%PDF- %PDF-
Mini Shell

Mini Shell

Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/
Upload File :
Create Path :
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/936.fb2

<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
    <description>
        <title-info>
            <genre>antique</genre>
                <author><first-name></first-name><last-name>Unknown</last-name></author>
            <book-title>Kniha</book-title>
            
            <lang>cs</lang>
            
            
        </title-info>
        <document-info>
            <author><first-name></first-name><last-name>Unknown</last-name></author>
            <program-used>calibre 2.55.0</program-used>
            <date>16.8.2019</date>
            <id>cba49899-22b7-41ac-b93f-9c6da1c6ea22</id>
            <version>1.0</version>
        </document-info>
        <publish-info>
            
            <year>2004</year>
            
        </publish-info>
    </description>
<body>
<section>
<p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><p><strong>KOLO ČASU</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>KNIHA ČTVRTÁ</p>

<p><strong>STÍN SE ŠÍŘÍ</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>Svazek 1</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>Robert Jordan</strong></p><empty-line /><p><strong>Radomír Suchánek</strong></p>

<p><strong>NAKLADATELSTVÍ NÁVRAT</strong><strong> </strong><strong>©</strong><strong> </strong><strong>199</strong><strong>9</strong></p><empty-line /><empty-line /><p><strong>THE WHEEL OF TIME</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>Book 4</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>THE </strong><strong>SHADOW RISING</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>Volume 1</strong></p><empty-line /><p><strong> </strong></p>

<p>© Copyright by Robert Jordan 1992</p>

<p>© Cover Art by Darrell Sweeet - 1998</p>

<p>© Translation by Dana Krejcová - 1999</p>

<p>© Edition by Radomír Suchánek – NÁVRAT - 199</p>

<p><strong>ISBN: 80 – </strong><strong>7174</strong><strong> - </strong><strong>208</strong><strong> -</strong><strong> </strong><strong>2</strong></p>

<p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p>

<p><image xlink:href="#_2.jpg" /></p><empty-line /><p><strong>Vysvětlivky k mapě str. </strong><strong>3</strong><strong>, </strong><strong>4</strong></p>

<p><strong>The Dead Sea </strong>- Mrtvé moře; <strong>The Blight - </strong>Morna; <strong>Shayol Ghul </strong>- Shayol Ghul; <strong>The Blasted Lands </strong>- Spálené země; <strong>Mountains of Dhoom </strong>- Dhúmské hory; <strong>Tarwin's Gap </strong>- Tarwinovo sedlo; <strong>Fal Dara; Fal Moran; Shienar </strong>- Shienar; <strong>Niamh Passes </strong>- Niamhské průsmyky; <strong>Arafel; Chachin </strong>- Chachin; <strong>Plain of Lances </strong>- Planina kopí; <strong>Shol Arbela - </strong>Shol Arbela; <strong>Saldaea </strong>- Saldaea; <strong>Maradon; Worlďs End </strong>- Konec světa; <strong>Aile Dashar </strong>- Aile Dashar; <strong>Bandar Eban; r. Dhagon </strong>- řeka Dhagon; <strong>Arad Doman; r. Akuum </strong>- řeka Akuum; <strong>r. Arinelle </strong>- řeka Arinella; <strong>Katar; r. Ivo - </strong>řeka <strong>Ivo; r. Haevin </strong>- řeka Haevin; <strong>The Black Hills </strong>- Černé hory; <strong>r. Luan - </strong>řeka <strong>Luan; Dragon-mount </strong>- Dračí hora; <strong>Tar Valon; Kingslayer's Dagger </strong>- Rodovrahova Dýka; <strong>Aiel Waste </strong>- Aielská pustina; <strong>r. Gaelin </strong>- řeka Gaelin; <strong>Jangai Pass </strong>- průsmyk Jangai; <strong>The Spine of the World </strong>- Páteř světa; <strong>Cairhien </strong>- Cairhien; <strong>r. Alguenya </strong>- řeka Alguenya; <strong>Braem Wood - Braemský </strong>les; <strong>Baerlon </strong>-Baerlon; <strong>The Two Rivers </strong>- Dvouříčí; <strong>Mountains of Mist </strong>- pohoří Oparů; <strong>Paerish Swar (Darkwood) </strong>- Paerish Swar (Temnoles); <strong>Almoth Plain </strong>-Almothská pláň; <strong>Toman Head </strong>- Tomova Hlava; <strong>Falme; r. Andahar </strong>- řeka Andahar; <strong>Tan</strong><strong>chico </strong>- Tanchico; <strong>Tarabon; Elmora; Aryth Oceán </strong>- Arythský oceán; <strong>Amador; The Shadow Coast </strong>- Stínové pobřeží; <strong>Tremalking; Windbiter's Finger </strong>- Větrolam; <strong>Ebou Dar </strong>- Ebou Dar; <strong>Qaim; Amadicia </strong>- Amadicie; <strong>r. Sharia </strong>- řeka Sharia; <strong>r. Eldar </strong>- řeka Eldar; <strong>Ghealdan</strong><strong>; Jehannah; Garen's Wall </strong>- Garenova Stěna; <strong>Caralain Grass </strong>- Caralainská pastvina; <strong>Andor; Four Kings </strong>- Čtverkrálí; <strong>r. Storn </strong>- řeka Storn; <strong>Whitebridge </strong>- Bílý Most; <strong>Lugard; Murandy; r. Manetherendrelle </strong>- řeka Manetherendrella; <strong>Altara; Illian; Sea of Storms </strong>- Bouřlivé moře; <strong>Isles of the Sea Folk </strong>- ostrovy Mořského národa; r. <strong>Cary </strong>- řeka Cary; <strong>Hills of Kintara </strong>- Kintarské vršky; <strong>Plains of Maredo </strong>- Maredská pláň; <strong>Far Madding; Tear </strong>- Tear; <strong>The Fingers of the Dragon</strong> - Dračí Prsty; <strong>Cindaking; Godan; Mayene; Drowned </strong><strong>Lands </strong>- Potopená země; <strong>Haddon Mirk; Stedding Shangtai </strong>- Država Shangtai; <strong>r. Erinin </strong>- řeka Erinin; <strong>r. Iralell </strong>- řeka Iralell; <strong>Aringill; Caemlyn; Ghealdan</strong></p><empty-line /><empty-line /><p>A stín se rozšíří přes celý svět, zatmí každou zemi, i ten nejmenší koutek, a nebude ani Světlo, ani bezpečí. A on, jenž byl zrozen z úsvitu, zrozen z Děvy, podle proroctví, natáhne ruce, aby chytil Stín, a svět vykřikne bolestí ze spasení. Všechna sláva patří Stvořiteli a Světlu a tomu, kdo bude zrozen zas. Kéž nás před ním Světlo ochrání.</p>

<p>z <emphasis>Poznáme</emphasis><emphasis>k ke Karaethonskému cyklu </emphasis></p>

<p>Sereine dar Shamelle Motara</p>

<p>sestra-rádkyně Comaelle, nejvyšší královny Jaramidské</p>

<p>(asi 325 PR, třetí věk)</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA PRVNÍ</strong></p>

<p><strong><emphasis>Sémě Stínu</emphasis></strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>Kolo času se otáčí a věky přicházejí a odcházejí, zanechávajíce za sebou vzpomínky, jež se stávají pověstmi. A pověsti blednou v mýty, a když věk, jenž je zrodil, znovu nastane, i ty mýty jsou dávno zapomenuty. V jednom věku, zvaném některými třetím, jinými věkem, který teprve nastane, věkem, který dávno pominul, se na velké pláni zvané Caralainská pastviště zvedl vítr. Ten vítr nebyl začátkem. Otáčení kola času nemá ani začátků, ani konců. Ale toto byl <emphasis>nějaký </emphasis>začátek.</p>

<p>Na sever a na západ ten vítr vál pod raním sluncem, přes nekonečné míle vlnící se trávy a řídce roztroušených hájků, přes rychle plynoucí řeku Luan a kolem tesáku Dračí hory s ulomeným vrcholkem, hory z pověstí, zvedající se nad mírnými pahorky zvlněné pláně, tyčící se tak vysoko, že v polovině cesty ke kouřícímu vrcholku se jí vznášel věnec mračen. Kolem Dračí hory, kde zemřel Drak - a s ním, jak tvrdí někteří, i věk pověstí - kde se podle proroctví měl znovu narodit. Nebo se narodil. Na sever a na západ, přes vesnice Jualdhe a Darein a Alindaer, kde se mosty jako z kamenné krajky skláněly od Zářících hradeb, velkých bílých hradeb kolem města, které někteří nazývali největším na světě. Kolem Tar Valonu. Města, k němuž se každého večera natahoval stín Dračí hory.</p>

<p>Za těmito hradbami budovy, postavené někdy před dvěma tisíci let ogiery, vypadaly spíš, jako by vyrostly ze země, než že byly postaveny, nebo připomínaly víc práci větru a vody než práci i těch proslavených rukou ogieřích kameníků. Některé připomínaly vzlétající ptáky nebo ohromné lastury ze vzdálených moří. Vysokánské věže, zužující se směrem vzhůru, rýhované či vinuté, tu stály propojené visutými můstky ve výškách desítek sáhů, často bez zábradlí. Jen ti, kdo byli v Tar Valonu delší dobu, nezírali s otevřenými ústy jako venkované, kteří nikdy neopustili vlastní hospodářství.</p>

<p>A největší z těchto věží, Bílá věž, městu dominovala, zářící ve slunci jako leštěná vybělená slonovina. <emphasis>Kolo času se točí kolem Tar Valonu, </emphasis>říkali lidé ve městě, <emphasis>a Tar Valon se točí kolem Bílé věže. </emphasis>První, co poutníci z Tar Valonu spatří, dřív, než je jejich koně donesou na dohled mostů, než kapitáni jejich říčních lodí zahlédnou ostrov, je Věž odrážející paprsky slunce jako maják. Není tedy divu, že velké náměstí, obklopující opevněné věžové pozemky, vypadá pod mohutnou Věží menší, než ve skutečnosti je, že lidé na něm připomínají hmyz. A přesto i kdyby Bílá věž byla nejmenší věží v Tar Valonu, to, že je srdcem moci Aes Sedai, by ostrovní město uvádělo v úžas a vzbuzovalo by úctu.</p>

<p>I přes značný počet lidí nebylo náměstí zdaleka plné. Na krajích do sebe lidé vráželi, jak se všichni hnali za svými záležitostmi, ale blíž ke Věži bylo lidí stále méně, až těsně u vysokých bílých hradeb se táhl pás holého dláždění, nejméně pětadvacet sáhů široký. V Tar Valonu si Aes Sedai samozřejmě velice vážili, a amyrlinin stolec vládl městu, jako vládl Aes Sedai, ale jen málokdo se chtěl přiblížit k moci Aes Sedai víc, než bylo nezbytně nutné. Mezi hrdostí na velký krb ve vašem sále a ochotou vstoupit do plamenů je značně velký rozdíl.</p>

<p>Jen málokdo tedy přicházel blíž k širokému schodišti vedoucímu do samotné Věže, ke složitě vyřezávaným dveřím dost širokým, aby tudy prošlo dvanáct lidí vedle sebe. Ty dveře byly otevřené a zvaly dál. Vždycky se našli lidé, kteří potřebovali pomoc či odpovědi, jež jim mohly podle jejich mínění poskytnout pouze Aes Sedai. A tito lidé přicházeli zblízka stejně jako zdaleka, z Arafelu a Ghealdanu, ze Saldeie a Illianu. Mnozí uvnitř nalezli pomoc i radu, i když často ne takové, jaké čekali či v ně doufali.</p>

<p>Min měla širokou kapuci pláštěnky staženou hluboko do očí, takže měla tvář v jejím stínu. Přes teplý den byl její oděv dost lehký, aby nevyvolával poznámky, ne na ženě tak očividně stydlivé. A hodně lidí se stydělo, když přicházeli do Věže. Na Min teď nebylo nic, co by přitahovalo pozornost. Tmavé vlasy měla delší, než když byla ve Věži naposledy, byť jí stále nedosahovaly ani k ramenům, a šaty, modré až na úzké proužky bílé jaerecuzské krajky u krku a na zápěstí, by se hodily třeba na dceru prosperujícího sedláka, když si na cestu do Věže obleče sváteční šaty, právě jako ostatní ženy přicházející k širokému schodišti. Min aspoň doufala, že vypadá stejně. Musela přestat zírat na ostatní, aby se přesvědčila, zda snad nechodí či se nenesou nějak jinak. <emphasis>Zvládnu to, </emphasis>říkala si v duchu.</p>

<p>Rozhodně neurazila celou tu dálku, aby se teď obrátila. Šaty byly dobrým převlekem. Ti, kdo se na ni pamatovali z Věže, si pamatovali mladou ženu s nakrátko ostříhanými vlasy, vždy v chlapeckém kabátci a spodcích, nikdy ne v šatech. Musel to být velmi dobrý převlek. Ohledně toho, co dělala, neměla na vybranou. Ne doopravdy.</p>

<p>Čím blíž byla Věži, tím stísněněji se cítila a tím pevněji svírala raneček, který si tiskla k hrudi. Měla tam svůj obvyklý oděv a dobré boty a všechny své věci. Jen koně nechala v hostinci kousek za náměstím. S trochou štěstí bude za pár hodin u valacha zpátky a pojede k Ostreinskému mostu a k silnici na jih.</p>

<p>Na jízdu na koni tak brzy se sice zrovna netěšila, ne po týdnech strávených bez oddechu v sedle, ale toužila tohle místo opustit co nejdřív. Nikdy Bílou věž nepovažovala za pohostinné místo, a právě teď jí připadala stejně hrozná jako věznice Temného v Shayol Ghulu. Otřásla se a přála si, aby nebyla na Temného vůbec pomyslela. <emphasis>Ráda bych věděla, jestli si Moirain myslí, že přijdu, jen proto, že mě o to požádala. Světlo mi pomoz, chovám se jako pěkná husa. Dělám hlouposti kvůli troubov</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>!</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>S nepříjemným pocitem vkročila na schody - každý byl dost hluboký, takže musela udělat dva kroky, aby se dostala k dalšímu stupni - a na rozdíl od většiny ostatních se nezastavila a ohromeně nezírala na vysokou světlou Věž. Chtěla to mít za sebou.</p>

<p>Velkou kulatou vstupní síň uvnitř téměř zcela obklopovaly arkády, ale prosebníci se tlačili uprostřed komnaty a tiskli se k sobě pod zploštělou kupolí. Světlý kámen na podlaze byl za celá staletí ošoupaný a vyleštěný bezpočtem nervózních nohou. Nikdo tu nemyslel na nic jiného, než kde je a proč. Sedlák a jeho žena v hrubých vlněných šatech se drželi za mozolnaté ruce a otírali se rameny o obchodnici v sametem podšitém prostřihávaném hedvábí. Dívka za ní tiskla malý košík z tepaného stříbra, bezpochyby dar její paní Věži. Jinde by se obchodnice dívala svrchu na sedláky, kteří by se o ni otřeli, a ti by se zase s omluvami rychle odporoučeli. Teď ne. Tady ne.</p>

<p>Mezi prosebníky bylo méně mužů, což Min nijak nepřekvapilo. Většinu mužů Aes Sedai vyváděly z míry. Všichni věděli, že to byli muži Aes Sedai, když ještě existovali muži Aes Sedai, kdo byl zodpovědný za Rozbití světa. Tři tisíce let tu vzpomínku nezaplašilo, i když se za tu dobu mnoho podrobností pozměnilo. Matky stále děsily děti vyprávěnkami o mužích, kteří mohou usměrňovat jedinou sílu, mužích odsouzených k šílenství díky tomu, jak Temný poskvrnil <emphasis>saidín, </emphasis>mužskou polovici pravého zdroje. A nejhorší příběhy se týkaly Luise Therina Telamona, Draka, Luise Therina Rodovraha, jenž s Rozbitím začal. Tyto příběhy děsily i dospělé. Proroctví pravilo, že Drak se znovu narodí v hodině největší nouze lidstva, aby bojoval s Temným v Tarmon Gai'donu, v Poslední bitvě, ale to neznamenalo žádný rozdíl ve způsobu, jakým většina lidí pohlížela na spojení mužů a síly. Teď všechny Aes Sedai muže, jenž uměl usměrňovat, pronásledovaly. Ze sedmi adžah červené sestry nedělaly skoro nic jiného.</p>

<p>Jistě, to nemělo nic společného s tím, jít požádat Aes Sedai o pomoc, přesto se jen málokterý z mužů cítil dobře, když byl jakýmkoliv způsobem spojován s Aes Sedai a jedinou silou. Totiž s výjimkou strážců, ale každý strážce byl spojen s nějakou Aes Sedai. Strážce tedy nebylo možné brát jako měřítko pro běžné muže. Existovalo rčení: „Muž by si raději uřízl ruku, aby se zbavil třísky, než by požádal o pomoc Aes Sedai." Ženy to považovaly za ukázku mužské umíněnosti a hlouposti, ale Min slyšela, jak někteří muži prohlašují, že uříznout si ruku je z těch dvou možností ta lepší volba.</p>

<p>Napadlo ji, co by ti lidé asi udělali, kdyby věděli, co ví ona. Nejspíš by s křikem utekli. A kdyby znali důvod, proč je tady, možná by nepřežila ani do té doby, než by ji odvlekla věžová garda a uvrhla ji do kobky. Měla sice ve Věži přítelkyně, ale žádnou dost mocnou či vlivnou. A kdyby odhalili její záměry, bylo mnohem pravděpodobnější, že by je stáhla s sebou do žaláře či na popraviště, než že by jí dokázaly pomoci. Tedy v případě, že by se vůbec dožila výslechu, mnohem spíš by byla umlčena dávno před začátkem soudu.</p>

<p>Říkala si, aby přestala takhle myslet. <emphasis>Zvládnu to jistě dovnitř a zvládnu to taky ven. Světlo spal Randa al'Thora, že mě do tohohle dostal!</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Tři či čtyři přijaté, ženy asi v Minině věku, možná trochu starší, obcházely kulatou síň a tiše hovořily s prosebníky. Na bílých šatech neměly žádné ozdoby, jenom sedm barevných pruhů na lemu, jeden pruh za každé adžah. Občas se objevila novicka, vždy velmi mladá žena či ještě dívka, celá v bílém, aby někoho odvedla hlouběji do Věže. Prosebníci novicky vždy následovali se zvláštní směsicí vzrušené dychtivosti a váhání.</p>

<p>Když se jedna z přijatých zastavila před ní, Min pevněji stiskla raneček. „Světlo tě ozařuj," řekla kudrnatá žena lhostejně. „Jmenuji se Faolain. Jak ti může Věž pomoci?"</p>

<p>Faolain měla tmavou pleť a kulatý obličej a tvářila se trpělivě jako někdo, kdo vykonává nudnou práci, když by byl mnohem raději někde jinde. Z toho, co věděla o přijatých, Min usoudila, že asi touží po studiu. Aby se naučila dost a mohla se stát Aes Sedai. Nejdůležitější však bylo, že z výrazu přijaté novicky bylo zřejmé, že Min nepoznala. Když totiž byla Min ve Věži předtím, setkaly se spolu, byť jen nakrátko.</p>

<p>Min však pro jistotu sklopila hlavu v předstírané ostýchavosti. Nebylo to nijak nepřirozené. Hodně venkovanů neznalo rozdíl mezi přijatými novickami a hotovými Aes Sedai. Min skryla tvář pod okrajem kapuce a na Faolain se zpříma nepodívala.</p>

<p>„Mám otázku, kterou musím položit amyrlininu stolci," začala, a pak se prudce zarazila, když se tu zastavily tři Aes Sedai, aby se mohly podívat do vstupního sálu, dvě z jednoho klenutého vchodu a jedna z dalšího.</p>

<p>Když je jejich obchůzky přivedly blíž k jedné z Aes Sedai, přijaté i mladší novicky udělaly pukrle, ale jinak se dál věnovaly svým úkolům, snad jen trochu rázněji. To bylo vše. Ne tak prosebníci. Ti jako by všichni zadržovali dech. Mimo Bílou věž, mimo Tar Valon, by Aes Sedai mohli prostě považovat za tři ženy, jejichž věk nelze uhádnout, tři ženy v plné síle, a přesto dospělejší, než by naznačovaly jejich hladké líce bez jediné vrásky. Ve Věži však nebylo pochyb. Ženě, která dlouho pracuje s jedinou silou, neplyne čas stejně jako ostatním ženám. Ve Věži nikdo nepotřeboval vidět na zlatý prsten s Velkým hadem, aby poznal Aes Sedai.</p>

<p>Hlouček se zavlnil, jak ženy dělaly pukrlata a těch pár mužů se neohrabaně klanělo. Dva či tři lidé dokonce padli na kolena. Bohatá obchodnice vypadala polekaně. Venkovský pár vedle ní s rozšířenýma očima hleděl na oživlou legendu. Jak správně jednat s Aes Sedai, bylo pro většinu z prosebníků otázkou toho, co se doslechli. Nebylo pravděpodobné, že by některý z nich, až na ty, co v Tar Valonu bydleli, už někdy spatřil Aes Sedai na vlastní oči, a dokonce ani Tarvalonští se nejspíš k žádné nedostali tak blízko.</p>

<p>Důvodem Minina odmlčení však nebyly samotné Aes Sedai. Občas, ne často, totiž Min vídávala věci, když se podívala na lidi, obrazy a auru, které se obvykle zjevily a vzápětí zmizely. Někdy věděla, co to znamená. Ty obrazy vidívala jen zřídka, a ještě řidčeji věděla, co znamenají, ale když to věděla, měla vždycky pravdu.</p>

<p>Na rozdíl od ostatních lidí, Aes Sedai - a jejich strážci - měli kolem sebe vždycky obrazy a auru, někdy dokonce tolik tančících a míhajících se obrazů, až se z toho Min zatočila hlava. Počet obrazů však neznamenal rozdíl v jejich výkladu, neboť u Aes Sedai věděla stejně málo, co znamenají, jako u kohokoliv jiného. Tentokrát však poznala víc, než chtěla, a rozrazila ji z toho zima.</p>

<p>Štíhlá žena s rozpuštěnými černými vlasy do pasu, jediná z těch tří, kterou poznala - jmenovala se Ananda a byla ze žlutého adžah - kolem sebe měla odporně hnědé kolo, svraštělé a poseté hnijícími prasklinami, které se objevily, a jak tlely, rozšiřovaly se. Malá plavovlasá Aes Sedai vedle Anandy byla podle zelených třásní na šátku ze zeleného adžah. Když se na okamžik otočila, bylo na něm vidět bílý plamen Tar Valonu. A na rameni, jako by uhnízděna mezi révou a kvetoucími jabloňovými větévkami, vyšitými na šátku, jí seděla lidská lebka. Malá ženská lebka, čistě obraná a vybělená sluncem. Třetí, kyprá hezká žena na druhé straně místnosti, žádný šátek neměla. Většina Aes Sedai je nosila pouze při oficiálních příležitostech. To, jak nesla hlavu a držela ramena, prozrazovalo sílu a pýchu. Ta jako by vrhala chladné modré oči na prosebníky skrze krvavou clonu, po obličeji jí stékaly šarlatové pramínky.</p>

<p>Krev, lebka a kolo zmizely v tanci obrazů, objevily se a zase zmizely. Prosebníci na ně hleděli s bázní vidíce pouze tři ženy, které se dokážou dotknout pravého zdroje a usměrňovat jedinou sílu. To ostatní kromě Min nikdo nespatřil. Nikdo kromě Min nevěděl, že ty tři ženy brzy zemřou. Všechny v ten samý den.</p>

<p>„Amyrlin nemůže nikoho přijmout," řekla Faolain se špatně zakrývanou netrpělivostí. „A další veřejné slyšení nebude mít dřív než za deset dní. Řekni mi, co chceš, a já ti domluvím schůzku se sestrou, která by ti mohla pomoci nejlépe."</p>

<p>Min mrkla na raneček ve svých rukou a nechala oči sklopené. Částečně i proto, aby se už nemusela dívat na to, co právě zahlédla. <emphasis>Všechny </emphasis>tři! <emphasis>Světlo! </emphasis>Jaká je šance, že tři Aes Sedai zemřou ten stejný den? Ale věděla to. Věděla. „Musím hned mluvit s amyrlininým stolcem. Osobně." Bylo to právo, jehož se lidé zřídka domáhali - kdo by se také opovážil? - ale stávalo se to. „Každá žena má takové právo, a já ho žádám."</p>

<p>„Copak si myslíš, že amyrlin se sama osobně setká s každým, kdo přijde do Bílé věže? Jiná Aes Sedai ti určitě dokáže pomoci taky." Faolain silně zdůraznila tituly, aby na Min udělala dojem. „Teď mi řekni, čeho se tvoje otázka týká. A sděl mi své jméno, aby novicka věděla, pro koho sem má přijít."</p>

<p>„Jmenuju se... Elmindreda." Min sebou proti své vůli trhla. Tohle jméno vždycky nenáviděla, ale amyrlin byla jedna z mála žijících, kdo je kdy slyšel. Jenom jestli si vzpomene. „Mám právo mluvit s amyrlin. A moje otázka je jen pro ni. Mám právo."</p>

<p>Přijatá zvedla obočí. „Elmindreda?" Zvedla koutky v pobaveném úsměvu. „A žádáš svá práva. No dobrá. Pošlu zprávu kronikářce, že si přeješ osobně setkat s amyrlininým stolcem, Elmindredo."</p>

<p>Min jí chtěla dát políček za to, jaký důraz položila na „Elmindredu", ale přinutila se jen zamumlat: „Děkuju."</p>

<p>„Ještě mi neděkuj. Bezpochyby potrvá celé hodiny, než si kronikářka najde čas ti odpovědět, a svou otázku amyrlin určitě nepoložíš dřív než na matčině dalším veřejném slyšení. Čekej trpělivě, Elmindredo." Upjatě se na Min usmála, tedy spíš se samolibě ušklíbla, a otočila se.</p>

<p>Min zaskřípala zuby a s ranečkem se vydala ke stěně mezi dvěma klenutými vchody, kde se snažila splynout se světlým kamenem. <emphasis>Nikomu nevěř, a dokud se nedostaneš k amyrlin, dávej pozor, aby tě nikdo nepoznal, </emphasis>řekla jí Moirain. Moirain byla jediná Aes Sedai, které Min věřila. Většinou. A rada to byla dobrá v každém případě. Musí se jenom dostat k amyrlin a skončí to. Bude si moci obléknout své vlastní šaty, navštívit své přítelkyně a odejít. Už žádné skrývání.</p>

<p>Ulevilo se jí, když Aes Sedai odešly. Tři Aes Sedai, které zemřou v jeden jediný den. Bylo to naprosto nemožné, jinak to vyjádřit nešlo. A přesto k tomu dojde. Nic, co řekne nebo udělá, to nemůže změnit - když věděla, co obraz znamená, stalo se to - ale musí o tom povědět amyrlin. Možná to dokonce bude stejně důležité jako zprávy, které přinášela od Moirain, i když tomu bylo těžké uvěřit.</p>

<p>Jiná přijatá novicka přišla nahradit jednu z těch, co tu již byly, a pro Mininy oči jí před tvářemi jako jablíčka přepluly mříže, jako mříže klece. Do sálu nahlédla Sheriam, správkyně novicek - Min na ni jenom mrkla a hned upřela zrak na podlahu před sebou. Sheriam ji znala až příliš dobře - a rusovlasá Aes Sedai jako by měla obličej potlučený a nateklý. Byl to samozřejmě jenom obraz, ale Min se přesto musela kousnout do rtu, aby náhle nevyjekla. Sheriam, se svou klidnou autoritou a jistotou, byla stejně nezničitelná jako sama Věž. Sheriam přece nemohlo nic ublížit. Ale něco jí ublíží.</p>

<p>Aes Sedai, kterou Min neznala, se šátkem hnědého adžah, doprovázela ke dveřím buclatou ženu v dobře tkaných červených vlněných šatech. Buclatá žena kráčela lehce jako holčička a usmívala se. Hnědá sestra se usmívala také, ale její aura zeslábla a zhasla, jako když zhasne plamen svíčky.</p>

<p>Smrt. Zranění, zajetí a smrt. Pro Min jako by to bylo natištěno na papíře.</p>

<p>Dívala se před sebe. Už nic víc vidět nechtěla. <emphasis>Ať si vzpomene, </emphasis>říkala si v duchu. Po celou dlouhou cestu z pohoří Oparů nepocítila zoufalství, dokonce ani při dvou příležitostech, kdy se jí kdosi pokusil ukrást koně, ale teď byla zoufalá. <emphasis>Světlo, ať si na to zatracené jméno vzpomene.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„Paní Elmindredo?"</p>

<p>Min sebou trhla. Černovlasá novicka, která stála před ní, byla stěží dost stará na to, aby ji pustili z domu, mohlo jí být tak patnáct šestnáct, i když si dávala dost práce, aby působila důstojně. „Ano? Jsem... To je moje jméno."</p>

<p>„Já jsem Sahra. Pojď, prosím, se mnou -" v Sahřině pisklavém hlásku se objevil udivený podtón - „amyrlinin stolec tě přijme ve své pracovně."</p>

<p>Min si oddechla úlevou a ochotně Sahru následovala.</p>

<p>Kapuci pláště měla stále staženou do obličeje, ale to jí nebránilo ve výhledu, a čím víc viděla, tím víc toužila být už u amyrlin. V širokých chodbách s dlaždicemi jasných barev a stěnami ověšenými koberci a zlatými lustry, vinoucích se nahoru, bylo jen málo lidí - Věž byla postavena pro mnohem víc lidí, než tu přebývalo v současné době - ale skoro každý, koho cestou nahoru potkala, měl obraz či auru prozrazující násilí a nebezpečí.</p>

<p>Strážci pospíchající kolem nevěnovali dvěma ženám pozornost. Strážci byli muži, kteří se pohybovali jako lovící vlci, jejich meče byly jen nepříliš podstatným dodatkem k jejich smrtícím dovednostem, ale oni také měli zakrvácené obličeje či zející rány. Kolem hlav jim výhružně tančily meče a oštěpy. Jejich aury se blýskaly, mihotaly se na ostří smrti. Min tu viděla chodit mrtvé, věděla, že zemřou stejného dne jako Aes Sedai ve vstupním sále, nebo přinejlepším o den později. Dokonce i někteří ze sloužících, muži i ženy s plamenem Tar Valonu na prsou, chvátající za svými povinnostmi, nesli znaky násilí. Aes Sedai, kterou Min jen na okamžik zahlédla v boční chodbě, kolem sebe měla řetězy, a další, přecházející křižovatku chodeb před Min a její průvodkyní, i na těch pár krocích, co ji Min viděla, jako by měla stříbrný obojek kolem krku. Min se při tom pohledu zadrhl dech. Chtělo se jí křičet.</p>

<p>„Někoho, kdo tu ještě nikdy nebyl, to tu může opravdu úplně ohromit," poznamenala Sahra a snažila se, i když neúspěšně, mluvit, jako by Věž pro ni teď byla stejně obyčejná jako její rodná vesnice. „Ale tady jsi v bezpečí. Amyrlinin stolec všechno urovná." Když se zmínila o amyrlin, zadrhl se jí hlas.</p>

<p>„Světlo, kéž by to byla pravda," zamumlala Min. Novicka jí věnovala úsměv, který měl být uklidňující.</p>

<p>Než dorazily k předsíni amyrlininy pracovny, Min měla žaludek stažený a do místnosti vpadla hned za Sahrou. Jen nutnost předstírat, že je tu cizí, jí zabránila, aby se už dávno nerozběhla napřed.</p>

<p>Jedny ze dveří do amyrlininých komnat se otevřely, ven rychle vyšel mladý muž s rudozlatými vlasy a málem vrazil do Min a její průvodkyně. Vysoký, vzpřímený a svalnatý, v modrém kabátci, na rukávech a na límci bohatě krumplovaném zlatem, Gawyn z rodu Trakandů, nejstarší syn královny Morgasy Andorské, vypadal každým coulem jako pyšný mladý pán. Rozzuřený mladý pán. Min už neměla čas sklonit hlavu. Gawyn jí pohlédl přímo do obličeje pod kapuci.</p>

<p>Oči se mu překvapením rozšířily a hned zase zúžily, až vypadaly jako čárky modrého ohně. „Takže jsi zpátky. Nevíš náhodou, kam se poděla moje sestra a Egwain?"</p>

<p>„Ony nejsou tady?" Min na všechno předstírání zapomněla ve vlně paniky. Než si uvědomila, co vlastně dělá, popadla prince za rukáv a napjatě se na něj podívala a přiměla ho o krok ustoupit. „Gawyne, ony se do Věže vydaly už před celými měsíci! Elain, Egwain a Nyneiva taky. S Verin Sedai a... Gawyne... já... já..."</p>

<p>„Uklidni se," pravil mladík a jemně sundal její ruku ze svého rukávce. „Světlo! Nechtěl jsem tě tak vyděsit. Dorazily sem v pořádku. A neřekly ani slovo o tom, kde byly, ani proč. Mně tedy ne. Asi není naděje, že ty bys mi to řekla, viď?" Min si myslela, že se tváří vyrovnaně, ale jemu stačil jediný pohled a řekl: „Myslel jsem si to. Tohle místo má víc tajemství než... Zase zmizely. A Nyneiva taky." Nyneivu přihodil jen tak. Mohla být Mininou přítelkyní, ale pro něj neznamenala zhola nic. Hlas mu znovu zdrsněl, každou chvíli byl napjatější. „A zas beze slova. Ani slovíčko! Mají být někde na statku jako trest za to, že utekly, ale já nemůžu zjistit kde. A amyrlin mi nedá přímou odpověď."</p>

<p>Min sebou škubla. Na chvíli mu proudy zaschlé krve změnily obličej na ponurou masku. Bylo to jako dvě rány kladivem. Její přítelkyně byly pryč - cestu do Věže jí usnadňovalo přesvědčení, že se tu s nimi setká - a Gawyn bude zraněn stejný den, kdy Aes Sedai zemřou.</p>

<p>Přes všechno, co viděla od svého příchodu do Věže, přes svůj strach se jí dosud nic nedotklo osobně. Pohroma, která se snese na Věž, zasáhne i veliké území kolem Tar Valonu, ale ona do Věže nepatřila a nikdy sem patřit nebude. Ale Gawyn byl někdo, koho znala, někdo, koho měla ráda, a on utrží ránu horší, než naznačovala ta krev, utrží ránu někde hluboko v nitru. Min došlo, že jestli může postihnout Věž neštěstí, odnesou to nejen vzdálené Aes Sedai, ženy, s nimiž se nikdy necítila spřízněná, ale také její přítelkyně. Ty do <emphasis>Věže patřily.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Jistým způsobem byla ráda, že tu Egwain s ostatními není, byla ráda, že se na ně nemůže podívat a možná uvidět znamení smrti. A přesto se chtěla podívat, přesvědčit se, pohlédnout na své přítelkyně a nic nespatřit, nebo zjistit, že budou žít. Kde pro Světlo jsou? Proč odešly? Jelikož všechny tři znala, považovala za pravděpodobné, že jestli Gawyn neví, kde jsou, je to proto, že nechtěly, aby to věděl. To bylo docela dobře možné.</p>

<p>Náhle si uvědomila, kde je a proč, a to, že tu s Gawynem není sama. Sahra zřejmě zapomněla, že má Min dovést k amyrlin. Zřejmě zapomněla na všechno kromě mladého pána, na něhož dělala telecí oči, čehož si on ovšem nevšiml. Přesto už nebylo třeba předstírat, že je ve Věži cizí. Byla u amyrlininých dveří a teď ji nemohlo už nic zastavit.</p>

<p>„Gawyne, nevím, kde jsou, ale jestli jsou za trest někde na statku, tak jsou nejspíš celé zpocené a zablácené až po uši, a ty jsi ten poslední, koho by chtěly vidět." Popravdě řečeno ji však jejich nepřítomnost také zneklidnila, stejně jako Gawyna. Příliš se toho stalo, příliš se toho děje, příliš mnoho s nimi bylo svázáno, a s ní také. Ale nebylo zcela vyloučeno, že je opravdu poslali za trest na statek. „Tím, že amyrlin rozzlobíš, jim moc nepomůžeš."</p>

<p>„Já ale nevím, jestli <emphasis>jsou </emphasis>na statku. Nebo vůbec naživu. K čemu všechno to schovávání a uhýbání, jestli jenom někde plejí záhony? Jestli se mé sestře něco stane... Nebo Egwain..." Zamračil se na své boty. „Měl bych na Elain dávat pozor. Jak ji mám ale chránit, když ani nevím, kde je?"</p>

<p>Min si povzdechla. „Myslíš, že potřebuje ochranu? Kterákoliv z nich?" Ale jestli je někam poslala amyrlin, tak možná ano. Amyrlin byla schopná poslat ženu do medvědího doupěte jenom s proutkem, kdyby to posloužilo jejím cílům. A čekala by, že se ta žena vrátí s medvědí kůží nebo medvěda přivede na vodítku, podle nařízení. Kdyby to však řekla Gawynovi, ten by se jen ještě víc rozčílil a dělal by si větší starosti. „Gawyne, ony se zaslíbily Věži. Kdyby ses jim do toho pletl, nepoděkovaly by ti."</p>

<p>„Vím, že Elain není malé dítě," prohlásil Gawyn, „i když se pořád potácí mezi tím, že uteče jako malá, a hned si zase hraje na to, že je Aes Sedai. Ale <emphasis>je</emphasis> moje sestra, a kromě toho taky dědička Andoru. Po máti se stane královnou. Andor ji potřebuje celou a v pořádku, aby mohla usednout na trůn, ne další boj o nástupnictví."</p>

<p><emphasis>Hraje </emphasis>si na to, že je Aes Sedai? On si očividně neuvědomoval rozsah sestřina nadání. Dědičky Andoru posílaly do Věže na výcvik od té doby, co vznikl Andor, ale Elain byla první, která měla nadání, aby se mohla opravdu stát Aes Sedai, a to dost mocnou Aes Sedai. A Gawyn nejspíš nevěděl, že Egwain je stejně silná.</p>

<p>„Takže ji budeš chránit, ať chce, nebo nechce?" Řekla to nedbale, aby si uvědomil, jakou dělá chybu, ale on si varování nevšiml a přikývl na souhlas.</p>

<p>„To byla moje povinnost ode dne, kdy se narodila. Já proliji krev dřív než ona, já položím život dřív než ona. Tu přísahu jsem složil, když jsem skoro ještě nedohlédl do její kolébky. Gareth Bryne mi musel vysvětlit, co to znamená. A teď ji rozhodně neporuším. Andor ji potřebuje víc než mě."</p>

<p>Mluvil s klidnou jistotou - přijímal to jako něco přirozeného a správného, až z toho Min zamrazilo. Vždycky ho považovala za malého kluka, který se pořád směje a škádlí své přátele, ale teď pro ni byl cizincem. Napadlo ji, že když přišlo na tvoření mužů, musel být Stvořitel unavený. Občas jí skoro nepřipadali jako lidé. „A Egwain? Jakou přísahu jsi složil ohledně ní?"</p>

<p>Jeho výraz se nezměnil, jen ostražitě přešlápl. „O Egwain si samozřejmě dělám starosti. I o Nyneivu. Co se stane Elaininým společnicím, může se stát i jí. Předpokládám, že jsou stále spolu. Když <emphasis>byly </emphasis>tady, zřídka bylo vidět jednu bez druhých."</p>

<p>„Moje máma vždycky říkala, abych si vzala špatnýho lháře, a ty by ses na to hodil. Ale myslím, že někdo na tebe má větší právo."</p>

<p>„Některé věci se mají stát," odvětil tiše, „a některé zase ne. Galad je úplně nemocný z toho, že Egwain odešla." Galad byl jeho polobratr a oba byli posláni do Tar Valonu, aby tu cvičili pod dohledem strážců. To byla další andorská tradice. Galadedrid Damodred byl muž, který vždy dělal jen to, co je správné, až to podle Minina názoru někdy mohla být chyba, ale Gawyn na něm neviděl nic špatného. A nikdy by se nevyznal z citů k ženě, pro niž zahořelo Galadovo srdce.</p>

<p>Chtěla s ním zatřást, nasypat do něj trochu rozumu, ale na to teď nebyl čas. Ne když na ni čekala amyrlin, ne s tím, co musela čekající amyrlin povědět. A rozhodně ne, když tu stála Sahra, telecí oči netelecí oči. „Gawyne, povolala mě amyrlin. Kde tě najdu, až se mnou skončí?"</p>

<p>„Budu na cvičném dvoře. Starosti si přestávám dělat - jedině snad když cvičím s Hammarem šerm." Hammar byl mistr šermíř a strážce, který vyučoval zacházení s mečem. „Většinou jsem tam až do západu slunce."</p>

<p>„Tak dobře. Přijdu hned, jak to půjde. A dávej si pozor na to, co říkáš. Jestli amyrlin rozhněváš, Elain a Egwain by to mohly odnýst taky."</p>

<p>„To nemohu slíbit," odtušil pevně. „Něco se děje s celým světem. Občanská válka v Cairhienu. To stejné a ještě horší v Tarabonu a Arad Domanu. Falešní Draci. Potíže a zprávy o potížích ze všech koutů světa. Neříkám, že je za tím Věž, ale dokonce i tady není všechno tak, jak by být mělo. Nebo jak to vypadá. Zmizení Elain a Egwain není zdaleka všechno. Ony jsou ale ty, kdo mě zajímají. A já<emphasis> zjistím, </emphasis>kde jsou. A jestli se jim něco stalo... Jestli jsou mrtvé..."</p>

<p>Zamračil se a na okamžik se jeho obličej zase proměnil v tu masku zaschlé krve. Víc: nad hlavou se mu vznášel meč a za ním se vlnil praporec. Meč s dlouhým jílcem, jaké používala většina strážců, měl do lehce zakřivené čepele vyleptanou volavku, symbol mistra šermíře, a Min nepoznala, patří-li tento meč Gawynovi, nebo zda ho ohrožuje. Na praporci byl Gawynův znak, útočící stříbrný kanec, ale na zeleném poli, místo na rudém poli Andoru. Meč i praporec vybledly spolu s krví.</p>

<p>„Buď opatrný, Gawyne." Myslela to dvěma způsoby. Opatrný na to, co řekne, a opatrný způsobem, který mu nemohla vysvětlit, který neznala ani ona sama. „Musíš být velice opatrný."</p>

<p>Zapátral jí očima ve tváři, jako by si uvědomil, že její varování má i hlubší rovinu. „Pokusím se," řekl nakonec. Nasadil úsměv, skoro takový, na jaký se u něj pamatovala, ale bylo jasné, že tak činí s námahou. „Asi bych se měl vydat na cvičiště, jestli chci udržet krok s Galadem. Dopoledne se mi podařilo zvítězit dvakrát z pěti zápasů s Hammarem, ale Galad už zvítězil třikrát, když se posledně obtěžoval zajít cvičit." Náhle se zdálo, že ji poprvé doopravdy uviděl, a jeho úsměv teď šel od srdce. „Měla bys nosit šaty častěji. Sluší ti. Pamatuj, budu tam do západu slunce."</p>

<p>Když šel pryč, kráčeje s půvabem, který se téměř podobal nebezpečnému půvabu strážců, Min se přistihla, že si uhlazuje šaty přes boky, a okamžitě toho nechala. <emphasis>Světlo spal všechny muže!</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Sahra vydechla, jako by zadržovala dech. - „On opravdu moc dobře vypadá, že?" poznamenala zasněně. - „Samozřejmě ne tak dobře jako urozený pán Galad. A ty ho opravdu znáš." Napůl to byla otázka, ale jen napůl.</p>

<p>Min si také povzdechla. Ta holka bude mluvit se svými přítelkyněmi v obydlí novicek. Syn královny byl přirozeným námětem hovoru, zvláště když byl hezký a nosil se jako hrdina z příběhů vyprávěných kejklíři. A cizí žena jen dodala koření k zajímavějším úvahám. Nedalo se s tím však nic dělat. Na každý pád už teď nemohla napáchat škodu.</p>

<p>„Amyrlinin stolec se musí divit, proč jsme ještě nepřišly," řekla.</p>

<p>Sahra se s trhnutím vzpamatovala. Popadla Min za rukáv a skočila otevřít dveře, táhnouc Min za sebou. Ve chvilce byly uvnitř. Novicka udělala neohrabané pukrle a vyhrkla: „Přivedla jsem ji, Leano Sedai. Paní Elmindredu. Amyrlinin stolec ji chce vidět."</p>

<p>Vysoká žena s měděnou barvou pleti v předsíni měla na dlaň širokou štólu kronikářky, modrou, aby bylo vidět, že pochází z modrého adžah. S rukama v bok vyčkala, než dívka domluví, a potom ji propustila se strohým: „Že ti to ale trvalo, dítě. Tak zpátky ke svým úkolům." Sahra předvedla další poklonu a odběhla stejně rychle, jako vstoupila.</p>

<p>Min stála s očima upřenýma na podlahu a kapuci staženou do očí. To, že si nedala pozor na jazyk před Sahrou, bylo již tak dost špatné - i když ta novicka aspoň neznala její jméno - ale Leana ji znala lépe než kdokoliv ve Věži kromě amyrlin samotné. Min si byla jistá, že to již nemůže znamenat žádný rozdíl, ale po tom, co se stalo v chodbě, se hodlala držet Moiraininých příkazů, dokud nebude s amyrlin sama.</p>

<p>Tentokrát jí její opatrnost nebyla k ničemu. Leana udělala dva kroky a shrnula jí kapuci z hlavy. Pak zavrčela, jako by ji někdo uhodil do břicha. Min zvedla hlavu a vzdorovitě se na ni podívala. Snažila se předstírat, že se kolem ní nepokoušela proklouznout nepoznána. Kronikářčin obličej lemovaly rovné tmavé vlasy, jen o málo delší než měla Min. Výraz Aes Sedai byl směsí překvapení a podráždění, že se nechala překvapit.</p>

<p>„Takže ty jsi Elmindreda, co?" pravila Leana rázně. Vždycky mluvila rázně. „Musím říct, že v šatech na to jméno vypadáš spíš než ve svém obvyklém... oblečení."</p>

<p>„Jenom Min, prosím, Leano Sedai." Min se podařilo udržet bezvýraznou tvář, ale dalo jí hodně práce, aby se zlostně nemračila. Kronikářka měla v hlase příliš mnoho pobavení. Když už ji matka musela pojmenovat po někom z příběhů, proč to musela být zrovna žena, která zřejmě trávila většinu času vzdycháním kvůli mužům, když je zrovna neinspirovala ke skládání písní na její oči či úsměv?</p>

<p>„No dobře, Min. Neptám se, kde jsi byla, ani proč se vracíš v šatech a očividně se chceš na něco zeptat amyrlin. Aspoň zatím ne." Z jejího výrazu však bylo jasné, že to hodlá udělat později a dostat odpovědi. „Předpokládám, že matka ví, kdo je Elmindreda, viď? Ovšem. Měla jsem to poznat, když mi řekla, abych pro tebe hned poslala. Světlo samo ví, proč se s tebou vůbec baví." Ustaraně se zamračila. „Co se děje, děvče? Není ti dobře?"</p>

<p>Min se zase zatvářila vyrovnaně. „Ne. Ne, jsem v pořádku." Na chvíli se kronikářka dívala skrze průhlednou masku vlastního obličeje, ječící masku. „Smím teď jít dál, Leano Sedai?"</p>

<p>Leana si ji ještě chvíli prohlížela, pak však trhla hlavou k pracovně. „Tak běž." Minina rychlost, s níž uposlechla, by uspokojila i tu nejtvrdší učitelku.</p>

<p>Pracovna amyrlinina stolce patřila za dlouhá staletí mnoha vznešeným a mocným ženám. Pokoj byl plný připomínek na jejich úřadování, od vysokého krbu celého obloženého zlatým mramorem z Kandoru, nyní vyhaslého, k deštění ze světlého a zvláštně pruhovaného dřeva, tvrdého jako železo, a přesto s vyřezávanými úžasnými šelmami a nádherně opeřenými ptáky. Ty desky sem byly přivezeny ze záhadné země ležící za Aielskou pustinou dobře před tisícem let, a ohniště bylo víc než dvakrát tak staré. Leštěná krevel na podlaze pocházela z pohoří Oparů. Vysoké oblouky oken vedly na balkon. Měňavý kámen na obložení oken zářil jako perly a byl vyloven z pozůstatků města potopeného do Bouřlivého moře během Rozbití světa. Od té doby nikdo neviděl podobný.</p>

<p>Současná zastánkyně úřadu, Siuan Sanche, se ale narodila v rodině rybáře v Tearu, a nábytek, který si vybrala, byl prostý, i když dobře vyrobený a naleštěný do vysokého lesku. Amyrlin sama seděla na pevné židli za velkým stolem, dost obyčejným, aby zapadl i na statku. Jediná další židle v místnosti, stejně prostá a obvykle odsunutá stranou, nyní stála před stolem na malém tairenském koberečku modré, hnědé a zlaté barvy. Na vysokých čtecích pultech, rozestavených po místnosti, leželo otevřených asi půl tuctu knih. To bylo vše. Nad krbem visel obrázek. Maličké rybářské čluny, stejné, jako měl amyrlinin otec, mezi rákosím v Dračích Prstech.</p>

<p>Na první pohled, i přes hladké líce Aes Sedai, vypadala Siuan Sanche stejně prostě jako její nábytek. Byla také pevně stavěná a spíš hezká než krásná, a jediná výrazná věc na jejích šatech byla široká štóla úřadu amyrlinina stolce, s pruhy v barvách každého ze sedmi adžah. Její věk se nedal určit, jako u každé Aes Sedai. V tmavých vlasech neměla jediný šedivý. Ale pronikavé modré oči nepřipouštěly žádné hlouposti a pevná brada prozrazovala odhodlání nejmladší ženy, jaká kdy byla na amyrlinin stolec zvolena. Přes deset let byla Siuan Sanche schopna povolat si vladaře a mocné, a oni poslušně přicházeli, i když Bílou věž nenáviděli a Aes Sedai se báli.</p>

<p>Když amyrlin obcházela stůl, Min položila raneček na zem a začala neohrabané pukrle, přičemž podrážděně a velice tiše nadávala, že to musí dělat. Ne že by chtěla být neuctivá - to by nikoho tváří v tvář ženě jako Siuan Sanche ani ve snu nenapadlo - ale poklona, kterou by předvedla obvykle, by v šatech vypadala hloupě, a ona měla jen velice matnou představu, jak správně pukrle udělat.</p>

<p>V půli cesty dolů, když už měla suknice roztažené, ztuhla jako přikrčená ropucha. Siuan Sanche tam stála vznešená jako královna a na okamžik také ležela na podlaze, nahá. Kromě toho, že na sobě neměla ani nitku, bylo na tom obraze cosi podivného, ale zmizel dřív, než Min poznala co. Bylo to jedno z nejsilnějších vidění, jaké kdy měla, a ona neměla tušení, co to znamenalo.</p>

<p>„Zase vidíš věci, viď?" promluvila amyrlin. „No, já tu tvoji schopnost mohu využít. Mohla jsem ji využívat celé ty měsíce, co jsi byla pryč. Ale nemluvme o tom. Co se stalo, stalo se. Kolo tká, jak si kolo přeje." Stísněně se usmála. „Ale jestli to uděláš znovu, dostanu tvoji kůži na rukavičky. Vstaň, děvče. Leana mi vnutí dost obřadnosti za měsíc, aby to rozumné ženě vydrželo aspoň na rok. Nemám na to čas. Ne v poslední době. A teď, cos právě viděla?"</p>

<p>Min se pomalu narovnala. Byla to úleva, ocitnout se pohromadě s někým, kdo věděl o jejím nadání, i když to byla sama amyrlin. Před amyrlin nemusela skrývat, co spatřila. Naopak. „Bylas... Nemělas na sobě šaty. Já... nevím, co to znamená, matko."</p>

<p>Siuan se krátce, nevesele zasmála. „Nepochybně to, že budu mít milence. Ale na to také nemám čas. Na pomrkávání po mužích nemáš čas, když vybíráš vodu z člunu."</p>

<p>„Možná," připustila Min. Mohlo to ale znamenat tohle, i když o tom dost pochybovala. „Já prostě nevím. Ale od chvíle, kdy jsem vstoupila do Věže, mám, matko, pořád vidění. Stane se něco zlého, něco hrozného."</p>

<p>Začala vyprávět od Aes Sedai ve vstupním sále a vypověděla všechno, co viděla, stejně jako co to všechno znamená, pokud si tím byla jistá. Neprozradila jen to, co říkal Gawyn, aspoň většinu z toho. Nemělo by smysl říkat mu, aby nenahněval amyrlin, kdyby to pak udělala za něj. Zbytek vylíčila stejně syrově, jako to viděla. Když o tom mluvila, byl z jejího hlasu cítit strach, jak to znovu všechno prožívala. Než skončila, hlas se jí třásl.</p>

<p>Amyrlinin výraz se celou dobu nezměnil. „Takže tys mluvila s mladým Gawynem," řekla, když Min domluvila. „No, myslím, že jeho dokážu přesvědčit, aby držel jazyk za zuby. A jestli se na Sahru pamatuji správně, tak tomu děvčeti práce na venkově jedině prospěje. Při okopávání zeleninového záhonku žádné klepy šířit nebude."</p>

<p>„Tomu nerozumím," řekla Min. „Proč má být Gawyn zticha? Nic jsem mu neřekla. A Sahra...? Matko, možná jsem to neřekla jasně. Aes Sedai a strážci zemřou. To znamená bitvu. A pokud nepošleš hodně Aes Sedai a strážců někam pryč - a taky sloužících, viděla jsem i mrtvé a zraněné sloužící - pokud to neuděláš, tak k té bitvě dojde tady! V Tar Valonu!"</p>

<p>„Viděla jsi to?" chtěla vědět amyrlin. „Bitvu? Víš to díky svému... svému nadání, nebo jenom hádáš?"</p>

<p>„Co jiného by to mohlo být? Nejmíň čtyři Aes Sedai jako by už byly mrtvé. Matko, viděla jsem jen devět z vás, co jsem se vrátila, a z těch mají čtyři umřít! A strážci... Co jiného by to mohlo být?"</p>

<p>„Víc věcí, než by se mi líbilo," pravila Siuan ponuře. „Kdy? Za jak dlouho se ta... <emphasis>věc... </emphasis>odehraje?"</p>

<p>Min zavrtěla hlavou. „To nevím. Většina toho se stane v rozmezí nejvýše dvou dnů, ale to může být zítra nebo třeba za rok. Nebo za deset let."</p>

<p>„Modleme se za těch deset. Jestli k tomu dojde zítra, tak není příliš velká naděje, že tomu zabráním."</p>

<p>Min se poněkud zamračila. Jenom dvě Aes Sedai kromě Siuan Sanche věděly, co dokáže. Moirain a Verin Mathwin, která se snažila její nadání prostudovat. A ani jedna neměla o nic větší tušení, jak to funguje, než ona sama. Jen byly přesvědčeny, že to má co do činění s jedinou silou. Možná proto jenom Moirain dokázala pochopit, že když Min ví, co vidění znamená, tak se to zcela určitě stane.</p>

<p>„Možná to budou bělokabátníci, matko. Byli po celém Alindaeru, když jsem jela přes most." Nevěřila, že by děti Světla měly něco společného s tím, co má přijít, ale váhala vyslovit nahlas, co si myslela. Myslela, ne věděla, ale i to bylo dost špatné.</p>

<p>Amyrlin však zavrtěla hlavou dřív, než Min domluvila. „Ti by se o něco pokusili, kdyby mohli, o tom nepochybuji - útok na Věž by se jim velice zamlouval - ale Eamon Valda neudělá nic otevřeně bez rozkazů od pana velícího kapitána, a Pedron Niall nezaútočí, pokud si nebude myslet, že máme velké potíže. Ví, že jsme příliš silné, aby nás mohl oklamat. Po tisíc let se bělokabátníci chovali takhle. Jako piraně v rákosí, co čekají na kapku krve Aes Sedai ve vodě. Ale my jsme jim zatím žádnou slabost neukázaly, a ani neukážeme, pokud tomu dokážu zabránit."</p>

<p>„Ale kdyby se Valda pokusil o něco na vlastní pěst -"</p>

<p>Siuan ji přerušila. „U Tar Valonu nemá víc než pět set mužů, děvče. Zbytek poslal před několika týdny pryč, aby vyvolávali potíže někde jinde. Zářící hradby zadržely Aiely. A taky Artuše Jestřábí křídlo. Valda Tar Valonu nikdy nedobyde, pokud se město nerozpadne na kusy zevnitř." Jak mluvila dál, ani se jí nezměnil hlas. „Ty moc chceš, abych uvěřila, že ty potíže způsobí bělokabátníci. Proč?" V jejích očích nebyla ani stopa po něze.</p>

<p>„Protože tomu chci věřit <emphasis>já </emphasis>sama," zamumlala Min. Olízla si rty a pronesla slova, která nechtěla vyslovit nahlas. „Ten stříbrný obojek, který jsem viděla na jedné Aes Sedai. Matko, vypadal... Vypadal právě jako ty obojky, co... co Seanchani používali k... k ovládání žen, které dokážou usměrňovat." Hlas jí vypověděl, když Siuan znechuceně zkřivila rty.</p>

<p>„Odporné věci," zavrčela amyrlin. „Ještě dobře, že většina lidí nevěří ani čtvrtině toho, co se o Seanchanech doslechnou. Ale mnohem spíš to budou ti bělokabátníci. Jestli se Seanchani někde zase vylodí, kdekoliv, dozvím se to do několika dní po holubech, a od moře k Tar Valonu je daleko. Jestli se znovu objeví, budu mít spoustu varování. Ne, bojím se, že to, cos viděla, je něco mnohem horšího než Seanchani. Bojím se, že to mohly být jedině černé adžah. O nich nás ví jen hrstka, a já nechci ani pomyslet, co by se stalo, kdyby se ta zpráva rozšířila, ale největším a bezprostředním nebezpečím pro Věž jsou ony."</p>

<p>Min si uvědomila, že si tiskne suknice tak pevně, až ji z toho bolí ruce. V ústech měla sucho jako na poušti. Bílá věž vždycky chladně popírala existenci skrytého adžah, oddaného Temnému. Nejjistější způsob, jak si pohněvat Aes Sedai, byl jen se o tom zmínit. Z toho, že sama amyrlin tak klidně uznávala černé adžah jako skutečnost, se Min změnila páteř v kus ledu.</p>

<p>A amyrlin, jako by neřekla nic neobvyklého, pokračovala dál. „Ale tys nepřišla z takové dálky, jen aby ses na nás mohla podívat. Jaké jsou zprávy od Moirain? Vím, že všude od Arad Domanu po Tarabon vládne zmatek, a to je slabý výraz." Opravdu to byl slabý výraz. Lidé podporující Draka Znovuzrozeného bojovali s těmi, kteří stáli proti němu, a obě země zachvátila občanská válka, když navíc ještě bojovaly proti sobě o nadvládu nad Almothskou plání. Siuanin tón to všechno shrnul jako nedůležitou maličkost. „Ale o Randu al'Thorovi jsem neslyšela už celé měsíce. A on je ohniskem toho všeho. Kde je? Co ho nechá Moirain dělat? Posaď se, děvče. Posaď se." Ukázala na židli před stolem.</p>

<p>Min šla k židli a cestou se jí podlamovaly nohy. Na židli se málem svalila. <emphasis>Černé adžah! Ó Světlo! </emphasis>Aes Sedai měly stát za Světlem. I když jim tak zcela nevěřila, tak tomu vždycky bylo. Aes Sedai, a všecka moc Aes Sedai, stála za Světlem a proti Stínu. Jenže teď už to nebyla pravda. Skoro se neslyšela, když říkala: „Je na cestě do Tearu."</p>

<p>„Do Tearu! Takže je to <emphasis>Callandor. </emphasis>Moirain chce, aby si v Tearském Kameni vyzvedl Meč, jehož se nelze dotknout. Přísahám, že ji za to pověsím na slunce usušit! Bude si přát, aby byla zase novicka! Na to ještě nemůže být připravený!"</p>

<p>„To nebyla..." Min se odmlčela, aby si mohla odkašlat. „To nebyla Moirainina práce. Rand odešel uprostřed noci sám od sebe. Ostatní se vydali za ním a Moirain mě poslala, abych ti to řekla. Teď už by mohli být v Tearu. Co já vím, tak už by mohl mít i ten <emphasis>Callandor."</emphasis></p>

<p>„Světlo ho spal!" štěkla Siuan. „Teď už by mohl být mrtvý! Přála bych si, aby se nikdy nedoslechl ani slovo z Dračích proroctví. Jestli se mi podaří mu zabránit, aby se z nich dozvěděl víc, tak to udělám."</p>

<p>„Ale copak on nemusí proroctví naplnit? Tomu nerozumím."</p>

<p>Amyrlin se unaveně opřela o stůl. „Jako by jim vůbec někdo pořádně rozuměl! Proroctví nejsou to, co z něj učiní Draka Znovuzrozeného. Na to stačí, aby si to přiznal, a to musel, jestli jde pro <emphasis>Callandor. </emphasis>Proroctví jsou tu proto, aby ohlásila světu, kým je, aby ho připravila na to, co přijde, a svět taky. Jestli ho Moirain dokáže aspoň trochu zvládnout, povede ho k těm proroctvím, o nichž jsme si jisty - až bude připraven jim čelit! - a co se týče zbytku, tak musíme věřit, že to, co dělá, bude stačit. Doufejme. Co já vím, tak už možná naplnil proroctví, které nikdo z nás nechápe. Světlo dej, ať to stačí."</p>

<p>„Takže ty ho chceš ovládnout. Říkal, že ses ho pokusila využít, ale to je poprvé, co to otevřeně připouštíš." Min zamrazilo. Rozzlobeně dodala: „Zatím jste s Moirain neodvedly moc dobrou práci."</p>

<p>Siuan jako by z ramen spadla veškerá únava. Narovnala se a stála tu shlížejíc na Min. „Radši bys měla doufat, že to dokážeme. Copak sis myslela, že ho nechám jen tak odejít a volně pobíhat? Umíněného a unáhleného, necvičeného, nepřipraveného, možná už dokonce zešílevšího? Copak si myslíš, že můžeme věřit vzoru, jeho <emphasis>osudu, </emphasis>že ho udrží naživu, jako v nějakém příběhu? Tohle není pohádka a on není nějaký neporazitelný hrdina, a bude-li jeho vlákno ve vzoru přerušeno, kolo času si ani nevšimne, že je pryč, a Stvořitel neudělá žádný zázrak, aby nás zachránil. Jestli mu Moirain nedokáže zkasat plachty, může se docela dobře nechat zabít, a kde pak budeme? Kde bude svět? Temného věznice povoluje. On se zas <emphasis>bude </emphasis>dotýkat světa, je to jenom otázka času. A jestli tu Rand al'Thor nebude, aby mu čelil v Poslední bitvě, jestli se ten svéhlavý mladý hlupák nechá dřív zabít, svět bude zničen. Válka síly znovu se vším všudy, bez Luisů Therinů a stovky rytířů. Pak přijde věčný oheň a stín." Náhle se zarazila a podívala se na Min. „Tak odtud vítr fouká, co? Ty a Rand. To jsem nečekala."</p>

<p>Min důrazně zavrtěla hlavou a cítila, jak jí hoří tváře. „Ovšemže ne! To jen... To ta Poslední bitva. A Temný. Světlo, jenom jsem myslela na to, že volný Temný by stačil zmrazit i strážci morek v kostech. A černé adžah -"</p>

<p>„Nesnaž se to zamluvit," zarazila ji amyrlin ostře. „Snad si nemyslíš, že je to poprvé, co vidím, jak se žena obává o život svého muže? Klidně to můžeš přiznat."</p>

<p>Min si poposedla. Siuaniny oči se jí propalovaly až na dno duše, vědoucí a netrpělivé. „No dobře," zavrčela nakonec, „řeknu ti všechno, a jsem zvědavá, jestli nám to bude k něčemu dobrý. Když jsem Randa uviděla vůbec poprvé, spatřila jsem tři ženské tváře, a jedna byla moje. Já ještě nikdy neviděla nic o sobě, ale věděla jsem, co to znamená. Že se do něj zamiluju. Všechny tři ho budeme milovat."</p>

<p>„Tři. Ty druhé dvě. Kdo je to?"</p>

<p>Min jí věnovala trpký úsměv. „Ty obličeje byly rozmazané. Nevím, kdo to je."</p>

<p>„A nic nenaznačuje, že on bude na oplátku milovat tebe?"</p>

<p>„Nic! Nikdy se na mě ani pořádně nepodíval. Myslím, že mě považuje za... za svou <emphasis>sestru. </emphasis>Tak se mě nesnaž použít jako uzdu, abys ho mohla utáhnout, protože to nebude fungovat!"</p>

<p>„Ale ty ho miluješ."</p>

<p>„Nemám na vybranou." - Min se snažila mluvit méně mrzutě. „Snažila jsem se to brát jako žert, ale už se tomu nemůžu dál smát. Možná mi nebudeš věřit, ale když vím, co to znamená, vždycky se to stane."</p>

<p>Amyrlin si poklepala prstem na rty a zamyšleně se na Min podívala.</p>

<p>Ten pohled Min postrašil. Nechtěla se tak předvádět, ani toho na sebe tolik prozradit. Neřekla amyrlin všechno, ale věděla, že už by měla vědět, že nesmí dát Aes Sedai do ruky žádnou páku, pokud nechce vidět, jak ji používá. Aes Sedai byly velice obratné při hledání způsobů, jak člověka využít. „Matko, donesla jsem ti Moiraininu zprávu a řekla jsem ti všechno, co vím o tom, co moje vidění znamenají. Už není důvod, proč bych si nemohla oblíknout svoje šaty a jít."</p>

<p>„Jít kam?"</p>

<p>„Do Tearu." Po rozhovoru s Gawynem, kdy se snažila zajistit, aby neudělal nějakou hloupost, si přála, aby se sama odvážila zeptat, kde Egwain a ostatní opravdu jsou, jenže pokud amyrlin neřekla nic Elaininu bratrovi, tak existovala jen malá naděje, že to poví Min. A Siuan Sanche měla v očích pořád ten zamyšlený pohled. „Nebo tam, kde Rand je. Možná jsem jenom hloupá husa, ale nejsem první žena, která se zbláznila do muže."</p>

<p>„První, která se zbláznila do Draka Znovuzrozeného. Bude to nebezpečné, být poblíž Randa al'Thora, až svět zjistí, kdo je a čím je. A jestli teď má v rukou <emphasis>Callandor, </emphasis>svět se to dozví velice brzy. Polovina lidí ho bude chtít zabít i přes to, jako by tím, že ho zabijí, mohli zabránit Poslední bitvě a zastavit Temného, aby se neosvobodil. Z těch, co budou po jeho boku, hodně lidí zemře. Bylo by pro tebe možná lepší, kdybys zůstala tady."</p>

<p>Amyrlin mluvila soucitně, ale Min jí to nevěřila. Nevěřila, že je Siuan schopna soucitu. „Já to risknu. Možná mu i pomůžu. S tím, co vidím. A navíc ve Věži o moc víc bezpečno nebude, ne pokud je tu jediná červená sestra. Ty když uvidí chlapa, co umí usměrňovat, zapomenou na Poslední bitvu i Dračí proroctví."</p>

<p>„Mnoho dalších také," podotkla klidně Siuan. „Starých způsobů myšlení se lidé zbavují jen velice těžko, ať už jsou Aes Sedai nebo ne."</p>

<p>Min se na ni popleteně podívala. Amyrlin teď zřejmě stála na Minině straně. „Není tajemstvím, že Egwain a Nyneiva jsou moje kamarádky, a není tajemstvím, že jsou ze stejný vesnice jako Rand. Pro červené adžah to je dostatečný spojení. Když Věž zjistí, co je zač, nejspíš by mě ještě před setměním strčily do žaláře. A Egwain s Nyneivou taky, pokud jsi je někam neschovala."</p>

<p>„Tak tě nesmí nikdo poznat. Rybu nechytíš, když si všimne sítě. Navrhuji ti, abys na chvíli zapomněla na kabátec a spodky." Amyrlin se usmála jako kočka, když se usmívá na myš.</p>

<p>„A jakou rybu chceš na mě chytit?" zeptala se Min slabým hláskem. Myslela, že ví, a zoufale doufala, že se mýlí.</p>

<p>Její naděje však amyrlin nezabránila, aby neřekla: „Černé adžah. Třináct jich uteklo, ale bojím se, že nějaké zůstaly. Nejsem si jistá, komu mohu věřit. Jednu chvíli jsem se bála věřit vůbec někomu. Ty nejsi temná družka, to vím jistě, a tvoje nadání by mohlo trochu pomoci. Aspoň budeš dalšíma důvěryhodnýma očima."</p>

<p>„Tys tohle plánovala, co jsem vešla do dveří, že ano? Proto jsi chtěla, aby Gawyn a Sahra mlčeli." V Min bublal hněv jako voda v konvici. Ta žena řekla žába a čekala, že lidi skočí. A to, že to obvykle udělali, věci jenom zhoršovalo. Ona není žádná žába, žádná loutka na provázku. „Tos taky udělala s Egwain, Elain a Nyneivou? Poslalas je za černýma adžah? Klidně bych tomu věřila!"</p>

<p>„Ty se starej jenom o svoje sítě, dítě, a ty dívky nechej starat se o jejich. Co se tebe týče, ony za trest pracují na statku. Je to jasné?"</p>

<p>Ten neochvějný pohled přinutil Min si poposednout. Bylo snadné vzdorovat amyrlin - dokud na vás neupřela ty své pronikavé chladné modré oči. „Ano, matko." Poddajnost v jejím hlase sice nebyla tak úplně opravdová, ale pohled na amyrlin Min přesvědčil, že to má nechat být. Zatahala se za jemnou vlnu svých šatů. „Asi mě nezabije, když to budu ještě chvíli nosit." Siuan se náhle zatvářila pobaveně. Min cítila, jak jí naskakuje husí kůže.</p>

<p>„Bojím se, že to nebude stačit. Min v šatech je pořád Min v šatech pro každého, kdo se líp podívá. A tady nemůžeš pořád nosit plášť s kapuci do očí. Ne, musíš změnit všechno, co se změnit dá. Například budeš dál vystupovat pod jménem Elmindreda. Koneckonců, je to tvoje jméno." Min sebou trhla. „Vlasy máš skoro tak dlouhé jako Leana, dost dlouhé, aby se daly nakadeřit. A ten zbytek... Já jsem sice růž, pudr a barvičky nikdy nepoužívala, ale Leana si pamatuje, jak na to."</p>

<p>Min se od zmínky o kudrnách s každým slovem rozšiřovaly oči. „To ne," vyjekla.</p>

<p>„Jakmile z tebe Leana udělá dokonalou Elmindredu, nikdo v tobě neuvidí Min, co nosí nohavice."</p>

<p>„To NE!"</p>

<p>„A důvod tvého pobytu ve Věži - důvod vhodný pro rozrušenou mladou ženu, která rozhodně nevypadá a nechová se jako Min." Amyrlin se zamyšleně zamračila a nevšímala si Minina úsilí ji přerušit. „Ano. Dáme na vědomí, že paní Elmindredě se podařilo rozohnit dva nápadníky natolik, že se musí ukrýt ve Věži, dokud se mezi nimi nedokáže rozhodnout. Pár žen tu stále každým rokem žádá útočiště, a občas kvůli úplným hloupostem." Výraz jí ztvrdl. „Jestli pořád myslíš na Tear, tak si to rozmysli. Uvaž, jestli Randovi víc pomůžeš tady, nebo tam. Jestli černé adžah svrhnou Věž, nebo něco horšího, získají kontrolu, a on ztratí i tu malou pomoc, kterou mu mohu poskytnout. Tak. Jsi žena, nebo zamilovaná holčička?"</p>

<p>Min byla v pasti. Viděla to jasně, jako by měla na noze okovy. „Ty vždycky dostaneš, co chceš, matko?"</p>

<p>Amyrlinin úsměv byl tentokrát ještě chladnější. „Obvykle, dítě. Obvykle."</p>

<p>* * *</p>

<p>Elaida si upravila šátek s červenými třásněmi a zamyšleně se zadívala na dveře do amyrlininy pracovny, v nichž právě zmizely dvě mladé ženy. Novicka vyběhla skoro vzápětí, a stačil jí jeden pohled na Elaidinu tvář, aby začala blábolit jako nemocná ovce. Elaida měla dojem, že ji poznává, i když se nedokázala rozpomenout na její jméno. Měla důležitější věci na práci než učit nějaká mizerná děcka.</p>

<p>„Jak se jmenuješ?"</p>

<p>„Sahra, Elaido Sedai." Znělo to spíš jako kvílení. Elaida se sice o novicky nestarala, ale novicky ji znaly, i její pověst.</p>

<p>Teď si Elaida na děvče vzpomněla. S hlavou celý den v oblacích se středním nadáním, nikdy nebude mít skutečnou moc. Bezpochyby nevěděla o nic víc, než co už Elaida viděla a slyšela - určitě se nepamatovala na víc než na Gawynův úsměv. Hlupačka. Elaida ji propustila.</p>

<p>Dívka udělala pukrle a uklonila se tak hluboko, až se hlavou málem dotkla podlahy, a pak bleskově utekla.</p>

<p>Elaida ji ani neviděla odcházet. Červená sestra už se otočila a na novicku zapomněla. Jak se pak nesla chodbou, nehyzdila jí hladké rysy jediná vráska, v jejím nitru to však vřelo. Nevšímala si ani služebných a mladších i přijatých novicek, které jí spěšně uhýbaly z cesta a hluboce se klaněly, když procházela kolem. Jednou skoro vrazila do hnědé sestry, která měla nos zabořený do papírů s poznámkami. Buclatá hnědá sestra uskočila s překvapeným vyjeknutím, které Elaida ani nezaslechla.</p>

<p>I přes šaty onu mladou ženu, jež šla navštívit amyrlin, poznala. Min, která při své první návštěvě Věže strávila s amyrlin tolik času, i když důvody nikdo neznal. Min, která byla blízkou přítelkyní Elain, Egwain a Nyneivy. A amyrlin tajila, kde se ty tři vyskytují. Elaida si tím byla úplně jista. Všechny zprávy, tvrdící, že si odsluhují trest na nějakém statku, pocházely sice z třetí i čtvrté ruky, ale jistě od Siuan Sanche, což byla dost velká vzdálenost, aby stačila zakrýt pozměněná slova a zpráva nebyla vyloženou lží. Nemluvě o tom, že značné úsilí, jež Elaida vynaložila, aby ten statek našla, přišlo nazmar.</p>

<p>„Světlo ji spal!" Na okamžik se jí na tváři objevil hněv. Nebyla si jista, zda tím myslí Siuan Sanche či dědičku. Obojí by bylo v pořádku. Zaslechla ji jakási štíhlá přijatá novicka, mrkla na její obličej a zbledla jako její šaty. Elaida kráčela dál, aniž si toho všimla.</p>

<p>Kromě toho, jak byla rozzuřená, že nemůže najít Elain, mívala Elaida občas schopnost věštit, předpovídat budoucnost. Objevovala se zřídka a jen slabě, ale bylo to víc, než měla jakákoliv Aes Sedai od dob Gitary Moroso, která zemřela před dvaceti lety. První věcí, kterou kdy Elaida věštila, když byla ještě přijatou novickou - a už tenkrát dost chytrá, aby si to nechala pro sebe - bylo, že královský rod Andoru bude klíčem k porážce Temného v Poslední bitvě. Jakmile tedy bylo jasné, že na trůn nastoupí Morgasa, přilepila se Elaida na ni a trpělivě po celá léta upevňovala svůj vliv na královnu Andoru. A teď všechna její námaha, její oběť - mohla se sama stát amyrlin, kdyby nesoustředila veškeré úsilí na Andor - mohly přijít vniveč, protože Elain zmizela.</p>

<p>S námahou se přinutila myslet na to, co teď bylo nejdůležitější. Egwain a Nyneiva pocházely ze stejné vesnice jako ten zvláštní mladý muž, Rand al'Thor. A Min ho taky znala, i když se to snažila zakrýt. Rand al'Thor byl ve středu toho všeho.</p>

<p>Elaida ho viděla jen jednou. Měl to být ovčák z Dvouříčí v Andoru, ale každým coulem vypadal jako Aielan. Při pohledu na něj na ni přišlo věštění. Byl <emphasis>ta'veren, </emphasis>jeden z těch vzácných lidí, kteří, místo aby byli vetkáni do vzoru podle toho, jak rozhodlo kolo času, nutili vzor, aby se vytvaroval kolem nich, přinejmenším na čas. A Elaida viděla, jak kolem něj víří chaos, rozdělení a sváry v Andoru, možná v celém světě. Ale Andor musel být udržen celý, ať už se jinak stane cokoliv. To první věštění ji o tom přesvědčilo.</p>

<p>Byla tu další vodítka, dost na to, aby se Siuan chytila do vlastní sítě. Pokud se dalo věřit klepům, tak existovali tři <emphasis>ta'veren, </emphasis>ne jen jeden. Všichni tři pocházeli z té stejné vesnice, z té Emondovy Role, a všichni tři byli zhruba ve stejném věku, což bylo dost zvláštní, aby se o tom ve Věži hodně mluvilo. A Siuan je na své cestě do Shienaru skoro před rokem všechny tři viděla, dokonce s nimi hovořila. Rand al'Thor. Perrin Aybara. Matrim Cauthon. Povídalo se, že to byla jenom shoda okolností. Pouhá šťastná náhoda. Tak se to říkalo. Avšak ti, kdo to tvrdili, nevěděli to, co věděla Elaida.</p>

<p>Když Elaida uviděla toho mladého al'Thora, byla to Moirain, kdo ho odklidil z cesty. Moirain doprovázela jeho i ty druhé dva <emphasis>ta'veren </emphasis>do Shienaru. Moirain z rodu Damodredů, nejbližší přítelkyně Siuan Sanche, když byly novickami. Kdyby se měla Elaida vsadit, vsadila by si na to, že kromě ní si na to přátelství ve Věži nepamatuje nikdo. Ode dne, kdy byly pozvednuty mezi Aes Sedai, na konci aielské války, se Siuan a Moirain vydaly každá svou vlastní cestou a poté se chovaly skoro jako cizinky. Ale Elaida byla jednou z přijatých, když ty dvě byly ještě mladšími novickami, učila je a přísně trestala za to, když řádně neplnily své povinnosti, a pamatovala si to. Nemohla skoro uvěřit, že se jejich spiknutí táhne tak daleko - al'Thor se nemohl narodit o moc dřív - ale bylo to to poslední pojítko, které je všechny spojovalo. Elaidě to bohatě stačilo.</p>

<p>Ať už měla Siuan za lubem cokoliv, bylo nezbytné ji zastavit. Všude se množil zmatek a vřava. Temný se určitě osvobodí - už jen z toho pomyšlení se Elaida zachvěla a přitáhla si úžeji šátek kolem těla - a Věž musí stát nad světskými sváry, aby tomu mohla čelit. Věž musí mít volnost tahat za provázky, aby státy udržela stát při sobě, bez problémů, které přinese Rand al'Thor. Nějak mu musí zabránit zničit Andor.</p>

<p>Nikomu neřekla, co o al'Thorovi ví. Chtěla to s ním, pokud možno, vyřídit potichu. Ve věžové sněmovně se už mluvilo o tom, že Věž na tyto <emphasis>ta'veren </emphasis>dohlédne, dokonce je povede. Sněmovna by nepřistoupila na to, aby byli odstraněni, zvláště tento jeden, jak bylo nezbytně třeba ho odstranit. Pro dobro Věže. Pro dobro světa.</p>

<p>Elaida vydala zvuk, který se skoro podobal zavrčení. Siuan byla vždycky umíněná, už jako novicka si toho na dceru ubohého rybáře o sobě vždycky hodně myslela, ale jak mohla být tak hloupá a zaplést Věž do něčeho takového, aniž by to oznámila sněmovně? Věděla, co přijde, stejně jako ostatní. Jediný způsob, jak to mohlo být ještě horší, byl, jestli...</p>

<p>Elaida se náhle zastavila a zahleděla se někam do prázdna. Mohlo to být tak, že Rand al'Thor dokáže usměrňovat? Nebo některý z ostatních? Nejspíš to bude al'Thor. Ne. To jistě ne. Dokonce ani Siuan by se nezapletla s někým takovým. To nemohla. „Kdo ví, co ta ženská provede?" zamumlala Elaida. „Ona se na amyrlinin stolec nikdy nehodila."</p>

<p>„Mluvíš sama se sebou, Elaido? Věděla jsem, že vy červené nemáte přátele mimo své vlastní adžah, ale aspoň v něm musíš mít někoho, s kým by sis mohla promluvit."</p>

<p>Elaida se obrátila a zamračila se na Alviarin. Aes Sedai s labutí šíjí na ni hleděla s nesnesitelným chladem, který byl charakteristickým znakem bílých adžah. Mezi červenými a bílými sestrami rozhodně nepanovala láska. Po tisíc let stály ve sněmovně na opačných stranách. Bílé držely s modrými, a Siuan byla modrá. Ale bílé se pyšnily věcnou logikou.</p>

<p>„Pojď se mnou," vyzvala ji Elaida. - Alviarin zaváhala, než se k ní připojila.</p>

<p>Nejdřív bílá sestra zvedla opovržlivě obočí nad tím, co Elaida musela povědět ohledně Siuan, ale než červená adžah skončila, zaujatě se mračila. „Nemáš důkaz o ničem... nesprávném," podotkla, když Elaida konečně domluvila.</p>

<p>„Zatím ne," pravila Elaida pevně. Když Alviarin kývla, dovolila si Elaida napjatý úsměv. Byl to začátek. Ať tak nebo tak, Siuan bude zastavena dřív, než úplně zničí Věž.</p>

<p>* * *</p>

<p>Ukryt v hájku vysokých kalin na severním břehu řeky Taren, si Dain Bornhald odhodil bílý plášť s jasným zlatým slunečním kotoučem na prsou a zvedl k oku trubičku dalekohledu z tvrdé kůže. Kolem hlavy mu bzučel oblak maličkých kousalek, ale on si jich nevšímal. Ve vesnici Tarenský Přívoz naproti přes řeku stály na vysokých pilotech pro případ jarních záplav vysoké kamenné domy. Vesničané se vykláněli z oken či čekali na stupních a hleděli na třicet jezdců sedících na koních v bílých pláštích a naleštěné plátové i kroužkové zbroji. S jezdci se setkala delegace mužů a žen z vesnice. Podle toho, co Bornhald viděl, spíš naslouchali Jaretu Byarovi, což bylo mnohem lepší.</p>

<p>Bornhald skoro slyšel hlas svého otce. <emphasis>Nechej je, ať si myslí, že mají naději, a nějaký hlupák to zkusí. Pak je třeba zabíjet, a jiný hlupák se ho pokusí pomstít, takže dojde k dalšímu zabíjení. Hned</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>od začátku zasaď do jejich srdcí strach ze Světla, ať si myslí, že nikdo nebude zraněn, pokud udělají, co se jim řekne, a nebudeš mít žádné potíže.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Při vzpomínce na otce, nyní mrtvého, zaťal zuby. S tím taky něco udělá, a brzy. Byl si jist, že pouze Byar ví, proč tak ochotně skočil po tomto velení, a Byar bude držet jazyk za zuby. Byar byl oddán Dainovu otci jako pes a všechnu svou věrnost přenesl i na Daina. Když mu Eamon Valda svěřil toto velení, Bornhald ani na okamžik neváhal jmenovat Byara svým pobočníkem.</p>

<p>Byar otočil koně a vrátil se zpátky k přívozu. Převozníci okamžitě vyrazili a začali tahat bárku na těžkých lanech natažených přes rychle plynoucí proud. Byar se podíval na muže u lan. Ti si ho nervózně prohlíželi, jak přecházeli po bárce a pak klusali zpátky, aby mohli znovu vzít lano. Všechno vypadalo v pořádku.</p>

<p>„Urozený pane Bornhalde?"</p>

<p>Bornhald sklonil dalekohled a obrátil hlavu. Muž s tvrdou tváří, jenž se objevil u jeho ramene, stál zpříma a zpod kónické přílby hleděl přímo před sebe. Dokonce i po namáhavé cestě z Tar Valonu - a Bornhald je hnal celou dobu - mu zbroj zářila stejně jasně jako sněhobílý plášť se zlatým slunečním kotoučem.</p>

<p>„Ano, dítě Ivone?"</p>

<p>„Setník Farran mě poslal, můj pane. To ti Cikáni. Ordeith mluvil se třemi z nich, můj pane, a teď nelze ani jednoho z těch tří najít."</p>

<p>„Krev a popel!" Bornhald se otočil na patě a s Ivonem za zády vstoupil do hájku.</p>

<p>Mimo dohled z řeky se mezi kalinami a borovicemi krčili jezdci v bílých pláštích, držíce s nedbalou samozřejmostí kopí či majíce luky položené přes sedlové hrušky. Koně netrpělivě podupávali a oháněli se po mouchách. Jezdci čekali bez hnutí. Tohle nebude jejich první přechod přes řeku na neznámé území, a tentokrát tu nebude nikdo, kdo by je zastavil.</p>

