%PDF- %PDF-
Mini Shell

Mini Shell

Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/
Upload File :
Create Path :
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/937.fb2

<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
    <description>
        <title-info>
            <genre>antique</genre>
                <author><first-name></first-name><last-name>Unknown</last-name></author>
            <book-title>Kniha</book-title>
            
            <lang>cs</lang>
            
            
        </title-info>
        <document-info>
            <author><first-name></first-name><last-name>Unknown</last-name></author>
            <program-used>calibre 2.55.0</program-used>
            <date>16.8.2019</date>
            <id>fbfe7686-5476-4fe0-ad20-efabd12f3502</id>
            <version>1.0</version>
        </document-info>
        <publish-info>
            
            <year>2004</year>
            
        </publish-info>
    </description>
<body>
<section>
<p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><p><strong>KOLO ČASU</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>KNIHA ČTVRTÁ</p>

<p><strong>STÍN SE ŠÍŘÍ</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>Svazek 2</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>Robert Jordan</strong></p><empty-line /><p><strong>Radomír Suchánek</strong></p>

<p><strong>NAKLADATELSTVÍ NÁVRAT</strong><strong> </strong><strong>©</strong><strong> </strong><strong>199</strong><strong>9</strong></p><empty-line /><empty-line /><p><strong>THE WHEEL OF TIME</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>Book 4</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>THE </strong><strong>SHADOW RISING</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>Volume 2</strong></p><empty-line /><p><strong> </strong></p>

<p>© Copyright by Robert Jordan 1992</p>

<p>© Cover Art by Darrell Sweeet - 1998</p>

<p>© Translation by Dana Krejcová - 1999</p>

<p>© Edition by Radomír Suchánek – NÁVRAT - 199</p>

<p><strong>ISBN: 80 – </strong><strong>7174</strong><strong> - </strong><strong>2</strong><strong>14</strong><strong> -</strong><strong> </strong><strong>7</strong></p><empty-line /><p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p>

<p><image xlink:href="#_2.jpg" /></p><empty-line /><p><strong>Vysvětlivky k mapě str. </strong><strong>3</strong><strong>, </strong><strong>4</strong></p>

<p><strong>The Dead Sea </strong>- Mrtvé moře; <strong>The Blight - </strong>Morna; <strong>Shayol Ghul </strong>- Shayol Ghul; <strong>The Blasted Lands </strong>- Spálené země; <strong>Mountains of Dhoom </strong>- Dhúmské hory; <strong>Tarwin's Gap </strong>- Tarwinovo sedlo; <strong>Fal Dara; Fal Moran; Shienar </strong>- Shienar; <strong>Niamh Passes </strong>- Niamhské průsmyky; <strong>Arafel; Chachin </strong>- Chachin; <strong>Plain of Lances </strong>- Planina kopí; <strong>Shol Arbela - </strong>Shol Arbela; <strong>Saldaea </strong>- Saldaea; <strong>Maradon; Worlďs End </strong>- Konec světa; <strong>Aile Dashar </strong>- Aile Dashar; <strong>Bandar Eban; r. Dhagon </strong>- řeka Dhagon; <strong>Arad Doman; r. Akuum </strong>- řeka Akuum; <strong>r. Arinelle </strong>- řeka Arinella; <strong>Katar; r. Ivo - </strong>řeka <strong>Ivo; r. Haevin </strong>- řeka Haevin; <strong>The Black Hills </strong>- Černé hory; <strong>r. Luan -</strong><strong> </strong>řeka <strong>Luan; Dragon-mount </strong>- Dračí hora; <strong>Tar Valon; Kingslayer's Dagger </strong>- Rodovrahova Dýka; <strong>Aiel Waste </strong>- Aielská pustina; <strong>r. Gaelin </strong>- řeka Gaelin; <strong>Jangai Pass </strong>- průsmyk Jangai; <strong>The Spine of the World </strong>- Páteř světa; <strong>Cairhien </strong>- Cairhien; <strong>r. Alguenya </strong>- řeka Alguenya; <strong>Braem Wood - Braemský </strong>les; <strong>Baerlon </strong>-Baerlon; <strong>The Two Rivers </strong>- Dvouříčí; <strong>Mountains of Mist </strong>- pohoří Oparů; <strong>Paerish Swar (Darkwood) </strong>- Paerish Swar (Temnoles); <strong>Almoth Plain </strong>-Almothská pláň; <strong>Toman Head </strong>- Tomova Hlava; <strong>Falme; r. Andahar </strong>- řeka Andahar; <strong>T</strong><strong>anchico </strong>- Tanchico; <strong>Tarabon; Elmora; Aryth Oceán </strong>- Arythský oceán; <strong>Amador; The Shadow Coast </strong>- Stínové pobřeží; <strong>Tremalking; Windbiter's Finger </strong>- Větrolam; <strong>Ebou Dar </strong>- Ebou Dar; <strong>Qaim; Amadicia </strong>- Amadicie; <strong>r. Sharia </strong>- řeka Sharia; <strong>r. Eldar </strong>- řeka Eldar; <strong>Gheald</strong><strong>an; Jehannah; Garen's Wall </strong>- Garenova Stěna; <strong>Caralain Grass </strong>- Caralainská pastvina; <strong>Andor; Four Kings </strong>- Čtverkrálí; <strong>r. Storn </strong>- řeka Storn; <strong>Whitebridge </strong>- Bílý Most; <strong>Lugard; Murandy; r. Manetherendrelle </strong>- řeka Manetherendrella; <strong>Altara; Illian; Sea of Storms </strong>- Bouřlivé moře; <strong>Isles of the Sea Folk </strong>- ostrovy Mořského národa; r. <strong>Cary </strong>- řeka Cary; <strong>Hills of Kintara </strong>- Kintarské vršky; <strong>Plains of Maredo </strong>- Maredská pláň; <strong>Far Madding; Tear </strong>- Tear; <strong>The Fingers of the Dragon</strong> - Dračí Prsty; <strong>Cindaking; Godan; Mayene; Drowne</strong><strong>d Lands </strong>- Potopená země; <strong>Haddon Mirk; Stedding Shangtai </strong>- Država Shangtai; <strong>r. Erinin </strong>- řeka Erinin; <strong>r. Iralell </strong>- řeka Iralell; <strong>Aringill; Caemlyn; Ghealdan</strong></p><empty-line /><p><image xlink:href="#_3.jpg" /></p><empty-line /><p>A stín se rozšíří přes celý svět, zatmí každou zemi, i ten nejmenší koutek, a nebude ani Světlo, ani bezpečí. A on, jenž byl zrozen z úsvitu, zrozen z Děvy, podle proroctví, natáhne ruce, aby chytil Stín, a svět vykřikne bolestí ze spasení. Všechna sláva patří Stvořiteli a Světlu a tomu, kdo bude zrozen zas. Kéž nás před ním Světlo ochrání.</p>

<p>z <emphasis>Poznámek ke Karaethonskému cyklu </emphasis></p>

<p>Sereine dar Shamelle Motara</p>

<p>sestra-rádkyně Comaelle, nejvyšší královny Jaramidské</p>

<p>(asi 325 PR, třetí věk)</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA PRVNÍ</strong></p>

<p><strong><emphasis>Do Srdce</emphasis></strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>Ohromnou klenutou síň s mohutnými sloupy z leštěné krevele, pět loktů tlustými, zvedajícími se do šerých výšin nad světlo zlatých lustrů zavěšených na zlatých řetězech, naplnila tairenská šlechta. Vznešení páni a paní se seřadili v kruhu pod velkou kupolí v srdci komnaty a nižší šlechtici se stavěli za ně, řada za řadou až k lesu sloupů, všichni v nejlepším sametu, hedvábí a krajkách, širokých rukávcích, s okružím a špičatými klobouky, a všichni si znepokojeně špitali, takže klenutý strop odrážel zvuky jako od vyplašených husí. Jedině vznešení páni samotní směli vstoupit na toto místo zvané Srdce Kamene, a ti sem přicházívali jen čtyřikrát do roka podle požadavků zákona a zvyku. Teď přicházeli také, všichni, kteří nebyli někde na venkově, na pozvání nového pána, tvůrce zákonů a narušitele zvyků.</p>

<p>Natlačení lidé uhýbali Moirain hned, jak si všimli, kdo to je, takže se s Egwain pohybovaly jako v kapse volného prostoru. Lanova nepřítomnost Moirain zlobila. Strážci nebylo podobné, aby zmizel, když by ho mohla potřebovat. Obvykle na ni dohlížel, jako by se bez ochránce sama bránit neuměla. Kdyby nebyla schopná cítit pouto, jež je spájelo, a nevěděla, že nemůže být daleko od Kamene, byla by si dělala starosti.</p>

<p>Lan bojoval s provázky, které si na něj přivazovala Nyneiva, stejně tvrdě, jako bojovával s trolloky v Morně, ale ať se to snažil sebevíc popírat, ta mladá žena ho spoutala tak pevně, jako ona sama, i když jiným způsobem. To by se klidně mohl snažit přervat holýma rukama ocel, jako ta pouta. Moirain nebyla tak docela žárlivá, ale Lan byl její ozbrojenou paží, jejím štítem i společníkem tak dlouho, že se ho nedokázala tak lehce vzdát. <emphasis>Udělala jsem, co v tom bylo třeba udělat. Ona ho získá, jestli zemřu, a ne dříve. Kde </emphasis>je <emphasis>ten chlap? Co dělá?</emphasis></p>

<p>Jakási žena v rudém hávu, paní země jménem Leitha, s krajkovým okružím a koňskou tváří, odtahovala suknice s poněkud přehnanou úslužností a Moirain se na ni podívala. Stačil pohled, ani nemusela zpomalit, ale žena se otřásla a sklopila zrak. Moirain si pro sebe kývla. Dokázala přijmout, že tito lidé Aes Sedai nenávidí, ale nehodlala kromě zastřeného pohrdání snášet otevřenou hrubost. Kromě toho ostatní ustoupili o další krok, když viděli, jak se Leitha nechala zastrašit.</p>

<p>„Jsi si jistá, že neříkal nic o tom, co hodlá ohlásit?" zeptala se tiše. Při takovém štěbetání nemohl nikdo o tři kroky dál slyšet ani slovo. A Tairenové si teď od nich udržovali vzdálenost přibližně tři kroky. A Moirain neměla ráda, když ji slyšel někdo nezvaný.</p>

<p>„Nic," odpověděla Egwain stejně tiše. Mluvila stejně podrážděně, jako se Moirain cítila.</p>

<p>„Něco se povídalo."</p>

<p>„Povídalo? A co?"</p>

<p>Ta dívka se nedokázala příliš ovládat, ani hlas, ani výraz tváře. Ona zřejmě nezaslechla nic o tom, co se děje ve Dvouříčí. Sázet ale na to, že se to nedoslechl ani Rand, by mohlo znamenat, že svého koně dostane za tři sáhy vysokou ohradu. „Měla bys ho přimět, aby se ti svěřoval. Potřebuje, aby ho někdo vyslechl. Pomůže mu to popovídat si o svých potížích s někým, komu může věřit." Egwain se na ni podívala koutkem oka. Na tak prosté metody začínala být příliš zkušená. Přesto Moirain vyslovila nepřizdobenou pravdu - ten chlapec si potřeboval s někým popovídat a ulevit si tak - a navíc by to mohlo fungovat.</p>

<p>„On se nesvěří nikomu, Moirain. Co ho bolí, skrývá, a doufá, že se s tím dokáže vyrovnat dřív, než si toho někdo všimne." Egwain se po tváři mihl hněv. „Ten vrtohlavý mezek!"</p>

<p>Moirain pocítila na okamžik soucit. Nedalo se čekat, že jen tak přijme, že se tu Rand prochází zavěšený do Elain a líbající se s ní v koutku, když si myslí, že je nikdo nevidí. A Egwain toho nevěděla ani polovinu. Soucit však Moirain dlouho nevydržel. Bylo třeba vyřídit ještě tolik důležitých věcí, aby se ta dívka rozčilovala kvůli něčemu, co stejně nemohla mít.</p>

<p>Elain a Nyneiva už by měly být na palubě fregaty a z cesty. Jejich plavba by nakonec mohla potvrdit, že její podezření ohledně hledaček větru bylo správné. To však byla maličkost. Přinejhorším mají obě dost zlata, aby koupily loď a najaly si posádku - což by mohlo být nutné vzhledem k tomu, co se o Tanchiku povídalo - a ještě by jim mělo zbýt tolik, aby mohly podplatit tarabonské úředníky. Pokoj Toma Merrilina byl prázdný a její zvědové jí ohlásili, že si cestou z Kamene mumlal cosi o Tanchiku. Dohlédne na to, aby dostaly dobrou posádku, a najde ty správné úředníky. Údajný plán s Mazrimem Taimem byl z těch dvou možností ten pravděpodobnější, ale její zprávy amyrlin by se o to měly postarat. Obě mladé ženy dokážou zvládnout mnohem méně pravděpodobný případ, že v Tanchiku opravdu nějaké tajuplné nebezpečí existuje, a hlavně se jí přestaly plést pod nohy a jsou daleko od Randa. Jen litovala, že Egwain odmítla jít s nimi. Tar Valon by byl pro všechny tři tím nejlepším místem, ale Tanchiko bude stačit.</p>

<p>„Když už mluvíme o tvrdohlavcích, hodláš pokračovat v tom svém plánu a jít do Pustiny?"</p>

<p>„Ano," odvětila dívka pevně. Potřebovala se vrátit do Věže, cvičit svou sílu. <emphasis>Nač ta Siuan vlastně myslí? Nejspíš by skončila u jednoho z těch svých pořekadel ohledně člunů a ryb, kdybych se jí zeptala.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Nakonec Egwain bude brzy také z cesty a ta aielská dívka na ni dá pozor. Možná ji moudré opravdu dokážou naučit něco o snění. Ten dopis od nich byl naprosto ohromující, tedy ne že by si mohla dovolit mu věnovat větší pozornost. Egwainina cesta do Pustiny by však mohla být z dlouhodobého hlediska užitečná.</p>

<p>Poslední řada Tairenů ustoupila, takže s Egwain stály na otevřeném prostranství pod rozlehlou kupolí. Tady bylo ještě zřetelnější, jak se šlechtici cítí nepohodlně. Mnozí si pozorně prohlíželi špičky svých bot, jako mrzuté děti, a další hleděli do prázdna, prostě na cokoliv, jen ne na obě ženy. Tady býval uložen <emphasis>Callandor, </emphasis>než si ho Rand vzal. Tady, pod touto kopulí, nedotčen rukou přes tři tisíce let, nedotknutelný pro každou ruku kromě ruky Draka Znovuzrozeného. Tairenové jen neradi přiznávali, že Srdce Kamene vůbec existuje.</p>

<p>„Ubohá žena," podotkla tiše Egwain.</p>

<p>Moirain sledovala směr jejího pohledu. Vznešená paní Alteima, již v rouše s okružím a s čepcem z neposkvrněné běli, jakou nosily tairenské vdovy, přestože její manžel ještě žil, byla nejspíš nejklidnější ze všech přítomných urozenců. Byla to štíhlá, milá žena, ještě milejší než obvykle díky smutnému úsměvu, s velkýma hnědýma očima a dlouhými černými vlasy do půli zad. Byla vysoká, i když si Moirain přiznávala, že pro ni je vysoká každá, která je vyšší než ona sama, a s poněkud příliš plným poprsím. Cairhieňané nebyli vysocí, a Moirain byla malá dokonce i podle jejich měřítek.</p>

<p>„Ano, ubohá žena," řekla, ale nemyslela to soucitně. Bylo dobré vidět, že Egwain ještě není natolik bystrá, aby pokaždé viděla pod povrch věcí. Ta dívka byla už teď mnohem méně učenlivá, než by měla být po mnoho dalších let. Potřebovala vytvarovat dřív, než ztvrdne úplně.</p>

<p>S Alteimou se Tom spletl. Nebo to možná nechtěl vidět. Z nějakého důvodu velice váhal zaútočit proti ženě. Vznešená paní Alteima byla mnohem nebezpečnější než její manžel či milenec, jež oba dokonale ovládala, aniž oni o sobě věděli. Možná byla nebezpečnější než kdokoliv jiný v Tearu, ženy i muže nevyjímaje. Brzy si najde jiné, které využije. Alteima vždy zůstávala v pozadí a tahala za provázky. Něco se s ní bude muset podniknout.</p>

<p>Moirain přenesla pohled podél řady vznešených pánů a paní, až našla Estandu ve žlutém hedvábném brokátu s velkým okružím ze slonovinové krajky a ladícím maličkým čepečkem. Krásu její tváře poněkud kazila jistá tvrdost, a občasné pohledy, které vrhala na Alteimu, byly tvrdé jako železo. Jejich vzájemné pocity šly mnohem dál než k pouhému soupeření. Kdyby byly muži, už dávno by jedna prolila krev té druhé v souboji. Kdyby bylo možné jejich nepřátelství vyostřit, Alteima by měla mít na nějakou dobu příliš velké starosti, než aby mohla dělat potíže Randovi.</p>

<p>Na chvíli zalitovala, že poslala Toma pryč. Nerada marnila čas těmito malichernými šarvátkami. Ale Tom měl příliš velký vliv na Randa, a ten chlapec musel být závislý jen na její radě. Jen a jenom její. Světlo vědělo, že je s ním těžké pořízení i bez vměšování ostatních. Tom chlapci stále radil, aby vládl Tearu, když by se měl dát na cestu za většími věcmi. Ale to teď bylo vyřešeno. Potíž, jak přivést Toma Merrilina k noze, může zvládnout později. Teď byl na pořadu Rand. Co tu chce oznámit?</p>

<p>„Kde je? Zřejmě se naučil první umění králů. Nechat lidi čekat."</p>

<p>Neuvědomila si, že promluvila nahlas, dokud se na ni Egwain překvapeně nepodívala. Moirain okamžitě zahnala z výrazu podráždění. Rand se nakonec objeví a ona zjistí, co má v plánu. Zjistí to zároveň s ostatními. Málem zaskřípala zuby. Ten zaslepený hlupák, řítící se střemhlav nocí, aniž by myslel na útesy, aniž by myslel na to, že společně s sebou může strhnout i celý svět. Jen kdyby mu dokázala zabránit, aby se nehnal zachránit svou vesnici. Bude to chtít udělat, ale teď si to nemůže dovolit. Možná to nevěděl. Byla to jistá naděje.</p>

<p>Proti nim stál Mat, neučesaný, hrbící se, s rukama v kapsách zeleného kabátce s vysokým límcem. Kabátec měl jako obvykle nedopnutý a boty měl ošoupané, což bylo v ostrém protikladu k dokonalé eleganci okolo. Když si všiml, že se na něj Moirain dívá, neklidně přešlápl a potom předvedl jeden z těch svých přidrzlých vzdorovitých úsměvů. Aspoň že byl tady, pod dohledem. Dohlížet na Mata Cauthona byla naprosto vyčerpávající práce, protože se jejím špehům snadno vyhýbal. Nikdy nedal ani v nejmenším najevo, že o jejich přítomnosti ví, ale její zvědové hlásili, že jim nějak vždycky uklouzne z dohledu, kdykoliv se dostanou příliš blízko.</p>

<p>„Myslím, že v tom svým kabátci i spí," podotkla s nesouhlasem Egwain. „A schválně. Ráda bych věděla, kde je Perrin." Postavila se na špičky a snažila se dohlédnout nad hlavami shromážděných. „Nikde ho nevidím."</p>

<p>Moirain se zamračila a také pátrala v davu. Ne že by viděla dál než na první řadu. Lan mohl být až vzadu mezi sloupy. Moirain však rozhodně nehodlala natahovat krk nebo dokonce vyskakovat na špičkách jako neklidné dítě. S Lanem si hodlala promluvit tak, aby na to dlouho nezapomněl, až ho najde. Moirain často přemítala, že když ho Nyneiva táhne na jednu stranu a <emphasis>ta'veren </emphasis>- přinejmenším Rand - na druhou, jak dlouho asi jejich pouto vydrží. Aspoň čas, který strážce trávil s Randem, byl k užitku. Dávalo jí to další polínko, které mohla přiložit na Randův oheň.</p>

<p>„Možná je s Faile," řekla Egwain. „Určitě by neutekl, Moirain. Perrin má silný smysl pro povinnost."</p>

<p>Skoro tak silný jako strážce, to Moirain věděla, což byl důvod, proč na něj neposílala tolik špehů, jako se snažila mít u Mata. „Faile se ho snaží přemluvit k odchodu, děvče." Bylo docela dobře možné, že je s ní. Obvykle s ní býval. „Netvař se tak překvapeně. Často o tom mluví - a hádají se - tak, že jsou jasně slyšet."</p>

<p>„Mě nepřekvapuje, že to víš," prohodila Egwain suše, „jen že by se mu Faile snažila vymluvit něco, o čem ví, že udělat musí."</p>

<p>„Ona možná nevěří, že to musí udělat." Moirain tomu nejdřív sama nevěřila, neviděla to. Tři <emphasis>ta'veren, </emphasis>všichni tři stejného stáří, pocházející ze stejné vesnice. Musela být slepá, když si hned neuvědomila, že musejí být spojení. Všechno se díky tomu jen ještě víc zkomplikovalo. Bylo to jako snažit se žonglovat třemi Tomovými barevnými míčky jednou rukou a se zavázanýma očima. Viděla Toma, jak to dělá, ale ona by to zkoušet nechtěla. A nedalo se ani poznat, jak jsou spojeni, nebo co by měli udělat. Proroctví se o společnících nikdy nezmiňovala.</p>

<p>„Mám ji ráda," řekla Egwain. „Hodí se k němu, je přesně to, co potřebuje. A hodně jí na něm <emphasis>záleží."</emphasis></p>

<p>„Asi ano." Jestli začnou být s Faile příliš velké potíže, Moirain si s ní bude muset promluvit o tajemstvích, která Faile před Perrinem má. Nebo řekne jednomu ze svých špehů, aby to udělal. To by mělo celou záležitost vyřídit.</p>

<p>„Říkáš to, jako bys tomu nevěřila. Oni se milují, Moirain. Copak to nevidíš? Copak ty nepoznáš lidský cit, ani když ho uvidíš?"</p>

<p>Moirain jí věnovala dost přísný pohled, který by ji měl okamžitě vhodným způsobem uzemnit. To děvče vědělo tak málo, a myslelo si, že ví tolik. Moirain už jí to chtěla říci a řádně ji zpražit, když začali Tairenové překvapeně, někdy dokonce poděšeně, lapat po dechu.</p>

<p>Dav rychle ustupoval, velice ochotně, ti vepředu nemilosrdně nutili ty vzadu ustoupit, takže se pod kupolí otevřel široký průchod. Tím průchodem prošel Rand s pohledem upřeným přímo před sebe, majestátní v rudém kabátci vyšívaném na rukávcích zlatými spirálami, s <emphasis>Callandorem </emphasis>položeným v ohbí lokte pravé ruky jako žezlo. Ale Tairenové neuhýbali jen díky tomu. Za ním přicházela dobře stovka Aielů s oštěpy a luky s nasazenými šípy v rukou, se <emphasis>šufami </emphasis>omotanými kolem hlav. Černé závoje jim halily tváře, až byly vidět jenom oči. Moirain měla dojem, že v čele zástupu, těsně za Randem, poznává Rhuarka, ale to jen díky jeho pohybům. Ostatní byli zcela anonymní. Připravení k zabíjení. Očividně, ať už jim chtěl Rand sdělit cokoliv, hodlal udusit každý odpor dřív, než budou mít zúčastnění čas se sjednotit.</p>

<p>Aielové se zastavili, ale Rand šel dál až doprostřed místnosti. Pak přelétl shromážděné očima. Při spatření Egwain vypadal překvapeně a snad i nešťastně, ale Moirain věnoval úsměv, který ji doháněl k zuřivosti, a Matovi zas takový, že když ho Mat opětoval, vypadali oba jako malí kluci. Tairenové všichni zbledli jako plátno, nevědíce, mají-li se dívat na Randa a <emphasis>Callandor </emphasis>nebo na zahalené Aiely. Obojí mohlo být smrtící.</p>

<p>„Vznešený pán Sunamon," prohlásil Rand náhle a hlasitě, až onen bachratý chlapík nadskočil, „se mi zaručil za smlouvu s Mayene, že přesně dodrží smysl, jaký jsem chtěl. Zaručil se mi za to svým životem." Zasmál se, jako by právě řekl dobrý vtip, a většina urozenců se zasmála s ním. Ne tak Sunamon, jenž vypadal, že se mu udělalo vážně nevolno. - „Nedodrží-li to," oznámil Rand, „souhlasil, že bude pověšen a že se tímto slibem cítí vázán." Smích ustal. Sunamonův obličej dostal odporný nazelenalý odstín. Egwain se ustaraně podívala na Moirain. Oběma rukama si mačkala sukni. Moirain jen čekala. Nesvedl sem každého šlechtice ze vzdálenosti deseti mil, jen aby jim dal vědět o smlouvě nebo aby vyhrožoval tomu tlustému hlupákovi. Přiměla se pustit vlastní sukni.</p>

<p>Rand se obrátil kolem dokola a zvažoval obličeje, které viděl. „Díky této smlouvě bude brzy možné přepravovat na lodích tairenské zrní na západ a hledat nové trhy." Ozvalo se několik tichých oceňujících poznámek, ale byly rychle umlčeny. „Je toho však víc. Vojska Tearu vyrazí na pochod."</p>

<p>Ozval se neslýchaný jásot, bouřlivý pokřik se odrážel od vysokého stropu. Muži poskakovali a máchali pěstmi nad hlavou, dokonce i vznešení páni, a vyhazovali do vzduchu špičaté klobouky. Ženy se usmívaly stejně nadšeně jako muži, líbaly na tváře ty, kteří měli odejít do války, a jemně čichaly k maličkým porcelánovým fiólám s vonnými solemi - bez takové fióly by žádná tairenská šlechtična nevyšla na veřejnost - a předstíraly, že na ně z té zprávy jdou mrákoty. „Illian padne!" vykřikl kdosi a stovky hlasů to opakovaly jako dunění hromu. „Illian padne! Illian padne! Illian padne!"</p>

<p>Moirain viděla, že Egwain hýbe pusou, ale její slova pohltil všeobecný jásot. Nicméně dokázala si ze rtů přečíst: „Ne, Rande. Prosím, to ne. Prosím, ne!" Na druhé straně proti Randovi se nesouhlasně mračil Mat. Ti dva a ona byli jediní, kteří neoslavovali, tedy až na vždy pozorné Aiely a Randa samotného. Rand zkřivil rty v opovržlivém úsměvu, jenž mu ani na okamžik nedostoupil až k očím. Na obličeji se mu zaleskl pot. Moirain se setkala s jeho zatrpklým pohledem a vyčkávala. Bude toho víc, a jak tušila, ani to se jí nebude líbit.</p>

<p>Rand zvedl levici. Pomalu se rozhostilo ticho, ti vepředu spěšně utišovali ty za sebou. Rand počkal, až bylo ticho úplné. „Vojska vyrazí na sever do Cairhienu. Povede je vznešený pán Meilan a pod ním vznešení páni Gueyam, Aracome, Hearne, Maraconn a Simaan. Vojska bude štědře platit vznešený pán Torean, z vás ten nejbohatší, jenž také vojska doprovodí, aby dohlédl na to, že jeho peníze budou utraceny moudře."</p>

<p>Toto prohlášení přivítalo mrtvolné ticho. Nikdo se ani nepohnul, i když nehezky vypadající Torean měl zřejmě problémy udržet se na nohou.</p>

<p>Moirain se musela Randovi v duchu poklonit za jeho výběr. Poslat těch sedm z Tearu hladce vykuchalo sedm nejnebezpečnějších úkladů proti němu a žádný z těch mužů nedůvěřoval ostatním natolik, aby mohli nějaké pikle kout mezi sebou. Tom Merrilin mu poradil dobře. Jejím špehům očividně unikly některé poznámky, které podstrčil Randovi do kapes. Ale co to ostatní? Bylo to šílenství. Tohle přece nemohla být odpověď, jíž se mu dostalo na druhé straně onoho <emphasis>ter'angrialu. </emphasis>Určitě to nebylo možné.</p>

<p>Meilan s ní zřejmě souhlasil, byť ne ze stejných důvodů. Váhavě vystoupil dopředu, hubený, tvrdý muž, ale tak vyděšený, že mu bylo vidět bělmo. „Můj pane Draku..." Zarazil se, polkl a začal znovu maličko silnějším hlasem. „Můj pane Draku, zaplést se do občanské války je jako vstoupit do močálu. O Sluneční trůn usiluje tucet frakcí se stejně tolika proměnlivými spojeneckými smlouvami, a každý den se všichni zrazují navzájem. - Kromě toho zaplavili Cairhien lupiči jako blechy divokého kance. Hladovějící sedláci obrali zemi dohola. Mám zaručené zprávy, že jedí kůru a listí. Můj pane Draku, ,brynda' je slovo, které ani zdaleka nevystihuje -"</p>

<p>Rand ho uťal. „Ty snad nechceš rozšířit hranice Tearu až k Rodovrahově Dýce, Meilane? To je v pořádku. Vím, koho chci posadit na Sluneční trůn. Nejdeš tam dobývat, Meilane, ale znovu nastolit pořádek a mír. A nakrmit hladové. V tairenských sýpkách je teď více zrní, než dokáže Tear prodat, a sedláci letos sklidí nejméně stejně tolik, leda bys mne neuposlechl. Povozy zrní dopraví za vojsky, a ti <emphasis>sedláci... </emphasis>Ti <emphasis>sedláci </emphasis>už nebudou muset jíst kůru, můj <emphasis>pane </emphasis>Meilane." Vysoký vznešený pán otevřel znovu ústa a Rand švihl <emphasis>Callandorem </emphasis>dolů a opřel jeho křišťálový hrot před sebe o zem. „Máš otázky, Meilane?" Meilan zavrtěl hlavou a zacouval do davu, jako by se chtěl schovat.</p>

<p>„Já věděla, že nezačne válku," prohlásila důrazně Egwain. „Věděla jsem to."</p>

<p>„Myslíš, že tady se bude méně zabíjet?" zareptala Moirain. Co má ten kluk za lubem? Aspoň nechce utéci zachránit tu svou vesnici, když si Zaprodanci se zbytkem světa dělají, co se jim zamane. „Hromady mrtvol budou přinejmenším stejně vysoké, děvče. Rozdíl mezi tímhle a válkou ani nepoznáš."</p>

<p>Útokem na Illian a Sammaela by získal trochu času, i kdyby to nakonec dopadlo nerozhodně. Získal by čas učit se, jak nakládat se svou mocí, a možná by dokázal strhnout jednoho ze svých nejsilnějších nepřátel, což by zastrašilo ostatní. Co ale získá tímhle? Mír pro její rodnou zemi, nakrmení hladovějících Cairhieňanů. Jindy by mu byla tleskala. Bylo to chvályhodně lidské - a nyní naprosto nesmyslné. Neužitečné krveprolití spíš než by se postavil nepříteli, který ho zničí, dostane-li tu nejmenší možnost. Proč? Lanfear. Co mu řekla Lanfear? Co udělala? Možnosti Moirain zamrazily až u srdce. Rand bude potřebovat bližší dohled víc než kdy dřív. Nedopustí, aby byl obrácen ke Stínu.</p>

<p>„Aha, ano," řekl Rand, jako by si právě na cosi vzpomněl. „Vojáci toho moc nevědí o krmení hladových lidí, že ne? K tomu je třeba laskavého, ženského srdce. Má paní Alteimo, lituji, že musím narušit tvůj žal, ale ujala by ses dohledu nad rozdělováním jídla? Budete muset nakrmit celý stát."</p>

<p><emphasis>A získat moc, </emphasis>pomyslela si Moirain. Tohle byla jeho první chyba. Ovšem až na to, že si vybral Cairhien místo Illianu. Alteima se do Tearu určitě vrátí jako spojenec Meilana nebo Gueyama, připravená k dalším intrikám. A jestli si Rand nebude dávat pozor, nechá ho zavraždit. Možná by se dala v Cairhienu zinscenovat nějaká nehoda.</p>

<p>Alteima udělala půvabné pukrle a roztáhla dlouhé bílé suknice. Tvářila se jen trošku překvapeně. „Jak můj pán Drak velí, já uposlechnu. Velice mě těší, že mohu posloužit pánu Drakovi."</p>

<p>„Byl jsem si tím jistý," podotkl Rand suše. „A i když zajisté velice miluješ svého manžela, nebude tě asi moct provázet do Cairhienu. Podmínky tam budou pro nemocného velice tvrdé. Dovolím si ho dopravit do komnat vznešené paní Estandy. Ona se o něj postará, zatímco budeš pryč, a pošle ho za tebou do Cairhienu, až mu bude lépe." Estanda se vítězoslavně usmála. Alteima vyvrátila oči a zhroutila se na pomačkanou hromádku.</p>

<p>Moirain lehce zavrtěla hlavou. Byl opravdu tvrdší než dřív. Nebezpečnější. Egwain vykročila k zhroucené ženě, ale Moirain jí položila ruku na loket. „Myslím, že ji jen přemohly city. Já to poznám, víš. Dámy se o ni postarají." Několik se již k Alteimě sklonilo, poplácávaly ji po rukou a přikládaly jí pod nos vonnou sůl. Alteima zakašlala a otevřela oči. Když ale viděla, že nad ní stojí Estanda, vypadalo to, že omdlí znovu.</p>

<p>„Rand myslím právě udělal něco velmi chytrého," řekla Egwain chabě. „A velice krutého. Měl by se stydět."</p>

<p>Rand se tak opravdu tvářil. Mračil se do dlaždic pod svýma nohama. Možná nebyl tak tvrdý, jak se snažil předstírat.</p>

<p>„A ne nezaslouženě," poznamenala Moirain. To děvče vypadalo slibně, všímalo si věcí, kterým nerozumělo. Ale stále se potřebovalo naučit ovládat své pocity, všimnout si, co je potřeba udělat, stejně jako vědělo, co si přeje udělat. „Doufejme, že pro dnešek s tou chytrostí už skončil."</p>

<p>Jen málokdo ve velké komnatě opravdu pochopil, co se stalo, kromě toho, že Alteiminy mdloby znepokojily pána Draka. Zezadu se ozvalo pár výkřiků: „Cairhien padne!", ale dlouho to nevydrželo.</p>

<p>„Když nás povedeš ty, můj pane Draku, dobydeme svět!" křikl jakýsi muž s tváří plnou vřídků, který napůl podpíral Toreana. Byl to Estean, Toreanův nejstarší syn, ta vředovitá tvář jako podobnost stačila, i když otec si stále cosi mumlal.</p>

<p>Rand zvedl s trhnutím hlavu a vypadal překvapeně. Nebo možná rozzlobeně. „Nebudu s vámi. Jdu... na chvíli pryč." To rozhodně vyvolalo mlčení. Upíraly se na něj oči všech přítomných, ale on věnoval pozornost cele jen <emphasis>Calla</emphasis><emphasis>ndoru. </emphasis>Dav sebou trhl, když Rand zvedl křišťálový meč před sebe. Po tvářích se mu řinul pot mnohem silněji než dříve. „Kámen držel <emphasis>Callandor </emphasis>předtím, než jsem přišel. A Kámen ho podrží opět, než se vrátím."</p>

<p>Náhle mu průsvitný meč v rukou vzplál. Rand ho obrátil jílcem nahoru a zarazil ho do země. Do kamene podlahy. Ke kupoli nahoře vzlétly obloukem namodralé blesky. Kameny hlasitě zaduněly a Kámen se otřásl, zatančil a srazil ječící lidi na zem.</p>

<p>Moirain odstrčila Egwain, ještě než chvění zcela ustalo, a narovnala se. Co to <emphasis>udělal!</emphasis><emphasis> </emphasis>A proč? Odejít? To byla nejhorší z jejích nočních můr.</p>

<p>Aielové už také stáli. Všichni ostatní leželi omráčeni či se krčili na kolenou. Až na Randa. Ten klečel na jednom koleni a oběma rukama svíral jílec <emphasis>Callandoru. </emphasis>Čepel meče byla z poloviny zaražena do podlahy. Meč byl opět jen průhledným křišťálem. Obličej se mládenci leskl potem. Přinutil se otevřít zaťaté ruce jeden prst po druhém a pak je držel kolem jílce, aniž se ho přímo dotýkal. Moirain měla na chvíli dojem, že ho chce znovu uchopit, ale on se místo toho přinutil vstát. Musel se k tomu přinutit, tím si byla Moirain jistá.</p>

<p>„Dohlídněte mi na to, co budu pryč." Hlas měl lehčí, víc jako když ho poprvé spatřila v jeho vesnici, ale o nic méně jistý a pevný než před chvílí. „Dohlídněte na to a vzpomínejte na mě. Pamatujte, že si pro něj přijdu. Jestli chce moje místo zaujmout někdo jiný, musí ho jenom vytáhnout." Zahrozil jim prstem a téměř poťouchle se zazubil. „Ale nezapomeňte na cenu za neúspěch."</p>

<p>Otočil se na patě a vyšel z komnaty. Aielové se zařadili za něj. Tairenové zírali na meč trčící z podlahy Srdce Kamene a pomalu se zvedali. Většina se tvářila, že by nejraději utekla, ale příliš se báli.</p>

<p>„Ten chlap!" zavrčela Egwain oprašujíc si zelené lněné šaty. „Copak se zbláznil?" Připlácla si ruku na ústa. „Ó, Moirain, nezbláznil se, že ne? Nebo ano? Ještě ne."</p>

<p>„Světlo dej, aby ne," zamumlala Moirain. Nedokázala odtrhnout zrak od meče, stejně jako Tairenové. Světlo toho kluka vem. Proč nemohl zůstat tím poddajným mládenečkem, jehož našla v Emondově Roli? Přiměla se vykročit za Randem. „Ale zjistím to."</p>

<p>Téměř běžíce dohnaly zástup Aielů v široké, goblény ověšené chodbě. Aielové teď měli závoje odhrnuté, ale snadno je mohli zvednout a přetáhnout přes obličej, aniž by zpomalili krok. Ohlédli se po ní a po Egwain a jejich tvrdé výrazy se nezměnily, ale v očích se jim objevila ostražitost, kterou tam v blízkosti Aes Sedai Aielové vždycky měli.</p>

<p>Jak je mohla vyvést z míry ona, když tak klidně následovali Randa, to Moirain nechápala. Zjistit o nich víc než pár zlomků bylo obtížné. Na otázky odpovídali vcelku ochotně - na otázky týkající se čehokoliv, co ji vůbec nezajímalo. Co zjistili její zvědové, i to, co sama odposlechla, nebylo nikdy důležité, a síť jejích špehů už to nezkoušela. Ne od chvíle, kdy jednu ženu nechali svázanou a s roubíkem viset za kotníky z hradeb, kdy mohla jen s vytřeštěnýma očima zírat na sto sáhů hluboký sráz, a kdy jeden muž jednoduše zmizel. Prostě byl pryč. A ta žena, odmítající vstoupit kamkoliv výš než do přízemí, byla živou připomínkou, dokud ji Moirain neposlala na venkov.</p>

<p>Když k němu s Egwain z obou stran došly, Rand ani nezpomalil, stejně jako Aielové. Také se tvářil ostražitě, ale jinak, a také byl popuzený a rozzlobený. „Myslel jsem, že už jsi pryč," řekl Egwain. „Myslel jsem, žes šla s Elain a Nyneivou. Mělas to udělat. Dokonce i Tanchiko je... Cos říkala?"</p>

<p>„Už moc dlouho nezůstanu," pravila Egwain. „Odcházím s Aviendhou do Pustiny, do Rhuideanu, abych studovala u moudrých."</p>

<p>Když se dívka zmínila o Pustině, Rand škobrtl a nejistě se na ni podíval, ale hned šel dál. Zdál se teď vyrovnaný, až příliš, jako vroucí konvice, která má přivázané víčko a zaražený špunt. „Pamatuješ, jak jsme se koupávali v Luhu?" zeptal se tiše. „Já plaval v tůni na zádech a myslel jsem, že nejtěžší věc, co budu kdy muset dělat, bude orat pole, možná až na stříhání ovcí. Stříhání od slunce východu do západu, kdy se skoro nezastavíš ani kvůli jídlu, dokud není hotovo."</p>

<p>„Předení," řekla Egwain. „Nenáviděla jsem to víc než drhnutí podlah. Z předení mě hrozně bolely prsty."</p>

<p>„Proč jsi to udělal?" zeptala se Moirain, než mohli pokračovat v tom dětinském žvatlání a vzpomínání na mládí.</p>

<p>Rand se na ni úkosem podíval a usmál se dost poťouchle, aby to slušelo i Matovi. „Copak jsem ji mohl nechat pověsit za to, že se snažila zabít chlapa, co mě chtěl zabít? Bylo by to snad spravedlivější než to, co jsem udělal?" Úsměv mu z tváře zmizel. „Je spravedlivé vůbec něco, co udělám? Když Sunamon neuspěje, bude viset. Protože jsem to řekl. Zaslouží si to po tom, jak se snažil získat výhody a nestaral se, jestli třeba jeho vlastní lidi umřou hlady, ale za to nepůjde na šibenici. Bude viset, protože jsem já řekl, že bude. Protože jsem to řekl."</p>

<p>Egwain mu položila ruku na loket, ale Moirain ho nehodlala nechat vyklouznout jenom tak hladce. „Víš dobře, že to jsem vůbec nemyslela."</p>

<p>Rand kývl. Tentokrát bylo v jeho úsměvu cosi děsivého, jako úsměv mrtvoly. <emphasis>„Callandor. </emphasis>S ním v rukou dokážu cokoliv. Cokoliv. Vím, že dokážu cokoliv. Ale teď jako by mi spadl kámen ze srdce. Ty to nechápeš, co?" Moirain to nechápala, i když ji popíchlo, že to poznal. Mlčela a on pokračoval. „Možná ti pomůže, když budeš vědět, že to pochází z Proroctví.</p>

<p><emphasis>,Do srdce si vrazí svůj meč, </emphasis></p>

<p><emphasis>do srdce, aby udržel jejich srdce. </emphasis></p>

<p><emphasis>Kdo ho</emphasis><emphasis> tasí, následovat bude. </emphasis></p>

<p><emphasis>Čí ruka sevře tu děsivou čepel?'</emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>Vidíš? Přímo z Proroctví."</p>

<p>„Zapomínáš ale na jednu velmi důležitou věc," sdělila mu Moirain upjatě. „Tys tasil <emphasis>Callandor, </emphasis>abys naplnil proroctví. Ochrany, které ho držely a na tebe čekaly tři tisíce let, jsou pryč. Už to není Meč, jehož se nelze dotknout. I já bych ho dokázala skrze usměrňování uvolnit. Hůř, kterýkoliv ze Zaprodanců může. Co když se vrátí Lanfear? Nemohla by sice <emphasis>Callandor </emphasis>použít o nic víc než já, ale mohla by ho sebrat." Rand na to jméno nijak nezareagoval. Protože se jí nebál - v kterémžto případě byl hlupák - nebo z nějakého jiného důvodu? „Jestli Sammael nebo Rahvin nebo kterýkoliv jiný z mužů Zaprodanců dostane <emphasis>Callandor </emphasis>do rukou, může jím vládnout jako ty. Pomysli na to, že budeš muset čelit síle, kterou jsi tak lhostejně odložil. Pomysli na to, co ta síla spáchá v rukou Stínu."</p>

<p>„Skoro doufám, že to zkusí." V očích mu zaplálo hrozivé světlo a na chvíli jeho oči vypadaly jako šedé bouřkové mraky. „Na každého, kdo se pokusí usměrnit <emphasis>Callandor </emphasis>z Kamene, čeká překvapení, Moirain. Ať tě ani nenapadne odnést ho do Věže do úschovy. Nedokázal jsem tu past nařídit tak, aby sklapla jen někdy. Stačí jen síla, aby sklapla a zase se nastavila, připravená znovu sklapnout. Já se <emphasis>Callandoru </emphasis>nevzdávám navždy. Jen dokud..." Zhluboka se nadechl. <emphasis>„Ca</emphasis><emphasis>l</emphasis><emphasis>landor </emphasis>zůstane, kde je, dokud se pro něj nevrátím. A tím, že tu bude, jim zároveň bude připomínat, kdo jsem a co jsem, zajistí, že se budu moct vrátit bez vojska. Bude to jakýsi přístav, a takoví jako Alteima a Sunamon mě přivítají doma. Jestli Alteima přežije spravedlnost svého manžela a trest, který jí vyměří Estanda, a Sunamon ten můj. Světlo, jaký je to mizerný propletenec."</p>

<p>Nemohl tu past udělat tak, aby si vybírala, nebo nechtěl? Moirain se rozhodla, že nebude podceňovat to, čeho je možná schopen. <emphasis>Callandor </emphasis>patřil do Věže, když ho nechce nosit tak, jak by měl, patřil do Věže, dokud ho nebude nosit. „Dokud" co? Chtěl říci něco jiného, než „se nevrátím", ale co?</p>

<p>„A kam jdeš? Nebo to chceš taky držet v tajnosti?" V duchu si přísahala, že ho nenechá znovu uniknout, že ho nějak přiměje změnit rozhodnutí, pokud se chtěl rozběhnout do Dvouříčí, když ji překvapil.</p>

<p>„Ne v tajnosti, Moirain. Aspoň ne před tebou a Egwain. Jdu do Rhuideanu."</p>

<p>Dívka vytřeštila oči a vypadala stejně ohromeně, jako by to jméno ještě nikdy neslyšela. Co se toho týkalo, Moirain nebyla překvapená o nic méně. Aielové začali cosi mumlat, ale když se Moirain ohlédla, šli dál s naprosto bezvýraznými obličeji. Moirain si přála, aby je dokázala přimět odejít, ale oni by jejího rozkazu neuposlechli, a ona nehodlala Randa žádat, aby je poslal pryč. Jejímu postavení u něj by nepomohlo, kdyby ho měla žádat o laskavosti, zvláště o takové, které by nejspíš odmítl.</p>

<p>„Ty nejsi náčelník aielského kmene, Rande," řekla zcela pevně, „a nemusíš jím být, není to nutné. Tvůj zápas se odehrává na této straně Dračí stěny. Leda... Tohle vzešlo z odpovědí, kterých se ti dostalo v <emphasis>ter'angrialu? </emphasis>Cairhien, <emphasis>Callandor </emphasis>a Rhuidean? Říkala jsem ti, že ty odpovědi mohou být zašifrované. Mohl jsi je špatně pochopit, a to by mohlo být osudné. A pro víc lidí než jenom pro tebe."</p>

<p>„Musíš mi důvěřovat, Moirain. Jako jsem já musel tak často důvěřovat tobě." Podle toho, co z jeho výrazu vyčetla, mohla jeho tvář klidně patřit jednomu z Aielů.</p>

<p>„Prozatím ti budu důvěřovat. Jen nečekej a vyhledej mou radu dřív, než bude pozdě." <emphasis>Nenechám tě přejít ke Stínu. Pracovala jsem příliš dlouho, abych to dovolila. Ať to stojí, co to stojí.</emphasis></p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA DRUHÁ</strong></p>

<p><strong><emphasis>Cesta z</emphasis></strong><strong><emphasis> </emphasis></strong><strong><emphasis>Kamene</emphasis></strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>Bylo to zvláštní procesí, které Rand vedl z Kamene na východ. Bílá oblaka stínila polední slunce a městem vál slabý vánek. Na jeho rozkaz nebylo žádné veřejné oznámení ani prohlášení, ale zpráva se pomalu šířila. Měšťané ustávali v práci a utíkali k místům, odkud byl dobrý výhled. Aielové pochodovali městem a ven za hradby. Lidé, kteří je v noci neviděli přicházet, kteří jen zpola věřili, že jsou vůbec v Kameni, se ve stále větším množství tlačili v ulicích podél jejich cesty, plnili okna a dokonce šplhali na šikmé střechy a obkročmo usedali na štíty střech i na vzhůru obrácené rohy. Počítali Aiely a tiše se bavili. Těch pár set přece nemohlo dobýt Kámen. Dračí zástava stále vlaje nad pevností. Musí tu být ještě tisíce Aielů. A pán Drak.</p>

<p>Rand jel klidně bez kabátce, jen v košili, jsa si jist, že ho nikdo z přihlížejících nebude považovat za nic jiného než za obyčejného muže. Cizinec, dost bohatý, aby mohl jet na koni - a na skvělém grošovaném hřebci, nejlepším z tairenského chovu - bohatý muž cestující v té nejpodivnější z podivných společností, ale zcela jistě jen další obyčejný muž. Dokonce ani vůdce tohoto podivného oddílu. Ten titul určitě patřil Lanovi nebo Moirain i přesto, že jeli o kousek dál za ním, přímo před Aiely. Tiché, uctivé šeptání, zvedající se, jak projížděl kolem, určitě patřilo Aielům, ne jemu. Tihle Tairenové ho mohli klidně považovat třeba za podkoního jedoucího na koni svého pána. No, to ne, ne když jel takhle v čele. A stejně byl krásný den. Nebylo horko, jen teplo. Nikdo nečekal, že bude vykonávat spravedlnost nebo vládnout státu. Mohl si prostě užívat jízdu jako někdo neznámý, radovat se ze vzácného vánku. Načas mohl zapomenout na pocit dlaní s vypálenými volavkami na otěžích. <emphasis>Aspoň na chvíli, </emphasis>říkal si. <emphasis>Jen ještě chvíli.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„Rande," ozvala se Egwain, „opravdu si myslíš, že bylo správné nechat Aiely, aby vzali všechny ty věci?" Rand se ohlédl, když k němu pobídla svou bílou klisničku Rosu. Někde získala tmavozelené šaty s úzkými rozstřiženými suknicemi a vlasy jí v uzlu na temeni přidržovala zelená sametka.</p>

<p>Moirain s Lanem se stále drželi o půl tuctu kroků vzadu, ona jela na bílé klisně v modrých hedvábných, zeleně prolamovaných jezdeckých šatech se širokými nerozdělenými suknicemi a tmavé vlasy jí přidržovala zlatá síťka, on seděl na svém velkém černém válečném hřebci v plášti strážce měňavých barev, který nejspíš vyvolával stejně tolik vzdechů jako Aielové. Když ten plášť zachytil vítr, zavlnily se na něm zelené, hnědé a šedé odstíny, když jen tak visel, tak nějak splýval s pozadím, ať bylo jakékoliv, takže se člověku zdálo, že vidí <emphasis>skrz </emphasis>části Lana i jeho koně. Při pohledu na ten plášť se člověku dělalo nevolno.</p>

<p>Mat tu byl také, shrbený v sedle, s odevzdaným výrazem se snažil držet co nejdál od strážce a Aes Sedai. Vybral si nevýrazného hnědého valacha a zvíře nazval Oko, jako v kostkách. Člověk se musel dobře vyznat v koních, aby si všiml hlubokého hrudníku a silné zádi, které slibovaly, že klabonosý Oko se nejspíš vyrovná Randovu či Lanovu hřebci jak co do rychlosti, tak do vytrvalosti. Matovo rozhodnutí jít s sebou přišlo jako blesk z čistého nebe. Rand pořád nevěděl proč. Možná s přátelství, ale možná také ne. Mat dokázal být pěkný podivín v tom, co dělal, a proč.</p>

<p>„Vysvětlila ti tvoje přítelkyně Aviendha ,pětinu'?" zeptal se Rand.</p>

<p>„O něčem takovém se zmiňovala, ale... Rande, nemyslíš, že by taky... <emphasis>brala... </emphasis>věci?"</p>

<p>Za Moirain a za Lanem, za Matem, za Rhuarkem, jenž je vedl, pochodovali Aielové v dlouhém zástupu, vždy čtyři a čtyři vedle sebe, a mezi oběma čtveřicemi šli naložení mezci. Když se Aielové v Pustině zmocnili držby nepřátelského kmene, podle zvyku - nebo možná podle práva, Rand se v tom zcela přesně nevyznal - odnesli si pětinu všeho, co tam bylo, vynechávajíce pouze jídlo.</p>

<p>Neviděli pak důvod, proč by se v Kameni měli chovat jinak. Ne že by mezci nesli víc než jen malou část z malé části pětiny kamenských pokladů. Rhuark tvrdil, že chamtivost zabila víc lidí než ocel. Proutěné koše zakryté srolovanými koberci a goblény byly naloženy jen zlehka. Čekal je téměř jistě tvrdý přechod přes Páteř světa a pak ještě mnohem tvrdší cesta Pustinou.</p>

<p><emphasis>Kdy jim to mám říct? </emphasis>přemítal Rand. <emphasis>Už brzo. Musí to být brzo. </emphasis>Moirain to bude nepochybně považovat za odvážný až drzý úder, i když by možná mohla i souhlasit. Možná. Myslela si, že zná celý jeho plán, a nijak se nenamáhala zakrývat, že ho neschvaluje. Bezpochyby to chtěla mít za sebou co nejdřív. Ale Aielové... <emphasis>Co když odmítnou? No, jestli odmítnou, tak odmítnou. Musím to udělat. </emphasis>A ohledně té pětiny... Nemyslel si, že by bylo možné zabránit Aielům, aby si ji vzali, i kdyby sám chtěl, a on nechtěl. Zasloužili si odměnu, a on nehodlal pomáhat tairenským pánům uchovat to, co za mnoho pokolení vymačkali ze svého lidu.</p>

<p>„Viděl jsem ji, jak Rhuarkovi ukazuje stříbrnou mísu," řekl nahlas. „Podle toho, jak jí cinkal tlumok, když ji tam cpala, v něm měla stříbra víc. Nebo možná zlata. Ty s tím nesouhlasíš?"</p>

<p>„Ne." - Egwain mluvila pomalu, s náznakem pochybností, ale pak promluvila pevnějším hlasem. „Jen jsem si nemyslela, že by... Tairenové by se nezastavili u pětiny, kdyby to bylo obráceně. Naložili by všechno, co by nebylo součástí zdí, a ukradli by všechny vozy, jen aby to odvezli. To, že mají někteří lidi jiný zvyky, ještě neznamená, že jsou špatní, Rande. To bys měl vědět."</p>

<p>Rand se tiše zasmál. Bylo to skoro jako za starých časů, on byl připraven jí vysvětlit, kdy a kde se zmýlila, a ona mu jeho pozici sebrala pod nosem a předhodila mu jeho vlastní nevyslovené vysvětlení. Randův hřebec odtančil o pár kroků dál, jak přebral náladu svého jezdce. Rand poplácal grošáka po klenutém krku. Dobrý den.</p>

<p>„To je skvělý kůň," poznamenala Egwain. „Jak sis ho pojmenoval?"</p>

<p>„Jeade'en," řekl opatrně a dobrá nálada ho částečně přešla. Za to jméno se trošku styděl, za důvody, proč si je vybral. K jeho nejoblíbenějším knihám vždycky patřila <emphasis>Putování Jaima Dalekokrokého, </emphasis>a tento velký cestovatel pojmenoval svého koně Jeade'en - ve starém jazyce to znamenalo Pravý Hledač - neboť zvíře vždycky dokázalo najít cestu domů. Bylo by hezké myslet si, že ho Jeade'en jednou třeba donese domů. Hezké, ale ne příliš pravděpodobné, a on nechtěl, aby někdo vytušil důvod pro takové jméno. Na chlapecké sny nebylo už v jeho životě místo. Vlastně v něm nebylo místo skoro na nic, kromě toho, co musel udělat.</p>

<p>„Hezký jméno," prohodila Egwain nepřítomně. Rand věděl, že tu knihu četla také, a napůl čekal, že to jméno pozná, ale ona zřejmě hloubala nad něčím jiným a zamyšleně si hryzala dolní ret.</p>

<p>Rand byl tichu rád. Poslední zbytky města ustoupily venkovu a ubohoučkým, řídce roztroušeným hospodářstvím. Dokonce ani Congarové nebo Coplinové, ve Dvouříčí kromě jiného vyhlášení lenoši, by své statky neudržovali v tak zchátralém a zanedbaném stavu, jako byly tyto hrubé kamenné domy s nakloněnými zdmi, které jako by se měly každou chvíli svalit na slepice hrabající v prachu. Hroutící se stodoly se opíraly o vavříny či styrače. Střechy z popraskaných a polámaných tašek všechny vypadaly, že zatékají. V kamenných ohrádkách, které klidně mohly být spěšně postaveny dnes ráno, žalostně mečely kozy. Shrbení bosí muži a ženy okopávali neohrazená políčka a nevzhlédli, ani když kolem procházel tak velký oddíl. V malých houštinách švitořili lenivky a drozdi, ale nestačilo to, aby zlepšili pocit tísnivého šera.</p>

<p><emphasis>Musím s tím něco udělat. Musím... Ne, ne teď. Hezky všechno jedno po druhém. Za těch pár týdnů jsem pro ně udělal, co jsem mohl. Teď už víc udělat nemůžu. </emphasis>Snažil se nedívat na bortící se statky. Byly na tom olivové háje na jihu také tak špatně? Lidé, kteří tady pracovali s půdou, ji dokonce ani nevlastnili. Všechno patřilo vznešeným pánům. <emphasis>Ne. Ten vítr. Je příjemné, jak umenšuje to vedro. Ještě chvíli si to můžu užívat. Musím jim to říci, už brzo.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„Rande," promluvila náhle Egwain. „Chci si s tebou promluvit." Podle toho, jak se tvářila, chtěla mluvit o něčem důležitém. Upírala na něj své velké tmavé oči, jejichž lesk mu trochu připomněl Nyneivu, když mu hodlala udělit kázání. „Chci si promluvit o Elain."</p>

<p>„Co je s ní?" zeptal se Rand ostražitě. Dotkl se váčku, kde měl dva pomačkané dopisy a malý tvrdý předmět. Kdyby oba dopisy nebyly napsány tím stejným elegantně rozmáchlým rukopisem, nikdy by nevěřil, že pocházejí od stejné ženy. A po všem tom líbání a mazlení. Vznešeným pánům bylo snazší porozumět než ženám.</p>

<p>„Proč jsi ji nechal jen tak odejít?"</p>

<p>Rand se na ni zmateně podíval. „Chtěla jít. Byl bych ji musel svázat, abych jí v tom zabránil. Kromě toho bude v Tanchiku ve větším bezpečí než se mnou - nebo s Matem - jestli budeme přitahovat ty bubliny zla tak, jak říká Moirain. Ty bys tam na tom taky byla líp."</p>

<p>„Tak jsem to vůbec nemyslela. Ovšemže chtěla jít. A tys neměl právo jí v tom bránit. Ale proč jsi jí neřekl, že chceš, aby zůstala?"</p>

<p>„Chtěla jít," zopakoval Rand, a ještě víc ho zmátlo, když Egwain vyvrátila oči, jako by mluvil nějakou hatmatilkou. Jestli neměl právo Elain bránit v odchodu a ona chtěla odejít, tak proč jí to měl rozmlouvat? Zvlášť když bude na cestách bezpečnější.</p>

<p>Těsně za ním se ozvala Moirain. „Už jsi připraven mi prozradit příští tajemství? Je jasné, že přede mnou něco skrýváš. Alespoň bych ti mohla říci, jestli nás všechny nevedeš rovnou do propasti."</p>

<p>Rand si povzdechl. Ani je neslyšel, když se k němu s Lanem přiblížili. A také Mat, i když si od něj a od Aes Sedai stále udržoval jistou vzdálenost. Matův obličej byl zajímavou ukázkou pochybností, váhání a ponurého odhodlání, přičemž všechny tyto výrazy se mu v obličeji střídaly. Zvláště když se podíval na Moirain. Nikdy se na ni nepodíval přímo, vždy jen koutkem oka.</p>

<p>„Opravdu chceš jít s sebou, Mate?" zeptal se Rand.</p>

<p>Mat pokrčil rameny a předvedl úsměv, byť ne příliš sebevědomý. „Kdo by si nechal ujít možnost uvidět ten zatracenej Rhuidean?" Egwain zvedla obočí. „Ó, promiň mi můj jazyk, <emphasis>Aes Sedai. </emphasis>Slyšel jsem tě mluvit mnohem hůř a sázím se, že z menších důvodů." Egwain se na něj rozhořčeně zamračila, ale rudé skvrny na lících dokazovaly, že Mat trefil do černého.</p>

<p>„Buď rád, že tu Mat <emphasis>je</emphasis>," řekla Randovi Moirain chladným hlasem bez nejmenšího nadšení. „Když jsi nechal Perrina utéci a neřekl mi o tom, že chce odejít, udělal jsi vážnou chybu. Svět spočívá na tvých ramenou, ale oni tě oba musejí podporovat, jinak padneš, a svět s tebou." Mat sebou trhl a Rand si pomyslel, že v té chvíli skoro otočil valacha a odjel.</p>

<p>„Znám své povinnosti," řekl Rand Moirain. <emphasis>A znám i svůj osud, </emphasis>pomyslel si, ale tohle nahlas neřekl. Neprosil se o soucit. „Jeden z nás se musel vrátit, Moirain, a Perrin chtěl. Ty jsi ochotná nechat všechno plavat, jen abys zachránila svět. Já... já dělám, co musím."</p>

<p>Strážce kývl, i když neřekl nic. Lan by před ostatními nesouhlas s Moirain nahlas nikdy nevyslovil.</p>

<p>„A to příští tajemství?" naléhala Aes Sedai. Nevzdá se, dokud to z něj nevytáhne, a Rand neměl důvod to dál držet v tajnosti. Aspoň ne tuto část.</p>

<p>„Portálové kameny," řekl prostě. „Jestli budeme mít štěstí."</p>

<p>„Ó, Světlo!" zasténal Mat. „Zatracený prokletý Světlo! Neškleb se na mě, Egwain! Štěstí? Copak ti to jednou nestačilo, Rande? Skoro jsi nás zabil, pamatuješ? Ne, bylo to horší, než kdybys nás jen zabil. To se radši vrátím na jeden z těch statků a požádám o práci u vepřů na zbytek života."</p>

<p>„Jestli chceš, můžeš si klidně jít po svých, Mate," sdělil mu Rand. Moirainin klidný výraz maskoval zuřivost, ale Rand si jejího ledového pohledu, jímž se ho snažila umlčet, nevšímal. Dokonce i Lan se tvářil nesouhlasně, i když jeho kamenný výraz se příliš nezměnil. Strážce věřil především na povinnost. Rand svou povinnost vykoná, ale jeho přátelé... Rand nerad nutil lidi dělat něco proti jejich vůli, svým přátelům by to nikdy neudělal. Aspoň tomu se dokázal vyhnout. „Nemáš důvod chodit do Pustiny."</p>

<p>„Ale ano, to mám. Aspoň... Ó, ať shořím! Mám přece jeden život, který můžu zahodit, ne? Tak proč ne takhle?" Mat se nervózně a trochu hystericky zasmál. „Zatracený Portálový kameny! Světlo!"</p>

<p>Rand se zamračil. To on byl ten, kdo se měl zbláznit, ale Mat byl ten, kdo vypadal, že mu to hrozí nejdřív.</p>

<p>Egwain na Mata ustaraně zamrkala, ale naklonila se k Randovi. „Rande, Verin Sedai mi o Portálových kamenech něco málo řekla. Vyprávěla mi o... té cestě, co jste podnikli. Opravdu to chceš udělat?"</p>

<p>„To právě musím udělat, Egwain." Musel si pospíšit, a žádná rychlejší cesta než Portálovými kameny neexistovala. Byly to pozůstatky věku staršího, než byl věk pověstí. Dokonce ani Aes Sedai ve věku pověstí jim zřejmě příliš nerozuměli. Ale žádná rychlejší cesta neexistovala. Pokud budou Portálové kameny fungovat, jak doufal.</p>

<p>Moirain výměně názorů trpělivě naslouchala. Zvláště tomu, co říkal Mat, i když Rand nechápal proč. Teď řekla: „Verin mi také vyprávěla o vaší cestě za použití Portálových kamenů. Tenkrát to bylo jen pár lidí a koní, ne stovky, a i když jsi přitom málem všechny nezabil, byť to Mat tvrdí, nepřipadalo mi to jako zkušenost, kterou by si chtěl člověk zopakovat. A ani to nedopadlo, jak jsi čekal. Také to vyžadovalo značné množství jediné síly. Verin říkala, že tě to posledně málem zabilo. I kdybys nechal většinu Aielů tady, odvažuješ se to riskovat?"</p>

<p>„Musím," odtušil Rand a nahmatal váček u pasu, malý tvrdý tvar mezi dopisy, ale Moirain mluvila dál, jako by Rand nebyl promluvil.</p>

<p>„Jsi si vůbec jist, že v Pustině <emphasis>je </emphasis>Portálový kámen? Verin toho o nich ví rozhodně víc než já, ale já o něčem takovém ještě nikdy neslyšela. A pokud tam někde je, přenese vůbec nás blíž Rhuideanu, než jsme teď?"</p>

<p>„Asi tak před šesti sty lety," oznámil jí Rand, „se chtěl jeden forman podívat do Rhuideanu." Jindy by mu činilo potěšení, že pro změnu může poučovat on ji. Dnes však ne. Bylo toho mnoho, co nevěděl. „Ten chlapík z něj zřejmě nic nezahlédl. Tvrdil, že viděl zlaté město nahoře v mracích, vznášející se nad horami."</p>

<p>„V Pustině žádná města nejsou," namítl Lan, „ani v mracích, ani na zemi. Bojoval jsem s Aiely. Žádná města nemají."</p>

<p>Egwain kývla. „Aviendha mi říkala, že dokud neodešla z Pustiny, nikdy žádné město neviděla."</p>

<p>„Možná," připustil Rand. „Ale ten forman taky viděl, jak něco trčí z úbočí jedné z těch hor. Portálový kámen. Přesně ho popsal. Neexistuje nic podobného Portálovým kamenům. Když jsem ho popsal hlavnímu knihovníkovi v Kameni..." aniž by mu sdělil, co ho vlastně zajímá, což teď nedodal, „...ten ho poznal, i když nevěděl, co to doopravdy je, a stačilo to, aby mi na jedné staré tairenské mapě ukázal hned čtyři -"</p>

<p>„Čtyři?" Moirain mluvila poplašeně. „Všechny v Tearu? Portálové kameny nejsou tak běžné."</p>

<p>„Čtyři," opáčil Rand vzdorně. Ten kostnatý knihovník si byl jist, dokonce vyhrabal potrhaný zažloutlý rukopis, v němž se psalo o pokusu přesunout „neznámý artefakt z dřívějšího věku" do velké sbírky. Žádný pokus se nezdařil a Tairenové to nakonec vzdali. To Randovi jako potvrzení stačilo. Portálové kameny se nedaly přepravovat. „Jeden je ani ne hodinu jízdy odsud," pokračoval Rand. „Aielové tomu formanovi dovolili odejít, protože byl formanem. S jednou mulou a tolika vody, kolik unesla na zádech. Nějak se mu podařilo dorazit až do <emphasis>državy </emphasis>v Páteři světa, kde se pak setkal s mužem jménem Soran Milo, který psal knihu <emphasis>Zabijáci </emphasis>v <emphasis>černém závoji. </emphasis>Když jsem si řekl o knihy o Aielech, ten knihovník mi přinesl odřenou kopii. Milo to všechno zřejmě založil na Aielovi, který přišel obchodovat do <emphasis>državy, </emphasis>a podle Rhuarka stejně všechno popsal špatně, ale Portálový kámen nemůže být nic jiného než Portálový kámen." Prozkoumal i ostatní mapy a rukopisy, celé tucty, předstíraje, že studuje Tear a jeho dějiny a učí se znát zemi. <emphasis>Nikdo </emphasis>nemohl uhodnout, co má v plánu, až teprve před pár minutami.</p>

<p>Moirain si odfrkla a její bílá klisna Aldíb odtančila o pár kroků dál, jak se na ni přeneslo podráždění jezdkyně. „Údajný příběh vyprávěný údajným formanem, který tvrdil, že viděl v oblacích létat zlaté město. Viděl ten Portálový kámen Rhuark? On přece v Rhuideanu byl. I kdyby ten forman do Pustiny šel a Portálový kámen viděl, mohlo to být kdekoliv. Muž vyprávějící příběh se obvykle snaží vylepšit to, co se ve skutečnosti stalo. Město, vznášející se v mracích?"</p>

<p>„Jak víš, že to tak není?" chtěl vědět Rand. Rhuark byl ochoten se smát všem věcem, které Milo o Aielech napsal špatně, avšak ohledně Rhuideanu nebyl příliš sdílný. Ne, vlastně o něm vůbec odmítal hovořit. Aielan se odmítl dokonce i bavit o těch částech knihy, které měly být o Rhuideanu. Rhuidean, na území Jenn Aielů, kmene, jenž není. To bylo tak asi všechno, co o něm byl Rhuark ochoten říci. O Rhuideanu se prostě nemluvilo.</p>

<p>Aes Sedai Randova štiplavá poznámka zřejmě nepotěšila, ale jemu na tom nezáleželo. Sama si pro sebe nechávala až příliš mnoho tajemství a příliš často ho nutila dělat něco, při čem musel jen slepě věřit jejímu vedení. Teď byla na řadě ona. Musí se naučit, že Rand není žádná loutka. <emphasis>Budu se řídit její radou, když budu mít dojem, že má pravdu, ale já už nebudu ta</emphasis><emphasis>ncovat podle toho, jak bude Tar Valon tahat za provázky. </emphasis>Zemře za svých vlastních podmínek.</p>

<p>Egwain pobídla bělku blíž, až byla těsně vedle něj. „Rande, opravdu chceš riskovat naše životy kvůli... možnosti? Rhuark ti nic neřekl, že ne? Když jsem se ptala na Rhuidean Aviendhy, zavřela se jako pekanový ořech." Mat vypadal, že mu je špatně.</p>

<p>Rand se tvářil vyrovnaně a nedal vůbec najevo, jak se zastyděl. Nechtěl děsit své přátele. „Je tam Portálový kámen," trval stále na svém. Znovu sáhl na tvrdý předmět, který měl v kapse. Musí to fungovat.</p>

<p>Knihovníkovy mapy byly staré, ale jistým způsobem mu pomohly. Travnatá pláň, po níž právě jeli, bývala zalesněná, když byly mapy kresleny, pár stromů však zůstalo, daleko od sebe rostly řídké hájky bílých dubů, borovic a jinanů, a vysoké osamělé stromy, které neznal, s pokroucenými vřetenovitými kmeny. Snadno tedy rozeznával terén, kopce nyní porostlé většinou vysokou travou.</p>

<p>Na mapách ukazovaly dva ohnuté hřebeny těsně za sebou ke shluku oblých kopečků, kde byl Portálový kámen. Pokud byly mapy dobře zakresleny. Pokud knihovník opravdu poznal jeho popis a zelený kosočtvereček skutečně znamenal starobylou ruinu, jak tvrdil. <emphasis>Proč by ti lhal? Začínám být příliš podezíravý. Ne. Musím být podezíravý. Stejně důvěřivý jako zmije a stejně chladnokrevný. </emphasis>Líbit se mu to ale nemuselo.</p>

<p>Na severu jen tak tak rozeznával kopce zcela holé, beze stromů, po nichž se pohybovaly pouze nejasné stíny, což museli být koně. Stáda vznešených pánů, pasoucí se na místě starého ogieřího háje. Doufal, že Perrin s Loialem se už dostali bezpečně pryč. <emphasis>Pomoz jim, Perrine, </emphasis>pomyslel si. <emphasis>Nějak jim pomoz, protože já nemůžu.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Ogieří háj znamenal, že zahnuté hřebeny už musejí být blízko, a brzy je také zahlédl o kousek dál na jih, jako dvě šipky, jedna uvnitř druhé, a na jejich vrcholcích rostlo pár stromů tvořících proti obloze tenkou čárku. Za nimi nízké kulaté vršky připomínaly travou porostlé splývající bubliny. Bylo tu víc kopců než na staré mapě. Příliš mnoho na plochu ani ne zvíci čtvereční míle. Jestli neodpovídají mapě, na kterém kopci je tedy Portálový kámen?</p>

<p>„Aielů je hodně," podotkl tiše Lan, „a mají bystrý zrak."</p>

<p>Rand vděčně kývl a přitáhl Jeade'enovi otěže, takže mohl svůj problém nanést Rhuarkovi. Jen mu Portálový kámen popsal, neřekl mu, co to vlastně je. Na to bude dost času, až bude kámen nalezen. Už uměl docela dobře zachovávat tajemství. Rhuark nejspíš stejně neměl potuchy, co to takový Portálový kámen je. To věděl kromě Aes Sedai jen málokdo. On sám to nevěděl, dokud mu to někdo neřekl.</p>

<p>Aielan kráčel vedle grošáka a lehce se zamračil - pro většinu lidí by to byl velice ustaraný výraz - a pak kývl. „To můžeme najít." Zvýšil hlas. <emphasis>„Aethan Dor! Far Aldazar Din! Duadhe Mahdi'in</emphasis><emphasis>!</emphasis><emphasis> Far Dareis Mai! Seia Doon! Sha'mad Conde!"</emphasis></p>

<p>Na jeho vyvolávání členové jmenovaných válečných společenstev přiklusali dopředu, až se kolem Rhuarka s Randem shlukla dobrá čtvrtina Aielů. Rudé štíty. Orlí bratři. Hledači vody. Děvy oštěpu. Černé oči. Bouřní chodci.</p>

<p>Rand zahlédl Egwaininu přítelkyni Aviendhu, vysokou hezkou ženu s povýšeným, bezúsměvným výrazem. Děvy sice strážily jeho dveře, ale Rand měl dojem, že ji nezahlédl, dokud se Aielové neshromáždili k odchodu z Kamene. Teď Aviendha jeho pohled opětovala, pyšná jako zelenooká jestřábice, a pak pohodila hlavou a věnovala pozornost náčelníkovi kmene.</p>

<p><emphasis>No, chtěl jsem být zase obyčejný, </emphasis>řekl si v duchu trochu lítostivě. Aielové v něm ten pocit rozhodně vyvolávali. Dokonce i náčelníka klanu byli ochotni jen uctivě vyslechnout, aniž by mu prokazovali horlivou podřízenost, jakou by vyžadoval urozený pán, a poslouchali ho, jako by si byli rovni. Rand pro sebe těžko mohl čekat víc.</p>

<p>Rhuark jim stručně vydal nařízení a naslouchající Aielové se okamžitě lehkým krokem vějířovitě rozběhli do kopců. Někteří si, jen tak pro jistotu, zahalili tvář. Ostatní čekali stojíce či sedíce vedle naložených soumarů.</p>

<p>Byli tu členové téměř z každého kmene - až na Jenn Aiely, samozřejmě. Rand z toho, jak se o nich Aielové zmiňovali, což stejně činili zřídka, přesně nepochopil, jestli Jennové opravdu existují nebo ne, mohlo to být obojí - včetně několika kmenů, mezi nimiž panovala krevní msta, a dalších, které spolu často bojovaly. Tolik se o nich Rand dozvěděl. Nikoliv poprvé uvažoval, co je vlastně zatím udrželo pohromadě. Bylo to jen jejich proroctví týkající se pádu Kamene a pátrání po Tom, jenž přijde s úsvitem?</p>

<p>„Víc než to," řekl Rhuark a Rand si uvědomil, že přemýšlel nahlas. „Proroctví nás převedlo přes Dračí stěnu, a jméno, které se nevyslovuje, nás přivedlo do Tearského Kamene." To jméno, jež měl na mysli, bylo „Lid Draka", tajné jméno pro Aiely. Jen náčelníkové kmenů a moudré ho znali či používali, očividně velice zřídka a pouze mezi sebou. „A to ostatní? Nikdo samozřejmě nesmí prolít krev člena svého společenství - přesto spojení Shaaradů s Goshieny, Taardadů a Nakai se Shaidy... Se Shaidy bych si i já zatančil s oštěpy, kdyby moudré nepřiměly každého, kdo překročil Dračí stěnu, složit vodní přísahu, že se ke každému Aielovi na této straně hor bude chovat jako ke členovi svého společenstva. Dokonce i ti mizerní Shaidové..." Lehce pokrčil rameny. „Chápeš? Ani pro mě to není snadné."</p>

<p>„Tihle Shaidové jsou tvoji nepřátelé?" Rand měl s výslovností jména trochu potíže. V Kameni se Aielové označovali svými společenstvy, ne kmeny.</p>

<p>„Vyhnuli jsme se krevní mstě," řekl Rhuark, „ale Taardadové a Shaidové nebyli nikdy přátelé. Kmeny na sebe občas pořádaly nájezdy a kradly si kozy a krávy. Ale přísahy nás ochránily proti třem krevním mstám a tuctu starých nenávistí mezi kmeny či klany. Taky nám pomáhá, že míříme k Rhuideanu, i když nás někteří opustí dříve. Nikdo nesmí prolít krev cestou do Rhuideanu nebo zpátky." Aielan vzhlédl k Randovi s dokonale bezvýraznou tváří. „Je možné, že brzy už nebudeme prolévat navzájem svou krev vůbec." Nedalo se poznat, jestli se mu ta představa líbí.</p>

<p>Jedna z Děv vydala pronikavý skřek. Stála na vrcholku kopce a mávala rukama nad hlavou.</p>

<p>„Zdá se, že tvůj kamenný sloup byl nalezen," poznamenal Rhuark.</p>

<p>Moirain zvedla otěže, a jak Rand projížděl kolem, dychtivě pobízeje Jeade'ena do cvalu, věnovala mu vyrovnaný pohled. Egwain přibrzdila kobylku u Mata, naklonila se ze sedla a položila ruku na jeho vysokou sedlovou hrušku, aby ho zatáhla do hovoru. Zřejmě se ho snažila přimět, aby jí něco řekl nebo se k něčemu přiznal, a z toho, jak rozhodně Mat máchal rukama, byl buď nevinný jako novorozeně, nebo v hrdlo lhal.</p>

<p>Rand seskočil z koně a rychle se vyšplhal po mírném svahu, aby prozkoumal to, co Děva - byla to Aviendha - našla polozasypané ve svahu a zakryté vysokou travou. Omšelý sloup z šedého kamene, nejméně tři sáhy dlouhý a půl sáhu široký. Každý odhalený kousek byl pokryt zvláštními symboly, které pak byly všechny obklopeny tenkou řádkou značek, jež Rand považoval za písmo. I kdyby ten jazyk uměl číst - pokud to vůbec jazyk byl - nápis - pokud to nápis byl - byl dávno setřen, až byl nečitelný. Symboly přece jen trochu rozeznával. Některé z nich. Mnoho z nich mohla být práce deště a větru.</p>

<p>Po hrstech začal vytrhávat trávu kolem sloupu, aby lépe viděl, a ohlédl se na Aviendhu. Ta si stáhla <emphasis>šufu </emphasis>na ramena, odhalujíc tak krátké narudlé vlasy, a sledovala ho s tvrdým, vyrovnaným výrazem. „Tobě se nelíbím," prohodil Rand. „Proč?" Musel najít jeden symbol, ten jediný, který znal.</p>

<p>„Líbit se mi?" řekla. „Možná jsi Ten, jenž přichází s úsvitem, osudový muž. Komu by se líbil někdo takový? Kromě toho, chodíš si volně, i přes ten svůj mokřinský obličej, a přesto jdeš do Rhuideanu pro čest, kdežto já..."</p>

<p>„Kdežto ty co?" zeptal se Rand, když se Aviendha odmlčela. Prohlížel si pomalu sloup. Kde to je? Dvě rovnoběžné čárky zkřížené podivným klikyhákem. <emphasis>Světlo, jestli je to zasypané, bude nám trvat hodiny, než to obrátíme. </emphasis>Náhle se rozesmál. Hodiny ne. Mohl by usměrnit a vyzvednout celý sloup ze země, nebo by to mohla udělat Moirain nebo Egwain. Portálový kámen se možná nedal přemístit, ale určitě by s ním pohnuli aspoň natolik. Usměrňování mu ale nepomůže najít ty vlnovky. Ty mohl najít jen tak, že celý kámen pečlivě prohlédne a případně osahá.</p>

<p>Aielanka si místo odpovědi dřepla a krátké oštěpy si položila na kolena. „Choval ses k Elain špatně. Mně by to nevadilo, ale Elain je skoro-sestra Egwain, která je mou přítelkyní. Přesto tě má Egwain ráda, takže kvůli ní to zkusím."</p>

<p>Rand, prohledávaje široký sloup, jen zavrtěl hlavou. Zase Elain. Občas měl dojem, že všechny ženy náležejí k jednomu cechu, tak jako řemeslníci ve městech. Provedete něco jedné, a dalších deset, které potkáte, to bude vědět a pěkně vám to vytmaví.</p>

<p>Náhle se zarazil a vrátil se rukou kousek zpátky. Symbol byl omšelý tak, že se skoro nedal rozeznat, ale Rand si byl jist, že svoje vlnovky našel. Představovaly Portálový kámen na Tomově Hlavě, ne v Pustině, ale označovaly to, co bylo patou sloupu, když ještě stál. Symboly na vrcholku představovaly jednotlivé světy. Ty u paty zase Portálové kameny. Se symbolem z vrcholku a jedním ze spodku by měl být schopen dostat se k danému Portálovému kameni v daném světě. Jen s tím na spodku Rand věděl, že dokáže dorazit k Portálovému kameni v tomto světě. Například k Portálovému kameni u Rhuideanu. Kdyby pro něj znal symbol. Teď už potřeboval jen štěstí, potřeboval, aby mu ten tah, který vyvolávali <emphasis>ta'veren, </emphasis>pomohl.</p>

<p>Na rameno mu dopadla čísi ruka a Rhuark váhavě poznamenal: „Tyhle dva se ve starých spisech používají pro Rhuidean. Kdysi dávno se často nepsala ani jména." Přejel prstem po dvou trojúhelnících, z nichž každý obsahoval něco, co vypadalo jako rozdvojený blesk. Jeden ukazoval napravo, druhý nalevo.</p>

<p>„Víš, který to je?" zeptal se Rand. Aielan odvrátil zrak. „Ať shořím, Rhuarku, musím to vědět. Vím, že o tom nechceš mluvit, ale musíš mi to říct. Pověz mi to, Rhuarku. Už jsi někdy něco takového viděl?"</p>

<p>Druhý muž se zhluboka nadechl, než odpověděl. „Už jsem takové viděl." Každé slovo jako by z něj tahali párem volů. „Když muž odchází do Rhuideanu, moudré a náčelníci kmenů čekají na svazích Chaendaeru poblíž kamene, jako je tenhle." - Aviendha vstala a škrobeně odešla. Rhuark se za ní zamračil. „Víc o tom nevím, Rande al'Thore. Ať už nikdy nespočinu ve stínu, pokud ano."</p>

<p>Rand přejel prsten nečitelný nápis kolem trojúhelníků. Který z nich? Jen jeden ho zanese tam, kam chce jít. Druhý by ho mohl přenést na druhý konec světa nebo třeba na dno moře.</p>

<p>Ostatní Aielové se shromáždili na úpatí kopce s nákladními mezky. Moirain a ostatní sesedli a vyšplhali do mírného svahu vedouce své koně s sebou. Mat držel Jeade'ena stejně jako svého hnědého valacha, a držel hřebce hezky daleko od Lanova Mandarba. Oba hřebci se teď, když byli bez jezdců, ohnivě pozorovali.</p>

<p>„Ty opravdu nevíš, co děláš, viď?" namítala Egwain. „Moirain, zastav ho. Do Rhuideanu můžeme dojet. Proč ho v tom necháváš pokračovat? Proč něco neřekneš?"</p>

<p>„Co navrhuješ, abych udělala?" podotkla Aes Sedai suše. „Těžko ho mohu odtáhnout za ucho. A možná se teď dozvíme, jak užitečné je snění doopravdy."</p>

<p>„Snění?" vyhrkla prudce Egwain. „Co má snění s tímhle společnýho?"</p>

<p>„Budete už vy dvě zticha?" Rand se přiměl mluvit trpělivě. -„Snažím se rozhodnout." Egwain se na něj rozhořčeně podívala. Moirain nevykazovala žádné pocity, ale napjatě ho sledovala.</p>

<p>„Musíme to dělat takhle?" zeptal se Mat. „Co máš proti jízdě?" Rand se na něho jen podíval a Mat znepokojeně pokrčil rameny.</p>

<p>„Ó, ať shořím. Jestli se snažíš rozhodnout..." Vzal otěže obou koní do jedné ruky, vylovil z kapsy minci, zlatou tarvalonskou marku, a povzdechl si. „Zas ta stejná mince, co?" A překulil si minci mezi prsty. „Občas... mívám štěstí, Rande. Ať rozhodne mý štěstí. Hlava, ten, co ukazuje doprava. Plamen, ten druhej. Co říkáš?"</p>

<p>„Tohle je to nejsměšnější," začala Egwain, ale Moirain ji pokynem ruky umlčela.</p>

<p>Rand kývl. „Proč ne?" Egwain cosi reptala. Rand zachytil jen slova „muži" a „kluci", ale neznělo to jako lichotka.</p>

<p>Mince vylétla do vzduchu, jak ji Mat vyhodil palcem, a matně se zaleskla ve slunci. Mat ji sebral ze vzduchu a plácl si ji na hřbet druhé ruky. Potom zaváhal. „Je to pěkná pitomost věřit mincím, Rande."</p>

<p>Rand bez dívání položil dlaň na jeden ze symbolů. „Tenhle," řekl. „Vybral jsi tenhle."</p>

<p>Mat se podíval na minci a zamrkal. „Máš pravdu. Jaks to věděl?"</p>

<p>„Dřív nebo později to muselo fungovat i u mě." Nikdo z ostatních nechápal - to Rand viděl - ale na tom nezáleželo. Zvedl ruku a podíval se, co s Matem vybrali. Trojúhelník ukazující doleva. Slunce již sklouzlo z nadhlavníku. Musel to udělat správně. Chyba, a mohli by čas ztratit, ne získat. To musel být ten nejhorší výsledek. Prostě musel.</p>

<p>Rand vstal, zalovil ve váčku a vytáhl malý tvrdý předmět, řezbu z lesklého, tmavozeleného kamene, která mu padla do dlaně. Soška představovala muže s kulatou tváří i tělem, sedícího se zkříženýma nohama s mečem na kolenou. Přejel palcem po holé hlavě postavičky. „Sežeň sem všechny. Každého. Rhuarku, řekni jim, aby ty soumary přivedli sem nahoru. Všichni musejí být, co nejblíž to půjde."</p>

<p>„Proč?" zeptal se Aielan.</p>

<p>„Jdeme do Rhuideanu." Rand nadhodil sošku v dlani a pak se sklonil a poplácal Portálový kámen. „Do Rhuideanu. Právě teď."</p>

<p>Rhuark se na něj dlouze, klidně zadíval, pak se narovnal a hned zavolal na ostatní Aiely.</p>

<p>Moirain přistoupila blíž. „Co je to?" zeptala se zvědavě.</p>

<p><emphasis>„Angr</emphasis><emphasis>ial," </emphasis>odpověděl Rand a obrátil řezbu v dlani. „Jeden z těch, co fungují pro muže. Našel jsem ho ve velké sbírce, když jsem šel hledat ten rám. Meč mě přiměl ho vybrat, a pak jsem to poznal. Jestli přemýšlíš, jak chci usměrnit dost síly, aby nás to všechny - Aiely, soumary, všechno a všechny - přeneslo, tak díky tomuhle."</p>

<p>„Rande," ozvala se znepokojeně Egwain. „Určitě jsi přesvědčený, že děláš, co je nejlepší, ale jsi si opravdu jistý? Jsi si jistý, že ten <emphasis>angrial</emphasis>je dost silný? Já ani nevím určitě, že to<emphasis> je</emphasis><emphasis> angrial. </emphasis>Věřím ti, když to říkáš, ale <emphasis>angrialy </emphasis>jsou různé, Rande. Aspoň ty, které používají ženy. Některé jsou mocnější než jiné, a velikost ani tvar tomu neodpovídají."</p>

<p>„Jasně, že jsem si jistý," zalhal Rand. Nemohl figurku vyzkoušet, ne pro tento účel, aniž by dal polovině Tearu vědět, že má cosi v plánu, ale myslel si, že to půjde. Jenom tak tak. A i když byl malý, nikdo nepozná, že je pryč z Kamene, dokud se někdo nerozhodne sbírku překontrolovat. Což nebylo příliš pravděpodobné.</p>

<p>„Nechat tam <emphasis>Callando</emphasis><emphasis>r </emphasis>a vzít si tohle," mumlala Moirain. „Zřejmě máš rozsáhlé znalosti ohledně užívání Portálových kamenů. Větší, než jsem si myslela."</p>

<p>„Verin mi toho hodně řekla," prohlásil Rand. Verin mu opravdu něco řekla, ale právě Lanfear mu to vysvětlila první. Znal ji tehdy jako Seléné, ale nehodlal to vysvětlovat Moirain, stejně jako jí nehodlal prozradit, že mu Lanfear nabídla pomocnou ruku. Aes Sedai vzala na vědomí zprávu o zjevení Lanfear až příliš klidně, dokonce i na svůj obvyklý postoj. A měla v očích ten zvažující pohled, jako by ho v duchu zvažovala na vážkách.</p>

<p>„Buď opatrný, Rande al'Thore," pravila tím ledovým, melodickým hlasem. „Každý <emphasis>ta'veren </emphasis>tvaruje do určité míry vzor, ale takový <emphasis>ta'veren, </emphasis>jako jsi ty, by mohl rozervat krajku věků navěky."</p>

<p>Rand by byl moc rád věděl, nač Moirain myslí. Moc rád by byl věděl, co <emphasis>chystá.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Do svahu vylezli Aielové se soumary, a jak se tlačili blíž k němu a Portálovému kameni, úplně pokryli celý svah kolem kamene. Tlačili se těsně k sobě, jenom Moirain a Egwain zůstávaly na volném prostranství. Rhuark na Randa kývl, jako by říkal: Je to hotovo, teď je to na tobě.</p>

<p>Rand potěžkal malý zelený <emphasis>angrial </emphasis>a napadlo ho, že Aielům řekne, aby tu zvířata nechali, ale zůstávala otázka, jestli by to udělali, a on je chtěl přepravit všechny s tím, že mu pak budou zavázáni, protože pro ně taky něco udělal. Dobrá vůle mohla být v Pustině vzácným zbožím. Aielové ho sledovali s neproniknutelnými výrazy. Někteří se však zahalili. Mat pořád dokola nervózně převaloval tarvalonskou marku mezi prsty a Egwain, jíž se na čele perlil pot, byla jediná, kdo vypadal znepokojeně. Nemělo smysl dál čekat. Musel konat rychleji, než ostatní dokázali přemýšlet.</p>

<p>Zahalil se tedy do prázdnoty a sáhl po pravém zdroji, tom odporném mihotavém světle, které tu vždy bylo přítomno někde těsně za ramenem. Naplnila ho jediná síla, dech života, vichr, který by dokázal vyvrátit i vzrostlé duby, letní vítr sladký vůní květin, odporné výpary z kupy hnoje. Vznášeje se v prázdnotě se Rand upřel na trojúhelník s bleskem před sebou a vsáhl skrze <emphasis>angrial, </emphasis>zhluboka natáhl ze zuřícího proudu <emphasis>saidínu. </emphasis>Musel je přenést všechny. Muselo to fungovat. Drže se symbolu Rand natáhl z jediné síly, natáhl jí do sebe tolik, až si byl jist, že se rozletí na tisíc kousků. A táhl dál. Ještě víc.</p>

<p>Svět jako by mrknutím oka zmizel.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA TŘETÍ</strong></p>

<p><strong><emphasis>Za Kamenem</emphasis></strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>Když se jí země zvedla pod nohama, Egwain klopýtla a objala Rosu kolem krku. Všude kolem se Aielové snažili zabránit nákladním hýkajícím soumarům, aby nesklouzli po prudkém kamenitém svahu, kde nic nerostlo. Udeřil do ní žár, který si pamatovala z <emphasis>Tel'aran'rhiodu. </emphasis>Vzduch se jí mihotal před očima a země ji pálila do nohou i přes podrážky bot. Chvíli ji bolestivě svědila kůže, ale pak se jí ze všech pórů vyřinul pot. Jen se jí vpil do šatů, a jako kdyby se okamžitě vypařil.</p>

<p>Vzpírající se soumaři a vysocí Aielové jí téměř zcela zakrývali výhled, ale občas mezi nimi něco zahlédla. Silný sloup z šedého kamene, trčící nakřivo ze země necelé tři kroky daleko, a tolik odřený větrem poháněným pískem, až se nedalo poznat, jestli je to dvojče Portálového kamene z Tearu. Rozervané hory s kolmými stěnami, jež vypadaly, jako by je nějaký šílený obr rozťal sekerou, se pekly pod paprsky slunce stojícího vysoko na bezmračné obloze. A přesto uprostřed dlouhého, neúrodného údolí hluboko dole visela hustá mlha, vzdouvající se jako mraky. Planoucí slunce ji zcela určitě mohlo ve chvilce sežehnout, ale tato mlha se vlnila sluncem zcela nedotčena. A z té převalující se šedi vyčnívaly vrcholky věží, některé zakončené do špičky, jiné náhle, jako by na nich zedníci ještě pracovali.</p>

<p>„Měl pravdu," zamumlala si pro sebe. „Město v oblacích."</p>

<p>Mat pevně svíral uzdu svého valacha a s rozšířenýma očima se divoce rozhlížel kolem sebe. „Zvládli jsme to!" zasmál se. „Zvládli jsme to, Egwain, a bez... Ať shořím, zvládli jsme to!" Rozvázal si u krku tkanice od košile. „Světlo, ale že je tu vedro. Ať shořím, ale je to pravda!"</p>

<p>Egwain si náhle uvědomila, že Rand klečí, hlavu má sklopenou a opírá se rukou o zem. Egwain za sebou přitáhla svou kobylku a protlačila se mezi hemžícími se Aiely k Randovi ve chvíli, kdy mu Lan pomáhal na nohy. Moirain již byla u něj a napohled klidně si Randa prohlížela - jen lehké napětí v koutku úst prozrazovalo, že by mu nejradši dala jednu za uši.</p>

<p>„Dokázal jsem to," funěl Rand a rozhlížel se kolem sebe. Jedině díky strážci se udržel na nohou, obličej měl strhaný a vyhublý jako člověk na smrtelné posteli.</p>

<p>„Bylo to těsně," podotkla Moirain jen chladně. Velice chladně. <emphasis>„Angrial </emphasis>na tento úkol nestačil. Tohle už nesmíš nikdy udělat. Když budeš riskovat, musíš si to dobře promyslet a mít k tomu vážný důvod. To rozhodně."</p>

<p>„Já neriskuju, Moirain. Na riskování je tu Mat." Rand se přinutil otevřít pravou ruku. <emphasis>Angrial, </emphasis>malý tlustý mužíček mu zaryl špičku vyřezávaného meče do dlaně přímo do vypálené volavky. „Možná máš pravdu. Možná jsem opravdu potřeboval nějaký silnější. Snad jen o trochu." Přidušeně se zasmál. „Fungovalo to, Moirain. A to je důležitý. Předběhl jsem je všechny. Fungovalo to."</p>

<p>„Na tom jediném taky záleží," poznamenal Lan a kývl.</p>

<p>Egwain rozhořčeně zasykla. Muži. Jeden se málem zabije a pak se to snaží obrátit v žert, a druhý mu pak řekne, že udělal tu správnou věc. Copak nikdy nevyrostou?</p>

<p>„Únava z usměrňování není jako jiné vyčerpání," řekla Moirain. „Nemohu tě jí úplně zbavit, ne když jsi usměrnil tolik jako právě teď, ale udělám, co půjde. Možná to, co přetrvá, ti bude připomínat, abys byl v budoucnu opatrnější." <emphasis>Opravdu </emphasis>se zlobila a v jejím hlase se ozýval jistý náznak uspokojení.</p>

<p>Když se Aes Sedai natáhla k Randovi a uchopila jeho hlavu do dlaní, obklopila ji záře <emphasis>saidaru. </emphasis>Rand roztřeseně vydechl a neovladatelně se roztřásl. Vzápětí se jí vytrhl a odtáhl se i od Lana.</p>

<p>„Zeptej se, Moirain," řekl Rand chladně a nacpal si <emphasis>angrial </emphasis>do váčku u pasu. „Nejdřív se zeptej. Nejsem tvůj psí mazlíček, aby sis se mnou mohla dělat, cokoliv se ti zlíbí a kdykoliv se ti zlíbí." Otřel si dlaně, aby nebylo vidět ani kapičku krve. Egwain znovu rozhořčeně sykla. Dětinské a nevděčné až hanba. Teď už aspoň mohl stát sám, i když stále vypadal unaveně, a ona nepotřebovala vidět jeho dlaň, aby věděla, že maličké bodnutí zmizelo, jako by tam nikdy nebylo. Bylo to od něj hrozně nevděčné. Kupodivu ho ale Lan nesepsul, že s Moirain mluví takovým způsobem.</p>

<p>Připadlo jí, že teď, když Aielové uklidnili soumary, stojí tu naprosto tiše. Ostražitě se rozhlíželi, nedívali se však na údolí a mlhou zahalené město, které muselo být Rhuideanem, ale na dva tábory naproti nim asi půl míle daleko. Dva shluky desítek a desítek nízkých stanů s odkrytými boky, jeden dvakrát větší než druhý, visely na horském úbočí a téměř v něm mizely, ale šedohnědí Aielové v obou táborech byli jasně viditelní. V rukou drželi krátké oštěpy a luky s nasazenými šípy a ti, co ještě nebyli zahalení, si právě halili tváře. Vypadali, jako kdyby stáli na špičkách, připravení k boji.</p>

<p>„Mír Rhuideanu," zavolala shora jakási žena a Egwain cítila, jak z Aielů, kteří ji obklopovali, opadá napětí. Ti mezi stany si začali sundávat závoje, i když se stále měli na pozoru.</p>

<p>Egwain si uvědomila, že ještě výš ve svahu je další, mnohem menší tábor, jen pár nízkých stanů na malé plošince. Od horního tábora scházela čtveřice žen, všechny vypadaly vyrovnaně a důstojně v tmavomodrých sukních a volných bílých halenách, s hnědými či šedými loktušemi, které měly kolem ramen i přes panující vedro, z něhož se Egwain začínala točit hlava, a množstvím zlatých a slonovinových náramků a náhrdelníků. Dvě ženy měly vlasy bílé a jedna v barvě slunce a všem spadaly až do pasu. Kolem čela jim vlasy přidržovaly stočené šály.</p>

<p>Egwain poznala jednu z bělovlasých žen: Amys, moudrou, kterou potkala v <emphasis>Tel'aran'rhiodu. </emphasis>Opět ji ohromil kontrast Amysiných opálených rysů a sněhobílých vlasů. Moudrá prostě nevypadala dost staře. Druhá bělovlasá žena měla vrásčitý obličej babičky a další, s tmavými prošedivělými vlasy, vypadala skoro stejně stará. Egwain si byla zcela jistá, že všechny čtyři ženy jsou moudré, pravděpodobně ty stejné čtyři, které podepsaly onen dopis Moirain.</p>

<p>Aielanky se zastavily deset kroků nad skupinkou kolem Portálového kamene a žena s tváří babičky rozhodila ruce a promluvila stařeckým, přesto však silným, hlasem. „Kéž na vás spočine mír Rhuideanu. Kdo přichází k Chaendaeru, smí se v míru vrátit ke svým závazkům. Na této zemi nebude prolita žádná krev."</p>

<p>S tím se začali Aielové z Tearu rozcházet a rychle si rozdělili nákladní zvířata i obsah košů. Nyní se nerozcházeli podle společenstev. Egwain viděla, jak Děvy odcházejí s několika skupinkami, z nichž některé okamžitě začaly obcházet horu, aby se vyhnuly oběma táborů, a to i bez ohledu na mír Rhuideanu. Jiní Aielové se vydali k jednomu či druhému shluku stanů, kde teprve odložili zbraně.</p>

<p>Ne každý si byl mírem Rhuideanu jist. Lan si uvolnil jílec meče v pochvě, i když Egwain viděla, že na něm nemá položenou ruku, a Mat si spěšně vsunul dva nože zpátky do rukávů. Rand stál s palci zastrčenými za opaskem, ale na očích mu bylo vidět, jak se mu ulevilo.</p>

<p>Egwain hledala očima Aviendhu, aby se jí zeptala na pár věcí, než přistoupí k Amys. Doufala, že Aielanka bude tady, na svém vlastním území, ohledně moudrých vstřícnější. Zahlédla Děvu, jak nese jutový pytel, z něhož se ozývalo cinkání, a rychlým krokem míří k jednomu z táborů.</p>

<p>„Zůstaneš tady, Aviendho," pravila moudrá se šedivými prameny ve vlasech nahlas. Aviendha se na místě zastavila, ale na nikoho se ani nepodívala.</p>

<p>Egwain k ní vykročila, ale Moirain zamumlala: „Radši se do toho nepleť. Pochybuji, že touží po soucitu nebo že bude vnímat, pokud jí nabídneš něco jiného."</p>

<p>Egwain proti své vůli přikývla. Aviendha se tvářila, že chce, aby ji všichni nechali na pokoji. Co to po ní moudré chtěly? Porušila snad nějaké pravidlo nebo zákon?</p>

<p>Egwain by další společnost Aielanky nevadila. Cítila se celá nesvá, když tu tak stála a kolem nebyl žádný Aiel, zato všichni v táborech se dívali. Aielové, kteří s nimi přišli od Kamene, byli zdvořilí, i když ne doslova přátelští. Diváci však nevypadali ani na jedno. Svádělo ji to obejmout <emphasis>saidar. </emphasis>Jedině Moirain, vyrovnaná a chladná jako vždy, i přes kapky potu na čele, a Lan, nepohnutý jako skály kolem nich, jí v tom zabránili. Dokud oni přijímali, co se kolem dálo, ona bude také. Ale přála si, aby ti Aielové přestali tak civět.</p>

<p>Rhuark s úsměvem sešplhal dolů. „Vrátil jsem se, Amys, i když bych se vsadil, že ne tak, jak jsi čekala."</p>

<p>„Věděla jsem, že dneska dorazíš, stíne mého srdce." Natáhla ruku, aby ho mohla pohladit po tváři, a hnědá loktuše jí sklouzla dolů. „Moje sestry-ženy ti posílají nejsrdečnější pozdravy."</p>

<p>„Tak tohle jsi myslela sněním," poznamenala Egwain tiše k Moirain. Lan byl jediný, kdo byl dost blízko, aby ji slyšel. „Proto jsi byla ochotná nechat Randa zkusit nás sem přenést portálovým kamenem. Ony o tom věděly a sdělily ti to v tom dopise. Ne, to by nedávalo smysl. Kdyby se byly zmínily o portálovém kameni, nezkoušela bys mu to rozmluvit. Ony ale věděly, že tu budeme."</p>

<p>Moirain kývla, aniž odtrhla zrak od moudrých. „Napsaly, že se s námi sejdou tady, na Chaendaeru, dneska. Považovala jsem to za... nepravděpodobné... dokud se Rand nezmínil o Portálových kamenech. Když si byl tak jistý - i přesto, že jsem ho odrazovala - že jeden stojí i tady... Řekněme, že náhle bylo <emphasis>velice </emphasis>pravděpodobné, že dneska dorazíme do Chaendaeru."</p>

<p>Egwain se zhluboka nadechla. Takže tohle byla jedna z věcí, které snílkové dokázali. Nemohla se dočkat, až se začne učit. Chtěla zajít za Rhuarkem a představit se Amys - znovu se jí představit - ale Rhuark a Amys se dívali jeden druhému do očí způsobem, který vylučoval jakékoliv vyrušení.</p>

<p>Z každého tábora vyšel jeden muž. První byl vysoký, širokoplecí, s vlasy barvy ohně a ještě na vrcholku sil, druhý starší, snědší, ale neméně vysoký, i když štíhlejší. Oba muži se zastavili pár kroků od Rhuarka a moudrých. Starší muž, s tváří jako z vydělané kůže, neměl až na nůž s těžkou čepelí u pasu žádnou viditelnou zbraň, druhý však měl oštěpy, kožený puklíř a hlavu nesl vysoko a na Rhuarka upíral pyšný pohled plný opovržení.</p>

<p>Rhuark si ho nevšímal a obrátil se ke staršímu muži. „Vidím tě, Heirne. Náčelníci klanů se už snad usnesli, že jsem mrtvý? Kdo chce převzít moje místo?"</p>

<p>„Vidím tě, Rhuarku. Žádný z Taardadů do Rhuideanu nevstoupil, ani po tom netouží. Amys řekla, že sem dnes půjde za tebou, a tyto moudré putovaly s ní. Přivedl jsem tyto muže z klanu Jindo, abychom je sem bezpečně doprovodili."</p>

<p>Rhuark vážně kývl. Egwain měla pocit, že právě bylo řečeno, nebo aspoň naznačeno, něco velice důležitého. Moudré rusovlasému muži nevěnovaly nejmenší pozornost, a Rhuark s Heirnem také ne, ale podle toho, jak muži vystoupila červeň do tváří, na něj mohli civět. Egwain se podívala na Moirain, ta však jenom lehce zavrtěla hlavou. Taky nevěděla, oč jde.</p>

<p>Mezi obě ženy se naklonil Lan a tiše pravil: „Moudrá může jít v bezpečí kamkoliv, do jakékoliv držby, bez ohledu na kmen. Myslím, že moudrých se netýká ani krevní msta. Tento Heirn sem přišel ochránit Rhuarka před muži z toho druhého tábora, ať už je to kdokoliv, ale bylo by neuctivé to říci přímo."</p>

<p>Moirain maličko zvedla obočí a Lan dodal: „Moc toho o nich nevím, ale bojoval jsem s nimi často, než jsem potkal tebe. A ty ses mě na ně nikdy nezeptala."</p>

<p>„To rychle napravím," prohodila Aes Sedai suše.</p>

<p>Když se Egwain otočila zpátky k moudrým a trojici mužů, zatočila se jí hlava. Lan jí strčil do ruky otevřenou lahvici s vodou a Egwain zaklonila hlavu a vděčně se napila. Voda byla zteplalá a byla cítit kůží, ale v žáru chutnala, jako by byla právě nabrána z pramene. Egwain nabídla poloprázdnou lahvici Moirain, která se trošku napila a vrátila jí ji. Egwain vodu ráda dopila a zavřela oči. Na hlavu jí vyšplíchla voda a Egwain prudce otevřela oči. Lan jí vyléval na hlavu další láhev s vodou a Moirain již z vlasů stékaly kapky.</p>

<p>„Tenhle žár tě dokáže snadno zabít, když na to nejsi zvyklá," vysvětloval strážce, když z kabátce vytahoval dva prosté lněné bílé šátky. Podle jeho návodu si Egwain a Moirain ovázaly namočenou látku kolem čela. Rand a Mat dělali to samé. Lan si však hlavu před pražícím sluncem nijak nechránil, jeho zřejmě nedokázalo zmoci nic.</p>

<p>Ticho mezi Rhuarkem a Aielany narůstalo, ale náčelník klanu se nakonec přece jen obrátil k rusovlasému muži. „Takže Shaidům chybí náčelník kmene, Couladine?"</p>

<p>„Suladrik je mrtvý," odpověděl rusovlasý muž. „Muradin vstoupil do Rhuideanu. Pokud neuspěje, vstoupím já."</p>

<p>„Nezeptal ses, Couladine," podotkla babičkovská moudrá tím křehkým, leč silným hlasem. „Pokud Muradin neuspěje, pak se zeptej. Jsme čtyři, to je dost, abychom mohly říci ano či ne."</p>

<p>„Je to moje právo, Bair," vyjel Couladin rozzlobeně. Vypadal jako muž, který není zvyklý na zastrašování.</p>

<p>„Je tvým právem se zeptat," odtušila křehká žena. „A naším je odpovědět. Nemyslím, že ti bude dovoleno vstoupit, ať už se s Muradinem stane cokoliv. Máš zkažené nitro, Couladine." Upravila si šedou loktuši a přetáhla si ji přes kostnatá ramena způsobem, který naznačoval, že řekla víc, než považovala za nezbytné.</p>

<p>Muž s vlasy barvy plamene zrudl vzteky. „Můj první bratr se vrátí poznačen za náčelníka kmene a pak povedeme Shaidy k velikým poctám! Chceme -!" Prudce zavřel ústa a téměř se třásl.</p>

<p>Egwain si pomyslela, že zůstane-li někde poblíž, bude ho určitě sledovat. Připomínal jí Congary a Copliny u nich doma, ti se také neustále vychloubali a dělali potíže. Rozhodně ještě nikdy neviděla Aiela vystavovat na odiv tak čiré emoce.</p>

<p>Amys ho však již zřejmě zahnala z mysli. „Je tu kdosi, kdo přišel s tebou, Rhuarku," řekla. Egwain čekala, že žena mluví o ní, ale ta se podívala přímo na Randa. Moirain to očividně nijak nepřekvapilo. Egwain uvažovala, co vlastně stálo v dopise od těchto čtyř moudrých, co jí Aes Sedai nesdělila.</p>

<p>Rand se chvíli tvářil zaraženě, váhal, ale pak vyšel po svahu a postavil se vedle Rhuarka, takže ženám viděl do očí. Propocená bílá košile se mu lepila na tělo a na spodcích měl propocené tmavé skvrny. Se zkrouceným bílým šátkem kolem hlavy rozhodně nevypadal tak velkolepě jako v Srdci Kamene. Zvláštně se uklonil, s levou nohou hodně vepředu a levou rukou na koleni a pravicí nataženou před sebe dlaní nahoru.</p>

<p>„Právem krve," pravil, „žádám o povolení ke vstupu do Rhuideanu, pro čest našich předků a vzpomínku na to, co bylo."</p>

<p>Amys zamrkala, viditelně překvapená, a Bair zamumlala: „Starobylá formulace, ale otázka byla položena. Odpovídám ano."</p>

<p>„Já také odpovídám ano, Bair," řekla Amys. „Seano?"</p>

<p>„Tento muž není Aiel," skočil jim rozzlobeně do řeči Couladin. Egwain tušila, že je téměř stále rozzlobený. „Pro něj znamená smrt už jen to, že tu stojí! Proč ho sem Rhuark přivedl? Proč -?"</p>

<p>„Přeješ si stát se moudrou, Couladine?" zeptala se Bair a zamračila se, až se jí prohloubily vrásky. „Oblékni si šaty a přijď za mnou, já zjistím, jestli tě lze vycvičit. Do té doby mlč, když mluví moudré!"</p>

<p>„Moje matka byla Aielanka," prohlásil Rand trochu napjatým hlasem.</p>

<p>Egwain na něj zazírala. Kari al'Thorová sice zemřela, když ještě Egwain málem ležela v kolébce, ale jestli byla Tamova žena Aielanka, Egwain by o tom určitě něco slyšela. Mrkla na Moirain. Aes Sedai se dívala, tvář měla hladkou a klidnou. Rand opravdu vypadal skoro jako Aielani, byl vysoký, oči měl modrošedé a vlasy narudlé, ale celá ta představa byla prostě směšná.</p>

<p>„Tvoje matka ne," poznamenala pomalu Amys, „ale tvůj otec ano." - Egwain zavrtěla hlavou. Tohle se blížilo šílenství. Rand otevřel ústa, ale Amys ho nenechala promluvit. „Seano, co říkáš?"</p>

<p>„Ano," řekla žena s prošedivělými vlasy. „Melain?"</p>

<p>Poslední ze čtveřice, hezká žena s rudozlatými vlasy, ne o víc než o deset patnáct let starší než Egwain, zaváhala. „Musí to být," řekla nakonec neochotně. „Odpovídám ano."</p>

<p>„Dostal jsi odpověď," sdělila Amys Randovi. „Smíš vstoupit do Rhuideanu, a -" Odmlčela se, protože nahoru se doškrábal Mat a neohrabaně napodobil Randovu úklonu.</p>

<p>„Já také žádám o vstup do Rhuideanu," řekl roztřeseně.</p>

<p>Čtyři moudré na něj zíraly. Rand překvapeně otočil hlavu. Egwain měla dojem, že nikdo není šokovanější než ona, ale Couladin dokázal, že se mýlila. Se zavrčením zvedl jeden z oštěpů a bodl po Matovi.</p>

<p>Amys a Melain obklopila záře <emphasis>saidaru </emphasis>a prameny vzduchu mladého muže odhodily o dobrý tucet kroků dozadu.</p>

<p>Egwain s rozšířenýma očima zírala. Ony mohly usměrňovat. Přinejmenším dvě z nich mohly. Náhle jí mladistvý obličej Amys pod bílými vlasy připomněl, čím to je, velice se to podobalo bezvěkosti Aes Sedai. Moirain stála úplně nehybně. Egwain téměř slyšela, jak se jí hlavou honí myšlenky. Pro Aes Sedai to zřejmě bylo stejné překvapení jako pro Egwain.</p>

<p>Couladin se vyškrábal na nohy a přikrčil se. „Přijímáte toho cizáka jako jednoho z našich," zachraptěl a oštěpem, který chtěl použít na Mata, ukázal na Randa. „Jestli to tak chcete, budiž. Je to stejně jenom měkký mokřiňan a Rhuidean ho zabije." Oštěp se otočil k Matovi, který se snažil vrátit nůž zpátky do rukávu, aniž by si toho někdo všiml. „Ale on - pro něj znamená smrt už jen to být tady, a je svatokrádež, když se vůbec <emphasis>zeptá, </emphasis>jestli smí vstoupit do Rhuideanu. Tam nesmí vstoupit nikdo, kdo není pravé krve. Nikdo!"</p>

<p>„Vrať se do svého stanu, Couladine," nakázala mu Melain zcela chladně. „I ty, Heirne. A ty také, Rhuarku. Toto je záležitost moudrých, a ne mužů, kromě těch, kdo požádali. Jděte!" Rhuark a Heirn kývli a společně odešli k menšímu shluku stanů. Couladin se zuřivě mračil na Randa, Mata i moudré, ale pak se prudce obrátil a vydal se k většímu táboru.</p>

<p>Moudré si vyměnily pohledy. Ustarané pohledy, řekla by Egwain, byť byly skoro tak dobré jako Aes Sedai v zachovávání nehybné tváře, když chtěly.</p>

<p>„To není dovoleno," prohlásila Amys nakonec. „Mladý muži, ani nevíš, cos udělal. Vrať se zpátky k ostatním." Očima přelétla Egwain, Moirain a Lana, stojící opodál s koňmi poblíž větrem ošlehaného Portálového kamene. Egwain z jejího pohledu nevyčetla, že by ji moudrá poznala.</p>

<p>„Nemůžu." Mat mluvil zoufalým tónem. „Došel jsem až sem, ale to se nepočítá, že ne? Musím jít do Rhuideanu."</p>

<p>„To není dovoleno," pravila ostře Melain a dlouhé rudozlaté vlasy jí zavlály, jak prudce zavrtěla hlavou. „Ve tvých žilách žádná aielská krev neproudí."</p>

<p>Rand si Mata celou dobu velmi pozorně prohlížel. „Přišel se mnou," řekl nakonec. „Daly jste povolení mně, a on může jít se mnou, ať už vy říkáte co chcete." Hleděl na moudré, ne vyzývavě, prostě jen odhodlaně, bylo vidět, že učinil konečné rozhodnutí. Egwain ho takového dobře znala. Teď neustoupí, ať moudré řeknou cokoliv.</p>

<p>„Není to dovoleno," zopakovala Melain pevně, obracejíc se na své sestry. Přetáhla si šál přes hlavu. „Zákon je jasný. Žádná žena nesmí vstoupit do Rhuideanu víc než dvakrát, žádný muž víc než jednou, a vstoupit nesmí nikdo, kdo není aielské krve."</p>

<p>Seana zavrtěla hlavou. „Hodně věcí se mění, Melain. Staré způsoby..."</p>

<p>„Jestli je tím pravým," ozvala se Bair, „přišel čas změny. Aes Sedai stojí na Chaendaeru a také <emphasis>aan'allein </emphasis>ve svém měňavém plášti. Můžeme se dále držet starých zvyklostí? Vědouce, kolik se toho změnilo?"</p>

<p>„Nesmíme v žádném případě ustrnout," řekla Amys. „Vše stojí na pokraji změny. Melain?" Zlatovlasá žena se podívala na hory, jež je obklopovaly, a mlhou zahalené město pod nimi, pak si povzdechla a kývla. „Je rozhodnuto," prohlásila Amys obracejíc se k Randovi s Matem. „Vy," začala, a pak se odmlčela. „Jakými jmény se zovete?"</p>

<p>„Rand al'Thor."</p>

<p>„Mat. Mat Cauthon."</p>

<p>Amys kývla. - „Ty, Rande al'Thore, musíš vstoupit do srdce Rhuideanu, do samotného středu. Přeješ-li si jít s ním, Mate Cauthone, budiž, ale vězte, že většina mužů, kteří do srdce Rhuideanu vstoupili, se nevrátila, a někteří se vrátili šílení. Nesmíte si s sebou vzít ani jídlo, ani vodu, jako připomínku našeho bloudění po Rozbití světa. Musíte do Rhuideanu vstoupit neozbrojeni, budete mít jen své ruce a odvahu, na počest Jennů. Máte-li zbraně, položte je na zem před nás. Budou tu na vás čekat, dokud se nevrátíte. Pokud se vrátíte."</p>

<p>Rand si odepjal opasek s nožem a položil ho Amys k nohám, pak po chvilce váhání přidal sošku malého tlouštíka, vyřezanou ze zeleného kamene. „Líp to udělat neumím," řekl.</p>

<p>Mat začal s opaskem s nožem a pokračoval dál tím, že vytáhl nože z rukávů a zpod kabátce, jeden dokonce vyndal zpoza krku, a vytvořil tak hromádku, která zřejmě udělala dojem i na Aielanky. Pak se zastavil, jako by již skončil, podíval se na ženy a dva další nože vytáhl z vysokých bot. „Zapomněl jsem na ně," prohlásil s úsměvem a pokrčením ramen. Moudré na něj upřeně hleděly, až mu zmizel úsměv ze rtů.</p>

<p>„Jsou zaslíbeni Rhuideanu," pravila Amys obřadně a vzhlédla nad dvojici mužů, a tři zbývající ženy odpověděly zároveň: „Rhuidean patří mrtvým."</p>

<p>„Do svého návratu nesmějí promluvit s žádnou živou bytostí," pokračovala zpěvavým hlasem a ostatní znovu odpověděly. „Mrtví nemluví s živými."</p>

<p>„Neuvidíme je, dokud znovu nestanou mezi živými." Amys si přetáhla lokruši přes oči a ostatní tři ženy ji jedna po druhé napodobily. S tvářemi již zakrytými sborově pronesly: „Odejděte ze světa živých a nepronásledujte nás vzpomínkami na to, co je ztraceno. Nemluvte o tom, co vidí mrtví." Pak se odmlčely a jen tam tak stály, s loktušemi přes oči, a čekaly.</p>

<p>Rand s Matem se na sebe podívali. Egwain chtěla jít za nimi, promluvit s nimi - měli ten příliš kamenný výraz, jaký si muži nasazovali, když nechtěli, aby někdo poznal, že jsou znepokojení nebo mají strach - ale to by mohlo narušit obřad.</p>

<p>Nakonec Mat vyštěkl smíchy. „No, hádám, že mrtví se aspoň můžou bavit mezi sebou. Rád bych věděl, jestli to platí pro... To je jedno. Myslíš, že bude v pořádku, když pojedeme?"</p>

<p>„Ani bych neřekl," odpověděl Rand. „Myslím, že budeme muset jít po svých."</p>

<p>„Ó, ať shoří moje bolavý nohy. Takže bychom se do toho měli radši dát. Nejmíň půl odpoledne nám zabere, než se tam vůbec dostaneme. Jestli budeme mít štěstí."</p>

<p>Rand se na Egwain usmál, jako by ji chtěl ujistit, že je všechno v pořádku, že žádné nebezpečí nehrozí, a oba mládenci se vydali dolů z kopce. Mat se zubil jako tehdy, když dělal něco obzvláště hloupého, třeba jako když tancoval na hřebeni střechy.</p>

<p>„Nehodláš provádět nic... <emphasis>šílenýho... </emphasis>že ne?" zeptal se Mat. „Já se totiž chci vrátit živý."</p>

<p>„To já taky," opáčil Rand. „To já taky."</p>

<p>Dostali se z doslechu ostatních, a jak sestupovali stále níž, byli menší a menší. Když z nich byly již jenom maličké postavičky, v nichž bylo těžké rozeznat lidi, moudré sundaly loktuše.</p>

<p>Egwain si uhladila šaty přejíc si přitom, aby je neměla tak propocené, a s Rosou za sebou sešplhala kousek dolů ke čtveřici žen. „Amys? Já jsem Egwain z al'Vereů. Říkalas, že bych měla..."</p>

<p>Amys ji uťala gestem ruky a vzhlédla k místu, kde Lan vedl Mandarba, Oka a Jeade'ena za Moirain s Aldíb. „Tohle je teď záležitost žen, <emphasis>aan'alleine. </emphasis>Musíš zůstat stranou. Jdi do stanu. Rhuark ti poskytne vodu a stín."</p>

<p>Lan počkal, než Moirain kývne, a pak se vydal směrem, kterým předtím odešel Rhuark. Díky jeho měňavému plášti se občas zdálo, že se před trojicí koní pohybuje jen hlava a paže bez těla.</p>

<p>„Proč mu tak říkáš?" zeptala se Moirain, když byl Lan z doslechu. „Jeden muž. Ty ho znáš?"</p>

<p>„Víme o něm, Aes Sedai." V podání Amys ten titul zněl, jako když hovoří rovná s rovnou. „Poslední z Malkierů. Muž, který nevzdá svou válku proti Stínu, i když jeho lid již dávno zničila. Je velmi čestný. Ze snu vím, že jestli přijdeš, téměř jistě bude <emphasis>aan'allein </emphasis>s tebou, ale nevěděla jsem, že tě poslouchá."</p>

<p>„Je můj strážce," pravila Moirain prostě.</p>

<p>Egwain měla pocit, že Aes Sedai je přes svůj vyrovnaný tón něčím znepokojená, a věděla proč. Lan přijde <emphasis>téměř </emphasis>jistě s Moirain? Lan Moirain vždycky následoval, byl by za ní šel i do Jámy smrti a bez mrknutí oka. Pro Egwain bylo skoro stejně zajímavé to <emphasis>„jestli přijdeš". </emphasis>Tak věděly moudré, že přicházejí, nebo ne? Vykládání snů nejspíš nebylo tak jasné, jak doufala. Už se chtěla zeptat, když promluvila Bair.</p>

<p>„Aviendho? Pojď sem."</p>

<p>Aviendha znechuceně seděla stranou, rukama si objímala kolena a upřeně zírala do země. Kdyby ji Egwain neznala tak dobře, byla by si myslela, že druhá žena má strach. Když se Aviendha šplhala k místu, kde stály moudré, vláčela nohy za sebou. Když k nim došla, položila si ranec a stočené pokrývky k nohám.</p>

<p>„Je čas," řekla Bair nikoliv nelaskavě. Přesto v jejích světle modrých očích nebylo místo pro kompromisy. „Utíkala jsi s oštěpy, jak dlouho to šlo. Déle, než bys měla."</p>

<p>Aviendha vzdorně zvedla hlavu. „Já jsem Děva oštěpu. Nechci být moudrou. Nebudu!"</p>

<p>Obličeje moudrých ztuhly. Egwain to připomnělo ženský kroužek u nich doma, když čelil ženě, která se hodlala dopustit nějaké hlouposti.</p>

<p>„Zacházelo se s tebou mírněji než za mých dnů," pravila Amys hlasem tvrdým jako kámen. „Já jsem také odmítla, když jsem byla povolána. Moje sestry oštěpu mi zlámaly oštěpy před očima. Odvedly mě k Bair a Coedelin se svázanýma rukama a nohama a bez šatů."</p>

<p>„A hezkou panenkou v podpaždí," dodala Bair suše, „aby ti připomněly, jak dětinsky ses chovala. Pokud se vzpomínám, první měsíc jsi devětkrát utekla."</p>

<p>Amys ponuře kývla. „A pokaždé jsem to obrečela jako nějaké malé děcko. Druhý měsíc jsem utekla jenom pětkrát. Myslela jsem, že jsem silná a tvrdá, jak jen žena může být. Ale nebyla jsem dost mazaná. Trvalo mi půl roku, abych zjistila, že jsi silnější a tvrdší, než já kdy můžu být, Bair. Nakonec jsem se naučila plnit povinnosti i závazky ke svému lidu. Jako se to naučíš i ty, Aviendho. Takové, jako jsme my dvě, mají závazky. Už nejsi dítě. Je čas, abys odložila panenky - a oštěpy - a stala se ženou, jakou se máš stát."</p>

<p>Egwain náhle pochopila, proč k Aviendze cítí od začátku takovou spřízněnost, poznala, proč Amys a ostatní chtějí, aby se stala moudrou. Aviendha mohla usměrňovat. Jako ona sama, jako Elain a Nyneiva - a také třeba Moirain - byla jednou z těch vzácných žen, které nejenže se mohly naučit usměrňovat, ale které se s tou schopností rodily, takže by se nakonec pravého zdroje stejně dotkla, ať už by věděla, co dělá, nebo ne. Moirain se tvářila klidně a vyrovnaně, ale Egwain v jejích očích spatřila potvrzení své domněnky. Aes Sedai to musela vědět od první chvíle, co se k Aielance dostala na dosah ruky. Egwain si také uvědomila, že stejnou spřízněnost cítí také k Amys a Melain. Ne však k Bair či Seaně. Jen první dvě mohly usměrňovat. Tím si teď byla naprosto jistá. A teď také vycítila to samé v Moirain. Bylo to poprvé, co to ucítila. Aes Sedai se tvářila velice zdrženlivě.</p>

<p>Aspoň některé z moudrých ve výrazu Moirain vyčetly víc. „Chceš ji odvést do vaší Bílé věže," řekla Bair, „aby se stala jednou z vás. Ona je Aielanka, Aes Sedai."</p>

<p>„Může být velice silná, bude-li správně cvičena," odpověděla Moirain. „Stejně silná, jako bude jednou Egwain. Ve Věži by té síly dosáhla."</p>

<p>„My ji také dokážeme učit, Aes Sedai." Melain mluvila dostatečně zdvořile, ale z jejích zelených očí bylo možné vyčíst pohrdání. „Lépe. Mluvila jsem s Aes Sedai. Vy ženy ve Věži rozmazlujete. Trojí země není místo pro rozmazlování. Aviendha se naučí, co může, za dobu, kdy vy byste ještě hrály ty svoje hry."</p>

<p>Egwain se na Aviendhu ustaraně podívala. Druhá žena upírala zrak na špičky svých nohou a všechen vzdor z jejího výrazu zmizel. Jestli si myslely, že výcvik ve věži je <emphasis>rozmazlování... </emphasis>Egwain tam jako novicka dřela mnohem víc a musela dodržovat přísnější disciplínu než kdykoliv předtím. Pocítila s Aielankou hluboký soucit.</p>

<p>Amys natáhla ruce a Aviendha jí váhavě předala oštěpy a puklíř. Když je moudrá odhodila stranou, až zachřestily o zem, Aviendha sebou trhla. Pak si pomalu sundala luk v pouzdře ze zad a také jej odevzdala, jakož si odepjala i opasek s toulcem a nožem v pochvě. Amys vše převzala a odhodila jako smetí. Aviendha sebou pokaždé lehce škubla. V koutcích modrozelených očí se jí zaleskly slzy.</p>

<p>„Musíš s nimi zacházet takhle?" zeptala se rozzlobeně Egwain. Amys a ostatní na ni upřely bezvýrazný pohled, ale Egwain se nehodlala nechat zastrašit. „Zacházíš s věcmi, na kterých jí záleží, jako s odpadky."</p>

<p>„Ona v nich musí vidět odpadky," řekla Seana. „Až se vrátí - jestli se vrátí - spálí je a popel rozpráší. Kov předá kováři, aby z něj vyrobil něco prostého. Žádné<emphasis> </emphasis>zbraně. Dokonce ani stahovací nůž ne. Přezky, hrnce nebo hlavolamy pro děti. Věci, které sama rozdá, až budou vyrobeny."</p>

<p>„Trojí země není měkká, Aes Sedai," ozvala se Bair. „Měkké srdce tě tady zabije."</p>

<p><emphasis>„Cadin'sor, </emphasis>Aviendho." Amys ukázala na odhozené zbraně. „Po návratu tě budou čekat nové šaty."</p>

<p>Aviendha se mechanicky svlékla a na hromadu odhodila kabátec, spodky, měkké boty i všechno ostatní co měla na sobě. Nahá tu stála, aniž by hnula brvou, i když Egwain měla pocit, že se jí žárem propalují i podrážky. Vzpomněla si, jak se musela dívat, když jí po příchodu do Věže pálili její šaty, aby tak bylo přerušeno pouto k předešlému životu, ale nebylo to přesto takovéhle. Ne tak syrové.</p>

<p>Když Aviendha chtěla na hromadu přihodit i nástěnné koberce, Seana jí je vzala. „Tohle můžeš dostat zpátky. Jestli se vrátíš. Pokud ne, dostane je tvoje rodina na památku."</p>

<p>Aviendha kývla. Nevypadala, že se bojí. Váhala, zlobila se, byla mrzutá, ale nebála se.</p>

<p>„V Rhuideanu," rozvykládala se Amys, „najdeš tři kruhy takto spojené." Načrtla ve vzduchu tři čáry spojené uprostřed. „Vstup do jednoho z nich. Uvidíš tam před sebou svou budoucnost, znovu a znovu, v různých obměnách. Nepovedou tě zcela, což by bylo nejlepší, protože se začnou ztrácet jako píseň, kterou jsi slyšela kdysi dávno, ale budeš si pamatovat dost, abys znala některé věci, které musejí být, ať budou jakkoliv odporné, a některé, které být nesmějí, ať už to budou jakkoliv růžové naděje. Toto je začátek cesty k tomu, zvát se moudrou. Některé ženy se z kruhů nikdy nevrátily. Možná nedokázaly čelit své budoucnosti. Jiné, které přežily kruhy, nepřežily druhou cestu do Rhuideanu, do jeho srdce. Ale ty se tady nevzdáváš tvrdého a nebezpečného života kvůli pohodlí, ale kvůli ještě tvrdšímu a nebezpečnějšímu životu."</p>

<p><emphasis>Ter'angrial. </emphasis>Amys tu popisovala <emphasis>ter'angrial. - </emphasis>Jaké místo je vlastně ten Rhuidean? Egwain se přistihla, že chce jít dolů sama, aby to zjistila. To by byla hloupost. Nebyla tu, aby zbytečně riskovala v <emphasis>ter'angrialu, </emphasis>o němž nic neví.</p>

<p>Melain uchopila Aviendhu za bradu a obrátila jí hlavu k sobě. „Máš sílu," řekla s tichým přesvědčením. „Silná mysl a silné srdce jsou teď tvými zbraněmi, ale ty jimi vládneš stejně jistě, jako jsi kdy vládla oštěpem. Nezapomeň na ně, používej je a ony tě dostanou skrze veškerá nebezpečenství."</p>

<p>Egwain byla překvapena. Ze všech čtyř by u zlatovlasé ženy předpokládala nejméně soucitu.</p>

<p>Aviendha kývla a dokonce se jí podařil úsměv. „Dostanu se do Rhuideanu dřív než ti muži. Oni neumějí běhat."</p>

<p>Každá moudrá ji popořadě zlehka políbila na tvář. „Vrať se k nám zpátky."</p>

<p>Egwain popadla Aviendhu za ruku a pevně jí ji stiskla. Aviendha odpověděla stejně. Pak se Aielanka rozběhla lehkým klusem dolů po úbočí hory. Vypadalo to, že Randa s Matem snadno dostihne. Egwain ji ustaraně sledovala. Tohle bylo něco jako přijetí ve Věži, ale bez výcviku mladší novicky předtím, bez toho, že by ji pak někdo utěšil. Jaké by to bylo, kdyby povýšila mezi přijaté novicky hned svůj první den ve Věži? Pomyslela si, že by asi zešílela. Nyneiva byla takto přijata pro svou sílu, a Egwain předpokládala, že alespoň část nechuti, kterou Nyneiva k Aes Sedai cítila, pochází z této zkušenosti. <emphasis>Vrať se k nám zpátky, </emphasis>říkala v duchu. <emphasis>Buď odhodlaná.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Když jim Aviendha zmizela z dohledu, Egwain si povzdechla a obrátila se zpátky k moudrým. Měla tu svůj vlastní cíl a oddalovat jej nikomu nepomůže. „Amys, v <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>jsi mi řekla, že bych sem měla přijít a učit se. Tak jsem tu."</p>

<p>„Spěch," řekla bělovlasá žena. „Uspěchaly jsme to, protože se Aviendha tak dlouho vzpírala svému <emphasis>toh, </emphasis>protože jsme se bály, že by si Shaidové mohli zahalit tváře, dokonce i tady, kdybychom neposlaly Randa al'Thora do Rhuideanu dřív, než si to stačí promyslet."</p>

<p>„Ty myslíš, že by se ho pokusili zabít?" vyjekla Egwain. „Ale on je ten, koho měli najít vaši lidé, které jste poslali za Dračí stěnu. On je Ten, jenž přichází s úsvitem."</p>

<p>Bair si upravila loktuši. „Možná je. Uvidíme. Jestli přežije."</p>

<p>„Má oči své matky," dodávala Amys, „a hodně z její tváře, i dost ze svého otce, ale Couladin viděl jen jeho šaty a jeho koně. Ostatní Shaidové uvidí také jen to, a Taardadové možná také. Cizinci sem nemají přístup a teď je vás tu pět. Ne, čtyři, Rand al'Thor není cizinec, ať už byl vychován kdekoliv. Ale už jsme dovolili jednomu cizinci vstoupit do Rhuideanu, což je také zakázáno. Změny se valí jako lavina, ať už to chceme či nikoliv."</p>

<p>„Musí to přijít," řekla Bair, i když to neznělo právě šťastně. „Vzor nás umístí tam, kam bude chtít on."</p>

<p>„Tys znala Randovy rodiče?" zeptala se opatrně Egwain. Ať už říkaly cokoliv, stále myslela na Kari a Tama al'Thorovy jako na Randovy rodiče.</p>

<p>„To je jeho příběh," prohlásila Amys, „Jestli ho bude chtít slyšet." Z toho, jak pevně tiskla rty, bylo zřejmé, že se o této věci nehodlá bavit dál.</p>

<p>„Pojďte," řekla Bair. „Teď není proč spěchat. Pojďte. Nabízíme vám vodu a stín."</p>

<p>Egwain se při zmínce o stínu málem podlomila kolena. Namočený šátek kolem hlavy již téměř uschl, měla pocit, že má temeno hlavy úplně upečené a zbytek těla skoro také. Moirain vypadala téměř stejně vděčná, když následovaly moudré nahoru k několika nízkým stanům s otevřenými stranami.</p>

<p>Vysoký muž v sandálech a bílém hábitu s kapuci převzal jejich koně. Jeho tvrdá tvář a sklopené oči vypadaly v hlubině měkké látky jaksi nepatřičně.</p>

<p>„Dej zvířatům vodu," nařídila mu Bair, než se sklonila a vstoupila do nízkého stanu beze stěn, a muž se poklonil už jejím zádům a dotkl se čela.</p>

<p>Egwain váhala, než nechala muže Rosu odvést. Tvářil se sebevědomě, ale co může nějaký Aiel vědět o koních? Přesto si nemyslela, že by jim ublížil, a ve stanu byl tak nádherný stín. - Ve srovnání s ovzduším venku tam byl úžasný chládek.</p>

<p>Střecha stanu se zvedala do špičky kolem stanové tyče, ale ani tam se téměř nedalo narovnat. Jako by to mělo vyrovnat nevýrazné barvy, které Aielové nosili, zde na kobercích jasných barev, naskládaných do tolika vrstev, až tvrdá země nebyla vůbec cítit, ležely rozházené velké červené polštáře se zlatými třásněmi. Egwain a Moirain napodobily moudré, položily se na koberce a loktem se opřely o polštář. Uložily se do kruhu a byly tak blízko jedna druhé, že se málem dotýkaly.</p>

<p>Bair udeřila na mosazný gong a do stanu vstoupily dvě mladé ženy se stříbrnými podnosy, celé v bílém, s hlubokými kapucemi a sklopenýma očima, jako měl muž venku, a půvabně se sklonily. Poklekly doprostřed stanu a jedna každé z žen odpočívajících na polštářích naplnila malý stříbrný pohár vínem a druhá do větších pohárů nalila vodu. Beze slova potom obě s úklonami vycouvaly a nechaly lesklé podnosy a džbánky, celé orosené, ležet ve stanu.</p>

<p>„Tady je voda a stín," pravila Bair, „volně dávané. Ať mezi námi nestojí žádné přehrady. Jste tu vítány, jako jsou vítány první sestry."</p>

<p>„Ať tu nestojí žádné přehrady," zamumlala Amys a ostatní. Poté, co usrkly vody, se Aielanky formálně představily. Bair z klanu Haido Shaarad Aielů. Amys z klanu Devět údolí kmene Taardad Aielů. Melain z klanu Jhirad Goshien Aielů. Seana z klanu Černý útes Nakai Aielů.</p>

<p>Egwain a Moirain se k obřadu připojily, i když Moirain pevněji stiskla rty, když se Egwain prohlásila za Aes Sedai ze zeleného adžah.</p>

<p>Jako by voda a stín strhly zeď, nálada ve stanu se viditelně změnila. Aielanky se začaly usmívat, mírně se uvolnily a na chvíli se věnovaly nezávaznému hovoru.</p>

<p>Egwain byla vděčnější za vodu než za víno. Ve stanu sice bylo chladněji než venku, ale i z pouhého dýchání jí vysychalo v hrdle. Amys kývla a Egwain si vděčně nalila druhý pohár.</p>

<p>Lidé v bílém pro ni byli překvapením. Bylo to sice hloupé, ale Egwain si uvědomila, že předpokládala, že kromě moudrých jsou všichni Aielové válečníci jako Rhuark a Aviendha. Ovšem, měli kováře a tkalce a jiné řemeslníky, museli je mít. Tak proč ne sluhy? Jenže Aviendha se ke sloužícím v Kameni chovala opovržlivě a nedovolila jim udělat nic, co si mohla udělat sama. Tito lidé s pokornou náturou se vůbec nechovali jako Aielové. Egwain si nevzpomínala, že by v obou velkých táborech viděla jen záblesk běli. „To mají sluhy jenom moudré?" zeptala se.</p>

<p>Melain zaskočilo víno. „Sluhy?" zalapala po dechu. „To jsou <emphasis>gai'šainové, </emphasis>ne sluhové." Mluvila, jako by to vše vysvětlovalo.</p>

<p>Moirain se lehce zamračila do poháru s vínem. <emphasis>„Gai'šainové? </emphasis>Jak to překládáte? ,Ti, co přísahali mír v bitvě'?"</p>

<p>„Jsou to prostě <emphasis>gai'šainové," </emphasis>řekla Amys. Zřejmě si však uvědomila, že jí nerozuměly. „Odpusť, ale víš o <emphasis>ji'e'toh?</emphasis>"</p>

<p>„Čest a závazek," odpověděla ihned Moirain. „Nebo snad čest a povinnost."</p>

<p>„To jsou správná slova, ano. Ale význam. My žijeme podle <emphasis>ji'e'toh, </emphasis>Aes Sedai."</p>

<p>„Nesnaž se jim vysvětlit všechno, Amys," varovala ji Bair. -Jednou jsem strávila měsíc, když jsem se snažila vysvětlit<emphasis> ji'e'toh </emphasis>mokřiňance, a ona nakonec měla víc otázek než na začátku."</p>

<p>Amys kývla. „Budu se držet toho hlavního. Jestli to chceš vysvětlit, Moirain."</p>

<p>Egwain by se raději začala bavit o snění a výcviku, ale k jejímu zklamání Aes Sedai odpověděla: „Ano, můžeš-li."</p>

<p>Amys kývla a pokračovala. „Budu se držet hlavní linie <emphasis>gai 'šain. </emphasis>Při tanci oštěpů si největší <emphasis>ji, </emphasis>čest, vysloužíš, když se dotkneš ozbrojeného nepřítele, aniž bys ho zabila či nějak zranila."</p>

<p>„Největší čest je to proto, že je to tak těžké," řekla Seana a suše přimhouřila modrošedé oči, „a proto se to provádí zřídka."</p>

<p>„Nejmenší čest pochází ze zabití," pokračovala dál Amys. „I dítě nebo blázen může zabít. Mezitím je chycení zajatce. Zjednodušila jsem to, jak vidíš. Existuje mnoho stupňů. <emphasis>Gai'šainové </emphasis>jsou zajatci, kteří byli takto lapeni, i když válečník, kterého se někdo dotkl, může žádat, aby byl jat jako <emphasis>gai'šain, </emphasis>a tím umenšil poctu svému nepříteli i vlastní ztrátu."</p>

<p>„Děvy oštěpu a Kamenní psi jsou tímhle obzvlášť vyhlášení," přisadila si Seana, čímž si vysloužila přísný a zamračený pohled od Amys.</p>

<p>„Vykládám to já, nebo ty? Ale dál. Některé samozřejmě nelze zajmout jako <emphasis>gai'šaina. </emphasis>Moudrou, kováře, dítě, ženu s dítětem nebo takovou, která má dítě pod deset let. <emphasis>Gai'šain </emphasis>má<emphasis> toh </emphasis>k tomu, kdo jej nebo ji zajal. Pro <emphasis>gai'šaina </emphasis>to znamená sloužit rok a den, pokorně poslouchat, nedotknout se zbraně a nespáchat žádné násilí."</p>

<p>Egwain to proti její vůli zaujalo. „To se nesnaží uprchnout? Já bych to určitě zkusila." <emphasis>Už nikdy nikomu nedovolím, aby ze mé udělal zajatce.</emphasis></p>

<p>Moudré se zatvářily zděšeně. „Stalo se to," pravila škrobeně Seana, „ale není v tom žádná čest. <emphasis>Gai'šain, </emphasis>který uteče, je klanem vrácen zpátky a musí odsloužit celý rok a den znovu. Ztráta<emphasis> </emphasis>cti je tak veliká, že jeho první bratr nebo první sestra by mohli jít jako <emphasis>gai'šain </emphasis>také, aby odsloužili <emphasis>to</emphasis><emphasis>h </emphasis>klanu. Víc než jeden, pokud mají dojem, že ztráta <emphasis>ji </emphasis>je veliká."</p>

<p>Moirain to všechno poslouchala klidně a usrkávala vodu, ale Egwain měla co dělat, aby nevrtěla hlavou. Aielové byli šílení. Víc se toho říci nedalo. Ale bylo ještě hůř.</p>

<p>„Někteří <emphasis>gai'šaino</emphasis><emphasis>vé </emphasis>teď dělají z pokory nadutost," řekla opovržlivě Melain. „Myslejí si, že si tak vyslouží čest, když dovedou poslušnost a pokoru na pokraj posměchu. To je nová věc, a je to hloupé. Nemá to nic společného s <emphasis>ji'e'toh."</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Bair se zasmála, ve srovnání se slabým hlasem zněl její smích překvapivě silně. „Hlupáci byli vždycky. Když jsem byla malá, Shaaradové a Tomanelle si skoro každou noc kradli dobytek a kozy. Chendu, správkyni střechy Maindeské Vrásy, odstrčil při přepadu stranou mladý Hledač vody z klanu Haido. Ona se vydala do Zahnutého údolí a požadovala, aby z ní chlapec učinil <emphasis>gai'šain. </emphasis>Nehodlala připustit, aby získal poctu tím, že se jí dotkl, protože <emphasis>když to udělal, držela v ruce stahovací nůž. </emphasis>Stahovací nůž! Je to zbraň, tvrdila Chenda, jako by byla Děvou. Ten kluk neměl na vybranou, musel udělat, co požadovala, i když se mu všichni smáli. Člověk prostě nepošle správkyni střechy zpátky bosky do její držby. Než uplynul rok a den, klany Haido a Jenda si vyměnily oštěpy a chlapec brzy zjistil, že je ženatý s Chendinou nejstarší dcerou, když jeho druhá matka stále ještě je jeho <emphasis>gai'šain. </emphasis>Snažil se ji dát své ženě jako součást věna, a obě ženy tvrdily, že se je snaží připravit o čest. Málem si musel vzít svou vlastní manželku jako <emphasis>gai'šain. </emphasis>Než byl <emphasis>toh </emphasis>odsloužen, skoro zase došlo k nájezdům mezi klany Haido a Jenda." Aielanky se málem doslova válely smíchy po podlaze a Amys a Melain si otíraly oči.</p>

<p>Egwain toho z příběhu moc nepochopila - rozhodně ne, proč měl být tak veselý - ale zdvořile se zasmála.</p>

<p>Moirain odložila pohár s vodou a vzala si malý pohárek s vínem. „Slyšela jsem muže vyprávět o tom, jak bojovali s Aiely, ale nic takového jsem ještě neslyšela. Rozhodně ne nic o Aielovi, který se vzdá, protože se ho někdo dotkl."</p>

<p>„On se nevzdává," poukázala Amys. „To je<emphasis> ji'e'toh."</emphasis></p>

<p>„Nikdo by nepožádal o to, stát se <emphasis>gai'šainem </emphasis>mokřiňana," dodávala Melain. „Cizinci nevědí, co je to <emphasis>ji'e'toh."</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Aielanky si vyměnily pohledy. Náhle byly znepokojené. <emphasis>Proč? </emphasis>divila se Egwain. <emphasis>Aha. </emphasis>Pro Aiely nevědět, co je to <emphasis>ji'e'toh, </emphasis>musí být jako neznat slušné způsoby nebo nebýt poctivý. „Mezi námi jsou také čestní muži a ženy," řekla Egwain. „Většina z nás je taková. Poznáme, co je správné, a co je špatné."</p>

<p>„Ovšemže ano," zamumlala Bair tónem, který naznačoval, že to není jedno a totéž.</p>

<p>„Poslala jsi mi dopis do Tearu," řekla Moirain, „než jsem se tam vůbec dostala. Tvrdila jsi hodně věcí, z nichž některé se ukázaly být pravda. Včetně toho, že se s tebou - musím - dneska sejít tady. Skoro jsi mi rozkazovala. A přesto jsi předtím řekla, <emphasis>je</emphasis><emphasis>stli </emphasis>přijdu. Kolik z toho, cos napsala, je podle tebe pravda?"</p>

<p>Amys si povzdechla a odložila pohár s vínem, ale byla to Bair, kdo promluvil. „Mnoho není jisté, i pro někoho, kdo chodí ve snu. Amys a Melain jsou nejlepší z nás, a přesto ani ony nevidí všechno, co je, ani všechno, co může být."</p>

<p>„Přítomnost je mnohem více jasnější než budoucnost dokonce i v <emphasis>Tel'aran'rhiodu," </emphasis>vysvětlovala zlatovlasá moudrá. „Co se <emphasis>děje, </emphasis>nebo aspoň co začíná, je vidět mnohem snáz než to, co se teprve <emphasis>stane, </emphasis>nebo <emphasis>může stát. </emphasis>Egwain ani Mata Cauthona jsme vůbec nezahlédly. A byla to jen poloviční šance, že mladý muž, který si říká Rand al'Thor, přijde. Kdyby nepřišel, bylo jasné, že zemře, a Aielové taky. Přesto přišel, a pokud přežije Rhuidean, aspoň někteří z Aielů přežijí také. To víme. Kdybys nepřišla ty, byl by mrtev. Kdyby nepřišel <emphasis>aan'allein, </emphasis>byla bys mrtvá ty. Jestli neprojdeš kruhy -" Prudce se odmlčela, jako by se kousla do jazyka.</p>

<p>Egwain se napjatě předklonila. Moirain že má vstoupit do Rhuideanu? Ale Aes Sedai si toho nevšímala a Seana rychle promluvila, aby zakryla Melainino uklouznutí.</p>

<p>„Budoucnost není nijak dána. - Ve vzoru vypadá i ta nejjemnější krajka jako hrubá vlněná záplata, nebo zamotaná šňůra. V <emphasis>Tel</emphasis><emphasis>'aran'rhiodu </emphasis>je možné vidět jisté způsoby, jak bude utkána budoucnost. Nic víc než to."</p>

<p>Moirain se napila vína. „Starý jazyk se často špatně překládá." Egwain na ni zírala. Starý jazyk? A co ty kruhy, <emphasis>ter'angrial? </emphasis>Ale Moirain klidně pokračovala dál. - <emphasis>„Tel'aran'rhiod </emphasis>znamená svět snů, nebo možná neviděný svět. Ale ani jedno není úplně přesné. Je to mnohem složitější. <emphasis>Aan'allein. </emphasis>Jeden muž, ale také Muž, který je celým národem, a dá se to přeložit ještě dvěma či třemi dalšími způsoby. A slova, která jsme převzali do běžného užívání a nikdy jsme nepomysleli na jejich význam ve starém jazyce. Strážci jsou zváni ,gaidinové', což značí ,bratři bitev'. Aes Sedai znamená ,služebníci všech'. A ,Aiel'. ,Oddaný', ve starém jazyce. Ale je to silnější. Naznačuje to přísahu, která vešla do krve. Často jsem uvažovala nad tím, čemu jsou Aielové vlastně oddáni." Moudré měly náhle tváře jako ze železa, ale Moirain pokračovala dál. „A ,Jenn Aielové'. ,Skutečně oddaní', ale opět silněji. Možná jediní skutečně oddaní'. Jediní skuteční Aielové?" Tázavě se na ně podívala, jako by neviděla jejich oči jako z kamene. Žádná z moudrých nepromluvila.</p>

<p>Co to ta Moirain dělá? Egwain nechtěla dopustit, aby jí Aes Sedai zničila naděje na to, že se dozví, co ji moudré mohou naučit. „Amys, mohly bychom si teď promluvit o snění?"</p>

<p>„Večer bude času dost," odtušila Amys.</p>

<p>„Ale -"</p>

<p>„Večer, Egwain. Možná jsi Aes Sedai, ale teď se znovu musíš stát žačkou. Zatím ani nesmíš jít spát, kdy budeš chtít, nebo spát dost lehce, abys mohla povědět, cos viděla před probuzením. Až začne slunce zapadat, začnu tě učit."</p>

<p>Egwain sklonila hlavu a vyhlédla ze stanu. Ze stínu uvnitř byla záře venku, procházející vzduchem chvějícím žárem, až bolestivá. Slunce už stálo v půli cesty k vrcholkům hor.</p>

<p>Moirain se náhle zvedla na kolena, sáhla za sebe a začala si svlékat šaty. „Předpokládám, že musím jít, jako šla Aviendha," poznamenala, ale nebyla to otázka.</p>

<p>Bair se tvrdě podívala na Melain a mladší žena vydržela jen chvíli, než sklopila zrak. Seana rezignovaně podotkla: „Neměla jsi to vědět. Ale už se stalo. Změna. Jeden, co není pravé krve, odešel do Rhuideanu, a teď další."</p>

<p>Moirain se zarazila. „Znamená snad nějaký rozdíl, že to vím?"</p>

<p>„Možná veliký," připustila Bair váhavě, „možná žádný. Často vedeme, ale nikdy neříkáme věci rovnou. Když jsme tě viděly v kruzích, pokaždé jsi to byla ty, kdo trval na tom, že půjde, kdo se dožadoval práva, i když nemáš pravou krev. Teď se o tom jedna z nás zmínila dříve. Změny toho, co jsme viděly, se již dějí. Kdo může říci, jaké budou ty další?"</p>

<p>„A co jste viděly, kdybych nešla?"</p>

<p>Baiřina vrásčitá tvář byla zcela bez výrazu, ale ve světle modrých očích se jí objevil soucit. „Už jsme ti toho řekly až moc, Moirain. To, co vidí ten, kdo chodí ve snu, se stane pravděpodobně, ne zcela jistě. Ti, kteří jednají s příliš velkými znalostmi budoucnosti, nevyhnutelně skončí pohromou, ať už díky jistotě, že vědí, co musí přijít, nebo proto, že se to snaží změnit."</p>

<p>„Je milosrdenstvím kruhů, že vzpomínky vyblednou," dodávala Amys. „Žena pár věcí ví - velmi málo - které se stanou, a jiné nepozná, dokud se nemusí rozhodnout, pokud vůbec. Život je plný nejistoty a zápasu, rozhodování a změn. Ta, která ví, jak byl její život vetkán do vzoru, jako by věděla, jak položit vlákno při tkaní koberce, by vedla život jako zvíře. Pokud by se nezbláznila. Lidstvo bylo stvořeno k nejistotě, zápasu, rozhodování a změnám."</p>

<p>Moirain poslouchala bez toho, aby na ní byla vidět netrpělivost, i když Egwain vytušila, že netrpělivá je. Aes Sedai byla zvyklá poučovat, ne být poučována. Když jí Egwain pomáhala se šaty, Aes Sedai mlčela a nepromluvila, dokud nedřepěla nahá na kraji koberce a nevyhlížela dolů ze svahu směrem k mlhou zahalenému městu dole v údolí. Tehdy pravila: „Nedovolte, aby mě Lan sledoval. Jestli mě uvidí, tak to zkusí."</p>

<p>„Stane se, jak se má stát," opáčila Bair. Její slabý hlas teď zněl chladně a s konečnou platností.</p>

<p>Moirain po chvíli neochotně kývla a vyklouzla ze stanu do žáru panujícího venku. Okamžitě se rozběhla, bosá, dolů rozpálenou horou.</p>

<p>Egwain se zamračila. Rand a Mat, Aviendha a nyní Moirain, všichni jdou do Rhuideanu. „Přežije to? Zdálo se vám o tom, tak to musíte vědět."</p>

<p>„Existují místa, kam se v <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>vstoupit nedá," poučila ji Seana. „Rhuidean. Ogierská <emphasis>država. </emphasis>Pár dalších. Co se stane tam, je očím toho, kdo chodí ve snu, skryto."</p>

<p>To nebyla odpověď - mohly vidět, jestli Moirain z Rhuideanu vyjde - ale bylo jasné, že víc jí toho neřeknou. „No dobře. Mám jít taky?" Představa toho, co by ji čekalo v kruzích, ji nijak netěšila.</p>

<p>Bylo by to jako být znovu povýšena mezi přijaté novicky. Ale když šli všichni ostatní...</p>

<p>„Nebuď hloupá," napomenula ji důrazně Amys.</p>

<p>„Nic z takového jsme pro tebe neviděly," připojila Bair mírnějším tónem. „Tebe jsme vlastně vůbec neviděly."</p>

<p>„A jestli požádáš, já souhlas nedám," pokračovala Amys. „Pro souhlas je třeba čtyř, a já souhlasit nebudu. Ty jsi tu, aby ses naučila chodit ve snech."</p>

<p>„V tom případě," prohlásila Egwain a opřela se o polštář, „mě uč. Musí přece být něco, čím můžeš začít dřív, než slunce zapadne."</p>

<p>Melain se na ni zamračila, ale Bair se suše uchichtla. „Je stejně dychtivá jako netrpělivá, stejně jako ty, když ses rozhodla učit, Amys."</p>

<p>Amys kývla. „Doufám, že dokáže svou dychtivost udržet na uzdě a přestane být netrpělivá, už kvůli ní samé. Poslouchej mě dobře, Egwain. I když to bude tvrdé, musíš zapomenout, že jsi Aes Sedai, jestli se máš něčemu naučit. Musíš poslouchat, nezapomeň, a udělat, co se ti řekne. A nade všechno nesmíš do <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>vstoupit dřív, než ti některá z nás řekne, že smíš. Přijímáš to?"</p>

<p>Nebude těžké zapomenout, že je Aes Sedai, když není. A ten zbytek zněl stejně hrozivě jako stát se znovu novickou. „Přijímám." Doufala, že to neznělo pochybovačně.</p>

<p>„Dobrá," řekla Bair. „Teď ti povím něco o chození ve snu a <emphasis>Tel'aran'rhiodu. </emphasis>Jen všeobecně. Až skončím, zopakuješ mi, co jsem říkala. Jestli nedokážeš vyjmenovat všechny důležité body, budeš dneska večer drhnout hrnce místo <emphasis>gai'šainů. </emphasis>Jestli máš tak špatnou paměť, že nedokážeš zopakovat, co jsem říkala, když ti to zopakuju... No, o tom si promluvíme, až na to dojde. Poslyš.</p>

<p><emphasis>Tel'ar</emphasis><emphasis>an'rhiodu </emphasis>se může dotknout skoro každý, ale jen pár lidí do něj může skutečně vstoupit. Ze všech moudrých jen my čtyři můžeme chodit ve snech, a vaše Věž neměla nikoho, kdo by chodil ve snech, už skoro pět set let. Není to otázka jediné síly, i když si to Aes Sedai myslí. Já nemůžu usměrňovat a Seana taky ne, přesto však dokážeme chodit ve snu stejně jako Amys a Melain. Mnoho lidí se ve spánku o svět snů otře. Protože se o něj jenom otřou, probudí se jen s odřeninami a bolením tam, kde by měli mít polámané kosti a smrtelné rány. Ten, kdo chodí ve snech, vstoupí do snu plně, proto jsou po probuzení jeho zranění skutečná. Pro někoho, kdo je plně ve snu, ať v něm umí chodit či nikoliv, je smrt tam i tady. Vstoupit do snu příliš však znamená ztratit spojení s tělem. Pak není cesty zpátky a tělo zahyne. Říká se, že kdysi existovali tací, kteří mohli do snu vstoupit i tělesně a už nebýt v tomto světě. To bylo špatné, protože páchali zlo. O to se nikdy nesmíš pokusit, protože pak ztratíš jistou část toho, co z tebe činí lidskou bytost. Musíš se naučit vstoupit do <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>tehdy, když chceš ty, a tak plně, jak chceš ty. Musíš se naučit vyhledat to, co vyhledat potřebuješ, a rozluštit to, co uvidíš, vstoupit do snů jiných, kteří jsou blízko, abys mohla napomoci léčení, a poznat ty, kdo jsou natolik plně ve snu, aby ti mohli ublížit..."</p>

<p>Egwain napjatě poslouchala. Fascinovalo ji to, naznačovalo to věci, o nichž ani netušila, že jsou možné, ale kromě toho také rozhodně nechtěla drhnout hrnce. Připadalo jí to nespravedlivé. Ať už museli Rand, Mat a ostatní čelit v Rhuideanu čemukoliv, rozhodně tam neskončí u drhnutí hrnců. <emphasis>A já s tím souhlasila! </emphasis>Prostě to nebylo spravedlivé. Ale také pochybovala, že měli nějakou naději vyhnout se Rhuideanu, stejně jako ona neměla naději vyhnout se těmto ženám.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA ČTVRTÁ</strong></p>

<p><strong><emphasis>Rhuidean</emphasis></strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>Hladký oblázek, který měl Mat v ústech, už nepomáhal tvorbě slin, což trvalo delší dobu. Mat jej nakonec vyplivl, dřepl si vedle Randa a zadíval se na vzdouvající se šedou stěnu asi třicet kroků před nimi. Mlha. Mat doufal, že tam aspoň bude chladněji než tady. A taky by ocenil trochu vody. Rty měl celé rozpraskané. Stáhl si šátek, který měl kolem hlavy, a otřel si obličej, ale potu nebylo ani tolik, aby zvlhčil šátek. Už v něm nezůstalo dost vlhkosti, aby propotil kus látky. Našel si vhodné místo a posadil se. Nohy v botách měl jako vařené vuřty. Vlastně se celý cítil tak nějak uvařený. Mlha se táhla doleva a doprava víc než míli a tyčila se jim na hlavami jako vysoký útes. Útes z husté mlhy uprostřed pustého, rozpáleného údolí. Musela tam být voda.</p>

<p><emphasis>Proč se neodpaří? </emphasis>Tahle část se mu nelíbila. Přivedlo ho sem to, že si zahrával s jedinou silou, a teď se s ní zřejmě bude muset potýkat dál. <emphasis>Světlo, chci se zbavit jediné síly a Aes Sedai. Ať shoří</emphasis><emphasis>m, to chci! </emphasis>Cokoliv, jen aby nemusel myslet na to, že musí vstoupit do té mlhy, aspoň ještě chviličku. „To <emphasis>byla </emphasis>ta Egwainina aielská kamarádka, co jsem ji viděl utíkat," zachraptěl. Utíkat! V tomhle vedru. Z pouhého pomyšlení na běh ho nohy rozbolely ještě víc. „Aviendha. Nebo jak se to vůbec jmenuje."</p>

<p>„Když to říkáš," utrousil Rand, který studoval mlhu před nimi. Mluvil, jako by měl plná ústa prachu, obličej měl spálený a i v podřepu se jaksi nejistě kymácel. „Ale co by dělala tady dole? A <emphasis>nahá?"</emphasis></p>

<p>Mat to nechal být. Rand ji neviděl - od chvíle, kdy se dostali dolů, téměř neodtrhl oči od převalující se mlhy - a nevěřil, že ji Mat viděl. Běžela jako šílená a jim dvěma se vyhnula širokým obloukem. Mat měl dojem, že mířila do téhle divné mlhy. Rand zřejmě nedychtil o nic víc vstoupit než Mat. Mata napadlo, jestli vypadá taky tak hrozně jako Rand. Dotkl se tváře a trhl sebou. Čekal to.</p>

<p>„To tady zůstaneme celou noc? Tohle údolí je pěkně hluboký. Za pár hodin tady bude tma jako v pytli. Možná se kapku ochladí, ale já bych určitě nechtěl potkat zvířata, co se po tomhle místě potloukají v noci. Nejspíš to budou lvi. Slyšel jsem, že tady v Pustině lvi žijí."</p>

<p>„Jsi si jistý, že tohle chceš, Mate? Slyšels, co říkaly moudré. Můžeš tam umřít nebo zešílet. Ještě se klidně můžeš vrátit ke stanům. Nechal jsi Oku na sedle láhve s vodou i měch."</p>

<p>Mat si přál, aby mu to Rand nepřipomínal. Nejlepší bylo na vodu vůbec nemyslet. „Ať shořím, ne, nechci se vrátit. <emphasis>Musím </emphasis>tam jít. A co ty? Nestačí ti být tím zatraceným Drakem Znovuzrozeným? Musíš se taky stát prokletým náčelníkem aielskýho kmene? Proč jsi tady?"</p>

<p>„Musím tu být, Mate. Musím." Z jeho vyprahlého hlasu čišela odevzdanost, ale také něco jiného. Náznak dychtivosti. Ten chlap je opravdu šílený. On to <emphasis>chce </emphasis>udělat.</p>

<p>„Rande, možná je to odpověď, kterou dávají každýmu. Totiž ti hadí lidi. Jdi do Rhuideanu. Možná tady vůbec nemusíme být." Nevěřil tomu, ale s tou mlhou, která mu zírala do tváře...</p>

<p>Rand k němu otočil hlavu, ale nic neřekl. Nakonec pravil: „Mně se o Rhuideanu ani nezmínili, Mate."</p>

<p>„Ó, ať shořím," zamumlal Mat. Chtěl si nějak najít cestu zpátky k tomu zkroucenému dveřnímu rámu v Tearu. Nepřítomně vytáhl z kapsy zlatou tarvalonskou marku, převalil ji mezi prsty a vrátil ji zpátky. Ti hadí lidé mu budou muset dát pár odpovědí, ať už budou chtít nebo ne. Nějak.</p>

<p>Bez dalšího slova se Rand zvedl a na nejistých nohou vykročil k mlze. Pohled upíral přímo před sebe. Mat si pospíšil za ním. <emphasis>Ať shořím, já tohle </emphasis>nechci <emphasis>udělat.</emphasis></p>

<p>Rand se rovnou vrhl do mlhy, ale Mat váhal, než ho následoval. Tu mlhu musela přece jen udržovat jediná síla, když její okraj přímo bublal, aniž však postoupil dopředu či se stáhl dozadu. Zatracená jediná síla a ani jediná zatracená jiná možnost. První krok byl požehnanou úlevou, přechod do chladu a vlhka. Mat otevřel ústa, aby se mu vlhkost dostala na jazyk. Další tři kroky, a začal si dělat starosti. Viděl si tak tak na špičku nosu, jinak bylo vše beztvaře šedé. Nerozeznal dokonce ani stín, který by mohl být Randem.</p>

<p>„Rande?" Ten zvuk snad ani nevyšel z jeho úst, šero jej pohltilo dřív, než se dostal k Matovým uším. Dokonce si ani nebyl jist, kterým směrem jde. Vepředu mohlo číhat cokoliv. Nebo pod nohama. Neviděl si ani na nohy. Mlha ho od pasu dolů dokonale zakrývala. Mat přesto zrychlil krok. A náhle stál vedle Randa v podivném světle, které nevrhalo žádný stín.</p>

<p>Mlha vytvářela ohromnou dutou kupoli zakrývající slunce, jejíž bublající vnitřní povrch vydával světlé, ostře modré světlo. Rhuidean nebyl ani tak velký jako Tear nebo Caemlyn, ale prázdné ulice byly široké jako kdekoliv jinde, se širokými pásy holé hlíny uprostřed, jako by tu kdysi rostly stromy, a velkými kašnami se sochami. Ulice lemovaly velikánské budovy, zvláštní paláce s rovnými stěnami z mramoru, křišťálu a broušeného skla, desítky sáhů vysoká schodiště či holé stěny. Nikde nebyla vidět žádná menší stavba, nic, co by mohla být prostá krčma, zájezdní hostinec nebo stáj. Jen ohromné paláce s lesklými sloupy přes dvacet loktů silnými, zvedající se na stovky kroků v červené, bílé či modré barvě, a úžasné věže, fiály i spirálové vížky, některé dokonce pronikaly do mraků nahoře.</p>

<p>Přes všechnu tu velkolepost město nikdy nebylo dokončeno. - Mnoho z těch nádherných budov končilo zubatou linkou nedokončené stavby. Barevné sklo v některých oknech tvořilo obrazy: vyrovnané, majestátní muže a ženy přes deset sáhů na výšku, východ slunce i noční oblohu plnou hvězd. Jiná okna tu zela prázdná. Město bylo nedokončené a dávno opuštěné. V žádné kašně nešplouchala voda. Město halilo ticho stejně dokonale jako mlžná kupole. Bylo tu mnohem chladněji než venku, ale stejně sucho. Pod nohama na světlých hladkých dlažebních kamenech jim skřípal prach.</p>

<p>Mat přesto doklusal k nejbližší kašně, jen pro jistotu, a naklonil se přes do pasu vysoký okraj. Tři nahé ženy, dvakrát vyšší než on a podpírající podivnou rybu se širokou tlamou, tu shlížely do zaprášené nádrže, v níž bylo stejně sucho jako v jeho ústech.</p>

<p>„Ovšem," promluvil za ním Rand. - „Mělo mě to napadnout dřív."</p>

<p>Mat se ohlédl přes rameno. „Co tě mělo napadnout?" Rand zíral na kašnu a otřásal se tichým smíchem. „Jen se drž, Rande. V poslední minutě ses nemohl zbláznit. Co tě mělo napadnout?"</p>

<p>Duté zabublání přitáhlo Matovu pozornost zpátky ke kašně. Rybě se z tlamy náhle vyřinula voda proudem silným, jako měl nohu. Mat přelezl do nádrže a rychle se postavil pod proud vody, zvrátil hlavu dozadu a otevřel ústa. Chladná, sladká voda, dost studená, aby ho to roztřáslo, a sladší než víno. Promáčela mu vlasy, kabátec i spodky. Mat pil, až měl dojem, že se utopí, a nakonec se dopotácel o kousek vedle a lapaje po dechu se jedné kamenné ženě opřel o nohu.</p>

<p>Rand tu pořád stál a civěl na kašnu, obličej měl zarudlý a rty rozpraskané. Tiše se smál. „Žádná voda, Mate. Říkaly, že si nesmíme přinést vodu, ale neříkaly nic o tom, co tu už je."</p>

<p>„Rande? Ty se nenapiješ?"</p>

<p>Rand sebou trhl, pak vkročil do nádrže, v níž teď bylo po kotníky vody, a s cákáním se dobrouzdal k místu, kde stál Mat. Napil se stejně, se zavřenýma očima a obličejem zvednutým, aby mu na něj mohla téci voda.</p>

<p>Mat ho ustaraně sledoval. Nebyl úplně šílený, ještě ne. Ale jak dlouho by tam Rand stál a smál se, zatímco by mu žízeň měnila hrdlo v kámen, kdyby byl Mat nepromluvil? Mat nechal Randa stát ve vodě a vylezl z kašny. Voda se mu dostala i do bot. Mat si čvachtání nevšímal, nebyl si totiž jist, zda by si pak dokázal boty obout, kdyby si je teď zul. Kromě toho to bylo příjemné.</p>

<p>Hleděl na město a uvažoval, co tu vlastně dělá. Ti lidé říkali, že jinak zemře, ale stačilo jen vstoupit do Rhuideanu? <emphasis>Musím tu taky něco uděl</emphasis><emphasis>at? A pokud ano, tak co?</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Zpola dokončené paláce v blankytném světle nevrhaly na prázdné ulice žádný stín. Mata zasvědilo mezi lopatkami. Všechna ta prázdná okna jako by na něj zírala, jakož i všechny zubaté okraje opuštěných zdí. Tam se mohlo skrývat cokoliv, a v paláci, jako byly tyhle, mohlo být cokoliv... <emphasis>Zatraceně naprosto cokoliv. </emphasis>Přál si, aby měl aspoň svoje nože v botách. Ale ty ženské, ty moudré, na něj zíraly, jako by přesně věděly, co před nimi skrývá. A mohly usměrňovat, jedna nebo všechny čtyři. Nebylo moudré rozzlobit ženu, která mohla usměrňovat, aspoň pokud jste se tomu mohli vyhnout. <emphasis>Ať shořím, jestli se dokážu zbavit Aes Sedai, už nikdy o nic nepožádám. No, aspoň hodně dlouho. Světlo, rád bych věděl, jestli se tu něco skrývá.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„Srdce musí být tímhle směrem, Mate." Rand také lezl z kašny a kapala z něj voda.</p>

<p>„Srdce?"</p>

<p>„Moudré říkaly, že musím jít do srdce Rhuideanu. Musely tím myslet střed města." Rand se ohlédl na kašnu a proud vody se náhle ztenčil v čůrek, a pak se zastavil i ten. „Tam dole je celý oceán sladké vody. Hluboko. Tak hluboko, že jsem ho skoro nenašel. Kdybych ji dokázal vyvést nahoru... Ale není nutné jí plýtvat. Až budeme odcházet, můžeme se na cestu znovu pořádně napít."</p>

<p>Mat nejistě přešlápl. <emphasis>Blázne! Odkud sis myslel, že to pochází? Ovšemže musel zatraceně usměrňovat. Copak sis vážně myslel, že to prostě jen tak začalo téct po Světlo ví jak dlouhé době? </emphasis>„Střed města. Ovšem. Jdi první."</p>

<p>Drželi se uprostřed těch širokých ulic a kráčeli vedle holých pásů hlíny, kolem dalších vyschlých kašen, z nichž některé měly v nádržce sochy, jiné jen kamennou nádržku a mramorový podstavec tam, kde by měly sochy stát. Ve městě nebylo nic rozbité, jenom... nedokončené. Paláce se tyčily po obou stranách ulic jako útesy. Uvnitř musely být nějaké věci. Možná nábytek, pokud nezetlel. Možná zlato. Nože. Nože by v tak suchém vzduchu určitě nezrezivěly bez ohledu na to, jak dlouho by tu byly.</p>

<p><emphasis>Klidně by tam mohl být třeba zatracený myrddraal. Světlo, proč musím myslet zrovna na tohle? </emphasis>Kdyby ho tak jenom napadlo vzít si s sebou hůl, když odcházel z Kamene. Možná by byl dokázal moudré přesvědčit, že je to jenom poutnická hůl. Teď však nemělo smysl na to myslet. Strom by taky stačil, kdyby nějak mohl odseknout slušnou větev a očistit ji. Zase to kdyby. Napadlo ho, jestli se těm, kdo stavěli tohle město, podařilo tu vypěstovat nějaké stromy. Pracoval dost dlouho na statku svého otce, aby poznal dobrou hlínu, když nějakou uviděl. A tyhle pásy hlíny byly chudé, rozhodně by se tu nemohlo dařit ničemu kromě plevele, a možná ani tomu ne. Teď tedy rozhodně ne.</p>

<p>Když ušli asi míli, ulice náhle končila na velkém náměstí širokém asi tolik, co zatím ušli, a obklopeném těmi mramorovými a křišťálovými paláci. Překvapivě stál uprostřed rozlehlého náměstí strom, dobrých pětatřicet sáhů vysoký, jehož tlusté hlavní větve, hustě porostlé listy, pokrývaly dobrý hon zaprášených bílých dlažebních kamenů. Strom stál poblíž něčeho, co vypadalo jako soustředné kruhy z čistých třpytících se skleněných sloupů, tenkých jako jehly, ve srovnání s jejich výškou, kdy dosahovaly skoro tak vysoko, jako strom vedle. Mat by se byl určitě divil, jak tady mohl vyrůst nějaký strom, když tu nesvítilo slunce, kdyby nebyl zaneprázdněn pohledem na změť vyplňující zbytek náměstí.</p>

<p>Z každé ulice, kterou Mat viděl, vedla rovná cesta přímo ke kruhům, ale mezi nimi byly náhodně rozestavěny sochy v životní velikosti, i poloviční, kamenné či křišťálové nebo kovové, postavené přímo na dláždění. A všude mezi nimi byly... Nejdřív nevěděl, jak to nazvat. Plochý stříbřitý prstenec, tři sáhy v průměru a tenký jako čepel. Kuželovitý křišťálový podstavec, půl sáhu vysoký, který mohl podpírat jednu z menších soch. Lesklý černý sloup, tenký jako kopí a o nic delší, který přesto stál na jednom konci, jako by tu zapustil kořeny. A stovky dalších takových věcí, možná tisíce, všech možných tvarů, ze všech možných materiálů, stály po celém náměstí a mezi nimi nebylo víc než čtyři pět sáhů.</p>

<p>A právě to černé kovové kopí, tak nepřirozeně vzpřímené, mu náhle prozradilo, co to musí být. <emphasis>Ter'angrialy. </emphasis>Nebo nějaké věci, které měly co do činění s jedinou silou. Aspoň některé musely. Ten zkroucený dveřní rám ve velké sbírce v Kameni také nespadl.</p>

<p>Mat už byl připraven se otočit a vrátit se, ale Rand šel dál a na předměty kolem sebe se skoro ani nepodíval. Jen jednou se zastavil a zadíval se na dvě sošky, které si skoro nezasloužily místo mezi ostatními. Sošky byly tak půl lokte vysoké a zpodobňovaly muže a ženu, kdy každý v jedné ruce držel křišťálovou kouli. Rand se sklonil, snad aby se jich dotkl, ale pak se narovnal tak rychle, že si to snad Mat jen představoval.</p>

<p>Po chvíli ho Mat následoval a zrychlil krok, aby Randa dohonil. Čím blíž byli k těm jiskřivým sloupovým kruhům, tím byl Mat napjatější. Ty věci všude kolem měly něco společného s jedinou silou, stejně jako kruhy. Prostě to věděl. Ty nemožně vysoké a tenké sloupy v namodralém světle jiskřily, až oči přecházely. <emphasis>Říkali jen, že sem musím přijít. No, jsem tady. Ale o žádné zatracené síle se nezmiňovali.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Rand se zastavil tak náhle, že Mat ušel tři kroky ke kruhům, než si to uvědomil. Rand teď zíral na strom. Strom. Mat se přistihl, že jde ke stromu, jako by ho přitahoval. Žádný jiný strom neměl tyhle trojité lístky. Jen tento jediný, strom z pověstí.</p>

<p><emphasis>„Avendesora, " </emphasis>řekl Rand tiše. „Strom života. Je tady."</p>

<p>Pod rozložitými větvemi Mat vyskočil, aby utrhl jeden lístek. Nataženou rukou se dostal dobrý sáh pod nejnižší větévku. Spokojil se tedy s tím, že zašel hlouběji pod tu střechu z větví a opřel se o tlustý kmen. Po chvíli se svezl do sedu. Staré báje mluvily pravdu. Cítil... Uspokojení. Mír. Pohodu. Dokonce i nohy ho přestaly bolet.</p>

<p>Rand se se zkříženýma nohama posadil vedle. „Začínám věřit těm příběhům. Goetham, sedící čtyřicet let pod <emphasis>avendesorou, </emphasis>aby získal moudrost. Teď tomu věřím."</p>

<p>Mat se hlavou opřel o kmen. „Nevím, jestli bych věřil ptákům, že mi přinesou jídlo. Občas se musíš zvednout." <emphasis>Ale tak hodinka dvě by neuškodily. Možná ani celý den. </emphasis>„Stejně to nedává smysl. Jaký jídlo by ti mohli tady nosit ptáci? A jací ptáci?"</p>

<p>„Možná Rhuidean nevypadal vždycky takhle, Mate. Možná... já nevím. Možná tehdy rostla <emphasis>avendesora </emphasis>někde jinde."</p>

<p>„Někde jinde," zamumlal Mat. „Mně by taky nevadilo být někde jinde." <emphasis>Ale mám takový... příjemný... pocit.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„Někde jinde?" Rand se pootočil, aby dohlédl na vysoké tenké sloupy, zářící tak blízko. „Povinnost je těžší než hora," povzdechl si.</p>

<p>To byla součást pořekadla, které sebral v Hraničních státech. „Smrt je lehčí než peříčko, povinnost těžší než hora." Matovi to připadalo jako čirý nesmysl, ale Rand už vstával. Mat ho váhavě napodobil. „Co myslíš, že tam najdeme?"</p>

<p>„Myslím, že odsud musím jít sám," řekl Rand pomalu.</p>

<p>„Co tím myslíš?" chtěl vědět Mat. „Došel jsem až sem, ne? Teď nestáhnu ocas mezi nohy." <emphasis>Ale jak by se mi to líbilo!</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„To není tím, Mate. Jestli tam vstoupíš, vyjdeš jako náčelník kmene nebo zemřeš. Nebo vyjdeš šílený. Nevěřím, že existuje nějaká další možnost. Pokud tam nevstoupí moudrá."</p>

<p>Mat zaváhal. <emphasis>Zemřít a žít znovu. </emphasis>Tohle ti haďáci říkali. Mat však nijak nehodlal zkoušet stát se kmenovým náčelníkem Aielů. Aielové by ho nejspíš prokláli oštěpy. „Necháme rozhodnout štěstí," řekl a vytáhl z kapsy zlatou tarvalonskou marku. „Začíná to být moje mince pro štěstí. Plamen, jdu dovnitř s tebou. Hlava, zůstanu tady." Rychle zlaťák vyhodil do vzduchu, než mohl Rand něco namítnout.</p>

<p>Nějak se mu nepodařilo peníz zachytit a mince se mu odrazila od konečku prstu, zazvonila o dláždění, dvakrát se odrazila... a zastavila se na hraně.</p>

<p>Mat na Randa vrhl obviňující pohled. „Tohle jsi udělal schválně? Nebo to nemůžeš ovládnout?"</p>

<p>„Ne." Mince přepadla a ukázala bezvěkou ženskou tvář obklopenou nespočetnými hvězdami. „Vypadá to, že zůstaneš tady venku, Mate."</p>

<p>„Tos udělal...?" Přál si, aby Rand přestal usměrňovat, když je poblíž. „Ó, ať shořím, jestli chceš, abych zůstal tady, tak zůstanu." Sebral minci a strčil si ji zpátky do kapsy. „Poslyš, ty jdi dovnitř a udělej, co to vlastně musíš udělat, a pak se vrať. Chci se odsud dostat a nehodlám tu stát věčně a točit palcema, zatímco na tebe budu čekat. A nemysli si, že tam půjdu pro tebe, tak buď laskavě opatrnej."</p>

<p>„To by mě ani nenapadlo, Mate," řekl Rand.</p>

<p>Mat se na něj podezřívavě zadíval. Proč se tak kření? „Dokud je ti jasné, že tam nepůjdu. Áááá, jen si tam jdi a staň se zatraceným aielským náčelníkem. Máš na to obličej."</p>

<p>„Nechoď tam, Mate. Ať se stane cokoliv, nechoď tam." Počkal, dokud Mat nekývne, a teprve pak se otočil k odchodu.</p>

<p>Mat vstal a díval se za ním, jak vstupuje mezi třpytící se sloupy. V oslnivém světle jako by okamžitě zmizel. <emphasis>Zrak</emphasis><emphasis>ový klam, </emphasis>říkal si Mat. To muselo být ono. <emphasis>Zatracený zrakový klam.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Vydal se kolem kruhů, držel se hodně zpátky a nahlížel dovnitř ve snaze Randa znovu zahlédnout. „Dávej zatraceně pozor, co děláš," křikl. „Jestli mě necháš samotnýho v Pustině s Moirain a těma zatracenýma Aielama, tak tě uškrtím. Drak nedrak!" Po chvíli dodal: „Nepůjdu tam za tebou, jestli se dostaneš do maléru! Slyšíš mě?" Žádná odpověď. <emphasis>Jestli odtamtud do hodiny nevyleze... </emphasis>„Je blázen, že tam vůbec chodil," zamumlal si pro sebe. „No, já nebudu ten, kdo za něj bude tahat slaninu z ohně. On je ten, kdo může usměrňovat. Jestli strčí hlavu do sršního hnízda, může si zatraceně usměrnit cestu ven." <emphasis>Dám mu hodinu. </emphasis>A pak odejde, ať už se Rand vrátí nebo ne. Prostě se otočí a odejde. Půjde prostě pryč. To udělá. Právě tohle.</p>

<p>To, jak tenké skleněné sloupy chytaly namodralé světlo a mnohonásobně ho odrážely zpátky, způsobovalo, že pouhý pohled na ně vyvolával bolení hlavy. Mat se odvrátil a vrátil se cestou, kterou přišel, přičemž si znepokojeně prohlížel <emphasis>ter'angrialy - </emphasis>nebo co to vlastně bylo - vyplňující náměstí. Co tu vůbec dělá? A proč?</p>

<p>Náhle se prudce zastavil a zahleděl se na jeden z těch podivných předmětů. Velký rám dveří z leštěné krevele, zkroucený tak, že mu při pohledu na něj klouzaly oči stranou, když se snažil přejet pohledem celý rám. Mat pomalu vykročil k rámu mezi třpytnými sloupy s mnoha ploškami vysokými jako on a nízkými zlatými rámy vyplněnými něčím, co vypadalo jako skleněné tabule, ale on si toho nevšímal, nedokázal odtrhnout oči od rámu.</p>

<p>Byl to ten samý. Stejná leštěná krevel, stejná velikost, stejné podivné rohy. Po obou stranách vedly nahoru tři řady trojúhelníků špičkou ukazujících k zemi. Měl je i ten v Tearu? Nemohl si vzpomenout, naposledy se nesnažil zapamatovat si všechny podrobnosti. <emphasis>Byl </emphasis>to ten samý, musel být. Možná nemohl projít znovu tamtím, ale tímhle...? Další možnost dostat se k hadím lidem a přinutit je odpovědět na pár dalších otázek.</p>

<p>Zašilhal do záře, jak se upřeně zadíval ke sloupům. Hodinu dal Randovi. Za hodinu by mohl touhle věcí projít a být zase zpátky a ještě by měl dosti času. Možná to pro něj nebude fungovat, když už použil dvojče této věci. <emphasis>Ony </emphasis>jsou <emphasis>stejné. </emphasis>Ale třeba to fungovat bude. Znamená to jenom se ještě jednou otřít o jedinou sílu.</p>

<p>„Světlo," zamumlal si pro sebe. <emphasis>„Ter'angrial. </emphasis>Portálový kameny. Rhuidean. Jakej rozdíl může znamenat jednou navíc?"</p>

<p>A prošel skrz. Skrz stěnu oslepujícího bílého světla a duněním tak silným, až pohltilo všechny zvuky.</p>

<p>Zamrkal, rozhlédl se kolem sebe a spolkl tu nejošklivější kletbu, jakou znal. Ať už tohle místo bylo kdekoliv, nevypadalo to tu jako předtím.</p>

<p>Pokroucený rám stál uprostřed ohromné komnaty, která zřejmě měla tvar hvězdy, pokud dokázal rozeznat přes les silných sloupů, z nichž jeden každý měl na sobě osm hlubokých podélných zářezů, jejichž ostré hrany byly žluté a ve světle jemně zářily. Kromě těch žlutých proužků byly uhlově černé a zvedaly se od matné bílé podlahy do ponurého šera vysoko nahoře, kde se ztrácely dokonce i jejich žluté proužky. Sloupy a podlaha skoro připomínaly sklo, ale když se Mat sklonil a přejel rukou po podlaze, byla cítit jako kámen. Zaprášený kámen. Otřel si ruku do kabátce. Vzduch tu byl zatuchlý a jeho stopy v prachu byly to jediné, co jej narušovalo. Tady už velice dlouho nikdo nebyl.</p>

<p>Mat se zklamaně obrátil k <emphasis>ter'angrialu.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„Už je to tak dlouho."</p>

<p>Mat se bleskově obrátil a hrábl do rukávu pro nůž, který ležel nahoře na svahu hory. Muž stojící mezi sloupy v ničem nepřipomínal hadí lidi. Při pohledu na něj Mat znovu zalitoval, že moudrým vydal i své poslední nože.</p>

<p>Chlapík to byl vysoký, vyšší než Aiel, a šlachovitý, ale s rameny pro tak úzký pas až příliš širokými a pletí bílou jako nejjemnější papír. Paže a holou hruď mu křižovaly řemeny ze světlé kůže obité stříbrem a ke kolenům mu visel černý kilt. Oči měl příliš velké, téměř bezbarvé, a zasazené hluboko do obličeje s úzkou bradou. Nakrátko přistřižené vybledle nazrzlé vlasy mu stály jako kartáč a přilehlé uši jako by měly nahoře náznak špičky. Muž se naklonil k Matovi, zhluboka se nadechl, a když otevřel ústa, aby do sebe nasál ještě víc vzduchu, zableskly se mu mezi rty ostré zuby. Muž silně připomínal lišku připravenou skočit na slepici zahnanou do rohu.</p>

<p>„Už je to tak dlouho," řekl a narovnal se. Hlas měl drsný, skoro jako by vrčel. „Zachováváš smlouvy a dohody? Máš u sebe železo nebo hudební nástroje nebo přístroje vytvářející světlo?"</p>

<p>„Nic takovýho nemám," odpověděl Mat pomalu. Tohle sice nebylo stejné místo, ale ten chlápek kladl přesně stejné otázky. A taky se choval stejně, jak pořád větřil. <emphasis>Snaží se prohrabat mými zatracenými zkušenostmi, že ano? No, aťsi. Možná mi tím taky trochu osvěží paměť. </emphasis>Napadlo ho, jestli snad zase nemluví starým jazykem. Nedalo se to ovládat, a jelikož to nevěděl, nedokázal to poznat. „Jestli mě můžeš vzít někam, kde mi odpovědí na pár otázek, tak mě veď. Jestli ne, tak půjdu a omlouvám se, že jsem tě vyrušil."</p>

<p>„Ne!" Ty velké bezbarvé oči podrážděně zamrkaly. „Nesmíš odejít. Pojď. Vezmu tě tam, kde můžeš najít, co hledáš. Pojď." Obrátil se a kýval na Mata oběma rukama. „Pojď."</p>

<p>Mat se ohlédl na <emphasis>ter'angrial </emphasis>a pak ho následoval. Přál si, aby se na něj ten muž právě v té chvíli nezazubil. Možná ho chtěl uklidnit, ale ty zuby... Mat se rozhodl, že už nikdy neodevzdá <emphasis>všechny </emphasis>své nože, ani moudrým, ani samotné amyrlin.</p>

<p>Velké pětiúhelníkové dveře vypadaly docela jako vchod do tunelu, protože chodba za nimi měla přesně stejnou velikost a tvar a v rozích se táhly ty světle žluté proužky, na podlaze i na stropě. Zdálo se, že se táhnou donekonečna, až se ztrácely kdesi v šeré dálavě, a v pravidelných vzdálenostech byly ve stěnách další pětiúhelníkové dveře. Muž v kiltu nešel dál, dokud nebyli v chodbě oba dva, a i pak se neustále ohlížel přes rameno, jako by se chtěl ujistit, že tam Mat pořád je. Vzduch už nebyl zatuchlý, místo toho se v něm vznášel jakýsi nepříjemný pach, který Matovi cosi připomínal, ale nebyl dost silný, aby jej rozpoznal.</p>

<p>U prvních dveří Mat cestou kolem nahlédl dovnitř a povzdechl si. Za černými sloupy s hvězdovitým průřezem stál na matné skleněné bílé podlaze dveřní rám z leštěné krevele a od něj vedly v prachu stopy bot a ke dveřím do chodby je provázely úzké bosé nohy. Ohlédl se přes rameno. Místo aby o padesát kroků dál chodba končila v další podobné komnatě, táhla se, kam až oko dohlédlo, zrcadlový obraz toho, co leželo před ním. Matův strážce se zase tak zubatě usmál. Vypadal hladově.</p>

<p>Mat věděl, že po tom, co viděl na druhé straně dveřního rámu v Kameni, měl něco takového očekávat. Tam se věžičky pohybovaly z místa, kde by měly být, tam, kde logicky vůbec být nemohly. Když věže, tak proč ne komnaty. <emphasis>Měl jsem tam zůstat a počkat na Randa, to jsem měl udělat. Měl jsem udělat spoustu věcí. </emphasis>Aspoň nebude mít potíže zase <emphasis>ter'angrial </emphasis>najít, jestli jsou stejné i všechny vchody před nimi.</p>

<p>Nahlédl do dalšího a spatřil černé sloupy, krevelový <emphasis>ter'angrial </emphasis>a dvoje stopy v prachu. Když se muž s úzkou tváří znovu ohlédl přes rameno, Mat se na něj taky zazubil. „Jen si nemysli, žes do svejch osidel chytil dítě. Jestli se mě pokusíš podvíst, dostanu tvou kůži na sedlo."</p>

<p>Chlapík sebou trhl a rozšířily se mu oči. Pak pokrčil rameny a upravil si stříbrem obité řemení na prsou. Jeho výsměšný úsměv zřejmě měl přitáhnout pozornost k tomu, co dělal. Mata náhle napadlo, odkud asi pochází ta světlá kůže. Určitě to nebyla... <emphasis>Světlo,</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>myslím, že to je. </emphasis>Podařilo se mu, že zděšeně nepolkl, ale jen tak tak. „Tak veď, ty kozlí synu. Tvoje kůže za stříbrný obití nestojí. Zaveď mě, kam chci jít."</p>

<p>Muž si odfrkl a se vzpřímenými zády vyrazil dál. Matovi bylo jedno, jestli se snad urazil. Toužil mít jeden ze svých nožů. <emphasis>Ať shořím, jestli dovolím, aby si nějaký kozí mozek s liščím čenichem udělal postroj z </emphasis>mé <emphasis>kůže.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Nedalo se poznat, jak dlouho šli. Chodba se vůbec neměnila, stále tu byly stejné ohnuté stěny i zářící žluté pruhy. Všechny vchody vedly do stejné komnaty, s <emphasis>ter'angrialem, </emphasis>stopami a tak. Neměnnost způsobila, že čas plynul bez rozměrů. Mat si začínal dělat starosti, jak dlouho tu už asi je. Rozhodně déle než tu hodinu, kterou si dal. Šaty teď měl jen vlhké a v botách mu již nečvachtalo. Ale šel dál, s pohledem upřeným na záda svého průvodce, šel a šel.</p>

<p>Náhle chodba vepředu skončila u dalších dveří. Mat zamrkal. Byl by přísahal, že před chvílí se chodba táhla, kam až dohlédl. Ale všímal si spíš muže s ostrými zuby než toho, co bylo před ním. Ohlédl se zpátky a téměř zaklel. Chodba se táhla, až se zdálo, že se žluté zářící proužky v dálce stýkají v jednom bodě. A po celé délce chodby nebyl vidět jediný otvor.</p>

<p>Když se obrátil, stál sám před velkými pětiúhelníkovými dveřmi. <emphasis>Ať shořím, přál bych si, aby to nedělali. </emphasis>Zhluboka se nadechl a vstoupil dovnitř.</p>

<p>Byla to další hvězdicová komnata s bílou podlahou, ne tak velká jako ta - nebo ty - se sloupy. Před každou hranou i rohem stála na skleněném černém podstavci osmicípá hvězda, jako by někdo vyřízl dva sáhy z některého sloupu. Po hranách v komnatě i na podstavcích se taky táhly zářící žluté pruhy. Ten nepříjemný pach tu byl silnější. Teď ho poznal. Puch nory nějakého divokého zvířete. Ale skoro si toho nevšímal, protože komnata byla až na něj prázdná.</p>

<p>Mat se pomalu otočil kolem dokola a zamračil se na podstavce. Někdo by na nich měl stát, ten, kdo by mu měl odpovědět na otázky. Oklamali ho. Když dokázal dojít až sem, měl by dostat nějaké odpovědi.</p>

<p>Prudce se otočil kolem dokola a neprohlížel si podstavce, ale hladké šedé zdi. Dveře byly pryč, nebylo cesty ven.</p>

<p>Ale než dokončil druhou otočku, kdosi stál na každém podstavci, lidé jako jeho průvodce, ale jinak oblečení. Čtyři byli muži, ostatní byly ženy, a tvrdé vlasy se jim zvedaly do hřebene, než jim přepadly na záda. Všichni na sobě měli dlouhé bílé suknice, které jim zakrývaly nohy. Ženy měly bílé haleny, jež jim spadaly přes boky, vysoké krajkové límečky a světlé manžety na zápěstí. Muži měli ještě víc řemenů než jeho průvodce, širších a obitých zlatem. Každému muži na postroji visely na prsou dva nože s obnaženou čepelí. Bronzové čepele, usoudil Mat z barvy, ale on by dal všechno své zlato za jediný z nich.</p>

<p>„Mluv," vyzvala ho jedna žena tím vrčivým hlasem. „Podle staré smlouvy je uzavřena dohoda. Co potřebuješ? Mluv."</p>

<p>Mat zaváhal. Tohle haďáci neříkali. Tihle na něj zírali, jako když lišky civí na svou večeři. „Kdo je dcera Devíti měsíců a proč si ji musím vzít?" Doufal, že to budou brát jako jednu otázku.</p>

<p>Nikdo neodpověděl. Nikdo z nich nepromluvil, prostě na něj jen dál zírali.</p>

<p>„Máte mi odpovědět," řekl Mat. Ticho. „Ať vaše kosti shoří na popel, odpovězte mi! Kdo je dcera Devíti měsíců a proč si ji musím vzít? Jak zemřu a znovu ožiju? Co to znamená, že se budu muset vzdát poloviny světla světa? To jsou moje tři otázky. Tak řekněte něco!"</p>

<p>Mrtvé ticho. Slyšel jen svůj dech, slyšel, jak mu v uších buší krev.</p>

<p>„Já se nehodlám ženit. A nehodlám ani umřít, ať už mám pak ožít nebo ne. Chodím tady s dírama v paměti, s dírama v životě, a vy na mě civíte jako pitomci. Kdyby bylo po mým, chtěl bych mít ty díry zaplněný, ale odpovědi na mý otázky by aspoň mohly zaplnit díry v mý budoucnosti. Musíte odpovědět -!"</p>

<p>„Hotovo," zavrčel jeden z mužů a Mat zamrkal.</p>

<p>Hotovo? Co bylo hotovo? Co tím myslel? „Ať shoří vaše oči," zamumlal. „Ať shoří vaše duše! Jste horší než Aes Sedai. No, chci najít způsob, jak se zbavit Aes Sedai a jediný síly a chci se zbavit vás a být zpátky v Rhuideanu, jestli mi neodpovíte. Otevřete dveře a nechte mě -"</p>

<p>„Hotovo," řekl další muž a jedna z žen zopakovala po něm: „Hotovo." Mat si prohlédl zdi a pak si je zamračeně všechny prohlédl, jak tam tak stáli na těch svých podstavcích a zírali na něj.</p>

<p>„Hotovo? Co je hotovo? Žádný dveře tu nevidím. Lžete, vy potomci kozlů -"</p>

<p>„Hlupáku," řekla jedna žena šeplavým zavrčením a ostatní to opakovali. Hlupáku. Hlupáku. Hlupáku.</p>

<p>„Je moudré požádat o rozloučení, když nedohodneš cenu ani podmínky."</p>

<p>„Přesto je hloupé nedohodnout nejdřív cenu."</p>

<p>„My určíme cenu."</p>

<p>Mluvili tak rychle, že Mat nepoznal, který z nich právě hovoří.</p>

<p>„Oč bylo požádáno, bude dáno."</p>

<p>„A cena bude zaplacena."</p>

<p>„Shořte všichni!" zařval Mat, „o čem to mluvíte -"</p>

<p>Kolem něj se sevřela naprostá temnota. Cosi měl kolem krku. Nemohl dýchat. Vzduch. Nemohl...</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA PÁTÁ</strong></p>

<p><strong><emphasis>Cesta k</emphasis></strong><strong><emphasis> </emphasis></strong><strong><emphasis>oštěpu</emphasis></strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>Rand, aniž by sebeméně zaváhal u první řady sloupů, se vydal dál. Teď nesměl váhat ani se ohlížet zpět. <emphasis>Světlo, co to má vlastně být? Co to doopravdy dělá?</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Průhledné jako nejčistší sklo, asi půl lokte silné a stojící na krok od sebe, sloupy vytvářely les oslepujícího světla plného kaskádovitých vlnek, záře a podivné duhy. Bylo tu chladněji, dost chladno, aby zatoužil po svém kabátci, ale hladký bílý kámen pod jeho nohama pokrýval stejný drsný prach. Ani vánek nezafoukal, a přesto se mu pohyboval každý chlup na těle, i ty, co měl pod košilí.</p>

<p>Před sebou a napravo spatřil dalšího muže, v šedém a hnědém oděvu Aiela. V tom proměnlivém světle stál nehybně jako socha. To musel být Muradin, Couladinův bratr. Strnulý a nehybný, <emphasis>něco </emphasis>se muselo stát. Zvláštní, že i přes všechnu tu záři Rand jasně rozeznával Aielův obličej. Muž měl doširoka otevřené oči upřené přímo před sebe, napjatý výraz, a rty se mu chvěly, až to připomínalo opovržlivý úšklebek. Ať už viděl cokoliv, nelíbilo se mu to. Ale Muradin žil, zatím. Když to dokázal on, dokáže to Rand taky. Muž byl jen asi o šest sedm kroků dál. Randa napadlo, proč ho s Matem neviděli jít dovnitř, a udělal další krok.</p>

<p>* * *</p>

<p>Pohyboval se za párem očí, přičemž své tělo cítil, ale neovládal. Majitel těch očí se lehce přikrčil mezi balvany na pustém horském svahu pod sluncem rozžhavenou oblohou a zadíval se dolů na zvláštní, zpola dokončené kamenné stavby - <emphasis>Ne! </emphasis>Méně <emphasis>než zpola dokončeně. Tohle je Rhuidean, ale bez mlhy, a stojí teprve na začátku - </emphasis>zadíval se dolů s opovržením. Byl Mandein, ve čtyřiceti na náčelníka klanu dost mladý. Oddělenost se vytratila a přišlo přijetí. Byl Mandeinem.</p>

<p>„Musíš souhlasit," říkala Sealdra, ale on si jí chvíli nevšímal.</p>

<p>Jennové vytvořili přístroje, které tahaly vodu nahoru a vylévaly ji do velkých kamenných nádrží. Mandein vybojoval bitvy kvůli mnohem menšímu množství vody, než bylo v těch nádržích, kolem nichž chodili lidé, jako by voda nebyla nijak důležitá. Uprostřed vší jejich činnosti se tyčil podivný skleněný les, třpytil se ve slunci, a opodál něj rostl ten nejvyšší strom, jaký kdy viděl, nejméně tři sáhy vysoký. Kamenné stavby Jennů vypadaly, jako by byla po dokončení každá určena nejméně pro jednu držbu, pro celý klan. Šílenství. Tenhle Rhuidean se nedal bránit. Ne že by Jenny někdo napadl. Většina se Jennům vyhýbala, jako se vyhýbala těm prokletým Ztraceným, kteří se toulali světem a hledali písně, o nichž tvrdili, že přivedou zpátky ztracené dny.</p>

<p>„Musíš souhlasit se vším, oč požádají, manželi," opakovala Sealdra.</p>

<p>Mandein se na ni podíval a na okamžik zatoužil zabořit prsty do jejích dlouhých zlatých vlasů, vidět tu smějící se dívku, která mu k nohám položila svatební věneček a požádala ho, aby si ji vzal. Nyní však mluvila vážně, byla soustředěná a ustaraná. „Přijdou i ostatní?" zeptal se.</p>

<p>„Někteří. Snad většina. Mluvila jsem ve snu se svými sestrami a všem se nám zdál stejný sen. Náčelníci, kteří nepřijdou, a ti, kteří nebudou souhlasit... Jejich klany zahynou, Mandeine. Během tří pokolení z nich zbyde jen prach a jejich držby a dobytek budou patřit jiným klanům. Jejich jména budou ztracena."</p>

<p>Mandeinovi se nelíbilo, když se bavila s moudrými z jiných klanů, dokonce i ve snu. Ale sny moudrých byly pravdivé. Když to moudré jednou věděly, tak se to určitě stalo. „Zůstaň tady," nařídil Sealdře. „Jestli se nevrátím, pomoz našim synům a dcerám udržet klan pohromadě."</p>

<p>Sealdra ho pohladila po tváři. „To udělám, stíne mého života. Ale pamatuj. Musíš souhlasit."</p>

<p>Mandein mávl rukou a stovka zahalených postav se vydala za ním dolů ze svahu. Bojovníci se neslyšně přesouvali od balvanu k balvanu, luky a oštěpy měli připravené a šedé a hnědé barvy jejich oděvů splývaly s pustinou dokonce i jemu. Všechno to byli muži, ženy klanu, které nosily oštěpy, nechal s muži kolem Sealdry. Kdyby se něco zvrtlo a ona se rozhodla udělat něco nesmyslného, aby ho zachránila, muži by ji pravděpodobně následovali. Ženy ji však doprovodí zpátky do držby třeba i proti její vůli, aby ochránily držbu i klan. Mandein doufal, že to udělají. Občas se dokázaly rozzuřit stejně jako kterýkoliv muž, a napáchat mnohem víc hloupostí.</p>

<p>Než dorazili dolů, průvod z Rhuideanu se zastavil na ploše rozpraskané hlíny. Mandein kývl svým mužům, aby zalehli, a sám vyšel dopředu a shrnul si závoj. Byl si vědom dalších mužů scházejících z hory po jeho pravici i levici, a dalších, blížících se po spečené hlíně. Kolik jich bylo? Padesát? Možná stovka? Některé tváře, které čekal, že tu uvidí, chyběly. Sealdra měla jako obvykle pravdu. Někteří neposlechli sny svých moudrých. Byly tu tváře, které ještě nikdy neviděl, a tváře mužů, které se snažil zabít, i těch, kteří chtěli zabít jeho. Aspoň že nikdo neměl závoj. Zabíjení před Jenny bylo skoro stejně špatné jako zabít Jenna. Mandein doufal, že si to ostatní budou pamatovat. Stačil jeden zrádce, a všechny závoje budou zase nahoře. Válečníci, které s sebou každý náčelník přivedl, by seběhli dolů a vyschlý jíl pod jejich nohama by byl rozbahněn krví. Mandein napůl čekal, že každou chvíli mezi žebry ucítí oštěp.</p>

<p>Dokonce ani snaha sledovat zároveň stovku různých zdrojů nebezpečí nebyla tak namáhavá jako nezírat na Aes Sedai, když nosiči kladli jejich vyřezávaná křesla na zem. Ženy s vlasy tak bílými, až vypadaly skoro průsvitné. Bezvěké tváře s pletí, kterou na pohled dokázal protrhnout i větřík. Mandein slyšel, že roky se Aes Sedai nedotknou. Jak staré musí tyhle dvě být? Co za ta léta viděly? Mohou se pamatovat na dobu, kdy jeho děd Comran jako první našel ogierskou <emphasis>državu </emphasis>u Dračí stěny a začal s nimi obchodovat? Nebo možná pamatují i dobu, kdy Comranův děd Rhodrik vedl Aiely do boje proti mužům v železných košilích, kteří překročili Dračí stěnu? Aes Sedai k němu obrátily oči - jasně modré a tmavě, velice tmavě hnědé, první tmavé oči, jaké kdy viděl - a jako by mu nahlížely dovnitř lebky, do myšlenek. Věděl, že je vyvolený, ale nevěděl proč. S námahou odtrhl zrak od těch dvou párů očí, které ho znaly lépe, než se kdy znal on.</p>

<p>Od Jennů vyšel dopředu vyzáblý bělovlasý muž, vysoký, ale poněkud shrbený, se dvěma prošedivělými ženami po boku, které mohly být sestry, neboť měly stejné hluboko posazené zelené oči a stejně nakláněly hlavy na stranu, když se na něco dívaly. Ostatní Jennové se raději znepokojeně dívali do země, než by se podívali na Aiely.</p>

<p>„Jsem Dermon," prohlásil muž silným, hlubokým hlasem a pohled jeho modrých očí byl stejně neuhýbavý jako kteréhokoliv Aiela. „Toto jsou Mordain a Narissa." Postupně ukázal na obě ženy vedle sebe. „Mluvíme za Rhuidean a za Jenn Aiely."</p>

<p>Řadami mužů kolem Mandeina proběhlo znepokojení. Většině z nich se nelíbilo, že se Jennové prohlašují za Aiely, o nic víc než jemu. „Proč jste nás sem povolali?" chtěl vědět Mandein, i když ho pálilo na jazyku, že musel přiznat, že byl povolán.</p>

<p>Dermon místo odpovědi pravil: „Proč nenosíte meč?" To vyvolalo hněvivé mručení.</p>

<p>„Je to zakázáno," odpověděl Mandein. „Dokonce i Jenn by to měl vědět." Zvedl své oštěpy a dotkl se nože u pasu i luku na zádech. „Tohle jsou zbraně, které každému válečníkovi stačí." Mručení teď znělo souhlasně, včetně od několika mužů, kteří se zapřísáhli, že ho zabijí. - To by sice udělali stejně, kdyby dostali možnost, ale schvalovali to, co řekl. A zřejmě se spokojili i s tím, že mluví on, když je sledovaly ty dvě Aes Sedai.</p>

<p>„Nevíte proč," řekla Mordain a Narissa dodala: „Je toho tolik, co nevíte. Ale musíte se to dozvědět."</p>

