%PDF- %PDF-
Mini Shell

Mini Shell

Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/
Upload File :
Create Path :
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/939.fb2

<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
    <description>
        <title-info>
            <genre>antique</genre>
                <author><first-name></first-name><last-name>Unknown</last-name></author>
            <book-title>Kniha</book-title>
            
            <lang>cs</lang>
            
            
        </title-info>
        <document-info>
            <author><first-name></first-name><last-name>Unknown</last-name></author>
            <program-used>calibre 2.55.0</program-used>
            <date>16.8.2019</date>
            <id>7186be50-6e4b-4a60-b604-3343fdffbe09</id>
            <version>1.0</version>
        </document-info>
        <publish-info>
            
            <year>2004</year>
            
        </publish-info>
    </description>
<body>
<section>
<p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><p><strong>KOLO ČASU</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>KNIHA PÁTÁ</p>

<p><strong>OHEŇ Z NEBES</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>Svazek 1</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>Robert Jordan</strong></p><empty-line /><p><strong>Radomír Suchánek</strong></p>

<p><strong>NAKLADATELSTVÍ NÁVRAT</strong><strong> </strong><strong>©</strong><strong> </strong><strong>2000</strong></p><empty-line /><empty-line /><p><strong>THE WHEEL OF TIME</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>Book 5</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>THE </strong><strong>FIRE</strong><strong>S</strong><strong> OF HEAVEN</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>Volume </strong><strong>1</strong></p><empty-line /><p><strong> </strong></p>

<p>© Copyright by Robert Jordan 1993</p>

<p>© Cover Art by Darrell Sweeet - 2000</p>

<p>© Translation by Dana Krejcová - 1999</p>

<p>© Edition by Radomír Suchánek – NÁVRAT - 2000</p>

<p><strong>ISBN: 80 – </strong><strong>7174</strong><strong> - </strong><strong>2</strong><strong>97</strong><strong> -</strong><strong> </strong><strong>X</strong></p>

<p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p><empty-line /><p><image xlink:href="#_2.jpg" /></p><empty-line /><p><strong>Vysvětlivky k mapě str. </strong><strong>3</strong><strong>, </strong><strong>4</strong></p>

<p><strong>The Dead Sea </strong>- Mrtvé moře; <strong>The Blight - </strong>Morna; <strong>Shayol Ghul </strong>- Shayol Ghul; <strong>The Blasted Lands </strong>- Spálené země; <strong>Mountains of Dhoom </strong>- Dhúmské hory; <strong>Tarwin's Gap </strong>- Tarwinovo sedlo; <strong>Fal Dara; Fal Moran; Shienar </strong>- Shienar; <strong>Niamh Passes </strong>- Niamhské průsmyky; <strong>Arafel; Chachin </strong>- Chachin; <strong>Plain of Lances </strong>- Planina kopí; <strong>Shol Arbela - </strong>Shol Arbela; <strong>Saldaea </strong>- Saldaea; <strong>Maradon; Worlďs End </strong>- Konec světa; <strong>Aile Dashar </strong>- Aile Dashar; <strong>Bandar Eban; r. Dhagon </strong>- řeka Dhagon; <strong>Arad Doman; r. Akuum </strong>- řeka Akuum; <strong>r. Arinelle </strong>- řeka Arinella; <strong>Katar; r. Ivo - </strong>řeka <strong>Ivo; r. Haevin </strong>- řeka Haevin; <strong>The Black Hills </strong>- Černé hory; <strong>r. Luan - </strong>řeka <strong>Luan; Dragon-mount </strong>- Dračí hora; <strong>Tar Valon; Kingslayer's Dagger </strong>- Rodovrahova Dýka; <strong>Aiel Waste </strong>- Aielská pustina; <strong>r. Gaelin </strong>- řeka Gaelin; <strong>Jangai Pass </strong>- průsmyk Jangai; <strong>The Spine of the World </strong>- Páteř světa; <strong>Cairhien </strong>- Cairhien; <strong>r. Alguenya </strong>- řeka Alguenya; <strong>Braem Wood - Braemský </strong>les; <strong>Baerlon </strong>-Baerlon; <strong>The Two Rivers </strong>- Dvouříčí; <strong>Mountains of Mist </strong>- pohoří Oparů; <strong>Paerish Swar (Darkwood) </strong>- Paerish Swar (Temnoles); <strong>Almoth Plain </strong>-Almothská pláň; <strong>Toman Head </strong>- Tomova Hlava; <strong>Falme; r. Andahar </strong>- řeka Andahar; <strong>Tanch</strong><strong>ico </strong>- Tanchico; <strong>Tarabon; Elmora; Aryth Oceán </strong>- Arythský oceán; <strong>Amador; The Shadow Coast </strong>- Stínové pobřeží; <strong>Tremalking; Windbiter's Finger </strong>- Větrolam; <strong>Ebou Dar </strong>- Ebou Dar; <strong>Qaim; Amadicia </strong>- Amadicie; <strong>r. Sharia </strong>- řeka Sharia; <strong>r. Eldar </strong>- řeka Eldar; <strong>Ghealdan; </strong><strong>Jehannah; Garen's Wall </strong>- Garenova Stěna; <strong>Caralain Grass </strong>- Caralainská pastvina; <strong>Andor; Four Kings </strong>- Čtverkrálí; <strong>r. Storn </strong>- řeka Storn; <strong>Whitebridge </strong>- Bílý Most; <strong>Lugard; Murandy; r. Manetherendrelle </strong>- řeka Manetherendrella; <strong>Altara; Illian; Sea of Storms </strong>- Bouřlivé moře; <strong>Isles of the Sea Folk </strong>- ostrovy Mořského národa; r. <strong>Cary </strong>- řeka Cary; <strong>Hills of Kintara </strong>- Kintarské vršky; <strong>Plains of Maredo </strong>- Maredská pláň; <strong>Far Madding; Tear </strong>- Tear; <strong>The Fingers of the Dragon</strong> - Dračí Prsty; <strong>Cindaking; Godan; Mayene; Drowned La</strong><strong>nds </strong>- Potopená země; <strong>Haddon Mirk; Stedding Shangtai </strong>- Država Shangtai; <strong>r. Erinin </strong>- řeka Erinin; <strong>r. Iralell </strong>- řeka Iralell; <strong>Aringill; Caemlyn; Ghealdan</strong></p><empty-line /><empty-line /><p>S jeho příchodem znovu zaplanou děsivé ohně. Hory shoří a země bude spálená. Lidský příliv vyrazí na útěk a čas se bude krátit. Hradba bude proražena a pozdvižen šátek na rozloučenou. Za obzorem se rozzuří bouře a oheň z nebes očistí zemi. Bez zničení není vykoupení, není naděje na této straně smrti.</p>

<p>Zlomek z <emphasis>Dračích proroctví,</emphasis></p>

<p>které údajně přeložila</p>

<p>N'Delia Basolain</p>

<p>První Děva a Šermířka Raidhen z Hol Cuchone</p>

<p>kolem 400 PR</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>PROLOG</strong></p>

<p><strong><emphasis>Padají první jiskry</emphasis></strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>Elaida do Avriny a'Roihan nepřítomně hladila dlouhou sedmipruhou štólu, kterou měla na ramenou, štólu amyrlinina stolce, sedíc za širokým psacím stolem. Mnozí by ji na první pohled považovali za krasavici, avšak druhý pohled odhaloval, že vážnost její bezvěké tváře Aes Sedai není jen okamžitá záležitost. Dnes to však bylo něco víc; v tmavých očích jí svítil hněv. Pokud by si toho tedy někdo všiml.</p>

<p>Ženy, rozesazené na stoličkách před sebou, téměř neposlouchala. Návštěvnice měly šaty nejrůznějších barev, od bílé po nejtmavší červenou, z hedvábí i sukna - podle vkusu každé ženy - přesto však všechny až na jednu měly své formální šátky s vyšitým bílým plamenem Tar Valonu na zádech, s barevnými třásněmi oznamujícími jejich adžah, jako by seděly na setkání věžové sněmovny. Probíraly zprávy a řeči týkající se událostí ve světě, snažily se oddělit fakta od smyšlenek, snažily se rozhodnout, co by měla Věž učinit, ale na ženu za stolem se téměř nepodívaly, na ženu, již přísahaly ve všem poslechnout. Elaida jim nedokázala věnovat celou pozornost. Ony nevěděly, co je skutečně důležité. Nebo spíš, věděly to a bály se o tom mluvit.</p>

<p>„V Shienaru se očividně něco děje." To byla Danelle, štíhlá, často zdánlivě ztracená ve snech, jediná hnědá sestra mezi přítomnými. Zelené a žluté měly také jen po jedné zástupkyni, a žádné ze tří jmenovaných adžah z toho nemělo radost. Nebyla tu však jediná modrá sestra. Teď měla Danelle ve velkých modrých očích zamyšlený výraz, jako kdyby hleděla do svého nitra. Na tváři měla šmouhu od inkoustu, o níž zřejmě nevěděla, a tmavě šedé vlněné šaty měla pomačkané. „Povídá se o šarvátkách. Ne s trolloky nebo Aiely, i když výpady přes Niamhské průsmyky zřejmě zesílily. Ale mezi Shienaranci. Na Hraniční státy je to neobvyklé. Oni jen zřídka bojují proti sobě."</p>

<p>„Jestli hodlají začít občanskou válku, tak si na to vskutku vybrali pravou chvíli," utrousila chladně Alviarin. Vysoká a štíhlá, celá v bílém hedvábí, byla jediná bez šátku. Štóla kronikářky na jejích ramenou byla také bílá, aby bylo zřejmé, že byla povýšena z bílého adžah. Ne z červeného, bývalého adžah Elaidy, jak vyžadovala tradice. Bílé sestry byly vždycky chladné. „Trolloci jako by zmizeli. Celá Morna vypadá natolik klidně, že by ji uhlídali dva sedláci a novicka."</p>

<p>Teslyn se kostnatými prsty probrala papíry, jež měla v klíně, i když se na ně ani nepodívala. Jedna ze čtyř přítomných červených sester - červených bylo víc než z kteréhokoliv jiného adžah - a Elaidě se skoro blížila svou vážností, i když ji by nikdo nikdy za krasavici nepovažoval. „Možná by bylo lepší, kdyby tam nebyl takovej klid," řekla Teslyn se silným illianským přízvukem. „Dnes ráno jsem dostala zprávu, že vrchní generál Saldeie má vojsko na pochodu. Ne směrem k Morně, ale opačným směrem. Na jihovýchod. Kdyby to nevypadalo, že Morna spí, nikdy by to neudělal."</p>

<p>„Takže zpráva o Mazrimu Taimovi prosákla." Alviarin klidně mohla probírat počasí nebo cenu koberců, místo možné pohromy. Na chycení Taima vynaložily velké úsilí, a stejně tolik na zamaskování jeho útěku. Věži by asi moc neprospělo, kdyby se svět dozvěděl, že nedokážou udržet falešného Draka, když už ho jednou lapily. „A zdá se, že královna Tenobie nebo Davram Bashere, nebo oba, si myslí, že se nám nedá věřit, že to s ním vyřídíme znovu."</p>

<p>Při zmínce o Taimovi nastalo mrtvé ticho. Ten muž mohl usměrňovat - byl zrovna na cestě do Tar Valonu, kde měl být zkrocen, navěky odříznut od jediné síly, když byl osvobozen - to jim však jazyky nezkroutilo. Kdysi byla existence muže, jenž může usměrňovat jedinou sílu, tou nejodpornější věcí. Lovit takové muže byl hlavní důvod existence červených, a každé adžah pomáhalo, seč mohlo. Teď se však většina žen na druhé straně stolu vrtěla na stoličkách a odmítala se podívat druhým do očí, protože rozmluva o Taimovi je přiváděla příliš blízko k dalšímu tématu, o němž nechtěly hovořit nahlas. Dokonce i Elaida cítila, jak jí do hrdla stoupá žluč.</p>

<p>Alviarin však zřejmě žádný odpor necítila. Malou chvilku jí cukalo v koutku úst, což mohl být úsměv nebo grimasa. „Zdvojnásobím úsilí na lapení Taima. A navrhuji, aby byla vypravena některá sestra jako rádkyně pro Tenobii. Měla by být schopná zvládat umíněný odpor, s nímž ta mladá žena vyrukuje."</p>

<p>Ostatní se honem honem snažily vyplnit ticho.</p>

<p>Jolin si na útlých ramenou upravila šátek se zelenými třásněmi, i když to vypadalo trochu nuceně. „Ano. Ona vedle sebe potřebuje Aes Sedai. Osobu, která dokáže zvládnout toho Bashereho. Má na Tenobii příliš velký vliv. Musí stáhnout své vojsko zpátky tam, kde ho bude možné použít, až se Morna probudí." Nad šátkem byl vidět příliš velký kus poprsí a světle zelené hedvábí bylo příliš přiléhavé, příliš jí lnulo k tělu.. a na Elaidin vkus se příliš usmívala. Zvláště na muže. Zelené to dělaly vždycky.</p>

<p>„Poslední, co potřebujeme, je další vojsko na pochodu," pospíšila si Shemerin, žlutá sestra. Trochu obtloustlá žena, již se nějak nikdy nedařil ten zdánlivý klid Aes Sedai. Kolem očí měla často napětí, a zvláště v poslední době.</p>

<p>„A taky někoho do Shienaru," dodávala Javindhra, další červená. Přes hladké líce byl její hranatý obličej dost tvrdý, aby s ním mohla zatloukat hřebíky. Hlas měla drsný. „Tyhle potíže v Hraničních státech se mi nelíbí. Poslední, co potřebujeme, je Shienar natolik oslabený, že by trolloci dokázali prorazit."</p>

<p>„Možná." Alviarin kývla a zvážila to. „Ale v Shienaru máme agentky - červené, tím jsem si jistá, a snad i jiné? -" Čtyři červené sestry upjatě, váhavě kývly. Byly samy. „- které nás můžou varovat, kdyby se ty malé šarvátky změnily v něco většího, s čím bychom si musely dělat starosti."</p>

<p>Bylo veřejným tajemstvím, že všechna adžah kromě bílého, jež bylo tolik oddáno logice a filozofii, měla v každém státě různý počet pozorovatelek a špehů, i když síť žlutých byla považována za dosti ubohou. Od těch, co nemohou usměrňovat, se totiž žluté nemohly dozvědět nic o nemocech či léčení. Některé sestry měly své soukromé vyzvědačky, ačkoliv ty se hlídaly snad lépe než agentky celého adžah. Modré měly nejrozsáhlejší síť, jak celé adžah, tak jednotlivé sestry.</p>

<p>„Co se Tenobie a Davrama Bashereho týče," pokračovala Alviarin, „souhlasí všechny, že to s nimi musejí vyřídit sestry?" Skoro nepočkala, až všechny kývnou. „Dobrá. Vyřízeno. Memara to zvládne skvěle. Ona si od Tenobie nenechá líbit žádné hlouposti, a přitom jí nikdy neukáže vodítko. Takže. Má někdo čerstvé zprávy z Arad Domanu nebo Tarabonu? Jestli tam něco rychle nepodnikneme, možná zjistíme, že Pedron Niall a bělokabátníci vládnou od Bandar Ebanu po Stínové pobřeží. Evanellein, máš něco?" Arad Doman a Tarabon se zmítaly v občanských válkách i v horších problémech. Nebyl tam ani náznak pořádku. Elaidu překvapilo, že se o tom Alviarin zmínila.</p>

<p>„Jenom řeči," odpověděla šedá sestra. Její hedvábné šaty, ladící s třásněmi na šátku, měly skvělý střih a hluboký výstřih. Elaidu mnohokrát napadlo, že by se ta žena hodila spíš k zeleným, jak se pořád stará o to, jak vypadá. „Skoro každý z těch nebohých zemí uprchl, včetně těch, které by nám mohly poslat nějaké zprávy. Panarcha Amathera zřejmě zmizela a zdá se, že do toho byly snad zapleteny Aes Sedai..."</p>

<p>Elaida sevřela ruku na štóle. Její výraz se v nejmenším nezměnil, ale v očích jí zaplálo. Záležitost se saldejským vojskem byla vyřízena. Aspoň že Memara byla červená. To bylo překvapení. Ale ony se jí ani nezeptaly na její názor. Bylo to vyřízeno. Ani ta znepokojivá možnost, že ve zmizení panarchy byly zapleteny Aes Sedai - jestli to nebyla další z tisíce nepravděpodobných historek, které sem proudily od západního pobřeží - nemohla odvést její mysl od tohoto problému. Od Arythského oceánu k Páteři světa byly roztroušeny Aes Sedai, a přinejmenším modré byly schopné všeho. Nebyly tomu ani dva měsíce, kdy všechny tyto ženy klečely a přísahaly jí věrnost jako vtělení Bílé věže, a teď činí rozhodnutí, aniž by se aspoň podívaly jejím směrem.</p>

<p>Amyrlinina pracovna byla v jednom z nižších poschodí Bílé věže, a přesto byla tato místnost srdcem Věže stejně jistě jako sama Věž, v barvě vybělené kosti, byla srdcem velkého ostrovního města Tar Valonu v kolébce řeky Erinin. A Tar Valon byl, nebo měl být, srdcem světa. Tato místnost promlouvala o moci, jíž vládla dlouhá řada žen, které v pracovně sídlily. Podlaha byla z leštěného krevele z pohoří Oparů, vysoký krb ze zlatého kandorského mramoru a stěny obložené světlým, zvláštně pruhovaným dřevem, do něhož byly před víc než tisíci lety vyřezáni neznámí ptáci a zvířata úžasných tvarů. Vysoké lomené oblouky oken, vedoucích na balkon, z něhož byla vidět soukromá amyrlinina zahrada, byly lemovány kamenem třpytícím se jako perly, což byl jediný kámen, o němž bylo známo, že byl vyloven z bezejmenného města, které pohltilo Bouřlivé moře během Rozbití světa. Z komnaty dýchala moc, odraz amyrlin, na jejichž zavolání tancovaly trůny již skoro tři tisíce let. A ony se jí dokonce ani nezeptaly na její názor.</p>

<p>Stávalo se to příliš často, tohle přezírání. Horší však bylo - a asi nejtrpčí ze všeho - že uzmuly její pravomoci, aniž by na to vůbec pomyslely. Věděly, jak získala štólu, věděly, že si ji na ramena položila s jejich pomocí. Ona sama si toho byla vědoma až příliš. Ale ony si troufaly moc. Brzy přijde chvíle něco s tím podniknout. Zatím však ještě ne.</p>

<p>Sama vtiskla místnosti vlastní stopu, jak nejvíc to šlo. Byl tu její psací stůl s ozdobně vyřezávanými trojicemi propojených kroužků a těžké křeslo, které vyzvedalo slonovinou vykládaný plamen Tar Valonu vysoko nad její tmavé vlasy jako velkou sněhobílou slzu. Na stole byly pečlivě stejně daleko jedna od druhé rozestaveny tři altaranské lakové krabičky, v jedné z nich pak spočívala její nejlepší sbírka vyřezávaných miniatur. U stěny stála na prostém podstavci bílá váza s rudými růžemi, které plnily místnost sladkou vůní. Od chvíle, co byla zvolena, nezapršelo, ale s pomocí jediné síly byly něžné květy vždycky dostupné. Elaida měla vždy ráda květiny. Bylo snadné je prořezat a donutit, aby rostly k dokonalosti.</p>

<p>Visely tu dva obrazy, když seděla, stačilo zvednout hlavu, aby na ně viděla. Ostatní se pohledu na ně vyhýbaly. Ze všech Aes Sedai, které kdy do Elaidiny pracovny vstoupily, se na ně letmo podívala jediná Alviarin.</p>

<p>„Jsou nějaké nové zprávy o Elain?" zeptala se Andaya ostýchavě. Droboučká, ptáčku podobná ženuška, navenek pokorná i přes rysy Aes Sedai, druhá z přítomných šedých sester, na první pohled nevypadala jako dobrá vyjednavačka, ale ve skutečnosti byla nejlepší. V jejím hlase byly stále slabé stopy tarabonského nářečí. „Nebo o Galadovi? Jestli Morgasa zjistí, že jsme ztratily jejího nevlastního syna, mohla by se začít víc vyptávat na to, kde se nalézá její dcera, ne? A jestli zjistí, že jsme ztratily dědičku, Andor by nám mohl být uzavřen stejně jako Amadicie."</p>

<p>Několik žen zavrtělo hlavou - žádné nové zprávy nebyly. Ozvala se Javindhra. „V královském paláci je jedna červená sestra. Je čerstvě povýšená, takže se může lehce vydávat za někoho jiného." Chtěla tím říci, že ještě nezískala onu bezvěkost, která přicházela s dlouhým používáním jediné síly. Ten, kdo by se snažil uhodnout věk kterékoliv z žen v pracovně, by tápal v rozmezí dvaceti let, a v některých případech by se zmýlil dobře o čtyřicet. „Je ale dobře vycvičená, dost silná a dobrá pozorovatelka. Morgasa je nyní cele zaujatá prosazováním svých nároků na cairhienský trůn." Několik žen si poposedlo, a jako by si Javindhra uvědomila, že se dostává na nebezpečnou půdu, honem pokračovala. „A její nový milenec, urozený pán Gaebril, ji zřejmě zaměstnává i jinak." Ještě víc stiskla tenké rty. „Je tím mužem úplně posedlá."</p>

<p>„On ji nutí soustředit se na Cairhien," prohlásila Alviarin. „Tam je situace skoro stejně špatná jako v Tarabonu a Arad Domanu, když všechny rody soupeří o Sluneční trůn a všude vládne hlad. Morgasa znovu nastolí pořádek, ale chvíli potrvá, než si trůn zabezpečí. Dokud to nevyřídí, nebude mít sílu dělat si starosti s jinými záležitostmi, dokonce ani s dědičkou ne. A já jsem zařídila, aby jí jedna z úřednic občas zaslala list. Ta žena umí dobře napodobit Elainin rukopis. Morgasu udržíme v klidu až do té doby, než ji zase budeme ovládat."</p>

<p>„Aspoň že pořád máme v rukou jejího syna." Jolin se usmála.</p>

<p>„Gawyn je těžko v něčích rukou," namítla ostře Teslyn. „Ti jeho molodci se perou s bělokabátníky na obou březích řeky. Jedná o své vůli stejně často jako podle našich příkazů."</p>

<p>„Brzy ho zvládneme," řekla Alviarin. Elaidě ten její neustálý chlad a sebeovládání začínaly jít na nervy.</p>

<p>„Když už tedy mluvíme o bělokabátnících," přisadila si Danelle, „zdá se, že Pedron Niall vede tajné jednání, a snaží se přesvědčit Altaru a Murandy, aby odstoupily území Illianu, a tak zabránily radě devíti, aby do jednoho nebo obou států poslala illianské vojsko."</p>

<p>Bezpečně na pevné půdě ženy na drahé straně stolu brebentily dál a snažily se rozhodnout, zda vyjednávání velícího kapitána může dětem Světla získat příliš velký vliv. Možná by mělo být přerušeno, aby se do toho mohla vložit Věž a nahradit ho.</p>

<p>Elaida zkřivila rty. Věž byla ve svých dějinách z nutnosti často opatrná - bálo se jí příliš mnoho lidí, příliš mnoho lidí jí nedůvěřovalo - ale ještě nikdy se nikoho ani ničeho <emphasis>nebála. </emphasis>Teď však ano.</p>

<p>Elaida zvedla zrak k obrazům. Jeden se skládal ze tří deskových portrétů Bonwhin, poslední červené, jež byla povýšena na amyrlinin stolec, před tisíci lety, a která byla důvodem, proč od té doby žádná červená nezískala štólu. Až do Elaidy. Bonwhin, vysoká a pyšná, řídící Aes Sedai, když se snažily manipulovat s Artušem Jestřábí křídlo. Bonwhin, vzdorná, na bílých hradbách Tar Valonu obleženého vojsky Jestřábího křídla. A Bonwhin, klečící a ponížená, před věžovou sněmovnou, když jí odebíraly štólu a hůl za to, že téměř zničila Bílou věž.</p>

<p>Mnoho Aes Sedai se divilo, proč Elaida vyzvedla tento triptych ze skladiště, kde ležel pokrytý prachem. I když se o tom žádná nezmínila nahlas, ona přesto zaslechla, co si šeptají. Nechápaly, jak je nutné si neustále připomínat, jaká je cena za neúspěch.</p>

<p>Druhý obraz byl již moderní, na napjatém plátně - kopie náčrtku jednoho pouličního umělce z dalekého západu. Tento mezi Aes Sedai, které ho zahlédly, vyvolával ještě větší stísněnost. Dva muži bojující v mracích, zdánlivě na obloze, s blesky jako zbraněmi. Jeden měl ohnivý obličej. Druhý byl vysoký a mladý, s narudlými vlasy. A právě tento mladík vyvolával strach, dokonce i Elaida při pohledu na něj zatínala zuby. Nebyla si jista zda hněvem, nebo aby jí necvakaly. Ale strach bylo možné, a nutné, ovládnout. Ovládání bylo všechno.</p>

<p>„Takže jsme skončily," prohlásila Alviarin vstávajíc zcela klidně ze stoličky. Ostatní ji napodobily, upravujíce si suknice a šátky a chystajíce se k odchodu. „Za tři dny čekám -"</p>

<p>„Dovolila jsem vám snad odejít, dcery?" To byla první slova, jež Elaida pronesla od chvíle, kdy je vyzvala, aby se posadily. Ony se na ni překvapeně podívaly. Překvapeně! Některé se vydaly zpátky k sedadlům, ale nijak uspěchaně. A ani slůvko omluvy. Elaida jim tohle chování nechávala procházet příliš dlouho. „Když už stojíte, zůstanete tak, než skončím." Chvíle zmatku, neboť některé si již sedaly, a ona pokračovala, zatímco se nejistě narovnávaly. „Neslyšela jsem ani slovo o pátrání po té ženě a jejích společnicích."</p>

<p>Nebylo třeba <emphasis>tu ženu, </emphasis>Elaidinu předchůdkyni, jmenovat. Věděly, koho má na mysli, a pro Elaidu bylo s každým dnem těžší si připomenout i jméno bývalé amyrlin. Všechny její současné problémy - všechny! - bylo možné naložit na hřbet <emphasis>té ženě.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„Je to těžké," pronesla klidně Alviarin, „protože jsme nechaly rozhlásit, že byla popravena." Ta ženská má místo krve led. Elaida se jí upřeně dívala do očí, než kronikářka opožděně dodala: „matko", ale znělo to klidně, téměř ledabyle.</p>

<p>Elaida přenesla pohled na ostatní a promluvila ocelovým hlasem. „Jolin, ty máš na starosti pátrání a vyšetřování jejího útěku. V obou případech slyším jen o těžkostech. Třeba ti denní pokání pomůže, abys byla pilnější, dcero. Napíšeš, co považuješ za vhodné, a dáš mi to. Pokud mi to bude připadat - nedostatečné, ztrojnásobím to."</p>

<p>Jolin ten její stálý úsměv zmizel ze rtů uspokojivým způsobem. Otevřela ústa, ale pod Elaidiným upřeným pohledem je zase zavřela. Pak se hluboce poklonila. „Jak přikazuješ, matko." Ta slova byla napjatá, poddajnost vynucená, ale muselo to stačit. Prozatím.</p>

<p>„A co úsilí přivést zpět ty, co uprchly?" Tentokrát mluvila Elaida ještě tvrdší tónem. Návrat Aes Sedai, které utekly, když byla <emphasis>ta žena </emphasis>odklizena, znamenalo návrat modrých do Věže. Elaida si nebyla jista, zda by některé modré mohla kdy důvěřovat. Ale nebyla si vlastně jista, zda by mohla důvěřovat kterékoliv z těch, co prchly, místo aby jásaly nad jejím zvolením. Avšak Věž musela být znovu scelena.</p>

<p>Na tuto záležitost dohlížela Javindhra. „Znovu tu jsou těžkosti." Tvářila se pořád stejně vážně, ale rychle si olízla rty, jak Elaidě přelétla přes obličej bouřková mračna. „Matko."</p>

<p>Elaida potřásla hlavou. „Nechci slyšet o těžkostech, dcero. Zítra mi předložíš seznam všeho, cos vykonala, včetně toho, co bylo podniknuto, aby se svět nedozvěděl nic o nějakém rozkolu ve Věži." To bylo nesmírně důležité. Byla tu nová amyrlin, ale svět musel vidět Věž jednotnou a silnou jako vždy. „Nemáš-li dost času na práci, kterou jsem ti zadala, možná by ses měla vzdát svého místa červené zástupkyně ve sněmovně. Musím to zvážit."</p>

<p>„To nebude nutné, matko," pospíšila si s ujištěním žena s tvrdou tváří. „Tu zprávu budeš mít zítra. Jsem si jistá, že se brzy začnou vracet."</p>

<p>Elaida si tak jistá nebyla, ať už po tom jakkoliv toužila - Věž musí být silná. <emphasis>Musí! - </emphasis>ale prozatím dosáhla svého. Kromě Alviarin se všechny tvářily zamyšleně a ustaraně. Byla-li Elaida schopná tvrdě zakročit proti člence svého bývalého adžah a být ještě tvrdší na zelenou, která s ní byla od prvního dne, možná udělaly chybu, když se k ní chovaly jako k obřadní soše, nošené při procesích. Sice ji na amyrlinin stolec uvedly <emphasis>ony, </emphasis>ale <emphasis>ona </emphasis>teď byla amyrlin. Pár podobných příkladů v příštích dnech by jim to mělo vštípit natrvalo. Bude-li to nutné, nechá každou z přítomných žen činit pokání, dokud nebudou žebrat o milost.</p>

<p>„V Cairhienu jsou tairenští vojáci stejně jako andorští," pokračovala Elaida nevšímajíc si odvrácených pohledů. „Tairenské vojáky poslal muž, který dobyl Tearský Kámen." - Shemerin pevně stiskla baculaté ruce a Teslyn sebou trhla. Jedině Alviarin se dál tvářila nevzrušeně jako zamrzlý rybník. Elaida pak napřáhla ruku a ukázala na obraz, kde spolu dva muži bojovali s meči. „Podívejte se na to. Podívejte se! Nebo vás nechám všechny do jedné drhnout podlahy! Jestli nemáte páteř, abyste se podívaly na obyčejný obraz, jak můžete mít odvahu čelit tomu, co přijde? Zbabělci Věži nejsou k ničemu!"</p>

<p>Ženy pomalu zvedly oči a nervózně přešlapovaly jako malé holčičky a ne jako Aes Sedai. Jedině Alviarin se prostě jenom podívala, a jedině ona vypadala, že se jí to v nejmenším nedotklo. Shemerin lomila rukama a v očích se jí objevily slzy. Se Shemerin se bude muset něco podniknout.</p>

<p>„Rand al'Thor. Muž, který může usměrňovat." Ta slova z Elaidiných úst vycházela jako rány bičem. Jí samotné se z nich svíral žaludek, až se bála, že začne zvracet. Nicméně se jí podařilo udržet bezvýrazný obličej. Mluvila dál, vyrážela ta slova ze sebe jako kameny z praku. „Muž odsouzený k zešílení, který způsobí s pomocí jediné síly nesmírné hrůzy, než zemře. A víc než to. Arad Doman a Tarabon a všechno mezi nimi je v troskách a bouří se kvůli němu. Jestli už mu nemůžeme jistě přičíst i válku a hladomor v Cairhienu, určitě urychlí větší válku mezi Tearem a Andorem, když Věž potřebuje mír! V Ghealdanu o něm nějaký šílený Shienaranec káže davům, které jsou příliš velké, aby je Alliandrovo vojsko dokázalo zvládnout. Je to největší nebezpečí, kterému kdy Věž čelila, největší hrozba, které kdy čelil svět, a vy se ani nedokážete přimět o něm mluvit? Nedokážete se podívat na jeho obrázek?"</p>

<p>Odpovědí jí bylo pouze ticho. Všechny až na Alviarin vypadaly, jako by jim zamrzl jazyk. Většinou civěly na mladého muže na obrázku jako ptáci hypnotizovaní hadem.</p>

<p>„Rand al'Thor." To jméno chutnalo trpce na jazyku. Kdysi měla tohoto mladého muže, tak nevinně vypadajícího, na dosah ruky. A ona nepoznala, co je zač. Její předchůdkyně to věděla - věděla to, Světlo ví jak dlouho, a nechala ho běhat volně. <emphasis>Ta žena </emphasis>jí toho před svým útěkem hodně prozradila, při tvrdém výslechu řekla hodně věcí, jimž Elaida nedokázala uvěřit - jestli jsou Zaprodanci opravdu volní, mohlo by být vše ztraceno - ale na některé otázky se jí podařilo vyhnout odpovědi. A pak utekla, než mohla být znovu předvedena k výslechu. <emphasis>Ta žena </emphasis>a Moirain. <emphasis>Ta žena </emphasis>a modrá to všechno věděly. Elaida je hodlala obě dostat zpátky do Věže. Pak jí prozradí i poslední drobítek toho, co vědí. Na kolenou budou prosit o smrt, než s nimi skoncuje.</p>

<p>Přinutila se mluvit dál, i když se jí ta slova vzpříčila v hrdle. „Rand al'Thor je Drak Znovuzrozený, dcery." Shemerin se podlomila kolena a ona se zvysoka posadila na podlahu. Některé další zřejmě měly také nepříliš pevné klouby. Elaida po nich opovržlivě šlehla pohledem. „O tom není pochyb. On je tím, o němž hovoří proroctví. Temný se pomalu osvobozuje ze své věznice, blíží se Poslední bitva a Drak Znovuzrozený se mu musí postavit, jinak svět skončí v plamenech a zkáze trvajících tak dlouho, jak se bude kolo času otáčet. A on si běhá volně, dcery. Nevíme, kde je. Známe tucet míst, kde není. Již není v Tearu. Není ani tady ve Věži, bezpečně odstíněný, jak by tomu mělo být. On na svět přinese vichřici, a my to musíme zastavit, jestli máme mít nějakou naději na přežití Tarmon Gai'donu. Musíme ho mít v ruce a dohlédnout na to, aby bojoval v Poslední bitvě. Nebo si některá z vás myslí, že půjde dobrovolně na předpovězenou smrt, jen aby zachránil svět? Muž, který již musí být ostatně šílený? Musíme ho ovládat!"</p>

<p>„Matko," začala Alviarin s tím svým nervydrásajícím klidem, ale Elaida ji pokynem ruky umlčela.</p>

<p>„Dostat do rukou Randa al'Thora je mnohem důležitější než šarvátky v Shienaru nebo to, jestli v Morně panuje klid, je to dokonce mnohem důležitější než najít Elain a Galada, mnohem důležitější než Mazrim Taim. Vy ho najdete. <emphasis>Najdete! </emphasis>Až vás příště uvidím, každá z vás mi podrobně vypoví, co podnikla, aby tomu tak bylo. Teď smíte odejít, dcery."</p>

<p>Vlna nejistých pukrlat, tiché mumlání „Jak přikazuješ, matko," a málem utekly. Jolin pomáhala vrávorající Shemerin na nohy. Žlutá sestra bude skvělý další odstrašující příklad. Bude jich pár potřeba, aby zase nesklouzly zpátky, a tahle žena byla příliš slabá, v této radě vůbec neměla co dělat. Ovšem, tato rada stejně nebude smět pokračovat moc dlouho. Sněmovna bude poslouchat, co říká, a skákat podle toho.</p>

<p>Všechny až na Alviarin odešly.</p>

<p>Dlouho poté, co se dveře za ostatními zavřely, si dvě ženy hleděly do očí. Alviarin byla první, úplně první, kdo vyslechl a souhlasil s obviněními proti Elaidině předchůdkyni. A Alviarin moc dobře věděla, proč štólu kronikářky nosí ona, a ne některá z červených. Červené adžah Elaidu podporovaly jednomyslně, ne však bílé, a bez oddané podpory bílých by mnoho dalších nemuselo přijít k rozumu, v kterémžto případě by byla Elaida v kobce, místo aby seděla na amyrlinině stolci. To v případě, že by zbytky její hlavy nezdobily kůl, aby si měli krkavci s čím hrát. Alviarin nebude tak snadné zastrašit jako ostatní. Pokud ji bude vůbec možné zastrašit. Z Alviarinina neuhýbavého pohledu bylo znepokojivě jasně cítit, že Elaidu považuje za sobě rovnou.</p>

<p>Zaklepání na dveře znělo v panujícím tichu obzvláště hlasitě.</p>

<p>„Dále!" štěkla Elaida.</p>

<p>Jedna z přijatých, štíhlá, bledá dívka, váhavě vstoupila do pracovny a okamžitě předvedla pukrle tak hluboké, až kolem ní její bílé šaty se sedmi barevnými pruhy na lemu vytvořily na podlaze široké jezírko. Z toho, jak třeštila modré oči a neustále je upírala na podlahu, bylo jasné, že pochytila náladu odcházejících žen. Tam, kde se Aes Sedai třásly, byly přijaté novicky ve velikém nebezpečí. „M-matko, je tu mistr F-fain. Říkal, ž-že ho přijmeš i v tu-tuto hodinu." Dívka se v podřepu zakymácela a málem strachy upadla.</p>

<p>„Tak ho pošli dál, děvče, místo abys ho nechávala čekat," zavrčela Elaida, ale kdyby ho dívka nebyla nechala čekat venku, Elaida by z ní stáhla kůži. Hněv, který potlačovala před Alviarin - určitě si nemyslela, že se ho neodvažuje dát najevo - ten hněv teď přetekl. „A jestli nezvládneš ani plynulou mluvu, třeba pro tebe bude kuchyně lepší místo než amyrlinin předpokoj. Nuže? Uděláš, co se ti řekne? Pohyb, děvče! A vyřiď správkyni novicek, že se musíš naučit poslechnout hbitě!"</p>

<p>Dívka vykvíkla cosi, co snad mohla být správná odpověď, a vyrazila pryč.</p>

<p>Elaida se s námahou ovládla. Nezajímalo ji, jestli Silviana, nová správkyně novicek, tu dívku ztluče k nepoznání nebo jí udělá kázání. Novicky, ty mladší i přijaté, viděla pouze tehdy, když se jí vnutily, a zajímaly ji ještě méně. Pokornou a na kolenou chtěla vidět Alviarin.</p>

<p>Teď ale Fain. Poklepala si prstem na rty. Kostnatý mužík s velkým nosem, který se teprve včera objevil ve Věži ve špinavých, kdysi skvělých šatech, jež mu byly příliš velké, byl střídavě nadutý a hned se zase krčil, a žádal o přijetí u amyrlin. - Kromě těch, co sloužili ve Věži, sem muži přicházeli jedině v případě naprosté nutnosti, a žádný nežádal o rozmluvu s amyrlin. Hlupák, jistým způsobem, nebo se za méněcenného vydával. Tvrdil, že je z Lugardu v Murandy, ale mluvil s různými přízvuky a občas plynně přešel z jednoho do druhého uprostřed věty. Přesto by jí mohl být jistým způsobem užitečný.</p>

<p>Alviarin se na ni stále dívala, tak ledově vyrovnaná, v očích jen náznak otázek, které musela ohledně Faina mít. Elaidě ztvrdly rysy. Téměř sáhla po <emphasis>saidaru, </emphasis>ženské polovici pravého zdroje, aby tu ženu naučila, kde je její místo, s pomocí síly. Ale tak to udělat nemohla. Alviarin by se jí mohla vzepřít, a rvát se jako děvečka od krav ve stáji nebyl způsob, jak by měla amyrlin prosazovat svoji autoritu. Přesto se Alviarin naučí jí podřizovat stejně jistě, jako se to naučí i ostatní. Prvním krokem bude nechat Alviarin tápat ohledně mistra Faina, nebo jak se vlastně ve skutečnosti jmenoval.</p>

<p>* * *</p>

<p>Když pak Padan Fain vstupoval do amyrlininy pracovny, pustil z hlavy vyplašenou přijatou novicku. Byla příliš vyzáblá a on je měl rád jako ptáčky zmítající se v dlani, navíc měl na práci důležitější věci. Mnul si ruce a přiměřeně hluboko a přiměřeně pokorně sklonil hlavu, ale ty dvě, jež ho očekávaly, si jeho přítomnosti zprvu snad ani nevšimly, jak upíraly oči jedna na druhou. Jen tak tak že nenatáhl ruku, aby napětí mezi nimi uvolnil. Napětí a rozkol se proplétaly celou Bílou věží. Moc dobře. Napětí lze v případě potřeby zvýšit a rozkolu využít.</p>

<p>Překvapilo ho, že na amyrlinině stolci našel Elaidu. Bylo to lepší, než doufal. - Doslechl se, že v mnoha věcech není tak pevná jako žena, která nosila štólu před ní. Tvrdší ano, taky krutější, ale též křehčí. Nejspíš bude těžší ji ohnout podle svého, ale snazší zlomit. Bude-li něco z toho nutné. Nicméně jedna Aes Sedai, dokonce i jedna amyrlin, pro něj byla stejná jako ostatní. Hlupačky. Pravda, nebezpečné hlupačky, ale občas užitečné důvěřivky.</p>

<p>Konečně si uvědomily, že tu je. Amyrlin se lehce zamračila, že se nechala překvapit, a kronikářčin výraz se vůbec nezměnil. „Již smíš odejít, dcero," pronesla Elaida pevně - a maličko zdůraznila „již". No ano. Napětí, praskliny v moci. Praskliny, kam lze zasadit semínka. Fain se vzpamatoval právě včas, aby se nezačal hihňat.</p>

<p>Alviarin zaváhala, než předvedla nejmenší možné pukrle. Jak se nesla z místnosti, přelétla Faina očima. Pohled měla bezvýrazný, ale přece znepokojující. Fain se nepřítomně schoulil a na obranu nahrbil ramena. Horní ret se mu chvěl, jak málem zavrčel na její štíhlá záda. Na okamžik měl dojem, jenom na chviličku, že toho o něm ví až příliš mnoho, avšak nedokázal říci proč. Její chladná tvář a chladné oči se nikdy neměnily. V takových chvílích je chtěl změnit. Strach. Bolest. Prosby. Málem se při tom pomyšlení zasmál. Nemělo to samozřejmě smysl. Nemohla nic vědět. Trpělivost, a může to vyřídit s ní i s jejíma neměnnýma očima.</p>

<p>Věž měla hezky pod zámkem věci, které stály za trochu trpělivosti. Byl tu Valerský roh, přeslavný roh vyrobený k tomu, aby povolal mrtvé hrdiny z hrobu k boji v Poslední bitvě. O tom nevěděla dokonce ani většina Aes Sedai, ale on věděl, jak takové věci vyčenichat. A byla tu ta dýka. I tam, kde stál, cítil, jak ho přitahuje. Mohl na ni ukázat. Patřila jemu, byla jeho součástí, kterou ukradly a odnesly tyhle Aes Sedai. Až tu dýku získá, nahradí tím tolik ztraceného. Nebyl si jistý jak, ale byl si jistý, že tomu tak bude. Pro ztracený Aridhol. Bylo příliš nebezpečné vracet se znovu do Aridholu, neboť hrozilo, že by tam mohl zůstat znovu lapen. Zachvěl se. Tak dlouho být lapený. Už ne.</p>

<p>Ovšem, Aridhol už městu nikdo neříkal, teď to byl Shadar Logoth. Místo, kde číhá Stín. Příhodné jméno. Tolik se toho změnilo. Dokonce i on sám. Padan Fain. Mordeth. Ordeith. Někdy si sám nebyl jist, které z těch jmen je skutečně jeho, kým skutečně je. Jedna věc však byla jistá. Nebyl tím, za koho jej většina lidí pokládala. Ti, kteří si mysleli, že ho dobře znají, se šeredně mýlili. Nyní byl přetvořen. Síla sama o sobě, vymykající se moci ostatních. Ale nakonec to zjistí všichni.</p>

<p>Náhle si s trhnutím uvědomil, že amyrlin něco řekla. Zapátral v paměti a našel to. „Ano, matko, ten kabát se mi moc líbí." Přejel rukou po černém sametu, aby předvedl, jak mu připadá skvělý, jako by záleželo na oděvu. „To je moc dobrej kabát. Srdečně ti děkuju, matko." Byl připraven vytrpět i víc její snahy ho uklidnit, byl připraven dokonce pokleknout a políbit jí prsten, ale ona šla tentokrát přímo k jádru věci.</p>

<p>„Pověz mi víc o tom, co víš o Randu al'Thorovi, mistře Faine."</p>

<p>Fain zalétl pohledem přímo k obrazu dvou bojujících mužů, a jak se na něj podíval, narovnala se mu páteř. Al'Thorův portrét ho přitahoval skoro tolik, jako by ho přitahoval živý muž, a do žil mu ten pohled vlil vztek a nenávist. Kvůli tomuto mladému muži vytrpěl tolik bolesti, že si to ani nešlo zapamatovat, bolesti, na niž si sám zakazoval vzpomenout, a utrpení bylo mnohem horší než bolest. Kvůli al'Thorovi ho zlomili a přetvořili. Jistě, to přetvoření mu poskytlo prostředky k pomstě, ale to bylo nepodstatné. Kromě touhy zničit al'Thora všechno ostatní potemnělo.</p>

<p>Když se obrátil zpět k amyrlin, neuvědomil si, že má stejné velitelské způsoby jako ona, takže se jí podíval do očí. „Rand al'Thor je mazaný a úskočný, nezáleží mu na nikom a na ničem kromě vlastní moci." Hloupá ženská. „On nikdy neudělá, co od něj čekáš." Ale jestli dokáže dostat al'Thora do rukou... „Je těžké ho vést - velice těžké - ale já myslím, že se to dá zvládnout. Nejdřív musíš na provázek uvázat někoho z těch mála, kterým věří..." Jestli mu dá al'Thora, mohl by ji nechat naživu, až odejde, i když je Aes Sedai.</p>

<p>* * *</p>

<p>Rozvalený v pozlaceném křesle jen ve spodní košili, jednu nohu ve vysoké holínce nedbale přehozenou přes lenoch, Rahvin se usmál na ženu stojící před krbem, když opakovala, co jí řekl. Velké hnědé oči měla lehce skelnaté. Byla mladá a hezká, dokonce i v prostých šedých vlněných šatech, které měla kvůli přestrojení, ale to ho na ní nezajímalo.</p>

<p>Do místnosti vysokými okny nezavál ani náznak vánku. Ženě se při řeči řinul z pórů pot a perlil se i na hubeném obličeji druhého muže v místnosti. Přes skvělý kabátec z červeného hedvábí, celý vyšívaný zlatem, tu stál ztuhle jako sluha, což jistým způsobem byl, i když o své vlastní vůli, na rozdíl od ženy. Ovšem, pro tuto chvíli byl hluchý a slepý.</p>

<p>Rahvin zvládal prameny ducha, které kolem obou spletl, s úžasnou jemností. Nebylo nutné zničit cenného sluhu.</p>

<p>Rahvin se samozřejmě nepotil. Nedovolil, aby se ho letní žár dotkl. Byl to vysoký muž, velký, tmavý a hezký i přes bílé vlasy na spáncích. Tato žena se dala nátlakem ovládat bez nejmenších obtíží.</p>

<p>Tvář mu zkřivilo opovržení. S některými lidmi to tak bylo. Pár - velice málo - lidí mělo natolik silnou osobnost, že jejich mysl pátrala, byť nevědomky, po škvírách, skrze něž by mohli vyklouznout. Bylo jeho smůlou, že někoho takového pořád trošku potřeboval. Ta žena se dala zvládnout, ale stále se snažila uniknout, aniž by věděla, že je v pasti. Nakonec ji už samozřejmě nebude potřebovat. Bude se muset rozhodnout, zda ji pošle pryč, nebo se jí zbaví trvaleji. V obou případech spočívalo jisté nebezpečí. Nic, co by ho mohlo ohrozit, to rozhodně nikoliv, ale on byl opatrný muž - a puntičkář. Malá nebezpečí měla ve zvyku se zvětšovat, pokud si jich člověk nevšímal, a on rizika vždycky zvažoval s jistou dávkou opatrnosti. Zabít ji, nebo si ji nechat?</p>

<p>Žena přestala mluvit a to ho vytrhlo ze zamyšlení. „Až odsud odejdeš," řekl jí, „nebudeš si z této návštěvy nic pamatovat. Zapamatuješ si pouze to, že ses šla jako obvykle ráno projít." Žena kývla, dychtila ho poslechnout, a on zlehka rozvázal pramínky ducha, takže se krátce poté, co vyjde na ulici, zcela vypaří z její mysli. Používal-li se nátlak opakovaně, daná osoba se pak podvolovala snáz, i když nátlak nepoužil přímo, ale pokud ano, vždycky hrozilo nebezpečí, že si toho dotyčný všimne.</p>

<p>Když toto vyřídil, uvolnil i Elegarovu mysl. Urozený pán Elegar. Menší šlechtic, ale věrný svým přísahám. Nervózně si olízl tenké rty a mrkl na ženu, načež před Rahvinem okamžitě poklekl. Přátelé Temného - tak teď byli nazývání temní druzi - začali zjišťovat, jak pevně budou muset dodržovat své přísahy, když teď byli Rahvin a ostatní osvobozeni.</p>

<p>„Odveď ji zadem na ulici," vyzval ho Rahvin, „a nechej ji tam. Nikdo ji nesmí uvidět."</p>

<p>„Stane se, jak přikazuješ, ó mistře," řekl Elegar a vkleče se uklonil. Vstal, zacouval, uklonil se a vytáhl ženu za sebou. Ta ho samozřejmě poslušně následovala, oči měla stále zamlžené. Elegar se jí nebude na nic ptát. Věděl toho dost, aby si byl dobře vědom, že některé věci ani nechce vědět.</p>

<p>„Jedna z tvých krasavic na večírek?" ozval se za Rahvinem ženský hlas, když se vyřezávané dveře zavřely. „Teď si je oblékáš takhle?"</p>

<p>Rahvin ihned chňapl po <emphasis>saidínu, </emphasis>naplnil se jedinou silou a špína ležící na mužské polovici pravého zdroje se svezla po ochraně, již mu poskytovala jeho pouta a přísahy, které jej svazovaly s tím, co znal jako větší sílu, než bylo Světlo, než byl i sám Stvořitel.</p>

<p>Uprostřed komnaty se na rudozlatém koberci objevil průchod, otvor do prostoru ležícího někde daleko. Rahvin kratičce zahlédl komnatu lemovanou sněhobílými hedvábnými závěsy, než brána zmizela, a před ním stála žena oděná v bílém, s pásem setkaným ze stříbra. Lehoučké zasvrbění, jako by ho něco zastudilo na kůži, bylo vše, co mu prozradilo, že ta žena usměrňovala. Byla vysoká a štíhlá, stejně spanilá, jako on byl švarný, tmavé oči měla jako bezedné tůně a vlasy, ozdobené stříbrnými hvězdami a půlměsíci, jí spadaly v dokonalých černých vlnách až na ramena. Většině mužů by touhou po ní vyschlo v ústech.</p>

<p>„Co to má znamenat, že se sem tak připlížíš, Lanfear?" chtěl vědět Rahvin. Sílu nepouštěl a raději si připravil několik ošklivých překvapení pro případ, že by je potřeboval. „Když se mnou chceš mluvit, pošli kurýra a dohodneme se, kdy a kde. A jestli vůbec."</p>

<p>Lanfear se usmála tím svým sladkým proradným úsměvem. „Tys byl vždycky prase, Rahvine, ale málokdy ses choval jako hlupec. Ta žena je Aes Sedai. Co když ji začnou postrádat? Posíláš také heroldy, aby oznámili, kde jsi?"</p>

<p>„Usměrňuje?" ohrnul pysky Rahvin. „Není dost silná, aby mohla ven bez dohlížitelky. Nazývají necvičená děcka Aes Sedai, když polovina toho, co vědí, jsou triky, které se naučily samy, a druhá půlka jsou jenom oškrabky z povrchu."</p>

<p>„Budeš pořád tak spokojený, až tě tahle necvičená děcka strčí do kruhu třinácti?" Chladný posměch v jejím hlase ho popíchl, ale on to nedal najevo.</p>

<p>„Dávám si pozor, Lanfear. A není to moje ,kráska na hraní', jak jim říkáš, spíš tady špehuje pro Věž. Takže teď jim hlásí přesně to, co chci, aby jim prozradila, a dělá to velice ochotně. Ty, kdo ve Věži slouží Vyvoleným, mi rovnou řekly, kde ji najít." Brzy přijde den, kdy svět odvrhne jméno Zaprodanci a poklekne před Vyvolenými. Bylo to přislíbeno velice dávno. „Proč jsi sem přišla, Lanfear? Určitě ne na pomoc bezbranné ženě."</p>

<p>Lanfear jen pokrčila rameny. „Co se mě týče, můžeš si hrát se svými hračkami, jak se ti zachce. Nejsi zrovna pohostinný, Rahvine, takže mi odpustíš, když..." Z nočního stolku u Rahvinovy postele se zvedl stříbrný džbánek a naklonil se, aby nalil tmavé víno do pozlacené číše. Když se džbánek postavil zpátky, číše vplula Lanfear do ruky. Rahvin samozřejmě nepocítil nic, jen slabounké brnění, neviděl ji splétat žádná vlákna. Tohle nikdy neměl rád. Že ona vidí stejně tolik z jeho přaden, rovnováhu sil vyvažovalo jen maličko.</p>

<p>„Proč?" zeptal se znovu.</p>

<p>Lanfear klidně usrkla vína, než odpověděla. „Protože se vyhýbáš nám ostatním, pár Vyvolených se tu zastaví. Přišla jsem první, abys věděl, že to není útok."</p>

<p>„Ostatní? To je nějaký tvůj plán? K čemu já potřebuji pletichy někoho jiného?" Náhle se zasmál, hlubokým zvučným smíchem. „Takže to není útok, co? Tys nikdy nebyla pro otevřený útok, že ne? Možná nejsi tak špatná jako Moghedien, ale vždycky jsi dávala přednost křídlům a zadním řadám. Tentokrát ti však budu věřit natolik, abych si tě vyposlechl. Dokud tě budu mít na očích." Kdo by důvěřoval Lanfear, stojící za jeho zády, by si úplně zasloužil nůž, který se mu mohl docela dobře v zádech ocitnout. Tedy, ne že by byla příliš důvěryhodná, i když byla pod dohledem. Její nálady byly přinejlepším nevyzpytatelné. „Kdo ještě má být součástí tohohle plánu?"</p>

<p>Tentokrát se mu dostalo jasnějšího varování - byla to mužská práce - když se otevřel další průchod, za nímž byli vidět mramorové oblouky vedoucí až na rozlehlé kamenné lodžie a křičící racci kroužící po bezmračné modré obloze. Nakonec se objevil muž, prošel otvorem, a ten se za ním zavřel.</p>

<p>Sammael byl pevně stavěný muž, vypadal větší, než ve skutečnosti byl, měl rychlý, čilý krok a prudkou povahu. S modrýma očima, zlatými vlasy a úhledně zastřiženou hranatou bradkou by byl považován za nadprůměrně hezkého, kdyby nebylo šikmé jizvy, jako by ho někdo přetáhl přes obličej doruda rozpáleným pohrabáčem, jež se mu táhla od okraje vlasů po bradu. Mohl si ji tenkrát nechat odstranit, před všemi těmi dlouhými lety, ale rozhodl se tak neučinit.</p>

<p>Spojen se <emphasis>saidínem </emphasis>stejně pevně jako Rahvin - takhle z blízka to Rahvin nejasně viděl - si Sammael druhého muže ostražitě prohlížel. „Čekal jsem služebné a tanečnice, Rahvine. To už tě tahle zábava po všech těch letech konečně unavila?" Lanfear se tiše zasmála do svého vína.</p>

<p>„Mluvil tu někdo o zábavě?"</p>

<p>Rahvin si otevření třetího průchodu ani nevšiml. Za tímto byla vidět rozlehlá komnata plná nádržek a kanelovaných sloupků, téměř nazí akrobaté a ještě méně odění sloužící. Mezi účinkujícími se dosti rušivě vyjímal podivný hubený stařík v pomačkaném kabátci, jenž tu seděl. Dva sloužící v tenoučkých kouscích látky, která skoro nestála za zmínku, muž se skvěle vypracovanými svaly s podnosem z tepaného zlata a nádherná, smyslná žena nejistě nalévající víno z karafy z broušeného skla do ladícího poháru na podnose, následovali nově příchozí, než se otvor ztratil.</p>

<p>V každé jiné společnosti krom Lanfear by byla Graendal považována za oslnivě krásnou ženu, svěží a dobře vyvinutou. Šat měla ze zeleného hedvábí s hlubokým výstřihem. V dlouhých vlasech barvy slunce měla rubín velikosti slepičího vejce. Vedle Lanfear však byla jen kyprá a hezká. Pokud jí nevyhnutelné srovnání nějak vadilo, její pobavený úsměv to rozhodně neprozrazoval.</p>

<p>Když mávla rukou plnou prstenů někam za sebe, její zlaté náramky zachřestily. Služebná jí rychle s podlézavým úsměvem, který se zračil i na sluhově tváři, podstrčila pohár. Graendal si jich nevšímala. „Takže," pravila rozverně. „Skoro polovina přeživších Vyvolených na jednom místě. A nikdo se nepokouší nikoho zabít. Kdo by to čekal před návratem Velikého pána Temnoty? Izmaelovi se nějakou dobu dařilo zabránit nám, abychom si šli po krku, ale tohle..."</p>

<p>„To vždycky mluvíš tak volně před svými sluhy?" zavrčel znechuceně Sammael.</p>

<p>Graendal zamrkala a ohlédla se na dvojici, jako by na ně zcela zapomněla. „Oni nebudou bez dovolení mluvit. Vzývají mě. Že ano?" Oba sluhové padli na kolena a téměř blekotali, jak ji nesmírně milují. Bylo to skutečné. Oni ji opravdu milovali. - Teď. Graendal se po chvíli lehce zamračila a sluhové ztuhli s ústy otevřenými uprostřed slova. „Budou pokračovat. Ale teď nám nebudou překážet, že ne?"</p>

<p>Rahvin zavrtěl hlavou a napadlo ho, kdo to asi je, nebo byl. Tělesná krása u Graendaliných sluhů nedostačovala. Museli mít také moc či vysoké postavení. Bývalý urozený pán jako dveřník, dáma jí připravovala lázeň. To bylo podle Graendalina vkusu. Dopřávat si byla jedna věc, ale ona vyloženě plýtvala. Tahle dvojice mohla být užitečná, pokud by se s ní správně zacházelo, Graendal však používala takovou úroveň nátlaku, že se nejspíš nehodili na nic víc než jako ozdoba. Ta žena rozhodně nezvládala jemnůstky.</p>

<p>„Mám čekat víc, Lanfear?" zavrčel. „Přesvědčila jsi Demandreda, aby na sebe přestal pohlížet skoro jako na dědice Velikého pána?"</p>

<p>„Pochybuji, že je na tohle dost nadutý," opáčila mírně Lanfear. „Sám vidí, kam to dovedlo Izmaela. A to je ten důvod. Důvod, který nanesla Graendal. Kdysi nás bylo třináct nesmrtelných. Nyní jsou čtyři mrtví a jeden nás zradil. My čtyři jsme jediní, kteří se dnes sejdou, a bohatě to stačí."</p>

<p>„Jsi si jistá, že Asmodean přešel na druhou stranu?" chtěl vědět Sammael. „Nikdy předtím neměl dost odvahy to zkusit. Kde asi našel kuráž připojit se k prohrané věci?"</p>

<p>Lanfear se pobaveně pousmála. - „Měl odvahu nachystat léčku, o které si myslel, že ho vynese nad nás nad všechny. A když si mohl vybrat buď smrt, nebo ztracený případ, sebral tu trošičku kuráže, co mu zbyla, a vybral si."</p>

<p>„A vsadím se, že mu to ani moc dlouho netrvalo." Díky jizvě vypadal Sammaelův opovržlivý úsměšek ještě kousavěji. „Když jsi mu byla dost blízko, že tohle všechno víš, tak proč jsi ho nechala naživu? Mohla jsi ho zabít dřív, než poznal, že tam jsi."</p>

<p>„Já nezabíjím tak rychle jako ty. Je to konečné, nedá se to vrátit, a obvykle existují jiné, výnosnější způsoby. Kromě toho, řečeno slovy, kterým bys rozuměl, nechtěla jsem začít frontální útok proti silnějšímu nepříteli."</p>

<p>„Je vážně tak silný?" zeptal se Rahvin tiše. „Tenhle Rand al'Thor. Dokázal by tě přemoci, tváří v tvář?" Ne že by to nedokázal sám, kdyby přišlo na věc, nebo Sammael, i když Graendal by se pravděpodobně spojila s Lanfear, kdyby to některý z mužů zkusil. Co se toho týkalo, obě ženy byly nejspíš přeplněné jedinou sílou a připravené zaútočit při prvním náznaku podezření na kteréhokoliv z mužů. Nebo na sebe navzájem. Ale tenhle sedláček. Necvičený ovčák! Necvičený, pokud ho teď nezkoušel učit Asmodean.</p>

<p>„Je to znovuzrozený Luis Therin Telamon," podotkla Lanfear stejně mírně, „a Luis Therin byl stejně silný jako kdokoliv z nás." Sammael si nepřítomně zamnul jizvu na obličeji. Právě Luis Therin Telamon mu ji způsobil. Před třemi tisíci lety, i víc, dávno před Rozbitím světa, než byl Veliký pán uvězněn, tolik se toho událo, ale Sammael nikdy nezapomněl.</p>

<p>„No," přisadila si Graendal, „dostali jsme se konečně k tomu, co jsme sem přišli probrat?"</p>

<p>Rahvin sebou znepokojeně trhl. Oba sloužící byli stále přimražení - nebo spíš znovu. Sammael si mumlal do vousů.</p>

<p>„Jestli je tenhle Rand al'Thor opravdu znovuzrozený Luis Therin Telamon," pokračovala Graendal a posadila se muži na záda, jak tu klečel na všech čtyřech, „tak mě překvapuje, že ses ho nepokusila dostat do postele, Lanfear. Nebo by to nebylo tak snadné? Vzpomínám si, že Luis Therin vodil za nos tebe, a ne obráceně. Vždycky s přehledem utišil ty tvoje směšné výbuchy hněvu. Posílal si tě, tak říkajíc, pro víno." Své víno položila na podnos, který ztuhle držela nevidoucí klečící žena. „Byla jsi jím tak posedlá, že by ses mu položila k nohám, kdyby řekl ,kobereček'."</p>

<p>Lanfear se na chvíli zaleskly oči, než se zase ovládla. „Možná je Luis Therin znovuzrozený, ale není to Luis Therin sám."</p>

<p>„Jak to víš?" zeptala se Graendal s úsměvem, jako by to všechno byl žert. „Je docela dobře možné, jak mnozí věří, že se všichni rodí pořád znovu, jak se kolo otáčí, ale zatím jsem nečetla nic o tom, že by se něco takového skutečně stalo. Konkrétní muž znovuzrozený podle věštby. Kdo ví, co je zač?"</p>

<p>Lanfear se přezíravě ošklíbla. „Pozorně ho sleduji. Vypadá, že není víc než ovčák, pořád hodně naivní." Opovržení přešlo ve vážnost. „Ale teď má Asmodeana, i když je to slabý spojenec. A dokonce i před Asmodeanem zemřeli čtyři z Vyvolených, když se mu postavili."</p>

<p>„Ať prořeže suché větve," zavrčel drsně Sammael. Spletl vlákna vzduchu, přitáhl si po koberci křeslo a rozvalil se do něj s nohama zkříženýma v kotnících a jednou rukou přehozenou přes nízké vyřezávané opěradlo. Každý, kdo by uvěřil, že je uvolněný, by byl hlupák. Sammael vždycky rád své nepřátele zmátl natolik, aby si mysleli, že ho dokážou překvapit a přemoci. „V Den návratu zbyde víc na nás. Nebo si myslíš, že by mohl Tarmon Gai'don vyhrát, Lanfear? I kdyby Asmodeanovi narovnal páteř, tentokrát nemá stovku rytířů. A ať s Asmodeanem nebo sám, Veliký pán ho zhasne jako rozbitou lampu."</p>

<p>Pohled, který na něj vrhla Lanfear, přetékal opovržením. „Kolik z nás bude naživu, až bude Veliký pán konečně osvobozen? Čtyři už jsou pryč. Půjde příště po tobě, Sammaeli? Nemuselo by se ti to líbit. Kdybys ho porazil, mohl by ses konečně zbavit té jizvy. Ale já zapomněla. Kolikrát jsi mu čelil za války síly? Zvítězil jsi někdy? Nemůžu si vzpomenout." Bez přestávky se obrátila ke Graendal. „Nebo bys to mohla být ty. Z nějakého důvodu nerad ubližuje ženám, ale ty bys nedostala stejnou volbu jako Asmodean. Nemůžeš ho naučit nic, co by ho nemohl naučit kámen. Pokud by se nerozhodl nechat si tě jako domácího mazlíčka. To by pro tebe byla změna, viď? Místo toho, aby sis vybírala, který z těch tvých krasavců tě potěší nejvíc, by ses mohla naučit potěšit jiného."</p>

<p>Graendal zkřivila tvář a Rahvin se připravil zaštítit se proti čemukoliv, co by ty dvě ženy mohly po sobě vrhnout, a při pouhém náznaku odřivousu byl hotov cestovat. Poté vycítil, jak Sammael sbírá sílu, vycítil v tom rozdíl - Sammael by to nazval získat taktickou výhodu - sklonil se a popadl druhého muže za ruku. Sammael ho rozhněvaně setřásl, ale vhodná chvíle pominula. Obě ženy se teď dívaly na ně, ne na sebe navzájem. Žádná nemohla vědět, co se málem přihodilo, ale mezi Rahvinem a Sammaelem se cosi událo, a ženám teď oči plály podezřením.</p>

<p>„Chci slyšet, co nám chce Lanfear říci." Rahvin se sice na Sammaela nepodíval, ale bylo to míněno pro něj. „Musí toho být víc<strong> </strong>než tenhle přihlouplý pokus nás zastrašit." Sammael trhl hlavou, snad to mělo být kývnutí na souhlas nebo jen podráždění. Bude to muset stačit.</p>

<p>„Oh, je toho víc, i když trocha strachu nemůže uškodit." Lanfear se v tmavých očích stále zračila nedůvěra, ale hlas měla jasný jako voda v jezeře. „Izmael se ho snažil ovládnout a neuspěl, nakonec se ho snažil zabít a neuspěl, ale Izmael se ho snažil zastrašit, a zastrašování na Randa al'Thora prostě nezabírá."</p>

<p>„Izmael byl více než z poloviny šílený," zamručel Sammael, „a míň než z poloviny člověkem."</p>

<p>„Tak tohle jsme?" Graendal zvedla obočí. „Jenom lidé? Určitě jsme něco víc. Tohle je člověk." - Prstem pohladila ženu klečící vedle ní po tváři. „Musí se vytvořit nové slovo, aby to popsalo nás."</p>

<p>„Ať už jsme cokoliv," vložila se jí do řeči Lanfear, „můžeme uspět tam, kde Izmael zklamal." Lehce se předkláněla, jako by jim svá slova chtěla vnutit. Lanfear jen zřídkakdy dávala najevo napětí. Tak proč teď?</p>

<p>„Proč jen my čtyři?" zeptal se Rahvin. Ostatní proč budou muset počkat.</p>

<p>„A proč víc?" opáčila Lanfear. „Když v Den návratu dokážeme předvést pokořeného Draka Znovuzrozeného před Velikého pána Temnoty, proč se dělit o pocty - a odměnu - s jinými, když to není nutné? A třeba ho bude možné použít k - jak jsi to říkal, Sammaeli? - prořezání suchých větví."</p>

<p>Takové odpovědi Rahvin rozuměl. Ne že by jí věřil, to rozhodně nikoliv, nebo někomu z ostatních přítomných, ale rozuměl ctižádosti. Vyvolení mezi sebou kuli pikle kvůli postavení až do dne, kdy je Luis Therin uvěznil, když uzavřel věznici Velikého pána, a začali znovu v den, kdy byli osvobozeni. Jen si potřeboval být jist, že Lanfeařin úklad nenaruší jeho vlastní plány. „Mluv dál," vyzval ji.</p>

<p>„Tak za prvé, snaží se ho ovládnout někdo jiný. Možná ho i zabít. Podezírám Moghedien nebo Demandreda. Moghedien se vždy snažila pracovat ze stínů, a Demandred Luise Therina vždycky nenáviděl." Sammael se usmál, nebo se možná ušklíbl, ale jeho nenávist bledla ve srovnání s Demandredovou, i když k ní měl lepší důvody.</p>

<p>„Jak víš, že to není jeden z nás?" zeptala se hbitě Graendal.</p>

<p>Lanfear v úsměvu předvedla stejně tolik zubů jako druhá žena, a stejně tolik tepla. „Protože vy tři jste se rozhodli vyhrabat si pro sebe noru a zabezpečit si moc, zatímco se ti ostatní tlučou mezi sebou. A z jiných důvodů. Říkala jsem, že Randa al'Thora pozorně sleduji."</p>

<p>Byla to pravda, co o nich říkala. Rahvin sám dával přednost diplomacii a manipulacím před otevřeným střetem, i když by před ním necouvl, kdyby to bylo potřebné. Sammaelovým způsobem vždy bylo vojsko a dobývání. K Luisi Therinovi, i když se znovuzrodil jen jako ubohý ovčák, by se nepřiblížil, pokud by si nebyl jist vítězstvím. Graendal také dávala přednost dobývání, i když její způsob nezahrnoval vojáky. Přes všechen svůj zájem o hračky dělala vždy pouze jeden dobře zabezpečený tah najednou. Otevřeně, to ano, tedy tak, jak tento pojem chápali Vyvolení, ale nikdy při každém kroku nepostoupila příliš daleko.</p>

<p>„Víte, že ho dokážu sledovat, aniž by si toho všiml," pokračovala Lanfear, „ale vy ostatní se od něj musíte držet dál, jinak riskujete, že vás objeví. Musíme ho přitáhnout zpátky..."</p>

<p>Graendal se se zájmem předklonila a Sammael začal při řeči přikyvovat. Rahvin si svůj soud zatím nechával pro sebe. Mohlo by to docela dobře fungovat. A jestli ne... Jestli ne, viděl několik způsobů, jak události upravit ke své výhodě. Tohle by opravdu mohlo fungovat docela dobře.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA PRVNÍ</strong></p>

<p><strong><emphasis>Rozd</emphasis></strong><strong><emphasis>mýchávání jisker</emphasis></strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>Kolo času se otáčí a věky přicházejí a odcházejí, zanechávajíce po sobě vzpomínky, které se mění v pověsti. Pověsti vyblednou v mýty, a když věk, který je zrodil, znovu přijde, i ty mýty jsou dávno zapomenuty. V jednom věku, nazývaném některými třetím, věkem, který teprve přijde, věkem dávno minulým, se ve velkém lese, zvaném Brémský les, zvedl vítr. Ten vítr nebyl začátek. Otáčení kola času nemá ani začátků, ani konců. Ale byl to aspoň <emphasis>nějaký </emphasis>začátek.</p>

<p>Od severovýchodu dul ten vítr, suchý, pod sluncem, které připomínalo hroudu roztaveného zlata. Na zemi dole již dlouhé týdny nespadla ani kapka deště a žár pozdního léta s každým dnem sílil víc a víc. Na některých stromech se už předčasně objevovaly hnědé listy, a tam, kde protékaly menší bystřiny, se teď na slunci pekly jen holé kameny. Na volném prostranství, odkud vymizela tráva a v půdě se kořínky držely jen řídké, pokroucené keříky, začal vítr odkrývat dávno zasypané kameny. Byly ošlehané vichry a omyté vodou a žádné lidské oko by v nich nerozpoznalo pozůstatky města, jež bylo až na jméno v příbězích zcela zapomenuto.</p>

<p>Než se vítr dostal k hranici Andoru, objevily se roztroušené vesnice a pole, na nichž ustaraní sedláci obraceli vyprahlé brázdy. Než vítr navál prach do dlouhé ulice osady zvané Korské Prameny, les dávno zřídl v houštiny. Prameny však letos v létě začaly vysychat. V horku leželo několik psů a funělo a kolem se honili dva hošíci jen ve spodcích a poháněli vycpaný prasečí měchýř. Nikde se nic jiného nehýbalo, jen vítr a prach a vrzající znamení nade dveřmi zájezdního hostince z červených cihel, s doškovou střechou, jaké měly i ostatní domy v ulici. Měl dvě poschodí a byl nejvyšším a největším stavením v Korských Pramenech, úhledně uspořádaném městečku. Osedlaní koně, uvázaní před hostincem, jen občas mávli ocasem. Na vyřezávaném znamení hostince stálo U spravedlivé královny.</p>

<p>Mrkajíc kvůli prachu Min tiskla oko k prasklině v hrubé zdi přístavku. Jen tak tak rozeznávala rameno vojáka stojícího na stráži před přístavkem, ale ona věnovala pozornost cele hostinci o kus dál. Přála si, aby jeho jméno nebylo tak hrozivě příhodné. Jejich soudce, místní šlechtic, očividně dorazil už před nějakou chvílí, ale ona ho nezahlédla. Nepochybně poslouchal sedláka, který je obvinil. Admer Nem, spolu se svými bratry, bratranci a všemi jejich ženami, dával přednost okamžitému oběšení, než se tu náhodou objevil pánův družiník. Min napadlo, jaký je asi trest za vypálení stodoly i s dojnicemi uvnitř. Byla to, samozřejmě, nehoda, ale ona si nemyslela, že se to bude počítat, když všechno začalo nepovoleným vstupem.</p>

<p>Logain se ve zmatku dostal pryč, opustil je - opravdu, Světlo ho spal! - a ona nevěděla, má-li se radovat nebo ne. To on srazil Nema, když je těsně před úsvitem objevili, a sedlákova lucerna pak odlétla do slámy. Pokud něčí, tak to byla jeho vina. Jenže on měl občas potíže dávat si pozor na to, co říká. Třeba je dobře, že je pryč.</p>

<p>Otočila se, opřela se o zeď a otřela si z čela pot, i když jí okamžitě vyrazil znovu. V přístřešku bylo dusno, ale její dvě společnice si toho zřejmě nevšimly. Siuan ležela na zádech ve svých tmavých vlněných jezdeckých šatech, podobných těm, co měla i Min, zírala na střechu přístřešku a nepřítomně si stéblem slámy poklepávala na bradu. Leana s měděnou pletí, útlá jako vrba a vysoká jako většina mužů, seděla se zkříženýma nohama ve své světlé košili a s jehlou a nití pracovala na šatech. Směly si ponechat sedlové brašny poté, co je prohledali kvůli mečům, sekerám a jiným věcem, které by jim mohly pomoci uniknout.</p>

<p>„Jaký je v Andoru trest za vypálení stodoly?" zeptala se Min.</p>

<p>„Jestli budeme mít štěstí," opáčila Siuan, aniž se ohlédla, „mrskání na vesnickém náměstí. Jestli ne, tak to bude bičování."</p>

<p>„Světlo!" vydechla Min. „Jak tomu můžeš říkat štěstí?"</p>

<p>Siuan se obrátila na bok a opřela se o loket. Byla to statná žena, téměř krásná, rozhodně víc než jen hezká, a vypadala pouze o pár let starší než Min, ale v pronikavých modrých očích měla velitelský pohled, který rozhodně nepatřil mladé ženě čekající ve venkovském přístřešku na soud. Občas byla Siuan stejně špatná jako Logain a zapomínala se. Snad byla i horší. „Když mrskání skončí, je to vyřízeno, a my si můžeme jít po svých. Ztratíme tak míň času než při kterémkoliv jiném trestu, co mě napadá. Rozhodně méně než při oběšení. I když z toho, co si pamatuji o andorském právu, tak by k tomuhle dojít nemělo."</p>

<p>Min se chvíli zalykala smíchem. Mohla udělat tohle nebo brečet. „Čas? S tím, jak postupujeme, nemáme nic než čas. Přísahám, že jsme prolezli každou díru odsud až k Tar Valonu a nenašli jsme nic. Ani náznak, ani špitnutí. Podle mě žádný shromáždění <emphasis>není. </emphasis>A teď jdem pěšky. Jestli jsem dobře slyšela, tak s sebou vzal Logain koně. Jsme bez koní a zavřený ve stáji, kde čekáme Světlo ví nač!"</p>

<p>„Dávej si pozor na jazyk," šeptla ostře Siuan a významně se podívala na hrubé dveře se stráží na druhé straně. „Takovéhle plácání tě dostane do sítě místo ryby."</p>

<p>Min se zamračila, částečně proto, že ji začínala unavovat Siuanina tairenská rybářská pořekadla, a částečně proto, že druhá žena měla pravdu. Prozatím předběhli nepříjemné zprávy - nebezpečné bylo příhodnější slovo než nepříjemné - ale některé zprávy dokážou přeskočit i sto mil za den. Siuan cestovala pod jménem Mara, Leana jako Amaena a Logain nakonec přijal jméno Dalyn, když ho Siuan přesvědčila, že Guair je pěkně hloupá volba. Min si sice pořád myslela, že by její jméno nikdo nepoznal, ale Siuan trvala na tom, že si má říkat Serenla. Dokonce ani Logain neznal jejich pravá jména.</p>

<p>Skutečná potíž ale byla, že se Siuan nehodlala vzdát. Týdny naprostého neúspěchu, a nyní tohle, a každá zmínka o cestě do Tearu, což by bylo jedině rozumné, vyvolalo bouři, na jakou se nevzmohl dokonce ani Logain. Čím déle hledali, aniž nalezli to, po čem Siuan pátrala, tím vzteklejší byla. <emphasis>Ne že by předtím nedokázala pouhou vůlí štípat kamení. </emphasis>Min byla dost moudrá, aby si tuhle myšlenku nechala pro sebe.</p>

<p>Leana konečně dokončila práci na šatech, přetáhla si je přes hlavu a dala ruce za záda, aby si mohla pozapínat knoflíčky. Min nechápala, proč se tak obtěžuje. Ona sama veškeré šití z duše nenáviděla. Výstřih teď byl o něco níž, takže byl Leaně vidět kousek ňader, a také jí lépe padly kolem boků. Ale k čemu to bylo? Nikdo ji v tomhle rozpáleném přístřešku o taneček nepožádá.</p>

<p>Leana zalovila v Mininých sedlových brašnách a vytáhla malou dřevěnou krabičku s barvičkami, pudříky a vymyšlenostmi, které Min vnutila Laras, než se dívka vydala na cestu. Min to pořád chtěla zahodit, ale nějak se k tomu nikdy nedostala. Zevnitř bylo na odklápěcím víku připevněno malé zrcátko a Leana ve chvíli pracovala na svém obličeji s pomocí štětečků ze zaječích chlupů. Ještě nikdy o tyhle věci neprojevila sebemenší zájem. Teď ji zřejmě otrávilo, že je tu jen kartáč z černého dřeva a malý slonovinový hřeben do vlasů. Dokonce si cosi mumlala, že si nemůže nahřát želízka! Od té doby, co se vydali na Siuaninu pátrací výpravu, jí tmavé vlasy značně povyrostly, ale stále jí nedosahovaly ani k ramenům.</p>

<p>Min ji chvíli pozorovala a zeptala se: „Co máš za lubem, Le -Amaeno?" Pohledu na Siuan se vyhnula. <emphasis>Mohla </emphasis>si dávat pozor na jazyk. To jen že navrch k nadcházejícímu soudnímu přelíčení tu byly tak nacpané a pekly se zaživa. Věšení nebo veřejné mrskání. To je tedy výběr! „Rozhodla ses dát na koketování?" Bylo to míněno jako žert - Leana byla samá výkonnost a práce - něco, co by odlehčilo napětí, ale druhá žena ji překvapila.</p>

<p>„Ano," odtušila rázně Leana, vykulila oči do zrcátka a cosi si prováděla s řasami. „A jestli se mi to podaří u toho správného muže, třeba si nebudeme muset lámat hlavu s mrskáním ani s ničím jiným. Přinejmenším bych nám mohla vyjednat lehčí trest."</p>

<p>Min, se zdviženou rukou, jak si chtěla znovu otřít obličej, zalapala po dechu - bylo to, jako by sůva oznámila, že se stane kolibříkem - ale Siuan se jen posadila a zadívala se na Leanu s vyrovnaným: „Jak tě to napadlo?"</p>

<p>Kdyby Siuan upřela takový pohled na ni, Min by se jí určitě přiznala i k věcem, na něž dávno zapomněla. Když se na vás Siuan takhle soustředila, najednou jste začaly dělat pukrlata a skákat, jak ona pískala, dřív než jste si to vůbec uvědomily. Dokonce i Logain to dělal, tedy většinou. Tedy až na ta pukrlata.</p>

<p>Leana si klidně přejela štětečkem lícní kosti a výsledek zkoumala v zrcátku. Na Siuan sice mrkla jedním okem, ale přes to, co uviděla, odpověděla stejným strohým tónem, jaký používala vždy. „Moje matka byla obchodnice, víš, hlavně s kožešinami a řezivem. Jednou jsem ji viděla, jak nějakému saldejskému šlechtici tak zamotala hlavu, že jí vydal celoroční výtěžek stavebního dříví za polovinu toho, co chtěl, a navíc pochybuji, že si uvědomil, co se stalo, dokud nebyl skoro doma. Pokud vůbec. Později jí poslal náramek s měsíčním kamenem. Domanské ženy si nezaslouží tu pověst, co mají - většinou je to práce škrobených sucharů, co to někde zaslechli - avšak něco jsme si vysloužily po právu. Máma s tetami mě to samozřejmě učily stejně jako sestry a sestřenice."</p>

<p>Podívala se na sebe, potřásla hlavou a s povzdechem se vrátila k práci. „Ale naneštěstí jsem byla ve čtrnácti tak vysoká jako teď. Samá ruka a noha, jako hříbě, které vyrostlo moc rychle. A chvíli poté, co jsem dokázala přejít místnost, abych dvakrát neklopýtla, jsem zjistila -" zhluboka se nadechla „- zjistila jsem, že mě život povede po jiné cestě, než je obchodování. A to je teď taky pryč. Už je čas, abych využila to, co jsem se před všemi těmi lety naučila. Za daných okolností mě nenapadá lepší čas ani místo."</p>

<p>Siuan ji ještě chvíli bystře pozorovala. „To není ten důvod. Ne celý důvod. Tak ven s tím."</p>

<p>Leana hodila štěteček do krabičky a zuřivě vyletěla. „Celý důvod? Neznám celý důvod. Jenom vím, že potřebuji vrátit něco ze svého života - něco, co je pryč. Ty sama jsi mi říkala, že je to naše jediná naděje na přežití. Mně však pomsta nestačí. Vím, že tvoje snažení je nutné a možná dokonce i správné, ale Světlo mi pomoz, pro mě ani to není dost. Nemůžu se do toho zapojit tak jako ty. Možná jsem na to přišla moc pozdě. Zůstanu s tebou, ale není to dost."</p>

<p>Hněv se vytratil, když se jala zavírat kelímky a fióly a vracet je zpátky do krabičky, i když při tom používala větší sílu, než bylo zcela nezbytné. Kolem ní se vznášela velice slabá vůně růží. „Vím, že koketování není něco, co vyplní tu prázdnotu, ale stačí to, aby to zaplnilo chvíli zahálení. Možná když budu tím, čím jsem se narodila, bude to stačit. Prostě to nevím. Není to nový nápad. Vždycky jsem chtěla být jako máma a tety. Když jsem dospěla, občas jsem o tom snila."</p>

<p>Leana se zatvářila zamyšleně a poslední kousky šly do krabičky jemněji. „Myslím, že jsem měla pocit, že se maskuji za někoho jiného, nosila jsem masku, až se mi stala druhou přirozeností. Bylo třeba vykonat důležitou práci, důležitější, než je obchodování, a než jsem si uvědomila, že jsem se i tak mohla vydat po jiné cestě, měla jsem tu masku nasazenou příliš pevně, abych ji mohla jenom tak sundat. No, teď je to vyřízeno, a maska <emphasis>padá. </emphasis>Před týdnem jsem dokonce uvažovala, že si začnu s Logainem, jen tak ze cviku. Ale <emphasis>vyšla </emphasis>jsem ze cviku, a myslím, že on je muž, který vyslechne víc slibů, než jsi ochotna mu dát, a pak čeká, že je vyplníš." Náhle se jí na rtech objevil úsměv. „Moje máma vždycky říkala, že jestli k tomu dojde, tak ses ošklivě přepočítala. Pokud už z toho nemůžeš vycouvat, musíš buď zapomenout na důstojnost a utéct, nebo zaplatit a považovat to za lekci." Úsměv získal na rozpustilosti. „Teta Resara říkala, že máš zaplatit a užít si to."</p>

<p>Min mohla jenom vrtět hlavou. Bylo to, jako by se Leana změnila v naprosto jinou ženu. Takhle mluvit o...! Dokonce i když to jenom poslouchala, nemohla skoro uvěřit vlastním uším. Když na to přišlo, Leana opravdu vypadala jinak. Přes všechnu tu práci se štětci neměla na obličeji ani stopu barvy nebo pudru tak, aby to Min viděla, a přesto vypadaly její rty plnější, lícní kosti výraznější a oči větší. Vždycky to byla hezká žena, ale teď byla její krása pětinásobná.</p>

<p>Siuan však ještě neskončila. „A jestli bude tenhle venkovský šlechtic jako Logain?" zeptala se docela mírně. „Co budeš dělat pak?"</p>

<p>Leana se na kolenou narovnala a ztěžka polkla, než odpověděla, ale hlas měla dokonale vyrovnaný. „Vzhledem k možnostem, co bych si tak asi mohla vybrat?"</p>

<p>Žádná nemrkla a ticho se natahovalo.</p>

<p>Než mohla Siuan odpovědět - pokud to vůbec hodlala udělat, a Min by to moc ráda slyšela - na druhé straně dveří zachřestil řetěz a zámek.</p>

<p>Druhé dvě ženy pomalu vstaly a klidně zvedly své sedlové brašny, ale Min vyskočila a zatoužila mít u sebe svůj nůž. <emphasis>Je hloupé toužit po něčem takovém, </emphasis>říkala si. <emphasis>Jen by mě to dostalo do ještě větších potíží. Nejsem žádná zatracená hrdinka v příběhu. I kdybych na toho strážného skočila </emphasis>–</p>

<p>Dveře se otevřely a otvor zaplnil muž v dlouhé kožené kazajce natažené přes košili. Tohle nebyl chlapík, kterého by měla přepadat mladá žena, i kdyby měla nůž. Možná dokonce ani se sekerou ne. Široký se na něj docela hodilo, a silný. Těch pár vlasů, co mu na hlavě zbývaly, bylo skoro bílých, ale vypadal tvrdý jako starý dubový pařez. „Je čas, holky, abyste se dostavily před našeho pána," řekl drsně. „Půjdete, nebo vás musím vytáhnout jako pytle zrní? Půjdete tak nebo tak, ale radši bych se s várna v tomhle horku nevláčel."</p>

<p>Min se zadívala za něj a spatřila tam čekat dva další muže, šedovlasé, ale stejně tvrdé, i když ne tak velké.</p>

<p>„Půjdeme," sdělila mu suše Siuan.</p>

<p>„Dobrá. Tak pojďte. Ven. Urozený pán Gareth nerad čeká."</p>

<p>I když slíbily, že půjdou, jakmile vyšly na špinavou ulici, muži je pevně uchopili za paže. Plešatějící stařík popadl Min, jako by jeho ruka byla okovem. <emphasis>Tolik k pokusu o útěk, </emphasis>pomyslela si Min trpce. Napadlo ji, že ho kopne do kotníku, aby zjistila, jestli třeba nepovolí stisk, ale on vypadal tak pevný, že by si nejspíš vysloužila jen bolavý palec a to, že by ji zbytek cesty odvlekl za límec.</p>

<p>Leana vypadala ztracená v myšlenkách. Volnou rukou lehce mávala a pohybovala rty, jako by si v duchu přeříkávala, co chce říci, ale neustále vrtěla hlavou a začínala znovu a znovu. Siuan také zkoumala vlastní nitro, ale mnohem otevřeněji se mračila a dokonce si hryzala ret. Siuan <emphasis>nikdy </emphasis>nedala najevo takové znepokojení. V celku ty dvě neudělaly nic, co by Min aspoň trochu uklidnilo.</p>

<p>Šenk U spravedlivé královny měl trámový strop a jeho vzhled Min také nepotěšil. Admer Nem s dlouhými splihlými vlasy a zažloutlou modřinou a oteklým okem stál na jedné straně s půltuctem stejně rozložitých bratrů, se svými bratranci a jejich ženami a všichni byli v nejlepších kabátech a zástěrách. Sedláci si tři vězeňkyně prohlíželi se směsí hněvu a uspokojení, z čehož Min pokleslo srdce. Pokud něco, tak se jejich ženy mračily ještě víc, čišela z nich čirá nenávist. Kolem ostatních stěn stáli vesničané dobře v šesti řadách, všichni v pracovních šatech, jak byli vyrušeni. Kovář měl stále koženou zástěru a hodně žen mělo vyhrnuté rukávy a ruce od mouky. V místnosti to šumělo, jak si mezi sebou špitali, starší stejně jako pár dětí, a oči upírali na trojici žen stejně lačně jako Nemovi. Min měla dojem, že tohle musí být největší vzrušení, jaké kdy v Korských Pramenech zažili. Jednou viděla dav se stejnou náladou - při popravě.</p>

<p>Stoly byly odstraněny, jen před velkým cihlovým krbem jeden stál. Za ním pak seděl zavalitý muž s drsným, ale upřímným obličejem a hustými, prošedivělými vlasy, v dobře střiženém kabátci z tmavozeleného hedvábí. Ruce měl sepjaté na stole před sebou. Vedle stolu stála štíhlá žena zhruba stejného věku v šedých šatech z jemného sukna s vyšitými bílými kvítky kolem výstřihu. Min usoudila, že to bude místní pán a jeho paní. Venkovská šlechta o něco lépe zpravená o tom, co se děje ve světě, než jejich nájemci a pachtýři.</p>

<p>Stráže je přistrčily před pánův stůl a připojily se k divákům. Dopředu vystoupila žena v šedém a mumlání davu utichlo.</p>

<p>„Všichni dávejte pozor a nastražte uši," ohlásila žena, „protože dnes bude urozený pán Gareth Bryne udělovat spravedlnost. Vězeňkyně, jste povolány před soud urozeného pána Brynea." Takže ne paní urozeného pána, ale nějaká úřednice. Gareth Bryne? Na toho si Min vzpomínala, býval hlavním kapitánem královniny gardy v Caemlynu. Byl-li to ten samý muž. Ohlédla se na Siuan, ale ta upírala oči na široká prkna podlahy před svýma nohama. Ať to byl, kdo chtěl, tenhle Bryne vypadal unaveně.</p>

<p>„Jste obviněny," pokračovala žena v šedém, „z neoprávněného vstupu v noci na cizí pozemek, ze žhářství a zničení budovy a jejího obsahu, zabití cenného dobytka, útoku na osobu Admera Nema a zcizení váčku, jenž prý obsahoval zlato a stříbro. Je známo, že útok a krádež byla práce vašeho společníka, jenž unikl, ale vy tři jste před zákonem stejně vinny."</p>

<p>Odmlčela se, aby její proslov správně zapadl, a Min si vyměnila lítostivý pohled s Leanou. Logain prostě <emphasis>musel </emphasis>přidat k celé té kaši ještě i krádež. Teď už byl nejspíš v půlce cesty do Murandy, jestli ne dál.</p>

<p>Po chvíli žena začala znovu. „Vaši žalobci jsou tu, aby vám čelili." Ukázala na shluk Nemů. „Admere Neme, podej své svědectví."</p>

<p>Statný muž se protáhl kupředu se směsí vlastní důležitosti a rozpaků - popotahoval se za kabátec, kde mu břich napínal dřevěné knoflíky, a rukama si prohrabával řídnoucí vlasy, které mu neustále padaly do čela. „Jak jsem říkal, urozený pane Garethe, bylo to takhle..."</p>

<p>Vydal celkem poctivý popis toho, jak je objevil na seníku a nařídil jim odejít, i když Logaina vylíčil dobře o stopu vyššího a jedinou ránu pěstí pozměnil na pěstní souboj, v němž rány přijaté zdatně opětoval. Spadla lucerna, seník vzplál a zbytek rodiny se z domu vyhrnul do předjitřního světla. Vězeňkyně byly jaty, stodola shořela do základů a pak byla objevena ztráta váčku z domu. Vynechal však tu část, jak kolem projížděl družiník urozeného pána Brynea, kdy někteří členové rodiny přinášeli z domu provazy a obhlíželi tři větve.</p>

<p>Když znovu začal líčit „boj" - tentokrát zřejmě vyhrával - Bryne ho uťal. „To bude stačit, mistře Neme. Smíš odejít."</p>

<p>Místo toho se k němu připojila jedna z Nemových žen s kulatým obličejem, asi ve věku, aby to mohla být Admerova manželka. Obličej měla kulatý, ale měkká nebyla. Byla kulatá jako rendlík či říční oblázek. A byla celá rudá, i když to nebylo jen hněvem. „Pěkně tyhle husy zřež, urozenej pane Garethe, slyšíš? Zpráskej je a cestou do Jornhillu je posaď na dřevěnýho osla!"</p>

<p>„Nikdo tě nepovolal ke svědectví, Maigan," zarazila ji ostře žena v šedém. „Toto je soud, ne petiční slyšení. Ty s Admerem odstupte. Hned." Poslechli, Admer maličko hbitěji než Maigan. Šedě oděná žena se obrátila k Min a jejím společnicím. „Chcete-li připojit svědectví na obranu či s polehčujícími okolnostmi, smíte tak učinit nyní." V jejím hlase nebyl ani náznak soucitu, vlastně ani ničeho jiného.</p>

<p>Min čekala, že promluví Siuan - vždy se ujímala vedení, mluvila za všechny - ale Siuan se nepohnula, ani nezvedla oči. Místo toho ke stolu přistoupila Leana s očima upřenýma na muže za ním.</p>

<p>Záda měla rovná jako vždycky, ale její obvyklá chůze - půvabně rázná, ale přesto rázná - se změnila, jako by se vznášela jen s náznakem vlnivého pohupování. Její boky a ňadra byly jaksi zřejmější. Ne že by se nějak předváděla, prostě způsob, jakým se pohybovala, vás jen přiměl si všimnout. „Můj pane, jsme tři bezmocné ženy, uprchlice před bouřemi, které se zmítají světem." Její obvykle řízná mluva byla pryč, nahradilo ji sametově hebké laskání. V tmavých očích měla světlo, takovou kouřmou výzvu. „Bez groše a ztracené, skryly jsme se ve stodole pantáty Nema. Byla to chyba, já vím, ale v noci jsme se bály." Menší gesto, polozdvižené ruce dlaněmi směrem k Bryneovi, a působila na okamžik naprosto bezmocně. Ale jen na okamžik. „Ten muž, Dalyn, pro nás byl cizí, opravdu, muž, který nám nabídl ochranu. V těchto dnech musejí mít ženy ochránce, můj pane, ale bojím se, že jsme si nezvolily nejvhodněji." Rozšířené oči a prosebný pohled naznačily, že by pro ně on byl lepší. „Byl to opravdu on, kdo napadl pantátu Nema, můj pane. My bychom byly uprchly nebo si nocleh odpracovaly." Obešla stůl, půvabně poklekla vedle Bryneovy židle, jemně mu položila prsty na zápěstí a vzhlédla mu do očí. Hlas se jí zachvěl, ale lehoučký úsměv bohatě stačil, aby se každému muži prudce rozbušilo srdce. Ten hlas - navrhoval. „Můj pane, jsme vinny nějakým menším zločinem, ale ne tolik, jak naznačuje obžaloba. Vydáváme se ti na milost. Prosím, můj pane, slituj se nad námi a ochraňuj nás."</p>

<p>Dlouhou chvíli se jí Bryne díval do očí. Pak si drsně odkašlal, odsunul židli, vstal a přešel na druhý konec stolu. Vesničané a sedláci se začali vrtět, muži si odkašlávali, jako to učinil jejich pán, a ženy si tiše mumlaly. Bryne se zastavil před Min. „Jak se jmenuješ, děvče?"</p>

<p>„Min, můj pane." Zachytila tlumené zavrčení od Siuan a spěšně dodala. „Serenla Min. Každý mi říká Serenla, můj pane."</p>

<p>„Tvoje matka musela mít předtuchu," zabručel s úsměvem. Nebyl první, kdo na její jméno takhle zareagoval. „Chceš nám něco sdělit, Serenlo?"</p>

<p>„Jenom že mě to moc mrzí, můj pane, a vážně to nebyla naše chyba. Všechno to udělal Dalyn. Prosím o slitování, můj pane." Vedle Leaniny prosby to působilo chabě - vedle Leanina vystoupení by všechno vypadalo bezvýznamně - ale tohle bylo to nejlepší, na co se zmohla. V ústech měla sucho, jaké panovalo venku na ulici. Co když se je rozhodne pověsit?</p>

<p>Bryne kývl a přešel k Siuan, jež stále studovala podlahu. Uchopil její bradu do dlaní a zvedl jí hlavu, aby jí viděl do očí. „A jak se jmenuješ ty, děvče?"</p>

<p>Siuan si s trhnutím uvolnila hlavu a ustoupila o krok zpátky. „Mara, můj pane," zašeptala. „Mara Tomanes."</p>

<p>Min tiše zasténala. Siuan byla jasně vyděšená, a přesto na muže zároveň hleděla vzdorně. Min zpola čekala, že Bryneovi nařídí, aby je okamžitě nechal jít. Ten se jí zeptal, zda chce něco dodat, a ona to opět nejistým šeptem popřela, ale celou dobu se na něj dívala, jako by tu velela sama. Možná dokázala ovládat svůj jazyk, ale určitě ne oči.</p>

<p>Po chvíli se Bryne odvrátil. „Zaujmi místo vedle svých přítelkyň, děvče," přikázal Leaně, když se vrátil ke své židli. Ta se k nim připojila s výrazem otevřeného neštěstí a také s něčím, co by Min u každého jiného nazvala lehkým vzdorem.</p>

<p>„Učinil jsem rozhodnutí," ohlásil Bryne celé místnosti. „Zločiny jsou vážné a nic, co jsem tu vyslechl, nezmění fakta. Když se tři muži vkradou do domu jiného muže, aby mu sebrali svícny, a jeden z nich napadne majitele, všichni tři jsou vinni stejně. Napadenému se musí dostat náhrady. Mistře Neme, dám ti tolik, aby to stačilo na postavení nové stodoly, a cenu šesti dojnic." Sedlákovi se rozjasnily oči, dokud Bryne nedodal: „Caralin ti peníze vydá, až bude spokojena s cenami. Jak jsem slyšel, některé dojnice přestávaly dojit." Štíhlá žena v šedém spokojeně kývla. „Za tu bouli na hlavě tě odměním stříbrnou markou. Nestěžuj si," promluvil pevně, když Nem otevřel ústa. „Maigan ti způsobila mnohem horší kvůli přílišnému pití." - Diváci jeho poznámku přivítali bouří smíchu, kterou vůbec neutišily Nemovy zahanbené a rozhněvané pohledy, a spíš je ještě povzbudil pohled, který se stisknutými rty věnovala manželovi Maigan. „Také ti nahradím ten ukradený váček. Hned jak se Caralin ujistí, kolik v něm skutečně bylo." Nem a jeho žena vypadali stejně rozzlobeně, ale jazyky drželi za zuby. Bylo jasné, že jim dá, co bude považovat za vhodné. Min opět pocítila naději.</p>

<p>Bryne se opřel o lokty a obrátil pozornost k Min a druhým dvěma ženám. Z jeho pomalé řeči se jí stáhl žaludek. „Vy tři budete pracovat pro mě za běžnou mzdu za úkoly, kterými vás pověřím, dokud obnos, jejž jsem za vás musel vydat, nebude splacen. Nemyslete si, že jsem shovívavý. Když mi složíte přísahu, která mne uspokojí, nenechám vás hlídat a můžete pracovat na mém panství. Pokud ne, znamená to pole, kde budete každou chvíli pod dohledem. Mzda je na polích nižší, ale je to vaše rozhodnutí."</p>

<p>Min v duchu zoufale pátrala po nejslabší přísaze, která by ho mohla uspokojit. Velice nerada rušila své slovo za jakýchkoliv okolností, ale hodlala zmizet, jakmile se jí k tomu naskytne příležitost, a nechtěla mít na svědomí příliš těžký hřích křivopřísežnictví.</p>

<p>Leana zřejmě hledala také, ale Siuan jen maličko zaváhala, než poklekla a položila si ruce na srdce. Oči upírala na Brynea a výzva v nich ani maličko nepohasla. „Na Světlo a na svou naději na spasení a znovuzrození přísahám, že ti budu sloužit, jak si budeš přát, tak dlouho, jak si budeš přát, jinak ať ode mne Stvořitel navěky odvrátí svou tvář a temnota ať pohltí moji duši." Tato slova pronášela zadýchaným šeptem, ale způsobila naprosté ticho. Neexistovala vážnější přísaha, jen ty, které žena skládala, měla-li se stát Aes Sedai, a hůl přísahy ji k nim zavazovala stejně jistě, jako by to byla součást jejího těla.</p>

<p>Leana na Siuan zůstala hledět. Ale pak také padla na kolena. „Na Světlo a na svou naději na spasení a znovuzrození..."</p>

<p>Min se zoufale propadala do bahna a pátrala po nějaké cestě ven. Složit menší přísahu by zcela znamenalo práci na poli, kdy ji bude někdo neustále hlídat, ale tahle přísaha... Podle toho, co ji učili, porušit ji znamenalo skoro tolik jako vražda, možná víc. Jenže žádná cesta ven <emphasis>nebyla. </emphasis>Buď bude přísahat, nebo jí hrozí kdo ví kolik let dřiny na poli přes den a být zamčená v noci. Klesla vedle druhých dvou žen a vykoktala ta slova, ale uvnitř vyla. <emphasis>Siuan, ty krávo pitomá! Do čeho jsi mě to dostala teď? Nemůžu tady zůstat! Musím jít za Randem! Ó, Světlo, pomoz!</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„No," vydechl Bryne, když pronesla poslední slovo, „tohle jsem nečekal. Ale stačí to. Caralin, odvedla bys někam mistra Nema a zjistila, o kolik si myslí, že přišel? A zařídila přepravu těchto žen na zámek. Za daných okolností myslím nebudou stráže nutné."</p>

<p>Štíhlá žena se na něho znepokojeně podívala, ale zakrátko již všechny popoháněla ven. Admer Nem a jeho mužští příbuzní se jí drželi nablízku, a Nem se tvářil zvlášť hrabivě. Nemovic ženy nevypadaly o moc méně lačně, ale přesto si vyšetřily pár zvlášť tvrdých pohledů pro Min a druhé dvě ženy, které, zatímco se místnost vyprazdňovala, zůstaly klečet. Min nevěřila, že by ji nohy dokázaly udržet ve stoje. Hlavou se jí neustále honily stejné věty. <emphasis>Ó, Siuan, proč? </emphasis>Nemůžu <emphasis>tady zůstat. Nemůžu!</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„Měli jsme tu pár uprchlíků," řekl Bryne, když poslední vesničané odešli. Zaklonil se v židli a pozorně si je prohlížel. „Ale nikdy nebyli tak zvláštní jako vy tři. Domanka. Tairenka?" Siuan krátce kývla. S Leanou vstaly a štíhlá žena s měděnou pletí si půvabně oprašovala kolena. Siuan jenom stála. Min se podařilo taky zvednout, ale kolena se jí podlamovala. „A ty, Serenlo." Znovu se mu při tom jméně objevil na rtech prchavý úsměv. „Pokud jsem dobře poznal tvůj přízvuk, tak jsi odněkud ze západního Andoru."</p>

<p>„Z Baerlonu," zamumlala Min a příliš pozdě se kousla do jazyka. Někdo mohl vědět, že Min je z Baerlonu.</p>

<p>„Neslyšel jsem o ničem na západě, co by nutilo lidi utíkat," naznačil Bryne otázku. Když Min mlčela, nenutil ji do odpovědi. -„Až si odpracujete svůj dluh, rád si vás ponechám ve službě. Život dokáže být tvrdý k těm, kdož ztratili domov, a dokonce i lůžko komorné je lepší než spát pod keřem."</p>

<p>„Děkuji ti, můj pane," řekla Leana se zájmem a předvedla tak půvabné pukrle, že dokonce i v hrubých jezdeckých šatech vypadalo jako taneční figura. Min se s těžkým srdcem připojila, ale nevěřila svým kolenům natolik, aby udělala pukrle. Siuan tam jen stála, dívala se na něj a neřekla ani ň.</p>

<p>„Škoda, že váš společník odvedl koně. Čtyři koně by váš dluh trochu umenšili."</p>

<p>„Byl to cizinec a darebák," sdělila mu Leana hlasem vhodným pro mnohem důvěrnější rozhovor. „Já jsem třeba ráda, že můžu vyměnit jeho ochranu za tvoji, můj pane."</p>

<p>Bryne si ji prohlížel - podle Min oceňujícím pohledem - ale řekl jen: „Na zámku aspoň budete v bezpečí před Nemy."</p>

<p>Na to žádná odpověď nebyla. Min usoudila, že drhnout podlahy na Bryneově zámku nebude jiné než drhnout podlahy na Nemově statku. <emphasis>Jak se z toho dostanu? Světlo, jak?</emphasis></p>

<p>Ticho se natahovalo, jen Bryne bubnoval prsty do stolu. Min si mohla myslet, že neví, co má říci dál, jenomže to podle jejího názoru rozhodně nebyl muž, který by se kdy nechal vyvést z míry. Spíš byl podrážděný, že mu pouze Leana prokazuje nějakou vděčnost. Říkala si, že z jeho pohledu by jejich trest mohl být mnohem horší. Třeba Leaniny žhavé pohledy a uklidňující tón jistým způsobem zapracovaly, ale Min zjistila, že si přeje, aby ta ženská zůstala stejná jako bývala. Být pověšena za zápěstí na návsi by bylo lepší než tohle.</p>

<p>Konečně se vrátila Caralin a cosi si mumlala. Když Bryneovi podávala zprávu, mluvila pichlavě. „Potrvá celé dny, než z těchhle Nemů dostanu přímou odpověď, urozený pane Garethe. Admer by chtěl pět nových stodol a padesát krav, kdybych ho nechala. Myslím si, že nějaký váček skutečně existoval, ale ohledně toho, kolik v něm bylo..." Potřásla hlavou a povzdechla si. „Nakonec to zjistím. Joni může vzít děvčata na zámek, jestli jsi s nimi skončil."</p>

<p>„Odveď je pryč, Caralin," řekl Bryne vstávaje. „Až je pošleš pryč, připoj se ke mně v cihelně." Znovu mluvil vyčerpaně. „Thad Haren říká, že potřebuje víc vody, jestli má dál vyrábět cihly, a jenom Světlo ví, kde ji pro něj najdu." Vyšel ze šenku, jako by na trojici žen, jež právě přísahaly, že mu budou sloužit, zcela zapomněl.</p>

<p>Joni, jak se ukázalo, byl onen<strong> </strong>rozložitý, plešatějící muž, který pro ně přišel do přístřešku, a nyní na ně čekal před hostincem vedle vozíku s vysokými koly, překrytého plachtou napjatou na obručích, s hubeným hnědákem mezi ojemi. Kolem postávalo pár vesničanů, aby se podívali, jak odjíždějí, ale většina se zřejmě vrátila domů, pryč z panujícího vedra. Gareth Bryne už byl daleko v zaprášené ulici.</p>

<p>„Joni vás bezpečně doprovodí do zámku," řekla Caralin. „Dělejte, co se vám řekne, a nebudete mít nijak těžký život." Chvíli je zvažovala a tmavé oči měla skoro stejně pronikavé jako Siuan. Pak si pro sebe kývla, jako by ji něco uspokojilo, a odspěchala za Brynem.</p>

<p>Joni jim vzadu přidržel plachtu, ale vylézt a najít si místo k sezení na dně vozíku je nechal bez pomoci. Byla tu nejvíc hrst slámy a těžká plachta zadržovala horko uvnitř. Joni neřekl ani slovo. Vozík se zakolébal, když muž šplhal na kozlík, skrytý před nimi plachtou. Min ho zaslechla, jak mlaská na koně, a vozík poskočil kupředu. Kola trochu vrzala a nadskakovala ve vyjetých kolejích.</p>

<p>V plachtě byla vzadu škvíra právě tak velká, aby Min viděla, jak se vesnice zmenšuje a mizí a místo ní se objevují houštiny a oplocená pole. Byla příliš ohromená, aby dokázala promluvit. Siuanina velká věc skončí drhnutím hrnců a podlah. Nikdy té ženě neměla pomáhat, neměla s ní zůstat. Při první příležitosti měla vyrazit do Tearu.</p>

<p>„No," promluvila náhle Leana, „nakonec to nevyšlo tak špatně." Zase mluvila rázně jako obvykle, ale v hlase se jí ozýval náznak vzrušení - vzrušení! - a do tváří jí vystoupila červeň. „Mohlo to být lepší, ale chce to cvik." Její smích zněl skoro jako zahihňání. „Nikdy jsem si neuvědomila, jaká je to legrace. Když jsem cítila, jak mi buší srdce..." Natáhla ruku tak, jak ji předtím položila Bryneovi na zápěstí. „Nejspíš jsem se ještě nikdy necítila tak živá, tak vnímavá. Teta Resara říkávala, že muži jsou větší zábava než cokoli, ale dodneška jsem to nikdy nechápala."</p>

<p>Min se držela, jak se s ní vůz kymácel, a jen valila oči. „Ty ses zbláznila," prohlásila nakonec. „Na kolik let jsme se to zařekly? Na dva? Pět? A ty nejspíš doufáš, že je Gareth Bryne stráví tím, že tě bude houpat na koleně! No, já doufám, že tě přes to koleno přehne. Každej den!" Leanin překvapený výraz Min v nejmenším neuklidnil. Copak čekala, že to Min vezme stejně klidně jako ona? Ale na Leanu se Min doopravdy nehněvala. Otočila se a zlobně se zamračila na Siuan. „A ty! Když se rozhodneš vzdát, tak neuděláš nic malýho. Prostě se vzdáš jako jehně na porážce. Proč sis vybrala <emphasis>tuhle </emphasis>přísahu? Světlo, proč?"</p>

<p>„Protože," odpověděla Siuan, „to byla ta jediná přísaha, s níž jsem si byla jistá, že neurčí lidi, aby nás dnem i nocí hlídali, zámek nezámek." Ležela zpola natažená na hrubých prknech vozíku a hovořila, jako by to byla ta nejzřejmější věc na světě. A Leana s ní zřejmě souhlasila.</p>

<p>„Ty ji chceš porušit," řekla Min po chvíli mlčení. Dostala to ze sebe šeptem, jak byla zděšená, ale i tak se ustaraně podívala na těžký plachtový závěs, jenž zakrýval Joniho. Určitě to nemohl slyšet.</p>

<p>„Hodlám udělat, co musím," prohlásila Siuan pevně, ale stejně tiše. „Za dva tři dny, až si budu jistá, že nás zvlášť nesledují, odejdeme. Bojím se, že budeme muset ukrást koně, protože naši jsou pryč. Bryne musí mít dobré stáje. Bude mi to líto." A Leana tam jen tak seděla, jako kočka se smetanou na fouskách. Musela si to uvědomit hned na začátku. Proto s přísahou neváhala.</p>

<p>„Tobě bude líto, že ukradneš koně?" ujišťovala se Min ochraptěle. „Ty chceš porušit přísahu, kterou by kromě temnejch druhů každej dodržel, a tebe mrzí krádež koní? Nemůžu tomu uvěřit. Já žádnou z vás vůbec <emphasis>neznám."</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„Ty chceš opravdu zůstat a drhnout hrnce," zeptala se Leana hlasem stejně tichým, „když je tam venku Rand s tvým srdcem v kapse?"</p>

<p>Min se mlčky mračila. Přála si, aby ty dvě nikdy nezjistily, že je do Randa al'Thora zamilovaná. Občas si přála, aby to sama nikdy nezjistila. Muž, který skoro nevěděl, že žije, takový muž. To, co byl, jí již nepřipadalo tak důležité jako to, že se na ni nikdy nepodíval dvakrát, ale obojí do sebe vlastně zapadalo. Chtěla říci, že svou přísahu dodrží, že na Randa zapomene na tak dlouho, než si odpracuje dluh. Jenže nedokázala otevřít ústa. <emphasis>Ať shoří! Kdybych ho nikdy nepotkala, nebyla bych teď v takové šlamastyce!</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Když ticho, přerušované pouze pravidelným vrzáním kol a tichým dusotem koňských kopyt, trvalo už příliš dlouho a Min začalo vadit, promluvila Siuan. „Chci udělat to, co jsem odpřísáhla. Až dokončím to, co <emphasis>musím </emphasis>udělat nejdřív. Nepřísahala jsem, že mu budu sloužit hned. Dala jsem si pozor, abych to ani nenaznačila, mluvila jsem přesně. Je to jemnůstka, já vím, a Gareth Bryne to nemusí ocenit, ale pořád je to pravda."</p>

<p>Min ohromeně podklesla a nechala se nadhazovat pomalým kodrcáním vozíku. „Ty chceš utýct hned teď a pak se vrátit za pár let a vydat se Bryneovi? Ten chlap prodá tvou kůži jircháři. <emphasis>Naše </emphasis>kůže." Teprve když to řekla, uvědomila si, že Siuanino řešení přijala. Utéci, pak se vrátit a... <emphasis>To </emphasis>nemůžu! <emphasis>Miluju Randa. A on by si ani nevšiml, kdyby mě Gareth Bryne přinutil pracovat ve svých kuchyních po zbytek mého života!</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„To není někdo, komu by měl člověk zkřížit cestu, s tím souhlasím," povzdechla si Siuan. „Už jsem se s ním jednou setkala. Dneska jsem byla strachy bez sebe, že by mohl poznat můj hlas. Tvář se může změnit, ale hlas ne." Udiveně se dotkla tváře, jako to občas dělávala, aniž si to zřejmě uvědomovala. „Tváře se mění," mumlala. Pak promluvila pevnějším tónem. „Už jsem zaplatila vysokou cenu za to, co jsem musela udělat, a za tohle zaplatím taky. Nakonec. Když se můžeš buď utopit, nebo jet na žralokovi, vsedneš na žraloka a doufáš v nejlepší. To je všechno, Serenlo."</p>

<p>„Být služka je hodně daleko od toho, co bych si pro sebe do budoucnosti vybrala," ozvala se Leana, „ale <emphasis>je </emphasis>to v budoucnosti, a kdo ví, co se může stát předtím? Až příliš dobře si vzpomínám, jak jsem si myslela, že nemám žádnou budoucnost." Na rtech se jí objevil lehký úsměv, oči měla zasněně přimhouřené a její hlas dostal sametový nádech. „Kromě toho si nemyslím, že by naše kůže prodával. Dejte mi pár let cviku a pak pár minut s urozeným pánem Garethem Brynem, a on nás přivítá s otevřenou náručí a uloží ve svých nejlepších komnatách. Zahrne nás hedvábím a nabídne nám kočár na cestu, kam budeme chtít jet."</p>

<p>Min ji nechala jejím představám. Občas měla dojem, že druhé dvě ženy žijí v nějakém snovém světě. Napadlo ji ale něco jiného. Maličkost, ale začínala ji rozčilovat. „Ehm, Maro, pověz mi něco. Všimla jsem si, že se lidi usmívají, když mě oslovuješ tím jménem. Serenla. Udělal to i Bryne a říkal cosi o tom, že máma musela mít předtuchu. Proč?"</p>

<p>„Ve starém jazyce," odtušila Siuan, „to znamená ,umíněná dcera'. Když jsme se poprvé setkaly, byla v tobě jistá umíněnost. Tak míli široká a míli hluboká." Siuan řekla tohle! Siuan, ta nejumíněnější žena na celém světě! A teď se ještě křenila od ucha k uchu. „Ovšem, vypadá to, že ti to prospívá. V příští vesnici bys mohla použít Chalinda. To znamená ,milé děvče'. Nebo třeba -"</p>

<p>Vozík náhle poskočil víc než předtím a pak nabral rychlost, jako by kůň nacválal. Poskakujíce jako zrno oddělované na sítu od plev, tři ženy se na sebe ohromeně zadívaly. Pak se Siuan narovnala a rozhrnula plachtu zakrývající kozlík. Joni byl pryč. Siuan se vrhla na dřevěné sedadlo, popadla opratě a zatáhla, čímž koně na místě zastavila. Min rozhrnula zadní plachtu a rozhlížela se kolem.</p>

<p>Silnice tu vedla houštinou, spíš menším lesíkem, kde rostly duby, jilmy, borovice a kaliny. Prach z jejich krátkého úprku teprve sedal i na Joniho, který tu ležel na kraji udusané prašné silnice asi šedesát kroků za nimi.</p>

<p>Min pudově seskočila a rozběhla se zpět. Poklekla k velkému muži. Ještě dýchal, ale oči měl zavřené a krvácející šrám na spánku se zvedal v purpurovou bouli.</p>

<p>Leana Min odstrčila a jistými prsty sáhla Jonimu na hlavu. „Bude žít," řekla stroze. „Nic není zlomeného, ale až se probere, pár dní ho bude pěkně bolet hlava." Sedla si na paty, sepjala ruce a zatvářila se smutně. „Stejně pro něj nemůžu nic udělat. Ať shořím, slíbila jsem si, že už kvůli tomu nebudu brečet."</p>

<p>„Otázka -" Min polkla a začala znovu. „Otázka je, jestli ho naložíme na vozík a odvezeme do zámku nebo - odejdeme?" <emphasis>Světlo, nejsem o nic lepší než Siuan!</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„Mohly bychom ho dovézt na další statek," navrhovala pomalu Leana.</p>

<p>Došla k nim Siuan vedouc koně tak, jako by se bála, že ji zvíře kousne. Podívala se na muže na zemi a zamračila se. „Z vozu by nikdy nemohl takhle spadnout. Nevidím tu nikde kořen ani kámen, co by to mohly způsobit." Začala se rozhlížet mezi stromy kolem nich a z lesíka vyjel muž na vysokém černém hřebci, vedoucí tři klisny, jednu kosmatou a o dvě dlaně menší než ostatní.</p>

<p>Byl to vysoký muž v modrém hedvábném kabátci, s mečem u boku a kudrnatými vlasy po ramena, jež měl dosti široká. I přes stopy toho, že k němu byl život hodně tvrdý, byl hezký takovým tím tmavým způsobem. A byl to ten poslední muž, kterého by Min čekala, že tu uvidí.</p>

<p>„Tohle je tvoje práce?" vyptávala se ho hned Siuan.</p>

<p>Logain se usmál, když přitáhl otěže vedle vozíku, i když v tom úsměvu nebylo žádné veselí. „Prak je užitečná věc, Maro. Máte štěstí, že jsem tady. Čekal jsem, že se z vesnice hned tak nedostanete a že se pak budete jenom belhat. Vypadá to, že byl místní pán shovívavý." Náhle mu tvář ještě víc potemněla a hlas měl tvrdý jako kámen. „Myslely jste si, že vás nechám napospas osudu? Možná jsem měl. Něco jsi mi slíbila, Maro. Chci pomstu, kterou jsi slibovala. Následoval jsem vás při tom pátrání až na půl cesty k Bouřlivému moři, i když mi nechcete říct, co vlastně hledáte. Neptal jsem se, jak mi chceš dát, cos mi slíbila. Ale tohle ti teď řeknu. Začíná ti docházet čas. Dokonči své pátrání rychle a splň své sliby, nebo vás nechám, abyste si hledaly vlastní cestu. Rychle zjistíte, že většina vesničanů má jen málo soucitu s cizinci bez měďáku. Tři hezké ženy samy? Jen pohled na tohle," dotkl se meče u boku, „vás zachránil víckrát, než vůbec tušíte. Najdi, co hledáš, brzy, Maro."</p>

<p>Na začátku jejich cesty nebyl tak nafoukaný. Tehdy byl pokorně vděčný za<emphasis> jejich </emphasis>pomoc - tedy tak pokorný, jak to jen muž jako Logain dokázal. Vypadalo to, že díky času - a nedostatku výsledků - se jeho vděčnost vytrácí.</p>

<p>Siuan před ním pohledem neuhnula. „Doufám v to," řekla pevně. „Ale jestli chceš odejít, tak tu nechej naše koně a běž! Jestli nechceš veslovat, tak vypadni ze člunu a plav si sám! Uvidíme, jak daleko se se svou pomstou dostaneš sám."</p>

<p>Logain sevřel velké ruce na otěžích, až Min docela dobře slyšela, jak mu lupe v kloubech. Třásl se, jak se snažil udržet city na uzdě. „Ještě chvíli zůstanu, Maro," prohlásil nakonec. „Ještě chvilku."</p>

<p>Na okamžik mu kolem hlavy, pouze pro Mininy oči, zaplála aura, zářící zlatá a modrá koruna. Siuan a Leana samozřejmě neviděly nic, i když věděly, co Min dokáže. Občas kolem lidí vídávala věci - říkala tomu vidění - obrazy či auru. Někdy věděla, co znamenají. Že se tato žena vdá. Tamten muž zemře. Maličkosti či velké věci, veselé či smutné, ale nikdy netušila ani náznak či důvod k tomu kdo, kde ani kdy. Aes Sedai a strážci kolem sebe vždycky měli auru, většina ostatních lidí téměř nikdy. Ne vždy bylo příjemné to vědět.</p>

<p>Logainovu auru už viděla dřív a věděla, co znamená. Nadcházející slávu. Ale pro něj, ze všech mužů, to rozhodně vůbec nedávalo smysl. Jeho kůň, meč i kabátec pocházeli ze hry v kostky, i když si Min nebyla jistá, jak poctivá ta hra byla. Nic jiného neměl, a také žádné vyhlídky, kromě Siuaniných slibů, a jak by je mohla Siuan splnit? Prostě to nedávalo smysl.</p>

<p>Logainovi se vrátila dobrá nálada tak rychle, jako zmizela. Z opasku vytáhl naditý, hrubě tkaný váček a zamával jim jím před očima. „Získal jsem trochu peněz. Chvíli nebudeme muset spát ve stodolách."</p>

<p>„Slyšely jsme o tom," zavrčela suše Siuan. „Asi jsem od tebe neměla čekat nic lepšího."</p>

<p>„Ber to jako příspěvek na své pátrání." Siuan natáhla ruku, ale on si s lehce posměšným úsměvem přivázal váček zase k opasku. „Nechci, aby sis pošpinila raku ukradenými penězi, Maro. Kromě toho, takhle si třeba můžu být jistější, že neutečete <emphasis>vy </emphasis>a neopustíte <emphasis>mě." </emphasis>Siuan se tvářila, že by dokázala překousnout hřebík vejpůl, avšak neřekla nic. Logain se postavil ve třmenech a zadíval se po silnici směrem ke Korským Pramenům. „Blíží se sem stádo ovcí a dva kluci. Musíme vyrazit. Ti tu zprávu roznesou tak rychle, jak rychle dokážou utíkat." Znovu se posadil a shlédl na Joniho, který tu stále ležel v bezvědomí. „A seženou pomoc tomuhle chlápkovi. Myslím, že jsem ho nezasáhl moc tvrdě, aby mu to nějak vážně ublížilo."</p>

<p>Min potřásla hlavou. Ten chlap ji neustále překvapoval. Nikdy by ji nenapadlo, že muži, jemuž právě nakřápl hlavu, věnuje druhou myšlenku.</p>

<p>Siuan a Leana nemarnily čas, hned se šplhaly do vysokých sedel, Leana na grošovanou bělku, kterou pojmenovala Sněženka, Siuan na Belu, tu malou a kosmatou. Siuan se nahoru škrábala s mnohem většími obtížemi než Leana. Rozhodně nebyla žádná jezdkyně. Po týdnech v sedle s Belou stále zacházela jako s ohnivým válečným hřebcem. Leana vedla Sněženku s lehkostí. Min věděla, že je někde mezi těmi dvěma. Vyšplhala na Růženku, svou kaštanku, s mnohem větším půvabem než Siuan a mnohem menším než Leana.</p>

<p>„Myslíš, že po nás půjde?" zeptala se Min, když klusem vyrazili k jihu, pryč od Korských Pramenů. Mínila svou otázku pro Siuan, ale odpověděl jí Logain.</p>

<p>„Ten místní pán? Podle mne vás nepovažuje za dost důležité. Jistě, může někoho poslat, a určitě rozešle váš popis. Pojedeme, jak nejdál to půjde, než zastavíme, a zítra zase." Zřejmě se ujímal vedení.</p>

<p>„My <emphasis>nejsme </emphasis>dost důležité," řekla Siuan a neohrabaně nadskakovala v sedle. Možná měla obavy z Bely, ale pohled, který vrhla Logainovi na záda, jasně říkal, že si svou autoritu nenechá upírat dlouho.</p>

<p>Min pro sebe doufala, že je Bryne bude považovat za naprosto nedůležité. Nejspíš i považoval. Pokud nikdy nezjistí jejich pravá jména. Logain pobídl hřebce do rychlejšího kroku a Min totéž udělala s Růženkou, aby s ním udržela krok, a začala uvažovat o tom, co je čeká, a ne o tom, co se stalo.</p>

<p>* * *</p>

<p>Gareth Bryne si zastrčil kožené rukavice za opasek s mečem a z psacího stolu zvedl sametový klobouk s ohrnutou krempou. Ten klobouk byl podle poslední caemlynské módy. Caralin na to dohlížela. Jeho móda nezajímala, ale ona si myslela, že by se měl oblékat podle svého postavení, takže mu každé ráno nachystala hedvábí a aksamit.</p>

<p>Když si dával klobouk s vysokou střechou na hlavu, zahlédl v jednom z oken pracovny svůj nejasný odraz. Hodilo se, že byl tak rozvlněný a slabý. Ať mhouřil oči jak chtěl, šedý klobouk a šedý hedvábný kabátec s vyšitými stříbrnými spirálami na rukávcích a límci ani zdaleka nepřipomínaly přílbu a zbroj, na něž byl zvyklý. To už skončilo. A tohle... Tohle je prostě něco, co vyplní prázdný čas. To je všechno.</p>

<p>„Opravdu chceš tohle udělat, urozený pane Garethe?"</p>

<p>Obrátil se od okna ke Caralin, stojící u svého psacího stolu naproti jeho. Na stole se jí hromadily účetní knihy panství. Vedla jeho panství po celá ta léta, co byl pryč, a nepochybně to zvládala mnohem lépe, než by to kdy dokázal on.</p>

<p>„Kdybys je byl poslal pracovat pro Admera Nema, jak vyžaduje zákon," pokračovala Caralin, „tohle by tě vůbec nemuselo zajímat."</p>

<p>„Ale já to neudělal," řekl jí. „A neudělal bych to, ani kdybych to mohl zopakovat. Víš stejně dobře jako já, že Nem a chlapi z jeho rodiny by se ta děvčata snažili dnem i nocí zahnat do rohu. A Maigan a ostatní ženské by jim ze života udělaly Jámu smrti, tedy pokud by všechny tři náhodou nespadly do studny a neutopily se."</p>

<p>„Ani Maigan by nepoužila studnu," podotkla suše Caralin, „ne při tom, jaké je poslední dobou počasí. Přesto chápu, co tím myslíš, urozený pane Garethe. Ale ony mají náskok většinu dne a noc a mohly utéci libovolným směrem. Když o nich pošleš zprávu, brzy je najdeš. Jestli je možné je najít."</p>

<p>„Thad je dokáže najít." Thadovi bylo přes sedmdesát, ale stále dokázal vystopovat včerejší vítr na kamení a v měsíčním světle, a ještě moc rád předá svou cihelnu synovi.</p>

<p>„Když myslíš, urozený pane Garethe." Caralin s Thadem moc nevycházela. „No, až je přivedete zpátky, v každém případě je využiju v domě."</p>

<p>Něco v jejím hlase, přes to, jak byl lhostejný, zbystřilo Bryneovu pozornost. Náznak uspokojení. Prakticky od toho dne, kdy přijel domů, mu Caralin začala představovat celé zástupy hezkých komorných i děveček, které byly všechny ochotné, ba dychtivé, pomoci urozenému pánovi zapomenout na jeho bídu. „Jsou to křivopřísežnice, Caralin. Bojím se, že to pro ně znamená pole."</p>

<p>Když popuzeně stiskla rty, potvrdilo to jeho podezření, ale žena dál mluvila nedbalým tónem. „Ty druhé dvě možná, urozený pane Garethe, ale poslat na pole to domanské děvče by bylo plýtvání. Velmi by se hodila jako posluha u stolu. Je to nesmírně hezká mladá žena. Ale samozřejmě se stane, jak si přeješ."</p>

<p>Tak to byla dívka, kterou Caralin vybrala. Nesmírně hezká mladá žena, to určitě. I když se maličko lišila od domanských žen, s nimiž se zatím setkal. Kratičké zaváhání tady, maličko rychlejší támhle. Skoro jako by teprve teď poprvé zkoušela své umění. To bylo samozřejmě nemožné. Domanské ženy cvičily své dcery, jak si omotat muže kolem prstu, téměř od kolébky. Ne že by to nefungovalo, tolik Bryne připouštěl. Kdyby mu ji Caralin podstrčila mezi děvečkami... Nesmírně hezká.</p>

<p>Tak proč se mu před očima neobjevoval její obličej? Proč pořád myslel na dvé modrých očí? Vyzývala ho, jako by si přála, aby měla meč, vystrašená, ale odmítající se svému strachu poddat. Mara Tomanes. Byl si jist, že ona své slovo dodrží i bez přísah. „Přivedu ji zpět," zamumlal si pro sebe. „Zjistím, proč porušila přísahu."</p>

<p>„Jak říkáš, můj pane," opáčila Caralin. „Myslela jsem, že by se hodila za komornou do tvé ložnice. Sela je už trochu stará, aby pořád běhala nahoru a dolů po schodech, aby ti sehnala všechno, co potřebuješ na noc."</p>

<p>Bryne zamrkal. Cože? Aha. Ta domanská dívka. Zavrtěl hlavou nad Caralinou hloupostí. Ale choval se snad on méně hloupě? Byl tady pánem. Měl by tu zůstat a starat se o své lidi. Ale Caralin se o ně po všechna ta léta, co byl pryč, dokázala postarat lépe, než by to kdy uměl on. Znal tábory a vojáky a tažení a možná trochu to, jak manévrovat ve dvorních intrikách. Caralin měla pravdu. Měl by sundat meč a ten šaškovský klobouk a nechat Caralin, aby napsala jejich popis a...</p>

<p>Místo toho řekl: „Dávej dobrý pozor na Admera Nema a tu jeho rodinku. Pokusí se tě ošidit, co to jen půjde."</p>

<p>„Jak říkáš, můj pane." Ta slova byla naprosto uctivá. Tón mu však říkal, aby šel učit svého dědečka stříhat ovce. Bryne s pochechtáváním vyšel ven.</p>

<p>Zámek byl vážně jen takový značně přerostlý statek, dvě neuspořádaná poschodí z cihel a kamene pod břidlicovou střechou, která byla upravována s každým pokolením z rodu Bryneů. Rod Bryneů vlastnil tuto půdu - či půda vlastnila jej - od té doby, kdy byl před tisíci lety Andor vyrván z trosek říše Artuše Jestřábí křídlo, a po celou tu dobu vysílal své syny, aby bojovali v andorských válkách. On už sice v žádných válkách bojovat nebude, ale pro rod Bryneů již bylo příliš pozdě. Bylo příliš mnoho válek, příliš mnoho bitev. On byl posledním výhonkem rodu. Neměl ženu, syna ani dceru. Linie s ním končila. Všechno musí jednou skončit. Kolo času se otáčí.</p>

<p>Na kameny dlážděném nádvoří před zámkem čekala u svých osedlaných koní dvacítka mužů. Většinou to byli muži s vlasy ještě šedivějšími, než měl Bryne, pokud vůbec měli vlasy. Všechno to byli zkušení vojáci, bývalí kaprálové, velitelé švadron a korouhevníci, kteří s ním sloužili někdy během jeho kariéry. Přímo vepředu, s obvazem kolem spánků, stál Joni Shagrin, jenž býval starším korouhevníkem u královniny gardy, i když Bryne s určitostí věděl, že jeho dcery pověřily své děti, aby ho udržely v posteli. Byl jedním z mála, kdo měl rodinu, ať tady, či jinde. Většina ostatních se rozhodla jít znovu sloužit pod Brynem, než by své penze propíjeli nad vzpomínkami, které by nechtěl slyšet nikdo krom jiného vysloužilého vojáka.</p>

<p>Všichni měli přes kabátce opasky s meči a pár jich drželo dlouhá ratiště kopí s ocelovými hroty, která do dnešního rána celá léta visela na zdi. Za každým sedlem byla přivázána stočená tlustá přikrývka a nadité sedlové brašny a taky rendlík nebo kotlík a plné měchy s vodou, jako by se chystali na vojenské tažení, místo na týdenní výlet, aby chytili trojici žen, které zapálily stodolu. Tady dostali možnost znovu si oživit staré časy, nebo to alespoň předstírat.</p>

<p>Napadlo ho, jestli i jej právě tohle vyhnalo ven. Rozhodně byl příliš starý, aby se vydával na honbu za hezkýma očima patřícíma ženě dost mladé, aby mohla být jeho dcerou. Možná i vnučkou. <emphasis>Tak velký blázen nejsem, </emphasis>řekl si pevně. Caralin tu věci zvládne lépe, když se jí nebudu plést do cesty.</p>

<p>Dubovou alejí, vedoucí na silnici, se přiřítil vyzáblý kaštanový valach a jezdec sjel ze sedla dřív, než se zvíře úplně zastavilo. Muž sice klopýtl, ale podařilo se mu položit si pěst na srdce ve správném zasalutování. Barim Halle, jenž pod ním před lety sloužil jako starší kaprál, byl tuhý a šlachovitý, s hlavou jako kožovité vajíčko a bílým obočím, které se mu snažilo vynahradit nedostatek vlasů. „Tebe povolali zpátky do Caemlynu, můj hlavní kapitáne?" funěl.</p>

<p>„Ne," odpověděl Bryne ostře. „Co tím myslíš, vrazit si sem, jako bys měl za patama cairhienskou kavalerii?" Někteří z koní začali tančit, jak pochytili hnědákovu náladu.</p>

<p>„Nikdy jsem tolik neuháněl, leda jsme honili my je, můj pane." Barim se přestal křenit, jakmile si uvědomil, že se druhý muž nesměje. „No, můj pane, viděl jsem koně, a tak jsem si řek -" Muž se znovu podíval Bryneovi do tváře a větu nedokončil. „No, vlastně mám taky ňáký zprávy. Byl jsem tuhle v Nových Brémách na návštěvě u sestry a zaslech jsem spoustu věcí."</p>

<p>Nové Brémy byly starší než Andor - „staré" Brémy byly zničeny za trollockých válek tisíc let před Artušem Jestřábí křídlo - a bylo to dobré místo, když se chtěl člověk dozvědět, co je nového. Středně velké pohraniční městečko kus na východ od jeho panství na silnici z Caemlynu do Tar Valonu. Dokonce i při současném Morgasině přístupu po této silnici kupci jezdili dost často. „No, tak ven s tím, člověče. Jestli máš nějaké novinky, tak oč jde?"</p>

<p>„Ehm, jenom jsem se snažil přijít na to, odkud začít, můj pane." Barin se nevědomky narovnal, jako by podával hlášení. „Nejdůležitější asi bude, že prej padl Tear. Aielani dobyli samotnej Kámen a Meče, jehož se nelze dotknout, se někdo určitě dotknul. Povídá se, že prej ho někdo tasil."</p>

<p>„Tasil ho Aielan?" ujišťoval se nevěřícně Bryne. Každý Aiel by raději zemřel, než by se dotkl meče. Za aielské války to sám viděl na vlastní oči. I když se povídalo, že <emphasis>Callandor </emphasis>vlastně vůbec není meč. Ať to znamenalo cokoliv.</p>

<p>„To neříkali, můj pane. Slyšel jsem taky jména. Ren něco, to bylo nejčastější. Ale mluvili o tom jako o něčem, co se doopravdy stalo, asi to nebude jenom drb. Všichni to tak jako kdyby, věděli najisto."</p>

<p>Bryne svraštil obočí a zamračil se. Jestli to byla pravda, tak to bylo opravdu vážné. Pokud byl <emphasis>Callandor </emphasis>tasen, tak se Drak znovu zrodil. Podle proroctví to znamenalo, že se blíží Poslední bitva, že se osvobozuje Temný. Drak Znovuzrozený zachrání svět, tak se pravilo v proroctvích. A zničí ho. To samo o sobě byla zpráva natolik důležitá, aby Halla donutila vyrazit cvalem, když si to v hlavě konečně přebral.</p>

<p>Ale svraštělý chlapík ještě neskončil. „Taky sem dorazila zpráva z Tar Valonu, co je skoro taky tak velká, můj pane. Povídá se, že je nová amyrlin. Elaida, můj pane, co dělala rádkyni královně." Halle náhle zamrkal a spěšně pokračoval dál. Morgasa byla zakázané území, každý na panství to věděl, i když to Bryne nikdy neřekl nahlas. „Povídá se, že stará amyrlin, Siuan Sanche, byla utišená a popravená. A taky umřel Logain. Ten falešnej Drak, co ho vloni chytili a zkrotili. Mluví se o tom, jako kdyby to byla pravda, můj pane. Někteří tvrdí, že byli v Tar Valonu, když se to všecko semlelo."</p>

<p>Tahle zpráva o Logainovi nebyla zvlášť důležitá, i když začal v Ghealdanu válku tím, že se prohlásil za Draka Znovuzrozeného. V posledních pár letech bylo falešných Draků několik. Avšak Logain mohl usměrňovat. To byl fakt. Dokud ho Aes Sedai nezkrotily, neodřízly ho od jediné síly, takže už nemohl usměrňovat dál. Povídalo se, že muži jako on, ať už falešní Draci, či ubožáci, které sebraly červené adžah, nikdy nežili dlouho. Prý přestali chtít žít dál.</p>

<p>Ale to se Siuan Sanche bylo nové. Setkal se s ní skoro před třemi lety. Byla to žena, která vyžadovala poslušnost a neudávala žádné důvody. Tuhá jako stará holínka, s jazykem jako pilník a povahou vzteklou jako medvědice s bolavým zubem. Bryne by čekal, že každou povýšeneckou uchvatitelku roztrhá na kusy holýma rukama. Utišení bylo stejné jako zkrocení u muže, ale mnohem vzácnější. Zvláště u amyrlin. Věž připouštěla, že pouze dvě amyrlin za tři tisíce let skončily stejně, i když nejspíš další dva tucty Aes Sedai zapřela. Avšak poprava navrch k utišení vypadala nadbytečná. Povídalo se, že ženy nepřežívaly utišení o nic lépe než muži zkrocení.</p>

<p>Ze všeho čišely potíže. Každý věděl, že Bílá věž má spojence, na provázcích že má přivázané trůny a mocné pány a paní. Když byla nová amyrlin povýšena tímto způsobem, někteří se určitě pokusí zjistit, jestli je Aes Sedai pořád sledují tak pozorně. A jakmile ten chlapík v Tearu udusí všechnu opozici - ne že by jí tam bylo moc, jestli opravdu dobyl Kámen - vytáhne buď proti Illianu, nebo Cairhienu. Otázkou však bylo, jak rychle se dokáže pohnout? Budou se síly sbírat proti němu, nebo pro něj? Musel být skutečným Drakem Znovuzrozeným, avšak rody půjdou jak za ním, tak proti němu, a prostý lid také. A jestli ještě kvůli Věži vypuknou nějaké žabomyší války –</p>

<p>„Starý blázne," zamumlal Bryne. Když si všiml, jak sebou Barim trhl, dodal: „Ty ne. Jiný starý blázen." Nic z toho už nebyla jeho záležitost. Musel se jenom rozhodnout, ke komu se připojí rod Bryneů, až nadejde čas. Ne že by na tom někomu záleželo, Bryneovi nebyli nikdy mocný rod, ani zvlášť velký.</p>

<p>„Ehm, můj pane?" Barim se ohlédl na muže čekající u svých koní. „Myslíš, že bys mě moh potřebovat, můj pane?"</p>

<p>Aniž se vůbec zeptal kde nebo proč. Nebyl sám, koho prostý život na venkově nudil. „Dožeň nás, až si dáš do pořádku výstroj. Zatím zamíříme na jih po Čtverkrálské silnici." Barim zasalutoval a vrhl se pryč, táhna koně za sebou.</p>

<p>Bryne nasedl a jen mlčky mávl rukou dopředu a muži se za ním seřadili do dvojstupu, když zamířil dubovou alejí ze zámku. Bryne hodlal získat pár odpovědí. I kdyby měl tuhle Maru chytit za krk a zatřást s ní, on ty odpovědi dostane.</p>

<p>* * *</p>

<p>Vznešená paní Alteima se uvolnila, když se křídla brány andorského královského paláce rozevřela a její kočár vjel dovnitř. Nebyla si jista, zda se brána otevře. Rozhodně trvalo dost dlouho, než dovnitř zanesli zprávu, a ještě déle, než dostala odpověď. Její komorná, hubená dívka, kterou přijala tady v Caemlynu, kulila oči a málem na sedadle naproti ní nadskakovala vzrušením z toho, že opravdu vjíždějí do paláce.</p>

<p>Alteima s třesknutím otevřela krajkový vějíř a snažila se ochladit. Do poledne bylo stále daleko a vedro ještě zesílí. A to vždycky považovala Andor za chladný. Naposledy si spěšně znovu přeříkala, co hodlá vykládat. Byla to hezká žena - věděla přesně, jak hezká - s velkýma hnědýma očima, díky nimž ji někteří lidé mylně považovali za nevinnou, dokonce neškodnou osůbku. Alteima věděla, že není ani jedno, ale docela se jí hodilo, když tomu ostatní věřili. Zvláště tady a teď. Tento kočár ji stál téměř celý zbytek zlata, které se jí podařilo vzít s sebou, když prchala z Tearu. Jestli se měla znovu uvést, potřebovala mocné přátele, a v Andoru nebyl nikdo mocnější než žena, kterou sem přišla navštívit.</p>

<p>Kočár se zastavil u fontány na arkádami lemovaném nádvoří a sloužící v červenobílé livreji jí chvátal otevřít dvířka. Alteima se na nádvoří či na sloužícího skoro nepodívala. Cele se soustředila na schůzku, která ji čekala. Černé vlasy jí zpod těsně padnoucího, perličkami pošitého čepečku spadaly na záda, a další perly lemovaly maličké záhyby hedvábného roucha s vysokým límečkem, barvy mořské zeleně. Jednou se již s Morgasou setkala, kratičce, před pěti lety při státní návštěvě. Morgasa byla žena, z níž vyzařovala moc, byla odtažitá a důstojná, jak jen mohl člověk od královny očekávat, a také upjatá, tím andorským způsobem. Což znamenalo formální. Po městě kolovaly řeči, že má milence - zřejmě to nebyl všeobecně oblíbený muž - což se rozhodně tolik nehodilo. Ale z toho, nač se Alteima pamatovala, by měla obřadnost roucha - a vysoký límeček - Morgasu potěšit.</p>

<p>Jakmile stála Alteima střevíčky pevně na dlažebních kamenech, seskočila dolů komorná Cara a začala jí upravovat záhyby na šatech. Až Alteima prudce zavřela vějíř a pleskla ji přes zápěstí. Nádvoří se pro tohle vůbec nehodilo. Cara, takové hloupé jméno, uskočila, s raněným pohledem si tiskla zápěstí a do očí jí vhrkly slzy.</p>

<p>Alteima podrážděně stiskla rty. To děvče ani nevědělo, jak přijmout mírné napomenutí. Klamala sama sebe, to děvče prostě bude muset vyměnit. Byla příliš zřejmě necvičená. Ale urozená dáma potřebovala komornou, zvlášť když se chtěla odlišit od davu ostatních uprchlíků v Andoru. Viděla muže i ženy dřít se na slunci, dokonce žebrat v ulicích, a na sobě měli ještě zbytky cairhienského vznešeného šatu. Měla dojem, že jednoho či dva dokonce poznala. Třeba by mohla do služby přijmout někoho z nich. Kdo by mohl znát povinnosti komorné urozené dámy lépe než urozená dáma? Když už tyto ženy musely pracovat vlastníma rukama, měly by po takové možnosti skočit. Mohlo by být dokonce zábavné, mít bývalou „přítelkyni" za komornou. Pro dnešek ale už bylo příliš pozdě. A necvičená komorná, místní dívka, prozrazovala trochu příliš jasně, že Alteima je na dně s penězi, sama jen krůček od těch žebraček.</p>

<p>Nasadila výraz ustarané laskavosti. „Ublížila jsem ti, Caro?" zeptala se sladce. „Zůstaň tady u kočáru a pofoukej si to zápěstí. Někdo ti určitě přinese studenou vodu na napití." Přihlouplá vděčnost na dívčině tváři byla ohromující.</p>

<p>Muži v livrejích, velmi dobře vycvičení, stáli a hleděli do prázdna. Přesto se zpráva o Alteimině laskavosti rozšíří, pokud vznešená paní něco věděla o služebnictvu.</p>

<p>Objevil se před ní vysoký mladý muž v červeném kabátci s bílým límcem a vyleštěném kyrysu královniny gardy a s rukou na jílci meče se jí uklonil. „Jsem gardový poručík Tallanvor, vznešená paní. Půjdeš-li se mnou, doprovodím tě ke královně Morgase." Nabídl jí rámě, jež Alteima přijala, ale jinak si ho skoro neuvědomovala. Vojáci ji nezajímali, pokud to nebyli generálové a šlechtici.</p>

<p>Jak ji prováděl širokými chodbami zdánlivě plnými spěchajících mužů a žen v livrejích - dávali si samozřejmě pozor, aby jí nevstoupili do cesty - Alteima nenápadně zkoumala jemné nástěnné koberce, slonovinou vykládané truhlice a skříně, mísy a vázy z tepaného zlata či stříbra nebo tenkého porcelánu Mořského národa. Královský palác nestavěl na odiv tolik bohatství jako Tearský Kámen, ale Andor byl pořád bohatá země, možná dokonce tak bohatá jako Tear. Nějaký starší urozený pán by se hodil, urozený pán, jehož by ještě mladá žena, snad maličko bez ducha a nejistá, snadno zpracovala. Urozený pán s rozlehlým panstvím. To by bylo pro začátek, než si najde něco přesně tam, kudy v Andoru procházejí provázky moci. Pár slov, která před lety vyměnila s Morgasou, nebyla právě nejlepší úvod, ale ona měla to, co mocná královna musí chtít a potřebovat. Informace.</p>

<p>Konečně ji Tallanvor uvedl do velké komnaty s vysokým stropem pomalovaným ptáčky, obláčky i modrou oblohou, kde před krbem z leštěného bílého mramoru stála zdobně vyřezávaná a pozlacená křesílka. Kousek Alteiminy mysli si s pobavením všiml, že široký rudozlatý vázaný koberec je tairenská práce. Mladý muž poklekl. „Má královno," ohlásil náhle drsným hlasem, „jak jsi nařídila, přivádím ti vznešenou paní Alteimu z Tearu."</p>

<p>Morgasa ho pokynem ruky propustila. „Vítej, Alteimo. Ráda tě zase vidím. Posaď se a promluvíme si."</p>

<p>Alteima se vzmohla na pukrle a zamumlala poděkování, než usedla. V nitru se užírala závistí. Pamatovala si na Morgasu jako na krásnou ženu, ale zlatovlasá skutečnost jí prozradila, jak ta vzpomínka vybledla. Morgasa byla růže v plném květu, snadno zastínila každou květinu okolo. Alteima mladému vojákovi rozhodně nekladla za vinu, že cestou ven klopýtal. Byla zrovna ráda, že odešel, takže nebude cítit, jak si je dvě prohlíží a srovnává.</p>

<p>Ale byly tu i změny. Dost velké změny. Morgasa, z milosti Světla královna Andoru, obránkyně říše, ochránkyně lidu, hlava rodu Trakandů, tak odtažitá, důstojná a upjatá, teď na sobě měla měňavé bílé hedvábí, které odhalovalo tolik z jejího poprsí, že by se za to šenkýřka v Maule styděla. Roucho jí lnulo k bokům a stehnům tak těsně, že by to padlo tarabonské tanečnici. Ty klepy byly očividně pravdivé. Morgasa měla milence. A to, že se tolik změnila, bylo jasným důkazem, že se toho Gaebrila snaží potěšit, ne přimět jeho, aby potěšil ji. Z Morgasy stále vyzařovala moc a její přítomnost stále vyplňovala místnost, ale ty šaty obojí nějak umenšily.</p>

<p>Alteima byla dvojnásob ráda, že má vysoký límeček. Žena tolik zotročená nějakým mužem by mohla vybuchnout žárlivým vztekem při nejmenší provokaci, nebo i bez ní. Jestli se Alteima setká s Gaebrilem, zachová se k němu s tou největší možnou lhostejností, jak jen zdvořilost dovoluje. Dokonce i kdyby na ni jen padlo podezření, že <emphasis>myslí</emphasis><emphasis> </emphasis>na to, jak Morgase přetáhnout milence, mohlo by ji dostat do rukou mistra ostrého meče, místo bohatého manžela s chatrným zdravím. Ona sama by udělala to samé.</p>

<p>Žena v červené a bílé livreji přinesla víno, vynikající murandské, a nalila ho do křišťálových číší, do nichž byl hluboko vyryt kráčející andorský lev. Když si Morgasa brala číši, Alteima si všimla jejího prstenu, zlatého hada požírajícího vlastní ocas. Prsten s Velkým hadem nosily některé ženy, které se cvičily v Bílé věži, jako i Morgasa, aniž by se samy staly plnoprávnými Aes Sedai. Byla to tisíciletá tradice, že se královny Andoru cvičily ve Věži. Ale každý měl na rtech povídačky, že se Morgasa s Tar Valonem rozešla, a kdyby chtěla, mohla by královna snadno vznítit pocity namířené proti Aes Sedai. Proč tedy pořád nosí ten prsten? Alteima si bude dávat pozor na jazyk, dokud nebude znát odpověď.</p>

<p>Žena v livreji odešla na druhý konec sálu, sice z doslechu, ale zůstala dost blízko, aby viděla, až bude potřeba víno dolít.</p>

<p>Morgasa se napila a řekla: „Je to dávno, co jsme se setkaly. Má se tvůj manžel dobře? Je tu v Caemlynu s tebou?"</p>

<p>Alteima rychle pozměnila plány. Nemyslela si, že Morgasa vůbec ví, že má nějakého manžela, ale vznešené paní to vždycky myslelo rychle. „Tedosian se měl dobře, když jsem ho viděla posledně." Světlo dej, ať umře brzy. Stejně ale mohla pokračovat. „Byl v jistém podezření, že sloužil tomu Randu al‘Thorovi, a to je nebezpečná propast, chceš-li stát zároveň na obou stranách. No, ten Rand al'Thor už nechal pověsit i pány, jako by to byli obyčejní zločinci."</p>

<p>„Rand al'Thor," přemítala tiše Morgasa. „Jednou jsem se s ním setkala. Nevypadal jako někdo, kdo se prohlásí za Draka Znovuzrozeného. Byl to vyděšený ovčáček, který se snažil nedávat najevo strach. Ale když se tak nad tím zamyslím, vypadal, že hledá nějakou - cestu ven." Obrátila pohled modrých očí dovnitř. „Elaida mě před ním varovala." Zřejmě si neuvědomila, že poslední slova pronesla nahlas.</p>

<p>„Elaida byla tehdy tvoje rádkyně?" zeptala se opatrně Alteima. Věděla, že tomu tak bylo, a díky tomu bylo ještě těžší uvěřit řečem o rozkolu. Musela se dozvědět, jestli to je pravda. „Vyměnila jsi ji, když je teď amyrlin?"</p>

<p>Morgasa náhle prudce zaostřila pohled. „To tedy ne!" Vzápětí jí hlas zase změkl. „Moje dcera, Elain, se cvičí ve Věži. Už byla povýšena mezi přijaté."</p>

<p>Alteima zamávala vějířem a doufala, že jí na čele nevyrazil pot. Jestli Morgasa sama pořádně nevěděla, co ke Věži cítí, neexistovala pro Alteimu bezpečná půda. Její plány se třepotaly na pokraji srázu.</p>

<p>Potom je Morgasa zachránila, i Alteimu samu. „Říkáš, že tvůj manžel měl ohledně Randa al'Thora dvojaké úmysly. A ty?"</p>

<p>Alteima si málem oddechla úlevou. Morgasa se možná s tímhle Gaebrilem chovala jako nevychovaná holka ze statku, ale pořád měla zdravý rozum, když došlo na moc a možné ohrožení říše. „V Kameni jsem ho, samozřejmě, pozorně sledovala." To by mělo zasít semínko, pokud je vůbec bylo třeba sázet. „Může usměrňovat, a muže, který může usměrňovat, je vždycky třeba se bát. A přesto je to Drak Znovuzrozený. O tom není pochyb. Kámen padl, a když k tomu došlo, on třímal v ruce <emphasis>Callandor. </emphasis>Proroctví... Bojím se, že musím nechat rozhodnutí ohledně toho, jak naložit s Drakem Znovuzrozeným, na těch, kteří jsou moudřejší než já. Vím jen, že se bojím zůstat tam, kde vládne on. Dokonce ani vznešená paní Tearu se nemůže odvahou rovnat královně Andoru."</p>

<p>Zlatovlasá žena se na ni zchytrale podívala, až se Alteima polekala, že to lichocení přehnala. Někteří lidé to neměli rádi tak otevřené. Ale Morgasa se jen opřela v křesle a upila vína. „Pověz mi o něm, o tom muži, který nás má zachránit a přitom nás zničit."</p>

<p>Úspěch. Nebo aspoň jeho začátek. „Je to nebezpečný muž mimo jakoukoliv pochybnost, a v jediné síle je mocný. Lev taky vypadá líný, ospalý, dokud náhle nezaútočí. Potom je rychlý a silný. Rand alThor vypadá nevinně, ne však líně, a naivně, ne ospale, ale když zaútočí... Nemá vůbec žádnou úctu k osobě či postavení. Nepřeháněla jsem, když jsem říkala, že nechal pověsit i vznešené pány. Je to strůjce anarchie. V Tearu za jeho nových zákonů může být před soudce povolán dokonce i vznešený pán nebo paní, aby zaplatili pokutu i něco horšího, když je obviní třebas i poslední rolník nebo rybář. On..."</p>

<p>Držela se přísně pravdy tak, jak ji viděla ona. Když to bylo nutné, dokázala mluvit pravdu stejně rychle jako lež. Morgasa upíjela víno a poslouchala. Alteima si mohla myslet, že se jenom tak nedbale povaluje, až na to, že v jejích očích bylo jasně vidět, že pozorně vnímá každé slovo a ukládá si je do paměti. „Musíš pochopit," dokončila Alteima, „že jsem se jenom dotkla povrchu. Rand al'Thor a to, co napáchal v Tearu, je námět na celé hodiny."</p>

<p>„Dostaneš je," prohlásila Morgasa a Alteima se v duchu usmála. Úspěch. „Je pravda," pokračovala královna, „že s sebou do Kamene přivedl Aiely?"</p>

<p>„Oh, ano. Veliké divochy s tvářemi polovinu času zakrytými, a dokonce i jejich ženy jsou připraveny tě zabít, stejně jako se na tebe podívat. Chodili za ním jako nějací pejsci, každého terorizovali a z Kamene sebrali, co se jim zalíbilo."</p>

<p>„Myslela jsem, že to je jenom divoká povídačka," uvažovala Morgasa nahlas. „Za poslední rok se povídalo ledacos, ale z Pustiny nevyšli dobře dvacet let, ne od aielské války. Svět rozhodně nepotřebuje, aby na nás tenhle Rand al'Thor znovu přivedl Aiely." Znovu zaostřila zrak. „Říkala jsi, ,chodili'. Oni odešli?"</p>

<p>Alteima kývla. „Těsně předtím, než jsem opustila Tear. A on odešel s nimi."</p>

<p>„S nimi!" vykřikla Morgasa. „Bála jsem se, že bude v Cairhienu, právě -"</p>

<p>„Ty máš hosta, Morgaso? Měli mi to říci, abych ji mohl přivítat."</p>

<p>Do místnosti vstoupil velký muž, vysoký, ve zlatě vyšívaném kabátci z červeného hedvábí, který mu padl i přes široká ramena a klenutý hrudník. Alteima nepotřebovala vidět Morgasin rozzářený výraz, aby poznala urozeného pána Gaebrila. Sebejistota, s níž přerušil královnu, to udělala sama. Muž zvedl prst a služebná udělala pukrle a pak rychle odešla. Gaebril také nepožádal Morgasu o dovolení, zda smí z její přítomnosti služku propustit. Byl tmavý a hezký, neuvěřitelně hezký, s bílými křídly na spáncích.</p>

<p>Alteima pečlivě nasadila samozřejmý výraz a právě tak přívětivý úsměv, jenž se hodil pro postaršího strýčka, který nemá ani moc, ani peníze, ani vliv. Možná byl ohromný, ale i kdyby nepatřil k Morgase, nebyl to muž, s nímž by se pokoušela manipulovat, pokud by nezbytně nemusela. Aura moci, která se vznášela kolem něj, byla snad ještě silnější než ta kolem Morgasy.</p>

<p>Gaebril se zastavil u královny a velmi důvěrným způsobem jí položil ruku na obnažené rameno. Ta mu na ni málem položila tvář, ale on upřel oči na Alteimu. Vznešená paní byla zvyklá, že se na ni muži dívají, ale pod jeho pohledem znepokojeně poposedla. Byly příliš pronikavé, moc toho viděly.</p>

<p>„Ty jsi přišla z Tearu?" Z jeho hlubokého hlasu ji zamrazilo, na kůži, dokonce i v kostech, jako by ji ponořil do ledové vody, ale zvláštní bylo, že se její chvilková nervozita rozplynula.</p>

<p>Odpověděla však Morgasa. Alteima nějak nemohla najít slova, když se na ni Gaebril takhle díval. „Toto je vznešená paní Alteima, Gaebrile. - Vyprávěla mi vše o tom Draku Znovuzrozeném. Byla v Tearském Kameni, když padl. Gaebrile, opravdu tam byli Aielové -" Stisk jeho ruky ji umlčel. Morgase se tváří mihl podrážděný výraz, ale hned zmizel a nahradil ho zářivý úsměv.</p>

<p>Gaebril stále upíral oči na Alteimu a ji z toho znovu zamrazilo, až z toho tentokrát hlasitě zalapala po dechu. „Tolik mluvení tě muselo unavit, Morgaso," řekl, aniž se na královnu podíval. „Děláš toho tolik. Jdi do své ložnice a vyspi se. Jdi hned. Probudím tě, až si dost odpočineš."</p>

<p>Morgasa okamžitě vstala a stále se na něj oddaně usmívala. Oči jako by měla lehce skelné. „Ano, jsem unavená. Půjdu si teď lehnout, Gaebrile."</p>

<p>Vyplula z místnosti a na Alteimu se ani nepodívala, ta však stejně věnovala veškerou svou pozornost Gaebrilovi. Srdce jí začalo bušit rychleji a zrychlil se jí i dech. Byl to rozhodně ten nejhezčí muž, jakého kdy viděla. Nejúžasnější, nejsilnější, nejmocnější. - Hlavou se jí hrnuly poklony jako povodeň.</p>

<p>Gaebril Morgasině odchodu nevěnoval o nic větší pozornost než Alteima. Usadil se do křesla, které uvolnila královna, opřel se a natáhl před sebe nohy v holínkách. „Pověz mi, proč jsi vlastně přišla do Caemlynu, Alteimo." Znovu jí tělem projel mráz. „Naprostou pravdu, ale zkrať to. Podrobnosti mi můžeš povykládat později, jestli je budu chtít znát."</p>

<p>Alteima vůbec nezaváhala. „Pokusila jsem se otrávit manžela a musela jsem utéct, než mohl Tedosian a ta běhna Estanda zabít mě, nebo něco horšího. Rand al'Thor je to chtěl nechat udělat jako odstrašující příklad." Když to říkala, přikrčila se. Ne proto, že to byla pravda, kterou pečlivě ukrývala, jako proto, že ho nejvíc ze všeho na světě chtěla potěšit, a bála se, že ji pošle pryč. Ale on chtěl pravdu. „Caemlyn jsem si vybrala, protože nesnáším Illian, a myslela jsem si, že Andor bude o trochu lepší, když je Cairhien skoro v troskách. V Caemlynu si můžu najít zámožného manžela nebo někoho, kdo mi bude dělat ochránce, když to bude potřeba, a použije svou moc k -"</p>

<p>Mávnutím ruky ji zarazil a zasmál se. „Zvrácená kočička, i když hezká. Možná dost hezká, abych si tě nechal, i když máš vyceněné zoubky a vytasené drápky." Náhle se zatvářil napjatě. „Pověz mi, co víš o Randu al'Thorovi, a zvláště o jeho přátelích, pokud nějaké má, o jeho společnících, o jeho spojencích."</p>

<p>Pověděla mu to, mluvila, až jí vyschlo v ústech i v hrdle a začala chraptět a chrčet. Číši zvedla teprve, když jí řekl, aby se napila, a ona pak shltala víno a mluvila dál. Mohla ho potěšit. Mohla ho potěšit víc, než si Morgasa myslela.</p>

<p>* * *</p>

<p>Komorné pracující v Morgasině ložnici se začaly spěšně klanět, jak je překvapilo, že vidí královnu takhle dopoledne. Morgasa je pokynem ruky propustila z komnaty a stále v šatech si vlezla do postele. Chvíli tam jen tak ležela a civěla na pozlacené řezby na sloupcích u postele. Tady nebyli žádní lvi Andoru, ale růže. Kvůli Růžové koruně Andoru, ale růže se k ní stejně hodily víc než lvi.</p>

<p><emphasis>Přestaň být umíněná, </emphasis>hubovala se, a pak ji napadlo proč. Řekla Gaebrilovi, že je unavená, a... Nebo to řekl on jí? Nemožné. Ona je královna Andoru a žádný muž jí neříká, co má dělat. <emphasis>Gareth. </emphasis>Proč si jenom vzpomněla na Garetha Brynea? Ten jí rozhodně nikdy neříkal, co má dělat. Hlavní kapitán královniny gardy poslouchal královnu, ne obráceně. Ale byl umíněný, schopný zapřít se, dokud nepřešla na jeho stranu. <emphasis>Proč na něj myslím? Přála bych si, aby tu byl. </emphasis>To je směšné. Poslala ho pryč, protože se jí postavil. Kvůli čemu, to už si příliš jasně nepamatovala, ale nebylo to důležité. On se jí postavil. Na city, které k němu chovala, si vzpomínala jen matně, jako by byl pryč celé roky. Přece to nemohlo být tak dlouho? <emphasis>Přestaň být umíněná!</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Oči se jí zavřely a ona okamžitě usnula spánkem zneklidňovaným nepokojnými sny o tom, že utíká před něčím, co nevidí.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA DRUHÁ</strong></p>

<p><strong><emphasis>Rhuidean</emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p>Vysoko ve městě Rhuidean Rand alThor hleděl z velkého okna. Ať byla výplň z jakéhokoliv skla, to bylo již dávno pryč. Stíny dole se ostře skláněly k východu. V komnatě za ním hrála tiše bardova harfa. Pot se mu z obličeje odpařil ve chvíli, kdy se nějaký vytvořil. Červený hedvábný kabátec, na zádech propocený, měl otevřený v marné prosbě o trochu vánku, a tkanice na košili měl do půli hrudi rozvázané. Noc v Aielské pustině přinese jistě ledový mráz, ale za dne nebyl ani vítr studený.</p>

<p>Rukama se nad hlavou opíral o zárubeň z hlazeného kamene, a tak mu rukávy kabátce sklouzly k loktům a odhalily tak přední část postav, které měl ovinuté kolem předloktí. Hadovité tvory se zlatou hřívou, s očima jako slunce, zlatými a šarlatovými šupinami a nohama zakončenýma pěti zlatými drápy. Byli součástí jeho kůže, nebylo to tetování. Leskli se jako drahé kovy a leštěné drahokamy a v pozdně odpoledním slunci vypadali téměř živí.</p>

<p>Ti tvorové ho označovali lidem na této straně pohoří nazývaného buď Dračí stěna či Páteř světa jako Toho, jenž přichází s úsvitem. Stejně jako ho volavky na dlaních těm za Dračí stěnou, také podle proroctví, označovaly za Draka Znovuzrozeného. V obou případech mu bylo předpovězeno, že je sjednotí, zachrání - a pak zničí.</p>

<p>Byla to jména, jimž by se rád vyhnul, kdyby mohl, ale ta chvíle dávno minula, existovala-li vůbec, a on už na to nemyslel. A pokud ano, bylo to jen zřídka a s nádechem lítosti, kterou cítí muž,<strong> </strong>když si připomíná bláhové sny z dětství. Jako by nebyl svému dětství natolik blízko, že si pamatoval každou minutu. Místo toho se snažil myslet pouze na to, co musí udělat. Osud a povinnost ho držely na cestě jako jezdcovy otěže drží koně, ale lidé o něm často tvrdili, že je tvrdohlavý. Bylo nutné dorazit na konec cesty, ale kdyby se tam dalo dostat jinudy, možná by to nemusel být konec. Malá šance. Žádná šance, téměř jistě. Proroctví si žádalo jeho krev.</p>

<p>Dole pod ním se rozkládal Rhuidean spalovaný sluncem, které bylo stále nemilosrdné, i když klesalo ke strmým horám, pustým, téměř bez rostlinstva. Tahle drsná, rozlámaná země, kde lidé zabíjeli či umírali kvůli louži vody, kterou dokázali překročit jediným krokem, bylo poslední místo na zemi, kde by člověk hledal velké město. Jeho dávní stavitelé svou práci nikdy nedokončili. Po městě byly roztroušené nemožně vysoké budovy, stupňovité a skleněnými deskami obložené paláce, které občas končily po osmi či deseti poschodích bez střechy, jenom zubatými zdmi sahajícími do půlky dalšího nedostavěného poschodí. Věže se zvedaly ještě výš, ale v polovině případů končily stejně náhle a zubatě jako paláce. Dobrá čtvrtina velkých staveb s masivními sloupy a obrovskými okny z barevného skla ležela v troskách na širokých třídách se širokými pásy holé hlíny uprostřed, hlíny, v níž nikdy nerostly stromy, pro něž byly určeny. Nádherné kašny tu stály vyschlé, jako již stovky a stovky let. Všechna ta zbytečná dřina, a stavitelé nakonec zemřeli a práci nedokončili. A přesto si Rand občas pomyslel, že město bylo založeno jen proto, aby ho mohl dokončit.</p>

<p><emphasis>Příliš pyšný, </emphasis>pomyslel si. <emphasis>Člověk by musel být přinejmenším napůl šílený, aby byl tolik pyšný. </emphasis>Nemohl si pomoci, aby se suše nepochechtával. - S muži a ženami, kteří sem tak dávno přišli, byly Aes Sedai, a ty znaly <emphasis>Karaethonský cyklus, </emphasis>Dračí proroctví. Nebo možná ta proroctví samy napsaly. <emphasis>Desetkrát příliš pyšný.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Přímo pod ním leželo rozlehlé náměstí, zpola zahalené natahujícími se stíny, poseté změtí soch a křišťálových křesel, zvláštností a podivných věcí z kovu, skla či kamene, věcí, které ani nedokázal pojmenovat, byly roztroušené, nasypané na hromadách, jako by je tu poházela bouře. Dokonce i stíny byly chladné jen ve srovnání se sluncem. Muži v hrubých šatech - ne Aielové - se potili, jak nakládali na povozy věci, které vybírala malá útlá žena v jasně modrých šatech, s rovnými zády a poletující z místa na místo, jako by na ni žár nepůsobil stejně jako na ostatní. Přesto měla kolem spánků uvázaný vlhký bílý šátek. Ona prostě nedovolila, aby na ní byl vidět účinek slunečních paprsků. Rand se byl ochoten vsadit, že se dokonce ani nepotí.</p>

<p>Předák dělníků byl tmavý objemný muž jménem Hadnan Kadere, údajně kupec, oblečený celý do krémového hedvábí, které měl dnes úplně propocené. Neustále si otíral čelo velkým kapesníkem a hulákal nadávky na muže - své vozky a stráže - ale skákal stejně rychle jako oni, aby vytáhl to, nač útlá žena ukázala, ať to bylo velké či malé. Aes Sedai nepotřebovala být velká, aby prosadila svou vůli, ale podle Randa by si Moirain vedla stejně dobře, kdyby se k Bílé věži nikdy ani nepřiblížila.</p>

<p>Dva muži se snažili pohnout něčím, co vypadalo jako podivně zkroucený rám dveří z krevele. Rohy nebyly správně pravé a oko mělo potíže sledovat rovné části. Rám stál vzpřímeně, volně se otáčel, ale odmítal se překotit bez ohledu na to, jak s ním cloumali. Pak jeden z mužů uklouzl a půlkou těla propadl do rámu. Rand se napjal. Chvíli se zdálo, že chlapík od pasu nahoru vůbec neexistuje. V záchvatu děsu divoce kopal nohama. Až nakonec Lan, vysoký muž oděný v matných odstínech zeleni, přistoupil k rámu a vytáhl muže za opasek ven. Lan byl Moirainin strážce a byl s ní nějakým způsobem, který Rand nechápal, spojený. Byl to tvrdý muž, který se pohyboval jako Aiel, jako lovící vlk. Meč u jeho pasu nevypadal jen jako jeho součást, on byl jeho součástí. Lan pustil dělníka na dláždění na zadek a nechal ho tam. Chlapíkův zděšený křik se slabě nesl až k Randovi, a jeho společník byl zřejmě připraven utéci. Několik Kadereho mužů, kteří byli dost blízko, aby to viděli, pokukovalo po sobě a odhadovalo své možnosti.</p>