<p>Na velké mýtině za muži na koních stála karavana Tuatha'anů, Kočovného lidu. Cikánů. Skoro stovka vozů s koňskými spřeženími, jako malé hranaté domky na kolech, omalované směsí barev, z níž až bolely oči, rudá a zelená a žlutá a všechny představitelné odstíny modři se mísily tak, jak se to mohlo líbit jen Cikánům. Lidé sami měli šaty, vedle nichž jejich vozy vypadaly nevýrazně. Teď seděli ve velkém hloučku na zemi a se zvláštně klidnou nejistotou si prohlíželi jezdce. Tichý pláč děcka jeho matka rychle utišila. Opodál byla hromada mrtvých mastifů, kolem níž již bzučely masařky. Cikáni by sami na svou obranu nezvedli ruku a psy měli spíš kvůli podívané, ale Bornhald nehodlal zbytečně riskovat.</p>

<p>Šest mužů podle něj na dohled nad Cikány bohatě stačilo. Ti dokonce i přes strnulé <emphasis>výrazy </emphasis>vypadali rozpačitě. Na sedmého muže sedícího na koni u vozů, kostnatého mužíka s velkým nosem v tmavošedém kabátci, který jako by mu byl i přes dokonalý střih příliš velký, se nikdo ani nepodíval. Farran, vousatá hromada svalů, přes svou výšku i šířku nesmírně rychlý, stál a na všech sedm se zlostně mračil. Setník si v pozdravu přitiskl ruku v kovové rukavici na prsa, ale mluvení nechal na Bornhaldovi.</p>

<p>„Na slovíčko, pane Ordeithe," řekl Bornhald tiše. Kostnatý mužík naklonil hlavu a dlouho se na Bornhalda jen díval, než konečně sesedl. Farran zavrčel, ale Bornhald mluvil i nadále tiše. „Tři Cikáni nejsou k nalezení, pane Ordeithe. Neuvedl jsi snad do praxe ten svůj návrh, že ne?" První slova, která Ordeithovi při spatření Cikánů splynula ze rtů, zněla: „Zabijte je. Nejsou k ničemu." Bornhald už zabil hodně lidí, ale nikdy s takovou lhostejností, s jakou mluvil ten mužík.</p>

<p>Ordeith si prstem zamnul dlouhý nos. „A proč bych je měl zabíjet? Zvlášť když jsi mě sjel už jenom za to, že jsem to navrhl?" Dneska byl jeho lugardský přízvuk zvlášť patrný. Občas jím mluvil a občas ne, zřejmě aniž si toho byl sám vědom. Další věc, která Bornhaldovi na tom člověku vadila.</p>

<p>„Takže jsi jim dovolil utéci, ano?"</p>

<p>„No, co se toho týče, vzal jsem jich pár stranou, kde jsem mohl zjišťovat, co vědí. Nerušeně, chápeš."</p>

<p>„A co věděli? Co pod Světlem můžou Cikáni vědět, aby nám to k něčemu bylo?"</p>

<p>„To se nedá říct, dokud se nezeptáš, ne?" utrousil Ordeith. „Žádnýmu z nich jsem moc neublížil, a řekl jsem jim, ať se k vozům vrátí sami. Kdo by si pomyslel, že budou mít dost kuráže, aby utekli, když se tu kolem potlouká tolik tvých chlapů?"</p>

<p>Bornhald si uvědomil, že skřípe zuby. Dostal rozkaz jet co nejrychleji, aby se mohl setkat s tímto podivným chlapíkem, který pro něj bude mít další rozkazy. Bornhaldovi se to nelíbilo, i když oba rozkazy měly pečeť i podpis Pedrona Nialla, velícího kapitána dětí Světla.</p>

<p>Příliš toho zůstalo nevyřčeno, včetně Ordeithova přesného zařazení. Malý mužík měl Bornhaldovi radit a Bornhald měl s Ordeithem spolupracovat. Nebylo jasné, je-li Ordeith pod jeho velením, a Bornhaldovi se nelíbil náznak, že by se měl řídit jeho radami. Dokonce i důvod k vyslání tolika dětí do této zapadlé krajiny mu nebyl jasný. Vykořenit temné druhy, samozřejmě, a šířit Světlo. To bylo bez řečí. Ale skoro polovina legie byla bez povolení na území Andoru - řád hodně riskoval, jestli se o tom něco donese královně do Caemlynu. Bylo toho moc, aby to vyrovnalo těch pár odpovědí, které Bornhald dostal.</p>

<p>Všechno se vracelo zpátky k Ordeithovi. Bornhald nechápal, jak může velící kapitán tomu muži věřit. Pořád se zlomyslně šklebil a díky jeho záchvatům špatné nálady a povýšeným pohledům si Bornhald nebyl nikdy jist, s jakým člověkem vlastně mluví. Nemluvě o tom, jak se jeho přízvuk občas změnil uprostřed věty. Padesát dětí, které Ordeitha provázely, byly tou nejmrzutější a nejzamračenější skupinou, jakou kdy Bornhald viděl. Byl přesvědčen, že si je Ordeith vybral osobně, že se jich tolik pořád tváří kysele, a to něco prozrazovalo o člověku, jenž si takové lidi sám vybere. Dokonce i jeho jméno, Ordeith, znamenalo ve staré řeči „pelyněk". Přesto měl Bornhald vlastní důvody, proč chtěl být tam, kde byl. Bude s tím mužem spolupracovat, protože musí. Ale jen tolik, kolik bude muset.</p>

<p>„Pane Ordeithe," řekl opatrně vyrovnaným tónem, „ten přívoz je jedinou cestou do a z dvouříčského kraje." To nebyla tak docela pravda. Podle mapy, kterou měl, se Taren nedala jinde překročit a na horním toku Manetherendrelly, protékající jižní hranicí kraje, nebyly žádné brody. Na východ ležely bažiny a slatiny. I tak musela existovat cesta na západ, přes pohoří Oparů, i když mapa končila na kraji té oblasti. Přinejlepším však by průchod tamtudy byl natolik tvrdý, že by ho mnoho z jeho mužů nemuselo přežít, a on nechtěl, aby Ordeith věděl i o tak malé šanci. „Až bude čas odejít, jestli zjistíme, že tento břeh hlídají andorští vojáci, pojedeš přes řeku mezi prvními. Zjistíš, jak je zajímavé vidět z první ruky potíže, které vznikají, když si musíš vynutit přechod přes tak širokou řeku, je to jasné?"</p>

<p>„Tohle je tvoje první samostatné velení, viď?" V Ordeithově hlase se ozýval výsměch.</p>

<p>„Tenhle kout země je možná na mapě Andoru, ale Caemlyn tak daleko na západ neposlal výběrčího daní už celá pokolení. I kdyby ti tři mluvili, kdo by uvěřil třem Cikánům? Jestli si myslíš, že tu hrozí nebezpečí, nezapomínej, čí pečeť je na tvých rozkazech."</p>

<p>Na Bornhalda se podíval Farran a skoro sáhl po meči. Bornhald lehce zavrtěl hlavou a Farran nechal ruku klesnout. „Chci přejít řeku, pane Ordeithe. Přejdu ji, i kdyby další zpráva zněla, že Gareth Bryne a královnina garda sem dorazí před rozbřeskem."</p>

<p>„Jistě," řekl Ordeith a náhle se Bornhalda snažil uklidnit. „Ujišťuju tě, že tu získáš tolik slávy jako pod Tar Valonem." Jeho hluboké tmavé oči náhle dostaly skelný výraz, jak se zahleděl na cosi v dálce. „V Tar Valonu je taky pár věcí, které chci."</p>

<p>Bornhald zavrtěl hlavou. <emphasis>A s ním já musím spolupracovat.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Jaret Byar přitáhl otěže a seskočil z koně vedle Farrana. Byl stejně vysoký jako setník, s protáhlým obličejem a tmavýma, zapadlýma očima. Vypadal, jako by z něj vyvařili i poslední uncí tuku. „Vesnice je zabezpečená, můj pane. Lucellin dává pozor, aby nikdo neuklouzl. Skoro se pokáleli, když jsem se zmínil o temných druzích. Tvrdí, že to není nikdo z jejich vesnice. Ale taky říkali, že by to mohli být lidi dál na jih, ti prý by se na temné druhy hodili."</p>

<p>„Dál na jih, ano?" zeptal se Bornhald rázně. „Uvidíme. Ať se tři setniny přepraví přes řeku, Byare. Nejdřív Farranova. Ostatní budou následovat za Cikány. A ať už se žádný z nich neztratí, ano?"</p>

<p>„Vyčistíme Dvouříčí," vložil se do toho Ordeith. Úzký obličej měl zkřivený a ze rtů mu stékaly sliny. „Zbičujeme je, stáhneme je z kůže a spálíme jejich duše! To jsem mu slíbil! A teď ke mně přijde sám! Přijde!"</p>

<p>Bornhald kývl na Byara a Farrana, aby splnili jeho rozkaz. <emphasis>Šílenec, </emphasis>pomyslel si. <emphasis>Pan velící kapitán mě přinutil spolupracovat se šílencem. Ale aspoň si najdu cestu k Perrinovi z Dvouříčí. Ať to stojí co to stojí, já svého otce </emphasis>pomstím!"</p>

<p>* * *</p>

<p>Z terasy na vrcholku kopce, obklopené sloupořadím, hleděla velkopaní Suroth na širokou, nakloněnou mísu přístavu Cantorin. Její vyholené spánky ponechávaly široký hřeben černých vlasů, které jí spadaly na záda. Ruce měla zlehka položené na hladkém kameni balustrády tak bílé, jako její čisté roucho se stovkami záhybů. Ozývalo se tiché rytmické cvakání, jak nepřítomně bubnovala prsty s na coul dlouhými nehty, na ukazováčku a prostředníku nalakovanými na modro.</p>

<p>Od Arythského oceánu vál slabý větřík a spolu se svým chladem přinášel i výraznou vůni soli. U stěny za velkopaní klečely dvě mladé ženy a držely velké bílé péřové vějíře připravené pro případ, že by vánek ustal. Dvě další ženy a čtyři mladí muži doplňovali řadu klečících postav připravených posloužit. Bosí, všech šest mělo na sobě průsvitná roucha, aby čistými liniemi svých končetin a půvabem pohybů potěšili oko esteticky nadané velkopaní. V této chvíli však Suroth sluhy nevnímala o nic víc, než vnímáme nábytek.</p>

<p>Suroth se totiž dívala na šest gardistů smrtihlavů stojících na obou koncích terasy. - I když byli nehybní jako sochy, s kopími s černými střapci a černě lakovanými štíty, symbolizovali její vítězství i nebezpečí, jež z toho plynulo. Smrtihlavi sloužili pouze císařovně a jejím vybraným zástupcům a byli ochotni zabít i sami zemřít se stejnou vervou. Existovalo rčení: „Na výsluní jsou chodníčky dlážděny dýkami."</p>

<p>Surothiny nehty dál cvakaly o balustrádu. Jak tenké bylo ostří, po němž kráčela.</p>

<p>Vnitřní přístav za vlnolamem byl plný plavidel Atha'an Miere, Mořského národa, a dokonce i to největší vypadalo příliš úzké na svou délku. Díky odřezaným plachtám byla jejich ráhna a vratiráhna nakloněná v bláznivých úhlech. Paluby byly prázdné, posádky lodí byly na břehu a přísně stráženy, jako každý na těchto ostrovech, kdo měl tolik zručnosti, aby dokázal přeplout otevřené moře. Velké seanchanské lodě se zkosenými příděmi kotvily ve vnějším přístavu mimo jeho ústí. Jedna, s žebrovanými plachtami napjatými, doprovázela houf malých rybářských člunů zpátky k ostrovnímu přístavu. Kdyby se menší plavidla rozdělila, některé by mohlo uniknout, ale seanchanské lodi s sebou vozily <emphasis>damane, </emphasis>a jediná ukázka síly <emphasis>damane </emphasis>zahnala veškeré pomyšlení na útěk. Ožehlý a rozbitý trup lodi Mořského národa stále ležel v bahně u ústí přístavu.</p>

<p>Jak dlouho se jí podaří zabránit, aby se Mořský národ jinde - a ti prokletí suchozemci z pevniny - nedozvěděl, že drží tyto ostrovy, to Suroth nevěděla. <emphasis>Bude t</emphasis><emphasis>o dost dlouho, </emphasis>říkala si v duchu. <emphasis>Musí to být dost dlouho.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Po katastrofě, do níž je zavedl velkopán Turak, se jí podařil malý zázrak, když sehnala většinu seanchanských oddílů. Až na hrstku lodí velela celému loďstvu, které uniklo z Falme, a nikdo nezpochybňoval její právo velet <emphasis>Hailene, </emphasis>Předběžníkům. A jestli ten zázrak vydrží, nikoho na pevnině ani nenapadne, že jsou tady. A čekají, aby mohli dobýt zpět území, pro něž je poslala císařovna, čekají, aby dosáhli <emphasis>corenne, </emphasis>návratu. Její špehové už hledali cestu. Nebude třeba vracet se ke dvoru Devíti měsíců a omlouvat se císařovně za neúspěch, který ani nebyl její.</p>

<p>Pomyšlení na to, že by se musela omluvit císařovně, ji roztřáslo. Taková omluva byla vždy ponižující a obvykle bolestná, ale ona se třásla pomyšlením na to, že by jí nakonec nemuselo být povoleno zemřít, že by musela žít dál, jako by se nic nestalo, zatímco by všichni, obyčejní lidé i ti urození, věděli o jejím pokoření. Přiskočil k ní jeden z hezkých mladých sloužících, přinášeje světle zelené roucho pošité peřím rajek zářivých barev. Suroth natáhla ruce, aby jí mohl oděv navléci, a nevšímala si ho o nic víc než hroudy hlíny vedle svého sametového střevíčku.</p>

<p>Aby se vyhnula té omluvě, bude muset znovu získat, co bylo ztraceno před tisíci lety. A aby toho dosáhla, musí vyřídit toho muže, o němž jí její špehové z pevniny sdělili, že se prohlásil za Draka Znovuzrozeného. <emphasis>Jestli nepřijdu na způsob, jak to s ním vyřídit, bude nepřízeň císařovny nejmenší z mých starostí.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Ladně se obrátila a vstoupila do komnaty vedle verandy. Vnější stěnu místnosti tvořily dveře a vysoká okna, aby zachytila vánek. Světlé dřevo na stěnách, hladké a lesklé jako aksamit, se Suroth líbilo, ale nábytek původního majitele, bývalého atha'anmierského guvernéra Cantorinu, nechala odstranit a nahradit několika vysokými zástěnami, pomalovanými většinou ptáky a květinami. Na jedné byla velká skvrnitá kočka ze Sen T'jore, velká jako horský koník, na druhé černý horský orel s chocholkou zvednutou jako světlá koruna a sněhobílými špičkami křídel roztažených na svých plných tři a půl lokte. Takové zástěny byly považovány za nekultivované, ale Suroth měla ráda zvířata. A protože si nemohla svůj zvěřinec vzít s sebou přes Arythský oceán, nechala si na zástěny namalovat svá dvě nejoblíbenější zvířata. Vždy nesnášela, když jí bylo něco upíráno.</p>

<p>Tři ženy čekaly, jak je tu nechala, dvě klečely a třetí ležela na holé leštěné podlaze z poskládaného tmavého a světlého dřeva. Klečící ženy měly tmavomodré šaty <emphasis>sul'dam </emphasis>s červenými štítky s klikatými stříbrnými blesky na prsou a po stranách suknice. Jedna z nich, Alwhin, modrooká žena se špičatou bradou a věčně zamračená, měla vyholený levý spánek. Zbytek světle hnědých vlasů měla spletený do copu, který jí visel na rameno.</p>

<p>Suroth při pohledu na Alwhin na okamžik stiskla rty. Ještě nikdy nebyla žádná <emphasis>sul'dam </emphasis>povýšena mezi <emphasis>so'jhin, </emphasis>dědičné vrchní sloužící urozených, natož na hlas urozených. Ale v Alwhinině případě k tomu byly dobré důvody. Alwhin toho moc věděla. Byla to však žena ležící na břiše, v prostých tmavošedých šatech, kdo přitáhl Surothinu pozornost. Žena měla kolem krku široký obojek ze stříbřitého kovu spojený lesklým vodítkem s náramkem ze stejného materiálu, který měla na zápěstí druhá <emphasis>sul'dam, </emphasis>Taisa. Díky vodítku a obojku, <emphasis>a'dámu, </emphasis>dokázala Taisa ovládat tu ženu v šedém. A tu bylo třeba ovládat. Byla to <emphasis>damane, </emphasis>žena, která mohla usměrňovat, a tudíž příliš nebezpečná, aby jí mohlo být dovoleno chodit volně. - Vzpomínky na vojska Noci byly mezi Seanchany stále silné i tisíc let po jejich zničení.</p>

<p>Suroth nejistě mrkla na dvě <emphasis>sul'dam. </emphasis>Už žádné <emphasis>sul'dam </emphasis>nevěřila, ale neměla na vybranou, věřit jim musela. <emphasis>Damane </emphasis>nikdo jiný ovládat nedokázal, a bez <emphasis>damane... </emphasis>Už samotná představa byla nemyslitelná. Moc Seanchanů, moc samotného Křišťálového trůnu byla postavena na ovládaných <emphasis>damane. </emphasis>Bylo příliš mnoho věcí, které se sice Suroth nelíbily, ale s nimiž se musela smířit. Takové jako Alwhin, která ji sledovala, jako by byla <emphasis>so'jhin </emphasis>celý život. Ne. Jako by sama byla urozená a klečela jen proto, že se tak rozhodla.</p>

<p>„Puro." <emphasis>Damane </emphasis>kdysi měla jiné jméno, když ještě byla nenáviděnou Aes Sedai, než padla do rukou Seanchanům, ale Suroth je neznala a ani jí na něm nezáleželo. Žena v šedém se napjala, ale hlavu nezvedla. Její výcvik byl obzvlášť tvrdý. „Zeptám se znovu, Puro. Jak ovládá Bílá věž toho muže, který si říká Drak Znovuzrozený?"</p>

<p><emphasis>Damane </emphasis>maličko pohnula hlavou, dost na to, aby mohla vrhnout poděšený pohled na Taisu. Bude-li její odpověď nevyhovující, <emphasis>su</emphasis><emphasis>l'dam </emphasis>jí mohla způsobit bolest, aniž by hnula prstem, jenom díky <emphasis>a'dámu. </emphasis>„Věž by se nepokoušela ovládat falešného Draka, velkopaní," vydechla Pura. „Chytily by ho a zkrotily."</p>

<p>Taisa se rozhořčeně podívala na velkopaní. Odpověď se vyhnula Surothině dotazu a možná naznačila, že jedna z urozených vyslovila nepravdu. Suroth lehce zavrtěla hlavou, jen maličko - neměla čas čekat, až se <emphasis>damane </emphasis>vzpamatuje z trestu - a Taisa se podvolila a sklonila hlavu.</p>

<p>„Ptám se znovu, Puro, co víš o tom, jak Aes Sedai..." Suroth zkřivila rty, jak si je pošpinila tím jménem, a Alwhin znechuceně zavrčela, „...Aes Sedai pomáhají tomu muži? Varuji tě. Naši vojáci ve Falme bojovali s ženami z Věže, ženami usměrňujícími sílu, tak se to nesnaž popřít."</p>

<p>„Pura... Pura to neví, velkopaní." Hlas <emphasis>damane </emphasis>zněl naléhavě a velice nejistě. Znovu se koutkem oka podívala na Taisu. Bylo jasné, že se zoufale snaží, aby jí uvěřily. „Možná... Možná amyrlin nebo věžová sněmovna... Ne, ty by to neudělaly. Pura neví, velkopaní."</p>

<p>„Ten muž může usměrňovat," prohlásila stroze Suroth. Žena na podlaze zasténala, i když ta stejná slova již od Suroth slyšela. Když to opakovala, Suroth se sevřel žaludek, ale nedovolila, aby se něco z toho objevilo na její tváři. Jen málo z toho, co se stalo ve Falme, měly na svědomí usměrňující ženy. <emphasis>Damane </emphasis>to dokázaly vycítit a <emphasis>sul'da</emphasis><emphasis>m </emphasis>s náramkem na ruce vždycky poznala, co její <emphasis>damane </emphasis>cítí. To znamenalo, že to musela být práce muže. Také to znamenalo, že je neuvěřitelně silný. Tak silný, že se Suroth jednou či dvakrát přistihla, jak s rostoucí nevolností uvažuje, zda by to vskutku nemohl být Drak Znovuzrozený. <emphasis>To není možné, </emphasis>řekla si pevně. V každém případě to neznamenalo žádný rozdíl pro její plány. „Nelze uvěřit, že by dokonce i Bílá věž dovolila takovému muži chodit volně. Jak ho ovládají?"</p>

<p><emphasis>Damane </emphasis>tu ležela mlčky na břiše a ramena se jí třásla, jak vzlykala.</p>

<p>„Odpověz velkopaní!" vyjela na ni ostře Taisa. Taisa se ani nepohnula, ale Pura zalapala po dechu a trhla sebou, jako by ji někdo udeřil po zádech. Rána způsobená skrze <emphasis>a'dam.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„P-Pura n-neví." <emphasis>Damane </emphasis>váhavě natáhla ruku, snad aby se dotkla Surothina střevíčku. „Prosím, Pura se naučila poslouchat. Pura mluví jen pravdu. Prosím, netrestej Puru."</p>

<p>Suroth rychle ustoupila, ale nedávala na sobě znát své podráždění. Z toho, že ji <emphasis>damane </emphasis>přinutila se pohnout. Že se jí skoro dotkl někdo, kdo umí usměrňovat. Cítila potřebu se vykoupat, jako by se jí ta žena opravdu dotkla.</p>

<p>Taisa vyvalila tmavé oči nad opovážlivostí <emphasis>damane. </emphasis>Líce jí zahořely hanbou, že k tomu mohlo dojít, když měla ona její náramek. Zřejmě se nemohla rozhodnout, zda má padnout na zem vedle <emphasis>damane </emphasis>a prosit o odpuštění, či potrestat tu ženu hned teď a tady. Alwhin se na to opovržlivě dívala se stisknutými rty a z každého jejího rysu vyzařovalo, že kdyby ona měla náramek, k něčemu podobnému by nikdy nedošlo.</p>

<p>Suroth maličko zvedla prst v gestu, které všichni <emphasis>so'jhin </emphasis>znali od dětství, prosté propuštění.</p>

<p>Alwhin zaváhala, než si to přeložila, a pak se své uklouznutí pokusila zakrýt tím, že hrubě vyjela na Taisu. „Odveď tuhle... tohle stvoření z přítomnosti velkopaní Suroth. A až ji potrestáš, zajdi za Surelou a řekni jí, že své úkoly zvládáš, jako bys ještě nikdy nenosila náramek. Řekni jí, že máš být -"</p>

<p>Suroth přestala Alwhin vnímat. Ona nic takového nenařídila, jen je propustila, ale sledovat hádky mezi <emphasis>sul'dam </emphasis>bylo pod její úroveň. Velice ráda by věděla, zda se Pura nesnaží něco skrývat. Její špehové hlásili, že ženy z Bílé věže nemohou lhát. Nebylo možné Puru donutit říci byť prostou lež, říci, že bílý šátek je černý, ale to jako důkaz nestačilo. Někdo by mohl přijmout slzy <emphasis>d</emphasis><emphasis>amane </emphasis>a její tvrzení, že to nedokáže, ať už <emphasis>sul'dam </emphasis>udělá cokoliv, ale nikdo z těch, komu by to stačilo, by nebyl povýšen, aby vedl návrat. Pura mohla mít schovánu ještě zásobu svobodné vůle, mohla být dost chytrá, aby se pokusila využít jejich víry, že nedokáže lhát. Žádná z žen uvázaných na pevnině nebyla zcela poslušná a důvěryhodná, nebyly jako <emphasis>damane </emphasis>přivezené ze Seanchanu. A žádná z nich plně nepřijala, čím jsou, jako seanchanské <emphasis>damane. </emphasis>Kdo mohl říci, jaká tajemství by mohla skrývat jedna z těch, které se nazývaly Aes Sedai?</p>

<p>Suroth nikoliv poprvé zatoužila, aby měla i ty ostatní Aes Sedai, které byly lapeny na Tomově Hlavě. Kdyby mohla vyslýchat dvě, měla by větší naději přichytit je při lži a uhýbání. Bylo to však jen marné přání. Ty druhé mohly být mrtvé, utopené v moři nebo předvedeny před dvůr Devíti měsíců. Některým lodím, které se Suroth nepodařilo sebrat, se muselo podařit vrátit se zpátky přes oceán. A na jedné z nich mohla být některá z těchto žen.</p>

<p>Ona sama vyslala zpátky loď s pečlivě upravenými zprávami už skoro před půl rokem, jakmile upevnila svou kontrolu nad Předběžníky, s kapitánem a posádkou pocházející z rodin, které sloužily té její od chvíle, kdy se skoro před tisícem let Lothair Pendrag prohlásil císařem. Vypravit tu loď bylo hazardní, protože císařovna mohla poslat někoho, kdo by ji nahradil. Ale nevyslat ji by bylo ještě nebezpečnější. Pak by Suroth mohlo zachránit jen naprosté a drtivé vítězství. Možná ani to ne. Takže císařovna věděla o Falme, o Turakově neúspěchu a Surothině odhodlání pokračovat dál. Ale co si o tom myslela a co s tím udělá? To ji zajímalo víc než všechny <emphasis>damane, </emphasis>ať už byly před svým uvázáním čímkoliv.</p>

<p>Císařovna však přesto nevěděla vše. To nejhorší nemohla svěřit žádnému poslovi bez ohledu na jeho věrnost. To Suroth sdělí císařovně osobně. A Suroth si dávala práci, aby to tak bylo. Doposud žili jen čtyři lidé, kteří znali její tajemství, a dva z nich už nikdy nepromluví, ne o své vlastní vůli. <emphasis>Jen tři smrti by toto tajemství ještě víc upevnily.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Suroth si neuvědomila, že to poslední zamumlala nahlas, dokud Alwhin neřekla: „A přesto velkopaní potřebuje, aby ti tři zůstali naživu." Ta žena tu klečela pokorná a poslušná, jak se slušelo, dokonce zvládla i ten trik se sklopenýma očima, přičemž se jí však dařilo neustále sledovat, zda Suroth nevydá nějaký pokyn. Hlas měla také pokorný. „Kdo ví, velkopaní, co by císařovna - kéž žije věčně! - udělala, kdyby zjistila, že před ní někdo chce takovou věc zatajit?"</p>

<p>Místo odpovědi Suroth zase maličko kývla prstem na znamení, že ji propouští. Alwhin opět zaváhala - tentokrát to musela být prostá neochota odejít, ta žena si o sobě moc myslí! - než se hluboce poklonila a vycouvala ze Surothiny přítomnosti.</p>

<p>Suroth se s námahou uklidnila. <emphasis>Sul'dam </emphasis>a ty druhé dvě znamenaly problém, který zatím nemohla vyřešit, ale trpělivost byla pro urozené nezbytná. Ti, jimž chyběla, obvykle skončili ve věži Krkavců.</p>

<p>Když se znovu objevila na terase, klečící sloužící se maličko předklonili, jak byli připravení ji posloužit. - Vojáci dál stáli na stráži, aby zajistili, že ji nikdo nevyruší. Suroth se znovu zastavila u balustrády, a tentokrát se zadívala daleko na moře směrem k pevnině stovky mil na východ.</p>

<p>Tomu, kdo úspěšně povede Předběžníky, kdo začne návrat, připadne velká čest. Možná dokonce adopce do císařovniny rodiny, i když to nebyla čest, která by neměla své záporné stránky. A také být tím, kdo úspěšně chytí toho Draka, ať už falešného či skutečného, a zajistí ovládání jeho neuvěřitelné síly...</p>

<p><emphasis>Ale jestli </emphasis>- <emphasis>až ho zajmu, předám ho císařovně? To je otázka.</emphasis></p>

<p>Znovu začala poklepávat dlouhými nehty na široké kamenné zábradlí.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA DRUHÁ</strong></p>

<p><strong><emphasis>Víry ve vzoru</emphasis></strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>Na pevninu vál horký noční vítr, na sever přes rozlehlou deltu zvanou Dračí Prsty, složité bludiště říčních ramen, širokých i úzkých, některých dokonce udušených ostřicí. Rozlehlé porosty rákosí oddělovaly hloučky nízkých ostrůvků zarostlých stromy s pavoukovým kořáním, které nebyly k vidění nikde jinde. Nakonec delta ustoupila svému zdroji, řece Erinin, řece v tomto místě nesmírně široké, tečkované světly luceren malých člunů, které s pomocí jich rybařily. Čluny a světla se prudce rozkolébaly - zcela nečekaně, a někteří starší muži začali mumlat o zlých tvorech potulujících se nocí. Mladí muži se smáli, ale o to rychleji vytahovali sítě, dychtiví být zpátky doma a ze tmy. V příbězích se vyprávělo, že zlo nemůže překročit váš práh, pokud je nepozvete. Tak se to vyprávělo. Ale tady venku, v temnotě...</p>

<p>I poslední zbytky soli zmizely, když vítr dosáhl velkého města Tearu, stojícího na břehu řeky, kde se hostince a krámky s taškovými střechami tísnily vedle vysokých paláců s mnoha věžemi lesknoucími se v měsíčním světle. Ale žádný z paláců nebyl ani zpolovice tak vysoký jako masivní hmota, téměř hora, která se táhla ze středu města až k vodě. Tearský Kámen, pevnost z pověstí, nejstarší tvrz lidstva, vztyčená za posledních dnů Rozbití světa. Když státy a říše vznikaly a rozpadaly se, byly nahrazeny jinými, a ty se také rozpadly, Kámen tu pořád stál. Byla to skála, na níž si vojska lámala zuby - oštěpy, meče i srdce - po tři tisíce let. A za celou tu dobu pevnost nikdy nepadla. Až nyní.</p>

<p>Ulice města, taverny a hostince byly v teplé a dusné temnotě téměř prázdné. Lidé se opatrně zdržovali ve vlastních zdech. Kdo Kámen držel, byl pánem Tearu, města i státu. Tak tomu bylo vždy, a lidé z Tearu to vždycky přijímali. Za denního světla nadšeně jásali a zdravili svého nového pána, jako by zdravili i toho starého. Za noci se choulili ve svých domovech a třásli se i přes panující vedro, když jim nad střechami kvílel vítr jako tisíc plaček. Hlavami se jim honily nové představy a naděje, sny, jaké si v Tearu nikdo nedovolil po sto pokolení, naděje smíšená se strachem starým jako Rozbití.</p>

<p>Vítr trhal za dlouhý bílý praporec chytající měsíční světlo nad Kamenem, jako by ho chtěl urvat. Na praporci kráčela vlnící se postava jako čtyřnohý had se zlatou lví hřívou, šarlatovými a zlatými šupinami. Tvor na korouhvi jako by si osedlal vítr. Korouhev z proroctví, po jejímž spatření všichni tolik prahli a zároveň se ho děsili. Zástava Draka. Draka Znovuzrozeného. Zvěstovatele spasení světa a ohlašovatele příchodu nového Rozbití. Jako by ho takový vzdor příliš rozzuřil, vítr se vrhl proti pevným hradbám Kamene. Dračí zástava se vznášela, lhostejná za noci, očekávající větší bouře.</p>

<p>V místnosti asi v polovině výšky Kamene na jeho jižní straně seděl na truhlici Perrin s nohama položenýma na posteli a pozoroval tmavovlasou mladou ženu přecházející sem a tam. Ve zlatých očích měl ostražitý výraz. Faile se s ním obvykle štěkala, mírně si utahovala z jeho schválně pomalých způsobů. Dneska večer však od chvíle, co prošla dveřmi, nepronesla ani deset slov. Cítil růžové lístky, které jí po vyprání vložili do šatů, i vůni, která byla jen její. A v náznaku čistého potu cítil nervozitu. Faile skoro nikdy nedávala najevo nervozitu. Perrina z toho, jak uvažoval, proč je nervózní právě teď, začalo svrbět mezi lopatkami, a nemělo to nic společného s vedrem. Úzké, rozstřižené suknice, které Faile nosila, při jejím přecházení tiše šustily.</p>

<p>Perrin se podrážděně podrbal na dvoutýdenním strništi. Vous měl ještě kudrnatější než vlasy. A taky bylo horko. Už posté ho napadlo, že by se měl oholit.</p>

<p>„Sluší ti to," řekla Faile najednou a zastavila se.</p>

<p>Perrin nejistě pokrčil rameny, která ho po dlouhých hodinách práce v kovárně bolela. Občas to dělávala, jako by věděla, nač zrovna myslí. „Lechtá to," zavrčel a přál si, aby mluvil odhodlaněji. To ta jeho bradka. Mohl si ji oholit, kdykoliv by chtěl.</p>

<p>Faile si ho prohlížela s hlavou na stranu. Díky výraznému nosu a vysedlým lícním kostem byl její ohnivý pohled v ostrém protikladu k tichému hlasu, když řekla: „Vypadá na tobě správně."</p>

<p>Perrin si povzdechl a znovu pokrčil rameny. Ona ho nežádala, aby si nechal narůst plnovous, a ani to neudělá. A přesto věděl, že bude holení dál odkládat. Napadlo ho, jak by se s takovou situací vyrovnal jeho přítel Mat. Možná by ji štípl do zadečku a políbil a poznamenal by něco, co by ji rozesmálo, a on by ji zatím přivedl na jiné myšlenky. Ale Perrin věděl, že to s děvčaty neumí tak jako Mat. Mat by se nikdy nepotil kvůli vousu jen proto, že si nějaká žena myslí, že by měl mít chlupy na obličeji. Leda by ta žena byla Faile. Perrin měl pocit, že otec musí jejího odchodu z domova velice litovat, a to nejen proto, že byla jeho dcera. Byl to největší obchodník s kožešinami v Saldeii, aspoň to Faile tvrdila, a Perrinovi bylo jasné, že je vždycky po jejím.</p>

<p>„Něco ti dělá starosti, Faile, a nejsou to moje vousy. Tak co je to?"</p>

<p>Náhle se zatvářila ostražitě. Uhýbala před ním očima a raději si opovržlivě prohlédla zařízení místnosti.</p>

<p>Vyřezávaní levharti a lvi, načepýření jestřábi a lovecké výjevy zdobili vše, od vysokého šatníku a sloupků u postele, silných jako jeho noha, po čalouněnou lavici před vychladlým mramorovým krbem. Některá zvířata měla granátové oči.</p>

<p>Snažil se přesvědčit majhere, že chce obyčejný pokoj, ale ona to zřejmě nepochopila. Ne že by byla hloupá nebo natvrdlá. Majhere velela zástupu sloužících, kterých bylo víc než obránců Kamene. Ať už velel Kameni kdokoliv, ať už kdokoliv držel jeho hradby, majhere dohlížela na každodenní záležitosti, aby všechno fungovalo, tak jak má. Ale na svět se dívala tairenskýma očima. Přes své šaty musel být víc než jen mladý venkovan, na což vypadal, protože kmáni v Kameni nebyli nikdy ubytováváni - až na obránce a sloužící, samozřejmě. A kromě toho patřil do Randovy společnosti, přítel či družiník, rozhodně však byl nějakým způsobem blízký Draku Znovuzrozenému. A pro majhere proto patřil přinejmenším na stejnou úroveň jako páni země, pokud ne vznešení páni. Šokovalo ji už to, že ho ubytovali tady, kde neměl ani obývací pokoj. Perrin tušil, že by mohla i omdlít, kdyby trval na ještě obyčejnější komnatě. - Pokud tu vůbec něco takového kromě obydlí sloužících a obránců vůbec bylo. Aspoň tu kromě svícnů nebylo nic pozlaceno.</p>

<p>Avšak Faile neměla na věci stejný názor. „Měl bys mít lepší pokoj než tohle. Zasloužíš si to. Můžeš vsadit poslední měďák, že Mat ho má."</p>

<p>„Mat má rád křiklavý věci," odtušil prostě.</p>

<p>„Ty netrváš na tom, co ti patří."</p>

<p>Perrin neřekl nic. Kvůli jeho pokoji nervózní nebyla o nic víc než kvůli jeho vousům.</p>

<p>Po chvíli se Faile ozvala znovu. „Pán Drak o tebe zřejmě ztratil zájem. Teď je pořád zavřený se vznešenými pány."</p>

<p>Svrbění mezi lopatkami zesílilo. Perrin poznal, že tohle je to, co jí dělá skutečné starosti. Snažil se mluvit lehce. „Pán Drak? Mluvíš jako Tairenka. Jmenuje se Rand."</p>

<p>„Je to tvůj přítel, Perrine Aybaro, ne můj. Jestli takový muž má vůbec nějaké přátele." Zhluboka se nadechla a pokračovala mírnějším tónem. „Napadlo mě, že opustím Kámen. Odejdu z Tearu. Myslím, že mě Moirain nebude chtít zastavit. Zprávy o... o Randovi už pronikly z města před dvěma týdny. Nemůže si myslet, že to udrží v tajnosti dál."</p>

<p>Perrin se zarazil, aby si znovu nepovzdechl. „Já si to taky nemyslím. Spíš mám dojem, že tě považuje za přítěž. Nejspíš ti dá nějaký peníze a pošle tě pryč."</p>

<p>Faile si dala ruce v bok a upřeně se na něj zadívala. „To k tomu nemáš víc co říct?"</p>

<p>„Co chceš, abych řekl? Že chci, abys zůstala?" Hněv, jenž se mu ozval v hlase, ho poděsil. Zlobil se na sebe, ne na ni. Zlobil se, protože ho tohle nenapadlo. Zlobil se, protože nevěděl, co s tím. A on si rád věci pořádně promýšlel. Bylo snadné nevědomky někomu ublížit, když jste moc pospíchali. A to udělal teď. Faile měla tmavé oči rozšířené šokem. Pokusil se to napravit. „Já chci, abys zůstala, Faile, ale možná bys měla odejít. Vím, že nejsi zbabělá, ale Drak Znovuzrozený, Zaprodanci..." Ne že by někde bylo opravdové bezpečí - aspoň ne na dlouho - ale existovala bezpečnější místa, než byl právě teď Kámen. Aspoň prozatím. Nebyl však tak hloupý, aby jí to řekl takhle otevřeně.</p>

<p>Ale jí zřejmě nezáleželo na tom, jak jí to podal. „Zůstat? Světlo na mě sviť! Cokoliv je lepší než sedět tady jako balvan, ale..." Půvabně před ním poklekla a položila mu ruce na kolena. „Perrine. Nesnáším pomyšlení na to, že se přede mnou může najednou objevit některý ze Zaprodanců, a přemýšlení o tom, kdy nás Drak Znovuzrozený všechny zabije. Koneckonců to udělal už při Rozbití. Zabil každého, kdo mu byl blízký."</p>

<p>„Rand není Luis Therin Rodovrah," namítl Perrin. „Totiž, <emphasis>on je </emphasis>Drak Znovuzrozený, ale není... neudělal by..." Odmlčel se nevěda, jak skončit. Rand byl znovuzrozený Luis Therin Telamon. To znamenalo být Drakem Znovuzrozeným. Ale znamenalo to taky, že je Rand odsouzený k osudu Luise Therina? Nejen že zešílí - každého muže, který mohl usměrňovat, čekal takový osud a pak smrt uhnitím zaživa - ale zabije také každého, komu na něm záleží?</p>

<p>„Mluvila jsem s Bain a Chiad, Perrine."</p>

<p>To nebylo žádné překvapení. S Aielankami Faile trávila značné množství času. Přátelství pro ni sice znamenalo jisté potíže, ale ona zřejmě měla Aielanky ráda stejně, jako nesnášela urozené Tairenky z Kamene. Perrin v tom však neviděl žádné spojení mezi tím, o čem tu mluvili, a také jí to řekl.</p>

<p>„Ony tvrdí, že se Moirain občas zeptá, kde jsi. Nebo Mat. Nechápeš? To by nemusela dělat, kdyby tě mohla sledovat s pomocí jediné síly."</p>

<p>„Sledovat mě s pomocí síly?" vyjekl slabě. O tom nikdy neuvažoval.</p>

<p>„A to ona nemůže. Pojď se mnou, Perrine. Než nás začne postrádat, můžeme být na dvacet mil za řekou."</p>

<p>„Nemůžu," odepřel jí nešťastně. Pokusil se odvést její myšlenky polibkem, ale ona vyskočila a ucouvla tak rychle, že málem upadl. Nemělo smysl za ní chodit. Ruce měla zkřížené na prsou jako přehradu.</p>

<p>„Netvrď mi tu, že se jí bojíš. Vím, že je Aes Sedai a že jak tahá za provázky, tak vy všichni tancujete. Možná má... Randa... uvázaného tak, že nemůže utýct, a Světlo ví, že Egwain, Elain a dokonce i Nyneiva nechtějí, ale ty bys mohl její provázky přetrhnout, kdybys chtěl."</p>

<p>„To nemá s Moirain vůbec nic společnýho. Prostě to musím udělat. Já -"</p>

<p>Faile mu skočila do řeči. „Neopovažuj se tu na mě zkoušet nějaký ty mužský žvásty o tom, že chlap musí konat svou povinnost. Já znám povinnost stejně jako ty, a ty tady nikomu ničím povinovaný nejsi. Možná jsi <emphasis>ta'veren, </emphasis>i když podle mě to není pravda, ale on je Drak Znovuzrozený, ne ty."</p>

<p>„Budeš už poslouchat?" zařval na ni a zlostně se zamračil. Faile poněkud nadskočila. Ještě na ni nikdy nezvýšil hlas, ne takhle. Zvedla bradu a narovnala ramena, ale neřekla nic. Perrin pokračoval. „Myslím, že jsem nějak součástí Randova osudu. A Mat taky. Myslím, že on nedokáže to, co má, pokud my taky neuděláme svůj díl. To je povinnost. Jak bych mohl odejít, kdyby to mohlo znamenat, že Rand neuspěje?"</p>

<p>„Mohlo?" V jejím hlase se ozval náznak důrazu, ale jen náznak. Perrina napadlo, jestli by se nedokázal přinutit a křičet na ni častěji. „To ti řekla Moirain, Perrine? Už bys měl vědět, že máš pořádně poslouchat, co říkají Aes Sedai."</p>

<p>„To jsem vydumal sám. Myslím, že <emphasis>ta'veren </emphasis>to táhne k sobě. Nebo nás s Matem možná přitahuje Rand oba. On by měl být nejsilnějším <emphasis>ta'veren </emphasis>od Artuše Jestřábí křídlo, možná od Rozbití světa. Mat dokonce ani nepřizná, že je sám <emphasis>ta'veren, </emphasis>ale ať se sebevíc snaží utýct, vždycky ho to přitáhne zpátky k Randovi. Loial říká, že ještě nikdy neslyšel o třech <emphasis>ta'veren, </emphasis>aby byli všichni tři stejnýho stáří a ze stejnýho místa."</p>

<p>Faile si hlasitě odfrkla. „Loial nic neví. Na ogiera není moc starý."</p>

<p>„Je mu přes devadesát," prohlásil Perrin na jeho obranu a ona se na něj upjatě usmála. U ogiera neznamenala devadesátka o moc víc, než kolik bylo Perrinovi. Možná byl Loial dokonce mladší. Perrin toho o ogierech moc nevěděl. Na každý pád Loial přečetl víc knih, než kolik Perrin kdy viděl či o nich dokonce slyšel. Někdy měl dojem, že Loial přečetl každou knihu, která kdy byla vytištěna. „A ví toho mnohem víc než ty nebo já. On si myslí, že jsem to asi pochopil správně. A Moirain taky. Ne, neptal jsem se jí, ale proč by mě jinak tolik hlídala? Nebo myslíš, že chce, abych jí udělal dranžírovací nůž?"</p>

<p>Faile chvíli mlčela, a když promluvila, znělo to soucitně. „Ubohý Perrine. Odešla jsem ze Saldeie, abych našla dobrodružství, a teď jsem přímo v srdci jednoho takového dobrodružství, toho největšího od Rozbití světa, a já chci jenom být někde jinde. Ty chceš být jenom kovářem, a nejspíš skončíš v příbězích, ať už po tom toužíš nebo ne."</p>

<p>Perrin odvrátil zrak, i když měl stále hlavu plnou její vůně. Nemyslel si, že se o něm bude vyprávět příliš mnoho příběhů, leda by se jeho tajemství rozneslo o hodně dál než na těch pár lidí, kteří ho již znali. Faile si myslela, že o něm ví všechno, ale mýlila se.</p>

<p>Sekera a kladivo byly opřené o zeď naproti, oba nástroje prosté a funkční, s topory dlouhými jako jeho předloktí. Sekera měla ošklivou půhněsíčnou čepel se silným trnem vyrobeným pro větší účinnost při boji. S kladivem dokázal vyrábět předměty, vyráběl s ním předměty, v kovárně. Hlavice kladiva vážila víc než dvakrát tolik co čepel sekery, ale byla to sekera, co mu pokaždé, když ji zvedl, připadala těžší. Se sekerou dělal... Zamračil se, protože na to nechtěl ani pomyslet. Faile měla pravdu. On chtěl být pouze kovářem, vrátit se domů a znovu uvidět rodinu, pracovat v kovárně. Ale to nebylo možné. Věděl to.</p>

<p>Zvedl se, sebral kladivo a zase se posadil. Na kladivu bylo něco uklidňujícího. „Pantáta Luhhan vždycky říkával, že nemůžeš odejít od rozdělaný práce." Rychle mluvil dál, protože si uvědomil, že se to dost blíží tomu, co nazývala mužskými žvásty. „To je kovář u nás doma, učil jsem se u něj. Už jsem ti o něm vyprávěl."</p>

<p>K jeho úžasu Faile nevyužila příležitosti poukázat, že se skoro opakuje. Ve skutečnosti neřekla nic, jen se na něj dívala a na něco čekala. Po chvíli mu to došlo.</p>

<p>„Takže odcházíš?" zeptal se.</p>

<p>Faile vstala a oprášila si sukni. Dlouho mlčela, jako by zvažovala jeho otázku. „Nevím," řekla nakonec. „Dostal jsi mě do pěkný kaše."</p>

<p>„Já? A co jsem udělal?"</p>

<p>„No, jestli to nevíš, tak já ti to teda určitě neřeknu."</p>

<p>Perrin se znovu poškrábal ve vousech a zadíval se na kladivo, které držel v druhé ruce. Mat by nejspíš věděl přesně, co měla na mysli. Dokonce i starý Tom Merrilin. Bělovlasý kejklíř tvrdil, že ženám nikdo nerozumí, ale když vyšel ze svého maličkého pokojíku v útrobách Kamene, brzy si našel půl tuctu děvčat dost mladých, aby mohla být jeho vnučkami, která vzdychala a poslouchala, jak hraje na harfu a vypráví o vznešených dobrodružstvích a romancích. Faile byla jediná žena, po jaké Perrin toužil, ale občas měl pocit, jako kdyby byl ryba, co se snaží pochopit ptáka.</p>

<p>Věděl, že chce, aby se jí zeptal. Tolik věděl. Mohla mu to říci a nemusela, ale on se měl zeptat. Umíněně držel pusu zavřenou. Tentokrát hodlal vyčkat, až ji to přejde.</p>

<p>Venku ve tmě zakokrhal kohout.</p>

<p>Faile se zachvěla a objala si rukama ramena. „Moje chůva říkávala, že to znamená příchod smrti. Ne že bych tomu věřila."</p>

<p>Perrin otevřel ústa, aby souhlasil, že je to hloupost, i když se také zachvěl, ale jeho pozornost přitáhlo zaskřípění a náraz. Sekera spadla na zem. Měl jen čas se zamračit a zauvažovat, co ten pád asi způsobilo, když se sekera znovu pohnula, aniž by se jí někdo dotkl, a vzlétla přímo proti němu.</p>

<p>Bez přemýšlení se ohnal kladivem. Kov narazil na kov a zařinčení přehlušilo Failein výkřik. Sekera přeletěla přes pokoj, odrazila se od protější stěny a čepelí napřed mu letěla vstříc. Perrinovi se zježily vlasy i všechny chlupy na těle.</p>

<p>Jak letěla sekera kolem ní, Faile se vrhla dopředu a oběma rukama popadla topor. Sekera se v jejím sevření obrátila a švihla po jejím obličeji. Perrin jen tak tak stačil přiskočit. Pustil kladivo a oběma rukama popadl sekeru kousíček od tváře Faile. Měl pocit, že zemře, jestli jí sekera - jeho sekera - ublíží. Odtrhl sekeru od ní tak tvrdě, že si málem zabodl silný trn do hrudi. Byl by to dobrý obchod, kdyby tak sekeře zabránil, aby ublížila Faile, ale zoufale si uvědomoval, že to možná nezvládne.</p>

<p>Zbraň sebou zmítala jako živá, jako oživlá zlá vůle. Chtěla Perrina - věděl to tak jistě, jako by to na něj zakřičela nahlas - ale bojovala velice mazaně. Když ji odtrhl od Faile, sekera využila jeho hybnosti, aby ťala po něm. Když ji od sebe odtlačil, pokusila se dosáhnout na Faile, jako by věděla, že mu to zabrání tlačit. Bez ohledu na to, jak pevně jej svíral, topor se mu točil v rukou a ohrožoval jednoho či druhého trnem nebo zakřivenou čepelí. Už ho z té námahy začínaly bolet ruce a mohutné svaly na pažích měl napjaté k prasknutí. Po čele se mu řinul pot. Nebyl si jist, jak dlouho ještě potrvá, než se mu sekera vymkne z rukou. Tohle bylo šílenství, holé šílenství, a on neměl čas na přemýšlení.</p>

<p>„Vypadni," zavrčel přes zaťaté zuby. „Ihned vypadni z pokoje, Faile!"</p>

<p>Byla bílá jako plátno, ale zavrtěla hlavou a rvala se se sekerou. „Ne! Nenechám tě tu!"</p>

<p>„Zabije nás oba!"</p>

<p>Faile znovu zavrtěla hlavou.</p>

<p>Perrin zavrčel a jednou rukou sekeru pustil - paže se mu třásla, když ji musel držet jen v jedné ruce, a od toho, jak se topor kroutil, měl spálenou dlaň - a Faile odstrčil. Ta vyjekla, když ji strkal ke dveřím. Nevšímaje si jejího křiku a toho, jak do něj buší pěstmi, ji držel ramenem u zdi, dokud se mu nepodařilo otevřít dveře, a pak ji vystrčil do chodby.</p>

<p>S prásknutím za ní dveře zavřel a opřel se o ně zády. Bokem zasunul závoru a znovu popadl sekeru oběma rukama. Těžká čepel, lesklá a ostrá, se chvěla na coul od jeho obličeje. S obrovskou námahou ji odsunul na délku paže. Z druhé strany silných dveří se tlumeně ozýval křik Faile a on cítil, že do dveří buší, ale skoro si ji neuvědomoval. Žluté oči jako by mu zářily, jako by odrážely každičký paprsek světla v místnosti.</p>

<p>„Takže jen ty a já," štěkl na sekeru. „Krev a popel, jak tě nenávidím!" Uvnitř se jedna část jeho osobnosti málem hystericky rozesmála. <emphasis>Rand je ten, kdo se má zbláznit, a tady jsem já, mluvím se sekerou! Rand! Světlo ho spal!</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Námahou cenil zuby a odtlačil sekeru ještě o krok ode dveří. Zbraň se chvěla, bojovala, aby dosáhla na tělo. Téměř cítil její nenasytnou žízeň po krvi. Náhle zařval a přitáhl zakřivenou čepel k sobě, přičemž se sám vrhl dozadu. Kdyby sekera byla doopravdy živá, byl si jist, že by uslyšel vítězoslavný výkřik, jak mu letěla na hlavu. V posledním okamžiku se Perrin zkroutil a protáhl se kolem letící sekery. - Čepel se s hlasitým zaduněním zarazila do dřeva.</p>

<p>Cítil, jak z uvězněné zbraně vyprchává život - nenapadlo ho, jak jinak to nazvat. Pomalu pustil topor. Sekera zůstala, kde byla, opět jen ocel a dřevo. Dveře mu však připadaly jako vhodné místo, kde sekeru nechat. Roztřesenou rukou si otřel pot z čela. <emphasis>Šílenství. Tam, kde je Rand, kráčí šílenství.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Náhle si uvědomil, že už neslyší Faile křičet ani bušit na dveře. Odsunul závoru a rychle dveře otevřel. Ze silného dřeva na druhé straně trčel lesklý oblouk oceli a zářil ve světle lamp rozvěšených po nástěnnými koberci ověšených stěnách chodby.</p>

<p>Faile tam stála s pozvednutýma rukama, jak ztuhla při bušení na dveře. Oči měla doširoka rozevřené a užaslé. Dotkla se špičky nosu. „Ještě coul," vydechla slabě, „a..."</p>

<p>Náhle sebou trhla, vrhla se Perrinovi do náručí, prudce ho objala a mezi nesrozumitelným mumláním ho zasypávala polibky na krk a do vousů. Stejně rychle pak odskočila a nervózně mu rukama přejela po hrudi a ramenou. „Jsi v pořádku? Nejsi zraněný? Nestalo...?"</p>

<p>„Nic mi není," řekl jí Perrin. „Ale co ty? Nechtěl jsem tě vyděsit."</p>

<p>Vzhlédla k němu. „Opravdu? Vážně ti nic není?"</p>

<p>„Vůbec nic. Já -" Dala do svého políčku všechnu sílu, až mu zazvonilo v uších, jako když kladivo udeří na kovadlinu.</p>

<p>„Ty velkej chlupatej halamo! Myslela jsem, že jsi mrtvý! Bála jsem se, že tě to zabilo! Myslela jsem -!" Zarazila se, když ji chytil za ruku dřív, než ho stačila uhodit podruhé.</p>

<p>„Prosím, tohle už nikdy nedělej," řekl tiše. Otisk její dlaně ho pálil na tváři a měl dojem, že ho čelist bude bolet po celý zbytek noci.</p>

<p>Její zápěstí svíral jemně jako ptáčka, ale i když se mu veškerou silou vzpírala, aby se osvobodila, nepovolil ani o fous. Ve srovnání s tím, jak celý den mával kladivem v kovárně, mu to vůbec nepřipadalo namáhavé, i po tom, jak se rval s tou sekerou. Náhle se Faile zřejmě rozhodla nevšímat si toho, že ji drží, a místo toho se mu zadívala do očí. Ani tmavé, ani zlaté oči nezamrkaly. „Mohla jsem ti pomoct. Neměl jsi právo -"</p>

<p>„Měl jsem plný právo," opáčil pevně. „Tys mi pomoct nemohla. Kdybys tam zůstala, umřeli bychom oba dva. Nemohl jsem bojovat - ne tak, jak jsem musel - a zároveň dávat pozor ještě na tebe." Faile otevřela ústa, ale Perrin zesílil hlas a pokračoval. „Vím, že to slovo nenávidíš. Snažím se, jak můžu, abych s tebou nezacházel jako s porcelánem, ale jestli mi někdy řekneš, abych se díval, jak umíráš, svážu tě jako jehně na jarmark a pošlu panímámě Luhhanový. Ona takový pitomosti nemůže vystát."</p>

<p>Přejel si jazykem po zubu a zkoušel, zda se mu neuvolnil. Skoro si přál, aby viděl, jak se Faile snaží mávat s Alsbet Luhhanovou. Kovářova žena manžela zvládala se stejnou lehkostí jako péči o dům. Dokonce i Nyneiva si před panímámou Luhhanovou dávala trochu pozor na svůj ostrý jazýček. Perrin usoudil, že zub zatím drží.</p>

<p>Faile se náhle zasmála, tichým hrdelním smíchem. „Ty bys to udělal, co? Jen si nemysli, že by sis nezatančil s Temným, kdybys to zkusil."</p>

<p>Perrina to tak překvapilo, že ji pustil. Neviděl žádný rozdíl mezi tím, co právě řekl, a tím, co řekl předtím, ale ona předtím vzplála jako suchý věchet, kdežto tentokrát to vzala... hravě. Ne že by bral její hrozbu smrtí na lehkou váhu. Faile nosila po těle poschovávané nože a věděla, jak je použít.</p>

<p>Teď si okatě mnula zápěstí a cosi si tiše bručela. Zachytil výraz „chlupatý osel" a slíbil si, že si tu hloupou bradu oholí do posledního vousku. Určitě.</p>

<p>Nahlas Faile řekla: „Ta sekera. To byl on, viď? Drak Znovuzrozený se nás pokouší zabít."</p>

<p>„Musel to být Rand." Položil na jméno důraz. Nelíbilo se mu, když na Randa musel myslet jinak. Raději si pamatoval na to, jak s Randem vyrůstali v Emondově Roli. „Ale nesnažil se nás zabít. On ne."</p>

<p>Faile se na něj suše usmála, dost podmračeně. „Jestli se o to nesnažil teď, tak doufám, že to nikdy neudělá."</p>

<p>„Nevím, co to dělal. Ale hodlám mu říct, aby toho nechal, a to hned."</p>

<p>„Nevím, proč ti tak záleží na muži, který si dělá tolik starostí s vlastní bezpečností," zavrčela.</p>

<p>Perrin se na ni užasle zamračil a uvažoval, co tím asi myslela, ale ona se do něj jenom zavěsila. Když se vydali do Kamene, Perrin se ještě divil. Sekeru nechal, kde byla, zaraženou do dveří. Tam nikomu neublíží.</p>

<p>* * *</p>

<p>Mat, s dlouhou troubelí fajfky v zubech, si rozepnul kabátec a snažil se soustředit na karty ležící před ním rubem nahoru a na mince nasypané doprostřed stolu. Měl na sobě jasně červený kabátec andorského střihu, z nejlepšího sukna, se zlatou výšivkou kolem manžet a se širokým límcem, ale každý den se mu připomínalo, že Tear leží o hodný kus jižněji než Andor. Obličej měl celý zpocený a košile se mu lepila na záda.</p>

<p>Žádný z jeho společníků u stolu si však horka nevšímal i přesto, že jejich kabátce vypadaly ještě silnější než ten jeho, s nabíranými rukávci podšitými hedvábím, samý brokát a saténové pruhy. Dva muži v červenozlatých livrejích hráčům neustále dolévali poháry a nabízeli vyleštěné stříbrné podnosy s olivami, sýrem a oříšky. Na sluhy vedro také nijak neúčinkovalo, i když tu a tam zívali, když si mysleli, že se nikdo nedívá. Noc už nebyla zrovna mladá.</p>

<p>Mat upustil od toho, že by karty zvedl a znovu je zkontroloval. Určitě se od posledně nezměnily. Tři vládcové, nejvyšší karty ve třech z pěti barev, by měli stačit, aby vyhrál.</p>

<p>Mnohem raději by však hrál v kostky. V místech, kde obvykle hrával, se balíček karet hledal těžko, tam se spíš měnilo stříbro při padesáti různých hrách v kostky, ale tihle mladí tairenští panáčkové by raději chodili v hadrech, než si zahráli kostky. Podle nich hráli kostky jenom venkovští balíci, i když si dávali pozor, aby to neříkali před ním. Nebáli se jeho vzteku, ale toho, koho považovali za jeho přátele. Oni hráli tuhle hru, nazývanou rána, a to celé hodiny, noc co noc, používajíce karty namalované a nalakované jedním mužem z města, který se díky jim a dalším takovým stal velice zámožným měšťanem. Od karet je dokázali odlákat jen ženy či koně, ale ani jedno nadlouho.</p>

<p>Mat nicméně hru rychle pochopil, a i když v ní neměl takové štěstí jako v kostkách, stačilo mu. Vedle jeho karet ležel naditý váček a další, ještě naditější, měl v kapse. Kdysi, ještě v Emondově Roli, by to považoval za hotové bohatství, stačilo by mu to, aby mohl po zbytek života žít v přepychu. Ale od chvíle, co opustil Dvouříčí, se jeho představy o přepychu změnily. Mladí pánové měli své mince na ledabyle naházených třpytících se hromádkách, ale Mat některé staré zvyky nehodlal měnit. Z taveren a hostinců bylo občas nutné rychle zmizet. Zvláště když měl své štěstí.</p>

<p>Až bude mít dost, aby se mohl zařídit podle sebe, zmizí z Kamene stejně rychle. Než Moirain pozná, co má v plánu. Už by byl zmizel, kdyby bylo po jeho. Jenže si nejdřív musel opatřit nějaké zlato. Za jednu noc u tohohle stolu vydělal víc než za týden v kostkách v taverně. Jen jestli mu štěstí vydrží.</p>

<p>Trochu se zamračil a ustaraně zatahal z fajfky, aby to vypadalo, že si není jistý, zda má karty dost dobré na další hru. Dva z mladých pánů měli také fajfky, ale vykládané stříbrem a s jantarovými náustky. V horkém nehybném vzduchu byl jejich navoněný tabák cítit jako oheň v oblékárně urozené paní. Ne že by Mat někdy byl v oblékárně urozené paní. Díky chorobě, která ho málem zabila, měl v paměti tolik děr jako nejlepší krajka, ale byl si jist, že něco takového by si docela určitě zapamatoval. <emphasis>Dokonce ani Temný by nemohl být tak špatný, aby mě přiměl zapomenout něco takového.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„Dneska přistála loď Mořského národa," procedil Reimon přes troubel. Širokoplecí mladý pán měl naolejovanou bradku sestříhanou do úhledné špičky. To byla mezi mladými pány nejnovější móda a Reimon se poslední módy držel stejně neúnavně, jako se honil za ženskými. Což činil jen o málo méně pilně, než hrál karty. Teď hodil na hromádku uprostřed stolu stříbrnou korunu za další kartu. „Fregata. Říkají, že fregaty jsou vůbec nejrychlejší lodě. Předběhnou i vítr, říkají. Rád bych ji viděl. Ať shoří má duše, rád bych." Ani se nenamáhal podívat na kartu, kterou dostal. Nikdy to nedělal, pokud neměl všech pět.</p>

<p>Buclatý muž s růžovými tvářemi mezi Reimonem a Matem se pobaveně uchechtl. „Ty chceš vidět loď, Reimone? Chtěl jsi snad říct holky, ne? Žena. Exotické krásky Mořského národa, s prsteny a cetkami a houpavou chůzí, co?" Položil korunu a vzal si svou kartu. Když se na ni podíval, zaškaredil se na ni. To nic neznamenalo. Podle toho, jak se Edorion tvářil, měl vždycky nízké a nepadnoucí karty. Ale vyhrál víc, než prohrál. „No, možná budu mít s děvčaty Mořského národa větší štěstí."</p>

<p>Rozdávající, vysoký a štíhlý, seděl po Matově druhé ruce. Měl špičatou bradku, ještě tmavší a lesklejší než Reimon. Teď si položil prst na nos. „Myslíš, že s nimi budeš mít štěstí, Edorione? Podle toho, jaké to jsou netýkavky, budeš mít štěstí, když jenom ucítíš jejich voňavku." Nadneseně mávl rukou a ostatní pánové se rozesmáli, včetně Edoriona.</p>

<p>Mladík s nevýrazným obličejem jménem Estean se smál ze všech nejhlasitěji a prohrábl si rukou řídké vlasy, které mu neustále padaly do čela. Kdyby měl tento mladík na sobě místo jemného žlutého sukna obyčejné hnědé, vypadal by jako kterýkoliv sedlák, místo jako syn vznešeného pána s nejbohatšími statky v celém Tearu a svým způsobem nejbohatší muž u stolu. Také vypil mnohem víc vína než ostatní.</p>

<p>Estean se kymácivě naklonil přes muže vedle sebe, naparáděného hejska s ostrým nosem jménem Baran, jenž jako by se na všechny pořád díval svrchu, a dloubl do rozdávajícího nepříliš jistým prstem. Baran se zaklonil a zkřivil rty kolem troubele, jako by se bál, že by Estean mohl vrhnout.</p>

<p>„To je dobrý, Carlomine," zabublal Estean. „Taky si to myslíš, Barane? Edorion si ani nečichne. Jestli chce zkusit štěstí... riskovat... měl by zajít za těma aielskýma holkama, jako tuhle Mat. Všechny ty oštěpy a nože. Ať shoří moje duše. Jako požádat o tanec lva." Kolem stolu se rozhostilo naprosté ticho. Estean se smál sám, pak zamrkal a znovu si prohrábl vlasy. „Co se děje? Řekl jsem něco? Aha! Aha, ano. Ony."</p>

<p>Mat se jen tak tak přestal mračit. Ten trouba začal mluvit o Aielech. Jediným horším námětem k hovoru by byly Aes Sedai. To už jim připadalo lepší, když jim po chodbách chodili Aielové a zahlíželi na každého Tairena, který se jim dostal do cesty, než jediná Aes Sedai, a tihle muži si mysleli, že tu mají přinejmenším čtyři. Mat z váčku vytáhl andorskou stříbrnou korunu a přihodil ji na hromádku. Carlomin mu pomalu podal kartu.</p>

<p>Mat ji lehce nadzvedl palcem a nedovolil si ani mrknout. Vládce kalichů, vznešený pán Tearu. Vládcové v kartách se lišili podle toho, kde byly karty vyrobeny, a vládce kalichů, nejvyšší barva, byl vždycky skutečným vládcem toho kterého státu. Tyto karty byly velmi staré. Mat už viděl nový balíček s Randovým obličejem nebo něčím, co se mu hodně podobalo, na vládci kalichů, dokonce i s Dračí zástavou. Rand vládce Tearu. Pořád mu to připadalo natolik směšné, až cítil potřebu se štípnout. Rand byl ovčák, dobrý přítel se smyslem pro humor, pokud zrovna nebyl přespříliš vážný a zodpovědný. Rand byl teď Drakem Znovuzrozeným. Z toho bylo jasné, jaký je Mat trouba, že tu sedí u karet, když ho může Moirain sehnat, kdykoliv se jí zlíbí, a čeká, co udělá Rand dál. Možná s ním půjde Tom Merrilin. Nebo Perrin. Jenže Tom se zřejmě v Kameni usadil, jako by nikdy nehodlal odejít, a Perrin nikam nepůjde, pokud mu Faile nekývne. No, Mat byl v případně nutnosti připraven jít sám.</p>

<p>Ale uprostřed stolu bylo stříbro a před mladými pány zlato, a jestli dostane ještě pátého vládce, nikdo ho v této hře neporazí. Ne že by to potřeboval. Náhle cítil, jak ho zašimralo štěstí. Samozřejmě to nebylo takové šimrání jako při kostkách, ale on si už byl jist, že jeho čtyři vládce nikdo nepřebije. Tairenové divoce sázeli celou noc, přes stůl si jen tak přehazovali i cenu deseti statků.</p>

<p>Ale Carlomin hleděl na balíček karet v ruce, místo aby koupil čtvrtou, a Baran zuřivě bafal z fajfky a posunoval si mince před sebou, jako by je chtěl nacpat do kapes. Vousatý Reimon se mračil a Edorion si zachmuřeně prohlížel nehty. Jen Esteana to zřejmě nijak neovlivnilo. Nejistě se zubil na všechny kolem stolu a možná už zapomněl, co vlastně řekl. Když přišli na přetřes Aielové, obvykle se jim podařilo to zvládnout se ctí, ale bylo již hodně pozdě a celou noc volně teklo víno.</p>

<p>Mat v duchu zapátral, jak zabránit, aby se svým zlatem od karet odešli. Jeden pohled na jejich obličeje mu stačil, aby pochopil, že změna předmětu hovoru nepostačí. Ale existoval jiný způsob. Jestli je přiměje, aby se začali Aielům smát... <emphasis>Stálo by taky za to, aby se smáli i mně? </emphasis>Skousl troubel a pokoušel se přijít na něco jiného.</p>

<p>Baran oběma rukama nabral zlato a začal si je cpát do kapes.</p>

<p>„Taky bych se chtěl kouknout na ty ženský Mořskýho národa," řekl Mat rychle a mávl fajfkou, aby svým slovům dodal na důraze. „Když se honíte za aielskýma děvčatama, stávají se vám divný věci. Hrozně divný. Jako třeba ta hra, co jí říkají Dívčina hubička." Už upoutal jejich pozornost, ale Baran ještě mince nevrátil a Carlomin pořád nehodlal koupit další kartu.</p>

<p>Estean se opilecky zahihňal. „Asi tě políbí ocelí mezi žebra. Děvy oštěpu, chápete. Ocel. Oštěpem do žeber. Ať shoří moje duše." Nikdo jiný se nezasmál. Ale poslouchali.</p>

<p>„To ani ne." Mat se zmohl na úsměv. <emphasis>Ať shořím, už jsem toho řekl tolik, že jim můžu dopovědět i ten zbytek. </emphasis>„Rhuark říkal, že jestli chci vyjít s Děvama oštěpu, měl bych je požádat, aby si se mnou tu hubičku zahrály. Tvrdil, že je to nejlepší způsob, jak je poznat." Pořád to znělo jako jedna z těch líbacích her, co hrávali doma, jako třeba líbání sedmikrásek. Ale Mata by nikdy nenapadlo, že by si z něj náčelník aielského kmene mohl vystřelit. Příště bude opatrnější. Teď se pokusil vylepšit svůj úsměv. „Tak jsem zašel za Bain a..." Reimon se netrpělivě zamračil. Nikdo z nich neznal kromě Rhuarka jediného Aiela jménem, a ani to nechtěli. Mat jména vypustil a rychle pokračoval, „...tak jsem za nima zašel, hloupej jako jehňátko, a poprosil jsem je, aby mi to ukázaly." Měl něco vytušit z toho, jak se náhle zářivě usmály. Jako kočky, které myš požádala o tanec. „Než jsem pochopil, co se děje, měl jsem kolem krku hrst oštěpů jako límec. Stačilo mi jednou kýchnout a mohl jsem být oholenej."</p>

<p>Ostatní kolem stolu vybuchli smíchy. Reimon skoro sípal a Estean opilecky řval.</p>

<p>Mat je nechal. Málem znovu ucítil hroty oštěpů, které by mu prořízly kůži, kdyby jenom pohnul prstem. Bain se smála celou dobu, co mu vykládala, že ještě nikdy neslyšela o muži, který by si chtěl opravdu zahrát Dívčinu hubičku.</p>

<p>Mat zaváhal, když tu si Carlomin hladil bradu a promluvil. „Tady nemůžeš přestat. Tak dál. Kdy to bylo? Sázím se, že přede dvěma dny. Když jsi nepřišel ke kartám a nikdo nevěděl, kde jsi."</p>

<p>„To jsem hrál dámu s Tomem Merrilinem," řekl Mat rychle. „Tohle už bylo dávno." Byl rád, že umí lhát s kamennou tváří. „Obě si vzaly polibek. To je všechno. Když se jim hubička líbila, sundaly oštěpy. Když ne, trochu přitlačily. Dalo by se říct, že na povzbuzení. To bylo všechno. Ale jedno vám řeknu. Byl jsem pořezanej míň, než když se holím."</p>

<p>Nacpal si fajfku zpátky do úst. Jestli chtějí vědět víc, můžou si o tu hru říci sami. Mat skoro doufal, že někteří budou natolik hloupí. <emphasis>Zatracené aielské ženské a jejich zatracené oštěpy. </emphasis>Do postele se tu noc dostal až za rozbřesku.</p>

<p>„Mně by to víc než stačilo," prohlásil Carlomin suše. „Světlo spal moji duši, jestli ne." Hodil na stůl stříbrnou korunu a rozdal si další kartu. „Dívčina hubička." Otřásal se tichým smíchem a kolem stolu se rozběhla další vlna veselí.</p>

<p>Baran si koupil pátou kartu a Estean vylovil mince z rozsypané hromádky před sebou. Chvíli si ji prohlížel, aby zjistil, co to vůbec je. Teď už hrát nepřestanou.</p>

<p>„Divoši," zamumlal Baran přes fajfku. „Nevědomí divoši. To jsou, ať shoří moje duše. Žijí v jeskyních v Pustině. V jeskyních! V Pustině můžou žít jedině divoši."</p>

<p>Reimon kývl. „Aspoň slouží Draku Znovuzrozenému. Kdyby toho nebylo, sebral bych stovku obránců a vymetl je z Kamene." Baran a Carlomin mu důrazně přitakávali.</p>

<p>Matovi nedalo práci udržet si kamenný výraz. Něco podobného už slyšel mockrát. Chvástání je vždycky snadné, když nikdo nečeká, že to opravdu uděláte. Stovka obránců? Dokonce i kdyby se Rand z nějakého důvodu postavil stranou, těch pár set Aielů držících Kámen by se nejspíš udrželo proti jakémukoliv vojsku, které by Tear dokázal postavit. Ne že by Aielové Kámen opravdu chtěli. Mat měl tušení, že jsou tu jen proto, že tu je i Rand. Nemyslel si, že by na to přišel i některý z mladých pánů - ti se snažili Aiely pokud možno ignorovat - ale Mat pochyboval, že by se pak cítili o mnoho lépe.</p>

<p>„Mate." Estean si rozložil karty do dlaně jako vějíř a přeskládával si je, jako by se nemohl rozpomenout, jak mají vlastně jít po sobě. „Mate, promluvíš s pánem Drakem, viď?"</p>

<p>„O čem?" zeptal se Mat opatrně. Příliš mnoho Tairenů vědělo, že s Randem vyrůstali společně, aby se mu to líbilo, a zřejmě si taky mysleli, že když zrovna není s nimi, je pořád s Randem. Nikdo z nich by se však nepřiblížil ani k vlastnímu bratrovi, kdyby mohl usměrňovat. Mat nevěděl, proč ho považují za většího troubu.</p>

<p>„Copak jsem to neříkal?" Muž s obyčejnou tváří zašilhal do karet a poškrábal se na hlavě. Potom se mu tvář poněkud rozjasnila. „Aha, ano. To jeho prohlášení, Mate. Prohlášení pána Draka. To poslední. Kde říkal, že plebejci mají právo povolat urozené pány před magistrát. Kdo to kdy slyšel, aby urozeného pána povolali před magistrát? A kvůli sedlákovi!"</p>

<p>Mat stiskl váček, až mince uvnitř zaskřípaly o sebe. „Byla by to hanba," řekl tiše, „kdyby vás soudili a odsoudili jenom proto, že jste si užili s dcerou třeba takovýho rybáře, i když ona byla proti, nebo za to, že jste zmlátili nějakýho sedláka, protože vám náhodou zacákal plášť."</p>

<p>Ostatní si neklidně poposedli, pochopili jeho náladu, ale Estean kýval. Hlava se mu pohupovala nahoru a dolů, až se skoro zdálo, že mu upadne. „Právě. I když až tak daleko by to samozřejmě nedošlo. Urozený pán souzený magistrátem? To nejde. Ne doopravdy." Opile se zasmál do karet. „Ne kvůli dceři rybáře. Je cítit rybama, víš, i když ji necháš umýt. Kyprý holky ze statku jsou ale nejlepší."</p>

<p>Mat se v duchu přesvědčoval, že je tu kvůli hře. Přesvědčoval se, že si nemá všímat tohohle hloupého žvanění, připomínal si, kolik zlata dokáže dostat z Esteanova váčku. Ale jeho jazyk neposlouchal. „Kdo ví, kam by to mohlo dojít? Možná i na šibenici."</p>

<p>Edorion se na něj úkosem podíval. Byl ostražitý a neklidný. -„Musíme mluvit o... plebejcích, Esteane? Co třeba dcery starého Astorila? Už ses rozhodl, kterou si vezmeš?"</p>

<p>„Cože? Aha. Aha, asi si hodím mincí." Estean se zamračil do karet, jednu přesunul a zamračil se znovu. „Medora má dvě tři hezký komorný. Možná Medoru."</p>

<p>Mat se nyní zhluboka napil ze stříbrného poháru s vínem, aby toho muže nemusel praštit do jeho sedláckého obličeje. Byl pořád u prvního poháru. Dva sloužící se už přestali namáhat, aby mu dolili. Kdyby Esteana uhodil, žádný z ostatních by se nezvedl, aby ho zastavil. Dokonce ani Estean by se o to nepokoušel. Protože byl přítelem pána Draka. Mat zatoužil po tom, aby byl v krčmě někde ve městě, kde mohl nějaký přístavní dělník začít zpochybňovat jeho štěstí, a jen rychlý jazyk, rychlé nohy či rychlé ruce by ho z té kaše dostaly celého. To tedy <emphasis>byl </emphasis>hloupý nápad.</p>

<p>Edorion se znovu podíval na Mata a zvažoval, v jaké je náladě. „Slyšel jsem dneska nějaké řeči. Slyšel jsem, že pán Drak hodlá vytáhnout do války proti Illianu."</p>

<p>Mat se málem zakuckal vínem. „Do války?" vyhrkl.</p>

<p>„Do války," souhlasil šťastně Reimon přes troubel.</p>

<p>„Jsi si jistý?" ujišťoval se Carlomin a Baran dodal: „Já nic takového neslyšel."</p>

<p>„Já to zaslechl teprve dneska od tří nebo čtyř lidí." Edorion byl zřejmě cele pohlcen svými kartami. „Kdo ví, co je na tom pravdy?"</p>

<p>„Musí to být pravda," prohlásil Reimon. „Když nás povede pán Drak s <emphasis>Callandorem </emphasis>v ruce, nebudeme dokonce ani muset bojovat. On rozpráší jejich vojska a my napochodujeme rovnou do Illianu. Ale je to vlastně špatné. Ať shoří má duše, jestli ne. Moc rád bych dostal příležitost zkřížit s Illiánci meč."</p>

<p>„S pánem Drakem v čele žádnou takovou šanci nedostaneš," řekl Baran. „Ti padnou na kolena, jakmile zahlídnou Dračí zástavu."</p>

<p>„A pokud ne," dodal se smíchem Carlomin, „pán Drak je na místě srazí bleskem."</p>

<p>„Nejdřív Illian," pravil Reimon. „A potom... Potom pro pána Draka dobudeme celý svět. Pověz mu, že jsem to říkal, Mate. Celý svět."</p>

<p>Mat zavrtěl hlavou. Před měsícem by je představa muže, který umí usměrňovat, muže odsouzeného k šílenství a strašlivému konci, vyděsila k smrti. Teď byli připraveni následovat Randa do bitvy a důvěřovat jeho síle, že ji za ně vyhraje. Důvěřovat jediné síle, i když by to tak nejspíš neřekli. Mat však tušil, že si museli najít něco, čeho se mohli přidržet. Neporazitelný Kámen byl v rukou Aielů. Drak Znovuzrozený byl ve svých komnatách na sto loktů nad jejich hlavami, a s ním tam byl i <emphasis>Callandor. </emphasis>Tři tisíce let tairenské víry a dějin tu ležely v troskách, a svět byl převrácen vzhůru nohama. Mata napadlo, zda by to sám zvládl lépe, kdyby se celý jeho svět za necelý den zhroutil. Protáhl si mezi prsty zlatou tairenskou korunu. Ať už se mu vedlo sebelépe, nevrátí se.</p>

<p>„Kdy vytáhneme, Mate?" zeptal se Baran.</p>

<p>„Nevím," odvětil Mat pomalu. „Nemyslím, že by Rand začal nějakou válku." Leda by se už zbláznil. A na to bylo těžké i jen pomyslet.</p>

<p>Ostatní se tvářili, jako by je ujišťoval, že zítra nevyjde slunce.</p>

<p>„My jsme pánu Drakovi samozřejmě všichni věrní." Edorion se mračil do karet. „I když na venkově... Slyšel jsem, že někteří ze vznešených pánů, pár z nich, se snaží sehnat vojsko, aby dobyli Kámen zpátky." Náhle se na Mata nikdo nedíval, i když Estean se stále snažil rozhodnout ohledně svých karet. „Až nás pán Drak vyvede do války, tak se samozřejmě rozprchnou. Na každý pád, my tady v Kameni jsme věrní. A vznešení páni taky, tím jsem si jistý. To jen těch pár na venkově."</p>

<p>Jejich věrnost nevydrží déle než strach z Draka Znovuzrozeného. Mat měl na chvíli pocit, že chtěl Randa opustit v hnízdě zmijí. Pak si připomněl, co je Rand zač. Bylo to spíš jako opustit kunu v kurníku. Rand býval přítel. Ale Drak Znovuzrozený... Kdo by mohl být přítelem Draka Znovuzrozeného? <emphasis>Já nikoho neopouštím. On by jim nejspíš mohl shodit Kámen na hlavu, kdyby chtěl. A mně taky. </emphasis>Znovu si řekl, že je čas odejít.</p>

<p>„Žádný dcery rybáře," mumlal Estean. - „Promluvíš s pánem Drakem."</p>

<p>„Jsi na řadě, Mate," řekl Carlomin nervózně. Vypadal dost vyděšeně, i když čeho se bál - zda toho, že Estean Mata rozčílí, nebo že by se hovor mohl vrátit k otázce věrnosti - se nedalo poznat. „Koupíš si tu pátou kartu, nebo zůstaneš stát?"</p>

<p>Mat si uvědomil, že jim nevěnuje pozornost. Všichni až na něj a Carlomina měli pět karet, i když Reimon ty svoje úhledně položil lícem dolů na stůl na znamení, že vypadl. Mat zaváhal předstíraje, že přemýšlí, pak povzdechl a hodil na hromádku další minci.</p>

<p>Když se stříbrná koruna odrazila, náhle ucítil, jak štěstí rychle roste z pramínků v hotovou povodeň. Pokaždé, když stříbro cinklo o dřevěný stůl, jasně mu zazvonilo v hlavě. Dokázal říct dopředu, jestli mince při každém dopadu skončí hlavou či orlem nahoru. Právě tak jako věděl, jaká bude jeho další karta, ještě než ji před něj Carlomin položil.</p>

<p>Sebral karty ze stolu a rozložil si je v ruce do vějíře. Vládce plamenů na něj hleděl spolu s ostatními čtyřmi. Amyrlin na obrázku měla plamen na dlani, i když zdaleka nevypadala jako Siuan Sanche. Ať už měli Tairenové k Aes Sedai jakýkoliv vztah, uznávali moc Tar Valonu, i když byly plameny nejnižší barva.</p>

<p>Jaká je pravděpodobnost, že dostane všech pět vládců? Jeho štěstí fungovalo nejlépe při věcech náhody, jako byly kostky, ale do karet se ho zřejmě začínalo také trochu dostávat. „Světlo spal mý kosti na popel, jestli to tak není," zamumlal. Nebo to aspoň chtěl říci.</p>

<p>„Tak." Estean skoro křičel. „Tentokrát to nemůžeš popřít. To byl starý jazyk. Něco o pálení a kostech." Zazubil se na všechny kolem stolu. „Můj vychovatel by na mě byl hrdý. Měl bych mu poslat nějaký dárek. Jen kdybych zjistil, kam se poděl."</p>

<p>O šlechticích se předpokládalo, že umějí mluvit starým jazykem, i když ve skutečnosti jich jen pár vědělo víc než zřejmě Estean. Mladí pánové se začali dohadovat, co přesně Mat řekl. Očividně si mysleli, že si stěžoval na horko.</p>

<p>Matovi naskočila husí kůže, jak se snažil rozpomenout na slova, která právě vypustil z úst. <emphasis>Světlo spal Moirain! Kdyby mě nechala na pokoji, neměl bych v paměti díry dost velké, aby jimi propadl povoz i se spřežením, a neplival bych... ať to bylo zatraceně cokoliv! </emphasis>Taky by dojil tátovy krávy, místo aby chodil světem s kapsami plnými zlata, ale tu část se mu podařilo vynechat.</p>

<p>„Jste tu kvůli hře," zavrčel drsně, „nebo abyste žvanili jak starý ženský na přástkách!"</p>

<p>„Kvůli hře," odvětil Baran stroze. „Tři koruny, zlaté!" A přihodil mince na hromadu.</p>

<p>„A další tři." Estean škytl a přidal k ostatním šest zlatých korun.</p>

<p>Mat potlačil úsměv a úplně na starý jazyk zapomněl. Bylo to docela snadné, vůbec na něj totiž nechtěl myslet. Kromě toho, jestli začali přihazovat tolik, mohl by vyhrát dost na svůj list, aby mohl ráno odejít. <emphasis>A jestli je dost bláznivý, aby začal válku, tak odejdu, i kdybych měl jít pěšky.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Venku v temnotě zakokrhal kohout. Mat si neklidně poposedl a řekl si, aby se nechoval hloupě. Přece nikdo neumře.</p>

<p>Sklopil oči ke kartám - a zamrkal. Amyrlinin plamen nahradil nůž. Zatímco si říkal, že už je unavený a má vidiny, vrazila mu maličkou čepel do ruky.</p>

<p>S chraplavým výkřikem karty odhodil a vrhl se dozadu. Převrátil židli a při pádu oběma nohama převrátil stůl. Vzduch jako by zhoustl na med. Všechno se pohybovalo, jako by se zpomalil čas, ale zároveň jako by se všechno událo najednou. Ostatní vykřikli hned po něm a jejich křik zněl dutě, jako by se rozléhal v jeskyni. Mat se židlí odplouval dozadu a stůl se vznesl nahoru.</p>

<p>Vládce plamenů visel ve vzduchu, zvětšoval se a pozoroval Mata s krutým úsměvem. Teď, když amyrlin nabyla skoro životní velikosti, začala vycházet z karty. Stále byla namalovaná, dvojrozměrná, neměla hloubku, ale hned se po něm napřahovala čepelí zrudlou krví, jako by mu ji už vrazila do srdce. Vedle ní začal růst vládce kalichů, tairenský vznešený pán, a tasil meč.</p>

<p>Mat odplouval, ale nějak se mu podařilo natáhnout se pro dýku do levého rukávu a plynule ji hodit, míře amyrlin rovnou na srdce. Pokud vůbec nějaké srdce měla. Do levé ruky se mu plavně dostal druhý nůž a ještě plavněji z ní vylétl. Dvě čepele se vzduchem nesly jako chmýří bodláku. Mat chtěl zaječet, ale v ústech mu ještě pořád zněl ten první výkřik zděšení a rozhořčení. Vládce tyčí se rozšiřoval vedle prvních dvou karet. Andorská královna svírala tyč jako obušek a rudozlaté vlasy rámovaly škleb šílence.</p>