<p>„Co od nás chcete?" dožadoval se Mandein.</p>

<p>„Vás," řekl Dermon a očima přelétl řady Aielů, aby bylo jasné, že tím slovem míní je všechny. „Kdožkoliv se mezi vámi stane vůdcem, musí přijít do Rhuideanu a zjistit, odkud přicházíme a proč nesmíte nosit meče. Kdo to zjistit nedokáže, nebude dál žít."</p>

<p>„Vaše moudré s vámi hovořily," dodávala Mordain, „jinak byste tu nebyli. Znáte cenu za odmítnutí."</p>

<p>Dopředu se protlačil Charendin a střídavě se mračil na Mordein a na Jenny. Tu dlouhou, svraštělou jizvu na tváři měl jako památku na Mandeina. Už třikrát se skoro zabili navzájem. - „Jenom k vám přijít?" vyptával se Charendin. „Kdokoliv z nás k vám přijde, povede Aiely?"</p>

<p>„Ne." Ten hlas byl tichý jako šepot, ale dost silný, aby ho všichni jasně slyšeli. Patřil té tmavooké Aes Sedai, sedící ve vyřezávaném křesle s pokrývkou na kolenou, jako by jí pod planoucím sluncem byla zima. „Ten přijde později," oznámila jim. „Kámen, který nikdy nespadl, padne, aby ohlásil jeho příchod. Bude z vaší krve, ale vaše krev ho nevychová. Přijde z Rhuideanu za úsvitu a spoutá vás pouty, která nedokážete zpřetrhat. Odvede vás zpátky a zničí vás."</p>

<p>Někteří z klanových náčelníků se otočili, jako by chtěli odejít, ale žádný neudělal než pár kroků. Každý naslouchal moudré svého klanu. <emphasis>Musíš souhlasit, jinak budeš zničen, jako bys nikdy nebyl. M</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>síš souhlasit, nebo zničíš i nás.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„Tohle je nějaký trik!" zařval Charendin. - Aes Sedai na něj upřely pohled a on ztišil hlas, ale stále se mu v něm ozýval hněv. „Chcete naše klany ovládnout. Aiel neohne koleno před žádným mužem ani ženou." Trhl hlavou a uhnul před Aes Sedai pohledem. „Před nikým," zamumlal.</p>

<p>„My ale nechceme nikoho ovládnout," řekla mu pevným hlasem Narissa.</p>

<p>„Naše dny se krátí," dodávala Mordain. „Přijde den, kdy již žádní Jennové nebudou. Vy ale musíte zůstat, jinak to vše nebylo k ničemu."</p>

<p>Její bezvýrazný hlas a chladná jistota Charendina utišily, ale Mandein měl ještě jednu otázku. „Proč? Jestli víte, že přichází vaše zkáza, tak proč tohle všechno?" Ukázal ke stavbám tyčícím se v dálce.</p>

<p>„To je náš cíl," odpověděl klidně Dermon. „Dlouhá léta jsme tohle místo hledali, a teď ho připravujeme, i když ne k takovému účelu, jaký jsme zamýšleli. Děláme, co musíme, a uchováváme si víru."</p>

<p>Mandein si prohlížel jeho obličej. Nezahlédl ani nejmenší stopu strachu. „Ty jsi Aiel," řekl, a když někteří z ostatních klanových náčelníků údivem otevřeli ústa, zesílil hlas. „Půjdu k Jenn Aielům."</p>

<p>„Do Rhuideanu nesmíš nikdy vstoupit ozbrojen," varoval ho Dermon.</p>

<p>Mandein se nahlas zasmál opovážlivosti toho muže. Žádat Aiela, aby někam šel neozbrojen. Odložil zbraně a vykročil dopředu. „Vezmi mě do Rhuideanu. Jsem stejně udatný jako ty."</p>

<p>* * *</p>

<p>Rand v mihotavém světle zamrkal. On <emphasis>byl </emphasis>Mandeinem. Stále cítil, jak opovržení Jenny přechází v obdiv. Byli Jennové Aiely nebo ne? Vypadali stejně, byli vysocí, se světlýma očima v opálených tvářích, oblečení do stejných šatů, až na chybějící závoje. Ale žádný z nich nenosil zbraň kromě obyčejných nožů za pasem, které se tak hodily na práci. Neexistovalo něco takového, jako Aiel beze zbraně.</p>

<p>Ocitl se dál mezi sloupy, než co by stačil překonat jedním krokem, a blíže Muradinovi, než byl předtím. Aiel stále upíral zrak před sebe, ale teď se strašlivě mračil.</p>

<p>Randovi pod nohama zakřupal drsný prach, jak pokročil kupředu.</p>

<p>* * *</p>

<p>Jmenoval se Rhodrik a bylo mu skoro dvacet. Slunce bylo zlatým puchýřem na obloze, ale on měl závoj kolem tváře a pozorně sledoval okolí. Oštěpy měl připravené - jeden v pravici, tři spolu s malým kozí potaženým puklířem v druhé ruce - a byl připraven. Jeordam byl zalehlý v hnědé trávě přímo na jih od hor, kde byla většina keřů ubohoučká a svraštělá. Starý muž měl vlasy bílé jako ta věc, co se nazývala sníh, o němž hovořili starší, ale oči měl bystré a svou pozornost nesoustředil jen na kopáče studní vytahující nahoru plné měchy s vodou.</p>

<p>Na severu a na východě se zvedaly hory, severní pohoří bylo vysoké, s ostrými hřbety a vrcholky s bílými čepicemi, ale ve srovnání s východními obry vypadalo jako menší kopečky. Hory na východě jako kdyby se snažily dotknout nebes, a možná se jich i dotýkaly. To bílé možná byl sníh. Rhodrik to zjišťovat nepůjde. Tváří v tvář tomuhle museli Jennové zahnout k východu. Dlouhé měsíce se plahočili na sever podél horských stěn a namáhavě za sebou vláčeli své vozy, snažíce se pominout Aiely, kteří je sledovali. Aspoň tu byla voda, když přecházeli řeku, i když ne mnoho. Už uplynula celá léta od doby, kdy Rhodrik naposledy viděl řeku, kterou nemohl přebrodit. Většina se mimo hory měnila jen v trochu rozpukaného jílu. Rhodrik doufal, že znovu přijdou deště a vše kolem se opět zazelená. Pamatoval se na dobu, kdy byl svět ještě zelený.</p>

<p>Koně zaslechl dřív, než je uviděl, tři muže sjíždějící po hnědém úbočí v dlouhých kožených košilích pošitých všude kovovými kolečky. Dva z mužů měli kopí. Rhodrik znal muže, jenž je vedl. Byl to Garam, syn náčelníka města těsně mimo dohled směrem, kterým právě přišli, a o málo starší než on sám. Tihle měštěníni byli slepí. Aiela, který se zavrtěl poté, co projeli, a pak zase zalehl, až byl v této spálené zemi takřka neviditelný, si ani nevšimli. Rhodrik si sňal závoj. Dnes žádné zabíjení nebude, pokud ho nezačnou jezdci. Nelitoval toho - ne doopravdy - ale nedokázal se přimět věřit lidem, kteří žili v domech a městech. Bylo s nimi svedeno příliš mnoho bitev. A v příbězích se vyprávělo, že tomu tak bylo vždycky.</p>

<p>Garam přitáhl otěže a na pozdrav zvedl pravici. Byl to štíhlý, tmavooký muž, podobně jako jeho dva průvodci, ale všichni tři vypadali tvrdě a schopně. „Ahoj, Rhodriku. Už tvoji lidé doplnili zásobu vody v měších?"</p>

<p>„Vidím tě, Garame." Mluvil vyrovnaným, bezvýrazným hlasem. Pohled na muže na koních ho vyváděl z míry dokonce víc než pohled na jejich meče. Aielové měli nákladní zvířata, ale na tom sedět na hřbetě koně bylo cosi nepřirozeného. Člověku by měly stačit jeho nohy. „Už jsme skoro hotovi. Odvolal snad tvůj otec povolení, že smíme na jeho pozemcích čerpat vodu?" Žádné jiné město ještě nikdy takové povolení nevydalo. O vodu bylo nutné bojovat, pokud byli poblíž jiní lidé, stejně jako o všechno ostatní, a pokud někde byla voda, vždycky byli poblíž nějací lidé. Nebude právě snadné dostat všechny tři. Rhodrik přešlápl, připraven na tanec, připraven na smrt.</p>

<p>„To neudělal," řekl Garam. Dokonce si ani nevšiml, jak Rhodrik přešlápl. „Máme ve městě vydatný pramen, a můj otec říká, že až odejdete, budeme mít nové studny, které jste vykopali, dokud neodejdeme sami. Ale tvůj dědeček zřejmě chtěl vědět, jestli se už ti druzí hnuli, což udělali." Opřel se o sedlovou hrušku. „Řekni mi, Rhodriku, jsou to opravdu stejní lidé jako vy?"</p>

<p>„Jsou to Jenn Aielové. Jsme stejní, a přece nejsme. Neumím to vysvětlit líp, Garame." Sám tomu vlastně pořádně nerozuměl.</p>

<p>„Kudy odešli?" zeptal se Jeordam.</p>

<p>Rhodrik se klidně poklonil svému dědečkovi. Slyšel kroky, zvuk, jaký vydávaly měkké boty, a poznal Aiela. Měštěníni si Jeordamova příchodu nevšimli a teď překvapeně trhli otěžemi. Jedině Garamův pokyn zabránil ostatním dvěma, aby sklonili kopí. Rhodrik a jeho dědeček vyčkávali.</p>

<p>„Na východ," řekl Garam, když znovu ovládl koně. „Přes Páteř světa." Mávl k horám probodávajícím oblohu.</p>

<p>Rhodrik sebou trhl, ale Jeordam chladně pravil: „Co leží na druhé straně?"</p>

<p>„Konec světa, pokud já vím," odpověděl Garam. „Nejsem si jistý, jestli skrz vede cesta." Zaváhal. „Jennové s sebou měli Aes Sedai. Tucty, jak jsem slyšel. Nevadí vám cestovat spolu s Aes Sedai? Slyšel jsem, že svět byl kdysi jiný, ale ony ho zničily."</p>

<p>Aes Sedai Rhodrika velice zneklidňovaly, i když si podržel neutrální výraz. Byly jenom čtyři, ne tucty, ale již to stačilo, aby si připomněl příběhy, které vyprávěly, jak Aielové Aes Sedai zklamali nějakým způsobem, jejž již nikdo nepamatoval. Aes Sedai to ale vědět musely. Během roku od svého příchodu jen zřídka opouštěly jennské vozy, ale když to udělaly, pohlížely na Aiely smutnýma očima. Rhodrik nebyl jediný, kdo se jim snažil vyhýbat.</p>

<p>„Dáváme na Jenny pozor," řekl Jeordam. „To oni putují s Aes Sedai."</p>

<p>Garam kývl, jako by to znamenalo rozdíl, a pak se znovu předklonil a ztišil hlas. „Můj otec má poradkyni Aes Sedai, i když se to před městem snaží utajit. Ona říká, že musíme opustit tyhle kopce a přesunout se na východ. Říká, že vyschlé řeky znovu potečou a my na břehu jedné z nich vybudujeme veliké město. - Říká spoustu věcí. Slyšel jsem, že Aes Sedai hodlají postavit město - našly dokonce ogiery, aby jim ho postavili. Ogiery!" Potřásl hlavou a přenesl se z pověstí do skutečnosti. „Myslíte, že znovu chtějí ovládnout svět? Aes Sedai? Myslím, že bychom je měli zabít dřív, než nás znovu zničí."</p>

<p>„Musíš konat to, co považuješ za nejlepší." Jeordamův hlas neprozrazoval nic ze starcových myšlenek. „Musím připravit lidi k překročení těch hor."</p>

<p>Tmavovlasý muž se narovnal v sedle a jasně bylo vidět, jak je zklamán. Rhodrik vytušil, že chtěl, aby mu Aielové pomohli zabít Aes Sedai. „Páteř světa," řekl rázně Garam. „Má i jiné jméno. Někteří ji nazývají Dračí stěna."</p>

<p>„Vhodné jméno," opáčil Jeordam.</p>

<p>Rhodrik hleděl na vysokánské hory v dálce. Vhodné jméno pro Aiely. Jejich vlastní tajné jméno, které nikdy nikomu neprozradili, bylo Lid Draka. Rhodrik nevěděl proč, věděl jen, že se nikdy nevyslovovalo nahlas, pokud člověk nedostával oštěpy. Co leželo za Dračí stěnou? Aspoň tam jsou lidé, s nimiž lze bojovat. Vždycky tam byli. Na celém světě byli jen Aielové, Jennové a nepřátelé. Jen ti, Aielové, Jennové a nepřátelé.</p>

<p>* * *</p>

<p>Rand se zhluboka nadechl a zachraptěl, jako by nedýchal celé hodiny. Po sloupech kolem něj běhaly nahoru pruhy světla, z něhož bolely oči. V hlavě se mu stále ozývala ta slova. Aielové, Jennové a nepřátelé. To byl celý svět. Určitě nebyli v Pustině. Viděl - žil - v době, než Aielové přišlí do své Trojí země.</p>

<p>Byl ještě blíž k Muradinovi. Aiel neklidně přesunul pohled stranou. Zřejmě se snažil neudělat další krok.</p>

<p>Rand pokročil dopředu.</p>

<p>* * *</p>

<p>Jeordam si ladně dřepl na svahu pokrytém bílým příkrovem a nevšímal si okolního chladu, jen čekal, než k němu dojde pětice lidí brodících se sněhem. Tři muži v pláštích a dvě ženy v nabíraných šatech se s námahou ploužili sněhovou pokrývkou. Podle starších měla zima už dávno skončit, ale pak zase vyprávěli příběhy o ročních dobách, které se měnily jinak, než by měly. Starší tvrdili, že se země kdysi zachvívala a hory se zvedaly a klesaly, jako voda v letním jezírku, když do ní hodíte kámen. Jeordam tomu nevěřil. Bylo mu osmnáct, narodil se ve stanech a tohle byl jediný život, jaký kdy poznal. Sníh, stany a povinnost chránit.</p>

<p>Sňal si závoj a pomalu vstal. Opřel se o dlouhý oštěp, jako by nechtěl lidi od vozů vyděsit, ale oni se stejně prudce zastavili s pohledy upřenými na oštěp a luk, který měl na zádech, a toulec u pasu. Žádný zřejmě nebyl o mnoho starší než on sám. „Potřebujete nás, Jennové?" zavolal.</p>

<p>„Nazýváte nás tak, abyste nás zesměšnili," křikl v odpověď vysoký chlapík s ostrým nosem, „ale je to pravda. My <emphasis>jsme </emphasis>jediní skuteční Aielové. Vy jste se vzdali Cesty."</p>

<p>„To je lež!" vyštěkl Jeordam. „Já nikdy nevzal do ruky meč!" Zhluboka se nadechl, aby se uklidnil. Neposlali ho sem, aby se zlobil na Jenny. „Jestli jste se ztratili, vaše vozy jsou tímhle směrem." Ukázal oštěpem k jihu.</p>

<p>Jedna z žen položila muži s ostrým nosem ruku na paži a tiše k němu promluvila. Ostatní přikyvovali a nakonec kývl i ostronosý chlapík, byť váhavě. Žena to byla hezká, zpod tmavého šátku omotaného kolem hlavy jí vyklouzlo pár pramínků světlých vlasů. Teď se obrátila k Jeordamovi a pravila: „Neztratili jsme se." Náhle na něj upřela pohled, jako by ho uviděla poprvé, a přitáhla si šátek úžeji k tělu.</p>

<p>Jeordam kývl. Nemyslel si, že by se ztratili. Jennové se obvykle pečlivě vyhýbali všem lidem ze stanů, i když třeba potřebovali pomoci. Těch pár, co se objevilo, přicházelo jen v zoufalství, když nemohli pomoc nalézt jinde. „Pojď za mnou."</p>

<p>Přes kopce ke stanům jeho otce to bylo dobrou míli. Stany byly nízké, částečně zasypané sněhem po poslední vánici, a lepily se na horské úbočí. Jeho lidé nově příchozí ostražitě pozorovali, ale neustávali v činnosti, ať už vařili nebo opravovali zbraně či se koulovali s dětmi. Jeordam byl pyšný na svůj klan, skoro dvě stě lidí, největší z deseti táborů roztroušených na sever od vozů. Jennové ale nevypadali, že to na ně udělalo dojem. Jeordama dráždilo, že Jennů je o tolik víc než Aielů.</p>

<p>Ze stanu vyšel Lewin, prošedivělý muž s tvrdou tváří. Lewin se údajně nikdy neusmíval a Jeordam ho přitom rozhodně nikdy nepřistihl. - Možná se usmívával v době, než zemřela Jeordamova matka na horečku, ale Jeordam tomu nevěřil.</p>

<p>Žlutovlasá žena - jmenovala se Morin - vyprávěla příběh, jaký Jeordam ostatně očekával. Jennové obchodovali s vesnicí, místem obehnaným palisádou, a pak za noci přišli muži z vesnice a sebrali vše, co bylo vyměněno, i víc. Jennové si vždycky mysleli, že lze důvěřovat lidem žijícím v domech, vždycky si mysleli, že je jejich Cesta nějak ochrání. Byli vypočteni mrtví - otec, matka, první bratři. A zajatci - první sestry, první matka, dcera. To poslední Jeordama překvapilo. Právě Morin s hořkostí hovořila o pětileté dcerce, kterou odnesli, aby ji vychovala nějaká jiná žena. Když si ji Jeordam lépe prohlédl, přidal k jejímu věku pár let.</p>

<p>„Přivedeme je zpátky," slíbil Lewin. Zvedl svazek oštěpů, které mu jiný válečník podal, a zarazil je do země. „Můžete zůstat u nás, jestli chcete, pokud budete ochotni bránit sebe i nás ostatní. Jestli zůstanete, nikdy se nebudete moci vrátit ke svým vozům." Muž s ostrým nosem se při těchto slovech obrátil a spěchal zpátky cestou, kterou přišli. Lewin pokračoval. Nestávalo se často, že v této chvíli odcházel jen jeden z Jennů. „Ti, kteří si přejí jít s námi do té vesnice, ať zvednou oštěp. Ale pamatujte, jestli zvednete oštěp a použijete ho proti člověku, budete muset zůstat s námi." Jeho hlas i oči jako by byly z kamene. „Co se týče Jennů, budete mrtví."</p>

<p>Jeden z mužů zaváhal, ale nakonec oba muži vytáhli oštěp ze země. Taktéž Morin. Jeordam na ni zíral s otevřenými ústy, Lewin ani nemrkl.</p>

<p>„Nemusíš si brát oštěp, abys mohla zůstat," řekl jí Lewin, „ani kvůli tomu, abychom přivedli zpátky vaše lidi. Vzít oštěp znamená být ochotna bojovat, ne jen se bránit. Můžeš ho odložit, není to žádná hanba."</p>

<p>„Mají moji dceru," odvětila Morin.</p>

<p>K Jeordamově zděšení Lewin téměř ihned kývl. „Všechno je jednou poprvé. Všechno. Budiž tedy." Vydal se táborem a cestou poklepával muže po rameni a zval je, aby se s ním vydali na návštěvu do té vesnice za palisádou. Jeordama jmenoval jako prvního. Jeho otec ho vždycky vybíral jako prvního ode dne, kdy byl dost starý, aby dostal oštěp. Jinak by to Jeordam ani nechtěl.</p>

<p>Morin měla s oštěpem potíže, ratiště se jí zaplétalo do dlouhých sukní.</p>

<p>„Nemusíš chodit," řekl jí Jeordam. „Žádná žena ještě nikdy nešla. Dcerku ti přivedeme zpátky."</p>

<p>„Chci odtamtud Kirin vyvést sama," prohlásila Morin s důrazem. „Ty mě nezastavíš." Umíněná ženská.</p>

<p>„V tom případě se musíš obléknout takhle." Ukázal na vlastní šedohnědý kabátec a spodky. „Nemůžeš chodit za noci po kraji v těch šatech." Sebral jí oštěp dřív, než stačila zareagovat. „Zacházet s oštěpem není lehké se naučit." Dva muži, kteří přišli s ní a nyní dostávali neohrabané instrukce a málem si zakopávali o vlastní nohy, toho byli důkazem. Jeordam našel sekeru a usekl dobrý loket z ratiště. Zůstaly dva lokte včetně půl lokte dlouhé ocelové hlavice. „Bodej s tím. Nic víc než to. Prostě bodni. Ratiště se taky používá ke krytí, ale já ti najdu něco, aby sis mohla na druhou ruku přivázat štít."</p>

<p>Morin se na něj zvláštně podívala. „Kolik je ti let?" zeptala se ještě divněji. Jeordam jí to řekl a ona jen zamyšleně přikývla.</p>

<p>Po chvíli Jeordam pravil: „Je jeden z těch mužů tvůj manžel?" Muži stále zakopávali o své oštěpy.</p>

<p>„Můj manžel již Kirin oplakává. Víc se stará o stromy než o svou vlastní dceru."</p>

<p>„O stromy?"</p>

<p>„O stromy života." Když se na ni stále díval nechápavě, zavrtěla hlavou. „Tři maličké stromky zasazené do sudů. Starají se o ně skoro tolik, jako se starají o sebe. Až najdou bezpečné místo, chtějí je tam zasadit. Říkají, že potom se vrátí staré časy. Oni. Řekla jsem oni. No dobrá, už nejsem Jennka." Potěžkala zkrácený oštěp. „Tohle je teď můj manžel." Zblízka si prohlédla Jeordama a dodala: „Kdyby ti někdo ukradl dítě, mluvil bys o Cestě listu a utrpení, které na nás bylo sesláno jako zkouška?" Jeordam zavrtěl hlavou a ona řekla: „To jsem si myslela. Bude z tebe skvělý otec. Teď mě nauč, jak zacházet s oštěpem."</p>

<p>Ano, zvláštní žena, ale hezká. Jeordam jí oštěp vzal a začal jí ukazovat, jak s ním zacházet, a zrovna to přitom vymýšlel. S kratším ratištěm byl rychlejší a pohyblivější.</p>

<p>Morin ho pozorovala s tím zvláštním úsměvem, ale oštěp ho cele zaujal. „Viděla jsem ve snu tvoji tvář," pravila tiše, ale on ji neslyšel. S takovým oštěpem může být rychlejší než muž s mečem. V duchu viděl Aiely porážející všechny muže s meči. Nikdo se jim nebude moci postavit. Nikdo.</p>

<p>* * *</p>

<p>Skleněnými sloupy probleskovala světla a Randa napůl oslepovala. Muradin byl již jen krok či dva před ním, zíral upřeně před sebe, zuby měl vyceněné a tiše vrčel. Sloupy je odváděly zpátky, do ztracených dějin Aielů. Randovi se nohy pohybovaly o své vlastní vůli. Dopředu. A zpátky v čase.</p>

<p>* * *</p>

<p>Lewin si upravil závoj proti prachu na obličeji a zadíval se dolů na malý tábor, kde pod železnými kotlíky s večeří stále žhnuly uhlíky skomírajících ohňů. Vítr k němu také přinášel pach polospáleného masa. Uhlíky v měsíčním světle obklopovaly hromádky v pokrývkách. Na dohled nebyli žádní koně. Lewin si přál, aby s sebou přinesl nějakou vodu, ale vodu směly kromě jídla pít jen děti. Lewin si matně vzpomínal na dobu, kdy bylo vody víc, kdy dny nebyly tak žhavé a prašné a vítr nevál pořád. Noc byla jen malou úlevou, kdy rozmazané rudé žhnoucí slunce vystřídal chlad. Lewin se úžeji zavinul do pláštěnky z kůží divokých koz, kterou používal místo pokrývky.</p>

<p>Jeho společníci se doškrábali blíž, stejně zabalení jako on, a kopali do kamenů a bručeli, až si byl jist, že vzbudí muže pod nimi. Nestěžoval si. Nebyl na to zvyklý o nic víc než oni. Tváře měli zakryté závoji proti prachu, ale Lewin přesto poznal, kdo přichází. Luca s rameny o polovinu širšími než kdokoliv z ostatních. Rád prováděl triky. Gearan, hubený jako čáp a nejlepší běžec mezi vozy. Charlin a Alijha, stejní jako odraz ve vodě, až na to, že Charlin nakláněl hlavu, když měl starosti, jako třeba právě teď. Jejich sestra Colline byla dole v táboře. A Maigran, Lewinova sestra.</p>

<p>Když našli vaky, do nichž dívky sbíraly plody, ležet na zemi roztrhané při zápase, všichni byli připraveni je oplakat a jít dál, jako to udělali už tolikrát předtím. Dokonce i Lewinův dědeček. Kdyby se Adan dozvěděl, co jich pět má v úmyslu, byl by je zastavil. Teď jenom mumlal, že je třeba mít víru v Aes Sedai, které Lewin v životě neviděl, to, a snažit se udržet Aiely naživu. Aiely jako lid, ale ne jednotlivé Aiely. Dokonce ani Maigran.</p>

<p>„Jsou čtyři," zašeptal Lewin. „Dívky jsou na téhle straně ohně. Vzbudím je - tiše - a dostaneme je odtamtud, dokud chlapi spí." Jeho přátelé se podívali na sebe a kývli. Lewin tušil, že si měli plán připravit dopředu, ale oni dokázali myslet jen na to, že se musejí vydat za dívkami a jak opustit vozy tak, aby je nikdo neviděl. Lewin si nebyl jist, že dokáží tyhle muže sledovat nebo je najít dřív, než dorazí do vesnice, z níž pocházeli, shluku hrubých chýší, odkud Aiely zahnali kameny a klacky. Jestli se lovci dostanou až tam, nebude možné nic udělat.</p>

<p>„A co když se vzbudí?" zeptal se Gearan.</p>

<p>„Já Colline neopustím," odsekl Charlin přes bratrovo tišší: „Odvedeme je zpátky, Gearane."</p>

<p>„To odvedeme," souhlasil Lewin. Luca dloubl Gearana do žeber a Gearan kývl.</p>

<p>Dostat se potmě dolů nebylo zrovna snadné. Suché větvičky jim křupaly pod nohama. Kamínky a oblázky se sunuly po svahu před nimi. Čím víc se Lewin snažil pohybovat se docela tiše, tím víc hluku zřejmě nadělal. Luca spadl do trnitého keře, který hlasitě zapraskal, ale podařilo se mu z něj vymanit a jen těžce dýchal. Charlin uklouzl a půl cesty dolů sjel po zadku. Dole se však nic nepohnulo.</p>

<p>Kousek od tábora se Lewin zastavil a vyměnil si s přáteli rozčilený pohled. Pak se po špičkách přiblížil k táboru. Vlastní dech mu zněl jako dunění, stejně hlasitě jako chrápání nesoucí se od jedné ze čtyř větších hromádek. Lewin ztuhl, když chrápání utichlo a jedna z hromádek se pohnula. Pak se uklidnila a chrápání se ozvalo nanovo. Lewin konečně začal zase dýchat.</p>

<p>Opatrně přidřepl u jedné z menších hromádek a odhrnul hrubou vlněnou pokrývku ztvrdlou špínou. Vzhlédla k němu Maigran s obličejem plným modřin a otoků, s šaty rozervanými téměř na hadry. Lewin jí položil ruku na ústa, aby nevykřikla, ale ona jenom zírala před sebe prázdným pohledem a ani nemrkla.</p>

<p>„Podříznu tě jako prase, kluku." Jedna z větších hromádek se převalila na stranu a muž s rozcuchaným plnovousem ve špinavých šatech se vyškrábal na nohy a v měsíčním světle se mu matně třpytil dlouhý nůž, jenž zachytával i narudlé světlo řeřavých uhlíků. Muž kopl do hromádek vedle sebe a ty se začaly hýbat a vrčet. „Právě jako prase. Umíš kvičet, kluku, nebo tvoji lidi jenom utíkají?"</p>

<p>„Utíkej," řekl Lewin, ale jeho sestra jen tupě hleděla před sebe. Lewin ji zoufale chytil za rameno a táhna ji za sebou vyrazil k místu, kde čekali ostatní. „Utíkej!" Ztuhle se vyškrábala z pokrývek, téměř bez vlády. Colline byla vzhůru - slyšel její kňourání - ale spíš jako by si k sobě těsněji přitahovala špinavé pokrývky a snažila se v nich schovat. Maigran tam stála a zírala do prázdna a nic neviděla.</p>

<p>„Zdá se, že nezvládneš ani to." Muž se zazubil a blížil se kolem ohně. Nůž držel nízko. Ostatní se teď hrabali z pokrývek, smáli se a sledovali zábavnou podívanou.</p>

<p>Lewin nevěděl, co dělat. Nemohl tu svou sestru nechat. Mohl jenom umřít. Možná by to poskytlo Maigran šanci na útěk. „Utíkej, Maigran! Prosím, utíkej!" Ani se nehnula. Jako by ho vůbec neslyšela. Co jí to udělali?</p>

<p>Vousáč se blížil, dával si na čas, chechtal se a bavil se pomalým postupem.</p>

<p>„Néééééééééééééééé!" Z noci se vyřítil Charlin a pažemi objal muže s nožem, přičemž ho strhl na zem. Ostatní muži vyskočili na nohy. Jeden, s vyholenou hlavou, která se mu v matném světle leskla, zvedl meč a rozpřáhl se na Charlina.</p>

<p>Lewin si nebyl jist, jak přesně se to všechno seběhlo. Nějak popadl železnou konvici za ouško a rozpřáhl se. Zasáhl holohlavého muže do hlavy s hlasitým křupnutím. Muž se zhroutil, jako by se mu rozpustily kosti. Lewina to vyvedlo z rovnováhy a on klopýtl, jak se snažil nespadnout do ohně. Nakonec upadl vedle holohlavého muže a konvici pustil z ruky. Tmavý muž s vlasy spletenými do copů zvedl jiný meč, připraven ho rozpárat. Lewin se odplazil po zádech dozadu jako pavouk s očima upřenýma na ostrý hrot meče a zoufale se snažil nahmátnout něco, čím by muže odrazil. Větev, cokoliv. Dlaň mu padla na kulatý kus dřeva. Škubl s ním dopředu a vrazil to šklebícímu se vousáči do břicha. Muži se tmavé oči rozšířily a meč mu vypadl z rukou. Z úst se mu vyřinula krev. Nebyl to klacek, ale oštěp.</p>

<p>Jakmile si Lewin uvědomil, co to vlastně drží, okamžitě ratiště pustil. Příliš pozdě. Odplazil se dozadu, aby na něj muž nespadl, a jen na zhrouceného muže zděšeně zíral a třásl se. Mrtvý muž. Muž, kterého sám zabil. Vítr byl náhle velice studený.</p>

<p>Po chvíli ho napadlo, proč ho nezabil některý z ostatních. Překvapilo ho, že jeho přátelé se choulí kolem uhlíků. Gearan, Luca a Alijha, všichni lapali po dechu a nad závoji proti prachu valili oči. Colline stále tiše vzlykala pod pokrývkou a Maigran stála s vytřeštěnýma očima. Charlin se choulil na kolenou. A ti čtyři muži, ti vesničani... Lewin hleděl z jedné nehybné hromádky na druhou.</p>

<p>„My... jsme je zabili." Lukovi se třásl hlas. „My... Světlo se nad námi smiluj."</p>

<p>Lewin se doplazil k Charlinovi a položil mu ruku na rameno. „Jsi zraněný?"</p>

<p>Charlin přepadl na bok. Ruce měl kluzké rudou tekutinou, jak svíral jílec nože, který mu trčel z břicha. „Bolí to, Lewine," zašeptal. Jednou se otřásl a světlo se mu vytratilo z očí.</p>

<p>„Co budeme dělat?" zeptal se Gearan. „Charlin je mrtvý a my... Světlo, co jsme to udělali? Co budeme dělat?"</p>

<p>„Odvedeme holky zpátky k vozům." - Lewin nedokázal odtrhnout zrak od Charlinových skelných očí. „To uděláme."</p>

<p>Posbírali všechno, co bylo k užitku, hlavně konvici a nože. Kovové věci se těžko sháněly. „Klidně si to můžeme vzít," prohlásil Alijha. „Určitě to ukradli někomu, jako jsme my."</p>

<p>Když však začal Alijha sbírat meče, Lewin ho zarazil. „Ne, Alijho. Tohle je zbraň vyrobená k zabíjení lidí. K ničemu jinému se nehodí." Alijha neřekl nic, jen přelétl pohledem čtyři mrtvá těla a podíval se na oštěpy, které Luca balil do pokrývek, aby měli na čem odnést Charlinovo tělo. Lewin se na mrtvé vesničany odmítl podívat. „Oštěp může sehnat jídlo do kotle, Alijho. Meč ale ne. Je to zakázáno Cestou."</p>

<p>Alijha stále nic neříkal, ale Lewin měl pocit, že se za závojem opovržlivě mračí. Přesto když konečně vyrazili do noci, meče zůstaly u pohasínajících uhlíků a mrtvých mužů.</p>

<p>Zpátky temnotou to byla dlouhá cesta, když nesli neumělá nosítka s Charlinem a vítr občas zvedal dusivá oblaka prachu. Maigran klopýtala s nimi a zírala přímo před sebe. Nevěděla, kde je, ani kdo jsou oni. Colline vypadala napůl mrtvá hrůzou, dokonce ji děsil i vlastní bratr, a když se jí kdokoliv dotkl, nadskočila. Takhle si Lewin jejich návrat nepředstavoval. V jeho představách se dívky smály, těšily se z návratu k vozům. Vlastně se všichni smáli. Nenesli Charlinovu mrtvolu. Ani je netížila vzpomínka na to, co udělali.</p>

<p>Na dohled se objevilo světlo ohňů pod kotlíky s večeří, a pak i vozy. Postroje již byly připraveny, aby je muži mohli použít, hned jak se rozední. Potmě nikdo neopouštěl přístřeší vozů, takže Lewina překvapilo, když viděl, jak se k nim rychle blíží tři postavy. Adanovy bílé vlasy bylo snadno vidět i za noci. Druhé dvě osoby byly Nerrine, Collineina matka, a Saralin, jeho a Maigranina. Lewin si s neblahou předtuchou sňal závoj proti prachu.</p>

<p>Ženy spěchaly ke svým dcerám, objaly je a tiše jim šeptaly na uklidněnou. Colline se sesula do matčina objetí a vydechla úlevou. Maigran Saralin, která si prohlížela modřiny a otoky na tváři své dcery, téměř nevnímala.</p>

<p>Adan se na mladé muže zamračil a ustarané vrásky na čele se mu ještě více prohloubily. „Ve jménu Světla, co se stalo? Když jsme zjistili, že jste taky pryč..." Odmlčel se, když spatřil nosítka s Charlinem. „Co se stalo?" zeptal se znovu, jako by se děsil odpovědi.</p>

<p>Lewin pomalu otevřel ústa, ale Maigran promluvila první.</p>

<p>„Zabili je." Zírala na něco v dálce a její hlas zněl jako hlas malého děvčátka. „Ti špatní muži nám ublížili. Oni... Pak přišel Lewin a zabil je."</p>

<p>„Takové věci nesmíš říkat, dítě," napomenula ji mírně Saralin. „Ty -" Zarazila se a zadívala se dceři do očí. Pak se obrátila a nejistě se zadívala na Lewina. „Je to...? Je to pravda?"</p>

<p>„Museli jsme," prohlásil Ajilha a v hlase se mu ozývala bolest. „Snažili se nás zabít. Zabili Charlina."</p>

<p>Adan ustoupil o krok zpátky. „Vy... jste zabili? Zabili jste <emphasis>člově</emphasis><emphasis>ka? </emphasis>A co Úmluva? Nikomu nesmíme ublížit. Nikomu! Neexistuje důvod dost dobrý, aby ospravedlnil zabití jiné lidské bytosti. Neexistuje!"</p>

<p>„Unesli Maigran, dědečku," řekl Lewin. „Unesli Maigran a Colline a ublížili jim. Oni -"</p>

<p>„To není důvod!" zařval Adan a třásl se vzteky. „Musíme přijímat, co přichází. Utrpení je na nás sesláno jako zkouška naší víry. My je přijímáme a přetrpíme! My nevraždíme! Vy jste sešli z Cesty, opustili jste ji. Už nejste Da'shain. Jste zkažení a já nedovolím, abyste zkazili i ostatní Aiely. Odejděte, cizinci. Vrazi! Ve vozech Aielů už nejste vítáni." Obrátil se a odkráčel, jako by již neexistovali. Saralin a Nerrine se vydaly za ním a vedly dívky s sebou.</p>

<p>„Matko?" řekl Lewin a trhl sebou, když na něj pohlédla studenýma očima. „Matko, prosím -"</p>

<p>„Kdo jsi, že mě takto oslovuješ? Schovej přede mnou svou tvář, cizinče. Měla jsem syna, kdysi, se stejnou tváří. Nepřeji si ji vidět u vraha." A odvedla Maigran za ostatními.</p>

<p>„Jsem pořád Aiel!" zařval Lewin, ale ony se neohlédly. Lewin měl dojem, že slyší Luku plakat. Zvedl se vítr a do vzduchu vylétl prach. Lewin si zahalil tvář. „Já jsem Aiel!"</p>

<p>* * *</p>

<p>Randovi se zabodly do očí prudce se mihotající blesky. Stále cítil bolest s Lewinovy ztráty a myšlenky mu divoce vířily hlavou. Lewin nenosil zbraň. Nevěděl, jak zbraň použít. Zabíjení ho děsilo. Nedávalo to smysl.</p>

<p>Teď už byl skoro vedle Muradina, ale ten o něm nevěděl. Muradinův úšklebek teď byl ztuhlý jako ve smrti. Na obličeji se mu perlil pot a třásl se, jako by chtěl utéci.</p>

<p>Randa nesly nohy dál, a zpátky.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA ŠESTÁ</strong></p>

<p><strong><emphasis>Oddaní</emphasis></strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>Kupředu a zpátky.</p>

<p>Adan ležel v písčitém dolíku a objímal plačící děti svého mrtvého syna, stínil jim oči svým potrhaným kabátem. Jemu se také po tváři koulely slzy, ale tiše, jak ostražitě vyhlížel nad okrajem dolíku. Bylo jim pět a šest, takže jak Maigran, tak Lewin měli právo plakat. Adana překvapilo, že mu ještě nějaké slzy zbyly.</p>

<p>Některé vozy hořely. Mrtví leželi na místě, kde padli. Koně již byli odehnáni, až na ty, kteří byli stále připřaženi k těm několika málo vozům, jež byly vyprazdňovány. Pro jednou si nevšiml beden, které daly Aielům do opatrování Aes Sedai a jež byly nyní bezstarostně pohozeny v blátě. Nebylo to poprvé, co něco takového viděl, i mrtvé Aiely, ale tentokrát mu na tom nezáleželo. Muži s meči, oštěpy a luky, muži, kteří předtím zabíjeli, teď nakládali prázdné vozy. Nakládali na ně ženy. Adan se díval, jak smějící se vrahové Rheu, jeho dceru, strkají do vozu spolu s ostatními, až byly namačkány jako zvířata. Rhea, poslední z jeho dětí. Elwin zemřel v deseti letech hlady, Sorelle ve dvaceti na horečku, kterou její sny předpověděly, a Jarenovi bylo devatenáct, když se před rokem vrhl z útesu poté, co zjistil, že může usměrňovat. Dnes ráno Marind.</p>

<p>Adan chtěl křičet. Chtěl vyběhnout k vozům a zabránit jim, aby mu odvedli poslední dítě. Nějak je zastavit. A kdyby vyběhl? Zabili by ho a Rheu by stejně odvedli. Taky by mohli zabít i děti. Některá z těl ležících ve vlastní krvi byla maličká.</p>

<p>Maigran ho tiskla, jako by vycítila, že by mohl odejít, a Lewin ztuhl, jako by se chtěl přidržet pevněji, ale považoval se za příliš starého. Adan je pohladil po vláscích a dál si tiskl jejich obličejíky k hrudi. Sám se ale přiměl dívat, dokud vozy neodjely obklopeny výskajícími jezdci, dokud nebyli koně téměř mimo dohled na cestě ke kouřovým horám, lemujícím obzor.</p>

<p>Teprve tehdy vstal a vybídl děti, aby také vstaly. - „Počkejte tu na mě," nařídil jim. „Počkejte, dokud se nevrátím." Děti se tiskly k sobě, dívaly se na něj s bílými tvářičkami smáčenými slzami a jen nejistě kývaly.</p>

<p>Adan došel k jednomu z těl a jemně je převrátil. Siedra mohla spát, její tvář vypadala právě tak, jako když se každé ráno probudil a viděl ji vedle sebe. Vždycky ho překvapilo, když si všiml šedin v jejích rudozlatých vlasech. Byla jeho láskou, jeho životem, věčně mladá a nová. Snažil se nedívat na krev, jež jí třísnila předek šatů, ani na zející ránu pod ňadry.</p>

<p>„Co chceš dělat teď, Adane? Pověz nám to! Co?"</p>

<p>Odhrnul Siedře vlasy z obličeje - ráda byla upravená - a vstal. Pomalu se obrátil čelem k hloučku rozzlobených a vyděšených lidí. Sulwin byl jejich vůdcem, vysoký muž s hluboko zapadlýma očima. Nechal si narůst vlasy, to Sulwin udělal, jako by se snažil zakrýt, že je Aiel. Hodně mužů to dělalo. Neznamenalo to žádný rozdíl, ani pro ty poslední jezdce, ani pro ty, jež přišli předtím.</p>

<p>„Chci pohřbít naše mrtvé, Sulwine, a jít dál." Oči mu zabloudily zpátky k Siedře. „Co jiného zbývá?"</p>

<p>„Jít dál, Adane? Jak můžeme jít dál? Nemáme koně. Nezbyla skoro žádná voda ani jídlo. Zbyly nám jen vozy plné věcí, pro které si Aes Sedai nikdy nepřijdou zpátky. Co to vůbec je, Adane? Co je to, že máme obětovat život, abychom ty krámy tahali po světě a dokonce se jich báli dotknout? Nemůžeme pokračovat, jako předtím."</p>

<p>„Můžeme!" zařval nyní Adan. „A budeme! Máme nohy. Máme záda. Jestli bude třeba, tak vozy potáhneme sami. Budeme věrně plnit naše povinnosti!" Překvapilo ho, když viděl vlastní zaťatou pěst. Pěst! Ruka se mu třásla, když rozevíral prsty, a svěsil ruku k boku.</p>

<p>Sulwin ustoupil dozadu, ale pak se vzepřel spolu se svými společníky. „Ne, Adane. Máme najít bezpečné místo, a někteří z nás to hodlají udělat. Můj děda mi vyprávíval příběhy, které slýchával jako malý chlapec, příběhy o době, kdy jsme žili v bezpečí a lidé přicházeli poslouchat náš zpěv. Chceme najít místo, kde budeme v bezpečí, a znovu začít zpívat."</p>

<p>„Zpívat?" ošklíbl se Adan. „Já ty staré příběhy slyšel taky, ale vy ty písně neznáte o nic víc než já. Písně jsou pryč a staré časy pominuly. Nevzdáme se povinnosti, již máme k Aes Sedai, abychom se honili za něčím, co je navěky ztraceno."</p>

<p>„Někteří z nás to udělají, Adane." Ostatní za Sulwinem přikyvovali. „Chceme najít bezpečné místo. A ty písně také. To uděláme!"</p>

<p>Ozvalo se prásknutí, které přimělo Adana otočit hlavu. Další ze Sulwinových kamarádů vykládali jeden z vozů a jedna velká plochá bedna spadla na zem a rozbila se, takže bylo vidět něco, co vypadalo jako leštěný dveřní rám z tmavě rudého kamene. Muži již vyprazdňovali i ostatní vozy, a nebyli to jenom Sulwinovi přátelé. Nejméně čtvrtina lidí, které tu viděl, tvrdě pracovala, aby na vozech nezůstalo nic než voda a jídlo.</p>

<p>„Nesnaž se nás zastavit," varoval ho Sulwin.</p>

<p>Adan se znovu přiměl rozevřít pěst. „Ty nejsi Aiel," prohlásil. „Zradil jsi všechno. Ať jsi cokoliv, už nejsi Aiel."</p>

<p>„My se držíme Cesty listu, jako to děláš ty, Adane."</p>

<p>„Jděte!" zařval Adan. „Jděte! Vy nejste Aielové! Jste ztracení! Ztracení! Nechci se už na vás dívat! Jděte!" Sulwin a ostatní až klopýtali, jak se od něj rychle snažili dostat co nejdál.</p>

<p>Adanovi pokleslo srdce ještě víc, když si prohlédl vozy a mrtvé, ležící mezi nimi. Tolik mrtvých. Tolik raněných sténajících, jak byli ošetřováni. Sulwin a jeho ztracení dávali při vykládání trochu pozor. Muži s meči některé bedny rozbili, než si uvědomili, že v nich není zlato ani jídlo. Jídlo bylo vzácnější než zlato. Adan si prohlížel kamenný rám, sesuté hromady kamenných sošek, podivné tvary z křišťálu stojící mezi hliněnými nádobami s rouby chora, pro které neměli Sulwin a jeho lidé žádné využití. K čemu ty věci byly? Kvůli tomuhle měli být věrní? Pokud ano, budiž. Některé je možné zachránit. Nedalo se určit, co z toho by Aes Sedai považovaly za nejdůležitější, ale něco zachránit šlo.</p>

<p>Zahlédl Maigran a Lewina, jak se tisknou k sukním své matky. Byl rád, že Saralin přežila a postará se o ně. Jeho poslední syn, její manžel, otec jejích dětí, zemřel prvním šípem toho rána. Něco šlo zachránit. On zachrání Aiely za jakoukoliv cenu.</p>

<p>Poklekl a vzal Siedru do náruče. „Stále jsme věrní, Aes Sedai," zašeptal. „Jak dlouho musíme být věrní?" Sklonil hlavu na prsa své ženy a zaplakal.</p>

<p>* * *</p>

<p>Randa pálily v očích slzy. Tiše vyslovil: <emphasis>„Siedra." </emphasis>Cesta listu? To nebyla víra Aielů. Nedokázal myslet jasně. Vlastně nedokázal myslet skoro vůbec. Světla vířila rychleji a rychleji. Vedle něj Muradin otevíral ústa v bezhlesém vytí. Aielovi lezly oči z důlků, jako by přihlížel smrti celého světa. Společně postoupili kupředu.</p>

<p>* * *</p>

<p>Jonai stál na okraji útesu a hleděl k západu přes vodu, od jejíž hladiny se odráželo slunce. Stovky leguí tím směrem leželo Comelle. Ležívalo Comelle. Comelle se kdysi tisklo k horám přehlížejícím moře. Stovky leguí na západ, kde se teď vzdouvalo moře. Kdyby byla Alnora stále naživu, možná by bylo snazší to snášet. Bez jejích snů ani nevěděl, kam jít a co dělat. Bez ní mu téměř nezáleželo na životě. Když se obrátil a ploužil se zpátky k vozům čekajícím o míli dál, cítil každičký šedivý vlas. Vozů teď bylo méně a byly dost opotřebované. Také zbylo méně lidí, pár tisíc, kde bývaly desítky. Ale na zbývající vozy jich bylo příliš mnoho. Teď se vezly jenom děti příliš malé, aby mohly jít.</p>

<p>U prvního vozu se s ním setkal Adan, vysoký mladý muž s modrýma očima, které byly příliš ostražité. Jonai pořád čekal, že když se rychle ohlédne, spatří Willima. Ale Willim byl samozřejmě poslán pryč, už před lety, když začal usměrňovat bez ohledu na to, jak tvrdě se to snažil potlačit. Svět však měl stále ještě příliš mnoho mužů, kteří mohli usměrňovat. Museli posílat pryč chlapce, u nichž se objevily známky usměrňování. Museli. Ale Jonai si přál, aby měl své děti zpátky. Kdy to Esola zemřela? Byla tak maličká, že ji jen položili do narychlo vykopané jámy. Zabila ji stravující nemoc, když po ruce nebyla žádná Aes Sedai, aby ji vyléčila.</p>

<p>„Jsou tu ogierové, otče," řekl Adan vzrušeně. Jonai tušil, že jeho syn vždycky považoval jeho příběhy o ogierech právě jen za příběhy. „Přicházejí od severu."</p>

<p>Byla to pěkně odraná skupinka, k níž ho Adan vedl. Nebylo jich ani padesát, měli propadlé tváře, smutné oči a uši se štětičkami svěšené. Jonai si pomalu zvykal na strhané tváře vlastních lidí i prodřené, záplatované oděvy, ale vidět ve stejném stavu ogiery ho šokovalo. Měl však na starosti své lidi a povinnosti k Aes Sedai. Jak dlouho tomu je, co naposledy viděl Aes Sedai? Bylo to těsně po Alnořině smrti. Příliš pozdě pro Alnoru. Ta žena, která léčila nemocné, již ještě žili, vzala některé ze <emphasis>sa'angrialů </emphasis>a odešla svou cestou. Když se jí zeptal, kde že je nějaké bezpečné místo, jen se hořce zasmála. Šaty měla záplatované a u lemů prodřené. Jonai si nebyl jist, zda byla duševně zdravá. Tvrdila, že jeden ze Zaprodanců je jen částečně polapen, a možná vůbec ne. Izmael se stále dotýká světa, říkala. Musela být stejně šílená, jako zbývající muži Aes Sedai.</p>

<p>Jonai se vytrhl z minulosti a vrátil se zpátky k ogierům, již zde stáli a nejistě se kymáceli na svých velkých nohou. Od Alnořiny smrti byl až příliš roztěkaný. Ogierové měli v rukou chléb a misky. Jonai byl šokován, když pocítil bodnutí hněvu nad tím, že někdo se dělí o své ubohé zásoby jídla. Kolik z jeho lidí by se mohlo najíst z toho, co spotřebuje padesát ogierů? Ne. Správné bylo se podělit. Dát o své vlastní vůli. Stovka lidí? Dvě stovky?</p>

<p>„Máte rouby chora," řekl jeden z ogierů. Prsty pohladil trojlístky dvou semenáčků v květináčích přivázaných k postranici vozu.</p>

<p>„Pár," připustil stroze Adan. „Zahynuly, ale starší odřízli nové rouby, než staré uschly úplně." Neměl na stromy čas. Musel se starat o lidi. „Jak zlé to je na severu?"</p>

<p>„Zlé," odpověděla jedna ogieřice. „Spálené země se sunou na jih a je tam plno myrddraalů a trolloků."</p>

<p>„Myslel jsem, že jsou všichni mrtví." Takže na sever ne. Na sever zamířit nemohli. Tak na jih? Jerenské moře leželo deset dní cesty na jih. A bylo tam vůbec ještě? Byl unavený. Tolik unavený. „Přišli jste od východu?" zeptal se jiný ogier. - Vytřel misku kouskem chleba a ten spolkl: „Jak to vypadá na východě?"</p>

<p>„Špatně," odvětil Jonai. „Pro vás možná ne tak špatně. Před deseti - ne dvanácti dny nám nějací lidé ukradli třetinu koní, než jsme jim unikli. Museli jsme opustit vozy." To ho bolelo. Opuštěné vozy a to, co na nich bylo. Věci, které Aes Sedai daly Aielům do opatrování, zůstaly nyní opuštěny. Že to nebylo poprvé, všechno jenom zhoršovalo. „Skoro každý, koho jsme potkali, nám sebral, co se mu zalíbilo. Ale k ogierům se třeba takhle chovat nebudou."</p>

<p>„Snad," řekla ogieřice, jako by tomu nevěřila. Jonai si nebyl jist, zda tomu věří sám. Žádné bezpečné místo neexistovalo. „Nevíš, kde je nějaká <emphasis>država!"</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Jonai na ni zíral. „Ne. Ne, to nevím. Ale vy přece určitě dokážete najít svou <emphasis>državu"</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„Utíkali jsme tak daleko a tak dlouho," ozval se ogier uprostřed hloučku, a další dodal s lítostivým zahřměním: „Krajina se tolik změnila."</p>

<p>„Myslím, že musíme brzy najít nějakou <emphasis>državu, </emphasis>nebo zemřeme," připojila první ogieřice. „Cítím... toužení... v kostech. Musíme najít <emphasis>državu. </emphasis>Musíme."</p>

<p>„Nemůžu vám pomoci," pravil smutně Jonai. Sám se cítil stísněný. Země se změnila tak, že už ji nikdo neznal, a stále se měnila, takže pláň, po níž loni putovali, teď mohla být vysokou horou. Spálené země se rozrůstaly. Myrddraalové a trolloci byli stále naživu. Lidé kradli, lidé s tvářemi jako zvířata, lidé, kteří nepoznávali Da'shainy, ani o nich nevěděli. Skoro nemohl dýchat. Ogierové, ztraceni. Aielové, ztraceni. Všechno ztraceno. Stísněnost se změnila v bolest a Jonai klesl na kolena, převrátil se a tiskl si hruď. Jeho srdce jako by někdo držel v pěsti a tiskl.</p>

<p>Vedle něj ustaraně poklekl Adan. „Otče, co se děje? Co se stalo? Můžu něco udělat?"</p>

<p>Jonaiovi se podařilo chytit syna za potrhaný límec a přitáhl si ho blíž. „Odveď - lidi - na jih." Musel slova vyrážet mezi záchvaty křečí, které mu rvaly srdce na kusy.</p>

<p>„Otče, to ty musíš -"</p>

<p>„Poslouchej. Poslouchej! Odveď je - na jih. Odveď - Aiely - do bezpečí. Dodržuj - Úmluvu. Hlídej - co nám - Aes Sedai daly - dokud - se pro to nevrátí. Cesta - listu. Musíš -" Snažil se. Solinda Sedai to musela pochopit. Snažil se. Alnora.</p>

<p>* * *</p>

<p>Alnora. To jméno se vytratilo a bolest v Randových prsou povolila. Nedávalo to smysl. Vůbec to nedávalo smysl. Jak mohli tihle lidé být Aiely?</p>

<p>Sloupy se oslepivě blýskaly. Vzduch se vlnil a vířil.</p>

<p>Vedle něho Muradin otevíral doširoka ústa ve snaze zakřičet. Aielan si drásal závoj, drásal si tvář, až mu na obličeji po nehtech zůstávaly krvavé skvrny.</p>

<p>Kupředu.</p>

<p>* * *</p>

<p>Jonai spěchal prázdnými ulicemi a snažil se nedívat na pobořené domy a mrtvé stromy chora. Všechny byly mrtvé. Aspoň že poslední z dávno opuštěných jokár byly odtaženy. Země pod jeho nohama se stále ještě otřásala. Měl na sobě samozřejmě pracovní oděv, <emphasis>cadin'sor, </emphasis>i když práce, kterou dostal, nebyla taková, pro niž se cvičil. Bylo mu třiašedesát, byl v rozpuku života, ještě nebyl dost starý, aby měl šedé vlasy, ale cítil se jako unavený stařec.</p>

<p>Když vstoupil do Síně služebníků, nikdo ho nezastavil. Ve velkém vchodu s mohutnými sloupy nikdo nebyl, aby ho vyzpovídal nebo pozdravil. Uvnitř se hemžila spousta lidí s náručemi plnými papírů či krabic, s neklidnými pohledy, ale nikdo se na něj ani nepodíval. Bylo vidět, že jsou všichni vyděšení, a strach rostl pokaždé, když se země otřásla. Jonai znepokojeně prošel předpokojem a vyběhl nahoru po širokých schodech. Na stříbřitě bílém elkameni bylo bláto. Nikdo neměl čas. Možná na tom ani nikomu nezáleželo.</p>

<p>Na široké dveře, které hledal, nebylo třeba klepat. Nebyly to velké pozlacené dveře do sklizňového sálu, ale dveře prosté a nenápadné. Jonai dovnitř vklouzl tiše a byl rád, že tak učinil. Kolem dlouhého stolu stálo na tucet Aes Sedai a hádaly se. Očividně si nevšímaly toho, že se budova stále otřásá. Všechno to byly ženy.</p>

<p>Jonai se zachvěl a napadlo ho, zda budou kdy muži ještě někdy stát při takovém setkání. Když viděl, co je na stole, otřásl se mnohem silněji. Křišťálový meč - možná předmět síly, možná jen ozdoba, to Jonai nepoznal - přidržoval Dračí zástavu Luise Therina Rodovraha, rozprostřenou jako ubrus a přepadající na podlahu. Srdce se mu sevřelo. Co to tady dělá? Proč to nebylo zničeno a vzpomínka na toho prokletého muže také?</p>

<p>„K čemu je tvé věštění?" Oselle skoro křičela, „když nám nemůžeš říci kdy?" Dlouhé černé vlasy jí jen vlály, jak potřásala hlavou. „Závisí na tom celý svět! Budoucnost! Samotné kolo!"</p>

<p>Tmavooká Deindra jí čelila s obvyklým klidem. „Já nejsem Stvořitel. Já vám můžu říci jenom to, co jsem vyvěštila."</p>

<p>„Klid, sestry." Solinda z nich byla nejklidnější. Její starodávné pružné šaty byly jen jako světle modrá mlha. Sluncem vyrudlé vlasy jí spadaly do pasu a měly skoro stejnou barvu jako jeho vlastní. Jeho děd jí sloužil jako mladý muž, ale ona vypadala mladší než on. Byla Aes Sedai. „Čas svárů mezi námi pominul. Zítra ráno tu budou Jarik a Haindar."</p>

<p>„Což znamená, že si nemůžeme dovolit chyby, Solindo."</p>

<p>„Musíme vědět..."</p>

<p>„Je nějaká naděje na..."</p>

<p>Jonai přestal poslouchat. Všimnou si ho, až budou připraveny. Nebyl jediný v místnosti kromě Aes Sedai. U stěny vedle dveří seděl Somešta, velká postava zdánlivě spletená z lián a listí, a hlavou i tak dosahoval vysoko nad Jonaie. Nymovi se přes obličej táhla brázda svraštělých hnědých a ožehlých černých listů a zkrabatila zelenou trávu jeho vlasů. Když se podíval na Jonaie, jeho oříškové oči vypadaly ustaraně.</p>

<p>Jonai mu kývl na pozdrav a Somešta přejel prstem po štěrbině a zamračil se. „Známe se?" zeptal se tiše.</p>

<p>„Jsem tvůj přítel," odvětil smutně Jonai. Neviděl Someštu celá léta, ale slyšel o tom. Slyšel, že většina nymů je mrtvá. „Nosil jsi mě na ramenou, když jsem byl malý. To si na nic nevzpomínáš?"</p>

<p>„Zpěv," řekl Somešta. „Zpívalo se? Tolik toho zmizelo. Aes Sedai říkají, že se něco vrátí. Ty jsi Dračí dítě, nebo ne?"</p>

<p>Jonai sebou trhl. To jméno vyvolávalo potíže, i když to nebyla pravda. Ale kolik občanů teď věřilo, že Da'shain Aielové kdysi sloužili Draku a ne ostatním Aes Sedai?</p>

<p>„Jonaii?"</p>

<p>Obrátil se po zvuku Solindina hlasu, a když se přiblížila, poklekl na koleno. Ostatní Aes Sedai se stále hádaly, ale tišeji.</p>

<p>„Je všechno připraveno, Jonaii?" zeptala se.</p>

<p>„Všechno, Aes Sedai. Solindo Sedai..." Zaváhal a zhluboka se nadechl. „Solindo Sedai, někteří z nás si přejí zůstat. Můžeme dál sloužit."</p>

<p>„Víš, co se stalo Aielům v Tzoře?" Jonai kývl - a ona si povzdechla a natáhla ruku, aby mu uhladila krátké vlasy, jako když byl malý. „Ovšemže to víš. Vy Da'shainové máte víc odvahy než... Deset tisíc Aielů spojilo ruce a zpívalo, snažilo se připomenou šílenci, kdo jsou a kým on býval, snažili se ho obrátit svými těly a písní. Jarik Mondoran je zabil. Stál tam a civěl na ně jako na hádanku, zabíjel je, a oni uzavírali řadu a zpívali. Slyšela jsem, že poslednímu Aielovi naslouchal skoro hodinu, než ho zabil. A pak shořela Tzora, jediným velkým plamenem, který pohltil kámen, kov i těla. Tam, kde kdysi stávalo druhé největší město na světě, je teď jen skleněná plocha."</p>

<p>„Mnoho lidí mělo čas uprchnout, Aes Sedai. Da'shainové jim vykoupili čas k útěku. My se nebojíme."</p>

<p>Její ruka se mu ve vlasech bolestivě sevřela. „Občané už utekli do Paaran Disenu, Jonaii. Kromě toho Da'shainové musejí zahrát ještě jednu roli, jen kdyby Deindra dohlédla dost daleko, aby řekla jakou. V každém případě tu chci něco zachránit, a to něco jste vy."</p>

<p>„Jak říkáš," přitakal váhavě. „Postaráme se o to, co jste nám svěřily, dokud to nebudete chtít zpátky."</p>

<p>„Ovšem, ty věci, které jsme vám daly." Usmála se na něj a pustila ho, znovu mu uhladila vlasy a založila si ruce na prsou. „Odnesete... ty věci... do bezpečí, Jonaii. Budete v pohybu, stále v pohybu, dokud nenajdete bezpečné místo, kde vám nikdo neublíží."</p>

<p>„Jak říkáš, Aes Sedai."</p>

<p>„A co Coumin, Jonaii? Už se uklidnil?"</p>

<p>Nevěděl o žádném způsobu, jak jí to říci. Raději by si ukousl jazyk. „Můj otec se skrývá někde ve městě. Snažil se nás přemluvit k... odporu. On nebude poslouchat, Aes Sedai. Nebude poslouchat. Našel někde staré úderné kopí a..." Nedokázal pokračovat. Očekával, že se rozzlobí, ale jí se v očích zaleskly slzy.</p>

<p>„Dodržuj Úmluvu, Jonaii. Jestli Da'shainové ztratí všechno ostatní, dohlédni na to, aby dodržovali Cestu listu. Slib mi to."</p>

<p>„Ovšem, Aes Sedai," řekl dost šokované. Úmluva tvořila Aiely a Aielové tvořili Úmluvu. Opustit Cestu bylo, jako by opustili to, čím byli. Coumin byl zrůda. Byl velice divný už od dětství, jak se povídalo, skoro jako by vůbec nebyl Aiel, i když nikdo nevěděl proč.</p>

<p>„Teď jdi, Jonaii. Chci, abyste do rána byli co nejdál od Paaran Disenu. A dobře si pamatuj - pořád v pohybu. Udrž Aiely v bezpečí."</p>

<p>Jonai se vkleče uklonil, ale ona už se zatím opět cele ponořila do hádky.</p>

<p>„Můžeme věřit Kodamovi a jeho druhům, Selindo?"</p>

<p>„Musíme, Oselle. Jsou mladí a nezkušení, ale téměř nedotčení špínou a... Nemáme jinou možnost."</p>

<p>„Tak uděláme, co musíme. Meč musí počkat. Somešto, máme úkol pro posledního nyma, jestli to uděláš. Žádaly jsme tě o příliš mnoho, teď musíme požádat o víc."</p>

<p>Jonai se obřadně odpoklonkoval, když se nym zvedl a hlavou se dotkl stropu. Aes Sedai, již ponořené do svého plánu, se na něj ani nepodívaly, ale on jim stejně prokázal poslední poctu. Nemyslel si, že je ještě někdy uvidí.</p>

<p>Vyběhl se Síně služebníků a běžel celou cestu z města k místu, kde čekalo velké shromáždění. Tisíce vozů v deseti zástupech se táhly téměř dvě legue. Vozy naložené jídlem a sudy s vodou, vozy naložené věcmi v bednách, které Aielům do opatrování svěřily Aes Sedai, <emphasis>angrialy </emphasis>a <emphasis>sa'angrialy </emphasis>a <emphasis>ter'angrialy, </emphasis>všechno věci, které bylo třeba udržet z dosahu mužů, kteří šíleli, zatímco se dotýkali jediné síly. Kdysi by byly jiné způsoby, jak ty věci přepravit, jo-káry, skokani, vznášídla a velká šo-křídla. Nyní museli stačit s námahou sehnaní koně a vozy. Mezi povozy stáli lidé, dost na zabydlení slušného města, ale možná všichni Aielové, kteří na světě zbyli.</p>

<p>Stovka jich mu vyšla vstříc, muži i ženy, představitelé dožadující se zpráv, zda Aes Sedai dovolily některým zůstat. „Ne," sdělil jim Jonai. Někteří se váhavě zamračili, a on dodal: „Musíme poslechnout. Jsme Da'shain Aielové a posloucháme Aes Sedai."</p>

<p>Hlouček se pomalu rozešel mezi vozy a Jonai měl dojem, že slyší Couminovo jméno, ale nenechal se tím rozčílit. Spěchal k vlastnímu vozu v čele jednoho z prostředních zástupů. Koně už byli celí nervózní, jak se země neustále otřásala.</p>

<p>Jeho synové již seděli na kozlíku - Willin, patnáctiletý, držel opratě, a Adan, desetiletý, vedle něj. - Oba se zubili nervózním vzrušením. Maličká Esola si hrála s panenkou na vozové plachtě, jíž byl převázán jejich majetek - a, což bylo důležitější, věci, které jim svěřily Aes Sedai. Nebylo dost místa, aby se vezli než ti nejmladší a nejstarší. Za kozlíkem byl tucet roubů chora v hliněných květináčích, aby byly zasazeny, až najdou bezpečné místo. Možná bylo hloupé je vozit s sebou, ale chora v květináči nechyběla na žádném z vozů. Něco z dávno minulých časů. Symbol lepších časů, které musejí přijít. Lidé potřebovali naději a symboly.</p>

<p>Alnora čekala vedle spřežení a bohaté černé kadeře jí splývaly na ramena. Připomněla mu dobu, kdy ji poprvé uviděl, ještě jako malou holku. Ale teď jí starosti vryly vrásky kolem očí.</p>

<p>Podařilo se mu na ni usmát a skrýt starosti ve vlastním srdci. „Všechno bude v pořádku, ženo mého srdce." Alnora neodpověděla a on dodal: „Snila jsi?"</p>

<p>„O ničem brzkém," zamumlala. „Všichni budou zcela v pořádku, všechno bude v pořádku a všechny možné věci budou v pořádku." Roztřeseně se usmála a pohladila ho po tváři. „S tebou vím, že to tak bude, muži mého srdce."</p>

<p>Jonai mávl rukama nad hlavou a signál se nesl dál čekajícími řadami. Vozy se pomalu vydaly na cestu, Aielové opouštěli Paaran Disen.</p>

<p>* * *</p>

<p>Rand zavrtěl hlavou. Příliš. Vzpomínky se tlačily jedna na druhou. Vzduch jako by se změnil v jediný záblesk světla. Vítr zvedal drsný prach v tančící oblaka. Muradin si do obličeje vyryl hluboké brázdy. Nyní si drásal oči. Kupředu.</p>

<p>* * *</p>

<p>Coumin v pracovních šatech klečel na okraji zorané země. Měl na sobě prostý, hnědošedý kabát, spodky a měkké boty s tkanicemi. Klečel v řadě s ostatními kolem pole, deset mužů Da'shain Aielů na vzdálenost dvou rozpřažených paží a pak ogier, a tak dál kolem celého pole. Viděl další pole, stejně obstoupené, a za nimi vojáky s jejich údernými kopími sedící na obrněných jo-kárách. Nad hlavou bzučelo na hlídce vznášídlo, smrtící černá kovová vosa se dvěma muži. Couminovi bylo šestnáct a ženy rozhodly, že jeho hlas je konečně dost hluboký, aby se mohl připojit k ostatním při zpěvu osivu.</p>

<p>Vojáci ho fascinovali, muži i ogierové, jako by ho fascinoval barevný jedovatý had. Oni <emphasis>zabíjeli. </emphasis>Děd jeho otce, Charn, tvrdil, že kdysi - nebyli žádní vojáci, ale Coumin tomu nevěřil. Kdyby nebyli žádní vojáci, kdo by zastavil noční jezdce a trolloky a zabránil jim, aby nepřišli a všechny nepobili? Ovšem, Charn tvrdil, že tenkrát nebyli žádní myrddraalové ani trolloci. Žádní Zaprodanci, žádní Stínutvoři. Měl mnoho příběhů, o nichž tvrdil, že pocházejí z časů, než byli vojáci, noční jezdci a trolloci, když, jak tvrdil, Temný pán hrobů byl spoután a nikdo neznal jeho jméno ani slovo „válka". Coumin si takový svět neuměl představit. Válka byla stará záležitost, když se narodil.</p>

<p>Charnovy příběhy se mu líbily, i když se nedokázal přimět, aby jim uvěřil, ale některé starému muži vysloužily mračení i hubování. Jako když tvrdil, že kdysi sloužil jednomu ze Zaprodanců. A ne jen tak nějakému Zaprodanci, ale samotné Lanfear. To klidně mohl tvrdit, že sloužil Izmaelovi. Když už si Charn musel vymýšlet příběhy, Coumin si přál, aby tvrdil, že sloužil Luisi Therinu, samotnému největšímu vůdci. Samozřejmě každý by se hned ptal, proč neslouží Draku teď, ale to by bylo lepší, než jak zatím věci vypadaly. Coumin neměl rád způsob, jakým se občané na Charna dívali, když tvrdil, že Lanfear nebyla vždycky zlá a špatná.</p>

<p>Neklid na konci pole mu prozradil, že se blíží jeden z nymů. Velká postava, o hlavu, ramena a prsa vyšší než nejvyšší z ogierů, vstoupila na osetou plochu, a Coumin se nemusel dívat, aby viděl, jak se její šlépěje plní zelenými výhonky. Byl to Somešta, obklopený mrakem motýlů, bílých, žlutých a modrých. Městští lidé začali vzrušeně šeptat a lidé, jimž patřilo toto pole, se seběhli a dívali se. Každé pole už bude mít svého nyma.</p>

<p>Coumina napadlo, jestli by se mohl Somešty zeptat na Charnovy vyprávěnky. Jednou s ním mluvil a Somešta byl starý dost, aby věděl, jestli Charn mluví pravdu. Nymové byli starší než kdokoliv. Někteří tvrdili, že nymové nikdy neumírají, aspoň ne dokud rostou rostliny. Ale teď nebyl čas přemýšlet o tom, jak vyzvídat na nymovi.</p>

<p>Ogierové začali, jak se slušelo, vstali a začali zpívat. Mohutné dunění znělo, jako by pěla sama země. Aielové vstali a hlasy mužů načaly vlastní píseň, jejichž nejhlubší tóny zněly v porovnání se zpěvem ogierů jako fistule. Přesto se písně proplétaly a Somešta ta vlákna vzal a spletl je do svého tance. Klouzal po poli dlouhými kroky, s rozpřaženými pažemi, a kolem něj vířili motýli a přistávali na jeho roztažených prstech.</p>

<p>Coumin slyšel zpěv osivu i z ostatních polí, slyšel ženy, jak tleskáním pobízejí muže dál, a jejich rytmus byl jako tlukot srdce nového života, ale bylo to jaksi vzdálené. Píseň ho pohltila a on téměř cítil, že je to on sám, a ne zvuky, které vydává, co Somešta vplétá do půdy a kolem semínek. Ale už to nebyla semínka. Celé pole pokrývaly výhonky zemais, tam, kam nym šlápl, vyšší než jinde. Těchto rostlinek se nedotkne žádná sněť ani žádný hmyz. Výzpěvné osení, nakonec doroste do výšky dvakrát větší, než byl dospělý muž, a naplní městské sýpky. Pro tohle se Coumin zrodil, pro tuhle píseň a ostatní zpěvy osivu. Nelitoval skutečnosti, že ho Aes Sedai ve věku deseti let předali tvrdíce, že mu chybí jiskra. Být cvičen Aes Sedai mohlo být úchvatné, ale rozhodně ne víc než tato chvíle.</p>

<p>Píseň pomalu utichala. Aielové ji dováděli ke konci. Somešta zatančil ještě pár kroků, než umlkly poslední hlasy, a zdálo se, že píseň ještě visí ve vzduchu po dobu, co se pohyboval. Pak se nym zastavil a bylo po všem.</p>

<p>Coumina překvapilo, že městští lidé jsou pryč, ale neměl čas se divit, kam odešli nebo proč. Přicházely ženy a se smíchem mužům blahopřály. Coumin teď byl jedním z mužů, již ne chlapec, i když ho ženy zatím střídavě líbaly na rty a rozhrabovaly mu krátké rusé vlasy.</p>

<p>Tehdy zahlédl toho vojáka, jen o pár kroků dál, jak je pozoruje. Odložil někam úderné kopí a barvitou bojovou pláštěnku, ale stále měl přílbu, jako nějakou obludnou hmyzí hlavu, jejíž čelisti mu zakrývaly obličej, i když černé úderné hledí měl zdvižené. Jako by si uvědomil, že stále vyčnívá, voják si přílbu sňal, takže bylo vidět, že je to snědý mladý muž jen o čtyři pět let starší než Coumin. Coumin pohlédl do vojákových nemrkajících hnědých očí a zachvěl se. Ten obličej byl jen o čtyři pět let starší, ale ty oči... Voják byl také vybrán v deseti letech pro výcvik. Coumin byl rád, že Aielové byli této volby ušetřeni.</p>

<p>Přistoupil k nim jeden z ogierů, Tomada, a zvídavě naklápěl uši se štětičkami dopředu. „Máš nějaké zprávy, válečný muži? Zatímco jsme pěli, viděl jsem mezi jo-kárami nějaké vzrušení."</p>

<p>Voják zaváhal. „Asi vám to můžu říct, i když to není potvrzeno. Dostali jsme zprávu, že Luis Therin a jeho rytíři podnikli dnes ráno za úsvitu útok proti Shayol Ghulu. Něco ruší komunikace, ale zpráva říká, že průlom byl uzavřen a většina Zaprodanců je na druhé straně. Možná všichni."</p>

<p>„Takže je po všem," vydechl si Tomada. „Konečně je po všem, Světlo budiž pochváleno."</p>

<p>„Ano." Voják se rozhlédl kolem sebe a náhle vypadal ztracený. „Já... asi je po všem. Asi..." Podíval se na své ruce a pak je znovu nechal klesnout k bokům. Mluvil unaveně. „Místní lidé se nemůžou dočkat, až začnou oslavy. Jestli je ta zpráva pravdivá, mohlo by to trvat i několik dní. Rád bych věděl, jestli...? Ne, nebudou chtít, aby se k nim připojili vojáci. Vy byste chtěli?"</p>

<p>„Dnes v noci snad," řekl Tomada. „Ale musíme navštívit ještě tři města, než dokončíme okruh."</p>

<p>„Ovšem. Pořád máte co dělat. Máte tohle." Voják se znovu rozhlédl kolem sebe. „A pořád tu jsou trolloci. I když budou Zaprodanci pryč, pořád tu jsou trolloci. A noční jezdci." Kývl si pro sebe a vydal se zpátky k jo-kárám.</p>

<p>Tomada teď samozřejmě nevypadal vzrušeně, ale Coumin byl stejně ohromený jako mladý voják. Válka že skončila? Jak bude svět bez války vypadat? - Náhle si musel promluvit s Charnem.</p>

<p>Ještě než dorazil k městu, vstříc se mu vyvalily zvuky veselí a oslav - smích a zpěv. Zvony na věži městské radnice rozmarně vyzváněly. Městští lidé tancovali v ulicích, muži, ženy i děti. Coumin před nimi uhýbal a pátral. Charn se rozhodl přebývat v jednom z hostinců, kde se scházeli Aielové, místo aby vyšel ven a zpíval. Dokonce ani Aes Sedai již nemohly udělat nic, aby ho přestala bolet kolena - ale kvůli tomuhle určitě vyšel ven.</p>

<p>Coumina náhle cosi zasáhlo do úst a podlomily se mu nohy. Už se zvedal na kolena, když si teprve uvědomil, že je na zemi. Ruku, kterou si přitiskl na ústa, měl celou od krve. Vzhlédl, a viděl nad sebou rozzlobeného městského muže, jenž si foukal na ruku. „Proč jsi to udělal?" zeptal se ho Coumin.</p>

<p>Městský muž na něj plivl. „Zaprodanci jsou mrtví. Mrtví, slyšíš? Lanfear tě teď už nebude chránit. Vykořeníme všechny, co kdy sloužili Zaprodancům, zatímco předstírali, že jsou na naší straně, a zatočíme s vámi jako s tím bláznivým staříkem."</p>

<p>Za rukáv ho zatahala jakási žena. „Pojď pryč, Tomo. Pojď pryč a drž ten svůj hloupý jazyk za zuby! Copak chceš, aby si pro tebe přišli ogierové?" Muž, náhle ostražitý, se nechal odtáhnout do davu.</p>

<p>Coumin se s námahou vyškrábal na nohy a rozběhl se, nevšímaje si krve, jež mu stékala po bradě.</p>

<p>Hostinec byl prázdný a tichý. Nebyl tu dokonce ani hostinský, ani kuchařka, ani její pomocníci. Coumin proběhl budovou volaje: „Charne? Charne? <emphasis>Charne?"</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Možná je vzadu. Charn rád sedával pod kořennými jabloněmi za hostincem a vyprávěl své příběhy ze dnů, kdy byl mlád.</p>

<p>Coumin doběhl k zadním dveřím a klopýtl. Spadl na zem. Noha se mu zachytila o prázdnou botu. O jednu z Charnových červených látkových bot, které stále nosil, když se teď nepřipojoval ke zpěvu. Cosi Coumina přimělo vzhlédnout.</p>

<p>Bělovlasý Charn visel na provaze přivázaném k jednomu stropnímu trámu, jednu nohu bosou, jak si skopl botu, prsty jedné ruky zaťaté do krku, jak se snažil uvolnit provaz.</p>

<p>„Proč?" zeptal se Coumin. „My jsme Da'shainové. Proč?" Nebyl tu nikdo, kdo by mu odpověděl. Coumin si tiskl botu k hrudi, klečel tu, zíraje nahoru na Charnovo mrtvé tělo, a kolem se nesl hluk veselí.</p>

<p>* * *</p>

<p>Rand se zachvěl. Světlo ze sloupů se změnilo v mihotavý modrý opar, který vypadal pevný na dotek, a jemu se zdálo, že mu to vytahuje nervy z těla. Vítr vyl, jediný mohutný vír vytahující prach nahoru. Muradinovi se podařilo zahalit si tvář. Zakrvácené oční důlky slepě zíraly nad černým závojem. Aiel přežvykoval a na hruď mu stékala krvavá pěna. Kupředu.</p>

<p>* * *</p>

<p>Charn šel po jedné široké, přeplněné ulici pod rozložitými větvemi stromů chora, jejichž trojlístky přinášely klid a spokojenost ve stínech stříbřitých budov, jež jako by se dotýkaly nebe. Město bez stromů chorá by vypadalo pustě jako divočina. Jo-káry tiše bzučely ulicí a po obloze přelétlo velké bílé šo-křídlo, přenášející občany do Comelle nebo Tzory nebo někam jinam. Charn šo-křídel používal zřídka - pokud se potřeboval dostat někam daleko, obvykle s ním cestovala Aes Sedai - ale dneska v noci ji použije na cestu do Mjinn. Dneska byly jeho pětadvacáté jmeniny a dneska v noci hodlal přijmout Nallinu poslední nabídku k sňatku. Napadlo ho, zda ji to překvapí. Odmítal ji skoro rok, protože se ještě nechtěl usadit. Znamenalo by to přejít do služby Zorelle Sedai, které Nalla sloužila, ale Mierin Sedai jí už dala své požehnání.</p>

<p>Charn zahnul za roh a jen tak tak stačil zahlédnout tmavého muže se širokými rameny a módně zastřiženou úzkou bradkou, než ho muž ramenem srazil dozadu, až mu hlava odskočila od chodníku a před očima mu zavířily hvězdičky. Omámeně tam ležel.</p>

<p>„Dávej pozor, kam šlapeš," vyjel vousáč podrážděně, upravil si červený kabátec bez rukávů a popotáhl krajku na zápěstí. Černé vlasy po ramena měl stažené do culíku. To byla také poslední móda, jak nejvíc se někdo, kdo nepřísahal na Úmluvu, odvážil napodobit Aiely.</p>

<p>Světlovlasá žena, která s ním byla, mu položila ruku na paži. Žena měla šaty z měňavě bílé pružné látky, a jak náhle upadla do rozpaků, látka byla ještě měňavější. „Jome, podívej na jeho vlasy. Je to Aiel, Jome."</p>

<p>Charn si ohmatával hlavu, jestli ji nemá rozbitou, a projížděl si prsty krátce zastřižené, rudozlaté vlasy. Místo zavrtění hlavou se popotáhl za delší culík na temeni. Asi bude mít bouli, usoudil, ale nic horšího.</p>

<p>„To je." Mužovo podráždění se změnilo ve starost. „Odpusť mi, Da'shaine. To já jsem ten, kdo by se měl dívat, kam jde. Ukaž, pomohu ti vstát." A již dělal, co říkal, a zvedal Charna na nohy. „Jsi v pořádku? Dovol, zavolám skokana, aby tě odvezl, kam máš namířeno."</p>

<p>„Nic mi není, občane," řekl Charn mírně. „Opravdu, byla to moje chyba." To taky byla, že tolik spěchal. Mohl toho člověka zranit. „Neublížil jsem ti? Prosím, odpusť mi."</p>

<p>Muž otevřel ústa, aby něco namítl - občané to vždycky dělali, zřejmě si mysleli, že Aielové jsou z foukaného skla - ale než stačil promluvit, země se jim zavlnila pod nohama. Vzduch se také zavlnil v šířících se vlnách. Muž se nejistě rozhlédl kolem sebe, roztáhl kolem sebe i kolem své dámy módní pláštík z vlnivého sukna, až se zdálo, že se tu jejich hlavy vznášejí bez těl. „Co je to, Da'shaine?"</p>

<p>Ostatní, kteří zahlédli Charnovy vlasy, se seběhli kolem a znepokojeně kladli tutéž otázku, ale Charn si jich nevšímal a dokonce mu bylo jedno, zda se chová hrubě. Vlastně se začal tlačit davem s očima upřenýma na Sharom. Bílou kouli, dvě stě sáhů v průměru, vznášející se vysoko nad modrými a bílými kupolemi Collam Daan.</p>

<p>Mierin říkala, že dnešek je ten den. Tvrdila, že našla nový zdroj jediné síly. Ženy i muži Aes Sedai budou schopni se dotknout stejného zdroje, ne rozdělených polovic. - Co muži a ženy dokážou udělat společně, bude nyní ještě větší, když nebudou žádné rozdíly. A dneska říkala, že se ho s Beidomonem dotknou poprvé - naposled, kdy muži a ženy budou pracovat společně vládnouce rozličnou silou. Dneska.</p>

<p>Od Sharom se na uhlově černém ohni oddělilo cosi, co vypadalo jako maličký odštěpek běli. Sestupovalo to, klamně pomalé a bezvýznamné. Pak se všude na obrovské bílé kouli objevily stovky děr. Sharom se rozlomila jako vejce a začala se snášet dolů, padala, jako obsidiánové peklo. Oblohou se šířila temnota a nepřirozená noc spolkla slunce, jako by světlo těch plamenů bylo černotou. Lidé ječeli, ječeli všude.</p>

<p>S prvním zábleskem ohně se Charn rozběhl ke Collan Daan, ale věděl, že jde pozdě. Přísahal, že bude sloužit Aes Sedai, a opozdil se. Při běhu mu po tvářích stékaly slzy.</p>

<p>* * *</p>

<p>Rand mrkal, aby zahnal jiskřičky, které se mu dělaly před očima, a oběma rukama si tiskl hlavu. Obraz mu stále táhl hlavou, ta obrovská koule, hořící černým ohněm a snášející se k zemi. <emphasis>Opravdu jsem viděl, jak do věznice Temného dělají díru? Viděl? </emphasis>Stál na okraji skleněných sloupů a zíral na <emphasis>avendesoru. Strom chora. Město je bez stromů chora pustina. A teď zůstal než jeden. </emphasis>Sloupy jiskřily modrou září, kterou vydávala jedna z kupolí v mlze nahoře, ale světlo opět připomínalo jen třpytný odraz. Po Muradinovi nebylo ani stopy. Rand si nemyslel, že se Aiel dostal ze skleněného lesa. Ani že se z něj někdy dostane.</p>

<p>Náhle cosi přitáhlo jeho pozornost. Nízko ve větvích stromu života. Pomalu se pohupující postava. Muž, visící z tyče položené mezi dvěma větvemi na provaze, který měl kolem krku.</p>

<p>Rand zařval a rozběhl se ke stromu, zachytil <emphasis>saidín, </emphasis>ten ohnivý meč mu vskočil do rukou ještě ve výskoku, kdy přesekával provaz. Spolu s Matem dopadl na zaprášené bílé dláždění s dvojím zaduněním. Tyč se uvolnila a se zařinčením dopadla vedle nich. Nebyla to tyč, ale podivný oštěp s černým ratištěm a krátkou čepelí meče místo hlavice, lehce zakřivenou, s jediným břitem. Randovi by bylo jedno, i kdyby byla třeba ze zlata a <emphasis>cuendillaru </emphasis>vykládaná safíry a rubíny.</p>

<p>Pustil meč i sílu a serval Matovi z krku provaz. Přitiskl příteli ucho na hruď. Nic. Zoufale Matovi rozevřel kabátec a košili a přetrhl řemínek stříbrného medailonku, který měl Mat na prsou. Odhodil medailonek stranou a znovu se zaposlouchal. Nic. Žádný tlukot srdce. Mrtev. <emphasis>Ne! Byl by v pořádku, kdybych mu nedovolil, aby mě sem následoval. Nemůžu dovolit, aby zemřel!</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Jak nejsilněji dokázal, udeřil Mata pěstí do hrudi a zaposlouchal se. Nic. Znovu udeřil a poslouchal. Ano. Teď. Slabý tlukot srdce. Ano. Tak slabý, tak pomalý. A zpomaloval. Ale Mat <emphasis>byl </emphasis>pořád naživu, i přes naběhlý purpurový pruh na krku. Možná se ho podaří udržet naživu.</p>

<p>Rand si naplnil plíce a sklonil se, aby mohl Matovi fouknout co nejsilněji do úst. Znovu. Znovu. Pak se nad Matem rozkročil, popadl ho za pásek spodků a zatáhl, zvedaje mu tak zadek z dláždění. Nahoru a dolů, třikrát, potom znovu fouknout do úst. Mohl usměrňovat, měl by být schopen něco udělat. Vzpomínka na dívku v Kameni ho zastavila. Chtěl, aby Mat žil. Žil, ne aby byl loutkou, jíž pohybuje jediná síla. Jednou v Emondově Roli viděl pantátu Luhhana, jak oživuje chlapce, kterého našli plavat ve vodě Vinného střiku. A tak dýchal, zvedal, dýchal a zvedal a modlil se.</p>

<p>Náhle sebou Mat škubl a zakašlal. Rand vedle něj poklekl, když si Mat přiložil ruce k hrdlu, převalil se na bok a lapal po dechu s bolestivým sípěním.</p>

<p>Mat se jednou rukou dotkl kusu provazu a otřásl se. „Ti prokletí - synové - koz," zamumlal ochraptěle. „Snažili se mě - zabít."</p>

<p>„Kdo to byl?" vyzvídal Rand a ostražitě se rozhlížel kolem. Polodokončené paláce kolem velkého náměstí civěly na oplátku na něj. Rhuidean byl určitě prázdný až na ně dva. Pokud nebyl Muradin ještě naživu, tam někde.</p>

<p>„Ti lidi - na druhý straně - toho - pokroucenýho rámu." Mat bolestivě polkl, posadil se a zhluboka, roztřeseně se nadechl. „Jeden je taky tady, Rande." Stále mluvil, jako by mu někdo zevnitř obrousil hrdlo.</p>

<p>„Tys mohl projit? Odpověděli ti na otázky?" To by mohlo být užitečné. Rand zoufale potřeboval další odpovědi. Měl tisíce otázek, a jen pár odpovědí.</p>

<p>„Žádný odpovědi," zachrčel Mat. „Podvádějí. A snažili se mě zabít." Zvedl medailonek, stříbrnou liščí hlavu, která mu téměř vyplňovala dlaň, a po chvíli si ho s úšklebkem nacpal do kapsy. „Aspoň jsem z nich něco dostal." Přitáhl si k sobě ten podivný oštěp a přejel prsty po černém ratišti. Po jeho délce se táhla linka podivně proloženého písma, uvedená dvojicí ptáků vyložených kovem ještě tmavším, než bylo dřevo. Krkavci, Rand si myslel, že to jsou oni. Další pár byl vyložen na čepeli. Mat se s drsným, suchým zasmáním zvedl na nohy a zpola se přitom opíral o oštěp. Čepel meče začínala v jedné rovině s jeho hlavou. Nenamáhal se zavazovat si tkanice košile nebo zapínat knoflíky kabátce. „Tohle si taky nechám. Je to jejich žertík, ale stejně si ho nechám."</p>

<p>„Žert?"</p>

<p>Mat kývl. „Co tu stojí.</p>

<p><emphasis>Takto je naše smlouva psána, takto je dohoda uzavřena. </emphasis></p>

<p><emphasis>Myšlenka je času šíp, vzpomínka nikdy neztracena. </emphasis></p>

<p><emphasis>Oč bylo požádáno, to je dáno. Cena je zaplacena.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>Hezkej žertík, chápeš. Jestli někdy budu mít možnost, rozpářu je jejich vlastní mazaností. Dám jim ,myšlenky a vzpomínky'." Trhl sebou a prohrábl si vlasy. „Světlo, ale že mě bolí hlava. Točí se mi jako tisíc kousků snu, a každej bodá jako jehla. Myslíš, že s tím Moirain něco udělá, když ji poprosím?"</p>

<p>„Jsem si tím jistý," odpověděl Rand pomalu. Mata musela hlava opravdu velice ošklivě bolet, když žádal o pomoc Aes Sedai. Znovu se zadíval na tmavý oštěp. Většinu nápisu zakrývala Matova ruka, ale ne vše. Ať to bylo cokoliv, neměl Rand nejmenší tušení, co tam stojí. Jak to věděl Mat? Prázdná okna Rhuideanu na něj posměšně zírala. Zdálo se, jako by mu sdělovala, že ukrývají ještě mnohá tajemství. Víc, než mohl vědět. Horší, než mohl vědět. „Vraťme se zpátky, Mate. Mně je jedno, že musíme to údolí překročit potmě. Jak jsi říkal, aspoň bude chladněji. Nechci tu zůstat už ani chvíli."</p>

<p>„To mi připadá jako dobrej nápad," zakašlal Mat. „Pokud se budeme moct znovu napít v tý kašně."</p>

<p>Rand udržoval krok s Matem, jenž šel pomalu a kulhal, pomáhaje si při chůzi tím podivným oštěpem. Jednou se Rand zastavil, aby se podíval na sošky muže a ženy, držící křišťálové koule, ale ponechal je tam. Ještě ne. Ještě dlouho ne, bude-li mít dost štěstí.</p>

<p>Když nechali náměstí za zády, nedokončené paláce podél ulice dostaly výhružný vzhled, jejich zubaté vršky vypadaly jako hradba velké pevnosti. Rand uchopil <emphasis>saidín, </emphasis>i když neviděl žádnou skutečnou hrozbu. Ale cítil ji, jako by se mu do zad nořil čísi vražedný pohled. Rhuidean ležel mírumilovný a prázdný, v záři mlžné střechy zcela beze stínů. Prach v ulicích se vlnil ve větru... Vítr. Nebyl tu žádný vítr.</p>

<p>„Ó, ať shořím," zamumlal Mat. „Myslím, že jsme v průšvihu, Rande. Tohle mám za to, že jsem zůstal s tebou. Vždycky mě dostaneš do potíží."</p>

<p>Vlnky v prachu se pohybovaly rychleji, splývaly, vytvářejíce silnější linky, které se roztřeseně zastavovaly.</p>

<p>„Nemůžeš jít rychleji?" zeptal se Rand.</p>

<p>„Jít? Krev a popel, můžu utíkat." Položil si oštěp šikmo přes hruď a svá slova doprovodil trhaným během.</p>

<p>Rand běžel vedle něj a znovu si přivolal meč, byť si nebyl jist, co by s ním mohl dělat proti těm plazícím se vlnkám v prachu, nebyl si ani jist, že je to třeba. Byl to jenom prach. <emphasis>Ne, to zatraceně není. Je to jedna z těch bublin. Temného zlo klouže po povrchu vzoru a hled</emphasis><emphasis>á zatracené </emphasis>ta'veren. <emphasis>Vím, že je to ono.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Všude kolem nich se prach vlnil a vršil do stále vyšších vln, shrnoval se a splýval. Náhle se přímo před nimi z nádrže vyschlé kašny zvedla postava, pevná postava muže, tmavá a bez rysů, s prsty jako ostré drápy. Mlčky po nich skočila.</p>

<p>Rand se pohnul zcela instinktivně - Měsíc stoupá nad vodami - a čepel síly projela tou tmavou postavou. Vmžiku z ní zbyl jen hustý oblak prachu snášející se na chodník.</p>

<p>Ale prvního muže nahradili další, černé postavy bez rysů se k nim hnaly ze všech stran, ani dvě stejné, ale všechny s dlouhými drápy. Rand mezi nimi tančil figury, jeho čepel tkala složité vzory ve vzduchu a za sebou zanechávala pomalu klesající zrnka prachu. Mat používal svůj oštěp jako hůl, roztáčel jej, až byl vidět rozmazaně, ale k boji s holí přidal čepel meče, jako by takovou zbraň používal vždycky. Tvorové umírali - nebo se přinejmenším vraceli do prachu - ale bylo jich příliš mnoho a byli příliš rychlí. Randovi se již po obličeji řinula krev a stará rána na boku se mu napínala k prasknutí. Mat měl také obličej celý červený a krev měl i na hrudi. Bylo jich příliš mnoho a byli příliš rychlí.</p>

<p><emphasis>Neděláš ani desetinu toho, čeho jsi již teď schopen. </emphasis>Tohle mu řekla Lanfear. Rand se při tanci s čepelí zasmál. Učit se od jednoho ze Zaprodanců. To mohl, i když ne tak, jako ona zamýšlela. Ano, to mohl. Usměrnil a spletl pramínky síly tak, že do středu každé černé postavy poslal větrný vír. Postavy vybuchovaly v oblacích prachu, z něhož se rozkašlal. Pokud viděl, prach se pomalu usazoval ze vzduchu.</p>

<p>Mat, kašlající a lapající po dechu, se opřel o svůj černý oštěp. „Tos udělal ty?" sípal a vytíral si nepříjemnou krev z očí. „Už bylo na čase. Když jsi věděl jak, pročs to, zatraceně, neudělal hned na začátku?"</p>

<p>Rand se znovu rozesmál - <emphasis>Protože mě to nenapadlo. Protože jsem to </emphasis>nevěděl, <emphasis>dokud jsem to neudělal </emphasis>- ale smích mu zmrzl v hrdle. Prach se snášel na zem, a jak se usazoval, začal se znovu vlnit. „Utíkej," řekl Rand. „Musíme se odsud dostat. Utíkej!"</p>

<p>Bok po boku se hnali k mlze a sekali a kopali do každé vlnky prachu, která jim připadala, že se zvyšuje, dělali cokoliv, aby mu zabránili se zhustit. Rand všemi směry rozesílal větrné víry, které se divoce otáčely. Rozvířený prach se teď srážel okamžitě, dokonce dřív, než dopadl na zem. Oba mládenci utíkali, až se dostali k mlze, proběhli jí a na druhé straně vyrazili do ponurého světla vrhajícího ostré stíny.</p>

<p>Randa bolel bok. Otočil se připraven zkusit blesk nebo oheň, cokoliv. Ale z mlhy za nimi nic neběželo. Možná ta mlha znamenala pro ony černé postavy nepřekročitelnou zeď. Možná je zadržela uvnitř. Možná... Rand nevěděl. Vlastně mu na tom ani nezáleželo, dokud je ty postavy nebudou sledovat.</p>

<p>„Ať shořím," zamumlal ochraptěle Mat, „byli jsme tam celou noc. Tady už skoro svítá. Nemyslel jsem, že to trvalo tak dlouho."</p>

<p>Rand se zadíval na oblohu. Slunce ještě nevyšlo nad hory, a přesto zubaté vrcholky lemovala bolestně jasná záře. Dno údolí pokrývaly dlouhé stíny. <emphasis>Přijde </emphasis>z <emphasis>Rhuideanu za úsvitu a spoutá vás pouty, která nedokážete zpřetrhat. Odvede vás zpátky a zničí vás.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„Vraťme se nahoru," řekl tiše. „Budou na nás čekat." <emphasis>Na mě.</emphasis></p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA SEDMÁ</strong></p>

<p><strong><emphasis>Na Cestách</emphasis></strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>Temnota na Cestách stlačila světlo Perrinovy lucerny do ostře ohraničeného jezírka kolem něj a Gaula. Vrzání jeho sedla ani drsné cvakání koňských podkov na kameni zřejmě také nedosahovala za hranice světla. Ve vzduchu nebylo nic cítit, vůbec nic. Aielan snadno udržoval krok s Tanečníkem a sledoval nejasnou záři luceren Loialovy skupinky před nimi. Perrin ji odmítal nazývat Faileina. Cesty Gaulovi zřejmě nedělaly nejmenší starosti i přes svou neblahou pověst. Perrin si nemohl pomoci, aby stále neposlouchal, jako to dělal celé dva dny, nebo spíš to, co dva dny znamenaly na tomto místě beze světla. On první by zaslechl zvuk, jenž by znamenal, že všichni zemřou, nebo i něco horšího, zvuk větru zvedajícího se na místě, kde žádný vítr nikdy nevál. Ne vítr, ale <emphasis>Machin Shin, </emphasis>Černý vítr, který požíral duše. Perrin si nemohl pomoci, aby si v duchu neříkal, že putování po Cestách je naprostá hloupost, ale když bylo potřeba, to, co bylo hloupé, se změnilo.</p>

<p>Slabé světlo vepředu se zastavilo a Perrin přitáhl otěže uprostřed něčeho, co vypadalo jako starobylý kamenný most klenoucí se přes naprostou temnotu. Prastarý kvůli prasklinám v zábradlí a dolíčkům a mělkým zubatým prohlubním na cestě. Most tu nejspíš stál dobře tři tisíce let, ale teď vypadal, že se každou chvíli zřítí. Možná právě teď.</p>

<p>Nákladní kůň se tlačil na Tanečníka. Zvířata se po sobě oháněla a znepokojeně koulela očima na okolní temnotu. Perrin věděl, jak se koně cítí. Pár dalších lidí by pomohlo zvednout něco z té tíže temnot. Přesto se k lucernám před nimi nehodlal přiblížit ani o kousek, i kdyby byl úplně sám. Jen by se opakovalo to, co se stalo na prvním ostrově přímo po vstupu do brány v Tearu. Perrin se podrážděně podrbal v kudrnatých vousech. Nebyl si jistý, co vlastně očekával, ale ne...</p>

<p><emphasis>Lucerna na tyči se kymácela, když sesedl a dovedl Tanečníka a nákladního koně k ukazateli, vysoké desce z bílého kamene, pokryté zdobnými stříbrnými inlejemi nejasně připomínajícími liány a listi, všechny podobané, jako by na ně někdo vychrstl kyselinu. Perrin písmo samozřejmě nedokázal přečíst - to musel udělat Loial, neboť nápis byl v ogierštině </emphasis>- <emphasis>a tak Perrin ukazatel po chvíli obešel, aby se rozhlédl po ostrově. Byl stejný jako ostatní ostrovy, které tu kdy viděl, se zábradlím z bílého kamene do výše hrudi, prosté křivky a kroužky sesazené do složitého vzoru. V pravidelných rozestupech byly v zábradlí mezery a odsud se do temnoty klenuly mosty a plošiny bez zábradlí, vedoucí nahoru a dolů, aniž by Perrin viděl nějaké podpěry. Všude byly praskliny, díry s nerovnými okraji a mělké jámy, jako by kámen hnil. Když se koně pohybovali, jejich podkovy vydávaly na kameni drsný zvuk, jako by se kusy kamene odlupovaly. Gaul nahlížel do temnoty bez nějakých viditelných známek nervozity, ale on taky nevěděl, co tam může číhat. Perrin to věděl, a až moc dobře.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis>Když dorazil Loial a ostatní, Faile okamžitě seskočila </emphasis>z <emphasis>černé klisny a došla rovnou k Perrinovi. Upřeně se mu dívala do tváře. Perrin už litoval, že si kvůli němu dělala starosti, ale ona rozhodně nevypadala ustaraně. Perrin nepoznal, jak se vlastně tváří, prostě mu upírala oči do tváře.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis>„Rozhodla ses mluvit se mnou místo přes mou hla -? "</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis>Z facky, kterou mu uštědřila, se mu př</emphasis><emphasis>ed očima roztančila světélka. „Cos tím chtěl dokázat," skoro plivala, „</emphasis><emphasis>vrazit sem jako divoký kanec? Nemáš žádný ohledy. Žádný!"</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis>Perrin se pomalu, zhluboka nadechl. „Už jednou j</emphasis><emphasis>sem tě žádal, abys to nedělala.</emphasis><emphasis>" Její tmavé, šikmé oči se rozšířily, jako by řekl něco, co ji dohánělo k zuřivosti. Perrin si právě mnul tvář, když dostal druhou facku z druhé strany, která mu málem vykloubila čelist. Aielové je se zájmem pozorovali a Loial klopil uši.</emphasis></p>

<p><emphasis>„Ř</emphasis><emphasis>íkal jsem ti, abys to nedělala,</emphasis><emphasis>" zavrčel. Pěst sice neměla velkou, ale když ho zasáhla z boku do žeber, vyrazila mu dech, až se</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>naklonil na stranu, a ona se rozpřáhla druhou rukou. Perrin ji se zavrčením popadl zezadu za krk a...</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>No, byla to její chyba. Byla. Žádal ji, aby ho netloukla, říkal jí to. Překvapilo ho však, že se nepokusila vytáhnout nože. Zřejmě jich nosila tolik co Mat.</p>

<p>Samozřejmě byla bez sebe vzteky. Vztekala se na Loiala, že se snažil zasáhnout. Přece se o sebe dokáže postarat sama, děkuji mnohokrát. Vztekala se na Bain a Chiad, že <emphasis>nezasáhly. </emphasis>Zarazilo ji, když jí sdělily, že si nemyslely, že by chtěla, aby zasahovaly do boje, který sama začala. <emphasis>Když se rozhodneš bojovat, </emphasis>řekla jí Bain, <emphasis>musíš nést následky, ať vyhraješ, nebo prohraješ. </emphasis>Na něj se však zřejmě už vůbec nezlobila. To Perrina vyvedlo z míry. Jen na něj zírala a v tmavých očích se jí leskly neprolité slzy, což v něm vyvolávalo provinilý pocit, což ho vzápětí rozzlobilo. Proč by se měl cítit provinile? Měl tam snad jen tak stát a nechat se mlátit, jak se jí zlíbí? Faile pak nasedla na Vlaštovku a seděla tam, velice škrobeně, odmítala sedět znepokojeně, a zírala na něj s nečitelným výrazem. To ho velice vyvedlo z míry. Málem si přál, aby vytáhla nůž. Málem.</p>

<p>„Už zase jdou," ozval se Gaul.</p>

<p>Perrin se prudce vrátil do přítomnosti. Druhé světlo <emphasis>se pohybovalo. </emphasis>Teď se zastavilo. Někdo si všiml, že je jeho světlo nesleduje. Nejspíš Loial. Faile by nejspíš nevadilo, kdyby se ztratil, a druhé dvě Aielanky se ho dvakrát snažily přemluvit, aby s nimi poodešel kousek stranou. Nepotřeboval vidět Gaulovo lehké zavrtění hlavou, aby je odmítl. Pobídl Tanečníka do kroku a nákladního koně vedl za sebou.</p>

<p>Ukazatel byl ještě poďobanější než poslední, který viděl, ale Perrin kolem něj projel a jen na něj mrkl. Světlo ostatních luceren už mířilo po mírně se svažující plošině a Perrin je s povzdechem následoval. Plošiny nesnášel. Lemovala je pouze temnota, a tato plošina se navíc začala stáčet dolů a dokola a za stlačeným světlem lucerny kymácející se mu nad hlavou se nedalo vůbec nic rozeznat. Něco mu říkalo, že pád přes okraj by nikdy neskončil. Tanečník i nákladní kůň se bez pobízení drželi uprostřed, a dokonce i Gaul se okraji vyhýbal. Horší bylo, že když plošina skončila na ostrově, člověku nemohl uniknout závěr, že leží přímo pod tím, který právě opustili. Perrin byl rád, když viděl, jak se Gaul dívá nahoru, byl rád, že není sám, kdo uvažuje nad tím, co vlastně drží ostrovy na místě, a jestli jsou stále v pořádku.</p>

<p>Lucerny Loiala a Faile se znovu zastavily u ukazatele, takže Perrin opět přitáhl otěže těsně za koncem plošiny. Tentokrát se však světla nehýbala. Po chvíli Faile zavolala: „Perrine."</p>

<p>Perrin si vyměnil pohled s Gaulem a Aielan pokrčil rameny. Nemluvila s Perrinem od chvíle, co on...</p>

<p>„Perrine, pojď sem." Nebyl to sice přímo rozkaz, ale prosba také ne.</p>

<p>Vedle ukazatele dřepěly Bain a Chiad a Loial s Faile seděli na koních těsně u sebe s lucernami na tyčích v rukou. Ogier držel otěže prvního z řady nákladních koní. Když se podíval z Faile na Perrina a zpátky, štětičky na uších se mu zachvěly. Faile na druhou stranu vypadala cele zabraná do upravování jezdeckých rukaviček z měkké zelené kůže se zlatými sokoly vyšitými na hřbetech. Také se převlékla. Nové šaty měla střižené stejně, ale tyto byly z tmavozeleného hedvábného brokátu a nějak zdůrazňovaly její poprsí. Perrin ty šaty ještě nikdy neviděl.</p>

<p>„Co chceš?" zeptal se ostražitě.</p>

<p>Faile vzhlédla, jako by ji pohled na něj překvapil, zamyšleně naklonila hlavu na stranu a pak se usmála, jako by ji to právě napadlo. „Aha, ano. Chtěla jsem zjistit, jestli tě dokážu naučit, abys přišel, když tě zavolám." Usmála se víc, určitě proto, že zaslechla, jak skřípe zuby. Perrin se podrbal na nose. Cosi tu páchlo.</p>

<p>Gaul se tiše uchechtl. „Stejně se můžeš snažit pochopit slunce, Perrine. Prostě tu je, a nikoliv proto, aby mu někdo rozuměl. Nemůžeš bez něj žít, ale ukládá si za to cenu. Se ženami je to stejné."</p>

<p>Bain se naklonila a pošeptala cosi Chiad do ucha. Obě se zasmály. Podle toho, jak si ho s Gaulem prohlížely, si Perrin nemyslel, že by chtěl slyšet, co jim připadá tak směšné.</p>

<p>„Tak to vůbec není," zahřměl Loial a nasupeně zastříhal ušima. Vrhl na Faile obviňující pohled, který ji však vůbec nezarazil. Jen se na něj nejasně usmála a dál se věnovala svým rukavičkám a pořád dokola si popotahovala prsty. „Mrzí mě to, Perrine. Trvala na tom, že tě zavolá ona. Ale kvůli tomuhle. Jsme na místě." Ogier ukázal na spodek ukazatele, odkud vedla široká, poďobaná bílá čára, avšak ne k mostu či plošině, ale do tmy. „Toto je brána v Manetherenu, Perrine."</p>

<p>Perrin kývl a neříkal nic. Nehodlal navrhnout, že by se měli vydat po čáře, aby ho pak Faile obvinila, že se snaží převzít velení. Znovu se nepřítomně podrbal na nose. Ten velice nejasný zápach hniloby ho dráždil. Nehodlal pronést ani ten nejrozumnější návrh. Jestli chce vést, ať si vede. Ale ona seděla v sedle a pohrávala si s rukavičkami a očividně čekala, až promluví on, aby mohla pronést nějakou vtipnou poznámku. Ráda byla vtipná. On dával přednost tomu říkat, co si myslí. Podrážděně obrátil Tanečníka, hodlaje pokračovat bez ní a Loiala. Čára vedla k bráně a on dokázal najít lístek <emphasis>avendesory, </emphasis>který ji otevíral.</p>

<p>Náhle z temnoty zaslechl neustále se přibližující dusot podkov a ten odporný pach mu konečně připomněl něco co znal. „Trolloci!" zařval.</p>

<p>Gaul se ladně otočil a zarazil oštěp do hrudi trolloka s vlčím čenichem a černým osnířem, jenž se vrhl do světla s pozvednutou kosinou. Stejným nenásilným pohybem Aiel vyrval hrot oštěpu z rány a ukročil, aby mohlo mohutné stvoření spadnout na zem. Za prvním trollokem se však hnali další, všichni s kozlími čenichy a kančími kly, krutými zobany a zakroucenými rohy, se zakřivenými meči, sekerami s hroty a oštěpy s ozuby. Koně se roztančili a začali řičet.</p>

<p>Perrin vysoko držel lucernu na tyči - z pomyšlení na boj s těmito tvory potmě mu po těle vyrážel ledový pot - a hrábl po své zbrani. Prudce se otočil, aby čelil tváři pokřivené v čenich s ostrými zuby. Překvapilo ho, když si uvědomil, že vytáhl ze závěsu u sedla kladivo, ale i když nemělo ostří sekery, deset liber oceli vedené rukou kováře přesto odhánělo trolloky zpátky, vřískající a tisknoucí si poničené obličeje.</p>

<p>Loial vyrazil tyčí lucerny proti hlavě s kozlími rohy a lucerna se rozbila. Trollok, zalitý hořícím olejem, utekl s vytím do temnoty. Ogier se kolem sebe rozehnal tyčí, která v jeho rukou vypadala jako klacík, ale když narazila, ozvalo se ostré křupnutí drcených kostí. Jeden z Faileiných nožů skončil v až příliš lidském oku nad čenichem s kly. Aielové tančili se svými oštěpy a nějak se jim podařilo najít čas, aby si zahalili tváře. Perrin kolem sebe bušil a bušil. Vír smrti, který trval... Minutu? Pět? Připadalo mu to jako hodina. Ale trolloci byli náhle na zemi, a ti, kteří ještě nebyli mrtví, kopali v posledním tažení.</p>

<p>Perrin se zhluboka nadechl. Měl pocit, že mu váha kladiva utrhne pravou ruku. Obličej ho pálil a na boku mu stékalo cosi lepkavého. Další ránu měl na noze, kde se trollok se svou ocelí dostal přes jeho obranu. Všichni Aielové měli nejméně jednu tmavou skvrnu, která se jim šířila po hnědošedých šatech, a Loial měl krvavou ránu na stehně. Perrin přelétl očima přes ně hledaje Faile. Jestli je zraněná... Faile seděla na černé klisně a v ruce měla připravený nůž. Konečně se jí podařilo stáhnout si rukavičky a měla je úhledně zastrčené za pasem. Neviděl, že by byla zraněná, ale bylo tu cítit příliš mnoho krve - lidské, ogieří, trolločí - takže její nerozeznal, pokud krvácela, ale znal její pach a nebyla z ní cítit bolest zranění. Jasné světlo pálilo trolloky do očí a oni se nepřizpůsobili dost rychle. Nejspíš jediný důvod, proč byli oni stále naživu a trolloci mrtví, byl ten náhlý přechod ze tmy do světla.</p>

<p>To byl všechen čas, který jim zbyl, chvilka oddechu dost dlouhá na to, aby se mohli rozhlédnout kolem sebe a nabrat dech. S řevem, jako když stovky liber kostí padají do obrovského mlýnku na maso, skočil do světla mizelec a jeho bezoký pohled byl pohledem smrti, jeho černý meč se míhal jako blesk. Koně zařičeli a snažili se utéci.</p>

<p>Gaulovi se jen tak tak podařilo odrazil čepel svým puklířem, přičemž o kus štítu přišel, jako by vrstvy hověziny byly pouhým papírem. Gaul bodl a vyhnul se výpadu - jen tak tak - a bodl znovu. Myrddraalovi se do prsou zabodly šípy. Bain a Chiad zasunuly oštěpy za řemení držící jim luky v pouzdrech na zádech, a teď používaly zakřivené rohovinové luky. Do půlčlověka se zarážely další šípy, až vypadal jako jehelníček. Gaulův oštěp se mu také zabodl do těla. V hladkém obličeji bílém jako červ se mu náhle objevil jeden z Faileiných nožů. Ale mizelec nepadal, neustával ve snaze zabíjet. Jen s největším úsilím se Gaulovi dařilo vyhýbat jeho meči.</p>

<p>Perrin nevědomky ohrnul rty a vycenil zuby. Nenáviděl trolloky jako nepřátele své krve, ale nezrozené...? Stálo za to zemřít, pokud byl zabit i nezrozený. <emphasis>Zatnout mu zuby </emphasis><emphasis>do hrdla...! </emphasis>Nestaraje se, zda zavazí Bain a Chiad, navedl Tanečníka za záda nezrozeného a otěžemi i koleny nutil váhajícího šedáka postupovat dál. V poslední chvíli se tvor obrátil od Gaula a zřejmě si nevšímal oštěpu, který se mu zarazil mezi lopatky a vepředu mu vyjel pod bradou.</p>

<p>Mizelec upřel na Perrina svůj bezoký pohled, kterým do každého nervu člověka vyslal strach. Příliš pozdě. Perrinovo kladivo dopadlo a roztříštilo hlavu i bezoký pohled.</p>

<p>I na zemi a doslova bez hlavy se myrddraal ještě svíjel a bezcílně se oháněl svou v Thakandaru ukutou čepelí. Tanečník odtančil dozadu a nervózně pohazoval hlavou a Perrin měl náhle pocit, jako by spadl do ledové vody. Ta černá ocel způsobovala rány, které dokonce i Aes Sedai přišlo zatěžko vyléčit, a on tam vjel úplně bezstarostně. <emphasis>Zatnout mu zuby... Světlo, musím se ovládat, musím!</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Neustále slyšel z temnoty na vzdálenějším konci ostrova dušené zvuky, klapot kopyt, škrábání bot, drsný dech a hrdelní mumlání. Další trolloci. Kolik - to nepoznal. Je škoda, že nebyli spojeni s myrddraalem, přesto však mohli váhat zaútočit bez jeho pobízení. Trolloci byli obvykle zbabělí, dávali přednost velké přesile a snadnému zabíjení. Ale i když s sebou neměli myrddraala, mohli by se přimět nakonec znovu zaútočit.</p>

<p>„Brána," řekl Perrin. „Musíme se dostat ven dřív, než se rozhodnou, co dělat i bez tohohle." Použil zakrvácené kladivo a ukázal na stále se zmítajícího mizelce. Faile okamžitě otočila Vlaštovku a Perrina to natolik překvapilo, že vyhrkl: „Ty se se mnou nebudeš hádat?"</p>

<p>„Ne, když mluvíš rozumně," odsekla stroze. „Ne, když mluvíš rozumně. Loiale?"</p>

<p>Ogier pobídl svého vysokého koně s dlouhými rousy a Perrin se s Tanečníkem zařadil až za Faile a Loiala. Kladivo nepouštěl z ruky, a po jeho boku se seřadili Aielové s luky nyní připravenými k okamžitému použití. Škrábání kopyt a bot je ve tmě následovalo, i drsné mumlání v jazyce pro lidská mluvidla příliš hrubém. Stále blíž, mumlání se blížilo, jak se trolloci snažili vemluvit do odvahy.</p>

<p>K Perrinovi se donesl další zvuk, jako hedvábí tažené přes hedvábí. Roztřáslo ho to až do morku kostí. Stále hlasitější, dech vzdáleného obra, nádech, výdech, hlubší nádech. „Honem!" zařval. „Honem!"</p>

<p>„Spěchám," vyštěkl Loial. „Já - ten zvuk! To je -? Světlo ozařuj naše duše a ruka Stvořitele nás chraň před nebezpečím! Už se otevírá. Už se otevírá! Musím být poslední. Ven! Ven! Ale ne příliš - ne, Faile!"</p>

<p>Perrin riskoval a ohlédl se přes rameno. Křídla brány z očividně živých listů se otevírala, objevoval se pohled jako přes kouřové sklo na hornatou krajinu. Loial sesedl, aby sňal lístek <emphasis>avendesory </emphasis>a otevřel tak bránu, a Faile držela nákladní zvířata i otěže jeho mohutného koně. Rychle křikla: „Za mnou! Rychle!" a kopla Vlaštovku do žeber. Tairenská klisna se vrhla k otvoru.</p>

<p>„Za ní," řekl Perrin Aielům. „Honem! S tímhle bojovat nemůžete." Aielové moudře zaváhali jen zlomeček vteřiny, než se vrhli za ní, a Gaul chytil otěže vedoucího nákladního koně. Tanečník se dostal vedle Loiala. „Můžeš to nějak zavřít? Zablokovat?" Drsné mumlání teď znělo velice znepokojeně. Trolloci ten zvuk již poznali také. <emphasis>Machin Shin </emphasis>se blížil. Přežít znamenalo dostat se z Cest.</p>

<p>„Ano," řekl Loial. „Ano. Ale běž. Běž!"</p>

<p>Perrin rychle pobídl Tanečníka zadkem do brány, a než si uvědomil, co vlastně dělá, zvrátil hlavu dozadu a zavyl, byl v tom vzdor i <emphasis>výzva. Hloupost, hloupost, hloupost! </emphasis>Přesto stále upíral oči na tu černočernou tmu a couval s Tanečníkem do brány. Vlásek po vlásku po něm přejela ledová vlna a čas se natáhl. Náraz, když opustil Cesty, ho zasáhl, jako by v jediném kroku přešel z plného cvalu do zastavení.</p>

<p>Aielové se obraceli k bráně a s nasazenými šípy se rozestupovali po svahu, mezi nízkými keři a pokřivenými horskými stromy, větrem ohnutými borovicemi a jedlemi a kalinami. Faile se právě sbírala ze země, kam spadla z Vlaštovky. Černá klisna do ní strkala nosem. Vycválat z brány bylo přinejmenším stejně špatné jako do ní vecválat. Měla štěstí, že si nesrazila vaz, a koni také. Loialův vysoký oř a její nákladní koně se třásli, jako by dostali ránu mezi oči. Perrin otevřel ústa a ona se na něj rozzlobeně podívala, jako by ho vyzývala, aby se opovážil něco poznamenat, byť tentokrát možná soucitně. Perrin se suše zašklebil a moudře neřekl nic.</p>

<p>Z brány se náhle vyřítil Loial, vyskočil z matného stříbrného zrcadla a jeho vlastní odraz za ním rostl. Ogier se na zemi překulil. Těsně za ním se objevili dva trolloci, s beraními rohy a čenichem a s orlím zobanem a peřím na prsou, ale než byli zpola venku, mihotavý povrch se změnil v mrtvolnou čerň, zabublal, nabyl na objemu a přilnul k nim.</p>

<p>Perrinovi v hlavě zašeptaly hlasy, tisíce šílením blábolících hlasů se mu zařízlo do lebky. <emphasis>Hořká krev. Krev tak hořká. Pít krev</emphasis> <emphasis>a rozbíjet kosti. Rozbíjet kosti a sát morek. Hořký morek, sladký křik. Zpívající křik. Zpívat křik. Maličké dušičky. Palčivé dušičky. Spolykat je. Tak sladká bolest. </emphasis>A pořád dokola.</p>

<p>Trolloci s řevem a vytím tloukli do černoty vroucí kolem nich, snažili se dostat ven, jak je temnota vtahovala neustále hlouběji a hlouběji, až zůstala jen jedna chlupatá pracka, zoufale drásající temnotu vyvalující se ven, hledající. Pomalu se objevila křídla brány a začala se zavírat, zatlačujíce tak černotu zpátky, až se ta vyboulila v mezeře mezi křídly. Mezi myriádou lístků a lián nebyl jeden, ale dva lístky <emphasis>avendesory. </emphasis>Loial přesunul trojlístek zevnitř ven.</p>

<p>Ogier si zhluboka vydechl úlevou. „To je to nejlepší, co dokážu. Teď se dá brána otevřít jenom z této strany." Vrhl na Perrina pohled zároveň nervózní i odhodlaný. „Mohl jsem ji zamknout navěky tak, že bych lístky nevrátil, ale já bránu nezničím, Perrine. My jsme Cesty pěstovali a starali se o ně. Možná se je jednoho dne podaří vyčistit. Nemůžu bránu zničit."</p>

<p>„To bude stačit," ujistil ho Perrin. Mířili trolloci k této bráně, nebo to bylo jen náhodné setkání? V obou případech to bude stačit.</p>

<p>„To bylo -?" začala Faile nejistě, ale pak se zarazila a polkla. Dokonce i Aielové vypadali projednou otřeseně.</p>

<p><emphasis>„Machin Shin," </emphasis>řekl Loial. „Černý vítr. Stvoření Stínu, nebo tvor, který vyrostl z vlastního pošpinění Cest - to nikdo neví. Lituji ty trolloky. Dokonce i je."</p>

<p>Perrin si nebyl jist, že je lituje, ani když zemřeli takovou smrtí. Viděl, co po sobě trolloci nechali, když dostali do rukou lidi. Trolloci jedli cokoliv, pokud to bylo maso, a občas rádi požírali maso, které ještě žilo, zatímco ho porcovali. Perrin nehodlal připustit lítost k trollokům.</p>

<p>Tanečníkovy podkovy zaskřípěly na hrubé hlíně, když ho Perrin otáčel, aby se podíval, kde vlastně jsou.</p>

<p>Všude kolem se zvedaly hory s vrcholky zahalenými v mracích. Právě ta vždypřítomná mračna jim dala jméno, pohoří Oparů. Vzduch byl v této výšce chladný dokonce i v létě, zvláště ve srovnání s Tearem. Pozdně odpolední slunce stálo nad štíty na západě a odráželo se v potůčcích stékajících dolů do řeky, jež se vinula po dně dlouhého údolí pod nimi. Manetherendrella, tak se jí kdysi říkalo. Řeka vytékala z hor a mířila daleko na západ a na jih. Perrin však vyrostl s jiným jménem, patřícím řece, když protékala po jižní hranici Dvouříčí, kde se jmenovala Bílá řeka a tvořila nepřekročitelné peřeje, které měnily vodu v pěnu. Manetherendrella. Vody Horského domova.</p>

<p>Tam, kde se v údolí či na okolních svazích objevovala holá skála, leskla se jako sklo. Kdysi tu stávalo město, rozkládající se po celém údolí i okolních horách. Manetheren, město se vznosnými věžemi a šplíchajícími vodotrysky, hlavní město velkého státu stejného jména, možná to nejkrásnější město na světě, alespoň podle starých ogierských příběhů. Nyní bylo pryč, nezůstala po něm ani stopa, jen ta téměř nezničitelná brána, která stávala v ogieřím háji. Město bylo sežehnuto na holou skálu před dvěma tisíci lety, když ještě zuřily trollocké války, zničeno jedinou silou po smrti posledního krále, Aemona al'Caar al'Thorina, v jeho poslední krvavé bitvě proti Stínu. Aemonovo Pole, tak lidé pojmenovali ono místo, kde nyní stála vesnice Emondova Role.</p>

<p>Perrin se zachvěl. Bylo to tak dávno. Trolloci přišli ještě jednou, o noci před Jarnicemi, více než před rokem, o noci, kdy byli s Randem a Matem přinuceni uprchnout do tmy s Moirain. Teď mu to připadalo tak dávno. Když však byla brána uzamčena, již se to nemohlo stát znovu. <emphasis>Teď si musím dělat starosti s bělokabátníky, ne s trolloky.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Nad vzdáleným koncem údolí se objevil párek bělokřídlých jestřábů. Perrin jen tak tak zachytil záblesk stoupajícího šípu. Jeden z jestřábů se otočil a zřítil se na zem a Perrin se zamračil. Proč by někdo střílel jestřáby tady nahoře v horách? Nad statkem, pokud měli slepice či husy, prosím, ale tady nahoře? A co tu kdo vůbec dělal? Lidé z Dvouříčí se horám vyhýbali.</p>

<p>Druhý jestřáb se na sněhobílých křídlech snesl k místu, kde padl jeho druh, ale náhle zase prudce zamířil nahoru. Z lesa vyrazil černý mrak krkavců, obklopil jestřába v divokém víru, a když se ptáci znovu snesli dolů, jestřáb byl pryč.</p>

<p>Perrin se přinutil znovu dýchat. Už viděl krkavce, a jiné ptáky, napadnout jestřába, který se dostal příliš blízko k jejich hnízdu, ale nedokázal uvěřit, že to tentokrát bylo tak prosté. Ptáci vyrazili z místa, odkud předtím vylétl šíp. Krkavci. Stín občas používal zvířata jako špehy. Obvykle krysy a další mrchožrouty. Zvláště krkavce. Perrin se dobře pamatoval, jak utíkal před ženoucí se řadou krkavců, která ho pronásledovala, jako by ptáci měli vlastní inteligenci.</p>

<p>„Na co tak zíráš?" zeptala se Faile a stínila si oči, jak sledovala údolí. „To na ty ptáky?"</p>

<p>„Byli to jenom ptáci," prohodil Perrin. <emphasis>Možná byli. Nemůžu kaž</emphasis><emphasis>dého vyděsit, dokud si nebudu jistý. Ne, dokud jsou ještě rozklepaní ze setkání s </emphasis>Machin Shinem.</p>

<p>Náhle si uvědomil, že stále svírá zakrvácené kladivo, kluzké černou krví myrddraala. Nahmátl si zasychající krev na tváři i v krátkém vousu. Když sesedal, bok i noha ho pálily. Našel v sedlové brašně košili, kterou očistil kladivo dřív, než krev mizelce poničí kov. Za chvíli zjistí, jestli se má v těchto horách čeho bát. Bylo-li to něco horšího než lidé, vlci to budou vědět.</p>

<p>Faile mu začala rozepínat kabátec.</p>

<p>„Co to děláš?" chtěl vědět Perrin.</p>

<p>„Ošetřuju ti přece rány," odsekla nakvašeně. „Nechci, abys mi tu vykrvácel k smrti. To by se ti podobalo, klidně si umřít a nechat všechnu práci s pohřbíváním na mně. Vůbec nemyslíš na druhý. Drž."</p>

<p>„Děkuju," řekl Perrin tiše a ona překvapeně vzhlédla.</p>

<p>Přinutila ho svléknout se jen do spodního prádla, aby mu mohla omýt rány a vetřít do nich mast, kterou vytáhla ze svých sedlových brašen. Perrin samozřejmě neviděl na ránu, již měl na tváři, ale připadala mu malá a mělká, i když nepříjemně blízko oka. Zranění na levém boku však bylo na dlaň dlouhé, táhlo se podél žebra, a díra, kterou mu v pravé noze udělal oštěp, byla také hluboká. Faile ji musela sešít jehlou a nití ze svého šitíčka. Perrin to snášel s klidem, kdežto ona sebou při každém stehu trhla. Rozzlobeně si celou dobu cosi mumlala, zvláště když mu vtírala svůj pálivý černý krém do tváře, a tvářila se skoro, jako by zraněná byla ona a navíc jeho vinou. Přesto mu obvazy kolem žeber a stehna utahovala jemnou rukou. Rozpor byl překvapivý, její jemný dotek a zuřivé vrčení. Dokonale vyvádějící z míry.</p>

<p>Zatímco si Perrin oblékal čistou košili a náhradní spodky, které vytáhl ze sedlových brašen, Faile si prohlížela díru v jeho kabátci. Dva couly napravo, a ten ostrov by již nebyl nikdy opustil. Perrin si dupl, aby mu padly boty, a natáhl se pro svůj kabátec - Faile mu ho rozzlobeně hodila.</p>

<p>„Jen si nemysli, že ti to zašiju. Už jsem ti zašila všechno, co jsem chtěla! Slyšíš mě, Perrine Aybaro?"</p>

<p>„Neprosil jsem se tě -"</p>

<p>„Jen si to nemysli! To je všechno!" Odkráčela, aby pomohla s ošetřováním ran Aielů a Loiala. Byla to zvláštní skupinka, když měl Loial baňaté spodky dole, Gaul a Chiad se na sebe dívali jako dvě cizí kočky a Faile roztírala svou mastičku a pomáhala s obvazy a celou dobu na Perrina vrhala obviňující pohledy. Co měl teď asi dělat?</p>

<p>Perrin potřásl hlavou. Usoudil, že Gaul měl pravdu. Jako by se snažil pochopit slunce.</p>

<p>I když věděl, co musí udělat teď, váhal, zvláště poté, co se stalo na Cestách s mizelcem. Jednou viděl muže, který zapomněl na to, že je člověkem. To stejné se mohlo stát jemu. <emphasis>Hlupáku. Musíš se udržet jen ještě pár dní. Jen dokud nenajdeš bělokabátní</emphasis><emphasis>ky. </emphasis>A musel se to dozvědět. Ti krkavci.</p>

<p>Vyslal svou mysl na zvědy přes údolí hledaje vlky. Tam, kde nebyli lidé, byli vždycky vlci, a pokud byli dost blízko, mohl s nimi mluvit. Vlci se lidem vyhýbali, pokud možno si jich nevšímali, ale nenáviděli trolloky jako cosi nepřirozeného, a myrddraaly opovrhovali s nenávistí příliš hlubokou, aby ji dokázali udržet. Pokud byli Stínuzvědi v pohoří Oparů, vlci mu to mohli povědět.</p>

<p>Ale žádné vlky nenašel. Vůbec žádné. Měli tu být, tady v divočině. Viděl na úbočí hor pasoucí se jeleny. Možná jenom žádní vlci nebyli dost blízko. Dokázali se dohovořit na jistou vzdálenost, ale již míle byla příliš daleko. Možná jich bylo v horách míň. To bylo možné.</p>

<p>Přelétl pohledem v mracích zahalené vrcholky hor a zadíval se na druhý konec údolí, odkud vylétli krkavci. Možná najde vlky zítra. Nechtěl myslet na ostatní možnosti.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA OSMÁ</strong></p>

<p><strong><emphasis>Cesta k</emphasis></strong><strong><emphasis> </emphasis></strong><strong><emphasis>věži Ghenjei</emphasis></strong></p><empty-line /><p>Noc se blížila, a tak neměli na vybranou a museli se utábořit tam, na svahu hory poblíž brány. Ve dvou táborech, Faile na tom trvala.</p>

<p>„Už je po všem," řekl jí Loial znechuceným burácením. „Jsme venku z Cest a já jsem dodržel svou přísahu. Je to hotovo." Faile však nasadila jeden z těch svých umíněných výrazů s bradou nahoru a pěstmi v bocích.</p>

<p>„Nech to plavat, Loiale," řekl Perrin. „Já se utábořím támhle, o kousek dál." Loial se podíval na Faile, která jakmile uslyšela, že Perrin souhlasí, okamžitě se obrátila k oběma aielským ženám, pak potřásl mohutnou hlavou a nakročil, že se přidá k Perrinovi a Gaulovi. Perrin ho nepatrným gestem ruky, o němž doufal, že si ho žádná z žen nevšimla, vrátil zpátky.</p>

<p>Perrin však odešel jenom kousek, ani ne dvacet kroků. Brána možná byla uzamčená, ale pořád tu byli ti krkavci a to, čemu předcházeli. V případě potřeby chtěl být po ruce. Jestli si chce Faile stěžovat, klidně může. Perrin se tak upjal na to, že si jejích námitek nebude všímat, až ho rozladilo, když žádné neměla.</p>

<p>Nevšímaje si píchání v boku a noze, odsedlal Tanečníka a složil zavazadla z nákladního koně, obě zvířata spoutal a nasadil jim na nos pytlíky s hrstkou ječmene a trochou ovsa. Tady nahoře rozhodně žádná pastva nebyla. A to, co tu bylo... Nasadil na luk tětivu a položil si ho přes toulec k ohni, a sekeru vytáhl ze smyčky u pasu.</p>

<p>Připojil se k němu Gaul a pomohl mu s rozděláváním ohně, pak snědli něco chleba, sýra a sušeného masa. Jedli mlčky a jídlo zapíjeli vodou. Slunce sklouzlo za hory, takže byly vidět jen siluety štítů, a podbarvilo spodek mraků rudou barvou. Údolí zahalily stíny a teplota prudce klesala.</p>

<p>Perrin si oprášil drobky z rukou a vylovil ze sedlové brašny svůj dobrý zelený vlněný kabátec. Asi si na tairenské vedro zvykl víc, než si myslel. Ženy rozesazené kolem svého ve stínech zahaleného ohýnku rozhodně nejedly mlčky, Perrin slyšel jejich smích, a když občas zachytil kousek toho, co říkaly, zahořely mu uši. Ženy byly ochotné hovořit o čemkoliv, prostě vůbec neměly zábrany. Loial se od nich odtáhl, jak nejdál mohl, aby byl ještě stále ve světle, a snažil se ponořit do knihy. Ony si nejspíš ani neuvědomovaly, že ogiera uvádějí do rozpaků. Nejspíš si myslely, že mluví dost potichu, aby je Loial neslyšel.</p>

<p>Perrin si cosi rozzlobeně zamumlal a posadil se naproti Gaulovi. Aiel si mrazu zřejmě nevšímal. „Neznáš nějaký veselý příběhy?"</p>

<p>„Veselé příběhy? - Tak najednou si na žádný nevzpomínám." Gaul obracel oči k druhému ohni a smíchu. „Kdybych mohl, pověděl bych ti ho. Slunce, pamatuješ?"</p>

<p>Perrin se hlasitě zasmál a promluvil dost hlasitě, aby se jeho hlas donesl k druhému ohni. „To jo. Ženský!" Veselí u druhého ohně na okamžik utichlo, než pokračovalo dál. To by jim mělo ukázat. I druzí lidé se mohou smát. Perrin zachmuřeně hleděl do ohně. Bolely ho rány.</p>

<p>Po chvíli se ozval Gaul. „Tohle místo začíná připomínat Trojí zemi nejvíc ze všech mokřin. Sice je tu pořád moc vody a stromy jsou pořád moc vysoké a je jich tu moc, ale není to tak divné jako místa, kterým říkáte lesy."</p>

<p>Půda tady, kde v ohni zahynul Manetheren, byla chudá, řídce roztroušené stromy byly všechny pokroucené a sukovaté, náhodné větry je zohýbaly do roztodivných tvarů, a žádný nebyl vyšší než osm sáhů. Perrin to považoval za to nejopuštěnější místo, jaké kdy viděl.</p>

<p>„Velice bych si přál, abych jednou tu vaši Trojí zemi uviděl, Gaule."</p>

<p>„Třeba uvidíš, až to tady vyřídíme."</p>

<p>„Třeba." Šance to byla samozřejmě mizivá. Vlastně téměř žádná. Mohl to Aielovi říci, ale nechtěl se o tom teď bavit, ani na to myslet.</p>

<p>„Tady stával Manetheren? Ty jsi z manetherenské krve?"</p>

<p>„Tohle býval Manetheren," odpověděl Perrin. „A ano, asi jsem z té krve." Bylo mu zatěžko uvěřit, že v té malé vesničce a tichých statcích Dvouříčí přebývají pozůstatky manetherenské krve, ale tak to říkala Moirain. Stará krev je ve Dvouříčí stále silná, tak to říkala. „To bylo strašně dávno, Gaule. My jsme sedláci, ovčáci, ne velký stát, ne velcí válečníci."</p>

<p>Gaul se nad tím trochu pousmál. „Když to říkáš. Já tě viděl tančit s oštěpy, i Randa al'Thora a toho, co se nazývá Mat. Ale když to říkáš."</p>

<p>Perrin si znepokojeně poposedl. Nakolik se změnil od chvíle, co opustil domov? On sám, Rand a Mat? Nebyly to jenom jeho oči a vlci nebo Randovo usměrňování, tak to nemyslel. Kolik z toho, co bylo v jeho nitru, zůstalo nezměněno? Mat byl jediný, kdo stále vypadal, že je sám sebou, jen o něco víc. „Ty víš o Manetherenu?"</p>

<p>„Víme toho o vašem světě víc, než si myslíš. A méně, než věříme. Dávno předtím, než jsem překročil Dračí stěnu, jsem četl knihy, které k nám přinesli formani. Věděl jsem o ,lodích' a ,řekách' a ,lesích', nebo jsem si to aspoň myslel." Gaul ta slova vyslovoval, jako kdyby byla v cizím jazyce. „Takhle jsem si já představoval ,les'." Ukázal na řídké stromy, které zdaleka nedosahovaly výšky, jakou by měly dole v nížině. „Věřit něčemu z toho ještě nečiní pravdu. A co noční běžci a Požírač listí? Věříš, že je to jen shoda okolností, že se dostali k této bráně?"</p>

<p>„Ne." Perrin si povzdechl. „Dole v údolí jsem viděl krkavce. Možná to byli jenom ptáci, ale já to nechci riskovat, ne po těch trollocích."</p>

<p>Gaul kývl. „Mohly to být oči Stínu. Když jsi připraven na nejhorší, všechna překvapeni jsou jen příjemná."</p>

<p>„Příjemné překvapení by se docela hodilo." Perrin se znovu natáhl za vlky a znovu nic nenašel. „Možná něco zjistím dneska v noci. Možná. Jestli tu k něčemu dojde, možná mě budeš muset nakopnout, abych se vzbudil." Uvědomil si, že to zní divně, ale Gaul jenom znovu kývl. „Gaule, nikdy ses nezmínil o mých očích, ani ses na ně podruhé nepodíval. Žádný z Aielů." Věděl, že mu teď ve světle ohně oči zlatě září.</p>

<p>„Svět se mění," řekl Gaul tiše. „Rhuark a Jheran, náčelník mého klanu - taky moudré - se to snažili zakrýt, ale když nás vysílali přes Dračí stěnu hledat Toho, jenž přichází s úsvitem, byli znepokojení. Myslím, že změna možná nebude taková, jak jsme vždycky věřili. Nevím, jak se bude lišit, ale lišit se určitě bude. Stvořitel nás zasadil do Trojí země, aby nás vytvaroval, stejně jako aby nás potrestal za naše hříchy, ale k čemu jsme byli tvarováni?" Náhle lítostivě zavrtěl hlavou. „Colinda, moudrá držby Horké prameny, mi řekla, že na Kamenného psa moc myslím, a Bair, nejstarší ze shaaradských moudrých, vyhrožovala, že mě pošle do Rhuideanu, až Jheram zemře, ať chci nebo ne. Vedle toho všeho, Perrine, co záleží na barvě něčích očí?"</p>

<p>„Přál bych si, aby to tak bral každý." Veselí u druhého ohně konečně ustalo. Jedna z Aielanek - Perrin nepoznal která - si brala první hlídku, zády ke světlu, a ostatní se ukládali ke spánku. Byl to únavný den. Spánek by měl přijít snadno, a s ním i sen, který potřeboval. Natáhl se vedle ohně a přetáhl si přes sebe plášť. „Pamatuj. Kdyby bylo třeba, kopni do mě, abych se vzbudil."</p>

<p>Gaul ještě přikyvoval, a Perrina už zahalil spánek. Sen přišel okamžitě.</p>

<p>* * *</p>

<p>Byl den a on stál sám u brány, která vypadala, jako by byla půvabně vytesaná do skalní stěny, jasně se lišící od horského úbočí. Až na to, že tu nebylo ani stopy po tom, že by na horský svah kdy vstoupila noha člověka. Obloha byla čistá a z údolí vál mírný vánek, jenž k němu přinášel pach vysoké, králíků, křepelek a hrdliček, tisíce různých pachů, vody, země a stromů. Tohle byl vlčí sen.</p>

<p>Na chvíli pocítil, jak ho zavaluje pocit, že <emphasis>je</emphasis> vlkem. Měl tlapy a... <emphasis>Ne! </emphasis>Přejel si rukama po těle a ulevilo se mu, když našel své vlastní tělo, svůj vlastní kabátec a plášť. A široký opasek, na němž obvykle spočívala jeho sekera, ale teď v závěsu visel topor kladiva.</p>

<p>Zamračil se na ně a kupodivu se na okamžik objevila jeho sekera, nehmotná a mlžná. Náhle to zase bylo kladivo. Olízl si rty a doufal, že to tak i zůstane. Sekera možná byla lepší zbraň, ale on dával přednost kladivu. Nevzpomínal si, že by se něco takového stalo kdy předtím, že by se něco změnilo, ale o tomhle podivném místě toho nevěděl moc. Pokud se tomu dalo říkat místo. Byl to vlčí sen a tady se dály podivné věci, rozhodně tak divné jako v normálních snech.</p>

<p>A jako by pomyšlení na podivnosti jednu vyvolalo, náhle na obloze nad horami kus ztmavl a změnil se v okno někam jinam. Uprostřed prudkých bouřných vírů tam stál Rand, divoce se smál, dokonce šíleně, měl pozvednuté paže a na větrech se nesli maličcí tvorečkové, zlatí a šarlatoví, jako ta zvláštní postava na Dračí zástavě. Randa pozorovaly skryté oči a nedalo se poznat, zda o tom ví. To podivné „okno" zmizelo, jen aby ho nahradilo jiné o kus dál, kde se Nyneiva a Elain opatrně kradly bláznivou krajinou plnou pokřivených, zastíněných budov, lovíce nějakou nebezpečnou šelmu. Perrin netušil, jak poznal, že je nebezpečná, ale věděl to. Okno zmizelo a po obloze se rozšířila další skvrna. Mat stál na křižovatce a před ním se cesta větvila. Vyhodil do vzduchu minci a vydal se jednou z cest. Náhle měl klobouk se širokou krempou a při chůzi se opíral o hůl s krátkou čepelí meče. Další „okno", a překvapeně na něj hleděla Egwain a žena s dlouhými bílými vlasy a za nimi se kámen po kameni hroutila Bílá věž. Pak byly také pryč.</p>

<p>Perrin se zhluboka nadechl. Už něco takového viděl, tady, ve vlčím snu, a myslel si, že ta vidění jsou jistým způsobem skutečná nebo něco znamenají. Ať byla cokoliv, vlci je nikdy neviděli. Moirain naznačila, že vlčí sen je něco, čemu se říká <emphasis>Tel'aran'rhiod, </emphasis>a pak už neřekla ani slovo. Vyslechl, když si Egwain a Elain povídaly o snech, ale Egwain už toho o něm a o vlcích i tak věděla až moc, možná tolik, co Moirain. A to nebylo něco, o čem se dalo snadno bavit, dokonce ani s ní ne.</p>

<p>Byl tu jeden člověk, s nímž by si mohl pohovořit. Přál si, aby dokázal najít Eliase Macheru, muže, který ho představil vlkům. Elias o těchto věcech musel vědět. Když na toho muže pomyslel, na okamžik jako by ve větru zaslechl tiše zašeptat své jméno, ale když se zaposlouchal pozorněji, byl to jenom vítr. Byl to osamělý zvuk. Tady byl jen on sám.</p>

<p>„Hopsale!" zavolal, a taky v duchu: <emphasis>Hopsale! </emphasis>Vlk byl mrtvý, ale tady zase ne mrtvý. Vlčí sen byl místem, kam vlci odcházeli, když zemřeli, aby vyčkali na nové zrození. Pro vlky to však bylo něco mnohem víc. Zřejmě si ten sen nějak uvědomovali, i když byli vzhůru. Pro ně byl tento svět skoro stejně skutečný - možná stejně skutečný - jako svět bdělý. „Hopsale!" <emphasis>Hopsale! </emphasis>Ale Hopsal nepřicházel.</p>

<p>Všechno to bylo k ničemu. Byl tu z jistého důvodu, a tak mohl klidně pokračovat dál. Přinejmenším cesta dolů k místu, kde předtím zahlédl krkavce, potrvá několik hodin.</p>

<p>Udělal krok - a krajina se kolem něj rozmazala - a dokročil nedaleko úzkého potůčku pod zakrslými jedlovci a horskými vrbami, se štíty zahalenými v oblacích nahoře. Chvíli jen užasle zíral. Stál na opačném konci údolí, než byla brána. Vlastně byl přímo na místě, kam měl namířeno, na místě, odkud vzlétli krkavci a odkud šíp zabil prvního jestřába. Něco takového se mu ještě nikdy nestalo. Učil se snad víc a víc o vlčím snu - Hopsal vždycky tvrdil, že nic neví - nebo to bylo tentokrát jiné?</p>

<p>Při dalším kroku si dával větší pozor, ale byl to jenom krok. Po lučištníkovi ani po krkavcích tu nebylo ani stopy, ani otisk, ani peříčko, ani pach. Nebyl si jist, co vlastně očekával. Žádné stopy by tu nebyly, pokud by lučištník i krkavci také nebyli ve snu. Ale kdyby dokázal ve snu najít vlky, mohli by mu pomoci najít své bratry a sestry v bdělém světě, a ti vlci by mu mohli říci, jestli jsou v horách zplozenci Stínu. Možná když bude výš, tak ho zaslechnou.</p>

<p>Upřel své oči na nejvyšší vrchol nad údolím, těsně pod mraky, a udělal krok. Svět se rozmazal a on stál na horském úbočí s bílými oblaky ani ne pět sáhů nad hlavou. Proti své vůli se zasmál. Tohle byla legrace. Odsud přehlédl celé údolí táhnoucí se dole pod ním.</p>

<p>„Hopsale!" žádná odpověď.</p>

<p>Přeskočil na další horu a stále volal, pak na další a na další, stále dál, pořád blíž k Dvouříčí. Hopsal neodpověděl. A co bylo ještě horší, Perrin ani necítil ostatní vlky. Ve vlčím snu vždycky byli nějací vlci. Vždycky.</p>

<p>Z vrcholku na vrcholek spěchal v rozmazaném pohybu, volal a hledal. Hory pod ním ležely prázdné, byli tu jen jeleni a další lovná zvěř. Přesto se tu občas objevily stopy po lidské činnosti. Starobylé znaky. Dvakrát velké vytesané postavy zabraly téměř celé úbočí hory, a na jiném místě byla do útesu trochu příliš hladkého a rovného vysekána podivná hranatá písmena, dva sáhy vysoká. Díky počasí byly obličeje postav ohlazené, a oči méně bystré než jeho by díky práci větru a deště písmena na útesu ani nerozeznaly. Hory a útesy ustoupily Pískopcům, velkým oblým kupám, řídce pokrytým tuhou trávou a umíněnými keři, jež kdysi, před Rozbitím, byly pobřežím velkého moře. A náhle, na vrcholku pískovcového kopce, spatřil jiného muže.</p>

<p>Muž byl příliš vzdálený, aby ho Perrin jasně viděl, takže rozeznával jen vysokého chlapíka s tmavými vlasy, ale určitě to nebyl trollok ani nic podobného, v modrém kabátci s lukem na zádech, sklánějícího se nad něčím na zemi, co však Perrinovi zakrýval nízký keř. Přesto na tom muži bylo cosi povědomého.</p>

<p>Zvedl se vítr a Perrin zachytil slabý pach. Studený pach, to byl jediný způsob, jak to popsat. Studený a ne zcela lidský. Náhle měl v ruce vlastní luk s nasazeným šípem a u boku jej tížila váha plného toulce.</p>

<p>Druhý muž vzhlédl a uviděl Perrina. Na zlomek vteřiny zaváhal, ale pak se obrátil a změnil se v blesk mířící přes kopce.</p>

<p>Perrin seskočil k místu, kde předtím stál onen muž, pohlédl na to, co toho chlapíka tolik zaujalo, a bez dalšího uvažování se jal prchajícího pronásledovat, nechaje polostaženou mrtvolu vlka za sebou. Mrtvý vlk ve vlčím snu. To bylo něco nemyslitelného. Co by tady mohlo zabít vlka? Něco zlého.</p>

<p>Jeho kořist se před ním hnala mílovými kroky, vždy jen těsně na dohled. Běželi ven z kopců a přes spleť Západního polesí s jeho velmi řídce roztroušenými statky, přes vyklučená pole, ježatý porost polí a menších houštin a kolem Hlídky. Bylo zvláštní vidět tu stát vesnické domy s doškovými střechami, jako by byly opuštěné. Ale on upíral oči na muže prchajícího daleko vepředu. Už si na pronásledování tak zvykl, že ho nepřekvapilo, když ho jeden krok přenesl dolů na jižní břeh řeky Taren a další mezi holé kopce beze stromů či trávy. Na sever a na východ se hnal, přes potoky, vesnice a řeky, soustředěný pouze na muže před sebou. Krajina tu byla rovná a travnatá, přerušená jen roztroušenými houštinami, po lidech tu nebylo ani stopy. Pak se vepředu cosi zatřpytilo, zalesklo ve slunci. Byla to kovová věž. Jeho kořist zamířila rovnou k věži a pak zmizela. Dva kroky přenesly Perrina také k věži.</p>

<p>Věž se zvedala do výšky dobrých padesáti sáhů, deset sáhů byla široká, a leskla se jako leštěná ocel. Klidně to mohl být sloup z pevného kovu. Perrin ji dvakrát obešel, aniž zahlédl nejmenší otvor, ani prasklinku, dokonce ani škrábanec na té hladké, rovné stěně. Ale ten pach tu visel ve vzduchu, ten studený, nelidský zápach. Stopa tu končila. Muž - pokud to byl muž - se nějak dostal dovnitř. Perrin jen musel najít cestu, jak se dostat za ním.</p>

<p><emphasis>Přestaň! </emphasis>Byl to proud čirých citů, k nimž Perrinova mysl přiřadila slova. <emphasis>Přestaň!</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Obrátil se ve chvíli, kdy se tu zjevil velký šedý vlk, jenž mu sahal dobře do pasu, zjizvený a starý, jako by právě seskočil z oblohy. Docela dobře mohl seskočit z oblohy. Hopsal vždycky záviděl orlům jejich schopnost létat, a tady mohl létat také. Žluté oči se upřely do žlutých očí.</p>

<p>„Proč bych měl přestávat, Hopsale? On zabil vlka."</p>

<p><emphasis>Lidé zabíjeli vlky a vlci zabíjeli lidi. Proč tě tentokrát hněv popadl za hrdlo jako oheň?</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„Já nevím," odpovídal Perrin pomalu. „Možná proto, že to bylo tady. Nevěděl jsem, že je možné zabít tady vlka. Myslel jsem, že ve snu jsou vlci v bezpečí."</p>

<p><emphasis>Honil jsi Zabiječe, Mladý býku. </emphasis><emphasis>Ten je tu přítomen tělesně a mů</emphasis><emphasis>že zabíjet.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„Tělesně? Chceš říct, že on nesní? Jak by tu mohl být tělesně?"</p>

<p><emphasis>To já nevím. Je to něco, co si matně pamatujeme z dávných dob a co přichází znovu jako tolik jiných věcí. Stvoření Stínu nyní kráčejí snem. Tvorové Jedovatého jazyka. Není tu bezpečno.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„No, on je teď uvnitř." Perrin si prohlížel beztvarou věž. „Když přijdu na to, jak se dostat dovnitř, můžu to s ním skoncovat."</p>

<p><emphasis>Štěněcí hloupost, prohrabat se do hnízda zemních vos. Tohle místo je zlé. To je všechno, co vím. A ty bys pronásledoval zlo do zla. Zabíječ může zabíjet.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Perrin se zarazil. Jeho mysl přiřadila slovu „zabíjet" pocit konečnosti. „Hopsale, co se stane vlkovi, který zemře ve snu?"</p>

<p>Velký vlk chvíli mlčel. <emphasis>Když zemřeme tady, zemřeme navždy, Mladý býku. Nevím, jestli je to stejné pro tebe, ale myslím, že je.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„Nebezpečné místo, lučištníku. Věž Ghenjei je pro lidstvo nedobré místo."</p>

<p>Perrin se otočil a zpola zvedl luk, než o pár kroků dál uviděl stát ženu se zlatými vlasy spletenými do silného copu, jenž jí spadal k pasu téměř tak, jak je nosívaly ženy z Dvouříčí, ale její cop byl mnohem složitěji spletený. Šaty měla zvláštního střihu, krátký bílý kabátec a objemné kalhoty z nějaké tenké světle žluté látky, nabrané u kotníků nad nízkými botami. Tmavý plášť zakrýval něco, co se jí u pasu blýskalo stříbrem.</p>

<p>Přešlápla a ten kovový záblesk zmizel. „Máš bystré oči, lučištníku. Říkala jsem si to, už když jsem tě viděla poprvé."</p>

<p>Jak dlouho už ho pozorovala? Bylo nepříjemné, že se dostala tak blízko, aniž ji zaslechl. Aspoň Hopsal ho měl varovat. Vlk teď ležel v po kolena vysoké trávě, olizoval si přední tlapy a pozoroval ho.</p>

<p>Žena mu byla vzdáleně povědomá, i když si Perrin byl jist, že by si pamatoval, kdyby ji někdy předtím viděl. Kdo byla, že se dostala do vlčího snu? Nebo to byl zároveň taky ten Moirainin <emphasis>Tel'aran'rhio</emphasis><emphasis>?</emphasis><emphasis> </emphasis>„Ty jsi Aes Sedai?"</p>

<p>„Ne, lučištníku." Zasmála se. „Jen jsem tě přišla varovat, i přes zákazy. Kdo jednou vstoupí do věže Ghenjei, má potíže se dostat ven i v bdělém světě. Tady je to skoro nemožné. Máš odvahu korouhevníka, která se však těžko odlišuje od pošetilosti."</p>

<p>Nemožné dostat se ven? - Ale ten chlapík - Zabíječ - určitě vstoupil dovnitř. Proč by to dělal, kdyby nemohl odejít. „Hopsal říkal, že je to tady nebezpečné. Věž Ghenjei? Co je to?"</p>

<p>Ženě se rozšířily oči a ona mrkla na Hopsala, který se klidně rozvaloval v trávě, jí si nevšímal a pozoroval Perrina.</p>

<p>„Ty dokážeš mluvit s vlky? Tak to je něco, co bylo dlouho ztraceno v pověstech. Takže tak ses sem dostal. Měla jsem to vědět. Věž? To jsou dveře, lučištníku, do říší Aelfinnů a Eelfinnů." Pronesla ta jména, jako by je měl poznat. Když se na ni podíval nechápavě, dodala: „Hrál jsi někdy hru zvanou na hady a lišky?"</p>

<p>„Všechny děti ji hrávají. Aspoň ve Dvouříčí ano. Ale nechávají toho, když jsou dost velké, aby pochopily, že se to nedá vyhrát."</p>

<p>„Jedině když porušíš pravidla," prohlásila ta žena. „Odvaha posiluje, oheň oslepuje, železo poutá, hudba omamuje."</p>

<p>„To je verš z té hry. Tomu nerozumím. Co to má společnýho s tou věží?"</p>

<p>„To jsou způsoby, jak vyhrát proti hadům a liškám. Hra je připomínkou starých záležitostí. Nezáleží na tom, dokud se budeš držet od Aelfinnů a Eelfinnů dál. Oni nejsou špatní tak, jak je špatný Stín, a přesto se od lidí tak liší, že by mohli být. Nedá se jim věřit, lučištníku. Drž se dál od věže Ghenjei. Vyhýbej se světu snů, budeš-li moci. Kráčejí tudy temní tvorové."</p>

<p>„Jako ten muž, co jsem ho pronásledoval? Zabíječ?"</p>

<p>„To jméno se pro něj hodí. Tento Zabíječ není starý, lučištníku, ale jeho zlo je prastaré." Skoro jako by se opírala o něco neviditelného. Možná o tu stříbrnou věc, kterou pořádně neviděl. „Nějak ti toho prozrazuji až příliš. Nechápu, proč jsem s tebou vůbec navázala hovor. Ovšem. Ty jsi <emphasis>ta'veren, </emphasis>lučištníku?"</p>

<p>„Kdo jsi?" Zřejmě toho věděla hodně o věži a vlčím snu. <emphasis>Ale překvapilo ji, že dokážu mluvit s Hopsalem. </emphasis>„Myslím, že jsem tě už někde potkal."</p>

<p>„Už jsem porušila až příliš mnoho nařízení, lučištníku."</p>

<p>„Nařízení? Jakých nařízení." Na zem za Hopsalem dopadl stín a Perrin se rychle otočil rozzloben, že se opět nechal překvapit. Nikdo tam nebyl. Ale on ten stín viděl. Stín muže s jílci dvou mečů nad rameny. Něco z toho obrazu mu cosi připomínalo.</p>

<p>„Má pravdu," řekla žena za ním. „Neměla bych s tebou mluvit."</p>

<p>Když se Perrin otočil, žena byla pryč. Kolem sebe viděl jen travnatou pláň a roztroušené houštiny. A zářící stříbrnou věž.</p>

<p>Zamračil se na Hopsala, který konečně zvedl hlavu z pracek. „Je div, že na tebe nezaútočí zemní veverky," zamumlal Perrin. „Co si o ní myslíš?"</p>

<p><emphasis>O ní? Ona? </emphasis>Hopsal vstal a rozhlížel se kolem sebe. <emphasis>Kde?</emphasis></p>

<p>„Mluvil jsem s ní. Přímo tady. Před chviličkou."</p>

<p><emphasis>Dělal jsi hluk do větru, Mladý býku. Tady žádná ona nebyla. Nikdo kromě mě a tebe.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Perrin se podrážděně poškrábal ve vousech. Byla tady. Nemluvil sám se sebou. „Můžou se tady stát zvláštní věci," řekl si. „Souhlasila s tebou, Hopsale. Říkala mi, ať se od té věže držím dál."</p>

<p><emphasis>Ona je </emphasis><emphasis>moudrá. </emphasis>V té myšlence se objevoval náznak pochyb. Hopsal pořád nevěřil, že tu nějaká „ona" byla.</p>

<p>„Dostal jsem se hrozně daleko od toho, co jsem zamýšlel," zamumlal si Perrin. Vysvětlil svou potřebu najít vlky ve Dvouříčí nebo v horách nad ním, vysvětlil příhodu s krkavci a trolloky na cestách.</p>

<p>Když skončil, Hopsal dlouho mlčel. Huňatý ocas držel nízko a nehybně. Nakonec... <emphasis>Vyhni se svému starému domovu, Mladý býku. </emphasis>Obraz v Perrinově mysli, doprovázející výraz „domov", byla krajina plná vlčích smeček. <emphasis>Teď tu žádní vlci nejsou. Ti, kteří tu byli a neutekli, jsou mrtví. Tudy chodí snem Zabíječ.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„Musím jít domů, Hopsale. Musím."</p>

<p><emphasis>Buď opatrný, Mladý býku. Dny Posledního lovu se blíží. Poběžíme spolu při Posledním lovu.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„Poběžíme," řekl Perrin smutně. Bylo by hezké, kdyby se po smrti dostal na toto místo. Někdy mu připadalo, že už je zpola vlkem. „Musím jít, Hopsale."</p>

<p><emphasis>Kéž poznáš dobrý lov, Mladý býku, a ať ti ona dá hodně štěňat.</emphasis></p>

<p>„Měj se dobře, Hopsale."</p>

<p>* * *</p>

<p>Perrin otevřel oči do nejasného světla pohasínajících uhlíků na svahu hory. Gaul dřepěl těsně za hranicí světla a rozhlížel se do noci. V druhém táboře byla vzhůru Faile, neboť byla její řada na hlídce. Měsíc visel nízko nad horami a měnil mraky v perlovou šeď. Perrin odhadl, že spal asi dvě hodiny.</p>

<p>„Budu chvíli hlídat," řekl a odhodil plášť. Gaul kývl a uložil se na zem na místě, kde byl. „Gaule?" Aiel zvedl hlavu. „Ve Dvouříčí by to mohlo být horší, než jsem si myslel."</p>

<p>„Věci často bývají takové," opáčil tiše Gaul. „Tak už to v životě chodí." Aiel se klidně uložil ke spánku.</p>

<p>Zabíječ? Kdo to byl? Co byl zač? Zplozenci Stínu v bráně, krkavci v pohoří Oparů a tento muž zvaný Zabíječ ve Dvouříčí. To nemohla být shoda okolností, ať už si to z celého srdce přál.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA DEVÁTÁ</strong></p>

<p><strong><emphasis>Návrat domů</emphasis></strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>Cesta do Západního polesí mu ve vlčím snu zabrala asi půl tuctu kroků, ven z hor a přes Pískopce však na koních trvala tři dlouhé dny. Aielové neměli potíže udržet s koňmi krok, ale zvířata nedokázala vyvinout vyšší rychlost, když cesta pořád vedla nahoru a dolů. Perrina prudce svědily rány, jak se hojily. Faileina mast zřejmě zabrala.</p>

<p>V podstatě to byla velice tichá cesta, častěji přerušená štěknutím horské lišky či ozvěnou volání jestřába než hovorem. Aspoň nezahlédli žádné další krkavce. Perrin měl nejednou dojem, že Faile pobídne vranku blíž k němu, aby něco řekla, ale pokaždé se ovládla. Perrin tomu byl rád. Chtěl s ní mluvit víc než co jiného, ale co kdyby zjistil, že to s ní urovnal? Vyplísnil se, že se s ní chce bavit. Ošálila Loiala, ošálila i jeho. Všechno to jenom zhorší, všechno teď bude ještě těžší. Přál si, aby ji mohl znovu políbit. Přál si, aby se rozhodla, že už ho má plné zuby, a odešla. Proč musela být tak umíněná?</p>

<p>S oběma Aielankami se držela stranou, Bain a Chiad kráčely každá po jednom boku Vlaštovky, pokud zrovna některá nebyla vepředu na zvědech. Občas si všechny tři cosi tiše špitaly, načež se všechny vyhýbaly pohledu na něj tak důrazně, že po něm klidně mohly házet kamením. Loial jel na Perrinovu žádost s nimi, i když ho tento stav rozčiloval. Stříhal ušima, jako by si přál, aby o lidech nikdy ani neslyšel. Gaula celá situace očividně velice bavila. Kdykoliv se na něho Perrin podíval, Aiel se nepřítomně zubil.</p>

<p>Perrin sám cestoval celý nastražený a luk s nasazenou tětivou měl položený přes vysokou hrušku svého sedla. Toulal se ten muž zvaný Zabíječ po Dvouříčí jen ve vlčím snu, nebo se tu objevoval i v bdělém světě? Perrin tušil, že to druhé a že Zabíječ byl tím, kdo tenkrát bezdůvodně zastřelil jestřába. S dětmi Světla na krku to byla další komplikace, bez které by se obešel.</p>

<p>Jeho rodina žila na velkém statku půl dne cesty od Emondovy Role, ležel téměř v Luhu. Jeho otec a matka, sestry i malý bratříček. Paetramovi teď bude devět a nepochybně se vzpíral víc než kdy jindy, aby mu říkali, že je malý. Deselle bude krásných dvanáct a Adoře šestnáct, nejspíš se připravuje zaplést si vlasy. Strýc Eward, bratr jeho otce, a teta Magda - oba byli statní a velice se sobě podobali - a jejich děti. Teta Neain, která každé ráno navštěvovala hrob strýce Carlina, a jejich děti, a prateta Ealsin, která se nikdy nevdala, se špičatým nosem a bystrýma očima, vždy připravena odhalit, co měl kdo na míli kolem zalubem. Když se kdysi učil u pantáty Luhhana, vídával je pouze o svátcích. Byli příliš daleko pro náhodné návštěvy, a vždy tu bylo co dělat. Jestli bělokabátníci pronásledují Aybary, tak je najdou velice snadno. A on měl na starosti je, ne tohohle Zabíječe. Mohl zvládnout jen něco. Chránit svou rodinu a Faile. To bylo nejdůležitější. Pak byla na řadě vesnice a vlci a Zabíječ jako poslední. Jeden člověk nemohl zvládnout všechno.</p>

<p>Porost Luhu zabíral kamenitou půdu a mezi stromy se občas objevovala ostružiním porostlá skaliska. Jako chlapec se do pralesa často zatoulal, sám či s Randem a Matem, lovil tam s lukem nebo prakem, kladl pasti na králíky či se prostě jen tak toulal kvůli pocitu volnosti. Ve stromech švitořily veverky s huňatými ocásky a ve větvích čiřikali zelenáčci napodobujíce černokřídlé mnohohlasé drozdce, a před poutníky z křoví vyskakovaly modrohřbeté křepelky - to všechno k němu hovořilo hlasem domova. Už pach hlíny, kterou obracela koňská kopyta, mu byl povědomý.</p>

<p>Mohl zamířit přímo do Emondovy Role, ale on místo toho zahnul víc na sever do lesa, a když se slunce sklánělo k západu a vrcholkům stromů, konečně překročil širokou stezku zvanou Kameniční cesta. Proč se jmenovala „kameniční", to nikdo ve Dvouříčí nevěděl, a zřídkakdy připomínala silnici, byla to jen zaplevelená plocha a pod stromy nerostl dokonce ani plevel. Že je to cesta se dalo poznat jen podle hluboko vyježděných kolejí vozů a žebřiňáků. Občas se na povrch nějak dostaly zbytky starého dláždění. Možná kdysi vedla do kamenolomu v Manetherenu.</p>

<p>Statek, jejž Perrin hledal, ležel nedaleko cesty za řadami jabloní a hrušní, na nichž se nalévaly plody. Ucítil hospodářství dřív, než je uviděl. Pach spáleniště, ne nového, ale ani celý rok ten zápach nezakryl.</p>

<p>Zastavil koně na okraji stromů, seděl tam a díval se, až se konečně přiměl vjet na místo, které bývalo statkem al'Thorových. Nákladní kůň se coural za šedákem. Doposud stál jen košár pro ovce s kamennými stěnami, ale vrátka byla otevřená a visela na jednom závěsu. Sazemi pokrytý komín vrhal dlouhý stín na popadané ohořelé trámy domu. Ze stodoly a úpravny tabáku zůstal jen popel. Pole tabáku i zeleninovou zahradu udusil plevel a zahrada vypadala zdupaně. To, co nebyl pýr a pelyněk, bylo polámané a zahnědlé.</p>

<p>Perrina ani nenapadlo nasadit šíp na tětivu. Oheň byl starý celé týdny, ohořelé dřevo bylo slizké a matné díky nedávným dešťům. Psí víno potřebovalo nejméně měsíc, aby tolik narostlo. Teď zcela zakrývalo pluh a brány ležící vedle pole. Pod světlými lístky byla vidět rez.</p>

<p>Aielové však vše pečlivě prohledali, oštěpy připravené a oči ostražité. Rozhrabávali hlínu i popel. Když se z trosek domu vyškrábala Bain, podívala se na Perrina a zavrtěla hlavou. Aspoň že Tam al'Thor tady nezemřel.</p>

<p><emphasis>Vědí to. Vědí to, Rande. Měl jsi jít s sebou. </emphasis>Málem se neudržel a pobídl Tanečníka do cvalu směrem k místu, kde ležel jeho rodný statek. Nebo to málem zkusil. Dokonce i Tanečník by dávno padl mrtev k zemi, než by doběhl tak daleko. Třeba to byla práce trolloků. Jestli to byli trolloci, možná jeho rodina ještě pracuje na statku a je v bezpečí. Zhluboka se nadechl, ale každý jiný pach přehlušil zápach spáleniny.</p>

<p>Přistoupil k němu Gaul. „Ať to udělal kdokoliv, je dávno pryč. Zabili pár ovcí a ostatní rozehnali. Někdo sem přišel později, stádo sehnal a odehnal ho na sever. Dva muži, myslím, ale stopy jsou moc staré, aby se to dalo poznat s jistotou."</p>

<p>„Zůstaly nějaké stopy po tom, kdo to udělal?" Gaul zavrtěl hlavou. Mohli to být trolloci. Zvláštní, přát si něco takového. A hloupé. Bělokabátníci znali jeho jméno, a stejně dobře znali i Randovo. <emphasis>Znají moje jméno. </emphasis>Zadíval se na popel z al'Thorovic hospodářství a Tanečník poskočil, jak se mu ruce na otěžích roztřásly.</p>

<p>Loial sesedl na okraji řady ovocných stromků, ale hlavou stále dosahoval nad stromy. Faile dojela k Perrinovi a cestou upřeně pozorovala jeho obličej. Její klisna lehce našlapovala. „Je tohle...? Znáš lidi, co tu žili?"</p>

<p>„Rand a jeho táta."</p>

<p>„Ó. Myslela jsem, že je to snad..." Úleva a sympatie v jejím hlase stačily, aby poznal, jak hodlala větu dokončit. „Tvoje rodina žije poblíž?"</p>

<p>„Ne," odvětil Perrin stroze a ona se stáhla, jako by dostala políček. Ale stále ho pozorovala a čekala. Co by musel udělat, aby ji od sebe odehnal? Víc než to, k čemu se dokázal přimět, když to nedokázal doteď.</p>

<p>Stíny se dloužily a slunce již bylo na úrovni korun stromů. Perrin otočil Tanečníka a hrubě se k ní obrátil zády. „Gaule, dnes se na noc utáboříme opodál. Chci vyrazit hned brzy zrána." Kradí se ohlédl přes rameno. Faile odjížděla zpět k Loialovi a v sedle seděla velice vzpřímená. „V Emondově Roli budou vědět..." Kde jsou bělokabátníci, takže se jim bude moci vzdát dřív, než ublíží jeho rodině. Jestli je jeho rodina ještě v pořádku. Jestli statek, na němž se narodil, nevypadá jako tenhle. Ne. Musí to udělat včas, aby tomu zabránil. „Budou vědět, jak to vypadá kolem."</p>

<p>„Takže brzy." Gaul zaváhal. „Ji nezaženeš. Ta je skoro jako <emphasis>Far Dareis Mai, </emphasis>a když tě Děva miluje, neunikneš jí, ať utíkáš, jak chceš rychle."</p>

<p>„Starosti s Faile nechej na mně." Hlas mu změkl. Nebyl to Gaul, koho se chtěl zbavit. „Velmi brzy. Zatímco Faile bude stále spát."</p>

<p>Oba tábory pod jabloněmi byly této noci tiché. Jedna či druhá Aielanka se občas zvedla a zadívala se k malému ohýnku, u nějž seděl Perrin s Gaulem, ale houkání sovy a dupání koní byly jediné zvuky, které se ozývaly. Perrin nemohl usnout, a do svítání zbývala dobrá hodina, měsíc ještě svítil naplno, když s Gaulem tiše vyklouzli. Aielovy měkké boty mnoho hluku nenadělaly a koňská kopyta také ne. Bain, či snad Chiad, se za nimi dívala, jak odcházejí. Nepoznal, která z nich to je, ale Faile nevzbudila, za což jí byl Perrin vděčný.</p>

<p>Slunce už stálo vysoko, když se konečně dostali ze Západního polesí maličko pod vesnici, mezi stopami po vozech a stezkami ohraničenými živými ploty či nízkými hrubými zídkami. - Nad komíny statků se vznášel kouř jako jemné šedé peří, podle pachu hospodyně po ránu pekly. Na polích s tabákem či ječmenem se pohybovali muži a chlapci hlídali stáda černohlavých ovcí na pastvinách. Pár lidí si všimlo jejich příchodu, ale Perrin nechal Tanečníka jít rychlým krokem a doufal, že nikdo není dost blízko, aby ho poznal či se pozastavil nad Gaulovým divným oděním nebo jeho oštěpy.</p>

<p>Lidé se také určitě pohybovali kolem Emondovy Role, takže vesnici obejel z východu širokým obloukem, vyhýbaje se udusaným stezkám i doškovým střechám natlačeným kolem Trávníku, kde ze skalky vyvěral pramen Vinný střik s takovou silou, že dokázal srazit člověka na kolena, a dával zrod potoku stejného jména. Škody, na které si vzpomínal z jarniční noci, byly po roce úplně napravené, ohořelé domy a spálené střechy dávno postavené a spravené. Skoro jako by sem trolloci nikdy nepřišli. Modlil se, aby to nikdo z místních nemusel prožít znovu. Hostinec U Vinného střiku stál skoro na východním konci Emondovy Role, mezi pevným dřevěným Vozovým mostem přes spěchající vody Vinného střiku a mohutnými starými kamennými základy, z jejichž středu vyrůstal silný dub. U stolů pod silnými větvemi za hezkých odpolední sedávali lidé a sledovali hru v kuželky. Tak brzy ráno byly stoly samozřejmě prázdné. Dál na východ bylo jen pár domů. Sám hostinec měl kamenné přízemí a poschodí, omítnuté nabilo, na všech stranách přesahovalo. Nad lesklé červené tašky na střeše se zvedal tucet komínů. Byla to jediná střecha z tašek na celé míle daleko.</p>

<p>Perrin přivázal Tanečníka i nákladního koně ke sloupku u dveří do kuchyně a ohlédl se ke stáji s doškovou střechou. Slyšel odtamtud pracující muže, nejspíš to byli Hud a Tad, kteří vyklízeli stání, kde pantáta al'Vere držel pár velkých dhurranských chladnokrevníků, jež pronajímal jako tažné koně pro těžké náklady. Z druhé strany hostince se také ozývaly zvuky, mumlání hlasů na Trávníku, kejhání husí, hrčení vozu. Nechal koně, jak byli, nehodlal se tu zdržovat. Kývl Gaulovi, aby šel za ním, a spěchal dovnitř, dřív než některý ze stájníků vyhlédne. Luk si nesl s sebou.</p>

<p>Kuchyně byla prázdná, obě železné pece a všechna ohniště až na jedno byly vyhaslé, i když se ve vzduchu stále vznášela vůně pečení. Chleba a medové koláčky. V hostinci nebyli hosté často, jen když přijeli kupci z Baerlonu, aby nakoupili tabák a vlnu, nebo se tu co měsíc stavil forman, pokud ovšem nenapadl sníh a cesty byly průjezdné. Později přes den se občas zastavil na něco k jídlu a pití některý z vesničanů, ti však teď tvrdě pracovali doma. Někdo tu však mohl být, tak po špičkách prošel chodbičkou vedoucí z kuchyně do šenku, pootevřel dveře a nahlédl dovnitř.</p>

<p>Čtvercovou místnost viděl snad tisíckrát, její ohniště z oblázků, táhnoucí se přes polovinu délky místnosti, krbovou římsu ve výši ramen, leštěnou nádobu na tabák pantáty al'Vereho i drahocenné hodiny stojící na římse. Všechno mu nyní však připadalo nějak menší. Židle s vysokými opěradly před ohništěm sloužily ke schůzím venické rady. Knihy Brandlewyna al'Vereho stály na polici proti ohništi - kdysi si Perrin neuměl představit víc knih na jednom místě než těch pár tuctů většinou odřených svazků - a soudky s pivem a vínem lemovaly třetí stěnu. Číča, žlutá kočka patřící k hostinci, ležela jako obvykle natažená na jednom ze soudků.</p>

<p>Kromě Brana al'Vereho samotného a jeho ženy Marin, v dlouhých bílých zástěrách, leštících u jednoho ze stolů rodinné stříbro a cínové nádobí, byl šenk prázdný. Pantáta al'Vere byl objemný kulatý muž s řídkými chomáčky šedých vlasů. Panímáma al'Vereová byla štíhlá, mateřsky vypadající žena se silným prošedivělým copem přehozeným přes rameno. Byl z ní cítit chleba a medové koláčky a pod tím se vznášela vůně růží. Perrin si na ně pamatoval jako na usmívající se pár, ale teď oba vypadali napjatě a starosta se mračil, i když to určitě nemělo nic společného se stříbrným pohárem v jeho rukou.</p>

<p>„Pantáto al' Vere?" Perrin otevřel dveře dokořán a vstoupil. „Panímámo al'Vereová. To jsem já, Perrin."</p>

<p>Oba vyskočili na nohy, až se židle převrátily, což vyděsilo kočku. Panímáma al'Vereová si přitiskla ruce na ústa. Oba na Perrina zírali stejně jako na Gaula. Stačilo to, aby si Perrin začal neobratně přendávat luk z ruky do ruky. Zvláště když Bran doběhl k oknu - na muže tak objemného se pohyboval s překvapivou lehkostí - a prudce odhrnul záclony, aby mohl vyhlédnout ven, jako by se bál, že tam jsou další Aielové.</p>

<p>„Perrine?" zamumlala nevěřícně panímáma al'Vereová. <emphasis>„Jsi </emphasis>to ty. Skoro jsem tě nepoznala, s těmi vousy a... Tvoje tvář. Kde jsi -? Je s tebou Egwain?"</p>

<p>Perrin se zpola nepřítomně dotkl zpola zahojené sečné rány na tváři a přál si, aby se byl předtím umyl nebo aby byl aspoň nechal luk a sekeru v kuchyni. Neuvědomil si, jak by je mohl jeho zjev vyděsit. „Ne. Tohle s ní nemá nic společnýho. Ona je v bezpečí." Možná ve větším bezpečí na cestě zpátky do Tar Valonu, než kdyby byla zůstala v Tearu s Randem, ale v obou případech v bezpečí. Perrina napadlo, že by měl její matce sdělit něco víc než těch pár prostých slov. „Panímámo al'Vereová, Egwain má studovat na Aes Sedai. Nyneiva taky."</p>

<p>„Já vím," řekla paní hostinská tiše a dotkla se kapsy na zástěře. „Dostala jsem od ní z Tar Valonu tři dopisy. Podle toho, co napsala, jich poslala víc, a Nyneiva aspoň jeden, ale jen ty tři Egwaininy dorazily až sem. Píše něco o výcviku, a podle mě to musí být velice tvrdé."</p>

<p>„Tohle ona chce." Tři dopisy? Přepadl ho pocit viny, až se nahrbil. On nenapsal nikomu ani řádku kromě zpráviček, které zanechal pro rodinu a pantátu Luhhana té noci, kdy ho Moirain odvedla z Emondovy Role. Ani jeden dopis.</p>

<p>„Tak to vypadá, i když jsem si pro ni tohle nepředstavovala. Není to něco, co můžeš na potkání vykládat lidem, že? Píše, že si tam ale udělala pár přátel, vypadá to na milá děvčata. Elain a Min. Znáš je?"</p>

<p>„Setkali jsme se. Myslím, že se jim dá říkat milý děvčata." Kolik toho Egwain v těch dopisech prozradila? Zřejmě moc ne. Ať si panímáma al'Vereová myslí, co chce. Perrin jí nehodlal přidávat starosti s věcmi, s nimiž stejně nemohla nic dělat. Co se stalo, stalo se. Egwain teď byla v dostatečném bezpečí.</p>

<p>Náhle si uvědomil, že tu Gaul celou dobu jen tak stojí, a spěšně všechny představil. Bran zamrkal, když Gaula označil za Aiela, a zamračil se na jeho oštěpy i černý závoj visící mu přes <emphasis>šufu </emphasis>na prsa, ale jeho žena jen řekla: „Vítej v Emondově Roli, pane Gaule, a v hostinci U Vinného střiku."</p>

<p>„Kéž máš vždy vodu a stín, správkyně střechy," pravil Gaul formálně a uklonil se jí. „Žádám o svolení bránit tvou střechu i držbu."</p>

<p>Paní hostinská téměř nezaváhala, než odpověděla, jako by tohle bylo přesně to, co byla zvyklá slýchávat. „Velkomyslná nabídka. Ale musíš mi dovolit rozhodnout, kdy to bude potřeba."</p>

<p>„Jak pravíš, správkyně střechy. Tvoje čest je i mou." Zpod kabátce Gaul vytáhl zlatou slánku, malou nádobku jemně připevněnou na umně vytepaného lva, a podal jí ji. „Nabízím malý hostovský dar pro tvou střechu."</p>

<p>Marin al'Vereová to zvládla jako kterýkoliv jiný dar, a skoro se nedalo poznat, jak je ohromená. Perrin pochyboval, že v celém Dvouříčí je kousek, jenž by se tomuto rovnal, a rozhodně ne ve zlatě. Ve Dvouříčí bylo málo zlatých mincí, natož zlatých ozdob. Perrin doufal, že nikdy nezjistí, že to bylo uloupeno v Tearském Kameni, aspoň si na to byl ochoten vsadit.</p>

<p>„Můj chlapče," ozval se Bran, „nejspíš bych měl říct ,vítej domů', ale proč ses vracel?"</p>

<p>„Doslechl jsem se o bělokabátnících, pantáto," odpověděl Perrin prostě.</p>

<p>Starosta si se ženou vyměnil střízlivý pohled a pak Bran pravil: „Znovu se ptám, proč ses vracel? Nemůžeš tu nic zastavit, chlapče, ani nic změnit. Nejlepší bude, když odejdeš. Jestli nemáš koně, jednoho ti dám. Jestli máš, vyskoč do sedla a odjeď na sever. Myslím, že bělokabátníci hlídají Tarenský Přívoz... To oni ti tak ozdobili tvář?"</p>

<p>„Ne. To -"</p>

<p>„Tak na tom nezáleží. Jestli ses přes ně dostal cestou sem, tak můžeš taky odejít. Hlavní tábor mají v Hlídce, ale jejich výzvědný oddíly můžou být kdekoliv. Odjeď, chlapče můj."</p>

<p>„Nečekej, Perrine," dodala panímáma al'Vereová tiše, ale tím pevným hlasem, kterým obvykle dokázala, že lidé udělali přesně to, co po nich chtěla. „Nečekej ani hodinu. Připravím ti něco na cestu. Trochu čerstvýho chleba a sýr, kousek šunky a hovězí pečeně a zeleninu. Musíš jít, Perrine."</p>

<p>„Nemůžu. Víte, že jdou po mně, jinak byste nechtěli, abych odešel." A neřekli ani slovo o jeho očích, i kdyby se jenom zeptali, jestli není nemocný. Panímámu al'Vereovou to skoro nepřekvapilo. Věděli to. „Jestli se jim vzdám, můžu něco z toho zarazit. Můžu udržet rodinu -" Nadskočil, když se dveře do chodby rozlétly, a dovnitř vstoupila Faile doprovázena Bain a Chiad.</p>

<p>Pantáta al'Vere si přejel dlaní holou hlavu. I když mu neunikl jejich oděv, podle něhož patřily ke Gaulovi, příliš ho nepobavilo, že jsou to ženy. Vypadal hlavně podrážděně, že byl vyrušen. Číča se posadila a podezíravě se zadívala na všechny ty cizí lidi. Perrina napadlo, jestli ho kočka považuje také za cizince, a kde je vlastně Loial. Cokoliv, jen aby se vyhnul pomyšlení na to, jak zvládne Faile teď.</p>

<p>Ta mu nedala příliš času na rozmyšlenou. Postavila se přímo před něho s rukama v bok. Nějak se jí podařil ten trik, který ženy ovládaly, a vypadala vyšší čistě jen díky tomu, že se třásla vzteky. „Vzdát se? Vzdát se! Tak tohle jsi měl od začátku v plánu? Měl, že jo? Ty hlupáku! Úplně ti zamrzl mozek, Perrine Aybaro. Nikdy to nebylo víc než svaly a vlasy, ale teď to není ani tohle. Jestli tě bělokabátníci pronásledují, tak tě pověsí, pokud se jim vzdáš. Proč by tě měli chtít?"</p>

<p>„Protože jsem pár bělokabátníků zabil." Podíval se na ni a nevšímal si toho, jak panímáma al'Vereová zalapala po dechu. „Tý v noci, kdy jsem tě potkal, a dva předtím. O těch dvou vědí, Faile, a myslí si, že jsem temnej druh." Tolik aspoň brzy zjistí. Kdyby byli sami, tak by jí v této chvíli už asi prozradil proč. Alespoň dva z bělokabátníků, Geofram Bornhald a Jaret Byar, tušili něco o jeho spojení s vlky. Nevěděli sice všechno, ale jim i to málo stačilo. Muž, který běhá s vlky, musí být temným druhem. Možná jeden nebo oba tu nyní byli s ostatními bělokabátníky. „Věří, že je to pravda."</p>

<p>„Ty nejsi o nic víc temný druh než já," zašeptala Faile ochraptěle. „To by dřív mohlo být temným druhem slunko."</p>

<p>„Na tom ale nezáleží, Faile. Musím udělat, co musím."</p>

<p>„Ty popletenej halamo! Ty nic tak střelenýho udělat <emphasis>nemusíš! </emphasis>Ty slepičí mozečku! Jestli to zkusíš, oběsím tě sama!"</p>

<p>„Perrine," ozvala se tiše panímáma al'Vereová, „představil bys mě laskavě této mladé ženě, která má o tobě zjevně tak vysoké mínění?"</p>

<p>Faile se tváře zalily jasnou červení, jak si uvědomila, že si pantáty a panímámy al'Vereových doposud nevšimla, a začala se vybraně klanět a květnatě omlouvat. Bain a Chiad udělaly, co předtím Gaul, požádaly o svolení bránit střechu panímámy al'Vereové a daly jí malou zlatou misku s vytepanými lístky a bohatě zdobený mlýnek na pepř, větší než obě Perrinovy pěsti, na jehož vrcholku se skvělo jakési podivné stvoření, zpola kůň a zpola ryba.</p>

<p>Bran al'Vere na ně hleděl a mračil se, mnul si čelo a cosi si pro sebe mumlal. Perrin několikrát zachytil slovo „Aielové", pronesené nevěřícným tónem. Starosta se také stále ohlížel k oknům. Nebál se, že by tu mohlo být Aielů víc, překvapilo ho, když zjistil, že Gaul je Aiel. Starosta si dělal starosti s bělokabátníky.</p>

<p>Marin al'Vereová, na druhou stranu, to všechno klidně přijala a chovala se k Faile, Bain i Chiad jako ke kterékoliv mladé poutnici, která kdy vstoupila do hostince. Pochválila Faile její jezdecké šaty - dnes z tmavomodrého hedvábí - a Aielankám řekla, jak obdivuje barvu a lesk jejich vlasů. Perrin vytušil, že přinejmenším Bain a Chiad vůbec nevědí, co si z toho všeho vybrat, ale paní hostinská zakrátko, s tou svou klidnou mateřskou odhodlaností, usadila všechny tři ženy ke stolu, donesla jim mokré ručníky, aby si mohly otřít prach z rukou a obličeje, a nalila jim čaj z velkého čajníku s červenými proužky, na nějž se Perrin tak dobře pamatoval.</p>

<p>Mohlo být docela zábavné, vidět tyto divoké ženy - Faile k nim rozhodně patřila - jak náhle dychtí ujistit panímámu al'Vereovou, že se cítí velice pohodlně, a nemohou jí s něčím pomoci, dělá toho pro ně tolik, a všechny měly oči dokořán jako děti, majíce stejnou šanci jako děti jí vzdorovat. Bývalo by to zábavné, kdyby do toho nezahrnula jeho a Gaula, nezahnala je stejně odhodlaně ke stolu a netrvala na tom, že si musejí umýt ruce a obličej, než dostanou šálek čaje. Gaul se celou dobu mírně usmíval. Aiel měl zvláštní smysl pro humor.</p>

<p>Kupodivu se paní hostinská ani jednou nepodívala na jeho luk a sekeru, ani na zbraně Aielů. Lidé ve Dvouříčí zřídka nosili třebas jen luk, a ona vždycky trvala na tom, že i ten musí člověk odložit, než usedne k jednomu z jejích stolů. Teď však zbraně prostě pomíjela.</p>

<p>Další překvapení přišlo, když Bran položil Perrinovi k ruce stříbrný pohárek s jablečnou pálenkou, a ne tu trošku, kterou muži v šenku obvykle vypili, jež stačila tak na to, aby do ní člověk ponořil půlku palce, ale poloplný pohár. Když Perrin odjížděl, byl by dostal mošt nebo mléko nebo možná hodně zředěné víno, půl poháru k jídlu či plný při hodech. Potěšilo ho, že je brán jako dospělý muž, ale pohárek jen držel v prstech. Byl teď na víno zvyklý, ale zřídka pil co silnějšího.</p>

<p>„Perrine," řekl starosta, když usedal na židli vedle své ženy, „nikdo nevěří, že jsi temný druh. Nikdo, kdo má trochu zdravýho rozumu. Není důvod, aby ses nechal pověsit."</p>

<p>Faile zuřivě přikyvovala na souhlas, ale Perrin si jí nevšímal. „Nenechám se odradit, pantáto al'Vere. Bělokabátníci chtějí mě, a jestli mě nedostanou, mohli by se obrátit na nejbližšího Aybaru, kterého najdou. Nejsou to zrovna milí lidi."</p>

<p>„My to víme," řekla měkce panímáma al'Vereová.</p>

<p>Její manžel se díval na své ruce, sepjaté na stole. „Perrine, tvoje rodina je pryč."</p>

<p>„Pryč? Chceš říct, že už vypálili jejich statek?" Perrin sevřel ruku kolem stříbrného pohárku. „Doufal jsem, že dorazím včas. Asi jsem to měl vědět. Trvalo moc dlouho, než jsem se to doslechl. Třeba můžu pomoct tátovi a strejdovi Ewardovi ho znovu postavit. U koho teď bydlí? Chci je aspoň nejdřív vidět."</p>

<p>Bran se zamračil a jeho žena ho na uklidněnou pohladila po rameni. Ale oči kupodivu stále upírala na Perrina, velice smutné a plné soucitu.</p>

<p>„Jsou mrtví, chlapče," vykládal spěšně Bran.</p>

<p>„Mrtví? Ne. Nemůžou -" Perrin se zamračil, když mu na ruku náhle dopadlo cosi mokrého, a zadíval se na rozmáčknutý pohár, jako by se divil, odkud se tu vzal. „Mrzí mě to. Nechtěl jsem -" Zatahal za zploštělé stříbro, snaže se mu prsty znovu vrátit původní tvar. Nešlo to. Samozřejmě. Velmi opatrně položil zničenou nádobku doprostřed stolu. „Nahradím vám ho. Můžu -" Otřel si ruku o kabátec a náhle zjistil, že hladí topor sekery, kterou měl u pasu. Proč se na něj všichni tak divně dívají? „Jsi si jistý?" Vlastní hlas mu náhle zněl podivně vzdálený. „Adora a Deselle? Paet? Máma?"</p>

<p>„Všichni jsou mrtví," sdělil mu smutným hlasem Bran. „Tvoje tety a strýcové taky, i bratranci a sestřenice. Všichni ze statku. Pomáhal jsem je pochovávat, chlapče. Na tom nízkým vršku, na tom s jabloněmi."</p>

<p>Perrin si strčil palec do pusy. Byla to hloupost, takhle se říznout o vlastní sekeru. „Máma měla ráda jabloňový květy. Bělokabátníci. Proč by -? Ať shořím, Paetovi bylo teprv devět. A holky..."</p>

<p>Hlas měl velice jasný. Napadlo ho, že by měl do svých slov dát trochu emocí. Nějaké emoce.</p>

<p>„Byli to trolloci," pospíšila si panímáma al'Vereová. „Vrátili se, Perrine. Ne tak, jako když jste odcházeli, nepřepadli vesnici, ale byli venku v krajině. Většina statků, která stojí daleko od ostatních, je opuštěná. Nikdo nechodí v noci ven, ani blízko vesnice. Stejné je to dole v Devenském Průseku i nahoře v Hlídce, možná i v Tarenském Přívozu. Bělokabátníci, ať jsou jak chtějí špatní, jsou naše jediná skutečná ochrana. Co vím, zachránili už dvě rodiny, když trolloci přepadli jejich statek."</p>

<p>„Chtěl jsem - doufal jsem -" Nemohl si vzpomenout, co vlastně chtěl. Bylo to něco s trolloky. Nechtěl si vzpomenout. Bělokabátníci chránící Dvouříčí? Málem ho to rozesmálo. „Randův táta. Tamův statek. To byli taky trolloci?"</p>

<p>Panímáma al'Vereová otevřela ústa, ale Bran ji uťal. „Zaslouží si pravdu, Marin. To byli bělokabátníci, Perrine. Tam a u Cauthonů."</p>

<p>„Matovi příbuzní taky. Randovi, Matovi a moji." Docela zláštní, znělo to, jako by říkal, že by mohlo začít pršet. „Ti jsou taky mrtví?"</p>

<p>„Ne, chlapče. Ne, Abell a Tam se skrývají někde v Západním polesí. A Matova máma a sestry... Ty jsou taky naživu."</p>

<p>„Skrývají se?"</p>

<p>„Není nutné se pouštět do tohohle," pravila rázně paní hostinská. „Brane, přines mu další pálenku. A tuhle vypij, Perrine." Její manžel zůstal sedět, ale ona se na něj jenom zamračila a pokračovala. „Nabídla bych ti postel, ale není to bezpečné. Někteří lidi by klidně mohli honem honem běžet za urozeným pánem Bornhaldem, kdyby zjistili, že jsi tady. Eward Congar a Hari Coplin se za bělokabátníky tahají jako pejsci, touží je potěšit a udělat si jméno, a Cenn Buie není o moc lepší. A Wit Congar by taky žvanil, kdyby ho Daisa nezarazila. Ona je teď vědmou. Perrine, nejlepší bude, když odejdeš. Věř mi."</p>

<p>Perrin pomalu zavrtěl hlavou. Bylo toho moc, nedokázal to strávit. Daisa Congarová je vědmou? Ta ženská byla jako býk. Bělokabátníci chrání Emondovu Roli. Hari a Eward a Wit spolupracují. Od Congarů a Coplinů se nic moc jiného čekat nedalo, ale Cenn Buie byl členem vesnické rady. Urozený pán Bornhald. Takže tu je Geofram Bornhald. Faile ho sledovala velikýma, zvlhlýma očima. Proč by měla ona mít slzy na krajíčku?</p>

<p>„Je toho víc, Brandlewyne al'Vere," řekl Gaul. „Tvůj výraz to prozrazuje."</p>

<p>„To je," přitakal Bran. „Ne, Marin," dodal pevně, když paní hostinská lehce zavrtěla hlavou. „Zaslouží si pravdu. Celou pravdu." Paní hostinská s povzdechem složila ruce do klína. Skoro vždy dosáhla svého - až na chvíle, kdy se Bran tvářil tak odhodlaně jako teď, s obočím staženým dolů jako vraní křídla.</p>

<p>„Jakou pravdu?" zeptal se Perrin. Jeho matka měla ráda jabloňové květy.</p>

<p>„Ze všeho nejdřív, Perrine, s bělokabátníky je Padan Fain," začal Bran. „Teď si říká Ordeith a na svý jméno vůbec nereaguje, ale je to on, ať už se na nás dívá jak chce svrchu."</p>

<p>„On je temnej druh," prohodil Perrin nepřítomně. Adora a Deselle si na jaře vždycky vplétaly jabloňové květy do vlasů. „Sám to přiznal. To on přivedl v předvečer Jarnic trolloky." Paet rád šplhal po jabloních. Když jste se nedívali, házel po vás jablka přímo z koruny stromu.</p>

<p>„Takže tak," prohlásil zachmuřeně starosta. „No, to je teda zajímavý. Má u bělokabátníků velký slovo. Poprvý jsme uslyšeli, že jsou tady, když vypálili Tamův statek. To byla Fainova práce. Vedl bělokabátníky, kteří to udělali. Tam jich pár zasáhl šípy, než se dostal do lesa, a na Cauthonův statek se dostal těsně předtím, než mohli dostat Abella. Ale zavřeli Natti a děvčata. A Harala Luhhana a Alsbet taky. Myslím, že by je byl Fain nechal pověsit, ale urozený pán Bornhald to nedovolil. Ale ani je nenechal jít. Pokud jsem mohl zjistit, zatím jim neublížili, ale drží je v bělokabátnickým táboře nahoře v Hlídce. Fain z nějakýho důvodu nenávidí tebe, Randa a Mata. Nabídl sto zlatejch za každýho, kdo je s váma třeba nějak příbuznej, a dvě stě za Tama nebo Abella. A urozený pán Bornhald má zřejmě obzvláštní zájem o tebe. Když sem přijede bělokabátnická hlídka, obvykle je s nimi a ptá se na tebe."</p>

<p>„Ano," řekl Perrin. „Jasně. To by udělal." Perrin z Dvouříčí, který běhá s vlky. Temný druh. Zbytek jim mohl povykládat Fain. <emphasis>Fain s dětmi Světla? </emphasis>Byla to jen vzdálená myšlenka. Lepší však bylo myslet na trolloky. Zamračil se na své ruce a přinutil je nehybně ležet na stole. „Oni vás chrání před trolloky."</p>

<p>Marin al'Vereová se k němu podmračeně naklonila. „Perrine, my ty bělokabátníky potřebujeme. - Ano, vypálili Tamův statek, a Abellův taky, zatýkají lidi a dupou kolem, jako by jim patřilo všechno, co uvidí, ale Alsbet a Natti a ostatním se nic nestalo, jen je drží zavřené, a to se dá nějak napravit. Na pár dveří někdo naškrábal dračí špičák, ale kromě Congarů a Coplinů si toho nikdo jiný nevšímá, a nejspíš ho tam stejně nadrásali oni. Tam a Abell se můžou schovávat, dokud bělokabátníci neodtáhnou. Dřív nebo později musejí odejít. Ale dokud jsou tady trolloci, tak je potřebujeme. Prosím, pochop to. Ne že bychom tu raději neměli tebe než je, ale je potřebujeme, a nechceme, aby tě pověsili."</p>

<p>„Tomuhle ty říkáš být chráněná, správkyně střechy?" ozvala se Bain. „Když požádáš lva, aby tě chránil před vlky, rozhodla ses jenom skončit v jiném břiše."</p>

<p>„Copak se nemůžete chránit sami?" dodávala Chiad. „Viděla jsem Perrina bojovat, taky Mata Cauthona a Randa al'Thora. Oni jsou stejné krve jako vy."</p>

<p>Bran si zhluboka a těžce povzdechl. „My jsme jenom sedláci, obyčejní lidi. Urozený pán Luc mluví o tom, že zorganizuje chlapy, aby s trolloky bojovali, ale to by znamenalo nechat naše rodiny zcela nechráněné, když půjdeme s ním, a to se nikomu moc nelíbí."</p>

<p>Perrina to zmátlo. Kdo je urozený pán Luc? Zeptal se na to a paní hostinská odpověděla.</p>

<p>„Přišel zhruba ve stejné době jako bělokabátníci. Je to hledač valerskýho rohu. Zná příběh <emphasis>Velké hledání valerského rohu. </emphasis>Urozený pán Luc si myslí, že valerský roh je někde v pohoří Oparů nad Dvouříčím. Ale kvůli našim potížím se svýho hledání vzdal. Urozený pán Luc je moc vznešený a má ty nejvybranější způsoby." Uhladila si vlasy a pochvalně se usmála. Bran se na ni koutkem oka podíval a kysele zavrčel.</p>

<p>Hledač rohu. Trolloci. Bělokabátníci. Dvouříčí rozhodně nevypadalo jako místo, které opustil. „Faile je taky hledač rohu. Ty tohohle urozenýho pána Luca znáš, Faile?"</p>

<p>„Už toho mám dost," oznámila Faile. Perrin se zamračil, když vstala a obešla stůl. Popadla ho za hlavu a přitáhla si jeho obličej na břicho. „Tvoje máma je mrtvá," řekla tiše. „Tvůj táta je mrtvý. Tvoje sestry jsou mrtvé i tvůj bráška. Tvoje rodina je mrtvá a ty to nemůžeš změnit. Rozhodně ne tak, že sám umřeš. Podvol se svýmu žalu. Nedrž ho uvnitř, kde může kypět."</p>

<p>Perrin ji popadl za lokty, aby ji odsunul, ale z nějakého důvodu to, jak se jí držel, bylo to jediné, co ho drželo na nohou. Teprve tehdy si uvědomil, že pláče, vzlyká jí do šatu jako děcko. Co si o něm musela myslet? Otevřel ústa, aby jí řekl, že je v pořádku, aby se jí omluvil za to, jak se složil, ale vyšlo z nich jen: „Nemohl jsem se sem dostat rychleji. Nemohl - já -" Zaťal zuby, aby sám sebe umlčel.</p>

<p>„Já vím," zamumlala Faile a hladila ho po vlasech, jako by byl malý chlapec. „Já vím."</p>

<p>Perrin chtěl přestat, ale čím víc šeptala, jak ho chápe, tím víc vzlykal, jako by z něj její měkké ruce, hladící ho po vlasech, vyháněly slzy.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA DESÁTÁ</strong></p>

<p><strong><emphasis>Za dubem</emphasis></strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>Jak mu tak Faile držela hlavu pod ňadry, Perrin ztratil veškerý pojem o tom, jak dlouho brečí. Hlavou se mu honily obrazy jeho rodiny, jak se jeho otec usmívá, když mu ukazuje, jak držet luk, jak si jeho matka zpívá při předení vlny, jak si ho Adora a Deselle dobírají, když se poprvé holil, jak Paet kdysi dávno o Letnicích doširoka otevírá oči na kejklíře. Když se konečně odtáhl, byli tu sami, tedy až na číču, která se olizovala na sudu. Přítomnost Faile však byla dost zlá. Jistým způsobem byl rád, že zůstala, jen si přál, aby nic neviděla a neslyšela.</p>

<p>Uchopil její ruce do svých a usadil ji na vedlejší židli. Byla tak krásná, s těma lehce zešikmenýma očima, velkýma a tmavýma, a vysedlými lícními kostmi. Perrin nevěděl, jak jí dokáže vynahradit způsob, jakým se k ní choval v posledních dnech. Ona si však nepochybně najde způsob, jak ho přimět zaplatit.</p>

<p>„Už ses vzdal toho nápadu, že se vydáš bělokabátníkům?" zeptala se dívka. V jejím hlasem nebylo ani stopy po tom, že ho právě viděla, jak brečí jako děcko.</p>

<p>„Zřejmě by to ničemu neprospělo. Půjdou po Randově a Matově tátovi bez ohledu na to, co udělám já. Moje rodina..." Rychle ji pustil, ale ona se usmála, místo aby sebou trhla. „Musím osvobodit pantátu Luhhana a jeho ženu, jestli to půjde. A Matovu mámu a sestry. Slíbil jsem mu, že se o ně postarám. A udělám, co budu moct, s těma trollokama." Možná má tenhle urozený pán Luc nějaký nápad. Aspoň že brána byla uzavřena. Po Cestách už žádní další trolloci nepřijdou.. Zvlášť chtěl něco podniknout s těmi trolloky. „A nic z toho nezvládnu, když je nechám, aby mě pověsili."</p>

<p>„Jsem moc ráda, že to vidíš takhle," sdělila mu Faile suše. „Nějaký další hloupý poznámky, abys mě zahnal?"</p>

<p>„Ne." Připravil se na výbuch, ale ona jen kývla, jako by to jediné slovo bylo vše, co čekala, vše, co chtěla. Maličkost, nic, kvůli čemu stálo za to se pohádat. Určitě měla v plánu ho nechat těžce zaplatit.</p>

<p>„Je nás pět, Perrine, šest, jestli se k nám připojí Loial. A jestli najdeme Tama al'Thora a Abella Cauthona... Jsou s lukem stejně dobří jako ty?"</p>

<p>„Lepší," prozradil jí popravdě. „Mnohem lepší."</p>

<p>Faile zlehka, nevěřícně přikývla. „Tak to nás bude osm. Začátek. Možná se k nám připojí i další. A pak je tu ještě ten urozený pán Luc. Ten se bude nejspíš chtít ujmout velení, ale jestli není úplný blbec, tak na tom nezáleží. Ale ne všichni, kdo složili přísahu hledače, měli v hlavě zdravý rozum. Už jsem potkala pár lidí, co si mysleli, že vědí úplně všechno, a kromě toho byli umínění jako mezci."</p>

<p>„Já vím." Ostře se na něj podívala a Perrinovi se podařilo zabránit, aby se mu na rty vkradl úsměv. „Chci říct, žes potkala pár takovejch lidí. Jednou jsem dva z nich viděl, pamatuješ?"</p>

<p>„Aha, ty dva. No, můžeme doufat, že urozenej pán Luc není lhář." Zatvářila se zaujatě a pevněji mu stiskla ruce. Nebyla znepokojená, spíš jako by se mu snažila dodat sílu. „Budeš chtít navštívit rodný statek, svůj domov. Půjdu s tebou, jestli mě necháš."</p>

<p>„Až to půjde, Faile." Zatím ale ne. Ještě ne. Kdyby se teď podíval na ty hroby pod jabloněmi... Bylo to zvláštní. Vždycky bral svou sílu jako zaručenou, a teď se ukázalo, že to vůbec není síla. No, už skončil s pláčem. To už byla minulost. „Hezky všechno popořádku. Asi bychom měli nejdřív najít Tama a Abella."</p>

<p>Do šenku strčil hlavu pantáta al'Vere, a když viděl, že sedí dál od sebe, došel až těsně k nim. „V kuchyni je ogier," sdělil Perrinovi omráčeně. „Pije čaj. I ten největší hrnek vypadá..." Zvedl dva prsty, jako by držel jemný šálek. „Marin možná dokáže předstírat, že sem Aielové zaskočí každý den, ale když uviděla tohohle Loiala, skoro omdlela. Dal jsem jí dvojitou dávku pálenky a ona to do sebe hodila jako vodu. Málem se ukašlala k smrti. Obvykle nepije nic silnějšího než víno. Myslím, že kdybych jí dal další skleničku, vypila by ji taky." Našpulil rty a předstíral zájem o neexistující skvrnu na své bílé zástěře. „Už jseš v pořádku, chlapče?"</p>

<p>„Je mi dobře, pane," pospíšil si Perrin. „Pantáto al'Vere, už tu o moc dýl zůstat nemůžeme. Někdo by mohl říct bělokabátníkům, že jste nás tu nechali."</p>

<p>„Ó, není tu moc takovejch, co by to udělali. Ne všichni Congarové a dokonce ani pár Coplinů." Ale nenavrhl jim, aby tu zůstali.</p>

<p>„Víš, kde můžu najít pantátu al'Thora a pantátu Cauthona?"</p>

<p>„Někde v Západním polesí, nejspíš," řekl Bran pomalu. „To jediný vím jistě. Nezůstávají na jednom místě." Sepjal prsty na širokém břiše a naklonil na stranu hlavu s chomáčky šedivých vlasů. „Takže neodcházíš, co? No, řekl jsem Marin, že to neuděláš, ale ona mi nevěřila. Myslí si, že pro tebe bude nejlepší, když odejdeš - a jako většina žen si je jistá, že uvidíš věci tak, jako je vidí ona, když do tebe bude dost dlouho mluvit."</p>

<p>„No, pantáto al'Vere," pravila sladce Faile, „já například shledávám muže jako rozumné tvory, kteří jen potřebují ukázat tu nejmoudřejší cestu, aby se po ní vydali."</p>

<p>Starosta ji poctil pobaveným úsměvem. „Takže mám za to, že Perrina přemluvíš, aby odešel? Marin má pravdu. To je to nejmoudřejší, pokud se chce vyhnout oprátce. Jediný důvod zůstat je ten, že muž občas nemůže utýct. Ne? No, ty to bezpochyby víš nejlíp." Nevšímal si jejího kyselého pohledu. „Pojď se mnou, chlapče můj. Povíme Marin tu dobrou zprávu. Zatni zuby a drž se svých záměrů, protože ona se nevzdá a bude se snažit tě obrátit."</p>