<p>Moirain se mezi nimi objevila tak rychle, jako by k přemístění použila jedinou sílu, a klidně se pohybovala od jednoho muže k druhému. Podle jejího chování Rand téměř slyšel chladné, velitelské příkazy, vycházející z jejích úst. Aes Sedai si byla tak jistá, že ji poslechnou, že neuposlechnout by vypadalo hloupě. Zakrátko přemohla odpor, zadupala do země námitky a každého nahnala zpátky do práce. Dvojice u rámu brzy tahala a šoupala věci stejně jako předtím. I když pokaždé, když si muži mysleli, že se Moirain nedívá, vrhali po ní ustarané pohledy. Svým způsobem byla Aes Sedai ještě tvrdší než Lan.</p>

<p>Pokud bylo Randovi známo, všechny tyhle věci dole byly <emphasis>angrialy, sa'angrialy </emphasis>nebo <emphasis>ter'angrialy, </emphasis>vyrobené ještě před Rozbitím světa, aby zesilovaly jedinou sílu, nebo ji využívaly různými způsoby. Určitě byly vyrobeny s pomocí jediné síly, i když dokonce ani Aes Sedai dnes nevěděly, jak takové věci vytvořit. Rand tušil, jaké má využití ten zkroucený dveřní rám - byl to průchod do jiného světa - ale u ostatních předmětů neměl ani ponětí, k čemu slouží. Nikdo to nevěděl. Proto Moirain pracovala tak tvrdě, aby jich nechala do Věže odvézt tolik, kolik jen bude možné. Bylo pravděpodobné, že dokonce ani Bílá věž neměla ve svých sbírkách tolik předmětů jediné síly, kolik jich tu leželo na náměstí, přestože prý měla Věž mít největší sbírku na světě. Dokonce i tam znaly Aes Sedai použití jen u několika těchto věcí.</p>

<p>To, co bylo naloženo na vozech nebo naházeno na dláždění, Randa nezajímalo. On už si dole vzal, co potřeboval. Jistým způsobem si vzal víc, než vůbec chtěl.</p>

<p>Uprostřed náměstí, u spálených pozůstatků velkého stromu třicet sáhů vysokého, stál lesík vysokých skleněných sloupů, každý byl skoro tak vysoký jako strom a tak tenký, že ho jistě musela první vichřice srazit k zemi. Dokonce i když se kolem nich šířil stín, sloupy zachytávaly a odrážely sluneční světlo, jiskřily a třpytily se. Po bezpočet let aielští muži vstupovali mezi sloupy a vraceli se označení stejně jako Rand, avšak jen na jedné paži, označení za kmenové náčelníky. Aielské ženy do města přicházívaly také, na cestě, na níž se z nich stávaly moudré. Avšak nikdo jiný, a pokud ano, tak nezůstal naživu. <emphasis>Muž smí do Rhuideanu vstoupit jednou, žena dvakrát. Víckrát znamená smrt. </emphasis>Tak to říkaly moudré, a tehdy to byla pravda. Teď mohl do Rhuideanu vstoupit každý.</p>

<p>Ulicemi kráčely stovky Aielů a v budovách se jich zabydlovalo stále víc a víc. Každý den se na pásech hlíny v ulicích objevovaly další a další fazole, dýně a <emphasis>zemai, </emphasis>pracně zalévané vodou z hliněných džbánů, vytahované z nového jezera, které vyplňovalo jižní konec údolí, jediné takové vodní těleso v celé zemi. Tisíce se jich utábořily v okolních horách, dokonce i na samotném Chaendaeru, kam předtím lidé přicházeli pouze při obřadech, kdy do Rhuideanu najednou vysílali pouze jediného muže či ženu.</p>

<p>Ať přišel kamkoliv, přinášel s sebou Rand změnu a zkázu. Tentokrát přese všechno doufal, že ta změna byla k lepšímu. Ještě se to mohlo ukázat. Ohořelý strom se mu vysmíval. <emphasis>Avendesora, </emphasis>bájný strom života. V příbězích se nikdy neříkalo, kde roste, a Rand ho s překvapením našel zde. Moirain říkala, že je neustále živý, že znovu obrazí, ale zatím byla vidět jenom zčernalá kůra a holé větve.</p>

<p>Rand se s povzdechem odvrátil od okna do velké místnosti, i když ne největší v Rhuideanu, s vysokými okny po dvou stranách a klenutým stropem vyloženým fantastickou mozaikou zpodobňující okřídlené lidi a zvířata. Většina nábytku, která ve městě zůstala, již dávno zetlela i v tak suchém vzduchu, a většina toho, co zůstal, byla prolezlá červotoči a jinými breberkami. Nicméně na druhé straně místnosti stálo jakési křeslo s vysokým opěradlem, bylo pevné, zlacení na něm bylo téměř nedotčené, ale naprosto se nehodilo k širokému stolu s nohami a okraji desky bohatě pokrytými vyřezávanými květinami. Někdo dřevo leštil včelím voskem tak dlouho, až se přes svůj věk matně lesklo. Křeslo pro něj našli Aielové, i když nad takovými věcmi sami pouze vrtěli hlavami. V Pustině rostlo jen málo stromů, z nichž by bylo možné získat natolik rovné dřevo, aby se dalo vyrobit takové křeslo, a žádný, z něhož by šel udělat ten stůl.</p>

<p>To byl veškerý nábytek, jak o něm přemýšlel. Podlahu z tmavě červených dlaždic uprostřed pokrýval krásný vázaný hedvábný koberec z Illianu modré a zlaté barvy, kořist z nějaké dávné bitvy. Všude ležely poházené podušky z hedvábí jasných barev se střapci. Takové Aielové používali místo židlí, když prostě jen neseděli na patách, což jim připadalo stejně pohodlné, jako by si Rand lebedil v měkce čalouněném ušáku.</p>

<p>Na poduškách na koberci polehávalo šest mužů. Šest kmenových náčelníků, představitelů kmenů, které zatím Randa následovaly. Nebo lépe řečeno, následovaly Toho, který přichází s úsvitem. Ne vždycky dychtivě. Rand si myslel, že Rhuark, širokoplecí, modrooký muž se silně prošedivělými tmavorezavými vlasy, k němu snad chová jistou náklonnost, avšak ostatní nikoliv. Jen šest z dvanácti.</p>

<p>Nevšímaje si křesla se Rand se zkříženýma nohama posadil na zem čelem k Aielům. Mimo Rhuidean byla jediná křesla v Pustině křesla náčelníků, která náčelníci používali výhradně při třech příležitostech: když byli provoláváni náčelníci klanů, když přijímali rezignaci nepřítele nebo když vynášeli rozsudek. Posadit se před těmito muži do křesla by zcela jistě znamenalo, že hodlá provést něco z toho.</p>

<p>Muži na sobě měli <emphasis>cadin'sor, </emphasis>kabátce a spodky v odstínech šedé a hnědé, v nichž by splynuli se zemí, a vysoké měkké boty zašněrované ke kolenům. Dokonce i tady, při setkání s mužem, jehož prohlásili za <emphasis>Car'a'carna, </emphasis>náčelníka náčelníků, měl každý u pasu nůž s těžkou čepelí a jako široký šál kolem krku omotanou hnědošedou <emphasis>šufu. </emphasis>Pokud si kterýkoliv muž zakryl tvář černým závojem, jenž byl součástí každé <emphasis>šufy, </emphasis>byl připraven zabíjet. Tihle muži proti sobě bojovali v nekonečném koloběhu kmenových nájezdů, bitev a krevní msty. Teď ho pozorovali, čekali na něj, ale i na čekajícím Aielovi bylo vždy vidět, že je připraven se pohnout, náhle vyrazit proti nepříteli.</p>

<p>Bael, nejvyšší muž, jakého kdy Rand viděl, a Jheran, štíhlý jako čepel meče a rychlý jako blesk, leželi co nejdál od sebe tak, aby ještě byli na koberci. Mezi Baelovými Goshieny a Jheradovými Shaarady panovala krevní msta, kterou sice potlačili kvůli Tomu, jenž přichází s úsvitem, ale nezapomněli na ni. A možná také stále panoval rhuideanský mír, přes všechno, co se přihodilo. Nicméně uklidňující tóny harfy tvořily ostrý protiklad k tomu, jak si Bael a Jheran vytrvale odmítali pohlédnout do očí. Šest párů očí, modrých, zelených a šedých, v osmahlých tvářích. Vedle Aielů vypadali i orli krotce.</p>

<p>„Co musím udělat, abych k sobě připoutal Reyny?" zeptal se Rand. „Byl sis jistý, že přijdou, Rhuarku."</p>

<p>Náčelník Taardadů se na něj klidně podíval. Podle toho, jak se tvářil, mohl mít obličej klidně vytesaný z kamene. „Vyčkat. Jen to. Dhearik je přivede. Nakonec."</p>

<p>Bělovlasý Han, ležící vedle Rhuarka, zkřivil poněkud rty, jako by si chtěl odplivnout. Jako obvykle měl na tváři jako z vydělané kůže zatrpklý výraz. „Dhearik docela dobře viděl, jak příliš mnoho mužů a Děv celé dny sedí a civí, a pak odhazují oštěpy. Oni je zahodili!"</p>

<p>„A utekli," dodal Bael tiše. „Sám jsem to viděl, mezi Goshieny, dokonce i z mého vlastního klanu utíkali. A tys to viděl taky, Hane, mezi Tomanelle. Všichni jsme to viděli. Nemyslím, že vědí, kam utíkají, jenom před čím utíkají."</p>

<p>„Zbabělí hadi," štěkl Jheran. Světle hnědé vlasy měl silně prošedivělé. Mezi náčelníky aielských kmenů nebyl žádný mladík. „Jedovatý zmije, co se plazí pryč od vlastního stínu." Modrýma očima lehce mrkl na druhou stranu koberce, takže bylo jasné, že to myslel jako popis Goshienů jako celku, ne jenom těch, co zahodili oštěpy.</p>

<p>Bael se začal zvedat a ještě víc se zachmuřil, jestli to vůbec ještě bylo možné, ale muž vedle něj mu položil ruku na rameno, aby ho uklidnil. Bruan z Nakaů byl dost velký a silný, aby to stačilo na dva kováře, ale jeho klidná povaha byla na Aiela dost nezvyklá. „My všichni jsme viděli muže a Děvy utíkat." Mluvil skoro líně, i v šedých očích měl líný výraz, ale Rand věděl svoje. Dokonce i Rhuark považoval Bruana za smrtelně nebezpečného bojovníka a protřelého stratéga. Naštěstí dokonce ani Rhuark nestál za Randem odhodlaněji než Bruan. A Bruan přišel za Tím, jenž přichází s úsvitem. Randa al'Thora vůbec neznal. „Stejně jako ty, Jherane. Víš, jak těžké bylo čelit tomu, čemu museli čelit oni. Nemůžeš-li nazvat zbabělci ty, kteří zemřeli, protože se tomu nedokázali postavit, můžeš jimi nazvat ty, kteří ze stejného důvodu utekli?"</p>

<p>„Nikdy to neměli zjistit," zamumlal Han a mačkal modrý polštář s červenými střapci, jako by to bylo hrdlo nepřítele. „To bylo jen pro ty, kteří dokázali vstoupit do Rhuideanu a přežít."</p>

<p>Neoslovil sice nikoho určitého, ale bylo to určeno pro Randovy uši. Byl to totiž Rand, kdo všem odhalil věci, které každý muž zjistil mezi skleněnými sloupy na náměstí, odhalil tolik, že náčelníci a moudré nemohli tazatele odbýt, když se jich ptali na zbytek. Pokud teď byl někde v Pustině Aiel, který neznal pravdu, tak s nikým nepromluvil dobře měsíc.</p>

<p>Většina Aielů pevně věřila v to, že jsou dědici slavných bojovníků, avšak pravdou, nesmírně vzdálenou od jejich představ, bylo, že začínali jako bezmocní běženci před Rozbitím světa. Tehdy byl běženec vlastně každý, kdo přežil, ale Aielové sebe nikdy neviděli bezmocné. Horší bylo, že jejich předkové byli vyznavači Cesty listu, odmítali konat jakékoliv násilí dokonce i tehdy, aby bránili vlastní životy. Aiel ve starém jazyce znamenalo „oddaný", a oni byli oddaní míru. Ti, již si dnes říkali Aielové, byli potomky těch, kteří porušili závazek nevýslovného počtu pokolení. Z této víry zůstal jen jediný zbyteček: každý Aiel by raději zemřel, než by vzal do ruky meč. Vždycky věřili, že je to součást jejich pýchy, jejich výlučnosti, kterou se liší od těch, co žili mimo Pustinu.</p>

<p>Rand slyšel Aiely říkat, že spáchali nějaký zločin, za nějž musejí žít v poničené Pustině. Teď věděli, co to bylo. Muži a ženy, kteří vybudovali Rhuidean a zemřeli tady - ti nazývaní Jenn Aielové, kmen, jenž není, o nichž se hovořilo jen zřídkakdy - byli těmi, kteří zůstali věrní Aes Sedai i po Rozbití světa. Je nesmírně těžké uvěřit tomu, že to, v co jste vždycky věřili, je lež.</p>

<p>„Muselo se jim to říct," prohlásil Rand. <emphasis>Měli právo to vědět. Člověk by neměl žít ve lži. Jejich vlastní proroctví pravilo, že je zničím. A já jsem jinak konat nemohl. </emphasis>Minulost byla minulostí a skončila. Teď by si měl dělat starosti kvůli budoucnosti. <emphasis>Někteří z těchto mužů jsou jako já a někteří mě nenávidí za to, že jsem se nenarodil mezi nimi, ale půjdou za mnou. Potřebuju je všechny. </emphasis>„A co Miagomové?"</p>

<p>Erim, ležící mezi Rhuarkem a Hanem, zavrtěl hlavou. Jeho kdysi jasně rusé vlasy teď byly napůl bílé, ale zelené oči měl bystré jako kterýkoliv mladík. Jeho velké a tvrdé ruce prozrazovaly, že má i silné paže. „Timolan neprozradí ani svým nohám, kam skočí, dokud není ve vzduchu."</p>

<p>„Když byl Timolan ještě mladý náčelník," ozval se Jheran, „pokusil se sjednotit kmeny a neuspěl. Nebude se mu líbit, že nakonec přišel někdo, kdo uspěl tam, kde on nepochodil."</p>

<p>„Přijde," řekl Rhuark. „Timolan nikdy nevěřil, že je Ten, jenž přichází s úsvitem. A Janwin přivede Shiandy. Ale budou vyčkávat. Nejdřív si musejí vyřídit své vnitřní záležitosti."</p>

<p>„Musejí se srovnat s tím, že Ten, jenž přichází s úsvitem, je mokřiňan," štěkl Han. „Teda bez urážky, <emphasis>Car'a'carne." </emphasis>V jeho hlase nebyla ani stopa obřadnosti. Náčelník nebyl král, ani náčelník náčelníků. Přinejlepším byl první mezi rovnými.</p>

<p>„Darynové a Codarrové podle mě taky nakonec přijdou," prohodil klidně Bruan. A rychle, jinak by ticho přerostlo v důvod k tanci oštěpů. První mezi rovnými, přinejlepším. „Ztratili kvůli bezútěšnosti víc než ostatní kmeny." Takhle začali Aielové nazývat dlouhé období, kdy člověk jen civěl, než se pokusil utéci před tím, že je Aiel. „Pro tuto chvíli Mandelain a Indirian mají starosti s tím, aby své kmeny udrželi pohromadě, a oba budou chtít Draky na tvých rukou vidět na vlastní oči, ale přijdou."</p>

<p>Takže zbývalo probrat jen jediný kmen, ten, o němž se žádný z náčelníků nechtěl zmínit. „Jsou nějaké zprávy o Couladinovi a Shaidech?" zeptal se Rand.</p>

<p>Odpovědělo mu ticho, narušované pouze měkkými čistými tóny harfy v pozadí. Každý muž čekal, až promluví někdo jiný, a všichni se začali tvářit tak, jak jenom mohl Aiel vyjádřit znepokojení. Jheran se mračil na svůj palec a Bruan si pohrával se stříbrným střapcem na svém zeleném polštáři. Dokonce i Rhuark si prohlížel koberec.</p>

<p>Do zaraženého ticha se půvabně vsunuli muži a ženy v bílém a každému muži nalili do tepané stříbrné číše víno a přinesli mu stříbrný talířek s olivami, v Pustině vzácnými, bílým ovčím sýrem a světlými, svraštělými oříšky, kterým Aielové říkali <emphasis>pecara. </emphasis>Aielové měli pod světlými kapucemi sklopené oči a nezvykle pokorný výraz.</p>

<p>Ať už byli chyceni v bitvě či při nájezdu, <emphasis>gai'šainové </emphasis>přísahali, že budou poslušně sloužit rok a den, nedotknou se přitom zbraně, nespáchají žádný násilný čin a na konci se vrátí ke svému kmeni a klanu, jako by se nic nestalo. Zvláštní odraz Cesty listu. <emphasis>Ji'e'toh, </emphasis>čest a povinnost, to vyžadovaly, a porušit <emphasis>ji'e'</emphasis><emphasis>toh </emphasis>byla snad ta nejhorší věc, kterou mohl Aiel udělat. Možná ta <emphasis>úplně </emphasis>nejhorší. Bylo docela dobře možné, že někteří z těchto mužů a žen posluhují vlastnímu kmenovému náčelníku, ale žádný z nich by to nepřiznal ani mrknutím oka, dokud trvalo období <emphasis>gai'šai</emphasis><emphasis>n, </emphasis>ani kdyby to byla jeho vlastní dcera nebo syn.</p>

<p>Randa náhle napadlo, že tohle je možná ten pravý důvod, proč někteří Aielové nesli to, co jim vyjevil, tak těžce. Jim to muselo připadat, že jejich předkové přísahali být <emphasis>gai'šain </emphasis>ne jen pro sebe, ale i pro všechna následující pokolení. A tato pokolení - všechna až do dneška - <emphasis>porušila ji'e'toh </emphasis>tím, že se chytila oštěpu. Uvažovali někdy muži před ním tímto způsobem? <emphasis>Ji'e'toh </emphasis>byla velice vážná věc pro každého Aiela.</p>

<p><emphasis>Gai'šainové </emphasis>v měkkých střevících odešli téměř neslyšně. Žádný z kmenových náčelníků se nedotkl ani vína, ani jídla.</p>

<p>„Je tu nějaká naděje, že se se mnou Couladin sejde?" Rand ale věděl, že není. Jakmile zjistil, že Couladin nechává posly zaživa stáhnout z kůže, přestal okamžitě posílat žádosti o schůzku. Ale byl to způsob, jak přimět ostatní k řeči.</p>

<p>Han si odfrkl. „Jediné, co jsme od něj slyšeli, je, že chce nechat z kůže stáhnout <emphasis>tebe, </emphasis>až tě zase uvidí. Tobě to připadá jako ochota k řeči?"</p>

<p>„Můžu od něj Shaidy dostat?"</p>

<p>„Půjdou za ním," promluvil Rhuark. „Sice vůbec není kmenovým náčelníkem, ale oni tomu věří." - Couladin nikdy nevstoupil mezi skleněné sloupy. Možná dokonce pořád věřil, jak tvrdil, že všechno, co řekl Rand, je lež. „Tvrdí, že on je <emphasis>Car'a'carn, </emphasis>a tomu oni věří taky. Shaidské Děvy, které přišly, přišly kvůli svému společenstvu a proto, že <emphasis>Far Dareis Mai </emphasis>nesou tvou čest. Nikdo jiný to ale neudělá."</p>

<p>„Když vyšleme zvědy, aby na ně dávali pozor," pravil Bruan, „Shaidové je zabijí, jestli to půjde - Couladin si dává práci a rozdmýchává různé krevní msty, podařilo se mu znovu začít tak půl tuctu problémů - ale zatím se nezdá, že by nás tu chtěl napadnout. Slyšel jsem, že prý tvrdí, že jsme pošpinili Rhuidean a že kdyby nás napadli tady, jenom by to zneuctění zhoršilo."</p>

<p>Erim zavrčel a posunul se na podušce. „Chce tím říct, že je tu dost oštěpů, abychom pobili každého Shaida dvakrát, a ještě by pár bojovníků nemělo co na práci." Vsunul si do úst kousek bílého sýra a mumlal s plnou pusou. „Shaidové byli vždycky zbabělci a zloději."</p>

<p>„Bezectní psi," řekli zároveň Bael a Jheran a pak se na sebe zamračili, jako by si oba mysleli, že ho ten druhý do něčeho navezl.</p>

<p>„Bezectní nebo ne," podotkl tiše Bruan, „Couladinovy zástupy rostou." Přesto, jak klidně mluvil, se zhluboka napil z číše, než pokračoval. „Všichni víte, o čem mluvím. Někteří z těch, co po čase bezútěšnosti utekli, své oštěpy neodhodili. Místo toho se připojili ke svým společenstvům u Shaidů."</p>

<p>„Žádný Tomanelle se ještě nikdy neodtrhl od kmene," vyštěkl Han.</p>

<p>Bruan se podíval přes Rhuarka a Erima na náčelníka Tomanelle a schválně řekl: „Stává se to u každého kmene." Bez čekání na další výzvu se položil do polštářů. „Nedá se tomu říkat odtržení od kmene. Připojují se ke svým společenstvům. Jako shaidské Děvy, které přišly pod svou střechu sem."</p>

<p>Ozvalo se nějaké mručení, ale tentokrát se mu nikdo nevzepřel. Pravidla ovládající aielská válečná společenstva byla složitá a jistým způsobem byli jejich členové spojeni stejně pevně se společenstvem jako s vlastním kmenem. Například členové stejného společenstva proti sobě nebojovali, i když spolu jejich kmeny vedly krevní mstu. Někteří muži by se neoženili se ženou příliš úzce spřízněnou se členem svého společenstva, jako by se tím ona stávala jejich blízkou příbuznou. O způsobech <emphasis>Far Dareis Mai, </emphasis>Děv oštěpu, Rand ani nechtěl uvažovat.</p>

<p>„Musím vědět, co má Couladin v plánu," oznámil jim. Couladin byl jako býk se včelou v uchu. Mohl zaútočit libovolným směrem. Rand zaváhal. „Pošpinilo by to čest, kdybych vyslal lidi, aby se připojili ke společenstvům mezi Shaidy?" Nemusel popisovat, co měl na mysli dál. Všichni ztuhli, jak tam tak leželi na polštářích, dokonce i Rhuark, a v očích měli tak studený výraz, že se v místnosti úplně ochladilo.</p>

<p>„Takhle špehovat -" Erim kolem slova „špehovat" zkřivil rty, jako by to slovo mělo odpornou pachuť - „by bylo jako špehovat ve vlastním klanu. Nikdo čestný by něco takového neudělal."</p>

<p>Rand se raději neptal, zda by mohli najít někoho s trochu méně citlivou ctí. Aielové měli dost zvláštní smysl pro humor, často krutý, ale v některých záležitostech vůbec žádný.</p>

<p>Aby změnil předmět hovoru, se Rand zeptal: „Máte nějaké zprávy z druhé strany Dračí stěny?" Odpověď znal. Takovéto zprávy se dokonce i mezi tolika Aiely, kolik se jich shromáždilo kolem Rhuideanu, šířily velice rychle.</p>

<p>„Nic, co by stálo za řeč," odvětil Rhuark. „Při všech těch potížích mezi zabijáky stromů přichází do Trojí země jenom málo formanů." To bylo aielské jméno pro Pustinu. Trest za jejich hřích, zkušební půda pro jejich odvahu, kovadlina, aby je vytvarovala. Zabijáci stromů říkali Aielové Cairhieňanům. „Nad Tearským Kamenem stále vlaje Dračí praporec. Tairenové se vydali na sever do Cairhienu, jak jsi přikázal, a rozdělují jídlo mezi zabijáky stromů. Nic víc."</p>

<p>„Měl jsi nechat všechny zabijáky stromů umřít hlady," zamumlal Bael a Jheran s cvaknutím zavřel pusu. Rand tušil, že chtěl říci to stejné.</p>

<p>„Zabijáci stromů se nehodí k ničemu, než aby je člověk zabil nebo prodal jako zvířata ve Shaře," prohlásil ponuře Erim. To byly dvě věci, které Aielové prováděli lidem, kteří přišli do Pustiny nepozváni. Pouze kejklíři, formani a Cikáni měli zaručen bezpečný průchod, i když Aielové se Cikánům vyhýbali, jako by byli nakaženi morem. Shara bylo jméno pro země za Pustinou. Dokonce ani Aielové o ní moc nevěděli.</p>

<p>Koutkem oka zahlédl Rand dvě ženy, vyčkávavě stojící těsně za vysokým obloukem dveří. Někdo do otvoru zavěsil šňůry s navlečenými korálky, červenými a modrými, na místo chybějících dveří. Jedna z žen byla Moirain. Rand chvíli zvažoval, že je nechá čekat. Moirain měla na tváři zase ten protivně velitelský výraz a očividně čekala, že kvůli ní všechno přeruší. Jenže tady už nebylo nic dalšího k probírání a on z výrazu ostatních mužů poznal, že si nechtějí povídat. Ne tak brzy poté, co mluvili o bezútěšnosti a Shaidech.</p>

<p>S povzdechem tedy vstal a kmenoví náčelníci ho napodobili. Všichni až na Hana byli stejně vysocí jako on nebo vyšší. Tam, kde Rand vyrostl, by byl Han považován za průměrně vysokého, ba dokonce maličko nadprůměrně. Mezi Aiely byl brán jako prcek. „Víte, co je třeba udělat. Přivést ostatní kmeny a dávat pozor na Shaidy." Na chvíli se odmlčel a dodal: „Skončí to dobře. Pro Aiely tak dobře, jak jen to dokážu zařídit."</p>

<p>„Proroctví říká, že nás zničíš," podotkl Han kysele, „a začal jsi docela dobře. Ale my za tebou přesto půjdeme. Až zmizí stíny," ocitoval, „až zmizí voda, do Stínu s vyceněnými zuby, vzdorně ječíce z posledních sil, plivnout Oslepiteli do oka o Posledním dnu." Oslepitel bylo jedno z aielských jmen pro Temného.</p>

<p>Randovi nezbývalo nic jiného, než správně odpovědět. Kdysi to neznal. „Na mou čest a Světlo, můj život bude dýkou pro Oslepitelovo srdce."</p>

<p>„O Posledním dnu," dokončili Aielové, „do samotného Shayol Ghulu." Harfeník dál tiše hrál.</p>

<p>Náčelníci prošli kolem žen a Moirain sledovali s uctivým výrazem. Nedávali najevo žádný strach. Rand si přál, aby dokázal být taky tak sebejistý. Moirain pro něj měla v zásobě příliš mnoho plánů, příliš mnoho způsobů, jak tahat za provázky, o nichž ani nevěděl, že si je k němu přivázala.</p>

<p>Obě ženy vstoupily, jakmile náčelníci odešli, Moirain chladná a elegantní jako vždy. Malá hezká žena s rysy, k nimž by bez ohledu na tu aessedaiovskou bezvěkost stejně nedokázal přiřadit věk, odložila vlhkou, chladivou látku, kterou předtím měla na hlavě. Místo toho jí do čela z tmavých vlasů visel na zlatém řetízku malý modrý kamínek. Ale stejné by to bylo i tehdy, kdyby si látku ponechala. To, jak se královsky nosila, nemohlo nic umenšit. Obvykle vypadala dobře o čtvrt sáhu vyšší, než ve skutečnosti byla, a v očích měla sebevědomý a velitelský výraz.</p>

<p>Druhá žena byla vyšší, i když mu pořád nesahala ani k rameni, mladá a nikoliv bezvěká. Egwain, s níž vyrůstal. Nyní, až na ty velké tmavé oči, mohla klidně projít jako Aielanka, a to nejen kvůli osmahlé tváři a rukám. Měla na sobě aielskou sukni z hnědé vlny a volnou bílou jupku z rostlinných vláken zvaných <emphasis>algode. Algode </emphasis>bylo měkčí než ta nejjemněji spředená vlna. Bylo by to skvělé zboží, kdyby o tom někdy Aiely přesvědčil. Na ramenou měla Egwain šedou loktuši a složený šedý šátek kolem hlavy jí přidržoval tmavé vlasy, které jí spadaly pod ramena. Na rozdíl od většiny aielských žen, nosila jenom jeden náramek, ze slonoviny, vyřezávaný do podoby kruhu plamenů, a jediný náhrdelník ze zlatých a slonovinových korálků. A ještě jednu věc. Prsten s Velkým hadem na levé ruce.</p>

<p>Egwain studovala s některými moudrými - co přesně, to Rand nevěděl, i když víc než tušil, že to má něco společného se sny. Egwain a Aielanky měly pusy zavřené na sto západů - ale ona studovala také v Bílé věži. Byla jednou z přijatých novicek, měla se stát Aes Sedai. A přinejmenším tady a v Tearu se vydávala za hotovou Aes Sedai. Občas si z ní kvůli tomu utahoval. Ale ona jeho kousavé poznámky nebrala zrovna dobře.</p>

<p>„Vozy budou brzy připravené vyrazit do Tar Valonu," pravila Moirain. Hlas měla zpěvný a křišťálově jasný.</p>

<p>„Pošli s nimi silnou stráž," řekl Rand, „nebo by je Kadere nemusel dopravit tam, kam chceš." Znovu se otočil k oknu, chtěl se dívat ven a přemýšlet o Kaderem. „Mě nepotřebuješ, abych tě u toho držel za ruku nebo ti dal předem svolení."</p>

<p>Náhle ho cosi uhodilo přes záda, jako silná ořešáková větev. Pouze to, jak mu naskočila husí kůže, což v tomto vedru nebylo moc pravděpodobné, mu prozradilo, že jedna z žen usměrňovala.</p>

<p>Prudce se k nim otočil, sáhl po <emphasis>saidínu </emphasis>a naplnil se jedinou silou. Měl díky tomu pocit, jako by žil plněji, jako by byl desetkrát, stokrát živější. Také ho naplnila špína Temného, smrt a hniloba, jako by se mu v ústech plazili červi. Ten proud hrozil, že ho strhne s sebou, zuřící záplava, s níž musel neustále bojovat. Už na to byl pomalu skoro zvyklý, a zároveň si na to nikdy nezvykne. Chtěl se držet sladkého <emphasis>saidínu </emphasis>navěky, a chtělo se mu zvracet. A celou dobu se ho ta povodeň snažila odřít až na kost a spálit mu kosti na popel.</p>

<p>Ta špína ho nakonec dožene k šílenství, pokud ho jediná síla dřív nezabije. Byl to závod mezi těmito dvěma možnostmi. Šílenství bylo osudem každého muže, který mohl od začátku Rozbití světa usměrňovat. Ode dne, kdy Luis Therin Telamon Drak a jeho stovka rytířů uzavřeli Temného věznici v Shayol Ghulu. Poslední zpětný zášleh při uzavírání pošpinil mužskou polovici pravého zdroje a muži, kteří dokázali usměrňovat, šílenci, kteří dokázali usměrňovat, rozervali svět na kusy.</p>

<p>Rand se naplnil jedinou silou... Ale nepoznal, která žena to udělala. Obě se na něj dívaly, že by se jim v ústech máslo nerozpustilo, a obě měly téměř shodně zvednuté obočí v pobavené otázce. Jedna nebo obě se mohly v té chvíli dotýkat ženské polovice pravého zdroje, a on by to nikdy nepoznal.</p>

<p>Ovšem, klacek přes záda, to nebyl Moirainin způsob. Ta si uměla najít jiné způsoby tělesných trestů, jemnější a obvykle nakonec mnohem bolestivější. Ale i když si byl jist, že to musela udělat Egwain, sám nepodnikl nic. <emphasis>Důkaz. </emphasis>Ta myšlenka sklouzla po vnějším povrchu prázdnoty, uvnitř níž se vznášel, a myšlenky a pocity, dokonce i hněv, byly daleko. <emphasis>Neudělám vůbec nic bez důkazu. Tentokrát se nenechám popohánět. </emphasis>Nebyla to ta Egwain, s níž vyrůstal. Od chvíle, co ji tam Moirain poslala, se stala součástí Věže. Zase ta Moirain. Vždycky Moirain. Občas zatoužil po tom, aby se dokázal Moirain zbavit. <emphasis>Jen občas?</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Soustředil se na ni. „Co ode mě chceš?" Vlastní hlas mu zněl jasně a studeně. Síla v něm zuřila. Egwain mu říkala, že když se žena dotýká <emphasis>saidaru, </emphasis>ženské polovice pravého zdroje, je to jako objetí. Pro muže to vždycky byla nelítostná válka. „A už nemluv o těch vozech, sestřičko. Obvykle zjistím, co hodláš udělat, dávno po tom, cos to udělala."</p>

<p>Aes Sedai se na něj zamračila a nebylo divu. Jistě nebyla zvyklá, aby s ní někdo takhle mluvil, rozhodně ne muž, dokonce ani Drak Znovuzrozený ne. Rand sám neměl ponětí, odkud se ta „sestřička" vzala. V poslední době mu občas slova nějak vskočila do hlavy. Možná se ho již začínalo zmocňovat šílenství. Někdy v noci ležel vzhůru až do časného rána a dělal si kvůli tomu značné starosti. Uvnitř prázdnoty mu to připadalo jako starosti někoho úplně jiného.</p>

<p>„Měli bychom si promluvit o samotě." Vrhla chladný pohled na harfeníka.</p>

<p>Jasin Natael, jak si tu říkal, ležel zpola natažený na poduškách u jedné ze dvou stěn bez oken a tiše se probíral strunami harfy, kterou měl opřenou o koleno. Harfa měla horní část rámu vyřezávanou a pozlacenou, aby připomínala tvory na Randových předloktích. Draci, tak je Aielové nazývali. Rand jenom tušil, kde Natael k té věci přišel. Byl to tmavovlasý muž, jenž by byl všude mimo Aielskou pustinu považován za dlouhána. Kabátec a spodky měl z tmavomodrého hedvábí, vhodné i pro královský dvůr, na límci a manžetách umně vyšívané zlatou nití, a přes panující vedro měl všechny knoflíky pozapínané a všechny tkanice pozavazované. Jemné šaty neladily s kejklířským pláštěm, který měl rozložený - vedle sebe. Ten plášť byl naprosto v pořádku, ale byl celý pokrytý stovkami záplat v téměř tolika barvách, a všechny byly přišité tak, aby se zatřepotaly i v tom nejslabším vánku, které označovaly venkovského baviče, žongléra a akrobata, hudebníka a vypravěče, putujícího ode vsi ke vsi. To rozhodně nebyl člověk, který by se oblékal do hedvábí. Tento muž byl dosti ješitný. Vypadal cele zaujat hudbou.</p>

<p>„Před Nataelem můžeš mluvit, o čem chceš," prohlásil Rand. „Je to koneckonců kejklíř Draka Znovuzrozeného." Bylo-li by ale opravdu důležité udržet záležitost v tajnosti, trvala by na svém a on by poslal Nataela pryč, i když byl dost nerad, pokud ho neměl na dohled.</p>

<p>Egwain si hlasitě odfrkla a upravila si loktuši na ramenou. „Jseš nafouknutej jako přezrálej meloun, Rande al'Thore." Řekla to jasně, jako konstatování faktu.</p>

<p>Vně prázdnoty bublal hněv. Ne kvůli tomu, co řekla. Měla ve zvyku ho stírat, už když byli děti, a obvykle nezáleželo na tom, jestli si to zasloužil, nebo ne. Ale v poslední době zřejmě začala pracovat společně s Moirain a snažila se ho vyvést z míry, aby ho Aes Sedai mohla zatlačit, kam chtěla. Když byli mladší, než zjistili, kdo je, si s Egwain mysleli, že se jednoho dne vezmou. A ona se teď spolčuje s Moirain proti němu.</p>

<p>S tvrdou tváří promluvil drsněji, než zamýšlel. „Řekni, co chceš, Moirain. Řekni mi to tady a teď, nebo to musí počkat, až si na tebe najdu čas. Mám moc práce." To byla otevřená lež. Většinu času trávil cvičením šermu s Lanem nebo boje s oštěpem s Rhuarkem nebo se od obou učil boj holýma rukama a nohama. Ale jestli už měl být dneska někdo zahnán do kouta, bude tam on zahánět ostatní. Natael mohl slyšet všechno. Skoro všechno. Pokud Rand věděl, kde pořád je.</p>

<p>Moirain a Egwain se obě hrozně mračily, ale skutečná Aes Sedai aspoň zřejmě pochopila, že dneska se Rand nikam zahnat nedá. Mrkla na Nataela, stiskla rty - ten muž pořád vypadal zabraný do hraní - a pak z váčku vytáhla cosi zabaleného do šedého hedvábí.</p>

<p>Rozbalila to a položila věc, která byla uvnitř, na stůl. Kotouč o velikosti lidské ruky, polovina byla černá jako smrt, druhá v té nejčistší běli, obě barvy se stýkaly ve vlnovce, tvoříce tak dvě spojené slzy. To byl symbol Aes Sedai před Rozbitím, ale ten kotouč byl něco víc. Bylo vyrobeno jen sedm takových, zámků od věznice Temného. Nebo spíš ohnisko pro jeden ze zámků. Moirain vytáhla nůž s jílcem omotaným stříbrným drátkem a jemně přejela hrotem po okraji kotouče. Odpadla tenoučká černá vločka.</p>

<p>Rand, dokonce i uvnitř prázdnoty, zalapal po dechu. Prázdnota sama se zachvěla a na okamžik hrozilo, že ho jediná síla přemůže. „Tohle je kopie? Je falešný?"</p>

<p>„Našla jsem ho dole na náměstí," řekla Moirain. „Je ale skutečný. Ten, který jsem přivezla z Tearu, je stejný." Mohla říkat, že by si k obědu dala hrachovou polévku. Egwain, na druhou stranu, tiskla loktuši, jako by jí byla zima.</p>

<p>Rand sám pocítil záchvěv strachu, pronikajícího pod povrch prázdnoty. Dalo mu práci <emphasis>saidín </emphasis>propustit, ale on se k tomu přece přinutil. Kdyby ztratil soustředění, jediná síla by ho mohla rovnou zničit, a on potřeboval věnovat všechnu pozornost projednávané záležitosti. Přesto, i s tou špínou, to byla ztráta.</p>

<p>Vločka ležící na stole byla holá nemožnost. Tyto kotouče byly vyrobeny z <emphasis>cuendillaru, </emphasis>srdečníku, a nic, co bylo vyrobeno z <emphasis>cuendillaru, </emphasis>nebylo možné rozbít dokonce ani s pomocí jediné síly.</p>

<p>Jakákoliv síla byla proti němu použita, jenom ho posílila. Výroba srdečníku byla ztracena během Rozbití světa, ale ty, které byly během věku pověstí vyrobeny, stále existovaly, dokonce i ta nejkřehčí váza, i kdyby ji Rozbití potopilo na dno oceánu či pohřbilo pod horu. Ovšem, tři ze sedmi kotoučů již byly rozbity, ale bylo na to potřeba mnohem víc než nůž.</p>

<p>Když se tak nad tím zamyslel, stejně nevěděl, jak byly ty tři rozbity. Jestli srdečník nemohla rozbít žádná síla kromě Stvořitele, tak tím by to mělo být jednou provždy vyřešeno.</p>

<p>„Jak?" zeptal se a překvapilo ho, že má hlas stejně pevný, jako když byl obklopen prázdnotou.</p>

<p>„To nevím," odtušila Moirain, navenek stejně klidná. „Ale chápeš ten problém? Mohl by ho rozbít třebas i pád ze stolu. Jestli jsou ostatní, ať jsou kdekoliv, jako tenhle, čtyři lidé s kladivy by mohli znovu otevřít tu díru do věznice Temného. A kdo vůbec ví, jak účinné jsou v tomhle stavu?"</p>

<p>Rand to chápal. <emphasis>Ještě nejsem připravený. </emphasis>Nebyl si jist, zda bude vůbec kdy připraven, ale teď to tedy rozhodně nebylo. Egwain se tvářila, jako by se dívala na vlastní otevřený hrob.</p>

<p>Moirain znovu kotouč zabalila a vrátila ho do váčku. „Třeba mě něco napadne, než ho dovezu do Tar Valonu. Kdybychom věděli proč, třeba by se s tím dalo něco dělat."</p>

<p>Randa pohltil obraz, jak se Temný znovu natahuje ze Shayol Ghulu a nakonec se znovu osvobozuje. Svět před jeho duchovníma očima pokrýval oheň a temnota, plameny, které vše pohlcují a nevydávají žádné světlo, černota pevná jako kámen stlačující vzduch. Maje plnou hlavu takových představ, chvíli mu trvalo, než k němu proniklo, co právě řekla Moirain. „Ty tam chceš jet sama?" Měl pocit, že se na něj chce lepit jako lišejník na kámen. <emphasis>Nechtěl jsi právě tohle?</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„Konečně," odpověděla Moirain tiše. „Konečně tě budu - muset přece jen opustit. Ať se stane, co se má stát." Rand měl dojem, že se zachvěla, ale bylo to tak rychlé, že si nebyl jist, není-li to jen jeho vlastní představivost, jenže vzápětí už byla zase sama sebou a cele se ovládala. „Musíš být připraven." Nepříjemně mu připomněla jeho vlastní pochybnosti. „Měli bychom si probrat tvé plány. Tady už moc dlouho zůstat nemůžeš. I kdyby Zaprodanci neplánovali, jak na tebe, jsou jistě někde tam venku a jejich moc sílí. Sebrat Aiely ti nebude k ničemu, jestli pak najdeš všechno na druhé straně Páteře světa v jejich rukou."</p>

<p>Rand se uchechtl a opřel se zády o stůl. Takže to byla jen další lest. Kdyby ho znervóznilo, že odchází, třeba by byl ochotnější poslouchat, poddajnější jejímu vedení. Nemohla samozřejmě lhát, ne otevřeně. Jedna z těch slavných tří přísah se o to postarala. Neřici žádné slovo, které by nebyla pravda. Rand zjistil, že to ponechává manévrovací prostor velký jako mlat. Nakonec ho nechá samotného. Bezpochyby až bude mrtev.</p>

<p>„Ty si chceš probrat moje plány," prohodil poněkud suše. Z kapsy kabátce vytáhl fajfku s krátkou troubelí a kožený váček s tabákem, fajfku si nacpal a jenom krátce se dotkl <emphasis>saidínu, </emphasis>aby do tabáku usměrnil plamínek. „Proč? Jsou to moje plány." Pomalu zabafal a čekal. Egwainina zlobného mračení si nevšímal.</p>

<p>Výraz Aes Sedai se v nejmenším nezměnil, ale její velké tmavé oči jako by vzplály. „Co jsi udělal, když ses ode mě odmítl nechat vést?" Hlas měla stejně chladný jako obličej, a přesto její slova připomínala práskání bičem. „Kamkoliv jsi šel, nechal jsi za sebou smrt, ničení a válku."</p>

<p>„V Tearu ne," vyhrkl příliš rychle. A v obraně. Nesměl dovolit, aby ho nějak vyvedla z míry. Odhodlaně a schválně pomalu bafal z fajfky.</p>

<p>„Ne," připustila Moirain, „v Tearu ne. Jednou jsi měl za sebou stát, lid, a co jsi s tím udělal? Přivést do Tearu spravedlnost, to je chvályhodné. Zavést do Cairhienu řád, nakrmit hladové je správné. Jindy bych tě za to pochválila." Sama byla Cairhieňanka. „Ale nepomůže ti to vzhledem ke dni, kdy budeš stát v Tarmon Gai'donu." Cílevědomá žena, a chladná, když přišlo na cokoliv jiného, dokonce i na její rodnou zemi. Avšak neměl by být sám stejně cílevědomý?</p>

<p>„Co chceš, abych udělal? Uštval Zaprodance jednoho po druhém?" Znovu se přinutil pomalu zatáhnout z fajfky. Dalo to práci. „Víš vůbec, kde jsou? No ano, Sammael je v Illianu - to víš - ale ostatní? Co když půjdu za Sammaelem, jak si přeješ ty, a najdu tam dva nebo tři nebo čtyři z nich? Nebo všech devět?"</p>

<p>„Ty by ses docela klidně mohl postavit třem nebo čtyřem, možná i všem devíti," prohlásila Moirain ledově, „kdybys nenechal <emphasis>Ca</emphasis><emphasis>l</emphasis><emphasis>landor</emphasis><emphasis> </emphasis>v Tearu. Pravdou je, že utíkáš. Nemáš ve skutečnosti žádný plán, ne plán, který by tě připravil na Poslední bitvu. Utíkáš z místa na místo a doufáš, že všechno se nějak v dobré obrátí. Doufáš, neboť nevíš, co jiného dělat. Kdyby ses řídil mou radou, aspoň jednou -" Rand ji uťal, prudce mávl fajfkou, a zlobného mračení obou žen si vůbec nevšímal.</p>

<p>„Já mám plán." Jestli to chtějí vědět, ať se to tedy dozvědí, a ať shoří, jestli na tom změní jediné slovíčko. „Nejdřív chci ukončit války a zabíjení, ať už jsem je začal nebo ne. Když už musejí lidé zabíjet, ať zabíjejí trolloky, ne sebe navzájem. V aielské válce přešly Dračí stěnu čtyři kmeny a celé dva roky bylo po jejich. Tihle Aielové vyloupili a spálili Cairhien a porazili každé vojsko, které proti nim poslali. Kdyby byli chtěli, mohli dobýt i Tar Valon. Věž by je kvůli těm vašim třem přísahám nedokázala zastavit." Nepoužít sílu jako zbraň kromě proti zplozencům Stínu nebo temným druhům nebo na obranu vlastního života, to byla další z přísah, které skládaly všechny Aes Sedai, a Aielové Věž samu neohrožovali. S Randem teď cloumal hněv. Že utíká a doufá? „To dokázaly čtyři kmeny. Co se stane, až jich přes Páteř světa převedu jedenáct?" Bude to jedenáct, na připojení Shaidů byla jen malá naděje. „Než státy vůbec napadne, že by se měly sjednotit, bude příliš pozdě. Buď přijmou můj mír, nebo mě pohřbí v Can Breat." Harfa zazněla falešně a Natael se sklonil nad svým nástrojem a potřásal hlavou. Ve chvíli se opět ozvaly uklidňující tóny.</p>

<p>„Ani holub na báni se nenafukuje tolik jako ty," zamumlala Egwain a zkřížila ruce na prsou. „A kámen by nemohl být umanutější! Moirain se ti jenom snaží pomoct. Proč to nechápeš?"</p>

<p>Aes Sedai si uhladila hedvábné suknice, i když to vůbec nepotřebovaly. „Převést Aiely přes Dračí stěnu by mohlo být to nejhorší, co můžeš udělat." V jejím hlase se teď ozývalo napětí, buď z hněvu, nebo pocitu marnosti. Aspoň jí konečně začínalo docházet, že není žádná loutka. „Tentokrát amyrlinin stolec osloví vladaře každého státu, který ještě nějakého vladaře má, a předloží jim důkazy, že jsi Drak Znovuzrozený. Oni znají proroctví. Vědí, k čemu jsi byl zrozen. Jakmile se přesvědčí, kdo a co jsi, přijmou tě, protože budou muset. Blíží se poslední bitva a ty jsi jejich jediná naděje, jediná naděje lidstva."</p>

<p>Rand se zasmál nahlas. Byl to trpký smích. Strčil si fajfku mezi zuby a se zkříženýma nohama se usadil na stole. Pohled upíral ně. „Takže si se Siuan Sanche pořád myslíte, že víte všechno na světě." Světlo dej, o něm všechno nevěděly, a nikdy to nezjistí. „Obě jste hloupé."</p>

<p>„Chovej se aspoň poněkud slušně!" zavrčela Egwain, ale Rand mluvil přes ni.</p>

<p>„Tairenští vznešení páni taky znají proroctví, a poznali i mě, jakmile uviděli Meč, jehož se nelze dotknout, v mé pěsti. Polovina z nich čekala, že jim přinesu slávu nebo moc nebo obojí. Druhá polovina by mi s potěšením vrazila nůž do zad a pokusila se zapomenout, že se Drak Znovuzrozený vůbec kdy objevil v Tearu. Takhle státy přivítají Draka Znovuzrozeného. Pokud je nejdřív nepřiškrtím, jak jsem to udělal s Taireny. Víš, proč jsem nechal <emphasis>Ca</emphasis><emphasis>l</emphasis><emphasis>landor </emphasis>v Tearu? Aby jim mě stále připomínal. Každý den vědí, že tu je, zaražený do Srdce Kamene, a vědí, že se pro něj vrátím. To jediné je ke mně poutá." To byl jeden z důvodů, proč nechal Meč, jehož se nelze dotknout, v Tearu. Na ten druhý raději vůbec nemyslel.</p>

<p>„Buď velmi opatrný," řekla Moirain po chvíli. Jen to, její hlas zněl jako zamrzlý klid. V jejích slovech se ozývalo vážné varování. Jednou ji slyšel téměř stejným tónem říkat, že by ho raději viděla mrtvého, než by dovolila, aby ho dostal Stín. Tvrdá žena.</p>

<p>Dlouhou dobu se na něj upřeně dívala a oči měla jako tmavé tůně, jež ho hrozily pohltit. Pak předvedla dokonalé pukrle. „S tvým dovolením, můj pane Draku, dohlédnu na to, aby mistr Kadere věděl, kde by měl pracovat zítra."</p>

<p>V jejím chování či slovech nikdo nemohl spatřit nebo zaslechnout ani ten nejslabší výsměch, ale Rand ho cítil. Byla ochotná použít cokoliv, co by ho mohlo vyvést z rovnováhy, díky čemu by se cítil provinile, zahanbeně, nejistě nebo tak. Rand se za ní díval, dokud ji nezakryly chřestící korálky ve dveřích.</p>

<p>„Není nutný, aby ses takhle mračil, Rande al'Thore." Egwain mluvila tiše, oči měla rozzlobené. Loktuši držela, jako by ho s ní chtěla uškrtit. „Pán Drak, to určitě! Ať jsi cokoliv, jsi hrubej, nevychovanej pacholek! Nezabilo by tě, kdyby ses choval slušně!"</p>

<p>„Takže jsi to <emphasis>byla </emphasis>ty," vyštěkl, ale k jeho překvapení Egwain trošičku zavrtěla hlavou, než se vzpamatovala. Takže to nakonec byla Moirain. Jestli Aes Sedai dávala takhle jasně najevo vztek, něco ji muselo hrozně žrát. On, nepochybně. Snad by se měl omluvit. <emphasis>Asi by to </emphasis>neuškodilo, <emphasis>kdybych se choval slušně. </emphasis>I když nechápal, proč by se měl chovat zdvořile k Aes Sedai, která se ho mezitím snaží vodit na vodítku.</p>

<p>Ale jestli on myslel na to, že se zkusí chovat zdvořile, Egwain na něco podobného rozhodně ani nepomyslela. Kdyby byly žhavé uhlíky tmavě hnědé, vypadaly by přesně jako její oči. „Jsi zabedněnej trouba, Rande al'Thore, a já jsem Elain nikdy neměla říkat, že jsi pro ni dost dobrej. Ty nejsi dobrej ani pro lasici! Přestaň chodit s nosem nahoru. Pamatuju si, jak ses potíval, když ses snažil vymluvit z nějaký lumpárny, do který vás dostal Mat. Vzpomínám si, jak tě Nyneiva spráskala proutkem, až jsi vyl, a zbytek dne jsi musel sedět jenom na polštáři. Není to zas tak dávno. Měla bych říct Elain, aby na tebe zapomněla. Kdyby věděla jen polovinu toho, co se s tebou děje..."</p>

<p>Rand na ni civěl s otevřenými ústy, jak její tiráda pokračovala. Egwain byla nejvíc rozvzteklená od chvíle, co prošla korálkovým závěsem. Pak mu to došlo. To kvůli tomu, jak zavrtěla hlavou a tím mu prozradila, že to byla Moirain, kdo jej udeřil s pomocí jediné síly. Egwain velice tvrdě pracovala na tom, aby vše dělala správně. Když studovala na moudrou, nosila aielský oděv. Co Rand věděl, byla schopná dokonce přejmout aielské způsoby. To se jí podobalo. Ale zároveň celou dobu pracovala tvrdě na tom, aby byla správnou Aes Sedai, i když <emphasis>byla </emphasis>jenom jednou z přijatých novicek. Aes Sedai obvykle držely svůj vztek na uzdě, ale hlavně nikdy neprozrazovaly nic, co chtěly skrýt.</p>

<p><emphasis>Iliena se nikdy nevztekala na mě, když se zlobila sama na sebe. Když už byla hrubá, bylo to proto, že...</emphasis> V té chvíli ztuhl. V životě nepotkal ženu jménem Iliena. Ale k tomu jménu si dokázal vybavit tvář, i když jen matně. Krásnou tvář, s pletí jako smetana a zlatými vlasy přesně toho odstínu, jaký měla Elain. Tohle muselo být to šílenství. Vzpomínat si na vymyšlenou ženu. Snad jednoho dne zjistí, že vede hovor s lidmi, kteří tu nejsou.</p>

<p>Egwain svůj proslov ukončila s ustaraným výrazem. „Jsi v pořádku, Rande?" Hněv se jí z hlasu vytratil, jako by tam nikdy nebyl. „Něco není v pořádku? Neměla bych sehnat Moirain, aby -"</p>

<p>„Ne!" vyjel na ni a ihned zmírnil tón. „Nedokáže léčit..." Ani Aes Sedai nedokázala vyléčit šílenství. Žádná z nich nemohla vyléčit to, co jej trápilo. „Je Elain v pořádku?"</p>

<p>„Je v pořádku." Přes to, co předtím všechno řekla, ozýval se jí v hlase náznak soucitu. Víc Rand taky nečekal. Kromě toho, pokud věděl, tak když Elain odjížděla z Tearu, bylo všechno, co měla v plánu, záležitostí Aes Sedai, a jemu do toho nic nebylo. Tak mu to Egwain nejednou řekla a Moirain to zopakovala. Tři moudré, které mohly chodit ve snu, ty, u nichž Egwain studovala, mu poskytly ještě méně informací. Měly své vlastní důvody, aby ho neměly zrovna v lásce.</p>

<p>„Už musím taky jít," pokračovala Egwain a upravila si loktuši na ramenou. „Jsi unavenej." Lehce se zamračila a řekla: „Rande, co to znamená, být pohřbený v Can Breat?"</p>

<p>Už už se chtěl zeptat, o čem to, pro Světlo, mluví. Pak si vzpomněl, že to rčení použil sám. „Jenom něco, co jsem kdysi někde zaslechl," zalhal. Neměl nejmenší tušení, co to znamená, stejně jako nevěděl, odkud se to vzalo.</p>

<p>„Odpočiň si, Rande," řekla a mluvila, jako by byla o dvacet let starší, místo o dva roky mladší. „Slib mi, že to uděláš. Potřebuješ to." Rand kývl. Ona si ho chvíli prohlížela, jako by chtěla vypátrat pravdu, a pak vykročila ke dveřím.</p>

<p>Randova stříbrná číše s vínem se vznesla z koberce a připlula mu k ruce. Rand ji rychle sebral ze vzduchu těsně předtím, než se Egwain ohlédla přes rameno.</p>

<p>„Asi bych ti to neměla říkat," pronesla. „Elain mi tu zprávu nedala pro tebe, ale... Říkala, že tě miluje. Nejspíš to už víš, ale jestli ne, měl by sis to promyslet." S tím byla pryč, jen za ní zachřestily korálky.</p>

<p>Rand seskočil ze stolu a odhodil číši, až víno zacákalo dlaždičky, jak se vzteky bez sebe otočil k Jasinu Nataelovi.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA TŘETÍ</strong></p>

<p><strong><emphasis>Bledé stíny</emphasis></strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>Rand popadl <emphasis>saidín </emphasis>a usměrnil, spletl vlákna vzduchu takovým způsobem, že Nataela zvedl rovnou z polštářů. Pozlacená harfa se svalila na tmavočervené dlaždičky a muže to přitisklo ke stěně tak, že se od krku po kotníky nemohl hnout a špičky měl půl sáhu nad zemí. „Varoval jsem tě! Nikdy neusměrňuj, když je u toho někdo jiný. Nikdy!"</p>

<p>Natael tím svým zvláštním způsobem naklonil hlavu na stranu, jako by se snažil na Randa podívat koutkem oka, nebo se dívat tak, aby to nebylo znát. „Kdyby to zahlídla, myslela by si, že to jseš ty." Rozhodně to neznělo jako omluva, nebyly v tom rozpaky, ale ani výzva. Zřejmě si myslel, že předkládá rozumné vysvětlení. „Kromě toho jsi vypadal, že máš žízeň. Dvorní bard by měl pečovat o potřeby svýho pána." To byl jeden z těch malých klamů, kterými se obklopil. Byl-li Rand pán Drak, tak on musel být dvorní bard, ne jenom prostý kejklíř.</p>

<p>Rand se cítil znechucený sám sebou stejně, jako se hněval na druhého muže. Rozpletl tkanivo a nechal Nataela spadnout. Zacházet s ním hrubě bylo jako prát se s desetiletým klukem. Nemohl sice vidět štít, který druhému muži bránil dosáhnout na <emphasis>saidín - </emphasis>byla to ženská práce - ale věděl, že tam je. Pohnout s číší byl asi současný rozsah Nataelových schopností. Naštěstí byl štít skryt i před očima žen. Natael tomu říkal „převrácení", ale zřejmě to nedokázal blíž vysvětlit. „A kdyby si všimla, jak se tvářím, a pojala podezření? Byl jsem tou sklínkou stejně překvapený, jako kdyby ke mně přiletěla sama od sebe!" Vrazil si zase fajfku do pusy a začal zuřivě bafat.</p>

<p>„Stejně by nic nevytušila." Druhý muž se zase usadil do polštářů, zvedl harfu a zadrnkal melodii, která zněla vskutku děsivě. „Jak by to mohlo někoho napadnout? Já tý situaci ani sám pořádně nevěřím." Pokud se v jeho hlase ozval byť jen náznak trpkosti, Rand ho nerozeznal.</p>

<p>Nebyl si zcela jist, že tomu věří sám, i když na tom dost tvrdě zapracoval. Muž před ním, Jasin Natael, měl jiné jméno. Asmodean.</p>

<p>Asmodean, nedbale drnkající na harfu, nevypadal jako jeden ze strašlivých Zaprodanců. Byl poměrně hezký. Rand tušil, že je pro ženy přitažlivý. Bylo opravdu zvláštní, že zlo často nemívalo žádné vnější známky. Jenže kejklíř byl jedním ze Zaprodanců, a jelikož se ho Rand snažil udržet naživu, skryl tuto skutečnost před Moirain i všemi ostatními. Potřeboval totiž učitele.</p>

<p>Jestli to, co platilo pro ženy, které Aes Sedai nazývaly divoženkami, platilo i pro muže, tak měl naději jen jedna ku třem, že přežije pokus naučit se zvládat jedinou sílu sám. Pokud by už nebral v úvahu šílenství. Jeho učitelem musel být muž. Moirain i jiné ženy mu dost často vykládaly, že pták nemůže naučit rybu létat, ani ryba ptáka plavat. Navíc jeho učitel musel být někdo zkušený, někdo, kdo už věděl všechno, co se potřeboval naučit. Když Aes Sedai zkrotily každého muže, který mohl usměrňovat, jakmile ho našly - a s každým rokem se takových mužů objevovalo stále méně - nezůstávalo mnoho možností. Muž, který by prostě zjistil, že může usměrňovat, by nevěděl o nic víc než Rand. Falešný Drak, který by mohl usměrňovat - kdyby Rand dokázal najít nějakého, kterého už Aes Sedai nechytily a nezkrotily - by se asi těžko vzdal vlastních snů o moci pro jiného, který by tvrdil, že je Drak Znovuzrozený. Co zůstalo, co k sobě Rand přilákal, byl jeden ze Zaprodanců.</p>

<p>Asmodean vybrnkával náhodné akordy a Rand se zatím usadil na polštáři proti němu. Bylo dobré nezapomínat, že ten muž se nezměnil, ne uvnitř, od toho dne před dávnými dobami, kdy odevzdal svou duši Stínu. To, co dělal teď, dělal pod nátlakem. Nepřešel ke Světlu. „Napadlo tě někdy vrátit se zpátky, Nataeli?" Vždy si dával pozor na jméno. Stačilo vydechnout „Asmodean", a Moirain by si byla jista, že Rand přešel ke Stínu. Moirain a možná i další. Ani on, ani Asmodean by to nemuseli přežít.</p>

<p>Muži ztuhly ruce na strunách a obličej měl zachmuřený. „Vrátit se? Demandred, Rahvin, kterejkoliv z nich by mě teď na potkání zabil. Kdybych měl štěstí. Možná až na Lanfear, a jistě pochopíš, že to s ní nechci zkoušet. Semirhage by dokázala donutit balvan prosit o slitování a ještě jí poděkovat za smrt. A co se týče Velikého pána -"</p>

<p>„Temného," opravil ho Rand dost ostře přes troubel. Veliký pán Temnoty bylo jméno, které temní druzi používali pro Temného. Temní druzi a Zaprodanci.</p>

<p>Asmodean se kratičce uklonil na znamení, že se podvoluje. „Až se Temný osvobodí..." Byla-li jeho tvář předtím bezvýrazná, nyní byla zachmuřená o to víc. „Stačí říct, že bych radši našel Semirhage a vydal se jí na milost a nemilost, než bych čelil - Temného trestu za zradu."</p>

<p>„Tak to je dobře, že tu jsi, abys mě učil."</p>

<p>Z harfy se vyřinula žalostná melodie hovořící o ztrátě a slzách. ,„Pochod smrti'," mluvil Asmodean do hudby, „poslední věta <emphasis>Cyklu velkých vášní, </emphasis>kterou tři sta let před válkou síly složil -"</p>

<p>Rand ho přerušil. „Neučíš mě dobře."</p>

<p>„Tak dobře, jak se dá za daných okolností čekat. Teď dokážeš zachytit <emphasis>saidin, </emphasis>kdykoliv se ti zachce, a poznat jedno vlákno od druhého. Umíš se zaštítit a síla dělá to, co chceš ty." Přestal hrát a zamračil se, aniž se však podíval na Randa. „Myslíš, že Lanfear chtěla, abych tě naučil všemu? Kdyby chtěla tohle, byla by zůstala nablízku, aby nás mohla propojit. Chce tě živýho, Luisi Therine, ale zároveň hodlá zůstat silnější než ty."</p>

<p>„Neříkej mi tak!" štěkl Rand, ale Asmodean ho zřejmě neslyšel.</p>

<p>„Jestli jste si tohle naplánovali - chytit mě do pasti -" Rand od Asmodeana vycítil vlnu síly, jako by Zaprodanec zkoušel štít, který kolem něj Lanfear spletla. Ženy, které mohly usměrňovat, vídaly kolem každé ženy, která objala <emphasis>saidar, </emphasis>záři a jasně usměrňování cítily, ale on kolem Asmodeana nikdy nic neviděl a cítil jen málo. „Jestli jste to upekli spolu, tak jsi dovolil, aby tě převezla ve víc věcech. Říkal jsem ti, že nejsem moc dobrej učitel, zvlášť bez toho spojení. Naplánovali jste to společně, že jo?" Teď se na Randa podíval, sice úkosem, ale přesto naléhavě. „Kolik si toho pamatuješ? Totiž z toho, jak jsi byl Luis Therin. Ona tvrdila, že si nevzpomínáš vůbec na nic, avšak ona by klidně zalhala samotnýmu Vel - Temnému."</p>

<p>„Tentokrát mluvila pravdu." Rand se pohodlně usadil mezi polštáři a usměrnil si k sobě jednu ze stříbrných číší, kterých se kmenoví náčelníci ani nedotkli. Dokonce i ten kratičký dotek <emphasis>saidínu </emphasis>byl radostný - a nechutný. A bylo těžké se jej vzdát. Nechtěl se bavit o Luisi Therinovi. Unavovalo ho, jak si lidé pořád mysleli, že <emphasis>je </emphasis>Luis Therin. Hlavička fajfky začínala sálat, jak prudce bafal, takže si vyndal fajfku z úst a zamával jí. „Jestli spojení s tebou pomůže, abys mě mohl líp učit, tak proč se nespojíme?"</p>

<p>Asmodean se na něj podíval, jako by se ho byl Rand zeptal, proč nejedí kameny, a pak zavrtěl hlavou. „Pořád zapomínám, kolik toho nevíš. My dva se spojit nemůžeme. Leda by nás propojila žena. Asi bys moh požádat Moirain nebo tu malou Egwain. Jedna z nich by měla být schopná na ten způsob přijít. Teda pokud ti nebude vadit, že zjistí, kdo jsem."</p>

<p>„Nelži mi, Nataeli," zavrčel Rand. Dávno předtím, než se sešel s Nataelem, Rand zjistil, že usměrňování muže a ženy se liší stejně, jako se muži lišili od žen, ale jen málo z toho, co mu kejklíř říkal, bral za bernou minci. „Slyšel jsem, jak Egwain a ostatní mluví o tom, že Aes Sedai spojují své síly. Jestli to dokážou ony, tak proč ne ty a já?"</p>

<p>„Protože nemůžem." Asmodeanovi se do hlasu vloudilo jakési podráždění. „Jestli chceš vědět proč, zeptej se nějakýho filozofa. Proč neumí pes lítat? Třeba je to velký plán vzoru, aby se vyrovnalo to, že jsou muži silnější. My se bez nich spojit nemůžeme, ale ony bez nás ano. Teda až do počtu třinácti, což je jen malá útěcha. Pak už potřebují muže, když chtějí zvětšit kroužek."</p>

<p>Rand si byl jist, že tentokrát ho přichytil při lži. Moirain říkala, že ve věku pověstí byli muži a ženy stejně silní, a ona nemohla lhát. Řekl tedy něco v tom smyslu a dodal: „Pět sil si je rovno."</p>

<p>„Země, oheň, vzduch, voda a duch." Natael při každém slově zahrál akord. „Jsou si rovný, to je pravda, a je taky pravda, že co muž dokáže s jednou z nich, dokáže žena taky. Přinejmenším jistým způsobem. Ale to nemá nic společnýho s tím, že jsou muži silnější. To, čemu Moirain věří, že je pravda, říká jako pravdu, ať už to pravda je nebo ne. Jedna z tisíce slabostí jsou ty hloupý přísahy." Chvíli hrál něco, co opravdu znělo dost hloupě. „Některý ženy mají silnější ruce než některý chlapi, ale všeobecně platí, že je to obráceně. To stejný platí pro jedinou sílu a asi ve stejným poměru."</p>

<p>Rand pomalu kývl. Dávalo to jistý smysl. Elain a Egwain byly považovány za jedny z nejsilnějších žen, které se dobře za tisíc i víc let cvičily ve Věži, ale on sám se s nimi jednou popasoval, a Elain později přiznala, že se cítila jako kotě, které chytil mastif.</p>

<p>Asmodean ale ještě neskončil. „Když se dvě ženy spojí, nezdvojnásobí tím svou sílu - spojení není jen prostý přidání dvou sil k sobě - ale když jsou dost silný, můžou se vyrovnat muži. A když se jich spojí třináct, tak se musíš mít pěkně napozoru. Třináct nejslabších žen, který skoro neumí usměrňovat, dokážou přemoct většinu mužů, když jsou spojený. Třináct nejslabších žen ve Věži by dokázalo přemoct i tebe a každýho muže, a ani by se u toho nezadýchaly. V Arad Domanu jsem narazil na jedno rčení: ,Čím víc ženských je pohromadě, tím tišeji moudrej muž našlapuje.' Nebylo by od věci si tohle pamatovat."</p>

<p>Rand se zachvěl a vzpomněl si na dobu, kdy byl mezi mnohem víc než třinácti Aes Sedai. Jistě, většina z nich neměla ani tušení, kdo je. Kdyby ano... <emphasis>Kdyby se Egwain a Moirain spojily... </emphasis>Nechtěl věřit, že by Egwain zašla tak daleko na cestě směrem k Věži a pryč od jejich přátelství. <emphasis>Ať už dělá cokoliv, dělá to celým srdcem, a teď se stává Aes Sedai. Stejně jako Elain.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Ani polovina vína v číši tu myšlenku nedokázala spláchnout. „Co mi ještě můžeš říct o Zaprodancích?" Tuhle otázku už určitě položil aspoň stokrát, ale pokaždé doufal, že získá nějaký další střípek. Mnohem lepší než myslet na to, jak se Moirain a Egwain spojují k...</p>

<p>„Už jsem ti řekl vše, co vím." Asmodean si těžce povzdechl. „I v tom nejlepším případě jsme byli dost těžko dobří přátelé. Myslíš, že si něco nechávám pro sebe? Nevím, kde jsou ostatní, jestli chceš vědět tohle. Až na Sammaela, a to, že si jako království zabral Illian, jsi věděl už předtím, než jsem ti to řekl. Graendal byla nějakou dobu v Arad Domanu, ale podle mě už nejspíš odešla. Má moc ráda svý pohodlí. Moghedien asi je nebo byla taky na západě, ale Pavoučici nikdo nenajde, pokud to ona nechce. Rahvin má za svýho mazlíčka nějakou královnu, ale můžem se jenom dohadovat, který zemi za něj vládne. A to je všechno, co vím, co by ti mohlo pomoct je najít."</p>

<p>Rand to všechno už slyšel dřív. Měl dojem, že slyšel všechno, co mu byl Asmodean o Zaprodancích ochoten říci, už aspoň padesátkrát. Tolikrát, až mu to připadalo, že vždycky ví, co mu ten muž řekne. O něčem z toho si skoro přál, aby to nikdy nezjistil - například to, co Semirhage připadá zábavné - a něco vůbec nedávalo smysl. Demandred přešel ke Stínu, protože záviděl Luisi Therinu Telamonovi? Rand si neuměl představit, že by někomu záviděl natolik, aby kvůli tomu byl ochoten vůbec něco podnikat, a tohle už rozhodně ne. Asmodean tvrdil, že to byla představa nesmrtelnosti, nekonečné věky hudby, co svedlo jej. Tvrdil, že byl předtím význačným skladatelem. Nesmysl. A přesto v té hromadě často mrazivých informacích mohl ležet klíč k přežití Tarmon Gai'donu. Ať už řekl Moirain cokoliv, Rand velmi dobře věděl, že se jim bude muset postavit tam, pokud ne předtím. Vyprázdnil číši a položil ji na dlaždičky. Víno nemohlo spláchnout fakta.</p>

<p>Zachřestily korálky a Rand se ohlédl přes rameno na vstupující <emphasis>gai'šainy, </emphasis>v bílém rouchu a mlčící. Někteří začali sbírat jídlo a pití, které jemu a náčelníkům předtím připravili, a další, muž, přinesl na stůl velký stříbrný podnos. Na něm byly zakryté mísy, stříbrný pohár a dva velké kameninové džbány se zelenými pruhy. V jednom bude víno a v druhém voda. Jiná <emphasis>gai'šainka </emphasis>přinesla pozlacenou lampu, již zapálenou, a postavila ji vedle podnosu. Za okny začínala obloha dostávat žlutorudou barvu slunce západu. V té kratičké chvíli mezi rozpáleným dnem a mrazivou nocí byl vzduch opravdu příjemný.</p>

<p>Když <emphasis>gai'šainové </emphasis>odešli, Rand vstal, ale hned neodešel. „Jakou mám podle tebe naději, až přijde Poslední bitva, Nataeli?"</p>

<p>Asmodean, jenž si právě přitahoval červenomodře pruhovanou pokrývku k ramenům, zaváhal a s hlavou nakloněnou na stranu, jako to dělal vždycky, k němu vzhlédl. „Našels... něco... na náměstí ten den, kdy jsme se tu setkali."</p>

<p>„Zapomeň na to," vyjel Rand drsně. Byly to dvě věci, ne jedna. „A stejně jsem to zničil." Měl dojem, že Asmodeanovi trochu poklesla ramena.</p>

<p>„Pak tě - Temný - pohltí zaživa. A co se mě týče, já si otevřu žíly v tý chvíli, kdy zjistím, že je volnej. Jestli budu mít šanci. Rychlá smrt je lepší než to, co by mě jinak čekalo." Odhodil stranou pokrývku, posadil se a ponuře se zahleděl do prázdna. „Určitě lepší než se zbláznit. Teď jsem k tomu stejně náchylnej jako ty. Tys zlomil pouta, co mě chránila." V jeho hlase ale nebyla žádná hořkost. Jenom beznaděj.</p>

<p>„Co když existuje jiný způsob, jak se proti té špíně chránit?" chtěl vědět Rand. „Co kdyby se dala nějak odstranit? I pak by ses chtěl pořád zabít?"</p>

<p>Asmodean se zasmál jedovatým smíchem. „Stín mě vem, ty si snad pomalu začínáš myslet, že jseš zatracenej Stvořitel! Jsme mrtví. Oba dva. Mrtví! To jseš tak zaslepenej pýchou, že to nevidíš? Nebo jenom tak zabedněnej, ty beznadějnej ovčáku?"</p>

<p>Rand se odmítl nechat zatáhnout do hádky. „Tak proč to teda neskončíš hned?" zeptal se napjatým hlasem. <emphasis>Nebyl jsem tak zaslepený, abych si nevšiml, co máte s Lanfear za lubem. Nebyl jsem tak zabedněný, abych ji neoklamal a tebe nechytil do léčky. </emphasis>„Jestli není žádná naděje ani šance, ani ten nejmenší ždibíček... tak proč jsi ještě naživu?"</p>

<p>Asmodean se na něj pořád nepodíval a mnul si nos. „Jednou jsem viděl chlápka, jak visí z útesu," vykládal pomalu. „Okraj se mu drolil pod rukama a jediné, co bylo dost blízko, aby se toho mohl zachytit, byl trs trávy, jen pár dlouhejch stébel s kořínkama, co se jen tak tak držely kamene. Jediná naděje na to, že se vyšplhá nahoru. Tak se jí chytil." Náhle se zasmál, ale veselí v tom nebylo žádné. „Musel vědět, že ji vytrhne."</p>

<p>„Zachránils ho?" zeptal se Rand, ale Asmodean neodpověděl.</p>

<p>Rand se zadíval ke dveřím a za ním se znovu ozval „Pochod smrti".</p>

<p>Korálky na šňůrách za ním zachřestily a pět Děv, čekajících v široké prázdné chodbě vyložené světle modrými dlaždicemi, se plavně zvedlo z podřepu. Až na jednu to všechno byly vysoké ženy, i když na Aielanky to žádná zvláštní výška nebyla. Jejich vůdkyni Adelin chyběla dobře dlaň, aby se mu mohla dívat rovnou do očí. Výjimku tvořila ohnivá zrzka jménem Enaila, která nebyla o nic vyšší než Egwain, a na svou malou výšku byla nesmírně citlivá. Jako kmenoví náčelníci, i tyto ženy měly oči modré, zelené nebo šedé, a vlasy, světle hnědé, žluté či rusé, měly až na cop na temeni zastřižené na ježka. Na opasku jim naproti dlouhému noži visel plný toulec a na zádech nosily v pouzdrech luky z rohoviny. Každá měla tři čtyři krátké oštěpy s dlouhým hrotem a kulatý, hovězinou potažený puklíř. Aielské ženy, které neprahly po krbu a dětech, měly své vlastní válečné společenstvo, <emphasis>Far Dareis Mai, </emphasis>Děvy oštěpu.</p>

<p>Rand je pozdravil lehkou úklonou a ony se na oplátku usmály. Nebyl to aielský zvyk, přinejmenším ne tak, jak se Rand učil klanět. „Vidím tě, Adelin," pozdravil. „Kde je Joinda? Měl jsem dojem, že tu s tebou předtím byla. Je nemocná?"</p>

<p>„Vidím tě, Rande al'Thore," pozdravila Adelin. Její hodně světlé vlasy vypadaly ještě světlejší, neboť lemovaly opálený obličej s bílou jizvou na tváři. „Jistým způsobem ano. Celý den mluvila sama se sebou a asi před hodinou šla položit svatební věneček k nohám Garanovi z Jhirad Goshienů." Několik dalších žen potřásalo hlavami. Svatba znamenala vzdát se oštěpu. „Zítra je jeho poslední den jako jejího <emphasis>gai'šaina. </emphasis>Joinda je ze Shaaradů od Černých skal," dodala významně. Bylo to významné. Svatba s mužem či ženou, jatou jako <emphasis>gai'šain, </emphasis>byla celkem běžná, ale zřídka tehdy, vedly-li spolu kmeny krevní mstu, dokonce i krevní mstu dočasně přerušenou.</p>

<p>„Tahle nemoc se šíří," připojila Enaila. Hlas měla obvykle stejně ohnivý jako vlasy. „Od chvíle, co jsme vstoupily do Rhuideanu, každý den uvije svatební věneček jedna nebo dvě Děvy."</p>

<p>Rand kývl a snažil se, aby to vypadalo, že s nimi soucítí. Byla to jeho chyba. Kdyby jim to řekl, nevěděl, kolik by jich ještě riskovalo zůstat v jeho blízkosti. Nejspíš všechny, čest by je udržela, a ony se nebály o nic víc než kmenoví náčelníci. Aspoň že to byly jenom svatby. Dokonce i Děvy by považovaly svatbu za lepší než věci, které zažili někteří ostatní. Možná by to považovaly za lepší. „Za chvilku jsem připravený jít," oznámil jim.</p>

<p>„Budeme trpělivě čekat," řekla Adelin. Těžko to ale byla trpělivost. Jak tu tak stály, všechny vypadaly, že jsou připraveny se okamžitě pohnout.</p>

<p>Opravdu mu trvalo jenom chviličku, než udělal, co chtěl. Spletl vlákna ducha a ohně kolem místnosti a zavázal je, aby držela sama. Dovnitř i ven mohl vstoupit každý kromě muže, který uměl usměrňovat. Pro něj - nebo Asmodeana - by projít dveřmi bylo jako projít stěnou pevného ohně. Tohle tkanivo - a taky to, že odstíněný Asmodean je příliš slabý, aby si dokázal usměrnit cestu skrz - objevil náhodou. Nikdo by se nedivil ničemu, co dělá kejklíř, ale kdyby snad bylo někomu něco divného, tak se Jasin Natael prostě rozhodl spát co nejdál od Aielů, jak se mu to v Rhuideanu jen dařilo. To byla volba, s niž přinejmenším vozkové a stráže Hadnana Kadereho soucítili. A takhle Rand věděl, kde v noci ten muž přesně je. Děvy se ho na nic neptaly.</p>

<p>Rand se otočil. Děvy ho následovaly. Rozestoupily se a byly ostražité, jako by přímo tady očekávaly útok. Asmodean stále hrál tu pohřební píseň.</p>

<p>* * *</p>

<p>S rozpaženýma rukama chodil Mat Cauthon po bílém roubení vyschlé kašny a zpíval mužům, kteří ho ve slábnoucím světle pozorovali.</p>

<p><emphasis>„Budem víno pít, až bude pohár prázdný,</emphasis></p>

<p><emphasis>a líbat děvčata, aby byly krásný,</emphasis></p>

<p><emphasis>a házet kostkama, až bude jasný,</emphasis></p>

<p><emphasis>že budem tancovat se Stínovým Jakem. "</emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>Vzduch byl po rozpáleném dni chladný a Mata napadlo, že si rozepne hezký kabátec ze zeleného hedvábí se zlatou výšivkou, ale z pití, kterému Aielové říkali <emphasis>oosq</emphasis><emphasis>uai, </emphasis>mu bzučelo v hlavě, jako by mu tam poletovaly obří mouchy, a myšlenky se mu nějak vytrácely. V zaprášené nádrži kašny stály tři ženské postavy z bílého kamene, šest sáhů vysoké a bez šatů. Každá měla zvednutou ruku a druhou držela na rameni nakloněný obrovský kamenný džbán, z něhož měla tryskat voda, ale jedné soše chyběla hlava a zdvižená ruka a další zbyla ze džbánu jen hromádka kamení.</p>

<p><emphasis>„Protančíme celou noc, dokud svítí měsíček, </emphasis></p>

<p><emphasis>a na kolenou pohoupeme kupu panenek, </emphasis></p>

<p><emphasis>a pak si se mnou zajedeš jenom kousíček, </emphasis></p>

<p><emphasis>zatančit si se Stínovým Jakem. "</emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>„To je moc pěkná písnička vo smrti," křikl jeden vozka s těžkým lugardským přízvukem. Kadereho muži se drželi v těsném hloučku stranou od Aielů kolem kašny. Byli to všechno tvrdí muži s tvrdými tvářemi, ale každý si byl jist, že by mu kterýkoliv Aiel klidně podřízl hrdlo, kdyby se na něj jen špatně podíval. Nebyli daleko od pravdy. „Moje babička vykládala o Stínovým Jakovi," pokračoval Lugarďan s velkýma ušima. „Není správný takhle zpívat o smrti."</p>

<p>Mat přiopile zauvažoval nad písničkou, kterou si vyzpěvoval, a zašklebil se. „Tanec se Stínovým Jakem" nikdo neslyšel od pádu Aldesharu. Mat v hlavě stále slyšel tu vzdornou píseň, když zlatí lvi podnikli poslední, marný útok na vojsko Artuše Jestřábí křídlo, které je obklíčilo. Aspoň že ji neblekotal ve starém jazyce. Nebyl zdaleka tak mimo sebe, jak vypadal, ale těch pohárků <emphasis>oosquai </emphasis>bylo vážně příliš mnoho. Ta šťáva vypadala a chutnala jako hnědá voda, ale když se dostala do hlavy, bylo to jako kopnutí od muly. <emphasis>Moirain mě ještě přibalí k těm věcem do Věže, jestli si nebudu dávat pozor. Aspoň by mě tím dostala z Pustiny a pryč od Randa. </emphasis>Možná byl opilejší, než si myslel, když to považoval za dobrý obchod. Přešel na „Dráteníka v kuchyni".</p>

<p><emphasis>„Dráteník v kuchyni prácičku má. </emphasis></p>

<p><emphasis>Paňmáma nahůře si modrý šaty dá. </emphasis></p>

<p><emphasis>Tancuje ze schodků celá říčná, </emphasis></p>

<p><emphasis>a volá, oj dráteníku, můj dráteníku, </emphasis></p>

<p><emphasis>to všecko tu na správku čeká."</emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>Někteří z Kadereho mužů se připojili k písni a Mat zatím dotančil k místu, kde začal. Aielové však nezpívali. Aielští muži zpívali pouze bitevní nápěvy nebo žalozpěvy za zabité, a taktéž Děvy, i když ty si občas mezi sebou zanotovaly.</p>

<p>Dva Aielani dřepěli na roubení kašny, ale nezdálo se, že by <emphasis>oosquai, </emphasis>který vypili, na ně měl nějaký větší účinek, jenom oči měli trošku skelnaté. Mat by se byl rád dostal zpět tam, kde byly světlé oči vzácností. Když vyrůstal, tak viděl pouze hnědé či černé, světlé oči měl v celém kraji jenom Rand.</p>

<p>Na velkých dlažebních kamenech, tam, kde nestáli diváci, leželo pár kousků dřeva - červotoči prožrané opěrky a nohy křesel. Vedle roubení pak ležel prázdný hrnec z červené kameniny, další, v němž ještě bylo <emphasis>oosquai, </emphasis>a stříbrný pohár. Hra spočívala v tom, že se člověk napil a pak se pokusil nožem zasáhnout do vzduchu vyhozený předmět. Žádný z Kadereho mužů a jenom pár Aielů si s ním bylo ochotno zahrát kostky, ne když vyhrával tak často, a karty nehráli. Vrhání nožem mělo být jiné, zvláště když se přidalo <emphasis>oosquai. </emphasis>Mat nevyhrával tak často jako v kostkách, ale v nádržce pod ním leželo na půl tuctu zlatých pohárů a dvě misky spolu s náramky a náhrdelníky s rubíny, měsíčními kameny a safíry, a také hrst mincí. Vedle výhry Mat položil klobouk s plochým dýnkem a podivný oštěp s černým ratištěm. Pár z vyhraných věcí bylo dokonce aielského původu, protože Aielové mnohem spíš platili něčím, co pocházelo z lupu, než penězi.</p>

<p>Když Mat přestal zpívat, Corman, jeden ze dvou Aielů na roubení, k němu vzhlédl. Přes nos se mu táhla bílá jizva. „S nožem jsi skoro tak dobrý jako s kostkama, Matrime Cauthone. Neukončíme to? Světla ubývá."</p>

<p>„Světla je spousta." Mat zašilhal na oblohu. Tady dole, v údolí Rhuideanu, již vše pokrývaly bledé stíny, ale obloha byla pořád ještě dost světlá. „V tomhle světle by to dokázala i moje babička. Já bych to zvládl se zavázanejma očima."</p>

<p>Jenrik, druhý dřepící Aiel, se dost pozorně rozhlédl po divácích. „Jsou tu ženy?" Byl stavěný jako medvěd a považoval se za chytráka. „Takhle muž mluví jedině tehdy, když chce udělat dojem na ženy." Děvy rozptýlené v davu se smály stejně jako ostatní, možná víc.</p>

<p>„Myslíš, že to nedokážu?" zamumlal Mat a strhl si z krku tmavý šátek, který nosil, aby zakryl jizvu po tom, jak ho kdysi oběsili. „Jen křikni ,teď', až hodíš, Cormane." Spěšně si uvázal šátek přes oči a z rukávu vytáhl jeden ze svých nožů. Jediný hlasitější zvuk byl dech přihlížejících. <emphasis>Že nejsem opilý? Nasávám víc než šumařův fakan. </emphasis>Ale přesto náhle ucítil své štěstí, cítil ten příval, jako tehdy, když věděl, co mu padne, dřív než se kostky zastavily. To mu asi trochu pročistilo hlavu. „Házej!" zabručel klidně.</p>

<p>„Teď," křikl Corman a Mat švihl rukou dozadu a dopředu.</p>

<p>V panujícím tichu byl náraz oceli do dřeva stejně hlasitý, jako když cíl zarachotil o dláždění.</p>

<p>Když si stahoval šátek zpátky na krk, nikdo neřekl ani slovo. Na volném prostranství ležel kousek opěradla křesla, ne větší než jeho dlaň, a uprostřed pevně vězela Matova čepel. Corman se zřejmě snažil vylepšit si šance. No, Mat se vlastně nezmínil, jak velký ten cíl má být. Náhle si Mat uvědomil, že ani neurčil sázku.</p>

<p>Konečně jeden z Kadereho mužů vykřikl: „Tohle je Temnýho štěstí!"</p>

<p>„Štěstí je kůň, na kterým se dá jezdit jako na každým jiným," řekl Mat spíš pro sebe. Nezáleželo na tom, odkud to přišlo. Ne že by věděl, odkud se jeho štěstí bere, jen se na tomto koni snažil jet, jak nejlépe dovedl.</p>

<p>Přesto, jak tiše mluvil, Jenrik se na něj zamračil. „Cos to říkal, Matrime Cauthone?"</p>

<p>Mat otevřel ústa, aby to zopakoval, a pak je zase zavřel, jak se mu v hlavě náhle jasně vynořila ta slova. <emphasis>Sene sovya caba'donde ain dovienya. </emphasis>Starý jazyk. „Nic," zamručel. „Jenom mluvím sám se sebou." Diváci se začali vytrácet. „Hádám, že už je vážně dost tma, aby se dalo pokračovat."</p>

<p>Corman přišlápl kus dřeva, aby mohl vytáhnout nůž a vrátit ho Matovi. „Možná někdy jindy, Matrime Cauthone, jednou." To byl aielský způsob, jak říci „nikdy", když to nechtěli říci naplno.</p>

<p>Mat kývl a vrátil černou čepel zpátky do jedné z pochev v rukávu. Bylo to stejné, jako když hodil šest šestek třiadvacetkrát za sebou. Těžko jim to mohl dávat za vinu. Mít štěstí prostě nestačilo. S trochou závisti si všiml, že se žádný z obou Aielů ani trošičku nepotácí, když odcházeli za ostatními.</p>

<p>Mat si prohrábl vlasy a ztěžka se posadil na roubení kašny. Vzpomínky, které měl kdysi bez ladu a skladu roztroušené v hlavě jako rozinky v bábovce, mu teď splývaly s jeho vlastními. Jednou částí mysli věděl, že se před dvaceti lety narodil ve Dvouříčí, ale jasně si vzpomínal i na to, jak vedl boční útok, který zahnal trolloky u Maighande, jak tančí na Tarmandewinově dvoře, a na sto dalších věcí, možná tisíc. Většinou na bitvy. Na svou smrt si vzpomínal víckrát, než na to chtěl vůbec pomyslet. Mezi jednotlivými životy už nebyly žádné hranice, a pokud se nesoustředil, nedokázal odlišit vlastní vzpomínky od ostatních.</p>

<p>Sáhl za sebe, posadil si klobouk se širokou krempou na hlavu a přes kolena si položil ten podivný oštěp. Místo obvyklé hlavice měl něco, co vypadalo jako přes půl sáhu dlouhá čepel meče poznačená párem krkavců. Lan říkal, že ta čepel byla vyrobena s pomocí jediné síly během války Stínu. Strážce tvrdil, že nikdy nebude potřebovat nabrousit, ani se nikdy nezlomí. Mat si v duchu řekl, že zbrani nebude věřit, pokud nebude muset. Mohla vydržet tři tisíce let, ale on jediné síle zrovna moc nedůvěřoval. Na černém ratišti byl v kovu ještě tmavším než dřevo vyveden proložený nápis s krkavci na obou koncích. Byl ve starém jazyce, ale ten teď Mat samozřejmě dokázal přečíst.</p>

<p>Takto je smlouva zapsána, takto je dohoda uzavřena.</p>

<p>Myšlenka je šíp času, vzpomínka nikdy nevybledne.</p>

<p>Oč bylo požádáno, bylo poskytnuto. Cena je zaplacena.</p>

<p>O půl míle dál širokou ulicí bylo náměstí, které by ve většině měst bylo považováno za velké. Aielští obchodníci na noc odešli, avšak jejich stánky, ze stejného šedohnědého sukna, z něhož měli Aielové i obytné stany, zůstaly stát. Do Rhuideanu dorazily ze všech koutů Pustiny stovky kupců na ten největší jarmark, jaký kdy Aielové viděli, a s každým dnem přicházeli další. Kupci byli mezi prvními, kdo se ve městě skutečně usadil.</p>

<p>Na druhou stranu, k velkému náměstí, se Mat nechtěl ani podívat. Rozeznával obrysy Kadereho povozů, které čekaly, až na ně zítra naloží další věci. Odpoledne na jeden z nich vytáhli to, co vypadalo jako pokroucený krevelový rám od dveří. Moirain si dala zvlášť záležet, když dohlížela, aby byl pevně přivázán přesně tak, jak chtěla ona.</p>

<p>Netušil, co o něm ví - a nehodlal se ptát. Lepší, když Aes Sedai zapomene, že je Mat ještě naživu, i když to byla jen malá naděje - ale ať už věděla cokoliv, určitě nevěděla víc než Mat. Mat rámem prošel, hlupák hledající odpovědi. Místo s odpověďmi skončil s hlavou plnou vzpomínek jiných lidí. To, a mrtvý. Přitáhl si šátek ke krku. A získal ještě dvě věci. Stříbrný medailon s liščí hlavou, který nosil pod košilí, a zbraň, co měl přes kolena. Malá náhrada. Zlehka přejel prsty po nápisu. <emphasis>Vzpomínka nikdy nevybledne. </emphasis>Měli smysl pro humor, který se hodil i pro Aiely, ti lidé na druhé straně pokrouceného dveřního rámu.</p>

<p>„To dokážeš pokaždé?"</p>

<p>Mat trhl hlavou a zíral na Děvu, která se právě posadila vedle něj. Vysoká dokonce i na Aielanku, možná vyšší než on, vlasy měla jako spředené zlato a oči barvy čisté ranní oblohy. Byla starší než on, možná o deset let, ale to mu nikdy nevadilo. A navíc byla <emphasis>Far Dareis Mai.</emphasis></p>

<p>„Jsem Melindhra," pokračovala, „z klanu Jumai. Ty to dokážeš pokaždé?"</p>

<p>Mat si uvědomil, že má na mysli jeho házení nožem. Udala svůj klan, ne kmen. A to Aielové nikdy nedělali. Leda... Musela být jednou z těch shaidských Děv, které se k Randovi připojily. Mat sice pořádně nerozuměl všem těm společenstvům, ale u Shaidů si až příliš dobře vzpomínal, jak do něj chtěli vrazit pár oštěpů. Couladin neměl rád nikoho, kdo byl ve spojení s Randem, a to, co nenáviděl Couladin, nenáviděli všichni Shaidové. Na druhou stranu Melindhra sem do Rhuideanu přišla. Děva. Ale usmívala se. V jejím úsměvu bylo pozvání.</p>

<p>„Většinou," odpověděl pravdivě. I když ho necítil, jeho štěstí trvalo. A když si ho uvědomoval, bylo dokonalé. Zachichotala se, pak se usmála víc, jako by si myslela, že se vychloubá. Ženy si zřejmě vždycky udělaly ohledně vašeho lhaní vlastní názor, aniž by hledaly důkazy. Na druhou stranu, když vás měly rády, buď jim na tom nezáleželo, nebo prostě považovaly i tu nejzřejmější lež za pravdu.</p>

<p>Děvy byly nebezpečné bez ohledu na kmen - vlastně každá žena byla nebezpečná, o tom se Mat přesvědčil na vlastní kůži - ale Melindhra se na něj rozhodně nedívala jen tak.</p>

<p>Zalovil mezi vyhranými věcmi a vytáhl náhrdelník se zlatými spirálami, kde uprostřed každé byl tmavomodrý safír, největší pak byl velký jako nehet na palci. Mat si vzpomínal na dobu - byly to jeho vlastní vzpomínky - kdy by se zapotil při pohledu i na ten nejmenší z nich.</p>

<p>„Krásně ladí s tvýma očima," řekl a položil jí těžký řetěz do dlaní. Sice nikdy neviděl žádnou Děvu nosit jakékoliv tretky, ale z vlastní zkušenosti věděl, že každá žena má ráda šperky. Zvláštní, květiny měly rády téměř stejně. Nerozuměl tomu, ale byl ochoten přiznat, že ženám rozumí ještě méně než svému štěstí nebo věcem, co se staly na druhé straně toho zkrouceného dveřního rámu.</p>

<p>„Moc hezká práce," řekla a zvedla šperk. „Přijímám tvou nabídku." Náhrdelník zmizel v jejím váčku, a ona se naklonila a posunula mu klobouk do týla. „Máš pěkné oči. Jako tmavé vyleštěné kočičí oko." Otočila se, vytáhla nohy na roubení nádržky, posadila se, rukama si objímajíc kolena, a napjatě ho sledovala. „Moje sestry oštěpu mi o tobě vyprávěly."</p>

<p>Mat si stáhl klobouk do čela a ostražitě ji pozoroval zpod krempy. Co jí napovídaly? A jaká „nabídka"? Byl to jenom náhrdelník. Výzva z jejích očí zmizela. Nyní se tvářila jako kočka, když studuje myš. To byla ta potíž s Děvami oštěpu. Občas se dalo velice těžko poznat, jestli si s vámi chtějí zatancovat, políbit vás nebo vás zabít.</p>

<p>Ulice se vyprazdňovaly, stíny se prohlubovaly, ale Mat poznal Randův stín, jenž se natahoval přes ulici. Rand v zubech tiskl fajfku. Byl to jediný muž v Rhuideanu, který byl ochoten procházet se s hrstkou <emphasis>Far Dareis Mai. Pořád se kolem něj motají, </emphasis>pomyslel si Mat. <emphasis>Hlídají ho jako smečka vlčic a skáčou podle toho, jak on píská. </emphasis>Někteří by mu mohli aspoň tohle závidět. Mat ale ne. Aspoň většinou ne. Kdyby to byla tlupa dívek jako Isendra, tak...</p>

<p>„Omluv mě na chvilku," pravil Melindhře rychle. Opřel oštěp o nízkou zídku kolem kašny, přeskočil ji a už utíkal. V hlavě mu stále bzučelo, ale ne tak hlasitě jako předtím, a už se nepotácel. Kvůli svým výhrám si starosti nedělal. Aielové měli velmi jasné názory na to, co je dovoleno. Provést loupežný vpád byla jedna věc, krádež pak něco zcela jiného. Kadereho muži se naučili držet ruce ve svých kapsách poté, co byl jeden z nich přistižen při krádeži. Aielové ho ztloukli a pak ho svlékli úplně donaha a poslali ho pryč. Dovolili mu vzít si jeden měch s vodou, ale to rozhodně nestačilo, aby se dostal k Dračí stěně, i kdyby měl na sobě šaty. Teď by Kadereho muži ani nezvedli měďák, který by našli ležet na ulici.</p>

<p>„Rande?" Druhý muž šel dál obklopen svou družinou. „Rande?" Rand byl jen pár kroků od něj, ale ani nezpomalil. Některé Děvy se začaly ohlížet, ale Rand ne. Mata náhle zamrazilo, a nemělo to nic společného s nástupem noci. Navlhčil si rty a promluvil znovu, ale potichu. „Luisi Therine." A Rand se otočil. Mat si přál, aby to neudělal.</p>

<p>Nějakou dobu se na sebe v soumraku dívali. Mat váhal přijít blíž. Snažil se sám sobě namluvit, že je to kvůli Děvám. Adelin byla jednou z těch, které ho učily tu takzvanou hru Dívčina hubička, na kterou těžko kdy zapomene. A těžko ji bude hrát znovu, bude-li k tomu moci něco podotknout. A cítil Enailin pohled, jako byse mu do lebky zavrtával nebozez. Kdo by čekal, že nějaká žena vzplane, jako když do ohně nalejete oheň, jenom když jí řeknete, že je ta nejhezčí květinka, jakou jste kdy viděli?</p>

<p>A teď Rand. S Randem vyrůstal. Oni dva a Perrin, kovářský tovaryš, tenkrát v Emondově Roli, spolu lovili, rybařili a tábořili pod hvězdami v Pískopcích na okraji pohoří Oparů. Byli s Randem přátelé. Jenže teď to byl přítel, který vám klidně mohl nechtě rozbít hlavu. Perrin mohl být kvůli Randovi mrtev.</p>

<p>Přinutil se dojít k druhému muži blíž. Rand byl skoro o hlavu vyšší a ve večerním šeru vypadal ještě vytáhlejší. Vypadal rovněž chladnější, než býval. „Přemejšlel jsem, Rande." Mat si přál, aby nemluvil tak ochraptěle. Doufal, že Rand tentokrát na své pravé jméno odpoví. „Už jsem dlouho z domova."</p>

<p>„To jsme oba," poznamenal Rand tiše. „Je to dlouho." Náhle se zasmál, ne hlasitě, ale skoro jako ten starý Rand. „Začíná ti chybět dojení tátových krav?"</p>

<p>Mat se zlehka poškrábal za ušima a trochu se zakřenil. „To ani ne." Jestli už nikdy neuvidí vnitřek stodoly, pořád to bude moc brzo. „Ale napadlo mě, že až Kadere odjede, mohl bych jet s nima."</p>

<p>Rand mlčel. Když znovu promluvil, ten krátký záblesk veselí byl pryč. „Celou cestu do Tar Valonu?"</p>

<p>Teď bylo na Matovi, aby zaváhal. <emphasis>Nevydal by mě Moirain. Nebo ano? </emphasis>„Možná," prohodil lhostejně. „Nevím. Tam mě chce mít Moirain. Třeba se naskytne nějaká možnost, jak bych se mohl dostat zpátky do Dvouříči. Kouknout se, jestli je doma všecko v pořádku." <emphasis>Kouknout se, jestli je Perrin naživu. Kouknout se, jestli jsou naživu sestřičky a máma s tátou.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„Všichni děláme, co musíme, Mate. Většinou to není to, co chceme. Ale co musíme."</p>

<p>Matovi to znělo jako omluva, jako by ho Rand žádal, aby to pochopil. Jenže on taky párkrát udělal, co musel. <emphasis>Nemůžu mu dávat za vinu Perrina, ne jenom jemu. Mě zatraceně nikdo nepřinutí chodit za Randem jako nějakej zatracenej pejsek! </emphasis>To ale také nebyla pravda. Byl k tomu nucen. A ne jenom Randem. „Ty mě - nebudeš chtít zadržet?"</p>

<p>„Nesnažím se ti vykládat, jestli máš nebo nemáš chodit, Mate," řekl Rand unaveně. „Kolo tká vzor, ne já, a kolo tká, jak si kolo přeje." Pro všechno na světě, mluvil jako zatracené Aes Sedai! Mat už se otočil, že odejde, když Rand dodal: „Nevěř Kaderemu, Mate. Jistým způsobem je to ten nejnebezpečnější muž, jakého jsi kdy potkal. Nevěř mu ani trošku, nebo skončíš s podříznutým krkem, a my dva nebudeme jediní, kdo toho bude litovat." Pak byl pryč, odcházel ulicí do houstnoucího šera s Děvami kolem jako plížícími se vlčicemi.</p>

<p>Mat se za ním díval. Věřit tomu kupci? <emphasis>Kaderemu bych nevěřil, ani kdyby byl zavázaný v pytli. </emphasis>Takže Rand netká vzor? Ale má k tomu blízko! Než vůbec přišli na to, že s nimi mají něco společného proroctví, zjistili, že Rand je <emphasis>ta'veren, </emphasis>jeden z těch vzácných jedinců, který místo aby byl volky nevolky vetkáván do vzoru, nutil vzor, aby se vytvarovával kolem něj. Mat o <emphasis>ta'veren </emphasis>věděl. Sám byl jedním z nich, i když ne tak silný jako Rand. Rand mohl občas ovlivnit životy jiných lidí, změnit jejich běh jen tím, že s nimi pobyl ve stejném městě. Perrin byl také <emphasis>ta'veren - </emphasis>nebo možná býval. Moirain si myslela, že to je důležité, když našla tři mladé muže, kteří vyrostli ve stejné vesnici, a všichni byli <emphasis>ta'veren. </emphasis>Chtěla je všechny zahrnout do svých plánů, ať byly jaké chtěly.</p>

<p>Měla to být úžasná věc. Všichni <emphasis>ta'veren, </emphasis>o kterých Mat dokázal něco zjistit, byli muži jako Artuš Jestřábí křídlo nebo ženy jako Mabrian en Shereed, o níž příběhy vyprávěly, že po Rozbití světa položila základy Smlouvy Deseti států. Ale v žádném z příběhů se nevyprávělo o tom, co se stane, když je jeden <emphasis>ta'veren </emphasis>blízko jiného, tak silného, jako byl Rand. Mat si připadal jako lístek ve víru.</p>

<p>Vedle něj se zastavila Melindhra a podala mu jeho oštěp a těžký, hrubě tkaný pytel, který cinkal. „Dala jsem ti tam ty výhry." <emphasis>Byla </emphasis>vyšší než on, o dobré dva couly. Ohlédla se za Randem. „Slyšela jsem, že jste s Randem al'Thorem skoro-bratři."</p>

<p>„Jistým způsobem," odtušil suše.</p>

<p>„Na tom však nezáleží," prohlásila přezíravě a s rukama v bok si ho upřeně prohlížela. „Tys zaujal mou pozornost, Mate Cauthone, dřív, než jsi mi dal všimný dar. Ne že bych se kvůli tobě vzdala oštěpu, to ne, ale už před pár dny jsi mi padl do oka. Máš úsměv jako kluk, co se chystá provést nějakou neplechu. To se mi líbí. A ty tvoje oči." V ubývajícím světle se pomalu, široce usmála. - A hřejivě. „Líbí se mi tvoje oči."</p>

<p>Mat si narovnal klobouk, i když ho neměl nakřivo. Z pronásledovatele pronásledovaným, jen mrknutím oka. S Aielankami se to mohlo stát takhle. Zvláště s Děvami. „Znamená pro tebe něco dcera Devíti měsíců?" Tuhle otázku ženám občas kladl. Špatná odpověď by ho dneska vyhnala z Rhuideanu, i kdyby se měl z Pustiny dostat pěšky.</p>

<p>„Nic," řekla. „Ale jsou věci, které bych v měsíčním světle dělala moc ráda." Položila mu ruku kolem ramen, sundala mu klobouk a začala mu špitat do ucha. Ve chvilce se Mat křenil víc než ona.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA ČTVRTÁ</strong></p>

<p><strong><emphasis>Soumrak</emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p>Se svým doprovodem <emphasis>Far Dareis Mai </emphasis>Rand přicházel k rhuideanské střeše Děv. Bílé schody, táhnoucí se po celé šířce vysoké budovy, kde každý stupeň byl krok dlouhý, vedly k silným kanelovaným sloupům deset sáhů vysokým, které v šeru vypadaly černé, ale za dne byly jasně modré. Vnější zdi budovy byly obloženy mozaikovým vzorem z polévaných bílých a modrých kachlí, tvořících na pohled nekonečné spirály. Na obrovském okně z barevných skel přímo nad sloupy byla vidět černovlasá žena tři sáhy vysoká, ve složitém modrém rouše, se zvednutou pravicí v gestu, které mohlo znamenat požehnání, či rozkaz zastavit. Tvář měla klidnou a zároveň vážnou. Ať to byl kdo chtěl, rozhodně to nebyla Aielanka, ne s tak světlou pletí a tmavýma očima. Možná to byla Aes Sedai. Rand si o podpatek vyklepal fajfku a strčil ji do kapsy kabátce, než vykročil do schodů.</p>

<p>Kromě <emphasis>gai'šainů </emphasis>pod střechu Děv nesměl vstoupit žádný muž, žádný muž v žádné držbě v celé Pustině. Náčelník i pokrevní příbuzný některé z Děv klidně mohl zemřít, kdyby se o to pokusil, i když ve skutečnosti by něco takového žádného Aielana ani ve snu nenapadlo. Úplně stejné to bylo ve všech společenstvech, dovnitř směli jen členové toho kterého společenstva a <emphasis>gai'šainové.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Dvě Děvy, stojící na stráži před vysokými bronzovými dveřmi, si prstovou řečí, kterou používaly Děvy, něco rychle sdělily a zadívaly se jeho směrem, jak se tak blížil sloupovím, a pak se na sebe zazubily. Rand by byl moc rád věděl, co si řekly. I v tak suché zemi, jako byla Pustina, se bronz po jisté době potáhl měděnkou, ale <emphasis>gai'šainové </emphasis>je vyleštily, až vypadaly jako nové. Teď byly otevřené dokořán, a dvojice strážkyň se Randovi nijak nesnažila bránit v cestě, když s Adelin a ostatními v patách procházel dovnitř.</p>

<p>Široké chodby s podlahou z bílých dlaždic a veliké místnosti uvnitř byly plné Děv, které posedávaly na barevných poduškách, povídaly si, ošetřovaly zbraně a hrály drápky či dámu nebo tisíc květin, což byla aielská hra, při níž se vytvářely vzory z plochých kamínků s vyřezanými snad stovkami různých znaků. Svým úkolům, čištění, posluhování, spravování a dolévání oleje do lamp nejrůznějších tvarů a velikostí, od kousků z prosté polévané kameniny přes uloupené pozlacené lampy po vysoké stojací lampy, které posbírali po městě, se tu věnovaly zástupy <emphasis>gai'šainů. </emphasis>Ve většině místností pokrývaly podlahu a stěny barevné běhouny a koberce jasných barev tolika vzorů a stylů, kolik <emphasis>bylo </emphasis>běhounů a koberců. Stěny a strop už tak byly pokryty mozaikou zobrazující lesy a řeky a oblohu, které v Pustině nikdy nikdo neviděl.</p>

<p>Mladé či staré, když ho Děvy zahlédly, téměř všechny se usmívaly a některé na něj důvěrně kývly či ho poplácaly po rameni. Jiné na něho volaly a ptaly se, jak se má, jestli jedl, zda by chtěl, aby mu <emphasis>gai</emphasis><emphasis>‘</emphasis><emphasis>šainové </emphasis>přinesli víno nebo vodu. Rand odpovídal krátce, i když s úsměvem. Má se dobře a nemá hlad ani žízeň. Šel dál, a při řeči ani nezpomalil. Kdyby to udělal, nevyhnutelně by musel zastavit, a na to dnes večer neměl náladu.</p>

<p><emphasis>Far Dareis Mai </emphasis>si jej jistým způsobem osvojily. Některé se k němu chovaly jako k synovi, jiné jako k bratrovi. Věk s tím však zřejmě neměl nic společného. Ženy s bílými vlasy si s ním mohly nad čajem povídat jako s bratrem, kdežto Děvy o necelý rok starší než on se ujišťovaly, že má správné šaty do vedra venku. Nedalo se tomu nijak vyhnout, ony to prostě dělaly a on nevěděl, jak by je mohl zastavit, leda by proti všem použil jedinou sílu.</p>

<p>Napadlo ho, že by zkusil přimět jiné společenstvo, aby mu opatřilo tělesnou stráž - třeba <emphasis>Shae'en M'taal, </emphasis>Kamenné psy, nebo <emphasis>Aethan Dor, </emphasis>Rudé štíty. Rhuark býval Rudým štítem, než se stal náčelníkem - jenže jaký důvod by mohl udat? Určitě ne pravdu. Pouhá představa, jak to vysvětluje Rhuarkovi a ostatním, ho zneklidňovala. S tím, jaký byl aielský humor, by si dokonce i zatrpklý starý Han polámal smíchy žebra. Vlastně libovolný důvod by byl nejspíš urážkou cti jedné každé Děvy do poslední. Aspoň že se k němu mateřsky chovaly zřídka jinde než pod střechou, kde to neviděl nikdo kromě nich a <emphasis>gai'šainů, </emphasis>kteří moc dobře věděli, že nemají mluvit o tom, co se tady děje. „Děvy," řekl kdysi, „ponesou mou čest." Všichni si to pamatovali a Děvy na to byly tak pyšné, jako by každé dal trůn. Ale jak se ukázalo, nosily ji způsobem, který si vybraly samy.</p>

<p>Adelin a ostatní čtyři ho opustily a připojily se ke svým kamarádkám, ale když po širokých bílých točitých schodech šplhal do vyšších poschodí, zdaleka nebyl sám. Skoro na každém kroku musel odpovídat na stejné otázky. Ne, nemá hlad. Ano, ví, že si na to vedro ještě nezvykl, a ne, nestrávil příliš mnoho času na slunci. Snášel to všechno trpělivě, ale když se dostal na druhé poschodí nad velkým oknem, vydechl si úlevou. Tady na širokých chodbách ani na schodech vedoucích výš nebyly žádné Děvy ani <emphasis>gai'šainové. </emphasis>Holé stěny a prázdné komnaty zdůrazňovaly nepřítomnost lidí, ale poté, co prošel spodními poschodími, byla samota požehnáním.</p>

<p>Jako ložnici používal komnatu bez oken poblíž středu budovy, jednu z těch mála, co nebyly tak obrovské, i když strop byl pořád dost vysoko, takže místnost byla stejně dlouhá jako vysoká. Rand neměl tušení, k jakému účelu místnost sloužila původně. Mozaika s liánami kolem malého krbu byla jedinou výzdobou. Řekl by, že to byl pokoj pro sluhu, ale pokoje sloužících obvykle nemívaly bronzem okované dveře, jakkoliv prosté, které teď zavřel. <emphasis>Gai'šainové </emphasis>vyleštili kov do matného lesku. Na modrých dlaždicích podlahy leželo poházeno pár polštářů se střapci na sezení a silná matrace na vrstvě vázaných koberců jasných barev na spaní. Na podlaze u „postele" stál prostý modře polévaný džbán s vodou a tmavozelený hrníček. To bylo všechno, až na dvě stojací lampy se třemi svítidly, které již hořely, a půl sáhu vysokou hromádku knih v rohu. S poněkud unaveným povzdechem si ještě v botách a kabátci lehl na matraci. Ať se přeskládával jak chtěl, pořád to nebylo o moc měkčí, než kdyby ležel na holé podlaze.</p>

<p>Do místnosti pronikal noční chlad, ale Rand se nenamáhal zapálit sušený kravský trus v krbu. Mnohem raději čelil zimě než tomu smradu. Asmodean se mu snažil ukázat jednoduchý způsob, jak udržet pokoj vyhřátý. Jednoduchý, ale člověk neměl sílu jej provádět sám. Jedinkrát, když to Rand zkusil, se probudil uprostřed noci s lapáním po dechu a okraje koberců doutnaly, jak byla rozpálená podlaha. Víckrát to už nezkusil.</p>

<p>Vybral si k přebývání tuto budovu, protože byla celá a poblíž velkého náměstí. Vysoké stropy dávaly pocit chladu i v tom největším denním žáru a silné stěny zaháněly ten nejhorší noční mráz. Tehdy to samozřejmě nebyla střecha Děv. Jednou ráno se prostě vzbudil a zjistil, že tomu tak je. Děvy byly v každém pokoji v prvních dvou poschodích a u dveří stály jejich stráže. Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, že tuto budovu považují za střechu svého společenstva tady v Rhuideanu, a přesto čekají, že tu on zůstane dál. Ve skutečnosti byly připraveny přesunout střechu kamkoliv, kam by odešel. Proto se musel s kmenovými náčelníky scházet jinde. Podařilo se mu jedině přemluvit Děvy, aby souhlasily, že se budou držet dole a nebudou chodit na poschodí, kde spával. To bylo neustále zdrojem jejich žertů a pobavení. <emphasis>Dokonce ani </emphasis>Car'a'carn <emphasis>není král, </emphasis>připomínal si suše. Už dvakrát se musel přesunout výš, jak počet Děv stoupal. Nepřítomně se snažil vypočítat, kolik se jich ještě může přistěhovat, než bude muset spát na střeše.</p>

<p>To bylo lepší, než si připomínat, jak si nechal Moirain zalézt pod kůži. Nehodlal jí prozradit své plány do dne, kdy se Aielové pohnou. Aes Sedai přesně věděla, jak manipulovat s jeho city, jak ho rozzlobit tak, aby řekl víc, než chtěl. <emphasis>Nikdy jsem se tolik nerozčiloval. Proč je tak těžké se ovládat? </emphasis>No, ona nemohla udělat nic, aby ho zastavila. Rand si to aspoň nemyslel. Musel si prostě pamatovat, že si s ní má dávat pozor. Díky svým rostoucím schopnostem se k ní občas choval neopatrně, ale i když on byl mnohem mnohem silnější, ona toho pořád věděla víc než on i přesto, že ho Asmodean učil.</p>

<p>Jistým způsobem bylo méně důležité, když své plány prozradil Asmodeanovi, než vyjevit své záměry Aes Sedai. <emphasis>Pro Moirain jsem pořád jenom ovčák, kterého může použít k cílům Věže, ale pro Asmodeana jsem jediná větev, které se může držet v záplavě. </emphasis>Zvláštní představa, že nejspíš věří jednomu ze Zaprodanců víc, než mohl důvěřovat Moirain. Ne že by oběma mohl důvěřovat příliš. Asmodean. Jestli ho jeho spojení s Temným ochraňovalo před špínou na <emphasis>saidínu, </emphasis>tak musel existovat i jiný způsob, jak to udělat. Nebo jak ho očistit.</p>

<p>Potíž byla v tom, že než přešli na stranu Stínu, patřili Zaprodanci k nejsilnějším Aes Sedai ve věku pověstí, kdy věci, o nichž se teď Bílé věži ani nesnilo, bývaly zcela běžné. Jestli Asmodean žádný způsob neznal, tak nejspíš žádný ani neexistoval. <emphasis>Musí existovat. Musí tu něco být. Nebudu tu jenom tak sedět a čekat, až se zblázním a zemřu.</emphasis></p>

<p>To byla čirá hloupost. Proroctví mu určilo schůzku v Shayol Ghulu. Kdy, to nevěděl. Ale po ní už si nebude muset dělat starosti s tím, že zešílí. Zachvěl se a napadlo ho, že by si přece jen měl rozvinout pokrývky.</p>

<p>Zaslechl z chodby tiché kroky a prudce se narovnal. Říkal jsem jim to! Jestli nemůžou...! Žena, která s náručí silných vlněných pokrývek otevřela dveře, nebyla z těch, jež by čekal.</p>

<p>Aviendha se zastavila hned za dveřmi a upřela na něj chladné, modrozelené oči. Byla to víc než jen hezká žena v jeho věku. Než se přednedávnem vzdala oštěpu, aby se mohla stát moudrou, bývala Děvou. Tmavší narudlé vlasy měla pořád kus nad rameny a složený hnědý šátek, aby jí vlasy nepadaly do čela, skoro nepotřebovala. S hnědou loktuší vypadala trochu neohrabaně a nabírané šedé sukně ji zjevně rozčilovaly.</p>

<p>Rand pocítil bodnutí žárlivosti, když spatřil stříbrný náhrdelník, jejž nosila, umnou řádku složitě vypracovaných koleček, každé jiné. <emphasis>Kdo jí ho dal? </emphasis>Sama by si ho nevybrala, nějak neměla šperky zrovna v lásce. Jediný její další šperk byl slonovinový náramek s růžičkami vyřezanými do nejmenších podrobností. Ten jí dal sám a nebyl si jist, zda mu to již odpustila. V každém případě od něj bylo hloupé na ni žárlit.</p>

<p>„Neviděl jsem tě už deset dní," poznamenal. „Myslel jsem, že mi tě moudré uvážou na ruku, jakmile zjistí, že jsem je vytlačil ze svých snů." Asmodeana dost pobavilo, že je to první věc, kterou se chtěl Rand naučit, a potom byl zoufalý kvůli tomu, jak dlouho mu trvalo, než se to naučil.</p>

<p>„Musím se sama učit, Rande al'Thore." Bude jednou z toho mála moudrých, které umějí usměrňovat. To bylo součástí jejího výcviku. „Nejsem jedna z těch vašich mokřinských žen, co postávají kolem, aby ses na ně mohl podívat, kdykoliv se ti zachce." Přesto, že znala Egwain, a vlastně taky Elain, měla podivně pokřivený názor na to, čemu říkala mokřinské ženy, a vlastně na mokřiňany jako celek. „Nepotěšilo je, cos udělal." Myslela tím Amys, Bair a Melain, tři snílky moudrých, které ji učily a snažily se ho hlídat. Aviendha smutně potřásla hlavou. „A zvlášť je nepotěšilo, že jsem ti prozradila, že chodí ve tvých snech."</p>

<p>Rand na ni zazíral. „Tys jim to řekla? Ale tys mi přece nic neprozradila. Uhodl jsem to sám a nakonec bych k tomu došel stejně, i kdyby sis nenechala nic uklouznout. Aviendho, ony mi <emphasis>řekly, </emphasis>že ve svých snech dokážou mluvit s lidmi. Od toho už to byl jenom krůček."</p>

<p>„Ty bys chtěl, abych se znectila ještě víc?" Hlas měla docela vyrovnaný, ale očima by dokázala zapálit oheň v krbu. „Neznectím se kvůli tobě ani kvůli žádnému jinému muži! Ukázala jsem ti stopu, kterou jsi mohl sledovat, a nebudu svou hanbu popírat. Měla jsem tě nechat zmrznout." S tím mu hodila pokrývky na hlavu.</p>

<p>Rand je stáhl a položil stranou na matraci, zatímco se snažil vymyslet, co by měl říci. Zase <emphasis>ji'e'toh. </emphasis>Ta žena byla plná trnů jako planá růže. Údajně měla za úkol učit ho aielským zvykům, ale Rand znal její skutečné pověření, měla ho špehovat pro moudré. Ať už Aielové spojovali se špehováním jakkoliv velkou hanbu, na moudré se to zřejmě nevztahovalo. Věděly, že to ví, ale zdálo se, že jim to hlavu nedělá, a dokud byly ochotné nechat věci tak, jak byly, byl on ochoten to nechat plavat taky. Například Aviendha nebyla příliš dobrý špeh. Skoro nikdy se nesnažila něco vyzvědět a její vlastní výbušná povaha jí překážela v tom, aby ho rozzlobila nebo ho donutila, aby se cítil provinile, jako to dělala Moirain. Navíc mu byla občas její společnost opravdu příjemná, když zapomněla vystrčit drápky. Aspoň věděl, koho Amys a ostatní poslaly, aby na něj dohlížel. Kdyby to nebyla ona, byl by to někdo jiný, a on by musel pořád přemýšlet kdo. Kromě toho si s ním nikdy nedávala pozor.</p>

<p>Mat, Egwain, dokonce i Moirain se na něj občas dívali očima, které viděly Draka Znovuzrozeného, nebo alespoň nebezpečného muže, jenž může usměrňovat. Kmenoví náčelníci a moudré viděli Toho, jenž přichází s úsvitem, muže, jemuž proroctví předpověděla, že Aiely zlomí jako suché větévky. Pokud se ho přímo nebáli, stejně s ním zacházeli jako s červenou zmijí, s níž museli žít. Ať už Aviendha viděla cokoliv, nikdy jí to nebránilo, aby byla kousavá, kdykoliv se k tomu rozhodla, což dělala většinu času.</p>

<p>Docela zvláštní uklidnění, ale ve srovnání s tím ostatním ho to stejně uklidňovalo. Chyběla mu. Dokonce natrhal květy z nějakých trnitých rostlin vyskytujících se v okolí Rhuideanu - prsty si rozpíchal do krve, než si uvědomil, že by mohl použít jedinou sílu - a poslal jí je, snad půltucetkrát. Děvy květiny odnesly osobně, místo aby poslaly <emphasis>gai'šainy. </emphasis>Ona mu samozřejmě nikdy ani nepoděkovala.</p>

<p>„Děkuju," řekl nakonec a sáhl na pokrývky. Vypadaly jako docela bezpečný námět. „V noci jich tady asi nemůžeš mít nikdy dost."</p>

<p>„Enaila mě požádala, abych ti je donesla, když zjistila, že jsem tě sem přišla navštívit." Rty se jí zachvěly, jak se málem pobaveně usmála. „Hodně sester oštěpu si dělalo starosti, že by ti nemuselo být dost teplo. Jsem tady, abych se přesvědčila, že si na noc zapálíš oheň. Včera v noci jsi to neudělal."</p>

<p>Rand cítil, jak mu rudnou tváře. Věděla to. <emphasis>No, musela to vědět, že? Ty zatracené Děvy jí už možná neříkaly úplně všechno, ale taky se před ní nenamáhaly něco skrývat. </emphasis>„Proč bys mě měla chodit navštěvovat?"</p>

<p>K jeho překvapení zkřížila ruce na prsou a dvakrát přešla pokojem, než se zastavila a zlobně se na něj zamračila. „Tohle nebyl všimný dar," obvinila ho a zamávala náramkem. „To jsi přiznal sám." Pravda, i když měl dojem, že by mu byla klidně schopná vrazit nůž mezi žebra, kdyby to neuznal. „Byl to prostě jenom hloupý dárek od muže, který neví a ani se nestará o to, co moje - co by si mohly sestry oštěpu pomyslet. No, tohle taky nemá žádný význam." Vytáhla cosi z váčku a hodila to na matraci vedle něj. „To ruší dluh mezi námi."</p>

<p>Rand zvedl předmět, který mu hodila, a obrátil ho v dlaních. Přezka k opasku ve tvaru draka, dobrá zdobená ocel vykládaná zlatem. „Děkuju. Je to nádherné, Aviendho, a ty nemusíš splácet žádné dluhy."</p>

<p>„Jestli to nevezmeš jako splátku dluhu," pravila dost pevně, „tak to zahoď. Najdu něco jiného, abych ti dluh splatila. Je to jenom tretka."</p>

<p>„Těžko tretka. Tohle jsi musela nechat vyrobit."</p>

<p>„Nemysli si, že to něco znamená, Rande al'Thore. Když jsem... se vzdala oštěpu, oštěpy, nůž -" nepřítomně pohladila opasek, kde mívala zavěšený nůž s dlouhou čepelí - „dokonce i hroty šípů mi moudré sebraly a daly kováři, aby z toho vyrobil prosté dárky. Většinu jsem rozdala kamarádkám, ale moudré mě přinutily vyjmenovat tři muže a tři ženy, které nejvíc nenávidím, a nařídily mi, abych každému dala dar, který jsem vlastnoručně vyrobila ze svých zbraní. Bair říká, že to učí pokoře." S rovnými zády, zamračená, odsekávající každé slovo, vypadala a mluvila jako cokoliv, jen ne jako pokorná žena. „Tak si nemysli, že to něco znamená."</p>

<p>„Nic to neznamená," řekl Rand a smutně kývl. Ne že by opravdu chtěl, aby to něco znamenalo, ale docela by ho potěšilo, kdyby si mohl myslet, že v něm začíná vidět přítele. Byla to naprostá hloupost, žárlit. <emphasis>Rád bych věděl, kdo jí to dal? </emphasis>„Aviendho? Já byl jeden z těch, které tolik nenávidíš?"</p>

<p>„Ano, Rande al'Thore." Náhle mluvila ochraptěle. Na chvíli se odvrátila, zavřela oči a otřásla se. „Nenávidím tě z celého srdce. Nenávidím. A vždycky budu."</p>

<p>Nenamáhal se ptát proč. Jednou se jí zeptal, proč ho nemá ráda, a ona mu málem utrhla nos. Ale neřekla mu to. Tohle však bylo zřejmě víc než nechuť, na niž ostatně často zapomínala. „Jestli mě opravdu nenávidíš," řekl váhavě, „požádám moudré, aby mi jako učitelku poslaly někoho jiného."</p>

<p>„Ne!"</p>

<p>„Ale jestli -"</p>

<p>„Ne!" Pokud něco, bylo její odmítnutí tentokrát ještě ohnivější. Ruce si dala v bok a začala vysvětlovat, jako by mu chtěla každé slovo zarazit hluboko do srdce. „I kdyby mi moudré dovolily přestat, mám <emphasis>toh, </emphasis>závazek a povinnost ke své skoro-sestře Elain na tebe dohlížet. Ty patříš jí, Rande al'Thore. Jí a žádné jiné ženě. Pamatuj si to."</p>

<p>Rand málem rozhodil rukama. Aspoň mu tentokrát nepopisovala, jak Elain vypadá bez šatů. Na některé aielské zvyky se zvykalo hůř než na jiné. Občas ho napadlo, jestli se s Elain na tom „dohlížení" dohodly. Nemohl tomu uvěřit, avšak ženy, které nebyly Aielanky, byly často stejně divné. Víc než o tomhle uvažoval rovněž o tom, před kým ho Aviendha asi měla chránit. - Kromě Děv a moudrých se na něj aielské ženy dívaly, jako by byl z poloviny ztělesněné proroctví, a tudíž vůbec ne z masa a krve, a z poloviny, jako by byl odporný had, který se dostal mezi děti. Moudré byly skoro stejně hrozné jako Moirain, když přišlo na to, aby udělal, co chtějí ony, a na Děvy nechtěl raději ani pomyslet. Všechno ho to dohánělo k zuřivosti.</p>

<p>„Teď mě poslouchej. Párkrát jsem Elain políbil a myslím, že se jí to líbilo stejně jako mně, ale nejsem zaslíbený žádné ženě. Nejsem si ani jistý, že to ode mě ještě chce." V rozmezí několika hodin mu napsala dva dopisy. - V jednom ho nazývala nejdražším světlem svého srdce, než přešla k oslovení, z nichž mu zahořely uši, kdežto ve druhém mu vynadala do chladnokrevných ničemů, psala, že už ho nechce nikdy vidět, a pak ho strhala víc, než to kdy dokázala Aviendha. Ženy byly rozhodně zvláštní. „A stejně nemám čas uvažovat o ženách. Jediné, co mám v hlavě, je sjednocení Aielů, dokonce i Shaidů, když to půjde. Chci -" Se zasténáním se odmlčel, neboť do místnosti se za cinkám šperků vevlnila poslední žena, kterou by čekal, se stříbrným podnosem a karafou s vínem z foukaného skla a dvěma stříbrnými pohárky.</p>

<p>Průsvitné červené hedvábí, které měla Isendra ovinuté kolem hlavy, nijak nezakrývalo bledou krásu jejího srdčitého obličeje. Dlouhé tmavé vlasy a tmavé oči nemohly patřit žádné Aielance. Plné, našpulené rty měla vyzývavě zvlněné - dokud nezahlédla Aviendhu. Pak se její úsměv vytratil do něčeho ošklivého. Kromě šálu měla na sobě ještě tucet či víc náhrdelníků ze zlata a slonoviny, některé se zasazenými perlami nebo leštěnými drahokamy. Obě zápěstí jí tížilo stejně tolik náramků a kolem kotníků měla snad ještě víc nákotníčků. To bylo všechno. Nic jiného na sobě neměla. Rand se přinutil upírat jí oči pouze na obličej, ale i tak ho začaly pálit tváře.</p>

<p>Aviendha vypadala jako bouřkový mrak připravený metat blesky a Isendra jako žena, která právě zjistila, že ji chtějí zaživa uvařit v kotli. Rand si přál, aby právě teď byl v Jámě smrti nebo kdekoliv jinde, jen ne tady. Přesto se zvedl. Bude mít větší autoritu, když se na ně bude dívat svrchu, a ne obráceně. „Aviendho," začal, ale ona si ho nevšímala.</p>

<p>„S tím tě někdo poslal?" zeptala se studeně.</p>

<p>Isendra otevřela ústa a bylo na ní jasně vidět, že hodlá zalhat, ale pak polkla a špitla: „Ne."</p>

<p>„Byla jsi před tímhle varována, <emphasis>sordo.</emphasis>"<emphasis> Sorda </emphasis>byl druh krysy, podle Aielů zvlášť poťouchlé a naprosto k ničemu. Jejich maso tak páchlo, že je kočky jen málokdy sežraly, když už nějakou zabily. „Adelin si myslela, že tě to posledně poučilo."</p>

<p>Isendra sebou trhla a zakymácela se, jako by chtěla omdlít.</p>

<p>Rand se sebral. „Aviendho, jestli ji sem někdo poslal nebo ne, na tom nezáleží. Mám trochu žízeň, a když už byla tak laskavá a přinesla mi víno, měl bych jí za to snad poděkovat." Aviendha se chladně podívala na dva pohárky a zvedla obočí. Rand se zhluboka nadechl. „Neměla by být trestaná jen za to, že mi donesla něco k pití." Dával si dobrý pozor, aby se sám na podnos nepodíval. „Polovina Děv pod střechou se musí ptát, jestli -"</p>

<p>„Děvy ji chytily, když kradla Děvám, Rande al'Thore." Aviendžin hlas byl ještě studenější, než když mluvila k druhé ženě. „Už tak ses do záležitostí <emphasis>Far Dareis Mai </emphasis>zapletl příliš hluboko, víc, než by ti měly dovolit. Dokonce ani <emphasis>Car'a'carn </emphasis>nemůže mařit spravedlnost. Do toho tobě nic není."</p>

<p>Rand se zamračil - a nechal to být. Ať už jí Děvy provedly cokoliv, Isendra si to určitě zasloužila. Nejen kvůli tomuhle. Vstoupila do Pustiny s Hadnanem Kadere, ale Kadere ani nepípl, když ji Děvy chytily za to, že ukradla šperky, jež teď byly to jediné, co měla povoleno nosit. Rand jen s velkým úsilím zabránil tomu, aby ji poslaly do Shary svázanou jako kůzle nebo aby ji nahou vypravily k Dračí stěně s jedním měchem vody. Když ji viděl, jak prosí o slitování, když si uvědomila, co Děvy zamýšlejí, nemohl se držet stranou. Jednou zabil ženu, ženu, která chtěla zabít jej, ale ta vzpomínka ho pořád pálila. Nemyslel si, že to někdy dokáže znovu, i kdyby byl v sázce jeho život. Pěkná hloupost, když Zaprodankyně nejspíš prahnou po jeho krvi, i něčem víc, ale tak to bylo. A když sám nemohl zabít ženu, jak by mohl zůstat stranou, když měla nějaká žena zemřít? I kdyby si to zasloužila?</p>

<p>To byla ta potíž. V každé zemi západně od Dračí stěny by Isendra jistě skončila na šibenici nebo u katova špalku za to, co o<strong> </strong>ní věděl. O ní a o Kaderem a nejspíš většině kupcových mužů, pokud ne o všech. Byli to temní druzi. A on je nemohl odhalit. Oni ani netušili, že to ví.</p>

<p>Pokud by byl některý z nich odhalen jako temný druh... Isendra to snášela, jak nejlépe dokázala, protože i sloužit a muset chodit nahá bylo lepší než být svázaná na rukou a na nohou a ponechaná na slunci, ale jakmile by je dostala do rukou Moirain, žádný z nich by nesmlčel. Aes Sedai neměly s temnými druhy o nic větší slitování než ostatní. Ona by jim zakrátko rozvázala jazyky. A Asmodean také přibyl do Pustiny s kupeckými povozy. Pokud Kadere a ostatní věděli, tak to byl jen další temný druh, i když temný druh s velkou mocí. Nepochybně si mysleli, že přijal službu u Draka Znovuzrozeného proto, že k tomu měl rozkazy od někoho ještě výše postaveného. Aby si udržel svého učitele, aby Moirain zabránil zabít je oba, což by nejspíš udělala, jakmile by to zjistila, musel Rand jejich tajemství zachovat.</p>

<p>Naštěstí se nikdo neptal, proč Aielové kupce a jeho muže tak pečlivě hlídají. Moirain si myslela, že je to jen obvyklé podezíravé chování Aielů k cizincům v Pustině, ještě zesílené tím, že jsou v Rhuideanu. Musela použít všechnu svou výmluvnost, aby Aiely přesvědčila, že nechali Kadereho a jeho vozy přijet do města. Podezření bylo na místě. Rhuark a ostatní náčelníci by nejspíš postavili stráže, i kdyby je o to Rand nepožádal. A Kadere byl zřejmě docela spokojený, že nemá mezi žebry oštěp.</p>

<p>Rand neměl tušení, jak tuhle situaci vyřeší. Nebo jestli vůbec může. Byla to pěkná šlamastyka. V příbězích kejklířů bývali v takových kleštích jedině zloduši.</p>

<p>Jakmile si byla Aviendha jistá, že se do toho nebude dál plést, obrátila svou pozornost zpátky k druhé ženě. „Smíš tu to víno nechat."</p>

<p>Isendra půvabně poklekla a se zvláštním výrazem na tváři položila podnos vedle matrace. Randovi chvíli trvalo, než si uvědomil, že se snaží na něj usmát tak, aby to Aielanka neviděla.</p>

<p>„A teď zaběhneš za první Děvou, kterou najdeš," pokračovala Aviendha, „a řekneš jí, cos udělala. Běž, <emphasis>sordo!" </emphasis>Isendra s kvílením a lomením rukama za hlasitého chřestění různých šperků vyběhla z komnaty. Jakmile byla venku, Aviendha se prudce obrátila na Randa. „Ty patříš Elain! Nemáš právo snažit se svádět jiné ženy, a tuhle obzvlášť ne!"</p>

<p>„Tuhle?" Rand zalapal po dechu. „Ty myslíš, že já -? Věř mi, Aviendho, i kdyby to byla poslední ženská na světě, pořád bych se od ní držel tak daleko, jak bych stačil utíkat."</p>

<p>„To říkáš jen tak." Aviendha si odfrkla. „Sedmkrát ji zmrskali - sedmkrát! - za to, že se ti snažila vnutit do postele. Nebyla by takhle vytrvalá, kdyby se jí nedostalo povzbuzení. Čelí spravedlnosti <emphasis>Far Dareis Mai, </emphasis>a dokonce ani <emphasis>Car'a'carn </emphasis>do toho nemá co mluvit. Ber to jako dnešní lekci v našich zvycích. A pamatuj, že patříš mé skoro-sestře!" Aniž by ho nechala něco k tomu říci, odkráčela s takovým výrazem, až Randa napadlo, že Isendra možná nepřežije, jestli ji Aviendha chytí.</p>

<p>Rand si dlouze vydechl, zvedl se a odnesl podnos s vínem do rohu místnosti. Nehodlal se napít ničeho, co mu přinesla Isendra.</p>

<p><emphasis>Sedmkrát se ke mně snažila dostat? </emphasis>Musela zjistit, že se za ni přimluvil. Podle jejího způsobu uvažování to nepochybně znamenalo, že když byl ochoten tohle udělat kvůli zastřenému pohledu a úsměvu, co byl asi ochoten udělat pro víc? Zachvěl se při tom pomyšlení, stejně jako z rostoucího chladu v místnosti. To by měl v posteli mnohem raději štíra. Jestli se Děvám nepodaří ji přesvědčit, mohl by jí prozradit, co o ní ví. To by mělo ukončit všechny její plány.</p>

<p>Sfoukl lampy a stále v botách a plně oblečen si potmě vlezl na matraci a chvíli kolem sebe hmatal, až konečně našel pokrývky, které si přes sebe přetáhl. Bez ohně tušil, že do rána bude Aviendze opravdu vděčný. Nastavit ochrany z vláken ducha, které chránily jeho sny před vpádem, už bylo skoro automatické, ale když to dělal, tiše se pro sebe pochechtával. Mohl si zalézt do postele a<emphasis> pak </emphasis>s pomocí síly sfouknout lampy. Právě tyto prosté věci ho nikdy nenapadlo dělat s pomocí jediné síly.</p>

<p>Chvíli jen tak ležel a čekal, až teplo jeho těla vyhřeje pokrývky. Jak mohlo být to stejné místo tak rozpálené přes den a tak studené v noci, to nedokázal pochopit. Zasunul ruku pod kabátec a na boku nahmátl zpola zhojenou jizvu. Ta rána, ta, kterou ani Moirain nemohla pořádně vyléčit, bylo to, co ho nakonec zabije. Byl si tím jist. Jeho krev na kamenech Shayol Ghulu. Tak to stálo v proroctvích.</p>

<p><emphasis>Ne dneska v noci. Dneska v noci na to nebudu myslet. Mám ještě trochu času. Ale jestli je teď možné proříznout zámky nožem, drží pořád dost pevně...? Ne.</emphasis><emphasis> Ne dneska </emphasis>v <emphasis>noci.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Pod pokrývkami začalo být trochu tepleji a on se obrátil a marně se snažil najít pohodlnější polohu. <emphasis>Měl jsem se umýt, </emphasis>řekl si ospale. Egwain nejspíš teď byla v teplém potním stanu. Polovinu času, když jeden použil, snažila se s ním dovnitř dostat hrstka Děv - a málem se smíchy válely po zemi, když trval na tom, aby zůstaly venku. Už tak bylo dost špatné, že se musel svlékat a oblékat v páře.</p>

<p>Konečně přišel spánek a s ním bezpečně strážené sny, bezpečné před moudrými i všemi ostatními. Ale nestrážené před jeho vlastními myšlenkami. Neustále mu do nich vpadaly tři ženy. Isendra to nebyla, kromě jedné krátké noční můry, jež ho málem probudila. Střídavě se mu zdálo o Elain, Min a Aviendze, střídavě i dohromady. Jedině Elain se na něj kdy podívala jako na muže, ale všechny tři ho viděly jako to, kým byl, a ne čím byl. Kromě té noční můry byly všechny sny příjemné.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA PÁTÁ</strong></p>

<p><strong><emphasis>Mezi moudrými</emphasis></strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>Stojíc co nejblíž malému ohýnku uprostřed stanu se Egwain pořád třásla, když nalévala vodu z velké čajové konvice do hluboké mísy s modrými pruhy. Stáhla bočnice stanu, ale vrstvami barevných koberců na zemi dovnitř stále pronikal chlad a všechno teplo ohně jako by vyletovalo ven kouřovým otvorem uprostřed střechy stanu, takže dole zůstával jen zápach hořícího kravského trusu. Málem jí cvakaly zuby.</p>

<p>Pára, stoupající z vody, již začínala řídnout. Egwain na chvíli sáhla po <emphasis>saidaru </emphasis>a usměrnila pramínek ohně, aby vodu zase ohřála. Amys nebo Bair by se nejspíš vykoupaly ve studené vodě, i když ony vlastně používaly potní lázně. <emphasis>No tak nejsem tak tvrdá jako ony. Nevyrostla jsem v Pustině. Nemusím zmrznout k smrti a umývat se ve studené vodě, když nechci. </emphasis>Cítila se provinile, když kostkou levandulí navoněného mýdla, zakoupeného u Hadnana Kadereho, mydlila kousek látky. Moudré jí sice nikdy neřekly, aby dělala něco jiného, ale jí to přesto připadalo jako podvádění.</p>

<p>Propustila pravý zdroj a lítostivě si povzdechla. I když se třásla zimou, tiše se zasmála nad vlastní hloupostí. Ta nádhera, být naplněna jedinou silou, úžasným prouděním života a vnímáním, byla nebezpečná. Čím víc jste ze <emphasis>saidaru </emphasis>táhly, tím víc jste chtěly vytáhnout, a bez sebeovládání jste nakonec vytáhly víc a buď jste zemřely, nebo samy sebe utišily. A to rozhodně nebylo k smíchu.</p>

<p><emphasis>To je jedna z tvých největších chyb, </emphasis>poučovala sama sebe odhodlaně. <emphasis>Vždycky chceš zvládnout víc, než bys měla. Měla ses umýt</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>studenou vodou. To by tě naučilo sebeovládání. </emphasis>Jenže toho bylo tolik k učení, a občas jí připadalo, že i celý život je příliš krátký, aby se to naučila. Její učitelky byly pořád tak opatrné, ať už to byly moudré nebo Aes Sedai ve Věži. Bylo těžké držet se zpátky, když věděla, že je v mnoha směrech předčí. <emphasis>Dokážu víc, než si ony uvědomují.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Zasáhl ji závan mrazivého vzduchu a rozvířil po stanu kouř z ohně, a ženský hlas pravil: „Zlíbí-li se ti -"</p>

<p>Egwain nadskočila a pronikavě vyvřískla, než ze sebe dostala: „Zavři to!" Musela se rukama chytit za ramena, aby přestala tancovat. „Jdi dovnitř nebo ven, ale zavři to!" Všechna ta námaha, aby to tu ohřála, a teď měla od hlavy k patě husí kůži!</p>

<p>Bíle oděná žena se po kolenou vsunula do stanu a stáhla za sebou stanovou chlopeň. Oči měla sklopené a ruce poddajně složené. To stejné by byla udělala, i kdyby ji Egwain udeřila, místo aby na ni křičela. „Zlíbí-li se ti," zopakovala tiše, „moudré mě poslaly, abych tě přivedla do potního stanu."</p>

<p>Egwain, jež si zrovna přála, aby se mohla postavit přímo do ohně, zasténala. <emphasis>Světlo spal Bair a její umíněnost! </emphasis>Kdyby nebylo bělovlasé moudré, byly by teď v pokojích ve městě, místo ve stanech na okraji města. <emphasis>Mohla jsem mít pokoj se skutečným ohništěm. A dveřmi. </emphasis>Byla ochotná se vsadit, že Rand nemusí snášet lidi, neustále se courající dovnitř, kdykoliv se jim zachce. <emphasis>Rand zatracený Drak al'Thor luskne prsty a Děvy skáčou jako služtičky. Sázím se, že mu našly i skutečnou postel, místo matrace na zemi. </emphasis>Byla si jistá, že mu každou noc připravují horkou koupel. <emphasis>Děvy mu nejspíš tahají do pokojů horkou vodu. Sázím se, že mu dokonce našly i měděnou koupací vanu.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Amys a dokonce i Melain byly ochotné na Egwaininy návrhy přistoupit, ale Bair si dupla, a ony se podvolily jako <emphasis>gai'šainky. </emphasis>Egwain usoudila, že když Rand přináší tolik změn, Bair se chce držet starých způsobů, jak jen to půjde, ale přála si, aby si ta žena vybrala něco jiného, v čem bude neústupná.</p>

<p>Na odmítnutí nebylo ani pomyšlení. Slíbila moudrým, že zapomene, že je Aes Sedai - což bylo snadné, protože jí nebyla - a udělá přesně to, co jí řeknou. To byla ta těžší část. Byla z Věže dost dlouho, aby se znovu stala vlastní paní. Ale Amys jí naprosto jasně řekla, že chození ve snu je nebezpečné, i když víte, co děláte, a pak vlastně mnohem nebezpečnější. Kdyby neposlechla v bdělém světě, nemohly by jí věřit, že poslechne ve snu, a tuto zodpovědnost na sebe nechtěly brát. A tak plnila úkoly spolu s Aviendhou, přijímala tresty, jak nejlépe zvládala, a skočila, kdykoliv Amys, Melain nebo Bair řekly žába. Obrazně řečeno. Žádná z nich žábu v životě neviděla. <emphasis>Ne že by ode mne chtěly něco víc, než abych jim přinesla čaj. </emphasis>Ne, dneska večer je řada na Aviendze.</p>

<p>Malou chvíli uvažovala o tom, že si natáhne punčochy, ale nakonec se jenom sehnula a nazula si boty. Pevné boty, vhodné do Pustiny. Docela se jí stýskalo po hedvábných střevíčcích, které nosívala v Tearu. „Jak se jmenuješ?" zeptala se ve snaze být společenská.</p>

<p>„Cowinda," zazněla pokorná odpověď.</p>

<p>Egwain si povzdechla. Snažila se s <emphasis>gai'šainy </emphasis>spřátelit, ale oni nikdy neodpovídali. Sluhové byli jedna z věcí, na které si nikdy neměla možnost zvyknout, i když <emphasis>gai'šainové </emphasis>nebyli tak úplně sluhové. „Tys byla Děva?"</p>

<p>Rychlý ohnivý záblesk tmavomodrých očí jí prozradil, že se nezmýlila, ale žena oči zase rychle sklopila. „Jsem <emphasis>gai'šainka. </emphasis>Předtím a potom není teď, a jenom teď existuje."</p>

<p>„Ale z kterého jsi klanu a kmene?" Na tohle obvykle nebylo třeba se ptát ani <emphasis>gai'šainů.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„Sloužím moudré Melain z klanu Jhirad Goshien Aielů."</p>

<p>Egwain, která se snažila vybrat si mezi dvěma plášti, mezi pevným, z hnědého sukna, a modrým, z prošívaného hedvábí, který si koupila od Kadereho - kupec vyprodával všechno, co měl na vozech, aby měl místo pro Moirainin náklad, a za slušné ceny - se zarazila a na ženu se zamračila. To nebyla správná odpověď. Slyšela tuhle bezútěšnost, která některé <emphasis>gai'šainy </emphasis>občas přemáhala. Když skončil jejich rok a den, prostě odmítli sundat bílý šat. „Kdy ti vyprší čas?" zeptala se tedy Egwain.</p>

<p>Cowinda se přikrčila ještě víc, skoro se na kolenou choulila. „Jsem <emphasis>gai'šainka."</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„Ale kdy se budeš moct vrátit ke svýmu klanu, do vlastní držby?"</p>

<p>„Jsem <emphasis>gai'šainka," </emphasis>oznámila žena ochraptěle vázaným koberečkům před očima. „Jestli se ti ta odpověď nelíbí, potrestej mě, ale jinou odpověď ti dát nemůžu."</p>

<p>„Nebuď labuť," napomenula ji Egwain ostře. „A narovnej se. Nejsi ropucha."</p>

<p>Bíle oděná žena okamžitě poslechla, posadila se na paty a podřízeně čekala na další rozkaz. K tomu krátkému vzplanutí jako by nikdy nedošlo.</p>

<p>Egwain se zhluboka nadechla. Ta žena se se svou bezútěšností smířila. Byla to hloupost, ale nic, co Egwain řekne, to nemůže změnit. A stejně, už měla být na cestě do potního stanu, a ne se tu vybavovat s Cowindou.</p>

<p>Při vzpomínce na studený průvan zaváhala. Ledový závan způsobil, že dva velké bílé květy, spočívající v mělké misce, se zpola zavřely. Pocházely z rostliny zvané <emphasis>segade, </emphasis>s tučným, kožnatým stonkem bez listů, který se ježil trny. Ráno narazila na Aviendhu, která je držela v dlaních a dívala se na ně. Aielanka sebou trhla, když ji spatřila, a potom je vtiskla Egwain do rukou, řkouc, že je utrhla pro ni. Egwain usoudila, že v Aviendze zůstalo dost z Děvy, aby nechtěla přiznat, že se jí líbí květiny. I když občas zahlédla některou z Děv, jak má ve vlasech nebo na kabátci květinu.</p>

<p><emphasis>Snažíš se to odložit, Egwain z al'Vereů. Teď se přestaň chovat jako hloupá husička! Jsi stejně bláznivá jako Cowinda. </emphasis>„Veď mě," nařídila ženě, a měla právě tak dost času přehodit si přes nahé tělo vlněný plášť, když Cowinda odhrnula stanovou chlopeň a vykročila do mrazivé noci.</p>

<p>Nad hlavou jim zářily hvězdy jako jiskřivé tečky v temnotě a měsíc ve třetí čtvrti byl jasný. Tábor moudrých tvořil shluk dvou tuctů nízkých hromádek necelých sto kroků od místa, kde jedna z rhuideanských dlážděných ulic náhle končila v tvrdém, rozpukaném jílu a kamení. V měsíčním světle město vypadalo jako prapodivné útesy a skaliska. Každý stan měl stažené chlopně a ve vzduchu se mísil kouř z hořících ohňů a vůně připravovaného jídla.</p>

<p>Ostatní moudré sem chodily skoro denně na schůzky, ale noci trávily u vlastních klanů. Některé teď dokonce přespávaly v Rhuideanu. Bair ovšem ne. Tohle bylo nejblíž, jak byla Bair ochotna k městu přijít. Kdyby tam nebyl Rand, bezpochyby by trvala na tom, aby se utábořily v horách.</p>

<p>Egwain si oběma rukama pevně přidržovala plášť a šla, jak nejrychleji dokázala. Pod okraj pláště zalézaly ledové chomáčky a zastudily pokaždé, když holýma nohama oděv rozhrnula. Cowinda simusela vykasat bílé roucho nad kolena, aby se udržela v čele. Egwain doprovod <emphasis>gai'šainky </emphasis>vlastně nepotřebovala, ale protože ji poslaly, aby ji přivedla, byla by zahanbena a možná uražena, kdyby jí Egwain nedovolila jít s sebou. Zatínajíc zuby, aby jí necvakaly, si Egwain přála, aby se ta žena rozběhla.</p>

<p>Potní stan vypadal jako každý jiný, nízký, široký, s chlopněmi staženými až k zemi, jen kouřový otvor byl uzavřen. Opodál dohořel oheň, takže zbyly jen žhavé uhlíky rozsypané na několika kamenech o velikosti lidské hlavy. Nebylo dost světla, aby byla pořádně vidět malá hromádka ve stínu vedle vchodu do stanu, ale Egwain věděla, že to jsou úhledně složené ženské šaty.</p>

<p>Zhluboka se nadechla mrazivého vzduchu, spěšně skopla boty, spustila na zem plášť a málem po hlavě se vrhla do stanu. Chvíle chladu, než se za ní zavřela stanová chlopeň, a pak ji obklopilo parné vedro a vymáčklo z ní pot, který jí na těle okamžitě vytvořil lesklou vrstvu, zatímco ona ještě lapala po dechu a třásla se.</p>

<p>Tři moudré, které ji učily chodit ve snu, seděly a bez zájmu se potily, vlhké vlasy jím visely až do pasu. Bair rozmlouvala s Melain, jejíž zelenooká a zlatovlasá krása tvořila dost ostrý protiklad k ošlehané tváři a chomáčkům dlouhých bílých vlasů starší ženy. Amys měla také bílé vlasy - nebo spíš tak světle plavé, že vypadaly jako bílé - ale staře nevypadala. Ona a Melain mohly usměrňovat - což dokázalo jen málo moudrých - a bylo na ní něco z bezvěkosti Aes Sedai. Moirain, vedle ostatních zdánlivě útlá a malá, také vypadala nevzrušeně, i když se jí po světlé pleti řinul pot a tmavé vlasy měla potem připlácnuté k hlavě, a majestátně odmítala vzít na vědomí, že na sobě nemá ani nitku. Moudré používaly tenké zakřivené kousky bronzu, nazývané <emphasis>staera, </emphasis>k tomu, aby ze sebe seškrábaly pot a celodenní špínu.</p>

<p>Aviendha, celá zpocená, dřepěla uprostřed stanu vedle velkého černého kotle s rozpálenými, začouzenými kameny a opatrně, za pomocí kleští přendala poslední kámen z malého kotlíku do velkého. Když skončila, našplíchala na kameny vodu z vědra, čímž vznikla další pára. Kdyby páry příliš ubylo, dostala by přinejmenším ostře vyhubováno. Až se příště moudré sejdou v potním stanu, bude řada na Egwain, aby se starala o kameny.</p>

<p>Egwain se opatrně posadila se zkříženýma nohama vedle Bair - místo vrstev koberců tu byla jen kamenitá půda, nepříjemně horká, hrbolatá a mokrá - a šokovaně si uvědomila, že Aviendha byla nedávno ztřískána proutkem. Když si Aielanka opatrně sedala na své místo vedle Egwain, činila tak s tváří stejně kamennou, jako byla půda ve stanu, přese všechno však sebou maličko trhla.</p>

<p>To bylo něco, co Egwain nečekala. Moudré vyžadovaly tvrdou disciplínu - dokonce tvrdší, než panovala ve Věži, což vyžadovalo nějakou dřinu - ale Aviendha pracovala na tom, aby se naučila usměrňovat, s pochmurným odhodláním. Nemohla chodit ve snu, ale rozhodně věnovala stejně tolik úsilí tomu, aby vstřebala každičkou kapku umění moudrých, jako kdy věnovala výuce v zacházení se zbraněmi jako Děva. Jistě, poté, co přiznala, že Randovi vyzradila, že moudré sledují jeho sny, nechaly ji tři dny strávit kopáním jako člověk hlubokých jam a jejich opětovným zasypáváním, ale to byl jeden z těch mála případů, kdy Aviendha překročila meze. Amys a druhé dvě ji často Egwain předhazovaly jako příklad pokorné poslušnosti a správného přístupu, až Egwain občas chtěla vřískat, i když byla Aviendha její kamarádka.</p>

<p>„Dala sis s příchodem na čas," podotkla Bair nevrle, když Egwain ještě nesměle hledala pohodlnější posezení. Hlas měla slabý a vetchý, ale také pevný jako železo. Dál si škrábala paže <emphasis>staerou.</emphasis></p>

<p>„Mrzí mě to," řekla Egwain. Tak, to by mělo být dost pokorné.</p>

<p>Bair si odfrkla. „Za Dračí stěnou jsi Aes Sedai, ale tady jsi jenom žačka, a žačky se neopožďují. Když pošlu pro Aviendhu, nebo ji pro něco pošlu, tak utíká, i kdybych chtěla jenom špendlík. Rozhodně by ti neuškodilo, kdybys ji aspoň napodobovala.</p>

<p>Egwain, celá rudá, se pokusila dodat svému hlasu poddajnost. „Pokusím se, Bair." To bylo poprvé, kdy moudrá obě dívky srovnávala před ostatními. Egwain mrkla na Aviendhu a překvapilo ji, že se tváří zamyšleně. Občas si přála, aby její „skoro-sestra" nebyla vždycky tak dobrým příkladem.</p>

<p>„To děvče se to naučí, Bair, nebo taky ne," řekla podrážděně Melain. „O pohotovosti ji můžeš poučovat později, jestli to bude ještě potřebovat." Byla sice jen o deset či dvanáct let starší než Aviendha, ale obvykle mluvila, jako by měla pod sukněmi bodlák. Možná seděla na ostrém kameni. Pokud ano, určitě by si nepřesedla. Očekávala by, že se pohne kámen. „Říkám ti znovu, Moirain Sedai, že Aielové půjdou za Tím, jenž přichází s úsvitem, ne za Bílou věží."</p>

<p>Egwain očividně měla pochopit, o čem se tu mluví, během řeči.</p>

<p>„Je možné," prohlásila Amys vyrovnaným hlasem, „že Aielové budou znovu sloužit Aes Sedai, ale ten čas ještě nepřišel, Moirain Sedai." Na chvíli se přestala oškrábávat a klidně se na Aes Sedai zadívala.</p>

<p>Přijde to. Egwain si tím byla jistá, když teď Moirain poznala, že některé moudré mohou usměrňovat. Aes Sedai budou cestovat Pustinou, aby nalezly dívky, které je to možné naučit, a zcela jistě se taky pokusí odvést každou moudrou s touto schopností do Věže. Kdysi si dělala starosti, že moudré budou zastrašovány a pokořovány, odvlékány do Věže i proti své vůli. Aes Sedai nikdy nenechaly žádnou ženu, která mohla usměrňovat, běhat příliš dlouho volně mimo Věž. Už si ale starosti nedělala, i když moudré občas ano. Amys a Melain se silou vůle vyrovnaly snadno každé Aes Sedai, jak ostatně neustále dokazovaly s Moirain. A Bair by nejspíš dokázala přimět i Siuan Sanche, aby skákala skrz obruč, a Bair dokonce ani nemohla usměrňovat.</p>

<p>Co se toho týkalo, Bair ani nebyla moudrou s nejsilnější vůlí. Tato čest náležela ještě starší ženě, Soriele z klanu Jarra Chareen Aielů. Moudrá z držby Shende uměla usměrňovat méně než většina novicek, ale na pochůzku si mohla poslat stejně snadno moudrou jako <emphasis>gai</emphasis><emphasis>‘</emphasis><emphasis>šainku. </emphasis>A ony šly. Ne, nebyl důvod znepokojovat se kvůli tomu, že by někdo mohl zastrašovat moudré.</p>

<p>„Je pochopitelné, že chceš ochránit vaše země," připojila se Bair, „ale Rand al'Thor nás očividně nehodlá vést na trestnou výpravu. Nikomu, kdo se podvolí Tomu, jenž přichází s úsvitem, a Aielům, nebude ublíženo." Tak o tohle šlo. Ovšem.</p>

<p>„Mně nedělají starosti jenom životy nebo země." Moirain si královským gestem prstem otřela pot z čela, ale hlas měla skoro stejně stísněný jako Melain. „Jestli to dovolíte, bude to pohroma. Roky plánování teď mají přinést ovoce, a on to všechno hodlá zničit."</p>

<p>„Plány Bílé věže," řekla Amys tak klidně, jako by souhlasila. „Ty plány s námi nemají nic společného. My, a ostatní moudré, musíme zvážit, co je správné pro Aiely. Dohlédneme na to, aby Aielové dělali to, co je nejlepší pro Aiely."</p>

<p>Egwain napadlo, co by na to řekli kmenoví náčelníci. Jistě, často si stěžovali, že se moudré pletou do záležitostí, jež jim nepřináležejí, tak je to snad příliš nepřekvapí. Náčelníci všichni byli tvrdohlaví, avšak inteligentní muži, jenže Egwain tušila, že proti spojeným silám moudrých mají asi takovou šanci, jako vesnická rada u nich doma proti ženskému kroužku.</p>

<p>Tentokrát ale měla Moirain pravdu.</p>

<p>„Jestli Rand -" začala Egwain, ale Bair ji ostře zarazila.</p>

<p>„Poslechneme si, co nám chceš říct, později, děvče. To, že znáš Randa al'Thora, je jistě cenné, ale teď mlč a poslouchej, dokud nebudeš vyzvána, abys promluvila. A přestaň se tvářit mrzutě, jinak ti podám jarmankový čaj."</p>

<p>Egwain se zamračila. Úcta k Aes Sedai, i když to byla úcta mezi sobě rovnými, se nevztahovala na žačku, i když o ní věřily, že<emphasis> je </emphasis>Aes Sedai. Pro všechny případy však držela jazyk za zuby. Bair byla schopná ji poslat pro pytlíky s bylinami a nařídit jí, aby si ten neuvěřitelně hořký čaj uvařila sama. Neměl žádný léčivý účinek, moudré ho používaly proti mrzutosti a nevrlosti či čemukoliv, co se jim snad znelíbilo, což čaj léčil pouhou svou chutí. Aviendha ji na uklidněnou poplácala po rameni.</p>

<p>„Myslíš, že to pro Aiely taky nebude pohroma?" Muselo být těžké mluvit chladně jako zimní potok, když jste se od hlavy k patě leskly sraženou párou a vlastním potem, ale Moirain to očividně žádné potíže nedělalo. „Bude to aielská válka znovu dokola. Budete zabíjet a pálit a loupit ve městech, zrovna jako jste to dělali předtím, dokud proti sobě neobrátíte každého muže i ženu do jednoho."</p>

<p>„Pětina nám patří, Aes Sedai," prohlásila Melain a odhodila si dlouhé vlasy přes rameno, aby si mohla <emphasis>staerou </emphasis>očistit hladké rámě. I když měla vlasy splihlé párou, leskly se jí jako hedvábí. „Nebereme si víc dokonce ani od zabijáků stromů." Pohled, který vrhla na Moirain, byl příliš uhlazený, aby v něm nebyl skryt žádný význam. Věděly, že je Cairhieňanka. „Vaši králové a královny si berou stejně tolik na daních."</p>

<p>„A až se státy obrátí proti vám?" trvala stále na svém Moirain. „V aielské válce vás spojené státy zahnaly zpátky. To se může a určitě také stane zas, s velkými ztrátami na životech na obou stranách."</p>

<p>„Nikdo z nás se nebojí smrti, Aes Sedai," sdělila jí Amys s mírným úsměvem, jako by něco vysvětlovala dítěti. „Život je sen, z něhož se všichni musíme probudit, než budeme moci snít znovu. Kromě toho, pod Janduinem překročily Dračí stěnu jen čtyři kmeny. Tady už jich je šest, a ty tvrdíš, že Rand al'Thor hodlá vzít všechny kmeny."</p>

<p>„Rhuideanské proroctví říká, že nás zlomí." Jiskra v Melaininých zelených očích mohla patřit Moirain, nebo tam snad byla proto, že moudrá nebyla tak klidná, jak se tvářila. „Co záleží na tom, jestli to bude tady, nebo za Dračí stěnou?"</p>

<p>„Kvůli vám ztratí podporu každého státu západně od Dračí stěny," tvrdila Moirain. Vypadala klidná jako vždy, ale ostří v jejím hlase prozrazovalo, že by od minuty mohla žvýkat kamení. „On musí mít jejich podporu!"</p>

<p>„Má podporu aielského národa," řekla jí Bair tím křehkým, nepoddajným hlasem. Každé slovo zdůraznila mávnutím tenkou kovovou čepelkou. „Kmeny nikdy neměly stát, ale on z nás teď učiní jeden národ."</p>

<p>„Nepomůžeme ti, abys ho od toho odvrátila, Moirain Sedai," dodala Amys stejně pevným hlasem.</p>

<p>„Nyní nás můžeš opustit, Aes Sedai, zlíbí-li se ti," řekla Bair. „Probraly jsme to, co sis přála prohovořit, stejně jako to, co jsme chtěly prohovořit my." Bylo to pronesenou zdvořile, ale přesto ji tím moudrá vlastně vyhodila ze stanu.</p>

<p>„Odejdu," opáčila Moirain, znovu samá chladná vyrovnanost. Mluvila, jako by to byl její nápad, její rozhodnutí. Touto dobou již byla zvyklá, že moudré neustále zdůrazňují, že nespadají pod pravomoc Věže. „Musím vyřídit jiné záležitosti."</p>

<p>To musela být určitě pravda. Nejspíš to bylo něco, co se týkalo Randa. Egwain věděla, že se nemá ptát. Kdyby jí to Moirain chtěla říci, byla by jí to řekla, a pokud ne... Pokud ne, dostalo by se jí jen nějaké kluzké poznámky, jíž by se Aes Sedai opět vyhnula pravdě, nebo by jí Moirain prostě hrubě sdělila, že jí do toho nic není. Moirain věděla, že „Egwain Sedai ze zeleného adžah" je podvod. Na veřejnosti tuto lež snášela, ale jinak dávala Egwain jasně najevo, kde je její pravé místo, kdykoliv se jí zlíbilo.</p>

<p>Jakmile Moirain odešla v závanu studeného vzduchu, promluvila Amys. „Aviendho, nalej čaj."</p>

<p>Mladá Aielanka sebou překvapeně trhla a dvakrát otevřela ústa, než ze sebe vypravila: „Musím ho teprv uvařit." S tím po čtyřech vyběhla ze stanu. Druhý závan větru zvenčí rozvířil páru.</p>

<p>Moudré si vyměnily pohledy, které byly skoro stejně překvapené jako ten Aviendžin. Aviendha vždycky prováděla i ty nejtěžší úkoly dobře, i když ne vždycky s úsměvem. Něco jí muselo dělat velké starosti, když zapomněla na něco takového, jako uvařit čaj. Moudré vždycky chtěly čaj.</p>

<p>„Víc páry, holka," podotkla Melain.</p>

<p>Egwain si náhle uvědomila, že když je Aviendha pryč, platí to jí. Spěšně chrstla na kameny další vodu a usměrnila do kamenů a do kotle víc tepla, až slyšela, jak kameny praskají a kotlík sám žhnul jako hranice. Aielové možná byli zvyklí skákat z vedra, že se člověk málem vařil ve vlastní šťávě, do mrazu, ale ona ne. Vyvalila se hustá oblaka horké páry a zaplnila stan. Amys pochvalně kývla. S Melain mohly samozřejmě vidět záři <emphasis>saidaru, </emphasis>i když ona sama ne. Melain se jen dál škrábala <emphasis>staerou.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Egwain propustila pravý zdroj, znovu se posadila, naklonila se k Bair a špitla: „Udělala Aviendha něco špatně?" Nevěděla, jak by se cítila Aviendha, ale neviděla žádný důvod, proč ji uvádět do rozpaků, byť by to bylo za jejími zády.</p>

<p>Bair žádné takové ohledy neměla. „Myslíš ty pruhy?" opáčila normálním hlasem. „Přišla za mnou a řekla, že dneska dvakrát zalhala, i když nechtěla prozradit v čem a komu. Byla to samozřejmě její vlastní věc, pokud nezalhala moudré, ale ona tvrdila, že její čest vyžaduje, aby bylo splněno <emphasis>toh."</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„Ona tě<emphasis> požádala, </emphasis>abys..." Egwain zalapala po dechu, ale větu nedokázala dokončit.</p>

<p>Bair kývla, jako by to vůbec nebylo neobvyklé. „Dala jsem jí pár navíc, že mě s tím otravovala. Kdyby se jednalo o<emphasis> ji, </emphasis>neměla by povinnosti ke mně. Kvůli tomu jejímu takzvanému lhaní by si nejspíš kromě <emphasis>Far Dareis Mai </emphasis>nikdo jiný hlavu nedělal. Děvy, dokonce i bývalé Děvy, jsou občas potrhlé jako muži." Amys se na ni vážně podívala, což bylo jasně vidět i v husté páře. Jako Aviendha, Amys také bývala <emphasis>Far Dareis Mai, </emphasis>než se dala k moudrým.</p>

<p>Egwain nikdy nepotkala Aiela, který by se kvůli <emphasis>ji'e'toh </emphasis>nechoval potrhle, tedy podle jejího názoru. Ale tohle! Aielové byli skoro stejně šílení jako blázni za Dračí stěnou.</p>

<p>Bair očividně pustila celou záležitost z hlavy. „V Trojí zemi je víc Ztracených, než se pamatuju," prohlásila k přítomným. Tak Aielové vždycky říkali Cikánům, Tuatha'anům.</p>

<p>„Prchají před potížemi za Dračí stěnou." Opovržení bylo v Melainině hlase zcela nepřehlédnutelné.</p>

<p>„Slyšela jsem," začala pomalu Amys, „že někteří z těch, kteří utekli po čase bezútěšnosti, se dali ke Ztraceným a požádali, aby je přijali." Následovalo dlouhé ticho. Všechny už věděly, že Tuatha'ani mají stejné předky jako ony, že se odtrhli, než Aielové překročili Páteř světa a vstoupili do Pustiny, ale to spíš jen zvýšilo jejich nechuť.</p>

<p>„On přináší změnu," zašeptala Melain drsně do páry.</p>

<p>„Myslela jsem, že se změnama, co přináší, jste se už smířily," podotkla Egwain a do hlasu se jí vkradl soucit. Muselo být velice těžké vědět, že celý váš život stojí na pokraji propasti. Zpola čekala, že jí některá z žen znovu řekne, aby držela jazyk za zuby, ale žádná to neudělala.</p>

<p>„Smířily," řekla Bair, jako by to slovo zkoušela. „Lepší by bylo říct, že to snášíme, jak nejlépe dokážeme."</p>

<p>„On pozměňuje všechno." Amys mluvila ustaraně. „Rhuidean. Ztracení. Bezůtěšnost a vyslovení toho, co nemělo být vyřčeno." Moudré - vlastně všichni Aielové - měly pořád problémy o tom mluvit.</p>

<p>„Děvy se kolem něj shlukly, jako by za víc vděčily jemu než svým vlastním klanům," dodávala Bair. „Poprvé vůbec dovolily muži vstoupit pod střechu Děv." Amys se chvíli tvářila, jako by chtěla něco dodat, ale cokoliv věděla o vnitřních záležitostech <emphasis>Far Dareis Mai, </emphasis>nepodělila se o to s nikým než s těmi, které také bývaly Děvami oštěpu.</p>

<p>„Náčelníci už nám nenaslouchají tak jako dřív," zamumlala Melain. „Oh, naše rady si žádají jako vždycky - nestali se z nich úplní hlupáci - ale Bael už mi neprozradí, co řekl Randu al'Thorovi. Řekne, že se musím zeptat Randa al'Thora, a ten mi zase řekne, ať se zeptám Baela. S <emphasis>Car'a'carnem </emphasis>nic nenadělám, ale s Baelem... vždycky to býval umíněný chlap, co mě dokázal pěkně rozčílit, ale teď je to úplný vrchol. Občas mám chuť ho přetáhnout po hlavě holí." Amys a Bair se zachechtaly, jako by to byl mimořádně dobrý vtip. Nebo se třeba chtěly zasmát, aby na nějakou chvíli zapomněly na ty změny.</p>

<p>„S takovým mužem můžeš udělat jenom tři věci," chichotala se Bair. „Držet se od něj dál, zabít ho nebo si ho vzít za muže."</p>

<p>Melain ztuhla a opálený obličej jí zrudl. Egwain měla chvíli dojem, že zlatovlasá moudrá vypustí slova rozpálenější, než byla její tvář. Pak kousavý závan ohlásil návrat Aviendhy, nesoucí tepaný stříbrný podnos se žlutě polévanou čajovou konvicí a jemnými šálečky ze zlatého porcelánu Mořského národa a kameninovou nádobkou s medem.</p>