<p>Mat pořád padal a pořád křičel. Amyrlin už se uvolnila z karty a vznešený pán vykročil i se svým mečem. Ploché postavy se pohybovaly stejně pomalu jako Mat. Téměř stejně. Mat měl důkaz, že ocel v jejich rukou ho může zranit, a tyč by bezpochyby dokázala rozrazit lebku. Jeho lebku.</p>

<p>Dýky, které hodil, se pohybovaly jako skrze rosol. Mat si byl jist, že ten kohout kokrhal jemu. Ať už jeho otec říkal cokoliv, znamení byla skutečná. Ale on se ještě nehodlal vzdát a zemřít. Nějak se mu podařilo dostat z kabátce další dvě dýky, jednu do každé ruky. Snaže se otočit uprostřed pádu a dostat se na nohy, hodil nožem po zlatovlasé postavě s obuškem. Druhý nůž držel připravený a snažil se otočit, přistát tak, aby mohl čelit...</p>

<p>Svět poskočil zpátky do své normální rychlosti a Mat neohrabaně přistál na boku a dost tvrdě, aby si vyrazil dech. Zoufale se snažil zvednout a vytáhnout další nůž. Tom tvrdil, že jich u sebe nemůže mít moc. Nepotřeboval však ani jeden.</p>

<p>Na okamžik měl pocit, že karty a postavy zmizely. Možná si to všechno jenom představoval. Možná se měl zbláznit on. Pak zahlédl karty, zase v normální velikosti, přibodnuté jeho noži, které se stále ještě chvěly, k jednomu tmavému panelu dřevěného obložení. Zhluboka, roztřeseně se nadechl.</p>

<p>Stůl ležel na boku, mince se ještě sypaly po podlaze a mezi rozhozenými kartami se krčili mladí pánové a sloužící. Všichni zírali s otevřenými ústy a vytřeštěnýma očima na Mata a jeho nože, na ty, co měl v rukou, i na ty ve stěně. Estean popadl stříbrný džbán, který nějak unikl překocení, a začal si lít víno rovnou do hrdla, až mu přetékalo po bradě a na prsa.</p>

<p>„Jenom proto, že nemáš karty na výhru," řekl ochraptěle Edorion, „ještě nemusíš -" Odmlčel se a otřásl se.</p>

<p>„Taky jste to viděli." Mat vrátil nože do pochev. Po ruce mu stékal tenoučký pramínek krve z maličké ranky. „Nepředstírejte, že jste oslepli!"</p>

<p>„Já nic neviděl," namítl Reimon ztuhle. „Nic!" Začal se plazit po podlaze a sbírat zlato a stříbro. Soustředil se na mince, jako by to byla ta nejdůležitější věc na světě. Ostatní dělali totéž, jen Estean prohlížel převrácené džbány, zda v nich nezůstalo víno. Jeden ze sluhů měl obličej skrytý v dlaních. Druhý měl zavřené oči a očividně se skoro bez dechu kvílivě modlil.</p>

<p>Mat tiše zaklel a vydal se k místu, kde jeho nože přibodly tři karty k deštění. Opět to byly pouhé hrací karty, jen tuhý papír s nyní popraskaným lakem. Ale postava amyrlin stále svírala dýku místo plamene. Mat ucítil krev a uvědomil si, že si cucá ránu na ruce.</p>

<p>Spěšně nože vytáhl ze zdi, a než je schoval, každou kartu přetrhl vejpůl. Po chvíli prohledal karty na podlaze, až našel vládce mincí a větrů, jež také roztrhal. Cítil se trošku hloupě - bylo po všem, karty byly opět jenom kartami - ale nemohl si pomoci.</p>

<p>Žádný z mladých pánů lezoucích kolem po kolenou se ho nesnažil zarazit. Jen mu uhýbali z cesty a ani se na něj nepodívali. Dnes v noci se již hrát nebude, možná ani v několika příštích dnech. Aspoň nebudou hrát s ním. Ať se stalo cokoliv, jasně to bylo namířeno proti němu. A ještě jasnější bylo, že to mělo něco společného s jedinou silou. S tím oni nechtěli mít nic společného.</p>

<p>„Světlo tě spal, Rande!" zamumlal si tiše. „Jestlis zešílel, tak mě z toho vynechej!" Fajfka se mu rozlomila na dva kusy a troubel byla viditelně prokousnutá. Rozzlobeně sebral ze země svůj váček a vyšel z místnosti.</p>

<p>* * *</p>

<p>V potemnělé ložnici sebou Rand neklidně házel na posteli dost velké pro pět lidí. Snil.</p>

<p>V šerém lese ho Moirain pak poháněla ostrým klackem směrem k místu, kde čekal amyrlinin stolec. - Amyrlin seděla na pařezu a v rukou držela ohlávku připravenou pro něj. Mezi stromy se pohybovaly nejasné postavy, plížily se za ním a sledovaly ho. Tady se v mizejícím světle zableskla dýka, támhle zachytil provazy, které ho měly spoutat. Štíhlá a nevysoká, nesahala mu ani k rameni, měla Moirain výraz, jaký na její tváři ještě neviděl. Strach. Celá zpocená ho pobídla silněji a snažila se ho nahnat k amyrlinině ohlávce. Temní druzi a Zaprodanci ve stínech, vodítko Bílé věže před ním a Moirain za ním. Sehnul se pod Moiraininým klackem a utekl.</p>

<p>„Na to už je pozdě," volala za ním, ale on se musel vrátit zpátky. Zpátky.</p>

<p>Házel sebou na posteli a mluvil ze spaní, pak zase ležel klidně a chvíli dýchal lehčeji.</p>

<p>Byl doma, v Luhu, větvovím stromů pronikaly sluneční paprsky na hladinu jezírka před ním, až voda jiskřila. Na kamenech na této straně tůně rostl zelený mech a o třicet kroků dál na druhém konci byl malý oblouček lučního kvítí. Tady se jako malý kluk naučil plavat.</p>

<p>„Měl by sis zaplavat."</p>

<p>Prudce se otočil. Tam stála Min ve svých chlapeckých spodcích a kabátci a zubila se na něj. Vedle ní stála Elain s rudozlatými kudrnami v zeleném hedvábném rouše, hodícím se i do zámku její matky.</p>

<p>Byla to Min, kdo promluvil, ale Elain dodala: „Voda vypadá lákavě, Rande. Tady nás nikdo rušit nebude."</p>

<p>„Když já nevím," začal Rand pomalu. Min ho přerušila tím, že mu sepjala ruce za hlavou, zvedla se na špičky a políbila ho.</p>

<p>Tiše zopakovala Elainina slova. „Tady nás nikdo rušit nebude." Ustoupila a sundala si kabátec. Potom se vrhla na tkanice košile.</p>

<p>Rand na ni hleděl a ještě víc užasl, když si uvědomil, že Elaininy šaty leží na mechu. Dědička se zkříženýma rukama popadla lem košile.</p>

<p>„Co to děláte?" zeptal se přiškrceným hlasem.</p>

<p>„No, chceme si zaplavat s tebou," opáčila Min.</p>

<p>Elain po něm bleskla úsměvem a přetáhla si košili přes hlavu.</p>

<p>Rand se spěšně obrátil zády, i když to skoro nechtěl. A zjistil, že stojí proti Egwain, která na něj upírá smutné tmavé oči. Beze slova se obrátila a zmizela mezi stromy.</p>

<p>„Počkej!" volal za ní. „Já ti to vysvětlím."</p>

<p>Rozběhl se. Musel ji najít. Ale když dorazil ke stromům, zastavil ho Minin hlas.</p>

<p>„Nechoď, Rande."</p>

<p>Už byly s Elain ve vodě, a jak líně plavaly uprostřed jezírka, byly jim nad hladinou vidět jen hlavy.</p>

<p>„Vrať se," zavolala Elain, zvedla štíhlou paži a zvala ho k sobě pokynem. „Copak si pro změnu nezasloužíš to, po čem toužíš?"</p>

<p>Rand přešlápl. Chtěl odejít, ale nemohl se rozhodnout, kterým směrem. Po čem touží. Ta slova zněla divně. Po čem vlastně touží? Zvedl ruku k obličeji, protože měl pocit, že si musí otřít pot. Volavku vypálenou do dlaně mu skoro zakryl hnis. Ranami s rudými okraji byly vidět bílé kosti.</p>

<p>S trhnutím se probudil. Ležel ve tmě a horku a třásl se. Spodní prádlo a lněná prostěradla pod zády měl promáčená potem. Bok ho bolel tam, kde měl starou ránu, co se nikdy řádně nezahojila. Přejel prstem drsnou jizvu, kroužek skoro coul v průměru, po tak dlouhé době stále citlivou. Dokonce ani léčení Aes Sedai, které na něm provedla Moirain, ránu úplně nezacelilo. <emphasis>Ale ještě mi maso na</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>těle nehnije. A </emphasis><emphasis>ani jsem zatím nezešílel. Zatím. </emphasis>Zatím. Tím bylo řečeno vše. Bylo mu do smíchu. Zauvažoval, zda to neznamená, že už se trochu zbláznil.</p>

<p>Že se mu zdálo o Min a Elain, že se mu o nich zdálo takhle... No, to nebylo šílenství, ale rozhodně to byla bláhovost. Ani jedna se na něj nikdy takhle nepodívala, když byl vzhůru. S Egwain si byli skoro zaslíbeni již od dětství. Sice nikdy nepronesli závazná slova před ženským kroužkem, ale po Emondově Roli se vědělo, že se jednoho dne vezmou.</p>

<p>Ale ten den samozřejmě nikdy nepřijde. Ne teď, když před ním ležel osud muže, který umí usměrňovat. Egwain si to musela uvědomit taky. Musela. Byla cele zaujatá tím, že se stane Aes Sedai. Ženy však byly zvláštní. Možná si myslela, že se může stát Aes Sedai, a přesto si ho vzít, usměrňování neusměrňování. Jak by jí měl říci, že už se s ní oženit nechce, že ji miluje jako sestru? Ale to nebylo nutné říkat, tím si byl jist. Mohl se schovat za to, čím byl. To musela pochopit. Který muž by požádal ženu o ruku, kdyby věděl, že mu zbývá jen pár let, tedy pokud bude mít štěstí, než zešílí, než začne uhnívat zaživa? I přes panující vedro se otřásl.</p>

<p><emphasis>Potřebuji se vyspat. </emphasis>Vznešení páni se ráno vrátí a budou se snažit získat jeho přízeň. Přízeň Draka Znovuzrozeného. <emphasis>Možná se mi teď už nebude nic</emphasis><emphasis> zdát. </emphasis>Začal se převalovat hledaje suché místo na prostěradle - a ztuhl. Zaposlouchal se do tichého šustění v temnotě. Nebyl sám.</p>

<p>Meč, jenž není mečem, ležel na druhé straně místnosti, mimo jeho dosah, na trůnu podobném stojanu, který mu věnovali vznešení páni bezpochyby v naději, že bude držet <emphasis>Callandor </emphasis>z jejich dohledu. <emphasis>Někdo chce ukrást </emphasis>Callandor. Napadlo ho ještě něco. <emphasis>Nebo zabít Draka Znovuzrozeného. </emphasis>Nepotřeboval slyšet Tomovo tiché varování, aby věděl, že ujišťování vznešených pánů o jejich nehynoucí věrnosti byla jenom slova zrozená z nutnosti.</p>

<p>Oprostil se ode všech myšlenek a pocitů a povolal prázdnotu. To dělal bez nejmenší námahy. Vznášel se ve studené prázdnotě svého nitra, všechny myšlenky a pocity byly venku, a natáhl se po pravém zdroji. Tentokrát na něj dosáhl snadno, což ovšem nebylo pravidlo.</p>

<p><emphasis>Saidín </emphasis>ho naplnil jako proud bílého žáru a světla povznášejícím životem a odpornou pachutí špíny Temného, jako když pěna ze žumpy pluje na čisté, sladké vodě. Hrozilo, že ho proud strhne, spálí ho, pohltí ho.</p>

<p>Bojoval se záplavou a zvládl ji pouhou silou vůle. - Potom se zvedl z postele a díky usměrňování jediné síly přistál na nohou, jíž začínala figura šermu zvaná Kvítky jabloně ve větru. Nepřátel nemohlo být mnoho, jinak by natropili mnohem víc hluku. Ale figura s jemným jménem byla určena k boji s více než jedním protivníkem.</p>

<p>Když dopadl na koberec, měl již v rukou připravený meč s dlouhým jílcem a mírně zakřivenou jednobřitou čepelí. Meč jako by byl ukut z plamene, ale na dotek nebyl teplý. Na červenožluté čepeli se jasně rýsovala černá volavka. - V té chvíli také vzplály všechny svíce i pozlacená lampa, a malá zrcátka za plamínky zesilovala osvětlení. Větší zrcadla na stěnách a dvě stojací zrcadla odrážela světlo dál, takže všude ve velkém pokoji bylo pohodlně možné číst.</p>

<p><emphasis>Callandor </emphasis>byl v pořádku na stojanu. Meč vypadal jako skleněný, jílec i čepel, na stojánku vysokém i širokém jako člověk, z jemně vyřezávaného pozlaceného dřeva a vyložený drahými kameny. I nábytek byl celý pozlacený a se vsazenými drahokamy, postel, židle i lavice, šatníky, truhlice i stojan s umyvadlem. Džbán i umyvadlo byly ze zlatého porcelánu Mořského národa, tenkého jako lístek. Široký tarabonský koberec se šarlatovými, zlatými a modrými spirálami by stačil na jídlo pro celou vesnici na několik měsíců. Skoro na každém rovném povrchu stál další jemný porcelán Mořského národa, nebo číše, misky a ozdoby ze zlata vykládaného stříbrem či ze stříbra vykládaného zlatem. Na široké mramorové krbové římse se dva stříbrní vlci s rubínovýma očima snažili strhnout zlatého jelena dobrého půldruhého lokte vysokého. V úzkých oknech visely závěsy ze šarlatového hedvábí s vyšívanými zlatými orly a mírně se vlnily v průvanu. Tam, kde bylo místo, ležely knihy vázané v kůži či dřevě, některé potrhané a ještě uprášené z nejhlubších polic v knihovně Kamene.</p>

<p>Tam, kde myslel, že jsou vrahové či zloději, překvapeně stála uprostřed pokoje překrásná žena a černé vlasy jí spadaly na ramena v lesklých vlnách. Její tenké roucho z bílého hedvábí víc odhalovalo, než zakrývalo. Berelain, vládkyně městského státu Mayene, byla tou poslední osobou, kterou by tu čekal.</p>

<p>Nejdřív sebou trhla, ale hned se mu půvabně hluboko uklonila, čímž se její oděv ještě více napjal. - „Jsem neozbrojena, vznešený Draku. Pochybuješ-li o mých slovech, podvolím se a můžeš mne prohledat." Její úsměv ho náhle vyvedl z míry, protože si uvědomil, že sám na sobě kromě spodního prádla nic nemá.</p>

<p><emphasis>Ať shořím, jestli mě ona donutí, abych si začal rychle hledat něco na sebe. </emphasis>Ta myšlenka se vznášela mimo prázdnotu. <emphasis>Neprosil jsem se jí, aby sem chodila. Aby se sem vplížila! </emphasis>Hněv a rozpaky také jen proplouvaly okrajem prázdnoty, ale stejně zrudl. Nejasně si to uvědomil, což způsobilo, že mu ruměnec na tvářích ještě víc ztmavl. Tak chladný a klidný uvnitř prázdnoty, vně... Cítil jednu každou kapku potu, která mu stékala po prsou a po zádech. Vyžadovalo to velkou námahu i umíněnost, aby zůstal pod jejím pátravým zrakem stát na místě. <emphasis>Prohledat ji? Světlo mi pomáhej!</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Trochu se uvolnil a nechal meč zmizet, ale podržel si docela tenký pramínek spojení se <emphasis>saidinem. </emphasis>Bylo to jako pít z otvoru v hrázi, když hrozí, že se celá ta hromada země náhle sesype. Voda byla sladká jako víno s medem a odporná jako močůvka vytékající z hnojiště.</p>

<p>Příliš toho o této ženě nevěděl, jen to, že chodila Kamenem, jako by to byl její zámek v Mayene. Tom říkal, že první z Mayene neustále klade každému otázky. Otázky ohledně Randa. Což mohlo být, vzhledem k tomu, čím byl, docela přirozené, ale jeho to příliš neuklidnilo. A nevrátila se do Mayene. Což rozhodně přirozené nebylo. Sice to nikdy nikdo neřekl nahlas, ale do jeho příchodu byla v Kameni již celé měsíce držena jako zajatec, odříznutá od svého trůnu a vlády nad malým státečkem. Většina lidí by využila první příležitosti, aby se dostala z dosahu muže, který umí usměrňovat.</p>

<p>„Co tu děláš?" Věděl, že to zní hrubě, ale nezáleželo mu na tom. „Když jsem šel spát, stáli u těch dveří na stráži Aielové. Jak ses přes ně dostala?"</p>

<p>Berelain se rty zvlnily o trošičku víc. Rand měl pocit, že se vzduch v pokoji ještě ohřál. „Když jsem řekla, že mě vznešený pán Drak povolal, nechali mě okamžitě projít."</p>

<p>„Povolal? Já nikoho nepovolal." <emphasis>Přestaň s tím, </emphasis>řekl si. <emphasis>Ona je královna, nebo něco podobného. A ty o královnách víš asi tolik jako o létání. </emphasis>Snažil se chovat zdvořile, ale nevěděl, jak má první z Mayene oslovit. „Má paní..." To bude muset stačit, „...proč bych tě povolával v tuto noční hodinu?"</p>

<p>Berelain se zasmála hlubokým hrdelním smíchem - a Rand - i když byl zahalen v chladné prázdnotě, ten smích cítil, jako by ho zalechtal, až se mu zježily chloupky na pažích a nohou. Náhle si uvědomil její přiléhavý oděv, jako by jej spatřil teprve teď, a cítil, jak znovu rudne. <emphasis>Nemůže myslet... Nebo může? Světlo, vždyť jsem s ní doteď nepromluvil ani dvě s</emphasis><emphasis>lova.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„Třeba jsem si chtěla popovídat, vznešený Draku." Nechala světlé roucho padnout na podlahu, čímž odhalila ještě tenčí šat z bílého hedvábí, což podle Randa mohla být jedině noční košile. Hladká ramena měla úplně nahá a šat také odhaloval značnou část jejích světlých ňader. Rand zjistil, že vzdáleně uvažuje, jak jí ta košilka vlastně drží na těle. Bylo těžké na ni nezírat. „Jsi daleko od domova, jako já. A zvláště noci jsou tu osamělé."</p>

<p>„Zítra si s tebou velice rád popovídám."</p>

<p>„Ale přes den jsou kolem tebe stále lidé. Prosebníci. Vznešení páni. Aielové." Lehce se zachvěla. Rand si říkal, že by se měl dívat jinam, ale stejně tak mohl přestat dýchat. Ještě nikdy si tolik neuvědomoval vlastní reakce, když byl zahalen v prázdnotě. „Aielové mne děsí a tairenské pány nemám ráda."</p>

<p>Ohledně Tairenů jí rád věřil, ale nemyslel si, že by tuto ženu dokázalo něco vyděsit. <emphasis>Ať shořím, je </emphasis>v <emphasis>noci </emphasis>v <emphasis>ložnici cizího muže, jenom napůl oblečená, a já jsem ten, kdo skáče jako kočka při psích dostizích, prázdnota neprázdnota</emphasis><emphasis>. </emphasis>Nastal čas věci urovnat, než celá záležitost zajde příliš daleko.</p>

<p>„Bylo by lepší, kdyby ses vrátila do své ložnice, má paní." Jedna jeho část jí chtěla říci, aby si vzala taky plášť. Hodně tlustý plášť. Jedna jeho část to rozhodně chtěla. „Na... Na povídání je opravdu dost pozdě. Zítra si promluvíme. Za světla."</p>

<p>Úkosem se na něj podívala. „To už jsi přejal ty škrobené tairenské způsoby, vznešený Draku? Nebo je ta cudnost pozůstatkem z toho tvého Dvouříčí? My v Mayene nejsme tak... formální."</p>

<p>„Má paní..." Snažil se mluvit formálně. Jestli neměla ráda formálnost, tak to bylo to, po čem on toužil. „Jsem zaslíben Egwain al'Vereové, má paní."</p>

<p>„Myslíš tu Aes Sedai, vznešený Draku? Jestli vůbec je Aes Sedai. Na to, aby nosila prsten a šátek, je poměrně mladá - možná až příliš mladá." Berelain mluvila, jako by Egwain byla dítě, i když ona sama nemohla být o víc než o rok starší než Rand, pokud vůbec, a on byl jenom o něco přes dva roky starší než Egwain. „Můj pane, nechtěla jsem se cpát mezi vás. Ožeň se s ní, jestli je ze zeleného adžah. Já rozhodně nejsem natolik ctižádostivá, abych se toužila provdat za samotného Draka Znovuzrozeného. Odpusť, jestli jsem překročila hranici, ale říkám ti, my v Mayene nejsme tak... formální. Smím tě oslovovat Rande?"</p>

<p>Rand sám sebe překvapil, když si lítostivě povzdechl. Když Berelain mluvila o svatbě s Drakem Znovuzrozeným, zablesklo se jí v oku, jen maličko změnila výraz, hned to bylo pryč. Pokud o tom předtím neuvažovala, tak teď zcela jistě ano. Za Draka Znovuzrozeného, ne Randa al'Thora. Za muže z proroctví, ne za ovčáka z Dvouříčí. Příliš ho to ale nezděsilo. Některé dívky doma často snily o tom, kdo byl ve hrách o Bel Tinu a Letnicích nejsilnější nebo nejrychlejší, ať už to byl kdokoliv, a občas nějaká žena spočinula okem na muži s největšími polnostmi či největšími stády. Bylo by dobré myslet si, že chce Randa al'Thora. „Je čas odejít, má paní," řekl tiše.</p>

<p>Berelain přistoupila blíž. „Cítím na sobě tvoje oči, Rande." Hlas měla jako mlhavý žár. „Já nejsem žádná vesnická dívka uvázaná k zástěře své matky a vím, že chceš -"</p>

<p>„Copak si myslíš, že jsem z kamene, ženská?" Když zařval, Berelain odskočila, ale vzápětí už zase přicházela, natahovala k němu ruce a její oči byly jako temné tůně, které dokážou muže stáhnout do svých hlubin.</p>

<p>„Tvoje paže vypadají pevné jako z kamene. Jestli si myslíš, že na mne musíš být takto hrubý, tedy buď hrubý, pokud mě obejmeš." Potom se dotkla jeho tváře. Od prstů jako by jí přeskočily jiskry.</p>

<p>Rand bez přemýšlení usměrnil proud, s nímž byl stále spojen, a ona se náhle potácela a couvala s očima poplašeně rozšířenýma, jako by ji zatlačovala stěna ze vzduchu. Rand si uvědomil, že to také vzduch je. Dělal věci, aniž věděl, co vlastně dělá, mnohem častěji, než když to věděl. Ale pokud to aspoň jednou zvládl, obvykle si pamatoval, jak to zopakovat.</p>

<p>Neviditelná, posouvající se stěna vytvářela vlnky na koberci, dostala se k Berelaininu rouchu i botě, kterou při svlékání odhodil, a červené podnožce s otevřeným svazkem <emphasis>Historie Tearského Kamene </emphasis>od Ebana Vandese, a to vše tlačila stejně jako návštěvnici skoro až ke stěně, kde Berelain uvěznila. Dostatečně daleko od něj. Rand přerušil proud - když to dělal, tak na to dokázal myslet jen takhle - a už ani nepotřeboval štít udržovat sám. Chvíli studoval, co vlastně udělal, až si byl jist, že to dokáže provést znovu. Vypadalo to užitečně, zvláště ta pouta.</p>

<p>Berelain, s očima stále rozšířenýma, ohmatala třesoucíma se rukama své vězení. V obličeji byla bílá skoro jako její průsvitná košilka z bílého hedvábí. Stolička, bota i kniha jí ležely u nohou, zamotané v kusu oděvu.</p>

<p>„Jakkoliv toho lituji," řekl jí Rand, „už spolu nebudeme hovořit, pokud to nebude na veřejnosti, má paní." Opravdu toho litoval. Ať už byly její motivy jakékoliv, byla to nádherná žena. <emphasis>Ať shořím, </emphasis><emphasis>já </emphasis>jsem <emphasis>ale hlupák! </emphasis>Nebyl si jist, jak to myslel - zda pro to, že ji považoval za krasavici, nebo pro to, že ji posílá pryč. „Vlastně bude nejlepší, když si co nejdřív zařídíš cestu zpátky do Mayene. Slibuji ti, že Tear už Mayene obtěžovat nebude. Máš moje slovo." Byl to slib, který potrvá jen do jeho smrti, možná jen tak dlouho, dokud zůstane v Kameni, ale musel jí něco nabídnout. Obvaz na ránu, kterou utržila její pýcha, dar, kterým odvedl její pozornost od toho, jak je vyděšená.</p>

<p>Ale ona už svůj strach ovládala, přinejmenším navenek. Její výraz byl samá upřímnost a otevřenost, veškerá svůdnost zmizela. „Odpusť. Tohle jsem nezvládla. Nechtěla jsem tě urazit. U nás smí žena volně vyjádřit muži svou náklonnost, nebo on jí. Rande, musíš vědět, že jsi velice pohledný muž, vysoký a silný. To já bych musela být jako z kamene, kdybych to nepoznala a neobdivovala. Prosím, neposílej mne pryč. Budu tě prosit na kolenou, jestli budeš chtít." Ladně poklekla, jako při tanci. Navenek byla stále otevřená, vše přiznávala, ale na druhou stranu, v kleku se jí podařilo stáhnout již tak choulostivý kus oděvu o hodný kus dál, až opravdu hrozilo, že jí spadne. „Prosím, Rande."</p>

<p>I když byl Rand zahalen v prázdnotě, zíral na ni, byť to nemělo nic společného s její krásou či téměř úplnou nahotou. No, jen částečně. Kdyby byli obránci Kamene jen zpolovice tak odhodlaní jako tahle žena, zpolovice tak upření na svůj záměr, ani deset tisíc Aielů by Kámen nezdolalo.</p>

<p>„Jsem poctěn, má paní," řekl Rand diplomaticky. „Věř mi, že jsem. Ale to by k tobě nebylo poctivé. Nemůžu ti dát, co si zasloužíš." <emphasis>Ať si z toho vybere, co bude chtít.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Venku v temnotě zakokrhal kohout.</p>

<p>K Randovu překvapení se Berelain náhle podívala za něj a oči měla velké jako talíře. Ústa měla otevřená a štíhlý krk přiškrcený výkřikem, který však nikdy nevydá. Rand se otočil a do ruky mu opět vskočil červenožlutý meč.</p>

<p>Na druhé straně pokoje odráželo zrcadlo jeho obraz. Vysoký mladý muž s narudlými vlasy a šedýma očima, pouze v bílém lněném prádle, v ruce s mečem ukutým z ohně. Odraz vykročil ze zrcadla na koberec a zvedl meč.</p>

<p><emphasis>Já </emphasis>vážně <emphasis>zešílel. </emphasis>Ta myšlenka proplula na okraji prázdnoty. <emphasis>Ne! Ona to viděla. Je to skutečné.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Koutkem oka zachytil jakýsi pohyb po své levici. Stočil se dřív, než si to stačil promyslet, a švihl mečem nahoru v pohybu zvaném Měsíc stoupá nad hladinu. Čepel proťala postavu - jeho - sestupující ze zrcadla na zdi. Postava se zamihotala, rozpadla se jako prachová zrnka, chvíli se vznášela vzduchem a pak zmizela. Randův odraz se však vzápětí objevil v zrcadle znovu, ale tentokrát hned položil ruce na rám. Rand si uvědomoval pohyb ve všech zrcadlech v místnosti.</p>

<p>Zoufale bodl do zrcadla. Postříbřené sklo se roztříštilo, ale zdálo se, že jeho odraz se rozbil první. Rand měl dojem, že se mu v hlavě ozval vzdálený výkřik, jeho vlastní hlas zařval a umlkl. Každé zrcadlo v místnosti tiše vybuchlo a na koberec se sypalo sklo. Umírající křik se v jeho hlavě ozýval znovu a znovu, až mu z toho běhal mráz po zádech. Byl to jeho hlas. Bylo mu zatěžko uvěřit, že to nekřičí sám.</p>

<p>Otočil se k obrazu, jenž již ze zrcadla vylezl, jen tak tak včas, aby stačil odrazit útok. Otevíráním vějíře odrazil Kameny padající dolů horou. Postava odskočila, a Rand si náhle uvědomil, že není sama. I když zrcadla rozbil dost rychle, unikly z nich ještě další dva odrazy. Teď tu stály proti němu, tři kopie jeho samotného až po naběhlou jizvu na boku, všichni tři na něj hleděli s tvářemi pokřivenými nenávistí a opovržením a zvláštním hladem. Jen jejich oči byly prázdné, bez života. Než se stačil nadechnout, odrazy se na něj vrhly.</p>

<p>Rand ukročil a pořezal si nohy o střepy z rozbitého zrcadla. Stále ustupoval do boku, procházel šermiřskými figurami a snažil se čelit vždy jen jednomu útočníkovi najednou. Použil všechno, co ho kdy při jejich denních cvičeních Lan, Moirainin strážce, naučil o meči.</p>

<p>Kdyby ti tři bojovali společně a podporovali se navzájem, zemřel by hned v první minutě, ale oni bojovali každý sám za sebe, jako by ti ostatní neexistovali. Přesto nedokázal jejich čepel odrazit pokaždé. Ve chvilce mu po tváři, po hrudi i po pažích stékala krev. Stará rána se znovu otevřela a krev mu rudě potřísnila i spodky. Jeho protivníci měli jeho zručnost stejně jako jeho tvář, a byli tři na jednoho. Při boji převraceli židle i stolky. Nesmírně cenný porcelán Mořského národa se rozbíjel na koberci.</p>

<p>Cítil, jak ho opouštějí síly. Žádná z ran nebyla sama o sobě vážná, až na to staré zranění na boku, ale dohromady... Ani na okamžik ho nenapadlo zavolat si na pomoc Aiely stojící na druhé straně dveří. Silné stěny by umlčely i výkřik umírajícího. Ať už je třeba udělat cokoliv, musí to udělat sám. Bojoval zahalen v chladné, bezcitné prázdnotě, ale na její hranice škrábal strach jako větrem zmítané větve škrábající za noci na okno.</p>

<p>Jeho čepel proklouzla kolem nepřítelovy míříc na obličej těsně pod očima - nemohl si pomoci, aby sebou sám netrhl, byl to jeho obličej - a protivník ucouvl jen natolik, aby se vyhnul smrtící ráně. Z rány se vyvalila krev a zalila ústa a bradu tmavým karmínem, ale výraz na poničeném obličeji byl stále stejný a prázdné oči ani nemrkly. Odraz prahl po jeho smrti, jako hladovějící prahne po skývě chleba.</p>

<p><emphasis>Dokážu je zabít všechny? </emphasis>Všichni tři protivníci krváceli z ran, které se mu podařilo jim zasadit, ale je krvácení nijak nezpomalilo, kdežto jeho ano. Snažili se vyhnout jeho meči, ale zřejmě si neuvědomovali, že jsou zranění. <emphasis>Jestli vůbec jsou, </emphasis>pomyslel si ponuře. <emphasis>Světlo, jestli krvácejí, tak je možné je zranit! Musí být!</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Potřeboval chvilku oddychu, aby mohl popadnout dech, aby se sebral. Náhle od nich odskočil a překulil se přes postel. Spíš vycítil, než uviděl, čepele sekající do pokrývek, kdy ho jen tak tak minuly. Zapotácel se, přistál na nohou a zachytil se malého stolku, aby nabyl rovnováhu. Lesklá, stříbrem vykládaná zlatá miska na stole se zakymácela. Jeden z jeho dvojníků se vyšplhal na postel a cestou ostražitě odkopával husí peří. Meč držel připravený. Druzí dva postel obešli, aniž si všímali jeden druhého, pozornost cele upřenou na Randa. Oči se jim leskly jako sklo.</p>

<p>Rand se otřásl, když mu rukou, kterou měl položenou na stole, projela bolest. Jeho odraz, asi šest coulů vysoký, právě vytahoval mečík z rány. Pudově popadl postavičku dřív, než ho stačila bodnout znovu. Ta se v jeho sevření svíjela a cenila na něj zuby. Rand si uvědomil pohyb malých postaviček po celém pokoji. Desítky malých odrazů vycházely z leštěného stříbra. Ruka mu začínala tuhnout a chladnout, jako by mu ta věc vycucávala teplo z těla. Žár <emphasis>saidínu </emphasis>v něm zesílil, jeho proud mu naplnil hlavu a žár mu vtékal do ledové ruky.</p>

<p>Náhle malá postavička praskla jako bublina a on cítil, jak z té bubliny do něj cosi proudí, malá částečka ztracené síly. Škubl sebou, jak ho začaly zasypávat slabé údery životní síly.</p>

<p>Když zvedl hlavu - a zauvažoval, proč ještě není mrtvý - maličké odrazy, které předtím viděl, byly pryč. Ty tři velké tu stály a kymácely se, jako by to, že získal sílu, byla jejich ztráta. Ale když vzhlédl, postavy se narovnaly a vrhly se na něj, i když poněkud opatrněji.</p>

<p>Couval a horečnatě přemýšlel a odrážel střídavě všechny útočníky. Jestli bude pokračovat v boji jako doposud, dříve nebo později ho zabijí. Věděl to tak jistě, jako věděl, že krvácí. Ale ty odrazy něco spojovalo. Když pozřel ten malý - ta vzdálená myšlenka byla dost odpudivá, ale tak tomu bylo - nejenže to smetlo i ty ostatní, ale také to ovlivnilo větší odrazy, aspoň na chvíli. Kdyby dokázal to stejné s jedním z nich, mohlo by je to zničit všechny tři.</p>

<p>Z pouhého pomyšlení na to, že by je taky pozřel, se mu chtělo zvracet, ale na žádný jiný způsob nepřišel. <emphasis>Tak nevím. Jak jsem to udělal? Světlo, co jsem to udělal? </emphasis>Musí jednoho z nich chytit, alespoň se ho dotknout. Tím si byl jist. Ale jestli se pokusí dostat tak blízko, vrazí mu oni vmžiku všechny tři čepele do srdce. <emphasis>Odrazy. Nakolik to jsou ještě odrazy?</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Doufaje, že to není úplná hloupost - pokud ano, tak už jako by byl mrtvý - nechal svůj meč zmizet. Byl připraven ho okamžitě povolat zpátky, ale když čepel ukutá z ohně zhasla, ty ostatní také zmizely. Na okamžik měly tři kopie v obličeji vepsán zmatek. Ale než je stačil popadnout, skočily po něm a všichni čtyři dopadli na podlahu ve změti sápajících se končetin a váleli se po střepy pokrytém koberci.</p>

<p>Rand byl zmáčený potem. Údy mu až do morku kostí pronikala otupělost, až skoro necítil, jak se mu do těla zarývají střepy zrcadel a porcelánu. Prázdnotou, jež ho obklopovala, proběhlo něco podobného panice. Možná udělal osudovou chybu. Byli větší než ten, kterého pozřel, a sáli z něj víc tepla. A nejen tepla. Jak mu chladlo tělo, skelně šedé oči se upíraly do jeho a ubíraly mu život. S mrazivou jistotou poznal, že jestli zemře, nebude to konec zápasu. Ti tři se vrhnou na sebe, až zůstane jen jeden, a ten získá jeho život, jeho vzpomínky, <emphasis>stane </emphasis>se jím.</p>

<p>Umíněně bojoval dál, a čím byl slabší, tím víc se vzpíral. Přitáhl si <emphasis>saidín, </emphasis>snažil se naplnit jeho žárem. Dokonce i ta špína, z níž se mu obracel žaludek, byla vítaná, protože čím víc ji cítil, tím víc ho <emphasis>saidín </emphasis>zaplavoval. Jestli se jeho žaludek ještě může vzpírat, znamená to, že je stále naživu, a jestli je naživu, může bojovat. <emphasis>Ale jak? Jak? Co jsem udělal předtím? Saidín </emphasis>se jím hnal, až se zdálo, že jestli přežije útok, stejně ho pohltí jediná síla. <emphasis>Jak jsem to udělal? </emphasis>Ale mohl se jenom držet <emphasis>saidínu, </emphasis>snažit se... natahovat se... napínat se...</p>

<p>Jeden ze tří zmizel - Rand cítil, jak vklouzl do něj. Bylo to, jako by spadl z velké výšky na kamenitou zem - a pak druzí dva společně. Náraz ho odhodil na záda, kde zůstal ležet s pohledem upřeným na bíle omítnutý strop se zlacenými štuky. Ležel tu a těšil se z toho, že ještě dýchá.</p>

<p>Síla stále naplňovala každičkou škvírku jeho bytí. Chtěl vyvrhnout každý kousek jídla, které kdy snědl. A cítil se tak živý, že ve srovnání s tím byl život bez <emphasis>saidínu </emphasis>jen životem ve stínu. Cítil včelí vosk ze svic a olivový olej z lamp. Pod zády cítil každé vlákno koberce. Na těle cítil každou ránu, každé škrábnutí i modřinu. Ale držel se <emphasis>saidínu </emphasis>dál.</p>

<p>Jeden ze Zaprodanců se ho pokusil zabít. Nebo všichni dohromady. To muselo být ono, leda by byl sám Temný volný, v kterémžto případě by však nemusel čelit něčemu tak snadnému a jednoduchému. - A tak si podržel spojení s pravým zdrojem. <emphasis>Pokud jsem to neudělal já sám. Mohl bych nenávidět to, čím jsem, natolik, abych sám sebe pokusil zabít? Aniž bych o tom věděl? Světlo, musím se to naučit ovládat. Musím!</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Bolestivě se zvedl. Zanechávaje krvavé otisky na koberci, dokulhal ke stojanu, na němž spočíval <emphasis>Callandor. </emphasis>Byl pokryt krví ze stovek ran. Zvedl meč a jeho skleněná čepel zazářila, jak do něj proudila jediná síla. Meč, jenž není mečem. Ta čepel, na pohled skleněná, by snadno prosekla tu nejlepší ocel, přesto však <emphasis>Callandor </emphasis>nebyl mečem, ale pozůstatkem z věku pověstí, <emphasis>sa'angrialem. </emphasis>S pomocí jednoho z <emphasis>angrialů, </emphasis>těch několika málo kusů, o nichž se vědělo, že přežily válku Stínu i Rozbití světa, bylo možné usměrnit proud jediné síly, který by usměrňujícího bez pomoci <emphasis>angrialů </emphasis>spálil na popel. A s jedním z ještě vzácnějších <emphasis>sa'angrialů </emphasis>bylo možné usměrnit tolikrát víc jediné síly než s <emphasis>angrialem, </emphasis>jako byl rozdíl mezi usměrňováním s <emphasis>angrialem</emphasis><emphasis> </emphasis>a bez jeho pomoci. A <emphasis>Callandor, </emphasis>jejž mohl použít pouze muž, byl spojen s Drakem Znovuzrozeným skrze tři tisíce let pověstí a proroctví, a byl jedním z nejmocnějších <emphasis>sa'angrialů, </emphasis>jaké kdy byly vyrobeny. S <emphasis>Callandorem </emphasis>v rukou mohl jedinou ranou srovnat se zemí celé město. S <emphasis>Callandorem </emphasis>v rukou mohl čelit dokonce i jednomu ze Zaprodanců. <emphasis>Byli to oni. Museli to být oni.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Náhle si uvědomil, že Berelain zatím nevydala jediný zvuk. S obavami, že ji uvidí mrtvou, se obrátil.</p>

<p>Ta, stále klečíc, sebou trhla. Už si oblékla i svrchní roucho a držela si je u těla jako ocelovou zbroj, jako kamenné stěny. Ve tváři byla bílá jako sníh. Olízla si rty. „Který jsi..." Polkla a začala znovu. „Který...?" Větu však dokončit nedokázala.</p>

<p>„Já jsem jediný, který je," řekl mírně. „Ten, k němuž ses chovala, jako byste byli zasnoubení." Chtěl ji uklidnit, možná rozveselit - žena tak silná jako ona se určitě dokázala usmívat i tváří v tvář zakrvácenému muži - ale ona se předklonila a přitiskla tvář k podlaze.</p>

<p>„Pokorně se omlouvám, že jsem tě tak žalostně urazila, vznešený Draku." Její zadýchaný hlas zněl vskutku pokorně a vylekaně. Což jí rozhodně nebylo podobné. „Prosím tě, abys na tu urážku zapomněl a odpustil mi. Už tě nebudu obtěžovat. To přísahám, můj pane. Na jméno mé matky a pod Světlem, to přísahám."</p>

<p>Rand uvolnil zauzlený pramen. Neviditelná stěna, která ji zadržovala, se zachvěla, až se jí rozvlnilo roucho, a zmizela. „Není co odpouštět," řekl unaveně. Cítil se velice utahaný. „Odejdi s pokojem."</p>

<p>Berelain se váhavě narovnala, natáhla ruku a úlevou si vydechla, když se její ruka ničeho nedotkla. Zvedla si suknice a vydala se po skleněnými střepy posypaném koberci. Sklo jí křupalo pod aksamitovými střevíčky. U dveří se zastavila a s očividnou námahou se k němu obrátila. Nedokázala se mu podívat do očí. „Pošlu ti sem Aiely, jestli si přeješ. Mohla bych poslat i pro jednu z Aes Sedai, aby ti ošetřila rány."</p>

<p><emphasis>Teď by byla raději v jedné místnosti s myrddraalem nebo se samotným Temným, ale není žádná měkotina. </emphasis>„Děkuji," řekl tiše, „ale ne. Ocenil bych, kdybys nikomu neřekla, co se tu stalo. Alespoň zatím. Udělám, co je potřeba." Museli <emphasis>to být Zaprodanci.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„Jak pán Drak velí." Krátce se mu uklonila a odspěchala, možná se bála, že si to rozmyslí a odejít ji nenechá.</p>

<p>„Nebo možná sám Temný," řekl si Rand, když se za ní zavřely dveře.</p>

<p>Dokulhal k posteli, usadil se na truhlici stojící vedle a položil si <emphasis>Callandor </emphasis>na kolena. Zkrvavené ruce pak položil na zářící čepel. S <emphasis>Callandorem </emphasis>v rukou by se ho báli i Zaprodanci. Za chvíli si pošle pro Moirain, aby mu vyléčila rány. Za chvíli si promluví s Aiely venku a stane se znovu Drakem Znovuzrozeným. Ale zatím chtěl jenom sedět a vzpomínat na ovčáka jménem Rand al'Thor.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA TŘETÍ</strong></p>

<p><strong><emphasis>Úvahy</emphasis></strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>I přes tak časnou hodinu spěchala širokými chodbami Kamene spousta lidí, nevysychající pramínek mužů a žen v černé a zlaté sloužících Kamene či v livreji některého ze vznešených pánů. Tu a tam se objevil obránce, s obnaženou hlavou a beze zbraně, někteří dokonce s rozepnutými kabátci. Sloužící se Perrinovi a Faile krátce poklonili, pokud se k nim přiblížili, a pak spěchali dál. Většina vojáků sebou při setkání s nimi trhla. Někteří se škrobeně poklonili s rukou na srdci, ale všichni do jednoho zrychlili krok, jen aby už byli z jejich dosahu.</p>

<p>Zapálena byla jen jedna lampa ze tří nebo čtyř, co tu stály. V zešeřelých místech mezi vysokými stojany stíny rozmazávaly nástěnné koberce a halily stolice, které stály u zdi. Aspoň pro každého kromě Perrina. Jemu v těchto potemnělých místech zářily oči jako leštěné zlato. Šel rychle od lampy k lampě a zrak upíral dolů, dokud nebyl v jasném světle. Většina lidí v Kameni o jeho zvláštně zbarvených očích věděla. Nikdo z nich se o tom však samozřejmě nezmínil. Dokonce i Faile zřejmě přijala představu, že barva jeho očí je součástí spojení s Aes Sedai, něco, co prostě je, co je třeba přijmout a co se nikdy nevysvětluje. Přesto ho vždycky zamrazilo, kdykoliv si uvědomil, že někdo cizí vidí, jak mu oči ve tmě září. Když drželi jazyk za zuby, jejich mlčení jen zdůrazňovalo to, jak je jiný.</p>

<p>„Přál bych si, aby se na mě tak nekoukali," zamumlal si, když se jeden prošedivělý obránce, dvakrát tak starý jako byl Perrin, málem rozběhl, jen co kolem nich prošel. „Jako by se mě báli. Předtím to nedělali, ne takhle. Proč nejsou všichni tihle lidé v posteli?" Žena nesoucí mop a vědro sklonila hlavu, udělala pukrle a rychlými kroky spěchala dál se sklopenou hlavou.</p>

<p>Faile se do něj zavěsila a vzhlédla k němu. „Já bych řekla, že v této části Kamene nemají stráže co dělat, pokud nejsou ve službě. To je vhodná chvíle na to pomuchlovat se s komornou na pánově křesle a možná předstírat, že jsou sami pán a paní, když pravý pán s paní spí. Možná se bojí, že bys je mohl ohlásit. A sloužící dělají většinu práce v noci. Kdo by chtěl, aby se mu pletli pod nohy, zametali a umývali a leštili, ve dne?"</p>

<p>Perrin pochybovačně kývl. Předpokládal, že ona o těchhle věcech bude vědět z domu svého otce. Úspěšný obchodník nejspíš měl sloužící a stráže svých povozů. Aspoň nebyli tihle lidé vzhůru kvůli tomu, že by se jim stalo to, co jemu. Kdyby tomu bylo tak, už by všichni Kámen opustili a nejspíš by ještě hodně dlouho utíkali. Ale proč byl on cílem, zřejmě vybraným? Na setkání s Randem se sice netěšil, ale musel to vědět. Faile musela hodně natáhnout krok, aby mu stačila.</p>

<p>Přes všechnu svou nádheru, všechno to zlato, jemné řezby a intarzie, byl vnitřek Kamene navržen pro válku stejně jako venek. Na každé křižovatce chodeb byly ve stropě výklenky pro střelce ze zálohy. Na místech, odkud mohly pokrýt celou chodbu, se ve stěně otevíraly nikdy nepoužité střílny. Perrin s Faile šplhali po nekonečných úzkých točitých schodech. Všechny byly zabudovány do zdi nebo obestavěny a ústily do nich další střílny, z nichž bylo vidět na chodby dole. Nic z toho samozřejmě Aiely, prvního nepřítele, který se kdy dostal za vnější zdi, nezastavilo.</p>

<p>Jak tak klusali do schodů - Perrin si neuvědomil, že tak spěchají, a kdyby ho Faile nedržela za loket, běžel by ještě rychleji - ucítil závan starého potu a slabou nechutně sladkou voňavku, ale uvědomil si to jen někde v podvědomí. Byl cele zaujat tím, co hodlal říci Randovi. <emphasis>Proč ses mě pokoušel zabít? Copak už opravdu blázníš? </emphasis>Nebylo snadné položit tyhle otázky, a on nečekal snadné odpovědi.</p>

<p>Když vystoupili do velice šeré chodby téměř na vrcholku Kamene, Perrin najednou zjistil, že hledí na záda vznešeného pána a dvou osobních stráží šlechtice. Jedině obránci mohli v Kameni nosit zbroj, ale tihle tři měli u pasu meče. To ovšem nebylo neobvyklé, ale jejich přítomnost v těchto místech, na tomto poschodí, kdy upřeně hleděli do jasného světla na druhém konci chodby, rozhodně obvyklá nebyla. Světlo vycházelo z předpokoje komnat, které dostal Rand. Nebo si je zabral. Nebo ho do nich možná strčila Moirain.</p>

<p>Perrin s Faile se cestou po schodech nijak nenamáhali jít potichu, ale ti tři muži se tak soustředili na své pozorování, že si jich zpočátku nikdo nevšiml. Pak jeden ze strážných v modrém kabátci otočil hlavu, jako by ho chytala křeč do krku. Když je spatřil, spadla mu brada. Spolkl nadávku a otočil se k Perrinovi, přičemž vytáhl na dlaň oceli. Druhý strážný byl o zlomeček vteřiny pomalejší. Oba stáli napjatí a připravení, ale neklidně před Perrinem uhýbali očima. Vydávali nakyslý pach strachu. Stejně tak vznešený pán, i když on svůj strach ovládal.</p>

<p>Vznešený pán Torean, ve špičaté tmavé bradce měl bílé prameny a pohyboval se plavně jako při tanci na plese. Vytáhl si z rukávu příliš sladce navoněný kapesníček a oťukal si baňatý nos, který však rozhodně nevypadal moc velký ve srovnání s jeho ušima. Jemný hedvábný kabátec s červenými saténovými manžetami jen podtrhoval jeho obyčejný obličej. Prohlédl si Perrina, jenž byl jen v košili, a znovu si poťukal nos, než lehce sklonil hlavu. „Světlo na tě sviť," řekl zdvořile. Mrkl na Perrinovy žluté oči a uhnul pohledem, i když jeho výraz se nezměnil. „Doufám, že jsi v pořádku." Možná to řekl až příliš zdvořile.</p>

<p>Perrinovi na jeho tónu příliš nezáleželo, ale při pohledu na to, jak si Torean prohlíží Faile od hlavy k patě s náznakem ledabylého zájmu, zaťal pěsti. Nicméně se mu podařilo mluvit klidně. „Světlo na tě sviť, vznešený pane Toreane. Rád vidím, že pomáháš strážit pána Draka. Některým mužům tvého postavení by mohlo být nepříjemné, že tu je."</p>

<p>Toreanovi se zachvělo tenké obočí. „Proroctví bylo naplněno a Tear naplnil svou úlohu v tom proroctví. Možná Drak Znovuzrozený povede Tear k ještě větší slávě. Komu by to mohlo vadit? Ale je pozdě. Přeji dobrou noc." Znovu přejel pohledem Faile, našpulil rty a odešel jen trochu rychleji, než bylo nutné, dál od světla v předpokoji. Jeho osobní strážní šli těsně za ním jako dobře vycvičení psi.</p>

<p>„Nebylo nutný, aby ses choval hrubě," řekla Faile stísněným hlasem, když byl vznešený pán z doslechu. „Mluvils, jako by ti jazyk zamrzl v železo. Jestli tu chceš zůstat, měl by ses radši naučit s pány vycházet."</p>

<p>„Díval se na tebe, jako by tě chtěl houpat na kolenou. A tím nemyslím jako otec."</p>

<p>Faile si opovržlivě odfrkla. „On není první muž, co se na mě kdy podíval. Kdyby náhodou sebral odvahu a pokusil se o víc, klidně bych ho usadila pohledem. Stačí se trochu zamračit. Nepotřebuju, abys mluvil za mě, Perrine Aybaro." Přesto to neznělo úplně pohoršeně.</p>

<p>Perrin se poškrábal ve vousech a zadíval se za Toreanem. Sledoval, jak vznešený pán se svými strážnými v dálce zahýbá za roh. Uvažoval, jak to tairenští páni zvládají, aniž by se upotili k smrti. „Všimla sis, Faile? Ti jeho hlídací psi nesundali ruce z mečů, dokud nebyli na dobrých deset kroků od nás."</p>

<p>Faile se na něj zamračila, pak se zamračila směrem, kterým trojice zmizela, a pomalu kývla. „Máš pravdu. Tomu ale nerozumím. Sice se vám neklanějí a neutíkají před tebou a Matem tak jako před <emphasis>ním, </emphasis>ale chodí kolem vás přinejmenším stejně ostražitě jako kolem Aes Sedai."</p>

<p>„Možná být přítelem Draka Znovuzrozeného už není taková ochrana jako dřív."</p>

<p>Faile znovu nenavrhla, že odejdou, alespoň ne slovy, ale čišelo jí to z očí. Perrin měl větší úspěchy, když měl ignorovat nevyřčené návrhy než ty vyslovené.</p>

<p>Než dorazili na konec chodby, vyšla z jasného světla v předpokoji spěšně Berelain a oběma rukama si k tělu tiskla své tenké bílé roucho. Kdyby byla šla první z Mayene jenom o trochu rychleji, už by utíkala.</p>

<p>Aby ukázal Faile, že dokáže být dost zdvořilý, aby to vyhovovalo i jí, Perrin se rozmáchle uklonil tak, že by se vsadil, že ho ani Mat nepřetrumfne. Faile naproti tomu místo pukrlete jen sklonila hlavu a mírně ohnula koleno. Perrin si toho nevšímal. Berelain bez ohlédnutí spěchala dál a byla cítit strachem tak čirým a páchnoucím jako rána napadená snětí, až nakrčil nos. Vedle toho byl Toreanův strach ničím. Tohle byla naprostá panika spoutaná provazem napjatým k prasknutí. Perrin se pomalu narovnal a zadíval se za ní.</p>

<p>„Padla ti do oka?" zeptala se tiše Faile.</p>

<p>Perrin byl cele soustředěn na Berelain a uvažoval, co ji mohlo dohnat až tak daleko, takže promluvil bez nějakého přemýšlení. „Byla cítit -"</p>

<p>Dál v chodbě náhle vykročil z boční chodby Torean a popadl Berelain za paži. Řinul se z něj vodopád slov, ale Perrin rozeznal jen pár, něco o tom, že ve své pýše překročila hranici, a něco jiného, zřejmě jí navrhoval, že ji bude chránit. Její odpověď byla krátká, ostrá a ještě méně slyšitelná, podaná se zdviženou bradou. První z Mayene se vznešenému pánovi prudce vytrhla a odkráčela vzpřímená, a zřejmě se již více ovládala. Torean ji už už chtěl následovat, když si všiml, že ho Perrin pozoruje. Otřel si nos do kapesníku a zmizel v chodbě.</p>

<p>„Je mi jedno, jestli byla cítit třeba Ranní rosou," říkala temně Faile. „Tuhle nezajímá lov na medvěda, i když by se jeho kožešina skvěle vyjímala na zdi. Ta loví slunce."</p>

<p>Perrin se na ni poněkud zamračil. „Slunce? Medvěd? O čem to mluvíš?"</p>

<p>„Jdi si sám. Myslím, že si nakonec přece jen půjdu lehnout."</p>

<p>„Jestli chceš," řekl Perrin pomalu, „ale myslel jsem, že chceš taky zjistit, co se vlastně stalo."</p>

<p>„Myslím, že ne. Nebudu předstírat, že chci vidět... Randa... ne po tom, jak jsem se mu doteď vyhýbala. A zvlášť teď po tom rozhodně netoužím. Vy dva si nepochybně skvěle popovídáte i beze mě. Zvlášť jestli budete mít víno."</p>

<p>„Mluvíš nesmysly," zavrčel Perrin a prohrábl si vlasy. „Jestli chceš jít do postele, tak si jdi, ale já bych rád, abys taky jednou řekla něco, čemu budu rozumět."</p>

<p>Faile si ho dlouho pozorně prohlížela a pak se kousla do rtu. Perrin měl pocit, že se snaží potlačit smích. „Ó, Perrine, občas mám dojem, že nejvíc ze všeho se mi líbí tvoje nevinnost." Opravdu se jí v hlase ozýval stříbřitý smích. „Teď jdi za... za svým přítelem a ráno mi o tom povíš. Povíš mi, kolik budeš sám chtít." Stáhla si dolů jeho hlavu a lehce se mu v polibku otřela o rty, pak se rychle otočila a odběhla chodbou pryč.</p>

<p>Perrin za ní hleděl potřásaje hlavou, dokud nezabočila na schodiště. Po Toreanovi nebylo ani stopy. Občas měl Perrin dojem, že Faile mluví cizím jazykem. Nyní zamířil ke světlům.</p>

<p>Předpokoj byl vlastně kulatá komnata skoro třicet sáhů napříč. Z vysokého stropu viselo na zlatých řetězech sto pozlacených lustrů. Leštěné krevelové sloupy tvořily vnitřní prstenec a podlaha jako by byla z jediného ohromného kusu černého mramoru protkaného zlatem. Býval to předpokoj ke královským komnatám za dnů, kdy Tear míval krále, než Artuš Jestřábí křídlo spojil celé území od Páteře světa k Arythskému oceánu pod jediným králem. Když se říše Artuše Jestřábí křídlo, zhroutila, tairenští králové se již nevrátili a po tisíc let jedinými obyvateli těchto komnat byly myši cupitající prachem. Žádný ze vznešených pánů nikdy nezískal tolik moci, aby se odvážil tyto komnaty zabrat pro sebe.</p>

<p>Uprostřed místnosti stálo v kruhu padesát obránců. Záda měli rovná, kyrysy a podšité přilbice lesklé, oštěpy nakloněné všechny ve stejném úhlu. Jelikož viděli do všech stran, mělo se za to, že zabrání každému vetřelci dostat se k současnému pánu Kamene. Jejich velitel, kapitán podle dvou krátkých bílých per na přílbě, se držel jen o maličko méně ztuhle. Stál s jednou rukou na jílci meče a druhou opřenou v bok, domýšlivý na svou funkci. Všichni obránci byli cítit strachem a nejistotou jako muži, kteří žijí pod padajícím útesem, a téměř se jim podařilo přesvědčit se, že nikdy nespadne. Alespoň ne dnes v noci. Ne v příští hodině.</p>

<p>Perrin prošel kolem nich a cvakání jeho podpatků vytvářelo ozvěnu. Důstojník k němu vykročil, ale když se Perrin nezastavil, aby se nechal vyslechnout, zaváhal. Důstojník samozřejmě dobře věděl, kdo Perrin je. Přinejmenším věděl tolik co všichni Tairenové. Že putuje ve společnosti Aes Sedai, že je přítel pána Draka. Že to rozhodně není muž, jemuž by se mohl jen tak postavit pouhý důstojník obránců Kamene. Ten měl sice zřejmý úkol strážit odpočinek pána Draka, ale i když to nejspíš nepřiznal dokonce ani sám sobě, důstojník musel vědět, že je se svou chrabrou ukázkou leštěného brnění právě jen tím leštěným brněním. Skutečnými strážemi byli ti, s kým se Perrin setkal, když zašel za sloupy a přiblížil se ke dveřím do Randova pokoje.</p>

<p>Postavy seděly tak nehybně za sloupy, až se zdálo, že s kamenem splynuly, i když jejich kabátce a spodky - v odstínech šedé a hnědé namíchaných tak, aby dokázaly splynout s Pustinou - byly jasně vidět v okamžiku, kdy se pohnuly. Šest Děv oštěpu, aielských žen, které se dobrovolně rozhodly pro život válečníka, proplulo mezi ním a dveřmi v měkkých, zašněrovaných botách ke kolenům. Na ženy byly dost vysoké, nejvyšší byla jen o necelou dlaň menší než Perrin, opálené, s nakrátko zastřiženými vlasy plavé či rusé nebo něco mezi tím. Dvě držely zakřivené rohovinové luky s nasazenými šípy, i když luky zatím nenatáhly. Ostatní měly malé kůží potažené štíty a každá tři či čtyři oštěpy - krátké, ale s hlavicí dost dlouhou, aby člověka probodla a ještě coul přebyl.</p>

<p>„Nemyslím, že tě můžu pustit dál," řekla žena s vlasy barvy plamene a usmála se, aby svým slovům ubrala na ostrosti. Aielové se neusmívali tolik jako ostatní lidé, vlastně vůbec navenek příliš emocí neukazovali. „Myslím, že dnes v noci nechce nikoho vidět."</p>

<p>„Jdu dál, Bain." Nevšímaje si jejích oštěpů ji Perrin uchopil za paže. Od té chvíle bylo nemožné si oštěpů nevšímat, neboť se jí podařilo přitisknout mu jeden hrot tvrdě ze strany ke krku. A vzápětí mu o něco světlejší žena jménem Chiad namířila jedním ze svých oštěpů na druhou stranu krku, jako by ženy chtěly, aby se jejich oštěpy setkaly někde uprostřed jeho krku. Druhé ženy se jen dívaly. Byly si jisty, že Bain s Chiad zvládnou, co bude třeba. Perrin přesto dělal, co mohl. „Nemám čas se tu s váma dohadovat. Pokud se pamatuju, tak stejně neposloucháte, co vám lidi říkají. Jdu dovnitř." Co nejjemněji zvedl Bain a postavil ji stranou.</p>

<p>Chiad stačilo, aby se nadechla, a tekla by krev, jak mu tiskla oštěp ke kůži, ale Bain jen poplašeně rozevřela tmavomodré oči, odtáhla svůj oštěp a usmála se. „Nechtěl by ses naučit hru, co se jmenuje Dívčina hubička, Perrine? Myslím, že bys ji hrál skvěle. Aspoň by ses něco naučil." Jedna z ostatních Aielanek se zasmála nahlas. Chiad konečně také dala oštěp pryč.</p>

<p>Perrin se zhluboka nadechl a doufal, že si nevšimnou, že je to poprvé od chvíle, kdy se ho dotkly jejich oštěpy. Aielanky si však nezahalily tváře - svoje <emphasis>šufy </emphasis>měly omotané kolem krku jako tmavé šátky - ale nevěděl, jestli to Aielové dělají předtím, než zabijí. Věděl jen, že u nich zahalená tvář znamená, že jsou připraveni zabíjet.</p>

<p>„Možná jindy," odvětil zdvořile. Všechny Aielanky se zubily, jako by Bain řekla něco směšného, a to, že její vtip nepochopil, bylo jeho součástí. Tom měl pravdu. Muž by se klidně mohl zbláznit, kdyby se snažil porozumět ženám jakékoliv národnosti a stáří. Tak to Tom říkal.</p>

<p>Když Perrin natáhl ruku ke klice ve tvaru zlatého lva na zadních nohou, Bain dodala:</p>

<p>„Padne to na tvou hlavu. On už vyhodil někoho, koho by většina mužů považovala za mnohem lepší společnost, než jsi ty."</p>

<p><emphasis>Jistě, </emphasis>řekl si Perrin otevíraje dveře, <emphasis>Berelain. Vycházela odsud. Dneska </emphasis>v <emphasis>noci se všechno točí kolem </emphasis><emphasis>– </emphasis></p>

<p>Jakmile spatřil pokoj, první z Mayene se mu úplně vykouřila z hlavy. Na stěnách visela rozbitá zrcadla a všude na podlaze byly střepy skla i porcelánu a peří z rozsekaných matrací. Mezi převrácenými židlemi a lavicemi se válely otevřené knihy. A Rand seděl na podlaze u nohou postele, zhrouceně se opíral o její čelo, oči měl zavřené a ruce bezvládně položené na <emphasis>Callandoru, </emphasis>který měl na kolenou. Vypadal, jako by se vykoupal v krvi.</p>

<p>„Sežeňte Moirain!" štěkl Perrin na Aielanky. Byl Rand ještě naživu? Pokud byl, potřeboval léčení Aes Sedai, aby tak zůstal. „Řekněte jí, ať si pospíší!" Zaslechl za sebou zalapání po dechu a pak dupot běžících nohou.</p>

<p>Rand zvedl hlavu. Obličej měl jako masku zasychající krve. „Zavři dveře."</p>

<p>„Moirain tu bude za chvíli, Rande. Klidně odpočívej. Ona -"</p>

<p>„Zavři dveře, Perrine."</p>

<p>Aielanky si cosi mumlaly a mračily se, ale vycouvaly. Perrin zavřel dveře, čímž zarazil otázky, které křičel důstojník s bílým peřím.</p>

<p>Cestou přes pokoj k Randovi křupalo Perrinovi pod nohama sklo. Utrhl kus z již tak ošklivě rozsekaného prostěradla, smotal ho a přitiskl Randovi na ránu na boku. Rand při tom pevněji sevřel průsvitný meč, pak tlak uvolnil. Krev plátnem prosákla téměř vzápětí. Rand byl od hlavy k patě pokrytý sečnými ranami a škrábanci a v mnoha z nich se třpytily skleněné střepy. Perrin bezmocně pokrčil rameny. Nevěděl, co dělat dál. Mohl jen čekat na Moirain.</p>

<p>„Cos to, pod Světlem, zkoušel, Rande? Vypadáš, jako by ses pokusil sám sebe stáhnout z kůže. A mě jsi skoro zabil taky." Na chvíli měl dojem, že Rand neodpoví.</p>

<p>„Já ne," pronesl Rand nakonec téměř šeptem. „Jeden ze Zaprodanců."</p>

<p>Perrin se snažil uvolnit svaly, o nichž netušil, že je napíná. Částečně uspěl. Zmínil se o Zaprodancích Faile, a to dost důrazně, ale většinou se snažil nemyslet na to, co by mohli Zaprodanci udělat, kdyby zjistili, kde se Rand nachází. Kdyby jeden z nich dokázal svrhnout Draka Znovuzrozeného, získal by vysoké postavení nad ostatními, až by se Temný osvobodil. Temný by potom byl volný a Poslední bitva by byla prohrána dřív, než by k ní vůbec došlo.</p>

<p>„Jsi si jistý?" zeptal se stejně tiše.</p>

<p>„Musí to tak být, Perrine. Musí."</p>

<p>„Jestli šel jeden z nich po mně stejně jako po tobě...? Kde je Mat, Rande? Kdyby byl naživu a prošel tím, čím ty, napadlo by ho totéž, co mě. Žes to byl ty. Už by tady byl, aby ti vynadal."</p>

<p>„Nebo by seděl na koni na půl cestě k městské bráně." Rand se pokusil vsedě narovnat. Koláče zaschlé krve mu popraskaly a po hrudi a ramenou mu začala téci čerstvá krev. „Jestli je mrtvý, Perrine, tak by ses měl dostat co nejdál ode mě. Myslím, že v tom s Loialem máte pravdu." - Odmlčel se a prohlížel si Perrina. „Vy s Matem si musíte přát, abych se já nikdy nenarodil. Nebo aspoň abychom se nikdy nesetkali."</p>

<p>Nemělo smysl chodit Mata hledat. Pokud se mu něco stalo, bylo teď už po všem a nedalo se s tím nic dělat. A Perrin měl pocit, že jeho narychlo vyrobený obvaz, který Randovi tiskl k boku, je to jediné, co ho udrží naživu do té doby, než dorazí Moirain. „Tobě je asi jedno, jestli odešel. Ať shořím, on je taky důležitý. Co budeš dělat, jestli je pryč? Nebo mrtvý, Světlo dej, ať to není pravda."</p>

<p>„To, co čekají nejmíň." Randovy oči vypadaly jako ranní mlha zakrývající úsvit, byly modrošedé a horečnatě zářily. V hlase se mu ozývalo ostří. „To hodlám udělat v každém případě. To, co <emphasis>všichni </emphasis>čekají nejmíň."</p>

<p>Perrin se pomalu nadechl. Rand měl právo na to, aby mu povolily nervy. Rozhodně to nebyla známka nastávajícího šílenství. Musím přestat čekat na to, až nějaké uvidím, řekl si Perrin. Ty se objeví brzy a čekat na ně nepomůže ničemu, jen budeš mít pořád stažený žaludek. „A to je co?" zeptal se tiše.</p>

<p>Rand zavřel oči. „Já jenom vím, že je musím překvapit. Všechny musím překvapit," mumlal ohnivě.</p>

<p>Otevřely se dveře a dovnitř vstoupil vysoký Aiel s narezlými vlasy lehce protkanými stříbrem. Za ním kýval hlavou jakýsi tairenský důstojník s péry na přilbici, jak se dohadoval s Děvami. Když Bain dveře zavřela, ještě cosi namítal.</p>

<p>Rhuark přelétl pokoj pohledem pronikavých modrých očí, jako by čekal, že za závěsy či převrácenými křesly by se mohl skrývat nepřítel. Náčelník kmene Taardad Aielů u sebe neměl až na nůž s těžkou čepelí u pasu žádnou viditelnou zbraň, ale nesl se s důstojností a sebedůvěrou, klidně a přesto jistě, jako by měl vedle nože další zbraně. <emphasis>Šufu </emphasis>měl shrnutou na ramena. Každý, kdo o Aielech aspoň něco věděl, se měl před nimi na pozoru pokaždé, když u sebe měli látku, jíž si mohli zahalit obličej.</p>

<p>„Ten tairenský hlupák tam venku poslal zprávu svému veliteli, že se tu něco stalo," řekl Rhuark, „a zprávy už rostou jako mech v hluboké jeskyni. Vykládá se všechno možné od toho, že se tě snaží zabít Bílá věž, až po to, žes tady v pokoji vybojoval Poslední bitvu." Perrin otevřel ústa, ale Rhuark zvedl ruku a zarazil ho. „Náhodou jsem potkal Berelain a ona se tvářila, jako by jí oznámili den, kdy zemře, a ta mi řekla pravdu. A teď to vypadá, že to tak opravdu bylo, i když jsem o ní pochyboval."</p>

<p>„Poslal jsem pro Moirain," řekl Perrin. Rhuark kývl. Ovšem, Děvy mu sdělily všechno, co věděly samy.</p>

<p>Rand se bolestně uchechtl. „Říkal jsem jí, aby držela pusu zavřenou. Pán Drak zřejmě v Mayene nevládne." Byl zřejmě suše pobaven.</p>

<p>„Mám dcery starší než ta mladá žena," prohodil Rhuark. „Myslím, že nikomu jinému to nepoví. Myslím, že by na to, co se dneska v noci stalo, nejraději ze všeho zapomněla."</p>

<p>„A já bych ráda věděla, co se stalo," ozvala se Moirain a vplula do pokoje. Byť byla útlá a Rhuark byl o tolik vyšší, stejně jako muž, jenž ji následoval - Lan, její strážce - místnost ihned ovládla ona. Musela běžet, aby sem stačila dorazit tak brzo, ale teď byla klidná jako zamrzlé jezero. Muselo by se stát opravdu něco hrozného, aby to narušilo Moiraininu chladnou vyrovnanost. Její roucho z modrého hedvábí mělo vysoký límeček a rukávce prolamované tmavším sametem, ale horko a vysoká vzdušná vlhkost na ni zřejmě neměly vliv. Na čele měla na jemném zlatém řetízku, upevněném v tmavých vlasech, pověšen malý modrý kamínek, jenž se ve světle blýskal a zdůrazňoval, že není ani trochu zpocená.</p>

<p>Jako vždy, když se ti dva potkali, ledově modré pohledy Lana a Rhuarka málem vykřesávaly jiskry. Lan měl tmavé vlasy, na skráních prokvetlé, stažené spletenou koženou šňůrkou a obličej měl hranatý, bradu ostrou a meč u pasu jako by byl součástí jeho těla. Perrin si nebyl jist, který z těch dvou mužů je nebezpečnější, ale rozdíl byl podle něj tak malý, že by to ani myš nenakrmilo.</p>

<p>Strážce stočil oči k Randovi. „Myslel jsem, že jsi už dost starý na to, aby ses dokázal oholit, aniž by ti někdo musel vést ruku."</p>

<p>Rhuark se usmál, jen slabě, ale bylo to poprvé, co u něj Perrin tento výraz v Lanově přítomnosti zahlédl. „Je ještě mladý. Naučí se to."</p>

<p>Lan se ohlédl na Aielana a jeho úsměv opětoval, i když stejně slabě.</p>

<p>Moirain oběma mužům věnovala krátký zničující pohled. Cestu přes koberec si sice nijak zvlášť nevybírala, ale měla tak lehký krok a suknice si držela zdvižené tak obratně, že jí pod střevíčky nekřupl jediný skleněný střep. Očima přelétla celou komnatu a všimla si každé i sebemenší podrobnosti, tím si byl Perrin jist. Aes Sedai si chvíli prohlížela i jej - nepodíval se jí do očí, protože toho o něm věděla příliš, aby se mu to líbilo - ale hned se vrhla na Randa jako tichá, hedvábná lavina, ledová a neúprosná. Perrin spustil ruku a uhnul jí z cesty. Látka prosáknutá krví zůstala Randovi přilepená k boku, jak ji tam držela zasychající krev. Randovi po celém těle zasychala krev v černých šmouhách a koláčích. Střepy skla, které měl stále zabodané do kůže, se ve světle lamp třpytily. Moirain se konečky prstů dotkla krví nasáknuté látky, ale pak ruku odtáhla, jako by se rozhodla, že se pod látku přece jen nepodívá. Perrin uvažoval, jak se Aes Sedai vůbec dokáže na Randa podívat, aby ani soucitně nepřimhouřila oči, ale její klidný výraz se nezměnil. Byla cítit růžovým mýdlem.</p>

<p>„Aspoň žiješ." V jejím hlase se v té chvíli ozýval melodický, mrazivý, rozhněvaný podtón. „Tohle teď může počkat. Pokus se dotknout pravého zdroje."</p>

<p>„Proč?" zeptal se Rand ostražitě. „Sám sebe vyléčit nemůžu, i kdybych věděl, jak na to. To nikdo nemůže. Tolik toho vím."</p>

<p>Na okamžíček se zdálo, že Moirain přece jen vybuchne, ať už to bylo jakkoliv zvláštní, ale ona se vzápětí nadechla a znovu ji halil takový klid, že ho nemohlo nic narušit. „Jen část síly k léčení pochází od léčitele. Síla může nahradit to, co pochází od léčeného. Bez ní bys zítra jenom bezvládně ležel, a možná i pozítří. A teď, jestli můžeš, natáhni se pro sílu, ale nic s ní nedělej. Jen ji podrž. Jestli budeš muset, tak použij tohle." Ani se nemusela moc shýbat, aby dosáhla na <emphasis>Callandor.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Rand jí vytáhl meč zpod ruky. „Říkáš, že ji mám jenom podržet." Znělo to, jako by se chtěl rozesmát nahlas. „No dobře."</p>

<p>Perrin si vůbec nevšiml, že by se něco stalo, tedy ne že by to čekal. Rand tam seděl jako někdo, kdo přežil prohranou bitvu, a díval se na Moirain. Ta ani nemrkla. Dvakrát si nepřítomně zamnula ruce.</p>

<p>Rand si po chvíli povzdechl. „Nedokážu se dotknout ani prázdnoty. Nějak se nemůžu soustředit." Rychle se zazubil, což mělo za následek, že mu zaschlý koláč krve na obličeji popraskal. „Nevím proč." Kolem levého oka mu začal stékat další silný pramínek krve.</p>

<p>„Takže to udělám, jako to dělávám vždycky," řekla Moirain a uchopila Randovu hlavu do dlaní, nestarajíc se o to, že se umaže od krve.</p>

<p>Rand se s výkřikem vymrštil na nohy, jako by mu někdo násilím vymáčkl polovinu vzduchu z plic, a prohnul se v zádech tak, že se jí málem vytrhl ze sevření. Mávl rukou s roztaženými prsty tolik ohnutými dozadu, až se zdálo, že si je musí zlomit. Druhou rukou tiskl jílec <emphasis>Callandoru </emphasis>a svaly se mu viditelně zkroutily v křeči. Odpadávaly z něj tmavé šupiny uschlé krve a o truhlici a podlahu zazvonily střepy skla, jak je vytlačovaly uzavírající se rány, když se rychle hojily.</p>

<p>Perrin se otřásl, jako by kolem něj zuřila vichřice. Už léčení viděl, i víc, léčení mnohem horších zranění, ale nikdy se mu nelíbilo, když se musel dívat, jak je používána jediná síla, když vůbec věděl, že je používána. Do duše se mu dávno předtím, než potkal Moirain, vtiskly příběhy, které o Aes Sedai vyprávívali kupecké stráže a vozkové. Z Rhuarka bylo ostře cítit jeho znepokojení. Jen Lan to bral věcně. Lan a Moirain.</p>

<p>Léčení skončilo téměř vzápětí, co začalo. Moirain odtáhla ruce a Rand se zhroutil a zachytil se sloupku postele, aby se vůbec udržel na nohou. Bylo těžké poznat, zda pevněji svírá sloupek postele či <emphasis>Ca</emphasis><emphasis>l</emphasis><emphasis>landor. </emphasis>Když se mu Moirain pokusila meč vzít, aby jej vrátila do zdobeného stojanu u stěny, pevně, dokonce hrubě, jí ho vytrhl.</p>

<p>Moirain na chvíli stiskla rty, ale spokojila se s tím, že mu z boku sundala zakrvácenou látku a otřela jí okolní krvavé šmouhy. Stará rána byla opět překryta křehkou vazivovou tkání. Ostatní zranění byla prostě pryč. Většina zaschlé krve, která Randa pokrývala, docela dobře nemusela být jeho.</p>

<p>Moirain se zamračila. „Pořád nereaguje," zamumlala si napůl pro sebe. „Nechce se úplně vyléčit."</p>

<p>„Tak je to ta, co mě zabije, že?" zeptal se jí Rand tiše, a pak ocitoval: „,Jeho krev na skaliscích Shayol Ghulu, omytá Stínem, oběť za spasení lidí.'"</p>

<p>„Moc čteš," řekla mu ostře, „a málo z toho chápeš."</p>

<p>„A ty tomu rozumíš líp? Jestli ano, tak mi to vysvětli."</p>

<p>„On se jenom snaží najít vlastní cestu," ozval se nečekaně Lan. „Nikdo by se nechtěl hnát slepě kupředu, když ví, že tam někde číhá útes."</p>

<p>Perrin sebou překvapeně trhl. Lan skoro vždy s Moirain souhlasil, přinejmenším vždy, když byl někdo na doslech. S Randem však strávil hodně času, když cvičili s mečem.</p>

<p>Moirain se v tmavých očích zablesklo, ale řekla jen: „Musí do postele. Požádej, prosím, aby přinesli vodu na mytí a připravili jinou ložnici. Tuhle bude třeba řádně uklidit a donést nové matrace." Lan kývl a na chvíli vyšel ke dveřím do předpokoje, kde tiše předal Moiraininy příkazy.</p>

<p>„Vyspím se tady, Moirain." Rand pustil sloupek a s námahou se narovnal, přičemž <emphasis>Callandor </emphasis>opřel špičkou o koberec a oběma rukama spočinul na jílci. Pokud se o meč trochu opíral, nebylo to vidět. „Už se nenechám odnikud vyhnat. Ani z postele ne."</p>

<p>„<emphasis>Tai'shar Manetheren," </emphasis>pronesl tiše Lan.</p>

<p>Tentokrát sebou trhl Rhuark, ale pokud Moirain zaslechla, jak strážce Randa chválí, nedala to najevo. Dívala se nyní upřeně na Randa. Obličej měla zcela hladký, bez vrásek, ale její oči metaly blesky. Rand se šibalsky usmíval, jako by čekal, co Aes Sedai zkusí dál.</p>

<p>Perrin se začal nenápadně sunout ke dveřím. Jestli dojde ke střetu vůlí Randa a Aes Sedai, rozhodně u toho nechtěl být. Lanovi na tom zřejmě nezáleželo, i když to bylo těžké poznat, neboť se mu nějak dařilo stát vzpřímeně a zároveň se hrbit. Buď se nudil až k smrti, nebo byl připraven okamžitě tasit meč, z jeho chování se to prostě nedalo poznat. Rhuark se tvářil i stál obdobně, ale také se ohlížel ke dveřím.</p>

<p>„Zůstaňte, kde jste!" Moirain sice ani na chvíli neodtrhla zrak od Randa a rukou mávla tak, že ukazovala někam mezi Perrina a Rhuarka, ale Perrin se stejně okamžitě zarazil. Rhuark pokrčil rameny a zkřížil paže na prsou.</p>

<p>„Umínění muži," zavrčela Moirain. Tentokrát tím myslela Randa. „No dobře. Jestli tam chceš stát, dokud se nezhroutíš, tak můžeš tu dobu, než upadneš na břicho, využít k tomu, abys mi řekl, co se tu stalo. Nemohu tě učit, ale jestli mi to povíš, možná poznám, cos udělal špatně. Není to sice moc pravděpodobné, ale třeba to poznám." Její hlas získal ostří. „Musíš se to naučit ovládat, a nemyslím tím jen kvůli takovýmto věcem. Jestli se nenaučíš sílu zvládat, zabije tě. To víš sám. Řekla jsem ti to už mockrát. Musíš se to naučit sám. Musíš to v sobě najít."</p>

<p>„Nečekal jsem, že to přežiju," prohodil Rand suše. Moirain otevřela ústa, ale on pokračoval. „Copak si myslíš, že bych mohl usměrňovat a nevědět to? Neudělal jsem to ve spánku. Tohle se děje, když jsem vzhůru." Zapotácel se, ale zachytil se meče.</p>

<p>„Ani ty bys ve spánku nemohl usměrňovat jiné prameny než ducha," odtušila Moirain chladně, „a tohle se duchem udělat nedá. Chtěla jsem se tě zeptat, co se <emphasis>opravdu </emphasis>stalo."</p>

<p>Když Rand vyprávěl svůj příběh, Perrin cítil, jak se mu ježí vlasy. Jeho zážitek se sekerou byl už tak dost ošklivý, ale sekera aspoň byla něco pevného, něco skutečného. Když na vás ale ze zrcadel vyskáčou vaše vlastní odrazy... Nepřítomně přešlápl ve snaze nestát na střepech skla.</p>

<p>Rand se po chvíli začal ohlížet na truhlici, vždycky jen mrkl přes rameno, jako by nechtěl, aby si toho někdo všiml. Po chvíli se kousky postříbřeného skla, ležící na truhlici, pohnuly a sklouzly na koberec, jako by je tam smetla neviditelná ruka. Rand si vyměnil pohled s Moirain, pak se na truhlici pomalu posadil a pokračoval ve vyprávění. Perrin si nebyl jist, kdo z nich víko truhlice očistil. O Berelain nebyla v příběhu ani zmínka.</p>

<p>„Musel to být jeden ze Zaprodanců," dokončil Rand svůj příběh. „Možná Sammael. Říkalas přece, že je v Illianu. Leda by byl jeden z nich v Tearu. Dokázal by Sammael dosáhnout z Illianu do Kamene?"</p>

<p>„Ne, dokonce i kdyby <emphasis>Callandor </emphasis>třímal <emphasis>on," </emphasis>ujistila ho Moirain. „Existují jistá omezení. Sammael je jen obyčejný muž, ne Temný."</p>

<p>Jen obyčejný muž? To není moc dobrý popis, pomyslel si Perrin. Muž, který dokázal usměrňovat, ale kupodivu z toho nezešílel. Aspoň zatím ne, pokud bylo známo. Muž možná stejně silný jako Rand, ale kde se Rand snažil učit, tam znal Sammael každý trik a možnosti svého nadání. Muž, který strávil tři tisíce let lapený ve věznici Temného, muž, který přešel ke Stínu ze své vlastní vůle. Ne. „Jen obyčejný muž" Sammaela ani zdaleka nevystihovalo, ani žádného jiného ze Zaprodanců.</p>

<p>„Takže je jeden z nich tady. Ve městě." Rand sklonil hlavu na zápěstí, ale okamžitě se narovnal a zamračil se na přítomné. „Nenechám se zase vyhnat. Teď budu já honicí pes. Já ho - nebo ji - najdu a -"</p>

<p>„To nebyl nikdo ze Zaprodanců," zarazila ho Moirain. „Aspoň si to myslím. Bylo to příliš prosté. A příliš složité."</p>

<p>Rand promluvil ovládaným hlasem. „Už žádné hádanky, Moirain. Jestli to nebyl Zaprodanec, tak kdo? Nebo co?"</p>

<p>Tvář Aes Sedai klidně mohla být kovadlinou, tak tvrdý měla výraz, ale teď přece jen zaváhala. Nedalo se poznat, zda si není jistá odpovědí, nebo zda se rozhoduje, kolik toho prozradit.</p>

<p>„Jak zámky držící Temného ve věznici povolují," - začala po chvíli, „může být nevyhnutelné, že unikne jeho... nakažlivina... i když je on sám stále zavřený. Jako když z něčeho, co hnije na dně rybníka, unikají bubliny. Ale tyhle bubliny proplouvají vzorem, až se napojí k nějakému vláknu a prasknou."</p>

<p>„Světlo!" Perrinovi to uniklo dřív, než stačil zavřít ústa. Moirain se na něj podívala. „Chceš říct, že to, co se stalo... stalo Randovi, se teď bude stávat každýmu?"</p>

<p>„Každému ne. Aspoň prozatím. Zpočátku to, myslím, bude jenom tu a tam nějaká bublina, která proklouzne prasklinami, k nimž se Temný dostane. Ale později, kdo ví? A právě tak jako <emphasis>ta'veren </emphasis>ohýbají ostatní vlákna ve vzoru kolem sebe, tak myslím, že právě <emphasis>ta'veren </emphasis>budou přitahovat tyhle bubliny silněji než ostatní." Z jejího výrazu bylo patrné, že Rand není jediný, kdo může čekat oživlé noční můry. Krátce se usmála, ale ten úsměv zmizel příliš brzy, aby si byl Perrin jist, že jej opravdu viděl, ale naznačoval, že jestli Perrin si přeje, může si svá tajemství nechat pro sebe. Moirain však věděla. „Ale bojím se, že v následujících měsících - letech, pokud budeme mít štěstí a vydrží tak dlouho - uvidí hodně lidí věci, z nichž jim zbělejí vlasy, pokud je přežijí."</p>

<p>„Mat," řekl Rand. „Nevíš, jestli je...? Je...?"</p>

<p>„Brzy to poznám," opáčila Moirain klidně. „Co se stalo nelze odestát, ale můžeme doufat." I přes její vyrovnaný tón z ní bylo cítit znepokojení, dokud nepromluvil Rhuark.</p>