<p>V kuchyni seděl Loial a Aielové se zkříženýma nohama na podlaze. V hostinci rozhodně nebyla jediná židle dost velká, aby udržela ogiera. Loial seděl s rukama na kuchyňském stole a byl i tak dost vysoký, aby paní hostinské viděl do očí. Bran přehnal to, jak malý vypadá hrnek v Loialových rukou, i když na druhý pohled Perrin poznal, že je to bíle polévaná polévková mísa.</p>

<p>Paní hostinská stále dělala, co mohla, jak předstírala, že Aielové a ogier jsou zcela normální hosté, a zabývala se podnosem s chlebem, sýrem a nakládanou zeleninou, ujišťovala se, že všichni mají co jíst, ale pokaždé, když jí oči padly na ogiera, rozšířily se jí, i když on se ji snažil uklidnit poklonami skládanými jejímu pekařskému umění. Pokaždé, když se na něj podívala, Loial nervózně zastříhal ušima se štětičkami, a ona pokaždé nadskočila, když to udělal, a pak zavrtěla hlavou, až jí silný prošedivělý cop prudce zavířil. Za pár hodin mohli jeden druhého dostat do postele s třesavkou.</p>

<p>Loial si při spatření Perrina zhluboka, basově vydechl a postavil hrnek - mísu - s čajem na stůl, ale vzápětí mu široká brada smutně poklesla. „Slyšel jsem o ztrátě, která tě potkala, Perrine, a je mi to moc líto. Panímáma al'Vereová..." prudce zastříhal ušima, i když se na ni zrovna nedíval, a ona sebou znovu trhla, „...mi řekla, že odejdeš, když tě tu teď nic nedrží. Jestli chceš, zazpívám před odchodem jabloním."</p>

<p>Bran a Marin si vyměnili polekaný pohled a starosta si dokonce strčil prst do ucha.</p>

<p>„Děkuju, Loiale. Přijímám tvou nabídku, až bude čas. Ale teď musím něco udělat." Paní hostinská položila tác na stůl se zvučným zařinčením a ostře se na něj podivala, ale Perrin klidně pokračoval a nastínil svůj plán, jak ho zatím vymyslel. Najít Tama a Abella a zachránit lidi, které drží bělokabátníci. O trollocích se nezmínil, i když s nimi měl jisté, byť zatím nejasné, plány také. Vlastně ne tak nejasné. Nehodlal odsud odejít, dokud ve Dvouříčí bude naživu jediný trollok nebo myrddraal. Zahákl si palce za opasek, aby se přinutil přestat hladit sekeru. „Nebude to snadný," zakončil. „Ocením tvoji společnost, ale pochopím, když budeš chtít odejít. Tohle není tvůj boj, a díky tomu, žes byl nablízku lidem z Emondovy Role, jsi už zažil dost trápení. A tady do svý knihy moc nenapíšeš."</p>

<p>„Tady nebo tam, myslím, že je to stejný boj," opáčil Loial. -„Kniha může počkat. Třeba získám i kapitolu o tobě."</p>

<p>„Říkal jsem, že půjdu s tebou," ozval se Gaul, aniž byl vyzván. „Nemyslel jsem tím, že jen dotud, dokud bude cesta snadná. Dlužím ti krevní dluh."</p>

<p>Bain a Chiad se zvídavě podívaly na Faile, a když ta kývla, připojily se také s rozhodnutím, že zůstanou.</p>

<p>„Umínění hlupáci," prohlásila panímáma al'Vereová, „to jste. Nejspíš skončíte na šibenici, jestli se toho vůbec dožijete. To víte, že ano?" Když se na ni jenom dívali, odvázala si zástěru a přetáhla si ji přes hlavu. „No, když už jste dost hloupí, abyste zůstali, tak bych vám asi měla ukázat, kde se můžete schovat."</p>

<p>Její manžel se zatvářil překvapeně, že se tak snadno vzdala, ale rychle se vzpamatoval. „Napadl mě ten starý špitál, Marin. Tam teď nikdo nechodí, a myslím, že drží ještě většina střechy."</p>

<p>To, čemu se stále ještě říkalo nový špitál, kam se lidé chodili léčit, byla-li jejich nemoc nakažlivá, stálo na východ od vesnice za mlýnem pana otce Thanea, od doby, kdy byl Perrin ještě malý chlapec. Starý špitál, stojící v Západním polesí, byl tehdy téměř zničen zuřivou vichřicí. Perrin si vzpomínal, že je napůl zarostlý psím vínem a šípkovými růžemi, ve zbytcích došků hnízdili ptáci a pod zadními schody měl noru jezevec. Byla to dobrá skrýš.</p>

<p>Paní hostinská se na Brana ostře zadívala, jako by ji překvapilo, že ho to napadlo. „To by mělo, hádám, stačit. Aspoň pro dnešní noc. Tam je odvedu."</p>

<p>„To nemusíš, Marin. Můžu je tam klidně zavíst sám, jestli si Perrin nepamatuje cestu."</p>

<p>„Občas zapomínáš, že jsi starosta, Brane. Přitahuješ pozornost. Lidi se budou divit, kam jdeš a co tam hodláš dělat. Radši tady zůstaň, kdyby sem někdo zaskočil, a dohlídni na to, aby odešel přesvědčený, že je všechno, jak má být. V kotlíku je dušený jehněčí a čočková polívka jenom potřebuje přihřát. A s nikým o tom špitále nemluv, Brane. Lepší bude, když si nikdo ani nevzpomene, že ještě stojí."</p>

<p>„Nejsem trouba, Marin," zavrčel starosta škrobeně.</p>

<p>„Já vím, že ne, drahý." Poplácala manžela po tváři, ale její laskavý výraz se změnil, když přenesla pohled z Brana na ostatní přítomné. „Vyvoláváte potíže," zamumlala, než jim vydala příkazy.</p>

<p>Měli cestovat v malých skupinkách, aby nepřitáhli pozornost. Ona přejde vesnici sama a setká se s nimi v lese na druhé straně. Aielové ji ujistili, že dokážou najít bleskem rozštípnutý dub, který jim popsala, a vyklouzli ven zadními dveřmi. Perrin ten strom znal, veliký dub asi míli za vesnicí, který vypadal, jako by ho někdo uprostřed rozštípl sekerou, jenž však nějak dokázal přežít a dokonce se mu dařilo velice dobře. Byl si jist, že dokáže bez potíží dojít přímo ke špitálu, ale paní hostinská trvala na tom, že se všichni sejdou u dubu.</p>

<p>„Budeš se tady jen tak potulovat, Perrine, a Světlo ví, do čeho se zamotáš." Vzhlédla k Loialovi - jenž nyní stál a kosmatou hlavou se téměř dotýkal stropních trámů - a povzdechla si. „Přála bych si, abych mohla něco udělat s tou tvou výškou, Loiale. Vím, že je horko, ale nebude ti vadit, když si necháš plášť a nasadíš si kapuci? I v této době lidé brzy přesvědčí sami sebe, že neviděli, co viděli, když to není to, co čekali, že uvidí, ale kdyby zahlídli tvůj obličej... Ne, že by nebyl docela hezký, tím jsem si jistá, ale jako člověk z Dvouříčí bys nikdy neprošel."</p>

<p>Loial se pod širokým nosiskem usmál od ucha k uchu. „Dneska vůbec není příliš teplo na plášť, panímámo al'Vereová."</p>

<p>Paní hostinská sebrala lehký pletený šátek s modrými třásněmi a vyprovodila Perrina, Faile a Loiala za stáj, a na okamžik se zdálo, že veškerá jejich snaha o utajení je zmařena. Krhavýma očima tam Cenn Buie, vypadající, jako by byl složen ze samých pokroucených kořenů, obhlížel jejich koně. Zvláště Loialova velkého oře, vysokého jako dhurannský hřebec pantáty al'Vereho. Cenn se poškrábal na hlavě a zahleděl se na velké sedlo na vysokém koni.</p>

<p>Když zahlédl Loiala, oči se mu rozšířily a brada mu spadla. „Tr - tr - trollok!" podařilo se mu ze sebe nakonec vypravit.</p>

<p>„Nebuď labuť, Cenne Buie," zarazila ho pevně Marin a poodstoupila stranou, aby odvedla doškářovu pozornost na sebe. Perrin držel hlavu sklopenou, prohlížel si luk a nehýbal se. „Copak bych stála u svých vlastních zadních dveří s trollokem?" Opovržlivě si odfrkla. „Pantáta Loial je ogier, jak bys měl vědět, kdyby ses nechoval jako hašteřivá slepice, co si radši stěžuje, než by se koukla, co má pod nosem? Pantáta Loial tudy jenom prochází a nemá čas zdržovat se s takovýma, jako jsi ty. A ty se seber a jdi si po svých a nech naše hosty na pokoji. Víš moc dobře, že tě Corin Ayellinová nahání už celý měsíce kvůli tomu, jak mizernou práci jsi odvedl na její střeše."</p>

<p>Cenn tiše vyslovil „ogier" a zamrkal. Na okamžik to vypadalo, že se začne bránit proti nařčení z nedobře odvedené práce, ale pak mu padl zrak na Perrina a oči se mu zúžily. „To je on! To je on! Jdou po tobě, ty fakane, ty darebáku, co si jen tak uteče s Aes Sedai a stane se z něj temnej druh. To jsme tu měli trolloky prvně. Teď jsi zpátky a oni taky. Nechceš mi snad namluvit, že je to shoda náhod? Co to máš s očima? Nejseš nemocnej? Máš snad nějakou chorobu, kterou jsi sem přivlekl, aby nás to všechny zabilo, kdyby nestačili trolloci? Děti Světla to s tebou skoncují. Uvidíme, jestli ne."</p>

<p>Perrin cítil, jak se Faile napjala, a spěšně jí položil ruku na paži, když si uvědomil, že vytáhla nůž. Co si myslela, že udělá? Cenn byl popudlivý starý hňup, ale to nebyl důvod vytahovat nože. Faile vyčerpaně pohodila hlavou, ale aspoň to nechala být.</p>

<p>„To stačí, Cenne," vyjela ostře Marin. „Tohle si necháš pro sebe. Nebo jsi snad začal běhat za bělokabátníkama s různýma historkama jako Hari a jeho bratříček Darl? Měla jsem podezření, když se bělokabátníci přišli hrabat v Branových knížkách. Šest jich sebrali a poučovali Brana, že má pod střechou takový rouhání. Rouhání, ze všech věcí! Protože nesouhlasili s tím, co bylo v těch knížkách. Máš štěstí, že po tobě nechci, abys ty knížky nahradil. Prolezli celej hostinec jako lasičky. Tvrdili, že hledají další <emphasis>rouhačský spisy, </emphasis>jako by někdo schovával knížku. Sházeli všechny slamníky z postelí a poničili mi lněný povlečení. Máš veliký štěstí, že jsem tě nepřitáhla zpátky, abys to všechno zase napravil."</p>

<p>Cenn se s každou větou trochu stáhl, až se zdálo, že si přetáhne kostnatá ramena přes hlavu. „Já jim nic neřekl, Marin," vzpíral se. „Jenom proto, že se člověk zmíní - Tak to je, jen jsem náhodou řekl, poznamenal -" Otřásl se a dál se vyhýbal jejímu pohledu, i když získal zpět trochu z bývalého chování. „Tohle přednesu radě, Marin. Totiž jeho." Ukázal pokřiveným prstem na Perrina. „Dokud je tady, všichni jsme v nebezpečí. Jestli děti zjistí, že ho ukrýváš, mohly by to dávat za vinu i nám ostatním. Pak by nešlo jen o zpřeházený skříně."</p>

<p>„Tohle je věc ženskýho kroužku." Marin si upravila šátek na ramenou a postavila se před doškáře, aby mu viděla do očí. Byl o něco vyšší než ona, ale náhlý výraz vážné obřadnosti jí ten kousek hravě přidal. Cenn sice prskal, ale paní hostinská přešla všechny jeho pokusy skočit jí do řeči. „Věc kroužku, Cenne Buie. Jestli si myslíš, že není - jestli se vůbec odvážíš mě nazvat lhářkou - tak si běž pouštět pusu na špacír. Jen vydechneš slovíčko o věcech kroužku někomu jinýmu, včetně vesnický rady..."</p>

<p>„Kroužek nemá právo vměšovat se do záležitostí rady," zařval doškář.</p>

<p>„...a uvidíme, jestli tě tvoje žena vůbec nechá spát aspoň ve stodole. A jíst to, co nechají vaše dojný krávy. Myslíš si, že rada je výš než kroužek? Pošlu Daisu Congarovou, aby tě přesvědčila o opaku, jestli je to nutný."</p>

<p>Cenn sebou trhl, což bylo dobře. Byla-li Daisa Congarová vědmou, nejspíš by mu po celý další rok každý den násilím vlila do krku nějaký odporně chutnající lektvar, a Cenn byl příliš hubený, aby jí v tom dokázal zabránit. Alsbet Luhhanová byla jediná žena v Emondově Roli větší než Daisa, a Daisa se navíc velice snadno rozčílila a byla většinou špatně naložená. Perrin si ji jako vědmu neuměl představit. Nyneivu nejspíš raní mrtvice, až zjistí, kdo ji nahradil. Nyneiva byla vždycky přesvědčená, že sama používá zdravý rozum a má laskavý přístup.</p>

<p>„Není nutný být tak protivná, Marin," zamumlal Cenn, aby paní hostinskou uklidnil. „Jestli chceš, abych o tom mlčel, tak budu mlčet. Ale ženskej kroužek neženskej kroužek, riskuješ, že na nás na všechny poštveš děti Světla." Marin jenom zvedla obočí, a doškář se po chvíli odšoural pryč a jen si cosi brblal pod vousy.</p>

<p>„Skvělá práce," pochválila Faile, když viděla, jak Cenn mizí za rohem hostince. „Myslím, že se od tebe musím učit. Nejsem ani zpolovice tak dobrá v jednání s Perrinem, jako ty s pantátou al'Verem a tím chlapíkem." Usmála se na Perrina, aby mu ukázala, že jen žertuje. Aspoň Perrin doufal, že to znamená tohle.</p>

<p>„Musíš poznat, kdy je držet zkrátka," opáčila nepřítomně starší žena, „a kdy se nedá dělat nic jinýho, než je nechat, aby bylo po jejich. Když je necháš prosadit si svou, když o nic nejde, je pak snazší je ovládat, když je to důležitý." Mračila se za Cennem a příliš nevěnovala pozornost tomu, co říká, snad až na to, když dodala: „A některý by měli být uvázaný ve stáji a zůstat tam."</p>

<p>Perrin jí spěšně skočil do řeči. Faile rozhodně nepotřebovala další takové rady. „Myslíš, že bude držet jazyk za zuby, panímámo al'Vereová?"</p>

<p>Paní hostinská poněkud zaváhala a pak řekla: „Myslím, že bude. Cenn se narodil s bolavým zubem, který se s tím, jak stárne, jen čím dál víc kazí, ale není jako Hari Coplin a ta jeho banda." Přesto váhala.</p>

<p>„Měli bychom jít," řekl Perrin. Nikdo nic nenamítal.</p>

<p>Slunce již bylo výš, než čekal, za zenitem, což znamenalo, že většina lidí bude doma obědvat. Těch pár, co ještě bylo venku, byli většinou chlapci starající se o ovce a krávy, a teď spěšně pojídali to, co si přinesli zabaleno do plátna, byvše příliš zabraní do jídla a příliš daleko od vozových stezek, aby si všímali, kdo kolem projíždí. Přesto si Loial vysloužil pár udivených pohledů i přes kapuci, která mu zakrývala tvář. Dokonce ani na Tanečníkovi nesahal Perrin ogierovi na jeho vysokém koni ani po prsa. Lidem, kteří je zahlédli z větší dálky, museli připadat jako dospělý se dvěma dětmi, všichni jedoucí na ponících a vedoucí nákladní poníky. Rozhodně to nebylo nic obvyklého, ale Perrin doufal, že tak to budou lidé vidět. Řeči přitáhnou pozornost. Musel se tomu vyhnout, dokud neosvobodí panímámu Luhhanovou a ostatní. Jen kdyby Cenn dokázal mlčet. Sám si taky přidržoval kapuci pláště hluboko dole. To sice také mohlo vyvolat řeči, ale ne tolik, kdyby si někdo všiml jeho vousu a uvědomil si, že není dítě. Aspoň že nebylo zrovna horko. Po Tearu mu to skoro připadalo jako jaro, a ne plné léto.</p>

<p>Neměl nejmenší potíže najít rozštípnutý dub, jehož obě poloviny se nakláněly na opačné strany, vytvářejíce tak širokou vidlici, jejíž vnitřní strany byly zčernalé a tvrdší než železo. Půda pod rozložitou korunou byla holá. Projít vesnici zabralo kratší dobu než ji obcházet, takže tam panímáma al'Vereová již čekala a trochu netrpělivě si upravovala šátek. Aielové tam byli také, dřepěli ve vrstvě tlejícího dubového listí a chroupali žaludy. Gaul dřepěl kousek od obou žen. Děvy a Gaul se sledovali navzájem skoro stejně pozorně, jako obhlíželi okolní lesy. Perrin nepochyboval, že se na místo dostali, aniž by si jich někdo všiml. Přál si, aby měl jejich schopnosti. Dokázal se lesem plížit celkem bez toho, aby vzbuzoval pozornost, ale Aielům zřejmě nezáleželo na tom, je-li kolem nich les, obdělaná země či město. Když nechtěli, aby je někdo viděl, našli způsob, jak nebýt viděni.</p>

<p>Paní hostinská trvala na tom, že zbytek cesty půjdou pěšky, tvrdíc, že cesta je pro jízdu příliš zarostlá. Perrin nesouhlasil, ale přesto sesedl. Nepochybně nebylo nijak příjemné vést lidi jedoucí na koních, když jste sami museli jít pěšky. V každém případě měl Perrin hlavu plnou plánů. Potřeboval si prohlédnout bělokabátnický tábor v Hlídce dřív, než se rozmyslí, jak zachránit panímámu Luhhanovou a ostatní. A kde se asi skrývají Tam a Abell? Ani Bran, ani panímáma al'Vereová mu to neřekli. Možná to sami nevěděli. Jestli Tam s Abellem vězně ještě neosvobodili, tak to nebude snadný úkol. Ale nějak to musí dokázat. Pak může obrátit svou pozornost k trollokům.</p>

<p>Touto cestou nešel nikdo z vesnice celá léta a stezka zmizela, stromy však většinou udržovaly porost velmi nízký. Aielové se tiše sunuli dopředu spolu s ostatními, podléhajíce tak naléhání paní hostinské, že musejí všichni zůstat pohromadě. Loial pochvalně mumlal při pohledu na velké duby či zvláště vysokou jedli nebo kalinu. Občas ve stromoví zazpíval drozdec či červenka a jednou Perrin ucítil lišku, jež je pozorovala.</p>

<p>Náhle zachytil pach lidí, který tu před chvílí nebyl, a zaslechl tiché zašustění. Aielové se napjali a přikrčili se s připravenými oštěpy. Perrin sáhl pro toulec.</p>

<p>„Jen klid," naléhala paní hostinská a ukazovala jim, aby sklonili zbraně. „Prosím, uklidněte se."</p>

<p>Náhle vepředu stáli dva muži, první vysoký, snědý a štíhlý nalevo, druhý menší, podsaditý a prošedivělý napravo. Oba drželi luky s nasazenými šípy, připraveni je zvednout a napnout, a na opasku zavěšený meč jim na druhé straně vyvažoval plný toulec. Oba měli šaty, které jako by splývaly s okolním listím.</p>

<p>„Strážci!" vyjekl Perrin. „Proč jsi nám neřekla, že tu jsou Aes Sedai, panímámo al'Vereová? Pantáta al'Vere se o nich taky ani slůvkem nezmínil. Proč?"</p>

<p>„Protože to neví," vysvětlovala paní hostinská rychle. „Nelhala jsem, když jsem říkala, že tohle je záležitost ženskýho kroužku." Obrátila svou pozornost k oběma strážcům, kteří byli stále stejně napjatí. „Tomasi, Ihvone, znáte mě. Odložte ty luky. Víte, že bych sem nepřivedla nikoho, kdo by vám chtěl uškodit."</p>

<p>„Ogier," ozval se ten šedovlasý, „Aielové a žlutooký muž - samozřejmě ten, kterého hledají bělokabátníci - a divoká mladá žena s nožem." Perrin se ohlédl na Faile. Držela čepel připravenou k vrhu. Tentokrát s ní souhlasil. Možná to byli strážci, ale zatím se nezdálo, že hodlají odložit své luky. Obličeje jako by měli vyryty do kovadliny. Aielové byli od pohledu připraveni zatančit si s oštěpy bez toho, aby se zdržovali zahalováním obličejů. „Zvláštní skupina, panímámo al'Vereová," pokračoval starší strážce. „Uvidíme. Ihvone?" Štíhlý muž kývl a splynul s podrostem. Perrin ho skoro neslyšel odcházet. Když chtěli, strážci se uměli pohybovat jako sama smrt.</p>

<p>„Co tím myslíš, záležitost ženskýho kroužku?" chtěl vědět Perrin. „Vím, že bělokabátníci by dělali potíže, kdyby se dozvěděli o Aes Sedai, takže to nechcete prozradit Harimu Coplinovi, ale proč to nechcete říct starostovi? A nám?"</p>

<p>„Protože jsme se na tom dohodly," prohlásila panímáma al'Vereová podrážděně. Podráždění zřejmě patřilo stejnou měrou Perrinovi, jakož i strážci, jenž tu stále stál a hlídal je - jiný výraz se k jeho činnosti prostě nehodil - a možná trošička patřilo i Aes Sedai. „Byli v Hlídce, když přišli bělokabátníci. Nikdo nevěděl, kdo jsou, kromě tamějšího kroužku, který je předal nám, abychom je ukryly. Před každým, Perrine. Tak se nejlíp uchová tajemství, když ho zná jen pár lidí. Světlo mě chraň, znám dvě ženy, které přestaly sdílet lože s manželem, protože se bály, že by mohly ve spánku promluvit. Dohodly jsme se, že to udržíme v tajnosti."</p>

<p>„Proč ses to rozhodla změnit?" zeptal se tvrdým hlasem šedovlasý strážce.</p>

<p>„Protože jsem to dobře zvážila a přišlo mi to rozumný, Tomasi." Podle toho, jak si popotáhla šátek, Perrin vytušil, že doufá, že členky kroužku - a Aes Sedai - budou uvažovat stejně. Povídalo se, že členky ženského kroužku umí být ještě tvrdší vůči sobě, než byly vůči ostatním vesničanům. „Kde tě líp schovat, Perrine, než u Aes Sedai? Ty se jich určitě nebojíš, ne poté, co jsi s jednou odešel. A... Brzy to zjistíš sám. Prostě mi musíš věřit."</p>

<p>„Jsou Aes Sedai a Aes Sedai," sdělil jí Perrin. Ale ty, které považoval za nejhorší, ty z červeného adžah, se nesvazovaly se strážci. Červené adžah neměly muže zrovna v lásce. Tenhle Tomas měl tmavé, neuhýbavé oči. Mohli přes něj přejít nebo - což by bylo lepší - prostě jen odejít, ale strážce by určitě prohnal šíp tělem prvního, kdo by udělal něco, co by se mu nelíbilo, a Perrin se byl ochoten vsadit, že ten muž má další střely po ruce, aby je mohl snadno nasadit. Aielové s ním zřejmě souhlasili. Stále byli připraveni vmžiku odskočit libovolným směrem, ale také se tvářili, jako by mohli zůstat, kde jsou, dokud slunce nezamrzne. Perrin poplácal Faile po rameni. „To bude v pořádku," řekl jí.</p>

<p>„Ovšemže bude," odpověděla ona s úsměvem. Schovala nůž. „Když to říká panímáma al'Vereová, tak já jí věřím."</p>

<p>Perrin doufal, že má pravdu. On nevěřil tolika lidem jako dřív. Ne Aes Sedai. A možná ani Marin al'Vereové ne. Ale tyhle Aes Sedai mu možná pomůžou bojovat proti trollokům. Bude věřit každému, kdo to udělá. Ale jak dalece se může na Aes Sedai spolehnout? Dělaly všechno ze svých vlastních důvodů. Dvouříčí pro něj bylo domovem, ale pro ně to klidně mohl být kámen na šachovnici. Faile a Marin al'Vereová jim však zřejmě důvěřovaly a Aielové čekali. Pro tuto chvíli zřejmě neměl moc na vybranou.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA JEDENÁCTÁ</strong></p>

<p><strong><emphasis>Záruky</emphasis></strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>Za pár minut se Ihvon vrátil. „Můžete jít dál, panímámo al'Vereová," bylo vše, co řekl, než spolu s Tomasem opět zmizeli v křoví, opět aniž by téměř pohnuli lístkem.</p>

<p>„Jsou dobří," řekl Gaul a podezíravě se rozhlížel kolem sebe.</p>

<p>„V tomhle by se i dítě schovalo," sdělila mu Chiad a plácla do větvičky brusinky. Nicméně podrost obhlížela pozorně jako Gaul.</p>

<p>Žádný z Aielů zřejmě nedychtil pokračovat dál. Ne že by zrovna váhali, a rozhodně se nebáli, ale zcela jistě nebyli nijak dychtiví pokračovat v cestě. Perrin doufal, že jednou přijde na to, co Aielové vlastně cítí k Aes Sedai. Jednou. On sám také nebyl dneska zrovna dvakrát nadšený.</p>

<p>„Tak se pojďme podívat za těmi tvými Aes Sedai," obrátil se drsně na paní hostinskou.</p>

<p>Starý špitál byl ještě pobořenější, než se pamatoval, roztažené první poschodí se poněkud opile naklánělo, půlka místností se otevírala k obloze a z jedné vyrůstala deset sáhů vysoká tupela. Stavení ze všech stran obklopoval les. Po zdech se plazila hustá síť psího vína a šípkových růží, pokrývající došky zelení. Perrina napadlo, že je to to jediné, co ještě drží stěny pohromadě. Ale přední dveře byly očištěny. Ucítil koně a slabou vůni fazolí a slaniny, ale kupodivu ne kouř.</p>

<p>Přivázali koně k nízkým větvím a následovali paní hostinskou dovnitř, kde psím vínem obrostlými okny pronikalo jen málo světla. Přední místnost byla velká a nebyl v ní žádný nábytek. V rozích bylo smetí a pár pavučin, které unikly očividně chvatnému uklízení. Na podlaze u zdi ležely čtvery stočené pokrývky spolu se sedly, sedlovými brašnami a úhledně svázanými ranečky. Vůně připravovaného jídla se linula z malého kotlíku na kamenném ohništi, přestože tu nehořel oheň. V menší konvičce zřejmě byla voda na čaj, téměř vroucí. Čekaly na ně dvě Aes Sedai. Marin al'Vereová spěšně udělala pukrle a vrhla se do nervózního vodopádu představování a vysvětlování.</p>

<p>Perrin si opřel bradu o luk. Poznal obě Aes Sedai. Verin Mathwin, buclatá, s hranatou tváří a šedivými prameny v hnědých vlasech i přes hladkou tvář bezvěké Aes Sedai, byla z hnědého adžah, a jako všechny hnědé sestry zdánlivě polovinu doby ztracená v pátrání po vědomostech, ať starých a ztracených, či nových. Ale občas její tmavé oči usvědčovaly ze lži ten mírně zasněný výraz, jako právě teď, kdy je upírala na něj, ostré jako připínáčky. Byla kromě Moirain jednou ze dvou Aes Sedai, o nichž s jistotou věděl, že znají pravdu o Randovi, a tušil, že toho i o něm ví víc, než dávala najevo. Když se zaposlouchala do Marinina vyprávění, její oči opět dostaly ten mírně zasněný výraz, ale na okamžik ho zvážila na lékařských vážkách a zahrnula ho do vlastních plánů. Bude si na ni muset dávat veliký pozor.</p>

<p>S druhou, štíhlou tmavou ženou v jezdeckých šatech z tmavozeleného hedvábí, které ostře kontrastovaly s Verininými prostými hnědými šaty, jež navíc měly na manžetách skvrny od atramentu, sice nikdy nemluvil, ale jednou ji zahlédl. Alanna Mosvani byla ze zeleného adžah, pokud se pamatoval dobře. Byla to krásná žena s dlouhými černými vlasy a pronikavýma tmavýma očima. Ty oči si ho také prohlížely, zatímco jejich majitelka naslouchala paní hostinské. Rozpomněl se na něco, co jednou řekla Egwain. <emphasis>Některé Aes Sedai, které by o Randovi neměly vědět, se o něj nějak moc zajímají. Například Elaida a Alanna Mosvani. Myslím, že ani jedné se nedá věřit. </emphasis>Pokud se nepřesvědčí o opaku, měl by se nejspíš řídit Egwaininou radou.</p>

<p>Nastražil uši, když Marin řekla, stále bojácně: „Ptala ses na něj, Verin Sedai, totiž na Perrina. Na všechny tři chlapce, ale na Perrina mezi nimi. Připadlo mi, že nejsnazší způsob, jak mu zabránit, aby se nechal zabít, bude přivést ho za tebou. Jen jsem prostě neměla čas se nejdřív zeptat. Říkáš, že přes -"</p>

<p>„To je docela v pořádku, panímámo al'Vereová," přerušila ji Verin uklidňujícím tónem. Udělala jsi tu správnou věc. Perrin je teď ve správných rukou. A také ocením možnost zjistit víc o Aielech. Taktéž hovor s ogierem je mi vždy potěšením. Proberu tvůj mozek, Loiale. Objevila jsem v ogieřích knihách pár zajímavých věcí."</p>

<p>Loial se na ni potěšeně usmál. Cokoliv, co mělo něco společného s knihami, ho zřejmě dokázalo potěšit. Gaul, na druhou stranu, si vyměnil opatrný pohled s Bain a Chiad.</p>

<p>„Je to v pořádku, pokud to neuděláš znovu," prohlásila pevně Alanna. „Leda... Jsi sám?" zeptala se Perrina hlasem, který jasně vyžadoval okamžitou odpověď. „Ti druzí dva se vrátili také?"</p>

<p>„Proč jste tady?" chtěl vědět oplátkou Perrin.</p>

<p>„Perrine!" vyjela paní hostinská ostře. „Co tvoje způsoby! Možná ses ve světě přiučil hrubostem, ale když jsi teď doma, můžeš na ně klidně zapomenout."</p>

<p>„Nedělej si starosti," mírnila ji Verin. „My jsme teď s Perrinem staří přátelé. Já ho chápu." V tmavých očích, jež na něho upírala, se jí na okamžik zablýsklo světélko.</p>

<p>„My se o něj postaráme." Alannina chladná slova naznačovala mnoho možností.</p>

<p>Verin se usmála a poplácala Marin po rameni. „Radši by ses měla vrátit zpátky do vesnice. Nechceme, aby se někdo divil, proč se potloukáš po lesích."</p>

<p>Paní hostinská kývla. Zastavila se u Perrina a poplácala ho po paži. „Víš, že s tebou cítím," pravila laskavě. „Jen si pamatuj, že když se necháš zabít, ničemu tím nepomůžeš. Udělej, co ti Aes Sedai řeknou." Perrin zamumlal cosi neurčitého, ale ji to zřejmě uspokojilo.</p>

<p>Když Marin al'Vereová odešla, Verin řekla: „My s tebou soucítíme také, Perrine. Kdyby se bylo dalo něco dělat, byly bychom to udělaly."</p>

<p>Perrin teď nechtěl myslet na svou rodinu. „Pořád jste mi neodpověděly na otázku."</p>

<p>„Perrine!" Faile se podařilo napodobit tón paní hostinské téměř do puntíku, ale on si jí nevšímal.</p>

<p>„Proč jste tady? Připadá mi to jako zatraceně velká shoda okolností. Bělokabátníci a trolloci, a vy dvě se tu jen tak objevíte zrovna v tý době."</p>

<p>„To ale vůbec není shoda okolností," odvětila Verin. „Aha, voda na čaj už je skoro hotová." Voda přestala vřít, když do ní hodila hrst lístků, a Faile ukázala, kde v jednom z ranců u stěny najít kovové hrnečky. Alanna, s rukama zkříženýma na prsou, ani na okamžik neodtrhla oči od Perrina, a jejich žár se svářel s chladem její tváře. „Rok za rokem," pokračovala Verin, „nacházíme stále méně děvčat, které lze naučit usměrňovat. Sheriam věří, že jsme poslední tři tisíce let vlastně strávily tím, že jsme tuto vlastnost vykořeňovaly z lidské populace, když jsme zkrotily každého muže, jenž mohl usměrňovat, kterého jsme našly. Důkazem podle ní je, jak málo mužů teď nacházíme. No, záznamy hovoří o tom, že před sto lety to byli tak dva tři do roka, a před pěti sty lety -"</p>

<p>Alanna si odkašlala. „Co jiného můžeme dělat, Verin? Nechat je se zbláznit? Držet se toho šíleného plánu bílých?"</p>

<p>„To, myslím, ne," odpověděla klidně Verin. „I kdybychom našly ženy, které by byly ochotny porodit dítě zkroceného muže, neexistuje záruka, že to dítě bude schopno usměrňovat nebo že to bude dívka. Navrhovala jsem, že jestli chtějí rozšířit chov, měly by být Aes Sedai těmi, kdo budou rodit děti. Měly by to být ony samy, když už to navrhly. Alviarin to nepobavilo."</p>

<p>„To tedy určitě ne," zasmála se Alanna. Náhlý záblesk pobavení, proniknuvší jejím ohnivým tmavým pohledem, měl překvapivý účinek. „Moc ráda bych viděla, jak se zatvářila."</p>

<p>„Její výraz byl... zajímavý," prohlásila hnědá sestra pobaveně. „Uklidni se, Perrine. Dám ti i zbytek odpovědí. Čaj?"</p>

<p>Perrin se snažil zlobně nemračit. Zjistil, že se nějak ocitl vsedě na podlaze, s lukem položeným vedle a kovovým hrníčkem plným silného čaje v ruce. Všichni seděli v kruhu uprostřed místnosti. Alanna se ujala vysvětlování jejich přítomnosti, možná aby zabránila druhé Aes Sedai odbočovat neustále od tématu.</p>

<p>„Tady ve Dvouříčí, které, jak tuším, žádná Aes Sedai nenavštívila po tisíc let, našla Moirain dvě silné dívky, které nejenže bylo možné naučit usměrňovat, ale které se s tou schopností narodily, a doslechla se o další, která zemřela dřív, než ji to mohla naučit sama."</p>

<p>„Nemluvě o třech <emphasis>ta'veren" </emphasis>zamumlala Verin do svého čaje.</p>

<p>„Máš vůbec představu," pokračovala Alanna, „kolik měst a vesnic musíme obvykle navštívit, abychom našly tři dívky s vrozenou schopností usměrňovat? Jediný div je, že nám trvalo tak dlouho přijít sem hledat další. Stará krev je tady ve Dvouříčí velice silná. Jen týden předtím, než se objevily děti Světla, jsme byly v Hlídce, a dávaly jsme si velice dobrý pozor, abychom nikomu nevyjevily, kdo vlastně jsme, kromě tamního ženského kroužku, ale přesto jsme našly čtyři děvčata, které je možné vycvičit, a jednu holčičku, o níž si myslím, že se se schopností usměrňovat narodila."</p>

<p>„Bylo těžké poznat to s jistotou," dodávala Verin. „Je jí teprve dvanáct. Žádná není zdaleka tak silná jako Egwain a Nyneiva, ale ten počet je stále velmi významný. Kolem Hlídky by mohly být ještě dvě tři další. Neměly jsme možnost prohlédnout děvčata ani tam, ani dál na jih. Tarenský Přívoz byl, musím říci, zklamáním. Asi tam docházelo k příliš časté výměně pokrevních linií."</p>

<p>Perrin musel přiznat, že to dává smysl. Ale neodpovídalo to na jeho otázky, ani to nezahnalo všechny pochybnosti. Poposedl si a natáhl nohu. Rána po oštěpu ve stehně ho bolela. „Nechápu, proč se tady schováváte. Bělokabátníci zatýkají nevinný lidi a vy tu jen tak sedíte. Po celým Dvouříčí zřejmě pobíhají trolloci, a vy tu jenom tak sedíte." Loial si cosi tiše zamručel, znělo to jako vzdálené hřmění. Perrin zachytil slova „nahněvat Aes Sedai" a „sršní hnízdo", ale pokračoval a dál do nich bušil. „Proč něco neděláte? Jste Aes Sedai! Ať shořím, proč něco neděláte?"</p>

<p>„Perrine!" sykla Faile, než se na Verin a Alannu omluvně usmála. „Prosím, odpusťte mu. Moirain Sedai ho zkazila. Je nejspíš shovívavá a prominula mu spoustu věcí. Prosím, nehněvejte se na něj. Bude se chovat líp." Střelila po něm pohledem naznačujíc, že to bylo míněno stejně tak pro jeho uši jako pro jejich, ba víc. On se na ni taky zamračil. Neměla právo se do tohohle plést.</p>

<p>„Shovívavá?" Verin zamrkala. „Moirain? Toho jsem si nikdy nevšimla."</p>

<p>Alanna na Faile mávla, aby ji umlčela. „Ty tomu rozhodně nerozumíš," řekla Aes Sedai Perrinovi napjatým hlasem. „Nechápeš omezení, za nichž pracujeme. Tři přísahy nejsou jen pouhá slova. Přivedla jsem s sebou na toto místo dva strážce." Zelené byly jediné adžah, které se spojovaly s víc než jedním strážcem. Některé, jak slyšel, měly strážce tři či čtyři. „Děti Světla chytily Oweina, když šel přes otevřené prostranství. Cítila jsem každý šíp, který ho zasáhl, dokud nezemřel. Kdybych tam byla s ním, byla bych ho mohla ochránit, i sebe, s pomocí síly. Ale nemohu ji použít k pomstě. Přísahy to nedovolují. Děti jsou tak zlé, jak jen muži mohou být, až na temné druhy, ale nejsou to temní druzi, a z toho důvodu jsou chráněni před jedinou silou, pokud se nejedná o sebeobranu. I když to roztáhneme, jak to jen jde, jsou tu jisté hranice."</p>

<p>„A co se týče trolloků," doplnila Verin, „hodně jsme jich skolily, taky dva myrddraaly, ale i tady jsou hranice. Půllidé dokážou jistým způsobem vycítit usměrňování. Když se nám podaří proti sobě poštvat stovku trolloků, dá se dělat jen jediné, totiž utéci."</p>

<p>Perrin se poškrábal ve vousech. Měl to čekat, měl to vědět. Viděl Moirain čelit trollokům a měl jistou představu, co může udělat a co ne. Uvědomil si, že myslí na to, jak Rand zabil všechny trolloky v Tearském Kameni, jenže Rand byl silnější než obě tyto Aes Sedai, a pravděpodobně i silnější než obě dohromady. No, ať už mu pomůžou nebo ne, stále hodlal vyřídit každého trolloka ve Dvouříčí. Poté, co zachrání Matovu rodinu a Luhhanovy. Když si to pořádně promyslí, musí najít způsob. Stehno ho velice bolelo.</p>

<p>„Jsi zraněný." - Alanna odložila hrneček na podlahu, přiklekla k němu a vzala mu hlavu do dlaní. Zabrnělo ho. „Ano. Už to vidím. Tohle sis zřejmě neudělal při holení."</p>

<p>„To byli trolloci, Aes Sedai," promluvila Bain. „Když jsme vycházeli z brány v horách." Chiad jí položila ruku na loket a Bain umlkla.</p>

<p>„Bránu jsem uzamkl," dodal rychle Loial. „Už ji nikdo nepoužije, pokud nebude otevřena z této strany."</p>

<p>„Napadlo mě, že jste se sem museli dostat takhle," zamumlala zpola pro sebe Verin. „Moirain říkala, že používají Cesty. Dřív nebo později to pro nás bude znamenat skutečný problém."</p>

<p>Perrin uvažoval, co si o tom vlastně myslí.</p>

<p>„Cesty," řekla Alanna stále držíc jeho hlavu v dlaních. „<emphasis>Ta'veren! </emphasis>Mladí hrdinové!" Ta slova od ní zněla pochvalně a zároveň téměř jako kletba.</p>

<p>„Já nejsem žádnej hrdina," sdělil jí Perrin ledově. „Cesty byly ten nejrychlejší způsob, jak se sem dostat. To je všechno."</p>

<p>Zelená sestra pokračovala, jako by nebyl promluvil. „Nikdy nepochopím, proč amyrlinin stolec nechal vás tři jít si po svých. Elaidu kvůli vám třem málem ranila mrtvice, a není sama, jen je nejdůraznější. Když teď zámky povolují a Poslední bitva se blíží, poslední, co potřebujeme, jsou tři volně pobíhající <emphasis>ta'veren. </emphasis>Já bych vás tři uvázala na provázek, třeba bych vás tři i připoutala k sobě." Perrin se snažil odtáhnout, ale ona jenom zesílila stisk a usmála se. „Ještě zachovávám zvyky, takže bych k sobě nepřipoutala muže proti jeho vůli. Zatím ne." Perrin si nebyl jist, jak moc jí k tomu chybí. Její úsměv jí totiž nedostoupil k očím. Přejela prstem zpola zahojenou jizvu na jeho tváři. „Tohle už zašlo příliš daleko. Jizvu teď nezhojí ani léčení."</p>

<p>„Nepotřebuju být krásnej," zavrčel Perrin - rozhodně ne na to, co musel udělat - a Faile se zasmála nahlas.</p>

<p>„Kdo ti toto řekl?" zeptala se. Kupodivu si vyměnila úsměv s Alannou.</p>

<p>Perrin se zamračil a zauvažoval, jestli si z něj snad neutahují, ale než stačil něco pronést, zasáhlo ho léčení, jako by se měnil v kus ledu. Mohl jenom zalapat po dechu. Ta chvilka, než ho Alanna pustila, mu připadala nekonečná.</p>

<p>Když znovu popadl dech, zelená sestra držela v dlaních Baininu ohnivou hlavu, Verin prohlížela Gaula a Chiad zkoušela levou ruku a se spokojeným výrazem jí mávala dopředu a dozadu.</p>

<p>Alannino místo vedle Perrina teď zaujala Faile a přejela mu prstem po tváři podél jizvy pod okem. „Znamínko krásy," řekla a pousmála se.</p>

<p>„Co?"</p>

<p>„Ó, to je jenom něco, co dělají domanské ženy. Byla to jenom hloupá poznámka."</p>

<p>Přes její úsměv, nebo možná díky němu, se na ni Perrin poněkud podezíravě zamračil. <emphasis>Dělala </emphasis>si z něj legraci, jen nechápal přesně jak.</p>

<p>Do místnosti vklouzl Ihvon, pošeptal Alanně cosi do ucha a na její šeptem vydaný rozkaz se zase vytratil ven. Ani na dřevěné podlaze téměř nevydával žádný hluk. O chvíli později škrábání bot ohlásilo nové příchozí.</p>

<p>Perrin vyskočil, když se ve dveřích objevil Tam al'Thor a Abell Cauthon s luky v rukou, v pomačkaných šatech, s prošedivělým strništěm mužů, kteří spali pod širým nebem. Byli na lovu. Tamovi u pasu viseli čtyři králíci a Abellovi tři. Bylo zřejmé, že čekali jak Aes Sedai, tak návštěvníky, ale na Loiala, o polovinu vyššího, než byli oni, se štětičkami na uších a širokým, rozpláclým nosem, zírali v úžasu. Tamovou vážnou, vrásčitou tváří přelétl při pohledu na Aiely záblesk poznání.</p>

<p>Tamův pohled však na nich zamyšleně spočíval jenom chvilku, než si všiml Perrina, a trhl sebou skoro tolik, jako při pohledu na Loiala. Tam al'Thor byl statný muž s klenutým hrudníkem, a i přes to, že měl vlasy téměř šedé, byl tím typem muže, jehož na kolena srazí nejméně zemětřesení, a k tomu, aby se polekal, bylo třeba víc než jen to. „Perrine, mládenče!" zvolal Tam. „Je s tebou Rand?"</p>

<p>„A co Mat?" dodával dychtivě Abell. Vypadal jako starší, prošedivělý Mat, ale s vážnějším výrazem v očích. Muž, který s léty příliš nepřibral, a měl stále svižný krok.</p>

<p>„Jsou v pořádku," sdělil jim Perrin. „V Tearu." Koutkem oka zachytil Verinin výraz. Věděla příliš dobře, co Tear pro Randa znamená. Alanna jim však téměř nevěnovala pozornost. „Byli by přišli se mnou, ale nevěděli jsme, jak je to tu zlý." V obou případech to byla pravda, tím si byl jist. „Mat tráví čas hraním v kostky - a vyhráváním - a muchlováním se s holkama. Rand... No, když jsem Randa viděl naposled, měl na sobě šviháckej kabátec a na ruce pověšenou hezkou zlatovlásku."</p>

<p>„To vypadá na mýho Mata," zahihňal se Abell.</p>

<p>„Možná je dobře, že nepřišli," připojil pomaleji Tam, „s těmi trolloky. A taky ti bělokabátníci..." Pokrčil rameny. „Víš, že se vrátili trolloci?" Perrin přikývl. „Měla ta Aes Sedai pravdu? Ta Moirain. Šli po vás třech, tenkrát o Jarnících? Zjistili jste vůbec proč?"</p>

<p>Hnědá sestra vrhla na Perrina varovný pohled. Alanna vypadala, že je cele zaujata přehrabováním v sedlových brašnách, ale Perrin měl dojem, že teď poslouchá. Nebyly to však ony, proč zaváhal. Prostě nemohl jen tak přijít a vypálit na Tama, že jeho syn může usměrňovat, že Rand je Drak Znovuzrozený. Jak mohl někomu sdělit tohle? Místo toho řekl: „Na to se budeš muset zeptat Moirain. Aes Sedai ti neřeknou víc, než musejí."</p>

<p>„Toho jsem si všiml," prohodil Tam suše.</p>

<p>Obě Aes Sedai určitě poslouchaly, a teď to ani nijak netajily. Alanna na Tamovu poznámku ledově zvedla obočí a Abell přešlápl, jako by si myslel, že Tam pokouší štěstí, ale chtělo to víc než jen zamračený pohled, aby to Tama vyvedlo z míry.</p>

<p>„Můžeme si promluvit venku?" zeptal se Perrin obou mužů. -„Chci se trochu nadýchat čerstvýho vzduchu." Chtěl si promluvit tak, aby je u toho neposlouchaly a nepozorovaly i Aes Sedai, ale těžko to mohl říci nahlas.</p>

<p>Tam s Abellem se zatvářili souhlasně, a možná dychtili uniknout pozorným zrakům Verin a Alanny stejně jako on, ale nejdřív tu byla otázka králíků, které muži všechny podali Alanně.</p>

<p>„Chtěli jsme si nechat dva pro sebe," řekl Abell, „ale vy teď musíte nakrmit víc krků."</p>

<p>„To není třeba." Zelená sestra mluvila, jako by to samé již říkala mnohokrát předtím.</p>

<p>„Rádi bychom zaplatili za to, co jsme dostali," řekl jí Tam stejným tónem. „Aes Sedai byly tak laskavé, že na nás použily trochu léčení," vysvětlil Perrinovi, „a my chceme vyrovnat dluh pro případ, že bychom to potřebovali zas."</p>

<p>Perrin kývl. Chápal, proč nechtějí od Aes Sedai přijmout žádný dar. „Dar od Aes Sedai v sobě má vždycky nějaký háček," znělo staré rčení. No, on věděl, že je až příliš pravdivé. Ale ono příliš nezáleželo na tom, jestli jste dar přijali, nebo jste za něj zaplatili. Aes Sedai se vždycky podařilo háček zatnout. Verin ho sledovala s lehkým úsměvem, jako by věděla, nač myslí.</p>

<p>Když tři muži vyrazili ven s luky v rukou, Faile vstala, že půjde s nimi. Perrin zavrtěl hlavou, a ona se k jeho úžasu znovu posadila. Napadlo ho, jestli snad není nemocná.</p>

<p>Poté, co se zastavili, aby Tam s Abellem mohli obdivovat Tanečníka a Vlaštovku, se vydali do lesa. Slunce se sklánělo k západu a stíny se dloužily. Starší muži udělali pár vtipů na jeho vousy, ale o jeho očích se ani slovem nezmínili. Zvláštní, že mu to opominutí nedělalo starosti. Měl důležitější starosti než uvažovat nad tím, jestli někomu připadají jeho oči zvláštní.</p>

<p>V odpověď na Abellovu otázku, jestli je „ta věc" dobrá k cezení polívky, si zamnul bradku a potom mírně poznamenal: „Faile se líbí."</p>

<p>„Ho ho," zachechtal se Tam. „To je to děvče, co? Vypadá rázně, mládenče. Nenechá tě spát celé noci, aby ti všechno vytmavila."</p>

<p>„Tyhle se dají zvládnout jediným způsobem," připojil se Abell a přikyvoval. „Nechat je, aby si myslely, že všemu velí ony. Tak, když je to důležitý, a ty řekneš něco jinýho, než se z toho vzpamatuje, už máš všechno vyřízený tak, jak chceš ty, a už je moc pozdě, aby tě otravovala a nutila tě to změnit."</p>

<p>To Perrinovi připadalo skoro jako to, co panímáma al'Vereová říkala Faile ohledně zacházení s muži. Napadlo ho, jestli si Abell a Marin někdy porovnali postřehy. Nejspíš ne. Třeba by stálo za to zkusit to s Faile. Jenže ona zřejmě vždycky dosáhla svého.</p>

<p>Ohlédl se přes rameno. Špitál byl téměř zakryt stromy. Už museli být z dosahu uší Aes Sedai. Perrin se pozorně zaposlouchal a zhluboka se nadechl. Někde v dálce bušil do stromu datel. V olistěných větvích nad nimi se honily veverky a nedávno tudy prošla liška se svou kořistí, králíkem. Kromě nich tří tu nebyl cítit žádný člověk, nic, co by prozrazovalo ukrytého strážce s nastraženýma ušima. Možná byl příliš opatrný, ale ať už k tomu měl dobrý důvod nebo ne, nemohl přejít okolnost, že obě Aes Sedai jsou ženy, které již potkal, z nichž jedné nevěřila Egwain a u druhé si on nebyl jist, může-li jí důvěřovat.</p>

<p>„Zůstanete tady?" zeptal se. „S Verin a Alannou?"</p>

<p>„Těžko," odtušil Abell. „Jak by mohl muž spát pod jednou střechou s Aes Sedai? Teda pod tím, co z ní zbylo."</p>

<p>„Mysleli jsme, že to bude dobrá skrýš," připojil Tam, „ale ony sem dorazily před námi. Myslím, že by nás ti strážci byli zabili, kdyby tam tenkrát nebyla Marin a pár ženských z kroužku."</p>

<p>Abell se zašklebil. „Podle mě je zarazilo to, že Aes Sedai zjistily, kdo jsme. Chci říct, kdo jsou naši synové. Na můj vkus se o vás, kluky, nějak moc zajímaly." Zaváhal a přejel prstem po luku. „Tý Alanně uklouzlo, že jste <emphasis>ta'veren. </emphasis>Všichni tři. Slyšel jsem, že Aes Sedai nemůžou lhát."</p>

<p>„Neviděl jsem na sobě žádný známky," podotkl suše Perrin. „Ani na Matovi."</p>

<p>Tam se na něj podíval, když nepřipojil Randovo jméno - bude se muset naučit lépe lhát, když bude chtít udržet svoje vlastní tajemství i tajemství ostatních - ale starší muž řekl jen: „Možná jenom nevíš, co hledat. Jak to, že cestuješ s ogierem a třemi Aiely?"</p>

<p>„Poslední forman, co jsem viděl, tvrdil, že Aielové jsou na týhle straně Páteře světa," vložil se do hovoru Abell, „ale já mu nevěřil. Tvrdil, že slyšel, že Aielové jsou v Murandy, jen si to pomysli, nebo snad v Altaře. Nebyl si moc jistej, kde přesně jsou, ale podle něj to bylo hodně daleko od Pustiny."</p>

<p>„Ale to nemá vůbec nic společnýho s tím být <emphasis>ta'veren," </emphasis>prohlásil Perrin. „Loial je kamarád a přišel mi pomoct. Gaul je taky přítel, aspoň myslím. Bain a Chiad přišly s Faile, ne se mnou. Je to dost složitý, ale prostě se to jen tak stalo. S <emphasis>ta'veren </emphasis>to nemá nic společnýho."</p>

<p>„No, ať je to jak chce," prohodil Abell, „Aes Sedai se o vás kluky zajímají. S Tamem jsme vloni šli až do Tar Valonu, do Bílý věže. Snažili jsme se zjistit, kde jste. Těžko jsme je dokázali přimět, aby vůbec přiznaly, že znají vaše jména, ale bylo jasný, že něco skrývají. Kronikářka nás nechala vyprovodit na člun plující dolů po řece s kapsama plnýma zlata a hlavama plnýma nejasnejch ujištění skoro dřív, než jsme se stačili poklonit. Nelíbí se mi představa, že by Věž mohla nějak zneužívat Mata."</p>

<p>Perrin si ze všeho nejvíc přál, aby mohl Matovu otci říci, že se vůbec nic takového neděje, ale nebyl si jist, jak velkou lež dokáže pronést s kamennou tváří. Moirain Mata nesledovala proto, že se jí líbil jeho úsměv. Mat byl s Věží zapletený tolik jako on sám, možná víc. Oni tři byli všichni pevně připoutaní, a Věž držela provázky.</p>

<p>Padlo na ně ticho, až nakonec Tam tiše pronesl: „Mládenče, o tvé rodině mám moc smutné zprávy."</p>

<p>„Já vím," řekl Perrin rychle, a znovu bylo ticho. Všichni tři si pozorně prohlíželi vlastní boty. Ticho právě potřebovali. Chvíli, aby zvládli bolestné pocity a rozpaky, že dovolili citům, aby se jim tak jasně objevily ve tváři.</p>

<p>Zapleskala křídla a Perrin vzhlédl a spatřil, jak se na větev dubu o padesát kroků dál snáší veliký krkavec s krhavýma černýma očima, upřenýma na trojici mužů. Hmátl po toulci, ale právě když natahoval tětivu k uchu, krkavce z jeho posedu srazily dva šípy. Tam a Abell už nasazovali nové střely a pátrali ve stromoví i po obloze po dalších černých ptácích. Žádný tu nebyl.</p>

<p>Tamova střela zasáhla krkavce do hlavy, což nebylo překvapivé ani náhodné. Perrin nelhal, když Faile říkal, že tito dva muži jsou s lukem lepší než on. Tamovu lukostřeleckému umění se nevyrovnal nikdo v celém Dvouříčí.</p>

<p>„Odporná stvoření," zamručel Abell a šlápl na ptáka, aby dostal ven svůj šíp. Očistil hlavici o hlínu a vrátil šíp do toulce. „Dneska jsou prostě všude."</p>

<p>„Aes Sedai nám o nich řekly," promluvil Tam, „že špehují pro mizelce, a my jsme tu zprávu roznesli. Ženský kroužek taky. Nikdo tomu ale nevěnoval moc pozornost, dokud nezačali napadat ovce. Vyklovávali jim oči, některé i zabili. Stříž bude letos špatná i bez toho. Ale asi na tom moc nezáleží. S těmi bělokabátníky a trolloky pochybuji, že uvidíme moc kupců, co se budou zajímat o naši vlnu."</p>

<p>„Nějaký hlupák se kvůli tomu úplně zbláznil," dodával Abell. „Možná víc než jeden. Našli jsme spoustu mrtvejch zvířat. Králíky, jeleny, lišky, dokonce i medvěda. Někdo je zabil a nechal shnít. Většina ani nebyla stažená. A je to člověk, nebo víc lidí, ne trolloci. Našel jsem stopy bot. Velkej chlap, ale na trolloka přesto moc malej. Je to škoda a plejtvání."</p>

<p>Zabíječ. Zabíječ tady, a ne jen ve vlčím snu. Zabíječ a trolloci. Muž ve snu mu připadal povědomý. Perrin nohou nahrnul na mrtvého krkavce hlínu a listí. Na trolloky bude mít spoustu času později. Celý život, bude-li to potřeba. „Slíbil jsem Matovi, že dohlídnu na Bode a Eldrin, pantáto Cauthone. Jak těžký bude dostat je a ostatní na svobodu?"</p>

<p>„Těžký." Abell si povzdechl a protáhla se mu tvář. Náhle vypadal na svůj věk, ba starší. „Hrozně těžký. Dostal jsem se dost blízko, abych zahlíd Natti potý, co ji dostali. Vyšla ze stanu, kde je všechny drží. Viděl jsem ji - s pár stovkama bělokabátníků mezi náma. Byl jsem trochu neopatrnej, a jeden z nich mi prohnal tělem šíp. Kdyby mě Tam nedotáhl sem, k Aes Sedai..."</p>

<p>„Je to slušně velký tábor," vykládal Tam, „přímo pod Hlídkou. Sedm nebo osm set mužů. Hlídkují ve dne v noci, a nejvíc jich je pod Hlídkou směrem k Emondově Roli. Kdyby se trochu víc roztáhli, usnadnili by nám to, ale až asi na sto mužů v Tarenském Přívoze prostě jen nechali zbytek Dvouříčí na pospas trollokům. Dole kolem Devenského Průseku je to dost špatné, jak jsem slyšel. Skoro každou noc vyhoří nějaký statek. To stejné mezi Hlídkou a řekou Taren. Vyvést Natti a ostatní ven bude těžké, a poté budeme muset jen doufat, že je Aes Sedai nechají tady. Ty dvě nejsou zrovna nadšené, že vůbec někdo ví, kde jsou."</p>

<p>„Někdo je přece určitě schová," namítl Perrin. „Neříkej mi, že se k vám všichni obrátili zády. Přece opravdu nevěří, že jste temní druzi?" Ještě nedomluvil, když si vzpomněl na Cenna Buie.</p>

<p>„Ne, to ne," ujistil ho Tam, „až na pár hlupáků. Spousta lidí nám dá jídlo a nechá nás přespat ve stodole, někdy dokonce i v jizbě na posteli, ale musíš pochopit, že se necítí dobře, když pomáhají lidem, které honí bělokabátníci. Není na tom nic špatného. Život je teď těžký a většina chlapů se snaží postarat o vlastní rodinu, jak jen to jde. Žádat někoho, aby k sobě vzal Natti a děvčata, Harala a Alsbet... No, to bys po nich možná chtěl moc."</p>

<p>„Měl jsem o lidech z Dvouříči lepší mínění," zamumlal Perrin.</p>

<p>Abell se zmohl na slabý úsměv. „Většina lidí se cítí chycená mezi dvěma mlýnskýma kamenama, Perrine. Prostě jenom doufají, že je bělokabátníci a trolloci mezi sebou nerozemelou na prášek."</p>

<p>„Měli by přestat doufat a začít něco dělat." Na okamžik se Perrin zastyděl. Nežil tady, neměl potuchy, jaké to je. Ale přesto měl pravdu. Dokud se lidé budou před dětmi Světla skrývat, dotud budou muset dělat to, co budou děti Světla chtít, ať už se bude jednat o zabavování knih, nebo zatýkání žen a dětí. „Zítra se podívám na ten bělokabátnickej tábor. Musí existovat nějakej způsob, jak je osvobodit. A jakmile budou volní, můžeme obrátit pozornost na trolloky. Jeden strážce mi kdysi řekl, že trolloci nazývají Aielskou pustinu ,Krajem umírání'. Hodlám je přimět, aby stejný jméno dali i Dvouříči."</p>

<p>„Perrine," začal Tam, pak se odmlčel a zatvářil se ustaraně.</p>

<p>Perrin věděl, že jeho oči tam ve stínu pod dubem zachytily světlo. Měl pocit, jako by měl obličej vytesaný z kamene.</p>

<p>Tam si povzdechl. „Nejdřív se postaráme o Natti a ostatní. Pak se můžeme rozhodnout, co podniknout s trolloky."</p>

<p>„Nedovol, aby tě to užíralo zevnitř, chlapče," poznamenal tiše Abell. „Nenávist dokáže narůst tak, až v tobě spálí všechno ostatní."</p>

<p>„Mě nic neužírá," řekl jim Perrin vyrovnaným hlasem. „Jenom hodlám udělat, co je potřeba." Přejel palcem po ostří sekery. Co bude potřeba udělat.</p>

<p>* * *</p>

<p>Dain Bornhald se držel v sedle hezky zpříma, když se stovka jezdců, které s sebou vzal na obhlídku, blížila k Hlídce. Teď jich však nebyla celá stovka. Na jedenácti sedlech byla přivázána těla zabalená v pláštích, a třiadvacet dalších mužů si lízalo rány. Trolloci na ně připravili hezkou léčku. Proti méně vycvičeným vojákům to mohlo mít úspěch, méně tvrdým, než byly děti Světla. Co však Bornhaldovi dělalo starosti, byl fakt, že toto byla třetí hlídka, na niž trolloci zaútočili. Nebylo to náhodné střetnutí, kdy by narazili na trolloky zabíjející sedláky a pálící statky, ale plánovaný útok. A docházelo k tomu jedině tehdy, když vedl hlídku on osobně. Trolloci se ostatním snažili vyhýbat. To vyvolávalo nepříjemné otázky, a odpovědi, na které přišel, neposkytovaly žádná řešení.</p>

<p>Slunce zapadalo. Ve vesnici, pokrývající kopec od úpatí po vršek doškovými střechami, se již objevilo několik světel. Jediná střecha z tašek byla na hřebeni, hostinec U bílého medvěda. Další večer, kdy tam mohl zajít na pohár vína, přes nervózní ticho, které vždycky nastalo, když místní uviděli bílý plášť se zlatým slunečním kotoučem. Bornhald pil zřídka, ale občas se rád pohyboval mezi lidmi mimo děti Světla, když tito lidé po chvíli trochu pozapomněli na jeho přítomnost a začali se znovu smát a bavit mezi sebou. Někdy jindy. Dneska v noci chtěl být sám a přemýšlet.</p>

<p>Kolem stovky barevných povozů, shromážděných ani ne půl míle od úpatí kopce, bujela činnost. Muži a ženy v šatech ještě jasnějších odstínů, než byly jejich vozy, prohlíželi koně a postroje a nakládali věci, které se celé týdny povalovaly po táboře. Zdálo se, že Kočovný lid hodlá dostát svému jménu, nejspíš za rozbřesku.</p>

<p>„Farrane!" Zavalitý setník pobídl koně blíž a Bornhald kývl směrem ke karavaně Tuatha'anů. „Sděl hledači, že jestli chce se svými lidmi odjet, tak pojedou na jih." Jeho mapy říkaly, že Taren se nedá překročit jinde než v Tarenském Přívoze, ale on zjistil, jak jsou jeho mapy zastaralé, brzy poté, co sám překročil řeku. Nikdo neopustí Dvouříči, aby snad nalíčil past na jeho muže, dokud tomu dokáže zabránit. „A Farrane? Není nutné používat boty a pěsti, ano? Slova budou stačit. Ten Raen má uši."</p>

<p>„Jak přikazuješ, urozený pane Bornhalde." Setník mluvil jenom trochu zklamaně. Dotkl se pak pěstí v pancéřované rukavici prsou a odcválal k táboru Tuatha'anů. Nebude se mu to líbit, ale poslechne. Byť Kočovným lidem tolik opovrhoval, byl to dobrý voják.</p>

<p>Pohled na vlastní tábor v něm na okamžik vyvolal pýchu. Dlouhé, úhledné řady bílých stanů se špičatými střechami, ohrady pro koně přesně seřazené. Dokonce i tady, v tomto Světlem zapomenutém koutě světa, se děti držely, nikdy nedovolily, aby došlo k narušení disciplíny. Bylo to tu Světlem zapomenuté. Trolloci toho byli důkazem. Jestli pálili statky, znamenalo to, že jen pár lidí tady je čistých. Jen pár. Ostatní se klaněli a říkali: „ano, můj pane," „jak si přeješ, můj pane," a umíněně si dál všechno dělali po svém, jakmile se k nim obrátil zády. A kromě toho ukrývali Aes Sedai. Druhý den jižně od Taren zabili strážce. Měňavý plášť toho muže byl dostatečným důkazem. Bornhald Aes Sedai nenáviděl. Zahrávaly si s jedinou silou, jako by jedno Rozbití světa nestačilo. A udělají to znovu, jestli je někdo nezastaví. Jeho chvilková dobrá nálada zmizela jako sníh při jarním tání.</p>

<p>Očima vyhledal stan, kde byli drženi zajatci, až na kratičkou chvíli, kdy jim bylo jednomu po druhém dovoleno vyjít na procházku. Nikdo se nepokusí uprchnout, znamená-li to nechat ostatní za sebou. Ne že by dokázali uběhnout víc než pár kroků - v každém rohu stanu stála stráž a tucet kroků libovolným směrem by je přivedlo do náručí nejméně dvacítce dětí Světla - ale on chtěl co nejméně potíží. Potíže vyvolávaly další potíže. Bylo-li by nutné se zajatci zacházet drsně, mohlo by to ve vesnici vyvolat odpor dost velký, aby se s tím muselo něco udělat. Byar byl jenom velký hlupák. On - a ostatní, zvláště Farran - chtěli zajatce vyslýchat. Bornhald nebyl tazatel a nerad používal jejich metody. Ani nehodlal pustit Farrana k těm dívkám, i kdyby to byly temné družky, jak tvrdil Ordeith.</p>

<p>Ať už to byli temní druzi nebo ne, Bornhald si uvědomil, že jediné, co doopravdy chce, je jediný temný druh. Víc než trolloky, víc než Aes Sedai chtěl Perrina Aybaru. Těžko mohl uvěřit Byarovým povídačkám o muži běhajícím s vlky, ale Byar měl dost jasno v tom, že Aybara zavedl Bornhaldova otce do pasti temných druhů, že na Tomově Hlavě zavedl Geoframa Bornhalda na smrt z rukou seanchanských temných druhů a jejich spojenců Aes Sedai. Možná, jestli žádný z Luhhanů brzy nepromluví, by mohl nechat Byara, aby si pohrál s kovářem. Zlomí se buď on, nebo jeho žena, když se bude muset dívat. A jeden z nich by mohl poskytnout způsob, jak najít Perrina Aybaru.</p>

<p>Když sesedal před svým stanem, čekal tam na něj Byar, škrobený a vyzáblý jako strašák do zelí. Bornhald se znechuceně podíval na mnohem menší shluk stanů, stojící opodál. Vítr vál z té strany a jemu se do nosu dostal pach z toho tábora. Ti své stany ani sebe v čistotě neudržovali. „Ordeith je zřejmě zpátky, což?"</p>

<p>„Ano, můj pane Bornhalde." Byar se zarazil a Bornhald se na něj tázavě podíval. „Hlásili šarvátku s trolloky na jihu. Dva mrtví. Šest zraněných, podle nich."</p>

<p>„A kdo jsou ti mrtví?" zeptal se Bornhald tiše.</p>

<p>„Dítě Joelin a dítě Gomanes, můj pane Bornhalde." Výraz Byarových propadlých tváří se ani na chvíli nezměnil.</p>

<p>Bornhald si pomalu stáhl pancéřované rukavice. Ty dva poslal, aby doprovázeli Ordeitha, aby se podívali, co dělá na svých výpravách na jih. Dával si pozor, aby nezvedl hlas. „Vyřiď mou poklonu panu Ordeithovi, Byare, a - Ne! Žádnou poklonu. Řekni mu, a to těmito slovy, že chci okamžitě vidět to jeho vyzáblé tělo. Vyřiď mu to, Byare, a přiveď mi ho, i kdybys ho musel zatknout, i ty jeho špinavé mizery, kteří dětem přinášejí tolik zneuctění."</p>

<p>Bornhald udržel hněv na uzdě, dokud nebyl sám ve stanu se staženými chlopněmi. Pak se zavrčením smetl mapy i krabičku s psacími potřebami z polního stolku. Ordeith ho musel považovat za skutečného prosťáčka. Dvakrát s ním vyslal své muže a dvakrát byli oni jediní, kdo zahynuli v „šarvátce s trolloky", po níž mezi ostatními nebyl jediný zraněný. Vždycky na jih. Ten muž byl posedlý Emondovou Rolí. No, byl by se tam sám utábořil, kdyby nebylo... Teď to nemělo smysl. Měl tady Luhhanovy. A oni mu vydají Perrina Aybaru, ať tak nebo tak. Hlídka bylo mnohem lepší místo, kdyby se musel rychle přesunout k Tarenskému Přívozu. Vojenská rozhodnutí měla přednost před osobními.</p>

<p>Potisícáté se podivil, proč ho sem velící kapitán vlastně poslal. Zdejší lidé se nijak zvlášť nelišili od lidí na stovkách dalších míst. Až na to, že jen občané z Tarenského Přívozu vykazovali nadšení pro vykořeňování vlastních temných druhů. Ostatní se jen dívali s mrzutou umíněností, když se někomu na dveřích objevil Dračí špičák. Jinde vesničané vždycky dobře věděli, koho mezi sebou nechtějí, a vždy byli připraveni vesnici očistit, stačila jen trocha povzbuzení, a bylo jisté, že každý temný druh bude vyštván spolu s těmi, kterým lidé chtěli vidět záda. Ale tady ne. Černá škrábanice ostrého špičáku na dveřích mohla být vzhledem ke svému účinku klidně novou vápennou omítkou. A trolloci. Věděl Pedron Niall, že sem přijdou trolloci, už tenkrát, když psal své rozkazy? Jak by to ale mohl vědět? Jestli to však nevěděl, proč sem posílal dost dětí, aby vykořenily menší povstání? A proč, pod Světlem, ho velící kapitán obtížil tím vraždícím šílencem?</p>

<p>Stanová chlopeň odlétla stranou a dovnitř se vkolébal Ordeith. Skvěle ušitý šedý kabátec měl vyšívaný stříbrem, ale celý špinavý. Vychrtlý krk, který mu čouhal z límce, takže vypadal jako želva, měl také celý černý. „Dobrý večer, můj pane Bornhalde. Nádherný dobrý večer." Dnes byl jeho lugardský přízvuk zvlášť patrný.</p>

<p>„Co se stalo dítěti Joelinovi a dítěti Gomanesovi, Ordeithe?"</p>

<p>„Taková strašná věc, můj pane. Když jsme narazili na trolloky, dítě Gomanes chrabře -" Bornhald ho udeřil do tváře těžkou rukavicí. Kostnatý mužík se zapotácel, přitiskl si ruku na rozseknutý ret a prohlédl si červeň na prstech. Úsměv na jeho tváři už nebyl posměšný. Teď připomínal zmiji. - „Nezapomněls, kdo podepsal mý jmenování, panáčku? Pedron Niall tě pověsí na střevech tvý vlastní mámy, stačí, když řeknu slovíčko, potý, co vás oba nechá zaživa stáhnout z kůže."</p>

<p>„Totiž jestli se dožiješ toho, abys to slovíčko mohl říci, viď?" Ordeith zaprskal a přikrčil se jako nějaké divoké zvíře. Od rtů mu odstřikovaly sliny. Pomalu se otřásl a narovnal. „Musíme pracovat společně." Lugardský přízvuk byl pryč, nahradil ho vznešenější, velitelštější tón. Bornhald dával však přednost výsměšnému lugardskému hlasu před lehce slizkým, jen tak tak zastřeným opovržením v tomto. „Stín tu leží všude kolem nás. Nejen prostí trolloci a myrddraalové. Ti jsou to nejmenší. Tady byli zplozeni tři temní druzi, předurčení k tomu, aby otřásli světem. Jejich chov vedl Temný po tisíc let, i déle. Rand al'Thor. Mat Cauthon. Perrin Aybara. Znáš jejich jména. Na tomto místě byly vypuštěny síly, které budou sužovat celý svět. Stvoření Temného tu chodí za nocí a špiní lidská srdce, kazí lidské sny. Sužuj tuto zemi. Sužuj ji, a oni vylezou. Rand al'Thor. Mat Cauthon. Perrin Aybara." To poslední jméno téměř jako by hladil na jazyku.</p>

<p>Bornhald se roztřeseně nadechl. Nebyl si jist, jak Ordeith zjistil, co tu chce. Jednoho dne mu mužík prostě vyjevil, že to ví. „Zahladil jsem to, cos udělal na Aybarově statku -"</p>

<p>„Sužuj je." V tom vznešeném hlase se ozýval náznak šílenství a na čele se Ordeithovi objevil pot. „Stáhni je z kůže a ti tři vylezou."</p>

<p>Bornhald zvedl hlas. „Zahladil jsem to, protože jsem musel." Neměl jinou možnost. Kdyby pravda vyšla najevo, musel by se vyrovnat s něčím víc než jen s mrzutými pohledy. Poslední, co by navrch k trollokům potřeboval, byla otevřená vzpoura. „Ale neprominu vraždu dětí. Slyšíš mě? Co to tu děláš, že to potřebuješ zakrývat před dětmi Světla?"</p>

<p>„Pochybuješ snad, že Stín udělá cokoliv, jen aby mě zastavil?"</p>

<p>„Cože?"</p>

<p>„Pochybuješ o tom?" Ordeith se napjatě předklonil. „Viděl jsi šedé muže."</p>

<p>Bornhald zaváhal. Byl tenkrát v Hlídce, kolem sebe měl padesát dětí Světla, a dvojice mužů s dýkami si nikdo ani nevšiml. Díval se přímo na ně, a neviděl je. Dokud Ordeith oba nezabil. Ten vychrtlý mužíček si díky tomu u mužstva vysloužil značnou úctu. Bornhald později nechal dýky zakopat hluboko do země. Jejich čepele vypadaly jako z nejlepší oceli, ale jejich dotek pálil jako rozžhavený kov. První hlína, kterou na ně do jámy hodili, syčela a stoupala z ní pára. „Myslíš, že tady jdou po tobě?"</p>

<p>„Aha, ano, můj pane Bornhalde. Jdou po mně. Cokoliv bude potřeba, jen aby mě zastavili. Samotný Stín mě chce zastavit."</p>

<p>„To pořád nevysvětluje vraždu -"</p>

<p>„To, co dělám, musím provádět tajně." Byl to šepot, skoro syčení. „Stín může vstoupit do myslí lidí a najít mě tak, vstoupit do lidských myslí a snů. Chtěl bys zemřít ve snu? I to se může stát."</p>

<p>„Ty jsi... šílený."</p>

<p>„Dej mi volnou ruku, a já ti dám Perrina Aybaru. Tohle stojí v rozkazech Pedrona Nialla. Volnou ruku pro mě, a já vložím Perrina Aybaru do tvé."</p>

<p>Bornhald dlouho mlčel. „Nechci se na tebe dívat," prohlásil nakonec. „Vypadni."</p>

<p>Když Ordeith odešel, Bornhald se otřásl. Co měl velící kapitán s tímto mužem v plánu? Ale jestli tak získá Perrina Aybaru... Odhodil rukavice a začal se prohrabávat svými věcmi. Někde měl láhev pálenky.</p>

<p>* * *</p>

<p>Muž, jenž si říkal Ordeith, a občas na sebe jako na Ordeitha i myslel, se protahoval mezi stany dětí Světla a ostražitě bíle oděné muže pozoroval. Užitečné nástroje, nevědomé nástroje, ale nedalo se jim věřit. Zvláště ne Bornhaldovi. Toho se možná bude nutné zbavit, jestli začne dělat příliš velké potíže. Byara bude mnohem snazší ovládat. Zatím však ještě ne. Byly tu jiné, důležitější věci. Někteří vojáci se uctivě klaněli, když procházel kolem. On jim ukázal zuby a oni to považovali za přátelský úsměv. Nástroje, a hloupé.</p>

<p>Očima hladově přelétl stan, v němž byli vězni. Ti mohli počkat. Zatím. Ještě chvíli. Byly to stejně jenom drobky. Návnada. Měl se na Aybarově statku ovládnout, ale Con Aybara se mu vysmál do obličeje a Joslyn ho nazvala mrňavým hloupým skrčkem se špinavou duší, když jejího syna označil za temného druha. No, poučili se, když s řevem hořeli. Proti své vůli se tiše zahihňal. Drobky.</p>

<p>Cítil jednoho z těch, které nenáviděl, někde na jihu, směrem k Emondově Roli. Který to je? Nezáleželo na tom. Rand al'Thor byl jediný, který byl skutečně důležitý. A kdyby to byl al'Thor, věděl by to s jistotou. Řeči ho ještě nepřilákaly, ale k tomu dojde. Ordeith se zachvěl touhou. Muselo to tak dopadnou. Kolem Bornhaldových stráží v Tarenském Přívoze musí proniknout další zprávy o soužení ve Dvouříčí, aby se to dostalo až do uší Randa al'Thora a vpálilo se mu to pořádně do mozku. Nejdřív al'Thor, a pak Věž, za to, co mu sebrali. Dostane zpátky všechno, co mu podle práva patřilo.</p>

<p>Všechno tikalo jako dobře namazané hodiny, dokonce i to, jak se Bornhald vzpíral, dokud se neobjevil ten nový, se svými šedými muži. Ordeith si hubenými prsty prohrábl mastné vlasy. Proč aspoň jeho sny nemohly být jen jeho? Už nebyl ničí loutkou, tancující kolem, jak myrddraalové a Zaprodanci tahali za provázky, dokonce ani Temný ne. Teď tahal za provázky on. Nemohli ho zastavit, nemohli ho zabít.</p>

<p>„Nic mě nemůže zabít," zamumlal si se zlobným zamračením. „Ne mě. Přežil jsem od trollockých válek." No, alespoň jedna jeho část. Řezavě se zasmál a zaslechl v tom chechotu šílenství, rozpoznal je, a nezáleželo mu na tom.</p>

<p>Jakýsi mladý bělokabátnický důstojník se na něj zamračil. Tentokrát nebylo na Ordeithových vyceněných zubech po úsměvu ani stopy, a mladík s chmýřím na tvářích se stáhl. Ordeith chvátal dál, přičemž tahal nohy po zemi.</p>

<p>Kolem jeho stanů bzučely mouchy a pod jeho pohledem se s trhnutím odvracely mrzuté, podezíravé oči. Tady měli muži bílé pláště špinavé. Ale meče měli ostré a jeho rozkazy poslouchali okamžitě a bez ptaní. Bornhald si myslel, že tihle muži jsou stále jeho. Také Pedron Niall tomu věřil, věřil, že Ordeith je jeho ochočené zvířátko. Hlupáci.</p>

<p>Odhodil stranou stanovou chlopeň, vstoupil a prohlédl si svého zajatce, nataženého mezi dvěma kůly dost silnými, aby udržely vozové spřežení. Dobrý ocelový řetěz se zachvěl, když ho zkoumal, ale on vypočítal, jak silný musí být, a pak to zdvojnásobil. Ještě že to udělal. O smyčku méně, a ty pevné ocelové články by praskly.</p>

<p>S povzdechem se posadil na okraj postele. Lampy už byly zapáleny, bylo jich víc než tucet, takže ve stanu nezůstal žádný stín. Bylo tu světlo jako v poledne. „Už sis promyslel moji nabídku? Přijmi ji, a odejdeš odsud volný. Odmítni... Já vím, jak takovým, jako jsi ty, způsobit bolest. Můžu tě přimět vřískat během nekonečného umírání. Budeš věčně umírat, věčně křičet."</p>

<p>Řetězy zabzučely, jak sebou spoutaný trhl. Kůly zaražené hluboko do země zaskřípaly. „No dobře." Myrddraalův hlas zněl, jako když se drolí hadí kůže. „Přijímám. Pusť mě."</p>

<p>Ordeith se usmál. Myrddraal ho považoval za hlupáka. No, poučí se. Všichni se poučí. „Nejdřív je tu otázka... řekněme dohody a souhlasu." Ještě nedomluvil, když se myrddraal začal potit.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA DVANÁCTÁ</strong></p>

<p><strong><emphasis>Otázky, které je třeba položit</emphasis></strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>„Brzy bychom měli vyrazit do Hlídky," oznámila příštího rána Verin, když slunce ještě pořádně nevykouklo nad vrcholky stromů stojících dosud v nočních šeru, „tak se nezdržujte." Perrin vzhlédl od studené ovesné kaše a před jejím upřeným pohledem neuhnul. Aes Sedai nečekala námitky. Verin po chvíli zamyšleně dodala: „Ale nemysli si, že to znamená, že ti pomohu v nějaké hlouposti. Jsi pěkně vynalézavý mladý muž. Ať tě ani nenapadne to zkoušet na mě."</p>

<p>Tam a Abell se zarazili se lžícemi v půli cesty k ústům a vyměnili si překvapené pohledy. Doposud si očividně šli svou vlastní cestou a Aes Sedai zase svou. Po chvíli se oba muži znovu dali do jídla, i když se zamyšleně mračili. Veškeré námitky si však nechali pro sebe. Tomas, jenž měl plášť již složený a zabalený v sedlové brašně, jim - a Perrinovi - přesto věnoval kamenný pohled, jako by námitky předvídal a hodlal je udusit hned v počátku. Strážci dělali to, co bylo nutné a co chtěly Aes Sedai.</p>

<p>Verin do toho chtěla strkat nos - Aes Sedai to dělaly pořád - ale mít ji tady, kde na ni viděl, bylo rozhodně lepší než nechat si ji za zády. Úplně se vyhnout síti Aes Sedai bylo skoro nemožné, když chtěly někam strkat prsty. Dalo se jedině využít je, když využívaly vás, dávat pozor a doufat, že se vám podaří uskočit dřív, než se rozhodnou nacpat vás po hlavě, jako fretku, do králičí nory. Občas se ukázalo, že králičí nora je vlastně jezevčí doupě, což byl pro fretku dost tvrdý oříšek.</p>

<p>„Budeš taky vítaná," řekl Alanně, ale ona se na něj mrazivě podívala, takže ho okamžitě zarazila v rozletu. Kaši odmítla a stála u jednoho popínavkami porostlého okna a vyhlížela skrz listnatou záclonu.</p>

<p>Perrin nepoznal, jestli ji jeho plánované výzvědy potěšily. Poznat, co si myslí, bylo téměř nemožné. Aes Sedai měly být ztělesněná chladná vážnost, a to ona taková byla zcela jistě, ale Alanna občas vzplála vzteky, či ukázala zcela nepředvídatelný smysl pro humor ve chvíli, kdy to naprosto nečekal. Jako když udeří blesk, práskne, a je pryč. Občas se na něj dívala tak, že kdyby nebyla Aes Sedai, byl by si myslel, že ho obdivuje. Jindy mohl docela dobře být jen složitým strojkem, jejž hodlala rozložit, aby rozluštila, jak pracuje. Dokonce i Verin byla lepší než ona. Ta byla většinou prostě jen nečitelná. Občas ho vyváděla z rovnováhy, ale aspoň se nemusel pořád v duchu ptát, jestli bude vědět, jak jeho kousky zase seskládat nazpátek.</p>

<p>Přál si, aby dokázal přimět Faile zůstat tady - to nebylo stejné, jako někde ji nechat, jen ji chtěl udržet v bezpečí před bělokabátníky - ale ona umíněně zaťala zuby a v zešikmených očích se jí nebezpečně zablesklo. „Těším se na to, že uvidím kousek z tvýho domova. Můj táta chová ovce." Její tón nepřipouštěl námitky. Nehodlala tu zůstat, leda by ji uvázal.</p>

<p>Chvíli o tom uvažoval. Ale nebezpečí, hrozící od bělokabátníků, nemohlo být tak velké. Dneska se hodlal jenom podívat. „Myslel jsem, že je kupec," řekl.</p>

<p>„Taky chová ovce." Na tvářích jí naskočily rudé skvrny. Možná byl její otec chudý a vůbec nebyl kupec. Nevěděl, proč něco předstírá, ale jestli to tak chtěla, on jí v tom nijak bránit nehodlal. Ať už byla na rozpacích nebo ne, nevypadala o nic méně umíněně.</p>

<p>Vzpomněl si na metodu pantáty Cauthona. „Nevím, kolik z toho uvidíš. Na některých statcích možná zrovna stříhají. Nejspíš se to nijak neliší od toho, co dělá tvůj otec. Stejně ale budu rád, když budeš se mnou." Překvapený výraz, který se jí objevil na tváři, když si uvědomila, že se s ní nebude hádat, skoro stál za to, že si kvůli ní dělal starosti. Možná měl Abell nakonec pravdu.</p>

<p>Loial však byl něco zcela jiného.</p>

<p>„Ale já chci jít," namítal ogier, když mu řekli, že nemůže. „Chci ti pomoci, Perrine."</p>

<p>„Zůstaneš mimo, pane Loiale," prohlásil Abell, a Tam dodal: „Musíme se vyhnout tomu, abychom přitáhli víc pozornosti, než je naprosto nezbytné."</p>

<p>Perrin si ho vzal stranou, co nejdál od ostatních, jak to jen v místnosti šlo. Loial se kšticí otíral o krokve, dokud mu Perrin neukázal, aby si dřepl. Pak se usmál, jako by ho jenom uklidňoval. Doufal, že to tak ostatní pochopí.</p>

<p>„Chci, abys dohlídl na Alannu," skoro šeptal. Loial sebou trhl a Perrin ogiera popadl za rukáv a pořád se usmíval jako trouba. „Usměj se, Loiale. Teď spolu přece nemluvíme o ničem důležitým, ne?" Ogierovi se podařil nejistý úsměv. Bude to muset stačit. „Aes Sedai dělají, co dělají, ze svých vlastních důvodů." A ty důvody mohly být to poslední, co jste čekali, nebo vůbec ne to, co jste si mysleli, že to je. „Kdo ví, co si mohla vzít do hlavy? Už jsem od příchodu domů zažil dost překvapení, a nechci, aby k tomu ona přihodila nějaký svoje. Nečekám, že ji zastavíš, jen si všímej, kdyby došlo k něčemu neobvyklýmu."</p>

<p>„To ti teda pěkně děkuju," zamumlal suše Loial a zastříhal ušima. „Nemyslíš, že nejlepší je nechat Aes Sedai dělat, co chtějí?" Jemu se to snadno řeklo. Uvnitř ogierské <emphasis>državy </emphasis>nemohly Aes Sedai usměrňovat. Perrin se na něj jenom díval a ogier si po chvíli povzdechl. „Asi ne. No dobrá. Nikdy jsem netvrdil, že být ve tvé společnosti není... zajímavé." Narovnal se a tlustým prstem si přejel po horním rtu. Potom řekl ostatním: „Asi bych opravdu přitahoval pozornost. No, aspoň budu mít možnost opět pracovat na svých poznámkách. Celé dny jsem pro svou knihu neudělal vůbec nic."</p>

<p>Verin si vyměnila nečitelný pohled s Alannou a pak obě obrátily oči, které ani nemrkly, na Perrina. Prostě se nedalo poznat, co si která myslí.</p>

<p>Nákladní zvířata také musela zůstat tady. Nákladní koně by určitě vyvolali přinejmenším náhodné poznámky, protože prozrazovali dlouhou cestu. Nikdo ve Dvouříčí necestoval příliš daleko od svého domova ani v nejpříhodnějších dobách. Alanna měla na rtech slabý, spokojený úsměv a dívala se, jak si sedlají koně. Bezpochyby si myslela, že ho zvířata a proutěné koše poutají ke starému špitálu, k ní a k Verin. Jestli na to přijde, bude pěkně překvapená. Od chvíle, co opustil domov, žil dost často jen z toho, co měl v sedlových brašnách. Co se toho týkalo, chvíli žil taky jen z toho, co měl ve váčku u pasu a v kapsách kabátce.</p>

<p>Dotáhl Tanečníkovi podpínku, narovnal se a trhl sebou. Verin ho pozorovala s vědoucím výrazem, který vůbec nebyl nepřítomný, jako by věděla, nač právě myslí, a docela ji to pobavilo. Už dost špatné bylo, že právě tohle dělávala Faile. Od Aes Sedai to bylo stokrát horší. Kladivo přivázané k jeho stočeným pokrývkám a sedlovým brašnám ji však zřejmě mátlo. Byl rád, že existuje něco, čemu zjevně nerozumí. Na druhou stranu by se obešel bez toho, aby byla tolik zaujatá. Co mohlo Aes Sedai fascinovat na kladivu?</p>

<p>Když museli nasedlat jen jezdecké koně, nezabralo jim mnoho času, než byli připraveni na cestu. Verin měla nevýrazného hnědého valacha, pro necvičené oko stejně prostého, jako byly její šaty, kůň však měl klenutý hrudník a silný zadek, který prozrazoval, že je stejně vytrvalý, jako ohnivý bělouš strážce, vysoký a štíhlý. Tanečník na ostatní koně frkal, dokud Perrin šedáka nepoplácal po krku. Bělouš byl mnohem vychovanější - a zrovna tak připravený bojovat, kdyby ho Tomas nechal chvíli samotného. Strážce zvíře ovládal koleny stejně jako otěžemi, a oba vypadali téměř jako jeden tvor.</p>

<p>Pantáta Cauthon si Tomasova koně prohlížel se zájmem - zvířata cvičená pro válku nebyla v tomto kraji zrovna často k vidění - ale Verinin oř si na první pohled vysloužil pochvalné přikývnutí. Abell Cauthon uměl posoudit koňské maso stejně dobře jako kdokoliv ve Dvouříčí. Svého kosmatého koně a koně pantáty al'Thora zcela jistě vybíral on. Zvířata sice nebyla tak vysoká jako koně ostatních, ale statná, s krokem, jenž prozrazoval slušnou rychlost a sílu.</p>

<p>Když skupinka vyrazila k severu, tři Aielové odpluli dopředu dlouhými kroky, jež je brzy odnesly z dohledu ostatních, takže zmizeli v lese, kde právě vycházející slunce vrhalo na zemi ostré a dlouhé ranní stíny. Mezi stromy občas zableskla hnědá či šedá, nejspíš schválně, aby ostatní věděli, že tam pořád jsou. Tam a Abell se ujali vedení. Luky měli přeložené přes sedlovou hrušku. Perrin a Faile jeli za nimi a Verin s Tomasem průvod uzavírali.</p>

<p>Perrin by se byl obešel bez toho, aby mu Verin upírala oči na záda. Cítil její pohled mezi lopatkami. Napadlo ho, jestli ví všechno o něm a o vlcích. Nebylo to příjemné pomyšlení. Hnědé sestry měly vědět věci, které nevěděly ostatní adžah, tajemné věci, staré vědomosti. Třeba by věděla, jak se vyhnout tomu, aby ztratil to, co v něm bylo lidského, a stal se vlkem. Pokud znovu nenajde Eliase Macheru, mohla být jeho nejlepší šancí. Musel jí jedině důvěřovat. Cokoliv věděla, byla ochotna použít jistě ku prospěchu Bílé věže, možná, aby pomohla Randovi. Jediná potíž byla v tom, že pomoc Randovi nemuselo přinést to, co chtěl vědět. Všechno by bylo mnohem snazší, kdyby se do toho nepletly Aes Sedai.</p>

<p>Většinu cesty urazili mlčky, ozývaly se jen zvuky lesa, veverky a datlové, občas zazpíval nějaký pták. V jedné chvíli se Faile ohlédla. „Ona ti neublíží," řekla, a její tichý hlas se svářel s divokým světlem v jejích tmavých očích.</p>

<p>Perrin zamrkal. Chtěla ho chránit. Proti Aes Sedai. Nikdy ji nepochopí, ani nepozná, co má čekat vzápětí. Občas ho mátla stejně jako Aes Sedai.</p>

<p>Z Luhu se dostali asi čtyři pět mil severně od Emondovy Role. Slunce stálo kousek nad vrcholky stromů na východě. Mezi nimi a nejbližším polem s ječmenem, ovsem či tabákem, obrostlým živým plotem, nebo loukou s vysokou trávou na seno, se táhly roztroušené hájky, většinou kaliny, borovice a duby. Zvláštní bylo, že nebylo vidět živáčka, z komínů statků za poli nestoupal kouř. Perrin znal lidi, kteří tam bydleli. Al'Lorasovi žili ve dvou z velkých domů a Barstersovi v ostatních. Tvrdě se lopotící lidé. Pokud by v domech někdo zůstal, teď už by dávno pracovali. Gaul na ně zamával od hájku a zmizel mezi stromy.</p>

<p>Perrin pobídl Tanečníka k Tamovi a Abellovi. „Neměli bychom zůstat v lese, jak nejdýl to půjde? Šestice lidí na koních si každý všimne." Muži vedli koně rychlým krokem.</p>

<p>„Moc lidí si nás nevšimne, mládenče," odtušil pantáta al'Thor, „dokud se budeme držet mimo Severní silnici. Většina statků poblíž lesa je opuštěná. A stejně, dneska nikdo necestuje sám, aspoň ne daleko od vlastního prahu. Dneska by si nikdo nevšiml ani deseti lidí pohromadě, i když pokud teď lidi cestují, tak většinou na vozech."</p>

<p>„Dostat se do Hlídky nám takhle bude trvat většinu dne," prohodil pantáta Cauthon, „i když se nebudeme pokoušet tam dostat lesem. Po silnici by to sice bylo kapku rychlejší, ale tam bychom zase spíš mohli potkat bělokabátníky. Větší šance, že nás někdo udá kvůli odměně."</p>

<p>Tam přikývl. „Ale tímhle směrem máme taky přátele. Kolem poledne se zastavíme na statku Jaca al'Seena, aby se koně vydýchali a my si protáhli nohy. Do Hlídky se dostaneme, když bude ještě dost světla, aby bylo vidět."</p>

<p>„Světla bude dost," prohodil Perrin nepřítomně. Pro něj bylo vždycky dost světla. Pootočil se v sedle, aby viděl na statky za nimi. Opuštěné, ale pokud viděl, ne vypálené, ne vyrabované. V oknech stále visely záclony. Okna nebyla rozbitá. Trolloci rádi všechno rozbíjeli a prázdné domy jako by přímo zvaly. V ječmeni a ovsu rostl již vysoký plevel, ale pole nebyla zdupaná. „Napadli trolloci i samotnou Emondovu Roli?"</p>

<p>„Ne, to nenapadli," odvětil pantáta Cauthon vděčným tónem. „Ale kdyby to udělali, neměli by to snadný. Lidi se o minulých Jarnicích naučili dávat pozor. U každejch dveří stojí luk a oštěp a tak. Kromě toho každejch pár dní patrolují v Emondově Roli bělokabátníci. I když to hrozně nerad přiznávám, udržují trolloky zpátky."</p>

<p>Perrin zavrtěl hlavou. „Máte vůbec představu, kolik trolloků tady je?"</p>

<p>„Až moc," zabručel Abell.</p>

<p>„Tak asi dvě stovky," řekl Tam. „Možná víc. Nejspíš víc." Pantáta Cauthon se zatvářil překvapeně. „Jen si to vezmi, Abelli. Nevím, kolik jich zabili bělokabátníci, ale ten strážce tvrdí, že s Aes Sedai jich dostali tak padesát, a dva mizelce. Pokud jsme ale slyšeli, nijak se nezmenšil počet vypálených statků. Myslím, že jich musí být víc, ale ty si to spočítej sám." Druhý muž přikývl.</p>

<p>„Tak proč nepřepadli Emondovu Roli?" zeptal se Perrin. „Kdyby sem v noci přišly dvě stovky trolloků, mohly by vypálit celou vesnici a zmizet dřív, než by se o tom bělokabátníci nahoře v Hlídce jenom doslechli. A ještě snazší by pro ně bylo, kdyby napadli Devenský Průsek. Říkali jste, že tak daleko bělokabátníci nejezdí."</p>

<p>„Štěstí," zamumlal Abell, ale znělo to ustaraně. „Tím to je. Měli jsme štěstí. Co jinýho by to mohlo být? Co se tím snažíš říct, chlapče?"</p>

<p>„Snaží se tím říct," ozvala se Faile, jež k nim mezitím dojela, „že to musí mít nějaký důvod." Vlaštovka byla o dost vyšší než dvouříčtí koně, takže se dívala Tamovi a Abellovi do očí, a její pohled byl velice pevný. „Viděla jsem, jak to v Saldeii vypadalo po trollockým nájezdu. To, co nespálili, znečistili, lidi i hospodářský zvířata pobili nebo odnesli, dostali všechno, co nebylo chráněný. Ve špatných letech zmizely celý vesnice. Najdou nejslabší místo, to, kde můžou zabíjet nejvíc. Můj táta -" Rychle to spolkla, zhluboka se nadechla a pak pokračovala dál. „Perrin si všiml toho, čeho jste si měli všimnout vy." Bleskla po něm pyšným úsměvem. „Jestli trolloci nepřepadli vaše vesnice, tak k tomu měli důvod."</p>

<p>„Napadlo mě to," přiznal Tam tiše, „ale nemohl jsem přijít na to, proč. Pokud víme, štěstí je stejně dobrá odpověď jako ostatní."</p>

<p>„Možná," připojila se k nim Verin, „je to léčka." Tomas se o trochu zdržel a propátrával krajinu, jíž projížděli, stejně neúnavně jako nějaký Aiel. Strážce také sledoval oblohu. Vždycky existovala možnost, že se objeví nějaký krkavec. Verin se skoro nezastavila, přelétla pohledem Perrina i oba starší muže. „Zprávy o neustálých potížích, zprávy o trollocích, by k Dvouříčí přitáhly pozornost. Andor by sem jistě vyslal vojáky a jiné státy možná také, proti trollokům tak daleko na jihu. Totiž, kdyby děti Světla dovolily, aby se ty zprávy dostaly ven. Předpokládám, že gardisté královny Morgasy by byli o něco šťastnější, kdyby našli bělokabátníky, než kdyby našli trolloky."</p>

<p>„Válka," zamumlal Abell. „To, co tu máme, je už tak dost špatný, ale ty mluvíš o válce."</p>

<p>„Možná to tak je," pravila vyrovnaně Verin. „Možná to tak je." Zamračila se tím přepracovaným způsobem, vylovila z váčku pero s ocelovým hrotem a malou, v kůži vázanou knížečku a otevřela malé kožené pouzdérko na opasku, v němž měla lahvičku s atramentem a sypátko s pískem. Nepřítomně si otřela pero o rukáv a začala psát do knížky i přesto, jak bylo nepohodlné psát za jízdy. Zdálo se, že si vůbec neuvědomuje, jak by tím mohla lidi kolem sebe znepokojit. Nejspíš si to ani neuvědomovala.</p>

<p>Pantáta Cauthon si neustále mumlal „válka", užasle a velmi tiše, a Faile Perrinovi položila na uklidněnou ruku na paži a v očích měla smutný výraz.</p>

<p>Pantáta al'Thor jenom zabručel. On už ve válce byl, aspoň jak Perrin slyšel, i když nevěděl kde a jak. Prostě někde mimo Dvouříčí, kam se vydal jako mladý muž, a vrátil se po letech se ženou a dítětem, s Randem. Jen pár lidí kdy Dvouříčí skutečně opustilo. Perrin pochyboval, že někdo z místních skutečně věděl, co to je válka, kromě toho, co se doslechli od formanů či kupců a jejich stráží a vozků. Perrin to však věděl. On válku viděl, tenkrát na Tomově Hlavě. Abell měl pravdu. To, co tu měli, bylo dost špatné, ale válce se to ani zdaleka nepodobalo.</p>

<p>Perrin se držel. Možná měla Verin pravdu. A možná jenom chtěla, aby přestal spekulovat. Jestli to, že Dvouříčí drancovali trolloci, byla past, tak to byla past na Randa, a Aes Sedai to musely vědět. To byla jedna z potíží s Aes Sedai. Dokázaly vám předhazovat „kdyby" a „jestli", dokud jste si nebyli jisti, že vám jasně řekly to, co jenom naznačily. No, jestli to trolloci - nebo spíš ten, kdo je poslal, možná jeden ze Zaprodanců? - mínili jako past na Randa, tak se budou muset místo toho spokojit s Perrinem - prostým kovářem místo Draka Znovuzrozeného - a on nehodlal padnout do pasti.</p>

<p>Celé dopoledne pak jeli mlčky. V této oblasti stály statky daleko od sebe, někdy mezi nimi byla i celá míle či víc. Všechny do jednoho byly opuštěné, pole zdušená plevelem, dveře stodol se pohybovaly při každém závanu větru. Jen jediný statek byl vypálený, a z toho stály jen komíny, jako očazené prsty zvednuté z popela. Lidé, kteří tu zahynuli - Ayellinové, bratranci těch, kteří žili v Emondově Roli - byli pochováni pod hrušněmi za domem. Těch pár, které bylo možné najít. Abella bylo třeba nutit, aby o tom byl ochoten hovořit, a Tam to naprosto odmítl. Zřejmě si mysleli, že by ho to rozčílilo. On však věděl, čím se trolloci živí. Libovolným masem. Nepřítomně hladil sekeru, dokud ho Faile nevzala za ruku. Z nějakého důvodu to byla ona, kdo vypadal znepokojeně. Myslel si, že toho o trollocích ví víc.</p>

<p>Aielům se dařilo zůstat mimo dohled i mezi hájky, až na případy, kdy chtěli být viděni. Když Tam zamířil k východu, Gaul a obě Děvy zabočili s ním.</p>

<p>Jak předpovídal pantáta Cauthon, statek al'Seenových se objevil na dohled ve chvíli, kdy slunce bylo jen kousek před zenitem. Na dohled jinak nebyl jediný statek, i když se na severu a na východě daleko od sebe zvedaly šedé chocholy kouře z komínů. Proč se tu jen tak zdržovali? Kdyby trolloci zaútočili, jejich jedinou nadějí by bylo, že se na stejném místě ve stejnou dobu náhodou objeví bělokabátníci.</p>

<p>Když byl neuspořádaný statek ještě v dálce, Tam přitáhl koni otěže a zamával na Aiely, aby se k němu připojili. Navrhl jim, aby si našli místo, kde počkají, dokud ostatní neodjedou ze statku. „O Abellovi nebo o mně mluvit nebudou," vysvětloval, „ale vy tři byste vyvolali řeči i přes tu nejsilnější vůli na světě."</p>

<p>To bylo mírně řečeno, s jejich zvláštními šaty a oštěpy, a když navíc dvě byly ženy. Každému z Aielů visel u pasu vedle toulce králík, i když Perrin nechápal, jak si našli čas k lovu, když se stále drželi před koňmi. Vlastně vypadali méně unavení než koně.</p>

<p>„To stačí," řekl Gaul. „Najdu si místo, kde sním svoje vlastní jídlo, a budu čekat, dokud nevyjdete." Obrátil se a okamžitě odklusal. Bain a Chiad si vyměnily pohled. Po chvíli Chiad pokrčila rameny a obě ho následovaly.</p>

<p>„Oni nejsou spolu?" zeptal se Matův otec škrábaje se na hlavě.</p>

<p>„To je dlouhej příběh," odvětil Perrin. Bylo to lepší, než mu vykládat, že by se Chiad a Gaul mohli navzájem zabít kvůli krevní mstě. Doufal, že vodní přísaha stále platí. Musí se jednou Gaula zeptat, co to ta vodní přísaha vlastně je.</p>

<p>Statek al'Seenových byl velký, jako byly ostatně všechny statky ve Dvouříčí, se třemi vysokými stodolami a pěti úpravnami tabáku. Kamenný košár a prkenná ohrada pro černohlavé ovce byly velké jako některé pastviny a další ohrady oddělovaly dojné krávy s bílými skvrnami od černého masného skotu. V bahně se spokojeně válela prasata a všude se potulovaly slepice a u slušně velkého rybníčku kejhaly bílé husy.</p>

<p>První zvláštnost, které si Perrin všiml, byli chlapci na doškových střechách domu a stodol. Bylo jich asi osm nebo devět, a měli luky a toulce. Jakmile spatřili jezdce, zavolali dolů a ženy zahnaly děti dovnitř dřív, než si zastínily oči, aby se podívaly, kdo to vůbec přijíždí. Na dvoře se shromáždili muži, někteří s luky, jiní s vidlemi a háky na stahování dříví, které drželi jako zbraně. Příliš mnoho lidí. Až příliš mnoho, dokonce i na tak velké hospodářství. Perrin se zvědavě podíval na pantátu al'Thora.</p>

<p>„Jac k sobě vzal rodinu bratrance Wita," vysvětloval Tam, „protože jejich statek je moc blízko Západního polesí. A rodinu Flanna Lewina poté, co byl napaden jejich statek. Bělokabátníci trolloky sice zahnali dřív, než stačili vypálit víc než stodolu, ale Flann se rozhodl, že je čas odejít. Jac je dobrý chlap."</p>

<p>Když vjeli na dvůr a lidé poznali Tama a Abella, ženy i muži se kolem nich seběhli s úsměvy a slovy na uvítanou, ještě než stačili sesednout. Když to uviděly děti, vyběhly z domu, a za nimi ženy, které se o ně staraly, přímo z kuchyně, ještě si otíraly ruce do zástěr. Byla tu všechna pokolení, od bělovlasé Astelle al'Seenové s ohnutými zády, která svou hůl používala častěji k tomu, aby někoho přetáhla po hřbetě, než jako oporu při chůzi, až po nemluvně v náručí zavalité mladé ženy se zářivým úsměvem.</p>

<p>Perrin tu zavalitou mladou ženu jen přejel pohledem, a pak se k ní prudce vrátil. Když opouštěl Dvouříčí, Laila Dernová byla hubená holka, která dokázala utancovat tři chlapce málem k smrti. Bývaly doby, kdy snil o tom, že se s Lailou ožení, a ona jeho city trochu opětovala. Pravda byla, že se toho držela déle než on. Naštěstí byla tolik zaujata svým děckem a ještě zavalitějším chlapíkem vedle sebe, že mu nevěnovala příliš velkou pozornost. Perrin muže vedle ní poznal také. Natley Lewin. Takže teď byla Laila Lewinová. Zvláštní. Nat nikdy neuměl tancovat. Děkuje Světlu za to, jak unikl, se Perrin ohlédl na Faile.</p>

<p>Zjistil, že nepřítomně popotahuje za Vlaštovčiny otěže, zatímco klisna se jí nosem jemně otírá o rameno. Faile však byla příliš zaujatá tím, jak se obdivně usmívala na Wila al'Seena, bratrance ze strany Devenského Průseku, aby si všímala svého koně, a Wil její úsměv opětoval. Byl to hezký mládenec, ten Wil. No, byl o rok starší než Perrin, ale vypadal příliš dobře, takže stále působil příliš chlapeckým dojmem. Když si Wil přišel do Emondovy Role zatancovat, všechna děvčata na něm mohla oči nechat a vzdychala. Právě jako teď Faile. Pravda, ona nevzdychala, ale její úsměv byl rozhodně pochvalný.</p>

<p>Perrin k ní přistoupil a položil jí ruku kolem ramen. Druhou ruku si opřel o sekeru. „Jak se máš, Wile?" zeptal se a usmíval se, co měl sil. Nemělo smysl dávat Faile najevo, že žárlí. Ne že by žárlil.</p>

<p>„Skvěle, Perrine." Wil před ním uhnul očima a pohled mu padl na sekeru. Na okamžik vypadal nemocně. „Přímo skvěle." Vyhýbaje se dalšímu pohledu na Faile, odspěchal k lidem shromážděným kolem Verin.</p>

<p>Faile vzhlédla k Perrinovi, našpulila rty a pak ho jednou rukou jemně uchopila za vousy a zavrtěla hlavou. „Perrine, Perrine, Perrine," mumlala tiše.</p>

<p>Nebyl si vůbec jistý, co tím mínila, ale usoudil, že bude moudřejší se neptat. Vypadala, jako by sama nevěděla, jestli se zlobí nebo - mohlo ji to pobavit? Lepší bude, když se nebude muset rozhodovat.</p>

<p>Wil samozřejmě nebyl jediný, kdo se mu do očí díval jen úkosem. Zřejmě všichni, mladí či staří, ženy i muži, sebou trhli, když se mu poprvé podívali do očí. Stařičká panímáma al'Seenová do něj dloubla holí a tmavé oči se jí rozšířily překvapením, když zavrčel. Možná si myslela, že není skutečný. Nikdo však neřekl ani slovíčko.</p>

<p>Brzy byli koně odvedeni do jedné ze stodol - Tomas si svého šimla odvedl osobně. Zvíře zjevně nehodlalo strpět, aby se jeho otěží dotýkal někdo jiný - a všichni až na chlapce na střechách se natlačili do domu. Vešli se sem jen tak tak. Dospělí stáli v předním pokoji ve dvou řadách a Lewinové a al'Seenové byli promíseni bez ohledu na nějaký řád či postavení, děti držely jejich matky v náručí, nebo se ty starší stáhly ke dveřím a dívaly se dospělým mezi nohama.</p>

<p>Hosté dostali silný čaj a židle s vysokými opěradly a rákosovým výpletem, jen Verin a Faile dostaly vyšívané polštáře. Verin, Tomas a Faile vzbudili značný rozruch. Místností se neslo mumlání jako kejhání husí, a všichni na trojici zírali, jako by měli koruny, či mohli každou chvíli provést nějaké kouzlo. Cizinci byli ve Dvouříčí vždy předmětem zvědavosti. Tomasův meč zvláště vyvolával poznámky, sice téměř šeptané, ale Perrin jim snadno rozuměl. Meče tu nebyly běžné, alespoň před příchodem bělokabátníků ne. Někteří si mysleli, že je Tomas bělokabátník, jiní že urozený pán. Jeden chlapec, jenž Perrinovi sahal tak do pasu, se zmínil o strážcích, než ho dospělí se smíchem umlčeli.</p>

<p>Jakmile se hosté usadili, Jac al'Seen se postavil před široký, kameny obložený krb. Byl to rozložitý muž se širokými rameny, s méně vlasy, než měl pantáta al'Vere, a stejně šedými. Na krbové římse za jeho hlavou tikaly hodiny stojící mezi dvěma stříbrnými poháry, důkazy jeho úspěchu jako hospodáře. Když zvedl ruku, šum hlasů utichl, i když jeho bratranec Wit, vypadající jako jeho dvojče, až na to, že neměl vůbec žádné vlasy, a Flann Lewin, pokřivený, prošedivělý hubeňour připomínající tyčku, stejně umlčeli své rodiny.</p>

<p>„Paní Mathwin, urozená paní Faile," řekl Jac a neohrabaně se oběma uklonil, „jste tu vítány, jak dlouho si budete přát. Ale musím vás varovat. Víte o potížích, které máme na venkově. Nejlepší by pro vás bylo, kdybyste zamířily přímo do Emondovy Role nebo do Hlídky a zůstaly tam. Vesnice jsou příliš velké, aby jim někdo dělal potíže. Radil bych vám, abyste Dvouříčí opustily úplně, ale pochopil jsem, že děti Světla nedovolí nikomu překročit Taren. Nevím proč, ale tak to je."</p>

<p>„Ale po venkově koluje tolik příběhů," namítla Verin mírně mrkajíc. „A ty by mi všechny unikly, kdybych zůstala ve vesnici." Aniž by jedenkrát zalhala, podařilo se jí vzbudit dojem, že do Dvouříčí přišla sbírat staré příběhy, stejně jako předtím Moirain, což teď vypadalo jako nesmírně dávno. Prsten s Velkým hadem měla ve váčku u pasu, i když Perrin pochyboval, že by někdo z místních vůbec poznal, co to je.</p>

<p>Elisa al'Seenová si uhladila bílou zástěru a vážně se na Verin usmála. I když neměla vlasy tak šedé jako její manžel, vypadala starší než Verin a její vrásčitá tvář měla mateřský výraz. Nejspíš si myslela, že je starší. „Je mi ctí mít pod střechou skutečného učence, ale Jac má pravdu," řekla pevně. „Opravdu jsi tu vítaná, ale až odjedeš, musíš zamířit přímo do vesnice. Cestování teď není bezpečné. To stejné platí pro urozenou paní," dodala k Faile. „Trolloci nejsou něco, čemu by dvě ženy měly čelit jen s hrstkou mužů na ochranu."</p>

<p>„Promyslím si to," prohlásila Faile klidně. „A děkuju za tvou starostlivost." Usrkla čaje stejně bezstarostná jako Verin, jež se na Elisu usmála a zamumlala: „Venkovem koluje tolik příběhů." Faile přijala máslový koláček od jedné z al'Seenovic dívek, jež udělala pukrle a prudce se zarděla, přičemž však na Faile celou dobu civěla s nesmírným obdivem.</p>

<p>Perrin se v duchu usmál. V těch jezdeckých šatech ze zeleného hedvábí všichni Faile považovali za urozenou šlechtičnu, a on musel přiznat, že to zvládá přímo nádherně. Když chtěla. Dívka by ji nejspíš tolik neobdivovala, kdyby ji viděla při jednom z výbuchů vzteku, když dokázala jazykem stáhnout z kůže i vozku.</p>

<p>Panímáma al'Seenová se obrátila na manžela a zavrtěla hlavou. Faile ani Verin se přesvědčit nedají. Jac se podíval na Tomase. „Dokážeš je přesvědčit?"</p>

<p>„Já jdu tam, kam ona řekne," odvětil Tomas. Jak tam tak strážce seděl, s hrníčkem čaje v dlaních, pořád vypadal, jako by každou chvíli hodlal tasit meč.</p>

<p>Pantáta al'Seen si povzdechl a přesunul svou pozornost. „Perrine, většina z nás se s tebou setkala už dřív dole v Emondově Roli. Jistým způsobem tě známe. Alespoň víme, jaký jsi byl, než jsi vloni utekl. Slyšeli jsme spousty znepokojivých historek, ale Tam a Abell by tu podle mě nebyli, kdyby to byla pravda."</p>

<p>Flannova žena Adina, baculatá paní se sebevědomým výrazem, si ostře odfrkla. „Já slyšela historky taky o Tamovi a Abellovi. A o jejich chlapcích taky, prej utekli s Aes Sedai. S Aes Sedai! A byl jich tucet! Všichni si pamatujem, jak Emondova Role shořela na popel. Světlo ví, co mohly mít za lubem. Taky jsem se doslechla, že Aes Sedai unesly to al'Vereovic děvče." Flann odevzdaně potřásl hlavou a omluvně se podíval na Jaca.</p>

<p>„Jestli tomu věříš," podotkl suše Wit, „tak už uvěříš všemu. Já mluvil s Marin al'Vereovou tak před dvěma týdny, a ona říkala, že jejich dcera odešla o svý vlastní vůli. A byla tam jen jedna Aes Sedai."</p>

<p>„Co zde naznačuješ, Adino?" Elisa al'Seenová si založila ruce v bok. „Tak ven s tím." V jejím hlase bylo víc než pouhý náznak „jen se opovaž".</p>

<p>„Já netvrdila, že tomu věřím," namítala honem Adina, „jen že jsem to slyšela. Jsou tu jistý otázky, které je třeba položit. Děti by ty tři nechtěly zavřít jen proto, že jejich jména vytáhly z klobouku."</p>

<p>„Kdybys pro změnu poslouchala," prohlásila Elisa zcela pevně, „mohla bys pár odpovědí zaslechnout." Adina se jala upravovat sukně, ale i když si pro sebe cosi bručela, jinak se zdržela hlasitějších poznámek.</p>

<p>„Má ještě někdo něco?" zeptal se Jac s jen tak tak zakrytou netrpělivostí. Když nikdo nepromluvil, pokračoval sám. „Perrine, nikdo nevěří, že jsi temný druh, o nic víc, než že jimi jsou Tam a Abell." Vrhl na Adinu tvrdý pohled a Flann položil ženě ruku na rameno. Adina mlčela, ale rty se jí pohybovaly. Jac si cosi zabručel, než pokračoval. „Přesto, Perrine, máme myslím právo slyšet, proč bělokabátníci říkají to, co říkají. Obvinili tebe, Mata Cauthona a Randa al'Thora z toho, že jste temní druzi. Proč?"</p>

<p>Faile rozzlobeně otevřela ústa, ale Perrin na ni mávl, aby zůstala zticha. To, že poslechla, jej natolik překvapilo, že na ni chvíli jenom zíral, než znovu promluvil. Možná <emphasis>byla </emphasis>nemocná. „Bělokabátníkům stačí málo, pantáto al'Seene. - Když se nepokloníš a neklekneš a obloukem se jim nevyhneš, musíš být temnej druh. Nevím, proč si myslí, že jimi jsou Rand a Mat." To byla prostá pravda. Kdyby bělokabátníci věděli, že Rand je Drak Znovuzrozený, bohatě by jim to stačilo, ale oni to vědět nemohli. Mat ho zcela mátl. Musela to být Fainova práce. „Já sám jsem jich pár zabil." Kupodivu ho vzdechy, které proběhly místností, nepřinutily, aby se v duchu přikrčil, ani pomyšlení na to, co spáchal. „Zabili mi přítele a byli by zabili i mě. Prostě jsem to nemohl nechat jen tak. To je tak ve zkratce všechno."</p>

<p>„Chápu, proč ses nenechal zabít," poznamenal pomalu Jac. Dokonce i s trolloky kolem nebyli lidé z Dvouříčí zvyklí na zabíjení. Před několika lety jedna žena zavraždila svého manžela, protože se chtěla provdat za jiného muže. To bylo naposledy, pokud Perrin věděl, co někdo ve Dvouříčí zahynul násilnou smrtí. Do příchodu trolloků.</p>

<p>„Děti Světla," ozvala se Verin, „jsou velmi dobré v jedné věci. Jak přimět lidi, kteří si byli celý život sousedy, začít podezírat jeden druhého." Všichni sedláci se na ni podívali a někteří po chvíli přikývli.</p>

<p>„Jak jsem slyšel, mají s sebou jednoho muže," promluvil znovu Perrin. „Padana Faina. Toho formana."</p>

<p>„To jsme taky slyšeli," řekl Jac. „Ale prý si dneska říká jinak."</p>

<p>Perrin kývl. „Ordeith. Ale ať Fain nebo Ordeith, <emphasis>on je </emphasis>temný druh. Tolik sám přiznal. Přiznal, že vloni o Jarnících přivedl trolloky do Emondovy Role. A jezdí s bělokabátníky."</p>

<p>„To se ti snadno řekne," vyjela ostře Adina Lewinová. „Každýho můžeš označit za temnýho druha."</p>

<p>„Tak komu věříte?" zeptal se Tomas. „Těm, kteří přišli před pár týdny a pozatýkali lidi, které znáte, a vypálili jejich statky? Nebo mladému muži, který tu mezi vámi vyrostl?"</p>

<p>„Já nejsem žádnej temnej druh, pantáto al'Seene," prohlásil Perrin, „ale jestli chceš, abych odešel, půjdu."</p>

<p>„Ne," řekla rychle Elisa a vrhla na manžela významný pohled. A na Adinu tak mrazivý, že druhá žena spolkla to, co chtěla říci.</p>

<p>„Ne. Jsi tu vítaný, můžeš zůstat, jak dlouho chceš." Jac zaváhal, a pak kývl na souhlas. Elisa přistoupila blíž, podívala se na Perrina a položila mu ruce na ramena. „Cítíme s tebou," prohlásila tiše. „Tvůj táta byl dobrý člověk. A tvoje máma byla moje přítelkyně a skvělá žena. Vím, že by chtěla, abys zůstal s námi, Perrine. Děti Světla sem zavítají jen zřídka, a pokud ano, kluci na střeše nás varují dost dopředu, aby ses mohl schovat na půdě. Budeš tu v bezpečí."</p>

<p>Myslela to vážně. Opravdu to myslela vážně. A když se Perrin podíval na pantátu al'Seena, ten znovu přikývl. „Děkuju," řekl Perrin se staženým hrdlem. „Ale mám... něco na práci. O něco se musím postarat."</p>

<p>Elisa si povzdechla a jemně ho poplácala. „Ovšem. Jen si dej pozor, ať si přitom... neublížíš. No, aspoň tě pošlu na cestu s plným žaludkem."</p>

<p>V domě nebylo dost stolů, aby všichni mohli u oběda sedět. Kolem dokola se podávaly misky s dušeným jehněčím a krajíce chleba a připomínky, ať nikdo nic nepokape, a všichni jedli tam, kde zrovna seděli nebo stáli. Než dojedli, vřítil se dovnitř hubený kluk, jemuž zápěstí čouhala z rukávů, s lukem vyšším, než byl sám. Perrin měl dojem, že je to Win Lewin, ale nebyl si jist. Chlapci v jeho věku rostli hrozně rychle. „Je to urozený pán Luc," vykřikoval hubený hoch vzrušeně. „Urozený pán Luc přijíždí."</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA TŘINÁCTÁ</strong></p>

<p><strong><emphasis>Nové tkanivo ve vzoru</emphasis></strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>Urozený pán vstoupil téměř těsně za chlapcem. Byl to vysoký, širokoramenný muž ve středních letech, s tvrdou, hranatou tváří a tmavě rusými vlasy s bílými prameny na spáncích. V tmavomodrých očích měl poněkud nadutý výraz a rozhodně vypadal každým coulem jako šlechtic, v dobře střiženém zeleném kabátci, s nenápadnou výšivkou zlatých spirál na rukávech, a v jezdeckých rukavicích vyšívaných zlatou nití. Pochvu meče měl také vykládanou zlatem, stejně jako svršky naleštěných holínek. Nějak se mu podařilo, že i prostý vstup do dveří u něj vypadal velkolepě. Perrinovi se na první pohled nelíbil.</p>

<p>Všichni al'Seenové a Lewinové se hromadně vrhli urozeného pána přivítat, muži, ženy i děti se kolem něj seběhli se širokými úsměvy, klaněli se a žvanili o tom, jaká je to pro ně čest, že sem zavítal, jak velkou čest jim prokázal samotný hledač valerského rohu. Zřejmě je to velice vzrušovalo. Urozený pán pod stejnou střechou mohl znamenat vzrušení, ale jeden z těch, kteří přísahali, že budou pátrat po bájném valerském rohu - to byl námět pro příběhy. Perrin si nemyslel, že někdy viděl dvouříčské lidi se k někomu lísat, ale teď k tomu měli velice blízko.</p>

<p>Urozený pán Luc to bral jako naprostou samozřejmost, možná i nedostačující. Vlastně jako by pro něj spíš bylo dost únavné to snášet. Sedláci to však zřejmě neviděli, nebo možná prostě nepoznali ten mírně vyčerpaný výraz a lehce blahosklonný úsměv. Možná si jenom mysleli, že tak se chovají všichni urozenci. Pravda byla, že jich to mnoho dělalo, ale Perrina dráždilo dívat se na to, jak to snášejí tito lidé - jeho lidé.</p>

<p>Když začal zmatek opadat, Jac a Elisa představili své hosty - až na Tama a Abella, kteří se s ním již setkali - urozenému pánu Lucovi z rodu Chiendelna a vykládali, že jim radil, jak se bránit proti trollokům, že je povzbuzoval, aby se postavili bělokabátníkům a bránili se sami. Ostatní v místnosti to doprovázeli pochvalným mručením. Kdyby si ve Dvouříčí volili krále, urozený pán Luc by byl měl za sebou všechny al'Seeny a Lewiny do posledního. A on to dobře věděl. Jeho napohled znuděná nálada mu však nevydržela dlouho.</p>

<p>Při prvním pohledu na Verininy hladké líce se škrobeně narovnal a pohledem sjel na její ruce tak rychle, že si toho mnozí ani nevšimli. Málem upustil své vyšívané rukavice. Baculatá, v prostých šatech, Verin by klidně prošla jako další selka, ale on zcela očividně poznal bezvěkou tvář Aes Sedai, když nějakou uviděl. Nebyl zrovna štěstím bez sebe, že tu jednu z nich vidí. Koutek oka mu zacukal, když poslouchal, jak ji panímáma al'Seenová označuje za „paní Mathwin", „učenou ženu z daleka".</p>

<p>Verin se na něj usmála, jako by podřimovala. „Potěšení," zamumlala. „Rod Chiendelna. Odkud pochází? Zní to jako z Hraničních států."</p>

<p>„Nic tak velkolepého," opáčil Luc rychle a ostražitě se jí uklonil, i když jen maličko.</p>

<p>„Vlastně pochází z Murandy. Menší rod, ale hodně starý." Vypadal znepokojeně, když od ní musel odtrhnout oči kvůli ostatnímu představování.</p>

<p>Na Tomase se skoro ani nepodíval. Musel v něm poznat strážce „paní Mathwin", ale přesto ho pominul stejně zřetelně, jako by to vykřičel nahlas. To bylo velice zvláštní. Ať byl Luc s mečem jak chtěl dobrý, nikdo nebyl tak dobrý, aby jen tak pominul strážce. Nadutost. Ten chlapík jí měl dost pro deset mužů. Co se Perrina týkalo, jasně to ukázal na Faile.</p>

<p>Úsměv, který jí Luc předvedl, byl rozhodně víc než jen sebevědomý. Taky byl důvěrný a hřejivý. Vlastně byl o polovinu obdivnější a hřejivější, než být musel. Uchopil její ruku do svých, sklonil se nad ní a podíval se jí do očí, jako by jí chtěl nahlédnout do hlavy. Perrin měl na okamžik dojem, že se na něj ani nepodívá, ale ona místo toho jeho pohled opětovala a celá ruměná předstírala chlad. Jen lehce sklonila hlavu.</p>

<p>„Já jsem také hledač rohu, můj pane," pravila a znělo to trochu, jako by nemohla popadnout dech. „Myslíš, že ho najdeš tady?"</p>

<p>Luc zamrkal a pustil její ruku. „Možná, má paní. Kdo může říci, kde by mohl valerský roh býti?" Faile se zatvářila trochu překvapeně - možná zklamaně - jak náhle ztratil zájem.</p>

<p>Perrin se tvářil neutrálně. - Jestli se chtěla usmívat na Wila al‘Seena a červenat před hloupými pány, klidně mohla. Mohla ze sebe dělat husu, co se jí ráčilo, i zírat na každého muže, kterého potká. Takže Luc chtěl vědět, kde je valerský roh? Ten byl schovaný v Bílé věži, tam byl. Perrina to ponoukalo, aby to tomu chlapíkovi prozradil, jen aby ho viděl, jak zoufale skřípe zuby.</p>

<p>Byl-li Luc překvapen tím, koho našel pod al'Seenovic střechou, jeho reakce na Perrina byla přinejmenším zvláštní. Při pohledu na Perrinův obličej sebou trhl a v očích se mu mihlo zděšení. Ve chvilce to bylo pryč, maskováno vrchnostenskou povýšeností, až na to, že mu divoce cukal koutek levého oka. Potíž byla, že to nedávalo smysl. Perrin si byl jist, že to nebylo tím, že by Luca zarazily jeho oči. Spíš jako by ho ten chlapík znal a překvapilo ho, že ho vidí tady, ale on tohoto Luca v životě neviděl. Víc než to, byl by se vsadil, že se ho Luc bojí. Vůbec to nedávalo smysl.</p>

<p>„To urozený pán Luc navrhl, aby chlapci hlídali na střeše," vykládal Jac. „Žádný trollok se sem nedostane, aby nás mládenci nevarovali."</p>

<p>„To je nějaký varování," podotkl Perrin suše. Tohle byl příklad rady velkého urozeného pána Luca? „Trolloci potmě vidí jako kočky. Dostali by se k vám a vykopli by dveře dřív, než by kluci stačili zařvat."</p>

<p>„Děláme, co můžeme," štěkl Flann. „Přestaň nás děsit. Jsou tu děti. Urozený pán Luc nám aspoň nabídl užitečný rady. Byl u nás den předtím, než trolloci zaútočili, aby viděl, jestli jsem všechny dobře rozmístil. Krev a popel, kdyby nebylo jeho, byli by nás trolloci všechny pobili."</p>

<p>Luc se tvářil, jako by tu chválu neslyšel. Ostražitě pozoroval Perrina, přičemž si pohrával s rukavicemi a strkal je za přezku se zlatou vlčí hlavou na opasku závěsu s mečem. Faile ho také sledovala a mírně se mračila. Perrin si jí nevšímal.</p>

<p>„Myslel jsem, že vás zachránili bělokabátníci, pantáto Lewine. Myslel jsem, že hlídka bělokabátníků dorazila na poslední chvíli a trolloky zahnala."</p>

<p>„No, to udělali." Flann si hladil prošedivělé vlasy. „Ale urozený pán Luc... Kdyby byli bělokabátníci nedorazili, mohli jsme... Aspoň se nás nesnažil vyděsit," zamumlal.</p>

<p>„Tak vás nevyděsil," prohodil Perrin. „Ale trolloci děsí mě. A bělokabátníci od vás drží trolloky dál. Když můžou."</p>

<p>„Ty to chceš připsat bělokabátníkům?" Luc Perrina připíchl studeným pohledem, jako by konečně našel slabé místo, které hodlal využít. „A kdo je podle tebe zodpovědný za ty Dračí špičáky naškrábané lidem na dveřích? Ó, oni nikdy nedrželi uhel v ruce, ale stojí za tím. Lezou do domů těchto dobrých lidí, kladou otázky a vyžadují odpovědi, jako by to byla jejich vlastní střecha. Já říkám, že tito lidé jsou svými vlastními pány, ne psy, kteří přiběhnou na bělokabátnické zavolání. Ať hlídkují po krajině - to je dobře - ale postav se jim u dveří a řekni jim, na čí půdě stojí. To říkám já. Jestli chceš být bělokabátnickým psem, buď si, ale nezáviď těmto lidem jejich svobodu."</p>

<p>Perrin před Lucem neuhnul pohledem. „Já bělokabátníky v lásce nemám. Chtějí mě přece pověsit, nebo jsi to neslyšel?"</p>

<p>Vysoký šlechtic zamrkal, jako by to opravdu neslyšel, nebo na to zapomněl, jak byl dychtiv si na Perrina vyskočit. „Tak co přesně tedy navrhuješ?"</p>

<p>Perrin se k němu obrátil zády, došel ke krbu a postavil se před něj. Nehodlal se s Lucem hádat. Ať to slyší všichni. Rozhodně se na něj všichni dívali. Řekne, co si myslí, a tím to skončí. „Jste závislí na bělokabátnících a musíte doufat, že udrží trolloky dál od vás, doufat, že přijdou včas, jestli trolloci zaútočí. Proč? Protože se každý chlap snaží zůstat na vlastním statku, pokud to jde, nebo se drží co nejblíž, pokud to nejde. Jste vlastně stovka malejch hloučků, jako hrozny připravený k očesání. A dokud to bude tak, dokud se musíte modlit, aby bělokabátníci dokázali udržet trolloky dál od vašeho vína, nemáte jinou možnost, než je nechat dávat otázky, co chtějí oni, a vyžadovat od vás odpovědi. Musíte stát stranou a dívat se, jak odvlíkají nevinný lidi. Nebo si snad někdo z vás tady myslí, že Haral a Alsbet Luhhanovi jsou temní druzi? Nebo Natti Cauthonová? Bodewhin a Eldrin?" Abell sledoval místnost s výrazem, který každého varoval, aby byť jen naznačil, že si to myslí, ale nebylo to nutné. Dokonce i Adina Lewinová věnovala pozornost cele Perrinovi. Luc se na něho mračil, pokud zrovna nesledoval, jak se tváří lidé natlačení v místnosti.</p>

<p>„Vím, že Natti a Alsbet a ostatní zatknout neměli," řekl Wit, „ale už se stalo." Přejel si dlaní holou hlavu. „Teda pokud je nepřimějeme, aby je nechali jít. Ale od tý doby, jak jsem slyšel, už nikoho jinýho nezatkli."</p>

<p>„Myslíš, že to znamená, že už s tím skončili?" zeptal se Perrin. „Opravdu si myslíš, že se spokojí s Cauthony a Luhhany? S vypálenými dvěma statky? Kteří z vás budou další na řadě? Možná proto, že někdo řekne něco špatnýho, nebo jen aby z něj udělali odstrašující příklad. Příště by mohli zapalovat bělokabátníci, a ne trolloci. Nebo vám možná za noci naškrábou na dveře Dračí špičák. Vždy se najdou lidi, co takovým věcem věří." Několik očí se stočilo na Adinu, která zašoupala nohama a nahrbila se. „I kdyby to jen znamenalo, že se budete muset tahat za kštici pokaždý, když kolem projde bělokabátník, opravdu chcete žít takhle? A co vaše děti? Jste vydaný na milost trollokům, na milost bělokabátníkům a na milost každýmu, kdo proti vám bude něco mít. A dokud na vás jedni mají páku, mají ji všichni tři. Schováváte se ve sklepě a doufáte, že vás jeden vzteklej pes ochrání před druhým, doufáte, že se tam za noci neprotáhnou krysy a nepohryžou vás."</p>

<p>Jac si vyměnil ustaraný pohled s Flannem a Witem i s dalšími muži v místnosti, a pak pomalu řekl: „Jestli si myslíš, že to děláme špatně, tak co navrhuješ?"</p>

<p>Perrin tuto otázku nečekal - byl si jist, že se rozzlobí - ale pokračoval dál a řekl jim, co si myslí. „Seberte lidi. Sežeňte ovce a krávy, slepice, prostě všechno. Sežeňte je a odveďte je někam, kde budou v bezpečí. Jděte do Emondovy Role. Nebo do Hlídky, ta je blíž, i když tak se dostanete přímo pod nos bělokabátníků. Dokud bude padesát lidí tady a dvacet támhle, jste kořist a trollokům stačí ji jen sebrat. Když vás budou pohromadě stovky, máte šanci, a to takovou, která nezávisí na tom, jestli ohýbáte hřbet před bělokabátníkama." Tohle vyvolalo bouři, kterou očekával.</p>

<p>„Opustit úplně moje hospodářství!" hulákal Flann, zatímco Wit křičel: „Ty jsi zešílel!" Slova se z nich řinula jedno přes druhé, i z jejich bratrů a bratranců.</p>

<p>„Odejít do Emondovy Role? Už teď jsem moc daleko, abych moh udělat víc, než jen jednou denně zkontrolovat pole!"</p>

<p>„Plevel všechno udusí!"</p>

<p>„Nevím, jak budem sklízet, už jak je to teď!"</p>

<p>„...jestli bude pršet...!"</p>

<p>„...snažíme se přestavět...!"</p>

<p>„...tabák shnije...!"</p>

<p>„...musel jsem nechat stříž...!"</p>

<p>Perrin udeřil prudce pěstí do krbové římsy nad ohništěm, aby je zarazil. „Neviděl jsem jediný pole zdupaný nebo vypálený, ani jedinej dům nebo stodolu spálenou, pokud uvnitř nebyli lidi. Trolloci chtějí lidi. A když něco stejně spálí? Můžete zasadit novou úrodu. Kámen a maltu můžete předělat. Můžete ale předělat tohle?" Ukázal na Lailino dítě, které si ona okamžitě přitiskla k prsům a zlobně se na něj zamračila, jako by ho sám ohrožoval. Pohled, který vrhla na manžela a Flanna však byl vyděšený. Ozval se šum znepokojených hlasů.</p>

<p>„Odejít," bručel Jac a vrtěl nespokojeně hlavou. „Já nevím, Perrine."</p>

<p>„Je to tvoje volba, pantáto al'Seene. Země tu bude pořád, až se vrátíte. Tu trolloci odnýst nemůžou. Mysli na to, jestli to samý platí i pro tvou rodinu."</p>

<p>Šum se změnil v hukot. Mnoho žen se začalo hádat s manželi, většinou ty, které u sebe měly nějaké dítě. Žádný z mužů se zřejmě nevzpíral.</p>

<p>„Zajímavý plán," pronesl Luc a pozorně si Perrina prohlížel. Z jeho výrazu se nedalo poznat, zda s tím souhlasí či nikoliv. „Budu se dívat, jak se to vyvine. A teď, pantáto al'Seene, se musím znovu vydat na cestu. Jen jsem se tu zastavil, abych viděl, jak se vám vede." Jac a Elisa ho vyprovodili ke dveřím, ale ostatní byli příliš zabraní do hovoru, aby mu věnovali pozornost. Luc odešel se stisknutými rty. Perrin měl pocit, že jeho odchody bývaly obvykle stejně velkolepé jako jeho příchody.</p>

<p>Jac přešel ode dveří přímo k Perrinovi. „Je to smělý plán. Připouštím, že mě netěší představa, že budu muset opustit statek, ale mluvíš rozumně. Jenom nevím, co si z toho vyberou děti Světla. Připadají mi jako pěkně podezíravá cháska. Mohly by si myslet, že proti nim něco kujeme, když budeme všichni pohromadě."</p>

<p>„Ať si to myslí," odtušil Perrin. „Vesnice plná lidí se může řídit Lucovou radou a říct jim, aby se starali o svý věci někde jinde. Nebo by bylo podle tebe lepší zůstat zranitelný jen proto, abyste si zachovali přízeň bělokabátníků, jak vám ji projevují?"</p>

<p>„Ne. Ne, chápu, co máš na mysli. Přesvědčil jsi mě. A zdá se, že i ostatní."</p>

<p>Opravdu to tak vypadalo. Tichý hovor pomalu umlkal, ale jen proto, že se všichni zřejmě dohodli. Kupodivu i Adina, která teď hlasitými rozkazy posílala dcery, aby šly okamžitě balit. Dokonce Perrinovi věnovala neochotné kývnutí.</p>

<p>„Kdy chcete odejít?" zeptal se Perrin Jaca.</p>

<p>„Jakmile se všichni připraví. Do západu slunce se můžeme dostat na statek Jona Gaelina u Severní silnice. Řeknu Jonovi to, cos řekl ty nám, a taky všem až do Emondovy Role. Tam to bude lepší než v Hlídce. Když se chceme dostat z dosahu bělokabátníků, stejně jako trolloků, lepší bude nesedět jim přímo pod nosem." Jac se prstem podrbal ve věnečku řídkých vlasů. - „Perrine, sice si nemyslím, že by děti Světla skutečně ublížily Natti Cauthonové a děvčatům nebo Luhhanovým, ale dělá mi to starosti. Jestli si pomyslí, že máme něco zalubem, kdo to pozná?"</p>

<p>„Hodlám je osvobodit, hned jak to bude možné, pantáto al'Seene. A taky všechny, který bělokabátníci zajali."</p>

<p>„Smělý plán," zopakoval Jac. „No, radši bychom měli vyrazit, jestli chceme do západu slunce dorazit k Jonovi. Jdi se Světlem, Perrine."</p>

<p>„To je velice smělý plán," řekla Verin, která přišla, když pantáta al'Seen odspěchal volaje rozkazy, aby byly přitaženy vozy a lidé si zabalili, co jen unesou. Verin si Perrina se zájmem prohlížela s hlavou nakloněnou na stranu, stejně jako Faile po jejím boku. Faile se tvářila, jako by ho nikdy předtím neviděla.</p>

<p>„Nevím, proč tomu tak všichni říkají," zavrčel Perrin. „Totiž plán. Ten Luc plácal hlouposti. Odepřít bělokabátníkům vstup. Kluci na střeše, aby dávali pozor na trolloky. Pár otevřených vrátek ke katastrofě. Já jsem na to jenom poukázal. Přesně tohle měli udělat hned na začátku. Ten chlap..." Zarazil se, aby neřekl, že ho Luc dráždil. Ne, když tu stála Faile. Mohla by to špatně pochopit.</p>

<p>„Ovšem," pravila velice mírně Verin. „Neměla jsem příležitost vidět to předtím. Nebo jsem možná měla, a nevěděla jsem to."</p>

<p>„O čem to tu mluvíš? Cos neviděla?"</p>

<p>„Perrine, když jsme přijeli, tito lidé byli připraveni se udržet za každou cenu. Tys použil zdravý rozum a silné city, ale myslíš, že to stejné ode mne by jimi pohnulo? Nebo třeba od Tama či Abella? Z nás všech ty první musíš vědět, jak umínění lidé ve Dvouříčí umějí být. Ty jsi změnil běh událostí, které by Dvouříčí bez tebe nabralo. A to jenom pár slovy pronesenými v... podráždění? <emphasis>Ta'veren </emphasis>opravdu vtahují lidské životy do svého vzoru. Fascinující. Jenom doufám, že budu mít nějakou příležitost znovu sledovat Randa."</p>

<p>„Ať je to cokoliv," zabručel Perrin, „je to k dobrýmu. Čím víc lidí bude pohromadě na jednom místě, tím budou ve větším bezpečí."</p>

<p>„Ovšem. Rand má ten meč, předpokládám?"</p>

<p>Perrin se zamračil, ale neměl důvod jí to neříkat. Věděla o Randovi, a věděla, co pro něj Tear znamená. „Má ho."</p>

<p>„Dávej si pozor na Alannu, Perrine."</p>

<p>„Cože?" Rychlé změny předmětu hovoru od Aes Sedai ho začínaly mást. Zvláště když mu říkala to, nač již sám myslel, a doufal, že to před ní udrží v tajnosti. „Proč?"</p>

<p>Verinin výraz se nezměnil, ale její tmavé oči náhle byly jasné a pronikavé. „Ve Věži je mnoho... záměrů. Ne všechny jsou špatné, ani zdaleka ne, ale občas se to dá těžko poznat, dokud není pozdě. A i ten nejlepší plán často dovolí, aby pár vláken ve vzoru prasklo. Při pletení košíku se vždycky pár proutků zlomí a zahodí. A <emphasis>ta'veren </emphasis>by znamenal užitečný proutek ve všech možných plánech." Stejně náhle se zatvářila, jako by byla poněkud zmatena ruchem, panujícím kolem nich, a mnohem spokojenější s knihou či vlastními myšlenkami než se skutečným světem. „Ten pantáta al'Seen tedy rozhodně nemarní čas, že? Měla bych se podívat, jestli by nemohl někoho postrádat, aby nám došel pro koně."</p>

<p>Když hnědá sestra odešla, Faile se otřásla. „Občas mě Aes Sedai... vyvádějí z míry," zabručela.</p>

<p>„Vyvádějí tě z míry?" podivil se Perrin. „Mě většinu času děsí k smrti."</p>

<p>Faile se tiše zasmála a začala si pohrávat s knoflíkem na jeho kabátci, přičemž si knoflík pečlivě prohlížela. „Perrine, já jsem... se chovala... hloupě."</p>

<p>„Co tím myslíš?" Vzhlédla k němu - přičemž mu knoflík málem utrhla - a on spěšně dodal: „Ty se chováš skoro nejmíň hloupě ze všech lidí, co znám." A zaťal zuby dřív, než připojil „většinou", a hned byl rád, že to udělal, protože ona se usmála.</p>

<p>„To je od tebe hezký, že to říkáš, ale je to pravda." Poplácala knoflík a začala mu upravovat kabátec - který to vůbec nepotřeboval - a uhlazovat klopy - které to vůbec nepotřebovaly. „Tys byl jako praštěný," mluvila poněkud příliš rychle „jenom proto, že se ten mladý muž na mě díval - vážně, je trochu moc jako chlapec, vůbec ne jako ty - takže mě napadlo, že tě přinutím žárlit - jenom trošičku - když budu předstírat - jenom předstírat - že mě přitahuje urozený pán Luc. Neměla jsem to dělat. Odpustíš mi?"</p>

<p>Snažil se vyznat v té změti slov. Bylo dobře, že Wila považovala za mladého - kdyby se on pokusil nechat si narůst vousy, byly by nejspíš jako chmýří - ale nezmínila se o tom, jak Wilův pohled opětovala. A jestli předstírala, že ji Luc přitahuje, tak proč se tolik červenala? „Jasně, že ti odpouštím," prohlásil. Jí se v očích objevilo nebezpečné světélko. „Totiž, není co odpouštět." Pokud něco, tak to světélko zaplálo ještě jasněji. Co chtěla, aby řekl? „Odpustíš ty mně? Když jsem se tě snažil od sebe odehnat, řekl jsem věci, který jsem neměl. Odpustíš mi to?"</p>

<p>„Tys <emphasis>řekl </emphasis>něco, co je potřeba odpouštět?" zeptala se sladce, a Perrin okamžitě pochopil, že má potíže. „Nenapadá mě, co by to mohlo být, ale <emphasis>zvážím </emphasis>to."</p>

<p>Ona to zváží? Teď mluvila skoro jako šlechtična. Možná její otec pracoval pro nějakého urozeného pána, tak mohla nastudovat, jak mluví urozené dámy. Perrin neměl ponětí, co tím myslela. Ale byl si jist, že to brzy zjistí.</p>

<p>Byla to úleva, vyšplhat se uprostřed zmatku, panujícím při připřahání spřežení k vozům, kdy se lidé hádali, jestli mají vzít tohle nebo tamto, a děti honily slepice a husy a svazovaly jim nohy, aby je bylo možné naložit na vozy, Tanečníkovi do sedla. Chlapci už odháněli dobytek na východ a další vyháněli ovce z košáru.</p>

<p>Faile se ani jediným slůvkem nezmínila o tom, co bylo řečeno uvnitř. Vlastně se na něj spokojeně usmívala, srovnávala chov ovcí zde a v Saldeii, a když jí jedna z dívek přinesla kytičku malých červených kvítků, byly to srdcovky, snažila se mu jich pár vplést do vousů a smála se jeho snaze jí v tom zabránit. Zkrátka, málem kvůli ní vyskočil z kůže. Potřeboval si znovu promluvit s pantátou Cauthonem.</p>

<p>„Jdi se Světlem," řekl jim pantáta al'Seen znovu, právě když chtěli vyjet, „a dej pozor na chlapce."</p>

<p>Čtyři mladí muži se rozhodli, že pojedou s nimi, na kosmatých koních, ani zdaleka tak dobrých, jako byli ti, na nichž jeli Tam a Abell. Perrin si nebyl jist, proč by na ně měl dávat pozor zrovna on. Všichni byli starší než on, i když ne o moc. Wil al'Seen byl jedním z nich, další byl jeho bratranec Ban, jeden z Jacových synů, jenž měl ten největší nos z celé rodiny, a dva Lewinovic chlapci, Tell a Dannil, kteří tolik připomínali Flanna, že mohli být klidně jeho synové místo synovci. Perrin se jim to snažil rozmluvit, zvláště když dali jasně najevo, že chtějí pomoci osvobodit Cauthonovy a Luhhanovy z rukou bělokabátníků. Zřejmě si mysleli, že je to otázka toho, vjet do tábora dětí Světla a vyžádat si, aby byli všichni propuštěni. Postavit se jim čelem, tak to Tell nazval, a Perrinovi z toho málem vstávaly vlasy na hlavě. Příliš často naslouchali vyprávěním kejklířů. Příliš často naslouchali hlupákům, jako byl Luc. Tušil, že Wil má i jiný důvod, i když se snažil předstírat, že Faile neexistuje, ale ostatní byli i bez toho dost špatní.</p>

<p>Nikdo jiný nic nenamítal. Tama a Abella zřejmě zajímalo jen to, že všichni umějí používat luky, které nesli, a udrží se na koni. Verin to jenom sledovala a dělala si poznámky do knížečky. Tomas se tvářil pobaveně a Faile se naprosto věnovala pletení věnečku ze srdcovek, který, jak se ukázalo, byl pro Perrina. Ten si povzdechl a přehodil věneček přes hrušku sedla. „Postarám se o ně, jak nejlíp to půjde, pantáto al'Seene," slíbil.</p>

<p>Míli od al'Seenovic statku měl dojem, že by se mohl jednoho či dvou zbavit přímo na místě, když se z houští náhle vynořil Gaul, Chiad a Bain a poklusali, aby se k nim mohli připojit. Mohl o ně přijít díky aielským oštěpům. Wil a jeho přátelé se na Aiely jenom podívali, a začali spěšně nasazovat šípy na luky. Aielové, aniž vypadli z rytmu, měli vmžiku oštěpy připravené a tváře zahalené. Trvalo chvíli, než se všechno vyjasnilo. Když to Gaul a obě Děvy konečně pochopili, zřejmě to považovali za ohromný vtip a zařvali smíchy. To Lewinovy a al'Seenovy vyvedlo z míry stejně, jako když zjistili, že ti tři jsou Aielové, a dva z nich navíc ženy. Wil Bain a Chiad věnoval úsměv a ony si vyměnily pohled a krátce kývly. Perrin nevěděl, oč tu jde, ale rozhodl se, že to nechá být, leda by se Wil rozhodl, že si nechá podříznout krk. Bylo dost času to zarazit, kdyby některá z Aielanek skutečně vytáhla nůž. Koneckonců, Wil by se mohl přiučit pár věcí o úsměvech.</p>

<p>Perrin hodlal dorazit do Hlídky, jak nejrychleji to půjde, ale o míli či víc na sever od al'Seenova hospodářství zahlédl jeden z těch několika málo statků, kde z komínů stoupal kouř. Tam je vedl tak, že lidé kolem domů byli jen stíny. Avšak ne pro Perrinovy oči. On na dvoře rozeznával děti. A Jac al'Seen byl jejich nejbližší soused. Tedy byl, až dodnes. Zaváhal a pak pobídl Tanečníka směrem k domům. Nejspíš to nebude k ničemu dobré, ale musel to zkusit.</p>

<p>„Co to děláš?" zeptal se Tam zamračeně.</p>

<p>„Chci jim dát stejnou radu, jako jsem dal pantátovi al'Seenovi. Nezabere to ani minutku."</p>

<p>Tam kývl a ostatní zabočili za ním. Verin si Perrina zamyšleně prohlížela. Aielové se kousek od statku odpojili, aby počkali o něco dál na sever. Gaul klusal kousek stranou od obou žen.</p>

<p>Perrin Torfinnovy neznal, ani oni jeho, ale k jeho překvapení, jakmile opadlo vzrušení z příchodu cizinců a obhlížení Tomase, Verin a Faile, vyslechli ho a začali zapřahat koně do dvou vozů a dvou kár s vysokými koly dřív, než Perrin s ostatními odjel.</p>

<p>Ještě třikrát se zastavil, když je cesta přivedla blíž ke statku, jednou dokonce k pěti blízko sebe. Pokaždé to bylo stejné. Lidé namítali, že nemohou jen tak opustit své statky, ale pokaždé za sebou nechal hlouček lidí chvatně balících své věci a shánějících hospodářská zvířata.</p>

<p>A stalo se i něco jiného. Nemohl zabránit tomu, aby Wil a jeho bratranec, či Lewinovi, neklábosili s mladými muži na statcích. Jejich oddíl se rozrostl o třináct dalších jinochů, Torfinny a al'Daje, Ahany a Marwiny, vyzbrojené luky a jedoucí na nesourodé sbírce koníků a tažných chladnokrevníků, a všichni dychtili osvobodit zajatce z rukou bělokabátníků.</p>

<p>Nebylo to samozřejmě tak snadné. Wil a ostatní z al'Seenova statku považovali za nespravedlivé, že Perrin ty, co se k nim nově připojili, varoval před Aiely, a tak zkazil legraci, kdy doufali, že uvidí, jak ostatní nadskakují. Na Perrinův vkus nadskakovali už tak až moc, a způsob, jakým prohlíželi keře a každý hájek, prozrazoval, že si myslí, že tu musí být Aielů mnohem víc bez ohledu na to, co řekl. Wil se nejdřív snažil velet Torfinnům a ostatním na základě toho, že se k Perrinovi připojil první - tedy přinejmenším jako jeden z prvních, jak přiznal, když se na něj Ban a oba Lewinové zlostně zamračili - zatímco oni přišli později.</p>

<p>Perrin tomu učinil přítrž, když mládence rozdělil do dvou zhruba stejně velkých skupinek a do jejich velení ustanovil Danilla a Bana, i když se kvůli tomu zpočátku také ozývaly námitky; al'Dajové si mysleli, že vůdce by měl být vybrán podle věku - Bili al'Daj byl o rok starší než ostatní - zatímco druzí vyzdvihovali Hu Marwina jako nejlepšího stopaře, a Jaima Torfinna jako nejlepšího střelce, kdežto Kenley Ahan býval často v Hlídce, než přišli bělokabátníci, a vyzná se v tom, jak to ve vesnici chodí. Všichni to zřejmě považovali za maličkost. Nejednou opakovali Tellovu větu o stavění se čelem.</p>

<p>Perrin se na ně nakonec obrátil s chladným vztekem a každého přinutil zastavit na louce mezi dvěma lesíky. „Tohle není hra a není to taneček o Bel Tinu. Uděláte, co se vám řekne, nebo se vraťte domů. Stejně nevím, k čemu tu vůbec jste, a nehodlám se nechat zabít, protože si vy myslíte, že víte, co děláte. - Nyní se seřaďte a držte pěkně zobáky. Mluvíte jako ženský kroužek na schůzce v šatně."</p>

<p>A oni to udělali. Rozdělili se do dvou zástupů za Banem a Dannilem. Wil a Bili se znechuceně mračili, ale svoje případné námitky si nechali pro sebe. Faile na Perrina pochvalně kývla a Tomas taktéž. Verin to všechno sledovala s hladkou, nečitelnou tváří. Nepochybně si myslela, že vidí <emphasis>ta'veren </emphasis>při práci. Perrin neviděl důvod jí říkat, že se jenom snažil myslet na to, co by řekl jeden Shienaranec, kterého poznal, voják jménem Uno, i když Uno by bezpochyby užil drsnějších výrazů.</p>

<p>Statky se teď, když se blížili k Hlídce, objevovaly častěji, vždy jich stálo víc pohromadě, až lemovaly cestu bez přerušení, stejně jako kolem Emondovy Role. Jako by to byla výšivka za živými ploty či kamennými zídkami obehnaných polí, oddělených úzkými chodníčky, stezkami či cestami pro vozy. I když se zastavili asi na čtyřech statcích, bylo pořád dost světla a muži pracovali na polích a chlapci na noc vyháněli dobytek z pastvin. V těchto dnech nikdo nenechával zvířata na noc venku.</p>

<p>Tam navrhl, aby Perrin přestal lidi varovat, a on váhavě souhlasil. Tady by všichni zamířili do Hlídky a varovali tak bělokabátníky. Dvacítka lidí jedoucí po zadních stezkách přitahovala již tak dost velkou pozornost, i když většina místních vypadala příliš zabraná do práce, aby si jich víc všímala. Bude se to ale muset provést dřív, nebo později, a čím dřív, tím líp. Dokud lidé zůstanou mimo vesnice, budou potřebovat ochranu bělokabátníků, a do té doby budou mít bělokabátníci ve Dvouříčí své místo, kterého se nebudou chtít vzdát.</p>

<p>Perrin dával pozor na jakékoliv známky po hlídce bělokabátníků, ale až na oblak prachu nad Severní silnicí, mířící na jih, žádnou nespatřil. Po nějaké době Tam navrhl, aby sesedli a koně vedli. Půjdou-li pěšky, bude menší šance, že je někdo zahlédne, a živé ploty a dokonce i nízké kamenné zídky je trochu ochrání.</p>

<p>Tam s Abellem znali houštinu, z níž byl dobrý výhled na tábor bělokabátníků. Byla to spleť dubů, tupel a kalin, která zarůstala tři čtyři hony asi míli na jihozápad od Hlídky, a před ní bylo otevřené prostranství. Perrin doufal, že je nikdo nespatřil vcházet dovnitř, že se nikdo nediví, proč nevycházejí, a nezmíní se o tom.</p>

<p>„Zůstaňte zde," nařídil Wilovi a ostatním mladým mužům, když uvazovali koně ke větvím. „Mějte luky po ruce a buďte připravení utýct, kdybyste mě uslyšeli křičet. A jestli někdo ztropí nějaký hluk, zmlátím ho jako žito. Jsme tady, abychom to tu obhlídli, ne abychom na sebe poštvali bělokabátníky tím, že tu budem dupat jako slepí bejci." Mládenci nervózně hladili luky a přikyvovali. Nejspíš jim začínalo docházet, co přesně chtějí udělat. Děti Světla by nemuselo potěšit, když se kolem bude projíždět hlouček ozbrojených Dvouříčanů.</p>

<p>„Tys byl někdy voják?" zeptala se Faile zaujatě tichým hlasem. „Někteří ze... strážců mého otce mluví taky tak."</p>

<p>„Já jsem kovář," zasmál se Perrin. „Jen jsem slyšel vojáky mluvit. Ale zřejmě to zabírá." Dokonce i Wil a Bili se nejistě rozhlíželi kolem sebe a skoro se neodvažovali pohnout.</p>

<p>Perrin s Faile následovali Tama a Abella a kradli se od stromu ke stromu k místu, kde se již v mlází na severním okraji houštiny krčili Aielové. Verin tam byla také, a samozřejmě i Tomas. Křoví vytvářelo tenkou clonu z listí, dost na to, aby je to zakrylo, ale nijak jim nebránilo ve výhledu.</p>

<p>Tábor bělokabátníků se rozkládal na úpatí Hlídky jako nějaká vesnice. Mezi vyrovnanými řadami bílých stanů s řadami koní, po pěti za sebou, na severu a na východě, se pohybovaly stovky mužů, někteří ve zbroji. Odsedlávaná a hřebelcovaná zvířata ukazovala na ukončenou hlídku, zatímco dvojstup asi stovky mužů na koních, přesně vyrovnaných, mířil rázným krokem směrem k Luhu, se všemi kopími skloněnými v naprosto stejném úhlu. V pravidelných rozestupech kolem tábora přecházely sem a tam stráže v bílých pláštích, s kopími na ramenou jako oštěpy, a vyleštěné přílby se jim leskly v zapadajícím slunci.</p>

<p>K Perrinovým uším dolehl hřmot. Dost daleko na západ se objevilo dvacet jezdců, cválalo ze směru od Emondovy Role a spěchalo ke stanům. Ze směru, jímž přijel on a ostatní. Kdyby se o pár minut opozdili, určitě by byli spatřeni. Ozvalo se troubení polnice a muži se začali věnovat ohňům a přípravě večeře.</p>

<p>Stranou stál mnohem menší tábor, se stany náhodně nastavěnými na stráni. Některé se dokonce nakláněly na bok. Ať tam přebýval kdokoliv, teď byl pryč. U krátkého provazu nataženého na plaňkách se pár koní ohánělo ocasy po mouchách naznačujíce tak, že tam vůbec někdo je. Ale nebyli to bělokabátníci. Děti Světla byly na takový tábor příliš pořádkumilovné.</p>

<p>Mezi houštinou a dvojicí táborů se táhla travnatá pláň posetá lučním kvítím. Nějaký místní sedlák ji nejspíš používal jako pastvinu. Teď však ale ne. Plocha to byla rovná, a bělokabátníci, cválající jako právě se blíživší hlídka, ji dokázali překonat v několika minutách.</p>

<p>Abell nasměroval Perrinovu pozornost na větší tábor. „Vidíš ten stan skoro uprostřed, co v každým rohu hlídá jeden muž? Rozeznáš to odsud?" Perrin kývl. Zapadající slunce vrhalo dlouhé ostré stíny k východu, ale on viděl dost dobře. „Tam jsou Natti a děvčata. A Luhhanovi. Viděl jsem je vycházet a jít dovnitř. Vždycky po jednom a vždycky se stráží, i na záchod."</p>

<p>„Třikrát jsme se tam pokusili proklouznout za tmy," připojil Tam, „ale kolem tábora to hlídají. Naposled jsme unikli jen tak tak."</p>

<p>Bude to jako snažit se strčit ruku do mraveniště, aniž by člověka pokousali mravenci. Perrin se posadil pod vysokou kalinu a luk si položil na kolena. „Chci si to chvíli promyslet. Pantáto al'Thore, uklidníš, prosím, Wila a tu jeho bandu? Ať nikdo z nich nevystrkuje hlavu nebo neuteče domů. Nejspíš by zamířili přímo na Severní silnici, protože vůbec nemyslí, a pak bychom tu měli půl sta těch bílejch kabátů, co by tu kolem čenichali. Pokud někoho z nich napadlo vzít s sebou něco k jídlu, můžou se najíst. Jestli budeme muset utíkat, můžeme být v sedle taky celou noc."</p>

<p>Náhle si uvědomil, že vydává rozkazy, ale když se pokusil omluvit, Tam se zakřenil a řekl: „Perrine, ty ses ujal velení už tam, v Jacově domě. Tohle není poprvé, co se řídím rozkazy mladšího muže, který ví, co je třeba udělat."</p>

<p>„Vedeš si dobře, Perrine," připojil Abell, a pak oba muži zmizeli mezi stromy.</p>

<p>Perrin se zmateně poškrábal ve vousech. On že se ujal velení? Teď, když nad tím tak uvažoval, ani Tam, ani Abell neudělali žádné rozhodnutí od chvíle, co opustili al'Seenovic statek, jen mu dávali návrhy a nechávali všechno na něm. A od té chvíle ho ani jeden nenazval „mládencem".</p>

<p>„Zajímavé," poznamenala Verin. Zase měla v ruce tu svou knížečku. Perrin zatoužil, aby měl někdy příležitost si přečíst, co si tam zapsala.</p>

<p>„Chceš mě zase varovat, že se chovám hloupě?" prohodil.</p>

<p>Ona místo odpovědi pravila zamyšleně: „A bude ještě zajímavější dívat se, co uděláš dál. Nemůžu tvrdit, že hýbeš světem v jeho základech, jako to dělá Rand al'Thor, ale Dvouříčí se rozhodně hýbe. Ráda bych věděla, jestli máš vůbec ponětí, kam s ním hýbeš."</p>

<p>„Hodlám osvobodit Luhhanovy a Cauthonovy," oznámil jí rozzlobeně. „To je všechno!" Až na trolloky. Opřel se hlavou o kůru kaliny a zavřel oči. „Dělám, co musím. Dvouříčí zůstane zrovna tam, kde bylo vždycky."</p>

<p>„Ovšem," pravila Verin.</p>

<p>Slyšel ji, jak odchází spolu s Tomasem, střevíčky a holínky zněly na měkké půdě poseté loňským listí stejně. Otevřel oči. Faile se dívala za dvojicí a nevypadala potěšeně.</p>

<p>„Ona tě nenechá ani chvíli na pokoji," zamumlala. V ruce se jí houpal věneček ze srdcovek, který chvíli předtím visel Perrinovi na sedle.</p>

<p>„To Aes Sedai nikdy," sdělil jí.</p>

<p>Faile se k němu vyzývavě obrátila. „Předpokládám, že je hodláš vyvést ven už dneska v noci."</p>

<p>Musí se to udělat teď. Protože varoval lidi kolem, a ti věděli, kdo je varoval. Možná bělokabátníci svým vězňům neublíží. Možná. V milosrdenství bělokabátníků věřil asi tak dalece, jako by dokázal hodit koně. Podíval se na Gaula, jenž přikývl.</p>

<p>„Tam al'Thor a Abell Cauthon se na mokřiňany pohybují dobře, ale tihle bělokabátníci jsou, myslím, moc ztuhlí, aby viděli něco, co se hýbe ve tmě. Myslím, že čekají, že jejich nepřátelé přijdou v hojném počtu, a tam, kde je bude nejlépe vidět."</p>

<p>Chiad na Aielana obrátila pobavené šedé oči. „Hodláš se snad pohybovat jako vítr, Kamenný pse? Bude to docela zábavné vidět Kamenného psa, jak se snaží pohybovat na lehkých nohou. Až se svou sestrou oštěpu zachráníme zajatce, třeba se vrátíme i pro tebe, jestli nejsi dost starý, aby sis našel vlastní cestu." Bain se dotkla její ruky a Chiad se na ženu s ohnivými vlasy překvapeně ohlédla. Po chvíli se pod svým opálením lehce zarděla. Obě ženy přenesly pohled na Faile, která stále pozorovala Perrina. Hlavu teď držela vysoko a ruce měla zkřížené na prsou.</p>

<p>Perrin se zhluboka nadechl. Když jí řekne, že nechce, aby chodila, zcela určitě nepůjdou ani Bain a Chiad. Stále dávaly jasně najevo, že tu jsou s ní, ne s ním. Možná to tak Faile chápala také. Třeba by to s Gaulem zvládli sami, ale nevěděl, jak by ji mohl přimět zůstat, pokud nebude chtít. Faile, jaká už byla, by se docela dobře mohla začít plížit za nimi. „Budeš se držet blízko mě," prohlásil pevně. „Chci zajatce zachránit, ne tam nechat dalšího."</p>

<p>Faile si se smíchem dřepla k němu a protáhla se mu pod paži. „Držet se blízko tebe mi přijde jako dobrý nápad." Nasadila mu věneček červených květů na hlavu a Bain se zahihňala.</p>

<p>Perrin vyvrátil oči. Docela se viděl, jak mu věneček visí do čela. Musel vypadat jako úplný blbec. Ale nechal to být.</p>

<p>Slunce klouzalo pomalu jako kapka medu. Abell jim přinesl trochu chleba a sýra - víc než polovina těch rádobyhrdinů si s sebou nakonec nic k jídlu nepřinesla - a tak jedli a čekali. Přišla noc osvětlená měsícem, jenž sice stál vysoko, ale který čas od času zakryly plující mraky. Perrin čekal. Světla v bělokabátnickém táboře mizela, také v Hlídce, až zůstaly jen jiskřičky osvětlených oken na jinak tmavé hroudě. Tehdy si k sobě zavolal Tama, Faile a Aiely. Jejich tváře viděl zcela jasně. Verin přistoupila blíž a poslouchala. Abell a Tomas byli s ostatními Dvouříčany a dávali pozor, aby byli zticha.</p>

<p>Perrinovi připadalo zvláštní vydávat rozkazy, a tak to zkrátil. Tam měl všechny připravit, aby mohli vyjet ve chvíli, kdy se Perrin vrátí se zajatci. Bělokabátníci po nich půjdou v okamžiku, kdy zjistí, co mají za lubem, takže bylo třeba najít vhodnou skrýš. Tam o jedné věděl, byl to opuštěný statek na okraji Západního polesí.</p>

<p>„Snažte se nikoho nezabít, pokud to jen půjde," upozorňoval Perrin Aiely. „Bělokabátníci budou už tak vzteky bez sebe, že přišli o zajatce. Jestli ztratí nějaký muže, zapálí třeba i slunce." Gaul a Děvy přikyvovali, jako by se na to těšili. Zvláštní lidé. Zmizeli do noci.</p>

<p>„Dávej na sebe pozor," řekla mu tiše Verin, když si dával luk na záda. „Být <emphasis>ta'veren </emphasis>neznamená být nesmrtelný."</p>

<p>„Tomas by mohl pomoct, víš."</p>

<p>„Myslíš, že jeden navíc by znamenal nějaký rozdíl?" zeptala se zadumaně. „Kromě toho pro něj mám jiné úkoly."</p>

<p>Perrin potřásl hlavou a vyšel z houštiny, přičemž klesl na kolena. Jakmile se dostal mimo keře, téměř se tiskl k zemi. Faile po jeho boku ho napodobila. Tráva a luční květy byly dost vysoké, aby je zakryly. Perrin byl rád, že mu Faile nevidí do tváře. Hrozně se bál. Ne o sebe, ale že by se něco mohlo stát jí...</p>

<p>Jako dva měsícem vrhané stíny, tak se plazili přes otevřené prostranství. Na Perrinovo znamení se zastavili asi deset kroků od místa, kde kousek od první řady stanů přecházely stráže, jejichž pláště se leskly v měsíčním světle. Přímo před nimi se dva vojáci zastavili čelem k sobě.</p>

<p>„S nocí je všechno v pořádku," oznámil jeden. „Světlo na nás sviť a ochraňuj nás od Stínu."</p>

<p>„S nocí je všechno v pořádku," odpověděl druhý. „Světlo na nás sviť a ochraňuj nás od Stínu."</p>

<p>Obrátili se na patě a odpochodovali zpátky, nedívajíce se napravo ani nalevo.</p>

<p>Perrin je nechal ujít tucet kroků, pak se dotkl Faileina ramene a vstal. Skoro nedýchal. Ji také téměř neslyšel dýchat. Skoro po špičkách spěchali mezi stany, a jakmile se dostali přes první stan, zase se přikrčili. Muži ve stanech chrápali a mumlali ze spánku, jinak byl tábor zcela tichý. Dupot strážných byl jasně slyšet. Ve vzduchu visel pach zdušených ohňů na vaření, stanového plátna, koní a mužů.</p>

<p>Perrin tiše mávl na Faile, aby šla těsně za ním. Stanové provazy znamenaly pro neopatrné nohy ve tmě past. On je však viděl jasně a snadno se jim vyhnul.</p>

<p>V hlavě měl jasně označené umístění stanu se zajatci a opatrně k němu zamířil. Skoro uprostřed tábora. Odsud to bylo dost daleko, a cesta zpátky bude stejně dlouhá.</p>

<p>Zakřupání bot na hlíně a Faileino zachrčení ho varovalo, takže se obrátil právě včas, aby ho na zem srazila obrovská postava v bílém plášti. Muž byl skoro stejně silný jako pantáta Luhhan. Do hrdla se Perrinovi zarývaly železné prsty, jak se oba muži váleli po zemi. Perrin muže popadl jednou rukou za bradu a silou mu zvrátil hlavu dozadu ve snaze jej odstrčit. Chtěje se zbavit ruky, jež mu tiskla hrdlo, zároveň protivníka udeřil pěstí do žeber. Muž jenom zachrčel, jiný účinek to na něj nemělo. Perrinovi v uších zabušila krev. Přestával vidět, ze stran se k němu přikrádala temnota. Snažil se nahmátnout sekeru, ale prsty měl zcela bez citu.</p>

<p>Muž sebou náhle trhl a sesul se na něj. Perrin bezvládné tělo odstrčil stranou a zhluboka lapal po svěžím nočním vzduchu.</p>

<p>Faile odhodila klacek a mnula si spánek. „Myslel si, že se mnou se nemusí dál obtěžovat, že mě stačí jen srazit na zem," vysvětlovala šeptem.</p>

<p>„Hlupák," odpověděl Perrin také šeptem. „Ale silnej." Ty prsty na krku bude cítit celé dny. „Jseš v pořádku?"</p>

<p>„Jistě. Přece nejsem porcelánová panenka."</p>

<p>Perrin usoudil, že to tedy nejspíš není.</p>

<p>Chvatně přitáhli bezvědomého muže ke stanu, kde doufali, že ho nikdo hned tak nenajde. Perrin mu stáhl bílý plášť a náhradními tětivami mu svázal ruce a nohy. V kapse muži našli kapesník, který posloužil jako roubík. Nebyl sice příliš čistý, ale to byla bělokabátníkova chyba. Perrin si zvedl luk nad hlavu a upravil si na ramenou plášť. Jestli ho zahlédne ještě někdo jiný, třeba si ho splete s někým z vlastních řad. Plášť měl pod zlatým slunečním kotoučem zlatý uzel. Důstojník. Tím lépe.</p>

<p>Nyní šel mezi stany otevřeně a rychle. I když byl schovaný, ten chlapík mohl být nalezen každou chvíli, což by spustilo poplach. Faile se kradla vedle něj jako stín, a stejně pozorně jako on se po táboře rozhlížela po známkách života. Přesouvající se stíny zakrývaly prostory mezi stany dokonce i před jeho očima.</p>

<p>Když se Perrin přiblížil ke stanu s vězni, zpomalil, aby nerozrušil stráže. Na tomto konci stál muž v bílém plášti a lesklé kopí dalšího bylo vidět nad špičatou střechou stanu.</p>

<p>Hrot kopí náhle zmizel. Neozval se jediný zvuk. Prostě upadlo.</p>

<p>O zlomek vteřiny později se dvě temné skvrny náhle změnily v zahalené Aielany, z nichž ani jeden nebyl dost vysoký na Gaula. Než se strážný stačil pohnout, jedna z Aielanek se vrhla do vzduchu a kopla ho do obličeje. Muž se sesul na kolena a druhá Děva se otočila a připojila se s dalším kopem. Strážný se složil, jako by se mu rozpustily kosti. Děvy se přikrčily a s připravenými oštěpy se rozhlédly kolem sebe, aby se ujistily, že nikoho nevyrušily.</p>

<p>Při pohledu na Perrinův bílý plášť po něm málem skočily, dokud nezahlédly Faile. Jedna zavrtěla hlavou a pošeptala cosi druhé, která se zřejmě tiše zasmála.</p>

<p>Perrin si řekl, že by se neměl cítit rozladěný, ale nejdřív ho Faile zachránila před uškrcením, a teď ho zachránila před tím, aby mu Děvy vrazily oštěp do ledví. Na někoho, kdo by měl vést záchrannou výpravu, se zatím moc nepředvedl.</p>

<p>Perrin odhodil stranou stanovou chlopeň a strčil hlavu dovnitř. Ve stanu byla ještě větší tma než venku. U vchodu do stanu spal pantáta Luhhan a ženy se choulily vzadu. Perrin položil ruku pantátovi Luhhanovi na ústa, a když ten prudce otevřel oči, položil si prst na rty. „Vzbuď ostatní," nařizoval Perrin tiše. „Potichu. Vyvedeme vás odsud." Kováři se v očích objevilo pochopení a kývl.</p>

<p>Perrin vycouval ze stanu a stáhl plášť z ležícího strážce. Muž stále ještě dýchal - chraptivě bublal skrz zcela rozdrcený nos - ale to, že se s ním hýbalo, jej neprobralo. Museli si pospíšit. Připojil se k nim i Gaul s pláštěm druhého strážného. Trojice Aielů ostražitě sledovala ostatní stany. Faile doslova tancovala netrpělivostí.</p>

<p>Když pantáta Luhhan vyvedl svou manželku a ostatní ženy ven, všichni se kolem sebe v měsíčním světle nervózně rozhlíželi. Perrin přes kováře spěšně přehodil druhý bílý plášť. Zrovna dobře mu nepadl - Haral Luhhan jako by byl stvořen z kmenů - ale muselo to stačit. Poslední plášť dostala Alsbet Luhhanová. Nebyla sice tak velká jako její manžel, ale pořád byla větší než většina mužů. V jejím kulatém obličeji se zprvu zračilo překvapení, ale pak kývla. Stáhla padlému strážnému z hlavy kónickou přilbu a narazila si ji na silný cop. Oba strážní byli svázáni, dostali roubíky z rozřezané pokrývky a byli vtaženi do stanu.</p>

<p>Proklouznout cestou, kterou přišli, bylo nemožné. Perrin to věděl od začátku. I kdyby se pantáta a panímáma Luhhanovi dokázali pohybovat dost tiše - o čemž pochyboval - Bode a Eldrin se držely navzájem a zřejmě nebyly schopny uvěřit ve svou záchranu. Jedině to, že je jejich matka šeptem uklidňovala, zabránilo tomu, aby úlevou propukly v pláč. Perrin to věděl dopředu. Potřebovali koně, jak k tomu, aby se rychle dostali z tábora, tak aby mohli jet ostatní i cestou do skrýše. A u provazů byli uvázáni koně.</p>

<p>Aielové se pohybovali jako stíny kdesi vepředu a Perrin je následoval s Faile a Cauthonovými za sebou. Haral a Alsbet průvod uzavírali. Při zběžném pohledu by aspoň vypadali jako tři bělokabátníci doprovázející čtyři ženy.</p>

<p>Uvázaní koně byli hlídáni, ale jen na straně směrem od stanů. Koneckonců, proč je hlídat před muži, kteří na nich jezdili? Perrinovi to tedy rozhodně usnadnilo práci. Prostě jenom došli k řadě koní nejblíž ke stanům. Koně byli zajištěni prostou provazovou ohlávkou, takže je stačilo jenom odvázat. Každý si vzal jednoho, samozřejmě až na Aiely. Nejtěžší bylo dostat panímámu Luhhanovou na koňský hřbet bez sedla. Vyžadovalo to spojenou Perrinovu i Haralovu sílu, a ona si pořád stahovala suknice přes kolena. Natti a její dcery se nahoru vyškrábaly zcela snadno, stejně jako Faile. Stráže, které měly hlídat koně, pokračovaly v odměřeném přecházení a neustále na sebe volaly, že za noci je všechno v pořádku.</p>

<p>„Až dám znamení," začal Perrin, když v tom někdo v táboře vykřikl, a pak znovu, hlasitěji. Ozvalo se troubení a ze stanů se vyhrnuli křičící muži. Ať už zjistili, že zajatci unikli, nebo našli bezvědomého vojáka, jenž je prve napadl, bylo to jedno. „Za mnou!" zařval Perrin a pobídl patami tmavého valacha, kterého si vybral. „Jedem!"</p>

<p>Byla to šílená jízda, ale Perrin se přesto snažil dávat na všechny pozor. Pantáta Luhhan byl skoro stejně špatný jezdec jako jeho žena, oba málem spadli na zem, když se koně rozběhli. Buď Bode nebo Eldrin křičela, co měla sil, vzrušením či hrůzou. Naštěstí žádný ze strážných nečekal potíže uvnitř tábora. Jeden z bíle oděných mužů vyhlížející do temnoty se obrátil právě včas, aby stačil uskočit z cesty řítícím se koním. Křičel přitom téměř stejně pronikavě jako Cauthonovic děvče. Za nimi se ozvaly další polnice a nocí se rozlehl křik, v němž se jasně dal poznat velitelský tón, dřív než se dostali k houštině. Teď to příliš dobrý úkryt stejně nebyl.</p>

<p>Tam nechal všechny nasednout, jak ho o to Perrin požádal. Nebo jak přikázal. Teď přeskočil z valacha rovnou do Tanečníkova sedla. Verin a Tomas byli jediní, kdo málem doslova nenadskakovali vzrušením v sedlech. Jejich koně také byli jediní, kteří netančili, jak jejich jezdci vzrušeně tahali za otěže. Abell se snažil obejmout ženu a dcery, všechny tři najednou. Všichni se smáli i plakali zároveň. Pantáta Luhhan se snažil potřást každému v dosahu rukou. Všichni až na Aiely, Verin a jejího strážce zřejmě ostatním blahopřáli, jako by bylo po všem.</p>

<p>„No <emphasis>Perrine, jsi </emphasis>to ty!" vzkřikla panímáma Luhhanová. Její kulatý obličej vyhlížel pod přílbou nepatřičně, navíc měla přílbu kvůli copu nakřivo. „Co to máš na bradě, mladý muži? Jsem ti víc než vděčná, ale nepustím tě ke svýmu stolu, když vypadáš jako -"</p>

<p>„Na to teď není čas," zarazil ji Perrin, nevšímaje si jejího šokovaného výrazu. Nebyla to žena, které lidé skákali do řeči, ale rohy bělokabátníků teď vyvolávaly i něco jiného než jen poplach, krátkou, stále se opakující melodii, pronikavou a naléhavou. Nějaký rozkaz. „Tame, Abelli, vezměte pantátu Luhhana a ženy do tý skrýše, co znáte. Gaule, ti jdi s nimi. A ty, Faile, taky." Tím se přidají i Chiad a Bain. „A Hu a Haim." To by mělo pro bezpečnost stačit. „Hlavně potichu. Ticho je lepší než rychlost, aspoň na chvíli určitě. Ale už jděte."</p>

<p>Jmenovaní bez odporu zamířili k západu, i když panímáma Luhhanová, svírající oběma rukama koňskou hřívu, mu věnovala velice upřený pohled. Jeho však ohromilo to, že Faile nic nenamítá, a to natolik, že mu chvíli trvalo, než si uvědomil, že pantátu al'Thora a Cauthona oslovil prvním jménem.</p>

<p>Verin a Tomas se drželi za ním a on si je ostře prohlédl.</p>

<p>„Je nějaká naděje, že mi pomůžeš?"</p>

<p>„Nejspíš ne tak, jak si myslíš," odpověděla tak klidně, jako by ani ne míli za nimi nevřel celý bělokabátnický tábor. „Moje důvody jsou dnes stejné jako včera. Ale myslím, že by tak asi... oh... za půl hodiny mohlo začít pršet. Čekám, že to bude pěkný liják."</p>

<p>Půl hodiny. Perrin zavrčel a obrátil se ke zbývajícím dvouříčským mládencům. Všichni se téměř doslova třásli touhou utíkat a luky drželi tak pevně, až měli bílé klouby. Doufal, že si nikdo z nich nezapomněl vzít aspoň náhradní tětivy, protože mělo pršet. „My," sdělil jim, „odvedeme pozornost bělokabátníků, aby se panímáma Cauthonová a Luhhanová a ostatní v pořádku dostali pryč. Odvedeme je na jih po Severní silnici a pak se jich zbavíme v dešti. Jestli se chce někdo odtrhnout, měl by odjet teď." Pár rukou se posunulo na otěžích, ale všichni seděli v sedlech a dívali se na něj. „Tak dobrá. Křičte, jako byste se zbláznili, aby nás uslyšeli. Křičte, dokud nebudeme na silnici."</p>

<p>Zařval, obrátil Tanečníka a vyrazil k silnici. Nejdřív si nebyl jist, zda ho budou následovat, ale jejich divoký řev se připojil k jeho, a on zaslechl dusot jejich koní. Jestli to bělokabátníci neslyšeli, tak museli být hluší.</p>

<p>Ne všichni však přestali křičet, když dorazili na tvrdě udusanou hlínu Severní silnice a tryskem zamířili nocí k jihu. Někteří se smáli a výskali. Perrin ze sebe setřásl bílý plášť a nechal jej spadnout. Rohy se ozvaly znovu, teď trochu méně hlasitě.</p>

<p>„Perrine," zvolal Wil a naklonil se nad krk svého koně, „co budem dělat teď? Co budem dělat teď?"</p>

<p>„Teď budem lovit trolloky!" křikl Perrin přes rameno. Z toho, jak se jejich smích zdvojnásobil, usoudil, že mu nevěří. Ale cítil, jak se mu do zad zaryly Verininy oči. Ona to věděla. Ozvěnou k dusotu jejich koní se po noční obloze převalil hrom.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA ČTRNÁCTÁ</strong></p>

<p><strong><emphasis>Ten, kdo přichází s</emphasis></strong><strong><emphasis> </emphasis></strong><strong><emphasis>úsvitem</emphasis></strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>Ranní stíny se krátily a bledly, když Rand s Matem klusali přes holé dno údolí, jež bylo stále ve tmě, nechávajíce tak mlhou zahalený Rhuidean za sebou. Suchý vzduch naznačoval nadcházející vedro, ale lehký větřík Randovi, jenž byl bez kabátce, připadal velice studený. Dlouho to však nevydrží. Brzy jej vystřídá spalující žár. Spěchali, co měli sil, v naději, že se ke svému cíli dostanou dřív, ale Rand si nemyslel, že to dokážou. Nejrychlejší tempo, jaké zvládli, nebylo právě rychlé.</p>

<p>Mat klusal celý skrčený bolestí. Půlku obličeje měl pokrytou černajícím koláčem a kabátec měl rozepnutý, takže bylo vidět rozvázané tkanice košile přilepené k hrudi další zasychající krví. Občas se váhavě dotkl silné podlitiny, kterou měl kolem krku, jež byla nyní skoro černá, tiše zavrčel a klopýtal dál, opíraje se o podivný oštěp s černým ratištěm a drže se za hlavu. Ale nijak si nestěžoval, což bylo špatné znamení. Mat si vždycky hrozně stěžoval na malé bolístky. To, že teď mlčel, znamenalo, že má opravdu silné bolesti.</p>

<p>Stará, zpola zahojená rána v boku Randa zabolela, jako by se mu do ní něco zarývalo, a šrámy na obličeji a na hlavě ho pálily, ale přesto se šoural dál, nakloněný na bolavou stranu, ale na vlastní zranění příliš nemyslel. Až moc dobře si uvědomoval, že za nimi vychází slunce a že Aielové čekají na holém úbočí hory před nimi. Tam nahoře byla voda a stín a pomoc pro Mata. Vycházející slunce za nimi a Aielové před nimi. Úsvit a Aielové.</p>

<p>Ten, kdo přichází s úsvitem. Ta Aes Sedai, kterou viděl, nebo snil, že vidí, před Rhuideanem - mluvila, jako by předpovídala. <emphasis>On vás spojí. On vás odvede zpátky a zničí vás. </emphasis>Slova pronesená jako proroctví. Zničí je. Proroctví pravilo, že znovu rozbije svět. Ta představa jej děsila. Třeba se mu podaří vyhnout aspoň té části, ale v jeho šlépějích se již hromadily válka, smrt a ničení. Tear byl prvním místem za velmi dlouhou dobu, kde za sebou nezanechal zmatek, umírající lidi a vypálené vesnice.</p>

<p>Přistihl se, jak si přeje, aby se mohl vyšplhat Jeade'enovi do sedla a ujíždět tak rychle, jak ho hřebec ponese. Nebylo to poprvé. <emphasis>Jenže já nemůžu utéci, </emphasis>pomyslel si. <emphasis>Musím to udělat, protože tu není nikdo jiný, kdo by to udělal. Udělám to, jinak Temný zvítězí. </emphasis>Byla to těžká dohoda, ale jediná možná. <emphasis>Ale proč bych měl ničit Aiely?A jak?</emphasis></p>

<p>Ta poslední myšlenka ho zamrazila. Až příliš to vypadalo, že přijímá, že to udělá, že to může udělat. Nechtěl Aielům ublížit. „Světlo," vydechl chraptivě, „nechci nikoho zničit." Měl pocit, jako by měl znovu plná ústa prachu.</p>

<p>Mat se na něj mlčky podíval. Ostražitě.</p>

<p><emphasis>Ještě jsem nezešílel, </emphasis>pomyslel si Rand ponuře.</p>

<p>Nahoře se ve třech táborech pohybovali Aielové. Faktem bylo, že je potřeboval. Proto vlastně začal uvažovat o tomhle, když poprvé zjistil, že Drak Znovuzrozený a Ten, kdo přichází s úsvitem, by docela dobře mohli být jedna a tatáž osoba. Potřeboval lidi, jimž by mohl důvěřovat, lidi, kteří ho budou následovat i z jiného důvodu než ze strachu z něj či touhy po moci. Lidi, kteří ho nebudou chtít využít ke svým vlastním cílům. Udělal, co bylo třeba, a teď využije on je. Protože musel. Ještě nebyl šílený - aspoň si nemyslel, že je - ale mnoho lidí jej bude brzy za šílence považovat. Dřív než začali šplhat nahoru po Chaendaeru, dostalo je plné, žhnoucí slunce. Žár je zasáhl jako rána palicí. Rand se po nerovném svahu šplhal, jak nejrychleji dokázal, přes prohlubně, římsy a skaliska. Jeho hrdlo již zapomnělo, kdy naposledy pil, a slunce mu vysušovalo košili tak rychle, jak se mu na těle tvořil pot. Mat také nepotřeboval pobízet. Tam nahoře byla voda. Před nízkými stany moudrých stála Bair s měchem s vodou, lesknoucím se sraženou vodní párou, v rukou. Rand si olízl popraskané rty a byl si jist, že ten lesk vidí.</p>

<p>„Kde je? Co jste mu udělali?"</p>

<p>Ten křik Randa na místě zastavil. Muž s vlasy jako oheň, Couladin, stál na silném žulovém výběžku, připomínajícím palec vyčnívající z hory. Kolem skaliska se tlačili další Shaidové a všichni upřeně sledovali Randa s Matem. Někteří měli zahalené tváře.</p>

<p>„O kom to mluvíš?" zavolal Rand v odpověď. Hlas měl ochraptělý žízní.</p>

<p>Couladinovi vzteky málem lezly oči z důlků. „O Muradinovi, mokřiňane! Vstoupil tam dva dny před vámi, a vy jste přesto vyšli první. Nemohl neuspět tam, kde jste vy přežili! Museli jste ho zavraždit!"</p>

<p>Rand měl dojem, že od stanů moudrých slyší volání, ale než stačil jenom mrknout, Couladin se pohnul jako had a vrhl po něm oštěp. Dva další po něm mrštili Aielové, stojící pod žulovým prstem.</p>

<p>Rand pudově hrábl po <emphasis>saidínu </emphasis>a z plamenů ukutém meči. Čepel mu v rukou zavířila - Vítr točící se v horách, jak vhodné pojmenování - a rozsekl dva oštěpy vejpůl. Mat zatočil černým oštěpem a právě včas odrazil třetí.</p>

<p>„Důkaz!" zavyl Couladin. „Vstoupili do Rhuideanu ozbrojení! To je zakázáno! Podívejte, jak jsou zakrvácení! Zavraždili Muradina!" Ještě nedomluvil, a již hodil další oštěp. Tentokrát to byl jeden z celého tuctu.</p>

<p>Rand se vrhl stranou a jen si stačil uvědomit, že Mat odskočil na druhou stranu, ale než dopadl na zem, oštěpy se srazily na místě, kde předtím stál, a odrazily se od sebe. Rand se překulil a vstal. Zjistil, že oštěpy jsou všechny zaražené do kamenité země. V dokonalém kruhu kolem místa, z něhož odskočil. Couladin chvíli vypadal jako omráčený.</p>

<p>„Dost!" křičela Bair a utíkala dolů v tom jako by zamrzlém okamžiku. Dlouhé nabírané sukně jí v běhu nebránily o nic víc než její věk. Přes bílé vlasy se hnala po stráni jako dívenka, a to velice rozzuřená dívenka. „Mír Rhuideanu, Couladine!" Její slabý hlas byl tvrdý jako železo. „Už dvakrát ses ho pokusil narušit. Ještě jednou, a bude z tebe psanec! Máš moje slovo! Z tebe i každého, kdo jenom zvedne ruku!" Se sklouznutím se zastavila před Randem, čelem k Shaidům, s měchem na vodu pozvednutým, jako by je tím chtěla utlouci. „Ať ten, kdo pochybuje o mých slovech, zvedne zbraň! Tomu bude odepřen stín podle rhuideanské dohody, bude mu odepřena držba, stojna i stan. Jeho vlastní kmen ho uštve jako divou zvěř."</p>

<p>Někteří ze Shaidů si začali spěšně odhalovat obličeje - někteří z nich - ale Couladinem to nepohnulo. „Jsou ozbrojení, Bair! Vstoupili do Rhuideanu ozbrojení! To je -!"</p>

<p>„Mlč!" Bair zatřásla pěstí. „Ty se odvažuješ mluvit o zbraních? Ty, který bys klidně porušil mír Rhuideanu a zabíjel s odhalenou tváří? Oni s sebou žádnou zbraň nenesli, to dosvědčuji." Schválně se ke Couladinovi obrátila zády, ale pohled, jímž přelétla Mata a Randa, nebyl o nic laskavější než ten, který věnovala Couladinovi. Zamračila se na Matův podivný oštěp s čepelí meče, a zamumlala: „Tohle jsi našel v Rhuideanu, chlapče?"</p>

<p>„Dostal jsem ho, <emphasis>stařeno," </emphasis>zavrčel Mat v odpověď drsně. „Zaplatil jsem za něj a hodlám si ho nechat."</p>

<p>Bair si odfrkla. „Oba vypadáte, jako kdybyste se váleli v ostřici. Co -? Ne, to mi povíte později." Prohlédla si Randův s pomocí síly ukutý meč a otřásla se. „Zbav se toho. A ukaž jim znamení dřív, než se je ten hlupák Couladin pokusí znovu vybičovat. S tím, jak je rozzuřený, by bez mrknutí nechal vyštvat celý kmen. Rychle!"</p>

<p>Rand na ni chvíli zíral. Znamení? Pak si vzpomněl, co mu jednou ukázal Rhuark, znamení muže, který přežil Rhuidean. Nechal meč zmizet, rozvázal si tkanice na levé manžetě a vyhrnul si rukáv k lokti.</p>

<p>Kolem předloktí se mu vinul tvor jako ten na Dračím praporci. Hadovitý tvor se zlatou hřívou a šarlatovými a zlatými šupinami. Samozřejmě to čekal, ale přesto ho to poděsilo. Ta věc vypadala jako součást jeho kůže, jako by se s ním ten neexistující tvor spojil. Necítil se jinak, ale šupiny se přesto ve slunci třpytily jako leštěný kov. Měl dojem, že kdyby se dotkl zlaté lví hřívy na zápěstí, ucítil by jeden každý chlup.</p>

<p>Jakmile ohrnul rukáv, zvedl ruku do vzduchu tak, aby Couladin a jeho lidé viděli. Shaidové si začali mezi sebou mumlat a Couladin na ně vrčel. Počet lidí kolem skaliska se zvětšoval, jak sem od stanů přibíhali další Shaidové. O kousek výš po svahu stál Rhuark s Hairnem a jeho Jindy. Ostražitě sledovali Shaidy a Randa s náznakem očekávání, které jeho zdvižená ruka nijak neumenšila.</p>

<p>V polovině cesty mezi oběma skupinami stál Lan s rukama položenýma na jílci meče a obličejem jako bouřkový mrak.</p>

<p>Právě když Randovi začalo docházet, že Aielové čekají ještě něco víc, doškrábala se k němu dolů Egwain a ostatní tři moudré. Aielanky vypadaly jaksi nepatřičně, když musely tolik pospíchat, a stejně rozzlobeně jako Bair. Amys se zlostně mračila na Couladina, kdežto Melain se zlatými vlasy vrhala obviňující pohledy na Randa. Seana vypadala, že každou chvíli začne hryzat skálu. Egwain, se šátkem přes vlasy a ramena, se na něj a na Mata dívala zpola soustředěně, a zpola jako by nebyla věřila, že je ještě někdy uvidí.</p>

<p>„Hlupáku," zavrčela Bair. „<emphasis>Všechna </emphasis>znamení." - Hodila měch s vodou Matovi a vyhrnula Randovi i pravý rukáv, takže se objevil zrcadlový odraz tvora, kterého měl na levém předloktí. Bair se zadrhl dech, a moudrá až po chvíli dlouze vydechla. Vypadalo to, že balancuje na ostří břitvy mezi úlevou a znepokojením. Nedalo se to zaměnit. Doufala, že uvidí i druhé znamení, přesto ji to lekalo. Amys a druhé dvě moudré její vzdechnutí téměř přesně napodobily. Bylo zvláštní vidět vylekané Aiely.</p>

<p>Rand se málem rozesmál. - Ne že by se tolik bavil. „Dvakrát a dvakrát bude poznačen." Tak to stálo v Dračích proroctvích. Na obou dlaních měl vypálenou volavku, a teď tohle. Jeden z těch zvláštních tvorů - Draků, tak je nazývala proroctví - měl být „pro ztracenou vzpomínku". Rhuidean mu jich rozhodně poskytl zásobu, ztracené dějiny aielského původu. A ten druhý byl pro „cenu, kterou musí zaplatit". <emphasis>Jak brzy ji budu muset zaplatit? </emphasis>uvažoval. <emphasis>A kolik lidí ji bude muset zaplatit se mnou? </emphasis>Vždycky museli platit i další lidé, i když se snažil zaplatit sám.</p>

<p>Ať už znepokojená nebo ne, Bair se vůbec nezarazila a hned mu zvedla ruku nad hlavu a hlasitě prohlásila: „Popatřete, co jste ještě nikdy neviděli. <emphasis>Car'a'carn </emphasis>byl vybrán, náčelník náčelníků. Zrozen z Děvy k nám přišel s úsvitem z Rhuideanu, podle proroctví, aby sjednotil Aiely! Naplňování proroctví započalo!"</p>

<p>Reakce ostatních Aielů byla úplně jiná, než si Rand představoval. Couladin na něj zíral s ještě větší nenávistí než předtím, tedy pokud to vůbec bylo možné, a pak seskočil ze skály a odkradl se nahoru, kde zmizel mezi stany Shaidů. Shaidové samotní se začali rozcházet, a než se vydali nahoru ke svým stanům, vrhali po Randovi nečitelné pohledy. Heirn a jeho válečníci z klanu Jindo ani nezaváhali a udělali to samé. Ve chvíli tu zůstal Rhuark sám s ustaraným výrazem. Lan sešel dolů ke kmenovému náčelníkovi. Z výrazu jeho tváře se dalo soudit, že by strážce Randa raději neviděl. Rand si nebyl jist, co vlastně čekal, ale určitě to nebylo nic podobného.</p>

<p>„Ať shořím!" zabručel Mat. Zřejmě si poprvé uvědomil, že drží měch s vodou. Vytrhl zátku, vysoko zvedl kožený vak a nechal si téměř tolik vody stéci po tváři, kolik se mu jí dostalo do úst. Když konečně vak sklonil, znovu se podíval na znamení na Randových rukou, zavrtěl hlavou a zopakoval: „Ať shořím!" načež mu vrazil měch s vodou do rukou.</p>

<p>Rand zaujatě sledoval Aiely, ale ještě rád se napil. První doušky mu poškrábaly hrdlo, jak je měl suché.</p>

<p>„Co se ti stalo?" chtěla vědět Egwain. „Ten Muradin tě napadl?"</p>

<p>„Je zapovězeno hovořit o tom, co se stane v Rhuideanu," zarazila ji ostře Bair.</p>

<p>„Muradin ne," odpověděl Rand. „Kde je Moirain? Čekal jsem, že tu bude první a bude na nás čekat." Zamnul si obličej. Pod rukou se mu drolila černá zaschlá krev. „Pro jednou by mi bylo jedno, kdyby se ani nezeptala, než mě vyléčí."</p>

<p>„Mně taky ne," zachraptěl Mat. Zapotácel se, opřel se o oštěp a přitiskl si ruku na čelo. „Točí se mi hlava."</p>

<p>Egwain se zachmuřila. „Je nejspíš pořád ještě v Rhuideanu. Ale jestli se vám dvěma podařilo dostat ven, tak ona by měla být taky v pořádku. Odešla hned po vás. Aviendha taky. Byli jste všichni pryč tak dlouho."</p>

<p>„Moirain šla do Rhuideanu?" zeptal se Rand nevěřícně. „A <emphasis>Avi</emphasis><emphasis>endha</emphasis><emphasis>?</emphasis><emphasis> </emphasis>Proč by -?" Náhle si uvědomil, co řekla. „Co tím myslíš, ,tak dlouho'?"</p>

<p>„Tohle je sedmý den," odvětila Egwain. „Sedmý den od chvíle, co jste všichni odešli dolů do údolí."</p>

<p>Randovi vypadl měch s vodou z rukou. Seana ho sebrala dřív, než na kamenný svah mohlo uniknout víc než pár kapek, tak vzácná byla voda v Pustině. Rand si toho skoro ani nevšiml. Sedm dní. Za sedm dní se mohlo stát cokoliv. <emphasis>Mohli by mě dohonit, přijít na to, co mám v plánu. Musím se pohnout. Rychle. Musím se udržet před nimi. Nedošel jsem tak daleko, abych nakonec zklamal.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Všichni na něj zírali, dokonce i Rhuark a Mat, a ve tvářích měli vepsány starosti. A ostražitost. Nebylo divu. Kdo mohl říci, co by mohl udělat, či jak duševně zdravý ještě je? Jen Lan nezměnil svůj kamenně podmračený výraz.</p>

<p>„Říkal jsem ti, že to je Aviendha, Rande. Nahatá, jako když přišla na svět." Matovi se v ochraptělém hlase ozývala bolest a nohy ho nedržely právě nejpevněji.</p>

<p>„Za jak dlouho se vrátí Moirain?" zeptal se Rand. Jestli odešla zároveň s nimi, měla by být zpátky dost brzy.</p>

<p>„Nevrátí-li se do desátého dne," odvětila Bair, „nevrátí se vůbec. Ještě nikdo se nevrátil po deseti dnech."</p>

<p>Možná další tři dny. Tři další dny, když už ztratil sedm. <emphasis>Tak ať si teď přijdou. Teď je nezklamu! </emphasis>Jen tak tak, že se nezačal opovržlivě šklebit. „Můžete usměrňovat. Aspoň jedna z vás může. Viděl jsem, jak jste odhodili Couladina. Vyléčíte Mata?"</p>

<p>Amys a Melain si vyměnily pohledy, které on mohl nazvat pouze jako lítostivé.</p>

<p>„Naše stezky vedly jinudy," sdělila mu smutně Amys. „Existují moudré, které dokážou, oč žádáš, aspoň jistým způsobem, ale my k nim nepatříme."</p>

<p>„Co tím myslíš?" vyštěkl Rand rozzlobeně. „Můžete usměrňovat jako Aes Sedai. Tak proč nemůžete léčit jako ony? Přece jste původně vůbec nechtěly, aby do Rhuideanu chodil. Myslíte, že ho teď nechám kvůli tomu umřít?"</p>

<p>„Já to zvládnu," řekl Mat, ale oči měl přimhouřené, jak trpěl.</p>

<p>Egwain položila Randovi ruku na paži. „Ne všechny Aes Sedai umějí léčit zrovna nejlíp," pravila uklidňujícím hlasem. „Nejlepší léčitelky jsou ze žlutého adžah. Sheriam, správkyně novicek, neumí vyléčit nic vážnějšího než odřeninu, a to ještě docela malou. Ne všechny ženy mají přesně stejný nadání nebo schopnosti."</p>

<p>Její tón ho podráždil. Nebyl nějaké rozmazlené dítě, které je třeba utišit. Zamračil se na moudré. Ať už nemohly nebo nechtěly, budou s Matem muset počkat na Moirain. Pokud ji nezabije ta bublina zla, ti prašní tvorové. Touhle dobou už se musela rozplynout. Ta bublina v Tearu taky zmizela. <emphasis>Ti tvorové by ji ale nezastavili. Ona si mohla usměrnit cestu mezi nimi. Ona ví, co dělá, nemusí si přemýšlet nad každým coulem cesty jako já. </emphasis>Ale proč se tedy ještě nevrátila? A proč tam vlastně vůbec chodila a proč ji neviděl?</p>

<p>Hloupé otázky. V Rhuideanu mohla být stovka lidí, aniž by je byl zahlédl. Příliš mnoho otázek a žádné odpovědi, dokud se nevrátí, jak usoudil. Pokud vůbec.</p>

<p>„Máme bylinky a masti," ozvala se Seana. „Pojďte pryč ze slunce a my vám ošetříme ta zranění."</p>

<p>„Pryč ze slunce," zamumlal Rand. „Ano." - Začínal se chovat dost hrubě, ale nezáleželo mu na tom. Proč chodila do Rhuideanu i Moirain? Nevěřil jí, že ho přestala postrkovat směrem, který považovala za nejlepší, ale Temný měl také své představy. Jestli tam byla, mohla nějak ovlivnit to, co viděl? Nějak to pozměnit? Jestli vytušila, co má v plánu...</p>

<p>Vyrazil ke stanům Jindů - Couladinovi lidé by mu nejspíš místo k odpočinku nenabídli - ale Amys ho nasměrovala směrem k plošině o něco výš, kde stály stany moudrých. „Zatím by se jim nemuselo líbit, že jsi mezi nimi," řekla. Rhuark, jenž se k ní připojil, kývl na souhlas.</p>

<p>Melain se ohlédla na Lana. „Tohle není tvoje věc, <emphasis>aan'alleine. </emphasis>Vezměte s Rhuarkem Matrima a -"</p>

<p>„Ne," zarazil ji Rand. „Chci je mít s sebou." Částečně proto, že od kmenového náčelníka chtěl pár odpovědí, a částečně z čiré umíněnosti. Tyhle moudré se rozhodly, že ho budou vodit na vodítku, stejně jako Moirain. A on se s tím nehodlal smířit. Jestli si myslely, že se bude chovat jako hodný chlapeček jen proto, že mu daly cukrátko, tak se mýlily. „Myslel bych si, že budeš s Moirain," řekl Lanovi nevšímaje si moudrých a jejich přikyvování.</p>

<p>Strážci se po tváři mihl záblesk rozpaků. „Moudrým se podařilo skrýt její odchod téměř do západu slunce," pravil škrobeně. „Pak mě... přesvědčily, že následovat ji by ničemu neposloužilo. Tvrdily, že i když za ní půjdu, nenajdu ji, dokud nebude již na cestě zpátky, a to mě už stejně nebude potřebovat. Teď si ale nejsem jist, že jsem je měl poslechnout."</p>

<p>„Poslechnout!" odfrkla si Melain. Její zlaté a slonovinové náramky zachřestily, jak si je podrážděně upravila. „Věřit muži, že bude mluvit rozumně. Byl bys zcela jistě zemřel a ji nejspíš zahubil taky."</p>

<p>„Musely jsme ho s Melain držet celé půl noci, než začal poslouchat," připojila Amys. Její úsměv byl trochu pobavený a trochu suchý.</p>

<p>Lanova tvář mohla být v té chvíli docela dobře vytesána z bouřkových mračen. Nebylo divu, jestli na něj moudré použily jedinou sílu. Co to tam ta Moirain <emphasis>dělá?</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„Rhuarku," řekl Rand, „jak mám vlastně Aiely sjednotit? Vždyť se na mě nechtějí ani podívat." Zvedl na chvíli holá předloktí. Dračí šupiny se zatřpytily v ostrém slunci. „Tihle říkají, že já jsem Ten, kdo přichází s úsvitem, ale jakmile jsem je předvedl, všichni jako by se rozplynuli."</p>

<p>„Jedna věc je vědět, že proroctví budou nakonec naplněna," vysvětloval kmenový náčelník pomalu, „a něco úplně jiného je vidět, jak se začínají naplňovat před tvýma očima. Říká se, že znovu vytvoříš z klanů jeden národ, jako tomu bylo kdysi dávno, ale my jsme proti sobě bojovali skoro tak dlouho, jako jsme bojovali proti zbytku světa. A pro některé z nás je toho víc."</p>

<p><emphasis>On vás spojí a pak vás zničí. </emphasis>Rhuark to musel slyšet taky. A též ostatní kmenoví náčelníci a moudré, jestli taky vstoupili do toho lesa zářících skleněných sloupů. Jestli pro něj ovšem Moirain nepřipravila zvláštní vidění. „Vidí všichni v těch skleněných sloupech to stejné, Rhuarku?"</p>

<p>„Ne!" štěkla Melain s očima jako ze zelené oceli. „Mlč, nebo pošli <emphasis>aan'alleina </emphasis>a Matrima pryč. Ty musíš také odejít, Egwain."</p>

<p>„Není dovoleno," řekla Amys hlasem jen o maličko měkčím, „hovořit o tom, co se přihodí v Rhuideanu, kromě s těmi, kteří tam byli také." Jen o maličko měkčím. „I tak o tom ale mluví málokdo a zřídka."</p>

<p>„Chci změnit to, co je dovoleno a co není," sdělil jim Rand vyrovnaně. „Tak si na to zvykněte." Zachytil Egwaininu tichou poznámku, že by potřeboval dostat za uši, a zazubil se na ni. „Egwain taky může zůstat, když tak hezky poprosila." Egwain na něho vyplázla jazyk a pak se zarděla, když si uvědomila, co vlastně udělala.</p>

<p>„Změna," prohodil Rhuark. „Víte, že přináší změnu, Amys. Právě to, že se divíme, jaká ta změna bude, z nás činí děti, které zůstaly samotné potmě. A protože k tomu musí dojít, ať to začne hned. Ani dva kmenoví náčelníci, s nimiž jsem mluvil, se nedívali přesně stejnýma očima, Rande, ani neviděli přesně stejné věci, až po sdílení vody a setkání, kde byla uzavřena rhuideanská smlouva. Nevím, je-li to stejné s moudrými, ale řekl bych, že je.</p>

<p>Myslím, že je to otázka pokrevních linií. Věřím, že jsem viděl očima svých předků, a ty zase svých."</p>