<p>Když nalévala, otřásla se - nepochybně se venku ani nenamáhala něco přes sebe přehodit - a spěšně kolem podávala šálky a med. Sobě a Egwain samozřejmě nalila teprve tehdy, když jí Amys řekla, že smí.</p>

<p>„Víc páry," řekla Melain. Mrazivý vzduch jako by ji zchladil. Aviendha odložila svůj šálek nedotčený a po čtyřech dolezla pro naběračku, očividně se snažíc napravit své opomenutí s čajem.</p>

<p>„Egwain," začala Amys usrkávajíc čaj, „jak by Rand al'Thor vzal to, kdyby ho Aviendha požádala, aby mohla spát v jeho spací komnatě?" Aviendha ztuhla s naběračkou v ruce.</p>

<p>„V jeho -?" Egwain zalapala po dechu. „Něco takovýho po ní nemůžete žádat! To nesmíte!"</p>

<p>„Holka hloupá," zamumlala Bair. „Nežádáme ji, aby s ním sdílela pokrývky. Ale bude si to myslet, když ho požádá? Dovolí to vůbec? Muži jsou i v tom nejlepším případě zvláštní stvoření, a on nebyl vychován mezi námi, tudíž je o to zvláštnější."</p>

<p>„Něco takovýho by si rozhodně nepomyslel," vyplivla Egwain, a pak pomaleji dodala, „teda podle mě by si to nemyslel. Ale není to správný. Prostě není!"</p>

<p>„Žádám vás, abyste toto po mně nevyžadovaly," řekla Aviendha mnohem pokornějším tónem, než by kdy Egwain uvěřila, že se na něj vzmůže. Trhanými pohyby cákala vodu na kameny a pára zase zhoustla. „Za poslední dny jsem se docela hodně naučila, když jsem nemusela trávit tolik času s ním. Neboť jste dovolily Egwain a Moirain Sedai, aby mě učily usměrňovat, učím se ještě rychleji. Ne že by mě učily lépe než vy, samozřejmě," dodala chvatně, „ale chci se učit."</p>

<p>„I tak se budeš učit," prohlásila Melain. „Nebudeš s ním muset zůstávat pořád. Pokud se tomu budeš věnovat, tvoje výuka se příliš nezpomalí. Když spíš, tak stejně nestuduješ."</p>

<p>„To nemůžu," mumlala Aviendha s hlavou skloněnou nad naběračkou. Hlasitěji a pevněji pak dodala: „Neudělám to." Zvedla hlavu a oči měla jako modrozelený oheň. „Nebudu tam, až si znovu do svých pokrývek zavolá tu protivnou a vlezlou Isendru."</p>

<p>Egwain spadla brada. „Isendra!" Viděla - a z celého srdce s tím nesouhlasila - jak ji Děvy nutily chodit nahou, ale tohle! „Nemůžeš myslet vážně, že by -"</p>

<p>„Mlčet!" štěkla Bair, a znělo to jako prudké prásknutí bičem. Modrýma očima mohla v té chvíli osekávat kámen. „Obě! Obě jste ještě mladé, ale i Děvy by měly vědět, že muži se umějí chovat jako hlupáci, zvláště když nejsou svázáni se ženou, která by je vedla."</p>

<p>„Jsem ráda," prohodila Amys suše, „když vidím, že už své city tak pevně neovládáš, Aviendho. Děvy jsou stejně hloupé jako muži, když na to přijde. Dobře se na to pamatuji a stále mě to uvádí do rozpaků. Povolit si city na chvíli zamlží úsudek, ale držet je stále pevně zpátky jej zamlžuje vždy. Jen si dej pozor, ať je nepouštíš příliš často, nebo tehdy, když je lepší dobře je ovládat."</p>

<p>Melain se na rukou předklonila, až se zdálo, že pot, kanoucí z její tváře, musí padat do horkého kotle. „Znáš svůj osud, Aviendho. Staneš se moudrou, která bude jak silná, tak bude mít velké pravomoci, a ještě víc. Již v sobě tu sílu máš. Provedla tě první zkouškou a provede tě i touto."</p>

<p>„Moje čest," začala Aviendha ochraptěle, ale polkla a nemohla pokračovat. Krčila se tam, choulila se kolem naběračky, jako by obsahovala čest, kterou chtěla chránit.</p>

<p>„Vzor nevidí <emphasis>ji'e'toh," </emphasis>řekla jí Bair, pokud vůbec, tak jen s náznakem soucitu. „Jen to, co se musí stát, a co se stane. Muži a Děvy se snaží vzpírat osudu, přestože je jasné, co vzor tká, i přes jejich námahu, ale ty již nejsi <emphasis>F</emphasis><emphasis>ar Dareis Mai. </emphasis>Musíš se naučit na osudu jezdit. Jenom když se poddáš vzoru, můžeš začít trochu ovládat běh svého vlastního života. Když budeš bojovat, vzor tě stejně přinutí, a ty zažiješ jen bídu tam, kde jsi místo toho mohla zažít uspokojení."</p>

<p>Egwain to velice připomínalo to, co ji samotnou učily ohledně jediné síly. Než ovládnete <emphasis>saidar, </emphasis>musíte se mu nejdřív podvolit. Bojujte, a on se na vás vrhne, zahltí vás. Podvolte se a jemně ho veďte, a on udělá, co budete chtít. To však nevysvětlovalo, proč chtěly, aby Aviendha udělala něco takového. - Zeptala se na to a znovu dodala: „Není to správný."</p>

<p>Místo odpovědi Amys pronesla: „Odmítne ji Rand al'Thor přijmout? Nemůžeme ho nutit." Bair a Melain se na Egwain dívaly stejně napjatě jako Amys.</p>

<p>Nehodlaly jí říci proč. Bylo snazší přinutit kámen promluvit než dostat něco z moudré proti její vůli. Aviendha si v mrzutém odevzdání upřeně prohlížela palce u nohou. Věděla, že moudré dosáhnou toho, co chtějí, tak nebo tak.</p>

<p>„Já nevím," odpověděla Egwain pomalu. „Neznám ho tak dobře jako dřív." Litovala toho, ale přihodilo se příliš mnoho věcí, tedy kromě toho, že si uvědomila, že ho miluje jen jako bratra. Její výcvik, ve Věži stejně jako tady, změnil věci stejně tolik jako to, že se on stal tím, čím byl teď. „Kdybyste mu daly dobrý důvod, tak možná. Myslím, že má Aviendhu rád." Mladá Aielanka si těžce povzdechla, aniž však zvedla zrak.</p>

<p>„Dobrý důvod," odfrkla si Bair. „Když jsem byla malá, každý muž by byl nesmírně šťastný, kdyby o něj nějaká mladá žena projevila takový zájem. Sám by jí zašel natrhat květiny na svatební věneček." Aviendha sebou trhla a na moudré se zamračila se stopou staré vznětlivosti. „No, přijdeme na důvod, který může přijmout dokonce i někdo, kdo byl vychován v mokřinách."</p>

<p>„Je to ještě několik nocí, než se máme sejít v <emphasis>Tel'aran'rhiodu," </emphasis>řekla Amys. „Tentokrát s Nyneivou."</p>

<p>„Ta se mohla hodně naučit," přisadila si Bair, „kdyby nebyla tak umíněná."</p>

<p>„Do té doby máš noci volné," pravila Melain. „Totiž, leda by ses do <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>vydala bez nás."</p>

<p>Egwain tušila, co přijde. „Ovšemže ne," řekla jim. Bylo to jen trošičku. O maličko víc a ony by na to určitě přišly.</p>

<p>„Dokázalas najít buď Nyneiviny, nebo Elaininy sny?" zeptala se Amys. Ledabyle, to tedy ano.</p>

<p>„Ne, Amys."</p>

<p>Najít něčí sny bylo mnohem těžší než vstoupit do <emphasis>Tel'aaon'rhiodu, </emphasis>světa snů, zvláště když byl dotyčný hodně daleko. Bylo to snazší, čím blíž jste byli a čím bližší vám byla sledovaná osoba. Moudré pořád trvaly na tom, aby do <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>nevstupovala přinejmenším s jednou z nich, ale sny někoho jiného mohly být svým způsobem skoro stejně nebezpečné. V <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>ovládala sebe i věci okolo z velké míry sama, pokud se ovšem některá z moudrých nerozhodla převzít kontrolu. Události v <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>ovládala Egwain stále víc a víc, ale pořád se žádné z moudrých, s dlouhou zkušeností, nemohla rovnat. Ale ve snu někoho jiného jste byli součástí jeho snu. Chtělo to hodně, abyste se nechovali tak, jak snílek chtěl, abyste nebyli takoví, jak vás snílek bral, a přesto to občas nefungovalo. Moudré byly velmi opatrné, když sledovaly Randovy sny, a nikdy do nich nevstoupily úplně. I tak trvaly na tom, aby se to Egwain naučila. Když už ji měly naučit chodit ve snu, hodlaly ji naučit všemu, co uměly.</p>

<p>Egwain se zrovna nezdráhala, ale když ji párkrát nechaly cvičit, na sobě a jednou na Rhuarkovi, byla to velmi poučná zkušenost. Moudré dokonale zvládaly své vlastní sny, takže to, co se tam dělo - aby jí ukázaly nebezpečí, jak tvrdily - bylo všechno jejich práce, ale skutečným šokem pro ni bylo, že ji Rhuark vidí jen jako malou holku, asi jako své mladší dcery. A její vlastní kontrola se zachvěla na jediný osudný okamžit. Pak <emphasis>nebyla </emphasis>o moc víc než dítě. Pořád se na toho muže nemohla podívat, aniž by si vzpomněla, jak dostala panenku, že tak pilně studuje. A že ji potěšil jak dárek, tak jeho pochvala. Musela přijít Amys a odvést ji, jak si tam tak spokojeně hrála. Že to věděla Amys, bylo již tak dost špatné, ale Egwain tušila, že aspoň něco si pamatuje i Rhuark.</p>

<p>„Musíš to zkoušet dál," řekla Amys. „Máš sílu se s nimi spojit, ať už jsou jak chtějí daleko. A neuškodí ti, když zjistíš, jak tě vidí ony."</p>

<p>Tím si právě Egwain nebyla jistá. Elain byla kamarádka, ale Nyneiva bývala v Emondově Roli vědmou po většinu Egwainina dospívání. Tušila, že Nyneiviny sny by byly horší než Rhuarkovy.</p>

<p>„Dnes v noci budu spát mimo stany," pokračovala Amys. „Ne moc daleko. Měla bys mě snadno najít, jestli to zkusíš. Nebude-li se mi o tobě zdát, ráno si o tom promluvíme."</p>

<p>Egwain potlačila zasténání. Amys ji zavedla do Rhuarkova snu - sama zůstala jen na chviličku, jen na tak dlouho, aby se ujistila, že ji Rhuark stále vidí nezměněnou, jako mladou ženu, kterou si vzal - a moudré s ní vždycky byly ve stejném stanu, když to zkoušela.</p>

<p>„No," prohlásila Bair a zamnula si ruce, „slyšely jsme, co jsme potřebovaly slyšet. Vy ostatní můžete zůstat, jestli chcete, ale připadám si už dost čistá, abych mohla jít do pokrývek. Nejsem tak mladá, jako vy ostatní." Mladá nebo ne, nejspíš by každou z nich uštvala a zbytek cesty donesla.</p>

<p>Jak se Bair zvedala, promluvila Melain a, což bylo na ni dost zvláštní - váhala. „Potřebuju... Musím tě požádat o pomoc, Bair. A tebe, Amys." Starší žena se znovu posadila a obě s Amys se na Melain vyčkávavě zadívaly. „Já... chci vás požádat, abyste za mě promluvily s Dorindhou." Poslední slova vyhrkla. Amys se široce usmála a Bair se nahlas zahihňala. Aviendha zřejmě také pochopila a překvapilo ji to, ale Egwain netušila, oč jde.</p>

<p>Pak se Bair zasmála: „Tys vždycky tvrdila, že manžela nepotřebuješ, ani nechceš. Já pochovala tři, a další by mi nevadil. Jsou moc užiteční, když je v noci zima."</p>

<p>„Žena může změnit názor." Melain měla hlas dost pevný, ale zradil ji temný ruměnec na tvářích. „Já prostě nemůžu od Baela odejít a nemůžu ho dokonce ani zabít. Jestli mě Dorindha přijme jako sestru-ženu, upletu svatební věneček a položím ho Baelovi k nohám."</p>

<p>„Co když na něj šlápne, místo aby ho přijal?" chtěla vědět Bair. Amys se zvrátila dozadu, smála se a plácala se do stehen.</p>

<p>Egwain si nemyslela, že by to hrozilo, ne při tom, jak Aielové dodržovali své zvyky. Jestli se Dorindha rozhodne přijmout Melain za svou sestru-ženu, Bael do celé věci nebude mít moc co mluvit. Už ji vlastně ani nešokovalo, že muž může mít dvě ženy. Tedy ne úplně. <emphasis>Jiné země znamenají jiné zvyky, </emphasis>připomínala si pevně. Nikdy se neodvážila zeptat, ale velice dobře věděla, že mohou být i aielské ženy se dvěma manželi. Byli to velmi zvláštní lidé.</p>

<p>„Žádám vás, abyste v tomto jednaly jako moje první sestry. Myslím, že mě má Dorindha docela ráda."</p>

<p>Jakmile Melain pronesla tato slova, veselí druhých žen se změnilo v cosi jiného. Stále se smály, ale teď ji objímaly a říkaly, jak jsou kvůli ní šťastné a jak si s Baelem povede skvěle. Přinejmenším Amys a Bair braly Dorindžin souhlas za předem daný. Všechny tři odcházely v objetí a stále se smály a hihňaly jako malé holčičky. Předtím ovšem neopomněly Egwain a Aviendze povědět, aby upravily stan.</p>

<p>„Egwain, může žena ve tvé zemi přijmout sestru-ženu?" zeptala se Aviendha, když jakýmsi klackem stahovala chlopeň z kouřového otvoru.</p>

<p>Egwain si přála, aby právě tohle nechala až naposled. Horka ve stanu začalo okamžitě ubývat. „To já nevím," řekla a rychle sbírala šálky a misky s medem. Na podnos přidala také <emphasis>staery. </emphasis>„Ale nemyslím. Možná kdyby byly hodně dobré kamarádky," dodala spěšně. Nemělo smysl očerňovat aielské zvyky.</p>

<p>Aviendha jenom zavrčela a začala tahat za postranní chlopně.</p>

<p>Když se Egwain škrábala ven, zuby jí cvakaly stejně hlasitě, jako chřestily šálky a bronzové čepelky na podnose. Moudré se oblékaly pomalu, jako by to byla vlahá noc a ony ve spacích komnatách v některé držbě. Bíle oděná postava, přízračná v měsíčním světle, jí odebrala podnos, a Egwain začala spěšně hledat svůj plášť a boty. Nikde mezi zbylými kusy oděvu na zemi nebyly.</p>

<p>„Nechala jsem ti odnést věci do stanu," poznamenala Bair zavazujíc si tkanice na blůze. „Ještě je nebudeš potřebovat."</p>

<p>Egwain pokleslo srdce. Poskakujíc na místě poplácávala se rukama v marné snaze udržet se v teple. Aspoň jí neřekly, aby přestala. Náhle si uvědomila, že bílá postava odnášející podnos byla příliš vysoká dokonce i na aielskou ženu. Zaťala zuby a zamračila se na moudré, kterým zřejmě bylo lhostejné, jestli při svém poskakování zmrzne. Aielankám možná nezáleželo na tom, jestli je nějaký muž zahlédne bez šatů, přinejmenším když to byl <emphasis>gai'šain, </emphasis>ale jí to rozhodně jedno nebylo!</p>

<p>Po chvíli se k nim připojila i Aviendha, a když ji tu viděla skákat, jen zůstala stát, aniž by se namáhala hledat vlastní šatstvo. Zima na ni na pohled neměla větší vliv než na moudré.</p>

<p>„Teď," pokračovala Bair upravujíc si loktuši na ramenou. „Ty, Aviendho, jsi nejen umíněná jako muž, ale nedokážeš si ani zapamatovat prostý úkol, který jsi dělala již mnohokrát. Ty, Egwain, jsi stejně umíněná, a navíc si pořád myslíš, že se můžeš zdržovat ve stanu, když tě zavoláme. Doufejme, že když padesátkrát oběhnete tábor, zmírní to vaši umíněnost, pročistí mysl a připomene, jak odpovídat na zavolání či provádět úkoly. Tak sebou hněte."</p>

<p>Aviendha se beze slova rozběhla k okraji tábora a obratně se vyhýbala tmou zahaleným stanovým provazům. Egwain váhala jen chviličku, než ji následovala. Aielanka klusala dost pomalu, aby ji mohla dohonit. Noční vzduch mrazil a popraskaný ztvrdlý jíl pod nohama byl stejně studený, a navíc ji pukliny chytaly za prsty. Aviendha běžela s naprostou lehkostí.</p>

<p>Když dorazily k posledním stanům a zahnuly k jihu, Aviendha prohodila: „Víš, proč tolik studuju?" Ani zima, ani tělesná námaha se jí v hlase nijak neprojevily.</p>

<p>Egwain se třásla tak silně, že skoro nemohla ani mluvit. „Ne. Proč?"</p>

<p>„Protože Bair a ostatní vždycky poukazují na tebe a říkají mi, jak snadno se učíš, jak ti nikdy nemusejí nic vysvětlovat dvakrát. Říkají, že bych měla být víc jako ty." Úkosem se na Egwain podívala a Egwain zjistila, že se při běhu také chichotá. „To je jen část. Věci, které se učím dělat..." Aviendha zavrtěla hlavou a i v měsíčním světle byl zřejmý její údiv. „A samotná síla. Nikdy jsem se takhle necítila. Tak živá. Cítím tu nejslabší vůni, nejmenší záchvěv vzduchu."</p>

<p>„Je nebezpečné se toho držet příliš dlouho nebo příliš silně," podotkla Egwain. Běh ji trošičku zahřál, i když se pořád chvílemi třásla. „Říkala jsem ti to a vím, že moudré ti to říkaly taky."</p>

<p>Aviendha si jen odfrkla. „Myslíš, že bych se bodla do nohy oštěpem?"</p>

<p>Chvíli běžely mlčky.</p>

<p>„Opravdu Rand?" ozvala se nakonec Egwain. Zima neměla nic společného s tím, jaké měla potíže ta slova ze sebe dostat. Vlastně se začala zase potit. „Totiž... s Isendrou?" Nedokázala se přinutit, aby se vyjádřila jasněji.</p>

<p>Nakonec Aviendha pomalu pronesla: „Nemyslím, že by to udělal." Mluvila rozzlobeně. „Ale proč by riskovala bití, kdyby o ni neprojevil žádný zájem? Je to změkčilá mokřiňanka, která chce, aby muži chodili za ní. Viděla jsem, jak se na ni dívá, i když se to snažil zakrýt. Rád se na ni dívá."</p>

<p>Egwain napadlo, jestli i ji její přítelkyně považuje za změkčilou mokřiňanku. Nejspíš ne, jinak by nebyly přítelkyněmi. Ale Aviendha si nikdy nedávala pozor na to, že by snad mohla někoho ranit. Asi by ji překvapilo, kdyby zjistila, že Egwain se vůbec může cítit ublížená.</p>

<p>„Díky tomu, jak ji Děvy nutí se oblíkat," připustila Egwain jaksi váhavě, „by se na ni podíval každý muž." Připomněla si, že je venku bez jediné nitky, klopýtla a málem upadla, jak se kolem sebe nervózně rozhlížela. Kam až dohlédla, byla noc pustá. Dokonce i moudré již byly ve svých stanech. V teple pod pokrývkami. Egwain se sice potila, ale kapky potu jako by zmrzly ve chvíli, kdy se objevily.</p>

<p>„On patří Elain," prohlásila Aviendha ohnivě.</p>

<p>„Připouštím, že vašim zvykům úplně nerozumím, ale naše nejsou stejné jako vaše. On není s Elain zasnoubený." <emphasis>Proč ho bráním? To jeho by měli zřezat! </emphasis>Ale poctivost ji přiměla mluvit dál. „Dokonce i vaši aielští muži mají právo říct ne, když se jich zeptáte."</p>

<p>„Ty a ona jste skoro-sestry, jako jsme ty a já," namítla Aviendha a na chvíli zpomalila. „Copak jsi mě nežádala, abych ho pro ni hlídala? Copak nechceš, aby ho měla?"</p>

<p>„Ovšemže chci. Pokud on chce ji." To nebyla tak docela pravda. Chtěla, aby se Elain dostalo veškerého možného štěstí, jak už byla zamilovaná do Draka Znovuzrozeného, a zkusí všechno snad krom toho, aby Randa svázala na rukou a na nohou, aby zařídila, že Elain dostane, co chce. Vlastně možná zkusí úplně všechno, bude-li to třeba. Tím si přiznala ještě něco jiného. Aielské ženy byly mnohem otevřenější, než k čemu se kdy ona dokáže přimět. „Jinak by to nebylo správný."</p>

<p>„On patří jí," prohlásila Aviendha umanutě.</p>

<p>Egwain si povzdechla. Aviendha prostě nechtěla pochopit jiné zvyky, než byly ty její. Aielanka byla stále šokována, že Elain nechce požádat Randa, aby si ji vzal, že tuto otázku vůbec může položit muž. „Jsem si jistá, že moudré zítra přijdou k rozumu. Nemůžou tě nutit spát v mužský ložnici."</p>

<p>Druhá žena se na ni podívala s čirým úžasem. Na chvíli ji její půvab opustil a ona si na nerovné zemi ukopla palec. To přineslo několik kleteb, při nichž by Kadereho vozkové se zájmem nastražili uši - a Bair by sáhla po jarmance - ale běh nezpomalila. „Nechápu, proč tě to tak rozčiluje," podotkla, když doklela. „Při mnoha nájezdech jsem spala vedle muže, dokonce jsme se občas kvůli teplu dělili o pokrývky, když byla v noci zima, ale tobě vadí, že mám spát tři sáhy od něj. Je tohle taky nějaký váš zvyk? Všimla jsem si, že se nikdy nekoupeš v potním stanu s muži. Ty Randu al'Thorovi nevěříš? Nebo nevěříš mně?" Ke konci jí hlas klesl do ustaraného šepotu.</p>

<p>„Ovšemže ti věřím," namítala Egwain ohnivě. „A jemu taky. To jenom..." Odmlčela se, nebyvší si jistá, jak má pokračovat. Aielský smysl pro to, co bylo správné, byl občas přísnější než ten, s nímž vyrůstala, ale v jiných věcech by Aielové dokázali, že by i členky ženského kroužku u nich doma váhaly mezi tím, zda mají omdlít nebo sáhnout po silné holi. „Aviendho, jestli se to nějak týká tvé cti..." Tohle byla ošidná půda. „Když to moudrým vysvětlíš, určitě tě nebudou nutit jednat proti tvé cti."</p>

<p>„Není co vysvětlovat," opáčila druhá žena bezvýrazně.</p>

<p>„Vím, že tomu vašemu <emphasis>ji'e'toh </emphasis>moc nerozumím..." začala Egwain a Aviendha se zasmála.</p>

<p>„Ty říkáš, že nerozumíš, Aes Sedai, ale přesto podle toho žiješ." Egwain litovala, že i Aviendze musí lhát - bylo těžké Aviendhu přimět, aby ji oslovovala prostě Egwain, a občas jí to uklouzlo - ale jestli to mělo vydržet, musela se té lži držet dál. „Ty jsi Aes Sedai, a dost silná, abys přemohla Amys i Melain dohromady," pokračovala Aviendha, „ale řekla jsi, že budeš poslouchat, a tak drhneš kotlíky, když řeknou drhni kotlíky, a běháš, když řeknou běhej. Možná neznáš <emphasis>ji'e</emphasis><emphasis>‘</emphasis><emphasis>toh, </emphasis>ale řídíš se jím."</p>

<p>Samozřejmě to nebylo úplně to stejné. Egwain skřípala zuby a dělala, co jí řekly, jen proto, že to byl jediný způsob, jak se naučit chození ve snu, a to se ona chtěla naučit, naučit se to všechno chtěla víc než co jiného. Vůbec si myslet, že by mohla žít podle toho hloupého <emphasis>ji'e'toh, </emphasis>byla prostě pitomost. Dělala, co musela, a jedině tehdy a proto, že to musela.</p>

<p>Vracely se k místu, odkud začaly. Když Egwain došlápla na pomyslnou čáru, poznamenala: „Tohle je první," a běžela dál temnotou, kde kromě Aviendhy nebylo nikoho vidět a nikdo by nemohl prozradit, ani kdyby se rovnou vrátila do stanu. Aviendha by to neřekla, ale Egwain ani na okamžik nenapadlo, aby se zastavila, než dokončí padesáté kolečko.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA ŠESTÁ</strong></p>

<p><strong><emphasis>Průchody</emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p>Rand se probudil do naprosté temnoty a chvíli jen ležel pod pokrývkami a snažil se přijít na to, co ho probudilo. Muselo to něco být. A nebyl to sen. Učil v něm Aviendhu plavat v tůňce v Luhu doma ve Dvouříčí. Bylo to něco jiného. Pak to přišlo znovu, jako slabý závan ohavné nakažliviny, vkrádající se do místnosti pode dveřmi. Nebyl to vlastně zápach, spíš pocit něčeho nesprávného, ale tak to bylo cítit. Pach, jako něco mrtvého, co už týden leží ve stojaté vodě. Pak se to znovu vytratilo, ale tentokrát ne úplně.</p>

<p>Rand odhodil pokrývky, vstal a pak se zahalil <emphasis>saidínem. </emphasis>Uvnitř prázdnoty, naplněn jedinou silou, cítil, jak se jeho tělo chvěje, ale zima byla na nějakém jiném místě, než kde se nacházel on. Opatrně otevřel dveře a vyšel ven. - Oblouky oken po obou stranách chodby dovnitř vnikalo měsíční světlo. Po černočerné tmě v místnosti tu bylo světla skoro jako ve dne. Nic se nehýbalo, ale on cítil, jak se... něco... blíží. Něco zlého. Bylo to cítit jako špína, která jím burácela v proudu jediné síly.</p>

<p>Jednou rukou sáhl do kapsy a nahmátl malou sošku měchatého mužíčka držícího na kolenou meč. <emphasis>Angrial, </emphasis>s nímž mohl usměrnit víc jediné síly, než by dokázal bezpečně zvládnout bez pomoci. Myslel si, že to nebude nutné. Kdokoliv proti němu zaútočil, nevěděl, s čím teď má co do činění. Vůbec ho neměli nechat se probudit.</p>

<p>Na chvíli zaváhal. Mohl se poprat s kýmkoliv, koho proti němu poslali, ale pořád si myslel, že je to pod jeho úroveň. Dole, kde stále spaly Děvy, bylo ticho. S trochou štěstí je ani neprobudí, tedy pokud neseběhne dolů, aby s tím bojoval v jejich středu. To by je určitě probudilo, a ony by jen nestály stranou a nedívaly se. Lan říkal, že byste si měli vybrat půdu, pokud to jde, a přinutit nepřítele, aby přišel za vámi.</p>

<p>S úsměvem se s dupotem rozběhl k nejbližšímu točitému schodišti a hnal se nahoru, až se dostal na nejvyšší poschodí. Nejvyšší podlaží budovy byla jediná velká komnata s mírně klenutým stropem a tenkými kanelovanými sloupy. Obloukovými okny beze skel proudila i do posledního koutku místnosti hotová záplava měsíčního světla. V prachu a písku na podlaze byly stále slabě vidět jeho stopy, jak sem jednou zašel, ale nic jiného. Bylo to dokonalé.</p>

<p>Došel doprostřed místnosti a postavil se na mozaiku zasazenou v podlaze. Byl to prastarý symbol Aes Sedai, deset kroků v průměru. Bylo to vhodné místo. „Pod tímto znamením bude dobývat." To o něm tvrdilo rhuideanské proroctví. Stál rozkročen nad dělící vlnovkou, s jednou nohou položenou na černé slze, jež se nyní nazývala Dračí špičák a užívala se k označení zla, druhou měl na bílé slze, nyní nazývané plamen Tar Valonu. Někteří lidé tvrdili, že značí Světlo. Vhodné místo k přivítání jejich útoku mezi Světlem a temnotou.</p>

<p>Odporný pocit sílil a ve vzduchu byla cítit hořící síra. Náhle se cosi pohnulo, postavy klouzaly od schodiště jako měsíční stíny, podél stěn místnosti. Pomalu se objevili tři černí psi, temnější než noc a velcí jako horští koníci. Oči jim zářily jako stříbro a ostražitě ho obcházeli. Díky síle slyšel tlukot jejich srdcí jako zvuk velkého bubnu. Ale neslyšel je dýchat. Možná nedýchali.</p>

<p>Usměrnil, a v rukou držel meč. Jeho lehce zakřivená, volavkami poznačená čepel jako by byla ukuta z ohně. Očekával myrddraala nebo něco horšího než bezokého, ale na psy, dokonce i na Stínem zplozené psy bude meč stačit. Ať je poslal kdokoliv, neznal ho. Lan říkal, že už téměř dosáhl úrovně mistra šermíře, a strážce chválou natolik šetřil, že si Rand myslel, že snad této úrovně již dosáhl.</p>

<p>Se zavrčením, jako když se kosti drtí na prach, se na něj psi vrhli ze tří stran, rychleji než cválající koně.</p>

<p>Rand se nepohnul, dokud nebyli téměř u něj. Pak vyplul. Byl jedno s mečem, pohyb následoval za pohybem, jako by tancoval. V okamžení figura zvaná Vítr točící se v horách přešla ve Vítr vanoucí přes zeď a plavně následovalo Otevírání vějíře. Velké černé hlavy odlétly od černých těl a sliny kapaly ze zubů jako z leštěné oceli, stále vyceněných, i když hlavy poskakovaly po podlaze. Rand sestoupil z mozaiky, když se tmavá těla zhroutila v třesoucí se, krvácející hromádky.</p>

<p>Rand, směje se sám pro sebe, meč propustil, i když si <emphasis>saidín </emphasis>podržel dál, zuřící sílu, sladkost i špínu. Po vnějším okraji prázdnoty sklouzlo opovržení. Psi. Zplozenci Stínu, zcela jistě, ale přesto... Smích mu odumřel na rtech.</p>

<p>Mrtví psi i jejich těla se začali pomalu roztékat, až z nich zbyly louže tekutého stínu, a pak se lehce zachvěly, jako by byly živé. Jejich krev, nacákaná na podlaze, se roztřásla. Náhle menší jezírka přejela po podlaze ve vazkých potůčcích a spojila se s většími, jež se zvedla z mozaiky a tyčila se stále výš, až tu znovu stáli tři obrovští černí psi, slintající a vrčící, jak přisedali na mohutné zadky.</p>

<p>Rand nevěděl, proč cítí překvapení, matné vně prázdnoty. Psi, ano, ale zplozenci Stínu. Kdokoliv je poslal, nebyl tak neopatrný, jak si myslel. Ale přesto ho stále neznali.</p>

<p>Místo aby znovu sáhl po meči, usměrnil tak, jak si pamatoval, že udělal kdysi dávno. Obrovští psi s vytím skočili a jemu z rukou vyletěly pruhy oslepujícího světla, jako roztavená ocel, jak tekutý oheň. Rand jimi máchl přes útočící tvory. Na okamžik se z nich staly podivné stíny, všechny barvy byly obrácené, a potom z nich zbyla jenom jiskřící zrnka prachu, rozpadající se na stále menší a menší zrníčka, až nezbylo vůbec nic.</p>

<p>Propustil tu věc, kterou vytvořil, s ponurým úsměvem. Do sítnice mu chvíli zůstal vypálen purpurový pruh světla.</p>

<p>Na druhé straně velké komnaty se jeden ze sloupů zřítil na dlaždice. Tam, kde proletěl ten světelný pruh - nebo co to bylo, protože to nebylo tak úplně světlo - zmizely ze sloupů úhledné kusy kamene. Rozšklebený oblouk protínal půlku stěny za nimi.</p>

<p>„Nekousl tě některý, nemáš na sobě jejich krev?"</p>

<p>Rand se při zvuku Moirainina hlasu prudce otočil. Jak byl pohlcen v tom, co udělal, neslyšel ji vycházet po schodech. Stála tam, oběma rukama si tiskla suknice a upřeně na něj hleděla. Tvář se jí ztrácela v měsíčních stínech. Musela ty věci vycítit stejně jako on, ale to, že se sem dostala tak rychle, znamenalo, že musela běžet.</p>

<p>„Děvy tě nechaly projít? Copak ses stala <emphasis>Far Dareis Mai, </emphasis>Moirain?"</p>

<p>„Zaručují mi jistá privilegia jako moudré," sdělila mu chvatně a její obvykle melodický hlas v sobě měl jakési netrpělivé skřípění. „Řekla jsem strážím, že s tebou musím naléhavě hovořit. Tak mi odpověz! Kousl tě některý z těch temných psů, máš na sobě jejich krev? Nebo jejich sliny?"</p>

<p>„Ne," odpověděl pomalu. Temní psi. To málo, co o nich věděl, pocházelo ze starých pohádek, těch, kterými na jihu strašívali děti. Někteří dospělí jim věřili také. „Proč by ti mělo kousnutí dělat starosti? Můžeš ho přece vyléčit. Znamená to, že se Temný osvobodil?" Jak tak byl uzavřen v prázdnotě, dokonce i strach mu byl vzdálený.</p>

<p>V příbězích, které slyšel, se pravilo, že temní psi běhají za nocí v divoké štvanici se samotným Temným jako lovčím. Nezanechávají nejmenší otisky ani v té nejměkčí půdě, jen na kameni, a nezastaví se, dokud se jim oběť nepostaví a neporazí je nebo mezi ně a sebe nedostane proudící vodu. Křižovatky byly údajně zvlášť nebezpečným místem pro setkání s nimi, a také chvíle těsně po západu a před východem slunce.</p>

<p>„Ne, to ne, Rande." Zřejmě zase získala sebeovládání. Její hlas opět připomínal stříbrné zvonečky, klidné a chladné. „Je to jenom jiný druh zplozenců Stínu, něco, co nikdy nemělo být zplozeno. Ale jejich kousnutí je stejně smrtelné jako dýka v srdci, a nemyslím, že bych takovou ránu dokázala vyléčit předtím, než by tě zabila. Jejich krev, dokonce i jejich sliny jsou jedovaté. Kapka na kůži dokáže zabít, pomalu, a nakonec za velkých bolestí. Máš štěstí, že byli jenom tři. Pokud jsi jich nezabil víc, než jsem dorazila. Jejich smečky bývají obvykle větší, tak deset až dvanáct, aspoň tak to stojí na útržcích zbylých po válce Stínu."</p>

<p>Větší smečky. Nebyl pro jednoho ze Zaprodanců v Rhuideanu jediným cílem...</p>

<p>„Musíme si promluvit o tom, čím jsi je zabil," začala Moirain, ale on už utíkal, jak nejrychleji dokázal, nevšímaje si jejího křiku, když se ptala, kam jde a proč.</p>

<p>Hnal se dolů po schodech, potemnělými chodbami, kde na něj z měsíčním světlem zalitých pokojů zděšeně hleděly ospalé Děvy. Proběhl předními dveřmi, kde stál neúnavný Lan se dvěma ženami na stráži. Strážce měl přes ramena přehozený měňavý plášť, takže částečně splýval s nocí.</p>

<p>„Kde je Moirain?" zařval, když se Rand řítil kolem, ale Rand skákal po širokých schodech bera dva najednou, aniž odpověděl.</p>

<p>Když konečně dorazil k budově, kterou hledal, zpola zahojená rána na boku se mu sevřela jako pěst, ale v prázdnotě si bolest uvědomoval jen nejasně. Stála na samém okraji Rhuideanu, daleko od náměstí, a tak daleko od tábora, jejž Moirain sdílela s moudrými, jak jen bylo možné, abyste ještě zůstali ve městě. Horní poschodí se zřítila a hromada rumu ležela na popukané hlíně za dlážděným chodníkem. Celá zůstala jen dvě spodní poschodí. Bolest ho nutila schoulit se do klubíčka, ale on to odmítl a hnal se dál, jak nejrychleji dokázal.</p>

<p>Kdysi bývala velká komnata, obklopená kamennou galerií, vysoká, nyní byla ještě vyšší, otevírala se k noční obloze a světlá dlažba byla pokrytá úlomky popadaného kamení. Ve stínu pod galerií stáli na zadních tři temní psi a škrábali a kousali do bronzem okutých dveří, které se pod jejich útokem chvěly. Ve vzduchu bylo silně cítit pach hořící síry.</p>

<p>Rand si vzpomněl, co se stalo předtím, a tak se vrhl stranou, když usměrňoval, a pruh tekutého bílého ohně škrábl o dveře, jak ničil zplozence Stínu. Tentokrát se ho pokusil zmenšit, omezit zkázu jen na temné psy, ale v silné stěně na protějším konci komnaty se objevila díra. Snad nebyla skrz, pomyslel si Rand - v měsíčním světle se to dalo těžko poznat - ale stejně bude muset ovládání této zbraně zjemnit.</p>

<p>Bronzové kování na dveřích bylo poškrábané a částečně servané, jako by zuby a drápy temných psů byly skutečně z oceli. Řadou malých dírek prosvítalo světlo lamp. Na dlažebních kamenech byly otisky tlap, ale bylo jich překvapivě málo. Rand propustil <emphasis>saidín, </emphasis>našel místo, kde si nepořeže ruce, a zabušil na dveře. Bolest v boku náhle byla velmi skutečná a velmi silná. Rand se zhluboka nadechl a snažil se ji potlačit. „Mate? To jsem já, Rand! Otevři, Mate!"</p>

<p>Po chvíli se dveře na skulinku pootevřely a ven se vyřinulo víc světla. Škvírou pochybovačně vykoukl Mat a pak dveře otevřel víc a opřel se o ně, jako by uběhl deset mil s pytlem kamení na zádech. Až na stříbrný liščí medailon, který mu visel kolem krku, na němž bylo liščí oko rozděleno a ztmaveno do podoby starobylého symbolu Aes Sedai, byl Mat zcela nahý. Podle toho, co věděl, že Mat k Aes Sedai cítí, byl Rand překvapen, že tu věc již dávno neprodal. Dál v místnosti se vysoká zlatovlasá žena klidně halila do pokrývky. Děva, podle oštěpů a pukliře ležících u nohou postele.</p>

<p>Rand spěšně odvrátil oči a odkašlal si. „Jen jsem chtěl vědět, že jste všichni v pořádku."</p>

<p>„Je nám dobře." Mat se znepokojeně rozhlížel po předpokoji. „Teď už ano. Tys to zabil nebo co? Nechci vědět, co to bylo, pokud je to pryč. Pro člověka je někdy zatraceně těžký, bejt tvým přítelem."</p>

<p>Mat nebyl jen přítel. Byl také <emphasis>ta'veren </emphasis>a možná i klíč k vítězství v Tarmon Gai'donu. Kdokoliv, kdo chtěl zaútočit na Randa, měl také důvod zaútočit na Mata. Ale Mat se obojí snažil popřít. „Jsou pryč, Mate. Temní psi. Byli tři."</p>

<p>„Říkal jsem ti, že to nechci vědět," zasténal Mat. „Teďka temní psi. Nemůžu říct, že by se kolem tebe nedělo pořád něco novýho. Člověk se nezačne nudit. Teda aspoň do dne, kdy umře. Kdybych nebyl na nohou, protože jsem si šel pro víno, když se ty dveře začaly otvírat..." Rozechvěle se odmlčel a poškrábal se na zarudlém místě na pravé paži, přičemž si obhlížel poničené kování. „Víš, je legrační, jak si s tebou mysl hraje. Když jsem dělal, co jsem mohl, abych udržel tyhle dveře zavřený, byl bych přísahal, že jeden z nich vykousl do dřeva díru. Viděl jsem tu jeho zatracenou palici. A jeho zuby. Melindhřin oštěp ho ani neškrábl."</p>

<p>Moirain tentokrát dorazila mnohem okázaleji, přiběhla se zdviženými suknicemi, lapala po dechu a zuřila. Lan jí byl v patách s mečem v ruce a kamenným obličejem připomínajícím bouřkový mrak, a hned za nimi se do ulice táhl dav <emphasis>Far Dareis Mai. </emphasis>Některé Děvy byly jen ve spodním prádle, ale jedna každá držela oštěpy připravené a kolem hlavy měla omotanou <emphasis>šufu, </emphasis>černý závoj zakrývající celý obličej kromě očí, a byla připravená zabíjet. Aspoň Moirain a Lan se tvářili, že se jim ulevilo, když ho tu uviděli klidně stát a rozmlouvat s Matem, přestože Aes Sedai také vypadala, jako by si s ním chtěla ostře promluvit. Díky závojům bylo těžké poznat, co si myslí Aielanky.</p>

<p>Mat hlasitě vyjekl, vrhl se zpátky do pokoje a začal si natahovat spodky. Poskakoval stále rychleji, jak se snažil dostat do spodků a zároveň se škrábat na paži. Zlatovlasá Děva to všechno sledovala se širokým úsměvem, jenž se každou chvíli mohl změnit v otevřený smích.</p>

<p>„Co se ti stalo s rukou?" zeptal se Rand.</p>

<p>„Říkal jsem ti, že si mysl hraje," zabručel Mat, jenž se stále snažil zároveň škrábat i oblékat. „Když jsem si myslel, že se to zvíře prokousalo dveřma, myslel jsem, že mi pocintalo celou ruku, a teď to proklatě pálí jako oheň. Dokonce to vypadá jako spálenina."</p>

<p>Rand otevřel ústa, ale Moirain už se protahovala kolem něj. Mat na ni vytřeštil oči a upadl, jak si zoufale natahoval spodky až nahoru, ale ona vedle něj klidně poklekla, nevšímajíc si jeho námitek, a chytila mu hlavu do dlaní. Rand už byl léčen i předtím, a viděl, jak se to dělá, ale místo toho, co čekal, se Mat jen lehce zachvěl a zvedl medailon za kožený řemínek, takže mu visel z ruky.</p>

<p>„Ta zatracená věc je najednou studenější než led," zamumlal. „Co to děláš, Moirain? Jestli chceš něco udělat, tak bys mi měla vyléčit to svědění, teď to cejtím po celý ruce." Pravou paži měl nyní zarudlou od zápěstí k rameni, a začala také vypadat otekle.</p>

<p>Moirain se na něj dívala s tím nejpřekvapenějším výrazem, jaký kdy u ní Rand viděl. Vlastně to možná bylo vůbec poprvé, co ji viděl tvářit se překvapeně. „Udělám," pravila pomalu. „Jestli je ten medailon studený, tak ho sundej."</p>

<p>Mat se na ni zamračil, ale pak si konečně medailon stáhl přes hlavu a položil vedle sebe. Moirain ho znovu uchopila za hlavu a Mat vykřikl, jako by ho hlavou napřed strčila do ledové vody. Nohy se mu natáhly a tělo prohnulo dozadu. Oči upíral do prázdna a měl je doširoka otevřené. Když Moirain ruce odtáhla, sesul se na zem a zhluboka dýchal. Zarudnutí i otok byly pryč. Teprve napotřetí dokázal Mat promluvit. „Krev a popel! Musí to bejt pokaždý tak zatraceně hrozný? Bylo to jenom pitomý svrbění!"</p>

<p>„Dávej si přede mnou pozor na jazyk," varovala ho Moirain a vstala, „nebo najdu Nyneivu a svěřím tě do péče jí." Ale nedávala do toho všechno. Jako by mluvila ze spánku. Snažila se nedívat na liščí hlavu, kterou si Mat zatím opět pověsil na krk. „Musíš si odpočinout," řekla nepřítomně. „Zůstaň v posteli do zítřka, jestli budeš chtít."</p>

<p>Děva v pokrývkách - Melindhra? - si klekla vedle Mata, objala ho kolem ramen a přes jeho hlavu se podívala na Moirain. „Dohlédnu na to, aby udělal, co říkáš, Aes Sedai." Náhle se zazubila a prohrábla mu vlasy. „Je to teď můj malý rošťáček." Podle toho, jak se Mat zatvářil zděšeně, bylo jasné, že sbírá síly, aby mohl utéci.</p>

<p>Rand si náhle uvědomil tiché, pobavené hihňání za sebou. Děvy, se <emphasis>šufami </emphasis>a závoji nyní staženými na ramena, se natlačily ke dveřím a nahlížely dovnitř.</p>

<p>„Nauč ho zpívat, sestro oštěpu," radila Adelin a ostatní Děvy se prohnuly smíchy.</p>

<p>Rand se k nim odhodlaně otočil. „Nechte ho trochu odpočinout. Copak si některé z vás nepotřebují vzít šaty?" Váhavě ustupovaly, i když se stále snažily dohlédnout do pokoje, dokud ven nevyšla Moirain.</p>

<p>„Necháte nás, prosím?" řekla Aes Sedai, když se za ní s prásknutím zavřely poničené dveře. S rozmrzele stisknutými rty se zpola ohlédla na dveře. „Musím si promluvit s Randem al'Thorem o samotě." Aielanky kývly a vydaly se ven, některé stále vtipkovaly o tom, jestli Melindhra - zřejmě byla z kmene Shaido, Randa napadlo, ví-li to Mat - naučí Mata zpívat. Ať už to znamenalo cokoliv.</p>

<p>Rand s rukou na nahé paži zastavil Adelin. Ostatní, které si toho také všimly, se zastavily, a tak jim Rand řekl všem: „Pokud neodejdete, když vám řeknu, tak co uděláte, až vás budu muset použít v bitvě?" Dokáže-li tomu zabránit, nehodlal to samozřejmě udělat. Věděl, že jsou to zuřivé bojovnice, ale jeho vychovávali ve víře, že muž má v případě nutnosti zemřít před ženou. Logika to možná považovala za hloupost, zvláště když se jednalo o ženy, jako byly tyto, ale Rand to prostě tak cítil. Nicméně věděl, že něco takového nahlas říci nemůže. „Budete to považovat za vtip, nebo se rozhodnete vyrazit, až se vám zlíbí?"</p>

<p>Dívaly se na něj zděšeně, jako na někoho, kdo právě vyjevil, že nemá potuchy o těch nejzákladnějších věcech. „V tanci oštěpů," vysvětlovala mu Adelin, „půjdeme podle tvých příkazů, ale toto není tanec. Kromě toho jsi nám neřekl, abychom odešly."</p>

<p>„Dokonce ani <emphasis>Car'a'carn </emphasis>není mokřinský král," dodala jedna šedovlasá Děva. Přes svůj věk šlachovitá a tvrdá, byla jediná, která měla kromě <emphasis>šufy </emphasis>i krátkou košilku. Randa to rčení začínalo unavovat.</p>

<p>Děvy se znovu daly do žertování a nechaly ho samotného s Moirain a Lanem. Strážce konečně vrátil meč do pochvy a vypadal stejně klidně jako vždycky. Což v měsíčním světle znamenalo, že byl nehybný a kamenný, samý ostrý úhel a rovná plocha, a zároveň jako by byl připraven se okamžitě pohnout, takže vedle něj vypadali Aielové mírní. Vlasy, na spáncích již prošedivělé, Lanovi z čela přidržovala spletená kožená šňůrka. Jeho pohled jako by pocházel od modrookého ostříže.</p>

<p>„Musím s tebou mluvit o -" začala Moirain.</p>

<p>„Promluvit si můžem zítra," řekl Rand, čímž ji uťal. Lanovi ještě víc ztuhla tvář, pokud to vůbec bylo možné. Strážci mnohem víc chránili Aes Sedai, jejich postavení stejně jako osobu, než chránili sebe. Rand si Lana nevšímal. Bok ho stále bolel, ale podařilo se mu nehrbit se a stát vzpřímeně. Nehodlal Moirain ukázat ani tu nejmenší slabost. „Jestli si myslíš, že ti pomůžu sebrat Matovi tu liščí hlavu, tak si to znovu rozmysli." Ten medailon jí nějak zabránil usměrňovat. Nebo spíš zabránil, aby to usměrňování nějak ovlivnilo Mata, pokud se ho dotýkal. „Zaplatil za něj vysokou cenu, Moirain, a je jeho." Vzpomněl si, jak ho s pomocí jediné síly udeřila přes rameno, a suše dodal: „Možná se ho zeptám, jestli by mi ho nepůjčil." Odvrátil se od ní. Ještě tu byl někdo, koho musel zkontrolovat, i když to již v žádném případě nebylo naléhavé. Temní psi by touhle dobou již dokončili to, co zamýšleli.</p>

<p>„Prosím, Rande," řekla Moirain a otevřená prosba v jejím hlase ho na místě zastavila. Ještě nikdy od ní nic takového neslyšel.</p>

<p>Ten tón však zřejmě urazil Lana. „Myslel jsem, že se z tebe stal muž," prohodil strážce drsně. „Copak se takhle chová muž? Jednáš jako nadutý kluk." Lan s ním cvičil šerm - a Rand si dokonce myslel, že ho má rád - ale kdyby Moirain řekla jediné slovo, strážce by udělal, co by bylo v jeho silách, aby ho zabil.</p>

<p>„Nebudu s tebou věčně," pokračovala Moirain naléhavě. Rukama si tiskla suknice tak pevně, až se jí chvěly. „Při příštím útoku bych mohla zemřít. Mohla bych spadnout z koně a srazit si vaz nebo dostat do srdce šíp temného druha, a smrt se vyléčit nedá. Celý život jsem věnovala pátrání po tobě, abych tě našla a pomáhala ti. Ty pořád neznáš vlastní sílu. Nevíš ani polovinu toho, co dokážeš. Já - omlouvám se - co nejpokorněji za jakoukoliv urážku, kterou jsem se tě snad dotkla." Ta slova - slova, která by si nikdy nepomyslel, že od ní uslyší - z ní vycházela, jako by je tahal párem volů, ale přece je vyslovila. A ona nemohla lhát. „Dovol, ať ti pomůžu, pokud můžu, dokud můžu. Prosím."</p>

<p>„Tobě se dá jenom těžko věřit, Moirain." Lana, přešlapujícího v měsíčním světle, si nevšímal. Pozornost cele věnoval Moirain. „Jednalas se mnou jako s loutkou, nutilas mě tancovat, jak se ti zlíbilo, ode dne, co jsme se potkali. Volný jsem byl jedině tehdy, když jsi byla daleko, nebo jsem si tě nevšímal. A i to je u tebe těžké."</p>

<p>Její smích byl stejně stříbrný jako měsíc nad jejich hlavami, ale zabarvovala jej i hořkost. „Bylo to spíš jako zápasit s medvědem než tahat za provázky loutky. Chceš, abych ti složila přísahu, že se s tebou už nikdy nepokusím manipulovat? Udělám to." Její hlas získal tvrdost křišťálu. „Dokonce ti odpřísáhnu, že tě budu poslouchat jako jedna z Děv - jako jedna z <emphasis>gai'šainek, </emphasis>budeš-li si přát - ale musíš -" Zhluboka se nadechla a začala znovu, mírněji. „Pokorně tě<emphasis> prosím, </emphasis>abys mi dovolil ti pomáhat."</p>

<p>Lan na ni zíral a Rand měl dojem, že i jemu samému snad vylezou oči z důlků. „Přijmu tvou pomoc," pronesl nakonec pomalu. „A taky se ti omlouvám. Za to, jak jsem se k tobě choval hrubě." Měl pocit, že s ním stále manipuluje - když už byl hrubý, měl k tomu vždy dobrý důvod - ale ona nemohla lhát.</p>

<p>Napětí z ní viditelně vyprchalo. Přistoupila k němu blíž. „To, co jsi použil, abys zabil ty temné psy, se jmenuje odřivous. Pořád cítím jeho pozůstatky." On také, jako slábnoucí pach, který zbyde poté, co z pokoje odnesou koláč, či vzpomínka na něco, co právě odtáhli z dohledu. „Již dávno před Rozbitím světa bylo používání odřivousu zakázáno. Bílá věž nám dokonce zakazuje se to učit. Za války síly jej i Zaprodanci a spřísahanci Stínu používali jenom váhavě."</p>

<p>„Zakázaný?" ozval se zamračeně Rand. „Jednou jsem tě viděl, jak ho používáš." Nebyl si v bledém měsíčním světle jistý, ale měl dojem, že jí do tváří vystoupila červeň. Aspoň protentokrát byla z míry vyvedená ona.</p>

<p>„Občas je nezbytné udělat to, co je zakázáno." Jestli ji to rozčílilo, tak se to v jejím hlase nijak neprojevilo. „Je-li něco zničeno odřivousem, přestane to existovat <emphasis>předtím, </emphasis>než je to zničeno, jako vlákno, které odhoří od místa, kde se ho dotkl plamen. Čím větší je síla odřivousu, tím dál v čase to přestane existovat. Ten nejsilnější, na jaký se vzmůžu já, sebere ze vzoru jen pár vteřin. Ty jsi mnohem silnější. Mnohem silnější."</p>

<p>„Ale jestli to neexistuje <emphasis>předtím, </emphasis>než to zničíš..." Rand si prsty zmateně prohrábl vlasy.</p>

<p>„Začínáš vidět ty problémy, nebezpečí? Mat si vzpomíná, jak viděl jednoho z těch temných psů prohryznout dveře, ale teď tam žádná díra není. Kdyby ho byl poslintal tolik, jak si pamatuje, byl by býval mrtev dřív, než jsem se k němu dostala. Protože kam až jsi toho tvora zničil, ať udělal během té doby cokoliv, <emphasis>jako by se vůbec nestalo. </emphasis>Zůstanou jen vzpomínky těch, kteří to viděli nebo zažili. Jenom to, co udělal před tou dobou, je teď skutečné. Pár děr po zubech ve dveřích a kapka slin na Matově paži."</p>

<p>„To mi připadá docela v pořádku," podotkl Rand. „Mat je díky tomu naživu."</p>

<p>„Je to hrozné, Rande." Do hlasu se jí vloudil naléhavý podtón. „Proč si myslíš, že se ho báli používat i Zaprodanci? Pomysli, jaký vliv má na vzor odstranění jediného vlákna, jediného člověka, na hodiny či dny, které již byly utkány. Je to, jako kdybys částečně odstranil jediné vlákno z kusu látky. Zlomky rukopisů, které zbyly po válce Síly, říkají, že než si obě strany uvědomily nebezpečí, bylo odřivousem zničeno několik měst. Byly to statisíce vláken vytažených ze vzoru, zmizelých po dny, které již minuly. Cokoliv tito lidé udělali, pak již nebylo vykonáno, a ztratilo se i to, co následkem činů těchto lidí vykonali jiní. Vzpomínky zůstaly, ale činy ne. Vlny byly nevypočitatelné. Vzor sám se málem rozpletl. Mohlo dojít ke zničení všeho. Světa, času, samotného stvoření."</p>

<p>Rand se zachvěl, a nemělo to nic společného s tím, že mu pod kabátec zalézala zima. „Nemůžu ti slíbit, že ho už nepoužiju, Moirain. Ty sama jsi říkala, že jsou chvíle, kdy je nutné udělat to, co je zakázané."</p>

<p>„Nemyslela jsem, že bys to slíbil," pravila Aes Sedai chladně. Její podráždění mizelo, rovnováha byla nastolena. „Ale musíš být opatrný." Znovu se vrátila k „musíš". „Se <emphasis>sa'angrialem, </emphasis>jako je <emphasis>Callandor, </emphasis>bys odřivousem mohl zničit celé město. Vzor by mohl být poničen na celé roky. Kdo může říci, že vlny zůstanou soustředěné kolem tebe, i když jsi <emphasis>ta'veren, </emphasis>dokud se neusadí? Být <emphasis>ta'veren, </emphasis>a to tak silný, jako jsi ty, může být ten kousíček, díky němuž zvítězíš, dokonce i v Poslední bitvě."</p>

<p>„Třeba to tak bude," pravil bezútěšně Rand. V jednom hrdinském příběhu za druhým hrdina říká, že buď zvítězí, nebo zemře. Zřejmě to nejlepší, v co může doufat, bylo, že zvítězí <emphasis>a </emphasis>zemře. „Musím někoho zkontrolovat," pokračoval tiše. „Uvidíme se ráno." Sebral jedinou sílu, život a smrt ve vířících vrstvách, a udělal ve vzduchu otvor vyšší, než byl sám, otvor do černoty, vedle níž měsíční světlo vypadalo jako jasný den. Průchod, tak tomu říkal Asmodean.</p>

<p>„Co to je?" vydechla Moirain.</p>

<p>„Když jednou něco udělám, pamatuju si jak. Většinou." To nebyla odpověď, ale nastal čas vyzkoušet Moiraininy přísahy. Nemohla lhát, ale Aes Sedai si dokázaly najít díry i v kameni. „Dneska v noci necháš Mata na pokoji. A nepokusíš se mu sebrat ten medailon."</p>

<p>„Ten patří do Věže ke studiu, Rande. Musí to být <emphasis>ter'angrial, </emphasis>ale zatím nebyl nalezen žádný, který -"</p>

<p>„Ať je to cokoliv," řekl pevně Rand, „je to jeho. Necháš mu to." Moirain malou chvíli vedla vnitřní boj, záda měla rovná a vysoko zvedla hlavu, jak na něj upírala zrak. Určitě nebyla zvyklá přijímat rozkazy od někoho jiného kromě Siuan Sanche, a Rand se byl ochoten vsadit, že i to nikdy neudělala bez povyku. - Nakonec kývla a dokonce naznačila pukrle. „Jak říkáš, Rande. Je to jeho. Prosím, buď opatrný, Rande. Naučit se něco takového, jako je odřivous, může znamenat sebevraždu, a smrt se nedá vyléčit." Tentokrát v tom žádný výsměch nebyl. „Takže ráno." Lan ji při odchodu následoval, a než odešel, vrhl po Randovi nečitelný výraz. Tento obrat ho určitě nepotěšil.</p>

<p>Rand prošel průchodem a ten zmizel.</p>

<p>Stál na kotouči, šest stop velké kopii starobylého symbolu Aes Sedai. Dokonce i jeho černá polovina vypadala světlejší proti nekonečné temnotě, která jej obklopovala ze všech stran, i nahoře a dole. Byl si jist, že kdyby z kotouče spadl, padal by věčně. Asmodean tvrdil, že k použití průchodu existuje i rychlejší metoda, nazývaná cestování, ale nedokázal ji Randa naučit, částečně kvůli tomu, jak tvrdil, že nemůže vytvořit průchod, když má na sobě Lanfeařin štít. V každém případě cestování vyžadovalo také znalost počátečního místa. Randovi připadalo logičtější, že byste měli také vědět, kam máte namířeno, ale Asmodean si zřejmě myslel, že je to jako ptát se, proč vzduch není voda. Byla vlastně spousta věcí, které Asmodean považoval za zaručené. Nicméně klouzání bylo rychlé až dost.</p>

<p>Jakmile se na něj postavil, kotouč zdánlivě poskočil o stopu a zastavil se a před Randem se objevil nový průchod. Bylo to dost rychlé, zvláště na kratší vzdálenosti. Rand vstoupil do chodby před pokojem, v němž byl Asmodean.</p>

<p>Měsíc svítící dovnitř okny na konci chodby byl jediným zdrojem světla. Asmodean měl lampu zhasnutou. Prameny, které Rand spletl, byly stále pevně na místě, stále pevně zavázané. Nic se nehýbalo, ale ve vzduchu byl přesto slabě cítit pach hořící síry.</p>

<p>Rand došel ke korálkovému závěsu a nahlédl vstupním otvorem. Komnata byla plná měsíčních stínů a jedním z nich byl Asmodean, zmítající se v pokrývkách. Zahalen v prázdnotě Rand slyšel, jak mu tluče srdce, cítil pot z jeho zneklidňujících snů. Rand začal prohlížel světle modré dlaždice podlahy a otisky v nich.</p>

<p>Naučil se stopovat jako chlapec, takže s jejich čtením neměl potíže. Byli tu tři nebo čtyři temní psi: Zřejmě jeden po druhém přišli ke vchodu a každý stoupl téměř přesně do stop toho před sebou. Zastavila je snad síť spletená kolem pokoje? Nebo je sem jenom poslali, aby se podívali a podali hlášení? Bylo to znepokojivé pomyšlení, že dokonce i Stínem zplození psi mají tolik inteligence. Ale oni zase myrddraalové používali krkavce a krysy jako špehy, i další zvířata úzce spojená se smrtí. Oči Stínu, tak je Aielové nazývali.</p>

<p>Usměrnil tenoučké pramínky země, vyhlazoval dlaždice a vytahoval prohlubně, až byl venku na prázdné, nocí zahalené ulici a sto kroků od vysoké budovy. Ráno každý uvidí, že stopy končí tady, ale nikdo nebude mít podezření, že se temní psi dostali někam poblíž Asmodeana. Temní psi nemohli mít žádný zájem o Jasina Nataela, kejklíře.</p>

<p>Každá Děva ve městě již byla touto dobou nejspíš vzhůru. Pod střechou Děv určitě nespala jediná z nich. Vytvořil další průchod na ulici, tmavší čerň proti černé noci, a nechal kotouč, aby ho zanesl do jeho pokoje. Napadlo ho, proč si asi vybral tento starobylý symbol - byla to jeho volba, byť podvědomá. Jindy to byl schod nebo kus podlahy. Temní psi odtekli z tohoto symbolu, než se znovu vytvarovali. <emphasis>Pod tímto</emphasis><emphasis> znamením bude dobývat.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Stoje ve své ztemnělé ložnici usměrnil světlo do lamp, avšak <emphasis>saidin </emphasis>nepustil. Místo toho usměrnil znovu, opatrně, aby nespustil některou ze svých pastí, a kousek zdi zmizel a odhalil výklenek, který tam sám vysekal.</p>

<p>V maličké alkovně stály dvě sošky tři dlaně vysoké, postavy ve splývavých rouškách s poněkud vážnými tvářemi, držící v jedné zdvižené ruce křišťálovou kouli. Musel o nich Asmodeanovi zalhat.</p>

<p>Existovaly <emphasis>angrialy, </emphasis>jako třeba měchatý mužík, kterého měl v kapse kabátce, a <emphasis>sa'angrialy, </emphasis>jako byl i <emphasis>Callandor, </emphasis>jež zvyšovaly množství jediné síly, které bylo možné s jejich pomocí bezpečně usměrnit, o tolik, o kolik tuto schopnost zvyšovaly <emphasis>angrialy </emphasis>oproti usměrňování bez pomoci. Oboje byly velmi vzácné a Aes Sedai si jich vysoko cenily, i když rozpoznaly jen ty, které byly vyladěny na ženy a <emphasis>saidar. </emphasis>Tyto dvě figurky byly něco jiného, ne tak vzácného, ale stejně ceněného. <emphasis>Ter'angrial </emphasis>byl vyroben k využívání jediné síly, ne aby ji zesílil, ale aby ji využil určitým způsobem. Aes Sedai neznaly zamýšlený účel většiny <emphasis>ter'angrialů, </emphasis>které měly v Bílé věži. Některé používaly, přestože nevěděly, zda to, k čemu je používají, se aspoň blíží tomu, k čemu byly vyrobeny. Rand znal funkci těchto dvou.</p>

<p>Mužská postava ho mohla spojit s obrovskou kopií sebe samé, s nejsilnější mužským <emphasis>sa'angrialem, </emphasis>jaký kdy byl vyroben, i kdyby byl na druhé straně Arythského oceánu. Byl dokončen až poté, co byl Temný znovu uzavřen do své věznice - <emphasis>Jak tohle vůbec vím? - </emphasis>a skryt dřív, než ho mohl některý zešílevší muž Aes Sedai najít. Ženská postava dokázala to stejné pro ženu, spojila ji s ženským protějškem velké sochy, o níž Rand doufal, že je stále ještě téměř celá zasypaná v Cairhienu. S takovým množstvím síly... Moirain říkala, že smrt se nedá vyléčit.</p>

<p>Nechtěně, bez zavolání se vynořila vzpomínka na předposlední okamžik, kdy se odvážil uchopit <emphasis>Callandor, </emphasis>a za prázdnotou přepluly obrazy.</p>

<p><emphasis>Tělo tmavovlasé dívky, velmi malé, ležící s rozhozenými údy a otevřenýma očima upřenýma na strop, s krví prosakující šaty na prsou, kde ji probodl trollok.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis>Síla jím proudila. </emphasis>Callandor <emphasis>plál a on byl jedinou silou. Usměrnil, zavedl prameny do těla děvčátka, pátral, zkoušel, hledal. Ona</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>se s trhnutím zvedla na nohy, ruce a nohy měla nepřirozeně ztuhlé a pohyby trhané.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis>„Rande, tohle nemůžeš," křičela Moirain. </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>Tohle ne!"</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis>Dýchat. Musela dýchat. Dívčina hruď se začala zvedat a klesat. Srdce. Muselo bít. Krev, již sražená a tmavá, se vyhnula z rány na prsou. </emphasis>Žij, Světlo tě spal! <emphasis>zavyl </emphasis>v <emphasis>duchu. </emphasis>Nechtěl jsem přijít pozdě. <emphasis>Její oči na něj zíraly, potažené mázdrou, bez ohledu na všechnu sílu v něm. Bez života. Po lících se mu volně </emphasis><emphasis>ři</emphasis><emphasis>nuly slzy.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Drsně tu vzpomínku zahnal. Bolelo ho to dokonce i v prázdnotě. S takovým množstvím síly... S takovým množstvím síly se mu rozhodně nedá věřit. „Ty nejsi Stvořitel," řekla mu Moirain, když tam tak stál nad mrtvou holčičkou. Ale s tou mužskou figurkou, jen s polovinou její moci, kdysi pohnul horami. S mnohem menší silou, pouze s <emphasis>Callandorem, </emphasis>si byl jist, že dokáže obrátit otáčení kola času, že dokáže oživit mrtvé dítě. Nejenže byla jediná síla svůdná. I její moc ho sváděla. Měl zničit obě sošky. Místo toho však znovu spletl vlákna a nastavil pasti.</p>

<p>„Co to tam děláš?" ozval se ženský hlas, když stěna vypadala zase celá.</p>

<p>Spěšně svázal prameny - a udělal uzel s jeho smrtonosnými překvapeními - vtáhl do sebe sílu a obrátil se.</p>

<p>Vedle Lanfear, v její běli a stříbře, by Elain, Min i Aviendha vypadaly obyčejně. Její tmavé oči stačily, aby se muž vzdal své duše. Při pohledu na ni se mu stáhl žaludek, až mu bylo na zvracení.</p>

<p>„Co chceš?" zeptal se. Jednou odřízl Egwain a Elain od pravého zdroje, avšak nevzpomínal si, jak to udělal. Dokud se Lanfear mohla dotýkat pravého zdroje, měl větší šanci, že holou rukou chytí vítr, než že ji uvězní. <emphasis>Jeden záblesk odřivousu a... </emphasis>Nemohl to udělat. Byla jednou ze Zaprodanců, ale vzpomínka na hlavu jiné ženy, kutálející se po zemi, mu v tom zabránila.</p>

<p>„Máš dvě," pronesla Lanfear nakonec. „Měla jsem dojem, že jsem zahlédla... Jedna je žena, že?" Její úsměv by dokázal muži zastavit srdce, a ještě by jí za to byl vděčný. „Začínáš zvažovat můj plán, že ano? S nimi, společně, by nám ostatní Vyvolení poklekli u nohou. Mohli bychom nahradit i samotného Velikého pána, vyzvat Stvořitele. My -"</p>

<p>„Tys byla vždycky ctižádostivá, Mierin." Vlastní hlas mu skřípal v uších. „Proč si myslíš, že jsem se od tebe odvrátil? Nebylo to kvůli Ilieně, ať už si myslíš cokoliv. Ve svém srdci jsem tě neměl dávno předtím, než jsem potkal ji. Ctižádost je ti vším. Síla je to jediné, co jsi kdy chtěla. Jsi hnusná!"</p>

<p>Lanfear na něj zírala, ruce si tiskla na břicho a oči měla ještě větší než obvykle. „Graendal říkala..." začala poněkud slabým hlasem. Polkla a začala znovu. „Luisi Therine? Miluji tě, Luisi Therine. Vždycky jsem tě milovala, a vždycky budu. To víš. Musíš to vědět!"</p>

<p>Rand měl tvář jako kámen. Doufal, že to zakrylo jeho šok. Neměl nejmenší ponětí, odkud se v něm ta slova vzala, ale zřejmě si na ni opravdu vzpomínal. Matná vzpomínka, z dávného života. <emphasis>Já nejsem Luis Therin Telamon! </emphasis>„Já jsem Rand al'Thor!" řekl drsně.</p>

<p>„Ovšemže jsi." S pohledem upřeným na něj pomalu přikývla. Chladná vyrovnanost se vrátila. „Ovšem. Asmodean ti vykládá o spoustě věcí, o válce síly a o mně. Lže. Tys mě miloval. Do té doby, než mi tě ta žlutovlasá coura Iliena ukradla." Na okamžik jí vztek změnil tvář v pokřivenou masku. Rand si nemyslel, že si to uvědomila. „Věděl jsi, že Asmodean odřízl vlastní matku? Teď tomu říkají utišení. Odřízl ji a nechal myrddraala, aby ji s křikem odvlekl. Copak dokážeš věřit takovému člověku?"</p>

<p>Rand se zasmál nahlas. „Po tom, co jsem ho chytil, jsi mi ho pomohla uvěznit, aby mě mohl učit. A teď říkáš, že mu nemůžu věřit?"</p>

<p>„K učení." Opovržlivě si odfrkla. „To udělá, protože ví, že jeho prospěch závisí na tobě. I kdyby se mu podařilo ostatní přesvědčit, že byl tvým zajatcem, oni by ho stejně roztrhali na kusy, a on to ví. Nejslabší pes ve smečce prostě končí takhle. Kromě toho občas sleduji jeho sny. Sní o tom, že porazíš Velikého pána a jeho vyzvedneš na místo po svém boku. Občas sní o mně." Její úsměv prozrazoval, že ji ty sny těší, ale Asmodeana zřejmě tolik ne. „Ale pokusí se tě proti mně obrátit."</p>

<p>„Proč jsi tady?" chtěl vědět Rand. Obrátit se proti ní? V té chvíli byla nepochybně plná jediné síly, připravená ho odstínit, kdyby ji jen napadlo, že si hodlá něco zkusit. Už to udělala dřív, s pokořující lehkostí.</p>

<p>„Líbíš se mi takový, jaký jsi. Nadutý a pyšný, plný vlastní síly."</p>

<p>Kdysi říkala, že se jí líbí nejistý, že Luis Therin byl příliš pyšný. „Proč jsi tady?"</p>

<p>„Rahvin za tebou dnes v noci poslal temné psy," pronesla chladně a zřížila ruce na břiše. „Byla bych přišla dřív, abych ti pomohla, ale ještě jsem nemohla ostatním vyjevit, že jsem na tvé straně."</p>

<p>Na jeho straně. Jedna ze Zaprodanců ho miluje, nebo spíš muže, jímž býval před třemi tisíci lety, a chce po něm jedině, aby odevzdal duši Stínu a vládl světu spolu s ní. Nebo aspoň o krok pod ní. To, a aby se pokusil nahradit jak Temného, tak Stvořitele. Copak je úplně šílená? Nebo je síla těch dvou obrovských <emphasis>sa'angrialů </emphasis>opravdu tak velká, jak tvrdí? Tohle byl ale směr, jímž se rozhodně nechtěl v myšlenkách ubírat.</p>

<p>„Proč by Rahvin útočil na mě? Asmodean říká, že si hledí vlastních zájmů, že bude stát stranou dokonce i v Poslední bitvě, pokud to jen trochu půjde, a bude čekat, až mě Temný zničí. Proč ne Sammael nebo Demandred? Asmodean tvrdí, že ti mě nenávidí." <emphasis>Ne mě. Nenávidí Luise Therina. </emphasis>Avšak pro Zaprodance to bylo to samé. <emphasis>Prosím, Světlo, jsem Rand al'Thor. </emphasis>Zahnal náhle se vynořivší vzpomínku na tuto ženu ve svém náručí, kdy oba byli mladí a teprve se učili, co všechno s jedinou silou dokážou. <emphasis>Jsem Rand a</emphasis><emphasis>l‘</emphasis><emphasis>Thor! </emphasis>„Proč ne třeba Semirhage, nebo Moghedien, či Graen -?"</p>

<p>„Protože teď <emphasis>zasahuješ </emphasis>do jeho věcí." Zasmála se. „Copak nevíš, kde je? V Andoru, v samotném Caemlynu. Nevládne tam jedině kromě jména. Morgasa se na něj culí a tancuje před ním, ona a půl tuctu dalších." Znechuceně našpulila rty. „Nechává chlapy prohledávat města i venkov, aby pro něj nacházeli nové krásky."</p>

<p>Na chvíli byl zcela ohromen. Elainina matka je v rukou jednoho ze Zaprodanců. A přesto se neodvážil ukázat zájem. Lanfear nejednou dala najevo žárlivost. Byla schopná Elain uštvat a zabít, kdyby ji jen napadlo, že k ní něco cítí. <emphasis>Co k ní cítím? </emphasis>Kromě toho po okraji prázdnoty sklouzla další vážná věc, studená a krutá ve své pravdě. Nepoběží, aby napadl Rahvina, i kdyby to, co Lanfear říkala, byla pravda. <emphasis>Odpusť mi, Elain, ale nemůžu. </emphasis>Navíc Lanfear mohla docela dobře lhát - neuronila by jedinou slzu pro kteréhokoliv ze Zaprodanců, jehož by zabil. Všichni jí v jejích plánech stáli v cestě - ale v každém případě skončil s tím, aby pořád reagoval na to, co udělali ostatní. Ať teď oni hezky reagují na něj, a zažijí stejné překvapení jako Lanfear a Asmodean.</p>

<p>„Copak si Rahvin myslí, že poběžím Morgase na pomoc?" prohodil. „Viděl jsem ji jenom jednou v životě. Dvouříčí je na mapě součástí Andoru, ale královnina gardistu jsem tam v životě neviděl. Vlastně se tam neobjevili už pár pokolení. Řekni člověku z Dvouříčí, že Morgasa je jeho královna, a on si nejspíš řekne, že ses zbláznila."</p>

<p>„Pochybuji, že Rahvin čeká, že bys běžel bránit svoji domovinu," utrousila Lanfear suše, „ale očekává, že budeš bránit vlastní zájmy. Hodlá Morgasu dosadit i na Sluneční trůn a používat ji jako loutku až do chvíle, kdy bude moci veřejně vystoupit. Do Cairhienu odchází každý den další a další andorští vojáci. A tys poslal tairenské vojáky na sever, aby sis v té zemi zabezpečil vlastní postavení. Není divu, že na tebe zaútočil, jakmile tě našel."</p>

<p>Rand potřásl hlavou. Tak to vůbec nebylo, Taireny na sever poslal z úplně jiného důvodu, ale nečekal, že ho pochopí. Nebo že mu uvěří, kdyby jí to řekl. „Díky za varování." Zdvořilost k jedné ze Zaprodanců! Ovšem, nemohl dělat nic jiného, jen doufat, že aspoň něco z toho, co říkala, byla pravda. <emphasis>Dobrý důvod ji nezabíjet. Prozradí ti víc, než si myslí, když budeš pozorně naslouchat. </emphasis>Doufal, že je to jeho vlastní myšlenka, byť byla jak chtěla mrazivá a cynická.</p>

<p>„Strážíš přede mnou své sny."</p>

<p>„Před každým." To byla prostá pravda, i když ona byla na seznamu skoro stejně vysoko jako moudré.</p>

<p>„Sny jsou moje. Ty a tvoje sny jsou moje obzvlášť." Tvář měla stále hladkou, ale hlas jí ztvrdl. „Dokážu prolomit tvoje ochrany. Nebude se ti to líbit."</p>

<p>Aby jí předvedl svůj nezájem, posadil se se zkříženýma nohama a rukama na kolenou na matraci. Myslel si, že má tvář stejně tvrdou jako ona. V jeho nitru přibývala síla. Měl připraveny prameny vzduchu, aby ji mohl svázat, i prameny ducha. Z toho se splétal štít proti pravému zdroji. V duchu zoufale pátral po tom, jak to udělat, ale stejně si nemohl vzpomenout. Bez toho bylo všechno ostatní k ničemu. Mohla rozebrat nebo rozseknout všechno, co by upletl, i když to neviděla. Asmodean se ho ten trik snažil naučit, ale bylo těžké pokračovat, když neměli ženské předivo, aby měl Rand na čem cvičit.</p>

<p>Lanfear si ho rozrušeně prohlížela a lehká vráska kazila její krásu. „Prozkoumala jsem sny těch aielských žen. Těch takzvaných moudrých. Neumějí se moc dobře samy zaštítit. Mohla bych je vyděsit, až by se jim už nikdy nic nezdálo, a určitě by je nikdy nenapadlo, že by se cpaly do tvých snů."</p>

<p>„Myslel jsem, že bys mi otevřeně nepomohla." Neodvážil se jí říci, aby nechala moudré na pokoji. Docela dobře by mohla něco provést, jen aby ho namíchla. Od začátku dávala jasně najevo, byť ne slovy, že mezi nimi dvěma hodlá mít navrch ona. „Neriskovala bys tím, že to některý z ostatních Zaprodanců zjistí? Nejsi jediná, kdo ví, jak někomu vlízt do snu."</p>

<p>„Vyvolení," opravila ho nepřítomně. Chvíli si hryzala spodní ret. „Dívala jsem se taky do snů toho děvčete, Egwain. Kdysi jsem si myslela, že k ní něco cítíš. Víš, o kom sní ona? O Morgasiných synech, o tom vlastním i nevlastním. Častěji o tom vlastním, o Gawynovi." Usmála se a promluvila s hraným zděšením. „Nevěřil bys, že prosté venkovské děvče může mít takové sny."</p>

<p>Rand si uvědomil, že zkouší jeho žárlivost. Skutečně si myslela, že své sny stráží, aby zakryl myšlenky na jinou ženu! „Děvy mě pořád hlídají," prohodil temně. „Jestli chceš vědět jak dobře, tak se podívej do Isendřiných snů."</p>

<p>Na lících jí vyskočily rudé skvrny. Ovšem. Neměl vědět, oč se snaží. Po vnějšku prázdnoty se převalil zmatek. Nebo si snad myslela...? Isendra? Lanfear dobře věděla, že je temná družka. To Lanfear přivedla Kadereho a tu ženu do Pustiny. A podstrčila jí většinu šperků, z jejichž krádeže byla Isendra obviněna. Lanfeařina zášť byla krutá, i když šlo o maličkosti. Přesto, kdyby si myslela, že by ji mohl milovat, tak by nejspíš to, že je Isendra temná družka, nebylo v Lanfeařiných očích překážkou.</p>

<p>„Měl jsem je nechat, aby ji poslali pryč, pěšky na cestu k Dračí stěně," pokračoval lhostejně dál, „ale kdo ví, co by mohla vybreptnout, aby si zachránila kůži? Musím ji i Kadereho trochu chránit, abych ochránil Asmodeana."</p>

<p>Barva jí z tváří ustoupila, ale když znovu otevřela ústa, ozvalo se zaklepání na dveře. Rand se vymrštil na nohy. Nikdo by Lanfear nepoznal, ale kdyby byla v jeho pokoji objevena žena, kterou žádná z Děv dole neviděla vcházet, začali by se lidé ptát, a on neměl žádné odpovědi.</p>

<p>Ale Lanfear už měla otevřený průchod, někam, kde všude viselo plno hedvábí a stříbra. „Pamatuj, že já jsem tvoje jediná naděje na přežití, lásko moje." Bylo to však proneseno hezky chladně.</p>

<p>„Kromě mne se ničeho bát nemusíš. Vedle mě můžeš vládnout - všemu co je a co bude." Nazdvihla sněhobílé suknice, prošla průchodem a ten se zavřel.</p>

<p>Zaklepání se ozvalo znovu, dřív než se přiměl propustit <emphasis>saidín </emphasis>a otevřít dveře.</p>

<p>Za něj se ode dveří zadívala Enaila a pravila: „Myslela jsem, že třeba Isendra..." Vrhla po něm obviňující pohled. „Sestry oštěpu tě všude hledají. Nikdo tě neviděl se vracet." Potřásla hlavou a narovnala se. Vždy se snažila stát vzpřímená. „Náčelníci si přišli promluvit s <emphasis>Car'a'carnem," </emphasis>oznámila mu formálně. „Čekají dole."</p>

<p>Jak se ukázalo, jelikož byli muži, čekali ve sloupovém portiku. Obloha byla stále tmavá, ale za horami na východě již bylo vidět náznak svítání. Jestli byli náčelníci nějak netrpěliví, když mezi nimi a vysokými dveřmi stály dvě Děvy, nebylo to v jejich zastíněných tvářích nijak vidět.</p>

<p>„Shaidové se pohnuli," vyštěkl Han hned, jak se Rand objevil. „A Reynové, Miagomové, Shiandové... Každý kmen!"</p>

<p>„Jdou ke Couladinovi, nebo ke mně?" chtěl vědět Rand.</p>

<p>„Shaidové odcházejí k Jangaiskému průsmyku," řekl Rhuark. „U ostatních se to ještě nedá poznat. Ale jsou na pochodu s každým oštěpem, který nepotřebují k ochraně držeb, stád a drůbeže."</p>

<p>Rand jenom kývl. Přes všechno odhodlání, že nikoho nenechá, aby mu diktoval, co má dělat, nyní tohle nadělení. Ať už hodlaly ostatní kmeny podniknout cokoliv, Couladin mínil přejít do Cairhienu. Tolik k jeho velkolepým plánům, jak světu vnutit mír, jestli Shaidové vyrabují Cairhien ještě víc, zatímco on bude sedět v Rhuideanu a čekat na ostatní kmeny.</p>

<p>„Tak vyrazíme k Jangai taky," řekl nakonec.</p>

<p>„Jestli chce přejít, tak ho nedoženeme," varoval Erim a Han kysele dodal: „Jestli se k němu připojí další, budeme natažení jako žížala na slunci."</p>

<p>„Nebudu tady trčet, dokud to nezjistím," prohlásil Rand. „Jestli Couladina nechytím, chci být v Cairhienu hned za ním. Zvedněte oštěpy. Odcházíme po východu slunce, hned jak to půjde."</p>

<p>Náčelníci se mu obřadně poklonili tím zvláštním aielským způsobem, s vystrčenou nohou a rukou nataženou dopředu, vyhraženým jen pro ty nejoficiálnější příležitosti, a odešli. Jen Han ještě něco řekl. „Do samotného Shayol Ghulu."</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA SEDMÁ</strong></p>

<p><strong><emphasis>Odchod</emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p>Zívajíc v šedi časného rána se Egwain konečně vyškrábala na mlžně zbarvenou klisnu a pak musela rychle chytit otěže, jak se Rosa ošila. Na zvířeti nikdo nejezdil celé týdny. Aielové nejenže dávali přednost vlastním nohám, ale jízdě na koni se úplně vyhýbali, i když nákladní koně i muly používali. I kdyby tu bylo dost dřeva na stavbu vozů, terén Pustiny kolům zrovna neprospíval, jak ke své lítosti zjistil nejeden forman.</p>

<p>Egwain se na dlouhou cestu na západ ani trochu netěšila. Hory zatím zakrývaly slunce, ale jakmile sluneční kotouč vyleze nad hřebeny, žár bude s každou hodinou sílit. Egwain si ani nebyla jistá, jestli je aielský oděv k jízdě vhodný. Loktuše, již nosila přes hlavu, ji vždycky překvapila tím, jak dokázala ženě držet slunce od těla, ale v baňatých sukních bude mít holé nohy až po stehna, jestli si nedá pozor. - Stejné starosti jako cudnost jí dělaly puchýře. <emphasis>Slunce na jedné straně... </emphasis>Měsíc, kdy neseděla v sedle, by to neměl příliš ovlivnit. Aspoň v to doufala, jinak to bude <emphasis>velmi </emphasis>dlouhá cesta.</p>

<p>Když uklidnila Rosu, zjistila, že na ni upírá oči Amys, a podělila se s moudrou o úsměv. Všechno to včerejší běhání nebylo důvodem, proč byla dnes tak ospalá. Spíš jí to pomohlo lépe usnout. Včera v noci <emphasis>našla </emphasis>sny druhé ženy, a na oslavu v tom snu popíjely čaj v Držbě Chladné skály, časně zvečera, kdy si mezi rostlinami osázenými terasami hrály děti a, jak zapadalo slunce, do údolí vál vlahý vánek.</p>

<p>Ovšem, to by ještě nestačilo, aby ji to obralo o odpočinek, ale byla tak rozjásaná, když opustila Amysiny sny, že se nezastavila. Nemohla, ne tehdy, bez ohledu na to, co říkala Amys. Všude kolem ní byly sny, i když většinou neměla tušení, komu patří. Většinou, ne vždy. Melain snila o tom, že bude u prsu držet dítě a kojit je, a Bair o jednom ze svých mrtvých manželů v době, kdy byli oba mladí, s vlasy jako len. Egwain si dávala zvláštní pozor, aby se do nějakého takového snu nedostala. Moudré by vetřelce okamžitě poznaly, a ona se otřásla při pomyšlení, co by jí byly schopné provést, než by ji propustily.</p>

<p>Randovy sny byly samozřejmě výzvou, které nemohla odolat. Teď, když mohla poletovat ode snu ke snu, jak by to mohla nezkusit tam, kde moudré neuspěly? Jenže pokoušet se dostat do jeho snů bylo jako naběhnout si na neviditelnou kamennou stěnu. Věděla, že jeho sny leží na druhé straně, a byla si jistá, že by dokázala najít cestu skrz, avšak tady nebylo, o co se zapřít, na čem zapracovat. Stěna z ničeho. Byl to problém, na němž hodlala pracovat, dokud ho nevyřeší. Jakmile se jednou na něco upřela, dokázala být vytrvalá jako jezevec.</p>

<p>Všude kolem nich pracovali <emphasis>gai'šainové </emphasis>a nakládali věci z tábora moudrých na muly. Zanedlouho dokáže jen Aiel, nebo někdo stejně zběhlý ve stopování, určit, že na tomto plácku ztvrdlého jílu kdy stály stany. Ta stejná činnost se odehrávala na okolních horských svazích a zmatek pokračoval i ve městě. Ne každý půjde s sebou, ale na cestu vyrazí tisíce lidí. Aielové se tlačili v ulicích a až z velkého náměstí se táhla kolona povozů pantáty Kadereho. Vozy byly naložené tím, co Moirain vybrala, a tři bíle natřené vozy s vodou na konci kolony, tažené dvacetispřežím mul, připomínaly obrovské sudy na kolech. Kadereho vlastní vůz, v čele kolony, byl malý domek na kolečkách, se stupni vzadu a kovovým komínkem trčícím z ploché střechy. Obtloustlý kupec s dravčím nosem, dnes celý v hedvábí barvy slonoviny, mávl neuvěřitelně odrbaným kloboukem, když kolem něj Egwain projížděla, ale v tmavých, zešikmených očích se mu úsměv, jímž po ní bleskl, neobjevil.</p>

<p>Egwain ho mrazivě ignorovala. Jeho sny byly rozhodně temné a nepříjemné, pokud nebyly také oplzlé. <emphasis>Měli by mu strčit hlavu do sudu s jarmankovým čajem, </emphasis>řekla si v duchu ponuře.</p>

<p>Když se blížila ke střeše Děv, proplétala se mezi pobíhajícími <emphasis>gai'šainy </emphasis>a trpělivě postávajícími mulami. K jejímu překvapení jedna z žen, které nakládaly věci Děv, na sobě měla černé roucho, ne bílé. Podle velikosti to musela být žena a pod tíhou provazem převázaného rance na zádech se potácela. Jak Egwain prováděla Rosu kolem ní, sehnula se a nahlédla pod kapuci. Zahlédla Isendřinu strhanou tvář. Ženě po lících stékal pot. Byla ráda, že ji Děvy přestaly pouštět ven - nebo ji posílat ven - skoro nahou, ale připadalo jí zbytečně kruté, obléknout ji do černého. Jestli se již teď tolik potila, tak až udeří skutečné horko, ocitne se na pokraji smrti.</p>

<p>Přesto jí do věcí <emphasis>Far Dareis Mai </emphasis>nic nebylo. Aviendha jí to řekla sice jemně, ale jasně. Adelin a Enaila byly téměř hrubé, a šlachovitá bělovlasá Děva jménem Sulin jí skutečně vyhrožovala, že ji odvleče zpátky k moudrým za ucho. Přes úsilí přesvědčit Aviendhu, aby ji přestala oslovovat Aes Sedai, Egwain rozčílilo zjištění, že poté, co překročily hranici nejistoty, se k ní ostatní Děvy chovají prostě jenom jako k další žačce moudrých. No, vlastně ji ani nepustily za dveře své střechy, pokud netvrdila, že tam má pochůzku.</p>

<p>Rychlost, s níž prováděla Rosu davem, neměla nic společného s tím, že nevěděla, jak přijmout spravedlnost <emphasis>Far Dareis Mai, </emphasis>ani s tím, jak si s nepříjemným pocitem uvědomovala, že si ji Děvy prohlížejí, nepochybně připravené ji poučit, kdyby si snad myslely, že se hodlá do něčeho plést. Dokonce to ani nemělo skoro nic společného s tím, že Isendru neměla ráda. Nechtěla myslet na to, jak na okamžik zahlédla její sny, těsně předtím, než ji Cowinda přišla vzbudit. Byly to noční můry plné muk, věcí, které musela vytrpět a při jejichž spatření Egwain v hrůze prchla, a cosi temného a zlého se při pohledu na její útěk smálo. Nebylo divu, že Isendra vypadala ztrhaně. Egwain se probudila tak rychle, že Cowinda odskočila, právě když jí chtěla položit ruku na rameno.</p>

<p>Na ulici před střechou Děv stál Rand se <emphasis>šufou </emphasis>proti vycházejícímu slunci a v modrém hedvábném kabátci s tolika zlatými výšivkami, že by se hodil do zámku, i když ho měl do pasu rozepjatý. Na opasku měl novou přezku, umně vyrobenou do podoby Draka. Opravdu si toho o sobě začínal moc myslet, to bylo jasné. Postával vedle Jeade'ena, svého grošovaného hřebce, a mluvil s kmenovými náčelníky a několika aielskými kupci, kteří měli zůstat v Rhuideanu.</p>

<p>Jasin Natael, těsně za Randem, s harfou na zádech a otěžemi osedlané muly, kterou si koupil od pantáty Kadereho, v ruce, byl oblečen ještě vybraněji, stříbrné krumplování černou látku kabátce téměř zcela zakrývalo a z výstřihu a rukávů se mu řinuly záplavy bílého krajkoví. Dokonce i manžety vysokých bot měl u kolen zdobené stříbrem. Kejklířský plášť se záplatami celkový dojem kazil, ale kejklíři byli dost podivní lidé.</p>

<p>Kupci měli na sobě <emphasis>cadin'sory, </emphasis>a i když nože u pasu měli menší než ostatní válečníci, Egwain dobře věděla, že by zvládli i oštěp, kdyby museli. Měli v sobě přinejmenším díl, když už ne všechen, smrtonosného půvabu svých bratří, kteří nosili oštěp. Ženy obchodnice, ve volných bílých halenách z <emphasis>algode </emphasis>a dlouhých vlněných suknicích, se šátky a loktušemi, byly snáze odlišitelné. Až na Děvy a <emphasis>gai'šainky </emphasis>- a Aviendhu - aielské ženy nosily spoustu náramků a náhrdelníků ze zlata a slonoviny, stříbra a drahých kamenů, některé aielské výroby, jiné zakoupené v cizině a další naloupené v cizině. Ale mezi aielskými kupci nosily ženy dvakrát tolik šperků, pokud ne víc.</p>

<p>Egwain zachytila kousek z toho, co Rand říkal kupcům.</p>

<p>„... dejte ogierským kameníkům volnou ruku aspoň na těch, které postavili. Co půjde, udělejte sami. Nemá smysl snažit se znovu vytvořit minulost."</p>

<p>Takže je posílal do <emphasis>državy </emphasis>pro ogiery, aby znovu postavili Rhuidean. To bylo dobře. Hodně budov v Tar Valonu stavěli ogierové, a tam, kde jim byla ponechána volnost, braly stavby dech.</p>

<p>Mat už seděl na svém valachovi, Okovi, klobouk se širokou krempou měl stažený hluboko do čela a patku svého zvláštního oštěpu měl opřenou o třmen. Jako obvykle vypadal jeho zelený kabátec s vysokým límcem, jako by v něm spal. Jeho snům se Egwain vyhnula. Jedna z Děv, velmi vysoká zlatovlasá žena, na Mata vrhla rozpustilý úsměv, který jej zřejmě uvedl do rozpaků. A taky by měl. Byla pro něj příliš stará. Egwain si odfrkla. <emphasis>Vím moc dobře, o čem se </emphasis>mu <emphasis>zdálo, děkuji mnohokrát! </emphasis>Jen vedle něj přitáhla otěže a hledala Aviendhu.</p>

<p>„Řekl jí, aby byla zticha, a ona byla," sdělil jí Mat, když Egwain zastavila Rosu. Kývl směrem k Moirain a Lanovi. Aes Sedai ve světle modrém hedvábí svírala otěže své bílé klisny a strážce v měňavém plášti držel svého velkého vraného válečného hřebce. Lan napjatě sledoval Moirain, bezvýrazný jako vždy, kdežto ona se zle mračila na Randa a zdálo se, že vybuchne netrpělivostí. „Začala mu vykládat, proč je tohle špatný - mně to připadalo, jako by to říkala už postý - a on řek: ,Rozhodl jsem se, Moirain. Postav se támhle a buď zticha, dokud na tebe nebudu mít čas.' Jako by čekal, že udělá, co se jí řekne. A ona to udělala. To ti jde z uší pára?"</p>

<p>Pochechtával se tak potěšeně, tak pobaven vlastní chytrostí, že málem sáhla pro <emphasis>saidar </emphasis>a dala mu lekci přímo tady přede všemi. Místo toho si znovu odfrkla, dost hlasitě, aby mu bylo jasné, že to patřilo jemu, jeho chytrosti i jeho pobavení. Mat se na ni úkosem vážně podíval a zahihňal se znovu, což jí na náladě rozhodně nepřidalo.</p>

<p>Chvíli se ohromeně dívala na Moirain. Aes Sedai že udělala, co jí Rand řekl? Bez námitek? To bylo, jako kdyby poslechla jedna z moudrých, nebo o půlnoci vyšlo slunce. Egwain se samozřejmě doslechla o nočním útoku. Celé ráno mezi lidmi kolovaly zprávy o obrovských psech, kteří zanechávali stopy v kameni. Egwain nechápala, jak by to mohlo mít něco společného s tímhle, ale kromě novinek o Shaidech to byla jediná nová věc, o které věděla, a rozhodně nemohla být natolik důležitá, aby měla takové následky. Moirain jí nepochybně řekne, aby si hleděla svého, ale ať tak nebo tak, přijde na to. Neměla ráda, když něčemu nerozuměla.</p>

<p>Zahlédla Aviendhu, jež stála na spodním schodu před střechou Děv, a navedla Rosu kolem lidí téměř k Randovi. Aielanka na něj civěla stejně tvrdým pohledem jako Aes Sedai, ale jinak naprosto bez výrazu. Neustále obracela slonovinový náramek na zápěstí, očividně aniž by si to uvědomila. Ten náramek byl nějakým způsobem spojený s těžkostmi, které žena měla s Randem. Egwain to nechápala. Aviendha se o tom odmítala bavit, a někoho jiného se Egwain zeptat nemohla, aniž by tak neuvedla přítelkyni do rozpaků. Ona sama od Aviendhy dostala slonovinový náramek vyřezávaný do tvaru plamenů, aby uzavřely svazek skoro-sester. Egwain Aielance na oplátku věnovala stříbrný náhrdelník, který i teď měla Aviendha na sobě, o němž pantáta Kadere tvrdil, že je to kandorský vzor zvaný sněhové vločky. Musela požádat Moirain o nějaké peníze, ale připadalo jí to jako vhodný dar pro ženu, která nikdy neuvidí sníh. Tedy pokud nikdy neodejde z Pustiny. Byla jen malá naděje, že se sama vrátí do zimy. Ať už ten Aviendžin náramek znamenal cokoliv, Egwain si byla jistá, že to nakonec rozlouskne.</p>

<p>„Jsi v pořádku?" zeptala se. Jak se předkláněla v sedle s vysokou rozsochou, sukně se jí vyhrnuly, až byly vidět nohy, ale Egwain měla tolik starostí kvůli své přítelkyni, že si toho nevšimla.</p>

<p>Musela svou otázku ještě zopakovat, než sebou Aviendha trhla a zvedla k ní oči. „V pořádku? Ovšemže jsem v pořádku."</p>

<p>„Dovol mi promluvit s moudrými, Aviendho. Určitě je přesvědčím, že nemůžou jen tak..." Nedokázala to vyslovit, ne tady, kde to všichni v davu mohli slyšet.</p>

<p>„Tobě <emphasis>to </emphasis>pořád dělá starosti?" Aviendha si upravila šedou loktuši a lehce potřásla hlavou. „Vaše zvyky jsou pro mě velmi zvláštní." Očima zabloudila zpátky k Randovi, jako by to byly železné piliny přitahované magnetem.</p>

<p>„Nemusíš se ho bát."</p>

<p>„Já se nikoho nebojím," štěkla druhá žena a v očích jí vzplál modrozelený oheň. „Nechci, abychom se hádaly, Egwain, ale takové věci bys neměla říkat."</p>

<p>Egwain si povzdechla. Přítelkyně nebo ne, Aviendha byla docela dobře schopná jí dát jednu za uši, kdyby ji Egwain dost urazila. V každém případě si nebyla jistá, zda by to Aviendha někdy přiznala. Její sen byl příliš bolestivý, aby se dal sledovat delší dobu. Nahá až na slonovinový náramek, jenž ji tížil, jako by vážil sto liber, Aviendha běžela, jak nejrychleji mohla, po rozpukané jílové pláni. A za ní se hnal Rand, obr dvakrát větší než ogier, na obrovitém Jeade'enovi, a pomalu, leč nevyhnutelně, ji doháněl.</p>

<p>Ale nemůžete své přítelkyni prostě oznámit, že víte, že lže. Egwain mírně zrudla. Zvláště ne, když byste jí pak museli prozradit, jak to víte. <emphasis>To by mi </emphasis>vážně <emphasis>dala jednu za uši. Už to nikdy neudělám. Hrabat se jiným lidem ve snech. Tedy aspoň </emphasis>v <emphasis>Aviendžiných snech se vrtat nebudu. </emphasis>Nebylo správné špehovat sny přítelkyně. Tedy, nebylo to tak úplně špehování, ale stejně...</p>

<p>Dav kolem Randa se začal rozcházet. Rand se hbitě vyhoupl do sedla a Natael ho okamžitě následoval. Jedna z obchodnic, žena se širokým obličejem a ohnivými vlasy s menším bohatstvím ve zlatých špercích, broušených drahokamech a vyřezávané slonovině, se ale pozdržela. <emphasis>„Car'a'carne, </emphasis>hodláš opustit Trojí zemi navždy? Mluvil jsi, jako by ses už nikdy neměl vrátit."</p>

<p>Ostatní se při těch slovech zastavili a otočili se zpátky. Ticho se šířilo na zvětšujících se vlnách mumlání, kdy lidé sdělovali svým sousedům, jak zněla otázka.</p>

<p>Rand chvíli rovněž mlčel a rozhlížel se po tvářích obrácených k němu. Nakonec řekl: „Doufám, že se vrátím, avšak kdo ví, co se přihodí? Kolo tká, jak si kolo přeje." Zaváhal, neboť všichni upírali oči jen na něj. „Ale zanechám vám něco, co vám mě bude připomínat," dodal a strčil ruku do kapsy kabátce.</p>

<p>Náhle poblíž střechy Děv vytryskla fontána, voda se pravidelně řinula z tlam obrovitánských plískavic stojících na ocasech. Za tím začala socha mladého muže s rohem pozvednutým k nebi chrlit vějíř vody a potom dvěma kamenným ženám ještě o kus dál začala vytékat voda z rukou. V ohromeném tichu se Aielové dívali, jak v rhuideanských kašnách opět proudí voda.</p>

<p>„Tohle jsem měl udělat už dávno." Rand nepochybně mumlal jen sám pro sebe, ale v nastalém tichu ho Egwain jasně slyšela. Šplouchání vody ve stovkách fontán bylo jediným dalším zvukem. Natael pokrčil rameny, jako by nic jiného ani nečekal.</p>

<p>Avšak Egwain zírala na Randa, ne na kašny. Muž, který může usměrňovat. <emphasis>Rand. Pořád je to Rand, i přes to všechno. </emphasis>Ale pokaždé, když ho viděla usměrňovat, bylo to, jako kdyby to znovu a znovu zjišťovala poprvé. Když vyrůstala, učili ji, že jedině Temného je třeba se obávat víc než muže, který může usměrňovat. <emphasis>Možná se ho Aviendha bojí právem.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Ale když se potom podívala dolů na Aviendhu, jí se ve tváři zračil otevřený údiv. Tolik vody Aielanku těšil, stejně jako nejlepší hedvábné šaty mohly rozradovat Egwain, nebo zahrada plná nádherných květin.</p>

<p>„Je čas vyrazit," ohlásil Rand a pobídl grošáka k západu. „Každý, kdo není připravený, nás bude muset dohonit." Natael ho těsně následoval na mule. Proč nechává Rand takového patolízala u sebe?</p>

<p>Kmenoví náčelníci začali ihned předávat rozkazy a ruch se zdesateronásobil. Děvy a Hledači vody vyrazili kupředu, a další <emphasis>Far Dareis Mai </emphasis>se shromáždily kolem Randa jako čestná stráž, přičemž náhodou rovněž obklopily Nataela. Aviendha kráčela vedle Jeade'ena, přímo vedle Randova třmene, a i v bachratých suknicích s hřebcem snadno udržela krok.</p>

<p>Egwain se zařadila vedle Mata za Randa a jeho doprovod a zamračila se. Její přítelkyně se zase tvářila tak odhodlaně, jako by musela strčit ruku do zmijího doupěte. <emphasis>Musím jí nějak pomoct. </emphasis>Jakmile se Egwain do něčeho jednou zakousla, nikdy se nevzdávala.</p>

<p>* * *</p>

<p>Moirain se pohodlně usadila v sedle a rukou v rukavičce poplácala Aldib po klenuté šíji, ale Randa hned nenásledovala. Hadnan Kadere vedl své vozy ulicí a sám kočíroval první z nich. Měla ho donutit, aby vyložil náklad i z tohoto vozu a naložil její věci, jako to udělal u ostatních. Ten člověk se jí, Aes Sedai, bál natolik, že by to byl udělal. Dveřní rám, <emphasis>ter'angrial, </emphasis>byl pevně přivázaný na voze za Kaderem a překrytý plachtou uvázanou tak natěsno, aby jím už nikdo nemohl náhodou proletět. Po obou stranách vozu šly dlouhé řady Aielů - <emphasis>Seia Doon, </emphasis>Černé oči.</p>

<p>Kadere se jí z kozlíku uklonil a zvedl klobouk, ale ona přejela pohledem řadu povozů až k velkému náměstí obklopujícímu les štíhlých skleněných sloupů, které již jiskřily v ranním světle. Byla by vzala všechno, co bylo na náměstí, kdyby mohla, a ne jenom ten zlomek, jejž se podařilo naložit na povozy. Některé předměty ale byly příliš velké. Jako tři kruhy z matného šedého kovu, každý dobře dva kroky v průměru, stojící na hraně a uprostřed spojené. Kolem nich bylo nataženo pletené kožené lano, aby každého varovalo, že sem nemá vstupovat bez svolení moudrých. Nikdo by to samozřejmě neudělal ani tak. Jedině kmenoví náčelníci a moudré chodili po tomto náměstí klidně. Jedině moudré se něčeho dotkly, a ony se rozhodně nikomu nesvěřovaly.</p>

<p>Po bezpočet let bylo druhou zkouškou pro aielské ženy, které se chtěly stát moudrými, vstoupit mezi jiskřící skleněné sloupy, kde pak viděly to, co muži. Přežilo to víc žen - Bair tvrdila, že je to proto, že jsou ženy tvrdší, Amys proto, že slabé ženy byly vyřazeny předtím, než se dostaly až sem - ale nebylo to jisté. Ty, jež přežily, nebyly poznačeny. Protože ženě stačilo přežít.</p>

<p>První zkouška, první vyřazování, než vůbec začal výcvik, bylo projít jedním z těchto tří kruhů. Zřejmě nezáleželo na tom kterým, nebo možná byla volba záležitostí osudu. Ten krok ji zdánlivě prováděl znovu a znovu celým životem, před ní se rozkládala její budoucnost, všechny možné budoucnosti založené na každém rozhodnuti, které mohla učinit do konce života. Smrt tu byla také jednou z možností. Některé ženy nedokázaly čelit budoucnosti o nic víc než jiné minulosti. Všechny možné budoucnosti byly ovšem pro jednu mysl příliš. Smíchaly se dohromady, věci, které se stanou, které se musejí stát, které by se mohly stát. Obvykle i to bylo skryto, dokud ona chvíle nenadešla. Ale ne vždy. Moirain těmi kruhy prošla.</p>

<p><emphasis>Lžíce naděje a pohár zoufalství, </emphasis>pomyslela si Moirain.</p>

<p>„Nelíbí se mi, když tě vidím takhle," řekl Lan. Z Mandarbova hřbetu a při své výšce se na ni díval hodně svrchu. Kolem koutků očí měl znepokojené vějířky vrásek. U něj to znamenalo to, co zoufalé slzy u jiného muže.</p>

<p>Kolem jejich koní proudili z obou stran Aielové a <emphasis>gai'šainové </emphasis>s nákladními zvířaty. Moirain si s překvapením uvědomila, že kolem již projely Kadereho vozy s vodou. Netušila, že se na náměstí dívá tak dlouho.</p>

<p>„Jak takhle?" zeptala se a obrátila klisnu, aby se mohla připojit k zástupu. Rand a jeho doprovod již opustili město.</p>

<p>„Ustaranou," řekl hrubě a na kamenné tváři nyní neměl žádný výraz. „Ustrašenou. Nikdy jsem tě neviděl se bát, dokonce ani tehdy ne, když se na nás vrhli trolloci a myrddraalové, dokonce ani tehdy ne, když ses dozvěděla, že Zaprodanci jsou volní a Sammaela máme téměř u nosu. Přichází konec?"</p>

<p>Moirain sebou trhla a okamžitě si přála, aby to nebyla udělala. Lan se díval přímo před sebe nad hlavu svého oře, ale tomu muži nikdy nic neuniklo. Občas měla dojem, že vidí i lístek, padající mu za zády. „Myslíš Tarmon Gai'don? To ví i tanagra v Seleisinu. Světlo chraň, dokud všechny zámky zůstanou neporušeny." - Ty dva, které měla, byly také na jednom z Kadereho povozů, každý zabalen sám v košíku vycpaném vlnou. Na jiném voze, než byl krevelový dveřní rám. O tom se pečlivě ujistila.</p>

<p>„Co jiného jsem mohl myslet?" zeptal se pomalu a stále se na ni nepodíval, takže si Moirain přála, aby se byla raději kousla do jazyka. „Začínáš být - netrpělivá. Vzpomínám si, kdy jsi dokázala čekat celé týdny na malý útržek informace, jediné slovo, aniž bys hnula prstem, avšak teď -" Tehdy se na ni konečně podíval těma svýma modrýma očima, které dokázaly nahnat strach většině žen. A rovněž většině mužů. „Přísaha, kterou jsi složila tomu chlapci, Moirain. Co tě to, pod Světlem, posedlo?"</p>

<p>„Pořád se ode mne víc a víc odtahuje, Lane, a já mu musím být nablízku. Potřebuje všechny rady, které mu mohu poskytnout, a udělám skoro cokoliv, snad až na to, že bych se s ním vyspala, abych to zařídila." Kruhy jí prozradily, že to by byla pohroma. Ne že by o tom kdy uvažovala - už pouhá tato představa ji děsila! - ale v kruzích to bylo něco, co by v budoucnosti mohla nebo měla zvážit. Bylo to nepochybně známkou jejího rostoucího zoufalství, a v kruzích viděla, že by to přineslo všeobecnou zkázu. Přála si, aby si pamatovala jak - ve všem, co se o Randu al'Thorovi dozvěděla, byl k němu nějaký klíč - ale v mysli jí zůstal jeden prostý fakt, totiž že hrozí kalamita.</p>

<p>„Třeba tvé pokoře napomůže, až ti řekne, abys mu donesla trepky a zapálila fajfku."</p>

<p>Moirain na něj zírala. Mohl to být vtip? Pokud ano, tak nebyl zábavný. Moirain pokora nikdy příliš neseděla, za žádných okolností. Siuan tvrdila, že díky tomu, jak vyrůstala ve Slunečním paláci v Cairhienu, má pýchu hluboko v kostech, kde ji už ani neviděla - něco, co Moirain důrazně popírala - avšak přestože byla Siuan jen dcerou tairenského rybáře, dokázala se postavit čelem každé královně, a pýcha druhých pro ni znamenala protivení se jejím vlastním plánům.</p>

<p>Pokud se Lan pokoušel vtipkovat, jakkoliv špatně a pomýleně, tak se měnil. Téměř dvacet let ji následoval, zachránil jí život víckrát, než dokázala spočítat, a často se tím sám vystavoval velkému riziku. Svůj život vždycky bral jako maličkost, důležitý jen kvůli ní. Někteří tvrdili, že svádí smrt tak, jako ženich svádí nevěstu. Nikdy jí nepatřilo jeho srdce a ona nikdy necítila žárlivost k žádné ženě, která se mu vrhla k nohám. Již dávno tvrdil, že nemá srdce. Ale vloni je našel, našel je, když si ho jedna žena uvázala na provázek kolem krku.</p>

<p>On to samozřejmě popíral. Ne svou lásku k Nyneivě z al'Mearů, bývalé vědmě z Dvouříčí a nyní přijaté novičce v Bílé věži, ale že by ji kdy mohl získat. Tvrdil, že má jenom dvě věci, meč, který se nezlomí, a válku, která nikdy neskončí. Nevěstu by něčím takovým nikdy neobdaroval. Přinejmenším o tohle se Moirain postarala, i když on se to nedozví, dokud to nebude hotovo. Kdyby to věděl, nejspíš by se to pokusil změnit, jak už uměl být pěkně umíněný.</p>

<p>„Tahle vyprahlá země zřejmě vysušila i tvoji pokoru, al'Lane Mandragorane. Musím najít nějakou vodu, aby znovu vyrostla."</p>

<p>„Moje pokora je nabroušena jako břitva," sdělil jí suše. „Ty ji nikdy nenecháš ztupit." Navhlčil bílý šátek vodou z kožené lahvice a mokrou látku jí podal. Moirain si jej bez poznámek uvázala kolem hlavy. Slunce již začínalo vycházet nad hory za nimi, žhnoucí koule roztaveného zlata.</p>

<p>Široký zástup se vinul vzhůru po holém úbočí Chaendaeru, jeho konec byl ještě v Rhuideanu a čelo již překonávalo hřeben a mířilo dolů na drsnou kopcovitou planinu, posetou skalními věžemi a pahorky s plochými vrcholky, některé s rudými či okrovými pruhy na šedém a hnědém podkladu. Vzduch byl tak čistý, že Moirain viděla na míle daleko i poté, co sjeli dolů z Chaendaeru. Kolem se zvedaly velké přírodní brány a všude drásaly oblohu zubaté hory. Půdu řídce porostlou nízkými trnitými keři a bezlistými pichlavými rostlinami občas protínaly suché žleby a údolí. Tu a tam se objevil i strom, pokřivený a zakrslý, obvykle také s trny. Slunce měnilo krajinu v pec. Byla to tvrdá země tvarující tvrdé lidi. Ale Lan nebyl jediný, kdo se měnil, nebo byl měněn. Moirain si přála, aby věděla, co Rand s Aiely nakonec udělá. Každého čekala dlouhá cesta.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA OSMÁ</strong></p>

<p><strong><emphasis>Přes hranici</emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p>Přilepená na svém sedátku v zadní části poskakujícího vozu se Nyneiva jednou rukou držela dřevěných desek, druhou si přidržovala slamák a vyhlížela dozadu na divokou prašnou bouři ustupující do dáli. Široká krempa jí stínila tvář před ranním horkem, ale vítr, který zvedal rychle se pohybující vůz, byl dost silný, aby jí rval klobouk z hlavy i přes to, že ho měla tmavě červeným šátkem převázaný pod bradou. Kolem ubíhala travnatá pláň s nízkými pahorky, tu a tam s hájkem. Tráva byla v žáru pozdního léta tenká a zažloutlá. Prach zvedaný koly vozu jí poněkud zastíral výhled a navíc ji nutil ke kašli. Bílé obláčky na obloze lhaly. Od té doby, co před mnoha týdny opustili Tanchiko, nespadla ani kapka deště, a bylo tomu již dost dávno, co po široké silnici jezdily vozy, které ji udržovaly udusanou.</p>

<p>Po této nyní jakoby jednolité hnědé ploše zřejmě nikdo nejezdil, což bylo jen dobře. Už ji přestali zlobit bandité, kteří se je snažili zastavit teď, když již téměř unikli šílenství Tarabonu, a pokud se nezlobila, nedokázala vycítit pravý zdroj, natož usměrňovat. I když byla rozhněvaná, dost ji překvapilo, že dokázala zvednout takovou bouři. Jak se jednou bouře rozzuřila, plná jejího vzteku, získala vlastní život. Elain její rozměry překvapily také, i když to naštěstí nevyzradila Tomovi nebo Juilinovi. Ale ačkoliv její síla rostla - učitelky ve Věži říkaly, že tomu tak bude, a z nich by se žádná nemohla postavit některému ze Zaprodanců, jako to udělala Nyneiva - i tak měla stále dost omezení. Kdyby se byli objevili nějací bandité, byla by to s nimi musela vyřídit Elain sama, a to Nyneiva nechtěla dopustit. Předešlý hněv již byl pryč, ale ona zakládala na příští úrodu.</p>

<p>Neohrabaně přelezla přes plachtou převázaný náklad košů a sehnula se k jednomu ze sudů s vodou, přivázaných po stranách vozu spolu s truhlicemi plnými jejich věcí a zásob. Klobouk jí okamžitě slétl z hlavy, držel ho jen šátek. Prsty jen tak tak dosáhla na víko sudu, pokud by se nepustila provazu, který svírala druhou rukou, a při tom, jak povoz poskakoval po cestě, by nejspíš sletěla po hlavě dolů.</p>

<p>Juilin Sandar navedl svého hubeného hnědého valacha, na němž jezdil - Číhal bylo nemožné jméno, kterým svého koně obdařil - blíž k vozu a natáhl k ní ruku s lahvicí vody, jichž měl víc zavěšeno u sedla. Nyneiva se vděčně, byť ne půvabně, napila. Visela tam jako hrozen na větrem rozkývané révě a na předek slušných šedých šatů si vylila nejméně tolik vody, kolik jí dostala do hrdla.</p>

<p>Šaty, jež měla na sobě, odpovídaly postavení obchodnice, s vysokým límcem, jemně tkané a dobře střižené, ale pořád prosté. Ozdobný špendlík na prsou, malý kroužek tmavých granátů ve zlatě, byl na obchodnici možná příliš nákladný, ale byl to dar od panarchy Tarabonu, spolu s ostatními šperky, mnohem okázalejšími a dražšími, které byly skryty v přihrádce pod kozlíkem. Nyneiva špendlík nosila, aby si připomněla, že dokonce i ženy, které sedají na trůnech, občas potřebují popadnout za krk a zatřepat. Teď, když se setkala s Amatherou, cítila trochu víc sympatií k tomu, jak Věž manipuluje s králi a královnami.</p>

<p>Tušila, že Amathera je takto obdarovala jako úplatek, aby co nejdříve opustily Tanchiko. Ta žena jim byla ochotná koupit i loď, jen aby nezůstaly ani o hodinu déle, než bylo nezbytně nutné, ale nikdo nechtěl žádnou prodat. Těch pár plavidel, jež ještě zbývala v tanchickém přístavu a hodila se k něčemu víc než příbřežní plavbě, bylo přecpáno uprchlíky. Kromě toho, loď byla příliš zřejmá cesta, ta nejrychlejší, a černé adžah mohly ji a Elain po tom, co se stalo, vyhlížet. Elain a Nyneivu poslaly, aby chytily Aes Sedai, které byly temnými družkami, ne aby se jimi nechaly chytit do pasti. Proto povoz a dlouhá cesta zemí rozervanou občanskou válkou a anarchií. Nyneiva si však začínala přát, aby nebyla trvala na tom, že nepoužijí loď. Ne že by to někdy přiznala ostatním.</p>

<p>Když chtěla vrátit lahvici Juilinovi, ten jen mávl rukou. Tvrdý muž, jako vyřezaný z nějakého tmavého dřeva, na koni se necítil zrovna pohodlně. Nyneivě připadal směšný. Ne proto, že se v sedle rozhodně necítil dobře, ale kvůli tomu hloupému červenému tarabonskému klobouku, který nosil na ulízaných černých vlasech. Klobouk neměl krempu, vypadal jako vysoký kužel s plochým dýnkem. Příliš se nehodil k tmavému tairenskému kabátci, těsnému v pase a rozšiřujícímu se dolů. Nyneiva si nemyslela, že by se hodil vůbec k něčemu. Podle jejího názoru vypadal, jako kdyby měl na hlavě dort.</p>

<p>Zbytek cesty dopředu se neobratně škrábala s koženou lahvicí v ruce a s poletujícím kloboukem, a celou dobu tiše proklínala tairenského chytače zlodějů - <emphasis>Žádný lovec zlodějů, on ne! - </emphasis>Toma Merrilina - <emphasis>Nafoukaný kejklíř! </emphasis>- a Elain z rodu Trakandů, dědičku Andoru, jež by sama potřebovala popadnout za krk a zatřepat!</p>

<p>Chtěla vklouznout na kozlík mezi Toma a Elain, ale zlatovlasá dívka se ke kejklíři pevně tiskla a slamák jí visel na záda. Držela se toho bělovlasého starého blázna za ruku, jako by se bála, že spadne. Nyneiva, se stisknutými rty, se musela spokojit s Elaininou druhou stranou. Byla ráda, že má vlasy opět slušně spletené do copu, jako zápěstí silného a spadajícího jí až do pasu. Mohla se za něj zatahat, místo aby Elain klepla za ucho. To děvče bývalo poměrně rozumné, ale v Tanchiku jí zřejmě něco zatemnilo rozum.</p>

<p>„Už nás nesledují," oznámila Nyneiva a přitáhla si klobouk do čela. „Už můžeš s touhle věcí zpomalit, Tome." Mohla to zakřičet zezadu, nemusela se drápat přes koše, ale představa, jak tam nadskakuje a volá na ně, aby zpomalili, jí v tom zabránila. Velice nerada ze sebe dělala blázna, a ještě méně ráda byla, když ji při tom někdo viděl. „Dej si ten klobouk na hlavu," řekla Elain. „Ta tvoje světlá pleť slunko moc dlouho nesnese."</p>

<p>Jak zpola očekávala, dívka její přátelskou radu ignorovala. „Kočíruješ tak nádherně," zapředla Elain, když Tom přitáhl opratě a zpomalil čtyřspřeží do kroku. „Pořád jsi je dokonale ovládal."</p>

<p>Vysoký šlachovitý muž na ni shlédl a huňaté bílé obočí se mu chvělo, ale řekl jen: „Další společnost nás čeká vepředu, dítě." No, možná nebyl takový hlupák.</p>

<p>Nyneiva se podívala dopředu a spatřila, jak se k nim přes nízký hřeben blíží zástup jezdců ve sněhobílých pláštích. Bylo to asi půlsta jezdců v leštěné zbroji a zářících hrncových helmách, doprovázejících stejně tolik těžce naložených povozů. Děti Světla. Náhle si Nyneiva zřetelně uvědomila koženou šňůrku, která jí pod šaty visela kolem krku, a dva prsteny na ní zavěšené. Lanův těžký zlatý pečetní prsten, prsten králů ztraceného Malkieru, by pro bělokabátníky nic neznamenal, ale kdyby spatřili prsten s Velkým hadem...</p>

<p><emphasis>Ženská hloupá! Nemůžou ho přece uvidět, leda by ses rozhodla svléknout!</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Spěšně přelétla pohledem své společníky. Elain nemohla přestat být krásná, a teď pustila Toma a převazovala si zelený šátek, který měla přes klobouk, přičemž se chovala tak, že se to mnohem víc hodilo na trůn než na kupecký vůz, ale kromě toho, že její šaty byly modré, nijak se nelišily od Nyneiviných. Neměla na sobě jediný šperk. Tvrdila, že Amatheřiny dary jsou „křiklavé". Bude to stačit. Už jim to od Tanchika prošlo snad padesátkrát. Jen tak tak. Jenže tentokrát to bylo poprvé, co potkali bělokabátníky. Tom, v pevném hnědém suknu, mohl být jedním z tisíce pokřivených bělovlasých mužů, kteří řídili povozy. A Juilin byl Juilin. Věděl, jak se chovat, i když se tvářil, že by byl mnohem raději opěšalý, na zemi, s holí či lamačem mečů s drážkami, jejž nosil u pasu, než na koni.</p>

<p>Tom stočil spřežení na stranu silnice a zastavil, když od čela zástupu vyrazilo několik bělokabátníků. Nyneiva nasadila přívětivý úsměv. Doufala, že se nerozhodli, že potřebují další povoz.</p>

<p>„Světlo na vás sviť, kapitáne," řekla muži s úzkým obličejem, jenž byl očividně vůdcem, neboť jediný neměl kopí s ocelovým hrotem. Nyneiva neměla ponětí, jakou hodnost znamenají dva zlaté uzly na prsou pláště, těsně pod zlatým slunečním kotoučem, který měli všichni, ale podle jejích zkušeností muži přijímali každou lichotku. „Jsme moc rádi, že vás vidíme. O pár mil dál se nás pokusili oloupit banditi, ale jako zázrakem se objevila prašná bouře. Jen tak tak jsme uni -"</p>

<p>„Ty jsi obchodnice? V těchto časech z Tarabonu odjíždí jen málo kupců." Muž měl hlas stejně drsný jako obličej, a ten vypadal, jako by z něj vytáhli všechnu radost ještě předtím, než se vykulil z kolíbky. V tmavých zapadlých očích mu plálo podezření. Nyneiva nepochybovala, že i to je soustavné. „Míříte kam a s čím?"</p>

<p>„Vezu barvy, kapitáne." Dalo jí práci udržet si úsměv i pod tím neuhýbavým upřeným pohledem, a tak se jí ulevilo, když nakratičko přelétl pohledem k ostatním. Tom odváděl slušnou práci, jak se tvářil znuděně, jen další vozka, kterému zaplatí, ať už budou stát, nebo pojedou, a i když si Juilin nestrhl z hlavy ten směšný klobouk, jako by to byl udělal předtím, tvářil se jen mírně zaujatě, jako najatý muž, který nemá co skrývat. Když bělokabátníkův pohled padl na Elain, Nyneiva cítila, jak druhá žena ztuhla. „Tarabonská barviva. Nejlepší na světě. V Andoru za ně můžu dostat dobrou cenu."</p>

<p>Na kapitánovo - nebo co vlastně byl - znamení jeden z ostatních bělokabátníků pobídl koně k zadní části vozu. Dýkou přeřízl provaz a s trhnutím odhrnul kus plachty, takže uvolnil tři nebo čtyři koše. „Jsou označené ,Tanchiko', poručíku. Na tomhle stojí ,karmín'. Chceš, abych jich pár otevřel?"</p>

<p>Nyneiva doufala, že bělokabátnický důstojník pochopil její úzkost správně. Aniž se na ni podívala, málem hmatatelně cítila, jak Elain touží po tom, vojáka vyplísnit za jeho chování, ale každý skutečný kupec by se bál vystavit své barvy živlům. „Jestli mi ukážeš ty, které chceš otevřít, kapitáne, ráda to udělám sama." Muž vůbec nereagoval, ani na lichotku, ani na nabídku spolupráce. „Ty košíky byly zapečetěný, aby do nich nemohl prach ani voda, víš. Když se víko rozbije, už ho nikdy nedokážu voskem utěsnit."</p>

<p>Zatím k nim dojel i zbytek zástupu a v oblaku prachu je míjel. Vozkové byli hrubě odění nevýrazní muži, ale vojáci jeli škrobení a vzpřímení, a dlouhá kopí s ocelovými hlavicemi měli skloněná v přesně stejném úhlu. Dokonce i s tvářemi pokrytými potem a prachem vypadali jako tvrdí muži. Na Nyneivu a ostatní se podívali jen vozkové.</p>

<p>Bělokabátnický poručík si mávnutím ruky v plechové rukavici odehnal prach od obličeje a pak pokynem odvolal muže od vozu. Očima však nepřestával sledovat Nyneivu. „Ty přijíždíš z Tanchika?"</p>

<p>Nyneiva kývla, obrázek spolupráce a otevřenosti. „Ano, kapitáne. Z Tanchika."</p>

<p>„Jaké máš zprávy z města? Slyšeli jsme nějaké řeči."</p>

<p>„Řeči, kapitáne? Když jsme odjížděli, pořádek tam zrovna nevládl. Město bylo plný uprchlíků a venkov povstalců a banditů. Obchod už skoro neexistuje." To byla pravda, čistá a prostá. „Proto za tyhle barvy dostanu zvlášť dobrou cenu. Myslím, že dost dlouho nebudou žádný tarabonský barvy k mání."</p>

<p>„Mně jsou ukradení uprchlíci, obchod i barvy, obchodnice," prohlásil důstojník bezvýrazným tónem. „Byl Andrik ještě na trůně?"</p>

<p>„Ano, kapitáne." Očividně se povídalo, že někdo uchvátil Tanchiko a nahradil krále, a možná to někdo i udělal. Ale kdo - jeden ze vzbouřených šlechticů, kteří bojovali proti sobě stejně tvrdě jako proti Andrikovi, nebo Dračí spřísahanci, kteří se zaslíbili Draku Znovuzrozenému, aniž ho kdy spatřili? „Když jsme odjížděli, Andrik byl pořád králem a Amathera pořád panarchou."</p>

<p>Jeho oči říkaly, že by mohla lhát. „Povídá se, že do toho byly zapletené tarvalonské čarodějnice. Viděli jste nějakou Aes Sedai, nebo jste o ní slyšeli?"</p>

<p>„Ne, kapitáne," odpověděla Nyneiva rychle. Prsten s Velkým hadem jako by ji pálil na kůži. Padesát bělokabátníků kousek od nich. Prašná bouře by tentokrát nepomohla, a navíc, i když se to snažila popřít, byla spíš vyděšená než rozzlobená. „Prostí kupci se s takovými nestýkají." Důstojník kývl a ona se odvážila připojit otázku. Cokoliv, aby změnila námět. „Pověz, prosím, kapitáne, už jsme se dostali do Amadicie?"</p>

<p>„Hranice je pět mil na východ," prohlásil bělokabátník. „Prozatím. První vesnice, do které dorazíte, bude Mardecin. Poslouchejte zákony a povede se vám dobře. Je tam posádka dětí Světla." Mluvil, jako by vojáci z posádky trávili všechen čas tím, že dohlížejí na to, aby se dodržoval zákon.</p>

<p>„Vy jste sem přišli posunout hranici?" zeptala se náhle a chladně Elain. Nyneiva ji v té chvíli málem uškrtila.</p>

<p>Hluboko zapadlé podezíravé oči se přesunuly na Elain a Nyneiva chvatně pronesla: „Odpusť jí, můj pane kapitáne. Je to dcera mé nejstarší sestry. Myslí si, že se měla narodit urozenou paní, a navíc se nedokáže držet stranou od chlapců. Proto ji její matka poslala ke mně." Elainino rozhorlené zalapání po dechu bylo dokonalé. Nejspíš bylo zcela skutečné. Nyneiva tušila, že to o chlapcích dodávat nemusela, ale hodilo se to.</p>

<p>Bělokabátník na ně ještě chvíli civěl a pak řekl: „Pan velící kapitán posílá do Tarabonu jídlo. Jinak bychom měli tu tarabonskou chátru za hranicí, rozkradli by všechno, co by pokousali. Kráčejte ve Světle," dodal, než otočil koně a odcválal zpátky do čela kolony. Nebyla to ani rada, ani požehnání.</p>

<p>Tom pobídl spřežení do kroku hned, jak důstojník odjel, ale všichni seděli mlčky, jen kašlali, dokud nebyli hodně daleko od posledního vojáka a prach z druhých vozů se neusadil.</p>

<p>Nyneiva polkla trochu vody a podala lahvici s vodou Elain. „Cos tím myslela?" chtěla vědět. „Nejsme v trůnním sále tvý máti, a ta by to stejně neschválila!"</p>

<p>Elain dopila vodu z láhve, než se uráčila odpovědět. „Ty ses div neplazila, Nyneivo." Posadila hlas výš v posměšné podlézavosti. „Jsem moc hodná a poslušná, kapitáne. Smím ti políbit boty, kapitáne?"</p>

<p>„Máme být obchodnice, ne královny v přestrojení!"</p>

<p>„Obchodnice ještě nemusejí být patolízalky! Měla jsi štěstí, že ho nenapadlo, že se snažíme něco schovat, chovat se tak podlézavě!"</p>

<p>„Ale taky se nekoukají svrchu na padesát bělokabátníků! Nebo si myslíš, že bychom je v případě potřeby všechny zvládly jedinou silou?"</p>

<p>„Proč jsi mu říkala, že se otáčím za chlapci? To vůbec nebylo nutné, Nyneivo!"</p>

<p>„Klidně bych mu byla řekla cokoliv, co by ho udrželo dál od nás! A ty -!"</p>

<p>„Držte obě zobák," štěkl náhle Tom, „než se vrátí, aby zjistili, která z vás vraždí tu druhou!"</p>

<p>Nyneiva se vskutku otočila na kozlíku, aby se ohlédla, než si uvědomila, že bělokabátníci jsou příliš daleko, aby něco zaslechli, i když křičely. No, snad byli. Nepomohlo, že Elain udělala úplně to stejné.</p>

<p>Nyneiva pevně uchopila cop a zlobně se zamračila na Toma, ale Elain se mu zase přitulila k ruce a málem zavrkala. „Máš pravdu, Tome. Mrzí mě, že jsem zvedla hlas." Juilin je sledoval koutkem oka a předstíral, že to nedělá, ale byl dost moudrý, aby držel svého koně dál a do ničeho se nezapletl.</p>

<p>Nyneiva pustila cop, než si ho vyrve i s kořínky, upravila si klobouk a posadila se zpříma s pohledem upřeným přes koně dopředu. Cokoliv do té holky vjelo, byl nejvyšší čas to z ní zase dostat.</p>

<p>Hranici mezi Tarabonem a Amadicií označovaly pouze vysoké kamenné pilíře po stranách silnice. Kromě nich na silnici nebyla ani noha. Kopce se pomalu zvedaly výš, ale jinak se krajina příliš nezměnila, rostla tu hnědá tráva a hájky, kde stromy měly jen pár zelených listů, tedy pokud to nebyly borovice, kaliny či jiné vždyzeleny. Na svazích kopců byly kamennými zídkami lemovaná políčka a kamenné domy s doškovými střechami, které však vypadaly opuštěné. Z komínů nestoupal kouř, na polích nikdo nepracoval, nikde se nepásla jediná ovce či kráva. Občas se na dvorku u cesty popelilo pár slepic, ale když se vůz přiblížil, okamžitě prchaly, neboť již zdivočely. I když tu byla bělokabátnická posádka, očividně nikdo nehodlal riskovat tak blízko u hranice, že se tu objeví tarabonští bandité.</p>

<p>Když z vrcholku kopce spatřili Mardecin, slunce ještě mělo dlouhou cestu k zenitu. Osada před nimi vypadala příliš velká, aby se jí dalo říkat vesnice, měla skoro míli na délku a obklopovala můstky překlenutý potůček protékající mezi dvěma vršky. Bylo tu stejně tolik doškových jako břidlicových střech, a v širokých ulicích panoval čilý ruch.</p>

<p>„Musíme koupit nějaký zásoby," prohlásila Nyneiva, „ale chci to vyřídit rychle. Do západu slunce můžeme ujet ještě hodnej kus cesty."</p>

<p>„Začínáme být unavený, Nyneivo," podotkl Tom. „Od prvního světla do posledního, každej den, už skoro měsíc. Jeden den odpočinku už v cestě do Tar Valonu nebude znamenat velkej rozdíl." Nemluvil však unaveně. Spíš se těšil na to, že si zahraje na harfu nebo na flétnu v některé taverně a nechá chlapy, aby mu kupovali víno.</p>

<p>Juilin konečně pobídl koně k vozu a připojil: „Mně by se taky hodil den na nohou. Nevím, jestli je horší tohle sedlo nebo kozlík."</p>

<p>Myslím, že bychom si měli najít zájezdní hostinec," přisadila si Elain vzhlédnuvši od Toma. „Už mám dost toho spaní pod vozem, a ráda bych si poslechla nějaké tvé příběhy v šenku."</p>

<p>„Kupci s jedním vozem jsou jen o málo víc než formani," vyjela Nyneiva ostře. „Nemůžou si dovolit hostince ve městě, jako je tohle."</p>

<p>Nevěděla, jestli je to pravda či nikoliv, ale přesto, jak sama toužila po koupeli a čistých povlacích, nehodlala dovolit, aby té holce jen tak prošlo, že svůj návrh směrovala na Toma. Teprve když vypustila slova z úst, uvědomila si, že vlastně souhlasí s Tomem a Juilinem. <emphasis>Jeden den neuškodí. Do Tar Valonu je ještě dost dlouhá cesta.</emphasis></p>

<p>Přála si, aby byla trvala na lodi. S rychlou lodí, brigou Mořského národa, se mohli dostat do Tearu za třetinu času, jejž jim zabrala cesta přes Tarabon, pokud by měli dobrý vítr, a se správnou hledačkou větru Atha'an Miere by to nebyl žádný problém. Vlastně by to byly docela dobře zvládly s Elain samy. Tairenové věděli, že jsou s Elain Randovy přítelkyně, a Nyneiva předpokládala, že ještě potí kýble potu ze strachu, že urazí Draka Znovuzrozeného. Ti by jim na cestu do Tar Valonu obstarali kočár i doprovod.</p>

<p>„Najdi nám místo k táboření," řekla tedy váhavě. Měla trvat na lodi. Touto dobou už mohli být v Tar Valonu.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA DEVÁTÁ</strong></p>

<p><strong><emphasis>Znamení</emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p>Nyneiva musela přiznat, že Tom s Juilinem vybrali společně dobré místo k táboření, v řídké houštině na východním svahu posetém suchým listím, asi míli od Mardecinu. Řídce rostoucí tupely a nějaké malé vrby s převislými větvemi zakrývaly povoz pohledům od silnice i města a kousek pod vrcholkem kopce vytékal z kamenné skalky na půldruhého kroku široký potůček, jenž však proudil korytem dvakrát širším. Pro jejich potřeby však bylo vody dost. Pod stromy bylo dokonce trochu chladněji a vál tu mírný, vítaný vánek.</p>

<p>Když muži napojili spřežení a spoutali koně tam, kde se mohli pást na svahu porostlém řídkou trávou, hodili si mincí, aby rozhodli, který vezme hubeného valacha na cestu do Mardecinu, aby nakoupil, co potřebují. Tom, jenž měl velice hbité prsty a byl zvyklý provádět různé kejkle, vždycky vyhrával, takže tentokrát házel Juilin.</p>

<p>Tom vyhrál stejně, a zatímco z Číhala sundával sedlo, Nyneiva se sklonila pod kozlík a nožem nazvedla prkno z podlážky. Kromě dvou malých pozlacených kazet se šperky od Amathery leželo ve výklenku několik naditých měšců s mincemi. Panarcha byla víc než velkorysá, když už tolik toužila vidět jim záda. Ostatní věci vypadaly ve srovnání s tímto obyčejně. Malá krabička z tmavého dřeva, vyleštěná, ale prostá a bez ozdob, a jelenicový váček ležící naplocho, takže bylo vidět, že je uvnitř nějaký kotouč. V krabičce byly dva <emphasis>ter'angrialy, </emphasis>které sebraly černým adžah, oba nějak spojené se sny, a ve váčku... To byl jejich největší úlovek z Tanchika. Jeden ze zámků od věznice Temného.</p>

<p>I když Nyneiva samozřejmě chtěla vědět, kam je chce Siuan Sanche poslat pronásledovat černé adžah teď, zámek byl hlavním důvodem, proč tolik pospíchala do Tar Valonu. Nyneiva vylovila několik mincí z naditého měšce a vyhýbala se tomu, aby se plochého váčku byť jen dotkla. Čím déle jí zůstával, tím víc ho chtěla předat amyrlin a zbavit se ho nadobro. Občas, když byla poblíž té věci, měla pocit, že cítí, jak se Temný snaží dostat ven.</p>

<p>Vyprovodila Toma s hrstí stříbra a vážně mu domluvila, aby nakoupil i nějaké ovoce a čerstvou zeleninu. Oběma mužům bylo podobné, že nakoupí pouze maso a fazole, když byly nákupy nechány jenom na nich. Při pohledu na Tomovo kulhání, když kejklíř odváděl koně k silnici, se Nyneiva zamračila. Bylo to staré zranění, teď už se s ním nedalo nic dělat, tak to aspoň tvrdila Moirain. To Nyneivu pálilo skoro stejně jako kulhání samo. Nedá se však nic dělat.</p>

<p>Když opustila Dvouříčí, bylo to proto, aby chránila mladé lidi ze své vesnice, které za noci odvlekla Aes Sedai. Do Věže šla ještě stále s nadějí, že je dokáže nějak ochránit, a navíc se ctižádostí, že srazí Moirain za to, co udělala. Od té doby se však svět změnil. Nebo jen možná viděla svět jinýma očima. <emphasis>Ne, já jsem se nezměnila. Jsem pořád stejná, jen všechno ostatní je jiné.</emphasis></p>

<p>Teď měla plné ruce práce, aby ochránila sebe samu. Rand byl tím, čím byl, a nedalo se s tím nic dělat, a Egwain ochotně vykročila na svou cestu a nedovolila, aby ji něco nebo někdo zadržoval, i když by ta cesta vedla přes okraj útesu. A Mat se naučil nemyslet na nic jiného než na ženy, chození po hospodách a hazardní hry. Ke svému znechucení se dokonce přistihla, že občas souhlasí s Moirain. Aspoň že Perrin se vrátil domů, nebo to přinejmenším tvrdila Egwain, která to věděla z druhé ruky přes Randa. Třeba je Perrin v bezpečí.</p>

<p>Pronásledování černých adžah bylo dobré, správné a uspokojivé - a také děsivé, i když na tohle se snažila zapomenout. Je přece dospělá žena, ne malá holčička, která se musí schovávat za máminy sukně - a přesto to nebyl hlavní důvod, proč byla ochotná jít hlavou proti zdi a snažit se naučit používat jedinou sílu, když většinou nedokázala usměrňovat o nic víc než Tom. Tím důvodem bylo nadání zvané léčení. Jako vědmu v Emondově Roli ji uspokojovalo, když přiměla ženský kroužek, aby dělal, co chce ona - zvláště když většina členek byla asi ve věku její matky. Nebyla o mnoho starší než Elain a byla nejmladší dvouříčskou vědmou všech dob - a ještě víc ji uspokojovalo, když vesnická rada dělala, co měla, jak už byli muži umínění. Ale nejvíc ji vždycky uspokojovalo, když našla správné spojení bylin a vyléčila nějakou chorobu. Léčit s pomocí jediné síly... Dělala to, tápala a vyléčila i to, co by s ostatními schopnostmi nikdy nedokázala. Radost z léčení ji téměř doháněla k slzám. Byla odhodlaná jednou vyléčit Toma a dívat se, jak znovu tančí. Byla odhodlaná jednou dokonce vyléčit i tu ránu na Randově boku. Určitě neexistovalo nic, co by se nedalo vyléčit, ne, pokud je žena, vládnoucí jedinou silou, dostatečně odhodlaná.</p>

<p>Když se otočila k odcházejícímu Tomovi zády, všimla si, že si Elain nabrala vodu do vědra, jež obyčejně visívalo pod vozem, a klečí, aby si mohla umýt ruce a obličej. Přes ramena měla ručník, aby si nenamočila šaty. To bylo něco, co velmi toužila udělat sama. V panujícím vedru bylo příjemné občas se opláchnout studenou vodou z potoka. Dost často neměli jinou vodu než tu, kterou si vezli v sudech přivázaných na voze, a ta byla třeba k pití a vaření, a ne k mytí.</p>

<p>Juilin seděl zády ke kolu a vedle sebe měl opřenou jako palec silnou hůl ze světlého článkovaného dřeva. Hlavu měl skloněnou a ten hloupý klobouk nebezpečně přistrčený do očí, ale Nyneiva by si nevsadila na to, že by takhle dopoledne spal i muž. Byly věci, které Juilin ani Tom nevěděli, věci, které raději neměli vědět.</p>

<p>Tlustý koberec suchého listí tupel zašustil, když si sedala vedle Elain. „Myslíš, že Tanchiko opravdu padlo?" Druhá žena si otírala obličej namydleným hadříkem a neodpověděla. Nyneiva to zkusila znovu. „Myslím, že ty ,Aes Sedai', co o nich mluvil ten bělokabátník, jsme byly my."</p>

<p>„Možná." Elain měla chladný hlas, zněl jako oznámení z trůnu. Na Nyneivu se ani nepodívala. „A třeba se zprávy o tom, co jsme udělaly, propletly s ostatními povídačkami. Tarabon by úplně klidně mohl mít nového krále i novou panarchu."</p>

<p>Nyneiva se ovládla a také se jí podařilo nezatahat se za cop. Místo toho si rukama tiskla kolena. <emphasis>Snažíš se ji uklidnit. Dávej si</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>pozor na jazyk. </emphasis>„S Amatherou byly potíže, ale nechci, aby se jí něco stalo. Ty ano?"</p>

<p>„Hezká ženská," ozval se Juilin, „zvlášť v těch šatech tarabonských služebných, s tím milým úsměvem. Myslel jsem, že -" Všiml si, jak se na něj s Elain dívají, a rychle si zase stáhl klobouk do očí a znovu předstíral, že spí. Nyneiva si s Elain vyměnila pohled a poznala, že druhá žena si myslí to stejné, co ona. <emphasis>Muži.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„Cokoliv se s Amatherou stalo, Nyneivo, je to teď za námi." Elain mluvila normálnějším tónem. Také se začala umývat pomaleji. „Přeji jí jen dobré, ale hlavně doufám, že po nás nejdou černé adžah. Totiž že nás nesledují."</p>

<p>Juilin se neklidně zavrtěl, aniž zvedl hlavu. Pořád se ještě nesmířil s tím, že černé Aes Sedai jsou skutečnost, a ne jen pouliční povídačka.</p>

<p><emphasis>Měl by být rád, že neví, co my. </emphasis>Nyneiva musela přiznat, že tahle myšlenka není úplně logická, ale kdyby věděl, že jsou volní Zaprodanci, dokonce ani to Randovo hloupé nařízení, že na ni a na Elain <emphasis>má dávat pozor, </emphasis>by mu nezabránilo v útěku. Přesto byl občas užitečný. On i Tom. To Moirain jim přidělila Toma, a ten toho na obyčejného kejklíře o světě věděl docela dost.</p>

<p>„Kdyby po nás šly, tak by nás už chytily." To byla určitě pravda, vzhledem k obvykle šnečímu tempu jejich povozu. „S trochou štěstí ani nevědí, kdo jsme."</p>

<p>Elain kývla, sice zachmuřeně, ale již to byla zase ta stará Elain, a začala si oplachovat obličej. Dokázala být skoro tak pevná jako Dvouříčanka. „Liandrin a většina jejích kamarádek z Tanchika určitě unikly. Nejspíš se odtamtud dostaly všechny. A pořád nevíme, kdo černým adžah dává rozkazy ve Věži. Jak by řekl Rand, pořád to musíme udělat, Nyneivo."</p>

<p>Proti své vůli sebou Nyneiva trhla. Pravda, měly seznam jedenácti jmen, ale jakmile se vrátí zpátky do Věže, téměř každá Aes Sedai, s níž se dají do řeči, by mohla být černá adžah. Nebo kterákoliv žena, již potkají cestou. Vlastně každý, s nímž se potkají, by <emphasis>mohl </emphasis>být temným druhem, ale to nebylo vůbec to stejné, ani zdaleka ne.</p>

<p>„Víc než s černými adžah," pokračovala Elain, „si dělám starosti s Mo -" Nyneiva jí rychle položila ruku na paži a lehce kývla hlavou směrem k Juilinovi. Elain si odkašlala a pokračovala, jako by se odmlčela kvůli tomu. „S mou máti. Nemá důvod mít tě ráda, Nyneivo. Právě naopak."</p>

<p>„Ta je odsud daleko." Nyneiva byla ráda, že se jí nechvěje hlas. Nemluvily tu o Elainině matce, ale o Zaprodankyni, kterou porazila. Opravdu doufala, že Moghedien je daleko odsud. Hodně daleko.</p>

<p>„Ale co když ne?"</p>

<p>„Je," prohlásila pevně Nyneiva, ale přesto znepokojeně pokrčila rameny. Vzpomínala si dobře na ponížení, jehož se jí z rukou Moghedien dostalo, a po ničem netoužila víc, než se s tou ženou opět setkat a opět ji porazit, tentokrát nadobro. Jenomže co kdyby ji Moghedien překvapila, zaútočila, až nebude dost rozzlobená, aby dokázala usměrňovat? To stejné samozřejmě platilo pro všechny Zaprodance, vlastně i pro černé sestry, ale po svém zmateném ústupu v Tanchiku měla Moghedien důvod nenávidět ji osobně. Nebylo to zrovna příjemné pomyšlení, že jedna ze Zaprodanců zná vaše jméno a nejspíš chce vaši hlavu. <emphasis>To je zbabělé, </emphasis>napomenula se ostře. <emphasis>Ty nejsi a nebudeš zbabělec! </emphasis>To ale nezabránilo tomu, aby ji nezasvrbělo mezi lopatkami pokaždé, když si na Moghedien vzpomněla, jako by jí ta žena upírala zrak na záda.</p>

<p>„Myslím, že z toho, jak se pořád ohlížím přes rameno, jestli neuvidím nějaké bandity, začínám být pěkně nervózní," poznamenala Elain ledabyle a otírala si obličej ručníkem. „No, teď se mi občas zdá, že mě někdo pozoruje."</p>

<p>Nyneiva sebou trhla, neboť to znělo jako ozvěna jejích vlastních myšlenek, ale pak si uvědomila, že na slovo „sen" položila Elain lehký důraz. Nemínila jakýkoliv sen, ale <emphasis>Tel'aran'rhiod. </emphasis>Další věc, o níž muži nevěděli. Nyneiva měla stejný pocit, ale ve světě snů na sobě cítila neviditelné oči až příliš často. Bývalo to nepříjemné, ale o takových pocitech si povídaly již dřív.</p>

<p>Přinutila se mluvit lehkým tónem. „No, tvoje matka v našich snech není, Elain, jinak by nás nejspíš obě vytahala za uši." Moghedien by je nejspíš mučila, dokud by neprosily o smrt. Nebo by zařídila kruh třinácti černých sester a třinácti myrddraalů. Žena mohla být ke Stínu obrácena i proti své vůli, mohla být přinucena sloužit Temnému. Možná by to Moghedien zvládla i sama... <emphasis>Nebuď směšná, ženská! Kdyby to dokázala, už by to byla udělala. Porazila jsi ji, pamatuješ?</emphasis></p>

<p>„Doufám, že ne," odpověděla druhá žena střízlivě.</p>

<p>„Dostanu taky možnost se umýt?" zeptala se Nyneiva podrážděně. Uklidnit dívku byla dobrá věc, avšak obešla by se bez řečí o Moghedien. Zaprodankyně musela být někde daleko. Nenechala by je ujet tak daleko a v klidu, kdyby věděla, kde jsou. <emphasis>Světlo dej, ať je to pravda!</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Elain vědro vyprázdnila a znovu naplnila sama. Obvykle to byla opravdu velmi milá dívka, když ovšem nezapomněla, že není v královském paláci v Caemlynu. A když se nechovala jako hloupá husa. O to se Nyneiva postará, až se Tom vrátí.</p>

<p>Nyneiva si studenou vodou s potěšením pomaloučku omyla obličej a ruce a pak začala připravovat tábor a přiměla Juilina, aby ze stromů olámal suché větve na oheň. Než se Tom vrátil se dvěma proutěnými nůšemi zavěšenými na valachově hřbetě, měla svoje a Elaininy pokrývky roztažené pod vozem a pokrývky obou mužů ležely pod převislými větvemi jedné z pět sáhů vysokých vrb, dále měla naskládanou slušnou zásobu dříví na oheň, vedle popela z ohně v kruhu očištěném od listí se chladil kotlík s čajem a hrnečky z tlusté kameniny byly umyté. Juilin si pro sebe vrčel, když chytal vodu z tenkého pramínku, aby doplnil zásobu vody v sudech. Z těch útržků, které Nyneiva zachytila, byla ráda, že většinou to bylo jen nesrozumitelné brumlání. Ze svého bidýlka na oji vozu se Elain příliš nesnažila zakrýt to, jak ji zajímá, co vlastně říká. Obě s Nyneivou si na druhé straně vozu převlékly čisté šaty, přičemž si prohodily barvy.</p>

<p>Poté, co Tom spoutal valachovi přední nohy, bez námahy sundal těžké nůše a začal je vybalovat. „Mardecin není tak bohatý, jak z dálky vypadá." Položil na zem síťovaný vak plný malých jablíček a další s nějakou tmavou listovou zeleninou. „Když se neobchoduje s Tarabonem, město strádá." Zbytek zřejmě byly všechno pytlíky se suchými fazolemi a tuřínem, navíc hovězí naložené v pepři a nasolené šunky. A též šedá kameninová lahvice uzavřená voskem, o níž Nyneiva s jistotou tušila, že je v ní pálenka. Oba muži si nejednou postěžovali, že nemají nic k fajfce na večer. „Nemůžeš udělat ani šest kroků, abys nezahlídla jednoho nebo dva bělokabátníky. Posádkou tu je asi padesát mužů a kasárna jsou na kopci za městem na druhým břehu potoka. Jsou mnohem větší, ale Pedron Niall nejspíš odevšad stahuje bělokabátníky do Amadoru." Klouby ruky si uhladil dlouhé kníry a chvíli se tvářil zamyšleně. „Nechápu, co má za lubem." Tom rozhodně nebyl člověk, kterému by se něco takového líbilo. Obvykle mu stačilo na nějakém místě pár hodin, aby se vyznal v proudech mezi šlechtickými a kupeckými rody, v jejich spojenectvích a plánech a protiplánech, které tvořily tak zvanou hru rodů. „Všude se povídá, že se Niall snaží zarazit válku mezi Illianem a Altarou, nebo snad mezi Illianem a Murandy. Nemá důvod, aby sbíral vojsko. Ale jedno ti povím. Přes to, co říkal ten poručík, tak jídlo, který se posílá do Tarabonu, se kupuje za královský daně, a lidi tím nejsou zrovna nadšený. Netěší je, že mají krmit Taraboňany."</p>

<p>„Král Ailron a pan velící kapitán nám starosti dělat nemusí," prohlásila Nyneiva a prohlížela, co přivezl. <emphasis>Tři </emphasis>nasolené šunky! „Projedem Amadicií, jak nejrychleji a nejnenápadněji to půjde. Třeba budeme mít s Elain větší štěstí při hledání zeleniny než ty. Nechtěla by ses projít, Elain?"</p>

<p>Elain okamžitě vstala, uhladila si šedé suknice a zvedla z vozu svůj klobouk. „To by bylo hezké, po všem tom sezení na kozlíku. Mohlo by to být jiné, kdyby mě Tom a Juilin nechali častěji jet na Číhalovi." Projednou se na kejklíře koketně neusmála, což už něco znamenalo.</p>

<p>Tom si vyměnil pohled s Juilinem a tairenský chytač zlodějů vytáhl z kapsy kabátce minci, ale Nyneiva mu nedala možnost ji vyhodit. „Budeme docela v pořádku samy. S tolika bělokabátníkama, co tady udržují pořádek, se nám těžko může něco stát." Narazila si na hlavu klobouk, pod bradou si zavázala šátek a odhodlaně se na ně podívala. „Kromě toho je nutný uklidit všecky ty věci, co Tom přivezl." Oba muži kývli. Pomalu a váhavě, ale kývli. Občas brali svou úlohu údajných ochránců až příliš vážně.</p>

<p>S Elain dorazily na prázdnou silnici a vydaly se dolů ze svahu po řídké trávě, aby nezvedaly prach. Nyneiva potřebovala chvíli, aby si v duchu přebrala, co a jak to chce vlastně říci. Než však mohla promluvit, ozvala se Elain: „Očividně si se mnou chceš pohovořit o samotě, Nyneivo. Je to kvůli Moghedien?"</p>

<p>Nyneiva zamrkala a úkosem se na druhou ženu podívala. Neměla by zapomínat, že Elain není hloupá. Jenom se tak chová. Nyneiva se rozhodla, že se bude pevně ovládat. Tohle bude dost těžké i bez toho, aby na sebe začaly křičet. „To ne, Elain." Dívka si myslela, že by měly přidat Moghedien ke svému lovu. Zřejmě si nedokázala uvědomit rozdíl mezi Zaprodankyní a, řekněme, Liandrin nebo Chesmal. „Myslela jsem, že bychom si spíš měly probrat to, jak se chováš k Tomovi."</p>

<p>„Nevím, co tím myslíš," prohlásila Elain s pohledem upřeným přímo před sebe na město, ale na tvářích jí náhle naskočily rudé skvrny, jež ji usvědčovaly ze lži.</p>

<p>„Nejenže je dost starej, aby moh být tvůj táta i děda, ale -"</p>

<p>„On <emphasis>není </emphasis>můj otec!" vyštěkla Elain. „Mým otcem je Taringail Damodred, princ Cairhienský a první kníže mečů Andoru!" Zbytečně si upravila klobouk a pokračovala mírnějším tónem, i když ne o moc mírnějším. „Mrzí mě to, Nyneivo. Nechtěla jsem křičet."</p>

<p><emphasis>Ovládej se, </emphasis>připomínala si Nyneiva. „Myslela jsem, že miluješ Randa," podotkla a přinutila se mluvit mírným hlasem. Nebylo to právě snadné. „V té zprávě, kterou jsi mi dala, aby mu ji Egwain předala, to rozhodně stojí. Určitě jsi jí řekla to samý."</p>

<p>Barva na Elaininých lících dostala ještě sytější odstín. „Miluji ho, ale... On je velmi daleko, Nyneivo. V Pustině, obklopen tisícovkou Děv oštěpu, které skáčou, jak on zapíská. Nemůžu se s ním vidět, mluvit s ním, ani se ho dotýkat." Ke konci šeptala.</p>

<p>„Nemůžeš si myslet, že se obrátí k nějaký Děvě," vyjekla Nyneiva nevěřícně. „Je to muž, ale není tak přelétavej, a kromě toho, Děva by mu nejspíš prohnala tělem oštěp, kdyby se na ni křivě podíval, i když je to s tím Úsvitem. A stejně, Egwain říká, že ho Aviendha pro tebe hlídá."</p>

<p>„Já vím, ale... Měla jsem se <emphasis>ujistit, </emphasis>že ví, že ho miluji." Elain mluvila rozhodně. A ustaraně. „Měla jsem mu to říci."</p>

<p>Nyneiva se předtím, než potkala Lana, na nějakého muže těžko podívala podruhé, aspoň ne vážně, avšak jako vědma toho hodně viděla a mnoho se naučila. Podle jejích pozorování neexistoval rychlejší způsob, jak zahnat muže na útěk, pokud tohle neřekl on první.</p>

<p>„Myslím, že Min měla jisté vidění," pokračovala Elain. „O mně a o Randovi. Vždycky žertovala, že se o něj budu muset dělit, ale já myslím, že to nebyl žert a že mi jen nedokázala opravdu říci, co to skutečně znamená."</p>

<p>„To je směšný." To rozhodně bylo. I když v Tearu jí Aviendha vyprávěla o tom hrozném aielském zvyku... <emphasis>Ty se o Lana dělíš</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>s</emphasis> <emphasis>Mo</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>rain, </emphasis>zašeptal jí v hlavě tichý hlásek. <emphasis>To vůbec není to stejné! </emphasis>opravila se rázně. „Jsi si jistá, že Min měla to svý vidění?"</p>

<p>„Ano. Nejdřív jsem nebyla, ale čím víc na to myslím, tím jistější si jsem. Žertovala o tom příliš často, aby to mohlo být něco jiného."</p>

<p>No, ať už Min viděla cokoliv, Rand nebyl Aielan. Ó, možná měl aielskou krev, jak tvrdily moudré, ale vyrostl ve Dvouříčí, a ona nebude stát stranou a nenechá ho, aby přejal ty ohavné aielské způsoby. Velmi pochybovala, že by to udělala Elain. „Tak proto -" nechtěla říci <emphasis>se vrháš Tomovi kolem krku </emphasis>- „pořád škádlíš Toma?"</p>

<p>Elain se na ni úkosem podívala a líce měla opět nachové. „Jsou mezi námi tisíce leguí, Nyneivo. Copak si myslíš, že Rand se na žádnou ženu ani nepodívá? ,Muž je muž, ať na trůně, nebo v prasečím chlívku.'" Měla zásobu takových rčení od své chůvy z dětství, ženy s bystrou hlavou jménem Lini, kterou by Nyneiva moc ráda jednou potkala.</p>

<p>„No, nechápu, proč bys měla flirtovat jenom proto, že si myslíš, že by to moh dělat Rand." Opět se nezmínila o Tomově věku. <emphasis>Lan je dost starý, aby byl </emphasis>tvým <emphasis>otcem, </emphasis>mumlal ten tichý hlásek v její hlavě. <emphasis>Já Lana </emphasis>miluju. <emphasis>Kdybych jen přišla na to, jak ho dostat od Moirain... To teď není důležité! </emphasis>„Tom je muž mnoha tajemství, Elain. Pamatuj, že ho s náma poslala Moirain. Ať je co je, není to jen obyčejnej venkovskej kejklíř."</p>

<p>„Byl to skvělý muž," pravila Elain měkce. „Mohl být mnohem větší, kdyby se byl nezamiloval."</p>

<p>Teď už se Nyneiva neovládla. Prudce se k druhé ženě otočila a popadla ji za ramena. „Ten chlap neví, jestli tě má ohnout přes koleno nebo... nebo... vyšplhat na strom!"</p>

<p>„Já vím." Elain si zoufale povzdechla. „Ale já nevím, co mám dělat."</p>

<p>Nyneiva zaskřípala zuby, aby se ovládla a nezatřásla Elain, až by jí zachřestilo v lebce. „Kdyby to slyšela tvoje máma, poslala by Lini, aby tě odtáhla zpátky do dětskýho pokoje!"</p>

<p>„Já už nejsem dítě, Nyneivo." Elain mluvila napjatým hlasem a rudou barvu na jejích tvářích teď nevyvolaly rozpaky. „Jsem stejně dospělá žena, jako je máti."</p>

<p>Nyneiva vykročila rázným krokem směrem k Mardecinu a tiskla si cop tak pevně, až jí zbělely klouby na rukou.</p>

<p>Po pár krocích ji Elain dohonila. „Opravdu jdeme kupovat zeleninu?" Tvář měla vyrovnanou a tón lehký.</p>

<p>„Vidělas, co přivezl Tom?" prskla Nyneiva napjatě.</p>

<p>Elain se otřásla. „Tři šunky. A to hrozné pepřené hovězí! Jedí muži někdy něco jiného než maso, když se jim to nestrčí pod nos?"</p>

<p>Nyneivin vztek vyprchal a ony kráčely dál a probíraly nešvary slabšího pohlaví - mužů, samozřejmě - a podobné prosté záležitosti. Ještě to ale úplně nevyřešily. Nyneiva měla Elain ráda a líbilo se jí v její společnosti. Občas jí připadalo, jako by byla opravdu Egwainina sestra, jak se dívky občas nazývaly. Když se ovšem Elain zrovna nechovala jako koketa. Tom to samozřejmě mohl zarazit, ale ten starý blázen byl k Elain shovívavý jako laskavý otec ke své milované dceři, i když nevěděl, jestli má říct kššc, nebo omdlít. Ať tak nebo tak, Nyneiva se hodlala dobrat až na dno celé záležitosti. Ne kvůli Randovi, ale proto, že Elain byla lepší, než jak se teď chovala. Bylo to, jako by chytila nějakou podivnou horečku. Nyneiva ji hodlala vyléčit.</p>

<p>Ulice Mardecinu byly dlážděné žulovými deskami, ohlazenými pokoleními nohou i kol vozů, a domy byly všechny z cihel nebo kamene. Ale hodně jich bylo prázdných, jak obytné domy, tak krámy, a někdy byly přední dveře domů otevřené, takže Nyneiva viděla prázdný vnitřek. Zahlédla tři kovárny, dvě opuštěné, a ve třetí kovář nepříliš nadšeně natíral své nástroje olejem a výhně byly vyhaslé. Jeden hostinec s břidlicovou střechou, kde muži mrzutě posedávali na lavicích před budovou, měl většinu oken rozbitých, a další, vedle stájí, měl dveře zpola vyvrácené z pantů a na dvoře stál zaprášený kočár, na jehož vysokém kozlíku se zahnízdila opuštěná kvočna. V tomto hostinci hrál někdo na citaru. Znělo to jako „Letěla volavka", ale melodie zněla sklíčeně. Dveře třetího hostince byly zatlučené dvěma prkny.</p>

<p>V ulicích se tlačili lidé, ale pohybovali se pomalu, jak je tížilo vedro. Tupé tváře prozrazovaly, že kromě dlouholetého zvyku vlastně nemají důvod se hýbat. Mnoho žen, s velkými hlubokými čepci, které jim téměř úplně zakrývaly tváře, mělo šaty u lemů ošoupané a nejeden muž měl na po kolena dlouhém kabátci prodřený límec či manžety.</p>

<p>V ulicích bylo opravdu plno bělokabátníků, i když ne tolik, jak tvrdil Tom, pořád jich bylo dost. Nyneivě se zadrhl dech pokaždé, když si všimla, jak se na ni dívá muž v čistém plášti a zářící zbroji. Věděla, že nepracuje s jedinou silou ani zdaleka dost dlouho, aby získala bezvěké rysy Aes Sedai, ale tihle muži by ji docela dobře mohli chtít zabít - tarvalonskou čarodějnici a v Amadicii postavenou mimo zákon - kdyby jen dostali podezření, že má nějaké spojení s Tar Valonem. Chodili ulicemi a zdánlivě si nevšímali chudoby kolem sebe. Lidé jim uctivě uhýbali z cesty a občas se jim dostalo kývnutí, ale mnohem častěji vážně zbožného „Kráčejte ve Světle".</p>

<p>Nyneiva si dětí Světla pokud možno nevšímala a jala se hledat čerstvou zeleninu, ale než slunce dostoupilo na vrchol své dráhy, žhnoucí zlatá koule, která se propalovala řídkými mraky, obešly s Nyneivou oba břehy potůčku a podařilo se jim sehnat jen svazeček zelených fazolových lusků, nějaké malé ředkvičky, pár tvrdých hrušek a košík, ve kterém to mohly odnést. Možná se Tom opravdu díval. V této roční době by měly být vozíky a stánky plné letní úrody, ale většinou viděly jen hromady brambor a tuřínu, které již poznaly lepší časy. Když si Nyneiva vzpomněla na všechny ty opuštěné statky kolem cesty k městečku, napadlo ji, jak to asi tihle lidé zvládnou přes zimu. Šla dál.</p>

<p>Vedle dveří krámku švadleny s doškovou střechou viselo vzhůru nohama něco, co skoro vypadalo jako janovec, s maličkými žlutými kvítky a stonky po celé délce ovinutými bílou stužkou a pak převázanými žlutou, s ponechanými volnými konci. Mohl to být ubohý pokus nějaké ženy o slavnostní ozdobu uprostřed těžkých časů, ale Nyneiva si byla jistá, že tomu tak není.</p>

<p>Zastavila se vedle prázdného krámu s porcovacím nožem vyřezaným na znaku, který pořád ještě visel nade dveřmi, a předstírala, že si vybírá kamínek z boty, zatímco napjatě sledovala krámek švadleny. Dveře byly otevřené a v oknech s malými skleněnými tabulkami byly vystavené štůčky pestrobarevných látek, ale nikdo nechodil dovnitř ani ven.</p>

<p>„Nemůžeš ho najít, Nyneivo? Tak si zuj botu."</p>

<p>Nyneiva trhla hlavou. Skoro zapomněla, že tu je Elain. Nikdo jiný jim nevěnoval pozornost, a nikdo nebyl dost blízko, aby je mohl slyšet. Přesto ztišila hlas. „Ten svazek janovce u támhletěch dveří. To je znamení žlutých adžah, nouzovej signál od jedný ze špehů žlutých."</p>

<p>Nemusela Elain říkat, aby se tam nedívala. Dívka na krámek jen mrkla. „Jsi si jistá?" zeptala se Elain tiše. „A jak to víš?"</p>

<p>„Ovšemže jsem si jistá. Je to přesný. Ty visící konce žlutý stuhy jsou dokonce rozdělený na tři." Odmlčela se, aby nabrala dech. Pokud se úplně nezmýlila, ta bezvýznamná hrst snítek měla hrozivý význam. Pokud se <emphasis>mýlila, </emphasis>dělala ze sebe hlupáka, a to ona nesnášela. „Strávila jsem ve Věži hodně času povídáním se žlutýma." Hlavní činností žlutých bylo léčení. Nedaly mnoho na bylinky, ale ony taky bylinky nebyly potřeba, když se léčilo s pomocí jediné síly. „Jedna z nich mi to prozradila. Nepovažovala to za velkej přestupek, protože si byla jistá, že si stejně vyberu žlutý. Kromě toho se to skoro tři sta let nepoužívá. Elain, jen pár žen z každýho adžah skutečně ví, kdo jsou jejich zvědové, avšak svazek žlutých kvítků svázaných a pověšených, jako je tenhle, prozradí každý žlutý sestře, že tady jeden je, a se zprávou dost naléhavou, aby ta žena riskovala, že ji odhalí."</p>

<p>„A jak zjistíme, co to je?"</p>

<p>Nyneivě se to líbilo. Ne „Co budeme dělat?" To děvče mělo páteř.</p>

<p>„Dělej, co já," řekla, pevněji uchopila košík a narovnala se. Doufala, že si pamatuje všechno, co jí Shemerin vykládala. Doufala, že jí Shemerin všechno řekla. Baculatá žlutá sestra byla na Aes Sedai dost roztěkaná.</p>

<p>Vnitřek krámku nebyl velký a všude na stěnách visely police se štůčky hedvábí či jemně tkaného sukna a špulkami lemovek, stužek a krajek všech možných vzorů a šířek. Na podlaze stály krejčovské panny pokryté kusy oděvů od zpola dokončených po zcela hotové, od něčeho, co by se hodilo k tanci, z vyšívaného zeleného sukna, po roucho z perlově šedého hedvábí, jež by se neztratilo ani u dvora. Na první pohled dílna i krám překypovaly blahobytem a činorodostí, ale Nyneiva bystrým okem zahlédla lehounký závoj prachu na vysokém límci ze záplavy solindenské krajky i na velké černé sametové mašli v pase dalších šatů.</p>

<p>V krámku byly dvě tmavovlasé ženy. Jedna, mladá a hubená, se snažila kradmo si utřít nos hřbetem ruky a nervózně si tiskla k pasu štůček světle červeného hedvábí. Vlasy jí spadaly na ramena v záplavě kudrn podle amadicijské módy, ale vedle úhledného účesu druhé ženy vypadaly neupraveně. Ta druhá, hezká, ve středních letech, byla určitě švadlena, jak prozrazoval velký jehelníček ježící se špendlíky a jehlami, který měla u pasu. Tato žena měla šaty z kvalitního zeleného sukna, dobře střižené a dobře vypracované, aby byla vidět její šikovnost, ale jen nenápadně vyšívané bílými kvítky kolem vysokého límce, aby nezastínila své zákaznice.</p>

<p>Když dovnitř vstoupily Nyneiva s Elain, obě ženy na ně zíraly s otevřenými ústy, jako by sem nikdo nepřišel celý rok. Švadlena se vzpamatovala první a prohlédla si je s opatrnou důstojností, přičemž předvedla malé pukrle. „Smím vám posloužit? Jsem Ronda Macurová. Můj krám je váš."</p>

<p>„Chci šaty s vyšívanými žlutými růžemi na živůtku," oznámila jí Nyneiva. „Ale žádné trny, ano," dodala se smíchem. „Neléčím se zrovna moc rychle." Na tom, co řekne, příliš nezáleželo, pokud v tom budou slova „žlutý" a „léčit". Teď jen kdyby ty snítky květů nebyly náhoda. V tom případě by si musela najít nějaký důvod, proč si nekoupit šaty s růžemi. A zabránit Elain, aby celou tu ubohou zkušenost nepřevyprávěla Tomovi a Juilinovi.</p>

<p>Paní mistrová Macurová na ni chvíli upírala tmavé oči, pak se obrátila k hubené dívce a vystrčila ji dozadu do dílny. „Zajdi do kuchyně, Luci, a udělej tady paninkám hrnec čaje. Z té modré plechovky. Voda je, díky Světlu, horká. Jen běž, děvče. Dej to pryč a přestaň takhle civět. Honem, honem. Z té modré plechovky. Můj nejlepší čaj," vykládala, a když dívka zmizela v zadních dveřích, obrátila se znovu k Nyneivě. „Bydlím tu nad dílnou, víte, a kuchyni mám vzadu." Nervózně si uhladila suknice a palcem a ukazováčkem pravé ruky udělala kolečko. Za prsten s Velkým hadem. Zřejmě žádné výmluvy ohledně neodebraných šatů nebudou ani nutné.</p>