<p>„Je jistě naprosto v pořádku. Aspoň byl. Zahlédl jsem ho cestou sem."</p>

<p>„A kam šel?" zeptala se Moirain břitce.</p>

<p>„Zřejmě mířil do obydlí sloužících," sdělil jí Aielan. Věděl, že oni tři jsou <emphasis>ta'veren, </emphasis>i když toho jinak možná nevěděl tolik, kolik si myslel, že ví, a Mata znal dost dobře, aby připojil: „Ne do stájí, Aes Sedai. Na druhou stranu, k řece. A v přístavišti Kamene nekotví žádné čluny." U slov jako „přístaviště" a „čluny" ani neškobrtl, jako to činila většina Aielů, i když v Pustině takové věci existovaly pouze ve vyprávění.</p>

<p>Moirain kývla, jako by nic jiného nečekala. Perrin potřásl hlavou. Byla tak zvyklá skrývat myšlenky, že to zjevně dělala už jen ze zvyku.</p>

<p>Náhle se rozlétly dveře a do místnosti vklouzly Bain a Chiad, avšak bez oštěpů. Bain nesla velkou bílou mísu a baňatý džbán, z něhož stoupala rozplývající se pára. Chiad měla pod rukou složené ručníky.</p>

<p>„Proč to nesete vy?" chtěla vědět Moirain.</p>

<p>Chiad pokrčila rameny. „Ona sem odmítá vstoupit."</p>

<p>Rand vyprskl smíchy. „Dokonce i sloužící jsou natolik chytří, aby se ode mě drželi dál. Někam to položte."</p>

<p>„Ubíhá ti čas, Rande," řekla Moirain. „Tairenové si na tebe jistým způsobem začínají zvykat, a toho, co je ti známé, se nikdy nebojíš tolik jako neznámého. Kolik týdnů, či dní, potrvá, než se tě někdo pokusí střelit šípem do zad, nebo ti otrávit jídlo? Jak dlouho potrvá, než udeří některý ze Zaprodanců, nebo než vzorem proklouzne další bublina?"</p>

<p>„Nesnaž se mě popohánět, Moirain." Byl celý umazaný od krve, polonahý, a jenom aby se udržel vsedě, se musel opírat o <emphasis>Callandor, </emphasis>ale do těch slov se mu podařilo vpravit velitelský tón. „Ani kvůli tobě nebudu běhat."</p>

<p>„Musíš se rozhodnout brzy," řekla mu. „A tentokrát mi sděl, co hodláš dělat. Nemohu ti být nápomocna svými vědomostmi, když odmítáš přijmout moji pomoc."</p>

<p>„Tvoji pomoc?" ucedil Rand unaveně. „Já tvou pomoc přijmu. Ale rozhodnu o tom já, ne ty." Podíval se na Perrina, jako by se mu snažil něco sdělit beze slov, něco, co nechtěl, aby zaslechli ostatní. Perrin však neměl ponětí, co to mohlo být. Po chvíli si Rand povzdechl a svaly mu trochu povolily. „Chci se vyspat. Prosím, odejděte. Prosím. Promluvíme si zítra." Znovu mrkl na Perrina, jako by ta slova pro něj zvlášť podtrhoval.</p>

<p>Moirain zamířila k Bain a Chiad a Aielanky se naklonily blíž, aby slyšely, co bylo určeno jen pro jejich uši. Perrin slyšel jen bzučení a uvažoval, zda Moirain použila jedinou sílu, aby mu zabránila její slova vyslechnout. Aes Sedai věděla, jak dobrý má sluch. Byl si tím jist, když Bain odpověděla, a on stále nic neslyšel. Aes Sedai však neprovedla nic s jeho čichem. Aielanky se při hovoru dívaly na Randa a byla z nich cítit ostražitost. Nebály se, ale bylo to, jako by Rand byl velké zvíře, které by mohlo být nebezpečné, pokud udělají chybný krok.</p>

<p>Aes Sedai se po chvíli obrátila zpátky k Randovi. „My si <emphasis>promluvíme </emphasis>zítra. Nemůžeš tu sedět jako křepelka a čekat na lovcovu síť." Než Rand stačil odpovědět, už kráčela ke dveřím. Lan se na Randa podíval, jako by chtěl něco říci, ale pak ji beze slova následoval.</p>

<p>„Rande?" řekl Perrin.</p>

<p>„Děláme, co musíme." - Rand nevzhlédl od průsvitného jílce, jejž třímal v rukou. „Všichni děláme, co musíme." Byl z něho cítit strach.</p>

<p>Perrin kývl a následoval Rhuarka z místnosti. Moirain s Lanem už nebyli nikde v dohledu. Tairenský důstojník zíral na dveře ze vzdálenosti pěti sáhů a snažil se předstírat, že se rozhodl stát tak daleko sám, že to nemá nic společného se čtyřmi aielskými ženami, které na něj upíraly oči. Perrin si uvědomil, že druhé dvě Děvy jsou stále ještě v ložnici. Slyšel z místnosti hlasy.</p>

<p>„Jděte pryč," říkal unaveně Rand. „Prostě to někam postavte a běžte pryč."</p>

<p>„Jestli se dokážeš postavit," prohlásila srdečně Chiad, „tak půjdeme. Jenom se postav."</p>

<p>Ozvalo se šplouchání vody nalévané do mísy. „Už jsme o raněné pečovaly," mluvila Bain uklidňujícím hlasem. „A já jsem umývala bratříčky, když byli malí."</p>

<p>Rhuark zavřel dveře, takže už nebylo slyšet nic.</p>

<p>„Nechováte se k němu jako Tairenové," podotkl Perrin docela tiše. „Žádný klanění a tak. Myslím, že jsem ani neslyšel, že by ho někdo z vás oslovil pán Drak."</p>

<p>„Drak Znovuzrozený je proroctví lidí z mokřin," odtušil Rhuark. „Pro nás je Tím, kdo přichází s úsvitem."</p>

<p>„Myslel jsem, že to je to samý. Proč byste jinak chodili do Kamene? Ať shořím, Rhuarku, vy Aielové jste Lid Draka, jak bylo předpovězeno v Dračích proroctvích. Klidně to můžete přiznat, i když to neřeknete nahlas."</p>

<p>Rhuark si posledních slov nevšímal. „V těch vašich Dračích proroctvích pád Kamene a uchopení <emphasis>Callandoru </emphasis>předpovídají, že se Drak znovu zrodil. V našem proroctví stojí jen, že Kámen musí padnout, než se objeví Ten, kdo přichází s úsvitem, aby nám vrátil bývalou slávu. To by mohl být jeden muž, ale já pochybuji, že by to dokonce i moudré mohly říci s jistotou. Je-li tím mužem Rand, tak je ještě několik věcí, které musí dokázat."</p>

<p>„A co?" chtěl vědět Perrin.</p>

<p>„Jestli je on tím mužem, tak to pozná a vykoná. Pokud není, bude naše pátrání pokračovat dál."</p>

<p>Cosi nepoznatelného v Aielově hlase způsobilo, že Perrin nastražil uši. „A jestli není tím, po kom pátráte? Co pak, Rhuarku?"</p>

<p>„Spi sladce a v bezpečí, Perrine." Rhuarkovy měkké boty na černém mramoru nevydávaly žádné zvuky, když Aielan odcházel.</p>

<p>Tairenský důstojník stále hleděl na Děvy. - Byl cítit strachem a příliš se mu nedařilo zakrýt hněv a nenávist, které pociťoval. Pokud Aielové usoudí, že Rand není Tím, kdo přichází s úsvitem... Perrin si prohlížel tvář tairenského důstojníka a pomyslel na to, co by se stalo, kdyby tu Děvy nebyly, kdyby Aielové Kámen opustili, a zachvěl se. Určitě musí Faile přesvědčit, aby odešla. Nic jiného se dělat nedalo. Musí odejít, a bez něj.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA ČTVRTÁ</strong></p>

<p><strong><emphasis>Provázky</emphasis></strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>Tom Merrilin nasypal písek na to, co právě napsal, aby vysušil inkoust, a pak písek zase opatrně nasypal zpátky do nádobky a zavřel víčko. Prohrabal se papíry naskládanými v neuspořádaných hromádkách po stole - šest lojovic sice zvyšovalo nebezpečí požáru, ale on potřeboval světlo - a vybral pomačkanou stránku pokaženou kaňkou. Pečlivě srovnal to, co napsal, a pak si palcem spokojeně pohladil dlouhý bílý knír a dopřál si úsměv. Vznešený pán Caerlon sám by to považoval za vlastní ruku.</p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis>Pozor. Manžel má podezření.</emphasis></p>

<p>Jen tato slova a bez podpisu. Teď jen pokud dokáže zařídit, aby to vznešený pán Tedosian našel tam, kde by to mohla jeho žena, paní Altemia, neopatrně zanechat...</p>

<p>Ozvalo se zaklepání na dveře a Tom nadskočil. V tuto noční hodinu ho nikdo navštěvovat nechodil.</p>

<p>„Okamžíček," zavolal a spěšně nacpal brky a kalamáře i vybrané papíry do otlučené truhličky na dokumenty. „Hned, jen co si natáhnu košili."</p>

<p>Truhličku zamkl, zasunul ji potom pod stůl, kde by mohla uniknout zběžnému pohledu, a přelétl zrakem svůj maličký pokojík bez oken, aby se ujistil, že tu nenechal nic, co by neměl nikdo cizí spatřit. Obruče a míčky k žonglování se válely na úzké, neustlané posteli i mezi potřebami na holení na jediné poličce, kde byly i ohnivé tyče a věci pro provádění kouzelnických triků. Na kolíčku na stěně visel jeho kejklířský plášť, pokrytý volnými záplatami ve stovce barev, vedle náhradního oblečení a pouzder z tvrdé kůže s harfou a flétnou. Kolem řemínku na pouzdře s harfou byl ovázán průsvitný ženský šátek z červeného hedvábí, ale ten mohl patřit komukoliv.</p>

<p>Tom si ani nebyl jist, kdo ho tam uvázal. Snažil se nevěnovat jedné ženě větší pozornost než jiné, a bavil se s nimi s lehkým srdcem a se smíchem. Rozesmát je, dokonce je občas nechat vzdychat, ale vyhýbat se závazkům, to bylo jeho heslo. Na vážnou známost prostě neměl čas. Tak si to aspoň namlouval.</p>

<p>„Už jdu." Podrážděně kulhal ke dveřím. Kdysi lidé vzdychali obdivem, protože prostě nemohli uvěřit, i když to viděli na vlastní oči, že ten vyhublý bělovlasý stařík dokáže udělat salto nazad, stojku i přemet, pružně a rychle jako chlapec. Kulhání mu v tom však zabránilo, a on to nenáviděl. Noha ho bolela nejvíc, když byl unavený. Teď prudce otevřel dveře a překvapeně zamrkal. „Ale. Pojď dál, Mate. Myslel jsem, že máš plno práce s tím, jak odlehčit měšcům urozených panáčků."</p>

<p>„Oni už dneska nechtějí hrát," zavrčel Mat kysele a usadil se na třínožku, která sloužila jako druhá židle. Kabátec měl rozepjatý a vlasy rozcuchané. Očima házel sem a tam, ani na chvíli nespočinul pohledem na jednom místě, ale dnes mu v očích chyběl obvyklý lesk, který naznačoval, že mládenec vidí něco směšného i tam, kde to nikdo jiný neviděl.</p>

<p>Tom se na něj zamračil a zamyslel se. Mat ještě nikdy nepřekročil jeho práh, aby nepronesl nějakou jedovatůstku o podřadném pokoji. Přijal Tomovo vysvětlení, že bude-li spát vedle sloužících, lidé snáze zapomenou na to, že dorazil ve stínu Aes Sedai, ale Mat si zřídkakdy nechal ujít příležitost ke šprýmu. Pokud si uvědomil, že takovýto pokoj také zajišťoval, že nikoho ani nenapadne, že je Tom nějak ve spojení s Drakem Znovuzrozeným, tak to Mat, jaký už byl, nejspíš považoval za rozumné přání. Tomovi stačily dvě věty, vypovězené ve chvatu v té vzácné chvíli, kdy se nikdo nedíval, aby Rand pochopil skutečný smysl. Kejklíři všichni naslouchali, všichni se na něj pozorně dívali, ale nikdo ho doopravdy neviděl, ani si nepamatoval, s kým mluvil, pokud to byl jenom kejklíř se svým venkovským obveselením vhodným pro venkovany a sloužící a možná i pro pobavení urozené dámy. Tak to viděli Tairenové. Koneckonců, už nebyl bardem.</p>

<p>Co mohlo tomu chlapci dělat takové starosti, že sem zašel v tak pozdní hodinu? Nejspíš některá z mladých žen, možná i některá ze starších, jež už by měla vědět, odkud vítr vane, která se nechala nachytat na Matův poťouchlý úsměv. Přesto bude předstírat, že je to jedna z obvyklých Matových návštěv, dokud mládenec neřekne něco jiného.</p>

<p>„Vytáhnu šachovnici. Je sice pozdě, ale na jednu hra si čas udělám." Neodolal a dodal: „Chceš si vsadit?" Nehrál by s Matem kostky ani o měďák, ale dáma byla něco jiného. Tom si myslel, že v dámě panuje na Matovo zvláštní štěstí velký řád a struktura.</p>

<p>„Cože? Aha. Ne. Na dámu už je moc pozdě. Tome, stalo...? Stalo se... tady dole něco?"</p>

<p>Tom opřel šachovnici o nohu stolku a vytáhl z hromádky, která po jeho předchozím úklidu zbyla na stole, váček s tabákem a fajfku. „Jako co?" zeptal se a nacpával si fajfku. Měl čas strčit kousek papíru do plamene lojovice, fajfku rozfoukat a ještě jí hezkou část vykouřit, než Mat odpověděl.</p>

<p>„Jako že se Rand zbláznil, tohle. Ne, nemusel by ses ptát, kdyby ano."</p>

<p>Tomovi přejel po zádech mráz, ale co nejklidněji vyfoukl modrošedý kouř, usadil se na židli a natáhl před sebe bolavou nohu. „Co se stalo?"</p>

<p>Mat se zhluboka nadechl a pak to ze sebe všechno vysypal. „Pokusily se mě zabít hrací karty. Amyrlin a vznešený pán a... Nezdálo se mi to, Tome. Proto ty nadutý kavky už nechtějí hrát. Bojí se, že se to stane znovu. Tome, myslím, že odejdu z Tearu."</p>

<p>Toma teď mrazilo, jako by měl za košilí nacpány rampouchy. Proč už sám dávno z Tearu neodešel? Bylo by to bývalo nejrozumnější. Byly tu stovky vesnic čekajících na potulného kejklíře, aby je pobavil příběhy a nechal žasnout nad svou obratností. A v každé vesnici byla nejméně jedna krčma, kde teklo proudem víno, v němž mohl utopit vzpomínky. Ale kdyby to byl udělal, zůstala by Randovi jen Moirain, aby mu držela vznešené pány od těla a zabránila jim, aby ho nevehnali do kouta a možná nechytili pod krkem. Ona by to samozřejmě zvládla. Používala jiné metody než on. Myslel si, že by to dokázala. Byla z Cairhienu, což znamenalo, že nejspíš sála hru rodů už s mateřským mlékem. A když už by byla v tom, přivázala by Randa na jiný provázek vedoucí do Bílé věže. Zapletla by ho tak pevně do sítě utkané Aes Sedai, že už by nikdy neunikl. Ale jestli už se ten chlapec zbláznil...</p>

<p><emphasis>Hlupáku, </emphasis>vynadal si Tom v duchu. Jsi ten největší hlupák, když se do toho necháváš zatáhnout kvůli tomu, co se stalo někdy před patnácti lety. Jestli tu zůstaneš, nic tím nezměníš. Co se stalo, stalo se. Musel však vidět Randa osobně bez ohledu na to, co mu říkal o tom, že se musí držet stranou. Třeba to nikomu nepřipadne divné, když kejklíř požádá o dovolení zazpívat pánu Drakovi píseň, píseň zvlášť pro něj složenou. Znal jednu zaslouženě zapadlou kandorskou písničku, která oslavovala jakéhosi nejmenovaného urozeného pána pro jeho velkodušnost a odvahu tak velkolepě, že se v ní ty udatné činy ani místa, kde se měly udát, nikdy jasně nejmenovaly. Nejspíš si ji koupil nějaký urozený pán, který nikdy nevykonal nic, co by stálo za píseň. No, teď mu aspoň poslouží. Pokud Moirain neusoudí, že je to zvláštní. To by bylo stejně špatné, jako kdyby si toho všiml některý ze vznešených pánů. <emphasis>Jsem hlupák! Nejpozději dneska </emphasis>v <emphasis>noci jsem měl zmizet!</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>V jeho nitru to vřelo a pálila ho žáha, ale dlouhá léta se učil udržet obličej bezvýrazný, což uměl dávno předtím, než si oblékl kejklířský plášť. Vyfoukl tři kroužky kouře, jeden uvnitř druhého, a řekl: „O tom, že z Tearu odejdeš, uvažuješ od chvíle, cos vstoupil do Kamene."</p>

<p>Mat, usazený na vachrlaté trojnožce, se na něj rozzlobeně podíval. „A taky to myslím vážně. Opravdu. Co kdybys šel se mnou, Tome? Existují města, kde si myslí, že Drak Znovuzrozený se ještě nenadechl, kde si na ty zatracený Dračí proroctví nikdo ani nevzpomněl celý roky, pokud vůbec někdy. Místa, kde si myslí, že Temný je jen v pohádkách od babičky a trolloky si vymysleli krajánci, aby byli zajímaví, a myrddraalové jezdí na stínech, aby strašili děti. Mohl bys hrát na harfu a vyprávět příběhy a já bych mohl hrát kostky. Žili bychom si jako páni, zajeli bychom, kam by nás napadlo, a zůstali bychom, kde by se nám to líbilo, a nikdo by se nás nesnažil zabít."</p>

<p>To byl příliš těsný zásah, aby to Toma nechalo klidným. No, byl už jednou hlupák a basta. Jen z toho musí vytřískat to nejlepší. „Jestli chceš opravdu odejít, tak proč nejdeš?"</p>

<p>„Moirain mě hlídá," ucedil Mat hořce. „A když ne ona, tak to pro ni dělá někdo jinej."</p>

<p>„Já vím. Aes Sedai nerady pouštějí z ruky někoho, koho si jednou chytily." Tom si byl jist, že je v tom něco víc, víc, než bylo všeobecně známo, ale Mat všechno popíral a nikdo z těch, kdo to věděli, také nic neřekl, pokud to vůbec někdo kromě Moirain věděl. Ale na tom nezáleželo. Tom měl Mata rád - dokonce mu byl jistým způsobem zavázán - ale Mat a jeho problémy byly ve srovnání s Randem jen pouliční karneval. „Ale nevěřím, že tě opravdu nechává sledovat pořád."</p>

<p>„Jako by nechala. Pořád se ptá lidí, kde jsem a co dělám. To víš, že se mi to donese. A znáš snad někoho, kdo by Aes Sedai neřekl, co chce vědět? Já teda ne. Takže jako by na mě pořád někdo dohlížel."</p>

<p>„Kdyby sis dal trochu práce, mohl by ses lidem vyhnout. Já ještě nikdy neviděl nikoho, kdo umí odevšad nepozorovaně vyklouznout jako ty. Myslím to jako poklonu."</p>

<p>„Něco mi do toho vždycky přijde," zabručel Mat. „Je tu ještě tolik zlata. A to děvče z kuchyně s velkýma očima, co se ráda líbá a muchluje, a jedna z komorných má vlasy jako hedvábí, až do pasu, a ty největší..." - Odmlčel se, jako by si náhle uvědomil, jak hloupě to zní.</p>

<p>„Napadlo tě, že je to možná proto -"</p>

<p>„Jestli řekneš <emphasis>ta'veren, </emphasis>Tome, tak odcházím."</p>

<p>Tom změnil, co chtěl říci, „- možná proto, že je Rand tvůj přítel, a ty ho nechceš opustit?"</p>

<p>„Opustit ho!" Mat vyskočil a překotil stoličku. „Tome, on je zatracenej Drak Znovuzrozenej! Aspoň to Moirain tvrdí. Možná jím je. Může usměrňovat a má ten zatracenej meč, co vypadá jako ze skla. Proroctví! Já nevím. Ale vím, že bych musel být blázen jako tihle Tairenové, abych zůstal." Odmlčel se. „Nemyslíš... Nemyslíš, že mě tu Moirain drží, že ne? Totiž pomocí síly."</p>

<p>„Myslím, že tohle ani nedokáže," řekl Tom pomalu. Věděl toho o Aes Sedai hodně, dost na to, aby pochopil, kolik toho neví, a myslel si, že v tomhle má pravdu.</p>

<p>Mat si prohrábl vlasy. „Tome, pořád myslím na to, že odejdu, ale... pořád mám takovej divnej pocit. Skoro jako by se mělo něco stát. Něco... Závažnýho, to je to slovo. Je to, jako když vím, že o Letnicích bude ohňostroj, akorát že nevím, co vlastně čekám. Kdykoliv myslím příliš usilovně na to, že odejdu, tak se to stane. A já najednou najdu nějakej důvod, proč zůstat do zítřka. A vždycky jenom o jeden zatracenej den dýl. Tobě to nepřipadá jako práce Aes Sedai?"</p>

<p>Tom spolkl slovo <emphasis>ta'veren, </emphasis>vytáhl fajfku z úst a zadíval se na doutnající tabák. O <emphasis>ta'veren </emphasis>toho moc nevěděl, ale to ostatně nevěděl nikdo kromě Aes Sedai a možná několika ogierů. „Já nikdy moc neuměl pomáhat lidem s jejich problémama." <emphasis>A co je horší, ani sám sobě, </emphasis>pomyslel si. „Když je někde poblíž Aes Sedai, poradil bych většině lidí, aby požádali o pomoc ji." <emphasis>Rada, kterou bych se sám neřídil.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„Zeptat se Moirain!"</p>

<p>„Hádám, že v tomhle případě to nepřipadá v úvahu. Ale Nyneiva bývala v tý vaší Emondově Roli vědmou. Vesnický vědmy jsou zvyklý odpovídat lidem na otázky a pomáhat jim s jejich problémama."</p>

<p>Mat se divoce zařehtal. „A poslouchat to její kázání o pití a hazardních hrách a...? Tome, ona se ke mně chová, jako by mi bylo deset. Podle mě si myslí, že si jednou vezmu nějakou milou holku a usadím se v tátově hospodářství."</p>

<p>„Někteří lidé by proti takovýmu životnímu stylu nic nenamítali," poznamenal Tom tiše.</p>

<p>„No, já jo. Já chci víc než krávy a ovce a tabák na zbytek života. Chci -" Mat zavrtěl hlavou. „Všechny ty díry, co mám v paměti. Občas si myslím, že je dokážu zaplnit, že vím... Ať shořím, ani nevím, co vím, ale vím, že to chci vědět. To je pěkně zapeklitá hádanka, co?"</p>

<p>„Nejsem si jistej, jestli by ti s tímhle pomohla i Aes Sedai. Kejklíř teda rozhodně ne."</p>

<p>„Řekl jsem žádný Aes Sedai!"</p>

<p>Tom si zhluboka povzdechl. „Uklidni se, chlapče. Já to nenavrhoval."</p>

<p>„A já <emphasis>odcházím. </emphasis>Jenom si seženu věci a najdu koně. Nezůstanu tu ani o minutu dýl."</p>

<p>„Uprostřed noci? Ráno to bude stačit." Zdržel se poznámky: <emphasis>Jestli opravdu odejdeš. </emphasis>„Posaď se. Uklidni se. Zahrajeme si dámu. Mám tu někde džbánek vína."</p>

<p>Mat zaváhal a pohlédl na dveře. Nakonec si s trhnutím narovnal kabátec. „Ráno to bude stačit." Mluvil nejistě, ale zvedl překocenou trojnožku a přistavil ji ke stolu. „Ale nechci žádný víno," dodal, když si sedal. „Stávají se mi divný věci, i když mám čistou hlavu. Chci poznat ten rozdíl."</p>

<p>Tom zamyšleně položil šachovnici a sáček s kameny na stůl. Tak snadné bylo toho mládence přesvědčit. Tom to viděl tak, že ho přitahuje ještě silnější <emphasis>ta'veren </emphasis>jménem Rand al'Thor. Napadlo ho, zda je lapen stejně. On v životě rozhodně nesměřoval k Tearském Kameni a tomu pokoji, kde se s Randem poprvé setkal, ale od té doby to s jeho životem cukalo jako papírový drak cuká za šňůru. Jestli se rozhodne odejít, dejme tomu, kdyby se Rand opravdu zbláznil, bude také nacházet důvody, aby to odložil?</p>

<p>„Co je tohle, Tome?" Mat pod stolem narazil botou na truhličku s dopisy. „Můžu to odsunout stranou?"</p>

<p>„Jistě. Jen si posluž." V duchu sebou trhl, když Mat truhličku hrubě odstrčil nohou. Doufal, že všechny kalamáře řádně zašpuntoval. „Vyber si," řekl a natáhl ruce.</p>

<p>Mat ho poklepal na levou, a když ji Tom otevřel, objevil se hladký černý kámen, plochý a kulatý. Chlapec se vítězoslavně zasmál, protože začínal, a položil kámen na šachovnici. Nikoho, kdo by spatřil dychtivost v jeho očích, by ani nenapadlo, že ještě před chviličkou byl dvakrát dychtivější odejít. Na záda se mu lepila velikost, kterou odmítal uznat, a Aes Sedai, která si ho hodlala nechat jako jednoho ze svých mazlíčků. Ten mládenec byl opravdu chycený v pasti.</p>

<p>Tom usoudil, že jestli je sám také chycený, stálo by za to pomoci aspoň jednomu muži osvobodit se od Aes Sedai. Stálo by to za to splatit patnáct let starý dluh.</p>

<p>Náhle zvláštním způsobem spokojený položil na šachovnici bílý kámen. „Už jsem ti někdy vyprávěl," pronesl přes troubel fajfky, „jak jsem se jednou vsadil s jednou Domani? Měla oči, který dokázaly chlapovi vypít duši, a takovýho zvláštního červenýho ptáčka, co si ho koupila na lodi Mořskýho národa. Tvrdila, že umí předpovídat budoucnost. Ten ptáček měl tlustej žlutej zobák skoro tak dlouhej, jako byl sám, a měl..."</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA PÁTÁ</strong></p>

<p><strong><emphasis>Tazatelky</emphasis></strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>„Už by měly být zpátky." Egwain zuřivě mávala malovaným hedvábným vějířem vděčná za to, že noci tu byly aspoň o trochu chladnější než dny. Tairenské ženy nosily vějíře pořád - přinejmenším šlechtičny a bohaté měšťanky - ale ona neviděla, že by v jejich používání byl nějaký rozdíl, snad až po západu slunce, a ani pak ne příliš velký. Dokonce i lampy, velké zlaté, se zrcátky, v postříbřených kroužcích na stěnách, jako by k vedru ještě přispívaly. „Co je mohlo zdržet?" Hodina, Moirain jim ji slíbila, poprvé po mnoha dnech, a pak bez vysvětlení odešla ani ne po pěti minutách. „Naznačila ti, proč ji chtějí, Aviendho? Nebo kdo si ji vyžádal, když už jsme u toho?"</p>

<p>Sedíc se zkříženýma nohama na studené podlaze u dveří, Aielanka s velkýma, překvapivě zelenýma očima v opálené tváři pokrčila trochu rameny. V kabátci, spodcích a měkkých botách, se <emphasis>šufou </emphasis>přehozenou přes ramena vypadala neozbrojená. „Carren tu zprávu šeptala Moirain Sedai. Nehodilo by se poslouchat. Je mi líto, Aes Sedai."</p>

<p>Egwain provinile nahmátla prsten s Velkým hadem, který měla na pravé ruce, zlatý had se na něm kousal do vlastního ocasu. Jako přijatá novicka by měla mít prsten na prostředníčku levé ruky, ale když vznešení páni uvěřili, že mají ve zdech Kamene čtyři hotové Aes Sedai, chovali se aspoň slušně, tedy aspoň co tairenští šlechtici za slušné chování považovali. Moirain samozřejmě nelhala. Nikdy neřekla, že jsou víc než přijaté. Ale taky nikdy neřekla, <emphasis>že jsou </emphasis>přijaté, a nechala každého, ať věří tomu, co si myslí, že vidí. Moirain nemohla lhát, ale mohla nechat pravdu tancovat jako gigu.</p>

<p>Nebylo to poprvé od chvíle, co opustily Bílou věž, kdy Egwain s ostatními předstírala, že je hotová sestra, ale čím dál víc jí vadilo klamat Aviendhu. Měla aielskou ženu ráda, myslela si, že by se mohly stát přítelkyněmi, kdyby se někdy dostaly k tomu, aby se navzájem poznaly. To ale nebylo možné, dokud si Aviendha bude myslet, že je Egwain Aes Sedai. Aielanka tu byla jen na Moirainin rozkaz, který Aes Sedai vydala z nějakých svých důvodů. Egwain tušila, že Moirain chtěla, aby měly aielskou osobní stráž, jako by se už nenaučily se o sebe postarat. Přesto i kdyby se s Aviendhou opravdu spřátelila, nemohla by jí říci pravdu. Nejlepší způsob, jak zachovat tajemství, byl ten, kdy ho neznal nikdo, kdo ho nepotřeboval vědět. Další věc, kterou Moirain zdůrazňovala. Egwain si občas přála, aby se Aes Sedai zmýlila, ošklivě zmýlila, jen jednou. Samozřejmě takovým způsobem, aby to neznamenalo katastrofu. To byla ta potíž.</p>

<p>„Tanchiko," zamumlala Nyneiva. Tmavý cop, silný jako zápěstí, jí visel na zádech až do pasu. Teď vyhlížela úzkým oknem, jehož křídla byla v naději na noční vánek otevřená dokořán. Dole na široké řece Erinin se pohupovaly lucerny několika málo rybářských člunů, které se neodvažovaly po proudu, ale Egwain pochybovala, že je Nyneiva vidí. „Zřejmě se nedá dělat nic jinýho než se vydat do Tanchika." Nyneiva si nepřítomně popotáhla za zelené šaty s hlubokým výstřihem, který jí ponechával nahá i ramena. Dělávala to často. Nyneiva by rozhodně popřela, že ty šaty nosí kvůli Lanovi, Moiraininu strážci - tedy popřela by to, kdyby se Egwain vůbec odvážila takové téma nanést - ale zelená, modrá a bílá byly zřejmě barvy, které se Lanovi na ženách nejvíc líbily, a tak všechny šaty, které měly jinou než modrou, zelenou či bílou barvu, zmizely z Nyneivina šatníku. „Zřejmě nic jinýho nezbývá." Neznělo to nadšeně.</p>

<p>Egwain se přistihla, že si šaty naopak vytahuje. - Necítila se v nich dobře, v šatech, které jí jen tak tak lnuly k ramenům. Na druhou stranu usoudila, že by nesnesla být víc oblečená. I když světle červená látka byla velice lehká, připadala jí jako vlněné sukno. Přála si, aby se dokázala přimět nosit nějaké to průsvitné roucho, jaké nosívala Berelain. Ne že by se hodilo nosit je na veřejnosti, ale určitě vypadalo, že je v něm chladněji.</p>

<p><emphasis>Přestaň se rozčilovat kvůli pohodlí, </emphasis>řekla si odhodlaně. <emphasis>Radši přemýšlej o tom problému. </emphasis>„Možná," řekla nahlas. „Já si teda moc jistá nejsem."</p>

<p>Uprostřed komnaty stál dlouhý úzký stůl, naleštěný do vysokého lesku. V čele blíž k Egwain stála vysoká židle, mělce vyřezávaná a tu a tam pozlacená, na Tear docela prostá, protože židle, které stály po stranách stolu, měly mnohem nižší opěradla a ty na druhém konci spíš připomínaly lavice. Egwain neměla ponětí, k čemu Tairenům tato komnata může sloužit. Ona ji s ostatními využila k výslechu dvou zajatců, lapených při pádu Kamene.</p>

<p>Nedokázala se přimět sestoupit do žaláře, i když Rand nařídil, aby veškerá výstroj, která zdobila stěny strážnice, byla buď roztavena, či spálena. Ani Nyneiva, ani Elain se tam také netoužily vrátit. Kromě toho tato jasně osvětlená komnata s čistě umetenou podlahou ze zelených dlaždic a s deštěním s vyřezávanými třemi tairenskými půlměsíci byla v ostrém protikladu k ponurým kobkám z šedého kamene, šerým, dusným a špinavým. To taky muselo trochu obměkčit ty dvě ženy v hrubých vlněných šatech vězeňkyň.</p>

<p>Byly to však jen ty šaty ze silné hnědé vlny, co většině lidí oznamovalo, že Joiya Byir, stojící zády ke stolu, je vězeňkyně. Bývala bílou adžah, ale i když přešla na stranu černých, neztratila nic z chladné nadutosti bílých sester. Každým rysem dávala najevo, že na protější stěnu hledí jen proto, že se k tomu sama rozhodla. Jen žena, která sama mohla usměrňovat, by spatřila na palec silné prameny vzduchu, které Joiye držely paže u boků a poutaly jí kotníky. Klec utkaná ze vzduchu jí držela hlavu rovně. Dokonce i uši měla ucpané, takže neslyšela, co lidé kolem říkají, pokud jí to ony nedovolily.</p>

<p>Egwain znovu zkontrolovala štít spletený z pramenů ducha, který Joiye zabraňoval dotknout se pravého zdroje. Štít držel, jak Egwain samozřejmě věděla. Sama Joiyu těmi prameny opletla a spojila je tak, aby se štít sám udržel, ale nebylo jí příjemné pobývat ve stejné místnosti s temnou družkou, která má schopnost usměrňovat, i když byla odříznutá. Joiya byla horší než obyčejná temná družka. Byla černá adžah. Vražda patřila k nejméně závažným z jejích zločinů. Měla by se plazit po zemi pod tíží porušených přísah, zmařených životů a zničených duší.</p>

<p>Joiyina spoluvězeňkyně, její sestra v černém adžah, její sílu postrádala. Amico Nagoyin stála na druhém konci stolu se svěšenými rameny a sklopenou hlavou a zdálo se, že pod Egwaininým pohledem se ještě víc stáhla do sebe. Ji nebylo třeba odstiňovat. Amico utišily, když ji zajaly. Byla stále schopna vycítit pravý zdroj, ale už se ho nikdy nedotkne, už nikdy nebude usměrňovat. Touha po usměrňování, potřeba usměrňování však zůstanou, naléhavé jako potřeba dýchat, a svou ztrátu bude cítit do konce svých dnů, <emphasis>saidar </emphasis>už však bude navždy mimo její dosah. Egwain si přála, aby v sobě dokázala najít aspoň kapku lítosti. Ale zase tak moc si to nepřála.</p>

<p>Amico cosi zamumlala do stolní desky. „Cože?" ozvala se Nyneiva. „Mluv nahlas." Amico pokorně zvedla hlavu na útlém krku. Stále to byla krásná žena s velkýma tmavýma očima, ale něco se na ní změnilo, něco, co Egwain nedokázala přesně určit. Nebylo to tím, že si strachem mačkala drsný vězeňský hábit. Bylo to něco jiného. Amico polkla a řekla: „Měly byste jít do Tanchika."</p>

<p>„Tos nám řekla už aspoň dvacetkrát," prskla Nyneiva. „Padesátkrát. Pověz nám něco novýho. Nový jména, co ještě neznáme. Kdo ve Věži ještě patří k černému adžah?"</p>

<p>„Já nevím. Musíte mi věřit." Amico mluvila unaveně, naprosto zmoženě. Rozhodně ne tak, jak mluvila, když byly ony vězeňkyněmi a ona žalářnicí. „Než jsme odešly z Věže, věděla jsem jenom o Liandrin, Chesmal a Rianně. Myslím, že žádná z nás neznala víc než dvě tři další. Až na Liandrin. Už jsem vám řekla všechno, co vím."</p>

<p>„Tak to jsi na ženu, která chtěla vládnout části světa, až se Temný osvobodí, dost nevědomá," podotkla suše Egwain a na zdůraznění svých slov sklapla vějíř. Stále ještě ji ohromovalo, jak snadno to teď dokáže vyslovit. Žaludek se jí přitom sice stále svíral a po zádech jí i teď běhal mráz, ale už nechtěla křičet či s pláčem utéci. Bylo možné zvyknout si na cokoliv.</p>

<p>„Tenkrát jsem vyslechla Liandrin, když jednou mluvila s Temaile," řekla Amico unaveně a po několikáté začala vyprávět stejný příběh. V prvních dnech zajetí se svůj příběh snažila vyšperkovat, ale čím víc si přidávala, tím spíš se zaplétala do vlastních lží. Teď většinou mluvila stejně, slovo od slova. „Kdybyste viděly Liandrinin obličej, když mě zahlédla... Byla by mě zavraždila na místě, kdyby si byla myslela, že jsem něco zaslechla. A Temaile ráda ubližuje lidem. Líbí se jí to. A já slyšela jenom kousek, než si mě všimly. Liandrin říkala, že v Tanchiku cosi je, něco, co je nebezpečné pro... pro něj." Myslela Randa. Nedokázala vyslovit jeho jméno a zmínka o Draku Znovuzrozeném jí vždycky dokázala vehnat slzy do očí. „Liandrin taky říkala, že je to nebezpečné pro každého, kdo to použije. Skoro tak nebezpečné, jako pro... něj. Proto tam nešla rovnou. A říkala, že to, že umí usměrňovat, ho neochrání. Řekla: ,Až to najdeme, ta jeho špinavá schopnost ho připoutá k nám.'" Po obličeji jí stékal pot, ale zároveň se téměř neovladatelně třásla.</p>

<p>Ve svém příběhu nezměnila ani slovo.</p>

<p>Egwain otevřela ústa, ale Nyneiva promluvila první. „Už jsem toho slyšela dost. Podíváme se, jestli pro nás nemá něco novýho ta druhá."</p>

<p>Egwain se na ni zlostně zamračila a Nyneiva její pohled opětovala. Ani jedna nemrkla. <emphasis>Občas si myslí, že je pořád vědmou, </emphasis>pomyslela si Egwain ponuře, <emphasis>a já jsem pořád vesnická holka, kterou ona učí znát bylinky. Radši by si měla uvědomit, že teď se věci mají jinak. </emphasis>Nyneiva byla v usměrňování velice silná, silnější než Egwain, ale jen když se jí opravdu podařilo dosáhnout na pravý zdroj. Pokud nebyla rozzlobená, Nyneiva vůbec usměrňovat nedokázala.</p>

<p>Elain obvykle věci urovnávala, když došlo na tohle, což bylo častěji, než by být mělo. Když už Egwain napadlo, že věci urovná sama, již se zapřela a vypěnila, a snažit se pak něco urovnat by znamenalo, že ustupuje. Tak to viděla Nyneiva, tím si byla Egwain jistá. Nevzpomínala si, že by kdy Nyneiva ustoupila, tak proč by měla ona? Tentokrát tu však Elain nebyla. Moirain si dědičku zavolala, aby s ní šla za Děvou, která přišla pro Aes Sedai. Bez ní napětí rostlo a obě přijaté čekaly, až ta druhá mrkne první. Aviendha skoro nedýchala. Držela se zpátky, nikdy se do jejich střetů nepletla. Bezpochyby to považovala za rozumné, držet se stranou.</p>

<p>Zvláštní bylo, že tentokrát je ze slepé uličky dostala Amico, i když nejspíš chtěla jen ukázat, jak spolupracuje. Obrátila se na druhý konec místnosti a trpělivě čekala, až ji spoutají.</p>

<p>Egwain si náhle uvědomila, jak je to všechno hloupé. Byla jedinou ženou v místnosti, která mohla usměrňovat - pokud se Nyneiva nerozčílí, nebo neselže Joiyin štít. Bez přemýšlení znovu zkontrolovala tkanivo ducha - a ona se věnuje souboji pohledů, zatímco Amico čeká na svá pouta. Jindy by se nejspíš sama sobě vysmála. Místo toho se teď otevřela <emphasis>saidaru, </emphasis>tomu neviditelnému, všudypřítomnému zářivému teplu, které jako by vždy bylo těsně mimo dohled. Naplnila ji jediná síla, jako zdvojnásobené radosti života, a ona kolem Amico setkala prameny.</p>

<p>Nyneiva jenom zabručela. Bylo sporné, byla-li dost navztekaná, aby vycítila, co Egwain udělala - když se nerozčílila, nedokázala to - ale mohla vidět, jak Amico ztuhla, když se jí dotkly prameny vzduchu, a pak se do nich napůl sesula, snad aby ukázala, že se vůbec nevzpírá.</p>

<p>Aviendha se otřásla, jako to dělala vždy, když věděla, že někde blízko je usměrňována jediná síla.</p>

<p>Egwain spletla prameny tak, aby Amico neslyšela - vyslýchat je zvlášť by nebylo k ničemu, kdyby mohly slyšet, co ta druhá vypráví - a obrátila se k Joiye. Přendala si vějíř z ruky do ruky, aby si mohla otřít dlaně do šatů, a se znechuceným výrazem se zarazila. Její zpocené dlaně neměly nic společného s teplotou ovzduší.</p>

<p>„Její obličej," ozvala se náhle Aviendha. Což bylo překvapivé, protože pokud na ni Moirain nebo některá ze tří dívek nepromluvily první, skoro nikdy se sama neozvala. „Obličej Amico. Nevypadá tak jako dřív, jako by se jí léta vyhýbala. Ne tak jako dřív. Je to proto, že byla... protože byla utišená?" spěšně dokončila skoro bez dechu. Díky tomu, že se s nimi tolik stýkala, získala pár nových návyků. Žádná žena ve Věži by nedokázala o utišení mluvit, aniž by ji nezamrazilo.</p>

<p>Egwain popošla kolem stolu, aby viděla na obličej Amico z druhé strany, a přitom zůstala mimo dohled Joiyy. Joiyiny oči jí vždy proměnily žaludek v rampouchy.</p>

<p>Aviendha měla pravdu. Byl tu rozdíl, jehož si sama všimla, i když ho nepochopila. Amico vypadala mladě, možná mladší než sama Egwain, ale nebyla to ta bezvěkost Aes Sedai, která dlouhá léta pracovala s jedinou sílou. „Máš bystrý oči, Aviendho, ale já nevím, jestli to má něco společnýho s utišením. Ale asi to tak bude. Nevím, co jinýho by to mohlo způsobit."</p>

<p>Uvědomila si, že nemluví moc jako Aes Sedai, které obvykle hovořily tak, jako by věděly všechno. Když Aes Sedai řekla, že něco neví, většinou se jí podařilo, aby byla nevědomost zahalena do haldy znalostí. Zatímco honem honem pátrala po něčem vhodně nabubřelém, zachránila ji Nyneiva.</p>

<p>„Jen málo Aes Sedai kdy v sobě spálilo schopnost usměrňovat, a ještě míň jich kdy bylo utišeno."</p>

<p>„Spálit" se tomu říkalo, když to byla nehoda. Oficiálně utišení předcházel soud a rozsudek. Egwain v tom však neviděla žádný rozdíl. Bylo to jako mít dvě slova pro pád ze schodů v závislosti na tom, jestli jste klopýtli či vás někdo strčil. Většina Aes Sedai na to měla stejný názor, jen když učily mladší a přijaté novicky. Vlastně to byla tři slova. Muži byli „kroceni", museli být zkroceni dřív, než zešíleli. Jenže teď tu byl Rand a Věž se ho zkrotit neodvažovala.</p>

<p>Nyneiva nasadila poučný tón, bezpochyby se snažila mluvit jako Aes Sedai. Egwain si uvědomila, že napodobuje Sheriam před začátkem hodiny, jak tu tak stála s rukama v bok a lehkým úsměvem, jako by všechno bylo snadné, když se do toho opravdu dáte.</p>

<p>„Utišení není věc, kterou by si někdo vybral ke studiu, víš," pokračovala Nyneiva. „Obvykle se má za to, že je nevratné. To, co ženě umožňuje usměrňovat, nelze vrátit, je-li to jednou odstraněno, stejně jako třeba léčení nedokáže vrátit zpátky useknutou ruku." Aspoň zatím nikdy nikdo utišení vyléčit nedokázal, i když se konaly pokusy v tomto směru. Co Nyneiva říkala, byla obecně vzato pravda, i když některé hnědé adžah by studovaly téměř cokoliv, kdyby k tomu měly možnost, a některé žluté sestry, nejlepší léčitelky, by se pokusily vyléčit cokoliv. Ale neexistoval ani náznak úspěchu při léčení ženy, která byla jednou utišena, „Kromě toho je známo jen málo. Ženy, které byly utišeny, zřídkakdy přežijí víc než pár let. Zřejmě přestanou chtít žít, vzdají se. Jak jsem už říkala, je to nepříjemné téma."</p>

<p>Aviendha si znepokojeně poposedla. „Jen mě tak napadlo, že by to mohlo být tím," řekla tiše.</p>

<p>Egwain si to ovšem také myslela. Rozhodla se, že se na to optá Moirain, pokud se k ní někdy dostane, aby u toho nebyla Aviendha. Zdálo se, že jí jejich klam překáží stejně tolik, jako je užitečný.</p>

<p>„Zjistíme, jestli bude Joiya taky vykládat to samý." Přesto se musela sebrat, než dokázala rozplést prameny vzduchu, jimiž byla temná družka ovinutá.</p>

<p>Joiya už musela být z toho dlouhého nehybného stání celá ztuhlá, ale teď se k nim ladně otočila. Pot, jenž se jí perlil na čele, nedokázal umenšit její důstojnost a sílu osobnosti o nic víc, než hrubé vězeňské hadry naznačovaly, že tu snad není z vlastní vůle. Byla to hezká žena a bylo na ní cosi mateřského, i přes její bezvěké hladké tváře, něco uklidňujícího. Ale tmavé oči zasazené do té milé tváře v sobě měly cosi z jestřába. Teď se na ně usmála, i když jí úsměv nikdy nevystoupil až k očím. „Světlo na vás sviť. Kéž vás chrání ruka Stvořitele."</p>

<p>„Tohle nebudu poslouchat." Nyneiva mluvila tiše a klidně, ale přehodila si cop přes rameno a koneček sevřela v pěsti, jako to dělala vždy, když se hněvala nebo byla nejistá. Egwain si však nemyslela, že by byla Nyneiva teď nejistá. Nyneivě z Joiyy zřejmě nenaskakovala husí kůže jako Egwain.</p>

<p>„Lituji svých hříchů," pokračovala smířlivě Joiya. „Drak se znovu zrodil a třímá <emphasis>Callandor. </emphasis>Proroctví jsou naplněna. Temný musí padnout. Teď to chápu. Moje lítost je opravdová. Nikdo nemůže kráčet ve Stínu tak dlouho, aby nemohl opět přijít ke Světlu."</p>

<p>Nyneivin obličej dostával s každým slovem tmavší barvu. Egwain si byla jista, že je teď Nyneiva natolik rozzlobená, aby dokázala usměrňovat, ale pokud by to udělala, nejspíš by Joiyu uškrtila. Egwain samozřejmě na Joiyinu lítost nevěřila o nic víc než Nyneiva, ale to, co říkala, mohla být docela dobře pravda. Joiya byla klidně schopná přejít na tu stranu, o níž si myslela, že nakonec zvítězí. Nebo se jen snažila získat čas v naději na záchranu.</p>

<p>Aes Sedai by neměla být schopna lhát, dokonce i ta, která na ten titul ztratila veškerá práva, by neměla být schopná lhát přímo. První ze tří přísah, skládaných s holí přísahy v ruce, by to měla zařídit. Ale ať už Temnému skládaly jakékoliv přísahy, když se stávaly černými adžah, zřejmě tím přerušily všechny tři přísahy skládané ve Věži.</p>

<p>Dobrá. Amyrlin je poslala chytit černé adžah, chytit Liandrin a ostatních dvanáct žen, které ve Věži spáchaly několik vražd a pak z ní uprchly. A teď si budou muset vystačit s tím, co jim tyhle dvě řeknou.</p>

<p>„Tak nám to pověz znovu," nařídila jí Egwain. „A tentokrát jinými slovy. Už mě unavuje poslouchat pohádky naučený nazpaměť." Pokud Joiya lhala, byla větší naděje, že sama klopýtne, pokud bude ten příběh vyprávět jinak. „Poslechneme si to." To řekla kvůli Nyneivě. Ta si hlasitě odfrkla a stroze kývla.</p>

<p>Joiya pokrčila jen rameny. „Jak si přeješ. Takže. Jinými slovy. Ten falešný Drak, Mazrim Taim, co ho chytili v Saldeii, dokázal usměrňovat s neuvěřitelnou silou. Možná byl silný jako Rand al'Thor, nebo skoro, pokud se dá věřit zprávám. Než ho přivedou do Tar Valonu a zkrotí, Liandrin ho chce osvobodit. Bude prohlášen za Draka Znovuzrozeného a pod jménem Rand al'Thor ho pošlou ničit v takovém měřítku, jaké svět od stoleté války neviděl."</p>

<p>„To je nemožný," skočila jí Nyneiva do řeči. „Vzor nepřijme falešného Draka, ne teď, když se Rand prohlásil."</p>

<p>Egwain si povzdechla. Tohle už slyšely, ale Nyneiva se tady vždycky začala hádat. Egwain si nebyla jistá, zda to není tím, že Nyneiva doopravdy nevěří, že je Rand Drakem Znovuzrozeným, bez ohledu na to, co říkala, bez ohledu na proroctví a <emphasis>Callandor </emphasis>a pád Kamene. Nyneiva byla právě o tolik starší, že na Randa dohlížela, když byl malý, stejně jako na Egwain. Byl z Emondovy Role, a Nyneiva stále viděla jako svou první povinnost chránit lidi z Emondovy Role.</p>

<p>„Tohle vám říkala Moirain?" zeptala se Joiya s náznakem opovržení.</p>

<p>„Moirain od svého povýšení mezi hotové sestry strávila ve Věži jen málo času, a i jinde se se sestrami příliš nestýkala. Asi ví, jak chodí život na vesnici, možná i něco o mezinárodní politice, ale hovoří s jistotou o věcech, které zjistila jen díky studiu a hovoru s těmi, které zná. Samozřejmě může mít pravdu. Mazrim Taim se možná nedokáže prohlásit za Draka Znovuzrozeného. Ale jestli to za něj udělají ostatní, tak v čem bude rozdíl?"</p>

<p>Egwain si přála, aby se Moirain vrátila. Ta žena by nemluvila tak sebevědomě, kdyby tu byla Moirain. Joiya věděla až příliš dobře, že jsou s Nyneivou jen přijaté novicky. A v tom byl rozdíl.</p>

<p>„Tak dál," řekla Egwain skoro stejně drsně jako Nyneiva. „A pamatuj, jinými slovy."</p>

<p>„Jistě," odtušila Joiya, jako by odpovídala na zdvořilou výzvu, ale oči se jí leskly jako střípky černého skla. „Následky jsou vám jasné. Randu al'Thorovi se bude dávat za vinu pustošení způsobené... Randem al'Thorem. Každý důkaz, že to není stejný muž, lidé opominou. Koneckonců, kdo ví, jaké triky Drak Znovuzrozený umí? Možná i být na dvou místech najednou. Dokonce i ten druh lidí, co se vždycky přidává k falešným Drakům, bude váhat, když bude stát tváří v tvář bezuzdnému vraždění, i něčemu horšímu. Ti, kdo se neodvrátí před takovými jatkami, budou hledat Randa al'Thora, který se bude zřejmě s nadšením koupat v krvi. Státy se spojí, jako to udělaly v aielské válce -" omluvně se usmála na Aviendhu, což se však neslučovalo s jejíma nemilosrdnýma očima, „- ale bezpochyby mnohem rychleji. To nezvládne dokonce ani Drak Znovuzrozený, ne nadlouho. A tak bude rozdrcen dřív, než dojde k Poslední bitvě, právě těmi, které měl zachránit. Temný se pak osvobodí, nadejde den Tarmon Gai'donu a Stín pokryje zemi a přetvoří vzor navěky. To má Liandrin v plánu." V jejím hlase nebyl ani náznak uspokojení, ale ani hrůzy.</p>

<p>Byla to přijatelná historka, mnohem uvěřitelnější než příběh Amico o tom, jak vyslechla pár vět, ale Egwain věřila Amico a ne Joiye. Možná proto, že jí chtěla věřit. Nejasné hrozbě v Tanchiku bylo snazší čelit než tomuto skutečnému, dopodrobna vypracovanému plánu, jak proti Randovi každého poštvat. <emphasis>Ne, </emphasis>pomyslela si. <emphasis>Joiya lže. Jsem si tím jistá. </emphasis>Nemohly si však dovolit pominout některý z příběhů. Ale oběma naráz se také věnovat nemohly, ne pokud měly mít nějakou naději na úspěch.</p>

<p>V té chvíli se rozlétly dveře a dovnitř vkráčela Moirain s Elain za patami. Dědička se mračila do podlahy, ztracená v neveselých myšlenkách, ale Moirain... Aes Sedai pro jednou pozbývala své vyrovnanosti. Z tváře jí čišel nepříčetný vztek.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA ŠESTÁ</strong></p>

<p><strong><emphasis>Možnosti</emphasis></strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>„Rand al'Thor," oznámila Moirain vzduchu tichým napjatým hlasem, „je tupohlavý, umíněný, naprosto příšerný... chlap!"</p>

<p>Elain rozzlobeně zvedla hlavu. Její chůva Lini říkávala, že byste spíš dokázali spříst hedvábí z prasečích štětin než udělat z muže něco jiného než muže. Ale to Randa nijak neomlouvalo.</p>

<p>„My je tak ve Dvouříčí vychováváme." Nyneiva náhle potlačovala úsměv a uspokojení. Zřídka se jí podařilo skrýt nelibost k Aes Sedai aspoň z poloviny tak dobře, jak si myslela. „Ženy z Dvouříčí s nima nikdy nemívaly problémy." Podle překvapeného pohledu, který po ní vrhla Egwain, bylo jasné, že je to lež dost velká, aby jí zajistila umytí pusy mýdlem.</p>

<p>Moirain svraštila obočí, jako by chtěla Nyneivě drsně odpovědět. Elain se zavrtěla, ale nepřišla na nic, čím by mohla hrozící hádku zahnat. Hlavu měla plnou Randa. Neměl žádné právo! Ale jaké právo měla ona?</p>

<p>Místo toho se ozvala Egwain. „A co provedl, Moirain?" Aes Sedai stočila zrak na Egwain a pohled měla tak tvrdý, že mladá žena o krok ustoupila, prudce otevřela vějíř a začala si nervózně ovívat obličej. Ale Moirain se již obrátila k Joiye a Amico. Jedna ji ostražitě pozorovala a druhá byla svázaná, a tudíž vnímala jen protější stěnu.</p>

<p>Elain sebou mírně trhla, když si uvědomila, že Joiya není spoutaná. Spěšně zkontrolovala štít, který jí bránil dosáhnout na pravý zdroj. Doufala, že si toho, jak nadskočila, nikdo jiný nevšiml. Joya ji vyděsila skoro k smrti, ale Egwain a Nyneiva se nebály o nic víc než Moirain. Občas bylo těžké být tak chrabrá, jak se čekalo od dědičky Andoru. Elain si často přála, aby to zvládala alespoň tak, jako ty dvě.</p>

<p>„Stráže," reptala Moirain. „Viděla jsem je na chodbě a nic mě nenapadlo." Uhladila si šaty a s očividnou námahou se sebrala. Elain usoudila, že ještě nikdy neviděla Moirain tak vyvedenou z míry, jako dneska večer. Ale Aes Sedai k tomu měla dobrý důvod. <emphasis>O nic větší než já. Nebo ano? </emphasis>Přistihla se, jak se vyhýbá pohledu Egwain do očí.</p>

<p>Kdyby byly takhle rozčilené Egwain, Nyneiva či Elain, Joiya by byla jistě něco řekla, něco nenápadného a dvojsmyslného, vypočítaného tak, aby je to ještě trochu víc namíchlo. Přinejmenším kdyby tu byly samy. Ale Moirain jen mlčky nejistě sledovala pohledem.</p>

<p>Moirain přešla podél stolu a opět byla klidná. Joiya byla nejméně o hlavu vyšší, ale i kdyby byla také oděna v hedvábí, stejně by nebylo pochyb, kdo v místnosti ovládá situaci. Joiya sice neucouvla, ale na okamžik pevněji stiskla sukni, než se ovládla.</p>

<p>„Zařídila jsem," řekla Moirain tiše, „že vás za čtyři dny vezmou lodí proti proudu do Tar Valonu a do Věže. Tam na vás nebudou tak jemné, jako jsme byly my. Jestli jsi zatím neříkala pravdu, tak ji řekni dřív, než dorazíte do Jižního přístavu, jinak zcela jistě skončíš na Zrádcovském nádvoří. Už s tebou nepromluvím, leda bys mi vzkázala, že chceš prozradit něco nového. A nechci od tebe slyšet slovo - ani jediné slovíčko - pokud to nebude něco nového. Věř mi, ušetří ti to v Tar Valonu bolest. Aviendho, požádej, prosím, kapitána, aby sem poslal dva muže, ano?" Elain zamrkala, když se Aielanka rozvinula do celé své výšky a zmizela ve dveřích. Aviendha byla občas tak nehybná, až se zdálo, že v místnosti vůbec není.</p>

<p>Joiya pohybovala rty, jako by chtěla promluvit, ale když k ní Moirain vzhlédla, temná družka nakonec odvrátila zrak. Oči se jí leskly jako krkavci, číhala v nich černá vražda, ale jazyk držela za zuby.</p>

<p>Elain si všimla, jak Moirain náhle obklopila bílozlatá záře, záře ženy objímající <emphasis>saidar. </emphasis>Tu mohla vidět jedině jiná žena, vycvičená v usměrňování. Prameny držící Amico se rozpletly rychleji, než by to byla dokázala Elain. Byla totiž silnější než Moirain, tedy přinejmenším k tomu měla předpoklady. Ženy, které je ve Věži učily, jejím možnostem - a možnostem Egwain a Nyneivy - málem nemohly uvěřit. Nyneiva z nich byla nejsilnější - když dokázala usměrňovat. Ale Moirain měla zkušenosti. Co ony se teprve učily, Moirain zvládla i se zavřenýma očima. Přesto existovaly některé věci, které Elain - a druhé dvě mladé ženy - dokázaly a které Aes Sedai nezvládala. Bylo to malé zadostiučinění tváří v tvář tomu, jak snadno Moirain Joiyu zastrašila.</p>

<p>Volná a zase schopná slyšet, Amico se obrátila a poprvé si uvědomila Moiraininu přítomnost. Vyjekla a předvedla pukrle tak hluboké, jako by byla právě nastoupivší novicka. Joiya se zlostně mračila na dveře a vyhýbala se očím všech přítomných. Nyneiva, se zkříženými pažemi a klouby na ruce bílými, jak si pevně tiskla cop, věnovala Moirain pohled skoro stejně vražedný, jaký vrhala na Joiyu. Egwain si uhlazovala suknici a mračila se na Joiyu. Elain také svraštila obočí a přála si, aby dokázala být odvážná jako Egwain, a necítila se přitom, jako by přítelkyni zrazovala. Do toho přišel kapitán se dvěma dalšími obránci v černé a zlaté. Aviendha s nimi nebyla. Zřejmě využila příležitosti, jak uniknout Aes Sedai.</p>

<p>Prošedivělý důstojník se dvěma krátkými bílými pery na podšité přilbici se přikrčil, když mu oči padly na Joiyu, i když ona si ho nevšímala. Kapitán nejistě přelétl pohledem ostatní ženy. Nálada v místnosti věštila potíže a žádný moudrý muž by se nechtěl zaplést do potíží mezi takovými ženami. Dva vojáci si u boku drželi dlouhé píky, skoro jako by se báli, že se budou muset sami bránit. Možná se toho opravdu báli.</p>

<p>„Odvedeš tyhle dvě zpátky do jejich cel," řekla mu Moirain břitce. „Zopakuj svoje rozkazy. Nechci, aby došlo k nějaké chybě."</p>

<p>„Ano, Ae -" Kapitánovi se stáhlo hrdlo. Ztěžka se nadechl. „Ano, má paní," řekl nakonec a nervózně si Moirain prohlížel, zda to bude vyhovovat. Když se na něj Aes Sedai jen dál vyčkávavě dívala, slyšitelně si vydechl úlevou. „Zajatkyně nesmí mluvit s nikým kromě se mnou, ani spolu ne. Dvacet mužů bude ve strážnici a dva před každou kobkou po celý čas, a kdyby se dveře kobky musely z nějakého důvodu otevřít, budou u toho čtyři muži. Já sám dohlédnu na přípravu jejich jídla a osobně jim je zanesu. Všechno jak jsi nařídila, má paní." V hlase se mu ozval náznak otázky. Kamenem se ohledně zajatkyň a toho, proč musejí být tak přísně stráženy, šířily stovky dohadů. A také se šeptalo o Aes Sedai, a každý další takový příběh byl ještě temnější než ten předchozí.</p>

<p>„V pořádku," pravila Moirain. „Odveďte je."</p>

<p>Nebylo jasné, kdo víc touží po tom komnatu opustit, zda vězeňkyně, či stráže. Dokonce i Joiya zrychlila krok, jako by už déle nesnesla být zticha v přítomnosti Moirain.</p>

<p>Elain si byla jistá, že se od příchodu do místnosti tváří vyrovnaně, ale přistoupila k ní Egwain a položila jí ruku kolem ramen. „Co se stalo, Elain? Vypadáš, že je ti do pláče."</p>

<p>Starost v jejím hlase Elain opravdu málem dohnala k slzám. <emphasis>Světlo! </emphasis>pomyslela si. <emphasis>Nebudu se chovat tak hloupě. Nebudu! „Plačící že</emphasis><emphasis>na je vědro, co nemá žádné dno.</emphasis><emphasis>" </emphasis>Lini znala spoustu takových pořekadel.</p>

<p>„Třikrát -" vyjela na Moirain Nyneiva, „jenom třikrát! - jsi svolila, že nám je pomůžeš vyslechnout. Tentokrát jsi zmizela dřív, než jsme vůbec začaly, a teď nám klidně oznámíš, že je posíláš do Tar Valonu! Jestli nám nechceš pomoct, tak se do toho aspoň nepleť!"</p>

<p>„Nespoléhej příliš na autoritu amyrlin," usadila ji chladně Moirain. „Možná vás poslala za Liandrin, ale stále jste jenom přijaté a žalostně nevědomé, ať už máte jaké chcete dopisy. Nebo jste je snad chtěly vyslýchat věčně, než dosáhnete nějakého rozhodnutí? Vy lidé z Dvouříčí zřejmě máte spoustu práce s tím, jak se vyhýbat rozhodnutím, která musejí být učiněna." Nyneiva otevírala a zavírala ústa a valila oči, jako by se nemohla rozhodnout, na které obvinění odpovědět jako první, ale Moirain se již obrátila k Egwain a Elain. „Seber se, Elain. Jak chceš plnit amyrlininy rozkazy, pokud si myslíš, že ve všech zemích mají stejné zvyky, jako jsou ty, v nichž jsi vyrostla, to tedy nevím. A vůbec nechápu, z čeho jsi tak nešťastná. Nesmíš v žádném případě dovolit, aby tvoje city ublížily ostatním."</p>

<p>„Co tím myslíš?" chtěla vědět Egwain. „Jaký zvyky? O čem to mluvíš?"</p>

<p>„Berelain byla v Randových komnatách," vydechla tichým hláskem Elain dřív, než se stihla zarazit. Provinile mrkla na Egwain. Ta tedy jistě uměla skrývat své pocity.</p>

<p>Moirain se na ni káravě podívala a povzdechla si. „Ušetřila bych tě toho, kdybych mohla, Egwain. Kdyby Elain nedovolila, aby její nechuť k Berelain převládla nad zdravým rozumem. Zvyky v Mayene nejsou takové jako ty, co znáte. Vím, Egwain, jaké city k Randovi chováš, ale už sis musela uvědomit, že z toho nemůže nic vzejít. On patří vzoru a dějinám."</p>

<p>Egwain, ignorujíc Aes Sedai, se podívala Elain do očí. Elain chtěla uhnout pohledem, ale nedokázala to. Egwain se náhle naklonila blíž a zašeptala jí pod rukou. „Miluju ho. Jako bratra. A tebe jako sestru. Přeju vám štěstí."</p>

<p>Elain se rozšířily oči a na rtech se jí pomalu šířil úsměv. Prudce Egwain objala. „Děkuji ti," zašeptala tiše. „Já tě taky miluji, sestřičko. Ó, jak ti děkuji."</p>

<p>„Pochopila to špatně," řekla Egwain napůl pro sebe a na tváři jí vykvetl úsměv. „Už jsi byla někdy zamilovaná, Moirain?"</p>

<p>Překvapivá otázka. Elain si neuměla představit Aes Sedai zamilovanou. Moirain byla z modrého adžah, a modré sestry vkládaly veškeré vášně do svých případů.</p>

<p>Štíhlou ženu to však nijak nezarazilo. Dlouho si obě dívky jen chladně prohlížela, jak se tak držely za ruce. Nakonec řekla: „Vsadila bych se, že znám obličej muže, jehož si vezmu, lépe než vy svého budoucího manžela."</p>

<p>Egwain na ni překvapeně hleděla.</p>

<p>„Koho?" vydechla Elain.</p>

<p>Aes Sedai zřejmě hned litovala, že promluvila. „Možná jsem tím jenom myslela, že žádná nic nevíme. Několika slovům přikládáš příliš velký význam." Zamyšleně se podívala na Nyneivu. „Kdybych si snad někdy vybrala muže - a říkám snad - nebude to Lan. To musím říci."</p>

<p>To mělo Nyneivu uklidnit, ale ta to nejspíš moc ráda neslyšela. Nyneiva měla před sebou „tvrdý oříšek", jak to nazývala Lini, neboť milovala strážce, jenž byl zároveň mužem, který se vší mocí snažil její lásku neopětovat. Jak už to tak byl hloupý muž, pořád mluvil o tom, jak nemůže přestat bojovat ve válce proti Stínu, kterou ale nemůže nikdy vyhrát, a o tom, jak odmítá Nyneivu obléci do vdovského šatu místo do svatební košile. A samé podobné hlouposti. Elain nechápala, jak se s tím dokáže Nyneiva srovnat. Nebyla to zrovna trpělivá žena.</p>

<p>„Jestli už jste skončily s řečma o mužích," ucedila Nyneiva kysele, jako by to chtěla dokázat, „možná bychom se mohly vrátit k důležitým věcem." Trhala si za cop a její řeč nabírala na rychlosti a hlas na síle, jako vodní kolo s rozhozeným soukolím. „Jak máme poznat, jestli Joiya nebo Amico nelže, když je pošleš pryč? Nebo jestli nelžou obě? Nebo ani jedna? Mně se taky nelíbí, když tady jen tak přešlapujeme v nejistotě, Moirain, ať už si ty myslíš cokoliv, ale já už vlezla do mnoha pastí, aby se mi chtělo nakráčet do další. Ani nechci běhat jako kotě za klubkem. Mě... nás... amyrlin poslala za Liandrin a jejíma kamarádkama. A protože to pro tebe zřejmě není dost důležitý, abys věnovala dýl než chviličku svýho času a pomohla nám, tak bys nám aspoň nemusela podrážet nohy!"</p>

<p>Vypadalo to, že si snad utrhne cop a pokusí se s ním Aes Sedai uškrtit, a Moirain zas byla tak nebezpečně, chladně a křišťálově klidná, že to klidně mohlo ukazovat na to, že je připravená znovu udělit lekci, kterou naučila držet Joiyu pusu zavřenou. Elain usoudila, že nastal čas, aby přestala jen sklíčeně přihlížet. Nevěděla, jak se mezi těmito ženami dostala do role mírotvůrce - občas by je nejradši všechny popadla za krk a zatřepala s nimi - ale její máti vždycky říkala, že žádné správné rozhodnutí není nikdy učiněno v hněvu. „Mohla bys ke svému seznamu věcí, které chceš vědět, dodat," nadhodila, „proč nás povolali k Randovi. Tam nás totiž Careen zavedla. Už je samozřejmě v pořádku. Moirain ho vyléčila." Při vzpomínce na svůj krátký pohled do jeho komnaty nedokázala potlačit zachvění, ale kouzlo se jí podařilo a pozornost od ožehavého tématu byla odvedena.</p>

<p>„Vyléčila!" vyjekla Nyneiva. „Co se mu stalo?"</p>

<p>„Skoro zemřel," poznamenala Aes Sedai stejně klidně, jako by říkala, že si dal šálek čaje.</p>

<p>Když naslouchaly Moirainině nevzrušené zprávě, Elain cítila, jak se Egwain třese, ale možná se taky třásla sama. Bublinky zla propouštěné vzorem. Odrazy vyskakující ze zrcadel. Rand celý od krve a posekaný. Skoro jako by ji to napadlo dodatečně, Moirain dodala, že podle ní něco podobného zažili i Perrin a Mat, avšak dostali se z toho v pořádku. Ta žena musela mít v žilách místo krve led. <emphasis>Ne, Randova tvrdohlavost ji dost rozčílila. A když mluvila o svatbě, také nebyla úplně klidná, ač se to snažila ze všech sil</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>předstírat. </emphasis>Ale teď by klidně mohla mluvit o tom, jestli ten štůček hedvábí má barvu, která by se jí líbila na šaty.</p>

<p>„A tohle... tyhle <emphasis>věci </emphasis>se budou stávat dál?" vydechla Egwain, když Moirain domluvila. „To neexistuje nic, čím bys to mohla zarazit? Nebo Rand?"</p>

<p>Malý modrý kamínek, který měla Moirain zavěšený ve vlasech, se prudce zakýval, jak Aes Sedai zavrtěla hlavou. „Ne, dokud se nenauči své schopnosti ovládat. Možná ani pak ne. Nevím, jestli vůbec bude kdy dost silný, aby dokázal tu nakažlivinu od sebe dostat pryč. Aspoň by ale měl být schopný se lépe bránit."</p>

<p>„Nemůžeš mu nějak pomoct?" dožadovala se Nyneiva. „To ty jsi ta z nás, kdo by měl vědět všechno, nebo to aspoň předstírá. Nemůžeš ho učit? Třeba jenom část? A necituj mi to přísloví o tom, jak ptáci učí ryby lítat."</p>

<p>„Věděla bys toho víc," opáčila Moirain, „kdybys využívala studia tak, jak bys měla. Měla bys vědět víc. Chceš vědět, jak používat jedinou sílu, Nyneivo, ale nehodláš se učit <emphasis>o </emphasis>ní. <emphasis>Saidín </emphasis>není <emphasis>saidar. </emphasis>Prameny jsou jiné, způsob jejich splétání je jiný. Pták má prostě lepší šanci."</p>

<p>Tentokrát se odvést pozornost pokusila Egwain. - „A v čem je Rand umíněný zrovna teď?" Nyneiva otevřela ústa a Egwain dodala: „Občas dokáže být jako kámen." Nyneiva s cvaknutím ústa zavřela. Všechny věděly, jaká je to pravda.</p>

<p>Moirain si je zamyšleně prohlédla. Elain si občas nebyla jistá, nakolik jim Aes Sedai důvěřuje. Či zda důvěřuje vůbec někomu. „Musí odejít," řekla Aes Sedai nakonec. „Místo toho si tu sedí a Tairenové se ho už přestávají bát. A on si tu sedí, a čím déle sedí a nic nedělá, tím víc budou Zaprodanci jeho nečinnost považovat za známku slabosti. Vzor se pohybuje a přeskupuje, jen mrtví jsou nehybní. On musí konat, jinak zemře. Na šipku z kuše do zad nebo na jed v jídle, nebo se Zaprodanci spojí a vyrvou mu duši z těla. Musí konat, jinak zemře." Elain sebou při každém zmíněném nebezpečí trhla. To, že bylo skutečné, to jenom zhoršovalo.</p>

<p>„A ty víš, co musí udělat, co?" ucedila napjatě Nyneiva. „Tys mu to už naplánovala."</p>

<p>Moirain kývla. „Nebo bys chtěla, aby se znovu vydal lovit sám? To se neodvažuji riskovat. Tentokrát by mohl zemřít, možná by se mu mohlo stát i něco horšího, než bych ho našla."</p>

<p>To byla pravda. Rand skoro nevěděl, co dělá. A Elain si byla jistá, že Moirain nijak netouží po tom přestat ho ovládat, byť na něj měla už jen malý vliv. Tak malý, jaký jí dovolil.</p>

<p>„A podělíš se s námi o ten svůj plán?" chtěla vědět Egwain. Teď tedy rozhodně ovzduší neuklidnila.</p>

<p>„Ano, udělej to," přidala se Elain a překvapilo ji, jak napodobuje Egwainin chladný tón. Když se tomu mohla vyhnout, střety nevyhledávala. Její máti vždycky říkala, že lidi je snazší vést než je natlouci do řady.</p>

<p>Pokud jejich chování Moirain podráždilo, nedala to nijak najevo. „Ale je vám doufám jasné, že si to musíte nechat pro sebe. Plán odhalený je plán odsouzený k neúspěchu. Ano, vidím, že rozumíte."</p>

<p>Elain tedy rozuměla. Plán to byl nebezpečný a Moirain si sama nebyla jistá, zda bude fungovat.</p>

<p>„Sammael je v Illianu," pokračovala Aes Sedai. „Tairenové jsou zralí na válku s Illianem, a naopak. Zabíjejí se navzájem už tisíc let a o nadcházející válce mluví, jako jiní lidé mluví o příští slavnosti. Pochybuji, že by na tom něco změnilo, i kdyby o Sammaelově přítomnosti věděli. Tear do toho podniku půjde ochotně za Randem, a pokud on Sammaela svrhne, tak -"</p>

<p>„Světlo!" vykřikla Nyneiva. „Ty nejen chceš, aby začal válku, ale taky aby šel po jednom ze Zaprodanců! Není divu, že se zapřel. Na chlapa zas takový trouba není."</p>

<p>„Na konci se musí postavit Temnému," odtušila klidně Moirain. „Opravdu si myslíš, že se teď může vyhnout Zaprodancům? A co se války týče, i bez něj jich je dost, a každá je naprosto k ničemu."</p>

<p>„Každá válka je k ničemu," začala Elain, ale pak se odmlčela, jak ji osvítilo pochopení. Na tváři se jí musel objevit smutek a lítost, ale pochopení určitě také. Máti ji často učívala, jak vést stát, stejně jako mu vládnout, což byly dvě naprosto odlišné věci, ale obě byly nezbytné. A občas bylo nutné pro obojí dělat věci, které byly horší než jen nepříjemné, ale cena za to, že nebyly vykonány, pak byla mnohem vyšší.</p>

<p>Moirain se na ni soucitně podívala. „Není to vždycky příjemné, což? Tvoje matka tě nejspíš začala učit, už když jsi byla dost stará, abys jí rozuměla, co budeš potřebovat k vládnutí, až po ní nastoupíš." Moirain sama vyrostla v královském paláci v Cairhienu, i když sama na trůn usednout neměla, ale byla spřízněná s vládnoucím rodem a nepochybně dostávala stejné lekce. „Ale občas se zdá, že by nevědomost byla lepší, být jen prostou venkovskou ženou, která neví o ničem, co se děje za hranicí jejích polností."</p>

<p>„Další hádanky?" zavrčela opovržlivě Nyneiva. „Válka bývala něco, o čem jsem slýchávala od formanů, něco vzdálenýho, čemu jsem doopravdy nerozuměla. Teď vím, co to je. Muži zabíjejí muže. Muži se chovají jako zvířata, jsou snížení na úroveň zvířat. Vypálený vesnice a statky a spálený pole. Hlad, nemoci a smrt, pro nevinný stejně jako pro viníky. Proč je ta tvoje válka lepší, Moirain? Proč je čistší?"</p>

<p>„Elain?" vyzvala dědičku Moirain tiše.</p>

<p>Elain zavrtěla hlavou - nechtěla tohle vysvětlovat - ale nebyla si jista, že by i její matka, sedíc na Lvím trůnu, dokázala mlčet, když by na ni Moirain upřela své tmavé oči a vybídla ji k řeči. „Válka přijde, ať už ji Rand začne nebo ne," začala tedy váhavě. Egwain k ní přistoupila blíž a nevěřícně se na ni dívala, stejně jako Nyneiva. Jak však pokračovala ve výkladu, obě ženy začínaly chápat. „Zaprodanci nebudou nečinně posedávat a čekat. Sammael nemůže být jediný, kdo se chopil otěží některého státu, je jenom jediný, o kom zatím víme. A nakonec půjdou po Randovi, možná osobně, ale určitě s vojsky, kterým zcela jistě velí. A státy, ve kterých Zaprodanci nevládnou? Kolik jich bude provolávat slávu Dračí zástavě a půjdou za ní do Tarmon Gai'donu, a kolik se jich přesvědčí, že pád Kamene je lež a Rand jen další falešný Drak, kterého je třeba svrhnout, falešný Drak možná dost silný na to, aby je mohl ohrozit, pokud proti němu nevytrhnou první? Ať tak nebo tak, válka <emphasis>bude." </emphasis>Prudce se odmlčela. Bylo toho víc, ale nemohla a nechtěla jim povědět i tu část.</p>

<p>Moirain žádné takové zábrany neměla. „Velmi správně," řekla a kývla, „ale není to všechno." Pohled, který vrhla na Elain, prozrazoval, že ví, že Elain zbytek vynechala schválně. Teď klidně sepjala ruce a otočila se k Egwain a Nyneivě. „Ta válka nebude lepší ani čistší. Až na to, že k němu připoutá Taireny, a Illiánci ho také budou následovat, stejně jako nyní Tairenové. Jak by taky ne, až na Illianem zavlaje Dračí zástava? Jenom zprávy o jeho vítězství by mohly rozhodnout války v Tarabonu a Arad Domanu v jeho prospěch. To pro tebe budou <emphasis>skončené </emphasis>války. Jedinou ranou tak bude posílen na mužích i zbraních, takže by ho dokázalo porazit jen spojenectví všech zbývajících států odsud až k Morně, a zároveň ukáže Zaprodancům, že není jen tlustá křepelka na větvi, čekající, až si ji chytí do sítě. Oni by se pak měli mít na pozoru a jemu by to mohlo získat čas, aby se naučil, jak používat svou sílu. Ale nejdřív se musí pohnout, být kladivem, ne podkovákem." Aes Sedai se lehce ošklíbla, klid jí pokazil náznak dřívějšího rozčilení. „On se <emphasis>musí </emphasis>pohnout první. A co dělá? Čte. Pročítá se do větších potíží."</p>

<p>Nyneiva vypadala otřeseně, jako by už viděla všechny ty bitvy a mrtvé. Egwain měla velké oči plné hrůzného pochopení. Z pohledu na jejich výraz se Elain zachvěla. Jedna viděla Randa vyrůstat, druhá s ním vyrůstala. A teď musejí dohlédnout na to, aby začal válku. Ne Drak Znovuzrozený, ale Rand al'Thor.</p>

<p>Egwain se viditelně snažila uklidnit, chytila se nejmenšího problému, naprosto nedůležitého. „Jak ho může čtení dostat do potíží?"</p>

<p>„Rozhodl se sám zjistit, co se praví v Dračích proroctvích." – Moirainina tvář zůstávala hladká a klidná, ale náhle mluvila stejně unaveně, jako se Elain cítila. „V Tearu jsou sice zakázána, ale hlavní knihovník měl v truhlici zamčeno devět různých překladů. Teď je má všechny Rand. Ukázala jsem na verš, který se hodí na tuto situaci, a on mi jej ocitoval v překladu ze staré kandorštiny.</p>

<p><emphasis>,Síla Stínu probudí</emphasis></p>

<p><emphasis>lidské tělo do zmatku, sváru a zkázy.</emphasis></p>

<p><emphasis>Znovuzrozený, označen a krvácející,</emphasis></p>

<p><emphasis>tančí s mečem ve snech a mlze,</emphasis></p>

<p><emphasis>připoutá spřísahance Stínu svou vůlí,</emphasis></p>

<p><emphasis>z města, ztraceného a zaprodaného,</emphasis></p>

<p><emphasis>znovu vede oštěpy do války,</emphasis></p>

<p><emphasis>zláme oštěpy a ukáže jim</emphasis></p>

<p><emphasis>pravdu dávno skrytou v prastarém snu.'"</emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>Zamračila se. „To se hodí na tuto situaci, stejně jako na cokoliv. Illian je pod Sammaelovou nadvládou určitě zaprodané město. Vyvede-li tairenské oštěpy do války a spoutá Sammaela, tak naplní tenhle verš. Prastarý sen o Draku Znovuzrozeném. Má dokonce kopii ve starém jazyce, jako by z něj rozuměl víc než dvěma slovům. Honí se za stíny, a Sammael, Rahvin nebo Lanfear ho mohou chytit pod krkem dřív, než já ho dokážu přesvědčit, jakou dělá chybu."</p>

<p>„Je zoufalý." Nyneivin mírný tón nebyl určen Moirain, tím si byla Elain jista, ale Randovi. „Je zoufalý a snaží se najít vlastní cestu."</p>

<p>„Já jsem taky zoufalá," prohlásila pevně Moirain. „Celý život jsem zasvětila tomu, abych ho našla, a teď ho nenechám padnout, jestli mu v tom dokážu zabránit. - Už jsem skoro tolik zoufalá, abych -" Odmlčela se a našpulila rty. „Musí stačit, že udělám, co bude třeba."</p>

<p>„Ale to nestačí," prohlásila ostře Egwain. „Co chceš udělat?"</p>

<p>„Vy máte jiné starosti," řekla Aes Sedai. „Černé adžah -"</p>

<p>„Ne!" Elainin hlas byl ostrý jako nůž a tón velitelský. Jak tiskla měkkou modrou látku svých šatů, úplně jí zbělely klouby na rukou. „Necháváš si pro sebe příliš mnoho tajemství, Moirain, ale jedno nám řekni. Co mu chceš udělat?" Hlavou se jí mihl obraz, jak Moirain drží a v případě nutnosti z ní pravdu vytřásá.</p>

<p>„Jemu? Nic. No dobrá. Není důvod, abyste to nemohly vědět. Viděly jste to, čemu Tairenové říkají velká sbírka?"</p>

<p>Na to, jak se Tairenové hrozně báli jediné síly, měli v Kameni kupodivu dost velkou sbírku předmětů spojených se silou. Větší byla jen v Bílé věži. Elain si, například, myslela, že ji mají, jelikož byli nuceni tak dlouho strážit <emphasis>Callandor, </emphasis>ať už po tom toužili či nikoliv. Dokonce i Meč, jenž není mečem, mohl vypadat méně důležitý, když byl jen jednou z mnoha podobných věcí. Ale Tairenové se nikdy nedokázali přimět svou kořist vystavit. Velká sbírka byla uložena v několika špinavých, přecpaných pokojích ještě hlouběji ve skále, než byly vězeňské kobky. Když ji Elain poprvé viděla, zámky na dveřích byly dávno zrezivělé, pokud se už dveře prostě nerozpadly v prach.</p>

<p>„Strávily jsme tam celý den," řekla Nyneiva. „Abychom zjistily, jestli Liandrin a <emphasis>její přítelkyně </emphasis>něco nevzaly. Zřejmě ne. Všechno bylo hrozně zaprášený a plesnivý. Na přepravu všeho do Věže bude potřeba aspoň deset říčních člunů. Možná tam někomu budou dávat ty věci smysl. Mně teda ne." Pokušení rýpnout si do Moirain bylo zřejmě příliš velké, aby si je dokázala odpustit, protože dodala: „Tohle všechno bys věděla, kdybys nám věnovala alespoň trochu času."</p>

<p>Moirain si jí nevšímala. Byla zahleděná do sebe a zkoumala vlastní myšlenky. Když promluvila, jako by hovořila k sobě. „Ve sbírce je jeden zvláštní <emphasis>ter'angrial, </emphasis>vypadá jako dveřní rám z krevele, na pohled mírně zkřivený. Jestli ho nedonutím dojít k <emphasis>nějakému </emphasis>rozhodnutí, možná jím budu muset projít." Malý modrý kamínek na jejím čele se zachvěl a zajiskřil. Moirain se na něco takového očividně nijak netěšila.</p>

<p>Při zmínce o <emphasis>ter'angrialu </emphasis>Egwain pudově sáhla na živůtek. Všila si tam malou kapsičku, aby měla kam dát jeden kamenný prsten. Ten prsten byl <emphasis>ter'angrial, </emphasis>svým způsobem velice mocný, i když byl malý, a Elain byla jednou ze tří žen, které věděly, že ho Egwain má. Tou třetí nebyla Moirain.</p>

<p>Byly to zvláštní věci, tyhle <emphasis>ter'angrialy, </emphasis>pozůstatky z věku pověstí, stejně jako <emphasis>angrialy </emphasis>a <emphasis>sa'angrialy, </emphasis>i když se nacházely častěji. <emphasis>Ter'angrial </emphasis>jedinou sílu využíval, místo aby ji zesiloval. Každý byl zjevně vyroben k nějakému konkrétnímu účelu, nic jiného dělat neuměl, ale i když se dodnes některé používaly, nikdo si nebyl jist, zda jejich dnešní využití má něco společného s jejich původním účelem. Hůl přísahy, s níž žena skládala tři přísahy, aby se mohla stát Aes Sedai, byl <emphasis>ter'angrial, </emphasis>který zajišťoval, že tyto přísahy se stanou součástí jejího těla. Poslední zkouška, kterou vykonávala mladší novicka, než byla přijata, se odehrávala v jiném <emphasis>ter'angrialu, </emphasis>jenž vylovil její nejniternější strach a učinil ho zdánlivě skutečným - nebo ji možná přenesl na místo, kde <emphasis>byl </emphasis>skutečný. S <emphasis>ter'angrialem </emphasis>se vám mohly přihodit zvláštní věci. Aes Sedai se mohly při jejich studiu, či při jejich používání, spálit, být zabity či prostě zmizet.</p>