<p>Amys a ostatní moudré se ponuře mračily v mrzutém tichu. Mat a Egwain se oba tvářili stejně zmateně. Jen Lan vypadal, že vůbec neposlouchá. Pohled měl obrácený dovnitř, bezpochyby si dělal starosti kvůli Moirain.</p>

<p>Rand se sám cítil trochu divně. Vidět očima předků. Již nějakou dobu věděl, že Tam al'Thor není jeho skutečným otcem, že ho našel jako novorozeně na svazích Dračí hory po poslední velké bitvě aielské války. Novorozeně u mrtvé matky, Děvy oštěpu. Dovolával se své aielské krve, když se dožadoval vstupu do Rhuideanu, ale ve skutečnosti mu to začínalo docházet teprve teď. Jeho předkové. Aielové.</p>

<p>„Takže jsi taky viděl, jak byl právě budován Rhuidean," řekl. „A ty dvě Aes Sedai. Musel jsi... slyšet, co jedna z nich říkala." <emphasis>On vás zničí.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„Slyšel," řekl odevzdaně Rhuark jako muž, jenž zjistil, že si musí nechat uříznout nohu. „Vím."</p>

<p>Rand změnil předmět hovoru. „Co znamenalo to ,sdílení vody'?"</p>

<p>Kmenový náčelník zvedl překvapeně obočí. „Tys to nepoznal? Vlastně nechápu, jak bys mohl. Tys nevyrostl na příbězích. Podle nejstarších příběhů ze dnů, kdy teprve začalo rozbíjení světa, až do dnů, kdy jsme poprvé vstoupili do Trojí země, nás nepřepadli jenom jediní lidé. Jen jediní lidé nám volně poskytli vodu, když jsme ji potřebovali. Trvalo nám dlouho zjistit, kdo to byl. Teď je ale po všem. Mírová smlouva byla zničena. Zabíječi stromů nám plivli do tváře."</p>

<p>„Cairhien," řekl Rand. „Mluvíš o Cairhienu a <emphasis>avendolardeře </emphasis>a o tom, jak Laman podťal strom života."</p>

<p>„Laman za trest zemřel," pravil Rhuark vyrovnaně. „S křivopřísežníky jsme to vyřídili." Koutkem oka se pak podíval na Randa. „Někteří, jako Couladin, to berou jako důkaz, že nelze důvěřovat nikomu, kdo není Aiel. Částečně proto tě taky tolik nenávidí. Jen částečně. Bere tvou tvář a šaty jako lež. Alespoň to tvrdí."</p>

<p>Rand potřásl hlavou. Moirain občas mluvila o složitosti krajky věků, o vzoru věků, tkaném kolem času z vláken lidských životů. Kdyby předkové Cairhieňanů před třemi tisíci lety nedovolili Aielům nabrat vodu, tak by Cairhien nikdy nezískal právo používat Hedvábnou stezku přes Pustinu s odřezkem <emphasis>avendesory </emphasis>na stvrzení smlouvy. Nebyl by tu závazek, a král Laman by neměl žádný strom života, který by mohl podetnout. Nebyla by žádná aielská válka a on by se nemohl narodit na svazích Dračí hory, aby byl odnesen a vychován ve Dvouříčí. Kolik dalších bodů jako tyhle tu ještě bylo, kdy jediné rozhodnutí jedním či druhým způsobem ovlivnilo tkanivo vzoru o tisíc let později? Tisíckrát tisíc maličkých zlomových bodů, tisíckrát tolik, všechny popotahující vzor jiným směrem. On sám byl kráčejícím zlomovým bodem, a možná i Mat a Perrin. Co udělali nebo neudělali vyslalo vlnky na celé roky dopředu, skrze celé věky.</p>

<p>Podíval se na Mata kulhajícího nahoru po svahu s pomocí svého oštěpu, s hlavou sklopenou a očima přimhouřenýma bolestí. <emphasis>Stvořitel nemyslel, když vložil budoucnost na ramena tří kluků ze statku. Nesmím ho upustit. Musím to břímě nést, ať to stojí, co to stojí.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>U nízkých stanů moudrých, s odhrnutými bočními stěnami, se ženy sklonily a s tichými poznámkami o vodě a stínu vstoupily pod střechu. Mata málem doslova vtáhly za sebou. Důkazem toho, jak ho musela bolet hlava i hrdlo, bylo, že nejen poslechl, ale učinil tak mlčky.</p>

<p>Rand se vydal za nimi, ale Lan mu položil ruku na rameno. „Viděl jsi ji tam?" zeptal se strážce.</p>

<p>„Ne, Lane. Mrzí mě to. Ale jestli se někdo dokáže dostat v pořádku ven, tak je to ona."</p>

<p>Lan zavrčel a odtáhl ruku. „Dávej pozor na Couladina, Rande. Už jsem takové, jako je on, viděl. V žaludku je pálí ctižádost. Obětoval by celý svět, aby dosáhl svého."</p>

<p><emphasis>„Aan'allein </emphasis>říká pravdu," ozval se Rhuark. „Draci na tvých pažích nebudou znamenat vůbec nic, když budeš mrtvý dřív, než to náčelníci kmenů zjistí. Zařídím, aby u tebe neustále byli někteří z Heirnových Jindů, dokud nedorazíme k Chladným skalám. I potom se Couladin nejspíš pokusí vyvolat potíže, a Shaidové, přinejmenším někteří z nich, jej budou následovat. Možná i další. Rhuideanské proroctví praví, že nebudeš vychovám těmi z pravé krve, ale Couladin nemusí být jediný, kdo v tobě uvidí pouze mokřiňana."</p>

<p>„Zkusím si hlídat záda," prohlásil Rand suše. V příbězích, když někdo naplnil věštbu, všichni křičeli: „Popatřete!" nebo něco podobného, pokud jste zrovna nebyli zločinec. Ve skutečném životě to tak zřejmě nefungovalo.</p>

<p>Když vstoupili do stanu, Mat už seděl na červeném polštáři se zlatými třásněmi a kabátec i košili měl svlečené. Jakási žena v bílém rouchu s kapuci mu právě smyla krev z obličeje a dala se do krve na jeho hrudi. Amys mezi koleny držela kamenný hmoždíř a míchala paličkou nějakou mast, kdežto Bair a Seana skláněly hlavy nad bylinami vařícími se v kotlíku s vodou.</p>

<p>Melain se na Lana s Rhuarkem zamračila a pak upřela studené zelené oči na Randa. „Svlékni se do pasu," přikázala mu stroze. „Ty rány na hlavě nevypadají moc zle, ale chci se podívat, proč se tolik krčíš." Udeřila do malého mosazného gongu a do stanu vstoupila další bíle oděná žena s mísou s vodou, z níž stoupala pára, v rukou a kusem plátna přes rameno.</p>

<p>Rand se posadil na polštář a přiměl se sedět vzpřímeně. „Kvůli tomu si starosti dělat nemusíš," ujistil ji. Druhá žena v bílém půvabně poklekla po jeho boku, odolala jeho snahám sebrat jí vlhkou látku, namočila ji ve vodě, vykroutila ji a začala mu jemně otírat obličej. Napadlo ho, kdo to asi je. Vypadala jako Aielanka, ale rozhodně se tak netvářila. V šedých očích měla jakousi odhodlanou pokoru.</p>

<p>„Je to staré zranění," sdělila Egwain zlatovlasé moudré. „Moirain to nikdy nedokázala pořádně vyléčit." Pohled, který vrhla na Randa, říkal, že obyčejná slušnost ho měla přimět říci aspoň tohle. Z pohledů, které si vyměnily moudré, však pochopil, že Egwain už tak řekla až příliš. Rána, kterou nedokáže vyléčit ani Aes Sedai. To pro ně byla hádanka. Moirain toho o něm zřejmě věděla víc, než toho o sobě věděl sám, a on měl těžkou práci vyrovnat se s ní. Možná to s moudrými půjde snáz, budou-li si muset věci o něm domýšlet.</p>

<p>Mat sebou trhl, když mu Amys začala vtírat mast do sečných ran na hrudi. Rand usoudil, že pokud to mělo stejný účinek, jako to bylo cítit, měl Mat důvod sebou trhat. Bair Matovi strčila do rukou stříbrný pohár.</p>

<p>„Vypij to, <emphasis>mladý muži. </emphasis>Timsinový kořen a stříbrný list mochny ti pomůžou od bolestí hlavy, pokud to tedy vůbec něco dokáže."</p>

<p>Mat nezaváhal, než obsah pohárů vypil na jedno polknutí. Vzápětí se otřásl a zkřivil rty. „Chutná to jako vnitřek mých bot." Nicméně se Bair vsedě uklonil, dost obřadně i na Tairena, až na to, že byl bez košile, a zkazil to jenom maličko, když se zakřenil. „Děkuju ti, moudrá. A nebudu se ptát, jestlis tam něco nepřidala, jen aby to mělo tu... výraznou... chuť." Tichý smích Bair a Seany mohl znamenat, že ano, nebo že ne, ale zdálo se, že Matovi se jako obvykle podařilo získat ženy na svou stranu. Dokonce i Melain se na něho krátce usmála.</p>

<p>„Rhuarku," řekl Rand, „jestli si Couladin myslí, že mi může dělat potíže, tak před ním musím získat nějaký náskok. Jak to mám říct ostatním kmenovým náčelníkům? Totiž to o sobě. O tomhle." Ukázal draky ozdobené ruce. Bíle oděná žena po jeho boku, čistící mu právě dlouhou ránu ve vlasech, se pohledu na ně schválně vyhýbala.</p>

<p>„Není nutná nějaká zvláštní obřadnost," prohlásil Rhuark. „Jak by taky mohla pro něco, co se stane jenom jednou? Když se kmenoví náčelníci musejí sejít, existují místa, kde platí něco jako rhuideanský mír. Nejblíž k Chladným skalám, nejblíž k Rhuideanu, je Alcair Dal. Důkazy můžeš předvést náčelníkům kmenů a klanů tam."</p>

<p><emphasis>„Alcair Dal?" </emphasis>ozval se Mat a dal slovům trochu jiný přízvuk. „Zlatá mísa?"</p>

<p>Rhuark kývl. „Okrouhlý kaňon, i když na něm není nic zlatého. Na jednom konci je římsa, a muže, který na ní stojí, je slyšet po celém kaňonu bez toho, aby musel zvedat hlas."</p>

<p>Rand se zamračil na draky na předloktích. Nebyl jediný, kdo byl v Rhuideanu nějak poznamenán. Mat už neříkal tu a tam pár slov ve starém jazyce, aniž by věděl, co znamenají. Od návštěvy v Rhuideanu jim rozuměl, i když si to zřejmě neuvědomoval. Egwain Mata pozorovala. Zamyšleně. Strávila příliš dlouhou dobu mezi Aes Sedai.</p>

<p>„Rhuarku, můžeš poslat posly k ostatním kmenovým náčelníkům?" zeptal se Rand. „Jak dlouho potrvá, než je všechny pozveme do Alcair Dalu? A co je potřeba, aby tam určitě přišli?"</p>

<p>„Poslům potrvá celé týdny, a další týdny zabere, než se všichni shromáždí." Rhuark pokynem své ruky zahrnul všechny moudré. „Ony můžou promluvit ke všem kmenovým náčelníkům ve svých snech za jedinou noc, i ke všem náčelníkům klanů. A také ke všem ostatním moudrým, aby zajistily, že to žádný muž nebude považovat jen za sen."</p>

<p>„Oceňuji tvoji důvěru, že dokážeme pohnout horami, stíne mého srdce," podotkla suše Amys a klekla si k Randovi s mastí, „ale to ještě neznamená, že tomu tak je. Potrvá několik nocí, než provedeme, co požaduješ, aniž bychom si odpočaly."</p>

<p>Rand ji chytil za ruku, když mu začala vtírat ostře páchnoucí mast do tváře. „Uděláte to?"</p>

<p>„To tolik dychtíš po tom nás zničit?" zeptala se ho, a potom se usouženě kousla do rtu, když sebou žena v bílém vedle ní trhla.</p>

<p>Melain dvakrát tleskla. „Odejděte," nařídila ostře, a obě ženy v bílém se odklaněly i s miskami a ručníky.</p>

<p>„Dráždíš mě jako bodlák pod kůží," řekla Randovi hořce Amys. „Ať už jim bylo řečeno cokoliv, tyto ženy teď budou hovořit jen o tom, co by neměly vědět." Osvobodila ruku z jeho sevření a začala mu vtírat mast do kůže snad poněkud silněji, než bylo nutné. Pálilo to hůř, než to bylo cítit.</p>

<p>„Nechtěl jsem tě dráždit," pravil Rand, „ale není čas. Zaprodanci jsou volní, Amys, a jestli zjistí, kde jsem, nebo co mám v plánu..." Aielanky nevypadaly překvapeně. Copak to už věděly? „Devět jich je stále naživu. Příliš mnoho, a ti, kteří mě nechtějí zabít, si myslí, že mě můžou využít. Nemám čas. Kdybych znal způsob, jak sem všechny kmenové náčelníky sehnat teď, a přinutit je, aby mě přijali, udělal bych to."</p>

<p>„A co máš vlastně v plánu?" Amysin hlas byl stejně tvrdý jako její výraz.</p>

<p>„Požádáte - řeknete - kmenovým náčelníkům, aby přišli do Alcair Dalu?"</p>

<p>Dlouhou dobu se mu jen dívala do očí. Když konečně kývla, bylo to jen neochotně.</p>

<p>Ať podrážděný či ne, trocha napětí z něj opadla. Neexistoval způsob, jak získat zpět oněch sedm ztracených dní, ale třeba se dá zabránit tomu, aby dál ztrácel čas. Avšak Moirain, stále přebývající v Rhuideanu, spolu s Aviendhou ho tu držely. Nemohl je prostě jen opustit.</p>

<p>„Znala jsi mou matku," řekl. Egwain se předklonila, stejně napjatá jako on, a Mat potřásl hlavou.</p>

<p>Amysina ruka na jeho tváři se zastavila. „Znala jsem ji."</p>

<p>„Pověz mi o ní. Prosím."</p>

<p>Amys přenesla pozornost na ránu nad jeho uchem. Kdyby zamračený pohled dokázal léčit, nepotřeboval by její masti. Nakonec řekla: „Shaielin příběh, jak ho znám já, se začal, když jsem byla pořád ještě <emphasis>Far Dareis Mai, </emphasis>víc než rok předtím, než jsem se vzdala oštěpu. Hodně z nás se dostalo skoro až k Dračí stěně společně. Jednou jsme spatřily ženu, zlatovlasou mladou mokřiňanku, celou v hedvábí, s nákladním koněm a pěknou jezdeckou klisnou. Muže bychom byly samozřejmě zabily, ale ona kromě nože za pasem neměla žádnou jinou zbraň. Některé z nás ji chtěly zahnat za Dračí stěnu nahou..." Egwain zamrkala. Zřejmě ji neustále překvapovalo, jak jsou Aielové tvrdí. Amys bez přerušení pokračovala, „...ale ona zjevně něco velice odhodlaně hledala. Byly jsme zvědavé, a tak jsme ji sledovaly, den za dnem, aniž bychom se jí ukázaly. Koně jí zahynuli, došlo jí jídlo i voda, ale ona se neobrátila. Klopýtala dál pěšky, až nakonec upadla a už nevstala. Rozhodly jsme se jí dát vodu a zeptat se jí na její příběh. Byla blízko smrti, a trvalo celý den, než dokázala promluvit."</p>

<p>„Jmenovala se Shaiel?" zeptal se Rand, když Amys zaváhala. „Odkud byla? Proč sem přišla?"</p>

<p>„Shaiel," promluvila Bair, „bylo jméno, které si dala sama. Za tu dobu, co jsem ji znala, nikdy neřekla jiné. Ve starém jazyce by to znamenalo Žena, která je rozhodnutá." Mat souhlasně kývl, aniž si uvědomil, že to dělá. Lan si ho zamyšleně prohlížel nad stříbrným pohárem s vodou. „V Shaiel byla na začátku hořkost."</p>

<p>Amys si dřepla na paty vedle Randa a kývla. „Mluvila o opuštěném dítěti, o synovi, kterého milovala. A manželovi, kterého nemilovala. Kde, to však neřekla. Myslím, že si nikdy neodpustila, že opustila své dítě. Řekla toho jen málo kromě toho, co musela. Předtím hledala nás, Děvy oštěpu. Jedna Aes Sedai jménem Gitara Moroso, která měla dar věštění, jí řekla, že na ni i na její lid, možná i na celý svět, padne neštěstí, pokud se nevydá mezi Děvy oštěpu a nikomu neřekne, kam jde. Musí se stát Děvou a nesmí se vrátit do vlastní země, pokud Děvy nedojdou k Tar Valonu."</p>

<p>Užasle potřásla hlavou. „Musíš pochopit, jak to tehdy znělo. Děvy že mají jít do Tar Valonu? Žádný Aiel nepřekročil Dračí stěnu od chvíle, kdy jsme poprvé vstoupili do Trojí země. Trvalo další čtyři roky, než nás do mokřin vyvedl Lamanův zločin. A rozhodně žádná žena, která by nebyla Aielanka, se nikdy nestala Děvou oštěpu. Některé z nás si myslely, že se zbláznila ze slunce. Ale ona byla umíněná a my jsme se nějak přistihly, že souhlasíme, aby to zkusila."</p>

<p>Gitara Moroso. Aes Sedai s věštebným nadáním. Někde to jméno už slyšel, ale kde? A má bratra. Polobratra. Když vyrůstal, přemýšlel, jaké by to bylo, mít bratra nebo sestru. Kdo to je, a kde? Ale Amys pokračovala.</p>

<p>„Skoro každá dívka sní o tom, že se stane Děvou, a tak se naučí aspoň základy zacházení s oštěpem a lukem a boje rukama a nohama. I tak ty, které učiní konečný krok a sezdají se s oštěpem, zjistí, že nevědí nic. Pro Shaiel to bylo ještě těžší. S lukem uměla zacházet dobře, ale nikdy neuběhla víc než míli, ani nežila z toho, co dokázala najít. I desetiletá holka ji dokázala dostat na lopatky, a nevěděla ani, které rostliny ukazují na vodu. Přesto vytrvala. Za rok pronesla své přísahy oštěpu jako Děva přijatá do klanu Chumai Taardad Aielů."</p>

<p>A nakonec odešla k Tar Valonu spolu s Děvami, aby zahynula na svazích Dračí hory. Polovina odpovědi, zanechávající nové otázky. Jen kdyby mohl vidět její tvář.</p>

<p>„Máš některé její rysy," ozvala se Seana, jako by mu četla myšlenky. Usadila se se zkříženýma nohama a malým stříbrným pohárem s vínem. „Z Janduina míň."</p>

<p>„Janduin? To byl můj otec?"</p>

<p>„Ano," přitakala Seana. „Byl v té době kmenovým náčelníkem Taardadů, nejmladší, co se pamatujeme. Přesto měl v sobě cosi zvláštního, sílu. Lidé mu naslouchali a následovali ho, i ti, kdo nebyli z jeho kmene. Zakončil krevní mstu mezi Taardady a Nakai po dvou stech letech bojů a uzavřel spojenectví nejen s Nakai, ale i s Reyny, a to s Reyny Taardadové také málem vedli krevní mstu. Téměř také zakončil krevní mstu mezi Shaarady a Goshieny, a byl by to dokázal, kdyby nebyl Laman podťal strom života. Byť byl tak mladý, byl to on, kdo vedl Taardady, Nakai, Reyny a Shaarady, když si šli pro Lamanovu cenu za krev."</p>

<p>Byl. Takže byl taky mrtvý. Egwain se tvářila soucitně. Rand si jí nevšímal. Nechtěl soucit. Jak mohl cítit ztrátu lidí, které nikdy nepoznal? Ale cítil ji. „Jak Janduin zemřel?"</p>

<p>Moudré si vyměnily váhavé pohledy. Nakonec Amys řekla: „Bylo to začátkem třetího roku pátrání po Lamanovi, když Shaiel zjistila, že čeká dítě. Podle zákona se měla vrátit do Trojí země. Děvě je zapovězeno nosit oštěp, když čeká dítě. Ale Janduin jí nemohl nic zapovědět. Kdyby byla požádala o měsíc, aby ho mohla nosit kolem krku, byl by se jí ho pokusil dát. A tak zůstala a v posledním boji před Tar Valonem se ztratila, i dítě se ztratilo. Janduin si nemohl odpustit, že ji nepřinutil poslechnout zákon."</p>

<p>„Vzdal se svého místa kmenového náčelníka," promluvila Bair. „To ještě nikdy nikdo neudělal. Řekli mu, že to nemůže udělat, ale on prostě odešel. Odešel na sever s mladými muži, aby v Morně lovil trolloky a myrddraaly. Tohle divocí mladí muži dělávají, i Děvy, které mají méně rozumu než kozy. Ti, kteří se vrátili, však říkali, že ho zabil muž. Říkali, že Janduin tvrdil, že ten muž vypadal jako Shaiel, a nedokázal se přimět zvednout oštěp, když ho ten muž probodl."</p>

<p>Takže byli oba mrtví. Oba mrtví. Nikdy neztratí lásku k Tamovi, ani ho nepřestane považovat za svého otce, ale přál si, aby mohl Janduina a Shaiel aspoň jednou spatřit na vlastní oči.</p>

<p>Egwain se ho samozřejmě snažila utěšovat, jak to ženy dělávaly. Nemělo smysl snažit se jí vysvětlit, že to, co ztratil, bylo něco, co nikdy neměl. Jeho vzpomínky na rodiče patřily Tamovu tichému smíchu, dokonce se matně upomínal na jemné ruce Kari al'Thorové. To bylo vše, co mohl muž chtít, nebo co potřeboval. Egwain vypadala zklamaně, dokonce i trochu rozmrzele, a moudré její pocity ve větší či menší míře sdílely. Bair to zcela otevřeně neschvalovala a mračila se, Melain si odfrkla a okatě si upravovala šátek. Ženy nikdy nic nechápaly. Rhuark, Lan a Mat ano. Nechali ho samotného, jak si to přál.</p>

<p>Z nějakého důvodu neměl hlad, když mu Melain přinesla jídlo, a tak si lehl na kraji stanu, s loktem podloženým polštářem tak, aby mohl pozorovat svah a mlhou zahalené město. Údolí i okolní hory spalovalo slunce a zahánělo stíny. Vzduch na okraji stanu jako by vycházel z otevřené pece.</p>

<p>Po chvíli k němu přistoupil Mat v čisté košili. Beze slova se posadil vedle Randa a vyhlížel do údolí dole. Ten podivný oštěp měl opřený o koleno. Občas přejel prstem výrazný nápis vyrytý do černého ratiště.</p>

<p>„Co dělá hlava?" zeptal se Rand, a Mat nadskočil.</p>

<p>„Už to... nebolí." Odtrhl prsty od nápisu a schválně složil ruce do klína. „Aspoň ne tolik. Ať už mi namíchaly cokoliv, posloužilo to."</p>

<p>Pak se znovu odmlčel a Rand ho nechal. Taky mu nebylo do řeči. Skoro cítil, jak ubíhá čas, jak zrnka písku v přesýpacích hodinách padají jedno po druhém, příliš pomalu. Ale všechno jako by se zároveň chvělo, písek byl připraven vybuchnout v proud. Hloupost. Jenom se nechal ovlivnit chvějivým žárem stoupajícím z obnažené skály. Kmenoví náčelníci nemohli dorazit do Alcair Dalu ani o den dřív, i kdyby se před ním Moirain objevila v té chvíli. A náčelníci byli stejně jen malou součástí plánu, dokonce snad tou nejméně důležitou. O chvíli později si všiml, jak si Lan plavně kleká na stejný skalnatý prst, jaký předtím použil Couladin, aniž věnuje nejmenší pozornost slunci. Strážce také sledoval údolí. Další muž, kterému nebylo do řeči.</p>

<p>Rand odmítl i polední jídlo, i když se Egwain a moudré střídaly ve snaze přimět ho jíst. Jeho odmítnutí sice vzaly napohled klidně, ale když navrhl, že se vrátí do Rhuideanu a podívá se po Moirain - a zároveň taky po Aviendze - Melain vybuchla.</p>

<p>„Ty hlupáku! Žádný muž nemůže do Rhuideanu vstoupit dvakrát. Ani ty by ses zpět nevrátil živý! Ó, klidně si umři hladem, jestli chceš!" Hodila mu na hlavu půl bochníku chleba. Mat ho chytil ve vzduchu a klidně začal jíst.</p>

<p>„Proč chceš, abych žil?" zeptal se jí Rand. „Víš, co říkala ta Aes Sedai před Rhuideanem. Zničím vás. Tak proč se nespojíš s Couladinem a nezabiješ mě?" Mat se zakuckal a Egwain si dala ruce v bok, připravena mu dát lekci, ale Rand sledoval jen Melain. Ta se na něho místo odpovědi jen zlobně podívala a opustila stan.</p>

<p>Byla to Bair, kdo se ozval. „Všichni si myslí, že znají rhuideanské proroctví, ale vědí jen to, co jim po celá pokolení vykládali moudré a kmenoví náčelníci. Nebyly to lži, ale ani ne celá pravda. Pravda by mohla zlomit i nejsilnějšího muže."</p>

<p>„A jaká je celá pravda?" naléhal Rand.</p>

<p>Bair mrkla na Mata a pak řekla: „V tomto případě je celá pravda, ta, kterou doposud znali pouze moudré a kmenoví náčelníci, taková, že ty jsi naše zkáza. Naše zkáza a naše vykoupení. Bez tebe nikdo z našich lidí nepřežije Poslední bitvu. Možná se ani nedožije Poslední bitvy. Takové je proroctví a pravda. S tebou... ,On vylije krev těch, kteří si říkali Aielové, na písek jako vodu a zláme je jako suché větvičky, a přesto zbytky zbytků zachrání, a oni budou žít.' Tvrdé proroctví, ale tohle nikdy nebyla měkká země." Bez mrknutí se mu podívala do očí. Tvrdá země a tvrdá žena.</p>

<p>Rand se znovu převalil na bok a zadíval se do údolí. Ostatní až na Mata odešly.</p>

<p>V půli dopoledne konečně zahlédl postavičku šplhající nahoru do kopce. Jen se unaveně škrábala. Aviendha. Mat měl pravdu. <emphasis>Byla </emphasis>nahá jako novorozeně. A také na ní byly vidět účinky slunce, Aielanka nebo ne. Opálené měla jen ruce a obličej, ostatek těla měla rozhodně zarudlý. Rand byl rád, že ji vidí. Neměla ho ráda, ale to jen proto, že si myslela, že se špatně chová k Elain. Z toho nejprostšího důvodu. Ne kvůli proroctví nebo zkáze, ne kvůli drakům na jeho pažích nebo proto, že je Drakem Znovuzrozeným. Ale z prostého lidského důvodu. Skoro se na její chladné, vyzývavé pohledy těšil.</p>

<p>Když ho Aviendha spatřila, ztuhla, a v jejích modrozelených očích nebylo nic chladného. Vedle jejího pohledu vypadalo slunce jako studený kotouč. Mohla ho na místě sežehnout pohledem na popel.</p>

<p>„Ehm... Rande?" ozval se tiše Mat. „Kdybych byl tebou, určitě bych se k ní neobracel zády."</p>

<p>Randovi unikl unavený vzdech. Jistě. Jestli byla v těch skleněných sloupech, tak to věděla. Bair, Melain, ostatní - všichni měli roky, aby si na to zvykli. Pro Aviendhu to byla čerstvá rána, ještě bez zaschlé krve. <emphasis>Není divu, že mě teď nenávidí.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Moudré se vrhly Aviendze vstříc, spěšně ji odvedly do jiného stanu. Když ji Rand uviděl příště, měla na sobě hnědou sukni a volnou bílou halenu a kolem ramen loktuši. Z těch šatů rozhodně neměla radost. Když si všimla, že ji pozoruje, zuřivost v jejím výraze - čirý zvířecí vztek - stačil, aby se odvrátil.</p>

<p>Stíny se už začaly natahovat k vzdáleným horám, když se objevila Moirain, při šplhání do kopce neustále padající a klopýtající a stejně spálená jako Aviendha. Randa překvapilo, že na sobě taky nemá šaty. Ženy byly prostě šílené, to bylo vše.</p>

<p>Lan seskočil dolů ze skalního výčnělku a rozběhl se jí naproti. Popadl ji do náruče a vyběhl zpátky nahoru snad ještě rychleji, než běžel dolů, a střídavě klel a volal moudré. Moirainina hlava se mu bezvládně opírala o rameno. Moudré si ji přišly převzít. Melain se mu postavila do cesty, když se je snažil následovat do stanu. Lan zůstal venku, kde neustále přecházel sem a tam a bušil se pěstí do dlaně druhé ruky.</p>

<p>Rand se převalil na záda a zadíval se na nízký strop stanu. Zachránil tři dny. Měl by být rád, že jsou Moirain a Aviendha v pořádku zpátky, ale on cítil jen úlevu, že zachránil tři dny. Čas byl všechno. Bude si muset vybrat vlastní půdu. Možná to ještě půjde.</p>

<p>„Co budeš dělat teď?" zeptal se Mat.</p>

<p>„Něco, co se ti bude líbit. Hodlám porušovat pravidla."</p>

<p>„Chci tím říct, půjdeš si sehnat něco k jídlu? Já umírám hlady."</p>

<p>Rand se proti své vůli rozesmál. Něco k jídlu? Bylo mu jedno, jestli ještě vůbec někdy bude jíst. Mat se na něj zamračil, jako by se Rand zbláznil, a to ho přimělo smát se ještě víc. Nebyl blázen. Poprvé <emphasis>někdo </emphasis>zjistí, co to znamená, že je Drak Znovuzrozený. Hodlal porušit pravidla tak, jak to <emphasis>nikdo </emphasis>nečekal.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA PATNÁCTÁ</strong></p>

<p><strong><emphasis>Důkladné lekce</emphasis></strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>Srdce Kamene v <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>bylo stejné, jak si ho Egwain pamatovala ze skutečného světa. K vysokánskému stropu se zvedaly mohutné sloupy z leštěné krevele a pod mohutnou ústřední kopulí byl do světlého kamene podlahy zaražen <emphasis>Callandor. </emphasis>Jen lidé tu scházeli. Zlaté lampy nebyly zapálené, a přesto tu bylo jakés takés světlo, nejasné i ostré zároveň, které jako by zároveň vycházelo odevšad a odnikud. Tak to v <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>vypadalo uvnitř budov často.</p>

<p>To, co nečekala, však byla žena stojící za třpytícím se křišťálovým mečem a nahlížející do nezřetelných stínů mezi sloupy. Způsob, jakým byla oblečena, Egwain překvapil. Žena byla bosá a měla široké kalhoty ze žlutého hedvábného brokátu. Nad tmavší žlutou šerpou byla zcela nahá, jen kolem krku jí visely zlaté řetězy. Uši měla ozdobené maličkými zlatými kroužky v třpytných řadách, ale ze všeho nejpřekvapivější byl kroužek, který měla daný v nose, od nějž vedl tenký řetízek se zavěšenými medailonky k jednomu z kroužků v levém uchu.</p>

<p>„Elain?" vydechla Egwain a upravila si loktuši kolem ramen, jako by to byla ona, kdo nemá halenu. Tentokrát se přioděla jako moudrá, i když k tomu neměla nějaký zvláštní důvod.</p>

<p>Dědička nadskočila, a když se obrátila k Egwain, měla na sobě vážné, světle zelené roucho s vysokým vyšívaným límcem a dlouhými rukávy, které končily špičkami přehrnutými přes ruce. Žádné náušnice. Žádný kroužek v nose. „Takhle se oblékají ženy Mořského národa, když vyplují na moře," vysvětlovala rychle s jasným ruměncem na tvářích. „Chtěla jsem vědět, jaké to je, a tohle mi připadalo jako nejlepší místo. Koneckonců, na lodi to přece udělat nemohu."</p>

<p>„A jaký to je?" vyzvídala Egwain.</p>

<p>„Je v tom vlastně docela zima." Elain se rozhlédla po okolních sloupech. „A nějak cítíš, že na tebe lidé civějí, i když tam nikdo jiný není." Náhle se zasmála. „Ubohý Tom a Juilin. Oni většinou ani nevědí, kam s očima. Polovina posádky jsou ženy."</p>

<p>Egwain se také rozhlédla po sloupech a znepokojeně pokrčila rameny. Měla opravdu pocit, jako by je někdo pozoroval. Bezpochyby to bylo jen proto, že byly v celém Kameni samy. Nikdo, kdo vstoupil do <emphasis>Tel'aran'rhiodu, </emphasis>nemohl čekat, že tu najde někoho, koho by mohl pozorovat. „Tom? Tom Merrilin? A Juilin Sandar? Oni jsou <emphasis>oba </emphasis>s tebou?"</p>

<p>„Ó Egwain, Rand je poslal. Rand a Lan. No, Toma vlastně poslala Moirain, ale mistra Sandara poslal Rand. Aby nám pomohli. Nyneiva je na to docela pyšná, totiž kvůli Lanovi, i když to nedá najevo."</p>

<p>Egwain zakryla úsměv. <emphasis>Nyneiva </emphasis>že byla pyšná? Elainina tvář přímo zářila a její oděv se opět proměnil, i když si to ona zjevně neuvědomila. <emphasis>Ter'angrial, </emphasis>zkroucený kamenný prsten, pomohl dědičce dosáhnout světa snů stejně snadno, jako to uměla Egwain, ale neznamenalo to, že ho Elain umí ovládat. To se teprve musela naučit. Náhodné myšlenky - jako třeba, jak ráda by se poohlédla po Randovi - mohly pro Elain stále měnit věci.</p>

<p>„Jak je mu?" Elainin tón byl zvláštní směsí nucené ledabylosti a obav.</p>

<p>„Dobře," odpověděla Egwain. „Myslím, že je mu dobře." Podala jí plnou zprávu. O Portálových kamenech a o Rhuideanu - stejně to, co věděla, i to, co se doslechla, co sama usoudila z řečí o vidění skrze oči předků - o zvláštním tvorovi z Dračí zástavy, který teď zdobil obě Randova předloktí, i o tom, jak Bair vyjevila, že bude zhoubou Aielů, a o svolání náčelníků kmenů do Alcair Dalu. Amys a ostatní moudré by to právě teď měly provádět. Egwain skutečně doufala, že tomu tak je. Dokonce vypověděla i podivný příběh o Randových skutečných rodičích, i když zkráceně. „Ale nevím. Od tý doby se chová ještě divněji než předtím, a Mat taky. Nechci tím říct, že zešílel, ale... Je stejně tvrdý jako Rhuark a Lan, aspoň v některých věcech, možná i tvrdší. Něco, myslím, plánuje - něco, o čem nechce, aby se to někdo dozvěděl - a hrozně spěchá, aby se k tomu dostal. Dělá mi to starosti. Občas nám pocit, že už nevidí živý lidi, jenom kameny na šachovnici."</p>

<p>Elain se ale netvářila ustaraně, alespoň ne kvůli tomuto. „Je, co je, Egwain. Král nebo generál si nemohou vždycky dovolit vidět lidi. Když musí vládce udělat, co je správné pro stát, občas dojde na to, že někdo to ošklivě odskáče při něčem, co je nejlepší pro celek. A Rand <emphasis>je </emphasis>král, Egwain, i když za sebou nemá žádný stát, pokud nepočítáš Tear, a jestli neudělá něco, co ublíží pár lidem, tak skončí tím, že ublíží všem."</p>

<p>Egwain si odfrkla. Možná to dávalo smysl, ale ještě se jí to nemuselo líbit. Lidé byli lidé, a bylo nutné je vidět jako lidi. „Je toho víc. Některé moudré umějí usměrňovat. Nevím, kolik jich je, ale předpokládám, že jich nebude zrovna málo, aspoň do určitý míry. Podle toho, co mi řekla Amys, najdou každou ženu, která v sobě má jiskřičku, do jediný." Žádné Aielanky neumíraly, když se snažily samy naučit usměrňovat, aniž by vůbec věděly, co vlastně dělají. Mezi Aielankami nebyla jediná divoženka. Muže, kteří zjistili, že mohou usměrňovat, však čekal mnohem horší osud. Odcházeli na sever do Velké Morny, a možná ještě dál, do Spálených zemí a Shayol Ghulu. „Jít zabít Temného," tak tomu říkali. Nikdo nepřežil dost dlouho, aby musel čelit šílenství. „Jak se ukázalo, Aviendha je jedna z těch, co v sobě mají tu jiskru. Myslím, že bude velice silná. Amys si to taky myslí."</p>

<p>„Aviendha," řekla udiveně Elain. „No ovšem. Měla jsem to vědět. Tu stejnou spřízněnost jsem cítila k Jorin, hned když jsem ji poprvé spatřila. A k tobě, když už jsme u toho."</p>

<p>„Jorin?"</p>

<p>Elain se zamračila. „Slíbila jsem, že zachovám její tajemství, a při první příležitosti to hned vybreptnu. No, ty jí a jejím sestrám určitě neuškodíš. Jorin je hledačka větru na <emphasis>Tanečníkovi na vlnách, </emphasis>Egwain. Může usměrňovat, a stejně tak ostatní hledačky větru." Rozhlédla se kolem sebe po sloupech a límec měla náhle pod bradou. Upravila si tmavý krajkový šátek, který před chvílí neměla, jenž jí zakrýval vlasy a stínil tvář. „Egwain, nesmíš to nikomu prozradit. Jorin se bojí, že je Věž bude nutit, aby se staly Aes Sedai, nebo že je bude chtít nějak ovládnout. Slíbila jsem jí, že udělám, co půjde, aby se nic takového nestalo."</p>

<p>„Neřeknu to," slíbila pomalu Egwain. Moudré a hledačky větru. Ženy schopné usměrňovat mezi nimi a žádná z nich nesložila tři přísahy, zpečetěné holí přísahy. Přísahy měly pomoci lidem, aby Aes Sedai věřili nebo aspoň aby se nebáli jejich moci, ale Aes Sedai se přesto musely často pohybovat potají. Moudré - a jak se byla ochotna vsadit, i hledačky větru - měly ve své společnosti významné místo. Aniž by byly vázány něčím, co mělo ostatní před nimi zabezpečit. Byla to látka k přemýšlení.</p>

<p>„Jsme s Nyneivou také napřed s plánem, Egwain. Jorin mě učí pracovat s počasím - nevěřila bys, jak velké prameny vzduchu dokáže splést! - a když pracujeme společně, <emphasis>Tanečník na vlnách </emphasis>se pohybuje rychleji, než kdy dokázal, a to je <emphasis>rychle. </emphasis>Za tři dny bychom měli být v Tanchiku, možná za dva, podle Coine. To je velitelka plavby, něco jako kapitán. Z Tearu nebo Tanchika je to asi deset dní. Totiž když připočítáme to, že se zastavíme na kus řeči s každou lodí Atha'an Miere, kterou potkáme. Egwain, Mořský národ si myslí, že Rand je jejich Coramoor."</p>

<p>„Cože?"</p>

<p>„Coine něco z toho, co se stalo v Tearu, špatně pochopila - například předpokládá, že teď Aes Sedai slouží Randovi. Myslely jsme s Nyneivou, že bude lepší, když jí to nebudeme vymlouvat - ale jakmile to řekla další velitelce plavby, jsou všichni ochotní tu zprávu šířit dál a sloužit Randovi. Myslím, že udělají všechno, oč je požádá."</p>

<p>„Přála bych si, aby byli Aielové taky tak vstřícní," povzdechla si Egwain. „Rhuark si myslí, že by ho někteří mohli odmítnout uznat, i přes Rhuidean a draky a tak. Jeden chlapík, jmenuje se Couladin, by ho podle mě určitě ve vteřině zabil, kdyby dostal šanci."</p>

<p>Elain udělala krok blíž. „Dohlédneš na to, aby se to nestalo." Nebyla to otázka ani žádost. V jejích modrých očích se ostře zablesklo a v ruce se jí objevila obnažená dýka.</p>

<p>„Udělám, co půjde. Rhuark mu dává osobní strážce."</p>

<p>Elain si zřejmě dýky ve své ruce všimla poprvé a trhla sebou. Čepel zmizela. „Musíš mě naučit všechno, co Amys naučí tebe, Egwain. Vyvádí mě z míry, jak se věci pořád objevují a mizejí, nebo když si náhle uvědomím, že na sobě mám úplně jiné šaty. Prostě se to stává."</p>

<p>„Udělám to. Až budu mít čas." Byla v <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>už tak moc dlouho. „Elain, jestli tady nebudu, až se budeme mít příště setkat, tak si nelam hlavu. Zkusím to, ale možná nebudu moct přijít. Určitě to vyřiď taky Nyneivě. Jestli nebudu moct přijít, zkuste to další noci. Určitě se neopozdím víc než o jednu nebo dvě, tím jsem si jistá."</p>

<p>„Když to říkáš," odpověděla Elain. „Jistě potrvá celé týdny, než zjistíme, jestli je Liandrin a ostatní v Tanchiku nebo ne. Tom si asi myslí, že ve městě bude velký zmatek." Očima zalétla ke <emphasis>Callandoru, </emphasis>zaraženému z polovice do země. „Proč to udělal, co myslíš?"</p>

<p>„Říkal, že to k němu připoutá Taireny. Dokud vědí, že je tady, budou vědět, že se vrátí. Možná ví, o čem to mluví. Aspoň doufám."</p>

<p>„Ó. Myslím... možná byl... možná se kvůli něčemu... hněval."</p>

<p>Egwain se na dědičku Andoru zamračila. Ta náhlá nerozhodnost se Elain vůbec nepodobala. „Hněval kvůli čemu?"</p>

<p>„Ó, to nic nebylo. Jen mě to tak napadlo. Egwain, než jsem odjela z Tearu, dala jsem mu dva dopisy. Víš, jak je vzal?"</p>

<p>„Ne, to nevím. Napsalas tam něco, co by ho mohlo rozzlobit?"</p>

<p>Ovšemže ne." Elain se vesele zasmála. Znělo to nuceně. Náhle měla tmavé vlněné šaty, dost silné i pro největší zimu. „Byla bych hloupá, kdybych psala dopisy, které by ho nahněvaly." Vlasy jí vstaly na hlavě míříce každý jiným směrem, jako nějaká ztřeštěná koruna. Nebyla si toho vědoma. „Přece se ho snažím přimět, aby mě miloval. Jen se ho snažím přimět, aby mě miloval. Ó, proč nemohou být muži prostí? Proč musejí pořád vyvolávat takové těžkosti? Aspoň se dostal pryč od Berelain." Vlna se znovu změnila v hedvábí, s ještě větším výstřihem než posledně, a vlasy jí spadly na ramena ve vlnách lesklých tak, že by jim mohlo hedvábí jejího šatu závidět. Zaváhala a kousla se do rtu. „Egwain? Jestli najdeš vhodnou chvilku, řekla bys mu, že jsem myslela vážně, co jsem napsala v - Egwain? Egwain!"</p>

<p>Něco Egwain popadlo. Srdce Kamene se ztratilo do temnoty, jako by ji někdo popadl za krk a odtáhl.</p>

<p>* * *</p>

<p>Egwain se probrala a zalapala po dechu. Srdce jí prudce bušilo. Hleděla na nízkou střechu ztemnělého stanu. Jen otevřenými stranami se dovnitř dostávalo trochu měsíčního světla. Ležela pod pokrývkami - v Pustině bylo v noci stejně zima jako ve dne horko, a ohřívadlo, z něhož byl cítit nasládlý pach hořícího trusu, nevydávalo zrovna moc tepla - pod pokrývkami právě tam, kde se uložila ke spánku. Ale co ji to odtáhlo za krk?</p>

<p>Náhle si uvědomila Amys sedící vedle ní se zkříženýma nohama, zahalenou ve stínech. Nezřetelný obličej moudré vypadal stejně temný a nevěštící nic dobrého, jako sama noc.</p>

<p>„Tos udělala ty, Amys?" zeptala se Egwain rozzlobeně. „Nemělas právo mě jenom tak odtáhnout. Jsem Aes Sedai ze zeleného adžah..." Teď jí ta lež splývala ze rtů docela snadno, „...a tys neměla právo -"</p>

<p>Amys ji uťala ponurým hlasem. „Za Dračí stěnou v Bílé věži jsi Aes Sedai. Tady jsi jen nevědomá žačka, hloupé dítě lezoucí do doupěte plného zmijí."</p>

<p>„Vím, že jsem slíbila, že v žádném případě nepůjdu do <emphasis>Tel'aran</emphasis><emphasis>'rhiodu </emphasis>bez tebe," řekla Egwain a snažila se, aby to znělo rozumně, „ale -"</p>

<p>Něco ji popadlo za kotníky a zvedlo do vzduchu. Pokrývky odlétly stranou a košile se jí shrnula ke krku. Visela hlavou dolů, s obličejem ve stejné rovině jako Amys. Rozzuřeně se otevřela <emphasis>saidaru </emphasis>- a zjistila, že jí něco brání.</p>

<p>„Chtěla jsi jít sama," sykla Amys tiše. „Varovala jsem tě, ale tys musela jít." Oči jako by jí ve tmě zářily stále jasněji. „Aniž by sis byla vědoma toho, co tam může čekat. Ve snech jsou tvorové, kteří dokážou roztřást i to nejsmělejší srdce." Kolem očí připomínajících modré uhlíky její obličej roztál a roztáhl se. Z kůže jí vyrazily šupiny. Čelisti se jí protáhly a náhle byly plné ostrých zubů. „Tvorové, kteří <emphasis>žerou </emphasis>ta nejsmělejší srdce," zavrčela.</p>

<p>Egwain s řevem marně tloukla do štítu, jenž jí bránil dosáhnout na pravý zdroj. Snažila se udeřit tu hroznou tvář, toho tvora, jenž přece nemohl být Amys, ale něco ji popadlo za zápěstí a roztáhlo jí ruce, až se nemohla pohnout, jen se, visíc ve vzduchu, třásla. Mohla jenom ječet, když se jí ty čelisti svíraly kolem hlavy.</p>

<p>* * *</p>

<p>Egwain se s řevem posadila a tiskla k sobě pokrývky. Se značným úsilím se jí podařilo zavřít ústa, ale nijak se jí nedařilo ovládnout třesavku. Byla ve stanu - nebo nebyla? A ve stínu seděla se zkříženýma nohama Amys obklopená září <emphasis>saidaru - </emphasis>nebo to nebyla ona? Egwain se zoufale otevřela pravému zdroji, a málem zavyla, když zjistila, že je opět odstíněná. Odhodila pokrývky stranou a po kolenou přelezla navršené koberce. Oběma rukama pak rozhrabala úhledně složené šaty. Měla u pasu nůž. Kde je? Kde? Tady!</p>

<p>„Sedni si," řekla Amys zatrpkle, „než tě nacpu párou. Ta chuť by se ti nelíbila."</p>

<p>Egwain se otočila na kolenou a krátký nůž držela oběma rukama. Kdyby tolik netiskla rukojeť nože, třásly by se jí. „Jsi to tentokrát opravdu ty?"</p>

<p>„Jsem to já, teď i tehdy. Důkladné lekce jsou ty nejlepší lekce. Hodláš mě snad bodnout?"</p>

<p>Egwain váhavě vrátila nůž do pochvy. „Nemáš právo -"</p>

<p>„Mám všechna práva! Dala jsi mi své slovo. Nevěděla jsem, že Aes Sedai můžou lhát. Jestli tě mám učit, musím vědět, že uděláš, co ti řeknu. Nebudu se dívat, jak si jedna z mých žaček sama podřezává hrdlo!" Amys si povzdechla. Záře kolem ní zmizela a stejně tak přehrada mezi Egwain a <emphasis>saidarem. </emphasis>„Už jsem tě déle nedokázala odříznout. Jsi mnohem silnější než já. V jediné síle jsi silnější. Skoro jsi můj štít prorazila. Ale jestli nedokážeš držet své slovo, tak nevím, jestli tě chci učit."</p>

<p>„Budu držet slovo, Amys. Slibuju, že budu. Ale musím se scházet se svýma kamarádkama, tam, v <emphasis>Tel'aran'rhiodu. </emphasis>Jim jsem to taky slíbila. Amys, mohly by potřebovat mou pomoc, mou radu." Amysinu tvář ve tmě sice tak dobře nerozeznávala, ale neviděla, že by výraz moudré nějak změkl. „Prosím, Amys. Už jsi mě toho tolik naučila. Myslím, že je teď dokážu najít, ať jsou kdekoliv. Prosím, nebraň mi, když se toho musím ještě tolik naučit. Ať chceš po mně cokoliv, já to udělám."</p>

<p>„Zapleť si vlasy," řekla Amys odměřeným tónem.</p>

<p>„Vlasy?" zeptala se Egwain nejistě. Sice ji to nijak neobtěžovalo, ale proč to měla dělat? Teď je nosila rozpuštěné, spadaly jí pod ramena, ale nebylo to tak dávno, co skoro pukla pýchou, když jí ženský kroužek u nich doma sdělil, že je dost stará, aby si mohla zaplést vlasy do copu, jaký doteď nosila Nyneiva. Ve Dvouříčí cop znamenal, že je dívka dost stará, aby byla považována za ženu.</p>

<p>„Do copů nad ušima." Amysin tón byl pořád tvrdý jako kámen. „Jestli nemáš stuhy, co by sis vpletla do vlasů, tak ti nějaké dám. Tak u nás nosí vlasy jenom malé holky. Dívky příliš mladé, aby je bylo možné brát za slovo. Až mi dokážeš, že dovedeš držet své slovo, můžeš je tak přestat nosit. Ale jestli mi ještě jednou zalžeš, donutím tě, aby sis ustřihla sukně jako malá holka, a najdu ti panenku, kterou budeš nosit. Až se rozhodneš, že se budeš chovat jako dospělá žena, budu s tebou jako s dospělou ženou zacházet. Buď s tím budeš souhlasit, nebo tě už nebudu učit."</p>

<p>„Souhlasím, jestli mě doprovodíš, až se budu muset sejít -"</p>

<p>„Dej mi slovo, <emphasis>Aes Sedai! </emphasis>S dětmi já dohody neuzavírám, ani s těmi, kteří neumějí držet slovo. Uděláš, co říkám, přijmeš, co se ti rozhodnu dát, a nic víc. Nebo odejdi a nechej se klidně zabít. V tom - ti - já - pomáhat - nebudu!"</p>

<p>Egwain byla ráda, že je ve stanu tma. Zakryla její zlobné zamračení. Přece <emphasis>dala </emphasis>své slovo, ale bylo to tak strašně nespravedlivé. Randa se nikdo nesnažil omezovat hloupými pravidly. No, s ním to možná <emphasis>bylo </emphasis>jiné. Nebyla si vůbec jistá, jestli by chtěla vyměnit Amysina nařízení za Couladinovo přání prohnat jí tělem při první vhodné příležitosti oštěp. Mat by se rozhodně nesmířil s pravidly jiných lidí. Ale ať <emphasis>ta'veren </emphasis>nebo ne, Mat se neměl co učit. On musel jedině existovat. Nejspíš by se odmítl čemukoliv učit, i kdyby dostal příležitost, leda by to mělo něco společného s hraním nebo šaškováním. Ona se chtěla učit. Občas jí to připadalo jako neuhasitelná <emphasis>žízeň. </emphasis>Ať toho přijala, kolik chtěla, stále ji nedokázala uhasit. To ale pořád neznamenalo, že to bylo spravedlivé. <emphasis>Tak to prostě v životě chodí, </emphasis>pomyslela si lítostivě.</p>

<p>„Souhlasím," řekla. „Udělám, co říkáš, přijmu, co mi dáš, a nic víc."</p>

<p>„Dobrá." Po dlouhé odmlce, jako by se chtěla přesvědčit, jestli snad Egwain nehodlá ještě něco dodat - Egwain však moudře držela jazyk za zuby - Amys dodala: „Hodlám na tebe být tvrdá, Egwain, ale ne bez důvodu. To, že si myslíš, že jsem tě už hodně naučila, mi jen ukazuje, jak málo do začátku znáš. Máš pro snění velké nadání. Jednoho dne nejspíš předčíš všechny z nás. Ale jestli se nenaučíš, co tě můžu naučit - co tě my čtyři dokážeme naučit - nejspíš svoje nadání nikdy plně nerozvineš. Z největší pravděpodobnosti nebudeš žít dost dlouho, abys je mohla rozvíjet."</p>

<p>„Zkusím to, Amys." Měla dojem, že se jí podařilo dobře napodobit poddajnost. Proč ta žena neřekne, co chce slyšet? Jestli Egwain nemůže jít do <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>sama, tak musí jít Amys s ní, až půjde příště za Elain. Nebo by to příště mohla být Nyneiva.</p>

<p>„Dobrá. Chceš ještě něco říct?"</p>

<p>„Ne, Amys."</p>

<p>Odmlka byla tentokrát delší. Egwain čekala, jak nejtrpělivěji dokázala, s rukama složenýma v klíně.</p>

<p>„Takže když chceš, dokážeš své požadavky udržet na uzdě," poznamenala Amys nakonec, „i když se přitom třeseš jako koza se svrabem. Nebo jsem špatně pochopila příčinu? Můžu ti dát nějaké mazání. Ne? No dobrá. Až se budeš muset sejít se svými přáteli, doprovodím tě."</p>

<p>„Děkuju ti," řekla Egwain uctivě. Koza se svrabem, to určitě!</p>

<p>„Pro případ, žes neposlouchala, když jsem ti to říkala poprvé, tak výuka nebude ani snadná, ani rychlá. Myslíš, žes v posledních dnech pracovala. Připrav se tomu teď věnovat skutečný čas a námahu."</p>

<p>„Amys, naučím se, kolik mě toho dokážeš naučit, a budu pracovat tak tvrdě, jak budeš chtít, ale je tu Rand a temní druzi... Čas k učení může být moc drahý, a já můžu mít prázdný váček."</p>

<p>„Já vím," řekla Amys unaveně. „On už má potíže i tak. Pojď. Už jsme těmito dětinskostmi promarnily dost času. Teď musíme probrat nějaké ženské záležitosti. Pojď. Ostatní čekají."</p>

<p>Egwain si poprvé uvědomila, že Moirainino lůžko je prázdné. Natáhla se pro šaty, ale Amys řekla: „To nebude potřeba. Půjdeme jenom kousek. Zabal se do pokrývky a pojď. Už jsem dneska v noci pro Randa al'Thora udělala hodně velký kus práce, a musím udělat víc, až skončíme."</p>

<p>Egwain si pochybovačně ovinula pokrývku kolem ramen a následovala starší ženu do noci. Byla <emphasis>zima. </emphasis>Naskočila jí husí kůže, jak bosky poskakovala po kamenité půdě, která jí připadala skoro jako led. Po žáru, jenž panoval ve dne, jí noc připadala stejně mrazívá jako srdce zimy ve Dvouříčí. Dech se jí kousek od úst měnil v opar, jejž okamžitě pohltil okolní vzduch. Ať studený nebo rozpálený, vzduch byl pořád stejně suchý.</p>

<p>Na konci tábora moudrých stál malý stan, který ještě neviděla. Byl nízký jako ostatní, ale všechny stěny byly pevně přikolíkované k zemi. K jejímu překvapení si Amys začala svlékat šaty a jí pokynula, aby učinila to samé. Egwain stiskla zuby, aby jí necvakaly, a pomalu následovala Amysina příkladu. Když tu Aielanka stála nahá jako při zrození, vůbec nevypadala, že na ni noční chlad působí. Zhluboka se nadechla a poplácala se po pažích, než se konečně sklonila a vstoupila do stanu. Egwain se okamžitě vrhla za ní.</p>

<p>Vlhké vedro ji zasáhlo jako klacek mezi oči. Ze všech pórů se jí vyřinul pot.</p>

<p>Moirain již byla ve stanu, stejně jako ostatní moudré a Aviendha, všechny nahé a zpocené, seděly kolem velkého železného kotle po okraj plného rozpálených kamenů. Z kotle i kamenů vyzařoval žár. Aes Sedai vypadala, že se již téměř vzpamatovala ze svého zážitku, i když kolem očí měla kůži napjatou, což dříve nebylo.</p>

<p>Když si Egwain opatrně hledala místo, kam usednout - tady nebyly vrstvy koberců, jen kamenitá půda - Aviendha nabrala do dlaně vodu z menšího kotlíku vedle sebe a hodila ji do většího. Voda se okamžitě se sykotem změnila v páru, aniž by na kamenech zanechala aspoň vlhké skvrny. Aviendha se tvářila kysele. Egwain věděla, jak se cítí. Novicky ve Věži měly také své povinnosti. Nebyla si jistá, jestli víc nenáviděla drhnutí podlah nebo nádobí v kuchyni. Tento úkol však zdaleka nevypadal tak obtížně.</p>

<p>„Musíme si promluvit o tom, co uděláme s Randem al'Thorem," prohlásila Bair, když se usadila i Amys.</p>

<p>„Co s ním uděláte?" vyjekla poplašeně Egwain. „Má přece znamení. On je ten, kterýho jste hledali."</p>

<p>„To on je," pravila ponuře Melain a odhrnula si z mokrého obličeje pramen rudozlatých vlasů. „Musíme zařídit, aby jeho příchod přežilo co nejvíc z našich lidí."</p>

<p>„A stejně důležité je," dodávala Seana, „abychom zajistily, že přežije i naplnění zbytku proroctví." Melain se na ni zlostně zamračila a Seana trpělivým tónem připojila: „Jinak nepřežije nikdo z nás."</p>

<p>„Rhuark říkal, že mu pošle několik Jindů jako tělesnou stráž," řekla Egwain pomalu. „Copak změnil názor?"</p>

<p>Amys zavrtěla hlavou. „To nezměnil. Rand al'Thor spí ve stanu Jindů a stovka mužů bdí, aby dohlédla na to, že se i probudí. Ale muži často vidí věci jinak než my. Rhuark ho bude následovat, možná mu i odporovat ve věcech, které bude považovat za špatné, ale nepokusí se ho vést."</p>

<p>„Ty si myslíš, že potřebuje vedení?" Moirain při tom prohlášení zvedla obočí, ale Egwain si jí nevšímala. „Zatím udělal, co musel, bez toho, aby ho někdo vedl."</p>

<p>„Rand al'Thor nezná naše způsoby," opáčila Amys. „Může udělat stovku chyb, které proti němu obrátí náčelníka nebo celý kmen, chyb, díky nimž bude vypadat jako mokřiňan místo Toho, kdo přichází s úsvitem. Můj manžel je dobrý muž a skvělý náčelník, ale neumí mluvit o míru, není cvičený, aby vedl rozzlobené muže k tomu, aby zarazili oštěpy do země. Musíme mít u Randa al'Thora někoho, kdo mu dokáže zašeptat do ucha, když to bude vypadat, že hodlá učinit špatný krok." Pokynula Aviendze, aby na rozpálené kameny nalila další vodu. Žena poslechla s mrzutým půvabem.</p>

<p>„A musíme ho hlídat," vložila se do hovoru ostře Melain. „Musíme nějak zjistit, co hodlá udělat, dřív, než to udělá. Naplnění rhuideanského proroctví se započalo - nelze to zastavit před koncem, ať tak nebo tak - ale chci dohlédnout na to, aby přežilo co nejvíc našich lidí. Jak se to dá zařídit, záleží na tom, co má Rand al'Thor v úmyslu."</p>

<p>Bair se naklonila směrem k Egwain. Vypadala jen kost a kůže. „Ty ho znáš od dětství. Svěří se ti?"</p>

<p>„Pochybuju," řekla jí Egwain. „Už mi nevěři tak jako dřív." Pohledu na Moirain se vyhnula.</p>

<p>„Řekla by nám, kdyby se jí svěřil?" chtěla vědět Melain. „Nechci tu vyvolávat hněv, ale Egwain a Moirain jsou Aes Sedai. Jejich cíle nemusejí být stejné jako naše."</p>

<p>„Kdysi jsme Aes Sedai sloužili," pravila prostě Bair. „Tenkrát jsme je zklamali. Možná jim máme sloužit znovu." Melain se zarděla, jak byla na rozpacích.</p>

<p>Moirain však nedávala najevo, že by si toho všimla, vlastně ani to, že slyšela, co ta žena říkala předtím. Až na napětí v koutcích očí vypadala chladná jako led. „Pomohu vám, pokud budu moci," pravila studeně, „ale na Randa nemám příliš velký vliv. Prozatím jsou vlny ve vzoru jen jeho dílem."</p>

<p>„Tak ho musíme dobře sledovat a doufat," povzdechla si Bair. „Aviendho, každé ráno se sejdeš s Randem al'Thorem, až se probudí, a neopustíš ho, dokud se na noc neuloží do pokrývek. Budeš se ho držet, jako bys byla vlasem na jeho hlavě. Tvůj výcvik bude, jak se obávám, pokračovat, jak jen to zvládneme. Bude to pro tebe zátěž, dělat obě věci zároveň, ale nelze se tomu vyhnout. Když s ním budeš mluvit - a zvlášť poslouchat, co říká - neměla bys mít potíže zůstat u něj dost blízko. Jen málokterý muž by poslal pryč hezkou mladou ženu, která mu naslouchá. Třeba mu něco uklouzne."</p>

<p>Aviendha tuhla při každém jejím slově. Když Bair domluvila, Aviendha si odplivla: „To neudělám!" Nyní nastalo smrtelné ticho. Všechny ženy na ni upřely oči, ale ona jejich pohledy vzdorně opětovala.</p>

<p>„Neuděláš?" prohodila Bair tiše. „Neuděláš." Zřejmě to zvláštní slovo zkoumala ze všech stran.</p>

<p>„Aviendho," promluvila laskavě Egwain, „nikdo tě nežádá, abys zradila Elain, jen s ním musíš mluvit." Pokud něco, tak bývalá Děva oštěpu vypadala ještě dychtivější najít si nějakou zbraň.</p>

<p>„Tohle je disciplína, které se teď Děvy učí?" vyjela ostře Amys. „Pokud ano, tak zjistíš, že naše výuka je tvrdší. Pokud tu je nějaký důvod, proč nemůžeš zůstat u Randa al'Thora, tak ho řekni." Aviendžin vzdor se na okamžik zachvěl a ona cosi neslyšitelně zabručela. Do Amysina hlasu se vkradlo ostří. „Povídám mluv!"</p>

<p>„Nemám ho ráda!" vybuchla Aviendha. „Nenávidím ho! Nenávidím!" Kdyby ji byla Egwain neznala lépe, byla by si myslela, že má slzy na krajíčku. Ta slova ji však šokovala. Aviendha to přece nemohla myslet vážně.</p>

<p>„My tě nežádáme, abys ho milovala, ani aby sis ho brala do postele," pronesla jedovatě Seana. „My ti <emphasis>říkáme, </emphasis>abys tomu muži <emphasis>naslouchala, </emphasis>a ty poslechneš!"</p>

<p>„Dětinskost!" odfrkla si Amys. „Jaké mladé ženy se to teď rodí? Copak už <emphasis>nikdo </emphasis>nedospívá?"</p>

<p>Bair a Melain byly ještě ostřejší, starší žena Aviendze vyhrožovala, že ji přiváže na Randova koně místo sedla - a znělo to, jako by to myslela naprosto vážně - a Melain navrhla, že by Aviendha mohla místo spánku strávit noc tím, že bude kopat díry a házet do nich to, co se jí vysype z hlavy. Egwain si uvědomila, že ty hrozby nemají Aviendhu přesvědčit. Tyto ženy očekávaly, že je každý uposlechne, a hodlaly dohlédnout na to, aby tomu tak bylo. Každá zbytečná práce, kterou si teď Aviendha vyslouží, bude trestem za její umíněnost. Ta umíněnost teď zřejmě povolovala, když se na ni upíraly čtyři páry očí moudrých - teď Aviendha zaujala obranné postavení a krčila se na kolenou - ale držela se.</p>

<p>Egwain se naklonila a položila Aviendze ruku na rameno. „Řekla jsi mi, že jsme skoro sestry, a já myslím, že jsme. Uděláš to pro mě? Ber to tak, že ho hlídáš pro Elain. Ji ráda máš, to vím. Můžeš mu vyřídit, že to, co napsala v těch dopisech, myslela vážně. To moc rád uslyší."</p>

<p>Aviendze se křečovitě stáhl obličej. „Udělám to," řekla a uvolnila svaly. „Budu ho hlídat pro Elain. Pro Elain."</p>

<p>Amys se otřásla. „Hloupost. Budeš ho hlídat, protože jsme ti to řekly, děvče. Jestli si myslíš, že máš jiný důvod, tak zjistíš, že ses ošklivě zmýlila. Víc vody. Pára už skoro zmizela."</p>

<p>Aviendha vylila další vodu na kameny tak prudce, jako by házela oštěpem. Egwain byla ráda, že se jí vrátila odvaha, ale v duchu si říkala, že Aviendhu upozorní, až budou samy. Odvaha byla sama o sobě moc dobrá věc, ale existovaly ženy - například tyto čtyři moudré a třeba Siuan Sanche - při jednání s nimiž vám zdravý rozum říkal, že musíte svou odvahu ovládat. Na ženský kroužek jste mohli křičet třeba celý den, a přesto jste nakonec stejně udělali to, co chtěly ženy, a ještě jste si přáli, abyste radši drželi pusu zavřenou.</p>

<p>„Teď když se to vyřešilo," pravila Bair, „tak si aspoň užijeme trochu té páry v tichu, dokud ještě můžeme. Některé z nás toho dnes v noci ještě musí hodně udělat, jestli máme pro Randa al'Thora zařídit to setkání v Alcair Dalu."</p>

<p>„Muži si vždycky najdou nějaký způsob, jak přinutit ženy pracovat," prohlásila Amys. „Proč by to mělo být s Randem al'Thorem jiné?"</p>

<p>Ve stanu se rozhostilo naprosté ticho, jen občas se ozvalo zasyčení, když Aviendha hodila další vodu na rozpálené kameny. Moudré seděly s rukama na kolenou a zhluboka dýchaly. Bylo to vlastně docela příjemné, velmi uklidňující, to vlhké horko, očistný pocit potu na kůži. Egwain si řekla, že za tohle stojí obětovat trochu spánku.</p>

<p>Moirain však uvolněně nevypadala. Hleděla do kotle, z něhož stoupala pára, jako by viděla něco jiného, něco velmi daleko.</p>

<p>„Bylo to zlý?" zeptala se Egwain tiše, aby nevyrušila moudré. „Totiž v Rhuideanu?" Aviendha prudce zvedla hlavu, ale neřekla nic.</p>

<p>„Vzpomínky vyblednou," řekla Moirain stejně tiše. Nicméně se dál dívala kamsi do dálky a její hlas zněl dost mrazivě, aby skoro vyhnal všechno teplo ze stanu. „Většina je pryč. Něco jsem už znala. Jiné... Kolo tká, jak si kolo přeje, a my jsme jenom vlákna ve vzoru. Obětovala jsem život, abych našla Draka Znovuzrozeného, abych našla Randa, a připravila ho na Poslední bitvu. Dohlédnu na to, aby tomu tak bylo, bez ohledu na cenu. Nic a nikdo nemůže být důležitější než tohle."</p>

<p>Egwain se zachvěla i přes to, jak byla zpocená, a zavřela oči. Aes Sedai nepotřebovala utěšit. Byla jako kus ledu, ne jako žena. Egwain se snažila znovu zachytit ten příjemný pocit. Tušila, že v nadcházejících dnech jich bude málo a budou od sebe vzdáleny.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ</strong></p>

<p><strong><emphasis>Svedení z</emphasis></strong><strong><emphasis> </emphasis></strong><strong><emphasis>cesty</emphasis></strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>Aielové zrušili tábor brzy ráno a Rhuidean opustili, když ještě slunce, zatím ne příliš žhavé, ostře osvětlovalo siluety vzdálených hor. Tři oddíly se vinuly kolem Chaendaeru a dolů, na drsnou náhorní plošinu občas přerušenou kopci, vysokými kamennými věžemi a pahorky s plochým vrškem, šedé a hnědé a všechny odstíny mezi tím, některé s dlouhými pásy červené a okrové. Jak šli na severozápad, nad plošinu se občas zvedalo dost velké, přírodou vytvořené okno, či mohutné kamenné desky nemožně balancovaly, na věky upoutané na pokraji pádu. Kam se Rand podíval, tam se v dálce zvedala nějaká zubatá hora. - Tady, na místě zvaném Aielská pustina, jako by se nahromadily všechny trosky způsobené Rozbitím světa. Tam, kde se nerozkládal rozpukaný jíl, žlutý a hnědý a něco mezi tím, bylo našedlé kamení, a všude byly vyschlé žleby a jámy. Roztroušené rostlinstvo bylo řídké, nízké trnité keře a bezlisté stonky s ostny. Pár květů, bílých, červených či žlutých, bylo ve své osamělosti překvapivě krásných. Občas zemi pokrýval pás trávy a zřídka se objevil pokřivený strom, který měl nejspíš taky trny. Ve srovnání s Chaendaerem a údolím Rhuideanu to tu vypadalo skoro šťavnatě. Vzduch byl tak čistý a země tak jalová, že Rand dohlédl na celé míle daleko.</p>

<p>Vzduch však nebyl o nic vlhčí a žár byl stejně neúprosný. Slunce viselo vysoko na obloze jako hrouda roztaveného zlata. Rand si kolem hlavy ovinul <emphasis>šufu </emphasis>ve snaze chránit se před sluncem, a často pil z měchu, který visel Jeade'enovi na sedle. Zvláštní bylo, že mu kabátec zjevně pomáhal. Nepotil se o nic méně, ale košile mu pod rudým suknem zůstávala vlhká, takže ho trochu chladila. Mat použil pruh látky, aby si mohl na hlavu připevnit velký bílý kapesník jako nějakou podivnou čapku, která mu visela až na krk, a neustále si před žárem stínil oči. Oštěp s mečem označený krkavci držel jako kopí, s patkou opřenou o třmen.</p>

<p>Jejich oddíl tvořilo asi čtyři sta Jindů. Rand a Mat jeli v čele vedle Rhuarka a Heirna. Aielové šli samozřejmě pěšky, i když stany a něco z toho, co naloupili v Tearu, se vezlo na nákladních mezcích a koních. Značná část jindských Děv šla vepředu ve větších rozestupech jako zvědové a Kamenní Psi se drželi zpátky jako zadní stráž. Hlavní oddíl se ježil oštěpy a luky s nasazenými šípy. Všichni Jindové se pozorně rozhlíželi po okolí. Rhuideanský mír sice měl trvat do doby, než se ti, kteří odešli na Chaendaer, vrátí domů, ale jak Rhuark Randovi vysvětlil, občas docházelo k omylům, a ani omluvy, ani cena krve nevyvedou mrtvé z jejich hrobů. Rhuark si zřejmě myslel, že by k omylu mohlo dojít zvláště nyní, částečně určitě kvůli oddílu Shaidů.</p>

<p>Území kmene Shaidů leželo těsně za územím Jindo Taardadů, stejným směrem od Chaendaeru, a Shaidové teď šli vlastně stejným směrem jako Jindové, asi o čtvrt míle dál. Podle Rhuarka by měl Couladin počkat ještě jeden den, jestli se jeho bratr nevrátí. To, že Rand viděl Muradina poté, co si ten vydloubl oči, neznamenalo žádný rozdíl. Deset dní byl určený čas. Odejít dřív znamenalo opustit toho, kdo do Rhuideanu vstoupil. Přesto Couladin nechal Shaidy složit stany, jakmile uviděl, že Jindové nakládají svá zvířata. Shaidové teď šli vedle Jindů, s vlastními zvědy a zadní stráží, a zdánlivě si Jindů nevšímali, ale prostor mezi nimi se nikdy nezvětšil dál než na tři sta kroků. Rozhodl-li se muž získat označení za náčelníka kmene, bylo obvyklé mít u toho svědky z půl tuctu větších klanů, a Couladinovi lidé byli nad Jindy v přesile nejméně dva na jednoho. Rand tušil, že třetí oddíl, v půli cesty mezi Shaidy a Taardady, byl jediný důvod, proč se mezera náhle a násilně nezmenšila.</p>

<p>Moudré šly tak jako ostatní Aielové, včetně těch zvláštních, bíle oděných mužů a žen, které Rhuark nazýval <emphasis>gai'šainové, </emphasis>kteří vedli nákladní koně. Nebyli to přesně řečeno sluhové, ale Rand si nebyl jist, jestli skutečně pochopil Rhuarkovo vysvětlování ohledně cti, závazků a zajetí. Heirn mluvil ještě zmateněji, jako by si dával práci a vysvětloval, proč je voda mokrá. Moirain, Egwain a Lan jeli s moudrými, nebo alespoň obě ženy, protože strážce vedl svého válečného hřebce kousek stranou směrem k Shaidům a sledoval je stejně pozorně jako okolní krajinu. Moirain či Egwain, nebo obě dvě, občas na chvíli slezly z koní a šly pěšky, rozmlouvajíce s moudrými. Rand by byl dal poslední groš, aby slyšel, co si říkají. Často se totiž dívaly jeho směrem, vrhaly po něm kradmé pohledy, jichž si bezpochyby neměl všimnout. Z nějakého důvodu měla Egwain vlasy zapletené do dvou copů propletených červenou stužkou jako nevěsta. Rand netušil proč. Před odjezdem z Chaendaeru se o nich zmínil - jen zmínil - a ona mu málem utrhla hlavu.</p>

<p>„Elain je žena pro tebe."</p>

<p>Zmateně se podíval dolů na Aviendhu. Do modrozelených očí se jí zase vrátil vyzývavý pohled, ale přes něj byla stále vidět silná nechuť k jeho osobě. Když se ráno probudil, Aviendha na něj čekala před stanem, a od té doby se od něj nevzdálila dál než na tři kroky. Bylo jasné, že ji moudré poslaly jako špeha, a on to neměl poznat. Byla hezká, a ony ho pokládaly za dost velkého troubu, aby to neprohlédl. To byl také nepochybně důvod, proč teď na sobě měla sukně a kromě malého nože u pasu neměla jinou zbraň. Ženy si zřejmě myslely, že muži jsou dost jednoduší. Když na to přišlo, tak žádný z Aielů nekomentoval její změnu v oblékání, ale dokonce i Rhuark se vyhýbal delšímu pohledu na ni. Nejspíš věděli, proč tu je, nebo aspoň tušili, co mají moudré v plánu, a nechtěli o tom mluvit.</p>

<p>Rhuidean. Stále nevěděl, proč tam chodila. Rhuark jen zamumlal něco o „ženských záležitostech", a očividně se o ní nehodlal dál vybavovat. Vzhledem k tomu, jak se na Randa lepila, to znamenalo, že se o ní vůbec nemůže bavit. Náčelník kmene teď poslouchal, i Heirn a všichni Jindové na doslech. U Aielů se to občas těžko poznávalo, ale Rand měl dojem, že teď vypadají pobaveně. Mat si tiše pohvizdoval a nápadně se díval všude jinde než na ně dva. Přes to všechno to bylo poprvé, co na něj za celý den promluvila.</p>

<p>„Co tím myslíš?"</p>

<p>Bachraté sukně jí nijak nebránily v pohybu, když kráčela po Jeade'enově boku. Ne, ne kráčela. Kradla se. Kdyby byla kočka, byla by mrskala ocasem. „Elain je mokřiňanka, tvůj vlastní druh." Nadutě pohodila hlavou. Krátký ohon, který aielští válečníci nosili na temeni, byl také pryč. Složený šátek, který měla kolem spánků, jí skoro zakrýval vlasy. „Přesně žena pro tebe. Copak není krásná? Má rovná záda, silné a pružné údy, oči modré jako safíry a rty plné jako kvítky slivoně. Vlasy má jako utkané ze zlata, hebká a plná ňadra. Boky má -"</p>

<p>Rand ji zoufale zarazil. Tváře mu hořely. „Vím, že je hezká. Co to děláš?"</p>

<p>„Popisuju ji." Aviendha se na něj zamračila. „Viděl jsi ji v lázni? Není nutné, abych ti ji popisovala, pokud jsi ji viděl -"</p>

<p>„Já ji <emphasis>neviděl!" </emphasis>Přál si, aby nemluvil tak dušeně. Rhuark a ostatní <emphasis>opravdu </emphasis>poslouchali s výrazy tak prázdnými, že se prostě museli skvěle bavit. Mat koulel očima v otevřeném poťouchlém šklebu.</p>

<p>Aielanka jen pokrčila rameny a upravila si šátek. „Měla to zařídit sama. Ale já jsem ji viděla a já se budu chovat <emphasis>jako její </emphasis>skoro sestra." Důraz zřejmě znamenal, že<emphasis> jeho </emphasis>„skoro sestra" by byla mohla udělat to samé. Aielské zvyky byly zvláštní, ale tohle bylo šílené! „Její boky -"</p>

<p>„Přestaň s tím!"</p>

<p>Aviendha se na něj úkosem podívala. „Ona je žena pro tebe. Elain ti položila srdce k nohám jako svatební věneček. Myslíš, že v Tearském Kameni byl někdo, kdo to neví?"</p>

<p>„Nechci se bavit o Elain," sdělil jí pevně. Rozhodně ne, jestli hodlala pokračovat tak, jak začala. Z toho pomyšlení mu znovu zahořel obličej. Té ženské bylo zřejmě úplně jedno, <emphasis>co </emphasis>říkala, nebo kdo to slyšel!</p>

<p>„To je dobře, že se červenáš, když jsi ji odvrhl poté, co ti odhalila své srdce." Aviendžin hlas byl tvrdý a opovržlivý. „Dva dopisy ti napsala a v nich odhalila vše, jako by se svlékla pod střechou tvé matky. Tys ji tahal do temných koutů, abys ji mohl políbit, a pak jsi ji zavrhl. Každé slovo v těch dopisech myslela vážně, Rande al'Thore! Egwain mi to řekla. Myslela vážně každé slovo. Co s ní hodláš udělat, mokřiňane?"</p>

<p>Rand si prohrábl vlasy a musel si upravit <emphasis>šufu. </emphasis>Elain že myslela vážně každé slovo? V obou dopisech? To bylo zhola nemožné. Jeden druhému odporoval téměř doslova! Náhle sebou trhl. <emphasis>Egwain</emphasis><emphasis> </emphasis>že jí to řekla? O Elaininých dopisech? Copak ženy tyhle věci probírají mezi sebou? Copak mezi sebou plánují, jak muže nejlépe zmást?</p>

<p>Zjistil, že mu chybí Min. S Min si nikdy nepřipadal jako hlupák. No, rozhodně ne víc než jednou nebo dvakrát. A nikdy ho neurážela. No, jen když ho párkrát nazvala „ovčákem". Ale s ní se cítil příjemně, zvláštním způsobem v bezpečí. Nikdy z něj nedělala naprostého hlupáka jako Elain a Aviendha.</p>

<p>Jeho mlčení Aielanku zřejmě podráždilo ještě víc, jako by to bylo vůbec možné. Cosi si pro sebe zavrčela a dusala vedle něj, jako by chtěla něco zadupat do země. Snad tucetkrát si upravila loktuši na ramenou. Nakonec přestala bručet. Místo toho na něj upřela zrak. Dívala se jako sup. Rand nechápal, jak to, že nezakopne a nespadne.</p>

<p>„Proč se na mě tak díváš?" chtěl vědět.</p>

<p>„Poslouchám, Rande alThore, jelikož sis přál, abych mlčela." Usmála se se zaťatými zuby. „Copak se ti nelíbí, když tě poslouchám?"</p>

<p>Rand se podíval přes ni na Mata, který potřásal hlavou. Ženy prostě byly nepochopitelné. Rand se snažil uvažovat o tom, co leží před ním, ale přišlo mu to zatěžko, když na něj Aviendha pořád tak civěla. Měla by moc hezké oči, kdyby nebyly plné zášti, ale on si přál, aby se dívala na něco jiného.</p>

<p>* * *</p>

<p>Mat si zastínil oči před sluneční září a dělal co mohl, aby se vyhnul pohledu na Randa a Aielanku dusající mezi jejich koňmi. Nechápal, proč ji Rand snáší. Aviendha byla jistě docela hezká - vlastně víc než jen hezká, teď, když na sobě měla oděv, jenž připomínal slušné šaty - ale jazyk měla jako zmije a náturu tak prudkou, že vedle ní Nyneiva vypadala poddajně. Mat byl rád, že ji má na krku Rand a ne on.</p>

<p>Stáhl si šátek z hlavy, otřel si pot z obličeje a pak si ho uvázal zpátky. Žár a slunce, které mu neustále svítilo do očí, ho začínaly unavovat. Existovalo vůbec v téhle zemi něco takového jako stín? Pot ho pálil v ranách. Včera v noci odmítl léčení, když ho Moirain vzbudila poté, co se mu konečně podařilo usnout. Pár škrábanců nebyla vysoká cena, když se vám podařilo vyhnout působení jediné síly, a bolesti hlavy ho zbavil ten odporně chutnající čaj moudrých. No, aspoň trochu. A s tím, co mu jinak dělalo starosti, Moirain stejně nejspíš nemohla nic udělat, a on jí o tom stejně nehodlal vykládat dřív, než to pochopí sám. Pokud jí to vůbec řekne. Nechtěl na to dokonce ani myslet.</p>

<p>Moirain a moudré ho pozorovaly. Předpokládal, že vlastně pozorují Randa, ale pocit to byl stejný. Kupodivu moudrá se zlatými vlasy, Melain, vyšplhala na Aldíb a neobratně se vezla za Moirain, které se držela kolem pasu, zatímco spolu rozmlouvaly. Mat netušil, že Aielové vůbec jezdí na koních. Byla to moc hezká žena, ta Melain, s divokýma zelenýma očima. Až na to, samozřejmě, že uměla usměrňovat. Muž musel být naprostý pitomec, aby se zapletl s někým takovým. Mat si poposedl v sedle a připomněl si, že mu nezáleží na tom, co Aielové dělají.</p>

<p><emphasis>Byl jsem </emphasis>v <emphasis>Rhuideanu. Udělal jsem</emphasis><emphasis>, co ti hadí lidi říkali, že mu</emphasis><emphasis>sím udělat. </emphasis>A co z toho měl? <emphasis>Tenh</emphasis><emphasis>le zatracený oštěp, stříbrný me</emphasis><emphasis>dailonek a... Teď můžu odejít. Jestli mám aspoň trochu zdravého rozumu, tak půjdu.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Mohl odejít. Zkusit si najít vlastní cestu z Pustiny - dřív, než zemře žízní nebo na úžeh. Mohl odejít, pokud ho Rand stále nepřitahuje, nedrží ho u sebe. Nejsnazší způsob, jak to zjistit, byl prostě zkusit odejít. Zadíval se na pustou krajinu a zašklebil se. Zvedl se vítr - bylo to, jako by vanul z rozpálené pece - a přes rozpukanou půdu hnal malé víry žlutého prachu. V žáru se vzdálené hory chvěly. Možná bude lepší ještě chvíli zůstat s Randem.</p>

<p>Jedna z Děv, která byla na zvědech vepředu, se klusem vrátila a srovnala krok s Rhuarkem, hovoříc tak, aby to slyšel jen on. Když domluvila, bleskla po Matovi úsměvem, a on začal rychle vytahovat bodláčí z Okovy hřívy. Pamatoval si na ni až moc dobře. Rusovláska se jmenovala Dorindha a byla asi v Egwainině věku. Dorindha byla jednou z těch, které ho umluvily, aby zkusil hrát Dívčinu hubičku. Ne že by se jí nechtěl nebo nemohl podívat do očí, to tedy rozhodně ne. Vybrat koni z hřívy bodláčí a tak bylo prostě stejně důležité.</p>

<p>„Formani," oznámil Rhuark, když Dorindha odběhla směrem, z něhož předtím přišla. „Formanské vozy, a míří tímto směrem." Neznělo to nadšeně.</p>

<p>Matovi se však výrazně zlepšila nálada. Forman mohl znamenat cestu pryč. Jestli nějaký chlapík zná cestu dovnitř, musí znát i cestu ven. Napadlo ho, jestli Rand tuší, o čem právě uvažuje. Jeho tvář byla stejně bezvýrazná, jako by byl rodilý Aiel.</p>

<p>Aielové trochu zrychlili krok - Couladinovi lidé Jindy a moudré bez nejmenšího váhání napodobili. Jejich zvědové jim nejspíš donesli úplně stejnou zprávu - a posléze natolik, že koně museli téměř klusat. Slunce Aielům vůbec nedělalo potíže, dokonce ani <emphasis>gai'šainům </emphasis>v jejich bílých hávech. Prostě plynuli přes rozlámanou zemi.</p>

<p>Po necelých dvou mílích cesty se na dohled objevily povozy. Bylo jich na půldruhého tuctu, roztažených do kolony. Na všech bylo vidět, že mají za sebou tvrdou cestu, a všude byla přivázána náhradní kola. I přes plášť nažloutlého prachu vypadaly první dva vozy jako bíle namalované truhlice na kolech, jako malé domky, až po dřevěné schůdky vzadu a kovové komíny od pícek trčící ze střechy. Poslední tři, tažené dvacetispřežím mul, vypadaly jen jako velké sudy, také bílé, a bezpochyby byly plné vody. Vozy mezi tím by ve Dvouříčí klidně prošly jako formanské povozy, s vysokými obitými koly a řinčícími svazky hrnců a věcmi ve velkých síťových pytlech přivázaných na vysokých plachtách, jež byly nataženy přes kovové obruče.</p>

<p>Vozkové přitáhli otěže, jakmile zahlédli Aiely, a počkali, než k nim všechny tři oddíly doběhly. Mohutný muž ve světle šedém plášti a tmavém klobouku se širokou krempou slezl z vedoucího vozu a čekal na ně. Občas si sundal klobouk a otřel si čelo velkým bílým kapesníkem. Byl-li nervózní, když se díval, jak se k němu blíží patnáct set Aielů, Mat mu to rozhodně nedával za vinu. Zvláštní však byl výraz Aielů kolem Mata. Rhuark, klusající před Randovým koněm, vypadal zachmuřeně a před Heirnovým výrazem by mohla i skála puknout.</p>

<p>„To nechápu," řekl Mat. „Vypadáte, jako byste chtěli někoho zabít." To by mu rozhodně zhatilo veškeré naděje. „Myslel jsem, že vy Aielové necháváte do Pustiny vstoupit tři druhy lidí: formany, kejklíře a Kočovný lid."</p>

<p>„Formani a kejklíři jsou vítáni," odpověděl stroze Heirn. Pokud tohle znamenalo být vítán, tak Mat nechtěl vidět Aiely, když někoho nevidí rádi.</p>

<p>„A co Kočovný lid?" zeptal se zvědavě. Když Heirn mlčel, Mat dodal: „Cikáni? Tuatha'ani?" - Výraz klanového náčelníka ještě ztvrdl, než obrátil oči zpátky k vozům. Aviendha na Mata vrhla pohled, jako by byl úplný trouba.</p>

<p>Rand pobídl Jeade'ena blíž k Okovi. „Já bych se o Cikánech před nimi nezmiňoval, kdybych byl tebou," radil Matovi tichým hlasem. „To je... citlivý předmět."</p>

<p>„Když to říkáš." Proč byli <emphasis>Cikáni </emphasis>citlivý předmět hovoru? „Mně to připadá, že kvůli tomuhle formanovi jsou rozcitlivělí až moc. Forman! Pamatuju se na kupce, kteří do Emondovy Role přijeli s míň vozama."</p>

<p>„On přijel do Pustiny," zachechtal se Rand. Jeade'en pohodil hlavou a zatančil. „Rád bych věděl, jestli ji taky opustí?" Pokřivený úsměv však Randovi nedostoupil až k očím. Mat si občas skoro přál, aby se Rand rozhodl, jestli je šílený nebo ne, a držel se toho. Skoro.</p>

<p>Tři sta kroků od vozů Rhuark dal znamení zastavit a s Heirnem šli dál sami. Aspoň to byl zřejmě jejich záměr, ale Rand pobídl grošáka za nimi a nevyhnutelná stovka jindských osobních strážců jej následovala. A samozřejmě také Aviendha, která se ho držela, jako by byla k jeho hřebci přivázaná. Mat jel s nimi. Jestli Rhuark toho chlapíka pošle šupem zpátky, Mat nehodlal promarnit svou šanci.</p>

<p>Od Shaidů přiklusal Couladin. Sám. Možná to chtěl udělat stejně jako Rhuark s Heirnem, ale Mat tušil, že tento muž chce poukázat na to, že jde sám tam, kde Rand potřebuje stovku strážců. Nejdřív se zdálo, že přijede i Moirain, ale ta si vyměnila několik slov s moudrými, a všechny ženy zůstaly, kde byly. Ale dívaly se. Aes Sedai sesedla a začala si hrát s něčím malým, co jiskřilo, a Egwain a moudré se shlukly kolem ní.</p>

<p>Přes zpocenou tvář nevypadal velký muž v šedém plášti zblízka nijak zvlášť znepokojeně, i když nadskočil, když se ze země kolem vozů náhle zvedly Děvy. Vozkové, muži s tvrdými tvářemi a nejednou jizvou či zlomeným nosem, slezli z kozlíků, a zdálo se, že každou chvíli zalezou pod vozy. Ve srovnání s aielskými vlky připomínali tvrdé zaběhlé psy. Forman se okamžitě vzpamatoval. Přes svou výšku nebyl nijak tlustý, kosti měl obaleny převážně svaly. Rand a Mat na koních si vysloužili zvědavý pohled, ale muž přesto okamžitě vybral Rhuarka jako vůdce. Nos měl velký jako zoban a zešikmené oči, díky nimž měl jeho snědý, hranatý obličej dravčí výraz, který nezmizel, i když muž nasadil široký úsměv a strhl si široký klobouk v rozmáchlé úkloně. „Jsem Hadnan Kadere," řekl, „forman. Hledám držbu Chladné skály, dobří lidé, ale budu obchodovat s každým do jednoho. Mám spoustu skvělých -"</p>

<p>Rhuark ho uťal jako ledovým nožem. „Míříš přímo od držby Chladné skály i každé jiné držby. Jak to, že ses dostal tak daleko od Dračí stěny, aniž by sis vysloužil průvodce?"</p>

<p>„To opravdu nevím, dobrý muži." Kadere se stále usmíval, ale koutky úst se mu trochu napjaly. „Cestoval jsem otevřeně. Toto je moje první návštěva tak daleko na jihu Trojí země. Myslel jsem, že tady třeba nejsou žádní průvodci." Couladin si hlasitě odfrkl a líně zatočil jedním oštěpem. Kadere se nahrbil, jako by již cítil, jak mu ocel vjíždí do těla.</p>

<p>„Průvodci jsou vždycky," sdělil mu Rhuark chladně. „Máš štěstí, že ses bez něj dostal tak daleko. Štěstí, že nejsi mrtvý nebo se nevracíš k Dračí stěně bez šatů." Kadere na něj vrhl nejistý úsměv plný zubů, a kmenový náčelník pokračoval. „Štěstí, že jsi nás potkal. Kdybys byl ještě den dva pokračoval tímto směrem, byl bys dosáhl Rhuideanu."</p>

<p>Forman zešedl. „Slyšel jsem..." Zarazil se a polkl. „To jsem nevěděl, dobří lidé. Musíte mi věřit, něco takovýho bych schválně neudělal. Ani náhodou," dodával spěšně. „Světlo, osviť moje slova, že jsou pravdivá, dobří lidé, že neudělal!"</p>

<p>„To je dobře," řekl mu Rhuark. „Tresty jsou vážné. Můžeš jet se mnou do Chladných skal. Nechci, aby ses znovu ztratil. Trojí země může být nebezpečné místo pro ty, kdo ji neznají."</p>

<p>Couladin vzdorně zvedl hlavu. „Proč ne se mnou?" vyjel ostrým hlasem. „Shaidů je tu víc, Rhuarku. Podle zvyku pojede se mnou."</p>

<p>„Ty ses teď někdy stal kmenovým náčelníkem, když jsem se nedíval?" Rusovlasý Shaido zrudl, ale Rhuark nedal najevo žádné uspokojení, jen pokračoval dál tím vážným hlasem. „Forman hledá Chladné skály. Pocestuje se mnou. Shaidové s ním můžou obchodovat, zatímco budeme na cestě. Taardadové po formanech netouží natolik, aby si je nechávali jen pro sebe."</p>

<p>Couladinova tvář potemněla ještě víc, i když svůj tón mírnil, i když se mu hlas lámal tou námahou. „Utábořím se u Chladných skal, Rhuarku. Ten, kdo přichází s úsvitem, je záležitostí <emphasis>všech </emphasis>Aielů, ne jenom Taardadů. Shaidové získají své pravé místo. Shaidové také budou následovat Toho, kdo přichází s úsvitem." Mat si uvědomil, že neuznal, že jím je Rand. Rand, obhlížející vozy, však zřejmě neposlouchal.</p>

<p>Rhuark chvíli mlčel. „Shaidové budou na území Taardadů vítanými hosty, pokud přijdou jako následovníci Toho, kdo přichází s úsvitem." A to se také dalo vzít dvěma způsoby.</p>

<p>Kadere si celou dobu utíral obličej. Zřejmě se už viděl uprostřed bitvy mezi Aiely. Rhuarkovo pozvání doprovodil tím, že si silně vydechl úlevou. „Děkuju vám, dobří lidé. Děkuju vám." Nejspíš za to, že ho nezabili. „Třeba byste rádi viděli, co vám moje vozy můžou nabídnout? Chtěli byste něco zvláštního?"</p>

<p>„Později," zarazil ho Rhuark. „Na noc se zastavíme u Stojny Imre a tam nám můžeš předvést svoje zboží." Couladin vyrazil pryč ve chvíli, kdy uslyšel jméno Stojna Imre, ať co bylo cokoliv. Kadere si dal klobouk zpátky na hlavu.</p>

<p>„Klobouk," řekl Mat a pobídl Oka blíž k formanovi. Když už musí zůstat v Pustině o něco déle, nemusí mu pořád svítit do očí to zatracené slunce. „Za takovej klobouk bych dal zlatou marku."</p>

<p>„Platí!" ozval se hrdelní leč melodický ženský hlas.</p>

<p>Mat se rozhlédl kolem sebe a trhl sebou. Jediná žena v dohledu kromě Aviendhy a Děv právě přicházela od druhého vozu, ale jí zcela jistě nemohl patřit takový hlas, jeden z nejmilejších, jaké kdy Mat slyšel. Rand se na ni zamračil a potřásl hlavou. Měl k tomu dobrý důvod. Žena byla o tři dlaně menší než Kadere, ale vážit musela mnohem víc. Záhyby tuku jí téměř zakrývaly oči, takže nebylo vidět, má-li je zešikmené či nikoliv, ale nosisko měla takové, že vedle něj formanův nos vypadal jako trpaslík. Oděná byla ve světlém smetanovém hedvábí, které se napínalo kolem jejího mohutného trupu, a složité slonovinové hřebeny, zasunuté do hrubých černých vlasů, jí nad hlavou držely bílý krajkový šátek. Přesto se pohybovala s neuvěřitelnou lehkostí, skoro jako jedna z Děv.</p>

<p>„Dobrá nabídka," pravila tím melodickým hlasem. - „Já jsem Keille Shaogi, forman." Sebrala Kaderemu klobouk a strčila ho Matovi pod nos. „Je pevný, dobrý muži, a skoro nový. Abys přežil v Trojí zemi, budeš takový potřebovat. Tady může muž zemřít..." luskla tlustými prsty, „...takhle." Náhle se rozesmála a její hlas získal hrdelní podtón, který přímo laskal. „Nebo žena. Zlatou marku, jak jsi říkal." Když Mat zaváhal, její zpola zakryté oči se zaleskly havraní černí. „A já zřídka někomu nabízím něco dvakrát."</p>

<p>Byla to přinejmenším zvláštní žena. Kadere nijak neprotestoval, jen se lehce zamračil. Byla-li Keille jeho partnerkou, tak nebylo pochyb, kdo tu má hlavní slovo. A jestli ten klobouk Mata zachrání před tím, aby se mu neuvařil mozek, tak mu opravdu za tu cenu stál. Žena do tairenské marky nejdřív kousla, než pustila klobouk z ruky. Kupodivu mu padl. A i když mu pod širokou krempou nebylo o nic menší vedro, aspoň mu požehnaně stínil oči. Kapesník se vrátil zpátky do kapsy kabátce.</p>

<p>„Chce ještě někdo něco?" Statná žena přelétla zrakem Aiely a při pohledu na Aviendhu zabručela: „Jaké je to hezké dítě," přičemž odhalila zuby, což snad měl být úsměv. Randovi sladce řekla: „A ty, dobrý muži?" Hlas vycházející z jejích úst byl opravdu zarážející, zvláště když získal tento medový podtón. „Něco, co by tě ochránilo před touto zoufalou zemí?" Rand obrátila Jeade'ena, aby se mohl podívat na vozky, a jen zavrtěl hlavou. Se <emphasis>šufou </emphasis>kolem hlavy opravdu vypadal jako Aiel.</p>

<p>„Dnes večer, Keille," řekl Kadere. „Dnes večer otevřeme obchod na místě zvaným Stojna Imre."</p>

<p>„No tedy." Dlouhou dobu se jen dívala na zástup Shaidů, a na oddíl moudrých ještě o něco déle. Náhle se obrátila k vlastnímu vozu a k druhému formanovi jen prohodila přes rameno: „Tak proč zdržuješ tyto dobré lidi a jen tu tak stojíš? Pohni se, Kadere. Honem." Rand za ní civěl a znovu potřásl hlavou.</p>

<p>U jejího vozu stál kejklíř. Mat zamrkal, protože si myslel, že ho vedro dostalo, ale ten chlapík nezmizel. Byl to tmavovlasý muž ve středních letech v záplatovaném plášti. Znepokojeně si prohlížel lidi kolem sebe, dokud ho Keille nevystrkala před sebou po schůdcích na vůz. Kadere se na její bílý vůz zadíval se stejně prázdným výrazem, jako by byl Aiel, a pak odkráčel ke svému. Skutečně to byli zvláštní lidé.</p>

<p>„Viděl jsi toho kejklíře?" zeptal se Mat Randa, jenž matně kývl a sledoval karavanu vozů, jako by ještě nikdy neviděl nákladní vůz. Rhuark a Heirn se již vraceli zpátky k ostatním Jindům. Stovka mužů kolem Randa trpělivě čekala a dívala se stejnou měrou na něj a na cokoliv kolem, kde by se mohla schovat byť třeba jen myš. Vozkové začali sbírat opratě, ale Rand se nehýbal. „Zvláštní lidi, tihle formani, co myslíš, Rande? Podle mě ale stejně musíš být divnej, když vůbec vlezeš do Pustiny. Koukni na nás." To vyvolalo Aviendžiho zamračení, ale Rand zřejmě neposlouchal. Mat chtěl, aby něco řekl. Cokoliv. To ticho ho znervózňovalo. „Myslel by sis, že doprovázet formana je taková pocta, že se o ni Rhuark s Couladinem pohádají? Rozumíš vůbec něčemu z toho jejich <emphasis>ji'e'toh?"</emphasis></p>

<p>„Ty <emphasis>jsi </emphasis>hlupák," zamumlala Aviendha. „Tohle nemá vůbec nic společného s<emphasis> ji'e'toh. </emphasis>Couladin se snaží chovat jako náčelník kmene. Rhuark to však nemůže dovolit, dokud - pokud vůbec - nevstoupí do Rhuideanu. Shaidové by i psovi ukradli kost - vlastně by ukradli kost <emphasis>i</emphasis> psa - ale i takovíhle si zaslouží skutečného náčelníka. A kvůli Randu al'Thorovi musíme dovolit tisícovce takových, aby si postavili stany na našem území."</p>

<p>„Jeho oči," řekl Rand, aniž odvrátil pohled od vozů. „Nebezpečný muž."</p>

<p>Mat se na něj zamračil. „Čí oči? Couladinovy?"</p>

<p>„Kadereho. Všechno to pocení a blednutí. Ale jeho oči se vůbec nezměnily. Vždycky se musíš dívat na oči. Ne na to, jak člověk vypadá."</p>

<p>„Jistě, Rande." Mat si poposedl a již zvedl otěže, že pojede dál. Možná mlčení nakonec nebylo tak špatné. „Musíš se dívat na oči."</p>

<p>Rand přenesl upřený pohled na nejbližší kamenné věže a homole, obraceje hlavu sem a tam. „Čas je riziko," zamumlal. „Čas připravuje pasti. Musím se vyhnout těm jejich a připravit svoje."</p>

<p>Nahoře nebylo vůbec nic, co by Matovi připadalo nějak zvláštní, jen občas keřík či pokřivený strom. Aviendha se zamračila na pahorky, potom na Randa, a upravila si loktuši. „Pasti?" řekl Mat. <emphasis>Světlo, ať mi dá odpověď, která nebude bláznivá. </emphasis>„Kdo připravuje pasti?"</p>

<p>Rand se na něj chvíli díval, jako by nerozuměl otázce. Vozy formanů se vydaly znovu na cestu s doprovodem Děv po stranách, a první vozy zatáčely, aby mohly sledovat Jindy, kteří proklusali kolem, což okamžitě napodobili Shaidové. Jen Aielové kolem Randa stáli nehybně, i když se oddíl moudrých zavlnil a čekal. Z Egwainina gesta Mat usoudil, že je chce jít zkontrolovat.</p>

<p>„Ty to nemůžeš vidět ani cítit," prohlásil Rand nakonec. Naklonil se trochu k Matovi a zašeptal hlasitě, jako by předstíral. „Teď jedeme se zlem, Mate. Dávej si pozor." A znovu se tak pokřiveně usmál a zadíval se na vozy hrkotající kolem.</p>

<p>„Ty myslíš, že Kadere je <emphasis>zlej</emphasis>?"</p>

<p>„Je to nebezpečný muž, Mate - jeho oči ho prozradily - ale kdo to může říct s jistotou? Proč bychom si ale měli dělat starosti, když mě hlídá Moirain a moudré? A nesmíme zapomínat na Lanfear. Byl někdy nějaký muž pod dohledem tolika pozorných očí?" Náhle se Rand narovnal v sedle. „Už to začalo," řekl tiše. „Přál bych si mít tvoje štěstí, Mate. Už to začalo, a teď už se nedá vrátit zpátky, ať už čepel padne kam padne." Pro sebe si přikývl a pobídl grošáka za Rhuarkem. Aviendha klusala po jeho boku a stovka Jindů jej následovala.</p>

<p>Mat ho ještě rád následoval. Lepší než zůstat tu sám. Slunce hořelo vysoko na jasně modré obloze. Do západu slunce ještě museli urazit kus cesty. Už to začalo? Co tím myslel, už to začalo? Začalo to v Rhuideanu. Nebo spíš v Emondově Roli o loňských Jarnících. „Jedeme se zlem"? a „nedá se to vrátit zpátky"? A Lanfear? Rand teď kráčel po ostří břitvy. O tom nebylo pochyb. Musel existovat nějaký způsob, jak se dostat z Pustiny dřív, než bude pozdě. Mat se čas od času zadíval na vozy formanů. Než bude příliš pozdě. Pokud už nebylo pozdě teď.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA SEDMNÁCTÁ</strong></p>

<p><strong><emphasis>Stojna Imre</emphasis></strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>Slunce bylo pořád kus nad zubatými horami na západním obzoru, když Rhuark řekl, že Stojna Imre, místo, kde se hodlal utábořit na dnešní noc, je jen asi míli daleko.</p>

<p>„Proč se zastavujeme už teď?" chtěl vědět Rand. „Zbývají ještě hodiny světla."</p>

<p>Tentokrát to byla Aviendha, kráčející po Jeade'enově druhém boku, než šel náčelník kmene, kdo odpověděl, a zase tím opovržlivým tónem, který Rand očekával. „U Stojny Imre je voda. Je to nejlepší tábor poblíž vody, když je k tomu příležitost."</p>

<p>„A vozy formanů už příliš daleko nedojedou," dodal Rhuark. „Až se prodlouží stíny, musejí se zastavit, jinak se jim začnou lámat kola a mulám nohy. Nehodlám je nechat za sebou. Nemůžu postrádat nikoho, aby na ně dohlédl, a Couladin může."</p>

<p>Rand se otočil v sedle. Obklopeny nyní jindskými <emphasis>Duadhe Mah</emphasis><emphasis>di'in, </emphasis>Hledači vody, se vozy těžce propracovávaly kupředu o pár set kroků stranou, poskakovaly na nerovné cestě a zvedaly za sebou oblaka žlutého prachu. Většina žlebů byla příliš hluboká či s příliš sráznými stěnami, takže je vozkové museli postupně objíždět, a kolona se tudíž kroutila jako opilý had. Od této zvlněné řady sem přilétaly hlasité kletby, a většina dávala za to všechno vinu mulám. Kadere a Keille byli stále uvnitř svých bíle pomalovaných vozů.</p>

<p>„Ne," řekl Rand, „to bys určitě nechtěl." Tiše se proti své vůli zasmál.</p>

<p>Mat se na něj divně díval zpod široké krempy svého nového klobouku. Rand se usmál, jak doufal, uklidňujícím způsobem, ale Matův výraz se nezměnil. <emphasis>Bude se o sebe muset postarat sám, </emphasis>pomyslel si Rand. <emphasis>Teď se toho děje příliš mnoho najednou.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Když už byl u toho, jak se postarat o sebe, uvědomil si, že si ho Aviendha prohlíží, s loktuší ovinutou kolem hlavy, až připomínala <emphasis>šufu. </emphasis>Znovu se narovnal. Moirain jí možná řekla, že ho má chlácholit, ale Rand měl dojem, že ta žena čeká, jak ho uvidí spadnout. Nepochybně by jí to připadalo veselé, vzhledem k tomu, jaký měli Aielové smysl pro humor. Rand by si byl velice rád myslel, že jí je pouze proti mysli, že ji nacpaly do šatů a poslaly ji, aby ho sledovala, ale to, jak se jí leskly oči, bylo příliš osobní.</p>

<p>Pro jednou ho Moirain a moudré <emphasis>nepozorovaly. </emphasis>Moirain a Egwain, v polovině cesty mezi Jindy a Shaidy, rozmlouvaly s Amys a ostatními. Všech šest žen se dívalo na něco, co držela Aes Sedai v rukou. Zachytilo to světlo zapadajícího slunce a zatřpytilo se to jako drahokam. Ženy se rozhodně tvářily soustředěně, jako když malá děvčátka dostanou nějakou drahou cetku. Lan jel vzadu mezi <emphasis>gai'šainy </emphasis>a soumary, jako by ho poslaly pryč.</p>

<p>Ta scéna Randa zneklidnila. Byl zvyklý, že je ve středu jejich pozornosti. Co těm ženským mohlo připadat zajímavější? Určitě nic, z čeho by měl radost, ne když to zajímalo Moirain, a k tomu ještě Amys a ostatní. Všechny s ním měly své plány. Egwain byla jediná z nich, které opravdu věřil. <emphasis>Světlo, doufám, že jí pořád můžu věřit. Když z úkrytu vyrazí kanec, jsi tu jen ty a tvůj oštěp. </emphasis>Tentokrát byl jeho smích trochu příliš hořký.</p>

<p>„Tobě připadá Trojí země zábavná, Rande al'Thore?" Aviendžin úsměv byl jen záblesk bílých zubů. „Směj se, dokud ještě můžeš, mokřiňane. Až tě tato země začne lámat, bude to vhodný trest za to, jak se chováš k Elain."</p>

<p>Proč to ta ženská nenechá být? „Neprokazuješ nejmenší úctu k Draku Znovuzrozenému," vyštěkl, „ale trochu bys jí mohla mít pro <emphasis>Car'a'carna."</emphasis></p>

<p>Rhuark se zachechtal. „Náčelník kmene není jako mokřinský král, Rande, stejně jako <emphasis>Car'a'carn. </emphasis>Je tu úcta - i když jí ženy obvykle prokazují tak málo, kolik jim projde - ale s náčelníkem může mluvit každý." Přesto se zamračil na ženu na druhé straně Randova koně. „Někteří však posouvají hranice cti."</p>

<p>Aviendha musela poznat, že poslední slova jsou určena pro její uši. Obličej jí ztuhl. Kráčela dál mlčky a ruce měla zaťaté v pěst.</p>

<p>Objevila se dvojice Děv, které byly na výzvědách. Vracely se plným tryskem. Očividně nepatřily k sobě. Jedna zamířila rovnou k Shaidům, druhá k Jindům. Rand ji poznal, byla to plavovláska jménem Adelin, hezká, ale s tvrdou tváří a jizvou, která tvořila tenkou bílou čáru na opálené tváři. Byla jednou z těch, které byly v Kameni, i když byla starší než většina Děv tam, asi o deset let starší než on. Rychlý pohled, který vrhla na Aviendhu, než se zařadila vedle Rhuarka, byl stejnou měrou zvědavý i soucitný, až Randovi naskočila husí kůže. Jeho společnost přece nebyla tak odporná. Jeho si však Adelin vůbec nevšímala.</p>

<p>„U Stojny Imre jsou potíže," sdělila Rhuarkovi a mluvila rychle a slova jen odsekávala. „Není tam nikoho vidět. Držely jsme se v úkrytu a nepřiblížily se."</p>

<p>„Dobrá," odpověděl Rhuark. „Oznam to moudrým." Nevědomky potěžkal oštěpy a počkal na hlavní oddíl Jindů. Aviendha si pro sebe cosi zamumlala a vyhrnula si sukně. Zřejmě se hodlala připojit k náčelníkovi.</p>

<p>„Myslím, že ty už to vědí," poznamenal Mat, když Adelin vyrazila k oddílu moudrých.</p>

<p>Z podráždění žen kolem Moirain Rand usoudil, že má Mat pravdu. Všechny zřejmě mluvily najednou. Egwain si stínila oči a dívala se buď na Adelin, nebo na něj. Druhou ruku měla položenou na rtech. Jak se to dozvěděly, byla hádanka, kterou bude muset rozřešit později.</p>

<p>„Jaké potíže by to mohly být?" zeptal se Rand Aviendhy. Ta si jen stále cosi bručela pro sebe a neodpověděla. „Aviendho? Jaké potíže?" Nic. „Světlo tě spal, ženská, nemůžeš mi odpovědět aspoň na prostou otázku? Jaké potíže?"</p>

<p>Aielanka zrudla, ale odpověděla vyrovnaným hlasem. „Nejspíš to bude nájezd na kozy a ovce. Obojí se může pást u Imre, ale spíš to budou kozy, kvůli vodě. Asi to budou Chareenové, klan Bílá hora nebo Jarra. Ti jsou nejblíž. Nebo by to mohl být některý z goshienských klanů. Tomanelle jsou příliš daleko. Aspoň myslím."</p>

<p>„Dojde k boji?" Sáhl pro <emphasis>saidín. </emphasis>Zaplavil ho sladký proud jediné síly. Unikala z něj páchnoucí špína a z každého póru mu vyrazil pot. „Aviendho?"</p>

<p>„Ne. Adelin by byla řekla, kdyby byli nájezdníci ještě na místě. Stádo a <emphasis>gai'šainové </emphasis>teď už budou na míle daleko. Nemůžeme ale získat stádo zpátky, protože musíme provázet tebe."</p>

<p>Randa napadlo, proč se nezmínila o tom, že znovu získají zpátky zajatce, <emphasis>gai'šainy, </emphasis>ale neuvažoval o tom moc dlouho. Námaha, jak se snažil udržet zpříma, zatímco se držel <emphasis>saidínu, </emphasis>nezhroutit se a nenechat se smést tím proudem, mu moc času na přemýšlení nenechávala.</p>

<p>Rhuark a Jindové už se hnali kupředu a halili si tváře. Rand je následoval pomaleji. Aviendha se na něj netrpělivě mračila, ale on nechával jít Jeade'ena jen rychlým krokem. Nehodlal nacválat do něčí pasti. Aspoň že Mat nikam nespěchal. Váhal a díval se na formanské vozy, než pobídl Oka do klusu. Rand se na vozy ani nepodíval.</p>

<p>Shaidové se opozdili, zpomalili, dokud se moudré znovu nevydaly na cestu. Ovšem. Toto bylo území Taardadů. Couladinovi nezáleželo na tom, jestli sem někdo podnikl nějaký nájezd. Rand doufal, že náčelníci kmenů se v Alcair Dalu shromáždí co nejrychleji. Jak mohl sjednotit lidi, kteří spolu zřejmě neustále vedli boje? To teď byla nejmenší z jeho starostí.</p>

<p>Když se konečně objevila na dohled Stojna Imre, bylo to velké překvapení. Několik daleko od sebe roztroušených stádeček dlouhosrstých bílých koz se páslo trsech tuhé trávy a dokonce i na listí trnitých keřů. Nejdřív si nevšiml hrubé kamenné budovy stojící u paty vysoké homole. Hrubé kameny dokonale splývaly s pozadím a na hlínou pokryté střeše se dokonce uchytilo několik trnitých keřů. Budova nebyla příliš velká, místo oken měla úzké střílny, a Rand viděl jen jediné dveře. Po chvíli zahlédl další stavení, o nic větší než první, vtlačené na římsu asi o dvacet kroků výš. K římse a dál nahoru vedla od kamenného domu u paty hluboká proláklina. Nebyla vidět žádná cesta vedoucí k oné římse.</p>

<p>Rhuark stál odkrytý asi čtyři sta kroků od homole. Závoj měl dole. Byl jediný Jindo v dohledu. To však neznamenalo, že tu někde nejsou. Rand přitáhl otěže vedle Rhuarka a sesedl. Náčelník kmene si dál prohlížel kamenné budovy.</p>

<p>„Kozy," řekla Aviendha a znělo to znepokojeně. „Nájezdníci by za sebou žádné kozy nenechali. Většina jich je pryč, ale skoro to vypadá, jako by nechali stádo jen tak potulovat."</p>

<p>„Už pár dní," souhlasil Rhuark, aniž odtrhl zrak od budov, Jinak by jich zůstalo víc. Proč nikdo nevychází ven? Měli by přece vidět můj obličej a poznat mě." Vykročil kupředu a nic nenamítal, když se k němu Rand připojil veda Jeade'ena za sebou. Aviendha měla ruku položenou na rukojeti nože a Mat, jedoucí za ní, nesl svůj černý oštěp, jako by čekal, že ho bude potřebovat.</p>

<p>Dveře byly z hrubě přitesaného dřeva, sbité z krátkých úzkých desek. Některé kusy pevného dřeva byly přeražené, prosekané sekerou. Rhuark chvíli váhal, než do dveří strčil a otevřel je. Jen se dovnitř podíval a hned se začal rozhlížet po okolní krajině.</p>

<p>Rand strčil dovnitř hlavu. Nikdo tam nebyl. Vnitřek, osvětlený jen světlem, které sem pronikalo střílnami, tvořila jediná místnost a očividně nebyla určená k bydlení, jen místem, kde se mohli pasáci ukrýt a bránit v případě napadení. Nebyl tu žádný nábytek, žádné stoly ani židle. Pod očazenou dírou ve stropě bylo zvýšené otevřené ohniště. V široké štěrbině vzadu byly v šedé skále vytesány schody. Panoval tu hrozný nepořádek. Pokrývky, slamníky i hrnce se válely rozházené po kamenné podlaze mezi rozřezanými polštáři a čalouny. Všude byla rozlitá nějaká tekutina, dokonce i po stropě, po zaschnutí černá.</p>

<p>Když si Rand uvědomil, co to je, uskočil zpátky a do rukou mu vlétl s pomocí jediné síly ukutý meč dřív, než na něj jen pomyslel. Krev. Tolik krve. Tady došlo k vraždění, nejsurovějšímu, jaké si uměl představit. Venku se kromě koz nic nehýbalo.</p>

<p>Aviendha vycouvala, jak nejrychleji dokázala. „Kdo?" chtěla vědět nevěřícně a velké modrozelené oči se jí naplnily vztekem. „Kdo to udělal? Kde jsou mrtví?"</p>

<p>„Trolloci," zamumlal Mat. „Mně to připadá jako práce trolloků."</p>

<p>Aviendha si opovržlivě odfrkla. „Trolloci nepřicházejí do Trojí země, mokřiňane. Rozhodně se nedostanou dál než na pár mil od Morny, a i to jen zřídka. Slyšela jsem, že Trojí zemi nazývají Zemí umírání. To my lovíme trolloky, mokřiňane, ne oni nás."</p>

<p>Nikde se nic nehýbalo. Rand propustil meč a odstrčil od sebe <emphasis>saidín. </emphasis>Bylo to těžké. Sladkost jediné síly téměř přemáhala odpornou špínu, čiré vzrušení téměř stačilo, že mu na tom nezáleželo. Mat měl pravdu, ať už Aviendha říkala cokoliv, ale krev byla stará, trolloci dávno zmizeli. Trolloci v Pustině, v místě, kam přišel.</p>

<p>Nebyl tak hloupý, aby to považoval za shodu okolností. <emphasis>Ale jestli si myslí, že jsem, tak možná budou neopatrní.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Rhuark dal Jindům znamení, aby přišli blíž - zvedali se, jako by vstávali přímo ze země - a o chvíli později se objevili i ostatní, Shaidové, formanské vozy i oddíl moudrých. Zpráva o nálezu se rychle rozšířila a napětí mezi Aiely bylo téměř hmatatelné. Pohybovali se, jako by čekali náhlý útok, možná od druhého kmene. Všemi směry se rozvinuli zvědové. Vozkové začali vypřahat muly a trhaně se kolem sebe rozhlíželi. Zřejmě byli připraveni vrhnout se pod vozy při prvním výkřiku.</p>

<p>Na okamžik se to tu hemžilo jako v mraveništi. Rhuark zajistil, že formani seřadili své vozy na okraji jindského tábora. Couladin se zlobně mračil, protože to znamenalo, že Shaidové, kteří chtěli obchodovat, museli přijít za Jindy, ale nehádal se. Možná i on nakonec pochopil, že by to teď vedlo k tanci s oštěpy. Shaidové své stany postavili asi o čtvrt míle dál, s moudrými, jako obvykle, mezi oběma tábory. Moudré prohlédly vnitřek budovy, stejně jako Moirain s Lanem, ale pokud došly k nějakému závěru, nikomu ho nesdělily.</p>

<p>Voda u Stojny Imre byla, jak se ukázalo, jen maličký pramínek v puklině, napájející hluboké jezírko zhruba kruhového tvaru - Rhuark to nazýval cisternou - asi dvě stě kroků v průměru. Pro pasáky to stačilo, i Jindům k naplnění některých měchů na vodu. Žádný ze Shaidů se ani nepřiblížil. Na taardadském území měli první nárok na vodu Jindové. Zdálo se, že kozy získávají všechnu vláhu čistě jen ze silných listů trnitých keřů. Rhuark Randa ujistil, že na příští zastávce bude mnohem víc vody.</p>

<p>Když vozkové vypřahali spřežení a vytahovali z vozů vědra, Kadere se postaral o menší překvapení. Když vylezl ze svého vozu, doprovázela ho mladá, tmavovlasá žena v červeném hedvábném rouše a červených sametových střevíčcích, vhodnějších do paláce než do Pustiny. Průsvitný červený šátek omotaný kolem hlavy skoro jako <emphasis>šufa </emphasis>a závoj neznamenaly žádnou ochranu před sluncem a zcela jistě nijak nezakrývaly její krásný srdcovitý obličej. Žena, držící se pevně formanovy silné paže, se kymácela vzrušením, když ji muž vedl, aby se mohla podívat na zakrvácenou místnost. Moirain a ostatní odešly k místu, kde <emphasis>gai'šainové </emphasis>stavěli stany moudrých. Když dvojice vyšla z domu, mladá žena se lehce otřásala. Rand si byl jist, že to předstírá, stejně jako si byl jist, že požádala, aby se mohla podívat na tu řeznickou práci. Odpor však předváděla jen asi dvě vteřiny, a pak se začala se zájmem rozhlížet po Aielech.</p>

<p>Randovi se zdálo, že on je jednou z těch věcí, které chce vidět. Kadere ji už zřejmě chtěl odvést zpátky do vozu, ale ona ho místo toho navedla k Randovi, a za mlhovinovým závojem bylo jasně vidět její plné rty zvednuté ve svůdném úsměvu. „Hadnan mi o tobě vyprávěl," řekla zastřeným hlasem. Možná se věšela na formana, ale její tmavé oči odvážně přejížděly Randa. „Ty jsi ten, o kom Aielové mluví. Ten, kdo přichází s úsvitem." Z druhého vozu vystoupila Keille a kejklíř a stáli spolu opodál a dívali se.</p>

<p>„Zdá se, že jsem," odtušil Rand.</p>

<p>„Zvláštní." Její úsměv byl náhle šelmovský. „Myslela jsem, že budeš hezčí." Poplácala Kadereho po tváři a povzdechla si. „Tohle strašné horko je tak únavné. Nezdrž se dlouho."</p>

<p>Kadere nepromluvil, dokud se nevyšplhala po schůdcích zpátky do vozu. Místo klobouku teď měl na hlavě uvázaný velký bílý šátek, jehož konce mu visely na krk. „Musíš Isendru omluvit, dobrý muži. Ona je... občas příliš přímá." Jeho hlas měl Randa udobřit, ale oči toho muže patřily dravému ptáku. Zaváhal a pak pokračoval. „Slyšel jsem i další věci. Slyšel jsem, žes ze Srdce Kamene vynesl <emphasis>Callandor."</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Jeho oči se za celou dobu nezměnily. Pokud věděl o <emphasis>Callandoru, </emphasis>musel taky vědět, že Rand je Drak Znovuzrozený, že vládne jedinou silou. A jeho oči se vůbec nezměnily. Byl to nebezpečný člověk. „Slyšel jsem, jak se povídá," řekl mu Rand, „že by člověk neměl věřit ničemu, co uslyší, a jen polovině toho, co uvidí."</p>

<p>„Velice moudrý pravidlo," řekl Kadere po chvíli. „Přesto, aby něčeho dosáhl, musí člověk něčemu věřit. Víra a znalosti dláždí cestu k velikosti. Musíš mě omluvit, dobrý muži. Isendra není zrovna trpělivá žena. Třeba budeme mít jinou příležitost si promluvit."</p>

<p>Než však udělal tři kroky, pronesla Aviendha tichým, tvrdým hlasem: „Ty patříš Elain, Rande al'Thore. To takhle civíš na každou ženu, která ti přijde na oči, nebo jenom na ty, které jsou polonahé? Kdybych si svlékla šaty, civěl bys tak i na mě? Ty patříš Elain!"</p>

<p>Rand úplně zapomněl, že tu je. „Já <emphasis>nepatřím </emphasis>nikomu, Aviendho. Elain? Ona se zřejmě nedokáže rozhodnout ani ohledně toho, co si o mně myslí."</p>

<p>„Elain ti položila srdce k nohám, Rande al'Thore. Jestli ti to jasně neukázala v Tearském Kameni, copak ti její dva dopisy neřekly, co cítí? Ty jsou její a nikoho jiného."</p>

<p>Rand rozhodil rukama a odešel od ní. Aspoň to zkusil. Ona šla těsně za ním, znechucený stín ve sluneční záři.</p>

<p>Meče. Aielové možná naprosto zapomněli, proč nenosí meče, ale rozhodně jimi zcela opovrhovali. Meče by ji mohly přimět, aby odešla. Zašel potom do tábora moudrých, kde vyhledal Lana, a požádal ho, aby na něj dohlédl, až bude cvičit. Bair byla jediná ze čtyř moudrých v dohledu a mrak ještě prohloubil vrásky na její tváři. Egwain nebyla nikde poblíž a Moirain nosila klid jako masku, tmavé oči měla chladné. Rand nepoznal, jestli to schvaluje či nikoliv.</p>

<p>Rand se však nehodlal dotknout Aielů, a tak se s Lanem vydali mezi stany moudrých a stany Jindů. Rand použil jeden ze cvičných mečů, které Lan vezl s sebou, svazek volně svázaných prutů místo čepele. Meč však byl správně těžký i vyvážený, a Rand se mohl zapomenout v plavných pohybech, kdy jako tanečník přecházel od jedné figury k druhé. Cvičný meč jako by mu v rukou ožil, jako by byl jeho částí. Obvykle tomu tak bylo. Dnes však bylo na obloze slunce jako otevřená pec a vysávalo z něj pot i sílu. Aviendha si dřepla stranou, rukama si objala kolena přitažená k hrudi a civěla na něj.</p>

<p>Nakonec, lapaje po dechu, Rand svěsil ruce.</p>

<p>„Přestal ses soustředit," pravil mu Lan. „Musíš se soustředit, i kdyby se ti svaly změnily ve vodu. Přestaneš se soustředit, a to bude den, kdy zemřeš. A bude to nejspíš nějaký sedláček, který poprvé drží v rukou meč, kdo to dokáže." Náhle se usmál, díky čemuž jeho jinak kamenný obličej vypadal zvláštně.</p>

<p>„Ano. No, já už nejsem žádný sedláček, že?" Měli teď obecenstvo, i když v dálce. Na okraji jak jindského, tak shaidského tábora stáli Aielové. Mezi Jindy stála mohutná Keille zabalená ve smetanovém hedvábí, s kejklířem v plášti z barevných záplat po boku. Kterého si vybral? Nechtěl, aby si někdo z nich všiml, že je pozoruje. „Jak bojují Aielové, Lane?"</p>

<p>„Tvrdě," odtušil suše strážce. „Nikdy se nepřestávají soustředit. Podívej se sem." Mečem načrtl do spečené hlíny kruh a šipky. „Aielové mění taktiku podle okolností, ale jednu mají zvláště v oblibě. Postupují ve dvou zástupech rozdělených na čtvrtiny. Když se střetnou s nepřítelem, první čtvrtina spěchá dopředu, aby ho přiměla zůstat na místě. Druhá a třetí čtvrtina ho obejdou z obou stran a zaútočí na křídla a zadek. Poslední čtvrtina čeká v záloze a často se na boj ani nedívá, kromě velitele. Když se objeví slabost - mezera, cokoliv - záloha zaútočí tam. Konec!" Zabodl meč do kruhu již proraženého šipkami.</p>

<p>„A jak se proti tomu dá bránit?" vyzvídal Rand.</p>

<p>„Těžko. Když se poprvé střetnete - Aiely nezahlédneš dřív, než zaútočí, pokud nemáš štěstí - okamžitě vyšli dopředu jízdu, aby prorazila, nebo aspoň zpomalila jejich útočící křídla. Když udržíš většinu oddílu vzadu a odrazíš zadržovací útok, tak se můžeš postupně obrátit proti ostatním a porazit je taky."</p>

<p>„Proč se chceš učit, jak porazit Aiely?" vybuchla Aviendha. „Copak nejsi Ten, kdo přichází s úsvitem, který nás má připoutat k sobě a navrátit nám bývalou slávu? Kromě toho, jestli chceš vědět, jak porazit Aiely, tak se zeptej Aielů, ne nějakého mokřiňana. Jeho způsob nebude fungovat."</p>

<p>„U Hraničářů to občas zafungovalo docela dobře." Rhuarkovy měkké boty nadělaly na ztvrdlé hlíně jen málo hluku. Náčelník měl pod paží měch s vodou. „Když někdo utrpí zklamání, vždycky to špatně snáší, Aviendho, ale i špatná nálada má své meze. Vzdala ses oštěpu kvůli závazkům ke svému lidu a krvi. Jednoho dne určitě přiměješ náčelníka kmene, aby dělal, co chceš ty, místo toho, co chce on, ale i když místo toho budeš moudrou v té nejmenší držbě nejmenšího kmene Taardadů, ty závazky platí a vyrválem jim čelit nemůžeš."</p>

<p>Moudrá. Rand se cítil jako hlupák. Ovšem, proto přece šla do Rhuideanu. Ale on by si nikdy nebyl pomyslel, že se Aviendha vzdá oštěpu. Nicméně to však vysvětlovalo, proč ji poslaly, aby ho špehovala. Náhle ho napadlo, jestli může usměrňovat. Zdálo se, že Min je jediná žena, s níž se od Jarnic potkal, která to neumí.</p>

<p>Rhuark Randovi hodil šplouchající měch. Vlažná voda Randovi klouzala do hrdla jako chlazené víno. Snažil se jí příliš nevylít na tvář, aby jí neplýtval, ale bylo to těžké.</p>

<p>„Myslel jsem, že by ses třeba chtěl naučit zacházet s oštěpem," řekl Rhuark, když Rand konečně odložil poloprázdný měch. Rand si poprvé uvědomil, že kmenový náčelník nese jen dva oštěpy a dva puklíře. Oštěpy však nebyly cvičné, pokud vůbec Aielové něco takového měli, a oba byly zakončeny dvěma dlaněmi ostré oceli.</p>

<p>Ať ocel nebo dřevo, jeho svaly volaly po odpočinku. Ze všeho nejvíc se chtěl posadit nebo si třeba lehnout. Keille a kejklíř byli pryč, ale Aielové z obou táboru je stále pozorovali. Viděli ho cvičit s opovrhovaným mečem, i když jen dřevěným. Byli to jeho lidé. Neznal je, ale byli jeho, a to více způsoby. Aviendha ho také stále sledovala a zlostně se mračila, jako by mu dávala vinu za to, že ji Rhuark usadil. Ne že by samozřejmě měla něco společného s jeho rozhodnutím. Jindové a Shaidové se dívali, a to rozhodlo.</p>

<p>„Ta hora je občas odporně těžká," povzdechl si a vzal si od Rhuarka oštěp a puklíř. „Kdy máš vůbec šanci ji na chvíli odložit?"</p>

<p>„Když zemřeš," odpověděl Lan prostě.</p>

<p>Rand přinutil své nohy k pohybu - a snažil se nevšímat si Aviendhy - a připravil se na Rhuarka. Zatím ještě nehodlal zemřít. Ještě dlouhou, velice dlouhou dobu.</p>

<p>* * *</p>

<p>Mat se opíral o vysoké kolo ve stínu jednoho z formanských vozů a občas mrkl na řadu Jindů pozorujících Randa. Teď viděl jen jejich záda. Ten muž byl úplný hlupák, když tak poskakoval v tom horku. Každý rozumný muž by si našel nějakou ochranu před sluncem a něco k pití. Mat si ve stínu poposedl, zadíval se na pohár piva, který koupil od jednoho z vozků, a zamračil se. Pivo prostě nechutnalo správně, když bylo teplé jako polívka. Alespoň bylo mokré. Jediná věc, kterou ještě koupil, kromě klobouku, byla fajfka s krátkou troubelí se stříbrem okovanou hlavičkou, kterou teď měl strčenou v kapse kabátce spolu s váčkem na tabák. Neměl však náladu na obchod. Pokud by se nejednalo o cestu ven z Pustiny, což bylo zboží, které v této chvíli vozy formanů zřejmě nenabízely.</p>

<p>Obchod však kvetl, i když ne v pivu. Aielům teplota nápoje nevadila, ale zřejmě ho považovali za příliš slabý. Většinou to byli Jindové, ale z druhého tábora sem bez ustání proudili Shaidové. Couladin a Kadere dali na dlouhou dobu hlavy dohromady, i když se zřejmě nijak nedohodli, protože Couladin odešel s prázdnýma rukama. Kaderemu se však nejspíš nelíbilo, že neuskutečnil obchod, protože za Couladinem upíral své jestřábí oči, a Jindo, který chtěl obchodovat, na něj musel třikrát promluvit, než si ho forman všiml.</p>

<p>Aielové neměli mnoho mincí, ale formani a jejich lidé ochotně přijímali stříbrné misky či zlaté sošky a drahé závěsy naloupené v Tearu. Aielové také měli váčky plné zlatých a stříbrných valounků, což Mata přimělo zvýšit pozornost. Ale Aiel, který prohrál v kostkách, mohl docela dobře sáhnout po oštěpech. Mata napadlo, kde mají doly. Kde mohl najít zlato jeden člověk, mohl i druhý. Nejspíš to ale znamenalo spoustu práce, takové kutání zlata. Mat se zhluboka napil teplého piva a znovu se opřel o kolo vozu.</p>

<p>Co se prodávalo a co ne a za jakou cenu, bylo zajímavé. Aielové nebyli žádní prosťáčci, aby vyměnili takovou zlatou solničku třeba za štůček látky. Znali cenu věcí a tvrdě smlouvali, i když měli vlastní požadavky. Knihy byly vyprodány téměř vmžiku. Nechtěl je sice každý, ale ti, kdo je kupovali, vzali všechny, co byly na vozech, do poslední. Krajky a samet zmizely, jakmile byly předvedeny, za ohromující množství stříbra a zlata, a stužky za skoro stejnou cenu, ale nejjemnější hedvábí zůstalo ležet. Mat vyslechl jednoho Shaida, jak Kaderemu říká, že hedvábí je levnější na východních trzích. Mohutně stavěný vozka s přeraženým nosem se snažil umluvit jednu jindskou Děvu na náramek z vyřezávané slonoviny. Ona vytáhla jiný, širší a tlustší, neméně vyřezávaný, z váčku a nabídla mu, že se s ním bude o oba přetlačovat. Vozka chvíli váhal, než odmítl, z čehož Mat usoudil, že je ještě hloupější, než vypadal. Jehly a špendlíky šly na dračku, ale hrnce a většina nožů si vysloužily jen opovržlivý úšklebek. Aielští kováři odváděli lepší práci. Vyměňovalo se všechno, od fiól s voňavkami a koupacími solemi po lahvice s kořalkou. Za víno a kořalku se dobře platilo. Mata překvapilo, když slyšel, jak Heirn žádá dvouříčský tabák. Formani žádný neměli.</p>

<p>Jeden z vozků se neúspěšně snažil Aiely zaujmout těžkou, zlatem vykládanou kuší. Kuše však padla do oka Matovi, se všemi těmi vykládanými zlatými lvy, kteří měli místo očí něco, co zřejmě měly být rubíny. Byť malé, pořád to byly rubíny. Ovšem dobrý dvouříčský luk vyslal do vzduchu šest šípů, zatímco kušištník stále ještě točil klikou a natahoval tětivu k druhému výstřelu. Ale takhle velká kuše musela mít větší dostřel, dobře o sto kroků. Když dva muži nedělali nic jiného, než že drželi kuši se šipkou na místě v rukou každého z kušištníků, a statní pikynýři zadržovali jízdu...</p>

<p>Mat sebou škubl a znovu se opřel hlavou o paprsky kola. Už se to stalo zase. Musel se dostat z Pustiny, daleko od Moirain, daleko od všech Aes Sedai. Možná by se mohl na chvíli vrátit domů. Možná by se tam mohl dostat včas, aby pomohl vyřešit ty potíže s bělokabátníky. <emphasis>Na to není moc velká naděje, leda bych použil ty zatracené Cesty nebo jiný zatracený Portálový kámen. </emphasis>To by však jeho problémy stejně nevyřešilo. Například v Emondově Roli neznali odpovědi na to, co ti hadí lidé mysleli ohledně svatby s dcerou Devíti měsíců nebo umírání a novém životě. Nebo o Rhuideanu.</p>

<p>Přes kabátec nahmatal medailonek se stříbrnou liščí hlavou, který mu opět visel na krku. Zorničku liščího oka tvořil maličký kroužek, uprostřed rozdělený vlnovkou, jehož jedna polovina byla vyleštěná, až zářila, a druhá matná. Prastarý symbol Aes Sedai z doby před Rozbitím světa. Sebral oštěp s černým toporem a čepelí meče označenou na hrotu dvěma krkavci, který měl opřený vedle sebe o kolo, a položil si ho na kolena. Další práce Aes Sedai. Rhuidean mu také nepřinesl žádné odpovědi, jen další otázky a...</p>

<p>Před Rhuideanem měl děravou paměť. Když tehdy pátral ve své paměti, dokázal si vzpomenout jen na to, jak ráno vstupuje do dveří a večer vychází, ale na nic mezi tím. Teď si vzpomínal i na to, všechny díry byly zaplněné. Bylo to, jako by byl bdělý a zároveň snil. Nebo něco velice podobného. Bylo to, jako by si vzpomínal na tance a bitvy a ulice a města, které ve skutečnosti nikdy neviděl, o nichž si ani nebyl jist, zda skutečně existují, jako stovka útržků vzpomínek od stovky různých lidí. Lepší možná bylo na ně myslet jako na sny - o trochu lepší - a přesto si jimi byl tak jist, jako tím, co si skutečně pamatoval. Nejčastější byly vzpomínky na bitvy, a občas se k němu přikradly, jako nedávno ta s kuší. Občas se přistihl, jak hledí na kus země a plánuje, jak tu přichystat léčku nebo se proti léčce chránit, či jak rozestavit vojsko k bitvě. Bylo to šílené.</p>

<p>Bez dívání objížděl prstem rozevlátý nápis vyřezaný do ratiště oštěpu. Dokázal ho teď přečíst stejně snadno jako knihu, i když mu trvalo celou cestu zpátky k Chaendaeru, než si to uvědomil. Rand neříkal nic, ale Mat vytušil, že se prozradil tam, v Rhuideanu. Teď Mat znal starý jazyk, který vytanul celý z těch snů. <emphasis>Světlo, co mi to uděl</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>li?</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis>„Sa souvraya niende misain ye," </emphasis>pronesl nahlas. „Jsem ztracený ve své vlastní mysli."</p>

<p>„Učenec, pro tento den a věk."</p>

<p>Mat vzhlédl a zjistil, že na něj tmavýma, hluboko zapadlýma očima hledí kejklíř. Chlapík to byl vyšší než většina ostatních, byl zhruba ve středních letech a nejspíš by přitahoval ženy, kdyby však podivným, nejistým způsobem nenakláněl hlavu, jako by se na vás snažil dívat úkosem.</p>

<p>„Jen něco, co jsem kdysi slyšel," prohodil Mat. Musí být opatrnější. Kdyby se Moirain rozhodla ho zabalit a poslat do Bílé věže, aby ho tam mohly studovat, už by se odtamtud znovu nedostal. „Zaslechneš útržky věcí a zapamatuješ si je. Znám pár vět." To by mělo zamaskovat ty případy, kdy byl natolik hloupý a nechal si něco uklouznout.</p>

<p>„Jsem Jasin Natael. Kejklíř." Natael nezamával pláštěm, jako by to byl udělal Tom. Natael by klidně mohl oznamovat, že je truhlář nebo kolář. „Nebude ti vadit, když se připojím?" Mat kývl na zem vedle sebe a kejklíř se posadil a popotáhl si plášť, aby seděl na něm. Jindové a Shaidové hemžící se kolem vozů, s oštěpy a puklíři většinou stále u sebe, jej zřejmě fascinovali. „Aielové," zamumlal. „Nejsou takoví, jako jsem čekal. Pořád tomu nemůžu uvěřit."</p>

<p>„Jsem s nima už pár týdnů," řekl Mat, „a nevím, jestli tomu věřím sám. Zvláštní lidi. Kdyby tě některá Děva požádala, aby sis s ní zahrál Dívčinu hubičku, tak ti radím, odmítni. Zdvořile."</p>

<p>Natael se na něj zvídavě podíval. „Vedeš zajímavý život, zdá se."</p>

<p>„Co tím myslíš?" zeptal se Mat opatrně.</p>

<p>„Přece si nemyslíš, že je to tajemství? Jen málo mužů putuje ve společnosti... Aes Sedai. Ženy Moirain Damodredovny. A pak je tu Rand al'Thor. Drak Znovuzrozený. Ten, kdo přichází s úsvitem. Kdo ví, kolik proroctví má vlastně naplnit? To je rozhodně neobvyklý společník na cesty."</p>

<p>Aielové samozřejmě mluvili. Kdokoliv mohl promluvit. Přesto Mata poněkud zneklidnilo, že cizinec tak klidně hovoří o Randovi. „Prozatím si vede dobře. Jestli tě zajímá, tak si s ním promluv sám. Já jsem docela rád, když mi to nikdo nepřipomíná."</p>

<p>„Možná to udělám. Možná později. Pochopil jsem, že jsi šel do Rhuideanu, kam po tři tisíce let nevstoupil jediný člověk, který by nebyl Aiel. Tos dostal tam?" Natáhl se pro oštěp na Matových kolenou, ale nechal ruku klesnout, když ho Mat trochu poodtáhl. „No dobře. Řekni mi, co tam viděl."</p>

<p>„Proč?"</p>

<p>„Jsem kejklíř, Matrime." Natael zase tím znepokojujícím způsobem naklonil hlavu na stranu, ale v jeho hlase se ozývalo podráždění, že musí něco vysvětlovat. Zvedl růžek pláště s barevnými záplatami, jako by chtěl podat důkaz. „Viděl jsi to, co nikdo jiný, krom hrstky Aielů. Jaké příběhy bych jenom mohl vytvořit z toho, co spatřily tvé oči? Dokonce z tebe udělám hrdinu, jestli chceš."</p>

<p>Mat si odfrkl. „Nechci být žádnej zatracenej hrdina."</p>

<p>Přesto nebyl důvod k mlčení. Amys a ta její banda mohly žvanit o tom, že se o Rhuideanu nesmí mluvit, ale on nebyl Aiel. Kromě toho by se mohlo vyplatit, kdyby měl u formanů někoho, kdo by k němu choval trochu dobré vůle, někoho, kdo by se za něho mohl přimluvit, až to bude potřeba.</p>

<p>Vyprávěl příběh od chvíle, kdy došli k mlžné stěně, až po okamžik, kdy zase vyšli ven, i když některé kousky vynechal. Nehodlal nikomu vykládat o tom pokrouceném dveřním rámu, o <emphasis>ter'angrialu, </emphasis>a docela rád by zapomněl i na to, jak se prach změnil v živé tvory, kteří se ho pokoušeli zabít. To zvláštní město s obrovskými paláci rozhodně muselo stačit. A <emphasis>avendesora.</emphasis></p>

<p>Strom života Natael rychle přešel, ale zbytek nechal Mata neustále opakovat, vyptávaje se na další a další podrobnosti, od toho, jaké to přesně bylo projít mlžnou stěnou, a jak dlouho trvalo, než došli k tomu barevnému světlu, co nevrhalo žádné stíny, uvnitř, až po popis každé věci, na kterou si Mat vzpomínal z velkého náměstí v srdci města, do poslední. Náměstí Mat popisoval neochotně. Stačilo uklouznutí, a začne mluvit o <emphasis>ter'angrialu, </emphasis>a kdo ví, kam by to mohlo vést? I tak vyzunkl teplé pivo do poslední kapky, a mluvil pořád dál, až měl vyprahlé hrdlo. Podle toho, jak to vyprávěl, to znělo dost nezajímavě, jako by jen vstoupil do města a počkal, dokud Rand nevyjde ven, a pak zase vyšel ven, ale Natael zřejmě hodlal vyhrabat i poslední střípek. Tehdy Matovi připomínal Toma. Občas se na vás Tom soustředil tak, jako by vás chtěl vyždímat do sucha.</p>

<p>„Tak tohle tu máš dělat?"</p>

<p>Při zvuku Keilleina hlasu, tvrdému i přes medový tón, Mat proti své vůli nadskočil. Ta žena ho vyváděla z míry, a teď se mu zřejmě chystala vyrvat srdce z těla, a kejklíři taktéž.</p>

<p>Natael se vyškrábal na nohy. „Tento mladý muž mi právě vykládal naprosto úžasné věci o Rhuideanu. Nebudeš tomu věřit."</p>

<p>„My tu nejsme kvůli Rhuideanu." Ta slova byla stejně ostrá jako její nos. Aspoň se teď zlobně mračila na Nataela.</p>

<p>„Povídám ti -"</p>

<p>„Nic mi nepovídej."</p>

<p>„Nesnaž se mě umlčet!"</p>

<p>Nevšímajíce si Mata odešli podél řady vozů, hádajíce se tichými hlasy a zuřivě gestikulujíce. Než zmizeli v jejím voze, Keille byla zřejmě utlučena argumenty do mrzutého mlčení.</p>

<p>Mat se zachvěl. Neuměl si představit, že by bydlel pohromadě s takovou ženou. Bylo by to jako bydlet s medvědem s bolavým zubem. Ale Isendra... Ten obličej, ty rty, ta houpavá chůze. Kdyby ji dokázal dostat pryč od Kadereho, možná by zjistila, že mladý hrdina - prašní tvorové přece pro ni mohli být i dva sáhy vysocí, popsal by jí všechny podrobnosti, na které by si dokázal vzpomenout či si je vymyslet - švarný mladý hrdina by se jí mohl líbit víc než ten nabručený starý forman. Stálo za to si to lépe promyslet.</p>

<p>Slunce sklouzlo pod obzor a malé ohýnky přikrmované trnitými větvemi vytvářely mezi stany jezírka žlutého světla. Tábor naplnila vůně připravovaných pokrmů. Skopové opékané se sušenými papričkami. Táborem se také šířil chlad, studená noc Pustiny. Bylo to, jako by s sebou slunce odneslo všechno teplo. Když se Mat balil při odchodu z Kamene, nečekal, že bude toužit po tlustém plášti. Třeba by formani nějaký měli. Možná by si byl Natael o ten svůj ochoten hodit kostkami.</p>

<p>Mat jedl u Rhuarkova ohně spolu s Heirnem a Randem. A samozřejmě Aviendhou. Byli tam i formani, Natael po boku Keille a Isendra, téměř ovinutá kolem Kadereho. Oddělit Isendru od toho chlapa se zahnutým nosem bude možná těžší, než si Mat myslel - nebo snazší. I když se tak tiskla k formanovi, přimhouřené oči měla jen pro Randa a nikoho jiného. Skoro jste si mohli myslet, že už mu prostříhala uši jako ovci, označené za její majetek. Ani Rand, ani Kadere si toho však zřejmě nevšímali. Forman také skoro neodtrhl oči od Randa. Aviendha si toho všimla a zlobně se zamračila na Randa. Aspoň že oheň vydával trochu tepla.</p>

<p>Když dojedli pečené skopové - a nějakou hrudkovatou žlutou kaši, která chutnala ostřeji, než vypadala - Rhuark a Heirn si nacpali fajfky s krátkou troubelí a náčelník kmene požádal Nataela o píseň.</p>

<p>Kejklíř zamrkal. „No ovšem. Ovšem. Přinesu si harfu." - Jeho plášť se vzdouval v suchém, chladném větru, když mizel směrem ke Keilleině vozu.</p>

<p>Ten chlapík se od Toma Merrilina opravdu hodně lišil. Tom málem nevylezl z postele, aby s sebou nevzal flétnu či harfu nebo obojí. Mat si palcem nacpal fajfku, a než se Natael vrátil a zaujal pózu vhodnou pro krále, již spokojeně bafal. Ta póza však Toma připomínala. Kejklíř hrábl do strun a začal.</p>

<p>„<emphasis>Hebké, větry, jako prsty jara. </emphasis></p>

<p><emphasis>Hebké, deště jako slzy nebe. </emphasis></p>

<p><emphasis>Hebké, léta v štěstí ubíhají, </emphasis></p>

<p><emphasis>neprozradí příchod bouří, </emphasis></p>

<p><emphasis>neprozradí vírů spoušť, </emphasis></p>

<p><emphasis>déšť oceli a hrom bitev,</emphasis></p>

<p><emphasis> válku, srdce rvoucí řev.</emphasis><emphasis>"</emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>Byl to „Mideanský brod". Stará píseň, kupodivu o Manetherenu a válce před trollockými válkami. Natael odvedl docela dobrou práci. Samozřejmě nic jako Tomův zvučný přednes, ale valící se slova přitáhla k okraji světla vrhaného ohněm dav Aielů. Zločinný Aedomon vedl Safery do nic netušícího Manetherenu, kde loupili a pálili, až král Buiryn sebral manetherenské vojsko a muži z Manetherenu se střetli se Safery u Mideanského brodu, kde se udrželi, i když proti hrozné přesile, tři dny za neustálých bojů, kdy voda v řece zrudla krví a obloha zčernala slétajícími se supy. Třetího dne, kdy mužů ubývalo a naděje se rozplývaly, Buiryn a jeho muži se v zoufalém výpadu probojovali přes brod a prorazili hluboko do Aedemonovy hordy, snažíce se zahnat nepřítele na útěk tím, že zabijí samotného Aedemona. Jenže voje, které byly příliš silné, je obklíčily, lapily je do pasti a tlačily je na sebe. Manetherenští obstoupili svého krále a praporec s rudým orlem a bojovali dál, odmítajíce se vzdát, i když bylo jasné, že jejich zkáza je nevyhnutelná.</p>

<p>Natael zpíval, jak se jejich odvaha dotkla dokonce i Aedomonova srdce a jak nakonec dovolil zbytkům oddílu svobodně odejít. Na jejich počest pak odvedl své vojsko zpátky do Saferu.</p>

<p><emphasis>„Zpět přes krvavě rudou vodu, </emphasis></p>

<p><emphasis>pochodují zpět se vztyčenou hlavou. </emphasis></p>

<p><emphasis>Nevzdali se, vojů ni meče, </emphasis></p>

<p><emphasis>nevzdali se, srdce ni du</emphasis><emphasis>š</emphasis><emphasis>e. </emphasis></p>

<p><emphasis>Čest patří jim, na věky věků, </emphasis></p>

<p><emphasis>čest, na věky tu bude věčně. "</emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>Zahrál poslední akord a Aielové pochvalně zahvízdali a zabušili oštěpy o kožené puklíře a někteří začali pronikavě křičet.</p>

<p>Tak to, samozřejmě, nebylo. Mat si na to vzpomínal - <emphasis>Světlo, já to nechci! </emphasis>Ale stejně si vzpomněl - pamatoval se, jak Buirynovi radil, aby tu nabídku nepřijímal, ale bylo mu řečeno, že malá šance je lepší než žádná. Aedomon, jemuž zpod ocelových kroužků, které mu chránily obličej, splýval lesklý černý vous, nařídil svým oštěpníkům, aby ustoupili, a počkal, dokud se nedostali ven a nebyli téměř u brodu, než se zvedli skrytí lučištníci, a pak zaútočila jízda. A ohledně toho návratu do Saferu... Mat si to nemyslel. Poslední, nač si u toho brodu vzpomínal, bylo, jak se snaží udržet na nohou, po pás hluboko v řece, se třemi šípy v těle, ale bylo tu ještě něco, později, útržek vzpomínky. Viděl Aedomona, nyní se šedivým vousem, jak padá k zemi při prudké šarvátce v lese, jak se řítí ze vzpínajícího se koně, s oštěpem v zádech, který mu tam vrazil kluk bez brnění, kterému ještě ani nerašil vous. Tohle bylo ještě horší než díry v paměti.</p>

<p>„Tobě se ta píseň nelíbila?" zeptal se Natael.</p>

<p>Matovi chvíli trvalo, než si uvědomil, že kejklíř hovoří k Randovi, ne k němu. Rand si mnul ruce a dlouho se díval do ohýnku, než odpověděl. „Nejsem si jistý, jak je moudré být závislý na velkomyslnosti nepřítele. Co myslíš, Kadere?"</p>

<p>Forman zaváhal a mrkl na ženu, která se držela jeho ruky. „Já na takový věci nemyslím," prohlásil nakonec. „Já myslím na výdělek, ne na bitvy." Keille se drsně zasmála. Tedy smála se do chvíle, než si všimla Isendřina úsměvu. Ta se otevřeně pošklebovala ženě, která by vydala za tři takové, jako byla sama. Pak se Keille tmavé oči za záhyby tuku nebezpečně zaleskly.</p>

<p>Náhle se ve tmě za stany ozvaly varovné výkřiky. Aielové si strhli závoje přes obličeje a o chvíli později se z noci vyhrnuli trolloci, samé čenichy a rohy, tyčící se nad lidmi, vyjící a mávající kosinami, bodající zahnutými sudlicemi a trojzubci s ozuby, sekající sekerami s hroty. Za nimi plynuli myrddraalové, jako smrtící bezocí hadi. Trvalo to jen zlomek vteřiny, ale Aielové bojovali, jako by byli hodinu dopředu varováni, odpovídajíce na útok svými vlastními hbitými oštěpy.</p>

<p>Mat si nejasně uvědomil, že se Randovi náhle v ruce objevil ohnivý meč, ale pak i jeho pohltil vír bitvy. Svůj oštěp používal jako oštěp i hůl zároveň, sekal a bodal a otáčel jím v rukou. Pro jednou byl za ty snové vzpomínky vděčný, za způsob, jakým mu tato zbraň připadala známá, a potřeboval všechnu svou zručnost. Vše se změnilo v šílenou změť.</p>

<p>Před ním se zvedali trolloci a padali pod jeho oštěpem či pod oštěpy Aielů, nebo se ve zmateném křiku a vytí a řinčení oceli obraceli jinam. Postavili se mu i myrddraalové, černé čepele se střetly s jeho krkavci poznačenou ocelí v zášlezích modrého světla jako cloně z blesků, postavili se mu a zmizeli v okolním zmatku. Dvakrát mu kolem hlavy prolétl krátký oštěp a zasáhl trolloka, jenž se ho chystal probodnout zezadu. Vrazil svou čepel do hrudi myrddraala a věděl, že zemře, když tvor nepadl, ale stáhl své bezkrevné rty do úšklebku, bezokým pohledem mu do kostí vyslal strach a napřáhl černý meč. O chvíli později sebou půlčlověk začal trhat, jak se do něj zarazily aielské oštěpy, trhal sebou poněkud dlouho, takže Mat stačil uskočit dozadu, než ten tvor padl, přičemž se ho stále snažil bodnout, snažil se bodnout kohokoliv v dosahu. Tucetkrát ratiště, tvrdé jako železo, jen tak tak odrazilo výpad některého z trolloků. Byla to práce Aes Sedai, a on za ni byl vděčný. Stříbrná liščí hlava na jeho hrudi jako by tepala chladem, jako by mu chtěla připomenout, že ona také nese značku Aes Sedai. V té chvíli mu na tom však nezáleželo. Jestli bylo potřeba práce Aes Sedai, aby zůstal naživu, tak byl ochoten následovat Moirain jako štěně.</p>

<p>Nepoznal, jestli to trvalo pár minut nebo hodin, ale náhle tu na dohled nebyl jediný stojící myrddraal ani trollok, i když křik a vytí ve tmě hovořilo o pronásledování. Na zemi leželi mrtví a umírající, Aielové i zplozenci Stínu, kdy se půllidé stále ještě zmítali. Sténání plnilo vzduch bolestí. Mat si náhle uvědomil, že má svaly jako vodu a v plicích oheň. Lapaje po dechu se svezl na kolena a opřel se o oštěp. Tři formanské vozy překryté plachtami plápolaly jako hranice. Na jednom byl na boku trolločím oštěpem přibodnutý vozka, a hořely i některé stany. Křik ozývající se od tábora Shaidů a záře příliš velká na táborové ohně prozrazovaly, že Shaidové byli napadeni také.</p>

<p>Rand, s ohnivým mečem neustále v ruce, došel až k místu, kde klečel Mat. „Jsi v pořádku?" Aviendha se za ním táhla jako stín. Někde si našla oštěp a puklíř a vytáhla si roh loktuše, aby jí zakrýval obličej. Dokonce i v sukních vypadala smrtelně nebezpečně.</p>

<p>„Ech, já jsem v pořádku," zamumlal Mat a vyškrábal se na nohy. „Není nad to trochu si před spánkem zatančit s trolloky. Správně, Aviendho?" Aielanka si odhalila tvář a věnovala mu napjatý úsměv. Ta žena se nejspíš <emphasis>bavila. </emphasis>Mat byl zlitý potem. Měl pocit, že na něm pot zamrzá.</p>

<p>Se dvěma moudrými, Amys a Bair, se objevily Moirain a Egwain a obcházely raněné. Aes Sedai následovaly křeče léčení, i když občas Moirain jen zavrtěla hlavou a šla dál.</p>

<p>Se zachmuřeným výrazem k nim došel Rhuark.</p>

<p>„Špatné zprávy?" zeptal se tiše Rand.</p>

<p>Kmenový náčelník zavrčel. „Kromě trolloků tady, kde by vůbec neměli být, ne aspoň dalších dvě stě mil nebo víc? Možná. Asi padesát trolloků napadlo tábor moudrých. Dost na to, aby je přemohli, kdyby nebylo Moirain Sedai a štěstí. Nicméně se zdá, že na Shaidy jich zaútočilo míň než na nás, i když to, že mají větší tábor, by mělo znamenat opak. Skoro bych řekl, že je napadli jen proto, aby jim zabránili jít nám na pomoc. Ne že bych si byl u Shaidů tou pomocí jistý, ale trolloci a noční běžci to nemuseli vědět."</p>

<p>„A jestli věděli, že Aes Sedai je s moudrými," připojil Rand, „ten útok mohl mít za účel udržet ji taky stranou. Já si své nepřátele vodím s sebou, Rhuarku. Pamatuj si to. Ať jsem kdekoliv, moji nepřátelé nikdy nejsou daleko."</p>

<p>Z prvního vozu vystrčila hlavu Isendra. O chvíli později kolem ní dolů prolezl Kadere a ona zalezla zpátky dovnitř a zavřela za ním bíle pomalované dveře. Kadere tam stál a díval se na okolní jatka. Světlo hořících vozů mu přes tvář vrhalo vlnící se stíny. Skupinka kolem Mata jeho pozornost zaujala nejvíc. Vozy jej zřejmě vůbec nezajímaly. Z Keilleina vozu sešplhal Natael a pak k ní hovořil nahoru s očima upřenýma na Mata a ostatní.</p>

<p>„Hlupáci," zabručel Mat. „Schovávat se ve vozech, jako by to pro trolloka znamenalo nějakej rozdíl. Ti by je upekli zaživa."</p>

<p>„Jsou stále naživu," podotkl Rand a Mat si uvědomil, že je Rand také viděl. „To je vždycky důležité, Mate, kdo zůstane naživu. Je to jako kostky. Nemůžeš vyhrát, když nehraješ, a nemůžeš hrát, když jsi mrtvý. Kdo může říct, jakou hru ti formani hrají." Tiše se zasmál a ohnivý meč mu zmizel z rukou.</p>

<p>„Jdu se trochu prospat," oznámil Mat a už se obracel k odchodu. „Vzbuďte mě, kdyby se zase ukázali nějací trolloci. Nebo spíš nechte je, ať mě zabijí v pokrývkách. Na to, abych zas tak brzo vstával, jsem moc utahanej." S Randem se to určitě zhoršovalo. Třeba dnešní noc přesvědčí Keille a Kadereho, aby se vrátili. Jestli ano, Mat hodlal být s nimi.</p>

<p>* * *</p>

<p>Rand se pak nechal prohlédnout Moirain, která si pro sebe cosi mumlala, i když nebyl zraněn. S tolika raněnými kolem nemohla plýtvat silami a smýt z něj únavu.</p>

<p>„Tohle bylo namířeno proti tobě," řekla mu, obklopena sténáním raněných. Trolloky právě s pomocí nákladních koní a formanských mul odvlékali do noci. Aielové očividně hodlali nechat myrddraaly na místě, kde tito leželi, dokud se úplně nepřestanou hýbat, aby si byli jisti, že jsou mrtví. V poryvech se zvedl vítr jako suchý led.</p>

<p>„Vážně?" prohodil Rand. Její oči se zaleskly ve světle ohňů, než se obrátila zpátky k raněným.</p>

<p>Přišla k němu i Egwain, ale jen aby mu tichým, ohnivým šeptem sdělila: „Ať už děláš cokoliv, aby ji to naštvalo, nechej toho!" Vrhla pohled za něj na Aviendhu, takže bylo zcela jasné, co tím míní, a pak odešla pomáhat Bair a Amys, než se Rand zmohl na to, aby řekl, že nic nedělá. S těmi stuhami propletenými copy vypadala směšně. Aielové si to zřejmě mysleli také. Někteří se za jejími zády zubili.</p>

<p>Rand, klopýtající a celý roztřesený, odešel do svého stanu. Ještě nikdy nebyl tak unavený. Meč k němu téměř nepřišel. Doufal, že to bylo díky únavě. Občas, když se natáhl po pravém zdroji, tam nic nebylo, a občas síla neudělala, co chtěl, ale téměř hned od začátku meč přicházel skoro bez přemýšlení. A právě teď... Muselo to být tou únavou.</p>

<p>Aviendha trvala na tom, že s ním dojde až ke stanu, a když se ráno probudil, seděla venku se zkříženýma nohama, i když bez oštěpu a puklíře. Ať už ho špehovala nebo ne, byl rád, že ji vidí. Aspoň věděl, kdo je a co je a co k němu cítí.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA OSMNÁCTÁ</strong></p>

<p><strong><emphasis>Skryté tváře</emphasis></strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>Zahrada Stříbrných vánků vůbec nebyla zahradou, ale velkou vinárnou a obchodem s vínem, vlastně až příliš velkým, aby se tomu dalo říkat obchod. Vinárna stála na vrcholku kopce na Calpene, nejzápadnějším ze tří poloostrovů Tanchika pod Velkým kruhem. Přinejmenším část jména pocházela z větrů, které vanuly tam, kde sloupy a balustráda z leštěného, zeleně postříkaného mramoru nahrazovaly jednu stěnu, kromě na horním podlaží. V případě deště bylo možné stáhnout zlaté závěsy z naolejovaného hedvábí. Kopec na té straně spadal dost prudce dolů a od stolů podél balustrády bylo krásně vidět přes bílé kupole a štíhlé věže až na velký přístav, v němž se nyní tlačilo víc lodí než předtím. Tanchiko potřebovalo vše, a to zoufale, a dalo se tu vydělat zlato - dokud nedošlo zlato i čas.</p>

<p>S pozlacenými lustry a stropy vyloženými mosazným mřížovím, vyleštěnými do zlatého lesku, sloužícími i služebnými vybranými kvůli svému půvabu, kráse a diskrétnosti, byla tak Zahrada Stříbrných vánků nejdražší vinárnou ve městě dokonce ještě předtím, než se objevily potíže. Nyní byly ceny naprosto neúnosné. Ale ti, kteří vydělávali tyto ohromné sumy, neustále přicházeli, jakož i mocní a vlivní nebo ti, kteří se za takové považovali. Bylo teď těžší obchodovat, neboť bylo méně zboží, ale zase na druhou stranu byly některé obchody snazší.</p>

<p>Každý stůl byl obklopen nízkou zídkou, vytvářející na zelených a zlatých dlaždicích jakýsi ostrůvek. Každá zídka byla protkána krajkovou řezbou, takže nikdo nemohl poslouchat neviděn, a byla právě tak vysoká, aby ten, kdo náhodou procházel kolem, nespatřil, kdo se tam baví s kým. Přesto stálí hosté obvykle vstupovali se škraboškami, zvláště v poslední době, a někteří měli u stolu i osobního strážce, taktéž maskovaného, aby se také, pokud byl host prudérní, vyhnul poznání. A, jak se povídalo, ti nejprudérnější měli strážce bez jazyka. Žádný ze strážců u sebe neměl viditelně zbraň. Majitelka Zahrady Stříbrných vánků, štíhlá žena neurčitého věku jménem Selindrin, teď uvnitř nedovolovala nosit žádné zbraně. Její pravidlo nikdo neporušil, alespoň ne otevřeně.</p>

<p>Od svého obvyklého stolku u balustrády Egeanin pozorovala lodi v přístavu, zvláště ty, které vyplouvaly. Při tom pohledu vždycky toužila být zpátky na palubě a vydávat rozkazy. Nikdy by nečekala, že ji služba přiměje k něčemu takovému.</p>

<p>Nevědomky si upravila sametovou škrabošku, která jí zakrývala horní polovinu obličeje. Cítila se v té věci směšně, ale bylo nezbytné aspoň trochu splynout s okolím. Škraboška - modrá, aby ladila s jejími hedvábnými šaty s vysokým límcem - šaty samy a její tmavé vlasy, které jí teď spadaly až k ramenům, znamenaly tu nejzazší hranici, kam až byla ochotna zajít. Vydávat se za Taraboňanku nebylo nutné - Tanchiko přetékalo uprchlíky a spousta cizinců vyvolávala potíže - a ona by to navíc ani nebyl ochotna dopustit. Tito lidé byli zvířata. Neměli žádnou disciplínu, žádný řád.</p>

<p>Egeanin se lítostivě obrátila od přístavu ke svému společníkovi, chlapíkovi s úzkou tváří a chamtivým lasiččím úsměvem. - Potrhaný límec Florana Gelba do Zahrady Stříbrných vánků nepatřil, a mužík si navíc neustále otíral ruce do kabátce. Egeanin se s nimi vždycky scházela tady, s umaštěnými mužíčky, s nimiž musela jednat. Pro ně to byla odměna a pro ni způsob, jak je neustále vyvádět z rovnováhy.</p>

<p>„Co pro mě máš, mistře Gelbe?"</p>

<p>Mužík si opět otřel ruce, zvedl na stůl hrubý jutový pytel a nervózně se na ni zadíval. Egeanin podržela pytel vedle sebe, než jej otevřela. Uvnitř ležel stříbrný kov <emphasis>a'damu, </emphasis>obojek a náramek spojené vodítkem, vše rafinovaně vyrobené a propojené. Egeanin zavřela pytel a položila ho na podlahu. Tohle byl třetí, který Gelb získal, což bylo víc, než dokázal kdo jiný.</p>

<p>„Velmi dobře, mistře Gelbe." Přes stůl na druhou stranu se přesunul malý váček. Gelb dokázal, že váček zmizel pod jeho kabátcem, jako by v něm byla císařovnina koruna, a ne hrstka stříbrňáků. „A máš něco jiného?"</p>

<p>„Ty ženský. Ty, cos chtěla, abych se po nich poohlídl?" Egeanin si již zvykla na rychlou mluvu těchto lidí, ale přála si, aby si tolik neolizoval rty. Sice mu kvůli tomu nebylo rozumět o nic hůř, ale bylo to nechutné.</p>

<p>Skoro mu řekla, že už ji to vůbec nezajímá. Ale toto byl koneckonců částečně důvod, proč byla v Tanchiku. Teď možná celý důvod. „Co je s nimi?" To, že ji vůbec napadlo, že by se vyhnula své povinnosti, ji přimělo mluvit drsněji, než hodlala, a Gelb sebou škubl.</p>

<p>„Já... myslím, že jsem našel další."</p>

<p>„Jsi si jistý? Už došlo k... chybám."</p>

<p>Chyby bylo ještě mírně řečeno. Téměř tucet žen, které jen vzdáleně odpovídaly popisům, znamenalo obtíže, na něž mohla zapomenout, jakmile je viděla. Až na tu šlechtičnu, uprchlici z panství vypáleného za války. Gelb tu ženu unesl přímo z ulice, protože si myslel, že dostane víc, když ji přivede, než když o ní jenom podá zprávu. Na jeho obranu urozená paní Leilwin téměř odpovídala popisu jedné z žen, které Egeanin hledala, až na to, že mu řekla, že nebudou mluvit s žádným přízvukem, který by poznal, a rozhodně ne s tarabonským. Egeanin ji nechtěla zabít, ale dokonce i v Tanchiku by někdo mohl její příběh vyslechnout. Leilwin byla uprostřed noci poslána svázaná a s roubíkem na jeden z poštovních člunů. Byla mladá a hezká a někdo ji využije lépe, než kdyby jí jen podřízli hrdlo. Ale Egeanin nebyla v Tanchiku kvůli tomu, aby vyhledávala služky pro urozené.</p>

<p>„Žádný chyby, paní Elidar," vykládal rychle Gelb a vrhl na ni úsměv plný zubů. „Tentokrát ne. - Ale... - potřebuju trochu zlata. Abych si byl jistej. Abych se dostal dost blízko. Čtyř nebo pět korunek?"</p>

<p>„Já platím za výsledky," oznámila mu zcela pevně Egeanin. „Po tvých... chybách máš štěstí, že tě ještě vůbec platím."</p>

<p>Gelb si nervózně olizoval rty. „Říkalas... Tenkrát na začátku jsi říkala, že bys měla pár penízků pro ty, co by zvládli <emphasis>zvláštní </emphasis>práci." Svaly na tváři se mu zacukaly. Očima jezdil kolem sebe, jako by někdo mohl poslouchat u krajkové zídky obklopující stůl ze tří stran, a hlas ztišil do drsného šepotu. „Vyvolat potíže, tos říkala? Slyšel jsem něco - od chlapíka, co dělá osobního strážce urozenýmu pánu Brysovi - ohledně shromáždění a volby nový panarchy. Myslím, že je to asi pravda. Ten chlap byl namol, a když si uvědomil, co řekl, málem se strachy podělal. Ale i kdyby to nebyla pravda, mohlo by to rozdělit Tanchiko."</p>

<p>„Opravdu si myslíš, že v tomto městě je nutné za nepokoje platit?" Tanchiko bylo jako nahnilý šedok připravený spadnout při prvním závanu větru. Celá tahle země byla taková. Egeanin chvíli lákalo tuto „zprávu" koupit. Vydávala se za obchodnici se vším zbožím i informacemi, jaké byly k mání, a dokonce něco i sama prodávala. Ale z jednání s Gelbem se jí dělalo zle. A její vlastní pochyby ji děsily. „To bude všechno, mistře Gelbe. Víš, jak se se mnou spojit, kdybys našel některý z nich." Dotkla se hrubě tkaného pytle.</p>

<p>Gelb, místo aby vstal, stále seděl a snažil se jí nahlédnout pod škrabošku. „Odkud jseš, paní Elidar? To, jak mluvíš, tak šišlavě a měkce - odpusť, nechtěl jsem se tě dotknout - nedokážu tě zařadit."</p>

<p>„To bude všechno, Gelbe." Možná to byl její velitelský hlas, nebo možná škraboška na chvíli přestala zakrývat její chladný pohled, ale Gelb vyskočil, začal se uklánět a koktat omluvy, zatímco se snažil otevřít dvířka v krajkové stěně.</p>

<p>Egeanin tam po jeho odchodu seděla a dávala mu dost času, aby mohl opustit Zahradu Stříbrných vánků. Někdo ho bude následovat ven, aby se ujistil, že někde nečeká, aby ji sledoval. Všechno to skrývání a plížení ji znechucovalo. Téměř si přála, aby něco její převlek zničilo a ona tak měla čestnou možnost bojovat.</p>

<p>Do přístavu dole mířila nová loď - fregata Mořského národa s vysokánskými stěžni a mraky plachet. Egeanin si prostudovala zajatou fregatu, ale dala by téměř cokoliv, aby mohla jednu dostat na širé moře, i když by nejspíš bylo nutné mít posádku Mořského národa, aby z lodi dostala co nejvíc. Atha'an Miere byli ohledně skládání přísah umínění. Nebylo by to tak dobré, kdyby musela celou posádku koupit. Koupit celou posádku! Množství zlata, které sem připlouvalo na poštovních člunech, aby je mohla jen tak rozhazovat, jí začínalo stoupat do hlavy.</p>

<p>Egeanin vzala jutový pytel a začala se zvedat, ale pak se zase spěšně posadila, když spatřila, jak od jiného stolu vstává muž se širokými rameny. Kulatou tvář Bayleho Domona lemovaly tmavé vlasy po ramena a horní ret měl vyholený. On samozřejmě neměl masku. Patřil mu tucet plavidel, pohybujících se sem a tam podél pobřeží, a očividně mu nezáleželo na tom, kdo se dozví o tom, kde se právě nalézá. Maska. Už jí to vůbec nemyslelo. V její škrabošce ji nemohl poznat. Přesto počkala, dokud nebyl pryč, než vstala také. S tím mužem možná bude muset něco udělat, pokud bude znamenat nebezpečí.</p>

<p>Selindrin si vzala zlato a s hbitým úsměvem zamumlala, že doufá, že je bude Egeanin navštěvovat i nadále. - Majitelka Zahrady Stříbrných vánků měla tmavé vlasy spletené do několika tuctů cůpků a na sobě měla přiléhavé bílé hedvábí, dost tenké, že by se hodilo i pro služku, a jeden z těch průhledných závojů, kvůli nimž se Egeanin vždycky chtěla Taraboňanek zeptat, jaké tance že to ovládají. Tanečnice šea nosily téměř stejné závoje, a nic jiného. Egeanin však cestou na ulici přemýšlela o tom, že ta žena má bystrou mysl, jinak by nemohla manévrovat mezi mělčinami Tanchika a dodávat všem frakcím, aniž by si od jediné vysloužila nepřátelství.</p>

<p>Připomínkou toho byl vysoký muž v bílém plášti, s prošedivělými spánky, ale s tvrdou tváří a tvrdýma očima, který teď prošel kolem Egeanin a byl uvítán Selindrin. Na plášti Jaichima Carridina se na prsou skvěl zlatý sluneční kotouč se čtyřmi zlatými uzly pod a karmínovou pastýřskou holí nad ním. Inkvizitor ruky Světla, vysoký důstojník dětí Světla. Už samotná podstata dětí Světla Egeanin rozčilovala, vojenské těleso, které odpovídá pouze samo sobě. Ale Carridin a několik set jeho vojáků měli jistou moc i v Tanchiku, kde většinou chyběla jakákoliv autorita. Občanská civilní hlídka již v ulicích nehlídkovala a vojsko - ti z vojáků, kteří ještě zůstali věrní králi - mělo příliš mnoho práce udržet pevnosti kolem města. Egeanin si také všimla, že se Selindrin na meč u Carridinova pasu ani nepodívala. Ten tedy rozhodně měl moc.</p>

<p>Jakmile Egeanin vystoupila na ulici, přiběhli z chumlu sluhů čekajících na své pány její nosiči s otevřenými nosítky a obstoupili ji její osobní strážci s oštěpy. Byla to nesourodá skupina, někteří měli ocelové klobouky, tři měli kožené košile pošité ocelovými šupinami. Byli to muži s drsnými tvářemi, nejspíš zběhové z vojska, ale věděli, že jejich plný břich a stříbro závisejí na jejím stálém bezpečí. Dokonce i nosiči měli za šerpami zasunuté pevné nože a palice. Nikdo, kdo vypadal, že má nějaké peníze, by se neodvážil objevit v ulicích bez ochrany. V každém případě, kdyby se to odvážila riskovat, jen by to k ní přitáhlo nežádoucí pozornost.</p>

<p>Stráže se bez potíží protlačily davem. Lidé se mačkali a hemžili v úzkých ulicích, které obtáčely kopce, vytvářejíce volnější místa kolem otevřených nosítek obklopených osobní stráží. Vidět bylo jen velmi málo kočárů. Koně se stávali výstředností.</p>

<p>Otrhanci ani zdaleka nevystihovalo hemžící se lidi, otrhanci a šílenci. Zedřené obličeje a otrhané šaty a příliš jasné, šílené oči, zoufalé, doufající, i když bylo jasné, že žádná naděje není. Mnoho se jich vzdalo, krčilo se u zdí, choulilo se ve dveřích, drželo manželky, manžele, děti, nebyli jen otrhaní, ale v úplných hadrech a s prázdnými výrazy. Občas se probrali natolik, aby na kolemjdoucího zavolali a žádali peníze, kůrku chleba, cokoliv.</p>

<p>Egeanin upírala oči přímo před sebe a z nutnosti spoléhala na své osobní stráže, že zachytí každé nebezpečí. Kdyby se podívala do očí žebrákovi, znamenalo by to, že se jich kolem jejích nosítek s nadějí sesype aspoň dvacet. Hodit minci znamenalo, že se jich seběhla stovka, kvílela a blábolila. Egeanin již použila část peněz, které přinášely poštovní čluny, na podporu dobročinné veřejné jídelny, jako by byla jednou z urozené krve. Otřásla se, když si pomyslela, co by znamenalo, kdyby někdo přišel na to, jak překročila meze. To si klidně mohla obléknout brokát a vyholit hlavu.</p>

<p>Jakmile Tanchiko padne, to všechno bude možné urovnat, až budou všichni nakrmení a všichni zaujmou své správné místo. A ona bude moci svléknout šaty a věci, s nimiž neměla žádné zkušenosti, ani se jí nelíbily, a vrátí se na svou loď. Přinejmenším Tarabon a možná i Arad Doman byly připraveny se při nejslabším doteku rozpadnout jako ohořelé hedvábí. Proč se velkopaní Suroth drží zpátky? Proč?</p>

<p>* * *</p>

<p>Jaichim Carridin se válel v křesle, plášť měl přehozený přes vyřezávané lenochy, a studoval tarabonské šlechtice, kteří zaujali ostatní křesla v soukromém pokoji. Seděli tu, celí škrobení, ve svých zlatem vyšívaných kabátcích, se stisknutými rty pod škraboškami umně vypracovanými tak, aby připomínaly hlavy jestřábů, lvů a panterů. Měl větší starosti, než byli oni, ale podařilo se mu zachovat klid. Byly tomu již dva měsíce od té doby, co dostal zprávu, že jeho bratrance našli v jeho ložnici zaživa staženého z kůže, a tři od chvíle, kdy jeho sestru Dealdu unesl ze svatební hostiny myrddraal. Rodinný písař to psal nevěřícně, celý zoufalý z neštěstí, jež dopadlo na rod Carridinů. Dva měsíce. Doufal, že Dealda zemřela rychle. Říkalo se, že ženy v rukou myrddraalů nezůstanou dlouho při zdravém rozumu. Celé dva měsíce. Každý kromě Jaichima Carridina by již potil krev.</p>

<p>Každý muž držel pohár s vínem, ale nebyli tu žádní sloužící. Selindrin jim posloužila a pak se vzdálila s ujištěním, že nebudou rušeni. Na nejvyšším poschodí Zahrady Stříbrných vánků kromě nich vlastně nikdo jiný nebyl. Dva muži, kteří přišli se šlechtici - příslušníci oddílu ochránců královského života, pokud se Carridin nemýlil - stáli u paty schodiště, aby zajistili, že je ani nadále nebude nikdo rušit.</p>

<p>Carridin usrkl vína. Nikdo z Tarabonských se svého ani nedotkl. „Takže," pravil lehce, „král Andrik si přeje, aby děti Světla pomohly ve městě znovu nastolit řád. Ale my se nenecháváme zatahovat do vnitřních záležitostí států." Ne otevřeně. „Já si tedy rozhodně na podobnou žádost nepamatuji. Nevím, co na to řekne náš velící kapitán." Pedron Niall by řekl, aby udělal, co je potřeba, a zajistil, že Taraboňané budou vědět, že jsou dlužníky dětí a že svůj dluh plně splatí.</p>

<p>„Není čas, aby sis vyžádal instrukce z Amadoru," pravil naléhavě muž v masce pantera s černými skvrnami. Nikdo mu nesdělil své jméno, ale Carridin to nepotřeboval.</p>

<p>„To, oč žádáme, je nezbytné," vyštěkl jiný muž a díky hustému kníru pod jestřábí maskou vypadal jako zvláštní sova. „Musíš vědět, že bychom tuto žádost neučinili, kdyby to nebylo naprosto nezbytné. Musíme být jednotní, žádné další spory, ano? Dokonce i v Tanchiku je mnoho buřičů. Ty je nutné potlačit, jestli máme vůbec doufat na to, že na venkov zaneseme mír."</p>

<p>„Smrt panarchy záležitosti ještě ztížila," dodal první chlapík.</p>

<p>Carridin tázavě zvedl obočí. „Už jste zjistili, kdo ji zabil?"</p>

<p>On sám měl podezření, že ten čin nařídil sám Andrik v přesvědčení, že panarcha dávala na trůně přednost jednomu z povstalců. Král měl možná pravdu, ale poté, co povolal ty členy shromáždění urozených pánů, které mohl - protože mnoho z nich bylo s tou či onou skupinou povstalců na venkově - zjistil, že jsou ohromně umínění ohledně schválení jeho návrhu. Dokonce i kdyby urozená paní Amathera právě nesdílela královské lože, volba krále a panarchy byla jediná skutečná moc, kterou shromáždění mělo, a jeho členové se jí teď nehodlali vzdát. Neshody ohledně urozené paní Amathery však neměly být veřejně známy. Dokonce i shromáždění si uvědomilo, že by to mohlo vyvolat bouře.</p>

<p>„Určitě jeden z těch šílených Dračích spřísahanců," prohlásil soví muž a zuřivě se zatahal za knír. „Žádný skutečný Taraboňan by panarše neublížil, ano?" Znělo to, skoro jako by tomu sám věřil.</p>

<p>„Ovšem," pravil hladce Carridin. Znovu usrkl vína. „Jestli mám zabezpečit panaršin palác kvůli nástupu urozené paní Amathery, musím to slyšet od krále osobně. Jinak by to mohlo vypadat, že děti Světla se snažily získat v Tarabonu přístup k moci, když my toužíme po jediném, jak říkáš, a to je konec sporů, mír pod Světlem."</p>

<p>Starší partner, s hranatou bradou a bílými prameny ve žlutých vlasech, pronesl chladným hlasem: „Slyšel jsem, že Pedron Niall touží po jednotě proti Dračím spřísahancům. Sjednocených pod jeho velením, není to pravda?"</p>

<p>„Pan velící kapitán netouží po žádné nadvládě," odtušil Carridin stejně ledově. „Děti slouží Světlu, stejně jako všichni lidé dobré vůle."</p>

<p>„Nemůže být ani řeči," vložil se do hovoru první panter, „o tom, že by Tarabon byl jakýmkoliv způsobem poddán Amadoru. Ani řeči!" Z téměř každého křesla se ozval hněvivý souhlas.</p>

<p>„Ovšemže ne," řekl Carridin, jako by ho něco takového v životě ani nenapadlo. „Jestli chcete moji pomoc, tak vám ji poskytnu - za podmínek, které jsem vám sdělil. Pokud ne, tak pro děti se vždycky najde práce. Služba Světlu nikdy nekončí, protože Stín číhá všude."</p>

<p>„Dostaneš záruky, podepsané a s pečetí krále," prohlásil prošedivělý muž se lví maskou, což byla první slova, která pronesl. Byl to, samozřejmě, Andrik sám, i když Carridin to neměl vědět. Král se nemohl setkat s inkvizitorem ruky Světla, aniž by to vyvolalo řeči, stejně jako nemohl navštívit vinárnu, dokonce ani Zahradu Stříbrných vánků.</p>

<p>Carridin kývl. „Až je budu mít v ruce, zabezpečím panaršin palác a děti zajistí všechny... narušitele... kteří by se pokusili narušit investituru. Pod Světlem, to přísahám." Napětí z Tarabonských viditelně vyprchalo. Teď obrátili poháry, jako by se ho snažili nahradit vínem, dokonce i Andrik.</p>

<p>Pokud se tarabonského lidu týkalo, děti Světla budou viněny ze všech nevyhnutelných zabití, ne však král nebo tarabonské vojsko. Jakmile Amathera získá korunu a hůl ze stromu života, může se pár dalších členů shromáždění přidat k povstalcům, ale jestli ostatní připustí, že ji nezvolili, z té zprávy bude v Tanchiku hořet. A co se týkalo příběhů od těch, kteří uprchli - no, povstalci přece šíří všechny možné zrádné lži. A král a panarcha Tarabonu budou oba viset na provázcích, které může Carridin předat Pedronu Niallovi, aby s nimi naložil, jak se mu zlíbí.</p>

<p>Nebyla to tak velká cena, jako když král Tarabonu ovládal víc než pár čtverečních mil kolem Tanchika, avšak Tarabon mohl být znovu velkolepý. S pomocí dětí - bude potřeba přinejmenším legie nebo dvě, ne jen těch pět stovek mužů, které měl Carridin teď - ještě bude možné rozdrtit Dračí spřísahance, porazit nejrůznější povstalce, dokonce i úspěšně prosadit válku s Arad Domanem. Pokud si jedna či druhá země ještě uvědomovala, že spolu bojují. Arad Doman byl v ještě horším stavu než Tarabon, jak se Carridin doslechl.</p>

<p>Popravdě mu příliš nezáleželo, jestli Tarabon padne do rukou dětí Světla, či Tanchiko nebo obojí. Bylo třeba uvést do pohybu jisté věci, udělat, co dělával vždycky, ale bylo těžké myslet na něco jiného než na to, kdy mu podříznou hrdlo. Možná bude toužit po tom, aby mu podřízli hrdlo. Celé dva měsíce od poslední zprávy.</p>

<p>Nezůstal na přípitek s Taraboňany, nýbrž se rozloučil a loučení zkrátil, jak nejvíc mohl. Pokud se snad urazili, tak ho příliš potřebovali, aby to dali najevo. Selindrin ho zahlédla, když scházel ze schodů, takže když vystoupil na ulici, podomek mu již přiváděl koně k předním dveřím. Carridin chlapci hodil měďák a pobídl černého valacha do rychlého klusu. Otrhanci v křivolakých ulicích mu uhýbali z cesty, což bylo dobře. Nebyl si jist, že by si všiml, kdyby některého z nich přejel. Ne že by to byla nějaká ztráta. Město bylo plné žebráků. Carridin skoro nemohl dýchat, jak mu do nosu stoupal smrad starého, kyselého potu a špíny. Tamrin by je měl sehnat do houfu a vyhnat z města. Ať si to s nimi vyřídí povstalci na venkově.</p>

<p>Právě o venkově teď přemýšlel, ale ne o povstalcích. S těmi to mohl srovnat poměrně snadno, stačilo roznést zprávu, že ten či onen je temný druh. A jakmile by se mu podařilo jich několik předat ruce Světla, ochotně by se postavili před každého a přiznali se, že vzývali Temného, požírali děti, cokoliv, co by jim řekli. Povstalci by pak již dlouho nevydrželi. Ti, kteří by potom dál předstírali, by se jednou ráno probudili a zjistili by, že jsou sami. Ale Dračí spřísahanci, muži a ženy, kteří již vyhlásili svou podporu Draku Znovuzrozenému, neodpadnou kvůli obvinění z toho, že jsou temní druzi. Většina lidí je již za ně stejně považovala, když přísahali, že budou následovat muže, jenž může usměrňovat.</p>

<p>A právě muž, jehož přísahali následovat, znamenal problém. Muž, jehož jméno dokonce ani neznali. Rand al'Thor. Kde je? Tam venku byla stovka tlup Dračích spřísahanců, z nichž přinejmenším dvě byly dost velké, aby se jim dalo říkat vojsko, které bojovaly s královskými vojáky - tedy těmi, kteří stále věrně setrvávali na Andrikově straně - bojovaly s povstalci - kteří stejně často bojovali proti sobě jako proti Andrikovi nebo Dračím spřísahancům - a přesto Carridin neměl ani tušení, která z tlup Randa al'Thora ukrývá. Mohl být na Almothské pláni nebo v Arad Domanu, kde byla situace stejná. Pokud tam byl, Jaichim Carridin byl z největší pravděpodobnosti mrtvý muž.</p>

<p>V paláci na Veraně, který zabral jako hlavní stan dětí, hodil otěže jednomu z bíle oděných strážných, a bez toho, aby odpovídal na pozdravy, odešel dovnitř. Majitel této zdobené hromady světlých kupolí a krajkových věžiček a stíněných zahrad ohlásil svůj nárok na trůn Světla, a proti zabrání jeho paláce nikdo nic nenamítal. Nejméně ze všeho majitel. To, co zbylo z jeho hlavy, stále zdobilo kopí nad Zrádcovskými schodištěm na Masetě.</p>

<p>Carridin si pro jednou téměř nevšiml jemných tarabonských koberců ani nábytku vyloženého zlatem a slonovinou či nádvoří s vodotrysky, kde šplouchající voda vytvářela chladivé zvuky. Široké chodby se zlatými lampami a vysokými stropy pokrytými složitými zlacenými spirálami jej v nejmenším nezajímaly. Tento palác se vyrovnal těm nejlepším v Amadicii, když už ne těm největším, ale v této chvíli patřily jeho myšlenky silné kořalce v komnatě, kterou si zabral jako pracovnu.</p>

<p>Už byl v půli cesty přes tarabonský koberec nesmírné ceny, s modrými, šarlatovými a zlatými vzory, oči upíral na vyřezávanou skříňku, v níž byla stříbrná karafa s dvakrát destilovanou kořalkou, když si náhle uvědomil, že není sám. U vysokého nízkého okna, z něhož bylo vidět do jedné stromy zastíněné zahrady, stála jakási žena v přiléhavých, světle červených šatech. Medové vlasy měla spletené do cůpků, které jí spadaly na ramena. Mlžný závoj její obličej v nejmenším nezakrýval. Byla mladá a hezká, s poupětem úst a velkýma hnědýma očima. Takhle oblečená, to jistě nebyla žádná služka.</p>

<p>„Kdo jsi?" chtěl vědět podrážděně. „Jak ses sem dostala? Okamžitě odejdi, nebo tě nechám vyhodit na ulici."</p>

<p>„Hrozby, Borsi? Hosta by sis měl víc považovat, ne?"</p>

<p>To jméno mu projelo až do páteře. Než si to uvědomil, tasil meč a vrhl se jí po hrdle.</p>

<p>Něco ho zachytilo - vzduch se změnil v protivný rosol - něco ho přinutilo pokleknout, drželo ho to od krku dolů. Sevřelo se mu to kolem zápěstí, až mu zapraskaly kosti. Ruka se mu prudce otevřela a meč mu vypadl. Síla. Používala na něj jedinou sílu. Tarvalonská čarodějnice. A jestli znala jeho jméno...</p>

<p>„Vzpomínáš si," řekla žena a přistoupila blíž, „na schůzku, kde se objevil sám Ba'alzamon a ukázal nám tváře Matrima Cauthona, Perrina Aybary a Randa al'Thora?" Ta jména skoro vyplivla, zvláště to poslední. Očima mohla vrtat díry do oceli. „Vidíš? Vím, kdo jsi, ano? Přislíbil jsi svou duši Velikému pánu Temnoty, Borsi." Náhle se rozesmála a znělo to jako malé zvonečky.</p>

<p>Carridinovi na čele vyrazil pot. Nejen odporná tarvalonská čarodějnice. Černá adžah. Byla černá adžah. Myslel si, že za ním přijde myrddraal. Myslel si, že ještě bude mít trochu času. Víc času. Ale ne. „Snažil jsem se ho zabít," blekotal. „Randa alThora. Snažil jsem se! Ale nemůžu ho najít. Nemůžu! Řekli mi, že když neuspěju, pobijí mi rodinu, jednoho po druhém. Slíbili mi, že já budu poslední! Mám ještě bratrance. Synovce. Neteře. Mám další sestru! Musíš mi dát víc času!"</p>

<p>Ona tam jen stála, upírala na něj ty pronikavé hnědé oči a kypré rtíky měla zvlněné v úsměvu. Poslouchala, když vyplivl, kde je možné najít Vanoru, kde leží její ložnice, jak ráda jezdí sama po lese za Carmerou. Možná, kdyby vykřikl, přiběhly by sem stráže. Možná by ji zabily. Otevřel víc ústa - a ten hustý, neviditelný rosol mu pronikl do úst a přinutil ho otevřít čelisti, až mu zapraskalo v kloubech. Rozevřel chřípí a zoufale nasával vzduch. Stále mohl dýchat, ale nemohl křičet. Ven se dostalo jen tlumené sténání, jako když žena kvílí za zdí. Chtěl ječet.</p>

<p>„Velice mě bavíš," řekla žena s medovými vlasy nakonec. „Jaichim. To je jméno vhodné pro psa, myslím. Chtěl bys být mým pejskem, Jaichime? Když budeš hezky hodný pejsek, mohla bych ti dovolit dívat se, jak jednoho dne Rand al'Thor umírá, ano?"</p>

<p>Chvíli trvalo, než její slova pronikla až k němu. Jestli má vidět, jak Rand al'Thor umírá, nechtěla... Nechtěla ho zabít, zaživa stáhnout z kůže, dělat věci, vedle nichž, jak usoudil, by stažení z kůže byla úleva. Po tváři mu stékaly slzy. Roztřásl se, jak začal vzlykat úlevou, tedy pokud se mohl třást, jak byl v pasti. To, co ho drželo, náhle zmizelo, a on, stále plačící, přepadl dopředu. Nemohl přestat vzlykat.</p>

<p>Žena si klekla vedle něj, zajela mu rukou do vlasů a zvedla mu hlavu. „Takže teď mě budeš poslouchat, ano? Smrt Randa al'Thora je záležitost pro budoucnost, a uvidíš ji jenom tehdy, když budeš hodný pejsek. Nyní povedeš bělokabátníky do panaršina paláce."</p>

<p>„J-jak t-to v-víš?"</p>

<p>Žena mu zatřásla hlavou ze strany na stranu, a nijak jemně. „Hodný pejsek nedává své paní otázky. Já hodím klacík, ty ho přineseš. Ano? Ano." Její úsměv byl jen zábleskem zubů. „Budou při tom nějaké těžkosti? Je tam panaršina legie, tisíc mužů, spí v chodbách, ve výstavních síních, na nádvořích. Ty tolik bělokabátníků nemáš."</p>

<p>„Oni..." Musel se odmlčet a polknout. „Oni nebudou dělat potíže. Oni uvěří, že Amathera byla vybrána shromážděním. Právě shromáždění musí -"</p>

<p>„Nenuď mě, Jaichime. Mně je jedno, jestli pobiješ celé shromáždění, dokud udržíš panaršin palác. Kdy vyrazíš?"</p>

<p>„To... to zabere tak tři čtyři dny, než Andrik dodá záruky."</p>

<p>„Tři nebo čtyři dny," zamumlala napůl k sobě. „No dobře. Menší odklad by neměl způsobit žádné potíže." Napadlo ho, jaký odklad měla na mysli, když mu podtrhla i ten zbyteček pevné půdy pod nohama. „Ovládneš palác a pošleš panaršiny milé vojáčky pryč."</p>

<p>„To nejde," zalapal po dechu, a ona mu zvrátila hlavu tak tvrdě, až nevěděl, jestli mu dřív zlomí vaz, nebo mu vyrve všechny vlasy. Neodvažoval se jí vzepřít. Do těla se mu zabodlo tisíc neviditelných jehliček, do obličeje, do hrudi, do zad, do paží a nohou, všude. Byly neviditelné, ale byl si jist, že pro to nejsou o nic méně skutečné.</p>

<p>„Nejde, Jaichime?" prohodila žena tiše. „Nejde je slovo, které velice nerada slyším."</p>

<p>Jehličky se zabodly hlouběji. Carridin zasténal, ale musel jí to vysvětlit. Co chtěla, <emphasis>opravdu </emphasis>nešlo. Jak spěchal, začal funět. „Jakmile bude Amathera uvedena jako panarcha, bude legii velet ona. Když se pokusím ovládnout palác, obrátí je proti mně, a Andrik jí pomůže. Neexistuje způsob, jak palác udržet proti legii a proti těm vojákům, které Andrik může sebrat z pevností prstence."</p>

<p>Studovala ho tak dlouho, až se začal potit. Neodvážil sebou ani trhnout, skoro nemrkl. Těch tisíc bodavých jehel mu to nedovolilo.</p>

<p>„S panarchou se to vyřídí," řekla nakonec. Jehličky zmizely a ona vstala.</p>

<p>Carridin vstal také a snažil se sebrat. Třeba by bylo možné dosáhnout nějaké dohody. Ta žena teď zřejmě byla ochotna poslouchat důvody. Nohy se mu třásly strachem, ale přiměl se mluvit co nejpevnějším hlasem. „I kdybys dokázala ovlivnit Amathera -"</p>

<p>Uťala ho. „Říkala jsem ti, abys mi nekladl otázky, Jaichime. Hodný pejsek svou paničku poslouchá, ano? Slibuji ti, že jestli to neuděláš, budeš mě ještě prosit, abych ti našla myrddraala, co by si s tebou pohrál. Rozumíš mi?"</p>

<p>„Rozumím," vydechl těžce. Ona na něj dál upírala oči a on po chvíli pochopil. - „Udělám, co říkáš... paní." Při pohledu na její krátký, pochvalný úsměv zrudl. Pohnula se ke dveřím a obrátila se k němu zády, jako by byl opravdu pes, a to bezzubý pes. „Jak...? Jak se jmenuješ?"</p>

<p>Její úsměv byl tentokrát sladký, a posměšný. „Ano. Pejsek by měl znát jméno své paničky. Jmenuji se Liandrin. Ale to jméno pejskovi nikdy nesmí přejít přes rty. Pokud ano, budu s tebou velice nespokojená."</p>

<p>Když se za ní zavřely dveře, Carridin se dopotácel k židli s vysokým opěradlem vyloženým slonovinou a sesul se na ni. Kořalku nechal, kde byla. Díky tomu, jak se mu obracel žaludek, by z ní začal zvracet. Jaký zájem mohla mít na panaršině paláci? Byla to nejspíš nebezpečná cesta k přemýšlení, ale i když oba sloužili stejnému pánovi, cítil k té tarvalonské čarodějnici jen odpor.</p>

<p>Nevěděla toho tolik, kolik si myslela, že ví. S královskými zárukami v rukou si mohl udržet Tamrina a vojsko dál od těla hrozbou odhalení, a Amatheru také. Ale oni stále mohli vybudit dav. A velícího kapitána by to celé mohlo víc než jen rozčílit. Mohl by uvěřit, že Carridin touží po osobní moci. Carridin svěsil hlavu do dlaní a představil si, jak Niall podepisuje jeho rozsudek smrti. Zatkli by ho jeho vlastní muži, a pověsili. Kdyby mohl zařídit smrt té čarodějnice... Ale ona mu slíbila, že ho ochrání před myrddraaly. Znovu mu bylo do breku. Ona tu ani nebyla, a přesto ho držela stejně pevně jako předtím, na obou nohou měl ocelové okovy a kolem krku oprátku.</p>

<p>Musí z toho být cesta ven, ale ať se podíval kam chtěl, všude jen číhala další past.</p>

<p>* * *</p>

<p>Liandrin se nesla chodbami a snadno se vyhnula sluhům i bělokabátníkům. Když vyšla z malých zadních dvířek do úzké uličky za palácem, vysoký mladý strážný na ni hleděl se směsicí úlevy a znepokojení. Ten malý trik, kdy někoho přiměla, aby poslouchal, co mu podsunula - jen s pomocí maličkého pramínku jediné síly - na Carridina nepotřebovala, ale tohoto mladého blázna snadno přesvědčila, že by ji měl pustit dovnitř. Liandrin mu s úsměvem pokynula, aby se k ní naklonil. Ten hubený trouba se zakřenil, protože očekával hubičku, jeho úsměv však ztuhl, když mu vrazila úzkou čepel do oka.</p>

<p>Když padal jako pytel masa bez kostí, Liandrin hbitě odskočila stranou. Teď už o ní nepromluví ani náhodou. Na rukou jí nezůstala ani kapka krve. Liandrin zatoužila po tom, aby uměla zabíjet s pomocí jediné síly jako Chesmal, nebo dokonce i jen jako Rianna. Zvláštní, že schopnost zabíjet s pomocí síly, zastavit srdce nebo uvařit krev v žilách, musela být tak blízce spojena s léčením. Ona sama nedokázala vyléčit o moc víc než odřeniny či modřiny. Ne že by o to měla nějaký zvláštní zájem.</p>

<p>Její otevřená nosítka, červeně lakovaná a vyložená zlatem a slonovinou, čekala na konci uličky spolu s její osobní stráží tvořenou tuctem velkých chlapů, s tvářemi připomínajícími vyhladovělé vlky. Když vyšli do ulic, muži si snadno vynutili průchod mezi davy lidí. Prostě oštěpy ztloukli každého, kdo nebyl dost rychlý, aby uhnul stranou. Všichni byli samozřejmě oddáni Velikému pánu Temnoty, a i když přesně nevěděli, kdo je ona, věděli, že jiní muži zmizeli, muži, kteří nedokázali správně sloužit.</p>

<p>Dům, který spolu s ostatními zabrala, dvě rozlehlá poschodí s plochou střechou, z bíle omítnutého kamene, na úbočí pod Veranou, nejvýchodnějším poloostrovem Tanchika, patřil kupci, jenž také složil přísahy Velikému pánu. Liandrin by byla dala přednost paláci - jednoho dne možná bude mít královský palác na Masetě. Vyrůstala s pohledem závistivě upřeným na paláce urozených pánů, ale proč by se měla spokojit jen s něčím takovým? - přesto dávalo smysl zůstat ještě chvíli vskrytu. Nebylo možné, aby ty hlupačky v Tar Valonu vytušily, že jsou v Tarabonu, ale Věž je zcela určitě pronásledovala a mazlíčkové Siuan Sanche mohli čmuchat kdekoliv.</p>

<p>Brána vedla na malé nádvoří bez oken, kromě horního poschodí. Liandrin nechala stráže i nosiče tady a sama spěchala dovnitř. Kupec měl pár sloužících, všichni také přísahali Velikému pánu, jak je ujišťoval, což však nestačilo, aby se postarali o jedenáct žen, které se zřídka vydávaly ven. Jedna, hezká, i když rozložitá žena s tmavými copy jménem Gyldin, právě zametala červenobílé dlaždice vstupní haly, když Liandrin vstoupila.</p>

<p>„Kde jsou ostatní?" chtěla vědět černá adžah.</p>

<p>„V předním obývacím pokoji." Gyldin ukázala k dvojitému oblouku dveří napravo, jako by Liandrin nevěděla, kde to je.</p>

<p>Liandrin stiskla rty. Ta žena neudělala pukrle. Nepoužila žádné uctivé oslovení. Pravda, nevěděla, kdo Liandrin ve skutečnosti je, ale Gyldin určitě musela vědět, že je dost vysoko postavená, aby mohla vydávat rozkazy, které bylo nutné poslouchat. Dost na to, aby poslala toho tlustého kupce, s poklonami a celou rodinou, aby se šli plazit někam jinam. „Máš tu uklidit, ano? Ne tu jen tak postávat? No, tak uklízej! Všude je prach. Jestli večer najdu jenom zrníčko prachu, ty krávo jedna, nechám tě zřezat!" Pevně stiskla rty. Napodobovala způsob, jakým urození a bohatí mluvili, už tak dlouho, že občas zapomněla na to, jak její otec prodával ovoce z vozíku, a přesto ve chvíli hněvu zase mluvila stejně jako obyčejní chudáci. Příliš velké napětí. Příliš dlouhé čekání. Ještě naposledy štěkla: „Dělej!" a vstoupila do pokoje a práskla za sebou dveřmi.</p>

<p>Ostatní tu nebyly <emphasis>všechny, </emphasis>což Liandrin podráždilo ještě víc, ale bylo jich tu dost. Eldrith Jhondar s kulatou tváří, sedící u lapisem vykládaného stolku pod závěsem na jedné z bíle omítnutých stěn, si dělala pečlivé poznámky z otrhaného rukopisu. Občas si nepřítomně očistila hrot brku o rukáv tmavých vlněných šatů. Marillin Gemalphin seděla u úzkého okna, modré oči zasněně upírala na maličký vodotrysk šumící na malém nádvoří a nepřítomně drbala za ušima hubenou žlutou kočku. Očividně si nijak nevšímala toho, jak má na zelených hedvábných šatech všude chlupy. S Eldrith byly obě z hnědého adžah, ale kdyby se Marillin někdy dozvěděla, že Eldrith je důvod, proč všechny zatoulané kočky, které neustále přinášela, mizejí, nastaly by potíže.</p>

<p>Bývaly z hnědého. Občas bylo těžké si zapamatovat, že to již neplatí nebo že ona sama již nepatří k červenému. Ještě i teď, když se otevřeně zavázaly černému adžah, toho zůstalo tolik, co je jasně označovalo za členky jejich starých adžah. Vezměte si třeba bývalé dvě zelené sestry. Jeaine Caide s měděnou pletí a labutí šíjí na sobě vždycky měla ty nejtenčí, nejpřiléhavější hedvábné šaty, jaké dokázala najít - dnes byly bílé - a smála se, že ty šaty budou muset stačit, když v dnešní době není v Tarabonu nic, co by přitáhlo pohled mužů. Jeaine byla z Arad Domanu. Domanské ženy byly nechvalně vyhlášené svými pobuřujícími šaty. Asne Zeramene, s tmavými vlasy, zešikmenýma očima a velkým nosem, vypadala skoro ponuře ve světle zelených šatech, prostě střižených a s vysokým límečkem, ale Liandrin ji nejednou slyšela, jak lituje, že musela opustit své strážce. A co se týkalo Rianny Andomeran... Černé vlasy s jasným bílým pramenem nad levým uchem lemovaly tvář tak chladnou a nadutou, jakou dokázaly nasadit jen bílé.</p>

<p>„Je to hotovo," oznámila jim Liandrin. „Jaichim Carridin přesune své bělokabátníky do panaršina paláce a udrží ho pro nás. Ještě neví, že budeme mít hosty... samozřejmě." Objevilo se několik zamračení. Změna adžah rozhodně nezměnila vztah žen k mužům, kteří nenáviděli ženy, jež mohly usměrňovat. „Je tu jedna zajímavá věc. On si myslel, že jsem ho tam přišla zabít. Za to, že nedokázal zabít Randa al'Thora."</p>

<p>„To nedává smysl," řekla Asne a zamračila se. „Musíme ho spoutat a ovládnout, ne ho zabít." Náhle se zasmála, měkce a tiše, a opřela se. „Jestli <emphasis>existuje </emphasis>způsob, jak ho ovládnout, nevadilo by mi připoutat ho k sobě. Je to pohledný mladý muž, aspoň podle toho mála, co jsem viděla." Liandrin si odfrkla. Ona muže neměla ráda vůbec.</p>

<p>Rianna ustaraně potřásla hlavou. „Dává to znepokojující smysl. Naše rozkazy z Věže byly naprosto jasné, a přesto je jasné, že Carridin dostal jiné. Z toho mohu usoudit jen na rozpory mezi Zaprodanci."</p>

<p>„Zaprodanci," zamumlala Jeaine a pevně zkřížila ruce na prsou. Tenké bílé hedvábí ještě víc poodhalilo její ňadra. „K čemu jsou dobré sliby, že budeme vládnout světu, až se Veliký pán vrátí, jestli nás předtím rozdrtí soupeřící Zaprodanci? Copak si některá z vás myslí, že bychom se jim mohly postavit?"</p>

<p>„Odřivous." Asne se rozhlédla kolem sebe a v zešikmených očích měla výzvu. „Odřivous zničí dokonce i jednoho ze Zaprodanců. A my máme možnost jej vytvořit." Jeden z <emphasis>ter'angrialů, </emphasis>které sebraly z Věže, černá tyč s dírou, na krok dlouhá, měl tento účel. Žádná z nich vlastně nevěděla, proč dostaly rozkaz ho sebrat, dokonce ani sama Liandrin. Příliš mnoho <emphasis>ter'angrialů </emphasis>bylo takových, vzaly je, protože to dostaly nařízeno, bez nějakého opodstatnění, ale některé rozkazy bylo nutné uposlechnout. Liandrin si přála, aby dokázaly získat alespoň jeden <emphasis>angrial.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Jeaine si ostře odfrkla. „Pokud by ho některá z nás dokázala ovládnout. Nebo jsi už zapomněla na tu jedinou zkoušku, kterou jsme se odvážily podstoupit, kdy mě to málem zabilo? A vypálilo to díru v obou bocích lodi dřív, než jsem to dokázala zastavit? Vážně by nám to prospělo, kdybychom se utopily dřív, než jsme se dostaly do Tanchika."</p>