<p>Nyneiva znamení zopakovala a po chvíli tak učinila i Elain. „Já jsem Nyneiva a tohle je Elain. Viděly jsme tvoje znamení."</p>

<p>Ta žena se zachvěla, jako by chtěla uletět. „Znamení? Aha. Ano. Ovšem."</p>

<p>„No?" řekla Nyneiva. „Jaká je ta naléhavá zpráva?"</p>

<p>„Neměly bychom tu takhle mluvit... ehm... paní Nyneivo. Někdo by sem mohl přijít." Nyneiva o tom pochybovala. „Povím vám to nad hrnkem dobrýho čaje. Můj nejlepší čaj, říkala jsem to?"</p>

<p>Nyneiva si vyměnila pohled s Elain. Jestli paní Macurová tolik váhala vyjevit své zprávy, musely být vskutku děsivé.</p>

<p>„Když půjdeme dozadu," podotkla Elain, „nikdo jiný nás neuslyší." Při jejím královském tónu švadlena vytřeštila oči. Nyneiva měla chvíli dojem, že by to mohlo překonat její úzkost, ale ta hloupá žena už vzápětí zase blekotala dál.</p>

<p>„Čaj bude hotový za chviličku. Voda už byla horká. My tady používáme tarabonský čaj. Proto jsem asi tady. Ne kvůli tomu čaji, samozřejmě. To kvůli všemu tomu obchodu, co tu kvetl, obchodovalo se na obě strany, pořád sem a tam jezdily vozy. Je - vás hlavně zajímají epidemie nebo nový nemoci, ale mně samotný to připadá zajímavý. Trochu se zabývám -" Odkašlala si a spěšně pokračovala dál. Jestli si začne šaty uhlazovat ještě silněji, udělá si do nich díru. „Některé děti, ovšem, ale je - vás - to vážně moc nezajímá."</p>

<p>„Kuchyně, panímámo Macurová," pronesla Nyneiva pevně, jakmile se druhá žena odmlčela, aby se nadechla. Jestli byly její zprávy takhle děsivé, Nyneiva už to nehodlala dále odkládat.</p>

<p>Dveře dozadu se otevřely a nervózní Luci do nich strčila hlavu. „Je to hotový, panímámo," ohlásila bez dechu.</p>

<p>„Tudy, paní Nyneivo," řekla švadlena a stále si uhlazovala předek šatů. „Paní Elain."</p>

<p>Krátká chodba vedoucí kolem úzkého schodiště do útulné kuchyně s trámovým stropem, kde na krbové římse stála konvice, z níž se kouřilo, a všude byly vysoké příborníky. Mezi zadními dveřmi a oknem vedoucím na malý dvorek s vysokým dřevěným plotem visely měděné rendlíky. Na malém stolku uprostřed místnosti stál jasně žlutý čajník, zelená nádobka s medem, tři neladící hrnečky různých barev a nízká modrá plechovka s víčkem položeným vedle. Panímáma Macurová sebrala plechovku, zavřela ji a spěšněji postavila do příborníku, kde byly další plechovky dvou tuctů barev a odstínů.</p>

<p>„Sedněte si, prosím," řekla nalévajíc čaj. „Prosím."</p>

<p>Nyneiva si vzala židli s černým opěradlem vedle Elain a švadlena před ně postavila hrnečky. Potom vylovila z příborníku dvě lžičky.</p>

<p>„Ta zpráva?" řekla Nyneiva, když se žena posadila naproti nim. Panímáma Macurová byla příliš vyvedená z míry, aby se dotkla vlastního hrnečku, tak si Nyneiva do svého zamíchala trochu medu a upila. Byl horký, ale v ústech po něm zůstávala chladivá mátová chuť. Horký čaj by té ženě nejspíš rozvázal jazyk, jen kdyby ji přiměly, aby se napila.</p>

<p>„Příjemná chuť," zamumlala Elain přes okraj hrnečku. „Co je to za čaj?"</p>

<p><emphasis>Hodná holka, </emphasis>pomyslela si Nyneiva.</p>

<p>Ale švadleně se jenom třásly ruce vedle hrnečku. „Tarabonský čaj. Skoro od Stínovýho pobřeží."</p>

<p>Nyneiva s povzdechem polkla další doušek, aby se jí uklidnil žaludek. „Ta zpráva," řekla naléhavě. „Nevyvěsilas to znamení jen proto, abys nás pozvala na čaj. Co je ta naléhavá zpráva?"</p>

<p>„Aha. Ano." Panímáma Macurová si olízla rty, obě si je prohlédla a pak pomalu pravila: „Přišla skoro před měsícem s rozkazy, aby ji za každou cenu uslyšela každá sestra, která tudy projede." Znovu si olízla rty. „Všechny sestry jsou vítány a mají se vrátit do Bílé věže. Věž musí být celá a silná."</p>

<p>Nyneiva čekala na zbytek, ale druhá žena se odmlčela. <emphasis>Tohle </emphasis>že je ta zpráva? Podívala se na Elain, ale tu zřejmě začínalo přemáhat vedro. Sesula se na židli a civěla na své ruce složené na stole. „To je všechno?" chtěla vědět Nyneiva a překvapilo ji, že si musela zívnout. To horko jí zřejmě také neprospívalo.</p>

<p>Švadlena ji jen upřeně pozorovala.</p>

<p>„Řekla jsem," začala Nyneiva, ale hlavu náhle měla příliš těžkou, krk ji neunesl. Uvědomila si, že se Elain složila na stůl, oči má zavřené a paže jí bezvládně visí. Nyneiva se zděšeně zadívala na hrneček ve svých rukou. „Cos nám to dala?" vydechla nezřetelně. Ta mátová příchuť tu byla pořád, ale jazyk jako by měla nateklý. „Pověz!" Pustila hrneček a opřela se o stůl, ale podlomila se jí kolena. „Světlo tě spal, co?"</p>

<p>Panímáma Macurová odsunula židli dozadu a ustoupila z jejího dosahu, ale její dřívější úzkost nyní ustoupila tichému uspokojení.</p>

<p>Přes Nyneivu se převalila tma. Poslední, co zaslechla, byl švadlenin hlas. „Chyť ji, Luci!"</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA DESÁTÁ</strong></p>

<p><strong><emphasis>K čemu jsou dobré fíky a myši</emphasis></strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>Elain si uvědomovala, že ji někdo za ramena a za nohy vleče nahoru po schodech. Měla otevřené oči a viděla, ale zbytek těla mohl docela dobře patřit někomu jiného, nakolik ho ovládala. Dokonce i mrknout mohla jenom pomalu. Hlavu jako by měla přecpanou peřím.</p>

<p>„Je vzhůru, panímámo!" vyvřískla Luci a málem jí pustila nohy. „Kouká se na mě!"</p>

<p>„Říkala jsem ti, ať si neděláš starosti." Hlas panímámy Macurové se k Elain nesl shora přes její hlavu. „Nemůže usměrňovat a ani hnout jediným svalem, ne když má v sobě ločidlový čaj. Přišla jsem na to náhodou, ale rozhodně se to občas hodí."</p>

<p>Byla to pravda. Elain mezi nimi visela jako hadrová panenka, z níž někdo vytahal polovinu vycpávky, a otloukala si pozadí o schody. Stejně dobře by byla mohla utíkat jako usměrňovat. Cítila pravý zdroj, ale když se ho pokusila obejmout, bylo to jako snažit se sebrat jehlu ze zrcadla zimou ztuhlými prsty. Začala panikařit a po tváři jí sklouzla slza.</p>

<p>Tyhle ženy ji možná chtěly předat bělokabátníkům, aby ji popravili, ale ona nemohla uvěřit, že by bělokabátníci nechali ženy chystat pasti v naději, že by do ní mohla zabloudit Aes Sedai. Takže zbývaly temné družky, a skoro jistě sloužící černým adžah, hned vedle žlutých. Určitě ji vydají do rukou černých adžah, pokud s Nyneivou neuniknou. Avšak jestli měla uprchnout, nemohla spoléhat na nikoho jiného. A ona se nemohla ani pohnout, ani usměrňovat. Náhle si uvědomila, že se snaží vykřiknout, a vydává jen slabé chrčivé kňučení. Přestat jí sebralo veškerý zbytek síly.</p>

<p>Nyneiva věděla všechno o bylinkách, nebo to alespoň tvrdila. Proč nepoznala to, co bylo v tom čaji? <emphasis>Přestaň kňučet! </emphasis>Ten tichý pevný hlásek v její hlavě zněl úžasně, jako by mluvila Lini. <emphasis>Jehně bečící pod ohradou jen přiláká lišku, když by mělo utíkat. </emphasis>Zoufale se snažila zvládnout prostý úkol dotknout se <emphasis>saidaru. Byl </emphasis>to prostý úkol, ale teď se mohla docela dobře snažit sáhnout na <emphasis>saidín. </emphasis>Nicméně na tom pracovala dál. Byla to jediná věc, kterou mohla dělat.</p>

<p>Přinejmenším panímáma Macurová si nedělala starosti. Jakmile pustila Elain na úzkou postel v malém těsném pokojíku s jediným oknem, vyhnala zase Luci ven, aniž by se jedinkrát ohlédla. Elain padla hlava tak, že viděla na druhou úzkou postel a komodu s matnými mosaznými držadly na přihrádkách. Mohla pohnout očima, ale pohnout hlavou bylo nad její síly.</p>

<p>Za pár minut se obě ženy vrátily, funěly a nesly bezvládnou Nyneivu, kterou vzápětí hodily na druhou postel. Ta měla ochablý obličej a tvář se jí leskla slzami, ale tmavé oči... Zářily jí vzteky, a také strachem. Elain doufala, že vztek má navrch. Nyneiva byla silnější než ona, když <emphasis>mohla </emphasis>usměrňovat. Třeba se to Nyneivě podaří tam, kde ona ošklivě zklamala. Ty slzy musely být slzy hněvu.</p>

<p>Panímáma Macurová řekla hubené dívce, aby tu zůstala, a sama znovu odspěchala. Tentokrát se vrátila s podnosem, který postavila na komodu. Byl na ní žlutý čajník, jeden pohár, trychtýř a vysoké přesýpací hodiny. „Takže, Luci, nezapomeň, že máš do každý dostat dvě unce, jakmile se hodiny přesypou. Hned, rozumíš!"</p>

<p>„Proč jim to nedáš sama, panímámo?" zakvílela dívka a zalomila rukama. „Chci, aby znovu usnuly. Nelíbí se mi, jak na mě civí."</p>

<p>„To by spaly jako mrtvoly, děvče, a takhle je můžeme vzbudit natolik, aby mohly chodit, až to budem potřebovat. Až přijde čas poslat je pryč, dám jim větší dávku. Zaplatí za to bolestí hlavy a křečemi v žaludku, ale podle mě si to plně zaslouží."</p>

<p>„Ale co když <emphasis>dokážou </emphasis>usměrňovat, panímámo? Co když jo? Koukají se na mě."</p>

<p>„Přestaň blekotat, děvče," zarazila ji rázně starší žena. „Kdyby mohly, myslíš, že by to už neudělaly? Jsou bezmocný jako koťata v pytli. A zůstanou tak, pokud je budeš správně nalívat. Takže, dělej, co jsem ti řekla, rozumíš? Musím zajít za starým Avim, aby poslal holuba, a zařídit ještě pár věcí, ale vrátím se, jak to jen půjde. Ty bys radši měla uvařit další konvici ločidla, čistě pro případ. Půjdu zadem. Zavři krám. Někdo by sem moh zajít, a to by nebylo dobrý."</p>

<p>Poté, co panímáma Macurová odešla, Luci na obě ženy chvíli civěla a stále lomila rukama. Pak nakonec sama vyběhla ven. Její posmrkávání se ztratilo na schodech.</p>

<p>Elain viděla, jak se Nyneivě na čele perlí pot. Doufala, že je to námahou, ne horkem. <emphasis>Snaž se, Nyneivo. </emphasis>Ona sama se natahovala po pravém zdroji, neobratně se snažila prodrat vlněnými vycpávkami, kterých měla plnou hlavu. Neuspěla, zkusila to znovu, opět neuspěla, a zase to zkoušela... <emphasis>Ó, Světlo, Nyneivo, snaž se! Snaž se!</emphasis></p>

<p>Do očí jí padly přesýpací hodiny. Nemohla se podívat na nic jiného. Písek padal dolů, každé zrníčko označovalo neúspěch z její strany. Poslední zrnko propadlo. A Luci se nevracela. Elain se napjala silněji, pro zdroj, aby se pohnula. Po chvíli se jí zachvěly prsty levé ruky. <emphasis>Ano! </emphasis>Ještě pár minut, a dokázala zvednout ruku. Jen o ubohý coul, než jí znovu klesla na postel, ale zvedla ji. S námahou se jí podařilo pohnout hlavou.</p>

<p>„Bojuj s tím," pronesla Nyneiva nezřetelně, skoro jí nebylo rozumět. Rukama pevně tiskla přehoz pod sebou. Zřejmě se snažila posadit. Nezvedla ani hlavu, ale snažila se.</p>

<p>„Bojuju," pokusila se Elain ze sebe vypravit. Jí samotné to připadalo spíš jako zachrčení.</p>

<p>Pomalu se jí podařilo zvednout ruku tak, aby na ni viděla, a udržet ji tam. Projel jí vítězoslavný záchvěv. <emphasis>Jen se nás hezky boj dál, Luci. Zůstaň dole v kuchyni ještě chvilku a...</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Dveře se rozlétly a Elain roztřásly zoufalé vzlyky, když do pokojíku vrazila Luci. Byla tak blízko. Děvče se na ně jednou podívalo, vyvřísklo čirou hrůzou a hnalo se ke komodě.</p>

<p>Elain se s ní snažila bojovat, ale byť byla tak hubená, Luci bez námahy srazila její zesláblé ruce a stejně snadno jí mezi zuby strčila trychtýř. Děvče funělo, jako by běželo. Elain do úst nalilo studený hořký čaj. Elain k dívce vzhlížela s panikou, kterou Luci cítila také. Ale Luci podržela Elain ústa zavřená a s pevným, byť vystrašeným odhodláním jí masírovala krk, dokud nepolkla. Když se Elain propadala do temnoty, slyšela, jak Nyneiva slabě protestuje.</p>

<p>Když znovu otevřela oči, byla Luci pryč a přesýpacími hodinami opět propadala zrnka písku. Nyneivě tmavé oči málem vylézaly z důlků, ale bylo-li to strachy, či hněvem, to Elain nepoznala. Ne, Nyneiva by se nevzdala. To byla jedna z věcí, které na druhé ženě obdivovala. Nyneiva by mohla mít hlavu položenou na popravčím špalku, a nevzdala by se. <emphasis>Naše hlavy </emphasis>jsou <emphasis>na popravčím špalku!</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Zahanbovalo ji, že je o tolik slabší než Nyneiva. Měla se jednoho dne stát královnou Andoru, a teď by klidně vyla strachy. Samozřejmě nevyla, ani v duchu - omámeně se znovu snažila přinutit údy k pohybu, snažila se dotknout <emphasis>saidaru - </emphasis>ale chtěla to udělat. Jak by se kdy mohla stát královnou, když je tak slabá? Znovu sáhla po pravém zdroji. A znovu. Zase. Závodila s padajícími zrníčky. Zas.</p>

<p>Hodiny se znovu přesypaly bez Luci. Znovu se tak pomalu dostala k tomu, že dokázala zvednout ruku. A pak i hlavu! I když jí okamžitě spadla dolů. Slyšela, jak si Nyneiva mumlá, a většině slov dokonce rozuměla.</p>

<p>Znovu se rozlétly dveře. Elain zvedla hlavu a zoufale k nim pohlédla - a spadla jí brada. Stál tam Tom Merrilin jako hrdina z některého ze svých vlastních příběhů a jednou rukou pevně svíral za krk omdlévající Luci a v druhé držel nůž připravený k vrhu. Elain se nadšeně zasmála, i když to znělo spíš jako zachrčení.</p>

<p>Tom dívku hrubě strčil do rohu. „Zůstaň tam, nebo z tebe stáhnu kůži!" Dvěma kroky byl u Elain, sčísl jí vlasy z čela a v ošlehaném obličeji se mu jasně zračily obavy. „Cos jim to dala, holka? Řekni to, nebo -"</p>

<p>„Ona ne," mručela Nyneiva. „Ta druhá. Šla někam pryč. Pomoz mi vstát. Musím chodit."</p>

<p>Elain měla dojem, že od ní Tom odchází jen váhavě. Znovu Luci zahrozil nožem - ta se choulila, jako by se už nikdy nehodlala pohnout - a pak ho hbitě schoval do rukávu. Vytáhl Nyneivu na nohy a začal s ní chodit těch pár kroků sem a tam, co pokojík dovoloval. Nyneiva na něm bezvládně visela a jen se šourala.</p>

<p>„Moc rád slyším, že vás nechytlo tohle kotě," poznamenal Tom. „Kdyby to byla ona..." Potřásl hlavou. Nepochybně by si o nich myslel něco stejně nepěkného, kdyby mu Nyneiva řekla pravdu. Elain to rozhodně nehodlala udělat. „Našel jsem ji, jak letí do schodů, a byla tak vyděšená, že mě za sebou ani neslyšela. Moc rád ale nejsem, že se ta druhá dostala pryč tak, že ji Juilin neviděl. Může přivíst ostatní?"</p>

<p>Elain se převrátila na druhou stranu. „To nemyslím, Tome," zamumlala. „Nemůže - příliš mnoha lidem - prozradit, co je zač." Za další minutu se už snad dokáže posadit. Dívala se přímo na Luci. Děvče sebou trhlo a snažilo se prodrat zdí. „Bělokabátníci - by ji sebrali - stejně rychle jako nás."</p>

<p>„Juilin?" ozvala se Nyneiva. Hlava se jí zakývala, jak se zlobně zamračila nahoru na kejklíře. Mluvení jí ale potíže nedělalo. „Řekla jsem vám dvěma, ať zůstanete u vozu."</p>

<p>Tom si podrážděně foukl do knírů. „Řeklas nám, abychom uložili zásoby, na což nemusí být dva chlapi. Juilin šel pak za váma, a když se nikdo z vás nevracel, šel jsem ho hledat." Znovu si odfrkl. „Pro něj tu klidně mohlo být tucet chlapů, ale byl ochotnej sem vlítnout třeba sám. Teď vzadu uvazuje Číhala. Je moc dobře, že jsem se rozhod sem zajet. Myslím, že budem potřebovat koně, abychom vás dvě dostali odsud."</p>

<p>Elain zjistila, že se dokáže posadit, jen tak tak přeručkovala po posteli, ale když se chtěla postavit, málem se zase složila. <emphasis>Saidar </emphasis>byl stejně nedostupný jako předtím. Měla pocit, jako by měla místo hlavy peřím nacpaný polštář. Nyneiva už dokázala stát trochu rovněji a byla schopná zvednout nohy z podlahy, ale pořád na Tomovi visela.</p>

<p>O pár minut později dorazil Juilin a špičkou nože před sebou postrkoval panímámu Macurovou. „Přišla sem zadní brankou. Myslela si, že jsem zloděj. Připadlo mi nejlepší přivést ji dovnitř."</p>

<p>Švadlena natolik zbledla při pohledu na ně, že její oči vypadaly ještě tmavší, a navíc jí málem vypadly z důlků. Olizovala si rty a ustavičně si uhlazovala šaty. Vrhala rychlé pohledy na Juilinův nůž, jako by uvažovala, zda by nebylo nejlepší, kdyby se přece jen pokusila uprchnout. Většinou však ale zírala na Elain a Nyneivu. Elain měla dojem, že je stejně připravená propuknout v pláč nebo omdlít.</p>

<p>„Strč ji támhle," řekla Nyneiva a kývla směrem k rohu, kde se pořád ještě třásla Luci a rukama si objímala kolena, „a pak pomoz Elain. O tom ločidlu jsem sice nikdy neslyšela, ale chůze zřejmě pomáhá ten účinek odbourat. Většina věcí se dá chůzí vylepšit."</p>

<p>Juilin ukázal nožem do rohu a panímáma Macurová se tam rozběhla, posadila se vedle Luci a pořád si ustrašeně olizovala rty. „Já - bych neudělala - co jsem udělala - jenže jsem měla rozkazy. Musíte to pochopit. Měla jsem rozkazy."</p>

<p>Juilin jemně pomohl Elain na nohy, podepřel ji a přiměl ji urazit těch pár kroků, které tu bylo možné udělat, přičemž se vyhýbali druhé dvojici. Juilin jí dal ruku kolem pasu snad až příliš důvěrně.</p>

<p>„Rozkazy od koho?" štěkla Nyneiva. „Komu se zodpovídáš ve Věži?"</p>

<p>Švadlena vypadala, že jí není dobře, ale odhodlaně stiskla rty.</p>

<p>„Jestli nepromluvíš," řekla jí Nyneiva zamračeně, „pustím na tebe Juilina. Je to tairenskej chytač zlodějů a ví, jak přinutit někoho k přiznání stejně rychle, jako bělokabátnickej tazatel. Že jo, Juiline?"</p>

<p>„Kus provazu, abych ji mohl svázat," prohodil Juilin a zakřenil se tak ohavně, že od něj Elain málem odstoupila, „pár hadrů jako roubík, dokud nebude připravená mluvit, nějaký olej na vaření a trochu soli..." Uchechtl se tak, až Elain málem ztuhla krev v žilách. „Ona bude mluvit." Panímáma Macurová se ztuhle opírala o zeď a zírala na něj očima tak vytřeštěnýma, že už to víc nešlo. Luci se na něj dívala, jako by se právě proměnil v trolloka, dva sáhy vysokého, včetně rohů.</p>

<p>„No dobře," prohlásila Nyneiva po chvíli. „Všechno, co potřebuješ, Juiline, bys měl najít v kuchyni." Elain přelétla polekaným pohledem z Nyneivy na chytače zlodějů a zpátky. Nemohli přece myslet...? Ne Nyneiva!</p>

<p>„Narenwin Barda," vyhrkla švadlena náhle. Slova se z ní řinula jedno přes druhé. „Posílám zprávy Narenwin Bardě do hostince v Tar Valonu jménem U protiproudu. Avi Shendar pro mě na kraji města chová holuby. Neví, komu posílám ty zprávy, ani od koho je dostávám, a je mu to jedno. Jeho ženu zachvátila stravující nemoc, a..." Odmlčela se, otřásla se a zírala na Juilina.</p>

<p>Elain Narenwin znala, nebo ji aspoň párkrát zahlédla ve Věži. Byla to hubená ženuška, na jejíž přítomnost bylo snadné zapomenout, jak byla tichá. A taky laskavá. Jednou týdně nechávala děti, aby přinesly své mazlíčky na pozemek Věže, kde je léčila. Těžko ten druh ženy, která by se dala k černým adžah. Na druhou stranu se jedna z černých adžah, které znaly, jmenovala Marillin Gemalphin. Měla ráda kočky a dokonce chodila hledat zaběhlé chudinky.</p>

<p>„Narenwin Barda," zopakovala Nyneiva ponuře. „Chci ještě další jména, ať ve Věži, nebo mimo."</p>

<p>„Já - žádná další neznám," vydechla jen slabě panímáma Macurová.</p>

<p>„To uvidíme. Jak dlouho jsi temnou družkou? Jak dlouho sloužíš černýmu adžah?"</p>

<p>Luci rozhorleně zakvílela. „My nejsme temné družky!" Mrkla na panímámu Macurovou a odsedla si od ní. „Aspoň já ne! Já kráčím ve Světle! Ve Světle!"</p>

<p>Reakce druhé ženy byla neméně silná. Jestli předtím třeštila oči, tak teď už jí vážně málem vypadly. „Černé -! Chcete říct, že to existuje? Ale Věž vždycky popírala - No, zeptala jsem se na to Narenwin ten den, co mě vybrala jako zvěda pro žluté, a teprv druhej den jsem dokázala přestat brečet a vylízt z postele. Já - nejsem - temná družka! <emphasis>Nikdy! </emphasis>Já sloužím žlutým adžah! <emphasis>Žlutým!"</emphasis></p>

<p>Elain, stále visíc Juilinovi na ruce, si vyměnila překvapený pohled s Nyneivou. Každá temná družka by to samozřejmě popírala, z hlasů těchto dvou žen však byla cítit pravda. Toto obvinění je tolik rozhořčilo, až málem přehlušilo jejich strach. Z toho, jak Nyneiva zaváhala, bylo zřejmé, že si uvědomila to stejné.</p>

<p>„Jestli sloužíš žlutým," řekla pomalu, „tak proč jsi nás omámila?"</p>

<p>„To kvůli ní," odvětila švadlena a kývla směrem k Elain. „Skoro před měsícem jsem dostala její popis včetně toho, že se občas nosí, jako by se na vás koukala svrchu. Narenwin říkala, že by mohla používat jméno Elain, a dokonce tvrdit, že je urozeného rodu." Slovo od slova její hněv, že byla nazvána temnou družkou, vybublával blíž povrchu. „Ty možná jsi žlutá sestra, ale ona je jen uprchlá přijatá novicka. Narenwin říkala, že mám ohlásit její přítomnost, i každýho, kdo bude s ní. A abych ji zdržela, jestli to půjde. Nebo ji dokonce i chytila. A každýho s ní. Jak chtěla, abych chytila přijatou novičku, to netuším - myslím, že ani Narenwin neví o mým ločidlovým čaji! - ale to stálo v rozkazech! Povídaly, že mám dokonce riskovat odhalení - tady, kde by to byla moje smrt! - když budu muset! Jen počkej, až tě dostane do rukou amyrlin, mladá dámo! Vás všechny!"</p>

<p>„Amyrlin!" vyhrkla Elain. „Co ta s tím má společného?"</p>

<p>„Bylo to na její rozkaz. Na rozkaz amyrlinina stolce, tam stálo. Prý sama amyrlin řekla, že mám použít jakýkoliv prostředky, pokud tě nezabiju. Až tě dostane do rukou amyrlin, budeš si přát, abys byla mrtvá!" Zuřivým uspokojením prudce kývla hlavou.</p>

<p>„Nezapomeň, že my ještě v ničích rukou nejsme," připomněla jí Nyneiva suše. „Ale ty jseš v našich." Ale v očích měla stejný děs, jaký cítila i Elain. „Znáš nějaký důvody?"</p>

<p>Připomínka, že je zajatkyně, z druhé ženy vysála krátký záchvat odvahy. Netečně se opřela o Luci a obě si pomáhaly, aby se nesvalily. „Ne. Občas mi Narenwin nějaký důvod poví, ale tentokrát ne."</p>

<p>„Tos nás tu chtěla jen tak držet, omámený, dokud si pro nás někdo nepřijede?"</p>

<p>„Chtěla jsem vás poslat vozem, oblečený do nějakých starých šatů." V jejím hlase nezůstala ani stopa vzdoru. „Poslala jsem holuba, abych Narenwin oznámila, že jste tady, a co chci udělat. Therin Lugay mi dluží laskavost, a já mu chtěla dát dost ločidla, aby to vystačilo na celou cestu do Tar Valonu, kdyby Narenwin neposlala sestry, aby si vás vyzvedly dřív. On si myslí, že jste nemocný a ten čaj je jediná věc, která vás udrží naživu, dokud vás Aes Sedai nevyléčí. Ženská musí být opatrná, když chce v Amadicii připravovat lektvary. Když vyléčíte moc lidí, nebo léčíte moc dobře, někdo zašeptá Aes Sedai, a vzápětí vám hoří dům. Nebo něco horšího. Therin ví, jak držet jazyk za zuby, kvůli tomu, že..."</p>

<p>Nyneiva kývla na Toma, aby jí pomohl blíž, odkud mohla hledět na švadlenu z výšky. „A ta zpráva? Ta skutečná zpráva? Přece jsi tam nedala to znamení jenom v naději, že nás přiláká."</p>

<p>„Oznámila jsem vám tu skutečnou zprávu," vysvětlovala žena unaveně. „Myslela jsem, že to neuškodí. Nerozumím tomu a - prosím -" Náhle propukla v pláč a visela na Luci stejně pevně, jako se mladší žena držela jí, a obě kvílely a blábolily. „Prosím, ať na mě nepoužívá sůl! Prosím! Sůl ne! Ó, prosím!"</p>

<p>„Svažte je," řekla po chvíli Nyneiva znechuceně, „půjdeme dolů a promluvíme si." Tom jí pomohl posadit se na okraj nejbližší postele a pak rychle nařezal pruhy z druhého přehozu.</p>

<p>Zakrátko byly obě ženy spoutány zády k sobě, ruce jedné k nohám druhé, a kousky pokrývky měly nacpané do úst místo roubíku a převázané dalším pruhem látky. Obě ještě plakaly, když Tom pomáhal Nyneivě z pokojíku.</p>

<p>Elain by byla moc ráda chodila stejně dobře jako druhá žena, ale pořád potřebovala Juilinovu oporu, aby se nesvalila ze schodů. Cítila malé bodnutí žárlivosti, když viděla Toma s rukou kolem Nyneivy. <emphasis>Jsi hloupá malá holčička, </emphasis>řekl Linin hlas ostře. <emphasis>Já </emphasis>miluji <emphasis>Randa, jenomže je příliš daleko odsud, a Tom je vzdělaný a inteligentní a... </emphasis>Příliš to připomínalo výmluvy, dokonce i jí samé. Lini by si byla odfrkla, což by znamenalo, že jí právě dochází trpělivost s hloupým chováním.</p>

<p>„Juiline," zeptala se váhavě, „co jsi chtěl dělat s tou solí a olejem na vaření? Ne úplně podrobně," dodala rychleji. „Jen tak všeobecně."</p>

<p>Chytač zlodějů se na ni chvíli jen díval. „To nevím. Ale ony taky ne. To je celý ten trik. Představí si něco mnohem horšího, než nač bych já kdy přišel. Viděl jsem tvrdého muže, jak se zlomil, když jsem poslal pro košík fíků a pár myší. Ale musíš být opatrná. Někteří jsou ochotní se přiznat k čemukoliv, ať je to pravda nebo ne, jen aby unikli tomu, co si představují. Myslím ale, že ty dvě mluvily pravdu."</p>

<p>Ona si to myslela také. Nicméně nedokázala potlačit zachvění. <emphasis>Co by někdo </emphasis>dělal <emphasis>s fíky a myšmi? </emphasis>Doufala, že o tom přestane uvažovat dřív, než z toho bude mít noční můry.</p>

<p>Ale když dorazili do kuchyně, Nyneiva se motala kolem bez pomoci a strkala nos do příborníků plných barevných plechovek. Elain si potřebovala sednout. Na stole stála jakási modrá plechovka a plný zelený čajník, ale Elain se na ně snažila nedívat. Pořád nemohla usměrňovat. Dokázala obejmout <emphasis>saidar, </emphasis>ale on jí zatím pokaždé vyklouzl, jakmile se ho dotkla. Aspoň si teď byla jistá, že se k ní jediná síla vrátí. Druhá možnost byla příliš děsivá, aby o ní vůbec uvažovala, což si do této chvíle ostatně vůbec nedovolila.</p>

<p>„Tome," řekla Nyneiva zvedajíc víčka různých nádobek a nahlížejíc dovnitř. „Juiline." Odmlčela se, zhluboka se nadechla a, aniž se na oba muže podívala, řekla: „Děkuju. Začínám chápat, proč mají Aes Sedai strážce. Děkuju vám mockrát."</p>

<p>Ne všechny Aes Sedai měly strážce. Červené považovaly všechny muže za poskvrněné kvůli tomu, co udělali muži, kteří mohli usměrňovat, a pár se jich nikdy neobtěžovalo prostě proto, že neopouštěly Věž nebo prostě nenahradily strážce, který jim zemřel. Zelené bylo jediné adžah, které povolovalo pouto s víc než jedním strážcem. Elain se chtěla dát k zeleným sestrám. Samozřejmě že ne z tohoto důvodu, ale proto, že se zelené nazývalo též bojovým adžah. Tam, kde hnědé pátraly po ztracených znalostech a modré se věnovaly politice, zelené sestry se připravovaly pro Poslední bitvu, kde půjdou v čele, jako to dělaly za trollockých válek, aby čelily novým Hrůzopánům.</p>

<p>Oba muži se na sebe dívali s otevřeným úžasem. Určitě byli připravení na obvyklý Nyneivin ostrý jazyk. Elain byla téměř šokována. Nyneiva si nechávala pomáhat asi stejně ráda, jako se mýlila. Z obojího bývala plná trní jako šípková růže, i když o sobě samozřejmě vždycky tvrdila, že je obrazem zdravého rozumu.</p>

<p>„Vědma." Nyneiva pak sebrala z jedné nádobky špetku jakéhosi prášku, přičichla a dotkla se ho špičkou jazyka. „Nebo jak jim tady říkají."</p>

<p>„Tady pro ně nemají jméno," sdělil jí Tom. „V Amadicii se tvýmu starýmu řemeslu věnuje jen málokterá žena. Je to moc nebezpečný. Pro většinu je to jenom vedlejší záležitost."</p>

<p>Nyneiva ze dna jednoho příborníku vytáhla kožený tlumok a z některých plechovek začala dělat malé pytlíčky. „A za kým jdou, když onemocní? Za nějakým pokoutním ranhojičem?"</p>

<p>„Ano," řekla Elain. Vždycky ráda před Tomem předvedla, že také zná pár věcí ze světa. „V Amadicii studují byliny muži."</p>

<p>Nyneiva se opovržlivě zamračila. „Co může chlap vědět o léčení čehokoliv? To bych radši požádala podkováře, aby mi ušil šaty." Elain si náhle uvědomila, že myslí na kdeco, kromě na to, co říkala panímáma Macurová. <emphasis>Nemyslet na trn neznamená, že tě bude v patě bolet míň. </emphasis>Jedno z Lininých oblíbených rčení. „Nyneivo, co myslíš, že ta zpráva znamená? Všechny sestry jsou vítány a mají se vrátit do Bílé věže? To nedává smysl." Tohle sice říci nechtěla, ale aspoň to bylo blízko.</p>

<p>„Věž má svý vlastní pravidla," podotkl Tom. „Co Aes Sedai dělají, to dělají ze svejch vlastních důvodů, a často ne z těch, z kterých tvrdí. Pokud ti vůbec nějaký důvody řeknou." Oba s Juilinem ovšem věděli, že jsou jenom přijaté novičky. To byl aspoň částečně důvod toho, proč oba muži stejně často neposlechli, co jim řekly, jako to udělali teď.</p>

<p>Zápas se Nyneivě jasně zračil ve tváři. Neměla ráda, když jí někdo skákal do řeči, ani lidi, kteří odpovídali za ni. Seznam věcí, které Nyneiva neměla ráda, byl docela dlouhý. Jenže teprve před chvilkou Tomovi děkovala. Nebylo by snadné zchladit muže, který právě zabránil tomu, aby vás odvlekli jako pytel zelí. „Jen máloco ve Věži dává většinou smysl," prohlásila kysele. Elain tušila, že je naježená stejně tolik kvůli Tomovi, jako kvůli Věži.</p>

<p>„Ty věříš tomu, co říkala?" Elain se zhluboka nadechla. „O tom, že amyrlin nařídila, aby mě přivlekli za všech okolností?"</p>

<p>V krátkém pohledu, který na ni Nyneiva vrhla, byl soucit. „Já nevím, Elain."</p>

<p>„Mluvila pravdu." Juilin si obrátil židli předkem dozadu, usadil se na ni a hůl si opřel o opěradlo. „Vyslýchal jsem dost zlodějů a vrahů, abych poznal pravdu, když ji slyším. Chvíli byla příliš vyděšená, aby zalhala, a pak příliš rozzlobená."</p>

<p>„Vy dva -" Nyneiva se zhluboka nadechla, hodila tlumok na stůl a zkřížila ruce na prsou, jako by chtěla zabránit tomu, aby se netahala za cop. „Bojím se, že Juilin má nejspíš pravdu, Elain."</p>

<p>„Ale amyrlin ví, co děláme. To ona nás přece poslala z Věže."</p>

<p>Nyneiva si hlasitě odfrkla. „O Siuan Sanche uvěřím čemukoliv. Ráda bych ji na hodinku dostala někam, kde by nemohla usměrňovat. Viděly bychom, jak by pak byla tvrdá."</p>

<p>Elain si nemyslela, že by to znamenalo nějaký rozdíl. Když si vzpomněla na ten velitelský pohled modrých očí, usoudila, že by si Nyneiva při té nepravděpodobné příležitosti, kdy by se jí toto přání splnilo, vysloužila pěknou řádku modřin. „Ale co s tím uděláme? Adžah mají zřejmě zvědy všude. A amyrlin sama taky. Celou cestu do Tar Valonu tak můžeme potkávat ženy, co se nám při vhodné příležitosti pokusí nasypat něco do jídla."</p>

<p>„Ne když nebudeme vypadat tak, jak čekají." Nyneiva z příborníku zvedla žlutý džbán a postavila ho na stůl vedle čajníku. „Tohle je bílej slepičí pepř. Utiší bolest hlavy, ale taky ti po něm vlasy zčernají jako noc." Elain si sáhla na rudozlaté kudrny <emphasis>- její </emphasis>vlasy, ne Nyneiviny, to by se vsadila! - ale byť se jí tato představa vůbec nelíbila, nápad to byl dobrý. „Trocha práce s jehlou na některých z těch šatů vepředu, a už nebudeme obchodnice, ale dvě urozený paní, co cestují se sluhama."</p>

<p>„A jedou na voze plném barviv?" poznamenal Juilin.</p>

<p>Nyneivin upřený pohled jasně říkal, že její vděčnost za záchranu právě dosáhla hranic. „Na dvoře na druhým břehu potoka je kočár. Myslím, že ho majitel prodá. Když se dostanete k vozu dřív, než ho někdo ukradne - nevím, co to do vás vjelo, jen tak ho tam nechat, když kolem může jít kdovíkdo! - jestli tam ještě pořád je, tak můžete vzít měšec..."</p>

<p>* * *</p>

<p>Pár lidí valilo oči, když se před krámek Rondy Macurové přivalil kočár Noye Torvalda tažený čtyřspřežím, s truhlicemi přivázanými na střeše a osedlaným koněm přivázaným vzadu. Noy přišel o všechno, když se zhroutil obchod s Tarabonem. Nyní si na velmi skrovné živobytí vydělával tím, že vypomáhal vdově Teranové. Nikdo na ulici kočího předtím neviděl, vysokého ošlehaného chlapíka s dlouhými bílými kníry a chladnýma, velitelskýma očima, ani tmavého lokaje s tvrdým obličejem a tarabonským kloboukem, který obratně seskočil, aby mohl otevřít dvířka kočáru. Vyvalování očí se změnilo v mumlání, když z krámku vyšly dvě ženy s ranci v rukou. Jedna měla zelené hedvábné šaty - a ta druhá prosté modré sukno, ale obě měly kolem hlavy ovázán šátek, takže jim nebyl vidět jediný vlásek. Obě do kočáru málem skočily po hlavě.</p>

<p>Dvě děti Světla začaly líně vyzvídat, kdo že ty cizinky jsou, ale zatímco se lokaj ještě škrábal na kozlík, kočí již práskl dlouhým bičem a zakřičel něco, aby udělali cestu pro urozenou paní. Její jméno zaniklo, když se děti vrhaly stranou a skutálely se po prašné ulici, a kočár zatím rachotil pryč a cválající spřežení se hnalo k Amadorské silnici.</p>

<p>Přihlížející se rozcházeli a povídali si. Očividně to byla nějaká záhadná urozená paní s komornou, která nakoupila u Rondy Macurové a spěchala pryč od dětí Světla. V Mardecinu se toho v poslední době moc zajímavého neudálo, a o tomhle si budou povídat aspoň den. Děti Světla se vztekle oprášily, ale nakonec usoudily, že kdyby tento incident ohlásily, udělaly by ze sebe hlupáky. Kromě toho jejich kapitán neměl rád šlechtice. Nejspíš by je vyslal, aby kočár přitáhly zpátky, což by byla v tom horku příliš dlouhá cesta kvůli jedné nafoukané mladé slečince z toho či onoho urozeného rodu. Pokud by proti nim nemohly vznést nějaké obvinění - což bylo s urozenci vždycky svízelné - vina by určitě nepadla na kapitána. Doufajíce, že se zpráva o jejich ponížení neroznese, obě děti rozhodně ani ve snu nenapadlo, že by se mohly vyptat Rondy Macurové.</p>

<p>O chvíli později zavezl Therin Lugay svůj vozík na dvůr za krámem. Zásoby na dlouhou cestu už měl úhledně naskládané pod kulatou plátěnou střechou. Ronda Macurová mu opravdu vyléčila tu horečku, která ho přepadla před třiadvaceti zimami, ale pořád ho jen peskovala, a navíc to byla protivná tchyně, takže se ještě rád vydával na cestu, byť měl jet až tam, kde žily čarodějnice. Ronda říkala, že by mu někdo mohl přijet naproti, i když neřekla kdo, ale on doufal, že pojede až do Tar Valonu.</p>

<p>Zaklepal šestkrát na kuchyňské dveře, než vstoupil, avšak teprve když se vydal do schodů, někoho našel. V zadní ložnici ležely v šatech, i když pomačkaných, na postelích Ronda i Luci a spaly hlubokým spánkem, přestože slunce stálo ještě vysoko na obloze. Ani jedna žena se neprobudila, když s ní zatřepal. Therin tomu nerozuměl, ani tomu, proč na podlaze leží na pruhy rozřezané a zauzlované přehozy z postele, ani proč jsou v pokoji dva prázdné čajníky, ale jenom jeden hrneček, nebo proč vedle Rondina polštáře leží trychtýř. Ale vždycky věděl, že ve světě je spousta věcí, jimž nerozumí. Vrátil se k vozu a přemýšlel o zásobách, které za Rondiny peníze opatřil, vzpomněl si na svou ženu a její matku, a když vyváděl tažného koně ze dvora, byl rozhodnut se podívat, jak to vypadá v Altaře nebo možná v Murandy.</p>

<p>Ať tak nebo tak, ještě chvíli to trvalo, než se rozcuchaná Ronda Macurová dopotácela k domu Aviho Shendara a odeslala holuba s tenoučkou kostěnou trubičkou přivázanou k noze. Pták vyrazil k severovýchodu, rovně jako šíp přímo do Tar Valonu. Ronda, po chvíli přemýšlení, napsala kopii své zprávy na další proužek tenoučkého pergamenu a připevnila ho na nožku ptáku z jiné klece. Ten zamířil na západ, protože slíbila, že bude posílat kopie každé zprávy. Byly to tvrdé časy, a žena se musela pěkně ohánět, aby vyšla, a stejně to nemohlo nikomu uškodit, ne při tom, jaké zprávy Narenwin posílala. Napadlo ji, jestli se vůbec někdy zbaví pachuti ločidla, a vůbec by jí nevadilo, kdyby její zprávy aspoň trochu poškodily tu ženskou, co si říkala Nyneiva.</p>

<p>Avi, jenž jako obvykle okopával svou maličkou zahrádku, si nevšímal toho, co Ronda dělá. A jako obvykle, jakmile odešla, umyl si ruce a zašel dovnitř. Ronda strčila větší kus pergamenu pod proužky, aby si udělala psací podložku. Když ho v odpoledním světle Avi zvedl, rozeznal, co napsala. Brzy na cestu vyrazil třetí holub a mířil ještě jiným směrem.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA JEDENÁCTÁ</strong></p>

<p><strong><emphasis>U devítispřeží</emphasis></strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>Siuan stínil tvář široký slamák, když nechávala Logaina, aby je pod pozdně odpoledním sluncem provedl Shilenskou bránou do Lugardu. Vysoké šedé vnější hradby města byly poněkud zanedbané. Na dvou místech viděla, že z hradeb vypadaly kameny, takže nebyly vyšší než slušný plot. Min a Leana jely těsně za ní, obě unavené tempem, které muž nasadil v týdnech po odchodu z Korských Pramenů. Chtěl velet, a stačilo málo, aby ho Siuan přesvědčila, že velí. Když řekl, že vyrazí ráno, kdy a kde se zastaví na noc, když si u sebe nechal peníze, dokonce i když čekal, že mu budou jídlo nosit, stejně jako vařit, pro Siuan to nic neznamenalo. Vcelku ho vlastně litovala. Neměl ani nejmenší tušení, co pro něj plánuje. <emphasis>Velká ryba na háčku, aby se chytila ještě větší, </emphasis>pomyslela si ponuře.</p>

<p>Podle jména byl Lugard hlavním městem Murandy, sídla krále Roedrana, ale urození pánové v Murandy složili přísahu věrnosti a pak odmítli platit daně či dělat většinu toho, co Roedran chtěl, a obyčejní lidé dělali to samé. Murandy bylo státem jen podle jména, lidi jen tak tak drželo pohromadě údajné poddanství králi nebo královně - trůn občas změnil majitele po velmi krátké době - a strach, že by je Andor nebo Illian mohl zabrat, kdyby aspoň nějakým způsobem nedrželi při sobě.</p>

<p>Město křižovaly kamenné hradby, většinou v ještě horším stavu než vnější bašty, protože Lugard se během staletí rozrůstal bez ladu a skladu a nejednou byl rozdělen mezi znesvářené šlechtice. Bylo to špinavé město, mnohá široká ulice ani nebyla vydlážděná, a všechny byly plné prachu. Muži v kloboucích s vysokým dýnkem a ženy v zástěrách a suknicích, v nichž jim byly vidět kotníky, se vyhýbali hrkotajícím kupeckým povozům, zatímco ve vyjetých kolejích si hrály děti. Obchod udržoval Lugard naživu, obchod s Illianem a Ebú Darem, s Ghealdanem na západě a Andorem na severu. Na velkých prázdných plochách různě po městě stály povozy, nastavěné kolo vedle kola, mnohé s těžkým nákladem pod přivázanými plachtami, jiné zase byly prázdné a čekaly na náklad. Hlavní ulice lemovaly zájezdní hostince spolu s nájemnými stájemi a ohradami pro koně, a bylo jich snad víc než domů či krámů z šedého kamene. Všechna stavení měla střechy z tašek v modrých, červených, purpurových či zelených odstínech. Vzduchem se nesl prach a hluk, zvonění kovářských kladiv, rachot vozů a nadávky vozků a bouřlivý smích z hostinců. Slunce cestou k obzoru Lugard opékalo a ze vzduchu jste měli pocit, že snad už nikdy nebude pršet.</p>

<p>Když Logain konečně zahnul na dvůr před stájemi a sesedl za hostincem se zelenou střechou jménem U devítispřeží, Siuan vděčně slezla z Bely a nejistě sledujíc její zuby, kosmatou kobylku poplácala po nose. Podle jejího názoru nebylo sezení na zádech nějakého zvířete vhodný způsob cestování. Člun zahýbal podle toho, jak člověk pohnul kormidelním veslem. Kůň se mohl rozhodnout, že má svou hlavu. Čluny také nekousaly. Tedy, Bela zatím nic takového neudělala, ale mohla by. Aspoň že ji již přešla ta hrozná ztuhlost oněch prvních dní, kdy si byla jistá, že se jí Leana a Min za zády pošklebují, když vždy večer kulhala po táboře. Po dni stráveném v sedle se pořád cítila, jako by ji řádně zmlátili, ale dařilo se jí to skrývat.</p>

<p>Jakmile začal Logain smlouvat se stájníkem, hubeným, pihovatým staříkem v kožené vestě bez košile, Siuan se naklonila k Leaně. „Jestli si chceš cvičit své ženské lsti," pravila tiše, „tak si je můžeš další hodinu procvičovat na Dalynovi." Leana se na ni pochybovačně podívala - v některých vesnicích od Korských Pramenů zkoušela úsměvy s dolíčky i kradmé pohledy, ale Logainovi se nedostalo nikdy víc než přísného pohledu - pak si povzdechla a kývla. Zhluboka se nadechla a vydala se kupředu tím překvapivě plavným, klouzavým způsobem, vedouc svou grošovanou bělku s klenutým krkem, a již se na Logaina usmívala. Siuan nechápala, jak to dělá. Bylo to, jako by jí náhle změkly některé kosti.</p>

<p>Siuan došla k Min a znovu promluvila stejně tiše. „Až Dalyn skončí s tím stájníkem, řekni mu, že jdeš za mnou dovnitř. Pak utíkej napřed a drž se od něho a od Amaeny dál, dokud se nevrátím." Podle hluku, jenž se ozýval z hostince, byl dav uvnitř dost velký, aby se v něm skrylo celé vojsko. Určitě dost velký, aby zakryl nepřítomnost jedné ženy. Min se v očích náhle objevil ten mezčí výraz a dívka otevřela ústa, nepochybně proto, aby se zeptala proč. Siuan ji předešla. „Prostě to udělej, Serenlo. Nebo tě k tomu, že mu nosíš jídlo, nechám ještě mu čistit boty." Ten umíněný pohled zůstal, ale Min nakonec jen mrzutě kývla.</p>

<p>Strčila Beliny otěže druhé ženě do ruky a spěchala ze dvora. Na ulici se vydala směrem, o němž doufala, že je správný. Nechtělo se jí prohledávat celé město, ne v takovém horku a prachu.</p>

<p>Ulice byly plné těžkých vozů tažených šesti, osmi a dokonce i desetispřežími, vozkové práskali dlouhými biči a nadávali stejně tak koním, jako lidem, kteří uskakovali před jejich povozy. Davem se prodírali hrubě odění muži v dlouhých kabátech vozků a občas se smíchem zvali ženy, jež procházely kolem. Ženy, v barevných zástěrách, občas pruhovaných, s hlavami omotanými zářivými šátky, kráčely s očima upřenýma přímo před sebe, jako by neslyšely. Ženy bez zástěr, s vlasy volně rozpuštěnými na ramena a sukněmi někdy i tři dlaně, ba víc, nad zemí, často křikly ještě drsnější odpověď.</p>

<p>Siuan užasla, když si uvědomila, že některé chlípné návrhy jsou míněny jí. Nerozzlobilo ji to - v duchu je nedokázala skutečně brát vážně - jen ji to překvapilo. Pořád si ještě nezvykla na tu změnu v sobě. Mužům mohla připadat přitažlivá... Padl jí do oka vlastní odraz ve špinavém okně krejčovské dílny, jen nejasný obraz dívky se světlou tváří pod slamákem. Pokud viděla, byla mladá, ne že by jen mladě vypadala, opravdu byla mladá. Vypadala jenom o málo starší než Min. Z pohledu let, která skutečně prožila, byla vlastně teprve dívka.</p>

<p><emphasis>To je ta výhoda, když tě utiší, </emphasis>řekla si. Setkala se se ženami ochotnými zaplatit jakoukoliv cenu, aby jim na vzhledu bylo ubráno patnáct či dvacet let. Některé by dokonce považovaly cenu, kterou zaplatila ona, za odpovídající. Často si podobné výhody vyjmenovávála sama, snad aby sama sebe přesvědčila, že jsou skutečné. Byla osvobozena od tří přísah, takže například mohla lhát. A ani vlastní otec by ji nepoznal. Nevypadala vůbec jako zamlada. Změny dospělosti zůstaly, ale změkčilo je mládí. S chladnou nezúčastněností si pomyslela, že je snad i trochu hezčí, než bývala jako mladá dívka. Hezká bylo to nejlepší, co o ní kdy řekli. Půvabná byla obvyklejší lichotka. Nedokázala si tu tvář spojit sama se sebou, se Siuan Sanche. Pouze v nitru byla pořád stejná. Podržela si získané znalosti. Tam, v hlavě, byla pořád sama sebou.</p>

<p>Některé z hostinců a taveren v Lugardu měly jména jako U podkovářského kladiva nebo U tančícího medvěda či též U stříbrného vepře, často s křiklavými znaky namalovanými tak, aby názvu odpovídaly. Jiná jména by se vůbec neměla povolovat, nejmírnější z nich znělo asi jako U hubičky domanské holčice, s namalovanou dívkou s měděnou pletí - do pasu nahou! - a našpulenými rty. Siuan napadlo, co by si o tom asi pomyslela Leana, ale podle toho, jak se ta žena teď chovala, by ji to mohlo jenom inspirovat.</p>

<p>Nakonec, v boční ulici stejně široké, jako byla hlavní, těsně za mezerou ve vnitřní hradbě způsobené zříceným zdivem, našla hostinec, který hledala, tři poschodí drsného šedého kamene se střechami z purpurových tašek. Na znamení nade dveřmi byla vyobrazena neuvěřitelně smyslná žena zahalená pouze svými vlasy, které však zakrývaly jenom to nejnutnější, sedící na hřbetě nenasedlaného koně, se jménem, před nímž uhnula očima, jakmile je poznala.</p>

<p>V šenku se to modralo kouřem z fajfek a bylo tu plno rozjívených mužů, kteří pili a smáli se a snažili se štípnout každou procházející šenkýřku. Ženy uhýbaly, jak mohly, a trpitelsky se usmívaly. Nad vším tím halasem a tartasem byla jen tak tak slyšet citera a flétna, doprovázející mladou dívku, zpívající a tančící na stole na protějším konci dlouhé místnosti. Občas zpěvačka zavířila sukněmi dost vysoko, aby jí byly vidět holé nohy celé. Z toho, co Siuan z dívčina zpěvu zachytila, okamžitě zatoužila umýt jí pusu mýdlem. Proč by měla nějaká žena chodit bez šatů? Proč by o tom měla jiná žena zpívat bandě opilých ničemů? Na takovém místě ještě nikdy nebyla a hodlala svou návštěvu co nejvíc zkrátit.</p>

<p>Majitelku hostince si nebylo možné splést. Byla to vysoká, rozložitá žena oblečená do jasně červených hedvábných šatů, které málem svítily. Pracně vytvořené obarvené kudrny - příroda by takový odstín červené nikdy dobrovolně nevytvořila, zvláště ne s tak tmavýma očima - lemovaly vystupující bradu a tvrdá ústa. Mezitím co křičela příkazy na obsluhující dívky, zastavila se tu a onde u stolu a pronesla pár slov, nebo některého z hostů poplácala po rameni a zasmála se s ním.</p>

<p>Siuan se držela zpříma a snažila se nevšímat si oceňujících pohledů, které po ní vrhali muži, když vykročila za ženou s karmínovými vlasy. „Paní Tharneová?" Musela to jméno opakovat třikrát a pokaždé hlasitěji, než se na ni majitelka hostince podívala. „Paní Tharneová, chci práci jako zpěvačka. Umím zpívat -"</p>

<p>„To umíš, co?" Velká žena se zasmála. „No, já už sice zpěvačku mám, ale vždycky se může hodit další, aby si ta první odpočala. Ukaž, jaký máš nohy."</p>

<p>„Umím zazpívat ,Píseň o třech rybářích'," prohlásila Siuan hodně nahlas. Toto musela být správná žena. V jednom městě určitě nemohly mít takové vlasy dvě ženy, aby navíc odpovídaly na správné jméno ve správném hostinci.</p>

<p>Paní Tharneová se zasmála trochu hlasitěji a plácla jednoho muže u nejbližšího stolu po rameni, přičemž ho málem srazila z lavice. „Ta tady ale není zrovna oblíbená, co, Pele?" Pel, jemuž chyběly nějaké zuby a kolem ramene měl obtočený hodně dlouhý bič, se chechtal s ní.</p>

<p>„A taky umím ,Modrý svítání'."</p>

<p>Ta žena se otřásla a vytírala si oči, jako by jí od smíchu začaly téct slzy. „Tak to umíš, co? Á, mládencům se určitě bude moc líbit. Teď mi ukaž nohy. Nohy, holka, nebo vypadni!"</p>

<p>Siuan zaváhala, ale paní Tharneová se na ni jen dívala. A také stále rostoucí počet mužů. Tohle <emphasis>musela </emphasis>být ta správná žena. Pomalu si vytáhla sukně ke kolenům. Vysoká žena jí netrpělivě pokynula, Siuan zavřela oči a sbírala do dlaní stále větší kus sukně. Cítila, jak jí s každým coulem rudnou tváře.</p>

<p>„Cudná holka," chichotala se paní Tharneová. „No, jestli jsou ty dvě písničky jediný, co umíš, tak bys měla mít nohy, co při pohledu na ně chlapi spadnou na zadek. To ale nepoznáme, dokud nedostanem dolů ty vlněný punčochy, že ano, Pele? No, tak pojď se mnou. Možná máš docela slušnej hlas, ale tady to neuslyším. Tak pojď, holka! Pohni zadkem!"</p>

<p>Siuan se rozšířily oči a zaplálo jí v nich, ale velká žena už kráčela k zadní části šenku. Držíc se, jako by spolkla železnou tyč, nechala Siuan sukně spadnout a následovala ji, přičemž se snažila ignorovat hlučný smích a lascivní návrhy hostí. Obličej měla jako z kamene, ale v nitru se jí starosti svářely s hněvem.</p>

<p>Než ji pozvedly na amyrlinin stolec, vedla síť zvědů modrého adžah. Některé z těchto žen byly také jejími osobními špehy jak předtím, tak i později. Možná už nebyla amyrlin, dokonce ani Aes Sedai, ale pořád všechny tyto agentky znala. Duranda Tharneová sloužila modrým, když Siuan celou síť přebírala, byla to žena, jejíž zprávy byly vždycky správné. Zvědy nebylo možné najít všude a všechny ženy také nebyly stejně spolehlivé - odsud až do Tar Valonu byla jediná, které plně důvěřovala, ve Čtverkrálí v Andoru, a ta zmizela - ale Lugardem spolu s kolonami kupeckých vozů putovalo i ohromné množství zpráv a klepů. Mohli by tu být i zvědové ostatních adžah. Bylo dobré na to nezapomínat. <emphasis>Opatrnost dostane člun do přístavu, </emphasis>připomněla si.</p>

<p>Tato žena dokonale odpovídala popisu Durandy Tharneové, a určitě tu nemohl být další hostinec s tak ohavným jménem, ale proč odpověděla tak podivně, když se Siuan označila za jinou agentku modrých? Musela to risknout. Min a Leana začínaly být svým způsobem stejně netrpělivé jako Logain. Opatrnost sice dostávala člun do přístavu, ale občas ho až troufalost přivedla zpátky plný ryb. Přinejhorším by mohla tu ženskou praštit něčím přes hlavu a utéci zadem. Když si však lépe prohlédla, jak je ta žena stavěná a jak pevné má paže, zadoufala, že by to zvládla.</p>

<p>Prosté dveře se z chodby vedoucí do kuchyně otevíraly do pokoje s několika málo kusy nábytku, se stolem a jednou židlí na modrém koberci, s velkým zrcadlem na stěně a kupodivu i malou poličkou s několika knihami. Jakmile se za nimi zavřely dveře, hluk z šenku se trochu, byť ne zcela, ztišil a velká žena se obrátila k Siuan s rukama v bok. „Takže. Co ode mě chceš? Nenamáhej se říkat mi jméno. Nechci ho znát, ať už je pravý nebo ne."</p>

<p>Ze Siuan spadla trocha napětí. Hněv ji však nepřešel. „Nemělas právo se mnou tam tak zacházet! Co jsi tím chtěla získat, nutit mě takhle -"</p>

<p>„Měla jsem na to právo," štěkla paní Tharneová, „a taky to bylo nutný. Kdybys přišla při otevírání nebo zavírání, jak bys měla, mohla jsem tě sem propašovat, a nikdo by nic nepoznal. Copak tě nenapadlo, že někteří z těch chlapů začnou přemejšlet, proč tě sem dozadu asi vedu jako dávno ztracenou přítelkyni? Nemůžu si dovolit, aby o mně začal někdo přemejšlet. Máš štěstí, že jsem tě na jednu dvě písničky nenechala vystřídat Susu. A dávej si se mnou pozor na manýry." Výhružně zvedla širokou, tvrdou ruku. „Mám provdaný dcerky starší než ty, a když je přijdu navštívit, chovají se a mluví slušně. Ještě jednou na mě zvedneš hlas, a já tě naučím móresům. Tam venku tě nikdo neuslyší vřískat, a i kdyby, tak se neodváží do toho plíst." Prudce kývla, jako by tím byla celá záležitost vyřízená, a znovu si založila ruce v bok. „Tak, co teda chceš?"</p>

<p>Během tohoto útoku se Siuan několikrát pokusila promluvit, ale slova té ženské se přes ni převalila jako přílivová vlna. Na něco takového nebyla Siuan zvyklá. Než paní Tharneová skončila, třásla se Siuan vzteky. Oběma rukama si tiskla sukně tak pevně, až měla klouby úplně bílé. Stejně pevně držela na uzdě hněv. <emphasis>Mám být jen další agentka, </emphasis>připomínala si důrazně. <emphasis>Už nejsem amyrlin, jenom další agentka. </emphasis>Kromě toho tušila, že druhá žena by svou hrozbu mohla docela dobře splnit. To pro ni ale bylo něco naprosto nového, muset si dávat pozor na někoho jenom proto, že je větší a silnější.</p>

<p>„Dostala jsem zprávu, kterou je třeba předat na shromáždění těch, jimž sloužíme." Doufala, že paní Tharneová bere napětí v jejím hlase jako důkaz, že ji zastrašila. Mohla by spolupracovat lépe, pokud si bude myslet, že je Siuan dokonale pokořená. „Nebyly tam, kde mi řekly, že je najdu. Můžu jenom doufat, že mně pomůžeš je najít."</p>

<p>Paní Tharneová zkřížila ruce pod mohutným poprsím a prohlížela si ji. „Ty se umíš docela dobře ovládat, když se to hodí, co? Dobrá. Co se stalo ve Věži? A nesnaž se popřít, že přicházíš odtamtud, holka jedna nafoukaná. Tvoje zpráva má na sobě velkejma písmenama napsaný kurýrka, a tak nafoukaný manýry na vesnici nezískáš."</p>

<p>Siuan se zhluboka nadechla, než odpověděla. „Siuan Sanche byla utišena." Hlas se jí ani nezachvěl. Byla na to pyšná. „Novou amyrlin je Elaida a'Roihan." Tentokrát se jí však hořkost zcela zakrýt nepodařilo. Paní Tharneová nehnula ani brvou. „No, to aspoň vysvětluje některý rozkazy, který jsem dostala. Aspoň část. Takže ji utišily, co? Myslela jsem, že bude amyrlin navěky. Jednou jsem ji zahlídla, před pár rokama v Caemlynu. Z dálky. Vypadala, že ke snídani žvejká kožený postroje." Potřásla hlavou s těmi nemožně karmínovými kudrnami. „No, stalo se. Adžah se rozdělily, že jo? Jediný, co do toho zapadá. Moje rozkazy, a ta stará ještěřice utišená. Věž je rozbitá a modrý jsou na útěku."</p>

<p>Siuan zaskřípala zuby. Snažila se sama sebe přesvědčit, že ta žena je věrná modrému adžah, ne jí osobně, ale stejně to nepomáhalo. <emphasis>Stará ještěřice? Je dost stará, aby byla moje matka. A kdyby byla, tak já bych se šla utopit. </emphasis>S námahou se přinutila mluvit pokorným tónem. „Moje zpráva je důležitá. Musím se co nejdřív vydat na cestu. Můžeš mi pomoct?"</p>

<p>„Tak důležitá, co? No, o tom pochybuju. Potíž je, že ti můžu něco říct, ale vyřešit si to musíš sama. Chceš to slyšet?" Ta ženská jí to prostě odmítala ulehčit.</p>

<p>„Ano, prosím."</p>

<p>„Sallie Daerová. Nevím, kdo to je nebo byla, ale řekly mi, abych její jméno sdělila každý modrý, která se tady objeví a bude vypadat ztracená, abych tak řekla. Možná nejseš jedna ze sester, ale nos nosíš dost nahoru, abys jí byla, takže poslouchej. Sallie Daerová. Přeber si to, jak chceš."</p>

<p>Siuan potlačila záchvěv vzrušení a přinutila se tvářit sklíčeně. „Já jsem o ní taky nikdy neslyšela. Prostě budu muset hledat dál."</p>

<p>„Jestli je najdeš, vyřiď Aeldeně Sedai, že jsem pořád věrná, ať už se stalo cokoliv. Pracuju pro modrý už tak dlouho, že bych nevěděla, co si sama počít."</p>

<p>„Vyřídím jí to," slíbila Siuan. Nevěděla, že ji v řízení modré sítě zvědů nahradila Aeldena. Amyrlin, ať pocházela z kteréhokoliv adžah, byla všech a nepatřila žádnému. „Asi bys měla mít nějaký důvod, žes mě nenajala. Opravdu neumím zpívat. To by mělo stačit."</p>

<p>„Jako by na tom tý bandě záleželo." Velká žena zvedla obočí a zakřenila se způsobem, který se Siuan rozhodně nelíbil. „Já na něco přijdu, holka. A dám ti malou radu. Jestli neslezeš o pár příček dolů, některá Aes Sedai tě stáhne ze žebříku až na zem. Překvapuje mě, že to už neudělaly. Teď běž. Zmiz odsud."</p>

<p><emphasis>Odporná ženská, </emphasis>vrčela v duchu Siuan. <emphasis>Kdyby existoval způsob, jak to zařídit, nechala bych ji činit pokání, až by jí oči lezly z důlků. </emphasis>Takže ta žena si myslela, že si zaslouží větší úctu, co? „Děkuji za pomoc," pravila chladně a předvedla pukrle, které by poctilo kterýkoliv dvůr. „Byla jsi velice laskavá."</p>

<p>Byla již téměř tři kroky v šenku, když se za ní objevila paní Tharneová a rozesmátě křikla tak, že to nikdo v šenku určitě nepřeslechl. „Stydlivá panenka, tahleta! Nohy má bílý a hubený, že byste z toho všichni slintali, a rozbrečela se jako dítě, když jsem jí řekla, že vám je bude muset předvíst! Prostě se posadila na podlahu a brečela! - Boky má dost kulatý, aby se to líbilo každýmu, ale...!"</p>

<p>Siuan klopýtala sílící záplavou smíchu, který nikdy zcela nepřehlušil proslov té ženské. Podařilo se jí udělat další tři kroky, rudá jako ředkev, ale pak prostě utekla.</p>

<p>Na ulici se zastavila, aby nabrala dech, a počkala, než jí přestane srdce bušit jako na poplach. <emphasis>Ta příšerná stará babizna! Měla bych...! </emphasis>Nezáleželo na tom, co by chtěla udělat. Ta odporná ženská jí řekla, co potřebovala. Ne Sallie Daerová, vůbec to nebyla žena. Jen modrá to mohla poznat, vůbec to vytušit. Salidar. Rodné město Deany Aryman, modré sestry, která se stala amyrlin po Bonwhin a zachránila Věž před zničením, jímž ji Bonwhin ohrozila. Salidar. Jedno z posledních míst, kde by někdo hledal Aes Sedai, tedy kromě Amadicie samotné.</p>

<p>Dva muži ve sněhobílých pláštích a zářícím vyleštěném brnění projížděli ulicí směrem k ní a váhavě uhýbali s koňmi před povozy. Děti Světla. Dneska jste je našli úplně všude. Siuan sklonila hlavu, opatrně bělokabátníky sledovala zpod okraje slamáku a přiblížila se modrozelenému průčelí hostince. Muži se po ní podívali, když projížděli kolem - tvrdé tváře pod blyštícími se hrncovými helmy - a minuli ji.</p>

<p>Siuan si rozmrzele hryzala ret. Nejspíš k sobě přitáhla jejich pozornost tím, že se stáhla. A kdyby zahlédli její obličej...? Nic by se, samozřejmě, nestalo. Bělokabátníci by se mohli pokusit zabít Aes Sedai, kterou by našli samotnou, ale ona už dávno neměla tvář Aes Sedai. Jen si všimli, že se před nimi snaží schovat. Kdyby ji Duranda Tharneová tolik nerozčílila, nikdy by takovou hloupou chybu neudělala. Vzpomínala si na dobu, kdy by ji taková maličkost, jako byly poznámky paní Thameové, nepřiměla ani zakolísat při chůzi, kdy by se ta přerostlá obarvená ryba vůbec neodvážila něco takového vypustit z úst. <emphasis>Když se té sani nelíbí moje chování, tak... </emphasis>Mohla udělat jedině to, že se dál věnovala svým věcem, jinak by ji paní Tharneová ztloukla tak, že by se neudržela v sedle. Občas bylo těžké si uvědomit, že ty dny, kdy si mohla povolat krále a královny, a oni by byli přišli, jsou již pryč.</p>

<p>Kráčela ulicí a mračila se tak zlostně, že někteří z vozků spolkli poznámku, kterou by jinak samotné ženě předložili. Aspoň někteří.</p>

<p>* * *</p>

<p>Min seděla na lavici u zdi v přeplněném šenku U devítispřeží a pozorovala stoly obklopené stojícími muži, z nichž někteří měli stočené biče a jiní měli meče, jež je označovaly za kupecké stráže. Šest dalších sedělo těsně vedle sebe kolem stolu. Min jen tak tak rozeznávala Logaina s Leanou, sedící na druhé straně. Logain se dost mrzutě mračil. Ostatní muži viseli na každém Leanině slůvku i úsměvu.</p>

<p>Vzduch byl hustý kouřem z tabáku a bzučel tu hovor, který téměř přehlušoval melodii flétny s doprovodem bubínku a zpěv dívky, tančící na stole mezi dvěma kamennými krby. Její píseň měla cosi společného se ženou, která přesvědčila šest mužů, že každý je jediným mužem jejího života. Min to připadalo zajímavé, i když se přitom červenala. Zpěvačka občas vrhla žárlivý pohled na přeplněný stůl. Nebo spíš na Leanu.</p>

<p>Vysoká domanská žena táhla Logaina na vařené nudli, už když vstupovali do hostince, a tím pohupováním v bocích a vášnivým světlem v očích přitahovala muže jako med vosy. Velmi brzy se strhlo dopuštění, kdy Logain a kupečtí strážní vyskočili s rukama na mečích, další tahali nože a rozložitý majitel a dva svalnatí chlapíci se do toho vrhli s palicemi. A Leana ty plameny uhasila stejně snadno, jako je zažehla, úsměvem tady, pár slovíčky támhle, poplácáním po tváři onde. Dokonce i hostinský se chvíli zdržel a zubil se jako pitomec, dokud ho jeho práce neodvolala. A Leana si myslela, že potřebuje cvičit. Nebylo to prostě spravedlivé.</p>

<p><emphasis>Kdybych tohle dokázala s jedním konkrétním mužem, byla bych víc než spokojená. Třeba mě to naučí </emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis> Světlo, na co to myslím?</emphasis><emphasis> </emphasis>Vždycky byla sama sebou, a všichni ostatní ji mohli brát takovou, jaká byla, nebo ji nemuseli brát vůbec. Teď přemýšlela o tom, že to, jaká je, změní kvůli muži. Už tak bylo dost špatné, že se musela skrývat v šatech, místo aby nosila kabátec a spodky, které nosívala vždycky. <emphasis>Uvidí tě v šatech s hlubokým výstřihem. Můžeš toho ukázat víc než Leana, a ta - Přestaň s tím!</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„Musíme na jih," řekla vedle ní Siuan a Min sebou trhla. Neviděla druhou ženu přicházet. „Hned." Podle toho, jak se jí leskly oči, něco zjistila. Ta ženská si zřejmě myslela, že je amyrlin, aspoň většinou.</p>

<p>„Nikam, kde je další hostinec, se před západem slunce už nedostanem," namítla Min. „Klidně tady můžem přespat." Bylo by příjemné spát znovu v posteli, místo pod keřem nebo na seníku, i když se o ni obvykle musela podělit se Siuan a Leanou. Logain byl ochoten pronajmout pokoje pro všechny, ale Siuan jejich peníze hlídala jako pes kost, i když chtěl Logain utrácet.</p>

<p>Siuan se rozhlédla kolem sebe, ale ti v šenku, kteří necivěli na Leanu, poslouchali zpěvačku. „To nejde. Já - myslím, že se na mě může poptávat pár bělokabátníků."</p>

<p>Min tiše hvízdla. „Dalynovi se to nebude líbit."</p>

<p>„Tak mu to neřekneme." Siuan potřásla hlavou nad tím shromážděním kolem Leany. „Jenom řekni Amaeně, že musíme jít. On půjde za ní. Jenom doufejme, že ti ostatní ne."</p>

<p>Min se suše zazubila. Siuan možná tvrdila, že jí nezáleží na tom, že Logain - Dalyn - převzal velení, čehož většinou dosáhl tak, že si jí prostě nevšímal, když se ho snažila k něčemu přimět, ale pořád byla odhodlaná zase ho přivést k noze.</p>

<p>„<emphasis>Co je </emphasis>to to devítispřeží?" zeptala se vstávajíc. Vyšla ven v naději, že něco pozná z obrázku, ale nade dveřmi byl jen nápis. „Viděla jsem osmi i desetispřeží, ale devíti nikdy."</p>

<p>„V tomhle městě," sdělila jí Siuan docela přísně, „je lepší se neptat." Náhle se objevivší barevné skvrny na jejích tvářích Min přesvědčily, že to ví až moc dobře. „Běž pro ně. Máme před sebou ještě dlouhou cestu, a nemůžeme marnit čas. A ať tě nikdo neslyší."</p>

<p>Min si tiše odfrkla. S tím lehkým úsměvem na Leaniných rtech si jí žádný z mužů ani nevšimne. Přála si, aby věděla, jak na sebe Siuan dokázala připoutat pozornost bělokabátníků. To bylo to poslední, co potřebovali, a Siuan nebylo podobné, že by dělala takové školácké chyby. Taky by moc ráda věděla, jak by měla Randa přimět, aby se na ni podíval tak, jak se ti muži teď dívali na Leanu. Jestli pojedou celou noc - a Min tušila, že ano - tak jí třeba Leana <emphasis>poskytne </emphasis>pár nápadů.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA DVANÁCTÁ</strong></p>

<p><strong><emphasis>Stará fajfka</emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p>Závan větru zvedl prach na Lugardské ulici, zachytil sametový klobouk Garetha Brynea a strhl mu ho z hlavy pod jeden z hrkotajících vozů. Železný okraj kola srovnal klobouk s tvrdým jílem ulice a nechal za sebou jen zploštělou trosku. Gareth na to chvíli hleděl, a pak šel dál. <emphasis>Stejně na něm bylo vidět dlouhé používání, </emphasis>řekl si. Sametový kabátec měl taky celý uprášený, ještě předtím, než dorazil do Murandy. Kartáčování už nepomáhalo, pokud se vůbec obtěžoval. Teď vypadal spíš hnědý než šedý. Měl si najít něco obyčejnějšího. Nevydal se na tu cestu kvůli taneční zábavě.</p>

<p>Vyhýbal se mnoha povozům rachotícím vyjetými kolejemi na ulici a nevšímal si nadávek vozků, které se za ním nesly - každý slušný kaprál zvládal lepší i ve spánku - a vstoupil do hostince s červenou střechou, zvaného U kozlíku. Malba na znamení dodávala jménu jasný výklad.</p>

<p>Šenk vypadal jako kterýkoliv šenk, co v Lugardu viděl. Vozkové a kupečtí strážní se tu tlačili spolu se stájníky, podkováři a dělníky, prostě tu byli nejrůznější muži a všichni se bavili nebo se smáli, jak nejhlasitěji mohli, přičemž popíjeli, kolik zvládali, s jednou rukou položenou na poháru a druhou se šmajchlovali se šenkýřkami. Vlastně se šenk skoro nelišil od šenků a taveren v mnoha jiných městech, i když ve většině bylo tišeji. Na stole na konci šenku křepčila a zpívala baculatá mladá žena v blůzce, která jako by jí měla každou chvíli spadnout, na údajnou melodii dvou fléten a dvanáctistrunné citery.</p>

<p>Bryne hudbě příliš nerozuměl, ale na chvíli se zastavil, aby ocenil píseň. Dívka by si vedla dobře v každém vojenském táboře, který kdy viděl. Ale ona by byla oblíbená, i kdyby krákala jako vrána. S tou blůzkou by si velmi brzy našla manžela.</p>

<p>Joni a Barim už byli tady. Joniho postava zaručovala, že budou mít stůl sami pro sebe, i přes Joniho prořídlé vlasy a obvaz, který měl pořád ještě kolem hlavy. Poslouchali, jak dívka zpívá. Nebo na ni aspoň civěli. Bryne položil mužům ruce na ramena a kývl směrem k bočním dveřím, vedoucím na dvůr před stájemi, kam za tři stříbrné grošíky odvedl mrzutě se tvářící pacholek jejich koně. Před rokem by Bryne za tolik peněz pořídil slušného koně. Potíže na západě a v Cairhienu působily zmatky v obchodech a v cenách.</p>

<p>Nikdo nepromluvil, dokud neprojeli městskou bránou a neocitli se na řídce používané silnici vinoucí se k severu k řece Storn. Silnice byla spíš jen široká blátivá stezka. Pak řekl Barim: „Byly tady včera, můj pane."</p>

<p>Bryne to zjistil sám. Tři hezké mladé ženy pospolu, očividně cizinky, nemohly projít městem, jako byl Lugard, aniž by si jich někdo nevšiml. Tedy aspoň muži.</p>

<p>„Ony a ten ramenatej chlapík," pokračoval Barim. „Je docela možný, že tenhle Dalyn s nima byl, když vypálily Nemovic stodolu. No, ať je to kdo chce, všichni chvíli pobyli U devítispřeží, ale jenom tam něco popili a jeli dál. To domanský děvče, o kterým mi hoši vykládali, málem vyvolalo pěknou rvačku, jak se tak usmívalo a vlnilo, ale pak všechny znova úplně stejně uklidnila. Ať shořím, rád bych se s tou domanskou ženskou potkal."</p>

<p>„Doslechl ses, kudy odjeli, Barime?" zeptal se Bryne trpělivě. Tohle zjistit nedokázal.</p>

<p>„Ehm, ne, můj pane. Ale slyšel jsem, že tudy projížděla spousta bělokabátníků, a všichni mířili na západ. Myslíš, že starej Pedron Niall má něco v pácu? Třeba v Altaře?"</p>

<p>„To už není naše věc, Barime." Bryne věděl, že tentokrát dostala jeho trpělivost trhliny, avšak Barim byl dost starý voják, aby se držel důležitých věcí.</p>

<p>„Vím, kam odjeli, můj pane," ozval se Joni. „Na západ po Jehannanský silnici, a podle toho, co jsem slyšel, hodně spěchali." Mluvil ustaraně. „Můj pane, našel jsem dva kupecký strážný, co bejvali v gardě, a popil s nima. Náhodou byli ve špeluňce zvaný U dobrý noční projížďky, když ta holka, Mara, přišla dovnitř a sháněla se po práci zpěvačky. Nedostala ji - nechtěla ukázat nohy tak, jak to zpěvačky dělaj na těchhle místech, ale kdo by jí to dával za vinu? - a pak odešla. Z toho, co mi říkal Barim, hnedka nato všichni vyrazili na západ. Nelíbí se mi to, můj pane. Ona není ten druh holky, co by sháněla práci na místě, jako je tohle. Myslím, že se snaží dostat od toho Dalyna."</p>

<p>Zvláštní, i přes bouli na hlavě Joni nechoval ke trojici mladých žen žádnou zášť. Podle jeho názoru, který od chvíle, kdy se vydali na cestu, nejednou vyjádřil, byly ty tři dívky v nějakých nesnázích a bylo třeba jim pomoci. Bryne tušil, že kdyby ty tři mladé ženy chytil a odvedl je zpátky na své panství, Joni by ho požádal, aby je předal Joniho dcerám, které by se o ně postaraly.</p>

<p>Barim ale nic takového necítil. „Ghealdan." Mračil se. „Nebo možná Altara nebo Amadicie. Jestli je potáhnem zpátky, bude to jako políbit Temného. Kvůli stodole a pár kravám mi to přijde jako moc velká námaha."</p>

<p>Bryne neříkal nic. Sledovali tu dívku až sem, a Murandy nebylo pro Andořany zrovna nejlepší místo. Příliš mnoho pohraničních šarvátek po příliš dlouhou dobu. Jenom hlupák by se honil do Murandy kvůli očím nějaké křivopřísežnice. O kolik větší hlupák by ji sledoval přes půl světa?</p>

<p>„Ti hoši, co jsem s nima mluvil," promluvil Joni ostýchavě. „Můj pane, zřejmě dost starejch kluků, co - co pod váma sloužili, poslali pryč." Povzbuzen Bryneovým mlčením pokračoval. „Je tam spousta novejch maníků. Spousta. Tihle hoši říkali, že nejmíň čtyry nebo pět na každýho, kterýmu řekli, že už není žádanej. Taková sorta, co spíš víc trablů vyvolá, než <emphasis>zarazí. </emphasis>Taky jich je pár, co si říkaj Bílí lvi, a odpovídaj se jenom tomu Gaebrilovi -" odplivl si, aby ukázal, co si o tom myslí - „a taky je tam ňáká banda, co vůbec nepatří ke gardě. Žádný rodový rekruti. Pokud můžou říct, tak tenhle Gaebril má pod svým velením desetkrát víc ozbrojenců, než slouží v gardě, a ti všichni přísahali andorskýmu trůnu, ale ne královně."</p>

<p>„To už taky není naše věc," prohlásil Bryne stroze. Barim měl jazyk nacpaný za tváří, jako to dělal vždy, když věděl něco, co nechtěl říci, či si nebyl jist, zda je to dost důležité. „Co je to, Barime? Ven s tím, člověče."</p>

<p>Chlapík s ošlehanou tváří na něj chvíli jen užasle civěl. Barim nikdy nepřišel na to, jak Bryne ví, že něco skrývá. „No, můj pane, některý lidi, co jsem s nima mluvil, říkali, že některý z těch bělokabátníků včera se moc vyptávali. Na holku, co na ni sedl popis týhle Mary. Chtěli vědět, kdo je a kam šla. Nějak tak. Slyšel jsem, že se o ni začali vážně zajímat potý, co zjistili, že odešla. Jestli po ní jdou, tak by ji mohli pověsit dřív, než ji najdem. Když budou mít moc práce s tím, aby ji chytili, tak se nejspíš nebudou moc vyptávat, aby zjistili, jestli je opravdu temná družka. Nebo kvůli čemu že to po ní jdou."</p>

<p>Bryne se zamračil. Bělokabátníci? Co můžou chtít děti Světla od Mary? Nikdy neuvěří, že je to temná družka. Ale zase viděl v Caemlynu viset jednoho mladíka s dětskou tvářičkou, temného druha, který v ulicích učil děti o slávě Temného - Velikého pána Temnoty, tak ho nazýval. Ten mládenec jich za tři roky devět zabil, aspoň tolik bylo odhaleno, když se zdálo, že by ho mohly udat. <emphasis>Ne. To děvče není žádná temná družka, na to klidně vsadím krk. </emphasis>Bělokabátníci podezírali snad každého. A jestli si vzali do hlavy, že utekla z Lugardu, aby se jim vyhnula...</p>

<p>Pobídl Běžníka do klusu. Klabonosý kaštanový valach nebyl ohnivý, ale měl výdrž a odvahu. Druzí dva koně ho brzy dohonili. Když jeho společníci viděli, jakou má náladu, neříkali nic.</p>

<p>Asi dvě míle od Lugardu zahnul Bryne do dubového a kalinového houští. Tady se na mýtince pod hustými, rozložitými dubovými větvemi utábořil zbytek jeho mužů. Hořelo tu ještě několik ohýnků, z nichž však nestoupal téměř žádný dým. Využívali každé příležitosti, aby si mohli uvařit teplý čaj. Někteří podřimovali. Spánek byla další věc, k níž si starý voják nikdy nenechal ujít příležitost.</p>

<p>Ti, co byli vzhůru, probudili ostatní a všichni k němu vzhlédli. Bryne tam jen chvíli seděl na koni a prohlížel si je. Šedé vlasy a holé lebky a vrásčité tváře. Přesto však byli stále tvrdí a schopní, ale i tak... Byl hlupák, když riskoval cestu do Murandy jen proto, že se potřeboval dozvědět, proč jedna žena porušila přísahu. Když po ní možná jdou i bělokabátníci. Nedalo se určit, kam až se dostanou, než skončí. Kdyby se vrátil teď, netrvalo by ani měsíc, než znovu spatří Korské Prameny. Pokud pojede dál, mohla honba docela dobře skončit až u Arythského oceánu. Měl by tyto muže, a sebe, odvést domů. Měl by. Neměl právo je žádat, aby se pokoušeli vyrvat ty dívky z rukou bělokabátníků. Měl by přenechat Maru bělokabátnické spravedlnosti.</p>

<p>„Pojedeme na západ," oznámil a muži začali okamžitě vstávat, hasit ohně čajem a přivazovat kotlíky k sedlům. „Budeme si muset pospíšit. Chci je chytit v Altaře, jestli to půjde, ale pokud ne, tak se nedá říci, kam až nás to zavede. Mohli byste navštívit Jehannan nebo Amador nebo Ebú Dar, než skončíme." Zasmál se. „Jestli pojedeme až do Ebú Daru, zjistíte, jak tvrdí jste. Jsou tam taverny, kde by šenkýřky stáhly Illiánce z kůže a bělokabátníka pro legraci narazily na kůl."</p>

<p>Muži se zasmáli hlasitěji, než si vtip zasloužil.</p>

<p>„S tím si hlavu lámat nebudem, můj pane," chichotal se Thad a strkal cínový pohárek do sedlové brašny. Tvář měl vrásčitou jako pomačkanou vydělanou kůži. „No, slyšel jsem, že ses jednou srazil se samotnou amyrlin, a -" Jar Silvin ho kopl do kotníku a stařík se prudce otočil k mladšímu muži - šedovlasému, ale přesto mladšímu - se zaťatou pěstí. „Pročs to udělal, Silvine? Chceš skončit s rozbitou hlavou, nebo jenom - Co?" Výhružné a zamračené pohledy, které po něm Silvin a někteří další vrhali, konečně uhodily na správnou strunu. „Oh. Aha, no jo." Náhle se plně věnoval prohlídce podpínky na sedle, ale nikdo se už nesmál.</p>

<p>Bryne se přinutil uvolnit. Už bylo načase přenést se přes minulost. Jenom to, že žena, s níž se dělil o postel - a víc, jak si myslíval - jenom to, že se na něj tato žena dívala, jako by ho vůbec neznala, ještě nebyl důvod, aby přestal vyslovovat její jméno. Jenom to, že ho vyhostila z Caemlynu pod hrozbou smrti za to, že jí poskytl radu, kterou jí přísahal poskytnout... Jestli se s tímhle urozeným pánem Gaebrilem, co se tak najednou objevil v Caemlynu, dostane do nějaké kaše, tak už to nebyla jeho věc. Řekla mu hlasem vyrovnaným a chladným jako ledová plocha, že jeho jméno již nesmí být v paláci nikdy proneseno, že jen jeho dlouhá služba jí zabránila, aby ho za velezradu poslala na popravčí špalek. Za velezradu! Potřeboval zvednout náladu, zvlášť jestli se z tohohle vyklube dlouhá štvanice.</p>

<p>Přehodil nohu přes vysokou hrušku svého sedla, vytáhl fajfku a váček na tabák a fajfku si pečlivě nacpal. Hlavička byla vyřezaná do tvaru hlavy divokého býka, jenž měl jako obojek Růžovou korunu Andoru. Po tisíc let to byl znak rodu Bryneů. Síla a odvaha ve službách královen. Potřeboval novou fajfku. Tahle byla už stará.</p>

<p>„Nevyšel jsem z toho tak dobře, jak jste nejspíš slyšeli." Sehnul se dolů a jeden z mužů mu podal větvičku připálenou od ohně, pak se narovnal a zabafal z fajfky. „Bylo to asi před třemi lety. Amyrlin konala pouť. Do Cairhienu, Tearu, Illianu a skončila v Caemlynu, před návratem do Tar Valonu. V té době jsme měli potíže s murandskými hraničními pány - jako obvykle." Zazvučel smích. Všichni si odsloužili nějakou dobu na murandské hranici. „Poslal jsem sem dolů pár gardistů, aby Muranďany postavili do latě a vysvětlili jim, komu patří ovce a krávy na naší straně hranice. Nikdy by mě nenapadlo, že se o to amyrlin začne zajímat." Její pozornost tedy rozhodně upoutal. Přípravy na cestu ještě probíhaly, ale pomaleji.</p>

<p>„Siuan Sanche a Elaida se zavřely s Morgasou -" Tak, teď řekl její jméno znovu, a ani to nebolelo. „- a když vyšly ven, Morgasa byla napůl jako bouřkový mrak a z očí jí šlehaly blesky, a napůl jako desetiletá holčička, kterou přivedli před matku, protože ukradla pár koláčků. Je to tvrdá ženská, ale mezi Elaidou a amyrlin..." Potřásl hlavou a oni se zasmáli. Pozornost Aes Sedai byla jednou z věcí, které urozeným pánům a vladařům rozhodně nezáviděli. „Nařídila mi, abych z hranice s Murandy okamžitě odvolal všechny oddíly. Požádal jsem ji, aby to se mnou probrala v soukromí, a Siuan Sanche po mně hned skočila. Před polovinou dvora mě seřvala jako čerstvýho rekruta. Říkala, že jestli nedokážu udělat, co se mi řekne, tak se hodím leda na návnadu rybám." Musel ji prosit o odpuštění, než s ním skončila - přede všemi, za to, že se snažil dělat to, co přísahal, že bude dělat - ale to nebylo nutné dodávat. Na konci si dokonce nebyl jist, zda by nechala Morgasu, aby mu setla hlavu, nebo by to udělala sama.</p>

<p>„To musela chtít chytit pěkně velkou rybu," zasmál se kdosi, a ostatní se přidali.</p>

<p>„Konečný výsledek byl ten," pokračoval Bryne, „že ze mě stáhla kůži a gardisti dostali rozkaz stáhnout se z hranice. Takže jestli ode mě čekáte, že vás v Ebú Daru budu chránit, tak si pamatujte, že podle mého názoru by ty šenkýřky pověsily amyrlin na slunce uschnout hned vedle nás." Muži zařvali smíchy.</p>

<p>„Zjistil jsi někdy, kvůli čemu to všechno bylo, můj pane?" chtěl vědět Joni.</p>

<p>Bryne zavrtěl hlavou. „Nějaká záležitost Aes Sedai, nejspíš. Ony takovým, jako jste vy, neřeknou, co mají za lubem." To si také vysloužilo pár uchechtnutí.</p>

<p>Nasedali s hbitostí, která odporovala jejich létům. <emphasis>Někteří nejsou o nic starší než já, </emphasis>pomyslel si suše. Jsem příliš starý, abych se honil za hezkýma očima, mladýma tak, že by mohly patřit mé dceři, pokud ne vnučce. <emphasis>Chci jenom vědět, proč porušila přísahu, </emphasis>řekl si důrazně. <emphasis>Jenom to.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Zvedl ruku a dal signál, aby vyrazili na cestu. Zamířili k západu a zanechávali za sebou zvířený prach. Budou muset jet hezky rychle, aby je dohonili. Ale chytit je rozhodně chtěl. V Ebú Daru nebo v Jámě smrti, on si je najde.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA TŘINÁCTÁ</strong></p>

<p><strong><emphasis>Malý pokojík v</emphasis></strong><strong><emphasis> </emphasis></strong><strong><emphasis>Sieně</emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p>Elain se držela v kočáru kymácejícím se na kožených závěsech a snažila se nevšímat Nyneivina kyselého obličeje naproti. Závěsy byly roztažené i přes štiplavý prach, který občas dovnitř zanesl závan větru. Větřík odnášel aspoň část pozdně odpoledního horka. Kolem ubíhaly nízké zalesněné pahorky. Lesy občas přerušovaly krátké pásy obdělané půdy. Pár mil od cesty stálo na vrcholku kopce panské sídlo v amadicijském stylu, mohutné kamenné základy deset sáhů vysoké, se složitou dřevěnou nadstavbou se spoustou ozdobných balkonků a s červenou taškovou střechou. Kdysi by bylo stavení celé z kamene, ale bylo tomu již mnoho let, kdy urození pánové v Amadicii naposled potřebovali kamenné pevnosti, a královské zákony nyní vyžadovaly jen dřevěné stavby. Žádný vzbouřený pán by proti králi dlouho nevydržel. Ovšem, děti Světla byly z tohoto zákona vyňaty. Vlastně se na ně nevztahovalo značné množství amadicijských zákonů. Elain se musela učit i zákony a zvyky jiných zemí, když byla malá.</p>

<p>Na vzdálených kopcích se také objevovala pole, z nichž již byla sklizena úroda, jako hnědé záplaty na zeleném suknu, a lidé na nich pracující vypadali jako mravenci. Všechno vypadalo suché. Jeden blesk by zažehl oheň, který by mohl spálit celé legue. Ale blesky znamenaly déšť, a těch pár obláčků na obloze bylo příliš vysoko a byly řídké, aby z nich mohlo pršet. Elain nedbale napadlo, zda by dokázala vyvolat déšť. Naučila se počasí hodně ovládat. Přesto to pořád bylo dost těžké, když se muselo začínat z ničeho.</p>

<p>„Nenudí se má paní?" ozvala se kysele Nyneiva. „Podle toho, jak má paní civí do kraje - a má paní se dívá pěkně svrchu - mám dojem, že má paní chce cestovat rychleji." Sáhla nad hlavu, otevřela malou záklopku a křikla: „Rychleji, Tome. Nehádej se! Ty buď taky zticha, Juiline Chytači zlodějů! Řekla jsem rychleji!"</p>

<p>Dřevěná záklopka s prásknutím zapadla, ale Elain přesto slyšela, jak Tom hlasitě bručí. Nejspíš nadával a klel. Nyneiva na muže poštěkávala celý den. Po chvíli zapráskal bič a kočár vyrazil kupředu ještě rychleji a kymácel se tak silně, že obě ženy na zlatým brokátem potažených sedadlech nadskakovaly. Když Tom povoz zakoupil, brokát byl pečlivě zbaven prachu, ale polstrování již dávno ztvrdlo. Přesto, jak už byla omlácená, Nyneiva zatínala zuby tak, že bylo jasné, že nehodlá Toma požádat, aby znovu zpomalil, hned poté, co mu přikázala, aby jel rychleji.</p>

<p>„Prosím, Nyneivo," řekla Elain. „Já -"</p>

<p>Druhá žena ji uťala. „Cítí se má paní nepohodlně? Vím, že urozený paní jsou zvyklý na pohodlí, na takový věci, o kterejch ubohá komorná nemůže nic vědět, ale má paní se určitě chce dostat do nejbližšího města dřív, než se setmí. Aby mé paní mohla její komorná naservírovat večeři a uložit mou paní do postele?" Zuby jí cvakly, když se sedadlo zvedlo a setkalo se s jejím právě klesajícím pozadím, a ona se na Elain zlobně zamračila, jako by to byla její chyba.</p>

<p>Elain si ztěžkla povzdechla. Nyneiva zcela chápala důvody, tam v Mardecinu. Urozená paní nikdy necestuje bez komorné, a dvě urozené paní by nejspíš měly dvě. Pokud by neoblékly Toma nebo Juilina do šatů, znamenalo to, že to musí být jedna z nich. Nyneiva <emphasis>chápala, </emphasis>že Elain ví víc o tom, jak se má chovat urozená paní. Elain to nanesla velmi jemně a Nyneiva obvykle poznala, co je rozumné, když to slyšela. Obvykle. Ale to bylo tam, v dílně paní Macurové, poté, co nalily obě ženy jejich vlastním odporným lektvarem.</p>

<p>Když odjeli z Mardecinu, putovali až do půlnoci, kdy dorazili do malé vísky se zájezdním hostincem, kde vytáhli hostinského z postele a pronajali si dva mrňavé pokojíky s úzkými postelemi, vstali před rozedněním a hnali se dál, přičemž se jim podařilo o pár mil vyhnout Amadoru. To bylo včera. Žádného z nich by na první pohled nikdo nepovažoval za někoho jiného, než za koho se vydával, ale nikomu se nechtělo projíždět velkým městem plným bělokabátníků. V Amadoru stála pevnost Světla. Elain slyšela povídat, že v Amadoru kraluje král, ale vládne tu Pedron Niall.</p>

<p>Potíže začaly včera večer na místě zvaném Bellon na břehu blátivého potoka, velkolepě nazvaného řeka Gaen, asi dvacet mil od hlavního města. Hostinec U Bellonského brodu byl větší než ten první a paní Alfarová, hostinská, nabídla urozené paní Morelin soukromou jídelnu, což Elain nemohla dost dobře odmítnout. Paní Alfarová si byla jistá, že jedině komorná urozené paní Morelin, Nana, umí své paní správně posloužit. Urozené paní chtějí mít všechno správně, říkala paní hostinská, a taky by to tak mít měly, a její děvčata prostě nebyla na urozené paní zvyklá. Nana bude vědět přesně, jak chce urozená paní Morelin rozestlat postel, a připraví správně i hezkou koupel po horkém dni. Seznam věcí, které Nana udělá pro svou paní správně, byl nekonečný.</p>

<p>Elain si nebyla jistá, jestli takové zacházení amadicijská šlechta očekává, nebo jestli paní Alfarová prostě chce všechnu práci hodit na cizinčinu služebnou. Elain se snažila Nyneivu ušetřit, ale ona říkala „jak si přeješ" a „má paní je velmi zvláštní" stejně často jako hostinská. Elain by pak vypadala jako husa, nebo aspoň jako podivínka, kdyby naléhala. A oni se přece snažili nepřitahovat nevhodnou pozornost.</p>

<p>Dokud byli v Bellonu, Nyneiva se na veřejnosti chovala jako dokonalá komorná urozené paní. V soukromí to ale bylo něco jiného. Elain si přála, aby se prostě obrátila do sebe, místo aby ji pořád otloukala o hlavu tu komornou urozené paní z Morny. Její omluvy se setkávaly s „má paní je příliš laskavá", nebo je Nyneiva prostě ignorovala. <emphasis>Už se jí znovu neomluvím, </emphasis>řekla si v duchu aspoň popadesáté. <emphasis>Ne za něco, co není moje chyba.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„Tak mě napadlo, Nyneivo." Svírajíc visící řemen, se Elain cítila jako míček v dětské hře zvané v Andoru skočka, kdy se snažíte co nejvíckrát odrazit barevnou vlněnou kouli od pálky. A Elain také nehodlala prosit, aby kočár zpomalil. Vydrží to stejně dlouho jako Nyneiva. Ta ženská je tak umíněná! „Chci se dostat do Tar Valonu a zjistit, co se děje, ale -"</p>

<p>„Má paní přemýšlela? Mou paní musí z tý námahy bolet hlava. Udělám mé paní moc dobrej čaj z ostropysku a červenejch sedmikrásek, hned jak -"</p>

<p>„Mlč, Nano," řekla Elain klidně, ale důrazně. Dokonale přitom napodobila svou matku. Nyneivě spadla brada. - „Jestli se budeš takhle mračit a tahat za cop, můžeš klidně jet na střeše se zavazadly." Nyneiva přidušeně vykvíkla a snažila se promluvit, ale nedokázala ze sebe vypravit ani slovo. Velmi uspokojivé. „Občas si zřejmě myslíš, že jsem pořád malé dítě, ale to ty se chováš jako malá. Neprosila jsem se tě, abys mi myla záda, ale byla bych se s tebou musela poprat, abych tě zastavila. A nezapomeň, že jsem ti na oplátku nabídla, že je umyju já tobě. A nabídla jsem ti, že budu na přistýlce spát já. Ale ty sis tam vylezla a odmítla jsi slézt. Tak se přestaň mračit. Jestli chceš, budu v příštím hostinci dělat komornou já." Nejspíš by to byla pohroma. Nyneiva by na Toma křičela před lidmi nebo by někomu dala jednu za ucho. Ale Elain byla ochotná podstoupit cokoliv za trochu klidu. „Můžeme zastavit hned teď a převléci se za stromy."</p>

<p>„Vybraly jsme šaty, co ti padnou," zamumlala po chvíli druhá žena. Znovu otevřela poklop a křikla: „Zpomal! Copak nás chceš zabít? Chlapi hloupí!"</p>

<p>Jak kočár rozumně zpomalil, nahoře zavládlo naprosté ticho, ale Elain by se byla vsadila, že spolu oba muži hovoří. Urovnala si vlasy, jak jen zvládla bez zrcátka. Ještě ji pokaždé ohromilo, když se do nějakého podívala a uviděla ty černé vrkoče. Zelené hedvábí také potřebovalo pořádně vykartáčovat.</p>

<p>„Na cos to myslela, Elain?" zeptala se Nyneiva. Na tvářích měla karmínové skvrny. Aspoň že věděla, že má Elain pravdu, ale to, že ustoupila, byla jediná omluva, kterou byla ochotná poskytnout.</p>

<p>„Spěcháme do Tar Valonu, ale víme, co nás vlastně ve Věži čeká? Jestli amyrlin opravdu vydala takové rozkazy... Nemůžu tomu uvěřit a nerozumím tomu, ale nehodlám jen tak nakráčet do Věže, dokud nebudu vědět, oč se jedná. Jen hlupák strčí ruku do dutého stromu, aniž by věděl, co je uvnitř.'"</p>

<p>„Lini byla docela moudrá ženská," zabručela Nyneiva. „Mohly bychom zjistit víc, kdybych našla na dveřích viset vzhůru nohama další svazek žlutejch květin, ale do tý doby bychom se měly chovat tak, jako by Věž ovládaly černý adžah."</p>

<p>„Paní Macurová už určitě poslala Narenwin dalšího holuba. S popisem tohohle kočáru a šaty, které jsme vzaly, a nejspíš i Toma a Juilina."</p>

<p>„S tím se nedá nic dělat. Tohle by se nestalo, kdybychom tolik nelelkovaly v Tarabonu. Měli jsme použít loď." Elain jen hleděla na ten obviňující tón, ještě že měla Nyneiva tolik cti, aby se znovu začervenala. „No, už se stalo. Moirain zná Siuan Sanche. Třeba by se Egwain mohla zeptat -"</p>

<p>Kočár náhle prudce zastavil a hodil Elain dopředu na Nyneivu. Když se Elain snažila vymotat a odstrčit od sebe Nyneivu, slyšela řičení zmítajících se koní.</p>

<p>Elain objala <emphasis>saidar </emphasis>a vystrčila hlavu z okénka - a pravý zdroj s úlevou propustila. Bylo to něco, co nejednou viděla projíždět Caemlynem. V odpoledních stínech na velké mýtině vedle cesty tábořil kočovný zvěřinec. V jedné kleci, zabírající celou zadní část vozu, podřimoval velký lev s černou hřívou, zatímco jeho dvě družky přecházely v jiné. Třetí klec byla otevřená a před ní jakási žena nechávala dva černé medvědy s bílými tlamami balancovat na velkých červených míčích. V jiné kleci bylo něco, co vypadalo jako velký chlupatý kňour, až na to, že zvíře mělo příliš špičatý čenich a pracky s dlouhými drápy. Elain věděla, že pochází z Aielské pustiny a jmenuje se <emphasis>capar. </emphasis>V dalších klecích byla další zvířata a ptáci s peřím jasných barev, ale na rozdíl od zvěřinců, které viděla, tenhle cestoval také s lidskými účinkujícími. Dva muži spolu žonglovali se stuhami omotanými obručemi a čtyři akrobaté cvičili stojíce jeden druhému na ramenou ve vysoké věži. Nějaká žena krmila tucet psů, kteří na její povel chodili po zadních a metali salta. Elain netušila, k čemu to je.</p>

<p>Ale koně se nezačali plašit a vzpínat a koulet očima bez ohledu na to, co Tom prováděl s opratěmi, kvůli tomuhle. Elain lvy sama cítila, ale koně třeštili oči na tři obrovská šedá zvířata s vrásčitou kůží. Dvě byla vysoká jako kočár, s velkýma ušima a velkými zakřivenými kly po stranách dlouhého nosu, jenž jim visel až k zemi. Třetí bylo menší než koně, i když nejspíš vážilo zrovna tolik, a nemělo kly. Mládě, usoudila Elain. To malé škrábala za uchem těžkým zahnutým bodcem žena se světlými vlasy. Elain taková zvířata viděla již dřív. A nečekala, že je ještě někdy uvidí.</p>

<p>Z tábora vyšel vysoký tmavovlasý muž a i v tomhle vedru měl na sobě červený hedvábný plášť, jímž mávl, když se klaněl. Vypadal hezky, měl pěkně tvarované nohy a obojího si byl dobře vědom. „Odpusť, má paní, že tito obří kňouro-koně poděsili tvá zvířata." Když se narovnal, kývl na dva své muže, aby pomohli koně uklidnit, pak se zarazil, zahleděl se na ni a zamumlal: „Přestaň mi bušit, srdce." Bylo to právě tak hlasité, aby Elain pochopila, že to měla zaslechnout. „Jsem Valan Luca, má paní, a ukazuji neobyčejné. Tvá přítomnost mě zcela ohromila." Znovu se uklonil, ještě vybraněji než předtím.</p>

<p>Elain si vyměnila pohled s Nyneivou a zachytila stejný pobavený úsměv, o němž věděla, že je i na jejích rtech. Muž plný sebevědomí, tenhle Valan Luca. Jeho muži očividně koně uklidňovat uměli moc dobře. Zvířata sice ještě frkala a podupávala, ale oči už neměli tak vyvalené jako předtím. Tom a Juilin civěli na podivná zvířata skoro stejně jako koně.</p>

<p>„Kňouro-koně, mistře Luco?" prohodila Elain. „Odkudpak pocházejí?"</p>

<p><emphasis>„Obří </emphasis>kňouro-koně, má paní," zněla odpověď, „z bájné Shary, kde jsem osobně vedl výpravu do divočiny plné podivných civilizací a zvláštních věcí, abych je chytil. Velmi rád bych ti o všem povyprávěl. O obřích lidech, dvakrát větších než ogier." Mával rukama, aby to ukázal. „O bytostech bez hlavy. O ptácích dost velkých, aby unesli dorostlého býka. O hadech, kteří dokážou polknout člověka. O městech postavených z pevného zlata. Sestup, má paní, a já ti o tom povyprávím."</p>

<p>Elain nepochybovala, že Luca by rád zaujal sám sebe vlastními vyprávěnkami, ale rozhodně pochybovala, že tato zvířata pocházejí ze Shary. Například Mořský národ neviděl ze Shary víc než hradbami obehnané přístavy, kam jedině směli cizinci vstoupit. Nikoho, kdo se kdy vydal za tyto hradby, už nikdy nikdo nespatřil. A pak s Nyneivou viděly podobná zvířata ve Falme během seanchanského vpádu. Seanchané je používali jak k práci, tak v bitvě.</p>

<p>„Myslím, že ne, mistře Luco," sdělila mu.</p>

<p>„Tak dovol, ať ti něco předvedeme," řekl muž rychle. „Jak vidíš, nejsme jen tak nějaký kočovný zvěřinec, ale něco zcela nového. Soukromé představení. Akrobati, žongléři, cvičená zvířata, nejsilnější muž světa. Dokonce i ohňostroje. Máme s sebou ohňostrůjce. Jsme na cestě do Ghealdanu a zítra zmizíme na křídlech větru. Ale pár penízků -"</p>

<p>„Má paní řekla, že ne," vložila se do toho Nyneiva. „Svý peníze může utratit za lepší věci, než koukáním na zvířata." Vlastně sama držela jejich měšce železnou pěstí a váhavě utrácela jen za to, co nutně potřebovali. Zřejmě si myslela, že by všude měly být stejné ceny jako u nich ve Dvouříčí.</p>

<p>„Proč chcete jet do Ghealdanu, mistře Luco?" zeptala se Elain. Nyneiva vždycky něco vyhrotila a nechala ji, aby to urovnala. „Slyšela jsem, že tam mají velké potíže. Slyšela jsem, že vojsko nedokázalo zničit toho muže, co si říká prorok a co pořád káže o Draku Znovuzrozeném. Určitě se nechcete dostat do potíží."</p>

<p>„Je to velmi přehnané, má paní. Velmi přehnané. Tam, kde je hodně lidí, tam se chtějí bavit. A kde se chtějí lidé bavit, je moje představení vždycky vítané." - Luca zaváhal a přistoupil blíž ke kočáru. Když vzhlédl Elain do očí, přelétl mu po tváři rozpačitý výraz. „Má paní, pravdou je, že bys mi prokázala velkou laskavost, kdybys mi dovolila pro tebe uspořádat představení. Totiž jeden kňouro-kůň způsobil menší potíže ve městě dál po silnici. Byla to nehoda," dodal spěšně, „to tě ujišťuji. Jsou to mírní tvorové. Vůbec nejsou nebezpeční. Ale lidé v Siendě mi odmítají dovolit vystupovat, nebo dokonce tam vstoupit... No, všechny peníze jsem utratil, abych zaplatil škody a pokuty." Trhl sebou. „Zvlášť na pokuty. Kdybys mi dovolila vystoupit před tebou - za pár penízků, vážně - označil bych tě za patronku vystoupení, kamkoliv bychom ve světě zavítali, a šířili slávu tvé štědrosti, má paní...?"</p>

<p>„Morelin," řekla Elain. „Urozená paní Morelin z rodu Samared." S novými vlasy se mohla vydávat za Cairhieňanku. Neměla čas podívat se na jeho vystoupení, i když jindy by ho s potěšením zhlédla, a taky mu to řekla, dodávajíc: „Ale trochu ti přece pomohu, jestli nemáš peníze. Dej mu něco, Nano, ať mu to pomůže na cestě do Ghealdanu." Poslední, co chtěla, bylo, aby „šířil slávu jejího jména", ale pomáhat chudým a lidem v nesnázích byla povinnost, před níž nehodlala couvat, pokud měla možnost, ani v cizí zemi.</p>

<p>Nyneiva s vrčením vylovila měšec od pasu a sáhla dovnitř. Vyklonila se z kočáru natolik, aby mohla Lucovi vtisknout mince přímo do dlaně. Muž se zatvářil ohromeně, když řekla: „Kdybys měl slušnou práci, nemusel bys žebrat. Jeď dál, Tome!"</p>

<p>Tomův bič zapráskal a Elain to odhodilo zpátky na sedadlo. „Nemusela jsi být tak hrubá," řekla. „Ani tak prudká. Kolik jsi mu dala?"</p>

<p>„Stříbrný groš," opáčila Nyneiva klidně a vracela měšec zpátky do opasku. „A víc, než si zaslouží."</p>

<p>„Nyneivo," zasténala Elain. „Ten člověk si asi myslí, že jsme si z něj udělaly legraci."</p>

<p>Nyneiva odfrkla. „S těmi rameny by ho slušná práce nezabila."</p>

<p>Elain mlčela, i když nesouhlasila. Ne úplně. Práce by tomu muži jistě neublížila, ale ona si nemyslela, že by se tu dala nějaká najít. <emphasis>Podle mě by sice mistr Luca nepřijal žádnou práci, která by mu nedovolila nosit tu pláštěnku. </emphasis>Ale kdyby se o tom zmínila, Nyneiva by se s ní nejspíš začala hádat - když jemně poukázala na věci, které Nyneiva neznala, ta ji byla schopná obvinit z toho, že se chová nadutě nebo ji poučuje - a Valan Luca rozhodně nestál za další rozmíšku tak brzy potom, co urovnala tu předchozí.</p>

<p>Stíny se dloužily, když konečně dorazili do Siendy, poměrně velké vesnice s kamennými domy s doškovými střechami a dvěma hostinci. Ten první, U královského kopiníka, měl zející díru v místě, kde bývaly přední dveře, a dav čumilů sledoval dělníky, kteří to spravovali. Možná se „kňouro-koni" pana Lucy nelíbilo znamení, nyní opřené vedle díry, na němž byl vyobrazen útočící voják se skloněným kopím. Znamení zřejmě bylo strženo.</p>

<p>Kupodivu bylo v davu ve špinavých ulicích ještě víc bělokabátníků než v Mardecinu, mnohem víc, a kromě toho ještě další vojáci, muži v osnířích s kbelcovými helmy, kteří měli na modrých pláštích hvězdu a bodlák Amadicie. Nedaleko musela být posádka. Královi muži a bělokabátníci se zřejmě vůbec neměli v lásce. Buď kolem sebe obcházeli, jako by muži v nesprávných barvách neexistovali, nebo po sobě vrhali vyzývavé pohledy, jen jen že netasili meče. Někteří z mužů v bílých pláštích měli za slunečním kotoučem na pláštích rudou pastýřskou hůl. Ruka Světla, tak si říkali, ruka, která hledá pravdu, ale všichni ostatní jim říkali tazatelé. Od těch se drželi dál dokonce i ostatní bělokabátníci.</p>

<p>Vcelku to stačilo, aby se Elain sevřel žaludek. Avšak světla nezbývala víc než hodina, pokud tolik, a to ani teď, v pozdním létě. I kdyby jeli půl noci dál, neměli zaručeno, že pak najdou další hostinec, a jet dál takhle pozdě by mohlo přilákat pozornost. Kromě toho měli dnes důvod zastavit brzy.</p>

<p>Elain si vyměnila pohled s Nyneivou a druhá žena po chvíli kývla a řekla: „Musíme zastavit."</p>

<p>Když kočár zastavil před zájezdním hostincem U světla pravdy, Juilin seskočil, aby otevřel dvířka, a Nyneiva čekala s uctivým výrazem na tváři, aby mohla Elain pomoci dolů z kočáru. Bleskla však po Elain úsměvem. Zřejmě zase neupadne do mrzutého mračení. Kožený tlumok, který měla přehozený přes rameno, vypadal trochu podezřele, ale ne příliš, aspoň v to Elain doufala. Teď, když Nyneiva znovu získala zásobičku bylin a mastí, nehodlala je pustit z dohledu.</p>

<p>Při prvním pohledu na znamení hostince - zlaté slunce s paprsky jako to, které děti nosily na svých pláštích - zatoužila po tom, aby si „kňouro-koně" vybrali tento dům, místo toho druhého. Aspoň za sluncem nebyla pastýřská hůl. Polovina mužů v šenku měla sněhobílé pláště a přilbice měli položené na stolech před sebou. Elain se zhluboka nadechla a ovládla nutkání otočit se na patě a utéci.</p>

<p>Nebýt těch vojáků, byl by to příjemný hostinec, s vysokým stropem z trámů a tmavým leštěným deštěním. Nařezané zelené větévky zdobily studené výklenky dvou velkých krbů a z kuchyně se do šenku nesla vůně dobrého jídla. Služebné v bílých zástěrách se všechny tvářily vesele, jak tak pobíhaly mezi stoly s podnosy naloženými vínem, pivem a jídlem.</p>

<p>Příjezd urozené paní způsobil v takové blízkosti hlavního města menší pozdvižení. Nebo to třeba bylo kvůli sídlu místního pána. Pár mužů k ní vzhlédlo, avšak víc si jich se zájmem obhlíželo „komornou", i přesto, že je Nyneivin vážný, ba zachmuřený výraz, když si uvědomila, že civí na ni, zahnal zpátky k vínu. Nyneiva si zřejmě myslela, že když se na ni muž podívá, páše tím zločin, i když jí nic neřekne, ani se nedívá chlípně. Elain vzhledem k tomu občas napadlo, proč asi nenosí méně slušivé šaty. Hrozně se nadřela, aby ty prosté šedé šaty druhé ženě dokonale padly. Nyneiva byla s jehlou beznadějná, když přišlo na jemnou práci.</p>

<p>Hostinská, paní Jharenová, byla kyprá žena s dlouhými šedivými kudrnami, hřejivým úsměvem a pátravýma tmavýma očima. Elain tušila, že by rozpoznala odřený lem či splasklý měšec i na deset kroků. Ony prohlídkou očividně prošly, protože hostinská udělala hluboké pukrle a doširoka roztáhla šedé sukně, a dlouze je vítala, přičemž chtěla vědět, zda se urozená paní ubírá z nebo do Andoru.</p>

<p>„Z," odpověděla Elain s mdlou povýšeností. „Bály ve městě byly velmi zábavné a král Ailron je tak hezký, jak se povídá, což u králů nebývá obvyklé, ale musím se vrátit na své panství. Chci pokoj pro sebe a pro Nanu a něco pro lokaje a kočího." Když si vzpomněla na Nyneivu a přistýlku, dodala: „Musíme mít dvě postele. Potřebuji mít Nanu u sebe, a když bude mít jenom přistýlku, bude mne budit chrápáním." Nyneivin uctivý výraz dostal trhliny - naštěstí jenom maličké - ale byla to docela pravda. Hrozně chrápala.</p>

<p>„Ovšem, má paní," přitakala kyprá hostinská. „Mám přesně to, co potřebujete. Ale vaši muži budou muset spát dole ve stáji na seníku. Jak sama vidíš, máme tu docela plno. Skupina vandráků přivedla do města nějaká hrozná zvířata a jedno z nich skoro zničilo Královského kopiníka. Ubohý Sim přišel o víc než půlku hostí, a všichni přišli sem." Úsměv paní Jharenové byl spíš spokojený než soucitný. „Mám ale jeden pokoj volný."</p>

<p>„Určitě bude stačit. Když mi pošleš lehkou večeři a vodu na mytí, myslím, že se odeberu hned nahoru." Za okny bylo pořád vidět sluneční světlo, ale ona si půvabně dala ruku před ústa, jako by potlačovala zívnutí.</p>

<p>„Ovšem, má paní. Jak si přeješ. Tudy."</p>

<p>Paní Jharenová si zřejmě myslela, že musí Elain bavit celou cestu, co ji vedla na druhé poschodí. Celou dobu žvatlala o tom, jak nacpaný hostinec je a jaký to je zázrak, že má volný pokoj, o vandrácích s jejich zvířaty a jak je vyhnali z města a ještěže se jich zbavili, o všech šlechticích, kteří za ta léta přebývali v jejím podniku, dokonce tu jednou byl i sám velící kapitán dětí Světla. No, teprve včera tudy prošel hledač Valerského rohu na cestě do Tearu, kde prý Tearský Kámen padl do rukou nějakého falešného Draka, a není to hrozná odpornost, že muži dokážou dělat takové věci? „Doufám, že ho nikdy nenajdou." Šedé kudrny se jí zavlnily, jak zavrtěla hlavou.</p>

<p>„Valerský roh?" zeptala se Elain. „Proč ne?"</p>

<p>„No, má paní, jestli ho najdou, bude to znamenat, že se blíží Poslední bitva. Že se Temný osvobozuje." Paní Jheranová se zachvěla. „Světlo dej, ať roh nikdy nenajdou. Pak by nemohlo dojít k Poslední bitvě, ne?" Na tak zvláštní logiku se nedalo nijak odpovědět.</p>

<p>Ložnice byla útulná, i když ne <emphasis>úplně </emphasis>přecpaná. Dvě úzké postele s pruhovanými přehozy stály vedle okna vedoucího na ulici a mezi nimi a kolem bíle omítnutých stěn se dalo tak tak projít. Vybavení doplňoval malý stolek s lampičkou a krabičkou s troudem mezi postelemi, květovaný koberec a stojan s umyvadlem a malým zrcátkem. Všechno bylo přinejmenším čisté a skvěle vyleštěné.</p>

<p>Hostinská natřásla polštáře, uhladila přehoz a oznámila jim, že v matracích je nejlepší husí peří a sluhové jí přinesou truhlice nahoru po zadním schodišti a všechno bude moc pěkné a v noci vane příjemný větřík, pokud si paní otevře okno a nechá dveře pootevřené. Jako by mohla spát s dveřmi otevřenými na veřejnou chodbu. Než se Elain podařilo dostat paní Jharenovou ven, dorazily dvě dívky v zástěrách s velkým modrým džbánem s vodou, z níž se kouřilo, a velkým lakovaným podnosem překrytým bílým plátýnkem. Pod látkou bylo na jedné straně vidět karafu na víno a dva poháry.</p>

<p>„Podle mě si myslela, že bychom mohly utéct ke Královskému kopiníkovi i s tou dírou," poznamenala Elain, když byly dveře pevně zavřené. Bylo tu právě tak dost místa pro ně a truhlice. „Nevím jistě, jestli bychom neměly."</p>

<p>„Já nechrápu," prohlásila Nyneiva napjatým hlasem.</p>

<p>„Ovšemže ne. Ale musela jsem něco říci."</p>

<p>Nyneiva si hlasitě odkašlala, ale řekla jen: „Jsem ráda, že jsem tak utahaná, že půjdu rovnou do postele. Kromě toho ločidla jsem v tom, co měla ta ženská Macurová v domě, nenašla nic na spaní."</p>

<p>Tom a Juilin museli jít celkem třikrát, aby nahoru přinesli všechny železem obité dřevěné truhlice, přičemž celou cestu brblali, jak už to muži dělávají, o tom, že je musejí vláčet nahoru po úzkém zadním schodišti. Když přitáhli první truhlici - ta měla závěsy ve tvaru listů a byly v ní skoro všechny jejich peníze a cennosti včetně zachráněných <emphasis>ter'angrialů </emphasis>- bručeli také, že musejí spát ve stájích, ale stačil jim jediný pohled na pokojík, vyměnili si pohledy a zavřeli pusu. Aspoň tedy přestali mluvit o tomhle.</p>

<p>„Půjdem se kouknout, co se dá zjistit v šenku," řekl Tom, když dovnitř nacpali poslední truhlici. Zůstalo právě dost místa, aby se dalo dojít k umyvadlu.</p>

<p>„A možná se trochu projdem po dědině," dodal Juilin. „Lidi mluví, když je na ulici tolik nepořádku, jako jsem cestou viděl."</p>

<p>„To bude dobře," prohlásila Elain. Tolik chtěli sami sebe přesvědčit, že dělají víc, než že jen vláčejí a nosí náklady. Tak tomu bylo i v Tanchiku - a samozřejmě také v Mardecinu - a může to tak být zase, ale tady těžko. „Buďte opatrní, ať se nedostanete do potíží s bělokabátníky." Muži si vyměnili dlouhý útrpný pohled, jako by je nikdy neviděla s potlučenými a krvácejícími obličeji poté, co se vydali pátrat po informacích, ale ona jim odpustila a usmála se na Toma. „Už se nemohu dočkat, až uslyším, co jste zjistili."</p>

<p>„Ráno," doplnila důrazně Nyneiva. Tak nápadně se odvracela od Elain, že se na ni mohla úplně klidně otevřeně mračit. „Jestli nás vyrušíte kvůli něčemu menšímu, než jsou trolloci, tak zjistíte, zač je toho loket."</p>

<p>Pohled, který mezi oběma muži přelétl, vydal za celé knihy - a Nyneivu to přimělo prudce zvednout obočí - ale když jim váhavě předala pár mincí, oni odešli s příslibem, že nechají ženy v klidu spát.</p>

<p>„Když si s Tomem nemůžu ani promluvit," začala Elain, když muži odešli, ale Nyneiva ji přerušila.</p>

<p>„Nedovolím jim, aby sem vrazili, když spím jenom v košili." Neohrabaně si rozepínala knoflíčky na zádech. Elain jí šla pomoci, ale Nyneiva ji zarazila: „To zvládnu. Ty mi vyndej prsten."</p>

<p>Elain si odfrkla a vykasala si suknice, aby mohla sáhnout do malého kapsáře, který si všila dospodu. Když se chce Nyneiva chovat popudlivě, ať si. Nebude na to odpovídat, ani když Nyneiva začne, znovu se svou tirádou. V kapsáři měla dva prsteny. Ten zlatý s Velkým hadem, který dostala, když povýšila mezi přijaté novicky, nechala v kapsáři a vyndala ten kamenný.</p>

<p>Byl posetý tečkami a proužky červené, modré a hnědé barvy, byl na prst příliš velký, byl zploštělý a navíc zkroucený. Sice to bylo zvláštní, ale prsten měl jen jednu hranu. Když jste jeli prstem po hraně prstenu, obkroužili jste ho zevnitř i zvenčí a vrátili se zase na místo, odkud jste začali. Byl to <emphasis>ter'angrial, </emphasis>a tento umožňoval přístup do <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>i někomu, kdo neměl nadání jako Egwain a Aielanky chodící ve snu. Bylo jen třeba, aby se člověku při spánku dotýkal holé kůže. Na rozdíl od dvou <emphasis>ter'angrialů, </emphasis>které sebraly černým adžah, nebylo při používání tohoto nutné usměrňování. Pokud Elain věděla, mohl by ho použít i muž.</p>

<p>Nyneiva, pouze ve lněné košili, navlékla prsten na kožený řemínek k Lanovu pečetnímu prstenu a vlastnímu prstenu s Velkým hadem, zavázala konečky a znovu si řemínek dala kolem krku. Pak si lehla do postele. Opatrně zastrčila prsteny za košili a položila si hlavu na polštář.</p>

<p>„Už je čas, aby se tam Egwain a moudré dostaly?" zeptala se Elain. „Nikdy neumím vypočítat, kolik je v Pustině hodin."</p>

<p>„Je čas, pokud se tam nevydala dřív, což by neudělala. Moudré ji drží na krátkým vodítku. Z dlouhodobýho hlediska jí to jenom prospěje. Vždycky byla hrozně umíněná." Nyneiva otevřela oči a podívala se na ni - na ni! - jako by to platilo i o Elain.</p>

<p>„Nezapomeň Egwain říct, aby Randovi vyřídila, že na něj myslím." <emphasis>Nehodlala </emphasis>dovolit, aby ta ženská začala hádku. „Pověz jí, ať... ať mu řekne, že ho miluji, a jen jeho." Tak. Bylo to venku.</p>

<p>Nyneiva vyvrátila oči opravdu dost urážlivým způsobem. „Jestli to chceš," řekla suše a zavrtala se do polštářů.</p>

<p>Když začala druhá žena dýchat pomalu a pravidelně, Elain přistrčila ke dveřím truhlici, posadila se na ni a čekala. Čekání vždy nesnášela. Nyneivě by jedině patřilo, kdyby odešla do šenku. Tom tam nejspíš ještě bude a... A nic. Měl být jejím kočím. Napadlo ji, zda Nyneiva přemýšlela i o tomhle, než souhlasila, že bude dělat komornou. S povzdechem se opřela o dveře. <emphasis>Opravdu </emphasis>nenáviděla čekání.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA ČTRNÁCTÁ</strong></p>

<p><strong><emphasis>Setkání</emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p>Účinky prstenového <emphasis>ter'angrialu </emphasis>Nyneivu už nelekaly. Byla na místě, na něž myslela, když již již usínala, ve velké komnatě v Tearu zvané Srdce Kamene, v mohutné pevnosti zvané Tearský Kámen. Pozlacené stojací lampy nebyly zapálené, ale odnikud a odevšad jako by sem proudilo bledé světlo, prostě tady bylo, všude kolem ní, a ztrácelo se ve stínech v dálce. Aspoň tu nebylo horko. V <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>nikdy nebylo horko ani zima.</p>

<p>Do všech stran se táhly řady silných krevelových sloupů a vysoký klenutý strop někde nahoře se ztrácel v matných stínech spolu s pozlacenými lustry visícími na zlatých řetězech. Světlé dlažební kameny pod jejíma nohama byly ošlapané. Vznešení páni Tearu sem přicházeli - v bdělém světě, samozřejmě - jedině když to vyžadovaly jejich zvyky či zákon, ale přicházeli sem již od Rozbití světa. Uprostřed pod kopulí byl <emphasis>Callandor, </emphasis>na pohled jiskřící meč vyrobený z křišťálu, z poloviny zaražený do kamenné podlahy. Přesně jak ho tu Rand zanechal.</p>

<p>Nyneiva se ke <emphasis>Callandoru </emphasis>nepřibližovala. Rand tvrdil, že kolem něj s pomocí <emphasis>saidínu </emphasis>upředl pasti, pasti, které žádná žena nemohla spatřit. Nyneiva tušila, že budou hnusné - i ti nejlepší muži dokázali být hnusní, když se snažili být rafinovaní - hnusné a namířené právě tak proti ženě jako proti muži, který by mohl použít tenhle <emphasis>sa'angrial. </emphasis>Chtěl ho chránit proti ženám z Věže stejně jako proti Zaprodancům. Kromě Randa samotného ten, kdo by se dotkl <emphasis>Callandoru, </emphasis>by mohl zemřít, nebo něco ještě mnohem horšího.</p>

<p>Takhle to chodilo v <emphasis>Tel'aran'rhiodu. </emphasis>To, co existovalo v bdělém světě, existovalo i zde, i když obráceně to nefungovalo vždy. Svět snů, neviděný svět, odraz bdělého světa, i když někdy dosti pokřivený odraz, a možná i odraz dalších světů. Verin Sedai Egwain vyprávěla, že ze světů je utkán určitý vzor, z toho skutečného tady i z dalších, právě tak jako tkanivo lidských životů vytváří vzor věků. <emphasis>Tel'aran'rhiod </emphasis>se jich dotýká všech, i když jen pár lidí do něj může náhodně vstoupit, aniž by si to uvědomovali, ve vlastních světských snech. Pro tyto snílky to byly nebezpečné chvíle, i když se to nikdy nedozvěděli, pokud neměli zvlášť velkou smůlu. Další skutečností <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>bylo, že to, co se snílkovi stalo tady, stalo se mu i v bdělém světě. Zemřít ve světě snů znamenalo zemřít doopravdy.</p>

<p>Nyneiva měla jakýsi nepříjemný pocit, že ji ze šera mezi sloupy někdo neustále sleduje, ale to jí starosti nedělalo. <emphasis>Nebyla </emphasis>to Moghedien. <emphasis>Jenom si ty oči představuju. Tady </emphasis>nejsou <emphasis>žádní pozorovatelé. Řekla jsem Elain, aby si jich nevšímala, a teď tady... </emphasis>Moghedien by tu rozhodně dokázala víc, než se jenom dívat. Přesto si přála, aby byla dost nahněvaná a mohla usměrňovat. Ne že by byla samozřejmě vylekaná. Jenom nebyla rozzlobená. Vůbec nebyla vyděšená.</p>

<p>Pokroucený kamenný prsten byl lehký, jako by se jí snažil vyjet z košile, což jí připomnělo, že má na sobě pouze ji. Jakmile pomyslela na oblečení, měla na sobě šaty. Tohle byl trik <emphasis>Tel'aran</emphasis><emphasis>‘</emphasis><emphasis>rhiodu, </emphasis>který se jí líbil. V některých případech nebylo ani nutné usměrňování, protože tady mohla dělat věci, o nichž pochybovala, že by je i s pomocí jediné síly zvládla Aes Sedai. Nebyly to však šaty, které čekala, ne z pevného dvouříčského sukna. Vysoký límec lemovaný jaerecruzskou krajkou jí končil těsně pod bradou, ale světle žluté hedvábí ji halilo do záhybů, které jí lnuly k tělu tak, že víc odhalovaly, než skrývaly. Kolikrát nazvala tarabonské šaty, podobné těmhle, neslušnými, když je nosila, aby splynula s okolím v Tanchiku? Zdálo se jí, že si na ně zvykla víc, než si uvědomovala. Prudce se zatahala za cop, jak se hněvala, že nechala své myšlenky zatoulat, a nechala šaty, jak byly. Roucho možná nebylo takové, jaké chtěla, ale nebyla přece žádná ulekaná dívčina, aby kvůli tomu vyskakovala a kvílela. <emphasis>Šaty jsou šaty. </emphasis>Bude je mít, až dorazí Egwain, ať už ji bude tentokrát provázet kterákoliv moudrá, a jestli některá z nich řekne slovíčko... <emphasis>Nepřišla jsem sem dřív, abych tady sama se sebou blábolila o šatech!</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„Birgitte?" Odpovědělo jí jen mlčení, a ona zvedla hlas, i když by to nemělo být nutné. Na tomhle místě by právě tato žena měla slyšet své jméno, i kdyby byla na druhé straně světa. „Birgitte?"</p>

<p>Ze sloupoví vyšla žena s klidnýma modrýma očima a pyšnou sebedůvěrou, a zlaté vlasy měla spletené do dlouhého copu mnohem složitějšího, než nosila Nyneiva. Její krátký bílý kabátek a široké spodky ze žlutého hedvábí, nabrané u kotníků nad nízkými botami s podpatky, byly součástí oděvu, který se nosil před víc než dvěma tisíci lety a který si žena oblíbila. Šípy v toulci u boku vypadaly jako stříbrné, stejně jako luk, jejž nesla v ruce.</p>

<p>„Je s tebou Gaidal?" zeptala se Nyneiva. Obvykle byl blízko Birgitte a Nyneivu znervózňoval, když odmítal vzít na vědomí její přítomnost, a zlobně se mračil, když s ní Birgitte mluvila. Byl to trochu šok, když poprvé potkala Gaidala Caina a Birgitte - dávno mrtvé hrdiny spojené v tolika příbězích a bájích - v <emphasis>Tel'aran'rhiodu. </emphasis>Ale, jak sama Birgitte říkala, kde jinde by měli hrdinové, připoutaní ke kolu času a čekající na své znovuzrození, čekat, než ve snu? Ve snu, který existuje tak dlouho jako kolo času. To jest, Birgitte a Gaidal Cain a Rogoš Orlozraký a Artuš Jestřábí křídlo a všichni ostatní, které povolá Valerský roh zpět do boje v Tarmon Gai'donu.</p>

<p>Birgittin cop zavířil, jak zlatovláska zavrtěla hlavou. „Už jsem ho nějakou dobu neviděla. Myslím, že ho kolo opět vetkalo do života. Vždycky to tak je." V jejím hlase se mísilo jak očekávání, tak starosti.</p>

<p>Měla-li Birgitte pravdu, tak se někde ve světě narodil chlapeček, ubrečené dítko, které nemá nejmenší tušení o tom, kdo je, a přesto předurčeno k dobrodružstvím, která dají vznik novým pověstem. Kolo vetkávalo hrdiny do vzoru, jak bylo potřeba, aby vzor vytvarovali, a když zemřeli, vrátili se zpátky sem, aby tu dál čekali. Tohle znamenalo být připoután ke kolu. Noví hrdinové mohli být připoutáni také, muži i ženy, jež jejich udatnost a činy vynesly vysoko nad obyčejné lidi, ale pokud byl někdo jednou ke kolu připoután, bylo to navždy.</p>

<p>„Jak dlouhý čas ti zbývá?" zeptala se Nyneiva. „Určitě pár let." Birgitte byla vždy svázána s Gaidalem, byli spolu spojováni v jednom příběhu za druhým, věk po věku, v dobrodružství a romanci, které nenarušilo dokonce ani kolo času. Birgitte se vždy narodila až po Gaidalovi, rok, pět či deset let, ale pokaždé až po něm.</p>

<p>„To já nevím, Nyneivo. Čas tady není jako čas v bdělém světě. Mně to připadá, že jsem se s tebou setkala naposled před deseti dny, a s Elain den předtím. Kolik to bylo pro tebe?"</p>

<p>„Čtyři dny a tři," zamumlala Nyneiva. S Elain si chodily popovídat s Birgitte, jak nejčastěji mohly, i když to nemohly provádět příliš často, když s Tomem a Juilinem tábořili venku a v noci pak všichni drželi hlídky. Birgitte si skutečně pamatovala válku síly, alespoň po dobu jednoho lidského života, i Zaprodance. Zvláště Moghedien.</p>

<p>„Chápeš, Nyneivo? Tok času tady se může také hodně posouvat. Mohou uplynout měsíce, než se znovu narodím, nebo dny. Tady, pro mne. V bdělém světě mohou do mého narození přejít celé roky."</p>

<p>Nyneiva jen s námahou potlačila rozmrzelost. „Tak to nesmíme plýtvat tím časem, co nám zbývá. Vidělas někoho z nich, co jsme se neviděly?" Nebylo třeba říkat koho.</p>

<p>„Příliš mnoho. Lanfear je v <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>samozřejmě každou chvíli, ale viděla jsem i Rahvina, Sammaela a Graendal. Taky Demandreda. A Semirhage." Poslední jméno Birgitte pronesla napjatým tónem. Dokonce ani Moghedien, která ji nenáviděla, jí viditelně neotřásla, ale Semirhage byla něco jiného.</p>

<p>Nyneiva se zachvěla také - zlatovlasá žena jí o ní hodně pověděla - a uvědomila si, že má na sobě silný vlněný plášť s hlubokou kapuci, aby si mohla zakrýt tvář. Zrudla a nechala plášť zmizet.</p>

<p>„Nikdo z nich tě ale neviděl?" ujišťovala se úzkostlivě. Birgitte byla mnoha způsoby zranitelnější než ona sama, i přesto, že se v <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>velmi dobře vyznala. Nikdy neuměla usměrňovat, každý ze Zaprodanců by ji mohl zničit, jako by zašlápl mravence, aniž by zakolísal při chůzi. A kdyby byla zničena tady, tak už by se nikdy znovu nenarodila.</p>

<p>„Nejsem tak nezkušená - ani tak hloupá - abych to dopustila." Birgitte se opřela o stříbrný luk. V pověstech se pravilo, že s tímto lukem a stříbrnými šípy vůbec nikdy neminula. „Mají starosti sami se sebou, ne s někým jiným. Viděla jsem Rahvina a Sammaela, Graendal a Lanfear, jak se neviděni kradou za těmi druhými. A Demandred a Semirhage je sledovali také. Tolikrát jsem je neviděla od té doby, co byli osvobozeni."</p>

<p>„Mají něco v pácu." Nyneiva si v rozmrzelém znechucení skousla ret. „Ale co?"</p>

<p>„To ještě nevím, Nyneivo. Za války Stínu neustále kuli pikle, a stejně často proti sobě jako společně proti někomu jinému, ale jejich práce nikdy nevěstila pro svět, bdělý i snový, vůbec nic dobrého."</p>

<p>„Zkus to zjistit, Birgitte. Teda pokud to dokážeš bezpečně. Nic neriskuj." Tvář druhé ženy se nezměnila, ale Nyneiva měla dojem, že to Birgitte pobavilo. Ta hloupá ženská brala nebezpečí na stejně lehkou váhu jako Lan. Přála si, aby se mohla zeptat na Bílou věž, na to, co by mohla plánovat Siuan, ale Birgitte bdělý svět neviděla, ani se ho nemohla dotknout, aniž byla povolána rohem. <emphasis>Jenom se snažíš vyhnout tomu, nač se chceš doopravdy zeptat! </emphasis>„Vidělas Moghedien?"</p>

<p>„Ne." Birgitte si povzdechla. „Ale ne proto, že bych ji nehledala. Obvykle dokážu najít kohokoliv, kdo ví, že je ve světě snů. Je to takový pocit, jak vlnky, šířící se od nich vzduchem. Nebo se to možná šíří od jejich vědomí. Vážně to nevím. Jsem voják, ne učenec. Buď do <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>od té doby, co jsi ji porazila, nevstoupila, nebo..." Zaváhala a Nyneiva jí chtěla zabránit, aby řekla to, o čem věděla, že přijde, ale Birgitte byla příliš silná, aby se vyhýbala nepříjemným možnostem. „Nebo ví, že ji hledám. Ona se dokáže schovat. Pavoučice jí neříkají pro nic za nic." Tohle totiž <emphasis>moghedien </emphasis>znamenalo ve věku pověstí. Maličkého pavoučka, který tká své sítě na tajných místech, a jeho jed je dost silný, aby ve vteřině zabil.</p>

<p>Nyneiva, jež si náhle ty neviděné oči uvědomila až příliš dobře, se silně zachvěla. Neroztřásla se. Jen se zachvěla, netřásla se. Přesto se v duchu upínala na tenké tarabonské roucho, jinak by se najednou ocitla ve zbroji. Dost velké rozpaky jí působilo, pokud se jí takové věci přiházívaly, když byla sama, ale mnohem větší by u ní vyvolalo, došlo-li by k tomu pod chladným modrým pohledem ženy dost chrabré, aby se hodila ke Gaidalu Cainovi.</p>

<p>„Dokážeš ji najít, i když chce zůstat schovaná, Birgitte?" Žádala o hodně, jestli Moghedien věděla, že po ní někdo jde. Bylo to jako hledat lva ve vysoké trávě jenom s klackem v ruce.</p>

<p>Druhá žena nezaváhala. „Možná. Zkusím to." - Potěžkala svůj luk a dodala: „Už musím jít. Nechci riskovat, že mě uvidí ostatní, až přijdou."</p>

<p>Nyneiva jí položila ruku na loket, aby ji ještě zastavila. „Pomohlo by to, kdybys mi dovolila, abych jim to řekla. Tak bych mohla říct to, cos mi pověděla o Zaprodancích, Egwain a moudrým, a ony by to mohly vyřídit Randovi. Birgitte, on se přece musí dozvědět -"</p>

<p>„Dala jsi mi slovo, Nyneivo." Ty jasně modré oči byly nepoddajné jako led. „Příkazy praví, že nesmíme nikomu prozradit, že sídlíme v <emphasis>Tel'aran'rhiodu. </emphasis>Už jsem jich porušila spoustu jen tím, že se bavím s tebou, natož že ti pomáhám, protože nemohu stát stranou a dívat se, jak bojuješ se Stínem - já v té bitvě bojovala víc lidských životů, než se pamatuji - ale <emphasis>budu </emphasis>dodržovat co nejvíc nařízení, jak jen to půjde. Musíš svůj slib dodržet."</p>

<p>„Jasně že to udělám," zabručela Nyneiva rozhořčeně, „pokud bys mě ho nezbavila. A já tě <emphasis>žádám, </emphasis>abys -"</p>

<p>„Ne."</p>

<p>A Birgitte byla pryč. Jednu chvíli Nyneivina ruka spočívala na bílém rukávci, vzápětí tam byl jen vzduch. V duchu Nyneiva probrala těch pár nadávek, které odposlechla od Toma a Juilina, takové, kvůli kterým by vyplísnila Elain, že je vůbec poslouchá, natož používá. Nemělo smysl volat Birgitte znovu. Nejspíš by nepřišla. Nyneiva jenom doufala, že odpoví příště, až ona nebo Elain zavolají. „Birgitte! Dodržím svůj slib, Birgitte!"</p>

<p>Tohle určitě slyšela. Třeba bude při příštím setkání vědět něco nového o tom, co provádí Moghedien. Nyneiva skoro doufala, že ne. Pokud ano, tak by to znamenalo, že Moghedien se <emphasis>Tel'aran</emphasis><emphasis>‘</emphasis><emphasis>rhiodem </emphasis>opravdu plíží.</p>

<p><emphasis>Ženská hloupá! „Když se nedíváš po hadech, nesmíš si stěžovat, jestli tě nějaký uštkne." </emphasis>Skutečně by se velice ráda setkala s tou Elaininou Lini.</p>

<p>Prázdnota ohromné komnaty na ni doléhala, všechny ty velké leštěné sloupy a pocit, že ji z šera mezi nimi někdo sleduje. <emphasis>Kdyby tam někdo opravdu byl, Birgitte by to byla věděla.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Uvědomila si, že si uhlazuje hedvábné roucho na bocích, a aby se odpoutala od očí, které tam nebyly, soustředila se na šaty. Lan ji poprvé spatřil v dobrých dvouříčských plátěných, a když jí vyznal lásku, měla na sobě jednoduché šaty s prostou výšivkou, ale ona si přála, aby ji viděl v něčem takovém, co měla na sobě právě teď.</p>

<p>Objevilo se vysoké stojací zrcadlo a odráželo její obraz, jak se obracela sem a tam, dokonce se ohlížela přes rameno. Žluté záhyby jí lnuly k tělu a naznačovaly všechno, co zakrývaly. Ženský kroužek v Emondově Roli by ji odtáhl na soukromý rozhovor, vědma nevědma. Přesto však byly velmi krásné. Tady, o samotě, si mohla přiznat, že si víc než zvykla na nošení něčeho podobného na veřejnosti. <emphasis>Líbilo se ti to, </emphasis>plísnila se. <emphasis>Jsi stejná opovážlivka, jaká se vyklubala z Elain! </emphasis>Ale byly tak krásné. A možná ani ne tak neslušné, jak vždycky tvrdila. Neměly výstřih někam po pupík, jako například nosívala první z Mayene. No, možná Berelain nenosila výstřih až tak hluboký, ale pořád ho měla mnohem hlubší, než vyžadovala slušnost.</p>

<p>Zaslechla i něco o tom, co často nosívají domanské ženy. A <emphasis>ty </emphasis>dokonce i Taraboňanky nazývaly neslušnými. S tímto pomyšlením se žluté záhyby změnily ve zvlněné kanýry s úzkým pásem setkaným ze zlata. A látka byla tak tenká. Nyneiva zruměněla. Velice tenká. Ještě trochu, a byly by průsvitné. Tohle roucho rozhodně víc než jen naznačovalo. Kdyby ji Lan spatřil v tomhle, nemohl by žvanit o tom, že jeho láska k ní je beznadějná a že jí nedá vdovské šaty jako zásnubní dar. Jediný pohled, a zahořela by mu krev v žilách. Udělal by –</p>

<p>„Co to, pod Světlem, máš na sobě, Nyneivo?" zeptala se Egwain velmi pohoršeným tónem.</p>

<p>Nyneiva nadskočila, otočila se, a když stála čelem k Egwain a Melain - <emphasis>musela </emphasis>to být Melain, i když ostatní moudré by nebyly o moc lepší - zrcadlo bylo pryč a ona na sobě měla tmavé vlněné dvouříčské šaty, dost silné i pro největší zimu. Pokořená stejně tolik, že se nechala překvapit jako ostatními věcmi - <emphasis>bylo </emphasis>to hlavně kvůli tomu, že se lekla - změnila šaty okamžitě, bez přemýšlení, zpátky do pavučinového domanského šatu, a stejně rychle zpátky do žlutých tarabonských záhybů.</p>

<p>Zahořely jí tváře. Nejspíš ji teď považují za úplnou husu. A navíc se to stalo před Melain. Moudrá byla krásná, s dlouhými rudozlatými vlasy a jasnýma zelenýma očima. Ne že by jí za mák záleželo, jak ta ženská vypadá. Ale Melain byla také při posledním setkání s Egwain a utahovala si z ní kvůli Lanovi. Nyneiva kvůli tomu ztratila trpělivost. Egwain tvrdila, že si z ní neutahovala, aspoň žádná Aielanka by to za něco takového nepovažovala, ale Melain skládala poklony Lanovým ramenům, jeho rukám a očím. Jaké právo má ta zelenooká kočka dívat se Lanovi na ramena? Ne že by Nyneiva v nejmenším pochybovala o jeho věrnosti. Ale byl to muž, a daleko od ní, a Melain byla přímo tam a... Důrazně si zakázala takhle myslet.</p>

<p>„Je Lan -?" Měla pocit, že jí obličej hoří plamenem. <emphasis>Copak nedokážeš ovládat vlastní jazyk, ženská? </emphasis>Ale ona si nedovolí - nemůže - ustoupit, ne, když je tu Melain. Egwainin pobavený úsměv byl už tak dost špatný, jenže Melain se navíc odvážila zatvářit chápavě. „Je v pořádku?" Snažila se o chladný výraz, ale znělo to napjatě.</p>

<p>„Je v pořádku," řekla Egwain. „Dělá si starosti, jestli jseš v pořádku ty."</p>

<p>Nyneiva dlouze vydechla, aniž si uvědomila, že předtím zadržuje dech. Pustina byla nebezpečné místo i bez takových, jako byl Couladin se svými Shaidy, a ten chlap nevěděl, co je to opatrnost. Takže on si dělá starosti o její bezpečí? Copak si ten hlupák myslí, že se o sebe nedokáže postarat?</p>

<p>„Konečně jsme se dostali do Amadicie," vykládala rychle v naději, že to zahladí. <emphasis>Nejdřív si pustím pusu na špacír a pak vzdychám! Ten chlap mě připravil o rozum! </emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis> </emphasis>Z tváří ostatních se nedalo poznat, jestli uspěla. „Ve vesnici jménem Sienda východně od Amadoru. Všude jsou bělokabátníci, ale žádnej se na nás nepodívá podruhý. Starosti si musíme dělat s ostatníma." Před Melain si musela dávat pozor - trošičku tu a tam poupravit pravdu - ale pověděla jim o Rondě Macurové a její podivné zprávě a o tom, jak se je snažila omámit. Snažila, protože se před Melain nedokázala přimět k tomu, aby přiznala, že ta ženská uspěla. <emphasis>Světlo, co to dělám? Egwain jsem ještě v životě nezalhala!</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Údajný důvod, návrat uprchlé přijaté, rozhodně nemohla uvést, ne před jednou z moudrých. Ony si myslely, že jsou s Elain hotové Aes Sedai. Ale musela Egwain nějak sdělit pravdu. „Mohlo by to mít něco společnýho s nějakým komplotem v Andoru, ale Elain, ty a já máme pár věcí společnejch, Egwain, a já myslím, že bychom si měly dávat pozor stejně jako Elain." Dívka pomalu přikývla. Vypadala ohromeně, což by také měla, ale zřejmě pochopila. „Je dobře, že měl ten čaj nějakou divnou příchuť, a já ji začala podezírat. Představ si to, zkoušet nacpat ločidlo do někoho, kdo zná byliny tak dobře jako já."</p>

<p>„Plány v plánech," zamumlala Melain. „Velký had je pro Aes Sedai, myslím, dobré znamení. Jednou možná omylem spolknete samy sebe."</p>

<p>„Máme taky novinky," řekla Egwain.</p>

<p>Nyneiva neviděla důvod, proč Egwain tolik spěchá. <emphasis>Rozhodně té ženské nedovolím, aby mě nalákala, a já se přestala ovládat. A ro</emphasis><emphasis>z</emphasis><emphasis>hodně se nerozčílím kvůli tomu, že uráží Věž. </emphasis>Odtáhla ruku od copu. To, co Egwain chtěla říci, jí hněv vyhnalo z hlavy.</p>

<p>Že Couladin překročil Páteř světa, bylo jistě vážné, a to, že se Rand vydal za ním, bylo neméně důležité. Rand spěchal k průsmyku Jangai, pochodoval od prvního světla do setmění, a Melain říkala, že tam brzy dorazí. Podmínky v Cairhienu byly dost špatné i bez války mezi Aiely na jeho území. Rand bude mít na krku novou aielskou válku, pokud se pokusí prosadit svůj šílený plán. Šílený. Zatím jistě ne. Musel si nějak udržet duševní zdraví.</p>

<p><emphasis>Jak je to dlouho, co sis dělala starosti, jak ho ochránit? </emphasis>pomyslela si hořce. <emphasis>A teď jenom chceš, aby vydržel </emphasis>v <emphasis>pořádku do Po</emphasis><emphasis>slední bitvy. </emphasis>Ne jen z tohoto důvodu, ale taky z tohoto důvodu. Byl tím, čím byl. <emphasis>Světlo mě spal, jsem stejně špatná jako Siuan Sanche a všechny ostatní!</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Šokovalo ji však nejvíc to, co Egwain vyprávěla o Moirain. „Ona ho <emphasis>poslouchá!" </emphasis>vydechla Nyneiva nevěřícně.</p>

<p>Egwain důrazně přikývla, v té směšné aielské loktuši. „Poslední noc se pohádali - ona se ho snažila přesvědčit, aby za Dračí stěnu nechodil - a on jí nakonec řekl, ať odejde, dokud se neuklidní. Ona se tvářila, jako by si chtěla spolknout jazyk, ale udělala to. Aspoň se další hodinu držela stranou."</p>

<p>„Není to správné," ozvala se Melain a pevně si přitáhla loktuši. „Muži nemají právo přikazovat Aes Sedai, stejně jako moudrým. Ani <emphasis>Car'a'carn </emphasis>ne."</p>

<p>„To teda rozhodně nemají," souhlasila Nyneiva, a hned se musela plácnout přes pusu, aby sama na sebe nezazírala s otevřenými ústy. <emphasis>Co mně záleží na tom, jestli ji nutí tancovat, jak píská? Ona nás nechávala tancovat na svou notu až příliš často. </emphasis>Ale nebylo to správné. <emphasis>Já se </emphasis>nechci <emphasis>stát Aes Sedai, jenom se naučit víc o léčení. Chci zůstat tím, čím jsem. Ať jí klidně rozkazuje! </emphasis>Ale stejně to nebylo správné.</p>

<p>„Aspoň s ní teď mluví," řekla Egwain. „Předtím se celý naježil, když se k němu přiblížila na tři sáhy. Nyneivo, každej den je víc a víc nafoukanej."</p>

<p>„Tenkrát, když jsem si ještě myslela, že budeš po mně vědmou," sdělila jí Nyneiva suše „jsem tě naučila, jak náfuky propíchnout, až splasknou. Nejlepší pro něj bude, když to uděláš ty, i kdyby se zatím proměnil v největšího býka na pastvině. Nejspíš proto, že jím je. Mně se zdá, že králové - a královny - se dokážou chovat jako pěkní šašci, když zapomenou, čím jsou, a jednají jako to, kým jsou, ale vůbec nejhorší je, když si pamatují jenom to, čím jsou, a zapomenou, kým jsou. Většina by potřebovala někoho, kdo by měl na práci jedině to, aby jim připomínal, že jedí, potí se a brečí stejně jako kterejkoliv sedlák."</p>

<p>Melain si přeskládala loktuši zdánlivě nejistá, zda má souhlasit, či nikoliv, ale Egwain řekla: „Zkusím to, ale on občas zřejmě vůbec není při smyslech, a když je, obvykle je tak nadutej, že se s tím nedá nic dělat."</p>

<p>„Udělej, co půjde. Pomáhat mu zůstat sám sebou je asi to nejlepší, co pro něj kdo může udělat. Pro něj a pro zbytek světa."</p>

<p>Po tomhle následovalo ticho. S Egwain se rozhodně nerady bavily o tom, že se Rand nakonec může zbláznit, a Melain se to nelíbilo o nic víc.</p>

<p>„Musím ti říct ještě něco důležitýho," pokračovala po chvíli. „Myslím, že Zaprodanci mají něco za lubem." Nebylo to to stejné, jako by jí řekla o Birgitte. Podala to tak, jako by Lanfear a ostatní viděla sama. Popravdě byla Moghedien jediná, koho by poznala na pohled, a možná i Asmodeana, i když toho zahlédla jenom jednou a z dálky. Doufala, že ani jednu nenapadne se zeptat, jak ví, kdo je kdo, nebo proč si myslí, že by se kolem mohla plížit Moghedien. Ve skutečnosti tohle problémy vůbec nezpůsobilo.</p>

<p>„Ty se potuluješ po světě snů?" Melaininy oči byly jako dva střípky zeleného ledu.</p>

<p>Nyneiva před ní pohledem neuhnula ani přesto, že Egwain lítostivě vrtěla hlavou. „Jinak bych mohla těžko zahlídnout Rahvina a ty ostatní, ne?"</p>

<p>„Aes Sedai, víš tak málo a zkoušíš toho tolik. Neměla ses naučit ani těch pár kousků, které umíš. Já sama občas lituji, že jsme souhlasily s těmito schůzkami. Necvičené ženě by neměl být přístup do <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>vůbec umožněn."</p>

<p>„Sama jsem si nacvičila mnohem víc věcí, než jste mě kdy naučily." Nyneiva s námahou mluvila chladným tónem. „Naučila jsem se sama usměrňovat a nechápu, proč by to s <emphasis>Tel'aran'rhiodem </emphasis>mělo být jiný." Tohle ji nepřiměl vyslovit jen umíněný hněv. Opravdu se sama naučila usměrňovat, ale aniž věděla, co vlastně dělá, a navíc jen částečně. Než se ocitla v Bílé věži, občas někoho vyléčila, ale aniž si to uvědomovala, dokud jí to Moirain nedokázala. Její učitelky v Bílé věži říkaly, že proto potřebuje být rozzlobená, aby mohla usměrňovat. Že si tu schopnost sama před sebou utajila, neboť se jí bála, a tím hluboko zanořeným strachem se dokáže prodrat jen vztek.</p>

<p>„Takže ty jsi jedna z těch, kterým Aes Sedai říkají divoženky." V posledním slově byl náznak čehosi, ale ať už to bylo opovržení, či lítost, Nyneivě se to rozhodně nelíbilo. Toto oslovení bylo ve Věži zřídkakdy lichotivé. Ovšem, mezi Aiely žádné divoženky nebyly. Moudré, které mohly usměrňovat, našly jednu každou dívku s vrozenou jiskrou tohoto umění, tedy ty, které by dříve nebo později rozvinuly schopnost usměrňovat, i když by se to nesnažily naučit. Také tvrdily, že najdou každou dívku s jiskrou, která by mohla usměrňovat, pokud by ji to někdo naučil. Žádná aielská dívka nezemřela, když se to snažila naučit sama. „Znáš nebezpečí, které hrozí, když se učíš ovládnout jedinou sílu bez vedení, Aes Sedai. Nemysli si, že nebezpečí snu je menší. Je zrovna tak velké, a možná větší pro ty, kdo sem zavítají nepoučeni."</p>

<p>„Jsem opatrná," prohlásila Nyneiva. Nepřišla sem, aby ji poučovala tahle sluncovlasá aielská liška. „Vím, co dělám, Melain."</p>

<p>„Nevíš nic. Jsi stejně tvrdohlavá jako tahle, když k nám přišla." Moudrá Egwain věnovala úsměv, který ve skutečnosti vypadal laskavě. „My jsme ale zkrotily její přehnanou neposlušnost, a ona se teď učí rychle. I když má pořád mnoho chyb." Egwainin potěšený úsměv pohasl. Nyneiva tušila, že poslední větu dodala Melain právě kvůli tomu, jak se Egwain zazubila. „Jestli se chceš toulat ve snu," pokračovala Aielanka, „přijď k nám. My zkrotíme tvůj zápal a zároveň tě to naučíme."</p>

<p>„Já krotit nepotřebuju, děkuju pěkně," odpověděla Nyneiva se zdvořilým úsměvem.</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Aan'allein </emphasis>zemře v den, kdy se dozví, že jsi mrtvá."</p>

<p>Nyneivě projel srdcem ledový nůž. <emphasis>Aan'allein </emphasis>bylo aielské jméno pro Lana. Jeden muž to znamenalo ve starém jazyce, nebo Samotný muž nebo Muž, který je celým národem. Přesný překlad ze starého jazyka byl často velice složitý. Aielové k Lanovi, k muži, který odmítal vzdát svou válku proti Stínu, nepříteli, jenž zničil jeho národ, cítili velkou úctu. „Bojuješ pěkně špinavě," zamumlala rozhořčeně.</p>

<p>Melain zvedla obočí. „My snad bojujeme? Pokud ano, tedy věz, že je to bitva, v níž lze jen vyhrát, nebo prohrát. Pravidla zapovídající ublížit soupeři jsou dobrá jen pro hry. Chci, abys mi slíbila, že neuděláš ve snu nic, aby ses nás nejdřív nezeptala. Vím, že Aes Sedai nemohou lhát, proto chci, abys to takhle řekla."</p>

<p>Nyneiva zaskřípala zuby. Slova bylo lehké vyslovit. Nemusela je dodržet. Nebyla vázána třemi přísahami. Ale přiznala by tím, že má Melain pravdu. Nevěřila tomu a nehodlala to říci.</p>

<p>„Ona nic neslíbí, Melain," ozvala se nakonec Egwain. „Když se začne tvářit takhle zabejčeně, nevylezla by z domu, ani kdybys jí ukázala střechu v plamenech."</p>

<p>Nyneiva obdařila zlostným zamračením i ji. Zabejčeně, no teda! Když ona jedině odmítla nechat se postrkovat jako hadrová panenka.</p>

<p>Po chvíli si Melain povzdechla. „No dobrá. Ale dobře si pamatuj, Aes Sedai, že v <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>jsi jenom dítě. Pojď, Egwain. Musíme jít." Egwain přelétl po tváři pobavený úsměv, když se rozplývala.</p>

<p>Nyneiva si náhle uvědomila, že se její šaty změnily. Byly změněny. Moudré věděly o <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>dost na to, aby dokázaly měnit věci na druhých stejně jako na sobě. Teď měla Nyneiva na sobě bílou jupku a tmavou sukni, ale na rozdíl od žen, které právě zmizely, její sukně končila kus nad koleny. Boty a punčochy byly pryč a vlasy měla rozdělené do dvou copů nad ušima a propletené žlutými stuhami. Vedle jejích bosých nohou seděla hadrová panenka s vyřezávaným a namalovaným obličejem. Nyneiva si uvědomila, že skřípe zuby. Tohle se už jednou stalo, a ona z Egwain vypáčila, že takhle Aielové oblékají malé holčičky.</p>

<p>Vztekle se znovu převlékla do tarabonského hedvábí - tentokrát ještě přiléhavějšího - a do panenky kopla. Ta kus poodlétla a ještě ve vzduchu zmizela. Téhle Melain nejspíš padl Lan do oka. Aielové ho zřejmě považovali za jakéhosi hrdinu. Vysoký límec se změnil v krajkový a v úzkém hlubokém výstřihu jí byly vidět klíční kosti. Jestli se na něj ta ženská jenom usměje...! Jestli on...! Náhle si uvědomila rychle klesající a spěšně se rozšiřující výstřih šatů a chvatně ho zase zvedla. Ne až nahoru, ale dost na to, aby se nemusela červenat. Šaty teď měla tak těsné, že se nemohla ani pohnout. O to se taky postarala.</p>

<p>Tak ona měla žádat o <emphasis>dovolení, </emphasis>co? Chodit se doprošovat moudrých, než něco udělá? Copak neporazila Moghedien? V té chvíli byly dost ohromené, ale zřejmě na to už zapomněly.</p>

<p>Když nemůže použít Birgitte, aby zjistila, co se děje ve Věži, třeba existuje způsob, jak by to mohla provést sama.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA PATNÁCTÁ</strong></p>

<p><strong><emphasis>Co se dá zjistit ve snu</emphasis></strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>Nyneiva v duchu opatrně vytvořila obraz amyrlininy pracovny, právě tak, jako si představila Srdce Kamene, než šla spát. Nic se nestalo, a Nyneiva se zamračila. Mělo by ji to odnést do Bílé věže, do místnosti, kterou si představila. Zkusila to znovu a představila si pokoj, jejž navštěvovala až příliš často, i když přitom bývala mnohem méně klidná.</p>

<p>Srdce Kamene se změnilo v pracovnu správkyně novicek, solidní, tmavým dřevem obloženou místnost s pevným nábytkem, který používala pokolení žen, jež zastávaly tento úřad. Když novicka spáchala takový přestupek, že to nespravily hodiny drhnutí podlah nebo uhrabávání cestiček navíc, byla poslána právě sem. Aby sem byla povolána přijatá novicka, musela spáchat horší přestupek, ale přesto sem šla, s těžkým srdcem, vědouc, že výsledek bude stejně bolestivý, možná i víc.</p>

<p>Nyneiva se nechtěla po místnosti rozhlížet - Sheriam ji při jejích častých návštěvách označila za schválně umíněnou - ale zjistila, že hledí do zrcadla visícího na stěně, kam se musely novicky, mladší i přijaté, dívat na své uplakané tváře, zatímco poslouchaly Sheriaminy přednášky o dodržování různých pravidel či prokazování náležité úcty nebo o čemkoliv dalším. Nyneiva měla vždycky problémy s dodržováním pravidel jiných či prokazováním náležité úcty. Docela slabé zbytky zlacení na vyřezávaném rámu prozrazovaly, že tu zrcadlo visí od stoleté války, pokud snad ne od Rozbití světa.</p>

<p>Tarabonské šaty byly nádherné, ale každý, kdo by ji zahlédl, by ihned pojal podezření. Dokonce i domanské ženy se obvykle odívaly nenápadně, když navštívily Věž, a ona si neuměla představit nikoho, komu by se zdálo, že je ve Věži, pokud by se nechoval naprosto vzorně. Ne že by čekala, že tu potká někoho jiného než toho, kdo by se náhodou na pár chvil prosnil do <emphasis>Tel'aran'rhiodu. </emphasis>Před Egwain nebylo ve Věži ženy, která by dokázala bez pomoci vstoupit do světa snů, od Corianin Nedeal, což bylo už čtyři sta let. Na druhou stranu mezi <emphasis>ter'angrialy, </emphasis>ukradenými z Věže, které ještě zůstaly v rukou Liandrin a jejích spoluspiklenkyň, jich bylo jedenáct, které Corianin studovala. Dva další, jež byly na Corianině seznamu, ty dva, které měly s Elain v rukou, umožňovaly oba přístup do <emphasis>Tel'aran'rhiodu. </emphasis>Bylo tedy rozumné předpokládat, že to ty ostatní dělaly také. Byla jenom malá šance, že se Liandrin nebo některá z ostatních prosní zpátky do Věže, z níž uprchly, ale i tak malá šance byla příliš velká, když to znamenalo, že by ji to mohlo odvést od jejího úkolu. Navíc si nemohla být jistá, že ty ukradené <emphasis>ter'angrialy </emphasis>jsou všechny, které Corianin studovala. Záznamy o <emphasis>ter'angrialech, </emphasis>kterým nikdo nerozuměl, byly často mlhavé, a navíc další mohly docela dobře být v rukou černých adžah, které ještě zůstaly ve Věži.</p>

<p>Šaty se změnily úplně, nyní byly z bílé vlny, docela měkké, ale ne příliš kvalitní, a na lemu měly sedm barevných pruhů, jeden za každé adžah. Jestli zahlédne nějakou ženu, která po chvilce nezmizí, přenese se zpátky do Siendy, a ta žena si bude myslet, že to byla jenom jedna z přijatých, co se ve snu dotkla <emphasis>Tel'ara</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>'rhiodu. </emphasis>Ne. Ne do hostince, ale přímo do Sheriaminy pracovny. Kterákoliv z nich by musela být černá adžah, a ona je, koneckonců, měla chytat.</p>

<p>Dokončila svůj převlek a náhle stiskla rudozlatý cop a zaškaredila se na Melaininu tvář v zrcadle. Tak tohle tedy byla žena, kterou by velice ráda předala Sheriam.</p>

<p>Pracovna správkyně novicek byla poblíž pokojů novicek, a v širokých, dlaždicemi vyložených chodbách se za umnými nástěnnými koberci a nezapálenými stojacími lampami občas něco mihlo. Na okamžíček se objevovaly vyděšené dívky celé v bílém šatu novicek. Sheriam se musela objevovat v nočních můrách značného počtu novicek. Nyneiva si jich nevšímala a spěchala dál. Ony nebyly ve světě snů dost dlouho, aby ji zahlédly, a pokud ano, považovaly by ji prostě za součást svého snu.</p>

<p>Do amyrlininy pracovny to bylo jen kousek nahoru po širokém schodišti. Když se přiblížila, náhle před ní stála Elaida se zpoceným obličejem v krvavě rudém šatu a se štólou amyrlinina stolce kolem ramen. Nebo to aspoň jako štóla amyrlinina stolce skoro vypadalo. Nebyl na ní žádný modrý pruh.</p>

<p>Elaida upřela tmavé oči na Nyneivu. „Já jsem amyrlin, dítě! Nevíš, jak mi prokázat úctu? Nechám tě od -" V půli slova zmizela.</p>

<p>Nyneiva vydechla. Elaida jako amyrlin. To tedy byla noční můra. <emphasis>Nejspíš je to její nejoblíbenější sen, </emphasis>pomyslela si suše. <emphasis>To bude dřív ve Věži sněžit, než by se </emphasis>ona <emphasis>kdy pozvedla tak vysoko.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Předpokoj vypadal docela tak, jak se pamatovala, se širokým stolem a židlí kronikářky za ním. U zdi stálo pár židlí pro Aes Sedai, jež chtěly hovořit s amyrlin. Mladší i přijaté novicky stály. Úhledně seřazené papíry na stole, převázané svitky a velké pergameny s pečetěmi a dopisy však vůbec nevypadaly na Leanu. Ne že by byla kronikářka nepořádná, právě naopak, ale Nyneiva si vždycky myslela, že na noc všechno uklidí.</p>

<p>Otevřela dveře do pracovny samotné, ale hned za dveřmi se zastavila. Nebylo divu, že se sem nedokázala prosnít. V místnosti nebylo nic tak, jak se pamatovala. Stál tu těžkopádně vyřezávaný stůl a vysoké, trůnu podobné křeslo. Liánami ovinuté stoličky byly rozestavené do dokonalého oblouku před stolem, žádná ani o coul posunutá mimo řadu. Siuan Sanche dávala přednost prostému vybavení, jako by předstírala, že je pořád jen dcerou rybáře, a měla tu jen jednu židli navíc, ne vždy však návštěvnici povolila ji použít. A ta bílá váza plná rudých růží, přesně naaranžovaných na podstavci jako památník. Siuan měla květiny ráda, ale dávala přednost barevné kytici, jako zmenšené louce plné kvítí. Nad ohništěm visívala prostá kresba rybářských člunů ve vysokém rákosí. Teď tu byly dva obrazy, z nichž jeden Nyneiva poznala. Rand, bojující se Zaprodancem, co si říkal Ba'alzamon, v oblacích nad Falme. Ten druhý, vlastně triptych, zpodobňoval scény, které nespojovalo nic, nač by si dokázala vzpomenout.</p>

<p>Dveře se otevřely a Nyneivě vylétlo srdce až do krku. Do místnosti vstoupila rusovlasá přijatá, kterou nikdy předtím neviděla, a zůstala na ni civět. Nezmizela. Právě když chtěla Nyneiva odskočit do Sheriaminy pracovny, rusovlasá žena řekla: „Nyneivo, jestli se Melain dozví, že používáš její obličej, udělá něco horšího, než že tě strčí do dětských šatů." A právě tak náhle tu stála Egwain v aielském oblečení.</p>

<p>„Skoro se mi z tebe zastavilo srdce," zamumlala Nyneiva. „Takže se moudré nakonec rozhodly, že tě nechají chodit, kam se ti zachce? Nebo je Melain za -"</p>

<p>„Měla by ses bát," štěkla Egwain a do tváří jí vystoupila barva. „Jsi husa, Nyneivo. Dítě hrající si ve stodole se svíčkou."</p>

<p>Nyneiva jen zírala s otevřenými ústy. <emphasis>Egwain </emphasis>spílá <emphasis>jí?</emphasis> „Poslouchej mě dobře, Egwain z al'Vereů. Tohle nesnesu od Melain, a nebudu to snášet -"</p>

<p>„Radši by sis to měla od někoho poslechnout, než se necháš zabít."</p>

<p>„Já -"</p>

<p>„Měla jsem ti ten kamennej prsten sebrat. Měla jsem ho dát Elain a říct jí, aby tě ho vůbec nenechala používat."</p>