<p>„Já ten rám viděla," řekla Elain. „Je v poslední místnosti na konci chodby. Zhasla mi tam lampa a já třikrát upadla, než jsem došla ke dveřím." Líčka jí zčervenala lehkými rozpaky. „Bála jsem se tam usměrňovat, i jenom abych znovu zapálila lampu. Většina mi toho připadala jako haraburdí - myslím, že Tairenové prostě sebrali všechno, o čem se někdo byť jen zmínil, že by to mohlo mít nějaké spojení se sílou - ale říkala jsem si, že kdybych usměrňovala, mohla bych náhodou poslat sílu do něčeho, co není jen starý krám, a kdo ví, co by to mohlo udělat."</p>

<p>„A co kdybys potmě klopýtla a padla do toho pokřiveného dveřního rámu?" zeptala se trpce Moirain. „Ten žádné usměrňování nepotřebuje, stačí jím jenom projít."</p>

<p>„A k čemu je?" vyzvídala Nyneiva.</p>

<p>„Dává odpovědi. Tři odpovědi, všechny pravdivé, na minulost, přítomnost nebo budoucnost."</p>

<p>Elain nejdřív napadlo, že je to pohádka pro děti, <emphasis>Bili </emphasis>v <emphasis>kopci, </emphasis>a nejen kvůli těm třem odpovědím. Vzápětí ji napadlo něco jiného, a nebyla sama. Promluvila, když Egwain s Nyneivou teprve stačily otevřít ústa. „Moirain, tohle řeší náš problém. Můžeme se zeptat, jestli Joiya nebo Amico mluví pravdu. Můžeme se zeptat, kde jsou Liandrin a ostatní. A na jména černých adžah, co zůstaly ve Věži -"</p>

<p>„Můžeme se zeptat, co je to ta věc, která je pro Randa nebezpečná," přidala Egwain a Nyneiva ještě dodala: „Proč jsi nám o tomhle neřekla dřív? Proč jsi nás nechala den za dnem poslouchat ty stejný vyprávěnky, když jste to už všechno mohly dávno vyřešit?"</p>

<p>Aes Sedai sebou trhla a zvedla ruce. „Vy tři se slepě ženete tam, kde by Lan a stovka strážců opatrně postupovala krůček po krůčku. Proč si myslíte, že jsem do něj ještě nevstoupila? Už dávno jsem se mohla zeptat, co musí Rand udělat, aby přežil a zvítězil, jak může porazit Zaprodance a Temného a jak se může naučit ovládat jedinou sílu a zadržet šílenství na dost dlouho, aby stačil udělat, co je třeba." Vyčkala, s rukama v bok, dokud její slova nezapadla. Žádná z žen nepromluvila. „Existují jistá pravidla," promluvila po chvíli, „a nebezpečí. Nikdo jím nesmí projít víc než jednou. Jenom jednou. Smíte položit své tři otázky, ale musíte položit všechny tři najednou a nesmíte odejít dřív, než si vyslechnete odpovědi. Lehkovážné otázky jsou zřejmě trestány, ale také se zdá, že to, co je pro někoho vážné, může být u jiného lehkomyslné. A co je nejdůležitější, otázky týkající se Stínu mají přímé důsledky.</p>

<p>Kdybyste se zeptaly na černé adžah, mohly byste se vrátit mrtvé nebo jako blábolící šílenci, pokud byste vůbec vyšly. A co se Randa týče... Nejsem si jistá, jestli je možné položit otázku ohledně Draka Znovuzrozeného, aby se to zároveň nějak nedotýkalo Stínu. Chápete? Občas jsou pro opatrnost dobré důvody."</p>

<p>„A jak to všecko víš?" chtěla vědět Nyneiva. S rukama v bok se Aes Sedai postavila. „Vznešení páni určitě nikdy nenechali žádnou Aes Sedai studovat něco z jejich sbírky. A podle tý špíny tam dole nic z toho nespatřilo sluneční světlo nejmíň sto let, možná víc."</p>

<p>„Já myslím, že víc," odtušila Moirain nevzrušeně. „Přestali ty věci sbírat před víc než třemi sty lety. Tento <emphasis>ter'angrial </emphasis>získali těsně před tím, než se svým sbíráním skončili. Do té doby byl ve vlastnictví prvních z Mayene, kteří jeho odpovědi používali, aby Mayene udrželi z dosahu Tearu. A Aes Sedai dovolovali ho studovat. Samozřejmě tajně. Mayene se nikdy neodvážilo rozhněvat Tear příliš otevřeně."</p>

<p>„Jestli byl pro Mayene tak důležitej," namítla podezíravě Nyneiva, „tak co dělá tady v Kameni?"</p>

<p>„Protože první dělali ve snaze udržet Mayene nezávislé na Tearu špatná rozhodnutí stejně jako dobrá. Před třemi sty lety hodlali vznešení páni vystavět flotilu, aby mohli sledovat mayenské lodě k jejich nalezištím olejovek. Halvar, tehdejší první, nasadil cenu mayenského oleje do lamp velice vysoko nad cenu tairenského olivového oleje, a aby vznešené pány přesvědčil dál o tom, že Mayene bude vždycky dávat své vlastní zájmy daleko za zájmy Tearu, daroval jim tento <emphasis>ter'angrial. </emphasis>Sám už ho stejně využil, a tak mu k ničemu nebyl. Byl v té době skoro stejně starý jako Berelain teď, a zdálo se, že ho čeká ještě dlouhá vláda, kdy bude potřebovat tairenskou dobrou vůli."</p>

<p>„Byl to hlupák," podotkla Elain. „Máti by takovou chybu nikdy neudělala."</p>

<p>„Možná ne," připustila Moirain. „Ale Andor není maličký státeček utiskovaný mnohem větší a silnější zemí. Halvar <emphasis>byl </emphasis>hlupák, jak se pak ukázalo - vznešení páni ho nechali ještě toho roku zavraždit - ale jeho hloupost mi poskytla tuto příležitost, pokud to bude nutné. Je to sice nebezpečné, ale lepší než nic."</p>

<p>Nyneiva cosi reptala, zřejmě byla zklamaná, že Aes Sedai neklopýtla sama.</p>

<p>„My jsme ale tam, kde jsme začaly," povzdechla si Egwain. „Nevíme, která lže, nebo jestli lžou obě."</p>

<p>„Tak se jich znovu zeptejte, jestli chcete," poradila jí Moirain. „Máte čas, dokud je nenaloží na loď, i když já dost pochybuji, že teď svůj příběh změní. Já bych vám radila soustředit se na Tanchiko. Jestli mluví Joiya pravdu, hlídání Mazrima Taima bude vyžadovat Aes Sedai a strážce, ne jen vás tři. Když jsem poprvé slyšela Joiyin příběh, poslala jsem amyrlin varování po holubovi. Vlastně jsem poslala tři holuby, abych zajistila, že aspoň jeden do Věže dorazí."</p>

<p>„To je od tebe nesmírně laskavé, žes nás o tom zpravila," prohodila chladně Elain. Ta žena pořád dělala všechno sama. To, že ony jenom předstíraly, že jsou hotovými Aes Sedai, nebyl důvod, aby je Moirain nechávala v nevědomosti. Amyrlin přece poslala <emphasis>je</emphasis>, aby chytily černé adžah.</p>

<p>Moirain krátce kývla hlavou, jako by její poděkování brala za vážně míněné. „To nic. Pamatujte, že jste honicí psi, které amyrlin vyslala za černými adžah." Když sebou Elain trhla, Moirain se pousmála, prozrazujíc tak, že přesně věděla, nač Elain myslí. „Rozhodnout, kam jít, se musíte samy. To jste mi taky daly jasně najevo," dodala suše. „A já věřím, že toto rozhodování bude pro vás snazší než pro mne. A také věřím, že budete spát dobře, i když do rána již mnoho času nezbývá. Přeji vám dobrou noc."</p>

<p>„Ta ženská..." rozčilovala se Elain, když se za Aes Sedai zavřely dveře. „Občas bych ji nejradši uškrtila." Svezla se na židli u stolu a dost dlouho tam zamračeně seděla s rukama složenýma v klíně.</p>

<p>Nyneiva cestou k úzkému stolku u zdi, kde vedle dvou džbánků stály stříbrné číše a nádobky s kořením, zabručela, což mohlo znamenat souhlas. Jeden džbánek, plný vína, stál v třpytící se misce plné nyní již téměř zcela roztálého ledu, jejž sem dopravovali až z Páteře světa v truhlicích s pilinami. Led v létě na ochlazení pitiva vznešených pánů. Elain si to skoro neuměla představit.</p>

<p>„Něco studenýho k pití, než půjdeme do postele, nám všem udělá jenom dobře," prohlásila Nyneiva a jala se připravovat víno, vodu a koření.</p>

<p>Když si k ní Egwain přisedla, Elain zvedla trochu hlavu. „Myslelas to vážně, Egwain? To o Randovi?" Egwain kývla a Elain si povzdechla. „Pamatuješ, co říkávala Min, na všechny ty její žertíky, jak se o něj podělíme? Občas mne napadá, jestli to viděla a neřekla nám o tom. Myslím, že chtěla říci, že ho obě milujeme, a věděla to. Ale právo na něj jsi měla ty, a já nevěděla, co dělat. Stále ještě nevím. Egwain, on tě miluje."</p>

<p>„Jenom je nutný ho usměrnit," pravila pevně Egwain. „Až se vdám, bude to proto, že chci já, ne proto, že nějaký muž bude předpokládat, že ho budu milovat. Budu na něj milá, Elain, ale než s ním skončím, pochopí, že je volný. Ať chce nebo ne. Moje máma říká, že muži jsou jiní než my. Říká, že my chceme být zamilované, ale jen do toho, do koho samy chceme. Muž potřebuje být zamilovaný, ale bude milovat první ženu, která si uváže na provázek jeho srdce."</p>

<p>„To je všechno moc pěkné," poznamenala napjatým hlasem Elain, „ale Berelain byla v jeho komnatách."</p>

<p>Egwain si odfrkla. „Ať už chtěla cokoliv, Berelain nedokáže myslet na jednoho muže tak dlouho, aby ho přiměla se do ní zamilovat. Předevčírem házela očima po Rhuarkovi. A pozítří se bude usmívat na někoho jiného. Je jako Elsa Grinwellová. Pamatuješ se na ni? Na tu novicku, co trávila všechen čas na cvičném dvoře, kde pomrkávala na strážce?"</p>

<p>„Ona na něj jenom nemrkala, byla v jeho komnatách, a v takovou hodinu. Měla toho na sobě ještě míň než obvykle, jestli je to ještě možné!"</p>

<p>„Takže jí ho chceš přenechat?"</p>

<p>„Ne!" Elain to řekla velice důrazně a myslela to tak, ale vzápětí překypovala zoufalstvím. „Ó, Egwain, já nevím, co dělat. Miluji ho. Chci si ho vzít. Světlo! Co by řekla máti? Raději bych strávila noc v Joiyině kobce, než abych poslouchala ponaučení, které by mi máti uštědřila." Andorští šlechtici, dokonce i z královských rodin, si brávali obyčejné lidi natolik často, že to vyvolávalo jen občasné poznámky - přinejmenším v Andoru - ale Rand nebyl zrovna obyčejný druh obyčejného muže. Elainina máti byla docela klidně schopná poslat Lini, aby Elain přitáhla domů za ucho.</p>

<p>„Jestli se dá Matovi věřit, tak Morgasa toho moc neřekne," podotkla Egwain, aby Elain uklidnila. „Nebo jestli se mu dá věřit aspoň z poloviny. Tenhle urozený pán Gaebril, co za ním nyje tvoje máti, nevypadá na muže, kterého by si vybrala žena se zdravým rozumem."</p>

<p>„Jsem si jistá, že Mat přeháněl," opáčila ponuře Elain. Její máti byla příliš mazaná, aby se nechala zhloupnout nějakým mužem. Pokud urozený pán Gaebril - Elain o něm dokonce ani nikdy neslyšela, dokud Mat nevyslovil jeho jméno - pokud tenhle chlapík snil o tom, že skrze Morgasu přijde k moci, tak se dočká drsného probuzení.</p>

<p>Nyneiva přinesla ke stolu tři číše kořeněného vína. Na lesklých stranách číší se srážel vzduch. Také přinesla zelenozlaté podložky spletené ze slámy, aby je bylo na co postavit a vlhkost neponičila dokonale vyleštěnou stolní desku. „Takže," řekla a posadila se na židli, „jste zjistily, že Elain Randa miluje a Egwain nikoliv."</p>

<p>Obě mladé ženy na ni hleděly s otevřenými ústy, jedna tmavá, druhá světlá, přesto však nyní téměř zrcadlový obraz ohromení a úžasu.</p>

<p>„Mám oči," utrousila Nyneiva samolibě. „A uši, když už se neobtěžuješ šeptat." Usrkla vína, a když pokračovala, hlas měla chladný. „A co s tím hodláš udělat? Jestli do něj ta žába Berelain zaťala drápky, nebude snadný je vypáčit. Jsi si jistá, že ti to stojí za tu námahu? Víš, co je zač. Víš, co ho čeká, dokonce i když ponecháme stranou proroctví. Šílenství. Smrt. Kolik času mu ještě zbývá? Rok? Dva? Nebo to začne, ještě než skončí tohle léto? Je to muž, co umí usměrňovat." Z každého jejího slova odkapával jed. „Nezapomeň, co tě učili. Nezapomeň, co je zač."</p>

<p>Elain držela hlavu vysoko vztyčenou a Nyneivin upřený pohled bez mrknutí opětovala. „Na tom nezáleží. Možná by mělo, ale nezáleží. Možná jsem hloupá. Je mi to jedno. Nemohu změnit své city na rozkaz, Nyneivo."</p>

<p>Nyneiva se náhle usmála. „Musela jsem si být jistá," pravila vřele. „Ty si musíš být jistá. Není snadný milovat muže, ale milovat tohohle muže bude ještě těžší." Jak mluvila dál, její úsměv pohasl. „Pořád ještě musíš odpovědět na mou první otázku. Co s tím hodláš dělat? Berelain sice vypadá jako měkkota - rozhodně dokáže zařídit, aby ji tak viděli muži! - ale já myslím, že je ve skutečnosti pěkně tvrdá. Za to, co chce, bude bojovat. A ona je ten druh, co se pevně drží toho, co sice zrovna sama nechce, jenom proto, že to chce někdo jiný."</p>

<p>„S chutí bych ji nacpala do sudu," přisadila si Egwain svírajíc číši, jako by to bylo hrdlo první z Mayene, „a poslala ji šupem lodí zpátky do Mayene. V podpalubí."</p>

<p>Nyneiva zavrtěla hlavou, až jí cop zavlál. „To je všechno moc hezký, ale zkus poradit něco, co pomůže. Jestli tě nic nenapadá, tak drž zobák a nech ji, ať se rozhodne, co musí udělat." Egwain se na ni zlobně podívala a Nyneiva dodala: „S Randem to teď musí vyřídit Elain, ne ty. Pamatuj, žes sama ustoupila stranou."</p>

<p>Při té poznámce by se byla Elain měla usmát, ale ona to neudělala. „To všechno mělo být jinak." Povzdechla si. „Myslela jsem, že potkám nějakého muže, za pár měsíců za rok ho dobře poznám a pomalu si uvědomím, že ho miluji. Vždycky jsem si myslela, že to bude takhle. Randa skoro neznám. Za celý rok jsem s ním mluvila jen několikrát. Ale věděla jsem, že ho miluji, už pět minut poté, co jsem ho poprvé zahlédla." To tedy <emphasis>bylo </emphasis>hloupé. Jenže to byla pravda, a Elain nezáleželo na tom, jestli to je hloupé. I své matce by do očí řekla totéž, i Lini. No, Lini možná ne. Lini měla velice drastické způsoby, jak napravovat hlouposti, a zřejmě si stále myslela, že Elain není víc než deset. „Jak to tak ale vypadá, nemám ani právo se na něj zlobit. Nebo na Berelain." Ale zlobila se. <emphasis>Ráda bych mu vlepila políček, až by mu zazvonilo </emphasis>v <emphasis>uších. Aspoň rok! A ji bych ráda vypráskala proutkem až na loď, co ji odveze zpátky do Mayene! </emphasis>Jenomže na to <emphasis>neměla </emphasis>právo, což celou záležitost ještě zhoršovalo. Do hlasu se jí navíc vkradl žalostný tón, což ji jen ještě víc rozzuřilo. „Co mohu dělat? On se na mě ani nikdy nepodíval dvakrát."</p>

<p>„Ve Dvouříčí," začala Egwain pomalu, „když žena chce, aby muž poznal, že o něj má zájem, dá mu o Bel Tinu nebo o Letnicích do vlasů květiny. Nebo mu kdykoliv může vyšít slavnostní košili. Nebo zdůraznit, že o tanec žádá jenom jeho a nikoho jinýho." Elain se na ni nevěřícně podívala a Egwain spěšně dodala: „Já nenavrhuju, abys mu vyšívala košili, ale prostě existují způsoby, jak mu naznačit, co cítíš."</p>

<p>„Mayeňané věří na to říci rovnou, co cítíš." Elain mluvila naštětěně. „Možná je to ten nejlepší způsob. Prostě mu to říci. Aspoň pak bude vědět, co k němu cítím. Aspoň pak budu mít právo na -"</p>

<p>Sebrala kořeněné víno a při pití zvrátila hlavu dozadu. Prostě se vyslovit? Jako nějaká <emphasis>mayenská </emphasis>coura! Položila prázdnou číši zpět na podložku, zhluboka se nadechla a zabručela. „Co řekne máti na <emphasis>tohle?"</emphasis></p>

<p>„A co je ještě mnohem důležitější," připomněla laskavě Nyneiva, „co uděláš, až budeme muset odejít. Ať do Tanchika nebo do Věže nebo někam jinam, stejně budeme muset jít. Co budeš dělat, až mu prostě řekneš, že ho miluješ a že ho musíš nechat tady? A co jestli tě požádá, abys zůstala s ním? Jestli vůbec budeš chtít zůstat s ním?"</p>

<p>„Půjdu." Elain s odpovědí v nejmenším nezaváhala, jen mluvila trošičku drsně. Nyneiva se vůbec neměla ptát. „Jestli už já musím přijmout, že je Drak Znovuzrozený, tak on musí přijmout, že já jsem to, co jsem, a že mám povinnosti. Chci být Aes Sedai, Nyneivo. Není to jen nějaká lehkovážná zábava. Ani práce, kterou my tři musíme vykonat. Opravdu si myslíš, že bych tě s Egwain opustila?"</p>

<p>Egwain si pospíšila s ujištěním, že ji něco takového nikdy ani nenapadlo. Nyneiva řekla totéž, ale dost pomalu, aby bylo jasné, že lže.</p>

<p>Elain se chvíli dívala z jedné na druhou. „Spíš jsem se bála, že mi vyhubujete, že se chovám hloupě, když se tu tak užírám, a přitom si musíme dělat starosti hlavně s černými adžah."</p>

<p>Lehký záblesk v Egwaininých očích prozradil, že ji to taky napadlo, ale Nyneiva pravila: „Rand není jediný, kdo by mohl do roka zemřít, nebo do měsíce. My také. Jestli tu budeš jen tak sedět a doufat, nejspíš to na týhle straně hrobu nedostaneš."</p>

<p>Byla to mrazivá připomínka, ale Elain kývla. <emphasis>Nechovala </emphasis>se hloupě. Jen kdyby šla ta záležitost s černými adžah vyřídit stejně snadno. Přitiskla si prázdnou číši na čelo, aby se ochladila. Co budou dělat?</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA SEDMÁ</strong></p>

<p><strong><emphasis>Hra s</emphasis></strong><strong><emphasis> </emphasis></strong><strong><emphasis>ohněm</emphasis></strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>Příštího rána slunce ještě ani pořádně nevyšlo a Egwain se objevila u dveří do Randových komnat, nepříliš ochotně následována Elain. Dědička na sobě měla šaty ze světle modrého hedvábí s dlouhými rukávy, střižené podle tairenské módy a po kratším dohadování stažené co nejníž. Kolem hrdla měla náhrdelník ze safírů barvy časné ranní oblohy a další šňůru drahokamů měla vpletenu do rudozlatých kučer, což podtrhovalo blankytnou modř jejích očí. I přes vlhké horko měla Egwain kolem ramen prostý tmavočervený šátek, velký jako šál. Šátek i safíry dodala Aviendha. Aielanka měla kupodivu docela slušnou zásobu takových věcí.</p>

<p>I když Egwain věděla, že tu budou, trhla sebou, když spatřila, jak se aielské stráže rychle a plavně zvedají na nohy. Elain tiše vyjekla, ale rychle si je všechny přeměřila s královským výrazem, který tak dobře zvládala. Na tyto sluncem osmahlé muže to však zřejmě žádný účinek nemělo. - Těch šest bylo ze <emphasis>Shae'en M'taal, </emphasis>z Kamenných psů, a na Aiely vypadali uvolněně, což znamenalo, že jako by se dívali do všech stran zároveň a jako by byli připraveni okamžitě vyrazit libovolným směrem a zaútočit.</p>

<p>Egwain Elain napodobila - přála si, aby to zvládala stejně dobře jako dědička - a ohlásila: „Já... my... se chceme přesvědčit, co dělají rány pána Draka."</p>

<p>Její poznámka by byla úplně hloupá, pokud by Aielani věděli něco o léčení, ale ta pravděpodobnost byla malá. Vědělo o tom jen pár lidí a Aielové spíš méně než ostatní. Egwain nehodlala udávat žádný důvod jejich přítomnosti - stačilo, že byly považovány za Aes Sedai - ale když Aielové jako by vyskočili rovnou z mramorové podlahy, přišlo jí to jako dobrý nápad. Ne že by se ji nebo Elain snažili zastavit. Ale tihle muži byli všichni tak vysocí a měli tak kamenné výrazy a ty svoje krátké oštěpy a luky z rohoviny nosili tak, jako by pro ně jejich používání bylo stejně přirozené jako dýchání, a stejně snadné. A když na ni tak upírali své světlé oči, bylo až příliš snadné připomenout si všechny ty příběhy z aielské války o černě zahalených Aielech, nemilosrdných, bez slitování, o mužích, kteří zničili každé vojsko, jež se proti nim postavilo, až na to poslední, které je zahnalo zpět do Pustiny poté, co spojené státy skončily ve slepé uličce během tří krví nasáklých dní a nocí před samotným Tar Valonem. Málem sáhla po <emphasis>saidaru.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Gaul, vůdce Kamenných psů, kývl a shlížel na Elain a Egwain s jistou úctou. Byl to svým drsným způsobem hezký muž, o něco starší než Nyneiva, s očima zelenýma a jasnýma jako leštěné drahokamy a dlouhými řasami tak tmavými, až se zdálo, že má oči podmalovány uhlem. „Nejspíš ho pobolívají. Dnes ráno má špatnou náladu." Gaul se zazubil, jen se mu kratičce zablýskly bílé zuby, aby ukázal, že má pro nevrlost zraněného pochopení. „Už odsud vyhnal skupinku těch vznešených pánů a jednoho dokonce vyhodil osobně. Jakže se to jmenoval?"</p>

<p>„Torean," odvětil jiný, ještě vyšší muž. Měl nasazen šíp a krátký, zakřivený luk držel nedbale. Šedýma očima na chvíli spočinul na obou ženách a pak se jal zase sledovat sloupy v předpokoji.</p>

<p>„Torean," souhlasil Gaul. „Myslel jsem, že doletí až k těm hezkým řezbám..." Ukázal teď oštěpem na prstenec strnule stojících obránců, „...ale tři kroky chyběly. Mangin na mně vyhrál dobrý tairenský závěs, celý vyšitý zlatými jestřáby." Vyšší muž se krátce, spokojeně pousmál.</p>

<p>Egwain při představě Randa, jak skutečně háže vznešeného pána přes místnost, zamrkala. Nikdy se nechoval násilnicky. - Ani zdaleka ne. Jak moc se vlastně změnil? Měla příliš mnoho práce s Joiyou a Amico, a on zase s Moirain, Lanem nebo vznešenými pány, aby spolu prohodili víc než jen pár slov o domově, když se náhodou potkali, a o tom, jak letos asi vypadaly oslavy Bel Tinu a jak asi budou vypadat Letnice. Vždycky však jen krátce. Jak moc se změnil?</p>

<p>„Musíme ho vidět," prohlásila Elain a hlas se jí maličko zatřásl. Gaul se uklonil, přičemž opřel špičku oštěpu o černý mramor podlahy. „Zajisté, Aes Sedai."</p>

<p>Egwain do Randových komnat vstupovala s jistým rozechvěním a z Elainina výrazu bylo zřejmé, že ji těch pár kroků stálo nesmírné úsilí.</p>

<p>V komnatě nezůstalo ani stopy po hrůzách noci, jen tu nebyla žádná zrcadla. Na obložení stěn zůstala světlejší místa, kde předtím visela nástěnná zrcadla, nyní odstraněná. Ne že by byl pokoj jinak uklizen. Všude se povalovaly knihy, některé byly otevřené, jako by od nich někdo odešel uprostřed stránky, a postel byla stále neustlaná. Karmínové závěsy na oknech byly roztažené, a jelikož byla okna obrácená na západ, bylo vidět na řeku, jež byla tairenskou hlavní dopravní tepnou. Na velkém pozlaceném a velice nevkusném stojanu se třpytil <emphasis>Callandor. </emphasis>Egwain stojan považovala za tu nejošklivější věc, jakou kdy viděla zdobit místnost - dokud nezahlédla stříbrné vlky strhávající zlatého jelena, kteréžto sousoší stálo na krbové římse. Díky slabému vánku od řeky bylo v místnosti kupodivu poměrně chladno, na rozdíl od zbytku Kamene.</p>

<p>Rand, jen v košili, seděl rozvalený v křesle, jednu nohu měl přehozenou přes lenoch a o koleno opřenou v kůži vázanou knihu. Při zvuku jejich kroků knihu s prásknutím zavřel, hodil ji mezi ostatní na koberci se spirálovým vzorem a vymrštil se na nohy připraven k boji. Mrak na jeho tváři se však rozjasnil, když si uvědomil, kdo ho přišel navštívit tentokrát.</p>

<p>Poprvé v Kameni se Egwain dívala po změnách, jež se s ním udály, a našla je.</p>

<p>Kolik je to měsíců, co ho viděla naposled? Stačilo to však, aby mu ztvrdly rysy, aby se mu z obličeje vytratila otevřenost, která tam kdysi bývala. A také se jinak pohyboval, trochu jako Lan, trochu jako Aielové. Díky své výšce, narudlým vlasům a očím, které byly chvíli modré, chvíli šedé, podle toho, jak mu do nich svítilo, vypadal až příliš jako Aielan, až příliš, aby to Egwain nevyvedlo z míry. Ale změnil se také uvnitř?</p>

<p>„Myslel jsem, že jste... že je to někdo jiný," zamumlal a rozpačitě se na obě podíval. To byl Rand, jakého Egwain znala, dokonce i pokaždé, když se na ni nebo na Elain podíval, naskočil mu ruměnec. „Někteří... lidé po mně chtějí věci, které jim nemůžu dát. Věci, které <emphasis>nechci </emphasis>dát." S ohromující rychlostí se jeho výraz změnil, zatvářil se podezíravě a hlas mu ztvrdl. - „A co chcete <emphasis>vy? </emphasis>Poslala vás Moirain? Máte mě přesvědčit, abych udělal, co chce ona?"</p>

<p>„Nebuď labuť," odsekla ostře Egwain, než si to stačila promyslet. „Já nechci, abys začal válku."</p>

<p>Elain dodala prosebným tónem: „Přišly jsme... ti pomoci, pokud to bude v našich silách." To byl jeden z jejich důvodů, a nejsnáze se vyslovoval, jak se rozhodly při snídani.</p>

<p>„Ty znáš její plány pro..." začal drsně, ale pak náhle změnil téma. „Pomoct mi? Jak? Tohle přesně říká Moirain."</p>

<p>Egwain si vážně zkřížila ruce na prsou a pevně si přitáhla šátek k ramenům, jako to dělávala Nyneiva, když přišla před vesnickou radu s něčím, co hodlala prosadit bez ohledu na to, jak umanutí radní byli. Teď bylo pozdě začínat s něčím novým. Jediný možný způsob byl pokračovat, jak začala. „Říkala jsem ti, ať se nechováš jako trouba, Rande al'Thore. Tairenové ti možná padají k nohám, ale já pamatuju, když tě Nyneiva vyplatila proutkem, protože ses nechal Matem přesvědčit a ukradli jste džbánek jablečný pálenky." Elain se tvářila soustředěně. Až příliš. Egwain bylo jasné, že jí je do smíchu.</p>

<p>Rand si toho samozřejmě nevšiml. Muži si takových věcí nikdy nevšímali. Zazubil se na Egwain a málem se sám rozesmál nahlas. „Zrovna jsme oslavili třinácté narozeniny. Našla nás, jak spíme za stájemi tvého táty. Hlava nás bolela, že jsme ten proutek ani necítili." Tak se na to Egwain tedy nepamatovala. „Ale to nebylo nic proti tomu, když jsi jí ty hodila na hlavu tu misku. Pamatuješ? Lila do tebe psárkový čaj, protože do tebe celý týden nic nebylo, a jakmile jsi ho ochutnala, praštila jsi ji po hlavě její nejlepší mísou. Světlo, vřískala jsi tenkrát? Kdy to vlastně bylo? Dva roky předtím -"</p>

<p>„Nejsme tu, abychom si povídaly o starých časech," prohlásila Egwain a podrážděně si upravila šátek. Byl z tenké vlny, ale stejně byl příliš teplý. Rand měl skutečně ten špatný zvyk, že si pamatoval ty nejméně příjemné věci.</p>

<p>Teď se usmál, jako by přesně věděl, nač myslí, a v lepší náladě pokračoval dál. „Říkaly jste, že jste přišly, protože mi chcete pomoct. S čím? Asi nevíte, jak donutit vznešeného pána, aby dodržel slovo, když se mu zrovna nedívám přes rameno, že? Nebo jak zarazit ošklivé sny? A rozhodně bych přivítal pomoc s -" Mrkl na Elain, pak zpátky na Egwain a znovu nečekaně změnil téma. „Co třeba starý jazyk? Učily jste se ho v Bílé věži?" Bez toho, že by si počkal na odpověď, se začal prohrabávat svazky rozházenými po koberci. Mezi rozházeným povlečením stála další křesla. „Mám tu někde kopii..."</p>

<p>„Rande." Egwain zesílila hlas. „Rande, já starý jazyk číst neumím." Varovně se podívala na Elain, aby také nic nepřiznávala. Nepřišly mu sem překládat Dračí proroctví. Safíry, které měla dědička ve vlasech, se rozkývaly, jak Elain souhlasně přikývla. „Musely jsme se učit jiným věcem."</p>

<p>Rand se s povzdechem narovnal od knih. „To bych opravdu doufal v moc." Na chvíli se zdálo, že chce ještě něco říci, ale jen hleděl na své boty. Egwain napadlo, jak se mu daří jednat se vznešenými pány s tou jejich nadutostí, když ho ona s Elain takhle vyvedou z míry.</p>

<p>„Přišly jsme ti pomoct s usměrňováním," řekla mu. „Se sílou." Co tvrdila Moirain, byla nejspíš pravda. Žádná žena nemohla naučit muže, jak usměrňovat, stejně jako ho nemohla naučit, jak rodit děti. Egwain si však nebyla jistá. Jednou vycítila něco utkané ze <emphasis>saidínu. </emphasis>Nebo spíš ucítila nic, něco prostě zahradilo cestu jejím pramenům stejně jistě, jako kámen zahradí vodu. Ale ona se hodně naučila mimo Věž, stejně jako v ní. Určitě věděla něco, co by ho mohla naučit, mohla mu nabídnout nějaké rady.</p>

<p>„Pokud to zvládneme," dodala Elain.</p>

<p>Po tváři se mu znovu mihlo podezření. Egwain znervózňovalo, jak rychle se mu měnily nálady. „Měl jsem víc příležitostí číst ve starém jazyce než vy v... Opravdu to není Moirainina práce? Neposlala vás sem ona? Myslí si, že mě dokáže přesvědčit oklikou, co? Je to nějaký zvrácený plán Aes Sedai, kterého smysl nepoznám, dokud v něm neuvíznu?" Trpce zavrčel, z podlahy za křeslem zvedl tmavozelený kabátec a rychle si ho natáhl. „Souhlasil jsem, že se ráno setkám s dalšími vznešenými pány. Jestli na ně nedohlídnu, tak najdou způsob, jak obejít všechno, co po nich chci. Ale dřív nebo později to pochopí. Teď vládnu Tearu já. Já. Drak Znovuzrozený. Já je to naučím. Budete mě muset omluvit."</p>

<p>Egwain s ním chtěla zatřepat. On že vládne Tearu? No, možná ano, když na to přijde, ale ona si pamatovala chlapce s jehňátkem za kabátcem, pyšného jako kohout, protože zahnal vlky, kteří je chtěli sežrat. Byl ovčák, ne král, a i když měl důvod k nafukování, tak rozhodně nebylo dobré, že to dělal.</p>

<p>Už mu to chtěla říci, ale než stačila promluvit, vyhrkla ohnivě Elain. „Nikdo nás neposlal. Nikdo. Přišly jsme, protože... protože nám na tobě záleží. Možná to nebude fungovat, ale můžeš to zkusit. Když už mně... nám na tobě záleží tolik, abychom to zkusily, tak bys to kvůli nám taky mohl vyzkoušet. Znamená to pro tebe tak málo, že nám nemůžeš věnovat ani hodinu? Kvůli sobě?"</p>

<p>Rand si přestal zapínat kabátec a chvíli se na dědičku díval tak upřeně, až si Egwain pomyslela, že na ni snad zapomněl. Rand však oči se zachvěním odvrátil. Podíval se na Egwain, přešlápl a zadíval se na podlahu. „Zkusím to," řekl tiše. „Nebude to k ničemu, ale já... Co chcete, abych udělal?"</p>

<p>Egwain se zhluboka nadechla. Nemyslela, že bude tak snadné ho přesvědčit. Vždycky byl jako balvan zabořený do bláta, když se rozhodl vzepřít, což dělal až příliš často.</p>

<p>„Podívej se na mě," řekla a sáhla po <emphasis>saidaru. </emphasis>Nechala se zcela naplnit jedinou silou a přijala každou kapku, kterou dokázala udržet. Bylo to, jako by každou částečku jejího těla naplnilo světlo, jako by Světlo samo vyplnilo každičkou škvírku. Život jako by z ní měl vylétnout jako ohňostroj. Ještě nikdy do sebe tolik síly nenatáhla. Zděšeně si uvědomila, že se nechvěje. Tuhle úžasnou slast přece nemohla snést jen tak. Chtěla si to vychutnat, tančit a zpívat, jen si tak lehnout a válet se v tom. Přiměla se promluvit. „Co vidíš? Co cítíš? Podívej se na mě, Rande!"</p>

<p>Rand pomalu zvedl hlavu a stále se mračil. „Vidím tebe. Co bych měl tak asi vidět? Dotýkáš se zdroje? Egwain, Moirain kolem mě usměrňovala aspoň stokrát, a já nikdy nic neviděl. Jen to, co udělala. Takhle to nefunguje. Dokonce i já tolik vím."</p>

<p>„Já jsem silnější než Moirain," řekla mu odhodlaně. „Kdyby se ona pokusila zadržet tolik síly jako já teď, svíjela by se na podlaze nebo by se zbláznila." Byla to pravda, i když nikdy předtím neodhadla schopnosti Aes Sedai tak přesně.</p>

<p>Síla volala po tom, aby byla využita, pulzovala silněji než sám život. S tímto by dokázala věci, o nichž se Moirain nikdy ani nesnilo. Rána na Randově boku, kterou Moirain nikdy nedokázala zcela vyléčit. Egwain toho o léčení moc nevěděla - bylo to rozhodně mnohem složitější než cokoliv, co zatím udělala - ale viděla při léčení Nyneivu a možná, s tím ohromným jezerem síly, která ji plnila, by mohla poznat něco z toho, jak by tu ránu bylo možné vyléčit. Ne aby to udělala, to určitě ne, ale něco poznat.</p>

<p>Opatrně spředla jako vlas tenoučké pramínky vzduchu a vody a ducha, sil používaných k léčení, a sáhla na Randovo staré zranění. Jediný dotyk, a okamžitě se roztřeseně stáhla a strhla i své předivo. V žaludku ji pálilo, jako by každičké jídlo, které kdy pozřela, chtělo okamžitě ven. Připadalo jí to, jako by všechna temnota, co jí bylo na světě, spočívala na Randově boku, jako by veškeré zlo světa bylo v té zhnisané ráně jen lehce překryté měkkou jizvou. Něco takového by pohltilo léčivé prameny jako písek kapky vody. Jak vůbec snesl takovou bolest? Proč neplakal?</p>

<p>Od prvního nápadu k jeho uskutečnění byl jen kousek. Otřesená a zoufale se snažící to zakrýt, Egwain bez meškání pokračovala. „Jsi stejně silný jako já. To vím. Musíš být. Musíš to cítit, Rande. Co cítíš?" <emphasis>Světlo, co by mohlo něco takového vyléčit? A mohlo by to vyléčit vůbec něco?</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„Necítím nic," zabručel a přešlápl. „Husí kůži. Není divu. Ne že bych ti nevěřil, Egwain, ale pořád mě znervózňuje, když kolem mě nějaká žena usměrňuje. Je mi líto."</p>

<p>Egwain se mu nesnažila vysvětlit rozdíl mezi usměrňováním a pouhým spojením s pravým zdrojem. Bylo toho tolik, co nevěděl, dokonce i ve srovnání s jejími skrovnými znalostmi. Byl jako slepec snažící se po hmatu tkát bez nejmenší představy o barvách, o přízích, dokonce i o tom, jak vypadá takový stav.</p>

<p>S námahou <emphasis>saidar </emphasis>propustila, a že to byla námaha. Část jejího já chtěla plakat při té ztrátě. „Teď se zdroje nedotýkám, Rande." Přistoupila blíž a vzhlédla k němu. „Pořád máš husí kůži?"</p>

<p>„Ne. Ale to jenom proto, žes mi to řekla." Náhle pokrčil rameny. „Vidíš? Začal jsem na to myslet, a už mi zase naskočila."</p>

<p>Egwain se vítězoslavně usmála. Nemusela se dívat na Elain, aby si potvrdila, co už vycítila a na čem se dříve dohodly. „Dokážeš vycítit, když se žena dotýká pravého zdroje, Rande. Právě teď to dělá Elain." Rand se na dědičku úkosem podíval. „Nezáleží na tom, co vidíš, nebo nevidíš. Cítíš to. Aspoň tohle. Podíváme se, na co ještě přijdeme. Rande, dotkni se zdroje. Dotkni se <emphasis>saidínu."</emphasis><emphasis> </emphasis>Ta slova pronášela ochraptěle. Na to se s Elain také dohodly. Byl to Rand, ne obluda z pohádek, a ony se na tom dohodly, nicméně požádat muže o... Zázrak byl, že ta slova vůbec dostala z úst. „Vidíš něco?" zeptala se Elain. „Cítíš něco?"</p>

<p>Rand stále rozděloval pohledy mezi obě ženy, pak se zas díval mezi ně nebo na podlahu, a občas se začervenal. Proč vůbec <emphasis>je </emphasis>tak vyvedený z míry? Dědička si ho upřeně prohlížela a teď zavrtěla hlavou. „Co se mne týče, tak tu jenom tak stojí. Jsi si jistá, že něco dělá?"</p>

<p>„Umí být velice tvrdohlavý, ale není hloupý. Aspoň většinou se hloupě nechová."</p>

<p>„No, ať tvrdohlavý, hloupý nebo něco jiného, já nic necítím." Egwain se na něj zamračila. „Říkals, že uděláš, oč tě požádáme, Rande. Děláš to? Jestli jsi ty něco cítil, tak bych já měla taky, a já ne -" S potlačeným vyjeknutím se odmlčela. <emphasis>Něco </emphasis>ji štíplo do zadečku. Randovi se zvlnily rty, očividně se snažil potlačit úsměv. „To," pravila odměřeně, „vůbec nebylo hezký."</p>

<p>Rand se snažil tvářit nevinně, ale přesto mu úsměv unikl. „Říkalas, že chceš něco cítit, a mě prostě napadlo -" Náhle zařval, až Egwain nadskočila. Tiskl si dlaň na levou půlku a s bolestivým kulháním poskakoval v kruhu. „Krev a popel, Egwain! Nebylo nutný -" Dál reptal tišeji a Egwain byla docela ráda, že mu nerozumí.</p>

<p>Využila příležitosti a trochu zamávala šátkem, aby se ochladila, otočila se a tajně se na sebe s Elain usmály. Záře kolem dědičky pohasla. Obě se málem rozhihňaly nahlas, když si kradí mnuly ruce. To by mu mělo ukázat. Podle Egwainina odhadu vedly sto ku jedné.</p>

<p>Pak se Egwain obrátila zpátky k Randovi a nasadila nejupřímnější výraz. „Něco takovýho bych čekala od Mata. Myslela jsem, že aspoň ty jsi z toho už vyrostl. Přišly jsme sem, abychom ti pomohly, pokud to půjde. Tak se snaž spolupracovat. Udělej se sílou něco. Něco, co nebude dětinský. Třeba to dokážeme vycítit."</p>

<p>Rand se hrbil a mračil se na ně. „Udělej něco," bručel si. „Neměly jste právo - Budu kulhat ještě - Chcete, abych něco udělal?"</p>

<p>Náhle se Egwain zvedla do vzduchu, a Elain také. S rozšířenýma očima se na sebe dívaly, jak se tak vznášely půl sáhu nad podlahou. Nic je nedrželo, Egwain necítila ani neviděla žádné prameny. Nic. Stiskla rty. Neměl právo tohle dělat. Vůbec žádné právo, a nastal čas, aby se poučil. Stejný štít utkaný z pramenů ducha, jaký odřízl od zdroje Joiyu, zadrží i jeho. Aes Sedai to používaly v těch vzácných případech, kdy našly muže, který dokázal usměrňovat.</p>

<p>Otevřela se <emphasis>saidaru </emphasis>- a srdce jí pokleslo. <emphasis>Saidar </emphasis>tu byl - cítila jeho teplo a světlo - ale mezi ní a pravým zdrojem cosi stálo, nic, nepřítomnost, která jí zabraňovala dosáhnout na pravý zdroj, jako by to byla kamenná zeď. Ucítila v sobě prázdnotu, kterou zaplnila až panika. Muž usměrňoval a ji to zachytilo. Byl to Rand, samozřejmě, ale jak tu tak visela jako košík, bezmocná, dokázala myslet jedině na to, že muž usměrňuje, a na pošpinění <emphasis>saidínu. </emphasis>Snažila se na něj zakřičet, ale dokázala jen zachroptět.</p>

<p>„Chcete, abych něco udělal?" zavrčel Rand. Dva malé stolky neohrabaně ohnuly nohy, dřevo zaskřípělo, a stolky začaly klopýtat po pokoji v parodii na tanec, až z nich odpadávalo zlacení. „Líbí se vám tohle?" V krbu vzplál oheň a zaplnil ohniště od kraje ke kraji, přičemž hořel na holém kameni a bez popela. „Nebo tohle?" Vysoký jelen a vlci nad krbem začali měknout a roztékat se. Z hmoty vytékaly tenké pramínky zlata a stříbra, ztenčovaly se až na zářící vlákna, která se svíjela a proplétala do úzkého pásu kovové látky. Jak pletení pokračovalo, třpytná látka visela ve vzduchu a druhým koncem byla stále spojená s pomalu se roztékající sochou na kamenné římse. „Udělej něco," řekl Rand. „Udělej něco! Máte vůbec představu, jaké to je dotknout se <emphasis>saidínu, </emphasis>držet ho? Máte? Cítím, jak šílenství číhá. Jak se do mě vsakuje!"</p>

<p>Náhle křepčící stolky vzplanuly jako pochodně, aniž přestaly tančit. Knihy se roztočily ve vzduchu a otáčely se jim stránky. Matrace na posteli se roztrhaly a pokojem létalo peří jako sníh. Peří padající na hořící stolky naplnilo místnost pronikavým zápachem.</p>

<p>Rand chvíli jen zmateně hleděl na plápolající stolky. Pak to, co drželo Egwain a Elain, zmizelo, spolu se štítem. Jejich podpatky udeřily o podlahu zároveň s tím, co uhasly plameny, jako by je vsáklo dřevo, které pohlcovaly. Žár v krbu také zhasl a knihy dopadly na podlahu v ještě větším nepořádku než předtím. Zlatostříbrná tkanina se také svěsila, spolu s vlákny nataveného kovu, který však již nebyl tekutý, dokonce ani horký. Na krbu zbyly jenom tři větší hromádky, dvě stříbrné a jedna zlatá, chladné a beztvaré.</p>

<p>Když dopadly na zem, Egwain doklopýtala k Elain. Navzájem se podpíraly, ale Egwain cítila, že druhá žena udělala to stejné co ona sama, totiž že co nejrychleji sáhla po <emphasis>saidaru. </emphasis>Ve chvilce měly připraven na Randa štít, pokud by to vypadalo, že snad usměrňuje, ale on tu stál a jen ohromeně zíral na ohořelé stolky. Kolem se stále snášelo dolů peří a lepilo se mu na kabátec.</p>

<p>Teď nevypadal nebezpečně, ale v místnosti panoval nesmírný nepořádek. Egwain spletla tenké prameny vzduchu, aby stáhla poletující peříčka dohromady i s těmi, která již ležela na koberci. Nakonec ji napadlo přidat i ta, která měl na kabátci. Zbytek může nechat uklidit majhere, nebo si to může zařídit sám.</p>

<p>Když kolem něj prolétla pírka a spojila se s potrhanými zbytky matrace, Rand sebou trhl. Zápach z hořícího peří i spáleného dřeva sice nezmizel, ale v komnatě bylo aspoň trochu útulněji, a díky otevřeným oknům a slabému vánku se i ten smrad pomalu vytrácel.</p>

<p>„Majhere mi nejspíš nebude chtít dát další," řekl s nuceným smíchem. „Jedna matrace na den je asi víc, než je ochotná..." Pohledu na obě mladé ženy se vyhýbal. „Je mi to líto. Nechtěl jsem... Občas se mi to vymkne z ruky. Občas tam nic není, když pro to sáhnu, a občas to udělá věci, které ne... Mrzí mě to. Asi byste měly jít. Nějak se teď pořád opakuju." Znovu se začervenal a odkašlal si. „Zdroje se nedotýkám, ale asi byste měly odejít."</p>

<p>„My ještě neskončily," řekla Egwain mírně. Mírněji, než nač se cítila - chtěla ho vytahat za uši. Že ho vůbec napadlo ji - a Elain - takhle zvednout a odstínit - ale Rand byl na pokraji výbuchu. Kvůli čemu, to nevěděla a ani to nechtěla zjišťovat, ne tady a ne teď. S tím, jak všichni pořád jásali nad jejich sílou - každý tvrdil, že ona a Elain budou patřit mezi nejsilnější Aes Sedai, pokud ne vůbec nejsilnější, za tisíc i více let - předpokládala, že jsou tak silné jako on. Nebo aspoň skoro tak silné. Právě byla drsně vyvedena z omylu. Nyneiva se mu možná blížila, když byla dost rozhněvaná, ale Egwain věděla, že ona sama by nikdy nedokázala to, co právě předvedl Rand, nedokázala by rozdělit prameny do tolika směrů, zpracovat tolik věcí najednou. Pracovat se dvěma prameny najednou bylo víc než dvakrát těžší než práce s jedním pramenem stejné síly, a pracovat se třemi zase víc než dvakrát těžší než práce se dvěma. A on jich musel splést aspoň tucet. A dokonce ani nevypadal unavený, přestože práce se sílou si brala energii. Egwain se velice bála, že by zvládl ji i Elain jako koťata. Koťata, která by se mohl třeba rozhodnout utopit, kdyby zešílel.</p>

<p>Ale ona nemohla, a nechtěla, jen tak odejít. To by bylo stejné jako se vzdát, a ona byla vychována jinak. Hodlala udělat to, proč sem přišla - a všechno - a on ji nemohl vyhnat, když to ještě nedokončila. Ani on, ani nikdo jiný.</p>

<p>Elain měla v modrých očích odhodlaný výraz a ve chvíli, kdy se Egwain odmlčela, dodala dědička mnohem pevnějším hlasem: „A neodejdeme, dokud to nedokončíme. Říkal jsi, že to zkusíš. Tak to musíš zkusit."</p>

<p>„To jsem přece říkal, ne?" zamumlal Rand po nějaké době. -„Alespoň bychom se mohli posadit."</p>

<p>Aniž se podíval na zčernalé stolky či pás kovové látky ležící pomačkaný na koberci, je Rand lehce kulhaje odvedl k židlím s vysokými opěradly, které stály u oken. Jenom museli z červeného hedvábného čalounění sundat knihy, aby se mohli posadit. Egwain ze židle odkládala dvanáctý svazek <emphasis>Pokladů Tearského </emphasis><emphasis>Kamene, </emphasis>zaprášenou knihu v dřevěných deskách nazvanou <emphasis>Cestování po A</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>elské pustině s různými poznámkami o jejích divokých obyvatelích </emphasis>a silnou knihu s potrhanou koženou vazbou a názvem <emphasis>Jednání s územím Mayene v letech 500 až 750 Nové éry. </emphasis>Elain musela odložit větší hromádku, ale Rand ji rychle sebral spolu s knihami ze své židle a položil je všechny na podlahu, kde se komínek knih okamžitě zase rozsypal. Egwain své knihy úhledně položila vedle.</p>

<p>„Co chcete, abych udělal teď?" Posadil se na okraj židle s rukama na kolenou. „Slibuju, že tentokrát udělám jenom to, co mi řeknete."</p>

<p>Egwain se kousla do jazyka, aby mu neřekla, že ten slib přichází poněkud pozdě. Možná se nevyjádřila naprosto přesně, když mu říkala, co má dělat, ale to nebyla omluva. Nicméně však s tím bude muset udělat něco až později. Uvědomila si, že o něm zase uvažuje jen jako o Randovi, ale on také vypadal, jako by jí právě nacákal bláto na nejlepší šaty a bál se, že mu neuvěří, že to byla jenom nehoda. Přesto <emphasis>saidar </emphasis>nepouštěla a Elain také ne. Nebylo by dobré chovat se hloupě. „Tentokrát," pravila, „si chceme jenom promluvit. Jak se dotýkáš zdroje? Prostě nám to pověz. A ber to krok za krokem, pomalu."</p>

<p>„Je to spíš zápas, než že bych se ho jen tak dotkl," zabručel. „Krok za krokem? No, nejdřív si představím plamen a pak do něj všechno vecpu. Nenávist, strach, nervozitu. Úplně všechno. Když to všechno plamen pohltí, objeví se mi v hlavě prázdnota. Já jsem uprostřed ní, ale jsem taky součástí toho, nač se soustředím."</p>

<p>„To zní velice povědomě," poznamenala Egwain. „Slyšela jsem tvého tátu mluvit o tom triku se soustředěním, který používá vždy, když chce vyhrát závody v lukostřelbě. Říká tomu plamen a prázdnota."</p>

<p>Rand kývl. Vypadal přitom smutně. Egwain napadlo, že se mu stýská po domově a po otci. „To mě Tam naučil nejdřív. A Lan to taky používá, když šermuje s mečem. Seléné - to je jedna žena, co jsem kdysi potkal - tomu říká jednota. Zřejmě o tom ví hodně lidí, i když tomu říkají různě. Ale já jsem zjistil, že když jsem v té prázdnotě, cítím <emphasis>said</emphasis><emphasis>ín, </emphasis>je v té prázdnotě jako světlo těsně mimo dohled. Není tam nic jiného, jenom to světlo a já. City, dokonce i myšlenky, jsou venku. Kdysi jsem se k tomu propracovával postupně, ale teď to přijde všechno najednou. Teda většina toho. Většinou."</p>

<p>„Prázdnota," prohodila Elain se zachvěním. „Žádné city. To nezní moc jako to, co děláme my."</p>

<p>„Ale ano, zní," trvala Egwain dychtivě na svém. „Rande, my to prostě děláme trošičku jinak, to je všechno. Já sama si představuju, že jsem květina, růžový poupě, představuju si to tak dlouho, až <emphasis>jsem </emphasis>tím poupětem. To je trochu jako ta tvoje prázdnota. A okvětní plátky růže se otevírají světlu <emphasis>saidaru, </emphasis>a já ho nechám, aby mě naplnil, všechno to světlo, teplo, život a zázraky. Já se tomu poddám a díky tomu to ovládnu. To byla při učení ta nejtěžší část, opravdu. Jak zvládnout <emphasis>saidar </emphasis>tím, že se tomu poddáš, ale teď mi to přijde tak přirozený, že na to ani nemusím myslet. To je klíč, Rande. Jsem si tím jistá. Musíš se naučit tomu poddat -" Rand důrazně vrtěl hlavou.</p>

<p>„Já to vůbec nedělám takhle," namítal. „Dovolit, aby mě to naplnilo? Musím se natáhnout a <emphasis>saidín </emphasis>přidržet. Občas tam nic není, když to udělám, nic, čeho bych se mohl dotknout, ale kdybych se pro něj nenatáhl, mohl bych tu stát navěky a nic by se nestalo. Naplní mě, jakmile se ho dotknu, ale poddat se tomu?" Zamával prsty ve vzduchu. „Egwain, kdybych se tomu poddal - třeba jenom na minutku - <emphasis>saidín </emphasis>by mě pohltil. Je to jako řeka roztaveného kovu, oceán ohně, všechno světlo slunce v jediném bodě. Musím bojovat, aby to udělalo, co chci, bojovat, abych zabránil, aby mě to nespolklo."</p>

<p>Povzdechl si. „Ale vím, co myslíš tím, že tě naplní život, i přes tu špínu, z které se mi obrací žaludek. Barvy jsou ostřejší, vůně jasnější. Všechno je tak nějak skutečnější. Když to jednou mám, nechci se toho vzdát, i když se mě to snaží pohltit. Ale ten zbytek... Musíš vzít v úvahu fakta, Egwain. Věž má v tomhle pravdu. Přijmi to jako pravdu, protože to pravda je."</p>

<p>Egwain zavrtěla hlavou. „Přijmu to, až mi to dokážeš." Neznělo to ale tak jistě, jak chtěla, ne tak jistě jako předtím. To, co jí řekl, znělo jako nějaký pokřivený poloodraz toho, co dělala sama, podobnosti však jen zdůrazňovaly rozdíly. A přesto tu podobnosti byly. Rozhodně se odmítala vzdát. „Poznáš jednotlivý prameny? Vzduch, vodu, ducha, zemi a oheň?"</p>

<p>„Občas," začal pomalu. „Obvykle ne. Prostě vezmu, co potřebuju, abych udělal, co chci. Většinou se s tím trochu patlám. Je to hrozně zvláštní. Občas něco potřebuju udělat a udělám to, ale teprve potom poznám, co jsem vlastně udělal a jak. Je to skoro jako vzpomínat si na něco, co jsem zapomněl. Ale podruhé už si vzpomenu, jak na to. Teda většinou."</p>

<p>„Ale pamatuješ si, jak na to," trvala na svém Egwain. „Jak jsi zapálil ty stolky?" Chtěla se ho zeptat, jak je přiměl tancovat - měla dojem, že viděla, jak to udělal, s pomocí vzduchu a vody - ale chtěla začít s něčím snazším. Zapálit svíčku a zhasnout ji byly věci, které zvládaly už mladší novicky.</p>

<p>Randův obličej nabyl bolestivého výrazu. „To nevím." Mluvil zahanbeně. „Když chci oheň, třeba zapálit lampu nebo oheň v krbu, tak to prostě udělám, ale <emphasis>nevím jak. </emphasis>Když něco dělám s ohněm, opravdu na to nemusím myslet."</p>

<p>To znělo skoro rozumně. Z pěti sil byly ve věku pověstí oheň a země nejlépe ovládány muži a vzduch a voda ženami. Ovládání ducha bylo rozděleno rovnoměrně. Egwain nad užíváním vzduchu či vody téměř nemusela přemýšlet, když se tu věc jednou naučila. Ale tato myšlenka je jejich cíli nijak nepřiblížila.</p>

<p>Tentokrát na Randa zatlačila Elain. „A víš, jak jsi je uhasil? Než ten oheň zhasl, vypadalo to, že ses musel zamyslet."</p>

<p>„To si pamatuju, protože jsem to, myslím, ještě nikdy neudělal. Vytáhl jsem žár z těch stolků a rozprostřel ho do kamene v krbu. Krb si toho žáru skoro ani nevšimne."</p>

<p>Elain zalapala po dechu a nepřítomně si chvíli hladila levou ruku, a Egwain na ni soucitně mrkla. Vzpomínala si, jak měla dědička ruku plnou puchýřů proto, že udělala to, co Rand právě popsal, a to jenom s lampou ve svém pokoji. Sheriam jí tenkrát pohrozila, že jí nechá ty puchýře vyléčit přirozenou cestou. Sice to neudělala, ale hrozila jí tím. Bylo to jedno z varování, kterého se novickám dostalo. Nikdy nenatahujte žár do sebe. Plamen lze uhasit použitím vzduchu nebo vody, ale použít oheň k vytažení žáru znamenalo katastrofu i s tím nejmenším plamínkem. Nebyla to otázka síly, aspoň tak to Sheriam říkala. Žáru jednou nataženého se nelze zbavit, to nedokázala ani ta nejsilnější žena, která kdy vyšla z Bílé věže. Některé ženy tak dokonce samy vzplanuly plamenem. Ženy vzplanuly plamenem. Egwain se roztřeseně nadechla.</p>

<p>„Co se děje?" zeptal se Rand.</p>

<p>„Myslím, že jsi mi právě dokázal ten rozdíl." Povzdechla si.</p>

<p>„Ó. Znamená to snad, že toho hodláte nechat?"</p>

<p>„Ne!" Snažila se mluvit tiše. Nezlobila se na něj. To určitě ne. Nebyla si jistá, na koho se vlastně zlobí. „Možná měly moje učitelky pravdu, ale musí existovat nějaký způsob. Prostě musí. Jenom mě zrovna teď žádný nenapadá."</p>

<p>„Zkusilas to," pravil prostě. „A za to ti děkuju. Není to tvoje chyba, že to nefungovalo."</p>

<p>„Nějaký způsob určitě existuje," trvala na svém Egwain a Elain se připojila: „My ho objevíme. Spolehni se."</p>

<p>„Jistěže na něj přijdete," řekl s nuceným veselím. „Ale ne dneska." Zaváhal. „Takže už asi půjdete." Mluvil napůl lítostivě a napůl s úlevou. „Opravdu musím dneska ráno vznešeným pánům říct pár věcí o daních. Oni si zřejmě myslí, že můžou sedlákovi vzít stejně tolik, když je špatná úroda, jako když je dobrá, aniž by ho úplně ožebračili. A vy se asi musíte vrátit k výslechům těch temných družek." Zamračil se.</p>

<p>Neřekl nic, ale Egwain si byla jista, že by je od černých adžah nejraději udržel co nejdál. Trochu ji překvapilo, že se je zatím ještě nepokusil přimět k návratu do Věže. Možná věděl, že by mu s Nyneivou strčily do ucha blechu o velikosti koně, kdyby to zkusil.</p>

<p>„To ano," pravila pevně. „Ale ne hned. Rande..." Nastal čas nanést drahý důvod, proč sem přišly, ale bylo to ještě mnohem těžší, než čekala. Raní ho to, ty smutné, ostražité oči ji o tom přesvědčily. Ale bylo nutné to udělat. Přitáhla si šátek k ramenům, takže jí sahal až po pás. „Rande, já si tě nemůžu vzít."</p>

<p>„Já vím," řekl on.</p>

<p>Egwain zamrkala. Nenesl to tak těžce, jak čekala. Řekla si, že je to dobře. „Nechci ti ublížit - vážně nechci - ale nechci se za tebe vdát."</p>

<p>„Já to chápu, Egwain. Vím, co jsem. Žádná žena by nemohla -"</p>

<p>„Ty zabedněnej pitomo!" vyštěkla Egwain. „Tohle nemá nic společnýho s tím, že usměrňuješ. Já tě nemiluju! Aspoň ne tak, abych si tě chtěla vzít."</p>

<p>Randovi poklesla brada. „Ty mě... nemiluješ?" Znělo to tak překvapeně, jak se i překvapeně tvářil. A ublíženě.</p>

<p>„Prosím, snaž se to pochopit," řekla o něco laskavěji. „Lidé se mění, Rande. City se mění. Když jsou lidé od sebe, občas se sobě odcizí. Já tě miluju, jako bych milovala bratra, možná víc než bratra, ale není to dost, abych si tě chtěla vzít. Chápeš to?"</p>

<p>Randovi se podařil lítostivý úsměv. „Opravdu jsem hlupák. Já tak nějak nevěřil, že by ses mohla taky změnit. Egwain, já si tě taky nechci vzít. Nechtěl jsem se změnit, nesnažil jsem se o to, ale stalo se to. Kdybys jen věděla, kolik to pro mě znamená. Že nemusím nic předstírat. Že se nemusím bát, že tě raním. To jsem nikdy nechtěl, Egwain. Nikdy bych tě nechtěl ranit."</p>

<p>Egwain se skoro usmála. Nasadil tak chrabrý výraz, až byl skoro přesvědčivý. „Jsem ráda, že to bereš tak dobře," sdělila mu měkce. „Já ti taky nechtěla ublížit. A teď už opravdu musím jít." Vstala a sklonila se k němu, aby ho mohla políbit na tvář. „Najdeš si někoho jiného."</p>

<p>„Ovšem," řekl vstávaje, a bylo jasné, že lže.</p>

<p>„Určitě najdeš."</p>

<p>Egwain vyklouzla ven s pocitem uspokojení a rychle přešla předpokojem. Cestou propustila <emphasis>saidar </emphasis>a sundala si šátek z ramen. Ta věc byla odporně teplá.</p>

<p>Jestli to Elain provede tak, jak se domluvily, byl Rand připraven ji sebrat jako ztracené štěně. Egwain byla přesvědčená, že ho Elain zvládne, nyní i později. Po celý čas, který jim ještě zbýval. Něco se muselo podniknout, aby se Rand naučil jedinou sílu ovládat. Egwain byla ochotná přiznat, že to, co se doslechla, je pravda - žádná žena ho nemohla učit, ryby a ptáci - ale to nebylo to stejné jako vzdát se. Něco se muselo udělat, takže bylo nutné najít způsob. Ta hrozná rána a šílenství byly problémy na pozdější dobu, ale i ty se nakonec vyřeší. Nějak. Všichni tvrdili, že muži z Dvouříčí jsou umínění, ale že se zdaleka nevyrovnají ženám z Dvouříčí.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA OSMÁ</strong></p>

<p><strong><emphasis>Tvrdé palice</emphasis></strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>Podle toho, jak Rand zíral za Egwain s napůl ohromeným výrazem, si Elain nebyla jistá, zda si vůbec uvědomuje, že je stále v místnosti. Rand chvílemi potřásal hlavou, jako by se sám se sebou hádal nebo se snažil srovnat si myšlenky. Chtěla počkat, dokud se neuklidní. Cokoliv, jenom aby mohla tu chvíli ještě odsunout. Soustředila se na to, aby navenek vypadala klidná. Seděla se vzpřímenými zády a vysoko zdviženou hlavou, rukama složenýma v klíně a tak vyrovnaným výrazem, že by jí i Moirain záviděla. Žaludek ale měla sevřený.</p>

<p>Nebyl to však strach, že by mohl usměrňovat. Jakmile se Egwain zvedla k odchodu, propustila <emphasis>saidar. </emphasis>Chtěla mu věřit, musela mu věřit. V nitru se chvěla kvůli tomu, co chtěla, aby se stalo. Musela se soustředit, aby si nehrála s náhrdelníkem či se šňůrou safírů ve vlasech. Nebyla její voňavka příliš těžká? Ne. Egwain říkala, že Rand má vůni růží rád. A šaty. Chtěla si je povytáhnout, ale...</p>

<p>Obrátil se - při pohledu na jeho lehké kulhání Elain stiskla pevněji rty - a uviděl ji sedět na židli. Trhl sebou a oči se mu rozšířily, skoro jako by ho zachvátila panika. Elain tomu byla ráda. Námahu, s níž si udržovala vážný a klidný výraz, musela zdesateronásobit, jakmile se jí podíval do očí. Ty oči teď byly modré, jako zamlžený blankyt ranní oblohy.</p>

<p>Rand se okamžitě vzpamatoval a celkem zbytečně se jí uklonil, přičemž si nervózně otřel dlaně do kabátce. „Neuvědomil jsem si, že tu ještě -" Zrudl a odmlčel se. Zapomenout na její přítomnost<emphasis> </emphasis>by mohla brát jako urážku. „Totiž... nechtěl jsem... chci říct, že..." Zhluboka se nadechl a začal znova. „Nejsem takový hlupák, jako to vypadá, má paní. To jen že ti každý den někdo neřekne, že tě nemiluje, má paní."</p>

<p>Elain promluvila s posměšnou vážností. „Jestli mě tak nazveš ještě jednou, tak tě budu oslovovat můj pane Draku. A budu se ti klanět. Dokonce i královna andorská by se ti měla klanět, a já jsem jenom dědička."</p>

<p>„Světlo! To nedělej." Vypadalo to, že ho ta malá hrozba velice vyvedla z míry.</p>

<p>„Nebudu, Rande," řekla vážnějším hlasem, „Jestli mi budeš říkat jménem. Elain. Řekni to."</p>

<p>„Elain." Mluvil neobratně, přesto však s potěšením, jako by si její jméno také vychutnával.</p>

<p>„Dobrá." Být potěšená bylo absurdní, řekl přece jen její jméno. Než však mohla Elain pokračovat, musela se něco dozvědět. „Ublížilo ti to hodně?" Uvědomila si, že to mohl brát dvěma způsoby. „Totiž to, co ti řekla Egwain."</p>

<p>„Ne. Ano. Trochu. Nevím. Upřímnost je konečně dobrá věc." Pousmál se a trocha vyčerpání mu z obličeje zmizela. „Zase mluvím jako šašek, co?"</p>

<p>„Ne. Mně se nezdá."</p>

<p>„Řekl jsem jí čistou pravdu, ale myslím, že mi nevěřila. Já jí asi taky nechtěl věřit. Ne doopravdy. Jestli tohle není hloupý, tak už nevím."</p>

<p>„Jestli přede mnou ještě jednou řekneš, že jsi šašek, možná tomu začnu věřit." <emphasis>Nebude se jí chtít držet. S tím se nebudu muset vyrovnávat. </emphasis>Mluvila klidně, ale lehce, aby mu dala najevo, že to, co říká, nemyslí vážně. „Jednou jsem viděla šaška jednoho cairhienského urozeného pána, měl takový legrační pruhovaný kabát, co mu byl moc velký, a pošitý rolničkami. Ty bys s rolničkami vypadal velice hloupě."</p>

<p>„To asi ano," připustil lítostivě. „Budu si to pamatovat." Tentokrát se usmál víc, až se mu rozsvítil celý obličej.</p>

<p>Stažený žaludek pobízel Elain ke spěchu, ale ona se přesto věnovala urovnávání sukní. Musela na to jít pomalu a opatrně. <emphasis>Jestli to uspěchám, bude mě považovat jen za hloupé děvče. A bude mít pravdu. </emphasis>Žaludek jí teď tiskla ledová pěst.</p>

<p>„Chtěla bys květinu?" zeptal se Rand náhle a Elain popleteně zamrkala.</p>

<p>„Květinu?"</p>

<p>„Ano." Došel k posteli, nabral hrst peříček z potrhané matrace a podal jí je. „Včera v noci jsem jednu udělal pro majhere. Myslela bys, že jsem jí dal celý Kámen. Ale tvoje bude mnohem hezčí," dodal spěšně. „Mnohem hezčí. Slibuju."</p>

<p>„Rande, já -"</p>

<p>„Budu opatrný. Chce to jenom pramínek síly. Jenom nitku, a já dám veliký pozor."</p>

<p>Důvěra. Musela mu důvěřovat. Ke svému překvapení si uvědomila, že mu skutečně důvěřuje. „To bych ráda, Rande."</p>

<p>Dlouho jen tak hleděl na nadýchanou hromádku ve své dlani a pomalu se začal mračit. Náhle peří zahodil a otřel si ruce. „Květiny," řekl. „To se pro tebe nehodí." Její srdce mu letělo vstříc. Očividně se pokusil sáhnout pro <emphasis>saidín, </emphasis>a neuspěl. Zakrývaje zklamání horečnatou činností, Rand rychle dokulhal ke kovové látce a začal si ji přehazovat přes ruku. „Tak tohle je vhodný dar pro dědičku Andoru. Mohla bys nechat švadlenu, aby..." Zaplétal se do toho, co by mohla švadlena udělat ze dvou sáhů zlatostříbrné látky necelý sáh široké.</p>

<p>„Jsem si jistá, že švadlena určitě něco vymyslí," řekla mu diplomaticky. Vytáhla si z rukávu kapesníček a poklekla, aby posbírala pírka, která upustil, do čtverečku světle modrého hedvábí.</p>

<p>„O to se postarají komorné," řekl, když si malý balíček zasunula do váčku u pasu.</p>

<p>„Tak tahle část je vyřízená." Jak by mohl pochopit, že si ta peříčka ponechá, protože z nich chtěl udělat květinu? Rand přešlápl a držel lesklou látku, jako by nevěděl, co s ní. „Majhere musí mít nějaké švadleny," ujišťovala ho Elain. „Jedné z nich to dám." Randův obličej se rozjasnil úsměvem. Elain neviděla důvod mu říkat, že to mínila jako dar. Ta pěst kolem žaludku už se nedala déle vydržet. „Rande, máš... mě rád?"</p>

<p>„Rád tebe?" zamračil se. „Ovšemže tě mám rád. Mám tě dokonce moc rád."</p>

<p>Vážně se musel pořád tvářit, že to vůbec nechápe? „Mně se taky líbíš, Rande." Překvapilo ji, že to dokázala vyslovit tak klidně, když měla pocit, že má žaludek až v krku, a ruce i nohy měla jako kusy ledu. „Víc než to." To stačilo, nechtěla udělat šaška ze sebe. <emphasis>Nejdřív musí říci víc než jen „rád". </emphasis>Skoro hystericky se zahihňala. <emphasis>Budu se ovládat. Nepřipustím, aby mě viděl, jak se chovám jako zamilovaná dívčina. To tedy ne.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„Líbíš se mi," řekl Rand pomalu.</p>

<p>„Obvykle nejsem tak přímočará." Ne, to by mu mohlo připomenout Berelain. Líce měl ruměné, takže <emphasis>myslel </emphasis>na Berelain. Světlo ho spal! Hlas měla hebký jako hedvábí. „Brzy budu muset odejít, Rande. Opustit Tear. Možná tě neuvidím celé měsíce." <emphasis>Nebo možná nikdy, </emphasis>vykřikl jí v hlavě tichý hlásek. Odmítla ho poslouchat. „A nemohu odejít, aniž bych ti dala najevo, co k tobě cítím. A já... mně se velice líbíš."</p>

<p>„Elain, ty se mi <emphasis>taky </emphasis>velice líbíš. Cítím... Chci..." - Šarlatové skvrny na tvářích se mu rozrůstaly. „Elain, nevím, co mám říct, jak..."</p>

<p>Náhle Elain zahořely tváře. Musí si myslet, že se ho snažím donutit, aby řekl více. <emphasis>A nesnažíš? </emphasis>poškleboval se ten slabý hlásek, takže se začervenala ještě víc. „Rande, já tě nežádám o..." Světlo! Jak to mám říci? „Jenom jsem chtěla, abys věděl, co k tobě cítím. To je vše." Berelain by to až sem nikdy dojít nenechala. Berelain už by se teď k němu vinula. Elain si řekla, že se nenechá předčit tou polooblečenou drzou ženštinou, takže přistoupila k Randovi blíž, vzala mu z rukou třpytivou látku a hodila ji na koberec. Z nějakého důvodu jí připadal ještě vyšší než předtím. „Rande... Rande, chci, abys mě políbil." Tak. Bylo to venku.</p>

<p>„Políbit tě?" řekl, jako by o líbání doposud nikdy neslyšel. „Elain, nechci slibovat víc než... Totiž není to, jako bychom byli zasnoubení. Ne že bych navrhoval, že bychom měli být. To jenom že... mně se <emphasis>opravdu </emphasis>líbíš, Elain. Víc než jen to. Já jenom nechci, aby sis myslela, že já..."</p>

<p>Elain se mu musela vysmát, při vší té jeho zmatené upřímnosti. „Já nevím, jak se to dělá u vás ve Dvouříčí, ale v Caemlynu nečekáš až na zasnoubení, než dívku políbíš. A taky to neznamená, že byste se pak museli zasnoubit. Ale ty možná nevíš, jak -" Rand ji objal, téměř drsně, a jejich rty se setkaly. Elain se zatočila hlava a prsty ve střevíčcích se jí zkroutily. O nějaký čas později - nebyla si jistá, za jak dlouho - si uvědomila, že se mu opírá o hruď, třesou se jí kolena a snaží se nadechnout.</p>

<p>„Odpusť, že jsem tě přerušil," říkal Rand. Elain byla ráda, že taky mluví trochu bez dechu. „Jsem jenom zaostalý ovčák z Dvouříčí."</p>

<p>„Jsi neotesaný," šeptala mu do košile, „a ráno ses neoholil, ale neřekla bych, že jsi zaostalý."</p>

<p>„Elain, já -"</p>

<p>Elain mu položila ruku na ústa. „Nechci od tebe slyšet nic, co bys nemyslel naprosto upřímně," prohlásila pevně. „Ani teď, ani kdy jindy."</p>

<p>Rand kývl, i když zřejmě nechápal proč, ale aspoň pochopil, že to, co říkala, myslela Elain vážně. Mladá žena si uhladila vlasy - šňůru safírů měla tak zapletenou, že ji bez zrcadla nedokáže vytáhnout - a vykročila z jeho objetí, byť neochotně. Bylo by tak snadné tu zůstat, a ona už tak zašla mnohem dál, než se jí kdy snilo. Mluvit takhle, říci si o hubičku. Říci si o ni! Není přece Berelain.</p>

<p>Berelain. Min možná mívala vidění. Co Min viděla, to se stalo, ale s Berelain se o něj Elain rozhodně dělit nebude. Možná bude muset ještě chvíli mluvit zcela jasně. Přinejmenším nepřímo jasně. „Předpokládám, že po mém odchodu nebudeš mít nouzi o společnost. Jen si pamatuj, že některé ženy vidí muže svým srdcem, kdežto jiné nevidí nic než tretku, kterou se mohou honosit, jako třeba náhrdelníkem či náramkem. Pamatuj, že já se vrátím, a já patřím k těm, co vidí srdcem." Rand se zprvu tvářil zmateně a pak trochu poplašeně. Řekla toho příliš a příliš rychle. Musela odvést pozornost. „Víš, cos mi neřekl? Nesnažil ses mě polekat vyprávěnkami, jak jsi nebezpečný. Tak to nezkoušej ani teď. Na to už je pozdě."</p>

<p>„Na to jsem nemyslel." Pak ho napadlo ještě něco a on podezřívavě přimhouřil oči. „Tohle jste spolu vymyslely s Egwain?"</p>

<p>Elain se podařilo spojit nevinně rozšířené oči s mírným rozhořčením. „Jak tě něco takového vůbec mohlo napadnout? Umíš si představit, že bychom si tě mezi sebou předávaly jako balíček? Hodně si toho o sobě myslíš. Existuje i něco takového jako domýšlivost?" Teď opravdu vypadal zmateně. Což bylo uspokojivé. „Mrzí tě, cos nám udělal, Rande?"</p>

<p>„Nechtěl jsem tě vyděsit," připustil váhavě. „Egwain mě hrozně rozčílila. Tohle vždycky zvládala bez větší námahy. Vím, že to není žádná omluva. Už jsem říkal, že mě to mrzí, a myslím to vážně. Koukni, co mi to přineslo. Ohořelé stolky a zničenou další matraci."</p>

<p>„A to... to štípnutí?"</p>

<p>Rand znovu zrudl, ale očima před ní neuhnul. „Ne. Ne, to mě nemrzí. Jak jste se o mně vy dvě bavily, jako bych tu vůbec nebyl, jako bych byl kus dřeva bez uší. Zasloužily jste si to, obě dvě, a já neřeknu nic jiného."</p>

<p>Na okamžik se nad tím zamyslela. Když na chvíli sáhla po <emphasis>sai</emphasis><emphasis>daru, </emphasis>Rand si mnul paže přes rukávy kabátce. Elain o léčení nic moc nevěděla, ale tu a tam se něčemu přiučila. Skrze usměrňování odstranila bolest, kterou mu za to štípnutí způsobila. Randovi se překvapením rozšířily oči a on přešlápl, jako by zkoušel, zda je bolest opravdu pryč. „Za to, že jsi upřímný," oznámila mu prostě.</p>

<p>Ozvalo se zabušení na dveře a dovnitř nahlédl Gaul. Nejdřív měl Aielan hlavu skloněnou, ale když na ně mrkl, hned ji zvedl. Elain zahořely tváře, když si uvědomila, že se bál, zda je nevyruší při něčem, co by neměl vidět. Málem znovu sáhla po <emphasis>saidaru, </emphasis>aby mu uštědřila lekci.</p>

<p>„Jsou tu ti Tairenové," ohlásil Gaul. „Vznešení páni, které jsi čekal."</p>

<p>„Tak já už půjdu," řekla Elain Randovi. „Musíš jim povědět o - o daních, že? Přemýšlej o tom, co jsem říkala." Neřekla „přemýšlej o mně", ale byla si jistá, že výsledek bude stejný.</p>

<p>Rand natáhl ruku, jako by ji chtěl zastavit, ale ona mu vyklouzla. Nechtěla dělat scény před Gaulem. Ten muž byl sice Aiel, ale co si o ní asi myslel, když měla tak brzy po ránu na sobě safíry a takovou voňavku? Vyžadovalo to opravdovou námahu, aby si nepovytáhla výstřih šatů.</p>

<p>Vznešení páni vešli, když došla ke dveřím, hlouček šedivějících mužů se špičatými bradkami, v barevných zdobených kabátcích s nabíranými rukávy. To, jak jí s váhavými poklonami ustupovali z cesty, s bezvýraznými tvářemi a mumlanými zdvořilostmi, však nezakrylo úlevu z toho, že odchází.</p>

<p>Ode dveří se Elain ještě ohlédla. Vysoký širokoplecí mladý muž v prostém zeleném kabátci mezi vznešenými pány v jejich hedvábí a saténových pruzích, Rand vypadal jako čáp mezi pávy, a přesto na něm bylo něco, síla osobnosti, co prozrazovalo, že tu velí právem. Tairenové to také rozpoznali a váhavě ohýbali ztuhlé krky. Rand si nejspíš myslel, že se klanějí jen proto, že je Drak Znovuzrozený, a oni si to možná mysleli taky. Ale ona viděla muže, jako třeba Gareth Bryne, hlavní kapitán matčiny gardy, kteří dokázali ovládnout místnost i v hadrech, bez titulu, aniž kdo z přítomných znal jejich jméno. Rand to možná nevěděl, ale on byl takovým mužem. Když ho poprvé uviděla, nebyl takový, ale teď ano. Elain za sebou zavřela dveře.</p>

<p>Aielové kolem vchodu se na ni podívali a kapitán velící kroužku obránců uprostřed předpokoje se nejistě mračil, ale Elain si jich nevšímala. Bylo to hotovo. Nebo to byl aspoň začátek. Měla ještě čtyři dny, než Joiyu a Amico naloží na loď. Nejvýše čtyři dny na to, aby se Randovi pevně vpletla do myšlenek, takže tam už nebude mít místo na Berelain. Nebo aspoň dost pevně na to, aby mu uvízla v hlavě do té doby, než bude mít možnost udělat víc. Zatím ji nikdy nenapadlo, že by mohla udělat něco takového. Plížit se za mužem jako lovkyně stopující kňoura. Žaludek měla stále sevřený do uzlíku. Aspoň nedala najevo, jak byla nervózní. A uvědomila si, že ani jednou nepomyslela na to, co asi řekne máti. S tím sevření žaludku povolilo. - Elain se nestarala, co řekne její matka. Morgasa bude muset přijmout, že její dcera je dospělá žena, a tím to končilo.</p>

<p>Aielové se klaněli, jak odcházela, a ona jim poděkovala s líbezným skloněním hlavy, na které by byla i Morgasa hrdá. Dokonce i tairenský kapitán se tvářil, jako by ji spatřil v její nové vážnosti. Elain si nemyslela, že by se jí žaludek ještě někdy stahoval nervozitou. A když ano, tak kvůli černým adžah, ale rozhodně ne kvůli Randovi.</p>

<p>* * *</p>

<p>Nevšímaje si vůbec vznešených pánů v jejich nervózním půlkruhu, Rand se s mírným údivem díval, jak se za Elain zavírají dveře. Sny se stávaly skutečností, i když třeba jen takhle, a to ho znervózňovalo. Koupání v Luhu byla jedna věc, ale on by nikdy neuvěřil snu, kde by za ním Elain takhle přišla. Byla tak chladná a soustředěná, kdežto on si šlapal na jazyk. A Egwain, která opětovala jeho myšlenky a myslela jen na to, že by ho mohla ranit. Proč se ženy dokázaly zhroutit nebo rozzuřit kvůli každé maličkosti, a přitom nikdy ani nemrkly, když vás nechaly stát s otevřenými ústy?</p>

<p>„Můj pane Draku?" ozval se docela tiše Sunamon, a ještě nesměleji než obvykle. Zpráva o tom, co se událo dnešního rána, se již musela rozšířit po celém Kameni. Ti první urození páni odsud málem otevřeně utíkali, a nebylo jasné, zda Torean ještě někdy předvede svůj obličej či své špinavé návrhy, bude-li Rand někde poblíž.</p>

<p>Sunamon se pokusil o milý úsměv, ale když se na něj Rand jenom díval, nechal toho a začal si mnout buclaté ruce. Ostatní předstírali, že nevidí ohořelé stolky ani roztrhanou matraci a poházené knihy, ani napůl rozteklou hroudu kovu nad krbem, která bývala jelenem a vlky. Vznešení páni skvěle ovládali umění vidět jen to, co vidět chtěli. Carleon a Tedosian, každou částečkou objemných těl předstírající falešnou skromnost, si určitě nikdy neuvědomili, že na tom, jak se nikdy nepodívají jeden na druhého, je cosi podezřelého. Ale Rand by si toho taky nevšiml, kdyby nebylo Tomovy poznámky, již našel v kapse kabátce právě včas, když mu ho chtěli vyčistit.</p>

<p>„Pán Drak si nás přál vidět?" podařilo se Sunamonovi ze sebe vypravit.</p>

<p>Mohly to Egwain a Elain mezi sebou naplánovat? Ovšemže ne. Ženy nedělaly takové věci, stejně jako muži ne. Nebo snad ano? Musela to být shoda náhod. Elain slyšela, že je volný, a rozhodla se promluvit. Tak to bylo. „Daně," vyštěkl. Tairenové se sice ani nepohnuli, ale vypadalo to přesně tak, jako by o jeden krok ustoupili. Jak nenáviděl jednání s těmito muži. Chtěl se už zase ponořit do knih.</p>

<p>„To je špatný příklad, můj pane Draku, snížit daně," poznamenal úlisným hlasem vyzáblý šedovlasý muž. Meilan byl na Tairena vysoký, jen o dlaň nižší než Rand, a tvrdý jako obránce Kamene. V Randově přítomnosti se trochu hrbil a v tmavých očích se mu jasně zračila nenávist k Randovi. Ale také nenáviděl, když jim Rand řekl, aby se před ním přestali krčit. Nikdo z nich se nenarovnal, ale Meilan zvlášť nesnášel, když mu někdo připomínal, co sám dělal. „Rolníci vždycky v pořádku zaplatili, ale jestli teď snížíme daně, tak až přijde den, kdy je zase zvýšíme na dnešní úroveň, ti hlupáci si budou stěžovat stejně, jako bychom zdvojnásobili dnešní daně. A až ten den přijde, docela dobře by mohlo dojít k nepokojům, můj pane Draku."</p>

<p>Rand přešel přes komnatu a postavil se před <emphasis>Callandor. </emphasis>Křišťálový meč se blýskal a třpytil jasněji než zlato a drahokamy, jež ho obklopovaly. Připomínka toho, čím je, moci, kterou vládne. Egwain. Bylo hloupé cítit se ublíženě jen proto, že řekla, že ho už nemiluje. Proč by měl čekat, že k němu bude chovat city, které on nechoval k ní? Přesto to bolelo. Byla to úleva, ale ne příjemná. „K nepokojům dojde, jestli budete vyhánět lidi z hospodářství." Na stojanu téměř u Meilanových nohou ležely tři knihy. <emphasis>Poklady Tearského Kamene, Cestování po Pustině </emphasis>a <emphasis>Jednání s územím Mayene. </emphasis>V nich byl klíč, a v nejrůznějších překladech <emphasis>Karaethonského cyklu, </emphasis>jen kdyby ho dokázal najít a umístit do správného zámku. Přinutil se znovu věnovat vznešeným pánům. „Myslíte si, že se budou jenom dívat, jak jejich rodiny umírají hlady, a nic neudělají?"</p>