<p>„K čemu by nám byl odřivous?" vyjela Liandrin. „Jestli dokážeme ovládnout Draka Znovuzrozeného, ať si Zaprodanci přijdou na způsob, jak se s námi vypořádat." Náhle si uvědomila přitomnost další osoby v místnosti. Gyldin v rohu otírala vyřezávanou židli s nízkým opěradlem. „Co tady děláš, ženská?"</p>

<p>„Uklízím." Tmavovlasá žena se bezstarostně narovnala. „Řekla jsi mi, abych uklidila."</p>

<p>Liandrin na ni málem udeřila jedinou silou. Málem. Ale Gyldin určitě nevěděla, že jsou Aes Sedai. Kolik toho ta žena zaslechla? Nic důležitého. „Zajdi za kuchařem," řekla Liandrin s chladným vztekem, „a řekni mu, aby tě spráskal. A pořádně! A nedostaneš nic k jídlu, dokud nebude prach pryč." Znovu. Ta žena ji znovu přiměla mluvit jako chudá holka.</p>

<p>Marillin vstala, téměř se otřela nosem kočce o čumáček a podala zvířátko Gyldin. „Ať dostane talíř smetany, až s tebou kuchař skončí. A trochu toho pěkného jehněčího. Nakrájej mu to hodně najemno. Už mu, chudáčkovi, nezůstalo moc zoubků." Gyldin se na ni bez mrkání dívala a Marillin dodala: „Něčemu snad nerozumíš?"</p>

<p>„Rozumím." Gyldin stiskla rty. Třeba nakonec pochopila. Byla pouhá služka, ne jim rovná.</p>

<p>Poté, co odešla s kočkou v náručí, Liandrin chvíli počkala a potom prudce otevřela dveře. Vstupní hala byla prázdná. Gyldin neposlouchala. Liandrin té ženské nevěřila. Ale vlastně ji nenapadl nikdo, komu by věřila.</p>

<p>„Musíme se věnovat tomu, co se týká nás," prohlásila napjatě a zavřela dveře. „Eldrith, už jsi v těch stránkách našla nějaký nový klíč? Eldrith?"</p>

<p>Kyprá žena sebou trhla a pak se na ně na všechny podívala a silně mrkala. Bylo to poprvé, co vůbec zvedla hlavu od otrhaného žlutého rukopisu. Zřejmě ji překvapilo, že vidí Liandrin. „Cože? Klíč? Aha. Ne. Je už tak dost těžké dostat se do královské knihovny. Kdybych sebrala jenom stránku, knihovníci by to okamžitě poznali. Ale kdybych se jich zbavila, už bych nikdy nic nenašla. To místo je hotové bludiště. Ne, tohle jsem našla v knihkupectví poblíž královského paláce. Je to zajímavý traktát o -"</p>

<p>Liandrin uchopila <emphasis>saidar </emphasis>a rozhodila stránky po podlaze. „Pokud to nejsou traktáty o tom, jak ovládnout Randa al'Thora, tak ať shoří! Co jsi zjistila o tom, co hledáme?"</p>

<p>Eldrith zamrkala na rozházené papíry. „No, je to v panaršině paláci."</p>

<p>„To jsi zjistila přede dvěma dny."</p>

<p>„A musí to být <emphasis>ter'angrial. </emphasis>Ovládnutí někoho, kdo může usměrňovat, musí vyžadovat jedinou sílu, a protože se jedná o specializované použití, tak jde určitě o <emphasis>ter'angrial. </emphasis>Najdeme ho ve výstavní síni nebo možná v panaršině sbírce."</p>

<p>„Něco nového, Eldrith." Liandrin dalo spoustu práce, aby její hlas nezněl příliš pronikavě. „Našla jsi něco nového? Cokoliv?"</p>

<p>Žena s kulatou tváří nejistě zamrkala. „Vlastně... Ne."</p>

<p>„Na tom nezáleží," prohlásila Marillin. „Za pár dní, jakmile si zvolí tu svou drahou panarchu, můžeme začít hledat, a i kdybychom musely prohlédnout každý svícen, najdeme to. Už to skoro máme, Liandrin. Uvážeme Randa al'Thora na vodítko a naučíme ho sednout a válet se na povel."</p>

<p>„No ano," řekla Eldrith a šťastně se usmála. „Na vodítko."</p>

<p>Liandrin doufala, že tomu tak bude. Čekání ji už unavovalo, unavovalo ji skrývání. Ať se o ní svět dozví. Ať lidé poklekají, jak jí bylo přislíbeno, když poprvé odmítla staré přísahy kvůli novým.</p>

<p>* * *</p>

<p>Egeanin poznala, že není sama, jakmile dveřmi od kuchyně vstoupila do malého domku, ale škrabošku i jutový pytel bezstarostně odhodila na stůl a došla k místu, kde vedle cihlového krbu stálo vědro s vodou. Když se sklonila, aby uchopila měděné držadlo, pravou rukou hmátla do mělké prohlubně, kde za vědrem byly odstraněny dvě cihly. Otočila se a narovnala s malou kuší v rukou. Kuše nebyla ani půl lokte dlouhá, neměla velkou sílu ani dostřel, ale ona ji vždycky měla nataženou, a černá skvrnka na ostré ocelové střele dokázala ve vteřině zabít.</p>

<p>Pokud si muž, ledabyle se opírající v rohu, kuše všiml, nedal to nijak najevo. Měl světlé vlasy a modré oči, byl ve středních letech a vypadal docela dobře, i když na její vkus byl trochu hubený. Určitě ji sledoval, jak přechází malý dvorek, skrze okénko se železnou mříží vedle sebe. - „Myslíš, že tě ohrožuji?" zeptal se po chvíli.</p>

<p>Poznala známý přízvuk domova, ale kuši nesklonila. „Kdo jsi?"</p>

<p>Místo odpovědi muž opatrně strčil dva prsty do váčku u pasu - zřejmě tedy měl v pořádku zrak - a vyndal něco malého a plochého. Egeanin mu pokynula, aby to položil opatrně na stůl a zase ucouvl.</p>

<p>Teprve když byl zase docela v koutě, Egeanin přistoupila dost blízko, aby mohla zvednout, co tam položil. Aniž by od muže odtrhla oči či sklonila kuši, zvedla předmět tak, aby na něj viděla. Byla to malá slonovinová destička obroubená zlatem, na níž byl vyřezán krkavec a věž. Krkavec měl oči z černých safírů. Krkavec, symbol císařské rodiny. Věž Krkavců, symbol císařské spravedlnosti.</p>

<p>„Normálně by to stačilo," sdělila muži, „ale jsme daleko od Seanchanu, v zemi, kde to nejpodivnější je zcela obvyklé."</p>

<p>Muž se docela pobaveně usmál, sundal si kabátec, rozvázal košili a stáhl si ji. Na obou ramenou měl vytetovaného krkavce a věž.</p>

<p>Většina hledačů pravdy měla krkavce stejně jako věž, ale dokonce ani někdo, kdo by se odvážil ukrást odznak hledače, by se nenechal takto označit. Nosit krkavce znamenalo být majetkem císařské rodiny. Existoval starý příběh o jednom hloupém mladém pánovi a paní, kteří se v opilosti nechali potetovat. Odehrálo se to asi před třemi sty lety. Když to zjistila císařovna, nechala je přivést ke dvoru Devíti měsíců a drhnout podlahy. Tento chlapík mohl být jedním z jejich potomků. Značka krkavce byla navěky.</p>

<p>„Omlouvám se, hledači," řekla a odložila kuši. „Proč jsi zde?" Nezeptala se na jméno. Ať by jí řekl cokoliv, mohla a nemusela to být pravda.</p>

<p>Muž ji nechal držet odznak, dokud se neuspěchaně neoblékl. Jemná připomínka. Ona byla kapitán a on majetek, ale on byl také hledačem, a podle zákona ji mohl předat k výslechu ze své vlastní pravomoci. Podle zákona měl právo ji poslat, aby si koupila provaz, kterým by ji mohl svázat, aby ji mohl vyslechnout přímo tady, a očekával by, že se s ním vrátí. Odmítnutí spolupráce s hledačem byl zločin. Egeanin nikdy za celý život na žádný zločin ani nepomyslela, stejně jako neuvažovala o velezradě proti Křišťálovému trůnu. Ale kdyby položil špatné otázky, vyžadoval špatné odpovědi... Kuši měla stále po ruce a Cantorin byl daleko. Divoké myšlenky. Nebezpečné myšlenky.</p>

<p>„Já sloužím velkopaní Suroth a <emphasis>corenne </emphasis>pro císařovnu," pravil hledač. „Kontroluji pokroky agentů, které velkopaní umístila do těchto zemí."</p>

<p>Kontrola? Co se musí kontrolovat, a navíc hledačem? „O tomhle jsem nic z poštovních člunů neslyšela." Jeho úsměv se prohloubil a ona zrudla. Ovšem, posádky by se o hledači nezmínily. Přesto odpověděl, zatímco si zavazoval tkanice u košile.</p>

<p>„Pro své cesty nemůžu riskovat poštovní čluny. Použil jsem plavidla místního pašeráka, muže jménem Bayle Domon. Jeho lodi staví všude v Tarabonu a Arad Domanu, i mezi tím."</p>

<p>„Slyšela jsem již o něm," podotkla Egeanin suše. „Všechno jde dobře?"</p>

<p>„Teď ano. Jsem rád, že alespoň ty jsi své příkazy pochopila správně. Z ostatních to pochopili pouze hledači. Je politováníhodné, že s <emphasis>Hailene </emphasis>není hledačů víc." Upravil si plášť na ramenou a sebral jí z ruky odznak hledače. „Došlo k nějakým nepříjemnostem ohledně návratu zběhů <emphasis>sul'dam. </emphasis>Takové zprávy nesmějí vejít v obecnou známost. Mnohem lepší je, když ty ženy prostě zmizí."</p>

<p>Jen díky tomu, že neměla moc času na přemýšlení, dokázala Egeanin udržet bezvýraznou tvář. <emphasis>Sul'dam </emphasis>byly, jak jí bylo sděleno, po neúspěchu ve Falme ponechány na břehu. Některé možná zběhly. Velkopaní Suroth jí osobně předala rozkaz vrátit každou, kterou najde, ať už dobrovolně, nebo proti jejich vůli, a pokud to nebude možné, zbavit se jich. To poslední zřejmě byla jediná konečná možnost. Až doteď.</p>

<p>„Lituji, že v těchto zemích neznají kafu," poznamenal muž a usadil se ke stolu. „Dokonce i v Cantorinu mají kafu pouze urození. Aspoň tomu tak bylo, než jsem odešel. Třeba od té doby dorazily lodi se zásobami ze Seanchanu. Musí stačit čaj. Udělej mi čaj."</p>

<p>Egeanin ho málem srazila ze židle. - Ten chlap byl majetek. A hledač. Uvařila mu čaj a stála u jeho židle s konvicí, aby mu mohla dolévat šálek. Překvapilo jí, že ji nepožádal, aby si nasadila závoj a zatančila mu kolem stolu.</p>

<p>Konečně dostala svolení se posadit, když mu sehnala brk a inkoust a papír, ale jen aby mu načrtla mapy Tanchika a jeho pevností, aby nakreslila každé další město i městys, o němž alespoň něco věděla. Napsala mu seznam nejrůznějších oddílů v poli, pokud znala jejich sílu, a to, komu byly zavázány věrností, i to, co odhadla o jejich záměrech.</p>

<p>Když skončila, muž nacpal papíry do kapsy a řekl jí, aby odeslala obsah jutového pytle nejbližším poštovním člunem, a odešel s jedním ze svých pobavených úsměvů řka, že by mohl její pokroky znovu zkontrolovat za pár týdnů.</p>

<p>Poté, co odešel, Egeanin ještě dlouho seděla. Každá mapa, kterou nakreslila, každý seznam, který sepsala, byl kopií papírů, jež dávno poslala po poštovním člunu. To, že ji to nechal udělat znovu pod jeho dohledem, mohlo být trestem za to, že jej přiměla ukázat své tetování. Gardisté smrtihlavové se svými krkavci se vychloubali, hledači to dělali zřídka. Mohlo to být tím. Aspoň že před jejím příchodem nešel dolů do sklepa. Nebo šel? Čekal tu jen tak, aby si mohli promluvit?</p>

<p>Pevný železný zámek visel zdánlivě nepoškozený na dveřích do chodby těsně za kuchyní, ale říkalo se, že hledači umějí otevřít zámek i bez klíče. Egeanin vytáhla klíč z váčku u pasu, zámek odemkla a sešla po úzkých schodech.</p>

<p>Odpadky pokrytý sklep osvětlovala jedna lampa na polici. Byly to jen čtyři cihlové stěny očištěné ode všeho, co by mohlo pomoci k útěku. Ve vzduchu visel slabý zápach vycházející z kyblíku s odpadky. Na straně proti dveřím seděla na několika hrubých vlněných pokrývkách sklesle žena ve špinavých šatech. Při zvuku Egeanininých kroků žena zvedla hlavu. V očích měla strach a prosbu. Byla to první <emphasis>sul'dam, </emphasis>kterou Egeanin našla. První a jediná. Egeanin už skoro přestala hledat poté, co našla Bethamin. A Bethamin byla od té doby ve sklepě, zatímco poštovní čluny připlouvaly a odplouvaly.</p>

<p>„Přišel někdo sem dolů?" zeptala se Egeanin.</p>

<p>„Ne. Slyšela jsem nahoře kroky, ale... Ne." Bethamin natáhla ruce. „Prosím, Egeanin. Tohle je všechno chyba. Znáš mě deset let. Sundej mi to."</p>

<p>Kolem krku měla stříbrný obojek připevněný k stříbrnému vodítku, vedoucímu k náramku ze stejného kovu, který visel na kolíku dva lokte nad její hlavou. Byla to skoro náhoda, že jí ho nasadila, prostě ji chtěla jen na chvíli zabezpečit. Potom se jí podařilo srazit Egeanin na zem. Vzápětí se Bethamin vrhla ke svobodě.</p>

<p>„Jestli mi ho přineseš, tak to udělám," pravila Egeanin rozzlobeně. Zlobila se kvůli mnoha věcem, ne kvůli Bethamin. „Přines mi <emphasis>a'dam </emphasis>sem, a já ti ho sundám."</p>

<p>Bethamin se zachvěla a nechala ruce klesnout. „Je to chyba," zašeptala. „Hrozná chyba." Ale směrem k náramku se nepohnula.</p>

<p>První pokus o útěk skončil tak, že ležela a svíjela se nahoře na schodech a zvracela. Egeanin to ohromilo.</p>

<p><emphasis>Sul'dam </emphasis>ovládaly <emphasis>damane, </emphasis>ženy, které mohly usměrňovat, prostřednictvím <emphasis>a'damu. </emphasis>Byly to <emphasis>damane, </emphasis>kdo mohl usměrňovat, ne <emphasis>sul'dam. </emphasis>Ale <emphasis>a'dam </emphasis>mohl ovládat jen ženu, která dokázala usměrňovat. Žádnou jinou ženu ani muže - mladí muži s touto schopností byli samozřejmě popraveni - jen ženu, která mohla usměrňovat. Žena, která měla tuto schopnost a která měla nasazený obojek, nemohla udělat víc než pár kroků bez toho, aby <emphasis>sul'dam </emphasis>měla nasazený náramek a tak dosáhla spojení.</p>

<p>Egeanin se cestou do schodů a při zamykání dveří cítila velice unavená. Chtěla si dát trochu čaje, ale to málo, které zanechal hledač, vystydlo, a jí se nechtělo vařit další. Místo toho se posadila a vytáhla z jutového pytle <emphasis>a'dam. </emphasis>Pro ni to bylo jen umně spojené stříbro. Nemohla ho použít a on jí nemohl ublížit, leda by ji s ním někdo udeřil.</p>

<p>I když se spojila s <emphasis>a'damem </emphasis>jen takto, popírajíc jeho schopnost ji ovládat, stačilo to, aby jí začal běhat mráz po zádech. Ženy, které mohly usměrňovat, byly nebezpečná zvířata spíš než lidé. To ony rozbily svět. Musely být ovládány, jinak by změnily každého ve svůj majetek. Tohle ji učili, tohle se učilo v Seanchanu přes tisíc let. Zvláštní, že se to nestalo i tady. Ne. Tohle byl nebezpečný, hloupý směr uvažování.</p>

<p>Strčila <emphasis>a'dam </emphasis>zpátky do pytle a umyla čajovou soupravu, aby se uklidnila. Měla ráda pořádek, a takový úklid kuchyně jí poskytl menší uspokojení. Než si to uvědomila, už si vařila konvici čaje pro sebe. Nechtěla myslet na Bethamin, a to bylo také nebezpečně hloupé. Posadila se zase ke stolu a zamíchala si med do čaje tak černého, jak jen ho dokázala vyrobit. Nebyla to kafa, ale bude to muset stačit.</p>

<p>Přes to, že všechno popírala, přes její prosby mohla Bethamin usměrňovat. Dokázaly to i ostatní <emphasis>sul'dam? </emphasis>Proto chtěla velkopaní Suroth, aby ty, které zůstaly ve Falme, byly všechny zabity? Bylo to nemyslitelné. Bylo to nemožné. Každoroční zkoušky po celém Seanchanu objevily každou dívku, která v sobě měla byť jen jiskřičku této schopnosti. Každá byla vymazána z občanských svitků, vymazána z rodinných záznamů a odvedena, aby se z ní mohla stát uvázaná <emphasis>damane. </emphasis>Ty samé zkoušky objevily dívky, které se mohly naučit nosit náramek <emphasis>sul'dam. </emphasis>Žádná žena neunikla každoročním zkouškám, dokud nebyla dost stará, aby již začala usměrňovat, pokud v ní ta jiskřička byla. Jak by mohla být byť jen jediná dívka vybrána za <emphasis>sul'dam, </emphasis>když byla <emphasis>damane? A </emphasis>přesto tu byla Bethamin, dole ve sklepě, držená <emphasis>a'damem </emphasis>jako kotvou.</p>

<p>Jedna věc byla jistá. Možnosti, které se tím odkrývaly, byly potenciálně nebezpečné. Zahrnovalo to urozené i hledače. Možná dokonce Křišťálový trůn. Odvážila by se velkopaní Suroth zadržet takovou informaci před císařovnou? Pouhý kapitán lodi mohl s křikem umřít, kdyby se v takové společnosti třeba jen nevhodně zamračil, nebo by mohl zjistit, že je něčí majetek pro zábavu. Musí se dozvědět víc, má-li doufat, že se vyhne Smrti tisíců trhnutí. Pro začátek to znamenalo utratit víc peněz na Gelba a ostatní lasiččí otrapy, jako byl on, najít další <emphasis>sul'dam </emphasis>a zjistit, jestli je <emphasis>a'dam </emphasis>udrží. A potom... A potom se bude plavit mezi nezmapovanými útesy bez lodivoda na přídi.</p>

<p>Dotkla se kuše stále ležící na stole s tou smrtonosnou šipkou a uvědomila si, že jisté je ještě něco. Nedovolí hledačům, aby ji zabili. Nejen proto, aby pomohli udržet velkopaní Suroth její tajemství. A možná ani z žádného jiného důvodu. Ta myšlenka se děsivě blížila velezradě, ale nedala se zahnat.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA DEVATENÁCTÁ</strong></p>

<p><strong><emphasis>Pohár vína</emphasis></strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>Když Elain sešla na palubu s věcmi úhledně svázanými do ranečku, zapadající slunce jako by se dotýkalo vody za ústím do tanchického přístavu. Lodníci právě připevňovali poslední silná lana, jež poutala <emphasis>Tanečníka na vlnách </emphasis>k loďmi lemovanému molu, jen jednomu z mnoha na tomto nejzápadnějším poloostrově města. Někteří členové posádky svinovali poslední plachty. Za dlouhými skladišti se na kopcích zvedalo město, bílá záře, kupole a štíhlé věže se třpytícími se korouhvičkami. Asi míli na sever Elain rozeznávala vysoké kulaté hradby. Velký kruh, pokud se dobře pamatovala.</p>

<p>Přehodila si ranec na rameno, kde již měla kožený tlumok, a sešla za Nyneivou po lávce spolu s Coine a Jorin. Skoro jí připadalo zvláštní, vidět sestry zase plně oblečené, v zářivých hedvábných brokátových halenách ladících se širokými kalhotami. Náušnice a dokonce i nosní kroužky, na které si zvykla, i jemný zlatý řetízek na snědých lících obou žen jí teď vůbec nepřipadaly divné.</p>

<p>Tom a Juilin stáli opodál se svými věcmi a vypadali dost mrzutě. Nyneiva měla pravdu. Když přede dvěma dny zjistili pravý důvod jejich cesty, nebo alespoň jeho část, začali mít postranní myšlenky. Ani jeden si zřejmě nemyslel, že dvě mladé ženy jsou schopné - <emphasis>schopné! - </emphasis>pátrat po černých adžah. Nyneiva jim pohrozila, že je nechá přenést na jinou loď Mořského národa mířící opačným směrem, takže to jejich námitky udusilo hned na začátku. Aspoň pro tu chvíli, kdy se Toram a tucet lodníků chystalo strčit je do člunu a dopravit je jinam. Elain se na oba muže pátravě zadívala. Mrzutost znamenala vzpouru. Tito dva jim způsobí další potíže.</p>

<p>„Kam poplujete teď, Coine?" ptala se Nyneiva, když k nim Elain došla.</p>

<p>„Do Dantory a Aile Jafaru," odpověděla velitelka plavby, „a pak dál do Cantorinu a Aile Somery, kde budeme šířit zprávy o Coramoorovi, zlíbí-li se Světlu. Ale musím Toramovi dovolit tady obchodovat, jinak by pukl."</p>

<p>Její manžel teď byl dole v přístavu, bez svých zvláštních čoček s drátěnými obrubami, s holou hrudí a s prsteny, se vážně dohadoval s muži v širokých bílých spodcích a kabátcích s vyšitými spirálami na ramenou. Každý Tanchikan měl tmavou válcovitou čapku a přes obličej průhledný závoj. Závoje působily směšně, zvlášť u mužů s hustými kníry.</p>

<p>„Světlo vám dej bezpečnou plavbu," řekla Nyneiva a posunula si rance na zádech. „Jestli tady objevíme nějaký nebezpečí, který by vás mohlo ohrozit, než odplujete, pošleme vám zprávu." Coine i její sestra vypadaly úžasně klidně. To, že věděly o černých adžah, je nijak nevzrušilo. Byl to Coramoor, Rand, na kom záleželo.</p>

<p>Jorin si políbila konečky prstů a přitiskla je Elain na rty. „Světlo dej, abychom se znovu setkaly."</p>

<p>„Světlo dej," odpověděla Elain a zopakovala gesto hledačky větru. Stále jí to připadalo zvláštní, ale byla to také pocta, používaná pouze mezi členy rodiny či milenci. Žena Mořského národa jí bude chybět. Hodně se od ní naučila, a na oplátku naučila něco ji. Jorin teď rozhodně uměla mnohem lépe splétat prameny ohně.</p>

<p>Když došly na konec lávky, Nyneiva vydechla úlevou. Olejové kapky, které jí dala Jorin, uklidnily po dvou dnech na moři její žaludek, ale ona přesto stále mhouřila oči a tiskla rty, dokud se na dohled neobjevilo Tanchiko.</p>

<p>Oba muži se k nim okamžitě připojili, bez rozkazů, a Juilin se ujal vedení s rancem na zádech a světlou, na palec silnou hůl držel v obou rukou. Tmavé oči měl pozorné. Tom šel vzadu a nějak se mu dařilo vypadat nebezpečně i přes bílé vlasy, kulhání a kejklířský plášť.</p>

<p>Nyneiva chvíli špulila rty, ale pak nic neřekla, což Elain považovala za moudré. Než ušli padesát kroků po dlouhém kamenném molu, všimla si Elain, jak je pozoruje množství mužů s očima jako škvírky a hladovými výrazy ve tvářích, i Tanchikané a další, kteří po molu přemísťovali bedny, balíky a pytle. Elain vytušila, že spousta z nich by jí byla ochotná podříznout hrdlo v naději, že hedvábné šaty znamenají peníze ve váčku. Muži ji neděsili, byla si jistá, že dokáže zvládnout dva i tři z nich. Ale měly s Nyneivou prsteny s Velkým hadem schované ve váčcích, a nebylo by k ničemu popírat spojení s Bílou věží, kdyby usměrňovala před stovkou lidí. Lepší bylo, když se Juilin i Tom tvářili, jak nejdivočeji uměli. Nevadilo by jí, kdyby s sebou měly deset takových mužů.</p>

<p>Náhle se z paluby jedné z menších lodí ozval řev. „Vy! Jste to vy!" Na molo seskočil rozložitý muž s kulatou tváří v zeleném hedvábném kabátci a nevšímaje si Juilinovy pozvednuté hole, hleděl na ni a na Nyneivu. Plnovous bez kníru znamenal, že je z Illianu, a odtamtud pocházel i jeho přízvuk. Elain připadal trochu povědomý.</p>

<p>„Mistr Domon?" řekla Nyneiva po chvíli a prudce se zatahala za cop. „Bayle Domon?"</p>

<p>Muž kývl. „Jo. Nikdy by mě nenapadlo, že vás ještě uvidím. Já... na vás ve Falme čekal, jak dlouho se to jen dalo, ale pak došlo na to, kdy jsem musel buď vyplout, nebo se dívat, jak mi hoří loď."</p>

<p>Elain ho konečně poznala. Souhlasil, že je dopraví pryč z Falme, ale pak ve městě zavládl zmatek, dřív než se dostaly na jeho plavidlo. Jeho kabátec prozrazoval, že se mu od té doby nevedlo špatně.</p>

<p>„Ráda tě zase vidím," pravila Nyneiva chladně, „ale jestli nás omluvíš, musíme si ve městě najít pokoje."</p>

<p>„To bude těžký. Tanchiko praská ve švech. Znám ale místo, kde byste na mou přímluvu mohly něco získat. Ve Falme jsem už zůstat nemohl, ale cítím, že vám něco dlužím." Domon se odmlčel a náhle se znepokojeně zamračil. „Když jste teď tady. Stane se tu to stejný jako ve Falme?"</p>

<p>„Ne, mistře Domone," uklidňovala ho Elain, když Nyneiva zaváhala. „Ovšemže ne. A rády přijmeme tvoji pomoc."</p>

<p>Napůl čekala, že Nyneiva bude něco namítat, ale starší žena jen zamyšleně kývla a představila muže navzájem. Při pohledu na Tomův plášť Domon zvedl obočí, ale Juilinovo tairenské odění vyvolalo zamračení, které bylo do jisté míry opětováno. Ani jeden muž však nic neřekl. Třeba se jim podaří udržet nepřátelství mezi Tearem a Illianem mimo Tanchiko. A pokud ne, bude si s nimi muset vážně promluvit.</p>

<p>Domon je doprovodil z mola a cestou mluvil o tom, jak se mu vedlo od odjezdu z Falme, a skutečně na tom byl docela dobře. „Tucet dobrých lodí pro plavbu kolem pobřeží, o kterých panaršini daňoví úředníci vědí," smál se, „a čtyři plavidla pro otevřené moře, o kterých nevědí."</p>

<p>Za tak krátkou dobu mohl těžko tolik získat poctivě. Elain šokovalo, že tak otevřeně hovoří na molu plném lidí.</p>

<p>„Jo, pašuju, a mám takový zisky, že bych tomu nikdy nevěřil. A desetina toho jde do kapsy financů, takže se dívají jinam a mají pusy na zámek."</p>

<p>Kolem prošli dva Tanchikané s těmi svými závoji a kulatými klobouky a s rukama sepjatýma za zády. Každému na krku na silném řetěze visel těžký mosazný klíč. Vypadalo to jako odznak úřadu. Kývli na Domona, jako by se znali. Tom se tvářil pobaveně, ale Juilin se na Domona i oba Tanchikany mračil stejně. Jako chytač zlodějů neměl v lásce nikoho, kdo překračoval zákon.</p>

<p>„Ale nemyslím, že by to vydrželo moc dlouho," řekl Domon, když Tanchikané prošli. „A v Arad Domanu je to ještě horší než tady, a to je to tady už tak dost zlý. Urozený pán Drak sice ještě nerozbil svět, ale rozbil Arad Doman a Tarabon."</p>

<p>Elain mu chtěla říci něco ostrého, ale došli na konec mola, a ona se tudíž jen mlčky dívala, když najímal otevřená nosítka a nosiče, tucet mužů s pevnými klacky a tvrdými tvářemi. Na konci mola stáli strážní s meči a oštěpy a vypadali jako najatí muži, a ne jako vojáci. Na druhé straně široké ulice, naproti řadám mol, zírali na strážné stovky poražených lidí s propadlými tvářemi. Občas přelétli očima k lodím. Elain si vzpomněla, co Coine říkala o lidech, kteří se jí tu tlačili na loď a zoufale se snažili koupit si cestu kamkoliv pryč z Tanchika, a otřásla se. Když se ty oči podívaly na lodi, zahořela v nich touha. Elain seděla ztuhle v nosítkách, které se kymácely skrze tlačenici za klacky, a snažila se nedívat na nic. Nechtěla vidět ty tváře. Kde byl jejich král? Proč se o ně nestaral?</p>

<p>Znamení nad vchodem do bíle omítnutého zájezdního hostince, kam je Domon vzal, pod Velkým kruhem, ohlašoval Dvůr Tří slivoní. Jediný dvůr, který tu Elain zahlédla, bylo nádvoří obehnané dost vysokými stěnami, vydlážděné velkými kameny, před hostincem. Hostinec samotný tvořily tři poschodí čtvercového půdorysu s okny pouze nahoře, a ta okna byla zakrytá složitě kovanou mříží. Uvnitř se v šenku tlačili muži a ženy v tanchických šatech a hukot hlasů téměř přehlušoval melodii dulcimeru.</p>

<p>Nyneiva při pohledu na hostinskou, hezkou ženu jen o málo starší, než byla sama, s hnědýma očima a světle medovými cůpky, jejíž závoj nijak nezakrýval našpulené poupě úst, zalapala po dechu. Elain sebou také trhla, ale Liandrin to nebyla. Tato žena - jmenovala se Rendra - Domona očividně dobře znala. Přívětivě se usmála na Elain a Nyneivu, nadělala spoustu řečí ohledně toho, že je Tom kejklíř, a dala jim poslední dva pokoje za cenu, o níž Elain tušila, že je značně nižší než současná cena za pokoj. Elain se ujistila, že dostanou ten s větší postelí. Už se s Nyneivou o postel dělila dřív, a věděla, že její přítelkyně ve spánku hojně používá lokty.</p>

<p>Rendra jim také opatřila večeři v soukromé jídelně. Jídlo jim přinesli dva mladí sluhové v závojích. Elain zjistila, že jenom hledí na talíř s pečeným jehněčím s kořeněným jablečným rosolem a nějakými dlouhými nažloutlými fazolemi připravenými s limbovými oříšky. Nedokázala se jídla dotknout. Všechny ty hladové tváře. Domon jedl s chutí, on s tím svým pašováním a zlatem. Tom a Juilin také nijak neváhali.</p>

<p>„Rendro," ozvala se tiše Nyneiva, „pomáhá tady vůbec někdo chudým? Mohla bych postrádat trochu zlata, kdyby to pomohlo."</p>

<p>„Můžeš dát dar Bayleho kuchyni," odvětila hostinská a usmála se na Domona. „Ten chlap se vyhýbá všem možným daním, ale sám si daně ukládá. Za každou korunu, kterou vydá na úplatky, dá dvě na polívku a chleba pro chudé. Dokonce přesvědčil i mě, abych něco dávala, a<emphasis> já </emphasis>daně platím."</p>

<p>„Stejně je to míň než daně," zamumlal Domon a v obraně krčil rameny. „Slušně vydělávám, ať se picnu, jestli ne."</p>

<p>„Je dobrý, že rád pomáháš lidem, mistře Domone," řekla Nyneiva, když Rendra a sloužící odešli. Tom a Juilin se oba zvedli, aby se přesvědčili, že opravdu odešli. Tom nechal s malou úklonou Juilina otevřít dveře. Chodba za nimi byla prázdná. Nyneiva hned pokračovala. „My bychom taky mohli potřebovat pomoc."</p>

<p>Illiánci ztuhl nůž a vidlička uprostřed krájení kousku jehněčího. „Jak?" zeptal se podezíravě.</p>

<p>„To přesně nevím, mistře Domone. Máš lodi. Musíš mít muže. Mohli bychom potřebovat uši a oči. Některé z černých adžah by docela dobře mohly být v Tanchiku, a jestli tu jsou, my je musíme najít." Nyneiva si zvedla k ústům vidličku s fazolkami, jako by neřekla nic neobvyklého. V poslední době zřejmě vykládala o černých adžah kdekomu.</p>

<p>Domon na ni vyvalil oči a pak se nevěřícně zadíval na Toma a Juilina, kteří se opět usazovali ke stolu. Když muži kývli, odstrčil stranou talíř a složil si hlavu do dlaní. Podle toho, jak Nyneiva stiskla rty, si od ní málem vysloužil pohlavek, a Elain to skoro schvalovala. Proč si to musel nechat potvrdit od nich?</p>

<p>Nakonec se Domon sebral. „Zase se to stane. Falme znovu dokola. Možná je čas, abych se sbalil a odplul. Když převedu svý lodi zpátky do Illianu, bude tam ze mě boháč."</p>

<p>„Pochybuji, že by se ti v Illianu líbilo," poznamenala Nyneiva pevným hlasem. „Pokud vím, tak tam teď vládne Sammael, i když ne otevřeně. Pod jedním ze Zaprodanců by sis svýho bohatství moc neužil." Domonovi málem vypadly oči z důlků, ale ona hned mluvila dál. „Na světě už neexistuje žádný bezpečný místo. Můžeš utíkat jako zajíc, ale nemůžeš se schovat. Není pak lepší udělat, co můžeš, a bojovat jako chlap?"</p>

<p>Nyneiva byla trochu moc tvrdá. Vždycky musela lidi strašit. Elain se usmála, naklonila se a poplácala Domona po ruce. „Nechceme tě nutit, mistře Domone, ale opravdu potřebujeme tvoji pomoc. Vím, že jsi chrabrý muž, jinak bys na nás ve Falme nebyl čekal tak dlouho. Budeme ti nesmírně vděčné."</p>

<p>„Tohle děláte moc dobře," zamumlal Domon. „Jedna s vozkovým bejkovcem, druhá s královniným medem. No tak dobře. Pomůžu vám, jestli to půjde. Ale neslibuju, že tady zůstanu na další Falme."</p>

<p>Tom a Juilin se ho při jídle blíže vyptávali na Tanchiko. Alespoň Juilin to dělal oklikou, když Tomovi navrhoval otázky ohledně toho, ve kterých obvodech je nejvíc zlodějů, berků a lupičů, které vinárny používají a kdo kupuje jejich kradené zboží. Chytač zlodějů trval na tom, že takoví lidé často vědí víc o tom, co se ve městě děje, než úřady. Zřejmě se nechtěl s Illiáncem bavit přímo, a Domon prskal pokaždé, když odpovídal na některou z Tomem zprostředkovaných Tairenových otázek. Ale neodpověděl, <emphasis>dokud </emphasis>to Tom neřekl. Tomovy vlastní otázky nedávaly smysl, přinejmenším ne od kejklíře. Tom se ptal na šlechtice a jednotlivé frakce, kdo je ve spojení s kým a proti komu, kdo se otevřeně hlásí k čemu a co komu jeho akce vynesly, a také jestli se výsledky lišily od těch, jaké se předpokládaly. Takové otázky by od něj Elain rozhodně nečekala, i po všech těch rozhovorech na <emphasis>Tanečníkovi na vlnách. </emphasis>On byl docela ochoten si s ní povídat - dokonce se přitom snad i bavil - ale pokaždé, když si už říkala, že by mohla vykutat něco o jeho minulosti, jemu se podařilo ji zatlačit zpátky a poslat pryč. Domon však Tomovi odpovídal hbitěji než Juilinovi. V každém případě však Tanchiko znal docela dobře, jak urozené pány a úředníky, tak i jeho temné podsvětí. Podle jeho řeči to skoro vypadalo, že mezi tím není větší rozdíl.</p>

<p>Jakmile oba muži vymačkali pašeráka do sucha, Nyneiva zavolala Rendru, aby přinesla inkoust, brk a papír, a napsala seznam, kde popsala každou z černých sester. Domon přeopatrně zvedl papíry a nejistě se na ně mračil, jako by si myslel, že to jsou ty ženy osobně, ale slíbil, že řekne svým mužům, kteří zůstávají v přístavech, aby měli oči otevřené. Když mu Nyneiva připomněla, že by měl být nesmírně opatrný, zasmál se tak, jako by mu říkala, aby se vlastnoručně neprohodí mečem.</p>

<p>Juilin odešel hned za Domonem, zatočil holí a řekl, že noc je nejlepší čas na to, kdy hledat zloděje a lidi, kteří ze zlodějů tyjí. Nyneiva oznámila, že jde do svého pokoje - <emphasis>svého </emphasis>pokoje - a na chvilku si lehne. Vypadala trochu nejistě, a Elain si náhle uvědomila proč. Nyneiva si zvykla na kymácení <emphasis>Tanečníka na vlnách. </emphasis>Teď měla potíže, když se země <emphasis>nekymácela. </emphasis>Její žaludek nebyl zrovna příjemný společník na cesty.</p>

<p>Ona sama následovala Toma dolů do šenku, kde kejklíř Rendře slíbil, že bude vystupovat. Kupodivu našla lavici u prázdného stolu, a chladný pohled stačil, aby zahnal muže, kteří tu náhle chtěli také sedět. Rendra jí přinesla stříbrný pohár s vínem a ona usrkávala a poslouchala, jak Tom hraje na harfu a zpívá zamilované písničky, jako třeba „První letní růžička" a „Vítr, jenž vrbkou třese" a veselé písničky jako „Jenom jedna bota" a „Ta stará šedá husa". Posluchači jej oceňovali a místo potlesku bušili do stolů. Po chvíli Elain také plácla do stolní desky. Nevypila ještě ani polovinu svého vína, ale jeden hezký sloužící se na ni usmál a dolil jí. Bylo to zvláštním způsobem vzrušující. Za celý svůj život nebyla Elain v šenku hostince ani půltucetkrát a nikdy tam nepila víno a nenechávala se bavit jako obyčejná žena.</p>

<p>Tom zamával pláštěm, aby se zatřepetaly mnohobarevné záplaty, a začal vyprávět příběhy - „Mara a tři hloupí králové" a několik příběhů o Anle, moudré rádkyni - a zarecitoval dlouhý úryvek z <emphasis>Velkého hledání valerského rohu, </emphasis>recitoval to tak, až se zdálo, že přímo v šenku koně tančí a trubky vřeští a muži a ženy bojují, milují a umírají. Dlouho do noci zpíval a recitoval, jen občas se odmlčel, aby si svlažil hrdlo douškem vína, zatímco hosté se dychtivě dožadovali přídavku. Žena, která předtím hrála na dulcimer, seděla v rožku s nástrojem na kolenou a kyselým výrazem ve tváři. Lidé Tomovi často házeli peníze - a on si najal malého chlapce, aby je sbíral - a nezdálo se pravděpodobné, že by jí dávali tolik za její hudbu.</p>

<p>K Tomovi se to všechno velice hodilo, harfa a zvláště to recitování. No, byl přece kejklíř, ale tohle vypadalo na víc. Elain by byla přísahala, že ho slyšela recitovat <emphasis>Velké hledání valerského rohu </emphasis>už dřív, ale vznešenou řečí, ne prostou. Ale jak by k tomu mohlo dojít? Byl to přece jen obyčejný starý kejklíř.</p>

<p>Nakonec, v pozdní noční hodině, se Tom uklonil s posledním rozmáchlým zamáváním pláště a zamířil ke schodům uprostřed nadšeného bušení do stolů. Elain do svého plácala stejně bujaře jako ostatní.</p>

<p>Zvedla se, že půjde za ním, uklouzla a zvysoka se zase posadila. Zamračila se na stříbrný pohár s vínem. Byl plný po okraj. Určitě z něj už trochu upila. Z nějakého důvodu se jí točila hlava. Ano. Ten sladký mládenec s těma něžnýma hnědýma očima jí pohár dolil - po kolikáté už? Ne že by na tom záleželo. Nikdy nevypila víc než jeden pohár vína. Nikdy. Muselo to být tím, že je pryč z <emphasis>Tanečníka na vlnách </emphasis>a zpátky na souši. Reagovala jako Nyneiva. To bylo vše.</p>

<p>Opatrně se zvedla na nohy - odmítla téměř starostlivou nabídku toho sladkého mladého muže, že jí pomůže - a podařilo se jí vyšplhat do schodů, i když se tolik kymácely. Nezastavila se však na druhém poschodí, kde byl její a Nyneivin pokoj, ale vyšla až nahoru a zaťukala na Tomovy dveře. Ten je pomalu otevřel a podezíravě vyhlédl ven. Elain měla dojem, že kejklíř má v ruce nůž, ale ten hned zmizel. Zvláštní. Elain ho popadla za jeden dlouhý bílý knír.</p>

<p>„Vzpomínám si," řekla. Jazyk jí zřejmě pořádně nepracoval, slova zněla poněkud... nezřetelně. „Seděla jsem ti na kolenou a tahala tě za kníry..." Trhla mu za vousy, aby to předvedla, a on sebou cukl. „...a moje máti se ti nakláněla přes rameno a smála se na mě."</p>

<p>„Myslím, že bys měla jít do svýho pokoje," řekl a snažil se jí otevřít prsty. „Myslím, že se potřebuješ kapku prospat."</p>

<p>Odmítla odejít. Spíš jako by ho zatáhla zpátky do pokoje. Za knír. - „Moje máti ti taky sedávala na kolenou. Viděla jsem to. Vzpomínám si."</p>

<p>„Spánek je skvělej, Elain. Ráno se budeš cítit líp." Tomovi se podařilo uvolnit si knír a pokusil se ji zavést ke dveřím, ale ona kolem něj proklouzla. Postel neměla žádné sloupky. Kdyby se byla mohla opřít o nějaký sloupek, třeba by se pokoj přestal houpat sem a tam.</p>

<p>„Chci vědět, proč ti máti sedávala na klíně." - Tom ustoupil a Elain si uvědomila, že se mu znovu natahuje po knírech. „Ty jsi kejklíř. Moje máti by neseděla na klíně kejklíři."</p>

<p>„Jdi do postele, dítě."</p>

<p>„Já <emphasis>nejsem </emphasis>dítě!" Rozzlobeně dupla nožkou a málem upadla. Podlaha byla níž, než se zdálo. „Nejsem dítě. A ty mi to povíš. Teď!"</p>

<p>Tom povzdechl a potřásl hlavou. Nakonec škrobeně řekl: „Nebyl jsem vždy kejklíř. Kdysi jsem byl bard. Dvorní bard. V Caemlynu, jak už se to tak stalo. U královny Morgasy. Ty jsi byla malá. Jen si pamatuješ věci špatně, to je všechno."</p>

<p>„Tys byl její milenec, že ano?" Zacukalo mu oko a jí to stačilo. „Byl jsi! Vždycky jsem věděla o Garethu Bryneovi. Aspoň jsem si to domyslela. Ale vždycky jsem doufala, že si ho vezme. Gareth Bryne a ty a tenhle urozený pán Gaebril, co Mat tvrdí, že na něj teď dělá telecí oči a... Kolik dalších? Kolik? Čím se vůbec liší od Berelain, která si odtáhne každého muže, na kterého jí padne zrak, do postele? Je úplně stejná -" Začala vidět rozmazaně a zvonilo jí v hlavě. Chvíli jí trvalo, než si uvědomila, že jí vlepil políček. Dal jí <emphasis>políček! </emphasis>Narovnala se a přála si, aby se přestal houpat. „Jak se opovažuješ? Já jsem dědička Andoru a nedovolím -"</p>

<p>„Ty jsi malá holčička, která přebrala vína, takže se teď vzteká," vyštěkl Tom. „A jestli tě ještě někdy uslyším říkat něco podobnýho o Morgase, ať už budeš opilá nebo střízlivá, přehnu si tě přes koleno, ať už umíš usměrňovat nebo ne! Morgasa je skvělá žena, ta nejlepší, jaká může být!"</p>

<p>„Opravdu?" Hlas se jí třásl a Elain si uvědomila, že brečí. „Tak proč -? Proč -?" Nějak se jí podařilo zabořit mu obličej do přednice kabátce a on ji hladil po vlasech.</p>

<p>„Protože být královnou znamená být osamělá," vykládal tiše. „Protože většina mužů, které přitahuje královna, vidí moc, a ne ženu. Já viděl ženu, a ona to věděla. Předpokládám, že Bryne v ní viděl to samý, a ten Gaebril taky. Musíš to pochopit, dítě. Všichni chtějí mít v životě někoho, někoho, komu na nich záleží, někoho, na kom by mohlo záležet jim. Dokonce i královna."</p>

<p>„Proč jsi odešel?" mumlala mu do hrudi. „Vždycky jsi mě dokázal rozesmát. Vzpomínám si na to. Ji jsi taky rozesmál. A nosil jsi mě na ramenou."</p>

<p>„To je dlouhý příběh." Bolestně si povzdechl. „Povím ti to jindy. Jestli to budeš chtít vědět. S trochou štěstí na tohle do rána zapomeneš. Je čas, abys šla do postele, Elain."</p>

<p>Zavedl ji ke dveřím, a ona využila příležitosti a znovu ho zatahala za knír. „Jako teď," prohlásila spokojeně. „Tahala jsem tě přesně takhle."</p>

<p>„Ano, tos dělala. Dokážeš sejít dolů sama?"</p>

<p>„Ovšemže to zvládnu." Věnovala mu povýšený pohled, ale podle jeho výrazu byl víc než kdy předtím připraven následovat ji do chodby. Aby mu dokázala, že to není nutné, došla - opatrně - až ke schodišti. Když začala sestupovat, Tom se na ni stále ustaraně mračil ode dveří.</p>

<p>Naštěstí klopýtla teprve tehdy, když už byla z jeho dohledu, ale prošla rovnou kolem dveří do svého pokoje a musela se vrátit. Něco muselo být v tom jablečném rosolu. Věděla, že ho neměla sníst tolik. Lini vždycky říkala... Nemohla si vzpomenout na to, co Lini říkala, ale týkalo se to jezení příliš velkého množství sladkostí.</p>

<p>V pokoji hořely dvě lampy, jedna na malém kulatém stolku u postele a druhá na bíle omítnuté římse nad cihlovým krbem. Nyneiva ležela natažená na posteli, která nebyla odestlaná, a byla úplně oblečená. Jak si Elain všimla, lokty měla vystrčené.</p>

<p>Elain řekla první věc, co ji napadla. „Rand si musí myslet, že jsem úplný blázen, Tom je bard a Berelain nakonec není moje matka." Nyneiva se na ni zvláštně podívala. Asi jsem nějaká omámená, kdo ví proč. Milý chlapec se sladkýma hnědýma očima mi nabízel, že mě doprovodí nahoru.</p>

<p>„To se vsadím, že je," řekla Nyneiva a každé slovo odsekávala. Vstala a objala Elain kolem ramen. „Pojď sem, na chvíli. Je tu něco, co bys měla vidět." Vypadalo to jako další vědro vody u stojanu s umyvadlem. „Tady. Obě si klekneme, aby ses mohla podívat."</p>

<p>Elain to udělala, ale ve vědru nebylo nic, jen její odraz ve vodě. Napadlo ji, proč se tak zubí. Pak ji Nyneiva popadla zezadu za krk a strčila jí hlavu do vody.</p>

<p>Elain začala mávat rukama a snažila se zvednout, ale Nyneiva měla ruku jako železnou tyč. Pod vodou jste měli zadržet dech. Elain to věděla. Jenom si nemohla vzpomenout, jak na to. Mohla jedině mávat rukama, lokat vodu a dusit se.</p>

<p>Nyneiva ji s trhnutím zvedla a Elain stékala voda po obličeji. Nabrala dech do plic. „Jak se - opovažuješ," lapala Elain po dechu. „Já jsem - dědička -" Podařilo se jí ještě vyjeknout, než jí hlava s cáknutím zajela zpátky pod vodu. Elain popadla vědro oběma rukama a snažila se vzepřít, ale k ničemu to nebylo. Ani kopání do podlahy. Utopí se. Nyneiva ji utopí.</p>

<p>Po celém věku byla zase zpátky na vzduchu. Do obličeje jí visely pramínky mokrých vlasů. „Myslím," prohlásila nejpevnějším hlasem, na jaký se zmohla, „že mi bude strašně špatně."</p>

<p>Nyneiva sundala velké bíle polévané umyvadlo ze stojanu právě včas a držela Elain hlavu, když ona ze sebe vyhazovala všechno jídlo, které za celý život snědla. O rok později - no, přinejmenším o několik hodin později, tak dlouho jí to připadalo - jí Nyneiva umývala obličej a otírala jí ústa a koupala ruce. V jejím hlase se však neozýval nejmenší soucit.</p>

<p>„Jaks to mohla udělat? Co tě to popadlo? Od nějakýho mladýho hlupáka bych čekala, že se opije, až se neudrží na nohou, ale ne od tebe! A dneska večer."</p>

<p>„Měla jsem jenom jeden pohár," zamumlala Elain. I když jí ten mladý muž doléval, nemohla vypít víc než dva. Určitě ne.</p>

<p>„Pohár o velikosti džbánu." Nyneiva si odfrkla a pomohla Elain na nohy. Spíš ji vytáhla. „Dokážeš zůstat vzhůru? Chci se podívat po Egwain, ale pořád si nemůžu věřit, že se dostanu z <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>bez toho, aby mě někdo probudil."</p>

<p>Elain na ni zamrkala. Hledaly Egwain, neúspěšně, každou noc od chvíle, kdy tak náhle zmizela při jejich setkání v Srdci Kamene. „Zůstat vzhůru? Nyneivo, dneska je řada na mně, měla bych to být já. Víš, že nemůžeš usměrňovat, pokud se zrovna nezlobíš, a..." Uvědomila si, že druhou ženu obklopuje záře <emphasis>saidaru. </emphasis>A měla navíc dojem, že je tomu tak již delší dobu. Náhle měla pocit, že má hlavu plnou vlny. Myšlenky se jí musely prodírat. Pravý zdroj skoro necítila. „Možná bude lepší, když půjdeš ty. Já zůstanu vzhůru."</p>

<p>Nyneiva se na ni zamračila, ale nakonec kývla. Elain se jí snažila pomoci při svlékání, ale prsty jí nějak nefungovaly, když došlo na ty malé knoflíčky. Nyneiva si tiše bručela, ale podařilo se jí je rozepnout samotné. Pouze v košili navlékla pokroucený kamenný prsten na kožený řemínek, který jí visel kolem krku, vedle mužského prstenu, těžkého a zlatého. To byl Lanův prsten. Nyneiva ho vždycky nosila na prsou.</p>

<p>Elain si k posteli přitáhla nízkou dřevěnou stoličku a Nyneiva se zatím natáhla. Stále byla dost ospalá, ale při sezení na tomhle určitě neusne. Potíž zřejmě byla v tom, nespadnout na zem. „Odhadnu hodinu a vzbudím tě."</p>

<p>Nyneiva kývla, a pak zavřela oči a oběma rukama stiskla prsteny. Po chvíli začala zhluboka dýchat.</p>

<p>* * *</p>

<p>Srdce Kamene bylo docela prázdné. Nyneiva, rozhlížejíc se kolem temnotou mezi velkými sloupy, úplně obešla <emphasis>Callandor </emphasis>jiskřící v podlaze, než si uvědomila, že je stále v košili a kolem krku jí visí kožený řemínek se dvěma prsteny. Zamračila se a po chvíli na sobě měla dvouříčské šaty z dobré hnědé vlny a pevné boty. Elain a Egwain tyhle věci zřejmě šly snadno, ale pro ni to jednoduché nebylo. Při svých prvních návštěvách v <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>zažila nepříjemné chvilky, většinou když si náhodně vzpomněla na Lana, ale když chtěla oděv změnit schválně, musela se soustředit. Jen to - vzpomínka - a šaty měla hedvábné a průsvitné jako Rendřin závoj. Berelain by se při pohledu na ně začervenala. Taktéž Nyneiva, když si pomyslela, že by ji tak mohl vidět Lan.</p>

<p>Horší bylo, že ji přešel hněv - ta hloupá holka, copak si neuvědomila, co se stane, když vypije moc vína? Copak nikdy předtím nebyla sama v šenku? No, nejspíš ne - a pravý zdroj klidně vůbec nemusel existovat, aspoň co se jí týkalo. Třeba to nebude potřeba. Nejistě se rozhlížela po lese mohutných krevelových sloupů, otáčejíc se na místě. Co tady Egwain přimělo tak rychle zmizet?</p>

<p>Kámen byl tichý, byla to taková dutá prázdnota. Slyšela, jak jí v uších hučí krev. Přesto ji svědila kůže mezi lopatkami, jako by ji někdo pozoroval.</p>

<p>„Egwain?" Její výkřik se odrážel v tichu mezi sloupy. - „Egwain?" Nic.</p>

<p>Otřela si dlaně do sukní a zjistila, že drží pokřivenou hůl s velkým sukem na konci. Tohle bude vážně užitečné. Ale přesto hůl sevřela pevněji. Meč by mohl být užitečnější - hůl se na okamžik rozmazala a zpola se změnila v meč - nevěděla, jak meč používat. Lítostivě se vysmála sama sobě. Kyj tady byl stejně dobrý jako meč. Obojí bylo prakticky k ničemu. Usměrňování bylo jedinou obranou, to a útěk. Což jí v této chvíli ponechalo jedinou možnost.</p>

<p>Teď chtěla utéci, jak na sobě cítila ty oči, ale tak rychle se odmítla vzdát. Ale co měla dělat? Egwain tu nebyla. Byla někde v Pustině. V Rhuideanu, říkala Elain. Ať to bylo kdekoliv.</p>

<p>Mezi dvěma kroky se náhle ocitla na nějakém horském úbočí. Žhavé slunce vycházelo nad dalšími rozeklanými horami za údolím a spalovalo již tak suchý vzduch. Pustina. Byla v Pustině. Na chvíli ji slunce překvapilo, ale Pustina byla dost daleko na východ, aby tu již mohlo vycházet slunce, když v Tanchiku byla stále noc. V <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>na tom ale stejně nezáleželo. Sluneční světlo nebo tma zřejmě neměly žádný vztah ke skutečnému světu, pokud Nyneiva věděla.</p>

<p>Skoro polovinu údolí pokrývaly dlouhé světlé stíny, ale dole se vlnila zvláštní masa mlhy, která zřejmě nemizela, i když se do ní opřely sluneční paprsky. Z mlhy se zvedaly vysoké věže a některé vypadaly nedostavěné. Město. V Pustině?</p>

<p>Nyneiva mhouřila oči, aby rozeznala postavu dole v údolí. Byl to muž, i když jediné, co z té vzdálenosti rozeznala, byl někdo ve spodcích a jasně modrém kabátci. Rozhodně to nebyl Aiel. Přecházel podél hranice mlhy a čas od času se zastavil a sáhl do mlhy. Nyneiva si nebyla jistá, ale měla dojem, že se mu ruka vždycky zastavila kousek před ní. Možná to nakonec vůbec nebyla mlha.</p>

<p>„Musíš odsud pryč," pravil naléhavě ženský hlas. „Jestli tě tamten uvidí, zemřeš, nebo něco horšího."</p>

<p>Nyneiva nadskočila a s pozvednutým kyjem se otočila, přičemž na kraji svahu málem uklouzla.</p>

<p>Ta žena stála kousek nad ní. Na sobě měla krátký bílý kabátec a objemné, světle žluté kalhoty nabrané nad nízkými holínkami. Její plášť zavlál v závanu suchého vzduchu. Ale díky jejím zlatým vlasům, spleteným do složitých copů, a stříbrnému luku v její ruce Nyneiva nevěřícně vyhrkla jméno.</p>

<p><emphasis>„Birgitte?" </emphasis>Birgitte, hrdinka stovky příběhů, a její stříbrný luk, s nímž nikdy neminula. Birgitte, jedna z mrtvých hrdinů, které valerský roh povolá zpátky z hrobu, aby bojovali v Poslední bitvě. „To není možný. Kdo jsi?"</p>

<p>„Teď není čas, ženo. Musíš odejít, než tě uvidí." Jediným plavným pohybem vytáhla z toulce u pasu stříbrný šíp, nasadila ho na tětivu a natáhla luk, až měla opeření šípu u ucha. Stříbrná hlavice šípu mířila Nyneivě přímo na srdce. „Jdi!"</p>

<p>Nyneiva utekla.</p>

<p>Nebyla si jistá, jak to udělala, ale teď stála na Trávníku v Emondově Roli a hleděla na hostinec U Vinného střiku s jeho komíny a střechou z červených tašek. Trávník obklopovaly domy s doškovými střechami, a ze skalky tu vyvěral potok Vinný střik. Slunce tady stálo vysoko na obloze, i když Dvouříčí leželo daleko na západ od Pustiny. Přesto i přes bezmračnou oblohu ležel na vesnici hluboký stín.</p>

<p>Nyneiva měla jen chvíli, kdy se mohla divit, jak se sem dostala. Koutkem oka zahlédla jakýsi pohyb, záblesk stříbra, a za roh úhledného domku Ailyse Candwina stojícího za Vinným střikem se vrhla jakási žena. Birgitte.</p>

<p>Nyneiva nezaváhala. Rozběhla se k mostku přes zurčící vody potoka. Boty jí zadupaly na dřevěných deskách. „Vrať se zpátky," volala. „Vrať se zpátky a odpověz mi! Kdo to byl? Buď se sem vrátíš, nebo ti ukážu! Zřežu tě tak, až si budeš myslet, že to je dobrodružství!"</p>

<p>Zahnula za roh Ailysova domu a skutečně zpola očekávala, že uvidí Birgitte. Co však nečekala, byl muž v tmavém kabátci, asi sto kroků daleko, který se k ní hnal po ulici. Zadrhl se jí dech. Lan. Ne, ale měl stejné rysy i stejné oči. Teď se zastavil, zvedl luk a vystřelil. Na ni. Nyneiva se s výkřikem vrhla stranou a zoufale se snažila probudit.</p>

<p>* * *</p>

<p>Elain vyskočila na nohy tak prudce, až převrhla stoličku, když Nyneiva vyvřískla a s očima doširoka rozevřenýma se posadila.</p>

<p>„Co se stalo, Nyneivo? Co se stalo?"</p>

<p>Nyneiva se otřásla. „Vypadal jako Lan. Vypadal jako Lan a snažil se mě zabít." Položila si roztřesenou ruku na levou paži, kde jí pár coulů pod ramenem tekla krev z mělkého škrábance. „Kdybych byla neuskočila, dostala bych to do srdce."</p>

<p>Elain se posadila na okraj postele a ránu Nyneivě prohlédla. „Není to zlé. Umyju ti to a zavážu." Přála si, aby věděla něco o léčení. Zkoušet to bez toho, aby to věděla, by mohlo věci ještě zhoršit. Ale byl to jen dlouhý škrábanec. A to se snažila zapomenout na to, že má hlavu stále plnou rosolu. Třesoucího se rosolu. „To nebyl Lan. Uklidni se. Ať to byl kdo chtěl, nebyl to Lan."</p>

<p>„To já vím," prohlásila Nyneiva kysele. Vypověděla, co se jí stalo, stejně rozzlobeným hlasem. Muž, který na ni vystřelil v Emondově Roli, a muž v Pustině. Nebyla si jistá, že je to ten stejný muž. Birgitte sama už byla dost neuvěřitelná.</p>

<p>„Jsi si jistá?" zeptala se Elain. „Birgitte?"</p>

<p>Nyneiva si povzdechla. „Jediná věc, kterou si jsem jistá, je, že jsem nenašla Egwain. A že se tam dneska v noci nevrátím." Udeřila se pěstí do stehna. „Kde je? Co se jí stalo? Jestli potkala toho chlapa s lukem... Ó Světlo!"</p>

<p>Elain musela chvíli přemýšlet. Tolik se jí chtělo spát a myšlenky jí utíkaly. „Říkala, že by tam nemusela být, až se zase budeme mít sejít. Možná proto tak rychle odešla. Ať už nemůže z jakéhokoliv důvodu... chci říci..." Zřejmě to nedávalo moc velký smysl, ale nedokázala to ze sebe dostat správně.</p>

<p>„To doufám," prohlásila Nyneiva unaveně. Podívala se na Elain a dodala: „Radši bychom tě měly dostat do postele. Vypadá to, že se každou chvíli složíš."</p>

<p>Elain byla Nyneivě vděčná, že jí pomohla při svlékání. Nepamatovala se, že by Nyneivě obvazovala ruku, ale postel jí připadala tak úžasná, že skoro nemohla myslet na nic jiného. Ráno se třeba pokoj přestane pomalu točit kolem postele. Spánek k ní přišel ve chvíli, kdy se hlavou dotkla polštáře.</p>

<p>Ráno si přála, aby byla mrtvá.</p>

<p>Když slunce teprve vykouklo nad obzor, byl šenk až na Elain prázdný. Elain držela hlavu v dlaních a zírala na pohár, který před ni Nyneiva postavila na stůl, než odešla hledat hostinskou. Pokaždé, když vydechla, cítila vlastní dech. Stahovalo se jí chřípí. Měla pocit, že se jí hlava... Ne, nedalo se popsat, co by jí mohla hlava udělat. Kdyby jí v té chvíli někdo nabídl, že jí uřízne hlavu, možná by mu dokonce poděkovala.</p>

<p>„Jsi v pořádku?"</p>

<p>Při zvuku Tomova hlasu sebou trhla a jen tak tak potlačila zakvílení. „Jsem docela v pořádku, děkuji." Z mluvení jí začala třeštit hlava. Kejklíř se nejistě popotahoval za knír. „Tvoje příběhy včera v noci byly báječné, Tome. Co si z nich pamatuji." Nějak se jí podařilo trochu se zasmát sama sobě. „Obávám se, že si toho mnoho nepamatuji kromě toho, že jsem tu seděla a poslouchala. Zřejmě jsem snědla nějaký zkažený jablečný rosol." Nehodlala přiznat, že vypila všechno to víno. Pořád neměla tušení, kolik ho vlastně bylo. Ani že ze sebe udělala hlupáka v jeho pokoji. Zvláště toto nehodlala připustit. Tom jí zřejmě věřil, jak usoudila z toho, jak si při sedání vydechl úlevou.</p>

<p>Objevila se Nyneiva, a než si sedla, podala jí vlhký ručník. Také jí přisunula blíž pohár s tím odporným odvarem. Elain si vděčně přitiskla ručník k hlavě.</p>

<p>„Viděl někdo z vás dneska ráno mistra Sandara?" zeptala se starší žena.</p>

<p>„Nespal v našem pokoji," odpověděl Tom. „Za což bych mu měl být vděčný, vzhledem k velikosti postele."</p>

<p>Jako by ho ta slova přivolala, předními dveřmi vstoupil Juilin s unavenou tváří a těsně padnoucí kabátec měl celý pomačkaný. Pod levým okem měl modřinu a krátké černé vlasy, které měl obvykle hladce přičesané k hlavě, vypadaly, jako by si je pročesával prsty, ale když se k nim připojil, usmál se. „Zlodějů je v tomto městě jako střevlí v rákosí a jsou ochotní mluvit, když jim koupíte něco k pití. Mluvil jsem se dvěma muži, kteří tvrdili, že viděli ženu s bílým pramenem nad levým uchem. Myslím, že jednomu z nich věřím."</p>

<p>„Takže jsou tady," řekla Elain, ale Nyneiva zavrtěla odmítavě hlavou.</p>

<p>„Není to vůbec jisté. Možná. Bílý pramen ve vlasech může mít víc žen."</p>

<p>„On nepoznal, jak je stará," připojil ještě Juilin zakrývaje rukou zívnutí. „Tvrdil, že vůbec neměla věk. Ještě udělal vtip, že to mohla být Aes Sedai."</p>

<p>„Jdeš na to moc rychle," vyjela na něj Nyneiva napjatým hlasem. „A nijak nám tím neprospěješ, když je přivedeš přímo na nás."</p>

<p>Juilin se temně zarděl. „Jsem opatrný. Nijak netoužím po tom, aby mě Liandrin zase dostala do rukou. Já nekladu otázky, já si povídám. Občas o ženách, které jsem znával. Dva muži se chytili na ten bílý pramen, ale ani jednoho by nikdy nenapadlo, že se jednalo o něco jiného než nezávazné povídání nad laciným pivem. Dneska večer do mých sítí třeba vpluje někdo další, ale tentokrát to třeba bude křehká žena z Cairhienu s velikánskýma modrýma očima." To by byla Temaile Kinderode. „Kousek po kousku zúžím okruh, kde by se mohly pohybovat, až zjistím, kde jsou. Já je pro vás najdu."</p>

<p>„Nebo já." Tom mluvil, jako by si myslel, že je to stejně pravděpodobné. „Spíš než se zloději, nebudou se motat kolem šlechticů a politiků? Některý urozený pán ve městě začne dělat, co obvykle nedělá, a přitáhne mě k nim."</p>

<p>Oba muži se prohlíželi. Elain čekala, že si vzápětí navrhnou, že spolu budou zápasit. Muži. Nejdřív Juilin a Domon, a teď Juilin a Tom. Tom a Domon se nejspíš do sebe dají pěstmi, aby to dokončili. Muži. To bylo to jediné, co ji k tomu napadlo.</p>

<p>„Možná s Elain uspějeme i bez vás dvou," podotkla Nyneiva suše. „Dneska začneme hledat samy." Na Elain se skoro ani nepodívala. „Aspoň já začnu. Elain si možná bude muset trochu odpočinout, aby se vzpamatovala z... plavby."</p>

<p>Elain opatrně odložila ručník a oběma rukama zvedla pohár před sebou. Hustá šedozelená tekutina chutnala ještě hůř než páchla. Elain se otřásla a přinutila se pít dál. Když se jí odvar dostal do žaludku, na okamžik se cítila jako plášť vlající ve vichřici. „Dvoje oči vidí víc než jedny," oznámila Nyneivě a se zazvoněním položila prázdný pohár na stůl.</p>

<p>„A stovka očí vidí ještě víc," připojil chvatně Juilin, „a jestli ten illianský úhoř opravdu vyslal svoje lidi, budeme jich mít nejmíň tolik, spolu se zloději a berky."</p>

<p>„Já - <emphasis>my - </emphasis>ty ženy pro vás najdeme, jestli je to jenom trochu možný," řekl Tom. „Není nutný, abyste vůbec vylezly z hostince. Tohle město je moc nebezpečný, i kdyby tu Liandrin vůbec nebyla."</p>

<p>„Kromě toho," dodal Juilin, „jestli tu jsou, tak vás dvě znají. Znají vaše tváře. Mnohem lepší bude, když zůstanete v hostinci, mimo dohled."</p>

<p>Elain se na ně užasle dívala. Před chvílí se snažili přinutit jeden druhého, aby první sklopil zrak, a teď postupují ruku v ruce. Nyneiva měla pravdu, že budou dělat potíže. No, dědička Andoru se nebude schovávat za mistra Juilina Sandara a mistra Toma Merrilina. Otevřela ústa, aby jim to řekla, ale Nyneiva promluvila první.</p>

<p>„Máte pravdu," řekla klidně. Elain na ni nevěřícně zírala. Tom a Juilin se zatvářili překvapeně a zároveň odporně spokojeně. „Ony nás znají," pokračovala Nyneiva. „Myslím, že jsem se o to dnes ráno postarala. Aha, tady je paní Rendra s naší snídaní."</p>

<p>Tom a Juilin si vyměnili znepokojené zamračení, ale nemohli říci nic, když se na ně hostinská usmívala zpoza závoje.</p>

<p>„A to, o co jsem tě žádala?" řekla Nyneiva, když před ni žena postavila misku s medem oslazenou kaší.</p>

<p>„Aha, ano. Nebude to problém najít šaty, aby vám dvěma padly. A vlasy - máte tak krásné vlasy, tak dlouhé - to bude úplně snadné vyřešit." Přejela si prstem vlastní tmavě zlaté copy.</p>

<p>Výrazy Toma a Juilina Elain málem rozesmály. Možná byli připraveni na námitky, ale proti tomu, když si jich ženy nevšímaly, obranu neměli. Vlastně už ji přestávala bolet hlava. Nyneivina odporná směs zřejmě fungovala. Když Nyneiva s Rendrou probíraly cenu, střih a látky - Rendra chtěla zopakovat své přiléhavé šaty, dnes světle zelené. Nyneiva byla proti, ale zřejmě už nebyla tak pevná - Elain snědla lžičku kaše, aby zahnala tu pachuť v ústech. Připomnělo jí to, že má hlad.</p>

<p>Byl tu však jeden problém, o němž se nikdo zatím nezmínil, problém, o němž Tom a Juilin nevěděli. Jestli byly černé adžah v Tanchiku, tak tu bylo i to, co ohrožovalo Randa. Něco, co ho dokázalo spoutat skrze jeho vlastní sílu. Najít Liandrin a ostatní nestačilo. Musely najít také tohle. Náhle ji nově nalezená chuť k jídlu úplně přešla.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>Slovníček</emphasis></strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>Poznámka k datování v tomto slovníčku.</p>

<p>Od Rozbití světa byly použity tři systémy zaznamenávání dat. První zaznamenává roky Po Rozbití světa (PR). Jelikož však panoval v letech Rozbití a několika následujících téměř dokonalý zmatek, a protože tento kalendář byl přijat téměř sto let po Rozbití, byl jeho začátek stanoven uměle. Po skončení trollockých válek bylo mnoho záznamů ztraceno. Bylo jich tolik, že vznikl spor o přesné datování podle starého systému. Proto byl zaveden nový kalendář, který se datuje od konce válek a oslavuje domnělé osvobození světa od hrozby trolloků. Tento druhý kalendář zaznamenával každý rok jako Svobodný rok (SR). Po rozsáhlém ničení, zabíjení a rozvratu, způsobeném stoletou válkou, vznikl třetí kalendář. Tento kalendář, zaznamenávající léta Nové éry (NE), se používá v současné době.</p>

<p><strong>a'dam: </strong>Seanchanský nástroj, jež lze použít k ovládání ženy, která může usměrňovat, sestávající z obojku a náramku spojených vodítkem, vše ze stříbřitého kovu. Na ženu, která usměrňovat nemůže, nemá žádný vliv. <emphasis>Viz též damane; </emphasis>Seanchané; <emphasis>sul'dam.</emphasis></p>

<p><strong>adžah: </strong>Společenství Aes Sedai, k nimž patří všechny Aes Sedai kromě amyrlin. Rozlišují se podle barev: modré adžah, červené adžah, bílé adžah, zelené adžah, hnědé adžah, žluté adžah a šedé adžah. Všechny Aes Sedai, kromě amyrlin, jsou členky jednoho z adžah. Každé se při užívání jediné síly řídí vlastní filozofií a má s Aes Sedai vlastní cíle. Např. červené adžah zaměřují veškerou energii na hledání a krocení mužů, kteří se pokoušejí ovládnout sílu. Hnědé adžah, na druhou stranu, upustilo od vměšování se do světských záležitostí a cele se oddalo získávání vědomostí, zatímco bílé adžah se většinou vystříhá světa i světských vědomostí a oddává se otázkám filozofie a pravdy. Zelené adžah (během trollockých válek nazývané bojové adžah) je připraveno se v Tarmon Gai'donu utkat s každým novým hrůzopánem. Kolují pověsti (jež ovšem Aes Sedai ostře popírají a nikdy to nikdo bezpečně neřekl před nimi) o černých adžah, oddaných službě Temnému.</p>

<p><strong>Aes Sedai: </strong>Vládkyně jediné síly. Od Časů šílenství jediní Aes Sedai, kteří přežili, byly ženy. Lidé jim nedůvěřují a bojí se jich, dokonce je nenávidí, kladou jim totiž za vinu Rozbití světa, a většinou se o nich tvrdí, že se pletou do státních záležitostí. Zároveň se jen málo vládců obejde bez poradkyň Aes Sedai, dokonce i v zemích, kde takové spojení musí být udržováno v tajnosti. Po několika letech usměrňování jediné síly získává Aes Sedai bezvěký vzhled, takže i Aes Sedai, která by mohla být babičkou, nevykazuje známky stárnutí, snad až na pár šedivých vlasů. <emphasis>Viz také </emphasis>adžah; amyrlinin stolec; Čas šílenství.</p>

<p><strong>Aielové: </strong>Lid z Aielské pustiny. Zuřivý a tvrdý. Než zabijí, zakrývají si obličej, z čehož vzniklo rčení „chovat se jako černě zahalený Aiel" k popisu člověka, který se chová násilnicky. Smrtelně nebezpeční válečníci se zbraní i holýma rukama, nikdy by se nedotkli meče. Do bitvy je provázejí dudáci taneční hudbou a Aielové bitvu nazývají „tanec" nebo „tanec oštěpů". <emphasis>Viz též </emphasis>Aielská pustina; Aielská válečná společenstva.</p>

<p><strong>Aielská pustina: </strong>Drsná, rozervaná krajina téměř bez vody, východně od Páteře světa. Aiely také nazývaná Trojí země. Zatoulá se sem jen pár cizinců, a to nejen proto, že je téměř nemožné zde nalézt vodu, ale taky proto, že Aielové jsou ve válečném stavu se všemi ostatními lidmi a cizince nevítají. Pouze formani, kejklíři a Tuatha'ani mají zaručen volný průchod, i když se Aielové vyhýbají veškerému styku s Tuatha'any, které nazývají „Ztracení". Není známa žádná mapa Aielské pustiny.</p>

<p><strong>aielská válečná společenstva: </strong>Všichni aielští válečníci jsou členy jednoho z válečných společenstev, jako jsou Kamenní psi <emphasis>(Shae'en M'taal), </emphasis>Rudé štíty <emphasis>(Aethan Dor) </emphasis>nebo Děvy oštěpu <emphasis>{Far Dareis Mai). </emphasis>Každé společenstvo má své vlastní zvyky a některé zvláštní povinnosti. Například Rudé štíty fungují jako policie. Kamenní psi bývají často používáni jako zadní stráž při ústupu, kdežto Děvy zase jako zvědové. Kmeny Aielů na sebe často pořádají nájezdy a bojují mezi sebou, ale členové stejného společenstva nikdy nebojují proti sobě, i když tak činí jejich kmeny. Takto vždy existuje kontakt mezi kmeny, i když právě vedou otevřenou válku. <emphasis>Viz též </emphasis>Aielové; Aielská pustina; <emphasis>Far Dareis Mai.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p><strong>aielská válka: </strong>(976-78 NE) Když cairhienský král Laman podťal <emphasis>avendesoru, </emphasis>několik aielských kmenů přešlo Páteř světa. Aielové vyloupili a vypálili hlavní město Cairhienu i mnoho menších měst a vesnic a střet se rozšířil i do Andoru a Tearu. Obvyklý názor je, že Aielové byli nakonec poraženi v bitvě pod Zářícími hradbami před Tar Valonem, ale ve skutečnosti v té bitvě padl Laman, a když Aielové dokončili to, proč přišli, znovu se vrátili za Páteř. <emphasis>Viz též avendoraldera; </emphasis>Cairhien.</p>

<p><strong>Alanna Mosvani: </strong>Aes Sedai ze zeleného adžah.</p>

<p><strong>al'Mearová, Nyneiva </strong>(také <strong>Nyneina z al'Mearů): </strong>Žena, která byla kdysi vědmou v Emondově Roli v andorském kraji Dvouříčí. - Nyní jedna z přijatých novicek.</p>

<p><strong>al'Thor, Rand: </strong>Mladý muž z Emondovy Role, jenž je <emphasis>ta'veren. </emphasis>Kdysi ovčák. Nyní prohlášen za Draka Znovuzrozeného.</p>

<p><strong>al'Thor, Tam: </strong>Sedlák a ovčák z Dvouříčí. Jako mladý muž odešel a stal se vojákem, vrátil se se ženou (Kari, nyní po smrti) a dítětem (Rand).</p>

<p><strong>Alteima: </strong>Vznešená paní Tearu, ctižádostivá, má velké starosti kvůli zdraví svého manžela.</p>

<p><strong>al'Vereová, Egwain </strong>(také <strong>Egwain z al'Vereů): </strong>Mladá žena z Emondovy Role. Nyní jedna z přijatých novicek.</p>

<p><strong>Alviarin: </strong>Aes Sedai z bílého adžah.</p>

<p><strong>amyrlinin stolec: </strong>(1.)<strong> </strong>Titul nejvyšší představené Aes Sedai. Doživotně ji volí věžová sněmovna, nejvyšší rada Aes Sedai, sestávající ze tří představených (zvaných přísedící, jako např. „přísedící za zelené adžah") každého ze sedmi adžah. Amyrlinin stolec je pro Aes Sedai, aspoň teoreticky, nejvyšší autoritou. Její hodnost se společensky rovná králi či královně. O něco méně uctivé oslovení je prostě amyrlin. (2.) Trůn, na němž sedává nejvyšší představená Aes Sedai.</p>

<p><strong>Amys: </strong>Moudrá z Držby Chladné skály, která umí chodit ve snech. Aielanka z klanu Devět údolí Taardad Aielů. Manželka Rhuarka, sestra-žena Lian, jež je správkyní střechy Držby Chladné skály a sestra-matka Aviendky.</p>

<p><strong>angrial: </strong>Pozůstatek z věku pověstí, který každému, kdo je schopen použít jedinou sílu, umožňuje zvládnout větší část síly, než je pro něj samotného bezpečné. Některé byly vyrobeny tak, aby je mohly používat ženy, jiné pro muže. Pověsti o <emphasis>angrialu, </emphasis>který by mohli používat jak muži, tak ženy, nebyly nikdy potvrzeny. O jejich výrobě již není nic známo. Zůstalo jich jen velice omezené množství. <emphasis>Viz též </emphasis>usměrňování; <emphasis>sa'angrial; ter'angrial.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p><strong>Arad Doman: </strong>Stát na březích Arythského oceánu. V současné době rozerván občanskou válkou a zároveň boji proti těm, kteří se prohlásili za stoupence Draka Znovuzrozeného, a proti Tarabonu. Většina domanských kupců jsou ženy, a rčení „nechat muže obchodovat s Domany" znamená dělat něco velice nemoudrého. Domanské ženy jsou vyhlášené - či spíše nechvalně známé - svou krásou, svůdností a pohoršujícím odíváním.</p>

<p><strong>Artuš Jestřábí křídlo: </strong>Bájný král, Artuš Pendrag Tanreall. Vládl v letech 943-994 SR. Sjednotil všechny země západně od Páteře světa a několik zemí za Aielskou pustinou. Poslal dokonce svá vojska přes Arythský oceán (992 SR), ale spojení s nimi bylo přerušeno po jeho smrti, jež vyvolala stoletou válku. Ve znaku měl zlatého jestřába v letu. <emphasis>Viz též </emphasis>stoletá válka.</p>

<p><strong>Atha'an Miere: </strong><emphasis>Viz </emphasis>Mořský národ.</p>

<p><strong>avendesora:</strong> Ve starém jazyce „strom života". Zmínky v mnoha příbězích a pověstech.</p>

<p><strong>avendoraldera: </strong>Strom rostoucí ve městě Cairhienu, odnož <emphasis>avendesory. </emphasis>Tato odnož byla darem od Aielů v roce 566 NE i přesto, že se nedochoval žádný záznam, že mezi Aiely a <emphasis>avendesorou </emphasis>existuje nějaké spojení. <emphasis>Viz též </emphasis>aielská válka.</p>

<p><strong>Aviendha: </strong>Žena z klanu Hořká voda Taardad Aielů.</p>

<p><strong>Aybara, Perrin: </strong>Mladý muž z Emondovy Role, dříve kovářský tovaryš. Je <emphasis>ta'veren. Viz též ta'veren.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p><strong>Ba'alzamon: </strong>V jazyce trolloků: „Srdce Temnoty". Většina lidí, chybně, předpokládá, že je to trollocké jméno pro Temného. <emphasis>Viz též </emphasis>Temný; trolloci.</p>

<p><strong>Bain: </strong>Žena z klanu Černá skála Shaarad Aielů. Děva oštěpu.</p>

<p><strong>Bair: </strong>Moudrá z klanu Haido Shaarad Aielů. Chodí ve snech.</p>

<p><strong>bělokabátníci: </strong><emphasis>Viz </emphasis>děti Světla.</p>

<p><strong>Berelain sur Pendrag: </strong>První z Mayene, požehnaná Světlem, obránkyně Vln, nejvyšší paní rodu Paeron. Překrásná a velice svéhlavá mladá žena, zkušená vladařka. Vždycky dostane, po čem zatouží, bez ohledu na cenu, a vždycky drží slovo. <emphasis>Viz </emphasis>Mayene.</p>

<p><strong>bezduší: </strong><emphasis>Viz </emphasis>šedí muži.</p>

<p><strong>Bornhald, Dain: </strong>Kapitán dětí Světla.</p>

<p><strong>Byar, Jaret: </strong>Důstojník dětí Světla.</p>

<p><strong>cadin'sor: </strong>Oděv aielských válečníků. Kabátec a spodky v hnědých a šedých odstínech, které splývají se skalami nebo stíny, doplněné měkkými, po kolena vysokými botami přivazovanými tkanicemi. Ve starém jazyce „pracovní oděv".</p>

<p><strong>Caemlyn: </strong>Hlavní město Andoru.</p>

<p><strong>Cairhien: </strong>Stát u Páteře světa a jeho hlavní město. Město bylo za aielské války vypáleno a vydrancováno, podobně jako mnoho jiných měst a vesnic. Sedláci následně opouštěli statky poblíž Páteře světa, takže bylo nezbytné dovážet velké množství obilí. Zavraždění krále Galldriana (998 NE) vyústilo v občanskou válku mezi rody o následnictví na Slunečním trůnu, kdy byla přerušena dodávka obilí a nastal hladomor. Na vlajce Cairhienu je v modrém poli vycházející zlaté slunce.</p>

<p><strong>Callandor: </strong>Meč, jenž není mečem, Meč, jehož se nelze dotknout. Křišťálový meč držený v Tearském Kameni. Velice silný <emphasis>sa'angrial, </emphasis>jejž může používat muž. Jeho vynesení z komnaty zvané Srdce Kamene bylo, spolu s pádem Tearského Kamene, jedním z nejdůležitějších znamení příchodu Draka Znovuzrozeného a toho, že se blíží Tarmon Gai'don. <emphasis>Viz též </emphasis>Drak Znovuzrozený; <emphasis>sa'angrial; </emphasis>Tearský Kámen.</p>

<p><strong>Carridin, Jaichim: </strong>Inkvizitor ruky Světla, vyšší důstojník dětí Světla.</p>

<p><strong>Cauthon, Abell: </strong>Sedlák z Dvouříčí, otec Mata Cauthona. Žena: Natti. Dcery: Eldrin a Bodewhin, zvaná Bode.</p>

<p><strong>Cauthon, Mat: </strong>Mladý muž z Emondovy Role v Dvouříčí, který je <emphasis>ta'veren. </emphasis>Celé jméno: Matrim Cauthon.</p>

<p><strong>Chaendaer: </strong>Hora v Aielské pustině nad údolím Rhuideanu. <emphasis>Viz též </emphasis>Aielská pustina; Rhuidean.</p>

<p><strong>Chiad: </strong>Žena z klanu Kamenná řeka Goshien Aielů, který vede krevní mstu proti Shaaradům. Děva oštěpu.</p>

<p><strong>Congarová, Daisa: </strong>Žena z Dvouříčí, nyní vědma v Emondově Roli. Manžel: Wit.</p>

<p><strong>Couladin: </strong>Ctižádostivý muž klanu Domai Shaido Aielů. Jeho válečným společenstvem je <emphasis>Seia Doon, </emphasis>Černé oči.</p>

<p><strong>cuendillar: </strong>Nezničitelná substance vytvořená během věku pověstí. Každou známou sílu použitou k jeho rozbití je schopen pohltit a tím zesílit. Jiný název pro srdečník.</p>

<p><strong>Čas šílenství: </strong>Léta poté, kdy protiútok Temného pošpinil veškerou mužskou polovici pravého zdroje a kdy všichni muži Aes Sedai zešíleli a rozbili svět. Přesná doba trvání tohoto období není známa, nicméně se má za to, že trvala téměř sto let. Úplně skončil se smrtí posledního muže Aes Sedai. <emphasis>Viz též </emphasis>stovka rytířů; pravý zdroj; jediná síla.</p>

<p><strong>damane: </strong>Ve starém jazyce doslova „uvázané". Seanchanský výraz pro ženy, které mohou usměrňovat a které jsou, podle jejich názoru, ovládány pomocí <emphasis>a'damu. </emphasis>Po celém Seanchanu jsou každý rok mladé ženy zkoušeny, dokud nedosáhnou věku, kdy by se tato jejich vrozená schopnost sama projevila. Stejně jako mladí muži, u nichž je nalezena schopnost usměrňovat (kteří jsou popraveni), jsou <emphasis>damane </emphasis>vyškrtnuty z rodinných záznamů a odstraněny z občanských svitků, takže vlastně přestanou existovat jako lidé. Ženy, které mohou usměrňovat, ale ještě z nich nebyly vytvořeny <emphasis>damane, </emphasis>se nazývají <emphasis>marath'damane, </emphasis>doslova „ty, které je nutné uvázat". <emphasis>Viz též a'dam; </emphasis>Seanchané; <emphasis>sul'dam.</emphasis></p>

<p><strong>Damodred, urozený pán Galadedrid: </strong>Nevlastní bratr Elain a Gawyna, všichni měli stejného otce, Taringaila Damodreda. Ve znaku má svislý okřídlený stříbrný meč.</p>

<p><strong>Dcera noci: </strong><emphasis>Viz </emphasis>Lanfear.</p>

<p><strong>dědička: </strong>Titul následnice andorského trůnu. Královnina nejstarší dcera nastupuje po své matce na trůn. Nemá-li královna dceru, přechází trůn na královninu nejbližší pokrevnou příbuznou.</p>

<p><strong>děti Světla: </strong>Společenství držící se přísné, asketické víry, odhodlané porazit Temného a zničit jeho temné druhy. Založeno během stoleté války Lothairem Mantelarem na obranu víry před rostoucím počtem temných druhů, během války se vyvinulo v plně vojenskou organizaci, jejíž členové jsou naprosto nesmlouvaví v otázkách víry a jsou přesvědčeni, že pouze oni znají pravdu a právo. Aes Sedai a všechny, kdož je podporují, považují za temné druhy. Neuctivě se jim přezdívá bělokabátníci. Ve znaku mají ve stříbrném poli zlatý sluneční kotouč. <emphasis>Viz těž </emphasis>Tazatelé.</p>

<p><strong>din Jubai Divoké větry, Coine: </strong>Žena z národa Atha'an Miere, Mořského národa. Velitelka plavby fregaty <emphasis>Tanečník na vlnách. </emphasis>Sestra Jorin.</p>

<p><strong>din Jubai Bílé křídlo, Jorin: </strong>Žena z národa Atha'an Miere, Mořského národa. Hledačka větru fregaty <emphasis>Tanečník na vlnách. </emphasis>Sestra Coine.</p>

<p><strong>Domon, Bayle: </strong>Námořní kapitán, narozen v Illianu, kdysi zajatec Seanchanů, nyní úspěšný pašerák do a mezi válkou rozervanými Tarabonem a Arad Domanem. Občas sbírá starožitnosti a vždy platí své dluhy.</p>

<p><strong>divoženka: </strong>Žena, která se naučí usměrňovat jedinou sílu sama a přežije krizi, což dokáže pouze jedna ze čtyř. Takové ženy se obvykle obrní a odmítají si uvědomit, co dělají, ale když se podaří tyto přehrady rozbít, stávají se divoženky jedněmi z nejmocnějších usměrňovatelek. Termín se často používá jako urážka.</p>

<p><strong>Dračí proroctví: </strong>Velmi málo známá, zřídkakdy zmiňovaná proroctví, o nichž pojednává <emphasis>Karaethonský cyklus, </emphasis>předpovídají, že Temný bude opět osvobozen, aby se mohl dotknout světa. A že Luis Therin Telamon, Drak, Ten, kdo rozbil svět, se znovu zrodí, aby mohl vybojovat Tarmon Gai'don, Poslední bitvu proti Stínu. Drak Znovuzrozený, praví se v proroctvích, zachrání svět - a rozbije ho znovu. <emphasis>Viz též </emphasis>Drak.</p>

<p><strong>Drak: </strong>Jméno, pod nímž byl znám Luis Therin Telamon za války Stínu. Během šílenství, které postihlo muže Aes Sedai, Luis Therin zabil každou žijící osobu, jíž v žilách kolovala jeho krev, stejně jako všechny, které miloval, a tak si získal jméno Rodovrah. <emphasis>Viz též </emphasis>Drak Znovuzrozený; Dračí proroctví.</p>

<p><strong>Drak, falešný: </strong>Občas se někteří muži prohlašují za Draka Znovuzrozeného a občas některý z nich získá dost následovníků, aby k jeho likvidaci muselo nastoupit celé vojsko. Někteří dokonce začali války, které zachvátily mnoho států. Během staletí to většinou byli muži neschopní usměrňovat jedinou sílu, ale několik jich to dokázalo. Nicméně všichni buď zmizeli, nebo byli lapeni či zabiti, aniž by naplnili proroctví týkající se znovuzrození Draka. Těmto mužům se říká falešní Draci. Mezi těmi, kteří jedinou sílu usměrňovat dokázali, byli nejsilnější Raolin Zhoubce Temného (335-36 PR), Jurian Kamenný luk (asi 1300-1308 PR), Davian (SR 351), Guair Amalasan (SR 939-43) a Logain (997 NE). <emphasis>Viz též </emphasis>Drak Znovuzrozený; válka Druhého Draka.</p>

<p><strong>Drak Znovuzrozený: </strong>Podle Dračích proroctví muž, který je znovu zrozeným Luisem Therinem Rodovrahem. <emphasis>Viz též </emphasis>Drak; Drak, falešný; Dračí proroctví.</p>

<p><strong>država: </strong>Ogierská domovina. Velmi mnoho <emphasis>držav </emphasis>bylo od Rozbití světa opuštěno. Jsou nějakým způsobem, který již vůbec nikdo nezná, chráněny, takže v nich Aes Sedai nemohou usměrňovat jedinou sílu, dokonce ani vycítit existenci pravého zdroje. Pokusy ovládnout jedinou sílu z vnější strany <emphasis>državy </emphasis>nemají žádný vliv uvnitř hranic <emphasis>državy. </emphasis>Do <emphasis>državy </emphasis>žádný trollok nevstoupí, pokud není poháněn, a dokonce i myrddraal to udělá pouze v případě nejvyšší nouze, i to však pouze váhavě a s největším odporem. Dokonce ani temní druzi, pokud jsou Temnému skutečně oddáni, se v <emphasis>državě </emphasis>necítí vůbec dobře.</p>

<p><strong>Elaida: </strong>Aes Sedai z červeného adžah, která kdysi radila královně Morgase z Andoru. Občas je schopná věštění.</p>

<p><strong>Elain z rodu Trakandů: </strong>Dcera královny Morgasy, dědička andorského trůnu. Nyní jedna z přijatých novicek. Ve znaku má zlatou nepřepásanou lilii.</p>

<p><strong>Estanda: </strong>Vznešená paní Tearu, která ráda získává všechno pomalu, ale zato zcela.</p>

<p><strong>Faile: </strong>Ve starém jazyce to znamená „sokol". Jméno, které přijala Zarin Bashereová, mladá žena ze Saldeii.</p>

<p><strong>Far Dareis Mai: </strong>Doslova „Děva oštěpu". Jedno z mnoha aielských válečných společenstev. Na rozdíl od ostatních do ní mohou vstoupit ženy a jenom ženy. Děva se nesmi vdát a zůstat nadále ve spolku, ani nesmí bojovat těhotná. Každé dítě, které se Děvě narodí, je dáno jiné ženě na vychování tak, aby se nikdo nedozvěděl, kdo je jeho matkou. („Nesmíš patřit žádnému muži, ani žádný muž nesmí patřit tobě, ani dítě. Oštěp je tvým milencem, tvým dítětem a tvým životem.") <emphasis>Viz též </emphasis>Aielové; Aielská válečná společenstva.</p>

<p><strong>gaidin: </strong>Doslova „bratr bitvy". Titul používaný Aes Sedai pro strážce. <emphasis>Viz též </emphasis>strážce.</p>

<p><strong>Galad: </strong><emphasis>Viz </emphasis>Damodred, urozený pán Galadedrid.</p>

<p><strong>Gaul: </strong>Aiel z klanu Imran Shaarad Aielů, kteří vedou krevní mstu proti Goshienům. Kamenný pes.</p>

<p><strong>Gawyn z rodu Trakandů: </strong>Syn královny Morgasy, Elainin bratr, jenž se stane jejím prvním knížetem mečů, až Elain nastoupí na trůn. Ve znaku má stříbrného kance.</p>

<p><strong>hledač pravdy: </strong>Policejní a špionážní organizace seanchanského císařského trůnu. I když je většina hledačů majetkem císařské rodiny, mají velkou moc. Dokonce i jeden z urozených může být zatčen, pokud nedokáže odpovědět na otázky, které mu hledač položí, či pokud nedokáže s hledačem plně spolupracovat. Míru spolupráce plně posoudí pouze hledač, odvolat rozsudek může jen císařovna.</p>

<p><strong>Hraniční státy: </strong>Státy kolem Velké Morny: Saldeia, Arafel, Kandor a Shienar.</p>

<p><strong>hra rodů: </strong>Jméno pro pletichaření, intrikánství a manipulování s lidmi kvůli získání výhod pro ten který rod. Velmi se při ní oceňuje delikátnost, kdy, ve snaze získat jedno, člověk zdánlivě usiluje o něco jiného, a když člověk dosáhne svého cíle s nejmenší možnou námahou. Také známa jako velká hra rodů a občas i pod svým jménem ve starém jazyce <emphasis>daes dae'mar.</emphasis></p>

<p><strong>hrůzopáni: </strong>Ti muži a ženy, kteří byli schopní usměrňovat jedinou sílu a přešli za trollockých válek na stranu Stínu, kde se stali veliteli trollockých vojů. Méně vzdělanými lidmi občas zaměňováni se Zaprodanci.</p>

<p><strong>chození ve snech:</strong> Aielský výraz pro činnosti, kdy je žena schopna vstoupit do <emphasis>Tel'aran'rhiodu.</emphasis></p>

<p><strong>Illian: </strong>Velký přístav v Bouřlivém moři, hlavní město státu stejného jména.</p>

<p><strong>jediná síla: </strong>Síla získávaná z pravého zdroje. Velká většina lidí je úplně neschopná se naučit jedinou sílu usměrňovat. Jen velice málo lidí je možné usměrňování naučit, a ještě méně se jich s touto schopností rodí. Těch pár se nemusí nic učit, mohou se dotknout pravého zdroje a usměrňovat sílu, ať už chtějí či nikoliv, snad si ani neuvědomují, co dělají. Tato vrozená schopnost se obvykle projeví při dospívání. Pokud ji dotyčného někdo nenaučí ovládat nebo se to nenaučí sám (což je nesmírně obtížné a uspěje pouze jeden ze čtyř lidí), potká ho jistá smrt. Od Času šílenství není žádný muž schopen usměrňovat sílu, aniž by nakonec úplně nezešílel, a to i když se sílu naučí ovládat, až nakonec zemře na zhoubnou chorobu, kdy trpící shnije zaživa - choroba je způsobena, stejně jako šílenství, tím, že Temný svým dotekem poskvrnil <emphasis>saidin. </emphasis>Pro ženu je smrt, která přichází při nezvládnutí síly, méně strašlivá, nicméně stejně zemře. Aes Sedai vyhledávají dívky s touto vrozenou schopností jak proto, aby jim zachránily život, tak proto, aby zvýšily počet členek Aes Sedai, a muže proto, aby zabránily oněm hrozným věcem, které sílou ve svém šílenství nevyhnutelně způsobují. <emphasis>Viz též </emphasis>Aes Sedai; usměrňování; Čas šílenství; pravý zdroj.</p>

<p><strong>jednotky délky: </strong>30 coulů = 9 dlaní = 1 krok; 2 kroky = 1 sáh; 1 000 sáhů = 1 míle; 4 míle = 1 legue.</p>

<p><strong>jednotky hmotnosti: </strong>10 uncí = 1 libra; 10 liber = 1 kámen; 10 kamenů = 1 centnýř; 10 centnýřů = 1 tuna.</p>

<p><strong>kejklíř: </strong>Potulný vypravěč příběhů, hudebník, pěvec, akrobat a bavič. Poznají se podle zvláštního pláště s mnoha různobarevnými záplatami, většinou účinkuji po vsích a menších městech.</p>

<p><strong>Kočovný lid: </strong><emphasis>Viz </emphasis>Tuatha'ani.</p>

<p><strong>kolo času: </strong>Čas je kolo se sedmi paprsky, každý paprsek značí jeden věk. Jak se kolo otáčí, věky přicházejí a odcházejí, každý zanechá vzpomínky, které vyblednou do pověstí, pak do mýtů, a ve chvíli, kdy onen věk znovu nadejde, jsou již dávno zapomenuty i ty. Vzor věků je pokaždé, když daný věk nastane, trochu jiný a pokaždé projde velkou změnou, nicméně stále se jedná o stejný věk.</p>

<p><strong>krajka </strong>věků: Jiné jméno pro vzor. <emphasis>Viz </emphasis>vzor věku.</p>

<p><strong>krocení: </strong>Úkon prováděný Aes Sedai, kdy odříznou muže, který dokáže usměrňovat jedinou sílu. Toto je nezbytné, protože každý muž, který sílu dokáže usměrňovat, zešílí kvůli poskvrnění <emphasis>saidínu </emphasis>a ve svém šílenství pomocí síly napáchá zcela určitě strašlivé věci. Muž po zkrocení stále cítí pravý zdroj, ale nemůže se ho dotknout. Pokud dojde k nějakým duševním poruchám před zkrocením, jsou nyní díky zkrocení pod kontrolou, ale nejsou jím vyléčeny, je-li však zkrocení provedeno dostatečně brzy, je možné jím odvrátit smrt. <emphasis>Viz též </emphasis>jediná síla; utišování.</p>

<p><strong>kronikářka: </strong>Mezi Aes Sedai druhá hodnost po amyrlinině stolci, funguje též jako sekretářka amyrlin. Volí ji doživotně věžová sněmovna, obvykle pochází ze stejného adžah jako amyrlin. <emphasis>Viz též </emphasis>amyrlinin stolec; adžah.</p>

<p><strong>lán: </strong>Plošná míra, odpovídá 100 krát 100 krokům.</p>

<p><strong>Lan; al'Lan Mandragoran: </strong>Strážce připoutaný k Moirain. Nekorunovaný král Malkieru, dai šan (pán bitvy) a poslední žijící malkierský šlechtic. <emphasis>Viz též </emphasis>strážce; Moirain; Malkier.</p>

<p><strong>Lanfear: </strong>Ve starém jazyce „Dcera noci". Jedna ze Zaprodanců, pravděpodobně nejmocnější z nich hned po Izmaelovi. Na rozdíl od ostatních Zaprodanců si své jméno vybrala sama. Říká se, že byla zamilovaná do Luise Therina Telamona a že nenáviděla jeho manželku Ilienu. <emphasis>Viz též </emphasis>Zaprodanci; Drak.</p>

<p><strong>Laras:</strong> Správkyně kuchyní v Bílé věži, centru moci Aes Sedai, v Tar Valonu. Žena s překvapivými znalostmi a šokující minulostí.</p>

<p><strong>legue:</strong> <emphasis>Viz </emphasis>jednotky délky.</p>

<p><strong>Leana:</strong> Aes Sedai z modrého adžah a kronikářka. <emphasis>Viz též </emphasis>adžah; kronikářka.</p>

<p><strong>Liandrin:</strong> Aes Sedai původně z červeného adžah, z Tarabonu. Nyní je o ní známo, že patří k černému adžah.</p>

<p><strong>Lini:</strong> Chůva urozené paní Elain a ještě předtím Elaininy matky Morgasy.</p>

<p><strong>Loial, syn Arenta syna Halanova:</strong> Ogier z Državy Šangtai. Budoucí autor knihy o Draku Znovuzrozeném.</p>

<p><strong>Logain:</strong> Muž, jenž se kdysi prohlásil za Draka Znovuzrozeného, nyní zkrocen a uvězněn v Bílé věži v Tar Valonu.</p>

<p><strong>Luis Therin Telamon; Luis</strong> <strong>Therin Rodovrah: </strong><emphasis>Viz </emphasis>Drak.</p>

<p><strong>Malkier:</strong> Stát, kdysi jeden z Hraničních států, nyní pohlcen Mornou. Znakem Malkieru byl zlatý jeřáb v letu.</p>

<p><strong>Manetheren: </strong>Jeden z deseti států, které vytvořily Druhou úmluvu, a také hlavní město tohoto státu. Jak město, tak stát byly úplně zničeny za trollockých válek. <emphasis>Viz též </emphasis>trollocké války.</p>

<p><strong>Mayene:</strong> Městský stát v Bouřlivém moři, který své bohatství a nezávislost odvozuje z toho, že ví, kde nalézt bohatá hejna olejovek, které ekonomicky soupeří s olivovými háji Tearu, Illianu a Tarabonu. Olejovky a olivy dodávají téměř veškerý olej do lamp. Současnou vládkyní Mayene je Berelain, první z Mayene. Znakem Mayene je zlatý jestřáb v letu.</p>

<p><strong>Melain:</strong> Moudrá z klanu Jhirad Goshien Aielů. Chodí ve snech.</p>

<p><strong>Merillin, Tom:</strong> Ne zcela obyčejný kejklíř.</p>

<p><strong>míle:</strong> <emphasis>Viz </emphasis>jednotky délky.</p>

<p><strong>Min:</strong> Mladá žena, která má schopnost rozpoznat význam aury, kterou občas vidí kolem lidí.</p>

<p><strong>Moirain:</strong> Aes Sedai z modrého adžah, původem z rodu Damodredů, i když nemá nástupnická práva na trůn. Byla vychována v královském paláci v Cairhienu.</p>

<p><strong>Morgasa:</strong> Z milosti Světla královna andorská, obránkyně říše, ochránkyně lidu, hlava rodu Trakandů. Ve znaku má zlaté klíče. Znakem rodu Trakandů je stříbrný klenák.</p>

<p><strong>Morna:</strong> <emphasis>Viz </emphasis>Velká Morna.</p>

<p><strong>Mořský národ:</strong> Přesněji Atha'an Miere, Lidé moře. Obyvatelé ostrovů v Arythském oceánu a Bouřlivém moři, na těchto ostrovech tráví jen málo času a většinu života tráví na lodích. Většina zámořského obchodu se děje na lodích Mořského národa.</p>

<p><strong>myrddraalové:</strong> Tvorové Temného, velitelé trolloků. Pokřivení potomci trolloků, u nichž se opět projevuje lidský materiál použitý při stvoření trolloků. Fyzicky se podobají lidem, jenom nemají oči, nicméně vidí ve dne i v noci jako orel. Mají určitou moc, jež vyvěrá z Temného, včetně schopnosti vyvolat pohledem ochromující strach a schopnosti zmizet všude tam, kde je nějaký stín. Jedna z jejich mála známých slabostí je, že jen váhavě překonávají vodní toky. V různých zemích jsou známi pod různými jmény, například půllidé, bezocí, stínomilové, číhači, přízraky a mizelci.</p>

<p><strong>nadání:</strong> Schopnost používat jedinou sílu v daných oblastech. Nejznámější je samozřejmě léčení. Některé, jako cestování, schopnost přenést se z jednoho místa na druhé, aniž by dotyčný musel překonávat mezilehlý prostor, byly ztraceny. Jiné, jako třeba věštění (schopnost předpovídat budoucí události, ale všeobecně), se nyní objevuje nejméně často. Jiné nadání, dlouho považované za ztracené, je snění, jež mezi jiným zahrnuje i výklad snílkových snů k předpovídání budoucích událostí přesněji, než se děje u věštění. Někteří snílci mají schopnosti vstoupit do <emphasis>Tel'aran'rhiodu, </emphasis>světa snů, a říká se, že i do snů jiných lidí. Posledním známým snílkem byla Corianin Nedeal, která zemřela 526 NE, nyní je tu však další žena s touto schopností, o níž však ví jen málokdo.</p>

<p><strong>Niall, Pedron:</strong> Velící kapitán dětí Světla. <emphasis>Viz též </emphasis>děti Světla.</p>

<p><strong>ogierové:</strong> Rasa nelidí, charakteristická značnou výškou (dva a půl sáhu je typická výška dospělého samce), širokým nosem připomínajícím čenich a dlouhýma ušima se štětičkami na koncích. Žijí v oblastech nazývaných <emphasis>državy. </emphasis>Když byli po Rozbití světa z těchto <emphasis>držav </emphasis>vytrženi (ogierové nazývají tuto dobu vyhnanstvím), mělo to za následek tak zvané toužení. Ogier, jenž je příliš dlouho mimo <emphasis>državu, </emphasis>onemocní a zemře. Jsou vyhlášenými kameníky, kteří po Rozbití vystavěli mnoho lidských měst, ale sami považují stavebnictví za něco, co se naučili během vyhnanství a zdaleka ne tak důležité jako péči o stromy v <emphasis>državách, </emphasis>zvláště nesmírně vysoké velké stromy. Své <emphasis>državy </emphasis>opouštějí zřídka, obvykle jen kvůli stavbě, a s lidmi se příliš nestýkají. Lidé o nich mnoho nevědí a hodně lidí věří, že ogierové jsou jen stvořeními z pověstí. I když jsou považováni za mírumilovné tvory, kteří se jen zřídka rozhněvají, v některých starých příbězích se vypráví, že za trollockých válek bojovali po boku lidí, a jsou zde líčeni jako neúprosní nepřátelé. Většinou si nesmírně váží znalostí a jejich knihy a příběhy často obsahují vědomosti pro lidstvo ztracené. Typický ogier se dožívá nejméně tři až čtyřikrát vyššího věku než člověk. Člen této nelidské rasy se nazývá ogier. <emphasis>Viz též </emphasis>Rozbití světa; <emphasis>država; </emphasis>stromový zpěvák.</p>

<p><strong>Ordeith:</strong> Ve starém jazyce „pelyněk". Jméno přijaté mužem, jenž radí velícímu kapitánu dětí Světla.</p>

<p><strong>Páteř světa:</strong> Vysoké pohoří jen s několika málo průsmyky, které odděluje Aielskou pustinu od západních zemí.</p>

<p><strong>pět sil:</strong> Existuje pět pramenů jediné síly, pojmenovaných podle toho, co se s nimi dá ovládat - země, vzduch (občas nazývaný vítr), oheň, voda a duch - a jmenují se pět sil. Každý, kdo vládne jedinou silou, je nejsilnější při používání jednoho, možná dvou z nich, a méně silný při používání ostatních. Ve věku pověstí se duch mezi muži a ženami vyskytoval rovnoměrně, ale lepší ovládání země a (nebo) ohně se mnohem častěji vyskytovala u mužů, vody a (nebo) vzduchu zase u žen. I když existují výjimky, ale síly země a ohně začaly být nejčastěji považovány za mužské síly, zatímco síly vzduchu a vody za ženské. Všeobecně nejde za jednu schopnost považovat plamen Tar Valonu: Znak Tar Valonu, amyrlinina stolce a Aes Sedai. Stylizovaný obraz plamene. Bílá slza špičkou nahoru.</p>

<p><strong>pravý zdroj:</strong> Hnací síla vesmíru, která otáčí kolem času. Je rozdělena na mužskou polovici <emphasis>(saidin) </emphasis>a ženskou polovici <emphasis>(saidar), </emphasis>které pracují zároveň společně i proti sobě. Pouze muž může čerpat ze <emphasis>saidínu </emphasis>a pouze žena ze <emphasis>saidaru. </emphasis>Na počátku Času šílenství byl <emphasis>saidin </emphasis>poskvrněn dotykem Temného. <emphasis>Viz též </emphasis>jediná síla.</p>

<p><strong>přijaté novicky:</strong> Mladé ženy, které se cvičí na Aes Sedai, a již dosáhly jisté úrovně moci a prošly jistými zkouškami. Obvykle trvá pět až deset let, než je mladší novicka pozvednuta mezi přijaté. Přijaté jsou poněkud méně vázány pravidly než novicky a mohou si do jisté míry vybírat oblasti studia. Přijatá novicka má právo nosit prsten s Velkým hadem, ale pouze na prostředníku levé ruky. Když přijatá povýší mezi Aes Sedai, rozhodne se pro některé adžah, získá právo nosit šátek a může si prsten nasadit na kterýkoliv prst nebo ho v některých situacích dokonce sundat. <emphasis>Viz též </emphasis>Aes Sedai.</p>

<p><strong>přísahy, tři:</strong> Přísahy, které skládají přijaté před povýšením na Aes Sedai. Pronášejí se, když adeptka drží hůl přísahy, což je <emphasis>ter'angrial, </emphasis>který zavazuje. Jsou to: 1. Neříci jediné slovo, které by nebylo pravda. 2. Nevyrobit zbraň, s níž by mohl jeden člověk zabít druhého. 3. Nikdy nepoužít jediné síly jako zbraně, pokud to nebude proti zplozencům Stínu, nebo v nejzazším případě při obraně života vlastního, života strážce či jiné Aes Sedai. Tyto přísahy se nevyžadovaly vždy, ale různé události před a během Rozbití vedly k tomu, že jsou nyní nezbytné. Druhá přísaha byla vlastně první přijatou jako reakce na válku síly. První přísahu, je-li dodržována do písmene, lze často pečlivým výběrem slov obejít. Má se za to, že druhé dvě přísahy jsou neporušitelné.</p>

<p><strong>Rhuark: </strong>Aiel, náčelník kmene Taardad Aielů.</p>

<p><strong>Rhuidean:</strong> Místo v Aielské pustině, kam musí vstoupit každý muž, jenž se chce stát kmenovým náčelníkem, a každá žena, která se chce stát moudrou. Muži smějí vstoupit pouze jedenkrát, ženy dvakrát. Výpravu do Rhuideanu přežije pouze jeden muž ze tří. Počet přeživších žen je značně vyšší u obou návštěv. Umístění Rhuideanu je Aiely přísně stráženým tajemstvím. Trestem, nařízeným pro Neaiela, který do údolí Rhuideanu vstoupí, je smrt, i když někteří z těch, kdo jsou u Aielů v milosti (jako třeba formani nebo kejklíři), mohou skončit pouze vysvlečení donaha, dostanou měch s vodou a je jim dovoleno pokusit se z Pustiny odejít.</p>

<p><strong>Rozbití světa:</strong> Za Časů šílenství muži Aes Sedai, kteří zešíleli a ovládali jedinou sílu tak, že si to dnes nikdo ani neumí představit, změnili tvář světa. Způsobili hrozná zemětřesení, srovnali horské hřebeny, vyzvedli nová pohoří. Tam, kde byla moře, vyzvedli pevninu, a tam, kde bývala pevnina, zřídili oceán. Mnoho částí světa bylo naprosto vylidněno a ti, kteří přežili, byli roztroušeni jako prach ve větru. O této katastrofě se příběhy, pověsti a dějiny zmiňují jako o Rozbití světa. <emphasis>Viz též </emphasis>Čas šílenství; stovka rytířů.</p>

<p><strong>sa'angrial:</strong> Kterýkoliv z mnoha předmětů, které umožňují usměrňovat mnohem větší díl jediné síly, než by jinak bylo bezpečné. <emphasis>Sa'angrial </emphasis>je podobný, ale mnohem, mnohem silnější než <emphasis>angrial.</emphasis><emphasis> </emphasis>Množství jediné síly, které lze usměrnit pomocí <emphasis>sa'angrialu, </emphasis>ve srovnání s množstvím jediné síly, které lze usměrnit pomocí <emphasis>angrialu, </emphasis>odpovídá poměru mezi množstvím jediné síly, které lze usměrnit s <emphasis>angrialem, </emphasis>a množstvím, které lze usměrnit bez pomoci. Pozůstatek věku pověstí, o jeho výrobě již není nic známo. Zůstala jich pouze hrstka, mnohem méně než <emphasis>angrialu.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p><strong>sáh: </strong><emphasis>Viz </emphasis>jednotky délky.</p>

<p><strong>saidar; saidín: </strong><emphasis>Viz </emphasis>pravý zdroj.</p>

<p><strong>Sandar, Juilin: </strong>Chytač zlodějů z Tearu.</p>

<p><strong>Seana:</strong> Moudrá z klanu Černý útes Nakai Aielů. Chodí ve snech.</p>

<p><strong>Seanchan: </strong>Země za Arythským oceánem, odkud přišli Seanchané.</p>

<p><strong>Seanchané: </strong>Potomci vojáků, jež Artuš Jestřábí křídlo vyslal přes Arythský oceán. Věří, že každá žena, která je schopna usměrňovat, musí být pro bezpečnost ostatních ovládána, a každý muž, který dokáže usměrňovat, musí být ze stejného důvodu zabit.</p>

<p><strong>Shayol Ghul: </strong>Hora ve Spálených zemích, místo věznice Temného.</p>

<p><strong>Síň služebníků:</strong> Ve věku pověstí velká sněmovní síň Aes Sedai.</p>

<p><strong>Siuan Sanche: </strong>Dcera tairenského rybáře. Podle tairenských zákonů byla posazena na loď do Tar Valonu ještě před druhým západem slunce od okamžiku, kdy byla objevena její schopnost usměrňovat. Původně z modrého adžah.</p>

<p><strong>snílek: </strong><emphasis>Viz </emphasis>nadání.</p>

<p><strong>starý </strong>jazyk: Jazyk, jímž se hovořilo ve věku pověstí. - Obvykle se předpokládá, že se mu naučí všichni urozenci a vzdělanci, ale většina zná jen pár slov. Překlad je často složitý, neboť jazyk umožňuje mnoho maličko odlišných významů.</p>

<p><strong>stoletá válka: </strong>Řada překrývajících se válek mezi neustále se měnícími spojenci, vyvolaná smrtí Artuše Jestřábí křídlo a následným bojem o jeho říši. Trvala od SR 994 do SR 1117. Válka vylidnila velké části země mezi Arythským oceánem a Aielskou pustinou, od Bouřlivého moře k Velké Morně. Ničení dosáhlo takových rozměrů, že se do současnosti dochovaly jen zlomky záznamů. Velká říše Artuše Jestřábí křídlo byla rozervána na kusy a na jejím místě se vytvořily současné státy. <emphasis>Viz též </emphasis>Jestřábí křídlo, Artuš.</p>

<p><strong>stovka rytířů: </strong>Sto mužů Aes Sedai, ve věku pověstí jedněch z nejmocnějších lidí, kteří pod vedením Luise Therina Telamona provedli poslední útok, jímž byla ukončena válka Stínu a Temný byl opět uzavřen do vězení. Protiútok Temného poskvrnil <emphasis>saidín. </emphasis>Stovka rytířů zešílela a nastalo Rozbití světa. <emphasis>Viz též </emphasis>Čas šílenství; Rozbití světa; pravý zdroj; jediná síla.</p>

<p><strong>strážce: </strong>Válečník ve spojení s Aes Sedai. Pouto je součástí jediné síly a díky ní válečník získává takové dary, jako je rychlé uzdravování, schopnost ujít velkou vzdálenost bez jídla, vody a odpočinku, a schopnost na dálku vycítit skvrnu Temného. Dokud strážce žije, Aes Sedai, s níž je spojen, ví, že je naživu, ať je jakkoliv daleko, a když zemře, pozná okamžik a způsob jeho smrti. Spojení jí neprozradí, jak daleko strážce je, ani kterým směrem. Zatímco většina adžah věří, že Aes Sedai smí k sobě mít připoutaného pouze jednoho strážce v dané chvíli, červené adžah se odmítají se strážci spojovat vůbec a zelené adžah věří, že Aes Sedai k sobě může připoutat tolik strážců, kolik se jí zlíbí. Z morálního hlediska musí strážce s poutem souhlasit, ale je známo, že spojení bylo provedeno i proti jeho vůli. Co z tohoto spojení získává Aes Sedai, je pečlivě uchovávaným tajemstvím. <emphasis>Viz též </emphasis>Aes Sedai.</p>

<p><strong>šedý muž: </strong>Osoba (muž či žena), která se dobrovolně vzdala své duše, aby se mohla stát zabijákem ve službách Temného. Šedí muži vypadají velice obyčejně, takže si jich ostatní lidé nevšimnou, dokud není pozdě. Většina šedých mužů jsou vskutku muži, ale menší počet tvoří ženy.</p>

<p><strong>Tarabon: </strong>Stát na břehu Arythského oceánu. Hlavní město: Tanchiko. Kdysi to byl významný obchodní stát, kromě jiného zdroj tkaných koberců, barev a rachejtlí pro ohňostroje, které vyráběl cech ohňostrůjců. Nyní rozerván občanskou válkou, stejně jako válkou vedenou zároveň proti Arad Domanu a lidem, kteří se přidali k Draku Znovuzrozenému.</p>

<p><strong>Tarmon Gai'don: </strong>Poslední bitva. <emphasis>Viz též </emphasis>Dračí proroctví; Valerský roh.</p>

<p><strong>ta'veren: </strong>Osoba, kolem níž kolo času splétá všechny okolní nitky osudu, dokonce snad VŠECHNA vlákna osudu, aby vytvořilo síť osudu. <emphasis>Viz též </emphasis>vzor věku.</p>

<p><strong>tazatelé: </strong>Řád uvnitř dětí Světla. Jeho členové hodlají objevit pravdu polemikami a odhalováním Temných druhů. Obvykle při vyšetřování používají útrpné právo a obvykle zastávají názor, že pravdu již stejně znají, je jen třeba, aby se k ní oběť přiznala. Tazatelé si říkají ruka Světla, ruka, která vyhrabe pravdu, a občas jednají tak, jako by byli zcela odděleni od dětí a rady pomazaných, která dětem velí. Hlavou tazatelů je hlavní inkvizitor, jenž sedí v radě pomazaných. Ve znaku mají krvavě rudou pastýřskou hůl.</p>

<p><strong>Tear: </strong>Stát na břehu Bouřlivého moře. Též hlavní město tohoto státu a velký mořský přístav. Zástavou Tearu jsou tři stříbrné půlměsíce na děleném červenozlatém poli. <emphasis>Viz též </emphasis>Tearský Kámen.</p>

<p><strong>Tearský Kámen: </strong>Velká pevnost ve městě Tear, o níž se tvrdí, že byla postavena krátce po Rozbití světa, a to s použitím jediné síly. Bezpočtukrát byla obléhána, ale vždy bez úspěchu. O Kameni se dvakrát zmiňují Dračí proroctví. Jednou se v nich praví, že Kámen nepadne, dokud nepřijde lid Draka. Na jiném místě stojí, že Kámen nepadne, dokud Drak nesevře Meč, jehož se nelze dotknout, <emphasis>Callandor. </emphasis>Někteří lidé věří, že proroctví počítají s odporem vznešených pánů k jediné síle a s tairenských zákonem, který zakazuje usměrňování. Přes tento odpor je v Kameni uloženo značné množství <emphasis>angrialů </emphasis>a <emphasis>ter'angrialů, </emphasis>dokonce snad větší než vlastní Bílá věž. Tato sbírka byla podle některých nashromážděna, aby byla umenšena sláva vlastnictví <emphasis>Callandoru. </emphasis></p>

<p><strong>Telamon, Luis Therin: </strong><emphasis>Viz </emphasis>Drak.</p>

<p><strong>Tel'aran'rhiod: </strong>Ve starém jazyce „neviděný svět" nebo „svět snů". Svět spatřovaný ve snech, o němž kdysi dávno lidé věřili, že proniká a obklopuje všechny možné světy. Na rozdíl od jiných snů, co se stane živým bytostem ve světě snů, je skutečné. Rána, utržená v tomto světě, zůstane i po probuzení, a ten, kdo tam zemře, se již neprobudí.</p>

<p><strong>temní druzi: </strong>Ti, kdo vyznávají Temného a věří, že získají velikou moc a dostane se jim odměny, dokonce nesmrtelnosti, když ho osvobodí z vězení.</p>

<p><strong>Temný: </strong>Nejobvyklejší jméno používané ve všech zemích pro Šej'tana. Zdroj zla a protiklad Stvořitele. Uvězněn Stvořitelem v okamžiku stvoření ve věznici v Shayol Ghulu. Pokus jej osvobodit z této věznice vyvolal válku Stínu, poskvrnění <emphasis>saidínu, </emphasis>Rozbití světa a konec věku pověstí.</p>

<p><strong>Temný, pojmenování: </strong>Vyslovení pravého jména Temného (Šej'tan) přiláká jeho pozornost a nevyhnutelně přivolá přinejlepším neštěstí, přinejhorším pohromu. Z toho důvodu se používá mnoho eufemismů, mezi nimi Temný, Otec lží, Oslepitel, Pán hrobů, Noční pastýř, Zhouba srdce, Zhouba duše, Jedovatý jazyk, Děs, Spalovač trávy, Požírač listí a Prašivec. Temní druzi ho nazývají Veliký pán Temnoty. O tom, kdo na sebe očividně přivolal smůlu, se často říká: „pojmenoval Temného".</p>

<p><strong>ter'angrial: </strong>Pozůstatek věku pověstí, který používá jedinou sílu. Na rozdíl od <emphasis>angrialů </emphasis>a <emphasis>sa'angrialů, </emphasis>každý <emphasis>ter'angrial </emphasis>byl vyroben k nějakému určitému účelu. Například jeden zaručuje, že přísahy, v něm složené, budou zavazující. Některé používají Aes Sedai, ale jejich původní účel je většinou neznámý. Některé zničí schopnost usměrňovat jedinou sílu v každé ženě, která by je použila.</p>

<p><strong>Torean: </strong>Vznešený pán Tearu. Muž, jenž touží po něčem, co mu ani jeho nesmírné bohatství, ani jeho obličej nemohou získat.</p>

<p><strong>trolloci: </strong>Stvoření Temného, vytvořená během války Stínu. Mohutní postavou, nesmírně zuřiví, jsou pokřivenými kříženci lidí a zvířat. Dělí se do jakýchsi kmenových tlup, z nichž nejvýznamnějšími jsou dha'bel, dhai'mon, ko'bal. Od přírody zlotřilí, zabíjejí pro pouhé potěšení ze zabíjení. Jsou nesmírně lstiví a nelze jim věřit, leda jsou-li k něčemu nuceni strachem.</p>

<p><strong>trollocké války: </strong>Řada válek, první začala kolem roku 1000 PR, a trvaly více než tři sta let, během nichž trollocké hordy pustošily svět. Nakonec byli trolloci pobiti či zahnáni zpátky do Velké Morny, ale některé státy přestaly existovat a jiné byly téměř vylidněné. Všechny záznamy jsou pouze útržkovité.</p>

<p><strong>Tuatha'ani: </strong>Toulavý lid, také známi jako Cikáni či Kočovný lid, žijící v jasně obarvených povozech a řídící se naprosto mírumilovnou filozofií, nazývanou Cesta listu. Věci, které Cikáni spraví, jsou často lepší než nové. Patří mezi pár lidí, kteří mohou překročit Aielskou pustinu bez toho, aby byli obtěžováni, protože Aielové se jim důsledně vyhýbají.</p>

<p><strong>usměrňování: </strong>Řízení průtoku jediné síly. <emphasis>Viz též </emphasis>jediná síla.</p>

<p><strong>utišování: </strong>Úkon prováděný Aes Sedai, kdy odříznou ženu, která může usměrňovat jedinou sílu, od pravého zdroje. Žena, která byla utišena, pořád pravý zdroj cítí, ale nemůže se ho dotknout. Provádí se jen zřídkakdy, takže novicky se musejí naučit jména a zločiny všech žen, na nichž kdy bylo provedeno. Oficiálně je utišení výsledkem soudu a odsouzení za zločin. Když k němu dojde náhodou, nazývá se to spálením. V praxi se však termín utišení používá v<strong> </strong>obou případech.</p>

<p><strong>Valerský roh: </strong>Bájný předmět z cyklu pověstí Hledání rohu. Roh by měl být schopen povolat z hrobu mrtvé hrdiny zpět k boji se Stínem. Bylo svoláno nové Velké hledání valerského rohu a hledači složili přísahu hledačů v Illianu.</p>

<p><strong>válka Druhého Draka:</strong> Válka vedená proti falešnému Draku Guairu Amalasanovi (939-43 SR). Během této války se vynořil mladý král jménem Artuš Tanreall Pendrag, později známý jako Artuš Jestřábí křídlo, a dosáhl ohromné moci.</p>

<p><strong>válka síly:</strong> <emphasis>Viz </emphasis>válka Stínu.</p>

<p><strong>válka Stínu:</strong> Též známa jako válka síly, zakončila věk pověstí. Začala krátce po pokusu osvobodit Temného a brzy se rozšířila po celém světě. Ve světě, kde byla dokonce zapomenuta i vzpomínka na válku, byla znovu objevena každičká stránka válčení, často pokřivená díky tomu, že se světa dotýkal Temný, a jediná síla byla používána jako zbraň. Válka skončila opětným uzavřením Temného do jeho věznice. <emphasis>Viz též </emphasis>stovka rytířů; Drak.</p>

<p><strong>vědma:</strong> Na vesnici žena, kterou si do svého středu vybere ženský kroužek pro znalost takových věcí, jako je léčení a předpovídání počasí, jakož i pro zdravý rozum. Postavení značící velkou zodpovědnost a pravomoce, jak skutečné, tak mlčky předpokládané. Všeobecně stojí na roveň starostovi, ale v některých vesnicích stojí nad ním. Na rozdíl od starosty je volena na celý život a jen zcela výjimečně je vědma odvolána ze svého úřadu ještě před svou smrtí. Je téměř tradicí, že se sváří se starostou. Podle kraje může mít jiný titul, jako strážkyně, léčitelka, moudrá žena, učitelka nebo moudrá.</p>

<p><strong>věk pověstí:</strong> Věk zakončený válkou Stínu a Rozbitím světa. Doba, kdy Aes Sedai prováděly zázraky, o nichž dnes pouze sní. <emphasis>Viz též </emphasis>kolo času; Rozbití světa; válka Stínu.</p>

<p><strong>Velká Morna:</strong> Oblast na dalekém severu zcela ovládaná Temným. Prodlévají zde trolloci, myrddraalové a další tvorové náležející Stínu.</p>

<p><strong>Veliký pán Temnoty:</strong> Jméno, kterým temní druzi oslovují Temného tvrdíce, že používání jeho pravého jména by bylo rouháním.</p>

<p><strong>Velké hledání Valerského rohu: </strong>Cyklus příběhů soustředěných kolem pověstného pátrání po valerském rohu, odehrávajících se v letech mezi koncem trollockých válek a začátkem stoleté války. Je-li vyprávěn úplně celý, může vyprávění zabrat mnoho dní. <emphasis>Viz též </emphasis>Valerský roh.</p>

<p><strong>Velký had:</strong> Symbol času a věčnosti, starý již v dobách, kdy začal věk pověstí, je tvořen hadem požírajícím vlastní ocas. Prsten ve tvaru Velkého hada dostávají ženy, které mají povýšit mezi přijaté novicky Aes Sedai.</p>

<p><strong>Verin Mathwin:</strong> Aes Sedai z hnědého adžah.</p>

<p><strong>vznešení páni Tearu:</strong> Jednají jako rada. Vznešení páni Tearu jsou vládci státu Tear, který nemá ani krále, ani královnu. Jejich počet není přesně dán a během let se měnil od dvaceti na pouhých šest. Neplést s pány země, což jsou níže postavení tairenští páni.</p>

<p><strong>vzor věku:</strong> Kolo času splétá nitky lidských životů do vzoru věku, často nazývaný prostě jen vzor, jenž tvoří podstatu reality toho kterého věku. <emphasis>Viz též ta'veren.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p><strong>Zaprodanci:</strong> Jméno dané třinácti nejsilnějším Aes Sedai z věku pověstí, kteří za války Stínu přešli na stranu Temného, bylať jim na oplátku přislíbena nesmrtelnost. Podle jak pověstí, tak útržků záznamů byli uvěznění spolu s Temným, když byla jeho věznice znovu uzavřena. Jejich jména se stále používají ke strašení dětí. Byli to Aginor, Asmodean, Balthamel, Be'lal, Demandred, Graendal, Izmael, Lanfear, Mesaana, Moghedien, Rahvin, Sammael a Semirhage.</p><empty-line /><p><strong><emphasis>OBSAH</emphasis></strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>1.</p>

<p>Do Srdce</p>

<p>8</p>

<p>2.</p>

<p>Cesta z Kamene</p>

<p>23</p>

<p>3.</p>

<p>Za Kamenem</p>

<p>39</p>

<p>4.</p>

<p>Rhuidean</p>

<p>64</p>

<p>5.</p>

<p>Cesta k oštěpu</p>

<p>78</p>

<p>6.</p>

<p>Oddaní</p>

<p>96</p>

<p>7.</p>

<p>Na Cestách</p>

<p>118</p>

<p>8.</p>

<p>Cesta k věži Ghenjei</p>

<p>130</p>

<p>9.</p>

<p>Návrat domů</p>

<p>141</p>

<p>10.</p>

<p>Za dubem</p>

<p>156</p>

<p>11.</p>

<p>Záruky</p>

<p>168</p>

<p>12.</p>

<p>Otázky, které je třeba položit</p>

<p>189</p>

<p>13.</p>

<p>Nové tkanivo ve vzoru</p>

<p>204</p>

<p>14.</p>

<p>Ten, kdo přichází s úsvitem</p>

<p>227</p>

<p>15.</p>

<p>Důkladné lekce</p>

<p>247</p>

<p>16.</p>

<p>Svedení z cesty</p>

<p>261</p>

<p>17.</p>

<p>Stojna Imre</p>

<p>274</p>

<p>18.</p>

<p>Skryté tváře</p>

<p>295</p>

<p>19.</p>

<p>Pohár vína</p>

<p>319</p>

<p>Slovníček</p>

<p>338</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>Kolo času</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Kniha čtvrtá</p>

<p>Svazek 2</p><empty-line /><p><strong>Robert Jordan</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>Stín se šíří </strong><strong>2</strong></p><empty-line /><p>Z anglického originálu</p>

<p><strong>THE WHEEL OF</strong> <strong>TIME </strong>- Book Four</p>

<p><strong>THE </strong><strong>SHADOW RISING</strong> volume 2</p>

<p>vydaného firmou Orbit, A Division of Little, Brown and Company (UK) Brettenham House</p>

<p>Lancaster Place, London WC2E 7EN v roce 1996</p>

<p>přeložila Dana Krejčová</p>

<p>Vydal Radomír Suchánek - nakladatelství <strong>NÁVRAT</strong>,</p>

<p>ul. Kosmonautů 2, Brno,</p>

<p>jako svou 581. publikaci v roce 1999</p>

<p>Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod a. s.</p>

<p>Doporučená cena včetně DPH 199 Kč</p>

<p><strong>ISBN 80</strong><strong> – </strong><strong>7174</strong><strong> – 2</strong><strong>14</strong><strong> </strong><strong>–</strong><strong> </strong><strong>7</strong></p>
</section>