<p>„Říct jí, aby ne -!"</p>

<p>„Copak si myslíš, že Melain přeháněla?" řekla Egwain vážně a zahrozila jí prstem skoro jako Melain. „To teda ne, Nyneivo. Moudré ti o <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>říkaly čistou pravdu, ale ty si zřejmě myslíš, že to jsou hlupačky, co jenom mluví do větru. Máš se chovat jako dospělá žena, ne jako hloupá malá holka. Přísahám, že jestli jsi měla nějakej zdravej rozum, tak zřejmě zmizel jako dým ve větru. No, najdi ho, Nyneivo!" Hlasitě si odfrkla a upravila si loktuši na ramenou. „Zrovna teď se snažíš hrát s hezkýma plamínkama v krbu, ale jseš moc hloupá, aby sis uvědomila, že bys tam mohla spadnout."</p>

<p>Nyneiva na ni užasle civěla. Hádávaly se dosti často, ale Egwain se ji nikdy nepokusila seřvat jako malou holčičku, kterou chytila s prstem v nádobce s medem. Nikdy! Ty šaty. To bylo těmi šaty přijaté a tváří někoho jiného. Změnila se zpátky, šaty teď měla z dobrého modrého sukna, jaké často nosívala na schůzky ženského kroužku, a když chtěla srovnat vesnickou radu. Cítila se oděná do vší své staré autority vědmy. „Moc dobře vím, kolik toho nevím," prohlásila ledově, „ale tyhle Aiel -"</p>

<p>„Uvědomuješ si, že se můžeš prosnít do něčeho, z čeho se nedostaneš? Tady jsou sny skutečné. Jestli se necháš odnést do příjemného snu, mohl by tě lapit. Mohla by ses lapit sama. Až bys zemřela."</p>

<p>„Necháš -?"</p>

<p>„V <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>jsou noční můry skutečné, Nyneivo."</p>

<p>„Necháš mě domluvit?" vybuchla Nyneiva. Nebo spíš se snažila vybuchnout. Bylo v tom příliš zoufalé prosby, aby se jí to líbilo. I trocha by byla příliš.</p>

<p>„Ne, to nenechám," prohlásila Egwain pevně. „Ne, dokud nebudeš chtít říct něco, co stojí za poslouchání. Říkala jsem noční můry, a myslela jsem noční můry, Nyneivo. Když má někdo noční můru, zatímco je v <emphasis>Tel'aran'rhiodu, </emphasis>je taky skutečná. A občas přežije i potý, co snílek odejde. Ty si to vůbec neuvědomuješ, že ne?"</p>

<p>Náhle Nyneivu za lokty popadly drsné ruce. S vytřeštěnýma očima se začala zmítat. Dva velcí, otrhaní muži ji zvedli do vzduchu. Jejich tváře byly zpola rozteklá hrůza obnaženého masa a ze slintajících rtů jim vyčnívala spousta ostrých, zažloutlých zubů. Snažila se je přinutit, aby zmizeli - když to dokázaly moudré, které chodily ve snu, tak může i ona - a jeden z nich jí rozerval předek šatů jako papír. Druhý ji drsnou, mozolnatou rukou popadl za bradu a otočil jí hlavu k sobě. Sklonil se k ní a otevřel ústa. Zda ji chtěl políbit, nebo kousnout, to Nyneiva nevěděla, ale raději by zemřela, než by něco z toho dovolila. Hrábla po <emphasis>saidaru </emphasis>a nenašla nic. Byla plná hrůzy, ne hněvu. Do tváří se jí zaryly dlouhé nehty a ruka ji pevně držela. Tohle nějak udělala Egwain. „Prosím, Egwain!" Bylo to zakvílení, a navíc byla Nyneiva příliš vyděšená, aby ji na tom záleželo. „Prosím!"</p>

<p>Muži - tvorové - zmizeli a Nyneiva tvrdě dopadla na podlahu. Chvíli se dokázala jenom třást a vzlykat. Spěšně napravila škody na šatech, ale škrábance od dlouhých nehtů jí na krku a hrudi zůstaly. Šaty bylo v <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>snadné spravit, ale cokoliv se stalo lidské... Kolena se jí třásla tak silně, že měla co dělat, aby se udržela na nohou.</p>

<p>Zpola čekala, že ji Egwain utěší, a pro jednou by to ráda přijala. Ale druhá žena jen řekla: „Jsou tu i horší věci, ale noční můry jsou už tak dost zlý. Tyhle jsem udělala a zase zrušila já, ale i já jsem měla potíže s těma, co jsem našla. A tyhle jsem se nesnažila udržet, Nyneivo. Kdybys věděla, jak je zrušit, byla bys to snadno dokázala."</p>

<p>Nyneiva rozzlobeně pohodila hlavou a odmítla si utřít slzy z tváří. „Mohla jsem se odesnít pryč. Do Sheriaminy pracovny nebo zpátky do svý postele." Neznělo to rozdurděně. Ovšemže ne.</p>

<p>„Kdybys nebyla strachem bez sebe, aby tě to vůbec napadlo," podotkla Egwain suše. „Ó, netvař se tak rozmrzele. Vypadáš pak hrozně hloupě."</p>

<p>Nyneiva se na druhou ženu zlostně zamračila, ale nefungovalo to jako obvykle. Místo aby se Egwain začala hádat, jenom zvedla obočí. „Nic z toho nevypadá na Siuan Sanche," pronesla Nyneiva, aby změnila předmět hovoru. Co to do té holky vjelo?</p>

<p>„To ne," souhlasila Egwain a rozhlížela se po místnosti. „Už vím, proč jsem sem musela jít až ze svýho starýho pokoje v obydlí novicek. Ale lidi se asi občas rozhodnou zkusit něco novýho."</p>

<p>„To jsem chtěla říct," vysvětlovala jí Nyneiva trpělivě. Nemluvila rozmrzele a netvářila se rozdurděně. Bylo to směšné. „Ženská, která zařizovala tenhle pokoj, nekouká na svět stejně jako ta, která vybírala, co tu bylo předtím. Koukni na ty obrazy. Nevím, co znamená ta trojitá věc, ale ten druhej poznáš jako já." Obě viděly, jak se to stalo.</p>

<p>„Bonwhin, řekla bych," poznamenala Egwain zamyšleně. „Tys nikdy neposlouchala při výuce jako já. Je to triptych."</p>

<p>„Ať je to co chce, důležitej je ten druhej." Žluté sestry poslouchala docela pozorně. Zbytek byla většinou jen hromada hloupostí. „Mně to připadá, že ženská, co si to sem pověsila, chce, aby jí to připomínalo, jak je Rand nebezpečnej. Jestli se Siuan Sanche z nějakýho důvodu obrátila proti Randovi... Egwain, tohle by mohlo být mnohem horší než to, že jenom chce mít Elain zpátky ve Věži."</p>

<p>„Možná," prohodila Egwain rozvážně. „Třeba nám něco prozradí papíry. Ty hledej tady. Až skončím s Leaniným stolem, pak ti pomůžu."</p>

<p>Nyneiva rozhorleně hleděla odcházející Egwain na záda. <emphasis>Ty hle</emphasis><emphasis>dej tady, to určitě! </emphasis>Egwain neměla právo jí vydávat rozkazy. Měla by za ní hned zajít a jasně ji to vysvětlit. <emphasis>Tak</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>proč tady stojíš jako strašák? </emphasis>zeptala se sama sebe rozhněvaně. Prohledat papíry byl dobrý nápad, a ona by mohla na něco narazit stejně dobře tady jako tam. Vlastně bylo mnohem pravděpodobnější, že něco důležitého bude v amyrlinině stole. Bručíc si pro sebe, co že by měla asi udělat s Egwain, došla k bohatě vyřezávanému stolu a s každým krokem přitom kopala do sukní.</p>

<p>Na stole nebylo nic než tři ozdobně lakované kazety rozestavené s únavnou přesností. Nyneiva si připomněla možné pasti, které by mohl nastavit někdo, kdo by si chtěl zachovat soukromí, a proto otevřela víčko první kazety, zlatozelené věcičky zdobené brodícími se volavkami, dlouhou hůlkou. Byly to psací potřeby s brky, atramentem a pískem. V největší kazetě, se třemi červenými růžemi mezi propletenými spirálami, bylo asi dvacet řezeb ze slonoviny a tyrkysu, zobrazovaly zvířata i lidi, a všechny byly rozložené na světle zeleném sametu.</p>

<p>Když otevírala víko třetí kazety - se zlatými krahujci bojujícími mezi sebou v bílých mracích a na modré obloze - všimla si, že první dvě jsou opět zavřené. Takové věci se tu stávaly. Všechno jako by chtělo zůstat takové, jako to bylo v bdělém světě, a navíc, když jste na okamžik odvrátili oči, podrobnosti mohly být jiné, když jste se znovu podívali.</p>

<p>Ve třetí kazetě byly dokumenty. Hůlka zmizela a Nyneiva zdráhavě zvedla vrchní list pergamenu. Formálně podepsána „Jolin Aes Sedai" to byla pokorná žádost o svolení konat pokání. Nyneiva se mračila, i když seznam jen rychle přelétla. Nic důležitého, kromě pro Jolin. Dole stálo hranatým písmem naškrábáno „schvaluji". Když se natáhla, aby pergamen vrátila, ten zmizel. Kazeta byla také zavřená.</p>

<p>S povzdechem ji znovu otevřela. Papíry uvnitř vypadaly jinak. Nyneiva přidržela víko, jeden po druhém papíry vyndala a rychle je přečetla. Nebo se je snažila přečíst. Občas dopisy a zprávy zmizely, ještě když je držela, a občas, když ještě nebyla ani v polovině stránky. Pokud na nich bylo oslovení, znělo prostě: „Matko, s úctou". Některé byly podepsány Aes Sedai, jiné ženami s jinými tituly, urozenými, či vůbec bez titulů. Žádný z nich však zřejmě neobsahoval nic důležitého pro jejich situaci. Nebylo možné najít saldejského vrchního maršála s jeho vojskem a královna Tenobie odmítala spolupracovat. Tuto zprávu se jí podařilo dočíst, ale pisatelka předpokládala, že čtenářka bude vědět, proč ten muž není v Saldeii a na čem by měla královna spolupracovat. Od špehů kteréhokoliv adžah z Tanchika nedošla žádná zpráva dobře tři týdny, ale Nyneiva kromě toho nic dalšího nezjistila. Byly ukončeny nějaké nepokoje mezi Illianem na jedné a Murandy na druhé straně a tento úspěch si připisoval Pedron Niall. I z těch pár řádek, které zahlédla, poznala, jak pisatelka při psaní skřípala zuby. Dopisy byly všechny nepochybně velmi důležité, ty, které stačila chvatně přelétnout, i ty, které jí zmizely před očima, ale jí nebyly k ničemu. Právě začala číst něco, co vypadalo jako zpráva o podezřelém - toto slovo bylo vskutku použito - shromáždění modrých sester, když se z vedlejší místnosti ozvalo zoufalé „Ó, Světlo, ne!"</p>

<p>Vrhla se ke dveřím a do rukou si vmyslela pevný dřevěný kyj s hlavicí ježící se hřeby. Když však vrazila do komnaty očekávajíc, že se Egwain bude zoufale bránit, druhá žena stála za stolem kronikářky a zírala do prázdna. Rozhodně s výrazem čiré hrůzy, nicméně jinak nezraněná, a Nyneiva ani nikde žádné nebezpečí neviděla.</p>

<p>Egwain sebou při pohledu na ni trhla, ale pak se viditelně sebrala. „Nyneivo, Elaida je amyrlin."</p>

<p>„Nebuď labuť," hubovala ji Nyneiva. Ale ta druhá místnost, tak nepodobná Siuan Sanche... „Něco si vymýšlíš. Musíš."</p>

<p>„Měla jsem v ruce pergamen, Nyneivo, podepsaný ,Elaida do Avriny a'Roihan, strážkyně zámků, plamen Tar Valonu, amyrlinin stolec', a zapečetěný amyrlininou pečetí."</p>

<p>Nyneivě se stáhl žaludek a srdce jí vyletělo do krku. „Ale jak? Co se stalo se Siuan? Egwain, Věž nesesadí amyrlin, pokud k tomu nemá hrozně vážnej důvod. Za skoro tři tisíce let to udělaly jen dvěma."</p>

<p>„Možná je Rand dost vážnej důvod." Egwain měla hlas pevný, ale stále trochu třeštila oči. „Možná onemocněla a žluté to nemohly vyléčit, nebo spadla ze schodů a srazila si vaz. Důležitý ale je, že Elaida je amyrlin. Nemyslím, že bude Randa podporovat tak jako Siuan."</p>

<p>„Moirain," zamumlala Nyneiva. „Je si tak jistá, že Siuan zařídí, aby se Věž postavila za něj." Neuměla si představit, že je Siuan Sanche mrtvá. Tu ženu nenáviděla a občas se jí i maličko bála - teď to mohla přiznat, aspoň sama sobě - ale také si jí vážila. Myslela, že Siuan vydrží věčně. „Elaida. Světlo! Ta je lstivá jako had a krutá jako kočka. Nedá se říct, co by mohla províst."</p>

<p>„Bojím se, že to tuším." Egwain si tiskla ruce na břicho, jako by se také snažila uklidnit stažený žaludek. „Byl to jenom krátký dokument. Podařilo se mi ho přečíst celý. ,Všechny věrné sestry se žádají, aby ohlásily přítomnost ženy Moirain Damodredovny. Musí být zadržena - bude-li to možné - všemi možnými prostředky, a navrácena do Bílé věže k soudu, neboť je obviněna z velezrady.' Ten stejný jazyk očividně použila na Elain."</p>

<p>„Jestli chce Elaida Moirain zatknout, tak to musí znamenat, že ví, že Moirain pomáhá Randovi, a že se jí to nelíbí." Mluvení bylo dobré. Mluvení ji ochraňovalo, aby se nesložila. Velezrada. Za to se ženy utišovaly. Nyneiva chtěla Moirain svrhnout. Teď to za ni udělá Elaida. „Ona Randa určitě podporovat nebude."</p>

<p>„Přesně."</p>

<p>„Věrným sestrám. Egwain, to zapadá do tý zprávy od tý ženský Macurový. Ať už se stalo se Siuan cokoliv, adžah se rozdělily kvůli Elaidě jako amyrlin. Musí to tak být."</p>

<p>„Ano, ovšem. Velmi dobře, Nyneivo. To mě nenapadlo."</p>

<p>Tvářila se tak potěšeně, že Nyneiva její úsměv opětovala. „Na Siu - na amyrlinině stole je zpráva o shromáždění modrých. Právě jsem ji četla, když jsi zařvala. Sázím se, že modré Elaidu nepodporují." Modré a červené adžah i za nejlepších okolností zachovávaly ozbrojené příměří, a za těch nejhorších si šly skoro po krku.</p>

<p>Ale když se vrátily zpátky do pracovny, zprávu nikde nemohly najít. Byla tu záplava dalších dokumentů - znovu se objevil Jolinin dopis, a když ho Egwain přelétla, obočí jí málem vyletělo k vlasům - ale nebyl tam ten, který chtěly.</p>

<p>„Vzpomeneš si, co tam stálo?" zeptala se Egwain.</p>

<p>„Přečetla jsem jen pár řádek, když jsi vykřikla, a... Prostě si nemůžu vzpomenout."</p>

<p>„Snaž se, Nyneivo. Snaž se."</p>

<p>„Snažím se, Egwain, ale nejde to. <emphasis>Snažím se."</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Nyneivu jako rána kladivem mezi oči zasáhlo to, co teď dělá. Omlouvá se. Egwain, holce, kterou teprve před dvěma lety spráskala proutkem za to, že vyvádí. A chvíli předtím byla pyšná jako kvočna, když snese vajíčko, neboť Egwain potěšila. Jasně si vzpomínala na den, kdy se rovnováha mezi nimi posunula, kdy přestaly být vědmou a dívkou, která jde pro to, pro co ji vědma pošle, a místo toho se staly prostě dvěma ženami daleko od domova. Teď to vypadalo, že se rovnováha posunula ještě dál, a jí se to vůbec nelíbilo. Bude muset udělat něco, aby se vrátila tam, kam patřila.</p>

<p>Ta lež. Dneska poprvé Egwain schválně zalhala. A proto zmizela její morální převaha, proto tady tak pobíhá a nemůže se pořád sebrat. „Vypila jsem ten čaj, Egwain." Každé slovo ze sebe vyrážela s námahou. „Ten ločidlovej čaj tý ženský Macurový. S Luci nás vytáhly nahoru jako pytle peří. Asi tolik síly jsme obě dohromady měly. Kdyby nás Tom s Juilinem nepřišli vytáhnout za krk ven, nejspíš bychom v tom ještě vězely. Nebo bychom byly na cestě do Věže, plný ločidla, že bychom se nevzbudily, dokud bychom nebyly tady." Zhluboka se nadechla a zkusila oprávněně důrazný tón, ale bylo to těžké, když se právě přiznala, že je hrozná husa. Znělo to nakonec mnohem nesměleji, než by se jí líbilo. „Jestli o tom řekneš moudrým - zvlášť tý Melain - tak ti dám za uši."</p>

<p>Něco z toho by mělo v Egwain zažehnout jiskřičku hněvu. Bylo zvláštní chtít začít hádku - obvykle se přely proto, že Egwain odmítala pochopit, co je rozumné, a spory zřídkakdy skončily příjemně, protože ta holka to pořád odmítala pochopit - ale rozhodně to bylo lepší než tohle. Jenomže Egwain se na ni jen usmála. Pobaveně se usmála. <emphasis>Blahosklonně </emphasis>a pobaveně se usmála.</p>

<p>„Já to tušila, Nyneivo. Celý dny a noci jsi blábolila o bylinkách, ale o něčem zvaným ločidlo ses ani jednou nezmínila. Byla jsem si jistá, žes o tom neslyšela, dokud se o tom ta ženská nezmínila. Vždycky ses snažila ukazovat v nejlepším světle. Kdybys spadla po hlavě do vepřína, snažila by ses každýho přesvědčit, že jsi to udělala schválně. Takže teď se musíme rozhodnout -"</p>

<p>„Já nic takovýho nedělám," vyhrkla Nyneiva.</p>

<p>„To teda děláš. Fakta jsou fakta. A klidně kvůli tomu můžeš přestat kňučet a pomoct mi rozhodnout -"</p>

<p>Kňučet! Tohle se tedy vůbec neodvíjelo tak, jak Nyneiva chtěla. „Nic takovýho to není. Není to tak. Nikdy jsem neudělala to, cos říkala."</p>

<p>Egwain se na ni chvíli jen mlčky dívala. „Ty toho nenecháš, co? No dobře. Lhalas mně..."</p>

<p>„Nebyla to lež," zamumlala Nyneiva. „Ne úplně."</p>

<p>Druhá žena si však přerušení nevšímala. „...A lžeš i sama sobě. Vzpomínáš si, cos mě přinutila vypít, když jsem ti posledně zalhala?" Náhle měla Egwain v ruce hrníček plný husté, odporně zelené tekutiny. Vypadalo to, jako by ji nabrali ze šlemem pokryté hladiny stojaté tůně. <emphasis>„Jedinkrát, </emphasis>co jsem ti vůbec zalhala. Vzpomínka<strong> </strong>na tu pachuť mě od dalšího dostatečně odradila. Když nedokážeš říct pravdu ani sama sobě..."</p>

<p>Nyneiva o krok ustoupila, než se přiměla zastavit. Spařené kočičí kapradí a drcený Černobýl. Jazyk se jí zkroutil už při pouhém pomyšlení na ně. „Já ale vlastně nelhala." Proč se asi vymlouvá. „Jen jsem ti neřekla celou pravdu." <emphasis>Jsem vědma! Byla jsem vědma, to by se mělo počítat! </emphasis>„Nemůžeš si doopravdy myslet..." <emphasis>Jen jí to řekni. Nejsi malé dítě a rozhodně to nehodláš vypít. </emphasis>„Egwain, já -" Egwain jí přistrčila hrneček pod nos, takže Nyneiva ucítila ten kyselý pach. „Tak dobře," pospíšila si. <emphasis>Tohle nemůže být pravda! </emphasis>Ale nedokázala odtrhnout oči od plného hrníčku a nemohla zarazit příval slov, která se jí drala ze rtů. „Občas se snažím, aby to pro mě vypadalo líp, než to ve skutečnosti vypadá. Občas. Ale nikdy to není důležitý. Nikdy jsem ti - nezalhala - o ničem důležitým. Nikdy, to přísahám. Jenom v maličkostech." Hrneček zmizel a Nyneiva si vydechla úlevou. <emphasis>Hloupá, hloupá ženská! Nemohla tě donutit to vypít! Co to s tebou bylo?</emphasis></p>

<p>„Musíme se rozhodnout," pokračovala Egwain, jako by se nic nestalo, „komu to říct. Určitě se to musí dozvědět Moirain a Rand, ale jestli se o tom doslechne někdo jinej... Aielové se chovají kolem Aes Sedai divně stejně jako kvůli čemukoliv jinýmu. Myslím, že za Randem jako Tím, kdo přichází s úsvitem, přese všechno půjdou, ale jakmile zjistí, že je proti němu Bílá věž, tolik se do toho nepohrnou."</p>

<p>„Dřív nebo později to zjistí," zamumlala Nyneiva. Nemohla <emphasis>by mě přinutit to vypít!</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„Líp později než dřív, Nyneivo. Tak ne abys vybuchla, přestala se ovládat a pověděla to na další schůzce moudrým. Vlastně bude nejlepší, když se o návštěvě ve Věži nebudeš vůbec zmiňovat. Tak možná dokážeš zachovat tajemství."</p>

<p>„Nejsem hloupá," odsekla Nyneiva a cítila, jak jí začínají hořet tváře, když Egwain zase zvedla obočí. Nehodlala tuhle návštěvu probírat s moudrými. - Ne že by bylo snazší na ně zapomenout, když tu nebyly. To vůbec ne. A ona se <emphasis>nesnaží </emphasis>věci vylepšit. Není to spravedlivé, že Egwain si může skákat po <emphasis>Tel'aran'rhiodu, </emphasis>jak se jí zachce, když ona musí snášet poučování a zastrašování.</p>

<p>„Vím, že nejsi," řekla Egwain. „Pokud se nenecháš unýst hněvem. Musíš se ovládat a vzít rozum do hrsti, jestli máš pravdu s těmi Zaprodanci, zvlášť s Moghedien." Nyneiva se na ni zlobně zamračila a otevřela ústa, aby řekla, že se taky dokáže ovládat a že dá Egwain jednu za ucho, jestli si myslí něco jiného, ale druhá žena jí nedala možnost. „Musíme najít to shromáždění modrých sester, Nyneivo. Jestli stojí proti Elaidě, tak možná - jenom možná - podpoří Randa, jako to dělala Siuan. Stálo tam jméno nějakýho města nebo vesnice? Nebo aspoň země?"</p>

<p>„Myslím... Nemůžu si vzpomenout." Snažila se dostat z hlasu ten obranný podtón. <emphasis>Světlo, všec</emphasis><emphasis>hno přiznám, udělám ze sebe hlu</emphasis><emphasis>pačku, a všechno se tím jenom zhorší! </emphasis>„Budu to zkoušet dál."</p>

<p>„Dobrá. Musíme je najít, Nyneivo." Egwain si ji chvíli prohlížela, zatímco Nyneiva se odmítla opakovat. „Nyneivo, dávej si na Moghedien pozor. Nelítej tady jako medvěd na jaře jenom proto, že ti v Tanchiku utekla."</p>

<p>„Nejsem hloupá, Egwain," pravila Nyneiva opatrně. Bylo hrozné muset se ovládat, ale jestli ji Egwain hodlala buď jen ignorovat, nebo ji plísnit, tak se výbuchem vzteku nedalo získat víc, než že by ze sebe udělala ještě většího pitomce, než se jí podařilo doteď.</p>

<p>„Já vím. Říkalas to. Hlavě si to pamatuj. Buď opatrná." Egwain se tentokrát nevytratila, ale zmizela stejně náhle jako předtím Birgitte.</p>

<p>Nyneiva civěla na místo, kde stála, a hlavou jí táhly všechny ty věci, které měla říci. Nakonec si uvědomila, že by tu mohla stát celou noc. Jen se opakovala, a chvíle, kdy mohla něco říci, už stejně pominula. Bručíc si pro sebe vystoupila z <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>zpátky do své postele v Siendě.</p>

<p>* * *</p>

<p>Egwain otevřela oči do téměř naprosté temnoty, narušené jen slabým měsíčním světlem, které sem proudilo kouřovým otvorem. Byla ráda, že je pod hromadou přikrývek. Oheň vyhasl a ve stanu byl mráz. Dech se jí před obličejem měnil v páru. Aniž zvedla hlavu, prohlédla vnitřek stanu. Žádné moudré. Pořád byla sama.</p>

<p>Toho se při svých osamělých výpravách do <emphasis>Tel'aran'riodu </emphasis>bála nejvíc. Že se vrátí a najde Amys nebo některou z ostatních, jak na ni čeká. No, možná ne nejvíc - nebezpečí hrozící ve světě snů byla skutečně tak děsivá, jak vykládala Nyneivě - ale rozhodně dost. Nelekal ji však trest, ne toho druhu, jaké přidělovala Bair. Kdyby se probudila a našla některou moudrou, jak na ni hledí, takový trest by přijala ráda, ale Amys jí skoro hned na začátku řekla, že jestli vstoupí do <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>bez toho, aby ji některá z nich doprovázela, odmítnou ji dál učit. To ji brzdilo víc než všechno, co by mohly udělat. Přesto se však musela snažit dál. I když ji učily rychle, nebylo to dost. Chtěla všechno vědět hned.</p>

<p>Usměrnila do lampy a tak se smolná čerň rozsvětlila. Nezůstalo nic, co by mohlo hořet, ale ona tkanivo zavázala. Ležela tam, dívala se, jak se jí před ústy tvoří pára, a čekala, až se oteplí natolik, aby se mohla obléknout. Bylo pozdě, ale třeba bude Moirain ještě vzhůru.</p>

<p>To, co se stalo s Nyneivou, si stále ještě nedokázala srovnat v hlavě. <emphasis>Nejspíš si opravdu myslela, že to bude muset vypít, když ji př</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>nutím. </emphasis>Tolik se bála, že Nyneiva zjistí, že nemá povolení moudrých, potulovat se po světě snů. Byla si skoro jistá, že ji její rozpaky prozradily, že dokázala myslet jen na to, jak Nyneivě zabránit, aby mluvila, aby z ní vypáčila pravdu. A byla si tak jistá, že to Nyneiva stejně zjistí - ta ženská byla klidně schopná ji prozradit a tvrdit, že to bylo pro její vlastní dobro - že dokázala jenom mluvit a snažit se soustředit na to, co Nyneiva udělala špatně. Bez ohledu na to, jak hrozně ji Nyneiva rozčilovala, nedokázala se přimět, aby začala křičet. A tím vším nějak získala navrch.</p>

<p>Když už o tom tak přemýšlela, tak Moirain také zřídkakdy zvyšovala hlas, a když to udělala, tak měla nejmenší úspěchy v tom, co chtěla zařídit. Tak tomu bylo již předtím, než se začala chovat tolik divně kvůli Randovi. Moudré taky nikdy na nikoho neječely - pouze občas na sebe - a přes všechny stížnosti, že je náčelníci už neposlouchají, zjevně většinou dostaly, co chtěly. Existovalo jedno staré rčení, kterému zatím nikdy pořádně nerozuměla: „Ten, kdo odmítá slyšet křik, snaží se zaslechnout šepot." Už nikdy nebude na Randa křičet. Tichý, pevný, ženský hlas, to bylo to správné. Vlastně by už neměla křičet ani na Nyneivu. <emphasis>Je </emphasis>přece žena, ne vyvádějící malá holka.</p>

<p>Uvědomila si, že se hihňá. Zvláště nesmí zvyšovat hlas na Nyneivu, když klidný tón má takové výsledky.</p>

<p>Konečně měla dojem, že je ve stanu dost teplo, a tak vylezla zpod přikrývek a rychle se oblékla. Přesto musela prorazit led ve džbánu, než si mohla vypláchnout spánek z úst. Přes ramena si přehodila tmavý vlněný plášť, rozpletla pramínky ohně - bylo nebezpečné nechávat oheň bez dozoru - a když plamínky zmizely, vyběhla ze stanu.</p>

<p>Dohlédla jen na nejbližší stany, nízké zastíněné hromádky, které mohly být součástí nerovné půdy, až na to, že se tábor táhl na všechny strany celé míle hornatou krajinou. Tyhle vysoké zubaté štíty nebyly Páteř světa, jejíž vrcholky byly mnohem vyšší a ležely ještě mnoho dní cesty na západ.</p>

<p>Váhavě se přiblížila k Randovu stanu. Po stranách chlopně prosvítalo škvírkami světlo. Když přišla blíž, jako by přímo ze země se před ní zvedla jedna Děva s rohovinovým lukem na zádech, toulcem u pasu a oštěpy a puklířem v ruce. Egwain v temnotě další Děvy nerozeznávala, ale věděla, že tam jsou, dokonce i tady, kde byl Rand obklopen šesti kmeny, jež všechny slibovaly věrnost <emphasis>Car'a'carnovi. </emphasis>Někde na sever byli Miagomové a ti postupovali rovnoběžně s nimi. Timolan odmítal prozradit, co má v plánu. Kde jsou ostatní kmeny, na tom Randovi zřejmě nezáleželo. Pozornost plně soustředil na průsmyk Jangai.</p>

<p>„Je vzhůru, Enailo?" zeptala se Egwain.</p>

<p>Děvě po tváři přeletěly měsíční stíny, když kývla. „Nenaspí toho dost. Člověk nemůže postupovat bez odpočinku." Mluvila, jako když si matka dělá starosti kvůli synovi.</p>

<p>Vedle stanu se pohnul jakýsi stín a proměnil se v Aviendhu zahalenou loktuší. Sice se nezdálo, že by jí byla zima, jen byla unavená. „Zazpívala bych mu ukolébavku, kdybych si myslela, že to pomůže. Slyšela jsem o ženách, které celou noc budilo nemluvně, ale dospělý muž by měl vědět, že ostatní by se rádi odebrali do přikrývek." S Enailou se tiše zahihňaly.</p>

<p>Egwain, vrtíc hlavou nad aielskými zvláštnostmi, se sehnula, aby mohla nahlédnout škvírou dovnitř. Vnitřek osvětlovalo několik lamp. Rand nebyl sám. Natael měl v tmavých očích uštvaný výraz a potlačoval zívnutí. Aspoň on chtěl jít spát. Rand ležel u jedné pozlacené olejové lampy a četl si v odřené, v kůži vázané knize. Byl to určitě některý z překladů Dračích proroctví, pokud ho Egwain aspoň trochu znala.</p>

<p>Rand náhle přeletěl několik stránek, začetl se a pak se zasmál. Egwain se snažila sama sebe přesvědčit, že v tom smíchu není ani stopa šílenství, jen hořkost. „Dobrý vtip," řekl Nataelovi, zavřel knihu a hodil mu ji. „Přečti si stranu dvě stě osmdesát sedm a stranu čtyři sta a řekni mi, jestli nesouhlasíš."</p>

<p>Egwain stiskla rty a narovnala se. Opravdu by měl na knihy dávat větší pozor. Nemohla s ním mluvit, ne před kejklířem. Ne. Byla škoda, že musel využívat společnost muže, kterého skoro neznal. Ne. Měl Aviendhu, a náčelníci u něj taky byli poměrně často, Lan každý den a občas i Mat. „Proč nejdeš za nima, Aviendho? Kdybys tam byla, třeba by se bavil i o něčem jiným, než jsou knížky."</p>

<p>„Chtěl si promluvit s kejklířem, Egwain, a to zřídka dělá přede mnou či někým jiným. Kdybych nebyla odešla, byl by odešel on s Nataelem."</p>

<p>„S dětmi jsou vždycky starosti, jak jsem slyšela." Enaila se zasmála. „A synové jsou nejhorší. Možná zjistíš za mě, jak pravdivé je to rčení, když ses teď vzdala oštěpu." Aviendha se na ni v měsíčním světle zamračila a jako uražená kočka odkráčela zpátky na své místo vedle stanu. Enaila to zřejmě taky považovala za zábavné. Smála se, až se za břicho popadala.</p>

<p>Mručíc si pro sebe cosi o aielském humoru - skoro nikdy ho nechápala - Egwain došla k Moiraininu stanu, jenž stál nedaleko Randova. Tady také škvírkami prosvítalo světlo, a Egwain věděla, že Aes Sedai je vzhůru. Moirain usměrňovala. Jen maličko, ale dost na to, aby to Egwain vycítila. Lan spal opodál zabalený do svého strážcovského pláště. Až na hlavu a boty jako by splýval s nocí. Egwain zvedla plášť, vykasala si suknice a po špičkách, aby ho nevzbudila, šla dál.</p>

<p>Lanovo dýchání se nezměnilo, ale něco Egwain přimělo ohlédnout se. Měsíční světlo se odrazilo od jeho otevřených očí, jak ji pozoroval. Ještě než otočila hlavu, už oči zase zavřel. Občas ji ten člověk vyváděl z míry. Ať už na něm Nyneiva viděla cokoliv, Egwain to rozhodně unikalo.</p>

<p>Klekla si u chlopně a zadívala se dovnitř. Moirain seděla, obklopena září <emphasis>saidaru, </emphasis>a z prstů jí před obličejem visel malý modrý kamínek, který obvykle nosívala na čele. Také zářil a přidával trošku k záři jediné lampy. V ohništi byl jen popel. Dokonce i pach kouře byl pryč.</p>

<p>„Smím dál?"</p>

<p>Musela to zopakovat, než Moirain odpověděla. „Ovšem." Světlo <emphasis>saidaru </emphasis>pohaslo a Aes Sedai si upevnila zlatý řetízek s kamínkem zpátky do vlasů.</p>

<p>„Tys odposlouchávala Randa?" Egwain se usadila vedle starší ženy. Ve stanu byla stejná zima jako venku. Egwain usměrnila plamínky nad popel v ohništi a prameny ohně pěkně svázala. „Říkalas, že už to neuděláš."</p>

<p>„Řekla jsem, že když moudré mohou sledovat jeho sny, měly bychom mu ponechat trochu soukromí. Ony se znovu nezeptaly poté, co je vyhnal, a já jsem to nenabídla. Pamatuj, ony mají vlastní cíle, které nemusejí být stejné jako cíle Věže."</p>

<p>A tak se k tomu rychle dostaly. Egwain si pořád nebyla jistá, jak jí má povědět, co ví, aniž by se následně prozradila moudrým, ale možná jediný způsob byl, prostě to říci a pak vyčkat, co se bude dít. „Elaida je amyrlin, Moirain. Nevím, co se stalo se Siuan."</p>

<p>„Jak to víš?" zeptala se docela tiše Moirain. „Zjistila jsi něco při procházce ve snech? Nebo se konečně projevilo tvé nadání snílka?"</p>

<p>To byla cesta ven. Některé Aes Sedai ve Věži si myslely, že by mohla být snílek, žena, jejíž sny předpovídají budoucnost. Měla sny, o nichž věděla, že jsou důležité, ale naučit se je vykládat bylo něco zcela jiného. Moudré tvrdily, že to přichází z nitra, a žádná Aes Sedai nevěděla víc. Jak například vyložit sen, kdy Rand seděl na židli a Egwain nějak věděla, že majitel židle dostane záchvat vražedného vzteku, že mu židli někdo sebral. Že je majitel žena, bylo to jediné, co si z toho Egwain dokázala přebrat, a tím to haslo. - Občas byly sny složitější. Perrin, jemuž se v klíně povaluje Faile, a zatímco on ji líbá, ona si pohrává s jeho krátkou bradkou, kterou ve snu měl. Za ním povlávaly dvě korouhve, jedna s rudou vlčí hlavou, druhá s karmínovým orlem. Perrinovi stál vedle ramene muž v jasně žlutém kabátci s mečem přivázaným na záda. Egwain nějakým způsobem věděla, že je to Cikán, i když žádný Cikán by se nikdy nedotkl meče. A každý kousek toho snu, snad až na Perrinovu bradku, jí připadal důležitý. Korouhve, Faile líbající Perrina, dokonce i ten Cikán. Pokaždé, když přistoupil blíž k Perrinovi, bylo to, jako by vším projel mrazivý závan zkázy. Další sen. Mat vrhající kostky, přičemž mu po obličeji crčí krev, se širokou krempou klobouku staženou tak hluboko, že neviděla ránu, zatímco Tom Merrilin strkal ruku do ohně, aby vytáhl malý modrý kamínek, jenž teď visel Moirain na čele. Nebo ten sen o bouřce, o velkých tmavých mračnech valících se oblohou, aniž by vál vítr nebo pršelo, zatímco kolem létaly klikaté blesky, každý úplně stejný jako ten předchozí, a rvaly zemi na kusy. Měla sny, ale jako snílek zatím selhala.</p>

<p>„Viděla jsem na tebe vydaný zatykač, Moirain, podepsala ho Elaida jako amyrlin. A nebyl to žádný sen." Všechno pravda. Jenom ne úplná pravda. Náhle byla ráda, že tu není Nyneiva. <emphasis>Kdyby ano, tak bych do hrnku teď zírala já.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„Kolo tká, jak si kolo přeje. Třeba na tom nebude tolik záležet, jestli Rand převede Aiely přes Dračí stěnu. Pochybuji, že Elaida se dál snaží spojit vládce, i když ví, že to dělala Siuan."</p>

<p>„To je všechno, co řekneš? Myslím, že jste se Siuan byly přítelkyně, Moirain. Copak pro ni neproliješ ani slzičku?"</p>

<p>Aes Sedai se na ni podívala a ten chladný, vážný pohled mladé ženě prozradil, jak daleko bude muset jít, než ten titul bude moci sama používat. Sedíc byla Egwain skoro o hlavu vyšší, a v jediné síle byla navíc silnější, ale na tom, být Aes Sedai, bylo něco víc než jen síla. „Nemám čas na slzy, Egwain. Dračí stěna už je odsud jen pár dní cesty a Alguenya... Byly jsme kdysi se Siuan přátelé. Za pár měsíců to bude dvacet jeden rok, co jsme začaly pátrat po Draku Znovuzrozeném. Jenom my dvě, čerstvě pozvednuté Aes Sedai. Chvíli poté byla povýšena na amyrlin Sierin Vayu, šedá, která v sobě měla víc než jen špetku červené. Kdyby zjistila, co máme v plánu, strávily bychom zbytek svého života konáním pokání a červené sestry by na nás dávaly pozor i ve spánku. V Cairhienu je jedno rčení, i když jsem ho slyšela i v Tarabonu a v Saldeii. ,Vezmi si, co chceš, a zaplať za to.' Se Siuan jsme si vybraly cestu, kterou jsme chtěly, a věděly jsme, že za ni nakonec budeme muset zaplatit."</p>

<p>„Nechápu, jak můžeš být tak klidná. Siuan může být mrtvá nebo utišená. Elaida se buď proti Randovi postaví úplně, nebo se ho pokusí do Tarmon Gai'donu někam zavřít. Víš, že nikdy nenechá volně běhat muže, který může usměrňovat. Aspoň že všechny za Elaidou nestojí. Některé modré adžah se někde scházejí - ještě nevím kde - a myslím, že Věž opustily i další. Nyneiva tvrdí, že od špeha žlutých dostala zprávu, že se všechny sestry mají zcela pokojně vrátit do Věže. Jestli odešly modré i žluté, tak musely i další. A jestli stojí proti Elaidě, mohly by podpořit Randa."</p>

<p>Moirain si lehce povzdechla. „Ty čekáš, že budu nadšená tím, že se Bílá věž rozdělila? Já jsem Aes Sedai, Egwain. Dala jsem svůj život Věži dávno předtím, než mě vůbec napadlo, že se Drak Znovuzrozený znovu zrodí za mého života. Věž je baštou proti Stínu již tři tisíce let. Vedla vládce k moudrým rozhodnutím, zastavila války dřív, než mohly začít, ukončila války, které začaly. To, že si lidstvo vůbec pamatuje, že Temný čeká, až bude moci uniknout, že nakonec přijde Poslední bitva, je zásluha Věže. Vděčí za to Věži, celé a jednotné. Skoro si přeji, aby každá sestra přísahala Elaidě, ať už se stalo se Siuan cokoliv."</p>

<p>„A Rand?" Egwain se snažila mluvit stejně vyrovnaně a stejně chladně. Plamínky začínaly trochu ohřívat vzduch, ale Moirain dodávala vlastní chlad. „Drak Znovuzrozený. Ty sama jsi říkala, že se nedokáže připravit k Tarmon Gai'donu, pokud nebude mít svobodu, jak aby se učil, tak aby ovlivnil svět. Sjednocená Věž by ho mohla zajmout i přes všechny Aiely z Pustiny."</p>

<p>Moirain se lehounce pousmála. „Učíš se. Chladný rozum je lepší než žhavá slova. Ale zapomínáš, že už třináct spojených sester dokáže odstínit kteréhokoliv muže od <emphasis>saidínu, </emphasis>a i kdyby neznaly ten trik jak svázat prameny, mnohem míň jich dokáže štít udržet."</p>

<p>„Vím, že to nevzdáš, Moirain. Co chceš dělat?"</p>

<p>„Chci se vyrovnat se světem takovým, jaký je, dokud to jen půjde. Aspoň bude snazší s Randem - vyjít - teď, když už se nemusím snažit, abych ho odvrátila od toho, co chce. Asi bych měla být šťastná, že si mě neposílá pro víno. Většinou poslouchá, co říkám, i když jen zřídka dá najevo, co si myslí o tom, co mu vykládám."</p>

<p>„Nechám na tobě, abys mu řekla o Siuan a o Věži." Tím by se měla vyhnout nepříjemným otázkám. Když je Rand tak nadutý jako teď, mohl by chtít vědět víc o jejím snění, než by si dokázala vymyslet. „Je tu ještě něco jinýho. Nyneiva viděla v <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>Zaprodance. Zmiňovala se o všech, co jsou ještě naživu, kromě Asmodeana a Moghedien. Včetně Lanfear. Myslí si, že kují nějaký pikle, možná i společně."</p>

<p>„Lanfear," pronesla Moirain po chvíli.</p>

<p>Obě věděly, že Lanfear Randa navštívila v Tearu, a možná i při jiných příležitostech, o nichž jim neřekl. Nikdo toho o Zaprodancích moc nevěděl, kromě Zaprodanců samých - jen ve Věži se uchovaly útržky útržků vědomostí - ale bylo známo, že Lanfear milovala Luise Therina Telamona. Ony dvě, a Rand, věděli, že ho stále miluje.</p>

<p>„S trochou štěstí," pokračovala Aes Sedai, „si s Lanfear nebudeme muset dělat starosti. Ti ostatní, co Nyneiva viděla, jsou ale něco jiného. Musíme ho hlídat, jak jen to půjde. Přála bych si, aby víc moudrých mohlo usměrňovat." Krátce se zasmála. „Ale to bych si taky mohla přát, aby byly všechny cvičeny ve Věži, když už jsem v tom, nebo abych žíla věčně. V mnoha věcech jsou silné, ale v ostatních jim naneštěstí hodně chybí."</p>

<p>„Hlídat klidně můžem, ale co dál? Jestli na něj vlítne šest Zaprodanců najednou, tak bude potřebovat veškerou pomoc, co mu můžem poskytnout."</p>

<p>Moirain se předklonila a s něžným výrazem jí položila ruku na paži. „Nemůžeme ho věčně držet za ruce, Egwain. Naučil se chodit. Teď se učí běhat. Můžeme jenom doufat, že se to naučí dřív, než ho nepřátelé chytí. A samozřejmě mu budeme dál radit. Povedeme ho, když budeme moci." Narovnala se, protáhla a dlaní skryla zívnutí. „Je pozdě, Egwain. A podle mne Rand zruší tábor už za pár hodin, i když on sám vůbec nepůjde spát. Já bych však ráda využila času, jenž zbývá, k odpočinku, než budu muset nasednout na koně."</p>

<p>Egwain se připravila k odchodu, ale nejdřív měla ještě jednu otázku. „Moirain, proč jsi začala dělat všechno, co ti Rand řekne? Dokonce i Nyneiva si myslí, že to není správný."</p>

<p>„To si myslí, co?" zamumlala Moirain. „Ještě z ní bude Aes Sedai, ať si přeje cokoliv. Proč? Protože si pamatuji, jak ovládat <emphasis>sai</emphasis><emphasis>dar."</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Po chvíli Egwain přikývla. Aby mohla žena ovládnout <emphasis>saidar, </emphasis>musela se mu nejdřív poddat.</p>

<p>Teprve až se znovu třásla ve svém stanu, uvědomila si, že Moirain s ní celou dobu hovořila jako se sobě rovnou. Možná byla blíž výběru vlastního adžah, než si myslela.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ</strong></p>

<p><strong><emphasis>Nečekaná nabídka</emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p>Nyneivu vzbudilo sluneční světlo, kradoucí se oknem do místnosti. Chvíli jen ležela na pruhovaném přehozu. Elain spala na druhé posteli. Již tak časně ráno bylo dost teplo a v noci to nebylo o moc lepší, ale to nebyl důvod, proč měla košili pokroucenou a propocenou. To, co se jí zdálo poté, když s Elain probrala, co viděla, nebylo příliš dobré. Většinou byla zpátky ve Věži a vlečena před amyrlin, což byla jednou Elaida a jindy Moghedien. V jiných snech ležel vedle amyrlinina psacího stolu Rand jako pes, s obojkem, na vodítku a s náhubkem. Sny s Egwain byly skoro stejně špatné. Vařené kočičí kapradí a drcený Černobýl chutnaly stejně odporně ve snu, jako když byla vzhůru.</p>

<p>Nyneiva došla ke stojanu s umyvadlem, opláchla si obličej a solí a sodou si vyčistila zuby. Voda nebyla teplá, ale studená se jí říkat taky nedalo. Propocenou košili si svlékla a z jedné truhlice vylovila čistou spolu s kartáčem a zrcátkem. Dívajíc se na svůj odraz zalitovala, že si kvůli pohodlí rozpletla cop. Nepomohlo to, a teď jí vlasy visely zcuchané až do pasu. Nyneiva se posadila na truhlici a chuchvalce pracně rozčesala. Pak teprve vlasy stokrát pročesala.</p>

<p>Na krku měla tři dlouhé škrábance, které se ztrácely pod košilí. Díky masti ze všehoje, který sebrala té ženské Macurové, nebyly tak rudé, jak by být mohly. Elain řekla, že je to od ostružiní. Byla to hloupost - Elain nejspíš věděla, že to není pravda, i přes tu pohádku, že po Egwainině odchodu prohledávala věžové pozemky - ale byla příliš rozčilená, aby jí to myslelo. Několikrát na druhou ženu vyštěkla, zcela bezdůvodně, jen že si vzpomněla, jak s ní Melain a Egwain nespravedlivě zacházely. <emphasis>Ne že by jí neprospělo, když jí připomenu, že tady není žádná dědička. </emphasis>Přesto, nebyla to Elainina chyba. Bude jí to muset vynahradit.</p>

<p>V zrcátku si všimla, že Elain vstala a umývá se. „Pořád si myslím, že můj plán je nejlepší," prohlásila dívka drhnouc si tváře. Na vlasech, obarvených na havraní čerň, neměla jediný chuchvalec i přes to, že je měla kudrnaté. „Mým způsobem bychom mohli být v Tearu mnohem rychleji."</p>

<p>Její plán byl opustit kočár, jakmile dorazí k Eldar, v nějaké menší vísce, kde by nemělo být mnoho bělokabátníků a, což bylo neméně důležité, žádní špehové Věže. Potom měli použít říční bárku a plout po proudu do Ebú Daru, kde by si mohli najít loď do Tearu. O tom, že musejí do Tearu, již nebylo pochyb. Tar Valonu se museli vyhnout za každou cenu.</p>

<p>„Jak dlouho potrvá, než se tam, co budem, zastaví člun?" namítla Nyneiva. Myslela si, že tohle už vyřídily, než šly spát. Ona to tedy vyřešila. „Ty sama jsi říkala, že tam nemusí zastavit každý člun. A jak dlouho budem muset čekat v Ebú Daru, než najdem loď do Tearu?" Odložila kartáč a začala si zaplétat cop.</p>

<p>„Vesničané vyvěsí prapor, když chtějí, aby člun přirazil, a většina to udělá. A v přístavu tak velkém, jako je Ebú Dar, jsou vždy lodě mířící všude možně."</p>

<p>Jako by ta holka vůbec někdy byla v přístavu, než s Nyneivou opustila Věž. Elain zastávala přesvědčení, že to, co se o světě nenaučila jako dědička Andoru, naučila se ve Věži, i po mnoha zkušenostech dokazujících pravý opak. A jak se opovažuje používat na ni ten přetrpělivý tón! „Na lodi shromáždění modrých najdem dost těžko, Elain."</p>

<p>Ona se hodlala držet kočáru, přejet Amadicii, pak Altaru a Murandy, a zamířit do Far Maddingu v Kintarských vršcích, a pak přes Maredskou pláň do Tearu. Určitě to potrvá déle, ale kromě toho, že by se jim cestou mohlo podařit najít to shromáždění, kočáry se zřídkakdy potápěly. Nyneiva sice uměla plavat, ale když neviděla pevnou zem, necítila se dobře.</p>

<p>Elain si otřela obličej, převlékla si košili a šla jí pomoci s copem. Nyneivu však neobloudila. O člunech se odmítala znovu bavit. Její žaludek neměl čluny rád. Ne že by to, samozřejmě, ovlivnilo její rozhodnutí. Jestli dokáže přivést Aes Sedai Randovi na pomoc, bude to stát za delší dobu strávenou na cestách.</p>

<p>„Vzpomněla sis na to jméno?" zeptala se Elain, zaplétající prameny vlasů.</p>

<p>„Aspoň si pamatuju, že tam <emphasis>bylo </emphasis>jméno. Světlo, dej mi čas." Byla si jistá, že tam stálo jméno. Muselo to být městečko, nebo i město. Nemohla uvidět jméno země a zapomenout ho. Zhluboka se nadechla, ovládla se a pokračovala mírnějším tónem. „Vzpomenu si na to, Elain. Jen mi dej čas."</p>

<p>Elain cosi zabručela a pokračovala v česání. Po chvíli řekla: „Bylo opravdu moudré posílat Birgitte hledat Moghedien?"</p>

<p>Nyneiva se na mladou ženu úkosem zamračila, ale přešla to, jako když voda steče po naolejovaném hedvábí. Jako změna tématu se to Nyneivě hrubě nelíbilo. „Lepší když najdeme my ji než ona nás."</p>

<p>„To asi ano. Co ale uděláme, až ji najdeme?"</p>

<p>Na to neměla Nyneiva odpověď. Bylo však lepší být lovcem než kořistí, jakkoliv to bylo drsné. Černé adžah ji tomu naučily.</p>

<p>Šenk byl poloprázdný, když sešly dolů, ale i v tak časné hodině bylo mezi hosty dost světlých plášťů. Většinou je měli starší muži a všichni měli označení důstojníků. Nepochybně raději jídali z kuchyně hostince než to, co bělokabátničtí kuchaři ukuchtili v kasárnách. Nyneiva by skoro byla radši, kdyby se najedly nahoře, ale pokojík byl přecpaný. Všichni muži v šenku se cele soustředili na jídlo, bělokabátníci stejně jako obyčejní hosté. Určitě to bude bezpečné. Vzduchem se nesla vůně jídla. Tito muži si očividně jako první jídlo dávali hovězí či skopové.</p>

<p>Elain ještě stála na posledním schodu, když se k nim přihnala paní Jharenová, aby jim, nebo spíš „urozené paní Morelin", nabídla soukromou jídelnu. Nyneiva se na Elain sice nepodívala, ale ta řekla: „Myslím, že se najíme tady. Zřídka mívám příležitost pojíst v šenku a vážně se mi to bude líbit. Ať mi některé z tvých děvčat přinese něco studeného. Jestli bude den takto pokračovat, bojím se, že než dorazíme na příští zastávku, řádně se zpotím."</p>

<p>Nyneivu neustále udivovalo, že je díky tomuhle povýšenému chování ještě nikdy nevyhodili na ulici. Doposud potkala dost urozených pánů a paní, aby věděla, že se skoro všichni chovají takhle, ale přesto. Ona by to nesnesla ani minutu. Hostinská však předvedla pukrle, usmála se a zamnula si ruce. Pak je uvedla ke stolu u okna, odkud bylo vidět na ulici, a odběhla, aby splnila Elainino přání. Třeba to byl její způsob, jak to té holce vrátit. Byly samy, dost daleko od mužů sedících u ostatních stolů, ale kdokoliv, kdo by šel kolem, na ně mohl civět, a pokud by jejich jídlo mělo být teplé - což Nyneiva doufala, že nebude - byly nejdál od kuchyně, jak to jen šlo.</p>

<p>Když na to přišlo, snídaně se skládala z kořeněných koláčků - zabalených do bílého plátýnka a ještě teplých, nicméně však chutných - žlutých hrušek, tmavých hroznů, které vypadaly být trošku svraštělé, a nějakých červených plodů, jimž služebná říkala jahody, ale nepodobaly se žádným plodům, které kdy Nyneiva viděla. Rozhodně chutnaly moc dobře, zvlášť se šlehačkou. Elain tvrdila, že o nich slyšela, ale to bylo normální. S lehce kořeněným vínem, které se údajně chladilo ve studni ve sklepě - jeden doušek jí prozradil, že voda ve studni nebyla příliš studená, pokud tam nějaká studna vůbec byla - to byla osvěžující snídaně.</p>

<p>Nejbližší muž byl o tři stoly dál a na sobě měl kabátec z tmavomodrého sukna, asi prosperující kupec, ale ony u snídaně nemluvily. Na to bude ještě spousta času později, až budou opět na cestě a budou si jisty, že nehrozí nebezpečí, že je někdo vyposlechne. Nyneiva dojedla dávno před Elain. Podle toho, jak si ta holka dávala na čas s krájením hrušky, byste si mysleli, že na sezení u snídaně mají celý den.</p>

<p>Elain se náhle rozšířily oči zděšením a nožík zachřestil o stůl. Nyneiva se prudce otočila a zjistila, že se na lavici naproti nim usadil nějaký muž.</p>

<p>„Myslel jsem, že jsi to ty, Elain, ale ty vlasy mne zprvu nějak zmýlily."</p>

<p>Nyneiva zírala na Galada, Elainina polobratra. - Zírala bylo to správné slovo. Vysoký, štíhlý a pevný jako ocel, s okem i vlasem tmavým, byl to ten nejhezčí muž, jakého kdy viděla. Nejhezčí nestačilo, byl prostě úžasný. Ve Věži vídala, jak se kolem něj ženy jen rojí, dokonce i Aes Sedai, a všechny se usmívaly jako úplné husy. Nyneiva se okamžitě přestala usmívat. Ale s prudce bušícím srdcem nemohla udělat nic, ani začít normálně dýchat. Necítila k němu nic, jenom že byl tak nádherný. <emphasis>Vzchop se, ženská!</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„Co tady děláš?" Potěšilo ji, že nemluví přiškrceně. Nebylo spravedlivé, že muž může vypadat takhle.</p>

<p>„A co tady děláš v <emphasis>tomhle?" </emphasis>Elain mluvila tiše, ale přesto její otázka zněla jako prásknutí bičem.</p>

<p>Nyneiva zamrkala a uvědomila si, že Galad na sobě má lesklý osníř a bílý plášť se dvěma zlatými uzly hodnosti pod slunečním kotoučem. Cítila, jak jí do tváří stoupá červeň. Tak upřeně se mu dívala do obličeje, že si ani nevšimla toho, co má na sobě! Pokořením se chtěla někam schovat.</p>

<p>Galad se jen usmál a Nyneiva se musela zhluboka nadechnout. „Jsem tu, protože patřím k těm dětem, které sem povolali ze severu. A jsem dítětem Světla, protože mi to připadalo jako správná věc. Elain, když jste vy dvě s Egwain zmizely, netrvalo nám s Gawynem dlouho, abychom zjistili, že si neodpracováváte trest na statku, ať nám říkaly cokoliv. Neměly právo tě zatáhnout do svých plánů, Elain. Žádnou z vás."</p>

<p>„Zřejmě jsi získal hodnost dost rychle," podotkla Nyneiva. Copak si ten hlupák neuvědomuje, že mluvit tady o piklech Aes Sedai byl nejlepší způsob, jak je obě dostat do hrobu?</p>

<p>„Eamon Valda si zřejmě myslí, že si ji zasloužím díky svým zkušenostem, i když jsem je získal jinde." Pokrčením ramen pominul hodnost jako nedůležitou. Nebyla to sice skromnost, ne tak docela, ale předstírání také ne. Byl nejlepším šermířem mezi těmi, kdo přišli do Věže studovat se strážci, a také byl jedním z prvních při výuce strategie a taktiky, ale Nyneiva se nepamatovala, že by se kdy svými dovednostmi chlubil, dokonce ani žertem ne. Úspěchy pro něj nic neznamenaly, snad proto, že přicházely tak snadno.</p>

<p>„Ví o tomhle máti?" chtěla vědět Elain stále tím tichým hlasem. Mrak na jejím čele by však zahnal na útěk i divoké prase.</p>

<p>Galad se znepokojením maličko zavrtěl. „Neměl jsem čas jí napsat. Ale nebuď si jistá, že by to neschválila, Elain. Už se severem nezachovává takové přátelství jako kdysi. Slyšel jsem, že vypovězení ze země by se mohlo stát zákonem."</p>

<p>„Poslala jsem jí vysvětlující dopis." Elain se přestala mračit a zatvářila se popleteně. „Musí to pochopit. Také se cvičila ve Věži."</p>

<p>„Mluv tišeji," vyjel Galad tiše a tvrdě. „Pamatuj, kde jsi." Elain temně zrudla, ale zda hněvem či rozpaky, to Nyneiva nepoznala.</p>

<p>Náhle si uvědomila, že Galad mluví stejně tiše jako ony, a také opatrně. O Věži se ani jednou nezmínil, ani o Aes Sedai.</p>

<p>„Je s vámi Egwain?" pokračoval Galad.</p>

<p>„Ne," odpověděla Nyneiva a on si těžce povzdechl.</p>

<p>„Doufal jsem... Gawyn se málem starostmi zhroutil, když zmizela. Také se o ni bojí. Povíte mi, kde je?"</p>

<p>Nyneiva si všimla toho „také". Ten muž se dal k bělokabátníkům, a přesto „se bál" o ženu, jež chtěla být Aes Sedai. Muži byli tak zvláštní, že se občas skoro nechovali jako lidé.</p>

<p>„To neuděláme," prohlásila Elain pevně a karmín jí z tváří zmizel. „Je tu taky Gawyn? Nevěřím, že se z něj stal -" Měla dost rozumu, aby ještě ztišila hlas, ale přesto řekla: „Bělokabátník!"</p>

<p>„Zůstal na severu, Elain." Nyneiva usoudila, že to znamená Tar Valon, ale Gawyn odtamtud určitě odešel. Určitě nemohl podporovat Elaidu. „Nemůžeš vědět, co se tam stalo, Elain," pokračoval Galad. „Všechna ta hniloba a hnus toho místa konečně vybublaly na povrch, k čemuž dříve nebo později prostě muselo dojít. Žena, která vás poslala, byla odstraněna." Rozhlédl se kolem sebe a na okamžik ztišil hlas do šepotu, i když nikdo nebyl dost blízko, aby ho zaslechl. „Utišena a popravena." Zhluboka se nadechl a zhnuseně si odfrkl. „To místo se pro tebe nikdy nehodilo. Ani pro Egwain. Nejsem u dětí dlouho, ale jsem si jistý, že můj kapitán mi dá svolení, abych mohl doprovodit sestru domů. Tam bys měla být, s máti. Řekni mi, kde je Egwain, a já zařídím, aby ji také přivedli do Caemlynu. Obě tam budete v bezpečí."</p>

<p>Nyneiva byla jako ochromená. Utišena. A popravena. Nebyla to náhodná smrt, ani choroba. To, že o této možnosti uvažovala sama, šok nijak nezmírnilo. Tím důvodem musel být Rand. Pokud kdy existovala byť sebemenší naděje, že by se Věž nemusela postavit proti němu, teď zmizela. Elain upírala oči někam do dálky.</p>

<p>„Vidím, že tě moje zprávy šokují," pokračoval Galad tiše. „Nevím, jak hluboko tě ta žena zatáhla do svých intrik, ale teď jsi volná. Dovol, ať tě bezpečně doprovodím do Caemlynu. Nikdo nemusí vědět, že jsi s ní měla větší kontakty než ostatní dívky, které se tam šly učit. Žádná z vás."</p>

<p>Nyneiva mu předvedla zuby v tom, o čem doufala, že je to úsměv. Bylo hezké, že ji konečně taky zahrnul do svých plánů. Kdyby jen nebyl tak hezký.</p>

<p>„Promyslím to," pravila Elain pomalu. „Co říkáš, dává smysl, ale musíš mi dát čas, abych si to mohla promyslet. Musím přemýšlet."</p>

<p>Nyneiva na ni zírala. Dává to smysl? Ta holka blábolí.</p>

<p>„Můžu ti dát trochu času," řekl, „ale já sám ho moc nemám, jestli mám dostat povolení k odjezdu. Můžou nám nařídit -"</p>

<p>Náhle ho po rameni poplácával černovlasý bělokabátník s hranatým obličejem a široce se zubil. Byl starší a na plášti měl stejně dva uzly. „No, mladý Galade, nemůžeš si nechat všechny hezký ženy pro sebe. Každá holka ve městě vzdychá, když jdeš kolem, a jejich matky většinou taky. Představ mě."</p>

<p>Galad odsunul lavici a vstal. „Já... myslel jsem, že je znám, když sešly dolů, Trome. Ale i když snad podle tebe mám jisté kouzlo, tady na urozenou paní nezapůsobilo. Nelíbím se jí a myslím, že se jí nebude líbit ani žádný můj přítel. Když si se mnou odpoledne zacvičíš s mečem, třeba jednu dvě dívky přitáhneš."</p>

<p>„S tebou nikdy," zavrčel dobromyslně Trom. „A radši bych nechal podkováře, aby mě praštil po hlavě kladivem, než šermoval s tebou." Ale nechal Galada, aby ho doprovodil ke dveřím, a na obě ženy vrhl jen lítostivý pohled. Když odcházeli, Galad vrhl na stůl pohled plný zmatku a nerozhodnosti.</p>

<p>Ještě nebyli pořádně z dohledu, když Elain vstala. „Nano, potřebuji tě nahoře." Vedle ní se zhmotnila paní Jheranová a vyptávala se, zda jí chutnalo. Elain pravila: „Okamžitě mi zavolej kočího a lokaje. Nana vyrovná účet." Ke schodům vyrazila dřív, než domluvila.</p>

<p>Nyneiva za ní chvíli hleděla, pak zalovila v měšci a zaplatila hostinské, kterou zároveň ujistila, že vše bylo připraveno k plné spokojenosti její paní, a snažila se sebou necukat při zdejších cenách. Když se hostinské konečně zbavila, spěchala nahoru. Elain bez ladu a skladu cpala věci do truhlic, včetně propocených košil, které předtím visely přes postele, aby uschly.</p>

<p>„Elain, co se děje?"</p>

<p>„Musíme okamžitě odjet, Nyneivo. Hned." Nevzhlédla dřív, než do truhlic nacpala poslední věc. „V této chvíli, ať je kde je, se Galad snaží rozřešit něco, před čím snad ještě nikdy nestál. Pro něj je správná věc přivázat mě na nákladního koně, bude-li to nutné, a odvléci mě k máti, aby utišil její starosti a mne <emphasis>zachránil </emphasis>předtím, abych se stala Aes Sedai, bez ohledu na mé přání. A taky je správné vydat nás bělokabátníkům nebo vojsku nebo oběma. To je v Amadicii zákon a také zákon bělokabátníků. Aes Sedai tu jsou postaveny mimo zákon, stejně jako každá žena, která se kdy cvičila ve Věži. - Máti se jednou sešla s Ailronem, aby podepsali obchodní dohodu, a museli to udělat v Altaře, protože máti nemohla legálně do Amadicie vstoupit. Sáhla jsem pro <emphasis>saidar </emphasis>ve chvíli, kdy jsem ho zahlédla, a nepustím ho, dokud nebudeme daleko od něj."</p>

<p>„Určitě přeháníš, Elain. Je to tvůj bratr."</p>

<p>„On <emphasis>není </emphasis>můj bratr!" Elain se zhluboka nadechla a pomalu vydechla. „Máme stejného otce," dodala klidnějším hlasem, „ale on není můj bratr. Já ho nechci. Nyneivo, říkala jsem ti to, a znovu to opakuji, ale ty to stejně nevezmeš na vědomí. Galad dělá, co je správné. Vždycky. Nikdy nelže. - Slyšela jsi, co říkal tomu Tromovi? Neřekl, že neví, kdo jsme. Každé slovo, které vyslovil, byla pravda. On dělá, co je <emphasis>správné, </emphasis>bez ohledu na to, komu tím ublíží, dokonce i sám sobě. Nebo mně. Vždycky na Gawyna a na mě, a na sebe taky, všechno řekl. Jestli se rozhodne špatně, budou na nás číhat bělokabátníci, než dorazíme na konec vesnice."</p>

<p>Ozvalo se silné zaklepání a Nyneivě se zadrhl dech v hrdle. Galad by přece určitě ne... Elain se tvářila zachmuřeně, připravená k boji.</p>

<p>Nyneiva váhavě pootevřela dveře. Byli to Tom a Juilin s tím hloupým kloboukem v ruce. „Má paní nás zavolala?" zeptal se Tom s nádechem podlézavosti, kdyby snad někdo poslouchal.</p>

<p>Nyneiva se konečně znovu nadechla, a nestarajíc se, kdo je poslouchá, prudce otevřela dveře dokořán. „Pojďte dovnitř, oba!" Začínalo ji unavovat, jak se vždycky podívali na sebe, když promluvila.</p>

<p>Než mohla dveře znovu zavřít, Elain řekla: „Tome, musíme okamžitě odjet." Ve tváři měla odhodlaný výraz a hlas plný úzkosti. „Je tu Galad. Určitě si pamatuješ, jaká to byla obluda, když byl ještě malý. No, dospělý není o nic lepší, a navíc je z něj bělokabátník. Mohl by -" Slova se jí zadrhla v hrdle. Dívala se na Toma a bezhlesně pohybovala rty, ale oba se tvářili stejně zděšeně.</p>

<p>Aniž by odtrhl oči od Elain, Tom se ztěžka posadil na truhlici za sebou. „Myslel -" Silně si odkašlal a pokračoval. „Myslel jsem, že jsem ho zahlídl, jak pozoruje hostinec. Bělokabátník. Ale vypadal jako muž, do něhož ten chlapec mohl dorůst. Asi by mě nemělo překvapovat, že z něj vyrostl bělokabátník."</p>

<p>Nyneiva přešla k oknu. Elain a Tom si toho skoro ani nevšimli. V ulicích houstla doprava, mezi vojáky a bělokabátníky se objevovali sedláci s žebřiňáky a vesničané. Na druhé straně seděl jeden bělokabátník na obráceném sudu. Jeho dokonalé rysy byly zcela nezaměnitelné.</p>

<p>„Poz -?" Elain polkla. „Poznal tě?"</p>

<p>„Ne. Patnáct let změní muže mnohem víc než chlapce. Elain, myslel jsem, žes i ty zapomněla."</p>

<p>„Vzpomněla jsem si v Tanchiku, Tome." S nejistým úsměvem Elain natáhla ruku a zatahala ho za dlouhý knír. Tom se na oplátku usmál skoro stejně nejistě. Tvářil se, jako by uvažoval o tom, že skočí z okna.</p>

<p>Juilin se drbal na hlavě a Nyneiva si moc přála, aby měla taky aspoň potuchy, o čem to ti dva mluví, ale musely se vyřídit důležitější věci. „Pořád odsud musíme zmizet, než sem přitáhne celou posádku. A když to tu pozoruje, nebude to snadný. Neviděla jsem tu žádnýho hosta, co by vypadal na to, že by měl kočár."</p>

<p>„Náš je jediný na celém dvoře," připojil Juilin. Tom s Elain na sebe stále hleděli a očividně neslyšeli jediné slovo.</p>

<p>Stáhnout teď záclony by už nic nezachránilo. Nyneiva by se ochotně vsadila, že Galad již zjistil, jak se dostaly do Siendy. „Vede z toho dvora nějaká jiná cesta?"</p>

<p>„Branka asi tak široká, abychom prošli po jednom," prohlásil suše Juilin. „A na druhé straně je stejně jenom úzká ulička. V téhle vesnici jsou jen asi dvě nebo tři ulice dost široké, aby tamtudy projel kočár." Prohlížel si válcovitý klobouk a obracel ho v rukou. „Mohl bych se k němu dostat dost blízko a nakřápnout mu hlavu. Kdybyste byly připravené, mohly byste v tom zmatku ujet. Mohl bych vás dohnat po cestě."</p>

<p>Nyneiva si hlasitě odfrkla. „Jak? Docválal bys za náma na Číhalovi? I kdybys do míle nespadl ze sedla, myslíš, že by ses vůbec dostal ke koni po tom, co bys na ulici napadl bělokabátníka?" Galad byl pořád na druhé straně ulice a teď se k němu připojil Trom, zřejmě aby si nezávazně poklábosili. Nyneiva se natáhla a škubla Tomovi za knír. „Máš k tomu co dodat? Nějakej skvělej plán? Slyšels nějaký klepy, co by nám mohly pomoct?"</p>

<p>Tom si přitiskl ruku na tvář a ublíženě se na ni podíval. „Ne, leda by sis myslela, že nám pomůže to, že Ailron si dělá nároky na pohraniční vesnice v Altaře. Pás kolem celý hranice, od Salidaru přes So Eban do Mosry. Pomůže ti to, Nyneivo? Ano? Snažit se utrhnout chlapovi kníry. Projednou by ti někdo měl dát za uši."</p>

<p>„Co by chtěl Ailron dělat s pásem podél hranice, Tome?" zeptala se Elain. Možná ji to zajímalo - tvářila se, že ji zajímají všechny zákruty politiky a diplomacie - nebo se třeba jen snažila zabránit hádce. Obvykle věci pořád urovnávala, než se začala zabývat koketováním s Tomem.</p>

<p>„To není král, dítě." Hlas mu kvůli ní změkl. „To Pedron Niall. Ailron obvykle dělá, co se mu řekne, i když se s Niallem občas nepohodnou. Většina těch vesnic je prázdná od bělokabátnický války, který děti říkají potíže. Niall byl tehdy polním generálem, a já pochybuju, že by se Altary jen tak vzdal. Kdyby ovládal oba břehy Eldar, mohl by zmáčknout říční obchod s Ebú Darem, a kdyby dokázal zničit Ebú Dar, zbytek Altary by mu spadl do klína jako přezrálá hruška."</p>

<p>„To je všecko moc hezký," prohlásila důrazně Nyneiva, než mohli kejklíř nebo dívka znovu promluvit. V tom, co Tom řekl, bylo něco, co jí v hlavě rozeznělo zvonečky, ale nedokázala říci co ani proč. V každém případě neměli čas na lekce o vztazích mezi Amadicií a Altarou, ne, když před hostincem hlídali Galad s Tromem. Tolik také řekla a dodala: „A co ty, Juiline? Ty ses radil s místními živly." Chytač zlodějů ve městech vždycky vyhledával kapsáře, lupiče a berky. Tvrdil, že vědí víc o tom, co se kolem děje než kdejaký úředník. „Nejsou tady pašíři, který bychom mohli podplatit, aby nás dostali ven, nebo... nebo... Víš přece, co potřebujeme, člověče."</p>

<p>„Moc jsem toho neslyšel. Zloději se v Amadicii drží při zemi, Nyneivo. Při prvním přestupku ti vypálí cejch, při druhém přijdeš o pravou ruku a při třetím tě oběsí, ať ukradneš královskou korunu nebo bochník chleba. V takhle malém městě moc zlodějů není, aspoň ne těch, co se tím živí -" k amatérským zlodějům cítil jen opovržení - „a ti se většinou chtějí bavit jen o dvou věcech. Jestli prorok opravdu přichází do Amadicie, jak se povídá, a jestli budou městští radní ochotní povolit představení kočovného zvěřince. Sienda je pro pašíře příliš daleko od hranic, aby -"</p>

<p>Nyneiva ho uťala s rázným uspokojením. „To je ono! Zvěřinec." Všichni se na ni podívali, jako by se zbláznila.</p>

<p>„Ovšem," řekl Tom až příliš mírně. „Můžeme poslat Lucu, aby sem přivedl kňouro-koně, a pryč se dostaneme, zatímco budou ničit další kus města. Nevím, cos mu dala, Nyneivo, ale když jsme odjížděli, hodil po nás kamenem."</p>

<p>Nyneiva mu projednou sarkasmus odpustila, jakkoliv byl chabý. I to, že nedokázal pochopit, co jí bylo jasné. „To je možný, Tome Merriline, ale mistr Luca chce patrona, a my s Elain se jimi staneme. Stejně musíme opustit kočár a spřežení -" To bolelo. Za to, co stály, by si ve Dvouříčí mohla postavit hezký domek. „- a vyklouznout zadem." Odhodila víko truhlice s listovými závěsy a začala se hrabat mezi šaty, pokrývkami, hrnci a všemi těmi věcmi, které nechtěla nechat ve voze plném barev - ujistila se, že muži zabalili všechno kromě postroje - až našla pozlacené kazety a váčky. „Tome, ty s Juilinem jděte ven zadní brankou a najděte nějaký vůz a spřežení. Kupte taky zásoby, sejdeme se na silnici k Lucovu táboru." Lítostivě naplnila Tomovu dlaň zlatem, aniž se vůbec obtěžovala mince přepočítat. Nedalo se říci, kolik to bude stát, a ona nechtěla, aby marnil čas smlouváním.</p>

<p>„To je skvělý nápad," zazubila se Elain. „Galad bude hledat dvě ženy, ne skupinu zvířat a žongléřů. A ani ve snu ho nenapadne, že bychom zamířily do Ghealdanu."</p>

<p>Na tohle Nyneiva nepomyslela. Chtěla Lucu přimět, aby zamířil rovnou do Tearu. Takový zvěřinec, jaký on sesbíral, s akrobaty a žongléry navíc ke zvířatům, si dokázal vydělat na živobytí kdekoliv, tím si byla jistá. Avšak kdyby je Galad začal hledat nebo někoho poslal, bylo by to směrem na východ. A mohl být dost mazaný, aby prohlédl i zvěřinec. Muži občas jednali rozumně, obvykle když se to dalo nejméně čekat. „To bylo první, co mě napadlo, Elain." Náhlé slabé pachuti v ústech, kyselé vzpomínky na vařené kočičí kapradí a drcený černobýl, si nevšímala.</p>

<p>Tom s Juilinem samozřejmě protestovali. Ne proti jejímu nápadu jako takovému, ale zjevně si mysleli, že by tu jeden z nich měl zůstat, aby ji a Elain bránil proti Galadovi a libovolnému počtu bělokabátníků. Zřejmě si neuvědomovali, že kdyby došlo až na to, usměrňování by dokázalo víc než oni dva a deset dalších takových. Přesto měli zjevně pořád starosti, Nyneivě se však podařilo vystrčit ven s přísným nařízením „A neopovažujte se sem vracet. Sejdem se na silnici."</p>

<p>„Jestli dojde na usměrňování," poznamenala tiše Elain, jakmile se dveře zase zavřely, „rychle zjistíme, že stojíme proti celé bělokabátnické posádce, a nejspíš i proti vojenské. Síla nás neučiní neviditelnými. Budou stačit jen dva šípy."</p>

<p>„S tím si budem dělat starosti, až na to dojde," řekla jí Nyneiva. Doufala, že tohle muže nenapadlo. Pokud ano, nejspíš by tu jeden z nich zůstal číhat a pravděpodobně by tak v Galadovi vzdudil podezření, když by si nedal pozor. Byla připravena přijmout jejich pomoc, když ji potřebovala - tohle ji naučila Ronda Macurová, i když vzpomínka na to, jak ji museli zachránit jako kotě ze studny, pořád pálila - ale ona rozhodne, kdy je to potřeba, ne oni.</p>

<p>Rychle seběhla dolů a našla paní Jheranovou. Její paní změnila názor. Myslí si, že tak rychle znovu nevydrží denní žár a prach. Hodlá si zdřímnout a nechce být rušena až do pozdní večeře, pro kterou si pošle. Tady jsou peníze za pokoj na další noc. Hostinská naprosto chápala potíže urozené paní i její nesouvislá přání. Nyneiva si pomyslela, že by paní Jharenová pochopila skoro cokoliv kromě vraždy, pokud by dostala zaplaceno.</p>

<p>Nyneiva kyprou hostinskou opustila a na chvíli zahnala do rohu jednu služebnou. Pár stříbrných grošíků změnilo majitelku a dívka v zástěře vyrazila pryč, aby sehnala dva ty velké čepce, o nichž Nyneiva prohlašovala, že určitě musejí poskytovat stín a chládek.</p>

<p>Když se vrátila zpátky do jejich pokoje, Elain měla pozlacené kazety na prostěradle spolu s tmavou leštěnou kazetou se zachráněnými <emphasis>ter'angrialy </emphasis>a jelenicovým váčkem se zámkem. Nadité měšce s penězi ležely vedle Nyneivina tlumoku na druhé posteli. Elain složila prostěradlo a silnou šňůrou, kterou vytáhla z jiné truhlice, ho zavázala do rance. Nyneiva na povoze nenechala <emphasis>nic.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Litovala, že to teď budou muset nechat tady. Nebyl to jen majetek. Ne jenom to. Nikdy nemohly vědět, kdy se něco z toho bude hodit. Například dvoje vlněné šaty, které Elain rozložila na postel. Pro urozenou paní nebyly dost dobré, a pro komornou urozené paní zase až moc, ale kdyby je byly nechaly v Mardecinu, jak tomu chtěla Elain, měly by teď potíže s tím, co na sebe.</p>

<p>Nyneiva si klekla a prohrabala se jinou truhlicí. Pár jupek, další vlněné šaty na převlečení. Dvě litinové pánve na smažení v plátěném pytli byly skvělé, ale příliš těžké, a muži určitě nezapomenou na vhodnou náhradu. Šitíčko v úhledné kostí vykládané krabičce. Nikdy nebudou muset koupit ani špendlík. Ale v duchu se Nyneiva na vybírání věcí soustředila jen částečně.</p>

<p>„Tys Toma znala předtím?" zeptala se, jak doufala, ledabylým tónem. Koutkem oka pozorovala Elain, zatímco předstírala, že se cele věnuje rolování punčoch.</p>

<p>Dívka začala rovněž vytahovat šaty, přičemž nad hedvábnými vzdychla, než je odložila. Teď ztuhla s rukama hluboko v truhlici a na Nyneivu se ani nepodívala. „Byl dvorním bardem v Caemlynu, když jsem byla malá," pravila tiše.</p>

<p>„Chápu." Vůbec to ale nechápala. Jak se člověk stane z dvorního barda, kdy baví hlavy států, kdy je sám téměř šlechtic, kejklířem toulajícím se od vesnice k vesnici?</p>

<p>„Byl milencem mé máti, když otec zemřel." Elain se dál věnovala přebírání věcí a řekla to tak věcně, až Nyneiva vytřeštila oči.</p>

<p>„Milencem tvé -"</p>

<p>Druhá žena se na ni však pořád nedívala. „Vzpomněla jsem si na to až v Tanchiku. Byla jsem ještě hodně malá. To ty jeho kníry, když jsem stála dost blízko, abych se mu mohla pořádně podívat do obličeje, a pak jsem ho slyšela odříkávat část z <emphasis>Velkého hledání Valerského rohu. </emphasis>Myslel si, že jsem na něj znovu zapomněla." Lehce zruměněla. „Já - vypila jsem moc vína, a druhý den se ukázalo, že si skoro nic nepamatuji."</p>

<p>Nyneiva dokázala jen potřást hlavou. Vzpomínala si na tu noc, kdy se ta hloupá husa nalila vínem. Aspoň že to už nikdy neudělala podruhé. Bolest hlavy na druhý den byla zřejmě dostatečnou léčbou. Nyní pochopila, proč se dívka k Tomovi chová, tak jak se chová. Ve Dvouříčí párkrát viděla to stejné. U dívek právě dost starých, aby se opravdu považovaly za ženy. S kým jiným by se měly poměřit než se svými matkami? A občas, s kým jiným soutěžit, aby si dokázaly, že jsou z nich ženy? Obvykle to nezašlo dál než k tomu, že se děvčata snažila být lepší ve všem od vaření po šití, nebo možná k troše neškodného flirtování s otcem, ale v případě jedné vdovy Nyneiva viděla, jak ze sebe její téměř dospělá udělala úplnou hlupačku, když se snažila polapit muže, jehož si hodlala vzít její matka. Potíž byla v tom, že Nyneiva netušila, co dělat s tímhle hloupnutím u Elain. I přes důrazné lekce, i něco důraznějšího od své matky i ženského kroužku, se Sari Ayellinová uklidnila, teprve když se její matka znovu provdala a ona si také našla manžela.</p>

<p>„Asi pro tebe musel být jako druhej táta," poznamenala Nyneiva opatrně. Předstírala, že se věnuje jen balení. Tom se na ni rozhodně takhle díval. Hodně to vysvětlovalo.</p>

<p>„Já na něj tak nemyslím." - Elain vypadala zaujatá vybíráním hedvábných košilek, ale v očích měla smutek. „Na otce si vážně skoro nevzpomínám. Byla jsem ještě batole, když zemřel. Gawyn říká, že většinu času trávil s Galadem. Lini se to snažila co nejvíc upravit, ale já vím, že na mě a na Gawyna se nikdy nepřišel ani podívat. Vím, že by se nám věnoval, až bychom vyrostli natolik, aby nás mohl učit jako Galada. Ale zemřel."</p>

<p>Nyneiva to zkusila znovu. „Aspoň že je Tom na svůj věk při síle. Kdyby trpěl ztuhlými klouby, byly bychom v pěkné kaši. Starým mužům se to často stává."</p>

<p>„Kdyby nekulhal, pořád by dokázal salto nazad. A mně je jedno, že kulhá. Je inteligentní a zná svět. Je jemný, a přesto se s ním cítím úplně v bezpečí. Myslím však, že tohle bych mu říkat neměla. Už tak se mě snaží chránit až dost."</p>

<p>Nyneiva se s povzdechem vzdala. Aspoň prozatím. Možná Tom na Elain pohlížel jako na dceru, ale jestli v tom bude ta holka takhle pokračovat, mohl by se rozpomenout, že jí není, a pak by se Elain dostala do pěkné bryndy. „Tom tě má moc rád, Elain." Čas změnit předmět hovoru. „Jsi si s tím Galadem jistá, Elain? Určitě by nás Galad vydal, Elain?"</p>

<p>Druhá žena sebou trhla a vyhladila chmury na čele. „Cože? Galad? Jsem si <emphasis>jistá, </emphasis>Nyneivo. A jestli zjistí, že mu nechceme dovolit, aby nás vzal do Caemlynu, tak to pro něj bude znamenat jen jedinou volbu."</p>

<p>Mumlajíc si pro sebe Nyneiva vytáhla z truhlice hedvábné jezdecké šaty. Občas měla pocit, že Stvořitel stvořil muže jen proto, aby ženám působili potíže.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA SEDMNÁCTÁ</strong></p>

<p><strong><emphasis>Cesta na západ</emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p>Když přišla služebná s čepci, Elain ležela na posteli v bílé hedvábné košili s mokrým ručníkem přes oči a Nyneiva předstírala, že zašívá lem světle zelených šatů, které předtím měla Elain na sobě. Každou chvíli se píchla do palce. Nikdy by to nikomu nepřiznala, ale nebyla v šití příliš dobrá. Měla na sobě samozřejmě svoje šaty - komorné se neparádí jako urozené paní - ale vlasy si nechala rozpuštěné. Bylo jasné, že nějakou dobu nehodlá opustit pokoj. Šeptem služtičce poděkovala, aby nevzbudila svou paní, a vtiskla jí do ruky další stříbrňák s opakovaným příkazem, že její paní nemají za žádných okolností rušit.</p>

<p>Jakmile se dveře s cvaknutím zavřely, Elain vyskočila na nohy a začala zpod postelí tahat rance. Nyneiva odhodila hedvábné šaty a dala ruce za záda, aby mohla porozepínat knoflíčky. Ve chvilce měly všechno připraveno. Nyneiva byla v zeleném suknu a Elain v modrém, s ranci na zádech. Nyneiva nesla tlumok s bylinkami a penězi, Elain pak v prostěradle zabalené kazety. Hluboké ohnuté okraje čepců jim zakrývaly tváře tak dokonale, až si Nyneiva pomyslela, že by mohly projít rovnou kolem Galada, aniž by je poznal, zvlášť když měla rozpuštěné vlasy. Cop si určitě pamatoval. Paní Jharenová by však mohla zastavit dvě cizí ženy, přicházející shora s naditými ranci.</p>

<p>Zadní schodiště vedlo dolů a ven z hostince - úzké kamenné schody tisknoucí se ke stěně. Nyneiva na okamžik pocítila soucit s Tomem a Juilinem, že po nich museli vláčet těžké truhlice, ale pozornost soustředila hlavně na dvůr a břidlicovou střechu kamenné stáje. Ve stínu pod kočárem ležel žlutý pes a chránil se před již rostoucím vedrem, ale všichni podomci byli uvnitř. Občas bylo v otevřených dveřích stáje vidět nějaký pohyb, ale ven nikdo nevyšel. Také tam byl stín.</p>

<p>Rychle přeběhly přes dvůr do uličky mezi stájemi a vysokým kamenným plotem. Již tak dost úzkou uličkou právě rachotila kára s hnojem, značně obletovaným mouchami. Nyneiva tušila, že Elain obklopuje záře <emphasis>saidaru, </emphasis>i když ji sama neviděla. Ona sama doufala, že se pes nerozhodne zaštěkat a že z kuchyně a ze stájí nikdo nevyjde. Použití jediné síly nebyl způsob, jak se odněkud nenápadně dostat, a kdyby se musely vymluvit, nechaly by tak jasnou stopu pro Galada.</p>

<p>Na hrubé dřevěné brance na konci uličky byla jenom závora, a úzká ulice za ní, lemovaná prostými kamennými domy většinou s doškovými střechami, byla prázdná, jen hrstka chlapců hrála nějakou hru, která se zřejmě sestávala z toho, že se jeden druhého snažil praštit pytlíkem fazolí. Jediný dospělý v dohledu byl muž krmící holuby v holubníku na střeše naproti, a ten byl až po ramena ponořen v padacích dvířkách. Ani on, ani hoši se na ně nepodívali, když zavřely branku a vydaly se klikatou ulicí, jako by měly naprosté právo tu být.</p>

<p>Ušly dobrých pět mil na západ od Siendy po zaprášené silnici, než je dohonili Tom s Juilinem. Tom řídil něco, co vypadalo jako cikánský vůz, až na to, že tento vůz byl jednobarevný, špinavě zelený, a barva se z něj loupala ve velkých kusech. Nyneiva byla vděčná, když mohla nacpat ranec pod kozlík a vyškrábat se vedle kejklíře, ale už méně ji potěšil pohled na Juilina jedoucího na Číhalovi. „Říkala jsem, abyste se nevraceli do hostince," řekla mu a zapřísáhla se, že jestli se podívá na Toma, něčím ho praští.</p>

<p>„Nevracel jsem se," prohlásil, aniž by tušil, že se právě uchránil bolavé hlavy. „Řekl jsem hlavnímu stájníkovi, že moje paní chce čerstvé ovoce z venkova, a s Tomem jsme je šli sehnat. Takové nesmysly si někdo, kdo ne -" Odmlčel se a odkašlal si, když na něj Elain, sedící po Tomově druhém boku, vrhla chladný, bezvýrazný pohled. Občas zapomínal, že je vskutku královské krve.</p>

<p>„Museli jsme si vymyslet nějaký důvod, proč odcházíme z hostince a ze stájí," dodával Tom a práskl bičem do koní. „Vy dvě jste nejspíš odešly do svýho pokoje kvůli mrákotám nebo tak, teda aspoň urozená paní Morelin, ale podomci by se divili, proč se potulujeme v tom vedru, místo abychom zůstali hezky v chládku na seníku, když nemáme nic na práci, a třeba si dali džbán piva. Teď jim třeba nebudeme stát za zmínku."</p>

<p>Elain se na Toma vážně podívala - nepochybně za ty „mrákoty" - a on předstíral, že to nevidí. Možná ani neviděl. Muži dokázali být slepí, když se jim to hodilo. Nyneiva si hlasitě odfrkla. To mu uniknout nemohlo. Po tomhle rozhodně zapráskal bičem nad hlavou silněji. Byla to všechno jenom výmluva, aby se mohli střídat v jízdě na koni. To byla další věc, kterou muži dělali. Vymýšleli si výmluvy, aby mohli dělat přesně to, co dělat chtěli. Aspoň se teď na něj Elain maličko mračila, místo aby se culila.</p>

<p>„Včera v noci jsem zjistil taky ještě něco jinýho," pokračoval po malé chvíli Tom. „Pedron Niall se snaží sjednotit státy proti Randovi."</p>

<p>„Ne že bych tomu nevěřila, Tome," poznamenala Nyneiva, „ale jak jsi to zjistil? Pochybuju, že by ti to nějakej bělokabátník jen tak řekl."</p>

<p>„Příliš mnoho lidí říká tu samou věc, Nyneivo. V Tearu je falešnej Drak. Falešnej Drak, a nikdo neřekne ani zbla o proroctvích o pádu Tearského Kamene nebo o <emphasis>Callandoru. </emphasis>Tenhle chlapík je nebezpečnej, a státy by se měly sjednotit tak, jako to udělaly za aielský války. A kdo jinej by je měl víst proti tomuhle falešnýmu Drakovi než Pedron Niall? Když tolik lidí říká to samý, lidi nahoře si myslí to stejný, a v Amadicii dokonce ani Ailron nevysloví nějakou myšlenku, aby se nejdřív nezeptal Nialla."</p>

<p>Starý kejklíř vždycky nějak dokázal dát dohromady klepy a pomluvy a velmi často pak přijít se správnými odpověďmi. Ne, není to kejklíř, musí si to pamatovat. Ať už o sobě tvrdil cokoliv, býval dvorním bardem, a nejspíš takové intriky, jaké vplétal do svých příběhů, viděl z první ruky. Možná se do nich i sám trošku omočil, jestli býval Morgasiným milencem. Úkosem se na něj podívala, na jeho ošlehanou tvář s huňatým bílým obočím, na dlouhé kníry, stejně sněhobílé, jako měl vlasy. Ženský vkus byl prostě nevypočitatelný.</p>

<p>„Není to, jako bychom něco takového nemohly čekat." Nikdy ji to nenapadlo. Ale mělo.</p>

<p>„Máti bude Randa podporovat," prohlásila Elain. „Vím, že bude. Zná proroctví. A má stejně velký vliv jako Niall."</p>

<p>Tom lehce zavrtěl hlavou, čímž přinejmenším to poslední popřel. Morgasa vládla bohatému státu, ale bělokabátníci byli v každé zemi a z každé země. Nyneiva si uvědomila, že v budoucnu hodlá věnovat tomu, co Tom říká, větší pozornost. Možná skutečně věděl tolik, kolik předstíral. „Takže ty si myslíš, že jsme měly nechat Galada, aby nás doprovodil do Caemlynu?"</p>

<p>Elain se předklonila, aby na ni přes Toma vrhla varovný pohled. „To rozhodně ne. Například si nemůžeme být jisté, že by se tak rozhodl. A navíc..." Narovnala se, takže ji Nyneiva přes kejklíře neviděla. Vypadalo to, jako by mluvila k sobě, jako by si něco připomínala. „Navíc, jestli se máti opravdu obrátila proti Věži, chci se s ní nějakou dobu bavit jedině přes dopisy. Možná nedokáže usměrňovat, ale já se proti ní nehodlám postavit, dokud ze mě nebude hotová Aes Sedai. Pokud vůbec."</p>

<p>„Silná ženská," přitakal Tom pobaveně. „Morgasa by tě hezky rychle naučila způsobům, Nyneivo." Nyneiva si znovu hlasitě odfrkla - za vlasy, volně splývající na ramena, se nemohla pořádně zatahat - ale ten starý blázen se na ni jen zazubil.</p>

<p>Slunce stálo hezky vysoko, když dorazili ke zvěřinci, jenž stále tábořil přesně tam, kde jej zanechali, na mýtině u cesty. Stále panovalo vedro a duby vypadaly trochu povadle. Až na koně a velké šedé kňouro-koně byla zvířata hezky zpátky v klecích a lidé někde z dohledu, nepochybně ve vozech, které se příliš nelišily od toho jejich. Nyneiva a ostatní slezli z kozlíku, než se objevil Valan Luca, stále v té směšné červené pláštěnce.</p>

<p>Tentokrát nebyly žádné květnaté řeči, žádné klanění s máváním pláštěnkou. Lucovi se rozšířily oči, když poznal Toma a Juilina, a zúžily při pohledu na skříňový povoz za nimi. Sklonil se a zadíval se pod okraj čepců. Jeho úsměv rozhodně nebyl nijak příjemný. „Takže jsme spadli z výšky, co, má <emphasis>paní </emphasis>Morelin? Nebo jsme možná nikdy nebyli nahoře. Ukradlas kočár a nějaké šaty, že? No, já bych nerad viděl takové hezké čelo s vypáleným cejchem. Tohle se tady dělá, pro případ, že bys to nevěděla, pokud ne něco horšího. Takže jelikož se zdá, že tě objevili - proč jinak bys utíkala? - tak ti dobře radím, abys spěchala dál, jak nejrychleji to půjde. Jestli chceš svůj zatracenej groš zpátky, tak je někde na silnici. Hodil jsem ho za tebou, a pro mě za mě tam může ležet třeba do Tarmon Gai'donu."</p>

<p>„Chtěl jsi patrona," promluvila Nyneiva, když se odvracel pryč. „Můžeme být tvými patronkami."</p>

<p>„Vy?" ohrnul pysky Luca. Zastavil se však. „I když by mi pár mincí, ukradených z váčku nějakého urozeného pána, pomohlo, nepřijmu kradené -"</p>

<p>„Zaplatíme tvé výlohy, mistře Luco," přerušila ho Elain svým chladným, pyšným tónem, „a nadto sto zlatých marek, pokud s tebou budeme moci cestovat do Ghealdanu a pokud budeš souhlasit s tím, že se zastavíš až za hranicí." Luca na ni zíral a jazykem si přejížděl po zubech.</p>

<p>Nyneiva tiše zasténala. Sto marek, a ve zlatě! Sto stříbrných by jeho výlohy snadno pokrylo, celou cestu do Ghealdanu i dál, ať už ti takzvaní kňouro-koně žerou cokoliv.</p>

<p>„Tolik jste ukradly?" zeptal se Luca opatrně. „Kdo po vás jde? Bělokabátníky ani vojsko riskovat nebudu. Ti by nás strčili do vězení a nejspíš by pobili zvířata."</p>

<p>„Můj bratr," odvětila Elain, než mohla Nyneiva rozzlobeně popřít, že kradly. „Zatímco jsem byla pryč, zřejmě byla domluvena svatba, a bratra poslali pro mne. Nehodlám se vracet do Cairhienu, abych se provdala za muže o hlavu menšího, třikrát těžšího a třikrát staršího než jsem já." Líčka jí zrudla v mírné napodobenině spravedlivého hněvu. Odkašlání pak bylo téměř dokonalé. „Můj otec sní o tom, že usedne na Sluneční trůn, pokud získá dost silnou podporu. Já sním o rusovlasém Andořanovi, za něhož se <emphasis>provdám, </emphasis>ať můj otec říká cokoliv. A to, mistře Luco, je všechno, co o mně potřebuješ vědět, ba víc."</p>

<p>„Možná jsi, kdo tvrdíš, že jsi," pronesl Luca, „a možná ne. Ukaž mi ty peníze, co tvrdíš, že mi dáš. Za sliby si moc vína nekoupím."</p>

<p>Nyneiva rozzlobeně hrábla do tlumoku pro nejnaditější měšec a zatřásla jím. Pak ho zase nacpala do tlumoku, když po něm Luca sáhl. „Dostaneš, co potřebuješ, až to budeš potřebovat. A sto marek po tom, co dorazíme do Ghealdanu." Sto marek ve zlatě! Budou muset najít bankéře a využít ty směnky, jestli bude Elain takhle pokračovat.</p>

<p>Luca kysele zavrčel. „Ať už jste to ukradly nebo ne, pořád před někým utíkáte. Nebudu kvůli vám riskovat svůj podnik, ať už tobude vojsko nebo nějaký cairhienský panáček, kdo vás přijde hledat. Ten urozený pán by mohl být horší, kdyby si myslel, že jsem unesl jeho sestru. Budete muset splynout." Na rtech se mu objevil znovu ten nepříjemný úsměv. Na ten stříbrný groš očividně nehodlal zapomenout. „Každý, kdo se mnou putuje, musí něco dělat, takže vy taky, jestli nechcete vyčnívat. Kdyby se ostatní dozvěděli, že za cestu platíte, mluvili by, a to byste nechtěli. Čištění klecí bude stačit. Koňáci si vždycky stěžují, když to musejí dělat. Dokonce najdu ten groš a vrátím vám ho jako plat. Ať nikdo neříká, že Valan Luca není velkorysý."</p>

<p>Nyneiva už chtěla zcela jasně říci, že mu nebudou platit cestu do Ghealdanu, aby u toho ještě pracovali, když jí Tom položil ruku na rameno. Beze slova se sehnul, sebral ze země pár oblázků a začal s nimi žonglovat, se šesti v kruhu.</p>

<p>„Mám žongléře," pravil Luca. Ze šesti kamínků bylo osm, pak deset, potom tucet. „Nejsi špatný." Kruh se změnil ve dva propletené. Luca si zamnul bradu. „Možná bych pro tebe mohl něco najít."</p>

<p>„Taky umím polykat oheň," řekl Tom a nechal kamínky spadnout, „vystupovat s noži," roztáhl prázdné ruce a pak Lucovi vytáhl oblázek z ucha, „a dělám ještě pár dalších věcí."</p>

<p>Luca potlačil úsměv. „To jsi ty, ale co ostatní?" Vypadalo to, že se na sebe zlobí, že ukázal nadšení či pochvalu.</p>

<p>„Co je to?" zeptala se Elain ukazujíc prstem.</p>

<p>Na dvě vysoké tyče, které předtím Nyneiva viděla stavět, s plošinou nahoře a pevně nataženým provazem přes vzdálenost třiceti kroků mezi nimi. Z obou plošin visel provazový žebřík.</p>

<p>„To je Sedrinův přístroj," opáčil Luca a pak zavrtěl hlavou. „Sedrin je provazochodec, oslňuje výstupy dva sáhy ve vzduchu na tenkém laně. Blázen."</p>

<p>„Umím na tom chodit," sdělila mu Elain. Tom ji chytil za ruku, když si stáhla čepec a vyrazila kupředu, ale ona jen lehce zavrtěla hlavou a usmála se, a on se stáhl.</p>

<p>Luca jí však zastoupil cestu. „Poslouchej, Morelin, nebo jak se to vlastně jmenuješ, možná máš příliš hezké čelo, aby tě ocejchovali, ale hlavně máš moc hezký krček, aby sis jen tak srazila vaz. Sedrin věděl, co dělá, a teprve před hodinou jsme ho pohřbili. Proto jsou všichni ve vozech. Ovšem, včera v noci moc pil, když nás vyhnali ze Siendy, ale viděl jsem ho chodit po laně i s břichem plným kořalky. Něco ti povím. Ty klece čistit nemusíš. Jdi si do svého vozu a všem řekneme, že jsi moje holka. Bude to, samozřejmě, jenom tak." Z jeho protřelého úsměvu však bylo zřejmé, že doufá ve víc, než jenom povídačku.</p>

<p>Elainin úsměv na oplátku ho málem obalil jinovatkou. „Děkuji ti za nabídku, mistře Luco, ale kdybys laskavě ustoupil..." Musel, jinak by přešla přímo přes něj.</p>

<p>Juilin drtil svůj válcový klobouk, a když Elain začala šplhat po provazovém žebříku, majíc menší potíže se suknicemi, narazil si ho zpátky na hlavu. Nyneiva věděla, co dívka dělá. Muži to taky měli pochopit, přinejmenším Tomovi to snad došlo, ale přesto se tvářil, že je připraven vrhnout se kupředu a chytat ji, kdyby náhodou spadla. Luca přistoupil blíž, jako by ho napadlo to samé.</p>

<p>Elain chvíli stála na plošině a uhlazovala si šaty. Pak, půvabně si přidržujíc suknice, jako by si je nechtěla ušpinit od bláta, vykročila na tenký provaz. Klidně mohla kráčet přes ulici. Nyneiva věděla, že jistým způsobem taky kráčí. Nemohla vidět záři <emphasis>saida</emphasis><emphasis>ru, </emphasis>ale věděla, že Elain mezi plošinami upletla stezku, nepochybně z pramenů vzduchu, tvrdou jako z kamene.</p>

<p>Náhle Elain dala ruce dolů a dvakrát se zatočila, přičemž jí havraní vlasy zavlály a ve slunci se zaleskly její hedvábné punčochy. Na kratičkou chvilku, když se narovnávala, jako by se jí suknice otřely o plochý povrch, než je zase zvedla. Dva kroky ji dostaly na druhou plošinu. „Dělal tohle mistr Sedrin, mistře Luco?"</p>

<p>„Dělal salta," křikl v odpověď Luca. Tiše pak dodal: „Ale neměl takové nohy. Urozená paní! Cha!"</p>

<p>„Nejsem jediná, kdo tohle umí." Zavolala Nyneivu. „Juilin a -" Nyneiva zuřivě zavrtěla hlavou. I kdyby se jí náhodou povedlo usměrňovat, jejímu žaludku by se visuté lano líbilo asi stejně jako rozbouřené moře. „- a já jsme to dělali mockrát. Pojď jsem, Juiline. Ukaž mu to."</p>

<p>Chytač zlodějů se tvářil, jako by raději čistil klece holýma rukama. Lví klece, se lvy uvnitř. Zavřel oči, rty se mu pohnuly v tiché modlitbičce, a po provazovém žebříku šplhal nahoru, jako by vystupoval na popraviště. Nahoře s ustrašeným soustředěním přebíhal pohledem od Elain na provaz a zase zpátky. Náhle vykročil, šel rychle s roztaženýma rukama, očima upřenýma na Elain a rty pohybujícími se v modlitbě. Elain zpola slezla z plošiny, aby měl dost místa, a potom mu pomohla najít příčle, aby mohl pohodlně slézt dolů.</p>

<p>Když se vrátila, Tom se na ni pyšně zazubil a vzal od Nyneivy její čepec. Juilin se tvářil, jako by ho namočili do horké vody a vykroutili.</p>

<p>„To bylo dobré," řekl Luca a moudře si mnul bradu. „Ne tak dobré jako Sedrin, chápej, ale dobré. Zvlášť se mi líbilo to, jak to u tebe vypadalo snadno, kdežto - Juilin? - Juilin předstírá, jak je na smrt vyděšený. To půjde velmi dobře." Juilin Lucovi věnoval bezútěšný úsměv, který v sobě měl něco z tasených nožů. Když se obracel k Nyneivě, Luca znovu zavířil červenou pláštěnkou. Tvářil se vskutku spokojeně. „A ty, má drahá Nano? Jaké překvapivé nadání máš ty? Třeba kotrmelce? Polykání mečů?"</p>

<p>„Já rozděluju peníze," sdělila mu a plácla do tlumoku. „Pokud bys nechtěl svůj vůz nabídnout <emphasis>mně</emphasis>." Usmála se na něj tak, že on se okamžitě přestal usmívat a navíc ustoupil o dva kroky zpátky.</p>

<p>Volání vytáhlo lidi z vozů a všichni se shromáždili kolem. Luca skupině představil nové účinkující. O Nyneivě se zmiňoval spíš neurčitě, jen řekl, že to, co dělá, je dost děsivé. Bude si s ním muset promluvit.</p>

<p>Koňáci, jak Luca nazýval muže, kteří neuměli nic předvádět, byli v podstatě mrzutí muži s býčí šíjí, možná proto, že dostávali menší plat. Ve srovnám s počtem vozů jich nebylo mnoho. Vlastně se ukázalo, že s prací, včetně kočírování vozů, pomáhá každý. Kočovné zvěřince neměly mnoho peněz, ani takové, jako tento. Ostatní členové byli různí.</p>

<p>Petra, silák, byl ten největší muž, jakého kdy Nyneiva viděla. Nebyl vysoký, ale rozložitý. Z kožené vesty mu koukaly paže jako kmeny stromů. Byl ženatý s Clarin, kyprou snědou ženou, která cvičila psy. Vedle něj vypadala podměrečná. Latelle, která vystupovala s medvědy, byla žena s vážnou tváří, tmavýma očima a krátkými černými vlasy, a pomalu začínala mít horní ret neustále opovržlivě ohrnutý. Aludra, štíhlá žena, jež měla být ohňostrůjkyní, jí dokonce i mohla být. Tmavé vlasy neměla zapletené do tarabonských cůpků, což vzhledem k pocitům panujícím v Amadicii nebylo nic divného, ale měla správný přízvuk, a kdo mohl vědět, co se stalo s cechem ohňostrůjců? Jejich kapitula v Tanchiku měla rozhodně zavřené dveře. Akrobaté, na druhou stranu, o sobě tvrdili, že jsou bratři jménem Chavanové, ale i když to byli všechno malí muži, barvou se lišili od zelenookého Taerika - jehož vysedlé lícní kosti a orlí nos prozrazovaly saldejský původ - po Barita, který byl tmavší než Juilin a na rukou měl tetování Mořského národa, i když nenosil náušnice.</p>

<p>Všichni až na Latelle přivítali nováčky vřele. Víc účinkujících znamenalo víc lidí na představení a víc peněz. Dva žongléři, Bari a Kin - jak se ukázalo, byli skutečně bratři - zatáhli Toma do hovoru o jejich podnikání, jakmile zjistili, že nepracuje stejně jako oni. Přitáhnout víc lidí byla jedna věc, konkurence něco zcela jiného. Ale Nyneivin okamžitý zájem přitáhla světlovlasá žena, která se starala o kňouro-koně. Cerandin stála škrobeně na okraji a jen tak tak promluvila - Luca tvrdil, že přišla ze Shary spolu se zvířaty - ale její měkký, šišlavý způsob řeči způsobil, že Nyneiva zbystřila sluch.</p>

<p>Chvilku trvalo, než dostali vůz na místo. Tom s Juilinem byli víc než potěšení, že jim koňáci pomohli se spřežením - byť mrzutě - a Nyneivě i Elain se dostalo pozvání. Petra a Clarin je pozvali na čaj, jakmile se usadí. Chavanové chtěli, aby s nimi ženy povečeřely, a Kin a Bari také, což způsobilo, že se úšklebek Latelle změnil v zlobné mračení. Pozvání s díky odmítly, Elain možná půvabněji než Nyneiva. Vzpomínka na to, jak na Galada civěla jako žába, byla příliš čerstvá, aby byla k libovolnému muži víc než nezbytně zdvořilá. Luca měl také pozvání, pouze pro Elain, které vyslovil, když Nyneiva nebyla v doslechu. Vysloužil si jen políček na tvář, a Tom okázale přehrábl své nože, dokud Luca s vrčením neodešel, přičemž si mnul tvář.</p>

<p>Nyneiva nechala Elain, aby si dala věci do vozu - vlastně je tam spíš, s nahněvaným mručením, naházela - a odešla ven k místu, kde stáli spoutaní kňouro-koně. Mohutná šedá zvířata vypadala docela mírná, ale když si vzpomněla na díru v kamenné zdi Královského kopiníka, necítila se zrovna jistě při pohledu na kožené řemeny, poutající jejich silné přední nohy. Cerandin škrábala velkého samce bronzovým zahnutým bodcem.</p>

<p>„Jak se doopravdy jmenují?" Nyneiva dost nedůvěřivě poplácala samce po dlouhém nose nebo čenichu nebo co to bylo. Ty kly byly silné jako její noha a dobrý sáh dlouhé, a vlastně jen o málovětší než kly samice. Samec se jí čenichem otřel o sukně a ona chvatně ustoupila.</p>

<p><emphasis>„S'reditové, " </emphasis>odvětila světlovlasá žena. „Jsou to <emphasis>s'reditové, </emphasis>ale mistr Luca si myslí, že jméno, které se snáz vyslovuje, je lepší." Ten protáhlý přízvuk byl nezaměnitelný.</p>

<p>„Je těch <emphasis>s'reditů </emphasis>v Seanchanu hodně?"</p>

<p>Bodec se na okamžik zastavil, ale pak pokračoval ve škrábám. „V Seanchanu? Kde to je? <emphasis>S'reditové </emphasis>jsou ze Shary, stejně jako já. Nikdy jsem neslyšela o -"</p>

<p>„Možná jsi Sharu někdy viděla, Cerandin, ale já o tom pochybuju. Ty jseš Seanchanka. Pokud se nemýlím, tak jsi byla součástí vojska, co vpadlo na Tomovu Hlavu a po Falme odplulo."</p>

<p>„O tom není pochyb," ozvala se Elain a postavila se vedle Nyneivy. „Slyšely jsme seanchanský přízvuk ve Falme, Cerandin. Neublížíme ti."</p>

<p>To bylo víc, než byla ochotná slíbit Nyneiva. Ona na Seanchany nevzpomínala zrovna s láskou. A přesto... <emphasis>Jedna Seanchanka ti pomohla, když jsi to potřebovala. Nejsou všichni špatní. Jenom většina.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Cerandin si dlouze vydechla a svěsila hlavu. Bylo to, jako by z ní opadlo napětí, jež si už ani neuvědomovala. „Jen málo lidí, které jsem potkala, ví aspoň část pravdy o návratu nebo Falme. Slyšela jsem stovky povídaček, každá byla vyumělkovanější než ta předchozí, ale nikdy to nebyla pravda. Což je pro mě dobře. <emphasis>Nechali </emphasis>mě tady, a taky mnoho <emphasis>s'reditů. </emphasis>Dokázala jsem sehnat jenom tyhle tři. Nevím, co se stalo s ostatními. Býk se jmenuje Mer, kráva Sanit a tele Nerin. Není Sanitino."</p>

<p>„Tak tohle jsi dělala?" zeptala se Elain. „Cvičila <emphasis>s'redity?"</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„Nebo jsi byla <emphasis>sul'dam?" </emphasis>dodala Nyneiva dřív, než mohla druhá žena promluvit.</p>

<p>Cerandin zavrtěla hlavou. „Zkoušeli mě, jako všechna děvčata, ale já s <emphasis>a'damem </emphasis>nic nedokázala. Byla jsem ráda, když mě vybrali k práci se <emphasis>s'redity. </emphasis>Jsou to nádherná zvířata. Víte toho hodně, když znáte <emphasis>sul'dam </emphasis>a <emphasis>damane. </emphasis>Nesetkala jsem se ještě s nikým, kdo by o nich věděl." Nedávala najevo strach. Nebo možná byla nadobro zvyklá být opuštěná v cizí zemi. Ale taky mohla lhát.</p>

<p>Seanchané byli stejně špatní jako Amadiciané, když přišlo na ženy, jež mohly usměrňovat, a možná horší. Oni je neposílali do vyhnanství ani nezabíjeli. Oni je věznili a využívali. S pomocí vynálezu zvaného <emphasis>a'dam - </emphasis>Nyneiva si byla jistá, že to musí být druh <emphasis>ter'angrialu - </emphasis>ženu, která měla schopnost vládnout jedinou silou, mohla ovládat jiná žena, <emphasis>sul'dam, </emphasis>jež nutila <emphasis>damane </emphasis>využívat jejího nadání k tomu, co Seanchané chtěli, dokonce i jako zbraně. <emphasis>Damane </emphasis>nebyla o nic lepší než zvíře, i když se o ni dobře pečovalo. A <emphasis>damane </emphasis>udělali z jedné každé ženy, u níž objevili schopnost usměrňovat či vrozenou jiskru k usměrňování. Seanchané prohledali Tomovu Hlavu pečlivěji, než se kdy Věži zdálo. Nyneivě se obracel žaludek při pouhém pomyšlení na <emphasis>a'dam, sul'dam </emphasis>a <emphasis>damane.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„Víme toho málo," sdělila Cerandin, „ale chceme vědět víc." Seanchané odešli, Rand je zahnal pryč, ale nedalo se říci, že se jednoho dne nevrátí. Vedle toho, čemu musely čelit každý den, to bylo vzdálené nebezpečí, ale jen proto, že máte trn v patě, neznamená to, že se vám škrábanec od ostružiny na ruce nakonec nezanítí. „Měla bys nám pravdivě odpovědět." Cestou na sever bude dost času.</p>

<p>„Slibuji, že se ti nic nestane," dodala Elain. „Bude-li to třeba, ochráním tě."</p>

<p>Světlovlasá žena si je obě prohlédla a pak, k Nyneivině úžasu, se před Elain natáhla na zem. „Ty jsi velkopaní této země, jak jsi to říkala Lucovi. Neuvědomila jsem si to. Odpusť mi, velkopaní. Oddávám se ti." A políbila zem před Elaininýma nohama. Elain málem vypadly oči z důlků.</p>

<p>Nyneiva si byla jistá, že se netváří jinak. „Vstávej," sykla a honem se rozhlížela kolem sebe, jestli se někdo nedívá. Luca se díval - ďas ho vem - a Latelle, stále zamračená, taky, ale s tím se nedalo nic dělat. „Vstávej!" Žena se ani nehnula.</p>

<p>„Zvedni se na nohy, Cerandin," řekla Elain. „V této zemi nikdo nevyžaduje, aby se lidé chovali takto. Dokonce ani vladaři ne." Když se Cerandin vyškrábala na nohy, Elain dodala: „Naučím tě, jak se správně chovat, oplátkou za tvé odpovědi na naše otázky."</p>

<p>Žena se poklonila s rukama na kolenou a skloněnou hlavou. „Ano, velkopaní. Stane se, jak pravíš. Patřím tobě."</p>

<p>Nyneiva si ztěžka povzdechla. Cestu do Ghealdanu si tedy skutečně užijí.</p><empty-line /><p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong><emphasis>Slovníček</emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p>Poznámka k datování v tomto slovníčku.</p>

<p>Od Rozbití světa byly použity tři systémy zaznamenávání dat. První zaznamenává roky Po Rozbití světa (PR). Jelikož však panoval v letech Rozbití a několika následujících téměř dokonalý zmatek, a protože tento kalendář byl přijat téměř sto let po Rozbití, byl jeho začátek stanoven uměle. Po skončení trollockých válek bylo mnoho záznamů ztraceno. Bylo jich tolik, že vznikl spor o přesné datování podle starého systému. Proto byl zaveden nový kalendář, který se datuje od konce válek a oslavuje domnělé osvobození světa od hrozby trolloků. Tento druhý kalendář zaznamenával každý rok jako Svobodný rok (SR). Po rozsáhlém ničení, zabíjení a rozvratu, způsobeném stoletou válkou, vznikl třetí kalendář. Tento kalendář, zaznamenávající léta Nové éry (NE), se používá v současné době.</p>

<p><strong>a'dam:</strong> Seanchanský nástroj, jejž lze použít k ovládání ženy, která může usměrňovat, sestávající z obojku a náramku spojeným vodítkem, vše ze stříbřitého kovu. Na ženu, která usměrňovat nemůže, nemá žádný vliv. <emphasis>Viz též damane; </emphasis>Seanchané; <emphasis>sul'dam.</emphasis></p>

<p><strong>adžah:</strong> Společenství Aes Sedai, je jich sedm a rozlišují se podle barev: modré adžah, červené adžah, bílé adžah, zelené adžah, hnědé adžah, žluté adžah a šedé adžah. Všechny Aes Sedai, kromě amyrlin, jsou členky jednoho z adžah. Každé se při užívám jediné síly řídí vlastní filozofií a má s Aes Sedai vlastní cíle. Červené adžah zaměřují veškerou energii na hledání a krocení mužů, kteří se pokoušejí ovládnout sílu. Hnědé adžah upustilo od vměšování se do světských záležitostí a cele se oddalo získávání vědomostí, zatímco bílé adžah se většinou vystříhá světa i světských vědomostí a oddává se otázkám filozofie a pravdy. Zelené adžah (během trollockých válek nazývané bojové adžah) se připravuje na Tarmon Gai'don, žluté se soustřeďují na studium léčení a modré sestry se zabývají světskými záležitostmi a právem. Šedé jsou vyjednavačky, hledající soulad a souhlas. Pověsti o černých adžah, oddaných službě Temnému, jsou oficiálně popírány.</p>

<p><strong>Aes Sedai: </strong>Vládkyně jediné síly. Od Časů šílenství jediní Aes Sedai, kteří přežili, byly ženy. Lidé jim nedůvěřují a bojí se jich, dokonce je nenávidí. Je jim kladeno za vinu Rozbití světa a tvrdí se o nich, že se pletou do státních záležitostí. Zároveň se jen málo vládců obejde bez poradkyň Aes Sedai, dokonce i v zemích, kde takové spojení musí být udržováno v tajnosti. Po několika letech usměrňování jediné síly získává Aes Sedai bezvěký vzhled, takže i Aes Sedai, která by mohla být babičkou, nevykazuje známky stárnutí, snad až na pár šedivých vlasů. <emphasis>Viz také </emphasis>adžah; amyrlinin stolec; Čas šílenství.</p>

<p><strong>Aielové: </strong>Lid z Aielské pustiny. Zuřivý a tvrdý. Než zabijí, zakrývají si obličej. Smrtelně nebezpeční válečníci se zbraní i holýma rukama, nikdy by se nedotkli meče. Do bitvy je provázejí dudáci taneční hudbou a Aielové bitvu nazývají „tanec" nebo „tanec oštěpů". Jsou rozděleni do dvanácti kmenů: Chareen, Codarra, Daryne, Goshien, Miagoma, Nakai, Reyn, Shaarad, Shaido, Shiande, Taardad a Tomanelle. Občas se hovoří o třináctém kmeni, Kmeni, jenž není, kmeni Jenn, jehož příslušníci postavili Rhuidean. <emphasis>Viz též </emphasis>Aielská pustina; Aielská válečná společenstva; Rhuidean.</p>

<p><strong>Aielská pustina: </strong>Drsná, rozervaná krajina téměř bez vody východně od Páteře světa. Aiely také nazývaná Trojí země. Zatoulá se sem jen pár cizinců, protože Aielové jsou ve válečném stavu se všemi ostatními lidmi a cizince nevítají. Pouze formani, kejklíři a Tuatha'ani mají zaručen volný průchod, i když se Aielové vyhýbají veškerému styku s Tuatha'any, které nazývají „Ztracení". Není známa žádná mapa Aielské pustiny.</p>

<p><strong>aielská válečná společenstva: </strong>Všichni aielští válečníci jsou členy jednoho z dvanácti válečných společenstev. Jsou to Černé oči <emphasis>(Seia Doon), </emphasis>Orlí bratři <emphasis>(Far Aldazar Din), </emphasis>Běžci úsvitu <emphasis>(Rahien Sorei),</emphasis>Nože z rukou <emphasis>(Sovin Nai), </emphasis>Horští tanečníci <emphasis>(Hama N'dore), </emphasis>Noční oštěpy <emphasis>(Cor Darei), </emphasis>Kamenní psi <emphasis>(Shae'en M'taal), </emphasis>Rudé štíty <emphasis>(Aethan Dor), </emphasis>Děvy oštěpu <emphasis>(Far Dareis Mai), </emphasis>Hromoví chodci <emphasis>(Sha'mad Conde), </emphasis>Pravé krve <emphasis>(Tain Shari) </emphasis>a Hledači vody <emphasis>(Duahde Mahdi'in). </emphasis>Každé společenstvo má své vlastní zvyky a některé zvláštní povinnosti. Například Rudé štíty fungují jako policie. Kamenní psi bývají často používáni jako zadní stráž při ústupu, kdežto Děvy zase jako zvědové. Kmeny Aielů na sebe často pořádají nájezdy a bojují mezi sebou, ale členové stejného společenstva nikdy nebojují proti sobě, i když tak činí jejich kmeny. Takto vždy existuje kontakt mezi kmeny, i když právě vedou otevřenou válku. <emphasis>Viz též </emphasis>Aielové; Aielská pustina; <emphasis>Far Dareis Mai.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p><strong>aielská válka: </strong>(976-78 NE) Když cairhienský král Laman podťal <emphasis>avendoralderu, </emphasis>čtyři kmeny překročily Páteř světa. Aielové vyloupili a vypálili hlavní město Cairhienu i mnoho menších měst a vesnic a střet se rozšířil i do Andoru a Tearu. Obvyklý názor je, že Aielové byli nakonec poraženi v bitvě pod Zářícími hradbami před Tar Valonem, ale ve skutečnosti v té bitvě padl Laman, a když Aielové dokončili to, proč přišli, znovu se vrátili za Páteř. <emphasis>Viz též avendoraldera; </emphasis>Cairhien; Páteř světa.</p>

<p><strong>aielské příbuzenské termíny: </strong>Aielské příbuzenské vztahy se vyjadřují složitým způsobem, který cizinci považují za těžkopádný, ale Aielové za přesný. Zde bude muset stačit několik příkladů, neboť pro plné objasnění by byla potřeba celá kniha. První bratr a první sestra mají stejnou matku. Termíny druhý bratr a druhá sestra se vztahují na děti první sestry či prvního bratra matky dotyčného. Sestry-matky a sestry-otcové jsou první sestry a první bratři jeho matky. Děd či bába se vztahují na otce či matku vlastní matky dotyčného, kdežto rodiče jeho otce jsou druhý děd a druhá bába, člověk je bližším pokrevním příbuzným své matky než otce. Dál jsou vztahy stále složitější a zatemněné takovými faktory, jako možnost blízkých přátel adoptovat se navzájem jako první bratr a první sestra. Když vezmeme v úvahu, že aielské ženy, které jsou blízké přítelkyně, si občas berou stejného muže, a tak se z nich stanou sestry-ženy, a navíc jsou provdané za sebe stejně jako za něj, je celý propletenec ještě méně jasný.</p>

<p><strong>Alviarin Freidhen: </strong>Aes Sedai z bílého adžah, nyní povýšena na kronikářku, jíž je mezi Aes Sedai nadřazena pouze amyrlin. Žena s chladnou logikou a ještě chladnější ctižádostí.</p>

<p><strong>Amadicie: </strong>Stát ležící jižně od pohoří Oparů mezi Tarabonem a Altarou. Jeho hlavní město Amador je domovem dětí Světla, jejichž velící kapitán má fakticky, když už ne podle jména, větší moc než král. V Amadicii je postaven mimo zákon každý, kdo může usměrňovat. Podle zákona musejí být tito lidé uvězněni nebo posláni do vyhnanství, ve skutečnosti jsou však často zabiti, když „se vzpírají zatčení". Na zástavě Amadicie je šestihrotá stříbrná hvězda přes červený bodlák na modrém poli. <emphasis>Viz též </emphasis>usměrňování; děti Světla.</p>

<p><strong>amyrlinin stolec: </strong>(1.) Nejvyšší představená Aes Sedai. Doživotně ji volí věžová sněmovna, nejvyšší rada Aes Sedai, sestávající ze tří představených (zvaných přísedící, jako např. „přísedící za zelené adžah") každého adžah. Amyrlinin stolec je pro Aes Sedai, aspoň teoreticky, nejvyšší autoritou. Její hodnost se společensky rovná králi či královně. O něco méně uctivé oslovení je prostě amyrlin. (2.) Trůn, na němž sedává nejvyšší představená Aes Sedai.</p>

<p><strong>Amys:</strong> Moudrá z Držby Chladné skály, která umí chodit ve snech. Aielanka z klanu Devět údolí Taardad Aielů. Manželka Rhuarka, sestra-žena Lian, která je správkyní střechy Držby Chladné skály a sestra-matka Aviendze.</p>

<p><strong>Andor: </strong>Bohatý stát, jenž se, přinejmenším na mapě, táhne od pohoří Oparů k řece Erinin, ačkoliv moc královen již po několik pokolení nesahá dál na západ než k řece Manetherendrelle. <emphasis>Viz též </emphasis>dědička.</p>

<p><strong>a</strong><strong>ngrial: </strong>Pozůstatek z věku pověstí, který každému, kdo je schopen použít jedinou sílu, umožňuje zvládnout větší část síly, než je pro něj samotného bezpečné. Některé byly vyrobeny tak, aby je mohly používat ženy, jiné pro muže. Pověsti o <emphasis>angrialu, </emphasis>který by mohli používat jak muži, tak ženy, nebyly nikdy potvrzeny. O jejich výrobě již není nic známo. Zůstalo jich jen velice omezené množství. <emphasis>Viz též </emphasis>usměrňování; <emphasis>sa'angrial; ter'angrial. </emphasis></p>

<p><strong>Arad Doman: </strong>Stát u Arythského oceánu. V současné době rozerván občanskou válkou a zároveň boji proti těm, kteří se prohlásili za stoupence Draka Znovuzrozeného, a proti Tarabonu. Většina domanských kupců jsou ženy, a rčení „nechat muže obchodovat s Domany" znamená dělat něco velice nemoudrého. Domanské ženy jsou vyhlášené - či spíše nechvalně známé - svou krásou, svůdností a pohoršujícím odíváním.</p>

<p><strong>Artuš Jestřábí křídlo: </strong>Bájný král, Artuš Pendrag Tanreall. Vládl v letech 943-994 SR. Sjednotil všechny země západně od Páteře světa a několik zemí za Aielskou pustinou. Poslal dokonce svá vojskapřes Arythský oceán (992 SR), ale spojení s nimi bylo přerušeno po jeho smrti, jež vyvolala stoletou válku. Ve znaku měl zlatého jestřába v letu. <emphasis>Viz též </emphasis>stoletá válka.</p>

<p><strong>avendesora:</strong> Ve starém jazyce „strom života." Zmínky v mnoha příbězích a pověstech, které se zmiňují o nejrůznějších místech výskytu. Místo, kde vskutku roste, zná jen málokdo.</p>

<p><strong>avendoraldera: </strong>Strom rostoucí ve městě Cairhienu, odnož <emphasis>avendesory. </emphasis>Tato odnož byla darem od Aielů v roce 566 NE i<strong> </strong>přesto, že se nedochoval žádný záznam, že mezi Aiely a <emphasis>avendesorou </emphasis>existuje nějaké spojení. <emphasis>Viz též </emphasis>aielská válka.</p>

<p><strong>Aviendha: </strong>Žena z klanu Hořká voda Taardad Aielů, cvičící se, aby se mohla stát moudrou. Nebojí se ničeho krom svého osudu.</p>

<p><strong>Bair: </strong>Moudrá z klanu Haido Shaarad Aielů. Chodí ve snech.</p>

<p><strong>bělokabátníci: </strong><emphasis>Viz </emphasis>děti Světla.</p>

<p><strong>Birgitte: </strong>Hrdinka z pověstí a příběhů, vyhlášená svou krásou téměř tolik jako svou chrabrostí a zručností při lukostřelbě. Nosí prý stříbrný luk a stříbrné šípy, s nimiž nikdy nechybí. Jedna z hrdinů, kteří přicházejí na zavolání Valerského rohu. Vždy je spojena s hrdinným šermířem Gaidalem Cainem. Až na svou krásu a umění lukostřelby není skutečná Birgitte té z příběhů vůbec podobná. <emphasis>Viz těž </emphasis>Cain, Gaidal; Valerský roh.</p>

<p><strong>cadin'sor: </strong>Oděv aielských válečníků. Kabátec a spodky v hnědých a šedých odstínech, které splývají se skalami či stíny, doplněné měkkými, po kolena vysokými botami přivazovanými tkanicemi. Ve starém jazyce „pracovní oděv".</p>

<p><strong>Caemlyn: </strong>Hlavní město Andoru. <emphasis>Viz </emphasis>Andor.</p>

<p><strong>Cairhien: </strong>Stát u Páteře světa a jeho hlavní město. Město bylo za aielské války vypáleno a vydrancováno, podobně jako mnoho jiných měst a vesnic. Sedláci následně opouštěli statky poblíž Páteře světa, takže bylo nezbytné dovážet obilí. Zavraždění krále Galldriana (998 NE) vyústilo v občanskou válku o následnictví na Slunečním trůnu, kdy byla přerušena dodávka obilí a nastal hladomor. Na vlajce Cairhienu je v modrém poli vycházející zlaté slunce. <emphasis>Viz též </emphasis>aielská válka.</p>

<p><strong>Callandor: </strong>Meč, jenž není mečem, Meč, jehož se nelze dotknout. Křišťálový meč kdysi držený v Tearském Kameni. Je to velice silný <emphasis>sa'angrial, </emphasis>jejž může používat muž. Jeho vynesení z komnaty zvané Srdce Kamene je, spolu s pádem Tearského Kamene, jedním z nejdůležitějších znamení příchodu Drak Znovuzrozeného a toho, že se blíží Tarmon Gai'don. Rand al'Thor jej vyzvedl a znovu do Srdce vrátil a zarazil do kamene. <emphasis>Viz též </emphasis>Drak Znovuzrozený; <emphasis>sa'angrial; </emphasis>Tearský Kámen.</p>

<p><strong>Couladin: </strong>Ctižádostivý muž z klanu Domai Shaido Aielů. Jeho válečným společenstvem je <emphasis>Seia Doon, </emphasis>Černé oči.</p>

<p><strong>cuendillar: </strong>Nezničitelná substance vytvořená během věku pověstí. Každou známou sílu použitou k jeho rozbití je schopen pohltit a tím zesílit. Jiný název pro srdečník.</p>

<p><strong>Čas šílenství: </strong>Léta poté, kdy protiútok Temného pošpinil mužskou polovici pravého zdroje a kdy všichni muži Aes Sedai zešíleli a rozbili svět. Přesná doba trvání tohoto období není známa, nicméně se má za to, že trvala téměř sto let. Úplně skončil se smrtí posledního muže Aes Sedai. <emphasis>Viz též </emphasis>stovka rytířů; pravý zdroj; jediná síla.</p>

<p><strong>damane: </strong>Ve starém jazyce doslova „uvázané". Seanchanský výraz pro ženy, které mohou usměrňovat a které jsou, podle jejich názoru, vhodně ovládány pomocí <emphasis>a'damu. </emphasis>Ženy, které mohou usměrňovat, ale ještě z nich nebyly vytvořeny <emphasis>damane, </emphasis>se nazývají <emphasis>marath'damane, </emphasis>doslova „ty, které je nutné uvázat". <emphasis>Viz též a'dam; </emphasis>Seanchané; <emphasis>sul'dam.</emphasis></p>

<p><strong>dědička: </strong>Titul následnice andorského Lvího trůnu. Nemá-li královna dcera, přechází trůn na královninu nejbližší pokrevnou příbuznou. Neshody ohledně toho, kdo přesně je nejbližší pokrevná příbuzná, několikrát vedly k zápasům o moc, z nichž poslední byl „boj o nástupnictví" - tak se nazývá v Andoru, jinde pak „třetí válka o andorské nástupnictví" - jež na trůn přivedl Morgasu z rodu Trakandů.</p>

<p><strong>děti Světla: </strong>Společenství držící se přísné, asketické víry, odhodlané porazit Temného a zničit všechny temné druhy. Založeno během stoleté války na obranu víry před rostoucím počtem temných druhů, během války se vyvinulo v plně vojenskou organizaci. Jsou naprosto nesmlouvaví v otázkách víry a jsou přesvědčeni, že pouze oni znají pravdu a právo. Aes Sedai a všechny, kdož je podporují, považují za temné druhy. Neuctivě se jim přezdívá bělokabátníci. Ve znaku mají ve stříbrném poli zlatý sluneční kotouč. <emphasis>Viz též </emphasis>Tazatelé.</p>

<p><strong>divoženka: </strong>Žena, která se naučí usměrňovat jedinou sílu sama a přežije krizi, což dokáže pouze jedna ze čtyř. Takové ženy se obvykle obrní a odmítají si uvědomit, co dělají, ale když se podaří tyto přehrady rozbít, stávají se divoženky jedněmi z nejmocnějších usměrňovatelek. Termín se často používá jako urážka.</p>

<p><strong>Dračí proroctví: </strong>Málo známá, téměř nikdy nezmiňovaná proroctví, o kterých pojednává <emphasis>Karaethonský cyklus, </emphasis>předpovídají, že Temný bude opět osvobozen. A že Luis Therin Telamon, Drak, se znovu zrodí, aby mohl vybojovat Tarmon Gai'don, Poslední bitvu proti Stínu. Podle proroctví zachrání svět - a rozbije ho znovu. <emphasis>Viz též </emphasis>Drak.</p>

<p><strong>Drak: </strong>Jméno, pod nímž byl znám Luis Therin Telamon za války Stínu, což se událo asi před třemi tisíci lety. Během šílenství, které postihlo muže Aes Sedai, Luis Therin zabil každou žijící osobu, jíž v žilách kolovala jeho krev, stejně jako všechny, které miloval, a tak si získal jméno Rodovrah. <emphasis>Viz též </emphasis>Drak Znovuzrozený; Dračí proroctví.</p>

<p><strong>Drak, falešný: </strong>Jméno dané různým mužům, kteří se prohlásili za Draka Znovuzrozeného. Někteří dokonce začali války, které zachvátily mnoho států. Během staletí to většinou byli muži neschopní usměrňovat jedinou sílu, ale několik jich to dokázalo. Nicméně všichni buď zmizeli, nebo byli lapeni či zabiti, aniž by naplnili proroctví týkající se Draka. Těmto mužům se říká falešní Draci. Mezi těmi, kteří jedinou sílu usměrňovat dokázali, byli nejsilnější Raolin Zhoubce Temného (335-36 PR), Jurian Kamenný luk (asi 1300-1308 PR), Davian (SR 351), Guair Amalasan (SR 939-43), Logain (997 NE) a Mazrim Taim (998 NE). <emphasis>Viz též </emphasis>Drak Znovuzrozený.</p>

<p><strong>Drak Znovuzrozený: </strong>Podle Dračích proroctví muž, který je znovu zrozeným Luisem Therinem Rodovrahem. <emphasis>Viz též </emphasis>Dračí proroctví; Drak, falešný; Drak.</p>

<p><strong>Dračí stěna: </strong><emphasis>Viz </emphasis>Páteř světa.</p>

<p><strong>Egwain z al'Vereů: </strong>Mladá žena z Emondovy Role v<strong> </strong>andorském kraji Dvouříčí. Nyní jedna z přijatých novicek, také se cvičí u aielských žen, které chodí ve snech, a možná je snílek. <emphasis>Viz též </emphasis>chození ve snech; nadání.</p>

<p><strong>Elaida do Avriny a'Roihan: </strong>Aes Sedai, původně z červeného adžah, nyní povýšena na amyrlinin stolec. Kdysi radila královně Morgase z Andoru. Občas je schopná věštění.</p>

<p><strong>Elain z rodu Trakandů: </strong>Dcera královny Morgasy, dědička andorského trůnu. Nyní jedna z přijatých novicek. Ve znaku má zlatou nepřepásanou lilii. <emphasis>Viz též </emphasis>dědička.</p>

<p><strong>Enaila: </strong>Děva oštěpu z klanu Jarra Chareen Aielů. Nedůtklivá, pokud se někdo zmíní o její výšce, má k Randu al'Thorovi pozoruhodný vztah, vezme-li se v úvahu, že není ani o rok starší než on.</p>

<p><strong>Faile: </strong>Ve starém jazyce to znamená „sokol". Jméno, které přijala Zarin Bashereová, mladá žena ze Saldeie.</p>

<p><strong>Far Dareis Mai: </strong>Ve starém jazyce doslova „Děva oštěpu". Aielské válečné společenstvo, které na rozdíl od ostatních přijímá pouze ženy a jenom ženy. Děva se nesmí vdát a zůstat nadále ve spolku ani nesmí bojovat těhotná. Každé dítě, které se Děvě narodí, je dáno jiné ženě na vychování tak, aby se nikdo nedozvěděl, kdo je jeho matkou („Nesmíš patřit žádnému muži, ani žádný muž nesmí patřit tobě, ani dítě. Oštěp je tvým milencem, tvým dítětem a tvým životem.") <emphasis>Viz též </emphasis>Aielové; aielská válečná společenstva.</p>

<p><strong>Gaidal Cain: </strong>Šermíř hrdina z pověstí a příběhů, vždy spojen s Birgitte, vypráví se, že je stejně švarný, jako je ona spanilá. Jeden z hrdinů, jež zpět přivolává Valerský roh. <emphasis>Viz též </emphasis>Birgitte; Valerský roh.</p>

<p><strong>g</strong><strong>aidin: </strong>Doslova „bratr bitvy". Titul používaný Aes Sedai pro strážce. <emphasis>Viz též </emphasis>strážce.</p>

<p><strong>gai'šain: </strong>Ve starém jazyce „zaslíben míru v bitvě". Od Aiela, který během bitvy či nájezdu padne do zajetí jiného Aiela, vyžaduje <emphasis>ji'e'toh, </emphasis>aby rok a den pokorně a poslušně sloužil tomu, jenž ho zajal, nedotkl se žádné zbraně a nespáchal žádné násilí. Moudrá, kovář, dítě či žena s dítětem pod deset let nesmí být jati jako <emphasis>gai'šainové.</emphasis></p>

<p><strong>Galad: urozený pán Galadedrid Damodred: </strong>Nevlastní bratr Elain a Gawyna, s nimiž má stejného otce, Taringaila Damodreda. Ve znaku má svislý okřídlený stříbrný meč.</p>

<p><strong>Gareth Bryne: </strong>Bývalý hlavní kapitán královniny gardy v Andoru. Poslán královnou Morgasou do vyhnanství. Považován za jednoho z největších žijících generálů. Rodovým znakem rodu Bryneů je divoký tur s Růžovou korunou Andoru kolem krku. Osobním znakem Garetha Brynea jsou tři zlaté pětihroté hvězdy.</p>

<p><strong>Gawyn z rodu Trakandů: </strong>Syn královny Morgasy, Elainin bratr, jenž se stane jejím prvním knížetem mečů, až Elain nastoupí na trůn. Ve znaku má stříbrného kance.</p>

<p><strong>Hraniční státy: </strong>Státy kolem Velké Morny: Saldeia, Arafel, Kandor a Shienar. Jejich dějiny jsou dějinami nepřetržitých nájezdů a válek proti trollokům a myrddraalům. <emphasis>Viz též </emphasis>Velká Morna.</p>

<p><strong>hra rodů: </strong>Jméno pro pletichaření, intrikánství a manipulování s lidmi kvůli získání výhod pro ten který rod. Velmi se při ní oceňuje delikátnost, kdy ve snaze získat jedno, člověk zdánlivě usiluje o něco jiného, a když dosáhne svého cíle s nejmenší možnou námahou. Také známa jako velká hra rodů a občas i pod svým jménem ve starém jazyce <emphasis>daes dae'mar.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p><strong>hrůzopáni: </strong>Ti muži a ženy, kteří byli schopní usměrňovat jedinou sílu a přešli za trollockých válek na stranu Stínu, kde se stali veliteli vojů trolloků, myrddraalů a temných druhů. Méně vzdělanými lidmi občas zaměňováni se Zaprodanci.</p>

<p><strong>chození ve snech: </strong>Aielský výraz pro činnosti, kdy je žena schopna vstoupit do <emphasis>Tel'aran'rhiodu. Viz též Tel'aran'rhiod.</emphasis></p>

<p><strong>Illian: </strong>Velký přístav v Bouřlivém moři, hlavní město státu stejného jména.</p>

<p><strong>Isendra: </strong>Krásná a chamtivá žena, která nahněvala špatnou ženu a jedinkrát v životě řekla pravdu, když popřela, že kradla.</p>

<p><strong>jediná síla: </strong>Síla získávaná z pravého zdroje. Velká většina lidí je úplně neschopná se naučit jedinou sílu usměrňovat. Jen velice málo lidí je možné usměrňování naučit, a ještě méně se jich s touto schopností rodí. Těch pár se nemusí nic učit, mohou se dotknout pravého zdroje a usměrňovat sílu, ať už chtějí či nikoliv, snad si ani neuvědomují, co dělají. Tato vrozená schopnost se obvykle projeví při dospívání. Pokud ji dotyčného někdo nenaučí ovládat, nebo se to nenaučí sám (což je nesmírně obtížné a uspěje pouze jeden ze čtyř lidí), potká ho jistá smrt. Od Času šílenství není žádný muž schopen usměrňovat sílu, aniž by nakonec úplně nezešílel, a to i když se sílu naučí ovládat, až nakonec zemře na zhoubnou chorobu, kdy trpící shnije zaživa - choroba je způsobena, stejně jako šílenství, tím, že Temný svým dotekem poskvrnil <emphasis>saidín. </emphasis>Pro ženu je smrt, která přichází při nezvládnutí síly, méně strašlivá, nicméně stejně zemře. Aes Sedai vyhledávají dívky s touto vrozenou schopností jak proto, aby jim zachránily život, tak proto, aby zvýšily počet členek Aes Sedai, a muže proto, aby zabránily oněm hrozným věcem, které sílou ve svém šílenství nevyhnutelně způsobují. <emphasis>Viz též </emphasis>Aes Sedai; usměrňování; Čas šílenství; pravý zdroj.</p>

<p><strong>jednotky délky: </strong>30 coulů = 9 dlaní = 1 krok; 2 kroky = 1 sáh; 1000 sáhů = 1 míle; 4 míle = 1 legue.</p>

<p><strong>jednotky hmotnosti: </strong>10 uncí = 1 libra; 10 liber = 1 kámen; 10 kamenů = 1 centnýř; 10 centnýřů = 1 tuna.</p>

<p><strong>ji'e'toh: </strong>Ve starém jazyce „čest a povinnost" nebo „čest a závazek". Složitý kód, podle něhož Aielové žijí a k jehož vysvětlení by bylo potřeba plné police knih. Uvedeme menší příklad. Existuje mnoho cest, jak v bitvě získat čest. Nejmenší čest lze získat zabitím, protože zabít dokáže každý. Největší pak dotknout se živého, ozbrojeného nepřítele, aniž by mu bojovník ublížil. Někde uprostřed je udělat z nepřítele <emphasis>gai'šaina. </emphasis>Jiným příkladem je hanba, která má v<emphasis> ji'e'toh </emphasis>mnoho úrovní, a na mnoha z těchto úrovní je považována za horší než bolest, zranění či dokonce smrt. Za třetí pak existuje mnoho stupňů <emphasis>toh, </emphasis>či závazků, ale i nejmenší z nich musí být vyplněn do nejmenších podrobností. <emphasis>Toh </emphasis>převažuje jiná hlediska do takové míry, že Aiel často přijme hanbu, je-li to nutné, aby splnil závazek, jejž by cizinec mohl považovat za nedůležitý. <emphasis>Viz též gai'šain.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p><strong>Juilin Sandar: </strong>Chytač zlodějů z Tearu.</p>

<p><strong>Kadere, Hadnan: </strong>Údajný forman, který lituje, že vůbec kdy vstoupil do Aielské pustiny.</p>

<p><strong>kejklíř: </strong>Potulný vypravěč příběhů, hudebník, pěvec, akrobat a bavič. Poznají se podle zvláštního pláště s mnoha různobarevnými záplatami, většinou účinkují po vsích a menších městech.</p>

<p><strong>kolo času: </strong>Čas je kolo se sedmi paprsky, každý paprsek značí jeden věk. Jak se kolo otáčí, věky přicházejí a odcházejí, každý zanechá vzpomínky, které vyblednou do pověstí, potom do mýtů, a ve chvíli, kdy onen věk znovu nadejde, jsou již dávno zapomenuty i ty. Vzor věků je pokaždé, když daný věk nastane, trochu jiný a pokaždé projde velkou změnou, nicméně stále se jedná o stejný věk.</p>

<p><strong>krocení: </strong>Úkon prováděný Aes Sedai, kdy odříznou muže, který dokáže usměrňovat jedinou sílu. Toto je nezbytné, protože každý muž, který sílu dokáže usměrňovat, zešílí kvůli poskvrnění <emphasis>saidínu </emphasis>a ve svém šílenství pomocí síly napáchá zcela určitě strašlivé věci. Muž po zkrocení stále cítí pravý zdroj, ale nemůže se ho dotknout. Pokud dojde k nějakým duševním poruchám před zkrocením, jsou nyní díky zkrocení pod kontrolou, ale nejsou jím zcela vyléčeny, je-li však zkrocení provedeno dostatečně brzy, je možné jím odvrátit smrt. Avšak muž, jenž je zkrocen, nevyhnutelně přestává chtít žít. Ti, jimž se nepodaří spáchat sebevraždu, stejně během jednoho či dvou let umírají. <emphasis>Viz též </emphasis>jediná síla; utišování.</p>

<p><strong>Lan; al'Lan Mandragoran: </strong>Strážce připoutaný k Moirain. Nekorunovaný král Malkieru, dai šan (pán bitvy) a poslední žijící malkierský šlechtic. <emphasis>Viz též </emphasis>strážce; Moirain; Malkier.</p>

<p><strong>Lanfear: </strong>Ve starém jazyce „Dcera noci". Jedna ze Zaprodanců. Narozdíl od ostatních Zaprodanců si své jméno vybrala sama. Říká se, že byla zamilovaná do Luise Therina Telamona a že nenáviděla jeho manželku Ilienu. <emphasis>Viz též </emphasis>Zaprodanci; Drak.</p>

<p><strong>Leana Sharif:</strong> Kdysi Aes Sedai z modrého adžah a kronikářka. Nyní sesazena a utišena, snaží se znovu objevit, kdo vlastně je. <emphasis>Viz též </emphasis>adžah.</p>

<p><strong>Liandrin: </strong>Aes Sedai původně z červeného adžah, z Tarabonu. Nyní je o ní známo, že patří k černému adžah.</p>

<p><strong>Lini: </strong>Chůva urozené paní Elain, a předtím Elaininy matky Morgasy, stejně jako Morgasiny matky. Žena s ohromnou vnitřní silou, úžasným postřehem a velikou zásobou pořekadel.</p>

<p><strong>Logain:</strong> Muž, jenž se kdysi prohlásil za Draka Znovuzrozeného, nyní zkrocen. <emphasis>Viz též </emphasis>Drak, falešný.</p>

<p><strong>Luis Therin Telamon; Luis Therin Rodovrah: </strong><emphasis>Viz </emphasis>Drak.</p>

<p><strong>Lugard:</strong> Podle jména hlavní město Murandy, i když obyvatelé země jsou věrní jednotlivým městům a urozeným pánům a paním, a ten, kdo zrovna sedí na trůnu, má zřídka nějakou skutečnou moc, byť jen nad hlavním městem. Lugard je hlavní obchodní středisko a živná půda pro zloděje a lichváře a má všeobecně špatnou pověst.</p>

<p><strong>Macurová, Ronda: </strong>Švadlena v Amadicii, která se snaží sloužit příliš mnoha pánům a paním, aniž by věděla, kdo všichni jsou.</p>

<p><strong>Malkier: </strong>Stát, kdysi jeden z Hraničních států, nyní pohlcen Mornou. Znakem Malkieru byl zlatý jestřáb v letu.</p>

<p><strong>Manetheren: </strong>Jeden z deseti států, které vytvořily Druhou úmluvu, a také hlavní město tohoto státu. Jak město, tak stát byly úplně zničeny za trollockých válek. <emphasis>Viz též </emphasis>trollocké války.</p>

<p><strong>Mat Cauthon: </strong>Mladý muž z Emondovy Role v andorském kraji Dvouříčí, který je <emphasis>ta'veren </emphasis>a zároveň má ohromné štěstí. Celé jméno: Matrim Cauthon.</p>

<p><strong>Mayene:</strong> Městský stát u Bouřlivého moře, omezený a v dějinách utlačovaný Tearem. Vládce Mayene má titul „první". První o sobě prohlašují, že jsou potomky Artuše Jestřábí křídlo. Znakem Mayene je zlatý jestřáb v letu.</p>

<p><strong>Mazrim Taim: </strong>Falešný Drak, který způsobil chaos v Saldeii, dokud nebyl poražen a zajat. Nejenže je schopen usměrňovat, ale také je údajně velice silný. <emphasis>Viz též </emphasis>Drak, falešný.</p>

<p><strong>Melain: </strong>Moudrá z klanu Jhirad Goshien Aielů. Chodí ve snech. <emphasis>Viz též </emphasis>chození ve snech.</p>

<p><strong>Melindhra: </strong>Děva oštěpu z klanu Jumai Shaido Aielů. Žena věrná více pánům. <emphasis>Viz též </emphasis>aielská válečná společenstva.</p>

<p><strong>Min: </strong>Mladá žena, která má schopnost rozpoznat u lidí význam aury a obrazů, které kolem nich občas vidí.</p>

<p><strong>Moirain: </strong>Aes Sedai z modrého adžah. Narozená v Cairhienu, původem z rodu Damodredů, i když nemá nástupnická práva na trůn. Byla vychována v královském paláci v Cairhienu. Své rodové jméno používá zřídka a své spojení s ním pokud možno udržuje v tajnosti.</p>

<p><strong>Morgasa:</strong> Z milosti Světla královna andorská, obránkyně říše, ochránkyně lidu, hlava rodu Trakandů. Ve znaku má zlaté klíče. Znakem rodu Trakandů je stříbrný klenák.</p>

<p><strong>Morna: </strong><emphasis>Viz </emphasis>Velká Morna.</p>

<p><strong>myrddraalové: </strong>Tvorové Temného, velitelé trolloků. Pokřivení potomci trolloků, u nichž se opět projevuje lidský materiál použitý při stvoření trolloků, ale jsou pošpinění zlem, jež stvořilo trolloky. Sice nemají oči, nicméně vidí ve dne i v noci jako orel. Mají určitou moc, jež vyvěrá z Temného, včetně schopnosti vyvolat pohledem ochromující strach a schopnosti zmizet všude tam, kde je nějaký stín. Jedna z jejich mála známých slabostí je, že jen váhavě překonávají vodní toky. V zrcadle se odrážejí jen nejasně a rozmazaně. V různých zemích jsou známi pod různými jmény, například půllidé, bezocí, stínomilové, číhači, přízraky a mizelci.</p>

<p><strong>nadání: </strong>Schopnost používat jedinou sílu v daných oblastech. Nejznámější je samozřejmě léčení. Některé, jako cestování, schopnost přenést se z jednoho místa na druhé, aniž by dotyčný musel překonávat mezilehlý prostor, jsou pro dnešní Aes Sedai ztraceny. Jiné, jako třeba věštění (schopnost předpovídat budoucí události, ale jen všeobecně), se nyní objevuje zřídkakdy. Jiné nadání, dlouho považované za ztracené, je snění, které mezi jiným zahrnuje i výklad snílkových snů k předpovídání budoucích událostí přesněji, než se děje u věštění. Někteří snílci mají schopnosti vstoupit do <emphasis>Tel'aran'rhiodu, </emphasis>světa snů, a říká se, že i do snů jiných lidí. Posledním známým snílkem byla Corianin Nedeal, která zemřela 526 NE, nyní je tu však další žena s touto schopností, o níž však ví jen málokdo. <emphasis>Viz též Tel'aran'rhiod.</emphasis></p>

<p><strong>Nataei, Jasin: </strong>Jméno, které používá Asmodean, jeden ze Zaprodanců.</p>

<p><strong>Niall, Pedron: </strong>Velící kapitán dětí Světla. <emphasis>Viz též </emphasis>děti Světla.</p>

<p><strong>Nyneiva z al'Mearů: </strong>Žena, která byla kdysi vědmou v Emondově Roli v andorském kraji Dvouříčí. Nyní jedna z přijatých novicek.</p>

<p><strong>ogierové: </strong>Rasa nelidí, charakteristická značnou výškou (dva a půl sáhů je typická výška dospělého samce), širokým nosem připomínajícím čenich a dlouhýma ušima se štětičkami na koncích. Žijí v oblastech nazývaných <emphasis>državy, </emphasis>které opouštějí zřídka, a s lidmi se příliš nestýkají. Lidé o nich mnoho nevědí, a hodně lidí věří, že ogierové jsou jen stvořeními z pověstí, přestože to jsou úžasní stavitelé a zbudovali většinu velkých měst, postavených po Rozbití světa.</p>

<p><strong>Páteř světa: </strong>Vysoké pohoří jen s několika málo průsmyky, které odděluje Aielskou pustinu od západních zemí. Také se jí říká Dračí stěna.</p>

<p><strong>pět sil: </strong>Existuje pět pramenů jediné síly, pojmenovaných podle toho, co se s nimi dá ovládat - země, vzduch (občas nazývaný vítr), oheň, voda a duch - a jmenují se pět sil. Každý, kdo vládne jedinou silou, je nejsilnější při používání jednoho, možná dvou z nich, a méně silný při používání ostatních. Ve věku pověstí se duch mezi muži a ženami vyskytoval rovnoměrně, ale lepší ovládání země a (nebo) ohně se mnohem častěji vyskytovala u mužů, vody a (nebo) vzduchu zase u žen. I když existují výjimky, síly země a ohně začaly být nejčastěji považovány za mužské síly, zatímco síly vzduchu a vody za ženské.</p>

<p><strong>plamen Tar Valonu: </strong>Znak Tar Valonu, amyrlinina stolce a Aes Sedai. Stylizovaný obraz plamene. Bílá slza špičkou nahoru.</p>

<p><strong>pravý zdroj: </strong>Hnací síla vesmíru, která otáčí kolem času. Je rozdělena na mužskou polovici <emphasis>(saidín) </emphasis>a ženskou polovici <emphasis>(saidar), </emphasis>které pracují zároveň společně i proti sobě. Pouze muž může čerpat ze <emphasis>saidínu </emphasis>a pouze žena ze <emphasis>saidaru. </emphasis>Na počátku Času šílenství byl <emphasis>saidín </emphasis>poskvrněn dotykem Temného. <emphasis>Viz též jediná síla.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p><strong>přijaté novicky: </strong>Mladé ženy, které se cvičí na Aes Sedai a již dosáhly jisté úrovně moci a prošly jistými zkouškami. Obvykle trvá pět až deset let, než je mladší novicka pozvednuta mezi přijaté. Přijaté jsou poněkud méně vázány pravidly než novicky a mohou si do jisté míry vybírat oblasti studia. Přijatá novicka nosí prsten s Velkým hadem na prostředníku levé ruky. Když přijatá povýší mezi Aes Sedai, což obvykle trvá dalších pět až deset let, rozhodne se pro některé adžah, získá právo nosit šátek a může si prsten nasadit na kterýkoliv prst nebo ho, pokud to situace vyžaduje, dokonce sundat. <emphasis>Viz též </emphasis>Aes Sedai.</p>

<p><strong>přísahy, tři: </strong>Přísahy, které skládají přijaté před povýšením na Aes Sedai. Pronášejí se, když adeptka drží hůl přísahy, což je <emphasis>ter'angrial, </emphasis>který zavazuje. Jsou to: 1. Neříci jediné slovo, které by nebylo pravda. 2. Nevyrobit zbraň, s níž by mohl jeden člověk zabít druhého. 3. Nikdy nepoužít jediné síly jako zbraně, pokud to nebude proti zplozencům Stínu nebo v nejzazším případě při obraně života vlastního, života strážce či jiné Aes Sedai. Tyto přísahy se nevyžadovaly vždy, avšak různé události před a během Rozbití vedly k tomu, že jsou nyní nezbytné. Druhá přísaha byla vlastně první, přijatou jako reakce na válku sily. První přísahu, je-li dodržována do písmene, lze často pečlivým výběrem slov obejít. Má se za to, že druhé dvě přísahy jsou neporušitelné.</p>

<p><strong>Rand al'Thor: </strong>Mladý muž z Emondovy Role v andorskem kraji Dvouříčí, jenž je <emphasis>ta'veren. </emphasis>Kdysi ovčák. Nyní prohlášen Drakem Znovuzrozeným a také Tím, jenž přichází s úsvitem, jemuž bylo předpovězeno, že sjednotí Aiely a zlomí je. Zřejmě je to také Coramoor či Vyvolený, jehož hledá Mořský národ. <emphasis>Viz též </emphasis>Aielové; Drak Znovuzrozený.</p>

<p><strong>Rhuark: </strong>Aiel, náčelník kmene Taardad Aielů.</p>

<p><strong>Rhuidean: </strong>Velké město, jediné město v<strong> </strong>Aielské pustině a vnějšímu světu zcela neznámé. Opuštěné před téměř třemi tisíci lety. Kdysi směli aielští muži do Rhuideanu vstoupit pouze jedenkrát, aby prošli zkouškou uvnitř velkého <emphasis>ter'angrialu, </emphasis>určující, zda se hodí na úděl kmenového náčelníka (přežil pouze jeden ze tří), a ženy tam směly vstoupit pouze dvakrát, aby prošly zkouškou ve stejném <emphasis>ter'angrialu </emphasis>jako muži, a pak znovu, aby se mohly stát moudrými, i když žen přežilo mnohem víc. Nyní je město opět obydleno Aiely a jeden konec Rhuideanského údolí zabírá velké jezero, napájené podzemním oceánem sladké vody a na oplátku napájející jedinou řeku Pustiny.</p>

<p><strong>Rozbití světa: </strong>Za Časů šílenství muži Aes Sedai, kteří zešíleli, změnili tvář světa. Srovnali horské hřebeny, vyzvedli nová pohoří. Tam, kde byla moře, vyzvedli pevninu, a tam, kde bývala pevnina, zřídili oceán. Mnoho částí světa bylo naprosto vylidněno a ti, kteří přežili, byli roztroušeni jako prach ve větru. O této katastrofě se příběhy, pověsti a dějiny zmiňují jako o Rozbití světa. <emphasis>Viz též </emphasis>Čas šílenství; stovka rytířů.</p>

<p><strong>sa'angrial: </strong>Pozůstatky z věku pověstí, které umožňují usměrňovat mnohem větší díl jediné síly, než by jinak bylo bezpečné. <emphasis>Sa'angrial </emphasis>je<emphasis> </emphasis>podobný, ale mnohem, mnohem silnější než <emphasis>angrial. </emphasis>Množství jediné síly, které lze usměrnit pomocí <emphasis>sa'angrialu, </emphasis>ve srovnání s množstvím jediné síly, které lze usměrnit pomocí <emphasis>angrialu, </emphasis>odpovídá poměru mezi množstvím jediné síly, které lze usměrnit s <emphasis>angrialem, </emphasis>a množstvím, které lze usměrnit bez pomoci. O jeho výrobě již není nic známo. Zůstala jich pouze hrstka, mnohem méně než <emphasis>angrialů.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p><strong>saidar; saidín: </strong><emphasis>Viz </emphasis>pravý zdroj.</p>

<p><strong>Seanchan: </strong>Země za Arythským oceánem, odkud přišli Seanchané.</p>

<p><strong>Seanchané:</strong> Potomci vojáků, jež Artuš Jestřábí křídlo vyslal přes Arythský oceán. Věří, že každá žena, která je schopna usměrňovat, musí být pro bezpečnost ostatních ovládána, a každý muž, který dokáže usměrňovat, musí být ze stejného důvodu zabit.</p>

<p><strong>Shayol Ghul: </strong>Hora ve Spálených zemích za Velkou Mornou, místo věznice Temného.</p>

<p><strong>Siuan Sanche: </strong>Dcera tairenského rybáře. Podle tairenských zákonů byla posazena na loď do Tar Valonu ještě před druhým západem slunce od okamžiku, kdy byla objevena její schopnost usměrňovat. Původně z modrého adžah a později amyrlinin stolec, byla sesazena a utišena. Nyní se snaží vyhnout osudu, jehož se bojí.</p>

<p><strong>snílek: </strong><emphasis>Viz </emphasis>nadání.</p>

<p><strong>starý jazyk: </strong>Jazyk, jímž se hovořilo ve věku pověstí. Obvykle se předpokládá, že se mu naučí všichni urozenci a vzdělanci, ale většina zná jen pár slov. Překlad je často složitý, neboť jazyk umožňuje mnoho maličko odlišných významů. <emphasis>Viz též </emphasis>věk pověstí.</p>

<p><strong>stoletá válka: </strong>(994-1117 SR) Řada překrývajících se válek mezi neustále se měnícími spojenci, vyvolaná smrtí Artuše Jestřábí křídlo a následným bojem o jeho říši. Válka vylidnila velké části země mezi Arythským oceánem a Aielskou pustinou, od Bouřlivého moře k Velké Morně. Ničení dosáhlo takových rozměrů, že se do současnosti dochovaly jen zlomky záznamů. Velká říše Artuše Jestřábí křídlo byla rozervána na kusy a na jejím místě se vytvořily současné státy. <emphasis>Viz též </emphasis>Artuš Jestřábí křídlo.</p>

<p><strong>strážce: </strong>Válečník ve spojení s Aes Sedai. Pouto je součástí jediné síly a díky ní válečník získává takové dary, jako je rychlé uzdravování, schopnost ujít velkou vzdálenost bez jídla, vody a odpočinku a schopnost na dálku vycítit skvrnu Temného. Dokud strážce žije, Aes Sedai, s níž je spojen, ví, že je naživu, ať je jakkoliv daleko, a když zemře, pozná okamžik a způsob jeho smrti. Spojení jí neprozradí, jak daleko strážce je, ani kterým směrem. Zatímco většina adžah věří, že Aes Sedai smí k sobě mít připoutaného pouze jednoho strážce v dané chvíli, červené adžah se odmítají se strážci spojovat vůbec a zelené adžah věří, že Aes Sedai k sobě může připoutat tolik strážců, kolik se jí zlíbí. Z morálního hlediska musí strážce s poutem souhlasit, ale je známo, že spojení bylo provedeno i proti jeho vůli. Co z tohoto spojení získává Aes Sedai, je pečlivě uchovávaným tajemstvím. <emphasis>Viz též </emphasis>Aes Sedai.</p>

<p><strong>sul'dam: </strong>Doslova „ta, která drží vodítko". Seanchanský výraz pro ženu se schopností ovládat pomocí <emphasis>a'damu </emphasis>ženu, která může usměrňovat. Mezi Seanchany velmi vážené postavení. Jenom málokdo však ví, že <emphasis>sul'dam </emphasis>jsou ve skutečnosti ženy, které se mohou naučit usměrňovat. <emphasis>Viz též a'dam; damane; </emphasis>Seanchané.</p>

<p><strong>Tallanvor, Martyn: </strong>Gardový poručík královniny gardy, jenž svou královnu miluje víc než život a čest.</p>

<p><strong>ta'maral'ailen: </strong>Ve starém jazyce „síť osudu". Velká změna ve vzoru věku, soustředěná kolem jednoho či více lidí, kteří jsou <emphasis>ta'veren. Viz též </emphasis>vzor věku; <emphasis>ta'veren.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p><strong>Tanchiko: </strong>Hlavní město Tarabonu. <emphasis>Viz </emphasis>Tarabon.</p>

<p><strong>Tarabon: </strong>Stát na břehu Arythského oceánu. Kdysi to byl významný obchodní stát, kromě jiného zdroj tkaných koberců, barev a rachejtlí pro ohňostroje, které vyráběl cech ohňostrůjců. Z Tarabonu přichází jen málo zpráv, neboť je nyní rozerván občanskou válkou, stejně jako válkou vedenou zároveň proti Arad Domanu a Dračím spřísahancům, lidem, kteří se přidali k Draku Znovuzrozenému.</p>

<p><strong>Tarmon Gai'don: </strong>Poslední bitva. <emphasis>Viz též </emphasis>Dračí proroctví; Valerský roh.</p>

<p><strong>ta'veren: </strong>Osoba, kolem níž kolo času splétá všechny okolní nitky osudu, dokonce snad VŠECHNA vlákna osudu, aby vytvořilo síť osudu. <emphasis>Viz též </emphasis>vzor věku; <emphasis>ta'maral'ailen.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p><strong>Tear: </strong>Stát na břehu Bouřlivého moře. Rovněž hlavní město tohoto státu a velký mořský přístav. Zástavou Tearu jsou tři stříbrné půlměsíce na děleném červenozlatém poli. <emphasis>Viz též </emphasis>Tearský Kámen.</p>

<p><strong>Tearský Kámen: </strong>Velká pevnost ve městě Tear, o níž se tvrdí, že byla postavena krátce po Rozbití světa, a to s použitím jediné síly. Bezpočtukrát byla obléhána. Jedné noci padla do rukou Draka Znovuzrozeného a pár stovek Aielů, čímž se vyplnily dvě části Dračích proroctví. <emphasis>Viz též </emphasis>Dračí proroctví.</p>

<p><strong>Telamon, Luis Therin: </strong><emphasis>Viz </emphasis>Drak.</p>

<p><strong>Tel'aran'rhiod: </strong>Ve starém jazyce „neviděný svět" nebo „svět snů". Svět spatřovaný ve snech, o němž kdysi dávno lidé věřili, že proniká a obklopuje všechny možné světy. <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>se může dotknout mnoho lidí, vždy jen na okamžik, ve snu, ale několik jich má schopnost do něj vstoupit o své vlastní vůli, i když bylo nedávno objeveno několik <emphasis>ter'angrialů, </emphasis>které tuto schopnost propůjčují. Na rozdíl od jiných snů, co se stane živým bytostem ve světě snů, je skutečné. Rána, utržená v tomto světě, zůstane i po probuzení, a ten, kdo tam zemře, se již neprobudí. <emphasis>Viz též ter'angrial.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p><strong>temní druzi: </strong>Ti, kdo vyznávají Temného. Věří, že získají velikou moc a dostane se jim odměny, dokonce nesmrtelnosti, když ho osvobodí z vězení.</p>

<p><strong>Temný: </strong>Nejobvyklejší jméno používané ve všech zemích pro Šej'tana. Zdroj zla a protiklad Stvořitele. Uvězněn Stvořitelem v okamžiku stvoření ve věznici v Shayol Ghulu. Pokus jej osvobodit z této věznice vyvolal válku Stínu, poskvrnění <emphasis>saidínu, </emphasis>Rozbití světa a konec věku pověstí.</p>

<p><strong>Temný, pojmenování: </strong>Vyslovení pravého jména Temného (Šej'tan) přiláká jeho pozornost a nevyhnutelně přivolá přinejlepším neštěstí, přinejhorším pohromu. Z toho důvodu se používá mnoho eufemismů, mezi nimi Temný, Otec lží, Oslepitel, Pán hrobů, Noční pastýř, Zhouba srdce, Zhouba duše, Jedovatý jazyk, Děs, Spalovač trávy, Požírač listí a Prašivec. Temní druzi ho nazývají Veliký pán Temnoty. O tom, kdo na sebe očividně přivolal smůlu, se často říká: „pojmenoval Temného."</p>

<p><strong>ter'angrial: </strong>Pozůstatek věku pověstí, který používá jedinou sílu. Narozdíl od <emphasis>angrialu </emphasis>a <emphasis>sa'angrialu, </emphasis>každý <emphasis>ter'angrial </emphasis>byl vyroben k nějakému určitému účelu. Například jeden zaručuje, že přísahy, v něm složené, budou zavazující. Některé používají Aes Sedai, ale jejich původní účel je většinou neznámý. Některé zničí schopnost usměrňovat jedinou sílu v<strong> </strong>každé ženě, která by je použila. Stejně jako u <emphasis>angrialu </emphasis>a <emphasis>sa'angrialu, </emphasis>i tady byl postup výroby ztracen během Rozbití světa. <emphasis>Viz též angrial; sa'angrial.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p><strong>Tom Merrilin: </strong>Ne jenom tak obyčejný kejklíř a poutník. Viz též kejklíř.</p>

<p><strong>trolloci: </strong>Stvoření Temného, vytvořená během války Stínu. Mohutní postavou, jsou pokřivenými kříženci lidí a zvířat. Dělí se do jakýchsi kmenových tlup, z nichž nejvýznamnějšími jsou dha'bel, dhai'mon, ko'bal. Od přírody zlotřilí, zabíjejí pro pouhé potěšení ze zabíjení. Jsou nesmírně lstiví a nelze jim věřit, leda jsou-li k něčemu nuceni strachem.</p>

<p><strong>trollocké války: </strong>Řada válek, první začala kolem roku 1000 PR, a trvaly více než tři sta let, během nichž trollocké hordy pustošily svět. Nakonec byli trolloci pobiti či zahnáni zpátky do Velké Morny, ale některé státy přestaly existovat a jiné byly téměř vylidněné. Všechny záznamy jsou pouze útržkovité.</p>

<p><strong>usměrňování: </strong>Řízení průtoku jediné síly. <emphasis>Viz též </emphasis>jediná síla.</p>

<p><strong>utišování: </strong>Úkon prováděný Aes Sedai, kdy odříznou ženu, která může usměrňovat jedinou sílu, od pravého zdroje. Žena, která byla utišena, pořád pravý zdroj cítí, ale nemůže se ho dotknout. Provádí se jenom zřídkakdy, takže novicky se musejí naučit jména a zločiny všech žen, na nichž kdy bylo provedeno. Oficiálně je utišení výsledkem soudu a odsouzení za zločin. Když k němu dojde náhodou, nazývá se to spálením. V praxi se však termín utišení používá v obou případech. Ženy, které byly utišeny, ať už k tomu došlo kterýmkoliv způsobem, zřídkakdy přežívají delší dobu. Zřejmě se prostě vzdají a zemřou.</p>

<p><strong>Valerský roh: </strong>Bájný předmět z cyklu pověstí Velké hledání Valerského rohu, může povolat z hrobu mrtvé hrdiny zpět k boji se Stínem. Bylo svoláno nové Velké hledání Valerského rohu, a s hledači, kteří složili přísahu hledačů rohu, je možné se setkat v mnoha státech.</p>