<p>„Obránci Kamene už potlačili nepokoje dřív, můj pane Draku," řekl Sunamon konejšivě. „A naše vlastní stráže dokážou udržet pořádek i na venkově. Rolníci tě rušit nebudou, na to ti dávám své slovo."</p>

<p>„I tak je sedláků až moc." Carleon sebou pod Randovým pohledem trhl. „V Cairhienu je občanská válka, můj pane Draku," vysvětloval spěšně. „Cairhieňani nemůžou koupit zrní a sýpky přetékají. Zatím to vypadá, že letošní úroda přijde nazmar. A příští...? Ať shoří moje duše, můj pane Draku, ale my potřebujeme, aby se někteří z těch sedláků přestali věčně rýpat v zemi a sázet." Zřejmě si uvědomil, že přestřelil, i když očividně nechápal proč. Randa napadlo, jestli má vůbec potuchu, jak se mu na stůl dostává jídlo. Viděl vůbec něco jiného než zlato a moc?</p>

<p>„A co uděláte, až začnou Cairhieňani zrní zase kupovat?" zeptal se chladně Rand. „Mimochodem, je Cairhien jediná země, která potřebuje obilí?" Proč Elain mluvila <emphasis>takhle? </emphasis>Co od něj vlastně <emphasis>čekala? </emphasis>Prý se jí líbí. Ženy uměly hrát hry se slovíčky jako Aes Sedai. Myslela tím, že ho miluje? Ne, to byla očividná hloupost. Nadutost.</p>

<p>„Můj pane Draku," říkal právě Meilan, napůl podlézavě a napůl, jako by něco vysvětloval dítěti, „i kdyby občanská válka skončila už dneska, Cairhien by si další dva, možná i tři, roky stejně nemohl nakoupit víc než pár lodních nákladů. A my vždycky prodávali zrní Cairhienu."</p>

<p>Vždycky - dvacet let od aielské války. Byli tak svázáni tím, co dělali <emphasis>vždycky, </emphasis>že nemohli pochopit, co bylo tak prosté. Nebo to nechtěli vidět. Když v Emondově Roli lezlo ze země zelí jako plevel, bylo téměř jisté, že v Devenském Průjezdu či kolem Hlídky hodně pršelo či se přemnožili housenky. Když se v Hlídce urodilo víc tuřínů, v Emondově Roli či v Devenském Průseku byla úroda určitě špatná.</p>

<p>„Tak ho nabídněte Illianu," řekl jim. Co vlastně Elain čekala? „Nebo Altaře." Měl ji rád, ale Min měl rád stejně. Nebo si to aspoň myslel. V tom, co k oběma dívkám cítil, se prostě sám nevyznal. „Máte námořní lodě, stejně jako říční bárky a čluny, a jestli jich nemáte dost, najměte si další z Mayene." Měl rád obě ženy, ale kromě toho... Skoro celý život snil o Egwain. Teď se nehodlal vrhnout do jiného vztahu, dokud si nebude jistý. Jistý něčím. Jistý. Jestli se dá věřit <emphasis>Jednání s územím Mayene... Přestaň, </emphasis>nařídil si v duchu. <emphasis>Drž se těchhle lasiček, nebo si najdou škvíru, kudy ven, a cestou tě pokoušou. </emphasis>„Zaplaťte třeba zrním. Jsem si jistý, že první bude svolná, pokud bude cena slušná. Můžete třeba uzavřít dohodu, smlouvu..." To bylo dobré slovo, takového druhu, jaký tu používali, „...slíbit, že necháte Mayene na pokoji, oplátkou za ty lodi." Tohle jí dlužil.</p>

<p>„S Illianem moc neobchodujeme, můj pane Draku. To jsou samí supi a špína." Tedosian mluvil pohoršeně, a Meilan také, když pravil: „S Mayene jsme vždycky jednali z pozice síly, můj pane Draku. Nikdy jsme před nimi neklekali."</p>

<p>Rand se zhluboka nadechl. Vznešení páni strnuli. Pokaždé došlo na tohle. Pokaždé se s nimi snažil rozumně dohodnout a pokaždé to selhalo. Tom tvrdil, že vznešení páni mají hlavy stejně tvrdé jako Kámen, a měl pravdu. <emphasis>Co k ni vlastně cítím? Zdá se mi o ní. Rozhodně je hezká. </emphasis>Nebyl si jist, zda myslí Elain či Min. <emphasis>Nech toho! Polibek neznamená nic víc než to. Tak toho nech! </emphasis>Odhodlaně vypudil myšlenky na ženy z hlavy a soustředil se na to, aby těmhle zabedněncům řekl, co mají udělat. „Za prvé snížíte daně sedlákům na čtvrtinu a všem ostatním na polovinu. Nehádejte se! Prostě to udělejte! Za druhé, zajdete za Berelain a zeptáte se - zeptáte se! - na cenu za pronájem..."</p>

<p>Vznešení páni poslouchali s falešnými úsměvy a skřípěním zubů, ale poslouchali.</p>

<p>* * *</p>

<p>Egwain zrovna uvažovala o Joiye a Amico, když s ní Mat srovnal krok a šel vedle ní chodbou, jako by šel náhodou stejným směrem. - Mračil se a byl celý rozcuchaný, jako kdyby si neustále prohraboval vlasy. Jednou či dvakrát na ni úkosem pohlédl, ale nepromluvil. Sloužící, procházející kolem, se klaněli, stejně jako když občas narazili na vznešeného pána či paní, byť to ti druzí činili s mnohem menším nadšením. Mat se na šlechtice díval s ohrnutými rty, což by bylo vyvolalo potíže, kdyby tu Egwain nebyla, ať už byl Mat přítelem pána Draka či nikoliv.</p>

<p>To mlčení se Matovi vůbec nepodobalo, ne Matovi, jakého znala. Až na drahý rudý kabátec - celý pomačkaný, jako by v něm spal - vypadal úplně stejně jako starý Mat, a přesto se všichni určitě změnili. Matovo mlčení bylo znepokojující. „Děláš si starosti kvůli včerejší noci?" zeptala se ho Egwain nakonec.</p>

<p>Mat klopýtl. „Ty o tom víš? No, asi jo, že. Ne, to mi hlavu nedělá. Vlastně na tom nic nebylo. A teď už je to stejně pryč."</p>

<p>Egwain se tvářila, že mu věří. „S Nyneivou tě teď moc nevídáme." To bylo značné podcenění.</p>

<p>„Měl jsem moc práce," zabručel a nejistě pokrčil rameny. Díval se všude jinde, jen ne zase na Egwain.</p>

<p>„S kostkama?" zeptala se stroze.</p>

<p>„S kartama." Kyprá komorná, dělající pukrle s náručí plnou poskládaných ručníků, se podívala na Egwain, zjevně usoudila, že se Egwain nedívá, a mrkla na Mata. Ten se na ni usmál. „Měl jsem moc práce s hraním karet."</p>

<p>Egwain prudce zvedla obočí. Ta žena musela být aspoň o deset let starší než Nyneiva. „Chápu. To musí zabrat spoustu času. Totiž hraní karet. Moc času, abys mohl strávit pár chvil se starýma kamarádkama."</p>

<p>„Když jsem ho posledně trávil s váma, tak jste mě s Nyneivou svázaly s pomocí síly jako vepře na trh, abyste mi mohly prohrabat pokoj. Přátelé přátelům nekradou." Zamračil se. „Kromě toho jste vždycky s Elain a ona pořád nosí nos nahoru. Nebo jste s Moirain. A já nerad -" Odkašlal si a koutkem oka se na ni podíval. „Já nerad zdržuju. Podle toho, co jsem slyšel, máte pořád moc práce. S vyslýcháním těch temných družek. Určitě pořád děláte něco důležitýho. Víte, že vás tihle Tairenové považují za Aes Sedai, že jo?"</p>

<p>Egwain lítostivě potřásla hlavou. Právě Aes Sedai měl Mat nerad. I když už viděl hezký kus světa, v tomhle se Mat nikdy nezmění. „Vzít si zpátky něco, co byla vlastně půjčka, není krádež," řekla mu.</p>

<p>„Nepamatuju se, že byste říkaly něco o půjčování. Áááá, k čemu by mi asi byl dopis od amyrlin? Jenom by mě dostal do průšvihu. Mohly jste mě aspoň poprosit."</p>

<p>Egwain nepoukázala na to, že poprosily. Nechtěla se pohádat, ani aby Mat nadurděně odešel. On by to tak totiž rozhodně nenazval. Tentokrát ho nechá při jeho názoru. „No, jsem ráda, že se mnou pořád ještě mluvíš. Máš k tomu dneska nějaký zvláštní důvod?"</p>

<p>Mat si prohrábl vlasy a cosi si brblal. Potřeboval, aby ho máma vytahala za ucho a dlouze si s ním popovídala. Egwain se rozhodla pro trpělivý přístup. Když chtěla, uměla být i trpělivá. Neřekne ani slovo, dokud se Mat nevymáčkne, i kdyby měla prasknout.</p>

<p>Chodba se otevírala do sloupořadí z bílého mramoru shlížejícího na sporé zahrady Kamene. Pár malých stromků s voskovitými listy bylo obsypáno velkými bílými květy, které vydávaly ještě sladší vůni než záhony červených a žlutých růží. Líný větřík sice ani nepohnul závěsy na vnitřních zdech, ale aspoň trochu zmírnil rostoucí dopolední horko a vlhko. Mat se posadil na bílou balustrádu, zády se opřel o sloup z bílého mramoru a jednu nohu si dal před sebe. S pohledem upřeným dolů do zahrad nakonec promluvil. „Potřebuju... radu."</p>

<p>Mat chtěl radu od <emphasis>ní? </emphasis>Egwain na něj vyvalila oči. „Udělám, co můžu, abych ti pomohla," řekla slabým hlasem. Mat k ní otočil hlavu a Egwain dělala, co mohla, aby to vypadalo, že zachovává klid jako Aes Sedai. „A s čím že to chceš poradit?"</p>

<p>„To nevím."</p>

<p>Do zahrad to bylo pět sáhů. Kromě toho byli tam dole lidé, plející růžové záhony. Kdyby ho shodila, mohl by spadnout na jednoho z nich. Tedy na zahradníka, ne na růžový keř. „A jak ti potom mám poradit?" zeptala se tence.</p>

<p>„Snažím... se rozhodnout, co mám dělat." Tvářil se rozpačitě. Podle jejího názoru na to měl plné právo.</p>

<p>„Doufám, že nepomýšlíš na odchod. Víš, jak jsi důležitý. Nemůžeš od toho utýct, Mate."</p>

<p>„Myslíš, že to nevím? Já myslím, že bych nedokázal odejít, ani kdyby mi Moirain řekla, že můžu. Věř mi, Egwain, já nikam nejdu. Já chci jenom vědět, co se stane." Prudce potřásl hlavou a hlas měl stále napjatější. „Co přijde příště? Co mám v těch dírách v paměti? Některý chvíle svýho života tam vůbec nemám, pro mě prostě neexistují, jako by se to nikdy nestalo! Proč začnu najednou blábolit nějakou hatmatilkou? Lidi tvrdí, že je to starý jazyk, ale pro mě je to jenom kvákání. Chci to vědět, Egwain. Musím to vědět, jinak zešílím jako Rand."</p>

<p>„Rand není šílený," řekla Egwain automaticky. Takže Mat se nesnažil utéci. To bylo příjemné překvapení. Obvykle na zodpovědnost moc nedal. Ale v jeho hlase se ozývala bolest a starosti. Mat si nikdy starosti nedělal, nebo to aspoň nikdy nedával najevo. „Já odpověď neznám, Mate," pravila laskavě. „Možná Moirain -"</p>

<p>„Ne!" Prudce se zastavil. „Aes Sedai ne! Chci říct... Ty jsi jiná. Tebe znám a nejsi... Copak vás ve Věži nic nenaučili, nějakej trik, něco, co by pomohlo?"</p>

<p>„Ó Mate, je mi to líto. Je mi to moc líto."</p>

<p>Jeho smích jí připomněl dětství. Takhle se vždycky smával, když se jeho největší naděje zvrhly. „No dobře, asi je to jedno. Pořád by to byla Věž, i když z druhý ruky. Bez urážky." Právě tak dokázal hrozně naříkat kvůli třísce zaražené do prstu, a zlomenou nohu bral, jako by to nic nebylo.</p>

<p>„Možná by tu byl jeden způsob," řekla Egwain pomalu. „Jestli Moirain řekne, že je to v pořádku. Mohla by."</p>

<p>„Moirain! Copak jsi neslyšela ani slovo z toho, co jsem říkal? To poslední, co chci, je, aby se do toho pletla Moirain. Jakej způsob?"</p>

<p>Mat byl vždycky zbrklík. Ale chtěl jenom to, co ona, totiž vědět. Kdyby jen aspoň jednou předvedl trochu zdravého rozumu a opatrnosti. Procházející tairenská urozená dáma, s tmavými copy stočenými kolem hlavy a obnaženými rameny vykukujícími ze žluté lněné látky, lehce ohnula koleno a bezvýrazně se na ně podívala. Rychle pak odešla s rovnými zády. Egwain se za ní dívala, dokud nebyla z doslechu, a oni nezůstali sami. Pokud se nepočítali zahradníci o pět sáhů níž. Mat na ni hleděl s nadějí.</p>

<p>Nakonec mu řekla o <emphasis>ter'angrialu, </emphasis>zkřiveném dveřním rámu, který měl na druhé straně odpovědi. Zdůraznila, jak je to nebezpečné, zmínila se i o následcích hloupých otázek či těch, co se týkaly Stínu. Mluvila o nebezpečích, která nemusejí znát ani Aes Sedai. Velmi jí polichotilo, že za ní Mat přišel, ale musel ukázat trochu rozumu. - „Tohle si musíš pamatovat, Mate. Lehkovážné otázky tě můžou zabít, takže jestli to zkusíš, musíš být pro změnu vážný. A nesmíš se zeptat na nic, co by se týkalo Stínu."</p>

<p>Mat naslouchal s rostoucí nevírou. Když domluvila, vyhrkl: „Tři otázky? Řekl bych, že vejdeš dovnitř jako Bili, strávíš tam noc a vylezeš o deset let později s váčkem, co je vždycky pořád plný zlata a -"</p>

<p>„Jednou jedinkrát za život, Matrime Cauthone," vyštěkla Egwain, „se nechovej jako šašek. Víš moc dobře, že <emphasis>ter'angrialy </emphasis>nejsou pohádka. Na to nebezpečí nesmíš zapomínat. Možná jsou odpovědi, které hledáš, uvnitř, ale nesmíš to zkusit, dokud Moirain neřekne, že můžeš. To mi musíš slíbit, nebo já slibuju, že tě za ní dovleču jako pstruha na šňůře. Víš, že to dokážu."</p>

<p>Mat si hlasitě odířkl. „Byl bych trouba, kdybych to zkoušel, bez ohledu na to, co řekne Moirain. Vlízt do nějakýho zatracenýho <emphasis>ter'angrialu? </emphasis>To chci ještě míň než dostat se k tý prokletý síle, ne víc. Na to můžeš klidně zapomenout."</p>

<p>„Je to jediná možnost, která mě napadá, Mate."</p>

<p>„Pro mě teda ne," prohlásil Mat pevně. <emphasis>„Žádná </emphasis>možnost je lepší než tohle."</p>

<p>Přes jeho tón ho chtěla obejmout. Jenže on by si z ní nejspíš stropil posměch a pokusil se ji nejspíš štípnout. Od narození byl nepoučitelný. Ale přišel si k ní pro pomoc. „Je mi líto, Mate. Co budeš dělat?"</p>

<p>„No, asi budu hrát karty. Jestli se mnou bude někdo ochotnej hrát. Nebo si zahraju dámu s Tomem. Kostky v krčmě. Pořád můžu aspoň do města." Pohledem zabloudil k procházející služebné, štíhlé tmavooké dívce asi v jeho věku. „Najdu si něco, jak zabít čas."</p>

<p>Egwain zasvrběla ruka, chtěla ho plácnout, ale místo toho jen řekla: „Mate, opravdu nemyslíš na to, že odejdeš, že ne?"</p>

<p>„Řekla bys to Moirain, kdyby ano?" Hned zvedl ruce, aby ji zarazil. „No, není to nutný. Řekl jsem ti, že nechci. Nepředstírám, že se mi to líbí, ale neudělám to. Stačí ti to?" Zamyšleně se zamračil. „Egwain, chtěla ses někdy vrátit domů? Chtělas, aby se nic z tohohle nestalo?"</p>

<p>Byla to znepokojivá otázka, zvláště od Mata, ale Egwain odpověď znala. „Ne. Ani po tom všem ne. A ty?"</p>

<p>„To bych byl trouba, ne?" zasmál se. „Já mám rád města a tohle mi prozatím stačí. Tohle bude stačit. Egwain, neřekneš o tom Moirain, že ne? O tom, jak jsem se tě ptal na radu a tak?"</p>

<p>„Proč bych neměla?" zeptala se podezíravě. Byl to, koneckonců, Mat.</p>

<p>Mat rozpačitě pokrčil rameny. „Jí se vyhýbám víc než... No, držím se od ní dál, zvlášť když se mi chce rýpat v hlavě. Mohla by si myslet, že slábnu. Nepovíš jí to, že ne?"</p>

<p>„Nepovím," řekla, „jestli mi slíbíš, že se k tomu <emphasis>ter'angrialu </emphasis>ani nepřiblížíš, pokud se jí nezeptáš. Ani jsem ti o tom neměla říkat."</p>

<p>„Slibuju." Zazubil se. „K tý věci se ani nepřiblížím, leda by na tom závisel můj život. To přísahám." Dokončil s hranou vážností.</p>

<p>Egwain zavrtěla hlavou. Ať už se všechno ostatní měnilo, jak chtělo, Mat se prostě nezmění nikdy.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA DEVÁTÁ</strong></p>

<p><strong><emphasis>Rozhodnutí</emphasis></strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>Přešly tři horké a dusné dny, které jako by vysávaly tairenskou sílu. Město zpomalilo do otupělého kroku, Kámen se jen plížil. Sloužící pracovali málem v polospánku. Majhere si zoufale rvala stočené copy, ale dokonce ani ona nenacházela dost energie, aby někomu ostře zaťukala na hlavu či ho zatahala za ucho. Obránci Kamene se choulili na svých postech jako polorozteklé voskovice a důstojníci se více zajímali o chlazené víno než o pochůzky. Vznešení páni se většinou drželi ve svých komnatách a nejteplejší části dne prostě prospali. Několik jich dokonce Kámen opustilo úplně pro relativní chlad svých venkovských panství daleko na východě na svazích Páteře světa. Zvláštní bylo, že jedině cizinci, kteří vedro pociťovali nejhůř, se dřeli stejně tvrdě jako jindy, pokud ne víc. Pro ně nebylo horko tak hrozné jako ubíhající čas.</p>

<p>Mat rychle objevil, že měl ohledně mladých pánů, kteří viděli, jak se ho snaží zabít hrací karty, pravdu. Nejenže se mu vyhýbali, ale rozšířili tu zprávu i mezi svými přáteli, často hodně překroucenou. Každý v Kameni, kdo vlastnil aspoň dva stříbrné, se jen spěšně omlouval a couval přitom pryč. Ale klepy se rozšířily i mimo urozené panáčky. Nejedna služtička, která se předtím ráda pomuchlovala, teď také odmítala a dvě dokonce rozčileně přiznaly, že zaslechly, že je nebezpečné být s ním o samotě. Perrin měl zřejmě plnou hlavu vlastních starostí a Tom jakoby kouzlem zmizel. Mat neměl ponětí, co kejklíři zabírá čas, ale našel ho jen zřídka, ať ve dne, či v noci. Zato Moirain, jediná osoba, od níž Mat chtěl jen, aby si ho nevšímala, zřejmě byla za každým rohem. Jen tak procházela kolem či v dálce přecházela křižovatku chodeb, ale pokaždé se mu podívala do očí a tvářila se, jako by věděla, co si Mat myslí a co chce, a jako by také věděla, jak ho místo toho donutí udělat přesně to, co chce ona. Nic z toho však nezměnilo jednu věc. Stále nacházel důvody, proč odložit odchod na další den. Jak to viděl, <emphasis>neslíbil </emphasis>Egwain, že zůstane. Ale zůstával.</p>

<p>Jednou si dolů do útrob Kamene, až k tak zvané velké sbírce, zanesl lampu. Došel až k zetlelým dveřím na konci úzké chodby. Chvíli nahlížel do šerého vnitřku na nejasné tvary zakryté zaprášenými plachtami, neuspořádaně naskládané bedny a soudky, jejichž ploché vršky byly využity jako poličky pro změť figurek, řezeb a podivných věcí z křišťálu, skla a kovu - stačila chvilka, a už spěchal pryč a reptal: „Musím být ten největší zatracenej moula na celým zatraceným světě!"</p>

<p>Nic mu ale nebránilo jít do města, a v krčmách Maule, přístavní čtvrti či v matně osvětlených, přecpaných a často špinavých putykách a šencích Chalmu, čtvrti, kde stála skladiště, kde se podávalo laciné víno, špatné pivo, občas tam docházelo ke rvačkám a donekonečna se tam hrály kostky, možnost potkat Moirain neexistovala. - Sázky v kostkách byly vždycky nízké ve srovnání s tím, nač si zatím zvykl, ale to nebyl důvod, proč se pokaždé po pár hodinách vracel zpátky do Kamene. Snažil se nemyslet na to, co ho vždycky přitáhlo zpátky k Randovi.</p>

<p>Perrin Mata občas zahlédl v přístavních tavernách, jak popíjí příliš mnoho laciného vína a hraje, jako by mu nezáleželo, jestli vyhraje, či prohraje. Jednou dokonce vytáhl nůž na podsaditého lodníka, kterému se nelíbilo, jak často Mat vyhrává. Mat rozhodně nebýval tak podrážděný, ale Perrin se mu vyhýbal, místo aby se snažil zjistit, co mu dělá starosti. Perrin tam nechodil kvůli vínu nebo kostkám, a muži, kteří se chtěli rvát, změnili názor, když se pořádně podívali na jeho ramena - a na jeho oči. Přesto kupoval špatné pivo lodníkům v širokých kožených spodcích a malým kupčíkům s tenkými stříbrnými řetězy na kabátcích, prostě každému, kdo vypadal, že pochází z daleka. Pátral po zprávách, po něčem, co by mohlo odlákat Faile z Tearu. Od něj.</p>

<p>Byl si jist, že jestli pro ni najde nějaké dobrodružství, něco, co by vonělo příslibem toho, že se její jméno dostane do příběhů, tak Faile odejde. Předstírala, že chápe, proč musí Perrin zůstat, ale občas přesto naznačila, že chce odejít a doufá, že on půjde s ní. Perrin si byl jist, že by ji správná návnada dostala pryč i bez něj.</p>

<p>U většiny zpráv by poznala, že se jedná o zastaralé překroucené pravdy, stejně jako to poznal on. Válka, která vzplála na pobřeží Arythského oceánu, prý byla vyvolána lidmi, o nichž ještě nikdy nikdo neslyšel. Údajně se jmenovali Sočinové nebo tak nějak - Perrin slyšel od vypravěčů mnoho variant - měli to být zvláštní lidé, kteří snad mohli být vojáky Artuše Jestřábí křídlo, vracejícími se po tisíci letech. Jeden chlapík, Taraboňan v kulatém červeném klobouku a s kníry tlustými jako volské rohy, s vážnou tváří tvrdil, že tyhle lidi vedl sám Jestřábí křídlo se svým bájným mečem Spravedlnost v ruce. Také se povídalo, že slavný Valerský roh, který měl povolat mrtvé hrdiny z hrobů, aby bojovali v Poslední bitvě, byl již nalezen. V Ghealdanu se všude začínaly nepokoje. Illian trpěl nápory hromadného šílenství. V Cairhienu hlad, který zabíjel lidi, pomalu ustupoval. Někde v Hraničních státech sílily nájezdy trolloků. Do něčeho takového Perrin nemohl Faile poslat, ani kdyby ji to dostalo z Tearu.</p>

<p>Zprávy o nepokojích v Saldeii vypadaly slibně - její vlastní domovina pro ni přece musela být přitažlivá, a Perrin zaslechl, že ten Mazrim Taim, falešný Drak, je bezpečně v rukou Aes Sedai - ale nikdo nevěděl, o jaké nepokoje se vlastně jedná. Kdyby si něco vymyslel, taky by to k ničemu nebylo. Faile by se určitě sama poptala, než by se někam vydala. Kromě toho, zmatky v Saldeii mohly být stejně nebezpečné jako to ostatní.</p>

<p>Perrin jí ani nemohl říci, kde tráví většinu času, protože by se určitě zeptala proč. Věděla, že není Mat, aby lenošil v tavernách. Lhát nikdy moc neuměl, a tak se jí co nejvíc vyhýbal. Faile po něm následně začala úkosem vrhat dlouhé pohledy. On mohl jenom zdvojnásobit své úsilí při hledání příběhu, který by ji odlákal. Musel ji od sebe poslat dřív, než ji kvůli němu zabijí. Musel.</p>

<p>Egwain a Nyneiva zase strávily delší dobu s Joiyou a Amico, ale k ničemu to nevedlo. Stále vyprávěly to stejné. Přes Nyneiviny námitky se jim Egwain dokonce pokusila sdělit, co říká ta druhá, aby zjistily, zda se něco neobjeví. Amico na ně jen zírala a kňučela, že o takovém plánu nikdy neslyšela. Ale mohla by to být pravda, dodala. Mohla. Byla celá zpocená, jak se jim snažila zavděčit. Joiya jim chladně řekla, ať si tedy jdou do Tanchika, jestli chtějí. „Jak jsem slyšela, tak je tam teď dost nepříjemně," pravila hladce a krkavčí oči se jí jen leskly. „Král drží jen město a nejbližší okolí, a jak jsem slyšela, panarcha přestala udržovat civilní pořádek. V Tanchiku teď vládnou silné paže a rychlé nože. Ale jděte, jestli chcete."</p>

<p>Z Tar Valonu nepřišla žádná zpráva, takže nevěděly, zda amyrlin dělá něco s možným hrozícím osvobozením Mazrima Taima. Na to, aby taková zpráva dorazila po rychlém člunu po řece či s poslem často měnícím koně, bylo dost času, protože Moirain poslala holuby - tedy pokud je poslala. Egwain a Nyneiva se kvůli tomu pohádaly. Nyneiva připouštěla, že Aes Sedai nemohou lhát, ale snažila se v Moiraininých slovech najít nějakou kličku. Moirain mlčení amyrlin zřejmě starosti nedělalo, i když s jejím křišťálovým klidem se to dalo těžko poznat.</p>

<p>Egwain si s tím ale starosti dělala, i s tím, zda je Tanchiko falešná stopa či nikoliv, nebo zda je to past. V knihovně Kamene byly knihy o Tarabonu a Tanchiku, ale i když je pročítala, až ji bolely oči, nenašla žádný klíč k něčemu, co by mohlo ohrožovat Randa. Horko a starosti jí na náladě nepřidaly. Občas byla stejně nedůtklivá jako Nyneiva.</p>

<p>Něco se samozřejmě dařilo. Mat byl stále v Kameni. Zřejmě opravdu dospíval a učil se, co je to zodpovědnost. Egwain mrzelo, že ho zklamala, ale pochybovala, že by kterákoliv žena ve Věži mohla udělat víc. Chápala jeho žízeň po vědomostech, protože ona také žíznila, i když ona prahla po jiném druhu vědění, po věcech, které mohla zjistit jen ve Věži, po věcech, které by mohla objevit a které nikdy nikdo neuměl, a po ztracených vědomostech, které by mohla znovu objevit.</p>

<p>Aviendha se začala s Egwain stýkat, zřejmě ze své vlastní vůle. Pokud byla zpočátku opatrná, no, byla to koneckonců Aielanka a myslela si, že je Egwain hotová Aes Sedai, přesto byla její společnost příjemná, i když měla Egwain občas dojem, že v jejích očích vidí nevyslovené otázky. I když si Aviendha udržovala odstup, brzy bylo zřejmé, že je nesmírně bystrá a smysl pro humor má podobný jako Egwain. Občas se spolu hihňaly jako malé holky. Aielské způsoby však v ničem nepřipomínaly ty, co znala Egwain. Aviendhu například pořád zneklidňovalo sezení na židli. Také se zděsila, když našla Egwain při koupeli ve stříbrem obložené vaně, kterou sehnala majhere. Tedy nezděsilo ji, když před ní Egwain předstoupila nahá - vlastně když si uvědomila, že se Egwain cítí nepohodlně, sama se svlékla a posadila se na podlahu, aby si mohly pohodlně popovídat - ale to, že Egwain sedí po krk ve vodě. Znečistila tím tolik vody, až na to Aviendha valila oči. Dále Aviendha odmítala pochopit, proč s Elain neprovedou něco skutečně ošklivého Berelain, když ji chtějí mít z cesty. Válečník sice nesměl zabít ženu, která nebyla sezdána s oštěpem, jelikož však Elain ani Berelain nebyly Děvami oštěpu, bylo z Aviendžina hlediska naprosto v pořádku, aby Elain vyzvala první z Mayene na souboj na nože nebo volný zápas. Nože byly podle jejího názoru lepší. Berelain vypadala jako ten druh ženy, kterou je možné několikrát zbít, ale ona se nevzdá. Nejlepší by bylo prostě ji vyzvat a zabít. Nebo by to za Elain mohla udělat Egwain jako přítelkyně a skoro-sestra.</p>

<p>Přesto byla Egwain velice ráda, že má někoho, s kým si může popovídat a zasmát se. Elain byla samozřejmě většinu času zaneprázdněná a Nyneiva, která zjevně cítila, jak jim ubíhá čas, stejně jako Egwain, trávila volné chvilky procházkami po hradbách s Lanem a také mu vlastníma rukama připravovala pokrmy, jež měl strážce zvlášť rád, nemluvě o nadávkách, s nimiž občas vyhnala i kuchaře z kuchyně. Nyneiva toho o vaření moc nevěděla. Kdyby nebylo Aviendhy, Egwain ani nevěděla, co by ty horké a dusné hodiny mezi výslechy temných družek dělala. Nepochybně by se potila a dělala si starosti, že snad měla něco udělat, a pouhé pomyšlení na to jí způsobovalo noční můry.</p>

<p>Podle dohody Elain při těchto výsleších nikdy nebyla. Další uši by stejně k ničemu nebyly. Místo toho kdykoliv měl Rand volnou chvilku, dědička se prostě náhodou objevila poblíž, takže si mohli povídat nebo se jen prostě procházet zavěšeni do sebe, i když to bylo jen cestou ze schůzky s některými vznešenými pány do komnaty, kde čekali další, nebo na bleskovou prohlídku obydlí obránců Kamene. Elain se stala docela zběhlou v hledání utajených koutků, kde si mohli na chvilku vydechnout o samotě. Jistě, za Randem vždycky chodilo několik Aielů, ale jí brzy záleželo stejně málo na tom, co si pomyslí, jako na tom, co by řekla máti. Dokonce ukula jisté spojenectví s Děvami oštěpu. Ty zřejmě v Kameni znaly kdejaký skrytý výklenek, a také jí podávaly zprávy, kdykoliv byl Rand sám. Tu hru braly jako obrovskou zábavu.</p>

<p>Překvapivé bylo, že se jí Rand ptal na vládu nad státem a poslouchal, co říkala. Elain si přála, aby to mohla vidět máti. Nejednou se Morgasa smála, napůl zoufale, a říkala jí, že se musí naučit soustředit se. Rozhodovat, která řemesla chránit a jak a která ne a proč, mohlo být suchopárné, ale bylo to stejně důležité jako pečovat o nemocné. Mohla být docela legrace přimět umíněného vznešeného pána či kupce, aby udělal, co dělat nechce, a přitom si myslel, že je to jeho vlastní nápad. Krmit hladové mohlo být povznášející, ale jestli měli hladovějící dostat jídlo, bylo nutné rozhodnout, kolik úředníků, vozků a povozů je k tomu třeba. Mohli to sice zařídit jiní, ale pak by se dozvěděla, až by bylo příliš pozdě, zda snad neudělali chybu. Rand jí naslouchal a často se její radou řídil. Elain usoudila, že už jenom pro to by ho milovala. Berelain ze svých komnat nevystrčila ani nos. Kdykoliv ji Rand uviděl, usmál se. Nic na světě nemohlo být lepší. Leda by dny přestaly plynout.</p>

<p>Tři krátké dny, prokluzující mezi prsty jako voda. Joiya a Amico budou poslány na sever a důvod k dalšímu pobytu v Tearu tím skončí. Nastane chvíle, kdy bude muset odejít s Egwain a Nyneivou. Až ten čas přijde, půjde s nimi, nikdy ji ani nenapadlo, že by to neudělala. Díky tomu se cítila hrdá na to, že se chová jako dospělá žena, ne jako malá holka. Díky tomu se jí chtělo plakat.</p>

<p>A Rand? Přijímal ve svých komnatách vznešené pány a vydával rozkazy. Překvapil je, když se objevoval na tajných schůzkách tří či čtyř vznešených pánů, které vyčmuchal Tom, jen aby zdůraznil některé body svého posledního rozkazu. Pánové se usmívali a klaněli a potili a přemítali, kolik toho asi ví. Bylo třeba najít nějaký způsob, jakým by si mohli vybít energii, než se jeden z nich rozhodne, že když Randa není možné zmanipulovat, je nutné ho zabít. Ať už pro ně vymyslí cokoliv, rozhodně nezačne válku. Jestli se bude muset postavit Sammaleovi, budiž. Ale válku nezačne.</p>

<p>Vymýšlet plány mu zabralo většinu času, který nevěnoval sledování vznešených pánů. Z knih, kterých mu nosili knihovníci celé náruče, a z rozmluv s Elain začínal pomalu skládat kousky skládanky. Elaininy rady byly rozhodně užitečné při jednání se vznešenými pány. Viděl, jak ho spěšně přehodnocují, když jim předvedl, že ví něco, o čem oni sami měli jen matné ponětí. Když to chtěl připsat jí jako zásluhu, zarazila ho.</p>

<p>„Moudrý vládce přijímá rady," řekla mu s úsměvem, „ale nikdy by neměl být viděn, jak je přijímá. Ať si myslí, že víš víc, než víš doopravdy. Jim to neuškodí a tobě to pomůže." Ale když to navrhl, zatvářila se potěšeně.</p>

<p>Rand si nebyl úplně jist, jestli kvůli ní nakonec přece jen stále neodkládá nějaké rozhodnutí. Tři dny plánování, kdy se snažil rozluštit, co mu pořád uniká. Něco mu určitě unikalo. Nemohl reagovat na Zaprodance. Musel je přimět, aby oni reagovali na něho. Tři dny, a čtvrtého dne Elain odejde - zpátky do Tar Valonu, jak doufal - ale Rand tušil, že jakmile se pohne, i jejich krátké společné okamžiky tím skončí. Tři dny kradených polibků, kdy dokázal zapomenout, že je víc než jen muž objímající ženu. Věděl, že je to hloupost, ale byla to pravda. Ulevilo se mu, když Elain zřejmě nechtěla víc než jen být v jeho společnosti, ale v těch chvílích mohl aspoň zapomenout na rozhodování, zapomenout na osud čekající Draka Znovuzrozeného. Nejednou ho napadlo požádat ji, aby zůstala, ale nebylo by správné vzbudit v ní nějaké naděje, když neměl ani ponětí, jestli od ní chce něco jiného, než aby mu byla nablízku. Tedy pokud si nějaké naděje dělala. Mnohem lepší bylo myslet na ně jako na muže a mladou ženu, procházející se o slavnosti. To bylo snadné. Občas dokonce zapomněl, že je dědička Andoru a on ovčák. Přál si však, aby neodešla. Tři dny. Musel se rozhodnout. Musel něco udělat. Něco, co nikdo nečeká.</p>

<p>Večer třetího dne slunce pomalu klouzalo k obzoru. Napůl stažené draperie v Randově ložnici umenšovaly jeho narudlou žlutou záři. <emphasis>Callandor </emphasis>se třpytil na svém zdobeném stojanu jako nejčistší křišťál.</p>

<p>Rand se díval na Meilana a Sunamona a pak jim hodil velký svazek pergamenů. Smlouva, hezky sepsaná, na níž chyběly jen podpisy a pečeti. Svazek zasáhl Meilana do prsou a on ho pudově zachytil. Uklonil se, jako by se cítil poctěn, ale zuby cenil v nuceném úsměvu.</p>

<p>Sunamon přešlapoval a mnul si ruce. „Všechno je, jak jsi nařídil, můj pane Draku," říkal nervózně. „Zrní za lodě -"</p>

<p>„A dva tisíce tairenských odvedenců," uťal ho Rand. „,Aby bylo zaručené, že zrní bude správně rozděleno a na ochranu tairenských zájmů.'" Hlas měl jako led, ale v žaludku ho pálilo. Skoro se třásl touhou zmlátit tyhle hlupáky pěstmi. „Dva tisíce mužů. Pod velením Toreana!"</p>

<p>„Vznešený pán Torean má v záležitostech s Mayene vlastní zájmy, můj pane Draku," podotkl Meilan hbitě.</p>

<p>„Má zájem vnutit své pozornosti ženě, která ho nechce ani vidět!" zařval Rand. „Zrní za lodi jsem řekl! Žádné vojáky. A rozhodně ne žádného zatraceného Toreana! Promluvili jste si vůbec s Berelain?"</p>

<p>Vznešení páni zamrkali, jako by nerozuměli, co ta slova znamenají. To bylo příliš. Rand se sápl po <emphasis>saidínu. </emphasis>Pergameny v Meilanových rukou vzplanuly. Meilan zaječel, hořící balíček hodil do prázdného krbu a spěšně si z červeného hedvábného kabátce smetal jiskřičky a saze. Sunamon s otevřenými ústy zíral na hořící pergameny, které praskaly a černaly.</p>

<p>„Zajdete za Berelain," řekl jim překvapen, jak klidně mluví. „Buď jí do zítřejšího poledne nabídnete smlouvu, kterou chci, nebo do zítřejšího západu slunce vás nechám oba pověsit. Jestli budu muset každý den věšet vznešené pány, vždycky hezky po dvou, tak to udělám. Do jednoho vás pošlu na šibenici, jestli mě neposlechnete. A teď mi zmizte z očí."</p>

<p>Tichý tón zřejmě zapůsobil mnohem víc, než když na ně křičel. Dokonce i Meilan se tvářil znepokojeně, když couval pryč, na každém kroku se klaněl a vyjadřoval svou nehynoucí vděčnost a věčnou poslušnost. Randovi se z toho udělalo zle.</p>

<p>„Vypadněte!" zařval a oni zapomněli na veškerou důstojnost - a skoro se poprali, jak se snažili co nejrychleji otevřít dveře. Utekli. Jeden z aielských strážných strčil hlavu do dveří, aby se přesvědčil, že je Rand v pořádku, a dveře zase zavřel.</p>

<p>Rand se otevřeně třásl. Dělalo se mu z nich zle skoro stejně jako ze sebe. Vyhrožovat takhle někomu pověšením, protože neudělal, co mu nařídil. A navíc to myslet vážně. Vzpomínal si, že se dřív nikdy nevztekal, nebo, pokud ano, dokázal udržet svůj hněv na uzdě.</p>

<p>Přešel přes místnost k místu, kde se ve světle, jež sem proudilo mezi draperiemi, blýskal <emphasis>Callandor. </emphasis>Čepel vypadala jako z nejčistšího skla, naprosto dokonale. Na dotek však byla jako ocel, ostrá jako břitva. Skoro po něm při jednání s Meilanem a Dynamonem sáhl, aby to s nimi vyřídil. Nevěděl jen, zda ho chtěl použít jako meč, nebo k jeho původnímu účelu. Obě možnosti ho děsily. <emphasis>Ještě nejsem šílený. Jen rozzlobený. Světlo, tak rozzlobený!</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Zítra. Temné družky zítra naloží na loď. Elain odejde. A taky Egwain s Nyneivou, samozřejmě. Modlil se, aby se vrátily do Tar Valonu. Černé adžah nečerné adžah, Bílá věž teď musela být jedno z nejbezpečnějších míst na světě. Zítra. Žádné další důvody k tomu, aby odložil, co musí udělat. Ale až pozítří.</p>

<p>Obrátil ruce dlaněmi nahoru a zadíval se na vypálené volavky. Zkoumal je už tolikrát, že by dokázal každou čárku namalovat z paměti. Proroctví je předpovědělo.</p>

<p><emphasis>Dvakrát a dvakrát bude poznačen, </emphasis></p>

<p><emphasis>dvakrát k žití a dvakrát ke smrti. </emphasis></p>

<p><emphasis>Jednou volavka mu poznačí cestu. </emphasis></p>

<p><emphasis>Dvakrát volavka poznačí jeho. </emphasis></p>

<p><emphasis>Jednou Drak, pro ztracenou vzpomínku. </emphasis></p>

<p><emphasis>Dvakrát Drak, pro cenu, již musí zaplatit.</emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>Ale jestli ho volavky „poznačí", k čemu Draci? A co se toho týkalo, co je vlastně ten Drak? Jediný Drak, o kterém kdy slyšel, byl Luis Therin Telamon. Luis Therin Rodovrah byl Drak. Drak byl Rodovrah. Jenže teď to byl on sám. Ale on sám sebe přece poznačit nemohl. Možná ta figura na praporci byl Drak. Dokonce ani Aes Sedai zřejmě nevěděly, co to je za tvora.</p>

<p>„Od té doby, co jsem tě viděla naposled, ses změnil. Jsi silnější. Tvrdší."</p>

<p>Rand se otočil na patě a vytřeštil oči na mladou ženu stojící ve dveřích, ženu se světlou pletí a tmavými vlasy i očima. Vysokou ženu oděnou celou v běli a stříbře. Žena zvedla obočí při pohledu na napůl rozteklou hroudu zlata a stříbra na krbové římse. Rand ji tam nechal, aby mu připomínala, co se stane, když něco udělá bez přemýšlení, když se přestane ovládat. I když to moc nepomáhalo.</p>

<p>„Seléné," vydechl a spěchal k ní. „Odkud ses tu vzala? Jak ses sem dostala? Myslel jsem, že jsi pořád ještě v Cairhienu nebo..." Podíval se na ni a nechtěl říci nahlas, že se bál, jestli není mrtvá nebo hladovějící uprchlice.</p>

<p>Kolem útlého pasu se jí třpytil spletený stříbrný pásek. Ve vlasech, jež jí spadaly na ramena jako půlnoční vodopád, jí zářily stříbrné hřebeny s hvězdami a půlměsíci. Byla to ta nejkrásnější žena, jakou kdy viděl. Elain i Egwain byly vedle ní jen hezké. Ale z nějakého důvodu na něj nepůsobila jako ony. Možná to bylo díky těm dlouhým měsícům odloučení, naposledy ji spatřil v Cairhienu, když jím ještě nezmítala občanská válka.</p>

<p>„Jdu tam, kde si přeji být." Zamračila se na něj. „Byl jsi poznačen, ale na tom nezáleží. Patřil jsi mně a mně patříš stále. Žádná jiná není víc než pečovatelka, jejíž čas vypršel. Teď se otevřeně přihlásím o to, co je mé."</p>

<p>Rand na ni zíral. Poznačen? Myslela tím jeho ruce? A co myslela tím, že jí patří? „Seléné," začal mírně, „strávili jsme spolu pár příjemných dní - a nebezpečných. Nikdy nezapomenu na tvou odvahu i pomoc - ale nikdy mezi námi nebylo víc než přátelství. Cestovali jsme spolu, ale to bylo všechno. Zůstaneš tady v Kameni, v nejlepších komnatách, a až se do Cairhienu vrátí mír, dohlédnu na to, aby ti, pokud to půjde, vrátili panství."</p>

<p>„Tys <emphasis>byl </emphasis>poznačen." Suše se usmála. - „Panství v Cairhienu? Kdysi jsem tam nějaké pozemky měla. Ale ta země se změnila natolik, že nic nezůstalo jako dřív. Seléné je jenom jméno, které občas používám, Luisi Therine. Jméno, které jsem si sama dala, zní Lanfear."</p>

<p>Rand vyštěkl smíchy. „To je mizerný vtip, Seléné. To bych raději žertoval o Temném než o jednom ze Zaprodanců. A jmenuju se Rand."</p>

<p>„My si říkali Vyvolení," pravila docela klidně a rozvážně. „Vyvolení k věčné vládě nad světem. My <emphasis>budeme </emphasis>žít věčně. Ty taky můžeš."</p>

<p>Ustaraně se na ni zamračil. Opravdu si myslela, že je... Drsná cesta do Tearu ji musela vyvést z rovnováhy. Ale šílená mu nepřipadala. Byla chladná, klidná, sebejistá. Uvědomil si, že bez přemýšlení sahá po <emphasis>saidínu. </emphasis>Natáhl se pro něj - a narazil na zeď, kterou neviděl ani necítil, jen mu bránila v dosažení pravého zdroje. „To není možné." Usmála se. - „Světlo," vydechl. „Ty <emphasis>jsi </emphasis>jednou z nich."</p>

<p>Pomalu couval. Jestli se dostane ke <emphasis>Callandoru, </emphasis>aspoň bude mít zbraň. Možná nebude fungovat jako <emphasis>ter'angrial, </emphasis>ale aspoň to bude meč. Dokáže použít meč proti ženě, proti Seléné? Ne, proti Lanfear, proti jedné ze Zaprodanců.</p>

<p>Zády narazil na cosi tvrdého a ohlédl se, aby zjistil, co to je. Nic tam nebylo. Stěna z ničeho, na niž se tiskl zády. <emphasis>Callandor </emphasis>se třpytil ani ne o tři kroky dál - na druhé straně té zdi. Zoufale do zdi udeřil pěstí. Byla pevná jako skála.</p>

<p>„Nemůžu ti plně důvěřovat, Luisi Therine. Zatím ještě ne." Přistoupila blíž a jeho napadlo, že ji prostě popadne. Byl větší a mnohem silnější - a při tom, jak byl odříznut, ho mohla s pomocí síly zabalit jako kotě, když se zaplete do klubka vlny. „S tímhle tedy určitě ne," dodala a zamračila se na <emphasis>Callandor. </emphasis>„Existují jen dva silnější, jež může použít muž. Aspoň o jednom vím, že stále existuje. Ne, Luisi Therine, s tímhle ti zatím důvěřovat nebudu."</p>

<p>„Přestaň mi tak říkal," zavrčel. „Jmenuju se Rand. Rand al'Thor."</p>

<p>„Ty jsi Luis Therin Telamon. Ó, tělesně nejsi stejný, jsi jen stejně vysoký, ale já bych poznala, kdo je za těma tvýma očima, i kdybych tě našla teprve v kolébce." Náhle se zasmála. „Jak by bylo všechno snazší, kdybych tě byla nalezla tehdy. Kdybych byla volná, abych..." Smích se náhle změnil ve zlostné zamračení. „Chceš vidět mou skutečnou podobu? Na tu si také nevzpomínáš, viď?"</p>

<p>Snažil se říci ne, ale jazyk ho neposlechl. Jednou viděl pohromadě dva Zaprodance, Aginora a Balthamela, první dva, kteří se osvobodili po třech tisících letech, kdy byli lapení těsně za zámkem na Temného věznici. Jeden byl svraštělejší, než aby vůbec ještě mohl být naživu. Ten druhý skrýval obličej za maskou, zakrýval každičký kousek pleti, jako by nesnesl pohled na ni, nebo kdyby se na něj někdo podíval.</p>

<p>Vzduch kolem Lanfear se zavlnil a ona se změnila. Byla - starší než on, to určitě, ale starší nebylo to pravé slovo. Vyspělejší. Zralejší. A ještě krásnější, pokud to vůbec bylo možné. Jako bujný květ v plném rozpuku své krásy ve srovnání s poupětem. I když věděl, kdo to je, vyschlo mu při pohledu na ni v ústech a stáhlo se mu hrdlo.</p>

<p>Prohlížela si ho tmavýma očima, sebevědomě, a přesto s náznakem otázky, jako by uvažovala, co asi vidí. To, co spatřila, ji zřejmě uspokojilo. Znovu se usmála. „Byla jsem pohřbená hodně hluboko, v bezesném spánku, kde neplyne čas. Otáčení kola času mě míjelo. Teď mě vidíš, jaká opravdu jsem, a já tě mám v rukou." Přejela mu po bradě nehtem a přitlačila natolik, že sebou trhl. „Čas na hry a úskoky pominul, Luisi Therine. Už dávno."</p>

<p>Randovi se obrátil žaludek. „Takže mě chceš zabít? Světlo tě spal, já -"</p>

<p>„Zabít tě?" vyplivla nevěřícně. „Zabít tě! Já tě chci mít u sebe, věčně. Byl jsi můj dávno předtím, než mi tě ta světlovlasá padavka ukradla. Než tě vůbec uviděla. Miloval jsi mne!"</p>

<p>„A tys milovala moc!" Na okamžik se mu zatočila hlava. Ta slova zněla tak upřímně - věděl, že jsou pravdivá - ale odkud se vzala?</p>

<p>Seléné - Lanfear - vypadala stejně překvapená jako on, ale rychle se vzpamatovala. „Hodně ses naučil - hodně jsi vykonal, o čem bych nikdy nevěřila, že to dokážeš bez pomoci - ale stále klopýtáš potmě bludištěm a tvoje nevědomost by tě mohla zabít. Někteří z ostatních se tě příliš bojí, aby vyčkali. Sammael, Rahvin, Moghedien. Ostatní možná také, ale tihle určitě. Přijdou si pro tebe. Nepokusí se tě obrátit ke Stínu. Připlíží se k tobě a pak tě zničí ve spánku. Kvůli svému strachu. Ale jsou i tací, kteří by tě mohli učit, ukázat ti, cos kdysi znal. Potom by se ti nikdo neodvážil postavit."</p>

<p>„Učit mě? Ty chceš, abych se nechal učit jedním ze Zaprodanců?" Jedním ze Zaprodanců. Mužem. Mužem, jenž ve věku pověstí býval Aes Sedai, jenž znal způsoby, jak usměrňovat, věděl, jak se vyhnout pádu, věděl - Takovou nabídku už dostal. - „Ne! I kdyby mi to někdo nabídl, odmítl bych, a proč by k tomu mělo dojít? Stojím proti nim - a proti tobě! Nenávidím všechno, cos kdy udělala, všechno, za čím stojíš." <emphasis>Hlupáku, </emphasis>pomyslel si. <emphasis>Jsi tu lapený a pliveš vzdor jako nějaký pitomec z příběhů, kterého by nikdy ani nenapadlo, že by mohl svého věznitele rozzlobit natolik, aby s tím něco udělal. </emphasis>Ale nemohl se přinutit vzít svá slova zpátky. Tvrdohlavě se dral dál a ještě to zhoršil. „Zničím tě, budu-li moci. Tebe a Temného a všechny Zaprodance do posledního!"</p>

<p>Lanfear se v očích nebezpečně zablesklo, ale hned to bylo pryč. „Víš, proč se tě někteří z nás bojí? Máš vůbec potuchy? Bojí se, že ti Veliký pán Temnoty dá místo nad nimi."</p>

<p>Rand sám sebe překvapil, protože se mu podařilo se usmát. „Veliký pán Temnoty? Ty taky nemůžeš vyslovit jeho jméno? Ty se přece nebojíš přivolat na sebe jeho pozornost, na rozdíl od slušných lidí. Nebo ano?"</p>

<p>„Bylo by to rouhání," řekla Lanfear zcela prostě. „A oni se bojí oprávněně, Sammael a ti ostatní. Veliký pán chce tebe. Chce tě vyzdvihnout nade všechny lidi. Tak mi to řekl."</p>

<p>„To je směšné! Temný je stále vázán v Shayol Ghulu, jinak bych teď bojoval v Tarmon Gai'donu. A kdyby se dozvěděl, že existuju, chtěl by mě zabít. Já s ním přece hodlám bojovat."</p>

<p>„Ó, ale on to ví. Veliký pán ví mnohem víc, než bys čekal. <emphasis>A je </emphasis>možné s ním mluvit. Zajdi do Shayol Ghulu, do Jámy smrti, a... jistě ho uslyšíš. Můžeš se... koupat v jeho přítomnosti." Teď se jí v očích rozsvítilo jiné světlo. Extáze. Dýchala s pootevřenými rty a na okamžik jako by hleděla na něco velice vzdáleného a úžasného. „Slova to nedokážou popsat, ani zdaleka ne. Musíš to zažít, abys to poznal. Musíš." Znovu začala vnímat jeho obličej. Oči měla velké, tmavé a naléhavé. „Poklekni před Velikým pánem a on tě postaví nad ostatní. Nechá tě vládnout volně, jak ti bude libo, a stačí, abys před ním jednou poklekl. Uznal ho. Nic víc než to. To mi řekl. Asmodean tě naučí vládnout jedinou silou, aniž by tě zabila, naučí tě, co s ní můžeš udělat. Dovol, ať ti pomohu. Můžeme zničit ostatní. Velikému pánu na tom nezáleží. Můžeme je zničit všechny, i Asmodeana, jakmile tě naučí, co potřebuješ znát. Ty a já spolu můžeme vládnout světu pod Velikým pánem. Navěky." Hlas jí klesl do šepotu, v němž se stejnou měrou snoubila dychtivost se strachem. „Dva velké <emphasis>sa'angrialy, </emphasis>vyrobené těsně před koncem, jeden, který můžeš používat ty, a druhý, který mohu používat já. Jsou mnohem větší než tenhle meč. Jejich moc si ani neumíš představit. S nimi bychom se mohli postavit dokonce i... samotnému Velikému pánu. Dokonce i Stvořiteli!"</p>

<p>„Ty jsi šílená," vydechl Rand roztřeseně. „Otec lží říká, že mě nechá volného? Já se narodil, abych s ním bojoval. Proto jsem tady, abych naplnil proroctví. A já s ním budu bojovat, s vámi všemi, až do Poslední bitvy! Až do posledního dechu!"</p>

<p>„Ty ale nemusíš. Proroctví není nic víc než znamení toho, v co lidé doufají. Naplnění Dračích proroctví tě jenom přinutí vydat se na cestu vedoucí k Tarmon Gai'donu a tvé smrti. Moghedien nebo Sammael dokážou zničit tvé tělo. A Veliký pán Temnoty může zničit tvoji duši. To by byl konec, naprostý a nezvratný. Už by ses nikdy znovu nenarodil, bez ohledu na to, jak dlouho by se kolo času otáčelo!"</p>

<p>„Ne!"</p>

<p>Zdánlivě velice dlouho si ho prohlížela. - Téměř viděl, jak na přesných vážkách zvažuje možnosti. „Mohla bych tě vzít s sebou," řekla nakonec. „Mohla bych tě obrátit k Velikému pánu bez ohledu na tvé tužby a přesvědčení. Existují způsoby."</p>

<p>Odmlčela se, možná aby se přesvědčila, jaký měla její slova účinek, pokud vůbec nějaký. Randovi po zádech stékal pot, ale udržel si vyrovnaný výraz. Bude muset něco udělat, i když nebude mít nejmenší šanci. I při druhém pokusu dosáhnout na <emphasis>saidín </emphasis>jen<emphasis> </emphasis>narazil na neviditelnou přehradu. Rozhlédl se kolem sebe, jako by přemýšlel. <emphasis>Callandor </emphasis>měl za sebou a stejně mimo dosah, jako by byl na druhé straně Arythského oceánu. Nůž, který nosíval na opasku, teď ležel na stolku u postele společně s napůl dokončenou lištičkou, co vyřezával. Beztvará hrouda kovu se mu posmívala z krbové římsy, do dveří právě vklouzl špinavý muž s nožem v ruce, všude ležely knihy. Obrátil se k Lanfear a napjal se.</p>

<p>„Tys byl vždycky umíněný," zabručela žena. „Nevezmu tě, tentokrát. Chci, abys za mnou přišel sám. A já toho dosáhnu. Co se děje? Mračíš se."</p>

<p><emphasis>Muž s nožem v ruce vklouzl do dveří. </emphasis>Přelétl toho chlapíka očima, přičemž si ho málem nevšiml. Instinktivně odstrčil Lanfear stranou a sáhl po pravém zdroji. Štít, který mu v tom bránil, zmizel, jakmile se ho dotkl, a do rukou mu vskočil meč jako rudozlatý plamen. Muž se na něj vrhl. Nůž držel nízko a namířený nahoru, aby mu jej mohl vrazit pod žebra. I tak bylo těžké udržet si muže v zorném poli, ale Rand se otočil a Vítr vanoucí přes zeď se postaral o ruku držící nůž. Rand figuru dokončil tím, že najatému vrahovi vrazil meč do srdce. Na okamžik hleděl do tupých očí - byly bez života, i když srdce ještě pracovalo - a pak vytáhl čepel.</p>

<p>„Šedý muž." Rand se nadechl. Připadalo mu to jako první nadechnutí po několika hodinách. Mrtvola u jeho nohou byla odporná, krvácela na koberec s vetkanými spirálami, ale teď nebylo těžké na něm udržet oči. S vrahy Stínu to tak bylo vždycky. Když jste si jich všimli, obvykle už bylo pozdě. „Tohle nedává smysl. Mohla jsi mě zabít úplně snadno. Proč jsi mě zabavila, aby se ke mně mohl dostat šedý muž?"</p>

<p>Lanfear ho ostražitě sledovala. „Já bezduché nepoužívám. Říkala jsem ti, že mezi Vyvolenými jsou... jisté rozdíly. Zdá se, že jsem se ve svém úsudku o den opozdila, ale stále je ještě čas, abys šel se mnou. Aby ses mohl učit. Žít. Ten meč," skoro opovržlivě ohrnula rty. „Neděláš ani desetinu toho, co bys mohl. Pojď se mnou a uč se. Nebo mě chceš zabít už teď? Pustila jsem tě, aby ses mohl bránit."</p>

<p>Její hlas i její postoj prozrazovaly, že očekává útok, nebo byla přinejmenším připravená jej odrazit, ale to ho nezastavilo, stejně jako to, že mu nejdřív uvolnila ruce. Byla jednou ze Zaprodanců, sloužila zlu tak dlouho, že vedle ní černá sestra vypadala jako novorozeně. Ale on přesto viděl ženu. Vynadal si do nemožných hlupáků, ale nedokázal to. Možná kdyby se ho pokusila zabít. Možná. Ale ona tu jen tak stála, dívala se a čekala. Nepochybně byla připravená provést něco s jedinou silou, o čem ani netušil, že je to možné, kdyby se ji pokusil zadržet. Podařilo se mu odříznout Egwain a Elain, ale to byla jedna z těch věcí, které dělal bez přemýšlení, jak to měl pohřbeno někde v hlavě. Vzpomínal si jen na to, že to udělal, ne jak. Aspoň pevně držel <emphasis>saidín. </emphasis>Takhle už ho znovu nepřekvapí. Odporná špína, z níž se mu obracel žaludek, nebyla ničím. <emphasis>Saidín </emphasis>znamenal život, možná více než jedním způsobem.</p>

<p>Náhle mu v hlavě vyvřela myšlenka jako horký pramen. Aielové. Dokonce i pro šedého muže by mělo být nemožné protáhnout se dveřmi, které hlídá půl tuctu Aielů.</p>

<p>„Cos jim udělala?" Hlas mu cestou ke dveřím skřípal a oči stále upíral na Lanfear. Kdyby použila sílu, třeba by se mu dostalo nějakého varování. „Cos udělala s těmi Aiely venku?"</p>

<p>„Nic," odtušila chladně. „Nechoď tam. Tohle může být jenom zkouška, aby se přesvědčili, jak jsi zranitelný, ale hlupáka může zabít i pouhá zkouška."</p>

<p>Rand rozrazil dveře na scénu šílenství.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA DESÁTÁ</strong></p>

<p><strong><emphasis>Kámen se drží</emphasis></strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>Randovi leželi u nohou mrtví Aielani propletení s těly tří velice obyčejných mužů ve velice obyčejných kabátcích a spodcích. Obyčejně vypadající muži, až na to, že bylo zabito šest Aielů, celá stráž, a někteří očividně dřív, než si uvědomili, že se něco děje, a každý z těch obyčejně vypadajících mužů měl v těle nejméně dva aielské oštěpy.</p>

<p>Ale to nebyla ani polovina. Jakmile Rand otevřel dveře, přelil se přes něj ryk bitvy. Mezi krevelovými sloupy se ozýval křik, vytí a řinčení oceli o ocel. Obránci v předpokoji bojovali o život pod pozlacenými svícny proti mohutným postavám v černých osnířích, o hlavu a ramena vyšším než oni. Postavám připomínajícím mohutné muže, ale s hlavami či aspoň obličeji pokřivenými, s rohy a peřím, s čenichy či zobany místo úst a nosu. Trolloci. Pohybovali se na tlapách či kopytech, stejně jako ve vysokých botách, a muže stínali sekerami s podivnými trny, sudlicemi a meči připomínajícími kosy obrácené na špatnou stranu. A s nimi myrddraal, jako hadovitě se pohybující muž v černé zbroji s pletí bílou jako larva, jako smrt stvořená z těla bez krve.</p>

<p>Někde v Kameni se ozval poplašný gong a pak se smrtelnou náhlostí utichl. Ozval se další, pak ještě jeden, jako mosazné hrany.</p>

<p>Obránci Kamene bojovali jako lvi. Byli sice proti trollokům v přesile, ale na zemi leželo mnohem víc lidí než trolloků. Právě když se na ně Rand podíval, myrddraal utrhl holou rukou tairenskému kapitánovi polovinu obličeje a druhou rukou vrazil obránci smrtící černou čepel do hrdla, vyhýbaje se přitom oštěpům obránců jako had. Obránci nyní čelili tvorům, které považovali za výmysly poutníků dobré tak ke strašení dětí. Nervy měli napjaté k prasknutí. - Jeden muž, který ztratil podšitou přilbici, odhodil oštěp a pokusil se uprchnout, ale vzápětí mu těžká trolločí sekera rozrazila lebku jako meloun. Přesto se další muž, který se podíval na myrddraala, dal s křikem na útěk. Myrddraal se mu hadovitě vrhl vstříc. Ve chvilce budou utíkat všichni lidé.</p>

<p>„Mizelče!" zařval Rand. „Zkus to se mnou, mizelče!" Myrddraal ztuhl, jako by se nikdy nepohnul, a obrátil k Randovi svůj bledý bezoký obličej. Randem pod tím pohledem projel strach a sklouzl po bublině chladného klidu, která ho obklopovala, když držel <emphasis>saidin. </emphasis>V Hraničních státech měli pořekadlo: „Pohled bezokého je strach." Kdysi Rand věřil, že mizelci jezdí na stínech jako na koních a zmizí pokaždé, když se k vám otočí bokem. Ty staré pověry nebyly příliš daleko od pravdy.</p>

<p>Myrddraal se plynule vydal k Randovi a ten přeskočil mrtvé přede dveřmi, aby se mu mohl postavit, a když dopadl, uklouzl v krvi vylité na černý mramor. „Seber se, Kameni!" křikl přitom. „Kámen se drží!" To byl válečný pokřik, jejž slyšel oné noci, kdy se Kámen neudržel.</p>

<p>Měl dojem, že z komnaty, kterou právě opustil, zaslechl rozčilený výkřik: „Hlupáku!", ale neměl čas myslet na Lanfear ani na to, co by mohla udělat. To uklouznutí ho málem stálo život. Rudozlatá čepel jen tak tak odrazila myrddraalovu černou, když se snažil znovu získat rovnováhu. „Seber se, Kameni! Kámen se drží!" Musel udržet obránce Kamene pohromadě, jinak by musel čelit myrddraalovi a dvaceti trollokům sám. „Kámen se drží!"</p>

<p>„Kámen se drží!" zaslechl kohosi opakovat, a pak dalšího. „Kámen se drží!"</p>

<p>Mizelec se pohyboval plavně jako had, a dojem hada ještě zesilovaly překrývající se šupiny jeho černé zbroje. Ale ani černý chřestýš neútočil tak rychle. Rand měl chvíli co dělat, aby si udržel jeho čepel od svého neozbrojeného těla. Černý kov uměl způsobit rány, které se zanítily a bylo je skoro tak těžké vyléčit jako tu, která ho teď bolela v boku. Pokaždé, když se tmavá ocel ukutá v Thakandaru pod svahy Shayol Ghulu setkala s rudozlatou, s pomocí síly ukutou čepelí, zablýsklo se, jako by v místnosti udeřil blesk, ostré namodrale bílé světlo, z něhož bolely oči. „Tentokrát umřeš," zachraptěl myrddraal hlasem připomínajícím zvuky, jaké vydává suché listí, když ho někdo drtí. „Tvé tělo předhodím trollokům a tvé ženy si vezmu já sám."</p>

<p>Rand bojoval chladně jako obvykle a stejně zoufale. Mizelec svůj meč používat uměl. Pak nadešel okamžik, kdy mohl pořádně udeřit do meče, ne ho jen odrazit. Se zasyčením, jako když led dopadne na rozžhavený kov, rudozlatá čepel projela tou černou. Další ranou Rand srazil bezokému hlavu z ramen. Zabrněly ho paže, jak se musel proseknout kostí. Z pahýlu krku vytryskla fontána atramentově černé krve. Ale myrddraal ještě nepadl. Bezhlavá postava, slepě kolem sebe mávající zlomeným mečem, klopýtala kolem dokola a náhodně sekala do vzduchu.</p>

<p>Když se hlava mizelče skulila na podlahu, zbývající trolloci se také s jekem a kopáním zhroutili a rukama porostlýma hrubou srstí si drásali hlavy. To byla slabost myrddraalů a trolloků. Dokonce ani myrddraalové trollokům nevěřili, a tak se s nimi často jistým způsobem, který Rand nechápal, spojovali. Očividně to zajišťovalo věrnost trolloků, ale ti, kteří byli spojení s myrddraalem, jeho smrt dlouho nepřežili.</p>

<p>Obránci, kteří ještě stáli, nebyl jich ani tucet, na nic nečekali. Po dvou po třech začali oštěpy opakovaně bodat do trolloků, dokud se tito nepřestali hýbat úplně. Někteří srazili i myrddraala, ale ten divoce mával rukama bez ohledu na to, kolikrát byl proboden. Když se trolloci odmlčeli, bylo slyšet sténání a pláč několika málo lidí, kteří zatím přežili svá zranění. Na zemi však přesto bylo víc lidí než zplozenců Stínu. Černý mramor byl kluzký krví, na černém kameni téměř neviditelnou.</p>

<p>„Nechte ho," řekl Rand obráncům, kteří se stále snažili dorazit myrddraala. „Už je mrtvý. Mizelci prostě jenom nechtějí přiznat, že jsou mrtví." To mu řekl Lan, připadalo mu to tak dávno. Doposud neměl žádný důkaz. „Postarejte se o raněné."</p>

<p>Obránci, sledující bezhlavý zmítající se trup celý posetý rozšklebenými ranami, se otřásli a vydali se zpátky mumlajíce cosi o číhačích. Tak nazývali v Tearu mizelce, v příbězích určených dětem. Někteří začali hledat mezi padlými lidmi ty, kteří přežili. Ty, již se nedokázali postavit, ponechali stranou, pomáhajíce těm, kdo se na nohy mohli zvednout. Až příliš mnoho lidí zůstalo ležet. Muži spěšně trhali vlastní košile na obvazy, když bylo možné nabídnout jen poslední útěchu.</p>

<p>Teď už nevypadali tak hezky jako předtím tihle Tairenové. Na nyní již nelesklých předních a zadních plátech byly zuby a trhliny a krví nasáklé díry kazily kdysi drahé černozlaté kabátce a spodky. Někteří neměli ani přílby a nejeden se opíral o oštěp, jako by to bylo to jediné, co ho ještě drží na nohou. Možná bylo. Funěli a výraz rozčilení se u nich mísil s nahou hrůzou a otupělostí, která přepadá muže v boji. Nejistě se dívali na Randa - kradmo a ustrašeně - jako by ty tvory z Morny snad sám povolal.</p>

<p>„Otřete si ty oštěpy," nařídil jim. „Krev mizelce by rozežrala ocel jako kyselina, kdybyste ji tam nechali dost dlouho." Většina ho pomalu poslechla a váhavě použila, co bylo zrovna po ruce, totiž rukávce vlastních mrtvých.</p>

<p>Z chodeb se sem nesly zvuky dalšího boje, vzdálený křik a tlumené řinčení kovu. Už ho poslechli dvakrát. Nadešel čas zjistit, zda to budou dělat i nadále. Rand se k nim obrátil zády a vydal se předpokojem za zvuky bitvy. „Pojďte za mnou," rozkázal. Zvedl z ohně ukutou čepel, aby jim připomněl, kdo je, v naději, že mu tato připomínka nevynese oštěp do zad. Ale musel se toho odvážit. „Kámen se drží! Za Kámen!"</p>

<p>Chvíli byly jeho dutě se rozléhající kroky jediným zvukem v komnatě, pak se ozvaly další kroky. „Za Kámen!" křikl jeden z mužů, a další se k němu přidal: „Za Kámen a pána Draka!" Rand zrychlil do klusu a vedl svůj zakrvácený voj třiadvaceti obránců hlouběji do Kamene.</p>

<p>Kde byla Lanfear a jakou roli v tomhle hrála? Neměl čas nad tím uvažovat. V chodbách Kamene leželi mrtví muži v kalužích vlastní krve, jeden tady, opodál dva či tři, obránci Kamene, sluhové, Aielové. Také ženy, šlechtičny ve lněných šatech, služebné oděné ve vlně, ležely vedle sebe, jak byly sraženy na útěku. Trollokům nezáleželo na tom, koho zabijí. Je těšilo jen zabíjení samotné. Myrddraalové byli horší. Půllidé se těšili z bolesti a smrti.</p>

<p>O kus dále Tearský Kámen vřel. - Skupinky trolloků běsnily v chodbách, občas je vedl myrddraal, občas byly obludy samy, bojujíce s Aiely či obránci, sekajíce do neozbrojených, pátrajíce po dalších živých k zabití. Rand vedl svůj malý oddíl k útoku na každého zplozence Stínu, na kterého narazili, a mečem prorážel stejně snadno tuhou kůži jako černou kroužkovou zbroj. Jedině Aielové čelili mizelcům beze strachu. Aielové a Rand. Ten nechával projít trolloky, aby se dostal k mizelcům. Občas s sebou myrddraal vzal na smrt tucet či dva trolloků, občas žádného.</p>

<p>Někteří z obránců padli na zem a odmítali se zvednout, ale připojili se k nim Aielové, takže se jejich počet téměř zdvojnásobil. Ze zuřivých šarvátek, které se přesouvaly sem a tam za hrozného křiku a řinčení jako v šílené kovárně, se občas odpojily skupinky mužů. Jiní se zase připojili k Randovi, další utekli, vzápětí byli nahrazeni, až nezůstal nikdo z těch, s kým se vydal ze svého předpokoje. Někdy bojoval Rand zcela sám, nebo běžel chodbou, kde kromě něj a mrtvých nikdo nebyl, za zvuky vzdáleného boje.</p>

<p>Jednou, se dvěma obránci, ve sloupořadí shlížejícím do dlouhé komnaty s mnoha dveřmi, zahlédl Moirain a Lana obklopené trolloky. Aes Sedai stála, držíc hlavu vztyčenou jako nějaká bájná válečná královna, a příšerné postavy kolem ní začínaly hořet - jen aby byly vzápětí nahrazeny dalšími trolloky, kteří sem vbíhali dveřmi po šesti či osmi. Lanův meč se postaral o ty, již unikli Moiraininu ohni. Strážce měl po celém obličeji krev, přesto však proplouval figurami stejně chladně, jako by cvičil před zrcadlem. Pak jeden trollok s vlčím čenichem bodl oštěpem Moirain po zádech. Lan se prudce otočil, jako by měl oči i vzadu na hlavě, a ťal trolloka do nohy nad kolenem. Trollok s vytím upadl, nicméně se mu podařilo vrazit oštěp do Lana a zároveň další útočník strážce neohrabaně zasáhl plochou čepelí své sekery, až se Lanovi podlomila kolena.</p>

<p>Rand nemohl nic dělat, protože v té chvíli se na něj a jeho dva společníky vrhlo pět trolloků s čenichy a kančími kly a beraními rohy a vytlačili lidi ze sloupořadí pouhou početní převahou při prudkém útoku. Pět trolloků by bylo mělo zabít tři lidi bez větších potíží, až na to, že jedním z těch lidí byl Rand s mečem, pro nějž nebyly jejich osníře víc než sukno. Jeden z obránců zemřel a druhý zmizel při pronásledování raněného trolloka, jediného, který z těch pěti přežil. Když se Rand dostal zpátky do sloupořadí, ucítil zezdola pach spáleného masa. Na podlaze ležela velká ohořelá těla, ale po Moirain a Lanovi nebylo ani stopy.</p>

<p>Takový byl boj o Kámen. Takový byl boj o Randův život. Rvačky vznikaly náhle a přesouvaly se dál, nebo na místě utichaly. – S lidmi nebojovali jen trolloci a myrddraalové. S lidmi bojovali i lidé. Po boku zplozenců Stínu bojovali i temní druzi, hrubě odění chlapíci, kteří vypadali jako bývalí vojáci a rváči z krčem. Trolloků se zřejmě báli stejně jako Tairenové, ale pokud mohli, zabíjeli stejně nevybíravě jako jejich hrůzní spojenci. Dvakrát Rand viděl i trolloky rvát se s trolloky. Mohl jenom předpokládat, že nad nimi myrddraalové ztratili kontrolu a trolloky přemohla jejich touha po krvi. Jestli se chtěli zabíjet navzájem, Rand je při tom klidně nechal.</p>

<p>Potom, znovu sám, pátraje po dalších nepřátelích, zahnul za roh a vrazil rovnou do tří trolloků. Každý z nich byl dvakrát širší v ramenou než on a skoro o polovinu vyšší. Jeden z nich, s orlím zobákem čnějícím z jinak vcelku lidského obličeje, právě odsekával paži z mrtvoly tairenské šlechtičny za dychtivého přihlížení druhých dvou, kteří si olizovali čenichy. Trolloci jedli cokoliv, bylo-li to maso. Nedalo se poznat, zda je Rand víc překvapen než oni, ale on se rozhodně vzpamatoval první.</p>

<p>Ten s orlím zobanem šel k zemi s proťatou kroužkovou košilí i břichem. Šermířská figura zvaná Ještěrka v trní by měla zlikvidovat i druhé dva, ale ten první padlý trollok se při pádu ještě hrozivě svíjel a Randovi málem podrazil nohy. Rand se zapotácel a jen škrábl dalšího trolloka, s rozšklebenou vlčí tlamou, který se na něj svalil. Padající trollok Randa přimáčkl pod sebe a znehybnil mu ruku i s mečem. Třetí trollok, jenž zůstal na nohou, zvedl sekeru s trnem vysoko nad hlavu, a kdyby to bylo přes kančí rypák s kly možné, byl by se usmíval. Rand se snažil vymanit zpod ležícího těla a nadechnout.</p>

<p>Kosina rozťala kančí rypák až ke krku.</p>

<p>Čtvrtý trollok vypáčil čepel a ohrnul na Randa pysky své kozlí tlamy. Uši přitiskl vedle rohů. Pak odběhl a ostré paznehty mu na dlaždicích hlasitě cvakaly.</p>

<p>Rand se vytáhl zpod mrtvé váhy napůl omráčeného trolloka. <emphasis>Trollok mě zachránil. Trollok? </emphasis>Po celém těle měl trolločí krev, hustou a tmavou. O kus dál v chodbě, na opačné straně, než kde zmizel trollok s kozí hlavou, se modrobíle zablesklo, jak se na dohled objevili dva myrddraalové bojující spolu s pohyby tak rychlými a plavnými, téměř rozmazanými, jako by neměli v těle žádné kosti. Jeden přinutil druhého ustoupit do další chodby a blesky pohasly. <emphasis>Jsem šílený. Tím to je. Jsem šílený a tohle je celé jen nějaký šílený sen.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„Riskuješ všechno, když tu tak zmateně pobíháš s tím... s tím mečem."</p>

<p>Rand se obrátil k Lanfear. Znovu vypadala jako dívka o nic starší než on, spíš mladší. Zdvihla si bílé suknice, aby mohla překročit potrhané tělo tairenské urozené paní. Podle výrazu jejího obličeje to klidně mohlo být poleno.</p>

<p>„Postavil sis chýši z větví," pokračovala Lanfear, „kde jsi mohl mít lusknutím prstů mramorové paláce. Bez námahy jsi mohl mít jejich životy, i takové, jako jsou trolloci, a oni tě místo toho málem zabili. Musíš se učit. Připoj se ke mně."</p>

<p>„Tohle byla tvoje práce?" chtěl vědět Rand. „Ten trollok, co mě zachránil? Ti myrddraalové? To ty?"</p>

<p>Chvíli nad tím uvažovala a pak lehce, lítostivě zavrtěla hlavou. „Kdybych to připsala sobě, čekal bys to ode mne znovu, a to by mohla být tvoje smrt. Nikdo z ostatních si není opravdu jist, na čí straně stojím, a mně se to tak líbí. Otevřenou pomoc ode mne čekat nemůžeš."</p>

<p>„Čekat od tebe pomoc?" zavrčel Rand. „Ty mě chceš obrátit ke Stínu. Milými slovíčky nedokážeš, abych zapomněl, co jsi zač." Usměrnil a ona narazila na nástěnný koberec tak tvrdě, až zachrčela. Rand ji tam držel, s roztaženými končetinami, na lovecké scéně, půl sáhu nad podlahou, s bílým rouchem roztaženým a přitištěným ke koberci. - Jak to odstínil Egwain a Elain? Musel si vzpomenout.</p>

<p>Náhle přeletěl přes chodbu a narazil do zdi naproti Lanfear, byv přimáčknut <emphasis>něčím </emphasis>jako hmyz, až skoro nemohl dýchat.</p>

<p>Lanfear s dýcháním zřejmě potíže neměla. „Cokoliv dokážeš ty, Luisi Therine, tak já taky. A lépe." Jak tu tak byla přibodnuta ke stěně, příliš ji to nevzrušovalo. Odněkud sem dolehl halas bitvy a pak utichl, jak se boj přesunul dál. „Jen tak napůl využíváš nejmenší zlomek toho, čeho jsi schopen využít, a odcházíš od toho, co by ti dovolilo rozdrtit všechny, kdo se postaví proti tobě. Kde je <emphasis>Callandor, </emphasis>Luisi Therine? Stále ve tvé ložnici jako nějaká neužitečná ozdoba? Copak si myslíš, že jen ty sám jím můžeš vládnout, když byl teď vysvobozen? Jestli je tu Sammael, tak si ho vezme a použije proti tobě. Dokonce i Moghedien by ho vzala, jen aby ti zabránila jej použít. A taky by mnoho získala, kdyby ho prodala některému z Vyvolených mužů."</p>

<p>Vzpíral se tomu, čím ho držela, ale dokázal pohnout jen hlavou, kroutit jí ze strany na stranu. <emphasis>Callandor </emphasis>v rukou Zaprodance. Při tom pomyšlení skoro zešílel strachy a zoufalstvím. Usměrnil, snažil se vydrat zpod toho, čím ho držela, ale vlastně nebylo čemu se vzpírat. Pak to náhle bylo pryč. Rand odskočil od zdi, jak ještě napínal síly, než si uvědomil, že je volný. A to nikoliv díky tomu, co sám udělal.</p>

<p>Podíval se na Lanfear. Stále ještě tam visela, jako by se do ní vší silou opíral vítr. Snažila se ho ukolébat, oklamat ho, aby jí začal důvěřovat. Zaváhal nad prameny, které ji držely. Jestli je zaváže a nechá ji tu, mohla by strhnout půlku Kamene, jak by se snažila osvobodit - pokud by ji nezabili procházející trolloci, považujíce ji za někoho z Kamene. To by mu těžkou hlavu nedělalo - ne smrt Zaprodance - ale pomyšlení na to, že by trollokům zanechal bezmocnou ženu, vlastně kohokoliv, se mu protivilo. Podíval se na její nevzrušený výraz a rychle toto pomyšlení zahnal. Dokud bude moci usměrňovat, nikdo v Kameni jí nedokáže ublížit. Kdyby našel Moirain, aby ji odřízla...</p>

<p>Lanfear za něj znovu rozhodla. Projel jím náraz odseknutých pramenů, když se Lanfear lehce spustila na podlahu. Rand na ni hleděl, jak odstupuje od zdi a klidně si oprašuje suknice. „To přece nemůžeš," vyjekl hloupě a ona se usmála.</p>

<p>„Nemusím pramen vidět, abych ho mohla rozmotat, stačí, když vím, co to je a kde. Vidíš, ještě se musíš hodně učit. Takhle se mi líbíš. Vždycky jsi byl na můj vkus příliš tvrdošíjný a sebejistý. Vždycky bylo lepší, když jsi byl trochu nejistý. Takže na <emphasis>Callandor </emphasis>zapomeneš?"</p>

<p>Rand stále váhal. Stál před ním jeden ze Zaprodanců. A neexistovalo naprosto nic, co by mohl udělat. Obrátil se a rozběhl se pro <emphasis>Callandor. </emphasis>Za ním zněl její smích.</p>

<p>Tentokrát neuhýbal z cesty kvůli boji s trolloky či myrddraaly. Nezpomalil divokou cestu vzhůru Kamenem, pokud mu někdo neskočil přímo do cesty. Pak se mečem ukutým z ohně prosekal dál. Spatřil Perrina a Faile, on měl v ruce sekeru, ona mu s noži hlídala záda. Trolloci nějak váhali čelit pohledu Perrinových žlutých očí, stejně jako se jim nelíbila jeho sekera. Rand je bez ohlížení nechal za sebou. Jestli jeden ze Zaprodanců sebere <emphasis>Callandor, </emphasis>nikdo z nich se nedožije východu slunce.</p>

<p>Bez dechu se doškrábal k předpokoji se sloupy a přeskákal mrtvé, již tu stále leželi, obránce i trolloky bez rozdílu, jak spěchal za <emphasis>Callandorem. </emphasis>Rozrazil obě křídla dveří. Meč, jenž není mečem, ležel na svém pozlaceném, drahokamy vykládaném stojanu a zářil světlem vycházejího slunce. Čekal na něj.</p>

<p>Teď, když jej měl na dohled, v pořádku, se mu skoro dělalo špatně, když se jej měl dotknout. Jednou <emphasis>Callandor </emphasis>použil k účelu, k němuž byl původně vytvořen. Jen jednou. Věděl, co ho čeká, zvedne-li jej znovu a použije k natažení tolika síly z pravého zdroje, kolik žádný člověk nedokáže bez pomoci. Propustit radozlatou čepel bylo málem víc, než zvládl. Když meč zmizel, málem jej znovu přivolal zpět.</p>

<p>Zdráhavě překročil mrtvolu šedého muže a potom pomalu položil ruce na jílec <emphasis>Callandoru. </emphasis>Byl chladný jako kus křišťálu, který byl dlouho v temnotě, ale nebyl tak hladký, aby mu v rukou klouzal.</p>

<p>Něco ho přimělo vzhlédnout. - Ve dveřích stál mizelec, váhal, a bledý obličej bez očí měl otočený ke <emphasis>Callandoru.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Rand natáhl ze <emphasis>saidínu. </emphasis>Skrze <emphasis>Callandor. </emphasis>Meč, jenž není mečem, mu v rukou zaplál jasným světlem, jako by Rand držel polední slunce. Naplnila ho síla a udeřila jako pevné kladivo. Špína jím projela jako záplava černoty. V žilách mu pulzoval roztavený kámen. Chlad v jeho útrobách by zmrazil i slunce. Musel to použít, jinak by praskl jako nahnilý meloun.</p>

<p>Myrddraal se otočil, chtěl hned utéci, a náhle se jeho černé odění i zbroj sesypaly na podlahu, zanechávajíce ve vzduchu jen mastná zrnka prachu.</p>

<p>Rand si ani neuvědomil, že usměrňuje, dokud nebylo po všem. Nedokázal by říci, co vlastně udělal, ani kdyby na tom závisel jeho život. Ale pokud držel v rukou <emphasis>Callandor, </emphasis>jeho život nemohlo nic ohrozit. Síla mu bušila v těle jako srdce světa. S <emphasis>Callandorem </emphasis>v rukou by dokázal cokoliv. Síla v něm bušila jako kladivo schopné roztříštit hory. Usměrněný pramínek odvál poletující zbytky myrddraala do předpokoje i s jeho šaty a brněním. Maličký pramínek obojí spálil na uhel. Rand vyšel ze dveří a vydal se na lov těch, kdož přišli uchvátit jej.</p>

<p>Někteří z nich došli až do předpokoje. Před sloupy na druhé straně stál další mizelec a hlouček krčících se trolloků a všichni zírali na popel poletující ve vzduchu, poslední kousíčky myrddraala a jeho šatstva. Při pohledu na Randa s planoucím <emphasis>Callandorem </emphasis>v rukou trolloci zavyli jako zvířata. Mizelec ztuhl na místě hrůzou, zcela neschopen pohybu. Rand nedal nikomu příležitost k útěku. Schválně pomalu k nim přistoupil a usměrnil a z holého černého mramoru pod nohama zplozenců Stínu vyskočily mohutné plameny tak horké, že se sám před nimi musel chránit rukou. Než k nim došel, plameny byly pryč. Na mramoru zůstala jen matná kolečka.</p>