</body><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAgAAZABkAAD/7AARRHVja3kAAQAEAAAAHQAA/+4AIUFkb2JlAGTAAAA
AAQMAEAMCAwYAAA7RAAA3qwAAxe7/2wCEABALCwsMCxAMDBAYDw0PGBwVEBAVHCAXFxcXFy
AfGBsaGhsYHx8kJikmJB8xMTU1MTFBQUFBQUFBQUFBQUFBQUEBEQ8PEhQSFhMTFhURFBEVG
hUXFxUaJhoaHRoaJjIjHx8fHyMyLC8pKSkvLDY2MjI2NkFBQUFBQUFBQUFBQUFBQf/CABEI
AooBtAMBIgACEQEDEQH/xAC6AAACAwEBAQAAAAAAAAAAAAAABQEEBgMCBwEBAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAABAAAgICAgECBgMAAQMEAwEABAUBAwIGABEhEDEgQRITFBUwQBYHIjIkUKBCJi
MlNhcRAAIBAgQEAwQGBwUGBQQDAQECAxEEACESBTFBIhNRYTJxgUIUECCRUiMGMKGxYjMkF
UDBcoJD8NGSolM0UOHCYyVgc0Q18bKDFhIBAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAoP/aAAwDAQACEQMR
AAAA3oAAAAAAAAAESAEEgAAAAAAAAAAAAAAAESAHFAaWKdwkAAgkAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
IJgkAAAAAAAAAAAAAAAAAgSo7Vgbr3ycot0fktRUqjGxk35rJiQAAAAAAAAAAAAAAgkIJAA
AAgkiQIg9EQegAAAAAAABXxzpcaIdmdwAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAXsIPn8P8A0ZTTrnYmT
aWuWETa+KL3JyY3xoeYcrFg0QAAAAAAVLaUQPcb9NJAAAAAAAgJAAAAAAAAAAAAAAAIkAgC
QAAAAAAAAAAAAAA4Kh4lybQQ/SflDk+iUslzN/WzlY017FWDWccP0G1TncGqLjzLXJS4NEy
oXwAAAAAAAACOJ3hED4Tch9CxkegAAAAAABeU2CVIW3mW9mwSUVBYsPKhV5sWBkmdbsX0++
8mMrbnyZpd9Agyq/VVRbR0fIXPKCA3Hr548NcU7gAAAAAAAHA756ioLFO6qHi/pRHUpoN20
zmjAAhU0VFJHr6R88ubfkLFTu+Ip9qjeIqFAYLdBqz5K/3nsxqp2mNTmNWkNpBIAESAJ2+U
Opps8P8APaQKdwAAAAAgkgBC9omU6RUOfW7QGNDhyOzzIbga3iCQAAAAAAACJACCQAiQzmG
3nzw+gcvHk1cgTBzCohTm0znDuafNqbxrbuD2x2AAAAACCYiQAK6PhVNUsrdzMWrgNHeDZG
tMK7H5EgAAAAAAAAAAABFEUY3WZA26LaY030wBxr50ptY1BWswEonmfNDPkPRASAAQEkEkB
ILivW4PhNfaSZzq89CHq3kSXGARIAAAAAAABASVvR3FtQ7q+GcPOu6aIU5LbUx2vUBU2MSI
Hk5w03L2uPdBXsiY54c2llG8AAAgAAmAELdCJdPPIeESQTJBIAAAAAAAHhEMlqvodKbtkYn
x9B9mCN6GN663yU7eUqDXk+tHDuSBEkInoU+NR4ceiLMFpwaUCYJADz6giPXg8oqnYqsOOe
HVnxZFjqvRNbCN8ASAAABEwBNIT06+rOTMAiYJACIQD7Oc9CK790M1N+kN7mK2hEyB59Uzn
jOO3Emp9SAASAABEweUzjGl/wBToBMkepC334+Bry4LDtoqAPPUSAQSRB68olg5qK4K+/rI
TUxVtkeUy0uVdHZM82tAEwASREhjW7PKGzMM5H/z3WoTT269MaTIASQEkEgc+nMyVXgwHN/
NURpSudxV597IztuvzLeZf0y1ps3oya1ZENVPhkKm3OsaftkvRqowHU7eGb4os0OcPoPpFw
NJSyAadoh6Dsx100U8Ox6IkrZvW+T5V9RzOoM7ps9oQiJJIpF6VDcCAmCDDNWmaG7rJWBWx
6ohhXnqd67fqcUDdOa1r49mbqd0xos55VjuLGuMA7sqCz71WcPSfTIRbLvTmQq72BFX46gS
NPaEW+ei4tul2gLvfJak9q2agoRDEbe44HfxnA9W2nUJgJACJ8nJDolwgc5xuR16Vxf0W6U
8V6bQQ6joyJmJE+d3IYJ7oEhjPpWSuGlQN80JGfquXm1Wga+cZTN+Yr2a3PWLI05Z3sJe3W
iW9kncnHOamDxTTWjMaGv0NURIE+STz6JIkAA8+oIJCl5vh801Te0Ic7vOZnrrwAJIJgAAT
uE4s6Vuo+WPvRnbDryJa17Pjz15TDn1ewpve3z4PoCVfYPCy14HHTzSNNPLqeMRuUwrvU+x
pYzjws+fQEwEwBIARIeT1AEwEeg8HsPB6kgmCQDzMhCGc0MWnG4V7SHVC7g96GdXbMPnVrc
qxV7qqDRwkdDlRRdGctWKw6GHI92VTg8In+fLJRclr0SeY6QeV3ZeenkSAARMEwAABMSREg
RISAQAQm9Ijlrlz0AkyeqWeRsEEkh4Jk8epBF1pKi10z9oax5g7VrKId6vPsi8hf540Eno8
eiAJUirVKmwBJAAEwSAQAEgABEkEgoG6haoLjcQm7MFWPovLEWTYZ3NcT6dy8rCx2ydY3Kp
BJufS62IUlzkW0TvyaTNaLJEaNa1GOd7qxwuiC8UHI6M2xGeY0+dNFEyAAAAT5PRC0ZTneo
8mpZPRATBQKKfr4Omrx3Q2PNLxNBmaN05jeDnWoNB70p2zIS/WHFtRYjBYy8mapdKpdsLOB
oVC18edMl8mgROPZkeW18CttnWAzTOQUUGio1Ivvkzw7AASECjM7rCHK13til2lcGlIkEzl
OZXV5bTnfyzyRw7edGL3PSQiYMT08dzU+5Aj15PPuAkAzdu1yMZqlrsWJHyQ1mZ2Cg4LrzM
SGm9mP8AWwzxaf5fsaE8+jOc9OoKekUtgJAAOeF3OVFbipWPO/wP0AAAiQSINz4MHd1fcr2
QIJgE3XMnNyt1Bd9AT5kPMyATBVyDPSHHvIJkTbgertZ8fNnTb5ufTWfz1kbGUrcR8tMgJd
5e2PxB1OOhyuqJAAAAA59AiQCJgk4JTQwtYnogAmCU4kOXDScBI7edTPe3oJId+Rb37eia9
BWM32dtFbz1siSpeUmkfZ/QkZTWQfKqP1HCmxoYrTDKPegEmgwmrLVe9IkdxIEgAAABASQA
GZPCri1KesyrE005fTHqneWmbcItwUl9bTnqJgkQojbdMK2G6Jo2PnWh0gZTOfT6hnHmVbl
3PbfDlt6qojrvnfQ/Q+vRjXFvIGq2WGamlyO4kzj5MlN3OR1xJASAEAR6gJgg5YP6ClFCi8
zKlLX0BTpPLMnOs80dbFPQFvuvzQ8z2qpCFn2vizrogz1ptSLxmepoZ8+jnlNcHzzrq6oo0
SbqLuW4yJd716prvn+mvHybd5n0aXV/Pn5op8yce4AAESESAAEEhEgRMATAHmUpTW1LRf1e
EWm6zPLiNm2fdlOj3YmYY6X2YC7su586+h9OhlLrdGdeOj4GaVtepKLVyYdppq5neuqsHzl
ho25n/nv0TKmm8IvoxEkgZXUgASAAAABEhAASARIQmdUz5v52V8yrtfrzhZScDRzmuw+V07
Qr1WYkcW8HwPop896m/wA5olwt0C5YdVfSwea7RwZjN/VEJL35++PGkzrEsZDcZA57TDNjR
xn+5bYKGpJIBEgCIewgqGqM7SNeZFkPRayICSABAk0OdNz7T9RnEwSEHnx2BOi2nMzr/MMB
7KN2elLWsebSr2eFUWyrfTMTR53RZIZ+ObwxtDZZg2CyVQ9bVrBHLuFW149gASAUcZrfJn5
Y9hG493hcn0ng8PFzAkAABMpcJDY1LkCP065HaENkazABMBmtKGY0i9GaWxl6Qx0WfZnXN6
rFlx90VHq8u0R5zGpz5b7zgi36vpz6J6AnzKYo6etaA8h6AM4vbUCoWvQkd+LhxQOuhY0KN
4BEgEC1I5UGrmJAAKtmRDD+Dl1TeR2L74cu4ZavqlIqWaLgGlzPU98OV8PDr0cu+C0Ryo93
AtW2+BsyA8JPL49zASQEkSAAABEhBMExMEkSESCrI6zJH0NDQYnp18x2w4mpbAAIkKFB6Ca
wxgyOuQ0DTxl6pr+WRDVTlmA7Y4XSFCzW0hhN2gtDbCbn5+fQavdAWnMeiAkgkAiQAAAAAi
QgkImJImJKix7UMgo260v9MZrzIbrxjj6PHz7blqYkiPUAAHn0EVbcmf56JGZuw3ZmW63IE
Twqmrzy72bbBulI9cKHZE+aAxlO3AAJAAAAAAAAiQIkAAiJk8pXYZrMbPOGtu/PX52zu0uC
20pRG8FDY9eZAIkKd2iKW9wKHJrAh4aWTP8AV0BmtImMXql1U0PTtROVBtVLWgXsAJCJIJB
KXbWU7GoOHcPPrPFr1mWBqhd4GgraBMAcZyh7z0PTnw03kwjpipNj4+fA1d5uwb2ce8Gc+f
RIBAATEhBnRoh8shX4u8jh4u+TzqfQcsRvUh0b5fUAASAQlYoyr5aXyh2SwX1l1eV3/JMN+
PII02Y1ha8ec2es326lvRUlpsozq82apb1PdK+6MbX3tcxa/aVxdrsjzNqZENdzx1QZFlcW
KvLQFqzQWBSaUDrqKNcd5lY2Kox5njTKmoABEqzgoYXBrIBy65oU8m1ErNvDcQy0ontvn+o
0zGnVivXQ1OKZ/SMxfoKDVdM1sSGHvyTEwefUScVD2RB3cAp6MpIWswzfvQglraODN5zYUS
hz7PDi7mSJAiYkAArWVAl0iLQFoAMdsc0WBJ6POtym0PUSFTH6NIae5TuBEhEwB59AR6Aif
JMSETASK/YyAAAAAAAAAAAIJAIkACAAr2QzKnd58vscXJtIp3CnU95Q0NereL9rI8DeYYB6
+WNAAAAACCQgmAiQEjvHHBhyomulTmz6B2+btTaAAAAAAAAAAQSAQSQEkASAtpvgxNfUyZh
+7kydz2HM81hToq1gh3i9iWgAAAAAAAIJAzuh8mPh3cPVn0AAAAAAAAAAAAAABBIABBIQSA
AQSAAARIAQEgAAAARIABBIRMEgAAAAAAAAARIAAAARIESBEgAf/9oACAECAAEFAP8A2Pn/2
gAIAQMAAQUA/wDY+f/aAAgBAQABBQD/ANEn17jkcmev7sfDP9IoioUch6zDRJ8i81s+/pPI
/rd/2tqvphZshf3AEy/Natc7LaqJC3USwod6qKOY7d+AxH2vLI5hvK2qmdxVZ/1OvTr0j+r
M9cqY0Rhpyz6QubKEcaG9QtGF+ua2etOb60xPbF626q4oUtjMJ1lrixj2/wDS9kv+ymeDxb
p2nmfmIvTr069ev6c86nkzMek+OefSedxycojkz1yc8efXh33HMM8M4/iLfTdmwYLUxEINk
2KwMMcEf4vb+o6BJYCK1hzO5VsMUr7LyYSavVGRFKiphspJxk4a5XRhfrz27LZcEwrHb9PK
LxJP+jA8gIWHxFkJtP0M/DHH+FqdUvXuiTVilBqwKbD17+Lrv+nM815U1XHIVLVev/zOwVg
Lx9hyY2KNkqcXaewxDORbgwxcICmKfFDtVTJCkwUU2odjtHw1h2GwH17YcTGKFne//gn2Iw
rK2GsUtuV13P8ABMx3jlE+nfPf+h4+CY9fHPHIjrnjnjnjnjnj4+/Wv7gu0lsTCxwLPuhTy
p0ruM4ecKvGXu1jKuOWWV1YQcHND5gYedZLLULcdiTZ3Ef/AGI2zaGlAEHv9dyQ5Msln8k+
vX8vcenz7ifTuOGFjhjXbSvwVANntbq5uY4PRiHlGoLtjwW37i6yCapBQFkEt9Yi00V0VTr
xTGujcjqqGb+10UrTK3hwWRGp257AwZ5JUK1iqR69m7HksxecTq4yShNexIA/o9/xtthtDL
DahmUbFs5BRiB5iYsYuaAYY7wJUsLdts2n3YLPi+f81YqI1q0MV9UcNF2eiU0CvKr0bgF21
nZVedOuUZLC0Lw9bivcjLdlbCilgbHC8C7a7c8DNpkgfPcLMLUDH9kttBCtvIFHKr/innfD
DRgR8dzSzGLd+diHsg2duL9kdmvdYn8w7nH+Dzxu5EUDIKM1YeSUfNFqDRKpEWiL9j2oqn/
HN4WEmu16rBm13lNQViurVUYo1BAWbBqemz1cAZjV9VdcYkUzYeCOeGIuGFz6jrLDDPElAs
Ltz03X7LMdUSYjzpeuZQWr1ZKGTs94YFpTVVK/HcbqVdjKwT+MqmWexXH7A4LaBN1gjPZs7
rjAndAmbUU1TU5KvuVMC7LvWZ65dtCCjhG+Iqs9g224+nM5nnkvaLgJb7IvMDZ7T+1IcbBr
pQ8NACaKP1z0VptBkn57FVhg3O124PEKom6vWGCal/8Ai4tNcg8NntStecBqttNuxTyPT5R
6TzYXuKcRLrmdt9NVb3Y868LIv1GB8ldR9In8JRYwdRZGLSlQ914dgbrenA8wy1So9wjXVn
Z0CYsxqx1jM+kVhWBd+Q/j29M8IziNU12JjXkmNc6TrcznpOuZYk6aJkZH/HYv0h6SkHpda
biIDWmJlTRTu9NNWo7CUUp0okVpAgvVdFNU9d8yDg3WytqEMv2QmvFamyjFt8/hmOAY5ONq
meo0mMc1n8fcc2auuS3QtBm6bTVgUWWgdjtck+0t4uuyWu3951NFwBiS+5fk7dqVIqkTv+O
fj7jlQ1ZL9jFUBjhBs9VUr9QwZTPO/PJ9ySxhaP3qmQ2bNfTXrBq/Xh7Wy+M9fbhIKMmgeB
Px+3rMTx0qrahsRPz71guy3PgkVLNkIS2H14FLU4prqhU3Joa1YocrmDfvnX9OnPEd+MCQU
tkicdOSLU9JsepFv2Byr4a60OIzd40sCM4tZWktKUzjMQq6wpkYMzPyEuyvG+Pr4GC8RiNl
o6OeLVoywQ1GSOUUjjO1MmZryFWrgDBV111YRH9OeZ21YObLrMRnoqQFSjjOX3PfnfC8x6x
kTd1nRlq7YuFwFK4TnXLCbsNxj0n27+Huedz6R6O9kIB2J62dD37CS1HxouaRrFLhkozBdu
TENDxnXcO6OrDtds7dc1Ew0oL+Xvz6d8bs61ojDtHrI622y1nFOKrXc29J0x541bAqRxwG+
zEY00rNvj2mfMzEc7nqqaytyiOuZe/XjGJiPWY75HOu/gu14a4a3ThbsP8AFi90IaKF3+JW
5VMdSCPLo1NdTOesg5lmakuMvCTBgl+/8vUd+jjYVyjEkjELBs4OdFatrpQluz1xmq04b/8
Acz7uHIScVStN2E3GPpjbBLfxKLsLquZW042OmmClbqK8sYTkzHBGAZs/D7875E9+jdtgtp
pb7FXevYUMRO+fKZj6pmOo9I/j7533yZiIyZrcM8Dwc+X7GiHyybtGdZ7EDWas4cHF61q+C
zLvjZd+0CFRIU3DdyrtyT6td+XjER6ZRGeCbMpK1mYyxcKAmgqAEt0VGMRy27Aep1swbejV
gzgwvgn0iOdc64/iKT8Ps0U61VlC+e5jqeuuee5jz/GxbhrcMStpYwQbnVledqFuOLnV4wt
cKMow2WujDN47b2LUTP7o4TlGYsZBtBbMsccTNuwyJr1UxnaGCKAP1yOdc65tYhGYq1kM0E
2AY0tSAJWCHbZjXhse1QZdq2tYB1dcj4O+ue/Pb0JNEErYOh3UFohiFQD6K88csc49PHO/4
rLK68MGDV3Ze4ARkVJ9pd1h6chFwqVraIwpqrjqOe3I9uTMc2eyhSf+Kx2Q8EANdR7R35nk
c+XJ5cjvDZzMdN9uDX1fffbIWi00Vbd8MdzEz3zvrlxFQ9VzJiywwDAJzkV3hgktbtsz1T0
ijGPwpAd5Z2z7R7+kfDM8jk8ussfnEGH7AUp19apx9Pf4PPdlldeDHYyCMlGs1BXs1IjQbO
92hx/18ZSCyCYVcnGZ51PUe0z5ZNgFuLDYs2/E2s2ExVVVThHPp8xjMfB45ER3dlGGFh1bW
gzGj7MnN2UMQRKsMUQJzgak5e4HfAM7WVQy+VTYisqep9Ovi654iGzOlYE5rvWa0nWVK1/p
Pp36Z2YVwy3FcLZKZ6+zBAEXj874drCZiYTpKrLitpnWy75E+rRhQtDpAbbK0VIlyejrrkT
z3+OcsoydWSYQPK86Eauwm3Z8Iqof3s/2lhxi99c0FvMDXCloVH5AZzFZmLanYSevifjzsw
wxz2hfnlFM4Zwx/bu684sr5859ss8cMSNtHyu/Xbi0zH0xZjISwFdVEcj3jzE+ncxzaR6wm
Sp1TXnE878c2BuU8MVLqloMz4/6uR7xM8nuOdzPw5R3x3FubxuNFuWOMY823qED/HPFpkOx
y2EcVWSvA2dbC/MprjBuMvNcRXjDqomMo9Y5ZnjXjLZqzvaXq6eY7xd9FSTYtgNtWhXL7Km
mr4gsRDonxDzaVynGta92LEFeEBVMevyj3ieTyPfqOMF4jEVhrTEQdU5zFzD3AGy7YGeQa3
SFWd2TEzAAFCMfjR11yOfPnUd+pMf+OqD3Claug8raxMYu2Mw4YKhWAI8K2L8zFkyZX0NrL
roMbnAEK0ANFI+t/wD4oqkNa504zC3L5dxw5gEBTDZkdUXCRdGYD/Y8l2mpQOVDj0z3yZjk
5RHNmN17O9nk7KGTIVK6vLPDDHDPDPCed9w0cL1VS1uUddGWExMxHO+eZnvx3ERPcwYuBOx
Z6b9ikTFk2uHpqFF2jPNgx8ekTPfcc7iedxMc79LcItw/GVUsLFMfvDSHAbeugtiR+YxXj3
amBeNkL9GEezqjBYULeOpbKKPunjtaFlWv34nO/HGbSRsybUaTLrbdhxXaolUQTugcclpvB
MYG73bdN/8AyBjWTsT+ItGXkZa1bruBBAwxVRZCvX5Patn8IKJVAFbuqwsL3JiVCZE8sJx0
8CyK9WXD157C1T34bqpmoIsc0aPbz1116ZZRjjooFP4991NNWuVyeZMT15nntPXUMW65Xgm
NbHWc6nvncRz9GSe2x+9ShcYUkuc86qaSWQ81mN2Zdv6/EWuu6BbSLSKK6dfvHoT/AHEmsG
sjE12vVXwJPAjca7tQVA4gMdySh1hmf6RoPsTBQRG5NiBbGZpROtUtbDrdWZZk56VcRyxcF
rA7LYHtbOjXTTKtexaZTb/x7jdTWqYIMhAtYer8V75HwbcF03ZFzeHkLexywtMrrX4GGMSt
lMCxFLoMo9+dc2QnIVFRsaJIrsCcbLNWGFVfJ6jlt1VOF+05n3KNfgSz2+DzOTU8RXQwcst
gsRXw7S53nv4MgIVz+RAM0YV50HDGU5o1OWOQFlZ7zYW9UsM8hCQx6Kh655hXlngvaiZ64V
Qrb35WgiEagUuY2ULQBsWiZuPcDsF4xo11JFO3N3K3IJsK4pysUoMhEDRxZQPQNV3547EtR
n1W13UkiCF4NNfEDpzHK14zOaXuBK+xrsarMkxdT9Gqtcc4yiZ7nbKM79ei8VfraJzLfnti
dbfUNm13C3g2rlG5jjDjV875Hp16FD1lDqhhich6aWV6ZqSbmJcbr0X5am7kgamrEwtIqNx
RH3VOnha7OsmwzPXKS8Vscn2bLzMSjC0N5H/0jtSbMXji5CmjX1k0THHuuYl5iODUFtz5w2
BkbcmeCTW1qfHxzuOeJ5HDBqyxdVJuBzjhd1tAlwh8HXuVxChUBTaDhOU4GhCnDZiMdVxFI
qKo2CcIS4C1YI9PHwo9Ijkx3EdTz588fBEzycvD1ZexBdiK1mQdBzfEch0DN7HV7MrLNf8A
3wbVXji1cmXTq+eOItqFdYy789+v0xyYiYtjvb9aFpuY6dYQNDEysEGrbCyNYXn0scUzGaN
YWHN6mpjB5gVa3ctKKtsY1l4t2OepFsmJwOqGVGUvEtDWih+yTwafm7pFQCktHNJK4a5VTb
b3z6uosriyufyNUJ2FhQbqrmMQ9O0WJwFme+Yz3yZ6iJ6jufq9569O+T7fKceT7sFYjGi8Y
upVbZSFRr97YzjsVphWTj1QMiaQSq1Jcts66jrvnXPPfO+p44jChmvsxF3mc/wN5bAZsRjN
Vi/O7UKrMzNZoIIBFXBNbFacp1fqy8giNZWxcFqysMijV1A944YgnJiJnPGMoy1rAcw5uQz
uWCH0NtdsEhenfUsL566nmePcbYqyTjuQLiE+pxhNcx5wyjPnXIjz9HU8775Ec69Ouf8Abz
5cmOHLx2FfffCaKSKBggw6vHfpPjkz6eOT16bX9Mpfpn//AEPd5kSyuyLcPE89uT77CjlqP
9615CvZRirNsZtA29LAKyk1mbK/LanGNdmxu8sdaPb2tHl7FiTk+FzppfFg4pWBGee6jfaG
quxur7ieRMzG2zh/nCtec3qFhQevK8v3uwZALxFw/wBUenfjvke3r3Pcx1PnkRPXvEeI76n
KJmPnEeY7688+fPbn09c+XyKLpasUf22uz7PkKekQvFsI52jX4tnb9fmf9ktnPLaSMubBQ4
ZZvs3uVS1PaQNgFuoeOAe5245rd1jHNzsy2FTQRpRbT9w+5ZfersKaqyFJTKsnboy/zi3PG
1fETEZd9bvOUa7m9VLsU98sqJjLqO+/p8x3zqZhq9GV4qR9htK9Y9Pnzx316zz2jv4e+eOH
sCjycmBjasbRUdWNOqa7TZrqwCp3WuBrmKKIziOuefTPDHPEvV0hd251FfdMbNCLPyHuRBx
xyhODXe1rQtg2WN42L4gRbe9GxLwoHc/Rcn1SJ/znfPluFdhot2jgW4KVsLBvq7iPfrk+7d
nQqBQLL4y+XO/SPfkzyZ88788757T1zvzzrnfpE+XLbrjcO38xcqCWUcnzzYYpUvcZ7jvz3
4j278ZZdcy7mIxjuI646eGryUjzBtXhP6Pa31edjnBg5wwGV52q7TdOtoJOlZbpLTOurKee
MuFfVdt+PiJjvntOUx1E8n2sul/s/U9R8HXp1zrzPI9+fTE8mO4+XXj4HJpEk2tx1lmtobl
89Rz582QTMpJqzKxmmmOddx1zrn0xzrx859t2srHFp/AtSLUNbjMZ4QAOv3CmgZNtGvU5qV
Q4zGoemilqpIMWqD8Wi76YmV8Tft0R1McnruY8TETGztoUqNaVQrVfDHw+eR6zyPgJe45XW
spU81VFYpD8cn0zKGqjHPC3FKHZrVNWeNlZhdIY174SqmXCzGbGAVd1m3rIJxtxswmZ72m0
NgqHMxt1fRpxxm0Qavbl6laus3w+uMTQbb6ludtFQNQY492LLWj53VDGCptKskzYDWWSeWq
xx31Hfjvy0oqb7T4iZnLkz8c8+fJ+GPPDXk1Em5E501OWjDPX9ZoTRtH5C5qRsLv75O0N8a
BnbG43YArrGYWL37EDN7B18Zwv2Qco6cV7WiuNdNiBkDq7OpG6tq18coZMZnlgKPRXjoSwy
7PV9WuzMabsonHJKReUo2wn8h+bcbaxPED2VPrytopkHdjPtU7gNnnGyNMjl23W2E7KMRjR
O8LM+J3obbHrviOMLtm67yiOp6555451yPTvk5RHpPr36T440vuakfs85zD0GjG0cekerxz
KmnPPGqjDFhs9txeC3e5mS9+BzSbSIzz3auMVg9sW0+e3zxyE5o2ItdRls9lMpm2bKYmJx2
PO2tBjP0aNrtGNilBrzKgzebsoWa3dUDrNys183+toPkLI2VGWPeOenKIFjUzhsrswxB19G
tsqon6udYxL5YXnmn2YJndpUzOfcdRl36e/O/PIy5M8PfLQuZP3A1eW1CRmIeCbj31yOR79
cdH5rlzy2EqcqgvWgCtoaYU27gyHu17Yb2+bDeVIltxW07DmAPj1/lls8uQ51YbBlYQm2ey
orVln1frO+p/VV4NitNBLv/yAX44CmhbnEdRnjhZXXGYCNEWRlxCa0Lb7SQe2Mp2CLljPZT
F95r1gKTVuinDPAim+qJmMs++Z4YZQxQsRz0jbFuFPnL5tkITbCjUTgZTMcWS/GfH5NcFc8
enUc2uScUh/3xWcYHong5D94WWYNTKqyAyveOTxr/5DgZlnZtIsjOYt19Ldd/n0mM7CUKNY
EvwTRnrphk101U1+jrK0dI/q+jUaKcaae/PmZnGPpj/tnzHvHXja6ZptwSDhc1m/IW5IOOg
SUDjkPn+GV510nVqLHTbLLWzhSrbXewKS6d0OIjZGjAV7XsbgfgWyOicdXcmNJ751ExHjlm
DFCblumVGGshU4kevnluEWVkVlZ06hEMmej2V5DsW75oQnEuts9XNV1BjNbiOTr5aYgSe+O
35Jtq1ZIcAKxQIj26898744Nwx1OYm5lHUT855l5iZ8fVPJ65E+Hg0FKFZcGINWA+0YYJac
cNXRqnHacstpXXGYhs6quwwJPwtWLLa6f1oETYGLdZUKJVDKk9MXlBjHgmyEVmdxlHcfVOU
82Nf+yT67WuxVx3PwXWY1VtM5zSMqwdUdaV9uym22WFmETEdesx3Bi0oC+0XXLyZWL88Fqy
m3gIIoI8RzrnfXPk/Ltyyyosav9cjE9rHtHOuuTEd/TP0zETz6Y51HGWeNYKhc5dqxQxwx4
jqHX0TeQxeoCSVtrwgbWVoIxTpuGSqcsbq42JbWZhlhZhMRGUR4N1f7BFRQWz06sTbmNjHf
JiOTjE81GZpqiIj174UPgUOelOyoBRkjZsaR6rVOX/gek8j065YNRbMgAzljjGMevfGjSzC
1gZIN94f6JUjWVqVncdd87+COT45tx2V2FWEV18nzx3QNcxfTr1FhtdlFWGf14bIouNpj66
rBdvurwAYhlHZbKMIRTfSRV7xtS37guYR13MNpto5VvGuZ5f7PW5wQGjE7Tzv4IiOdRyyim
2IxiI9I9O/Tz6zPpPszZE5FNC4VZKJbIcVJTi1nnsbimqduqwrx3BV9OO4J8sa90Q2YTtWv
xGL1PkTJokYuGtKpbrKyzCufHHG0/ik007tbgyjYcidoGmo9RdnTR3PcxExtesSTVlrxmQV
9tP1IGlD5UVWnWNqM9hzAP2QgenTL8c1ke9gINuX6JP8AZrX1gbF/IWVSGNkc+LwVuxWPO+
+eeRPPlw9qVkScwxURrmv1qR9juNLsEFoDH5MT31HU4Y8jDDLHEQTDmQos5OV2rihipyHRW
LBqmtdPxlwurKs1a8vZUYeVu3anNr/qizWWldg0+eRMc8ccpBHA2yLMATYYE1sGec3C6m5w
JqLoxIGD/NVt1LgZrjMx6xzxyO5/g75PDTpaQGsv2m0O2wzNVbdYsmfMT3yfHGZv64E4olJ
rutIBlYrllgrX6usLHr8cj07jmV9ONvjhzhUvhjt5VlIlrP8AJr20jKCztrYwekL18hAmSN
l4iJMHnsGVAy99kYASmMkfMh2uGMB2haSXnsiSvHLZEuNjtmjbGn0U/m6gUMMe2BIVmp2gr
QQ5XSZx1m4HYDbbnRlSyX31xMdR7fD3zvnfn0blxcWQxWOQg2O1YBCLqBoraW1DBuc666rc
bcOPb5HU7kPXTRj/ANOOQ8bI56jnfO+uEbaqgG7Z2+IerYNSDrzznt6vW1SuuO+e3Op66jj
BcMyGM1Zisy1N0QdllERzY2oh9KQZqKA5U4O352sStoH0ayyudDtnmGh5YYbFq1IleOM45K
mUsBb7I13Ki6u+m0ekivLU8h72enEfl63hkG0538E+3I658/mWVWJQ8utxTl0I3lJF1C2+y
yi/YsS1+LhSaHQ01+i4ZVE9xaRicwQV5vmzA694eIHQENETjDzYsUxjN25tME1duXy0fVtc
qkV+/wAsdZJX4Q32ALAXakhFkTjMc+c8zrwzhho+GNhCt1x0ZVVUnMtW4HolLHPYNdFXrVK
tXWdejbj5ibP9F8xjOO1awOBhgSTdkmrUbFWDtFdz2PPPnyQxcievh68dc6nnXnzEZYxlja
gtq4Tr0fcWa4T9qEKuF1SdvXkGk+0TjjxyxlcG+nNclNJsQBIk9SgJ5SZar1VidSPcuyML+
5rGr1VE7I6xVa6tV877jkzHbJSrZY4pDlMCbZ9BWOX1RHJ5McwSrqx26YlxjnSEnF14huPy
zGqzExLiPsE6QsxwbKmVA2s2nYKzx154rjXSlmCFxgrO2sPABggfUZUR38c/HPt18H1czzw
rwtbjWWIqLM7NcgEIjvrjxpK0O8PcpzF1IsoZbriMLLYV1+B1BxqtzXOYz0xgbD8rL8Z1fm
EQL/5FAhYQhw8ZX6iTluuv4zY6bmY52bxdgSM6ww+9VW0bUSPlVZFjuvr9aURWYsxeDF3Gs
0RuyYYNigzTcjG9QJBWlBDTcSpqpda2q1PuZieR7dx6eevhj175PrPJ9vHTebDz3DMM9mlP
wZNNnUTWzxWvrRv1TG0PFU8jCpOwsNP1/Ob7mOF1okaeULiiUY4VqFmAtadXXbAYkEYDU1x
8zBKDBddzyCK+Zt2Ywueum4jbKJmWQ+JDFXKoTGi54a5hLe4NcmX1BEh20UV06ufa1TxXhj
Jjo5c/2pJ+rL/4+vKqc86533w/YD7HPmOd+fin0n179Z4bMD7EbQ011iPYoE4nYtpzr3MKu
0dktLx6iJ9pmI5MROJ+sI2Fa+5ihZ+82vFFGA5FZNGWXn7mET9U83UbOFi3cBcpqupuwL2I
VhFhoKiQk9id0/XHZNc9KPuybCGLbtWYHnAdRPNTz/DI89MAaWAYiz706gmyHb9zyOdTOJC
7LNhzqP4vPOudfAzX1njlsmYOJjJIlhPF7jY86abZK05Fdhml2IS3A/dh8qNlMxwq3ZJNWO
1a/OLtwrZ0axsM2V4rCqSKVDLPlSXYbxTUDicImZjZOv0IIQ5yRtpwGQb7BWvqoTLXBeb0x
ZIJgxw0R/07mKJcgxxapL1O05l8ahZG5JHNLgTLqOAgX7CGpM2ZXlVtDPrLdF9WOG4a3ZnG
167OUZRPPPw9/wAPn1ttywa6unofWV1114cn4LKarscgxMpM1wO/J/RWszxeM0+IRwp4/UT
Hyjm0zMa8r+mFmUxGIyuKKUh65Wpgwpc0QZDk2R1Mb1N0ptZZ1tlR2s1ZESE0W5pXGQDWSq
ilWmRXTrOsRVCmZmOZYYZxIIM5QqW88RzuOdek8A2eg1242S9YfO6XYThtedmv27k3oqy3B
xjzB0xu15CwJaLeden0888O7Wtqi2KnZxmbOqpe/UsJmYifHwdcj3vGoIwuFN1PLFWAdWC4
KGLmY554xGgsDViJvQPmOYYhiS8K9wCtJzZwxx5A4rnOffHOHu3M4sRsaL6iaG2xAqZIMxO
G1YwYxepk4JIsrspXz55PpbfVTh33Hj1dscViwpe5T07PlBzrVYxqfiqoo2fd8Yx1ozHHLS
w0v3dS0z/+aj179NpmP15xcEb39PD1YTDCpc7WVAbSvKu88nnfO/TvnXi3XC1FlR6vaaasI
rwYMRFw0ZRlAuNirZZrryzZnfrwmiH8dOQQ0Y22qolttLeRqUKrFQuywwyhRfcjavwMjga1
qwQZOdkhct5n/R4YYY4+mUxHPv4bWbEdR6u0QrqsxetYB56YjrxLXa0aXYt1y5k6AWnCQpU
fqBFWv4rEwyYWqPb4GkRk6V1xbvvO59CRBS8KlTNRmv2II4iOdc69I5PHKMRoMteWobmyn9
2Oybuq21WxBZ3CPADjiiKBaDhjiAraQHK1nsQyu3XUJgVnjnz3CjH9WqO/ZLDsSJucD2tlq
K0x209ImJ5sTLMapeHWELzuevTc2RQgr/V16tTgXlsjbYtZXLFKsNYdhutlFtOpl4M9e1oq
UmWp00UxHw3YxZsWnRhLj4PHDlwZ9GQGwATVs2I+Y5FBNPp47mOFCUFjEasaHP8Ap+6z1Gu
Nba1rL8tdebbdhFVlWwPLAZVUJ0YN+667TXTu6XMgFquYSRVF1GlRdQHuQVY5mtF35r/+P8
apJ77y5dZUPVrtdx1nw7WkvcB3f6V2C0RHrmDQXZWqsfLax0qcNxLqQXwexr9eLI17Uk5ah
d6d+nfCpz/0OnzhLXnt6+/p1ycYygjX5rulk6X1LXi1nEzEc+XyKJqGHyyfNhatLXZW56Zk
KOQnd4WAoGsr6v8AjwLG0LStfEipeFVURTXlUm1r9ojRPrii0mI63bthWyzVIkbMDDRrosN
jnfNgtraG114VVd87559eudc6516zyPTvzzr065HV+wa61pq2rvxsxzMOU+yYsC+/Hw+eHp
V585j7Csrw2HKqvJ+sjCxyATsvfCTRRcsjhay6WYV2Ob1XWB/pkk03bCppJs2BVSB3jnGlY
RQPs6clhSvc4m7ZM9865rV307TxmyGWDIV19PI768Tzr+OPSfhLskF49XXBM1u2XjxjSIeb
fLFa2RuSTxgWgDCI7+KI55jkYxEu9c/LITtmwbTYBDGjFrY0ZEhjNBQyxDwlrkBkxsXS0DE
ETFtAdZzNlR3+q3GMebEgzMlC/Dc05R9eKjOK96utrGpW4Y7CZ156513/ACRyfg77531xgB
WeNlgO1rOTM0uEZWAWLiQthBcVE1izZfTSE8BJtj0j2n2nuI/+XtyOTHJqrnOY8mLRT+Xat
3kSq2nHCpg2ALpZbVlnVjvUzVG71kuSNpJrVbeSVgKaIZg5+jXmuPX0qO8t22Kci8Ka66q5
jkT/AEZ9o77nkcPWisK7MdhX4s1orESbrKbU+x4F3NkAbSDFzpKWveT+1AYhMRon1jkeOR6
efXvhjAxgwLtG1QVOyhotM2Y/FiLulOawvcJyDsgF08JVtFxf+hqZ0ak0wyS6pZaU+ZVEWP
58czzwrgp+mDgXaE5hP8M/wx7+Y5MdzmpKXEfjDOIxooxxSH5MFWeGOcFakFcSIE9XvLmsA
5L2FDAXuJj598+cTzz3xk3AVD2Vv3+CxUEqGbqcGkLU1q3ArVKjif8ADAcq05fWKBqyxcbE
zHNrSKLQtTBrl4rwy/1odlZ2xuNjHXXf5rK/IeybqFYm1YGTE878d/D38UzPp3zvnfI57+n
Xh6vExqcYZwYnf5pb6N9R25gt1Z/OuGL2ozcfYTR7VWxBsK+/MTPPlEc88nvuxMBYfHXO++
d8mPSfSY75Mxjx1XJLN+B+02RBe7csC7KECLUk0CDbvGca5XbN4wKJaBd78658/UtwrDurz
wsx9J5nZhXiRsoONoT6km+J7iOR7enfoUUMJSeyrsqJyuNKhDnTiRruxwTTRTmQo3IsKgFw
sYy4TDNqC9ZYB46kOVI3XjvmPXO/PJ9vl11zr1njN2tU11udgfZVajkWQhFIA2nB6uA2VM5
TBNy2tmy3VU1VVGC0ljV0jqCExxE5878c8+h7U4golnraHEeKcxAi6TRvQ6R2DQch8wyAuK
da/wDuwMV07ABnhU9p+76k3RQOxvwHHdtDjrxASgaqdXSYUW6wFXJlN9ed4BxEG01hyOeVl
ODk0LFdtTeu6N++3kJsCwuyJ6xifPJ51yOd+ny2Z9YJFCpanzrVuDJJBBGa43ZZbyinG7Xt
TQrrk2OOGOM+OR13uAVJaFNflaRzz6z7LafvZ6mEERdfThr2x14tVE5bBnxicRlUtea/TlD
AzXr9cSGLkw9Uicud7SdYuzalmpyriQo4RfUNQXZmxCbtSDjv14SzNOBfRj33yZ65PmTdeA
Lss/0kjyCSRhYIsGwwUaqdXjrz0ecVN1diXaqKMqrqrq+TPiJ8EEDi1kbzZbdOy7TEYf7Vt
I1S5OcmVWhQyYVLQ8mN6AAtYQmTOKvxlIg2AYeedeFd233230b9jXe13dKStQLZAG9O/Q9g
OvpJKtCS6eu/CUNlA7QfPXG6zKwrbD4G1kIbPaD1d2cGmYMTLyWjwFfUr2g0M7XWSqGwWa8
P8MQkmgSg8nJrS0MsbnJgxxhybDVS+zcyr643IGqb9qcQzp3CLyI3ZXlBexZriMcpmPHZK4
AqSNYTWYyu2gbhGId9lSl6rJjZ3NOWOxbYVFmH/IJuFmvUUXiUlZc2GWqWR78M2AD3XqOG7
DXUmudhyVR+oOdOyXLTihP+FxtuCdXZ+Gxa4BE2Z1XTtMxj+zjNSsIov9OuZ5RhiMTQ2b01
Dt3cYxEcnqeX34D1TRQ9vpxYB21X424MGGptBEAo1DO1E4+6CC4BvBZkZFN6oNZOWeRboMT
G+lWrsosLFpLFJQpAAxwdTPsnU1cc/wAuo5hrC+R26MZvGOMYRHJnnczHXk0EY6ipU+Bq+9
u3eK/YbcZTsc+L9fWATOMTxqn/AGNv+Nossw1KjGJ1umUhemBlYrF9JCxSbejuHYP3dbidd
T1L1mR90REevfr3zYrca1O1WYig60BSGp9d2+uQbsMKh78spToQNXbAzrCCcMtIR5RZpxg9
lmpPMsAzMj0jPKbaYhWeeuWmYlz4jjocgtUXq52ALpYStsW64bdggB/XqOden/dyP+6edTG
XOo9Y9PHwT54yRXkFGptoZVD/APHQuGS7WUy2eueOePiYVU2gtssbtRSxlCj0n22C4tk0Fw
wtflAFLJ/GMDvWE5Gr/RmxoXCpL7RFCgL9et+HrvmdeFkRHJjz6zzqe458o/l658vSPg69N
lythbtNNdFK28W8L121fbnnZsaM0otmowrqsYbHdhjGGPOubSLJCQTLExQvar2GEefSY9O/
g69O5jkekeY7iOF7EvHtXuazL/5J/g79GAdZwZeJQ+JwBGtXrn61jPfp15LTKjZhJriyCtx
SDV0b6lszq2dDbODVbnNn0zg7oCUMjc/oafPk8j4p9vMzPfPn/wDFjlke1hi1MwX2EP06hh
+xWitVxtuRVGBHc/wzz5evz+HLHHKDFsJcTNaAYCi7uSHavbrmWPfDtlUAzkQVtt4eCTGwj
8+7AlXrUT+m0nPErXhR6l4mqB2qRCou5PI/g+cR1HI8SaZbiupXF5afrkmhvF1Vl+oYl/s6
5BfYUIBmQ7j+nHoYiALysGZ1Y2ILL5JVvu1gKb6sFBx2DLZXKu+3clFPMtyWRJGxqcqlzWo
MmNj+xb/sl/2wyYKG+CeR8fyOroVmDj7SlwCCyQ1LF1K0GMMe4/sk6ylJtF1tOJbjH0xx3r
djYv8AzdkEYapbhMaP1H+IrsjHVyJlrrB1Ri7ErAD+OeRPLaq766kpovF6kNdH9jv4O/i69
Pfkx38Xfwd868/z9fD38HfxT6TyOTz5fFHxx8U/1Pn8X//aAAgBAgIGPwAPn//aAAgBAwIG
PwAPn//aAAgBAQEGPwD/AOnZbmY6YolLueGQGLjd7tI4ml0ixtxUsuvIdwnieeLaS9kEtzI
gd3ChfVmBQeH/AIrJYtG1xcX1Yba3T1O9NVfYvEnFl+WiRc7q/aEpplGwHH/bliCzklM7xA
gyHnU1p7BjsCwknSifjKwVNUhoqZjjiS23KE7a40iNZCSxLfeoMsNt9vOslygJZADTp4gNw
NMTWT2hZYGjV5BIuoiX06U4nDWlzCkYW6e37ms0CIuvWajB+QrPMrLVWRgpjJoXDU+zEAiS
WTvzGAqEIZGArmvH/wAO3L8z3Lau07223aq6VRRpHbr99uJwN1vQJNwvSZTK3U4Q+kAnGWI
IbKNZHW4jlcM2npjOrI43CSGGIi6SBYmZxqBhNWHDnju3MduyKXcXALNMS49K8APbi6uI0t
+xdCNVneplhEfqZAPiOLmVY4bqLvtc9vUWkkHbMemlBx44+USIHWseq5mDr8uIm1LD1ZH2D
B3CKa3SX5r5hQQxFCulh7uWP7//AAy7IuFtZWjKxysdPUeS86nFjJFEYoYBFK8LEagmmh48
TnXFuaBTBWEgcCI+kH3/ANtHnjhip+rmR78sZ5YoTmeXDFNQB8CQMe3nxxqRgwFRUEEVHs/
RzWOzRm63GMlNRUiGJubPIcsvDH8xXfd8JBZnziiYj0ogqPcM8Rz7zMLS0IqsCcQD4IMgfM
4S1tkEcMYAVR+0+Z/ta21tO1szSIXkUkN2wesKRzIxuUEO4XCNYzrHAWlfT29R1BqcyMX1v
fPe3EzuyrNHVxEqg6aNXI+ONrvZLq5drid459EramRSKBRXji5uYJLoWq/gfLXbFnWRaNqB
JyGeNysbi5uezCFeEJMw0s+beXPC28088rWN38oGjYq8kJPpOkirZZHF3fRi6t4oFMc1teM
XNcpA4ZjlllgXVzMSu46o9BDUjqfwqVy5Y3KyuHm7ESCVFWRhR30kkZ+eNy2qeRpYrCTTC7
9ThSSKE+7F4n5iS6jnkkYwXsTMYoo/gIQUFPHEscFrNuNsttHMFikZCSUU93VqJofDDtCz9
y8B+XikqZEM+egczpFcXO0FmJibvQM4KsyN6qhvP9FNdSk0RSFA9TO3Sqr5knG2bFZHs396
KzlTRgX9VW82OeO5Tv3jAdydxWh5hPAf23LG4S3UcQjvJDKrI9SGBNFIpwzxfW1wsRkneSS
EhiQTIDk2XAY2+0T5dnsJmmV9bBTqzoRTxwLndJIUt1jZVhtydLOxHU9fCmL3cNva1jW80q
Gk1MyqooDSnHFvDazxNcrcfOXVxICNcw9OkKPSMMtzfW4VkaMxx6kUhvianE4tbCExW9xA0
bGQA6V7Yp0kZ4k3KK6tVuZ41ilbSzVVQBqAI45Yl1yme6uX7lzORTU3l5Yl26S/hO3zM1dS
F5ljZtVAx5jDXe03cECdpIFWRSx7aAU1edRiG5u72C5WKc3DIytmzL2zp8KLwxDvFjNFD2l
VGVgxLqD1BqeX6IJcLqhsLfvxR8R3XJGsjmQBlh/zBcOyhryKG2VvOQZHwVV/X+jr9hHD6M
v/AAmYSnUt/bq0Jrmny5o60Pjqri82q3ZRDazzXaTV0udDkhEApXM5Yt5dfc1xoxetdRI4/
Q1jHdRtdqdLRA51HEe0fQ93dv24I/U3HjyAwj2twrNJXShOmTLj0HP6GkkYJGgqzHIAeZwL
kXEZgY0EuoaKngK+OE/L21NSRxW/uB/oxH4a8iRgMGa+2Jz1Vzlt+GdfDFvCl0jPdLrhocq
DM6j8PvxcTm8e22yAdqwIftCa4AJ7i1pWhw23zW7R7+CkVulCwmrl3h7hnj5vdJTuFvcArK
qMG+XuD6EoPHEMm6mt5JV2FANKselcvAf2+mMvpkurl9EMQqzcfsxPuK6g0J0G3kGmXuH0K
V8+OF3XdO4LVCEueKwxLIMgwHMVw19stuJbfbY3R2kOlphKOrtLxBoMsMNvVTcRpJKyyrUU
Uen2knD7naymS222sS2Ui/xIx1SAaea4e7W0WG1vCYLKUtnG4yJc8/LG2x2lwG3wyB4nTqa
d5DVjVa5KeBwj7rO242M7APNwe3kPjWtVxPuV3Kv9G2irw24bqnccJHU8q5DE35hQjbb+Vl
nslHpijVeEmQ9XjiG53HbZEsnAV7xTqBIyLhaeknhiKyvCdq2h6yStMCGnRDWgy504YuRYP
IuxJR+xXSDckU1KvEBRh7J7V724vX/lblW/jngsb6vTpGeEsNttUW9XX/UIbkakiCGgRvHX
yxuXzAW3up5SZ0QUaz0elQD9vngT7lOZ7C11wbeAvbDKMhLQcq8MXEF00k2/jTaWUrU0Rwt
l3V8WxFuqt8w9nSS6hmchJ35Mv7yn0+OI59yRYp5SW7S/ChPSD5/21bWwtjfSwqZb2NDQxR
UyNTz8sW8scihrpBJHEWGsg+XlhNr2Myd6GTrkiGouyfCg5ivHCyX8qRXkLGG6VqJSUGlKH
xxGiI11czki3t4qF5Keo+AAwJrNQ1+7mM2snqjcZNqHOmLS032Pu/LMJPlIqL35Hzi1DhlU
Y3Het4jjhn21AItvbi0g/htJ98V4YjsZAbndt9ZpFhJ5yNXuHwUAY23+lE3O7zs4uI6nRIp
HhyVWxd2UUTW17OzyXt0gFO0o1iOLw1E4gWzuks82+blckdOpu4Kj4sWFjBauux2g1vJKpQ
SmPpRVHEgnMnD2O2o4t7oKIrylWt4SauqSH08cJYi8Wa3YabR5owRcFjp7UrHLUK1FcR3tg
urdLBq7hZTD+KynUY2Qf8uHvPmpIdyuQTJaByIe0w6YAORAxDJuDXEu1owO42L0V4wh4x8d
UYy4Y2wyRRXW2yKZJQ0esqhoqOp5DPEu4G0gNzLPJG6KFhZYowGAIUVbE15/T4+xasiwSSy
AN3ZBXIU+74Yhu7OH5Rw8Um4Sow1MpYqqCoBeoGEjXblMl7oe2IcUeNyVHeIGTZYS5MSwMG
eJokzVWQlTp8sR3UkCPcQikcpALL78CO5jEqKyuFb7yZqaY8/0j3V1IIoYxVnOMzOrHNYzC
+th4qKZ4Mu3bYIoAel7xzG7+xFBI9+JLXcUO23cQ1NHOQFZfvRvkGGGbZNv+btEyF1K/YR2
59sMCWHniS1ZDa7lCPxbWXivmpGTA+Ix1Cjc6foKDHD34ae5cas+1CM3kbkqj24vN73tlhn
vm7soeg0J8KnzPhi/3y3jkhkMvesK9Lxwq3w04Bqk4uLq5djeSMihQupipz/Dpmf3sXd0kY
bbkGt4zUdxyNIJXiDXC38URuduuAUqxJe3zqUQknj58cQz3NqYFvX+aKhTRIE6zw4k0x//A
NHdwNbmgFpbsKNRRpWSTzPIYhvRNHDciiaJnEazJx01PMYa8jvoF3S4UQxO7rKtuAAoijAI
qBTF1d3tyLvcbkkNJXpCD0KBxAxudleMJtyvght5oq6VSQ6dABzFMR7duFSdodjJa1BSR5D
qEjnnThTChiqDgtSAMvDAiEqF3zVAQSQOJFMS2dyuqKUUanEeDKeRGO6qlrjtrE87GryKnp
1kcTinLBR1DKQQVPAg8sLJNETpj7KxhiECA6qaQacsPK8Dl5GLMe4/E8Rx4HElt2GaGVlZ1
aRzRo8lIJaowqm2NF5a3zqa59XLDTXEQijV1kHU3cLoaoqdVfdhxsu3tZ2M8jAXExOoyyZk
oK8cJc2wu9tspwBcyzjvEzAV1KDUgGuIbm23O3u7eRNWp1GR5BqCtcBtziSK61EMsZqukcC
P0ht7ihs9tiSYQH0yvJXqf/DTLF3c7fuMNjZQSNFAHdI9WjLLKv24/q9xvPcvHcARRuWDDl
Q1plzyxDYwbWl/fiJJH7qiTRqUMwCgeeDuu7XK27HNIu60copwWKOPoFPD7cbfPf3UlvuqV
eKaCPXLoBKhpEHwsMRJJ+Yoo5TlGsduQhPLva+BPhiaw3FUF7bhX1xV7csb8HUHh5/UqTQD
jhhJfRkpkQtWNfYowqRtJPqAOpFAX3liMRLtTTW1GPcoyDWKeR1DDC4u7gAeqjsTnwqNQGF
a4smvblJO4LmSWmnR6VHGg8cQLvO2Tdpn7sRRwY30/dYcfMUxBA8bWu0xEd+2V9LyqCOk0/
ZiKXbzJbbhZUNlKIgAOWg8tJxHf/LT2d/AoM97ZhNJIFW1IGzB8xi1vmjaSOMl4VlBFGpTU
ycD5YbakMe1CpreyssjBB91VrQnlXHbG+Xfacn8Q2ya2ANOh8jT3Y/lTcXd+sis011qbUoP
UvGgr7MOsGp2NHJs4zKiRn4SmTAg4i3y2unn+XKzSW5Vo3aL4gQSc6cjjbvzLLH3trSIVMY
DHuZmLUPCpxBvVP5Pc5zblSTrYylmqBzCkccPJeN2nt0Zop89MZp8QHsxbMlslnSJwBGshE
uQzPcPT7v0FY6SXsp020HEsWNK08Bgbxv1Z9ycllhahiir6aLwriW4carLZj2oYzwafizEe
AwVdQ6tkVYVB9ow82x3cu33LVqNReI6uNV5eVMJHuMq3FytQZUBUEcq150/RGe6lWGIfE5A
FcT7pucrw7HFUWdqjGN7gqf4jcD7BjviW7to3RopYpz30kj+EVHUAMLeXV7ILS5obeJTXI8
1oC1MLPbQXFzaw9T9yRVBINelSKt44XcbfdDax7lV4ljRnNGGekxn0/sxaC9up95qwQRhXQ
BeC0aTNvE0+3F9HvthcXSl2CyLqIC1ybLjlwOCn5d2m4fMA3rFyx8VocsQRwVb5C07V7IKM
O42krFq8VofqFWFQwII8QeWK/IR/wDMf/VhohYwhJPWNPGmCflCKmuTsPszwALUihBqHYE0
5HPhgXe3zNt506HjjRXRsqV0vXFGvpiPugLT7DgpcRm8lJP40pIYeQ0mmF+U+av2QkQwLop
HqzJbKpXDWv8ASbl9xZ6pc00Iq1HTxzGI7e1SeGGIUCN2m0gZ0Vm45YZhbm3OrWZZ3U9R59
PHC3d88FzDQ64yrEs5+Pqy44p2I6eGlf8AdgmKNULcSqha/YMcK+NfDG5bYrBZ7KeU9rkAk
hmjT/CVxtVskRtdstJI3kKjMOgoQn7q1x2e2ZhfsLcBWC5SCuoM2XAY2t4rq4uLOeORYRO4
1K0Y0kNGvsyOPL6wzIxd3N2qtFtIEdsFNVDsa6vM4LHlU/Zi4uv9S5uppHP+ag/V+l2aSVR
KguwhiYVB1qaGnliGz3SRhYNGpt0B0p/g8qsMWf5Z261jSVlDmUrQRpx0qRnTxxE0Vum6pb
xpGgahiFFoVZdQpQ+OE265todssqhn7aKi5HLJTUnwxYWNrYzS2+2wvHEFADSvKM2XUfSOe
Lrc2t2trq8lEEcrspa3gRQdC6K6C5rjatwgvzdG9kUVzoVOmqsSzVB1Yv7K4upra3su32ba
E9sMGFTJ9uPlbUErUs8jZu7NxLH9Jl+g3qxclBdW0NShoTUMpf24aG5Gq9tn+Xt1iAWJYIS
Qzt+87YsP6s1LeKOOWQ6tIogIGojyxG+1SKbyFe4qq7NVXFOByOX1WuLmRYYUFWdzQDBvxd
IbQN2+8PTrPw4FpNJWa7QiCFcnlqKUUjhxxdWe7ObO9aXW0b1c9sgaDqWuLa37wMm4A/K6Q
WDinGoxdbXujsk9vM7nSjONDmobpBxa2rP+NegtbgCtVUV1Hw/Q5/RlgwFzHKjCS3lHGOVe
DYG1/mSkO4gEbfucfTFJzCN4GuLGW6jo1key92SNMkWfOvVkcqY3bcRNLZ6LgxwSQOQ4aIf
iEj97E+4QXss4mnEbaT3JLeJC1XPgW5+WBuFzvifNEVpIeuMjgOplP2Y/paTLudpuCItwi9
Ssz8CtCepDnhdllki0WcryQuZF/D5ZHVw50xcbwB/KdhLWGU5GZozV5APu1/su9kmsht4ZV
8lVWFPtxd7lJ/28LCh+KSeQ5Dz08cWcEZh1XEKxss79pWUijlT4jFnKu5ie7XVI0AZHLzMu
lutQCQq8vqSznMRIz08dIJxY3W7dwNNKJFmtUL9kgsUd0zqORywdnmU28IeW5N0YGTvUGlW
K5AY2K4ntp5JNvaSO5ZYmY0UaFPvxJettlwoms3t0jMZY69R0eQqMPdOZYb3Z0jSzgCVDlT
rOlueZplia+ltb5Flt4lAhjK6pFzdJK5Fa5Yn3pLe4t7uyaFbC00cEFNQHjnWtMRTNG0LOo
LROKMp5gj9I1teRiWJqGh8RzBGYwAvfjObKVlPRX7ta4SztqmNCWZnNWZmObMeeG3DY2S3n
YaZ7Vh/Lz/4gODeeGM2w3UU7EmltIrQsT4FgaYEtltBiuGyS5u5lZYQ3qKrGBngQ30MN5OX
aV5mjGbOa/FmcCONQiKKKoAAAHIAYp4f2Pw88b/dMdUUNpGki+JCMSK42zYllWOHUstw8ZJ
o05qNZ8VU0xb7fc2sk8ADR25iTuvGxXOT288WBNuYEiLRxyJbG37g0eqViTUn6SOYxIbmRY
oCpV3Y0ADCmH2PYxHP8ox0XznoWEk6ek88f/Jb1M6MQXii6V9gzA/VhLOAu0cdaF21MamuZ
yr9FcR23cPZms2JjJqupW408cZ8v0IOKeP02ttGzfJQ0W9y6NUvDU3kMbqsN7247Nrc24VF
9M54E0xtaWdzKpnbtzCJFeRzo16gGyrxyxPczXDi7RJJI5nULKqrmqyKcg2LS43C8N5a31q
05VlVWSRVBVV0+NcXaQ6m3iGTqVhpdYpTUNGraakDgMWyxX9xdkXISWzeJY7jTpqUYHLjje
biVpe8kwhsreQAukjjpjoleZxC4nmg3G0uUt7wKAJG7nDJhx8MTvdTNMqTukJkp3QqZUlpl
XHl+lp9QzsNcrHRbwj1Syn0oMXb3situO4lml1cGlkyKj91BlixsrXUVu3XVIelpCKFmRTn
oUc+eLkSk9tYXDMBqbSFpUDG2Lf3c0dpOT8mjMrpKoU0Rgpqvv+n5i9k0A5KBmznwUYjvd4
HZ2YVeGzqVMg+EuBizt7OJYba5tWUxoMiVLNn9nH6AMHnTlipyGWJ3TqNhaiMkcNcjVIPuw
cDGfPAr4fX9n0ZccX1u88hTcZe7M1RqUinShpwyxMkt5cN8wsSSEla0g9Hw4Vxf3YlVg6y6
xrBA0ihpyGLmwM80ouyxmndqykuKZH2DAjmnuJZF0iKV3BZFTMIgpQDD3stxOkrBFIjbSPw
/SchiFw8xuIZe8bgvWSR+A1seIpg3hmm1tMLkrr6O4uQOmmJp3lnVrhxLIqSUXWnpNKcsT3
dvqEl1QygtVKj4gvif01ef0sJX13ZXVFbLUu/hw4D24T8wfmGRDMqn5CwiNVQsOIJ9TeJ5Y
incoQjUtLFB3GUnmRwYmmH3XdW17hMKKpIbtKf2HyHDD6hcMFdSVtQDK2fD2YEyLEERmCRX
Ln5mNf3E4V86fQbq5fMfw4R65G5ADA3re49FsgAsrQ+kjiGI/wBq4p7vAfZiHdbWouttcSL
p+KKtJF+zCTIarIocEZijCo+hUd1WSX+GhIBanGgxNesNboKRJ99zkq/bia8vxS93GQzyDm
oPpH0ezniUWsol7DmOUrwDjl9f2fTHSNp7m4cRW1unGSQ+fgOeHWYWV0yAmWygk/mEUfd5M
R4Yiu7ckwyVpUUZSMiGHiDiuK4r/YSSaAczljQ93Cr/AHTIoP7cHRcxNTjR1y/Xh0lvoQ6c
VDBj7qccU2S1MaHjd3imNKfuJ6mw6H/5Le7nqllcBqnh1UzCjkoxHfbhbyz3U7AbfFRVjqu
Z/CYE9sD2DD317pfcZczoHRCG+FMcedKYa0Ez2+plYyx5MNJrlj51wonTq+buH1PXx1NgW2
wwNuNy50h1BESHl1Uzwd13yb5q+J1LF6o4if25csZcuGAPHDK66lYaSDzByIw2w3TarOXVJ
tjk8FBqYq+Xhj2Z403hMbx1aK4U0eIgVLK2FvtxnN5YWDMliXGnvEHKRh5YrxOHmlOmONS7
k8AqiuGiJdbJiPl0hJFzNIPhZa5Ia8cMl5DHban1QwRDNEI+M829v1h9OWLO8lYpCI5oFlP
ohmmWkcj+A5V5Y2+3SwazvrOVJbncSB29CnrcS1/E1jgMPMUMS3U8s8UZFCscjdOXmM8eY+
iuB4Afpazlnkb+HBEvclf/AAoudPPBkt4YdqteKvc/iTMPHQuS4KXv5lRGBzW2iSvsqNdMG
S+3C63Fl4I7uAfLSuhcEW2wdwA56gp/X1YBP5aUKOea1/4UwqWP5dVAMxVCf2R47VxDcwWv
O2s4mWRx4NNJQAYaaytItnjPCW4HzV0fPqJC4uNyvFj3KKSrS3KBvmVXlHGvhXkMC5tH1K2
RU5OpXirg8xgu7BUGZYmgHvOBYbJAdxuySuodMKEfefnTHzP5lufmCP4dpCSsMdcLbWkYhh
QUCr+0+P018Potr+0jMs23TrcaB6mQesL7sLd2rVRx1KfUh5qw8cT21hQTzUjqTSiMev8AV
iG0hFEhQIvu4nDSSMEjUEsx4ADicNbWn4m3IFzGXzMjZdunNM+GF3C/iU7jKCwB4Qqcwqrw
B+uSOHjjP6DJdTJAgzJdgv7cDaNmk70l103FwFOiCD42qwpUjIYj2uEtEtsF+WkzJjdPQxr
xz44NjvRSz3CIhau1I51I/iRsf2csBlIZWzBGY/TNJIwVEBZmOQAHM4b+kOtntymnzzpreU
jj2kOVPM4kttqjfct2l/jXUh7h1fd6ak08FywW3a8NnbynV8soGqlOFF5eROAHt/mXHxzHV
/yigGKQ2kMdeOmNR/dgiNFQHiFAA/Vj/wAvo8Po9uItysZiN2k0xraAakmjBzVlUdPtw9vv
dy1hHGFk/pyDLS3DU/Cp+0YFvZwrEi8hxY0414nGeKfr+rxwNx2V1haUj521f+FKtc2Hg2K
1ywhtx8yzu0bMDpSMpk2pj4eGFe1BuGhqolK9q2Va8SPiOBeXbi6vBmuVI4ieOhef1vM4A8
MUGGluHWOKMVeRjQDBbbz/AE3bVqX3S4ADMo/6KNyP3jgPZWMm93BPVuF2xEFR4M3EeSjFL
jcLbbY6GkdtEtKU8ZeP2YvOzu0yxWrhIHaKOsqsK6yNPDwwYblrTdYjlpkQwSDMZK66gMBL
OSbYruvTaXR7ljK33Uc1GftwtjukPyN+38NSaxTecL8D7MUJx5U/R3Fqz9rZLFil0a0+YkX
MoW5KvPH9M2Mi22eCqTXSiitT4Vpy8BgfLRAzAUads5D458vd+gaSVgkaDUzMaADzrg2n5c
h+dnFBLcgVgi1cOrmcHcLyVr3dHHXcycFPhGOVMG2uVbTUFHQ6XVl4MpGJJbmQblZoVjhjq
FnVfvux44Bj224lUkAlCjUr/hJw0lrJq7baXUgqyN91lYA4r9uMvqBryQAvXtRDN5KfdXng
q7SmKVqQbZbZSNTL+YkA4HwGPm9+iDMSDb2NfwoABTVpHEnzwI4kCRjgqig+wY4e/B88ef1
aYYmlFBNTkBQVwN23hfltltzW2tCa/Nycnb7wr6RhNz/ML0gUj5Xa4+pNR9AZR/Ef9QwdrZ
Tsl3JH3rVgQ+uIZMh+6wwLTcLWZNzaaJVuJZHljnQuA7RscgacsbkXaWF4GgjhaBzHpXtCm
S5YtrFr6W9tbiKR2E4UtH2ytCHAHjg2G4WphiuiyWzTAGG4Ckr0ngDlkMHapY5L3bAnefi0
tgtaK6ycdNeXHLwwm1X7CZpI+5Y36+m6jUA5/vAccU5/onvJQW0UEaDi8jZKg9pwlpO4Fzu
s5kmTho7hEjoKceQxDaR0qorI4FNTni1PrcMapGCKOJYgD9eFt7JW3K5Y07UBqF8Ktnjub3
N8pYGjLt8DZ+yRvHC2tnGIoU4AcSfEnmfpN5eQmaVgAVLsE6f3Rjvbbr2+7U1jmhY5HwI8M
DcNxkaK5Vht13bopdXlGaSinpB54z4/UkvJ8wmSoPVI59KL5k4lmVyisR352HTAP+lEK5mn
GmNFpGBJSkkzZyP41bHljy/QDLKtCcQ7IjELN+NfMDTRaoc6n985YuN3vUQbRZo0VhGw/D7
aZPLo4VPBfLCbtuSj0gbdaHNLaH4T/iIxa7jHVZbK4jYSDlHIwSQewg4ubRmWexWe0mTV64
e44A7fiCRjc7mOLv2AMAuwn8WPoydRzA5jFxf20glgh25mWVc82Yn3HLFpZXkYlTsxk14hm
XVqUjNT5jE2z3Lm6jWNZ7edqF+0Tp7ch5kGtMHbYm7dreMZdqkqa214nV2q8lfwxFcOvbmz
jnjORSVMnXPzx7PrlnYIoFSzGgAHiThorFZdwlB0hLdCy1/+4aL+vH9d/MkghWJq2tlWscF
clrp9chxFut9G6bNaMQHYHtR09Gs+LNxp5YV0YOrAFWBqpHiKfU1OQqgVZjkBhrTZ4H3S8A
9MeUa0+85wvzt6u3W7+qKD+IByH+xwz30k24O1P47mg9ymmBFZwJCg8BmfaTmfrZeOeBdyM
0W37mnYu5I+McqGscvu54i2u/l/mwi9id6BbtOUsZFRn4YPL6DTicR2dkp7KymK1HN5lyeb
2KMQ2cHpj9Tc2YmrMT5nHkTnyxny4jBHKmM/dg4H1QK5DMU5nFzZwyNbXl6kUUZUho54Hqj
a9QqpShOWNt/LVt0W0g7k5p/+Pb0y97YoMl4AeFP/ACxdrXSSF0itK9YyxcsgOpobH3Um4Y
3W726TTPAIQLd/4VwpSpVhyPgcbxLt0TWl7PCyXdk2XakAY00/veOFa6WS0e2t0kEcgoZUp
pBi8akY1QDRvm8sJI4qf9taQ5qG8K4W4h6bjQtxDTKk0JrT7QcRXV5dr3NwbvuZSqfiOACF
HuwGFCDmCM8vq63YKo4kkAfacMmxLELOLpe9uA2h38Igvqp44EW+brLubqamygCrGW8GVOX
tOEtNq2xELdMERfURy/hxj+/Am34ta2cWaxigOeRVFBOn2nPH9OeIfJlQnb4dPI4pYxtuG1
FwsdqAzTRAirNqzyyx+BJ+IoBkhagkjrydOIOCcFNXfuxwtk45/ePLAk3mX5PbX60sosnYc
u43LLHZsoVgQcdIoT7TxP6AD6HtLuPuQvSo4EEcCDyOEgtlTdNvgbXFbTVS4iHMRSpnTEtv
a3fZoD29u3EFSkv3RceHtwbW/VrG5jycyfwmPisg5Hlhza6JLucBbeInOTWQCV8aKa5Y/q0
9e1EpgsVPJa9bfblia8kACwIWAJ4t8K+84a93GZpLq9CyNAfRCOIRB5Djg5ceOK/TXn9SQH
OqNlWh4Hni3eC9gSELVYJ1zVa5Kz88Rz7noNxC7Rfh+j8BK9NfNsXs7GhtIY7dPD8Ssre/B
ubuVYIV9TNl7lHM4uN5vY2mXu6LNZQVjEKUoyofHF48luwt5Ws4oZiyqOiQMdKk1bM8sbhd
7Vep2lMQ3BAmqVAn4eqLX0tmc8RblM+5F4ajX8oia0J9LaDmPbhN62+1S+ktDpjqCDb19Re
MZ9PMYbcGuBe3N6A8t5yYclQclXwxuVsTRILyQIp4Kr0eg+3EZ3CE3FmfmYIYwpkKsspOlU
58cbjaRB0t4ZtdtDICGjikz00Pny+kz3coiQcKnqbyVeJPsxXarB1DV0T3Z7Sf4tGbn7MGf
f7w7ruJ4wagUSvJIgQoHtzwJGJ2vahlbwGqnRTJtC01E+dKYDSRm7m5vMagH91OGKxRJHwA
KKB+wfTxAwklnNIu7Bgyy2S6nYnpAc5DCS73e/0fbpXVIolXVMzeMhX04V7KMSs4FbljrZ/
PVw+zDO7BUXNmJoAPMnAeJg6tmHU1BHtGKk5YND9mBJeSBWbJI16pHPgqDjgmSya0tGUtFL
MyrI9Kf6XEDFQQw5EHHhimDQ55j3/RU5VxTn440XkEcyHjqWp+3Esuyyujlc7OQh4ZQDwIf
FvZGY3EzBoYw3qt4w1ZGJ9mQxHBEAscKhVAFBQZY2zY4czJILm5X/2ojzxl9B8/oy9uMs/q
NG2auNJHk2RxI1vt19c7ZAKUDOIhLGx1atbAaRize60y2N/cSzQxiqsjtGGzZT+7jc/kYkj
WfsyPeXB0wxKqaOfE4Etor7lOubblegi0Tx7EHA+RpjeFuLw3M1ssQt5NIVVllTJEVfOmWA
SX/qLBHF5KzSOkq0b4sqV5Y3v5q1ihv40i708JYpIJGDFgjenhiqmq5U5/rGI9023pvbmZI
pbQei7DGhBT7yjPVg29tIp2q+kZBpoVtrwHqjry1eGN+FvK0Qe4VVmjoSrBAGpqqMsW5nt5
Nwnlu7nsyKoaZQh0mTTTMnnTG738StHCezEEdSjalUk6lPDjjPCWdpGbncJwezCPSo+/K3w
qP14+cv2G474KF+rWwkbkoPTGo9mCB/8AF2LmmVVZl+zW36hgXcx70sQ6p7gjSvmF4Lhl2+
3nv3B064kIi1eGo8cHsbXHbqOBkIrQ/wCJhgwiG2RguoglSR4VAYkVwg7FszsaFsukU+IVp
iZZdwhjCVWttEX6uBGogAafPFs+77/LdqarH2FKoAenSzrWhrh7LabV0cKzmeRc5NLaSAzZ
mlcGK5jWWJsmVwGBp7cGeOV2UILeDbomBVWHXkD6TQcTj5WGURrNIO3twU62iC61YyfEppQ
4ZbyRLaAsGitncMbbUOqMueOfDBis45r2QGlYlohI/eb+7DJAYrGhC6VPeuXDZaUX04knMZ
sZQCrXt2O/O1ecak6Vwr7hNPfXGkqZ5JGUgN90LwxGLR5rZ4tXblSRiys4oWo1Qfsw8V4Bu
ljbuI572MaXjrwVyOkt44aWRJok/wDxwyGtwtdP4Xv5YS7t2LRSiq1FCD4MORHPHs/acCmZ
xT6C7GiqCSfIDFzuun8W5lkSNz/0lauXtOHnlYJFGCXc5UAGLz8wSKy/NERWYcZi3TmP8Rw
fE48KHPFfDHl/vwGu5grkUSEdUj+ARBma4kuLu2FnZkAW0bZzHPNm8K+H1b+wF3KkEdwXmt
S7KhgnWqyL49XLFlPcxlJdrkUvUfBExhdwPArnjaors9zb5dfbjJ/De5XqTuD4umtMF2osM
aktyCqorwxYzXpKx7hePfyIoLs0MZ0QJpHjTEcMtzHscdwQEjP4t44c5VUeiuPzBad9rlRH
biWWVqszHNtTDhi4WxS+2tbZ9E8it83CppUFojnpIzqMR7zc3Me4X86CDZ44lKJWXIyaTz8
cX2y9wyzy28d9Gw5XSMQdPtIw13ejTcUkuJkIzMkh6QfOtBi2to51iksbeOTtlKiea4bVIH
fkADnhrme5S8e8czd2NdK0IACjmaUx48qY/MO6+oQPoR+AIhT0ivmcf16/KvdSs8hlkOUYr
QnPKvngGKX5yVgdCQdYBGQ1HkMWsW7SNOHY0sYRphjVecjV6j7MTwziKOxUzw26rGEjWWL0
+jqp41wrrJDbyxCRplC1Mnb0kAAnKqnF1dQrdfN3cARlhjK9rRJVUDUzUpz44huNzguA0dv
21llY6Natx01zJTxxuJiSJEvXft3DyMdMUtNQEa5Vy44V7i8ETavxEhSkZAVVUoG+LpzOP6
q73F20LOQAV4z0D6gBwJAOGMb/ACQkSLUjETQhGPRIjD7x6Wxc304TbLNxUPc+rVXVqHMEN
wbwxPZbEy6ZGAn3JlPbRUFKRavvccM1xfyPfSHU0rDVGSfFTnhG3G2O5bdA/cSSBzqialM4
8qjBa2t42tyTUKvbkRzx4ZqcE7bL/VLGudlO1JUH7kmDa7nHJtdyuWicdJ9jDLEkm2tHczq
h7QDDSW+GpHDEX5WtZ+2Io3m3a4Qag08h1FTXj1HFnuV8sU207PK8KiFdLMU/D74DcRXkMX
m6/l8yW9vasGNjKad+VuqRdB9OofrxHe3NhINrmVesZTW71o4lU8vDCXNtIJIZBVHGP7/ov
pkNH7RUEeL9P9+LWzjmNzNFGqrBD1uWpnwy4nEf9QiO37QpDm1rWeemY1+Awsca6EQAKo4A
DKn0mSV1jjX1OxCge84ay/L1ub2ccblum3j8yTxphr+/k+d3SUddw4qEH3YweHtxnn9QDlg
X1wGEYcLI8aazpzpq50wds26H5SOSIyCSclZZ4xwEY8G4Yk2a7Ji3KwakWrKRCn8N/wDLwO
INsngmtoV//ayMulXKcIkbmGIqaYaSC1lvbqKFIxFAoIsYQKVFctVcwOOILmGNL7sXQkmvV
B+ZYPVSlxHJ1qwrlyx+ZBAzGO57bxl1KMFlY+pXzyrjcbmW41bMiwpMLdg084jUIIyRXQD8
VeWF3bcFXv6AtrApHbs4AMkXlWnE4k3G0YyWkVv8v3adDya9Z0eOnmcWtqUMtjBOjbhL/pI
/GNHb9ZGBIwZ/zJPdFXhqWkKa/S6cNATCwwII44wAqKKBR4AfR+ZLKNNVw7s6w+Kug0so8/
24bZpnFvd25DBZwVil0OH7bHPjwIx85ul1b7UoQJHbW5EjOBxZsgM8CfaHutUPpum0KPcKf
txML61gW/epWUrQ3Eb5OaEnqrxpikNtFHQU6UA5Uw+4bLfSK+bmykJaJ2pwUVy9mG3CYOkT
sU3ayJLm2dclnRTmFNc8JPAwkjkFVdTUMDzxCtkBFBJwuQokZpfhiIOSg+OFt1haaOSMrd6
lKrG9BWNw2dTXBtYnbeN1cdi3tsmWJA2tY6Z0APvx81+Z5KxChisIzRF5nXTCwQRrFEgoqI
NIAHswME4H5hsCVty6i/tE6VYHpL09+FljYPFIAyMPA4MVzCkyEUAkUMD+rCz7PY/zzt24j
GzLHEXyMrLqA6RhrPZgl4b2LXcRSN+IphH4jVGf4g4eeI1gjewWHTFs6SV+WkZTqeORswXJ
/Zh4EraNbWym8uIH0hrhh+GaD7pwI9zg0TUaKZGFUk05awPBhhrd2K7LuFWgdj0QT808gcA
qQUcAqwNR+rFRyxfRxirdvWB46DU4g3TarCGS4eNHoqCqk5PIadWWLpgoMERQQygFdetasC
GzqrY9mHktoTczKOmEELqPtONEWzpbvTKWSQMq+2hwLn8x3JvHBqtspKwL7hSuBDbxJDGBQ
IihR+r6K+P1ZLeYVjlRkf2MKYgsbmq7lsbaUkFVLRgUVq81cHMYi3bvrZ71O0iWyoPw5Dbu
wOvx1LkRXhie3vdFvfwsf5UA1RBkHBb1gnPLEkd9bNdW0sjStuFuCzlmNazx8RTywshuIjM
p6ZEk7Mwz5npPuxvkKSvPEYbarStrahahGseWIo9rEU0c57F/Yw1cNG+Qk6ajUvPxx/Tru4
/+IhJ7UcZImnTiqSvyVOGXHHyOx2yzpFFoftIzfLN8Ppy4csPseytBc2Fxblyk1VleU/xNT
ce5qzzxA24QCK+QGKR2A7jKmSlmFa5ef0w7ttSq17ACksLHQLiJvgLfu8sSHfdomtdxBq4i
BOsfe1IQDgatvu2Y/wAJXWQ6z4L1Yi22XaV2+0ukd7ZSVJYR01CRORoa4vtzsE7y7RdhlHC
sTFg2XgMR3ETB45VDqwzBBFfo/qG3EW+6D4z6JlORSUcwRieOAANGWF3tklSiOP8AVgZfgx
2pdi+atp9J1I9UanDMefnjsSGHZ7WgD9s6pSOFKgnl54VoV710QS904q5r4eGMvLFceeDiW
1kFUmUo3vHH3Yf8uX40T2tTaueE8JPEezB+zLEksERnlRSY4VpV25DPzxcRbUYxdX9qH3Jt
VVhkcnojl+EvwAw+0QWLRJGnbtu8wjTvxesCTgGQ51rniHdPy/MZd1hJF4srZ3IP8RZOP+U
4VmGkkCq+Hlh7a7jEsT+pT4+OPmbWZ7zZk/j2smcsKk+qNudMJcwuHhmUMjDmDi+LV09hx+
rG37lcxwm3WARB3eUMXLt0hIiK4v4xGkTrKgaNC7ZadSk9zPOuWB9FMVOMsef1c+WKeOWDH
bXDWtwM0dCU1Zehyuek4t7awhkTexoeHts7RoRm8qhsm4HCpu9r237Ye23O3YxyV8DWjK3k
csNA2jeIo8u5G6pcoPB04McH+o2Py8jGjCe2K/8AMoIP24lSOZItj0RyTRRhis7rUhNIFSK
8cFdosJWB4dmDtKT5u+kYkS+lMMUbiJ9utGOtmb0ie5pSMHnTEwaWABp2SO3gp24ioHQr/w
CofFsW+5iMR3FsWP4Y06ywp1040x+36cseeBz8MWtTXTZyMAeAOvTUedMfmCznX8CSXQ6VP
BmbKuLzZblGV9vkrGWNfwpM1GJ7yT0woWI8wMh7zibdIVjN7auEnjIJSjEUIofA4u933KCE
jbgTHdxAoJGZKNFIjZty443K92/Rb30EnckQAtHQmo0o3DI4hsNxlS5ju7c3EMsadspQiqs
OfHG7TR3oWLaHVxbmNdMsbDUQzccX+5bdc/JRbbTTalQ3c6dbFz+zFyzu7w3UNLRaCiXTIp
Cp/wAWIljllk3a4ma3DDOQMjVelPADG0321OwvIy6TwFtKs8KapEdTxJ0nF5cQtIYXuKokp
ZmjJUFk6uQbCAuYLmDrt7lPXGw/uwbb8xQuwjyj3CBNcbqeb04Yhs9mlLw3X/c3i9IhiWmp
a/fbwxcQQRvDskBCzQsdCzXMa0DLz0jn54i2A9u42yWQTRSqvcuEtgasSqimR+LFpuW0yJb
zR6OtR0T25+BwvHLh4YNeXD9mK/qwUcBlYEMrCoIPIjEjJDJPsc51aY+prRycwB9zF7c2Ui
yxPHQOufMVBHI0xZWyQJMjiGNi4YhCy6u4NGda4vFBViJVqwDq1dPxGTM4Hjxp7MV5fR5DF
OA5nFfq+3A8vo7NwpJU6o5FOl42HBkbkRieCCVprntOsUslNbPQ6a054t32uC6tdxgRhuU7
BlYswC9RbJqucsdy5uHaCPpkt7m3EUhalcnBoQMXN3Y3KWsMEJdI0iUyMyip1OeAPljbd3t
dxe/vZJ0VxKxeJXZfuR8NNc8bnb3kizx7nCuq70KEEgyI7Ypw5Yin1Pc3EI/DeQ9KE8dCDI
YpWvnivP6RgYz92Nqv2JQiZrd25aJlNFb/ADAYv7MHpvIxKR++ADgKX/C3SAVU8njFFH6sL
bCQRx9xHlquoSIh1FKVHHF+ILkW1vuCIrwJGKK0eYZeoYldLuSJJxF8xEqrokaGnVTzpi5m
Fw8C3kKwTxIqhGVfi4ccLFLePc7oYAkSzEdMIPBAoC8Ri6tzfSi5nZJrqxDBUkC0oM1zHsO
JphJLDFcafmbaJ9MUunhqHh7MGY62PeW4WPVREkVdI0j2YjuojK0sLO6apGKhnHUdPDPHfR
JBIJe+GMjUEh58cSG3jWPuuZJAopqduJwM8aWGpeBU5jPHzm0Ttt7MQZ4AA0EgrVtSGlDTE
e2JEbayvpGiW+1j8SOM/iBBTIvwGeNzTZGSWCz0xpJPVzRTX5RGJyHHEr7esukM5NnIeqCU
ZmJNXInEtpJC9nfQ+u1l9WmvqU88EfZg+VMEEVUjgeB9uLi52tSlleqY7+AehGPUjqOWNuv
LL5ibogSWC3cgGICpZR96vPF5pSeMiYaxcuJJKheZGKjka4qCCOAoa8PoNczzxX6afUzzJ+
nyxHHcaikciy6QaBmQ1XV4jAJ48MPbzLrilBR0OVVOFhtIUhiU+hQAK+PtxTn5/Tn9IxXwx
XEikVkLxCCnq7utdNMLwH4ALeZCEEY2vdQhLWs/WwHw5GhPnhJF9LqGHsYVx7MH6ENvILe+
gYPBcAdSkcqjOhwLdVFt+Z9ooySEik+g0anOhwLO9U2O5LQPbzdIZvGNjxwI7S7eKPsCVkU
rpXr0lmXiRTDyJOkiQqHlZTwUrqqfaMbhDuEtTfqt7YEOSFRX9HTwyxHW6YSPHmiwj8OVXU
aAeY0Z1wY1uJhKpZGYQcu4uk+n7hOGt72aaeFonNZY9AR0ei50HqXPE217YwaO2jDX0QOl5
dZr2Uk+E6cIJrALsMBSJi38VJYhq6UqKrG2RIx24rFEXdNUm0wxLRqlqapx511Ym23cyBul
uayaV0iaLLTKtOPgcQbzFVLmwlQiReLRscwaYSRR0yBWU+TDVjjgVy5nF+Wyqg0+3UKYsbb
b78wpFAqy25JUSEjUetcx4Yd72zfbiZQpjDGYzSafVHzzwKMdr2mTlSl1Kv8A6QcLbWaFIg
SaEliTzJJ548sV5/XpivHOuNPjXFD44IP0frwTgEZZZ4ryxXypgH6gxT7cDEFtAS1rt8pnu
7mlIleIdMYc5E1Ofhi930dFpCSkDMQNbaQhOfIAVxd2kNzD3SupV1odWnqyz4mmLI3V5Ekw
iAcM4DDTlmMCP56MuwFApJrXhSmCi3Wt6HoVHLZeQGEWGC6mPPRA2QPPCmHZrx9YOmqha0O
BLbbQ8VzGw7V6sgWUDSDQjKuZxHBvtrCESlNxKM2moyGqM5Yhksd7hnnZNJSaNZCFOWhddX
A8sNFAbG4jcBSdASgXIAqAKimAHlsbYDpVFj10XlTAePcbWRwa6TCFH20xXc9rW5iPGW0Nf
eU44E9q5alQ6NlJG3g64l2jZJza6Wa53G7U627r+iLU3M8T5Ylvd3VbWSzrFZW0a9MkuoFn
KV6+62RHhi0a8jjvtxu4SttCiKr2sp+ABf8AToc/Zh9u3WEvcpVorxEpFLGc6V+Egnhi/wB
Iqe3Ug8gGWuLWVeDxRkezSMZ+GABmaYnSPjI8aU/xMMW1teT6XMSliAWRQBSrMvCpw9zcgz
BZ3NsZYu3RPgKA/txQ5kHM4+3Llgg8BnjMcDjwwEdTNeS5QWsQ1SSEc/IeeFvt3nWFACEsI
h0jVzkbmf0nswB+gm2zbJkhihSt7f8Aq7QPFI+Wun2YH5d2O37FiOlpCSXdK5vIfhDcfE4U
uJZHAox7hAJpQ5LTCyJYpqQaRWpHvB543HabyyheSFu7bu66j2X4KNXEYXRbRJ2xRKIvTTw
yx3RGok4ago1U9uKjL6dLqGU8QRUYNxJbBJz/AK0bGNh4MNPxeeNtgs5pBIVkQrqYFwq16i
vMgUrieDb2u0sjFoiiCMdNEXL019Q41xW3XcDC0OgqysxLGPpYcKdeLAwvIgcH5i4mQ3EiP
p1aWXI9TYj/ADFsckcO6qpW9tRURTN4N4EjPEyJCLS+jY/N25A1dzhr/eGLrcZHeG224GOw
mU9QlhOuSYDgRUUx/Uri5WDfJAk1sydLRRKCqVStdL8TiI30kUExVe6pcAB6Z01Uyri9UUY
NA9DyPScbfqbUe0CG8iTl7sUx4YtNqhbTNfXCqD4Ig1M3uxFGLmaOKKNYtKEdek6tTH2nBt
xPJcVYt3JTqbP4fYMVHDw+ivP6Jb6fNYQKKOLO2Sr7zh953MA7ledVeIhi+GNPDH9316Yrj
y+geeD4VqcHFPq0w+17ae/uk6kKEIPYU5GSVvhAxt35T26XtxlA92y8WbizyUzOWeeOxaRh
Aaa3+NyPiduZwcezG378ZHVJG7Fyq5jRpyNPfgEcDmPYcftxX6K4pzqMMB45HyxmASOB8MD
wAywsKRQw27D/ALu6fQjNT0oq55YmV+0JICFcwv3I3DDIgmn2HHZR1i2vc/Si00ialOR6TX
FuNtSWLcY1Bu7uAAhIZDQCVTx4YuNxsIkn2S3LRR2iqFaVEB1TIf8AFXLniLfNvlWfedRna
VT0SKcmtqcgFFAPHEe7XcKO92SCHUyyKy+sMorp04fatuZNxs7+Mm3sw9JoRIpyjJ4oeIGD
+X7xGgvbapjWTLUhzoPZgeeWKE0piwXV02tpLKy+BchBih5/QAceGDXHmeGEtFHc2rayXmr
6HuBktfGnLH7f0Ht+iv0ezFMHGf1bbaLGURXN6TrlpqaGJVqzhfE8BXA2b8t24uL9jpnuSN
RL/EWPxnxrkMS39/J39yuf4j1DaBX06uf1LyGNdcvbJj8ipDVXzoMQXMtDLQpJTxTLPzIx5
4ArmPoPngnx44piuKDFpdldU8M34IZQ8VWWjd0NypjcNzvi1wss0cckNqogSsR6ApU8DqzO
LuXbmMTWY1QFiTI8jnWgcklRppTLji72+6tHffrp6XDu+kOrCgJkUjQFHDCwybZOkVsva1Q
0mjGjKmoYNtFby2fzcrSN3R0d1zwryBxfbhu4t4Lq5DlLZWBRIPjfz1YmvBDT8vXdwFiuKf
zNuVyjmVuOhW8eWILu0uBLutmO5DdoAO9pHpNMqEYgvgNLSqe4v3XXJh9owKY3eY9QhhhgU
8gWGojHkB9FTihxTEtwp/mH/CtxzLtl+rEULZ3Ev4078y7Zmvs+in1M/wBNJZ7VE1/fJkwT
KGNv/dl4D2ccTwqy7h+Zb56OYl6YiwCiNT+74fbhzdaXvrhjJMwzK1+HXz+o5kmRRGKyFmH
RX72eWNSkNG4yK5hgRxBGNya9algsvdhlHV0MOOkcMLIh1K6hlbxBFQcS3U7FYoV1SECpAH
hiyuV1TQbhIscTrkBr4Fq+zBDXsPT6qyKKZ08fHCwNcRpMyl1jLDUUArqp4UxbRq4NrcBq3
eoaY2TirjCyRnXG4DKwNQVPAg4FSOOWeI3W50wwXIEkiR97S6agRo8sbhZRsZIonLx3bxaI
9GpBTLLWPDG4WsMqz2kUi9pgAGIYGpbIZYeyc6rc3SllbU5ZCtdDV4iuJprKAQmehkCk6aD
y4DC7YYVYPEJklGTJJr0rTywwv4w/5g3ORPlIVbUbeGMcXOYC/eGDtG+NC0rBhbsNISeKlW
olABpwkNiqLbIDoEZqgzqaEHE13BG11sdwxeaJM5Ldn9Tqvhj8KaSeX4IUjbWx8AKYvpd5t
5bFNyl78MzqWULTSEcpWhGDZflnTO9KzXzVWKIeC6hm2E2zcLs3sV5CZYpHyKyIepR4imBX
lxx7c8e0VxZ2DmsNhEbidfvMWUqP2YBOAR48PL+wZY+S2+1fcbtRWVYiFSIfvu2QJ8MNcfm
S9/p1u1e3YWr0cjweRepifAY/pv5Xtha2A6Q4XqA5u8hyWvvOGmdvmLyQ1eYjhXktan34V4
bqd2eJ7lYzK2lZEZaAIuWkDlgW8F8ksDF+3dpEPxKR93TzFVOWJYPm5O/qDwyqgUUeMNpJC
ng3AYt5xdTOpngjeLR+H25Ix3QV08Q/PG6/Ls0YlsQZAI9fd0sRoU8jw4Z4mYi87gh0x2qK
yxdgL0nXUU92eJLW4tbuaBhJ8svUo7rqpjbrNSBi1VkMbrEgZGyZSBQg4tNrSOVrW5kreTx
j0RqMhXzOI9uNnPLa2N8s1vJQdVvnq58QcRhdrYt27pHLac2kLdljnnQUxHBdWnakMyXP9Q
ZgxSNE0dnx5Ys7efbFEVolwhOtOt5QdMhHjqpi0t7uPtTwxhHStfScuGJ3Bp24ncU8QpxFN
Ioc6vmGV2KI7l+D6eI8ueN0vljjSRmWTtrCO3qyGSVYEZYubj5kmUIhmURIscyAFQVKnKhw
N5hJWumK7Cmh01HbkFOYOLaedWWRkFddCxplrOn72ItrZ3ELPbhlbTpA41U8RxzxdbztMaG
PbgtvKWSsl0ENZQhPDQPDCyWzL+Kuu3mYV0PXMHwr6Ti/juEjSKWkluYieyHpSgQnUMXBv4
omKRh4VFYQ7atDKC1QQOOI5LXa9bGIvcSIBqjYaiF1gZg6cGKeCMNfQRtaWkjgxDXVtbyU5
qMQQxWUMFrJLHDKFbS2uWvUo4EZYtr+zQyXO3TCURrxaM9MgA9mFW2trm4mbjCsZBB8DXEi
wh4p4f4tvKNMiA+XMYNPDLG+XK5hGjiDHPgKsB9mCTw5YB5f3/Rl9XLGeVcvr1w+z7dK8Xa
IN9dpksSkfwlPN2H2YOwflKCgWolvSagcmk1cyfE+7Am3C8e6DZugGnUf8ZJamFhgQRRoAF
RBQDH+3HHcZFaQAqGIBYA8RXCqsahV9ICgDzIw22fl+2F3dCoaYj8JdPEjgMsNMb6NHNKQt
pIHuVNOKyWyXkYzOgKajmKqQ36sG0mBtb9ONu9QWI+5WnDwxFfqtZ7GaN0OqnTXMU54jm4d
xQ1PCor9E1nbTrQRxyW1uIu40jOdPbJHDxri7ku1Nw0d0yHuSKnaGhZNGYz8gMXt+I3kto4
LaWK3JVAO9Wpri6jmg+XmtHEbqG1g1XUOoYBxfvF/EELU9nPEJtbhYQkClpT4V60B8TwGN3
isI3i7oHYgdx80pI+IsAAG5YWW8ee3t4QrRQmZXLMvHUI1A04ggjWpublFNMvT1YgmuWMUM
QkZy3hqbFrfOEO2BhcRXgXQxhB6IaHq1CmJfzLG0htmkOvbmyHyg6e4q0yfLV7MRyWwUQuN
aaRQHXnWnvwVOYbIj25Ymigg7kjrpiM7syppOoBSM1FfDCtDDYyaQ1VYSrUOKEV1GvkThW3
3YGiRFEImiPcjEYNVFS1RhL+ygicIQA+mhjaMZVU8CMUqPPGQAJ5gUOLfdttUHcLJie36e/
EfVGxH6sG1KPaXyeq1mAVjTjp8aY3hmzc3raifVw4H65xXGgy965+C2gIkmY+AUYN3f7SYb
EEFpBIrSRqTTU6e/BaKC4ubJaiS+ijLQqfLmR7Ma7S4jnH7jAke0ccUPPh9SS4iXXOaR26f
elkOlRhNls2Mu53pJlK5yMZPW5pzY5DG2Wu21W4u303ehBJJI+kHp1U9PAYu7N2jW6t49S3
MfqLoVDBlPSCQ2YHDDRm0iaKMtVxIdbLEVDGlOJ1YumkgFvBCaxuWByzB1V8KceGGihV7kq
PWlAhPgGbj7sLAITtu3tnNNmi6PN2oTlhtu/LK9i0DUu92bqZmHFYa+o+fAYrK1xJMczO07
66+OTAYLbffXMVymcZkkMsZPHS6NxBxt/5kijWK9tnDTuvEUOll8+oYnn7YlR41lQMaadQB
BHiRXFoGzYwpX/hGOrEm7iRzNJGImjNNGkHlzw1wbqdTJI0rLVWUGQUagYeGJITdXDRzRxw
sCy+iI1T4eWLiWJ3ke6YNJrIPUBpqMvDHkMMjiqOCGHGoOWN32i5hEw2464Fqc4ZD3Imy+6
cX9tJLI+43UJMW4sJAo0g9LdxRp0eOIUSV3WLplh7nciEKLRmL8HZ3OVMFbSFprPaSouViO
o9yQdVPGgxabJHABpIhKSHuJOGbIdNCuitcXNiliK2/bWCQyKqUcADUK8D5Y7K7XNdW4RTJ
NFQ9bCpUDgaYSC8imsXrp0zRlVT3rlTGuCVZRkQyMGHHyxQ+w+FcEeORwVKgg+qoBFAcsHc
vy/IkEso03FrIKRSfvADngTaDFLE5jnjPwyLxAPhgt4HFDnXOuFMtYbmI1huozplU+0ccTX
Fju0wuXq9Co0SSUy7ntxHckaZVrHcx/clTJx9uKcThbav4pQvpqKha0rTj9WY25ZRqT5hk9
awV/FK/5cW+z7AI7JLmNDFcKB3JlkFTI0pBYcKYt7MS/PtdKBc2w1FZFfiX7hPAZ1xO2xS/
IbbagJAhoI2KnhTSePHH/wA7s0ltdL6ry0PbrT4gUpxxZ/KXL3W17op7IlYu8Touquo+PMf
U2myIqqvJdOfKFaL/AMzYvd1MJnkikFtawVAJdz216j6QACcVv7QR3O3zFe2W19uQBWDKy+
IOJJ5bOJ5JqmRivqJ44ysYtVKV05nh/uxJtGzxRJcXmV2IlBd2fJY15VPM8sW23QQwz75ea
nmlk61gjTPUw49PAUpXCruu5y3UIOp7ZFWGN+dDpzI8sJDDGscSCioooF9gH07sojJjTcKw
g5qAwDH3VrjbNvRGkM7W8eocRUauBxHCmUcahQDxAAApgU/2rjPnxxTwwviBgfrxTxwKYtr
8RUhMgiupo2McyBulH1CoKjwIxPeyXE95cGJwJZ27mlNOelMlxczWZ7ssttPIsdNBV46FVE
a5Z1rhZb6RY5JD37uZuAkl5e6tMG72e3g7duVF1cUzmaUVPbIyUoMzie9ngWA6SulrmErrA
Ka9PUdVOWEfb2jjljjVqyguuhVq1AprUjFvc7gkN5ZXNo07WyqEoisqksX1EsK4u127bVsb
YVCXAoNTK1KMv68Ty3Eq39tay/KugVUJeRNaN0ivHLD3CwQpDEUOhmYSyo7CNhEKZlWwiwX
bwWqxRSyAFdCBpNLMUpVsuOJxDpu4rmeeKyepek6stF4joK8MQoZLS3kuZwutF1MgoSVkWv
HpxefMujmFwI+0tE0mvBueP2YB5c8ZcBwxd3NlatuFlfv3GjjNJIZTkajmpxIt/t01ndaf5
aNgWEzn0oDTjie8urlbreX/AO60tqEKudQiA5U+jh9LRt6XBVvYwpi2NkmvcPy7IIZylJA0
RzRwcq05jF9vN2wkvFoqgn+GrerSvhyxuEQNGS6clOGkHwxuVhFNBZ2FmWW4dsj266RWtSS
acsbeqWklpYbYjGJ5QFeeR106tAqVGZOMvptN3hUutrqjuY0FWaCSlWHjoIrh96sANy2u4d
nuo0OkxkmpzU6hQ5g8RzwF2k0C9TxsT3QzZEyaqk18ceFOODtezMSzlkaeP1yMOKReAHxP9
mDZbKsc1+CBuO6y9SwucysdfU2f+/BaMNJcP/FuZDqlkI+83h5fR7MDFSeGGObte3ErRjmU
DsxPuAx+X9sW4pJZQ/M3C+o1VF0V9oJwME/ZjxOPaP14qOOWDUUywaZZZ4pi8t6VLwuRy6l
GoH7cW93KwGu3/EkOQHTpZj7MC7s7iK7tBG8UsqRdmkooRoqKuKccQxXEaPtsamR0bqMk/B
F8gozxN3rhTZXlxW1hAo0Zc9VTnUKMPPbbUbSFWZjdRhZmn/e7ZbT1YWJ16GjCuhFDQihBA
4YitrkR6olMUVuKyyaHNWQKKnM4d9i2ExPNk1zc0iBHLprXDS7rHDLeTsskzIgVQVPSP3iv
jiKQWsWu3q0J0joLZnT78a5oI5JChRmZQSUOenPljTDCkaqdQ0qANVPVwyOG3a3i+c25zqn
sgorC3/VjoMRbp+Wb5VjJDTWL0WOtODBRUHxriOx3y0NhLKaRT11RSPzo3LyxqUgjyzBxp5
UyxTE0YH4sI7sTcw8eeR5V4Ygm22ERRXADvzYsR1amOZIOK0+o0rnSkYLM3gFFa4tYLY9ht
4u3nEIyJgdstbeHA42+SxmcqBW8TVqJStDkPEHIY3TcWYUubhmPLSi1YFhy443K/gjGndZY
7GyQDOQowZ5G5DpSuKewfYPqZZHE+5bOFZ5hW529so5ivxJ916e44N1DuMuy3FD3LU1iMbH
1ZZc/Ohwxb8yq8LH8Vmdg9PIa6fqwbTZQ/wAs40Xe8ONLtGP9K2yHHmRhba0jEUSVoozNTx
JJ4k+P01OPdXFvtNo+m53Bu27KKvHb0PckHh4CuE2aACPatsTtM+oH8JCO41fF2FPtxuW7v
GpVX+VtJF9PbiyOn/fiuMvoXAHlQ+7FDwx5Y8fLFzI50osTknwGkjFrY3IO37NCig6f4lz9
vAYjtbZO1FECqIPDGRy8cWUEUUb30zskEkg1dqOlZXA/wig88HbklS+QJrV2SSR4kJOky6e
GFE9zPBElvExltmpBOX9Wn2fsw8dkvauXDBb1qPMrMPVVsXFtudxdvPExipG6xKFb0OMjUn
He2y5F9HEme2XACXfSKdMgybPniPbrx/l75lBaMg6FZl1Fe5wywskbBoz6WBqCPaME+WY/v
xXkcNuWxTGyvD1GH/Ql/dZeVcTbPu0LWt9CQ0lvwIK5a4m5jFxt0q9W1SG2EnDuIPSxHI+O
K8xgEc8afhPEeNcX22EGlhdOik/cfrGMvqS28n8OZCj040YUyxHYX9s+421sALS5tSscyAD
TpkVzpOWGfbLJzO9A9zumkrGq8kRKk588O8U/9B3VDWeJ2It51IIMkZUEGvsxbbXZs1xex3
q3EZRH7Kxqes9xwOIrj28PrVliSQ+LKD+3Go20JI4HQtf2YAUAAcAOX1V2zblEu5zCoU+iF
P8AqyHy5Dnibbttmk3DfLwJHPekgsgrTRGFGX92F2e2Uzb3vFVdlzoteo6vAD/fiGyQ6u2D
qbxZjVv1/Rl9auIdhtuu8v2QSIuZSKtWZvI4WNclQBQMuAFMDzxTli3s46x7jfroa4FdUdt
H1SaD8JbhlhIL6W4imSJUPYMmqWIkhUkK+rFlvOyq00VvGIzaJUiS1amSrydcK5UrqFdLCj
Cvjjv2qo8iKe7CyitwgNe1r4rTiDhJVl+XaNC9uwJD1rTt6hwIz44W23m3j3K1oUa5A/E0s
PE5E09+O9sF26MkYRdmlHbikCDIIxrppxOI7Pc4pLWeSgMhUmAmlTpkHIYWSF1kjkAaNlNQ
wPMYpj+rWxEV/t340cg+JFzKN5UxB+Z9j6Lq4jV7ixJPbmyoeBHVhE3Da7q3letAid1SBzq
uDG87QsOUiMufMcOONfzq0rTTRtX2UxukljKJbS4ijlqtaGQdJ488ef16SxrIBwDKG+yoxQ
Cg8KCn6WPadsK/Oydc0rDWtvEPjb948hhtl2kvc7ndkG+ua1mct8KnkSP+EYmnOyO8slTJN
rAVETkvMCmZ8cS78NqkujeLS2KyLoij4EAtzwjzbJOXfVVY2DaQDlXBe5268hAbTnFqzwCY
rlaqTQwOeHswGbvxg1FHhcUoKmuNfckjSukFonANedaY1C/japC9NWzbhWgwbQXkPzAOkxl
qGvvwGNxGFYVU61oQMqjPE1/L1rGKoo+J2yQe84bd9xGrc74a5GP+nG3pjXwywBy4YO2bZA
17ufAIoqiE/fIxrnurW3JAJj7RcjyOeI7BtxhkvLkMvbhiCdqD4pWfMriziqfwLQKl0Y5Jn
ZgSufbyrzGNjiXu9qaFkOldKFgtQZBTLyxnjPD3tjEZbgA/ywoFIc1d0pTr547kUg7qDXJt
0n4dwNR06tNerxH7MQzWEbWslsorn1d1OL1PicD5lVM6gx3ULZZ8NQXiAwxosLe5nvVhKmC
1NUgiIprAY0BpwGLabZLuK8t2Sv8ANKVmdgxrXOgpwxNBu+1TpbMO1LNHR06l6z7MSWgkEq
WUzQxOMiYvXGT7jgHB7tvGxf1EotT7TTBg+Sh7ZzK6B+3jiGWziEVvdW7pKqCiB4ypQ0GWY
J/SHEt3O2mGFS8h8gMRXFr2NugahijuiGknrmAdOSV+3DQisV7F03Fo+TowyNBzHngV/wBj
9FPpfbtpi714oHdmbKC31cDIebUzCjDbJtLPc7tcHVdXVNchkf8A9XhyUY7s4D7jNU3E3qN
TnoBP6/HEex7W6iW4BN61eqKDKpry1YjtbddEMShUUeAx4YryPHAyxwBHhjQUGgUyIGAEgR
c60CgVPLlgs8CFmqWOlSanzpiObc4Io7e1BWEZjjmVVVI1Vwt80PyG06lkhtnq0kzRrSN2U
1Cr5YX+tSx3NjKSFu417Zhp/wBROYp4YR4a3NzdClpBGamRiMmoOWDcXvRfXjGW5ZzmK8FJ
PhgJNeRq7ZAKddPbori6kCNLLOmiSTtkCZUGSajyPDFvIiXKtcW4nkia4cLArnSFUKCaLzx
a7YUKSJaxyxsTlItSraa59OOOYxTFBnXCxTVSWPrhnXJo25N50wtzKCjo6GbWRW50kapoUH
jTqB9uJt4tZ+3MJCwHxNq+HTwIpiL8y7fcSRRXbxfOxJRQskWQZpM9IHPDWssaW8upmtlUB
O5GSSxVf3TxPPEkDAFZVKkMKrmMqjwwbTb3VtyjSl5aSDtxXYTNWgPAHR44kEWuG4i6Z7aU
Ukjb2eHngEcBz+qf0PhXni6a7mjtdhs5u3LTOS7aOjaA3AKT4ccT3t3cyCGJSLdQo7aM5JW
Nf8ApX9uLzb90jaW+223eSK7H4dwjIKaC6eoHIg/bi0eV+7I0MbPJ4syhq4yOVOGAftxU5Z
4ub1gXECGQIOZHD9eIu1Ko3PdGeaadTq9XUxXxoKKMRTsmu/nUNPOw69Tiumvlia6Ygui0i
jPxyHJVHmcSbnudTul+dUwb4UHoSn0H6VhLgSvXSleo040GPLBN3dRxMOC1q/uVc8Fdk2+e
eRslneNgg8wKVOBeb3tN1udyD+GZAViiX9yPTSuKJst5UcBp/Vwx2bbaEtYmNBNclWKhhRj
pOXDEk0t08TLHSxulUaXcirRcTo8sQ3tw0l5O6jvrNMzaH5jSCMa7WzjikOROkE5e2uCYrR
Li5d1W1i0A1mPpalPh44sopLqWW9ltWS4IaOJHGqr1LinPlja2u7UNbSRdm1vge68crMwMb
uPhIGHsrmTsSpGJTJJ0xlCaCjc8XFs0iQtAT22ZwVmQLqLoRywJHvIwpYqDn6lAqP14eL5p
WkjBYqoLZLQmmkGvHhi0hlkEcJXXBuCV1o4bSYmQrkDzrj5eHot5pSpiBD9qQNpID5Ajni8
2i9cfI3alUEpojFWpzNAWGFg22NTNaqLiK7nNZpgCR24yenTGvLwwk0MqSSAAThPhkp1DPz
4Y7g/AugmiK7UDuRVOZUnCXGgWd1aLpj3IuBHdoKALKT06j4YWPfLGWxbL+YUa4an4qjl9u
O5DcxSIc6q6n+/FSa+ftx/tw/R3ou7yW12vbxEs0cApJLJMK0LjOnDEOz2to8AgINhqcLr8
RIT6Sw4HPPH9Ph2nRNEpjWc0jTwV6Do9tMXNpDM8l7NQbzuBNIbeL1yIrH4iMsQyJc2212T
qVsoZkZpjEnSsh6hxAyGGvYr590tITpvomjEckKnMSqoAJHl4YWWMhkYAqw4EEVBwMXbKup
mTQingWlIjX9bY2Xb4c7pKRqF+7RUP/MMBWOYAq3nwwZJlaOx2eUpHQ/xpwa1rwotMFj9Hi
PLHzAlaNpC8agoWeNozpZmUclrh4Lp1hqXhF/GOoyKNa9JyHcU5HFvuElu0oiRoZLyYlQ0L
UZWXVnqTh5jFzt2zSi3t4WCz35q2qvqSEjmMDtQiW4p1XMw1yMfa3D3Y41+gZ49vHDW1yge
M0YA8mHpb3HD7hb3HTErPJLb1hmNM/RmhxPY3sqz3EGl45wRWSOQVGQ5jnirfDmCRkvia4t
LpA629Zo1YxRyV7bBdQaThXG3ynO2VHW5tTp6ULM6TppB6vEYDfMRQLFBGY1mIJkOrVpaKq
sBQ54l3CXcEtY0kEgeKD0al7VFXVw6sLIu5CSN9TqRHqBMiBS1S3MYFdxZK1rpjpxVUpXV+
6MaPn8grqo7Qy1MHPxeIxLdG6cRySFoo1i1kTOBWpU+k092HglIooNQSKVHgcQ/l/dVJLES
WM7kgOwqY0mHNWwpN2rbleSR/OiOMFYYo11aEjUgAU5nCTxNrilUOjjmCMjjtzIssZNdDgM
tR5HLEtxtl7JBJOCrRTfjQENxDK3lww00O3wy2gHVFBKYWc09VGBC58sf075+TpjLy7ZOCz
RsQCO3LwYLzpjz+t7/qSXMte1Cpd6CpoorlgS3H8fe7gTzMlDHHFGKImqvEChxaRWW4wwrY
x9uUyKKmJgAWGvT1ArkcRQ7DuU91KWoEAYjxyIycEilNPvwljqC2V3ol3GFjSP5tVr2ieFT
lVa4um/NMJ79AI4dBdQCTQdJ4KtKcuPPF3u8MRtdlmRYFDLRppl4JHGMzzxDDNGYmBcpE1N
SRszMitTwBwDzxdXtzJp2jZm6UH+rOgqzv4hOQ8cT/AJhu0pDE3asYjmF0j1e0ftriTYtuY
pax/wD7C8XMjP8AhofE+OI7S2XtxRCiDifMnzOKU+3Fmk0eq0uNXdkFS6aaUIUcfPFwlpcr
JBIo+XggWpkt5gR3lp1akbiOWHiKLt1lIEaRHpKXlVNLsi8g/HPn7MKt1W6vDp0o/wCNMxT
06U4LTlgLfV2vazmLeNh35AeTtyGAdhv5LdVzFvNSWEnzyqMH+qbX3UqB3rNw5PnobPC25u
OxcHLtTKYmB8DqAwGBBU8CMx9RkYBkYUZSMiDlQ4e42eY2srU7UdWUIa9RV1zpTlhdvG5PN
cRoZNwRp9MCRltKrrYcWHjizhNkbS6sdSQW0kYmtJEfLUr5LXKtcbSlzcmBpu5HLaSHpKM5
KSppqq0OWGa8tleVsu8OmQcvWKH2YDC4uJUkljj1SyExRKx/iMo5DzxLt7bg0sEaoYryKdo
1Dv8A6FA+gnnlgXGxbo50ijW9y/ejbyrnTEdjvUDbfeMQELdUMp4VRxgg5qwp7QcNcW9Vt5
D0KdISB+OipNSH5DxwkCqzz1BjZf4mtBRB/lwm5XS03C3oLyPUQrMg0q8i8xTBgjlRdur8v
bW6KWd3H+oKCiqMD9RGM/oW7aJfmUBVZqdYU8RX61Pp9uOrjihFQeRzGJY9umijtJ21vaTx
CWJGpmYxUafZg/ObTMzqekWLL8vJmOoK51IfLhhnNdrWQ5JGe5dBOStO9dPsXB20wBrYnUQ
1S5kOfcL+rV54ECy24ijGiK9kQy3eitdJ15VFeOI7i5u5bx4QeyswULGW4soRRmcD9mDJGv
cuZCIrWEcXlbJR7OZxb7BCe7uF+1ZQpzYsdcjH/E2WLf8ALmy1n3ObqlYAsya82kA8fD7cC
1jJkdz3JZWADOzZ9VPDFytnM1vcKhdXTidAror54ljEMl185WWzpIZI1ZR1QySN6Gr44sr2
Vu01ujB4KBge6KMury8sUUx27EFgo653r4cTj+WhG02MnpuH67gp+6vAVwZY0M10+cl1N1y
sfby92K/RXLHavrdJSeDEAOPYwzx3di3ILAGo1pdNrhJ+6r8VwLHe7VttuDUJIxrC5B+F8u
OAa1rwIzH0UH248x/di6hlTuxXbma5aQ1LsTUaj4LhFg3Ds2WgKbdFDq5B5sDWnLEe27raC
W2nSUG4gjYoi6tSxnJmB58eOLW33AGS1u1ZrV2qZYdPUkcx805+7jgrIFZCKMrUKkcwa5YS
GOzEmybiALhAPwonHxro9BHj54kWG6ubZJj6Flog8qc8LZtOu6beF67ecpHcimQMMniuIoN
zVoZ43aOESkB5E4plXjTE1ndlGj00lGoakHJuOVPHAvrdu9bxsAJqr+KKVEiBTmOTc/dgX8
2l4L0FLqNM9Ck5OR7eXhhbmCSSOC6jZQ0KqkcaUH4UVBmzceVcWW2zq0d2Iuta6ggXJe4T6
WccsZ515n+yM7sFRAWZzlQDMmuJvzFOh+QskMe3FsjNK/rdVPjQKD4Vw2/XZU313rTbUlJr
LMwLFhXgo9K+WJrjdru3k3y5kKsRIGK/CEU8jjM4EsSpJNK6wxJIToLPw1UGPk4Li3tGZO4
LS2pGNGqhbVp8cRtu+63DzsTqjjlqlAeCnngyWsSTTKSGlkPedWHInli3ufnrgR3t1FC1uj
lESMrQgU8xiOaeV5tqR/6a87moLqa9wgk5hjSuHdpWhgi3ARm6MrEojVYRshNNLeODv0TBt
otZVs5HDgrpNFchefUeOLy6tmTt2t9GVQSETSK5zjjWtCprXF47Gn5k+cPZiqe8vWNCqPu6
OOLwKguLK5vNDBaM1tcpICGHk4x2LuJZY2Aqjiv2eGCHDS/l+ZhoeutrV2+E89JxoWd5m5J
HGxP7MFNo2uTxW4uyIYx7FPUcCExWls2dbkMX+xcGHdtwaa1ljL3TxII4o4I+p+rjrbgMRJ
+XlNpdX6iA2s8bK1urDV3486AFcbRtl9cu1i7utzOzFTK6rWNZHHAE4s49ohSB45LiMJPO0
kT0BqQVzpnliyWSSJZBuMyOZCTEAAMmz1FMsQfl3bJInurmRzcCJyIR2+tu0zV6Ty9+Nhe+
lQTWc0kV4xNQNAorHybxwtzMyS2jWkket1qGkViFKih48sRzJJpfYI+4VkJ7gZmLhQPHQKZ
4m3Xa9MpW0jae3p/GicETLQjMoaYgtbXona2XSpAB/eXq9OrD2i6dUupRzVdPNc8/DH9Mkb
TcWn4ErAhmjkj9DqfPxGEl3RFRIWrFZRGqFl4SzPxkY+eBT7cDFP7DkOOINiTpt5UM983Am
FTQRg/vHDxXHVtm06hb2UddU8kYoAdIyX9gxZy3jtd3Ksflra3FLayQg5u1M2piX5PbmkSS
AFTGjaRKZNbvqHFqYCy214Xt4m7J6vWJQyMBXkvLEsc+33Mt3JKhurlnqJI+4G6Vr6gvhww
0EdrcaUSSNgzUEkQlEgjB1VHTliPtbfLbRl4nsZDLqWyjQ1lVs8tfhh77Z7g7ffOS0lKmGb
/GnD34is/zZYvC1uxaO8jLGBiMtR0cMv8AYY/p1vLBNAHMvaLk9Z+LqNa4lQWkei4IMykEh
yDqBPHnhrMWsXyxOow6RpJB5jCzx2cKzKaiQIuoew4+a7KC4Nfxgo10/wAXHBVI0QE6mCgA
FvEjxwT44ktJ11xTAq48jz9oxNsd6qfNWw1W8+kAzwcjWmZXnivlzxJNFG07xrqWFfU7Dgo
xDK0ktx8zIsu6WGroerajorw0cxzAxt8m1FvmzI0BuoSCsUJHWHIrTLhhI7q0O4CR1hjt6B
md6ZceeWIby2tY4hBqUKUUPA49aHwIw0TraKyEOyNoB6+Bz8cT7ntsEHcgFYJY0VlBJpxXE
N0bWNGmjV2XtgEEjPKnjh3SGMFFYp0DIqKjh54F3dBGnd3SRgoXVpOWQ8sEhVBPEgcvDEVp
dqn9LutIhuCCojY5aGYZHPxw93aMI4Z21xgsCzFzVwgGdFOJICCY7mEyOK/dPS368U8Pptd
tt4ntYDcduSZhV5QmZ0LyQ82xT7MU/sG23AyS4SW2kJ4E/wARF9tRi40KYkuNcYlK643ikN
eluRAOIksbrcHfMy9mkQJp8PqI9+JjtN3JeSxjU+3XhDM6k8Y5FPEc8R2+6W8+3Tvx7q/hi
nFg3hgm1uYpgPuODSoxXwGeP7sUwUajKeIIqMFZrRFc/wCrGNDj3riLadyuDcbfdAiyun9S
OP8ATY+eDT/Y4dnvIqx11KG1MNPHpGeI7iI64pVDo1KVBzBzwBUZ8PZihYVOVKjjj24XdLc
9u7291kjlHEKTpYezCWu8KdvvCBm4IievAo3njVDIsifeRgw+0YfatrkJv7hzbglSoRMw83
mAK088d/8ALrhjCRaXdoar35D0xzJ95g3EjFi88j3ME6sq1qyw3bKC758A3LwxNbWNoxW/0
ymSNmWJioo3zHw+eXvwJbjcUMqqqgrAtAqZAUPhi6sricxyMgZdPTDdKMwVUZKwx3bySKQd
KxsgZZBp9Syq3A0xQ8Dy8sblsso0S207TRIecUhqGXHliaznFY5l0nKtPBh5jEn5W3GT+Ys
m7223ZFNS81o3EeIxeXqOht4NduVUUpNUaqLx05ZVx5Ypig5Yt7+Eos0QMcrOCxaA56EzoD
Xn+kz+sImYxSIwkhmT1JInpYYjtt2tIb9JmVI3iIDS1yr2XqajiaYpK0du7LqEaL1sBz0rn
j+uWkHy1gilWdv9Wq6ekeJxWWNXKigLKDkeIz8cSBLcQSymvejLBwSammdMD+lblW2VemC7
HcNfu6qcMN8ztsF2nIwPop/xE1wzX+zXcGnOsaiUU9xGNdy0tm2dEljYE+w0ocIfnox3PSD
UH31GWPkLS3bdiwaRvlyAYApykDHnXEVjuUn47KGtLhukXMRy/wCNaUIxfsLC5kmmln7K9t
e2ElXSJQ5zqPDCiS0vBpMSkEsFEfbKyAUYfHTCxz2s3zoC/L3TSUEUKA64/V6m9mNsNlZOo
hjV5uodwTBqvqLNTOnLAZhQkcOY8sbhUV/AfL3YtIr2FLhWgjqGAPwjgcMm0Qdi6cqqsJHR
VUnqYjVnQYsrK0m+X3eBUiiuB0iOJsnaVjkFIJIrhBCy/JbXGIYJocmadhraQOPuHPjxwbG
/tpLy9UBrcwL/ANxEPU5rkrJ8Qwl3bMGilFaeB5qRyIxn44uZZ0DSQgGFz6lckAaTjVeym0
mmVB/VEQzQyJl0TJyYfeGNFxblqMV+bt+u20gE62NarkOeIt92CZHv4FopB1Rzx842oeWBM
nRNGdFxAfVHIMiCPDFW9IGfuxeXa3LRTi+drCepYwqnT0eTYnSPazexPK7S3GaSTMOnXxPh
hjdbHdIMypjo2XnWmFkurW7tkbLXJCQo/wA2FQXyBjwJBUe8kY0f1CLVWmROdcCmYOYPL9B
X9DTG8XqoJJrC2jFsGFaVRpDTwrzxcbzur/Ns8mgQtkKjMlgP1DCxxqFRBRVAoAPAD6xSZF
kXjRgGH68AtBGdPAlFy/VhXtnfb5EUxs9tSPXG2bIw4ccW9tdoBsfSlnNHQT2c6/6gJzavE
144QbvGb2xYVj3S2WtVPAyx8vdhbi0lWaFh6lNaeRHLHHI/TuFBUmFsWap6ezGB/wAIx/ec
Xs26mOaS9ctcMRSJYlGlU6uQXG4NbOz21tIz28TrpciT0Bfvq7ek4W8/Mjhf5cpaTRKRDmd
ciN/7mQAxPuG2z/yN2db2jKKxT/E3iNVOGP14W1hQSPdzJGBXq+8Cg5nLCLMtZ4CILhWzqy
igJB8cfO7VMdtvM9RRQYpa8RJHww8p2ekyq4F5t0ukAOKFxC1c/di7ubfXuQuYu5cppEMyF
D1kpwJHlhrqEkxTQs6sRQgFTyxbOo0gh3fnnqNTiN4pGmSaSSXW6lTV3J9JritcsaZFDjmr
Co/XjUbaIP4lFJ/Zhj8pFWQgudAzIxw4fVuNoCaTDqEcuqvcZDRhTEW3pYNcPc0+WYOAJDw
PsxcW8m2yLfWo1yW+sGkYzZtXkMNva2o0rJo7PcFSK6a1px8sXNxLtQWC1YJK3dzRmAYA5Z
8cF5NrREFv82Ky+qHLqB0058Mf1hLSPXQyiAuf4K1qdVOPliO/uIlg71WiRSW6ORNef1RiC
9iNYdykS2u4z9+lIpF/YfLG4bZtkUbm8YSRRSEpGvTqqKczhf6pYskp1l2tvxEVEFannU8s
HsTaZFoGjlBjcE8BR6VPsxn9byx2541lStdLgMP+bBubMvf7VcMRPaULNCOIMXHLCbnslwb
GeUAiSCnbavKWLgcDbN9VIbmT/tblP4NwBxpX0t5H6bm2OfeidAPMjFkWNXjTtP4hozpNfs
x2rfO+uz2bNBxMjcW/yjPFlC88s22XMka7jG5aWsq5q2dSFkb1YF9FNFDcbOwMtAGUIoqsU
i/s8MWbfmGYSbPIyT3BEY1Ry0qsDac9FeeEv9qdtuvbeRVuVIMbNGM9MkY41HpOBThWuFVg
6W+0g6KcHlU8dQ6cSb7EmuymVY7+GMUZTynUDI+eEmiOuKVQ6N4hhXHamWSWft90RRIW6Bl
qLcFHnh99trdLbctrmVrlYyCJLaQcGZcmOnEqW6t8vHLIgDMXqjZg1bxDcMbztsPVdWUzpb
rqC0WX0nU2XOuLaGU1kSJBIf3qZ/UMsziONfU7GgGdMZZ4/u+m4vCepFIiHjI2Sj7cbfvko
hPyR1TCMN3Cs51P3K5H1Y2F7WYxfMj8GZKFk1MCGAPhjc7bdD3N1NQs0h/iQjIgDhwocHYt
bPtYb+oLAeGsCqqfKuLwqtCzISRxJLDPLDkAVFitCRn6Blhbv526FbZ5BbrJ+F0g9Omnliy
9jc6/EfrIqf8ActPD8oBxMwcEe6la4sIIkFbYMsslMyxRmI9w+jTcxBiDqSQCjo/AMp8Rif
5O8O4jSPl4LvirV6qyihOXLAtbhXsbvP8ADuF0BjWnS3A5/XpxxNf/AJelJuJWJks5admQE
1oOFCMPtN+jWu4RZtEel0kQ+uJsLHXVoCip4kAU5YNzdvoiqFHMkngFHPAI4GhH7cNt2orZ
bjqurZQaATL/ABE9h8MK7KGdD0MRUqSM6HD3IjMzrQJEvF3J0qPtxFuTRKdwtmFxex6qRzd
RkdX+9SuWNth3aKO1268lWZCCdYMfXHBJqyq2I90hlMLhe3cxgArMnFQ3+Hxwm2Wo1bjuA7
cCDIKG6WYnliOz1mRgS0jkAEu2ZrTwwUYBkYEMp4EYbYLwj5O4LNtkg9IBYsYvaK40hZJND
ozwRkKZ0rnGxPw88SwRwx20FwNLqtFUlhp+3A2u6EjOH+WLBvw1ibqifRTjnSuL7bhbfNw3
8lt3h1aYyOLdPtwEUUVQFXnkOH01PAVOGtlVv6LaNWR/SZ51OQRs6qOeABwH1I4rt5EERLJ
2209Ryr7sJtE90WCBdSLKBK+jk9OOEkllnRIP4bNMQI869JPDPEV/cTRNPbgKW7wAcD0iTP
OmF3U3ai7LAhkuMiRkF0huHlj/AOUOm1hPcY6yi+HVgWTEttoGsFpCBp9VS9R04mtbbS23y
HVNplLLl4tq6cSR7QUMdQXWN+4AeXM0+ts6tmoeZgP3hHkcbjIwzgUlfAVCrX6mi6iWZa1o
4DZjhiWfbrh7y3YMRt85/wBQnLRJ8IxLaUaC7gFZEkFBkaNpbgQDjLMeP1niYCGcnUlyi/i
I3jqFDgbJvOcMGUe4jUUIPUqvUcffi43C2lW/k1KLFEfQkIUjWPBicO9tK1rHD0Lbzj8N0h
TXJK2XBuApjbxuVuEvpUVlZdLCF5hkKV1Cq8Th7Ozk77pH3HkjzjArSlfHElxcuEhiGp3PC
gwPzDO0rW8twJZ9vJOk2asO30DmKVOArjvWlygZTwNCKqy+BGI9nto3uL91WOFajSGfpUO5
54mvt5kF1uElAslS+hF5At54y5/QdwRK3tg6y27gVKkMK+488QXoXtmdNZH3Tw/biQblfud
wtncCGZmVNVawPbrGOvzxbb5DCyXECMLy3cdt5YDlKB9lV54uDbXhtJaxSJpU0e3hOkIx45
D7cftx5fQljaV/qV+e3a0A6fvO1cqAYit0VRoHVoGlS3Nqef0V+m1tbR+1JfyiEyilVQ0Bo
T7cS7lt5kivbTTIsxcsSwIBrXG3WN9U2gsxczwglVkkP3qccbjdWyhVkEfbiYau24fNkY+I
xt9jLtUsFxcL0bmCQrNH16wOB4YtNrlm7QncySvQvpSJSFJC14thrK563tg0E0bDilOjI+X
7MQm8CvtO7l0aoqqSIxSjf343UQIqAXsijSKDSAukCnL61rUfwbaV1J4VZkXLG9uxPe72mp
46dTY/Z9V4LmJXjkGl/hYitfUM8PJZXgvolH4dlMoTIZIqyLn0+eBb7zbS2U6rWSUIXgrxO
l1rhZ7eQSwyZpIpqpHt+pQYktrhA8Mo0uvliJvy3dGzRDqkgkdmjZvGmJbX8z7a0URPbV1j
Z4pDWh9XDxw5s9ySO6mBkVA4ZK6Qg40Ip4VxM6hb+MJ2Gi2+QoquiaIe56aAccS2+5zhdus
UitpkmQaZ5SvWxd+QOBoCvERQAUKsvCgplTEO07XGsl7dDtxhWAWDkKqOBzw11uV1Bc3tTJ
Pc1EshPIITVqjCMLkyl+KxqWK18cPFL3bdFAKyyoVU191RhhZXCTlPUFNT7aYkhammVShqK
+oUxd7ZMwZ7C4aIKOS+ofbi33URlu8Ow5WQwkOM0ZnFTpp4YuXvbwXvyylGjValAqlqazm+
oc8bk6wmFiUKKfUkT1YLimKYeaUhUQEk1pwxNv12jLNcsUto3GUcC+kqDw1c/rRfLMEurV+
5DXgx5rXlj+k3NiLNZAEurx2DVC0roUczTFnu+yRiY2sQgktidJZFFMvaMXKyW6RCZVSKxV
lZlOqpleRqD3DEW3W+2hJ4k7a3LSo1P31WuLjcNztxGskCwwnWH0qnEED7xzxebjZWYe0ul
0NGZVXUVFBJ5Z4k2Xd4ViKFmgmRg5DMSwb3E4kgvCplklZwFNaLkBn7vrWAj4GGYS14aKoR
Tz1UxvhNDMJ6E+VW/QFWzU5EHMH3YN3tFw23zhaLEtDbtThqi4fZjVuVkLlEoDPZsWZj4mJ
gCMN8rLSRDpeGQFJAfDS2PZ9LTTZqoJCj1MaZKo5k+GKwxptcb0ZHmHduBn/06aVqMG43GR
76YqV6wsYFeYEQXPEsW07jPaGYgsjEMhFfccQTXso3u0tm1fJ6VjYllK16ultPnh4BdttcU
0kkgtIgrmNHPSms8KeWGllvp3djVmFFY+1uOCHt/mZDWskxJbq9lBlhIY7eNYo6aF0jliTW
iksrAkgGtAeOLe926YWW4pLIsk41DUoY0rpxJtN/CYL+2X1Emk4XpLrqA8K43Pb9ZJukWaO
tSQRmymvtxLbr/GX8SAjiHXMU92WJVlhjjtbuFhNGrsZlkC9OqQ8a+XDF2wRowLeJWViSdU
bMhzOZwRXPFcW/5cjIYSnvXp5pDH1afa2EjjGlYwEUDkoyp/ZCaUG329CfvNcGvDyCYZQrR
m7eaKfVwMmstHkPZT6LNtulBmlk7aWZXX3y1K58gow23S2slvewqTOpzRSDT1efL6+WRwsk
8VJ0/hXEfRKh8VYYUWTjdoxVpFuWCTfuqjAUPvwG3GwubVgtXoncQZ0oClcO/cY6NIdQjll
Mma9IXnh03KSlraFUtIWQ6RKwB7rt8PgK488RR3Egja4cRwg8Xc/CMR2UkqrcyqWjjPqYLx
pyxPJHOGS1LLO/JCvqGI9yMw+SlNFmAJzrQAgCvHDTG5CqjKjBlYMC/pqhFc+WBbPKe4SVJ
CsVDAaipcClR4Yj3F5/5SZgkT0PUSaZA54pxVh7iD543CzYaZLe7kDIeAr6cR3G3uItxtW1
wy8GK0NYww8cbfOyGO47LWt1GeKyqGzrj+/AHLEtuAy0jnjYMxf+HJqBz4ccBqcsG4uGoBl
GnxSPyRfM4n3K+Ou+viHNfVFFToir5c/7La3BX8G+X5aRh8Mq9cX25jE0fd7dupN8GTpmlD
P1KjHi0bfqwbPd7WdpoeM6Jq1Rn0u6ofDmMsDfNuuBdTrA0dvAzDthj8X3kPI4iuZI3O6Bw
91qbSs0kxpHElKqVA54uZdwt/kmtXKuWBVSAKk9eeWCbKdJwvr0GpHuNOOM/r5HBPM8cC+s
CkV4VKSo4rHcIeUlOfgcW+yXkRVWGk95iz1zbXHJSjr5csXUkfciG0xB7UBCe9Mes6W9oAy
xabjbW08V9ZQo8cbRtpMhbTKtSOXHG4bK1vOPnbiMfMiMldL/AMZv1Y3LYY7a4uo1mjktZ1
j6KVVmGXCmJN1W0mijIt4Y7crWZ+22tpNIOQA4YuNsfbnnk7kki3WQj0Sderqqdfliw2m9h
ntIbKF2aQqAHmY+jPlp54ihv4ning/CPcFC6rkrfZjScrfeo6//AO0Q/vwa8eOI9w2srBul
s2qOQZawKkq3nXDCEstzCFFxGwppbgc+eeCASOVRkR5jDJVyxmuEYs2qop/5YeaZtMUSl5G
8FGeF3q4SllATHYQtwehzmcHn4Yrmfb9FeH9h9v0GCRijAh45V9Uboaq6+w4O0b1EPn4wWB
BCmRPT3YWFOPxDCm1tzdwRN1XEMjxytBn+FIqGuRzqvvGIrqGeKLuyLKl4jNIyBjQwylANQ
FOoMK+GHt79IpZ4WAmRGJSvFJI24gHl4Ygtre2NztxDR3sSnVMYitBo1Zk1z44ZEgKybcVk
u5WbtSG1jb8CF9PCRq4S019m9KKzWz+oFlDaQTkaD6QPoyx78Z/RQYDMoZlzRiKleXSeWKn
KmNU5kqBSscjJT/gbjitpuV5bcKDumRcvJsAW+5x3Sr1BZ49D15dUeLi0Y3TX2gdw27i8ji
qfVoYZH34YRG+nTMoGto46+GothJdVwaU1xv2VBp4ccLNN3ngQ6miVoSXGZCjhiMX1m6mJ+
7bzrF1xsufqjLcfDAku7FlhXoeaE90o+QpJGOpa4L2sqTKh0toNdJ8G8Di23a2iCWl0fl78
LkuZ6X0jn54BU1U0pTw5Y1tC0fVdNU16swNXViHZoplikvmBkLHSWhU1dV8yMLFEojRAAqg
UAplyx4UJx7f7F5fSEuFOpDWKVTpkjb7yNyxqgdN0gQVdJfwpwB91l6Wy8cWu87XbsNbCSd
LfSkjKKnVp9LOj/bng3dhO0M6ysIHaMrJKjtVg+noLByaoRkOGDt9724dwT0lHDxTecbDL3
YOvVDMWDGVKAsyejWODUxDc3UmvtuEhvmZniV5a6pWRq6dK8hliW/nlub+K2VhbooA/B+Oe
XTQU+6MLcWUqzR5VIOa1HBhyOPM8vqn6MvqPtG0SCFYV/nr2mox14RxjhrP6sW8VlbiRbqQ
rJLJJoJfTq1SOQeOIr3tmLug/hnOhUkHPmKjji7soIYY+xqEfeYrIxVS/cVcgy1yoM8G5nt
ZDcwiPuxpRVIkFRIpJ9OWJJdvtZKKkUhncL20ExoKrqqeeHggjl2zckVnS8hkXr7Z0/iIv/
wDOGuriCSoyO47cQjMPvSwHInxpifat4dBazjRHfQ1ycEaRLGc0PjXEkdy2n+mExSzM1VZV
qQwPhTHfZXRI7eV4xKxZmWaSqsK8BjaXjiWSKISGWQgFkOnl4fQZZGCJzZjQfacEz30S/uh
gxp/l4YitbeR2klNErG4XhX1Ef2Ov6sZ88V+zD3my6BHLnPYOSI3YfHG2ehv1Yfctok+T3S
jJdQuOJppaOeP9jDBt7pzDc2aPGUhh1PC8bBlkldDRkB4Nxzzxb3chUzOD3NHDUuRxRgCPA
5g+7EsttK9pBcKqXdvEAFlVTWn7tedMfK20WjX3J0jjakahqpG0zcCqjli2s5le83CZNTR2
6jMKOp6MwAHvwl1BqCPUaXGlgVOlgR5HFRywPor9Tv3kmgNlGgzdz4IvPAXPZ9tbMkH+akX
2DJK4FtZx6Vrqdias7feduZxbK7ALbyiUoyh1cAFSp9oOIoI7t2t4GkKQkChjf0oTx6OWHl
u7yaSAs0kUGVI3cUJVqVp5YAa6nKhUUAMB/DGkE0HgcSWhnnaGVURgX5RMWTTllxwL+3Mve
UsQGcsvX6hQ488TbjMfkp4hncxjNq5BXUU1VOFs9zR0SSMyJA9USU8V1Jzy4Y3ZstKQwong
q0qF8qYnuFtKR2UXajvmr1uxzCZ6SuEtIYWu7yb0xpwQE6QZDnQVw99+Zbw3KKpdoAxjt4j
5UIqAMNa/ljZo5LGQkG7uQArmuenUakDzxC+43Fv8mldUMSgHhQAdPLApyxX9Jl7/AK1Ppk
3VH+Uv7dCYrlOks1Mo3HBw3Chxa38LNb3m4Qfz9oukMqFOtm15DUBSh4nBItgdvuI45BBFI
HZT6NYH3m+JcFZRNbkGlZEyry9Ncfydykr80Bo3/Cc/on3jblin7sIieGYlWXRn0Fa8fDFn
cG4YmQSve2jqIoYtNdES6l6W9+eH7hW1miYRujupGoivQ/xYB5csefh9OWBngblNH3bpVCx
s5LKlOaqcgcV+vlxx1GhPDG1WRTXD3XuJqnp0xLlqHPM4kitZCl7a2YkgKmn4ysWVfsxuDQ
SpZSuIxesya26BoKopyFaYkeFQsdnERCpy6uXjxJwdymkMl5uKiSbPoAY6gF+3F0UBNSmoD
w1DPGx7XbXBt7W6gJmkjIV27Sj8JG5EtxpgXFsjrNQirSO/q45MxH00+oILq7ihmbMI7UNP
7sB42DowqrKagjxqPqFpGCqOLMQAPecG2sUk3G65R241L/mkPSPtwtncQS2V6wJWCZaa9PE
o46WxX65muZVhiXi7kKMvbhvzDeKfkLc6drtH6O9I2Xfev/L4ccTlgLncLtRogliZOqXJXi
Q5lVXhq4ccPbW27W7X6lDMjBI2jkQURkdeqqjx44N+yWu7SldLqwXQyDkEoufnXDxXU67eF
q0Y7Rc27VqYtWUi/u8jiu6Ry3Vnr7Ud6E0kEH0tXjln44pZXKTMADoU0f3g4WGYskkba4XQ
0KyUyPn78RrMsdxYWwdpZ1AB7LjVLqVqt3CeBGDfvdd21u1HZtiS/ZRahF1nKoHHGRzGKDn
nilfqZ4y+rrvZgh5RjqdvYozwybPELC1XNrqYVZq8NFQf2Yb+o7s09wubRxtqZa8+o5fZia
xvZjdyRwE2szsxKxkjKh8sbnd3ySRAmO3jl7dVBQUarDhXG8XstykdvdTIsDV9fGrADlhdq
sbZ32yV0FxflSE0p1sqggcaUrhYoVCRoAqKMgAOAxLbTisMylHA8GwfyzuylrOd+5t96DpM
TvkDq5GuH2rcajcLQZvSizxVosqf3+f1pNr2eKtxEQs969O1b6hq4fE1OWGSam5XczFrqai
SSEnjrJ6R5KMPe/luWSNoaSvtrV7bA9RTttmpYcNOVcR3UBrHKAw8R4g+Y+m4h3FlXbdpRZ
ZInPTK8ik65P3VHDzxPcbQwttotywWGECAsFJqEJU1bTn4YLq+u/sZtdvJJQM3bpInc08Cy
GhxBuNxKIIbgArrrUkjMAYD26zzx1A7kcLsv20GBFd281kshCwSXChRKx4AaSae/wCpLORq
WJGcqOJCitMDeN5iS8vbsqNt28nVHErU05c2zqxwUv3CS2wFLTRo7L6gFES1Ot2HjlTDwQ6
rj8w7ioee6NP5WGQ0qWPCgrSnE4WCS0jnK01yyLWR35szcanAfa3k22YGuuBiVI+6Y3Ok4U
b7aPcmIVh3ayFJgB/1EXMfrGJzst0+5bbd/wAdCyNKj/FWOQLQ+YzxNHc2txBes4ezumPbD
JyjfSQPeDiEjc5J5iwjk25ndVGZoO8GoQPHCF9ynvSYz37ZaB7aQUHX3FYMuBZxpDes1OzB
EANanMlXSi1HgRil5YmIAkMsbgyKV++hAphYlkMUziqRzKYi1R8JbI488v2foU27bfxNzuC
EUKKmMNz/AMRxELiB943ycayhIcgc2q+SqDlU47m43zQRNxsLYBFVfuGX1HzpixtNnjEF2j
GW6mTitvSjCUnjrPDF26sClradQPDgDmcXV/ukasLmWa5YuAysBkrD7MsW13d20cs8zNLrZ
c6EnT9mAiAKo4AZAewDApg4umkFZLdDLC/NGXw9uNjuWZi1xZSRM5+IxlTpP1csbzOraEuJ
njQ8l7SCIyfbhpXtkZ4YIRGWUUU9SOwH79K1xHcoWW1uhqYVqkcddMmoeAJDA4aGytBf7ez
NKjLIqSr3G1FADkeOWBHFt13JcHjF29FPGsjHRhZdyuH2u3bJLOGj3UppmGYVp7vtxLb/AC
ZgsLoaJ7iSTusw9I7q1YgHhi+s7WlxDIFWBHOkkygduUJTq6ek0xcwXDCGe61Nx1dolNNWb
n44O83k0F1a7dbdmJLbU4VlOcgByVjzw1vYWyINKlnj/EMesa1Bkcha6TyxeflbeH+ZXt9x
LgHU0TZFTqoOB4YHzApdQMYLjw7kXSSPbxxXjiSeU6Y4kLufIZ4F9u0z7btTkdqzQ/iTg5r
3CM+r7oxFu62721pbsLe0owWZ6NRtCsDn7ssWt7fBp781ls9tiXuSdxhXVM9Nb0PFmyGJby
+YPuF4Q9yRwQAdESfuqPpHlj5mMNZ3lOm6tz25P8wGTe/BtrqwtdxiUULmTR3fPQymhx21/
LVtEiijd6RVr5LoGPl90/LjxqvCW2rMtDzLg6sMllustk4NVhlYIUb/AAuFb9eHfa5YJyyF
LmSOTU1wp4allDANiKK/228a0hLa3WryksOkCjFenxGPk7qSSe2X+Heuv4kY4dq4UcCPvYW
aFg8bCqup1KQfAjFfH6KfZgyXEixIOJc0w8W1WDXIj4uxbMeOiMEj34qdnbMZDS5/88dTDa
rUjqagD5+A6j+zEjW8sm876RohQLVEc83fMA+OeJbm8l+Y3G7Ia4lpkvhHGOSjEl3KpcRgB
UX1O5NFUeZOO9cIJt63aVpezXJK5KrHwQZe3FzdTyl923XRAAKDQZGqwqePHM42/wDKcDFr
m67ccxValYget6cs8QWiHUkKhAeFdI44aSRgsaAlmOQAHMnEi7Nt8m4wQ5NOpKrq56csGPd
LCW0XPS6gtmOVCBie3tQ8806mNIihWurp/vxtNpfORfRGWWOIEHSrLQq3kAft+qJpySWYJH
Go1PI54Ii8ycQ2BdLbcbpWMgY1MUbanklYDwGXtxHI5JmuQHYtx0cI19y4EUjNE6EmOVPUu
oUIzyII4jAks53liXnbs0U1P/tMWjenhlj5FQyBvVKkT2zaf33kqF/y54W63m5UuOCaysZp
n1PIdbnyrTEVttPalnCSRyJGBoKyUCqNIzYNmKYt7NIYJrexNvbzzSDVMJJV6qNwBXE217t
ubWEKOyrAMkcaulRwrVeZx/TbKVzbSRgTwSdSupQk15Gnjh7nZoXntp9J7ILSJkDqjdRUrQ
UKn3Yud1uoKbluxWK0ic9TOSTqK8VVF44jt9ZkcEtLKeLu51M3vJxJc3DiOGJdTueAGDdX5
ex/L8WekkpPeE+kaOSHw54tZ5bKVNvhftQQalSpjUvITmKNSlMWm43tuJbhwf6dZpV5Z3JP
4r19I8OQ44O6y28D7hIyC/cVAWMnTkf3Qc/txONvijLwNLqLBmpbxrqWXlxOWEW6ikRFCia
4CjtCQp3NIzJOAkURNu0sax2mhe+0ckZkFGrSppiQQQNNBWBIowAkgeUkOG1HOmnExSKZ1h
cRqVTJyx09JrQZ+OGW/tXjjmZRaFaEuAgZ9VTQFTgHPqzHLI4rzxW5t4pTwq6KTT7MDtxG1
p6WtnaI58+k50xott1jliXJPmIqvT95lx8p+Y4hYbnISsG4QApDNXgQw5+TYYxSzNC3pns1
Rgw8ZbdiF964aP5Rr8L/AKiRSwN/nVlYfZgi12kIBzdXr5erTin8CtclMcX+84Sb8zbgkNT
02yO0sknvYk/YMLb/AJet02zbz/EvZU/Fk/wRvn72xbat2uZTclhrLpEisOFRobLD2/5ku5
5YAkRiBdhGpmGrTMYqL7ziKyslMKuVWGNYmQMHrpYVHA044/q1lH34+4Iwsh7VDq7ZJy5HA
m3uJ4LjazRoIj3oKyCqymgGYHDEu6mSWY28WrTJGexEukOtGI40zp5422e2sFSFptdo0rq3
ccglO4mWnhXjhrm5kNzuU4Bubl+P+BPBRgwlmuJh6khowXwDschg7pv+4Gw2uYa0tw9G0H0
rpxHYflSNEs4R+LeXCtpr4KpALHxOAJ7GyvFXlrZSw8RrBAxrj/L1ukg9LmWPpbxyXhie/v
5Fmv7kipUHREgGUcdeX1CzGijMnwHjgXMJ7tptyERzAfhtNL6tJPHSo44li1ieOWWSS7INT
2Lc9uCIHkrNUkc8AAUAyA4UH0vNMaRRKXY15Lnifed0la3sIUAWhBCluoRLXiwWmqnxGnLF
dqsY7R2QTNdXkgklhhJKKX1UCV46cT2dxvFmPmn7txcKrtI0i8GStFUrTlhbS6uRLKVC/OB
GDq6jJmbTlng3t9u8NxdInagpJq/DIpVy9PcOWJZbeRbma4LM19BcNAxDHJZEGpSo5Ux3F2
4S3Oax3E92ZY0Ugaj1CoJ8sfIbhCLa70mSPQ2uKVR6tDUHDwOLDb7hqWUuuV4x/qyQ0ZEY+
HPE015M9vZ7eXFnGlKtOlFFKgrXVnnyxFe7jE9y9xKwsNs1FY5Z3NZZs+CVw19fMsl/IoSi
ZRQxjhFEOQHM88S2s4JhnUo4BoaHzxc3EmuCE2y200i5ssScxQHM88R2i3U05mYvpaq+iPR
1VUU6eBwZkvZldCrCbuqSpVdA6iMqLlj8Gd4w3aK9uQf6NdLDzzzOGghuJvlzKJVjEgZUcN
qyoOZxGly7qseRVSKGpB8OOXHAVfSihRXwGM86Yz4k5YAA4AY/VTDW11EssTDMMK0PiPA4W
Cw3JGt48okuYtbgfdLqeWBGYbM6su+GbSnmU54rcbssZ+7BAoHv11we9vE5rw7apHT7BgvH
H3bgnUbiY92Un/E3D6LaYXDQPaMzpRVcEuNJqGw5u72e5imC9+N9I7pjBCZrmAteGEZruU3
EIRLecBQY0iNVXTwb2nB2ZbhxGXMhmIBfUW18OHHBea4la4clppumslV0AU4ClMsX9vZXEs
cs4EMqzoqvDIiCMVWg4qMfLbhY3U95bEi0iDM0NT01VSCOByIx/NTwbZtcpPcdXVZ9ANNAq
aj24sLW0CSxpcCW6jiIllkCqSuomtanCbvu8YaVgDaWpzS2jOY6eBc8zigFAPrzK7aRKUiJ
/wDuOqn9uLS3QaLR5QJAp0KY40ZxEStPWRTEBjjCSTqJZSABUydVPYK5fUgQdUTtJqTgGZY
2KA05VxsFtbRmSJUa5jBpWWSKLWqHzYnEF07BxujNLuF05oO8gPatm+4mrp92IoGgjkvYVA
uVaqylx6m6WzFeeNAs0VTzXUG9urVXDAiarGurumuNW3XSgHMSPqimX/NDQMPaMNPd34u3h
BaKEmQ5jqorahQ+GBd2ztLd7PMZAJQe4UUZxueZ0GnuxY7zZqZUtG75RPU8EiaX0+JANaYa
423bZb65lpI5uNUNrG9PUVceo+QOH3Hc3SS8Ze1CkQPbgjrWils6nmfpu7a2FZ5omSME0zP
nizitIdTrDKs6PLUpLIoUaWPw5cMRAwpCJigi1MGgOiLRJqrlqJ4Vx81HbSmKSL+TZ5Vj7Z
0spEi0rQnMUxb2rxCKZUHeQGtX4FiRxx/fjywMDxB44qOGYxUeOAfH9HTHz+33j2N5QCSnV
FKF4dxOeFtLu9gig1Bnlt1dJNI+GlaYrd3bygN6UAUMvmTXPCvbWymVcu7J1ua+3L9X6G5S
dQ8bRvqBFfhOeNuiuQXlkWN+0PW6xqWb3AccWWs6m7MeY/wj6a4XbFpbpHIsKK1dcgnU65h
+6FBA88FIh/L7RAIIwTwlkoa04+gUri4utvRLi1m1S3NhLkuqlWaFqGlaZqcsWm4beI4rSU
vJZzuAFjS4XUbaZRnSoyYcMQXbRmFp0DmMmumvn9FfDHzEwZwGCpHGNTu54Ko92Ny3Zhpn3
KUx2cJ4PI1QKL7W/Vi2s66jCgVmPNuZ+t7MUdVcVrRgCMZZeWMsjz+oD55Yrz5jB/Zg/wBo
VI5TEs80UMrLxMcjBGAPLjiC1hOnTa3EcKhqMVAj6B49IxA9oyvDoUIV4AAcKcqfUtdxt0Z
pLZgHKLrZQGDqxUZkAjOnjhLt7q42zcNPZnMIqrIpr1VU5A8KiuKXG7XO5wuaC1GmNHNODv
pXL34SO2iW222BAI+JjjJ6akmncYLkAMhgIMgoAFPL6ZyhpLBSeNhxDR5mntWuNtuLcieXZ
JQ0ttFQs8fDUq+Ok1+3DNZTCXSeteDJXkynMfo/YMV8cV8PpNtAWvbvlb247jf5iOlfecPa
y28tndIuswzAAslaakK1rn/Z5rSUkLKtNQ4qRmrDzBwq/mOCHcduX0XUcZrAfTqlQ50P3hh
N52U9/bXbVJGrFlVD8JoaFTyPEc8KkMuicgEwSAo+f+Klfd9NcM11aRSs3qYqNR9/HHzEkE
UapnrmOoL7A5OB8u5uqcEiGlVXx1PpXASVJoTyZkqP1YCrexqzcA9U/wD7UxSO7hY8ABIuZ
+3B100UzJpSh9uLW92m4QTGXU9oh1BaDgNGYVjlQ+ONtltVCbjcUFzbADO3YAu0lPucifZ+
lHnjjhdqaRo7OCE3F5obSX1HSkZYfDzOJ4vyxbRWO3Qlg10FClhH+8cs/f7cfN90R7jZuy2
14nSGKgNRvI8GGIL1lCNIDrUcAynS1D4VGJILW5jmlir3EU1K8q4jtmcCabUYk5sEzamOGX
9kKsAVOTA8CDiS+2yHVaUpe7dmySIeLxLnRgOXPAv/AMuzK7gECNnJUZ16Sc42XwwtrvVmY
WSiuyV1igpqKtxr5HGqynWU80rpce1D1DBrh0efuzxgkwQgu+Q/d4Y7s1v8tt8I/wC4Zvw4
Urqd6txc0p4DCrtVrLvF41dElzq7UYHxa5F0gf4RgRbh+X47pqeqF0KAf5wCDgG+2682xT/
qZtGCeALKXGKRbk8UpOlS/wB7lUMgyxovfzETbqAZISwJI5UXWf2YWe0S7vryNtUSCNwGkH
p5BR78XG5bgiR3d2FHaTqEUcYoE1njman9Jl9GXPG+bzHlLO5tEHHRHEe0WP8AxYsLXakS4
LsjzKx0qyklmDZ5ivEYufy4ZVmtZUfuduoSJyueiuYpww1tCwWQQyQIwy9BZATTgcsW8Vha
dq7srRo5IBVHuNRUMFKUNBp1YCLaXSPEs/bKk0Xu6dGkhjy44hLi8FsWmDd8to7YVSmrUeb
E/wBmaTS1vMwzmgYxPXk3RQE+0YaLdII95slB0yqgFyo80OTf5SDiPcvytcJAhJZIm6JI2p
pZatU0y9LcMG6/MN/FBEAFV3ZnUn7ojiK8cUh+Z3aXP8KKMwWzZ16idOX+I4Ubo621mhBTb
banb0jgsz0Gr2DLBgexgCIjTCjmogjbTWgFAacsQd4TRNMA4VkowRjRWYeB5Y0rBcSZuoKx
1DGPN6Z8sRNLbs8F1oCSMikfi10jSxqaEZ0FMQS3kULQyPPGIordO40qPoTSfOuL75yN+3B
LDFDEifigzLUK2dDnhj2ZzNH3DLAE60WL1lqmlM8RXKAokyh0VuIU+P6aa4uYyNo3CPRdgd
UcU1aCR15BgaEjEm27TCl3YSOWtLliKxrJnXjyxcQCUXf5i3ElUSI6iisfW/3acanEdnESV
QdTHMs7Zsx9pxrAAfhWmf2/2pppLbTK+bSRs0ZJ/wApGFnit9Uqel5GaSh8eskVxQZAeH0G
4+ZESGBrcoU1HS5qSDUYguUugsqQpBMTErl1j9LJrrpbC/zpokk8g/DFf5oaXBz8MJW+YmM
IEYxqWHaNVAJ4DyGAk94zqGlcURVYNMdRIPKjYdptwaSSWWCZ3MaglrbJP1YQxLJdwO8k5k
SNGKzSH0MrMOjEC3mn5kIBKEACg04Cnh+meKVQ8bijo2asDyIx8vYX3y1gKlItAeRK8VWRy
en3Yb5dKyyGss79Ush/ec5n/wAGHl+jr/8ASf8A/9k=
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAgAAZABkAAD/7AARRHVja3kAAQAEAAAAHQAA/+4AIUFkb2JlAGTAAAA
AAQMAEAMCAwYAACFMAABMfAAAs4X/2wCEABALCwsMCxAMDBAYDw0PGBwVEBAVHCAXFxcXFy
AfGBsaGhsYHx8kJikmJB8xMTU1MTFBQUFBQUFBQUFBQUFBQUEBEQ8PEhQSFhMTFhURFBEVG
hUXFxUaJhoaHRoaJjIjHx8fHyMyLC8pKSkvLDY2MjI2NkFBQUFBQUFBQUFBQUFBQf/CABEI
AooBpgMBIgACEQEDEQH/xADiAAABBQEBAAAAAAAAAAAAAAAEAAECAwUGBwEAAwEBAQAAAAA
AAAAAAAAAAAIDAQQFEAACAQQBAwMEAgICAwEBAAABAgMAEQQFEiETBhAxIiBBMhQjFTAzQi
RANBZQJREAAQMCAwUEBwQGBwcDBQEAAQARAiEDMUESUWFxIgSBkTITEKGxwULSBdFSIxQg8
OFicpMwgpKiMzQVQPGywkNjc1MkNYOjBhY2sxIAAgECBAUCBAQFBAIDAAAAAAERIQIQMUFR
IGFxgRKRIjChMgPwscFC0eFSYpJyghMzQFDxsiP/2gAMAwEAAhEDEQAAAMF2ePrMkjUk5iT
I1J1gkkCSRrpIEzoGScEzoGSQJ2cEkgSSBJIEkgSSBJIHZIxM6BkkCSRiSQJ2cEmcEmRiTr
dTSQdWJvVU4OVz/VfLluXr6nFi06Opz2V6ujoAH5ePH67kk69Yro+abnB2ML0U3jMbuwDc6
d/RE+Z5n0TiMqEnSdRRR2k/LxPQVE4wmPsjjbQ+tJ+bl8/1HzBbdVgdppNDyldjyE+s67sz
H5fKtQHslvy1nec60eRSefaySB0kYzp9Gdkb11+dGnCfzvWcXj9jxXqL7LL8+7PIyu0dn6b
Q568rPWtdfZ16nmXoPBdIt9Pmes5XZ5Hd8J2WW53PvoWqS7vV5/UJBbmlmy7sOGI7Hzw3TP
yZmaHG95w+U6zn9zO1O3867Tn9QvazbtTE0qrlfUr5fsWTzJO0fRSSBJLcZ2c1JI0kZIXoc
Slapulz7hJmWU2rh8rYqLPlt0IGezqKhRjmH5bijFiOMzs4zFwcXaxhyNUbZzbcCcolGtRM
00/GuqEPKy21RyQllLJ0I0xwUK+lmIEmQzplg6S3E6c1mdGs6QJnQMk4NJkHWyys5obk8Wn
G67MzX1dqnCLxt+fO0autn25+NtXZ5uroi41WBpmaGN1FvOX6h6zo5pc8e8bbK5txeibnrt
wAR0t2TrNinQRdIxk6CLpaOkjDrMclon1CgC7DYtdObopZU5dZ0ceunNtvzpBm23P0GdSue
Jx9iOSJudDLmbtTo2xrU6dSOZAzWWRW09l+bjsulWAOb1FvLbuPrA6PML0aqx2bn255VidO
zKE1umTaJ4PquzMA8c4feTXjz47R6hcwxnVLmkGwTSRH1aM8sR+V4Tk8TIW0x9AWMoW86U4
OMCpVtDQVJC9A9RI+ydrW1UYDNaHQi6dCi9bJWORFoSpsYI9Hzm/ldXC6DCl6AUYypwEamd
vx7k90V6qWvQUxtiyVKa1crL2MjeQUQmivAlKRkVYtzctlKHr5Ea7LedEocjKWC6Gal4tQf
Tkrqgxg8ZRaJVwpS2cYoTcsgrNWMWcy60ea0vqsqxqXjN4ysVKvHfwdop0OPqctz9g1tcuj
i0egy9jk9etWLHhC+Jg7WwbINNtMbOJBr5osWenHB7oGOkg6eu0GHs59kZ9HlwNEIS5OcaA
tHLhDZjTeLxEUydmATFBdTaOFyrnuQUmMlKCzZPCWldkUFtbyNq0Ap5u1lSdLVEVlZToCkB
w957gCC7Ec7UWldc0UjG5zOUydrM7/ACKmnKkK4EMZFTQbQugLH1BIjX9HnSIhdHsgKUPuW
1uPs7a6ZNG1EC47U2tsYMX06byOt3d3BTip9opbw4HokGPLl6ZznWnKMTX1LCNkdxPXM29m
ZXc4I5L9DyV1CoPdEqqF9I1/lejQ9inWMXYMjA7fnezlxpkx6+YapUtB0lqdHbRHm9rHgXR
0+SfKq2XfUNeM/MUMVQA18LWhOh4my1H7vmcTRubyWaUFHJqtaTi0lIwsYbL430QXuPM46m
X68aZvBpkzg63nbDRTox5KFOZr49FKu1dfLwegVyWzB5W07rUtT0Vww+hxfRzFqvh1eXSrU
JpTDKn3j1EDtK91Vj1X0ENKui+vVnFVCyMG7WTa50BfFctufDq3WtxjNnbS4zQnnQsKXz4z
WV5qTSNz/OfUeQ9JeXTS9SMpysW66nnOu4+rjIHZ3Vzl9VzHS8fYcVkXcO6MAIKpYlML3sq
d+pmxdvBrHMquG6fJdWoV9LM1V6go03at+eSPqmxela1wsrfmm1V4afdYA/n3NyhzKs04JX
vagANmuujMlrhUC9pdxfW+flyUYK+VrhVby+RNPv8APO6Lp0l9Zy/WcHVxAuxm9vLLoue34
9l6nZx9FLXsZS1i3anlFivntjE6uQSu6vq82xMglqZ5KdQF1NjxrVV2pdQQGtHZVtFE0bmZ
phMby9me+tBHArNrZcazo8GikjdDzWYdMiE6U6ItQvboMvylly2txXXsc8zP9blLkOVly+4
4bufL6sHnOo5joW7qef62FaJWS4iqF9Zo73tRhYFBU3DBtp9Tjpi7V5ZqC1CL4xTsHrlW/P
UeLcEKHmTqtuNZadIQ9dttPq8zvDuNFzR9TM082PFdtxF5befoAXnuBGUc/QrkSuT3eR1Ir
iAWN36OCaJfkVqkUJ7TgOg4+m/Am1C7uvPe+4dtUl5qs0ohGE3dqsfc5npzCrlR7UIxUX53
SQujRMZeqweyppWQuGMe+jWeUpPFsc4PVhZrjc7zuslUGroegKUouH77grz2ATguhd2c6eP
oLGpxaI1wBnUqnG1aYsYP0cBlgZSdcLmHw0hqLsddvw/Ucj7qGXlBNVdgNN5ZkON7TgO9RK
JV+txxi8NnNOgOGvGLSqnVs5QZGE6ufouiSmjtoAWI4Qk4Dv0nNbMn19TK0/MuPxXe8J1ps
Z2kBZejhfm8dhM4sXulUWJJsNoorNCsStyNanx7oNYlxygytWfUct1XH17UWbyElGC3ZrPF
th/D9Tx3oyjXOrt42eLmWqCA+Vl69FOR1WI0c+Mrty/Ry9IHklOqsqljZbkDujlC2K/UWZe
vwdImR1ccXFr3hmyY42U2tVKvqSlEbLS54fXz2WqcXZVOMsayyq6fUHdMd43dNy/S8/Vpiz
57nbp2zxczJptXfwoEqllqpLE1GZOZNMg1tnP049lfLb/OU53Uq3S/SCStoUDwV9VhCkrPL
2cR5WvBMXFg2I/XR5jpeDq0ISzefMjOIH9aMmVm4tnJ012jK1b9XnYzhSajNtRW0WjEDKrN
IsDsMeua1YaAmyu41GznmhWVktOYxleMAnTTZOg6kOyhbWYht5mTZGzUVtcxkIUxkNEOaub
EW/GFnTYyFEUbs784WbjmdPij2SrGu6FVhJXalG5zu2GjVocihn2W11WbVx1KjRiTLhjRVp
QTQTqJ7B8enVA0cUCcXDOvjC0rSM7Tm+U19TzZSRm7l91yWUcrP0JVz8/f59pkpq2K76D9W
MSK1oGWJFkugxeqZu4mzzdsebIhSdkqprRmUArNzLXjLcxu4WgfJdRzOPLNPDeaizU5bbgn
zdAeCxlYPPcLemCvYbklGIUpGCFikUQWTNmPCTAkkHo/M9Hy2OhTIRrq8/p1KY9E10Qc4Sz
GJEuEB5UO07zc0nV6A3mrx9E+M50xc/oMcYaTsta5ThqXejec+ixpjch6N56yA216FphP07
o/J09XksuI+uPWGfIlzZ1FiToITC3ULGNCSlbSqrJO6CDvEx1FZvoPH9FjDV01xnTXnc8X5
hPV0wvuoKV4jlUblJEL3heLtZmJMnqCE6MTM6/mI9BRYXQ1lw0OrwxwK7YK8e+880he3wsz
ZyfOw08Yrr281Fl3ehwuhVucdo+n5mZRp50q0zGKlV6CLMJClZsqWRd6yaMkDQsQVK1YdUz
H63JjbzwsNoY+wm8vVZX0c5Vwpi11cXWz56IaPp34yATsbF7nR4HQy/eh85gLtXc8DOpt00
6Eb4L3htk9UQ2HReQOOoOAYHWNN9GxeHRU1i2iLUQXaWLG0dHAtveb0TZ51lnFVTZKcazZn
QRUmMZJZp9zlStI2qvmrC4fOotULJ0UK6V25dMYuT5exj6PRwlY+pRqhXVEFyYl03SmwRAb
o8/0IFcrv87Kh5mZucHdjnDPuG5HR466B0Y1nZyWiu3Xyx1OQ6pTLF1BKpmooNHsHsojWbT
rm9cJxdXZkDpIIpLDpw9AHi7BAHj08+4DoASoOSOS20mZN2q+5g9LKnImnZ1+U1isZpWwhp
rewkXS7I8yjZ8t9GizFTY3NLKQ6Xmuk5752brY9J9LRlrNI2hMPV2OfS6IanSZe5fmzgNIH
oiFn6QKtTCcI2gPbCFWi61YqUgrVjGxToOtzb8zk6wk7dXMfQ9SNOY8t2N9Fpsem5no4VCz
NTObJ1Sm+VRg+pZvYR/RE4HYAZcjSydvh6xWrZaw1c8jGnl7AuZQeORmiB6I9Jjyug69doR
bp88PP0weiWTXY7GXZWoXLGjTz3lCLsjxdgiztuJMs3WAuqleuslnW4WU8KWuRjWVnLTP3s
HaTawTAx7nvSvm3V6lIZy3MTDp51X9PLy2oEPzdMBis51OJz9ZKFAk0R6QrnFtzl1jlaQuH
PafcjGUvy51BE+mPNxuoqAQvHjVV21xtW9jo1bWVaqa2BrJ1uI0M2d1VOSWHterUKGbSRs4
7dyItiaeYf1c8KK0bpl5t8O0J2rvx7mN0GBFjNnlt3r5sgcwWddTM1hI0pIylaGiXmbMO5+
f62qVeYN0BLQH087bpDrhiKd480gYvqlzQehn3WsM4GdLZozj7hqbxZ1qhaqRhXOrUSIQXW
VEJRPnWZXQHrbNHuoJfn2AjBefqz5mj2mKovSB5mLvQvHI67Li6Dp22lgWDV9UulGty401x
3s5+3EbVKtPN1D34+pA7+NDAgdUTt0HocLo+jh3K7YP5+OeDpdceazdPIusgzQ1d2kTy9gi
JBlVVKxpjzjZqkqtJYqu9krS9tG61Oms3KKNrEOqamN559lVpDSTX40YNPG6zP06fL7eW6Y
VXbHq3K6zH0czVXXH0hOfrnoLc54BsUVPjE5/pcrLZoO3j9XWH03P9D08+lOu/o8rC1srV6
J8vibmF1JaNeMjPp5dvL2EgJpWraKpKu2qQt6HRurY7c/dbnER1ZwIxNwsnN2258WD2WjB7
aVayUJjWPaRNumzyMvzu+WZohdOGFMpXougNr69Q5cV2T80hPNOcMqvPHPOyo3HCOo3uG18
XR6V2rgC+3xsbVytS0+YxN/n+pJUTgrwqtqlRraJRuovMKmeGqkkZ1g+Ebz9N4pFdJgVFV2
heeC8ah2XxfCphWI+vlHYyBROYc2n2CEQsBeCNeetUDfqyNySRtM/CI5O7V6Tny+PCXyR9X
rce0OKCUyz++90QXsdBo8xcs9Pb5Mnp4acMoW8GdV6tMLopSLzStF0wPB5m0q5GQrKhpTbG
tkMHqlmWmZeitrUrZXv2Mqzm3MzShO7ktJHibrU0PKmpz/XczitaC3RHSuzdGdmtCSdepbn
FQ7jsqwN+fapBilDw4WutDa1qpivrMKExENKIyrdGGIZ4hQNGpB7KYhY0LTWi8ASitW+toG
tRfDUZ5uDkDzzTGEkr30wrZFCb7kzBUuq9qsfTGzj1wKd8nWm8Sw0q4Oc7tOLaEUQtzRS6T
japF2R6RSlObNIdjVbXSy2vXHSiN8aRopKrpEVrlTnFjZExSqY0hUo21roY8Gur3Ko2R1JT
pcxKbGQtSBUXVA2tkH7lomrPTHV9k60TOEWg6qm8U7rNgr4mymGbmsZZGHZKdE0rOm+sFOt
BJ6a9y1nZlauVbTqVsGnKmb7gLlCvGShIEmW5ZHbcbEs1XzciO1AzDfcWpjPto3DhvOZzrd
C5vPLfRgRzu2YZpjo9NB742G2025iLcczENNmtMt9NGizJedhGMQZszWZAmPYM+wxgzn0H1
c4fZW5k2acTM1abZuTafLcxpa7bmGtpMgKZR9R2SB0kDOzgkkCdnBN0PQtz+fOeVlcZE7hn
NJnWyTLR2SBOyB0lg7W9M0uUV2+ZzS6AUzKbczhhEulN5ldvx+pQky2dM4JJAzpjEkgSSBJ
IxkmNdMgkyQOmQSZnBOzh2p/AehV8/z70DLfNHDG68zkG1tobjsvueHTpn0WN3zS851mOAL
F6XmltPo8Xv2h58etY3Os6DmtlHI7LlluDv4GtlRtroeIflzmdpd6SW4kkCSRiZ2BJIHSQR
SQJkgdJA6ZA6ZwTsjeo6bzF35Ogs5tLW/ouWRu/n57m91wyYC+/wDNX1Nnr/N0L1XLMssT3
/m61NknnVh0/MJY/T81FA3c8O256Vm8Omg7JJ2JJGJJAkkYySBJIEkjIuzgydGspMCScGUk
EVJzYqSNi7rBk6CKkgZpIGToGTubF3RkVJGspMZF3RrNJBFOgZOgZnfcZpMYykwMpMYydAy
dAydC/wD/2gAIAQIAAQUA/wDNstmW1WUVaxst2FjYAKAQVFgqkMB6ADiALEdLLZlAriCCLU
E6KOvEX+kWs17lblup636crGlpvZPc+6i9WIUC6kWUWs96N7N7/cfkDcfTeixNcj6cj6cjV
65Gh09L2osaBIom9XosTXI1c1frc3BI/wAVxXSiQa6WuK6V0q4roDcVcV0vcVcf4C5FIxPo
XNxRsK+x6UOtEUSRQNXqwrpTdADVxRex5muVcqLGg1/oeoxZfsOrUR1o3oH0IvVjQHp929g
a6Wc9eRrlQNXqP6HN6tYP+MdiSbVb0ND1Ioe9e9P+MQuTazt15VzUUJAa5ikHT1UXY0/tGL
Uereo+s+wCinPTkzUI5zTrIhDdOYBjNx6xsgYgGmNLegBe1DqaeVIxJsep2MlJsmqLOjegf
UVJUMIjpiQJ5+bhqvWNOLcvXjQNw1KOi0aAtWRkiMSyM5tQvR9wbVjZhQqwYejtY1NKI0aU
k8zQuaihclOYPoy2jB+Nr0aFWqeURozNI36krUMBjTYUi0VYEgUBWBNZqJrMeyoSy5QJp4K
EDUkQWkYCkNyPSX8bWVRYAdRRqdTNIiiJepoRA0FNmCuJscxn2qJuLX6G9ZZ+Ub3TIvxLgV
zFcqBqAesguT7ewX0Y2W/Ed1rh6WXmEHS62Kq6MpFYcAYL+JFqzz1wyTDmyEMXpWNc6Q8mQ
WA9D1YU3X0C1L0XuA0Hu0p6YVE/yA/EtZp4C0qqFVfxJrLg5rFGI02K+goGsMcpgPUCh70o
uT0rIPwXk9MvAux4YLXN/wCQkFY4eRZQK+1qYGvyHEqM5OUXbriBTWrXJ8gPUeq+zGn6qoA
GQt45B8MI3I/NRcR/gwJpUIb09i1Zt+18qCNS40hGChC+t7UD6XtRar9KYXDqy0uVxoZIJW
EMAKZyKVr+hpqHUZIHGKEMFgYkdKAt6W9JCeUftR6jh0IIKG4tTKCJoDGUj5MosKdekZC0C
bXo2pQACB6ObBWvRoHr6OByHT6DY0BYn2dwtEhwkSJV6uBR6Ug+N6t1PuDRrqac3AvYr0Yd
fRr3a9Rm60aFEXABNTL8kQqpHoVF7/K/SMdL0ReuNqNWNMOimwu1EX9ZT8VJunSSjQoV1og
GuVqIuOlA9XvdOoBsDKLq4NBGtw6KLk9KFe30OCRa1XPdo+496FO5t/wUmzilvdgCEFgAxP
aW9v5RUi2pBUnQLX29LUx6dwAuLPR90J7lCiosq1wNirKzIVqQ3qOQClJNICxWJRLcUfYLa
pLWUWr7epcFSCwC3q/yJo3ExpavakjVU5Cg1xK3xlJUsOSYzCoZbG4QIzMeNEWpku5Hz+hD
/GosFuS35Mt6mJDRvyUN1ZrVEeSMCpRmUs16yai6pFDZlJYkkmI2ANOOjex97/REnpYXI6t
UwvUR+BPpBIKnUWlNqs15ASEeysxJVxYG9KeqnofYi9cbUPoUWq9dBVxTECpRSfjy6u1khk
JMnMmRS4S1peIVelDiasBS0rWAb4Xpvyc9eQoNXKr0/ve1XBongVmZ3YUBYFfla4gJ4mUhR
SOBKVBqbiKinCnuBqVuoPwH+v7v75BIZeVXoVyFH8ihpUYFr3QkMHJNqmUgQzm7c1nW9mWj
8WOQoEmQGMEhYxt0Vuo/1ubR09TsAQbjoKPtarmgSaEjCjJdQl6jVg16bqI3Ip35nvAGZhX
O4uZHx4TK9hE0L8lS5b2WU/BvY+2SnKlWw9LUetKGCoC1PxDAAD70zgCJG5R2AdixsxDArS
sAkLAtkxKJEuEiZlJqT2P4/wDF/Yj6OzICgkuaZLm5q0hqNerKopl6iIEDHQVJCvGSAESci
5iZokDkooNds0CykZAannBoSdC16v63q9A+j0SQHV2kUWBANcQDCzFutPc0yXpkN4kAPZAP
Floz2rvVyU0BSkigQasPoA9SL1woC3oReveuAVrmit6ZXqxNWsXajJ1ZiTxFWvVquBStQNx
VqtQvV/qAFcLA9KDA+lzVxR40zA0RQNWoL160BV6HSgQfo6elxV6uKuKuK53o2NWArpVxTA
GrdDGa7ZrgLcK4AnjQFqtVqI9Lj6wlxxNwtz9IUmuNcTa3QAmmW3+ZSCFABsCQoIcWKAEBa
a10AIt8SFFMBxW9yLD/AChxXL5BrVy6MblWAoPTG9KwFcujG9E3Ctauf/4f/9oACAEDAAEF
APt/5P3o3oST8oJywVppKEncjEsvGKQsglmdp3lV455BJJLMrY8shanlcTySOXjdg3cnDwz
M4E8iNFKHByW5zSER/sMU9R6SBu5CFMcc5RYTwi+Hb+RxxIgOQCxhI7uUP44h8Jpe2vJXnk
YxzxsZJpVbu4xQKGTnFcRm3BjeCVOL+o9OIusSKTDGTYWEUJIAsIogSFYtHGWZQwFNxYLFG
lOsbUqooIUUkcYJihNFFK8QVMacWRSfUfUImNBHpY3UlH5dqQhFk5ESihE1cWZDHJbg9uL8
DE/IRSBQLD6kx1YzwqlEUmOpRl6opLGwKqGMgC0ppY0amiFNHYXNEkVCvNp8cJXBqjxgQMO
Mg4Udfppf9SOnjAJvVzV6g/LJflIBd5OkRNA/D7qVIcWNqjcqeQIYizC5IuMUnuzgWuS0Ki
wFqIo0RWUKb1UcSDdoB/JlB1WMcyWv6IRaS1vcE0rWDEWHvficY2lyZTxQtzj9r11NcTXA1
kPc0R6ZPxiUdIOj5TE0g4RW6Bb0BYt6fcGrmh0r3pOjMWaoE+RlAJyIgUkVxRNZIIcVarVl
xyMitaoUqcCmchC96a6qfYIWoQgVwjrtIaMRFcatQIuSbY1xUrmVo0UtHZRy9J4eR7RBY9a
Z/m6FXiItMf5JgCUHVmJpUrkaIrjVqBNMoamBFe1D2iTknsIogTzNdw0GJoI1SheJFWpH5Z
TraYsUEdyX6knpGlyetBCaIAHEmuooH0lFx0sqCogRGxRTCoZXhJoY5pIgKIqawVuhsaxL9
wMXlmPJ2YBW9wblOi8AasqkEUehI6stfZRcAC6gClI4tH8sewosBXMVer1lP8T73rHPFUNm
BLPIQCSLr1ZEue2Lsop4+FF/kfYkXI+S9KboY25AgBDStZC9KxrnRcWdrk1ekssTEWjuqk3
JNRgljypOVje87EpH+NwKLcq92+7dWVCAj8416gnpeher2pmNmawJ9JHpmurGwY0LmoejGw
Cm9H3lHxjHxsbEkCMkki1A9YXUhhwKOGKjkOFcVFEimNkZr+slGiaNIKUWLm5hNiVNSAcEH
Qmwb3VlWpZgY6A6X5LAaj6pxNcWq4vksQD6m5Le9qC3oJXH0U2JPImK9dphXK1H2CA0yEUO
lLURBDAxti9VlkEZeVQCSaY3o+sQHCQjkaBsTJ1BBVhY8qUmo5+IVr03WulI45TC9OFBINK
zCpJHYh3sQTUY6utqAvTL09EY8WF/QDoetLyWieSgi6IXrgUPK9W6spNAXoWZuFix6L7MKU
UbCkFiSLhrFTcei2sCLOLNfoKNBuJLdYG+DyBmBFE9OZqT4xwqOOURyoMRXK9A9eQoN1YXr
pQNvWEfJx0YXU0B0amoilY0R1ViCL0wsJiDGj2DC5WEkPEVost79X6KKYfSpAJa5a3Gl/E+
xpWqHiGDqXktyje9SWp73YWoSBQZjTMewaja9Mb0guWPT6FHUqSOpQ0nVX/1sfiBcoLgqaL
CuSMvcDGKpYSS6gU5ADSOY/ah78qj93N/pCm/ILQJA4jgorp2XHQG1JTMWPE0RaoR8o7EI1
mnUgTxEi3IyKFHKgb0rfH/AI/R92N26Uv4KaiAIlj40qcqRBT9GFiCgaglqgHRxZ5pbo4UK
Fss35Up6r7/AG+hzZaBoN8UqI2LLdlQUBepoyKibrH7EiyGxZSWCgUV62Ap+pIr7g2ovcH6
GNxwNWNcTSi9R+7flwsCvzlW4SwKG1PyqHny6mnDirsVY9G97Vah7ICRwNFbVxNWqIXBFwV
Ki3cXsqirQagRxamtcxgsT0ZLxh2FYYcnIxwx7PASL8T+R9x7J7YqqyOUAIprVxNIbBZhUk
qFVtx4A08SqL1HILyRgjoVbqY73iTkDjPeNlQQSlmZQTkrZD+Q6key++KhYMvE9TQHXlSpe
mCqDjoa7NmDCMzyI8dL7onKv1gtDHEiwxtUIBrJyQoaYhcWQioW5Vl9IvuPdPcfliPxp35G
9D350PjUjozzSKgWRyCST1oCgpvGQKnJYwqEUWuCVEqE0yELjhyITasqJmjPQil9/wDkvup
tXvRPoJ4yJGjAHWkewCirrTG1KzGkcgvkFWOZKaiy5eQYSnJiZy0IEUMLAlSG/YCrJBDKJM
F1pcZxRjIIQirEenvXGilMKAqH3Cg0Qqhj1DEUGJqUD0iAFJKAEmQjIY8FnXtmSNj2bnsgV
ZhRapFDUQVrmaHWjXWixNH0DWruGixNfYGiOA5Fhag5FJJFXNRXcZ1jU0sRKhLC7V7Ve1cT
d0JplINXrnRAoqaP0kkEuSVoiiOthXA2UPSoVCmmBt7UWABIsz3HQU1mBUqRXSrGhyo3ri9
cWrg1cGrg9dpqCuK+Zqz1xeoy6nkbiajNQla/da3dcDmaJJrk1cjQZq61Z/rfKVWMyCOSdV
T6ZJ0jZpgCuQpYSgyyyrGsU/M/5Z42jeV2kiZpEjlnkWTFkLx5Usiu8xJxjIUypHVzI3eR5
3MLsZ5xGUjYyP8A5XxWYnHHakgDL2Rzgh7azwNIXxARDF2xPA0pGOA0UQjpIgsk8PcAwrH/
APB61//aAAgBAQABBQC5uCRV6uauauauavVzVza9XNXN7m1zVzXW9zVzXW3Wutrmutda611
rrXWrmrmrm9zVzVzVzVzVzV6vVzVzVzVzVzVzVzVzVze9Xq5sD6exr7/V9vvX3+i3rbrb6b
H0t9Nvr+/29bfT9+tferU3RYvAz3ZPCNsJNlodnrFtWq0mdtnyfBsqKAVpNUNtlP4Inal8F
ywmbg5WBkWrT+N5u1TY+G5eJj6XTvt5ZvBplxm8L3SjIxsjFm1nic2x16+D7MtkeD5kcJDK
fTV62baZu80M2nb2rW+H5+ZHu/HMjUIegg8FctL4TtBJsfH9nrY0jMkkXgkQk2WlzdfPYEW
rT6XJ28+68bytQtq0Whl3D7bS5epmxdDNlaerV96t6W9LA14ptsnZYmx8ui1+wIx8/Dihkm
m3c48f0f7mWg8j0WDiYKSPFJ5Hly4um8RzdtmJ520ViHImlyMbx3I8n336us2OTq8jOzlws
DT+TwbTJ86iTseMeR4uHiw7rW5Aj8q0Uj7eXHl2vp4QyjaecMo1/iuuTO2nlu2yZc/x9E2O
z3msXW7DxDbZOdBs/LE12dFJjbDDkXsy+N7aba4Mc8E58p8fgEDWA0OvGu1eVjRZeNk474u
R4REF1m210eywfHL/APz6iymrev3Hr4K4pfGsLaZ268ohxotEP/7XmmFJPgRQPlSeQQ9nxl
7cfLJ1bx3x3dR7TF8q0f6p8KxIpIcDd53jsu+8i/uIb/HM45PjmPqtV43Hvt5JuJ+t/CxH/
S+QKibv18PfhvPOmHb8EEdeV4kuPuPDcSSba+cBf3vBWIzJPHcLa7LceSw4Ef28FlU4y7CX
E3Waqth6XF/e2fm+ZIG8f2J2Or8yxu1tfHMo4Xi+g239tgS68YeMvVT9H3t6+DzFdn49thB
vfKNC2wijknwsrEyoM3GixMWB/NNiiY3jWJqM99n43tcuHR6SLUY/mmckeD4Xnxw5WXr8HO
EODq9XHPKMifYy9zwvxvYjaavfaCfVz14LKDi58vezvuK8VxsGTR6nxU67aedRP3PEthHh7
SWGKZI44oU8h2Eex2nhUnHb6rbHG8l8m0R2UDY8qz6jB2Xj0ml8ez8zM8m2ceBrfC4RJtcq
bxzJ3GkydRHtPOuIHjSiTxnxDP8A1NjunCagCwPp9/tfqPf012wn1uSCVqHzbZpDl5c+Zk6
7c7DWNP5pt5I5JZJZL2rC8t3GKuR5ptZUlmlnlBIOL5jt4I9nvtltBepdjky6/WbXL1eRsf
LNjnY1a7Z5WtYdB6YGzztdJ/8AbbTjn7HN2EtYPle2w49j5JtdilYGbLr8xiWrH8z2kMGbm
5Gfk4HlG3wUn812kiZGTPlTarbZWqmmmknlws3IwMrZ7XL2k+Duc3X446DN8i2mdhX+n7ij
e/8Ah1mpTLwBDL26tUkMsRnxcjHqPBy5cW1YmFk5ss2BlwY/pb0yMHKxo3wMuPEtWLgZmYG
wspcXI1OxxsZsDLXDwtfmZ8k8EuPNpcBM7KzMGRdlkYGZjZOZptlgxLqNiz2q3T16/X19B7
n6bfQACcvE8g1+VG2FF4nsfHcXGrZa3xzVncYeFtdzuMPEl1PjcKZujxtLqsrLh0ePhbfFw
8ba6pNFg40XkOvxtbsZtPrdfjJ43hywz4mJn6qJI8/R5mmji13iE0UUWfEf7KDV7B/Iskq3
iGNrsx/GPIcL9XXYeBsU0Wux9rHm7yYxxbnEg2mJNrdk3lW2WNNn6W/xfe1Edat6WPpY+lv
SLyvbw4v72QcSXb502uzMufNlG6zlz9lvM/ZpBm5GPDlb3MypP7/PDQbTKgqDybZ47ZuZNn
ZKeT7WPByNlg4OjxN5nYkh2mUG2XkGw2cOLmT4i/3ecdfP5Vt58XXeSbHX42L5HtMXI2Gxy
tjPrN7sNWj+QbOQR+RbWOLY+QbHYwp5XuExiSTarGrVarelvW3pajieIg/oeJCjrfEgP1vD
RX6/hooReGUuJ4e4OB4iA2L4cK7Phldvwulg8NYtj+GrSw+GMf1vDbDG8OJ/W8OpovDFIj8
LNCDw01+l4gR+n4fX6nh9v1fDgf1/DaaLwwVw8LAEfhZop4UK4eFiuHhdQ4XiEzNovGAjwe
GpRj8MoxeGALj+HNX6fiAqLS+LSx/0PjFf0Xi9f0vi1/6bxahpfFzX9L4sKfUeKopx/Dlox
eGimPhS1z8Irn4RXc8Irl4ZTj+Qixma0D9WINkvyhUcZTZWNyQeLAisaNgMl1uswUByUx3D
iVwtSG7BypjyKVzQNxYsbDkBcSqKJYEPYMqsoD8k5A6mIF2W6TRnmYxftdIoxZYmZoEMcVd
aK3rjQBqxuygrOlmf8ZAWq9FmNFjeOQlZhbIteTNPFbm7f64RykjUA5RTjcAKekSiSXKPGn
UtUIBKKpDICJA6KSTQWiljFKQ0cg4daKkV7lgLSAAshao1BSReLvYHSurQ3NTjk7ycauWqN
TbAhvQQ12yKK0FsbGiDVqArLQK71OFVOtcSUBASO3bzBxyz/s2LgFFJpj8cNfko+OYpWl9y
flD0MnyaSQUGsY5XWhKhqUfxp0pbUByJQrUchBWSxZyav8WJuzc2tQuBIG4gXXRKe0q3rNQ
wzMrExr8Ym4jDhEWOSBRINBL0UFWFGxBtS+2yHF5h1kJaiLBGIHFajVbbJSMlgQ+c3KVbU4
rFjHZeVkEuR3CCKiUuxYoZDdGJBXo0C3ZkBoAlHW0gNwfiS9wfeN7G4LA1ILU35Le/G1LZ0
kXi2mboq2HkEgV3kN8aQ8oYzJKAAOJNcQDyApia6mrdelew2EvKeRgA7AUbsvWuRBjPTaqv
ckPGORiZE93FYysUMShcyNS4lYGGMRw85LtKnFx1HtFIRXPoCOMhJZeQLBbA9SReM3AaxVg
FkZqubx+4sQHKu7fyadgrbHJbGxsovK6xR1FEC+oiZpOIq3TiK4oC3CmUWIArjRBC5LFpch
wRxZmJILKoFuQQfHYrynzpAmB7utqub46/CVhWQ4MkEQeSYjtsODzxJIhHx7bunVaQlkVuK
ggEuAfkaKkEdSLqSb0HqQmhUfQlyARenBatdNIjbDZpkY7hmIiFsYPGdbjmPGK2FNcDiWor
erUbXAqUWST8nPNkW1SAW4MwKMhRV4Ttyn2LGkFyR0IvUQlJccS8aSNiRkNkFe9GtzKGUKp
dynASRg1CwNdbPcEH4/KmBFWo8rcrUt7kE1xtX2UA1y+QWz4xYUwPHh8Y0uYeqYfNsDE2ay
Pk7zChoeQpyx99jzykdGNAUEpo1C7RGhjMQCpe5S9KOpXlSgBXf5ZhTJkGOysRYheqcgOCA
yoOWLKqpI0XMcbyAXiCcpJEYm9HiHckoUuIMeWVoPFtzOF8Myq/+LcGTwzNqfxjcY4MTRtx
oUVsR0ABBI6ItnvapJbVDMbw3Kw5i4WoyZ5JHHcao4a1mCZnCAKEW/Gh7Hia3eKXhK/Jo7M
iiioUvOqFJGtjxxSSZuGLszxSLkRyiEUopyACeqLZZC5PJkpCXKKAsigkFhTryOHgZGXLhe
I48ZxseLGjELMRjBa7Br9Xq8EgbLw8bLjz/ECBNjyQuBamAFPajJSNZb3DLyqGPqh6ZuwbK
j4oid03xirnAw0igaIigoBPSirGuLEvDzGw1xx5Wirt2E7lmI6ox4otpszIWSOV7si8pI7K
iAmpx0F+WQTwK2p1PKIrzeXiCb171qdHLsK12AkMSQKgCAV1vYCi1hyJrqaKA08Vxstbi7C
PbafJ1spJvIBxC9EIup6EfGMG+QrGBAFVz0YA1jYru2FiyY+MYyaEZuYrUIRftKAQBWVhpk
R5OE8T5ETJGkYUsONIDxaThLhhp4M+FFeFLFAWPMcckEjH5d2RlqW4HFqQdlGcyNwUnR6d8
6WDDRF9gWsL9bmuT0ORpmuegHWiTRUEZeLFJHutPNrZvamC2S/JPYm5g6SYmK08zrxcnk0c
dj45iRSzXFwBXEUVFyLCR7U04FPkuDLIJRsbrTn5FOiBrZsvFNVI6xZvN6xV5UTctIsSyZH
caBFtMS1NI61DYh2LECtdgy5mRr8GCCHkoHNmoiw5AAu9LcAX9CLkkgAgAG9MoIz8BM7Gyc
eSCdbElArgMtcb1iA93Q4gJmXlMsaqYowx10K4mMk4JVlouooyAVJkGnlZqJputWtWwa8zA
h3biI78M6QtLgXEGeovillbjYTugVIuVOOKMwsxHEEhVFzGpv47q2xMQG1Ze0wMOsjyly0m
72cjNn5rkZ2UoTd7KJsfyiQHD2mFl0rXJoqRV2odada8xwQHP5hgzAstArUCjlrl7eBuFx8
fKDAnXS46ZIkJoSgEZjAftMaOQ1NK1FzQa9XpiAuZL83NH5FVHGU3fC+MWdKrS43WSUi3Ln
Ii2WYizEAglmYgBBatDhDO2Ebqi7PyCV6Yq0keMt/+lG6TxgnNTmwwHo4AkpYXWbXeQTRCK
ZZUBBDdSGBLqb7rFGXrWXqsRJQlT2qxY+ThbRZqETqDJSQqaxmL49jQFWNEG/GitBTRtU7W
hzXuWZmAtyW1P+USHtOik4nxrKbiuOl3aTqWBLhTStYE0hU145iLj4Gy2kubIHj5xTqqCIA
CQs0sghZJGmyJVMdYLFolyucc0HaGv2s+BPh5KZMbBrAgUbsvdX9rYRHHzYzxLdQrlK1bgz
hDx3uKYcwKFCM3LVu744QtX6zW7JFGOwK0Aaa4oKa2MoU5JDEjrbrHfjGhlkEhSFjZ4LXyX
5PAbtxHEkOXQLXIqLqThQPkz7LMUI/CQfqqaGEXIwHtPA2Ojc2bHSYyvNliPDyJEfvvUWW6
NOgvo9g+LOrEk9K5XrZbcQ5PkDA7gWujrT3I1ynkCCPKIwYj0rEjaWXEw1hh4haCE0YxZ4+
gjArtmxWntGmdNzlYALXG9Rj44wtWSbQydHifiZDeTHjY1MwVVkKUXYgNcqh5aWFMeoI2lf
8AbyIY/wByd1yuDx/BJzrcnNmxsTHx5Y82PCzNDn4uZNEzQyyq6AYaTJ+i4HyjOnyRl4cgN
9zsFwsDqW3HXO5lSr3qPiy4jdmZePHyiwxjWlZV2PC47TVxarGmUklDXbejGTW1XtYshMkx
s1Ma5dEJtjA1k9UZbsx40vVo2KxySchY0EIWOJ5DFAsYgBXXRRImOlnU9uETqBAy/wDcYKI
GcNJmn/teHf7owAZiSmDxEJ5rWbH3ovH8kJlzyLDFtc58zKHQ7lLZXENSCwVilQSdw6eVZ8
LybLxpkIrBcR5lqArjXHpwApgKtXFq8hl7ePfoxsrdKJFKTaNAgyZiB3iDOb1jxcjkO1ciS
GFoYOYjj4qVIpVP9WkTRiKP5xCGKTJBKydMkwyNUiKZM25yfEbgcQS9zDhiVcIQl5J4XfW4
+QuNmeSZwUOLVDYzbd+eco6onImMikYpLrc/Igxpmnaj7KSHwXMmGB6XFMbg+wFqsa8ml5S
k2DNRPojCzn5zsS625ZH+yGQRjmrM16xYOZVQqg2LCuDDCSbOB/ay6XZZZppmnGYhGRkYyT
LBjqgzv/Y8WPHGUIQy3i0+PI+AmNLfKzTiFsyTjJNJM7llGIgaXOlMuVDIBUQIBFxIhNYc/
GTOWJIbXAF207h9aK6USLHIFd5iQTVjbdylspzcE3omrgUpHbkJLkuzqw5OLys/BHW9Asag
jCoFo3uLEYwT9Seb9OOXySACDfYUjRDClbOF8mJHnylDCPLW8/jikYSLcsn8a68xifIMCZU
zzuT1iBtKtzFbHjc8mBqGZgsUwZZCSZ1Mbmd3dWurX5eP5DjGJlcASUFa4SO3BbBQKlaOOL
Yycp2Js5tVwQQTSoLH3Boih+crhqDm2GC8yDqSb2FwOkUo/qs3IaVyb0hN9C7SNnf+wzRwR
RCRDldZ9AOOsjcU6/xwyYcse1bHMhRwrAAoLBypObIBhkdF4FVR1pelRyfHJhbhGbhLWH5+
OKAovVjXBzXFhV2uLtWxUR4+ZJylPSmNfdT1BuD0Ck3uR6E9OhGuHzXoB7gCvao5D+k7UQb
AHlo8jtZeewaSGaPITK7bT5K/zaUFdIB8T1ixUCw7JVSfkViW12zkATLDVmSq5K0BxIZrMC
KF6LXjj6MDUZJbx6QLCJQaEgsciu8DWbvMPEqLyPElbb5ijAduRNE3N7UCKUiuPSLFx3XM0
2RDjuLUfaxrVH5EGvsCaJ64ydya5IJNlYg4knCdIHmiORKqS5m34vqdrK2uj2eFj5WI3FJk
fHwcpYMHKdpZnuEbk7RYskrSxmMg2K9TwuONHpUZBoqGriUkDdI2tJpX4QPkFUxdlHktyJa
eQQQSTrK5JB/YnOG3uWAqxBY9fcL+LhGaHXSSxafJy2yt1Fw2sgpYUddc3byuZ74Brj0a4q
N+2+whOPnD3saiYq2Lt+0YsmLImMElGCW/6WQaOLlBpO5iw96Sm5GmBAxOwHmmgwqzIXaPJ
x0hlItXL0U2CWBVhWTH1HSkFq1VhG08MVTZ4xtj/dYgjzdzDlYuOsSJK8TB8gyghSWSNKcM
GC3o2sprGikyGyf2YYI5ptdG7F3YXqFyjSco543WTLmmKvBKQQVccbruIw+OKUdb2JYg4uW
+Nk42xiy0WLLZklRUQj+xz5mdh7ixQi1QNGk2MTz2Du0+TA5KxNIACaIUDuC/ds6ZCKZcqG
WMFaDRhTsZ7O7yDHuJpI3ikxwFimsS0lBjSV2jLDKAVo3AB+OohYkCMxbydxguflEbSEWIC
yQRO0MjzMJWyWQYM3EubGANl44PUMRXI0FaSijXws2TFnw8qPIx8dZWj2ud2csnkotRbrNH
2xga9tjM4hx5A4yZjoppcLJn4sJbAIXqWPgpYxluPckgKVxo/isCgCIVJHwqeVZkxEQQzBI
xnYiCgBdY/hEonOZABDa4NqA+GDGrwtmzY0ZVtjiSKQQxByPyh5FWjp4xUrcHTJBZJQywZD
4823gjiymtUCcyrxWj1zTRSRRgYeY8YbdgJLO02QD/ABJe7gUZC+LgZzx5GRmY+4YYMWEn9
/kRBjzl7SlsMKz5rKspJJygDBGBJilRRAFKt67DcSl4+z2xis36+wdu9kxFYCrFo2HHGmaK
d5VZHXixAt/x2M36qSvBJjx5WWHlgTJEsTRSRDuRxRu1cDTsFBjUlcHoEkQLMS2Q7yYYaoy
xWBZWqOBDhDFgWBOjdWqEEso/iQGzArTYVsV+BmxAsWt2qwwQZ0hauzwWN/k7kSyv3Cqdci
5YRkRNbm0bA8qWTirSSApArDH4x4+xkgebJl5pE6hZVQVG5LRskIm4uxoDptopGn5sRjRRd
mGBTHvoAmZC3B4+gcgIpu6cqMuSgeSRldmDQS3SeIxukhRtOTO4kjWthGWgj9+ItF+a/wCt
LKiyPIcrOikihUMmNGJcPeAxog7k0ouLMXLxAmUUjKXUvzaeR6ZXarurBX5pAl3rnxrCmaW
DYW/YmcqceQimx3sfyDnietfcVJgRZi52vlxdgCyTQzLFi7KE5Ws4ElB8ciQAwi7DDZTMxC
uVapEBPc4r3pJKw8FnkxcebDnmGJPCpkypzjZEQRyKVuq27cyk47OvG1sPEHw1OuhGt8qkN
8dgizP/ABjpG8a3ZBeRSKSZ1oTEjudHYho5BzM4qSSRaB51rsgCXPI7uXhtGsQQL3udBixs
b+1H3HsHKNNkPmZr47PWTJ28rVvCUycdceYOAGuxhWsaa0czc4o5QC6hqTD5Q8VWjkMsWkz
4Mg5UuJmvirfJkjkD7XC7MveUUsy13RXGInIIEOMABqm44PluOJNeVjYTtIp7R5hiBBBPI3
ZsZIDxs6nmxpmJEFyYVVHz3VpfkRiO0b52PM+OmwkCqOaIwEcYIUkmjevsLWkKy4kMq9oO0
jbPsy1rUONj79I0zzc0VsIVJYfCQOanHGTkau9kjc12s50SOSGLFWUR6XLx1ysnax5M+PkD
Ojz8M48gKcQookAZilTiHlWCpirOgXIj2WulwJjIHo4iSS63SPj5OZr1aVsCPNxptLmLM2t
UGfWFUiRCJUChCvaSNXaWHttCFRS2TLC6BI06R2IC9ACKPWmvcGlyYlw1LwUMkOAWlnwIe6
/kECCmFmNuMR6zggkC2QoqGP4rEqQnEVMdZckDFjyZ0OJOry4cYrEVY8/xiKNptlgDLrIwp
8VkRTRjAbMu0mPxVMCYok2R232TpNO2rMkksfarH8j7a5m+xHwdDnZclKoVJbrPYcJ4O3NN
+Lv8YxZWAam4hoMqLsZEgaozePhY26AejA1xrT4WDk4+4whgbHmyJjSHv6qVQfJysSzqaDM
agHJZ7ceLLHKvxuAinnMbPi4qLJXj+sgfF2OnbLnfx9OGBg5KN4+Ux9pIJZayscyLn658Ey
SwkzlecikpFLN/WHIllx8f9c4DhcKbYZWRk0QSpQyN4/jSpI4WbE5c2yGaNJQkiZSFaJ5Mo
pReseVUGROWMhY1F+FEUBb096tWkUrL5LjsyIkNOCkuDmSqdnGubr2uQffEAImt2dXGs2oy
1MbTratZDyiwyGgwWWLL1exx8fCwtlBmRoTWzmjTExMv9PJl3uKuBPO2Y+Rl5MGJJJC6zHm
mNeWWAyiNBG7zS40keeC0fBpY7CsRO5PiRwti52YsUKjmcpDI46mZI5l/XaOaxFCo2dKych
yHYc4RaP1PsPYe0BjMb5ePI0eKgzYMJMnD1gkvs3ycvWd0UxJrGYrT2ePSMskO5kDZmUA+L
h2hw4fiO5wzWy4kgxfIp0lyPKsxlzM3OzphimxwgK5SLhbEIrzYUrDEmeKYwdnNUio5hwnx
Wdn5Y7SRhaX31OOVXA5QrkZSTRKoNbLWmGhEoZ25UAVLxBlIoo6UzLK8sRjqwVTavvajeva
vvBmGDH1uNNlTEPNka5WZMvB/X2JkSHHxYYZmnxYlEYVKViRomK5G5hjaupwcRl/XUgU6XU
MZI4yFCtD2TGFpSrH4X7y3jiEtSYsTQZkaLtFJGwyIkkh7eRAcURB9hDySMRzR42vlzMhtf
lRVl5WOkbOZ5M79fXjW4xnxM2CJJu0phdSCpNAKTLK0hxwFmyo0WRyKPWgBRHUg0bAXW02q
XDkXZTrI4xwRPt1jTIeRspCZsYG2XGoxzEKliUQ6uUDYbwoIWyY+xAb4rtwhiiXs8FE2Njt
2YWMkWaAkAmiWjmoBBzmfAxVQbfbiGGBGnnxpQ+XjAJDs1kdsDM5q1pMb+vZ2xcODHkO6zM
2CHHkJyc+HURwK+TlRNPhrHiduMJZZ4y+M1gzElY0IWKThJPKs2Q4FA0WNFr0S1iAaAW+7U
q+GoMm1nDFmkasADGTJhaOTFvyykQY8TIIJmV8TD+OfsMBcuOaPtvjZM2OsmWMoY8aQ4yFY
pQsjQ6+RpBlxc8eTHZI4Ye5JrYcXHE+zjhbIdpXj+OvxW/lxJbx7VZXbBkKSROhjd4WqfuZ
hwDh6nC2uzRUYXOhh7mbkpxjyQeYUPioLo4+S3sbAgg05AIkuC1FzQYUXNEsSAbeQ3WWOBx
HNIZpY+KvnSolbBrZOJ1OTwEALcecoRHK5LfJ96iSNgGWDJxYEixnQLTBxWMIUw0liTJAVk
2EBhlwUK1l56RYpjaRlxg2Pa2JEoDY5UQ5xeONCQTm56UmSgrHgMsOyymy8oLarV49jAQzR
8lnU9+MXxI+mRMnEN8GdOQaNwSkjDtMpMZNCLr2lsUUUUtXE38gIebNnCYgUg9ScGd5hkSN
K+N8BkPfHAFKQUcDn3bHcIVq3y/Ym7cqntYqxyPFw7UMjRPiyAjYY4niWbtrHOss8uPiRqm
OjVJC6KqhDivetgrEK3GocTAyJP0tdhHJyMnKYKA3G5CCtRAUwjxJzFtkQ3XG6DJykqQ1jk
c5GiWn4U3EC7URaiVo0T1vWXPFJlbCQPKHNE3WJWTXE3EJuJX5Rp0EY6TdHlLBduDwW1rdV
UMiXjlT/AGdsONdkdLl6kxwtW4HGi/b1MOWYJMdyJ+9Nww5o51mGOIwNc444qPkcWieFAsm
GFpMYEoORwolWBWJfPP8A3IEvjzf7MgfysPinR5GN2YsD7XJq1e1EmuoPTkx/ne7E2sbmo5
Yxrr1GQAxuAoIXoJfZ5+S7G9gKiSJ2kjSKacASYOK8ydah7iza+PvHYwBGGvy5MjTJPgy7B
4DnBiajyjfX5A7kysAq1kT9cWVSctiGupdh8cIc8rEA4QLyl2XTJijIx5hZpT85lswPxybB
gy2LVyLAWu1C9dARxqOYCgpNcLt2+hIFQ46SL+vLZMSUV7UMNkgcEhQFk2bhmWscvju+NJL
HMK8flVsjIm1uJNkSB59VlLGm5LNFmbC8kWQ7ST4XFGUCoIxx12NkxornJZo+VRYYaV4mQr
G5po7CQFW0ag7OJOCYYPLadJ+2RBlCxlN4skWZepkPJCl67RsIuRdFSrqTYCigoAXTrII3N
ElaKEjhyEGSuKTkrKcgZjVhYOQ2RNiyLK1uKvc5knKQNZklkjyslgATdMDIOPm+QQ8JyhrB
zO1G2W+XHIw5ficQNk4skYLxFkVppViWeeKRXWYSJywchJQYVeuoDKK8ciLbJr9jXnkm1+U
yWMOcvGUG+NN8glgyLyJgYV+uOMgWMPG8jiL5cKYsQC1kH8jFbBSzE9eF6y0VRiG0hktLFK
skG0lVIT7ySuKZiWB+KueOQ5v9z0Mt8/QBhUps+mk5HPhMOUwtWhQOuxxO1M3dBUTNWPGHK
QhIYUKxzYWvmE+JCkcwHK1eMxn9qUkY+uX+PadJIheHYr/LF1icdbWeAgSSZUQV8rkGJJMc
poR8q5AVcV2GuIg8PRhzIdECkRq9ZsaNFArMZw8Qx8PKEWZjhUEMgLLMQ4CFRj8sdYFoRCR
psBJEyITFJ4xNyqTSZiy5WKYDq8lopdhCuXhfq6hFw/0kh2yiVXQPUUYrExjIxja4x2EM8J
7uQhGEy9XAFeKJ1zCBj64f9bZA9zGF4NoAHx/9jdVfpMehIsOJYxWcTyorM8spuQUhaZb/A
MOFIiyZeGqjuyBlyZBS5xBmyecUUhR3eXImj/s5o5ICryLGVyX7SBLiyEBbHV5AyVlGPCm2
x4Dh6TJEGf5Bss7DknypsqReSHAeGcS4zw5GIltVjyCTHGFjscXW4YMOGOEcIeZYrVkue7M
jHAnjsGX5eMR/w5n/AK+AvHG2PWfHj/624uJ0bjkX/jk/29DSQdcpSsB6AR8j+NHq8QsAKy
sZ4pUXoASexyVsG4bDkBjimSbFmByv7BRH1ld0AbZG0t+pZhQZ61s5iztpIsTbDGRsKSCaB
tgsWx1UmGRQHTXhgMmIZdY8YfVY6BJI7NWLjNJUsAhjxMRmLREDKjIMkbLqpgeRFz43HbGz
SSuP0izRyy4QFg2/+5yRJGfhObMx+MeQqVk5ETgjlSliLljfrE11vHTyzSkKwohjUs8wYlW
oqylWDHBijMY7Sltljo/9tJJWfe4XlRjF1hLGAlG2Mww13XCgjIsgbGi1sQydVNr4pBjgxP
iAKiAJr0UtWNig1jQrEjoXdI+CZDhIzGkr7MKuDKeZMfXSSFcfJYd1AoOX/wCypAj3Nu/Pc
PjktHMeQveJ5gVL3oEmuTLQYCIgCkbiokNyQRC3KnVycdRNkdpWokxj9pZjkTfrrLLK9AEi
QfFZWeMAWEZASO9YMfdzNiFMu45NkgSltnlyZEmtikgxxGTUmKjSIkcZiscBIiW1sZmLS85
lVVN24yRK9ZGKyDNlaTXmzvPjmMaRbxzLfIPSssFsn8X29+9ke+GQGcWaP8ZWPJX40vQMQX
IJF6LWYHqFSxeOOpcyJY8BESF5MfHiysqTIbDjMmRs4UmxF+RQENGoVo0KShQY0hY1HjOpw
cf9PLOTiSNkZUk8uQ/6sOqxBK4leOhwVZsoLRVHaLK/WxsSOeZpM1MGHWo3DMyBE8LpJFnj
lDLnzRtlnlgjJRKfIXlrdpBiwwTply8r1ksBkkqcjche5k9GgY1KwLCwMjLyJBCTOh6NIUZ
aKE0QaCmy4GMgnh1hqTES0uJ21kDzUkd61ygTZuQBjIw5AOWTV505TXK06QaHDWXIjaf9nm
0mXEkuJlQSrPFwOdLLK37GNiU25gER2zPAu0jDwZePk1joTI+5ihj1kP7ORjSKDuJlUarPS
fH5CSs+EZCKZocJ83EmAiw2BiZRh7aXEih3uG0GNn4mVmx25bguuQzCSRG+coPGQ9Rcnib8
LhQa5HlyvTDqAKgzsqJU28Yr+2xWM05naVWdjGRUcnBWdGrlFGDmzhpM/PlGC0nJf3MJA8g
A5sYsaFXEgRlmjCq9pOSgrkNcT9ymxEc6uJv3Xzp5xiooOHNLHKdiwrPypTHoMwR5Ms0iyZ
OdZRKGx8iFXrtyK37uXEcbIaSMOaglkhmfaZfDJ/YmJxuJJIMoSjH8VXqYjbtgBUNypq1jc
EWF2W5EZNWZaE3y+CxRygEOaBAQwwsFw4SNVrcWfM2MOJjpmSloA7WUXaPL4DHyEmkyHVMf
D1IyNYYp0ZMWdwsJgqJkIxzeGMlY43dQhciNwBLIzxSTCDIbLkEDTt28UDtvGChikNCNyBC
1lSUUvfWu/wAQclypQmnjVhNCUJRlLSPdMpwO4jUSwPKgAak4ghq4gM3EGVuVCSNS87ykOF
AYmRWLUbNUSAjDtHNl7KFjkZCMFIZkew482jhkURIMrIxpZAubk5UWW08r0LNWP3FYuBiox
NNPxeHJhD91moRktlALJiThkkaVXTIPHGyUCx48No8eNaONEaaKKzwRkCHir2DGYig4kZLk
SLYN22oqONyKRwSzLZb04Z6CtTSMaLKadxcjkVvQPVV5ANNGEnSmmBpp5CHf4flTfBokeWh
KkEUjNNKMhMYYm8ER2cELuim5iMbxZIUdzuJBidySTD4KMeQFZSoDy3yPxVx3GRnWJY3owP
FWNC/JZMiELnggujkTutFkCyMSoMSRzzKZA4NFSalhDUAtzDMGdOI4sAgUnpcNTqefGnWvk
K5kVzvQZaEhUCUktKzUHQB2ZjGoNScSYiYopArM0ccEXdilZl7cuLKyR93EVmCSRss8RWW9
LkTXTYZSk5PKu5170hee8ka45tjRxmhCql+BWMhVedZlkBekBQNICqtHdWjZpjERFwY9tbt
xAeGO+SEjMZVhLeNr3JLCjJQkazoSwjNNETXEKSpNdtyVhJBx1CmNL2IoM3IK4p5OjuDQkN
YsaiLPTHJbGZ6yYpI8lOUlMObQZjxCWXtuGRh+uxKYxs4COJQKWdRX7S0kncEDsKSdmkYKJ
LBmlkzOSsOKOjmNlLSiKo1BZgwYslciKkhkUJI4qQqBLHyW0jEORQdSQkDN22DG1ySGZDcx
PT2tzFEi4uxCOAq3oWWrjixJVlNlBV+SSCNJhIBzad+WZBD/ACNBGjZGLYy8rJjALzdGM1z
GICJoYyFgY1AshoqiKo5AkVCokd4+ye4oZms8jhA3bZXV0odVMioF5SU4jU2uSOpIuGAOSg
NSQOtIikj4VyN+BL8CjFzS+xsaYAUeF7tcQtJR+NIpapOV1RjXBhRLWjd43iygUhT9DATqc
d4gszXDngrSFpGa1K9ixYsGC1HIJVmiCnHlEbOpcR8ljHJ6HdQ5GZlllYWMhYyP0RmWps5i
DcheRpiwDRGkJJUALYiihYFuJJjZTHxYM4Adr/2XjoJ2Xjxr+x8eB/tPH6G10Apth481Lsf
HlP8AY+PUNtohR2uhsNpoBR2uhNDZePg/2mhv/Y+Pmv7Hx+htNCA+20jj+y0Vv7LRXXbaVS
+50z0NpoxX9loQRs9EK/s9HR2eipdvpko7nTml3OnVv7zV0N7qwT5BrSTvtYS261TUN3qlH
93qq/u9VcbvVijutSaG51Io7rVGhutUKG71lf3utt/day53msNHd60gbjVCv7rWCv7zWgnd
6wn+21V/vRNX9L+l6vV661eutXF/qN/8f36+l+nqGB9L+l/Tr6k3+i/p96v0ofWK8b8fi2I
zoPHNfBuYNbBmaTxx9tDscGTXZulwNWmjF7f4cYQNk5HiWAsmV+scrybC1evwdPo9btdbuN
dr9bB4pr8bNz9q2I+xrxnx7GzMfcTeNYNZi4wyfov6n/AfouQPYEgn0FeG5kT4G800e2xps
WfGyNHrH1eD5XpZCw8czX0eh0g3Dw6DKl2+90h1EtQQS5EzeHCDGyIxFPD48kWPuvGpdZBe
oYpZ5W8QEGJFgPPsPIdPNrpIfF8k6o+HZC6/QaOfZwZED409aTyc6zFkbM3Oy8kw4cDSn67
n6fsff7Hp/ix8ibGm0uz/ALTA81xojheFSFsHyeQybqNx/wDPeCsoVMjW4Wy8xjVtRWpzI8
HY5+DjbXB1mpeHyLyuMPufIvIsPJxK1GamBsc7Dxtpg6vDmwPJfOGIxcacHxxvL9jJg+GEf
1e5kEm2rRaKXbSJHq9Hh7zbttMu3+QUfcet/S9dKHqDWl1Wg2mBj4+DqsTyfew7FvC8tYsz
LnGRljYq/hXiGZDj7KfZtNt/MMiJNPetdix5mXr8eLVa3YbmM+RK+r3eJvpNJrcE1rsRMzL
12PDqdbtd1HPvfMspJc2DZRxeG14bnxwCSVpXrx7MwcLx6LYajPXdNpNZhfb6j9P2PuPY/w
CG9fdiXq/p9ulyARTyO5roQfl6A2IAHoQCD1FWArpc0QPosCQB/i6fQaH139BQ9b+h9/8AF
f8Ay3/yXHr96H0GvsPf1HoPX7n6z7+n2oV96P8AiHp9qPp9ofb/2gAIAQICBj8A/wDOoQyG
RBBXCVhKwklkrIkRTGHxqRTkSJHLCJoMplg8GiCBTuchISwfT4OeGeGeESUxzKFSCrMySSf
h9sGKdMKYfIofj0F0jCPxJ6fAWRWMIS4MjIp8LT4CEN/FkjjfAu4sMu/C/gK5kEYwiM+FLZ
zwdPiUwu8VPi67k+L70PcoxngqnJK9MJG+CbmRYvWp22RWH1UEP2N75evDQubrdfdPbCNsf
B56cHk9IJ4mk/cNuRHYrsJoVt1bfy6Cutcp4p7Vwd2w283imqC8sY3jGFi7hxa7rnoV8bev
8iPO2Y2KRdTo/meNydrjJiYmh/beV1V1xp+6gmqJoVumZTGnAkQiSXj4J+2zNkW2qqgmX/8
AUb5Z8ybbnTev8zx+5bXR/wANha2vJ/oIVy/a1d6EooWpia1Qnsyr4JxSxnBs8bUm5mSMib
nFudS5WrJUnUutdqtdCqHa3P5jtedrHfdlkluLoiS19S3uK3JROGeCW7EsaYRjHMb5i/E0L
JZd0Rf/ALS5f3JFvWH3LFEf8inshJZJCwSW9BWKsSWXdVwW8q8U4zsybftp86Db+34c0WXT
4wnUvbL+XiXWz4zcnlORL+kTSI3wkhiWYuV0mZWpQuu5fBggujYsbUpZ9KFz3SPuf6rV8kX
Vai7Qtj5kIU6YysHH4qZGR5eDgbe/BVxwrBo91s25nttsXZjfs55l1aO5MS2ISlvhnBrxrE
pi9sKakIdI4FsTvgyCDphDG7V7XHMuttrRojFJ0pwUK8MYxocuHrTClfdn/IY2lVjEONhJ1
b1KEiHjBaSTi5JWsEbUeOWNcuRvh3ENDjZL4CFFVwwy5L936YxhSSqGtESZCO5GUYRhME4Q
Q4z4ajLV1/LihZ6jnU7lHqKTqxd0yHRInmJLdYOMngnEkwLg6FS2KVVcbl3xz1N3gpX1N06
YUIdOehX1Etx3Q/J1WygjcqUEiOGVUcR3Ern9KUmYuZbzWPyJ7lWZSNPMXYn1gdt2k/IopG
7n7rvxA2tCcJ4lpJBP9QhcnJbcqQmJxVldBYNPQd0xNEf7kIglukP8iLX4q3OCWxYdJOhPD
anpXHvhb3FjDPLmpE5aUx6j2zJZHjd8v4ird4vSoll2ZQfIT6DRHwJMyuou4jOg3siYdq3I
0dvzQ1Txfr2KVigyH3IEsL3zLew+nGsIepCU9SI8dBCQvxkxrc8dbG7X2JSRO5fbzkrAtxy
pqSkLqXf6izsLmhCSUyipnjD9SgjkObreluGZ5Ku+4k5i5wiLfH/9FNd0RdnrsR5O2HNNh3
KX43RXaEVkb/pH+Mzu/wAkI63FvOC3BTw1KYOVyoPwtYvLbBrdFiWTbc6uCx5XWuj35Dtu0
ZKz0HseFrhZ3XPRblyXkvt21uesaLqQqwvd12Qrt2/0FGkstXcsFhbxXOOSOS3LbdGUOmDh
1igqfStd2P7j/bl1Jeux7m0htuFLgVtq/wCy9eU08lNF0L/t2pfbSmGnE5LMaszUdH2FFur
yFP4ktitC3oIXFPk7ulCGqb4K5mXqNt2rp/Mb8nfpLf6ZFdiVqJZJfmzInKOZP3NMrV+oml
RaJl9/7k3dTnmJqrPdR7qmhS7y6kbOT3e3oQn8PNlrm52rRGRUnRFybnXCMIaHbnI0NmRkV
/gUXx+R5W65rcyKFGiqw6FMiqlFKGXoQRBX4jk2jCMYJY6UJyMvLqdTOOWNeHNGhmjQ0NDQ
0KszKNGhoZohtepnaZ2kLxXQzRLj1M0ZozRmjNepmvU045II24qD5Ek4Z/GgaGLFtrUoMZU
RQe7+NkSPmJbYZDnDIfMXIS2wy/8AR//aAAgBAwIGPwD/AMrv+mLSbbWazyLvL9tZ5Dutas
tWSG7X4sd3nRPXM8rqE2tZ/TQUOE62wKy/VxlDqNNtVpQdt85TVYK1P2ylHU/4/tuHqx/bv
c3Zpjtlu5aZl1r+pKjH5PyijTJVIzRK+mcuR5Wv6ohmfuVy7rHvj9x2uIUvoXK36mnI7YnY
uuabTehH7/L5D2tu+QrvD3rnSd4PtaNv8x/8j96ybeouVxb/AKUJxMuC25ZU9R3RM/kK6Ih
fIvdriLZ7D0u/dJ925tO1qnOT7l26gS8XKrPUt5XQNLLTpj3xbit1GSlDJdtSNB+1SsyIps
SrVOgpr4uejJuS8uv6DTUp4Q4aZ5JJcxK6HWO+w/GEln/Md/Kr5E2pJtTnoeUW+tDxa9ux4
xSIg8Y9uwm1MZfC93iouTlZuNxeVzo3lqtC1J0tzr6+pc7XCur0dCt1Vr6k3OkfihnV3Ruo
/QicrvK3lmO27NshRrb2f7upclH1+al58hKjunyaeXQV0W0pCy8YqhJeP7rYeltwlxdy6t1
OYknd3Yqs8rnd6lJ9RKpm46iUtdyE3JVso7vUo36kzik5gXi3XdmpLd3qfv8A8jO71Ku71M
7vUal4Z4XdRpaULUMke7eEOhGFcaYJLVCbIZ14VH4ngv5JMb3ZlNCZo/2nJVfAuBVw6ko8U
u4mt8icZwfBfdq0rSSYbIpnlrBP9bgdKMnYgXLiqL9ConlBDp/Ih3LtUm1zj47KX1fA4a8Z
y1Ia7k7kQi1NKnqRAlSuFD3PCjg3WKKDbdBw/avzEpkhY+SddSSFh4L9ybHa6wzZLIjmNzM
E7VOWhNxCULCuNKPbchiwuXJojseV+S0MsZyG8qELTCdLZXygh1/iNyk4HfdXqTIkI/JGiJ
z7FK8EkGfqNbuCM2iVHYpwTli7s6Hk6S5FaeK6Y11M8nP/AMkTO3iRcqzC6bjWv6FH5Lb+B
ODXIqQ6rRiOWvMcKCr4IWN1yzg7k51Fb6wUELnlsVXIdtq9xa73E7CabaUVEvKj5G6eZBQf
UgtWtZwhb1wzM8H3xflrBK3HdPIl4ISmma5C/pmi2Lo5fkJvRpfIktdaW6diWvTIntd2wfU
lFy/dbX0Oh0f5rgcHbGN2RzEpnFGfzM5joPsNf3YKIyivYahVHI3siSMqHmsk1I9C5L9rTM
ytSiG+ccC4Z2JwuhZJFsd/ngqx+EMl0HDzpi7XtQZfGsGWESky22d3wUUxwvpghtXRkfUyl
0ilaDJucLCuEMutLp5fMVVEw1qUaJYqzCjgdYef8MJE9JJ2kTOtcJgcJPqS5rPQWEOhKebo
Qs1m+ZQo6k3RI0nCeLjCVksXWGUIMilCqzKftrhLovHKBcxC6DjYtd1fG9Kd0XXNe2xUXN5
Ii7UjZjEPCS7BrTFJHqfPGlzJKUM68zoInZDWcqp9t7ufQs8tXdc+2Qo4kOCufBXQkTeCE8
MymgnnNTxMxli5SRn/AA5FHPUk3RnhBJKnLhpIkd+FzoTdlBKytJWxD9SEJf02pHpkSl5eS
1KajbrR4Kc1hnBHCikUHivTC7oRGkFaLCkLxSrh7iVEbFBt6Ctn2rMkoVJM54aoiCFqTA+R
dyO5JyzxzE9EPueJNurSFWCLVRfiWJEYRxyRsMdM7YLrXWo1nA1bkoHWcE1qJRJlHtGidiE
nMrMcrydxCR0w6nUjhb3pi1ywu7DGkkpEtmdSB75nPIhaolMb8V5LWETh1wT40sIREFEPsM
k7m4upzXoS6TUTbbXqTauh5aMdNcEP4Dk5HktCXdFdBy5io8H/AKRPY+aIFyLWiE7thz9PM
hSulajUyN8mIZ3GN3OIZFpljPyKoa1aNfLIhW3f7huaIyRDoNrSom9KEoymS5OCYXqRT2of
r3Ze9mi99MGPC5IjMrkVyMuWHunbIp8i1W3Zua8hO+5Ddm6wXUXl+6nYbn25tPQ8/t+jKrL
PkXv+79ERbmRrcO55F73f6D5tIY8blwzTuWJNQvc5+RRp3PRF101VCWUyeZkKmpbrCLftW/
urceNqiMyirqXaVkf3HS3Kxb8xXPK4m19bWXws2teREeTnQadHi8K8CTUdak2uuxUdu5n6E
JPuKkFMHclN12+kE+UdEJT5TyErV7U6tiS+nxothWOt2afTQlVkuaU1RF1jXQ8kvFs9tSqN
sMuCuL3IhDyWguVChEVYnhMCmkEprtUV0eMXUQrks9s0zqlnuiZgz9CnzqVZQgrX4kfuZF2
mWFSLrbq6o9ra/MdWOdSXRrYo4ZWvYqyYM5KMh8OXEoK1kXPglMhITbqRmzPxetSXFDKeZ+
uMYS1h9N/ofTf6H0Xf4n03eh9N3ofTd6H03f4n03ehS270Pou9Ctl/ofTf6H03+g/ZfD/tJ
Vl/+J/1/c9D6Pu/4jbt+5dO6GvD7lf7SFb9yv8AafRf6H0X/wCJ9F/+J9F/ofRf6FLL/Q+m
/Pbj8Va7ozF9xyk/UV6Xl5ZcUXJ1UzBZb4ufuabdTwSu8vLxiPmP7aX0qWzyfSEVsds5PR9
/jf8AJa6O6U9mK+fpu8blz3Pt1mX5KmRek+SW3Mm5y7XAkm7bYmUWWW3Udnk7kqvoj35zSc
4LUn425zB9pJ+SdqrGc5j8Kw6un4g+5a8lPycH/wCmS9ZLFavH7f2vjf8AY/GZh1gf2041n
mWWzHg16F9/9dvj0Gm5bci98W7QW+L8XYoncifJurYvfFu0H27k/wDrUdS5qvndP8i++fr0
/MSnxhyfX7do/wDRdz//2gAIAQEBBj8Ax9OP6GPoxWP6WKx9GKx/oMfQVj6MVisfRigj6cf
Rj+hj6MfQe5FP6H/T4f0vH/Y936L+nh+kTsDqXn9YfKAGg24gT1Zvr1BlIWrliVsE6JSnKM
pRyJiLcmPahd6q2DZNDdtnXAH96gI7R6COmiI2oFp3puIROwNUncpXLHVQu3IhzblAwEm2S
1SXFT6U3vIlG2Zxk2rUQQGZxtUfL6yXnfGZwBgf4YxII70TZ6u3OeUZQlAH+sJT9iPTdVDy
7gqM4yifiicx6POiY2OmcgXZgkyIx0RDPxcKfUdPej1Atgynb0mE2GOmsgeFFetW7otG3b1
xMg4kSWANaKMrHUifV0125gRs/vaSImVMnTg2JH7sbkn/AL1sD1qXT9TbNq7DxQls2jaN6h
1g6iNqV0y8uBgZDTE6XJ1DFk079iMfvAzkf7OmPtUp2Ophfuxr5RgYat0ZapVREomMhSUSG
IOwj0x6OzIQkQZynLCMIsDJhj4hRWjK6L1m84jMDSRKIcgiuWarko3uomOktyDxjIGVw8Y0
09/YoXvMjf6eZ06gDGUZMTUOaUxR9SH5jq2tmIP4cRr1nEczhhtUo2LtmdoHknOUozI3xjb
kAe1eb1FuMrI8V20dcY/xOIkdyhaiwlclGEScHkdI9ql5/VylaYaRCIhLVm5OoK7Cdq5Oxb
PL1Gg6JRyJIpxQILg4EeiULRFuzbY3b0gSIvhEDM9qje1i/wBLIiPmgaTGRwE41xyPoutdF
m1ZYSnp1EylURAcZYoW77Ttzfyr0QdMmyL4S3etX/qkLgHkykBaasow8R1PTd+kfSxwOKuw
6pjc6aUYC4KGcTFwZb1d6O50s5xsmIlcjIfFGM3ETs1KvP0/U2884TH2FQ6ezzXLkhbhsJk
dIVno+gPl3Lh8q3P4hQynPifaVMx6m9HX/iEXJAyGb1XT/UPp0TCydMbkHMnjMck+YljtUL
tuRhOEgYyiWIrtCv3unmbd3lFuccQZSHuV+XWSld6aIj5N2YAJlXUBJhqGC6KIbzwZn97y2
9mplIQBMhEkABzQY0Vu59Iti5cjZtm1GI1DSwcxiPFRT6fqLcbfnAxF6VqVubEVAEuV/wBW
Q6npWMgNM4S8M4fdOfarvXSiZxtQ16AWJ3Oj0psysXtJlByJRkI+Ko2OujvsPM8yVvVnpMJ
TbvivyHXyNuECTZusTFpnUYHSCcTirp6a95/kx1XBahOZA/qxLncEIfmdBJZ5xnAPvMosO1
dXd6WWqzO6ZRniJE+Ig7HdvTfgRzSsPE7BGcdX/EF08G5pXnB2NGToTugG10kRdlAhxKRLW
we0E9il0FqcrfT9OwmIkx8ycgJElsg7K10f1Cc+o6YQmbdmc5GImBQgP911c6WJ1WiBO0Tj
om7RO1mIV3pOoaR6ONsW7gxlCWoAS3jRirnSS6WV0W2ecZgO4EqRPFRuR/E6fqYYHOMhgVK
MJv5UiIzH7hpIdyldvxEb1mflTlHCbRjLU2XiU42rkbhtkwuCJB0yGMZDJT+pdHDy52637U
RyzjnMAYEZ7UTjuCs2SGuyHmXv/JOp7sFc6a8Ht3YmMhxV3prnjsyMJZPpLP24q9dBrdvSf
+qIx9yu9LNgZB7c8dFweGS+rWJhpWzdEo7D5VR3ocB7P6Hrbef4c+/WPcur67qepldjK/OJ
tW+QR8toaJk1emSufTfp1uUb0B5RuGJhG0AGaMTUlsMl0Iy84ew+9Wuptgy/KzJmBU6JjSS
24so9NYGu7eOiEY18VH7FfsA6vKtQgDt0mIRfAe5WYamPUm2BtIbWW7AjHyxZv9PpjchHwM