<p><strong>válka síly: </strong><emphasis>Viz </emphasis>válka Stínu.</p>

<p><strong>válka Stínu: </strong>Též známa jako válka síly. Začala krátce po pokusu osvobodit Temného a brzy se rozšířila na celý svět. Ve světě, kde byla dokonce zapomenuta i vzpomínka na válku, byla znovu objevena každičká stránka válčení, často pokřivená díky tomu, že se světa dotýkal Temný a jediná síla byla používána jako zbraň. Válka skončila opětným uzavřením Temného do jeho věznice při útoku, jejž vedl Luis Therin Telamon Drak a stovka mužů Aes Sedai, nazývaných stovka rytířů. Temného protiúder pošpinil <emphasis>saidín </emphasis>a dohnal Luise Therina a stovku rytířů k šílenství, čímž se započal Čas šílenství. <emphasis>Viz též </emphasis>Čas šílenství; Drak; jediná síla.</p>

<p><strong>vědma: </strong>Na vesnici žena, kterou si do svého středu vybere ženský kroužek pro znalost takových věcí, jako je léčení a předpovídání počasí, jakož i pro zdravý rozum. Všeobecně stojí na roveň starostovi, ale v některých vesnicích stojí nad ním. Je volena na celý život a jen zcela výjimečně je vědma odvolána ze svého úřadu ještě před svou smrtí. Podle kraje může mít jiný titul, jako strážkyně, léčitelka, moudrá žena, učitelka nebo moudrá.</p>

<p><strong>věk pověstí:</strong> Věk zakončený válkou Stínu a Rozbitím světa. Doba, kdy Aes Sedai prováděly zázraky, o nichž dnes pouze sní. <emphasis>Viz též </emphasis>kolo času; Rozbití světa; válka Stínu.</p>

<p><strong>Velká Morna:</strong> Oblast na dalekém severu zcela ovládaná Temným. Prodlévají zde trolloci, myrddraalové a další tvorové náležející Stínu.</p>

<p><strong>Veliký pán Temnoty: </strong>Jméno, kterým temní druzi oslovují Temného tvrdíce, že používání jeho pravého jména by bylo rouháním.</p>

<p><strong>Velký had: </strong>Symbol času a věčnosti, starý již v dobách, než začal věk pověstí, je tvořen hadem požírajícím vlastní ocas. Prsten ve tvaru Velkého hada dostávají ženy, které mají povýšit mezi přijaté novicky Aes Sedai.</p>

<p><strong>Verin Mathwin: </strong>Aes Sedai z hnědého adžah, naposledy byla viděna ve Dvouříčí, kde údajně hledá dívky, které je možné naučit usměrňovat. <emphasis>Viz též </emphasis>adžah.</p>

<p><strong>vznešení páni Tearu: </strong>Jednají jako rada. Vznešení páni Tearu jsou historickými vládci státu Tear, který nemá ani krále, ani královnu. Jejich počet není přesně dán a během let se měnil od dvaceti na pouhých šest. Neplést s pány země, což jsou níže postavení tairenští páni.</p>

<p><strong>vzor věku:</strong> Kolo času splétá nitky lidských životů do vzoru věku, často nazývaný prostě jen vzor, jenž tvoří podstatu reality toho kterého věku. <emphasis>Viz též ta'veren.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p><strong>Zaprodanci: </strong>Jméno dané třinácti nejsilnějším Aes Sedai z věku pověstí, takže byli i jedni z nejsilnějších Aes Sedai vůbec, kteří za války Stínu přešli na stranu Temného, bylať jim na oplátku přislíbena nesmrtelnost. Oni sami si říkají „Vyvolení". Jak podle pověstí, tak útržků záznamů byli uvěznění spolu s Temným, když byla jeho věznice znovu uzavřena. Jejich jména se neustále používají ke strašení dětí. Byli to Aginor, Asmodean, Balthamel, Be'lal, Demandred, Graendal, Izmael, Lanfear, Mesaana, Moghedien, Rahvin, Sammael a Semirhage.</p><empty-line /><p><strong><emphasis>OBSAH</emphasis></strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>Prolog - Padají první jiskry</p>

<p>7</p>

<p>1.</p>

<p>Rozdmýchávání jisker</p>

<p>31</p>

<p>2.</p>

<p>Rhuidean</p>

<p>64</p>

<p>3.</p>

<p>Bledé stíny</p>

<p>87</p>

<p>4.</p>

<p>Soumrak</p>

<p>106</p>

<p>5.</p>

<p>Mezi moudrými</p>

<p>119</p>

<p>6.</p>

<p>Průchody</p>

<p>140</p>

<p>7.</p>

<p>Odchod</p>

<p>161</p>

<p>8.</p>

<p>Přes hranici</p>

<p>172</p>

<p>9.</p>

<p>Znamení</p>

<p>181</p>

<p>10.</p>

<p>K čemu jsou dobré fíky a myši</p>

<p>197</p>

<p>11.</p>

<p>U devítispřeží</p>

<p>211</p>

<p>12.</p>

<p>Stará fajfka</p>

<p>223</p>

<p>13.</p>

<p>Malý pokojík v Siendě</p>

<p>230</p>

<p>14.</p>

<p>Setkání</p>

<p>243</p>

<p>15.</p>

<p>Co se dá zjistit ve snu</p>

<p>256</p>

<p>16.</p>

<p>Nečekaná nabídka</p>

<p>276</p>

<p>17.</p>

<p>Cesta na západ</p>

<p>291</p>

<p>Slovníček</p>

<p>303</p><empty-line /><p><strong>Kolo času</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Kniha pátá</p>

<p>Svazek 1</p><empty-line /><p><strong>Robert Jordan</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>Oheň z nebes</strong><strong> </strong><strong>1</strong></p><empty-line /><p>Z anglického originálu</p>

<p><strong>THE WHEEL OF</strong> <strong>TIME </strong>- Book Five</p>

<p>THE FIRES OF HEAVEN volume 1</p>

<p>vydaného firmou Orbit, A Division of Little, Brown and Company (UK) Brettenham House Lancaster Place,</p>