<p>Vydal se zpátky do Kamene, a každý trollok, každý myrddraal, na něhož narazil, zahynul svíjeje se v ohni. Pálil je uprostřed boje s Aiely či Taireny nebo při zabíjení sluhů, kteří se snažili bránit oštěpy či meči, jež vzali mrtvým. Pálil je, když utíkali, buď aby našli další oběti, nebo na útěku před ním. Zrychlil krok, nejdřív do klusu, pak se rozběhl naplno. Hnal se kolem raněných, často ležících bez pomoci, hnal se kolem mrtvých. Ale to nestačilo. Nedokázal se pohybovat dost rychle. I když zabíjel trolloky po celých tuctech, další stále zabíjeli, byť jen cestou za svobodou.</p>

<p>Náhle se zastavil. Stál tu v široké chodbě obklopen mrtvými. Musel něco udělat - něco víc. Síla mu stékala po kostech, čistý výtažek ohně. Něco víc. Síla mu zmrazila morek v kostech. Něco, aby je zabil všechny, všechny najednou. Přelila se přes něj skvrna na <emphasis>saidínu, </emphasis>hora zahnívající špíny hrozící, že pod sebou pohřbí jeho duši. Pozvedl <emphasis>Callandor, </emphasis>natáhl z pravého zdroje a táhl, až měl pocit, že musí vykřičet zmrzlý plamen. Musel je zabít všechny.</p>

<p>Těsně pod stropem, přímo nad jeho hlavou, se začal pomalu točit vzduch, otáčel se stále rychleji a objevily se pruhy červené, černé a stříbrné. Celé to zavířilo a zhroutilo se to do sebe, kypělo to víc a víc, a jak se to otáčelo, zmenšovalo se to a skučelo.</p>

<p>Rand na to hleděl a po tvářích mu stékal pot. Neměl ani ponětí, co to vlastně je, věděl jen, že ho ony řítící se prameny, které ani nedokázal spočítat, s tou hmotou spojují. A hmotu to mělo, protože zatímco se ta <emphasis>věc </emphasis>hroutila do sebe, nabývala stále na váze. <emphasis>Callandor </emphasis>plál stále jasněji, až svítil tak, že na něj nebylo možné pohlédnout. Rand zavřel oči, a světlo jako by se mu propalovalo přes víčka. Síla se mu řítila vstříc, zuřící proud, který hrozil, že strhne vše, co jej tvořilo, do toho víru. Musel to pustit. Musel. Přinutil se otevřít oči, a bylo to jako dívat se na všechny bouře a blesky světa zmáčknuté do velikosti trolločí hlavy. Musel... musel... musel...</p>

<p><emphasis>Teď. </emphasis>Ta myšlenka proplula jako škodolibý smích okrajem jeho vědomí. Oddělil vlákna, která se z něj řítila, a ta věc pak dál vířila a skučela jako nebozez provrtávající se kostí. <emphasis>Teď.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>A zablesklo se, blesky letěly pod stropem napravo nalevo jako stříbrné řeky. Z boční chodby vystoupil myrddraal, a než stačil udělat další krok, zabodlo se do něj půl tuctu pramenů a on se rozletěl na kousky. Další prameny letěly dál a na každé křižovatce chodeb se rozdělily, byvše nahrazovány stále dalšími a dalšími, jak některé každou chvíli vybuchly.</p>

<p>Rand neměl tušení, co to vlastně vytvořil, ani jak to funguje. Dokázal tu jenom stát a třást se, jak ho plnila jediná síla vynucujíc si zároveň, aby byla použita. I kdyby měla zničit jeho. Cítil, jak trolloci a myrddraalové umírají, cítil, jak blesky zabíjejí. - Mohl je zabít všude, kdekoliv na celém světě. Věděl to. S <emphasis>Callandorem </emphasis>mohl udělat cokoliv. A věděl, že kdyby se o to pokusil, zcela jistě by ho to zabilo.</p>

<p>Blesky pohasly, až s posledním zplozencem Stínu zmizely docela. Vířící masa se zhroutila do sebe s hlasitým prásknutím vtahovaného vzduchu. Ale <emphasis>Callandor </emphasis>stále zářil jako slunce. Randa rozechvívala jediná síla.</p>

<p>A byla tam Moirain, o pár kroků dál, a dívala se na něj. Šaty měla v naprostém pořádku, každičký záhyb modrého hedvábí byl na svém místě, ale některé pramínky vlasů jí vyklouzly z účesu. Vypadala unaveně - a zděšeně. „Jak...? To, cos udělal, bych nepovažovala za možné." Objevil se Lan, klusal chodbou s mečem v ruce, obličej měl zakrvácený a kabátec úplně potrhaný. Moirain, aniž odtrhla zrak od Randa, mávla rukou a strážce zastavila kousek od sebe. A o hodně větší kus od Randa. Jako by bylo příliš nebezpečné, kdyby se Lan byť jen přiblížil. „Jsi... v pořádku, Rande?"</p>

<p>Rand od ní odtrhl zrak, který mu padl na tělo tmavovlasé dívky, skoro ještě děcka. Ležela na zádech, oči doširoka otevřené a upřené na strop. Živůtek měla ztmavlý krví. Rand se smutně sklonil a odhrnul jí pramen vlasů z obličeje. <emphasis>Světlo, </emphasis>je <emphasis>to jenom dítě. Přišel jsem pozdě. Proč jsem to neudělal dřív? Dítě!</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„Zařídím, aby se o ni někdo postaral, Rande," řekla laskavě Moirain. „Teď jí pomoci nemůžeš."</p>

<p>Randovi se ruka na <emphasis>Callandoru </emphasis>třásla tak silně, že jílec skoro neudržel. „S tímhle můžu cokoliv." Vlastní hlas mu zněl ochraptěle. „Cokoliv!"</p>

<p>„Rande!" naléhala Moirain.</p>

<p>Odmítl ji poslouchat. Síla byla v něm. <emphasis>Callandor </emphasis>zaplál a on se <emphasis>stal </emphasis>jedinou silou. Usměrnil, zaměřil prameny do těla dítěte, pátral, zkoušel, klopýtal. Dívka vyskočila na nohy, ruce a nohy nepřirozeně ztuhlé, pohyby trhané.</p>

<p>„Rande, tohle nemůžeš. Tohle ne!"</p>

<p><emphasis>Dýchej. Musí dýchat. </emphasis>Hrudník dívky se zvedal a klesal. <emphasis>Srdce. Musí tepat. </emphasis>Z rány na hrudi začala vytékat krev, již hustá a tmavá. <emphasis>Žij. Žij, Světlo tě spal! Nechtěl jsem přijít pozdě. </emphasis>Upírala na něj oči již potažené mázdrou. Bez života. Po lících mu začaly bez zábran stékat slzy. „Musí žít! Vyleč ji, Moirain. Já nevím jak. Vyleč ji!"</p>

<p>„Smrt vyléčit nelze, Rande. Ty nejsi Stvořitel."</p>

<p>Rand, s pohledem upřeným do těch mrtvých očí, vlákna stáhl. Tělo ztuhle spadlo. Tělo. Rand zvrátil hlavu dozadu a zavyl, divoce jako nějaký trollok. Stěny a strop ožehl spletený oheň, jak se v bolesti a zoufalství slepě ohnal.</p>

<p>Podlomily se mu nohy a on propustil <emphasis>saidín, </emphasis>odtlačil ho pryč. Bylo to jako tlačit balvan, jako tlačit pryč život. Síly ho opustily spolu s tou jedinou. Ale špína zůstala, špína stahující ho temnotou dolů. Musel položit <emphasis>Callandor </emphasis>na zem a opřít se o něj, aby se udržel na nohou.</p>

<p>„Ostatní." Měl problémy s mluvením, jak ho bolelo v krku. „Elain, Perrin a ostatní? Pro ně už jsem taky přišel pozdě?"</p>

<p>„Nepřišel jsi pozdě," pravila klidně Moirain. Ale nepřiblížila se a Lan byl očividně připravený vrhnout se mezi ni a Randa. „Nesmíš -"</p>

<p>„Jsou ještě naživu?" zařval Rand.</p>

<p>„Jsou," ujistila ho.</p>

<p>Rand unaveně, nicméně s úlevou, kývl. Snažil se nedívat na tělíčko děvčátka. Tři dny čekání, aby se mohl radovat z pár ukradených polibků. Kdyby se byl pohnul před třemi dny... Ale v těch třech dnech se naučil věci, které by mohl použít, kdyby si je dal dohromady. Kdyby. Aspoň nebylo pozdě pro jeho přátele. Aspoň pro ně nebylo pozdě. „Jak se sem ti trolloci dostali? Podle mě určitě nevylezli po hradbách jako Aielové, ne když ještě svítilo slunce. Svítí vůbec ještě?" Potřásal hlavou, aby zahnal mlhu, která mu halila myšlenky. „To je jedno. Trolloci. Jak?"</p>

<p>Tentokrát odpověděl Lan. „Pozdě odpoledne přivázali v docích Kamene osm velkých bárek se zrním. Očividně nikoho nenapadlo se zeptat, proč naložené bárky plují <emphasis>po </emphasis>proudu -" v hlase se mu ozývalo opovržení „- nebo proč přistávají v Kameni, či proč posádka nechala zavřené poklopy skoro až do západu slunce. A taky dorazil trén vozů - asi přede dvěma hodinami - bylo jich třicet a údajně měly přivážet věci nějakého vznešeného pána z venkova před jeho návratem do Kamene. Když byly odhrnuty plachty, zjistilo se, že jsou taky napěchované půllidmi a trolloky. Jestli se sem dostali ještě nějak jinak, tak to jsem zatím nezjistil."</p>

<p>Rand znovu kývl a tou námahou se mu podlomila kolena. Náhle tu byl Lan a dal si Randovu ruku kolem ramen, aby ho udržel na nohou. Moirain vzala jeho obličej do dlaní. Zamrazilo ho, ale nebyl to prudký chlad plného léčení, jen mráz, který s sebou odnesl únavu. Většinu únavy. Zárodek zůstal, jako by celý den okopával tabák. Rand se Lanovi vymanil, protože už pomoc nepotřeboval. Lan se za ním ostražitě díval, aby se přesvědčil, že opravdu dokáže stát bez pomoci, nebo si možná strážce nebyl jist, jak nebezpečný Rand je, jak moc je šílený.</p>

<p>„Neudělala jsem to schválně úplně," sdělila mu Moirain. „Dneska v noci se potřebuješ prospat."</p>

<p>Spát. Musel toho tolik udělat, aby mohl spát. Ale jen znovu kývl. Nechtěl, aby mu říkala, co má dělat. Řekl však jen: „Byla tu Lanfear. Tohle ale není její práce. Říkala to, a já jí věřím. Nevypadáš překvapeně, Moirain." Překvapila by ji nabídka Lanfear? Překvapilo by ji vůbec něco? „Byla tu Lanfear a já s ní mluvil. Nesnažila se mě zabít a já se nesnažil zabít ji. A ty ani nejsi překvapená."</p>

<p>„Pochybuji, že bys ji dokázal zabít. Zatím." Pohlédla na <emphasis>Callandor, </emphasis>bylo to jen kratičké mrknutí. „Ne bez pomoci. A já pochybuji, že by se ona pokusila zabít tebe. Zatím. O Zaprodancích toho víme málo a o Lanfear ještě méně, ale víme, že Luise Therina Telamona milovala. Říci, že jsi před ní v bezpečí, je příliš silné tvrzení - je toho hodně, čím by ti mohla ublížit, aniž by tě přímo zavraždila - ale já nemyslím, že se tě pokusí zabít, dokud si bude myslet, že by mohla získat Luise Therina Telamona zpátky."</p>

<p>Lanfear ho chce. Dcera noci, již matky, které na ni věřily jen zpola, používaly ke strašení dětí. Jeho tedy rozhodně děsila. Skoro to stačilo, aby se rozesmál. Vždycky se cítil provinile, když se podíval na jinou ženu než Egwain, a Egwain ho nechtěla, ale dědička Andoru ho chtěla přinejmenším líbat a jedna ze Zaprodanců tvrdila, že ho miluje. Skoro to bylo k smíchu. Lanfear zřejmě žárlila na Elain, na tu světlovlasou padavku, jak jí říkala. Šílenství. Celé to bylo šílené.</p>

<p>„Zítra." Vykročil pryč.</p>

<p>„Zítra?" podivila se Moirain.</p>

<p>„Zítra ti řeknu, co udělám." Aspoň část z toho. Z pomyšlení, jak by se Moirain zatvářila, kdyby jí řekl všechno, mu bylo opět do smíchu. Pokud sám všechno věděl. Lanfear mu nevědomky dala skoro poslední kousek skládačky. Dneska v noci učiní ještě jeden krok. Ruka, držící u boku <emphasis>Callandor, </emphasis>se mu roztřásla. S ním dokážu cokoliv. <emphasis>Ještě nejsem šílený. Na to ještě nejsem dost šílený. </emphasis>„Zítra. Dobrou noc vám všem, bude-li Světlo chtít." Zítra začne vypouštět jiné blesky. Jiné blesky, které by ho mohly zachránit. Nebo zabít. Ještě nebyl šílený.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA JEDENÁCTÁ</strong></p>

<p><strong><emphasis>Co leží skryto</emphasis></strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>Egwain, oděná v lehkou noční košili, se zhluboka nadechla. Kamenný prsten nechala ležet na stolku u postele vedle otevřené knihy. Prsten, samá hnědá, červená a modrá tečka a proužek, byl poněkud příliš velký, aby jej mohla nosit stále na prstě, a byl špatně tvarovaný, byl plochý a zkroucený, takže mohla prstem objet celou hranu zvenčí i zevnitř, než zase skončila na stejném místě. Vlastně tu <emphasis>byla </emphasis>jen jedna hrana, byť se to zdálo nemožné. Nenechala prsten ležet proto, že by bez něj nemusela uspět, proto, že nechtěla uspět. Dříve nebo později to musela zkusit bez prstenu, jinak by nikdy nedokázala víc než smočit si prsty tam, kde toužila plavat. Takže klidně mohla začít teď. To byl ten důvod. Ano, to byl ten důvod.</p>

<p>Silná, v kůži vázaná kniha se jmenovala <emphasis>Cesta do Tarabonu </emphasis>a napsal ji Eurian Romavni z Kandoru - před třiapadesáti lety podle data, které autor uvedl na první řádce, ale v Tanchiku se za tak krátkou dobu určitě nic důležitého nezměnilo. Kromě toho to byl jediný svazek, který našla, s užitečnými kresbami. - Většina knih obsahovala jen portréty králů nebo přehnaná vypodobnění bitev, namalovaných lidmi, kteří je nikdy neviděli.</p>

<p>Do oken se tlačila temnota, ale lampy vydávaly dostatek světla. V pozlaceném svícnu stojícím na stolku u postele hořela vysoká voskovice. Tu si musela sehnat sama, dnešní noci nemohla poslat komornou pro svíčku. Většina sluhů pečovala o raněné nebo lkala nad milovanými mrtvými, či se o ně někdo staral. Pro léčení bylo příliš mnoho raněných, takže bylo použito jen na ty, kteří by bez něj byli jistě zemřeli.</p>

<p>Elain a Nyneiva čekaly sedíce na židlích s vysokými opěradly, přitažených z obou stran k široké posteli s vysokými vyřezávanými sloupky. Elain se dařilo vypadat poměrně klidně, dojem kazilo jen to, že se mračila a hryzala si spodní ret vždycky, když si myslela, že se Egwain nedívá. Nyneiva překypovala ráznou sebedůvěrou onoho druhu, který vás vždycky uklidní, když onemocníte a ona vás strčí do postele a pečuje o vás, ale Egwain znala ten výraz v jejích očích. Ten prozrazoval, že Nyneiva má strach.</p>

<p>U dveří seděla se zkříženýma nohama Aviendha a hnědé a šedé odstíny jejích šatů bily na tmavomodrém koberci do očí. Tentokrát měla Aielanka tesák na jedné straně opasku, toulec ježící se šípy na druhé a čtyři krátké oštěpy na kolenou. Kulatý, kůží potažený štít jí ležel u ruky na luku z rohoviny v jemně vypracovaném koženém pouzdře s řemením, takže ho mohla nosit na zádech. Po dnešní noci jí Egwain nemohla dávat za vinu, že chodí ozbrojená. Ona sama chtěla mít blesky neustále připravené.</p>

<p><emphasis>Světlo, co to Rand udělal? Světlo ho spal, vyděsil mě skoro tak jako ti mizelci. Možná víc. Není spravedlivé, že dokáže něco takového, a já dokonce ani neviděla prameny.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Vlezla do postele, knihu v kožené vazbě si položila na kolena a zamračila se na rytinu mapy Tanchika. Označeno na ní bylo jenom máloco užitečného. Tucet pevností obklopoval přístav a strážil město stojící na třech kopcovitých poloostrovech, Veranském na východě, Masetském uprostřed a Calpeneském nejblíže moři. - K ničemu. - Několik velkých náměstí, nějaké otevřené prostory, zřejmě parky, a množství pomníků vládců dávno obrácených v prach. Všechno k ničemu. Pár zámků a několik podivných věcí. Například na Calpene byl Velký kruh. Na mapě to byl jen prstenec, ale mistr Romavni ho popisoval jako obrovské shromaždiště, kam mohly přijít tisíce lidí dívat se na koňské dostihy či rachejtle ohňostrůjců. Také tu byl Královský kruh, na Masetě, ještě větší než Velký kruh, a Panaršin kruh na Veraně, jen o maličko menší. Též byla označena kapitulní síň cechu ohňostrůjců. Všechno to nebylo k ničemu. A v textu také nebylo nic užitečného.</p>

<p>„Jsi si jistá, že to chceš zkusit bez prstenu?" zeptala se tiše Nyneiva.</p>

<p>„Rozhodně," opáčila Egwain, jak nejklidněji dokázala. Žaludek se jí svíral stejně, jako když v noci uviděla prvního trolloka, držícího za vlasy tu ubohou ženu a podřezávajícího jí krk jako králíkovi. Žena také jako králík vřeštěla. To, že Egwain trolloka zabila, té ženě již nepomohlo. Byla mrtvá stejně jako trollok. Jen její pronikavý vřískot neutichal. „Jestli to nebude fungovat, vždycky to můžu zkusit s prstenem." Naklonila se a nehtem poznačila svíčku. „Vzbuďte mě, až dohoří sem. Světlo, jak bych si přála, abychom měly hodiny."</p>

<p>Elain se rozesmála bezstarostným trylkem, který téměř zněl nenuceně. „Hodiny v ložnici? Máti má tucet hodin, ale já ještě nikdy neslyšela o hodinách v ložnici."</p>

<p>„No, můj táta má jedny hodiny," zavrčela Egwain, „Jediný hodiny v celý vesnici, a já bych je chtěla mít tady. Myslíte, že to za hodinu dohoří až sem? Nechci spát dýl. Musíte mě vzbudit hned, jak plamen dorazí k té značce. Hned!"</p>

<p>„Vzbudíme," konejšila ji Elain. „To ti slibuji."</p>

<p>„Ten kamenný prsten," ozvala se náhle Aviendha. „Když už ho ty nepoužíváš, Egwain, nemohl by ho někdo - jedna z nás - použít a jít s tebou?"</p>

<p>„Ne!" zarazila ji Egwain. <emphasis>Světlo, přála bych si, aby se mnou šly všechny tři. </emphasis>„Ale děkuju za nabídku."</p>

<p>„To ho můžeš používat jen ty, Egwain?" otázala se Aielanka.</p>

<p>„Kdokoliv z nás," odvětila Nyneiva, „dokonce i ty, Aviendho. Žena nepotřebuje usměrňovat, jen spát s tím prstenem na těle. Myslím, že by to mohl dokázat i muž. Ale my <emphasis>Tel'aran'rhiod </emphasis>neznáme tak dobře jako Egwain, ani jeho pravidla."</p>

<p>Aviendha kývla. „Chápu. Žena může udělat chybu, když nezná pravidla, a její chyby mohou kromě ní zabít i někoho jiného."</p>

<p>„Právě," přitakala Nyneiva. „Svět snů je nebezpečný místo. Tolik aspoň víme."</p>

<p>„Ale Egwain bude opatrná," dodala Elain hovoříc k Aviendze, ale očividně to bylo určeno pro Egwaininy uši. „Slíbila to. Jen se tam rozhlédne - opatrně! - a nic víc."</p>

<p>Egwain se soustředila na mapu. Opatrně. Kdyby svůj zkroucený kamenný prsten nestrážila tak žárlivě - myslela na něj jako na svůj majetek. Věžová sněmovna by možná nesouhlasila, ale tam se ani nevědělo, že ho má - kdyby byla ochotná dovolit Elain či Nyneivě ho použít víc než jednou či dvakrát, mohly už vědět dost, aby ji teď mohly doprovodit. Přesto se pohledu na ostatní ženy nevyhýbala z lítosti. Nechtěla totiž, aby viděly strach v jejích očích.</p>

<p><emphasis>Tel'aran'rhiod. </emphasis>Neviděný svět. Svět snů. Ne snů obyčejných lidí, i když ti se také občas <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>zlehka dotkli ve snech, které jim připadaly skutečné jako život. Což také byly. Co se stalo v neviděném světě, bylo nějakým zvláštním způsobem skutečné. Nic, co se tam stalo, neovlivnilo to, co bylo - dveře otevřené do světa snů byly ve skutečném světě stále zavřené, strom, jenž byl tam poražen, tady stále stál - přesto tam žena mohla být zabita či utišena. Slovo „zvláštní" to ani zdaleka nevystihovalo. V neviděném světě vám ležel u nohou celý svět, možná i další světy. Každé místo tam bylo snadno dosažitelné. Nebo aspoň jeho odraz ve světě snů. Tady bylo možné číst tkanivo vzoru - minulé, současné i budoucí - pokud člověk věděl jak. Pokud to byl snílek. V Bílé věži nebyl snílek od dob Corianin Nedeal, což bylo skoro před pěti sty lety.</p>

<p><emphasis>Čtyři sta sedmdesát tři let přesně, </emphasis>pomyslela si Egwain. <emphasis>Nebo už to je čtyři sta sedmdesát čtyři? Kdy vlastně Corianin zemřela? </emphasis>Kdyby byla Egwain měla možnost dokončit ve Věži svá studia mladší novicky a pokračovat jako přijatá novicka, možná by to byla věděla. Bylo toho tolik, kolik by teď mohla vědět.</p>

<p>Egwain měla ve váčku seznam <emphasis>ter'angrialů, </emphasis>jež ukradly černé adžah, když prchaly z Bílé věže, z nichž většina byla dost malá, aby se jí vlezla do kapsáře. Kopii měly všechny tři. Třináct ukradených <emphasis>ter'angrialů, </emphasis>jejichž „použití neznámé" bylo připsáno vedle „naposledy studováno Corianin Nedeal". Ale jestli Corianin Sedai opravdu nepřišla na způsob jejich použití, Egwain si alespoň jedním jejich použitím byla jista. - Umožňovaly vstup do <emphasis>Tel'</emphasis><emphasis>aran'rhiodu. </emphasis>Možná ne tak snadno jako kamenný prsten a možná ne bez usměrňování, ale umožňovaly ho.</p>

<p>Dva získaly od Joiyi a Amico. Železný kotouč, tři couly v průměru, po obou stranách s vyrytou těsnou spirálou, a destičku zdéli její dlaně, očividně z čistého jantaru, přesto dost tvrdou, aby s ní bylo možné poškrábat ocel, do jejíhož středu byla nějakým záhadným způsobem vyřezána spící žena. Amico o nich mluvila volně, stejně jako Joiya po schůzce s Moirain ve své cele, po níž zůstala temná družka bílá jako křída a téměř zdvořilá. Stačilo usměrnit pramínek ducha do kteréhokoliv <emphasis>ter'angrialů </emphasis>a on vás přenese do spánku a potom do <emphasis>Tel'aran'rhiodu. </emphasis>Elain oba krátce vyzkoušela a ony fungovaly, i když spatřila jen vnitřek Kamene a Morgasin královský palác v Caemlynu.</p>

<p>Egwain nechtěla, aby to Elain zkoušela, ani nakratičko, ne však ze žárlivosti. - Nedokázala jenom předložit dostatečné námitky, protože se bála, že Elain a Nyneiva poznají to, co se jí ozývalo v hlase.</p>

<p>Když dva získaly zpět, zůstalo černým adžah ještě jedenáct <emphasis>ter'angrialů. </emphasis>To se jim Egwain snažila sdělit. Jedenáct <emphasis>ter'angrialů, </emphasis>jež mohou přenést ženu do <emphasis>Tel'aran'rhiodu, </emphasis>všechny v rukou černých adžah. Když Elain konala své krátké cesty do neviděného světa, mohla narazit na černé adžah, jak na ni čekají, nebo do nich vrazit dřív, než pozná, že tam jsou. Z toho pomyšlení se Egwain stahoval žaludek. I na ni teď mohly čekat. Nebylo to pravděpodobné, nemohly čekat schválně - jak by mohly vědět, že přichází? - ale mohly tam být, až projde. Jedné by čelit dokázala, pokud by ji nepřekvapila, a to Egwain rozhodně nehodlala dopustit. Ale co kdyby ji překvapily? Dvě či tři naráz? Liandrin a Rianna, Chesmal Emry a Jeaine Caide a všechny ty ostatní najednou?</p>

<p>Zamračila se na mapu a přiměla se otevřít pevně zaťaté pěsti. Dnešní noc byla důvodem k naléhavosti. Když mohli zplozenci Stínu napadnout Kámen, když se mohl jeden ze Zaprodanců z ničeho nic objevit v jejich středu, nesměla se Egwain poddat svému strachu. Musely zjistit, co dělat dál. Musely mít v ruce i něco jiného než neurčitý příběh Amico. Něco. Jen kdyby dokázala zjistit, zda je Mazrim Taim se svou klecí v pořádku na cestě do Tar Valonu, či kdyby se jí podařilo vklouznout do snů amyrlin a promluvit si s ní. Možná to mohl snílek dokázat. Pokud ano, Egwain nevěděla jak. Takže musela pracovat s Tanchikem.</p>

<p>„Musím jít sama, Aviendho. Prostě musím." Měla dojem, že mluví klidně a vyrovnaně, ale Elain ji poplácala po rameni.</p>

<p>Egwain nevěděla, proč si mapu tak pečlivě prohlíží. Už ji měla v hlavě, všechno hezky ve vztahu k tomu ostatnímu. Cokoliv existovalo v tomto světě, existovalo i ve světě snů, občas i víc. O cíli své cesty už rozhodla. Otevřela knihu na jediné rytině zobrazující vnitřek budovy označené i na mapě, panaršin palác. Nebylo by k ničemu, kdyby se ocitla v nějaké komnatě a neměla ponětí, kde ve městě vlastně je. Nic z toho jí však stejně nemuselo být k ničemu dobré. Tuto myšlenku hned zahnala. Musela věřit, že má nějakou naději.</p>

<p>Rytina ukazovala velký sál s vysokým stropem. Provaz natažený mezi sloupky ve výši pasu zabraňoval v přístupu k věcem vystaveným na stojanech či v otevřených skříních u stěn. Většina vystavených věcí byla nejasná, až na to, co stálo na protějším konci místnosti. Umělec si dal velkou práci se zobrazením mohutné kostry stojící tam, jako by zbytek zvířete před chviličkou zmizel. Kostra měla čtyři nohy, ale jinak nepřipomínala žádné zvíře, které kdy Egwain viděla. Například musela mít nejméně dva sáhy na výšku, což bylo víc než dvakrát tolik, kolik měla na výšku ona. Kulatá lebka byla nízko posazená jako u býka a vypadala dost velká, aby se dovnitř vešlo dítě, a z obrázku to vypadalo, že má čtyři oční důlky. Kostra tuto místnost odlišovala ode všech ostatních, nedala se prostě s ničím splést. Ať to bylo cokoliv. Pokud to Eurian Romavni věděl, na svých stránkách to zvíře nepojmenoval.</p>

<p>„Co je to vůbec ta panarcha?" zeptala se odkládajíc knihu. Obrázek už studovala snad tucetkrát. „Všichni tihle spisovatelé si zřejmě myslí, že to už víte."</p>

<p>„Panarcha z Tanchika je pravomocí rovna králi," ocitovala Elain. „Je zodpovědná za vybírání daní, celních poplatků a dávek, král pak za to, aby je vhodně utratil. Ona řídí civilní hlídku a soudy až na nejvyšší soud, který patří králi. Také vojsko patří jemu, samozřejmě až na panaršinu legii. Ona -"</p>

<p>„Já to nechtěla vědět doopravdy." Egwain si povzdechla. Řekla to jen tak, aby ještě na chviličku oddálila to, co musela udělat. Svíce hořela a Egwain plýtvala drahocennými minutami. Věděla, jak vystoupit ze sna, kdy se jí zachce, jak se probudit, ale čas ve světě snů ubíhal jinak a bylo snadné ztratit přehled. „Jakmile dohoří až ke značce," zopakovala a Elain a Nyneiva ji rychle ujistily, že to udělají.</p>

<p>Uložila se do polštářů a nejdřív jen hleděla do stropu, na němž byla namalovaná modrá obloha a obláčky a kroužící vlaštovky. Ona je však neviděla.</p>

<p>V poslední době se jí zdály samé ošklivé sny, tedy většinou. Samozřejmě se v nich objevoval Rand. Rand vysoký jako hora, procházející městy, drtící pod nohama celé budovy, a ječící lidé se před ním rozbíhali jako mravenci. Rand v řetězech, a tentokrát křičel on. Rand stavící zeď, na jejíž jedné straně byl on a ona na druhé, ona a Elain a další, které nepoznala. „Musí se to udělat," říkal Rand, když na sebe vršil kameny. „Teď se zastavit nenechám." Nebyly to však jediné noční můry. Také se jí zdálo o Aielech bojujících mezi sebou, zabíjejících se navzájem, někdy dokonce odhazovali zbraně a prchali jako šílení. Mat zápasící se Seanchankou, která ho uvázala na neviditelné vodítko. Vlk - byla si však naprosto jistá, že je to Perrin - bojující s mužem, jemuž se neustále měnil obličej. Galad se halil do bílého roucha, jako by si oblékal vlastní rubáš, a Gawyn s očima plnýma bolesti a nenávisti. Její matka plakala. Byly to zřetelné sny, o nichž věděla, že něco znamenají. Byly ohavné, a ona nevěděla, co který značí. Jak tedy mohla předpokládat, že v <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>najde nějaký smysl či alespoň klíč k tomu všemu? Ale jinou možnost neměla. Neexistovala jiná možnost, jinak by musela zůstat v nevědomosti, a to nemohla dopustit.</p>

<p>Přes svou nervozitu usnula bez potíží. Byla vyčerpaná. Stačilo jen zavřít oči a zhluboka, pravidelně dýchat. Zaměřila se v myšlenkách na místnost v panaršině paláci a na ohromnou kostru. - Zhluboka, pravidelně dýchat. Pamatovala si, jaké to bylo, když používala kamenný prsten, pamatovala si krok do <emphasis>Tel'aran'rhiodu. </emphasis>Zhluboka - pravidelně - dýchat.</p>

<p>* * *</p>

<p>Egwain s heknutím ustoupila a ruka jí vylétla k hrdlu. Takhle zblízka kostra vypadala ještě větší, než si původně myslela, kosti byly vybělené a drsné. Stála přímo před kostrou, za provazem. Provaz byl bílý, silný jako její zápěstí a zřejmě hedvábný. Nepochybovala, že je v <emphasis>Tel'aran'rhiodu. </emphasis>Podrobnosti byly stejně jasné jako ve skutečnosti, i věci, které jen nejasně viděla koutkem oka. To, že poznala rozdíl mezi tímhle a obyčejným snem, jí prozradilo, kde je. Kromě toho měla... ten správný pocit.</p>

<p>Otevřela se <emphasis>saidaru. </emphasis>Říznutí do prstu ve světě snů by jí zůstalo i po probuzení. Kdyby ji však zabila síla, už by se neprobudila, ani kdyby ji zasáhl meč či palice. A ona nechtěla být ani na okamžik zranitelná.</p>

<p>Místo noční košile měla něco, co velice připomínalo Aviendžino aielské odění, ale vyvedené v červeném hedvábném brokátu. Dokonce i vysoké měkké boty, přivázané ke kolenům, měla z jemné červené kůže vhodné i na rukavičky, se zlatou výšivkou a s krajkami. - Tiše se zasmála. Šaty v <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>byly takové, jaké jste je chtěli mít. Očividně jedna její část chtěla být připravena rychle se pohnout, kdežto jiná část chtěla být připravena třeba na bál. To by tedy nešlo. Červená vybledla do šedých a hnědých odstínů a kabátec, spodky i boty se změnily v přesnou kopii toho, co nosily Děvy. Ale do města se to také moc nehodilo. Náhle tu stála v obdobných šatech, jaké vždycky nosívala Faile, tmavých, s úzkými rozstřiženými suknicemi, dlouhými rukávy a přiléhavým vysokým živůtkem. <emphasis>Je hloupé si s tím dělat starosti. Nikdo mě neuvidí, jen ve snu, a sem dosáhne jen málo obyčejných snů. Bylo by to stejné, i kdybych byla nahá.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Na okamžik byla nahá. Do tváří jí vystoupila červeň, jak se zastyděla. Nebyl tu nikdo, kdo by ji mohl spatřit tak, jak se koupávala, než se spěšně přioděla zpátky do tmavých šatů, ale bude si muset stále připomínat, jak mohou být věci tady snadno ovlivněny zatoulanými myšlenkami, zvláště když jste byli ve spojení s jedinou silou. Elain a Nyneiva ji považovaly za tak vědoucí. Znala pár pravidel neviděného světa a věděla, že jsou stovky, tisíce dalších, o nichž nevěděla vůbec nic. Nějak je musela zjistit, jestli má být prvním snílkem Věže od dob Corianin.</p>

<p>Podívala se lépe na lebku. Vyrostla v zapadlé vesnici a věděla, jak vypadají zvířecí kosti. Nakonec to nebyly čtyři oční důlky. Dva otvory po stranách toho, co bývalo nosem, zřejmě byly pro nějaké kly. Asi to byl nějaký příšerný kanec, i když to nevypadalo na žádnou prasečí lebku, jakou kdy viděla. Nicméně ta lebka vypadala stará. Hodně stará.</p>

<p>Se sílou v sobě tady takové věci vycítila. Jako obvykle měla zostřené smysly. Cítila maličké prasklinky na pozlacených svornících na stropě pětadvacet sáhů nad hlavou a hladký povrch bílé kamenné podlahy. Nekonečně malé prasklinky, pouhým okem neviditelné, byly i v kamenné podlaze.</p>

<p>Komnata, v níž stála, byla obrovská, asi sto sáhů na délku a něco přes polovinu na šíř, s řadami tenkých bílých sloupů. Kolem celé místnosti se táhl bílý provaz, jenž chyběl jen přede dveřmi s dvojitými lomenými oblouky. Další provazy vedly kolem stojanů a skříněk z leštěného dřeva, na nichž byly vystaveny další předměty. Pod stropem byly ve stěnách složité vyřezávané vzory, díky nimž dovnitř proudilo dost světla. Bylo jasné, že se prosnila do Tanchika, kde byl zrovna den.</p>

<p>„Veliká výstava pozůstatků z věků dávno minulých, z věku pověstí i věků před ním, otevřená pro každého, dokonce i pro obyčejné lidi, tři dny v měsíci a o svátcích," napsal Eurian Romavni. Nadšenými slovy popisoval neocenitelnou výstavku figurek z <emphasis>cuendillaru, </emphasis>celkem jich bylo šest, v pouzdře ze skla stojícím uprostřed místnosti, vždy hlídaným čtyřmi členy osobní stráže panarchy, když byli dovnitř vpuštěni lidé, a na dalších dvou stránkách se rozepisoval o kostech bájných zvířat, „které lidské oko nikdy nespatřilo". Egwain jich teď několik spatřila. Na druhé straně místnosti byla kostra něčeho, co vypadalo trochu jako medvěd, pokud ovšem mohl existovat medvěd s dvěma řezáky dlouhými jako její předloktí, a naproti na druhé straně byly kosti nějakého štíhlého čtyřnohého zvířete s krkem tak dlouhým, že mělo hlavu v polovině výšky místnosti. Byly tu další kosti, rozestavěné kolem stěn místnosti, a stejně fantastické. Všechny působily tak staře, že vedle nich vypadal Tearský Kámen jako nová stavba. Egwain se sklonila pod provazem a pomalu, rozhlížejíc se kolem sebe, vykročila sálem.</p>

<p>Ošumělá kamenná soška ženy, zdánlivě nahé, ale zahalené do vlasů, které jí spadaly ke kotníkům, se navenek nijak nelišila od ostatních věcí ve skříňce, z nichž žádná nebyla větší než její ruka. Ale tato soška působila teplým dojmem, který poznala. Byl to <emphasis>angrial, </emphasis>tím si byla Egwain jista. Napadlo ji, proč ho asi Věž nedokázala od panarchy získat. Při pohledu na obojek a dva náramky z jemných oček z nějakého matně černého kovu na stojanu se zachvěla. Cítila temnotu a bolest s nimi spojené - starou, prastarou pronikavou bolest. V další vitríně byla jakási stříbřitá věc, připomínající trojcípou hvězdu v kruhu, a byla vyrobena z nějakého materiálu, který vůbec neznala. Byl měkčí než kov, poškrábaný a rýhovaný, a přesto starší dokonce i než ty staré kosti. Z deseti kroků cítila pýchu a marnivost.</p>

<p>Jedna věc jí ale připadala povědomá, i když nedokázala říci proč. Nacpaná v rohu jedné skříňky, jako by si ten, kdo to tam dal, nebyl jist, zda vůbec stojí za vystavení, ležela horní polovina zlomené sošky, vyřezané z nějakého lesklého bílého kamene. Soška zjevně zpodobňovala ženu držící ve zdvižené ruce křišťálovou kouli. Žena měla vážnou a důstojnou tvář a byla z ní cítit moudrost a autorita. Celá soška by byla asi půl lokte vysoká. Ale proč jí připadala povědomá? Jako by na Egwain volala, aby jí zdvihla.</p>

<p>Teprve když Egwain položila ruku na zlomenou sošku, uvědomila si, že přelezla provaz. <emphasis>Je to hloupost, když ani nevím, co to je, </emphasis>říkala si, ale už bylo pozdě.</p>

<p>Jakmile sošku sevřela, přelila se přes ni jediná síla, nejdřív do sošky, pak zpět do ní, do sošky a zase zpátky, a tak pořád dál. Křišťálová koule se mihotala, létaly v ní nepravidelné, odpudivé blesky a do mozku se jí s každým zablýsknutím zabodly jehličky bolesti. Vzlykajíc sošku pustila a oběma rukama se chytila za hlavu.</p>

<p>Křišťálová koule se roztříštila, když soška dopadla na podlahu a rozlomila se na menší kousky, a jehličky zmizely, zanechávajíce po sobě jen matné vzpomínky na bolest a nevolnost, z níž se jí podlamovala kolena. Zavřela pevně oči, aby neviděla, jak se místnost houpe. Figurka musela být <emphasis>ter'angrial, </emphasis>ale proč ji tolik bolelo, když se jí jen dotkla? Možná proto, že byla rozbitá. Možná rozbitá nedokázala to, co měla dělat. Egwain ani nechtěla pomyslet na to, k čemu původně byla soška určena. Zkoušení <emphasis>ter'angrialů </emphasis>mohlo být nebezpečné. Aspoň teď byla soška rozbita úplně, takže už nemohla být nebezpečná. Přinejmenším tady. <emphasis>Proč se mi zdálo, že mě volá?</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Nevolnost přešla a Egwain otevřela oči. Figurka byla zase na poličce a celá, jako byla, když ji uviděla poprvé. V <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>se dály zvláštní věci, ale tohle bylo ještě podivnější, než toužila vidět. A také sem nepřišla kvůli tomuhle. Nejdřív musí najít cestu z panaršina paláce. Přelezla zase provaz a pak rychle vyšla z komnaty, přičemž se snažila neběžet.</p>

<p>Palác byl ovšem prázdný. - Tedy aspoň bez lidí. Barevné ryby plavaly v nádržích velkých kašen, které vesele šplouchaly na nádvořích obklopených chodníčky se sloupořadím a balkony stíněnými tak složitou kamenořezbou, až vypadala jako jemně tesaná krajka. Na hladině plavaly listy leknínů a jejich bílé květy byly velké jako talíře. - Ve světě snů bylo toto místo stejné jako v tak zvaném skutečném světě. Až na lidi. V chodbách stály umné zlaté lampy, jejichž knoty sice nebyly zapáleny, ale Egwain z nich cítila vonný olej. Z koberců jasných barev, které zcela jistě nebyly nikdy vyprášeny, přinejmenším ne tady, se však pod jejími kroky nezvedlo ani zrnko prachu.</p>

<p>Jednou před sebou zahlédla jinou osobu, muže v pozlacené, umně zdobené plátové i kroužkové zbroji, se špičatou zlatou přilbicí s chocholem bílých volavčích per pod paží. „Aeldro?" zavolal ten muž s úsměvem. „Aeldro, pojď se na mne podívat. Jmenovali mě kapitánem panaršiny legie. Aeldro?" Udělal ještě krok, stále volaje, a náhle tu nebyl. Nebyl to snílek. Dokonce ani někdo používající <emphasis>ter'angrial, </emphasis>jako byl třeba její kamenný prsten či železný kotouč Amico. Jen muž, jehož sen se dotkl místa, jež si ani neuvědomoval, plného nebezpečí, jež neznal. Lidé, kteří nečekaně zemřeli ve spánku, se často prosnili až do <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>a vlastně zahynuli tam. Muž však byl již v bezpečí, zpátky v obyčejném snu.</p>

<p>Svíce u postele v Tearu však hořela. Její čas v <emphasis>Tel'aran'rhiodu</emphasis><emphasis> </emphasis>ubíhal.</p>

<p>Zrychlila krok a došla k vysokým vyřezávaným dveřím, vedoucím ven na široké bílé schodiště a ohromné prázdné náměstí. Tanchiko se rozkládalo všemi směry na příkrých svazích kopců, jedna bílá budova za druhou, a všechny se leskly ve slunci. Egwain viděla stovky štíhlých věží a snad právě tolik špičatých kupolí, téměř všechny pozlacené. Panaršin kruh, vysoká kulatá zeď z bílého kamene, byl jasně viditelný o necelé půl míle dál a o něco níž než palác. Panaršin palác stál na jednom z nejvyšších pahorků. Na vrcholku dlouhého schodiště stála Egwain dost vysoko, aby dohlédla na vodní hladinu lesknoucí se na západě. Řada malých zátok ji oddělovala od kopcovitějších výběžků pevniny, na nichž se rozkládal zbytek města. Tanchiko bylo větší než Tear, možná i větší než Caemlyn.</p>

<p>Tolik toho musela prohledat, a ona ani nevěděla, co vlastně hledá. Něco, co by ukázalo na přítomnost černých adžah, nebo něco, co by ukazovalo na nebezpečí hrozící Randovi, pokud tu něco takového existovalo. Kdyby byla skutečný snílek, cvičená v používání svého nadání, určitě by věděla, po čem se má dívat a jak si vyložit, co vidí. Ale nezůstal nikdo, kdo by ji tomu mohl naučit. Předpokládalo se, že aielské moudré umějí vykládat sny. Aviendha se však o moudrých vyjadřovala velice zdráhavě, takže se Egwain ostatních Aielů ani neptala. Možná by ji to mohla některá z moudrých naučit. Jestli nějakou najde.</p>

<p>Vykročila k náměstí a najednou byla někde jinde.</p>

<p>Kolem se zvedaly velké kamenné věže a žár vysával i vlhkost z jejího dechu. Slunce jako by pražilo rovnou skrze šaty a vánek, jejž cítila ve tváři, jako by vycházel z rozpálené pece. V holé krajině nerostlo téměř nic, jen pár zakrslých stromů, několik trsů tuhé trávy a nějaké ostnité rostliny, které nepoznala. Poznala však lva, i když žádného živého nikdy neviděla. Tento ležel v proláklině mezi dvěma skalami ani ne o dvacet kroků dál, líně mrskal ocasem s černou špičkou a nedíval se na ni, ale na něco o dalších sto kroků dál. Pod trnitým keřem ryl velký kňour porostlý hustou srstí a nevšiml si, že se k němu plíží Aielanka s oštěpem připraveným k ráně. Byla oblečená jako Aielové v Kameni, <emphasis>šufu </emphasis>měla kolem krku, ale obličej měla volný.</p>

<p><emphasis>Pustina, </emphasis>uvědomila si Egwain ohromeně. <emphasis>Přeskočila jsem do Aielské pustiny! Kdy se konečně naučím dávat si tady pozor na své myšlenky?</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Aielanka ztuhla. Teď upírala oči na Egwain, ne na kňoura. Pokud to vůbec byl kanec. Nějak neměl ten úplně správný tvar těla. Egwain si byla jista, že ta žena není jednou z moudrých. Nebyla oblečená jako Děva, aspoň tak soudila z toho, co slyšela, protože Děva oštěpu, která se chtěla stát moudrou, se musela „vzdát oštěpu". Tohle byla jen obyčejná aielská žena, která se prosnila do <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>jako ten muž v paláci. Ten by ji byl také zahlédl, kdyby se byl otočil. Egwain zavřela oči a soustředila se na jeden jasný obraz Tanchika, tu ohromnou kostru ve velké síni.</p>

<p>Když znovu otevřela oči, dívala se na mohutné kosti. Tentokrát si všimla, že jsou sdrátované, aby držely pohromadě. A docela mazaně, takže drátky skoro nebylo vidět. Polosoška se svou křišťálovou koulí stála pořád na poličce. Egwain však tentokrát nešla blíž a nepřiblížila se ani k černému obojku a náramkům, z nichž cítila tolik bolesti a utrpení. <emphasis>Angrial, </emphasis>kamenná žena, však byl pokušením. <emphasis>Co s ním budeš dělat? Světlo, jsi tu, abys hledala, pátrala! Nic víc než to. Tak se do toho dej, ženská!</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Tentokrát našla cestu na náměstí rychle. Čas tu ubíhal jiným tempem. Elain a Nyneiva ji mohou vzbudit každou chvíli a ona pořád ještě ani nezačala. Už nesměla promarnit ani minutku. Musela být opatrná, co si tu pomyslí. Už nesmí myslet na moudré. Dokonce i pouhé varování způsobilo, že se kolem ní všechno zachvělo. <emphasis>Soustřeď se na to, co děláš, </emphasis>řekla si pevně.</p>

<p>Vydala se na cestu prázdným městem. Šla rychle, chvílemi i poklusávala. Křivolaké, kočičími hlavami dlážděné ulice vedly nahoru a dolů a zahýbaly všemi možnými směry, všechny však byly prázdné, jen holubi se zelenými hřbety a světle šedí rackové vzlétali za mohutného plácání křídel, kdykoliv se přiblížila. Proč ptáci ano a lidé ne? Bzučely tu mouchy a viděla i šváby a škvory, jak pobíhají ve stínech. Ulici o značný kus dál přeběhla smečka hubených psů. Proč psi?</p>

<p>Znovu si připomněla, proč tu vlastně je. Co by mohlo být znamením přítomnosti černých adžah? Nebo toho nebezpečí hrozícího Randovi, pokud existovalo? Většina bílých budov byla omítnutá. Omítka byla oprýskaná a často pod ní bylo vidět ošlehané dřevo či světle hnědé cihly. Jen věže a větší stavby - pokládala je za paláce - byly z kamene, také bílého. Avšak i v kameni byly malé prasklinky. Prasklinky příliš malé, aby byly vidět pouhým okem, ale díky jediné síle v sobě je cítila, jak jako pavučina obepínají kupole i věže. Možná to něco znamenalo. Možná to znamenalo, že Tanchiko je město, o něž jeho obyvatelé příliš nepečují. Což bylo stejně pravděpodobné jako cokoliv jiného.</p>

<p>Když se náhle z oblohy před ni zřítil jakýsi vřískající muž, Egwain nadskočila. Měla tak tak čas všimnout si baňatých bílých spodků a hustých knírů zakrytých průsvitným závojem, než muž zmizel jen krok nad chodníkem. Kdyby byl tu v <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>dopadl, ve své vlastní posteli by byl zemřel. <emphasis>Má nejspíš se vším něco společného asi jako ti švábi, </emphasis>řekla si. Možná to bylo něco v budovách. Byla to malá naděje, šílená naděje, ale ona byla dost zoufalá, aby byla ochotna zkusit cokoliv. Téměř cokoliv. Kolik času jí zbývá? Rozběhla se ode dveří ke dveřím a nahlížela do krámků, hostinců i obyčejných domů.</p>

<p>V šencích stály stoly a lavice čekající na hosty, úhledně nastavěné, stejně jako matně se lesknoucí cínové korbele a talíře na policích. Krámky byly uklizené, jako by kramář právě ráno otevřel, avšak tam, kde na stolcích u krejčího ležely štůčky látek a u nožíře nože a nůžky, háky ve stropě u řezníka byly prázdné a police jako vymetené. Kdekoliv přejela prstem, nenašla ani smítko prachu. Všechno bylo tak čisté, že by to vyhovovalo i její matce.</p>

<p>V úzkých ulicích stály domky, malé, prosté, bíle omítnuté budovy s plochými střechami a bez oken do ulice, připravené, aby mohla rodina vstoupit dovnitř a sednout si na lavici před vyhaslým ohništěm či kolem stolů s vyřezávanými nohami, kde na čestném místě stála nejlepší mísa či talíř hospodyně. Na kolících visely šaty, od stropu visely hrnce, na lavicích ležely nástroje a čekaly.</p>

<p>Z náhlého popudu se jednou vrátila, jen aby se podívala, o tucet dveří zpět a nahlédla podruhé do dveří domova nějaké ženy ve skutečném světě. Všechno bylo skoro jako předtím. Skoro. Mísa s červenými pruhy, která předtím stála na stole, byla nyní nahrazena úzkou modrou vázou. Jedna lavice, na níž ležely poškozené postroje připravené k opravě a která předtím stála u ohniště, nyní byla u dveří a na ní košík se šitím a vyšívané dětské šatičky.</p>

<p><emphasis>Proč ta změna? </emphasis>uvažovala Egwain. <emphasis>A vlastně, proč by to mělo zůstat stejné? Světlo, nic nevím!</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Naproti přes ulici byla stáj a pod bílou omítkou byly vidět kusy cihel. Doběhla ke stáji a otevřela velké dveře. Špinavá podlaha byla pokrytá slámou, stejně jako stání, na něž viděla, jež však byla prázdná. Nebylí tu žádní koně. Proč? Něco zašustilo ve slámě a ona si uvědomila, že stání nejsou zdaleka prázdná. Krysy. Tucty krys na ni drze upíraly očka a čeníšky větřily, co je vlastně zač. Jediná krysa neutekla ani necouvla. Hlodavci se chovali, jako by měli větší právo tu být než ona. Proti své vůli ucouvla. <emphasis>Holubi, racci, psi, mouchy a krysy. Možná by moudré věděly proč. </emphasis></p>

<p>A v tom okamžení byla zpátky v Pustině. Se zaječením se svalila rovnou na záda, jak se huňaté, kanci podobné zvíře vrhlo rovnou na ni, a teď vypadalo velké jako menší kůň. Ve chvíli, kdy ji to zvíře obratně přeskočilo, poznala, že to není prase. Na to mělo čenich příliš ostrý a tlamu plnou ostrých zubů a na každé noze mělo čtyři prsty. Uvažovala klidně, ale když se zvíře hnalo pryč mezi skalisky, otřásla se. Bylo dost velké, aby ji dokázalo pěkně podupat, polámat jí kosti i něco horšího. A ty zuby by ji dokázaly potrhat stejně jako vlčí. Byla by se probudila ošklivě zraněná. Pokud by se vůbec probudila.</p>

<p>Drsná skála pod jejími zády byla rozpálená jako pec. Rychle se vyškrábala na nohy, rozzlobená sama na sebe. Jestli se nedokáže soustředit na to, co dělá, nic nezvládne. Měla být přece v Tanchiku. Na to se musí soustředit. A na nic jiného.</p>

<p>Když si všimla, jak ji Aielanka stojící o deset kroků dál pozoruje bystrýma modrýma očima, přestala si oprašovat šaty. Ta žena byla asi v Aviendžině věku, rozhodně ne starší než ona sama, ale pramínky vlasů, jež jí vykukovaly zpod <emphasis>šufy, </emphasis>měla tak světlé, až byly skoro bílé. Oštěp držela připravený a na tuto vzdálenost by neměla minout.</p>

<p>O Aielech se tvrdilo, že k těm, kdo vstoupili do Pustiny bez povolení, jsou velice hrubí. Egwain věděla, že by mohla ženu i oštěp ovinout vzduchem a bezpečně je udržet, ale vydrží prameny dost dlouho, až se začne vytrácet? Či by jen ženu rozzlobily natolik, že by po ní oštěp hodila v první chvíli, kdy by mohla, možná dřív, než bude Egwain opravdu pryč? A nebylo by k ničemu, kdyby se do Tanchika vrátila probodena aielským oštěpem. A kdyby prameny svázala, zůstala by žena lapena v <emphasis>Tel'aran'rhiodu, </emphasis>dokud by nebyly přerušeny, takže by byla zcela bezmocná v případě, že by lev či to druhé zvíře zaútočili.</p>

<p>Ne. Potřebovala jen, aby žena oštěp sklonila na tak dlouho, aby mohla bezpečně zavřít oči a přenést se zpátky do Tanchika. Zpátky k tomu, co by měla dělat. Na tyhle úlety prostě neměla čas. Nebyla si vlastně ani jista, zda ji někdo, kdo se do <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>prosní jen tak, může vůbec ublížit, ale nehodlala to zjišťovat s rizikem, že jí v těle skončí aielský oštěp. Aielanka by měla za chvilku zmizet. Takže musí vymyslet něco, co ji do té doby vyvede z rovnováhy.</p>

<p>Změnit šaty bylo snadné. Jakmile ji to napadlo, byla Egwain oblečena ve stejných hnědošedých šatech jako druhá žena. „Nechci ti ublížit," řekla Egwain navenek zcela klidná.</p>

<p>Aielanka však zbraň nesklonila. Místo toho se zamračila a řekla. „Nemáš právo nosit <emphasis>cadin sor, </emphasis>děvče." A Egwain zjistila, že tu stojí nahá pod žhnoucím sluncem a země ji pálí do bosých nohou.</p>

<p>Chvíli tu jen ohromeně, s otevřenými ústy, poskakovala z nohy na nohu. Myslela, že není možné změnit věci i na někom jiném. Tolik možností, tolik pravidel, která neznala. Spěšně se vmyslela zpátky do pevných bot a tmavých šatů s rozstřiženými suknicemi a zároveň nechala zmizet šaty Aielance. Aby to dokázala, musela nabrat sílu ze <emphasis>saidaru. </emphasis>Ta žena se musela soustředit na to, aby Egwain udržela nahou. Egwain si však připravila další pramen, aby zachytila oštěp v případě, že by ho druhá žena hodila.</p>

<p>Teď byla řada na Aielance, aby se tvářila ohromeně. Pustila i oštěp a Egwain toho využila, zavřela oči a přenesla se zpátky do Tanchika, zpátky ke kostře toho obrovského kance. Nebo co to vlastně bylo. Tentokrát se na ni ani nepodívala. Začínala být unavená z věcí, které vypadaly jako kanci a nebyly. <emphasis>Jak to </emphasis>udělala? <emphasis>Ne! Právě to, jak pořád přemýšlím proč a nač, to mě neustále svádí z cesty. Tentokrát se jí budu držet.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Ale váhala. Měla dojem, že právě když zavírala oči, spatřila za Aielankou další ženu, jak je obě pozoruje. Zlatovlasou ženu držící zlatý luk. <emphasis>Teď se tedy opravdu necháváš unést bláznivými představami. Slyšela jsi příliš mnoho vyprávění Toma Merrilina. </emphasis>Birgitte dávno zemřela. A nemohla se vrátit, dokud ji Valerský roh nepovolá z hrobu. Mrtvé ženy, dokonce i hrdinky z pověstí, se určitě nemohly prosnít do <emphasis>Tel'aran'rhiodu.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Ale byla to jen chvilička. Zahnala marné spekulace a vyběhla na náměstí. Kolik času jí zbývá? Musí prohledat celé město a čas jí uniká mezi prsty a ví toho stejně málo jako na začátku. Jen kdyby měla aspoň nějaké ponětí, po čem se dívat. Nebo kde hledat. Běhání ji tady ve světě snů zřejmě nevyčerpávalo, ale ať poběží, jak nejrychleji dokáže, nikdy nezvládne prohlédnout celé město, než ji Elain a Nyneiva probudí. A ona se ještě nechtěla vracet.</p>

<p>Náhle se před ní z hejna holubů, které sedlo na náměstí, vynořila jakási žena. Šaty měla světle zelené, tenoučké a tak přiléhavé, že by se to líbilo i Berelain. Tmavé vlasy měla spletené do tuctů copánků a obličej měla až k očím zahalen průsvitným závojem, podobným tomu, co měl onen padající muž. Holubi se vznesli do vzduchu a stejně tak žena, která s nimi vzlétla nad nejbližší střechy, než zmizela.</p>

<p>Egwain se usmála. Každou chvíli se jí zdálo, že létá jako pták, a tohle byl, koneckonců, také sen. Vyskočila do vzduchu a letěla stále výš ke střechám. Napadlo ji, jak je to směšné - létání? Lidé přece nelétají! - a okamžitě zakolísala. Hned to vyrovnala, jelikož se přinutila důvěřovat sama sobě. Letěla, a tím to končilo. Tohle je sen a ona létá. Do tváře jí vál vítr a bylo jí do smíchu.</p>

<p>Přenesla se přes Panaršin kruh, kde stupňovitě nad sebou stály řady kamenných lavic, od širokého prostranství s udusanou hlínou uprostřed až k vysoké vnějši zdi. Představila si tolik lidí, kteří se tu shromáždili, aby se mohli podívat na představení, jež jim uchystali samotní členové cechu ohňostrůjců. Doma byly rachejtle vzácným povyražením. Pamatovala se, že v době, kdy žila v Emondově Roli, měli jen pár ohňostrojů a dospělí při nich byli vzrušení stejně jako děti.</p>

<p>Letěla nad střechami jako sokol, přelétala paláce a zámky, chudá obydlí a krámky, skladiště a stáje. Klouzala podél kupolí se zlatými vížkami na vrcholcích a bronzovými korouhvičkami, letěla kolem věží lemovaných kamenným krajkovím balkonů. Na volných prostranstvích stály povozy i kočáry a čekaly. Lodě se mačkaly ve velkém přístavu a dlouhé zálivy mezi poloostrovy města byly lemované loděnicemi. Všechno vypadalo dost omšele, od kočárů po lodi, a nic, co viděla, neukazovalo na černé adžah. Tedy pokud věděla.</p>

<p>Napadlo ji, že si zkusí představit Liandrin - tu její tvář panenky s množstvím plavých cůpků, se sebou spokojený výraz v hnědých očích i opovržlivé poupě úst znala až příliš dobře - v naději, že by ji mohla přitáhnout k místu, kde černé sestry pobývají. Ale kdyby to fungovalo, mohla by najít Liandrin také v <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>a možná i ostatní. A na to nebyla připravena.</p>

<p>Náhle ji napadlo, že jestli jsou některé z černých adžah v Tanchiku, v Tanchiku v <emphasis>Tel'aran'rhiodu, </emphasis>tak se jim ukazuje. Každý, kdo by se podíval na oblohu, si musel všimnout letící ženy, která po chvilce nemizí. Její hladký let zakolísal a Egwain se snesla dolů pod úroveň střech, letíc nyní ulicemi o něco pomaleji, stále však rychleji než cválající kůň. Možná se jim řítí vstříc, ale nedokázala se přimět zastavit a počkat na ně.</p>

<p><emphasis>Blázne! </emphasis>nadávala si zuřivě. <emphasis>Blázne! Ony už možná vědí, že jsem tady. Možná mi už chystají past. </emphasis>Zvážila, že by vystoupila ze sna zpátky na svou postel v Tearu, ale ještě nic nenašla. Pokud tu bylo něco, co by mohla najít.</p>

<p>V ulici před ní náhle stála vysoká žena, štíhlá v nabírané hnědé sukni a volné bílé jupce s hnědým šátkem kolem ramen a složeným šálem, jenž jí přidržoval bílé vlasy, které jí spadaly do pasu. Přes prostý šat měla mnoho náhrdelníků a náramků ze zlata nebo slonoviny či obojího. Stála tu s pěstmi v bok a zamračeně upírala zrak přímo na Egwain.</p>

<p><emphasis>Další hloupá ženská, která se prosnila někam, kde nemá právo být, a nevěří svým očím, </emphasis>pomyslela si Egwain. Znala popis každé ženy, která odešla s Liandrin, a tato žena žádnému z popisů neodpovídala. Ale ta žena nemizela. Stála tam a čekala, jak se Egwain rychle blížila. <emphasis>Proč nemizí? Proč...? Ó, Světlo! Ona je opravdu...! </emphasis>Hrábla po pramenech, aby utkala blesk, aby tu ženu zapletla do vzduchu, a jak byla překvapená a spěchala, moc se jí to nedařilo.</p>

<p>„Postav nohy na zem, děvče," štěkla ta žena. „Už tak jsem měla spoustu potíží tě znovu najít, abys mi odletěla jako pták, když se mi to konečně povedlo."</p>

<p>Egwain náhle dolétala. Tvrdě dopadla na chodník a zapotácela se. Byl to hlas oné aielské ženy, ale tato žena byla starší. Sice ne tak stará, jak si Egwain původně myslela - vlastně vypadala mnohem mladší, než by naznačovaly její bílé vlasy - ale díky hlasu a těm pronikavým modrým očím si Egwain byla jistá, že je to stejná žena. „Jsi... jiná," řekla.</p>

<p>„Tady můžeš být, čím chceš." Žena mluvila poněkud rozpačitě, ale jen trošičku. „V časech, na které ráda vzpomínám... To není důležité. Ty jsi z Bílé věže? Už je to dávno, co měli někoho, kdo umí chodit ve snech. Velice dávno. Já jsem Amys z klanu Devět údolí Taardad Aielů."</p>

<p>„Ty jsi moudrá? Jsi! A znáš sny, znáš <emphasis>Tel'aran'rhiod! </emphasis>Můžeš... Jmenuju se Egwain. Egwain z al'Vereů. Jsem..." Zhluboka se nadechla. Amys nevypadala jako někdo, komu byste měli lhát. „Jsem Aes Sedai. Ze zeleného adžah."</p>

<p>Amysin výraz se příliš nezměnil. Snad se jí jen lehce zajiskřilo v očích, možná se zatvářila trochu skepticky. Egwain nevypadala dost stará, aby mohla být Aes Sedai. Ale Amys řekla jen: „Chtěla jsem tě tam nechat stát bez šatů, dokud bys nepožádala o nějaký vhodný oděv. Takhle si obléknout <emphasis>cadinsor, </emphasis>jako bys byla... Překvapilas mě, jak ses osvobodila a obrátila proti mně můj vlastní oštěp. Ale stále toho moc nevíš, viď, i když jsi hodně silná. Jinak bys mi takhle neskočila do lovu, když jsi tam očividně nechtěla být. A co má znamenat tohle poletování? Přišla jsi do <emphasis>Tel'aran'rhiodu - Tel'aran'rhiodu! </emphasis>- aby sis prohlédla tohle město, ať je to kdekoliv?"</p>

<p>„To je Tanchiko," odpověděla Egwain slabým hláskem. <emphasis>Ona to nevěděla. </emphasis>Ale jak ji tedy mohla Amys sledovat, jak ji mohla najít?</p>

<p>Bylo jasné, že toho o světě snů ví mnohem víc než Egwain. Mnohem, mnohem víc. „Mohla bys mi pomoct. Snažím se najít ženy z černého adžah, temné družky. Myslím, že jsou tady, a musím je najít, jestli tu jsou."</p>

<p>„Takže opravdu existuje." Amys skoro šeptala. „Adžah Stínuzvědů v Bílé věži." Zavrtěla hlavou. „Jsi jako děvče, co bylo právě sezdáno s oštěpem, a myslí si, že teď může zápasit s muži a přeskočit horu. Jí se dostane jenom několika modřin a cenné lekce v pokoře. Pro tebe a tady by to mohlo skončit smrtí." Amys si prohlédla bílé budovy kolem a zamračila se. „Tanchiko? V... Tarabonu? Tohle město umírá, samo se požírá. Je tu temnota, zlo. Horší, než mohou spáchat muži. Nebo ženy." Významně se podívala na Egwain. „Ty to nevidíš a necítíš, viď? A to chceš honit Stínuzvědy v <emphasis>Tel'aran'rhiodu."</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„Zlo?" řekla rychle Egwain. „To by mohly být ony. Jsi si jistá? Kdybych ti řekla, jak vypadají, poznala bys jistě, jestli to jsou ony? Můžu ti je popsat. Jednu dokážu popsat do posledního copu."</p>

<p>„Dítě," zamumlala Amys, „žádající od otce okamžitě stříbrný náramek, i když ví, že není co vyměnit nebo z čeho udělat náramky. Musíš se hodně učit. Mnohem víc, než bych tě mohla naučit teď. Přijď do Trojí země. Rozšířím zprávu mezi kmeny, že Aes Sedai jménem Egwain al'Vere mají přivést ke mně do Držby Chladné skály. Sděl jim své jméno a ukaž prsten s Velkým hadem a oni tě nechají bezpečně projít. Teď tam nejsem, ale než bys mohla dorazit, dávno se stačím vrátit z Rhuideanu."</p>

<p>„Prosím, musíš mi pomoct. Musím vědět, jestli tu jsou. Musím to vědět."</p>

<p>„Jenže já ti to nemohu říci. Neznám je, ani toto místo, toto Tanchiko. Musíš přijít za mnou. Co děláš, je nebezpečné, mnohem nebezpečnější, než si umíš představit. Musíš - kam jdeš? Zůstaň!"</p>

<p>Něco jako by Egwain popadlo a strhlo ji to do temnoty.</p>

<p>Slyšela ještě Amysin hlas, dutý a slábnoucí. „Musíš přijít za mnou a učit se. Musíš..."</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA DVANÁCTÁ</strong></p>

<p><strong><emphasis>Tanchiko či Bílá věž</emphasis></strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>Když se Egwain konečně zavrtěla a otevřela oči, Elain se s úlevou roztřeseně nadechla. Aviendha u nohou postele ztratila onen nervózní a zoufalý výraz a na rtech se jí mihl úsměv, že se Egwain vrátila. Svíce už před několika minutami prohořela přes značku. Zdálo se to jako několik hodin.</p>

<p>„Nechtěla ses probudit," řekla Elain nejistým hlasem. „Třásla jsem s tebou pořád dokola a ty ses nechtěla probudit." Krátce se zasmála. „Ó, Egwain, vyděsila jsi dokonce i Aviendhu."</p>

<p>Egwain jí položila ruku na loket a na uklidněnou jí ho stiskla. „Už jsem zpátky." Mluvila unaveně a noční košili měla propocenou skrz naskrz. „Asi jsem měla důvod zůstat trochu dýl, než jsme se domluvily. Příště budu opatrnější. Slibuju."</p>

<p>Nyneiva vrátila džbán s vodou na stojan s umyvadlem tak prudce, až voda vyšplíchla. Už už ji chtěla vychrstnout na spící Egwain. Tvářila se vyrovnaně, ale džbán zarachotil o umyvadlo a Nyneiva dokonce nechala rozlitou vodu stéci na koberec. „Našla jsi tam něco? Nebo to bylo kvůli...? Egwain, jestli tě svět snů dokáže nějak udržet, možná je příliš nebezpečný, dokud toho nezjistíš víc. Možná čím častěji tam chodíš, tím těžší je vrátit se. Možná... Já nevím. Ale vím, že nemůžeme riskovat, že o tebe přijdeme." Zkřížila ruce na prsou, připravená na hádku.</p>

<p>„Já vím," řekla Egwain a znělo to skoro pokorně. Elain zvedla obočí. Egwain se k Nyneivě nikdy pokorně nechovala. Cokoliv, jen ne pokorně.</p>

<p>Egwain se vyškrábala z postele, odmítla Elaininu pomoc a dopotácela se ke stojanu, aby si mohla opláchnout obličej a ruce v poměrně chladné vodě. Svlékla si propocenou košili a Elain jí v šatníku našla suchou.</p>

<p>„Potkala jsem jednu moudrou, jmenovala se Amys." Egwainin hlas zněl tlumeně, dokud nedostala hlavu do výstřihu nové košile. „Říkala, že za ní mám přijít a učit se o <emphasis>Tel'aran'rhiodu. </emphasis>Prý bude na nějakým místě v Pustině, co se jmenuje Držba Chladné skály."</p>

<p>Elain si všimla, jak se Aviendze při zmínce o jméně moudré zablesklo v očích. „Ty ji znáš? Tu Amys?"</p>

<p>Aielančino přikývnutí se dalo popsat jen jako váhavé. „Moudrá. Chodí ve snech. Amys bývala <emphasis>Far Dareis Mai, </emphasis>dokud se nezřekla oštěpu a neodešla do Rhuideanu."</p>

<p>„Děva!" vzkřikla Egwain. „Tak proto... To je jedno. Říkala, že teď je v Rhuideanu. Víš, kde jsou ty Chladné skály, Aviendho?"</p>

<p>„Jistě. Chladné skály je Rhuarkova držba. Rhuark je Amysin manžel. Občas tam chodím. Tedy dřív jsem tam chodívala. Moje sestra-matka Lian je sestra-žena Amys."</p>

<p>Elain si vyměnila zmatený pohled s Egwain a Nyneivou. Kdysi si Elain myslela, že toho o Aielech ví docela hodně, všechno se naučila od svých učitelů v Caemlynu, ale od setkání s Aviendhou zjistila, jak málo vlastně ví. Zvyky a vztahy mezi lidmi byly jako bludiště. První sestra znamenalo mít stejnou matku. Až na to, že přítelkyně se mohly <emphasis>stát </emphasis>prvními sestrami tak, že se zavázaly před moudrými. Druhá sestra znamenalo, že vaše matky jsou sestry. Pokud byli vaši otcové bratři, byly jste otco-sestry, což nebylo považováno za tak těsné příbuzenství jako druhé sestry. Pak už to začínalo být opravdu zmatené.</p>

<p>„Co znamená ,sestra-žena'?" zeptala se váhavě.</p>

<p>„Že máte stejného manžela." Aviendha se zamračila, když Egwain a Nyneiva zalapaly po dechu a vyvalily oči, až jim málem vylézaly z důlků. Elain tuto odpověď napůl očekávala, ale přesto si začala uhlazovat sukně, které byly dokonale rovné. „Vy takový zvyk nemáte?" zeptala se Aielanka.</p>

<p>„Ne," řekla slabým hlasem Egwain. „Ne, to teda nemáme."</p>

<p>„Ale vy se o sebe s Elain staráte, jako byste byly prvními sestrami. Co byste dělaly, kdyby jedna z vás odmítla od Randa al'Thora ustoupit? Bojovaly byste o něj? Dovolily byste, aby muž zničil pouto, které mezi vámi panuje? Nebylo by pak lepší, kdybyste se za něj provdaly obě dvě?"</p>

<p>Elain se podívala na Egwain. Pomyšlení na... Dokázala by takovou věc? I když s Egwain? Věděla, že je celá červená. Egwain vypadala jen užasle.</p>

<p>„Ale já chtěla ustoupit," namítla.</p>

<p>Elain věděla, že to bylo míněno stejně tak pro Aviendhu, jako pro ni, ale tu představu zahnat nedokázala. Měla Min vidění? Co udělá, jestli ano? <emphasis>Jestli je to Berelain, uškrtím ji a jeho taky! Když už tu někdo být musí, proč by to nemohla být Egwain? Světlo, nač to vlastně myslím? </emphasis>Věděla, že ji to vyvádí z míry, a aby to zakryla, promluvila schválně lehkým tónem. „Říkáš to, jako by do toho muž neměl co mluvit."</p>

<p>„Může odmítnout," Aviendha to řekla, jako by to bylo zcela zřejmé, „ale pokud se chce oženit s jednou, a ony ho požádají, musí si vzít obě dvě. Prosím, neberte to jako urážku, ale šokovalo mě, když jsem zjistila, že u vás může muž požádat ženu, aby si ho vzala. Muž by měl dát najevo svůj zájem a pak počkat, až žena promluví. Ovšem některé ženy dokážou zařídit, aby si muž všiml, že o něj mají zájem, ale právo zeptat se patří ženě. Já toho o těchhle věcech ale moc nevím. Odmalička jsem se chtěla stát <emphasis>Far Dareis Mai. </emphasis>Já chci v životě jen svůj oštěp a své sestry oštěpu," dokončila dost ohnivě.</p>

<p>„Nikdo se tě v žádném případě nesnaží přesvědčit, aby ses vdávala," uklidňovala ji Egwain. Aviendha se na ni překvapeně podívala.</p>

<p>Nyneiva si hlasitě odkašlala. Elain napadlo, jestli teď přemýšlí o Lanovi. Rozhodně měla na tvářích rudé skvrny. „Předpokládám, Egwain," začala Nyneiva poněkud příliš důrazným tónem, „že jsi nenašla, cos hledala, jinak bys už něco řekla."</p>

<p>„Nenašla jsem nic," přiznala smutně Egwain. „Ale Amys říkala... Aviendho, co je Amys za ženu?"</p>

<p>Aielanka se jala pozorně studovat koberec. „Amys je tvrdá jako hory a nelítostná jako slunce," řekla, aniž vzhlédla. „Umí chodit ve snu. Může tě to naučit. Jak tě ale jednou dostane do rukou, odvleče tě třeba za vlasy tam, kam bude chtít. Rhuark je jediný, kdo se jí dokáže postavit. Dokonce i ostatní moudré si dávají veliký pozor, když Amys mluví. Ale může tě učit."</p>

<p>Egwain potřásla hlavou. „Myslela jsem, kdyby se třeba ocitla na nějakém cizím místě, znervóznilo by ji to? Třeba být ve městě? Viděla by tam věci, které tam nejsou?"</p>

<p>Aviendha se zasmála, krátce a ostře. „Znervóznilo? Kdyby se probudila a našla v posteli lva, Amys by nehnula brvou. Bývala Děvou, Egwain, a určitě od té doby nezměkla, tím si můžeš být jistá."</p>

<p>„Co ta žena viděla?" chtěla vědět Nyneiva.</p>

<p>„Ne že by něco viděla," vykládala Egwain pomalu. „Spíš neviděla. Říkala, že v Tanchiku je zlo. Horší než lidské, říkala. To by mohly být černé adžah. Nehádej se se mnou, Nyneivo," dodala pevnějším hlasem. „Sny je třeba vyložit. Takže by to tak mohlo být."</p>

<p>Nyneiva se mračila už od chvíle, co se Egwain zmínila o zlu v Tanchiku, a když jí Egwain řekla, ať se nehádá, zamračila se velice zlostně. Elain občas chtěla oběma ženami zatřást. Teď si pospíšila, než ji mohla starší žena přerušit. „To by mohlo být ono, Egwain. Takže jsi něco našla. Víc, než jsme si Nyneivou myslely, že dokážeš. Viď, Nyneivo? Taky si to myslíš?"</p>

<p>„Možná," připustila Nyneiva s nevolí.</p>

<p>„Možná." Ani od Egwain to neznělo obzvlášť šťastně. Zhluboka se nadechla. „Nyneiva má pravdu. Musím se naučit, co dělám. Kdybych věděla, co bych měla, nikdo by mi o tom zlu vykládat nemusel. Kdybych věděla, co bych měla, byla bych mohla najít přímo pokoj, kde Liandrin přebývá, ať je kdekoliv. Amys mě to může naučit. Proto... Proto musím jít za ní."</p>

<p>„Jít za ní?" Nyneiva zněla šokovaně. „Do Pustiny?"</p>

<p>„Aviendha mě může do tý Držby Chladné skály zavíst." Egwain se tvářila zpola vzdorovitě a zpola nervózně a dívala se hned na Nyneivu, hned zase na Elain. „Kdybych si byla jistá, že jsou v Tanchiku, nenechala bych vás jít samotný. Jestli tam budete chtít jít. Ale když mi může Amys pomoct, možná pak zjistím, kde jsou. Možná... To je ono. Já ani nevím, co všechno můžu, jenom si jsem jistá, že toho je určitě mnohem víc, než umím teď. Ne že bych vás opouštěla. Prsten vezměte s sebou. Kámen znáte dost dobře, abyste se sem mohly v <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>vrátit. A já za váma můžu přijít do Tanchika. A co se naučím od Amys, zase naučím vás. Prosím, řekněte, že chápete. Můžu se od Amys tolik naučit, a pak by to mohlo pomoct nám všem. Bude to, jako by nás učila všechny tři. Žena, která chodí ve snu. Žena, která to <emphasis>umí! </emphasis>Liandrin a ty ostatní budou jako děti. Nebudou znát ani čtvrtinu toho, co my." Zamyšleně si hryzla ret. „Nemyslíte si, že od vás utíkám, že ne? Jestli ano, tak nejdu."</p>

<p>„Ovšemže musíš jít," řekla jí Elain. „Budeš mi chybět, ale nikdo nám nesliboval, že spolu zůstaneme, dokud to neskončí."</p>

<p>„Ale vy dvě... půjdete samy... měla bych jít s vámi. Jestli jsou opravdu v Tanchiku, měla bych jít s vámi."</p>

<p>„Nesmysl," zarazila ji rázně Nyneiva. „Ty potřebuješ výcvik. To nám z dlouhodobého hlediska prospěje mnohem víc, než když s náma pojedeš do Tanchika. A stejně nevíme, jestli v Tanchiku jsou. Pokud ano, tak to s Elain zvládneme i ve dvou, ale ty bys mohla jet s náma a nakonec zjistit, že to zlo není nakonec nic horšího než válka. Světlo ví, že válka by měla být zlem pro každýho. Možná se dokonce vrátíme do Věže dřív než ty. Musíš si v Pustině dávat pozor," dodala nacvičeným tónem. „Je to nebezpečný místo. Aviendho, dáš na ni pozor?"</p>

<p>Než mohla Aielanka otevřít ústa, ozvalo se zaklepání na dveře a hned nato vstoupila Moirain. Aes Sedai je všechny přelétla pohledem, jímž <emphasis>zvážila, </emphasis>změřila a odhadla je i to, co dělaly, aniž by však mrkla okem a naznačila, jaký závěr učinila. „Joiya a Amico jsou mrtvé," oznámila jim.</p>

<p>„Takže to byl důvod k útoku?" zeptala se Nyneiva. „Všechno tohle, jen aby je zabili? Nebo je možná zabili, když je nemohli osvobodit. Bylo mi jasný, že je Joiya tak sebejistá, protože čeká na záchranu. Takže nakonec musela lhát. Nikdy jsem tomu jejímu pokání nevěřila."</p>

<p>„Možná to nebyl hlavní důvod," odtušila Moirain. „Kapitán velice moudře nechal své muže během útoku na jejich místech ve vězení. Nezahlédli jediného trolloka či myrddraala. Ale potom obě našli mrtvé. Obě měly dost nemilosrdně podříznuté hrdlo. Poté, co jim přibili jazyk ke dveřím cely." Klidně mohla mluvit o šití šatů.</p>

<p>Elain se při tom odtažitém popisu těžce zvedl žaludek. „To jsem jim nepřála. Tohle tedy ne. Světlo ozařuj jejich duše."</p>

<p>„Jejich duše už dávno odešly do Stínu," odsekla drsně Egwain. Ale také si tiskla ruce na břicho. „Jak... Jak to udělali? Šedí muži?"</p>

<p>„Pochybuji, že by něco takového zvládli i šedí muži," prohlásila suše Moirain. „Zdá se, že Stín má zdroje, o nichž ani nevíme."</p>

<p>„Ano." Egwain si uhladila šaty i hlas. - „Jestli to nebyl pokus o jejich záchranu, tak to musí znamenat, že nám říkaly pravdu. Obě zabili, protože promluvily."</p>

<p>„Nebo aby jim v tom zabránili," dodala ponuře Nyneiva. „Můžeme jenom doufat, že nevěděli, že nám ty dvě něco řekly. Možná Joiya opravdu litovala, ale já jí stejně nevěřila."</p>

<p>Elain polkla, představila si, jak je v cele, někdo jí tiskne obličej ke dveřím, aby jí mohl vytáhnout jazyk a... Zachvěla se, ale přiměla se říci: „Mohli je zabít prostě jen jako trest za to, že se nechaly chytit." Pro sebe si ale nechala nápad, že jejich smrt je možná měla přimět uvěřit tomu, co Joiya a Amico tvrdily. I tak měly dost pochybností, aby přidávala další. „Tři možnosti, a jen jedna naznačuje, že černé adžah vědí, že vůbec něco řekly. A protože jsou všechny asi stejně pravděpodobné, je možné, že to nevědí."</p>

<p>Egwain a Nyneiva se zatvářily šokovaně. „Aby je <emphasis>potrestali?" </emphasis>vydechla Nyneiva nevěřícně.</p>

<p>Obě byly v mnoha směrech tvrdší než ona - a ona je za to obdivovala - ale ony při svém dospívání nesledovaly dvorské intriky v Caemlynu, v dětství neslýchaly vyprávění o krutých způsobech, jakými Cairhieňané a Tairenové hráli hru rodů.</p>

<p>„Myslím, že černé adžah rozhodně laskavě neshlížejí na jakoukoliv prohru," řekla jim. „Umím si představit, jak to Liandrin nařizuje. Joiya sama by to určitě klidně udělala." Moirain se na ni krátce podívala a bylo zřejmé, že ji znovu hodnotí.</p>

<p>„Liandrin," řekla Egwain naprosto bezvýrazným tónem. „Ano, umím si představit, že by Liandrin nebo Joiya takový rozkaz vydaly."</p>

<p>„Stejně byste neměly moc času je vyslýchat," prohlásila Moirain. „Zítra v poledne už by byly na lodi." V hlase se jí ozval náznak hněvu. Elain si uvědomila, že Moirain musí ve smrti černých sester vidět únik před spravedlností. „Doufám, že se brzy nějak rozhodnete. Pro Tanchiko nebo Bílou věž."</p>

<p>Elain se podívala Nyneivě do očí a lehce kývla.</p>

<p>Nyneiva jí také, o něco jistěji, pokynula, než se obrátila k Aes Sedai. „My s Elain půjdeme do Tanchika, hned jak najdeme loď. Rychlou loď, doufám. Egwain a Aviendha pojedou do Aielské pustiny do Držby Chladné skály." Neudala žádné důvody a Moirain zvedla obočí.</p>

<p>„Může ji tam vzít Jolien," ozvala se Aviendha do náhlého ticha. Pohledu na Egwain se naprosto vyhýbala. - „Nebo Sefela nebo Bain a Chiad. Já... já jsem chtěla jít s Elain a Nyneivou. Jestli je v tomhle Tanchiku válka, budou potřebovat sestru, aby jim hlídala záda."</p>

<p>„Jestli to tak skutečně chceš, Aviendho," řekla docela pomalu Egwain.</p>

<p>Tvářila se překvapeně a ublíženě, ale o nic víc překvapeně než Elain. Ta si myslela, že ty dvě se stávají přítelkyněmi. „Jsem ráda, že nám chceš pomoci, Aviendho, ale to ty bys měla vzít Egwain do Držby Chladné skály."</p>

<p>„Ona nepůjde ani do Tanchika, ani do Držby Chladné skály," prohlásila Moirain, vytáhla z váčku jakýsi dopis a rozložila jeho stránky. „Tohle jsem dostala před hodinou. Mladý Aielan, který mi to donesl, mi řekl, že to dostal před měsícem, než některá z nás vůbec dorazila do Tearu, a přesto je na tom moje jméno a jako adresa Tearský Kámen." Podívala se na poslední stránku. „Aviendho, znáš Amys z klanu Devět údolí Taardad Aielů, Bair z klanu Haido Shaarad Aielů, Melaín z klanu Jhirad Goshien Aielů a Seanu z klanu Černý útes Nakai Aielů? Ty všechny to podepsaly."</p>

<p>„To všechno jsou moudré, Aes Sedai. A všechny umí chodit ve snech." Aviendha teď byla celá nastražená, i když si to zřejmě neuvědomovala. Vypadala připravená k boji či k útěku.</p>

<p>„Chodí ve snech," přemítala Moirain. „Tím se to možná vysvětluje. Už jsem o chození ve snech slyšela." Vrátila se na druhou stránku dopisu. - „Tady něco píšou o tobě. Napsaly to snad ještě dřív, než ses rozhodla přijít do Tearu. ,Mezi Děvami oštěpu v Tearském Kameni je svéhlavá dívka jménem Aviendha z klanu Devět údolí Taardad Aielů. Teď musí přijít k nám. Už nelze déle čekat a vymlouvat se. Budeme na ni čekat na svazích Chaendaeru nad Rhuideanem.' - Je toho tu o tobě víc, ale většinou mi říkají, abych dohlédla na to, že bez odkladu půjdeš. Tyhle vaše moudré vydávají rozkazy jako amyrlin." Rozhořčeně zabručela, až Elain napadlo, jestli se snad moudré nesnaží rozkazovat i Aes Sedai. Nejspíš ne. A i kdyby to zkusily, nebylo příliš pravděpodobné, že by uspěly. Přesto něco na tom dopise Aes Sedai podráždilo.</p>