Ryyhuphkv9St3bl2N2YhdF0mcok+Exl93dkutvTDymRYfZDTqI7SVP6X1dk3rFkkW4vpnGL
0MDhKJ/U5K30tjppQjGfmF+e4TEEAREHbGpRIqGdWrV68LB6u3Zt+bIEgSu6AMNpKn9Ruyu
XZxGg3SNZiJH4YwFH2qBEDa6ay/lQLGRMsZSaj+gGLazdueYRi4kwf8AqsutjbAEfMdhtlG
Mpd5L+l9mKiHbXauQba5hP/kXRQeuucm3aW9664/9V7YP8DSb1urt24GtdS07U8iwEZRfaC
O5DqhE+T00ZPcy1zGgR4sSV0pHiNqb8BKLLrIZSt2z/ZlP5l1vVX+olIC6ISs2+XTphCkpE
O/BT+m/TrUo37Q8vVKJhC0GblBYyLYZb02xdZZ+KNyMzwnHSP8AgV3rumka9RcJyFy3K7Ll
luIK6iMvDK3MS4GJXSWJDllMTmP3YDXIepl0vR25GIOq9MxJFRyww7T2KzemdV6H4d4/vwo
T24qN8eHqbYP9a3yn1aV1PVxjrlZnemI7SMEL8wI34EwvRj4dQq8c2IK+s3gQY9WJ3gBkfK
0l+0KJ2gez0v6QcvT1FjK5Y1njbnED/wD0V6Bk3TfULs8crhkTbPb4e5DrOki/WWgxjh5sP
u1+IZKF3SYX+nmJaJgxIlAiWmQNVb6mxLVauxce8HeFK5Zswtzn45RiIk8SFD6dbl+LdInd
AytxNAf4iuo6P6gPx7oH5aWoxLAHUI1bVnwXS9JDqLc+n6MNbnc1eZKmkGbUoKUUo6/Nv3S
DeuMwJApGIyAUOhjL8bqJCUo7LcC5J2OWV7orhEfzLTtE5zgGMe2OHAqI6uxC9o8JkHMeBx
CuXrNm308QHu3AGOmO2Rqrt8R0C7OUxAfCJkll0IMnEzaid+gkt/dXl9R+Jes/g3wfiDcsj
/FHHe6nctQlPoJVhcAcWwfgnsbIn0dXZesbsbjbpxEfbArqrr6vMvXJAu/KZy0/3WXH0ARh
G5K8Zx6pwCTJyDGW7ThuR6yV4Ts29X5aABEhrGnnJNWBZdHfMh5ZE7Yg1RItN34RRt3Tpt9
ZEW9RwE4kyg/FyO5G3ehG5A4xkBIdxQhbiLduOEYgRiB2K7etF7NsC1allIQd5dpKuQJYXL
EmG0iUD7HXUPIy6frOouW51o+uQtT93AodR00R+dsjlGHmQx0E+xDp7kTaumQgY3AY6TIsN
Xeutlfsm/auWRK3OwDMTuWydMdIGoE6tjK3Pq7E7XSwkJ3TdBiZsX0RiWNVcgCD1HUg27UM
2lSUuABV28S/k2Sz7bkgH7oldUPqkgL3TiFqHnSItGLayY4B9UiC+xdT0P0ovZnCN4sSbeu
J0S0atxjuXQl+YyuAj91gfauqt4vK+G4hRs3C1rqwLZc0FweDvqF1kiWHlTBPEMm2foH9H8
107eZolDmqGmPcQCgQSJCokMXFXQhctWrtwBvNOqL75RiW9iudT1EtV64XkQGFAwAA2BE9J
ca3IvO1Marcjwy7GRhbjasyPxxiZS7NZI9SlduzNy5cLznIuSeKcUIqCKF+KEJzj1NsBh5o
5h/WiQT2oxswtWCfjAM5DhqLepSvX5yuXZl5TkXJTgmMgXBBYgjMEIW7vl9Q2E5gifaYkAr
R1ExGw7+RbGmFPvO5Pb6LH06enyOmnKcGHNzOwPDUUb/SkHUNNy3KsJjJ2OI2qfSiELFu4G
uGDmRicQ8sH4Lcr0+mIEr1s2iS/K9RMN8UckPSbnR3Tb1NriRqhJtsT7U3k2NW1p+zWhe6y
75ko0iGAjEH7sQqoWjKPUW4ho+aCZAD96JBPapWbkxZsSDStWgY6v4pEmS3K31lkCVy1qaM
vCdUTEuzbUdRcnEoWrkLd+cQwuyEhI/xCJr6lPqeqkJ3Z0oGAiMIgbAha1x6i1ENGN4GRA/
jBB70Y2rdqyT8YBmRw1FvUjf6i5K7dljORc8BsCne6YQkbkdE4zBIIBcGhBop370tV27Iyn
LByS5Vvq+mIF22cDWMgQxjIbChe6ojlGm3CAaMRmzk4rqOn6YxFvqfEZBzEtp1QqMtqo4bA
g1pmo9F1E4+XTXOIMZ3NOGou3cP0x/R3eol0vUXblskwNsxELgZtPNWh2PsRvCEvKB0m4x0
iWx8PTpuwlbkwIEgQWOBqrZv2zb86AuW3zgcCrnV27Rl09kgXLmQJ9foNnpbZuXADLSGHKM
cWVrqb1ows3iRbkWqRjTEdv6Nm7ftmEOojqtSLNKPYodbO2R010mMLlGJ73y9F09NaNwWY6
rjNQdvsCh1srZHTXJaIXMjIKPV37Bt2JkASJANcHi+oOo9dK0R0s5aY3KM/DFG30lo3ZRDy
IpEDfKTAKdi9HRdtnTOJyPZRSs3LN27DSXlZIBtnKR1sFLorPT3LczIRt2ZkSmaYkilcaL8
rftShfLNbHMZasNOl3dRvdXYNu1Kgk4IBOR0ksrdsWDru2zehBxqNsfEz+rH+nA/Q4fpAYO
QH4q3a+j65dF5cYW4giUIkjmJ14F6q7a6m1cEbdw2r8RIavOEw8gdmqql1doGX08dKZieqv
nUEOwu6iLhuy6j8O5C0JeKL1qaVZdL0cxONwWvNuziQAbTloDe+aj9Tti/bui4LMIdQXIhF
46QMsHXWdAZ+Wbl0CUt09OG8iJXX9PGNzpvylsCJuyciTy1XS2TAUVodLeuQs3umnIyjKpl
HTV9h1Ovpdvq7r2gJEh9MrlyIIYHHaSuqu9VC91MYdT+WtRs+ID78m4o9P0xJtiEZEEuYk4
19a6cddbvXb/U2pT8y05jG4wMbYjHjiV9P6u1ql0k7Zn1stWyGpwcq0XQ3ep13I9H0wunpr
X+JN4xjupyr6V0RJjbv9TKD5iFvzJM+3TFdX1Qt3LU+m6o24a3adky0xYHY+K+om6WhG2Jz
bHTEScr6R0o0/6QTE9MIikpRFNb4k5Lqr/Ww8zoZxmAZF4GMmEAI7QNyt2bIM2v+XDSDInT
cls3BTs9JCUerlffqIeCZjH4S7ZMWX0wXwB1uiUbpxMgGPMc2dWer+kzl59y7KXURtlpGMX
jEMdjP2rq/q31G0Z9ZbsA2bYAeRm8YhoYeFl9O+tmy12xMC7akOYRmDqiX2HDeum+q2bshZ
JtG5bkSITtGYFY4CQ1K31kIE9LHS116RgImMoNvddXG34BemItsf8Aph+g6ZOm/Q/LAwJiN
Mbso84HsU+jMntXbovTJfUZgNjvxVv6bckDYtFwW5iB4Yk7Ahdvl5CEbbjZAMO1WuvBHn2o
RtgNymEQzEb15fU6fLE/MjGIYROnSylZtHSDchd1Zidp9JHertwwt27nUWvIvShEgzi4Lmu
NGXTSjpB6WybEKGsZDSZS30C6MQIMOhlKVmBwJkXOpdTK3ofqZG4QQ4hI0ePZtUupv1uTER
IjPSNPuX5KJiQI6I3SPxBFmbZhmj9P+n9RK/LqfhP/AEYyHPF6YqxctmLWLRsiJBMZQJMub
tVs2msi1dlftRgGjGcwAWBen2lRsXzGFqJeUYBtRGBLkq/CyWHU2zauOPhOxR+ny0Tt2yDa
uEPchpqNMt21HppShHUNM7kYtOQz3B0OltCE7UX0CYLxfeCFe6gTFyXUHVdjMcpIDAhmZhR
fmOqlqk2mIAaMRsAUrfTmMrUjqNuYcCW0MyvPc0z6iUZyuReMo6PCINgFC15gn5dw3Ncxrl
IkNpk+VUOnu6bdmhMLYIEm2ryBOJIGkXjHnbvZ0SS5NSTtPo4fpcf0Wl1PXv8A1PkQP5rr9
o8HyIn811+DnwfIv819Q7ofIj/7r6hTdD5E/wCa+od0PkTjqvqDbxD5Fq/N/UP7nyKvV/UO
wQ+RP+b+od0PkX+b+o90PkXL1f1Duh8ir1f1Duh8iYdZ9QfhD5F/m/qHBofIqdV9R7ofIm/
N/UO6HyJj1f1F+EPkVOq+o90PkX+a+o90PkT/AJv6h/c+Rf5r6g/CHyJ/zX1BuEPkVeq+o1
3Q+RN+a+o90PkVeq+oAjdD5F/mvqHdD5F/mvqPdD5FXqvqHdD5F/mvqFc2h8iB/NfUa7ofI
hG31P1Ak1+D5EZnqeuYB8YO39hB+p+o/wBz5E35n6j3Q+Rf5j6j3Q+RU6j6hX+D5F/mPqH9
z5F5keo6/SdpgP8AkX+Y67vh8iP/ALjrv7UPkX+Y67vh8i/x+u74fIv8bru+HyL/ABuu74f
IjM3euIFaGHyoA3fqHF4fKv8AE+od8PlTm59Qrvh8q8f1Dvh9i8f1Dvj9i8X1D+1H7Fynr2
+NzHw7qbWRG9ADGiO3BUyoidybYgTV2ZEbFuGak2eSZsAtcqAZImUi6OnHahOJY7Fzcu7em
j4jgVvTLSA52IetOM0wDpzkiTiT6CDxCIJwyXFaX5StEjjQJ8wEYnMMUxTgIiWKi3aEABU4
KMHcgV3fpOiDmjHYVvXBdqBKd1dL0ER/xRCkBtp3ovtCAGfoJPoDUGKwY1qqZovtTZBNHNO
cU5DoU4LBuCd3G3YgXTM7IbVpkjtGHamGJoVhjtT7FtRDOTuwTkYUJQbJO1EJHA17k+Bavo
kc3PtTAVTmR3BECREqEbEZyxjnxTp29Ff0Zk/rVFwt59DjLFGLcxz3K6H+EU/rRRyq7JkAM
W9voluRkck4xOSiDvXFHcn2JyckRtKOaAYGlUxoUWwQBx2JsAie5Aog9icYqqpjj6Kra2KY
FkRKol4ZKIltZSfcG9F0EMxcPm9QiScckzE71zGmRQjiZc0uJHoKwVfRuVEWGOaERiWUlU0
CGxFiy1GpOSuSy0in9YIy2gJxkx70w3DuXYmZasyUIwi5Ga5jzB8U+xEb00RgjLNH28UC3Y
nPcqiqIQpgKok5JweA9HFc3emCKfLaqUTZIgjHNaTlgmxq6ETiQg6tQAqQ8j6gmdMcDmoQA
d5CiYYYeh+5N6AFU+k7s0ScVTNe9MnVyTYwHfqioNWnN3oXTgYRfub3el0A9CU5/YjpQgcT
hvUjMNKXfVFqxyRjhI4hO6fYhvXtRbYtQzXsCfMIAYrgmwKqtsliK7vQ7I+1McFxVuT4lmU
ZQIE5uA+XYvMuzlOW8vgiZV3IaKEVZG6RSIpLecvRTvVU+3b6MFvWHYnUycXK0j/cmxWk4Y
LlxTurkdoH/FFaRuVmGE3I7ASn2ehslH1e9CMaanRjEO2L7VEEYF0dVJO0YjYhkM1rau3NA
HF2TAdi0lBsU230PiVsBTplwVEyrUt6HPYEwW9NnFPAs2RwKjAA64F3OROITmWOLJyS+xPI
UKBbxkyVRuTAYp8MV7yqVPoZMidgVy6RSLlajgTVFsSmA4oAIvgpzbCPvClLefUoRPwj21V
c1RUQ0nAURnOTSZmzTwkXXMdWSIxZEniyMrcnjsKAIbYnAYDatTUWk0bBF1RduKZBinCdD0
sFwW1MBRbXCK1YonNbWRicFbNsPPQ0BvGCuR6mQhKPwCoeJIOkhaYE3J/dC/Etcu6Tn2IWt
EoOWc4epYph3+jFHVswXlgMJS9WKrmKIe1P3reE5U45ke8KRNH96GmWlgI1GwKtY5kblwQR
ywbbRaiHlvqtUKSzZEypJmZS0yd6klUKAzTyNBsTRrxT5JxmqVQOa024mZ2RDoSFjyonO4R
D1GqHm9Vai+zVL1sqdZbpk0l+FftXDiIuQfWiZdMZxHxQ5/ZVGFyJhIYxIZBl70KcPQ+aG0
ojYFzFPGiAyOKDBicexC+Q8gGhHAmRwRk4gGA0wwomyTyLhCQi0I+KWxARoFQOE+H7U/sXN
icX3q3O3URPMfYmIwqqZog4p2XKHVyTVAp/aCMZh5NyxOFfeiYjcNoRMSew4r7k/UUZbMFX
xH0vM6QXqEwLx2FGL5uCg5xzTAUyWw5FYpxlio2umtyuXDUCIftQudfc1yGNi2acJT+xCHS
2YWIfuhie3FOZHsoq1c51WGONE4odrISjLsdeX1fTwvBmBIaQ7RVSu/TbmvM9PPxD+CWaNq
7CVu7HGEgxVVsXBbh7UDLat2awTtgnwoo9PClq361UdqYBo5cEIZHNRoCTUtg5VEywQc0WG
9aJCkkfumoKYhkX7Cmem7NOanYp0ppw/rBQY1JHtQlCknkO4siY7cEwo2K3rVk3oOkvsBUY
jE4r3p05DMKDehFsk4L7kCyNycvK6eJ57h9kRmV5XSW/JsZy+O4RnIpgKhbx9q7U2JKbFb1
VUK+6doQj1cGmPB1EPEOO1AXOe1Ktu6PDIe4rBUyCd8MkAckzKmJQG1SESxGJ3LYg+WS2yO
ACiAak0Ct2pF5AcxJevanJ7lgqquSqmRBbUBQvRSo4HqRL6osjKddyKmcm/wCYLVkCpTAdp
muzVVBgK4tkicd+5cx5RgNyEYhzsRkTXJkDLAKhxTDNUzRkQ0trqprmmOO5PMt01tjduZ7o
x3lQgIiFq2GhbiKMmGWPo/XanzVMECXTVqqYqmWC2otgcQjY6iPmWLgZjkdo3pjzWZubdwY
EfaFxT5BE+hgaIbghaAxFQOClA/BJkw7k+JOKlenXyW0jJyqVCfDYq+h1UsqdienBNIcGop
QBdzkmFSiTWWxTFMMP6wQA8Rcy7cFeiDyyZxvdCc2GsHSBsFKpzgEYjMjuT5+1AZLzJYYpq
PsCfFayj93cnAVuxaDzmewAYk8FbtWg1u2Gg+MjnOXFEotQbVzHgiwwzTAVVan0Nkgyrhs9
FBVGMvCcVc6O6Gkz2pbJ5HtU7V0aZ2yQQdyc54JhR0xWxRADh6q71M8hpid6mzMZH2onM5o
RjUnADMoQ+KXNM7/2JjRbVVUW9V9DKik2OCO8o7Vdkcoggf14ojZQImPikacVp+5EAS96lb
NSQ4KLYvWS0gOTiSnbgUAC23sW8rCqIGQTJkLt0N1HUjPGNvEf2kAMQ+CIv3R5g/6ceafcP
etPTWIwiS0Z3TX+zH7UB55BdiIQEQO91pHUXZVZjPS+xf5m6JADS05EEvga0QjHqZyq3OBL
veqEeqsiTh9Vrll/Yl9qaxcBm3+HLln3FYKldqd0G71xT/FH9QrPX28LvJdbDUMD3JwKD0V
DjNUqNhRMXalFCEqPzHe6lGwRpdxtD5FOTqOZy7FbNyTMcxR8n9G1kwptTnH0biq+iiJOAq
pSIqahajiuKnDLTX+0ETvKg+8nvZEiQMWaiYbKoRyHsR9SAZNiclVbkYjPFPmo25j8C0Dcu
/wxy7VK/ekIQjUyNBGOSNnogbdskjzPjlT+6D3owjbMpyLhjqOlvCRtfNNfuC04bTAeZcO6
nL3lCIsyuzPxXZsG/hhh3oRhYsQOOny9ZO95EoQnZsSOR8sR7OVETsSskB5GzNwN+ibun6S
7DqA1In8K4OAND2KNq7LyZv8A9R4GP7z4oWOse7a/9Qf4kRv+8PWo3LMhO3IOJxqEHQYUzT
jJassCuosRi8hHXDbqjX7U3eqZJiHCEo4bEw3etCA2MrgnUiRBdMKQGICGShIbG7vRVcPRX
071J6BlKZwyQpRAHAVKmc9NB/WityhGNCYBxvWlSB7DuTdjIEph/uTvgnJ4JlxW4L8xcaJv
vOcjgLUMH4lNAGPTxPJA/F+/Lf7EefSDiSak7lphIQiaSESNU+JdyuWRMgXiR8IUhCIMRSU
zTHFeeSwMdMo4En93YoGRbUWCnMiUuUxGA4l1KJPLEghhqLFeV1P/ALi0Dy46ojbCWMeBXm
Wpm7YJHMQ04nHTLYfUpm3zWpF7lg4EPiNklG/Zlqhd8J2NkeCwoUwzRBwxHFaMiK/18Peuo
sf+nOUeIdBPmi+YVsSzLdpQCmSGjdAn30PrTDBYU2rQQOQ8KFMAnJrmF7/0G9aqo2wcnl7k
BkKlbkSrm3T/AM0VpGNSdwC8w7hEepP3r1rTvVKAInCOe8oABB3GzYq1CfAqFmFTMgKP06w
RG3aAFwj4jHwx7MTvREeSJPEtsfNUuxpt0lY2yNun7E8bcCP3TKPvUpSgYZBrhx4FDVIy7X
UfLJcVoH9SmJzdxV7RBPcgYmA1D4nb1ItG0HLlpEY5ImNrW9JR1xMZRzidyibBIhLwu2oNj
E5UXlz5bF8gF/hmfDLtwWklgMfRuGJQFipEYiVc4mTe1dVKOEpCQ7YhB0ashsUJA1iXA4EF
OaurVzMHT319yoo24hzIsBtKETjjLeVy0f0bT9qfuW1UoNqArRGcsIh1KZxNB3egkoZ5lXd
0XH9uKJ209agXLyPcPQTkyIFSSmFADVcoyZ0QKOc05HL7VpyyVKq71Mxz2bcpRpTUeSPrKA
ODvKWZG1EWZGMIS0mAwi27evhNHacIFh2xVieiAnKcxKUYiLiMY/dG9RjcEpWtDy0Vli1A+
9YGPTxPLF3I/ik5D8ELUIc8jpmGYAgxxJcyd/2KRuRlKADDQwI/tAhXxajPXCzORFwRNMKG
KhdAeMTUbKq7GVuOu27U2d6E4z6eWoOxJB9cU0Y2icQYXY+wkKdu/HyzbGmQIYgYvRW5yH4
trku75AY9oT5EP2qQB/FuAxgOzFCUi7mpUiPijE+r0CiZW38IIfgcVFtitDM3H7gVxVoSwe
nFkAFi2xYrBAd6oPRWiOw0J/aiH7eARbBH0XP4f+aK7WVqGTkniQpepE7QnKoOX270yrgVQ
ngqR7UPvHNXSGHmXoRfdAavayMrgJE6kRDlnp9qN6BJaOmYIY7A68u4JTMiDPT4id/2LphG
g8y43DTBEZaA/A3IBfhgm7Z0yAf70QT9in1FmcZWblyLOOeEqPE7MFIdy+oSPw9LL2ovjQg
dqvk/ve0oZExrtrmBuRMiJayCwry5ngun6qFDcibU322xy+pS6fAXojl2Th+xG5LAAujL4A
GAQDVdQADfhxfuRCY4+jhkrZkeaAaRONF08LExNtZkM44CvosXD4YziTweqePYq+hvTT0Qi
9X1Ds/3qRzKYemf8OHaEB+rlRjbGojElNMOTsTbMVVaI0AoSmwWFM1qkGGxMKD0WI4GV6ZH
cIhCGloRj4htGTKbggT0hyNDucxtUwQXJLz0vlmcty6cio1zY8RFOaExBfhciVC+ZGzdIbV
FjEw+ESElUDWDDWQGEg9JNtUid3sX1E5fli/eUWLAVJ9wV8nHmoeMlC5DTIAPoIqW+7LahK
DVaRlLwgHDlGavQmBrgRcGnNiMNlFZuRfTbnEucx4Ze1R6WBxrNticCp37VEnAFlcJ3DuAT
jBHNPsW9XZ27gtxjEyB06yZDAMSyjO6AfNMpiQYOSeZ23+iKsTzlCPsb009Ps9EbeAgK9tV
RE+mZ/dp/aihwQEMI0PFGRx9apgiW1EZBY4kkg7UX7Frl4RlvTbfT0piHe5M7TiMkD+Zpsn
amPY6GrqLJ46o/wDFFaTGxPd5ka97KwJxjbmJ3OSBEqCMfuoFvhAH9qCtSvyazCIEI1GqRG
NKokeGI5Q7tWrKa+qnMdPFu8piKhzE78V1JJ5nlXKpKjMNKJHhNCCO9DSNEhWT1bINkiL0X
gXBY1lEgio3rRkvMuEylLMpnxUBLCpl2B1cntJIWmWG1Eji6ohkcELc62yXMSWBIwfcukjC
h8vVPjI+j1qxtiDHuPoqnTCKwp6HdXRi5AR2RW5FcVMZs77eYIyOR9QUiDyu5WzcmTChJCE
nqhE45IRAqnPYmTrpDsuzEjs8JCMrkrUogMWmH7k0LL7XNE1y0ADuHvQMLWku4OkB2D4hQp
iYjvnaUwSRGzGMYtlqxI3sg4GuQIkYkkUwYnFTfIr6qWxtRAPejnpbsJXUBhWWOeJXL5RAq
/PA/wByYUniCf3Ltx/aVqkZEDIyMv8AiTKL7KKmPvU7x+CJ72b2lEp/WmYkZqg4qqEwaHDg
o6i4iAOxDeg1Sp2xUCWoNvWBA2qjlVVVs9EpSIoHU5E5lcU3plsIf1iiOzYuJRT7FwTFDYK
rcvU63LerhONi/EjhOLe1ajuHct/oEJSJFsONgoQonBpQf+ZbUrpgSPL1znkdIpHtQleJN/
qIkngK6QMgApnaV9Un+5EeoqUdtRsxV3ia7tUlqJfa4nTuK0WGEQKkaqk/xIyblGJ2J0NRY
UqnAZq9y0vzTl6gKpzgmFTmiCCAFXvWk1GRWoHVAepMUOCiSr1KhlsW1OsHWxYjcrk5kOBg
+aOYVfSXRBI0xjTtIR2lMmzROaKAyU9wot2foHFFdbbfGMZj+pKPuKK9a9yg+E+UqRyeL/z
La/KzHLoEXwemAG5WgJar2mUAxFHH3VPivqRAxMR6k5FX94V7MtLL96ShM3Iw1aqHmNCfUi
zAmtPDuUgC7ip7U5NFy8x3oGQ0uoxiXjEUO/NMnTu4KDDEINmjFqth6RlVXpD4iPYnJXFUL
BMSjGZMp5xjlxWkxNsHwzyfejIHVrwRO1H1eh9qr3qWwiveEXww7U5mQc2D+0odXbIu2KDX
HbIkM2SYonDYt2SmNoXDD0bwgFK0CwuwnAneYlkHxzTJ6KEycDkrkyQREANIsCXjLJ9iA0C
bjwyu6YhsPhRh01rprQNOWUT/AMcmRmbYnKRJOm5bL9gkrvT3fp873TXy9zTICVNhBKMrPT
9TAGum5b1EN+9Al11GgtSR0mkmJliCozlGOkiQEwfxXcsACp3CMZGmyqbMlGNugGK0xqc6L
ywX04kYcUQnPoxQeoyQcPktilEhk2xVqpw3gntClKIcgEtwCgI+KUTLdQsQmaqldOQ9iuTu
HUZkl1qtimYRtzJ8t+QHAVwHp3lALepDYMe1aSTEDw7kSCIiIeMyaS3Mo9DIAWrsgJ25+Bh
Wo7F1IEhIG5IvEvic9+5OoyicqjetJzcOp2cgAQeKbYnCB2KJBrGQIOGBV63RidcWw0z5h7
VXJOgwwWgxoYyfiWYuhas3ZgTcRcyPhxfmRJvEAYyL58XWnzgCCAxj97D4VqFy2RVniPlRs
G7GR8WqMIE8PCrv4stE4kaSAXkZSjubatIm8RgFqJxWOGCIvyMYSzAfFeXas+aZxA1x8ABG
0VKi8dMrhDFmeJzUYxJJMXk+RJQ2pnT4UQWwbN6d6uozzIYjguKBOOxSJOLBapzEdjkBXL/
SgTjEuQ/KdQ5sFG44chzHEjbRSt2hITIWuUmuOxB2KIIAttgMWCFonkh4Ru3phiSokEGZLV
+FF8RinKDbVI7veELkq2jLTJqkEKMrIhKJaMI4k5div37kB5htGUpA0iSRGIG95BGUyTIkm
Ujm6IGVexV8JUbwLVBB4JwXEoY+tFgDQOSWqrs5E6I1I3lAghiHCEh3LpetgMYmzdbKUKxf
jE+r0b0dqc5hWrgNQ/rU4iUbd4xYEgkbSDuURrhqoSdRwjgdTNgoScEANOYfRERyc4q4Sza
IkbGIdGILwcsNxkUScKp6+iErg5HY9qGm2RARAM5Uc/uoCVQBQexTvC684uZxILgDetQ7jR
UCqgz8U4B0rmBCMavl6BMnOjd6lG3Py4nEAsfUn1knN1pnhOh7UYyNQSCnjCUp5mIdkZRJ7
QyAJQ7kCXAGKnKUue2xjE0oTkoyLOaHam9Eju9bhCQLG6ZCIl4SwWkgl68uNK4q1buXdV69
MylbEdLWo+HIZ+z0NtGnvRByUdWYY9ig3ijQHcgZGkpVO5XLcfDcFUISw9xTRoDkuo6OAcz
h5lsf9y1XDeHRQJVMU4Ykb2T6w8csUJChB4ghXfuwEptlpB1aTudE9VcjMmOrypRGmAyKmL
ZDzhGIIwAYGi1Hb71vHYsMFGf/AE7geEuOXFSeem1ZaU4vzEGlPtUrfU3PKlFtEZx1a4Nij
eFLdvB8ZMr/AFdzl1REoQzkAdRPcjZh4RQpiGZOe9BsTggMWxTTFDgdxTioK2rS2JVA6HuT
uSBUbd6hJnnGLTP3mwKtRFXiMNqhMgEAatJqSHaXcvNgeSVWzqmOSLYxHrKq4JixA3ZqM4i
jsNrgV9HBE7veuplIadEPJtfxSPOf7IU7U4xuxwrirkTFr1mIlYAwEfig3rTS4FCSEx4ZhC
L4oknAt2reiECKbUCVC9aLTgQQyF6wG6fqo+ba3P4of1ZKmHvRJoMOxShCyJnDWSwG1G9LT
CyMJFwH2RiKlCduRIJZmbuUoAkagxA3snkAfMf2MFK5LHAcAAAju/YqdoTA51CjbfTCMpiR
Oykgew4KF22RHqLReOYltieKt9XKz5N2zejqiDq1AgjFhmFLqdQjKbeTQHTtLH1LR1R/MWJ
Pr1UlGJDFj9qJFXOO0IB3ADnghbmWOSERhEetbVZOBZlzeKFAdybNY1B8PagRiU5zqgSMHf
gp15BR9p2KEgThyuhAFhKRY7pYhGIAjGNdp3VRmIvELFzJAx5mNBgp2wNeqrCpidrog0IyV
VwHvUOntSGuN2cpgPg0dPvUZQrdJe4Cf1opXbczAxry0zwRIGmRYw4yD6T7lK3KhiWI2EIx
OMahcpZgnlKmaAcmW4oRAfUAZSNcdicZ7qMqViFzKFvEWiZQ3CXiHvVVohUnHgjG1b1aqVF
Qc2ULMgYSiKjD9XU7d2B0zJIMQ7bG4cUQC7YFCUi5yCqpH9clTJVL/aUJRiZQgdVwAig9vq
XmWo6IiQYPgMMUbhNZdRGMRweR9igJc3UTjGI2AAcxZeWDWRrwQpxUwzk8oHtTxx+xOMTkg
AMVCOIGCjDAYlPkELhFJSaPZitIxC5y3FS8qsJU1HCqMZVkcCrYl8Ma8VZhbfXEvJw2OGKA
J8VWf4Y59qL5ksjKBA2j7FTtUW5Y3AdcmyWsYHL0Hh71O3ctmFyDHS4LOHcHNaBSRoeCMSe
e4XI2QGHeVeEaTtREonaBj6kJx8N63CYfazH2IetTIzDAdqLHL2phWRoFjuTayxagWqR4Db
3IEmmNE2Sw5TWPBPEsVKLx1O/OCfYUbd0tdjQ73zCJtSkBGJeMCA/ElA7VUZpkVrlQYnsUS
WHM4UoiMTI0MjGr7phS21XTxkOUdVDVs03C32qd2547nLbH3YPj21UpnAH1ZItVNEtWpTk6
stnasG3hAuO1eZKDnKqZm2klMJV3IW3cPQ7HxXLLDNPdJmd+CMRgMk74KLGoJEtpqo6RyCg
ltLu5RBqcMUI5HatRiGHBSlClQxHrWkmmI3H0OjwQj1XL1ABjbvDaxYEZo9NMvIENIZxNdS
MtLF+UZNgF1FwnnuQFsD96Rai/MMTd6bS7f+nI6fc6piuKMY9qNW3oESwwQjLvOK1kUNB9q
xYk0OwLTElg6ETzIag42LlgZwOIGPFCU2M28WEgwU7NqUq+ADPiqxLbWR96clu9FkwLij8E
KmmAGajLAyme6LfanZ3wVm9o1zIjIjHAiQYcQFbkQwkJSb+CjKUZUdiDtCMszgExxkXPBMK
nNULjFOKMmJ78E4NTl6Il6hF6Jg5JWDEpiWClahhLw9ig0TFixB3o3I+CVIA1J2okjnhUPg
ULkovKWJPtDKR2krZ6TuC6eM3JuUIwpAlXOqvRHiNuDfdB0hPDxAtEY1NGO7aoiY/Dt5A0k
cyDxUrM/wAS1O0BfOMebwx7A5V20+oW5SiDhQLNGW1EowOMTy8CpBq7UYyD7EWLH4d6M9Tz
iHMRs+1RuWaBwMauh1FmXNDluW51Rld/DkGBPwvn3gK6eouiy+k2IwYzYcoiYjOSvXuisSt
ziHld/wDTAYcoyfatV8AzmHMm8QI8Q7cUblulqQEv7SpIpnQC1MHVmADcpk/8RcexBsg+5W
Y5CEfYozgHn04Bmf3Zn7QmhKhrE5g7FpmX2LQGBYAOpiEXJLYexXNNDAcxlRgyML4MTKtKu
tT7u5EjEFcclQI6gtQiCBWuQQ0bK8VXtUJW2d2NV5sqmLUGzbtQjKOoRB0nZqDIyZnDAJzU
7N6fMrb6SNyjdd/y0zMy/dnX2IFwAJOBntVS0cCc1aAoIRMYAYgAgDvLo2jciYX5xqxBEe1
TnBtF6MZgDCo0n2OgMNqqgNrP2oja47imwG1EDAGh9AALnYN60jHY7VRe3I0ETTFsOJqhC2
DEu0rkuSpGG1S82VCWlECtK4p5ThCF4RtyqwBjKMqnAOFf6K1ZJ/LznpuaieXNtMJUzV2Oj
/BtmMycHfUCEOUCMsAy8EX21+1OIxrxRJhGgoGQjhpEYluAdFy1RFzvLL8vKphhwV7p25bg
aZ3Rj+1G2QWjmgJDBAzuxhC42mZ9Sj50QengDKUwX1yI5Rt4q5ejy0qMmCiQALgDCW5aIxJ
jcJjbLhu9CNyTTIrGOVdqlO1zGHiicUBmgRwVSAAO3JSlKsTh2IM+grVi5oNrICUqSjg2WC
MTFiXod2KG4JhjLPim2eg+g8GXU3IHXAkwxAcSHKz7FKE4nXAsQGQhFwc8yptQhoxHuX4ki
GHJF2rgHK6acQ3LKOn+GWKI4oJ8wQVKWcZA96DY4oEVcIzOEVEs8pOZHPdEK24cAtL+IipU
oi4dFokhtooFrlzSlJokmr8FK3cjpi7SO2lPaoWNFu6ZEREZQMLkjQcn3iurFvljE3IxBLc
ocd66uN8tb0iRAxlpOC1Tpr1SER8OzBGNyJ0Owm1CqFlCr6jEHtKuS3kjvURMsDICR9ZVu3
ckLkrbeVeBeN20aAvtCviRasO6ePsV+cq2ZmI1gPWLkQG8upSjyjKGdTQcV5NzlIFBk20K3
C/b57dsW4TBcP4dUo50UzCZPUS5BbZqZyREgJW4kY0IdXuokBKdqEzCJpTcpRFS+nANhzY+
pEGLHDLbQqWnwywXaPaiBmGUW3Ig1BxTAsIhgtBNRhRY4VdVVP0OKbcrd2/b8ybmExMmQ1b
dgV/p7bmzp8yIx5SKB9xUTGQcgONiJJcyr2qWmzK51UqRmW0WxnLFdHbweEnDbJMjMGmSbY
iVM/fhGT78ParcjEiNyIMZbcj60OKkwqKD2ICGFsAdqEWoC77yFKJNTMvFsWXmSgJATkDEx
wMc4yVu70lyNsREdWoE1HtohdPUT/M2ue1OIAEJRGUahXJX7B11kTMyt4ir1Cu+YBK3KB5I
y1ipBDqXkWwWHNPwxjH7oO1CF5uDgN2YrXKL2peGQwr/AL1EwxjKNGV6LVy71CMRzVkUBYu
zF23cBlCLvpkGBDHB/WiZ3ibsdMhIvrjzAaTLPtwU7ctVvp71bk6C7093AXNI+CRzGCn0zn
yLTgXDjcmx1TfYzspXJkCMZNpHwuKepCqERQgd6lqHLKJMTvBxbJXwSG0ucn0kGncrrxpIn
ZlWn7FG22gu7MxrVNKgybJkYGkhXsQiKPRNsZVQJt6iCCzYspGNgja4AWkhtyI2Ej0Oq+hk
+aPTzpC7WLHMGjK11Q5oxBtzLbzpXNHAOTVa4gxiS8SUDAahcGFXccFcv35S87pg9skaaSI
5atmiMhj6JDuQObN/eUYyAIhK5BjWp5hjxQjINmyhL78QX4K5dlVlO2/hYh8KK9F9JiXB4h
iFMzuBxKRhbNGcCRJWkvCQLOQY12czEJj2q/K4RGPlyiCcXkGUb1uTmBqB8Ucwrc7NyJjOg
lFntiWLjaFqlIxF5zbi9AMBVT6bqCbkawtk1MdB5o145JoQaTYgKF8AEEaJ7pDM8VEHlIo+
zNR0EGUBiBpkoSul4giUhdJMKbkbvRXjYtCLXunZ5APUxepjX7VAwuG7aEXj/CMW4ZjJXro
kHm8pQq4G10ArUdOqUpABSNgDz4icBAM5L5BT6WwdVsRIuTas5yNANwTS5RbHMQMdR+Lgjc
cyiKC5IsGG7EuiXcb8kIy2MJDJCmqI+IYLinTRYsXHYpCURzN8Sc03Inaf0io9RYuHzOmIl
KnKDgQCo9Pcbyr0piYOHMeX+8VO1foIxuC4dhECFOwYicpj8E4GFwBxXsbtRtwpIcwkcmUr
Uh+JExlEwJaWnGJB78U3xHFEok4hA5aj66rqbMi7TjOMdruCiAPA0QOx1amP+ny9hVuGl9f
MQTiiSWMgpHaTRCU4nURpcZFtQBFMFcuaRcN0QjITqDGIzo7ucVHyYQhIOJRqTSjOTsqpi5
enKJOognlA3stdSMIjbvQ5nkfEcoq1EAmfTz1azRo5DtRnKP8AjSmwGUtMK9pCNyHI9QBQL
RICUZnTOEsC+1ThZLm3QxNXfEOgZAxm2dCPtRjMRnE0IkvPt8ulmEJVjvAxwU7fjt3Klxpd
sJRfA781KcSQ4MQBTU+JbYgcvap9XUSidFviRUq9KQMrYiZ3IXAC7DIgghW5W7ItEvOdsEy
fTQSqy8sETnItA440qoRLzEQBEGg441Ug7aayOAAGLpwTpB9W1HVQ5kZoGPiHrQC1XIOJVd
GNq3+oTSrOWA2IR2U/QZMuxXrES9rqgDMHKUcJDehccizYAu3ZFzpjE071KvPcmXI/eqW71
dYHXC44OBBof+VX42P8K9EXInMCTkjvUTfl+HaiSBQmU/hAGD/70dcAwJP7EZQGY4I7UQzD
FldiPihqbaxVuenTc1CJO0EFEYaZA9pUHowYkYsN6kbdAIl8sl5g8TkjsU4SrTW20xUbRhH
nhCRuS+EEKNnp4O1TJvEdnBSJFZVJH2IPQewJ2oKxHvKFvLfg6hbtx8yQDykaRbMha4kEYO
MDwKMYYag/FX3oXLcEJXLsxL4YAPjsCiL0ZRhMnyzKhLbkDcxkOVxU8MkJwOmcXZ4eLcXcF
dRO+dM7ZhH+0Wz2MhZ6aoBYz/WqtWDb8UtNvRuyUug6Y6hCnWX2dg9YRyJ3oC1A65VGmtMA
GGFEYEg9XcBAs4izGWcj97YFaMnuERYV2mlUeltHWIkxuzylcxoNgU9sSC22M6e1CMssD7i
iO7cVqfTR3Z1oiWrk6AEXBDAHaVB31nxYNhktm707PRwzW/M9qjKUhOMq6SHp3hQPTxjbhA
1AHieh17eCh1VgAXYkaulMmBka/hyOW5Xx5Q6UykJSvzkIxhEbK1V67qN6MQAbkgxnM7hhu
VyDvKMjGp35KUWq9dqLUZu9QlGuqAJG/BCUIkF2JObhWweUSBge0K3BmJk+p3wUrRJlItpa
kQR7VCpAIqiNLMM8a7UAa7+KjCB1CWJFWYFSkL4IgzUBAcCheubKALPCLHSAHcvVsUS3OTj
sCdwm2oSrH7hZ3KM72q5I4yuSaH9mOKELTaz4R+zYjcnPTpBnObPhUq5I0E3o7rzGMpDBhU
tvXmzGmeIlI824AZAKIlETgK6Dkc2TCj4bQjbkDpvXI2yBjR5OjdAAsW6yl/DvV6304lbt3
DG3Cb/4YGOmTu5UOn6MESejs5P3pOpWrExe+oTPPOJe3a9xkoiRMjOTyOZ2q55DASjUHByM
YjJlanKpI1HjIGqgSKTErc++ihd+KJ0y7E+2hRAxkMUH7SmZ6bWQiAIiIOO1DPanPpAbH0H
YrZOGmvsWr4RUqNuJcO7oCUjIgMHJNNzqV64STaDWoVac3GuXCJICnCReRka71KtdXbVFn1
OQYnhtVk/HpmD2EMvEA4idPaFYJpzjFCLjzIEkXMndmO5G3JgQWJFcFGWjXaj8QcgcdiFrp
bZnckDiwA2krytYlMHnk/LwitcpRqPCK7QogSJFD2p5UkKHip50PeteoF8QmYmIqVr6kjQK
tIPqByCkIg6T/hxJ8L/ZkjclJ5Hfkr0gK3JRj2O59iEttFGM4ExfF1LRANEEmZqexAHAlEx
LUG/gowM5WTaMpTuxJcg0IGmrIWbANrpKSGrxSIDapAFlI9VN4OWEgJcxFdIZ3TfTL0I27g
An5f8AiSpXVLLeyxcbUZn4A4O9Mwcxd+NArkR/0gB3RZAEUEpK9axeoTHOqIzFe5NicVKcT
4Q2zFPGgz2qqGSZb1RMUduxWos4Z3RuMBDGTljtopTyyGwKJLsCCeCtwtl7ZsaqF/E8yf7R
V0PWJAPECvrCkcie5O5JDY71GOQdhxQBHLRWv3ZxI7wiYgtkMeKty0gEgvIDFmZNGVGcxNY
yH3SDiuovxiAZvLCsacsRwxQAzq6hKQIgXEZZFsW71dnItIx/DjlqJYEKYtR0QJiwJMuYBp
MSqV1Co4oEVhLw8UNY5JmrVrvUIRaU4gxgSK9yMpcxNVOddcZCIG4up2yaiYNMM1FtqecgS
aA5d21TjjGVZP4ptUO2EUNMeYmhwr2qkowGHKBL1oT6iZnKMgdMcSNyHUXzCzbPNIEtyjwo
mJPlQ5bYOzb2p/UmVy7nMs/AID7oiD2ldYBl9i4En3KQweKG2EjE969iEgWahTxBdVHFYVT
lVwTksqH0YqzcBGkgxBP7pRtgnVLE7isFsCjYuAG104NyUv3Ic+k/1lO7LxXCZltsqqRJav
sTbSECSm2j2IEYxkB2OgNOQByG3BWiZAuDROztmvK1kWzkhLOJ9S03Kgj2JxOX5iM/Cw0aG
oXx1OjEksS4UZaSBmSO10dPiDGJ3hebAaTKPM9eaO7cvMvB4DEDBlbkZXLesUlS5B/7pVy1
auiZeJEi8ASXDcyvWfKuSLRwGpiKuWyKJlQg4ScIRtzBPFwH9iMZwEZAHmBIJ9ywB2g4EIC
4ZWJSwAGqP2rXCJvzGGrlg/AVRcaLJMYiEfADEUxqqlvRuzVsMzQ1EfxKT1eURXLNdYcjHB
Hgfaovm47wr44SHaonaFplgWLcERGIBP6uqsDwWPqT57UST3KlWXFVqnZGBFLZcRP3jUlAQ
wVBVVxVy4AT5lwQkRhGMeav8RTfrgiHxr3IR2IPlinGwnuRO3SUGABIDVxalFadN3egxOai
dhqp/rmv3h61ASnoiDpYk0QAOoN+pV0AVmCXycohtxUoitywTTPlDj1Jois4n1YLQ5HmiUQ
xIOtqYIwnOUgQxhImvEry524SuMTr0iLCNAOVk9y0TiwFyQHtQ/DuwJ2TB/4oqE7V27BpDV
IxidIrUMtUrz05dVv1vGSs243onVdl+JIGMfCBXFTl+YsvEyoJSMpMccO5Aefawclz3YIR+
J2IWj4RGA/shDfeHqC6gbbf2KuYI7kJZxIKkPvQ9hTfdLKB3qQkaxOO5Ylfasz7F4gN2KaL
nesFUIlqbFcEzqaUgNLHUXoiTi/vVMc32p2V2w51yMZNkWP2IZLfVAd6D0TAvWQ7CFE5mIB
VuMX8Ix3ZK25q1eOPv9EdctANHdlKFuYuW4nlnlII71eII5QaPUuQQwzVAAc1HSdIkfFsQA
FAGL4vmSgMDIcrbYq5ZhF7lZiO0fqVKXUtbs3AxnIgxcV5lKXTyErUHYjAuckS51PqBADg5
VKkbsRJ3q4iR7UICJMmEQ1cNq011PUIk4A1Xlw8Z2YDa6hAzkMozizgmlNWSswMzchAFxR4
swxCkTSIDDtQbSGwrnmrUAHMpBS4+5Q3XDIqctsSFGlDElT3K3vDHtUh29yO4goHaE712LB
Mql1RbVwRP64qUz4gCInN0KE/ai0WGLKuCYKM5ktKegN8J2lSiIkmMiD3rVIUCIpRRuTMRc
PMIHEwZiotsPqKBngY5ZOrZBPxUNCME23BQnFhN/iDxiDmVK/aBMbcQbgzAfHggdmKjZkHm
dQiWxiwOn2qdmdjVKJx0vjUYlTuWXjDU8QTggG8HiP8If1lRvQcTtNIjA1AQuWXjejhcHLM
bcKFDz5ynbk4nF8pYq0YkmM7ZmNzSIKqKoSau0q5dt6AQ3LNwZHcz1Ur5/6fJC393OUuJWm
TiIx2qVqZI1xLSwozg8FpE4nfVFpjVkAogB5caGjYIxbSxwqG76qzHEPh2IyOZZHY5Klvj9
iDYRtqW11akMiif1qm2hRG6qoGCrgtyqQVuVCqnFGIdsCUBk6DDSMkTIOTgQUSBTNB+xSjK
LwlXgVPy4GTtTeEIStyi9RFjUBWZTtS8sXIiUiC2O1Xb9yTUlGEM2wVMHLIGdA2KiMg9eK9
ijfgcxLSag4ZLqi/NK5IBiw0h8giDh71ZujCMgX3K3fEWjdixORkCsVLWWOrS/d7lcMI64s
cWAbhj6lMHB2W8K5EsZW7AhAAg/Hq7EYCJlOJILDNMIB2pI5Ly4zfX4qdit3JAM2gYhwMHQ
nEaQaNwUxpPmw8Ex/6ZPNHvRLFsiKhB4niUH2KmKgRjAEui5rXcpbdRQGH+9TOTAKcTtqv4
ZIoLTvx4pgHZVLHMFUxOARPhGb4I/dVSXyTEuyJ/wByAzJogWJancm0+wJou+YTu3YojU7g
96BBbAqzORYCMi771EA6gbgka5OSiQXkaH9e1CtHTMwAAAW/anO1W5xNCMTuV8gvF6N+9TB
ccEQOIVu9jOz4uMaexOoyBxxXl+EyoW2NvVwM0Zl4lO1F1UZFng3eVOJpIVi2w70WmabSn1
GqacjFg4OLkfD2q2MC1e1C4AJF/CcCMwQtVq55EzjbmKdkgjdEtcYSES200GKLUAy9BkMGq
eyiJ3InaSU+Yd/UptubuUjtV6OLF+5DeAm2IPnRc3ijgBRPUk7dgRuSplEJ5EDIDNMASUQc
sigStORDs3atcQ04SJDGrZd6iXIwfJMQ+5ahFzxyRcSJyAzTiLCLbHqE0Sxy4q2bh1xlIcr
u4BqHUYRvG3DSMA3v2oPPXMkgg7Nqch2wCeUSHw3rmIc4jNAXZTEdoAb2oGzdO4GteDLVek
74kARHYAhKESwzNEI5HAq/0c6wmHY7CGLKcYWpSETQ5EZI2r4MLwGoRNVGInpEqEodSIN5Q
iBpqXG3sUZXOp1OAREZPtZdZfsEi1C3AOQX1GQVvqo+GYA7R/vVB2LSMQUIxDs2rdxQzJoB
uwCt2ojmPtOKlACkcVcp8dsnvWC9qvTaoACbgonMuiDtLd6lLa/sRG+iuxOYKidjj0OMX9y
JlVUBYBzuCNw0j8P2qWkunJYZBEYMpEU0j1owcatDPvZkTeGq34SD+uS8yzcEo/DGp/Yj7V
XFOSX24LT96td3BBouQaLp7RtsYuWfFqlGsLUWJLYtjvXNIk5koAeIBBi8zTMstRq6wruTE
M+BULFwtft0iHEROP3uI9aaU3bEj7VO+NLuNDby2KtTl4ZcsuEqKELEwIXIVo5cLzL0zO4z
ajsGCBGORX5bqLhhb0uwLCUiM1O1900Jo4XWg0BnafvUrMwJCIoDgtRhKJz0lsOK1GyZv9+
Z9kWQEYRtwbwwGkIlmjEtEb07YYBSIHjLHvV4vQXbVO1YM5NU2Wavg4kgIqA3OyjkQQ/ErT
tJUg2ZRORHuVMHUXQfCTD1rAyOTKQhEiRDS3hW4k4Rq3FaicSmFBvRfaiNpRHYypF4yrbLU
MTxTmOkjAKgp6lgFiz+xPAutWkkjFlO9MFoQ0RAD1l+xGMIkzAIkWYPJs+xGRiYiZy2dqEY
wJfEoAkBgxAquU03FZkhOaLpboDmMwCMSQaFRjbgZG087lqNdAOcyMC2AUakynJ4yOAdzpg
EJENmCF090VvARkWFQw5giYnU2QTEVfDNQkJtF3JBaUQMcftXnWy87eMjQEY0bgurIGN217
Ew/UKgZzigAOTPeiGeRy45LdtUyKsCy1tU4K/Jmkblpn3FGR+GgCZTkaPPHgEIDMH3IAYAA
DuRGLEOOxQGWSnwPtQlmpDggTtUDsKETKVdiz1YVWnIVTgOg5RO9HcUzV2uh5szJqRBqIjY
HQ27E4izVZHQQJPGIDYmSIOVKVBKBtlpDLJCVxiGrRSu3HibsjOPDACq1EiMY1BkdiaIN6R
HKTyufsTadI+JiXUSAAGcGNQX3pgQOK3lHSMMDIlQ0ktKWkxfbmodHYg0AAQMpB+bUcVZtz
IiIxFMnb9qBkdUDQPE+wqd3VptxDmOGOSlfMvxI3iJHOLgEdikQR5gzGZ3qXT3RUl3yrgUI
atTrqxECt6IHYHVRpfH7EDIcuAjt/UrXLxD1KtTiUwxUg/KMTvR1D/crrYRNv8A4kQM8PtQ
2bTmoR+9I+oKAOw+taRkA/cpmWUlGIxEaDsRGWJT8VMDxM/cgcNoQO9UoWqmzTDEpkTmSw2
qnejvIRKLiu5HTiKklyQgSxMg9A3qVy9Llt26x4nlCeMsUxNBUl6LyYSeU6A4B9j71E24lg
AADRqLnpHYifixBzoo34UOEx715Z+F2PFCQAMvhfagDXaRtWqRILsRt2SZdPbApK4P+JaSN
UtZA7hRDSxjEZ7QifM1vjF3A4IdMDyWzzZvLsUuni79RpleJcACPhiPeVopGQoTnxQ1Fm8T
7UQC+GFceCnGJIe8McaRZRiDU1HDFRkC0LYofvb0LUKxj49y31LKh4yQBwyG1CUPE/6ldVC
cSDE26/18VpIY4D9qESK5jYogitsnHeyiTgwpxUtpHuRfMhadkURxL7kDiQUXzClHetL4FM
nbEYrFEFUFBiypgtvBE5ovjkn1CBzqylok8iNMQTt4o/iQ1yIJD5BG/clh8IbmO5F+WGUBh
27VbABMhIFhsFUbxpMVAGAbdvTmripQicRhwyRty8MwpQyWkoNMtuxQgSAJk6RirF+7zRtS
ciOdd6n1VyT6SZRt5h92CM6RD0CleiQJNQDM5KV+7UDBix1bexeXcrE0hewqcIzaj7D3pzE
m4KSc4cVpjFgRUSWqsSMCF+XIEpSnqclzWieZpLZnu4KHS25AX5AUx0hsSo3JF9cak4jcmA
eRyBwjg6hJ9QIxyogR8J8QxjvRt3zFzSAlRxxddSTb0iEYmhf4wieWWoNzcp2hnZBjqbLZ7
lplWZqN5JapUZ2pavLL3JVoWpFSlkAoP8cmDIsXcYbmVuRwcxKI2J8DUFas80a0JIQIw9G0
bJVCdsTUZI6Q4IxWO5t/oIy96jKZMwRVzy9wR0xeWWmJZ+1ECLNRiycR0gZkoZQA5YjdmUd
mZWs0izDYSr8os0o6R27Ew8LOBvUJMScP2KMoWJRGOufKjbvEi5BhNgGAOBf9ijcuwu9Wco
6SIn2D1q5etWxacvG1GoiN1PchPY3Yyk5Lzxg1arTWBiKGYYHc6F2MhzODKleCtWH1EBwPU
FGHmCZiNJjbqXx1bHBRtiErgPi1MAn0vK2QJvKpgaRkaVbAoS8qowIlX+8EY2omV41EZUYD
E70Z3KjEyOQjivL6U+bemGByjx2ll+MTIO8jnqQjrBFQTvZ0TbMvMZwYnSwFCSe1UlzQHPR
hUmvqWkxx2minbt6SJE+LKQ38F19qc3AtDS5cUkBRaeottcIqwBHrU/KkdRqwY6g/qRI8I7
JAHcjZjb5CXfMOpC5Py5gYEGtNoXT2Lc9cxMyfJmJZXJEvLAI2xLllzEe9GILtVPKTvjLat
YTA4LauC2lYVCb1ejBFCyJarQLiEqhyhrsEY1jJ+4SCDxm2J8I7lEBhAYgmmritMcDjLgtI
cRyejqMIYxx2VWi4NUBVnbDehosxAw1F/engREitAMUIzvTI2OQPUpGAM5SZgMzE7Ubw6uV
qEwTGECSe18ETpfVQnemt8oGJUBE6nIMpGqID8CiTW3IYGjNirvUg8tsfh6sXkdMPtWqQ1o
ERaIZitcrcdQfUAGBGB7wtVo0OAODcVbmeWNk6pkbgc1C2+i19yNH3lAmgBA3uVDTGhNeA2
LSYtEgEMAC/F0JAsBViOZj/AL1K3INGcSAD+7VBjy5RylR2DIGQ5hWMsM+5daHBibPLF6hp
R3oXLc3fEPhRExOrTXUMe1UIkCdgJT3pAkHw5rIjehchGIlhqAqAjCRhciakmOmXeCjO4aD
OvchKEi4wyLo+bHmNdQFRxjmnNHziaH9diePODjSqrQqpWLlNKnFVW9Ad/opQH1qhXMHATx
HB6stdwtcm9di1F5SyfJAk1JZRjpDgvg9U9wMS7SBK1PLTnUP61C3eBuQIPK7OQo6LUYm3J
4AbWY1FVI7TQbAtIzQ0nOgOadmkMGQ1RbWjAAiU5HHYpWz/AIlwG4DsP/TfsWm5CUScHiQu
WEi37pYI+bOMAcBqw4iLlaLXORqEaULB1O4ZYRLBjy1QkGBADyOPYpGF3U+kGDVbJatZMQ+
EqrlcnAnMcEZzkINQF2qBSlULwmZzJJBI0xPYoFzImJJLtjjTJRIkZiIIGqtCuoB+KzMEnD
AS9yhMSoQDLLu2otLl4OOCaVWwZUloI3bEGlqHFEmTxGIcOnlA69rpwWfFCRq+SGqmyTsmm
HBwll3oaCzKtZZoRmHiME4HBk5GOCY0TgOmCPsVa+5clBm+1VwTScgZBEmkRQRGCBzOSEiM
MFsATmRD4nFAau5lGQkAz1NBhu2rx6iHqKrYBlxRY5ZexSgYPq7CDuW8D30Wu7Py4xOPxFs
o1qoxeRtRx1F2jmjpAoasCCG2jCiuws35xjGctMYzLAEuwqvxZyubXkS6cjJgAav2p8CK0V
yJDEBol2DoklmoQgIgiIrv9S1sxd6GncibUBNzRsHrhwT3JEzl8Iq3dRGMg0hnmnuipOMWG
wYIiEsKirGQUo1BlExx24hRhciYMAAf2rWC4PvUpgPqoRkjpjXMZIRMAKeLNECAYYFq96LO
2x/tQEohgxG+u5ExqHaIyTyxjlhTJEeAbN6pU5oggPtwKp4t6wYioZc2HFclGW3cnZGibIL
GqoqJgtozTRcE5HBEyiwFNQqD2oa2IzY7k0CZcB715b4VIc+tkxk0tm1EbM1ymh7CmBqMHJ
cDsQGkTmamRZn7alPIvpx2VQiS5l4hsiP2prkHjSsSxUus6WvT3KyGcJnIjeuU6ZCo/YVIz
kNsZF+Z+CYvUUAz7VURDjkFSf1KiOZi5B2UR0PKeFdp4bETIAacQMaLlcbxtRBNSMt61SPN
gBwVBpfFkADWNQy0SBFw5/DJaYgxEhUGoPYUSL3ln1E7F+I1xvDkfUtNQ58Bz3px61pNRgE
8jq+6EzAbkJXABtwTW4gQ27QnApsCqG3pyQSjGo3jJUBkMiM0xYnNsuKcE4py78U41Ojjgi
x5cvQzBYA7kBpG9Vi6+6qSrgQnMYn1LScBkAPcsMfhyRowwoiZSYCvHgqVPvRctKZACELZd
vFIIE0Oz3JpxDnPPvRjsOKmZx1W5xIMZEREn9a1S6Rh+7OUWO0GuCEeaNttQFxtVfijIAak
dLSiaBg4QBOlsZCP2Lkm7VyBTSk47FWWONGT26AYmTexMxm+IZnQDMY4BAg8+dUIl32A01I
GYFCNJxZNcIKqOUVAAqmyGAAyR1RHvDKkdURjuRcPxQ1VGw/apSbUBg5qniC5yIUnhEgCjo
kMCasH9SaMxqGX2LVIeY1SMP2qMrcNAOMR7Q6D13FCrwJwzC8JbNAeorAgoiuGKwQo29U/r
OnOKdbsyvEHRJly5lcsii0uB9zIRLbzitQi57u1BoNIfE/uQ5e5AGqGqImI0odMoucdX2hR
uQkZ2HIMSdMhLfl3LzLESQ7MKnsARjdgY3LbaoSxDCj9iEAHLuf1OCMpBhgGq7Ly2E7RpK2
RykbvungjEc9o1BOLb0BEASzB/X2LlptRM5MFpEqZ5YJp9xBXJJzgAWZN5R8zZEmu9GOiUZ
bGZDaBjx3rn5omoFEQ7QPhzP7ERCQI2YAr8No245RIYBPKRL1rkjGM3GRLgFCFyTR2s602/
wC9n2rOuxH4gmIbaiAS2xO+NXxTTfc37FVjLI5MiY0kcWVS3FaTSQKaYBTVGwlGNGKf1oAy
d6rFhtXj4JhJztQD0zObqhcKlTtTlmWJpjhgi2e1GROeG1Alg+Q2bFtQMqAK3Ky3mOHMfED
/ALlNiBq+EREhX+JaX1GFI8SRgAr/AJh1VESa/DRGIDRLBypiMWEANL7SVqt8wlmMAcwgN1
QuebOzRFT2osNQG2vrTEaX27E9TI4uUMd0sexPqA2qMYgPAh2YEDjiVIkk1+IgntKEh3DYn
Aqg5rkhIgyicS6IiKEYLTpHZQLQIhzjJACPPtencuckjKlFGuk5h6diJfA1Wq2WGb0CbzAS
KkBASLDbmiAHGLBcvCtUxwQlDOhIWohwKOqud2CrE1zT5BMCGyQzOS3nJAl64osEAQypESf
ZiFyMEDKTnYtIqd3vK1SywZUFFg7Kj8FpliKVQlEmJ3L8QmTjItJxtR+oXOSV1/Jg/jlk2b
RzWo1LucnzXNcGqR5XoqAyMgAHoKKjPsyDZozxPBMCxPxA5bFpNRkUxw2jBEAtsdCM4tEis
htCOlmah2IiY1CQIbigQ4Z2GxEMKVIzWvTpCeGK0zlpGYjmgRgap9ma0oTFSF5Zi204pwaI
gFty0s4JeQ2p4nBCM3AzLP6kWqcK0TNTF0+zNMKhCjbgnAwTYFEtzKn0W6//AJSn/wBEufz
in/0O4/8A5iv/AIO5/OK/+Dn/ADinl9Cmf/rFFvoU3IY/jHBP/oMq/wDeP2Jh9DmAP+8fsT
f6FKv/AHT9ip9Cl/OP2Jj9BkX/AO6fsTj6DJ//ADH7E/8AoMn/APMfsT/6Af5x+xf/AAB/n
H7E3+gFv/MfsUYy+hSIg+kG9Jg+LURA+gFs/wAY/Kn/ANAL/wDmPyp4/QSCKuLx+VNL6C74
jzj8qp9AbhePypx/+P8A/wB6Xyqn/wCPj+cflX/8+P5x+VP/APr4/nH5U0foAA2ecflVfoI
/nH5Vqj9ADj/un5VT6CP5x+ROPoQ/nH5E/wDoQ/nH5E5+hCn/AHj8i5voAP8A9Y/ImH0CLf
8AmPyL/wCAj/OPyL/4CPHzj8iYfQI/zj8ir9AiR/5j8iYfQI/zpfIq/QI/zj8ip9AiP/rH5
FT6BCv/AHj8ip9BgB/5j8if/QIPt86XyJz9Ah/OPyLT/oEG/wDLL5F//P2/50vkVPoEP5sv
kTj6BD+bL5E5+gW/5p+RP/8Ar9p//LL5P6Znrs/2lgez/aKemXV9YCemgdMLYJHmSGJJHwj
BRj1tmxZtTOmAMAX4aQSgPpl0XennATYHVoJflc+/BT6id7yLMZGEWiJSlIY4mgCudJckJy
tkNMUEoyDgsup+pfUIRnq1h510xjygQ3kobf0W/RsjqSY9MZxF6QxECeYqPVQ6vy/pwGq5q
IkdP7tzYd6uDo3HTSmI2NVZaSREE6q47V0nSWIRj1QLiXxygA05TO8o+Xflb+owJ80O8Y15
eSnKRmrfTRvG/wDU9Wq8YloQgx5dL4+tXZ9TEXIdNATEJeEymSASM20ldRLogI9MZ/hiNI0
AEjHcZP6B1/WjzLcpEWbPwkROkyltrko9J1fSwlKUX0WrY1Rjg7hmUz0RnLpCfwZXAQTQao
ucdJP9Kf0G9JGRxTJwGf8AQn0btdsTlJvvQuHVqHa4Qhq8vqLTysXMgTjGQ2FS6XqIeXejI
RlE4c2BfBq4r8tO4LsjOUzOI0jmyxKv/Vxej5cYwErJjWhEKSffsQ6r8ySBE9RDo/8ApsQ7
uT4jFXtV02rVkRcxAMpSm5Hio1Fc+lwmD5Je5fakbeUm2nZ7laAuG7ZvA6JEASEo4gtROoW
LMdd26dMICjntUr3WdfCyYhydP4ceMpEH2K5a1wuC2dPmWi8JaR4o8farfU/Vurj9Pt3aW4
EA3C9Q70FMsl+at3fP6dxGRIEZw1UBLUIenohYsx13bkhGEdpPsRn1v1AWYw5mb8GEjnzy9
dEPp9q5C5KVzyxejW2WrrG5lavXOol1QvvE3LnjEoDA40bBD6lG+YdT5Zu27MR8DatOuJ1O
Y7EepF8fmNPmGxpaOGrTqd9W9X78epl01k/hcmNygkRKvhqrnT3G12ZShJsHiWcbj6D0d6y
btqBJtSiQCNR1GJfeVOdu2Z9R1En0RwjEBhqlkAM19P6JxK9bkeZseUm4RuMiP0WT+h/6N/
04dR08zbu2zyzHrB2jco9TKGi4CYXIjDVHHTuKs9YwF63cFvVthN3ie1dRb1E6LrhyS2qMT
R11TkmMNEQHLUhHLDEqMzQflAf/ALa6yD834Rbc0gpdKbn/AL3rpebJ9w0xiTlQUWs42rsJ
A8eT/m9HT9XdBNu1I62qRGUZQJ7NTqXT3TqtXQJQnHIjmjOKtdB1QB8iXmFsJxgDKEhuJAp
xXSR6yZtdBO2Im4xkAdUvNYRzI0ofT+g5rcjHXdIMY6YESEYOxNR6On6u4Ht25ET3RlEwMu
zU6lYmXtXQJQuRyOMZRXT9LfbXamajCQlCWmQ4rpIfeuS9USrd61Lw9JyyGIlG23tC/Km1A
XZQ0S6nUTKoYy0Mz9quRGV6XsiuskMBenH+wdHu9BlKRtdJbLXLg8Uj9yD57TkjICHTWI+K
RxlLeTWUivObRYtjTYgcWOMjvP8ASn+gNWKJy9NVajckY9dGl8RuGMzLaIn4djIWbZjYsQc
vOWJOJMpZqHSdIdXTWpa53cBOYoNO4bV1HTzkIxu2xOLlhqtnm/uy9Sv3xheuTmOEpEqcJS
/FH/tamrmTD+6rsbsxCN20WMqB4HUa8Cj9Tdvx4zjm1uEhGP8AdRtGQ19ROAtjMiMhMkd3o
j01y/HphMEi7MOHGEcRU8VasXb4lC0P8WZEY1L0rhsQ+qdJz27JhGOXmRjqjNn+8JEDvQHJ
1NmTEwPiid4xiVd+n9Bat/meqBhcMDqlCB8WqRc8A6dR6e5fj0wmCRdmHDjCOManirVi71A
lbtufNmREcxMmDnAOw3K31/TjVZ6aUBA1GuMJPKXCpZdNbtzEhbtGZao/EI0nuip2oza9Ey
6YRcagZyd2/hL8FuXWWL0hGAiOoBNPCNNzuAipXZF5XJGZO+R1e/0dPdv3oWokz1SkWeeuT
hAQv2b4yiTE14FdSbNqzDq+ohK3CEBHUTINgPCNv+1A5jA5hc5M2+8TL2+j7PQ/6umkHGwr
cgbkpTIDAyJkw2B/QxDg4gppVAwBLgdno1RJiTQkEg+pUDehjUHEFMagYAlx6/RRO3oqP0H
IqMCnapxP9MVx/pfd6WOX6ft/2Zv0t6yQwWX67Fkslkslksvchgslksvcsll7lksvcjgsvc
slksll7ll71l7lkslkslkslkslkslksv12rJZLJZfrtWSyWSyWSyWSyWSyWS6jw+GPi8XiH
g96/9k=
</binary><binary id="_2.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAgAAZABkAAD/7AARRHVja3kAAQAEAAAAHQAA/+4AIUFkb2JlAGTAAAA
AAQMAEAMCAwYAABCPAABDIgAA8Bj/2wCEABALCwsMCxAMDBAYDw0PGBwVEBAVHCAXFxcXFy
AfGBsaGhsYHx8kJikmJB8xMTU1MTFBQUFBQUFBQUFBQUFBQUEBEQ8PEhQSFhMTFhURFBEVG
hUXFxUaJhoaHRoaJjIjHx8fHyMyLC8pKSkvLDY2MjI2NkFBQUFBQUFBQUFBQUFBQf/CABEI
AooBswMBIgACEQEDEQH/xAC5AAACAwEBAQAAAAAAAAAAAAAABQEEBgIDBwEBAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAABAAAQQDAAECBQUAAgEFAQAABAECAwUAEQYhMRIQExQVFiAwQSIyQEIlUKAjMw
ckEQACAQMCBAMFBAcGBQMDAQkBAgMAEQQhEjFBEwVRYSJxgTJCFBCRUiMgobFiMxUGMPDBc
kMk0eGCUzRAkiXxYxaiNVCywnNEVGQmEgEAAAAAAAAAAAAAAAAAAACg/9oADAMBAAIRAxEA
AADegAAAAAESQTzMHXPUBEwTMSAAAAAAAAEEhzJwdlWydBXLBX5LM+PR6AAEEgAAAAAAAAA
AAEAI1hsISJTamJ8Tdzk9YSEAASEEgAAAARMEwB5J6qwd+eV1JluvpPmYSzr7BjKP0EPm+5
YATATEgAAAAAAAEEkBIARIUqbgF3k2kQL9dAsaEhE8kzATz1ATEgAABBRzBtaSeyWe0lge+
abyNQI7IzEFc08rmBIBEgECIZ2/mn0k6AAAAAiQgkAAAAAI56ypp+vm9k+gR839T6B3859D
6FXRJTdGdzZ9LPn3mfResHuwmA81TmTOMGcGY51MmY9NECelpoMpzrQVNQJifE9Ty8yMPc2
B5WlbE9DKOhkRIAAAABALRkZPse3MNBor+P8AI13ggpGgaZVWfSOsZ6GwjJ8j8yts1s5qsX
fSgsNdewfifRusTZNLUyVc1LbJtTQRirRrJQPDpZSWD6cjfH2bq7E88uzgix44M19G7wWUv
0jPj73zujAAAAAIWM4Mhxs+DF+O9oCqnq8oebHxtii+yQlehobAkYXqwvoP3hl773szVljT
KNfW1Bcs0nqILjOwZVXsK5n7Dz2EXg+9BR63GhnLjcE6XZUDIam2uBZz5l9HvcSeHpqMqb7
pE9JIkAAACjdqi3ia5bZIPceqPOCn37cF1P3TNEumoenv4Uy9p8peNFNf3ESHdyYC1tIPnM
fRlRkN7XzA9SW7ZSuEHjWveJT2uZUGoUqtSKNdQXD9bV9BLU9dCKmrPPGlrrq52xvYw13eB
g3djJ6wAAACJDyVuQyjRspG2e8vYfZvSYs4t+nJT02dkYXsZpD3puGIiaeqUfV86mNNS0QL
6ThYPhX0MuuOw58cuQyraE4p3+xdmmGhFirSqipyzg8MrrejN86FMP8APLnp5daSChoqVwk
AAAACBeX0UOxSr10GV8mnkUPTWcGWsN/IWsuuBNoqmeNjKsGWQeZ82OQ2vkYS1pERQm/waT
wzHZzrbfZ87samkZOzvJMLG2Sjf0xnuMVj3sz9xpTFDdvmyynrMR49qWg6gJAAgCivUk+mh
vGdYM4AmAXsJMrqK2bNcRJMRIKWwJnOX0Z6YPeIjO3tkGdX7HOjmzIeGf04YT02uWFFrvVm
OjdwYhppJPL1mqZ+qZo9X3K4o6Yg9vPw1ZUbU7oESABCpryZ7RgSAAARMAAR5esmT1XnmzV
R5LRwAeCXRZc0Kz28RzPHRGW1KAfxx2d8T5iZtntUeOV1/mHpmtKR1zJyg0AGXfLjO2NNZM
NskOfNXe9gyW6wG/I6AAAAAAAACCYFgzCRR5dpDYx4pym8FBYe+SI0sVbZkGzDHG6lS1DN6
PPj+ZAzFi6X/SJICBXw4zBpuoCeOk4mT775efSEPpQH1ThyIXTWmZHdoX5IAAAAAABAefpm
SXvCsfznPM0eWt+Y4uYHeCS0zQFfTeGfL/i+kzyvbQZ2zU4LLdO5PZBWenF84OyhdJPD2Ol
Lfko38pqiafF4jF7JUVEmlyxZjT4U+m0c/pDI7jC7sk56AAAgmIUjfzUApstGgna9wB0ER1
B833lPNm8RPPIpL6rkUPZXD0zOiKeY22MGXivrm/lDnT6B4YRqJfb6CHzb0+icHz1lrfcxD
9wgEqv6IrMN7PPctedJUfR5we2Miy0MiDQR0ExIAEVLfIltMoMxZc+xlNP6SESBBSJXduSE
T9aUX+A2RUo6POnGnxV406B/kzriu6M3ave57t0bEtpniAfxTojvjNwXykDFX7+p5emeanh
7aVSM80y9TBNtOkHrX5v9DPWeegmAkAAAAAAAgkWIR5T8tISRJMAYdu49zPxogxz2giNwkQ
+puESKDT+OebGozrjIm2Qj8wWxT6YRU3y4X+rXyFMNPIrP0GnKiL2vC7ObTDGwd5G8aKSQi
YCeZOgAAAgCFlI78m64Y+mbWmkrWXRno0IIJ0EHj6dQBIcR6ci1K+zA6dL2IqWVdKVamjyx
qQqCXSJ2wo8fXwPOjopMi3t0DUZjwsnonY+A6nDb8Tw9pHloMNoxuRJEkEkB1E0Syh93RTz
uv8BZR1AK2fUEEwBMEhATz0BMEc9Zk41HHZm3BlCzr1bQmheBDYM8MKHlphB660MPztIMY0
04Yp2uC91ntGcrtJmChdZ5s0qxV9BO++OyAkDkOiYCQCJAiYDw6xJufLBeJ9F5+e9H0SokW
G5MHWPo4uZHmjHZ6EhziNxizaR3BAVS2h9kR3cvWzJ+eq7M5ac9F6JgVZndh863Vroy2f8A
o+NLLr5xpxdOytk9QjHosZkkB0AAABASqXGl58/UmCDqJgg65CSA6Kwl0ShsSQBh9xijbAB
lNPgRl4X/AGNDPOYNTOOUn0Uw/BvD525NWEhEwLblcEabZKzOMHXuNcnq8mNXSJ4AB2ABHk
eme7cnnbAiDkkiTqOYOkbvGmgEPiPfCl6l5Y6WnpxWrm3xjRAb6IriKuoblm1X0B2tYhS5v
wUeGYKbthcM6K22VONDItzLHkso+NuZPV5emb3GbFSS4XXzogOgWHPFRiMhT5DoS9DKt4Wj
x87fqK/J7AqrvqJQlyCVbr0BZ9WQL7noBjtlizZc9YY01KOjy0q+8dgERwqHPmlDi+wkImD
wT850Z6vMtTNeeowh9KyWotEZXWpDx0itqBISuYwUrqhuASESFfMaGgUPNlwU7Ht6jTI6rH
nm1q1DcI3igcQv8B0IfM0GLeUx765P0LEo9IXl9pkKeHQIXHsBPMkTPJHjZ5PDM6xWLmyW4
PULZUYX6HlvE+h5TSVChpFDc6AIo3gyzOvZPOKvoe/FOSz5+XRPL/1M6aKBDT1MGOZ0PA1a
RPYNCts+ZHPv5kce9A9aVPZHdxTyOZT0TSd89HMxJB0HJ1BPEwUvOh6HGa3+JHzbAXja17s
FRY+z5X1WY0p6HIdEeAus+DEW19AGe6fBla2y5OO5DjqOiPL1QHgsuWxuquVh3PPYQSE8qT
P6Jd6gaEMC408BIHMyBJBPPXmRnp0JyevgemXvMhV7Xkgl1y5abPOaFcItmpbEEh0ldwYx5
dz5qK9SSaUWjnytWzN2PRiUO6XoW1MWDSZZ3mTTVXFE6vY1sM13uzE7T0gEVlMa/k5OwA65
kPFbmxq7yLQeJa9wfdcehGfa1zHs7fkItln/AFGQwXlCw8QlXYKW5JAdgEJHaAfkrCu4qXT
M817Y1wzi0J2Fpscq9CkE2mxtw9LTi8ZzTZzQk8xJMwGbVOqpo/dM4OiIPLLazMl+j7NxU/
IO+Y6M489UIwTcXhJtvn7QX+dTYGd32Gsmxjnonrz9AOgImDJX2iY0SXiyNea2ZEOmotDh5
ia59B9Pnu/OsJoKRR2+Y4NT1mXAufZrk085jo0pl/Ynh9RKr9A9Cn41iu/9IJkg6PPsJ5g9
I8+xLaYLBH6MbRldzXTljlxBxZ8ug68+jogOljSBFn97UFOduuyl3wlNNXq0DV1knmaD3zV
4ra5H0eMaIMy2ZwJarvHjLuUA8s3GBQrt5FNpEwIdQEzzJJzJJwHZEkTACm3kDY2cF0PlDJ
cez3NybOUrgOuJA6CQ5K9TydCKpqMYMO2eKNvQaIDRQeYjT+1oiwu2B0dLy+Rnis7te5iL/
t7iG207F2nzWmEzhO2O4+e3jaTgoN6ZTo1MYH0N4VLJKyzly/ocBuTOLr+cGD9a8Kvr34Hs
6zviakQtC2SApbQHQBRvQYu8BZqq/Q2iqsuFDphaPe5ygGa32cC+su1B2RJzmtQqGYldEzE
ChsleFPi/0KpYhU7tAt6vwV1E5M1XHn7mY6bsTnNW1o396VM1lCVwy6z9UdaPJ6wbAEgAQE
kBxgN+nFPvpMQOn6VydInisotVfZoELnODOzn1Bv8Av535n0nwziIf6HpAaSJ5FDlIzLMKq
w/hH6DiFIN89Z8hnitFTE6r6NiTUraFQ0tSVIyzX0JQU9fiLJtK9dkR0SQAdhBQQamuKqr2
DLXLl4ZZjTZ48dH5Z41WdbqTQAGRcqGI4zbbPD/wT+5bYZxuPKN5YVZovRI1quzj25kJiBV
TYUC/Sq+ZruCRRS0vJRyrhiKUb9qZLULkh7+9HSGP+hZNyPjmTogOlrJWeXCvwHMUvEm5DI
X96CDOsFOnMdrMjsiUzfKGhu8dCF7CA0IAEQLPai9DKNUxZz19gKdujZjEp0RwgW8l+0mbD
6cm7GBHQYna5w8q9l0YTYY7WC2m29ChsM+7PeIkADpayTjeaN8q0HMCCjrYMezK4w9F8E2P
GyUhfdLVeJHq9jUOruHaj/PZ30Hsea8ZJO5OWdHRi/wb+R6c5iycurTkSrNcsM84T1T0lnQ
L11P5jERdEe2irB5LW5UDgstqDksEgZ3RIC40SOiQAiQ5TuVAq79ZOGK3ovsvFGXl6e2W0/
o5Es6O+Z/yf440dlL4GxpZaofQ5xTI0HWM5NxxhrZrpw68+lxgdWMY7DlBoFYptVdYZ2k8z
Zs61TgRafPbAza1p4F52mdkkBNK8Hh7gAAAEJnOXOurVchQzzxYv2b4l0Nr0CZg5nqCPKxw
effUlaqyk4noOJ6gI7DmndkgkCJg4Q6DPlPWYfYHuje8GImzUHXfhaFOl4YHMzB0SEgEVLe
VHtjGMzQe2T1hGS12XGlGb5nbub1oo2OQcjaPD3OqfnnjTeuE0pfjKdmrnNoD6N1hvI3Ppg
tOO46CJAAA6IAAKdsESPc+Zj6WmYGX9dbQFaPUNjA+23kw+19JOyAkAhQ3BL5PwUNwBK5gx
3egpia7ekSd64FrOOjzQaIFFq7wJ+nXJnfV5Jm7zWTLu7fYTx0EdQQSHXOZtDwzfJpZQ+g8
Te6s5X3KprvRG+CSCCZIgk7ICYmClV9E4/8AfMXj1sJGh3byDw9rGT4Nd5r6ZeeYTaFqeoI
OoOSZI56COiSADkkIJCCZIJgzvOmgyXlsoMqv3UCPx0vmZGroQ83sSBMnMyER1BJAdAESBB
IQSER1BzHQchJyddHMgQASSHJMnHUhBIcE9HB3BHPpBydAc+nJB0HMkhz3Bzz6BB1yEgRMh
xMhyAf/2gAIAQIAAQUA/wDY+f/aAAgBAwABBQD/ANj5/9oACAEBAAEFAP2Fz+MculxU2uJ6
t9P209MV3n/0N3wX4Ii4np+56YvnJJoYmMs6+UlV38HHDMLIPCFUSxDMcWWOGNBPGRD/AMP
aYi7+G00q6xcau1Xz/wAEomESCXrqt4dH1Q1izsGhywR+yR77swkxxl23KOeZ3Q3BA49mO6
ZpqlkfT0bkdTr4+H8f8C5JuhyR7u2rLGo6N9oYbcW8NsNZmiTH3ltYDpfW8hSa1m9Ii+f2l
8/BfGdDNLckUdNF91Iqp7Ebn7ZPkfKiVZhB5oga4QAb2MTFY1c9rc0m0TWfz+75/TY1zT8L
5sMueuoxK6WTmq15RvJhTR1PG+3H87Tucnpi6VPii+f2F1lqOaULS0YlRA+nBdWCDQiDm1w
R2b8J6Zv9mO0r5S/C/s7/AGk8/oRFxfT0+Gv1262TB/yDo9P7auTOguSKxAunNIl/Mg0HTr
oo5iuxgfWE3BQ/N2Vu2sDm7GtjkK66OO0p7mK2h/SqomXfSfRDikomMX3J/wAB0kbFSaNXr
6+7WIufOi+bvPci4WaKDEpQyNQqBZ9rm1zaonqnwJh+ogj5yOOAPkIwprWqlPlk4mFyx8V8
qKXjGOWXlZZUJoXEUJ/KG2KO44qSL8MLa6go208a+f0eMs4Z5wHoyeOurBKwdE1/we1c90k
ZVhBYoaWNO2xOlHQ1IAR7QmWCezLghlsCo+UidIVY3zall3FGRBOy2tymy2BsYtaYRHd4io
v6lXWb38NJ8Vzwn6JiIh4RyYCobElRQ7JnTNJHWT5E3SUcBMM8c8Vr27QLWmvA7kf9raYlx
VKV7mott0wNUTGYLKI23qHBR9HQTQH9M+M+tsa+yHj+RIisjVfa3Xy48ubIGrGrbUC1SNYF
VWRo13RlkSv7GtYIN0NPMG0wV0EckcjFwwwcAcLoak0WPs6R44B41gMrmorlzfwXWra+EqV
Z0NbLUVXQgWadBayVIM7uhtjq0ImqabcrbMCJJoK4btquQAmle6lqyblxXQ87BXg1JstFIE
XEaN+u7OJrYXlX9aAabfV45tdSVtfADFHWg2kAja8BLgy3oQhpTvx2YqosJ6dbq2GLKgFK4
+v+/dBVwSdPegDydPejzD9JAXaX5dcSc2ghqIIIOlvhALCegGr/AKsi0nK/8u8yjksWWv2u
UiK9qcsZeiS4ms623t0t6v6wmmAjfWVFn0DCOkt69YunHGjZLHIyxt7Emwr7oaOe7FrpjLE
sW4FEuZY5qWteDBc2dpYLzNPLMDaFEHJ7HsitbKXoAeVFZV3M08EWJWRTG85V3VR+xfRN+j
lgvJIbCphfWsZ9GbFHLS2PMgwlSdNAxbuxo/tDr6lkSM362USsHqIaUcLpjBp/tgdKHT2zK
bnGwDVdVAEbYxU9dYdGbVTBHNYbfSg2LR5KYgWMSuPhbG6B7K47mB2iCXoorv8A5qKveMJR
0NMGHz9NPX1o9TJHciTuCIoLUStXozguUKnbVlC0VRzlSTjh/sNrZgSukJq22OWnSllmcsP
YWBlm8gsue9Bry5YuXbKPz/2qkCiOKrRZDLwTlDLIQpF/sn65I2St0mIPAjNZb0wduMNE6E
extEqb2K8ZMEzow2ZVE1puGF8vGFBYWFTz19FR+9eto2v+v5UdJbXkpxAhw44ChYioI4mRx
nzVI8rjObszvlxq0gqoGKmua0eUpA4o4UFmjVPclpZgA4Fe1ZxP3SrjIMtAwJbO+r6xn3qq
WMS+rC41TP50iJ6ZY0YBwAgkFaBW9C4sps1XZ9ADzJg0qPhmy0dMtVV1Lg6orm/tCctbvsR
cRdp+myGsp0SXrBXP6YsfB+woSEjsq+VqEDri14z74jkzinJyZyB14jYyyeWlaLb1RFjVWn
N3lpicjYpH+M2K1s/LGzwiwvhhciriJnZDCyUtmIIhVYfYmW3YNhfbGzSNEJsZTDHTStCDl
gaH0VdIex/KW8rQ+ZsYbK8oy7aUjnrAqGPjSEN/E7lX7VUtOjrqtxHYlDth662IJRVVFTbA
efq64r7BcTQBcvbpJRU9qJfS1Z83QoqZYgxnhU/MursZc1rmhlQGDPejcCLgNG+JwSltlA6
odJOhvwc/IeUPii5nlC2u4mhcq8PQZ+EgNw3nqSuFrOTrDgrJoYMzQCpYTxTgFQW3ZOXdXr
IQLvq5I29iOyQI8Q+H0VdKmkxERE01Uexr8h5uriktretqYba0JKZVciKUIvGUzV/GrGFq1
fYMcoXbRs+s72J0vQ9CKtx2pZUVCBys8I68zEkl5TQuN7KkhHqz7Nlj1JBI9ZNd21abykiy
c+VOwYen7JpxnSXi01dynQk3DV9YqO1YRDUdBHMyktYl5euMBO/Try8ceTDeUpzH/SdXSpU
dHXWibTOmlhmnYnswihuPkE8fbyOby9h8n8TuFjowSAK23o5h5Ku2bYwG8lVEyvE6ejYH19
XMsFgCQ3eEliitK62oY9U6u7dWc2BXS9q9yhNYjURdYi+cTw1VXOnv5CJOb51lZDNXATKvL
c97Xc/z8CGb6Ig+AbnaiTrRiDfyAUskXrW/IOsFuAfsBi3b/mWQgL2S1fO9LDd5Dc3kDW9w
a7E7Wwe+q6KY61/Zu+eEuG/crfnohLOvtb7DrGyj6K+viBLS1uTQ7CH7uWUHZ298O/oLqRe
hrrF60dvFah6XJR4J2T8Rz0yycaRFFyoQ1pYDBCCM+pHVRriqKmt3NOtE6aiVrOjo5GtVFT
eGHiBDXHRHnRUtfWV0jSxnK4wZEbPC7DYTulIGGEBhsK8ezGfxVJI2Lk6iJ0XI0cMnO18ca
3jaK0anNCxnF0MEl0ILLWkU17V2MyUVMjnc9SLELUVoc37Dntak3VQzTLW3J0JfKlVr6W0u
jxigj0fD9uiDiM5R4Xy+LMnNH5MsidOQdMMbTBRWT2VRwtiKXBGUPK1CIFQlzvp+cF+lNMK
YGNWTEgHVCur3BPIAJBrn/jLnRrU11rHYrc9AJVsCHseklrqyCua+SvYlcxsZ8aV7kjlGYX
K8oylviW2s9FLFJUnWQNcyy7KMeSXrbY1Bue6g2R3FOjHhjlppQjgaeC1VeilveYmHsOZsp
pIVRFTe0/j9KrlhajiOiqDLZ0A8A7cT0u6BDH1XRtIJ1pHRsfklNVyuXnKFzn0FI/Hc9SPe
7m6J6R0Ytdet5eka2PlKGNH8rSumr1eLaLpMeaHGr+kpI29L1FeRWxd8KyN/eFKpfZH2C84
JWSLD8pGqnm1tQKplQy+NnUIFcYEKxzx6wdJ7HmwppL+0nlj5G8scG5Cggy4sEqIaO+gtEN
7MUaUcoC2DKHns56kktsVbekAmfQAyk4ia/VZXAVa25vLQqWvoulZGnKlPymCswY/Gs9uXF
MLbDA2xlFO17XJ8deUzo6n7pXc1cutA1Tz7t50zLKv6CDl+nsMi/wDz1uouIpY2l0FRHdQV
ldA1GNahAIhbDOGEdi8/0tMre1MHZT9FXByL/wDoM0krOl6I7EB7Ul0XKdC50PIMnkgGHHj
8Z1locGXyhrra4sIpobRAArTioZvl1lR0dUBV8aNBM91dI/pOfDsa8RPT9CrpLi/SIWuBtb
Z1dUAVjP1n1odjAFYFcvKkjXtRcau03iJpMuEdQ3ApMRI+kwRHH9MiIiL4RcrJVL67Wb38F
9PCLW1zOhNkrhuWOHHrnMRiIjURVXETXwsLIOtHOriLGjYLZoYW0G/HrgygpEOqpKm0546W
hFkJ52Vn0Mqi2leWuIu/0dGUPDXU3MRI1E1+vWeNbXRYg5UCEHcqSx7XouJrW9/A0WIwXlJ
y44Cn/LF5SFIqNVz+fXIGtru1TPcnw9206kxfowRGBhEDwEwkfWcjMORGREiaVfXJXtjjrm
kXp/t1nZ0MRgowdXf3p1g2m6M+8BhuxLQA144UMRd68cWl5xrPuzcb6fF0bHO/WuJ6eMVfG
8KGgMHFfY8yW2VswwVuShaLv49KHIBO8yGwouTkWXntbXF9emfLBOxzliXym/6yyRRR0Q0l
xa/wuSwxyw84WlXNn8YqbRERqF21aHN1Zr4K6lrYKsAoQYuO8AjBqiKs8NlRYQ2Ydu35lbz
ZMr7vPG/29omb3mst7kIROcspyYVX2JNHHNHE1OPLtKwe1EH6B1fJFLFLHtMciOQsKw5ufk
42s59vw0i51bITJPamaXS5byfkB8MTIIvh/F/SR24/OXElgNpF+Mr2xxjgy24/M2DmXN5cR
VIdb3CvkEDks7O5bMBdCjW9LY9Qr21HKxNJt/K/ubxeiqXWCa+F98wNnNLEVdngwWAjiOip
oxyqy8CgNL5meSEQ4cmmdRPrrEWyEbljE6cCkrjhqelvxbSPaaVURlEstrZNxXay7tJpyKK
nhpw/j7sVMKjkq+ub4TelVUROgf8AUMOCaTWADhxncmEQUQXWfcb4XtY4InpWdACibbbQFz
hVPMqAcnp+0QRENCNGZ0uB1wIMaJr4SxRzMG5D2EC2oJpHrlxVTwyCEAdBVg2ZFIV4XJ+Xq
3PSjvGo6r6321ZFxzCnVgV0NzVmSaN1RCPGCFiCGTxlteSzT09QNVDfx8N7breIu86UCc2s
p7SO0A1ioipHVgtsF2uXldXW3QM6SqrXFhGw23JIpNhz9o8GxT/VsPNMJT2UhBTf8/tPfL0
dqbZV1bF+VMId9f2JCrF3kqtF7NFuay0MAo5UCL939U8pK1KvqDQ4DRK84jnZWOa9iZrFyF
sVBfFKPV9jXySWfRllihDz2NvfrW1YdWPksrIo/vNW5sMsc0Rpg4A7HNkbjlRqORlLYbRzW
XtO6dV1j/Y5gNSBUhMpwW1V0IRQDVdZELTGUZdeLzvRWKrYRFyQCRRCXmf9v07zaZNNCPHf
9OpeB099OKFylOJKxrWN14RulyRrXx2QpdUTXHjHjJrXWRuSqPvAQAqa0h6CF4tjyzqq0Et
hfXNay8rfuletpOafzs0ItXDCR05iIiJ6r42arUDqZJa2snknkcVMXPjpJybacO6+jqAnyX
VhUot3zU8300zUJaTMeKT7nscFUymN5itcKTY0lpYdCieXIioTWGCF1QdidVV1AXVTJ+pz2
saV0gTHonVGY+jr5pXWVBUoio5MTyvx3l+B82Goksj7jzk0MZMFeyKSGmghDrK+yFsxjuVG
lmj6CxqSoCRyot7XuRR0KrxXzpa2h9Na8/ZmW2WFvb1pI/TFsLor62MsdKqqukTxhI0JY4w
g4Y+0VfOrN7qu3fYAxl9DZxsSGqq76WIwgATs5Sa8ak6p4JlN1FhBaCHiGN/rvE85tP02Fm
PXxQ1pts6zieHUc5dObHd1aHWEHLWKYPCkEGIiIvws7UOrHALvbSZdLhZzKRnNWkhLFVVb0
dS40cqZnR1Fb1UExauRUkjZIwnkg9tB6kSU8DrLqNkXTXs4dh0E9jSXQJznxxvRIIUS9Ikg
P8piJrE2uRkQyLY2p/1xPRjxgydAJ9qnntKMaCtGmrqEd4oVbDdKzmjQ3HmACHwBc4kXQXZ
M1jcxVlhDNX9FUnuau19ua0v8/H5bFfj2NkaOEKNFrNfps7UWuZW1U8hSefhfCkkVgjmCTA
2LCRI5opssY20Ft1VM4deWtm6VV9lzfWUxcfPHJT8/0YtpFyL4yS7pii3/AFFMhQ9NYttKz
1Xr4CFBDtQywLO2WWeaxt1Wxrm88JREn1y1ocH5bdDQ1JkVy97iLBRziLRLNk8nyBwqaMut
S5iAZXJfSzjc6ALbXlc5OlF5u6JODlIlGT03m9/ueMvrwWnGqKWd06YifBcvg1qiOfFCLp1
4uqjbNRXTBq06zoh6MKsgHOiIlDl5VHU7I2RxEc+HXA8zXS19T1r3oM5N5xiSxwSSxQsXoD
7Fw3ORD9FWVANVHftaSS2N455dwlwObSxVNcpNrbTHXMtxBZVQ88T68SUMAR4Af3Ww6Ag6A
OmruXu3hHydbXRExubJGvo301jvRvoi7/ZVzUwvo6QNLXvRo28+AHO9Uzeb2ul2qYXXhnMa
iNRfRfTppo4zxbe9gCj6q3kxL+8lV3QXMkcF/wBDMyTorqReflJsTTrIGvhoriwjZBzhBz4
44o2nJER23qkNdCOURTz2F8fV/UzWAxtif0NdLaO6AYWCrDBl5s7aNwo+W9OMJD52rq6x0L
TOZPjub50lIJxxKfb2+U8JiY7Gr5RF3+pz2saV0Us7ouYIPeLU1gUaoC58nO85YovOXAqoP
2jcSjvjV/DxWIgnVhuEeS8dPGL4RcdGx+JGirYUFec8LpCa5lV96Nn0m+mNkFqYJbIqGr5u
uCZzG4bH+NbXn2pYXvnfVElC1PKnkkC29kT9e/uJIprG8t5WCX5E9vJIyKMmaw6Ym3mFqQU
uLewHhuK4WppACWZ18n05tpFKXIB14RCImJ6Z6uVdJ+jxh1+OPO+ms7eVZa6rjm6sOGBems
7KZw1hZRc6AeC1vovr6/BPRfRPRfOL6N8q5Vy6s4qwCLmbY2GhuEtgdebY+Q29qK9K8JW4Q
+Ol61fOW5n0FZyMCQ0DnsYljc8xPBBY8fMRKFSWz38/SveZVckJFCVUvlPgfpZ7a7ZLxr4M
HpzLG8YAVEVUXgdtEyzrJzLKeWxL66A8Z/PXMduD/Cei6Vd7TXxIIgGibYWd+tbUh1cAN2c
Pb246XtQnHRvyv5yqrpNYjURP51vNfDfw9uJ8PRZJGxR10KdNZJ5Uz20XQ3B6V1bQ1UUhqZ
65cVsFmDzl28pnVKqc/Bfj1NCe+OVQx7SSMiS2hxkvCkPVvCtyE/mBnRu7E5IFqai0Z1VKs
35hVK7n7EMki5BcPJ0IokQ/49DDbUZovPPcYL0VSznbcayjVyszztqefhaWLgYoKKUx7GNY
3WNCESVP0IqLi6Vd+M35cuk8a0qfDaaTOlJsTShoIhovOXNbFaV/18ho1CA0IRPVuLlzz49
ktldWsFNHE6sFqqACsjR2s0qZOIISkNXWwNSNETWWnOynWUXKtcHWcfYzpTc4ynlMNDGZzg
LyrHsKxDKlkJXQjc6VKEyAiAiFP8+mfynr5+Com/1xnByzqvgsmIMWCaMmAUwYuGWVkMYNz
W2Lve1cSVmkejkTJ5o4I+bjiMftNeUd4XLQWN1w1iNanjPRM8ZYQwWl/wAxUtIPIPnms4+q
ONcTfXT5PyawiKrelsSbJvhHeU6WB89GbUWQBLhL6Rtc2aOvsOYmNrqHqpqeA3p3Ei1lUNX
VsfNXtVa1lvFSXjPTW8/hF/t+yUkzhYDa6GkhLlnWcqZs8RxClMSWaOSM8rjLR5lm88QqC8
iANaHQxzR1C+nVLORENEkQ6+ieml2QHIfbYu88ZZ2ENaFS9GFbKyx+TBywKgUhNXWkk/jlE
iLRVD4koqdWw09VFInptNInhdKnhMRE07XsCpQyp4JTpX/nw6D1loFajOjjerUw6/shbCht
JrURvnN/sriNRMREz+uImkdtU/7Kvj1xfVNYut1Mo1n0n878bxfGVMExd0q+d7z+epMeWSK
SHXc/PWzSCt9rcRM/hE8+dIi7RfGkXPC41E0vqu8u4LEsCEeGAYrmueqBLOqlrucgMLroOd
tDqydFRy9NAriuZQdtamb/AFnXccEi1nS27hB0Eg1nlccqfBcXel0qIi5vWJ5SwKaGHy4kw
tR6Ynqipj0XXPCOUv8AhU8zSNijBalwcWxlre07kL6b+atYpoaOwsJDXSFuDDIsfrUlIUWB
pq01EaZPd43NeXYZcVlegVqMfKdWQmGP6itmyv5podpJz0K2DWNY3sSgnmcoj/tqec9rf0u
e1jZTJujkr60SuHxfRfX1VfOIqaXxjXe5IOrEnJd01E1JOjpWI/rqKN/VnDz84bZuqCIu0m
lenYCOil6CUuw9Vphi2nr6KvjsLWSLOdeJW1VW1aPneREUanx/O0skslLVuwagpxnCUNQHI
7nKRzfxagRIQA4SFXD72qrsbe2li9/OWZqwUFKM07rjhjjbJ9mD0URA5tX0pNK0GxCsIUVc
66YqQ7mxni13omk/QSTAJCv3DoEFEHDg+DvRXbxqLrSonlEVVViKiJ+PWklknPXiVwnH2cL
k5ayRTQiRK67ph7geblqtC5KajEdMzmRSF64VXwsMNIcvg4mAUMmCtsXrTJE7pnyFzo1rW+
dKq55djP8A7G7xFRERUyzugKvGi9BatA5ymAdpGtd5zqLCNZuhgeAnNGCV1lNCPMysHimse
asIl6H3f3vLuCljrLSE9yL/AG9q/Gzt5YphKCH3eM9M3rPezJDBIsIuakVZOgo4In9TQMZN
1tNHEvUrMi3FqsKn9XI1COxcg8PWvg+1dE959Qa25fzgU6yc3TTTpz1E1YwxIcTaIYIU/tt
bxzfdGDWQV5PLq8+alUez6PesX+uOTHJrG/685LLFBGTbXBxtfTDiT6TERfcceECl+Q+wcT
U1TekJGiLHp6pbUoKWws7BwAzgafn4iQRIHQj9daCyu42OBgiJ/X3L8LqzdXQ08r4ghfv7m
hC9G3IaGwSJ3KjSTQ8tUwvZy/PtalbWNVAa12fLhR2mo5q7Ta4y8qXFtliajZIler1Vtg5q
dai6X3LvelXxirrLSRofVq72opnSgHXCrUcsVJJSc1TgLXVvu8qqbc7HzxMbL1dKxxk/UFy
x8tFKSzTY/ciYrvCu0rkjvrigBsR14wd089+00ka2q1fz4yWAzK22Ds4EZH7m79tsLHaH1F
W+sxvp8L8NTaqnkHnrP0L6kTMGhrunKOp4ekNKybprOuhMu70BvNXZlrM1V9xNDZT2DuctV
dzVOUBPraHfO/K/VV21uvGtrpfb21ecpoZMRgy+Us3R2F/WxOvbQq0ra+KXq67Q592XD9u6
SfAuRrRyBhBx260vtxWqqe3WI1cOE+sFDDgBgL5WUy0F5e1GkrrIaV/t89MoyvIhjEsubtU
t6rWl6uqgjJ5RPlvRPPw8ZzaLGN+m2r1sgi+djIm/GRlIbyYkzHc374q+jYBOQ5WQg9BaEV
xnXWY7l7C4xj2vjO+YvT2NmUOQvT1rZfzOk+W/rhVmJ6urgzqHRWVFzB12wS66O/BIr6q3M
I/HI5hBucox5UajGtVNbXW03vFXTlXeI7Fd4939Uk8Pdlv0EQEhopihUthTsJPsRq8XmmSG
r2tMwOesKtaKcGxDsGXxtaMBStqoHN8/BfSxuA6zAr8Maw/KqBGr11Cjk6+gx3W0Dc/M+dV
XdbUOVetEz8tHSVvZCKv5XEuJ1wzVk6uhfEh/FOR09Bb4JS1FaLXkPMCszRR+oNrHmlycTD
LM7k3SRv50gKQLlvlB3db9HzRB6UF5BEZG6rqhasREVWImsVdoqIjVTERUxU0iNVFRuk9vu
VUVVXHNVFtzm1gdPVKEOQR9/Ol+7QdFYWXOziCFBExyjxEjhAOGErqwWsF7KRrKnjInQI3x
8VRFQsaFnVWtkODPP0+kk6QJVsesAiif1NTI2frB4J5u3qYFHIYVCmkar/biK7atjRyxMdl
WBXW930HOACzl1QspEvLB1mLx1M17eXJbjaG6R/2frWYtV1SraVfWEgzgGmkgV1bTQj9TVT
18fV1fyyOppoWr1xDs8ZveIqJiPRMVVxPOJnjW0yWRscddIt7aW5stgcLDALCIfMGbBFJER
SNE5qwR28/l2dVKXENyykNLR39tL8ehVIXW1PBasg5wYaJOTY2F/IRPij5WCGY3jFSCo5At
mQR/Jgcm8Xa5/HlcKl+SJyTGA075pOn6Ktrh60Tr10Ai6RF0utY1PC+iomGjSVsMrJrqin5
dz2y8wRIbBz14LYx8hLFGutInhGqqe3yibVF+DvSSWGGH/wAl08UMDII2jwxu/mxqA5p775
I05ja6yQWKcStpLiG0CRNp1hUPt5yqjWz0iLtdYScGJnSNQihEmaQL8FzWJ6ppqqvhVRW6a
uJmtL2JsLA64J13LCyNOyAtJDrfs01zwyrJCukxy7xHJp72NQjpRXMfX3d2Tx872Bqv9V1t
q6z+UcirvE2mb3nhub9uJ5SaWOGNsZHSEoio53hxBcYo9X1tadJAGKPOQPX2oasW+NNq6/8
AJrlTKPoh52kwdBPUjBVstW4xu0za/C8qSTnzV5UMnLS/MonSMYktpXQrJ0dIyaXsqlkjr2
eSOWx6R2W150oscEXR1tc4rqo44Lw6NB+npylrq0jpLH26SOyjDSjBUCr6uJ89FRyLNTa2p
hwocEtrZGRjUpEyxQwjxIiJkLGi9cnppFXziIqojfHtTEyYsYd19fzIRVWEFkEfZB1Y6Rkd
O9rGtRf9L5S9a6wMsa8ZeiTozZK6zaTyx3OgtBqumFnlhsIwLvn+EKMlD6+2BGG4lkMU6r5
38NYeBGdHV0QpRr+ZqZifxmg9/QChSQ2lNEbXUtmtiKQTAGPUjyWJ1jbV1Y0y3sjRuZsq3O
iQa4tHWMnMSXByB1HNDJa4uW5dZEDzVraR189bfWDBOfqg8/n3Z6ZcXiVjjrJZ3tXN/wBk8
47aYi4i+LTpA6ufobYycqv5whwddYucwnlrk8p9pa0yQSRzR5YnxVwtOJPEzr63549GKfZ2
EjmGdTSnrz5gh4VhHNyo0lQINGGN0Uci3VYlt9WiZtf0Vbvl9D8BYozb7XgNyA9dDG3pyzk
sflv+vAIDqj7og5YByamrbXDdf8pK95X5ELqrpA7rppp2VPKzNdzaKy/RdYrcTekbtFTz1M
crMljnk5MOWOcV7fKJvFwpZ2QUvWTSkmhMvhnSiVmRcq4t8UccUa46Nr45QLCgQIwY4a3bW
xxslsbsesbWXBbUzrohQbpThb8aWRlb0yOY5F17/axcXW1RU/TO/wCm7DLw+QMWor4q0F3n
DQA7Pq4ZH3ddzq3sIdjZ0cRqC9FaSg1oVbFv+3VSDx11ZO2mqBaU69kEp6sJU/qkDWAdgq6
xd4jv6K72q5PPUtmePUQQfbuSl+dzqL7ldtUTWe5W5MRSCEMp72yUKvBrYkR2mKuvOI/bk8
qXVFVM1V7ujPaL97KuGXMXSF9a6ekOeQeLzVCyoDEYBVX1TYOoLZHtcjt7Rfc5qr8domHTd
AXcdQx8UDXte26gcXceuSPaxjCR7K2Z0spDfxk2xlCBEAgldFDH7VxURF6q3GPKoaC2Ic9v
n2+PamdXBP8AIaiq9Go1dIrFRFRfKdX9wayhgKUnjHI6iaiYr2tdZXANXG6st754gg4cKJ5
VPKKmvamLrE1tqZrLyuISapuq+0i66oIJtKiplsU5ainfaIiLl5z0Vm6fn4bJAxRwx9Jie1
qeNe5PiVFDE+O/gtZqSwkGlJGdJ0RtkDXssukOsorStJo6U6xDr7ovqrqLBr68fMY29KrY3
q+Hp7t1UHydHFHEd2Dw0L6KzdgnV/KZY2bQIYrwu2tDulPHu29PNCo/XSkSt7VXDflUsdgW
aMFCLcDmWXNRqMxuXtwlWJR00sLk0qIq6RVcrneV8Ztd72nrjUxV0iep9BXmvhE6Ydgkdwk
zYxgxndjXR2O0djv9JvF8JpUTSrnu+Bl6OEUvXV2WsIgxliqW1Gk/R2xtdUUcQE8sTOltDq
cyo5exr5gSX1VkgVnz4IcfWUL0guq4qW5FiuOmYxGoVy0hSScwbIsvHEyrZVchKVfOMrDSK
YK4Pfzwwjx+SGSFnDisZLyok5t3VPtRKTnUp1q2Ky1tLMarEpq4iWb2oiK1MVqKqb17UXF9
uaRHL6qnjSIm95pN2nTVdVIEeHYQ+Pcd824sTYIrLqqTopxDwLqstHp6rrEVFRfTzrNYjUy
xBhOGqiyauwLoq8wOxIeVzbRrSEitUlwNENYVqVwVpWnhVNiLNW1xpINKwekfzDGsqqnpxz
zlXSb8ovhyqmGmwADVtlNLc9XXTWUpdXcxHUkCi1aOxPDXKujLMmuvq6jVsu/KKvtcvlVXW
8c5URXKiqvjee5VX1VPKWBcYIkwza6isyJOZvJQpGUXJORg1zVjTdL1Nd9zMva+L5vLGfVV
KeVRN4nhfGs9MsbMWtgCryZy+lBWSLjzIXu6yokmG5U1JQDmyPB5N8juebvfu0nFe91dckM
ubjqrOIYSsHddjq1XK7aYnlXuRGt9vWWFxTxWQc/XWETi+yhELI6C0a2DobGB4vXzHFqjVU
dqu6tG6zS4rk3tubarU9ERVcqoiq1Vze1TziJ7VN6OpANllj6SxlhiIZRFL9Hc0BNQLNayP
Pguqiyq+Ur544pK6SLp0rjo79PRV8/6z+3wke1kdRu3cmORHJZAfZS6ywGtAgmLUdBOjZIe
Je1Klq7yZVYLX2M4PG8qBNPAytNcNDDHBFh9vCEejl3dkuuChBYQxVXS21dQVQTOY5+fGch
zyY3m6Vix8WHEe7aJXt93ROTaxvsftJHYkilxWxcF5UXR8FeD0trOZ1FiRXW0loeXDaXNpI
NWzyTgr7kw84euHuIvoKvk7F9STAcIQ+2oAnnvuXjn3EtJEFSrXHg3d4lVNP01O9xnViwGw
9bJIVH19NJFXHwWIvtd8LVCCyWJ7U+FmA0welsXVp3Sjjm1/L2bC6/lF9piKmrq7rQg+Wqp
LSePrvlWFYRPOIvhLS4Dq4qKvNINu7SOrA5qp+gBTPVZ4Yp46GYipP2nwVfHrlI/5tk7Sql
PWfJSgpfmfjlF7F56kSRlPWNcRXgFyyUFLK/7DU/LFFErRIeyr5JQhnXNv3Y3zKtl5K+vaF
MMzl//AOyCzQYG2t637HzIRUNJYXtYw7G8yGW8niYi3/h8jVtuSMYzm2EMp9J8EbpfiudHT
SyE016HMDzdZJOVWV1190Ko0mgr6QS4LtGw1lgRWVVuie5UsLow82r5oUCRVRqxRu6LoHbV
rE8p4Rqf2vqVlmLzdtIeJtVxN6ars55XKaqbzflc84qKjm4rVRzk1i/1Qst1+69hYljQ9PV
MprG1oLqt5Pnpd1cQzegsa6Ufo72RglqX0hlnTczXUVqNfVkjWMFth5xwLl6snMJJQG2YRy
8Ew9Hv9c0cc0d/A8Ayf5g0HJlpYHXUj7ayja1qPZHIySmMrpTegKKnqKgWpFVyInXWMwoIj
augCgta8gx5UEcyrt3u8nGDgQWsU07QTBzRlX+yO1lTF8m8a9Fz+E0q7Rc2m/VEeiq5dtsj
J7xa6ugrQe2ALW65im+ts4YzLc9nUBJXB2g0N7ywz5ndSFHJZdTXQVnKIWG+qNLPpkhniIh
VNY2ur2kp5arvGl+K5v4byRyMQH5PQipFFHHTk2FWXz7mFYiqiNTOit1qquu5iCYSM66qJY
CISo6tG3PQdkkv1NqKykNrLIhJ4jzIoqaexTlynPIakEbYQSkpLV3nE3odFZ1TjBYl/JKRs
kXSTFOHZ1ZD4qq2dEzmgm4NzNaKqUCxzQ09yCyYvqhlurgUqpqK6EEAvkjhbHnQpIo6ami6
Cui6Rzq3mrVCOgNnpp4eXpmkxWBQJHX1VpOHJUWTzm6z2+fRNr8bst4oLi5V568GZKVHYlB
W5BR8d6dcGQdEulwJWVvX2ERtCYPNDPBtNTxNt+mRcVGuTox4+fF5hobKYh6xwM7KGasd0F
W013W0bITeohaSHd1x0rcuqoa1DpbuRBJL0s+EOuJJ6CLnqKFYoBYmuciJ/VuI5Fyyv3gmf
l+pp70SG3f1sMR3o6SOKRDucHnWzkKbXvHCs6oGstBUteT9tN70+3WdREOFz9k44C551gli
NzVhW0VVZJXy1tkLZie7yjvcu0+Crkww87pqarIclJVIySiqpBIgaos78erEBaiNb2A0jRw
54jQgHS89cGFRgicePMlQ1fKqiNBnb0HT2VeYLMOZHdVEvDkvReUunGJyZzYieLsZFqKawG
nbr2nWnyyDaAkCOosBbAPn5ELMRPLfCqm8Vq56NuRCi3G1NitufzZ5sUnN2kh0SSubry1VV
Zmte0mmsa0qnLrzmdRcPjeFWAVMBiIB0M0hT76lKevQF9QGFO2okvbOg5mOok0jcYml3i5a
XLwHLbXSvj6It6TdNNCjuwCZHVX5zI0uuqnIV/bTxM5IeQjnpHgWF3WMs6w8+W55weCMWDS
JnVFyR1tUBDW16rtbh5NLPFIyViNTfhFXSKuXdrKC2qrWAo5NOuIZecJ5JoRFCk89eeT11l
GVXrP9EqojfGnyxxNk7ESWd1/0scYXV1hJKO3mtNVdY7SYnrdFWVDZQVkQ0h87LYYW2+nhB
p1grbQfVVfDuppaA0CnNRdqqbza+3aby2HnkUwOrc1Knn8+32cSlX/SBwV/YVcIwnR0hio5
Fx21XqI1CPj9qpXV/wBN2yIu1d7cpv8Az1+qaX0V8bJI65CaW4921Xxml9j1axvPTyWr9ro
/pakF9t1nzq+ipzJR3wdUFkPT1Eiw31G5fu1XovrKMdCCzbeAWW9unmv66kbDYc70DHQW/L
4HfVBzWL7mKiKjV0nXfUCsgitOjnOrYDgfsMDY6K0VzauYcA2ewDsnyh8zcRCwRjQKq79F8
6X0KcEtm1rWqrUcklXWysSgeNjobSNLIOokiETp62ADqwC5b8JD6fnyFLprBFh6+3szQi0s
izuVhnWk5Y7oYhLojpZoTxZnEC9FXSWFdUnx2QKuRElkZEnR9LWpVhdPSAivj6W4SKwoKJp
pRVtOVZyxR13dMej+juipG29B74KPlyYyDuZpVJmMv0jGZeTPqy6+WaqpLAzlL5IENE5exj
ng5iIgccY933O8p3C9BRWbV5dBMi6AisHFR1kZa1dFOAliRHzDOnNGJO6kJ7YOjgCVOw+e2
gKmNqPPwu5gnPqZp3xfo9qan5xgspg4XUCcqdIbU8ZNE6quF93R21TOfPW1ph4U3N3JIs3L
kzin80RYQjwNHHOvKquwXpAArVfyw2EomkjKMseYbCvai/NsAr6zT7VQsjI5h8cItfx8OCy
2Ucf2zopFNDuFEnq6VuBBUkDAKN7357ct6+Ylp6UJsi1nMyPrKStc1CadjktK0FCTKQuWCv
CPSQoq6hrAZXzWsLRDw2z18h4lTVZETxkIxJfLvnCqOcsgwhBgh9/DtkRtVXzNfZ/p/wCxq
/K6PmnLJ0XMPWK1klUjtujO+gpueBir6dy+eguGVQUVVfHLPzoMLI7LmQJyY+hu3FVckpIE
TGNM+Sk44165YaKJZnRRSsgo6Yd7Go3N7c+aONfdGiYr40xqL7tr7U2uKuJpyxsjjXwrpOU
pGqRVUK2ScZVNedUB1VTRxqiL/mxUVK23jKhW0q22bIeNHHfaUINIFQrFW0ukR2/h0ENhZz
18EbrT9Lk2rv8A5rniIWpSRRyjdfQx/UdH0KEl28xYY7DOpZK6eUgEuejqmtjqOfbKAJaqx
aQwtR6wERt0IpVdHERCFSdFa2lkcMWTet6G0hd+S3kmPtLxI/uFi3malCzuhtEKmuK6yviC
7yCJ909Llgn3O1fKq3j4uaeW6qama/qqIqlq2ToqNiO61Fy/CIOqKYuYqGK6WKW/kilhKLj
vumTWrO5sSjIBagGcIMwsnSa2nwLBKKeGJAEP+nesBY5bXiH+yvsJIo+w45EkBJlsi+lfDy
VfOyx6SwhrAVgQCsErx0T2sTe/drFdvHf2jQUVI4YB419jNyCjyxVtFXV7la1URGoit/uml
RV07bm57lTJqetIL/t7vO/RE8qvu39wYGvEjlPevqqqmWPL15050B/OTTe2rAC58mphvbE4
aoCHmA58aprBW+ubz3fsr6JYuDp+brUCrruN69Fxj/k0UrjJOah+hraOSmJMkGEHGg9vuT2
4iKiqzx7URyt8NbrETT/bpvs/qjURV05fbpHIi4ibRybz27VUzWLipnriLnsRyzhKwirs/w
AZOBsAbCNzmJnvhdlyTHbdAYjkEpLGxIsTwhjrFlYrrRET2qi4nnPa34qusJtqwSR91UscO
WMVEMWMZH8Ch1k5ygK+rpulWAcytfDFTVCwx8YHpeN349yoiOVFXwq29W0qS6qonwlQExff
KjJLqoXJrOuDlktQInNPEdE4uBIHWIDIYCxyov8AWKqJiPXSKqp6Zrwi7VF2mkXExVVFsA3
HDkOtZYn1NS8kihBdn2zlmsZDXTiQVcV/S1wfThnGU14U8we3jJjC6Rr3g9I1I0VqePiuGD
2NfMrpSL4yZwFDysjq8/ExkST87yZ4MtRdhOsKlos7wbc8QGuC6EVrW9LS6COFsRtZekTDV
BddWfhFdJZSWZFY13OJDG6aKrBnv+ZACs6Mf57n10MUvPNlKZU14hxIfMEAzRImkcnhW7an
lyou0Txr+yom0+CJ58I1E2kw0E7GWXNCyA2AJ7WoqqVSVh7/AMbGVzIWxN9qIz27xERF0ir
7V+PnJubEmln5iB5cPJwwFn0DTLRV1iLlghVcc6lobt7zuzrHTWtkQTfKpNZFyBT4YeIMhl
pa2SsDXJI2ytF48SCSCjaPbW1a2zrw+cSEwGgcJbLycbSJ+agcSTx0M5TufiUwXjpQH1VXD
WRKusTzieV939l9E9d+P+//AGdv3eM8I7xrpZpIKmzvX1BaWanJDLGTCzftbrN5rTdaxM17
k8fr0iZ6YnjFY3DqWssHNqrQFv0fSTINzoERCeHriJn8ImlXSIqJi+cVdtX/AD7cRdIiLtv
lUXbdKuaRMX01/XwibRVcqNbJf3Tq9OqEjIXqfdZm9YiRN6eF5kfVVD4BLsAwCeRxQ/NIRa
Wti2Tm+hBRKqxb/lUTTfCqu3Zvxvzr4nWKBlG340bW3FW7IjBZYLHpgRg5bccaKpvwbAWI4
SaADoAzpH2tYxljai1g0F7XysXqokOhlimj8Ime3SuTaIm81/Z2sTy31VG56Z7U05FTHeiN
2qrt7V/t4xvnHI32rypaBycoTKn4bYq38HLVqcrbOy6o7WAjnRppqOeFw0Lud6Cvaq3d88C
NbQxvhNrib2rdNVMRM/7ePjbV5RhEnM2LgRuZmiF+zHyc3NQWU5dyEXMZLy9tKJT1kgABHL
3EsJnN2zormsNN50znJ4pl5e3WKrUhoO9ov+UXPVU8Ymtfyiomb2m9p/2aiNRypia9qqm/H
uT12mkVFxV9yIq5veIvn/tjVVWouSxRytm5oNkiUxxkyeqeiqu9pvaZ/P8ACZ7k/Y1414VN
qu1RyKuJtyrtGLvforERExfGNTF2ua8eUX24rVVrd7XNaVUVVYnlWqqq1VeiLt7VVU92I1U
ardKjc0qKiLpUVVRusRPCp/bW1Ripip5VEzyqp4X2prXnzn8eP2k/1/Cf6b6pi/7dn8J/p+
N+C+v85/GL6L/pf9Jieif6TG+v8L6r8F/yvp/P8fFfRfT+E9U+K/H/2gAIAQICBj8AD5//2
gAIAQMCBj8AD5//2gAIAQEBBj8A/sxp/c/Zf/0Op0H/AO6B/bii8rrGi8WYhR95pcSLIR8h
13rGpuSg+bSh9iYLOBkyIZEj1uUU2JpRlTxwl/gDsFLey9SriyCUwNslsD6WPLWpMnJfZDE
LyNYmw91JPGbxyAMjeIIuP/S+X2XPLjWvLjXsq/8A6KTJyHEcMQ3O55CsqfDczyY+1RHYqX
d9F2341JHlhMLKiazRs9t1+alrc6xUysn6U9QtC7qXhLAX2yheVII2OD0oMqSOWDcqylTdX
S9zta3CoNubPCpMCSnc19rrZ2Chdtv10yZE80WP2yT6XLmVizussm4ubA6qltaxg00k+IBO
uDLNfqNH6TqW468K7qubAJciWOL+XmWMyxstrFEsNLmpch5JYMgZkMTxoGVOmybXuAOXC9D
GmfJaWOPKinVuoyXf+Cp01tasFgCLQxqbgg3AtY3/APSRfTTQw408scEd0LPue9yeWlZEPc
L5kSvAk0oYKkLS/gW1zUkK4rpi2Yx5OpVth2m+ml6y1E8px8TIiB2ovQSFyA/Va24cdLUJS
ZcmKPIy9iBjdwiBglm5CkkQxJFFLC3VhaQDfKdImbS9udYWMzRQynLlx8gAEo4iAOm7hxrT
X7L/ANun9PdvZWV/XnT6ssSKfhuOZ8KE8kQixu0psnlPqjnmTd61JPBRqaze8YkROIZmXFj
WO7skh9Tj2Go+192jOPmwKAoyLfnK3wspbnQ9IuBYGw0HgKkikjBWRdjWABsRbQilxsdLRj
ju9TMTxZmOpNCyjTQacjQuoNuFxXAa0TYa8a0/9JBeV4jjyiZSltWXgDesiaSWUNlPG7AMA
A0Pw2FqaTHeUht1omcmNN+rbV4a1LlP1WedxJNGXPTdl+Hcg42qRsN3x8pi7xybyyrJIPUd
v73OgO5BRAoAXHhkco8g4Svc6H2VvOOGfqda5Zr77WuNfKtOHK32D9C39iaONiTLA0pCyym
+4RfPst81SQ47M/Vbe0j23nkASPCn7WqmPFkDAhDZvUdza+dR42ONkUQCqvlURzIhKYXEkR
a/pYcwRV/11f7P2/2L4UWQjZUfxxX9Q/8ASXPH+3D9tMSutzM0wJGxQToBzrtuY/TkgzX/A
C8aBQGlAB3KS/DWsYdJ2add0iggtEC2y2nxGsQwmNY8lmV3kVmtZdwO1NaxZmQdJ8aeWbFj
9TF4XCLtZjpcHgeFF3x5FnEvR6AKn123fHfbwqdMnElhggiSUyNbdeQelSvnyppu3JIc1hI
AhUN0umLl5OW2ou7BUlmMcbOGBVCWsGtbgKiyZIHnEgBYRAWQW3EsWPAVHGY5mWREkMgT0q
kp9Jao4oLnt8Yl+plKE7zGt/yj5U8sUTxKhA9dvVuFxttQ8/0ddKRsBFy3ZnV23Wjj6Qu12
HzeFRSxRNOkWQmRkTbD9Vjs7WZGKj1h6DAWB1seOv8A6FQ7BN2i3IFzRjDguOKgjcPaKsOW
lXPDx+wQ716xBbZf1bRz217edWtrXWzJVhjA4t/h40jGVArqGQlgu5TzF6GP1FM5XeIgfUU
vbd7Ps0H97UDV/tkh3FOopTcOI3C2lduhXJkt21maJrLdgwIs1x51HNBmSK6rskbahMibt4
H7vtrFmiyjjS4jM6MFDgsw28G8KLLmyKzq4lcKt3eQ3ZvLhTwrm/lSkNJEYUMbEDbfaf1VM
kea6wTJErRsoZi8HwOXY6geFKTm7ZijwzOkSqrwyfIEB0150vZjkkbVRGn2AkqhuBtpPq+5
NJ0z6E6YEYW234N2p86MUncAR04oAeiAdkJ3KPipUi7l04ojJ0QIhuUTj8wannUyCQOZmVi
qLsjXaLDatzYnnXs/Q1rIhgbZNJGyxt4MRWJ2vHjmw8kOsOV24R/kndpJM789wGhr6fGX0k
7mZjudm/ExNfsH/oe3xQ/x43fJQa+oQgNs0HzVkSZTPjfzDpSZksYYvBC7H0/D6dLVdsuc9
sYZKYk5LbpLL6OV77uFNkNm5Cy4uPA6KC1nl3WcHTXSstBkZIyZMpvQGdECEeksxGgY+HlX
WbKb6yHt8i7r2dZElG0EkcbU+KncpHuYJiZGKO4kj3SRrIBZbcqx8qDqq8gRJJJCTLHG72d
721svOsLHyMmTJ7d9Yww52Ni8YT4tRr6tL1gDuPTWAY8ylXFxrtCCw/wr1TS40kWLkSYzXt
I8aveNTcXtbWly4MmZ+7hlEWGFPReDbrJstr7aXIxM/IkWZEOa5J/Jm6guq3HhyqBGzZpov
qpYVjkJIaLZuVjpxvVhyq3P9Ifpe3j+i80ziOJBdnbgBSZGOweGUbkcHiKkkWSOGS1o3mNo
w5+Hd7TUXdgRHLJGI0WK8wV/wKo0CuRfcajknULOyLvA4hrC6/fT482XGksZs4N7KRy050s
sLiSNxdXHBh5U2HHAuRBEFEkit6t7fKPZRnxSV2m0kTCzof3v7PwoYYy4jkHggYUFJAY8Bz
NDGmSSWbbvdYxfan4j5UM4Ov07KJBKeAW2t6fuC5EbYq33zcr/AISDSTjLi6TNsTfodw5WI
0p8LtuCe4dBN+Q6MAqrxNuRNqXJxnV0bV0NtykD5xytXUj2uOAZLEfqrVVPla+tbSAV5jla
lO0ejhoPT7KGRlp1WJCRRqAzs3goPOm6Q2zx+mbHlULNGf3l8KIjKbo/S22118jbhRBVdvE
3Atp41JJ2nt/1mFiNtmluEZm/+0vO1QZCJLLLkMypiooMu5dGDDlanzOusccR2zB9HjYm21
143oZSyocdhcS7hsI9tCSJg6PqrA3BHkR9kmXkvshiUlyf2D202XFOqpFcypIdkiW47lOtP
O8jxmM+mJlPUkU/CyLzBpMrFffFIL+Y8mHKgCQCdACeJ8q0+3WkSZZJZ5QWjhiUs7AGxtUn
d0bdBECWQ2DgjirDxrbGTBkjjjTWWS3jbnX1EUQmmd1ihjJtd204DjSdi7oiiMyLPkNDawh
+II3lfhfU1lwb1+hU9XCF/wCEtvVGR4KaxTkFQ0ILrjzDbi5g4Eq/FX5AHnQnYTSrlsI+39
tlIaSM+ptrP4Wp8nJPQyYQd2JxYsOAQ+ZpMvJuqZc31Xcdi/mJHJqgH+S9zX/45h5qtjSk7
MpfVthHqYxt8tx91Yk2JjHJgw5TJlR3JllDjiWGvGo+8QRmft2XuidL2KsCD02/eXkaiyoT
eOZQ63468j7P7BM2GMSwIbZMd7HY2gI99Du0knWOU35mHL/o9Q2iWP2cxUOJI0WbLnDpbz6
ZI5HF2Uqp1CivoFhbuEu3r5WXGR1I1+HehX97gtL3bvmVP15bJ28wvumWMC4sq6E8zU4jJ7
r3jPsuPK+qTRH0gH8G0fEtPjYxkw8UWPd8MNaMSKbBItTobUmVju/8jnlX66GIh0Vk0R+fp
vxpu49vgGVFu+nnw/gLl9Elgo4PbsQ5onZnERIXKjMZ/MTI8do+E1JP27HkxZmtC0inYsob
4klUD4r8KTO3PkRTRhcrHJssUzao66cORqPL7qEycXKjJiMSj8qQi6K23xpR3PDRZ8tAcJ4
7iPe1hslvwIBvTdpfEWbvAY7So2xtHbduAv7qGd3lOlHi7YsWAaqkz6SSNfW62qL+XSoncl
F5u4K21IYbcZHGjcdKPc+3ZzRyxxl5nlO+Gfmxf28rVLnNlHBSaMLjY4+BkN9zNpcXqPsx7
efr2scWOOTes+4+ty5+G1fUQLFD3fLmkTpbdy4iIAHlaM8zy9/jQfuPbhN3HGsrY8Q2/UkX
JnccCAvAeNJBF1o+ySOJcrGH8NJr2GnFU8afH7DkpnYzS9JMJ9DHJILr0XHxIDx8KxcbCzW
yMzPuHx5gHWNrbnkjY62XwNY2J3FF7g+KOukMeiyKt/zHVeflQyO7wjEw8fTaiXZnAuFnaw
JvUXee4QG5jK4OMib2jxka31Eg5f4Cj3TtWT9BkyAy71f8mUW3epOBHsp+59zzJYWH/wCzn
j9IXX+IE00NL2zJw+r3Vn2Y82ognHAP4+2pIu8gYebj2EsI1Vgx9LxnmKSSNgySAMjA/ED4
Ue1djMbSxKXychxvSM30j05mpe797c/zWP8A28eAikPEo47EPxbvGsTO7NbKfNYO3bVvZin
zMq8NeN6jx2wR/wDkQcwpGt43iZNTKXHBLcL0cvuckmbnYxEGBgMtnWRhrI4t9x500mSxkz
so9XKlPNyPhH7q8AKy8XtMTSYuIdmRPG+2XrD1WTxA50Je5ETwSuJo4JEKNDOD6jbzrK7li
xs0GBFJDiSAXMssnpkkQfhQDQ1HOVujG6OQdpZax8XEfZFHjtlZ5Q+kdMFVTx1IrHWYK69y
xhJhz/Da4u0VuG6lM0ioHO1dxABY8ta7n2edD9HlhcrFkA9Ku3pfYwFgQ1qXFyXjyMOTc91
JDQv7+Ib+wXL9P+yYTCOQ2je3yt/h51F/UM357i8i4DA7IEIskqrzZRqah7x26dpHdbZsqn
a88bn8wpu+F/Co4/6ak2r3NAJYZo2YwW/1CW5eVNPkw9QYjM8uMDZBHINcnFVtP8ycqm7/A
CQCGTKdvp0AsscQ9Ia34mtrWJj9sdoO45gK5TRaDoc2c+PnUWNFO6/0/lyouZGfU0Zvp6vw
ueJrGzuzIkeX27WGMKNrxjivt86P9T9s/JeaLp9yhCjqjpmzFOJUi1HEzwt5Y/rMk6sAGOj
iS3EcqGRFN1+3ortiwZFmOQhb0xzL4keNbo5XXuLsVnxJVZVKvxTpNwVflI50vdJnbJYgvL
gTEsrQKPTt8HA1FS9/7nITJMCVmc7nSBdERbfNy86zu791VVVAS8Mo/KiL/DduDNs41HF27
XtEx6rKt9pEY9QsflJNhWLiZk8j/wBOmS6RAHbG/FI5jqdgPC+lSZGPK+FgwAx4TodpklVt
Zio+QWsBWbmd8cL3DGtGI7EflgADo+PUbjapO75+zGycwtLMZLI4jU+hLE3sBWV/U+eNhmY
xYUdvX0U+CNBzLmjGiIveu+uC8e0XihfkV5KifrqA9q243cMHXGyAOJAsVfx3Vkdz7uSe9f
wFwgpvEB8KRjwc6lqkyZfz+/dycbRbceo/woP3Eqds0DKZg0mUzruaed/K3ibCjnd3t1ckE
MjAuyxt8OOim9GXuEMjZWcT/K8AM26BCboi8QNdTUPZsDubZGZkoPrI2AIxgBq4f5dNAK+t
mhk7jgFQqZDEyzY2nrsvgaHeO4RbcCO6YOK4szKDYvLzsfCsiY5U2GySv/LFDn8pAx+IeBq
Y5UDw5MLkZA27myJ2+EoRxvUnde7KH7llNujD+poIjfaik8ONT5oxetgZx9c8SkywPw2lR8
h8qTu3bhbOiX1INBkw8TE3DXwrB7pCgxM+FlkLSLdtnzxvbifA1Nh9smWLGUFeta8j7TeSS
EnQ7eFJkxO2NFCR9XkxEhck6WRk4b/xNUHaIgyJMrSZky6FYlPwBuRfhX8rXGkCY6xglAux
Uk0Flvc+dRnFxUy1zcgQTetl6TSDcpVG5HyruKx2OZOkjFl+Vddsanja1R9pyJDBlFFye1y
NZlYAfBHILbX8qy5+5qJD2jGdIlcEEzt87g8GUCsJZcl37XmIVQPfaswHwAm5FcOWntq3h+
mUkUOptdWFxprV6EYjXpg3CWG0c9BWmldDJW7LcxSj4o28RUcLtvZEVS1gLkDjtFZZixYTK
0aSSSvKwkeMmwSNTz8hWaneojLF13gEccZ9MaqHO/wsKyH1Hb8aCGSNlUmS0vpFx7qypcOJ
oWMn+5SRChLEfEVbxFZi4+OWZwZkidXWKZom02a2IDchUeU+PE26VQkKgwARymw9Jvb1H7q
gy+7Y7STBTZow7WC+o7ithbwvXTEjktstaNtoV7bQfCmxyLwxTPMCVZoeun4GPpJHhTmSPq
xSuepB02ZuovqLmMftqJsWNUTphYrLtIjPqC6686fHl1ilXa6i+q8waWNAFjjACKBYADgKi
kz2hjk16LS2vpx27uFQwkw5mUwJiJXfZUPqG61KNo2p8II4W8BQfJlhiygu0O5Ak2E8LnXW
pYZshUeJVdweG2Q2U353psnJVAkQ3tKwBtt1DXsTpUWUtpFILwzNxCsPlJ4XoqRe9/iGmlR
Q5QaWScnpQonVc7BdmCjwpoAenPEQI1mARnuN10DaioxjlZZMqXotJDZrSBb/AJhGtY8OW+
1stzHCeIJ86czSB5Y7bseNlMtibX23qKX6uPbkG0PqHrb8PtqBpXWCWd2WGCUjfvRtmleft
o8wa0H9xQH30+GYljBJaN1UXjdju3r53pMePSHHTU8zt1Yn21DBPiti/Vo0mI5YMJEXW5tw
0rIkjyIw00XRxy0bK8U8d9VLAC/lUc57hjMqzJI5G5tzRC1txPE3p40dXtoygg2v4gVi9ll
xZIu49c/y9wPQdrkXDg6ek3psTIbqTzhzlSHUtJINbk8bVbPfqdtaypmxnZJjyE3V5F+YXp
4MlgcvDbZJbi6/I/vrz/TiPb8oYrKx6m5d4ZafqQ4+fENVZG6Tn3WtSjL7RkR3F3K2kAHj6
RQBnMDNwEilaLR5UTKvxEOpsPvoESoQ3wkMOdHucs+PJGYliWB7MyFTfcLnjU4+uibHlllm
6ZUsLyi1zrxXlUuGcyNllhixw3TIYLC2/dx4mu4o2SkzzmMSxpffHaPYAdeY1qKHM7hGqwo
2NgHYVsZToHN9TyqPASVIpY2jZ3Klgel4D20Dk58QjFwMdUZY13Djobk+2p42yYLyxwRghW
uOiQeF+dqm7UMqH6QuZYm6bF9xbdtY3tb2a1HGow4XF9YVePpswtvVlN2byNRRSOZXjRVMh
0LlRYkigPsyZ5Yg86RlYG27mVmI+GsBoDJjXwnnZ4AUJlCDZqBoWtrWIcnMkxyqQiCIKzLM
hHr4aC/MmoY5ZEgU4koeVozLfcbKoFjqbaGlWdTBkLh4qdI3udsnzaX+HXyrKGRntGiLMHA
ciOcAflJEoGlud+NZOKubK2P9HjSjcT6TvXqbdNAq8qhaOUvBtGyWQkMw8WLW1qLZDFOqht
srSmGSJjwdHXl5U7iaCfJaSNxlsfVtRNhF7X51idwKwwLjlElx4mY71RdvVJsAWPhWRIWC9
GJR28hyLSk3ZnsKz2mWA5eXHCEkBPxRABxfbcAmky5RBMrsXfHJZI4SSCpj2/FwrHBfHEeO
29VUm+knUGtrnjRoxu/VyeC40dmcseFzwX30kssOMschsIRMZJb31uY1Ki1QdHtxkx5CQyR
h2cgGwIdgqUARa4ufLyqx1vpY+dNk4sRErCwLMWCgnhGD8NS4kkEcSjKky1laQOGJuFjCqA
dahjzMJGxRPHLLGHAXaqlSth99TZk8CRYsnURTGw22Juh28T76g7jPOrYGOrCGCx3K7rt3V
ttovGpsOT4ZkKg+B4g+41i5D5JbNiDJO6D0yxn4UYH8PKlcZKFWcwgg/wCoBcr7fbUeRjtv
ikF1a1r2NuBom+i6kc7DwtSZOO2+KQXViCp004H9AFJ5MaVAdkkRsRfxU6Go1w8+LKVdG+o
QBz/1LTr3DtJdFJtLA3pIHM3BpF7hEsTnTZNH8F/3gKP06I4Ov5UpOh9hr+HIPMSEV/Ck05
9Q3phBk5UCt8qym3/OnzcmXItAhALZDgn90HzqLNYZWPLOTIVMv5gF/SCba+2shMbvOas0b
XKkNNGrKB6C5HxVFJF/UjiOYkXPT1Y67V8xQ639QTGR3WMKApCK+gaUX09tSx4vf2kniRZD
1lXosrg7drcOVY2Zix5CskZTNlljDQF+bBV42PMcRX1cUOP3PHJt+Sdj7fHZe494p0zsHJw
unbc7IXX/APTSzYkyzRnUFTr7xWunGrUOBFaAA30q5ANuRqxANxZtL6eFRyKrt0mLwxO140
c8WVaD5rAO+iQqA0jnwCilze7dqdezRkokRfbIzyD0vYW9ldbuiyJI7FoYBMSI4T8EdHpGe
PdzSVhtofRd5yUa439S0im34QeFER93idPForN+oUXTuGPMw4RmPaGHtpQ+FjzbtPSdPed1
OMzsrlYwGLwvuW3P1a0F7aHw4mQkyFd0khvYhTb0hfGlk7pnJPmSNu6buY9vtLAFj4mljgb
EHSPpF0O3z1oK+dAuh03qf2VMcXKTIyFU9KMA2L8rm3C9RYefkQZi5UDTK0C7emVI9JsTca
8aSXGkaOQzRoNp27uo20qTyvUGBkzApJYzQyHc8aS7htM+l7WuKxW3mQ+q7MSzH1HiTUuQ/
wAEKGRv+kVHgZeK2LkTH8vXcpUjcvHXUV1Ytpy5G2wxtqGtxa3lU8eYI1yYLMAmgaNudjQ8
ONvZS5YhYCTKkkyoCRZ1XcYXX3G1YTNhygQIqvscbtp3bhfd51HJ9JkdVOiznfck7m6hHq1
NrUC8EsUUmP8AnGQ3XriQ6Af5T+l5V64kb2qD+2jKIzjTf9zHYxH3hdDTPBKvcsNDcQuT1d
g8L8/fSxq3Qy/mxpPS4Ple1/s7f2t4kmGZODLE5NwifMNtAWttFgAfDQV3DAxpIPpM6R5le
QN1A0nFdNPfUggMCQF1ZUBIsQqL6bLpw99CGRMaYfUCZpju3yITuKNccByoptgKlY1YFjY9
KRm/BbgbUmHk7WeMsTtJYbWYkAbqPdewIY+4q4aSMG0c6nQqy8K+nzIhj5q+mXFkAudvFlD
cVo5EG/DnIsXx26Y8jtGlB8Sf+bY4uZoptHUfum+tBMwvgTP/AKc6lVP+VrWrdBkRyKDa4Y
cfsMmTMkKDQl2C8fbTR4zPnS7bhMdS4/8Adwpij/yjBIBQEBpnHnzFNMN2TkOoVpp26jG3h
caViYgYD6rIRSCBwGtAAWsAPAUb+NGjQqwr+WdvLiMttnnhNmkYcYYfPxNPLKd804HoYaRR
8dgBvr4mg0uNFIyghdyDS9bTgRWJvwPH766rYUCCMElyo004kmkxOy4oXtcTquXkKixFiDf
aCdbLWRl9rx44p4lAU7fi1C2Y0IJo0nwBCrrHsuz5WnoUtoLMafHm7Ruy8ZHbJErRjpLH+8
w191CPD7aokaQxiKOQBLld/wCHwFdvxIFtL3TbJKgPwQJrJuOmlSYGVkjDkLM+JkOCeoFPo
6b6WsNLX91d1ye9LvzcCFYooBoUB4yr435moe4YkyYHdcBSh1CploPVYjiaeN0+nyUFzFe+
9bast/A1PmrkNJBDM8Uhns0J9dkWMIN24VjkwQhCSs7MxALhvhH4Lj8VLBHhxvlMxYRbiLI
Brfh6v1UcKSJII7OYhuLO206kMPSfYOH9kGLGDJjN48hAN48j40F7sp7his21MuH+ItuUiW
qBsUJMsGM0izENvQu1tuulDbYi9jfjasnC+rlhwJJoo3mBH5O4blC+G46GsdMdXbFwiv8AM
XGqnqCwBbxA1rN/Nde2tEiJMtrwTyIXjcacGqSI9zmiMWDFlMRt29Vlvb4eHjUzJlHt4wsd
ZW2AbppCu7exYaIbUmQuXLEzxxW2heiJHbYGe4+F7Vjd5wpL9wwo/gQXEob41UedLkKuyVT
sniPGJxyNf40UnjWVTcWdQwsfbW5YDA1914mK0303dspVW7RxbjtB9t6mHeVbKlEe+HqsWG
0HY2ntoLjQpEoG0bQAdvtqYrIt8c2m1HoNr2b3V0MXKjmmIJEaMCbCsJImjeHtkhmz7t64h
t9N18CKLDOhItuJv/fxp5UzI9kZCuxuLFjZeXOlddVIvceBryHOjkZcqwwrxdv8BxJpIu14
syY2QwRpwLSyJzCL8m7kWtQbMmx1z8dSIoVcfkRn1eoMdX/E1JtmjJfWOzqdw5211onrRgf
515cedGzq1hfQg6ePGuk/UwezQtZ+p6GypAdQtj8OmhpMfHRIIkAsoIW9vbRxMgusTMGOw7
TdTcClVhKAm7aBJaxY7i3Djet22SR2Ro5GZyTKsnxdTxpXWOQOhBUmV+IFvHwqXP6ZhU7oc
WFr3igjY6+vX1NqagwsvLjSTqb4SjrfcmrAngBUWd2lo1gkDR50TEyJLCw1VeNqTsOAWGOP
zsokawo3wxhxxHlUs95I+4dtmV3itpJiX2tICfiHjTduzu3w4seWepGNNkjcRuB4NzoSLgx
BhpcIBx40IjhRdNTuUbba+NNPi46RSMbllHjx2+F+dv7G7EKv4ibCnw+0wPn5aGzADbGLGz
Ev5VPHn5yRx5A2qmMltmoN97anwo9w/p+VkyQNrwm13/EVJ0ufCm+ly4MnIguJcfIRopQ1+
ZTkPZWQ+V2TrtnAjL6GQWvt1TaGtY3qbGze0ZmNFmHdki7y6ILhmYMbVP1TNFBMIsedZxJf
Qflr7vGndMzgqo6CVkjKLZFWxtcaChJLlRxvGoikWObYGReCOF0IFT9bLiBniWGSIS2j6aA
bQFHC3KocKPMjtGqiIPKGYqeGppu/4GQkkEjBMzDVh69vpZl11YUmRFIux0EhBIuqn8Wulb
opVdfFSCNONX6icbH1DQngKlWNlEuxtgJ520uK7RIE6b5MGSk99Czhg16kyXuUiUsQASSRy
ApMzKJkh75CzzgI35L67Q3u0rt/cslJJ8SMTRoscdmhm/eCi5B5VB32UtL/ADjqLlRLGxMX
4PP08DXcMl1d5VWWOLHeKzKzMPUum47hU+NFHk5M1sffK8O3ZsZfyRYAtaxN6k6MMiQxbQs
sqlA5PGynXSumymbKcHp4yC7aC92t8I86/mBNmtZJ3F4Mcg/BBH8zW+emKlpp5B+flPrJKV
Gm41NHh7M2OVch3EkRTJxmKtu3PaxF9Bev6dM8scsRhkMICBAnp1Um/qa9dtG+GMtNlGRph
ujX1Xj6i3BpsrtTrNFg4gGTELhcmNmImAvrZeVdv7d2wgzYMX103rsVsxKKPE+VYeXjoszy
YUjtFuIKtH8RAU/EvKsN4pOsnSX80m5J5g+d6V8yZYVY2G46knwFPDhYxnMbWaWQiOLhe6k
8aMXb13yyBdox4y/TkB9QMj2U19VnS9N5E6bPNKxYIeWyKw/XRhx8mJgdXilhUxt70O8ffQ
x2lHZ8qJi8O9nkwcoNpa7fDw50c7uyDBzu4ys0qhjKW26Bl4nbaoMXtg6mE+uR3FGFlj+aD
x9XhRytE7bKyqJU+LH0CpuHGwI41J2vPI/mGB6H1v1E+V18Rav8Kt48KH6aQA9TMnDHHgUF
t5A0uVvtB8TS5ne3ZIXUW7WptGh/ebiTpQSCJYl5hQB9/wBl6+s7bJ9F3RNVyF03DmrgeNL
2vuSNi9zS4dX/AIchX5lbTjxFC5+/jVnVWBN7EA6+NXlxIWJHqOweN6Lnt8JJ/dFENgwHl8
AHlypHfBhLpbadvDbwpS+DGShJXQ8XN2PGnwc6BT2vuNxituIIZPUEPCkRcawj3AAMwHr+L
nW1cQfEH1ZuI99NktG7O1yQZH26jkL1idsyCS2BnNHAf/szRsVF+J4V6jYeenCvzMiNPa6j
h76uc2I62O312J/yipcbt+VKmQXW0kaso01I3aW0pY5MaQyRgC+9fUQo199KcfDUjd6hd39
PiNq1Fh4wHbmdrPksxJU8rXGgPialzu4dwWfJR1aQ3Me1rlbPI4G4N4cKCQhQgHpCABRfw2
6V7Na/MQSTTX6WMigySsD+EDh50mdnLDiYSlhHhGIdQDkd3KvVjxEg/gU6/dV1gjRiCpsig
7T8tPK8cMLSKscjEKu5ToEYmpUw8aOXNxVa0UUYTUfEBIRt4UmL2GARY4/0MddzXYepZHI2
qRUH83yFSOEEKQerkBWN9u46V6sXrutjvmYuxPvqHH7dAj5eU4jx8cWQG3xMdvIU8BQ4+bD
6Z8duNx6SUPhephBjyZWNjkJkZCEBVkPyC/H3UJkMeRjOB6WswU2uQwI0ruXdu2EO0KDGwn
IuPQPzzHf08NBWNh9llaCfuF48uAqW6bKdclCdB6ayI86V5+zxytjM81pJI5BwLWAO1qjz+
khyUWyTjjsPLTl/YIMh/wA2U2hhXV3J4enwvUWDiWSZ1InwIj1J9x0Ku3whdvvpRDJD2xAN
ihQZJdl72Z2vRbJ7xlSTcmU7AP8ApFSQ5uWMyMG8EhUiS3Peb/abDjy8aaGVQstvyZwPXG4
4MCNdK/ln9Qybkc3w87ir8ireBFBlIIYXBBuCPEEfoX8KvTLH6cmAmXGccVdRf9dFJ16ebi
np5MZ0YN+K3nR+xMvHvIMs7sZR6m6qLs/xrqZsxiFjrNIZDcj8C6VeTOOo4JGo46H4qKyda
a9g26Tbe3klq7f23FxLKx+oyHLFwYk02WJ4E0VhxokBNzZB/jVlAUeAAFGPIhSVSNQyg/8A
OmPbsh8Pd8cZ/MiNuA2tT/y2TrRuVYvA21/Ty6b6a+VTJ3DHHXUARptMTbvFg3Eeymzu4pJ
l91lJLZBK2RLfCgJ0+6lEWPCkW8AtI5J2e4G1O2Lopb8tYMdpCADa29rDUa3ptz5CqxDeuR
IrW5em9OZfpz1QOo07tkWIO66g6V1u9ZT578elbZCP+kcaWHHjWKJRZUUWArXhUf0OUsH00
LTzo1rSeoKicKnz+5OgzIY0hx4LbbKTdmVW8a7hOuWMfOimdooyGDNuPytwGhpf5fFskg/N
KMbsZEP5m4+dA9oypFkmumdibl3MLXEkY00PDTWoYsTHmmxMZB9VMq6Rux1DBjqT5Vnd4jX
YmRIUxo924xxDXafC5Nd1xzDFJHmwqxEhIJjYqGKEeBo4OYRImOSMeYNffEeAYcitafo30A
534VLJ26aEPjyBJppdUXS9kHzn2V9QrtjQMSxzpFByJA/xLFu+BfZRTEiCsdXlb1SOfF3Ov
9g2PlxCSNgRqNVuLXU0nbu6nqduckYuauoQX0RqVlO5WF1I4EH7L0at9kffUYDCyCsGZCos
eFxIfE1FkQEtFKoZCdCVPiDRA48aycsMDj9tjGPGbXvM/qkPurby5fYPCu5TdTemLGsCC1r
XN2H3irfoC+gt+zWsnvPcUD4jb8fGgYXHTU26gb/hRnmgTJ7NksAXdQ747jhqRwpZMaGExy
DcrIi2IqyiwPhpR0tR932nJzJBHEDtB1JLHgoA4k1n9zkgZ87PdJIISvrijjbaijztrTGWQ
Y+fibWVch9sjfhVL6e6pc2/0XfcBP8AcoeJCcrHQgjga7blQZP02d3F3McTgmMQldOogHzG
sjI7n2+Jc7Dm6LY8a7WaYn0dM8Ru41uUgZnVbLyIFA2SFv8AT5fAKh7iSkvZ+4hWnMCbEic
qAr7bn30ndEKNaOy5F7DpMdx92lIMadJTKGaMKfi2Gz29h+w/oNFOskhyD04oIiVeRuO3cO
A8ajye6xK2Qn8LFX+DCOQ2/MfEmrWtbQW8P0j9nnQPiaaHJjWWNgbq3Cosec9bsL+iGQ6yQ
E/Kx8B+ygykMraqw5g869leZq/2S40qB45VKlW4XI0rI7TnXGT29wir/wDaPwbTzFTyqdrI
jEHwIUmsaQrZ8gGaQk3LNI1yxP2X+yaJAdncoS2osFcWY2PPhRJ9lWHCv2V+uk7XivbO7gy
xxBTYqpN2e/haoMSPVYVC38SOJp4MhBJFINrI3A0HxFfJ7JKbyxNqcdr/ACnzpJ4m3RSqHj
byIvV69v8Aw+xpHO1EBZj4Aamh3bIXZ27GLfy+FhZmYi3WcfsrmabuMMQfKxwDIL26sSm5U
+Y5VCe2xyR4iRCTPYEqHYCyx68b8DWTNmY5yJJo1HbZAfTHGNDGAeGtR9zjhOTiTrGZ0dSp
SZLqHUnTcBTw40qyzKqs6Kbna40/51P2CeJvoZycrEZLlNtwXiYnhZtRWR1IWkgEZToxCxs
dABbhWEkTZGRCiyOm+EwpAzgbvVazA8K9tW5/oK7KGZL7CeIPDT+zPhy9tacakx50EkMg2u
h/woY2TuyOxMfRlNqcbdycjlXUxpEfcCY3vuQnkbil7d3aEY2a4JhkQ3hnUfgY/N+7V/t//
I8EucmAoMiIH0yRDQi1S5eOd0M0DkeV1OnurBZtCI9vuUkV5fZrwFdqzIrHoZIUrwv1FItf
wtV3G19CVvex5ivCxvRPOjJM4SKMbnZjYAedS/1BmJ+VGel21bWBRSfzAKsNPseKUXjkBRh
4hham/pvOvHNCzHDc/DNEx3AL5jhV6v4H7LEXB4g86CgAAaADhUePk5CRTSmyIx1N6OFjDq
ZvcD0ceMcTu+JvYBUOLGiqQo6hA1ZzxuaaHKjWWJxtKuOPsqfEmk+oxpF/2cUjAzJOWARYz
a7DzPCnnwgFfsxSOeVbh5ZXPUZrfgW9qjyojfcLSrzSQD1qR7aykMv04aJgZjeyafEbcqxF
GT1nkDrLtaQokaIAsYDCx4XvQH/oGw+rJ9bINscUC9SYbhcMF4UcPONu44Z2yhiC7IRdWNt
LnnR1sB+000UgDpICHB9lbGYydlzWFnY648vs/CaETs0bowkgyE+KOQfC6mo8Dv46GTey5Q
H5Ew5Nu+U0JInEiHgyncPvH2AEAg6EHgRU+X29er2aY78jHOrRs1wSi+GtYa3F9pYgG9txJ
t9t+Fdu7crEZE2SHFuIRPjaj4jTz99e6j50vYsUlsSJhJ3CdTooHCIEc70sMYCxxgKijSyj
QD7fZSgMYsqE78aZdGVwPhv4GpIMxdncMNullJwuRwce2tOB4/azuQEUFmJNgANdTWX37u3
SCTY7pjxhbbI1LFZGbx00rFye4yGaNgcaCZ2LdN/l9l6aYsPqJPRjQgbi8nIWFNj91xjFMN
F6Skln5J0zrc03d+4YpiTHGzAhltuW+ryMoPE0XWET43d4xjyIW6a9ZTYMW1121j5AhMqdw
OzOiS7hHU7RJuHiKmtkJiq+1JZZR6emTYrwOpvUWSI5ZI8ZSi5Edxjs4XZucPYhitXPEf2m
pAtx8qTt0UvXyHO38ob1U/vMNBWnD7D3TDjhGUoEUuVMDaGE8X042PKp8xpjlSBLw5ktoSx
Y2dUh5qRwJ1p8XIDbH4lSVYMvBgRVnhHdsGL/AFk9OVsH4k+YimMbLNBKNssZHqW4tZwdVN
Jg9zcz9qkO3Fzjr0hyilPl40FlVJ4JFBAYBgVPMXo9x7EjOqX+o7fuJjdCNWQHgwpMnGa6O
Lsum5D+FhxBoWrJhW4Z4nUN5spFRd37JI8mUw2T4T2aNyp2tt4WOlbf4GalxNito6kcbDmK
vRLEBR8ROgArK71OAYUJx+32GnSUndIv+Y/Zwv5c6/kXavXmzi2RMPgx4zx3EfNbhX06HfI
xLyyni7H/AIcv0BfnWtQ5SD/bd3UQy+AkXUH9VEUB41c8Kxu0K1pO4SBH8RCnrkNvMC1T4E
YCrJEY0XgBpYUcXujnG1eB3tYRsODffUvdc6b6tccHFw5bXDLGbdVb+PjXcp0yBidyx5Y1x
Ag0dtt1dz58K+n7njyDuMb9OaKNb3txf7qRkk6sG9ZEdDtZZIz+o1fxv+vjTQ4JjE7FdvXU
SR7QfVdTxr658pnla94YVEUBuOaDjQ/s3nmbZFGNzseQGtNlZTvj9nJtBiodjzAH45G429l
dPDgSBTx2AA/f9rxTKHicbSh1BvST5EvTkgyGl6qerqxE7kVt1tpW1r1Pj4syyyYxAlCm/H
XT7D3bs4EfcU1liXRclBxVx40GkjEkMw2zQvxRxoVI5EUO1d1DDDLbO35hF94J9MbkaUfPy
0oz4pkwsgm5kx3K3Piy8DXo77KSPh3ID99EjvEbEcAYtD5HSpou44bzYTMX60A3qhb4iLa2
pe69okEfcNt4MqM7bsOEcn7DUsWcNubiSGKfgNxHAj3VF2iJyuT3JxEtrj0Xu5vyqHEh0jh
UIo8hz0o2r+U9mHWzZNJZ11jxlPFmbhcV0YiZJHYvNkPbfI/ixH2mgfvrz5fY30htmYzCfH
P70etveKizE9LkWlj5pINGVvDWv11Y03cgl8xl2FySbL+7c2Huoe3WhiYg62XMqjNcfw8dF
Px3H+ow0oYOPBKMHEYY8mUq/kwuPlY8T5mnn7VmA43di0sEqAMpmi9axFmJ413DvfcyDNii
zOR6Vbi/DTgLU2RNCI+397kZsUrrsYNYXA4XpvLSiYsuTDEN5JJIgC5RQbqL1hSS5uS2/Ja
PpM6Nf0bkLKgBsefhQ9ns/sv1V0VuOy4DHqkH/wAiZfl9i0GzJo4E4BSf1BRW3tWFP3ADjI
i9OO/huaiIe3Q4y8jLJuI+7jW0z4kA5sBut46Wq4z8WQW0BiIv7xWLLlsciXHcnLx8dzCk0
R5C5Gq118dXnyYxJDi9siAJjjLXvPKNP20L6HiR4UDw0qKRRtwu6oY5BwX6lNQbeJFSYuQN
0Ui2bxB5Fb8xQ7V3Y/7G7fQ55OjC/wAEvgaDIdysAVYWIYHmKsOHL7DzFtRRh1j7d3X1RDg
iZINtv/UKxp2vGO4Qskh1IMtwFrLyJUH03bL4+PzBlY3dreIApsjKkEMSfE54UIe0xti9rd
tk+c1lkYc9itqBQxsNNsd7sTqzNzZief2NJIwSNRd3OgA8SaBXLjbchkGxwSY0HqYDypJo2
3RyKGVvFTqKfJyW2QR/E1r2uaV1O5WAZT5EXFXq7Gw439lP3zBYZPZs87ctY9ei17dRbcRf
jQIOhAIPkdaEAzYjKW2BN1iW8LVYeOlOhYbSCGsbEA6HXlU8GHN0WymIOQzK0m5h6bFtDbk
Kk7HBPtaRT1pAVaViTd3cG/GsvBx4nftmUVEBcjfHkLb1x211qHt7WO6HbKwHxM6+ot99FZ
seWOSFiVzCLxKQbqy9O51HjwqJe7MHxcoiPEywNOqD/DcgCrYmQMWQEEyMu8bR8SkHxrFdc
+HIyZJtkyY0IVQrXuGcXC/Zb9P28KaaeRYo14u5AApe3djZp2lJWeaFSx2HTbGeR86hxRKv
aO3xiwhh9WQw5734AseNq6xjbIl5vkN1f1NpQVV2qNFAsB9wq1ff9jI4urAhh4g1P20Mq4S
sJY2f0RoD/DZSoDM419NLLBL1StlkNirBwNbo2q++v219ZGbS4EqZKexTtb9RqPNnfcJkDQ
xLq8hI3WWpsTuEEbSJtcoCJE2ODt/yuvOjkY7tm9nJPUxjfqQoeDIfAUuThtujOjA2DoRyY
VfhyFGnxVISXR4JD8kqHcprs3WATumDkdDLgZfUwcW3qfw2F6zc/KnHRfKmlMzgKCobbut5
1HmZcL4/acYiTFje18hr/FJfl5UALBeQAsBXlwNftrIJ4dN9LXPA1KJ4HZe4YzjFnVD1Y5F
uOkWAuAeNPIJMn/b42K0MadQJ1gVD+kCx2is1j18j6hZLkrLuiDMNqultpuOFuFRXiyYMZ2
EU0jGX4HQIPAKt9dKE++To4bfRySRM79SMM2+aym542rCTIfJniix98byiSNeojHZuW9h6T
zpO3wQyvhjpx9G0iIiG7PIki+i34r61L27L/wDJ7bIYGN77ktujf3rXdO2wY8kubkZ3UgYI
QqhSpL9RgAOFTZCpPg6TRySEO3qb4d7Mba+Vbui8eQ5it29upadB8W52N2DGk2x5MmMpdHW
BFLQ5G6+20hsBb5qz5MjEeKcy2inkALNHtGm5ePqqGTIbf2iJhOgbbdXUfABx9R1oEGyngK
KMNynQjypu05Mpk7X3TcMdiu4Y8wO5FX8NS9o7/jttisiz7/VKt9LMNbi2pq3bJ0OJLIrZE
U6euy6ehko+f6RdiAo1LE2AHtroYKt3DKOghxxut5s/BauzwdtjbgADNKPf8NKvdsp8+ZRv
EUzhUtw3dJbClh6kOOC20pGLbT+9sGntNAggqdQR5/pacaiz40abI7exmhiWxD8AwKm9/Km
kaOTHw5skvO+KSU66jQSPrceNqN9PGpIJlDJKhVl8VbQ0f6ezk6PccRZVwsh13DptdVePxI
U2IoK2OMHpAo5baCyx6CRmX8XHWmnxW3RBijXFgdumlxqKbMwZn7fksQzmHSNyOG5OFNi9/
TdBcbO4RIdhB/EANKE2PIssR4MhDD9VHkOFYE8TDHy5pDGZRoSPlJt4GsP+me4KMU40jzTx
k65IHqQxMLi1/i9lS48fcZJTj7SkclnVy67ipGgCi2lTTSSx9JFQdONbMJGQMxLX5GhCs0g
Hb3khaV7us3UYvHv3fu1kGKdYVyAszSEGRVlEWkManQbmqGHOkADmRJIFi27CqBw272mgBb
SrefCm0529tSY0674ZQVddRdfbS4uKgihjB2oNeOp41bjeteVQd0jF8XK24ubfgDcdKQ/fa
kwZJ0XKkF0hYjcQfAUvbvpP5h10aXJhvbZjpxf7+FbO2xmDtse3fmEs00kljtjiL3Kql7mh
/TuFEIu7ltu9R+X0jxyr+O3l4122KOaYNHuByQ5BYgADceZqbr9R8WZSRCzNKwmAsNpPJjU
p7xKwxHbZICPTBKfgB00FO+JOmQEO0mM7rN52oaXsdKt+uvC32H9APKHdnuI4o1LO5GtgBX
1Pet0UBP5Xblb0BeRlt8RrI/lgXGkjQshjVRbbqeXhWUvc8iTcCssCTWaTpMo9SbB6hfw4V
iOcdpoZkkgyJV06akbo5P8ApanmfJiGVkK8OW7pvEsDEbCBpZgBUcCklYlCKTx9It9lxz+0
5GW1lvZEXV3Y8FReZqLMVF7f20NcxSjfPKtuPLbeh5c/bSdr7XgSTT7GkiiF+kLksxZ+etW
zcyOfKy7zRY6Da8Sr6WQg+Bom9rfrpMvF9HccE9XFccTbVk/6qxszGQytBJ/ue3lzGHPB45
PZxFLH0VxsGS0cAW2/eps0jgfDGOFzV1IO7g3K1NHIoZH4qwupHsppe1zzdslIOkLkIW8Sp
rb2/usfcChHWgmtuF/HjajhZsWJjooLGces35KnhfxoYLNFjydrZEL2s6t+PdxPCpsWbAxc
zIxP/JVlCSuo0DKWve4qSBYPoctdXxpFCOVGl9ALivUoYcfUAdeXEULxpfQ/COI4V2iKJjE
k+VaVk0ZgF4N7a8PEVe4NW58acRurtHo4Ug7T4GhidpgXJeBS+Wz3CqLArGrD52FQZOHG2X
NlEiHHU+u63Mgbw2W1oZ8J6jSALFBxkM7cImXjcHjS5vd2/mWLOd2XFtucaQ8Ony2A6a1k9
17uR18wCdpdwvjousKxOPwj9dS9z7q27JyQXnlktdYF+FD/ANPGsjunZ/yO3vKZcXt0g0nS
92ZfwbraVkZGbkg92zXIWCRSjwxrwi9Wl/202PmRLLCflYXt5r5+dQkwSNi4EZH1U1rSuf4
QRRyjFZKYqbRPKIURDtDsh2bmA58TQbsnTWXswEeQASJcpwNzgpzA4LfjSxQ5CjIIBaFvSw
ZuK+rmD9hNez9ESEAuoIVuYB46+77GRxdWBVgeYPGo4oIlRIl2xgD4VPIE/pgyHfPJpBjr/
ElbkFBpu694AbOa/QhuHTGj5Ko4bvE1c89R9ki4kkkM0Y3AxGzsq6snvH66h+mjbHZ7PDi4
1ps2Zr6HJfURqeYr6iQrC6HbkxlwwikHFC3Crwur24lWDaeOlJ3mIFcDKIiz414BzospBpu
7dtsuLkKPrbH0am6uy63TxFRdodX3LHvxpWGskXi44oL/AAjwoc/78Ky8btTrBj9tTq5GWf
UCya9IXFrmh3mDJkg7tJG2RMENhLvO8K3sFRwFnTLWJWcSDb1LCzMniL8a7rnRs5jmnCqr/
EAoOrV2nuCHYsjHEnPiHHpB99N3LGYxdwwkLxSL8wT1FTWPmgWMq+vl619LfrFXPKos7FF5
MCUTsOe0aG3jUOeJUWKZeLMFG/gV186/k/apf/kpSOpIg3LjR8Wd24X8KT+n5iY+5z2EebH
/AA3gHxygng+3iK/mPaHEMkICzxyeoZW4/Nz6l+FQ4veIQj9xdpI8lWJJmf1dOUcm2jSu4Z
DbIZIxaCFW1feB1JSnnUf9RQwK6RXGbEuhIbQTIOG8cPZUOP3jDGLHn6Y7bhJE4PqEcn4WN
6PaAkknYYMgyFQCXKRnc6qfmjRv1VH9fF0ewzzKIchSQJNnwiZSPTG7cKeRUZxEhYRxj1EK
NFQVK3dIQcvuLGWcW9UZI/LAPIoLUna8bf3LPx4wrhBovINM50WhkZ8kMUFjtxYB1N1/maU
+HlUnc4kG9x6IyNEdyS7jzN6inSOR0zIztMTMh6sIvqy31IFDLgi6arJ1hJkXRlZSSEt51H
LkxdCZkBkhvu2tzFxVq1oe/wDtP8a3yXknf0wwKfU7Hh7qTvPd263cpBeOP/Txwddq+dX5+
P6GQsDHHwslJJz0bRySOou8ckp9VvALUuG+CsMDtaRFLGOUOoYOHcBj7aH0ck+HJyljkN/u
4U8UXchmxMNrY+bGGRx5suor6HveE7dvUlUyE/NVEb5GtxWjkduPVGSxkM51dlPyknkvACp
osRxFkupWJ2uQpPPSsbtSTGJBIJc2QC7zHnr7fGhEoARRtA5beFGePqyT4LSZOK6/Gpck9I
W4qSdRUcGRtGRIxmk2/jfXXzrAKC982EsbeBo39n36VnYkhumNlSLHrrxuR99GSZ1RPxsdo
/XXS7JgmZAWSTIyPREpGht+L2VD27ub/UwzRvOka3SPqHUgLflTw4iFQ53uzHexPtOtY2Hj
xCTugvLjysxUYyDRpWK8r6bedSHvuWMuLtUSz4+5Qu8yXBdxzYEWFfyp8Bl7pMQ8cDmwiUj
cmQZBw2jW1DucUpk7nhkzvlSfFOzWVo38m4AViYfeIVwcTJIyVYXJkER3LC+7gdN1L22PC2
t3BrYUshuvRBIafT4WW1wKwf6cxwCyIZZMlzeSKJSA7ek/FIdKODJEGxSgj6RGgUCw/wCNL
BJM04hvsllHqWMfCCee3xqTC7MDi4KHZPnn47X9XSHDWj2ntkZfKzEbcSfzGQC8s0jHXhQi
YiLtc52mMkkRngrDdwvzqSGSOQY0bbDmIN8O/wALr4eNK6EPG43BhqCDX6/0DV/1f2JJNgO
d9KPXzIywO0pGd7X9i3rpdqTqu2hmlBWNfcRrX81zcmLuHc5OJVlKRA8kWr89bXrXjVv2Va
h5a0seZAk6AhlVxuAPjQAFguijwFfqq3lXb4snIeDDmWYZGxigNlutyoNZIlyniXFhjeJBC
pdlmbYjH2AXvWLG2Wsbv6WfpgDdvt+bfgLDlxqLpZZ2SlFyCIQPp3d2URrca6C9YuzLcSsk
YmRYr3Z3ZGJutuABq0csrZa3CY4hsHiUNecsRYMCOFWiyZVVtpX8k3/hXNrr+Osj+ZtJKUW
DIgidSsYbbfcug13cqaXNmWNV1Avd28LLxNZ38swJc/6jIeRZmtGg3EfF+2hP/UWR9Y6kGL
GQlYYxx1A+I1tjQIq/KoAH6q7fFqZMeB3ex4Hin7av+rzrJzQWefKtvdzcKq/Ci+CioszKE
f0OIv5MYuzyltbyX/Cagy8eT6fMgNlmADBoyfVGyniGH3VDjlBF2uBkllkLAmZ01WMDkAeN
YWGEY45lMuRMumxUU6Dza9QYuMuzLDLH2wIfUstxw8gNWqCVRJk4uYiw5L6yPFMOBU8emxJ
pteOp8KbteC7JgQ//ALRzF0DAf6MZ8+Zq8MP5UVo4MdAbvI+ir53POmzO4ETdyyltkv8AKq
kaRIOSrUXbbrbJdzC99xEKtu3sBw8Nawuy9vIhxcoMs8nTMsh4Xsg8b0/a5HLT4blQGBUtE
xujhW1tbStfd9ugv7asfAUb8/0y7kBRxYnQCmg7DjNnyg7TkDTHRv8AP8xoT99zZMpjr9PG
enCt/l041sxcaKIeSgk+800TLEZEALpZTtVuBNxzozRwR7n06+O2w3HHVNK/+L7vKkdrCKc
dRR76AGXiyj8TJb/Cv/lO6lYCbmHFXYD/ANdga3RZ2Ykg1V+qTY+w0GhzIe4RjjHOvTYjl6
xekbKjEM5HrjDbwp8mrzo0K9SK2mm4A1uKg7hYmw4eFGd4lTK2lUnGhBHwEjgbGsjt3eIjL
3SFh0FRdcnd8NrDjS9wzf8AZYwuIu3KoJYfilYi4IrwtYVMIb/VZFoMYL8Rkk9I2+yl7L2m
ey4iiPP7nJd2Ew1Kpf4vbSvKv1eSNTkzje/jpfhXesUnRMncqcgGvqKFW4XtXc+9H4Fb6bG
P7qfFQ/vpTz4kjQy9SNbpbcQWsQL341P/ADDI3TJO0caSkLMthorgWBPsrNgXLkwocCBJSY
lV5HaQ/Ftfiq8wKf0RTw7D0ihYOWUC2/dpr4Cus98OZceX0RyWQ2ddsiDXWxtaoMWSCJ4RK
YI5r3kEnTDl/eONGR2EaLqzEgBQPE0cPt7tB2UHbkZajWb91Khw+25+P2xoSC0b2YuoHBgt
zUiS95xseFP4k4jdGPgULJx9lLN9YMwwoqXU3klciwFtTcmp+5dxVV7hmm7px6UQ+CL/AI1
2rMeAzxQyOrJci7MBtX067vCh3/Aimi7hgELJjSrsLxcSNPi8RqaR8mKXDjmssEsi3jkJ00
YcNa148ftHvq/6X0eKrZuf/wD48PLzduC0r97lEOINR2+Ana3lK3OsfEGzGjmbpQRKLAt+H
SnmaGUmOZ4GjUAkGMXLFuAFqli7NBH0oj6ZpT/EsN2wDxZeFPk7cmYdxE8W1gB0WhYNDv4a
X0vUwyI0hhm2SJAhuYnsFcaaWNr14VflWniSfL7Na041bmdfst+uv1URyvpbwqXJexdRaKM
/PIfhWw1NSd5nmMPeZGE0EQ4Lt1Ct7q65jMU8TmPIi/DIvH3UAPGiYZAE7YVjxww3B8ya6r
cDkvE+w1HBZBKbvOUvZ5WPqYXrTj40kxITE7tHsYngJV4Mb+dCsnNvcwxsQPPgv66xubyhp
XPizsSaLOwVVGrE2A99NBnZUUsW4bowS2qm4+GuokkC5G5ZA7Ap6kG1WBa2oFRzypDlyR3C
OrBjbw9J1HkaaR8GIs1yxtbiLH2UpzIoIkS+0FtTfXgDdqD9i7S+dLEeos6gxxLIRt+Jzrp
S5X9XdwCQMd0XbIfha3ym3xVDhdtxpO19pfRsn0rLsHJE+UGgO2yRl3JM+Vlr1pP3UQcAKW
HMyzm4XbmBcmMInVI/hIF8B8VSZGFhGaTt+UxlZG3NtDelWi4+w0zQExyxnbLC/pkRuYsaO
CJ45MpBuMOjEFf1Xr+SYkhjIVZM6ccUhY2CIfxt+oVjQxuw7WQFxsaJQds8QuiuPO1LIQEy
ovRkQ8CrDnY8jQN9fsueI1ojxr3W+1pp3EcSC7OxsBTx9tH0nbBo2a4vJKOYiHL20YcRdpb
45G9Tsx5uedTJ3WdhjRyNBI9h0uodYrKBddOfOpUxVZZ0kvB1AUPUibUjyIqVGlOPizdKRs
WP1bZkFmuz33A0k0MV541ssrks3t8L1/cUbabuNq8rc6FaeP2a/bb7NKeV9FRSxPkNaHfJS
VwMRzHgwc3K8ZJL+2ieBPOostbp2/ul48oX9KT6bX99ZGYdWhQlFHNzoo+81DG7LK3bz18q
27qDOmsWB+VlUUfafslxJVuxW8bDRlddVKn20e29wHS7ti+mSNtDIq6bx41n2Fz0jxF7C/G
u3wxKcnNlhXoYyfExPNvAUp/qbMd8iQDo9owyfT5Ntvc+ZpZO3/0/iwwCwj+pN5rDTXdWzu
n9PQ5cB1vigMV9tANHL22e53W6kbIfAkbhRVs7JlJ4+tz+xaB7f2nIz5xoryqW4n96/wCyh
CIou14shsXUBpI0Gug8fdWavcYpcyWAp/u3/OZuoOG35dPOlxlkdVYKRJsIiQMNygt50RHH
kMoAYMIjZlb57m2mlTY2AoXDEa5CMbiQvMzF9+7zo99wxsy8Yfnhf9aD5ww4XUag1D/UHbZ
DD3OQx/Tug1yep8rpwJPOsLG7hKRkZ0csjyxts6eRfcCtuPsrL7f3ELFmxMJJsliT14fkK+
JFxpU0vbwWmgkDwqw2sJovWl/ANwpu6dsWOF3Ky9ORz6mcfmwsPJuBoMws9huW9wDzF/sv5
W/QXpQtkZMx2QxLzb948hS5ffpPqphqmKumPF5BfmPtoIihUUWVQLAAfZJN0l6k20ysRfeU
4E3+y3Lw/Q8qHnX66tV/Cjb21x+zyPOr8vGo+yds9fVUvmkHaUiuLLv+XcKSKJRHGgAVV4C
2n9zXsqXDksd4JQn5XHwt7jXb+x5jfm4bu/cmc8FxdU3HwJtRkKhMjMbr5NmLqXb8JPlRo+
XGvbRyEc4/cYxaDKQkMvOx8RWR2vvWMwyp0MWPkLbpyG9vUb2BtresXB7dMmR33uBCPkqQe
hGBfbpusBUbrCr5oX83JNy7v8zXbXWr2uRrceftq3L/AImjHPAkiNa6sosT91BIcWJAOQRa
soCjyFv2Ub8edZudlZQwcVzGsZJDK4ReLAkD2VJ9JnjJJ2dOyps3Y62VGIvob2NPFmPLiQ7
RuuVfc6HRVUXsljTvFlSTB4xH05AoAA15e2gMuWOJH9NpGA3btLVJKJDN2ntskg7ejAAF3O
rDxCcjUk8an6nDHVidfiCg+sLb92oo7q8HbI90ueykPKbX6YJPhUvece5gWXbnYKfCsLarI
mpJ2HnSTwOskcg3Kym4saPPX7DRHhwr3fYDz5HmP7BsaKZHnT44lYM628QK0Bvobc7VLk5B
KQwqWdrE2A9lRTwndHKodGOlwReuvjvvh3FWaxHqU2PGnmkIWNBudibBQOdOuFOJWisZBYr
tDcCdwFcbk8ALXI5aUfUPT8RuNPbQK+oHgRqK14080p2RxqXYngFXUmsnvu5zLmuy7DonSj
No/T4251cc9RQH314+Vd7YgWdceLaXEdzMy7vWb8hSqugAAA9mlaeP7aPjzr3W++ib8ax+3
zASwYUbZGQh+EtJ6I1Yfrp+444SHBw8iZcVUX8yS5sdz81HKs9XzvoIu2FGSL0hZV27maTd
qQTppSh+mBFNGytETGHVg3oO43K6Vid1HRjJx55Y4A56bRoQDu8XvwqSDFjWXIyZTInVf8t
IumjbVuRbjUGPkRQLjzzSY4EbFnDRpvvfhb7AQeNZUUURmchNiAbrkOp4VC+FFNNI7LkPND
eNN5YbkWFDtWw8b1MOjlfmuGMh3XNizCORQ361tWMs0eyVYgGjLbrMBwLHjWZlZJEvd5gTG
17rEqm4ijvwuKGNN+fiD0rCBaRCfwtwIvxp8CCB4O8ZBGOuNILlRIP4np+Wxpe3JrCqlZG5
u5FnP302RhRGbHiY9EhlbfEfiR156UceHqr2zLI/2zIVeJ25BT4NRIGhH2edH+ymEGkzI3T
8d1tP10u3Gm/mkUTxZLxKySRFn/MMsttLnnrWLiSZWRHEcwrIFaX+BIo22kYXOvjUqnrojL
kwzrIZJSxtZdxI26+XCsKRI8iH6YY4drSMOko2ybYx6Qvidax4W+o6O7LZwokUniYi1vE1j
el3yESJpYzcO4icFlN/ECpposeUdvLwBWWAxzHX1xnbZiq340GxMOdIsdlVZI98jPEY9os5
4DxFOpx8gxSvH1Z+ixe4uxSSEn1qCeIrFSeEY8ioR0lBAXXwPC/hXnUPZ8NwMnPf1KeHSQb
n3eAqOGyrsVRtTRbjwo+f2aeFZ8Yj33z4NwEiodsSBibMPV7vs0r9tSZswLIgFkHFidABej
DEjxZCDfJG66KL2+LhXf8Av7qTHM302OF4naNgNxwF6xYSxLOvVa/JpPWQKTKycaOWdLbZG
UE6cK/8CHT92lhbEjKIrKildFV/iApYzhRFLhypUEblFgaWWLFjSRGLqyrYhiLX+77PZe3u
oi+lq151xP8A9KtyHCjuNgASx4ADnepu5YEHT7fidQ46SMzJlTKLiXa3BAeHjUvd1m250YM
4ZfXdrhdpHLSsVxjPNMQPqQDtEb+Ckj1E0MnDYtGGKncNrKw4qRSs6Kzg3BIBIPlerHxoYQ
wI9sgY48ks6x9QJbdxGlSzyosTpK8RVDuA2G3xcDV/Ef2Z0G5tTpx9tWHuoiw05Wq5rTnXj
bhV/uNWGlacQbX8qsNKtwPjXcM213wAuNAfLXefv+3y5VY+8/rrH7htMgGZlGQgj0bQEUm5
/YKHv+y3I6Co+z4zY5dAsjLNKYist7pbk1hyNdyy8aJYM6LdDkBXMi9e3p6ZufT6riu0/wB
OYr/Gn1eax+Ei6t6vfQAA2gAD3aUTy+0E8jW3hevderivP7BRpsTAZUeciOWRjbZEwO8r4m
o8aNfy4UCKg4EAbak7hKJSYrspEhVizHSNNviaxnZAuVmZIkyGJIYXDGJC3K16XH7czRTd1
G1sNgbpIT0xLDLzBIqZe5yM+A0zQNkyNu6eQn4jyU8KVgbggEW5+YqPG7p3BIsTMZ2i3QKy
xdNRYFyb3JposbJGXHHKwWVUEajh6VWj5fp+fKnx8SCTPzE+KGDgpP424Cv/AJLKHb8Q/wD
9vjG8lvBnpMcM0ixjaHc7mI8zR5HlWvCj7NfZ9l+VacaKjiKv/e4rz4mgfGp8tztWKNnueG
4D0/rqIZCoJpi00hS5DGQ7gTfnrQF7mhpoaHlpXp4k12hgsi9IZTOQBtLl9pLa38uFXq9PM
xAVVJsSANPbR2uI8nNyJHnxHUTIIkA9TE+pSRoKj7NBGEwMEibuBjACvJb8uM8OFd0zOn6I
AuNFILbfR8QFbhr4UvesvuEkUyTymaIy/lkIWXo9PwA1rLizRKsXco3nxS5tbbf4DfhttWB
KWysppMXIklVZmRrxtYPx+Ucqh+ld+5M+AjSWm6aBmFi43c1rs6nJnBmxclpvzG9Txhihbz
Bp8qaWaB3x90EhyWbrPvAJC3uu0VHi55kXLxcV48hNx2SEMuyULw9S0b/YT5UGHLSr5eVHD
fWxN2PLQCpoYBIyxBT1WUpG4bnGTxrGy8iRujiBmSD5DINQ7f5RSpn4cseJktaCaVAyS2a2
63L302c0vUiUFcTHN2GOGtqCxOtT5aSBYsvZ9TisivHJt8QfGljQbVUWVRyArGx8sSvj493
yREvqCyLZCH4cRrTErsx2lb6UOVMnS0sXKcTWvLSv1foszkKqgkk6AAc6bF7VkPj4ER/3eY
gs0n/24T//ADUMfFTal7sSbszfiZuJP2+zjWnDnWvy8fst4mrjlp91JjnHmiDTHH6jBdolX
W1gSacjLRyh2sEu53E8AFBvwqB3y0tkj8o2NtpO27G3p18aaMzklL/DGxvt4gaa11Y7vDmm
MRtqBtdgb/dWFiLGn0U0TBZGJuphS9vfWAEx1lGWGEkCE9QOrbVC30r8nEmllgVnzItA0Cx
naxe5191YJ7fvXCGSsGRJ6dkrOm7ZbjpQHnWFlxo0ggmzMbJtYbFaTepJJ4Vpy41fjbgPKo
u2xRq8c1nyjKu6JYy21d+3gC3Ou59xjdCqSNaNCXVNgsoBYA+pqyO551/q8kNkTkatvkHoX
9dQyNJ1Dlkzs3gX5XoHwqWZ8ON3mBWViDru487Vjl8dT9IhTGFz6Eta3EVE8GMqtjhukbnQ
P8XE866+LjLFIQV3C/BviHHnUaHFGyBSkQBYbVe5Yced62/Rpa20i7cDyF2pZ4oh10jEIl+
YRr8t+dWGp4Ufq8lFYcIwdzm3gq610+0YDCE3vl5N0SxHpdV4mkl7v3N3MYG2PHHSW99dx4
mkP0qM0QOyWX1sASWJLPQnxDG3bCGSCB1t1Fi0aRGHC50FYGLgMYZu6jdcnWKBdZeH3CsZ+
6QHNwukIIemSgWUtow8GHKm7X3qCWXIjt9MQNzsrcFOtCfElEqcWsfUp8GHIiiG/wDpRwcX
IyNzRIzYkUe5HBJFy6kEed6WF8H+XkEkxB+oG/fJ1tfz+zh+g0+Q/TjQXLH9gpojG2D2hrA
u2k86/hA+VTSY+NGI4oxZUXT7/ttwJpteFq0OnA0QfZfnTDlxo+PjQt4+r31kOMZYGfK68P
cFl9US312xC9yabFjEUT/UvIz7trSRSafEFutRmaPFnFtpjdnsqhr7xttet6SQBVyJMhfi1
WRdm3yteuydsnCTsmVHGxUldwjDMvxcdONRwzSGMRSCXqAcNujLfgLipcmDL+lzGkSbHIKf
k7RyU8Q1qZ27x0ZshGXNO9WMyudzXHy+6kOP3ORYw65UWHCu8bgtgRpfW1KIsDMm3hWDCIg
ajzphjQzRZGN3NZyhHrSHIUFi4uBYba9uhPlU+RkFkhRTvZBdgvitqx8bBzXznkJhhiyUdX
UP6iUlA4DiQaxOwpIZjkuMrOkIC2hxwFRbD8TVh9jxrbs09TIv8sMJB+42oRooVUsFA0AA8
qHtNBR81a+OtH9VLf31rzuf10Sfb7qT6hi8rGyQRjdIb89o4Cn/AJjKvbcVhY48Hqm0N7mS
+lxW6HHDS339aX8x7kcbtWwaAcBR5aHX21F21pFWFAMjMXdZpEBskCgakuawu+QwoyYKCGT
CI9CpJ4afLepj3RHxDMlsHrX2JG77jGptzNFJ1SWPSQKwBHp9V/8AnWV3uWVp+19s6i4by6
uW+J9viq3sL0mW0ka/zXrK0CenpFSDGGXhdgK4E6WPhUM7QdWfJbYCLL6U1bc9uAFZAiABx
ZOk5B3KwtuUqw8qufdXE/aO39ui+p7k4uF/04VPzymhk9yds7MNiWkJMakfgTgKP7K4eytT
r+yiNwBHEE8KCSTxqTcgF1Gg56mgMjMhiLAGxccOXClklzoljkAKeq5I8bDWkdsxSslypAZ
jYG3IUriSSQSEiyRsTp4i1W7b23KzBexbb0l083qRx2ebqBwI4i6AspHxE30odPtEcZ269S
Ycb/u0v+1xUOxiw3k3e/ptSfUz40cxlDPZd35PEp4XvUnU7wEWQ6BIhdUveyk8K7bh/wAwy
J0nZ5N7ON8ZjF9yaUxyZsmcNcFXne33LavqJcVZJbAb2LE2UbQOPhQYYEO5dL7ATQMcKIQA
FIUCwHCgByrpRTCKOXo5TC9i6wgqV0q3ibmiCAQ2h3C4I8LVPNA6DAN5VhsD0pT/ABGDcbW
rP71IP/Ml6WM3hBFcC3leu5d0RiwgtjwA34AWdvZcVu5nhWnjehblRA5cTRuNbkg+6tdVtR
lncRxpqXc2At41JgdkhCRppJnzKRGOfoHzVJmMTPnTG82TJZjewuq/hUchQHK3A0p+X5vba
lfNnSBX9Klzb7qwuz4Mp35pEk80Tfw4E9RO5fxV2/t+CN0sbHIy2LF3AQXRWZjUkEovHOrI
6nwbnQl7on/x/ao2gvIxZZCpbXd5c/Ck7RDktF2icvJHGWBc46ErtBPqsfC9NgKgTGkjMXS
UaKpG3hXcO0TN0M/HyFY5FtzbF/hsvDQ2pIHlMxjXaZW+Nj4mk7QrC6SD6stCZNibbqV01P
srKjxpzPEk9wxi6NrqLjbzoHmb/aNkbPNN6MdjYR9Q/CHbl41IO3J/Mc1yxyMxiFiaYcVLH
UgcrUDmfTqxja4QE2lv6OPEUv1udDJ6izBIjqpGg18DWQMju87y5G0iVAEMQU3sg148KM2R
mZczMLEGYqLf9NSSWlkeVWSQvK7blb31YYMbEcN93P8A+o0AMWGwUAXRT6V5cKB+lhuo9P5
a6D7qUCNVAFtFHCrADx4ChfnqRy1rz519AuSpyd2zpWN93gTa1btygA6ksLacfupUWQFmBK
gEHSgR42BrtIYsp6UxtrtPhp586F68K3HW+lW/XV/Gk7td9sMsePNG4C2SVdqyRnmtzrRsL
lbm3j4U0s7NjvmMVvODPj7mP5aR9M6G3G9SY6kHIkUQAoCA88x9ZAPjesfDhIXNdEx8dOZl
f0moMOyiaNPzba3c6kk0OZHjyryrlblSiV1jLHadzAa+FMkcrZLDQrAjSHjY2IFqZO2wx4O
LbTIyCGc34FUF7e+hld2ype4yA3COQsI0/wC2vGlVQFRbCwFha3Kib3JvaiRxGgFE/LzvTE
RrJh9tR40c6pJlSDafcop8ntjqe54kjRz4TsQJYxpYE+Y4XruHdMohs2aQxupHqTb6mFuXG
ou3YCOHy22zZCnaIol1Y38+VS9qwRsAi2xAaFihBsf81JA8P0k+IxyoZZEYyaaCH067Sajl
x5kLum94Qw3obagrx40Zgq79AWA1IHnx0rXjfSo4sLuP0mZhPeRUALXdfPibVk9TKfLlyXD
s7gA7ra6Ch9uRCtt4XqR3F/WnqH32tWNPjxrFFLGG6aiwDfMLe39KaeXSONS7HwCi9Z+Uoi
TLwxvUWO3pNqunsqLpLHE308z5ELKd8c0C7rHUaNWLk9yWKeDMhMqCJTGySKAQp43BvUMuU
IGGZC8kART+U6KHCNrrcHjUyy9N4o40cuiGMpI3GKzfF7aHkbWrvE0PVxzIRJiG69KY2At4
g34V9Rj4IiifcpwXlBYFo9jyl/8ANrU82biqkqxxRxTbwx9I2sKA8Rc+Vdqsh6SwzFWB4m2
t/ZQN76X/AFUSfaPKh58KI5WN6A5WrHzsRWkV1EcyDxhbqLxqLLhN0mQNr7KAte5B22vY1B
iuwTB7Uv1WY9/T1f8ATVm8hrT96yYSMOD0dsJIs1ibze+hJmZMcSEkXLC5N+AA10q2DHNny
FioSJGtcc9xFrVPJ/LlxHUD6cTyfETx3heGlD6juccA9XpxotbMLAXbwoZOU8mdk6eudtAw
+baK2QQrCupIRVXn5Vbkda9taaeFEDkdPuoH3286lxmdousNjOhs208R76GLjII4YwNg9nP
zruGVBJJh5IkV8WcGyPvX1cNb3r65e5kdxZi005QNFItrBXW44eNLhyZcM2aAxlSEkg24m3
Kr28hWPBFD1+7ym2DtPrjtqZGP4BzHOpIoJJVlxg3VyIhZnmXUsq8k3cqjyXI66fl5FtfUv
P317Nax82HrDOyplRdkgijD7bbmZvgNudZ+LK7vkxSJ1t8nWW5XTpvbnzH6OXjNoMfKmRR4
KSHH7f0nxOsYBIV3uoBJUG5XXxqSWGc4ong+nljRE2lBzOnGpMvqv9TJjnGd7D1XUJ1CPHb
SxZs75SwRHHxr7UESMLFl2j4vM108nNkmaOF4MVmVR0kcbGbT4m21BkRTuTFCuPMgA2yhAd
jN+8tTMhs21ju5ghSRU82TkGPJiGOY4gFQPG7hTLfmWqb8mF4xJNBGF3B1MO27vrqNa37oG
xyTadUuSikDcYy24KSeNKw1UgHw0I04612oKQI1jyNw9w3UmJg4wy8oxNM0RcJaNPSCNDcs
eFPj5O+CSNC7iRSF/LA3qrc7XtSSh5Cst/QI2JTaQDvtwqKWJWOIFl+pBQ9ZTEAR6fDWlB6
rsVV1CIzXLL1Lf+2sXuWKWCpNFJGeDbXOxgR76kwYMVJ48SR4lkZwhRr7gjDwt4UuLFiQpJ
OdsCB+rK1rXbaLW8qyOyzTo2NM3X7lkRHe4kYemIvp6hbhWNjZGVMY8VFToxt0o2K67iF1o
SxYaGXkzgva+p+ImiEARfAC37KBJtXv4+VArzvemv5UByFWHPnQvxNed9a3c+FLfnf9VADn
alxIYmy+5TC8WJGLtb8T+Ao9w/qXLZYEP/gYl0F2PpRiPiJpe34+C3bchk3RRyRhGdALk7h
c/fTZeU4SKME2JsWtwC1N3/LXbk5vpgT/ALcEei2v486TuONCywzFmyXFyglPO3K9SZ/0v/
x8m1cpI7lRYA7gPiXjXWw5hPH8235dL2NM3cozNBIQixbdzM2p9I8qmwO2w/T9Eq8q2sW6g
BV7m9wR+gpyS4Dc1QuPvWs2Z1kTBypFZJihCrJs9QZfi9VqLHLVQORVr/soqJnZv3Y3P+FM
HyGQro29GHH3UB9SSW19KMf8KK/VfCLm6MKAiGROzLfbFC7W/VV1ws07NCRCRwpD9Bm2Nxf
onh428qdkwcsqnBhESD5+VWHbs07uP5WlMTgZgVDo3SOt+RpkkkkVrfmRPE+9dw+FwBpcVD
G8SqEQdLqRSAKgO7UnkDqKOGMZcLGnkf6buIdPVIupJUnTdbnWRm5HTyvSZXmZUsFQXAjVd
AtY+WydIzLuMd91g3AVhZDzHpwQuk5FykRkNkZyOF+dRZmFmHFmRDGzxhZN8LHdtPhrwp5Z
cuZ1fddWtuKuLepzx11qNHznLJG8RcRooYOR91ttNn4jtnTb3P0jBY1frDpyAty0rEjaZoZ
cdpHk2+u5mUpt3H8K6CoO3xlpTE8IVjtUn8zcLlrDSu4l16iZsCZGLEB8U6+jYAPxGujhSL
k/1F3Ak5uV8S4cdiTGG12kcAPGjBjrqx3TOdWkc8WY+NWGlbvu91a214+2r+HKrWG233UNb
+dW43o28T+uiDqKBvbx8xRH97CrHW/+FHxtYew1Lk26kx9GPEOMkh0VRRnym63ccn1ZU5+K
/ER+SrUeBiert+JIJMvKK+h3jIIijPPXiay+4x3zH7bMTK2656D/AC7QeAB5Vid0zAuRGDt
gW3UZXb4xsHMDjfhW7DlSSJQFBjIO0chtHCpIJxuilBRwfA0MSeQ5YAK7nA3Mnyq/jYUmLi
oI4wxZjaxJOtzQWSKOUTSoivKxRYy17PuXWs2LfBK25CZIZDMxJHF3Ps0rTh9tiPTx+6sKa
RARkQyKl+HVisQbeO01HBPBvjmSRhIdu3dEu7Za3E2qCbFw9+M3ReVgAzBZw3oVV+YbaZ/p
2yMdkhKlUu5aVim1gfMVNH26MNm4xUmOSOwI3BHVSOYvU642JJJlCNmkUwjQoL/mHwrHYqV
xtUzJQpsrdMSBEbmRzpllSeORbXQqC1mFwfi8KiyIj6JVDLfQ2YX1rzPHlRvW1uf3UzbBc2
ubC7e2r7RcDaDYEgHkL13lcvEXpoyogHybbqSpHM2rBhwQ8b5sghaMuSgjQbnYhvAUey9py
crJlBN3aX/axEcQ20anyFdtWZXy3ycgRZjIxVWBBsoXTS450zw9aBzbYYpWUIf3dTR6HeMt
GsLkndz8zQP89m2LcW2LcnzpTH3lJLG5Dxi3v01ppP5wgc6qnRGy9uFPDlZGPNjxqHkVVId
inq9NhWFP3QkydykQY2ZExCwx2sYumeBpxioI1sDNKdWa3zOTxpu4u5gx1kMPrGu7lbb408
sztFEshhjNizSELvvtAuNKU9cysygqsaswuw3KrEDQmozHiDpyCBt2/UDIYroLcrVbwPA0f
AaUB4gk1YcRyrTiaJrzr2UT4aUZGYKqKSxbQBV4k03dSp/l+HdO3BuDSfPNb9lH+n8JzGxU
Nn5HDpwt8q/vtUcEKdOKG0aKBpYf8edZGLNHHHizZkhyMtiyFumdxG4Hl4U/c8TEd/rusnb
Yh6l3svrl15bTp41EzZImwO4RBerbaY5rgjqJoVB86JU3Glvfzq550L8aWWOWMQsyRxwND1
naZjxW+nDlWamU22cLFeEwDHIXWzWXRqsPZ+uuP29uzeePlIpP7st4z+2oo5mZBDKJQV5kf
KfI0I8eV0H1P1R4HhcLH/lF6EKZsqhQmw7VO0xOZUPuY1LCc6bZMxkYBU/iFg7P8OtyOHCp
JhkyGTJikhnYhbv1fib21L9FmSCTVo4n29MyMuxy2nzCg2XK+IYf4HTZXcEi0m5iuoPLwpI
9xYooXc2rG3M0CdR4VrRJ5HStdL2t7qmlvsMaMwc/KQpsdabuXcJUjOY7TNK9l0Ogv7bUsS
zNi4scMn00iKbyxt6WcbvxcKjwsddscagA82bmzEczWNMd22HKhYlTra9j+2lK8NCB5UCPY
ffR/V7TWuvjWniNffR/Z5Gs7tTyNJIhbP7XKQfT0zuZAx5+VRmCZYHzY13S23elheReXGpc
fDljx8SRoXEOwm0kGpb4vmp8kZSgPkNk22XI3R9MqDeujHFdAwVHZb47Ls2Gdju0YA8LVEh
zAdnQBtGLEY7Fhz53pj4/EKv53+6mPO1h76JPhQJ5aivOv8KPLhTzzMI0QFpGOm2woowOF2
VjY2/j5Cg8NfhU0IYlEccYCxoosAoGgp5AgEsluo4Hqfb4mhpoBc1/JQ/Wmzsk5khI1ghB9
Wv73AV2VCvSgXJ23FwqqE+HThc1JjzxpLESfq+oRHLjqvwta17Xqbuy58pmxpdnao3Y2khD
WCmMnVX/AOdCYWTJj0yYBxjkXjodbeFX5gVFhZICYxRslpQxR90HwpEfxsTTHNV0zIFhyEK
TM62f4UlDfMLa0L+01/fx+wDJnSIt8Idgt/vrLMREhVOohU31QhxaoZ1NxIit94/QJPuq/C
9f4V/fjQsbjxrXXxq3GwsK14nhUXbncRt3CRUd20VIlN5GJ91N9Qrj+ncay4GObqJto273A
9RHMVsRbDHwQgA4LdtBWdBEoOFhAR9YcTN8638BU7owBVoybjjZgR9x1qKRmDkovqHA3Auf
eatzvr5Vp7jQK/38aYn0qmpYmwsNTxq/bopO5kMyWx1uocC+rnS1Ys/cVj7fBAxcY4/Ml9Y
2+puC38Kn7bMbv26Z4lB5JclKuvEVr94q3C+p9tEnhxFWI15ijfma0rXQEUNaN+NXp5pSFR
RudmIACjUmhkZAMfYY3vBAdGyivCRv3b8KAtZBottOAq/uqbLn0jhQu/sWkxpFfEyZP4Uc2
nUUnQqfPlU+RAgSXJbfM7HcxI0trwA8BT4s2zIx30IRt203uCGHAg1NhxIYu1Yp6WbkA2ly
3TTpbhrtHOsB54AyyQMkX4epARsFvJeFDu6IkkWQH3Iv5RdUW8m7kW8KinX+FMqut/BxcUM
rumOMiOJ16SbdzdRjptrI+li6WVIkc0zD4pUkHpPE++uPxa/bFkY648pjRk6WSm5XYnT1cR
U+F2nfFlCIHJwHucadJBZ2gZieBrFGt4gY2B4qYyVtRLMFsLm5AoLNlRRswuoZxwtTY7ZkZ
kUbmAJICgbuIFuFRwhMhzLbpkRMA9+G3dxqFsbtuVOsoux2iPZrt1DnjUZxu0hTvYSCWVfh
BG0gr41FGcOCCbKZook6hkkZjdVKqtvG9JhYmHFI8TbVkeYncrC5cg633cqJ/l0MrFF2hJd
pD/MGvxFf/I9veEAEPJAesocfLZdb+RplE/SkQFjFMDE526+lX41/PO5IY8JdMTEYX3heDN
flQVVCgWAA09PhpwtXe+9t6mmnGNhgfOYxtUL/ANRqDHf+MV3zeLSSepj99ZyJtuArHdoLI
QzVhSem5hjvtO4cLaGiPHifZTT5kywxRj1G97Anbw4nWo37Jhl1k3Dr5H5SKF57Tqb1j5Hd
ctsnIiDh419MDB+KsoHqA86WKBFiiAIVEAAAGlrCgwFha9uVz5VkIbKudjJIo4Bnjazj260
dPH9lbeQ40T4nSl10vrQsdeZrxoA1Cs8qo87dOFWNi78bCv5dgZUURYbGmXWSKcepVe+gVu
BNR5MZu3wyJ8yyD4lI9tHIzZBFFew3aknwW3GklkjbG7KjbhE4KyZRXgWHJKAUBVWwUDwHA
UL8OXvrzF7Vi9jiJKSET55U2tAnBG/zGs2HKy2xcssjdva10On5aFuVqftUyGP+oXf6dIgC
NG9PVHhpRh7XKVD4oOSBdgrH0mRuPPUVAgfqSSjrSy3vveXUmoMmOPrpgymeaIHa7RgWOxh
qCONq3QMWiKl4pH0O5B87MDbwNZGJIN+Pjt+TNe6lj8inmtN25unJlS7LxShiqxk/xfT4eV
ZcUc8ORdFYvEH3DU/Ez61+z/GuH2qjSSQsrKyyxNsf0nhccj4V3Fpppw0GQ6COOQxpsazD0
rbU0+TOjyyPoytIxXhtttv4VvbBjJtt9VzYey9Qdkx4ljmz2CAxqqtHEmrPw8NLUmMh2ZGI
FbEyLC8boLK2nI21FF5EMeTAxiy4j8kqaH7+Ip8jJYRRRj1OfD/jX/5DlqUDLs7fjt/pRHi
5/efjRkzJQl/hi4yN/lUamhIL9mwXYIJ5lL5UrNwWGPkSKPbsSKSAPukSWY/mTsDtkLfvA8
aTscGMGzlKmbNZR+XD8Tbba+VQ4WUzZPbTHbHkt+cpBAs7fDtsdB4Vk5SNYrEek37ziyWPO
sIFCnbu1AttfjPmOblj5CjbUm4FteOtOncZEjgmHTCtrdiPBbmv5fgYX1UmK7KJmcRRBXN1
LBhu4V08vNjxcdgN6YitvuOI3txFIwh60sadMyyku7KTu9V9DrwoW4cj5UTyuP8AhW3mOJP
nUEXQMzZW4KS6xIuz8TOdK7N3tolUxZT48ojcSqqv+X8Y40Re/n7qUDi19fZS+NbRqON699
e808E0UskqRmYBFurLe2jE/eaix8qNY4HRJccRDqTxO43RSBufq0O2pJu7PHh4uTufJLADI
NvUuraKN3qtxp4f6a7d1ICfzM+c9KKRxoX/ABNf2Umdmdxi68fwRdItDH/lVzQHeUGXiHQ5
2Mu3peUsfh4EUsiMHjcBlYagg8wa01HjUmXKCwSwVF+J2Y2VF/eY1JmZoH1+YQ81uEaD4Iv
Yv7aj7riskeXgEO0hsPyxrxPMGk/qDuUQxysQTGjHxEkayNfl4VmTGJelHE+NPiswM2RYEW
hUkX8b1N2PukrJjnbJgu2oVWN9jNyt91NJiyLPELo+08+BUg8L0O2rMyhGdopLn8tZG3MoV
eOmgqPEivshTYhPHTmfOu1tBFE8xEoRZmKI7LYqpYD7qk+uxMfGiCqYzBqWc3upPhR5fo94
gHzdGUe9bfbP3JF3R4yfTxTK9wzgnqLt8qHn/jXcMcsFx8qBMlydArLoWv560cqQt/JcRws
EZ4ZMi/FI37o4Cki7Z01ZztaeTVYl8Qo+I+HhWRPJHK2aZdsWTNCXO5W02O2nqUHQV9Ygmh
fqtMncJSdrlSOmqwHgV4V9P2ZFzO9yydYuQHixyw2SSfhT2UFZupky/mZM54vK2rG/h4CoD
IEI6pCiTcDdlYG23n7a7V2WKTWRBJnso1RYvTa/K5F6VGdMTFQHaXPFuZP4jSR9vZoEnJVd
P9zPf4GhHyo34jUeV3Ga0nUWdsZBvUSAWvJI+4sbcbV3tSjIC6GzG518/OreJNWq9HxvV+J
NRSStHLCXVcfGMHWfqsp3fML3rMVlMT4eUJdmxY2sCG+BL20NRTKbrMiuD/msaHgAa041fw
0qR8ePq5CqTHGTtDEagE8qdO7SrFjuoWJzGYws40eHddr1j5OMTjyoTtkljIYRm6SIynkw8
ai7Z2SL+Z92hBSKWQiT6ZSdd8vyj92hP37LfPl+IQA7IEPHRRxpY4lCIosqqAAB4aVoadHA
ZWuGB1BBFHL7Q7ZGAvqm7ZId2xBxMDeI8KjysVw8Mi7kI/YfMeFR9w7k22PCbqpc6b7WHp+
Y+AqbPypn7b2JFLLGh2zzIovuZ+IBodq7ZG0XaoyMjNMhPVyCmipqfhraBZeCjwAFCZoOpH
loHlUNtkuDa8b/ACNoBWJgRo8fcmm2IATLsgbSRmke5Pp/XT5fbSf5bi9KPNKD8tV+Fg1tD
biTQKHcrWKkG+lrg0DbjVrcLgff41tHnWmtfD5e77fZxrGIFlzsZo2PItGbj7FTHCNl5TiH
HSQlVLN+8vC1Jix3NiXcsdxMjnc5v7aGtqzPrHK4mJjxtON21WvrsZvw86y8ftsbYWFCBHh
TIdnUZQdwA/Af10yRQxRRSlnGRISq47rZZEeM62NrgihmQRv3LuK7QIoGZ0RwNu/mim1XzZ
B27tzC/wBNAw6xvyZ7aXvrajHgwrCrG7AcXPix4k1odb60j5CiZhOjQxsdvqBueHkDWR3GK
ILm9xZmx0ckbMYH47+FzUGZ3PfDBtG5nJ6s7qNu9F4RAj76D4+MiSroslrsP+o3rQCw/wCN
SqzG3dIA6BiSOrHxUcuFeY1q9+NXIsBR8OZoW0/Vxpdwx/pN8d2nLjbIWsGJWwC613bDWWC
bepYjG3bFBThduPCsE81QqeeqsRWleBFW/vemNwNtrk8KyB26B+6ZmQ+848f5kKSW+K/wof
Ma11O85zQwuNcLG9Fr/Kz8a6GHCIYyQDt4sfFjxJrXjw91WoffRB4fZJ3Lsib0fXK7d/puf
xx/hapcjuoCjDsIe1te0TH/AFpA1t1+VO0jH+UYjdOLFUbUnkQ+pnHNVPAU8mJGomx9rwtG
oXdE2oDgW3cKkOOxxO8qVD4xBLoAbswB+Xb91Yx7w0v1rJv7fKFEgyEltaM2tZr0vWRWzpf
VO/EgsNEB8ANKy+2dwZxhy7jiKR+Wxn47rfcL1L2nMyC/bWsMdmbf0CeCuw4UrowZWF1YG4
IPMEV5eB9tDwUf40L+Gv260MeJDF9KOrHDFIAtt21XmY8QR8tYXdQPX26dXlK/9tvTJSupu
jgFW5EEXFdogBCrG8mQzaX/ACwNLed68zRkY2RAWY+S6msxs7KON2yaXqTEgkSCP+HHuHiO
VLi/072+SZlACtIvShjRdBr50mR37NaX/wD0se6QjnYm9zrXRwohBFe5VdNfE8zReZhHHop
ZztGpFhe9X8DQI5/FzvRwgLxQOYoZluzdQ/xSIx8duAqJc9WhwElWZ1mP5k5T4BsPwrbjQP
EXvVj/APQg1rzrCzcZN8mFkJI5F9wjb0NYDjxoNwUjh7aF9dnCvEEV5G1/OvfWGuAjyszPe
FEWRGYLeMuGuLA13CSbCkw4MiKMhJNovIFKyFVXgDSqBt2SyqPc1aH3UAxsWNgPOlOU5DyN
aKFBvkkP7qit/dGbB7aSCuAh/NcDgZWHC/MUIMSNYYUFlRRYVc/dX6604Vpzq/hpXnXnwoW
NjUfee2aZ+KPzFH+vD80Z8/Ct2G9nXWSBgFkj8Qye2sPJixzPDtMbBLq24EuNzLqBT5fcMY
4mN9O2LjY7EtNtY+t5Hb1Xvw8qklyZurjdscxwMGLIZbfLfktcNTxpMpHMWdii+O4PpJB3B
XHhehP3I7ZnUExxbQI5b+plcC7XGmtR4+Mu2GO4VSSbDjxP2acKFc/H7f5g7MnQRuoFFw6c
fUACWtyrKwZIlx8Dpssss7BGLPooCH20vYe4+jLgW2O3yzxDgynxHhWHkhgEgglBUMLksQP
h411MzISFdtxuNifYvGvpcHEMMGc/0sWRNpI274zHH4Ac6bEbpZHahMhklCnrpdhfS1ja3G
sTImnMWM+I5EY3EEhl2EIml7U5jkPwyC7RbeL/AJZX0/GVNY7DIycjYy9fYt1W5O5NE1IW1
QtOcrIWcuzRFNRPE42XW3pUprSN8JIVtp46iljiIXJyiUjdvhjFvU58bcKHdsqO0smuIjXI
hTjvB/E9713CKSOIZWJIscURcjrBtL8PDWn6GxOnl4+O3oJJWdQban9ddLNRp8x5pkRIFAt
FG23dqajcwvkSyG0MEerubbjofAcaxYe2F8fEaPqyuUUk7W2Mr7uAvppzpu0wpDuZ41glfc
FXeLtv8/CstZoWyZY8r6XHjjUIblNwBueZFY8cGA5DxyySqWUMvRNmAvxsammfCJkhaJTGk
qtcymy6jgb8qgwczD+nMzrG35ivIrvqPSvy0Z8uVIYV0MjmwualxsedZ44YlZumCQrEkG8l
7cOVdywxwx8two8nAavMa0ZFjE2XK2zGg4l2P+Ao9x7met3XI1d216IH+mnhVuHIXrTS1Wt
wrStK8jrR8fCvbp76vfXwrTjXlQyADi5SE7cqA9OQH3cffRiTOgyVB0eeNxJbzKNY1uzZoZ
ITxSKNlYNy1JNEKFgiS7veyqLm5Y/40uO1/pXH5Wb/AKTtwIHkDpet19ynW48/s0Fhzo258
KBHjut+qrnzP664/Z9LJDPI23fvjjLL+qm3wZKohIL9IlQRxB10NJ3FMX6rGzB1MRiPQkjc
nX533DQX4UuTFCZu4w7SFgZerDPpex4acxRAkig7lgRMjWbY8iN8anUjSou6Z84z5EA3Zkr
FkBBttCnwqDP7hPHHipCy9tVSSX3C7uVA00po5MkfT9wR0gkAJ3FQTp6fKsXAMsU2ZDGQQA
Tu2nijOo3e6srAmAnXGI+oisfSQNy2tUBw22Ys5cRdNWO511a/PdpRdcggBS1yji4Tjt9Op
qCGCQtLlRtND6GF0GjMdNOFRdtgU3iCtnzEkgKtmSNQdBW21l0AtpZRwFdzU5KA9wdXVjHc
xFeIvfnUkhz1BklhmNorerGXavzc7UySZqNA0jylOlZkMrbiY5L3BrHkxZ2xsnEa8UwUSel
gEZWB43FJPBOWQQ9N42UetmYuZN3m1dxePLO8mNHQJZseWIAxuGPvoS5fd2V3nGSWkCIXkj
XbztypGjz5njZZRuQr6o5zdgp5a0VGdNY7LhQgBMRunAcRRzWnnWQyJLYbQBIgtfhfXwoY6
yiBlkWQSFQ49PLaa2plyTRFf4TBVUG993pF/vrvEfy9WKTcfF49f2U2TPqeEcQ+ORjwVRS9
67ut+4ygiKM/DjRHgij8XiauOI0q3negOQvV70Sfs3eNX53tergcNaLW4615A6VoLg0kM7l
5CfVHFZyi83fwoTYkiyowubWBHkw4g1ax4A03ZxYYGMFfPYcZGY3SBfL8VSdplgH0cWN0kC
2QQA2cyDx9Vqk7J3gqDjArFkkFSwTUb/avCmXBnWVk+NdVax5gNa4o1fwH7aHkKFj5V/fx+
zz/AGURbQ8fP20+LIoIYXQX22ccLEai3lU31GOohLLj5kqeiKDpjcNq8xY/E3xUk3ayuLOp
M2JlxcmY3u34lapMWaE4+T1Fhyo41Hps43yhR8pGt6xMzKRzFAzYcL29P0+0okrcfiZhXbs
F8aWKXA6hyXlUhFUI49LcCW3Vg9wkxMjKUxTIsAXc2O27cpj1+FxxrF7l05pv5ir/AMwh2a
wlySvt23rt7RQyHFll6uXAw9cM8QcF1F9A4NYHbZcWSBsXKbInlcbVCattBublr8K7k+V+T
03dsUSH1HFS7fl31tepO65JtJnO+TNIw1CE+ka8goqXDaSMyli2M0ZJWWLw9QFnA40LcONX
8NLf41Y+4UDbjxFSZeQ22KFSXPt5DzrF7hKJcX+YzPeR9MeWFQVjRV47q7dFCrALKwlmVQ5
hVhYEjmL1kRY2LkfS2kijETGzEoNr/Fpc62rFiKNHJ01MiOSzCQj1XJvzo21uQAP8aAJ99W
vrewPlWZHj47ZeVnxQtjxL8O5AyFn8BQ7h3V/q+5OCSSbxQX+SJT4eNA+Vz7av7qJ8vstwq
1tToK18KOvK9W9/nXn/AHNEg+VefKpsuZrJEpPtJ0C+0mu0rmqIhk5Sy5zlQXCkl1D6cPGm
7j2+MPgZyb2jA/LY8SAV4eIod+GfLN3N3R4tshaON5HFo9t/wm2tZEU7MO5dcvnB1s4Zvg9
q24VJLlZYxAYopIN5CrIENnXdy4VgQxsv8xn3D8tbp0L/ABs3LaPvrtvY+2zJHmwqwMo0cB
Uuu9l4bjUSSSM2Vjbo8rqG7q4PzUL17Da3iKUDgSSa5+H2XoTZLWDHZGii7yOeCoOZpe657
us2y0OJf0QA8faxHGkzRsZMckzwSg9J1/HIF1bZyFZMUk4fJdh0lvsBiUekJCfgAr+aYgP1
WMpEqKbdWA/GhseVDCl1MADQl2VjJC2qkAcl4a1kxxWMjRuEDcNVI1tWEZG3Mqldw5BCV2n
zr2WIHtotroCT91ZGVI5Z8rJkc3JOga1SYePtlM5XGxpFs2yJDuyXvyvfbX8pxQy+iPc8YD
LGgbaq2uL3trWNnyRx43RnEkbxLZplQbbkMLqDarHh/iNa9wvQ8tK3MbAAkseQFCQbk7T2+
TS9z9TJf7totUWMrjH6MqSIQo02cQPCs7F2FshJ7YkoQACBG2u7ezxqSFohJHGpKvG1yWAu
AwsAL391d0w95GTrkJJ1BtghCq2yNreo60YtgyZJJFSNpG2qq9ASnVV586xcXHxlDTMgdXY
ltrDc0ibRbavnX328qy202x4cSnxuzFqA8Dr76225f40ffYe+jqCQPUL6/dW4EEcrai9Ef3
vRa1h4eNXI0NBidRqP+debc61/vpaj4HU0mFlT9OYi76Eql/h3sPhpMXHa/asFxJkSD4ciU
axorcwDrRhmRXjb4kYXFj7a7hhvA+R2/GmkjgZiu0pfaIkD219lTNhyFe2ZBiaRZL78eRWu
JDbiBS5EGQ2N3cDZdmQ4kyLayq9tb+fCpsvuEUTyYQb6qBgJCrLodl+TcqfuOYuyTJVRjxm
5MWMt9iX5VFnqwWLKhMZA0JkiFwpPnSdyxzGsM0YjzorkN6fhccmPKiTV/H/CtOHL7XdjZU
BJPhav5xkJZLlcKJtQqobdbXgzfYVI3KRqDwpcyB48cRl3hypFMksjzG5gEacQPHkKTJhIe
OQFH0sNw0YUsZR+pizNGqxgAPjTnduZjySnVrlGVgwX4iCOVudPAEdBDkSqA/he44/rq/A6
W91TOouyxuVHmoNY4xiseZlGQROxsFBJLyXtyqbuuUBHk5SmLFewXZEq23i3NjrWP2CbtzL
smV8jP3flOlyXcP8AEGa/CkgiG2ONdqL4KosKA9pv5Vh4DKZJc5iFCm2xV13Hyrz/AMaX+n
sOSyn152ShuYkU/Bp+I1FiwALHCoVQBb4dL++vDzqTJy4JHhkZo3ZWJcDIbc/MaXoZMeMWE
i7h622tvFr2Bq30gsNSd7E8NuutK643qT1Kd7fERtvx8KGTDM0aK6yolvXHb/TR7/D5UCdb
X++u8SfhEEY9m0tQDcDa44X5U1n3YK9xCmYyt1tH22HLbapyhXJxEEwiDKEG6PRAp+IjxqS
JJojk9zXHV8kr+XErKWI27rG17VJh4UkMY7fHJku0gL9Wzm6JroPOojKIVx2ykxjFtPUtIm
+97/LXb8qJnGPCrSZcYNg0ZfbqtZUzyvG8mbjGOMMRthk3bVFvHS9YXdJxGDFlSDHijDA/l
7h+Yb6g2qHJldZXlUMWiFlO4X9Iq3EXvTZOQ9kS+1RxkYiwRRzYmsvPzlU927wBGsYW4iHH
pi/gvHzpIcpnh7bl+lWkUqizgfvcL00ePPHNJGLyKjBivttWJgwtKkmbNJkzgSEJGg9bsE4
Am9gaMAnyZ+yxSbTHI53MOBu1tfZUGP23D+oxY1bJafHba+MrEAOp/FfkaTuMEChskbchii
rI5XSz2FvOoMeGATZGTcoHYRJtXiAx03HkKds5JYTgTWBKk/mhddu3jYE3rDiidXxZQzZM7
A2QFN67T+LyoK0QXGfIaIEhhIIVj6m8jxpmUyl1Nli6ZEkm4brqp5WFR5mNuEMt9m8bSQDx
t9uP2yLcsT/m5MykrtRDoqkcyaC8hw+0BVByISZMVibbZbEC/lrY1JFlyGLEs31CmPbGkxa
14lUeiMeLceNL3bEIkWMFJnAuHx39Lnz2fEKSB2LZWGqxzXAUm3wuPEFbGu845k6ix5W9WP
D8wamteANriskNkx9QI6rGGDMWItt04ammiypW+lxVXqYrXBYMbhQDwW/HxqXFGKXw4wyQR
wKeuBHZVZlNhtblSzZFw8t3WJl2PGhPpVxr6hQHOuvlOLsdsUK6ySNyVFp+/d2Qx5Uvoxcc
2/Jh9niakyQN0zWXHjB9TufSoUeVfVTqT3DNtLlOws1yb7LeVHxXiPbSrypopkEkUgKsjC4
I9lSdg7i4/MHU7cQbpsJa6KeNHxFh462raeFC3G1eviQLe3nXeX8clUv/AJEoKNRwN9Rajj
/Sx9F26jR7Rt33+I0W+hhueJ2g+VFPoYSOB9Pv40rjBiuuq2UAD2+NGQYyCRn626x/iD5re
VdXKgSWQp0yzC42Xvt++mkkw0LNtve4vs+HgeVJD9Mojjcyot2sHYWJGvGimPGIYEu7Ktza
wubbjUQlhnx4Z2IgyXUCJwDa978Kl7rlPvwsNzH2+DjGWW15v+FQzbtrxTptJ/f9NZPbu4g
5zFVGIsgtJvYlW2MAdQLVDB2ZCe6dvRp8/KU7dTYnH/etT93nKtl5jksQdzRpeyxW+XhrWR
F2JxJ9R+XLjFBKqzk/Lu/w4U0OJfrTyL9dMtwWXUkXHBeVQKrpH2nuyKygNuXHmUAEBxp6q
jafPXExWUo6SKjK5Y33IznQ+YqU4XcdyRT3CFFlWN9oRg2/4iR40Q2VIuOTvMOxfj2hL30G
tuA4UJW7hI0ocOXMa6kJ0uF/w1DLhSNlptWOUKER1SJSEMZJ4a61ipkPG7KCFMVtmwGyj06
XFcfs3czoT42/Q46eFfXROnQdQMtJWIhTpj0TOi/xNo+WsjFzJTK2JGS5ePp74CPT6LkXI5
eynMGTJ2/uGKoVhtEnUxpPVHdXvawruy4vcGjyYnjWWSWNSswIvuI5GhJ3ruE08UH5kqgiK
M7B6j6baUuccUYvaYyTiw2s2Q3AyyX1sbaVH3tkC4/TOPmSIpZwGtsYW02rzNQZbASNHteL
IjazFeIBZbXFG/xeXhyFP2nsNjOn/k5r6xQeS+LUMud2zO4sbnJl4gnjsU/DW8kKBxJOntN
6bIlW/au1sVx2GgeUEc+djQ01vc01+ZvWot4UARew/bRSPbFmRlWxsm3rRlN+NPiZhI7lgs
Uyr8WKm24Vej91W5V3lCLWzL/+5RRAGvj7K9tN48aI4aa+2vdSk0PAG9qJ5Dh769R9PMngL
c6Pbu2swwVbbn5g0BUcYovEnmayu3TzGGHDX/4+K141Qjds9pqBJ36UkAWFoFBZmY/CVC8b
1mYsuQ0awp1JN4ZHQobjRxrrype79wiG4j/awkfCD/qEHgTXdR0vzUdGWcDQblAZSeF70uP
2XIMbdy3HLijN+kCfzCfAW4U+LiRNjp2xFXDKGzhyQ3WYn4r3qWbqHDghj6eU6IG6+Q+iIl
/lIBLVLg5btHmnWICQhLeMfK/jWFDjpNLPj45iiPSE0EuoUrKp+Hdx3VNlJhzrNNLKJMeMl
ImQxALtZdNHHGlx54sxIt0hAQuAB0/TqSfnFLDnyT3T8ki7BzKI9qQkA6eriawpYMTLjhhS
MSaszMbFZDt3WANYkOQhiljUqyONrD1E/wBg8Uqh43BVlPAhhYiulPC0yoAMSTbaJYwLqSq
+qV08zYaVh/1R2yRswrCseYrrteeEGzPYcGBru2eukGRLHtRuIO39lqj/AKejO2AATdykH/
bv6Yv+qkVAAqiyjwA0Ap45FDows6ngQeRFdfsj7IVJd+2NpFK58HPweyk7P2xNvc5Lrkl/g
xgB6+Nt3HSvp8cFmY7ppm+ORzxY15ikxsaPdk9xJgS2pW419PPT7qx8GXISBUU7eqwUsSfU
2vnX0MUolyOn1dqXK7eRDcKjgkcLNNcxJzYL8VvZVtb8vCgPH9lfVZTlIlI15knQALzNQf1
L2E7HhVjkKVKNJEPiuh4ka1Dl4zb4ZVuvLn4V+2gSPP33rvSE6u8MoH+ZPsJH9x9hIrXiKA
4W8fOvSb25DW3ttViDY8Km7T2lgMcHZm59/QoOpjj/ABN42qPDgv04hYX4nW5JpMiKI9KVU
VJBwaQE+k/veFTZmTCYE7exJi5mX4lRv8o41NkKkc+U0vUaBmCb7MTtAY8NKWd42XMDCE9u
UXmE3/b2/wCNZOTkxTdtyOk02Vjs6yQyAAbWP4XrM7zkR9OXuLb40t8MV9PV+9UIxSDn9zA
x7EXMag6zDysLGoMPHFo45o97Hi5N7sfMmosRoEXNjYHHmj3RyncbC5t6jXblXKmyO5KnWz
4SxZfp+JuvD08rUuRCQ8EoVoyOBR+FNbjr99HMXHjGS59U2316+dG3voHx4e2uHl+h+37Nd
APvou52oBdmPAAC5qPuGZFtEUsv0jIzAmP+HcjwccaWKNAsYG1Yxoo00Fq7nkfSA4Uc+3Mh
i1eHS++NRyA41n93T1LnzkQm1j0ogEX79a8/+dN4HhTzxqHyHISGM83fhpztUeV3EO3dZvz
5cpWKush+FRYjQfh4V0+8AZWBuO3uCWXpJx/OQftFJPjussTX2upBBB8Kye8+pYsEnFgjJv
uYaO+vCu0mFNz9UgHZ1QoYBfUOY1pMPHMrqmOilwWUBmk3MWZLtbyrFTImlLRtlbSyvfYye
gqzA8xQ/wB5ko2Rinqv63KSiSw0I/D4VmSwh2nj6n08hJfqAAWePf6vvpWglyJe2FsbrGQy
E/UFvzNhfUV0lG6O23adbgjW/jepO0ZKDH7fkMZO2y/It9Xivy14UDyoX5a1mKrX6uJEzg8
b7iv7K2STRo17bS6g8D4mlhXMSR2IQCO76gXPw0R23tuRlKrWaVgIUsb8N+tGTJkx8JL+mJ
U6rbSOBN7aUyZPdpWd2D7okSL0jigOtEPLkSsXWQs8zElk4DjW6FZYz1BJpK9ty+OtPLBn5
SGUneN4dLE7iNrqaMeBnx9EBjFA8KgKxuQbp7aXbhwZsW0bmjfY+63qsrV9HmRfRZmYgMUW
QGCRsW2q5dRa44iosWJhKEBE8gNy8jfGzHzr1CNMBjIy5LEtFHGvqtJax/51m/1Hk/mrjxs
MN2vdyum+76+yspBG6dzhO4ZbPdZepr02ub1H2/EiON3KAdPJjK6Y0cK+uUcjoNKjye5SyS
SSI0eHNIwAW/ytaw9Q4VlYubJFKkK78mEnVAB5cDUHc8tPTGGHboWA/LhvcMx4sfC9ZI7lk
NjwIvRjlU22kL8N/O5pey9pkHdBKu/Cma6rADfcJfJbcqkgmCrm4cnSyFQ7kZrX3qfA1w04
mrDQUL8h+g/SG7Km/KxowbFpHFtPYNa+lnkdMzByY4JvX6zdwRdh4qaheHKm3yTw4zxRSlA
i6luHMisdDJLL2uK2C2TJqjTEk7zrxB9N6kjSecR/XJCkrSf7YKwBaF0sdSOFRPjh17PjSD
Fn2raLqSceH4SRR00rMw5GL/zOMTIW5MtyUI4Ue54KGbtU5vm4Y/0vxSRgcKTIhYSROAyOO
a8a8Lf40qMd2H2dAzpxU5D6qp9i15iipAIOhB4EeFSN2uV4GzwYlxEPpDnVpE53t4Vjx4bi
VUFpnAs3V4vvHjenkADGNS1j+6L8qxclYV+pyJ1gkxi3w3Pqa9uFqfEkLLLHv9TRkITGLuE
Y8bCln6jFJCQn5Z3Mq8WA/CPGsSPAdZYJJlTJmKnpKrDdZZNBuA5UcbHLb9vVjV0KdROG9N
w1HnVwbq1iDT48qBmUFoJB8SSAaEU8Hem+mzsJbz9Qbbx8pPD9dOOwY5yJFsPqZR04QTxte
xYiph3HIWWWLERclYRsSUSMwCnwtXowYyQbhmBc3HP1Xq8UKRnltQL+wVttwsaJHC/A+VWr
6f6CacFlRJk2hHdxogvzpsdu3TpOApMRePf6+FlJBNY/aXDdXIXdvPBGI9Kt5tUmHLiSKIZ
hjvLvQnc2ikLcMR7OFWPIcfbpQ6iK9tTuAbXx1oTYU0nb5lJKtAbKWJ3EsnA1Li/1GW+jkm
VfqMVfSIl9X53gCaOJCV+ini2xtH8Kr8pX2Wp+2YIji7osjRz5NzvXEfVZhrbU8KOP2xm+r
D9WR3Ylsg8w7c/IGp+zfy5G7plFWC4/+kUPp63HYy+AqDsmPjfW99mH1E09xuQfM2423cLC
9L1V6eVjno5UI02SLpw5XFS5zM0i5RL4zKQJEyifRHtb4wfGsyWL8zvWULMUILIhN2RD424
1E+NA4z4GdM2FAxGREbkueNnS2pqPJxX3o49Q+YHwbzoCreArh9sbSxrI0J3xFhcq3iPA1I
02KjtKQ0pI1YjmfOljXGURo/WVRuFpPxceOlfRtAPpw/VCBm0fjuve9dx7X9KWgHTknm6jH
84jgNbqQPCn7csbriyOJGXe194N7gnXlSovAADxNgLcah7tj2XJ7e/UVi23dH8y1DkqPysh
AxW2lnGor+UzMT23OYtgPxEbH/T14VNlS6LAhZh4gcBUmXMCZe4StO3L0nRaPlofLSieFuZ
r65Qfou1qVhJB9ch0J8POv5p2a5nUEzYRO2HIXixsPn8DTy4pCPNE8bK/GKQixDgajWuqs0
SZJEVkAbpq8ZBdhp81qkznyoJZtz3kfeWZZE2bbDQWvpasHa+M+TixtBIsqF4WjLFgwH4hU
mNDkQrgvKJgpU7w5Xax04DwFRT9wljkbGhONiiJT8F/ikJ51oLW5edHtuF+b3KRdwj+WJD/
AKjnhpxtzpe7QSP3DukB35HUvtyUtZowvIAcKimgKqxUdSIW3Rt8O0roRY13bPtcvkiFCf8
AtxCwH30d3I0La2N7VYeVEtzAoA+FqwxjopXHyY55Qxt6VHAffWTnw4uPkdURnGeZiGieIa
Na3nWTmOka94adJMeZXO1Y02gDXhwNZXctkMeaZ4sjFbeSvo0dH0+al6oAkKjeF4XHG1W+U
1c8RpW1wGVhZkI3AjzBps7+n2RUc3ycKUna9tbxngtS52GnTMrlclipVmkQWOp8OFRdqwMg
pmTyIsvT1aOJvSdflYk6UuPBZFPxysfzJHGu5n5mgZYGyIu8RCEqPlkjtpf8JGtZP/48k2H
mA2yEc/lkDRpJd2igcvGsafuU82RjIzxYWRILIZjxsTprrapImikeOB1iychbBI3caLx9R8
bVm9x7XkiBFl6O5NA8ewepXXXjpTZBkZppFAZVJ6YvxFvm18a14a39lMTwPD7Qq4c+TuKgN
GBsu3DU1tj7NJbiS0qL+u1v109+1ZBKEj8so4uPO9K0vastA3C6jh7jReTEy0APAxH9t7VJ
JF22bKny8iR+qBtTaTZRe3ICmx4O0pEyruJmfQX4WYEA1omNiMSBuHrYLfjY3FCfueXN3Er
/AKUrbY93jtX9lZfYZ5Ay49nw0sBeGQlvi528KmhHpnX8zHc8UlTVGFqwUHpyc/ITGnHPdG