<p>London WC2E 7EN v roce 1995</p>

<p>přeložila Dana Krejčová</p>

<p>Vydal Radomír Suchánek - nakladatelství <strong>NÁVRAT</strong>,</p>

<p>ul. Kosmonautů 2, Brno,</p>

<p>jako svou 638. publikaci v roce 2000</p>

<p>Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod a. s.</p>

<p>Doporučená cena včetně DPH 199 Kč</p>

<p><strong>ISBN 80-7174-297-X</strong></p>
</section>

</body><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAgAAZABkAAD/7AARRHVja3kAAQAEAAAAHQAA/+4AIUFkb2JlAGTAAAA
AAQMAEAMCAwYAAA7RAAA3qwAAxe7/2wCEABALCwsMCxAMDBAYDw0PGBwVEBAVHCAXFxcXFy
AfGBsaGhsYHx8kJikmJB8xMTU1MTFBQUFBQUFBQUFBQUFBQUEBEQ8PEhQSFhMTFhURFBEVG
hUXFxUaJhoaHRoaJjIjHx8fHyMyLC8pKSkvLDY2MjI2NkFBQUFBQUFBQUFBQUFBQf/CABEI
AooBtAMBIgACEQEDEQH/xAC6AAACAwEBAQAAAAAAAAAAAAAABQEEBgMCBwEBAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAABAAAgICAgECBgMAAQMEAwEABAUBAwIGABEhEDEgQRITFBUwQBYHIjIkUKBCJi
MlNhcRAAIBAgQEAwQGBwUGBQQDAQECAxEEACESBTFBIhNRYTJxgUIUECCRUiMGMKGxYjMkF
UDBcoJD8NGSolM0UOHCYyVgc0Q18bKDFhIBAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAoP/aAAwDAQACEQMR
AAAA3oAAAAAAAAAESAEEgAAAAAAAAAAAAAAAESAHFAaWKdwkAAgkAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
IJgkAAAAAAAAAAAAAAAAAgSo7Vgbr3ycot0fktRUqjGxk35rJiQAAAAAAAAAAAAAAgkIJAA
AAgkiQIg9EQegAAAAAAABXxzpcaIdmdwAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAXsIPn8P8A0ZTTrnYmT
aWuWETa+KL3JyY3xoeYcrFg0QAAAAAAVLaUQPcb9NJAAAAAAAgJAAAAAAAAAAAAAAAIkAgC
QAAAAAAAAAAAAAA4Kh4lybQQ/SflDk+iUslzN/WzlY017FWDWccP0G1TncGqLjzLXJS4NEy
oXwAAAAAAAACOJ3hED4Tch9CxkegAAAAAABeU2CVIW3mW9mwSUVBYsPKhV5sWBkmdbsX0++
8mMrbnyZpd9Agyq/VVRbR0fIXPKCA3Hr548NcU7gAAAAAAAHA756ioLFO6qHi/pRHUpoN20
zmjAAhU0VFJHr6R88ubfkLFTu+Ip9qjeIqFAYLdBqz5K/3nsxqp2mNTmNWkNpBIAESAJ2+U
Opps8P8APaQKdwAAAAAgkgBC9omU6RUOfW7QGNDhyOzzIbga3iCQAAAAAAACJACCQAiQzmG
3nzw+gcvHk1cgTBzCohTm0znDuafNqbxrbuD2x2AAAAACCYiQAK6PhVNUsrdzMWrgNHeDZG
tMK7H5EgAAAAAAAAAAABFEUY3WZA26LaY030wBxr50ptY1BWswEonmfNDPkPRASAAQEkEkB
ILivW4PhNfaSZzq89CHq3kSXGARIAAAAAAABASVvR3FtQ7q+GcPOu6aIU5LbUx2vUBU2MSI
Hk5w03L2uPdBXsiY54c2llG8AAAgAAmAELdCJdPPIeESQTJBIAAAAAAAHhEMlqvodKbtkYn
x9B9mCN6GN663yU7eUqDXk+tHDuSBEkInoU+NR4ceiLMFpwaUCYJADz6giPXg8oqnYqsOOe
HVnxZFjqvRNbCN8ASAAABEwBNIT06+rOTMAiYJACIQD7Oc9CK790M1N+kN7mK2hEyB59Uzn
jOO3Emp9SAASAABEweUzjGl/wBToBMkepC334+Bry4LDtoqAPPUSAQSRB68olg5qK4K+/rI
TUxVtkeUy0uVdHZM82tAEwASREhjW7PKGzMM5H/z3WoTT269MaTIASQEkEgc+nMyVXgwHN/
NURpSudxV597IztuvzLeZf0y1ps3oya1ZENVPhkKm3OsaftkvRqowHU7eGb4os0OcPoPpFw
NJSyAadoh6Dsx100U8Ox6IkrZvW+T5V9RzOoM7ps9oQiJJIpF6VDcCAmCDDNWmaG7rJWBWx
6ohhXnqd67fqcUDdOa1r49mbqd0xos55VjuLGuMA7sqCz71WcPSfTIRbLvTmQq72BFX46gS
NPaEW+ei4tul2gLvfJak9q2agoRDEbe44HfxnA9W2nUJgJACJ8nJDolwgc5xuR16Vxf0W6U
8V6bQQ6joyJmJE+d3IYJ7oEhjPpWSuGlQN80JGfquXm1Wga+cZTN+Yr2a3PWLI05Z3sJe3W
iW9kncnHOamDxTTWjMaGv0NURIE+STz6JIkAA8+oIJCl5vh801Te0Ic7vOZnrrwAJIJgAAT
uE4s6Vuo+WPvRnbDryJa17Pjz15TDn1ewpve3z4PoCVfYPCy14HHTzSNNPLqeMRuUwrvU+x
pYzjws+fQEwEwBIARIeT1AEwEeg8HsPB6kgmCQDzMhCGc0MWnG4V7SHVC7g96GdXbMPnVrc
qxV7qqDRwkdDlRRdGctWKw6GHI92VTg8In+fLJRclr0SeY6QeV3ZeenkSAARMEwAABMSREg
RISAQAQm9Ijlrlz0AkyeqWeRsEEkh4Jk8epBF1pKi10z9oax5g7VrKId6vPsi8hf540Eno8
eiAJUirVKmwBJAAEwSAQAEgABEkEgoG6haoLjcQm7MFWPovLEWTYZ3NcT6dy8rCx2ydY3Kp
BJufS62IUlzkW0TvyaTNaLJEaNa1GOd7qxwuiC8UHI6M2xGeY0+dNFEyAAAAT5PRC0ZTneo
8mpZPRATBQKKfr4Omrx3Q2PNLxNBmaN05jeDnWoNB70p2zIS/WHFtRYjBYy8mapdKpdsLOB
oVC18edMl8mgROPZkeW18CttnWAzTOQUUGio1Ivvkzw7AASECjM7rCHK13til2lcGlIkEzl
OZXV5bTnfyzyRw7edGL3PSQiYMT08dzU+5Aj15PPuAkAzdu1yMZqlrsWJHyQ1mZ2Cg4LrzM
SGm9mP8AWwzxaf5fsaE8+jOc9OoKekUtgJAAOeF3OVFbipWPO/wP0AAAiQSINz4MHd1fcr2
QIJgE3XMnNyt1Bd9AT5kPMyATBVyDPSHHvIJkTbgertZ8fNnTb5ufTWfz1kbGUrcR8tMgJd
5e2PxB1OOhyuqJAAAAA59AiQCJgk4JTQwtYnogAmCU4kOXDScBI7edTPe3oJId+Rb37eia9
BWM32dtFbz1siSpeUmkfZ/QkZTWQfKqP1HCmxoYrTDKPegEmgwmrLVe9IkdxIEgAAABASQA
GZPCri1KesyrE005fTHqneWmbcItwUl9bTnqJgkQojbdMK2G6Jo2PnWh0gZTOfT6hnHmVbl
3PbfDlt6qojrvnfQ/Q+vRjXFvIGq2WGamlyO4kzj5MlN3OR1xJASAEAR6gJgg5YP6ClFCi8
zKlLX0BTpPLMnOs80dbFPQFvuvzQ8z2qpCFn2vizrogz1ptSLxmepoZ8+jnlNcHzzrq6oo0
SbqLuW4yJd716prvn+mvHybd5n0aXV/Pn5op8yce4AAESESAAEEhEgRMATAHmUpTW1LRf1e
EWm6zPLiNm2fdlOj3YmYY6X2YC7su586+h9OhlLrdGdeOj4GaVtepKLVyYdppq5neuqsHzl
ho25n/nv0TKmm8IvoxEkgZXUgASAAAABEhAASARIQmdUz5v52V8yrtfrzhZScDRzmuw+V07
Qr1WYkcW8HwPop896m/wA5olwt0C5YdVfSwea7RwZjN/VEJL35++PGkzrEsZDcZA57TDNjR
xn+5bYKGpJIBEgCIewgqGqM7SNeZFkPRayICSABAk0OdNz7T9RnEwSEHnx2BOi2nMzr/MMB
7KN2elLWsebSr2eFUWyrfTMTR53RZIZ+ObwxtDZZg2CyVQ9bVrBHLuFW149gASAUcZrfJn5
Y9hG493hcn0ng8PFzAkAABMpcJDY1LkCP065HaENkazABMBmtKGY0i9GaWxl6Qx0WfZnXN6
rFlx90VHq8u0R5zGpz5b7zgi36vpz6J6AnzKYo6etaA8h6AM4vbUCoWvQkd+LhxQOuhY0KN
4BEgEC1I5UGrmJAAKtmRDD+Dl1TeR2L74cu4ZavqlIqWaLgGlzPU98OV8PDr0cu+C0Ryo93
AtW2+BsyA8JPL49zASQEkSAAABEhBMExMEkSESCrI6zJH0NDQYnp18x2w4mpbAAIkKFB6Ca
wxgyOuQ0DTxl6pr+WRDVTlmA7Y4XSFCzW0hhN2gtDbCbn5+fQavdAWnMeiAkgkAiQAAAAAi
QgkImJImJKix7UMgo260v9MZrzIbrxjj6PHz7blqYkiPUAAHn0EVbcmf56JGZuw3ZmW63IE
Twqmrzy72bbBulI9cKHZE+aAxlO3AAJAAAAAAAAiQIkAAiJk8pXYZrMbPOGtu/PX52zu0uC
20pRG8FDY9eZAIkKd2iKW9wKHJrAh4aWTP8AV0BmtImMXql1U0PTtROVBtVLWgXsAJCJIJB
KXbWU7GoOHcPPrPFr1mWBqhd4GgraBMAcZyh7z0PTnw03kwjpipNj4+fA1d5uwb2ce8Gc+f
RIBAATEhBnRoh8shX4u8jh4u+TzqfQcsRvUh0b5fUAASAQlYoyr5aXyh2SwX1l1eV3/JMN+
PII02Y1ha8ec2es326lvRUlpsozq82apb1PdK+6MbX3tcxa/aVxdrsjzNqZENdzx1QZFlcW
KvLQFqzQWBSaUDrqKNcd5lY2Kox5njTKmoABEqzgoYXBrIBy65oU8m1ErNvDcQy0ontvn+o
0zGnVivXQ1OKZ/SMxfoKDVdM1sSGHvyTEwefUScVD2RB3cAp6MpIWswzfvQglraODN5zYUS
hz7PDi7mSJAiYkAArWVAl0iLQFoAMdsc0WBJ6POtym0PUSFTH6NIae5TuBEhEwB59AR6Aif
JMSETASK/YyAAAAAAAAAAAIJAIkACAAr2QzKnd58vscXJtIp3CnU95Q0NereL9rI8DeYYB6
+WNAAAAACCQgmAiQEjvHHBhyomulTmz6B2+btTaAAAAAAAAAAQSAQSQEkASAtpvgxNfUyZh
+7kydz2HM81hToq1gh3i9iWgAAAAAAAIJAzuh8mPh3cPVn0AAAAAAAAAAAAAABBIABBIQSA
AQSAAARIAQEgAAAARIABBIRMEgAAAAAAAAARIAAAARIESBEgAf/9oACAECAAEFAP8A2Pn/2
gAIAQMAAQUA/wDY+f/aAAgBAQABBQD/ANEn17jkcmev7sfDP9IoioUch6zDRJ8i81s+/pPI
/rd/2tqvphZshf3AEy/Natc7LaqJC3USwod6qKOY7d+AxH2vLI5hvK2qmdxVZ/1OvTr0j+r
M9cqY0Rhpyz6QubKEcaG9QtGF+ua2etOb60xPbF626q4oUtjMJ1lrixj2/wDS9kv+ymeDxb
p2nmfmIvTr069ev6c86nkzMek+OefSedxycojkz1yc8efXh33HMM8M4/iLfTdmwYLUxEINk
2KwMMcEf4vb+o6BJYCK1hzO5VsMUr7LyYSavVGRFKiphspJxk4a5XRhfrz27LZcEwrHb9PK
LxJP+jA8gIWHxFkJtP0M/DHH+FqdUvXuiTVilBqwKbD17+Lrv+nM815U1XHIVLVev/zOwVg
Lx9hyY2KNkqcXaewxDORbgwxcICmKfFDtVTJCkwUU2odjtHw1h2GwH17YcTGKFne//gn2Iw
rK2GsUtuV13P8ABMx3jlE+nfPf+h4+CY9fHPHIjrnjnjnjnjnj4+/Wv7gu0lsTCxwLPuhTy
p0ruM4ecKvGXu1jKuOWWV1YQcHND5gYedZLLULcdiTZ3Ef/AGI2zaGlAEHv9dyQ5Msln8k+
vX8vcenz7ifTuOGFjhjXbSvwVANntbq5uY4PRiHlGoLtjwW37i6yCapBQFkEt9Yi00V0VTr
xTGujcjqqGb+10UrTK3hwWRGp257AwZ5JUK1iqR69m7HksxecTq4yShNexIA/o9/xtthtDL
DahmUbFs5BRiB5iYsYuaAYY7wJUsLdts2n3YLPi+f81YqI1q0MV9UcNF2eiU0CvKr0bgF21
nZVedOuUZLC0Lw9bivcjLdlbCilgbHC8C7a7c8DNpkgfPcLMLUDH9kttBCtvIFHKr/innfD
DRgR8dzSzGLd+diHsg2duL9kdmvdYn8w7nH+Dzxu5EUDIKM1YeSUfNFqDRKpEWiL9j2oqn/
HN4WEmu16rBm13lNQViurVUYo1BAWbBqemz1cAZjV9VdcYkUzYeCOeGIuGFz6jrLDDPElAs
Ltz03X7LMdUSYjzpeuZQWr1ZKGTs94YFpTVVK/HcbqVdjKwT+MqmWexXH7A4LaBN1gjPZs7
rjAndAmbUU1TU5KvuVMC7LvWZ65dtCCjhG+Iqs9g224+nM5nnkvaLgJb7IvMDZ7T+1IcbBr
pQ8NACaKP1z0VptBkn57FVhg3O124PEKom6vWGCal/8Ai4tNcg8NntStecBqttNuxTyPT5R
6TzYXuKcRLrmdt9NVb3Y868LIv1GB8ldR9In8JRYwdRZGLSlQ914dgbrenA8wy1So9wjXVn
Z0CYsxqx1jM+kVhWBd+Q/j29M8IziNU12JjXkmNc6TrcznpOuZYk6aJkZH/HYv0h6SkHpda
biIDWmJlTRTu9NNWo7CUUp0okVpAgvVdFNU9d8yDg3WytqEMv2QmvFamyjFt8/hmOAY5ONq
meo0mMc1n8fcc2auuS3QtBm6bTVgUWWgdjtck+0t4uuyWu3951NFwBiS+5fk7dqVIqkTv+O
fj7jlQ1ZL9jFUBjhBs9VUr9QwZTPO/PJ9ySxhaP3qmQ2bNfTXrBq/Xh7Wy+M9fbhIKMmgeB
Px+3rMTx0qrahsRPz71guy3PgkVLNkIS2H14FLU4prqhU3Joa1YocrmDfvnX9OnPEd+MCQU
tkicdOSLU9JsepFv2Byr4a60OIzd40sCM4tZWktKUzjMQq6wpkYMzPyEuyvG+Pr4GC8RiNl
o6OeLVoywQ1GSOUUjjO1MmZryFWrgDBV111YRH9OeZ21YObLrMRnoqQFSjjOX3PfnfC8x6x
kTd1nRlq7YuFwFK4TnXLCbsNxj0n27+Huedz6R6O9kIB2J62dD37CS1HxouaRrFLhkozBdu
TENDxnXcO6OrDtds7dc1Ew0oL+Xvz6d8bs61ojDtHrI622y1nFOKrXc29J0x541bAqRxwG+
zEY00rNvj2mfMzEc7nqqaytyiOuZe/XjGJiPWY75HOu/gu14a4a3ThbsP8AFi90IaKF3+JW
5VMdSCPLo1NdTOesg5lmakuMvCTBgl+/8vUd+jjYVyjEkjELBs4OdFatrpQluz1xmq04b/8
Acz7uHIScVStN2E3GPpjbBLfxKLsLquZW042OmmClbqK8sYTkzHBGAZs/D7875E9+jdtgtp
pb7FXevYUMRO+fKZj6pmOo9I/j7533yZiIyZrcM8Dwc+X7GiHyybtGdZ7EDWas4cHF61q+C
zLvjZd+0CFRIU3DdyrtyT6td+XjER6ZRGeCbMpK1mYyxcKAmgqAEt0VGMRy27Aep1swbejV
gzgwvgn0iOdc64/iKT8Ps0U61VlC+e5jqeuuee5jz/GxbhrcMStpYwQbnVledqFuOLnV4wt
cKMow2WujDN47b2LUTP7o4TlGYsZBtBbMsccTNuwyJr1UxnaGCKAP1yOdc65tYhGYq1kM0E
2AY0tSAJWCHbZjXhse1QZdq2tYB1dcj4O+ue/Pb0JNEErYOh3UFohiFQD6K88csc49PHO/4
rLK68MGDV3Ze4ARkVJ9pd1h6chFwqVraIwpqrjqOe3I9uTMc2eyhSf+Kx2Q8EANdR7R35nk
c+XJ5cjvDZzMdN9uDX1fffbIWi00Vbd8MdzEz3zvrlxFQ9VzJiywwDAJzkV3hgktbtsz1T0
ijGPwpAd5Z2z7R7+kfDM8jk8ussfnEGH7AUp19apx9Pf4PPdlldeDHYyCMlGs1BXs1IjQbO
92hx/18ZSCyCYVcnGZ51PUe0z5ZNgFuLDYs2/E2s2ExVVVThHPp8xjMfB45ER3dlGGFh1bW
gzGj7MnN2UMQRKsMUQJzgak5e4HfAM7WVQy+VTYisqep9Ovi654iGzOlYE5rvWa0nWVK1/p
Pp36Z2YVwy3FcLZKZ6+zBAEXj874drCZiYTpKrLitpnWy75E+rRhQtDpAbbK0VIlyejrrkT
z3+OcsoydWSYQPK86Eauwm3Z8Iqof3s/2lhxi99c0FvMDXCloVH5AZzFZmLanYSevifjzsw
wxz2hfnlFM4Zwx/bu684sr5859ss8cMSNtHyu/Xbi0zH0xZjISwFdVEcj3jzE+ncxzaR6wm
Sp1TXnE878c2BuU8MVLqloMz4/6uR7xM8nuOdzPw5R3x3FubxuNFuWOMY823qED/HPFpkOx
y2EcVWSvA2dbC/MprjBuMvNcRXjDqomMo9Y5ZnjXjLZqzvaXq6eY7xd9FSTYtgNtWhXL7Km
mr4gsRDonxDzaVynGta92LEFeEBVMevyj3ieTyPfqOMF4jEVhrTEQdU5zFzD3AGy7YGeQa3
SFWd2TEzAAFCMfjR11yOfPnUd+pMf+OqD3Claug8raxMYu2Mw4YKhWAI8K2L8zFkyZX0NrL
roMbnAEK0ANFI+t/wD4oqkNa504zC3L5dxw5gEBTDZkdUXCRdGYD/Y8l2mpQOVDj0z3yZjk
5RHNmN17O9nk7KGTIVK6vLPDDHDPDPCed9w0cL1VS1uUddGWExMxHO+eZnvx3ERPcwYuBOx
Z6b9ikTFk2uHpqFF2jPNgx8ekTPfcc7iedxMc79LcItw/GVUsLFMfvDSHAbeugtiR+YxXj3
amBeNkL9GEezqjBYULeOpbKKPunjtaFlWv34nO/HGbSRsybUaTLrbdhxXaolUQTugcclpvB
MYG73bdN/8AyBjWTsT+ItGXkZa1bruBBAwxVRZCvX5Patn8IKJVAFbuqwsL3JiVCZE8sJx0
8CyK9WXD157C1T34bqpmoIsc0aPbz1116ZZRjjooFP4991NNWuVyeZMT15nntPXUMW65Xgm
NbHWc6nvncRz9GSe2x+9ShcYUkuc86qaSWQ81mN2Zdv6/EWuu6BbSLSKK6dfvHoT/AHEmsG
sjE12vVXwJPAjca7tQVA4gMdySh1hmf6RoPsTBQRG5NiBbGZpROtUtbDrdWZZk56VcRyxcF
rA7LYHtbOjXTTKtexaZTb/x7jdTWqYIMhAtYer8V75HwbcF03ZFzeHkLexywtMrrX4GGMSt
lMCxFLoMo9+dc2QnIVFRsaJIrsCcbLNWGFVfJ6jlt1VOF+05n3KNfgSz2+DzOTU8RXQwcst
gsRXw7S53nv4MgIVz+RAM0YV50HDGU5o1OWOQFlZ7zYW9UsM8hCQx6Kh655hXlngvaiZ64V
Qrb35WgiEagUuY2ULQBsWiZuPcDsF4xo11JFO3N3K3IJsK4pysUoMhEDRxZQPQNV3547EtR
n1W13UkiCF4NNfEDpzHK14zOaXuBK+xrsarMkxdT9Gqtcc4yiZ7nbKM79ei8VfraJzLfnti
dbfUNm13C3g2rlG5jjDjV875Hp16FD1lDqhhich6aWV6ZqSbmJcbr0X5am7kgamrEwtIqNx
RH3VOnha7OsmwzPXKS8Vscn2bLzMSjC0N5H/0jtSbMXji5CmjX1k0THHuuYl5iODUFtz5w2
BkbcmeCTW1qfHxzuOeJ5HDBqyxdVJuBzjhd1tAlwh8HXuVxChUBTaDhOU4GhCnDZiMdVxFI
qKo2CcIS4C1YI9PHwo9Ijkx3EdTz588fBEzycvD1ZexBdiK1mQdBzfEch0DN7HV7MrLNf8A
3wbVXji1cmXTq+eOItqFdYy789+v0xyYiYtjvb9aFpuY6dYQNDEysEGrbCyNYXn0scUzGaN
YWHN6mpjB5gVa3ctKKtsY1l4t2OepFsmJwOqGVGUvEtDWih+yTwafm7pFQCktHNJK4a5VTb
b3z6uosriyufyNUJ2FhQbqrmMQ9O0WJwFme+Yz3yZ6iJ6jufq9569O+T7fKceT7sFYjGi8Y
upVbZSFRr97YzjsVphWTj1QMiaQSq1Jcts66jrvnXPPfO+p44jChmvsxF3mc/wN5bAZsRjN
Vi/O7UKrMzNZoIIBFXBNbFacp1fqy8giNZWxcFqysMijV1A944YgnJiJnPGMoy1rAcw5uQz
uWCH0NtdsEhenfUsL566nmePcbYqyTjuQLiE+pxhNcx5wyjPnXIjz9HU8775Ec69Ouf8Abz
5cmOHLx2FfffCaKSKBggw6vHfpPjkz6eOT16bX9Mpfpn//AEPd5kSyuyLcPE89uT77CjlqP
9615CvZRirNsZtA29LAKyk1mbK/LanGNdmxu8sdaPb2tHl7FiTk+FzppfFg4pWBGee6jfaG
quxur7ieRMzG2zh/nCtec3qFhQevK8v3uwZALxFw/wBUenfjvke3r3Pcx1PnkRPXvEeI76n
KJmPnEeY7688+fPbn09c+XyKLpasUf22uz7PkKekQvFsI52jX4tnb9fmf9ktnPLaSMubBQ4
ZZvs3uVS1PaQNgFuoeOAe5245rd1jHNzsy2FTQRpRbT9w+5ZfersKaqyFJTKsnboy/zi3PG
1fETEZd9bvOUa7m9VLsU98sqJjLqO+/p8x3zqZhq9GV4qR9htK9Y9Pnzx316zz2jv4e+eOH
sCjycmBjasbRUdWNOqa7TZrqwCp3WuBrmKKIziOuefTPDHPEvV0hd251FfdMbNCLPyHuRBx
xyhODXe1rQtg2WN42L4gRbe9GxLwoHc/Rcn1SJ/znfPluFdhot2jgW4KVsLBvq7iPfrk+7d
nQqBQLL4y+XO/SPfkzyZ88788757T1zvzzrnfpE+XLbrjcO38xcqCWUcnzzYYpUvcZ7jvz3
4j278ZZdcy7mIxjuI646eGryUjzBtXhP6Pa31edjnBg5wwGV52q7TdOtoJOlZbpLTOurKee
MuFfVdt+PiJjvntOUx1E8n2sul/s/U9R8HXp1zrzPI9+fTE8mO4+XXj4HJpEk2tx1lmtobl
89Rz582QTMpJqzKxmmmOddx1zrn0xzrx859t2srHFp/AtSLUNbjMZ4QAOv3CmgZNtGvU5qV
Q4zGoemilqpIMWqD8Wi76YmV8Tft0R1McnruY8TETGztoUqNaVQrVfDHw+eR6zyPgJe45XW
spU81VFYpD8cn0zKGqjHPC3FKHZrVNWeNlZhdIY174SqmXCzGbGAVd1m3rIJxtxswmZ72m0
NgqHMxt1fRpxxm0Qavbl6laus3w+uMTQbb6ludtFQNQY492LLWj53VDGCptKskzYDWWSeWq
xx31Hfjvy0oqb7T4iZnLkz8c8+fJ+GPPDXk1Em5E501OWjDPX9ZoTRtH5C5qRsLv75O0N8a
BnbG43YArrGYWL37EDN7B18Zwv2Qco6cV7WiuNdNiBkDq7OpG6tq18coZMZnlgKPRXjoSwy
7PV9WuzMabsonHJKReUo2wn8h+bcbaxPED2VPrytopkHdjPtU7gNnnGyNMjl23W2E7KMRjR
O8LM+J3obbHrviOMLtm67yiOp6555451yPTvk5RHpPr36T440vuakfs85zD0GjG0cekerxz
KmnPPGqjDFhs9txeC3e5mS9+BzSbSIzz3auMVg9sW0+e3zxyE5o2ItdRls9lMpm2bKYmJx2
PO2tBjP0aNrtGNilBrzKgzebsoWa3dUDrNys183+toPkLI2VGWPeOenKIFjUzhsrswxB19G
tsqon6udYxL5YXnmn2YJndpUzOfcdRl36e/O/PIy5M8PfLQuZP3A1eW1CRmIeCbj31yOR79
cdH5rlzy2EqcqgvWgCtoaYU27gyHu17Yb2+bDeVIltxW07DmAPj1/lls8uQ51YbBlYQm2ey
orVln1frO+p/VV4NitNBLv/yAX44CmhbnEdRnjhZXXGYCNEWRlxCa0Lb7SQe2Mp2CLljPZT
F95r1gKTVuinDPAim+qJmMs++Z4YZQxQsRz0jbFuFPnL5tkITbCjUTgZTMcWS/GfH5NcFc8
enUc2uScUh/3xWcYHong5D94WWYNTKqyAyveOTxr/5DgZlnZtIsjOYt19Ldd/n0mM7CUKNY
EvwTRnrphk101U1+jrK0dI/q+jUaKcaae/PmZnGPpj/tnzHvHXja6ZptwSDhc1m/IW5IOOg
SUDjkPn+GV510nVqLHTbLLWzhSrbXewKS6d0OIjZGjAV7XsbgfgWyOicdXcmNJ751ExHjlm
DFCblumVGGshU4kevnluEWVkVlZ06hEMmej2V5DsW75oQnEuts9XNV1BjNbiOTr5aYgSe+O
35Jtq1ZIcAKxQIj26898744Nwx1OYm5lHUT855l5iZ8fVPJ65E+Hg0FKFZcGINWA+0YYJac
cNXRqnHacstpXXGYhs6quwwJPwtWLLa6f1oETYGLdZUKJVDKk9MXlBjHgmyEVmdxlHcfVOU
82Nf+yT67WuxVx3PwXWY1VtM5zSMqwdUdaV9uym22WFmETEdesx3Bi0oC+0XXLyZWL88Fqy
m3gIIoI8RzrnfXPk/Ltyyyosav9cjE9rHtHOuuTEd/TP0zETz6Y51HGWeNYKhc5dqxQxwx4
jqHX0TeQxeoCSVtrwgbWVoIxTpuGSqcsbq42JbWZhlhZhMRGUR4N1f7BFRQWz06sTbmNjHf
JiOTjE81GZpqiIj174UPgUOelOyoBRkjZsaR6rVOX/gek8j065YNRbMgAzljjGMevfGjSzC
1gZIN94f6JUjWVqVncdd87+COT45tx2V2FWEV18nzx3QNcxfTr1FhtdlFWGf14bIouNpj66
rBdvurwAYhlHZbKMIRTfSRV7xtS37guYR13MNpto5VvGuZ5f7PW5wQGjE7Tzv4IiOdRyyim
2IxiI9I9O/Tz6zPpPszZE5FNC4VZKJbIcVJTi1nnsbimqduqwrx3BV9OO4J8sa90Q2YTtWv
xGL1PkTJokYuGtKpbrKyzCufHHG0/ik007tbgyjYcidoGmo9RdnTR3PcxExtesSTVlrxmQV
9tP1IGlD5UVWnWNqM9hzAP2QgenTL8c1ke9gINuX6JP8AZrX1gbF/IWVSGNkc+LwVuxWPO+
+eeRPPlw9qVkScwxURrmv1qR9juNLsEFoDH5MT31HU4Y8jDDLHEQTDmQos5OV2rihipyHRW
LBqmtdPxlwurKs1a8vZUYeVu3anNr/qizWWldg0+eRMc8ccpBHA2yLMATYYE1sGec3C6m5w
JqLoxIGD/NVt1LgZrjMx6xzxyO5/g75PDTpaQGsv2m0O2wzNVbdYsmfMT3yfHGZv64E4olJ
rutIBlYrllgrX6usLHr8cj07jmV9ONvjhzhUvhjt5VlIlrP8AJr20jKCztrYwekL18hAmSN
l4iJMHnsGVAy99kYASmMkfMh2uGMB2haSXnsiSvHLZEuNjtmjbGn0U/m6gUMMe2BIVmp2gr
QQ5XSZx1m4HYDbbnRlSyX31xMdR7fD3zvnfn0blxcWQxWOQg2O1YBCLqBoraW1DBuc666rc
bcOPb5HU7kPXTRj/ANOOQ8bI56jnfO+uEbaqgG7Z2+IerYNSDrzznt6vW1SuuO+e3Op66jj
BcMyGM1Zisy1N0QdllERzY2oh9KQZqKA5U4O352sStoH0ayyudDtnmGh5YYbFq1IleOM45K
mUsBb7I13Ki6u+m0ekivLU8h72enEfl63hkG0538E+3I658/mWVWJQ8utxTl0I3lJF1C2+y
yi/YsS1+LhSaHQ01+i4ZVE9xaRicwQV5vmzA694eIHQENETjDzYsUxjN25tME1duXy0fVtc
qkV+/wAsdZJX4Q32ALAXakhFkTjMc+c8zrwzhho+GNhCt1x0ZVVUnMtW4HolLHPYNdFXrVK
tXWdejbj5ibP9F8xjOO1awOBhgSTdkmrUbFWDtFdz2PPPnyQxcievh68dc6nnXnzEZYxlja
gtq4Tr0fcWa4T9qEKuF1SdvXkGk+0TjjxyxlcG+nNclNJsQBIk9SgJ5SZar1VidSPcuyML+
5rGr1VE7I6xVa6tV877jkzHbJSrZY4pDlMCbZ9BWOX1RHJ5McwSrqx26YlxjnSEnF14huPy
zGqzExLiPsE6QsxwbKmVA2s2nYKzx154rjXSlmCFxgrO2sPABggfUZUR38c/HPt18H1czzw
rwtbjWWIqLM7NcgEIjvrjxpK0O8PcpzF1IsoZbriMLLYV1+B1BxqtzXOYz0xgbD8rL8Z1fm
EQL/5FAhYQhw8ZX6iTluuv4zY6bmY52bxdgSM6ww+9VW0bUSPlVZFjuvr9aURWYsxeDF3Gs
0RuyYYNigzTcjG9QJBWlBDTcSpqpda2q1PuZieR7dx6eevhj175PrPJ9vHTebDz3DMM9mlP
wZNNnUTWzxWvrRv1TG0PFU8jCpOwsNP1/Ob7mOF1okaeULiiUY4VqFmAtadXXbAYkEYDU1x
8zBKDBddzyCK+Zt2Ywueum4jbKJmWQ+JDFXKoTGi54a5hLe4NcmX1BEh20UV06ufa1TxXhj
Jjo5c/2pJ+rL/4+vKqc86533w/YD7HPmOd+fin0n179Z4bMD7EbQ011iPYoE4nYtpzr3MKu
0dktLx6iJ9pmI5MROJ+sI2Fa+5ihZ+82vFFGA5FZNGWXn7mET9U83UbOFi3cBcpqupuwL2I
VhFhoKiQk9id0/XHZNc9KPuybCGLbtWYHnAdRPNTz/DI89MAaWAYiz706gmyHb9zyOdTOJC
7LNhzqP4vPOudfAzX1njlsmYOJjJIlhPF7jY86abZK05Fdhml2IS3A/dh8qNlMxwq3ZJNWO
1a/OLtwrZ0axsM2V4rCqSKVDLPlSXYbxTUDicImZjZOv0IIQ5yRtpwGQb7BWvqoTLXBeb0x
ZIJgxw0R/07mKJcgxxapL1O05l8ahZG5JHNLgTLqOAgX7CGpM2ZXlVtDPrLdF9WOG4a3ZnG
167OUZRPPPw9/wAPn1ttywa6unofWV1114cn4LKarscgxMpM1wO/J/RWszxeM0+IRwp4/UT
Hyjm0zMa8r+mFmUxGIyuKKUh65Wpgwpc0QZDk2R1Mb1N0ptZZ1tlR2s1ZESE0W5pXGQDWSq
ilWmRXTrOsRVCmZmOZYYZxIIM5QqW88RzuOdek8A2eg1242S9YfO6XYThtedmv27k3oqy3B
xjzB0xu15CwJaLeden0888O7Wtqi2KnZxmbOqpe/UsJmYifHwdcj3vGoIwuFN1PLFWAdWC4
KGLmY554xGgsDViJvQPmOYYhiS8K9wCtJzZwxx5A4rnOffHOHu3M4sRsaL6iaG2xAqZIMxO
G1YwYxepk4JIsrspXz55PpbfVTh33Hj1dscViwpe5T07PlBzrVYxqfiqoo2fd8Yx1ozHHLS
w0v3dS0z/+aj179NpmP15xcEb39PD1YTDCpc7WVAbSvKu88nnfO/TvnXi3XC1FlR6vaaasI
rwYMRFw0ZRlAuNirZZrryzZnfrwmiH8dOQQ0Y22qolttLeRqUKrFQuywwyhRfcjavwMjga1
qwQZOdkhct5n/R4YYY4+mUxHPv4bWbEdR6u0QrqsxetYB56YjrxLXa0aXYt1y5k6AWnCQpU
fqBFWv4rEwyYWqPb4GkRk6V1xbvvO59CRBS8KlTNRmv2II4iOdc69I5PHKMRoMteWobmyn9
2Oybuq21WxBZ3CPADjiiKBaDhjiAraQHK1nsQyu3XUJgVnjnz3CjH9WqO/ZLDsSJucD2tlq
K0x209ImJ5sTLMapeHWELzuevTc2RQgr/V16tTgXlsjbYtZXLFKsNYdhutlFtOpl4M9e1oq
UmWp00UxHw3YxZsWnRhLj4PHDlwZ9GQGwATVs2I+Y5FBNPp47mOFCUFjEasaHP8Ap+6z1Gu
Nba1rL8tdebbdhFVlWwPLAZVUJ0YN+667TXTu6XMgFquYSRVF1GlRdQHuQVY5mtF35r/+P8
apJ77y5dZUPVrtdx1nw7WkvcB3f6V2C0RHrmDQXZWqsfLax0qcNxLqQXwexr9eLI17Uk5ah
d6d+nfCpz/0OnzhLXnt6+/p1ycYygjX5rulk6X1LXi1nEzEc+XyKJqGHyyfNhatLXZW56Zk
KOQnd4WAoGsr6v8AjwLG0LStfEipeFVURTXlUm1r9ojRPrii0mI63bthWyzVIkbMDDRrosN
jnfNgtraG114VVd87559eudc6516zyPTvzzr065HV+wa61pq2rvxsxzMOU+yYsC+/Hw+eHp
V585j7Csrw2HKqvJ+sjCxyATsvfCTRRcsjhay6WYV2Ob1XWB/pkk03bCppJs2BVSB3jnGlY
RQPs6clhSvc4m7ZM9865rV307TxmyGWDIV19PI768Tzr+OPSfhLskF49XXBM1u2XjxjSIeb
fLFa2RuSTxgWgDCI7+KI55jkYxEu9c/LITtmwbTYBDGjFrY0ZEhjNBQyxDwlrkBkxsXS0DE
ETFtAdZzNlR3+q3GMebEgzMlC/Dc05R9eKjOK96utrGpW4Y7CZ156513/ACRyfg77531xgB
WeNlgO1rOTM0uEZWAWLiQthBcVE1izZfTSE8BJtj0j2n2nuI/+XtyOTHJqrnOY8mLRT+Xat
3kSq2nHCpg2ALpZbVlnVjvUzVG71kuSNpJrVbeSVgKaIZg5+jXmuPX0qO8t22Kci8Ka66q5
jkT/AEZ9o77nkcPWisK7MdhX4s1orESbrKbU+x4F3NkAbSDFzpKWveT+1AYhMRon1jkeOR6
efXvhjAxgwLtG1QVOyhotM2Y/FiLulOawvcJyDsgF08JVtFxf+hqZ0ak0wyS6pZaU+ZVEWP
58czzwrgp+mDgXaE5hP8M/wx7+Y5MdzmpKXEfjDOIxooxxSH5MFWeGOcFakFcSIE9XvLmsA
5L2FDAXuJj598+cTzz3xk3AVD2Vv3+CxUEqGbqcGkLU1q3ArVKjif8ADAcq05fWKBqyxcbE
zHNrSKLQtTBrl4rwy/1odlZ2xuNjHXXf5rK/IeybqFYm1YGTE878d/D38UzPp3zvnfI57+n
Xh6vExqcYZwYnf5pb6N9R25gt1Z/OuGL2ozcfYTR7VWxBsK+/MTPPlEc88nvuxMBYfHXO++
d8mPSfSY75Mxjx1XJLN+B+02RBe7csC7KECLUk0CDbvGca5XbN4wKJaBd78658/UtwrDurz
wsx9J5nZhXiRsoONoT6km+J7iOR7enfoUUMJSeyrsqJyuNKhDnTiRruxwTTRTmQo3IsKgFw
sYy4TDNqC9ZYB46kOVI3XjvmPXO/PJ9vl11zr1njN2tU11udgfZVajkWQhFIA2nB6uA2VM5
TBNy2tmy3VU1VVGC0ljV0jqCExxE5878c8+h7U4golnraHEeKcxAi6TRvQ6R2DQch8wyAuK
da/wDuwMV07ABnhU9p+76k3RQOxvwHHdtDjrxASgaqdXSYUW6wFXJlN9ed4BxEG01hyOeVl
ODk0LFdtTeu6N++3kJsCwuyJ6xifPJ51yOd+ny2Z9YJFCpanzrVuDJJBBGa43ZZbyinG7Xt
TQrrk2OOGOM+OR13uAVJaFNflaRzz6z7LafvZ6mEERdfThr2x14tVE5bBnxicRlUtea/TlD
AzXr9cSGLkw9Uicud7SdYuzalmpyriQo4RfUNQXZmxCbtSDjv14SzNOBfRj33yZ65PmTdeA
Lss/0kjyCSRhYIsGwwUaqdXjrz0ecVN1diXaqKMqrqrq+TPiJ8EEDi1kbzZbdOy7TEYf7Vt
I1S5OcmVWhQyYVLQ8mN6AAtYQmTOKvxlIg2AYeedeFd233230b9jXe13dKStQLZAG9O/Q9g
OvpJKtCS6eu/CUNlA7QfPXG6zKwrbD4G1kIbPaD1d2cGmYMTLyWjwFfUr2g0M7XWSqGwWa8
P8MQkmgSg8nJrS0MsbnJgxxhybDVS+zcyr643IGqb9qcQzp3CLyI3ZXlBexZriMcpmPHZK4
AqSNYTWYyu2gbhGId9lSl6rJjZ3NOWOxbYVFmH/IJuFmvUUXiUlZc2GWqWR78M2AD3XqOG7
DXUmudhyVR+oOdOyXLTihP+FxtuCdXZ+Gxa4BE2Z1XTtMxj+zjNSsIov9OuZ5RhiMTQ2b01
Dt3cYxEcnqeX34D1TRQ9vpxYB21X424MGGptBEAo1DO1E4+6CC4BvBZkZFN6oNZOWeRboMT
G+lWrsosLFpLFJQpAAxwdTPsnU1cc/wAuo5hrC+R26MZvGOMYRHJnnczHXk0EY6ipU+Bq+9
u3eK/YbcZTsc+L9fWATOMTxqn/AGNv+Nossw1KjGJ1umUhemBlYrF9JCxSbejuHYP3dbidd
T1L1mR90REevfr3zYrca1O1WYig60BSGp9d2+uQbsMKh78spToQNXbAzrCCcMtIR5RZpxg9
lmpPMsAzMj0jPKbaYhWeeuWmYlz4jjocgtUXq52ALpYStsW64bdggB/XqOden/dyP+6edTG
XOo9Y9PHwT54yRXkFGptoZVD/APHQuGS7WUy2eueOePiYVU2gtssbtRSxlCj0n22C4tk0Fw
wtflAFLJ/GMDvWE5Gr/RmxoXCpL7RFCgL9et+HrvmdeFkRHJjz6zzqe458o/l658vSPg69N
lythbtNNdFK28W8L121fbnnZsaM0otmowrqsYbHdhjGGPOubSLJCQTLExQvar2GEefSY9O/
g69O5jkekeY7iOF7EvHtXuazL/5J/g79GAdZwZeJQ+JwBGtXrn61jPfp15LTKjZhJriyCtx
SDV0b6lszq2dDbODVbnNn0zg7oCUMjc/oafPk8j4p9vMzPfPn/wDFjlke1hi1MwX2EP06hh
+xWitVxtuRVGBHc/wzz5evz+HLHHKDFsJcTNaAYCi7uSHavbrmWPfDtlUAzkQVtt4eCTGwj
8+7AlXrUT+m0nPErXhR6l4mqB2qRCou5PI/g+cR1HI8SaZbiupXF5afrkmhvF1Vl+oYl/s6
5BfYUIBmQ7j+nHoYiALysGZ1Y2ILL5JVvu1gKb6sFBx2DLZXKu+3clFPMtyWRJGxqcqlzWo
MmNj+xb/sl/2wyYKG+CeR8fyOroVmDj7SlwCCyQ1LF1K0GMMe4/sk6ylJtF1tOJbjH0xx3r
djYv8AzdkEYapbhMaP1H+IrsjHVyJlrrB1Ri7ErAD+OeRPLaq766kpovF6kNdH9jv4O/i69
Pfkx38Xfwd868/z9fD38HfxT6TyOTz5fFHxx8U/1Pn8X//aAAgBAgIGPwAPn//aAAgBAwIG
PwAPn//aAAgBAQEGPwD/AOnZbmY6YolLueGQGLjd7tI4ml0ixtxUsuvIdwnieeLaS9kEtzI
gd3ChfVmBQeH/AIrJYtG1xcX1Yba3T1O9NVfYvEnFl+WiRc7q/aEpplGwHH/bliCzklM7xA
gyHnU1p7BjsCwknSifjKwVNUhoqZjjiS23KE7a40iNZCSxLfeoMsNt9vOslygJZADTp4gNw
NMTWT2hZYGjV5BIuoiX06U4nDWlzCkYW6e37ms0CIuvWajB+QrPMrLVWRgpjJoXDU+zEAiS
WTvzGAqEIZGArmvH/wAO3L8z3Lau07223aq6VRRpHbr99uJwN1vQJNwvSZTK3U4Q+kAnGWI
IbKNZHW4jlcM2npjOrI43CSGGIi6SBYmZxqBhNWHDnju3MduyKXcXALNMS49K8APbi6uI0t
+xdCNVneplhEfqZAPiOLmVY4bqLvtc9vUWkkHbMemlBx44+USIHWseq5mDr8uIm1LD1ZH2D
B3CKa3SX5r5hQQxFCulh7uWP7//AAy7IuFtZWjKxysdPUeS86nFjJFEYoYBFK8LEagmmh48
TnXFuaBTBWEgcCI+kH3/ANtHnjhip+rmR78sZ5YoTmeXDFNQB8CQMe3nxxqRgwFRUEEVHs/
RzWOzRm63GMlNRUiGJubPIcsvDH8xXfd8JBZnziiYj0ogqPcM8Rz7zMLS0IqsCcQD4IMgfM
4S1tkEcMYAVR+0+Z/ta21tO1szSIXkUkN2wesKRzIxuUEO4XCNYzrHAWlfT29R1BqcyMX1v
fPe3EzuyrNHVxEqg6aNXI+ONrvZLq5drid459EramRSKBRXji5uYJLoWq/gfLXbFnWRaNqB
JyGeNysbi5uezCFeEJMw0s+beXPC28088rWN38oGjYq8kJPpOkirZZHF3fRi6t4oFMc1teM
XNcpA4ZjlllgXVzMSu46o9BDUjqfwqVy5Y3KyuHm7ESCVFWRhR30kkZ+eNy2qeRpYrCTTC7
9ThSSKE+7F4n5iS6jnkkYwXsTMYoo/gIQUFPHEscFrNuNsttHMFikZCSUU93VqJofDDtCz9
y8B+XikqZEM+egczpFcXO0FmJibvQM4KsyN6qhvP9FNdSk0RSFA9TO3Sqr5knG2bFZHs396
KzlTRgX9VW82OeO5Tv3jAdydxWh5hPAf23LG4S3UcQjvJDKrI9SGBNFIpwzxfW1wsRkneSS
EhiQTIDk2XAY2+0T5dnsJmmV9bBTqzoRTxwLndJIUt1jZVhtydLOxHU9fCmL3cNva1jW80q
Gk1MyqooDSnHFvDazxNcrcfOXVxICNcw9OkKPSMMtzfW4VkaMxx6kUhvianE4tbCExW9xA0
bGQA6V7Yp0kZ4k3KK6tVuZ41ilbSzVVQBqAI45Yl1yme6uX7lzORTU3l5Yl26S/hO3zM1dS
F5ljZtVAx5jDXe03cECdpIFWRSx7aAU1edRiG5u72C5WKc3DIytmzL2zp8KLwxDvFjNFD2l
VGVgxLqD1BqeX6IJcLqhsLfvxR8R3XJGsjmQBlh/zBcOyhryKG2VvOQZHwVV/X+jr9hHD6M
v/AAmYSnUt/bq0Jrmny5o60Pjqri82q3ZRDazzXaTV0udDkhEApXM5Yt5dfc1xoxetdRI4/
Q1jHdRtdqdLRA51HEe0fQ93dv24I/U3HjyAwj2twrNJXShOmTLj0HP6GkkYJGgqzHIAeZwL
kXEZgY0EuoaKngK+OE/L21NSRxW/uB/oxH4a8iRgMGa+2Jz1Vzlt+GdfDFvCl0jPdLrhocq
DM6j8PvxcTm8e22yAdqwIftCa4AJ7i1pWhw23zW7R7+CkVulCwmrl3h7hnj5vdJTuFvcArK
qMG+XuD6EoPHEMm6mt5JV2FANKselcvAf2+mMvpkurl9EMQqzcfsxPuK6g0J0G3kGmXuH0K
V8+OF3XdO4LVCEueKwxLIMgwHMVw19stuJbfbY3R2kOlphKOrtLxBoMsMNvVTcRpJKyyrUU
Uen2knD7naymS222sS2Ui/xIx1SAaea4e7W0WG1vCYLKUtnG4yJc8/LG2x2lwG3wyB4nTqa
d5DVjVa5KeBwj7rO242M7APNwe3kPjWtVxPuV3Kv9G2irw24bqnccJHU8q5DE35hQjbb+Vl
nslHpijVeEmQ9XjiG53HbZEsnAV7xTqBIyLhaeknhiKyvCdq2h6yStMCGnRDWgy504YuRYP
IuxJR+xXSDckU1KvEBRh7J7V724vX/lblW/jngsb6vTpGeEsNttUW9XX/UIbkakiCGgRvHX
yxuXzAW3up5SZ0QUaz0elQD9vngT7lOZ7C11wbeAvbDKMhLQcq8MXEF00k2/jTaWUrU0Rwt
l3V8WxFuqt8w9nSS6hmchJ35Mv7yn0+OI59yRYp5SW7S/ChPSD5/21bWwtjfSwqZb2NDQxR
UyNTz8sW8scihrpBJHEWGsg+XlhNr2Myd6GTrkiGouyfCg5ivHCyX8qRXkLGG6VqJSUGlKH
xxGiI11czki3t4qF5Keo+AAwJrNQ1+7mM2snqjcZNqHOmLS032Pu/LMJPlIqL35Hzi1DhlU
Y3Het4jjhn21AItvbi0g/htJ98V4YjsZAbndt9ZpFhJ5yNXuHwUAY23+lE3O7zs4uI6nRIp
HhyVWxd2UUTW17OzyXt0gFO0o1iOLw1E4gWzuks82+blckdOpu4Kj4sWFjBauux2g1vJKpQ
SmPpRVHEgnMnD2O2o4t7oKIrylWt4SauqSH08cJYi8Wa3YabR5owRcFjp7UrHLUK1FcR3tg
urdLBq7hZTD+KynUY2Qf8uHvPmpIdyuQTJaByIe0w6YAORAxDJuDXEu1owO42L0V4wh4x8d
UYy4Y2wyRRXW2yKZJQ0esqhoqOp5DPEu4G0gNzLPJG6KFhZYowGAIUVbE15/T4+xasiwSSy
AN3ZBXIU+74Yhu7OH5Rw8Um4Sow1MpYqqCoBeoGEjXblMl7oe2IcUeNyVHeIGTZYS5MSwMG
eJokzVWQlTp8sR3UkCPcQikcpALL78CO5jEqKyuFb7yZqaY8/0j3V1IIoYxVnOMzOrHNYzC
+th4qKZ4Mu3bYIoAel7xzG7+xFBI9+JLXcUO23cQ1NHOQFZfvRvkGGGbZNv+btEyF1K/YR2
59sMCWHniS1ZDa7lCPxbWXivmpGTA+Ix1Cjc6foKDHD34ae5cas+1CM3kbkqj24vN73tlhn
vm7soeg0J8KnzPhi/3y3jkhkMvesK9Lxwq3w04Bqk4uLq5djeSMihQupipz/Dpmf3sXd0kY
bbkGt4zUdxyNIJXiDXC38URuduuAUqxJe3zqUQknj58cQz3NqYFvX+aKhTRIE6zw4k0x//A
NHdwNbmgFpbsKNRRpWSTzPIYhvRNHDciiaJnEazJx01PMYa8jvoF3S4UQxO7rKtuAAoijAI
qBTF1d3tyLvcbkkNJXpCD0KBxAxudleMJtyvght5oq6VSQ6dABzFMR7duFSdodjJa1BSR5D
qEjnnThTChiqDgtSAMvDAiEqF3zVAQSQOJFMS2dyuqKUUanEeDKeRGO6qlrjtrE87GryKnp
1kcTinLBR1DKQQVPAg8sLJNETpj7KxhiECA6qaQacsPK8Dl5GLMe4/E8Rx4HElt2GaGVlZ1
aRzRo8lIJaowqm2NF5a3zqa59XLDTXEQijV1kHU3cLoaoqdVfdhxsu3tZ2M8jAXExOoyyZk
oK8cJc2wu9tspwBcyzjvEzAV1KDUgGuIbm23O3u7eRNWp1GR5BqCtcBtziSK61EMsZqukcC
P0ht7ihs9tiSYQH0yvJXqf/DTLF3c7fuMNjZQSNFAHdI9WjLLKv24/q9xvPcvHcARRuWDDl
Q1plzyxDYwbWl/fiJJH7qiTRqUMwCgeeDuu7XK27HNIu60copwWKOPoFPD7cbfPf3UlvuqV
eKaCPXLoBKhpEHwsMRJJ+Yoo5TlGsduQhPLva+BPhiaw3FUF7bhX1xV7csb8HUHh5/UqTQD
jhhJfRkpkQtWNfYowqRtJPqAOpFAX3liMRLtTTW1GPcoyDWKeR1DDC4u7gAeqjsTnwqNQGF
a4smvblJO4LmSWmnR6VHGg8cQLvO2Tdpn7sRRwY30/dYcfMUxBA8bWu0xEd+2V9LyqCOk0/
ZiKXbzJbbhZUNlKIgAOWg8tJxHf/LT2d/AoM97ZhNJIFW1IGzB8xi1vmjaSOMl4VlBFGpTU
ycD5YbakMe1CpreyssjBB91VrQnlXHbG+Xfacn8Q2ya2ANOh8jT3Y/lTcXd+sis011qbUoP
UvGgr7MOsGp2NHJs4zKiRn4SmTAg4i3y2unn+XKzSW5Vo3aL4gQSc6cjjbvzLLH3trSIVMY
DHuZmLUPCpxBvVP5Pc5zblSTrYylmqBzCkccPJeN2nt0Zop89MZp8QHsxbMlslnSJwBGshE
uQzPcPT7v0FY6SXsp020HEsWNK08Bgbxv1Z9ycllhahiir6aLwriW4carLZj2oYzwafizEe
AwVdQ6tkVYVB9ow82x3cu33LVqNReI6uNV5eVMJHuMq3FytQZUBUEcq150/RGe6lWGIfE5A
FcT7pucrw7HFUWdqjGN7gqf4jcD7BjviW7to3RopYpz30kj+EVHUAMLeXV7ILS5obeJTXI8
1oC1MLPbQXFzaw9T9yRVBINelSKt44XcbfdDax7lV4ljRnNGGekxn0/sxaC9up95qwQRhXQ
BeC0aTNvE0+3F9HvthcXSl2CyLqIC1ybLjlwOCn5d2m4fMA3rFyx8VocsQRwVb5C07V7IKM
O42krFq8VofqFWFQwII8QeWK/IR/wDMf/VhohYwhJPWNPGmCflCKmuTsPszwALUihBqHYE0
5HPhgXe3zNt506HjjRXRsqV0vXFGvpiPugLT7DgpcRm8lJP40pIYeQ0mmF+U+av2QkQwLop
HqzJbKpXDWv8ASbl9xZ6pc00Iq1HTxzGI7e1SeGGIUCN2m0gZ0Vm45YZhbm3OrWZZ3U9R59
PHC3d88FzDQ64yrEs5+Pqy44p2I6eGlf8AdgmKNULcSqha/YMcK+NfDG5bYrBZ7KeU9rkAk
hmjT/CVxtVskRtdstJI3kKjMOgoQn7q1x2e2ZhfsLcBWC5SCuoM2XAY2t4rq4uLOeORYRO4
1K0Y0kNGvsyOPL6wzIxd3N2qtFtIEdsFNVDsa6vM4LHlU/Zi4uv9S5uppHP+ag/V+l2aSVR
KguwhiYVB1qaGnliGz3SRhYNGpt0B0p/g8qsMWf5Z261jSVlDmUrQRpx0qRnTxxE0Vum6pb
xpGgahiFFoVZdQpQ+OE265todssqhn7aKi5HLJTUnwxYWNrYzS2+2wvHEFADSvKM2XUfSOe
Lrc2t2trq8lEEcrspa3gRQdC6K6C5rjatwgvzdG9kUVzoVOmqsSzVB1Yv7K4upra3su32ba
E9sMGFTJ9uPlbUErUs8jZu7NxLH9Jl+g3qxclBdW0NShoTUMpf24aG5Gq9tn+Xt1iAWJYIS
Qzt+87YsP6s1LeKOOWQ6tIogIGojyxG+1SKbyFe4qq7NVXFOByOX1WuLmRYYUFWdzQDBvxd
IbQN2+8PTrPw4FpNJWa7QiCFcnlqKUUjhxxdWe7ObO9aXW0b1c9sgaDqWuLa37wMm4A/K6Q
WDinGoxdbXujsk9vM7nSjONDmobpBxa2rP+NegtbgCtVUV1Hw/Q5/RlgwFzHKjCS3lHGOVe
DYG1/mSkO4gEbfucfTFJzCN4GuLGW6jo1key92SNMkWfOvVkcqY3bcRNLZ6LgxwSQOQ4aIf
iEj97E+4QXss4mnEbaT3JLeJC1XPgW5+WBuFzvifNEVpIeuMjgOplP2Y/paTLudpuCItwi9
Ssz8CtCepDnhdllki0WcryQuZF/D5ZHVw50xcbwB/KdhLWGU5GZozV5APu1/su9kmsht4ZV
8lVWFPtxd7lJ/28LCh+KSeQ5Dz08cWcEZh1XEKxss79pWUijlT4jFnKu5ie7XVI0AZHLzMu
lutQCQq8vqSznMRIz08dIJxY3W7dwNNKJFmtUL9kgsUd0zqORywdnmU28IeW5N0YGTvUGlW
K5AY2K4ntp5JNvaSO5ZYmY0UaFPvxJettlwoms3t0jMZY69R0eQqMPdOZYb3Z0jSzgCVDlT
rOlueZplia+ltb5Flt4lAhjK6pFzdJK5Fa5Yn3pLe4t7uyaFbC00cEFNQHjnWtMRTNG0LOo
LROKMp5gj9I1teRiWJqGh8RzBGYwAvfjObKVlPRX7ta4SztqmNCWZnNWZmObMeeG3DY2S3n
YaZ7Vh/Lz/4gODeeGM2w3UU7EmltIrQsT4FgaYEtltBiuGyS5u5lZYQ3qKrGBngQ30MN5OX
aV5mjGbOa/FmcCONQiKKKoAAAHIAYp4f2Pw88b/dMdUUNpGki+JCMSK42zYllWOHUstw8ZJ
o05qNZ8VU0xb7fc2sk8ADR25iTuvGxXOT288WBNuYEiLRxyJbG37g0eqViTUn6SOYxIbmRY
oCpV3Y0ADCmH2PYxHP8ox0XznoWEk6ek88f/Jb1M6MQXii6V9gzA/VhLOAu0cdaF21MamuZ
yr9FcR23cPZms2JjJqupW408cZ8v0IOKeP02ttGzfJQ0W9y6NUvDU3kMbqsN7247Nrc24VF
9M54E0xtaWdzKpnbtzCJFeRzo16gGyrxyxPczXDi7RJJI5nULKqrmqyKcg2LS43C8N5a31q
05VlVWSRVBVV0+NcXaQ6m3iGTqVhpdYpTUNGraakDgMWyxX9xdkXISWzeJY7jTpqUYHLjje
biVpe8kwhsreQAukjjpjoleZxC4nmg3G0uUt7wKAJG7nDJhx8MTvdTNMqTukJkp3QqZUlpl
XHl+lp9QzsNcrHRbwj1Syn0oMXb3situO4lml1cGlkyKj91BlixsrXUVu3XVIelpCKFmRTn
oUc+eLkSk9tYXDMBqbSFpUDG2Lf3c0dpOT8mjMrpKoU0Rgpqvv+n5i9k0A5KBmznwUYjvd4
HZ2YVeGzqVMg+EuBizt7OJYba5tWUxoMiVLNn9nH6AMHnTlipyGWJ3TqNhaiMkcNcjVIPuw
cDGfPAr4fX9n0ZccX1u88hTcZe7M1RqUinShpwyxMkt5cN8wsSSEla0g9Hw4Vxf3YlVg6y6
xrBA0ihpyGLmwM80ouyxmndqykuKZH2DAjmnuJZF0iKV3BZFTMIgpQDD3stxOkrBFIjbSPw
/SchiFw8xuIZe8bgvWSR+A1seIpg3hmm1tMLkrr6O4uQOmmJp3lnVrhxLIqSUXWnpNKcsT3
dvqEl1QygtVKj4gvif01ef0sJX13ZXVFbLUu/hw4D24T8wfmGRDMqn5CwiNVQsOIJ9TeJ5Y
incoQjUtLFB3GUnmRwYmmH3XdW17hMKKpIbtKf2HyHDD6hcMFdSVtQDK2fD2YEyLEERmCRX
Ln5mNf3E4V86fQbq5fMfw4R65G5ADA3re49FsgAsrQ+kjiGI/wBq4p7vAfZiHdbWouttcSL
p+KKtJF+zCTIarIocEZijCo+hUd1WSX+GhIBanGgxNesNboKRJ99zkq/bia8vxS93GQzyDm
oPpH0ezniUWsol7DmOUrwDjl9f2fTHSNp7m4cRW1unGSQ+fgOeHWYWV0yAmWygk/mEUfd5M
R4Yiu7ckwyVpUUZSMiGHiDiuK4r/YSSaAczljQ93Cr/AHTIoP7cHRcxNTjR1y/Xh0lvoQ6c
VDBj7qccU2S1MaHjd3imNKfuJ6mw6H/5Le7nqllcBqnh1UzCjkoxHfbhbyz3U7AbfFRVjqu
Z/CYE9sD2DD317pfcZczoHRCG+FMcedKYa0Ez2+plYyx5MNJrlj51wonTq+buH1PXx1NgW2
wwNuNy50h1BESHl1Uzwd13yb5q+J1LF6o4if25csZcuGAPHDK66lYaSDzByIw2w3TarOXVJ
tjk8FBqYq+Xhj2Z403hMbx1aK4U0eIgVLK2FvtxnN5YWDMliXGnvEHKRh5YrxOHmlOmONS7
k8AqiuGiJdbJiPl0hJFzNIPhZa5Ia8cMl5DHban1QwRDNEI+M829v1h9OWLO8lYpCI5oFlP
ohmmWkcj+A5V5Y2+3SwazvrOVJbncSB29CnrcS1/E1jgMPMUMS3U8s8UZFCscjdOXmM8eY+
iuB4Afpazlnkb+HBEvclf/AAoudPPBkt4YdqteKvc/iTMPHQuS4KXv5lRGBzW2iSvsqNdMG
S+3C63Fl4I7uAfLSuhcEW2wdwA56gp/X1YBP5aUKOea1/4UwqWP5dVAMxVCf2R47VxDcwWv
O2s4mWRx4NNJQAYaaytItnjPCW4HzV0fPqJC4uNyvFj3KKSrS3KBvmVXlHGvhXkMC5tH1K2
RU5OpXirg8xgu7BUGZYmgHvOBYbJAdxuySuodMKEfefnTHzP5lufmCP4dpCSsMdcLbWkYhh
QUCr+0+P018Potr+0jMs23TrcaB6mQesL7sLd2rVRx1KfUh5qw8cT21hQTzUjqTSiMev8AV
iG0hFEhQIvu4nDSSMEjUEsx4ADicNbWn4m3IFzGXzMjZdunNM+GF3C/iU7jKCwB4Qqcwqrw
B+uSOHjjP6DJdTJAgzJdgv7cDaNmk70l103FwFOiCD42qwpUjIYj2uEtEtsF+WkzJjdPQxr
xz44NjvRSz3CIhau1I51I/iRsf2csBlIZWzBGY/TNJIwVEBZmOQAHM4b+kOtntymnzzpreU
jj2kOVPM4kttqjfct2l/jXUh7h1fd6ak08FywW3a8NnbynV8soGqlOFF5eROAHt/mXHxzHV
/yigGKQ2kMdeOmNR/dgiNFQHiFAA/Vj/wAvo8Po9uItysZiN2k0xraAakmjBzVlUdPtw9vv
dy1hHGFk/pyDLS3DU/Cp+0YFvZwrEi8hxY0414nGeKfr+rxwNx2V1haUj521f+FKtc2Hg2K
1ywhtx8yzu0bMDpSMpk2pj4eGFe1BuGhqolK9q2Va8SPiOBeXbi6vBmuVI4ieOhef1vM4A8
MUGGluHWOKMVeRjQDBbbz/AE3bVqX3S4ADMo/6KNyP3jgPZWMm93BPVuF2xEFR4M3EeSjFL
jcLbbY6GkdtEtKU8ZeP2YvOzu0yxWrhIHaKOsqsK6yNPDwwYblrTdYjlpkQwSDMZK66gMBL
OSbYruvTaXR7ljK33Uc1GftwtjukPyN+38NSaxTecL8D7MUJx5U/R3Fqz9rZLFil0a0+YkX
MoW5KvPH9M2Mi22eCqTXSiitT4Vpy8BgfLRAzAUads5D458vd+gaSVgkaDUzMaADzrg2n5c
h+dnFBLcgVgi1cOrmcHcLyVr3dHHXcycFPhGOVMG2uVbTUFHQ6XVl4MpGJJbmQblZoVjhjq
FnVfvux44Bj224lUkAlCjUr/hJw0lrJq7baXUgqyN91lYA4r9uMvqBryQAvXtRDN5KfdXng
q7SmKVqQbZbZSNTL+YkA4HwGPm9+iDMSDb2NfwoABTVpHEnzwI4kCRjgqig+wY4e/B88ef1
aYYmlFBNTkBQVwN23hfltltzW2tCa/Nycnb7wr6RhNz/ML0gUj5Xa4+pNR9AZR/Ef9QwdrZ
Tsl3JH3rVgQ+uIZMh+6wwLTcLWZNzaaJVuJZHljnQuA7RscgacsbkXaWF4GgjhaBzHpXtCm
S5YtrFr6W9tbiKR2E4UtH2ytCHAHjg2G4WphiuiyWzTAGG4Ckr0ngDlkMHapY5L3bAnefi0
tgtaK6ycdNeXHLwwm1X7CZpI+5Y36+m6jUA5/vAccU5/onvJQW0UEaDi8jZKg9pwlpO4Fzu
s5kmTho7hEjoKceQxDaR0qorI4FNTni1PrcMapGCKOJYgD9eFt7JW3K5Y07UBqF8Ktnjub3
N8pYGjLt8DZ+yRvHC2tnGIoU4AcSfEnmfpN5eQmaVgAVLsE6f3Rjvbbr2+7U1jmhY5HwI8M
DcNxkaK5Vht13bopdXlGaSinpB54z4/UkvJ8wmSoPVI59KL5k4lmVyisR352HTAP+lEK5mn
GmNFpGBJSkkzZyP41bHljy/QDLKtCcQ7IjELN+NfMDTRaoc6n985YuN3vUQbRZo0VhGw/D7
aZPLo4VPBfLCbtuSj0gbdaHNLaH4T/iIxa7jHVZbK4jYSDlHIwSQewg4ubRmWexWe0mTV64
e44A7fiCRjc7mOLv2AMAuwn8WPoydRzA5jFxf20glgh25mWVc82Yn3HLFpZXkYlTsxk14hm
XVqUjNT5jE2z3Lm6jWNZ7edqF+0Tp7ch5kGtMHbYm7dreMZdqkqa214nV2q8lfwxFcOvbmz
jnjORSVMnXPzx7PrlnYIoFSzGgAHiThorFZdwlB0hLdCy1/+4aL+vH9d/MkghWJq2tlWscF
clrp9chxFut9G6bNaMQHYHtR09Gs+LNxp5YV0YOrAFWBqpHiKfU1OQqgVZjkBhrTZ4H3S8A
9MeUa0+85wvzt6u3W7+qKD+IByH+xwz30k24O1P47mg9ymmBFZwJCg8BmfaTmfrZeOeBdyM
0W37mnYu5I+McqGscvu54i2u/l/mwi9id6BbtOUsZFRn4YPL6DTicR2dkp7KymK1HN5lyeb
2KMQ2cHpj9Tc2YmrMT5nHkTnyxny4jBHKmM/dg4H1QK5DMU5nFzZwyNbXl6kUUZUho54Hqj
a9QqpShOWNt/LVt0W0g7k5p/+Pb0y97YoMl4AeFP/ACxdrXSSF0itK9YyxcsgOpobH3Um4Y
3W726TTPAIQLd/4VwpSpVhyPgcbxLt0TWl7PCyXdk2XakAY00/veOFa6WS0e2t0kEcgoZUp
pBi8akY1QDRvm8sJI4qf9taQ5qG8K4W4h6bjQtxDTKk0JrT7QcRXV5dr3NwbvuZSqfiOACF
HuwGFCDmCM8vq63YKo4kkAfacMmxLELOLpe9uA2h38Igvqp44EW+brLubqamygCrGW8GVOX
tOEtNq2xELdMERfURy/hxj+/Am34ta2cWaxigOeRVFBOn2nPH9OeIfJlQnb4dPI4pYxtuG1
FwsdqAzTRAirNqzyyx+BJ+IoBkhagkjrydOIOCcFNXfuxwtk45/ePLAk3mX5PbX60sosnYc
u43LLHZsoVgQcdIoT7TxP6AD6HtLuPuQvSo4EEcCDyOEgtlTdNvgbXFbTVS4iHMRSpnTEtv
a3fZoD29u3EFSkv3RceHtwbW/VrG5jycyfwmPisg5Hlhza6JLucBbeInOTWQCV8aKa5Y/q0
9e1EpgsVPJa9bfblia8kACwIWAJ4t8K+84a93GZpLq9CyNAfRCOIRB5Djg5ceOK/TXn9SQH
OqNlWh4Hni3eC9gSELVYJ1zVa5Kz88Rz7noNxC7Rfh+j8BK9NfNsXs7GhtIY7dPD8Ssre/B
ubuVYIV9TNl7lHM4uN5vY2mXu6LNZQVjEKUoyofHF48luwt5Ws4oZiyqOiQMdKk1bM8sbhd
7Vep2lMQ3BAmqVAn4eqLX0tmc8RblM+5F4ajX8oia0J9LaDmPbhN62+1S+ktDpjqCDb19Re
MZ9PMYbcGuBe3N6A8t5yYclQclXwxuVsTRILyQIp4Kr0eg+3EZ3CE3FmfmYIYwpkKsspOlU
58cbjaRB0t4ZtdtDICGjikz00Pny+kz3coiQcKnqbyVeJPsxXarB1DV0T3Z7Sf4tGbn7MGf
f7w7ruJ4wagUSvJIgQoHtzwJGJ2vahlbwGqnRTJtC01E+dKYDSRm7m5vMagH91OGKxRJHwA
KKB+wfTxAwklnNIu7Bgyy2S6nYnpAc5DCS73e/0fbpXVIolXVMzeMhX04V7KMSs4FbljrZ/
PVw+zDO7BUXNmJoAPMnAeJg6tmHU1BHtGKk5YND9mBJeSBWbJI16pHPgqDjgmSya0tGUtFL
MyrI9Kf6XEDFQQw5EHHhimDQ55j3/RU5VxTn440XkEcyHjqWp+3Esuyyujlc7OQh4ZQDwIf
FvZGY3EzBoYw3qt4w1ZGJ9mQxHBEAscKhVAFBQZY2zY4czJILm5X/2ojzxl9B8/oy9uMs/q
NG2auNJHk2RxI1vt19c7ZAKUDOIhLGx1atbAaRize60y2N/cSzQxiqsjtGGzZT+7jc/kYkj
WfsyPeXB0wxKqaOfE4Etor7lOubblegi0Tx7EHA+RpjeFuLw3M1ssQt5NIVVllTJEVfOmWA
SX/qLBHF5KzSOkq0b4sqV5Y3v5q1ihv40i708JYpIJGDFgjenhiqmq5U5/rGI9023pvbmZI
pbQei7DGhBT7yjPVg29tIp2q+kZBpoVtrwHqjry1eGN+FvK0Qe4VVmjoSrBAGpqqMsW5nt5
Nwnlu7nsyKoaZQh0mTTTMnnTG738StHCezEEdSjalUk6lPDjjPCWdpGbncJwezCPSo+/K3w
qP14+cv2G474KF+rWwkbkoPTGo9mCB/8AF2LmmVVZl+zW36hgXcx70sQ6p7gjSvmF4Lhl2+
3nv3B064kIi1eGo8cHsbXHbqOBkIrQ/wCJhgwiG2RguoglSR4VAYkVwg7FszsaFsukU+IVp
iZZdwhjCVWttEX6uBGogAafPFs+77/LdqarH2FKoAenSzrWhrh7LabV0cKzmeRc5NLaSAzZ
mlcGK5jWWJsmVwGBp7cGeOV2UILeDbomBVWHXkD6TQcTj5WGURrNIO3twU62iC61YyfEppQ
4ZbyRLaAsGitncMbbUOqMueOfDBis45r2QGlYlohI/eb+7DJAYrGhC6VPeuXDZaUX04knMZ
sZQCrXt2O/O1ecak6Vwr7hNPfXGkqZ5JGUgN90LwxGLR5rZ4tXblSRiys4oWo1Qfsw8V4Bu
ljbuI572MaXjrwVyOkt44aWRJok/wDxwyGtwtdP4Xv5YS7t2LRSiq1FCD4MORHPHs/acCmZ
xT6C7GiqCSfIDFzuun8W5lkSNz/0lauXtOHnlYJFGCXc5UAGLz8wSKy/NERWYcZi3TmP8Rw
fE48KHPFfDHl/vwGu5grkUSEdUj+ARBma4kuLu2FnZkAW0bZzHPNm8K+H1b+wF3KkEdwXmt
S7KhgnWqyL49XLFlPcxlJdrkUvUfBExhdwPArnjaors9zb5dfbjJ/De5XqTuD4umtMF2osM
aktyCqorwxYzXpKx7hePfyIoLs0MZ0QJpHjTEcMtzHscdwQEjP4t44c5VUeiuPzBad9rlRH
biWWVqszHNtTDhi4WxS+2tbZ9E8it83CppUFojnpIzqMR7zc3Me4X86CDZ44lKJWXIyaTz8
cX2y9wyzy28d9Gw5XSMQdPtIw13ejTcUkuJkIzMkh6QfOtBi2to51iksbeOTtlKiea4bVIH
fkADnhrme5S8e8czd2NdK0IACjmaUx48qY/MO6+oQPoR+AIhT0ivmcf16/KvdSs8hlkOUYr
QnPKvngGKX5yVgdCQdYBGQ1HkMWsW7SNOHY0sYRphjVecjV6j7MTwziKOxUzw26rGEjWWL0
+jqp41wrrJDbyxCRplC1Mnb0kAAnKqnF1dQrdfN3cARlhjK9rRJVUDUzUpz44huNzguA0dv
21llY6Natx01zJTxxuJiSJEvXft3DyMdMUtNQEa5Vy44V7i8ETavxEhSkZAVVUoG+LpzOP6
q73F20LOQAV4z0D6gBwJAOGMb/ACQkSLUjETQhGPRIjD7x6Wxc304TbLNxUPc+rVXVqHMEN
wbwxPZbEy6ZGAn3JlPbRUFKRavvccM1xfyPfSHU0rDVGSfFTnhG3G2O5bdA/cSSBzqialM4
8qjBa2t42tyTUKvbkRzx4ZqcE7bL/VLGudlO1JUH7kmDa7nHJtdyuWicdJ9jDLEkm2tHczq
h7QDDSW+GpHDEX5WtZ+2Io3m3a4Qag08h1FTXj1HFnuV8sU207PK8KiFdLMU/D74DcRXkMX
m6/l8yW9vasGNjKad+VuqRdB9OofrxHe3NhINrmVesZTW71o4lU8vDCXNtIJIZBVHGP7/ov
pkNH7RUEeL9P9+LWzjmNzNFGqrBD1uWpnwy4nEf9QiO37QpDm1rWeemY1+Awsca6EQAKo4A
DKn0mSV1jjX1OxCge84ay/L1ub2ccblum3j8yTxphr+/k+d3SUddw4qEH3YweHtxnn9QDlg
X1wGEYcLI8aazpzpq50wds26H5SOSIyCSclZZ4xwEY8G4Yk2a7Ji3KwakWrKRCn8N/wDLwO
INsngmtoV//ayMulXKcIkbmGIqaYaSC1lvbqKFIxFAoIsYQKVFctVcwOOILmGNL7sXQkmvV
B+ZYPVSlxHJ1qwrlyx+ZBAzGO57bxl1KMFlY+pXzyrjcbmW41bMiwpMLdg084jUIIyRXQD8
VeWF3bcFXv6AtrApHbs4AMkXlWnE4k3G0YyWkVv8v3adDya9Z0eOnmcWtqUMtjBOjbhL/pI
/GNHb9ZGBIwZ/zJPdFXhqWkKa/S6cNATCwwII44wAqKKBR4AfR+ZLKNNVw7s6w+Kug0so8/
24bZpnFvd25DBZwVil0OH7bHPjwIx85ul1b7UoQJHbW5EjOBxZsgM8CfaHutUPpum0KPcKf
txML61gW/epWUrQ3Eb5OaEnqrxpikNtFHQU6UA5Uw+4bLfSK+bmykJaJ2pwUVy9mG3CYOkT
sU3ayJLm2dclnRTmFNc8JPAwkjkFVdTUMDzxCtkBFBJwuQokZpfhiIOSg+OFt1haaOSMrd6
lKrG9BWNw2dTXBtYnbeN1cdi3tsmWJA2tY6Z0APvx81+Z5KxChisIzRF5nXTCwQRrFEgoqI
NIAHswME4H5hsCVty6i/tE6VYHpL09+FljYPFIAyMPA4MVzCkyEUAkUMD+rCz7PY/zzt24j
GzLHEXyMrLqA6RhrPZgl4b2LXcRSN+IphH4jVGf4g4eeI1gjewWHTFs6SV+WkZTqeORswXJ
/Zh4EraNbWym8uIH0hrhh+GaD7pwI9zg0TUaKZGFUk05awPBhhrd2K7LuFWgdj0QT808gcA
qQUcAqwNR+rFRyxfRxirdvWB46DU4g3TarCGS4eNHoqCqk5PIadWWLpgoMERQQygFdetasC
GzqrY9mHktoTczKOmEELqPtONEWzpbvTKWSQMq+2hwLn8x3JvHBqtspKwL7hSuBDbxJDGBQ
IihR+r6K+P1ZLeYVjlRkf2MKYgsbmq7lsbaUkFVLRgUVq81cHMYi3bvrZ71O0iWyoPw5Dbu
wOvx1LkRXhie3vdFvfwsf5UA1RBkHBb1gnPLEkd9bNdW0sjStuFuCzlmNazx8RTywshuIjM
p6ZEk7Mwz5npPuxvkKSvPEYbarStrahahGseWIo9rEU0c57F/Yw1cNG+Qk6ajUvPxx/Tru4
/+IhJ7UcZImnTiqSvyVOGXHHyOx2yzpFFoftIzfLN8Ppy4csPseytBc2Fxblyk1VleU/xNT
ce5qzzxA24QCK+QGKR2A7jKmSlmFa5ef0w7ttSq17ACksLHQLiJvgLfu8sSHfdomtdxBq4i
BOsfe1IQDgatvu2Y/wAJXWQ6z4L1Yi22XaV2+0ukd7ZSVJYR01CRORoa4vtzsE7y7RdhlHC
sTFg2XgMR3ETB45VDqwzBBFfo/qG3EW+6D4z6JlORSUcwRieOAANGWF3tklSiOP8AVgZfgx
2pdi+atp9J1I9UanDMefnjsSGHZ7WgD9s6pSOFKgnl54VoV710QS904q5r4eGMvLFceeDiW
1kFUmUo3vHH3Yf8uX40T2tTaueE8JPEezB+zLEksERnlRSY4VpV25DPzxcRbUYxdX9qH3Jt
VVhkcnojl+EvwAw+0QWLRJGnbtu8wjTvxesCTgGQ51rniHdPy/MZd1hJF4srZ3IP8RZOP+U
4VmGkkCq+Hlh7a7jEsT+pT4+OPmbWZ7zZk/j2smcsKk+qNudMJcwuHhmUMjDmDi+LV09hx+
rG37lcxwm3WARB3eUMXLt0hIiK4v4xGkTrKgaNC7ZadSk9zPOuWB9FMVOMsef1c+WKeOWDH
bXDWtwM0dCU1Zehyuek4t7awhkTexoeHts7RoRm8qhsm4HCpu9r237Ye23O3YxyV8DWjK3k
csNA2jeIo8u5G6pcoPB04McH+o2Py8jGjCe2K/8AMoIP24lSOZItj0RyTRRhis7rUhNIFSK
8cFdosJWB4dmDtKT5u+kYkS+lMMUbiJ9utGOtmb0ie5pSMHnTEwaWABp2SO3gp24ioHQr/w
CofFsW+5iMR3FsWP4Y06ywp1040x+36cseeBz8MWtTXTZyMAeAOvTUedMfmCznX8CSXQ6VP
BmbKuLzZblGV9vkrGWNfwpM1GJ7yT0woWI8wMh7zibdIVjN7auEnjIJSjEUIofA4u933KCE
jbgTHdxAoJGZKNFIjZty443K92/Rb30EnckQAtHQmo0o3DI4hsNxlS5ju7c3EMsadspQiqs
OfHG7TR3oWLaHVxbmNdMsbDUQzccX+5bdc/JRbbTTalQ3c6dbFz+zFyzu7w3UNLRaCiXTIp
Cp/wAWIljllk3a4ma3DDOQMjVelPADG0321OwvIy6TwFtKs8KapEdTxJ0nF5cQtIYXuKokp
ZmjJUFk6uQbCAuYLmDrt7lPXGw/uwbb8xQuwjyj3CBNcbqeb04Yhs9mlLw3X/c3i9IhiWmp
a/fbwxcQQRvDskBCzQsdCzXMa0DLz0jn54i2A9u42yWQTRSqvcuEtgasSqimR+LFpuW0yJb
zR6OtR0T25+BwvHLh4YNeXD9mK/qwUcBlYEMrCoIPIjEjJDJPsc51aY+prRycwB9zF7c2Ui
yxPHQOufMVBHI0xZWyQJMjiGNi4YhCy6u4NGda4vFBViJVqwDq1dPxGTM4Hjxp7MV5fR5DF
OA5nFfq+3A8vo7NwpJU6o5FOl42HBkbkRieCCVprntOsUslNbPQ6a054t32uC6tdxgRhuU7
BlYswC9RbJqucsdy5uHaCPpkt7m3EUhalcnBoQMXN3Y3KWsMEJdI0iUyMyip1OeAPljbd3t
dxe/vZJ0VxKxeJXZfuR8NNc8bnb3kizx7nCuq70KEEgyI7Ypw5Yin1Pc3EI/DeQ9KE8dCDI
YpWvnivP6RgYz92Nqv2JQiZrd25aJlNFb/ADAYv7MHpvIxKR++ADgKX/C3SAVU8njFFH6sL
bCQRx9xHlquoSIh1FKVHHF+ILkW1vuCIrwJGKK0eYZeoYldLuSJJxF8xEqrokaGnVTzpi5m
Fw8C3kKwTxIqhGVfi4ccLFLePc7oYAkSzEdMIPBAoC8Ri6tzfSi5nZJrqxDBUkC0oM1zHsO
JphJLDFcafmbaJ9MUunhqHh7MGY62PeW4WPVREkVdI0j2YjuojK0sLO6apGKhnHUdPDPHfR
JBIJe+GMjUEh58cSG3jWPuuZJAopqduJwM8aWGpeBU5jPHzm0Ttt7MQZ4AA0EgrVtSGlDTE
e2JEbayvpGiW+1j8SOM/iBBTIvwGeNzTZGSWCz0xpJPVzRTX5RGJyHHEr7esukM5NnIeqCU
ZmJNXInEtpJC9nfQ+u1l9WmvqU88EfZg+VMEEVUjgeB9uLi52tSlleqY7+AehGPUjqOWNuv
LL5ibogSWC3cgGICpZR96vPF5pSeMiYaxcuJJKheZGKjka4qCCOAoa8PoNczzxX6afUzzJ+
nyxHHcaikciy6QaBmQ1XV4jAJ48MPbzLrilBR0OVVOFhtIUhiU+hQAK+PtxTn5/Tn9IxXwx
XEikVkLxCCnq7utdNMLwH4ALeZCEEY2vdQhLWs/WwHw5GhPnhJF9LqGHsYVx7MH6ENvILe+
gYPBcAdSkcqjOhwLdVFt+Z9ooySEik+g0anOhwLO9U2O5LQPbzdIZvGNjxwI7S7eKPsCVkU
rpXr0lmXiRTDyJOkiQqHlZTwUrqqfaMbhDuEtTfqt7YEOSFRX9HTwyxHW6YSPHmiwj8OVXU
aAeY0Z1wY1uJhKpZGYQcu4uk+n7hOGt72aaeFonNZY9AR0ei50HqXPE217YwaO2jDX0QOl5
dZr2Uk+E6cIJrALsMBSJi38VJYhq6UqKrG2RIx24rFEXdNUm0wxLRqlqapx511Ym23cyBul
uayaV0iaLLTKtOPgcQbzFVLmwlQiReLRscwaYSRR0yBWU+TDVjjgVy5nF+Wyqg0+3UKYsbb
b78wpFAqy25JUSEjUetcx4Yd72zfbiZQpjDGYzSafVHzzwKMdr2mTlSl1Kv8A6QcLbWaFIg
SaEliTzJJ548sV5/XpivHOuNPjXFD44IP0frwTgEZZZ4ryxXypgH6gxT7cDEFtAS1rt8pnu
7mlIleIdMYc5E1Ofhi930dFpCSkDMQNbaQhOfIAVxd2kNzD3SupV1odWnqyz4mmLI3V5Ekw
iAcM4DDTlmMCP56MuwFApJrXhSmCi3Wt6HoVHLZeQGEWGC6mPPRA2QPPCmHZrx9YOmqha0O
BLbbQ8VzGw7V6sgWUDSDQjKuZxHBvtrCESlNxKM2moyGqM5Yhksd7hnnZNJSaNZCFOWhddX
A8sNFAbG4jcBSdASgXIAqAKimAHlsbYDpVFj10XlTAePcbWRwa6TCFH20xXc9rW5iPGW0Nf
eU44E9q5alQ6NlJG3g64l2jZJza6Wa53G7U627r+iLU3M8T5Ylvd3VbWSzrFZW0a9MkuoFn
KV6+62RHhi0a8jjvtxu4SttCiKr2sp+ABf8AToc/Zh9u3WEvcpVorxEpFLGc6V+Egnhi/wB
Iqe3Ug8gGWuLWVeDxRkezSMZ+GABmaYnSPjI8aU/xMMW1teT6XMSliAWRQBSrMvCpw9zcgz
BZ3NsZYu3RPgKA/txQ5kHM4+3Llgg8BnjMcDjwwEdTNeS5QWsQ1SSEc/IeeFvt3nWFACEsI
h0jVzkbmf0nswB+gm2zbJkhihSt7f8Aq7QPFI+Wun2YH5d2O37FiOlpCSXdK5vIfhDcfE4U
uJZHAox7hAJpQ5LTCyJYpqQaRWpHvB543HabyyheSFu7bu66j2X4KNXEYXRbRJ2xRKIvTTw
yx3RGok4ago1U9uKjL6dLqGU8QRUYNxJbBJz/AK0bGNh4MNPxeeNtgs5pBIVkQrqYFwq16i
vMgUrieDb2u0sjFoiiCMdNEXL019Q41xW3XcDC0OgqysxLGPpYcKdeLAwvIgcH5i4mQ3EiP
p1aWXI9TYj/ADFsckcO6qpW9tRURTN4N4EjPEyJCLS+jY/N25A1dzhr/eGLrcZHeG224GOw
mU9QlhOuSYDgRUUx/Uri5WDfJAk1sydLRRKCqVStdL8TiI30kUExVe6pcAB6Z01Uyri9UUY
NA9DyPScbfqbUe0CG8iTl7sUx4YtNqhbTNfXCqD4Ig1M3uxFGLmaOKKNYtKEdek6tTH2nBt
xPJcVYt3JTqbP4fYMVHDw+ivP6Jb6fNYQKKOLO2Sr7zh953MA7ledVeIhi+GNPDH9316Yrj
y+geeD4VqcHFPq0w+17ae/uk6kKEIPYU5GSVvhAxt35T26XtxlA92y8WbizyUzOWeeOxaRh
Aaa3+NyPiduZwcezG378ZHVJG7Fyq5jRpyNPfgEcDmPYcftxX6K4pzqMMB45HyxmASOB8MD
wAywsKRQw27D/ALu6fQjNT0oq55YmV+0JICFcwv3I3DDIgmn2HHZR1i2vc/Si00ialOR6TX
FuNtSWLcY1Bu7uAAhIZDQCVTx4YuNxsIkn2S3LRR2iqFaVEB1TIf8AFXLniLfNvlWfedRna
VT0SKcmtqcgFFAPHEe7XcKO92SCHUyyKy+sMorp04fatuZNxs7+Mm3sw9JoRIpyjJ4oeIGD
+X7xGgvbapjWTLUhzoPZgeeWKE0piwXV02tpLKy+BchBih5/QAceGDXHmeGEtFHc2rayXmr
6HuBktfGnLH7f0Ht+iv0ezFMHGf1bbaLGURXN6TrlpqaGJVqzhfE8BXA2b8t24uL9jpnuSN
RL/EWPxnxrkMS39/J39yuf4j1DaBX06uf1LyGNdcvbJj8ipDVXzoMQXMtDLQpJTxTLPzIx5
4ArmPoPngnx44piuKDFpdldU8M34IZQ8VWWjd0NypjcNzvi1wss0cckNqogSsR6ApU8DqzO
LuXbmMTWY1QFiTI8jnWgcklRppTLji72+6tHffrp6XDu+kOrCgJkUjQFHDCwybZOkVsva1Q
0mjGjKmoYNtFby2fzcrSN3R0d1zwryBxfbhu4t4Lq5DlLZWBRIPjfz1YmvBDT8vXdwFiuKf
zNuVyjmVuOhW8eWILu0uBLutmO5DdoAO9pHpNMqEYgvgNLSqe4v3XXJh9owKY3eY9QhhhgU
8gWGojHkB9FTihxTEtwp/mH/CtxzLtl+rEULZ3Ev4078y7Zmvs+in1M/wBNJZ7VE1/fJkwT
KGNv/dl4D2ccTwqy7h+Zb56OYl6YiwCiNT+74fbhzdaXvrhjJMwzK1+HXz+o5kmRRGKyFmH
RX72eWNSkNG4yK5hgRxBGNya9algsvdhlHV0MOOkcMLIh1K6hlbxBFQcS3U7FYoV1SECpAH
hiyuV1TQbhIscTrkBr4Fq+zBDXsPT6qyKKZ08fHCwNcRpMyl1jLDUUArqp4UxbRq4NrcBq3
eoaY2TirjCyRnXG4DKwNQVPAg4FSOOWeI3W50wwXIEkiR97S6agRo8sbhZRsZIonLx3bxaI
9GpBTLLWPDG4WsMqz2kUi9pgAGIYGpbIZYeyc6rc3SllbU5ZCtdDV4iuJprKAQmehkCk6aD
y4DC7YYVYPEJklGTJJr0rTywwv4w/5g3ORPlIVbUbeGMcXOYC/eGDtG+NC0rBhbsNISeKlW
olABpwkNiqLbIDoEZqgzqaEHE13BG11sdwxeaJM5Ldn9Tqvhj8KaSeX4IUjbWx8AKYvpd5t
5bFNyl78MzqWULTSEcpWhGDZflnTO9KzXzVWKIeC6hm2E2zcLs3sV5CZYpHyKyIepR4imBX
lxx7c8e0VxZ2DmsNhEbidfvMWUqP2YBOAR48PL+wZY+S2+1fcbtRWVYiFSIfvu2QJ8MNcfm
S9/p1u1e3YWr0cjweRepifAY/pv5Xtha2A6Q4XqA5u8hyWvvOGmdvmLyQ1eYjhXktan34V4
bqd2eJ7lYzK2lZEZaAIuWkDlgW8F8ksDF+3dpEPxKR93TzFVOWJYPm5O/qDwyqgUUeMNpJC
ng3AYt5xdTOpngjeLR+H25Ix3QV08Q/PG6/Ls0YlsQZAI9fd0sRoU8jw4Z4mYi87gh0x2qK
yxdgL0nXUU92eJLW4tbuaBhJ8svUo7rqpjbrNSBi1VkMbrEgZGyZSBQg4tNrSOVrW5kreTx
j0RqMhXzOI9uNnPLa2N8s1vJQdVvnq58QcRhdrYt27pHLac2kLdljnnQUxHBdWnakMyXP9Q
ZgxSNE0dnx5Ys7efbFEVolwhOtOt5QdMhHjqpi0t7uPtTwxhHStfScuGJ3Bp24ncU8QpxFN
Ioc6vmGV2KI7l+D6eI8ueN0vljjSRmWTtrCO3qyGSVYEZYubj5kmUIhmURIscyAFQVKnKhw
N5hJWumK7Cmh01HbkFOYOLaedWWRkFddCxplrOn72ItrZ3ELPbhlbTpA41U8RxzxdbztMaG
PbgtvKWSsl0ENZQhPDQPDCyWzL+Kuu3mYV0PXMHwr6Ti/juEjSKWkluYieyHpSgQnUMXBv4
omKRh4VFYQ7atDKC1QQOOI5LXa9bGIvcSIBqjYaiF1gZg6cGKeCMNfQRtaWkjgxDXVtbyU5
qMQQxWUMFrJLHDKFbS2uWvUo4EZYtr+zQyXO3TCURrxaM9MgA9mFW2trm4mbjCsZBB8DXEi
wh4p4f4tvKNMiA+XMYNPDLG+XK5hGjiDHPgKsB9mCTw5YB5f3/Rl9XLGeVcvr1w+z7dK8Xa
IN9dpksSkfwlPN2H2YOwflKCgWolvSagcmk1cyfE+7Am3C8e6DZugGnUf8ZJamFhgQRRoAF
RBQDH+3HHcZFaQAqGIBYA8RXCqsahV9ICgDzIw22fl+2F3dCoaYj8JdPEjgMsNMb6NHNKQt
pIHuVNOKyWyXkYzOgKajmKqQ36sG0mBtb9ONu9QWI+5WnDwxFfqtZ7GaN0OqnTXMU54jm4d
xQ1PCor9E1nbTrQRxyW1uIu40jOdPbJHDxri7ku1Nw0d0yHuSKnaGhZNGYz8gMXt+I3kto4
LaWK3JVAO9Wpri6jmg+XmtHEbqG1g1XUOoYBxfvF/EELU9nPEJtbhYQkClpT4V60B8TwGN3
isI3i7oHYgdx80pI+IsAAG5YWW8ee3t4QrRQmZXLMvHUI1A04ggjWpublFNMvT1YgmuWMUM
QkZy3hqbFrfOEO2BhcRXgXQxhB6IaHq1CmJfzLG0htmkOvbmyHyg6e4q0yfLV7MRyWwUQuN
aaRQHXnWnvwVOYbIj25Ymigg7kjrpiM7syppOoBSM1FfDCtDDYyaQ1VYSrUOKEV1GvkThW3
3YGiRFEImiPcjEYNVFS1RhL+ygicIQA+mhjaMZVU8CMUqPPGQAJ5gUOLfdttUHcLJie36e/
EfVGxH6sG1KPaXyeq1mAVjTjp8aY3hmzc3raifVw4H65xXGgy965+C2gIkmY+AUYN3f7SYb
EEFpBIrSRqTTU6e/BaKC4ubJaiS+ijLQqfLmR7Ma7S4jnH7jAke0ccUPPh9SS4iXXOaR26f
elkOlRhNls2Mu53pJlK5yMZPW5pzY5DG2Wu21W4u303ehBJJI+kHp1U9PAYu7N2jW6t49S3
MfqLoVDBlPSCQ2YHDDRm0iaKMtVxIdbLEVDGlOJ1YumkgFvBCaxuWByzB1V8KceGGihV7kq
PWlAhPgGbj7sLAITtu3tnNNmi6PN2oTlhtu/LK9i0DUu92bqZmHFYa+o+fAYrK1xJMczO07
66+OTAYLbffXMVymcZkkMsZPHS6NxBxt/5kijWK9tnDTuvEUOll8+oYnn7YlR41lQMaadQB
BHiRXFoGzYwpX/hGOrEm7iRzNJGImjNNGkHlzw1wbqdTJI0rLVWUGQUagYeGJITdXDRzRxw
sCy+iI1T4eWLiWJ3ke6YNJrIPUBpqMvDHkMMjiqOCGHGoOWN32i5hEw2464Fqc4ZD3Imy+6
cX9tJLI+43UJMW4sJAo0g9LdxRp0eOIUSV3WLplh7nciEKLRmL8HZ3OVMFbSFprPaSouViO
o9yQdVPGgxabJHABpIhKSHuJOGbIdNCuitcXNiliK2/bWCQyKqUcADUK8D5Y7K7XNdW4RTJ
NFQ9bCpUDgaYSC8imsXrp0zRlVT3rlTGuCVZRkQyMGHHyxQ+w+FcEeORwVKgg+qoBFAcsHc
vy/IkEso03FrIKRSfvADngTaDFLE5jnjPwyLxAPhgt4HFDnXOuFMtYbmI1huozplU+0ccTX
Fju0wuXq9Co0SSUy7ntxHckaZVrHcx/clTJx9uKcThbav4pQvpqKha0rTj9WY25ZRqT5hk9
awV/FK/5cW+z7AI7JLmNDFcKB3JlkFTI0pBYcKYt7MS/PtdKBc2w1FZFfiX7hPAZ1xO2xS/
IbbagJAhoI2KnhTSePHH/wA7s0ltdL6ry0PbrT4gUpxxZ/KXL3W17op7IlYu8Touquo+PMf
U2myIqqvJdOfKFaL/AMzYvd1MJnkikFtawVAJdz216j6QACcVv7QR3O3zFe2W19uQBWDKy+
IOJJ5bOJ5JqmRivqJ44ysYtVKV05nh/uxJtGzxRJcXmV2IlBd2fJY15VPM8sW23QQwz75ea
nmlk61gjTPUw49PAUpXCruu5y3UIOp7ZFWGN+dDpzI8sJDDGscSCioooF9gH07sojJjTcKw
g5qAwDH3VrjbNvRGkM7W8eocRUauBxHCmUcahQDxAAApgU/2rjPnxxTwwviBgfrxTxwKYtr
8RUhMgiupo2McyBulH1CoKjwIxPeyXE95cGJwJZ27mlNOelMlxczWZ7ssttPIsdNBV46FVE
a5Z1rhZb6RY5JD37uZuAkl5e6tMG72e3g7duVF1cUzmaUVPbIyUoMzie9ngWA6SulrmErrA
Ka9PUdVOWEfb2jjljjVqyguuhVq1AprUjFvc7gkN5ZXNo07WyqEoisqksX1EsK4u127bVsb
YVCXAoNTK1KMv68Ty3Eq39tay/KugVUJeRNaN0ivHLD3CwQpDEUOhmYSyo7CNhEKZlWwiwX
bwWqxRSyAFdCBpNLMUpVsuOJxDpu4rmeeKyepek6stF4joK8MQoZLS3kuZwutF1MgoSVkWv
HpxefMujmFwI+0tE0mvBueP2YB5c8ZcBwxd3NlatuFlfv3GjjNJIZTkajmpxIt/t01ndaf5
aNgWEzn0oDTjie8urlbreX/AO60tqEKudQiA5U+jh9LRt6XBVvYwpi2NkmvcPy7IIZylJA0
RzRwcq05jF9vN2wkvFoqgn+GrerSvhyxuEQNGS6clOGkHwxuVhFNBZ2FmWW4dsj266RWtSS
acsbeqWklpYbYjGJ5QFeeR106tAqVGZOMvptN3hUutrqjuY0FWaCSlWHjoIrh96sANy2u4d
nuo0OkxkmpzU6hQ5g8RzwF2k0C9TxsT3QzZEyaqk18ceFOODtezMSzlkaeP1yMOKReAHxP9
mDZbKsc1+CBuO6y9SwucysdfU2f+/BaMNJcP/FuZDqlkI+83h5fR7MDFSeGGObte3ErRjmU
DsxPuAx+X9sW4pJZQ/M3C+o1VF0V9oJwME/ZjxOPaP14qOOWDUUywaZZZ4pi8t6VLwuRy6l
GoH7cW93KwGu3/EkOQHTpZj7MC7s7iK7tBG8UsqRdmkooRoqKuKccQxXEaPtsamR0bqMk/B
F8gozxN3rhTZXlxW1hAo0Zc9VTnUKMPPbbUbSFWZjdRhZmn/e7ZbT1YWJ16GjCuhFDQihBA
4YitrkR6olMUVuKyyaHNWQKKnM4d9i2ExPNk1zc0iBHLprXDS7rHDLeTsskzIgVQVPSP3iv
jiKQWsWu3q0J0joLZnT78a5oI5JChRmZQSUOenPljTDCkaqdQ0qANVPVwyOG3a3i+c25zqn
sgorC3/VjoMRbp+Wb5VjJDTWL0WOtODBRUHxriOx3y0NhLKaRT11RSPzo3LyxqUgjyzBxp5
UyxTE0YH4sI7sTcw8eeR5V4Ygm22ERRXADvzYsR1amOZIOK0+o0rnSkYLM3gFFa4tYLY9ht
4u3nEIyJgdstbeHA42+SxmcqBW8TVqJStDkPEHIY3TcWYUubhmPLSi1YFhy443K/gjGndZY
7GyQDOQowZ5G5DpSuKewfYPqZZHE+5bOFZ5hW529so5ivxJ916e44N1DuMuy3FD3LU1iMbH
1ZZc/Ohwxb8yq8LH8Vmdg9PIa6fqwbTZQ/wAs40Xe8ONLtGP9K2yHHmRhba0jEUSVoozNTx
JJ4k+P01OPdXFvtNo+m53Bu27KKvHb0PckHh4CuE2aACPatsTtM+oH8JCO41fF2FPtxuW7v
GpVX+VtJF9PbiyOn/fiuMvoXAHlQ+7FDwx5Y8fLFzI50osTknwGkjFrY3IO37NCig6f4lz9
vAYjtbZO1FECqIPDGRy8cWUEUUb30zskEkg1dqOlZXA/wig88HbklS+QJrV2SSR4kJOky6e
GFE9zPBElvExltmpBOX9Wn2fsw8dkvauXDBb1qPMrMPVVsXFtudxdvPExipG6xKFb0OMjUn
He2y5F9HEme2XACXfSKdMgybPniPbrx/l75lBaMg6FZl1Fe5wywskbBoz6WBqCPaME+WY/v
xXkcNuWxTGyvD1GH/Ql/dZeVcTbPu0LWt9CQ0lvwIK5a4m5jFxt0q9W1SG2EnDuIPSxHI+O
K8xgEc8afhPEeNcX22EGlhdOik/cfrGMvqS28n8OZCj040YUyxHYX9s+421sALS5tSscyAD
TpkVzpOWGfbLJzO9A9zumkrGq8kRKk588O8U/9B3VDWeJ2It51IIMkZUEGvsxbbXZs1xex3
q3EZRH7Kxqes9xwOIrj28PrVliSQ+LKD+3Go20JI4HQtf2YAUAAcAOX1V2zblEu5zCoU+iF
P8AqyHy5Dnibbttmk3DfLwJHPekgsgrTRGFGX92F2e2Uzb3vFVdlzoteo6vAD/fiGyQ6u2D
qbxZjVv1/Rl9auIdhtuu8v2QSIuZSKtWZvI4WNclQBQMuAFMDzxTli3s46x7jfroa4FdUdt
H1SaD8JbhlhIL6W4imSJUPYMmqWIkhUkK+rFlvOyq00VvGIzaJUiS1amSrydcK5UrqFdLCj
Cvjjv2qo8iKe7CyitwgNe1r4rTiDhJVl+XaNC9uwJD1rTt6hwIz44W23m3j3K1oUa5A/E0s
PE5E09+O9sF26MkYRdmlHbikCDIIxrppxOI7Pc4pLWeSgMhUmAmlTpkHIYWSF1kjkAaNlNQ
wPMYpj+rWxEV/t340cg+JFzKN5UxB+Z9j6Lq4jV7ixJPbmyoeBHVhE3Da7q3letAid1SBzq
uDG87QsOUiMufMcOONfzq0rTTRtX2UxukljKJbS4ijlqtaGQdJ488ef16SxrIBwDKG+yoxQ
Cg8KCn6WPadsK/Oydc0rDWtvEPjb948hhtl2kvc7ndkG+ua1mct8KnkSP+EYmnOyO8slTJN
rAVETkvMCmZ8cS78NqkujeLS2KyLoij4EAtzwjzbJOXfVVY2DaQDlXBe5268hAbTnFqzwCY
rlaqTQwOeHswGbvxg1FHhcUoKmuNfckjSukFonANedaY1C/japC9NWzbhWgwbQXkPzAOkxl
qGvvwGNxGFYVU61oQMqjPE1/L1rGKoo+J2yQe84bd9xGrc74a5GP+nG3pjXwywBy4YO2bZA
17ufAIoqiE/fIxrnurW3JAJj7RcjyOeI7BtxhkvLkMvbhiCdqD4pWfMriziqfwLQKl0Y5Jn
ZgSufbyrzGNjiXu9qaFkOldKFgtQZBTLyxnjPD3tjEZbgA/ywoFIc1d0pTr547kUg7qDXJt
0n4dwNR06tNerxH7MQzWEbWslsorn1d1OL1PicD5lVM6gx3ULZZ8NQXiAwxosLe5nvVhKmC
1NUgiIprAY0BpwGLabZLuK8t2Sv8ANKVmdgxrXOgpwxNBu+1TpbMO1LNHR06l6z7MSWgkEq
WUzQxOMiYvXGT7jgHB7tvGxf1EotT7TTBg+Sh7ZzK6B+3jiGWziEVvdW7pKqCiB4ypQ0GWY
J/SHEt3O2mGFS8h8gMRXFr2NugahijuiGknrmAdOSV+3DQisV7F03Fo+TowyNBzHngV/wBj
9FPpfbtpi714oHdmbKC31cDIebUzCjDbJtLPc7tcHVdXVNchkf8A9XhyUY7s4D7jNU3E3qN
TnoBP6/HEex7W6iW4BN61eqKDKpry1YjtbddEMShUUeAx4YryPHAyxwBHhjQUGgUyIGAEgR
c60CgVPLlgs8CFmqWOlSanzpiObc4Io7e1BWEZjjmVVVI1Vwt80PyG06lkhtnq0kzRrSN2U
1Cr5YX+tSx3NjKSFu417Zhp/wBROYp4YR4a3NzdClpBGamRiMmoOWDcXvRfXjGW5ZzmK8FJ
PhgJNeRq7ZAKddPbori6kCNLLOmiSTtkCZUGSajyPDFvIiXKtcW4nkia4cLArnSFUKCaLzx
a7YUKSJaxyxsTlItSraa59OOOYxTFBnXCxTVSWPrhnXJo25N50wtzKCjo6GbWRW50kapoUH
jTqB9uJt4tZ+3MJCwHxNq+HTwIpiL8y7fcSRRXbxfOxJRQskWQZpM9IHPDWssaW8upmtlUB
O5GSSxVf3TxPPEkDAFZVKkMKrmMqjwwbTb3VtyjSl5aSDtxXYTNWgPAHR44kEWuG4i6Z7aU
Ukjb2eHngEcBz+qf0PhXni6a7mjtdhs5u3LTOS7aOjaA3AKT4ccT3t3cyCGJSLdQo7aM5JW
Nf8ApX9uLzb90jaW+223eSK7H4dwjIKaC6eoHIg/bi0eV+7I0MbPJ4syhq4yOVOGAftxU5Z
4ub1gXECGQIOZHD9eIu1Ko3PdGeaadTq9XUxXxoKKMRTsmu/nUNPOw69Tiumvlia6Ygui0i
jPxyHJVHmcSbnudTul+dUwb4UHoSn0H6VhLgSvXSleo040GPLBN3dRxMOC1q/uVc8Fdk2+e
eRslneNgg8wKVOBeb3tN1udyD+GZAViiX9yPTSuKJst5UcBp/Vwx2bbaEtYmNBNclWKhhRj
pOXDEk0t08TLHSxulUaXcirRcTo8sQ3tw0l5O6jvrNMzaH5jSCMa7WzjikOROkE5e2uCYrR
Li5d1W1i0A1mPpalPh44sopLqWW9ltWS4IaOJHGqr1LinPlja2u7UNbSRdm1vge68crMwMb
uPhIGHsrmTsSpGJTJJ0xlCaCjc8XFs0iQtAT22ZwVmQLqLoRywJHvIwpYqDn6lAqP14eL5p
WkjBYqoLZLQmmkGvHhi0hlkEcJXXBuCV1o4bSYmQrkDzrj5eHot5pSpiBD9qQNpID5Ajni8
2i9cfI3alUEpojFWpzNAWGFg22NTNaqLiK7nNZpgCR24yenTGvLwwk0MqSSAAThPhkp1DPz
4Y7g/AugmiK7UDuRVOZUnCXGgWd1aLpj3IuBHdoKALKT06j4YWPfLGWxbL+YUa4an4qjl9u
O5DcxSIc6q6n+/FSa+ftx/tw/R3ou7yW12vbxEs0cApJLJMK0LjOnDEOz2to8AgINhqcLr8
RIT6Sw4HPPH9Ph2nRNEpjWc0jTwV6Do9tMXNpDM8l7NQbzuBNIbeL1yIrH4iMsQyJc2212T
qVsoZkZpjEnSsh6hxAyGGvYr590tITpvomjEckKnMSqoAJHl4YWWMhkYAqw4EEVBwMXbKup
mTQingWlIjX9bY2Xb4c7pKRqF+7RUP/MMBWOYAq3nwwZJlaOx2eUpHQ/xpwa1rwotMFj9Hi
PLHzAlaNpC8agoWeNozpZmUclrh4Lp1hqXhF/GOoyKNa9JyHcU5HFvuElu0oiRoZLyYlQ0L
UZWXVnqTh5jFzt2zSi3t4WCz35q2qvqSEjmMDtQiW4p1XMw1yMfa3D3Y41+gZ49vHDW1yge
M0YA8mHpb3HD7hb3HTErPJLb1hmNM/RmhxPY3sqz3EGl45wRWSOQVGQ5jnirfDmCRkvia4t
LpA629Zo1YxRyV7bBdQaThXG3ynO2VHW5tTp6ULM6TppB6vEYDfMRQLFBGY1mIJkOrVpaKq
sBQ54l3CXcEtY0kEgeKD0al7VFXVw6sLIu5CSN9TqRHqBMiBS1S3MYFdxZK1rpjpxVUpXV+
6MaPn8grqo7Qy1MHPxeIxLdG6cRySFoo1i1kTOBWpU+k092HglIooNQSKVHgcQ/l/dVJLES
WM7kgOwqY0mHNWwpN2rbleSR/OiOMFYYo11aEjUgAU5nCTxNrilUOjjmCMjjtzIssZNdDgM
tR5HLEtxtl7JBJOCrRTfjQENxDK3lww00O3wy2gHVFBKYWc09VGBC58sf075+TpjLy7ZOCz
RsQCO3LwYLzpjz+t7/qSXMte1Cpd6CpoorlgS3H8fe7gTzMlDHHFGKImqvEChxaRWW4wwrY
x9uUyKKmJgAWGvT1ArkcRQ7DuU91KWoEAYjxyIycEilNPvwljqC2V3ol3GFjSP5tVr2ieFT
lVa4um/NMJ79AI4dBdQCTQdJ4KtKcuPPF3u8MRtdlmRYFDLRppl4JHGMzzxDDNGYmBcpE1N
SRszMitTwBwDzxdXtzJp2jZm6UH+rOgqzv4hOQ8cT/AJhu0pDE3asYjmF0j1e0ftriTYtuY
pax/wD7C8XMjP8AhofE+OI7S2XtxRCiDifMnzOKU+3Fmk0eq0uNXdkFS6aaUIUcfPFwlpcr
JBIo+XggWpkt5gR3lp1akbiOWHiKLt1lIEaRHpKXlVNLsi8g/HPn7MKt1W6vDp0o/wCNMxT
06U4LTlgLfV2vazmLeNh35AeTtyGAdhv5LdVzFvNSWEnzyqMH+qbX3UqB3rNw5PnobPC25u
OxcHLtTKYmB8DqAwGBBU8CMx9RkYBkYUZSMiDlQ4e42eY2srU7UdWUIa9RV1zpTlhdvG5PN
cRoZNwRp9MCRltKrrYcWHjizhNkbS6sdSQW0kYmtJEfLUr5LXKtcbSlzcmBpu5HLaSHpKM5
KSppqq0OWGa8tleVsu8OmQcvWKH2YDC4uJUkljj1SyExRKx/iMo5DzxLt7bg0sEaoYryKdo
1Dv8A6FA+gnnlgXGxbo50ijW9y/ejbyrnTEdjvUDbfeMQELdUMp4VRxgg5qwp7QcNcW9Vt5
D0KdISB+OipNSH5DxwkCqzz1BjZf4mtBRB/lwm5XS03C3oLyPUQrMg0q8i8xTBgjlRdur8v
bW6KWd3H+oKCiqMD9RGM/oW7aJfmUBVZqdYU8RX61Pp9uOrjihFQeRzGJY9umijtJ21vaTx
CWJGpmYxUafZg/ObTMzqekWLL8vJmOoK51IfLhhnNdrWQ5JGe5dBOStO9dPsXB20wBrYnUQ
1S5kOfcL+rV54ECy24ijGiK9kQy3eitdJ15VFeOI7i5u5bx4QeyswULGW4soRRmcD9mDJGv
cuZCIrWEcXlbJR7OZxb7BCe7uF+1ZQpzYsdcjH/E2WLf8ALmy1n3ObqlYAsya82kA8fD7cC
1jJkdz3JZWADOzZ9VPDFytnM1vcKhdXTidAror54ljEMl185WWzpIZI1ZR1QySN6Gr44sr2
Vu01ujB4KBge6KMury8sUUx27EFgo653r4cTj+WhG02MnpuH67gp+6vAVwZY0M10+cl1N1y
sfby92K/RXLHavrdJSeDEAOPYwzx3di3ILAGo1pdNrhJ+6r8VwLHe7VttuDUJIxrC5B+F8u
OAa1rwIzH0UH248x/di6hlTuxXbma5aQ1LsTUaj4LhFg3Ds2WgKbdFDq5B5sDWnLEe27raC
W2nSUG4gjYoi6tSxnJmB58eOLW33AGS1u1ZrV2qZYdPUkcx805+7jgrIFZCKMrUKkcwa5YS
GOzEmybiALhAPwonHxro9BHj54kWG6ubZJj6Flog8qc8LZtOu6beF67ecpHcimQMMniuIoN
zVoZ43aOESkB5E4plXjTE1ndlGj00lGoakHJuOVPHAvrdu9bxsAJqr+KKVEiBTmOTc/dgX8
2l4L0FLqNM9Ck5OR7eXhhbmCSSOC6jZQ0KqkcaUH4UVBmzceVcWW2zq0d2Iuta6ggXJe4T6
WccsZ515n+yM7sFRAWZzlQDMmuJvzFOh+QskMe3FsjNK/rdVPjQKD4Vw2/XZU313rTbUlJr
LMwLFhXgo9K+WJrjdru3k3y5kKsRIGK/CEU8jjM4EsSpJNK6wxJIToLPw1UGPk4Li3tGZO4
LS2pGNGqhbVp8cRtu+63DzsTqjjlqlAeCnngyWsSTTKSGlkPedWHInli3ufnrgR3t1FC1uj
lESMrQgU8xiOaeV5tqR/6a87moLqa9wgk5hjSuHdpWhgi3ARm6MrEojVYRshNNLeODv0TBt
otZVs5HDgrpNFchefUeOLy6tmTt2t9GVQSETSK5zjjWtCprXF47Gn5k+cPZiqe8vWNCqPu6
OOLwKguLK5vNDBaM1tcpICGHk4x2LuJZY2Aqjiv2eGCHDS/l+ZhoeutrV2+E89JxoWd5m5J
HGxP7MFNo2uTxW4uyIYx7FPUcCExWls2dbkMX+xcGHdtwaa1ljL3TxII4o4I+p+rjrbgMRJ
+XlNpdX6iA2s8bK1urDV3486AFcbRtl9cu1i7utzOzFTK6rWNZHHAE4s49ohSB45LiMJPO0
kT0BqQVzpnliyWSSJZBuMyOZCTEAAMmz1FMsQfl3bJInurmRzcCJyIR2+tu0zV6Ty9+Nhe+
lQTWc0kV4xNQNAorHybxwtzMyS2jWkket1qGkViFKih48sRzJJpfYI+4VkJ7gZmLhQPHQKZ
4m3Xa9MpW0jae3p/GicETLQjMoaYgtbXona2XSpAB/eXq9OrD2i6dUupRzVdPNc8/DH9Mkb
TcWn4ErAhmjkj9DqfPxGEl3RFRIWrFZRGqFl4SzPxkY+eBT7cDFP7DkOOINiTpt5UM983Am
FTQRg/vHDxXHVtm06hb2UddU8kYoAdIyX9gxZy3jtd3Ksflra3FLayQg5u1M2piX5PbmkSS
AFTGjaRKZNbvqHFqYCy214Xt4m7J6vWJQyMBXkvLEsc+33Mt3JKhurlnqJI+4G6Vr6gvhww
0EdrcaUSSNgzUEkQlEgjB1VHTliPtbfLbRl4nsZDLqWyjQ1lVs8tfhh77Z7g7ffOS0lKmGb
/GnD34is/zZYvC1uxaO8jLGBiMtR0cMv8AYY/p1vLBNAHMvaLk9Z+LqNa4lQWkei4IMykEh
yDqBPHnhrMWsXyxOow6RpJB5jCzx2cKzKaiQIuoew4+a7KC4Nfxgo10/wAXHBVI0QE6mCgA
FvEjxwT44ktJ11xTAq48jz9oxNsd6qfNWw1W8+kAzwcjWmZXnivlzxJNFG07xrqWFfU7Dgo
xDK0ktx8zIsu6WGroerajorw0cxzAxt8m1FvmzI0BuoSCsUJHWHIrTLhhI7q0O4CR1hjt6B
md6ZceeWIby2tY4hBqUKUUPA49aHwIw0TraKyEOyNoB6+Bz8cT7ntsEHcgFYJY0VlBJpxXE
N0bWNGmjV2XtgEEjPKnjh3SGMFFYp0DIqKjh54F3dBGnd3SRgoXVpOWQ8sEhVBPEgcvDEVp
dqn9LutIhuCCojY5aGYZHPxw93aMI4Z21xgsCzFzVwgGdFOJICCY7mEyOK/dPS368U8Pptd
tt4ntYDcduSZhV5QmZ0LyQ82xT7MU/sG23AyS4SW2kJ4E/wARF9tRi40KYkuNcYlK643ikN
eluRAOIksbrcHfMy9mkQJp8PqI9+JjtN3JeSxjU+3XhDM6k8Y5FPEc8R2+6W8+3Tvx7q/hi
nFg3hgm1uYpgPuODSoxXwGeP7sUwUajKeIIqMFZrRFc/wCrGNDj3riLadyuDcbfdAiyun9S
OP8ATY+eDT/Y4dnvIqx11KG1MNPHpGeI7iI64pVDo1KVBzBzwBUZ8PZihYVOVKjjj24XdLc
9u7291kjlHEKTpYezCWu8KdvvCBm4IievAo3njVDIsifeRgw+0YfatrkJv7hzbglSoRMw83
mAK088d/8ALrhjCRaXdoar35D0xzJ95g3EjFi88j3ME6sq1qyw3bKC758A3LwxNbWNoxW/0
ymSNmWJioo3zHw+eXvwJbjcUMqqqgrAtAqZAUPhi6sricxyMgZdPTDdKMwVUZKwx3bySKQd
KxsgZZBp9Syq3A0xQ8Dy8sblsso0S207TRIecUhqGXHliaznFY5l0nKtPBh5jEn5W3GT+Ys
m7223ZFNS81o3EeIxeXqOht4NduVUUpNUaqLx05ZVx5Ypig5Yt7+Eos0QMcrOCxaA56EzoD
Xn+kz+sImYxSIwkhmT1JInpYYjtt2tIb9JmVI3iIDS1yr2XqajiaYpK0du7LqEaL1sBz0rn
j+uWkHy1gilWdv9Wq6ekeJxWWNXKigLKDkeIz8cSBLcQSymvejLBwSammdMD+lblW2VemC7
HcNfu6qcMN8ztsF2nIwPop/xE1wzX+zXcGnOsaiUU9xGNdy0tm2dEljYE+w0ocIfnox3PSD
UH31GWPkLS3bdiwaRvlyAYApykDHnXEVjuUn47KGtLhukXMRy/wCNaUIxfsLC5kmmln7K9t
e2ElXSJQ5zqPDCiS0vBpMSkEsFEfbKyAUYfHTCxz2s3zoC/L3TSUEUKA64/V6m9mNsNlZOo
hjV5uodwTBqvqLNTOnLAZhQkcOY8sbhUV/AfL3YtIr2FLhWgjqGAPwjgcMm0Qdi6cqqsJHR
VUnqYjVnQYsrK0m+X3eBUiiuB0iOJsnaVjkFIJIrhBCy/JbXGIYJocmadhraQOPuHPjxwbG
/tpLy9UBrcwL/ANxEPU5rkrJ8Qwl3bMGilFaeB5qRyIxn44uZZ0DSQgGFz6lckAaTjVeym0
mmVB/VEQzQyJl0TJyYfeGNFxblqMV+bt+u20gE62NarkOeIt92CZHv4FopB1Rzx842oeWBM
nRNGdFxAfVHIMiCPDFW9IGfuxeXa3LRTi+drCepYwqnT0eTYnSPazexPK7S3GaSTMOnXxPh
hjdbHdIMypjo2XnWmFkurW7tkbLXJCQo/wA2FQXyBjwJBUe8kY0f1CLVWmROdcCmYOYPL9B
X9DTG8XqoJJrC2jFsGFaVRpDTwrzxcbzur/Ns8mgQtkKjMlgP1DCxxqFRBRVAoAPAD6xSZF
kXjRgGH68AtBGdPAlFy/VhXtnfb5EUxs9tSPXG2bIw4ccW9tdoBsfSlnNHQT2c6/6gJzavE
144QbvGb2xYVj3S2WtVPAyx8vdhbi0lWaFh6lNaeRHLHHI/TuFBUmFsWap6ezGB/wAIx/ec
Xs26mOaS9ctcMRSJYlGlU6uQXG4NbOz21tIz28TrpciT0Bfvq7ek4W8/Mjhf5cpaTRKRDmd
ciN/7mQAxPuG2z/yN2db2jKKxT/E3iNVOGP14W1hQSPdzJGBXq+8Cg5nLCLMtZ4CILhWzqy
igJB8cfO7VMdtvM9RRQYpa8RJHww8p2ekyq4F5t0ukAOKFxC1c/di7ubfXuQuYu5cppEMyF
D1kpwJHlhrqEkxTQs6sRQgFTyxbOo0gh3fnnqNTiN4pGmSaSSXW6lTV3J9JritcsaZFDjmr
Co/XjUbaIP4lFJ/Zhj8pFWQgudAzIxw4fVuNoCaTDqEcuqvcZDRhTEW3pYNcPc0+WYOAJDw
PsxcW8m2yLfWo1yW+sGkYzZtXkMNva2o0rJo7PcFSK6a1px8sXNxLtQWC1YJK3dzRmAYA5Z
8cF5NrREFv82Ky+qHLqB0058Mf1hLSPXQyiAuf4K1qdVOPliO/uIlg71WiRSW6ORNef1RiC
9iNYdykS2u4z9+lIpF/YfLG4bZtkUbm8YSRRSEpGvTqqKczhf6pYskp1l2tvxEVEFannU8s
HsTaZFoGjlBjcE8BR6VPsxn9byx2541lStdLgMP+bBubMvf7VcMRPaULNCOIMXHLCbnslwb
GeUAiSCnbavKWLgcDbN9VIbmT/tblP4NwBxpX0t5H6bm2OfeidAPMjFkWNXjTtP4hozpNfs
x2rfO+uz2bNBxMjcW/yjPFlC88s22XMka7jG5aWsq5q2dSFkb1YF9FNFDcbOwMtAGUIoqsU
i/s8MWbfmGYSbPIyT3BEY1Ry0qsDac9FeeEv9qdtuvbeRVuVIMbNGM9MkY41HpOBThWuFVg
6W+0g6KcHlU8dQ6cSb7EmuymVY7+GMUZTynUDI+eEmiOuKVQ6N4hhXHamWSWft90RRIW6Bl
qLcFHnh99trdLbctrmVrlYyCJLaQcGZcmOnEqW6t8vHLIgDMXqjZg1bxDcMbztsPVdWUzpb
rqC0WX0nU2XOuLaGU1kSJBIf3qZ/UMsziONfU7GgGdMZZ4/u+m4vCepFIiHjI2Sj7cbfvko
hPyR1TCMN3Cs51P3K5H1Y2F7WYxfMj8GZKFk1MCGAPhjc7bdD3N1NQs0h/iQjIgDhwocHYt
bPtYb+oLAeGsCqqfKuLwqtCzISRxJLDPLDkAVFitCRn6Blhbv526FbZ5BbrJ+F0g9Omnliy
9jc6/EfrIqf8ActPD8oBxMwcEe6la4sIIkFbYMsslMyxRmI9w+jTcxBiDqSQCjo/AMp8Rif
5O8O4jSPl4LvirV6qyihOXLAtbhXsbvP8ADuF0BjWnS3A5/XpxxNf/AJelJuJWJks5admQE
1oOFCMPtN+jWu4RZtEel0kQ+uJsLHXVoCip4kAU5YNzdvoiqFHMkngFHPAI4GhH7cNt2orZ
bjqurZQaATL/ABE9h8MK7KGdD0MRUqSM6HD3IjMzrQJEvF3J0qPtxFuTRKdwtmFxex6qRzd
RkdX+9SuWNth3aKO1268lWZCCdYMfXHBJqyq2I90hlMLhe3cxgArMnFQ3+Hxwm2Wo1bjuA7
cCDIKG6WYnliOz1mRgS0jkAEu2ZrTwwUYBkYEMp4EYbYLwj5O4LNtkg9IBYsYvaK40hZJND
ozwRkKZ0rnGxPw88SwRwx20FwNLqtFUlhp+3A2u6EjOH+WLBvw1ibqifRTjnSuL7bhbfNw3
8lt3h1aYyOLdPtwEUUVQFXnkOH01PAVOGtlVv6LaNWR/SZ51OQRs6qOeABwH1I4rt5EERLJ
2209Ryr7sJtE90WCBdSLKBK+jk9OOEkllnRIP4bNMQI869JPDPEV/cTRNPbgKW7wAcD0iTP
OmF3U3ai7LAhkuMiRkF0huHlj/AOUOm1hPcY6yi+HVgWTEttoGsFpCBp9VS9R04mtbbS23y
HVNplLLl4tq6cSR7QUMdQXWN+4AeXM0+ts6tmoeZgP3hHkcbjIwzgUlfAVCrX6mi6iWZa1o
4DZjhiWfbrh7y3YMRt85/wBQnLRJ8IxLaUaC7gFZEkFBkaNpbgQDjLMeP1niYCGcnUlyi/i
I3jqFDgbJvOcMGUe4jUUIPUqvUcffi43C2lW/k1KLFEfQkIUjWPBicO9tK1rHD0Lbzj8N0h
TXJK2XBuApjbxuVuEvpUVlZdLCF5hkKV1Cq8Th7Ozk77pH3HkjzjArSlfHElxcuEhiGp3PC
gwPzDO0rW8twJZ9vJOk2asO30DmKVOArjvWlygZTwNCKqy+BGI9nto3uL91WOFajSGfpUO5
54mvt5kF1uElAslS+hF5At54y5/QdwRK3tg6y27gVKkMK+488QXoXtmdNZH3Tw/biQblfud
wtncCGZmVNVawPbrGOvzxbb5DCyXECMLy3cdt5YDlKB9lV54uDbXhtJaxSJpU0e3hOkIx45
D7cftx5fQljaV/qV+e3a0A6fvO1cqAYit0VRoHVoGlS3Nqef0V+m1tbR+1JfyiEyilVQ0Bo
T7cS7lt5kivbTTIsxcsSwIBrXG3WN9U2gsxczwglVkkP3qccbjdWyhVkEfbiYau24fNkY+I
xt9jLtUsFxcL0bmCQrNH16wOB4YtNrlm7QncySvQvpSJSFJC14thrK563tg0E0bDilOjI+X
7MQm8CvtO7l0aoqqSIxSjf343UQIqAXsijSKDSAukCnL61rUfwbaV1J4VZkXLG9uxPe72mp
46dTY/Z9V4LmJXjkGl/hYitfUM8PJZXgvolH4dlMoTIZIqyLn0+eBb7zbS2U6rWSUIXgrxO
l1rhZ7eQSwyZpIpqpHt+pQYktrhA8Mo0uvliJvy3dGzRDqkgkdmjZvGmJbX8z7a0URPbV1j
Z4pDWh9XDxw5s9ySO6mBkVA4ZK6Qg40Ip4VxM6hb+MJ2Gi2+QoquiaIe56aAccS2+5zhdus
UitpkmQaZ5SvWxd+QOBoCvERQAUKsvCgplTEO07XGsl7dDtxhWAWDkKqOBzw11uV1Bc3tTJ
Pc1EshPIITVqjCMLkyl+KxqWK18cPFL3bdFAKyyoVU191RhhZXCTlPUFNT7aYkhammVShqK
+oUxd7ZMwZ7C4aIKOS+ofbi33URlu8Ow5WQwkOM0ZnFTpp4YuXvbwXvyylGjValAqlqazm+
oc8bk6wmFiUKKfUkT1YLimKYeaUhUQEk1pwxNv12jLNcsUto3GUcC+kqDw1c/rRfLMEurV+
5DXgx5rXlj+k3NiLNZAEurx2DVC0roUczTFnu+yRiY2sQgktidJZFFMvaMXKyW6RCZVSKxV
lZlOqpleRqD3DEW3W+2hJ4k7a3LSo1P31WuLjcNztxGskCwwnWH0qnEED7xzxebjZWYe0ul
0NGZVXUVFBJ5Z4k2Xd4ViKFmgmRg5DMSwb3E4kgvCplklZwFNaLkBn7vrWAj4GGYS14aKoR
Tz1UxvhNDMJ6E+VW/QFWzU5EHMH3YN3tFw23zhaLEtDbtThqi4fZjVuVkLlEoDPZsWZj4mJ
gCMN8rLSRDpeGQFJAfDS2PZ9LTTZqoJCj1MaZKo5k+GKwxptcb0ZHmHduBn/06aVqMG43GR
76YqV6wsYFeYEQXPEsW07jPaGYgsjEMhFfccQTXso3u0tm1fJ6VjYllK16ultPnh4BdttcU
0kkgtIgrmNHPSms8KeWGllvp3djVmFFY+1uOCHt/mZDWskxJbq9lBlhIY7eNYo6aF0jliTW
iksrAkgGtAeOLe926YWW4pLIsk41DUoY0rpxJtN/CYL+2X1Emk4XpLrqA8K43Pb9ZJukWaO
tSQRmymvtxLbr/GX8SAjiHXMU92WJVlhjjtbuFhNGrsZlkC9OqQ8a+XDF2wRowLeJWViSdU
bMhzOZwRXPFcW/5cjIYSnvXp5pDH1afa2EjjGlYwEUDkoyp/ZCaUG329CfvNcGvDyCYZQrR
m7eaKfVwMmstHkPZT6LNtulBmlk7aWZXX3y1K58gow23S2slvewqTOpzRSDT1efL6+WRwsk
8VJ0/hXEfRKh8VYYUWTjdoxVpFuWCTfuqjAUPvwG3GwubVgtXoncQZ0oClcO/cY6NIdQjll
Mma9IXnh03KSlraFUtIWQ6RKwB7rt8PgK488RR3Egja4cRwg8Xc/CMR2UkqrcyqWjjPqYLx
pyxPJHOGS1LLO/JCvqGI9yMw+SlNFmAJzrQAgCvHDTG5CqjKjBlYMC/pqhFc+WBbPKe4SVJ
CsVDAaipcClR4Yj3F5/5SZgkT0PUSaZA54pxVh7iD543CzYaZLe7kDIeAr6cR3G3uItxtW1
wy8GK0NYww8cbfOyGO47LWt1GeKyqGzrj+/AHLEtuAy0jnjYMxf+HJqBz4ccBqcsG4uGoBl
GnxSPyRfM4n3K+Ou+viHNfVFFToir5c/7La3BX8G+X5aRh8Mq9cX25jE0fd7dupN8GTpmlD
P1KjHi0bfqwbPd7WdpoeM6Jq1Rn0u6ofDmMsDfNuuBdTrA0dvAzDthj8X3kPI4iuZI3O6Bw
91qbSs0kxpHElKqVA54uZdwt/kmtXKuWBVSAKk9eeWCbKdJwvr0GpHuNOOM/r5HBPM8cC+s
CkV4VKSo4rHcIeUlOfgcW+yXkRVWGk95iz1zbXHJSjr5csXUkfciG0xB7UBCe9Mes6W9oAy
xabjbW08V9ZQo8cbRtpMhbTKtSOXHG4bK1vOPnbiMfMiMldL/AMZv1Y3LYY7a4uo1mjktZ1
j6KVVmGXCmJN1W0mijIt4Y7crWZ+22tpNIOQA4YuNsfbnnk7kki3WQj0Sderqqdfliw2m9h
ntIbKF2aQqAHmY+jPlp54ihv4ning/CPcFC6rkrfZjScrfeo6//AO0Q/vwa8eOI9w2srBul
s2qOQZawKkq3nXDCEstzCFFxGwppbgc+eeCASOVRkR5jDJVyxmuEYs2qop/5YeaZtMUSl5G
8FGeF3q4SllATHYQtwehzmcHn4Yrmfb9FeH9h9v0GCRijAh45V9Uboaq6+w4O0b1EPn4wWB
BCmRPT3YWFOPxDCm1tzdwRN1XEMjxytBn+FIqGuRzqvvGIrqGeKLuyLKl4jNIyBjQwylANQ
FOoMK+GHt79IpZ4WAmRGJSvFJI24gHl4Ygtre2NztxDR3sSnVMYitBo1Zk1z44ZEgKybcVk
u5WbtSG1jb8CF9PCRq4S019m9KKzWz+oFlDaQTkaD6QPoyx78Z/RQYDMoZlzRiKleXSeWKn
KmNU5kqBSscjJT/gbjitpuV5bcKDumRcvJsAW+5x3Sr1BZ49D15dUeLi0Y3TX2gdw27i8ji
qfVoYZH34YRG+nTMoGto46+GothJdVwaU1xv2VBp4ccLNN3ngQ6miVoSXGZCjhiMX1m6mJ+
7bzrF1xsufqjLcfDAku7FlhXoeaE90o+QpJGOpa4L2sqTKh0toNdJ8G8Di23a2iCWl0fl78
LkuZ6X0jn54BU1U0pTw5Y1tC0fVdNU16swNXViHZoplikvmBkLHSWhU1dV8yMLFEojRAAqg
UAplyx4UJx7f7F5fSEuFOpDWKVTpkjb7yNyxqgdN0gQVdJfwpwB91l6Wy8cWu87XbsNbCSd
LfSkjKKnVp9LOj/bng3dhO0M6ysIHaMrJKjtVg+noLByaoRkOGDt9724dwT0lHDxTecbDL3
YOvVDMWDGVKAsyejWODUxDc3UmvtuEhvmZniV5a6pWRq6dK8hliW/nlub+K2VhbooA/B+Oe
XTQU+6MLcWUqzR5VIOa1HBhyOPM8vqn6MvqPtG0SCFYV/nr2mox14RxjhrP6sW8VlbiRbqQ
rJLJJoJfTq1SOQeOIr3tmLug/hnOhUkHPmKjji7soIYY+xqEfeYrIxVS/cVcgy1yoM8G5nt
ZDcwiPuxpRVIkFRIpJ9OWJJdvtZKKkUhncL20ExoKrqqeeHggjl2zckVnS8hkXr7Z0/iIv/
wDOGuriCSoyO47cQjMPvSwHInxpifat4dBazjRHfQ1ycEaRLGc0PjXEkdy2n+mExSzM1VZV
qQwPhTHfZXRI7eV4xKxZmWaSqsK8BjaXjiWSKISGWQgFkOnl4fQZZGCJzZjQfacEz30S/uh
gxp/l4YitbeR2klNErG4XhX1Ef2Ov6sZ88V+zD3my6BHLnPYOSI3YfHG2ehv1Yfctok+T3S
jJdQuOJppaOeP9jDBt7pzDc2aPGUhh1PC8bBlkldDRkB4Nxzzxb3chUzOD3NHDUuRxRgCPA
5g+7EsttK9pBcKqXdvEAFlVTWn7tedMfK20WjX3J0jjakahqpG0zcCqjli2s5le83CZNTR2
6jMKOp6MwAHvwl1BqCPUaXGlgVOlgR5HFRywPor9Tv3kmgNlGgzdz4IvPAXPZ9tbMkH+akX
2DJK4FtZx6Vrqdias7feduZxbK7ALbyiUoyh1cAFSp9oOIoI7t2t4GkKQkChjf0oTx6OWHl
u7yaSAs0kUGVI3cUJVqVp5YAa6nKhUUAMB/DGkE0HgcSWhnnaGVURgX5RMWTTllxwL+3Mve
UsQGcsvX6hQ488TbjMfkp4hncxjNq5BXUU1VOFs9zR0SSMyJA9USU8V1Jzy4Y3ZstKQwong
q0qF8qYnuFtKR2UXajvmr1uxzCZ6SuEtIYWu7yb0xpwQE6QZDnQVw99+Zbw3KKpdoAxjt4j
5UIqAMNa/ljZo5LGQkG7uQArmuenUakDzxC+43Fv8mldUMSgHhQAdPLApyxX9Jl7/AK1Ppk
3VH+Uv7dCYrlOks1Mo3HBw3Chxa38LNb3m4Qfz9oukMqFOtm15DUBSh4nBItgdvuI45BBFI
HZT6NYH3m+JcFZRNbkGlZEyry9Ncfydykr80Bo3/Cc/on3jblin7sIieGYlWXRn0Fa8fDFn
cG4YmQSve2jqIoYtNdES6l6W9+eH7hW1miYRujupGoivQ/xYB5csefh9OWBngblNH3bpVCx
s5LKlOaqcgcV+vlxx1GhPDG1WRTXD3XuJqnp0xLlqHPM4kitZCl7a2YkgKmn4ysWVfsxuDQ
SpZSuIxesya26BoKopyFaYkeFQsdnERCpy6uXjxJwdymkMl5uKiSbPoAY6gF+3F0UBNSmoD
w1DPGx7XbXBt7W6gJmkjIV27Sj8JG5EtxpgXFsjrNQirSO/q45MxH00+oILq7ihmbMI7UNP
7sB42DowqrKagjxqPqFpGCqOLMQAPecG2sUk3G65R241L/mkPSPtwtncQS2V6wJWCZaa9PE
o46WxX65muZVhiXi7kKMvbhvzDeKfkLc6drtH6O9I2Xfev/L4ccTlgLncLtRogliZOqXJXi
Q5lVXhq4ccPbW27W7X6lDMjBI2jkQURkdeqqjx44N+yWu7SldLqwXQyDkEoufnXDxXU67eF
q0Y7Rc27VqYtWUi/u8jiu6Ry3Vnr7Ud6E0kEH0tXjln44pZXKTMADoU0f3g4WGYskkba4XQ
0KyUyPn78RrMsdxYWwdpZ1AB7LjVLqVqt3CeBGDfvdd21u1HZtiS/ZRahF1nKoHHGRzGKDn
nilfqZ4y+rrvZgh5RjqdvYozwybPELC1XNrqYVZq8NFQf2Yb+o7s09wubRxtqZa8+o5fZia
xvZjdyRwE2szsxKxkjKh8sbnd3ySRAmO3jl7dVBQUarDhXG8XstykdvdTIsDV9fGrADlhdq
sbZ32yV0FxflSE0p1sqggcaUrhYoVCRoAqKMgAOAxLbTisMylHA8GwfyzuylrOd+5t96DpM
TvkDq5GuH2rcajcLQZvSizxVosqf3+f1pNr2eKtxEQs969O1b6hq4fE1OWGSam5XczFrqai
SSEnjrJ6R5KMPe/luWSNoaSvtrV7bA9RTttmpYcNOVcR3UBrHKAw8R4g+Y+m4h3FlXbdpRZ
ZInPTK8ik65P3VHDzxPcbQwttotywWGECAsFJqEJU1bTn4YLq+u/sZtdvJJQM3bpInc08Cy
GhxBuNxKIIbgArrrUkjMAYD26zzx1A7kcLsv20GBFd281kshCwSXChRKx4AaSae/wCpLORq
WJGcqOJCitMDeN5iS8vbsqNt28nVHErU05c2zqxwUv3CS2wFLTRo7L6gFES1Ot2HjlTDwQ6
rj8w7ioee6NP5WGQ0qWPCgrSnE4WCS0jnK01yyLWR35szcanAfa3k22YGuuBiVI+6Y3Ok4U
b7aPcmIVh3ayFJgB/1EXMfrGJzst0+5bbd/wAdCyNKj/FWOQLQ+YzxNHc2txBes4ezumPbD
JyjfSQPeDiEjc5J5iwjk25ndVGZoO8GoQPHCF9ynvSYz37ZaB7aQUHX3FYMuBZxpDes1OzB
EANanMlXSi1HgRil5YmIAkMsbgyKV++hAphYlkMUziqRzKYi1R8JbI488v2foU27bfxNzuC
EUKKmMNz/AMRxELiB943ycayhIcgc2q+SqDlU47m43zQRNxsLYBFVfuGX1HzpixtNnjEF2j
GW6mTitvSjCUnjrPDF26sClradQPDgDmcXV/ukasLmWa5YuAysBkrD7MsW13d20cs8zNLrZ
c6EnT9mAiAKo4AZAewDApg4umkFZLdDLC/NGXw9uNjuWZi1xZSRM5+IxlTpP1csbzOraEuJ
njQ8l7SCIyfbhpXtkZ4YIRGWUUU9SOwH79K1xHcoWW1uhqYVqkcddMmoeAJDA4aGytBf7ez
NKjLIqSr3G1FADkeOWBHFt13JcHjF29FPGsjHRhZdyuH2u3bJLOGj3UppmGYVp7vtxLb/AC
ZgsLoaJ7iSTusw9I7q1YgHhi+s7WlxDIFWBHOkkygduUJTq6ek0xcwXDCGe61Nx1dolNNWb
n44O83k0F1a7dbdmJLbU4VlOcgByVjzw1vYWyINKlnj/EMesa1Bkcha6TyxeflbeH+ZXt9x
LgHU0TZFTqoOB4YHzApdQMYLjw7kXSSPbxxXjiSeU6Y4kLufIZ4F9u0z7btTkdqzQ/iTg5r
3CM+r7oxFu62721pbsLe0owWZ6NRtCsDn7ssWt7fBp781ls9tiXuSdxhXVM9Nb0PFmyGJby
+YPuF4Q9yRwQAdESfuqPpHlj5mMNZ3lOm6tz25P8wGTe/BtrqwtdxiUULmTR3fPQymhx21/
LVtEiijd6RVr5LoGPl90/LjxqvCW2rMtDzLg6sMllustk4NVhlYIUb/AAuFb9eHfa5YJyyF
LmSOTU1wp4allDANiKK/228a0hLa3WryksOkCjFenxGPk7qSSe2X+Heuv4kY4dq4UcCPvYW
aFg8bCqup1KQfAjFfH6KfZgyXEixIOJc0w8W1WDXIj4uxbMeOiMEj34qdnbMZDS5/88dTDa
rUjqagD5+A6j+zEjW8sm876RohQLVEc83fMA+OeJbm8l+Y3G7Ia4lpkvhHGOSjEl3KpcRgB
UX1O5NFUeZOO9cIJt63aVpezXJK5KrHwQZe3FzdTyl923XRAAKDQZGqwqePHM42/wDKcDFr
m67ccxValYget6cs8QWiHUkKhAeFdI44aSRgsaAlmOQAHMnEi7Nt8m4wQ5NOpKrq56csGPd
LCW0XPS6gtmOVCBie3tQ8806mNIihWurp/vxtNpfORfRGWWOIEHSrLQq3kAft+qJpySWYJH
Go1PI54Ii8ycQ2BdLbcbpWMgY1MUbanklYDwGXtxHI5JmuQHYtx0cI19y4EUjNE6EmOVPUu
oUIzyII4jAks53liXnbs0U1P/tMWjenhlj5FQyBvVKkT2zaf33kqF/y54W63m5UuOCaysZp
n1PIdbnyrTEVttPalnCSRyJGBoKyUCqNIzYNmKYt7NIYJrexNvbzzSDVMJJV6qNwBXE217t
ubWEKOyrAMkcaulRwrVeZx/TbKVzbSRgTwSdSupQk15Gnjh7nZoXntp9J7ILSJkDqjdRUrQ
UKn3Yud1uoKbluxWK0ic9TOSTqK8VVF44jt9ZkcEtLKeLu51M3vJxJc3DiOGJdTueAGDdX5
ex/L8WekkpPeE+kaOSHw54tZ5bKVNvhftQQalSpjUvITmKNSlMWm43tuJbhwf6dZpV5Z3JP
4r19I8OQ44O6y28D7hIyC/cVAWMnTkf3Qc/txONvijLwNLqLBmpbxrqWXlxOWEW6ikRFCia
4CjtCQp3NIzJOAkURNu0sax2mhe+0ckZkFGrSppiQQQNNBWBIowAkgeUkOG1HOmnExSKZ1h
cRqVTJyx09JrQZ+OGW/tXjjmZRaFaEuAgZ9VTQFTgHPqzHLI4rzxW5t4pTwq6KTT7MDtxG1
p6WtnaI58+k50xott1jliXJPmIqvT95lx8p+Y4hYbnISsG4QApDNXgQw5+TYYxSzNC3pns1
Rgw8ZbdiF964aP5Rr8L/AKiRSwN/nVlYfZgi12kIBzdXr5erTin8CtclMcX+84Sb8zbgkNT
02yO0sknvYk/YMLb/AJet02zbz/EvZU/Fk/wRvn72xbat2uZTclhrLpEisOFRobLD2/5ku5
5YAkRiBdhGpmGrTMYqL7ziKyslMKuVWGNYmQMHrpYVHA044/q1lH34+4Iwsh7VDq7ZJy5HA
m3uJ4LjazRoIj3oKyCqymgGYHDEu6mSWY28WrTJGexEukOtGI40zp5422e2sFSFptdo0rq3
ccglO4mWnhXjhrm5kNzuU4Bubl+P+BPBRgwlmuJh6khowXwDschg7pv+4Gw2uYa0tw9G0H0
rpxHYflSNEs4R+LeXCtpr4KpALHxOAJ7GyvFXlrZSw8RrBAxrj/L1ukg9LmWPpbxyXhie/v
5Fmv7kipUHREgGUcdeX1CzGijMnwHjgXMJ7tptyERzAfhtNL6tJPHSo44li1ieOWWSS7INT
2Lc9uCIHkrNUkc8AAUAyA4UH0vNMaRRKXY15Lnifed0la3sIUAWhBCluoRLXiwWmqnxGnLF
dqsY7R2QTNdXkgklhhJKKX1UCV46cT2dxvFmPmn7txcKrtI0i8GStFUrTlhbS6uRLKVC/OB
GDq6jJmbTlng3t9u8NxdInagpJq/DIpVy9PcOWJZbeRbma4LM19BcNAxDHJZEGpSo5Ux3F2
4S3Oax3E92ZY0Ugaj1CoJ8sfIbhCLa70mSPQ2uKVR6tDUHDwOLDb7hqWUuuV4x/qyQ0ZEY+
HPE015M9vZ7eXFnGlKtOlFFKgrXVnnyxFe7jE9y9xKwsNs1FY5Z3NZZs+CVw19fMsl/IoSi
ZRQxjhFEOQHM88S2s4JhnUo4BoaHzxc3EmuCE2y200i5ssScxQHM88R2i3U05mYvpaq+iPR
1VUU6eBwZkvZldCrCbuqSpVdA6iMqLlj8Gd4w3aK9uQf6NdLDzzzOGghuJvlzKJVjEgZUcN
qyoOZxGly7qseRVSKGpB8OOXHAVfSihRXwGM86Yz4k5YAA4AY/VTDW11EssTDMMK0PiPA4W
Cw3JGt48okuYtbgfdLqeWBGYbM6su+GbSnmU54rcbssZ+7BAoHv11we9vE5rw7apHT7BgvH
H3bgnUbiY92Un/E3D6LaYXDQPaMzpRVcEuNJqGw5u72e5imC9+N9I7pjBCZrmAteGEZruU3
EIRLecBQY0iNVXTwb2nB2ZbhxGXMhmIBfUW18OHHBea4la4clppumslV0AU4ClMsX9vZXEs
cs4EMqzoqvDIiCMVWg4qMfLbhY3U95bEi0iDM0NT01VSCOByIx/NTwbZtcpPcdXVZ9ANNAq
aj24sLW0CSxpcCW6jiIllkCqSuomtanCbvu8YaVgDaWpzS2jOY6eBc8zigFAPrzK7aRKUiJ
/wDuOqn9uLS3QaLR5QJAp0KY40ZxEStPWRTEBjjCSTqJZSABUydVPYK5fUgQdUTtJqTgGZY
2KA05VxsFtbRmSJUa5jBpWWSKLWqHzYnEF07BxujNLuF05oO8gPatm+4mrp92IoGgjkvYVA
uVaqylx6m6WzFeeNAs0VTzXUG9urVXDAiarGurumuNW3XSgHMSPqimX/NDQMPaMNPd34u3h
BaKEmQ5jqorahQ+GBd2ztLd7PMZAJQe4UUZxueZ0GnuxY7zZqZUtG75RPU8EiaX0+JANaYa
423bZb65lpI5uNUNrG9PUVceo+QOH3Hc3SS8Ze1CkQPbgjrWils6nmfpu7a2FZ5omSME0zP
nizitIdTrDKs6PLUpLIoUaWPw5cMRAwpCJigi1MGgOiLRJqrlqJ4Vx81HbSmKSL+TZ5Vj7Z
0spEi0rQnMUxb2rxCKZUHeQGtX4FiRxx/fjywMDxB44qOGYxUeOAfH9HTHz+33j2N5QCSnV
FKF4dxOeFtLu9gig1Bnlt1dJNI+GlaYrd3bygN6UAUMvmTXPCvbWymVcu7J1ua+3L9X6G5S
dQ8bRvqBFfhOeNuiuQXlkWN+0PW6xqWb3AccWWs6m7MeY/wj6a4XbFpbpHIsKK1dcgnU65h
+6FBA88FIh/L7RAIIwTwlkoa04+gUri4utvRLi1m1S3NhLkuqlWaFqGlaZqcsWm4beI4rSU
vJZzuAFjS4XUbaZRnSoyYcMQXbRmFp0DmMmumvn9FfDHzEwZwGCpHGNTu54Ko92Ny3Zhpn3
KUx2cJ4PI1QKL7W/Vi2s66jCgVmPNuZ+t7MUdVcVrRgCMZZeWMsjz+oD55Yrz5jB/Zg/wBo
VI5TEs80UMrLxMcjBGAPLjiC1hOnTa3EcKhqMVAj6B49IxA9oyvDoUIV4AAcKcqfUtdxt0Z
pLZgHKLrZQGDqxUZkAjOnjhLt7q42zcNPZnMIqrIpr1VU5A8KiuKXG7XO5wuaC1GmNHNODv
pXL34SO2iW222BAI+JjjJ6akmncYLkAMhgIMgoAFPL6ZyhpLBSeNhxDR5mntWuNtuLcieXZ
JQ0ttFQs8fDUq+Ok1+3DNZTCXSeteDJXkynMfo/YMV8cV8PpNtAWvbvlb247jf5iOlfecPa
y28tndIuswzAAslaakK1rn/Z5rSUkLKtNQ4qRmrDzBwq/mOCHcduX0XUcZrAfTqlQ50P3hh
N52U9/bXbVJGrFlVD8JoaFTyPEc8KkMuicgEwSAo+f+Klfd9NcM11aRSs3qYqNR9/HHzEkE
UapnrmOoL7A5OB8u5uqcEiGlVXx1PpXASVJoTyZkqP1YCrexqzcA9U/wD7UxSO7hY8ABIuZ
+3B100UzJpSh9uLW92m4QTGXU9oh1BaDgNGYVjlQ+ONtltVCbjcUFzbADO3YAu0lPucifZ+
lHnjjhdqaRo7OCE3F5obSX1HSkZYfDzOJ4vyxbRWO3Qlg10FClhH+8cs/f7cfN90R7jZuy2
14nSGKgNRvI8GGIL1lCNIDrUcAynS1D4VGJILW5jmlir3EU1K8q4jtmcCabUYk5sEzamOGX
9kKsAVOTA8CDiS+2yHVaUpe7dmySIeLxLnRgOXPAv/AMuzK7gECNnJUZ16Sc42XwwtrvVmY
WSiuyV1igpqKtxr5HGqynWU80rpce1D1DBrh0efuzxgkwQgu+Q/d4Y7s1v8tt8I/wC4Zvw4
Urqd6txc0p4DCrtVrLvF41dElzq7UYHxa5F0gf4RgRbh+X47pqeqF0KAf5wCDgG+2682xT/
qZtGCeALKXGKRbk8UpOlS/wB7lUMgyxovfzETbqAZISwJI5UXWf2YWe0S7vryNtUSCNwGkH
p5BR78XG5bgiR3d2FHaTqEUcYoE1njman9Jl9GXPG+bzHlLO5tEHHRHEe0WP8AxYsLXakS4
LsjzKx0qyklmDZ5ivEYufy4ZVmtZUfuduoSJyueiuYpww1tCwWQQyQIwy9BZATTgcsW8Vha
dq7srRo5IBVHuNRUMFKUNBp1YCLaXSPEs/bKk0Xu6dGkhjy44hLi8FsWmDd8to7YVSmrUeb
E/wBmaTS1vMwzmgYxPXk3RQE+0YaLdII95slB0yqgFyo80OTf5SDiPcvytcJAhJZIm6JI2p
pZatU0y9LcMG6/MN/FBEAFV3ZnUn7ojiK8cUh+Z3aXP8KKMwWzZ16idOX+I4Ubo621mhBTb
banb0jgsz0Gr2DLBgexgCIjTCjmogjbTWgFAacsQd4TRNMA4VkowRjRWYeB5Y0rBcSZuoKx
1DGPN6Z8sRNLbs8F1oCSMikfi10jSxqaEZ0FMQS3kULQyPPGIordO40qPoTSfOuL75yN+3B
LDFDEifigzLUK2dDnhj2ZzNH3DLAE60WL1lqmlM8RXKAokyh0VuIU+P6aa4uYyNo3CPRdgd
UcU1aCR15BgaEjEm27TCl3YSOWtLliKxrJnXjyxcQCUXf5i3ElUSI6iisfW/3acanEdnESV
QdTHMs7Zsx9pxrAAfhWmf2/2pppLbTK+bSRs0ZJ/wApGFnit9Uqel5GaSh8eskVxQZAeH0G
4+ZESGBrcoU1HS5qSDUYguUugsqQpBMTErl1j9LJrrpbC/zpokk8g/DFf5oaXBz8MJW+YmM
IEYxqWHaNVAJ4DyGAk94zqGlcURVYNMdRIPKjYdptwaSSWWCZ3MaglrbJP1YQxLJdwO8k5k
SNGKzSH0MrMOjEC3mn5kIBKEACg04Cnh+meKVQ8bijo2asDyIx8vYX3y1gKlItAeRK8VWRy
en3Yb5dKyyGss79Ush/ec5n/wAGHl+jr/8ASf8A/9k=
</binary><binary id="_2.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAgAAZABkAAD/7AARRHVja3kAAQAEAAAAHQAA/+4AIUFkb2JlAGTAAAA
AAQMAEAMCAwYAABCPAABDIgAA8Bj/2wCEABALCwsMCxAMDBAYDw0PGBwVEBAVHCAXFxcXFy
AfGBsaGhsYHx8kJikmJB8xMTU1MTFBQUFBQUFBQUFBQUFBQUEBEQ8PEhQSFhMTFhURFBEVG
hUXFxUaJhoaHRoaJjIjHx8fHyMyLC8pKSkvLDY2MjI2NkFBQUFBQUFBQUFBQUFBQf/CABEI
AooBswMBIgACEQEDEQH/xAC5AAACAwEBAQAAAAAAAAAAAAAABQEEBgIDBwEBAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAABAAAQQDAAECBQUAAgEFAQAABAECAwUAEQYhMRIQExQVFiAwQSIyQEIlUKAjMw
ckEQACAQMCBAMFBAcGBQMDAQkBAgMAEQQhEjFBEwVRYSJxgTJCFBCRUiMgobFiMxUGMPDBc
kMk0eGCUzRAkiXxYxaiNVCywnNEVGQmEgEAAAAAAAAAAAAAAAAAAACg/9oADAMBAAIRAxEA
AADegAAAAAESQTzMHXPUBEwTMSAAAAAAAAEEhzJwdlWydBXLBX5LM+PR6AAEEgAAAAAAAAA
AAEAI1hsISJTamJ8Tdzk9YSEAASEEgAAAARMEwB5J6qwd+eV1JluvpPmYSzr7BjKP0EPm+5
YATATEgAAAAAAAEEkBIARIUqbgF3k2kQL9dAsaEhE8kzATz1ATEgAABBRzBtaSeyWe0lge+
abyNQI7IzEFc08rmBIBEgECIZ2/mn0k6AAAAAiQgkAAAAAI56ypp+vm9k+gR839T6B3859D
6FXRJTdGdzZ9LPn3mfResHuwmA81TmTOMGcGY51MmY9NECelpoMpzrQVNQJifE9Ty8yMPc2
B5WlbE9DKOhkRIAAAABALRkZPse3MNBor+P8AI13ggpGgaZVWfSOsZ6GwjJ8j8yts1s5qsX
fSgsNdewfifRusTZNLUyVc1LbJtTQRirRrJQPDpZSWD6cjfH2bq7E88uzgix44M19G7wWUv
0jPj73zujAAAAAIWM4Mhxs+DF+O9oCqnq8oebHxtii+yQlehobAkYXqwvoP3hl773szVljT
KNfW1Bcs0nqILjOwZVXsK5n7Dz2EXg+9BR63GhnLjcE6XZUDIam2uBZz5l9HvcSeHpqMqb7
pE9JIkAAACjdqi3ia5bZIPceqPOCn37cF1P3TNEumoenv4Uy9p8peNFNf3ESHdyYC1tIPnM
fRlRkN7XzA9SW7ZSuEHjWveJT2uZUGoUqtSKNdQXD9bV9BLU9dCKmrPPGlrrq52xvYw13eB
g3djJ6wAAACJDyVuQyjRspG2e8vYfZvSYs4t+nJT02dkYXsZpD3puGIiaeqUfV86mNNS0QL
6ThYPhX0MuuOw58cuQyraE4p3+xdmmGhFirSqipyzg8MrrejN86FMP8APLnp5daSChoqVwk
AAAACBeX0UOxSr10GV8mnkUPTWcGWsN/IWsuuBNoqmeNjKsGWQeZ82OQ2vkYS1pERQm/waT
wzHZzrbfZ87samkZOzvJMLG2Sjf0xnuMVj3sz9xpTFDdvmyynrMR49qWg6gJAAgCivUk+mh
vGdYM4AmAXsJMrqK2bNcRJMRIKWwJnOX0Z6YPeIjO3tkGdX7HOjmzIeGf04YT02uWFFrvVm
OjdwYhppJPL1mqZ+qZo9X3K4o6Yg9vPw1ZUbU7oESABCpryZ7RgSAAARMAAR5esmT1XnmzV
R5LRwAeCXRZc0Kz28RzPHRGW1KAfxx2d8T5iZtntUeOV1/mHpmtKR1zJyg0AGXfLjO2NNZM
NskOfNXe9gyW6wG/I6AAAAAAAACCYFgzCRR5dpDYx4pym8FBYe+SI0sVbZkGzDHG6lS1DN6
PPj+ZAzFi6X/SJICBXw4zBpuoCeOk4mT775efSEPpQH1ThyIXTWmZHdoX5IAAAAAABAefpm
SXvCsfznPM0eWt+Y4uYHeCS0zQFfTeGfL/i+kzyvbQZ2zU4LLdO5PZBWenF84OyhdJPD2Ol
Lfko38pqiafF4jF7JUVEmlyxZjT4U+m0c/pDI7jC7sk56AAAgmIUjfzUApstGgna9wB0ER1
B833lPNm8RPPIpL6rkUPZXD0zOiKeY22MGXivrm/lDnT6B4YRqJfb6CHzb0+icHz1lrfcxD
9wgEqv6IrMN7PPctedJUfR5we2Miy0MiDQR0ExIAEVLfIltMoMxZc+xlNP6SESBBSJXduSE
T9aUX+A2RUo6POnGnxV406B/kzriu6M3ave57t0bEtpniAfxTojvjNwXykDFX7+p5emeanh
7aVSM80y9TBNtOkHrX5v9DPWeegmAkAAAAAAAgkWIR5T8tISRJMAYdu49zPxogxz2giNwkQ
+puESKDT+OebGozrjIm2Qj8wWxT6YRU3y4X+rXyFMNPIrP0GnKiL2vC7ObTDGwd5G8aKSQi
YCeZOgAAAgCFlI78m64Y+mbWmkrWXRno0IIJ0EHj6dQBIcR6ci1K+zA6dL2IqWVdKVamjyx
qQqCXSJ2wo8fXwPOjopMi3t0DUZjwsnonY+A6nDb8Tw9pHloMNoxuRJEkEkB1E0Syh93RTz
uv8BZR1AK2fUEEwBMEhATz0BMEc9Zk41HHZm3BlCzr1bQmheBDYM8MKHlphB660MPztIMY0
04Yp2uC91ntGcrtJmChdZ5s0qxV9BO++OyAkDkOiYCQCJAiYDw6xJufLBeJ9F5+e9H0SokW
G5MHWPo4uZHmjHZ6EhziNxizaR3BAVS2h9kR3cvWzJ+eq7M5ac9F6JgVZndh863Vroy2f8A
o+NLLr5xpxdOytk9QjHosZkkB0AAABASqXGl58/UmCDqJgg65CSA6Kwl0ShsSQBh9xijbAB
lNPgRl4X/AGNDPOYNTOOUn0Uw/BvD525NWEhEwLblcEabZKzOMHXuNcnq8mNXSJ4AB2ABHk
eme7cnnbAiDkkiTqOYOkbvGmgEPiPfCl6l5Y6WnpxWrm3xjRAb6IriKuoblm1X0B2tYhS5v
wUeGYKbthcM6K22VONDItzLHkso+NuZPV5emb3GbFSS4XXzogOgWHPFRiMhT5DoS9DKt4Wj
x87fqK/J7AqrvqJQlyCVbr0BZ9WQL7noBjtlizZc9YY01KOjy0q+8dgERwqHPmlDi+wkImD
wT850Z6vMtTNeeowh9KyWotEZXWpDx0itqBISuYwUrqhuASESFfMaGgUPNlwU7Ht6jTI6rH
nm1q1DcI3igcQv8B0IfM0GLeUx765P0LEo9IXl9pkKeHQIXHsBPMkTPJHjZ5PDM6xWLmyW4
PULZUYX6HlvE+h5TSVChpFDc6AIo3gyzOvZPOKvoe/FOSz5+XRPL/1M6aKBDT1MGOZ0PA1a
RPYNCts+ZHPv5kce9A9aVPZHdxTyOZT0TSd89HMxJB0HJ1BPEwUvOh6HGa3+JHzbAXja17s
FRY+z5X1WY0p6HIdEeAus+DEW19AGe6fBla2y5OO5DjqOiPL1QHgsuWxuquVh3PPYQSE8qT
P6Jd6gaEMC408BIHMyBJBPPXmRnp0JyevgemXvMhV7Xkgl1y5abPOaFcItmpbEEh0ldwYx5
dz5qK9SSaUWjnytWzN2PRiUO6XoW1MWDSZZ3mTTVXFE6vY1sM13uzE7T0gEVlMa/k5OwA65
kPFbmxq7yLQeJa9wfdcehGfa1zHs7fkItln/AFGQwXlCw8QlXYKW5JAdgEJHaAfkrCu4qXT
M817Y1wzi0J2Fpscq9CkE2mxtw9LTi8ZzTZzQk8xJMwGbVOqpo/dM4OiIPLLazMl+j7NxU/
IO+Y6M489UIwTcXhJtvn7QX+dTYGd32Gsmxjnonrz9AOgImDJX2iY0SXiyNea2ZEOmotDh5
ia59B9Pnu/OsJoKRR2+Y4NT1mXAufZrk085jo0pl/Ynh9RKr9A9Cn41iu/9IJkg6PPsJ5g9
I8+xLaYLBH6MbRldzXTljlxBxZ8ug68+jogOljSBFn97UFOduuyl3wlNNXq0DV1knmaD3zV
4ra5H0eMaIMy2ZwJarvHjLuUA8s3GBQrt5FNpEwIdQEzzJJzJJwHZEkTACm3kDY2cF0PlDJ
cez3NybOUrgOuJA6CQ5K9TydCKpqMYMO2eKNvQaIDRQeYjT+1oiwu2B0dLy+Rnis7te5iL/
t7iG207F2nzWmEzhO2O4+e3jaTgoN6ZTo1MYH0N4VLJKyzly/ocBuTOLr+cGD9a8Kvr34Hs
6zviakQtC2SApbQHQBRvQYu8BZqq/Q2iqsuFDphaPe5ygGa32cC+su1B2RJzmtQqGYldEzE
ChsleFPi/0KpYhU7tAt6vwV1E5M1XHn7mY6bsTnNW1o396VM1lCVwy6z9UdaPJ6wbAEgAQE
kBxgN+nFPvpMQOn6VydInisotVfZoELnODOzn1Bv8Av535n0nwziIf6HpAaSJ5FDlIzLMKq
w/hH6DiFIN89Z8hnitFTE6r6NiTUraFQ0tSVIyzX0JQU9fiLJtK9dkR0SQAdhBQQamuKqr2
DLXLl4ZZjTZ48dH5Z41WdbqTQAGRcqGI4zbbPD/wT+5bYZxuPKN5YVZovRI1quzj25kJiBV
TYUC/Sq+ZruCRRS0vJRyrhiKUb9qZLULkh7+9HSGP+hZNyPjmTogOlrJWeXCvwHMUvEm5DI
X96CDOsFOnMdrMjsiUzfKGhu8dCF7CA0IAEQLPai9DKNUxZz19gKdujZjEp0RwgW8l+0mbD
6cm7GBHQYna5w8q9l0YTYY7WC2m29ChsM+7PeIkADpayTjeaN8q0HMCCjrYMezK4w9F8E2P
GyUhfdLVeJHq9jUOruHaj/PZ30Hsea8ZJO5OWdHRi/wb+R6c5iycurTkSrNcsM84T1T0lnQ
L11P5jERdEe2irB5LW5UDgstqDksEgZ3RIC40SOiQAiQ5TuVAq79ZOGK3ovsvFGXl6e2W0/
o5Es6O+Z/yf440dlL4GxpZaofQ5xTI0HWM5NxxhrZrpw68+lxgdWMY7DlBoFYptVdYZ2k8z
Zs61TgRafPbAza1p4F52mdkkBNK8Hh7gAAAEJnOXOurVchQzzxYv2b4l0Nr0CZg5nqCPKxw
effUlaqyk4noOJ6gI7DmndkgkCJg4Q6DPlPWYfYHuje8GImzUHXfhaFOl4YHMzB0SEgEVLe
VHtjGMzQe2T1hGS12XGlGb5nbub1oo2OQcjaPD3OqfnnjTeuE0pfjKdmrnNoD6N1hvI3Ppg
tOO46CJAAA6IAAKdsESPc+Zj6WmYGX9dbQFaPUNjA+23kw+19JOyAkAhQ3BL5PwUNwBK5gx
3egpia7ekSd64FrOOjzQaIFFq7wJ+nXJnfV5Jm7zWTLu7fYTx0EdQQSHXOZtDwzfJpZQ+g8
Te6s5X3KprvRG+CSCCZIgk7ICYmClV9E4/8AfMXj1sJGh3byDw9rGT4Nd5r6ZeeYTaFqeoI
OoOSZI56COiSADkkIJCCZIJgzvOmgyXlsoMqv3UCPx0vmZGroQ83sSBMnMyER1BJAdAESBB
IQSER1BzHQchJyddHMgQASSHJMnHUhBIcE9HB3BHPpBydAc+nJB0HMkhz3Bzz6BB1yEgRMh
xMhyAf/2gAIAQIAAQUA/wDY+f/aAAgBAwABBQD/ANj5/9oACAEBAAEFAP2Fz+MculxU2uJ6
t9P209MV3n/0N3wX4Ii4np+56YvnJJoYmMs6+UlV38HHDMLIPCFUSxDMcWWOGNBPGRD/AMP
aYi7+G00q6xcau1Xz/wAEomESCXrqt4dH1Q1izsGhywR+yR77swkxxl23KOeZ3Q3BA49mO6
ZpqlkfT0bkdTr4+H8f8C5JuhyR7u2rLGo6N9oYbcW8NsNZmiTH3ltYDpfW8hSa1m9Ii+f2l
8/BfGdDNLckUdNF91Iqp7Ebn7ZPkfKiVZhB5oga4QAb2MTFY1c9rc0m0TWfz+75/TY1zT8L
5sMueuoxK6WTmq15RvJhTR1PG+3H87Tucnpi6VPii+f2F1lqOaULS0YlRA+nBdWCDQiDm1w
R2b8J6Zv9mO0r5S/C/s7/AGk8/oRFxfT0+Gv1262TB/yDo9P7auTOguSKxAunNIl/Mg0HTr
oo5iuxgfWE3BQ/N2Vu2sDm7GtjkK66OO0p7mK2h/SqomXfSfRDikomMX3J/wAB0kbFSaNXr
6+7WIufOi+bvPci4WaKDEpQyNQqBZ9rm1zaonqnwJh+ogj5yOOAPkIwprWqlPlk4mFyx8V8
qKXjGOWXlZZUJoXEUJ/KG2KO44qSL8MLa6go208a+f0eMs4Z5wHoyeOurBKwdE1/we1c90k
ZVhBYoaWNO2xOlHQ1IAR7QmWCezLghlsCo+UidIVY3zall3FGRBOy2tymy2BsYtaYRHd4io
v6lXWb38NJ8Vzwn6JiIh4RyYCobElRQ7JnTNJHWT5E3SUcBMM8c8Vr27QLWmvA7kf9raYlx
VKV7mott0wNUTGYLKI23qHBR9HQTQH9M+M+tsa+yHj+RIisjVfa3Xy48ubIGrGrbUC1SNYF
VWRo13RlkSv7GtYIN0NPMG0wV0EckcjFwwwcAcLoak0WPs6R44B41gMrmorlzfwXWra+EqV
Z0NbLUVXQgWadBayVIM7uhtjq0ImqabcrbMCJJoK4btquQAmle6lqyblxXQ87BXg1JstFIE
XEaN+u7OJrYXlX9aAabfV45tdSVtfADFHWg2kAja8BLgy3oQhpTvx2YqosJ6dbq2GLKgFK4
+v+/dBVwSdPegDydPejzD9JAXaX5dcSc2ghqIIIOlvhALCegGr/AKsi0nK/8u8yjksWWv2u
UiK9qcsZeiS4ms623t0t6v6wmmAjfWVFn0DCOkt69YunHGjZLHIyxt7Emwr7oaOe7FrpjLE
sW4FEuZY5qWteDBc2dpYLzNPLMDaFEHJ7HsitbKXoAeVFZV3M08EWJWRTG85V3VR+xfRN+j
lgvJIbCphfWsZ9GbFHLS2PMgwlSdNAxbuxo/tDr6lkSM362USsHqIaUcLpjBp/tgdKHT2zK
bnGwDVdVAEbYxU9dYdGbVTBHNYbfSg2LR5KYgWMSuPhbG6B7K47mB2iCXoorv8A5qKveMJR
0NMGHz9NPX1o9TJHciTuCIoLUStXozguUKnbVlC0VRzlSTjh/sNrZgSukJq22OWnSllmcsP
YWBlm8gsue9Bry5YuXbKPz/2qkCiOKrRZDLwTlDLIQpF/sn65I2St0mIPAjNZb0wduMNE6E
extEqb2K8ZMEzow2ZVE1puGF8vGFBYWFTz19FR+9eto2v+v5UdJbXkpxAhw44ChYioI4mRx
nzVI8rjObszvlxq0gqoGKmua0eUpA4o4UFmjVPclpZgA4Fe1ZxP3SrjIMtAwJbO+r6xn3qq
WMS+rC41TP50iJ6ZY0YBwAgkFaBW9C4sps1XZ9ADzJg0qPhmy0dMtVV1Lg6orm/tCctbvsR
cRdp+myGsp0SXrBXP6YsfB+woSEjsq+VqEDri14z74jkzinJyZyB14jYyyeWlaLb1RFjVWn
N3lpicjYpH+M2K1s/LGzwiwvhhciriJnZDCyUtmIIhVYfYmW3YNhfbGzSNEJsZTDHTStCDl
gaH0VdIex/KW8rQ+ZsYbK8oy7aUjnrAqGPjSEN/E7lX7VUtOjrqtxHYlDth662IJRVVFTbA
efq64r7BcTQBcvbpJRU9qJfS1Z83QoqZYgxnhU/MursZc1rmhlQGDPejcCLgNG+JwSltlA6
odJOhvwc/IeUPii5nlC2u4mhcq8PQZ+EgNw3nqSuFrOTrDgrJoYMzQCpYTxTgFQW3ZOXdXr
IQLvq5I29iOyQI8Q+H0VdKmkxERE01Uexr8h5uriktretqYba0JKZVciKUIvGUzV/GrGFq1
fYMcoXbRs+s72J0vQ9CKtx2pZUVCBys8I68zEkl5TQuN7KkhHqz7Nlj1JBI9ZNd21abykiy
c+VOwYen7JpxnSXi01dynQk3DV9YqO1YRDUdBHMyktYl5euMBO/Try8ceTDeUpzH/SdXSpU
dHXWibTOmlhmnYnswihuPkE8fbyOby9h8n8TuFjowSAK23o5h5Ku2bYwG8lVEyvE6ejYH19
XMsFgCQ3eEliitK62oY9U6u7dWc2BXS9q9yhNYjURdYi+cTw1VXOnv5CJOb51lZDNXATKvL
c97Xc/z8CGb6Ig+AbnaiTrRiDfyAUskXrW/IOsFuAfsBi3b/mWQgL2S1fO9LDd5Dc3kDW9w
a7E7Wwe+q6KY61/Zu+eEuG/crfnohLOvtb7DrGyj6K+viBLS1uTQ7CH7uWUHZ298O/oLqRe
hrrF60dvFah6XJR4J2T8Rz0yycaRFFyoQ1pYDBCCM+pHVRriqKmt3NOtE6aiVrOjo5GtVFT
eGHiBDXHRHnRUtfWV0jSxnK4wZEbPC7DYTulIGGEBhsK8ezGfxVJI2Lk6iJ0XI0cMnO18ca
3jaK0anNCxnF0MEl0ILLWkU17V2MyUVMjnc9SLELUVoc37Dntak3VQzTLW3J0JfKlVr6W0u
jxigj0fD9uiDiM5R4Xy+LMnNH5MsidOQdMMbTBRWT2VRwtiKXBGUPK1CIFQlzvp+cF+lNMK
YGNWTEgHVCur3BPIAJBrn/jLnRrU11rHYrc9AJVsCHseklrqyCua+SvYlcxsZ8aV7kjlGYX
K8oylviW2s9FLFJUnWQNcyy7KMeSXrbY1Bue6g2R3FOjHhjlppQjgaeC1VeilveYmHsOZsp
pIVRFTe0/j9KrlhajiOiqDLZ0A8A7cT0u6BDH1XRtIJ1pHRsfklNVyuXnKFzn0FI/Hc9SPe
7m6J6R0Ytdet5eka2PlKGNH8rSumr1eLaLpMeaHGr+kpI29L1FeRWxd8KyN/eFKpfZH2C84
JWSLD8pGqnm1tQKplQy+NnUIFcYEKxzx6wdJ7HmwppL+0nlj5G8scG5Cggy4sEqIaO+gtEN
7MUaUcoC2DKHns56kktsVbekAmfQAyk4ia/VZXAVa25vLQqWvoulZGnKlPymCswY/Gs9uXF
MLbDA2xlFO17XJ8deUzo6n7pXc1cutA1Tz7t50zLKv6CDl+nsMi/wDz1uouIpY2l0FRHdQV
ldA1GNahAIhbDOGEdi8/0tMre1MHZT9FXByL/wDoM0krOl6I7EB7Ul0XKdC50PIMnkgGHHj
8Z1locGXyhrra4sIpobRAArTioZvl1lR0dUBV8aNBM91dI/pOfDsa8RPT9CrpLi/SIWuBtb
Z1dUAVjP1n1odjAFYFcvKkjXtRcau03iJpMuEdQ3ApMRI+kwRHH9MiIiL4RcrJVL67Wb38F
9PCLW1zOhNkrhuWOHHrnMRiIjURVXETXwsLIOtHOriLGjYLZoYW0G/HrgygpEOqpKm0546W
hFkJ52Vn0Mqi2leWuIu/0dGUPDXU3MRI1E1+vWeNbXRYg5UCEHcqSx7XouJrW9/A0WIwXlJ
y44Cn/LF5SFIqNVz+fXIGtru1TPcnw9206kxfowRGBhEDwEwkfWcjMORGREiaVfXJXtjjrm
kXp/t1nZ0MRgowdXf3p1g2m6M+8BhuxLQA144UMRd68cWl5xrPuzcb6fF0bHO/WuJ6eMVfG
8KGgMHFfY8yW2VswwVuShaLv49KHIBO8yGwouTkWXntbXF9emfLBOxzliXym/6yyRRR0Q0l
xa/wuSwxyw84WlXNn8YqbRERqF21aHN1Zr4K6lrYKsAoQYuO8AjBqiKs8NlRYQ2Ydu35lbz
ZMr7vPG/29omb3mst7kIROcspyYVX2JNHHNHE1OPLtKwe1EH6B1fJFLFLHtMciOQsKw5ufk
42s59vw0i51bITJPamaXS5byfkB8MTIIvh/F/SR24/OXElgNpF+Mr2xxjgy24/M2DmXN5cR
VIdb3CvkEDks7O5bMBdCjW9LY9Qr21HKxNJt/K/ubxeiqXWCa+F98wNnNLEVdngwWAjiOip
oxyqy8CgNL5meSEQ4cmmdRPrrEWyEbljE6cCkrjhqelvxbSPaaVURlEstrZNxXay7tJpyKK
nhpw/j7sVMKjkq+ub4TelVUROgf8AUMOCaTWADhxncmEQUQXWfcb4XtY4InpWdACibbbQFz
hVPMqAcnp+0QRENCNGZ0uB1wIMaJr4SxRzMG5D2EC2oJpHrlxVTwyCEAdBVg2ZFIV4XJ+Xq
3PSjvGo6r6321ZFxzCnVgV0NzVmSaN1RCPGCFiCGTxlteSzT09QNVDfx8N7breIu86UCc2s
p7SO0A1ioipHVgtsF2uXldXW3QM6SqrXFhGw23JIpNhz9o8GxT/VsPNMJT2UhBTf8/tPfL0
dqbZV1bF+VMId9f2JCrF3kqtF7NFuay0MAo5UCL939U8pK1KvqDQ4DRK84jnZWOa9iZrFyF
sVBfFKPV9jXySWfRllihDz2NvfrW1YdWPksrIo/vNW5sMsc0Rpg4A7HNkbjlRqORlLYbRzW
XtO6dV1j/Y5gNSBUhMpwW1V0IRQDVdZELTGUZdeLzvRWKrYRFyQCRRCXmf9v07zaZNNCPHf
9OpeB099OKFylOJKxrWN14RulyRrXx2QpdUTXHjHjJrXWRuSqPvAQAqa0h6CF4tjyzqq0Et
hfXNay8rfuletpOafzs0ItXDCR05iIiJ6r42arUDqZJa2snknkcVMXPjpJybacO6+jqAnyX
VhUot3zU8300zUJaTMeKT7nscFUymN5itcKTY0lpYdCieXIioTWGCF1QdidVV1AXVTJ+pz2
saV0gTHonVGY+jr5pXWVBUoio5MTyvx3l+B82Goksj7jzk0MZMFeyKSGmghDrK+yFsxjuVG
lmj6CxqSoCRyot7XuRR0KrxXzpa2h9Na8/ZmW2WFvb1pI/TFsLor62MsdKqqukTxhI0JY4w
g4Y+0VfOrN7qu3fYAxl9DZxsSGqq76WIwgATs5Sa8ak6p4JlN1FhBaCHiGN/rvE85tP02Fm
PXxQ1pts6zieHUc5dObHd1aHWEHLWKYPCkEGIiIvws7UOrHALvbSZdLhZzKRnNWkhLFVVb0
dS40cqZnR1Fb1UExauRUkjZIwnkg9tB6kSU8DrLqNkXTXs4dh0E9jSXQJznxxvRIIUS9Ikg
P8piJrE2uRkQyLY2p/1xPRjxgydAJ9qnntKMaCtGmrqEd4oVbDdKzmjQ3HmACHwBc4kXQXZ
M1jcxVlhDNX9FUnuau19ua0v8/H5bFfj2NkaOEKNFrNfps7UWuZW1U8hSefhfCkkVgjmCTA
2LCRI5opssY20Ft1VM4deWtm6VV9lzfWUxcfPHJT8/0YtpFyL4yS7pii3/AFFMhQ9NYttKz
1Xr4CFBDtQywLO2WWeaxt1Wxrm88JREn1y1ocH5bdDQ1JkVy97iLBRziLRLNk8nyBwqaMut
S5iAZXJfSzjc6ALbXlc5OlF5u6JODlIlGT03m9/ueMvrwWnGqKWd06YifBcvg1qiOfFCLp1
4uqjbNRXTBq06zoh6MKsgHOiIlDl5VHU7I2RxEc+HXA8zXS19T1r3oM5N5xiSxwSSxQsXoD
7Fw3ORD9FWVANVHftaSS2N455dwlwObSxVNcpNrbTHXMtxBZVQ88T68SUMAR4Af3Ww6Ag6A
OmruXu3hHydbXRExubJGvo301jvRvoi7/ZVzUwvo6QNLXvRo28+AHO9Uzeb2ul2qYXXhnMa
iNRfRfTppo4zxbe9gCj6q3kxL+8lV3QXMkcF/wBDMyTorqReflJsTTrIGvhoriwjZBzhBz4
44o2nJER23qkNdCOURTz2F8fV/UzWAxtif0NdLaO6AYWCrDBl5s7aNwo+W9OMJD52rq6x0L
TOZPjub50lIJxxKfb2+U8JiY7Gr5RF3+pz2saV0Us7ouYIPeLU1gUaoC58nO85YovOXAqoP
2jcSjvjV/DxWIgnVhuEeS8dPGL4RcdGx+JGirYUFec8LpCa5lV96Nn0m+mNkFqYJbIqGr5u
uCZzG4bH+NbXn2pYXvnfVElC1PKnkkC29kT9e/uJIprG8t5WCX5E9vJIyKMmaw6Ym3mFqQU
uLewHhuK4WppACWZ18n05tpFKXIB14RCImJ6Z6uVdJ+jxh1+OPO+ms7eVZa6rjm6sOGBems
7KZw1hZRc6AeC1vovr6/BPRfRPRfOL6N8q5Vy6s4qwCLmbY2GhuEtgdebY+Q29qK9K8JW4Q
+Ol61fOW5n0FZyMCQ0DnsYljc8xPBBY8fMRKFSWz38/SveZVckJFCVUvlPgfpZ7a7ZLxr4M
HpzLG8YAVEVUXgdtEyzrJzLKeWxL66A8Z/PXMduD/Cei6Vd7TXxIIgGibYWd+tbUh1cAN2c
Pb246XtQnHRvyv5yqrpNYjURP51vNfDfw9uJ8PRZJGxR10KdNZJ5Uz20XQ3B6V1bQ1UUhqZ
65cVsFmDzl28pnVKqc/Bfj1NCe+OVQx7SSMiS2hxkvCkPVvCtyE/mBnRu7E5IFqai0Z1VKs
35hVK7n7EMki5BcPJ0IokQ/49DDbUZovPPcYL0VSznbcayjVyszztqefhaWLgYoKKUx7GNY
3WNCESVP0IqLi6Vd+M35cuk8a0qfDaaTOlJsTShoIhovOXNbFaV/18ho1CA0IRPVuLlzz49
ktldWsFNHE6sFqqACsjR2s0qZOIISkNXWwNSNETWWnOynWUXKtcHWcfYzpTc4ynlMNDGZzg
LyrHsKxDKlkJXQjc6VKEyAiAiFP8+mfynr5+Com/1xnByzqvgsmIMWCaMmAUwYuGWVkMYNz
W2Lve1cSVmkejkTJ5o4I+bjiMftNeUd4XLQWN1w1iNanjPRM8ZYQwWl/wAxUtIPIPnms4+q
ONcTfXT5PyawiKrelsSbJvhHeU6WB89GbUWQBLhL6Rtc2aOvsOYmNrqHqpqeA3p3Ei1lUNX
VsfNXtVa1lvFSXjPTW8/hF/t+yUkzhYDa6GkhLlnWcqZs8RxClMSWaOSM8rjLR5lm88QqC8
iANaHQxzR1C+nVLORENEkQ6+ieml2QHIfbYu88ZZ2ENaFS9GFbKyx+TBywKgUhNXWkk/jlE
iLRVD4koqdWw09VFInptNInhdKnhMRE07XsCpQyp4JTpX/nw6D1loFajOjjerUw6/shbCht
JrURvnN/sriNRMREz+uImkdtU/7Kvj1xfVNYut1Mo1n0n878bxfGVMExd0q+d7z+epMeWSK
SHXc/PWzSCt9rcRM/hE8+dIi7RfGkXPC41E0vqu8u4LEsCEeGAYrmueqBLOqlrucgMLroOd
tDqydFRy9NAriuZQdtamb/AFnXccEi1nS27hB0Eg1nlccqfBcXel0qIi5vWJ5SwKaGHy4kw
tR6Ynqipj0XXPCOUv8AhU8zSNijBalwcWxlre07kL6b+atYpoaOwsJDXSFuDDIsfrUlIUWB
pq01EaZPd43NeXYZcVlegVqMfKdWQmGP6itmyv5podpJz0K2DWNY3sSgnmcoj/tqec9rf0u
e1jZTJujkr60SuHxfRfX1VfOIqaXxjXe5IOrEnJd01E1JOjpWI/rqKN/VnDz84bZuqCIu0m
lenYCOil6CUuw9Vphi2nr6KvjsLWSLOdeJW1VW1aPneREUanx/O0skslLVuwagpxnCUNQHI
7nKRzfxagRIQA4SFXD72qrsbe2li9/OWZqwUFKM07rjhjjbJ9mD0URA5tX0pNK0GxCsIUVc
66YqQ7mxni13omk/QSTAJCv3DoEFEHDg+DvRXbxqLrSonlEVVViKiJ+PWklknPXiVwnH2cL
k5ayRTQiRK67ph7geblqtC5KajEdMzmRSF64VXwsMNIcvg4mAUMmCtsXrTJE7pnyFzo1rW+
dKq55djP8A7G7xFRERUyzugKvGi9BatA5ymAdpGtd5zqLCNZuhgeAnNGCV1lNCPMysHimse
asIl6H3f3vLuCljrLSE9yL/AG9q/Gzt5YphKCH3eM9M3rPezJDBIsIuakVZOgo4In9TQMZN
1tNHEvUrMi3FqsKn9XI1COxcg8PWvg+1dE959Qa25fzgU6yc3TTTpz1E1YwxIcTaIYIU/tt
bxzfdGDWQV5PLq8+alUez6PesX+uOTHJrG/685LLFBGTbXBxtfTDiT6TERfcceECl+Q+wcT
U1TekJGiLHp6pbUoKWws7BwAzgafn4iQRIHQj9daCyu42OBgiJ/X3L8LqzdXQ08r4ghfv7m
hC9G3IaGwSJ3KjSTQ8tUwvZy/PtalbWNVAa12fLhR2mo5q7Ta4y8qXFtliajZIler1Vtg5q
dai6X3LvelXxirrLSRofVq72opnSgHXCrUcsVJJSc1TgLXVvu8qqbc7HzxMbL1dKxxk/UFy
x8tFKSzTY/ciYrvCu0rkjvrigBsR14wd089+00ka2q1fz4yWAzK22Ds4EZH7m79tsLHaH1F
W+sxvp8L8NTaqnkHnrP0L6kTMGhrunKOp4ekNKybprOuhMu70BvNXZlrM1V9xNDZT2DuctV
dzVOUBPraHfO/K/VV21uvGtrpfb21ecpoZMRgy+Us3R2F/WxOvbQq0ra+KXq67Q592XD9u6
SfAuRrRyBhBx260vtxWqqe3WI1cOE+sFDDgBgL5WUy0F5e1GkrrIaV/t89MoyvIhjEsubtU
t6rWl6uqgjJ5RPlvRPPw8ZzaLGN+m2r1sgi+djIm/GRlIbyYkzHc374q+jYBOQ5WQg9BaEV
xnXWY7l7C4xj2vjO+YvT2NmUOQvT1rZfzOk+W/rhVmJ6urgzqHRWVFzB12wS66O/BIr6q3M
I/HI5hBucox5UajGtVNbXW03vFXTlXeI7Fd4939Uk8Pdlv0EQEhopihUthTsJPsRq8XmmSG
r2tMwOesKtaKcGxDsGXxtaMBStqoHN8/BfSxuA6zAr8Maw/KqBGr11Cjk6+gx3W0Dc/M+dV
XdbUOVetEz8tHSVvZCKv5XEuJ1wzVk6uhfEh/FOR09Bb4JS1FaLXkPMCszRR+oNrHmlycTD
LM7k3SRv50gKQLlvlB3db9HzRB6UF5BEZG6rqhasREVWImsVdoqIjVTERUxU0iNVFRuk9vu
VUVVXHNVFtzm1gdPVKEOQR9/Ol+7QdFYWXOziCFBExyjxEjhAOGErqwWsF7KRrKnjInQI3x
8VRFQsaFnVWtkODPP0+kk6QJVsesAiif1NTI2frB4J5u3qYFHIYVCmkar/biK7atjRyxMdl
WBXW930HOACzl1QspEvLB1mLx1M17eXJbjaG6R/2frWYtV1SraVfWEgzgGmkgV1bTQj9TVT
18fV1fyyOppoWr1xDs8ZveIqJiPRMVVxPOJnjW0yWRscddIt7aW5stgcLDALCIfMGbBFJER
SNE5qwR28/l2dVKXENyykNLR39tL8ehVIXW1PBasg5wYaJOTY2F/IRPij5WCGY3jFSCo5At
mQR/Jgcm8Xa5/HlcKl+SJyTGA075pOn6Ktrh60Tr10Ai6RF0utY1PC+iomGjSVsMrJrqin5
dz2y8wRIbBz14LYx8hLFGutInhGqqe3yibVF+DvSSWGGH/wAl08UMDII2jwxu/mxqA5p775
I05ja6yQWKcStpLiG0CRNp1hUPt5yqjWz0iLtdYScGJnSNQihEmaQL8FzWJ6ppqqvhVRW6a
uJmtL2JsLA64J13LCyNOyAtJDrfs01zwyrJCukxy7xHJp72NQjpRXMfX3d2Tx872Bqv9V1t
q6z+UcirvE2mb3nhub9uJ5SaWOGNsZHSEoio53hxBcYo9X1tadJAGKPOQPX2oasW+NNq6/8
AJrlTKPoh52kwdBPUjBVstW4xu0za/C8qSTnzV5UMnLS/MonSMYktpXQrJ0dIyaXsqlkjr2
eSOWx6R2W150oscEXR1tc4rqo44Lw6NB+npylrq0jpLH26SOyjDSjBUCr6uJ89FRyLNTa2p
hwocEtrZGRjUpEyxQwjxIiJkLGi9cnppFXziIqojfHtTEyYsYd19fzIRVWEFkEfZB1Y6Rkd
O9rGtRf9L5S9a6wMsa8ZeiTozZK6zaTyx3OgtBqumFnlhsIwLvn+EKMlD6+2BGG4lkMU6r5
38NYeBGdHV0QpRr+ZqZifxmg9/QChSQ2lNEbXUtmtiKQTAGPUjyWJ1jbV1Y0y3sjRuZsq3O
iQa4tHWMnMSXByB1HNDJa4uW5dZEDzVraR189bfWDBOfqg8/n3Z6ZcXiVjjrJZ3tXN/wBk8
47aYi4i+LTpA6ufobYycqv5whwddYucwnlrk8p9pa0yQSRzR5YnxVwtOJPEzr63549GKfZ2
EjmGdTSnrz5gh4VhHNyo0lQINGGN0Uci3VYlt9WiZtf0Vbvl9D8BYozb7XgNyA9dDG3pyzk
sflv+vAIDqj7og5YByamrbXDdf8pK95X5ELqrpA7rppp2VPKzNdzaKy/RdYrcTekbtFTz1M
crMljnk5MOWOcV7fKJvFwpZ2QUvWTSkmhMvhnSiVmRcq4t8UccUa46Nr45QLCgQIwY4a3bW
xxslsbsesbWXBbUzrohQbpThb8aWRlb0yOY5F17/axcXW1RU/TO/wCm7DLw+QMWor4q0F3n
DQA7Pq4ZH3ddzq3sIdjZ0cRqC9FaSg1oVbFv+3VSDx11ZO2mqBaU69kEp6sJU/qkDWAdgq6
xd4jv6K72q5PPUtmePUQQfbuSl+dzqL7ldtUTWe5W5MRSCEMp72yUKvBrYkR2mKuvOI/bk8
qXVFVM1V7ujPaL97KuGXMXSF9a6ekOeQeLzVCyoDEYBVX1TYOoLZHtcjt7Rfc5qr8domHTd
AXcdQx8UDXte26gcXceuSPaxjCR7K2Z0spDfxk2xlCBEAgldFDH7VxURF6q3GPKoaC2Ic9v
n2+PamdXBP8AIaiq9Go1dIrFRFRfKdX9wayhgKUnjHI6iaiYr2tdZXANXG6st754gg4cKJ5
VPKKmvamLrE1tqZrLyuISapuq+0i66oIJtKiplsU5ainfaIiLl5z0Vm6fn4bJAxRwx9Jie1
qeNe5PiVFDE+O/gtZqSwkGlJGdJ0RtkDXssukOsorStJo6U6xDr7ovqrqLBr68fMY29KrY3
q+Hp7t1UHydHFHEd2Dw0L6KzdgnV/KZY2bQIYrwu2tDulPHu29PNCo/XSkSt7VXDflUsdgW
aMFCLcDmWXNRqMxuXtwlWJR00sLk0qIq6RVcrneV8Ztd72nrjUxV0iep9BXmvhE6Ydgkdwk
zYxgxndjXR2O0djv9JvF8JpUTSrnu+Bl6OEUvXV2WsIgxliqW1Gk/R2xtdUUcQE8sTOltDq
cyo5exr5gSX1VkgVnz4IcfWUL0guq4qW5FiuOmYxGoVy0hSScwbIsvHEyrZVchKVfOMrDSK
YK4Pfzwwjx+SGSFnDisZLyok5t3VPtRKTnUp1q2Ky1tLMarEpq4iWb2oiK1MVqKqb17UXF9
uaRHL6qnjSIm95pN2nTVdVIEeHYQ+Pcd824sTYIrLqqTopxDwLqstHp6rrEVFRfTzrNYjUy
xBhOGqiyauwLoq8wOxIeVzbRrSEitUlwNENYVqVwVpWnhVNiLNW1xpINKwekfzDGsqqnpxz
zlXSb8ovhyqmGmwADVtlNLc9XXTWUpdXcxHUkCi1aOxPDXKujLMmuvq6jVsu/KKvtcvlVXW
8c5URXKiqvjee5VX1VPKWBcYIkwza6isyJOZvJQpGUXJORg1zVjTdL1Nd9zMva+L5vLGfVV
KeVRN4nhfGs9MsbMWtgCryZy+lBWSLjzIXu6yokmG5U1JQDmyPB5N8juebvfu0nFe91dckM
ubjqrOIYSsHddjq1XK7aYnlXuRGt9vWWFxTxWQc/XWETi+yhELI6C0a2DobGB4vXzHFqjVU
dqu6tG6zS4rk3tubarU9ERVcqoiq1Vze1TziJ7VN6OpANllj6SxlhiIZRFL9Hc0BNQLNayP
Pguqiyq+Ur544pK6SLp0rjo79PRV8/6z+3wke1kdRu3cmORHJZAfZS6ywGtAgmLUdBOjZIe
Je1Klq7yZVYLX2M4PG8qBNPAytNcNDDHBFh9vCEejl3dkuuChBYQxVXS21dQVQTOY5+fGch
zyY3m6Vix8WHEe7aJXt93ROTaxvsftJHYkilxWxcF5UXR8FeD0trOZ1FiRXW0loeXDaXNpI
NWzyTgr7kw84euHuIvoKvk7F9STAcIQ+2oAnnvuXjn3EtJEFSrXHg3d4lVNP01O9xnViwGw
9bJIVH19NJFXHwWIvtd8LVCCyWJ7U+FmA0welsXVp3Sjjm1/L2bC6/lF9piKmrq7rQg+Wqp
LSePrvlWFYRPOIvhLS4Dq4qKvNINu7SOrA5qp+gBTPVZ4Yp46GYipP2nwVfHrlI/5tk7Sql
PWfJSgpfmfjlF7F56kSRlPWNcRXgFyyUFLK/7DU/LFFErRIeyr5JQhnXNv3Y3zKtl5K+vaF
MMzl//AOyCzQYG2t637HzIRUNJYXtYw7G8yGW8niYi3/h8jVtuSMYzm2EMp9J8EbpfiudHT
SyE016HMDzdZJOVWV1190Ko0mgr6QS4LtGw1lgRWVVuie5UsLow82r5oUCRVRqxRu6LoHbV
rE8p4Rqf2vqVlmLzdtIeJtVxN6ars55XKaqbzflc84qKjm4rVRzk1i/1Qst1+69hYljQ9PV
MprG1oLqt5Pnpd1cQzegsa6Ufo72RglqX0hlnTczXUVqNfVkjWMFth5xwLl6snMJJQG2YRy
8Ew9Hv9c0cc0d/A8Ayf5g0HJlpYHXUj7ayja1qPZHIySmMrpTegKKnqKgWpFVyInXWMwoIj
augCgta8gx5UEcyrt3u8nGDgQWsU07QTBzRlX+yO1lTF8m8a9Fz+E0q7Rc2m/VEeiq5dtsj
J7xa6ugrQe2ALW65im+ts4YzLc9nUBJXB2g0N7ywz5ndSFHJZdTXQVnKIWG+qNLPpkhniIh
VNY2ur2kp5arvGl+K5v4byRyMQH5PQipFFHHTk2FWXz7mFYiqiNTOit1qquu5iCYSM66qJY
CISo6tG3PQdkkv1NqKykNrLIhJ4jzIoqaexTlynPIakEbYQSkpLV3nE3odFZ1TjBYl/JKRs
kXSTFOHZ1ZD4qq2dEzmgm4NzNaKqUCxzQ09yCyYvqhlurgUqpqK6EEAvkjhbHnQpIo6ami6
Cui6Rzq3mrVCOgNnpp4eXpmkxWBQJHX1VpOHJUWTzm6z2+fRNr8bst4oLi5V568GZKVHYlB
W5BR8d6dcGQdEulwJWVvX2ERtCYPNDPBtNTxNt+mRcVGuTox4+fF5hobKYh6xwM7KGasd0F
W013W0bITeohaSHd1x0rcuqoa1DpbuRBJL0s+EOuJJ6CLnqKFYoBYmuciJ/VuI5Fyyv3gmf
l+pp70SG3f1sMR3o6SOKRDucHnWzkKbXvHCs6oGstBUteT9tN70+3WdREOFz9k44C551gli
NzVhW0VVZJXy1tkLZie7yjvcu0+Crkww87pqarIclJVIySiqpBIgaos78erEBaiNb2A0jRw
54jQgHS89cGFRgicePMlQ1fKqiNBnb0HT2VeYLMOZHdVEvDkvReUunGJyZzYieLsZFqKawG
nbr2nWnyyDaAkCOosBbAPn5ELMRPLfCqm8Vq56NuRCi3G1NitufzZ5sUnN2kh0SSubry1VV
Zmte0mmsa0qnLrzmdRcPjeFWAVMBiIB0M0hT76lKevQF9QGFO2okvbOg5mOok0jcYml3i5a
XLwHLbXSvj6It6TdNNCjuwCZHVX5zI0uuqnIV/bTxM5IeQjnpHgWF3WMs6w8+W55weCMWDS
JnVFyR1tUBDW16rtbh5NLPFIyViNTfhFXSKuXdrKC2qrWAo5NOuIZecJ5JoRFCk89eeT11l
GVXrP9EqojfGnyxxNk7ESWd1/0scYXV1hJKO3mtNVdY7SYnrdFWVDZQVkQ0h87LYYW2+nhB
p1grbQfVVfDuppaA0CnNRdqqbza+3aby2HnkUwOrc1Knn8+32cSlX/SBwV/YVcIwnR0hio5
Fx21XqI1CPj9qpXV/wBN2yIu1d7cpv8Az1+qaX0V8bJI65CaW4921Xxml9j1axvPTyWr9ro
/pakF9t1nzq+ipzJR3wdUFkPT1Eiw31G5fu1XovrKMdCCzbeAWW9unmv66kbDYc70DHQW/L
4HfVBzWL7mKiKjV0nXfUCsgitOjnOrYDgfsMDY6K0VzauYcA2ewDsnyh8zcRCwRjQKq79F8
6X0KcEtm1rWqrUcklXWysSgeNjobSNLIOokiETp62ADqwC5b8JD6fnyFLprBFh6+3szQi0s
izuVhnWk5Y7oYhLojpZoTxZnEC9FXSWFdUnx2QKuRElkZEnR9LWpVhdPSAivj6W4SKwoKJp
pRVtOVZyxR13dMej+juipG29B74KPlyYyDuZpVJmMv0jGZeTPqy6+WaqpLAzlL5IENE5exj
ng5iIgccY933O8p3C9BRWbV5dBMi6AisHFR1kZa1dFOAliRHzDOnNGJO6kJ7YOjgCVOw+e2
gKmNqPPwu5gnPqZp3xfo9qan5xgspg4XUCcqdIbU8ZNE6quF93R21TOfPW1ph4U3N3JIs3L
kzin80RYQjwNHHOvKquwXpAArVfyw2EomkjKMseYbCvai/NsAr6zT7VQsjI5h8cItfx8OCy
2Ucf2zopFNDuFEnq6VuBBUkDAKN7357ct6+Ylp6UJsi1nMyPrKStc1CadjktK0FCTKQuWCv
CPSQoq6hrAZXzWsLRDw2z18h4lTVZETxkIxJfLvnCqOcsgwhBgh9/DtkRtVXzNfZ/p/wCxq
/K6PmnLJ0XMPWK1klUjtujO+gpueBir6dy+eguGVQUVVfHLPzoMLI7LmQJyY+hu3FVckpIE
TGNM+Sk44165YaKJZnRRSsgo6Yd7Go3N7c+aONfdGiYr40xqL7tr7U2uKuJpyxsjjXwrpOU
pGqRVUK2ScZVNedUB1VTRxqiL/mxUVK23jKhW0q22bIeNHHfaUINIFQrFW0ukR2/h0ENhZz
18EbrT9Lk2rv8A5rniIWpSRRyjdfQx/UdH0KEl28xYY7DOpZK6eUgEuejqmtjqOfbKAJaqx
aQwtR6wERt0IpVdHERCFSdFa2lkcMWTet6G0hd+S3kmPtLxI/uFi3malCzuhtEKmuK6yviC
7yCJ909Llgn3O1fKq3j4uaeW6qama/qqIqlq2ToqNiO61Fy/CIOqKYuYqGK6WKW/kilhKLj
vumTWrO5sSjIBagGcIMwsnSa2nwLBKKeGJAEP+nesBY5bXiH+yvsJIo+w45EkBJlsi+lfDy
VfOyx6SwhrAVgQCsErx0T2sTe/drFdvHf2jQUVI4YB419jNyCjyxVtFXV7la1URGoit/uml
RV07bm57lTJqetIL/t7vO/RE8qvu39wYGvEjlPevqqqmWPL15050B/OTTe2rAC58mphvbE4
aoCHmA58aprBW+ubz3fsr6JYuDp+brUCrruN69Fxj/k0UrjJOah+hraOSmJMkGEHGg9vuT2
4iKiqzx7URyt8NbrETT/bpvs/qjURV05fbpHIi4ibRybz27VUzWLipnriLnsRyzhKwirs/w
AZOBsAbCNzmJnvhdlyTHbdAYjkEpLGxIsTwhjrFlYrrRET2qi4nnPa34qusJtqwSR91UscO
WMVEMWMZH8Ch1k5ygK+rpulWAcytfDFTVCwx8YHpeN349yoiOVFXwq29W0qS6qonwlQExff
KjJLqoXJrOuDlktQInNPEdE4uBIHWIDIYCxyov8AWKqJiPXSKqp6Zrwi7VF2mkXExVVFsA3
HDkOtZYn1NS8kihBdn2zlmsZDXTiQVcV/S1wfThnGU14U8we3jJjC6Rr3g9I1I0VqePiuGD
2NfMrpSL4yZwFDysjq8/ExkST87yZ4MtRdhOsKlos7wbc8QGuC6EVrW9LS6COFsRtZekTDV
BddWfhFdJZSWZFY13OJDG6aKrBnv+ZACs6Mf57n10MUvPNlKZU14hxIfMEAzRImkcnhW7an
lyou0Txr+yom0+CJ58I1E2kw0E7GWXNCyA2AJ7WoqqVSVh7/AMbGVzIWxN9qIz27xERF0ir
7V+PnJubEmln5iB5cPJwwFn0DTLRV1iLlghVcc6lobt7zuzrHTWtkQTfKpNZFyBT4YeIMhl
pa2SsDXJI2ytF48SCSCjaPbW1a2zrw+cSEwGgcJbLycbSJ+agcSTx0M5TufiUwXjpQH1VXD
WRKusTzieV939l9E9d+P+//AGdv3eM8I7xrpZpIKmzvX1BaWanJDLGTCzftbrN5rTdaxM17
k8fr0iZ6YnjFY3DqWssHNqrQFv0fSTINzoERCeHriJn8ImlXSIqJi+cVdtX/AD7cRdIiLtv
lUXbdKuaRMX01/XwibRVcqNbJf3Tq9OqEjIXqfdZm9YiRN6eF5kfVVD4BLsAwCeRxQ/NIRa
Wti2Tm+hBRKqxb/lUTTfCqu3Zvxvzr4nWKBlG340bW3FW7IjBZYLHpgRg5bccaKpvwbAWI4
SaADoAzpH2tYxljai1g0F7XysXqokOhlimj8Ime3SuTaIm81/Z2sTy31VG56Z7U05FTHeiN
2qrt7V/t4xvnHI32rypaBycoTKn4bYq38HLVqcrbOy6o7WAjnRppqOeFw0Lud6Cvaq3d88C
NbQxvhNrib2rdNVMRM/7ePjbV5RhEnM2LgRuZmiF+zHyc3NQWU5dyEXMZLy9tKJT1kgABHL
3EsJnN2zormsNN50znJ4pl5e3WKrUhoO9ov+UXPVU8Ymtfyiomb2m9p/2aiNRypia9qqm/H
uT12mkVFxV9yIq5veIvn/tjVVWouSxRytm5oNkiUxxkyeqeiqu9pvaZ/P8ACZ7k/Y1414VN
qu1RyKuJtyrtGLvforERExfGNTF2ua8eUX24rVVrd7XNaVUVVYnlWqqq1VeiLt7VVU92I1U
ardKjc0qKiLpUVVRusRPCp/bW1Ripip5VEzyqp4X2prXnzn8eP2k/1/Cf6b6pi/7dn8J/p+
N+C+v85/GL6L/pf9Jieif6TG+v8L6r8F/yvp/P8fFfRfT+E9U+K/H/2gAIAQICBj8AD5//2
gAIAQMCBj8AD5//2gAIAQEBBj8A/sxp/c/Zf/0Op0H/AO6B/bii8rrGi8WYhR95pcSLIR8h
13rGpuSg+bSh9iYLOBkyIZEj1uUU2JpRlTxwl/gDsFLey9SriyCUwNslsD6WPLWpMnJfZDE
LyNYmw91JPGbxyAMjeIIuP/S+X2XPLjWvLjXsq/8A6KTJyHEcMQ3O55CsqfDczyY+1RHYqX
d9F2341JHlhMLKiazRs9t1+alrc6xUysn6U9QtC7qXhLAX2yheVII2OD0oMqSOWDcqylTdX
S9zta3CoNubPCpMCSnc19rrZ2Chdtv10yZE80WP2yT6XLmVizussm4ubA6qltaxg00k+IBO
uDLNfqNH6TqW468K7qubAJciWOL+XmWMyxstrFEsNLmpch5JYMgZkMTxoGVOmybXuAOXC9D
GmfJaWOPKinVuoyXf+Cp01tasFgCLQxqbgg3AtY3/APSRfTTQw408scEd0LPue9yeWlZEPc
L5kSvAk0oYKkLS/gW1zUkK4rpi2Yx5OpVth2m+ml6y1E8px8TIiB2ovQSFyA/Va24cdLUJS
ZcmKPIy9iBjdwiBglm5CkkQxJFFLC3VhaQDfKdImbS9udYWMzRQynLlx8gAEo4iAOm7hxrT
X7L/ANun9PdvZWV/XnT6ssSKfhuOZ8KE8kQixu0psnlPqjnmTd61JPBRqaze8YkROIZmXFj
WO7skh9Tj2Go+192jOPmwKAoyLfnK3wspbnQ9IuBYGw0HgKkikjBWRdjWABsRbQilxsdLRj
ju9TMTxZmOpNCyjTQacjQuoNuFxXAa0TYa8a0/9JBeV4jjyiZSltWXgDesiaSWUNlPG7AMA
A0Pw2FqaTHeUht1omcmNN+rbV4a1LlP1WedxJNGXPTdl+Hcg42qRsN3x8pi7xybyyrJIPUd
v73OgO5BRAoAXHhkco8g4Svc6H2VvOOGfqda5Zr77WuNfKtOHK32D9C39iaONiTLA0pCyym
+4RfPst81SQ47M/Vbe0j23nkASPCn7WqmPFkDAhDZvUdza+dR42ONkUQCqvlURzIhKYXEkR
a/pYcwRV/11f7P2/2L4UWQjZUfxxX9Q/8ASXPH+3D9tMSutzM0wJGxQToBzrtuY/TkgzX/A
C8aBQGlAB3KS/DWsYdJ2add0iggtEC2y2nxGsQwmNY8lmV3kVmtZdwO1NaxZmQdJ8aeWbFj
9TF4XCLtZjpcHgeFF3x5FnEvR6AKn123fHfbwqdMnElhggiSUyNbdeQelSvnyppu3JIc1hI
AhUN0umLl5OW2ou7BUlmMcbOGBVCWsGtbgKiyZIHnEgBYRAWQW3EsWPAVHGY5mWREkMgT0q
kp9Jao4oLnt8Yl+plKE7zGt/yj5U8sUTxKhA9dvVuFxttQ8/0ddKRsBFy3ZnV23Wjj6Qu12
HzeFRSxRNOkWQmRkTbD9Vjs7WZGKj1h6DAWB1seOv8A6FQ7BN2i3IFzRjDguOKgjcPaKsOW
lXPDx+wQ716xBbZf1bRz217edWtrXWzJVhjA4t/h40jGVArqGQlgu5TzF6GP1FM5XeIgfUU
vbd7Ps0H97UDV/tkh3FOopTcOI3C2lduhXJkt21maJrLdgwIs1x51HNBmSK6rskbahMibt4
H7vtrFmiyjjS4jM6MFDgsw28G8KLLmyKzq4lcKt3eQ3ZvLhTwrm/lSkNJEYUMbEDbfaf1VM
kea6wTJErRsoZi8HwOXY6geFKTm7ZijwzOkSqrwyfIEB0150vZjkkbVRGn2AkqhuBtpPq+5
NJ0z6E6YEYW234N2p86MUncAR04oAeiAdkJ3KPipUi7l04ojJ0QIhuUTj8wannUyCQOZmVi
qLsjXaLDatzYnnXs/Q1rIhgbZNJGyxt4MRWJ2vHjmw8kOsOV24R/kndpJM789wGhr6fGX0k
7mZjudm/ExNfsH/oe3xQ/x43fJQa+oQgNs0HzVkSZTPjfzDpSZksYYvBC7H0/D6dLVdsuc9
sYZKYk5LbpLL6OV77uFNkNm5Cy4uPA6KC1nl3WcHTXSstBkZIyZMpvQGdECEeksxGgY+HlX
WbKb6yHt8i7r2dZElG0EkcbU+KncpHuYJiZGKO4kj3SRrIBZbcqx8qDqq8gRJJJCTLHG72d
721svOsLHyMmTJ7d9Yww52Ni8YT4tRr6tL1gDuPTWAY8ylXFxrtCCw/wr1TS40kWLkSYzXt
I8aveNTcXtbWly4MmZ+7hlEWGFPReDbrJstr7aXIxM/IkWZEOa5J/Jm6guq3HhyqBGzZpov
qpYVjkJIaLZuVjpxvVhyq3P9Ifpe3j+i80ziOJBdnbgBSZGOweGUbkcHiKkkWSOGS1o3mNo
w5+Hd7TUXdgRHLJGI0WK8wV/wKo0CuRfcajknULOyLvA4hrC6/fT482XGksZs4N7KRy050s
sLiSNxdXHBh5U2HHAuRBEFEkit6t7fKPZRnxSV2m0kTCzof3v7PwoYYy4jkHggYUFJAY8Bz
NDGmSSWbbvdYxfan4j5UM4Ov07KJBKeAW2t6fuC5EbYq33zcr/AISDSTjLi6TNsTfodw5WI
0p8LtuCe4dBN+Q6MAqrxNuRNqXJxnV0bV0NtykD5xytXUj2uOAZLEfqrVVPla+tbSAV5jla
lO0ejhoPT7KGRlp1WJCRRqAzs3goPOm6Q2zx+mbHlULNGf3l8KIjKbo/S22118jbhRBVdvE
3Atp41JJ2nt/1mFiNtmluEZm/+0vO1QZCJLLLkMypiooMu5dGDDlanzOusccR2zB9HjYm21
143oZSyocdhcS7hsI9tCSJg6PqrA3BHkR9kmXkvshiUlyf2D202XFOqpFcypIdkiW47lOtP
O8jxmM+mJlPUkU/CyLzBpMrFffFIL+Y8mHKgCQCdACeJ8q0+3WkSZZJZ5QWjhiUs7AGxtUn
d0bdBECWQ2DgjirDxrbGTBkjjjTWWS3jbnX1EUQmmd1ihjJtd204DjSdi7oiiMyLPkNDawh
+II3lfhfU1lwb1+hU9XCF/wCEtvVGR4KaxTkFQ0ILrjzDbi5g4Eq/FX5AHnQnYTSrlsI+39
tlIaSM+ptrP4Wp8nJPQyYQd2JxYsOAQ+ZpMvJuqZc31Xcdi/mJHJqgH+S9zX/45h5qtjSk7
MpfVthHqYxt8tx91Yk2JjHJgw5TJlR3JllDjiWGvGo+8QRmft2XuidL2KsCD02/eXkaiyoT
eOZQ63468j7P7BM2GMSwIbZMd7HY2gI99Du0knWOU35mHL/o9Q2iWP2cxUOJI0WbLnDpbz6
ZI5HF2Uqp1CivoFhbuEu3r5WXGR1I1+HehX97gtL3bvmVP15bJ28wvumWMC4sq6E8zU4jJ7
r3jPsuPK+qTRH0gH8G0fEtPjYxkw8UWPd8MNaMSKbBItTobUmVju/8jnlX66GIh0Vk0R+fp
vxpu49vgGVFu+nnw/gLl9Elgo4PbsQ5onZnERIXKjMZ/MTI8do+E1JP27HkxZmtC0inYsob
4klUD4r8KTO3PkRTRhcrHJssUzao66cORqPL7qEycXKjJiMSj8qQi6K23xpR3PDRZ8tAcJ4
7iPe1hslvwIBvTdpfEWbvAY7So2xtHbduAv7qGd3lOlHi7YsWAaqkz6SSNfW62qL+XSoncl
F5u4K21IYbcZHGjcdKPc+3ZzRyxxl5nlO+Gfmxf28rVLnNlHBSaMLjY4+BkN9zNpcXqPsx7
efr2scWOOTes+4+ty5+G1fUQLFD3fLmkTpbdy4iIAHlaM8zy9/jQfuPbhN3HGsrY8Q2/UkX
JnccCAvAeNJBF1o+ySOJcrGH8NJr2GnFU8afH7DkpnYzS9JMJ9DHJILr0XHxIDx8KxcbCzW
yMzPuHx5gHWNrbnkjY62XwNY2J3FF7g+KOukMeiyKt/zHVeflQyO7wjEw8fTaiXZnAuFnaw
JvUXee4QG5jK4OMib2jxka31Eg5f4Cj3TtWT9BkyAy71f8mUW3epOBHsp+59zzJYWH/wCzn
j9IXX+IE00NL2zJw+r3Vn2Y82ognHAP4+2pIu8gYebj2EsI1Vgx9LxnmKSSNgySAMjA/ED4
Ue1djMbSxKXychxvSM30j05mpe797c/zWP8A28eAikPEo47EPxbvGsTO7NbKfNYO3bVvZin
zMq8NeN6jx2wR/wDkQcwpGt43iZNTKXHBLcL0cvuckmbnYxEGBgMtnWRhrI4t9x500mSxkz
so9XKlPNyPhH7q8AKy8XtMTSYuIdmRPG+2XrD1WTxA50Je5ETwSuJo4JEKNDOD6jbzrK7li
xs0GBFJDiSAXMssnpkkQfhQDQ1HOVujG6OQdpZax8XEfZFHjtlZ5Q+kdMFVTx1IrHWYK69y
xhJhz/Da4u0VuG6lM0ioHO1dxABY8ta7n2edD9HlhcrFkA9Ku3pfYwFgQ1qXFyXjyMOTc91
JDQv7+Ib+wXL9P+yYTCOQ2je3yt/h51F/UM357i8i4DA7IEIskqrzZRqah7x26dpHdbZsqn
a88bn8wpu+F/Co4/6ak2r3NAJYZo2YwW/1CW5eVNPkw9QYjM8uMDZBHINcnFVtP8ycqm7/A
CQCGTKdvp0AsscQ9Ia34mtrWJj9sdoO45gK5TRaDoc2c+PnUWNFO6/0/lyouZGfU0Zvp6vw
ueJrGzuzIkeX27WGMKNrxjivt86P9T9s/JeaLp9yhCjqjpmzFOJUi1HEzwt5Y/rMk6sAGOj
iS3EcqGRFN1+3ortiwZFmOQhb0xzL4keNbo5XXuLsVnxJVZVKvxTpNwVflI50vdJnbJYgvL
gTEsrQKPTt8HA1FS9/7nITJMCVmc7nSBdERbfNy86zu791VVVAS8Mo/KiL/DduDNs41HF27
XtEx6rKt9pEY9QsflJNhWLiZk8j/wBOmS6RAHbG/FI5jqdgPC+lSZGPK+FgwAx4TodpklVt
Zio+QWsBWbmd8cL3DGtGI7EflgADo+PUbjapO75+zGycwtLMZLI4jU+hLE3sBWV/U+eNhmY
xYUdvX0U+CNBzLmjGiIveu+uC8e0XihfkV5KifrqA9q243cMHXGyAOJAsVfx3Vkdz7uSe9f
wFwgpvEB8KRjwc6lqkyZfz+/dycbRbceo/woP3Eqds0DKZg0mUzruaed/K3ibCjnd3t1ckE
MjAuyxt8OOim9GXuEMjZWcT/K8AM26BCboi8QNdTUPZsDubZGZkoPrI2AIxgBq4f5dNAK+t
mhk7jgFQqZDEyzY2nrsvgaHeO4RbcCO6YOK4szKDYvLzsfCsiY5U2GySv/LFDn8pAx+IeBq
Y5UDw5MLkZA27myJ2+EoRxvUnde7KH7llNujD+poIjfaik8ONT5oxetgZx9c8SkywPw2lR8
h8qTu3bhbOiX1INBkw8TE3DXwrB7pCgxM+FlkLSLdtnzxvbifA1Nh9smWLGUFeta8j7TeSS
EnQ7eFJkxO2NFCR9XkxEhck6WRk4b/xNUHaIgyJMrSZky6FYlPwBuRfhX8rXGkCY6xglAux
Uk0Flvc+dRnFxUy1zcgQTetl6TSDcpVG5HyruKx2OZOkjFl+Vddsanja1R9pyJDBlFFye1y
NZlYAfBHILbX8qy5+5qJD2jGdIlcEEzt87g8GUCsJZcl37XmIVQPfaswHwAm5FcOWntq3h+
mUkUOptdWFxprV6EYjXpg3CWG0c9BWmldDJW7LcxSj4o28RUcLtvZEVS1gLkDjtFZZixYTK
0aSSSvKwkeMmwSNTz8hWaneojLF13gEccZ9MaqHO/wsKyH1Hb8aCGSNlUmS0vpFx7qypcOJ
oWMn+5SRChLEfEVbxFZi4+OWZwZkidXWKZom02a2IDchUeU+PE26VQkKgwARymw9Jvb1H7q
gy+7Y7STBTZow7WC+o7ithbwvXTEjktstaNtoV7bQfCmxyLwxTPMCVZoeun4GPpJHhTmSPq
xSuepB02ZuovqLmMftqJsWNUTphYrLtIjPqC6686fHl1ilXa6i+q8waWNAFjjACKBYADgKi
kz2hjk16LS2vpx27uFQwkw5mUwJiJXfZUPqG61KNo2p8II4W8BQfJlhiygu0O5Ak2E8LnXW
pYZshUeJVdweG2Q2U353psnJVAkQ3tKwBtt1DXsTpUWUtpFILwzNxCsPlJ4XoqRe9/iGmlR
Q5QaWScnpQonVc7BdmCjwpoAenPEQI1mARnuN10DaioxjlZZMqXotJDZrSBb/AJhGtY8OW+
1stzHCeIJ86czSB5Y7bseNlMtibX23qKX6uPbkG0PqHrb8PtqBpXWCWd2WGCUjfvRtmleft
o8wa0H9xQH30+GYljBJaN1UXjdju3r53pMePSHHTU8zt1Yn21DBPiti/Vo0mI5YMJEXW5tw
0rIkjyIw00XRxy0bK8U8d9VLAC/lUc57hjMqzJI5G5tzRC1txPE3p40dXtoygg2v4gVi9ll
xZIu49c/y9wPQdrkXDg6ek3psTIbqTzhzlSHUtJINbk8bVbPfqdtaypmxnZJjyE3V5F+YXp
4MlgcvDbZJbi6/I/vrz/TiPb8oYrKx6m5d4ZafqQ4+fENVZG6Tn3WtSjL7RkR3F3K2kAHj6
RQBnMDNwEilaLR5UTKvxEOpsPvoESoQ3wkMOdHucs+PJGYliWB7MyFTfcLnjU4+uibHlllm
6ZUsLyi1zrxXlUuGcyNllhixw3TIYLC2/dx4mu4o2SkzzmMSxpffHaPYAdeY1qKHM7hGqwo
2NgHYVsZToHN9TyqPASVIpY2jZ3Klgel4D20Dk58QjFwMdUZY13Djobk+2p42yYLyxwRghW
uOiQeF+dqm7UMqH6QuZYm6bF9xbdtY3tb2a1HGow4XF9YVePpswtvVlN2byNRRSOZXjRVMh
0LlRYkigPsyZ5Yg86RlYG27mVmI+GsBoDJjXwnnZ4AUJlCDZqBoWtrWIcnMkxyqQiCIKzLM
hHr4aC/MmoY5ZEgU4koeVozLfcbKoFjqbaGlWdTBkLh4qdI3udsnzaX+HXyrKGRntGiLMHA
ciOcAflJEoGlud+NZOKubK2P9HjSjcT6TvXqbdNAq8qhaOUvBtGyWQkMw8WLW1qLZDFOqht
srSmGSJjwdHXl5U7iaCfJaSNxlsfVtRNhF7X51idwKwwLjlElx4mY71RdvVJsAWPhWRIWC9
GJR28hyLSk3ZnsKz2mWA5eXHCEkBPxRABxfbcAmky5RBMrsXfHJZI4SSCpj2/FwrHBfHEeO
29VUm+knUGtrnjRoxu/VyeC40dmcseFzwX30kssOMschsIRMZJb31uY1Ki1QdHtxkx5CQyR
h2cgGwIdgqUARa4ufLyqx1vpY+dNk4sRErCwLMWCgnhGD8NS4kkEcSjKky1laQOGJuFjCqA
dahjzMJGxRPHLLGHAXaqlSth99TZk8CRYsnURTGw22Juh28T76g7jPOrYGOrCGCx3K7rt3V
ttovGpsOT4ZkKg+B4g+41i5D5JbNiDJO6D0yxn4UYH8PKlcZKFWcwgg/wCoBcr7fbUeRjtv
ikF1a1r2NuBom+i6kc7DwtSZOO2+KQXViCp004H9AFJ5MaVAdkkRsRfxU6Go1w8+LKVdG+o
QBz/1LTr3DtJdFJtLA3pIHM3BpF7hEsTnTZNH8F/3gKP06I4Ov5UpOh9hr+HIPMSEV/Ck05
9Q3phBk5UCt8qym3/OnzcmXItAhALZDgn90HzqLNYZWPLOTIVMv5gF/SCba+2shMbvOas0b
XKkNNGrKB6C5HxVFJF/UjiOYkXPT1Y67V8xQ639QTGR3WMKApCK+gaUX09tSx4vf2kniRZD
1lXosrg7drcOVY2Zix5CskZTNlljDQF+bBV42PMcRX1cUOP3PHJt+Sdj7fHZe494p0zsHJw
unbc7IXX/APTSzYkyzRnUFTr7xWunGrUOBFaAA30q5ANuRqxANxZtL6eFRyKrt0mLwxO140
c8WVaD5rAO+iQqA0jnwCilze7dqdezRkokRfbIzyD0vYW9ldbuiyJI7FoYBMSI4T8EdHpGe
PdzSVhtofRd5yUa439S0im34QeFER93idPForN+oUXTuGPMw4RmPaGHtpQ+FjzbtPSdPed1
OMzsrlYwGLwvuW3P1a0F7aHw4mQkyFd0khvYhTb0hfGlk7pnJPmSNu6buY9vtLAFj4mljgb
EHSPpF0O3z1oK+dAuh03qf2VMcXKTIyFU9KMA2L8rm3C9RYefkQZi5UDTK0C7emVI9JsTca
8aSXGkaOQzRoNp27uo20qTyvUGBkzApJYzQyHc8aS7htM+l7WuKxW3mQ+q7MSzH1HiTUuQ/
wAEKGRv+kVHgZeK2LkTH8vXcpUjcvHXUV1Ytpy5G2wxtqGtxa3lU8eYI1yYLMAmgaNudjQ8
ONvZS5YhYCTKkkyoCRZ1XcYXX3G1YTNhygQIqvscbtp3bhfd51HJ9JkdVOiznfck7m6hHq1
NrUC8EsUUmP8AnGQ3XriQ6Af5T+l5V64kb2qD+2jKIzjTf9zHYxH3hdDTPBKvcsNDcQuT1d
g8L8/fSxq3Qy/mxpPS4Ple1/s7f2t4kmGZODLE5NwifMNtAWttFgAfDQV3DAxpIPpM6R5le
QN1A0nFdNPfUggMCQF1ZUBIsQqL6bLpw99CGRMaYfUCZpju3yITuKNccByoptgKlY1YFjY9
KRm/BbgbUmHk7WeMsTtJYbWYkAbqPdewIY+4q4aSMG0c6nQqy8K+nzIhj5q+mXFkAudvFlD
cVo5EG/DnIsXx26Y8jtGlB8Sf+bY4uZoptHUfum+tBMwvgTP/AKc6lVP+VrWrdBkRyKDa4Y
cfsMmTMkKDQl2C8fbTR4zPnS7bhMdS4/8Adwpij/yjBIBQEBpnHnzFNMN2TkOoVpp26jG3h
caViYgYD6rIRSCBwGtAAWsAPAUb+NGjQqwr+WdvLiMttnnhNmkYcYYfPxNPLKd804HoYaRR
8dgBvr4mg0uNFIyghdyDS9bTgRWJvwPH766rYUCCMElyo004kmkxOy4oXtcTquXkKixFiDf
aCdbLWRl9rx44p4lAU7fi1C2Y0IJo0nwBCrrHsuz5WnoUtoLMafHm7Ruy8ZHbJErRjpLH+8
w191CPD7aokaQxiKOQBLld/wCHwFdvxIFtL3TbJKgPwQJrJuOmlSYGVkjDkLM+JkOCeoFPo
6b6WsNLX91d1ye9LvzcCFYooBoUB4yr435moe4YkyYHdcBSh1CploPVYjiaeN0+nyUFzFe+
9bast/A1PmrkNJBDM8Uhns0J9dkWMIN24VjkwQhCSs7MxALhvhH4Lj8VLBHhxvlMxYRbiLI
Brfh6v1UcKSJII7OYhuLO206kMPSfYOH9kGLGDJjN48hAN48j40F7sp7his21MuH+ItuUiW
qBsUJMsGM0izENvQu1tuulDbYi9jfjasnC+rlhwJJoo3mBH5O4blC+G46GsdMdXbFwiv8AM
XGqnqCwBbxA1rN/Nde2tEiJMtrwTyIXjcacGqSI9zmiMWDFlMRt29Vlvb4eHjUzJlHt4wsd
ZW2AbppCu7exYaIbUmQuXLEzxxW2heiJHbYGe4+F7Vjd5wpL9wwo/gQXEob41UedLkKuyVT
sniPGJxyNf40UnjWVTcWdQwsfbW5YDA1914mK0303dspVW7RxbjtB9t6mHeVbKlEe+HqsWG
0HY2ntoLjQpEoG0bQAdvtqYrIt8c2m1HoNr2b3V0MXKjmmIJEaMCbCsJImjeHtkhmz7t64h
t9N18CKLDOhItuJv/fxp5UzI9kZCuxuLFjZeXOlddVIvceBryHOjkZcqwwrxdv8BxJpIu14
syY2QwRpwLSyJzCL8m7kWtQbMmx1z8dSIoVcfkRn1eoMdX/E1JtmjJfWOzqdw5211onrRgf
515cedGzq1hfQg6ePGuk/UwezQtZ+p6GypAdQtj8OmhpMfHRIIkAsoIW9vbRxMgusTMGOw7
TdTcClVhKAm7aBJaxY7i3Djet22SR2Ro5GZyTKsnxdTxpXWOQOhBUmV+IFvHwqXP6ZhU7oc
WFr3igjY6+vX1NqagwsvLjSTqb4SjrfcmrAngBUWd2lo1gkDR50TEyJLCw1VeNqTsOAWGOP
zsokawo3wxhxxHlUs95I+4dtmV3itpJiX2tICfiHjTduzu3w4seWepGNNkjcRuB4NzoSLgx
BhpcIBx40IjhRdNTuUbba+NNPi46RSMbllHjx2+F+dv7G7EKv4ibCnw+0wPn5aGzADbGLGz
Ev5VPHn5yRx5A2qmMltmoN97anwo9w/p+VkyQNrwm13/EVJ0ufCm+ly4MnIguJcfIRopQ1+
ZTkPZWQ+V2TrtnAjL6GQWvt1TaGtY3qbGze0ZmNFmHdki7y6ILhmYMbVP1TNFBMIsedZxJf
Qflr7vGndMzgqo6CVkjKLZFWxtcaChJLlRxvGoikWObYGReCOF0IFT9bLiBniWGSIS2j6aA
bQFHC3KocKPMjtGqiIPKGYqeGppu/4GQkkEjBMzDVh69vpZl11YUmRFIux0EhBIuqn8Wulb
opVdfFSCNONX6icbH1DQngKlWNlEuxtgJ520uK7RIE6b5MGSk99Czhg16kyXuUiUsQASSRy
ApMzKJkh75CzzgI35L67Q3u0rt/cslJJ8SMTRoscdmhm/eCi5B5VB32UtL/ADjqLlRLGxMX
4PP08DXcMl1d5VWWOLHeKzKzMPUum47hU+NFHk5M1sffK8O3ZsZfyRYAtaxN6k6MMiQxbQs
sqlA5PGynXSumymbKcHp4yC7aC92t8I86/mBNmtZJ3F4Mcg/BBH8zW+emKlpp5B+flPrJKV
Gm41NHh7M2OVch3EkRTJxmKtu3PaxF9Bev6dM8scsRhkMICBAnp1Um/qa9dtG+GMtNlGRph
ujX1Xj6i3BpsrtTrNFg4gGTELhcmNmImAvrZeVdv7d2wgzYMX103rsVsxKKPE+VYeXjoszy
YUjtFuIKtH8RAU/EvKsN4pOsnSX80m5J5g+d6V8yZYVY2G46knwFPDhYxnMbWaWQiOLhe6k
8aMXb13yyBdox4y/TkB9QMj2U19VnS9N5E6bPNKxYIeWyKw/XRhx8mJgdXilhUxt70O8ffQ
x2lHZ8qJi8O9nkwcoNpa7fDw50c7uyDBzu4ys0qhjKW26Bl4nbaoMXtg6mE+uR3FGFlj+aD
x9XhRytE7bKyqJU+LH0CpuHGwI41J2vPI/mGB6H1v1E+V18Rav8Kt48KH6aQA9TMnDHHgUF
t5A0uVvtB8TS5ne3ZIXUW7WptGh/ebiTpQSCJYl5hQB9/wBl6+s7bJ9F3RNVyF03DmrgeNL
2vuSNi9zS4dX/AIchX5lbTjxFC5+/jVnVWBN7EA6+NXlxIWJHqOweN6Lnt8JJ/dFENgwHl8
AHlypHfBhLpbadvDbwpS+DGShJXQ8XN2PGnwc6BT2vuNxituIIZPUEPCkRcawj3AAMwHr+L
nW1cQfEH1ZuI99NktG7O1yQZH26jkL1idsyCS2BnNHAf/szRsVF+J4V6jYeenCvzMiNPa6j
h76uc2I62O312J/yipcbt+VKmQXW0kaso01I3aW0pY5MaQyRgC+9fUQo199KcfDUjd6hd39
PiNq1Fh4wHbmdrPksxJU8rXGgPialzu4dwWfJR1aQ3Me1rlbPI4G4N4cKCQhQgHpCABRfw2
6V7Na/MQSTTX6WMigySsD+EDh50mdnLDiYSlhHhGIdQDkd3KvVjxEg/gU6/dV1gjRiCpsig
7T8tPK8cMLSKscjEKu5ToEYmpUw8aOXNxVa0UUYTUfEBIRt4UmL2GARY4/0MddzXYepZHI2
qRUH83yFSOEEKQerkBWN9u46V6sXrutjvmYuxPvqHH7dAj5eU4jx8cWQG3xMdvIU8BQ4+bD
6Z8duNx6SUPhephBjyZWNjkJkZCEBVkPyC/H3UJkMeRjOB6WswU2uQwI0ruXdu2EO0KDGwn
IuPQPzzHf08NBWNh9llaCfuF48uAqW6bKdclCdB6ayI86V5+zxytjM81pJI5BwLWAO1qjz+
khyUWyTjjsPLTl/YIMh/wA2U2hhXV3J4enwvUWDiWSZ1InwIj1J9x0Ku3whdvvpRDJD2xAN
ihQZJdl72Z2vRbJ7xlSTcmU7AP8ApFSQ5uWMyMG8EhUiS3Peb/abDjy8aaGVQstvyZwPXG4
4MCNdK/ln9Qybkc3w87ir8ireBFBlIIYXBBuCPEEfoX8KvTLH6cmAmXGccVdRf9dFJ16ebi
np5MZ0YN+K3nR+xMvHvIMs7sZR6m6qLs/xrqZsxiFjrNIZDcj8C6VeTOOo4JGo46H4qKyda
a9g26Tbe3klq7f23FxLKx+oyHLFwYk02WJ4E0VhxokBNzZB/jVlAUeAAFGPIhSVSNQyg/8A
OmPbsh8Pd8cZ/MiNuA2tT/y2TrRuVYvA21/Ty6b6a+VTJ3DHHXUARptMTbvFg3Eeymzu4pJ
l91lJLZBK2RLfCgJ0+6lEWPCkW8AtI5J2e4G1O2Lopb8tYMdpCADa29rDUa3ptz5CqxDeuR
IrW5em9OZfpz1QOo07tkWIO66g6V1u9ZT578elbZCP+kcaWHHjWKJRZUUWArXhUf0OUsH00
LTzo1rSeoKicKnz+5OgzIY0hx4LbbKTdmVW8a7hOuWMfOimdooyGDNuPytwGhpf5fFskg/N
KMbsZEP5m4+dA9oypFkmumdibl3MLXEkY00PDTWoYsTHmmxMZB9VMq6Rux1DBjqT5Vnd4jX
YmRIUxo924xxDXafC5Nd1xzDFJHmwqxEhIJjYqGKEeBo4OYRImOSMeYNffEeAYcitafo30A
534VLJ26aEPjyBJppdUXS9kHzn2V9QrtjQMSxzpFByJA/xLFu+BfZRTEiCsdXlb1SOfF3Ov
9g2PlxCSNgRqNVuLXU0nbu6nqduckYuauoQX0RqVlO5WF1I4EH7L0at9kffUYDCyCsGZCos
eFxIfE1FkQEtFKoZCdCVPiDRA48aycsMDj9tjGPGbXvM/qkPurby5fYPCu5TdTemLGsCC1r
XN2H3irfoC+gt+zWsnvPcUD4jb8fGgYXHTU26gb/hRnmgTJ7NksAXdQ747jhqRwpZMaGExy
DcrIi2IqyiwPhpR0tR932nJzJBHEDtB1JLHgoA4k1n9zkgZ87PdJIISvrijjbaijztrTGWQ
Y+fibWVch9sjfhVL6e6pc2/0XfcBP8AcoeJCcrHQgjga7blQZP02d3F3McTgmMQldOogHzG
sjI7n2+Jc7Dm6LY8a7WaYn0dM8Ru41uUgZnVbLyIFA2SFv8AT5fAKh7iSkvZ+4hWnMCbEic
qAr7bn30ndEKNaOy5F7DpMdx92lIMadJTKGaMKfi2Gz29h+w/oNFOskhyD04oIiVeRuO3cO
A8ajye6xK2Qn8LFX+DCOQ2/MfEmrWtbQW8P0j9nnQPiaaHJjWWNgbq3Cosec9bsL+iGQ6yQ
E/Kx8B+ygykMraqw5g869leZq/2S40qB45VKlW4XI0rI7TnXGT29wir/wDaPwbTzFTyqdrI
jEHwIUmsaQrZ8gGaQk3LNI1yxP2X+yaJAdncoS2osFcWY2PPhRJ9lWHCv2V+uk7XivbO7gy
xxBTYqpN2e/haoMSPVYVC38SOJp4MhBJFINrI3A0HxFfJ7JKbyxNqcdr/ACnzpJ4m3RSqHj
byIvV69v8Aw+xpHO1EBZj4Aamh3bIXZ27GLfy+FhZmYi3WcfsrmabuMMQfKxwDIL26sSm5U
+Y5VCe2xyR4iRCTPYEqHYCyx68b8DWTNmY5yJJo1HbZAfTHGNDGAeGtR9zjhOTiTrGZ0dSp
SZLqHUnTcBTw40qyzKqs6Kbna40/51P2CeJvoZycrEZLlNtwXiYnhZtRWR1IWkgEZToxCxs
dABbhWEkTZGRCiyOm+EwpAzgbvVazA8K9tW5/oK7KGZL7CeIPDT+zPhy9tacakx50EkMg2u
h/woY2TuyOxMfRlNqcbdycjlXUxpEfcCY3vuQnkbil7d3aEY2a4JhkQ3hnUfgY/N+7V/t//
I8EucmAoMiIH0yRDQi1S5eOd0M0DkeV1OnurBZtCI9vuUkV5fZrwFdqzIrHoZIUrwv1FItf
wtV3G19CVvex5ivCxvRPOjJM4SKMbnZjYAedS/1BmJ+VGel21bWBRSfzAKsNPseKUXjkBRh
4hham/pvOvHNCzHDc/DNEx3AL5jhV6v4H7LEXB4g86CgAAaADhUePk5CRTSmyIx1N6OFjDq
ZvcD0ceMcTu+JvYBUOLGiqQo6hA1ZzxuaaHKjWWJxtKuOPsqfEmk+oxpF/2cUjAzJOWARYz
a7DzPCnnwgFfsxSOeVbh5ZXPUZrfgW9qjyojfcLSrzSQD1qR7aykMv04aJgZjeyafEbcqxF
GT1nkDrLtaQokaIAsYDCx4XvQH/oGw+rJ9bINscUC9SYbhcMF4UcPONu44Z2yhiC7IRdWNt
LnnR1sB+000UgDpICHB9lbGYydlzWFnY648vs/CaETs0bowkgyE+KOQfC6mo8Dv46GTey5Q
H5Ew5Nu+U0JInEiHgyncPvH2AEAg6EHgRU+X29er2aY78jHOrRs1wSi+GtYa3F9pYgG9txJ
t9t+Fdu7crEZE2SHFuIRPjaj4jTz99e6j50vYsUlsSJhJ3CdTooHCIEc70sMYCxxgKijSyj
QD7fZSgMYsqE78aZdGVwPhv4GpIMxdncMNullJwuRwce2tOB4/azuQEUFmJNgANdTWX37u3
SCTY7pjxhbbI1LFZGbx00rFye4yGaNgcaCZ2LdN/l9l6aYsPqJPRjQgbi8nIWFNj91xjFMN
F6Skln5J0zrc03d+4YpiTHGzAhltuW+ryMoPE0XWET43d4xjyIW6a9ZTYMW1121j5AhMqdw
OzOiS7hHU7RJuHiKmtkJiq+1JZZR6emTYrwOpvUWSI5ZI8ZSi5Edxjs4XZucPYhitXPEf2m
pAtx8qTt0UvXyHO38ob1U/vMNBWnD7D3TDjhGUoEUuVMDaGE8X042PKp8xpjlSBLw5ktoSx
Y2dUh5qRwJ1p8XIDbH4lSVYMvBgRVnhHdsGL/AFk9OVsH4k+YimMbLNBKNssZHqW4tZwdVN
Jg9zcz9qkO3Fzjr0hyilPl40FlVJ4JFBAYBgVPMXo9x7EjOqX+o7fuJjdCNWQHgwpMnGa6O
Lsum5D+FhxBoWrJhW4Z4nUN5spFRd37JI8mUw2T4T2aNyp2tt4WOlbf4GalxNito6kcbDmK
vRLEBR8ROgArK71OAYUJx+32GnSUndIv+Y/Zwv5c6/kXavXmzi2RMPgx4zx3EfNbhX06HfI
xLyyni7H/AIcv0BfnWtQ5SD/bd3UQy+AkXUH9VEUB41c8Kxu0K1pO4SBH8RCnrkNvMC1T4E
YCrJEY0XgBpYUcXujnG1eB3tYRsODffUvdc6b6tccHFw5bXDLGbdVb+PjXcp0yBidyx5Y1x
Ag0dtt1dz58K+n7njyDuMb9OaKNb3txf7qRkk6sG9ZEdDtZZIz+o1fxv+vjTQ4JjE7FdvXU
SR7QfVdTxr658pnla94YVEUBuOaDjQ/s3nmbZFGNzseQGtNlZTvj9nJtBiodjzAH45G429l
dPDgSBTx2AA/f9rxTKHicbSh1BvST5EvTkgyGl6qerqxE7kVt1tpW1r1Pj4syyyYxAlCm/H
XT7D3bs4EfcU1liXRclBxVx40GkjEkMw2zQvxRxoVI5EUO1d1DDDLbO35hF94J9MbkaUfPy
0oz4pkwsgm5kx3K3Piy8DXo77KSPh3ID99EjvEbEcAYtD5HSpou44bzYTMX60A3qhb4iLa2
pe69okEfcNt4MqM7bsOEcn7DUsWcNubiSGKfgNxHAj3VF2iJyuT3JxEtrj0Xu5vyqHEh0jh
UIo8hz0o2r+U9mHWzZNJZ11jxlPFmbhcV0YiZJHYvNkPbfI/ixH2mgfvrz5fY30htmYzCfH
P70etveKizE9LkWlj5pINGVvDWv11Y03cgl8xl2FySbL+7c2Huoe3WhiYg62XMqjNcfw8dF
Px3H+ow0oYOPBKMHEYY8mUq/kwuPlY8T5mnn7VmA43di0sEqAMpmi9axFmJ413DvfcyDNii
zOR6Vbi/DTgLU2RNCI+397kZsUrrsYNYXA4XpvLSiYsuTDEN5JJIgC5RQbqL1hSS5uS2/Ja
PpM6Nf0bkLKgBsefhQ9ns/sv1V0VuOy4DHqkH/wAiZfl9i0GzJo4E4BSf1BRW3tWFP3ADjI
i9OO/huaiIe3Q4y8jLJuI+7jW0z4kA5sBut46Wq4z8WQW0BiIv7xWLLlsciXHcnLx8dzCk0
R5C5Gq118dXnyYxJDi9siAJjjLXvPKNP20L6HiR4UDw0qKRRtwu6oY5BwX6lNQbeJFSYuQN
0Ui2bxB5Fb8xQ7V3Y/7G7fQ55OjC/wAEvgaDIdysAVYWIYHmKsOHL7DzFtRRh1j7d3X1RDg
iZINtv/UKxp2vGO4Qskh1IMtwFrLyJUH03bL4+PzBlY3dreIApsjKkEMSfE54UIe0xti9rd
tk+c1lkYc9itqBQxsNNsd7sTqzNzZief2NJIwSNRd3OgA8SaBXLjbchkGxwSY0HqYDypJo2
3RyKGVvFTqKfJyW2QR/E1r2uaV1O5WAZT5EXFXq7Gw439lP3zBYZPZs87ctY9ei17dRbcRf
jQIOhAIPkdaEAzYjKW2BN1iW8LVYeOlOhYbSCGsbEA6HXlU8GHN0WymIOQzK0m5h6bFtDbk
Kk7HBPtaRT1pAVaViTd3cG/GsvBx4nftmUVEBcjfHkLb1x211qHt7WO6HbKwHxM6+ot99FZ
seWOSFiVzCLxKQbqy9O51HjwqJe7MHxcoiPEywNOqD/DcgCrYmQMWQEEyMu8bR8SkHxrFdc
+HIyZJtkyY0IVQrXuGcXC/Zb9P28KaaeRYo14u5AApe3djZp2lJWeaFSx2HTbGeR86hxRKv
aO3xiwhh9WQw5734AseNq6xjbIl5vkN1f1NpQVV2qNFAsB9wq1ff9jI4urAhh4g1P20Mq4S
sJY2f0RoD/DZSoDM419NLLBL1StlkNirBwNbo2q++v219ZGbS4EqZKexTtb9RqPNnfcJkDQ
xLq8hI3WWpsTuEEbSJtcoCJE2ODt/yuvOjkY7tm9nJPUxjfqQoeDIfAUuThtujOjA2DoRyY
VfhyFGnxVISXR4JD8kqHcprs3WATumDkdDLgZfUwcW3qfw2F6zc/KnHRfKmlMzgKCobbut5
1HmZcL4/acYiTFje18hr/FJfl5UALBeQAsBXlwNftrIJ4dN9LXPA1KJ4HZe4YzjFnVD1Y5F
uOkWAuAeNPIJMn/b42K0MadQJ1gVD+kCx2is1j18j6hZLkrLuiDMNqultpuOFuFRXiyYMZ2
EU0jGX4HQIPAKt9dKE++To4bfRySRM79SMM2+aym542rCTIfJniix98byiSNeojHZuW9h6T
zpO3wQyvhjpx9G0iIiG7PIki+i34r61L27L/wDJ7bIYGN77ktujf3rXdO2wY8kubkZ3UgYI
QqhSpL9RgAOFTZCpPg6TRySEO3qb4d7Mba+Vbui8eQ5it29upadB8W52N2DGk2x5MmMpdHW
BFLQ5G6+20hsBb5qz5MjEeKcy2inkALNHtGm5ePqqGTIbf2iJhOgbbdXUfABx9R1oEGyngK
KMNynQjypu05Mpk7X3TcMdiu4Y8wO5FX8NS9o7/jttisiz7/VKt9LMNbi2pq3bJ0OJLIrZE
U6euy6ehko+f6RdiAo1LE2AHtroYKt3DKOghxxut5s/BauzwdtjbgADNKPf8NKvdsp8+ZRv
EUzhUtw3dJbClh6kOOC20pGLbT+9sGntNAggqdQR5/pacaiz40abI7exmhiWxD8AwKm9/Km
kaOTHw5skvO+KSU66jQSPrceNqN9PGpIJlDJKhVl8VbQ0f6ezk6PccRZVwsh13DptdVePxI
U2IoK2OMHpAo5baCyx6CRmX8XHWmnxW3RBijXFgdumlxqKbMwZn7fksQzmHSNyOG5OFNi9/
TdBcbO4RIdhB/EANKE2PIssR4MhDD9VHkOFYE8TDHy5pDGZRoSPlJt4GsP+me4KMU40jzTx
k65IHqQxMLi1/i9lS48fcZJTj7SkclnVy67ipGgCi2lTTSSx9JFQdONbMJGQMxLX5GhCs0g
Hb3khaV7us3UYvHv3fu1kGKdYVyAszSEGRVlEWkManQbmqGHOkADmRJIFi27CqBw272mgBb
SrefCm0529tSY0674ZQVddRdfbS4uKgihjB2oNeOp41bjeteVQd0jF8XK24ubfgDcdKQ/fa
kwZJ0XKkF0hYjcQfAUvbvpP5h10aXJhvbZjpxf7+FbO2xmDtse3fmEs00kljtjiL3Kql7mh