bPYfrNRY8ItFABGg8uFW87e00cLGY/XZxEMCL8R3cT5ac6hxYlChFAe3zPb1Enn76B5jhS9
0w0Q4DsP5lCFAJLEAT6a3FLNGd0cgDRtyIYXvR9vCieVA+PGtNf+dQYmGgk7jmvtx0YekW+
J28hUkrN1szJbdk5FtZHA5eCjkKDePKpO+dsRpxllhmRMNyJ8yuLcNabE6waednkylRgHRp
GPC3DSmODmFAJpoOrkOXTpoF2K176t7KnCZICojDY6KoDqB8Kn1feaieebryOoYyBQoO4X4
LWlX4+VM8jBFjG53bQAed6+n7bizdwc3sYxtU7eJBI1FNPJ2Q7QbAByX+4a0mJMXxMpvihn
XZZ/wAO40SpuL3BGunhR1vajQ5g86J8LVkw9vYmLuamWJdpcxzH0sU8DWBjTR7Okh7h3PJY
kkyqLLvkPH1H9VZXe8+OR+1Yi7cHGuYzM506rAa2vwrEbID5mVCzN20rIymJ5DtMcobVlHj
4VkQSsJc7MVjmTkeppZFOm78K8BWB/TcZBzJxEI0IuYNmskpIrtuHFaTt+/rSdUburMD62k
IBJ9J0p8BJkbtueetg5Ia9iNOm9+FHl/yNa8DpXnXlw91vsRv5j9BjKPzOAJPKxats3dsvL
Y8FivIbHyUUqjIyu3TcS06soY+Oot+ut+D32N2sNkbPofcWYVLjZmMzzSIVjmCWCP8Ai3Lv
RhUMGYzxTIoEjFAFZwNSNtFYctLrYbZD09f+oCrjmL8b1caa3vXbu+xRruilWPJlva6P6dp
HvobWupFwfEHh+qpcVifp4uplY6cl6osSK1+Hn51r8Op8/GsjvRBWDBPRxIxoGJBG9j/hSk
8uX6qHspo5VDxuLMpFww8DT9slZm7Zl3fAdjdY2HxRf8BV76DQV+o+yiOd+HlTStpGi7m/6
R/yrK7xLuWOZzHhKeCxJ8yjiCxr+/G/OhE83XmBs0MIMrqOZYLwtUyYmDOIZgIY8mRdqHfp
op1JoZXbe5rj5kMYheIwhGjudzLMDqTfgbVcxYvdYAN7qEWOUkG3vI8a29zxmwMhiQ6zxbl
v49TbW2POgK3sBvAtWuZD/wC8UwGQMiQCwihBdi3hoLVN3LupfB/p6Pjij+LkEcBwvYmlbt
r/AMl7TjDZFcW3DiOPE/qqPNbMXuGIrASEDddTx3WW/vFNDOiGeQAGGYBZLj8Dc7ciKP8AL
1PcO1klmha/Vg19TeJFuFXx8pNwF2RiEYHwIa1A6MG1uCCK04eHnVjx0rD7tj7y+FMN+zh0
pPjuKMmarYnZlb04qm7ZBGoLMvynmKl7cfRjugRAum21tpX/AC2pVy836XIx52x5nnbaAF9
SPCttdKlxM/JimkxyBDk7gBPCR6XOvEc6zMjuGUMrNyZkjBhUv043v0kuBwIrFcw5UQxpHy
BIYTYdG4dG8nFKhiEEgRZtF6EiRs1vUSLC9uHGoseMkxxDYm87mI/zVcaA/D+yvNjYn3V7v
13+yBcy2sZ+nL22dQtqNfmtXpUL7Bb9lbWAYeev7adJMWJlk+IbAL0R2/uGRjAiwjcieIex
HoR5fboO6gfDkJsiYj96Nxx9lOc7tE3b2I0yYkDhT4npE/rFJJ26WPvGBtuovqF8F+cezWh
jZaNgZnwmCYEDd5NWVCybysZeMD/uKLqaw5yLFolBB43UbT+yu2T29ORBLCfG6+qsCDHEZT
Nd43aS+hA3XFqye4N0xO0cuibggVCRx8ax58LHVmVYmeMkgHqmxN7anWsPtp2lZgPqHPFGb
+GB7a7hgSRRifHUvhsxISbYNzIx/FasfIYBTIivtBvbcN3+NNHC23KhdZ4Wtc7ozf0+ZqPJ
X4vhmVhZ1ddGDLyN68bW/XRllcRIOJY7R+usjHwspJcuRdgVDqoY2Y3HgKgxMNZslYUCL04
mf1KPGwrrZE/8lwPljU/nOCfnJttodv7ZGM3Pc7RHFZpHfmXc8KxMru8/0WI8syQiMEiB4v
mY/wCauvNOv84ht9HnYzbkyYt3wTKv+NNHmYrvKuofGG8MR+7yrbjdkZ4jxEwIJH3WoQd67
QMF9xMe+LcpPPWwrqw4uPIkg+JbEft0oOI4VyApULAqtJb2jQD20udnt9F2VJBtZ2CoEB1K
8TI78PAVAOk8fYcJbRI90+okHC6HXao++pJuzdNoHt1e3yXCMRx6bfIbcuFLizYc/as+RWe
LbYB9urW23WsnA7rOUaJj0XnO3h8SFjRmm+mccXmRlVrj95bGr43dsmBUFlWEs6KfFXplj/
qSa5J2dQMgPldiBer50a9y7dEoH1mPYygci63oY4nTdkAocaUFW81IPOnbtXcp8IN/DiDgx
dTiL7qMH9RRmHLQERTL60yrC/pt8J9tHvPd8YzrknpduwAdZW8Bew2IBqTWY+LiyYHce3qk
suO1wNrH2srDzFYudirEJysSHcpK/F0r2WxNqmwcvGGRkYrPvlgbbH040EjGzk6gcq+n7h2
5zj5EYkQsVZXRvVGNOBNuFPkYmDM0OVeV3aRdgSPbGSgPCxa1qlTHw5LyEphTm2yRxxvfQW
rEyck7ppU3O1tvqBI4D7Ye3ZwCw5gZY5rfBNwQ35GpMfKA+oxWEUjjhJZQVce0foftogi4P
KjndkJxM6+7pbj0ZRzRk4a1LDJCcPuuJxjceuNtSo3D4ka3GnxZmYZeGzQSO1iRx2t52FSY
yyh3x55A/I3LEg/9VdkjX4gZmY+C7awsiGcQvhOZRuXcGuPbU3bcXubNg47SRFuiESR3vuA
YNdlVmNDFm7orQoqJGix2W0bbrtrqdBWV18pGz8qVJhldOxj2WsqisqPLnRnmdJYJUQq0bo
uxidfmqOK/8BEQtw+EBf8ACv8Ad5KRudVUXYnwsFrLfASbLxs8rIsKLtZJ147d3ENRmefH7
Rj/ABKpG+Tb++xNhRbuc+T3uU6OynpwXB4KDqaxj23CMUizpJMGX4Y1PqG4k6eVGDteDLku
bmMABATw+FReuv33Ki7dhAhkjkIAv/kBvf20iYncpesSR9QsR6KOToXcBdvtvQGT3jGWFWZ
ijMTtaT42X1G96UfUT58h1MMSNaTy2qo4+2lj7f2hMNCPT1ZFWy+LLGC366eSXvHTLHRIYV
KAeA360Yu4Qw93iXVeneHIHml7rei5yMzt8vOGeFjc+XTtRGP2/M7llN6g0kRjhZ7eksNNL
+NR5nd5Bk5KD8qAC2NAPwpHzI8TVr2FHXQ1Fl4MnSz8Pc8LMNytcWZG8jSzd4xMrt2SwHWn
VSIiw0PqW4PttQg7dDl90Yi7SQMFVD+8SAAaMWT2UwRIpYSzurs7cT8NY/ccnExcbDl3vHD
6+swj9F9vwNuPKpzgdsfF7sEYDH0I6ZXqdVvVtK21rHXunburlSY4l+oiYLvOzqW2qb8Kmm
7fHJBHjxiRosqVj0t43pkRFeJAB0NR5Pcz/wDDQOscMMY/OyZVFgi+JfnX8wy0EDCPpYeNb
/x4TxDW+Zra1kZk43YPcoUxZpOP07AHazD8JvUX9Nd7Xfg5LD6WdW9LNuBG0jW37DWERibg
05jvuII6yncz3vv0Gt6EaRuYusrIjpIzmRRdSL67QtYkMcIkxem6yTbnRYoyvVKi3FidSKe
eDHJhnf1Bi6EMp1KqTp7qTFxl2QxXCLe4HO1z9sbgXKToQfw3Da1lAHWWGCUDlYqVv9/6R+
73V21kO3rRTRyW+bbZlB9ld6ngW2IzhSR8JkB/+td5wthiHV6sYK7TZ7j7qiQ+oYmGSLcby
HnWTkhSz7di2/FJ6QfdWLBGWZXUOzNxLyeo0DfQXoyoUky3KrBAxO6RibaAamlze59zbClI
HSgxwFVAfxbuLU7907xO4YlnLSiMEeG2ie2dulzp72Ekt2HtAa9QfTdsXCWOQSpIo6W1wNC
WOvutX/8A1HeF0GmNE25zfW2xRYfdX/wnZVaFR/5Oaem8v+TeGP7Kg6/9OomRkPsjMjqEaS
27gt78ONqAi+k7VBwEUS9VmPiW9I91DMz3buGUPgeZRtj/AP6UfwijFIgMZBDxkAqwPI+Nd
SHChVrg/ACVueV6uulhbhbn5ULeJ3f8aHUdULHam4hdzeAvShiAWO1b6EnjYedaXsAdaAZw
rNooYgE+69G2oF64cK4c7fdVgLeNa6jUWq0aKgOrBQF++3GivBSLW8jSYs8kjxNvGLjPJ6F
ZvUxj008aj7ZJPkSdynHqmVrv0wu3ZIwFgtuVdRJJw1tGDgEadPjbwrPyImcs2KIX3tcbYh
tThz1r+nY2AA6WRMAddTa3vq/A8LVknLUNjrG3UU6aAXsPM1/TTZLGSUOAw5gkqwv7F0qON
pXg6UglV47btwuLa+2hJHly+ht4uqH1bGjub/5qE0mbKVTcIscqpaSRhtNvaKxFkSSI5DhV
hkN3DytpoOA52o8wTeuH6/sj7TBGY8RtsmRkMPTYG+3211MY3xsKAYpk/wC64N7X57P08iQ
j/wADHAT/ADzXdj9wppdtmmmkZv3jfbU4km3rl4weNLAWCNbbbna1d67h8qsuOhPlxrt3aI
mDQu/1OSvzbYmFiT4X5UWlmjiROJZgLa8P11Jjdlhkz8jb6JY1vEj+Z5kXpGeRe4f1LlWRQ
bPHif5eQb9ldPvPeH+vPrmAkFlY6j0kGhZsvvBvp0E9AH7z6A1s7dAnZcNPgWVBLPIfFtdB
99A927hJOoP8CAfTxEfvbCWP31tx4FQcS5G5yfNmualXrPCUUyb4ztN0BIX2V2ru8OczZb9
U/nt1o1ZEYsqA8za1QBujHjFVEkLECRrr/ETnXdFilZY8dUd26rKYx0yfQgNmBI1qLpZKmC
CPGHQsAGEqHeXY66EUxjyyrSbVYMqjpMx9TRix9GnGslz3JDJjxRbUVPynMpILbtvEeNRZI
eQTtIIpp5FDOsZks8oCaEAcCKxD3JnyEgSY40rpYSqrel+GhtUkf1E6SDNHS0JEMZj0dTa3
E1iCfKljSMqtmjc9YbiH3bFte3jXcOpC8hfFRcRkVzbIvptZeBrLbIyMuXKjmjhVELKgXbc
t6V1A8qx48nIni6IRZHO9AlifTIqi5ZtLGlYNmqspi+r+IFZTId+zy2+FIuXvMySSJeW+8q
rHaTu8qt41sHjRNuVr1gonreKGZpAD8IcAKW9p4V3VgTa7kDiLkoL3rwN+FZWLjm0zi6A/N
tO7b76wGwekO49uWSGTCmYx71biVP4hQh7xjnt8kmsTSOHhfXVRIOB8jWN2xTvly5426S2Y
mFWDO5H4bCsGHCVnxu3OWllHwaHx8NLUW53PlQ7Z/T+13UXycnikfkD4+2j3Du/cV7jnJoV
JD7WOm2KIXJNJ3Pun5IiYvh4SnSMEFd8vi5v7q/X99cPssM2SDHIs0UYAa/j1DrSY2OuyJO
Avc3OpJPMn9K9d4il+OQxbCP8AtGPao++snBe4lxchlcf8Pbau2yPEzF4ZED20DEkjXytr7
azJxq82XKzX4HXS1dwfs0tmVUhkyGt0oowPX6jwNxpTpktN3jMPqex3qznXiuh/XXQ7P21e
3QBbGV/QRf8ADuAp4O2KmV3VrnN7lIS0ULX16Zt6mFLEqiV926WaUbpJXOpdifGrL6bHQDQ
a+yi1+Gh8aItqBb33rz/bRQi6sCpvqOFLGII+mlyibQAp52HKlKRIjKLBlUAgHWwtTtsXew
IdgNSBwuedGJ40aOVSjAgepdpFv10HhVmIQxJ1W6myPjsW/nQG0WsBqBwoaaDTTw8K8gAvL
7qP6vdQJ4g6UeQ4i3nXE+VfWT4ySZA22kN7krwvrbSrk2q99bcTV+Yq5o2PPhXee7sheOOR
IVTgWeJQlgfDc1Znd8kgfVsV0NyWDFmNuXhXK9wPdXmONPlkyQTy/wATpMFufxf8agglm/m
fbMx9kkEwv5WF+Da1O+AGbLzMhsLFyHO9kgQ2Ea/sqFu3TquTGB9SrL+Xksx+c8RtHC1ZbT
xJCGEkayCQaggBNo43a9dtw4WOPP3TIVZ2X+KEa5O2+vwrxpFgxo16QsH2qW8bliL3POjfX
XSvG+lcPL+xPLzrP/qJ1LTZb2iQfIiHoxD3caDu/Vycu2RNIdLu4vauzOWARusqLbUPsN9f
MVO7kBoppWYE2AtyNZfcI4Sq9xzC+Qy67YV9S28r6VF3DscEZWYxgzSAsVDnaWbmbE8OFKe
55jTRKP8AxoAYIm/zbW3H76EGPGsUQOiKLCtdbHStPbR8Dx9tNfmb1c8eXsogVrqfD21prp
pRHjQ/dOnvr2VerV7aJ56bfdQHLmaseA4V91qsOZv9mvhwq3EUvmKB8ND41P2nO9eH3mSSR
MhSVdJLBunt4fLoayO3dyLyQGS8c1teGjgc7jwoS4UyzKTwB1W34hxFbnIUcyxA/bW/qKVP
A7hb76xoIGEuL21WnyZB/DBUbjfz0Ff04p1eWUzNy3M8ge16WGWaScyK7ZsMkXTXFdTZAj6
XvUOZlZcbYWAf/HuABMeBkvTdxyH6pjXp4kaiywoRq3mxoXHDhR05a/4UPI617/0BHk5McT
kX2swBA8/Cir5kKsACQXA0IuP1V18eVZYSSBIpuunnRlxZFmjBK701G4cR9vecJfUmLPIYT
5BhJt916w57WJjCn2p6P8K7T3CW4aLJEdx+GQEHSu/40ymUQTTFogPVtb4TVw11GPIz3Fxu
bcToeV+FdvxlsZcmWNIlGt26m9v1Letw1AuPu0pb+OtXqw5fsoYjZUYyT/pbhup45cyFHQ2
ZC4BUjxoTwSLJCdRIpBQgcdacDNg3KDcb10tQtnQWFrnqL/xpEycmOF5B6FdgDarS5USEqH
2s4B2ng3HhRyUnjaHnKGGwe1q+oMiiAamUkbdvjehktkxDHJKiUuuy/tvXUxpFmjGm9GDAn
3VYG3nRJ4ilP4jb2VrrxoeGmlacTQ8CKuaPKgTwBsKB5a6UI0fpTAh4ZbXMciahh/jXR7j2
mLNiUHcYpBc68URxp7L0snb8qXsuZGfVFkhkvfwYn/Gr94780szcg427fJbmgI83MC3tdUc
g+z0U/aP6egljbMG3KypEdNkS6m5cC5PlXb1TK+mzcAGPcPiVl9Oq3BB9INRjOzEl7fES0z
k+oi3p3XXS3trLy44mMORL9R0k2kO0TWi22Ot1N6ycnK62HCQXhbexQzCzoCFJ+O1q+plOW
5liMsCROOmjSAlozuNwRypoUGWMXqoz7WBm3FFNwXPDfxpVN2ZQAWPHhz/QFdwzceGHuHbs
pmbKThKu0bX1PhWNL2ZUJkwFaJJxcBBpY+LaU2PjxqndM9hG2PEQQMiUXfaOXprI7JLE8Cy
AZGLFIQW22s4O37e8QIG67S5O9B8Ya9wP/bWJjRSp10Qh4b2cNe50OtZWJEAZpEIj3aevlr
ytXc5cvuC4+XERDk4YI3T9P4dxvuu3lWNiz4jSRZidJMcem21b2YjhpWKsmCkMWOIDjbHLb
PqNyk8OIANO31BHSspBRgdSQthbXcaTKxW3wsTra3qU2IINCsyeAfnRxMUt7ONCaJEVliWb
rgDcZb3N347ialmxcWHIyjhwmSOfnpoRpq2lPhIVwHyF3tc7VSSQ7mXyBNYPa/6h7YuO7N0
8bKgIAcrye3EGu+4zwL0EguiqoAQqFN1HjU0+bGs82S8nXlfV/Totjy9Ndm24y5UiGZYY3t
tnVGNlLHhblXecoFYnypAjYqg7IG3aLbhxqf8ApcD/AHceQwI4r0FXqlvZcV27uGDBDn/Sp
JFJhvbT1n1lWsPVWUuPjth5Am3ZeM3ySEWsvlQ8Dxqw5ca04HQURwOmlfsq1X8asPdXnXtN
N58KUfqq3Lzrp5ESTJbQOob/APip4sfpqymziGEtYjQ3Kr+yn+imEyxnbIguGQ+atqKvfTj
bztxoTZWOrygG0gujEfvMliaRHysqTFjIP0jybojY3CtcXI99bIwFVbbVAACgDgKtQFzc6j
nwtXHhofLnpQN9DbT9DSpXafIEc7l5sdZLRMW43AHA0M3HyZ8WQKI0WIqFRALbVupsKTKXN
neSOQzHfZtzkbSTp4VD3JcqSGWAKIwqgqAOI99C+t6F+NfzDDxnysfIXbnQx/GCvwSqOemh
r6vtOV9LmfHJEBYh/ExmzLrxtTRzYozohYCVRy9qHd+qkyx/TgaZeEsiEuCOYO0GsLNzpk7
dNAWlkikDO1yCm1VU3NR9PNRFeOHbeMhvyrspYX0OtCVM9GYsjsTGSWZG3C+tHFklWYGV5N
yqV+M3tXsp45BdHBDDxVhYihG2VNLhI+9MJj+XuvuHtANSd3TKcPN6WgsoQpwVeHK1PhSSG
NZNp3LYkbTu/wAKiyszMlznxx/thLYLHfn5msjubZbzSZO5ZIWVQpB4DTkKkGHnT4uJkktN
ipbawuNwVuV/ZWFlY+Q+MvblCwQqqlVF7m5PM1PPBmSYy5LiR4UAKb1O6/31PniZhl5EAga
XauhttaUL4tW/D7pNC5BTRF11udL1IkbtLNKxknnfV5H/ABGvcKJPPhVvGrDhzNa8v2Ubca
F6uOVX5VpxPCgw05CtfDjXkNKn6blGl2RbhxAlcKSvnaoOz9qwhkyiNSFuVO08NttTw1vU/
cRitid47YUOSIyR1YQ9pFZedh40mRjuHhddyMuoYV51fkf20Bx8aK+dC2p1FH28aUjl/ZEV
x4WtQfLx1eQcJV9D/wDuWxrb2vOLRKRtx8tTKq/5XWzWFHq9zjgPDbBCG+8yEmhmZRfPzFI
Kz5B3FSPwLoo91edXPnuoHlwtVzXs/wAa14/86NhwPKrc9SD7KHiRQ89KBtbgD5DWhfj4Ub
cLf40PI2rUcSBR8RofZR8qt+HX76NuNbeR4/YznQAEsfIU/eFiiHbmWQpYFpYtmiM9yAd3l
S400chkUxRzzBbQo8oBHq3cKRIUdu3LDK7ts9UpiNrw68BUM+OpgVcpYcyOdRvCld5IsdLC
nbY0eEmMchw8bCYjdtDKPw08m+S6MqdExt1XLC6lEGpuNakz4mb6aDd1GZSLbRdrA8bUveu
8s8ODC/Vw8BAAXt/CZ+ZY8QKyv6gyIzEpXo4oYEWsfVbx8Cabu4jL9tzvRkc9rN8V/ZUOBC
+7t3chJJiqf9F19exTzVgb25UPOgPA/to+etX5EilojnfQV4W4foYsBjL/AFjlA4Ism0brn
ytUb4hScNNHFJe6gJI23cptY8Kl25UZ6Wsh3cNdv7aORHKphF7vwA28a+oxXTLd5VhRAwVd
7ajex4C1Yq5pEM+Wp2RE7hu23I3eFdV3WCVVYywM4LIFNix8qknhnSSFL9R0IITb42p1jSS
GNF6qTSrsidBpuVvCo3fMhRJbmNi4s1jY2PtpcrI3mN2CAxjfq3DhTNM/0lnEe3J/KJPEWD
HWlxXxmjUztj9ZmXaCtjvPlY3pZInEkb6qym6sBpdbUAPmOtGr++r3sBxo208uVX/vb7Lnj
tFz5152B/bQvyoDxojhRXly91bvEj9tG/PQ/fQB53B9lEGuGpvV/CiLXVhYjxqXt8fcXXDI
YQQbBZN51Dt8w14Vkh80XyXhckRWsINLfFzFCP8AmO2KISRY9k1EUp3MGsRzrpSZcRiMglk
QRkAkLtsNdBUokzInD430aEqwZY73W+vEWtSzbw31BQfVRI7NA0K7RotzZhT4ebjCKIs8Sq
qlDLGT/EKtqC3nS9s76ergEj6TuK3QxMnwCXwYcm4UcnsncTPECXEJt6/dqjX91KO9g4Pas
Qb8y6mPeU53bmfLhyqLPaJ4MDBBGDE42mVmFjKQdbAaLQPO1yPbQ9tfqqw8aFuNj+yjQA5V
w+3ClgKAYzu777+rcu0AW/ZUmKGjSOWSNugrt049hO90uPTu/DwqWKTDgd7KnUSRlklAa9w
3BNPCpu3SyA5T7ihLbrDduVXYW3eBNQ9wbGjjlEsO/HR12rFEpBPIEknhXb8rFiWcYruXiY
hNHWw1PhUEKwJFKsUySvvWzb5N6hiup0rK2YawTyi/SeXrdV1XbqeABrIjxITh4siKXwjN1
I5JLhmCWPpHhS4+JidCF1kLqZUkl6jWJLsw+E2+FaxMKGDdOjRGWLcqgBNG1JFFMLE+oxMj
HeJBI4Y48kjAlvWSdvspcVoSzJOzNk3Urt2AA7S1zciolyIFxZ0UK0CEFVtpddulq8fA17a
seVEVqNa8hXlz9lWtyrTiRpV6HjrcVt8KI50Bxr/L+v7D5/trXidK8LGiRwrXhXhRX33r9t
WOhOta8jxH2NHKqyIw1VgGH3GhP26WTAyVO5TG5MV/Boj6SKjl7vmjKx4zuXEjj6cbMOBfU
3oDyItyoDmdDQHhR/Qv4f2QHh9jHwrTW9rj/hW3jodTzNWHEaVqKFqI5GvMVrX7aFWo2N9P
sAPKjfhXkOFDxNacaJ8av40D/e32AcNSasfcaA4mrjgBa1DX2+ygeVC41503if2V5fZeibU
L8OFbvDSr86vz51f7L1/hXur3W/s2pfdX3/to+37B9p91Gh9h9n2H7VoUPZ9g9lCjQofYfZ
XuP2H9I/Yfd+ga932f/9k=
</binary><binary id="_3.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAgAAZABkAAD/7AARRHVja3kAAQAEAAAAHQAA/+4AIUFkb2JlAGTAAAA
AAQMAEAMCAwYAAA8VAABAWgABBor/2wCEABALCwsMCxAMDBAYDw0PGBwVEBAVHCAXFxcXFy
AfGBsaGhsYHx8kJikmJB8xMTU1MTFBQUFBQUFBQUFBQUFBQUEBEQ8PEhQSFhMTFhURFBEVG
hUXFxUaJhoaHRoaJjIjHx8fHyMyLC8pKSkvLDY2MjI2NkFBQUFBQUFBQUFBQUFBQf/CABEI
AooBbgMBIgACEQEDEQH/xADBAAABBQEBAAAAAAAAAAAAAAAFAQIDBAYABwEBAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAABAAAQQDAAEDAwMDBAMBAQEABAECAwUAEQYhEhQVMRMWQSIHECYXMiU1NiMkNJ
BCMxEAAgEDAgQDBAUGCgcHAwMFAQIDABEEIRIxQRMFUWEicYEyFJGhQlIjELHB0WIz8HKCk
qKy0kMkFeFjc4OjszTxwlOTZHQGIOJE01QlNfLjVWUSAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAJD/2gAM
AwEAAhEDEQAAANtNDRJq8il2MJXD9CkWHXgYg1YxDI5cdZNP2Qpm8bkhpv8AsCpvewKm9XB
Kb1MJxvG4dTbriFNv2KU2fY1TZdjVNkmRU1AULnzdpkpjTP8AMZT0wr5B6QGBpLJGhG2OKs
GsGgYbdnLYskokRKyZaey0KVAJ4hE7GQwjPQEPPk9C485b6Qp5qvpCnmUfqHHmCemDDCV/Q
KZhbZ3XHldbf0jPyepCDADfUfLirsqF8Feh+faEC6vKag0EjKpjtLZmKlKxZMs81AVSVMsD
7tiIJdnnBeOC8Z8/OhycCFMNmO7lO5OHJXDh3O6QORwPpFTX5nYlPMaDMG3z52AoeZmxZaP
At2YPUYHcAjS5PVmkilmBFmjOPpsNmQvmqBckstM5pMkaBmmCzhJQcwWQTAHczdiL7J1LfA
4zQDYZRpPnEQnhZfG6bNlwyJKGR0+d2QNHxygvMeoRnls3pkZ57dPYMvbeDUCzwTGQtVbBc
H6UCVSRBws68JnCsI2k5xDAUkM7sc4TM8ukDFiIsBL0N9hW0kUgtewOLQ2zMQD3CS7ZdWId
PmChmdOl8EaHGbQTl4C+YeoeYno5/PaEiiljPNt3iL5qFq6A5U4cAK2DzYltuGvbxmudQJ1
pxh27jygVL5nSCqlAIVob5UaOLkcmZPAOtJXDQLYhSSUcbKqyXAHqMTtxEWMEeaemeZHpJ0
EeI5YZjzmpauGhLNFFma2p1W0wqJbhJ1GkRRxDjNgfQhJVJXeF7qY19MuVgpwYQ9oMQawNo
AZdzurzRr6BCmZbX5LSgwkmfNAwhXLtO2CHeZ+meYnpZ4IbI5YpTzhiuPRkXJBM0NJiCizQ
AQvKdyecmwfm6p6CmD3hyogqgUDVQOfK90dKCbwLRDZo0K4qTjWwPhMxoslrigXBlgEZp2Q
llHliHzL03zA9PNBjRFLFKea3KV03uL2OMNvQvKZqrsIjHO140GDbmYD94k8xl7OeigZbZ4
wJ+O2N5t0mFiYSPd1RJFORtmVsUj4YqToZSarRNLnNIBNhmzmaNGWY8CeZeneYnp5kQXIpo
pDzO9QIm1z2myhq+qXBWNxhpM5oHkgaCUyXbhQcWaKIiMlohgeULON1YonKVhQN1sLx+ZWM
XVNlApC2oFBaLPGwy5EgT5fXZg0rq1kC+Z+leanqJYWTGTQSnmRMSWN1UtxmN10oEICT2fC
2eksEFw68wJ6xKUa5BgVloTESPiKRJg0ltRSl3MQvF0Y8IbSUFGaHq9kz8EwoOX5AZoalp4
DN07wA839J80PUyg4mRyRSHmBsEcNpDNERw17xnz0FksV6Fsjvj4y5FBWDa59gczkrizDeh
JCGOgCAomfIrYwWaQFoIQZbsNCToHjAGnGlSiwqUtKIiDSq0CebekecHqZUWTIZopTyo8BP
mzAFqIRm6qUVqyEhDNtCtehYNOPbQJ2yDS2ZAUg6KlNAgxaeRyIoHG6njC9vOMHW9E4z+g6
AnrWqxmtLmLoXzpKoaRwO6DfOfSfNz1UkNIjJoZjyk4COGtsty5Yms2AFHWsBWNsZFFCSCV
GCUG3LQ0hOUrwTeiiL3C8vDVXhqrwnOQ7uUStZhMfNZEGpdmqwfpHxI/zn0Hz89VJjiRHLD
MeT36B00Id5IrVmSEzIrwvNpE0MM46EuKLdclXK0s4IOEsepu1HXSThlUPdVsi8iip3C8nC
80OWc/rIgGA02MN/PjKJosB6D56esExpIjlhlPKDAXQBQlFAD5qt4d1OUspGhzkUMZPS5ot
W6FwpuIkCoB1OTDUYy2QQ7BoPIZtDWvCkSWLOIa7g0IeD2CAMKtUhz+mAkAxCJHgdxiD1og
PIEU0Ex5OdBmzVVbE4AlktAWcWTCIeeyUzIIgXRruEZRsD9JhWBoqNuk9kLIU0J0RJas4G2
OZiNXRnojJgzg4exVg1CZYiEslshgD1WOKkvnG7wh6/bp3SKSOU8rNhDZt8xow4+hI8qTSU
CzXitFcx1IdWbrCs+fioJ0UZjJ9LIZcZugYKffpBOmsZbqRQGkkDaU6K/wADqZTJBMjndAE
BDQo6HTZIrAtpiz2C3VtEM0Mx5UZEmQ9IweWa5gMC00EA2sbHFMgOlDDB8Bo+zdM19fOSGi
nzEoXdn4jRLmuC1zJ6QFs0bSS7Jxyo4p5EqEL7DYgQ9LmCcoSUx+O9E87PYbEFggmilPLDg
E6a2o3OhOaroAcIMBQg+OiF+oSF+gvBOOscBEhDLD2SuK1uJRbtIaV9LCYMrb0NMDVbXE2o
DTlTOa+qZ8mWYZooNKl0wLJmb899AwJ6/YhmIJoZjyo2DKmpoTxl7qFsgINkB8r2Dw6RHQ3
dAY6LdZEs2xjgxGPUjHlCoKOQhDVQ5dTV9jtMVqumkMg/VuMumoaZvHegZsuMU4OJgT5lsD
v8AexTQykM8Mp5QVEaMK2xlwdO2iSrJTJo614GslPkk1UOHKImoE66NFkleDmPJA80Pulc+
MHC1yOfNxYFFTu5TmrxnRG3BmR22MNhcxniIIwG+wJ7FLFIRTRSHlJ0GcNRWWmI+eQmgnHk
c0UgJZqRJXJDZDQ9mdKDqpEaEqdzOE4vQVyzCNsEstCQZeqaQsWF44eQ4CmuQWrygEPrRJU
NwXQTgd7gj2KVjyCeGU8qPAjoRuRxhTkiKclW0LTLwlccXcDmx3CuUHXjmrZKVIjRC9a/KA
bnQBKQZKXbAUuPVFO7uIRhbOlOtSKGidktMBtRljoCxumzB6/LHIQywzHlZ4CeNvmNMBCIs
qPGNMZgPOcPK8cijzWKtmqZkZjTV8vdG6KAkLFnIyaMlVGTEa5EZpERyIhIiKcNItMbdsMG
jtlCZ0zcGg3EbjDHsD2vIJopTyw+APm1pS1SBah0zN+KEkptlDtqCQrwXpynadxXfMgvNcC
KWj4zUp9xl36XgEcVSlSM8Mk5CGCoCDFBkxxNqFUnYsmVw23xJ7C5riGaGU8sP58+bbkQGg
dgCLIUrOCQu3x5oy4IoUbV3he5BeTheFRBd4kqKsXEqc4aqKcncdDPRMnrMrsxoejoStaZY
JuWoZ3FbnGHrbkUhlhlPKdHnNKbLuQYMLVx0Yw2Z6S9cMmeAngl3Rj+ClSVr0B6RjjQsyFo
LFcdaNI/OEgm5qnUrAwvzV4AMfzmkBRKIkILLxDasRQTy/0/y89VVOIZoZTynSZvSG0heJD
FITwboxyluwGnBVHSZo2E2fOj+RB3QzAwk0SFVCnByJwvDawc7kFpuABAImpKq3ZB0FqsTj
pmluvYUf5V6r5WeqcvEE0Up5VpM1pTYCSqAWsWqAe3ZJHWmKZ45PngNaL501F7H6oS61DNu
tSFOIuKCxHN3yeOS6Kom6Ba0/BUcRHBmfNniegkAUbLVJ3i5i55Z6j5WespykMkUp5TpM3p
DTVyYsLKKvkqcgtG1ETJBZBEJUSZ8iYwx6JbGEhWq0r13KW5U4ciKNeigQRrBZGVymlAF46
IDVN1oD0tBWBehyRcJeX+q+Unq6tUhmrzHlmgz2gDE5OkDzaVS3SoWiKu5SYwFug2xEXB2S
JzB+33DlYovN4dyKd3KdyKLDKgOEakcDZSSlO4oMKDB1sK1LUAZ8v9F86PVlapDIx55XeoF
Dc2PNzJrqVjh8NS8RUa5IcJs3CyE7PE+vq3yXs6ZLfC1CPNzhplrzC93HVLNQuwpXK1ggPG
wPnIas1sErYqnEhgw0WA0BA0zkUizekyoIk3zDH19NIZJ25xhqMqOOFF+srFMbZsA3US2Cs
KNMMbd1Qsz2gKOAzSDwWN0MpQM1rIqIpRqT3COxBMVgOnyoPliaFg4+MMqGmCcmVU9hVFIs
xpsuaMMYxpO7Y5Q0eVPhgoUmQcjUHxPQhr2mlkcQQGz2+F7mjuRxytUXmqMo1bBz7VEhjo0
gedpRGqG1DBTsQSlofOwjDn4DTqikGV1eTNTn9EhjrB6QbmNfjS4zLqadMtxquynGrXJKat
+RU1a495ruyTDaPxPG37E8bRcQw2UuKcegOzhUoyG65QKBSBdr1pzQUxg40TwV8siZ6hrFR
SHPaCEzkezhMkuskMZT38JOicPSJw/kgJ+Y4XkQXm8OVqjXdx3conco1ycL3cK1VERVEVVG
o/hqP4iSXjl5SEUUDlCcxXBFqQkSwjJivKshSZYtE2a0EJXhvvGUj9AEwHnAs1VtEI4hIUZ
bkRTqGeBUxGQFQWr5n7ZGUzRO5fAVXTRGcsl5h1CfgTKRUmnapFG4KGEDHQbYEQmjiClBkr
KZduAr5cqEBJabBXNBAOoBNroi3wri/JwQPuz7wxA2uWrAusGI6dIIyqWA5OnTCdeBC0yrc
HMePNANqcGrNC+QBDg8q1z7ijAXqFOqXkJK0k4PqEoR1YjEQpI4h6WAq2I7QyK3KUnSIR8x
48gKKEECtJ0i4dLBKcr64vVpC7C2cY1lMtSQIX7Q0iRANBKZw7NwLo6LjO3yTiiH0zQEh9T
OlLqGXtHeMYeLNMymoUyeml4G0j8Zm7GgUypm7KZ+LScCS3KIqKIvKJ3KN5eE5eEVFEVUP/
2gAIAQIAAQUA/wD2v//aAAgBAwABBQD/APa//9oACAEBAAEFAGriImrG8qqxRepoTHvIhjd
KcDDIfZh1o6dAQ7ALgKyxd6MODAgh7Cjke1yORVVc85pdonnSZ4xNYi7RFVued7XPOerx+5
c8pm/G0XP03vN4voREVEzf9NeSiIhIE7fm8XtuaTPzfm/V+a85tvZ83pvYc4ue5g9s3Wrqx
mEhrKMMBt0DCTXhcdXMCpefASWhq/tXF9ZfGVV4JMoFLc3nUPG56ZLCSGGeKWXpKMkK264s
Wx6fpqyCLvriaOLpeolCT+SjEz/JheL/ACWVn+SyMT+SyM/yXKif5Meqf5Ldn+Sm4n8lxpi
fyXDpf5LHxP5LExP5LCXF/koBcT+S67P8lVyJ/kmtxP5Iq1RP5Jqt/wCR6dcuO6qTasAQOQ
caiYa+XkLCGL3Y65DL95JHjzA+tv4c1N5IxJOsKu42yS2aTu1yi5HzrHOZJ2ILzjj7023sr
WvDq0GEZGUG9xczooYOrmdFUXpFhemsrLZpg4/OUchXT2TJONuZXO4u7x/FXmvwy92vGX2f
h/Q4/kugRycn0Gfid+5H8retRnLXzkdyt9v8Vu3YnMXTnSU58KwATFsi5u3nhfVExuH+wVL
+PWTkZz1gmTVEsEZnmugbO6akJmjM5sAOYSt+yjexVG2uv7JYqJnYuPU8DmqeEaWxdWW6pt
LCsovRLWe8IhKCBkKtLCJlNRgS1cthR1Q0B4JQteIFZWVzyjC4amAdpLaOxLkJKFDjjljmj
VNZpqYms0i5pExUTaaXPGfVVbpZXtdDYFtGPrJmLc9NP9mDlYYUEq5Yp665CcVPwdaDDL4T
LO4HbUX/AK1oDP8A4gwHtIoJqgSbmnWNeGNYs+x2Xm2VF/BW7THMZIyFJK67BSWzMALZXST
x2FrPYFV4ETafozaULpApqtl9Xxjx1sdM1OepintajEwsEUvCLavHWyr7PpcEGhCF+mbXCe
gJmgGkdMPrz9F/dpE/oqqioxyJ10c6RgjrKTeepy8mEbNVVwTAAbOIh4YUnteuR3qyuqGsN
6OxAbTma9mPZzsr+S9BbeSgkKIFp2RWvaf8x6l/BGIuXZkoNVV0QVahNSAS+vfFag25stcK
RRjlstppbxJvj6iOoCeyIy1HEmbHdkpaBxgDB89PJE3nqrBhRhG+reeNec6o2dIQg4QhdKi
fouIqYjkRTbAIBi9tRsf6mvZ0MLZKvjpoXAdbK1g/OwSm1i6VbUuUV9K2Iy7jV+xihJmqyO
2MfDC6OvuKqeSthooamvmOhIpuati2dN75Tv3/AIE1PNmC2xA56wPsBTppnPJIGpwQupDNa
TctGsuclkgnJtBgZZi3xAcQ/wBzXIqpkSyXXXeM85vPC5pEXfmkRbbobuxlra8A6wOXPqvj
HWMpjoGCi4iuc1Z2KT0aTx1fNRf7Z2DGNr6mJgeWJigBdCWXK2krI6wS8KlCrnskquKrYoo
ORWasKD+zTYNIAJLX2kVXi9UY9bI4YmLUf4GxUz9OfIYIyoJhMIYxLu0me6EevPisQ2SNO6
Jfo9jXxgUXQc+aYeTWgclXvBp5jjzHc5dHWyy34TSOcuXXNbZ9M4QforVwlJzhdbBkdnDJZ
G2UILBL82S1tunQWRLU8UtgxNhjIooo8pnSlmdURNJYCSta3rGE/F1xPtEOkDdJJ7QjqonO
czrjWo/pIoouancENAvLc5n4rzuP5Hm3L1HNUoVHNGxonIUlQZQe1H9u3eIvjrA4jbUGOYD
nmmVtDCLWE2sRYlOGWNc1EDQynlsVFxVzpGvt7C6JkWTo7aGqBlOE5eiq6l9PQgxzRVMccE
MNlGffdTB7Ko6OkY6rq+YfJbldVcw1gUfJiG1FAMxLf6Z5w4b3Y4hApAjYIp+kqiZCZr1YY
BObnbFW30Pt4eJrGNEke1jEglvbkgWQmzvGwk2yJn1zW865P7bJ17Dhv+t+MZrETxGPCVZ8
tbw3BvtBUmpCHhW9nVi2g9fXB1o/0zWH2o4i09VKE2zoLMi/K5EcgqWgZIXahz2JFqDeR9O
gVgsQdf8AFg3fNnzhi1bokoanqqph3NjFVFTTWogsEMI0XnPCZd2aV4dJXrW1fsYmm+6dXd
F1StJjpQoXLZj+kHiY3MC6I9gdfRQiyxTEwQQVB62HQb3m8Vc61EXnC9fH8Kn9uY3erWeYe
quL4t1Tyg0otCbftiMrhCJDU+iYv0tiiScKrhhlp7J0kUSqsW12XbEk9QVBzrXk2VhXRy9J
eR5BcVDWR2Uk2EdFCDPvN41MVyIgU5U7ZzE+QaMhFgecKBBXSyTA2DB7Dr+sWFUrmSOtehb
PEBSFL7a/a91dyaDJVSvZ8Tx5KkTaRMXWOVG52KonNlqnsOIRPxrSYx2WjZpKztgvZy8x2h
biAZXgdCmaVc87OCUxjWo1usRjExFbirvOypEs6wWx5WEMgjk8KM6wVkotbLJIFRth5qrdP
F+v6FWjmTyzSylu0iBGQn3xZDBhaSnHsprY+KuD5WF4zBYnEdCBI0iO6pyj5+Rs5px7Zss9
Vzkj5gPZxK+vYdQXiLtM+45J+xX+2zP/AIOJ1+Nbxua2n8kO/wB25qshgUSE4+xmniha62d
I4Uiyfi6yc+CBxBZaNjZYkMa1Gt1mkw+nhMIv4p4xw3kVpgYExgVPWvrgvqq+lFtyXQwKLI
OHXgxAD9XbxRB8hWvGC60tYgqwccQDpB/kbAtgQY/OiNJkaxrIz47BZ2J9noYI5PQIKlHbW
x7Ror2ris6/nCkJqNeC4me77FUTmy12FxKa5r9GKmJn8ka+Yp5mv7QoiEWD2RVoWjdNTWL5
z0NaivYxJ7IQdsJRVjKuJpcVFzziVrm3ap5RUz64VYtGysEPnJRFywaXIFU8yECKmkTrTJJ
rpHqwc8oNb0r94dTNORzm/No+eIPohXCzgunfEUkFpXdx72MIaVZhqsdosC7TLeeQ2y7HX4
2Uv/p8Ymub8Y3E+n8j/wDMcWr39IqepHK1qMu2H2CJpHeWPr7ORpXNyT4NVsZH4TFVEQjqq
EeUTo6UuRMVF2qeNaxFTNouTFijK882adLZ8ywKQ6O+tvvEUvOx1k3UOb8ERVViCQSuXmOf
mmCqFRPVZTSQV/VzSTqEwp6c8U9xVlD98DkLeN8doRJARNNEPDzEhT7bsdfjZKp7Pjf+ta8
M3iaTP5Fei3fHM9HRec624lWSjpRqcFN4qLi7TPPq3m950vQlXR1ZwCDMvOIJbnGdTN97es
XevK4RdSTFvOuQ2mkuv2AhRAiWpz2rSqa4R9kFY9X0W/hZaelGiHrnFwCPWGw5sieIIaZpA
xpaQS30zrIiF40MVyCoRldZQnQXYqCTzj/euLyynucoaRlQN2PnmyU0Nx6KnNY1MTev5DVf
neUa5Oo34RBLrtvOHLeesort2IRbdfDn5JZtyntbgw65urIar4irjHsLYhTqoEdLxeipB2X
DP5BJcyPvo3NTvIHN5/pxKsao7AC0P6wo0YOqB9Yo0EVdAV2tOO7i6s6WwLFjMHtZyGTDL0
UIx4k9dXUAkUFc1PSlj4zpICqiGokNtSJwVkIlPMobc1zJAemuJBl5kFolYus7D9vNlp6Re
QTfN/txmJ9P5DVPnuV/7RKsixcGjorD1LtMVdJ6lRXNZJh4gx5X4eANHzllLTn1oZbcDHCo
66yKn6S/aa9MTphITEa1Utyo3G2ViU0xKIyZ0kwdIFZdRMbEFy1ieHWhC1IE1sdfS1tYLUj
yTwxJOO+5uKdjnveQO1THEoJcBkWInOXM4bxzJnmdA1SLUhknpGlW6u2rpEVFzsU/tsxF9r
ynjm9JjFxM/kRd33Jt/ucr73teHCHHA9OK/wDcvlNtblxeBVI412QYIDBM5en5Bls4Qu6pp
5h+mvyQeefRAihjlLc8jPPZIPYzxtEiAWqgldeORcuJjLW6qqMSvkVuTovQljixDQuV/pvb
1Xk8wBONK9ixRzCSSrXIiDEHTDkBhhJ175mQw0QDj7QmN7x+UaSQUjfPnOz8c2YuxeV/67v
GIuedfyB/2DkfPT7XXRiGUkdTZRWgHnZBMYsB9bd31vFy1BDEWVT8+IJ0N9btZYOLkdTkui
o53EsMMj9y73DpxOdmgVAbdGQc/N95EBrBEJ+9FDHXc7BWRlwh3ZpB84g0QA05SxMtb0hF5
4UiOGBskUe89TUTSZ/5Dy+Iie47qp/t11TVw1YW0av2Javoa45p4fhM7RyLzZqp7fmV/t7f
husTP5AX+4eST+5URNWYDbASKQznjQjBzhr5iLUjdBEtst5XSZc1rLOaOOa3m6OsHg5ytnq
7l47AxgmTgonNSmHXpBMArfV6VkuqWN7rypa38kcYUHVBCMs+mEZFU1MVbB7uJ2Xd4ZGQBW
TwwKYFXuHmiIh856VxN5YtZBJxU8UdP1MBBAIE7DRlRVSyF+8ymgiFuVTO0RU5w3/5+ZRE5
7Selv1/Tv8AX5Bx6r+SfXIpUlbIxkjbKKKhwMwayCP5+eKRBzXoFRFS5DFFBF/qQnlKQiWX
namdkXP04MZPS0lWOCZUFyzyQsllrq6WJKCn9BNjTUkM1heXUcFeZGTamQxwpYdPYB19KgO
WpZNaI0oQq3gsq4ONnWtWcGQ5ybaqvHlUtvyXMOmhhkhCuZBDh50mjcviMdgpy+M7XSc0ai
JFzOk5/wAY3POu/wBfkHIIi9Gu1xn71rjEOEtRYbOu5s9B5VNiHIf60Ro24/SNLMmkZHZCT
zz20MZzo2vasaYU2b2w7w7Mcs+2p2/3NcJX8xVgu+9AmXPVRDkyPLtm1AZsb4mVtdGbJZPF
uK11TU0dAP6anmYqyT0OzS4WyVIbYCWwh521WwEqAoFvxjS6EvXj7aKrJGys7b/rRip9rm/
+A14Zjl8d2v8AcPH6/IdpuRYRGc4S8kcVj4TDKyAgg8ASxgjpgQonviLHmqaqRsVUCFD74S
vE5YcxoxttETZwWPY/ZtCOjPFbZDpM+Uw9bHpKutkn7ichkc/UTwUtUMNHFSxLGOcNZEWy8
2Q8I0Zwc9tE60LvQIwa6cQQIo4QQcYiEqD1Jv7Jjy6J8dRa2gb4DelD+RouNPUyobK1zW7j
d2y65s1NRc2q/Aoq4zzipvO5/wCx8U1fnVRWpaw3JgoYrRREYxFobKQx8tKHE8euqnq94U0
JnPgWLAudLeiPaxL20SuDhgfQ1U1uXESyS5+wM5skNldxBy18BcUtQFSjliVrR2RxNjjRMP
npRp7ikbBz59eYDklTeq6CjsCS4YrCKt52vnkl2menycNNLl8I+slllihZAWKTHyc/2TU3t
3lO2T080av7OdRPgfPpZpcVURO589Hxb2/O2J7AAqKuIixZERTpSHjGotTUX57IXHVdTKZN
SUEGJVUsEqv60GZo3QpleGYTfTwkm2L4ft4LLWmTwe/un1AwNeSMCwaSNjGuXNLi7zeJvFX
FVNepubTe/wB0AAw5S+lVsZHxgdZOxK+Qt07mNrLOy6IRoxUNuTOBVXQdtD3CKvNmp+znVV
KH1eGrnlU7nf5HwzNXR4KFvlfHFHJETf2VhaDUaEPUcenrzYVqIIhCYp2xiGWTY41ZXCRfN
U2CWI8UQX7xi1PkjthJVqwlInVGtRXIq4rUXPOIms/XS7aiovlc9OaxE2vpVc/dv0eDyPaB
9c5rGBqV8myon9cDpDI5aUWgkWB9T1/aIqc0av7Ocbuh/Rut/RO3dvpODXdswhsknW3M0U4
Y8sFW32UUEcrS52jWks7xwfQrQBZSEknKHnQecm1KjhYRC+NgRJdellJYmXLnyXdaK0aZFX
P02q4n1RfH9Pri/wBNaxcTN54woeIoc4QIoHlrIJQ7Pokr8A6RrIoCWWAvUV0xEPVmwH8kb
pWc5tKHa41FxN52vpTpOSCLIlLnD5+rpq+c1ptpPZSWJEVxPOE18oRcciuSaISdat9QGJak
Ro65NsoQErSmViJBBPbxAmSDsDt4CZwh1SUOWxLeWhBr34m1xfGIib8JnjFTNYmv6ec0ueM
VN5YBzEy3NLGawGnqgHndCR0RggcQsCFxLnWjsi5wv/TzzFSj86ZrE8Z2n/ZOGekZ8dRJ0R
9vUEH4dG4N/wAaP8Q5SLlsEAMdfBLG+NSy/TXDjlTT1lYQETTDkilEAV5Agjn1UwiCMibAj
QaAYxYaQQwqoImAkrEc1ZJY4WGnTQzSunLIDZLC1F1/T9P6bRc8Lj1cjZCrxko8iyREVwBE
itihnAt4ozhTeh6Aumsbg216/S8oXrXPf8H5xn12qJ2i/wBycfEkxHWF+xq7RJHgAQVrq+0
EOWeWAqBWugCFgmr4Rv8AaJJK8cQY6zGa51lEXLX2sbWvp+nnWNejLIs7K8OIdbWdkER8XI
OQ16m3zSo0XoLAAMmP8guGTULqWMEocqcewhmkbLHI7yqSkQwY41jLH6oq6xURyH0zEZT1i
CzfTCB/vKNWVZxtlfEU9Pw8D2Z1b3y8wXr08+iLR6Tbc/Ts3b6TgnKtr04zianlS5JQho2R
S2wUo8NcPChzBFngr3w1x73xS5BYykH2bbCQmIuciY8sQOurTwizALOmrUnN5weNAq8iU2z
FHYYJWtlsKOV6UQVM1GDwDRwkDnx2MU/Mkp1Qr1COrZ5QS1Li6KvJHJW6fHZxXk5THdhWJG
lyOti1WPT9dJp72MZKTImH3nKWIXNf+nVXc/ueIMRfTQ7+F85Hpc/TtE/uTgnItqh0DBubE
kaNYQlQ9TABKHaEBDM5wNwpATGWAg0bOgucFhMHJkmcHZNm+9ZFCrDby8zKRK7kgxWx8/Gr
YPT9t4rKu1s5ICh4YWFW1gLEUNbhx2VdU2tLUOk62oLFmvA2NEKjDb7pY2mBi3lefzI5M9i
6jspoeSHEwDla6KZERqFkxCQBkOKgMIgSfpY7s8TkYAZIEhhJi7lvp5sx28pk9NRjNZ+nbK
v5Jwqf7qwBj6qE1JLDpJ5Kyd1CNLAK6slDiiEjpiwCYXR8mPErgZBj7W0LlLkr7i0KuLZ8c
8n5CuOB6BYGgWpCzn2lUUxhLB6oEJsEtoz38x5Zj56wsk8jmKaubXc2BCQWHWTYZzT0jZ1z
CzILI5SbxDYpEHs6qP8AMLhmRdMVAgHTksJm6MUl9ZfElHSjRSzseKIQFMTz7yrB1dF19kH
ZcsamVLfTV6xm1zTtdy309HwrWpcaREvJJwL269uVVGz1bQhR2PKknVGuFecwU0oO7toRrQ
+l91JL0VjPEdDTwCEBgOYG2vFZBHVJDJY1YpeR8jMiv5NsD4OTDIGjtCg5I+kfWRQ9YKVaC
VtgcXJWdF6K50NCB2LhzaZsXxY1jXWRliXVgHSzUFRO6Xn6uQcjn6mZBqmkeJV09MM4mdoo
xJLveL1Yqy8pEo1YUJBFx5+0Wsbuu0umL4X6d2qL0XDb+YnkZFCY8W052vGmk5uiIQrjo5D
yxTI3wWFp65H0rD3yjCMMmtT3WFkDWujIY5zGetdI9NquSMilSesryZHhAyRuDG+0fXFTNZ
SgVrLaCzEvG9xDGP8Af6OyjJhrQ2QASR0HNFkSj1xXugfUq5tVWwZPLFZXahJU3s3zgFgM1
1sc8RhhlXf2ZbK0AY+9fZs6YFQuOPVFWt8V/nGLvN+O4aqdHwb3uuOnje+vOZEHz3IxuQAn
7fPXDgxJRDC6skFsYQV+TZMDktCZxaFKiqGaCZMXK8woYhC4EhkNBjxx4yRQWJEkxJxUUvu
Z/bRWJSzx2BDFMsU9lXyMGC/29LCMSevGLpbkCydVWNoUAgjJYYIoYfS5M9OsOmdC+5jGiM
vqewnAAvoxRbc/5UCAAAGK6GvL1YaSpp4eqAJ+CPb4rkRAPGmbz6J3iInRcSq/OWsTDbG6s
jSC4BSAgrMyQ+zEBINEmDjImCErGvNBHbAwe5klE58iaFeXKLe/mbgdYCLamJn6RIWCXl5P
MQnWltjFuynzCdUU2KmPnjcTcgKOddLI6sJPhPqYa9lIW4iK19uFAG4cUxFVVfI1jWSJLHv
eW8v3a7n4462oS5r5FaVxtRILMJGLy6HWl1IWxJpInST97pOeP0iAOVAN+I/r+ndbXo+G0t
1NGMK+vAI9/ZWxNgVTAV0kdkMYRccwop6i9JTj4V1YMBA9wi0ccAoFknR1rnD2o4AlyQwYA
egDwygHhwe9rSGymzIVA2Nx7fS0gYNbWCa2iknEOjrayyNddmwSDxiXPulqw5lEOl6A5AfW
sk1XYBD2yJvLSSScD8XjYx3NVQ0c1LOPX0li8BKJJ6ywUtE6n0rr+QF1z5+8C37P92mrvE8
J27kXpOHVGW01rKPXDHNmUOMQKEQaIRz33dkPbDRCkpxoThqqoKnALrn0sIFCQRKXSWpEUV
NO61vToUFZKyRpBMIw9OXPVwuMeVYsGmInNaQyY5ZWttLaMmrgEsSogAB43fFByCxVtfAPY
VNO17hIxLCqsOZ9gjqCtMn6OshLMu4WAiOqgjlOjXB3uYNY2NZA0CciroJ1a/od6X+Qf+As
vMgao0TaYzE8p2//AGTho2yWMDR7lA5IpugFaSCRNGAliVGJLKz7TrJwBvzIcipC1zkwL0t
c+3dXk/as7WZlKeSPWH2wLYW2FlOySIlBgrQVZ5y50NekFdCPakyC0IJKyubMOObHJjrJgz
4y5FfNZ10IQ9MDcNZypSDzceR7deMIfn4rYOJF5y+FkOcYc2tBJnIrq8ajHAdZdBa1b4izl
RHZ/IPmhsNfcET/ANT9GIqYnhO0XfR8rP7aejn+M5+nkgrayiQyc4J9a8WJzIjnH1485ntE
jWymNMRZjoipkCb8MgapVhKsgcT5rusiNkCugC2usefGJmueTayDoTIGtqLi5kkkDcY4sdu
EXMBUgQ9+XPMF1AhtRYFwvZYTsZBMyeFF2vqTa+U/dqSRsURNmMGg7ZJrDpYluIGSwJQ0D5
GcwufyC5VoLFESQTwLtNM1tPKdn46Tkq6CxM6hzXxEzfZshCwoH+tkywSirLTanNKKrx3V0
RagWZIIbgKqZrg64cNZpooWTWIAz7GGCeQSrjLhQqrqpBekGEGZe9TMpSWZpS1ML3BU9HDl
+NFICLYGhTSGCRZIlWcLT9AkM4pMZSInj04melEySJksZogzFMoCBXzukGGGjCbPWMbWYqe
pP5BRUobNFScf/wCfGIqL+nZIn5JwuktSxyoiQjRzJZZyCUs5SRbNlC77EMJCTRxzWtqDDH
WMppXnFs+3VjTWUcMlkfG2aW7t5wpbo1jA3dGUolPBDMHOESRDWTERzGIPG9a5g7nL9pLRp
EhThynKsbYKguUslWQS9DRxpHAi4vq3m8+uPYyRsxCMlHgY+vmFNJqKa7BvBqwScB38gqvw
Nl//ALjORYcZiaRO2T09Hw70isjTTxX2daHdhDPa46MNhJJ8CRV8InsLAkOnBnHFCsa6stE
GqSLgWdB4+ulHA5weEkmUceN8ELJDiRZZmrz6G+/WeSZoU6W1nTQkyWEbJ5vjprJJ52EGlG
DNSSJH2RgQ8XPCzVjQookiRqJmvNiECrRRayaVGoia8ljzOjOrHHU1bbnGxoI4wijuFPZ/I
Sf7BZpqeHf2P0bnlU7dNdHwa/7pQvQqsppCK467GlOMNYfHHHCHBlnDZDxqyIaEOSBI1qwH
yzzANkGsYWBSW1m2KKwPOKMidPARGWcsKWETiQAIxXFW9o2rGQUG0kWaimvIHwRVls+Qiqj
EWADpJ4KqmEGUUMacfXhPGKq6856vKb3NaAQSlHjCIfE5kZ/O1LoaI8uaJ9fJJF/IS7orNP
8A2YVT7O09LPKpncJ/cfCtVbSqPfVG3o2pSX+nLIwKGGse4xkiCxvpIpVebDUxtFPKmmtK+
D7rQUeJMByP3gCqeqgk+9YmEBzVsUw6muva2W1AqrEn7gM7y4VBja+prYhUq4mT44GZXzDP
lWMVfT4xfGbd/TSYVPEKMek0sj+2rIEH6cOWZhE40hggshE8cqXpCQSs7adJ+bt00ZDv7fn
G7zek7hf7j4bfy/TVpBcNb1ddYTMFjCnIqAniBpNDBIsUgUbR61BRrYWNQLHLyAqahQcron
mVFlGTFR20dg6dtUaXbwGweyniceeLR19NXFxtDgaKOrGqqsYSULLRVB0VoKJH+QAqWR1Ab
B4XySR71m8/cuawiKOeG5DlOErR4p7joaerAmpbhw0o0kpEcjZxZ42/dj6h0snOXHg6Jf8A
xeMZ5xGpruE10nDIny+suQRwbG0RpFTyAssI1yP7QsVscIr4oBErlcOH+YLIjrjoDJOfuSj
B3TtY5s0XpU0WNkFlXTYf0VVXxxEm2ZiQSyFOWKNkBohDqW2HgDfyttKPSUc5rAOUfDGnOS
MKGFjGjVqKuvPjF0uIiJlgBC2G35lxxdHWiFBdBSK7J3XxDIK66sLKZEgtP5AY2Pn7j/7om
/8Ai0umbz9O4TXR8Kq/LJrLV0hF0S5pK05kgs5EUBkIU/2ZwhYW50VzAG2qBf7CxrmMiry7
WkcT0lgc9aawLjj5kBzjKBziGczUVrxBvXFG1Io+lWVGVxlaLcTWdNKQZaCzw19oBIGcc2w
YDb1khbnLr1LiSIiIqriP3ir5kYskVk4gYPkjBEpFayeF5IkZM74oMrpvkjv5CVFobZV95G
qKzWMXEVETul30XCovy28Ga2U2zBNiLrrWSwm6E88S8ldNTxkwGUsr9u6MGAJzpxhyGyAES
SQQwqYsFi5Y2ehqV4zZ4xBI5dZreRB2sly7kXSzmccthITzz3Tv5M5jWczasQLnS4DWMaxp
MVk9WUs8eQNnViI3CpZIGJZNc071ST2fH17Hc6Wf72zMljnZRmTiV6ffi/kNFSjttuMib/4
/0Yml/TuPPRcRr5YoSMtlhawgQwdnVPFhnhJit4SHFBG0RgVjGZE9Zlj6auhlgiJeU2KGU5
z11nnE85rP3Ku9/wBGriLvPUu24m97z65vx5XE2mKrsV6NbEVCRHGR01mkr+kngda3DhecC
dXAmkuBsBHzkDftz+RVX4eyb/uLF8bTGfXSIncu/uThN/J4vp0bzVSWoJU9ZbXj1FihCQSy
txb2aGWwLrDK+cv3SoioRF7eSsavociLnjNJnhc03NZNNCPGnjPTvPSma8o1M0m01tda+qa
RFMaLMw0gs3AAGDgkKJFDH0lSsgxpNiWLCNHJrx6dL/Iyp8RZKnyjUXWMXEzuNJ0nDvRtgn
lHIi41yKl2M5S+gikZTM+6lQOUw0Qiu+auw7cCUcEuWdu1xcVc352ubwm8ax3zdq/GjWNk3
a5NM2COKRsrN6zxnnF+ms2uecshpJHkiE1RiuekUYRnREiVQQUcwU0zg3CKOm8sDJIc6bnr
myCuYXwXaazaY1fKfTs/+y8MifI4uRMe1buOGF08MZolaNKIBzDiHMn5monsLMIWC+q5mNj
0m/C4vpXNNzWPYr465tnBDWl/7bASMVBLYhQDTFREXaud63GCtHYUPLAjc0unubG0g5jmQG
xK1/iK5jIm5+oWSUAEaMLppbysglgliIjIone/gM2LB7okuGeCdOi89YqedYze/OuzVV6Th
1RbHSYuJ4WxGeWLCUdUxNc17K8dRCHNdGlyZARewOY+Ta5OTCNHNeMfKIQ0kffhd50L5XhX
R8os7Q7No8VlWV7mV8grG2CgCtPrYbejqIgBt6zaLk440+PJo2Y9tWPAdaSRP6J8xEgapGE
IK91k6KJ0v1UksURp5sVlDLPHEkY8EK3io/rtorv1ZpMT6domul4T9tjvJiRh3fXLcgkUAY
qA8d5HwqNmDNcqtbl9RyzRUpBFgOG6Vw225pq4npTFRFzXhlcf819MdHFIv2ofXrFYiordu
9KZpUzwmK1MLO+zJOeC6Ib5S1kqqEWuy0smiRQtcyKUct8ukRAXD/dfEjpI66RCtIq3Gvy/
S5pdMXWKm87L/svD+LTzl8TVhNTuaBcf3POpGNdVUMK34GoIau7ibD8PWDmwmiSQ2dUXXTS
2gaLnnGq5MjKGkl3iyRq+2JtIc59SnE6xNIjno1lJYtPBuHOqzVzelLKjgiuLOViDc5MdLX
TDvQsp0OCsfHD5w8l4o7K6KOOtqRgWOmak8r3MjRfFuvq69frjF8t1naIn5NxWktsOtaB0s
89PGfPNzUw0tZy0ZkPOcaS2sra+tg9KPRa4mkKkb95Iff05I94BPKy1k+7MkjoxxTopdJkd
w0foGOBs7sCQWvvIrx0za41LKb6IgdNWOcO+0L8qutZbRe2r6uhjhk9xK3HWDhapswylo5E
/pYfvLke2JgxYpUc00EKptMdLG19l57DXnxjUxEzsl/ubi9ra6XHRxvQupHMJl5KoljdyYS
tJqwDIoBoR41e1JNJpbSxqHjX1aatlTfebzBMc1HEfD9xM8rjqu4BLfzgc8c9FWyoW3kRoq
Ei1bTrX286j1QY8rtaLs2JIESwgexgi9pWTKlWkJwsnxrrOgFIf+RkExDs9+exZJ33D9rkt
hXjOdK2xnCrPbMlhikUxVXrEXebxnjNoidn46bi3o2wmIs43i3cE0iLn0ze83rE3qyje1kM
iywywwzNuudEs4IBDJobCms6afnL2MqYMr70mkzSY5WNQqugMdbMgBpBYXQCI3Wa1iptEij
R6sRWy1sLQfe3lPCJbjDDBCtGG6mhI99QWD7yb9ujZ5hWPnPY4Zs0ZVNZsffORyoMOsEZPn
r9JvaYzyqL47TadLxKO+VRcsq4O4irnWI8DSWK9V2usmlhgYI+QoQN0kIyO8SzSNKLE98VV
TSm1cA6V8lSU+aJfCb8SNSRjZL9uRBlkzeN+rxtMbvNquecJFYTGdGKOTB8lz7am2EtR/Ur
kJCZVSB++fn1V8MMi2VlGHONSpDYvtCpit+SN/l2/Ok1HiaVO2TXScT++ydz5xEg9FHWMBs
7+QoUoctJTBo2kdBUDLZX3PjyndfEkL5Jyil9KNnkht7m3r60qwtjG1AI4slgWFHEx31xER
F/biImt+NZ6U0qZrP3ZpVz0rqcWOZ0g5Lnmg2LSq1t3asP+zHg16FurLUwImxSGsKlhMCfH
90foQHzSiqkgy7XrlRM14btF3nbr/cfCbSykbKuJFasdHN9xbACWRJW2r8bQ1co7K1ocKCm
Rvpq89pVpZRAQc3XLCkz42xlHVgbeeYbAA39qIq5tVxfUqec2q59FVcVcRUVdpnlc2uI5Vz
e0krlhjqfQlWgVXM6b7YdfBMeLzlWJPNSsAgDz7nrDshYJ7ijGiFrmr6uuTP0Yi5pc7dNdF
zlnBX34ZsE8TXNVZkX0C3EMr3Fio2EtxExbLFWuI6ORYn2qBspTSyG/bjiurN4w1RUK6AAZ
48XjERM/amfXFz04ulzxrNJiuRufMVSvRGuQslBmk/MvmhWQM4JkMeXNYJEM6ZCOds/skwM
qmBnWcrInBxllQLQCySQwGivrxp0v/T/Rn0X6dppej52pAtzkb0aNrbsytngIYrSQxysi5+
vifJPBC2XqBpLGT7JbY6eVHCBhhuuz3Rx1VFMayrQhZyGzPgt4xAcDhYOLY3g4EVaSWc31t
a63vrAZIlJcu11ty4i+ZGxyNmCJlUaIgdkapLdfrbPbONXESe5uWNJrqYNstdahDziXJc4x
sklBLk6kjiJe27mgHxlm3NhVEv2merwxVTOss7UY4vkbs+ULnOorpGidu7Dee6YpBaDqgEk
tuoqZbI+CKF5Fx1Eh/N+2BorquBJh66pkff2Uk0rqSaeIcQiFTSVHSwApGqbQG1sS2cwLz7
EpxVKpqFBFQz39vOhM5RSPO+bG9VeacZZY7WIi594gyVox62lcM4eCR8cEYkgZ8hkhcV1JI
KyUR0H37cyIxqDisbEyKNz5YG5HZQwik2UJdjpUzS6ZrfVsR941VbCKVCXHUFuSOonmmcwi
KSTufS/IbuSWDloiREbXwrG8JpcttQjEyVPOCiuGas6a1kscczJ3jDo3yhye8u1jbmkRJ6e
rKJOrg7CJaWpdLPXBKwEVwrETafRUVUyvIYK8iSEIatPjsQPuxpJJPFGt5I1xztuHlt5Qgx
ryx/HyLWyn5y5urMga0ubiwubv78tnzqr896kz1JjPGdVr5qSyCHWzmVs8bLwqYCwPVBIxB
A+tjb9/4l0Dmjr979FTEVM9oMk00xrZBQXSTeneXgJJ1bDYWb4q8FYV8a0m9JvSYjEzeK1M
8anmhHZPZlxMQCc6S/GQql5sSOsrD3RstOpOsLEqrgPgxsk7nrc1BoE1tyEbBABH2y1kc96
1wMCXwpBIEFLKBZIi5rI1zr19NxPZACx2xIBhKbXOnSH5oKsDenYa925yb+uepcVd4q+F0m
TwREpECLBIutIqLnqXFz1eNrm/KouvUqIu0xFametN2RKfIzU73wxRQCR2lmCgL7d6295ZO
hjtar2ViLR2toWnElS5DUkjjkVc9jB8XZxkhF2pp49ZC8eCQ5ZDpSJTt54xu87Da3MQwyIc
OtwrCr4cQWulDl+HrHM7NywTfnE7lb3UuL36Nxn8hD6T+QRMX+Qgs/yCIqf5CBxf5BA23+Q
azX+RKlFT+RKfE/kCjz/IVFtnf885PzznMTvedz885xcd3/PNyHpQbmQbuOZGiX+QefRIrE
M2OaeU6EaguGCLx1qoLxYTiIKR8DCICRxxhX2GNb6ctVR0I0kMb6oJBRXxtc45ZnWiJ51ka
bzsP+ZbG2QV7GwjA18S11a6VwQo0Qre7SRz4oOvYj5eyYn3+tz3PW79x1S4pfV7Qrqlz3vV
IiF9WirZ9W3FtelVfnelz5/pNfOX7V/I7xufkV2mJ0d2mfk13jeiukSa7uJ0bf3SIt9dboO
jc2Cv6GobIvV0Lcn62mdGLcVURX5HXSYXf0sWV3RUgsa9DUyOdeBjwrbV0rROtppGE3tFIQ
VZVdlc5tdM851NXaFWP3Oxaz1driP7NqvI7VyPI7JrZBelsSFz6Zt2eVxV/pvaaXSoub1n0
z0pmmpn7cVsa56GJipHiMYiehmeiNqJGzaNRc9LdehmehMRjUz7bET7US59lmvtx59qPSQx
4kUeOggdiiiOSIMOF28856msYNbV5Mq/ScmAWF08TZk+nhVlOCgftHptERCBliZLFLF40w0
WZzHo9v6b1/T1NRUXWfu2m827E8Irs8JiO3iLirpU+i5tM8pnqRMVybRy6xHZtVzbs9S56s
3nqxF2vjGa18cdklHeSDn09mRG6o6Fsb6y1dK+MlZToZJCyILhxMLbNHAj2w0FbBcQBVkk6
NrKq0GmDGvo4w29DK3oRCjxiS76Rz0uffkfPSRzHX3vgWmtBt2ES1tg+yeK2xsHE3bjnOlt
LD3KWh0CMOKDkGtDpn9KjyHNPPqi4OmtnBC3doVlhcWHosyyqyDoo5iDTrksWcfpTR3J0Rj
mPmka8yyngNTpp35L0So6CR71z1IkY1vLGMh6+xddIyYa0mbgxchTLY64itZujihfJ00MAz
+iHY6ToZR7B9pIDITYzrcS3UgM899G1gF4OY5pMKyE2ZcVl8/Xokl5XxY66VJRbIQqeG6hx
1yL9kGyjNhLtPaWCXA0afPVn2vma5JYixTRq3phTWNuax0o95XSMS2rXIy7BfPDJFPEQRAP
G2xr3JBaDOjU8HEt6xZI5q73Bho4wKmCJK1Ucmk0iI5Erq1WEBQSCLVVjshTn5UGCrHsIYD
A9aanmU0DnY1hCpSYiqmliYWAMY4kAYqYutpnySVQBUteBVjzq1q4kMEZkdDXRP8AgKx6k0
wpMglcHDJLS17FIqg5poK9RnE10BiTUws5JfPgFjrzo6zV9QPWi/j4yVMnNwPJTkYUavKwq
1nKMbCHXQi11mE91YnPxev4D1K/nGLHFSKwlvPs9sg0TR1oWtBEDjFTzjm+uJ9CW2F1FYIO
N9z0VlNbVhUtBbyQVcSS3AYZsFuwQwW6mqrKY0uos5Y6gSwiK9M/3LkA4o4mKwnkUW2ZkY1
t65Yb17x0Ifa2ER7br/fIQxHFBrcDtNrxQLSE6Mzp1Gmd0BEYBds+6tqp1ndyGXyNlMvEc2
yvPWQfcFj1ljZEW6yEpLcHmCzmmGEhPt7X1/LWayh2tmsEB1tI++9wqNsJ4iW9AW5PmD4pa
o5x0H6ue9sQFint4+jLdDN1s0sVyYRBIabPXmDXxE8lR0c0uSSxxutCJhIGWciZHbksLCPe
SZ859oj5lHLT2kpwpVhOlvJbIEQL0kKCu6OuRB+irSH3tsXXEfkAUbEuxXub0lWsRHQAxYF
eBFuV8bVLsAw3FXQsQ62le2T5YHcd2BIkVqDKpUyNObYsao94BK356p0yyDklt7GWsGSyhi
kivKmVsd/XuOguwZYxCQSX7xq+ltda1NhJ6QHM9oKqSpBIiLVzZKtekrAQGu+SFaQ9jZGHR
gsgLEqIIhBVhdNUVs70AqypI6gKFZ0rSiC6+lZJBR1hJC0la9sFHWjyShjTFkVFdIvwVcjp
aCohGl5yskIGpaqCZWRPw2teYY6jr0Y+kCfnwYrpG0gzI46kWKUgOOYh9LBIXBQt9S0MT4o
6p4+WILbAI6jiOKbyYyRkUCzzj86weWqpYax2s/crReVJggFopISJBkkkOrZSTvxshWTc6U
9R64hlnINMti3nzftvqT5Riqg2QZai0dA1xCCfCWwrH1q/KP5+5jFsQCpD209swiWv6H0oB
0iukSdX24M9i10VgRhIViZBGy2iKFjsBaoqM2MEdb3bks1SrWw93rE0mJ5TXnNquK3NKma8
qu81npTFTPT/AEjxcTF+n6Y3/V+n6YuL9Ez9c/8A4XP1z9E+v6rkv+n9cm+v6L/q/RPqn+l
P9X9E+i/6U/1fon1/Vfp+qY7+n//aAAgBAgIGPwBr/wD/2gAIAQMCBj8Aa/8A/9oACAEBAQ
Y/ABrrXHSgM3JSJyLiPi59irc0IocxFc6KsgMZPs6gFKjyKrv8CsQCT5A8aWGbIjjlb4Y3d
Qx9gJoZGZJ01JCooG5nY8FRRqTW9Oz5rQcS+xA3tCFt1OmOxWaLSXHkUxzJ/GRtbVw+ijkZ
cqwRDTextr4DxoIZXgVvglmjaON/YzC1AqQQRcEai1edeyrXsPCuNvCtdbVe5PnetK009v6
K8K14+VWNh+etfyXrjrWnCuNvKuN/r/J7eJvXE/ksL3q3M1ztUmTMdsMKl5G42UcasMk2/w
Bm/wDZof4o6f6t/wBVa5X9CT+zWuWfI7H0/o0QMwewo/8AZq4zUA9jD/u183uHy+zqdTlst
fd9Fai9Q4uGA3cM5+ljBvhXm0rDwQa0XI+Zy5NZsyUbpJG9p4DwAqYfIx5kwQ9GJwNXPD1c
vGhH3JTnZbKFfJdmLLpoIrn0heVdw7f3DGXMljdWGZMNzyxSj0+o6qV2kG1ZqZErZI7aVj7
esh3dGKYdQbSftW9PsrIzEYdZV244P2pW0UW5+NJ3nFtH3XCjEoe37xNt5YnA+JSL+ypIln
j7dBBYyPAu6Z93AL1CbDTU0MvueY3c1hXbiJKijpsfjchfST4GmjlQSRMLMrAMpFT9v7Rif
Oduh/GhZwxMcb69JW3C+03sONfNJ2uAKRdEeRo3b2KT+elyM7tEccTELvEhYAnk20m1PLB2
tZI4v3jr1GVfaQNK+fj7MrYtiwbc24qPtBL7iKv8hF7pG/VX/QRfz2/VWmBGP9439mv+gTX
/AFh/s1rgofPqH+zX/wDT1v8A7U/2at/l4J/2v/2Vr2/6Jf8A7KJPbzflaX/7K17ef/NH9i
te3N5fij+zX/8AT3/8wf2aN8CS/L8Rf1Vrgyjx9a1/0U385a1w5v5yVphz/Sn66/6Sax80/
XWuLP7Bs/tVf5af+h/arSDI/mr/AGqysWGKbqzxlFLKAATzJ3Vho0ULTZAld58iZ4Y0ETbQ
PSaZMOPAmcfZTKlJ05gaVJK2HhhEVnY9acnao3cL1/0UWvi0n/6lEQ9tSXb8W0TPx/ivWR/
hEx54DGAybw3qJDBg7tW/7PyHH/dWrleoN+phwnaK/IvIqsfop8fBjOdkxaShCFih/wBtK3
pX2ca25XeIoF54+AC7gn7Jm9Z+hRVsmWSS/GTIbIsfaz2Wmy//AI33loN5uY0KyxnXhYfpF
H5mOOcG26aKESbraXbpuj/0aTFDRSRxNsxzGriN55AFO4v/AOGpbh51P83iJJBIjRxTY7E7
XcbUEiyBbKSbbr1AInw8HNjiEMrRKcnIawG7cI7LcsPOtkvdsqWXT8JAEZj+zHFHuqTIaPu
qwxAs0vVVLKOLbXa/1VLB26dc7IIIgiytsUytbk6fhSezQ+2jFnyNgHHhAXCchetIbh2k3A
ajiAKn7PLIJDtSSaND6gu66m/mRWW/akEXTPVVGu4LuyqV9WuvAUcfFxP8o4FsqZlkIt9mN
FBv7TRkkmwHkYkuxxxck8TolCy9vbx/Ct/3KusXb2vyCkf92v8Apu3ny9VaYmAfEAsPzmj/
AIDC8OP/AN1W/wAtxGuOTf8A+QVb/KsQ/wArX6pasO04gP8AHP8A+rXq7RjgDiRIdP8AjUS
OzxWvbVz9P76rf5TFfw6h1/41EJ2qI7TtbbKTY+B/Gpo17RGWS260p56j+9tQMvakXVlsZG
HqQbiP3nG1CXH7aroztGLSPq6L1H4vyWo54+zbo5VDowlIup1GhfnTK/a7MjPG34p+KNeo4
+L7K6mlgx+3mWV9FRJHJPsFEDsU3vlYfnqzdhmb/fEVJJN2GeNI1LSOZm2qB9r4a7cLcEl1
/wB6ajGOGM5I6fTvv3ctttay4+55Jye45eNIsihg6wRxIW/EK6bj4Dhz1qWfuWM83bzIqvP
Dq8Dxi/rCgtscNqR4VG3azB/lJSyLECDvB4gjQjxvrXc1C2LDFJA5G1efyHh/q6vaosjDWX
Hixo+hmZyg7UjyGX4eZ2jiRwqESOc5NDEZG/Ba+oKxrZDfzuT40cToRRdqWKNnkjXY0bSsy
B2tpsutj4XvViND7xT5eZjxx7NWmUGN7n9qPaxJNCOPKftWIyMZsaTId8mSC27c0bswjH12
4+FRS4OLJL27HYR4yxj/APJyQLsxkK7dqkKL+JqSPvOCsXbsouglMgbpoUO2OYLcXYiwN7a
+NYcuSrzSPCjPvlkZSWUHVS+36qmkV4YY8c7ZIotoff8Ac2LqWoZUU6SY7LuL7hYDnuvw87
1mZ0MCN2swriRDYBHOVbqO4FtVB0Bq0X4yItkhlN3QchDObsvsa6+ykwscN2LvsQKhnS8eW
nmjsQfHQ+yo271mjJx4WDpjRR9JGddVaQ3Jax5V1sqVIY+G92Ci/hrSSxMskcgDIym6kHmD
R51caV7fOtT7+dcbAV5nnXD6a099W8K3c+HPhRe29TooFzuB0+zesDHeNg2TOfUtyoVQwUs
11sfV513bHaQGcuj7RuBSMKEUepQvnoTerHcXmvGqhhcISvUUqfouvjxvXa9w9BmzYp92g6
joFWM+G5RWNLjp04WjXpxk3KqBtAvz4VPh4ePsnBk6hv8AEM2LYJh5Bk2sKlknR07xjgh43
uAsT6BkHA34XrU2qfOwZUm2OqLqdZN4Gyy+q/hWc3jjsdh9JW6m96wP9nIf+K9N2rCmXEmV
F+dz3B3M0u3bDFt1VfXbTjqTpTYuNA5fNxZDDmvq7Fd4dSguqg7OXvp+6YkygPMkC4rWKSm
zOxkAN12qNDU3fMGFsOTH2P3PBJBjmikUP1I7aBtpvfS/A1nkcGjxj52oC+vyPH+RQ/XTRy
KHRwVdWFwQeINZhxcI5uL2+bbChkdlwww3b1QB9CSdbG1qbMnSD5d8Y48kccvX37m3C9lWw
tfjT9rzpQvRG7EmlO0S4/IFjoWj4H3GoctLQwEF4DILiGAEAzDl1XBut/hA8TTYuBCI45VJ
ny5rvLLFfqetjrsPn6mGgFjetjNDjYki7lxnZkkd2O8Su/Ji3qsfZX+W/wDyAs89zjZa7ST
YC/UcLqByLDnrUOB2ND3CZFEcEabjGgUWBllYWAH01Dm5OAvcMxmL5WVEu+cSyte8aMNUF7
cdKGZP29Eml9To2mv7aIxQmlRAEVRYKNAAOQFeFRtkxK/QYSRO3xIym91biKO6dXcf3Uf4s
pPkkdzUeNLH/l/a1YO5lAOVIRw2oLhB7TUWLBcRQKEQE3O0DnXt515VkzdlxfnI8UHfM5Kp
Iy/EkIAJcj6KildDE8iKzRnirML7T7Kt/C9E2/8Ao00qzMDckrwFvBQBbhWLkRgFo3+MlVE
bCxU+orxt94Uveg5lnyoo1lCDbEGUFboRx9XG9xbxpWMZYqjyQzOfTFKoUq7KwAtb7RNr8B
elMQHROY+Qksh03RIBF5kNIdfZUGGG3CJdpbxY6s3vNSHDcrloN8G213dPUqNfircDUKj0Q
zJkQogJKrtbftHkHvQKncvE3413HAmjD9saSOeEgbSs1+ptJFuFhWfjnIjEzRSIsW5dxcjh
bjeu3/7J9P8AfSU+bNHF1kUYuLlFfxybAMRrZunHzI0uK7pmRL08aDHGLjRGxdEVWe7HxPE
+ZqbEgsMoqs+NIwuiyQHhIPusHK1J2fLndMHYmTiYSsOnJb94hYjeyow0HhXcLCw6WP8AnF
XsP+hta37NafXWRkQj8cKEh8BJIRGn0FqieNL5SRlJZ7+qUsdzNJ947vHhRlaLpznTrxExS
j+WliffRw86L50RPLHPLIoAHTdkS9/tlQL7aTpRgRORF1yfw4N1lV5B9wfq8a7ckEizYkE5
nypNwYzHb8THmS4F6n7JFiOHjmT5meQgQxxqRIHDA6sy8F+mj3HsnaZJ9qtCJYb7H3feBJZ
1DL8VvfUeZlTSS5kyBnDEpGm8X2JELKAvDUX86jxlVp82YExY0WrkDizE6KvmavPkR4IJ0j
gTquPIySen6Fr5rM7vn8QiJG6bpHY6IqKguTXUzcvNjdidsS5TMVU8A7AD1eNtKvJG87f66
WST6mYiiuNAkCnisahPzCtR+Thoag7RhtbM7m/SVhoY4v7x9PL9NRYeOoWGFQqD9J9tamuO
tAVodKsdfE11MuYRA32g6sxH3FGp9wrZKMiMXsC0DgfroMt7EbgTcaGpFkBMcYWUXuWNjqD
pp8WlTRx7rJL9ttzFmAP3Etw86l3jdJY7WXYXi3AhlbqcUNtNQb8qxoIyxx0OKkoBNkEe/J
cW/aYqL0bjyqBg3RxU3SZM1r3tZUhUcy7N9VHKjnLYmGgggkPpeZ5WPVe2ujOza0wI2quik
8T7qyMyP4UYpK7Wsej93yrvHcCp2Y8M0qErt9TelFkHiORrta5EnSgaF2kfnZZZSQPM2sKG
J3nG/wD4xDfGSIkHHPAnQgtu+1561k/5IUMLo7OyPua+0/FuJIpW7e0i5J0Xo33m/LTjXz3
e8qWPMVR8iS26SBr7t7ctfu+FZ/8AmAjGSI8cMYr7GAYWcA6i/hXH1fJcfd+quOvMVNhMxj
6osrjijKdyt7mFSPmKlonMUWRHcLP0/S0gVuAuKTBxX6c84LPINTDENGceZOi+fspI4UAtd
YYydoJsXZnY8ABdmY/npyIZjEuiusMjrKLephtQ2XwvrXznau3ZBXdsyunE6JNEV+JkZQA6
Nw8edSYGSTOvcFbMgynXZJKDZZElQ8GTTytSQ5EciFzsg2Rl1cgaKnTvr7bVLmNGVaOJpDE
xFxtUttbbep+6Tt1c7MmfrynjZNFQeAAq2lSSXvh9kG1AfhOS/E+79FX4VrpXHhXICteJrx
rN7yRfHxf8JhE8NP3jD+HOpcuCA5UqWVYVvxY2uduthUcvyhw8awLmf965I4IinQebfR+TX
S35DD2qzgHbJmMCYYz4Jw6jezTxNSyYyP3HOFhNNdWct90yNtRR+yvDwpWdADYEobNtPt8q
+W3AuE6jL+yTYfXUpG+Sd3ATpg7lS99vpGq6a3rrdO0uSzK24tIiBBY7tx0vrUu6LrdNPw2
lHqUFjZle66rwtr412+PGkDxzEJlIvKSLG4fpPuqXKC9RkAEcf3nYhEX3k0O1lzPkNMyqQb
FpyoDsB9iKLfZRzOvKo8WwWSNQCQfQ7Hi6rckXPjU7ROqTzEpFc2sWB9Q5k2/7KdJFvkJCd
6n1bjI39k13CdY3TrxSAs/BlC/h2vrYa2rEjypZoZcWNoyEjWRWu7SA3Mi/er/q59f9Qv8A
+rQmxs7IjexUlYF1DCxB/Fsab5HPmh3/ABWxkJb3tITQLd4yV04LjRj/AL9TStmTZmXOI1v
LEIwqxm/EOeXlX7HyXG+t9v664caseFSdlnITJwWbbu9PVgZiySrf22PhWXlRFpBK4VZLej
px+lFVud9W99SGUb8GEAhCNJF3EIv8V2XefEBeVSSRpv6aFljBC32i+250FQ5kDemZQ1gQW
UnirW5illgO6Dt0MkckwN1M05X8NTzKquv5GRgGRwVYHUEHQ3qQdoaLL7ZM1zBM+wr4cjqO
Fxx8KyO5Z7xqIo/Tjxg7RIfhHUbViT5Co3mH+KzCcicnjuk1UG/gKePsqROIyVkypy3S3ji
iBNWtzPAVkDJx0iTFPSaaNiyySgndsvyArLx1R5PkwA7KLh5iC3RTxYAXPIV840SxNvdNgJ
IsvDX2GnycPCkzcWE2lyQwSIa7bITcvrzAtXUjFsrMCxY0R+LqTD/u3odgxG6k+DEHnkFih
kJtJZuZDGpO2xAtLCgkmcfAm4+lWP3m42pOqS80x2wwILySt91BSdsz+3NhvOrPjsZFkDBB
cg7dK+W7fEMvI6gh+IhOsf7pSBdmHE8hzNCHuUCJjdIMcqO5DTk2EMaG7MbUDlK2LhfZxFN
pHH+uZfhH7C+88qWKNRHGgsqLoAB4CtPpruPdJIwA0hx8QkbSYodPi10ZvKsbBxYWkZjuBA
G1pW0sfAgDyPnUmMyMDi7EZ2JbqF0Dekm5OptWY0xUQqfQSNodmCgWu2p/VSogDx5M+M5Y6
bVyoQv07k+g1j4WQu95mDqg+yIT1Oo3gqkCsOTtrfM3Sad722q0jFlsSDbdypC4CuV9a3vr
bUA89ai7egaWUgyyxoNFj4C67lJv7agA0hjMG9QPsGwtz8fZ41i4DLGcfItBHG5sCLarbnp
X/wDT4foP66/6CG3sP66v8hGPZuH6aycnExVimiClZAWJF3UHi3hWJIqgPIJN5+9tewv7qg
nycSKaVmk3O6gsbMQNfZXyuxPl9uzpW9Gzht2+H5BrSZMkgXH7ZjmTI1teRiTFDf8AbPHy9
tYsENjlZp3MkTFnk6nqbps2g04t8KjUcqVO45SJkzWZgoNgFAVVRFuQiqLAmn7jkmafHy5m
khwZJ2jjXHPwblUG9+NuFqVu6dvPb48g7fmYJ2GOX5LII9m3TmRQw+040mUkOlsOPdGn8sk
L9dM7Y8uMVNtswCk+wBm0ry51ryrC7BExKlhk5xHBIU+EHzY8KxezYzmKfPJDOnGLHjF5GH
gSPSKTtHbVvmzqIMeKMX6W/wBILeduHPnS4eL/AIjKiXp2jG7/ABEnOQ8rseHGsruPcnPzz
xSyPuP7syDUfxmNrn3V2n/42haKfuIafNYelkxyS7L5FhpSQooSGMBI0HAAcFANfJQ2jw+2
H1zrr0y4G5r/AH+QHLjXdctV6eJ2/DjRQNBvYJtXzJtXXyh1O6dyczvCPjeR9QnkEHE8BWV
33MCmZWOLjItykcaavsJ+8TxqRok39wCEROoBMAl9O9j9kHl4121GmkgnxkEonhtuZ5QHYm
/PdzrNZN2TDigQR52Q5kkabjKEJ9IUcNBXh51fjRgLMqkqWCekuqndsvyDWsaSaAr0CLKB6
VXbptI5FeFqeQIC2PGpdmAOrCylLgEe0EjyvXcHc/hx5BiiUC1hGqg8rnWsjEnIVJYpXM5F
9irYIrrruPqIU1hmVGfIkOPBIHt6fQ0kTp7ENZeVu3fNdKNlGjdONXd493IPbW1Hu+VaXJz
G3Rka7EGg04A+7QU8k5AiT1BhfQKL62q7BMvHZ96yt+HLDED/AHbhVJ28lYWqCBmK4eGvXk
UDSZ2uqo3JrWJPt4V2qJAPmVkEgVyw9A1NgNN3trgf01rz5V4Vn3N/w/8AvLWBbkJr/wA+s
e/HfLb+ea4VwvQruX+YXOPIcklmX4IVKqXHJfg+JuNrDQE1mTvH05lsuIp4DFGlkHC+74re
VS5HSQzSqEkkK3LKvBTflrWT2eJb9vMkpw2Bv0mjVHlj/igyaeFfK5W4w71dlU7d2zWxPhQ
xsJOlCCTsuSLnifUTWledCCEHIzpL9HEjILsfFvuqOZNTZWW4l7nmMHypV+HT4Y0/ZUVD3b
BzFx0WLovddzqut9in0m9+dYsoyJYkxdzEIfxZJXN2laXjuP8A2Vg7dkfbsAmVMcA7nyOTu
Txtx8Sagw2QjAVhPlSf+JsPohA8zq1Y/de3YyZMXQ6LB3CImpvc8Rx5CnyJpo5O6bD8vcEY
+OzaeheJ/jHU+QpocMCbJcl5JJDt60zcXdh/C1Y8GGVlyJMj5jPmkOxZHA0JA+yOAUcqkly
5evnTpslntYKv3Il+yo+vnU/bYhAmIzlky3O4rfiyRi2645NzqbtwciTIId8lvVI8ym4eQ8
/Z4aCkxc7uJlhjQxrHCoT08BeU+vT3UsECBIkFlRdABVv+z8hKKZMiX0Qx8CzHTj5VBiNq6
KTIb3G9juYa1LnIWE0saxOL+gqhLD020OvGhjGYPi9wG9YiGZkm+H0NwsbcDXTMKq+bPFAm
RvDAw/ej2ngCdbjnSZJkPUSWZkhuOCWxUJB19CJ9JruE+XIIZHlnnSM/ajjiOOhXXncGold
l1VZEAurNcOCrbh6tvIjkaUlfTIwQ/EAAPUdYmDD3X9lJnxCNy4YCZW6jFTbQtsjJ/lC9T5
IsTCD1LcdwGi/mqGQs3zBDOw2sqhFHBldY+HAG7V+n8ufc/wB2Le0Mtq7f42mv/wCZWPc/b
l/rmuPurjf2Vl5GOLzRwu0fP1BdPorG7cxAedRNmyD4pL26aufZYkewVhR5CKsoUsoGp2yM
XFz4kHWo8LAgPcZzubIjhdQ0Kpp6r6XvyNqfueXEMU7THjYo2kxq53yO5TQu7VwvR/h9FC4
qSHGiyMuJSFKYhEIPiHne3A8k95pp8jtXce36/wDUxSiWx8WuP+9XRk73kZUR9KQR47fNez
qWcj+GtKQpT0j0v8Q8mq1r0eyPkHDxI49+6MhZJWKhtu9uA9nhQt3ifGkJ0ZMp2W4/jblrf
hd4g7mG/d48q7pn8kOPqT7RUZy+3P26Bl3SZGxsrb/IQrt/lVHlv3gz306V1BYkfD0UTder
4+FkMvJ5AsIP/mEN9VY+Pn40uMcltkMnokQtcC10Ynn4Vx15nwo2q9taJ/Pp9dCeeI4qm4E
DWL6Ei5IuNdOFQYCavIrTSG9mVE0Fv4zaU+VKoK44EUCnXUjc7HlztUuVO4BCXClrbyt7AD
2msfIlVklkjV3Vh6gWF7VjCMiQ4qqZFtbaUJfde4Bt7dPA1Dhwsfmp542hg4qlzs3R6Cw9O
oH6aRipjdTkTyqdCseQwSND5sY99SR5+5cicqscjG6iIZTtJa/LWM+y1LiTY98O/TgZSHVQ
F3MH2gbR4HnccKZWR1iV129P4m4m52I20Uwx0Cx9ZgSo+I6XPwqfpFdyaMN1FmkMiqZAd9x
Y/Erarbgay1kgRZYwn4ouXIa/pZpGZ6N686GhueArNve+1f66128ctsv/ADDWLbmZD/Tb8m
g9mtZSYy7p2hdY04XYqQBXboGN5Ply0rWA3SM5LcPoHlWN2zuAR4G2xRTAWdT8KbuRHKszF
nhAj7nIJMfIRbKWSP1Rt52F/CuGleVWFJEZWjh3AzquhlQf3e69wDzt7KCKNoXRQOAA4Va9
78b0bAKKsDe2hrTXy8KabHhD52OQyEfG0Y+NB4+VQRSz5TPtCHAd5SUIFihQbRaozBj5PbM
trrjvEhxZCeFtzWQi/iahxcicS9ZtIYGU5zRHh6kVl9p+ujDm4rdjjRgwypEkkypW4kmfVF
+uvmG79kvCnBUydx/iqFG4ml7l3SOSTL6jHEbKYu6QabDtbQH3UeZr2U+JhxHJy1F9osEXx
3tfS1/rFYuNbaygTZRU6JYaLw9QZtP4CiTwXU34CmyISskKw7YZQDZh9rU251JO5A2KSN7B
V3chc+NN3HKEpMT+mJmuN/xE7x8Q148+fiZZzYPYJED99tBp5VlZU8gaedmjxoH0LybS7an
mba/XRle2PHgTfLxqFC9NVV8iV7XIB2rtv76bNWIxnJNxe92jW4jJB4XXW3nWSCrPHJ+HHz
ULJEBceGyWJT76hiN3OP8AgSxhdUc/Cxa/D0te/PlU4WMMSAdjLuOhBN1IPD2H2GmEhJKyE
M28PqLaXU+n2C3srLiZCY8sBpXY7lLEbNoVibWAHK1ImRG8iZW5Sy2IaMEfitbQbb634UGB
BB1BGtxRoR2GzaTroS1+VZw57V/rrXb/AOLL/wA01ia85P67V+j8lqxl5jHvf2u1Qd67kxT
GElsTHRS8uTMnDYi62U1H3POiOLDjqy4eIxDSbpBZpZbaA20A5UGlcKGIUE+J4CpY8GBsl4
9tm4I27zNWnxVQ8zv0+oGrmgjbnkuBtjBcjcbAtbhQbGxjKrjiTblfUcR4UDklceNrXjS/U
4a+u+mv8NaCKAqjgo5fk8hxNRZkU74uZACsU8dr7W4qysCGFRw9xyXy4MhijBY1hjWwv+JI
FkZb+Qp2wnPZcXIRrtmKZopGXRegxQPw11+ikmlSHuDSrfryyy7XHiqdMBfcKTGmdZpFLNu
A+EMbhQWuxC8AT+Tz8qSCIMZ8txDEVNmXd8Un8kfooY2CQJCuwTOC23S29uZtyoQo7SNe7y
ync7t4s3OpMCG7SvbrlGIaNOZ3Kbg02VKTvyNUA9PoHBmTgHJ41HDvWHqNeR2XqxqAfT1Vt
cI503cjUUMBHSVQwI1Hr9Wh8Kwe2tIojkJZhchxfmpsRwHOliRAqi6RqQWICJcsl7/CvHx1
rKzcmQRRZyOwJN9vzb9GJRoNdqH6aVFOiABeeg0FD5RztlhkjDAi0Uw9cch8j8JpHxkMcfe
YjI0dz+DkRHbNoCLnQjjz40u5w8ezaVCizH717nTyoxxoVwsrQSkkhWPADXatjpw8y3AVCd
7KZJkQGNTI1r+q+2/hrTxMt5EBeIEnbuHJgCLg+dQMNemDHfbtHo0FhppbyHs/Ji5JQMYyy
fDdhvGm08tRr+es489qj+mtYFwLbJbf+a1Yh8TJ/wAxqverH8mP/wC3Gv8ALesfGjN8bCxe
ljjkB0lYsB+0TenyZzsjj+I89TYaeZpMudivbSt/k3DJJuU+kleAPH2g1ZbAfk0NEC2vhTM
SAF+Mk8LC+vurdLKPUNygeolTwIt40piBgwlIYv8Abcjin08fYfKvPl4V5CvbWuvkKiybyT
RCKRi0p6u2QsFCqW+EWJ+H31oLfVQvyogfRTxrjzTSqPSiRsQ1+Qe22j3LuahJNRjQX1iQ/
etpe3038hR8KmTAdVyWUiNnuACeelRrkoMnKHrlne7Nvb4gLk6cj486005AeyoMPGZurGvT
HTIJ3yWOxk5gi2h0NAuQCqDcW9IuBxPIV23JXKRUHUWVRIu1bKSpezaXJqYKq2eN7E2IIKn
U25EeFY2BFHvdceOaN1uWVkyCov7luPYaN9R5U8+NfqxFXCqNxYKw3KQORW9RZoj3JDnjoq
4Ox0yUVnFl1sHBqKSSwDbtqRjYoU2KLt11HCp1gffcnpyX27ZUNtGPw7SKwniLqEbbMIWfa
WO0i9hb2bqikZSpdFO1j6hcahqbFuS6O5s3ME3U8BpYjhV+dYfbMOQBkczZMgCSLGIxdVZT
cg39lZ38Vf661gjhZJBfx/FesL2P/XauOv5P01jn/wBONf5b1js/qZsU+r2IEH5qsdR7KLM
bAC5Jo4WE4eDYyyzJ8Ubj7akXv5XGvInhVidLW86IB2m1gfOj1cwevSUICo22t6ByNXGSVl
cWlOvEeoFR43A41jjJPWlxFMcb8AyX9G5eFwAPfWg1ok6Dmb6V0WzEeW9ikQaTXw9ANdGDM
QTXt0pAY2v4We1X0oa+NaDTwrhXE6e6rj6eVJ15Vj6h2oGIG4+AqePBhjkjxjtkeRyu+SwY
xptB1APE86EWLhzNk/bjmUwqnm8jAr/NvegcpUSXwjJZR4akL+an7bjTNFKjAMyhh69Ct2t
ca+0HxFSZUs75WTMLM0gHpN9zbePOsxWYWKrp4jetxUwTDhDdJ9to1v8ACeGlJLEwlljwgF
T4bEx+NuNRzpbe2JCyaX/Djnfq6eID1py4VkzQkLLFE7oT95VJpI2b0CfDMaH0gB1lYnnbW
op5GC/CDGbMBoT6LcCd2035CszBljaMRSM4JtZiTZ+Gg1tpr7ayIlbYzRmzDS1he/KnwJZr
zAn5aFr7QBxQMRe44nTT6hgGOQo803RKfYYMLkN6Wt8OnCnmmbZDEpZ3PBQOdZE0211ljYi
YXVm9QI3Bgt9PDd7azf4q2/nLWCQOCSX8/wARqwvNX0/lt+T+H568+VQjmuOt/ez1jX//AG
V/5yg/prhR7TEp2vYS8Pxd392Pp9/lSQQpaRgGnfmzka6+HlVvorxNX/LcGj2nt29sbd00R
PinkB+1+x4D30MruGUqyAHdEqBo1BFm3M510NPmYEqTrtB6G3pttRfsakNoKTs+e5eOTTFm
c+tW5RsTyPKvE8jXhbnV+VNj4rskas0a9OPrTyvGbOUX4URTpubieFLI0MuTEvxiWJd9v42
MzW96V0MXAyY5ArxjKJEESrILNubXeNOAHKosaLQRKASOLt9pj5sdaTDwJx88WG+IauEIPD
0uF/lDhQnzjIs8t7xSbRsCkgW2KtrjXXWukAk0QdYbMGs+zS/uPjp7ayQHIAC3sbGwdbi48
RT5Rw4iIFaT4d1tg3fav4VHlZOXP8zKokDRSGNIt4uFRB6SB+0DTYJZWXLWdpIzYATRSdNj
GDwWa3qXkeFZGHHH1YsHKnjkDWKiHY8iruP7YteochbhZkWQDw3ANWPANpedmL7vhWGMbpG
P1D31i4qoTP3B0ymFv3WLGGEK/wAZhuY+21Y5eUxRsoEQkfU3seMliT7daHesCMtkHR3Lfh
IObOb2VPEDiefirKQJgPxYwfUh8x/D6ag7lEqRRpIBPb07rt6SbbefH6waTMkkK42DGysjr
+GzyWbcGvrt2+GhpO1dnUyFmDSSNdYytj9r7v8ADXUUyAlnls0i39CsBwT9dZ2uu1eH8daw
yOJjcn/zHrA/iNp/Lar8j+TQUnj8un9Z6QcvkI/d+FFWlK+KzSwYihshj+76kXpXZ4+r+Fv
yH/L/AJbpkadbqbr8/g0pFjwsZyfjdWuOP2Qzg8K3S4wVTfdtjJA94V66csrCQcR1MeLj/t
YlqePJy2xYIVMkMkiwyRyFSN6tIiqrWB+ydKyJYpcGdCOn1IpH3gynYGC6gEXvxrJyLO0kM
CbOqoVg0hbcVAJ0OzQ1HktjTP3F5QWhnDoirCDPLHGjWWwVNpNtax++Rv02TKZ4nN7rixgp
0lXwY8ayJcSZoZm25EalCYgShkJMg+C7LpelY9qkbQXZWNibcR+HQ6vb3ie4HrcKvqNrgld
QOdEjDKn02/FTTeSBxHLifAVLFNAZchnJklDot0BCoovxHqv9JpcGKCaOVwSrel09IvrtOl
JJA0kWON5yJYgd62A6YJXVVJvcj2Uk2F3fJmv8TybZBfmDHIl1PlU8s0pYyMZsid7Ak2C3O
0BQAFFSxPv3qm+IlfRMGHp2nwNL3PYFxlY+oGxJIPw/eXlUmJNfpzKVaxsbeINf5b2rOysv
uZ+IF0MUY59QBAvu+mhiRQSKyjbq0JRP9lKzbtv3dyEjhXcM+eNVyWQR4wjk3PCiAqW6jbS
WLMWbxqaDJdoUKRQlUvd3y1SRpG43Zmbb5AUABYAaAaC3hUavD1IZy0E8g+KNJRtuPItYHw
41gd4ikjfPwv8ACXK3WSNriMkcmAqHKmZJMxY7sJQTHjIGaL0ott0sjISx0sKfF6UUWbYTR
Sx7o4ciNWCyJIgJtx8+IIo4LSJjxbo5JFiBfcl92rFRp9nhw4DiaaUAyxkLJGgbZv1DKNx8
fOo+1KzNIED5EikHV7+iRWPD3n2UkhP4mQBJKSGXyUbX1Gn5M7X7AH0utYJ+9G//ADXrB5+
hv67Va1fnFeVJ/wC3T870h/8A+fHp/u4qfp6SEHZ/GtpXcYnYSSEKZSAAVcMwK6VYDjXD8n
5hX4gBHIML/nqHCYDowxStNGNBtmXpKunC/qPuqLCjAaTJE3VkbXUROqW00Cs96ycPIkOOu
QjY8kpF+hKLhJD5Kajn7hkR5ckUfTgMalV2EDc7bmbczW1NNH1NmLEXkLyEekOxe3sF7U3y
6sRlOscKX+wvpDN7rsa+S7ZEs6YgEc2RK+yGIoANu4AlmHMDhzNRY+XkY0yzttDw7vwieG7
fcFSdNw4V8A15WF6wm7fEjvjZCJNMANtpT0zjgj4mIbcRytX+U9lhT/MCnUkmcBY4YybAmw
N2PIUsmZMHkBDGSR3nsw+5GRHEPL0n2UX9TKSXN9ZJHb4nY8yTxP6KbBTG2pMRZ1Ja4B15e
w35V8tnRjHhjYnFkfWWNW1ZdvEqTqLnQ++kx4m248C/Gxtr8TMxqTB7M3Sw0NsjuR0Fvux/
w+jjXRxUuxb1yk3kk8WY2+rhW9j6mDAHUXtqR7qbAv1MfGvL3MpqzsDdYVJN7naFIGlxuqZ
pY1WLcHb7X+Iv8Kt4QoFTTnetskqIdCQzAHU2HHxNTnFAOUI3MKn79vSPpoxY1mmaU9wxVc
bTKQNs8DI324z9VNNFjySrlO0YX4tzD8Ur6Tu3KWOtjcHXWnzTiz5EuwRIkadOOJCdzDdkG
MszEC+nhXVyMX5TcqWaaQRtIACLLIt008C1Ykh3LjYadaQD7ZVbKoO4ajnfSncSn5WO87xy
KkvoQj0oCu4e5jQGp0B3cPq5UNNazr8dq/11rAvw6T+/8WSu3gcOl9dzXH3VwN61oDhaBPz
tRB+zgRj/AIcNSrAQJyjCPcLrutpepJo5BJNLKy5BtYAp8KrcA864nzFBSDwvcVpVuQrqys
JJGB6cKkXY+3kPP6KnaJWgnltJIzA9bJY6bYFidWVUAsPLnxoZWSvTk2COGK+4xx6E7m5s5
Hq+ijmYZEOdb1qR+HLb7xHBvOmwpsqTC26IpbfFuUjSwWTQi9rUY1XKyIS56XWuqKt9C2ip
TTs6y95zCmNFKOEXVsno/irqT5V8oo3dswT0umdRkTL8Zf7wQ8fFr+FSZBjbJxpmLlonAmj
UAbYlSUqlgfD6KQSJmzx8OlI8OImnDf0TuIqPM7i8a9AFMTFgUiOMvx6a8Xkbhw9lS5baTP
G5ztbqm8r8vj/x0Vbt7aF72Hvpe34A3rBdW3kAC3xuPYDa3Mac63eqXIUH8Y3sA33eV/8At
515c/GsjFDZU0AykRHQ7cQYygF91ranXz4UmPjIsUKCyxqLAf6aKqLsoupbS55XtyqXB7fA
2VmogQbI96o0gIZS2u0j/t4VCFjDTAEyzHULGxO6S/FnlYWX9gX56sY495AO2MWF+dhfSi0
nYoZS53OxkjZzuHiy8ff7KCDFOHtJ3RMQ3q5lWUm/trPI2zSQyQfKxsCT1JlCtEnO5Av79a
lxsJy+PB+K6MwaOOdmuQt+Q+o1I5NxEu5uWgF+NP3WSdpIgb9M/iIWPBA3qtt8L+4VKiGzs
jBSCQb20+HX6KkkzMeINGPw5h1HmuG1UyOzLpzG69eNWtcH6azL+CD+mtYK34Qt9csldv1v
+EPdqfyDwry8K149BP01IQL2wY9f93B+STvPZH+WLMPnIQAY3ubB9hB1uahy4gV6g9an7Lj
Rl9xrQ6DlUmRN6YolLufAKLmoYczIbHw5F6xx1uvThFuPIsS23XnfkKEfyUcgUW3SXdz7ST
rTZDImNGdAsagPI33VtxNSZuKsHbu1w33ZGQDITt5AAi59lQ4/dj1sycWi7ZA2yO3xb8hid
GPHYToORNEfI9tjj5QlGa/+9CrY/wAms7AyVZVw51REZ+oyqVV1USDUgHgfC1S5hO7E7WG2
gamTLcbQo/ihre1vKo+xi7TRRK80IZo4mmmvLLLM8fr2ITYAfExoyf5nkRO3GOD0RKf4svU
v9NbB3UkWsJGgjL/q+qurmdxkyZB9sIEkseKq922D+Jb216VWHHTUhQTqTxNgSSeZotiKZg
QNrX2owJtcMfDyqVRMJ82S7LexldjooCg323pBmMGynu81jcb3NyF8hQ7F21rSy/8AVzi9o
o+a/r+jnSYuOu2KAWueLE2O7TxJ1oufVGF3bhoDrwB4XpMXBtl52SD0ljZWEIUaSFraA8Te
hDjKzyAiVpGLRQ3fUzS7Dudn+wnDbYm16/FYSy/bkChA3sGtgPOr3tflar6gVwtW4bFTBzd
DwLIsNmOvEhnrOkdBJEsr9PJsPWb+rW+o4HQUuKUYpktskK+r0jXhcHU0mJDe1y0jX+Jjzq
wFzW/IlEi56vHitIbKhbVYlUcNfDjSZAG0m6yRnirqdrD6RXjWZpx2W/nrWBYf3Da/72Su3
+HRWr2FedcKbyhj/TWQRywogb6fYhrjcU2Mx2ltVfjtYcxUm5WTEuPQfV1FB+JeFtP06AcF
yMdtyN9KnmD51kA6KoVn5+lWVj9QrIkyo+isRbHZuO0RyMUkI47GBsSOBt41bFc5kx+GLHB
ka/mR6VHmTV8+VRkRrecq5EGCjH4d2iuxXla5Ovw6VDgdtVsPs+AV9ZUBty6gkOD6r8AeHx
NrYVKuLEQ2GVyImUneHVhvk38SxF7mljz5WwCVUqGkctkN9pxLMzKBe+gF/Omx+1EYfbQzN
k9xc2B09XRZz62PDdwHKsd9Ie243qw8MAmfIl4rL0xd7c1vqT6jXde4TY/QjdY4gGtuUpwQ
/tW1YUGnlC3NgvFmPgqjnW5iFXS1/PlY86Ctmxb24Dd4ezSmf5pCAQCF9R1G4W9or5Dt+NJ
IJVuMrQKq3KO9j93wPGogkSNLENJ2G6Tcb3O9vVz8a+W7ZIMnuEzdKBE9VidN/gbVske+VM
d+RIx+N9W2gtrYfXxNIYXVg+4gjUME+Lbpra9fKY1pJXcCDHCb3l0XcCCLKureOo9tNPlbc
rN7gziZY3vuZRZMcsnCNOL2NuAqKDIkjTKnt6VFi7Kvqaw5ADnypMiBxLFINyOODA86uSNe
HhXjXHhTy40m8yjMkZdPTIsKof5u366xoUUC5JdzzLG9hoPKo48NlTLWRXiLkKHK8UBb07v
C9Rz2YNb1RyaOjfaDr4giiBz91QyG+6CZJAV0NgbHXaxtbjau7Y0L+kuk3SBvsMg1NuV6Gn
srL0sPRf8AnrWCPCA/82Su3f7FfZz/ACXvV6kt/wCDH+Y1maf/AIsVz/Jiq5GtFgtiGZSPN
Tt8qKOgYEEbT4HjQ7tiN0YQyrlREF1dGNrINdpvw+s0mVB+JjzqbA+HBlb81XiVpsc2AaMK
ZUC6KHRiu7aNA6sGtob0YY5stoxoYunk29++RR/TtQGRux4UJKqShkF+PTSP8OK/3vU3mKT
HhQRxILKi8q0HuPhSytEY3Ri6iNii7jxbZ8P0CiuVG2Tfg08jyFf4t29Puptryw4/2kMzIh
HgxFj9dLHArSxRgALjp6AG/a0WurhxhpW9TP0iCL6+piBrSLMRvf8AcoxUAt4IG+J6CNiRN
tvtQKFN7cAV8aEbYw2qLBbnhxF9eXAeFWlePFU6iID1MbW+BdeAqSDteJ8piTKVbMy/S21h
YmOIa6jhWJLltBuwo2jxViDKZLqFJcnh6R8I50ZcmVEhjVneFrEkqpPTkFzca6j2U8kcONB
E6D073aSKOQEL+El+KnTS9HEijZsuRbS8I5pkPxvLKSxhj3ekBfU1qwYduwSydKafGiLdFL
XtEgDHXRR9NTJhQtDmFTidvEgO0TOD8zNK54soNramnixmkkkxoGhjVriNjikRABfFpG2+d
RKcRnx5iIYp4ju6mTa7Ii/dH3qkbOESkm8SRFm2rbg5bib+FcNRyqTF2bzE0yuikBnxs7Xr
Ju4tGwsRUOPO6P29z0IcuMepSToJVYNb3eFGGVRJDtsY2ueH0msrtkhM/SLmGRzGJCEG7p2
Dai2gJt50r7SqsAy3INwdQdKtw8KyMtpAseSI1AJsFYaW1+9pVyLe2sv+QB/PWsIjiYLn/w
AySu33/wDASrUK10FSjwhj/Ma7geS40It/Jj/VXpNqyBFIGINtq8UfaNCdbnnST2KNcq6kb
SHQ2bS7c/OsjET12bawU2IZSGI0/h5in7LOxXaSsSsfUH4sgty8Pzmlw8k7Gk0gkbhLYXYX
+8KUrZRe7lh9nnwItTr8xIS5NpFKqVvbRbLb6atD3BjIhLsiyKRtHpII+6DQLNcAfHwB9tC
DGfrPa7bPUqLwuWGnupO3xIZ8lxchbBUHixNetFa2tiLi/vrbYAc6mGMwSdkbpPa4329Jtb
kaGJgJ1+5ZEe/JyZ2JfHdGA3GTaSSr8FTShNmqmbi/CZMZCkqyNYKvTZmuCeYPurW3ZsU8v
jyWH1bfqoylTk5LG7Tz/iP7r6Cgeop3glTxuAL/AFV0EcnZe0cYDSF9F9ZO4LY7tPAioYcu
OTEwT6neXaZ5wvwrGhAdnc6EgeHIU5yF6CG7NEtj1JJRubc1r2jWyD2GnCmOBD6nZ3G4+bM
53H30knaFhlaVSVkkcqgBF1Zdqndeu35mOC8/bJllkPxFzKbTMdNbsaOVNLNkN02ijkmXpp
aQszvFGdRctxbXnUM0uS+XLjRdLH6gASJSbkoo5kaVrzN+NcbE+FNNjojZMat0t/PmV3DUb
rVPFEvTfKWPPxQdNkkIQOjr9ktca1DME9TE9V5NG38GsftcuXD6K7l1pDJ1ozcFQEdJDdvE
8DUXaMjHeTAkdlxcsEtsUm6RnT7PmaJbjzN6NxcGxF+FxwsOVXVW0JBBFiLG3OsoHxj/AK6
1hDW4g1/8yThXbx/qE/NXP9Nca18Knsb2ijHs9PCu53F/wYhf3JWg41LPt2gnqSkG19ANxv
4AVkTNu2tMx9VwVJOqkMOXlU8VyY5vxlvc2Y+lhfgBoLCoO44oQZMEgLuth1FB2upYcx/or
pZC3HGN1Nip8VNXyMqV8ddCk8n4en7OlD5RI51Lb0ZtI9ycGuBr7qZUjSCQjYHjsp+9aw4+
NStlTtPjgEss7fhot78BpYXrdg4UkiyANDHjxaPoVU3HDReJ5WqfNz1ZMnKkJKyKQ6i/PxH
nWRjDMnx8fEjsHx1JDZJuSpdVa+1bWXnUZl7ZE7EDcxlCM2nNb+k02Ke1LGzWIZcpfsm9iB
a4I0IrGzO1Q9Z+l0Ju3RL64U3b2sRZUZW4huPKonGMcXDgkWZpJyFd+ldgBGL215saVJZC0
jWZ4YryOgABu4XRdDr+mpMfFiLTTKwxWi3dRX4AWt6vHlR6uUsLyXSSLpyzTKNLn8NWVTpw
vceVSgY8uVly2AnQncLfFHJMtkQaahSdNCTSdTbDLc9V8YGMyDkvUbdIAB4NWVHJkLj9vwG
MSwLLseTp2DSSNcMEF7DXXnUkOGMYxYsTZOVIm0tIUH4cKtxN2F2ty9tY5aVN5VI29S6SFR
+H5N5VB2vEZJJ2JfK13dGJBrcfeYkAVk5WNLHkyY4I2IwY9U+lE08WpZMnLR5XYLlZDyek5
H2kFzZbXsFFNkZEgSJfDW9+G0DUk8qjyITeKVQ6NYi4IuKHEk8qMs1lWIyKX0Ky40vqsLaq
6FR/A0OyyOJcSYfMduyQB6lk02luHv8A10neIpHtALT4+/bG6X1b1aXAqdAQCF6yO1xYp6w
R7qVWcyPjkxktcsBxUMSovpzq/I+Olh7DW0AlWub8gb3/AE1k+bR/11rCuP7i/wDxJK7ffl
AnD2UddfyeJrKtyWMf0BXdL8RHEPzUSNbcufuo4aSxpkzShkjjbaUgX1DqXvc30biD4VFB9
wAHwvztxrqH4gLbuGnHWs9ZLmKGUmKWxCtGSbW3MfDhYVJmfNzYqsd7/i7UU6AangBRyJMj
59ZHDLvdXRX8QFrpzOgjBIC7goABIHAjlW7HdoCpOx4yCoNit9p9tBO4ZbSYytcRKzerRdH
3+d6VSNrHQAeXKi0Y35c5EWJDzaV9BbyHE1BjQquRmTyBW3HaJciY3d2Op2jU+wU2JM2Jid
PapmZnkBZl37VW0dtq6m55is7IbuEZfCd7KYU6bKEEia3vZg1I9ghnRXItYksAxuKjwoInz
87IuUxoiuiqNS5Oij21k5OWsK9xzQS6TsJI8bEj0CystvjJt/2UyYuJ0snIUozQy9YKp1cq
UY9NPM2PlTxlyY2uqQDSFEv8Kp+cnU0saKqRpoqKNoHkAKuafHXHjm7jIVlXGVPXJIfhLG1
uOtzw41K0mPHk90yHUyTKgZupM4Fo9LhVGg8qk7x0JFnOS8mPjAXWNETopKyLe7FiGqXJws
RsaKfo4/TJUZMsNy8skj3sm8n1c+XKsj5nC+QwBMZsh4fSHjxltHDEosxubm/PjWV27/LZJ
CFTYrISkfzLb3YX+KT1Ko8NtTd0zoDBISIMPFf+5ghHTHvOuv662qRcWG3wrkPz1FJEbSwS
o6G9vTe0i/ykJrE7ne8GLlMlhZykGRZtB+y97eGlPPMVjxwvrldrAJbz4UY8eVJVK2Vg6vc
W8NT9IrI7YkJj3KZTKeBZTY3B14H/AEAVc+4GgOX0VkAD07owB/LWsQf+nX+vJXb9D+4T81
XrXWrnhyrKNremPT+QK7qRreOPh5G1SZUg0QaLzZjotqOfmNunnG63D0v6vWOG7h/23uLm1
+F6aHDBaaVSFlW21OA3XOl9eFDG3KmZklRIY13KDfUoCDbyB047bV2/GMfzmQ86uMQC3UWz
D7Wg2sQdfCsnP7rg3ndQyYcDbpEjjB3SymMqg3eZ5c6h3dnciaRY02zqWJYXFlEvlTfI52R
2XLQ2MbllQbtV3LISpv8AxqiL5GLn48rpGs7LtZGlIQMRHa/01Y5uNy/uGJ87fi86yM3uUi
yr249HFKgou91DvJsLNaytavmcKeOM9v8ASI3BkjeSVbvfaQVsm0AjxNZcEky/Ny7YJGGg6
mY3UnZQ2tliUAeysnu0pkj7XjLEBBINqO8K3ErL9oKrLa9Nkrl5MUEzTfKY2GAh6KNt6rvK
RfcT9NSQR4rvkzqRK8jiTMYNq7S7TsiT33NSdNYkxGACQRxBNR9p21LHwomJFXdqxUbdx/a
01r9Ve2rm1X0B4E2o7dBehy861rQ8OIq99K0Iv5VkZgu2Rlleo7G/pQbVRfACrjlWTJDdZE
idkZeIIUkcazoTdpsnIxkiF9AemjhvqNYuL3BS4hKvNDGNzyzBd0cWxeNvjfl8PjSdKFIvl
B1ZiY9mR1AxUISLEBeJ8bjlUfe4Z2jINpAp4kDS2uvC23hzOgN8bunb4RPE4LZcDtaZVUW3
R8tPMaivmMQ3jGjK2jqfMeHgayLfej/risTT/wDHX+vJXb/DoJ+at16tbT8mVfjtj/qLXdL
8kT89Yu5WaOKUSOQ2221WtcH4hfQimklfZGurOTZR7b1JBMrRdsxGHMBmcDkR6la/1e2v8v
woljlkBaLhs3nU7gNdxAvrxo90704aTaohgW19z32kC+gPA8vG4sAJcli/fM5Lq7Dd8pjfC
ZG5bjwHn/KrMxo36mFvC9aaxd8hr9SMuf3lh9HCh3WLCxnxQSY+lZZ1TcUFjtsSfC48KPdW
iyMWLJAIZJoXEosEVvl5Cb6W5e2sbqYDYDQmCcZDSKRIgmjVmkETWv676ij/AI7HPO/UX9d
d17hEwmg66mEre0jtHEiqh53fTSo8qTGbGy8aUy9wzkYA+gtLMkgBDXb4QrLz0ro53QEmXi
zSHIEZWTEQJ6geO4erboQa7RgyEDIzMmNpcdBtV9/rcHyUVizRxpEXjByJQLWjRztgjXl5n
9NE2Ck+H56A5+NanTwrU6eFeFcdPGvOieVcLHzFePj/AKK4ey1fw41rYVx8havAVNlEb+mL
hOG6+gX33rJyl1dcvHjx1Gt5IEZpP61qhzYJBD84WlijmIezzKoZGCncAwUa8jYc7VJlDJ6
XcZSxeeNAUCsqr0wj3uBsGp1qfGzBFMIJujKxUqsiqqvu23Ot2Gl7Unc8LdGiuEy4t3oaJv
QLbr/CTfzoCAqsHc1JC30Bta7buYbgq/TUy8SHj4C32hWL/sF/rvXby3/7dOHs/Lp9NZnkE
H/DWu6czsTW/INTRp6tnxsOCnkvt/NUeDA21FKtM4up38VS/CxHjofZeseCNmjkmXdLPoTE
Lbja45cB4eFqfLZVWMr1XmmHrsNQTu1Hl9VSf/Je5gnt+O7L2zDIF5HHBrKOAPMj28KfumF
mSDNkVV7niBVdkRvgOOvA7VPoN9ePHSoJ9q5HZhF00YX/AMM1zvlYcbtzbipHtqVcmFcg4U
S5UeTCdruoPoSZUspe40J+LjSQjCdRvyQYwBNNCkihZlUD0Fdzq6+oWNJkdyaViIjjQo+N0
kt8ep3OCTs0qGaHAgx0yo5JYS5DvaOMy+pI1AFx+1WNmdy7njtBCBkJDGqxjdt04yMTt3Xt
41JPZfmc2ZMiSKS6gxIVKQsQDb0KL++pEmxnijyZo8MTD1QiOJjJKok03GRwV4V2I/BL1pD
tX7KKnq9XMioXWVZUkxFjRhf19Ji29fIh9aNhcVrWnCtfZauGlX5VetTXGvHyrQ1xtfwrhf
y4fk1F/DyqTHlvslBUkGxF+ftHGsiLuEMrSM0sgiBAK5GPHdnjdbX6qgN9NDt2VLukkVrsb
qyDVkRZDqNpF78OFNCnc55spGdWjvGVA9Ww3WJhyF9aYTw5Vur1c7J4Gz2BYhQAvwrYUhib
djzIdSu63AC+64uGvowrHzIIvx+3yb2U3kd4Qb3sL39Qvany8c3jlaMi+hDBwGUjxB0rEtr
/AIdb/wA567cON4E/NV+VeflViKzba2KX9vTWu64mJkfKylERsi24hNx3AcNTSwwEI2iRXG
67nTe5/wC8a+ZzpPwoyTNI1wsuu7nw1420v4MNX7b2pFkjkujz7tFX74tpt4j6vC7YCyFez
9v2nPyAdJXW1oUtx/X7qin7pG+JikLFidCQoMZH9PRmVf8AxOBI/i6cazI4n6M6M0eVmrbo
Y2NCbIkLjT4eA4g3JpMmBzjRaR9uwAL9a/KdDqTJx/ZGp51m4na4wZQu+SHGA3swIuybrB1
BFtNOQqLNgPTncyuchJI9rCZgzLs6ctrbRzpMKXJRlxzI7rIB02aMKos0So3CW9Y0cUuLJN
KJIEUBnlX8NypDyyObXWxFgKR8zEkWfaBKWyMfHTdzIEYFqxYsaVJWInYyFvmC7ROXXH6lx
qUuN3lWdhiQhcnbn9sAUuxZ7SFQFH2ZRr5GsbvuDIvz+IpyHUMXQhltJEq3cDhbTzqGVIp/
lLifAycU72x1kUb4ym7cQrXFtpFvZSOBkxQNYxwXxomcjmUmbqWNQzRxj5eSwkhcbJo9T6/
iZSPL664+ytD7avxbxrx8/wAnAGrWq4r89cBXhXhWnvq3LxpB01nxTYMl+nLE2o60Ug52PC
jBK7ZLYxtHm46I80f3oZ4kKkjmG+msXCOLFkwzo0yZUgDyvNHZiOBHA6AHlUeH0ej28S3kh
37WlCkD8VuXsH56Gm2NWEiIo6dyo4siWGnh7zUiQ2LICxubbiosdvM62BNqyZIlEazNE8kQ
N0WRnBYr5m+vjWN/sF/rPWB/sI/zfktejrWd4XT/AJaV3iRtQqgm3HRmpu7ZRfGw1smOhA6
jIvxA8RtvqDUOHiyfK4kKg6i6Ox02WBudOP1Uv/x/szs3ccwXzMgn9zF9pz90kfVbyoLBIs
PacL1RCQXGbMDrJJbXaToltb6jgKXFSeSQQBJ1xJFMbyIG2yf4kel9p9KtbxPnTzZEQymzm
SDoYtmRRHcJDGQVH4djdr8ajkmOT3CTLhdccBFWWGAWR72YeslgC3OsfDGK3XwptsEnpjm2
RoH2FVJVQVIDt8NuV9Ki7xkRBkzcmSGfHO0xr1QOntWwv6uJ95rKlnnMZwpMjoY6NHGidMm
wC7Odhx41inGx4IyjLL02QhHDIVKt07H7V6EUk+DHKLnpwYrZEi7Rdrkv5UkuHKHmmkGZC7
L0k3PZtu1L2BXQ+2sZ+5MJcNGlWaJdxijMjdSI7eLBT6dRz4Vm5IhaHtZRZQrjpCRwGDjp8
Qjacgb0XQ5UUBa0BDPEscjerckbi9r6c+IojIjn7hk5UfWiypn2+lCEI9N7erQ35U/Z33rk
iU5Xaju6kTKFa8W7QkOLjhxqYxg/JSlZ8U/dEou8dv2W199q6krrGg03MQoueWtJGLY8IN5
J3AYvz6cEaksxPM2086eaMNHa14FyWXKC8N3SUtGp8j77GjBPP1nBLRs37wxHhv8AEjhevZ
XH3W/J58uNefOuNcKOz1MAdoPAnlrQBlwBd1HQMjh1v/d7raluIO33Upk2dXg4jbeoYfZDW
FCWaBZJACu8jUhtCDbiPbSfLwkYvbpMktESAqzsgeNteCsHIX21k9zz3cZcjD8GJdhWTiCb
cltt876inOJlLiriJ1ZWIYRb9xIG0gndt+qpIvmd+NMXM8hAWMourbd3AeXgeFP0xaPdEVt
w2lha3CsYDX8Bf6z128A/3Ef5vycK+us2w5p/y1rvcBP7xADqADdm8Va30VFgxlo4si0cko
YemJbbhdje5H1Ugxd0kIKNKImszwD4ljYEakeB99Z+bgxmDE7lLDjxs7HqFNyxS3JYstyTz
rGw5TJl9uQbk6Udjp6USRx6bkG27QBbnjUeIIXlhnAfOyYCi7go2pjRAupWNRppy8yTUGOH
XDyBkSZOPjspcdMs9gVhvbRvGsSMZE0s8KyR78WNy3xK0gZNrEAErxossuZ80zuHIVxNcpG
HDJs0Xbt5VjqrZKYySscWCXHKoskq7NZT5cL13PNGxJMQqUHSiYN6Ec7y8ZY3v41kQ4RVMh
0Kwk6KCdOI4VLlJOmDiRKvbgsaq0bSSDfPZ+Kgc2A3G1qw8NMZZF2RI+Ql44kVnMa23X4Iu
vn7Kk7d2uGLKdHdQ+8hVVEUlnIB0Ehtpx5UuHGcbJItPIsDMVVccFnMxPAGQCy8eXOsPK2g
5bwxRZEkiloYnlKlovR8DNxJPKwFNlNkXhiaUxwgbSonYPIGk1JG4aCppciYYY7THvhBUMx
aQkdUqv2U3eHtqNO3ZeQ+LCqxM8MInVmB3XWQjU/e2g+6o5ZJ4o5wu5VlDzyoToDFjA7Q37
TVFGGbBwn3fiMwbLlXQsGYW2buQX81J3Pt6iXI7dNumK7upLEQu9H1IuFPK3sqLKR+qrJLJ
hMjeqWNz+JA6t9qNrc/00IujNFIRcLLE6jT9uxX66Ko6uy/EAQSPaBVuHspTNIse8hE3MBu
ZjYKtRYAUtLJG8zNfRVQqv1lq0A86uaKHUMLH2UI+39vxGuPXLMNdD8Ispa5+9fSpJZMSCC
X7EmOzFCp4jY/wnTU8/yWY3hYMs8JAIlVhaxv4VsPTkkxwZYhMjplwsDZRLqOqqnxpp3CZW
acl8dXKBFcoT63Vf2RUk7xA9dvQw1CB7G3n4+QGtZU5BSN5UEMZBWyK+2+3luNzWLbT8Bbn
+U9YHIdCP8Aqj8mulfnrO15oP6C13QW0KqdR+0ak2oXaJkkQLfd6Trw8jT4k4YtCSE3DQxt
wW/O1d47VkIGixMiPPijIBUxFg7LtOlrVDGZFyMHqkw4ZjGwbQ0qpuHxAgFQPMV3LJh7fHl
9vZ0OOxaNVjXYJGAEnAHfesP5OZceeWeaLqQSGQRROZMjp/hOqkiw9lKMqcA3y43nkJXqMr
QsGJdm1I867j3fGyCExpCySRBHEimCIOo36cVrFgnmEsbSBkEc0LsHRWcbliS9tORrPxMKM
TQ5KRmZvSCrMuzQtIt9F8K+RzcToxyxMykyhyyqVVlbZa3xeNZWb2XGxocXqqgeS8rPKpKB
o4TcIBrqeOulDEz8uKfE6KQ40KoY4pJHUiTTaPs6Am3O1dZliw1ziGxo4Yzu6Pwo0rKD8dr
j6BU7Oqxx40gMoSMgPKWLBAVFpDuFyPHjS5zY6tKwVw7Ah9PUu8eK8r8KcW68w2p8tGQ0rM
+irt5X86hlwpX7Z3FGAg3xmK7ufUrAxqh42460cn/5BmlJgfw5oxtgRVF+nGAVCsx8aeCAx
y5M5tIZN/UeIa71M6hr24hdKBAG2LVWcj0gDbxPlpROPL6SASyGzgNqpPMX460e4YkRm7bk
HdlxCxMMp06sRt6SQfD20jzN3KOJjaObYgUka22IutYbl1myZt5jm2CGUA8BJGPVZvHgSB5
UzMvTlikeKVOO10NuPmNa/wA4mkjeNMvGMI2nqRoCFZd50C31sKyszGg+aknCrCL7VTChJD
TE6/E24+wDxFQ5WFhyS9vdWaSYkI9wLgIhIvroWvaomKSGWVIpBCAGcCZtq7rHTx+jxqPBS
ORxIJCMgW6V4f3guTfThe1r1uQ7lOoI4Wr84q4ppJCERASzE6ADiSaXubHYZg+yWRD08bCQ
7ixXS7yWXjrqPCs0StPvyWEiRFLFZY02IybdPVzuajOUGhMUZlnWRWC7bbt6+m26xHA602R
tKrLKpjB+4ZLi2gNvbWL/ALBOP8Z6wP8A28X9UV+nlX56t9VZ3mUP/DWu6eBVTf8AlGs3Mm
kHykbEBjqpCqq2t5tTZc42fM+pEG4WTl8eutRvj44ymycR1y4tyxq8e7YDdieFwKwp58ZI4
JCcdAZ5Mh0kILo4MgsPh26eNZEpymjyCshbHDrHE0quUdeigW99vO9MzYvVllmxzFEjmC0z
46KWLpa3A3qTpdtgVE3yENkNId1txJJjJufbTZuCCuBOT0o5JTGFt6WAWJh9oc6xIZs6PEk
xX6c0TMGbIuVe9wq39L7PV9ZqZpIpWilii6bRRNIN6mTdfYDyIqCToyxQxRyI8sy9NdzmPa
BuOt9tRLjdof5LHdpS8QjUTZLDaHbcw9Kgn31JLJ3J41lkklVIkUWEq9NfiufSun5rU047j
PBjRmOR7bSt4F2gliG56jkOQrCCdzeSHHeRoVdI3/eagoD9ocdxv40EjkMhSysWN3va93vz
NYHzz48eNGZ5UyiCsrsRYLM50J9fjyrHxkdJUy540spDDap6rHn9layppvW2IY4oFOoTcok
Z7feN7X8BTxyGxUF45ODRuvqV1blY1h5eW8rzZvQHTS5EKEdSVoo14kgHU3rJibfEJ36iMF
LJInwRKh+JyQt721NFJsWV8eWGRpgbFVC2uja8Tcey9qkkxcSQQ4SNLKXURRqHW8UoVhdmZ
hZeHM1NP2/LkmymCLmlY90se0iSaePdqwJ9IvYUuRjYj5EWSvVZogqyb7ADekhTitCGXeMe
Uqzj4H9DX2EEaaixqfI+ckxMeeOOKaGOyoUi4Ak8rcqixIs6URL/AIEY2KfQWkAIYnhZbDy
+ulhxXIhdzLNO9nl3Iu2BF8kY7vdUU5mly+igi2u4MZ2nXcq6ceXDx1oBRYDQAaU+RO2yJP
iPG9zYCw5k0s5hkx917RSrtcAG2q3Nr0uHPH1EeKSaTmoSPaCNv2r7uFYjxQyZGLmM2RJFF
6gugEKErcaLr7b1I+RhKL3EM9t0mpKsll9QNxxA4c6KbFbHfaLkbuolrbTe+lSAGy9SIAWt
YbuXhUH7MCAf0qwQOWPFw4fCK4j2WrwrTTyrM5mycP8AZrXdFIteNLj2n/TUWBKhkjQoGjv
b4JL2Nm4DwvWRgmwMCIyi1jZ7358tOVY/cku77ZogxA2rvjuisQOG9b6+dI0sksmalnXMZ2
6gkGocC+0AHla1Zfdc9UPcWnKWM3RUdQJtlAX7Nzu4Gp48d5GzIzDNLKxlj/EYhOpGW2NsG
trVkQz5cspvjhJTJJos8hikBTqEHhpX/W5Cpf8AdptSPXU+kLYVLiwMjxKyKZMiRY3vI0Mw
PwjeR0j51N2/GdseaO3SRFDZE7Ebgw3XVIR9pj7NKeHuYRYEChZF1jsyjeYVOvULXG5vhHw
6msTs/aXQ5cv4YlkO9YlUa773JPppO4v3DchJSCcpDGrq3HbHIykq1tNRemz8nuMuPkxuoj
jdVGMyHjvjgL29pqWd8x2MIBEmKTkRAKxk/EeVlFgPsr76ftmRmpMmVC0sUyqw2mYNs22sd
SeVDdDlJGQQelKuUhC3uTDlerlWP3AYca52y+6JRGxZxZvSNAbVLNiMkeSFMZjkb8LLVSdm
x9LOOGl+NjUuBlmLtkKKhyX6u9ykl/w1ayqt7WJPuqOQTRRYEEbQxQIhLdORQrHdcANYWHg
KfO3TKwj6MZJMrhmtGOmG+2R6V8Kkm7hA2KsR6sSmbfG0QPUIl9IUBWI08ufGpO7daTNTOm
jMGGrWgllX0Rpt5i63JPhU88U0DyxAPKEG/JGWDvKrMLEBmNvG3AVH87HP27qARrkRzNtjk
H2pIW9JAPG/vpEmjuqlYMpU12u/qjyEOt43GnlWXm5qRT4SIqdvxySSZ3IVSyH0k7jzvpwr
Cwuhj4+WrvMp37+o4Uq2VMzbVVUDaDxqO6xyRNIwWZl6ayKlogR4K0huW9w4UuP2nDjbEjk
ms4uElSMBm2sx4s7cfMDjRXNk27pLTwzRiA4saRmRze53X0AvWC3cZESKINnSxRncxINsWH
bzbXcayUyjjxYsJREdWJYzSa9K5sGZR8VudQTtcSY7MYypGu5SrKfLnWS0OLJHkQi7wqx2y
wO2s0SaqdvgBcHTnRnSSHM7OsuwzxazRCQkh5FFtbG3q91DucEq5OFK2/MVCbI+irLG1idd
Bbh4UcrEk6kbzRAjmp1O0g8DUHH9xH+Y1hKdNsEd/wCYK4V+k151lAG+5Yz/AEBXcxf+7js
fab1YHztUGbExIkS2wKCCoNmvqPGvmGAfHjaLILGxUojjepH8W96ngxu65JiEbBIYvxVW4I
VeosbNt/lUI57LO3+H+UZUGyM4iutltu9LX1rE6kQyDn4cUJQttV23qnqext8dJh4qphvlR
uciVi80itizBQsbFheza1FDP3Rs/CKEzTKLqjncFVgm8A3Wsj5ZyGlRFhd4yI7hX6zM0oXa
EG07h7qeeWdsjHZQFeRQrPIDdmiAF1itwB48fbFgYWQ8EsqF55tGSGBLs7hfi3ngPqp0xTN
k5LxhZHcF51V9TFvIEcAN9Tq1dDNCTM5JaMC8SKfSI03D4VXSjixJ0YL7lWMlNp8VKm4pJE
yZyVJ3CR96up+wykW94F6TBfDiWaBSIYnOk8TE6QTaFGXw5eFtaFzmtj7r7JGiiFrEetw7l
RZjwHjV4JMroZA3fLLMqRRsOTzXLEDlZTUwjx7ysjHHzDk9Z0nXUfBZQCfafG1Y+Tm4QMyB
4C0yh8dmcj4ZF3WbQ3489NaaDDjOZIN0xCblghR2+4Nx22A2g8L+6u3SZj9GCEStLcMVWZl
2pf0jgL2050M/OkX5ZZJMjGgu1yWCrD1FawAVRe3jUeVjYkMGVFHLI4MhdnyXXp70UaA7b7
RewvRfMjTFjZd8qTSK2VPMNbttsotbQamoM7HIaGd0HUKBikd2vIDxHnTyxzia74sXUOvTx
1CJuYe9mv51iOrwf5bjyLK0Lhi7OoOumml7jz1qKfLgE0kAYRluADcdPdUZlxUbooscKm+1
FW9gq8OdHFMREAiECKDbYu7edp4hi1iT5VaTH+ZkVCkUs8vplkfQ3YEsX9PG2nKshpe3xJH
6YpvlmeZvQQbEBVccBfxr53t8CXm9ayjWwP3L/D7qlyJblIlLEDU6ch5088UhglihvmSOok
TEiX8QxixCmRzbmdBUkhwcjflQLE01ka63bY5hXxJ4XrKky1ZISGLrJ6AyHRj6rcQu1fA3q
TKi3L8zmJ6WN7BAwAB5+2oB4Y8X1resSxuOjH/UFW+vn+S/11kc7Rxg/wAwV3K/Hpx+XhUj
u/T2qS0ptZRb4tfChlSgyqI+oj2XeWXS/pJXW1ZSItlyEk2B7l9u0rbQm3DSkUasmPJEy8P
UgYWNTd2iniilUSdELAjNsiFwryN6tRxtWN8pukitHLFj7t21WKzuE3nh+EbCop52nxoXaf
5cYzIs56j73D+o2G2xsPfSYuNly4/augWxGAiaQmMrG6sdlvST7ayY8yRs7HglToLPZikiL
eQ+lV09XCoe0dvy2igG7/MZo7fhqbBEEhvZmbSwpxiQO8u+zTyM0yvKh06077BtiOuxRqw4
6UAxu1hdrW3NzJrU2J50Re58aFzy1PCgJEEgUhkBF7MODDzoz5ECyyG24tfXbwuL2pInx42
ii/dxlQVW/wB0EWFSJAPlzLYl4R023D4W042p48vGDwylTOY1M0ckqfDOsUbRyIxHxWvRWf
GASYqgyorpHCznahAaQyE7jqx4eykzsDHTLyjFGMyC1zvA/eojbd1x9oXsaaLJx3xu4IDeJ
lNup6iFIJ32P6aTLRsntuPjpoNnVlnlfVmKHaNi8r0mT3GT/O+85iL8lAy2ADj0fhXsOPP3
UcHJEMUrlihnbbdyWSUI19NqgaEViGQrMZjNgSLxEkcALxy+YUek35GoMhlCGRBdBoA3BgP
YR+TiBSwxNsR3AyJFO1khHqfaRzNtvvvWMO3rCsyqflMdlLDHgbXrOT/eSaWHnzJoQdzPTz
G/DXKVDCJ7g9OKeNvhvxVuPLnUeLHG0ELlgh1YLOHbqwvx2sDqORHCpTmmMq8hkjSQbooMe
AjbIVWxZ3a1hfiR4V27t+NIy4mRJNLmwENG7TbQRvHmB42qTIyUCRxaRGNQHUbQu1SNTS4H
bZGjwlIWxX1Dafw42A9RS3DnfxqHHe3U60bybdF3PuJ2jTSoP/bxf1axR4Qx/wBUV+mrfXX
GsrXisdvegruJIIUxJuBPAgi1IocRoZF6jtusBY2+C541MqmypAQDq49Q1PC541dZBLjNrE
QpSzH47XFiL+FO8jdPtHdriT7sU9tW8gfL9FCaGaaSSRYAkMfVOK5WyS9XaNv2dQSKibHzj
P3bpCIxFFUhGQ9WMWjWwUX51izK8OJC+Oo2XEerK9uQXW1QHt88MuTJPkqiOfw2SaW+7fuU
fELcaCRloMpp9mfLr+A0zb3k9BIAN/SfDzrGixcnpJbqxgOAXUC3Uia4UuxPxG5HK1SHcny
isUXpq7WI5tPoh87aX0vemjaaPJCkF4NghkWNuDxMz7ZLcx/2U08qvFEvEupub/dAvf3UBL
OkTModVlIjO3xs9qRkPVaRd0MS+ppB+z5edS/MfLRQQEJNtkZmjY8AzsioT5CgsUKdO9gZZ
ViaY/dgDfF7Taut8rJ1QbdAlN387dtt762ZASwHqjx0lmKMdNpkUbLjnUkcmI0syMVQwHfG
9vvO23YRzDfXW8wxSo90nikljARuGxgN4YnwFY/WU73LLEiRy+hb/B+INwA8WtSouRIDGds
LCFJ3RSfsTWdgvhfhWXKduQpBZoVLF5B9pmlclmYrfgLchRz8JUyS69Feo6o2yPaYZPVbgA
Aw8j41E3dHXPEN9uPFHJHFuNl9crKq7Ba/pOvLjSY8MKtLjIYpJok6cUYvu6YueZ5C/nSQw
DbFGNqC/IVercajbUQg/jabg6sCixhQCxYsRa1YmdglMbOfIjgOGdsjhIyBDJ0t3pNl1HhW
d3HO2vkBUtFCpIjEV7FSTckbtahnbOxBPlwxtkpL1CwljBTcekDqy2vfwqHtuAp7hkF43lz
VTbjAxtva7HiB4chT5phjUteZ5doZiz62U2va59Nq7fjY0Rx+kBLlSyqFSORtNvifT9kUuS
sKy5ceizNbe7vYactTwqTOzZHaVpY+lCx0iDE7gPaeHgNPGsY/+njv9BrFHLox8f4orj+We
3OKP+rXcieUMWn82sXt+QWbEkVpJIluAzR6ruZWBA8qPZ+3qFFwr66yKLXVGHwFR48vdeGD
EKSGL94r+nqX42ZeBv438/Go8Lt6pOe3y/M5WRkawQ7Qfw2sKfKl6eO2TIZjEsYkj2qOmjW
lAvcDdusKPalyMR+ptlYJBtnVEYFgTCQq34AnxqWPHi6wXaHkctKoMegQNKWF1vwHCszBlx
nmkyT1cWaNQWYgnat9FTpH2Db53qDLLrm4z46xtJFGs0c+0n0SJuRzt+9z8KdMTJkwoVYH5
WeESwByLnpLON4Xkat3bMM8MIHQx4R8vj2+6UTWhH2/OtiKWZIJ1WcJruATeDpyqSPKw5cl
ZlPQfBB6Ls33ojcRt5iw8jRE8OVHOV3rFkomUCvKRGfbs104EeVR5CYeVkoAH2JLEsZB0X0
pHwPmaky1LYfUYmDtnTVlZQw0lYi1214/VX+G7dF2mKwV5MgDIe5+zGjE7VvyFK2WO3qyDa
DIG9WvHjalHde5lMYMRHHiskMQbUtdl2j9N6btGO+N3aKXaY5JWBdL39LAMDJbb5mmjxU7b
JkxruV4UJkVb2OxRxK86dMzNzsrJ+HIigUtAJDqFFyqenTSlOPjPhdwjVsyPILD4YyqsmxW
O0E66k+FY+fmRvC2U5THPJlmTqlW/ZDg7Knz8ndkwqARiOFdDIbKojDLcFr+NQY8m89xyoT
JIrOXCIoFxbRVUH0rZaH6aZ2YKiglieAA86WRDdHAKkgrp5g61roakyMbqRXGTlyOTcq8KG
BVHhqdKXvsMsMk24I+IwXefUFIWRjuV2+Lwo42ROoOSpkRFPqCFVO0lTxG6/s9lNFFJHJJI
T1HUdXaVB+1rbde3HjUhxmQom59iW2Kdu6w2gac6ye55M7rFAbjHDExsZAbWB02gDhUeKGJ
lmDMPFUXi2vnpSMzAQxAm1rlntbU8NPz01zxlj/PUA/9PGfeQaxh/qY/6oq/hzrx8/yZNxa
yR2/mCu56AHpx8PdUmfIhklsAp27mUWsETQkX51N3LJiSJ5VAWJTvtb7V/HW2n6al7V2uVU
iUXz+4A/h48fMI2nrPt/TRxce64WMQTjuCsk7nUTzhrEqfs8j9VQpkQHJ7N0j1BvCokt775
FuCwCjQV3HJgKYmEJiZY4xsZ4lX8NSRbalhc21Y35UbTuUnMXy+J01URiTRVQL/ADjfhcU2
MY2aKRLwy7lUSlmMYC3OgJB9TW0F6GZBjCKQv8vjYoYMjSbumgVk+zz9lDNyslnleHpTzvI
qwrJfftILXBN/SANFFOkYlkMV+sVifbGqgtvcsBZTbQ86TuucJZs3uA6iwJdmjiZrIioSAq
i49pNNN0hNMWSPGhNxumkYbOHg2p9lGbuKrn5rj8WecBxfjtjQ6Ko5AUM3tCDFzIPxFjT0x
TWHwSRjTUaA8RSSIzPIyI5iSN5Hi3Dg2xTbhapIGjM0k0rNjrMMlZGR7kAIAq2UC1JK8EM8
h3wthSbk6J3IA+2UScSDrU2Z8ihjEj7I2hlkgVdqIZFZYrXvH4e+jnY/y0MDwTRQdKJoW3P
tBYl7aem1xyNYMKY7YseLIDLOu1oYtqsOgjx7l9fD/TWOsu7IzsoHI+WjAaWR5jvOnADW1z
pUUbShZZl2ZWPGDbFx426j7pPtEga8BWPlZ+UIemwYRE2jikmQCCP/AHaH6dTQxBkLmDtyh
3yIhZZcmRgkMd9zXYbix87V3DNyXVs+MQ4oaQ7UEkw6rL+yicPceZqNo8xJC75MjZCxqWEO
OnUjUpfaN+nsBHOoj/8AI+4OVkibLlxYpCqIgsEhVYtWJvu8re01KmJKJMJ8eNjHdpZ+ux9
EYYs5drXuBoKBI2nnesnEfHKQsrR5MQYRGMs3olV2UhlbnalyYJpMZzYxZDhMuBtp5PAt1P
tWoYZVXJyZlDCT5j5aZmc6BYpFsE5a61k9pSKOFcqFVinSMdON9S6SPq9iFHrb6uFSY3cXS
PLx2XHgUv07xW5ekh0Yi5NNFMW/y/uBBw2NmVZTdjGxAG024cjQxHU7jjXhJtt43a3O+nKu
NzR8DNGB9dQ+WPFb+bWObj90nD+KKvzrletTesvS1gg+hBXdSWsqxx3bgLA1ld0dSV3WxoW
FtB6VYjj6jc+ysX/NlmyT3DrMuNjsxJlVgqMdrA22cNdKh7V01SSBVkbGJuJsqZvw1kI+Pp
ixbX6qYySCTLmsZ53sryW4aclHIVLiZOKO3RsWSbJEgYmG50iUc2XmeFGTtp29r7nB8lkyY
ymbovH8DbY+JK6UyfMSHIkbqNOwXfohSNbcgl72HOlylkgnKZTCX5mMFJMfGHy8a/Cdu0An
Su2TY8T5cGNkyT5SQLredSA0aAn0rfQUmf3Ob8D5iXLGJJGEYu3pjaUlj8KjQV3JcTOiaLu
MwZlIuQnpVlZ7n4VGgH0189kZ0UiKixQuijqL07l1Q6rGLm3M253rGz1O+DFyIZjtBIKKxR
23ajS9B4zuRgCjjUEEXBFSZMzBY4VLuSeS0x6SSNk7JJYwzh4nbc2xlSN/ssKx+5ZKrjxYL
COZAJS+2UMVch4k9OluBrOysTa2PkybTNKzRBVUxSBwCvqF9wrLVP8AFYkREmNju34e7I3M
rbEsHQSaepqw5ppm7hgTbZngsASoFmVYogLqA+7brqvnUkaRDC7cQR15V9YMZv8AhQAixuN
NxHsoIiHt2Nlt1Ux8YFs2VOAufSsaW4XsKTtwxzjRf3mLGu93HHdlz/DY/cU/qqTFyk+aSZ
t8xkF976a2FrWsALVHiR4yJjwuJI4gPSHU3DeZvWR3DMx+r1zF1IzdlZ0PTRtvj6rVLhNi4
uLjLiSS5AVnmAj1AjO/aF3sLnbqbcaT5uCKCVoRDkN02WNrgs0ak3vx1tTZYfHxikZiay2Z
ent0B5WBFwBrehhszOxVneRVLRoEXqEOw57dakmxGWXIKRmGM3FzknbFcefG1HthaWXMzC/
Vy7FQ0i+to96bdtuNl4c9adIcd5JJHaKDYV6jiEbXlZn4BToCSaklxVlzsuciNkllifZtBA
DlDtC6621rI7LJ21+4SwFg86gII5ZNbRWBKIGOgqM5zK2XIibATZnZz6Ru2/EFOtYiqBeHH
mZtRuAYqo0tf66BAv40P9vH+Zqh/wDbQf1BUC8bRJ/VFX1t+T9NZn8gf8Na7ssgPTKIGNyD
xNXeMrg49kijBseotwTdDewHCs7OX/pezwDGgQC3ra++2n7Nqx4JZBMMxpZZywAaOTb1G2M
OK3015c6yJM7HMm9YljdoWlQABr2YK1jc1IcFT8usaHLRFdQ6CVdy7bDXap87VEcKRRHJEX
yNlijqtkiOn2v0C1ZiYvco448sRvLCw3ZEagbPw9bAV/l/bkERguhDqSuOg0/ELfG7/ELcb
3OnEdr7W3TXGCrPlkBxFbXYoOjOfoXn4VO+RjN3SN5mWGctuW97brSnaImPA8iCNRan68Zx
5Z5DAmFjKGHThJIMYW1mcmxY+4aVPKHlhj3lxiYaRloyf/GmYohcjityfGmwYc/KIuFCywm
OAFR6YnsxdeH8WsrHTL+Skw2tJgyRiRF3H4YSzXP8UceVPDJJ/mcmNscCRTi4cbN6o2MQ/E
kNvHQVG6Q5MmVmK0s8EMxijV0IhkveRR8QtprUmRjrj47TEBo5mlmkCrfaWmLnXXgB76ysT
J6WcYFhyAkCk3Ak9UZVmbcbLenzNjLjRyyKYkJST5dpTIQyofTbSwNrH22pXeF8GPIkLL0r
R5M+4XKpr+HHbUk6D6qabEw4BNA3qeWdsx93H4biMt/GPtplmVo5jt6sELK07opsEbYdAb6
66eNEGKTH2WH4wEYJ/Z19Xuq3cHixQ4ug6hY8ba+kD31IJ4iiIC6TqepE6cbhhrfyt7L189
JkA43J19Vz91QtyT5VN3mQb58u5w5GB/BRV2R3Q6E39XCoYciSOZ40WGHYm2OBLh5pDu1Z3
22v51OciY5uVMvRxyRZImmffNMRyAvU0rTQQ5TKyLJAr2fqWDmXe5+zcADxoZL9zZrzrOwW
NVuY0CR7eIG36B7aWVc6NzFDLsYJuImmYuxRW0u3Nj9FTLhydHKyoFjwGa6LxvlQ3+zJdef
u51PDilsafGXpSR47lXlcHZ8R9JuRrcgeFCXN/Dn6m9ma7TyMARZdrfDrox4njUORNGYO1Y
bF0BHocqebG3r8/wDsrNz4rNCxSGKTaVZ+kPXqw1FzpWtLb/xo7/0qh5f4eG/P7AqD/Zpb+
aPyeVe3hWd4goP+Gtd7k3BWEahSTYbiSFGvO9Pk5Dbo4t7qzNxHJba29WlvGsc5iO0vcXky
pFVGlYcHBsoPAbaTuGduvMs00MRdvwUZgi7o29IuvC3vqJZszZklS0n+IaNwzHcbjcLVBDB
lvMsgkZ0aUS6KBb9rifGpoEKLOiCWZQtrBjtVnZR4/rrpyMNiuuRNMNXDE3QIV13ORtFuVC
HDm+V2LePqx/vpQbNGVexsgHqAs2t+FNhYUy4+GXeTOS25IhuO9hNcXjcglVtc8/TTY/boC
qZyLjY2PILjJdz/ANTIDwFr2HPidLUFhyDmZmXGVnl1aV1DWMcZHphivozceQ1qJ2iXdEFW
JBfpxlecacB7aTIsEnQ26igBmUjVGPMUchJZPmIkyUjkIAkV8Ubtruv7wFdBzHjWGzdyXE7
hHCqmU6jX4kbfo19NG+HkavN3SaRvUxOOxsrzHdKPwYwLEgHjQZyuW7X2bjJkOF+zuD3sfK
h//DzJDNrjmGMAvbQelfh5HWlbMgj7fgLKsxgJLzyWI3brGwvapniimnndiuQnSJ3RqpTpb
pQqqn2rA618zlj/AC6GAWg6sgRS3MtDG1jbzPuoQ4LHvOW9yY1QY2OFUcZSLF/IXtWVBhp2
6B8ZlEsoQy2LjeAhbfwpfnO5TyF0LxS48TzRK4P7uSML8JHlSLnGTDjyJXhxsqJmSNJwf3c
mNISFF/IVsXEByYSXzcYAJJqLdaG/pcEjx8uNRzR/BKqsptyIuK9nurXjV7+2uOp5fqp5Sb
iNSzW42UXrcqiLFxwMnMdhcgzXZUXxd2PHkPbR773COHCQoH6KowPSc+maT9oEjzpcnt+Qm
THjXE4jYM1vi3WGg58aM2FYYy4x6a3IC6WYG1+FuNYj4qk7DcIWLEp1DuAKjmOGleI5eNAf
66P/AL1QW1/w8Nz/ACBUIGv4aD+iKvavz1pw8qzra6p/y1ruUOTu6SvE7KpsH2s1lbyrE7L
APxM+VUIB1WJDdmOvjUPRiaeHFhaOdYhuMQmKdM7eJ9KHRdaZe1xyZsShfmHD7jAguEiUSW
Omp28RRzVm+Yx2UTJA0alWgAs2267twOvH3UmXiMGPR6+QiFAlnU9OIG11LNyvyrrGNlboN
8xJIAN00jhiBqbgDQeQFZeU2yOHtzHpwaL1Mki3UZByFwF958Kwoe4rFlLns0jxMpWRN+6Q
yBwTfQ+R1sDRxsBjkdXdJjYEYBRp/h3SN9yPbu2nT81LmY4bKypPTJ3Ai8jOy7nMLSHZGgv
tVtrE62otECCUSMBju2pHewv7SSfE0ZJnWNF0LMQo+ugs86RlgG9RsADwN+AvyoRYciRZjs
J9xLhgNu3euy41XQjmKeGdBFDjAbpQiSRysSST+NArXFCYTMkJDGN5XWOOdgPs48cV9lz8Q
A99JLH2ubJTaermpCsKOw4kC3CvmIe3Qx48jBIo5nIdtw3Bt1wDp5UuP3nukOLHraHFk2a3
AUseJ1PPwpI+59znzmido3CM/RiQHaGYqpsRz8+JqLJkxJpYkkNp2UyRWZ9g3s+24GnBfHj
XyMalJJjaBYo99ylmYFVt6bDXWoYnjgxo2njingSExELMG2ybuodLr4UTLkRoBx3Oo/TWXi
sr5qZeXK0bYwDPoqPvU3Hw3tf3U+HmuMh4LLg5cq9ORoywjlWTU2Kc/ZUjJcdKR4iL8DGbf
XxrQ/ktyFWFMjD0uCrgcwdKXE7pkxbMqFI8hZSULiEkJJE/ANrqDTZfZp5p8nFJ+YwckhnM
Ruu5b6MrAacQfaLVh/8AyLtzCJnJjnRFIije9z6f2ra+P1UD1XQd1gDJiNpEWtdmjHJrNqB
7aPbJjcQerEkkNi6SHUbuG4G+gFa8KU/69PzNUP8A7eD/AJa1EOHoX8wq1WFaHSs/+Mv/AC
1ruutxtj1958KOSnbZcnukU5mXLBXa2Nu/dqxb7h27LedSydsm6WUx3ZODkgq2+wW7A+tdB
xW48q+ROLLBNkemZyLxiP7bLMuhJXQc9eFJLhSbooYkvjBvw12O0Zv90eoK3hcN9msVbxxv
EXkkhMSyxtJJf4tVv072U1JLGBjSTwSwYskMUcauw9at6Xc3G3QEV0PmA8UWNFkJK8cUzh5
NNt3ThxrMmmLTDGukQAIGxVSUqkeqKSfu03cp4k6vcgyRJJqIsRQQpYDnM/060qFXmkkJLm
NCzu51LEDgANBfgLCoxIhjikFzLIVjXUXCqpO5m5WAp8yeYw48dlhleOzjxjxo5PikbnJbQ
aCnMHapThJ8cmRMYpmt6tdm00Ij27NVgNxgbJYIATYcuptv51M2NjxYDp6OtNJNkPqP7reS
pv40J+5CTufeJBfoswaygW/EJOxVRud/1VO3c4xKCB0EJaeJumWSQQqo2sL2N7X1pGy5giy
HpwxZKksAl1TZGZFS5UA2IJqfEwpElxp0ZJ2lSGAow3KzRAGK/v51CWOZPDPEMl4Vk2xrG7
LuZ13Lpub4dafGWWUYKyOoSSXHx1O2Q7lud0m3d5XqLKkCRph5PTkkR+rGyyxHUPtX7TAHz
rLeHHXNAxwwjdCY3liZyi6jjryrqpE2OwALNDgLGBpr68g20rE67RCTHx2a8e38R5G2NsKe
n0KvqtzNQNiEyh8nIyJFUXAx2UKWbiRuN/aLHnSyFh1Hgx1mjPxo6pxfzKkVYcqv9NW4V5c
q0NFZFDKwsQRcWOhFLkRDoxxwzYMTuf3Eyt6TMfuvtWxP6abs2cJMHJlAaFnG6KUo24urXG
4sSQANKhxF6kHce02aBlBUTKg23BGnuo4PcFR8pRaWJl9D+abufjU+O0rS428NibyWaNCNY
yTyU8KUX/v009zVF/7eD/lrUfhsWw9w/Ja1ais23PYfpjWu7PtLBUjNh6jx8KTIghXK7ey3
kKnbImlw/GzL7tKORjBfnEW+Nkqem6sLG29bEeFZHbMWGXt8j4wfoyuR1pA2rIwZuQ2swN9
aRu1RfKx9No8oPERGCwCtGQSpZvG3MAk1jY0kzvCskMc81yGZFIF2ZLW3EAGoI3Zp4Z5HaF
nZt0Mm1ma6/C19ddCPOp1mxJMy22RpjttCJSVjjQgqxG6mwDD8oLDJiWNyxtILh1ci973Vv
oqOHJyceIQbsZ1lZo5o2ichJFSNeo3oNrXFJiYkqdzmIIhgKPFixa7nmnMrEuR5moo0kxIo
QQsc0KbpEQEBjHf0CwPvoZuXLJm5yqCMic32nntTgtI+QRsJCBAu4u7aKFUa1JPKyhWCi5C
qVA/b53PjUTHIY4kbhcqNS0aESDashcbbqHFjrzqVAi/J9MEqA6qZQ20qFXWQMLX0I0qLH7
fsjjlhMqTuDt2K2xlRNNV53tanx8cNm5j2Rs1jdYnvuUhwCBY6gIKx0lkxXyICyZN1a299o
MhEXmDcE0zYhMeNlEwPkfLumKscuz93d927clQvlwjGEkcm9ntFvkHTZXLCzaqTYE+6pYMG
WWTBhdi3y7oXXesZS7z3sgO7hTjNmnRikkmEu9pGDoYyqu0ICsT6rDWunn4c2f3APJs+YIW
DZu9DJvOz4SPhUmpYZTDMZpGkTExy29Z2CoUSRbMN2tyF46VPLlvGjIOr3CY6tcr+HjqdLb
FAJ9trUZlV1bKbrPvtvDOBYN/FFhb8nHzPhRyMjHkyWBARE3MwJ+4A3p8zp51HGMTKxXW7R
7jKiISPVqrlR+mgBqPOrUWxdvVLBnjYAJMALFHNidRzrLSGMxqLZWAvFoZRcyQrb9tTa3jU
A7dl9DPgBEWLIdyZCC24SCwAbdwPhUk8sEnbu9pd0H/40rWBPSf7xvrrT4+QDHmwnbIjjYX
H3lXjaltw66fmao/9hAf+ElR6X9K6cuAr9FDWuNZluYQ/8Na7mR9xPz1JFIPSHkjCndfaeR
LEk8fGj26RT0joftbTyb08Bbx/nVip29incMJ1l67AiONH0ZXP2t4Hwj6qWOfIMscpDNsHS
vtBMkAK3YBl1Gt7i19a+WjRf8uzVPTUH0hyNVGvB11HnfxqOSXLhIxxIMf0ss7b0Md7s5DM
qm+g1NS4cSvLEYjHjNGrSEo/42OxABOjbhehntDmJGwZumFUxxAndMoVDexdb6+6hlxQomR
uD9fYpZvvXJFzuFZWZlYxyMbDcQSJFHvDSou+SV1FhtXdYX8zxrIj7dAcPF7YnWGZIBIQJl
6gWNAQN53WsdBU4ysmPFeWI5CFkAbFhQAepTqXkdgFv5m3Ku2QnLgTLxYhJOxG+8+QCiIsa
kepUuTyF6KqN0ilXQG2rxkOB4a2olYzijpyRrLIw32kXSyJe1mANya9MUeDirKsE88FmmZ/
gLF5QW27uZF6VJFDxwM0x6hLn1XaTmL7rnTh5UjQzjCxMj0Y+LAP8VkRD0bxrtQacbgCstM
eBEjjB26KVDi++88gbqMPtG23kK7lGXleEYsE6LLt6kbuS9vSByUHy5VBh4yzSZyxII0RjJ
1JWHquDuGnMnUV05+55EmVEgR48NF2RD4tkkkjKCfroHA7hkdu7puPWbKLMZ1cfGOnvX6Kf
Mk7xEohJ1eI2HJiwdFK6Hw1qTKEysEu2X3FBsVQeMOKtvS33mGvIa1CflWx4oX6kUElvUbe
mSRddefq15mrjnzFai3lVuH5OV6N/p/7KME86RyAAlCSOPDXhSvOWCnXeFZlA8WKg2HtqCT
ERwI2Z1mhAkMZfjuj+2jbtba+FHLy8dsPMlfYcjFLbEkY2WbaD6VJ8Rp9dZfbO5kSZWA3Sm
2mxeIrpKPb7aiLOBkw/wDT5IH4ii9wjE7r3X0trrSX0PXT8zUgI/uIP+UlRgckX835Dpfzq
1ZltfTH7vQtd0sPsRi1SdtzFEcJa8b62D+/7J5H6Kgz9CsLLvJ9W3UWITn4aa1F3GAB0AtM
wsbwNqWv+wfV9NLDM95cggY8aayO/FCg8jbXhS5WHGGMLEHrOehHL/erjouvFtGPC+lxWRB
lRSZGXkktAyqWleIm6hGOkfSPmBwPOhIcqKUQoY5IYhu2s5D2L8CAQbWHMjlRSfN+YCEokA
MYMYLFn0LIGPI31tUSJMTjSEjqtHGDdEd2C9NmXkONZONjdxlRu57Z5cJQOmA9urK7gaJtB
vUy9OMdq7gpkWDfsyCWZCJWkY2AVNbfZAA1pgA2VMi/LypGWmYA6tJJt1uN2r30odzeBYX7
iyriRQoTIIRaNL+3QnhxHE1NjxzNDh4xCTGI7ZZJSA+0P9lVUi9tSaOXgzSvHCN0+NO7SrJ
Gur7We7KwGvH3Vl/KSMcWdR1o9oHUfZ/dyG+262v6ffRTFVQ0sWxHY6rus3qJBNjaxtzrKS
bGGPm4qwQzxCzIVY9NHQ8QQD8J0NT484AlgY48jx/u3baCWT+dqOR0qXGkkjnEmIkWTj3CO
RGCqslzoGBPHh400XbVhwQyhnbcMnLKfySVF+Wp9lAwM0GJitaOEOC7yal5J9pJ1vwY+ZFF
kzZ0RySyAqQAeIQspK/TQKTyRbeGwqB7TuVr0oyZPmXRt6MyKu0jQFQo4itTeuNvAVrw5eN
eVefK1SZUgJWIFiBx9gqYyXOPj2Zuq3RxgNu717QXltz+zyqSJcibIkYhjPFFGsatz2K9jb
23oK7ZmFK7WiyppOrESw0E0WihTfkKxo5UVMeVBE6xi6w5GhUXXgrX5+XjSNK20ZKtjyoCf
xQVJUW4XWxN67WMV0l7lJCWzZ7nozQLojNtGracbfVXykrWMwKqL63A3XFvC16jkAIYZAR7
8dyb1P5qj/2GP/yUpPDaPzV51bnWprLv92O1ufoFd1tqNkf56TJxhvmguWAG4lePoQ2DH21
H26SJ4ZpAE2SKGQm3D3+yt8bGPFdW6kZP4avcEN6uHOiuGirIvqVl9RbT4d2ptbh4G1ZEuK
ZXOSGSaGFRujlIPTnivawb7V+B0+zUGBuWDLXp9SIl5YVk49KZlOu430J1o5OXkKGcLGWNo
41AJKxxoOAuT4mhCpxsiIF2VmV42Jdi/LeOdHIjEEOT1Wk6Y3NHZohDxAU358Ky8fHHUyGg
KLtGrEAbh79aiAWXAw48VYZhJFtZmZ160cZbxVLXFZcnbmgjx5sQY0ULAhwVDDaCNFHquTW
HkE4zJjYqQB23MImQm/TjvqdthcmsiTJuuHlsJhkAErHJtVGWXbwB2gg+2nxO2OMnInUxjZ
6kjV9GkkbgAAfaaWLEnEMIjVXUpua6DarKdBcjje/Kj1WeVlN4w3qeaWQkgD+V9FN8yyrk7
zk5Ba9nzJhujQn7sQI08fZSQA3ZRdn5u51Zj5k60HKBmFwGIFwDx1qXBxkEGJCB85JENhd2
9QhUra3p1Y8dbVNh4wMcmSzzSsFPSTpLuZd3AbV1t9NHP7hIUyckKy4+pZInYiJVj5eZ8ak
gbckUBCtk6dNpWbb0xx4WJPsqSTHjeeQSmCGC2xpXUKxK312jdUbyRmJ2UFkOpViNV042rh
rWlDhWtjTwSC8cqlWHkeNT4vVZMaeVceRmO/pSxWEcnmkmgbz1qDs3eIlhGO7Rsi8JGA3op
b7pt4+VY0eHHHEuczRZOP6m3Jbd1VUbiCluI8aGI5kGfitsNvhy8WIlWBU/3qIDt8bWqOJk
aZ0Y7Mpvhkx5Ljqqy+ndsPDj5V2ruETWKM3acgDgyqzRpIPet6xnUFZI5F2K5ty2uosWPC9
/OpZZTo3cH6YHDau9fPwpBwPRxv8Akx1H/FX835OBH5MscfTH/UFd0tw2R/nr2VHmRJsMh6
h2ADbIv2gdy8fbWSrAMskLaMLLcrcX8NamcurROVVUQNtDINbFgt/ooZURMUc37xlNij33b
tv9L+cPtVjy7vmn6ghx4bhIIpuO+Ur8R57zqdLamjldwk6+Q91W67viH7uCPXiPC5POr5AM
Ud2aFCd5ih4qrsPD6tByr/CduycsPu6MqoRG9jZbM31mhiQYBwZbl5MnJXdFCgHxBgbMeIq
Js6VHklkkWPYADKkfp3qLiwup8fcKu4IS1wfdru+7W8nboL7tLA+NSO0yqsfxb/TYX26346
g04hlVwl2Zk1Sy23NuGltaV55QNzBdosWG65DEXvbSl7tlQGPGgUjtWK41myXG3qBOJA435
VGs7F4cVFKk+kSzm93KjT0jh5nypnchUUXZibKo876UghmRy6l0F9WQHbvUcdvnWdjzzpB3
NcmcmOQku7ufwyFF2YcBoKUP3AKTCsUibDsALB5dt9fV9rmx8BT9yzMrqrltvRdgDlIiRCG
b7gsGCqLVjDOyFyvkt7R4wXZC8rcJJL3LN4k1DmQ5pilVZOvIEVy7zNvd03XC+HDhWyNncc
S7sWdjzJY0ONxWh99X5VpVyfrrLl3SKk4V3WMdTa6EfiKvuG4eVZPcg4WcwjJhljG7Hl2D4
WWS+0kAcyKw+5on+JmVT6mYFdpudhGqjTgNLE1Fn4Cf4/GcSRHkSmu1rDQED6bCkeHtkGEs
AH4bStukX4hGgDLtBvWOMzHXt2J2/bJjwREOnUJvuY8yBWDCZGKSxzKEOt3ADdQtyNriokU
WVZkUDjoFbxpSP/Ax/wDkx0t+aj81W+qvCuNqy/NY7X/iLXdDe3oj4/kw8DpF4tu932Fgtz
rc7lsLLU/bgem7RXVtCLMSui+VtabtWYjpLdmjlt+G3kCef01LA4ufha3xKR6lYeY4ip+3Z
cLyYwvHlOiErHs1icsl7EcBbgNv3aXJMpzJWFhlOQxC+CbPSB42486XDSJp87IRliiiAZwG
FtR4NwodszDFM8KQxwpL641mRGeRQFIuVBqTGw16U88DR5McZZnZHtZ4g59fT2n034H6VTN
xDP2tguzIgjY2VV2Xt8QJ2+oNTQdoRZogx35cn4ESqwsELOfi5/op8jM7yiY5ZfmosVXYXs
BZDzvYe+ol6aJKw3xwZJmmd11IWUhlVPZb6bVJLhJk9sSdQHxY4esjOvpIV43tbX7VqEwkX
ftUGbIYTOjjVunBt+I+JvbwozY4eCdzs+anBknaLxUP8F+QI91KmpCiwLHcx8yW51NH3F4l
hzJUgwGYkrChF5ZXSwG4Dn+apcgrIyrj9JJivxKlnaWQ6WLaKi24W8RWRGWEWQibDmhFum9
XY7JTf4ApvyqCCLuD4+MMcy5l03SNjkKg3MdUdr6c9axegrY8c26LGhkUo34INwBroAtYOL
hSERZ8jmWVbqfl4NZNvP1fDfzo9rxFI6EYdNqERbAdnobgbHStBryqwFj5VYsL3ta4vc8vy
X5cqFPHuKl1ZQ3huFr0oKAt8nLiCNGuvXIXpg8LblX039nOoF66s0aiMpcBrj7O063vRSRd
JF2uoPiLEXFRYLXaWVdyptZgFXmx4L76aeefpxKNVJAXxvfjTd0teGBWix76HW26/wDD6eU
fj104/wAV6S4sejj/APJSkA47Rb6KNa386uayiR9iO38wV3U/sx8K/NU+Wg9BVY1e3xFSdx
GnCv8ANO37WnC7XVuJXwHAW9v0+Hy+Xi7APUjsDsLKf2xx/h7Ex43MWHlQgMwso37tu9nHq
soNzw04GlxsaTqCSOQoHVQY3UD8W0YW6ktrfnzqN4sgypkMQxKqCZApc70QBSCFOq2Yc91d
1ljJjaEY0DFdJBFK4MrR6acbaVvhi6Rw3kgRPsrr6mA8XHPjQSeMSAai/FT4qeI91bXmZ4Q
d0UgYpNC3kUFnX+N771sm6mbKlxukjCQwjmQNiqWbx4+wVs+bRE5lIrOBbUKXdl+kGghZnI
+29rn22sPqozoGRydzKrMqM33mQGxP8DRnjhRJW+J1UBjfxIF65GrEWNqfJzkx2xUUpjhSz
Mik3J2lbbmsLn6Km6+YWxp8g5EsKqFeReISSW+47Tw/XReacRIy2EUY9CbiF9PC+2NAq+et
AYSQx4scSY4gyAXSeO5kctY7gd1teOldPDzFgjEc4RVDHpyTkemMtcqllt48akKdxCyfKri
wKqbUjH2vEgae3xqSefN6kMsUcbRonTbbGLdNWHwprwXXzoBdFXQAeA5UUxzBHHf1dTc7SL
zHp27PbrW5YMIyAhkkKSMVI8dxJc/tXvQM20PzCElf6QBr89L0ojM7G224VV5lnZuAFA43R
yHFhKizqCH4WW4sfqo/4aKWcgJk4ccwaSaBtDdTs9SfEprqIpPzLCIS2Akgkc/hyLs27/Vo
19edSdknYFsE75MmAlke5JZZN9/UxbWvku3KB3GcBncgEqq6Kz+X6L210p5u/ZPq1aQp6tq
KdygNw+9y+1SAQHHxIrdKNxZ2Zdd58vbx41Hc8Z0/qvSeJhx/+THS+wfmrjXiPCv0VlX1sk
Y/oCu7C99I/wA5pUkLBUbcVViu7Qgq3ipB1FblgmyAikkQJuVVSwN20XSlyJBLFvOiMATYH
4rg8P1UJYm3ofHQjyI4g0ncIoOtkdvDrLC91jngkB3dPQgtrQXtuI8pym6MsKnZIhVTLYs7
DaBa4sfZUXUWVYmkBhTIl6zA2COQQW09XjWfLjqEljigx0v8LyZEgYvrxWpVmH4jzSvuvfc
GclW/m2FqJxo1ln+wrtsX+UbE1aeBY0IBVhIGI04MLDn4UNRV7620/ga8q8K0Oh4Vp/or0m
/jRJ41fjbTSjcWH6a1PurUaeFHSwH01e1uVWF/bVrWvprWn11pxolyFUC7EmwAHOoYcoGaP
PkmkUE2VYISWViv3CFX23pu54DYvyYkdceBo1LbIzYWBS59xpZ8pcTLha7Nj7TCY2TQbZh6
lfwpMXG7ZL82l5FnyZFmEd7/AIikHc9gdKeE3d2leSSa374mx3+++lqzu4FTIIMWIRoqhiW
d2G0HiSTbSlkzI1VpAGMIFyt9bNcnUVfx4VAANDONT/FakFuEeOLf7qOgLVerH8mVpb0R2/
mDWu7Fdf3f53/JtNhflyN6RukIni1Vo/TryuvA2o4726KStGUF/Vu4SEeJHD6ud48+Mfixu
qE8boxOlqBxWZTmsMnC2dNNp2OkkW2TRrA3rqNF1mgO6LqPEqgAqzFliW50W1r1Pkd0xoGi
zljSWCGTZJEI/UjIpsQVv7rVGsru4/FhnZuF4bPDJYaKzo2vjVgbEjQ2v76WP5rPlkv1SIl
VwL6er0W2/s/VTO8uU9zYJlBVI53UBV+n8nD31ryr9Arh+RppnEcQtudzYC+g1q9X/PV+Ne
FqJvfnVvfR1q9/yam9JjZDaTsAqg23lPxNvssuvlSY0E6w5HcMZsjMmIJOzf048eM/ZT2ca
gxen0xELKqkHpm1jtbzqQzsI0cEMb7Sbi2h8aMSxMBcRMxtcWO1B42/N76EYxmx8WGzuz33
Mw1VRbSw5/RUqxXd2kMs0pN/xOAHuGgA4fk1tWPbnOP6jUoHDbjj/hR1obfk8vGrVl630jP
9Ba7xI5CgdMsTYAavXGrHhcG/hagVO5TqGHAg+ylkxYbyGM9WQKxGp+0EU7vfekWNTJ02ju
FABsNPhC291qimjjDZMUauoca3UajQaG2lJlxq/qUnYNGvzX1beYrNEkxx+1YZvlysbK0h1
KqJPg87fqqf5bNV2M+55YRcQqSqRble11soVj51Mkyqs+PI0Uu2+0kAMGW+tirCuArXjzrT
Q+FXJAtXjWlMuHiT9wMZIdoF/DBHEb3IB916Aj7JkWPN5I0Hv1NL/moix8ZWDnDiJkLlTuU
SyGwsCL2Ua+NcP9NNLMwSJRdmY2tSyLfa4DC4INj5GxFAEcfCr299XrhV+dWGl+NGsaZLs2
PJcqtgdsitCzC/3Q+6sDucu14MZUwctQQbbT+G+nJrg+IpiluqVuFN7brey9vdTfOzGODHG
1dgMciuRxUefn9FAY8SiQC3VYBpG82Y6mpDkZb/AC1j+ElorDnd19VqUYTo0I5xkML+0c6v
UUGOqtlZLbIg19gAG53e2tlH6qWKLKXJMbdTpuixMWttshXS2v2vpowyC0kRgRhxAKpGDWu
vj+S3P8mbb9j/AJa13hSoC7kG3jpuk0rhXkPrpw7bwWJjNiCFP2TUWdJF1SpCBdS1r7tFuB
7aeJyQk6W5XG4cR5iocaeTqSQrsaRV2hrHQ29lZUDu8XQmuCQChQk6erUXt46UZ3hYxsOpP
Hdvl2I4NtBtu/RXbWCLC2U/QnhDbkMMikMnIAa6eJPlUCzKRlZIdGe1twxWKKXvz21r7que
VcNOVD6qNMoO0lSAw5G1AdxEEccCbR0b2bbxkN7BdOVHuWa/TXIJm9RsEiJ/DUX/AGbe80m
TjuHikXcjg6FfHWly5Z0XHewSS91a/wB3xpIJpFTHxAtkYj8XLluUUeaIL++mY7REFvvvru
ub35aV8008awHhLuGzw+LhQyI5VeFh6ZFYFT7CK8vCuVFnYKo1LNoB53NQnEy8cdbVDK1w4
Gvo2sOQpVyJ4DJJfpiJ7hgPDdTEGxANifZWZlNcLPi4+Q9xa0yEbrDldQKgnkN3lQOARqqs
AdvBayIIZLxTRb+iL+i/q5DaBTQZEhgdb2WVWTfbT8PcPX7qE0d9jcLgodNODAGj3HtmR8j
OwAkjVQY52BveUc/C41o5GUnyxi3ddWNwhT4ju5jmD4VF3OdFxseKORY42JMrLJtbewGifD
w1NboZFkGhujBrX8bVkA//ALiMa/yBR/J51pWbfUApp7I1rvLKdC6W/nSf/Q+OjmNn1VgSO
HjtN7eVJDl4+/EQWE8XFNdQwoOpujAEew8KycdgCHbqxEfaQ6H3qeNARqNl/UNRxNyed67f
AY2VMdpMqRANZTGhkisw4g7dByrF7hkzKTJCsUYFtvVks7FSPvWt7vyGSdwigcTx9wGppDh
5+PFGUvsljcjd4M+5drfs8aWaN1cMNWS+3cNDbdY8atfWuRpcDHP4/cGGOpvYqrayN7kBqb
HxcWWc4OOgxQqExrJLdOox5lVsAPM1krk7ocSGBcPFxrbd80lrILcfUQXPM6cBWZiZx6g7b
HFjY+Lt3s4VQzuF/ae2vkKTuedGZO4BpO55VrnpAKRFAvmzEX9nlXacfLV4MKZ2OTPKDukf
aZDuXUqryNz4ikhaGRIooergY3Tb1yzuxkbZb4vC/C5pGlW+UzPI1yWWMysXKxj4Vte1wNa
sf9Faf6aVsiJZBHqm8BrewGn6mGVQsCXOKxVv27iM6V1Jo4YYSQwLKqjdyNrcaMCCKNSATP
LKg2qdWbpfEdOHnX+VYh6svdWWWbQgxYsYXYrKdRc3NRSsXjjEYtHINUFvhsBc2+up+6TXj
RwI4YmHqtoC1vs38OPjSSuitJHcRuQLru47TyvXH3UHyJFivou46sfADifdT9uwPxp5VDSb
rxiJQw1k3C/q4AWrdIwUXC3PieApjFGsJdizlFALMeJa3E1PY/8A5UY+tRXj/wDRmjxKEf8
AlrXeARqHT62etfdSLNKkbSnbGGIBY+A8atUk2LrMrJYC12BdQVG82uRpXVi9UbFkcEEWZT
tddQOB0vSQyJLNhjSKRfWya3s/DTWw8hTJG4kfHZC20kFGI3rw8jw+mtTS5kV4crG3NHPCC
kjFVbjZioHPhflTQTssUssrYmUUW0chkhaSOUpwEgZdSONRmddkwG2QHX1KdpI8ja48q15V
wv4+F6t41wqwFDuE08cmOqNHFBsO6MNaxVr8T9o+6iLHxpGdFZojdCR8LWtp4caL7EDtbcw
UXIHC551x186BPHiL1fmOPsrThWv8PfVqtx8K+Xx9kmRtMj722JFGv25CLkeWmtfNSTx406
pthyJvRH6vjeKOQgt7bUT2qY4PbHkZYpyN2RlMv7yVncX4fqqVl3TZE5U5E0pMjtbUWJA50
iYUbz5AOyOONGeIPbavVZAdoWlVzeTaN7Hm1taLLldKPkixqTw5s16FyAeZOlzT5s7dTJnl
eGP7RRYmKCNAL2Gl2P011VVesqlY5CL2DcR7NOFJlT5DZDRoQiFVVFZvidQo42FteGtcbkV
MLf8A5aXP8paJvfU/k4W8/wAmaT4p/UWu9gcnS3856OtY2Z3FXZUk2IY7nj67MoI3C6D31q
8wN+JiaiTK5YC4QxsCbe0Uox4XijYbgqRWGuvKr7ZSOB/DNZcsRnRZJFjmAZoTvhUWKgG40
b31NskknEKs6Gdi5Fhot7XsLVBlxveKQagrcK9uL3sRtNdxPyb5cGTLHLHLCwilSSMbt6qw
fx1NY+djTtJslVkWayTAKduRE5QBWFuGlXGoHhqK00vxqx4+IpoEmR5k0kQMCy+0XvVta6W
4dXbu289t7X+mkRJ44TO/ThWNDJKb8Tucqq2HE20rNWSQHGximPEiXKdQXeY7m1drsAW5mr
D6atypnOu0Em3kL6VFmPKpfLJKxXFksSBGPMAa1hdwx2ZUyJ1x8uG5KOstwHCHTcp5j31bS
1fmtTN1hFtIDenqP69FCrxJY8PGlhCLLnTsox8AKDLJt4S5ezkLXCD3+FGcvFmZAIfJzZgZ
EeZTrjxDT0+JHDhUkSL0siIjrYx+KM2sNOG020I0NLEkMk8sgNkjsLD7zMSAooBkEZNyY1N
wt+Q4VroPrrdEoeaRlihVvhMkh2ru8hxNNJKvzmUQS0ktiWa17KD6UHkKjcIeuqkE7iVXqH
e6ot7AbqWAKxLKWZgPSoH3m4XPIUXRGkP3FIBP84gUORPGpra/4xRb+UtHw8avfSuPs8qHi
azB5x/1FrvflItv50lcKjx82ZCwf0MwbYsgBH7wekGx8aiwhjNI7qJGfcVRIzqHu7jdw+ze
vmZcWV4SGKNtf8SFQN0o9WsYvxNZJlw4ou34myN5PxC8s8oDqi+rQBSPb7qhmWBUOSLwxtI
0buBpohe/0U2N29BHHuLMoYsd5A4kk20plY3DaEG2gtwoZGCgOCb9ZQGYqvE3Vbknz/0mld
CVR0NrggnfwuNCLVkwLizS4ccjZCZMAs+OJAN42MGRxa11ojHywklyw2zvihif9TOjRAnnr
agzptgLpFJG2ksLyWCE6lXRjwZT9NMsLiOQ6B2G63mBpQaSeOVSAGHR2MbcSGVuLc/qoacK
z+pFNJBPsixpYo2cM0AKvF6b29TVN23uALGHFRFgmI3s8jdWQgrYEqAuorKghJjwWCwxRhv
wklhRpp3AJ0sLX86Y40zNJ3TK24wv6cfHT0tKb8NwRmAqbLx3Jw42MEFvhkK/vJPPX0j3mt
NCOdNmdCHGdrlpQApueNvM+VY2TKmzCxGMsCuCryTWsrsp1VVB0vrf8lvrrLzI5+p3CFZMw
SC1juDQxkeUa8POsa7s7ZqmSfLa3XkUoHMe+5IDbvV7NONPB23GR4cU9Nrv0l3KAenGArcL
63sKyO7uoXMnlEcin+5AfohPPYLk24k08SseuI1YqeaEsARfzv8Ak867dC2iNM0jeZijZkH
06+6mkYEhBchQWOngBXVxpFljP21Nxe16USuI+obIWNgT4XNcLCumzqHIuFJAJHDSpf8A3q
6fy1o1+YVw9v5M2w5oP6CV3wrwMq/1pK8udBXAYA32sAR7dajyJ5JWEW0rBvtESh3KSvjeu
kwl6YV0Req+1BIQx2qTyI0HCmAycn1SrM251cGRBYMQ6EHTxpI8uFcgRWs7gF/TwO4WP0UI
oEEcQ4KosK6Z+Mi4Hl5Vrz5UcTOj+aS56E6+hmj+ypFrbhQgjdopGXet1FtoPxXOm3TQmpw
+MWlSJpIZGGyM2IWyFCbFjrtN/aKfHz1LCF/lshyD1YscjqRE21AV/opIJCbuB0JmsUyAVv
uRl9N/KreNWBtzJqaXtOREcXJcyy4uQGtHI/xNGya68bUrZLs2aJOs2bF+FL1LW9JHwrbS3
h51jLLHdMMs8a3NiW+Iv96/O/HnRhTY7YzPP8vDukvKVteTZuvb9o2FYkOHg6hNzT5LiJWZ
yXLKqB2IN/KgcruJgQcYsRAl/wDeSb2pZgrT5C/DPMxlkHjYv8PutXq4Dj4UBj5mLGl2QrI
SW3Aa8GA0+vxpZRIsltJHVWVdy8bBtayk6itBBjZLSS6W25RLxRc9Ba/0V2fPmV1EQVJXuS
FjaN03FeXqtc2qQYiRywzOZAJHKFGb4uCtuUnWsjDc7MtpZGmYcBlK+42/Z4W8qw4smTp5P
yIWWNgBvc+ravmOOhoPIxXcwVFUFnZzwVVHE1vfAfogXuro8tv9mD9QJqMYLGPHiKTJmshO
5wSNsQbbfS+4+dqtfWunLPHG33L8PctZWAQ3yz4y6spCsZC67lBsdLUitlTzvHYGSSQm4At
t2iy291/OkMkayGM7kLANtPiL1Kf/AFvH/eUTyB/JxrzrL8SYz/w1rvjqpY71IRbbjYyaLe
ndMRZYR8CrJaVvbuG33UY5omxmBsS/w7+a8jp7Pzi9rVw0rh+Qn6KXMj/fY9yCBf0njfl9V
LIBt3i9jrb6K2yoJBzUi4plQjHmOvUUW3Wto66brW08Kj7acgtNiR9PLywNy7mF1RUfRm22
1YaDzNP3DEcxS33JJFcxyM7D0Pu0AFybN/ONR4glEM4Y9TEJDQuupZ8Z7XXXXbe3hU0L2Lw
lWDp8Dxy3aNh7tD+TyHCiWO0D7RIFr6UPmGdoVGuOGKRsfFwti3sJt5VlLjxLCpiZI44wFB
aQdNQAtuJNQQaXijRDbxVQp/JpxrabFeBBrcEUXsDoOC8L+yip4EWPsNS4udfp9L5bbGRee
KP1RuF474xfT28acZMQ7lgKoCZ8RW3QHpAlAUk2FBoHORiOP8Mq3Z0fgsVjZijH4W93hSxM
dz3LSvw3SOdzt9NL3nBJV413TOGYsGWwXbrpceFfNT2VsBQiougMsobdJbjbboPfWptUcOF
jGeeS4jX4IowOLSNyHkNTTdTNxwx1VAyraxsQu5DfXSnROpmTzbplRJzCsdiC4O0KvrLXAt
y41l4ORGYcgRjYu8y7tjMzjqEm5G6mC6EjQ+HnatpZpHJLO7m7MT9Q9g0p/wD3w/5lan2iu
Pvrhcc6tb31mX4jp/1FrvIJvZl1/lPWvDx86KwTqJYzZnjYHxuG2/wvS4+RjFukp2OkiuCB
fYh3EHdYDWliY7ZCLiNtDb8nnRkmcRxjUkm1CSdDCZN1kOjBCTt4WIJWh8zaNkLA3YtoCbe
prX9OtC3PgR4GsePTpSb97MPtAXRV148azZnynxGxQEWONumGATqLJNYgsDcgew1JFkAvZe
nubiweNW2vu4su7aTztXbsvE3JKZYjoTJGXc7GUsQLNo2nhzvUJlA6k0RlLczZyu32KCKvz
8/yMhsbjmARfkSD4GtjxYuQV/vOo8W7z2bHt9NJN3N42ELB4MaIHpow0DszauRy0AFGjbhW
uh5fl1FBZCQVYPG6mzKy/Cy+dbo8bbKF35GxRafGYhJ7gc03BvzUcaDFbL7fvMuJl446npb
1BJQvxfT79aafF0CMVlUizK1r2ZeVKVNlPlytw8qyO6duRYmKlsuA32TW1BFrlWHLS3jTzZ
wWJydqQo25FXx3WBLGvGl3xq3TYPGzAHa/it+BrCx5CAcuUxnjogU3PlrbWsaMKnTjnZVmj
h2vtj3st5w99x2+rSoGxtkfbxkCGSaU+qZtV2wDwB5n3fkfyzhp/vKOuh5V5Va/sq96zNeU
fD/ZrXetjbWbYVY8rl7G1K+b3OSYXJMaqEXiGFlB8KMnatJ9tnWRjsntfb1LcCPECmx8vDS
NwbnbuKKlyPjvZuFOcdt3TYo4tYqy8QQdaJeVEUcSxA4e321aTJQkkDanrYEi/wBm9I8+zI
kSxVkVZdm47fi4CpPkYmaUEoJJQAgflzu1YvbJpUA6XWy2B9Uh5Rpw0PMjl7aZjwUXPkBWG
uNK3TxLylkNlfnw5+2sRs9NqBWtOSUVmuNkLMpHmwv7qXFwABkSAiBTdwg4yTPzsl7m/GkO
N68XBBgx3uN8+WUY7lsSLbjvvyFGNYun8qiwK/JrKGYKPAG2vP3Vp768+da1x+j8mv1VYa1
Y8RXCuVefM15VGzFlkiYOjqbEHgR7CNCKEYi6EcbMYcmGQLsB1u0RFj+0Na+bwJRgdzyk2t
ba2JlMgv57XI1FxSZGQ/8Al8KO/oU9RpGB2kDlsBXSpMbK74EeVTeGYRW9Q26qADt8Bprzp
sVRO4xwIxO62WUqBqrki+mtJPIArM0i7RfQI7KB7bClyGcRyTsIkkOiIzsUDEnQBRrUQdxl
viTGIzna3U2lCGuumqsL250qbmi35sqFlNmAYyKbHzrHhxGVehDJLHASVVWh29N0CFfVc2F
QyBzICinqH7Vxx99ernnjX/e1fh+TX3W/JmexP+Wtd14cI/ztXoYL43F70SJ0ddDtII8bge
HL662kFH+42ntt418xgt0ssX3NcqHAVrK23jqaaHNwVzoeKq6g/Ci8D4l6KyYMeOXubL8a7
l2m5HA20r5PAwRMpLrPPkKoLC63Cq3FWt7KnlXt0AkZj0nAHEaI9ufHX31Ln9yK/MuuwhTx
87DgK3EjrPpGh/rEDWwp8uUBHm0Cr+71O7eg4Ddz22orKA0b+llYXBB015fTWU/UHUVdrQt
IZD0yPRFBo1xc3tyPlSYQJSSR16jqBdJJN00upHxLHtXXnQvx4a6mr+etcvd4Vp9FW9/uoX
t415CvOhr7Ksa0NG9An6qJ5Va1xzvTRwvuxrH/AAsoDxjmOmbblty5VhiMekQpYD+KL07jG
gkYm8jbUZtx47tONTtioIVSN3QIAAG233aV3Bg7DIRerGz3Dp1gGYncTrcswoYeYwdYMuJU
3bJgOsbOpFyDo+4eBNZbKiqElZAEAjUKohNwg0ud2tQyj/8A2GhB/wDUMtXawiZEjml2xSb
JmY9JW6qsRuHh5XqIRk3kJkbQKNznXaqgADwApeV87h/vaNjcedcdDXGv0Vmag3EZ05fhrW
SuQ7RpNYblIC+gbgGBW5vw0pGV9zNcaqUJYfF6T4e2uV76G9Eood19SKTb1DhrXRykONki+
6NtQNnxHfwsKLGVNq8TuHL30RDHuxl0MxNrv4KttbeNFsaVAwFxGV4kftk8/ZSFcWKJeoqs
LhmKfabjpV3jiOWPsbiE+kA2qSfvMqNuN444zdgpFtq+X8OVBbCPYoFtbDkBc8ayJtwZViL
x6bgrttA9Wmhsed+JoZckH+NYLPuCguplNoYU3DanpG5mtexFGNyo13KiAkLfU3dvU7E6lj
V7+yvz14eXCtR9FcPZzoGrWq1r2rQeQrxNFmsqjjc2FBBlx7t2wC+m79XnwoMDcHUEaigQp
lmkbZFEvxO3H2AAaknhS/MWhxmZVAx5DxPOWTYHAvp6R7TSYcsrSwZCs2O8hu6ult0Rb7QI
NxfXjT9myE0UM8AOqyY+7Th92+0g0+Vis2BMoEZkxyI1IchR1QBYqt7+VSSeMTxkrqLreK4
8Rpes7ozhmi6bdMElJBbpFXCldy68jxpIwQqJNjgLGGVJGYk72VnbVRHYVlxmQRF2lEbPYg
uyY4CAHjuvUXb8No4vlJmmnmKnarCaRkiWO/Pj8WgpsmV3fNLK65N7ENH8FkX0WHgRWL27I
ltjHcEnjujyvff02+5pfgdbcqgn6b/LnOCLKQdpbqfDvPOr8vqr9n8gFZmhPwDX/ZrwrvEW
XGHIVBFIfijZrjcv0VD2zMd8XGwmKnLdL7OITpOPUxb4VCnW9Rw90l3YMxKY+WE2Ksi+npz
J/dMPu++k/FVyyhlIPxC1yaHVXVTcMNG+nwreymTUkbzoPo41ZmCKVLADiwHGwGp48qiwsC
aJ7sRK0jWVtCFWMj7TNpUSzB1lA3JsYja1tr+peIXnfThSCHOf5ZF6bICd4K+k2a/G9N0lY
SsdplkJZ2+1ozcqeRFabHgs+wWETMlz63sdAbX8DbzrGnynORDKon+VQGONEJ9ImmI+H0/C
tzz86lk+KFiWkk2FA8hAVREG1EaKtvM06Y7iOcqRHIRcK3JiOdOyy5D5ARpXtPJtROG5wG+
0fSoHE+yo0WMQCwYxk3s7epgzHib86cyBjKGCRIVZQ7H7rFbWHEnkKGV1lOMGZU2qLT20L3
OoS/w+Nr862swDNewvq1uNhT9OKSOaLKRFXpExTQEhf3p9N2v5VulURA8I77mHtbh9FWrjp
+QpKoZG4qwDKfcaZFyykTaCLpRsgUcB6hRSWUTbfhIQR2H3Qq6VKzXHy0CLGt9PxmZnb+gB
Xl9dTYcETT5O0sgjsOlIBuRi5sFN7Ea3qebuX+HznCxpjsQR0VBYFNvxXO4n6OVNDcqk7RR
sQbHa8iA6+w1Esp6mEu5cbGW4Xph22mXmxtyOgoXjUPG0Yia1tt5E+G1tPKt0ERkKGF2axM
ca2mXqSEcFBNz5UOnmR5ncciSMBywdixdL9NB6VuF5UmVhSrjzP8yZ5GDMrJC8jgWVlG650
NIP8wjHUbHUHY/HKG5ft6bQPVSt3PvUbYuOCel6oi0jbktdzcaX1HI+ddoxsCeKTZnQkRQk
HaovyXhX6PyeNYeLg5XyqSxSySsFDn8L1X4E8BT5eS7zTS2LMUQE6AD+9A4U0+HJNHJNpIV
WMltvw7t0tbWy5QL8WSI2/pmnGRO8wmCiT8OOzbdVLesar41/g55UC32rtUgA8RZpCBwqL5
zLLK00aSwyxpfbLc7gRcWsh50vrYLMCYpogXW6kabk8eArITE6cGDE5QNMpE2ouyoB6rqOW
nIGolxMfpZ8REsUruBNkLfbIjL8IfUFVBOnnUwnk+WZkBkglUptcAlxtI+9w8edWhmLl2CE
WOjWvuA+4Leo/ResZMGZZZZWPTEgVhAIiRJLIbnQEXFxUcmblTTdT1L81KsETE8+im6QjXh
oaghEn+Gx1uzA7TJIdAu1RZUXw9nhUIUerIlWEMeCl7nd9WlMM15M/LP7uAys0rM3wqkaMo
UH2WHGsQxzFjnSoubiA7xtjbrL02b1ERqtj/prHn7osk8uTvnSFo94jSVtsGOum1XJIuTyF
qyFbqZOXF/hcYRqemuVOLSlDpfpr6V58SeNT40oRcTEjhjgiQX6b7fUrN9ohdt+VdzadwrY
axwQoxtaNh1JH1+835qwkCg44nToEn0zZNiUP+zj1YnmbAVJ27HyS5eMS5crShEhAGxQltV
3HVgv1XrEgTuDrFCwZZbk74YDaR5/vGS1lXkPUaAUhcJIus42FZGMzMIVIbVbKt/E1a1cPc
Kvb3UwxGWGCNijTsN7Oy6MIwdAAdNx58qkmhnGQYIeirOBEodjuIfpr69uhGgteh11AyTbr
yBt5kbm2462J5cqaWQ7UGrED9A1r52FGOxTHFOy7bgm7bN3q4jXSsxnQvj9THZApJaQxNEw
UK2gIBqbKOPlnFZpJHjjfIiZS/4g2iyqPE+2hvjyRPDJDMgWeaeExEiQbrLICeXtqZVSVVl
6VwUmQkRM7MCVj4HcKVlgjV1Tmk+1ZL6OB0tB5fXU0oUhJVROjsnZUXeGkAZo9C6g6gA0el
jhuluEBMDEMu5tomXpDcdlteVNBBIuJIyy36iRXWd2Uo4DFWVQARbb7q7fEkiSA5sDxBFRS
iqlnDbGJ1fWr1w87V+qu3KOeNlD+g1BiCbKDYanQchXVhbctypDAqwYcVZWAIPtqXGlkWSX
GnkgXc437CfwQT9okae6s3IlYmKXJdcddSFSECI+y7KdKkhRgXh29RfulhcAnxtyoSJaUM+
MQFN99hPpp40cDBikmnZ98cEcY2R7Ru9KMGOjceRtewJoTdxQxTMMrIcH94FcxeplPw32m1
Ah3lglX8SCYmQPuFw13N0b2UOtA63AW00cEyDb5tuf66EAx/xCbRyrH8s1+YSaJWj9zr76n
aeOUyTKEaaaRHkZVIYoqpyO3U3ua+ZyIFWc32XA3rHe6AnXW3Hzq/A/VWyaMOlwbEXF1Nwd
fA0+XKqx2A3zEAEjgBe1z7KVym1vOxK386w8M6x4itmTDluP4cP13NA9NbqSVNuBbjb20QL
C51t4+6lzMjGilyFAAkYXNhwuOBt50kOZGJY0YOiG4sw4EbSKjmbEiMkQ2xMUHpHkOFXGJF
K6LaNCqgaHeFvbQbtadpWDZM7dTIcAgM500vyUAKK86GtX4+NHtuQenOruYN2izRuxdWQ8z
rqKmyGACRq8snmQNx+moM6IWSdQ1uan7S+40IiQJCCypf1FRYE28iaQOyoZGCJuIG5jwUX4
mmCHILCX0jHTR2HT3DeyMCY1VmIpcwS57QTFgrr03DPJG0TADp3N1RV4fmNZ0eNKYWMCRq5
jWKVHR3j2EJtAYrrrqL1mwHLkJ6ke19xLqGvdQ269mtrWPA8zvEuSw6hYliQoZUJvfS967c
ks7q0UVyQSGaQMVEjWPHS2v6axJMZ5OsEiMMURbiRubQcd3E/RWRlTRGJct2ljLKVDKTxXc
Beu3+HXj/PVudWqxrtw4H5fLt/5bUsM0nTYBbllYILjTc9to+msjO7Xkxkqg60YeNopiAT+
KN/puBsvx4a02fh4EkeNkRji8cE1hI0qbLW5WFzrYnnS9tgDQ9x9TZKsCTE8kheR5Fb0BdR
t1JPDnXUjusJHUeaUkOxI1eQvY39tQpAqKnXxAgHpUX61vgsbeylneASZLN6zEB1GH3WyDt
bZzNxflrTSAIEkHrUINz6WG9zxt7K4USK048rV1+knV47yLm/MjzorDi9VF+0ZAm4nw0PDn
enyJ0yIDfcFbILqxP7CGw9lXNSQYhCzhkkh3fCWjYOFb22oGftciTjRlWSLZu8Qxe9vdU2T
kkNmZTB5ivwqFFo41v8AZUfXc1rx/JqK/TXOrWtVzx/IZZWCxjjz15AAaknwqSVMCRgqllV
njV3sL3Ee4t+nypJu5OmRjhFkhhRWRBI2u5gSSdo+E/VWVjkkB0toeYItrUkDOypjyy9Quw
Oy2p1tawqHuvzAGPipFuIAZTFMZAx3cbHQ/RSsv4cMJQ48A/eKZRuRio13lRf9kW51E82M8
toWU75TbbIFLPYi4LNcsfOhkfLC8UYEEQcBdp4uvp4nh7KyIp42g+YlKzxuC4azKjN6RzC1
s+Xjdlv04Vx7livAL6bH6aWfLxBi5OzfDCAGjYi34ilQF3qNDpcXPK1PlSwJthRdjlQdzG4
BvbiLn6qy+8xIryKsoh2IL72vtUWH2I1G7wub1F2qPCbKeOOJ/mLIQF+BrbnRlbTlXaS+MY
f8RGnVZFVmIDHUrM9+HhWlcNfGtK7aefRyf6hqJMudIjIlwjkXYW1svE1jSSQAwLLHvlPTj
AhWT1Mkatvs2gO7wvYH8kCR5CY800Fp12q7yBXBiUdT0g31FyOHsoSZNsvIRv3zv1TofQbL
ZV9ltKxxr/1OHf6ZqIB93GvZWnvrx8DV9aBPGlWUMwU3ChmQXHAnaRwrqxIRIbjcXdtG1bR
mI1Nfw0q1gaFXv7q1N/ZXGrae2r3tWnCtKudBztRHjypURh1YY1EKDVllnbZu0BsQg0v43p
9s7fMvr1LLtDePDd/SvTEelQN0jseYGrMTz8TTr1lLyEIseu8m66bPi4a1NgS4ssvbDOZjN
HGzdRiFZUbT4L8ayMXt2FI+FnKrNK8boInBJOzTVedvbSZsU3XykhaaZmX4QAsMdvXx109l
dSFzD2847YwnZt90Ja/TF7t762v3ICLoJj/hoSWjQ7hxbTUVHD8wrR46BTLudLqgf1Mi6X9
Wp3chUbSiV4iyyRMQrNa+70r1V2qb+23OkzJZi4hRtgDgBC3Ekyh9bDiKfFlyRHjKm87E/F
kUnk1l2Dlutr9mkijnn2zpI8ECNGoWEspsSV4tcXbjTSrkSQlwYYzkojr1o2YdNmTboWPE/
FyrsoyJdzpmbZYigRkkCMeKsRYg6fnonhXPxrTjXbbcoMkj3IaGR0067ou6QgFrBdNfCgmN
Hu7WSAZFDGKabcBwU7+kvLbZb3PtDYuWy4TSKMczRKduM8ohXbIb+oXvY8FqXI7h15ocgF8
mR0jkkiLAraZbNeOwVht+EjUUuyFU9OrQkw7wddTEVuDQlC7ulLhlVubnaMg299WHZsm/G1
j/AGKYS9nyAQbAC5087oKs/ashPb//AGijv7dOp8QQf0CtcDIP83Ste35H1UbYGSB4+mrHC
yLfyat8lk7fYv66scPJ89F/XVjjZAt5ID/Wqxx8ge5f7dfupx57F/tUfw57jh6V/t16jMl+
Rjv+YmrGSTTn0zVupJ7ema/fSC/H8M0NrytfmIzp9JFCLGeWHDgV5c6dh0hsUWVOpf07ieW
tGOFZkUksRt3Esx1ZmZiT76JHWZtNAgH/AHqHcMtmgw5lBxYJCRvRDdpXRL6XI48vbWPmpP
FiRSOpxVZd7StdrbiLWuNQB767jDjdxGWcsBQVkdAG3XZjuUg34GxrDx58kSJhszGJHcdRH
Iuis1gthoL1Ji/KiLqMqfiMZZnb1qWeQlmVEEbWCnXxFCOVY8lVUJDd5UMYH3dzPYew3pEi
mYZcjbUjEjFSObXcFgFHHwoq802RArCOWV3MdwAGkske3STcLA8qtwXw4WqLFGjZUscVue2
+9/6Kms/OY3RpbdQa3WJFQAfy7j20u5AuTIN05A13MS5W/gL6Cu44a2Ms4MsQPA7kC/Uy6+
0V2ZJwBkfNXmYDbciIlTtufsm3HiDXsr664cK7f5Y2Uf8AhtSxtqjxhWHDRltyoiFABCh6a
DQXQeldKggyED/g7ZA4F7yi8n0k1Gk6lZYgYpVPinpvc8QRr76McO5YybhCxKp5IG4DyqTZ
cvvxQgXjuK5FrWotGucttWt1R+evU2eAeH72rls4i/E9W35qJL5oJ4n8T9Vavm3HD95pV+p
mknThJ+qj+Jm6HUWk/VVupmAcxaT9VXD5lzpwk/VRvNlj2q39miTPkmx1O08f5tW60n/lL/
YqwmksP9Uv9ijdzY6EmFNP+HRu6C/+oi/sVoyacLwRf2KJBj1/9PF/YrjH7fl4v7FcY21vr
jxH/uUqPICiNvWJY0Ee7xKBdpt50AHTX/URa/8ADr7Ov/p4v/06y8nu+R/iY4zFhRdPbow3
G2xbasFqLq5Sww4UfQgUq93ayh5fh0Gll+mr/OqfIK5/7tbYM3puSAX2PdV52up1qIx5wjE
EZWfJkR2eWSS25ohbT2kczpQQd4RYL+pzGyz7bfCG27R/G20XTNGVK69Is4uywjVkBVBq5s
L+/lUkE2dG9m6iuqsAd4uyj0/ZOg8rUep3hURiSEiXaVHhvKsTWRNFl4+VlTMwSSTeMja52
gb1BUbQfs6VAG7vjwJjsCkEMZdQEFl9TjUg66imE2XFFJGdpNzsfQHehIBsfqp3TPhDBVeC
S/wTLdePgy2BrsWVhzLJkGQiSJTcohRm9QHCzVfnxrlXGsLLwMdcpIY5EkjdwgIk9JB9SnU
HlSqnbgNosL5LMbf+aKP/APHjUa2yX4eX41Ajt2o4f4h2087za0Ce3kW47cggtf8A3hov/l
8psfhXIJP0bqgTI7ZJH+PFLLO7ljaK4GrGwADH8l/zVr9dan9Namr3tetCfZXEkeWhrUn20
ADpQ1tWgqx51Y6+0Vqo101ANaqPorgPoq+0W8LXo3UfQOdXCLf2CrlF04Gw0rXj7KvYH6K1
AJ9lq0AB9lcLX8q1VfoFWCqPD0ir7VIPOwoXUH3V8A+gUTsX2WFX2gj2Wr1RqfMqP1UQ0MZ
XmCoN/qrfBjxxsNAyoqmx46gVw/IzsbIoJY+AGtdGGUvIDbaUdSCV3gHctvh1/IZ8hxFECA
XPC7HaPrpMcsBO6s6R8yq23Eey9a8BWnA0Ypp0RhxDMAeG7n5a0GVhYgEEcCKJbhxJJ4Ukw
kUxyW6b3G1r8LGlliYOji6OpBUg8CK4G4oiGZJCurBXBIHjxoOrBkYXDA3B9hoA0RwB8a5G
3D/TVgQPHmfbQDEezmRXlVh9FeVC/DkRWuh9teX1Va/urU68q8vLWr8L/XXkNasNDV9T7Od
am5HHwq/H9dXta9XtpWlaD8uvCr8RVwb1x/IR7rV3oqqh84hsb1lfhjEfqK6rwpYywMkfzG
1llKgNK6PFbhooDeys+MxiSSeQdKYzEK0JkjcKY+AKBSAf10FhYxuseSi3mvpJKHiUm5PwX
F+VY5gLRRqI9gaXeYCJS82839YZPSOPhW6KVVi09Bj3Nbn6tw/NWA6R70imZ5iLaKYnjub8
dWqYRpMkLugHTlWwRJlJK+oWBivoF8tajSaKdowGEbCRRt2yP+9G47g0ZW3H3HWoITHMqJ8
tuQsGAsjrMOPw326fRWPj5EUyiMos4jYC8PTYKIgDoVe2/wAePDShDmM5y44ojPe3T3Nu+G
3PT1VBLkYzmJGy+mFAWSKSYna8ltXRh9BrFAdlRsRTLG21RFkRcEAA4Sc/ZWCmTLkRmSRvm
22IpjUR8Nx3XUuNDajhYu5G2mbragb4yDGgIBvdtbeVYs0Mc8J6ERnhCDb1uqqyqbg/Y3Gp
MwxTtNFFlolkUqt3XoiO9g11F9TWPk9Odc7GXL2sEBaxK9FDdddwrICRzDGEM3TPT9PUVFa
LboftXGvHwFRtO/WyJArtvAi2lgLoNi8j5UYwtpJJI1YJeSyGRQzDRTcDWsmAb5XiZQkPSK
htkqdN1kUWsyjX9FqxVKSFXKDKDxFbMzMrqCqn4P8ATc30U4IP+BtkONxXqMDpHbad10Dae
JFO2MhkgunShMbKz9SF5LF+VmUD31lTwbnmmKOLwuFLLACU/Z9Qt4/nrLIJMck07InSZmW3
Tsw1GnqNfjSxwRxQPLKxiY+pJHj4krptAau1RwuT18ix1YKUZD8Wyx23IrE7U7/Moiok2Q8
ballkO/dfxUfp1p5pVXqlIHQLE2hmZ0ZLXN/hHGtyJGenhJlyQbG3NKd4MSm+moHImsDuEE
6ySCPIkKqjqhCxo3TdL/ECSKPc8dtxzGiMkLkvsRU9RiQsLt4jS/trtuNjyGOXIE4vveNf3
d1Zthv6W1HnT9pkcTKsDpJkgMr9RYN4fcOZbw+m9Y2L0xOBjKzE7uo0gx+qAWPNmFv9NYWz
oSjLu3U9SJp0/wAE7uD+o+PDhW1YHcf+ICtvrYGugio6KYbx3PVYTMyMVt93beisQhNixDE
kDYIWn4X8Vtr9AOlSdNY9Iw6biR6vwiVOuuknhypo5I2V47XkItG5P/hkkk1a1M1r7QTYG3
DWhJMGnmSOaR1JCG6NGOm67RZgH/hep8poSGxmkV4gw1MZsbNoNaSCXHIl6whdQ4O0syKrC
3EeseHhxrHXIYt6pBO4C3I3yrHuVeAATyv560j9ArG+1gxdT+G67lew+i1LiduPUJx+skOx
SpcSBDvc2KrtNZMTwOWxY3lexU7ukVVgNf2tKfIlx5FEUjxSp6LqY1V21vY6NpWUDjyhMRh
HJL6dheTZ01F2v6t/u50IcmCRMeSOH0kL1IpJZWh9fq1U25VBj9wW8mVM8cBQBV2AjZu3tx
seA4+FQdqx9qNJE2RLNIpayqdoVFutzfzqZc/awx4UlfoqbnqSmMEbm9lxU6RQyjIgiaR1Z
PTEwRpEWWx03Bahx9fmnjR5Ao/DDvGJSl7+B/gaMQlTqjTZcX9lr3o40USzRjokqobq2mZl
Zrj0gJtvrVx1D6zHtEbFg4Tq8P4o50xdnskQmJCH1IdpuB/LFThU2RQojF2V9ys5X0vHa6/
F/Cxp4IS3UTfe6Mo/DbpvYka2aswZHo+TkkDlAzgRx2IZ7DS9/fTuhO9SVWORGS79MygHcN
LqtI6hlchN6bW9LMnU4kcLcDwqDFmjCw5EcjpkE6B4huZCLcba0iZcghyWQSPDcsVuC+29u
O1SbeVJM2SOlJ8D2baR6dRpw9Y14VLF8yu+IOZAbjb0rdS5tb03FSSQus0Q3KwOmqjVCDV3
j+WQRRybtwdB1G2LEdo0e4+GkiGWhklCmNQdWDi6/TbSoWlnSGWcXSPeGuC5jWzDTVhW5cl
CNxW99CygswHI2Cn6KljLKIkSGRJ7gpIJ920KB/FpZoiHjkAZHHqUg8CKMuQ6xxrYM76Lcm
w1PnSFZ426hsliDc32f1tPbStIVhd3ZBGzC90cxfWRT3mS8Z9QuLqSdo+vSnjOSisjKh3G1
2ZQ42k8dDTZCTo00myEncDr6tij23Ptp85VE8MerdPb8O7azXOnp51MsoRIoAm+dyoTc43B
faFsaDKQVIuGGoI/IQ2qkWI5EHxoRiGIqFKqABba1tw+oVPjR2hXI3b2UX9UnxMQeJNJux4
2MfwEi9iSH/rC9RzwRIxMpijIRr9VGLHS1/SxOvAVFNhxiOOKRpE2ApdwDGbg8uOlN3ScBG
hjKvkG91i42IHLnUkvyqMckN1H1G9ZLM17H7Vq6WZEjPIXkKHc7esBXchbkAhRrwrKgiRZY
sgo2Uty266gxm5P3bWtXzGSmxE6amR5H/um3R7ju++aifITeYWDRi5C7gQwJUcbEc6imkBW
eG/SmQlHUN8QuOR8KZMliryxBXUysu6GJuru48m1JqXLN75UXTkdHZVkjIIBYA2Oh0NCTBf
8R4kOwSEq8aDppIVvrYabqvax8bU8xe0+UgTYTbcIrn0r5bjSorybl9So0lzYI0N7fxWIpo
RLJuMe0p1NenZY+Fr/AN2KeR2cySLsLAgEKSrWGnig+u1fMQyNIQZR8QZbyv1JOA+8PdWVK
8jxfO7xktuChhJbTUW0t6a6jzujyEER7lCswjaINYjjtblSLBKwUbBIGsdyRJ01Xh7DUQyh
1DBKJoza1mXh7vGpsneySZEYilAClSFDKGG5SQbMeFYuHNPJtxUEcaBlBa22zFdp1G3jUk3
XlWSUz3KlRY5IUPb08totUuLA7lZmZ9z2JVmABtYDwqLtYdtmOytFLZd25G3KWFrHzpMkTF
NhgIjCKEvj7iugAtcueFRJ805ESoo9C3ISY5A/paU+3JeN3mM4KqoUFkaJ7J8PqDG/nRhGW
4QxwRGyKDsx7243+LdrUPb2PVigUIC2hIXhfbT4uHGNzMhUaWFpFcn1HyqVjO3+LN8wbQBJ
6+qCmvo1Nuf06018glJQyzrtHqRpTOApv6SCxF6EfXusamOHcuqxl+qbkMCWDWswtalmOSZ
VDB3V1F2bo/LsdwPMa8KaB8glhFHBBKqhWjWFt8bcSCwNdAi8WzYVPNbWN/bWPipMS+NJ1E
klUSBjYptdLi/oO3jVoyxuFXaWOwbRb0J8KD2CvOnQDV1YC/DUVixQJCny8Ko5BK3fa6Sah
NQd1+XnXQiSFUspB3tcSLCsZcegjVl8L+Ypt8PSbqNoDu3ft8BxoZUQWTrSSjJxzJ6Ok79R
GjYr6WB+Ic6gX09SGORQwlItI2QsyG9uSAistcmOVlY5CC5BQoz3/F9W7hounDxrKyXP+El
W0altxVht+C3BSBwI05cays+OMZEeXFGu3eFeN4r+n1fZN6cndFiyZMcjLHMUtCsJSRRtII
Bflp41nxhWkaRgMZzN6DCGiZUaNvtIEOv66yZM9nbezBCXDRuu8tGQvFSFO3lRJlHTv8O3W
38bd+isabFUbYIpd2+3TkYsjLC4+La23lUs+yaMHGVY4OqAomLMJBZWsfSeNI8asHjj6RYs
odo/mA21TuNiYuH571FvlboOzrIHf1xwh+pE2h+Mr6D7R4VFIscjNDM7BiQrmJo7MFuSFfk
OROulSBZC+MqrK1yOojEFBjv5DV7eNQ5EUUhxukqZDRfvNJCwC+Q+0PDhQkJyZMiWKYFfSS
kyuphsthYbb1kPMMmLFc5UslkFkJlUxlNOLAmmxJEaRJmjR1UXIUuLtbyGtdtnzUeWbFinh
6iLvVFRdkJJOm5+P0Vd45xKJkIVo13NEUG9QwUqpD68Lcr1KJurGY8lN0cSW/DWb4o2t6h0
+I11+isiGeOT5G0mx5ECgMrLs2sPvKT7fKhEwMULYm1sgR7irCUPZH4B7DjWVtDrJHKsccf
RLejqhQ6tazAxXJ4666UMkRO2TFjZKxymE7tyzgRC1vtIL299QqVZ1+aeKT8LbI8G5Ajgld
tvUb+WvKpcXJicBUhY2hZT1lyQGANtQIxesvHykZcRQ5hkaIxi6ybbA6/Z89eNbRCpiv8AG
ZLNbx27f00kWIwDPE8iIULmWRGQLHx5hqy4pkNgkgkiCm8TJKoisRx3rrTkRfCziVNhJx0W
VESS/wBvdGxb/RSxEC0nUWN0S7OAXEcu1vskLy4eFiK3O4kjiXFWR2jIZRMoMsrcL7PZ7ax
gUUx5QYdQIQFMb6uwJ4PELr51jNittyYpDLGo/vOmjMYj5MNKy8t2ZJJkxzHE6k9FJGcKhH
AG1ix8T7KYkLtESOdqMdt+l1C/2ht3kjSx9xpnmnQo0UZjKIxiYtM6F1Jt9kDypJZHTqtFG
7wqCDGXBve54EjSr07Iu6RVJRfvEC4FYE8+VI2dmJJIYb/hM0asXjZeCBPp051gyNix789D
NGiy6CNdl/U4UbvUT7qyRjRRiSCWFEcuWXbNIYjfTiNtYGNG/RXMnEU2QLfhgKWspbS7EWB
NQRCZshJFyJCjFAfwYg4jchb+d+Out6xYziBJMuMZCKZR+4JQFgbC7Dffb4CosaWJsnIZnM
si7V2RCZoUaw0Nra1ZtxPiqsw/og0mZG1oIXVspdoN4WO1jrr6b7vYKVtjZPzO+aGNNq7cd
GVL62vfduqGGY9U5DTxxx+lNzRz7FO7gLJ9PtqaFkZSm4PGbfhbCFFyvxdS+4eVdyilQzfI
sZGCbVKQCNHHxEbiWLfpooYHhl3rF6ijbDKjSI3pbXhUQkhYT7ImmI2hbSpvEg9Xwm3DjUH
acciNponnknYbrIh2hUW41JrHwcy/zGQ21JI1tGdzFU0Y35a24VHLlQsskidWZ4lGxVMpgD
G7buIF6dgJXVHEYZU0Zmcxekk/eH6eFQxxFy84BC7fgu5iG+37Skae2saDGiWc5CysEKszF
ol3Ko2feOnlxphkbo54U35EYG7psqCR0uOag/wNRdJjsaSSOUOrB90UfVIXztbj+ehKGcKT
GAGQqT1lLxkX5MBU8UTbsmITBY2UhS+Ogd1LewisbHZimXPGsgj2m1yglIViNbA1bfY+ZH6
aC5DMpKNISEZwEQgMx2g2A3CpJMZhI6gtGpuFkCOI32MBrtJ5UyGaxXcBobMUYIyobeqzG2
lFQ5ZwHYoqsWXpkhtwtpYi2tIdzo7ojBWR7jq/Avw23Nyr0S7iQpFlN/U/TA4cd2hHLnUMU
EavmSRuRI5IVIlK7r2udWIoQTgR5pVisAJKnaGYDfa2qrfxqIPIIppEVzGd21WZOrt3kbfh
1q5yhfW/pbTbtJv6eHqFPAsoaSP4lAJPxbLjTWzaG3DnT5SwdaKJS0h37CDuVVA0Nyd31VH
j5pWDJlICRAlwQx2od20W3HhepDFlKRENzk3Fl3bOY19WmnOkxd9lmRXgm12uzu0Wy1rghl
51G8kixNM7Rxpfdco/SvpwufHnpUkmJIsriwkZeNtdvHlxsataiwBNuQ50enD0pXiM15Y1T
dGWMbNfX7WhvSACJkSzxD0lV1sGTw18KI+XjIb4xsXXW+unjXQmCMGt+E1jfw9JqNDHGNzS
Rwh1UFiNJNg53ArFgkjRixcYp2gqnTXc1j9nQUjJBEHju0e1VG3ebkjTma+Wu5lte3Te1t3
T3X22tu0vTJIA6OCrKdQQdCtqWfMjXpY1ihK32XsotblTSZUCrHGC7tZiFu4kJ9PMvrUjvJ
1Zpm3SSbQuijagsPuineTHDPKWMjXILbwEa9iL3CijOqLLJC3TLAn0tD6QDY8Vvao2gVouk
UICs2oiVlRTc/CA1QxyMGylDvjlWKyAKdsm1ksbX4i9Q5OVGEmjKJCxZt25SWUKAbsbm9R5
MTLJgpF0o4FL23rKZSWO7X1fZNOnSIV5ROyh3C9RW3blXdYa6m1RSwQFHhBVLO3wsxkKt6v
UNxvrUGVIpM+MG6TBiAN4s2g01rIkmVkXLULkASMqPcbAbA23Hhet34m4O8vxn45U6TH+bp
Uiys6Y5VFlLyenpwqUQEt4A1Jk2dXlEm7a5C/jII5CAb23KKi7nE7N0EGyUy7kCKnS/i22i
t5RTe3qKgnyqOSSTbjiGSKVVNmfqFDbgdLLrzoxF2SN9yxJuAEfVYO4juPtFfPypizOQWd4
hcfhSSMJGePTjuW+t6V2Z2YMzufSC7vfcxIW4vu1A00FdPqSm3R2OWXchxv3bD0/TeseVdx
kxzIwa/xGY7nLePq1qLJWRop4QwVltqr23IysCCNL0uYZ5jIvAMVK/CyHiulw50FSRZLM+G
nTEK3F36cPQ3PYXB1P56ETzytaOSEMQl9kgVeSgaBBrUpxch1aRt6ghCq73DyW9N/VrxOnK
pMJ2aOOawZlsSACDpf2Vj5ck8qyYuwoF27S0bb9xBB4mpIjkyFXjZAfSCpeX5jeCBxD0mQ+
W5kAiDHYnqMEnWB0ta7UkqZLlwJVlG1dskcr9YqRysx0I1pmjkMjMiQput6Yor7F04nXj+Q
hSA1jtv50yDIiWVsfoXVCVkbqdTqyAn4l4L4VgY73f5QSGecLaOWKSQypESWJ3LIAa6nWkU
6aK5VdPKlylEJES/hb1Jbq6je9hdgoPpF/OgDLGjBpGWRb7k6sCwlk0FiGW4pHieKLawcwL
fokiIRkEW+GQ/H5V864jSMqy7EJvtIj2g6C+0of0AU2Um3YcYwrxvv37xe3L3105DGR62Ch
22gvAItPSP7wbv8ATWRFII3klFlnLvu2np/hkW4LsNj+bWsiGNVUSpkJHdzYCWRJI+I5AGl
jJAcRvF1FkYFZi4ZcrxuQNR7uFT9GDbkKziNWawka+klzwB413PHwz1Ic6JWjkLiN1yuDtx
03cfbWPFBKyxiK2dCWka43CRG3E8S2h8qxooYds2NFOvVSYLeWWRWRr3HIV23uMQ6vyZcSw
3AYiVdu5NxtdabI2sYMrJmnnxYphG8YcKsT7rgEgrcjz51kkGR5nl9NplWNojIzhgL7tEO0
j01jMxlDRQ46yfjCxlSW8rEBvV+H9NXidUTmGUt777hS4at04trO8hW43gWjAsym6t6vcKM
2bJLgKuGA7CXZGmSGILHa2vI0MtkkaXJxsgGFXJSN5FjEabWI5KeXHjSRAZD40c5sXOhibp
6lwfsndowtbTjaiuUkiS45jaCBiBFOgY/gbTf1nn46EVAiu8rh1+bZDeQxtcv0+ehPttwpk
nEvXEV8dgE6R0cWn/avtP5udY7BMmTY6y3lRfSwKK62Gp0L2J87X0plyTK8TJI34gsqsJmV
ApsP7u1Wt76v+ThY1wt+XSr/AEVavI15V+erW18fyGuXCv1fk/XXKj+j8n6v/pHt50f00OP
ur3c/ye6h7a9/5P4Xo/B/L+D31+rjXKovg+MfvOPA/B+14f8A0fq41+quXuoUa91fr/IP00
a/VXvr3f8A0f/Z
</binary>
</FictionBook>

Zerion Mini Shell 1.0