/TuFEIu7ltu9R+X0jxyr+O3l4122KOaYNHuByQ5BYgADceZqbr9R8WZSRCzNKwmAsNpPJjU
p7xKwxHbZICPTBKfgB00FO+JOmQEO0mM7rN52oaXsdKt+uvC32H9APKHdnuI4o1LO5GtgBX
1Pet0UBP5Xblb0BeRlt8RrI/lgXGkjQshjVRbbqeXhWUvc8iTcCssCTWaTpMo9SbB6hfw4V
iOcdpoZkkgyJV06akbo5P8ApanmfJiGVkK8OW7pvEsDEbCBpZgBUcCklYlCKTx9It9lxz+0
5GW1lvZEXV3Y8FReZqLMVF7f20NcxSjfPKtuPLbeh5c/bSdr7XgSTT7GkiiF+kLksxZ+etW
zcyOfKy7zRY6Da8Sr6WQg+Bom9rfrpMvF9HccE9XFccTbVk/6qxszGQytBJ/ue3lzGHPB45
PZxFLH0VxsGS0cAW2/eps0jgfDGOFzV1IO7g3K1NHIoZH4qwupHsppe1zzdslIOkLkIW8Sp
rb2/usfcChHWgmtuF/HjajhZsWJjooLGces35KnhfxoYLNFjydrZEL2s6t+PdxPCpsWbAxc
zIxP/JVlCSuo0DKWve4qSBYPoctdXxpFCOVGl9ALivUoYcfUAdeXEULxpfQ/COI4V2iKJjE
k+VaVk0ZgF4N7a8PEVe4NW58acRurtHo4Ug7T4GhidpgXJeBS+Wz3CqLArGrD52FQZOHG2X
NlEiHHU+u63Mgbw2W1oZ8J6jSALFBxkM7cImXjcHjS5vd2/mWLOd2XFtucaQ8Ony2A6a1k9
17uR18wCdpdwvjousKxOPwj9dS9z7q27JyQXnlktdYF+FD/ANPGsjunZ/yO3vKZcXt0g0nS
92ZfwbraVkZGbkg92zXIWCRSjwxrwi9Wl/202PmRLLCflYXt5r5+dQkwSNi4EZH1U1rSuf4
QRRyjFZKYqbRPKIURDtDsh2bmA58TQbsnTWXswEeQASJcpwNzgpzA4LfjSxQ5CjIIBaFvSw
ZuK+rmD9hNez9ESEAuoIVuYB46+77GRxdWBVgeYPGo4oIlRIl2xgD4VPIE/pgyHfPJpBjr/
ElbkFBpu694AbOa/QhuHTGj5Ko4bvE1c89R9ki4kkkM0Y3AxGzsq6snvH66h+mjbHZ7PDi4
1ps2Zr6HJfURqeYr6iQrC6HbkxlwwikHFC3Crwur24lWDaeOlJ3mIFcDKIiz414BzospBpu
7dtsuLkKPrbH0am6uy63TxFRdodX3LHvxpWGskXi44oL/AAjwoc/78Ky8btTrBj9tTq5GWf
UCya9IXFrmh3mDJkg7tJG2RMENhLvO8K3sFRwFnTLWJWcSDb1LCzMniL8a7rnRs5jmnCqr/
EAoOrV2nuCHYsjHEnPiHHpB99N3LGYxdwwkLxSL8wT1FTWPmgWMq+vl619LfrFXPKos7FF5
MCUTsOe0aG3jUOeJUWKZeLMFG/gV186/k/apf/kpSOpIg3LjR8Wd24X8KT+n5iY+5z2EebH
/AA3gHxygng+3iK/mPaHEMkICzxyeoZW4/Nz6l+FQ4veIQj9xdpI8lWJJmf1dOUcm2jSu4Z
DbIZIxaCFW1feB1JSnnUf9RQwK6RXGbEuhIbQTIOG8cPZUOP3jDGLHn6Y7bhJE4PqEcn4WN
6PaAkknYYMgyFQCXKRnc6qfmjRv1VH9fF0ewzzKIchSQJNnwiZSPTG7cKeRUZxEhYRxj1EK
NFQVK3dIQcvuLGWcW9UZI/LAPIoLUna8bf3LPx4wrhBovINM50WhkZ8kMUFjtxYB1N1/maU
+HlUnc4kG9x6IyNEdyS7jzN6inSOR0zIztMTMh6sIvqy31IFDLgi6arJ1hJkXRlZSSEt51H
LkxdCZkBkhvu2tzFxVq1oe/wDtP8a3yXknf0wwKfU7Hh7qTvPd263cpBeOP/Txwddq+dX5+
P6GQsDHHwslJJz0bRySOou8ckp9VvALUuG+CsMDtaRFLGOUOoYOHcBj7aH0ck+HJyljkN/u
4U8UXchmxMNrY+bGGRx5suor6HveE7dvUlUyE/NVEb5GtxWjkduPVGSxkM51dlPyknkvACp
osRxFkupWJ2uQpPPSsbtSTGJBIJc2QC7zHnr7fGhEoARRtA5beFGePqyT4LSZOK6/Gpck9I
W4qSdRUcGRtGRIxmk2/jfXXzrAKC982EsbeBo39n36VnYkhumNlSLHrrxuR99GSZ1RPxsdo
/XXS7JgmZAWSTIyPREpGht+L2VD27ub/UwzRvOka3SPqHUgLflTw4iFQ53uzHexPtOtY2Hj
xCTugvLjysxUYyDRpWK8r6bedSHvuWMuLtUSz4+5Qu8yXBdxzYEWFfyp8Bl7pMQ8cDmwiUj
cmQZBw2jW1DucUpk7nhkzvlSfFOzWVo38m4AViYfeIVwcTJIyVYXJkER3LC+7gdN1L22PC2
t3BrYUshuvRBIafT4WW1wKwf6cxwCyIZZMlzeSKJSA7ek/FIdKODJEGxSgj6RGgUCw/wCNL
BJM04hvsllHqWMfCCee3xqTC7MDi4KHZPnn47X9XSHDWj2ntkZfKzEbcSfzGQC8s0jHXhQi
YiLtc52mMkkRngrDdwvzqSGSOQY0bbDmIN8O/wALr4eNK6EPG43BhqCDX6/0DV/1f2JJNgO
d9KPXzIywO0pGd7X9i3rpdqTqu2hmlBWNfcRrX81zcmLuHc5OJVlKRA8kWr89bXrXjVv2Va
h5a0seZAk6AhlVxuAPjQAFguijwFfqq3lXb4snIeDDmWYZGxigNlutyoNZIlyniXFhjeJBC
pdlmbYjH2AXvWLG2Wsbv6WfpgDdvt+bfgLDlxqLpZZ2SlFyCIQPp3d2URrca6C9YuzLcSsk
YmRYr3Z3ZGJutuABq0csrZa3CY4hsHiUNecsRYMCOFWiyZVVtpX8k3/hXNrr+Osj+ZtJKUW
DIgidSsYbbfcug13cqaXNmWNV1Avd28LLxNZ38swJc/6jIeRZmtGg3EfF+2hP/UWR9Y6kGL
GQlYYxx1A+I1tjQIq/KoAH6q7fFqZMeB3ex4Hin7av+rzrJzQWefKtvdzcKq/Ci+CioszKE
f0OIv5MYuzyltbyX/Cagy8eT6fMgNlmADBoyfVGyniGH3VDjlBF2uBkllkLAmZ01WMDkAeN
YWGEY45lMuRMumxUU6Dza9QYuMuzLDLH2wIfUstxw8gNWqCVRJk4uYiw5L6yPFMOBU8emxJ
pteOp8KbteC7JgQ//ALRzF0DAf6MZ8+Zq8MP5UVo4MdAbvI+ir53POmzO4ETdyyltkv8AKq
kaRIOSrUXbbrbJdzC99xEKtu3sBw8Nawuy9vIhxcoMs8nTMsh4Xsg8b0/a5HLT4blQGBUtE
xujhW1tbStfd9ugv7asfAUb8/0y7kBRxYnQCmg7DjNnyg7TkDTHRv8AP8xoT99zZMpjr9PG
enCt/l041sxcaKIeSgk+800TLEZEALpZTtVuBNxzozRwR7n06+O2w3HHVNK/+L7vKkdrCKc
dRR76AGXiyj8TJb/Cv/lO6lYCbmHFXYD/ANdga3RZ2Ykg1V+qTY+w0GhzIe4RjjHOvTYjl6
xekbKjEM5HrjDbwp8mrzo0K9SK2mm4A1uKg7hYmw4eFGd4lTK2lUnGhBHwEjgbGsjt3eIjL
3SFh0FRdcnd8NrDjS9wzf8AZYwuIu3KoJYfilYi4IrwtYVMIb/VZFoMYL8Rkk9I2+yl7L2m
ey4iiPP7nJd2Ew1Kpf4vbSvKv1eSNTkzje/jpfhXesUnRMncqcgGvqKFW4XtXc+9H4Fb6bG
P7qfFQ/vpTz4kjQy9SNbpbcQWsQL341P/ADDI3TJO0caSkLMthorgWBPsrNgXLkwocCBJSY
lV5HaQ/Ftfiq8wKf0RTw7D0ihYOWUC2/dpr4Cus98OZceX0RyWQ2ddsiDXWxtaoMWSCJ4RK
YI5r3kEnTDl/eONGR2EaLqzEgBQPE0cPt7tB2UHbkZajWb91Khw+25+P2xoSC0b2YuoHBgt
zUiS95xseFP4k4jdGPgULJx9lLN9YMwwoqXU3klciwFtTcmp+5dxVV7hmm7px6UQ+CL/AI1
2rMeAzxQyOrJci7MBtX067vCh3/Aimi7hgELJjSrsLxcSNPi8RqaR8mKXDjmssEsi3jkJ00
YcNa148ftHvq/6X0eKrZuf/wD48PLzduC0r97lEOINR2+Ana3lK3OsfEGzGjmbpQRKLAt+H
SnmaGUmOZ4GjUAkGMXLFuAFqli7NBH0oj6ZpT/EsN2wDxZeFPk7cmYdxE8W1gB0WhYNDv4a
X0vUwyI0hhm2SJAhuYnsFcaaWNr14VflWniSfL7Na041bmdfst+uv1URyvpbwqXJexdRaKM
/PIfhWw1NSd5nmMPeZGE0EQ4Lt1Ct7q65jMU8TmPIi/DIvH3UAPGiYZAE7YVjxww3B8ya6r
cDkvE+w1HBZBKbvOUvZ5WPqYXrTj40kxITE7tHsYngJV4Mb+dCsnNvcwxsQPPgv66xubyhp
XPizsSaLOwVVGrE2A99NBnZUUsW4bowS2qm4+GuokkC5G5ZA7Ap6kG1WBa2oFRzypDlyR3C
OrBjbw9J1HkaaR8GIs1yxtbiLH2UpzIoIkS+0FtTfXgDdqD9i7S+dLEeos6gxxLIRt+Jzrp
S5X9XdwCQMd0XbIfha3ym3xVDhdtxpO19pfRsn0rLsHJE+UGgO2yRl3JM+Vlr1pP3UQcAKW
HMyzm4XbmBcmMInVI/hIF8B8VSZGFhGaTt+UxlZG3NtDelWi4+w0zQExyxnbLC/pkRuYsaO
CJ45MpBuMOjEFf1Xr+SYkhjIVZM6ccUhY2CIfxt+oVjQxuw7WQFxsaJQds8QuiuPO1LIQEy
ovRkQ8CrDnY8jQN9fsueI1ojxr3W+1pp3EcSC7OxsBTx9tH0nbBo2a4vJKOYiHL20YcRdpb
45G9Tsx5uedTJ3WdhjRyNBI9h0uodYrKBddOfOpUxVZZ0kvB1AUPUibUjyIqVGlOPizdKRs
WP1bZkFmuz33A0k0MV541ssrks3t8L1/cUbabuNq8rc6FaeP2a/bb7NKeV9FRSxPkNaHfJS
VwMRzHgwc3K8ZJL+2ieBPOostbp2/ul48oX9KT6bX99ZGYdWhQlFHNzoo+81DG7LK3bz18q
27qDOmsWB+VlUUfafslxJVuxW8bDRlddVKn20e29wHS7ti+mSNtDIq6bx41n2Fz0jxF7C/G
u3wxKcnNlhXoYyfExPNvAUp/qbMd8iQDo9owyfT5Ntvc+ZpZO3/0/iwwCwj+pN5rDTXdWzu
n9PQ5cB1vigMV9tANHL22e53W6kbIfAkbhRVs7JlJ4+tz+xaB7f2nIz5xoryqW4n96/wCyh
CIou14shsXUBpI0Gug8fdWavcYpcyWAp/u3/OZuoOG35dPOlxlkdVYKRJsIiQMNygt50RHH
kMoAYMIjZlb57m2mlTY2AoXDEa5CMbiQvMzF9+7zo99wxsy8Yfnhf9aD5ww4XUag1D/UHbZ
DD3OQx/Tug1yep8rpwJPOsLG7hKRkZ0csjyxts6eRfcCtuPsrL7f3ELFmxMJJsliT14fkK+
JFxpU0vbwWmgkDwqw2sJovWl/ANwpu6dsWOF3Ky9ORz6mcfmwsPJuBoMws9huW9wDzF/sv5
W/QXpQtkZMx2QxLzb948hS5ffpPqphqmKumPF5BfmPtoIihUUWVQLAAfZJN0l6k20ysRfeU
4E3+y3Lw/Q8qHnX66tV/Cjb21x+zyPOr8vGo+yds9fVUvmkHaUiuLLv+XcKSKJRHGgAVV4C
2n9zXsqXDksd4JQn5XHwt7jXb+x5jfm4bu/cmc8FxdU3HwJtRkKhMjMbr5NmLqXb8JPlRo+
XGvbRyEc4/cYxaDKQkMvOx8RWR2vvWMwyp0MWPkLbpyG9vUb2BtresXB7dMmR33uBCPkqQe
hGBfbpusBUbrCr5oX83JNy7v8zXbXWr2uRrceftq3L/AImjHPAkiNa6sosT91BIcWJAOQRa
soCjyFv2Ub8edZudlZQwcVzGsZJDK4ReLAkD2VJ9JnjJJ2dOyps3Y62VGIvob2NPFmPLiQ7
RuuVfc6HRVUXsljTvFlSTB4xH05AoAA15e2gMuWOJH9NpGA3btLVJKJDN2ntskg7ejAAF3O
rDxCcjUk8an6nDHVidfiCg+sLb92oo7q8HbI90ueykPKbX6YJPhUvece5gWXbnYKfCsLarI
mpJ2HnSTwOskcg3Kym4saPPX7DRHhwr3fYDz5HmP7BsaKZHnT44lYM628QK0Bvobc7VLk5B
KQwqWdrE2A9lRTwndHKodGOlwReuvjvvh3FWaxHqU2PGnmkIWNBudibBQOdOuFOJWisZBYr
tDcCdwFcbk8ALXI5aUfUPT8RuNPbQK+oHgRqK14080p2RxqXYngFXUmsnvu5zLmuy7DonSj
No/T4251cc9RQH314+Vd7YgWdceLaXEdzMy7vWb8hSqugAAA9mlaeP7aPjzr3W++ib8ax+3
zASwYUbZGQh+EtJ6I1Yfrp+444SHBw8iZcVUX8yS5sdz81HKs9XzvoIu2FGSL0hZV27maTd
qQTppSh+mBFNGytETGHVg3oO43K6Vid1HRjJx55Y4A56bRoQDu8XvwqSDFjWXIyZTInVf8t
IumjbVuRbjUGPkRQLjzzSY4EbFnDRpvvfhb7AQeNZUUURmchNiAbrkOp4VC+FFNNI7LkPND
eNN5YbkWFDtWw8b1MOjlfmuGMh3XNizCORQ361tWMs0eyVYgGjLbrMBwLHjWZlZJEvd5gTG
17rEqm4ijvwuKGNN+fiD0rCBaRCfwtwIvxp8CCB4O8ZBGOuNILlRIP4np+Wxpe3JrCqlZG5
u5FnP302RhRGbHiY9EhlbfEfiR156UceHqr2zLI/2zIVeJ25BT4NRIGhH2edH+ymEGkzI3T
8d1tP10u3Gm/mkUTxZLxKySRFn/MMsttLnnrWLiSZWRHEcwrIFaX+BIo22kYXOvjUqnrojL
kwzrIZJSxtZdxI26+XCsKRI8iH6YY4drSMOko2ybYx6Qvidax4W+o6O7LZwokUniYi1vE1j
el3yESJpYzcO4icFlN/ECpposeUdvLwBWWAxzHX1xnbZiq340GxMOdIsdlVZI98jPEY9os5
4DxFOpx8gxSvH1Z+ixe4uxSSEn1qCeIrFSeEY8ioR0lBAXXwPC/hXnUPZ8NwMnPf1KeHSQb
n3eAqOGyrsVRtTRbjwo+f2aeFZ8Yj33z4NwEiodsSBibMPV7vs0r9tSZswLIgFkHFidABej
DEjxZCDfJG66KL2+LhXf8Av7qTHM302OF4naNgNxwF6xYSxLOvVa/JpPWQKTKycaOWdLbZG
UE6cK/8CHT92lhbEjKIrKildFV/iApYzhRFLhypUEblFgaWWLFjSRGLqyrYhiLX+77PZe3u
oi+lq151xP8A9KtyHCjuNgASx4ADnepu5YEHT7fidQ46SMzJlTKLiXa3BAeHjUvd1m250YM
4ZfXdrhdpHLSsVxjPNMQPqQDtEb+Ckj1E0MnDYtGGKncNrKw4qRSs6Kzg3BIBIPlerHxoYQ
wI9sgY48ks6x9QJbdxGlSzyosTpK8RVDuA2G3xcDV/Ef2Z0G5tTpx9tWHuoiw05Wq5rTnXj
bhV/uNWGlacQbX8qsNKtwPjXcM213wAuNAfLXefv+3y5VY+8/rrH7htMgGZlGQgj0bQEUm5
/YKHv+y3I6Co+z4zY5dAsjLNKYist7pbk1hyNdyy8aJYM6LdDkBXMi9e3p6ZufT6riu0/wB
OYr/Gn1eax+Ei6t6vfQAA2gAD3aUTy+0E8jW3hevderivP7BRpsTAZUeciOWRjbZEwO8r4m
o8aNfy4UCKg4EAbak7hKJSYrspEhVizHSNNviaxnZAuVmZIkyGJIYXDGJC3K16XH7czRTd1
G1sNgbpIT0xLDLzBIqZe5yM+A0zQNkyNu6eQn4jyU8KVgbggEW5+YqPG7p3BIsTMZ2i3QKy
xdNRYFyb3JposbJGXHHKwWVUEajh6VWj5fp+fKnx8SCTPzE+KGDgpP424Cv/AJLKHb8Q/wD
9vjG8lvBnpMcM0ixjaHc7mI8zR5HlWvCj7NfZ9l+VacaKjiKv/e4rz4mgfGp8tztWKNnueG
4D0/rqIZCoJpi00hS5DGQ7gTfnrQF7mhpoaHlpXp4k12hgsi9IZTOQBtLl9pLa38uFXq9PM
xAVVJsSANPbR2uI8nNyJHnxHUTIIkA9TE+pSRoKj7NBGEwMEibuBjACvJb8uM8OFd0zOn6I
AuNFILbfR8QFbhr4UvesvuEkUyTymaIy/lkIWXo9PwA1rLizRKsXco3nxS5tbbf4DfhttWB
KWysppMXIklVZmRrxtYPx+Ucqh+ld+5M+AjSWm6aBmFi43c1rs6nJnBmxclpvzG9Txhihbz
Bp8qaWaB3x90EhyWbrPvAJC3uu0VHi55kXLxcV48hNx2SEMuyULw9S0b/YT5UGHLSr5eVHD
fWxN2PLQCpoYBIyxBT1WUpG4bnGTxrGy8iRujiBmSD5DINQ7f5RSpn4cseJktaCaVAyS2a2
63L302c0vUiUFcTHN2GOGtqCxOtT5aSBYsvZ9TisivHJt8QfGljQbVUWVRyArGx8sSvj493
yREvqCyLZCH4cRrTErsx2lb6UOVMnS0sXKcTWvLSv1foszkKqgkk6AAc6bF7VkPj4ER/3eY
gs0n/24T//ADUMfFTal7sSbszfiZuJP2+zjWnDnWvy8fst4mrjlp91JjnHmiDTHH6jBdolX
W1gSacjLRyh2sEu53E8AFBvwqB3y0tkj8o2NtpO27G3p18aaMzklL/DGxvt4gaa11Y7vDmm
MRtqBtdgb/dWFiLGn0U0TBZGJuphS9vfWAEx1lGWGEkCE9QOrbVC30r8nEmllgVnzItA0Cx
naxe5191YJ7fvXCGSsGRJ6dkrOm7ZbjpQHnWFlxo0ggmzMbJtYbFaTepJJ4Vpy41fjbgPKo
u2xRq8c1nyjKu6JYy21d+3gC3Ou59xjdCqSNaNCXVNgsoBYA+pqyO551/q8kNkTkatvkHoX
9dQyNJ1Dlkzs3gX5XoHwqWZ8ON3mBWViDru487Vjl8dT9IhTGFz6Eta3EVE8GMqtjhukbnQ
P8XE866+LjLFIQV3C/BviHHnUaHFGyBSkQBYbVe5Yced62/Rpa20i7cDyF2pZ4oh10jEIl+
YRr8t+dWGp4Ufq8lFYcIwdzm3gq610+0YDCE3vl5N0SxHpdV4mkl7v3N3MYG2PHHSW99dx4
mkP0qM0QOyWX1sASWJLPQnxDG3bCGSCB1t1Fi0aRGHC50FYGLgMYZu6jdcnWKBdZeH3CsZ+
6QHNwukIIemSgWUtow8GHKm7X3qCWXIjt9MQNzsrcFOtCfElEqcWsfUp8GHIiiG/wDpRwcX
IyNzRIzYkUe5HBJFy6kEed6WF8H+XkEkxB+oG/fJ1tfz+zh+g0+Q/TjQXLH9gpojG2D2hrA
u2k86/hA+VTSY+NGI4oxZUXT7/ttwJpteFq0OnA0QfZfnTDlxo+PjQt4+r31kOMZYGfK68P
cFl9US312xC9yabFjEUT/UvIz7trSRSafEFutRmaPFnFtpjdnsqhr7xttet6SQBVyJMhfi1
WRdm3yteuydsnCTsmVHGxUldwjDMvxcdONRwzSGMRSCXqAcNujLfgLipcmDL+lzGkSbHIKf
k7RyU8Q1qZ27x0ZshGXNO9WMyudzXHy+6kOP3ORYw65UWHCu8bgtgRpfW1KIsDMm3hWDCIg
ajzphjQzRZGN3NZyhHrSHIUFi4uBYba9uhPlU+RkFkhRTvZBdgvitqx8bBzXznkJhhiyUdX
UP6iUlA4DiQaxOwpIZjkuMrOkIC2hxwFRbD8TVh9jxrbs09TIv8sMJB+42oRooVUsFA0AA8
qHtNBR81a+OtH9VLf31rzuf10Sfb7qT6hi8rGyQRjdIb89o4Cn/AJjKvbcVhY48Hqm0N7mS
+lxW6HHDS339aX8x7kcbtWwaAcBR5aHX21F21pFWFAMjMXdZpEBskCgakuawu+QwoyYKCGT
CI9CpJ4afLepj3RHxDMlsHrX2JG77jGptzNFJ1SWPSQKwBHp9V/8AnWV3uWVp+19s6i4by6
uW+J9viq3sL0mW0ka/zXrK0CenpFSDGGXhdgK4E6WPhUM7QdWfJbYCLL6U1bc9uAFZAiABx
ZOk5B3KwtuUqw8qufdXE/aO39ui+p7k4uF/04VPzymhk9yds7MNiWkJMakfgTgKP7K4eytT
r+yiNwBHEE8KCSTxqTcgF1Gg56mgMjMhiLAGxccOXClklzoljkAKeq5I8bDWkdsxSslypAZ
jYG3IUriSSQSEiyRsTp4i1W7b23KzBexbb0l083qRx2ebqBwI4i6AspHxE30odPtEcZ269S
Ycb/u0v+1xUOxiw3k3e/ptSfUz40cxlDPZd35PEp4XvUnU7wEWQ6BIhdUveyk8K7bh/wAwy
J0nZ5N7ON8ZjF9yaUxyZsmcNcFXne33LavqJcVZJbAb2LE2UbQOPhQYYEO5dL7ATQMcKIQA
FIUCwHCgByrpRTCKOXo5TC9i6wgqV0q3ibmiCAQ2h3C4I8LVPNA6DAN5VhsD0pT/ABGDcbW
rP71IP/Ml6WM3hBFcC3leu5d0RiwgtjwA34AWdvZcVu5nhWnjehblRA5cTRuNbkg+6tdVtR
lncRxpqXc2At41JgdkhCRppJnzKRGOfoHzVJmMTPnTG82TJZjewuq/hUchQHK3A0p+X5vba
lfNnSBX9Klzb7qwuz4Mp35pEk80Tfw4E9RO5fxV2/t+CN0sbHIy2LF3AQXRWZjUkEovHOrI
6nwbnQl7on/x/ao2gvIxZZCpbXd5c/Ck7RDktF2icvJHGWBc46ErtBPqsfC9NgKgTGkjMXS
UaKpG3hXcO0TN0M/HyFY5FtzbF/hsvDQ2pIHlMxjXaZW+Nj4mk7QrC6SD6stCZNibbqV01P
srKjxpzPEk9wxi6NrqLjbzoHmb/aNkbPNN6MdjYR9Q/CHbl41IO3J/Mc1yxyMxiFiaYcVLH
UgcrUDmfTqxja4QE2lv6OPEUv1udDJ6izBIjqpGg18DWQMju87y5G0iVAEMQU3sg148KM2R
mZczMLEGYqLf9NSSWlkeVWSQvK7blb31YYMbEcN93P8A+o0AMWGwUAXRT6V5cKB+lhuo9P5
a6D7qUCNVAFtFHCrADx4ChfnqRy1rz519AuSpyd2zpWN93gTa1btygA6ksLacfupUWQFmBK
gEHSgR42BrtIYsp6UxtrtPhp586F68K3HW+lW/XV/Gk7td9sMsePNG4C2SVdqyRnmtzrRsL
lbm3j4U0s7NjvmMVvODPj7mP5aR9M6G3G9SY6kHIkUQAoCA88x9ZAPjesfDhIXNdEx8dOZl
f0moMOyiaNPzba3c6kk0OZHjyryrlblSiV1jLHadzAa+FMkcrZLDQrAjSHjY2IFqZO2wx4O
LbTIyCGc34FUF7e+hld2ype4yA3COQsI0/wC2vGlVQFRbCwFha3Kib3JvaiRxGgFE/LzvTE
RrJh9tR40c6pJlSDafcop8ntjqe54kjRz4TsQJYxpYE+Y4XruHdMohs2aQxupHqTb6mFuXG
ou3YCOHy22zZCnaIol1Y38+VS9qwRsAi2xAaFihBsf81JA8P0k+IxyoZZEYyaaCH067Sajl
x5kLum94Qw3obagrx40Zgq79AWA1IHnx0rXjfSo4sLuP0mZhPeRUALXdfPibVk9TKfLlyXD
s7gA7ra6Ch9uRCtt4XqR3F/WnqH32tWNPjxrFFLGG6aiwDfMLe39KaeXSONS7HwCi9Z+Uoi
TLwxvUWO3pNqunsqLpLHE308z5ELKd8c0C7rHUaNWLk9yWKeDMhMqCJTGySKAQp43BvUMuU
IGGZC8kART+U6KHCNrrcHjUyy9N4o40cuiGMpI3GKzfF7aHkbWrvE0PVxzIRJiG69KY2At4
g34V9Rj4IiifcpwXlBYFo9jyl/8ANrU82biqkqxxRxTbwx9I2sKA8Rc+Vdqsh6SwzFWB4m2
t/ZQN76X/AFUSfaPKh58KI5WN6A5WrHzsRWkV1EcyDxhbqLxqLLhN0mQNr7KAte5B22vY1B
iuwTB7Uv1WY9/T1f8ATVm8hrT96yYSMOD0dsJIs1ibze+hJmZMcSEkXLC5N+AA10q2DHNny
FioSJGtcc9xFrVPJ/LlxHUD6cTyfETx3heGlD6juccA9XpxotbMLAXbwoZOU8mdk6eudtAw
+baK2QQrCupIRVXn5Vbkda9taaeFEDkdPuoH3286lxmdousNjOhs208R76GLjII4YwNg9nP
zruGVBJJh5IkV8WcGyPvX1cNb3r65e5kdxZi005QNFItrBXW44eNLhyZcM2aAxlSEkg24m3
Kr28hWPBFD1+7ym2DtPrjtqZGP4BzHOpIoJJVlxg3VyIhZnmXUsq8k3cqjyXI66fl5FtfUv
P317Nax82HrDOyplRdkgijD7bbmZvgNudZ+LK7vkxSJ1t8nWW5XTpvbnzH6OXjNoMfKmRR4
KSHH7f0nxOsYBIV3uoBJUG5XXxqSWGc4ong+nljRE2lBzOnGpMvqv9TJjnGd7D1XUJ1CPHb
SxZs75SwRHHxr7UESMLFl2j4vM108nNkmaOF4MVmVR0kcbGbT4m21BkRTuTFCuPMgA2yhAd
jN+8tTMhs21ju5ghSRU82TkGPJiGOY4gFQPG7hTLfmWqb8mF4xJNBGF3B1MO27vrqNa37oG
xyTadUuSikDcYy24KSeNKw1UgHw0I04612oKQI1jyNw9w3UmJg4wy8oxNM0RcJaNPSCNDcs
eFPj5O+CSNC7iRSF/LA3qrc7XtSSh5Cst/QI2JTaQDvtwqKWJWOIFl+pBQ9ZTEAR6fDWlB6
rsVV1CIzXLL1Lf+2sXuWKWCpNFJGeDbXOxgR76kwYMVJ48SR4lkZwhRr7gjDwt4UuLFiQpJ
OdsCB+rK1rXbaLW8qyOyzTo2NM3X7lkRHe4kYemIvp6hbhWNjZGVMY8VFToxt0o2K67iF1o
SxYaGXkzgva+p+ImiEARfAC37KBJtXv4+VArzvemv5UByFWHPnQvxNed9a3c+FLfnf9VADn
alxIYmy+5TC8WJGLtb8T+Ao9w/qXLZYEP/gYl0F2PpRiPiJpe34+C3bchk3RRyRhGdALk7h
c/fTZeU4SKME2JsWtwC1N3/LXbk5vpgT/ALcEei2v486TuONCywzFmyXFyglPO3K9SZ/0v/
x8m1cpI7lRYA7gPiXjXWw5hPH8235dL2NM3cozNBIQixbdzM2p9I8qmwO2w/T9Eq8q2sW6g
BV7m9wR+gpyS4Dc1QuPvWs2Z1kTBypFZJihCrJs9QZfi9VqLHLVQORVr/soqJnZv3Y3P+FM
HyGQro29GHH3UB9SSW19KMf8KK/VfCLm6MKAiGROzLfbFC7W/VV1ws07NCRCRwpD9Bm2Nxf
onh428qdkwcsqnBhESD5+VWHbs07uP5WlMTgZgVDo3SOt+RpkkkkVrfmRPE+9dw+FwBpcVD
G8SqEQdLqRSAKgO7UnkDqKOGMZcLGnkf6buIdPVIupJUnTdbnWRm5HTyvSZXmZUsFQXAjVd
AtY+WydIzLuMd91g3AVhZDzHpwQuk5FykRkNkZyOF+dRZmFmHFmRDGzxhZN8LHdtPhrwp5Z
cuZ1fddWtuKuLepzx11qNHznLJG8RcRooYOR91ttNn4jtnTb3P0jBY1frDpyAty0rEjaZoZ
cdpHk2+u5mUpt3H8K6CoO3xlpTE8IVjtUn8zcLlrDSu4l16iZsCZGLEB8U6+jYAPxGujhSL
k/1F3Ak5uV8S4cdiTGG12kcAPGjBjrqx3TOdWkc8WY+NWGlbvu91a214+2r+HKrWG233UNb
+dW43o28T+uiDqKBvbx8xRH97CrHW/+FHxtYew1Lk26kx9GPEOMkh0VRRnym63ccn1ZU5+K
/ER+SrUeBiert+JIJMvKK+h3jIIijPPXiay+4x3zH7bMTK2656D/AC7QeAB5Vid0zAuRGDt
gW3UZXb4xsHMDjfhW7DlSSJQFBjIO0chtHCpIJxuilBRwfA0MSeQ5YAK7nA3Mnyq/jYUmLi
oI4wxZjaxJOtzQWSKOUTSoivKxRYy17PuXWs2LfBK25CZIZDMxJHF3Ps0rTh9tiPTx+6sKa
RARkQyKl+HVisQbeO01HBPBvjmSRhIdu3dEu7Za3E2qCbFw9+M3ReVgAzBZw3oVV+YbaZ/p
2yMdkhKlUu5aVim1gfMVNH26MNm4xUmOSOwI3BHVSOYvU642JJJlCNmkUwjQoL/mHwrHYqV
xtUzJQpsrdMSBEbmRzpllSeORbXQqC1mFwfi8KiyIj6JVDLfQ2YX1rzPHlRvW1uf3UzbBc2
ubC7e2r7RcDaDYEgHkL13lcvEXpoyogHybbqSpHM2rBhwQ8b5sghaMuSgjQbnYhvAUey9py
crJlBN3aX/axEcQ20anyFdtWZXy3ycgRZjIxVWBBsoXTS450zw9aBzbYYpWUIf3dTR6HeMt
GsLkndz8zQP89m2LcW2LcnzpTH3lJLG5Dxi3v01ppP5wgc6qnRGy9uFPDlZGPNjxqHkVVId
inq9NhWFP3QkydykQY2ZExCwx2sYumeBpxioI1sDNKdWa3zOTxpu4u5gx1kMPrGu7lbb408
sztFEshhjNizSELvvtAuNKU9cysygqsaswuw3KrEDQmozHiDpyCBt2/UDIYroLcrVbwPA0f
AaUB4gk1YcRyrTiaJrzr2UT4aUZGYKqKSxbQBV4k03dSp/l+HdO3BuDSfPNb9lH+n8JzGxU
Nn5HDpwt8q/vtUcEKdOKG0aKBpYf8edZGLNHHHizZkhyMtiyFumdxG4Hl4U/c8TEd/rusnb
Yh6l3svrl15bTp41EzZImwO4RBerbaY5rgjqJoVB86JU3Glvfzq550L8aWWOWMQsyRxwND1
naZjxW+nDlWamU22cLFeEwDHIXWzWXRqsPZ+uuP29uzeePlIpP7st4z+2oo5mZBDKJQV5kf
KfI0I8eV0H1P1R4HhcLH/lF6EKZsqhQmw7VO0xOZUPuY1LCc6bZMxkYBU/iFg7P8OtyOHCp
JhkyGTJikhnYhbv1fib21L9FmSCTVo4n29MyMuxy2nzCg2XK+IYf4HTZXcEi0m5iuoPLwpI
9xYooXc2rG3M0CdR4VrRJ5HStdL2t7qmlvsMaMwc/KQpsdabuXcJUjOY7TNK9l0Ogv7bUsS
zNi4scMn00iKbyxt6WcbvxcKjwsddscagA82bmzEczWNMd22HKhYlTra9j+2lK8NCB5UCPY
ffR/V7TWuvjWniNffR/Z5Gs7tTyNJIhbP7XKQfT0zuZAx5+VRmCZYHzY13S23elheReXGpc
fDljx8SRoXEOwm0kGpb4vmp8kZSgPkNk22XI3R9MqDeujHFdAwVHZb47Ls2Gdju0YA8LVEh
zAdnQBtGLEY7Fhz53pj4/EKv53+6mPO1h76JPhQJ5aivOv8KPLhTzzMI0QFpGOm2woowOF2
VjY2/j5Cg8NfhU0IYlEccYCxoosAoGgp5AgEsluo4Hqfb4mhpoBc1/JQ/Wmzsk5khI1ghB9
Wv73AV2VCvSgXJ23FwqqE+HThc1JjzxpLESfq+oRHLjqvwta17Xqbuy58pmxpdnao3Y2khD
WCmMnVX/AOdCYWTJj0yYBxjkXjodbeFX5gVFhZICYxRslpQxR90HwpEfxsTTHNV0zIFhyEK
TM62f4UlDfMLa0L+01/fx+wDJnSIt8Idgt/vrLMREhVOohU31QhxaoZ1NxIit94/QJPuq/C
9f4V/fjQsbjxrXXxq3GwsK14nhUXbncRt3CRUd20VIlN5GJ91N9Qrj+ncay4GObqJto273A
9RHMVsRbDHwQgA4LdtBWdBEoOFhAR9YcTN8638BU7owBVoybjjZgR9x1qKRmDkovqHA3Auf
eatzvr5Vp7jQK/38aYn0qmpYmwsNTxq/bopO5kMyWx1uocC+rnS1Ys/cVj7fBAxcY4/Ml9Y
2+puC38Kn7bMbv26Z4lB5JclKuvEVr94q3C+p9tEnhxFWI15ijfma0rXQEUNaN+NXp5pSFR
RudmIACjUmhkZAMfYY3vBAdGyivCRv3b8KAtZBottOAq/uqbLn0jhQu/sWkxpFfEyZP4Uc2
nUUnQqfPlU+RAgSXJbfM7HcxI0trwA8BT4s2zIx30IRt203uCGHAg1NhxIYu1Yp6WbkA2ly
3TTpbhrtHOsB54AyyQMkX4epARsFvJeFDu6IkkWQH3Iv5RdUW8m7kW8KinX+FMqut/BxcUM
rumOMiOJ16SbdzdRjptrI+li6WVIkc0zD4pUkHpPE++uPxa/bFkY648pjRk6WSm5XYnT1cR
U+F2nfFlCIHJwHucadJBZ2gZieBrFGt4gY2B4qYyVtRLMFsLm5AoLNlRRswuoZxwtTY7ZkZ
kUbmAJICgbuIFuFRwhMhzLbpkRMA9+G3dxqFsbtuVOsoux2iPZrt1DnjUZxu0hTvYSCWVfh
BG0gr41FGcOCCbKZook6hkkZjdVKqtvG9JhYmHFI8TbVkeYncrC5cg633cqJ/l0MrFF2hJd
pD/MGvxFf/I9veEAEPJAesocfLZdb+RplE/SkQFjFMDE526+lX41/PO5IY8JdMTEYX3heDN
flQVVCgWAA09PhpwtXe+9t6mmnGNhgfOYxtUL/ANRqDHf+MV3zeLSSepj99ZyJtuArHdoLI
QzVhSem5hjvtO4cLaGiPHifZTT5kywxRj1G97Anbw4nWo37Jhl1k3Dr5H5SKF57Tqb1j5Hd
ctsnIiDh419MDB+KsoHqA86WKBFiiAIVEAAAGlrCgwFha9uVz5VkIbKudjJIo4Bnjazj260
dPH9lbeQ40T4nSl10vrQsdeZrxoA1Cs8qo87dOFWNi78bCv5dgZUURYbGmXWSKcepVe+gVu
BNR5MZu3wyJ8yyD4lI9tHIzZBFFew3aknwW3GklkjbG7KjbhE4KyZRXgWHJKAUBVWwUDwHA
UL8OXvrzF7Vi9jiJKSET55U2tAnBG/zGs2HKy2xcssjdva10On5aFuVqftUyGP+oXf6dIgC
NG9PVHhpRh7XKVD4oOSBdgrH0mRuPPUVAgfqSSjrSy3vveXUmoMmOPrpgymeaIHa7RgWOxh
qCONq3QMWiKl4pH0O5B87MDbwNZGJIN+Pjt+TNe6lj8inmtN25unJlS7LxShiqxk/xfT4eV
ZcUc8ORdFYvEH3DU/Ez61+z/GuH2qjSSQsrKyyxNsf0nhccj4V3Fpppw0GQ6COOQxpsazD0
rbU0+TOjyyPoytIxXhtttv4VvbBjJtt9VzYey9Qdkx4ljmz2CAxqqtHEmrPw8NLUmMh2ZGI
FbEyLC8boLK2nI21FF5EMeTAxiy4j8kqaH7+Ip8jJYRRRj1OfD/jX/5DlqUDLs7fjt/pRHi
5/efjRkzJQl/hi4yN/lUamhIL9mwXYIJ5lL5UrNwWGPkSKPbsSKSAPukSWY/mTsDtkLfvA8
aTscGMGzlKmbNZR+XD8Tbba+VQ4WUzZPbTHbHkt+cpBAs7fDtsdB4Vk5SNYrEek37ziyWPO
sIFCnbu1AttfjPmOblj5CjbUm4FteOtOncZEjgmHTCtrdiPBbmv5fgYX1UmK7KJmcRRBXN1
LBhu4V08vNjxcdgN6YitvuOI3txFIwh60sadMyyku7KTu9V9DrwoW4cj5UTyuP8AhW3mOJP
nUEXQMzZW4KS6xIuz8TOdK7N3tolUxZT48ojcSqqv+X8Y40Re/n7qUDi19fZS+NbRqON699
e808E0UskqRmYBFurLe2jE/eaix8qNY4HRJccRDqTxO43RSBufq0O2pJu7PHh4uTufJLADI
NvUuraKN3qtxp4f6a7d1ICfzM+c9KKRxoX/ABNf2Umdmdxi68fwRdItDH/lVzQHeUGXiHQ5
2Mu3peUsfh4EUsiMHjcBlYagg8wa01HjUmXKCwSwVF+J2Y2VF/eY1JmZoH1+YQ81uEaD4Iv
Yv7aj7riskeXgEO0hsPyxrxPMGk/qDuUQxysQTGjHxEkayNfl4VmTGJelHE+NPiswM2RYEW
hUkX8b1N2PukrJjnbJgu2oVWN9jNyt91NJiyLPELo+08+BUg8L0O2rMyhGdopLn8tZG3MoV
eOmgqPEivshTYhPHTmfOu1tBFE8xEoRZmKI7LYqpYD7qk+uxMfGiCqYzBqWc3upPhR5fo94
gHzdGUe9bfbP3JF3R4yfTxTK9wzgnqLt8qHn/jXcMcsFx8qBMlydArLoWv560cqQt/JcRws
EZ4ZMi/FI37o4Cki7Z01ZztaeTVYl8Qo+I+HhWRPJHK2aZdsWTNCXO5W02O2nqUHQV9Ygmh
fqtMncJSdrlSOmqwHgV4V9P2ZFzO9yydYuQHixyw2SSfhT2UFZupky/mZM54vK2rG/h4CoD
IEI6pCiTcDdlYG23n7a7V2WKTWRBJnso1RYvTa/K5F6VGdMTFQHaXPFuZP4jSR9vZoEnJVd
P9zPf4GhHyo34jUeV3Ga0nUWdsZBvUSAWvJI+4sbcbV3tSjIC6GzG518/OreJNWq9HxvV+J
NRSStHLCXVcfGMHWfqsp3fML3rMVlMT4eUJdmxY2sCG+BL20NRTKbrMiuD/msaHgAa041fw
0qR8ePq5CqTHGTtDEagE8qdO7SrFjuoWJzGYws40eHddr1j5OMTjyoTtkljIYRm6SIynkw8
ai7Z2SL+Z92hBSKWQiT6ZSdd8vyj92hP37LfPl+IQA7IEPHRRxpY4lCIosqqAAB4aVoadHA
ZWuGB1BBFHL7Q7ZGAvqm7ZId2xBxMDeI8KjysVw8Mi7kI/YfMeFR9w7k22PCbqpc6b7WHp+
Y+AqbPypn7b2JFLLGh2zzIovuZ+IBodq7ZG0XaoyMjNMhPVyCmipqfhraBZeCjwAFCZoOpH
loHlUNtkuDa8b/ACNoBWJgRo8fcmm2IATLsgbSRmke5Pp/XT5fbSf5bi9KPNKD8tV+Fg1tD
biTQKHcrWKkG+lrg0DbjVrcLgff41tHnWmtfD5e77fZxrGIFlzsZo2PItGbj7FTHCNl5TiH
HSQlVLN+8vC1Jix3NiXcsdxMjnc5v7aGtqzPrHK4mJjxtON21WvrsZvw86y8ftsbYWFCBHh
TIdnUZQdwA/Af10yRQxRRSlnGRISq47rZZEeM62NrgihmQRv3LuK7QIoGZ0RwNu/mim1XzZ
B27tzC/wBNAw6xvyZ7aXvrajHgwrCrG7AcXPix4k1odb60j5CiZhOjQxsdvqBueHkDWR3GK
ILm9xZmx0ckbMYH47+FzUGZ3PfDBtG5nJ6s7qNu9F4RAj76D4+MiSroslrsP+o3rQCw/wCN
SqzG3dIA6BiSOrHxUcuFeY1q9+NXIsBR8OZoW0/Vxpdwx/pN8d2nLjbIWsGJWwC613bDWWC
bepYjG3bFBThduPCsE81QqeeqsRWleBFW/vemNwNtrk8KyB26B+6ZmQ+848f5kKSW+K/wof
Ma11O85zQwuNcLG9Fr/Kz8a6GHCIYyQDt4sfFjxJrXjw91WoffRB4fZJ3Lsib0fXK7d/puf
xx/hapcjuoCjDsIe1te0TH/AFpA1t1+VO0jH+UYjdOLFUbUnkQ+pnHNVPAU8mJGomx9rwtG
oXdE2oDgW3cKkOOxxO8qVD4xBLoAbswB+Xb91Yx7w0v1rJv7fKFEgyEltaM2tZr0vWRWzpf
VO/EgsNEB8ANKy+2dwZxhy7jiKR+Wxn47rfcL1L2nMyC/bWsMdmbf0CeCuw4UrowZWF1YG4
IPMEV5eB9tDwUf40L+Gv260MeJDF9KOrHDFIAtt21XmY8QR8tYXdQPX26dXlK/9tvTJSupu
jgFW5EEXFdogBCrG8mQzaX/ACwNLed68zRkY2RAWY+S6msxs7KON2yaXqTEgkSCP+HHuHiO
VLi/072+SZlACtIvShjRdBr50mR37NaX/wD0se6QjnYm9zrXRwohBFe5VdNfE8zReZhHHop
ZztGpFhe9X8DQI5/FzvRwgLxQOYoZluzdQ/xSIx8duAqJc9WhwElWZ1mP5k5T4BsPwrbjQP
EXvVj/APQg1rzrCzcZN8mFkJI5F9wjb0NYDjxoNwUjh7aF9dnCvEEV5G1/OvfWGuAjyszPe
FEWRGYLeMuGuLA13CSbCkw4MiKMhJNovIFKyFVXgDSqBt2SyqPc1aH3UAxsWNgPOlOU5DyN
aKFBvkkP7qit/dGbB7aSCuAh/NcDgZWHC/MUIMSNYYUFlRRYVc/dX6604Vpzq/hpXnXnwoW
NjUfee2aZ+KPzFH+vD80Z8/Ct2G9nXWSBgFkj8Qye2sPJixzPDtMbBLq24EuNzLqBT5fcMY
4mN9O2LjY7EtNtY+t5Hb1Xvw8qklyZurjdscxwMGLIZbfLfktcNTxpMpHMWdii+O4PpJB3B
XHhehP3I7ZnUExxbQI5b+plcC7XGmtR4+Mu2GO4VSSbDjxP2acKFc/H7f5g7MnQRuoFFw6c
fUACWtyrKwZIlx8Dpssss7BGLPooCH20vYe4+jLgW2O3yzxDgynxHhWHkhgEgglBUMLksQP
h411MzISFdtxuNifYvGvpcHEMMGc/0sWRNpI274zHH4Ac6bEbpZHahMhklCnrpdhfS1ja3G
sTImnMWM+I5EY3EEhl2EIml7U5jkPwyC7RbeL/AJZX0/GVNY7DIycjYy9fYt1W5O5NE1IW1
QtOcrIWcuzRFNRPE42XW3pUprSN8JIVtp46iljiIXJyiUjdvhjFvU58bcKHdsqO0smuIjXI
hTjvB/E9713CKSOIZWJIscURcjrBtL8PDWn6GxOnl4+O3oJJWdQban9ddLNRp8x5pkRIFAt
FG23dqajcwvkSyG0MEerubbjofAcaxYe2F8fEaPqyuUUk7W2Mr7uAvppzpu0wpDuZ41glfc
FXeLtv8/CstZoWyZY8r6XHjjUIblNwBueZFY8cGA5DxyySqWUMvRNmAvxsammfCJkhaJTGk
qtcymy6jgb8qgwczD+nMzrG35ivIrvqPSvy0Z8uVIYV0MjmwualxsedZ44YlZumCQrEkG8l
7cOVdywxwx8two8nAavMa0ZFjE2XK2zGg4l2P+Ao9x7met3XI1d216IH+mnhVuHIXrTS1Wt
wrStK8jrR8fCvbp76vfXwrTjXlQyADi5SE7cqA9OQH3cffRiTOgyVB0eeNxJbzKNY1uzZoZ
ITxSKNlYNy1JNEKFgiS7veyqLm5Y/40uO1/pXH5Wb/AKTtwIHkDpet19ynW48/s0Fhzo258
KBHjut+qrnzP664/Z9LJDPI23fvjjLL+qm3wZKohIL9IlQRxB10NJ3FMX6rGzB1MRiPQkjc
nX533DQX4UuTFCZu4w7SFgZerDPpex4acxRAkig7lgRMjWbY8iN8anUjSou6Z84z5EA3Zkr
FkBBttCnwqDP7hPHHipCy9tVSSX3C7uVA00po5MkfT9wR0gkAJ3FQTp6fKsXAMsU2ZDGQQA
Tu2nijOo3e6srAmAnXGI+oisfSQNy2tUBw22Ys5cRdNWO511a/PdpRdcggBS1yji4Tjt9Op
qCGCQtLlRtND6GF0GjMdNOFRdtgU3iCtnzEkgKtmSNQdBW21l0AtpZRwFdzU5KA9wdXVjHc
xFeIvfnUkhz1BklhmNorerGXavzc7UySZqNA0jylOlZkMrbiY5L3BrHkxZ2xsnEa8UwUSel
gEZWB43FJPBOWQQ9N42UetmYuZN3m1dxePLO8mNHQJZseWIAxuGPvoS5fd2V3nGSWkCIXkj
XbztypGjz5njZZRuQr6o5zdgp5a0VGdNY7LhQgBMRunAcRRzWnnWQyJLYbQBIgtfhfXwoY6
yiBlkWQSFQ49PLaa2plyTRFf4TBVUG993pF/vrvEfy9WKTcfF49f2U2TPqeEcQ+ORjwVRS9
67ut+4ygiKM/DjRHgij8XiauOI0q3negOQvV70Sfs3eNX53tergcNaLW4615A6VoLg0kM7l
5CfVHFZyi83fwoTYkiyowubWBHkw4g1ax4A03ZxYYGMFfPYcZGY3SBfL8VSdplgH0cWN0kC
2QQA2cyDx9Vqk7J3gqDjArFkkFSwTUb/avCmXBnWVk+NdVax5gNa4o1fwH7aHkKFj5V/fx+
zz/AGURbQ8fP20+LIoIYXQX22ccLEai3lU31GOohLLj5kqeiKDpjcNq8xY/E3xUk3ayuLOp
M2JlxcmY3u34lapMWaE4+T1Fhyo41Hps43yhR8pGt6xMzKRzFAzYcL29P0+0okrcfiZhXbs
F8aWKXA6hyXlUhFUI49LcCW3Vg9wkxMjKUxTIsAXc2O27cpj1+FxxrF7l05pv5ir/AMwh2a
wlySvt23rt7RQyHFll6uXAw9cM8QcF1F9A4NYHbZcWSBsXKbInlcbVCattBublr8K7k+V+T
03dsUSH1HFS7fl31tepO65JtJnO+TNIw1CE+ka8goqXDaSMyli2M0ZJWWLw9QFnA40LcONX
8NLf41Y+4UDbjxFSZeQ22KFSXPt5DzrF7hKJcX+YzPeR9MeWFQVjRV47q7dFCrALKwlmVQ5
hVhYEjmL1kRY2LkfS2kijETGzEoNr/Fpc62rFiKNHJ01MiOSzCQj1XJvzo21uQAP8aAJ99W
vrewPlWZHj47ZeVnxQtjxL8O5AyFn8BQ7h3V/q+5OCSSbxQX+SJT4eNA+Vz7av7qJ8vstwq
1tToK18KOvK9W9/nXn/AHNEg+VefKpsuZrJEpPtJ0C+0mu0rmqIhk5Sy5zlQXCkl1D6cPGm
7j2+MPgZyb2jA/LY8SAV4eIod+GfLN3N3R4tshaON5HFo9t/wm2tZEU7MO5dcvnB1s4Zvg9
q24VJLlZYxAYopIN5CrIENnXdy4VgQxsv8xn3D8tbp0L/ABs3LaPvrtvY+2zJHmwqwMo0cB
Uuu9l4bjUSSSM2Vjbo8rqG7q4PzUL17Da3iKUDgSSa5+H2XoTZLWDHZGii7yOeCoOZpe657
us2y0OJf0QA8faxHGkzRsZMckzwSg9J1/HIF1bZyFZMUk4fJdh0lvsBiUekJCfgAr+aYgP1
WMpEqKbdWA/GhseVDCl1MADQl2VjJC2qkAcl4a1kxxWMjRuEDcNVI1tWEZG3Mqldw5BCV2n
zr2WIHtotroCT91ZGVI5Z8rJkc3JOga1SYePtlM5XGxpFs2yJDuyXvyvfbX8pxQy+iPc8YD
LGgbaq2uL3trWNnyRx43RnEkbxLZplQbbkMLqDarHh/iNa9wvQ8tK3MbAAkseQFCQbk7T2+
TS9z9TJf7totUWMrjH6MqSIQo02cQPCs7F2FshJ7YkoQACBG2u7ezxqSFohJHGpKvG1yWAu
AwsAL391d0w95GTrkJJ1BtghCq2yNreo60YtgyZJJFSNpG2qq9ASnVV586xcXHxlDTMgdXY
ltrDc0ibRbavnX328qy202x4cSnxuzFqA8Dr76225f40ffYe+jqCQPUL6/dW4EEcrai9Ef3
vRa1h4eNXI0NBidRqP+debc61/vpaj4HU0mFlT9OYi76Eql/h3sPhpMXHa/asFxJkSD4ciU
axorcwDrRhmRXjb4kYXFj7a7hhvA+R2/GmkjgZiu0pfaIkD219lTNhyFe2ZBiaRZL78eRWu
JDbiBS5EGQ2N3cDZdmQ4kyLayq9tb+fCpsvuEUTyYQb6qBgJCrLodl+TcqfuOYuyTJVRjxm
5MWMt9iX5VFnqwWLKhMZA0JkiFwpPnSdyxzGsM0YjzorkN6fhccmPKiTV/H/CtOHL7XdjZU
BJPhav5xkJZLlcKJtQqobdbXgzfYVI3KRqDwpcyB48cRl3hypFMksjzG5gEacQPHkKTJhIe
OQFH0sNw0YUsZR+pizNGqxgAPjTnduZjySnVrlGVgwX4iCOVudPAEdBDkSqA/he44/rq/A6
W91TOouyxuVHmoNY4xiseZlGQROxsFBJLyXtyqbuuUBHk5SmLFewXZEq23i3NjrWP2CbtzL
smV8jP3flOlyXcP8AEGa/CkgiG2ONdqL4KosKA9pv5Vh4DKZJc5iFCm2xV13Hyrz/AMaX+n
sOSyn152ShuYkU/Bp+I1FiwALHCoVQBb4dL++vDzqTJy4JHhkZo3ZWJcDIbc/MaXoZMeMWE
i7h622tvFr2Bq30gsNSd7E8NuutK643qT1Kd7fERtvx8KGTDM0aK6yolvXHb/TR7/D5UCdb
X++u8SfhEEY9m0tQDcDa44X5U1n3YK9xCmYyt1tH22HLbapyhXJxEEwiDKEG6PRAp+IjxqS
JJojk9zXHV8kr+XErKWI27rG17VJh4UkMY7fHJku0gL9Wzm6JroPOojKIVx2ykxjFtPUtIm
+97/LXb8qJnGPCrSZcYNg0ZfbqtZUzyvG8mbjGOMMRthk3bVFvHS9YXdJxGDFlSDHijDA/l
7h+Yb6g2qHJldZXlUMWiFlO4X9Iq3EXvTZOQ9kS+1RxkYiwRRzYmsvPzlU927wBGsYW4iHH
pi/gvHzpIcpnh7bl+lWkUqizgfvcL00ePPHNJGLyKjBivttWJgwtKkmbNJkzgSEJGg9bsE4
Am9gaMAnyZ+yxSbTHI53MOBu1tfZUGP23D+oxY1bJafHba+MrEAOp/FfkaTuMEChskbchii
rI5XSz2FvOoMeGATZGTcoHYRJtXiAx03HkKds5JYTgTWBKk/mhddu3jYE3rDiidXxZQzZM7
A2QFN67T+LyoK0QXGfIaIEhhIIVj6m8jxpmUyl1Nli6ZEkm4brqp5WFR5mNuEMt9m8bSQDx
t9uP2yLcsT/m5MykrtRDoqkcyaC8hw+0BVByISZMVibbZbEC/lrY1JFlyGLEs31CmPbGkxa
14lUeiMeLceNL3bEIkWMFJnAuHx39Lnz2fEKSB2LZWGqxzXAUm3wuPEFbGu845k6ix5W9WP
D8wamteANriskNkx9QI6rGGDMWItt04ammiypW+lxVXqYrXBYMbhQDwW/HxqXFGKXw4wyQR
wKeuBHZVZlNhtblSzZFw8t3WJl2PGhPpVxr6hQHOuvlOLsdsUK6ySNyVFp+/d2Qx5Uvoxcc
2/Jh9niakyQN0zWXHjB9TufSoUeVfVTqT3DNtLlOws1yb7LeVHxXiPbSrypopkEkUgKsjC4
I9lSdg7i4/MHU7cQbpsJa6KeNHxFh462raeFC3G1eviQLe3nXeX8clUv/AJEoKNRwN9Rajj
/Sx9F26jR7Rt33+I0W+hhueJ2g+VFPoYSOB9Pv40rjBiuuq2UAD2+NGQYyCRn626x/iD5re
VdXKgSWQp0yzC42Xvt++mkkw0LNtve4vs+HgeVJD9Mojjcyot2sHYWJGvGimPGIYEu7Ktza
wubbjUQlhnx4Z2IgyXUCJwDa978Kl7rlPvwsNzH2+DjGWW15v+FQzbtrxTptJ/f9NZPbu4g
5zFVGIsgtJvYlW2MAdQLVDB2ZCe6dvRp8/KU7dTYnH/etT93nKtl5jksQdzRpeyxW+XhrWR
F2JxJ9R+XLjFBKqzk/Lu/w4U0OJfrTyL9dMtwWXUkXHBeVQKrpH2nuyKygNuXHmUAEBxp6q
jafPXExWUo6SKjK5Y33IznQ+YqU4XcdyRT3CFFlWN9oRg2/4iR40Q2VIuOTvMOxfj2hL30G
tuA4UJW7hI0ocOXMa6kJ0uF/w1DLhSNlptWOUKER1SJSEMZJ4a61ipkPG7KCFMVtmwGyj06
XFcfs3czoT42/Q46eFfXROnQdQMtJWIhTpj0TOi/xNo+WsjFzJTK2JGS5ePp74CPT6LkXI5
eynMGTJ2/uGKoVhtEnUxpPVHdXvawruy4vcGjyYnjWWSWNSswIvuI5GhJ3ruE08UH5kqgiK
M7B6j6baUuccUYvaYyTiw2s2Q3AyyX1sbaVH3tkC4/TOPmSIpZwGtsYW02rzNQZbASNHteL
IjazFeIBZbXFG/xeXhyFP2nsNjOn/k5r6xQeS+LUMud2zO4sbnJl4gnjsU/DW8kKBxJOntN
6bIlW/au1sVx2GgeUEc+djQ01vc01+ZvWot4UARew/bRSPbFmRlWxsm3rRlN+NPiZhI7lgs
Uyr8WKm24Vej91W5V3lCLWzL/+5RRAGvj7K9tN48aI4aa+2vdSk0PAG9qJ5Dh769R9PMngL
c6Pbu2swwVbbn5g0BUcYovEnmayu3TzGGHDX/4+K141Qjds9pqBJ36UkAWFoFBZmY/CVC8b
1mYsuQ0awp1JN4ZHQobjRxrrype79wiG4j/awkfCD/qEHgTXdR0vzUdGWcDQblAZSeF70uP
2XIMbdy3HLijN+kCfzCfAW4U+LiRNjp2xFXDKGzhyQ3WYn4r3qWbqHDghj6eU6IG6+Q+iIl
/lIBLVLg5btHmnWICQhLeMfK/jWFDjpNLPj45iiPSE0EuoUrKp+Hdx3VNlJhzrNNLKJMeMl
ImQxALtZdNHHGlx54sxIt0hAQuAB0/TqSfnFLDnyT3T8ki7BzKI9qQkA6eriawpYMTLjhhS
MSaszMbFZDt3WANYkOQhiljUqyONrD1E/wBg8Uqh43BVlPAhhYiulPC0yoAMSTbaJYwLqSq
+qV08zYaVh/1R2yRswrCseYrrteeEGzPYcGBru2eukGRLHtRuIO39lqj/AKejO2AATdykH/
bv6Yv+qkVAAqiyjwA0Ap45FDows6ngQeRFdfsj7IVJd+2NpFK58HPweyk7P2xNvc5Lrkl/g
xgB6+Nt3HSvp8cFmY7ppm+ORzxY15ikxsaPdk9xJgS2pW419PPT7qx8GXISBUU7eqwUsSfU
2vnX0MUolyOn1dqXK7eRDcKjgkcLNNcxJzYL8VvZVtb8vCgPH9lfVZTlIlI15knQALzNQf1
L2E7HhVjkKVKNJEPiuh4ka1Dl4zb4ZVuvLn4V+2gSPP33rvSE6u8MoH+ZPsJH9x9hIrXiKA
4W8fOvSb25DW3ttViDY8Km7T2lgMcHZm59/QoOpjj/ABN42qPDgv04hYX4nW5JpMiKI9KVU
VJBwaQE+k/veFTZmTCYE7exJi5mX4lRv8o41NkKkc+U0vUaBmCb7MTtAY8NKWd42XMDCE9u
UXmE3/b2/wCNZOTkxTdtyOk02Vjs6yQyAAbWP4XrM7zkR9OXuLb40t8MV9PV+9UIxSDn9zA
x7EXMag6zDysLGoMPHFo45o97Hi5N7sfMmosRoEXNjYHHmj3RyncbC5t6jXblXKmyO5KnWz
4SxZfp+JuvD08rUuRCQ8EoVoyOBR+FNbjr99HMXHjGS59U2316+dG3voHx4e2uHl+h+37Nd
APvou52oBdmPAAC5qPuGZFtEUsv0jIzAmP+HcjwccaWKNAsYG1Yxoo00Fq7nkfSA4Uc+3Mh
i1eHS++NRyA41n93T1LnzkQm1j0ogEX79a8/+dN4HhTzxqHyHISGM83fhpztUeV3EO3dZvz
5cpWKush+FRYjQfh4V0+8AZWBuO3uCWXpJx/OQftFJPjussTX2upBBB8Kye8+pYsEnFgjJv
uYaO+vCu0mFNz9UgHZ1QoYBfUOY1pMPHMrqmOilwWUBmk3MWZLtbyrFTImlLRtlbSyvfYye
gqzA8xQ/wB5ko2Rinqv63KSiSw0I/D4VmSwh2nj6n08hJfqAAWePf6vvpWglyJe2FsbrGQy
E/UFvzNhfUV0lG6O23adbgjW/jepO0ZKDH7fkMZO2y/It9Xivy14UDyoX5a1mKrX6uJEzg8
b7iv7K2STRo17bS6g8D4mlhXMSR2IQCO76gXPw0R23tuRlKrWaVgIUsb8N+tGTJkx8JL+mJ
U6rbSOBN7aUyZPdpWd2D7okSL0jigOtEPLkSsXWQs8zElk4DjW6FZYz1BJpK9ty+OtPLBn5
SGUneN4dLE7iNrqaMeBnx9EBjFA8KgKxuQbp7aXbhwZsW0bmjfY+63qsrV9HmRfRZmYgMUW
QGCRsW2q5dRa44iosWJhKEBE8gNy8jfGzHzr1CNMBjIy5LEtFHGvqtJax/51m/1Hk/mrjxs
MN2vdyum+76+yspBG6dzhO4ZbPdZepr02ub1H2/EiON3KAdPJjK6Y0cK+uUcjoNKjye5SyS
SSI0eHNIwAW/ytaw9Q4VlYubJFKkK78mEnVAB5cDUHc8tPTGGHboWA/LhvcMx4sfC9ZI7lk
NjwIvRjlU22kL8N/O5pey9pkHdBKu/Cma6rADfcJfJbcqkgmCrm4cnSyFQ7kZrX3qfA1w04
mrDQUL8h+g/SG7Km/KxowbFpHFtPYNa+lnkdMzByY4JvX6zdwRdh4qaheHKm3yTw4zxRSlA
i6luHMisdDJLL2uK2C2TJqjTEk7zrxB9N6kjSecR/XJCkrSf7YKwBaF0sdSOFRPjh17PjSD
Fn2raLqSceH4SRR00rMw5GL/zOMTIW5MtyUI4Ue54KGbtU5vm4Y/0vxSRgcKTIhYSROAyOO
a8a8Lf40qMd2H2dAzpxU5D6qp9i15iipAIOhB4EeFSN2uV4GzwYlxEPpDnVpE53t4Vjx4bi
VUFpnAs3V4vvHjenkADGNS1j+6L8qxclYV+pyJ1gkxi3w3Pqa9uFqfEkLLLHv9TRkITGLuE
Y8bCln6jFJCQn5Z3Mq8WA/CPGsSPAdZYJJlTJmKnpKrDdZZNBuA5UcbHLb9vVjV0KdROG9N
w1HnVwbq1iDT48qBmUFoJB8SSAaEU8Hem+mzsJbz9Qbbx8pPD9dOOwY5yJFsPqZR04QTxte
xYiph3HIWWWLERclYRsSUSMwCnwtXowYyQbhmBc3HP1Xq8UKRnltQL+wVttwsaJHC/A+VWr
6f6CacFlRJk2hHdxogvzpsdu3TpOApMRePf6+FlJBNY/aXDdXIXdvPBGI9Kt5tUmHLiSKIZ
hjvLvQnc2ikLcMR7OFWPIcfbpQ6iK9tTuAbXx1oTYU0nb5lJKtAbKWJ3EsnA1Li/1GW+jkm
VfqMVfSIl9X53gCaOJCV+ini2xtH8Kr8pX2Wp+2YIji7osjRz5NzvXEfVZhrbU8KOP2xm+r
D9WR3Ylsg8w7c/IGp+zfy5G7plFWC4/+kUPp63HYy+AqDsmPjfW99mH1E09xuQfM2423cLC
9L1V6eVjno5UI02SLpw5XFS5zM0i5RL4zKQJEyifRHtb4wfGsyWL8zvWULMUILIhN2RD424
1E+NA4z4GdM2FAxGREbkueNnS2pqPJxX3o49Q+YHwbzoCreArh9sbSxrI0J3xFhcq3iPA1I
02KjtKQ0pI1YjmfOljXGURo/WVRuFpPxceOlfRtAPpw/VCBm0fjuve9dx7X9KWgHTknm6jH
84jgNbqQPCn7csbriyOJGXe194N7gnXlSovAADxNgLcah7tj2XJ7e/UVi23dH8y1DkqPysh
AxW2lnGor+UzMT23OYtgPxEbH/T14VNlS6LAhZh4gcBUmXMCZe4StO3L0nRaPlofLSieFuZ
r65Qfou1qVhJB9ch0J8POv5p2a5nUEzYRO2HIXixsPn8DTy4pCPNE8bK/GKQixDgajWuqs0
SZJEVkAbpq8ZBdhp81qkznyoJZtz3kfeWZZE2bbDQWvpasHa+M+TixtBIsqF4WjLFgwH4hU
mNDkQrgvKJgpU7w5Xax04DwFRT9wljkbGhONiiJT8F/ikJ51oLW5edHtuF+b3KRdwj+WJD/
AKjnhpxtzpe7QSP3DukB35HUvtyUtZowvIAcKimgKqxUdSIW3Rt8O0roRY13bPtcvkiFCf8
AtxCwH30d3I0La2N7VYeVEtzAoA+FqwxjopXHyY55Qxt6VHAffWTnw4uPkdURnGeZiGieIa
Na3nWTmOka94adJMeZXO1Y02gDXhwNZXctkMeaZ4sjFbeSvo0dH0+al6oAkKjeF4XHG1W+U
1c8RpW1wGVhZkI3AjzBps7+n2RUc3ycKUna9tbxngtS52GnTMrlclipVmkQWOp8OFRdqwMg
pmTyIsvT1aOJvSdflYk6UuPBZFPxysfzJHGu5n5mgZYGyIu8RCEqPlkjtpf8JGtZP/48k2H
mA2yEc/lkDRpJd2igcvGsafuU82RjIzxYWRILIZjxsTprrapImikeOB1iychbBI3caLx9R8
bVm9x7XkiBFl6O5NA8ewepXXXjpTZBkZppFAZVJ6YvxFvm18a14a39lMTwPD7Qq4c+TuKgN
GBsu3DU1tj7NJbiS0qL+u1v109+1ZBKEj8so4uPO9K0vastA3C6jh7jReTEy0APAxH9t7VJ
JF22bKny8iR+qBtTaTZRe3ICmx4O0pEyruJmfQX4WYEA1omNiMSBuHrYLfjY3FCfueXN3Er
/AKUrbY93jtX9lZfYZ5Ay49nw0sBeGQlvi528KmhHpnX8zHc8UlTVGFqwUHpyc/ITGnHPdG
bPYfrNRY8ItFABGg8uFW87e00cLGY/XZxEMCL8R3cT5ac6hxYlChFAe3zPb1Enn76B5jhS9
0w0Q4DsP5lCFAJLEAT6a3FLNGd0cgDRtyIYXvR9vCieVA+PGtNf+dQYmGgk7jmvtx0YekW+
J28hUkrN1szJbdk5FtZHA5eCjkKDePKpO+dsRpxllhmRMNyJ8yuLcNabE6waednkylRgHRp
GPC3DSmODmFAJpoOrkOXTpoF2K176t7KnCZICojDY6KoDqB8Kn1feaieebryOoYyBQoO4X4
LWlX4+VM8jBFjG53bQAed6+n7bizdwc3sYxtU7eJBI1FNPJ2Q7QbAByX+4a0mJMXxMpvihn
XZZ/wAO40SpuL3BGunhR1vajQ5g86J8LVkw9vYmLuamWJdpcxzH0sU8DWBjTR7Okh7h3PJY
kkyqLLvkPH1H9VZXe8+OR+1Yi7cHGuYzM506rAa2vwrEbID5mVCzN20rIymJ5DtMcobVlHj
4VkQSsJc7MVjmTkeppZFOm78K8BWB/TcZBzJxEI0IuYNmskpIrtuHFaTt+/rSdUburMD62k
IBJ9J0p8BJkbtueetg5Ia9iNOm9+FHl/yNa8DpXnXlw91vsRv5j9BjKPzOAJPKxats3dsvL
Y8FivIbHyUUqjIyu3TcS06soY+Oot+ut+D32N2sNkbPofcWYVLjZmMzzSIVjmCWCP8Ai3Lv
RhUMGYzxTIoEjFAFZwNSNtFYctLrYbZD09f+oCrjmL8b1caa3vXbu+xRruilWPJlva6P6dp
HvobWupFwfEHh+qpcVifp4uplY6cl6osSK1+Hn51r8Op8/GsjvRBWDBPRxIxoGJBG9j/hSk
8uX6qHspo5VDxuLMpFww8DT9slZm7Zl3fAdjdY2HxRf8BV76DQV+o+yiOd+HlTStpGi7m/6
R/yrK7xLuWOZzHhKeCxJ8yjiCxr+/G/OhE83XmBs0MIMrqOZYLwtUyYmDOIZgIY8mRdqHfp
op1JoZXbe5rj5kMYheIwhGjudzLMDqTfgbVcxYvdYAN7qEWOUkG3vI8a29zxmwMhiQ6zxbl
v49TbW2POgK3sBvAtWuZD/wC8UwGQMiQCwihBdi3hoLVN3LupfB/p6Pjij+LkEcBwvYmlbt
r/AMl7TjDZFcW3DiOPE/qqPNbMXuGIrASEDddTx3WW/vFNDOiGeQAGGYBZLj8Dc7ciKP8AL
1PcO1klmha/Vg19TeJFuFXx8pNwF2RiEYHwIa1A6MG1uCCK04eHnVjx0rD7tj7y+FMN+zh0
pPjuKMmarYnZlb04qm7ZBGoLMvynmKl7cfRjugRAum21tpX/AC2pVy836XIx52x5nnbaAF9
SPCttdKlxM/JimkxyBDk7gBPCR6XOvEc6zMjuGUMrNyZkjBhUv043v0kuBwIrFcw5UQxpHy
BIYTYdG4dG8nFKhiEEgRZtF6EiRs1vUSLC9uHGoseMkxxDYm87mI/zVcaA/D+yvNjYn3V7v
13+yBcy2sZ+nL22dQtqNfmtXpUL7Bb9lbWAYeev7adJMWJlk+IbAL0R2/uGRjAiwjcieIex
HoR5fboO6gfDkJsiYj96Nxx9lOc7tE3b2I0yYkDhT4npE/rFJJ26WPvGBtuovqF8F+cezWh
jZaNgZnwmCYEDd5NWVCybysZeMD/uKLqaw5yLFolBB43UbT+yu2T29ORBLCfG6+qsCDHEZT
Nd43aS+hA3XFqye4N0xO0cuibggVCRx8ax58LHVmVYmeMkgHqmxN7anWsPtp2lZgPqHPFGb
+GB7a7hgSRRifHUvhsxISbYNzIx/FasfIYBTIivtBvbcN3+NNHC23KhdZ4Wtc7ozf0+ZqPJ
X4vhmVhZ1ddGDLyN68bW/XRllcRIOJY7R+usjHwspJcuRdgVDqoY2Y3HgKgxMNZslYUCL04
mf1KPGwrrZE/8lwPljU/nOCfnJttodv7ZGM3Pc7RHFZpHfmXc8KxMru8/0WI8syQiMEiB4v
mY/wCauvNOv84ht9HnYzbkyYt3wTKv+NNHmYrvKuofGG8MR+7yrbjdkZ4jxEwIJH3WoQd67
QMF9xMe+LcpPPWwrqw4uPIkg+JbEft0oOI4VyApULAqtJb2jQD20udnt9F2VJBtZ2CoEB1K
8TI78PAVAOk8fYcJbRI90+okHC6HXao++pJuzdNoHt1e3yXCMRx6bfIbcuFLizYc/as+RWe
LbYB9urW23WsnA7rOUaJj0XnO3h8SFjRmm+mccXmRlVrj95bGr43dsmBUFlWEs6KfFXplj/
qSa5J2dQMgPldiBer50a9y7dEoH1mPYygci63oY4nTdkAocaUFW81IPOnbtXcp8IN/DiDgx
dTiL7qMH9RRmHLQERTL60yrC/pt8J9tHvPd8YzrknpduwAdZW8Bew2IBqTWY+LiyYHce3qk
suO1wNrH2srDzFYudirEJysSHcpK/F0r2WxNqmwcvGGRkYrPvlgbbH040EjGzk6gcq+n7h2
5zj5EYkQsVZXRvVGNOBNuFPkYmDM0OVeV3aRdgSPbGSgPCxa1qlTHw5LyEphTm2yRxxvfQW
rEyck7ppU3O1tvqBI4D7Ye3ZwCw5gZY5rfBNwQ35GpMfKA+oxWEUjjhJZQVce0foftogi4P
KjndkJxM6+7pbj0ZRzRk4a1LDJCcPuuJxjceuNtSo3D4ka3GnxZmYZeGzQSO1iRx2t52FSY
yyh3x55A/I3LEg/9VdkjX4gZmY+C7awsiGcQvhOZRuXcGuPbU3bcXubNg47SRFuiESR3vuA
YNdlVmNDFm7orQoqJGix2W0bbrtrqdBWV18pGz8qVJhldOxj2WsqisqPLnRnmdJYJUQq0bo
uxidfmqOK/8BEQtw+EBf8ACv8Ad5KRudVUXYnwsFrLfASbLxs8rIsKLtZJ147d3ENRmefH7
Rj/ABKpG+Tb++xNhRbuc+T3uU6OynpwXB4KDqaxj23CMUizpJMGX4Y1PqG4k6eVGDteDLku
bmMABATw+FReuv33Ki7dhAhkjkIAv/kBvf20iYncpesSR9QsR6KOToXcBdvtvQGT3jGWFWZ
ijMTtaT42X1G96UfUT58h1MMSNaTy2qo4+2lj7f2hMNCPT1ZFWy+LLGC366eSXvHTLHRIYV
KAeA360Yu4Qw93iXVeneHIHml7rei5yMzt8vOGeFjc+XTtRGP2/M7llN6g0kRjhZ7eksNNL
+NR5nd5Bk5KD8qAC2NAPwpHzI8TVr2FHXQ1Fl4MnSz8Pc8LMNytcWZG8jSzd4xMrt2SwHWn
VSIiw0PqW4PttQg7dDl90Yi7SQMFVD+8SAAaMWT2UwRIpYSzurs7cT8NY/ccnExcbDl3vHD
6+swj9F9vwNuPKpzgdsfF7sEYDH0I6ZXqdVvVtK21rHXunburlSY4l+oiYLvOzqW2qb8Kmm
7fHJBHjxiRosqVj0t43pkRFeJAB0NR5Pcz/wDDQOscMMY/OyZVFgi+JfnX8wy0EDCPpYeNb
/x4TxDW+Zra1kZk43YPcoUxZpOP07AHazD8JvUX9Nd7Xfg5LD6WdW9LNuBG0jW37DWERibg
05jvuII6yncz3vv0Gt6EaRuYusrIjpIzmRRdSL67QtYkMcIkxem6yTbnRYoyvVKi3FidSKe
eDHJhnf1Bi6EMp1KqTp7qTFxl2QxXCLe4HO1z9sbgXKToQfw3Da1lAHWWGCUDlYqVv9/6R+
73V21kO3rRTRyW+bbZlB9ld6ngW2IzhSR8JkB/+td5wthiHV6sYK7TZ7j7qiQ+oYmGSLcby
HnWTkhSz7di2/FJ6QfdWLBGWZXUOzNxLyeo0DfQXoyoUky3KrBAxO6RibaAamlze59zbClI
HSgxwFVAfxbuLU7907xO4YlnLSiMEeG2ie2dulzp72Ekt2HtAa9QfTdsXCWOQSpIo6W1wNC
WOvutX/8A1HeF0GmNE25zfW2xRYfdX/wnZVaFR/5Oaem8v+TeGP7Kg6/9OomRkPsjMjqEaS
27gt78ONqAi+k7VBwEUS9VmPiW9I91DMz3buGUPgeZRtj/AP6UfwijFIgMZBDxkAqwPI+Nd
SHChVrg/ACVueV6uulhbhbn5ULeJ3f8aHUdULHam4hdzeAvShiAWO1b6EnjYedaXsAdaAZw
rNooYgE+69G2oF64cK4c7fdVgLeNa6jUWq0aKgOrBQF++3GivBSLW8jSYs8kjxNvGLjPJ6F
ZvUxj008aj7ZJPkSdynHqmVrv0wu3ZIwFgtuVdRJJw1tGDgEadPjbwrPyImcs2KIX3tcbYh
tThz1r+nY2AA6WRMAddTa3vq/A8LVknLUNjrG3UU6aAXsPM1/TTZLGSUOAw5gkqwv7F0qON
pXg6UglV47btwuLa+2hJHly+ht4uqH1bGjub/5qE0mbKVTcIscqpaSRhtNvaKxFkSSI5DhV
hkN3DytpoOA52o8wTeuH6/sj7TBGY8RtsmRkMPTYG+3211MY3xsKAYpk/wC64N7X57P08iQ
j/wADHAT/ADzXdj9wppdtmmmkZv3jfbU4km3rl4weNLAWCNbbbna1d67h8qsuOhPlxrt3aI
mDQu/1OSvzbYmFiT4X5UWlmjiROJZgLa8P11Jjdlhkz8jb6JY1vEj+Z5kXpGeRe4f1LlWRQ
bPHif5eQb9ldPvPeH+vPrmAkFlY6j0kGhZsvvBvp0E9AH7z6A1s7dAnZcNPgWVBLPIfFtdB
99A927hJOoP8CAfTxEfvbCWP31tx4FQcS5G5yfNmualXrPCUUyb4ztN0BIX2V2ru8OczZb9
U/nt1o1ZEYsqA8za1QBujHjFVEkLECRrr/ETnXdFilZY8dUd26rKYx0yfQgNmBI1qLpZKmC
CPGHQsAGEqHeXY66EUxjyyrSbVYMqjpMx9TRix9GnGslz3JDJjxRbUVPynMpILbtvEeNRZI
eQTtIIpp5FDOsZks8oCaEAcCKxD3JnyEgSY40rpYSqrel+GhtUkf1E6SDNHS0JEMZj0dTa3
E1iCfKljSMqtmjc9YbiH3bFte3jXcOpC8hfFRcRkVzbIvptZeBrLbIyMuXKjmjhVELKgXbc
t6V1A8qx48nIni6IRZHO9AlifTIqi5ZtLGlYNmqspi+r+IFZTId+zy2+FIuXvMySSJeW+8q
rHaTu8qt41sHjRNuVr1gonreKGZpAD8IcAKW9p4V3VgTa7kDiLkoL3rwN+FZWLjm0zi6A/N
tO7b76wGwekO49uWSGTCmYx71biVP4hQh7xjnt8kmsTSOHhfXVRIOB8jWN2xTvly5426S2Y
mFWDO5H4bCsGHCVnxu3OWllHwaHx8NLUW53PlQ7Z/T+13UXycnikfkD4+2j3Du/cV7jnJoV
JD7WOm2KIXJNJ3Pun5IiYvh4SnSMEFd8vi5v7q/X99cPssM2SDHIs0UYAa/j1DrSY2OuyJO
Avc3OpJPMn9K9d4il+OQxbCP8AtGPao++snBe4lxchlcf8Pbau2yPEzF4ZED20DEkjXytr7
azJxq82XKzX4HXS1dwfs0tmVUhkyGt0oowPX6jwNxpTpktN3jMPqex3qznXiuh/XXQ7P21e
3QBbGV/QRf8ADuAp4O2KmV3VrnN7lIS0ULX16Zt6mFLEqiV926WaUbpJXOpdifGrL6bHQDQ
a+yi1+Gh8aItqBb33rz/bRQi6sCpvqOFLGII+mlyibQAp52HKlKRIjKLBlUAgHWwtTtsXew
IdgNSBwuedGJ40aOVSjAgepdpFv10HhVmIQxJ1W6myPjsW/nQG0WsBqBwoaaDTTw8K8gAvL
7qP6vdQJ4g6UeQ4i3nXE+VfWT4ySZA22kN7krwvrbSrk2q99bcTV+Yq5o2PPhXee7sheOOR
IVTgWeJQlgfDc1Znd8kgfVsV0NyWDFmNuXhXK9wPdXmONPlkyQTy/wATpMFufxf8agglm/m
fbMx9kkEwv5WF+Da1O+AGbLzMhsLFyHO9kgQ2Ea/sqFu3TquTGB9SrL+Xksx+c8RtHC1ZbT
xJCGEkayCQaggBNo43a9dtw4WOPP3TIVZ2X+KEa5O2+vwrxpFgxo16QsH2qW8bliL3POjfX
XSvG+lcPL+xPLzrP/qJ1LTZb2iQfIiHoxD3caDu/Vycu2RNIdLu4vauzOWARusqLbUPsN9f
MVO7kBoppWYE2AtyNZfcI4Sq9xzC+Qy67YV9S28r6VF3DscEZWYxgzSAsVDnaWbmbE8OFKe
55jTRKP8AxoAYIm/zbW3H76EGPGsUQOiKLCtdbHStPbR8Dx9tNfmb1c8eXsogVrqfD21prp
pRHjQ/dOnvr2VerV7aJ56bfdQHLmaseA4V91qsOZv9mvhwq3EUvmKB8ND41P2nO9eH3mSSR
MhSVdJLBunt4fLoayO3dyLyQGS8c1teGjgc7jwoS4UyzKTwB1W34hxFbnIUcyxA/bW/qKVP
A7hb76xoIGEuL21WnyZB/DBUbjfz0Ff04p1eWUzNy3M8ge16WGWaScyK7ZsMkXTXFdTZAj6
XvUOZlZcbYWAf/HuABMeBkvTdxyH6pjXp4kaiywoRq3mxoXHDhR05a/4UPI617/0BHk5McT
kX2swBA8/Cir5kKsACQXA0IuP1V18eVZYSSBIpuunnRlxZFmjBK701G4cR9vecJfUmLPIYT
5BhJt916w57WJjCn2p6P8K7T3CW4aLJEdx+GQEHSu/40ymUQTTFogPVtb4TVw11GPIz3Fxu
bcToeV+FdvxlsZcmWNIlGt26m9v1Letw1AuPu0pb+OtXqw5fsoYjZUYyT/pbhup45cyFHQ2
ZC4BUjxoTwSLJCdRIpBQgcdacDNg3KDcb10tQtnQWFrnqL/xpEycmOF5B6FdgDarS5USEqH
2s4B2ng3HhRyUnjaHnKGGwe1q+oMiiAamUkbdvjehktkxDHJKiUuuy/tvXUxpFmjGm9GDAn
3VYG3nRJ4ilP4jb2VrrxoeGmlacTQ8CKuaPKgTwBsKB5a6UI0fpTAh4ZbXMciahh/jXR7j2
mLNiUHcYpBc68URxp7L0snb8qXsuZGfVFkhkvfwYn/Gr94780szcg427fJbmgI83MC3tdUc
g+z0U/aP6egljbMG3KypEdNkS6m5cC5PlXb1TK+mzcAGPcPiVl9Oq3BB9INRjOzEl7fES0z
k+oi3p3XXS3trLy44mMORL9R0k2kO0TWi22Ot1N6ycnK62HCQXhbexQzCzoCFJ+O1q+plOW
5liMsCROOmjSAlozuNwRypoUGWMXqoz7WBm3FFNwXPDfxpVN2ZQAWPHhz/QFdwzceGHuHbs
pmbKThKu0bX1PhWNL2ZUJkwFaJJxcBBpY+LaU2PjxqndM9hG2PEQQMiUXfaOXprI7JLE8Cy
AZGLFIQW22s4O37e8QIG67S5O9B8Ya9wP/bWJjRSp10Qh4b2cNe50OtZWJEAZpEIj3aevlr
ytXc5cvuC4+XERDk4YI3T9P4dxvuu3lWNiz4jSRZidJMcem21b2YjhpWKsmCkMWOIDjbHLb
PqNyk8OIANO31BHSspBRgdSQthbXcaTKxW3wsTra3qU2IINCsyeAfnRxMUt7ONCaJEVliWb
rgDcZb3N347ialmxcWHIyjhwmSOfnpoRpq2lPhIVwHyF3tc7VSSQ7mXyBNYPa/6h7YuO7N0
8bKgIAcrye3EGu+4zwL0EguiqoAQqFN1HjU0+bGs82S8nXlfV/Totjy9Ndm24y5UiGZYY3t
tnVGNlLHhblXecoFYnypAjYqg7IG3aLbhxqf8ApcD/AHceQwI4r0FXqlvZcV27uGDBDn/Sp
JFJhvbT1n1lWsPVWUuPjth5Am3ZeM3ySEWsvlQ8Dxqw5ca04HQURwOmlfsq1X8asPdXnXtN
N58KUfqq3Lzrp5ESTJbQOob/APip4sfpqymziGEtYjQ3Kr+yn+imEyxnbIguGQ+atqKvfTj
bztxoTZWOrygG0gujEfvMliaRHysqTFjIP0jybojY3CtcXI99bIwFVbbVAACgDgKtQFzc6j
nwtXHhofLnpQN9DbT9DSpXafIEc7l5sdZLRMW43AHA0M3HyZ8WQKI0WIqFRALbVupsKTKXN
neSOQzHfZtzkbSTp4VD3JcqSGWAKIwqgqAOI99C+t6F+NfzDDxnysfIXbnQx/GCvwSqOemh
r6vtOV9LmfHJEBYh/ExmzLrxtTRzYozohYCVRy9qHd+qkyx/TgaZeEsiEuCOYO0GsLNzpk7
dNAWlkikDO1yCm1VU3NR9PNRFeOHbeMhvyrspYX0OtCVM9GYsjsTGSWZG3C+tHFklWYGV5N
yqV+M3tXsp45BdHBDDxVhYihG2VNLhI+9MJj+XuvuHtANSd3TKcPN6WgsoQpwVeHK1PhSSG
NZNp3LYkbTu/wAKiyszMlznxx/thLYLHfn5msjubZbzSZO5ZIWVQpB4DTkKkGHnT4uJkktN
ipbawuNwVuV/ZWFlY+Q+MvblCwQqqlVF7m5PM1PPBmSYy5LiR4UAKb1O6/31PniZhl5EAga
XauhttaUL4tW/D7pNC5BTRF11udL1IkbtLNKxknnfV5H/ABGvcKJPPhVvGrDhzNa8v2Ubca
F6uOVX5VpxPCgw05CtfDjXkNKn6blGl2RbhxAlcKSvnaoOz9qwhkyiNSFuVO08NttTw1vU/
cRitid47YUOSIyR1YQ9pFZedh40mRjuHhddyMuoYV51fkf20Bx8aK+dC2p1FH28aUjl/ZEV
x4WtQfLx1eQcJV9D/wDuWxrb2vOLRKRtx8tTKq/5XWzWFHq9zjgPDbBCG+8yEmhmZRfPzFI
Kz5B3FSPwLoo91edXPnuoHlwtVzXs/wAa14/86NhwPKrc9SD7KHiRQ89KBtbgD5DWhfj4Ub
cLf40PI2rUcSBR8RofZR8qt+HX76NuNbeR4/YznQAEsfIU/eFiiHbmWQpYFpYtmiM9yAd3l
S400chkUxRzzBbQo8oBHq3cKRIUdu3LDK7ts9UpiNrw68BUM+OpgVcpYcyOdRvCld5IsdLC
nbY0eEmMchw8bCYjdtDKPw08m+S6MqdExt1XLC6lEGpuNakz4mb6aDd1GZSLbRdrA8bUveu
8s8ODC/Vw8BAAXt/CZ+ZY8QKyv6gyIzEpXo4oYEWsfVbx8Cabu4jL9tzvRkc9rN8V/ZUOBC
+7t3chJJiqf9F19exTzVgb25UPOgPA/to+etX5EilojnfQV4W4foYsBjL/AFjlA4Ism0brn
ytUb4hScNNHFJe6gJI23cptY8Kl25UZ6Wsh3cNdv7aORHKphF7vwA28a+oxXTLd5VhRAwVd
7ajex4C1Yq5pEM+Wp2RE7hu23I3eFdV3WCVVYywM4LIFNix8qknhnSSFL9R0IITb42p1jSS
GNF6qTSrsidBpuVvCo3fMhRJbmNi4s1jY2PtpcrI3mN2CAxjfq3DhTNM/0lnEe3J/KJPEWD
HWlxXxmjUztj9ZmXaCtjvPlY3pZInEkb6qym6sBpdbUAPmOtGr++r3sBxo208uVX/vb7Lnj
tFz5152B/bQvyoDxojhRXly91bvEj9tG/PQ/fQB53B9lEGuGpvV/CiLXVhYjxqXt8fcXXDI
YQQbBZN51Dt8w14Vkh80XyXhckRWsINLfFzFCP8AmO2KISRY9k1EUp3MGsRzrpSZcRiMglk
QRkAkLtsNdBUokzInD430aEqwZY73W+vEWtSzbw31BQfVRI7NA0K7RotzZhT4ebjCKIs8Sq
qlDLGT/EKtqC3nS9s76ergEj6TuK3QxMnwCXwYcm4UcnsncTPECXEJt6/dqjX91KO9g4Pas
Qb8y6mPeU53bmfLhyqLPaJ4MDBBGDE42mVmFjKQdbAaLQPO1yPbQ9tfqqw8aFuNj+yjQA5V
w+3ClgKAYzu777+rcu0AW/ZUmKGjSOWSNugrt049hO90uPTu/DwqWKTDgd7KnUSRlklAa9w
3BNPCpu3SyA5T7ihLbrDduVXYW3eBNQ9wbGjjlEsO/HR12rFEpBPIEknhXb8rFiWcYruXiY
hNHWw1PhUEKwJFKsUySvvWzb5N6hiup0rK2YawTyi/SeXrdV1XbqeABrIjxITh4siKXwjN1
I5JLhmCWPpHhS4+JidCF1kLqZUkl6jWJLsw+E2+FaxMKGDdOjRGWLcqgBNG1JFFMLE+oxMj
HeJBI4Y48kjAlvWSdvspcVoSzJOzNk3Urt2AA7S1zciolyIFxZ0UK0CEFVtpddulq8fA17a
seVEVqNa8hXlz9lWtyrTiRpV6HjrcVt8KI50Bxr/L+v7D5/trXidK8LGiRwrXhXhRX33r9t
WOhOta8jxH2NHKqyIw1VgGH3GhP26WTAyVO5TG5MV/Boj6SKjl7vmjKx4zuXEjj6cbMOBfU
3oDyItyoDmdDQHhR/Qv4f2QHh9jHwrTW9rj/hW3jodTzNWHEaVqKFqI5GvMVrX7aFWo2N9P
sAPKjfhXkOFDxNacaJ8av40D/e32AcNSasfcaA4mrjgBa1DX2+ygeVC41503if2V5fZeibU
L8OFbvDSr86vz51f7L1/hXur3W/s2pfdX3/to+37B9p91Gh9h9n2H7VoUPZ9g9lCjQofYfZ
XuP2H9I/Yfd+ga932f/9k=
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAgAAZABkAAD/7AARRHVja3kAAQAEAAAAHgAA/+4AIUFkb2JlAGTAAAA
AAQMAEAMCAwYAACIfAABQOwAAyKP/2wCEABALCwsMCxAMDBAXDw0PFxsUEBAUGx8XFxcXFx
8eFxoaGhoXHh4jJSclIx4vLzMzLy9AQEBAQEBAQEBAQEBAQEABEQ8PERMRFRISFRQRFBEUG
hQWFhQaJhoaHBoaJjAjHh4eHiMwKy4nJycuKzU1MDA1NUBAP0BAQEBAQEBAQEBAQP/CABEI
AooBpAMBIgACEQEDEQH/xADmAAABBQEBAAAAAAAAAAAAAAAEAAECAwUGBwEAAwEBAQAAAAA
AAAAAAAAAAAECAwQFEAACAgICAQIFBAEFAAMBAQEBAgMEABESBRMhBhAxIjIUIEEjFRYwQj
MkB0A0NSVERREAAQMCAwUEBgYFCQcEAgMAAQARAiEDMUESUWFxIgSBkTITobHB0UIFEPDhU
iMUIGJyktIw8YKissIzkxXiQ1NzNDUGQGODJSQWUKM2EgACAQMBBwEGBQMEAwEAAAAAAREh
MQIQQVFhcYGREiChsSIycgMwwdFCYuFSgkDw8ZJQohNj/9oADAMBAAIRAxEAAADmYyj6HOm
dUmScSZ2GkkDs7AnZAnTA6SBJIEkgTOgTOwOkhpJCSSGkkhOzjSZCSdAydMZJIZOgZOgTs4
JJBeqEh4ziNJ1UrtuJ9DwvGyem6LK/ItUDuNoyuVv6MMze5fvorn+a9Aww5bexPSqXH0ERQ
aD3dWVeX9I+7rPPUd3XlXlqdu3JaOf6Bm+IG6YmXnZOoXL5/cxfUQ87zPRqJfD6wPp7PHl6
r53c52jR6un5DX3XDXOhnewcTleAJ2XH6TFOtISSG7O0jplafsOP6nKtUALoOfXlOj471S5
8r7rd4yXyvb4+xS1+O7XmYq0QzoQ4PL9H8y1j0kcDdw08+AND7cPUvK/RPO8NHSXTku204c
mvM9XxvRhw/bbZEvzHt/Pur0Vg+nz0PC9B4fe0k28eGdQnogJ9X5L6r5w16A+DtZ1gcj2PH
dOTM62hJ0DM7JuzqpV47jbcw1JYUCmbWKkm+3hnAfh3snXv4UguCJHpFl5pEsvHdNGgpMSv
YNTR5W6GmVlLoscJpdWgETSXQc7TFWdLzLNdHzEU1t4jIN/FqQbVWWh6eaypOmQnSTai8ZJ
JlSdMgSSBJIEkgfbw7Zfc08TqZX0NfKmhoX8ydS3i+Rrl9BnsBS2Jg6Mmnn4aHo3BZ9Lpyu
XNhnUgyZcs0mlqm4LQ+grwTE8UR26MmTsDJ0xJJCScGTsxJINEvGL8jskbzuslO4WJWjTnp
WdZm1BsxzUnoOA7RsBIAbPMpa1rMLVTKsorzdss6dmuHoc5K0Fnw6+XUQDDPWcmtInI2sdq
K2D1yOnnrSD2Ci0e+a6egs6QaCBmghssKNOgbJZGvLm7U99YaHfEOiDZWNqJHEim47jyrT0
nSRJyDO11VYxiAV7XCp3qRVqZhjUqNEFJrqlc9BzrykcmQpoQqmz1qo0guvhjtZG5zdAIOx
lb87NKvq5os6GneYq7JpELG0ePszIEx6uVhzbUuasOCx6IJJlQ5EG4zdkW9PyfY43nCRi9G
tThOdbTRduXNya41gWVX1NBnilzdlca3nJXPrkKTAjLWmuT59VSlW1apTedPQZW5ybQ5rtM
NZYUJL3PLrlbbShIyqKorV1TPd5/Z8X1R87RD7uOoqmfVzB5O5j47UqanRo1XFGE21ZbPdT
ZLGRBJWdSdW5Ha1Uq5WQTdpOKlramr76SYuMbqhVNbTa1mYnk3zhbM/oWnBrY0hbBnJWllr
J9ZjWZvPnkWWN7vlWkKvoy155Wv4Xq4dF8fU4aNDOI4+s8fXJ4teflCz0+ELI2cy0KrlOgT
Spb2d3kOsw3qCJeNxCSKldKeBCSVQ0ZJqt7oorFNGpXaIGvlednzltCnKKrp80zO4OnIHvp
7sijAiRWQrlN67IjlZfNdjzlckB+n5zt5nnXX6fIRoAn+L6WKyj24VEVlcnVqEj2edvnjGU
et5wGVsZO8VplGtVJNbV3X850/L0AoWs6daOSYmS85TWTI8RE6oEiBYyvbnGjZWO62VUsQP
TzdZ1Dwtfm1Ly9PM5OjEpeHpc+jXJlNxdOvhrWfSRxiwNbI7OPVwer5fbKudG914jkMR5Pp
ZdGm+sY2uHrS7s+E8diGjVriFh7WD38hCGTLYF2taYcZY7V1F3N5S1culYdmyWu2wB/J1Bo
oGpKpIrYNURC8zsnY55E67K98j9nnd7m0PzdvG4enmmlH1ebTiYNlpqj2BTFnTcv0GCHA1a
CtHkuj5XfmuLlR0QZo5t3F0GiA6ManSuzOSR97lD+hVAzq6lDC38DowuQ61zIhZXebpJN9f
E6TLQwI9cXp8/DVze3gkWBZOmnXEjDpEIrcmMLYVBWDuZVKlnntgeOULNb9cTfM7OUH6mjq
h87Vw1e0GdnvFH451TeeEbzbvzXTcz2cPYYWvkcfRN016z3cTW5lRznQc70ZQko9cGUqGW0
cLawt+a5VLXPQrJlWdDlNNBdHj7WGgZwF2XYRm6Vc6Yd0a+3zytXF0+brcLTylRUXg4tzdA
C4HJHt2yMonZFx1s23n3MqznmtLE0qbRdUyYnB0hD9s9C4G3i6drPON5+XEztgfbbLiRPe7
tTC1Oeb+T7jiawrpsp9CSqJ1zVGTp5e2CTqp6WzBTz6F+fSe+VzSiugWDNV09GF0nN14gWj
ndWFmgDp5dDgamVnoREil5qmwHbKsqxaZ2V2xluSJdh00D6o6QE5V6yTaGpoonOuS3gI241
sEV2+eD5uqBrQjwq6zRu51KOt5jOleExr4dCvpMDnSgMofflrUU2eyZxOMmCDTcUGsiOXTY
5fN0BDSt1LdMQzk62ydEVhgRQpLhmZ++JBOcXpnZFRSRYuzz7CBkstK2eq4VM7Sqxix6nX1
sQ3k12SR58ecQtMQvDovG9IoqnDSB7651jKEolX1tKXmgaGbvzsrEzWehnmUqZhY9MhWs0k
zhThsdhrK4Vewwt3L1xrnZQ486yFRcHrnXYOXrBNkNbF5pWTsZ6VU3hF0ObXthbZk6qM5Xj
2idIPQ59NmV1PmCxbsnrqdE6e3GFJFJdF9VtZs6mqHm96eMIWJthFMmtNrJVk9VlQVWRICT
2Rmt2Fjed6WMOYL28pBImphvj7OLtDHougiqgg3bDntTL2adjSrx0G1s7VzsLNPo1zzyzsr
fDQGsjNm55FU1fvY3U4SwxVHBrzFmlT6CCrJr2yqruEWqm00RtglSni1aZSHtp1wSkm9aVc
65nqsYY5NVqd0XjNbrzj5nq5A5Ivbzah2LnYal63M7GkkU2wiyKtLB7OEPextrHokKWJhtH
QAMm8kI2fVyBHi0aZ2HiES4mAlRps7OOd5Wtg1tDmlxC9dKc3UH1WeFoCdE3VFU56xrvsc8
1Iwfq5Ka7q2mUkGgpx05Xd1LpIrmOxmZPo6rx/L9fPEvH7+SwptTk7ObWlTrz3zYnbCGCYL
as18nYw2jn6GfGl9tE5fPSZ+3i1BtYvl6Ma3rMWYy767NNN00Mjy9a8zoOT6cL9fn7Nn0cA
C+PWGfp1aPKiheiLs61tprzNHO1wnrgGxUkAk7nhPq4ZRk8uF7umzJk+kHIp8v1MUS+Xoee
CcPsuhYnZ0OOpTGKz4WU62Tp5uhlpLN1M2Sy2DJ4Tp+zl0dDN3eL0SR7QsoEtUujPdlKvzd
SeV67J6OfFJvyturfVeLzhOTOHockLIzuJyeWeombpUbYEVnZCQ6MRV99U9eOyNtac3eKbx
myrqAzwfJ9Dl5MN6XBr5xEJmnoucJXTpxKhzxljFB9eppwpuO12ZrZEO+gsZrEukTuXljkc
3Zp4hdsYDNfTpHSDE5HDpt5RebpAuZGfZpriGaWZykDxd8YwsfTEJUPUx6fL39OfHr1qdMa
kCpqElOU0q3VXNGQKyuUX1YGkB5PbydRtHp8NMajqdUDb5CC8o3n2CztTO6L1y6refpJxOg
55ToilixrnaWc9+hqXh3YTfaMLMHi0Ga47ubojYYCZBVPfyhGMTtGhu83uKcTG6HO5e4Ks0
faMF3fo5+5GCzdePUzaIqjUIhSupuRGcWROVVhUnaUV2WXq5XjdvM2VB+rlpWUEZ4WkCrOI
GCaD78oE4HojoJ1WcvSbz/R84o1cTSx667KLKtNik6jd4xcS2uf2lzb8Zj8fGUMeGRkCvi+
jjs9FxHR6Z7ghubxbTGJlnp57oBb/rcMsA6xzPGOqVUrRTmLuzmVdkUKUblULqiIfY4W5zP
l9eDWOf6nKbG0bHMgwMrIq0QT59DIzzw+rPRtHfLo2MM3TxWXmdBmHVnCbWFuHvTcuqKUya
NzE6LPPYcFcvGfnSDqebMA0vQwbWzdbDUxhbsqfP1828cyrH6Tv5TufKznI0WsLkkhaDPJz
Km2sLJweakUMZFSwdkLLfG1wNTTlmPdREkFZujk7DRjMOzFG3ROjQS66Ct9HNWb2cGYC0Kx
OgwtrIlVKt5FCXSFnh245b0A35+fQzLAKjnjR39HI/Uz9Hm20KlHlZGeVRrlj2zE9XgGBOd
vJkdbN0oxS4pSuIJnQ11bjsNCPyovn9zC5ekU/PN6uOQxQyiGsERnro6Q+t5/QPRpwy1z4F
j3dCqr2uYBgN2+SqepunhcyJGJnXVrIt50DK1rxppKzqzjTNtsdHRzi+fUmIUorQoFo0ywr
Rre3k2DudpefRtg6ue2ah1R0dJ+W8LGpiBSGmmReCk9zl+m4bn6dfosfcz1xMo0Tow6bVx5
cXVqwBlnRkw7EGOKsmY4Mk7eV6bj+tDM7dzuGIGTJKDMjbeJChyQXVQ9S2UUNvjQylriSfl
beOtEdCGWwWbuYfTy4tjT6OdtQc0m0K4UkREJXsXwbTmzR9gAui6mxN6XZPXwt0Hn339EO/
zurkcvVB9Pn7OBy8zpy69WrV5cNKGsZrlU2o2QGHpczqZdtostKuGvFAswA/Po6urOfkwIj
XRbAtmPvmNbRdpktvH2cNTBLOUlSeuru465wsb16NIUypoOACCmitYQ/QrDkNsSoogbZHFl
u7K9XN1B+TrtvxY0r5Caw9xhLuDoIamckotIpoWsMeBdegIBtYG+WPOPSdEc+P1vGlGaeb0
8aYQu7RfNl3Xj3Bwx4GWopNN9zbq49+VZ1JA/Rg6sFqWessZ08st5X0vQCVSVdMMVmXjjbm
eTGszgCibcjoKBWxqbk7rgr4q8TSLo0yKvHHy1zGql1c/UkYGxwdRNdUZ0JkLJOfF9nw/Vz
3dhznTofhuy5Gkf03L9ZnVTXy59wGNtZktqxc48dmNGPPWZzygegH3cdQ9tVq0mmQQvCqFr
KklOhVoe6JqvfNkZHSWTfKjbtJQ2sJWGxXVCS5oyG8mAmiAxoVVcqXa1z8K2TdQkUaT57oL
5jWDp6GvgFSycTVwXWt0PLaWd7qw3zfQx555fSz5iMnS3c/OK6GGRbnPLB3jerzxhKuputG
kFlEbQMtzz5cFJKpHgxvn36M/QcDiGJVmxfUbFtlTDnMexXn1aGO3eMXFgbkyYOZXciOrkk
oZThU0RnSUW4zuSMnTAGdY0opk7VEU8B2xjACUK4WkgEIoEIGHKu2NJiR0OFcJoLNy9FO5Q
U1eNmabzgQELc9bl4BIbGeQKnXZYgkQS8Us+Mio5+5fePOI/MLtei5snYy9hRQiGaorMdAA
+qM3mhdFnDfQzDZq6UbqzoiUkA16dQwa9JNASOYAbjBmskZQWkpVocowQWEjECKVKlwD0c+
pi8pKpkjWKi5jWTc5PU87iMeqsyITqoK1cCwnpQxijLBj0eUtn2sfYTUbnAaVo6c1GoLWHo
Ycs+hPfpwmZ0FOJFm3DErRrRyWYfQPELGZAlewVzlQEHZDJeiwV6qQEBxYGnXEZNg0k9CVR
EaQUhwramdRAsEq84QepFulkza3alVWJAsLVYyi86KE0OlXIdMr5CogVMQzaMWZ1Wy4seWu
gyZ6TJ5z6QwUNezmD1VjuFnWnS7yG0LIhJRQdMs5urDQWeg0HzmDXuwknv0Y6DUsx0GrLJT
Ws2Uh6r5LI2Z4aa3359C6KGAyOlnzDD6l+VQuvr5RB1EuVQdS3LoOofl0HT186g6KrCdPWh
luM9gUmY4aAmNKC6Y8gvpZAlJBQybu53SYTpkCSQOlop6V5HNc2onWjdojyZFi9WTIi5A+g
LsZ1hUED6wleYPMVtTScitFasgyJzbmdZOZ2fJJ1JitYGZ5hBJgRovqeV+eZnfcA06TaS7s
gdMgdMhOkmoslNpJmOkwOmQS3+fNzfU4notvJvzF/ObDN/ir7miTDMKKs2edFqdPh/QfPt8
yO943u8685o6LnOjPvdLDG5NinNICvDLyWbRdpUVx+wMTc5PbeedYHFgdhx3TlLsuL1Q6Ph
+u5CR0m2h0yG7xcSSQnSTUEkqZJAkkCdkDpkBt2a0t7qEwpDINBgEi+qKa0s5mAvTwknfQm
pF1VJGrSAk97HpQbDZCRf0HMoCd7mEMoVNUvOt2H56SHTJjs7A6SBJITpJkEaHFRUlSipOi
LTZkXdgSdAydIZOmM0kDNJAydBF3QMncGTuEU7iinQ2ToTKTDTOgZSYGToGTsJnTjZOgZOg
Z3YU11Czv/2gAIAQIAAQUAj+z/AOHr4a/RoYn2ZOXA8sq5JI21ZkaUuJI5H5yyMDuXxiWXT
yPwE8mDJnKp5dRB5FyZ3UrM3KWSRWjmDGaUrkcnJUnJMTlk+CfZrJ/+PXF5iVfmZJJGBkjP
8jEB4jyXRCpx41x65JKHRx/C83JZlPjX1lm0W0DMWUvCc4/RAPo+Ef2YQCGRWwqpCoq46oQ
qouMqNihQCselVVAUDNjGijzS6EUYLAENGjFo42xI1XFRVwRqD404qoUfBCOGxmxm/iw2vi
YZ42GMjcjE5xVk5N5MEb74uUMbjOD5xfh432I5Ao9Bv9RZgzORnMnOT5zfPI2eV8ErZ5DjS
uME7ljK4FWeSU4DnrlqVooo2LJnrmzm2zZ2XYHyPnlbPM2a9SMfkGDNnMEfPAPXNY29x+uP
FtYIhCryu5GwYZC2Xm+mo4aHfxPoJLAWRWVww2P0Tk4F0Dmhg2MJJwuNk6aMgDYOTNpfp18
wrcTcYsvX2SsowDFkBkb1FxMpekW/VvRt4RhJJIOy5GBvhv4DG+a7z0xn9UUaPoT8pI/JHV
gYWVbZI4p/OlqeUK8yq4jumOfYM7/d8JdA7GEqc+nNjPqz91OS8tqOIJGRAch8nG21oEyLF
18jeSjYEj8gM8hF6weTuwAHiNmN080n3YcmJ8gjbGQjDnIHASp5bwH6h6suTsVSD7gBgP1z
PoSmTx0zode6F7E4iR5GNjzkGxIuCII8bHEdn+B3niYElxiMrh0Bx14lNkA+qn1hALjLYPh
rMCy4G28MalroLKj6Xr1IeQq7OoMzoqYgd5bMEztGrLHEfT4znUasUxHDq6Ag/SfmV+cXzU
HRHrJtJ0nyIbyInjIm1kI5UBtYtiX152hs09+M/IKdw/b8N+tj1yRMjfix9RKgOJgyHPXCT
uVQwER1HpMBAkc4Yz5UneGSJ2/ILjdhI9USMHyA9UGhhXCmNFywwk5JEYxEdpKRqPAfSL7R
644UM6+iyLv0OFFxlJA+kNxJjIEoRWU1kbIaqxsMX1IzX6ZRzf0VZDvE9AoOoiCFOifnPIV
CqN8Vz6hi5LGef+9PR4x9Iz118s2Rg3r9IYeVhvCr56jNaEQ+nJZWGSgrEg3gIOSKQY/UWC
OIPJ4IeQCgD9zjHGbRHyzXxOMx8inYkJBlHr+0I/jYgYWDPYbaxbA9Dg+a+huuyiPQkEyHN
gj5sT6HZPi23xPwOOdun2GAu8ifBU8cMp9F++QbxOQw6IYer+jT7aWMfWw4mJ9BT9XL05cW
B38Nj9Bz5tr6ZHkBRwywRjGfnkuR/eR/Jkk5UxWeZc/VKNvUAYSwg4yFSkmiEZsVQoX5OST
wH6Dg9XYgARq4eJY88pIT7JD9SH6z6z5NoZCqmVz9TepryrGrsJBEnJkRVB+RxfkUzl+gn0
Q/yfMrtTMhcBvqj/45COSfepHnaVRkjqTHJGjlgSo3kYU4ECqqFcVwQnqdDIx6mPeaX4H4N
kR/mB+skAlxqRAMj/4ydvEdsD/O68gwbQTkUHEDQaNYUG1OBfSP6RGfqxSAvLORw/E/KH/m
ZSV+oYw2ZW+lP+PX1QHYUDkB6ZrJBo6Jz0OV/SLkoFhCroxDD1JO8JG/icf7a6HyH0A+cg9
ZiOMfpF+4dYmD/TEeSEfCc6HF9xrIGf0Ex0jS8kgkjJ3gHw3+iQ/RG41IcH3SjTSH+NZl48
lOMkbYkIVYD9BHqw+lwSnjcZDGRI3qZfUAaFdf5c1rGYLnI5v4y/8AHAreZvuX75NEyu21f
WK4wbOR8yyJxI9S2cgDyXEAJHycfT4jqKMiTeBsdCzcTnEjNHNYy7FdTk7LzjGkkjLHwvhj
bPGMMYGU1PPF+b4UBwIRiAhf9snpGJMgJLZoHPkPXCNYRmvgh1kgYtH6R+VtrNglXNxnPHE
cjjVM1ijJMED4qSZvkzfKY/RDCHAHwHphGbxiAN4dfBSAxiVsYcQUAPHQ+WA4HOQszGRwiw
uHyY6KuoG1IVRtsKEqPkMPwPx3o7Iw40RxVYEnkBGDJrJIwG8eGM5VBAstvKnoto6bmwzyM
MExzz+gnBxflhwYWO8IGH4AZreaz55xGawopwKuzEuKoUPFyxU0rxFs/Fz8Rs/DO2qyZ+PK
GA/Qfnm9/A+hO9A5zIxSD+gqCf0D5/DWaGMAQP0H4EEYDm8U7w4wOKpGaI/UMOD5/Deb+AA
/Tr4kYRohzm8+WA5rNaz13s4Dnrnrmjms0M1/qHeD4ftm8HyI+G/0azWazX+h+Kc/FOfinD
UOfh5+Ic/FbPxGz8Rs/FbPxnz8V8/EfPxXz8V8/Gkz8aTPxpM/Gkz8aTPxZM/Fkz8aTPxpM
/Gkz8WTPxpP0swUL5WWWZioYEl1Bkd+Snal1BBBzku9jUkmkhk5ISBmwADk8vAQuXT/AEZQ
WRZmVChEahklBUh0YyVj9FgryjZWV1Yycj4l4kbXhIdySD+KFgY5kDJX/wCP/SMabIBziu+
CctDFUKDGjEAAcRnjTisaKPEm3jRi0SNgAA+eKoUfp9f0+v8A8X+XP//aAAgBAwABBQB/u/
8Ak7ON92RgHOCHFUYQCFC8WUcUUEaXkUXYUb4L8EAJ4/VpTiAHCg0qqQyEYi7xl0WQY40fg
33ZH93zVPVdBVUHi32j5ONH0229yfLFQgr94TRQ/UftTYH+zR0+b9X+74N92A6IYjNnZJOA
kYSxwFhh2c22yScJJzRwO2eu+THBvAxGBmGFicLE4WJHI7JJ+LA70f0g6PIHOQOBhrkMJXQ
45yGbAbkubGbG+Q1yXf6wBoAbCjXFMCIc8a541wxLnjGLEpwxIMESbsRpHmzhOcsroJHf6W
5HOZzkc5Zs4oBGl3wGcBms0RkZXRVMEWiPk5AH7ehwAacgESkGTcmJDGoIBWaPiaS+ttCs3
6Erlo2DIynRB38NZo5Go2W3gzeMqtgUDEjIAXYdCT9YyEcjps+ReMHI18aW1EiYTjIRGDow
vtbZ3Jr0jOxgIwBdKBgTCuHCPh64u9NnrkS5IxBGmHH1DDc+kQjWD1ZxG0MMZZYtrk0KspB
8UfywZCTnEkcG0Q2ENn04BjD0U+h9SFxQOLAkxnSk7wAbtHktqLhmsZN1oPRUX6pieLq3ji
+WDIBhmQBZlObwprCFYLGRhH0/s2D1weiuW4kbRdjOW1mTeWwwMUJcqulEQ1GCp9CZItgoE
zWA6wSroFGxgyYkh0GD4/odehHpLhPqjYDsPvXH6bBO09AE29z7oSyLs8YwSGJweuE7Mv3Z
oZxGRLtzGrCSMxsj4DyHqMPylxzrIiQFO8aLYY+sv3/uvplo7k4gllAQ/a+zgOiWHGb7vhr
0j9DFIMlQOiHi0ber/I/Kb5nRCgYp455NY/1BweI+Y0clUF2+8L9L61v0Pz/Zjs5vA5xZCM
WYqYrJZphqSIesp2Dkvqz+giLsqMDhU56jOZwAbG+TFcH3sfVsZvXXo/oP39f0wlVwAu6gj
D82xx9Tjaj0WJCSSdc2GAqQ/oFIbG9ZFb+RzhOy2gwG8IBw/P1+Prm8CkxxtrA6aJBG/WQ/
UcSMaiO3kOsdSBGQRJsGEkDe2DaPIltfTrEUjFTkD883m8JwZXUeN10ya1ETjH1mbUg22Fe
KQroS6Jz00+iIydAbzicCkN8kA3g0AJdL6/A4DhxfnB/xvryNIFEbjDhbyWIx6n7d6D8SRs
YpxdkFcB0FYHHTeMNoE0Su0Poc9fhr4DITqMHcgVCHQK9mU5FHwyMHH+1vsAyKBmDRlTH8i
PVz6I280c2BnlOKSS/3BRrl+gfOM6RpCpWyyEyyStGFck/Ug9CDpjqMn1gO0sAZGPQ/PgWF
VNCVCFJJI9CuOdFZN5x+A+Cj1B1GfUjYMMioK7fW33Rg8T83H8aU5DkUfATocQaCjbKOIjc
DJJwTwIaQELs5Ow0HIzk3wHwX0z5ofmTrAd5FF9Z+etJ+6DbemiDgUtkyBW2QzGRs2wEjE4
DyEwHjxlJbgM4fAD4DFPonjEkxVnXe4xn+5jpR6tCuyzDmBg9FkAaM4jDjIu3dDkD7RmGnb
iq/SBsDn8BgGL8wfRz8Yjtf9xJ4nIHyZ/5EckOxCcv4SjbKkBdkgYsarknLCusG95r4a+C/
NkPFs/dhkLbjEZwchmjkWg0i/WjjUn1Rr/x8TjrpV9APRRrUo+g+p5LijlnjzWfvi/OX0Qq
c/cr6xKyqHOAqcEZz1XGcMHJCqSVJBTWSbAY+pPpyXJtcOOGPFcKuxnLebzZwNrGclYftcA
uqrr4cc4jGJAHymI4ofoJzkMdtt83B+riNWCusZtYvq2jm8B9d/ADagaDerj5a9ODbJkGeR
xnIsAfWY+kJ3GZEBLpr7VT1ZfuknABOzjNvFPwG9k7wE4MAPDmRinZGb+Gs47yTSiNizTsA
IZl4MrFvqBeTEOFxs7z98YLi5rBvb/UCvoDkUwAZkIGgS/0cjuNtgNnIZOfWEZMNmAaGhhA
ziueNMMa4fnnzwqDioM1gOK3oGwneb1nLeLvN5vORws2hKwwsWxZeOeXbeZVwWBn5CZ5035
kOeRTn7YPgvwZc1gzYBKnfi3miP0ctD0wfLF+bfLf6AdZ+w+I+JUnBEMKFTyGLIu3YECTAw
Pwb4A+uKcf5euevw3rOWEscA9PjvFPwHpnoQYlOGIYMZN59SlZN4dHABhAz0zXx0c1nEZoZ
6Zsfo3gAHw3g0cPpm8PzwrsAeoOjofDebzkM5jOYznnLOWbzRwD46zz5588+fkYbJOefPMM
841+QMM6nPIuCZRnmXPKueVM8iZ5EzyJgkTBKmeZc8655lzzLnmXPMuedf0gEk8AUjAJBGc
W0qroj1Ck5rNHNeqL9TrpgCc0d5GnIyKFb/RQ6YoCwI5khkIO1YBZvuiB04IKsAuhzOxmjy
QfSp+uQaaMkNL9/xP6+Ta3mzrk2tnGJOB2GEk5s5zOyzEl20rMuB2GEk/Akk/E/D0/1vT/U
+jP/2gAIAQEAAQUAcnls4d564N564Sc2c2c2cBOEnNnATnrnrmzmzmzm89c2c2cBObObz1z
Zz1z1zZzZzZzZzZzZzZzeevx9c9cOeubOEnATnrnrm85HPzrf4r/dh+HyzX+gM1n7azXw1m
s1msGEZr4fLNZr4awZrNfo1+nWAepHw1r9Ppxf7s166wLyNf2BUSZ//P7vk7b212fUoRnS+
27/AHGX/YlitVHqOh6Id08//n0ZSb2BeRLNSxTnHpnUe0ex7OHufad/qq/S+3rXdRXvYl6F
JvZ3fwqVZGX2L2claP2L3jntPaXadZX+PT9Fe7h+x6611lsBmNb2V3diPsOut9bZoUZ+xuR
+x+3asfavfhZoJq8nV9Xb7Wy/svtY+u+fxoe3u37GGevNXmyH293Vill/q7/Wtn75r6X+74
DCAR7N7K32HX9j70br+1kEF2lSrNcs+67r9N1UE0qP7w6GpRTqpGi7T3dcsUun9oWu3tUff
pgPZIAW9x3Ox6/rux92dtfpe1+3sdd2HddrH09Ppe/qd0nvurFD2nQ+6eunot3vULAne9Fc
jIXesAz2GF/pvfvr23sbqY5D2vurtLV7qurb3TXpWrPWX+vupf6/r/dnU37PvenDL0/Rdu3
TX4pUmh7Ho+r7Fe86ebqLvW0X7C/BBDBD756pJKrKWFWEQVve3UCnP78POvrCPh+zfd8f2/
8AP5G3B7e6bs7vuP3U4T2kB/kXvqjYsU+tpT373vUR/wBDBKK8/vq14oei7ZO46/3X0I62b
2v1y2va/V+8LnWJ7h7097LTbjc9y9evaJFH03s+r3XbTdve/brIK46HQI+H7/8An0m6/veU
Sd77ViQe3J4ZK8/sGvJHR7xQvde1pB/i3T+0k61vdnuWregb5dpKR7I9k9zanl9+xI3W+wq
Qax/lVlfc9urHbq+N0l7Tu6fVT99Q/seo98qyVCMPw9NN9w/R7AcLf9pdu9fuvdPt9u0hhe
x1t+rar3K6RRx5757WOR/a9Ho+zh7j2v2nZz9R1cPU0/fnYQSZ7Cvxfj3en6vsTei6zpOn5
cc9733VoXqe4Om7TqbnVWBnUdgF9nKCBh2BY9udZa6f2v0Nnp4/dsE0PfexuwSXr7nSdTfm
mmq9fUtWGtWeomA9jeze0/N6/wB09A3WWqPXXOxk7Ps/D7R9jdVZhk9+dijN7TWOl7ai9nd
XbpdVbS51/dBY++/9BiUxe2ez/seo/wDQTsn469G+4fA/Cl2FuhMCRie8+/WOexNZn67uey
6sz+8O/sRbJIJU1fePe1ls+8+9nVmZmilkhkh98d3GnZdx2PaOQCvYdnY7HOm9yXunXufc1
7t4hkXcWouo+HpnVe6u06uOb39dZLduzesVbdmlYh9/21j7j3D2PbnWV+3mg6jquzsdVds+
/Wlgo3rfXWY/fgIue/Ls0ckjyuvueZOhIGuj91ydRTsWZrVjvfckncVeh72bprHe91J3Nz9
s3m/Rvu/RxBX9OvXWdZ097tWt9fcoyfg2vwnrWI4npWUqU+uuXs/atWntTz9P2NeDXw1msk
pW4qop2jVyrTtXJPxLBrHrb61fxLJrV61i1JNDLBJ1VOK7buVBDdmrzwyz0blZBVtfr+eD9
P8Atb7v0H9Yz2dO8XfdxZ/K6afo+uSG/wDgXukvdP15oeypAJU6Hql7we36FSaOrBaoSe2q
Ne37k6in1uVum6ut1tb2zXu9cnX1uz6GoIbXtq97frRQexZhFf7eILE9HtZvdE8kcfs7q6l
1PbHuClJF0/XQdhS6LrWvT9p3slcj3BUPaQTQ3x707aCOv2WH9I/T/tZ0DhkzmmclzkubXW
xmxmxmwDmx8K08tWxyJax7m7mzC1+2YrvuTtr8Ne1NXDe4+zbIu5vQ1m7K28Ufuvto71/sr
nZSUfdHa0aVfuKPVdLS7q9RyfubUo7L3T2fZU6F+br5ou9tx9U3vTtzU6r3Nc6utW92dnXu
dv3Fzt5um9y3enik929q5/yq+9bsfc1q5TX3z2grOzO2H4kfDXrrAMOft+1e91SZesdFViT
uPbzCWb2+qnsfbamO57PfCPa7B29uJgs+zWxP8QYGP2dhi9pgAeziAns05w9mcn/wxcDeyj
nD2MQqezGz8T2bgoeyzkvT+0okPXezxg6z2g2J7a9ruk3Wez4ZPwPZ+Gh7Pz+u9ohf6/2jx
/r/AGlsUPaZwdd7UOVvb/t20Zel9tQt/V+18HVe2SP6X25xPS+3Rg6f26c/p/buj0nQDD0n
Q4Oj6En+g6TX+P8ASnH6TokJ6Xo1A6fojn9R0ef0/TaHR9Xr+j6zSzwLND2MNjFpuLEalYA
jAyQROBSjIC3Ig00+mbr2KROcP5iZ+RGFUwSB4tkxkBo9CWMeOPkFbyKtelFKk1prBcnjES
uOpgrygctazRYpEeHD1KroL6INZ1I4t2Y1a9AwG3Y7O/QnWEg5vZI3iqcG9uvGS7E7gNyEd
IuZqipHwDSLGoPjk1uksifjmRmUuWtrlKUyNNXlD6ZF0NaPKaLbfiQELBMhZrXGSOm5WvOo
MthB+TXc8InCRszMATZdvx98V80YSjHBasdk0aUhEDirGFjgOPLJCFavYNuBosXfCJW3Q9B
24Anb0K+hOH0JO8VCTr11shS2OQmSxMxAAC1Y2yNCTbrzMkkPBmkcJ+QvC1LIZfG64rskkT
elCWNJTJJOZOykgZb9OTEaFsKNjbVg40rvvlzz8eFj4rAY+TJUpha6lpNTxmrWlsDwHQFdM
SY6+p2RMQJDHLbmJhvhxMnFlZZkkTxGL7qSnh2lflHsFSpIdiM3mxgUkcN4qDTsEEMXNlqS
MJYmWTTHEYhuE3G3W4m00T2OEXCwxEnJlxU5PzkiEN+UDqaPNrlny2HVc/HqsUivxgdjcjx
L9J8iWu+GJgSusO8IAF4jwVBqeUHay7pNW5YYDxESDGQqtKHzPORM62Qj24VOQOWAJR7USl
KqcsownUkAeKzXaCZ+QJGiGZsWMkRRl2CenqclQutcq8lSWFV7EKVEYCnYyKR87aFnmsRr5
uCcpz/OI1GLGFkI2SoLdh+QOsMk5zzRofNHIBCuBp0V5C2FKTNHFaRVuXoit+Fgr1pBcgLQ
1428jAky/SsUzDI51fCY92YlXIWMNIxO7GBHEZ8bsvhlYghE8scMZUdc4ksLD/H39ccNjkS
WyNQAFOUoPrsRvzKtsSKTEyq9ORHjsfU8rIcVQ2RAh7TjJeAb6fJI+5uIQ0aIsGXql1BThr
PZtS2A6liUKBkWRWghDJ+UB5Zc88TYogYhJox5Zcb8Y42tVFsMxa0mCUSY1aMSKZQVnTcta
GPppI9U5SApn1I/8sTr5I4juOqeUi8ePV2AJYJg0PfnVf5YADkMRcIscS0UDZ2NQGOVF14w
ULbkpXIqgrR+YXaZhlr6ja2GSSfUgsIvLmfFMzCxGPJLDWnq1BPKALsjZ5UK10Ekkc0Dh04
4BrChGENpgCJYo88XFiJ8VowZY0kNOHaf9lc5Twx64NxCSSwrqzBO9a+vGOwyqolYmqxBQA
PANNWPC3c5RGGYqteaXzd5bEzrEhpBGdkHhSSOScUrU6SW5mWKduR4kI76k4RyWuriUrdpo
6QIWkv8RO3EiQV9+QcbPpMpQiDt5mwRARSpTdWFONkdEd7oaNpZGYTMxcpsKhUQsSYJIypG
F1KsQRZT6oCy5Vq2J87Ew7WvPCRck2HilWFooa1209gXpSJNhzVY4zalQ7mT1tdjCBHU65J
Mamgy/C0NuFZf6SIeND64oAWmsb2u1BkFgcgAAkoJyuSG6+dw129+MtEkPZbyWJx/DYCa5j
jaXUg4gVuTzX0lLiohC14VmlqRSItNdimS7qNinsNFbRS0gH5KjA5YFYWx4UC2AGiiLObVy
SnSlmR2WM5yY54KxkkjcU7GylgFZVQgwK2TvxZnLPEjB7l1LUfWSurSzxpN26CXtOvhSWnN
E0cokRAJSc6wSLN27c65DNjFgh2V/ElSLrK/KTt6qyJShMbiqWiurqpZR3i0nGz/AMnjOdb
EZbXZwtGSSVX7yMYaFaMJC0SSJNA8ckU/LBH6SQgh6sYeSCwscP8AxWARBXTcd5vJNIi4sj
KYpJ2Tq6NezZnYOLg4R2JQ+LsvWHkyQE2YoYyIImLGsXHW10jmuMf7Ls9fkUbNqDrJHZmPy
ggMmdbFHLZ7CsIjHAOLwSb9UNgskHXN4y9yezNNMUgYMKXZRmOjeaFz45Px5U/k47zp608l
/s7EJs/2CqG7CYkXbGJfjlQOGA0qxoeFmp61LHLHUklPWwoEMSfw3JGWCpGxM0whsWpojGq
tyr2OSdOf5zrXZHYkVST6Cjsm0FFmGuCKIWg03dV3k63mslhj/cWC0tyrBUenZjEUu3dusr
xQjrI+HYdpIMAVoYK4XJ67tYkqF6Na1KJUry15prEKzfnRfj9rakeveLeXi/jepKT+M4ahA
9ChLEwwwgZJE2fUMB2I55YTHcWYROFNjTNbqgZBI2ip3aH8CekE6ho6wPn7S5Ja7LkDDCAM
jhhfOjhKZLsC/wCoZgHDLqhGwy0pNrrkiR7l57GV+AaoAxmWX+xjj42KNaBoOxeJrNaIFFs
usfUufyJJNWkWlDYquqMK5lXsVRevpdeZA9avNJ29RKsyMDlwKkEzhpPP/wBde7swBPcUmD
3GOX+QRtn91ETX7SrLJ2NBY5yo3yYDjsVrbBuHENJxM8bxSRMJUtJ/1wCI5t6rnjYccpViA
qRAEjkM9uWI1MkWs7IaMnPGUcqsfETD/vb4xFWZ30o6qZpKbyBo7UYbIXZOuYbapVaTrXTg
OmQtL2fOOeNJLMkVVlWuUMfa9pSlghumKRe9lSCzalttHyY3d/h21QTafg7TBjJKueckGWP
Zauw6CpSmuTu0z2aYfHHqrMuejitbZM9AJF5iu7RtdI/HAJhmCsyEcQpbJo/FSooskgSBMW
R436WVnh7GsZhP19iLOD8oU1kjg9g6D8aEupaQcurmKlxIliUKvX/UnU62/WBVimjR5qEMq
rfG8oRkvHCgj7KrNJD9iMNso9IwpEno91VFOYxnONfiwlDNJJnlkAZ2IGmzo4xF144HNaFy
oGLroRtwPzFacOGhZsli4i06NVBHhOhMSoiY7jtTCSDrI/5JAhdwBnRzRLFKh5MU3JQqy4R
4Yazl7Mx//mRy+XGLNN5Ssiq9iS3XENO0kj9IN76dgsTSFpvMFzTzmOpajyvHYePt1mjory
fA3oTvIC2mYNLfIWjsZocWXFh5YsG3nXlgjChUKdBFO8LK/JWPIW4OJZfSAq6wyGCZpVOTx
SyrJpVTTQAIlgk+I61IFlPXIEeZH80kYc1keOSbsYY5Wkr2V8csbPOZITuCxFYM3XSxmMxM
GniUu9R1Z+0flD1n/D23TQx506chfpSVrSwELto5adsJKLkMj9xyHXyzeeUjZVvXjpAcvyE
1mYceQ0EJVU1jheRg3ni21rf9Ki88rMVfRDOgdZIykkbcJHOzWk5QtNGqSncyBfCQTNIdQI
/pKVElKTjL5HlIscBP9Q6uJrU0yhWiu2YiL8EjSUxLNWRlHbLwEVSMSoD+NBKFNmcynrm4x
OA6dSgXO+l5NEJmVq6M0kIB6yjPBLIiTx3K7QWn+X0riEGMkA3BuBlAPpxifr/EGoNgionP
x6pxqke+HkqJSlRhBPzEUhySJlPYIFlYDlrkKx1CGbc43YACxn/7Lsv4/wCPBMprtXlAEkk
dZIxLDAXYQlIeCpNE0eNpyD6hmjZb8q49+GxjrKc6+TUtmlClcHk0LlaiWSYur34rzmZzZk
qx0Ls80q9lDHJS7qIVoe0qOvayrPeO1Mh2YhpJB9Vlx4zETniGngRmEPr4pcBnXBNZCratg
/m2sPY2AU7OU5RLP0/YEaYAlEJNOEPAYCMffn4PicDakQSVFiUWJFSPK408paQJGhxUlAWO
KVaPXlJH6ywuCKWJiuy7MwdGGQs4JtSaoyK1aOuuQQq9NYI68fXKVrywlzfMax1HRYU/kZy
vKzISsZPjcnCmcVVXPpYkUYbMaj8k8jXQ5+Om/BGcWumNEgHhXPAceJhkETcpuUMVuXm4+o
wx7SBoooZbcIWMciQNRjVxmK0opBGnkjmMD7UOwZp9s+QdXfmggneImd0cW5WUrSdWqvxMX
qNZH9c1NRlyatGlPk1Wy7pWr8hFeiKy2dmRFAQEK8r5Mn0Rj6HGD5uxdDFl1AJDs5s8PAjY
IfURMMCtoRS4Yps4ygFZs6isLdrsLnlkkHIwxhjDEFxXYi1OyRyJ4IH/AI2RmazPGDSaNq8
gVqsscu18iA8QSvgLVnXl+8ghfGrISlSSIqsoaOw+mEDZDCI5qdmJRz52Os34eyJ/Gpsphu
+V57YCyknwoQrya3L9SLy1vQCMcHHYaHOycPIfl+Q+l1wG9qPUx5wIJUYyFyQAvRaW7ICDx
2UbiRCOIiTJInWaaQb8ivNEQXuOYqdnjPUSUeSF3lkU7WGvPaa5C9Wr15PEEBJnjjQ2X5Q9
gyiCeObDTh42les0TMY0bhiFpK/XlvFdKmvXjEMLX5I7M0hdpTqNTuSwDqMkqp+piOb+kcK
nyIpaa+f+xuMLtcM4xLYyOygH5UfE2kJFlDnnjOPIpzoyFs2IiMbahZCwhtOkCzK8b3kVZE
lnrxpwWH6mv/TUql+MZaMV15xQBUcOiU5pLNgUQSjniOJkKICJKyyDxvC1W0skPbQO2V00i
uDlCLmhKRpfkSOv2V9Vi9SW+UxOKpyzrcexGv3qAXmH0VVLSxxjzdhvzyFiujp0JAiHMCPH
ji5FIyUiQ4lZCBXjDdXXii6yRBwlXgzjiY/lHFIsE0rEljHWb6jCCIu1A/GSFopJHHKCNkR
eZy0zGjxk401Ii7BpNmrMcL2q5q9jvGiR40do5pW8sVZwhi3I1fpp69i0+pO/lC0vICxJ1o
kSA8UB5MqmRmXnEP5G+kyoStJBy80UU0xBLHecfpjGy3q5DEMqggeqKDiJrBry9e2unkPpa
GpHAOVB9U8sUkPHc1jXikXjGoAi7XZr9lEletHsvEo4ohDXvoxiSlUbimYvMJFRzGkkFmo0
D05RIttOMlaQlI655xxSM1FbKR2XWSbs4o7Ef9NVOS9a6F4pELglVy05ixIiMrtyxx63Znr
12tz75EpyC5x9dfTFrXA8tMMlT0RdYOJxyqhBykpIR1kg9LQHkXRPWbQ9h2PWIIGhe1YAcL
6JGP8Aqfj+af3HMWNdf5I09ACGuKDbkAAD+KrPFYlz8VwIL80BaVLNeuxilu78VM/yyqvn6
SFBNyUyW9GTsZvGY5FkDsEawOaOpRiNm2Pq1lZd4VJbtlP4al1VIy+SAciNH08fLWRtsctG
UZHpWVvqIlAj2GpoB1Ug+m0oaZ2WPI+0qRRTO9gy1bQNKSU1Rz4IP+nFGQlywLdyom5o9kj
1a563X9ZLEixde1yLjXEcg7CqmqbFZLChZ7XEwVD/ACceTdOCJfJ/2bkrLZ72JfDUS9Gpdw
rPxM4Dq8esniJkAyoPpj2ElShZhu1Y6wcw8+CGRwoP49rgeRwEA/N3UAqo5oQCQeMZ+iFNd
XIdBxyYg84OtglkPSxPTdLdURdmSXkHioogrdlZatRVhxoLt0+X+643/wDS0Gn7divV/UMU
kMwLV4Kk5yzBOuS//XogmQE+TqfRxxMvaOyP2lxppq11q5gsfmAQWhki3QGEzCaIgsBpfHX
jkuVjAmsvo6VfUEgg0a8FaH8qbbKDgiYt4hzJIYercG14hgllQAgdfIRqYkBSSyEKEniSHt
68j1QBGmg4rV92e7nNm6oC16GmZP8AjQ/VaTXYQ/VN3h49dv1J+qrDEIYexmV6s8dte+piq
/Xa8q6aXq/uibdmYxiKUkyBnORyKjV7NZ23X0FXJIlbJu4sJLcvzWEUjxFSG7DZiV/Xr4hY
sW7Pll/JTZIYRyO7BG5H56OfWAUG1f0I/wClOoVZjsmwqmS1PKsEklV5rslxZZFmENqdLN+
0Zq/ZHdr/APy0FIQH6Ihp5ixv0vql71WNUr6KPVbJ4VkiRadihEO+vRWourQs8A/l6xCGhb
+fsSq0248i0aLTnlxJFklsdhWrZJ307APyw8sTE5YRt+1IVEXkaDrWiaUOPXyhuORMdpzOa
GzpxxYAgjGZuMKao2diKw+kgSKUSwQSZRsxT0J7UdWgYJpqYgiioNqSXtFAts3Gv1+zHyJW
A7k+lp6OufuV/wCFWJSP1dYk/PqCMxQ14RY7kp+T1eg0B5TdcoJgOpbiq0EtGFjfoxpVrSG
Ob8xGS1IWLKOMYbTD6geK/wAfigClu3Ug0aDWWmqselqNI6eKLwhigim2FbakEkbwu5w70y
DTpqvdGq9mQtItgRTzQpOGjsUJrU0s12o8Qr0Ofh4/9vtgPzZPVKHpECCKC7mTTS0lHD3Mx
5xghYwoNri08Fgo9Yor3LDWJulAeKudy0hoV/STsnkjgEl1s7PsbKCqd4scssVyIKGBGKTh
JGFWK/lgBbfCJ5Gkb2xMBH2N57ZpdU9Sv/XdXyMcbZB4ivIk7+oE7OHlvWsl9E7P6KdT68u
/xzwO7pZL+Np5BlWZmiTZDKTP2Y3bd21QUeIjTUQQ8Q5ZRXknuWP+darHE69UavBI8liGUp
1kEQNjo5JBQpzU1rrxkoklLAflOsk1CRYY8sfzTCJ4pOumtI93qzPW8RlAG8ILYm1SNtK7I
W66hN2ll4a4jlKDLCSqdXPIGDJEuLoniSyjZA5D056LMfVO1BarD50FsmV4GZA8vnksRzao
CUS0rglmZlD9mv8A2yCRRTUZAU1B9MZ1H14Gd6QL6MStN5WWRYjkKSCGE+WuHeN7FyX8yDZ
mqaEd0EUoe3gmr2bTTuIzzkjPm62uojqOkkN0/hOQ+hGMlRkgUgAHeQRxVayhZrM8rCT+7Y
v5q/liKnOGlVuJMvExsrqPXPQ4no/H6O22KyiNLHbQ7BQrFHT/AB67UzxipeGCSNHlqqDc7
NittB9VYaQnIk411BKdYum9wlTfAGoJ2Cx3SwFjzY7tGbVtZIYZ/rniaHsqfrCsEdiLtupa
tZq9XLKLMBgsFAwlsJ+N1XpD2MbCY1uWeABrFcmBlJCISeshSrXbt7FeepNP4XFOsP7CvxA
5Z9RRiyhZZAEA0qk5s5GCJT6HuTqvcJhmRhZR+uijkkUeFQTiN5q4A8lAcr3baFyE8pICeB
Gy540l9U69lDXbX5FsH6YACdM2fUC0002fuH4W5XE0tQsK9T7uyaASRWKoHdCN5I7AYXTwi
6WdTFdrLLJ+AwxqEupuudMlfU3TUzasdpe8UcdaWQ1qUVSqwZ28L+BRwDs6lgmwIwi/j8l+
YJXIRysOPq7okwdkQa9O9KuRPYsGdh+PCdxxidZQrNLSjeK/3Mc0Visv8kH0py006MvVJ/x
+QQ1l045BRAykD5AjARsnImPkosrV6ql6tGYmW4lZjJH16Dvmi4w+fLa2zD1Dt+FZiW1B/X
OCvXzkPQsrFHWms2WWLrOsgjhmb8ytDHauWrBhgTn+LZwRuJnDbO8SFWxGTBGuzyU0SGtup
B7lwY+1lUmtANRrwW22oapJhhcgQhms05Hk7H3JIzdjGmmj+kDysUNmzUnjlqzTxNJSWFzk
ylRA/B1YkA+q/IvyyHW+qRClA8UkrBJJq62DZoxQQ3JmmsVkURsPLF01RJeumtf1wepWtPL
RpQxx/jTGs1XqkhFW3OydJWi7CrAtgWWCJKu+UPlkIGEjWwCrEGNOLDYP1E9bGRfeRN91ah
hjcyPNW2WUcVu74U//AK0ZG4uQt9WOVrvlDdkgBZVGMjHKZseRerr2GsVXih67zGa/FDDin
64w2EHSDS1YzJbiGn6mLhi3Zwgv2eK3rjN2tq2akG5JoCSKwG+oBkWz07STVqUOk6yuBf6S
pWiihlsy9dTWklmzGXtsch3t4Fsp+CvjPIO4QMwBz6c5JnoF9DnV/wD6HZPILjFrcoJeWrD
4kBOXR9PXENUj+6PZn6MEzdwFPYBFOKSAth1yK8UaDtVAfsYWjpqzzd4jxRxqdo289AF+3q
NHtbdSCLteuYS2lBXOJXEkXPcbFqFZQcgcItZRrr/4+wmkKMkhZUcgd7Px62rTNHqFcz17C
S0Hmf8AkmKLFVZjFxlzQxgrAHWH1xE4IuyeOs6Zd9j3Ze1c7KCGjUqIqtGABG3KW+fXqpPp
TfKqB+T0A/ltVC05p6LVfQVtkVcMJXCHGLI4nt0YJqoHEqwzyAKuwtNjHdvOz3KRMU47Ikt
eVsS2NdrK0lWCJkh2eNMf9fpR5bErF8jK5y9LCRyiw8lxnleAn267CPoeET9FZ8dfqxBJ5I
Pyxx5cULPH6owLPI3kOmPEa6T/APSo1Fik9zSE3aKMxduCVt6vEc+u2jQtyyCFmmq0Jq+S1
jFECCP4SPHExMEIJrKQaoOXqaRhrXCOwsYlGTcRFETwqtqx4kkmkriCRCRjuSzSFcuz7gcn
xoxyFgtL2+2rYk5ukwZ1aInt5vDBLO0j17Kq8ViRIKvazwtJ2H5F2a0ryck56JBUnHU8VBx
CQd8m9QvRenYCd1fvnaSxHYbVoOpgAC3f+TrKy/hVFPGtEFKWkIMsTBooWElHlj0JwHjuRt
5J1K2JAe3uN+JFaJRm2Vy7N5ZIzpICC8lTjG9dnVqzDBXJL1STb/5nJyJV4EKlfqWZbRmZB
K8YcsVk9wSiKFfEZFq6MwZnFiVXrTNLNcgkpdbzj5Wq/CwFfOL4FbApOBTvidU5mrTW4VGS
3I5Z+uiVrZkcDtZTCWsyyt1MEB6tRBxeLa+H0MciskthSs82xcOCyrYDE2S1YnzvnAsph+Y
H0za5wj6YACJik2c0KsC6tG65ZbxRMBqRiuQ/U076TpgFeSurZ4CpWJ3b3CSrIrPLJpJllk
EkFX8g0aqxz9vfmtS/iT+GQpYmaVVIsR4LMZwWYznnTPMmhYiAmuc+iILH2xRaQvXKL3ros
1aSIZCSIBKQFtuCbsgC3DpLalRYBwtrAVIA9QXQ9rIXsIGOA+vLeOfrj+2t6J43C7fFaRT+
TNnYWnYspWOy23iHrYb6um47krHka5GBq6P7iZJbKycRoynr+t/KsX/HBNHMWWBUB80+oHt
17dh61tLdOam5J2D6EKMLcs57a07/AOOtTlhk9vQrH1rgHPc3/wChAu5UrfwGscaBlLRvpg
/HlKp81hc/PdcXsmCr2zDD2kbJOeUrHWD5g47HcR/ig+yEo1ZkiYyIAQiqqL5bVrQViWlrk
NJLsyda7JWtzTJZm7KKGKO3KX7QlbIBbA3JaXWcqVezZDmGSlHI7LH559/lFxQbk/VWVt52
VT8SyjJx1yDFgeOzMrN1tzym1DIsCCQuvuNTJ2FZCHQDxkICy+rICHgVsNcZJWY4aRxqa6a
m640LKrxsHLcsQ6wn0k0FrtuGqCVa/wCGMdhvP7CMi1bDV4olhjkOlYEmBdPKnGxTU/1vf3
46gNmQ5EQ73iTZLFkB4PMqGtGyzpdgeGtZlhI/Mr6SaYpcilVIWs1JrENXsHn62SKMKdftL
6Df/Qtc3uJaYiHsGXO3bzWJfxVhikVohN9bbTCylFKkOracRhSFGGEYa2y9fQ7KCMRuwXFV
iGBC2AVWt6V+uQyNcnklTzEDzOcqs0hllmWNrUL47Bnrn+a3CVsRzS1+unsSWZJWAWLkGus
Jra/xKhYCTsYrSRsOUn5AUR7zQ41XkZZ1MkUkEErJXngencWdeyq8gUbUu2RQ56xuvCCUWY
gLmme0xksyeavDIZK5DaMiBYvE7cGQxn6S4YMoGePCh5ePZ7C9HJPbeNm6eh4aFmjC8chbd
WOV0h69abvSTJOtVhJ1hUNTnQ0popo7XWvFMtZ0dJFiNqUzS17FiIdlxFjkVyDxvKZfHGv8
jLAxDiOW2KMXnkq8ZJ0Vj418oj/Gh7GVpKRH0da8tivaW1FZp3LXK91Eip66oygdaXBZgjZ
P1kDm3SeEdZaR4OvlZZLlzwQPYnnZLE0Tdb2DWq/JdoyDC5Ijcgb5JYjkauZWik8Cg9cONG
wAsI4s3RK6dgycmEG8lq+prxaFYMppHbV309VQVg2GpoCtbZvBRYZtmF0U8mZoJSmV5/oCS
SGPsXfDaaVYl2eFTyN2FYxHs0R4bVKJzJ+HIO+txvX90VmeLsoDJ2HXmQQzRmGRXSVXQKs+
yZAS1avuOVzF3YkWvBZjQS2FcdI8jJzUpyIHJQRIeRkZMey6RvJyk6WnHbsxPGqdtYaPrQk
RyjMkMiIjqCRiGPYZPIQwD8SBE7CSBAqVK7M1Ms342stgG7ZjVRCFGRnTQ1XZUKxgyEDS5U
lrmN40I2/KfrkhklZpXudXLPBKLAeQzcC5LQC3PHB2VihLNcjsFpueKS4TakltDYyx2Cwlr
bkNwJVSwq3Z6wi7J7TLYJY2RtbBDLZUG7dWKvEuz0rLEI5AF7eR2pQ7VmRfFVmDVfJHgnjO
eSFhp8SzwxpotJM5CqrCONss6Ed1288sgC7/AI24nEsFcMpcSBEiSPmajok8igDj9NK8K6S
TrZkmpdgGrie6CTympJOJH+tyCYRF+IyttX4YSN6jUW74xGLZO40TinWV2L5r1qOlqM81k5
8gsjcr0wNfhFlAeGIWiFecBEtSxtTvyTTm0Ni1gtspN58F9xn5rkflurr2BVV73ji+4WUSd
qLMUp29gBcIP45JOKg1IGVS7aSbxxUdiWQNvjkczymvKq4t9ohLdoPjTUr0jhoc5kssViTK
uvA3EgKAyFVyzM35BjDARlTIhdmjZSA2ICjvGSI1kjeW9HZhEgBWULlyZivI4gCxh/USMRx
2aFYi8zHQdhhc65kt5RxEmgH5GOVQ3OLi85J6+UopbZlI24/ibe9bLoRXkdBiheLmFLOzy9
eDrFE6zWWyskasna1QbXjnEqQWouBMk8P4hjlrcrzV6+QdhKGgtwbvdRZsKlh4280ToEww7
xYQMMSnIiCkkqApC6J42YfjsRNXm4ttYg0sYMrMFdfGynz1YGWyeRzwOR4m34xxKnYVMZSM
T610c/auCkbqFKh+VnUcjIBketTTAxli2Kv0GYhVnDRc28by04IVa5KBXLJRfxOO2qV0m7q
p55jBZglszuI7M0LB5LDV/Uxxgok7xi11rTSN0lyCEuTnlbBM4z8h8DyPlZAXkjR3MegEIL
Iyni/OSKRi1aTDyQkt5OUkWDTN40UhI9yV1JKLjIGBRwPC7gxSgrXYjxOuJCriHrgGuSKbK
vs+uMwOevIsrMNMYGCjm/FXeN4uxhMb9nGgkv2pFVHcpXUBQojkYgVyrZBBvE66qsTVVCS2
nReutAmW2yNH1vUyxdn01ikSDr0yI6HXFXuNCNjgics5kgrtjCuvGBJJSiOXuvRDVclYCY8
AMmLE5AimVflg2GdSSINg1nUiE68b7T8dWu34YYnPlcaGAYVYLsjNegUqFO10fHbXQXZw+g
X6sQqMV1GRPjpHPn4/hAspCo7iqQ8osJNuSSEqiVrEPmH0iK6eN7p69nJ60ld+Gl6lVNgDi
NLxbkCCxzhJoxO+JU4kV2QrISZKMchjoQI7RxkSbhQWNo08AYX6gJ7eBWl7dWX+2slX7W02
NfnKmxMcWQBlcjCxOJtzK2hvPRnUqAsoTPKeNiAOWTg6gMEAwKrYo4Yjeu/VJPqUllIZmLA
ZEROrDxtMARUtyQGG7DKFmZTNJWsLb6+SvnTkC0wMeKyNhKHD4NPYigV+xqDD2tQCTvawyb
uvIP7idsftZ2wXbLs00jZITtX3khTNjC+82xw5rBFKV8D4tGVkkrSIsQMaTHUg+ZAALnQAl
P47cZLkIxmRmU6AcNgYaicELGCFjbS7JHDcknjjkVQa8vilsRqDIdorDCeJpWxJjquo7Twi
IQ8m7SU4LsyH8uY4ZJnxi2gCSqk5wIK/bvAmyq6GjmxrkdhJCfC5z8OUqKLkGlxwRRgLzOE
DaEYZGB2rieD0ZWUqnItoMCwzyycXjOKma9PkRLvEYBoZQBtSpQjJTxEj8ncvwhXbySu7yg
hRh3tSRlez+TVeJjil4mmiWwgjzgBgAJ4nAr4IJCfxJyI6VkqtGwS9OVcPWDQowK34cJxKk
a4wCAeJ1KKAskS5+PJJjVypZ41E0nXpjW64x7jFYZ3JNlmXyOMrqdnjg1mjxPUe1Dg6b2nh
6L2mc/oPamf4/wC1c/oPbGR9H7bUr1Xt0Z/V+3TkvQdBJie2egUye3ujlP8AjPT4PbXUjG9
r9Wxf2p1Zw+0uuI/xKnr/ABWuoX20VH+MxOE9s+Mye1oZCfaacU9q19D2xWGf42oz/H5AV6
SYh/b9gsfb1whfb1vP8anJHtq8pPtu+VHtm/r/ABXsOMvtHsAY/bfecX9r+4yR7S91Kkns3
3PLh9i+5zjexfc7Eew/cu/8D9x4fY3uZM/wf3Nh9k+5mI9m+5ER/aXuAw/4h7kA/wAP9x8S
FwBc0utLnFc4rviucVziucUzgmcUzgmuCZ4488ceeOPPHHniizxRZ4ojnhhzww54Ys8EWeG
LPBDnghzwQ54Ic8EWeCHPDEM8MeeGPPGmeNc4DOAzjnHNEZ9Yzcmcpc5zYJJ88tjBNZwWLW
fk3M/Ku5+Ze4n5jP2+G/gPgM6X2hY7CHuPaVKr15Osj9jq3Vg5v41a0luzN7Y7uK5dqyUre
b/0PnnUdVP21zu+ksdNP/odZ1VztbHb9Fd6d9j4fsP1fsT8P2/V7foL2Pb+++xljHSpC/be
9engpTibx9Z1/U9l2eOjxvT6+7fku9H21CLruu7K9IfcvuafL1G5RnPypUbd6b/Gu+3Zq2K
c2U+tvXzFWsSz2qtinMqM7TdP2teL2D/+j77SWaezTt1H+WQ9d2FmMggw1rFhmVkbeQRSWJ
+p6yDq6fvvX9Sc/bPT4fv8f2Pzz9v0jPZOh3/vjqbM7e1+ss3e19+Mn9ZNYkn9odZ19fraX
vGisfe+4+XRdHZmPW+2P/PwBVo9SsHY+/qytSyjds0LHVdtdHUX7s1+4M9hhf63rOoSC97+
qr4+qqr0Xtz2tY7Gfrfak9Ue5/dHfT9X2cDj3P7c9ndND2VrrO47XsfcnvY1W7etVip0e6u
dlauYrMje2fcnY9l2vv8AmAqH4/L9Iz9j88/b4bzfwGdR2Ddb2NexBZhJ9PeHcRdhe6ztV6
72X7Fuv/ae+Z0h7G7To+4esl9oUqkX/n048rd9LL7t98kDot57e6r+27Luejj7eD3T0XX9P
WBz2BYBSt7gnse7ffJA6TqfxO49tn2Z2j50qwUvdvb9B1neSrFT6Lp//PrCLHe9s9slvv8A
pv6iT2bavzdd7/ggQ7zee15vD33/AKBJucnBm/Xeb38Qfh+xPqDnz+I+O83lDtuy643PcPc
348Nqw1Whfsddav8AYW+xs9d3nadWOy7vs+zypdtUpEdo37bv+x7cZQ7G510596d+RcvW78
2UexuUGgmevN3XuC53J6zuew6qS/7y7m7DVsSVLFT3N2dW/wBv7j7Ht0q2rFSf/PO28M1+5
NdT392iw9j2dzs7HwikeGXuu4n7i3gGEa/VrNHifmP1DP3+Hy/QNfq3m/17Ob/QM9M38N5v
0GD4g4c36fo/b/aTvBrPX4D4A5v9YP6t/o/f4enw1h/1N566+Aw/AZvB65438Eny/wB4+WD
9JwfIfoH6P2Hw/Y5++H4/ufn8Dhw4fh+2ft+5/QPgPift/wD+B//aAAgBAgIGPwDH6V/qrI
x5LRPFwrMTys/aY44/NkLHN+XlZiSy+ax4ZPyFji0mxuap34EzK5GOeNN5Mz00lXkWbu6dR
ZZx4vddCafwsSzV+hS2whqGJY3J2q5DithN31x5LR8IEvuS1FDHNbqGNIhi8qLGjF42n2GS
zUy+plilCX5il/C3YXjYz7aNRDkwjYLGDBboXsI+46423GKms16i8beWz2mby5IyX8WLJb2
jq9ceS0h1PiUweLVNx8KSJzSpvJxhSLySewjGFGw8HEbiMVA4V3LL8CWjxpFoJStxK1SqJu
5L7o+FDhXqNpVyPCKCSstcaqyLl/Q1vQli9sih0mb8f0G8XHkir6i8nRceBxeVN0fkcPLyX
cyWV3YhRtUvjt5jSS+byq78BKE3MtbI3CcKlIT2QRCs8YexMXr4Chm4unzRbtUuutNLlyhG
Oz5v0JRk8mvHGlC/tL+0u+488XL4sxyl1xTuXy7nzZf9j5su582X/Yjyy7l8u5M5dy+Xcvl
3J0oqQS8Z5FaMvJu5FY6lmvaU3DS2X5jjKG91R4pvKXLb4jxwolTyKzjlsyIy+ZCxMf409D
J3UE1VC4elYpx50IR+pbs4L/8AZFuwl7zoWu26cSg0rtwnzIdUeM8mLLoxvn7j/wCb+XP3r
XL7cfKkxorPQSe7y7/8aM6aTi5JalliVpu02mw4aYqZnPL2U0jdUyS5jX936mMWU5FNjgcf
NBjli3llllba94kla/MrY8W/hs0OL+B01xShTJdib2G/3lH30qtFjjE5PbsRB+g8rvyei6j
b3G57hrJUeDynkz7qiMsc56MvU+299J53FBD2sxxzttM8p2Y4rqLlrglWMcpJN9dIfchig/
yOmmTVKCWjXAcVexD814UoncTbcL7X5n3ksfHLynniN3ydkLxbSeM9R5Ny7Qz7b/ub9qoZ5
ZR5ZYqOW0w+GV5LJ8iclHDgX0bu2yfGepKKlSH0EuJzG4tjTqMyitveLTJ8B/cyrFty2yLL
j49B42leK6M+7lLulBF/GjHj/CnPYNPJttYp81uFik/HDJOmxCeL3rdcxWTnKIbOvodb07i
g47SGVE+J3H01yaofEuxm+EDWzyGt/vRineTN0rmz7vvPNkrNIbbTU6Oo+fo+2lt+5+TJ2o
lFOYmzgP8AyMuejcSeeX7Uz4X0ZDXimLFWybZTkJ7icW6v4lwHFVlsGmPOarGmPuHg1GSr0
ej9F2KX8rlFWTMyxaN8B9TL6tKFbdyJ66LZyHjSvcazctOja9g9/kZ5DcKXvK7d3AecttqI
0frWO5eRBBzaRlyH9RJJGC5zuJi5T4TeMnKYxlrmR/I6VMeSEd9KC9WSf9uP56dYF5LqONx
PF6eOKvRc9hVpuawTuKoTxJd9pLUeL/3IoTmZPLNfPsiBRy0ZiZfSL1ZPdk12EyN7MF3O3v
J3fqVMeDn2D5kIh7SGNEYvGuMPFmDewVSUQONiMUrjbd1Hry+tiPLJvFLoYtO1D/JCxfzNy
1p/iYrfl+ZYTESOrsfbmzRRyuZDJGJw6NqhK26XXpy+pnQUNktVk88l8rt+ZKts0f0n21/L
RrBeUXrB4teL9g+Rk+An/ZQbiHvuOV/6/of8ilQnf4hpT1ciIXUt6GP6oKkWMUnf8x4q1UY
8lpk/4o+3192m2tSVNKoy5GTMllNcmN4+0jKUlsPhUaona49LFxyI4ESJzYypEr2mP0rTPk
kY8Ey5A1k/8opyM8k5VIMlxHCTc7jxs7iyVYmdEiwnuKvoW9no6GP1ENdSduwjfQ8l/bYx+
laZ/Uh/SxwQ9hSz9g8P4z2K/wByk81Sd5jmtq9+jTumLSpTb6l9ZS6Em5Y61Vp4D+h+8X0o
Zm/5mWW+g+mqfDx7mXBiTWfQUzS0il3cDflCyraRRmnXd+A+RMfu0XMfMyf/AOfvZh9KP1H
L+F1jFbRtRA9G9xToUi5jj5KCBqYiMpMU/uWu0hYvLJ5PJQ4IXry6mKj4stnAgRkZ/SveJT
bFatYsjanpkuDFLr4osYv+S0y5QIxe5yRpLLcfRn9LPLKtBTplH7aewhVUVKnzQUyTEpGIY
nNLaTurplz0T56UZ5btI1aZlP7H4kN2E4G/JqXMFyqTKqCjio3MpLVirYpBW705lxynHjSm
kxrJK26uNuWbfcyy3uTHlrUrGjjbq+Y2rMSaOC0XQ8moVI46zM6W1pplNPiy95sMVsHJX3E
rS4t20l7WNrYVu6oguNOj95CqYzFNjFSPwsst7bHDZGS6ikiBpewneUMk0LFbKmTe8WXCNE
V0uLl+Du1hazFd5G1aWGxo8XsqXKMdY5FBNqn4EHAoPmVXYo/Qnu9L5emPXSukHLWhv5f6e
hs0nSV6raX/APDfN7D5l2PmXY+Zdj5l2PmXY+Zdj5kfMj5kfNifNiXx9pfH2l8fb+hfEvj3
L4n7e5+0uu5+3ubDYbDYbPS8nsR/9PKP48EYZYPxme5EqVdHi8lO4jB40VU9nETnypdEPJL
myUOqpcmabzLLFpxuqLya8qlXHMltQUIXzMnK8x+FkluHh7TClXlTqRdw/ahLK6yl0lszjY
vI5ZCW39z4CeKhKh9yNlXyMV+3zcn3GnfGYSokYrFfHNzJZboU7DBrKUqf1FCjYNxVKguLf
4c+KnkV2HlFbSeXipHS9yEoRLxTZCUIdPmueMU3DSUTcT8VKJyUilWsQlCRBCsvVZf6q2N9
+w//2gAIAQMCBj8AfP8A1Vx89IaHA27InFRBMWJVCXq0yNKkIhXRW5R6TclkFCFq+er8R4s
Y4rJUTT2CbY95UWnCDIkyPh2jZXcKOonxGvQ+ekooSVZQqUJZJU5aRJJB7CNK6JbiSXq+fq
THKKoSewsUR0Ogmiv++Aq7I0if+Tb+A9+kxJZrkyj7ln09FT+pDMfGZy3mzSx4tUhug8dza
sWXYsuxZdiy7EwuxJBZdiy7F9KlGNqqaK0JuTX3lGj4t5eSPHvQTypC2E5KeA3jGWO3GLE4
/Kxsy/k57+loadH6pi1dKFfajd9LInuN0e06lHHBlVPITdlWCVRnklE/MjLDriU2DyXzYe7
XHP8AucCekrl29MZI+FwiZIdyhv02G0ro2+RTYczFvZQ8WZP+9P26KbDThYx2GxIiPiv1OH
l6MprQskRvJJjtpR9ypJXSdH0ISG4lox5x3MazSHz0aezErxE1sH4/NBio3tj56tkXN2krs
SZT0OhUWjGYviTCMnwMUrvKhjLnZ1OCueLU0g8VZTYym1CUZV8aCSc6WIhojya6HApXgU6k
rqSto+QuotWJcRJbUeJi4s2Rxk+qost1ybJ2GhQ6lawLl6EjxaOGxkqjKEHYx6nQkrtRRmK
J6IVdgp300U2hEKwqxqnHMXL0TeEJXTGuxD5MaRIuaMeRUSmCJKk41aLVKiY5R47IREkvoc
tFrc2EqCUkQ1cygkSFzF9I4K1GoUltN5LkW5jTUvyH0GVQ0tF6b6PJ8idOSFzFyI3FCWy5W
puFDkxh9iOI9NvUpamlXwH6pWx6vxfQUlNy08nsJIV2XGsilthPl5TvE7JsbvJA+AjNmNf3
QPn6uY0t4jJnRiW/8kUHTgJkkrYJrqJ7hviYlCGSzGdrkzbt/USSs59aHzMVjVpGSjiV/tG
18uNNFtqPgiExj4kH+OwXUklEGP8Auw1tyh/mR68TqOMUPxcHhjXyUP8AREO+05mP1GXLTy
3jToLmP6Tkf00rCHyK7jLmVL+lcih5Ve880mmqdB5v5sWupl10xXEyZQ+mlCatxcx5mXIoP
HJJztHkl47CHrk+I1sTPb6emrWSuiH+5r2D56IhbRNrxXEh3HyMUZK1hpuzYstkwP7eXwrL
5Xx46Nlzx2+4hK+8+bbN/THDSRLeYvdkddOhh3Fi920gnY56GEGTWxojfWR4TZz1JbqLLeh
6NKsSyGpgt6ELkN5pPmfCoS0XP8hackcaQYKk10Q8tqynuZ8xKpR7BrqRKXiNNohXZCUt3G
27l/QjoPRie/8ATWVQbWwwyRMMXEcjaZO4kkbVMn7htOkEt19URo3sxWvQx4eRKIRVIhUkx
b2IqKNxknueje7To9MnwG9sl5IRf/n0IhFtFyGo2lUX7lGiRNDfAX0jimzSN9NI4flpe+qx
tPqxLXqMXIppVFHBEyJC5i5IjdpTZo+RsEk1fSE6ks6nIh3Wq5aPnrRlKldEe0X0oanaXOL
0fYWKVYq9XKJuf10mzIeihSX7jfq3MhkbyFdYx1G3dlaiaJbgaW30bimlhLsW6kMWO3iVgl
MbV9FqmNiSHO/SxYknR6VKa7GVRw1n0TpUjgSTGm3SjgcNP8Dbqv5IoyH6OfpX4ldN5XoyX
sL9ydyKkr8WF+DDqbWUIJRuIdGR6bFvVf8AA4+mBple/pvrbWxb029pZ9yzLMsyzLEQWK4+
4syzLMtkWyNpZn7j9xZlvYbextNptNvqjeeMTxMk6wTFCYPiTq6cR0glJ6WuRtEmhwqFFrL
siF+EmeRlyJ2FNxjzg6DfZFb3MZ5Ib2+JjO/aOX8MWE8eplKuPaJTRv8AEiXpE0Ili4EtyQ
m0SxcDymom3YiblGOHclvSX/4Daf/aAAgBAQEGPwA1WKx/QxWP0Y/Rj9GKxKxWKxWP0Y/o4
rH6MVj9Of0YrH6Mf5DH9DFOnBqvy3my8l/A9P5lL/8AlO1S4/Q/0AUDlgTgHpVSPU9VO9ZZ
oRgBblqzMjzPuUhDq7XludBlGWpv1mo686/GNzpwQDftEyiCfvAgEfWv0G5baz0sSYm/MOC
RiIRFZN3b1c6mx1cb8rUTOVuVs23EQ5aWuS3ZK/aHUxsXbMYyjEw16wS0j4o0Ct/luslGYD
XTdiJCR2xEdLdroys9XauzGEZQlbftean03U2zavW6Sid+BBzByI+gdRKUelsTD25TBlOQ2
iAanEo9X5kOo6eFLkogxMHoJGJenar9zp7sLZsSjHTcB5tQ1GowbgrcuhvR6mZpcjMC0360
STKm5GXkRugByLdyJl2RLOjGcTGUaSjIMQcwQaq3ft3rJnOImbR1RbUHbUxC5zYtDbKZl/Z
iUeqkbd+zAPdlbJeA+8RICm8foXI9LojC03mXbhIiCaiNASSp9J1UQLkQJAgvGUT4ZROwsg
IgmRoIxDknYAF5k42uno8Y3ZHUeyEZN2o9L1cNF0ASABEhKJdiCNrK10fT6fNvEiJkWiGBk
SewKd2crdu/F9HTvq1t+vGgdavycm2CUX7nUrN+3K1dj4oTBiR3+tHpekETcEDckZkxjEDa
QDnRT6y5KAvWwZnpRzS0x2TFHarJh2/Seo6Tp9Vl2E5yjASIx06seKnYvwNu7bJjOEqEEfR
HrrPSmfTyjrgRKOuUdsYO5TMSXZmq7szYvuUIdba8o3Y6oVEgRxjgf0O1S4/oNkVcj1c/Ml
00xahMjmlDREgz2ner/Rz6UXLFiQibkZtNjESJYhqOpCdbHUWqk0OicfRQrp+kgWl1E4WxI
ZCVCexdP0Hy78EXT5UZRoYW4ByzZnavLjcuRtXpQjfhCcoi5AyGoSY1cbVZ67oYC1amfKuW
ou2piYyHYC66KcCYyF+1FwWpKcYkdoKld6W7KzdNyEROJ5md5Yvkrlz5kZTgZj8tduARnOL
c2QoDhRdNG3W+LJ839ky/DB/rKOrwao6qFtJkAX+1Ru/KrQnKMgJER16LbYiAx2blPoeotW
7ULoAuTjGcZyiC7NLAFQ6e2Iysdbdt270ZPyky0CcSMw6/N3bcrkTcjbEIkAvOmaueRGdu5
ZbzLc2dpPpIMSQQWVm9bGmfU2ibrZygdIlxY14K1a62/DpuqtREJxuHSJ6QwnEnF0ep/N2z
YjLRK5E6oiTOxMVdtx6yzMaTrgZAcpDFxJcvh+E7svpuEAajfnqOZYRZ109cLAf9+SufNb0
RI25eX04IpEjxzG/4R2q5PpOpn03TRkY2YWyA8QW1SJBcnFdV1fXdVcn8wsNasGggI6dUdU
Yxq8iXVvqbcdPUdNMgwlgSOWcJHvBVnrREwjegJ6CXbaFHpLZuWr05GMBdiIichkJRlJHqz
Eef004GE89M5CEo8Gk6/NaTctSgYXoAgSMDVw+YIVu/FxC5GM4vQtIOHUh1PTx8yQYXoARu
jhMVR6ectduY12bmGqDtUbRgftVjooOPOkBKQxjAc05dkQrdizEQtWoiEIgMBEBgFH5paiB
dsEQvn71uRYE/sn0LSKGXKDvNFZshh5cIxYUHKAEPmvTDTbvH8YBmjdjzRk36zd/FfLLjuZ
eYTLa8In9GVM/0fmFn4R5VwcZeZE/2Qup+Y3Zz6mY6i5C5YcRtxnbl5emURU0GZV75V0lif
TyY2r07oEZRiaNCA2jPYuj1bbjf5U1Z6uzEzj00peaI1IhMDm4Bqqz0vTx1TlKJkRhGAI1S
lsAHpUxLxC7a8v8Aa1D+66tX8fJuQuEbRCQn7F0EIgGYvm+NVY/hRZpDMPNDqRA2rgJt3bY
OEgH5TSlaKPV2rk7tjqpES80mcxcrKsswRmarrbUREXetldtmR3REYA7l/p/zSxK9Lp/w9Y
LXY6fhmJUk2RVvyOnlbtdNGRrzzrp1SlpfTEMPaumlhpu2y/CQK6ToJdQOn8y8ZAkOZaISk
0RSqlO5K7O51BA1aTKc9PhhFgIxAfAlS6q4NEANFm076IA+s5/R01qER5MumiTHI64PI9pK
ZnAJYcPp37F11knw3YTAyaUG9YRgD/g2bcTukdU27pBdLGIEfMhIyI+9KUnKuWLsTG7akYz
iaVBZdR1Eg1u/cAtE/ELYYy7y3YuvjHwi/Ju1j61ZkZAaRfBJLANcuYlWvmnzTq4D8u10CB
02xJvFOcl/p3Qk3beqMr15midBEoxg+PNiUUZO0pdJaDjaRAK58s6m4bsbdvXYlOsgIkRlB
8wHC6e63PbvNE5tKMnHoXVdccLURZhxnzy9AHpUrUrh/wBO809N5dGDHR5j/t+hXeluB4Xo
ShLNtQb0IWpjTchcEJROIkJASHYV0tjqXH5qRiJDwwAYap7nIC6vpRHVcnbkbQz8yI1QbtX
yqEvFHWJcRCH6HapcT+j1kCW1WYybdCZr/WUrV6ZNr5hOQkTgLxJMJdr6e5R6npAPztkMxo
LsMdD7R8KtXbluUL/SXIzlakGk8WkzbSFb6np5Cdm4HjIb8j7UfLhGD1OkAP3K18ssyEvKl
5t8j4ZAGMIcWJJXUdD8wiPzs5arE3MZ+XpA/DODguW3rpxLq7R6fp7YtxlKMhP9aRALSMuI
UeksSM6mc7km1TmcSR2Kx8utkSuW5G7eb4XiYxjxq/8AOr/y2RAuxmb1sfehNhJuBCjLrOn
helHCZDS/eBddUbNqFiz5co6YhjOUwYxjtJJKEj8JBPYQV8rudNLTPm6m1cGRiIAdnNVRN2
INrqrbXIiptzFJMdsZYKVnqYHQ7Wr7HRcG47d30Dqrhb8v09yEmy8rVCPoAQfFq8foJFEOi
6a3btvCMrF8RGrWziZOJfPir8uqnCV2+Y0tuYxjB/iIBJL7F1JukE3tN2Bj/wAMx0R7RoU+
gnL8bppmQif+FcLjsBcIXur6W3euimsipbIsz9qndnptdP08CSBQARyAV7qZhp35yuSGzUd
TdmC+YjHSL8G/5kR/Ep9B1B1XukaIf4rMvDjjp8Pcj1HTwP5C8XiQKWZHGEtg+73Kdro7Rv
Stw8ycQQOXCmrEvkuk+XdQTb62Uhau2rnLcjGyTIkxORYAK98y6i2bcJwFqxqBEpAnVKTH4
cF0/wAutkEwPnXmODjTCJ73X5uRYTN3qJybKLjLdFfnZfMZk3QbsuoiYC2DLmJqMjtLqxfh
cF7VFpXB8UockpNvIddXGNBHqX/elGZ9a6G98Wudt/1THV/dVm7OWq/b/CvbdcMzxDFdBHY
bp7xEfoNvUuJ/Rle6Sei5OErciRqBjLEegEIEEiQqJPVxgX2oQ8y1JgwnK086bSJAehT6i/
M3L1w6pzOJPYpfkrxhGdZW5AStk7dJz4MjaN+FqJDGVm3on2SJk3YjIkkkvImpJ2lCUSRKJ
eMoliDtByUYG7DqIxDfjReZ/pxIPejCM7fTxIYm1Dm7JSJ9SM5EylIkylIuSTmScSo3bM5W
7tsvCcS0oncVonGzellOUTE9ojJioy627rEPBbiNEI7xEZ70YnAhiun88RH5WzGxAReoj8R
fM0UrdmML3TzOo2puGkfijIIdPdtws9OJCZhB5GUhgTKX0XvlERHyL0xMzPiAoZRGVSP0I2
I6eo6aHht3XeP7MxVtyMbXSW4SPxSkZAf0aKfVdVM3L1zxHAMKNEZAKHU9LcNq9DwyHqO0H
YgL/SW7lxvHCRiCdukgoRvyFuxE6o2LbiLjAyJrI/R1XyqMAYdVOM/MdtDNqDZ6tIUer6dp
EAxnbkWjOB+E+vip2rXQCM5gjVduCcK7YaaqPVdJPy70XBLPGQOMZRo4+oQPU/Lo3LoHjhM
N/XiSjDounj00jjcuHzSP2Q0QpXLkjO5MmUpyOqRJzJX+jQs6ZaTb/M6qaJSMjys7sWxTNT
ZkpdHLpvPjrM7UtYhp1YiVC9aq51N2Q8+7M3JECgka0GwLpunlY8o2DqnPVq1y06XAYMFOc
YedYuhrtl9LkeGUTtGHBR6g2/Jt24aLdt9RFdUiZBnc/RVN9EuJ/RMnYuGjWo/kJx6OEZ+V
p8wykIsJkgY8F5fV2ZWpOQNQOmTY6ZYFHr9H/wCMJi1rfGZD0CheuWpxtXX8u4QRGTbCrfW
yg3TXpShbm45jHGnYrg6W35nkwNy5UBojjn9EOn6eGu9cLQgMyrvUXbJjasXPJuycUn37/w
BG31c7Uo9PeJjauFmkRkpdbG1I9LGWg3vh1bPoNrpbUr1wAyMYBzpGJR6rypfl4y8uV1uUT
2L85Lp7g6X/AIxi0eKPVi1L8sJaDebl1bHXldNblduHCEAZHtUrV6Erd2BaUJBpA7wh0903
YwlGTTtQN0iXwmUR8Kl01iN2TERhG5AxuSLBzoxrkjZvW527oZ7cgRKuFDtUZ9RZuWYz8Mp
xMQe9ACzceUDciNMnMB8Yph/K9qPH+VsQEzGF0ThOL0lykxB7RRXbHXm1G/e6jy+j0yEjKP
mAQuM5Y6Xddb0JsX42ugsG9bvSmTbuXZQMjMRw1BvWvk/RQtyh+cnGHT87+Tp5ZSJbmZ18w
h5HUWY/K4kdNK5Mm3MkazOANOY4r5hYlIQFzp3MzhHSdLn99WPlMrF1hancndnOl+g0mIjg
AXXym90fUTJu3zbuX4SrLlnLl2MYsur6DqL5/Lj5jKN+9OQ1zDxnGOraZNFfMrl6F270nRQ
hO1Ytk+ZLzBq8WYDFdGekE4/mbRnOFwvIHlb+0uk635rG/cHWyLGw5FqLEw5Ygk6l0HVdJr
lK5f0daCWMbWoidMjEBdH03mSPT9PO7cFq3W7chalOEYxfPmFVe6LpHtW+o6+Nm3G4RKcIz
lCQ1NnRfNblmN2H+nztiybmE4Ec+Va1XUgjGwZ7+SUf4l8o6Dpoj/Requ2zK4PFOc5udfES
f+ZGN23OXyjS2iVenNsRYR0+F9WTLqunh4YdXKxAjNrwkPQuru9DCY665eEbmgEXRbiIkxG
ebr5Z1HWQMfmMxOPUSmXnIDmjrJxIC/1T5XrN+7eMb+gCZFq34RpIOeK6n57826Yxn0vTC5
ZtiOnUS8YaYlzXSWXyr/yI2zptzj50CGnolzAF84SC6Xren6qVz5fduWResPyGMpiAnGlJP
JirMrdqX5WFuMIy0ny42dB1B8PFkurs2mFu3dnGAGAGo07MP5UgyArUOvEO9eId6xHesQsQ
sQsQsQsf0LfU2ZabtqWq2cahanaTu+93RsXeoe1K2bcogAGQOJkdq6a0LhEejJl07UMDKWr
1qdjqLoNm5EQnCMREEA6n4khXhaLefblZuZ8ksW7l05MoG50kZQt3tH4micdJEpPWi6XprZ
EYdHdN+0WqZkk8xeoqVKzKfJPqPzUgAz3cX4K91wMDO/GMZ2yD5bQFGD4hQu9XPXO3DQJMz
xcyrvcr8nYMJW4v5c5x1StvXlqM8HV38l1c7/WdbHUbMh/g3pBrlx2C6byDEDpDcMAXIl5z
axNsRRTFuEOnFzqI9V+ECNN2AMXjU8V+TuiELcm8wwBBm2Rclg+xTvWADKduds6n8MwxR+V
ThC7ZB/CuTBM7RdwYcDhsX5doC4Y6fzAB18WfTq3o9LGzbv2tRuDW7iR3jFX+qIhd/MkG5a
LiIMRpGlqhgGQu9Q0RANbtw8MXxIfNSsWoQvWZEyEJuNMjjpIXUSiYW7vUGDXIitqFt+SIL
vjnvVvp+rt2+rELhuyleGrWGI0SiAwAdR6GzZt9H0obktE/CXAFAwfcvKNm3K6It57lyfva
MHRnMmUpEmUjmSXJ/lO1Q6fqPk9nqLoLSvynKMpvmQAy8yPyGzciC0vxJBht8OCf/QLI2/j
T/hUZw+Q2pxkHfzpD+6iLn/j4A3Xpe5D/AOojE7JXpD2J4fJol8B58gq/IJEDON8lNL5Tct
y2SuyCePyq5IZmF8y/vBN/pl7VsN6UfXJav9K6gjbG+T/eR/8ArOpcY/jH+NB/l/VB8vOP8
aMfyHVgjH8bL99P+R60jIi6PbNc3R9dEDPzHH9pOLXWEnAeYB3vJf8AT9eB/wAyPo5lW31w
fLXF+5Y9bE75xChMnrtNwGUWlE0HYg8vmAfCsciRs3Jhd6/FsYfwrWOo62OyJlF/7KNuXUd
eZRpIjQQDsfSh/wDkfMQ/6sP4U/5r5gOyH8KEvznXtIkAaYvT+jvRl+d69hTww/hX/XdeM/
BH+FU6/rv8uP8ACnHzDrh/8cf4UBZ+YdZWlYRH91ShP5l1jxLH8MHDPwof/Z9YH/8AaH8Kb
/VOrFcPKH8KJ/1bqQ2RtB+5kf8A7fqKf+0PcqfOOo/yU4+c3/8AJVfnV2NAa2Dmv++XA2I8
g+9U+ezffYP8Sf8A107/AMA048y/7+f8g/xJpf8AkMR/8B/jQJ/8iiAczYl/Gqf+R2zxsS/
jTD/yS1/kn+JOP/I7P+Sf4kJf/sNgxOBNoj+8n/8A2Cwz4+VL+JA3gRK0+mQqGxESFKF2LR
kG3F8u5ThbOqAkWLYx4KVudSQDB9x2cEJEZ7QVzwDnGi1WpSt/smi5LguNlL34r8ewJjaGP
oXNGVmWRqEPI6lxlGdfejqtxm2MoHSfWE9wStnAicQR2GhXIYksKxkx/rM6dzB6sRntdEmO
pg7hiC+NcVEHPxHPgnZiakt7F5sSxcBASEJE4ghlPqLzW7Fgg3hrALbIk5lCIcWoDTZtkuY
woBligSduFcz2IFiSS+G4oTJeJgC+Gwn1KUh8RfHI71jTPYmD+30JyGfAlaB3JzjkAsK7UA
a+xRwPNnuUxXHLegcGTgeI8obaU2QyW70oB6ZonEZBVLexFUTI1GLPkhpZ2Yl8scVGJc7Mv
UnIMAQ7KTAPQE8dj8FCEyIxYh1F56QweUo5H7u1ebqD6305O3i71I3pEz+6zMmjcAgKxiC3
euSYjNmDGh7VrB5KYMUbc8QHid60iO99xqKJiCDwQGKIy3UR1AEb02kxO2JZPavnhMak16z
G7ENWJr/WqgJRlalvBiE/T9Q4yDuERetRm58UeU+hPIStS2SGoe9NEwnE/dkx7pKNmALiTs
aFk9W3/Vl5UcDMSONWDA+lRJw2UDB3zT4N+y6jCUq8DH3hRsRuxlJmyMmWmU2AyjU965YGR
2yPsCBk0RlCLD7AmjYiA/iLueJRFyLSOIphuKcObZwOBG4ptqGQdcAT2qJZiY1P2ItSlHrX
agWYBs2IRy3quWxb8kAB2osO3YnZ9v8AOmy+tEIs5PwnBAt8NWwJ28U8h9dqEmADu2fvTbB
nsUyI8sS8mdn2oRmasDTegY1EBoJzD+xlqbmdlchEAiJ2I7+9B6gYgoStFwchiOK13XjQ8p
oD9qErLSkcS+JwRhftlw4NMO9VYHDYntTFUKCQxcMsG2k0QY1GRVK/YiJBxsITmGk/ehyoy
hd1bpjV6Qy/FsxmP1WPoKoJWpjHUCFCILRkWfPemEyS+aN69b0dJF9d4EAOBgHxLrnu02Aa
iX9HpRl5WsN8X2LSIxtj9UJzI1zf2pgAGxXnXRzH/Dj7SFyUrgM+3MrRdx2n2oShhuRhPAh
pNSm3sUrZDmPxDPYQhsxcphVwadiFw4wdy2VESzSwbJSkBQOwLOEwwR+h8tqfDYE5204o8C
4QmcSXA3LlYO4DJyaYuKFEmsSwemda9yc1kGA7kSAREu54/XYndhKQDZsBvUzBvLkQwiNI7
lobld3fNXIxxMjVAyqVqlUF8URbkRE4gYowuc74alC8xjalaM55U9qkbZhIGR0xnQnJ1+N0
39KFfUuS8bctksk9m6LgJwBclAX7OqIo4+pCa5Ewkdo93uWu3dFKAOD6kaCQ3e5ZjIIjPYU
KMc80TXEEBWiAGfLgiScVasTBFsSlMEVcyOYNEfLkJiuGOGxaSHD1RICjGOT4IQlSA5pHcE
bk+W0DyAYkDLcgIQAj3lC7b8J8QHrC8ueBwZOKacfeokZFzt0nAdhookjDHsVg0GuMy2zAO
mkKShXe1Crlkhm8JOb4YIxxY1wbvT4H3LfszR1Uiox7huTetclSKbeKGkEmUqj04cEHAGRy
qEYyhgMcgpSt50IahB9O1CjF+xUxUdWODbhlXijMMGJEcascBvROrlLgF3IZgHIXl+ZHTq0
62On1exXIywJovE+5OS0doGWa8NAK8E8Qw34rpbgvaLkrcYyhFxDTEOKetHzLUbr45FOYXL
RzMC4TG9Gb/Ddj7VqhBt9mfsK5bjAVIuxb+sE87AmPvWyCvEbZH3gYrXZvExfDUCPStN2Am
NrEL8S3KG8VZNG6HagJVDqqMColi0ceLIOEKFoxJJFKZoGLSifCRiiJGuOmW1AS5S1Szxx3
LWC43VopTj4rjRGVMSiSW3n2BMJ8+WQcLy7gYS7mOa3ZHchIZ0O9CLgk8suEvcVPAEDS6hb
wjYssOMlb26pR9KheA5okxl3ok4psB6lTPNU70JGIltcUBUxCLRrxZbAEH5QQA1druKoRJo
JESZsAct5dCIaRBo4wh97EVCFuEhpLyIqA41AAnghQggDSBsQEeBdti2SAIrnl9aIiXNKR0
+nFXYgMNQGxgK4r/Co2nS+bM7+lSgAOJW0FGRlptwphjwdGVpnwqcR2qN270/mmANHIid5T
yDQZrdsVEI/dQlqerachsQeJPYm0RMUDb1QmjovPlpkaUXPZjI5yhyy9C59cBsnETHsQlAQ
fI25aZdxTxuzhulFx3hHVG1e3A6SPUvxLVyyTUsNQPamtdRq2RJY/1kRGWgAPtCMZQE/1on
2KMZxlGcwYimO4FW+TRPzGLUBDsUHjGcZlm2HYXUiCYSbwn7VPqhcc3/wrdsipkJAliMWAX
TGTuQSfQqlojL7EBUCXhOC1fHHFRlnDPciMWqOxTgKmUDp44qTZkS711N0sNMQBlRwrUjjM
iTdrqQOJLjtKNMPUXQEeZ8I4rU1KD7EZzxDsBvWogiLNhmQ9UZxixjUxyIRIoMkJRGDiSEH
qIsBXsWqTykXiACXA+xDzeaReWrPs2IF+QtU5ITMXkCGEipER0F2Id2JD7FGTAeWdWrAs4U
iPijrJBcg6mrvWnSNeGpy7u7qYyMs6IWKCbti/pwU5tq1TaMXIZhVV1DjFw3GLIgNw1B+6T
Iao5fEG+xRxAB0xGJc78lG1G5MXZD440O7emgGJppxbe6MpPFncGLIt4WomqNyiMmDhnqvC
JSAFRk/BabVyUSK40GeeKEZxt3QQ41ARJ3OmMblkih0nUODFUuxMmdpRET3rlnKEhQgVBRA
IuDMnl+xSv6TbMSwm4YSlkoEEEmTuC5oFbA8OskPTsTgMQRXORdiulIhKULcJEGIJDyl3ur
G6OHcpSJz5Rv7E92tuR0ncdqMJF5RoTtBzRgc3ZEHB0GFNTEIMeWQlE/tRLj1q6B8QBNcyr
cXpbgzcX960OCAatt2IzJ/E80DT8WnSTiUNNBQMae4IRd9OAUhAscg49SMDKpppfYQmuYnH
fwdAPSpPanBdm9K2sX0qUrb+VqOgSqW2FVFYih4ojFwQKZsSFWOpqmjiiMYEmjklw5LferV
SegAY50dXdbnVFrbDwzcMa/DitLw0aW1aTqbHvUzk5oUJQ5ZDZi/sUIXmkByh3djTGuxASI
Dsa5Oue2JtsG/71E0AYnZGRl/ZLITsynylyCwOBD1xTBiR4Z83LvD4FNSgDyJIxxfTR1pxb
JwfRJimnAOMWeB9NEdJnAZCh/sqk4ydnrplTKqkZ25EZNWgwCBxyrSm90IgCOl8Q5qdqOlq
k41w2q2If4tNOQI44p4xYyZxKqM/KOgfEOZj6Cvy0rhMYktMA6TLM1WqyRciaAxO3cUI3vD
GupmLs1VAannEvpIbv2qNzXISjCPhLhqyrHD0IGQEWzGe9MRQZu7bVhyYcVbJoTynawUJZF
SAqcWQAPxADtTyAI8wuOMInNQuSi8DJpbhi5ZDy4yg50ynEu4J9yu2m06JEVL045qRjaB13
B+IzyjFq+mioSSzAvksaZkLlZwCS+NEZu9QaA45qN8zDAARjmXQIoXxVSa4MiRUIEl5FqnG
ofFCEGL4PkjK4+rmFqIoHZjI7g61VOogSBzCmdsjQbApPifevMhMTJJ1O4L17E2kO2L7vWp
yf4sECRX7VCLtX0OrItgDVaiRI1LjZs7k92ZuHYcOxACIAlDjUH7VHUAJRqJCiLkkSrxVy5
YkYRgdI3lqrR1MOEgMEPIumOyJOodiYaLgNH8JO+iGq1KIGYIl6/emjNpZ6nifTRcwEo/ek
BL0hH8Nj+qfZJSnCRMo4iQXmDx22JOTetQkAAJZ/tN71a6ey/mXBK5cbHSTRHmlDaJVitcW
rnbLehCN6EbrN4hpn7kGkbMv1tvFWG5gYAuM8YoFqjFYanqB6EXYSHe7oAipl7FbGJAcoyB
YkVbYo3Y/DISOfqKjoDEz1EUoGalULcg0ZyGqdPerdoBpnNmAEW7FeJqCYgkbRGLrS34ZGk
gYM2SuQ2Eh9wWevIsiNpclaogyJBau0MoA00EARTjGOLZLSNrkJsyrEyCAQQTvyQmTSrKBr
rgS2YajupGfKNTgnYr17HyzyyBoXPuRYVk/aHUbgtxjEAk6S1BLY5+8FqeuD5MykCHDlBqj
2K1GPimdIG9WQ1Y24knvf0Js1bOOI9H2JkZZRBPco5kgyJ3yqUxClG0eUVkjGYaQzzH2Js8
m9aANQdqaDxIzi4RkLoIGMZh6KUqgzhU4gOWUo6SIgUJrR6lWotXTqJ+vBSBDiHIMxyjSiY
gxDZ1CBtvEvRsEPNj5kS3MBVGN3V5UYGTChosGiGEY5ADKiL50REaTjgdpQhKhL82a8xmgO
WMc+1T1uY0IA2NgVqMQP2q+tCVqJLfdFF5kLQlcArKOI4xxTEPKIFTwyChIQMiBqDFmbcym
YAw0zIkSXc7VduQtGRDyFaRBzKMpkyLviwco0xzGKJBYRxJ4o2iHAOoGvB1G3EkjFzWtFMF
iTh/MiIxJOFFUMYngV08BLVC4HIGTVZB/u4bVKc/DKkICjRdUDaiAWB2K6bZ5bktIADA1xy
2oTI1DliGIJGovXcyt2rTafE4yJpUdi81hr069WeOh9noUydpZcvAKyOni92EhMH7unMrUZ
DRGIiC/iYYhNGL6aAmgZDSAGLhk5maF2yXl3OQyoZDBUkNJfuTk0iNRTkc0yZF9+S8yBESK
s60TLZgbPsQB47k7KY2RJoi3wwh6SjEcwkdPCqtPEhgIni6mL4lAmRLEMWJpihKFdT1wT4m
hZAHlkGd6Orsh9w+kquQJQjEY1I4I5kywNPSnidUmauLjFT3tIDigBmyAYSkRmXXmzOi0Q8
gXbHYhGzDU/LG4zF5BlOM6THiGNSrbYRAbvV2L8vmSLcEbcmoHk/BTtv4ZEPwKEQce5TN2k
ZjSSdh3qej/AA4lopwXcFtmKiYxG+mxXDIu5zUiI0EnJyVu4JiMrUaRkWB7UICpk8N9SF5d
yLEGlXxRtXT5ZbVGZwO7avJiDOMuZp00yd5Dertu3DTC6YkAB6PtNVHVgIgAMAQ3KHbeE2q
mnF6M/cjIxIBqCxwWBxUr1r/H6oBsHjbB5u9cxZ+JPpT1Ozcn2blWmwoBhsC5JBs4lCB5ZY
yicDuHFMccaoQFYhjM/wB1C7bpMVptQsXAYENy5xkatwOSY9hUzgWZXC2UB6HRI+Ix08HCt
QB8LEDZVX5SOqOsxD5CJICvQyoRxVauzkICEnJqz1V8kuNIAHaiwcH3LDKiJLiOrA141UdO
Nau9VKR+5EetAM5YUCEr5/DjEyLtgjbg8OndxbfZg+xCcjphHA/rZcd7L8wC4uiMqYYV9Kt
3yGtzBEZU+DHPepm7BpmTkSpjXBSnKMXrqbYrnkg6NRxOpy+KleNACI9pdM7knDgjI4kuyt
9MYiQuRDuHIPNtU+nnLypEVdhF2yVzUXiZFpB3OzsUTIREZSBfMgVV8ty6CwULsbgBBBILk
svOmOejEFsMFMxOoT5g7uHOCFAA1DmX3j3q5MvrDFno3YiSTtcF8E3+88L6Q2htjY715QEi
LbgZ03ICUXI2xVRhuTkxPGKciFNy0GIIwpj6VM2axHM20SDinBDIoA4DDc+1Exo+DexC3do
cBLfvWkVGL7UAAJSOAPt2I3CTMyd3zG7ZuTmsmFdsTmpjNSiMDOIfhFQxALABthwTk4DBXN
pkWPEnFGZLykcOBRILIAHfTJXYX5trbTI4FncImNQUXo0VqG0O+/cjhF69y2loj0LgBhxUt
8AO8qNuA55lgOOajiYQI31IYk9qB8RgTEE0NftVmDiP+IZdpHuU+qP+8mNOZ0gN7F1ks2IH
cn7yr09ExEygQY1jyu5IxTPhgVKWQxKF6MmMQAGxeqJnIyMsSmqQNiEJjSYAkPWm1eTHVIA
1I5YnLj6EdLRjlJ/tQiLYMwW1HJlKdw6pYDdwQGkgYGTU7XUhGUSQAZDOLFs0TGWoFi4DO4
T14vkpAAEPRc0Ma4KsPcqx7GVY6SoTnzRD0NBqiNQClcn4pFy1FrgebZtRBoY4umPhJr9c1
QO2C8mVYnwyJ8JRJxJrI4qqMQHjUx3/AHodqJFYkAg7QVIjO7taoFKq29CZDvPqVyT1B5SN
lXohI0eRrwUTlI4HAjiuZ9IxGfauUCgpmniamr4K4ZVDgAcFPSWJBG5SJjJo1BHMKblEkZA
AjNEYMw9Ck2LgK/cdhExC1AtrB3ED7V5UiefdSlVd6Qny9QJBDuZRr6kYa9Q+E4UKjCVbgm
HLrqJaSRIHA0QiKasX2LTGIMNEWAqzYqcWMRjp2V4JgGgTUu1FpHMHqdqAkMMlUY+lEWLnl
kAmeNQBg6rV8Rj3hBhj9d6Gmr1IQkDjQtQIapHRmxoFMkEihlpbBchJP3Swo2WK8Z8vhzO2
HepbDluQDjgsAuaPBMI0z2K/cuxMY3SIWpkUcS1Gv9FBsFgvMjiMR70Qciybbgtq0yxiG3l
PMCMRhHbxUSKCJcPt9qaLiIkBHPlJePoUWwlcl6FZjGL87l610mn8yuMGlWu2ii3+7ekRkQ
rdmL6o1ILuiWo2GAQGmpGGztQAo2KnCUqk0CJjXY6MJx0y9C1RAEqEEblcliakFCU6kl5K5
LGMrw1DB4gOjcOJoexRjCT6ZOx2HFC7EMWGOZjxTxqMn2KxKmrU0qVVyNsGUqOBseq7USXE
tOzYpTJerk5oQtlxiTxQt2/G+D0RkTpYgE4lapEEM0W7FSUokFpSGDMxfaCo2xy7ScEAYkE
ZtlvRYsNjZKUQGAcnuWp/DEYKY8U5AGW6LpmYHbV1j7k53lOaM78cETkO5CPFqJ3cim9lZi
aCV+XqITGsTiEDHA4LBeYMM047EQTzDLcozJzYg5poAz2N7SmkdAB8MfaVGES7nQRsAOqKt
RB06tZfcSrekOBGRBOJZxVXMyAfUya5FicJAsyIjMxkDhKuG9SBDzdnGFEbhJZmDcUKmowT
iBbB9j4rSXI0jm359yPl3A+W0LHtCnblgQ29aDzbSMVHpjERAmJatqiMi8gUC/xFG7IfhRN
Bg52AIXCAB8MRQAPRW4/rEqFOxT6vp4tnOGx84og1oQQ+RUhpIgfC5+FGU8C7AbVyEgioK1
Xy0D4ia14BWbVi4Dqd+xXptqAam51K4YRgZEyOlxjknkdRbDBkBgNuaiQzzcNsbapO7HAKQ
HxF5cAaJmqDjnVYUwRo7oRY0xbBMKE09CeWA3etNpcOPWumDuI3ZP3LSakChz7V5csDgi1d
iMDgfapQJqKErdmnOxQkdjPwRhE1NaOfUmY0YgGlXZWSWIESe+VFAkN+HN+9grrOJNKp4pz
IFsMHfgosGMmltU7mAApvqtUbgGwGgpvQ1ATgKGcaetQ8slrgNRQ0DsEenNY6TImXw6c0dL
OD7WxHvWiMvMEcpVpuzQFyJtzK861KMhmPr7lCFwMdVRu2rp2DRFsv2yXmWyRi4KtbTOcmH
9EIxNAMNoUQcI4KBOHvUhKsSCDwIREXEXIHYrVuT6gZEGjNh7EYiIkImiM5yaRp7FEWoyIz
IXm3gNBjQipdStyDxkA444K5ZLkQlicxtTDFOcBmgQGxffsRIQ2BqbcdiwLGoTNR21fYoeZ
M6wBqon80ijVCcXY9yGm7Ed6Bjcj7fSrfT6otCRlq1DNEhiMqhCRtkBxWhRLYYhapRIJ7EJ
ijpznsQ9aEWDuQ+JQ9S/ovTcXXT6iR+ECw3klEUYQAiBvIVwyLRqCTvkmJBZ2kFrpy1MSuR
gJBsHQjpjcJqXA9gVI6InFjQ8ckIGI0jIEqUrcvLiYmJm+I2OpyJE7eU6MyMwWi7RG9GLSc
fFU+hDSSDuO0HMcEIzGo5vQ96gJyPKNOmWADo+UeT7op/OhC+DojExAI8JJcspdTb5TExAA
w5jvWn2oEYghF6APXbRSJzJI9KtXLmJthxxJKlKzQk1JALdikLnPBjKemMXpxCh5h0wlbM3
MYu4l4ToCPny03IAkRLvJyTEBQe7CM5RBkNQDS+7XYr04eF2BBcMEBi6IGwoOMlPcgPrgqh
mHtWPYidZBJNB7EGuMOKYTpxVJYLSJ0xQ5hxTMPrxQJDcCtMiWlkSWUrvU0lM/guXJ9rIba
renzWoz0nURg704oyE32cv8AtKRfVpjJizVVqMSKWojeAzumiTrEIvnV9quRODj+0hCMzpw
MsDm4ouesWcE4HvC8yoGVKLVHki+dSewJxMmTZU7EXlp3GoHoWieBzFFctTuCVgxlRneTUp
tQNgCQFCDjhtKInExIL1DVQo2ZOIpxVGeVQ2A4KRIBAzzdloi4lj2LTIiTuARigOonc8qZc
iBZtObFefakZ2CeW4RpcoA7X7clcIieYNWooC1Cn2uQBTeoGRZrcBxLVRsxEtQLylkr7iuk
MQWKDZ47kaMS3BcppFnKjE5lF6Nkq7PQiRhkSpYOVAEVqjtIyWr4cE7O6w4osCGOO7imBLB
CpqjpkaZ5ptZHrTie5igZ8zuK1Vq1Jj5VsAEYHVze1bsu91iiaF6A4IW5TANvxVauKMoyi+
4vtV6ZctEoCI1SlGMRVgAIj3q5pDaREAlno3uyUpDGRFcKo2zAm4azluUYB9WBfIBGTeEkV
YV3LUdFTnJGIHaC6BfAV2EBR6uMo2rcg0ATWVcgEbl1jo5WDmUyOCLTpQ6YkxPZjH0Im7HV
DZIf3g4QmCbZOJxh3ii1WiJ74kZhaZExYPXdXtRkxamojZicKrWPCK6V0wIBYmRBqGO1Dp7
VvTckBIt4YvkwzKiIYupmmoUY4F1hyFhvYsEdEeSMRplnkPYiZVkKFTDs5qVjuZ8e5PmVE7
T2KOwVTAu1ZHeUzmmaMdQAwIAxTEgMo8zRMcVwTPmiXIJO0s5TCUgdj1UhqlTGtERrIZ2Bz
dUmWcCqbUKGgVCD2bRmgC3BvYodPcIET4iMWA1H1IxjQBo9gouKDls0JEb22oihIzYKRB5j
ywGDkqVvGRhzbzJSiJfd4jlGCvSwGNc2BQhLOcX7kISJ0yrGWZHvCaR1CXxbQcGQEYMCWGp
aTGL7aV3BatGJoAzujauT0ORiaRfN0LNqQNmyGgRTV+sUTtkSgJxBfM7VptXDAnYaIyERcf
MHTIdqInExORII/rR9y0zJnGJqJDUG/aHtRABiDnbOqPcpRE9UQAxwLnJDU5nCgAU5s0ZRB
i/xMGoojCpUiPvCiBGYFHRt6eShfeVd3SYKb5hzwUWAAIUnyGKgIB47dyAywRfMo1HemMq5
sHVNUjswUREaRGPh4lb9ua1ZtpwGDMt70VWqXbBNLA5unxIO1E5GuKbJzjw3oE19jJiDRGY
8UbdwjdylMccTsT4kZJ2dqISE5VydMZyL4gqM4R1iIpEmr7VIztTtmRANRIMN6lKLG2Zch4
AAsupOfMP6pUS2rniZDsOCFyJBFvmHtVqQBlpBpjwR1PGJNAMO1aI+LCmIPch05EYyrIyJb
SBhLAJrtkgXT+Hdm9DHEw4o7on1INV961SwOCJt2zp2k4oi7FxtBqmjJx904pxFrm0HajCh
epOY7VU6pFpH7Sg4DGoNcF54by48kg+GrYouKAGqkC9SKjHEInTHMyxjQHitc5OJfAKq5Nq
yJJ7Vpw1EBkZH7tO1DepRxqQgMoiqYbCVUY5sijXEgAfX3qYOIaJ7EKOcGWpuXV4exEGJLU
Fd6I01NAjlv+rotQ5PtVGLvQlMTXNCtMkKiuKJblNu4X/olGQwIwT4kCo2oFjR2Q1wMoimo
I3YRuGEfFLS4CcSd6MxRMYjmAIeQCIm4AeJG84LqZMzuG4gBWv1rpcNkyvWAQYxBMScBuQM
aEB6708m01EqsTtrkoyiByvpiMOJKvdbbjzQYuSGfwxD5tihdv3Z3ZE4SJUjhy+xHVhEOUJ
3A33QcIhEBFx2hqexAg1+GQWk+MMCjKIcsx7UJRAi+IJzG5GDPhivMsgxlrEZ2AXBicSx2F
C2GDHAYLXcOmJIBlschDp+nvaxL/FOBbY6c8VVluFQexSDYAB02LBAjMl/UjtZS3R9qAG0P
wUjxDIxO5XSMpU4KIIDAUwHftWGacs78oCwpimERUOVyYMaO3BYfzqo7vasWzNUA7vtV7qw
Abxl5YJyiaFggDV80YjsRamfahEYTYYUqtQnQxIEW3sULYLwGAyUCANTAMcE0mESHPpwV8y
DS1V7SGVkbZmnYrdxnjdt6hngdJWmIoC1abVEiAdgBVeEM21W7Ip+IWALuw9OKhEDwh3UiR
kz9iFu3Qyck4/UokXDKW905JbDFabnB1wYhAijY71IjxH3KQIoBQj1BCzKBEzVyQx3Ord63
MaIS5q1ZlDIA026nVsEtrkH7EQHL4LY/enwR2sVPu3Ko21xdRhkKOBREZDHipMS+kCm11Hi
FI7CpznKIDChopSJBrhtfYoxegwWNUScjmn+1Fx6EDtFaUTnB+1NEvuWBDMQWd0NJfFEfev
PTggPUjTascBUpzOUWpyxftwWmPUNi3mWmHeAE9MaEcdyjA4E+patBEGDkFzpfNXuYTecec
YEEhdOIgkyMi3cF0T/AO7skSOwvqbvROJnlxQDPQIFjhg9F09uJJmRKcsxzFgKcFbJppDAb
tym2BGzapGVKkAbgmEgCcnCaQBfdmtUX0HJaNlI/UoHbQ7yi2RYBTjDxhnyx3LTECUgaMKl
lGHUs0YgRPxN+sj04xtxNw9mSt27haIOUhEu2Tp7c5xJqawkPQU0ZmW7QQaYVDqoAOeR7jV
SGwURJzPqQ0ZmVQhLcfV3onPDtUpZmQHYhciz6gK5IgzLFqQOkIjaXO0ovHUTRj6D9HamfT
v96YU2IgdqwAjXPai4IA3KIiBlQP6k7y9iDZRcnOqiR8U5HLggzqQZlXBRIZ3xxUrF26BdF
GYsCcqBDTIGGoYcd6jIVYmmdclqkauHi7gA7WUiG572WxyulifBCMpTbcRRWLOJ0mUt2o03
osFHT6fYt/2IOSGhQd/vUBvwV2cQ4EQ3Fc0qSDiILNtdE4gO6EX1RFNJzTxpqpwOxAHElj7
lqpRqYlTGRYp4loiIJIYOQBSijcbmqxO9GOeI4uoSgGlIGMpBqh8FHAOS4LZAbQhyxkdhjE
8PCQuW0Hz5SP7yINovtBIxRGD5fYt21Rpi/pKAagBrl7k+FfRipH9YIjIziylEYHxFPlj2L
jsRDYYre6AzyCIwCYVdcw5jniQsHAQBAgduK1O4HYiABqXTuamcqLhRTPYjM0AFaOnEtUxh
GtTxUzrjTVckX8RkcG3KMvJlzDVFg9ABI4bArUJyJlOJGonCIPsQgYCdGAJpuI7lEH/iYcH
UIlhOYbeI5q9eH+HFo2RuHK/oRyDkBcPYmFC5xyROpjoDjsCtxbPgrszQOBsOKeJD5vRF5A
7AtcMRi2aaL82MeC1CjsUDmwTjEgujsIoED2JiSBVmDqxbizyHKJlo6jme5QmZtN6wcB9Wz
uQNuGuBYggRlTtQErcjIYjy/cq29JzOkhS5hGvhY+0LUGY5qEgBpdix3oyzYp8s0D96WO5G
FzqIAgvVwxHYgIXY3Ik+LELAybxHwhnYIsCIRBzdu0b0BGL0qn8qe3wlm7kAxNA+fagxLnL
3ouHyrigG7venJ0n64fzJwQKYkVKBpIu4YkMpEU3YhdKCH8RYcVt+oUm2psRgVExiIyeuxt
pCnekIm5acvEaRQtppt2rzrMZ2bZGjnOoEGrB9pCt/mLRibcdMJQFKUw7ELk5ERnWLBi7Yl
W7lyog84jAyLPRGUuW/1I0wjnG2PEe3BHdj2hnUzIHEU2p8WC35sp6MQQCOwYKAGx0RlKQD
+xNgCg3uURL4gtUYSlEGhAcb1bkYyEWLEggI0cMBwKceICiJOIxQfFSpVmHaoM2FdQcOAS2
50I6ntwixiC4jLOpxTWpyEcwKj0hHy73MMYmI96J1ifGPuK8FuQxLuEx6WEttWz3omVjT2/
YjTS4YrVOJlHICWk97LRbsSgY80Trdt5DVRBxcuMxtVmcRpOqQBerSFKJtT8MDuUpffNMWL
b81HqbkAb1wA2RIag33+1edquadr/E2z2IsWLCuyiqQBkBmUGcH4n47E1GDMBszREMSXqy0
ytuWoRzehCULmkiPhq/pRjJjGX+8G7IhdHHLSZMN6r9cEe1DJ2Vss4MmfcXG5NMiMiGkNoV
u8JEESEY2zgNWbbVG3qHJAO+daq0CBchOYgRE8AdWOntKl1N7Ta6W28IAliYAYRG9kZmkTE
NHYMkZ9jjY4xdFw4BpxT/Qbgq829KG1pf2lajtm/YAgO4Jxi1FC8YvGMQBEmpK0wEYxGWDb
qIdP1NqJeLgkAAujoDxn4aZ5hHifWpHN8FEYE19CL8Cr85xBlAPzVDjBGTsXOayPcnlFiMX
cd5TSM7b1EhOVVTqZADbKQ9a5erNT94HHiiI9VGR2GccdiuWIRtmFs6QZQiaB+30q2JCEYx
BPLFvUuasncbu1MaUFNvFQjPB5GOdQEDQbSFbs3tXlRJJOOmOJ72R0RMcgB8IwAAWjSderF
+zDHFY1iWJHYjCJ04agaFUiQImu0rlGkin2oDLEkUJQZz6/r2IymNUjtXMHj8QIy2LptJ1R
NuhOw4DsRIrQsiPSiYxMwM8FoJEIPQj0IfmHMJASt3CKEbV5diEpQtEXL0tmiuOTo3oUHLR
sT7FLqOmIjasDRMyDi6TiJbQrMJGMZaiLlqIIAMfic0qpNlGI7cUzCshnk6DEMCS5zO5YuD
XYHKAOeHepjEGZJ3F2xRAqIuPSVaERgTI9gZAjNlXHco2nJIYRIZhtdC91kzplg1WG1gvzD
6oQoJyemyihC1IyD68MHCmMAM1MbCnOXuUmw966qT+Kh7WRbPctRiTioiBBLUcUPZgow6m3
GE28Q5TTNwp2jdPmRFAYkg5xrsRHk2nNNTGnpRk7y249ylv9aiI45Aok1I+LNM+8OrQBINe
BTYK7duPpu2y33TpLkFl5n3qh8uwL+knEjH72Y9SMLU+XE79uKfDbjggAd7lASGwErwlssH
crFi5pj/MmBocSun/AOWC3FTOwH3Il6n1lRiBiKBG2YeVKBYg47lateVAShJrgIBBnDEx/a
V4C3ExJBFsM0ZE0JGB2715lmMXdjJ9MogjEhStQ8ER4gG5hUkqy2w9zq42AERtyCjFsSa9i
duKHoQ2ur0jjrz3yUiaAkh104A2nvXagDgK+lSt9STbjMCUJDAkoWrsdZHglm3FT6Y25G1O
LxccpIriiBHRSPKMmGCuYVam5TOQkU+wE+hSbZ7VcgQCJSAwVIjV3YK40SCQwbIk4ladTxj
QkexaZRfVR/uugTXTyg57lIEY+v6GZ2y2oSbKijoJMviDhg2xSM4sAKueYnLFWhiA4+uxaQ
QLsgTbhWrbdyEDExu6pXIROIyI7WXl2ovKIMj+yMe5aHHmf4m/hxZDy4vTmPp2oggBsRQCu
SNKbyAx7EwOOKDElqUGxFxpLUY1VTUULsmBd81ZGy3GiubSPahAHlh4m2nJWwS3LlghIu5o
JjFRu2pMQaTD55FslGXVwmwAeApRmiw2KUoHVKUSIg4gEbVLp7jCYDEZvmrQFNLk7cVdfd6
lEPh3KNcUAo7Azq+QKGYD9pUd/vK6cDKJVaB67kxFXAJVp44cr7ihauHTKHxGoOWSHU3L40
W+dtZJOnIcVO4aajKQGx1cOMge9FqEkogY6a9yJJx96PlDVOU6A8F4Yh8CSj05MHlFzIPQd
qYijuceChY6OyblwReUmw2qEMdIcnaSi47ExyQlFhJqN9qJiCYwBlIjIBNbi5IRnK4fNLaY
gUDbTmtU3kWq5dXLvUMI9MGFwjKRfSMc1fj04Ny7eaBiAeQcVcvXB+NOJtxgGJEpBq5LyKf
nPy763prw1cWQM3bdTu2ohgBVwcXCkXDEUO4OsfQiAK5ej64IgHDbUiqwArU4FPHZkof8uP
qU5bACpmVDck4lk5yUXHEJ7U6NgVzigq3DYpdSxF648IyOUWZWrdgkzk0ZRPwkY+hGQA8xi
XPEqF0gAh4yAqMVfJNNQ9SBlVn+oQzwYLdsAQNKD2Kcz4tQY4NtUYNWjAUVhiCdBGnPihq5
R8Mcfq6lqcyGIkWkSz0CeUddXJkzu2EhWhWsx0yEDLSxfTHHFfmOpBlblGUZwkWDSwiNpR/
KyMmAeMw1SKjVgWVy1fiYSGI20OCc4nIYYqZNDpPqUCCRCQMS33nooQvTJlCVZDOieRNMS6
MgXEiwfFtqMZgsTQvsQ8vTAipB1OSVLqrY/EZ5WyKS2th9qOkapxowDMIh+XajLEn61T7m7
N6unLypuBnRPnjvL5LXEMKUNSyeosQY3rmUYjLZkoW7cTGyPA2Y2/atMBGMhQZFNYAnIkCU
pFg1XO9efp/H14tRm06G2MmL6WAoAcM1EZA6mpzdqAA2ggsB3pmfP1bEZBg+Xd3IjEUTlwH
zRD1UAR8EX7lKP3qOvwiaUlEBxTaFPzIaJRg4yq+K1XKwOYxWjUfLjzTO7JRlIRDBwxflNK
9y1W8cjvQjI6btROJpXcowd5yk8eDq+xxk5PYhEPuUB3suCmQH5JH0IgGpOPYoDbl2IH/h2
x3lajmUI2zpNus5DmlpzICnKJkbdIxLEylMkk0KudPOI026OSYmMp4FWI3GMiRbj5gLu5oM
AzZoA2ziAYCWmMZNF9WrEPmo9POIjbnqtiWObRf9lAHEFiNhzVwnKBz3Kcx8DEncCCjblLR
ctkykZsNYYVCIh4WoMcexAAjIHDagJOZEAl/cgTNtgkfT2J4+DANhgyienP4kdWreKgOi4q
S52VWk47div1BAtkPxZbyKJpGtGbHFWbHT6dNy1DyoipNyYecpbVCB1SLmhLmg9GGxXDYtG
5as8l2cdIEZEGgfFkYeX5tvCUZYsMxKIDdy8t7jePU9NLatPsx9y0TINdrBczARO40KDAyc
UEak4I6rVwMwlIjDBPCvbWtEwcUqEwBY471ShegQ3Rj/AGQgNpHqUxIjSeYcSo3g+ltLbuK
H35loRBr3LUC85MZagCH2IhwQcAAS3pUpiPMGd83Kg45iW1DFlpyDAZlsV1ERQm5iOCBxqH
GSBd/rsRJx9CukYiEq8AiMg/qUBsd+5ADKIB4og0cUCpIjIsW9SErkxCdiOq1QkzlgAewqM
pXBO9dkJmJwlpoIEDDcjdvNDRcnCJFSJxPmB2oPEyErdyUblwnz4HN837F00DzzEzKp4K4W
5SXicuarK9LAGBDoWrnhkWJfeowtjVEVfAkDghEwBiK630s/BGGDACqt3MHGngY1Cs2oA6h
MTBBYszSCAxcN6FctyA0AuC1WO1FhvO8KsS6uwasolq5jmZc2IdEkgR25NmhLqnMqXLdiRM
dNC0tZ24srsLPIDyglzpYEU3F1PpzflEXJPOzGLmeoCsp5UKa4JSrWMcKfrZrT5R8t9vPhp
4KGT0pXemiM6DDjREx5cGOBwrgjEkmLYdi1Ri2RLqjIOGOSAfYAUNwHqQG/2KF4FtpbJCNw
aoyIxyBwqh1cZvVvKljA+1SlgGUTIvpGkFmpvVyxHxHA5Aiqtt4okONjdgUn+8ANvhC6gEu
PMNeCAGAIDOoagybv4LqLuGmEgBxDKb7ONU+QDvuCuXpAgSJbYwwVM0ah3zTGhTgsdoRNyT
kl2wDsz+hcckZR5hBgH2srNwkkGMYy/aiWKuuMIkIAir1KHmj4XG3EponSBXAoX7Z1PQt3K
AJAjIaZDZOOaM4nOL4Z0ojbfVIAEHaGxQJxI9S5TWuSYcz7l5mlgKnJlcMahyAe1edIDyOl
MZ3H+IvywHFGErdbhkTINIClBRCMYtGTc8jysNpV3qpnXKMSRJiI7Wi6MHriQMyXNU2/ZXU
oMxLsz1oMdyiZYDYxds0zAHN23MiJxd8ZA7+Ka2REjGIKpjIuc+1VCgMXnEDvXBvUg2cvYi
/wkNxTEatNNxBoxWq5WJZtoAyU22ISjRwHZG7ZziRIcDj3KyYtU1GZo79qlCYILuH3gK8Lk
DEymZgHZIlih7VEZhYrqcH0512KQepkB7VcuGnKQGTEO3qRDMiGzdYIagiRtTozxDktvUpS
kHhMTMf1Ty+1XBGp0lgtEgdQI5hxZA3jHKssc0wnCL5uCo2LJALhpA4k1UjBxR5MaMjO5Ll
jpkAZV0nNs10/USkAZUkSd+nUjYlIRuYxMSzbGRAvyiRQhzi6YdXMVGZb1qRPWSI0l3wO5e
R08TO5ObCI2uoWWkJwLzuRDwnefSRXERFFO5MyMLjkRJ0jWxGP3U9r8fS2jVSALtTb6FKNy
40JnTpj4TuywUYxmYzLkF2w4ry/PHmu7Ub72KjcGljuzo79hWkHMhmfe4WnxFjXM8EASxoA
Dv7Vo0AafCAKoMTAgUo4THsLkP3qzH9aOnvRdCIk51EsNgCjZ+J3I3ZIAULudiAz2ojaoZK
UR8QZWhmCz7htVyWcZGIz5Y0VyJLmOmIOxg6jVhSvagY3+ALFN5kdr4KfTSIIuMNQrR8yp9
LdA1W5DuVz9UOU+ktSh3qUTFpZBV7k+G7P6HfFCA7ENlVftxrrg5iQ3hqEIgNE+I4ha7B04
FmcOKujOYaTBiCpyMidPO2TsmfDLsRMq6hXvZGDU8of1V5EydVi4axoWuDe+xQlKRk8qAnm
Jyd0eokRGVypAkAOwKd6d4mNuLmMZvTJXdU/JhESEJynQzjTSa07qoys3RK/cx6g8sNJxEB
U/XJRsgzu6uZsIAk0O2gRsdSS9wNKQty0kSGAOn0q71Py+UZW4Ey0xrG2BUMK1CI0AipExU
8zD0rX1GouHjRzSjVIWjRy6tvP3+HBE4Mx2UBr6EIguBht71RgRQCvfsyVC434Ik0zcUTAs
NgCbEblYFG1A0UgZB83KlOMhKTkRiNtQgZ1kaumjUDNe1DtKty3kelENXaogZOX4q9LDmm3
erxw5sdrRCAkCS9IYDinjbFNiJEdOwevBAQM4M1YED10XmdSZzuEuZSofQr8IE6WIB2jeEP
LAlMxZ5MABg4dTlGsYwIqcJeEYIs75lY96wrtTbFCFHk7DsRiRUlmVwiQJNs6Q2OnxBNGDd
6LRpvdNpFMOU+9S1hgWFA2JHaiZb9R9JRGyAJ2uS6MD90xHpXUdODpNyA0y2SiXVsTuylGZ
IlIfD3o2Zl/IJEZbQTqf0suWZY0k2Y2FdR1YkY01RiGBBNCInYhC1EzMmpjTaV51yUxcmGE
LOnliAweUt2xaYTvdNOrmUyxfKrhXHaUpYXbdNQ3xFHCMpCUrZbWRhucHepXCS1uLQiGxdv
XsWpqszZ6tvFAgkYstUBpc8wGAf4hxQ0uC7ivoQOBGyuK0ibkU0irdqxIyLIMwpRWB+uG2L
qdUiIRmccEbs/8K07b1KQFSfqyb4i2rcjEKL0oXUhnGfrTuogHswVxzXm/tK+4cRkQJCu9O
KjBwhESKYMQ6oA4OLVQEgQ2KIxJBB7VbABlN9OiB0yYPVORpEiKaxM04b0+eabDeqp104OB
kx7leskyFQbekPU4qIuAQlGMokEMZGpCY19a5JUKYmo2qhci5BmUiAHLBgKHaVckdwKuSji
Cw4F0BE0jMAtvCIjWR/nRc6XOSpgPcrzHxDaoXifLv9QTIxPjMAwj/RzRtSmISlhNnBG/iu
bqbciST5c6agdoqo3LMG1ublqLGEsiYcQvKsxEpFpzJDaTVxWh4o260IIi+D5BeRVtOjzMt
Xj78lHVk5wTVIwlxQJH7Vc32I0aTOBhjhTNfryrI78kBMUyLstlacO1Wc+bDsKPRdPWc5E3
ZbnzQtAfiTYR3nMp5VIw4pjiT3I5h0KswV6J3ED7E+1RDZq8TtLfvK7Mikpk8VgywWe/NAu
qOVUsjagWGrVJqF0IQGm5GgkKucWKIXBEnIIPiytSwIkpSEBOdxuerxZ9hCiYid4w1TMpNF
g1MO1BwGTAb6oxauIRc0gdctzA+1RJxkjF6PVXJbZAcWqrj1k+vuK1RI2HtRiasctyBiSX2
oeeDKzbJu3Y4ahEOBTaUOsumJkSYgO/lAAMQMkbfS/idXMNEZRf4ijdu3xfuSDnQczvRBlM
aneOkuNklLqDOJgJc0p0zZl+Z6omUKERIaRLVocl5Xmcj4MG1bMexRckGr1yKwoDtqtR+PH
Y4FVqJphUYUT6JaTQFs+zBPFwGAr6U+xWaZnDhtV/qbg1Xr85F9kHLKMIhhEAg7ytc/BHAn
Mksjt964etE5hh6FdBFdBxxcHaoF8VEwxJYHsRNvlJxrvRuE1BrHa5TmNNy2UWDtgqFlQ5Y
oqPUQDS1ATJ4URkQABcjItskKqRty1QkXiQNvFVRq8nrTAIb1bOeoBfixEj4WxcPimiDENS
pZk5yyRbi6DngxQ+LUQNJzYqEXfS5GTZJ9oqoF+aVw+pkRJhyS9+5SbwxNcA9FLmZqh8S1G
VZYuGyd1QgiQfHHSQSO4KdwlpSk4IpwRaZ8zUQCTqAiAPi4rVIh3AMolwRkdqiBMGEmBnQ6
Mz2svLHNa6TnlCTkeYQGB26X9ZU70x+Hatktg8vhiO0rztVXd88dSLlvvbl244EqRFT4q1w
qiRi3s9qY+pHSH2H6hAkqIjUVfuU6/EcNjqJFWD8HpVC1ICpFd3YvCWIHMQwVM8DmpDIt6l
1PUTB1RaMT+1QqL5Y5q3fJpQgFVoUxL4UWDHaKLkmyeEn7WKrEtvDumI9C5ge5eWweR27FO
3c5hKNOIwTnNB8lKbCJmXYYIbGUCwGkxqM2OJUOomDG4bgDA4CRr63QJqS4rgExFNyEaABy
T7EBE0AzRiKRt0AG01TR3BlIEF6VzFQ/aoBwREtGObl+bsREgAYxlEsXB5SaZIgh3HCgD1U
o256tJEYnCMqc3pRgHJFKekLp28VZGWLgj7UHlyFmerNkVEnx6hJgayDtRty1widIAEXDEc
djqEpknSwriz4K6GOu/MnRHxMS47lDzZidy9LWQHcRwG4rXRn8O/ayuREYACTUfACmO5MYx
L7yvBGlHchHkiD+0UeSIIz1Lwx70eUbqlRux00xGNHqvzFsNC88gGYhTOrT8NNkeKFKCoGJ
KEZB4txHpUZWWtEgggCncVLzi0jiRh6ELV1wLhEqUcOhGBAjsCpVNUEoGM+LrxOM3VcBgqj
BVVQCvUvKjSMWDBHI7fpD7FEkgDfhwTs1R61ZDtGJeb8E0DT2BUL5lOQpXHqxbOqiCBqDyn
KtSVxKjElnL9vrUSMHk3FW6VlqBHGJTkvItXENinjJthTiRcuSc3Ks2pCsQTxUbYxkWGClG
Jdi0ZfqjOm1RBJ00JYsSM6qXUGeiyZk24YmLZFG9FjKESSXpIkMwJzUrDGNuzpAjRzpDapA
Uc7l+Y0cuOp6srtm1AnqY2zEnAGIMdLDeM1zxkNJ5ovUFECMmG/wCpVIGm9DlPei0C5zdEm
HZqR5eAc5qXUyhoNsG3FuC3nNXL0qBhEE4JshiUISoQKPgXK5tBOMSfh7FBgdLAxPYnDIxB
IfJDmAZc1VVccluNEAKZI1P1ZEk8rO6lInEoABzJMcVVH0qJyZS3GPrUJHMAgDgiyoWxojX
Uo2/iBw3obxj27lp0jItxVtgIsxP61fX2KUBgJFt7q3Mh+aI4ElkQMiQ3amzOC0zuaSchUq
MoHVbhAgSFKg5qUIwi8iCJ/HFtiNyUgDQb6D7FZhKYEZ6pSD8zQqab8k3TRA6ecQNIyA+Li
pT6aB8s2xHSTWRbEHih1N6WkOQYwx1DIrVTyXfS1MV+Y6gPGMPLncj4tEi8ZNuK09Q2sFo3
4AO23egLjGM6wkMCPoAOBNFuVc8v51jTZwVizEgm7dkHyoEPMi2b5EblGQDSuSJJVcPsWPw
BR3FWy7PGLHsCbHcMVRz6EQQ+ZTYbghpk4+u9PsxTSGGw0Q5nbLNUOO1TjmxA4o8UBsT/AE
EnN1EblcO6verbsRpr2BYZYhMHWqRoBip3XeJlynDGqYZMAmMgNhO7go6tnrfgiMeYK3LLz
oCm5XIRFIyO+jupmYa5pOgRNdXBS1Seci5kQSQXdx9Soanl+FGRDgnmDvsCNxmarswOVEIu
wiDpbF3GKn1by82R09MxbTorOauC4Y+bOJGuYcSG19qN+ySTKXNBnBDZKZlWBbHHUznfuX5
vRDRqby6M+GCeEiJxdo6SSBI4E5qUodQPMALWZgREy1YxydXOlvDzBLlAmzsN+1StRlqiQJ
Ql+rIOEMdT4han44Ojk+P2qL0BwddBCI0yNy6d1NI9qtdNdMS2mOqDtpdjjmFG1bAFuNBtX
AqleUehCTUBHpKjHHlCwyWXtVaHJEEP9d6piXr7kREcdqBkGJT4osXD5o0IIdsndVGFSidu
H0E/RGuBIA3K7EH4SWyorUSXeAIbBjRGofNUPeQpwiQJXOQH9rE9yGgg4nZii+IJWpjWg3+
5Qd/rtU32g+hDddifQXTxIN+9ENEZUFZLUakkuSjN2f4hlWlArhoAWA7gFbg5IjSId8alvc
iIkTj4RMjDaQMirEYnRfhbgTAGhjIO445o2L4jER5YkCsjnLirZt3ROEDKIgXOYaoUYGMpE
AykKNE0+tVnpx1sWwbjuVqUrbTiSJTgOU29mmrsrlmM4+VcOryyD4vvR5Sx+rqMg7E4imJ3
o3zclqlEAMzCjBCcPxI+GQETqBxqK+grBgNi04A4qJBBDYbF0IfSAbo3kuMFGMSXidUjuQ1
TIpWj1Hv2pjUHM5K3ICpjyHtrRWoQJlMTcyjHlOB8RUTWoBG9aJcowEjg+zios0gauE+ebK
hamaGht4O1BgYzevD+dEYvkn0fYjv+1YOMm9aiZcsjSlKb0YYF2GwpxliUfWovnUBDZqx7F
diDU2p+gOoR06RbGmLYkGqAxBy4IlyEIzLyYkOaE5UUoyB1DEY0zZEiQjIPQui1RIj6hCAi
aOwzbeo8x0TiCOKnOyBOYAlpIfNtXYjduS1ykayrjuWkeLBlEwjXaaM5ouaX4UYARIILRAP
K4/nRhItJ8mbl37kBIE2gXYekq3G4fJuRhGLyDwJA3MRQJidQkXMoyjKJ7EbcY6oTrobPLM
VUn5JyBBiQxL0Wly77QrU28ycgDFqCoz3KUpThaFuk7khoiNojmV+F1MOokTWOog51FV5lh
zIY25ewoSBEJQOHxRlQEKXVWwxMvxLTYPVxuKdnBwUQIgACvaarp7cIC5c5wDWnb71qd7kn
eQoSNm4LnjyuxWoHS7Y4cVaMfFA6g7M6jdGojFieWB+6FGUcG0kZugSBIUAL4Ia7kIEbSvw
r0Jy/VOKlGQ7MCFzGuBDJ/h2lAuOKOxOsWar0ZGIMWtyY1Zxt4ponUZYEbFAzYzunWRsGAF
VJ7cTNiRRiaLHNuDKFuBjzGjYknALVak9zSYSJwqGkEWzPhXLinAG+maBENQarFRtXzz7S4
Nct7JpQPlHwSenB1ExaYDEs47C6jIxkLkJAinLpIYhCVskQAEX2kLRC5TPapRAiJiXMRhIv
RPKLtnVQiGdzjh2qdqcQZSLvsZxUbFGEiwJ0g46XxKFtwcJR/ZL6ttaLTGLWxPTESOEctiM
Ik6al4mnB1GZuTNSDXLBAS1OQ4mTSi8nzBod/M+HDUyhZs25AwcycEuQGb1qEDEztAmM4RY
jUc1pjAmb8sh70TdH41kgOcZRIQ6npock4jWQ3i/WT9TbnaiaQOlxXF5GlUOpsAmJ5pWyxw
+7IY96AIfP0urOD87cHVSzVdVY7DkiRynEkVfsWpi2D1bsUbV2EpTPgApqb1lGMhpBBoe1l
KQ8ZpEcUS5L1/mWoSMSN9UNYe7bxOco4LSMNpRjPHbkiHYbdiIkXBHKRREAPveqmLdJswKk
71pPaELpuxuA1AjSR4jJWdRcmII3A1U7g+GJNVJwBOZPN7F08SOTzH4Ehii9Hr/MmZt6aVS
cGWJftJReMhsoqxBI2+xMfCMjlwTyPZ7kYyiZApwDE7CgCzhqbUXiBzMwPiY1wKAgMPhO9a
gKxBNcMGG9YlzidymMpjxBgQcmKlMg1I1McGLgsvPci8ZaoQALyiASZjcF+NGEp/wDEwJ/d
RELRk4AfVJgQfhQncZoSciRemwJvidtfpwUJjqAYyAAaJNym1lPyou4PmeYwDb4oxv2POhM
h5gkSAOzJGfSz1RIEgDzaoHNjnEoeZatTHwmUaEdrqIvWJWQcZ2pkRfaYGi5LgjKWAkBAkb
YkHRJHqOng7VuWgMmxirPSyBs0l5NyRcSLh4zDBkYdQNJFQMiDgQUSDQYrlLsubDMGqBtcj
nV+r3KNq5M3JRNCMeG9RlJ4sQSMS29VNRmjI02FXJASkMKbECNnh4Ll+1PnxdNhvQbFGRoW
PCim4rKRftK8qZ0QiNc9pA2KMIR5IgAR2MrsrZ0zADbakCi1yLvjRh6ELoujVDwjS5Qm5Gu
MZNxDqgByYp5ARKrQ7lSoyGC0kEAUpVUlTZIJzAkHMLEscI4MhpjpAqHQJGoAim/tXOGjqr
jtdnxUZAghnAGIBJxRMyYxZnxxUnLDh6EbpYW4kAycM7amG07lKNuYImDGTjLFEGUgRgBTh
VaXLHBkIyhJgwNaE5sye2GADvmt74/En8+UbxqIxc3Tv8uAoEIdZ09y9ahhMxEbnZVQ6npJ
yvyFLlhhqgBhQEqIjAxlGmbOUCRIaakEUdbyoQLC1AkQnIYbRHMrywZXOnnyiMjzRrlNWr8
YPJiec6tJzpyh0JSkZHwh6os4BxCIi7nMpnx3oe9aLJef3/ciZmUjIF3O3HsRlCY4HH2pzI
NsBqomxI2+GJQjMiF3aMDxRjMtuWkPQsNqI1YVIQAr3q7PbEgDedyJNQfWr84FpcsHzapPq
RkZZUFU4qNQM82CEcATivMo7s4AHqVoGTR0DOuCHPhsZMQ4zIx9CpQ7SUDbkM86I+YQeDID
UAT4SMymMgd7DFaZzB3MAuUgDIMtrY7KKb5lgdwOSZqu+JqESKAkISBJkXcEUfcgAHEQ2kY
Sqay3qImQ0XkJAZn721lpuExuQrAsRrc4kGvhwQEaUqZHE4FXbFrniQOaTEgxeg7ENPK9Wy
/nT5oxsjxeI4zkTV5SxKkJwN26fFGDRjE75mnctdi3CwRUSiTOXeSpdP1sLc7jExuQiI3Iy
ApIj4wc80YEAFyDxCEokQqNR/VzUSAYxhHTCOQiKBkdRJ0+Hg+agTUuRLGlaURc4/WqAPMK
FE6megOI2rXdkIt3nhFGFgNA4yzI9ic4iq0PxdUHYnZeWcTUJ3G0jghZqOoj4TnIe9HUWlH
F05m0o7cwqkNgERKOYrk+SlKY5MRpoWOTCiBw8wuRuqyY000on2g8uRp3J/EPumoVvpzCIh
ckAWG9OAIwdgBsBoiXZ9uCHcgYkNgmEm2s4Taid1WTZ5AuFCRttk+rFv5lS3XBzUoao44Mp
wjHm0SJqNhR1Owp2IBuaRq+DZKL0Bl7EO50ZEgCNFpyBPMiKbjm6naLE3A0s9IB9qAeuzBG
nLjTJPpO1kACYW34EoQtuBF9I4om5cjaj+sansQnaN03cjCJx2h1ITueR1cmAlKLC4W+IZS
U7c3ix0llWr04cUdETKEamhIA20WrFpgk9i1EMNqDYFyR9cUHU4yLB6Hd2ph3rSeJRIzw+j
BCT4FAhmkhKMtMhgRkVCN6DdQ/jjhLsRphmuPpUIEvEyBZXI4cmpnwrgyAd2FGRcYnBGozq
q4YFWTE/rDsGAVKVPrTPxRcuEzuc1XHJCbtk32pw+8JzQYOMUCC8gW0Vw2uFTClXqr8pgVt
tE5nX/MqF3JbtWxsFaiSzkkvhVDIEbXTRPZ/MhI3AYl9MXAoRVlohHlxBOJoyJ3tjmjO3QB
mjGofPsWl/EG9Karuz9iMYPOZJEYx8X9JEE+XRmjieJWu4BKb1NwhvSjbE9VPBaDu20sELk
Olu3SPilECmcTVXL0ITsXrMQZwuDxDBwzoRhV20tm/BRhrESIx1RcsZEYV2O6lblrEzINOL
YxphTagITMpOAYENTMgujblplanTSQGG8KcL1oVcRlFxKLYGqHUdEPOiATIBhMYPynHsWmW
APcVjzbFTDfkq/zp+xV7aLQSzYEoRjzHYnkxuSrm4ByQ5R7k+nHDFPGLmLENjTgpHWxNNBF
a7KoBshj9q5gx3ZoiOL8UbcWbVqiD6lYn5rnU5iKVGAHagACHzNHdahliEeU09fai7v8ADm
q8ExJ4I6Q43YIkSAMG5cy5y4InF1XLAK4cdYAbNNFxIAxH7TqhAkXBfEKEGB0xAI3mqDSB2
sc+1EnAAiXbsQhAloDQDg4OX0S5gDHS8CKkk5IQiWDESbOMskDCmoAF8m2bKrQx+o968y1d
8vXUiLSmSRi2I3p7MDbsgMZEapIzmDMDHf2ImEa4EijL8S5AA0Nsc3bRkJ2xKTcspMzjYRm
Ees6Dk0f4kJNyEmhCOofEC5xoMHUZ1Z32Vy9K8y7LCnYy15xB9Ki+Dk961RkxgBp7Cjf6Ij
qYXBrlGHjgTWQIO96oXbmmE5AzjZl45RAclk+CxWJVJFEDKqD11EAtitcJYUI2UzRDyc4N9
iwJAoamq5Lb7GD+1AzsgF82CIEG4l+5EmLtVUDcUZPVzXeoTLCcdMiXHsTwIGrmAxoeKBkC
XyBVY1OL0RppB2GiApIZjArkBJBoGr35rSaYZMjhwapCxIHoWku7es5oxZwzEjBSEvGQ4O/
DtQnJiB6Gqrl4F5CfKCKMEXLahj6aIF6EYJvFytsbeuY6gYh6M7BSlGOjBoh29KBIwxTZYh
avjf2ITiA8C9Q/rUibkrZmOa3EUfPTsBWmzbeIzkX9GC06zGB+GNAtpTSxKmbLQlciIzjkW
L8FVwQahSFwudJ0PXw1Ca7cjaiaknmkeEQmjO9qwfy6dwRhanrIxi7S7lOFZAUbBkG5dI0i
W3VyqMo8xlQOXoKVGSIhCUZ3QK6mEdun7Vqj+LY++MRxCqqIg5q3E1jEk9wTmj8fWquW3Oy
NBXIpm7O1c4psTiRA3mia9cIBLgwZvsWoTEtmr3hSlaeTB3Aoe/3rypAEGoBpzcUbUhGVeQ
g94QY6TsLn0UWmZByAD1QGLbnKeUPSvDjkc0QAGyXioM4hkWlIvtVY9uOKEZATiMC1QNi00
1RDsdj5LTCcZTlQNlxUjEHmLsK1VRXanWpjpcB2o/HsKrQLGuxE4HADagRhLLenfNSlvKdM
VhgmJITgasqr1AKpaeAlk29HTqlg5iz9lUYnpbhcPLmavY5GCMJ2blt8TGTl/wCktXT3hO3
p0yo04EF9Wk17itYk7istwoe1anqfgY03uhK/IiLMC2eToTgRK2RiKhaLnMMK7O1G50zQli
R8PaMlouR0y9CfvCrix9Sasxkjtfw7trqkK7UxAhXH7U5Lx2MmJDb8E5Y/0Q6LEdrN2MjBt
J2EP2p5DeDEafU6Eg7g0dvYHRBbi+C1RuCQ2SxyTSuGIxo3tUQJSkCMSWqiJHSDgSSU0MRi
w96AjCpxI+oYoRiQ5BaZIoRtpsRHm6WwbNPrlrfF6N61zSJBqaoynzuJBjvDA9mK1A1wTl2
9C0jE0ZeVGRMAxY5yqEyD0D4BFw9GDlu3sRgaBwYlPvdHSToLn7UwUjmE1N+1N6Uw5huWbI
bNmSJ2hirlmcjGUOaMwaiKNq4HuAPGW0LXB4zGLI3QPxI0uD7wWjGJ8J4qOTB0dJocQcEH5
JnGOXYqfDtRtdTEHZNsN+5GQ57X3hlxZOdhoiY+GhMCtUS+440TEhAykAcD9XRNueu2D4TT
uxTiRJP1+tUQSeBTRjqP13oG3AxIwoME0Il1h21QGpt6INwnccEDqJIwRrQ1arlBnLbVWqO
kMgHoityEmOmT6TkWonZmUZBhtyTYjY+CFzUNbkaPiDDErBiBWr1TnHagRjmhsFWQ+8MtoX
hlp9LspRIDnDSMESHconNOzHNF0xNFqBAbJV/nROGmieR0yMSHOftUYDxgsDmyAfIOgY4Ph
uUjm4psdR9L40Q2Z7U/FuCFq4WekZewo27lGwOzgjCXMA4H1OS8/pxpkxMrWXGK+IgUqwTR
BrXFVLcE2oj0LnkTxKwoMEH7UXqNq+uCeoIoWVMMWR5anBVyxR3BOBgnAJ20Ti2T2LXQbs0
7jDDYjqJmIjKlUBpGoUY4oBgA9AONaLeNqI1OfhAwVQaB6jJEGIMvvHFaxJzhIbCubBMMSU
YpwvEe9E8VXei/0exDJltRk31K0gtmjtf6lAnILzJUBDISPhB5ipHAyOGLBRByL/RiqZVK5
63bdCdsUzuypytsRvQrcHiiMC2adGuGxVruVBgmAYnBkzF+CBjAl0+igDFNpYYkZIFgHLUO
DoE3gX2bVzPM704hTCpK8A7k5cjIDFAxGoDesGMsCaujG5D+kcFyDlOe7cVzGOl9qYkSA+7
4h6KoShclccAsN+1ctt+NEYkCIPahEERoS8mAoEXBIJDFE0c0+rrW1I4rYRiEcwu1V+dXc/
8AcH3Knzu4ONg+5f8Ae5/5JX/fD/klf99//pK/78P8krl+fxL5G0feh/8Ae2+22R7U3+u2t
zw+1f8A+gsD+h/tIGX/AJB05GzQ399DV8/6bSKCIjT+2mj8/wClEdmnP99U+f8ASfu/7aD/
AD7pCBk3+2nh886R99P76YfO+jphX/aREPnfR8xqScv3kY2vnXRxfPWQfWuX530ctolMkLn
+a9CJDAxuFCVv5r0OoVB8zPuWr/U+ijM+IC5R9oQb5n0ZOYNxh6lzdf0hl/znHqXL1nRnje
+xBur6J/8Anf7Kp1nRD/5h/CiD1fRAjAi9j/VTx63pANnnCnoVOs6Ql/8AjAexc3VdKdo84
H2LUOo6YSOJF4e5HTf6dtovAexafN6cl8fOD+pN5ljc10INcsvs8wLXYNsXM2uxY96IuWLE
pZEXot2oiNmwH/8AcgadqMYxhpd2F6Detc9i2SKA+bD+JMOng3/Nt/xJz00XwpdtjD+kq9L
E0yu2/wCJF+lFcCLlv08yIj0mOLXbf8Sr0ZbYLlv+JAHoywoOeGH7y0fkjiXInD+JC1/p0t
cC4uCUHL4iXN3Ij8hNjvj/ABL/AKC4/GPvWAWAWA7lgFgFgFgFgFgFgO5YBeELAdyrEdy8I
7l4QvCO5eEdy8A7l4B3LwBeAdy8A7l4AvAF4AvCF4V4V4V4fWvD6Vh6SsD3lZtxKz7ysZd5
WMuOorxS/eK8U/3ivHP94+9OLk/3j71/iXP3iv8AFufvlUu3P3z71/jXP35e9f41398+9f4
9398r/qL3+ZJf9Te/fkqdVe/zJL/qr/8AmSX/AFd7H/iFE/yUer6y4el6WdYAD8Scfvc1Ij
i6u9d0HVm5GwNU4zMZggZCVsBiiSheN+f56VvzBEAeWCRqEGbVud1g36FrpbLebfkIQ1Fg5
2qPSfl9crnguwraIzJn8Lb1d6S6YyuWTplKBeL7v5MdLYIi0TO5clhCIo9MaqFq9ONyF0ar
dyIYFqEGOX0b/wBPyOkg5jWdyVIQG2R9mKhHqdM7d1/LuWyTFxjEuAx/ku3+S6fpblbTm5c
G2FvmI7SwVj5ZbJjbuR8281NUQTGEOFCV0du/bFyzO9CMoSrE6jpqDTNWeo6W2LVnqRKE7c
QBEXIh3AGDj1IX/uWNfdDUpnorBu+XW5JxGIMqs8yKqVu5EwnAmMomhBFGKNvorEr8o1lpF
A+DyLALzur6WVu1994zA/aNuUmRPy61K5cstIyjKMNBflaUiK0Q+UxiB1rm0ZQi14kY4nSD
Sp7UbPW25WrxGtpEScH4tUTIHZj9HkdJbN66xlpBAoMazIC/6K5/V/iUun6q2bV6DaoSxDh
waZfROPR2JXzb8elmi+DmRGKHTW7cpX5SMBbA5tQxDbmRsdTblZvRqYSxY4GmSEIAynItGM
QTInYAEb1/o70LQqZGEmHFsF1AzNn+/FfL+mswlcuy8wxhAGUpPpwA4IQ6qzOxM1AuRMX4P
j9HmdP0t67brzwtyMabwEQQxGINCOKMbFqd0xxEImTfugoxmDGQoYyBBHYfot2LQ/Euzjbg
D96Z0j0qHS2A7VuTznNqyPdTcrIIcm/Ft3JP/wBJF8TYut3wVn5h08JXY24G1ehEOYgEzjN
hVqkHsXT3oQP5fp7kbty63LyHUIg5klWBIfiG+NHZGT+hWvynPf6ixa6e2f8A3J6bJftVro
7A5bY5pDGUzWUjvJUfJDHrYwLZeZKXle5dN8v+XGVo3p6J3IUnLl5jqDc05Ly/m10T6iViV
oiUtUp3JgiMQ9SQ9T2rrYs0hdgd+ny4t7V1vzK6I/mOruNBq6LUBGAbfLS5XTdWI89q75Zl
+rcGHeB9Eep6W55d6NBJgaHEEHEFXPnHziULdkh7Fq3HQ8RQHmJOqZwqrvWXz+JdLmNWiMB
EcB9HUN4vP5j/AEIsut+ZXoAdR1V2QttXRZHKK7ZtqK6TqxHmEpWpkbCNcX7QrvznyxPrbt
vXbMvhjMtbi+yrlXOr+a3NducjKzO4BH8MDmkf1Tkup/LDTYvRvCxH9USjMdlCytw6WFqV4
2GM7kTKUBKRwaQxZTPUWxC/zxGjCN234ZRfap9T1MdfT9MIkWyKSuSqAdwAw4K9atFvlnT6
4TtgARjGPLA6mfVI14K0LRiL3lj8wRiDq5TLeIqPT9DCNuMINaHw6mpKW1ziiPmkYw6uyPL
nGMRCjuMMdx2fRGcDpnEiUZDEEVBUel62cTA2ZaRCIjqlFjqlvbZRdHZzndlc/wAuOn+/+n
X+Rb9Cx1gGqNuXPHMwlyzHdgodR08xctXAJQmMCPohY6eWvp+kcawXjO5JtRG4Myt9S4Ny0
J2rI23DOWjud11HT3Jymeptm6SavOEhqkeOpfLZis7L3ZDcLluUe/QVGJmTZugXbN2HijJi
HHexCn1vzPr7t+xYjKRB5XAFI6jKRqchius6eR55Rt3AMyxlGR7NQVvqo3CenF4dNCIkdPl
E+WS28nV3Jiam/aA3sT9EOnl/gQHmdQf1B8P9I0Vrpz1FzprFmot2hHTItpDiQ+ELpfy0py
vXZSE5Tk5kAAXbAMdn0db02YNu6N+oGB7tKhdjcP5Wdw9NG250+XWIlpwcy5vQgCRqN+220
muCs2J81qVkdPdAoYygNB4YOF+Vn80kegjSNvnJ07NGrT7NytWemuG7ZhcnZjckzyeBiTys
MV5huytdT058q5ctGL4a9ExIEfE4Uxa5bHTW5TeRrKWNTtlJdX0cj+K8LsctQEfLNN2n0q/
1HyXrfy1vq5a79uUjBpHYYxm+JXT259Qep6rqIyneDFhURizvI6i+OLKVjrbc4/lpCFmdyJ
iZQZ25gH04Lo78QBfmZwkRjKEQ4fgfp6KQLCczblwnEj1rorT+GFybftGI/u/+hr+gfyXUT
tROMH1QO/RJ4ry+o6qflnG3BrYP7Whie1U7FHpDcJ6eE5XI2qMJyFZbVDq+lIjetggahqi0
sQQ49aPVdXPXekAKDTEAYCIyCMejvmNuVTamNcH2iJw7FEdZeM4RrG3ECFsHbpGJ4qV3pbh
t3JQlalIMeSeIqoztlpQIMTsIwVuPVmAt2i8bduOmOpm1FyST9Bv9Hc8q4RpkWBEo4sQU3n
W+Plh0b/V3ZXrpDapZDZEYAcPouy6Wflm9bNqZZ+WWzYd6t37R57Uozg9eaJEg+3BWx1EYW
rVqsLdtyNRDGZJxUp9HcERPx25jVCR2mNK7wjYEodPCQaflAiR/pyJbsVnqbLeZYkJwBFHj
tXUdfblAy6qWq9ZkD5ZIpFhkwo6Fq+Y2+nBfybTgEj7xJqodT01w271svGQ35HaPqVo8mx5
zN53N36Hb0r89dumfU6xMXC1DEvFsmGxaZ9PZndb/ABOYV/Yf2r8z1lzXNmiBSMQMox+mF6
2dNy3ITgdkonVH0hDqrsBb0wFuEI1YO5rvJ+jd/Idv/qd/01/kKfyY/S7f0q/+ox/T2/pv/
I+bpPl6m1ZI/wDTeL/eKXh/oeFfCsl8KyXwrJZLJZLJZLJZLJZLJZLJZLJZLJZLJZLJZLJZ
dqyWSyWSyWSyWSyWSyWSyWSyWSyWSyWSOC/3P1sr/9k=
</binary>
</FictionBook>

Zerion Mini Shell 1.0