<p>„Já jsem <emphasis>Far Dareis Mai," </emphasis>prohlásila Aviendha rozzlobeně. „Nebudu utíkat jako malé dítě, když někdo zavolá moje jméno. Když budu chtít, půjdu do Tanchika."</p>

<p>Elain zamyšleně našpulila rty. To bylo u Aielanky něco nového. Ne hněv - už Aviendhu rozzlobenou viděla, i když ne tolik - ale ten podtón. Nedalo se to nazvat jinak než vzdor. Což bylo stejně nepravděpodobné, jako kdyby se vzdorovitě choval Lan, ale bylo to tu.</p>

<p>Egwain to také zaslechla. Poplácala Aviendhu po ruce. „To je v pořádku. Jestli chceš jít do Tanchika, budu moc ráda, že budeš chránit Elain a Nyneivu." Aviendha se na ni podívala opravdu žalostně.</p>

<p>Moirain zavrtěla hlavou, ne moc, zato ale důrazně. „Ukázala jsem to Rhuarkovi." Aviendha rozhořčeně otevřela ústa, ale Aes Sedai zvýšila hlas a klidně pokračovala dál. „Jak mě žádají v dopise. Jen tu část, co se týká tebe, samozřejmě. A on je zřejmě pevně rozhodnut, že musíš udělat, oč tě žádají. Co ti rozkazují. Myslím, že nejmoudřejší bude udělat, co si přejí Rhuark a moudré, Aviendho. Nebo ne?"</p>

<p>Aviendha se rozčileně rozhlížela po pokoji, jako by to byla past. „Já jsem <emphasis>Far Dareis Mai,</emphasis>"<emphasis> </emphasis>reptala a bez dalšího slova vyrazila ke dveřím.</p>

<p>Egwain udělala krok a zvedla ruku, aby ji zastavila, ale když se dveře zabouchly, zase ruku spustila. „Co s ní chtějí?" vyptávala se Moirain. „Ty víš vždycky víc, než nám řekneš. Co si necháváš pro sebe tentokrát?"</p>

<p>„Ať už k tomu mají moudré jakýkoliv důvod," odtušila chladně Moirain, „je to rozhodně jen mezi Aviendhou a jimi. Kdyby chtěla, abyste to věděly, byla by vám to řekla."</p>

<p>„Ty prostě nemůžeš přestat manipulovat s lidma," vybuchla hořce Nyneiva. „A teď jsi do něčeho vmanévrovala i Aviendhu, viď?"</p>

<p>„Já ne. To moudré. A Rhuark." Moirain pak dopis zase složila a s náznakem roztrpčení ho vrátila do váčku. „Vždycky mu může říci ne. Náčelník kmene není to stejné jako král, jestli jsem dobře pochopila aielské zvyky."</p>

<p>„Opravdu může?" zeptala se Elain. Rhuark jí připomínal Garetha Brynea. Hlavní kapitán gardy její máti, královny Andoru, si zřídka něco umanul, ale pokud ano, dokonce ani Morgasa ho nedokázala přimět, aby změnil názor, leda by vydala královský rozkaz. Tentokrát od trůnu žádné rozkazy nebudou - když o tom tak Elain uvažovala, tak vlastně Morgasa nikdy Garethu Bryneovi žádný královský rozkaz neudělila, když se jednou rozhodl, že má pravdu - takže předpokládala, že Aviendha se odebere na svahy Chaendaeru nad Rhuideanem. „Aspoň může jít s tebou, Egwain. Amys se s tebou může těžko setkat v Držbě Chladné skály, pokud hodlá čekat na Aviendhu v Rhuideanu. Takže můžete jit za Amys spolu."</p>

<p>„Ale já nechci, aby se mnou chodila," namítla nešťastně Egwain. „Ne, jestli jít nechce."</p>

<p>„Ať už samy chceme cokoliv," ozvala se Nyneiva, „máme práci. Na cestu do Pustiny budeš potřebovat spoustu věcí, Egwain. Lan mi řekne co. A s Elain se musíme připravit na plavbu do Tanchika. Zítra bychom měly najít loď, což ale znamená, že se dneska večer musíme rozhodnout, co si zabalit."</p>

<p>„V přístavu v Maule je loď Atha'ah Miere," sdělila jim Moirain. „Fregata. Rychlejší lodi neexistují. A vy jste chtěly rychlou loď." Nyneiva zdráhavě kývla.</p>

<p>„Moirain," zeptala se Elain, „a co bude teď dělat Rand? Po tom útoku... Začne tu válku, co chceš?"</p>

<p>„Já žádnou válku nechci," odvětila Aes Sedai. „Já chci, aby se dožil Tarmon Gai'donu. On tvrdí, že nám zítra řekne všechno, co má v plánu."</p>

<p>Hladké čelo narušila malá ustaraná vráska. „Zítra budeme vědět víc než dneska." Odešla zcela náhle.</p>

<p><emphasis>Zítra, </emphasis>pomyslela si Elain. <emphasis>Co udělá, až mu to povím? Co řekne? Musí to pochopit. </emphasis>Odhodlaně se připojila ke svým dvěma přítelkyním a začaly probírat přípravy k odchodu.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA TŘINÁCTÁ</strong></p>

<p><strong><emphasis>Klevety</emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p>Obchod v krčmách šel v Maule neustále dál, stejně jako všechny jiné. Nocí dolů hrkotal po hrbolaté cestě vůz s husami a nádobím. Hučení hlasů se mnohde mísilo s výzvami hudebníků se třemi různými bubínky, dvěma dulcimery a píšťalou s vypouklým koncem, jež vydávala kvílivé trylky. Služebné v tmavých šatech po kolena s límečky po bradu a krátkými bílými zástěrkami pobíhaly mezi přecpanými stolky s několika hliněnými pohárky v rukou, které držely vysoko, aby se vůbec protáhly mezi hosty. Bosí přístavní dělníci v kožených vestách se mísili s chlapíky v kabátcích do pasu upnutých a s muži s holou hrudí, jimž baňaté kalhoty přidržovaly barevné šerpy. Tak blízko přístavu bylo v davu i množství hávů z ciziny. Vysoké límce ze severu a široké límce ze západu, stříbrné řetězy a zvonky na vestách, po kolena vysoké boty i boty do půli stehen, muži s náhrdelníky či náušnicemi, v krajkách na kabátcích a košilích. - Jeden muž se širokými rameny a objemným teřichem měl rozdělenou plavou bradu a další si cosi vtíral do knírů, aby se mu ve světle lamp leskly a kroutily v úzkém obličeji pěkně nahoru. Ve třech rozích šenku se koulely a rachotily kostky a na mnoha stolech stříbro za křiku a smíchu rychle měnilo majitele.</p>

<p>Mat seděl sám zády ke zdi tak, aby viděl na všechny dveře, i když většinou se jen díval do nedotčeného poháru tmavého vína. Ke kostkám se ani nepřiblížil a ani jednou se nepodíval služebné na kotníček. Když byl šenk tak nacpaný, občas někoho napadlo, že<strong> </strong>si přisedne, ale pozornější pohled na Matův obličej každého hned zahnal, aby se vmáčkl na jinou lavici.</p>

<p>Mat namočil prst do vína a bezcílně si čmáral po stolní desce. Tihle hlupáci neměli ani ponětí, co se dnes večer přihodilo v Kameni. Zaslechl, jak se pár Tairenů zmínilo o nějakých potížích, jen pár slov, která se ztratila v nervózním smíchu. Nevěděli a ani nechtěli vědět. Mat si skoro přál, aby sám nic nevěděl. Ne, přál si, aby věděl mnohem lépe, co se vlastně stalo. Hlavou mu neustále táhly obrazy, proskakovaly děrami, které měl v paměti, a nedávaly smysl.</p>

<p><emphasis>Bojová vřava kdesi </emphasis>v <emphasis>dálce se, tlumena nástěnnými koberci, odrážela chodbou. Mat chvějící se rukou vytáhl nůž z mrtvoly šedého muže. Šedý muž, a šel po něm. Musel jít po něm. Šedí muži se nepotulovali jenom tak a nezabíjeli náhodně. Mířili na jediný cíl stejně jistě jako šíp. Mat se obrátil k útěku, a to už k němu mířil myrddraal jako černý had s nohama, obličej měl těstovitý a z jeho bezokého pohledu Mata mrazilo až do morku kostí. Na třicet kroků hodil nožem rovnou na místo, kde by mělo být oko. Z této vzdálenosti dokázal trefit díru po suku i menší než oko čtyřikrát z pěti pokusů</emphasis><emphasis>. </emphasis></p>

<p><emphasis>Mizelcův černý meč zavířil, jak téměř nedbale odrazil dýku stranou. Ani na chvíli nezpomalil. „Je čas zemřít, Trubači." Jeho hlas zněl jako suché syčení červené zmije, jako varováni před smrtí.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis>Mat ucouvl. Teď držel nože v obou rukou, i když si nevzpomínal, že by je vytahoval. Ne že by mu nože byly k něčemu proti meči, ale kdyby se snažil utéci, skončil by s tou černou čepelí </emphasis>v <emphasis>zádech stejně jistě, jako že pět šestek poráží čtyři trojky. Přál si mít dobrou hůl. Nebo luk. Rád by viděl, jak tahle obluda odráží střelu z dvouříčského luku. Přál si, aby byl někde jinde. Tady umře.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis>Náhle se z boční chodby vyřítil tu</emphasis><emphasis>cet trolloků a vrhl se na mizel</emphasis><emphasis>ce ve změti sekajících seker a bodající mečů. Mat na to hleděl v ohromeném úžasu. Půlčlověk bojoval jako černě ozbrojený větrný vír. Víc než polovina trolloků zemřela nebo umírala, než mizelec konečně ležel jako svíjející se hromádka na zemi. Jedna ruka se svírala a mlátila sebou jako umírající had tři kroky od těla, stále svírajíc černý meč.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis>Trollok s beraními rohy se otočil na Mata, zvedl čenich do vzduchu a zavětřil. Zavrčel na něj, pak zakňučel a začal si olizovat</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>dlouhou ránu, kterou měl v osníři i chlupatém předloktí pod ním. Ostatní právě skončili s podřezáváním hrdel zraněných a jeden vyštěkl několik drsných, hrdelních slov. Bez dalšího pohledu na Mata se všichni trolloci obrátili a odběhli. Kopyta i boty na kamenně podlaze vytvářely duté zvuky.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Běželi směrem od něj. Mat se otřásl. Trolloci ho zachránili. Do čeho ho ten Rand dostal teď? Všiml si, co namaloval vínem - otevřené dveře - a hned malůvku rozzlobeně smazal. Musí se odsud dostat. Musí. A taky cítil, jak ho cosi pobízí, že je čas vrátit se zpátky do Kamene. Rozzlobeně to nutkání zahnal, ale neustále mu bzučelo v hlavě.</p>

<p>Zaslechl útržek hovoru od vedlejšího stolu, kde měl chlapík s hubeným obličejem a nakroucenými kníry řeč v těžkém lugardském přízvuku. „Tak tenhle váš Drak je určitě velkej chlap, to nepopírám, ale na Logaina rozhodně nemá. No, Logain zatáhl do války celej Ghealdan a půlku Amadicie a Altary k tomu. Přiměl zemi pohltit města, co se mu vzepřely, to teda jo. Domy, lidi a všecko. A ten na severu v Saldeii, Maseem? No, povídá se, že přinutil i slunko se zastavit, než porazil vojáky urozenýho pána Bashereho. To je fakt, říkají lidi."</p>

<p>Mat zavrtěl hlavou. Kámen padl a Rand měl v rukou <emphasis>Callandor, </emphasis>a tenhle pitomec si pořád myslí, že je to další falešný Drak. Znovu načrtl ony dveře. Přejel po nich dlaní, popadl pohár s vínem a pak se zarazil s pohárem v půli cesty k ústům. Skrze hluk zachytil od vedlejšího stolu známé jméno. S pohárem vína v ruce se posunul po lavici blíž ke stolu napravo.</p>

<p>Lidé u toho stolu tvořili onu zvláštní směsici typickou pro krčmy Maule. Dva bosí vojáci v naolejovaných kabátcích na holém těle, jeden s krátkým silným zlatým řetězem na krku. Původně tlouštík s povislou kůží v tmavém cairhienském kabátci s červenými, zlatými a zeleným pruhy na prsou, což mohlo naznačovat, že se jedná o šlechtice, kdyby neměl utržený jeden rukáv. Dost cairhienských uprchlíků spadlo hodně hluboko. Šedovlasá žena v matné tmavomodré s tvrdou tváří, pronikavýma očima a těžkými zlatými prsteny. A mluvčí, chlapík s rozdělenou bradkou a rubínem o velikosti holubího vejce v uchu. Tři stříbrné řetězy zavěšené na mohutné hrudi napínající tmavý, narudlý kabátec, z něj činily kandorského kupeckého mistra. V Kandoru měli totiž kupci cech.</p>

<p>Hovor ustal, a když se Mat zastavil u jejich stolu, všechny oči se otočily k němu. „Slyšel jsem, jak mluvíš o Dvouříčí."</p>

<p>Muž s rozdělenou bradkou ho rychle přejel pohledem. Neučesané vlasy, napjatý výraz i víno v pěsti, lesklé černé boty, zelený kabátec se zlatými spirálami, otevřený na prsou, aby byla vidět sněhobílá lněná košile, avšak obojí - kabátec i košile - silně pomačkané. Zkrátka přesný obraz mladého urozeného pána bavícího se mezi obyčejnými lidmi. „To mluvil, můj pane," řekl tedy vypravěč srdečně. „Říkal jsem, že bych se vsadil, že letos odtamtud nebude žádnej tabák. Ale já mám dvacet košů nejlepšího dvouříčskýho listí, co nad to jemnější není. Později za něj dostanu skvělou cenu. Jestli můj pán chce koš pro vlastní potřebu..." Zatahal se za jednu špičku plavé bradky a položil si prst vedle nosu. „...tak určitě něco můžu -"</p>

<p>„Takže ty by ses vsadil, co?" uťal mu Mat tichým hlasem řeč. „Proč letos nebude tabák z Dvouříčí?"</p>

<p>„No, kvůli těm bělokabátníkům, můj pane. Dětem Světla."</p>

<p>„Co je s bělokabátníky?"</p>

<p>Vrchní kupec se rozhlédl kolem stolu o pomoc. V tom tichém hlase zněl nebezpečný podtón. Námořníci vypadali, že kdyby se odvážili, okamžitě by odešli. Cairhieňan se na Mata zlostně mračil, seděl příliš vzpřímený a kymáceje se uhlazoval si odřený kabátec. Prázdný pohár před ním očividně nebyl první. Šedovlasá žena zvedla svůj pohár k ústům a nad jeho okrajem si Mata pronikavě prohlížela a zvažovala.</p>

<p>Kupci se podařilo i v sedě uklonit a nasadit podlézavý tón. „Povídá se, můj pane, že bělokabátníci odešli do Dvouříčí. Říká se, že jdou po Draku Znovuzrozeným. To je samozřejmě nesmysl, protože pán Drak je tady v Tearu." Díval se na Mata, aby zjistil, jak na jeho slova zareaguje. Matův výraz se nezměnil.</p>

<p>„Takový řeči se můžou hodně zvrhnout, můj pane. Možná jsou to jenom prázdný řeči. Protože se taky povídá, že bělokabátníci jdou ještě po nějakým temným druhovi se žlutýma očima. Copak už jsi někdy slyšel o člověku se žlutýma očima, můj pane? Já taky ne. Prázdný řeči."</p>

<p>Mat položil pohár na stůl a naklonil se k tomu muži blíž. „Koho ještě honí? Podle těch klepů. Draka Znovuzrozeného. Muže se žlutýma očima. Koho ještě?"</p>

<p>Kupci se po obličeji řinuly čůrky potu. „Nikoho, můj pane. O nikom dalším jsem neslyšel. Jen řeči, můj pane. Jen mlácení prázdný slámy, nic víc. Jen obláček kouře, co hned zmizí. Směl bych mít tu čest a věnovat mému pánovi koš dvouříčskýho tabáku? Jako projev uznání... výraz cti, abych..."</p>

<p>Mat hodil na stůl andorskou korunu. „Kup si za ni na mě pití."</p>

<p>Jak se odvracel, zaslechl od stolu mumlání. „Myslel jsem, že mi podřízne krk. Znáte tyhle panáčky, když jsou nalití vínem." To řekl kupec s rozdvojenou bradkou. „Divný mladý muž," řekla ta žena. „Nebezpečný. Na takový ty svoje triky nezkoušej, Paetrame."</p>

<p>„Já si vůbec nemyslím, že je urozený," prohlásil jiný muž nedůtklivě. Mat předpokládal, že to byl onen Cairhieňan. Zkřivil rty. Urozený? On by nechtěl být urozený, ani kdyby mu to nabídli. <emphasis>Bělokabátníci ve Dvouříčí. Světlo! Světlo nám pomáhej!</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Prodral se ke dveřím a z hromady u zdi vytáhl dřeváky. Neměl tušení, jsou-li to ty, které měl předtím - všechny vypadaly stejně - a navíc mu to bylo jedno. Padly mu na boty.</p>

<p>Venku začalo pršet, k zemi se snášel lehký déšť, díky němuž byla tma ještě hustší. Mat si vyhrnul límec a neohrabaným klusem čvachtal rozblácenými ulicemi Maule kolem rozzářených taveren a dobře osvětlených hostinců a tmavých oken domů. Když u hradby označující vnitřní město bláto ustoupilo dlážděným ulicím, Mat skopl dřeváky, nechal je ležet a hnal se dál. Obránci hlídající nejbližší bránu do Kamene ho nechali beze slova projít. Věděli, kdo to je. Mat doběhl až do Perrinova pokoje a rozrazil dveře. Skoro si nevšiml třísek, které z nich v jednom místě trčely. Perrinovy sedlové brašny ležely na posteli a Perrin do nich cpal košile a ponožky. Zapálenou měl jen jednu svíčku, ale šero mu zřejmě nevadilo.</p>

<p>„Takže jsi to už slyšel," řekl Mat.</p>

<p>Perrin pokračoval v práci. „O domově? Ano. Šel jsem hledat něco zajímavýho kvůli Faile. Po dnešní noci jsem ji chtěl víc než dřív dostat..." Zavrčel, zvuk mu vznikal hluboko v hrdle, až se z toho Matovi zježily vlasy. Znělo to, jako když vrčí rozzlobený vlk. „To je jedno. Slyšel jsem to. Možná to bude stačit."</p>

<p><emphasis>Stačit na co? </emphasis>uvažoval Mat. „Ty tomu věříš?"</p>

<p>Perrin na okamžik vzhlédl. V jeho očích se sbíralo světlo svíčky, až zářily žlutě jako leštěné zlato. „Já o tom moc nepochybuju. Je to až moc blízko pravdě."</p>

<p>Mat nespokojeně přešlápl. „Ví to Rand?" Perrin jen kývl a vrátil se k balení. „No, a co na to říká?"</p>

<p>Perrin se znovu zastavil a zahleděl se na složený plášť ve svých rukou. „Začal si pro sebe povídat: ,Říkal, že to udělá. Říkal, že ano. Měl jsem mu věřit.' A tak pořád dokola. Nedávalo to smysl. Pak mě popadl za límec a řekl, že musí udělat, ,co nečekají'. Chtěl, abych to pochopil, ale já si nejsem jistej, že to chápe sám. Zřejmě mu bylo jedno, jestli odejdu, nebo zůstanu. - Ne, to beru zpátky. Myslím, že se mu ulevilo, že odcházím."</p>

<p>„Zkrátka on neudělá vůbec nic," pravil Mat. „Světlo, s <emphasis>Callandorem </emphasis>by mohl spálit tisíc bělokabátníků! Viděl jsi, co udělal těm zatracenejm trollokům. Ty ale půjdeš, že jo? Zpátky do Dvouříčí? Sám?"</p>

<p>„Leda bys šel se mnou." Perrin nacpal plášť do sedlových brašen. „Půjdeš?"</p>

<p>Mat místo odpovědi začal přecházet sem a tam, chvíli měl tvář osvětlenou, chvíli ve stínu, podle toho, jak se otočil. V Emondově Roli byli jeho máma a táta, a také sestry. Bělokabátníci neměli důvod jim ubližovat. Měl takový pocit, že jestli se vrátí, už nikdy neodejde, že ho jeho matka ožení dřív, než se stačí posadit. Ale jestli nepůjde a jestli jim bělokabátníci ublíží... Jak slyšel, bělokabátníkům k tomu stačily klevety. Ale proč by se zrovna o nich měly nějaké klevety šířit? Dokonce i Coplinové, a jací to jsou lháři a potížisti do jednoho, měli jeho tátu rádi. Abella Cauthona měl rád každý.</p>

<p>„Nemusíš chodit," poznamenal tiše Perrin. „Co jsem slyšel, tak o tobě se nikdo nezmiňoval. Jen o Randovi a o mně."</p>

<p>„Ať shořím, já p -" Nedokázal to vyslovit. Myslet na odchod byla jedna věc, ale říci, že půjde? Hrdlo se mu stáhlo a slova přiškrtilo. „Pro tebe je to snadný, Perrine? Myslím odejít? Ty nic... necítíš? Nic se tě nesnaží zadržet? Neříká ti důvody, proč bys neměl chodit?"</p>

<p>„Stovky, Mate, ale já vím, že to souvisí s Randem a <emphasis>ta'veren. </emphasis>Ty si to nepřiznáš, viď? Stovky důvodů zůstat, ale jeden je všecky převažuje. Bělokabátníci jsou ve Dvouříčí, a jak se mě budou snažit najít, budou ubližovat lidem. Když půjdu, můžu to zastavit."</p>

<p>„Proč by tě vlastně měli bělokabátníci chtít natolik, aby někomu ubližovali? Světlo, jestli hledají někoho se žlutýma očima, nikdo v Emondově Roli nebude vědět, o kom to vlastně mluví! A jak bys mohl něco zastavit? Další dvě ruce ničemu nepomůžou. Áááá! Bělokabátníci si ukousli víc, než dokážou spolknout, jestli si myslí, že můžou postrkovat lidma z Dvouříčí."</p>

<p>„Znají moje jméno," řekl Perrin tiše. Zalétl pohledem k místu, kde na stěně visela sekera na opasku obtočeném kolem toporu a háčku na zdi. Nebo možná zíral na své kladivo, které bylo opřené o zeď pod sekerou. Mat si nebyl jist. „Můžou najít moji rodinu. A důvody k tomu mají svý vlastní, Mate. Stejně jako mám já svoje. Kdo ví, čí jsou lepší?"</p>

<p>„Ať shořím, Perrine. Ať shořím! Chci j - j - Vidíš? Ani to nedokážu vyslovit. Jako by moje hlava věděla, že to udělám, jestli to řeknu. Nemůžu si to ani vzít do hlavy!"</p>

<p>„Jiný cesty. Už dřív nás poslali po jiných cestách."</p>

<p>„Jiný cesty ať jdou do háje," zavrčel Mat. „Já už mám Randa i Aes Sedai až po krk, jak mě pořád postrkují po těch svých zatracených cestách. Já chci pro změnu jít tam, kam si usmyslím já, a dělat, co chci sám!" Obrátil se ke dveřím, ale Perrinův hlas ho zastavil.</p>

<p>„Doufám, že tvoje cesta bude šťastná, Mate. Světlo ti pošli hezký holky a hlupáky, co budou chtít hrát."</p>

<p>„Ó, ať shořím, Perrine. Světlo ti taky pošli, co chceš."</p>

<p>„Čekám, že pošle." Ale při té vyhlídce nemluvil příliš šťastně.</p>

<p>„Vyřídíš tátovi, že jsem v pořádku? A mámě? Vždycky si dělala starosti. A dohlídni na sestřičky. Vždycky mě špehovaly a pak mámě všechno vybrebtaly, ale nechtěl bych, aby se jim něco stalo."</p>

<p>„Slibuju, Mate."</p>

<p>Mat za sebou zavřel dveře a vydal se bezcílně chodbami. Jeho sestry, Eldrin a Bodewhin, byly vždycky připravené křičet: „Mami, Mat má zase průšvih, Mat dělá, co by neměl, mami." Zvláště Bode. Teď jim bude šestnáct a sedmnáct. Možná se chtějí brzy vdát, už si nejspíš vybraly nějaké hloupé sedláky, i když to ti chudáci ještě nevědí. To je opravdu pryč už tak dlouho? Občas mu to tak nepřipadalo. Občas měl pocit, jako by z Emondovy Role odešel před týdnem, přede dvěma. Jindy jako by uplynula celá léta, na něž si jen matně pamatoval. Vzpomínal si, jak se Eldrin a Bode ušklibovaly, když dostával výprask, ale jejich rysy už neviděl jasně. Obličeje vlastních sester. Ty zatracené díry v paměti, jako díry v životě.</p>

<p>Uviděl proti sobě jít Berelain a proti své vůli se na ni zazubil. Přes všechno to své nafoukané chování to byla žena s velice hezkou postavou. Přiléhavé bílé hedvábí jejího šatu navíc bylo tenké i na kapesník, nemluvě o výstřihu, jenž byl tak hluboký, že odhaloval značnou část dokonalého bledého poprsí.</p>

<p>Rozmáchle jí předvedl svou nejlepší úklonu, elegantní a formální. „Dobrý večer, má paní." Ona kolem něj hodlala projít bez ohlédnutí a Mat se rozzlobeně napřímil. „Jsi hluchá, stejně jako slepá, ženská jedna? Já nejsem koberec, abys po mně mohla šlapat, a jasně jsem se slyšel mluvit. Kdybych tě štípl do zadečku, mohla bys mi dát políček, ale dokud to neudělám, očekávám na slušný pozdrav slušnou odpověď!"</p>

<p>První z Mayene se na místě zastavila a prohlédla si ho od hlavy k patě, jako to uměly jenom ženy. Tím pohledem jako by ho svlékla z košile a odhadla jeho váhu, nemluvě o tom, kdy se posledně koupal. Pak se odvrátila a cosi si pro sebe mumlala. Mat zachytil jen: „příliš jako já".</p>

<p>Užasle se za ní díval. Neodpověděla mu ani slovíčkem! Ten obličej, ta chůze, a nos měla tak vysoko, až byl div, že se vůbec dotýká nohama země. Tohle dostane, když mluví s takovými, jako je Berelain a Elain. Urozené dámy, které si myslí, že jste prach pod jejich nohama, pokud nemáte zámek a rodokmen sahající přinejmenším k Artuši Jestřábí křídlo. No, on zná jednu kyprou kuchtičku - kyprou právě tak akorát - která si nemyslí, že je jen prach. Dara mu vždycky tak ožižlávala uši, že...</p>

<p>Zarazil se. Uvažoval zrovna, je-li Dara vzhůru na trochu muchlování. Dokonce uvažoval o koketování s Berelain. Berelain! A to poslední, co řekl Perrinovi. <emphasis>Dej pozor na sestřičky. </emphasis>Jako by se už rozhodl, jako by už věděl, co udělá. Jenže on se ještě nerozhodl. Aspoň ne tak snadno, aby do toho spadl jen tak. Třeba nějaký způsob existuje.</p>

<p>Zalovil v kapse, vylovil zlatku, vyhodil ji do vzduchu, sebral ji a připlácl na hřbet ruky. Poprvé si všiml, že je to tarvalonská marka, a hleděl na plamen Tar Valonu, stylizovaný do tvaru slzy. „Světlo spal všechny Aes Sedai!" pronesl nahlas. „A spal Randa al'Thora, že mě do toho dostal!"</p>

<p>Sluha ve zlatočerné livreji se zastavil uprostřed kroku a ustrašeně na něj hleděl. Muž nesl stříbrný podnos vysoko naložený svinutými obvazy a nádobkami s mastmi. Jakmile si uvědomil, že ho Mat spatřil, muž nadskočil.</p>

<p>Mat mu hodil zlatou marku na podnos. „Od největšího hlupáka na světě. A ať ji utratíš dobře, za ženský a víno."</p>

<p>„D - děkuju, můj pane," zakoktal sluha ohromeně.</p>

<p>Mat ho tam nechal stát. <emphasis>Největšího hlupáka na světě. Ještě že jsem spravedlivý!</emphasis></p><empty-line /><p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><strong>KAPITOLA ČTRNÁCTÁ</strong></p>

<p><strong><emphasis>Zvyky Mayene</emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p>Když se za Matem zavřely dveře, Perrin zavrtěl hlavou. Mat by se spíš sám praštil kladivem do hlavy, než by se vrátil do Dvouříčí. Pokud by nemusel. Perrin si také přál, aby existoval nějaký způsob, jak by se mohl návratu domů vyhnout. Ale žádný nebyl. Tento fakt byl tvrdý jako železo a mnohem méně smířlivý. Rozdíl mezi Matem a jím byl ten, že on to byl ochoten přijmout, i když nechtěl.</p>

<p>Když si svlékal košili, zachrčel, i když byl velice opatrný. Celé levé rameno měl jednu velkou modřinu, která již bledla do hnědých a žlutých tónů. Jeden trollok mu proklouzl pod sekerou a jedině rychlá práce Faile s nožem zabránila, že nebyl zraněn ještě mnohem hůř. S bolavým ramenem se nemohl pořádně umýt, ale v Tearu si aspoň nemusel dělat starosti kvůli studené vodě.</p>

<p>Už byl zabalený a připravený na cestu, jen šaty, které si chtěl ráno obléci, nebyly v sedlových brašnách. Jakmile vyjde slunce, půjde najít Loiala. V noci nemělo smysl ogiera rušit. Už byl nejspíš v posteli, kam se Perrin hodlal zakrátko odebrat též. Faile byla jediný problém, na jehož řešení zatím nepřišel. I kdyby zůstala v Tearu, bylo by to pro ni lepší, než kdyby šla s ním.</p>

<p>Otevřely se dveře, což Perrina překvapilo. Jen se pootevřely, hned se k němu donesla vůně, která mu připomněla popínavé květiny za horké letní noci. Mučivá vůně, ne těžká, aspoň ne pro jiného, ale nic takového, co by si vzala Faile. Přesto byl ještě překvapenější, když do pokoje vplula Berelain.</p>

<p>Držíc se okraje dveří zamrkala, takže si Perrin uvědomil, jak málo tu pro ni musí být světla. „Ty někam jdeš?" zeptala se váhavě. Vzhledem k tomu, že za ní na chodbě svítila lampa, měl Perrin co dělat, aby na ni nezíral.</p>

<p>„Ano, má paní." Uklonil se, ne moc uhlazeně, ale nejlépe, jak zvládl. Faile se mohla klidně pošklebovat, co hrdlo ráčilo, ale on neviděl důvod, proč by neměl být zdvořilý. „Ráno."</p>

<p>„Já také." Zavřela dveře a zkřížila ruce na prsou. Perrin odvrátil zrak a sledoval ji jen koutkem oka, aby si nemyslela, že na ni valí oči. Berelain však pokračovala, aniž si jeho reakce všimla. V tmavých očích se jí odrážel plamínek jediné svíce. „Po dnešní noci... Zítra odjedu kočárem do Godanu a odtamtud lodí do Mayene. Už jsem měla odjet dávno, ale myslela jsem, že musí existovat nějaký způsob, jak věci urovnat. Žádný samozřejmě nebyl. Měla jsem to pochopit dříve. Dnešní noc mne přesvědčila. Ten způsob, jakým... Všechny ty blesky létající chodbami. Zítra odjíždím."</p>

<p>„Má paní," namítl Perrin zmateně, „proč to říkáš mně?"</p>

<p>Způsob, jakým pohodila hlavou, mu připomněl klisnu, kterou občas podkovával doma v Emondově Roli. Ta klisna se vás vždycky snažila kousnout. „Abys to mohl sdělit pánu Drakovi, samozřejmě."</p>

<p>To mu nedávalo žádný smysl. „Můžeš mu to přece říct sama," podotkl nemálo podrážděně. „Já před odchodem nebudu mít čas nosit nějaký zprávy."</p>

<p>„Já... si nemyslím, že by mě chtěl vidět."</p>

<p>Každý muž by ji chtěl vidět, byla velice krásná. - A věděla to. Perrin měl dojem, že původně chtěla říci něco jiného. Mohla by být vyděšená tím, co se stalo oné noci v Randově komnatě? Nebo tím útokem a způsobem, jakým ho Rand zakončil? Možná, ale toto nebyla žena, kterou je snadné vyděsit, ne podle chladného způsobu, jakým si Perrina prohlížela. „Tak tu zprávu dej sluhovi. Pochybuju, že Randa ještě uvidím. Ne před odchodem. Každý sluha mu donese lísteček."</p>

<p>„Od tebe by to bylo lepší, od přítele pán -"</p>

<p>„Dej to sluhovi. Nebo někomu z Aielů."</p>

<p>„Ty neuděláš, oč tě žádám?" vyjekla nevěřícně.</p>

<p>„Ne. Copak tys vůbec neposlouchala?"</p>

<p>Berelain znovu pohodila hlavou, ale tentokrát to bylo jiné, i když by Perrin nedokázal určit v čem. První z Mayene si ho zamyšleně prohlížela a mumlala si: „Takové nápadné oči."</p>

<p>„Cože?" Náhle si uvědomil, že tu stojí polonahý. To, jak si ho pozorně prohlížela, mu náhle připomnělo prohlídku koně před koupí. Vzápětí mu sáhne na kotníky a prohlédne zuby. Perrin sebral košili, kterou měl přichystanou na ráno, a přetáhl si ji přes hlavu. „Dej svou zprávu sluhovi. Já si teď chci jít lehnout. Musím vstávat brzy. Před rozbřeskem."</p>

<p>„A kam zítra jdeš?"</p>

<p>„Domů. Do Dvouříčí. Je pozdě. Jestli také zítra odjíždíš, tak se určitě chceš taky trochu prospat. Já jsem teda hrozně utahaný." Zívl, jak nejvíc dokázal otevřít ústa.</p>

<p>Berelain se však stále nepohnula. „Ty jsi kovář? V Mayene bych kováře potřebovala. Aby mi dělal ozdobné kování. Jen nakrátko, než se vrátíš do toho Dvouříčí? Mayene by ti připadalo zábavné."</p>

<p>„Já jdu domů," prohlásil pevně, „a ty zpátky do svých pokojů."</p>

<p>Berelain pokrčila rameny, což ho přimělo spěšně odvrátit zrak. „Možná jindy. Já nakonec vždycky dostanu, co chci. A já myslím, že chci..." Odmlčela se a prohlédla si ho od hlavy k patě. „...ozdobné kování. Na okna do své ložnice." Nevinně se usmála, takže se Perrinovi v hlavě rozbušily poplašné gongy.</p>

<p>Znovu se otevřely dveře a dovnitř vstoupila Faile. „Perrine, šla jsem tě hledat do města a zaslechla jsem -" Ztuhla a upřela tvrdý pohled na Berelain.</p>

<p>První si jí nevšímala. Přistoupila blíž k Perrinovi a přejela mu rukou po paži a po rameni. Na okamžik měl dojem, že mu chce stáhnout hlavu a políbit ho - rozhodně zvedla hlavu, jako by polibek očekávala - ale jen mu v rychlém pohlazení sjela rukou po straně krku a ustoupila. Bylo po všem dřív, než se stačil pohnout a zastavit ji. „Pamatuj," řekla Berelain tiše, jako by byli sami, „já vždycky dostanu, co chci." A proplula kolem Faile ven z pokoje.</p>

<p>Perrin čekal, že Faile vybuchne, ale ona se jen podívala na nadité sedlové brašny na posteli a řekla: „Vidím, že už jsi to taky slyšel. <emphasis>Jsou </emphasis>to jenom řeči, Perrine."</p>

<p>„Žlutý oči jsou něco víc." Už by měla vybuchnout jako svazek suchého roští hozený na oheň. Proč je tak chladná? „No dobře. Takže další problém je Moirain. Bude tě chtít zastavit?"</p>

<p>„Ne, jestli se to nedozví. A pokud ano, stejně půjdu. Mám rodinu a přátele, Faile. Nenechám je bělokabátníkům napospas. Ale doufám, že se to nedozví, dokud nebudu daleko za městem." Dokonce i v očích měla klidný výraz, její oči vypadaly jako temné lesní tůně. Perrinovi se z toho ježily vlasy.</p>

<p>„Ale muselo trvat celé týdny, než se ty řeči dostaly do Tearu, a další týdny ti zabere cesta do Dvouříčí. To už můžou být bělokabátníci pryč. No, já stejně čekala, kdy už odsud konečně odejdeš. Neměla bych si stěžovat. Jen jsem chtěla, abys věděl, co můžeš čekat."</p>

<p>„Cestami mi to nebude trvat tak dlouho," sdělil jí. „Dva dny, možná tři." Dva dny. Předpokládal, že rychleji se to prostě zvládnout nedá.</p>

<p>„Jsi stejně šílený jako Rand al'Thor," vydechla nevěřícně. Usadila se do nohou postele, zkřížila nohy a oslovila ho hlasem vhodným k poučování dětí. „Vstoupíš na Cesty a vyjdeš beznadějně šílený. Jestli vůbec vyjdeš, protože je mnohem pravděpodobnější, že se odtamtud už nedostaneš. Cesty jsou pošpiněné, Perrine. Je na nich tma už - kolik? - tři sta let? Čtyři sta? Zeptej se Loiala. On ti to řekne. To ogierové přece Cesty vybudovali, nebo je vrostli, nebo jak to vlastně udělali. Dokonce ani oni už Cesty nepoužívají. No, a i kdyby se ti podařilo jimi projít v pořádku a živý, jen Světlo ví, kde bys vyšel ven."</p>

<p>„Já už po Cestách šel, Faile." A že to byl děsivý výlet. „Loial mi může ukázat směr. On dokáže přečíst směrovky, tak jsme se tam dostali poprvé. A on to pro mě udělá znovu, protože ví, jak je to pro mě důležitý." Loial se chtěl dostat z Tearu také. Zřejmě se bál, že se jeho matka dozví, kde je. Perrin si byl jist, že mu ogier pomůže.</p>

<p>„No," prohlásila Faile a rázně si zamnula ruce. „No, já chtěla dobrodružství, a tohle rozhodně je dobrodružství. Opustit Tearský Kámen a Draka Znovuzrozeného, putovat po Cestách a bojovat s bělokabátníkama. Ráda bych věděla, jestli se mi podaří přesvědčit Toma Merrilina, aby šel s sebou. Když už nemůžeme mít barda, bude stačit kejklíř. Mohl by sestavit nějaký skvělý příběh a my dva bychom byli jeho hlavními hrdiny. Žádný Drak Znovuzrozený nebo Aes Sedai, aby nám celý příběh zabili. Kdy odjíždíme? Ráno?"</p>

<p>Perrin se zhluboka nadechl, aby se mu netřásl hlas. „Já půjdu sám, Faile. Jen Loial a já."</p>

<p>„Budeme potřebovat nákladního koně," řekla, jako by nebyl otevřel ústa. „Myslím, že radši dva. Na Cestách je tma. Budeme potřebovat lucerny a spoustu oleje. Ti tvoji Dvouříčani. To jsou sedláci? Budou s bělokabátníky bojovat?"</p>

<p>„Faile, říkal jsem -"</p>

<p>„Slyšela jsem, cos říkal," vyštěkla. Díky stínům v místnosti vypadala s těma šikmýma očima a vysedlými lícními kostmi nebezpečně. „Slyšela jsem to a nedává to smysl. Co když ti sedláci nebudou bojovat? Nebo nevědí jak? Kdo je to naučí? Ty? Sám?"</p>

<p>„Udělám, co je třeba," odtušil Perrin trpělivě. „Bez tebe."</p>

<p>Vyskočila tak rychle, až měl dojem, že mu skočí po krku. „Copak si myslíš, že s tebou půjde Berelain? Že ti bude hlídat záda? Nebo bys třeba radši, aby ti seděla na klíně a kvílela? Natáhni si tu košili, ty zarostlý osle! Copak tady musí být taková tma? Berelain má ráda šero, co? Ta ti teda bude v boji proti bělokabátníkům hodně platná!"</p>

<p>Perrin otevřel ústa, aby něco namítl, ale nakonec řekl: „Vypadá krásně do ruky, ta Berelain. Který muž by ji nechtěl mít na klíně?" Zatvářila se tak ublíženě, až měl pocit, jako by mu někdo stáhl hruď železnou obručí, ale přinutil se pokračovat. - „Až to doma skončím, možná bych se mohl vydat do Mayene. Požádala mě, abych přišel, a já myslím, že to není špatný nápad."</p>

<p>Faile neřekla ani slovo. Zírala na něj s tváří jako vytesanou z kamene, potom se otočila, vyběhla z místnosti a práskla za sebou dveřmi.</p>

<p>Perrin se proti své vůli vydal za ní, ale pak se zarazil s rukama na rámu dveří, který stiskl tak, až ho zabolely prsty. Hleděl na díru, kterou do dveří udělala jeho sekera, a uvědomil si, že říká, co nemohl říci jí: „Zabil jsem bělokabátníky. Oni by mě byli zabili, kdybych to byl neudělal, ale oni tomu pořád říkají vražda. Jdu domů zemřít, Faile. To je jediný způsob, jak jim můžu zabránit, aby neubližovali mým blízkým. Nechám je, aby mě pověsili. Nemůžu dovolit, aby ses na to musela dívat. Nemůžu. Ty by ses je mohla pokusit zastavit a oni by pak..."</p>

<p>Hlava mu klesla na dveře. Teď jí aspoň nebude líto, když odejde. To bylo důležité. Půjde si hledat dobrodružství jinam, bezpečná před bělokabátníky a <emphasis>ta'veren </emphasis>a bublinami zla. To bylo jediné, na čem záleželo. Musel se držet, aby nezačal žalostně výt.</p>

<p>* * *</p>

<p>Faile chodbami skoro běžela nevšímajíc si, kolem koho prochází ani kdo jí uhýbá z cesty. Perrin. Berelain. Perrin. Berelain. <emphasis>Tak on chce tu lišku s mléčně bílou tváří, která tu pobíhá polonahá, co? On ani neví, co vlastně chce. Huňatý nemotora! Tvrdohlavý ňouma! Kovář! A ta plíživá svině Berelain. Ta nakrucující se koza!</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Neuvědomila si, kam vlastně jde, dokud před sebou nespatřila Berelain, jak se vznáší chodbou v těch šatech, které neponechávaly žádný prostor pro představivost, a při chůzi se pohupuje v bocích, jako by to bylo schválně vypočítáno, aby při tom pohledu mužům lezly oči z důlků. Než si Faile uvědomila, co to vlastně provádí, vrhla se před Berelain a na křižovatce chodeb se jí postavila čelem.</p>

<p>„Perrin Aybara patří mně," vyštěkla. „Tak od něj drž ruce pryč a přestaň se na něj usmívat!" Když si uvědomila, co to řekla, zrudla až ke kořínkům vlasů. Slíbila si, že právě tohle nikdy neudělá, že nikdy nebude bojovat o muže jako holka ze statku, válející se o dožínkách v blátě.</p>

<p>Berelain chladně zvedla obočí. „Patří tobě? Zvláštní, já na něm neviděla žádný obojek. Vy služebné - nebo jsi snad dcerou sedláka? - máte velmi podivné nápady."</p>

<p>„Služebná? Služebná! Já jsem -" Faile se kousla do jazyka, aby zarazila příval rozzuřených slov. První z Mayene, no teda. V Saldeii byla některá venkovská panství větší než Mayene. Na dvoře v Saldeii by taková Berelain nevydržela ani týden. Copak umí při sokolničení recitovat básně? Dokáže projezdit na honu celý den, a pak celou noc hrát na citeru a probírat při tom, jak čelit nájezdům trolloků? Tak ona si myslí, že zná muže, co? Zná snad jazyk vějířů? Dokáže muži říci, aby přišel, odešel či zůstal, a stovky dalších věcí, a to vše pouhým pootočením zápěstí a úpravou krajky na vějíři? <emphasis>Světlo na mě sviť, nač to teď myslím? Přísahala jsem, že už nikdy nevezmu vějíř do ruky! </emphasis>Ale existovaly další saldejské zvyky. Překvapilo ji, když ve své vlastní ruce uviděla nůž. Učili ji, aby nikdy netasila, pokud zbraň nehodlá použít. „V Saldeii holky ze statku znají způsob, jak si to vyřídit se ženskou, která líčí na muže jiných. Jestli mi tu neodpřísáhneš, že na Perrina Aybaru zapomeneš, tak ti oholím hlavu, že ji budeš mít jako vajíčko. Možná pak za tebou budou běhat kluci, co se starají o kuřata."</p>

<p>Nebyla si příliš jistá, jak ji Berelain chytila za zápěstí, ale náhle letěla vzduchem. Podlaha ji udeřila do zad, takže si Faile vyrazila dech.</p>

<p>Berelain tam stála, usmívala se a poklepávala si nožem Faile o dlaň. „Zvyk Mayene. Tairenové rádi používají nájemné vrahy a stráže nemohou být vždy po ruce. Nesnáším, když na mne někdo zaútočí, sedlačko, takže tohle udělám já. Vezmu ti toho kováře a nechám si ho jako mazlíčka, dokud mě bude bavit. Čestné ogierské, sedlačko. Je opravdu úchvatný - ta ramena a paže, a to nemluvím o těch jeho očích - a i když je trochu méně kultivovaný, zařídím to s ním. Moji dvořané ho naučí, jak se oblékat, a zbaví ho té ohavné brady. Ať půjde kamkoliv, já si ho najdu a vezmu si ho. Ty ho můžeš mít, až s ním skončím. Jestli tě pak ale ještě bude chtít."</p>

<p>Faile se konečně podařilo se nadechnout. Vyškrábala se na nohy a vytáhla druhý nůž. „Dotáhnu tě za ním, až ti uříznu ty šaty, co skoro nosíš, a přinutím tě, abys mu řekla, že nejsi nic než svině!" <emphasis>Světlo mi pomáhej, já se chovám jako sedlačka, a taky tak mluvím! </emphasis>Nejhorší však bylo, že to myslela vážně.</p>

<p>Berelain se ostražitě přikrčila. Očividně hodlala použít své ruce, ne nůž. Ten držela jako vějíř. Faile po špičkách vykročila.</p>

<p>Náhle byl mezi nimi Rhuark, obě je vysoko převyšoval, a sebral jim nože z rukou dřív, než si některá žena uvědomila, že tu je. „Ze všech lidí, o kterých jsem si myslel, že bych je mohl najít, jak porušují mír, bych vás dvě zařadil až na úplný konec seznamu."</p>

<p>Faile na něj zírala s otevřenými ústy. Bez varování se otočila na patě a rozmáchla se, aby Rhuarka udeřila pěstí do volných žeber. I ten nejtvrdší z mužů by takovou ránu silně pocítil.</p>

<p>Rhuark se však pohnul, aniž se na ni zjevně podíval, popadl ji za ruku, natáhl jí paži do strany a zkroutil jí ji. Náhle Faile stála velice vzpřímená a doufala, že jí ruku nezvedne ještě víc, protože by jí vykloubil rameno.</p>

<p>Rhuark, jako by se nic nestalo, oslovil Berelain: „Ty půjdeš do svého pokoje a nevyjdeš, dokud nebude slunce nad obzorem. Dohlédnu na to, abys nedostala snídani. Trocha hladu ti připomene, že na boj existuje příhodný čas i místo."</p>

<p>Berelain se rozhořčeně narovnala. „Já jsem první z Mayene. Nenechám si rozkazovat jako -"</p>

<p>„Ty půjdeš do svého pokoje. Hned," řekl jí Rhuark ledově. Faile zauvažovala, jestli by ho dokázala kopnout. Musela se napnout, protože jakmile na to pomyslela, Rhuark zesílil tlak na její zápěstí, až ji to zvedlo na špičky. „A jestli ne," pokračoval Aiel k Berelain, „zopakujeme si, ty a já, náš první rozhovor. A rovnou tady."</p>

<p>Berelain chvíli bledla, chvíli rudla. „Nuže dobrá," pravila škrobeně. „Když na tom trváš, možná bych mohla -"</p>

<p>„Já tu nenavrhuji rozhovor. Jestli tě uvidím, až napočítám do tří... Jedna."</p>

<p>Berelain zalapala po dechu, zvedla si suknice a rozběhla se pryč. Dokonce se jí podařilo přitom pohupovat v bocích.</p>

<p>Faile za ní užasle hleděla. Ten pohled skoro stál za to nechat si málem vykloubit rameno. Rhuark se za odcházející Berelain díval také a na rtech se mu objevil slabý oceňující úsměv.</p>

<p>„To mě takhle chceš držet celou noc?" dožadovala se Faile. Rhuark ji pustil a zasunul si její nože za pás. „Ty jsou moje!"</p>

<p>„Pokuta," odtušil klidně. „Berelainin trest za rvačku byl, že ses dívala, jak ji posílám do postele jako vzdorovité děcko. Ty zase přijdeš o nože, jichž si tolik ceníš. Vím, že máš další. Jestli se se mnou budeš hádat, možná ti vezmu i ty ostatní. Nedovolím, aby byl mír porušen."</p>

<p>Zlostně se na něj mračila, ale vytušila, že to, co řekl, myslí zcela vážně. Ty nože pro ni vyrobil muž, jenž věděl, co dělá. Byly dokonale vyvážené. „Jaký ,první rozhovor' jste spolu vedli? Proč takhle utekla?"</p>

<p>„To je mezi ní a mnou. A ty se k ní už ani nepřiblížíš, Faile. Já nevěřím, že tohle začala ona. Jejími zbraněmi nejsou nože. Jestli jedna z vás ještě způsobí nějaké potíže, obě vás nechám vynášet nočníky. Někteří Tairenové si mysleli, že mohou vést souboje, i když jsem na tomhle místě vyhlásil mír, ale smrad kár s odpadky je poučil o tom, jakou chybu učinili. Dávej si pozor, ať se nepoučíš stejně."</p>

<p>Faile počkala, než odešel, a začala si hladit rameno. Připomínal jí jejího otce. Ne že by jí otec kdy zkroutil ruku, ale s lidmi, kteří dělali potíže, také neměl trpělivost, ať už měli jak chtěli vysoké postavení, a nikdo ho nikdy nedokázal překvapit. Napadlo ji, jestli by dokázala Berelain do něčeho navézt, jen aby viděla, jak se první z Mayene potí mezi kárami s odpadky. Ale Rhuark řekl obě dvě. Její otec také vždycky myslel vážně, co jednou řekl. Berelain. Něco, co Berelain řekla, jí nedalo pokoj. Čestné ogierské. To bylo ono. Ogier nikdy neporuší přísahu. Říci ,ogier, co porušil přísahu', bylo jako říci ,chrabrý zbabělec' nebo ,moudrý hlupák'.</p>

<p>Nemohla si pomoci, aby se nerozesmála nahlas. „Tak ty mi ho vezmeš, ty hloupá pávice? Až ho znovu uvidíš, pokud vůbec, tak bude zase můj." Chichotajíc se pro sebe vykročila s lehkým srdcem dál, jen si občas zamnula rameno.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA PATNÁCTÁ</strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis>Do rámu dveří</emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p>Mat vysoko držel skleněnou lucernu a nahlížel do úzké chodby hluboko v útrobách Kamene. <emphasis>Ne, pokud na tom nebude záviset můj život. To jsem slíbil. No, ať shořím, jestli nezávisí!</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Než ho zase mohly přepadnout pochyby, spěchal dál, kolem zetlelých a nakřivo visících dveří, jinde zas ve zrezivělých závěsech visely jen třísky. Podlahu tu někdo nedávno umetl, ale ve vzduchu byla stále cítit zatuchlina, plíseň a prach. Něco se ve tmě pohnulo, a Mat tasil nůž dřív, než si uvědomil, že je to jen krysa, která před ním utíká, nepochybně k nějaké únikové díře, kterou zná jen ona sama.</p>

<p>„Ukaž mi cestu ven," zašeptal za krysou, „a já půjdu s tebou." <emphasis>Proč šeptám? Tady dole není nikdo, kdo by mě mohl slyšet. </emphasis>Ale to místo nějak vyžadovalo ticho. Cítil nad hlavou celou váhu Kamene, jak se tlačí dolů.</p>

<p>Poslední dveře, říkala Egwain. Ty také visely nakřivo. Mat je rozkopl a dveře se rozpadly. Místnost byla plná nejasných předmětů, bedýnek a soudků a dalších věcí, které byly vysoko naskládány u stěn i na uprášené podlaze. Všechno tu bylo uprášené. <emphasis>Velká sbírka! Vypadá to jako sklep opuštěného statku, jenom hůř. -</emphasis><emphasis> </emphasis>Překvapilo ho, že tu Egwain a Nyneiva neuklidily, když už tady dole byly. Ženy pořád něco oprašovaly a urovnávaly, dokonce i věci, které to nepotřebovaly. Na podlaze se křižovaly stopy nohou, některé ve vysokých botách, určitě nechaly muže, aby jim těžší věci přesunuli. Nyneiva hrozně ráda hledala způsoby, jak přinutit<strong> </strong>muže pracovat. Nejspíš schválně uhnala několik chlapíků, kteří se spokojeně bavili.</p>

<p>Co Mat hledal, stálo uprostřed té změti. Vysoký dveřní rám z krevele, podivně se tyčící ve stínech vrhaných lampou. Když přistoupil blíž, stále vypadal divně. Byl nějak zkroucený. Nechtěl si ho ani pořádně prohlédnout, rohy se jaksi nestýkaly v tom správném úhlu. Ten vysoký prázdný obdélník vypadal, že se při nejmenším závanu větru skácí, ale když do něj Mat zkusmo strčil, zůstal stát. Mat zatlačil silněji, nebyl si jist, že tu věc opravdu nechce převrátit, a rám se v prachu posunul. Matovi naskočila husí kůže. Jako by byl na vrcholku přivázán drát, který rám přidržoval u stropu. Mat zvedl lampu, aby se přesvědčil. Žádný drát tam nebyl. <emphasis>Aspoň se to nepřevrátí, až budu uvnitř. Světlo, takže já půjdu dovnitř, co?</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Na převráceném vysokém sudu opodál ležely bez ladu a skladu nějaké figurky a cosi malého, zabaleného v rozpadající se látce. Mat tu změť odsunul, aby tam mohl postavit lampu, a prohlížel si rám. <emphasis>Ter'angrial. </emphasis>Jestli Egwain věděla, o čem mluví. Nejspíš věděla. Ve Věži se určitě naučila spoustu podivných věcí, i když to popírala. <emphasis>Ona přece musela popírat, ne? Učí se na Aes Sedai. To ale nepopřela, nebo ano? </emphasis>Když zašilhal, vypadalo to jen jako kamenný dveřní rám, matně vyleštěný a díky prachu ještě matnější. Prostě obyčejný dveřní rám. No, ne tak docela obyčejný. Odshora dolů v obou ramenech byly do kamene hluboko vyryty tři vlnovky. Na statcích už viděl lepší ozdoby. Když projde skrz, nejspíš bude pořád stát v téhle zaprášené místnosti.</p>

<p><emphasis>To se ale nedozvím, dokud to nezkusím, ne? Štěstí! </emphasis>Zhluboka se nadechl - a rozkašlal se, jak se nadechl prachu - a udělal krok.</p>

<p>Jako by prošel stěnou oslnivě bílého světla, nekonečně jasného a nekonečně silného. Na okamžik, který trval věčně, byl oslepen. V uších mu dunělo, všechny zvuky světa se spojily do jednoho. Jen po dobu jednoho neměřitelného kroku.</p>

<p>Dalším krokem klopýtl a užasle se rozhlédl kolem sebe. <emphasis>Ter'angrial </emphasis>tu pořád byl, ale místnost rozhodně nebyla ta, v níž začal. Pokroucený dveřní rám stál uprostřed kulaté místnosti se stropem tak vysokým, že se ztrácel ve stínech, obklopen zvláštními spirálovitě stočenými žlutými sloupy vinoucími se vzhůru do šera, jako ohromné liány obtáčející se kolem kulatých tyčí, které pak někdo odstranil. Zářící koule na točitých stojanech z nějakého bílého kovu, ne však ze stříbra, na to byl kov příliš matný, vydávaly měkké světlo. A nedalo se poznat, co vyvolává tu záři. Nevypadalo to jako plamen. Ty koule prostě svítily. Dlaždice podlahy byly sestaveny do vzoru z bílých a žlutých spirál, odvíjejících se od <emphasis>ter'angrialu. </emphasis>Ve vzduchu se vznášela těžká vůně, pronikavá a suchá a ne právě příjemná. Mat se málem na místě obrátil a vydal se zpět.</p>

<p>„Je to tak dávno."</p>

<p>Mat nadskočil, do ruky mu vlétl nůž, a zadíval se mezi sloupy hledaje zdroj toho zadýchaného hlasu, jenž pronesl ona slova.</p>

<p>„Je to tak dávno, a přesto hledači znovu přicházejí pro odpovědi. Tazatelé opět jednou přicházejí." Vzadu mezi sloupy se pohnul jakýsi stín. Muž, pomyslel si Mat. „Dobrá. Nepřinesl sis lampy ani louče, jak zněla dohoda, stále zní a vždycky bude. Nemáš něco železného? Nějaký nástroj k hudbě?"</p>

<p>Postava vystoupila ze stínu, vysoká, bosá, s pažemi, nohama a tělem zavinutými do vrstev žluté látky. Mat si náhle nebyl jist, je-li to opravdu muž. Nebo vůbec člověk. Na první pohled tvor jako člověk vypadal, i když byl snad příliš půvabný, ale na svou výšku se zdál příliš hubený. Měl úzký, protažený obličej. Na jeho pleti, dokonce i v rovných černých vlasech, se zachytávalo bledé světlo způsobem, jenž Matovi připomněl hadí šupiny. A ty oči, zorničky černé jako uhel a kolmé. Ne, nebyly lidské.</p>

<p>„Železo. Nástroj k hudbě. Nic takového nemáš?"</p>

<p>Mat uvažoval, z čeho si ten tvor asi myslí, že je nůž. Rozhodně mu nedělal starosti. No, čepel byla z dobré oceli, ne železa. „Ne. Ani železo, ani nástroje - Proč -?" Prudce se odmlčel. Tři otázky, říkala Egwain. Nehodlal žádnou vyplýtvat na „železo" nebo „nástroje k hudbě". <emphasis>Co je mu po tom, jestli mám </emphasis>v <emphasis>kapse třeba tucet hudebníků a kováře na zádech? </emphasis>„Přišel jsem si pro pravdivé odpovědi. Jestli nejsi z těch, kdo mi je můžou dát, tak mě doveď za někým, kdo to dokáže."</p>

<p>Muž - Mat nakonec usoudil, že je to přece jenom muž - se pousmál. Nebyly mu při tom vidět zuby. „Podle dohody. Pojď." Pokynul Matovi rukou s dlouhými prsty. „Pojď."</p>

<p>Mat nechal nůž zmizet v rukávu. „Veď mě a já půjdu za tebou." <emphasis>Jen se drž přede mnou a hezky na dohled. Z tohohle místa mi naskakuje husí kůže.</emphasis></p>

<p>Jak se tak plouhal za tím zvláštním mužem, Mat nikde krom podlahy nezahlédl jedinou rovnou čáru. Dokonce i strop byl klenutý a stěny vyboulené. Chodby se neustále zatáčely, dveře tu byly zaoblené a okna dokonalý kruh. Dlaždice tvořily vlnovky nebo spirály, a něco, co bylo v pravidelných rozestupech zasazeno do stropu a vypadalo to jako bronzové kování, bylo samá složitá spirála. Nikde nebyly žádné fresky, nevisely tu nástěnné koberce ani obrazy.</p>

<p>Mat kromě svého mlčenlivého průvodce nezahlédl živou duši. Klidně by byl ochoten uvěřit, že kromě nich dvou je toto místo úplně opuštěné. Odněkud se mu vynořila nejasná vzpomínka, jak kráčí chodbami, do nichž lidská noha nevkročila stovky let, a cítí se úplně stejně jako nyní. A přesto občas zahlédl koutkem oka rychlý pohyb. Ale ať se otočil, jak rychle chtěl, nikdy tam nikoho neuviděl. Předstíral, že si mne předloktí, aby si pro jistotu překontroloval nože v rukávech.</p>

<p>A co viděl za těmi kulatými okny, bylo ještě horší. Vysoké chomáče korun stromů připomínajících díky větvím jen nahoře deštníky, a jiné zase obrovské vějíře krajkového listoví, změť podrostu, hotovou houštinu udušenou popínavkami, všechno v matném, ponurém bouřkovém osvětlení, i když na obloze nebylo vidět jediný mráček. A okna byla všude, vždycky jen na jedné straně zatáčející se chodby, ale občas se strany změnily, a i když by mělo být rozhodně vidět nádvoří nebo komnaty, vždycky tu byl ten les. Mat z okna ani na okamžik nespatřil jinou část tohoto zámku či co to bylo, ani žádnou jinou budovu, kromě...</p>

<p>Jedním kulatým oknem uviděl tři vysoké stříbřité vížky, naklánějící se k sobě, takže jejich špičky ukazovaly do jednoho jediného místa. Z dalšího okna o tři kroky dál už vidět nebyly, ale o chvíli později, poté, co se svým průvodcem prošel dostatečným počtem křivek, že by měl vidět na úplně jinou stranu, ty vížky Mat zahlédl znovu. Snažil se sám sebe přesvědčit, že tyhle tři jsou jiné věže, ale mezi ním a jimi rostl jeden z těch vějiřovitých stromů, jemuž dolů visela ulomená větev, strom, který byl i poprvé přesně na tom samém místě. Když ty tři vížky uviděl potřetí i s tím zvláštním stromem s ulomenou větví, tentokrát o deset kroků dál na druhé straně téže chodby, přestal se z oken dívat vůbec.</p>

<p>Zdálo se, že cesta nikdy neskončí.</p>

<p>„Kdy -? Už -?" Mat zaskřípal zuby. Tři otázky. Bylo těžké zjistit něco bez otázek. „Doufám, že mě vedeš za těma, co mi odpovědi na moje otázky. Ať shoří moje kosti, to teda doufám. Kvůli sobě i kvůli tobě, Světlo ví, že je to pravda."</p>

<p>„Tady," řekl ten podivný chlapík zahalený ve žluti a ukázal hubenou rukou na zakulacené dveře dvakrát větší než všechny, co tu Mat zatím viděl. Upřeně Mata sledoval těma zvláštníma očima. Otevřel ústa a pomalu, dlouze se nadechl. Mat se na něj zamračil a cizinec trhl rameny. „Tady můžeš nalézti své odpovědi. Vstup. Vstup a taž se."</p>

<p>Mat se také zhluboka nadechl, pak se ošklíbl a zamnul si nos. Ta pronikavá, těžká a odporná vůně ho obtěžovala. Váhavě vykročil k vysokým dveřím a ohlédl se na svého průvodce. Ten byl pryč. <emphasis>Světlo! Nevím, proč mě ještě něco na tomhle místě překvapuje. No, ať shořím, jestli se teď obrátím zpátky. </emphasis>Snaže se nemyslet na to, zda sám vůbec dokáže najít <emphasis>ter'angrial, </emphasis>šel dál.</p>

<p>Byla to další kulatá místnost se spirálovým vzorem na podlaze, tentokrát červenobílým, a s klenutým stropem. Nebyly tu žádné sloupy ani nábytek, jen kolem středu spirály stály tři tlusté stočené podstavce. Mat neviděl způsob, jak se dostat na jeden z nich, pokud by člověk nevyšplhal po jeho křivkách, a přesto na vrcholku každého z nich seděl se zkříženýma nohama muž, připomínající jeho průvodce, zahalený v mnoha vrstvách červené látky. Když se podíval lépe, poznal, že to nejsou všechno muži. Dvě z těch protáhlých tváří se zvláštníma očima měly rozhodně ženské rysy. Všichni na něj upírali napjaté pronikavé pohledy a zhluboka dýchali, skoro jako by funěli. Mata napadlo, jestli je snad nějak nevyvádí z míry. <emphasis>To zatraceně není moc pravděpodobné. Ale rozhodně se mi dostávají pod kůži.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„Už je to dávno," pravila žena po pravici.</p>

<p>„Velmi dávno," dodala žena po levici.</p>

<p>Muž kývl. „A přesto opět přicházejí."</p>

<p>Všichni tři měli stejně zadýchaný hlas jako Matův průvodce - vlastně měli hlasy velice podobné, skoro nerozeznatelné - a drsnou výslovnost. Mluvili zároveň a slova docela dobře mohla vycházet z jedněch úst. „Vstup a taž se podle dávné dohody."</p>

<p>Jestli měl Mat dojem, že má husí kůži, tak teď ho přímo mrazilo. Přiměl se přistoupit blíž. Opatrně - opatrně, aby neřekl něco, co by jen vzdáleně připomínalo otázku - hodnotil situaci před sebou. Bělokabátníci byli určitě u nich doma ve vsi a honili jeho přátele, možná i jeho samého. Jeden z jeho přátel jde proti bělokabátníkům, druhý nikoliv. Jeho rodina nejspíš není v nebezpečí, ale když jsou kolem ty zatracené děti zatraceného Světla... Přitahuje ho <emphasis>ta'veren, </emphasis>takže se skoro nemůže pohnout. Neviděl důvod sdělovat nějaká jména nebo se zmiňovat o tom, že Rand je Drak Znovuzrozený. První otázku - vlastně i další dvě - si zformuloval, ještě než sešel k velké sbírce. „Měl bych jít domů a pomoct našim?" zeptal se nakonec.</p>

<p>Troje štěrbiny očí se zvedly od něj - zdálo se, že váhavě - a prohlížely si vzduch nad jeho hlavou. Nakonec promluvila žena nalevo: „Musíš jít do Rhuideanu."</p>

<p>Jakmile promluvila, všichni opět sklopili zrak k němu, na podstavcích se předklonili a začali zase zhluboka dýchat, ale v té chvíli se rozezněl zvon a jeho zvučné zvonění se převalilo místností. Všichni se narovnali, zadívali se na sebe a pak do vzduchu nad Matovou hlavou.</p>

<p>„Je jiný," zašeptala žena nalevo. „To napětí. To napětí."</p>

<p>„Ta chuť," řekl muž. „Už je to tak dávno."</p>

<p>„Přesto je ještě čas," sdělila jim druhá žena. Mluvila klidně -všichni mluvili klidně - ale když se obrátila k Matovi, ozval se v jejím hlase ostrý tón. „Taž se. Taž se."</p>

<p>Mat se na ně rozzuřeně díval. <emphasis>Rhuidean? Světlo! </emphasis>To bylo někde v Pustině, Světlo a Aielové vědí kde. Víc toho nevěděl. V Pustině! Hněv mu z hlavy vyhnal otázky ohledně toho, jak se zbavit Aes Sedai a jak získat zpět ztracené kusy paměti. „Do Rhuideanu!" vyštěkl. „Světlo spal mý kosti na popel, jestli chci jít do Rhuideanu! A ať mi vyteče všechna krev, jestli tam půjdu! Proč bych měl? Vy mi neodpovídáte na otázky. Vždyť vy máte odpovídat, ne mi dávat hádanky!"</p>

<p>„Jestli nepůjdeš do Rhuideanu," pravila žena po pravici, „tak zemřeš."</p>

<p>Zvon znovu zazněl, tentokrát hlasitěji. Mat cítil, jak se mu pod nohama chvěje země. Pohledy, které si ti tři vyměnili, byly rozhodně nervózní. Mat otevřel ústa, ale oni se zajímali jen o sebe navzájem.</p>

<p>„To napětí," řekla jedna žena spěšně. „Je příliš velké."</p>

<p>„A ta jeho chuť," promluvila hned vzápětí druhá žena. „Už je to tak převelice dávno."</p>

<p>Než skončila, ozval se muž: „To napětí je příliš velké. Příliš. Taž se. Taž se!"</p>

<p>„Ať shoří vaše duše, že jste tak zbabělí," zavrčel Mat, „to chci! Proč bych měl umřít, když nepůjdu do Rhuideanu? To spíš umřu, když se tam pokusím dostat. Nedává to sm -"</p>

<p>Muž ho přerušil a chvatně vyhrkl. „V tom případě bys uhnul z vlákna osudu, zanechal svůj osud poletovat na větrech času a byl bys zabit těmi, kdo nechtějí, aby se ten osud naplnil. Teď jdi. Musíš jít! Rychle!"</p>

<p>Po Matově boku se náhle objevil žlutě oděný průvodce a příliš dlouhou rukou ho tahal za rukáv.</p>

<p>Mat ho setřásl. „Ne! Nepůjdu! Odvedli jste mě od toho, nač jsem se chtěl zeptat, a dali jste mi nesmyslný odpovědi. Já to tak nenechám. O jakým osudu to mluvíte? Chci od vás aspoň jednu jasnou odpověď!"</p>

<p>Třetí zazvonění znělo žalostně a celá místnost se rozechvěla.</p>

<p>„Běž!" zařval muž. „Máš svoje odpovědi. Musíš odejít, než bude příliš pozdě."</p>

<p>Náhle bylo kolem Mata na tucet žlutě oděných mužů, jako by se zhmotnili přímo ze vzduchu, a snažili se ho odvléci ke dveřím. Bojoval pěstmi, lokty i koleny. „Jaký osud! Ať shoří vaše srdce, jaký osud?" Teď se rozezněla samotná místnost, stěny i podlaha se rozechvěly, což Mata i jeho útočníky málem srazilo na zem. „Jaký osud?"</p>

<p>Ti tři byli na vrcholku svých podstavců a Mat nepoznal, který z nich zavřískl kterou odpověď.</p>

<p>„Oženit se s dědičkou Devíti měsíců!"</p>

<p>„Zemřít a znovu žít, a žít ještě jednou jako součást toho, co bylo!"</p>

<p>„Vzdát se poloviny světla na světě pro záchranu světa!"</p>

<p>Společně vyli jako pára unikající pod tlakem. „Jdi do Rhuideanu, synu bitev! Jdi do Rhuideanu, šprýmaři! Jdi, hráči! Jdi!"</p>

<p>Žlutě odění útočníci Mata za paže a nohy zvedli do vzduchu a utíkali držíce si ho nad hlavami. „Pusťte mě, vy zbabělí kozí syni!" hulákal Mat a vzpíral se jim. „Ať shoří vaše oči! Stín ať si vezme vaše duše, pusťte mě! Dostanu vaši kůži na sedlo!" Ale ať se<strong> </strong>kroutil a klel, jak chtěl, ty dlouhé prsty ho stále svíraly jako v kleštích.</p>

<p>Ještě dvakrát zazvonil zvon, nebo snad celý palác. Všechno se třáslo jako při zemětřesení. Stěny zvonily ohlušující ozvěnou, kdy každá další byla hlasitější než ta předchozí. Matovi věznitelé klopýtali dál, občas málem upadli, ale při svém zmateném běhu se ani jednou nezastavili. Mat dokonce ani nevěděl, kam ho nesou, až se náhle zastavili a vyhodili ho do vzduchu. Pak spatřil zkroucený dveřní rám <emphasis>ter'angrialu, </emphasis>jak letěl přímo k němu.</p>

<p>Oslepilo ho bílé světlo a hlavou mu duněl rachot, až mu zahnal veškeré myšlenky.</p>

<p>Tvrdě dopadl na zaprášenou podlahu a v matném světle se kutálel, až se zastavil o sud, na němž ve velké sbírce stála jeho lampa. Sud se zakymácel a balíčky a figurky popadaly na zem s křupáním rozbíjené kameniny, slonoviny a porcelánu. Mat vyskočil a vrhl se zpátky ke kamennému rámu. „Světlo vás spal, nemůžete mě vyhodit -!"</p>

<p>Vrhl se dovnitř - a klopýtl o bedničky a sudy na druhé straně. Okamžitě se otočil a znovu skočil dovnitř. Se stejným výsledkem. Tentokrát se zachytil o sud s lampou, která div že neupadla na již rozházené věci na podlaze pod jeho nohama. Včas ji však zachytil a popálil si přitom ruku. Rychle lampu postavil na pevnější podstavec.</p>

<p><emphasis>Ať shořím, jestli bych chtěl tady dole zůstat potmě, </emphasis>pomyslel si a olizoval si prsty. <emphasis>Světlo, podle toho, jaké mám štěstí, by to nejspíš podpálilo celý Kámen a já bych tu uhořel k smrti!</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Zamračil se na <emphasis>ter'angrial. </emphasis>Proč nefunguje? Možná ho ti lidé na druhé straně nějak zavřeli. Prakticky nic z toho, co se stalo, nepochopil. Ten zvon a jejich panika. Málem byste si mysleli, že se bojí, že jim střecha spadne na hlavu. Když o tom ale chvíli přemýšlel, tak jim na hlavu opravdu málem spadla. A Rhuidean a všechno to ostatní. Pustina byla už tak dost špatná, ale že se musí oženit s nějakou ženskou zvanou dcera Devíti měsíců. Oženit se! A nejspíš se šlechtičnou. To by se raději oženil se sviní než se šlechtičnou. A ta věc s umíráním a oživením. <emphasis>Je od nich hezké, že aspoň dodali to poslední! </emphasis>Jestli ho cestou do Rhuideanu zabije nějaký černě zahalený Aielan, zjistí, nakolik to byla pravda. Všechno to byly nesmysly a on nevěřil ani slovu. Jenže... Ty zatracené dveře ho někam <emphasis>vzaly, </emphasis>a oni mu chtěli odpovědět jenom na tři otázky, právě jak Egwain říkala.</p>

<p>„Žádnou zatracenou šlechtičnu si nevezmu!" oznámil <emphasis>ter'angrialu. </emphasis>„Ožením se, až budu moc starej na to užít si nějakou legraci, tak! Rhuidean, zatracený -!"</p>

<p>Z pokřiveného kamenného dveřního rámu se vynořila bota následovaná i zbytkem Randa s ohnivým mečem v rukou. Čepel zmizela, když ze dveří vystoupil celý, a mládenec si vydechl úlevou. Dokonce i v matném světle však Mat viděl, jak je ustaraný. Když zahlédl Mata, Rand nadskočil. „Jen tu tak obcházíš, Mate? Nebo jsi taky prošel skrz?"</p>

<p>Mat si ho chvíli ostražitě prohlížel. Aspoň že ten meč zmizel. Zřejmě neusměrňoval - i když jak to má člověk poznat? - a nevypadal zrovna jako šílenec. Vlastně vypadal skoro tak, jak si ho Mat pamatoval. Musel si připomenout, že už nejsou doma a Rand <emphasis>není </emphasis>takový, jakého si ho pamatuje. „Nó, prošel jsem, to jo. Podle mě je to banda zatracenejch lhářů! Co jsou vůbec zač? Mně připomínali hady."</p>

<p>„Myslím, že to lháři nebudou." Rand mluvil, jako by si přál, aby byli. „Ne, to ne. Od první chvíle se mě báli. A když se ozval ten zvon... Meč je zadržel. Ani se na něj nepodívali. Jen si stínili oči. Dostal jsi své odpovědi?"</p>

<p>„Nic, co by dávalo smysl," zamumlal Mat. „A co ty?"</p>

<p>Náhle se z <emphasis>ter'angrialu </emphasis>vynořila Moirain, jako by půvabně vystoupila ze vzduchu. Kdyby to nebyla Aes Sedai, muselo by se s ní skvěle tancovat. Když je tu však spatřila, Moirain stiskla rty.</p>

<p>„Vy! Vy jste tam oba byli. Tak proto...!" Rozzlobeně zasyčela. „Jeden z vás už by byl dost špatný, ale dva <emphasis>ta'veren </emphasis>najednou - mohli jste celé spojení přetrhnout a zůstat tam v pasti. Zlobiví kluci, co si hrají s věcmi, o nichž ani nevědí, jak jsou nebezpečné. Perrin! Je tam uvnitř i Perrin? Připojil se k vašemu... <emphasis>hrdinskému činu?"</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„Když jsem Perrina viděl naposled," prohlásil Mat, „tak chtěl jít do postele." Možná ho Perrin usvědčí ze lži, když vzápětí vystoupí z té věci, ale pokud to bude možné, chtěl Mat hněv Aes Sedai odvrátit. Není nutné, aby mu musel čelit i Perrin. <emphasis>Možná jí to nakonec dojde, jestli se od ní Perrin dostane pryč dřív, než pozná, co dělá. Zatracená ženská! Sázím se, že ona je urozená.</emphasis></p>

<p>Že je Moirain rozzlobená, o tom nebylo pochyb. Krev jí zmizela z tváří a očima, jako tmavými nebozezy, se zavrtávala do Randa. „Aspoň jste z toho vyvázli živí. Kdo vám o tom pověděl? Která z nich? Bude si přát, abych jí jenom stáhla kůži z těla jako rukavičku."</p>

<p>„Dočetl jsem se to v knize," řekl Rand klidně. Posadil se na okraj krabice, která pod jeho váhou zaskřípala, a zkřížil ruce na prsou. Velice klidně. Mat si přál, aby ho dokázal napodobit. „Vlastně ve dvou knihách. V <emphasis>Pokladech Kamene </emphasis>a v <emphasis>Jednání s územím Mayene. </emphasis>Je úžasné, co dokážeš vyhrabat z knížek, když je čteš dost dlouho, viď?"</p>

<p>„A ty?" Svůj pronikavý zrak teď Moirain obrátila na Mata. „Tys to taky vyčetl z knihy? Ty?"</p>

<p>„Občas si taky něco přečtu," prohodil Mat suše. Nebyl by proti tomu, kdyby Egwain a Nyneivě někdo stáhl kůži z těla, ne po tom, co mu udělaly, když ho nutily, aby jim prozradil, kam schoval amyrlinin dopis - že ho svázaly pomocí jediné síly bylo už tak dost špatné, ale to ostatní! - ale ještě větší legrace byla vodit Moirain za nos. „<emphasis>Poklady. Jednání. </emphasis>V těch knížkách je toho spousta." Naštěstí netrvala na tom, aby jí správně zopakoval názvy oněch děl. Když Rand začal mluvit o knihách, nedával Mat zrovna pozor.</p>

<p>Místo toho se však Moirain otočila zpátky k Randovi. „A tvoje odpovědi?"</p>

<p>„Jsou moje," odtušil Rand a potom se zamračil. „Ale nebylo to snadné. Přivedli si... ženu... aby mi překládala, ale ona mluvila jako stará kniha. Některým slovům jsem skoro nerozuměl. Nějak mě nenapadlo, že by mohli mluvit jinou řečí."</p>

<p>„Starý jazyk," sdělila mu Moirain. „Pro jednání s lidmi používají starý jazyk - a hodně drsné nářečí. A ty, Mate? Tys svému překladateli rozuměl?"</p>

<p>Mat si musel olíznout rty. „Starý jazyk? Tak tohle to bylo? Mně žádnýho překladatele nedali. Vlastně jsem se ani nedostal k tomu, abych se na něco zeptal. Ten zvon začal třást stěnama a oni mě vyhodili, jako bych jim na koberce zatáhl kravskej hnůj." Moirain na něj hleděla dál a stále ho provrtávala pohledem. Věděla, že mu občas nějaké to slovíčko ze starého jazyka uklouzne. „Já... jsem tu a tam skoro rozuměl nějakýmu slovu. Ty a Rand jste odpovědi dostali. Co z toho mají? Hadi s nohama. Doufám, že nevylezeme nahoru a nezjistíme, že uplynulo deset let, že jo, jako Bili v tý pohádce?"</p>

<p>„Pocity," opáčila s úšklebkem Moirain. „Pocity, emoce, zkušenosti. Proberou se jimi, můžeš cítit, jak to dělají, naskakuje z toho husí kůže. Možná se jimi nějakým způsobem živí. Aes Sedai, které studovaly tento <emphasis>ter'angrial, </emphasis>když byl ještě v Mayene, zapsaly, že se potom velice toužily vykoupat. Já to tedy rozhodně hodlám udělat."</p>

<p>„Ale ty jejich odpovědi jsou pravdivé, že?" ozval se Rand, když se Moirain začala otáčet ke dveřím. „Jsi si tím jistá? V knihách se to píše, ale můžou opravdu dát pravdivou odpověď ohledně budoucnosti?"</p>

<p>„Odpovědi jsou pravdivé," odpověděla pomalu Moirain, „týkajíli se tvé vlastní budoucnosti. Tolik je jisté." Dívala se na Randa i na Mata a zvažovala dopad svých slov. „A co se týče způsobu, jakým to dělají, existují jen dohady. Ten svět je... složený... zvláštním způsobem. Neumím to vyjádřit jasněji. Je možné, že jim dovoluje sledovat vlákno lidského života a přečíst si různé způsoby, jakými může být vetkáno do vzoru. Nebo je to možná jejich nadání. Odpovědi jsou však často nejasné. Kdybyste potřebovali pomoc se zjišťováním, co ty vaše znamenají, nabízím vám své služby." Očima přelétla z jednoho na druhého a zpátky a Mat skoro zaklel. Ona mu nevěřila, že žádnou odpověď nedostal. Pokud to nebyla prostě jen všeobecná podezřívavost Aes Sedai.</p>

<p>Rand se na ni pomalu usmál. „A povíš mi, nač ses ptala ty a co ti odpověděli?"</p>

<p>Místo odpovědi Moirain naprosto vyrovnaně opětovala jeho pátravý pohled a potom vykročila rozhodně ke dveřím. Před ní se náhle vznášela malá světelná koule, jasná jako lucerna, a svítila jí na cestu.</p>

<p>Mat věděl, že by to teď měl nechat být. Prostě by ji měl nechat odejít a doufat, že zapomene, že tu dole vůbec někdy byl. Ale stále v něm hořel plamínek hněvu. Všechny ty směšné věci, které říkali. No, možná byly pravdivé, když to říkala i Moirain, ale on by chtěl ty chlapíky popadnout za límce, nebo co měli v těch obalech místo límců, a přinutit je, aby mu pár věcí vysvětlili.</p>

<p>„Proč tam dovnitř nemůžeš dvakrát, Moirain?" zavolal za ní. „Proč ne?" Skoro se zeptal také na to, proč jim dělá starosti železo a hudební nástroje, ale včas se kousl do jazyka. O těchhle věcech přece nemohl vědět, když nerozuměl, co říkali.</p>

<p>Moirain se zastavila ve dveřích na chodbu a nedalo se poznat, jestli hledí na <emphasis>ter'angrial </emphasis>nebo na Randa. „Kdybych věděla všechno, Matrime, nepotřebovala bych se na nic ptát." Ještě chvíli se dívala do místnosti - <emphasis>opravdu </emphasis>hleděla na Randa - a pak bez dalšího slova odplula.</p>

<p>Mat s Randem se na sebe chvíli jen mlčky dívali.</p>

<p>„<emphasis>Zjistil </emphasis>jsi, cos chtěl?" zeptal se Rand nakonec.</p>

<p>„A ty?"</p>

<p>Nad Randovou dlaní náhle vyskočil jasný plamínek. Ne hladká zářící koule Aes Sedai, ale hrubý plamen jako pochodeň. Jak Rand vykročil k odchodu, Mat připojil další otázku: „Opravdu necháš bělokabátníky dělat doma, co se jim zlíbí? Víš, že mají namířeno k Emondově Roli. Jestli tam už nejsou. Žlutý oči a zatracenej Drak Znovuzrozenej. Je toho moc, aby to nebyla pravda."</p>

<p>„Perrin udělá... co bude muset, aby Emondovu Roli zachránil," odpověděl Rand ublíženým tónem. „A já taky udělám, co musím, i víc, jinak Emondova Role padne, a to do rukou někoho mnohem horšího, než jsou bělokabátníci."</p>

<p>Mat tam stál a díval se, jak plamínek mizí v chodbě, dokud si nepřipomněl, kde vlastně je. Pak popadl svou lampu a spěchal ven. <emphasis>Rhuidean! Světlo, co budu dělat?</emphasis><emphasis> </emphasis></p><empty-line /><p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><strong>KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ</strong></p>

<p><strong><emphasis>Loučení</emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p>Když tak ležel na propocených prostěradlech a hleděl do stropu, Perrin si uvědomil, že temnota pomalu bledne. Brzy se nad obzor vyhoupne slunce. Ráno. Čas nových nadějí. Čas být vzhůru a něco dělat. Nové naděje. Málem se rozesmál. Jak dlouho už je vzhůru? Určitě hodinu, tentokrát možná víc. Poškrábal se v kudrnatém vousu a škubl sebou. Potlučené rameno měl stále ztuhlé, a tak se zvedal velice pomalu. Když pohnul paží, na obličeji se mu zaperlil pot. Ale on dál cvičil, zatínal zuby a občas spolkl nějakou nadávku, až se mu ruka hýbala volně, i když to nebylo zrovna příjemné.</p>

<p>Sice usnul, ale spal přerušovaně a neklidně. Když se probudil, viděl obličej Faile, její tmavé oči ho obviňovaly a tvářila se tak ublíženě, až se mu stahovalo hrdlo. Když spal, zdálo se mu, jak vystupuje na šibenici. Faile se dívala, nebo hůř, snažila se to zastavit, snažila se bojovat s bělokabátníky, s jejich kopími a meči, a on křičel, když mu na krk kladli oprátku, křičel, protože bělokabátníci zabíjeli Faile. Občas se na něj dívala, jak ho věšejí, s úsměvem a výrazem rozzlobeného zadostiučinění. Nebylo divu, že se z takových snů probouzel celý zpocený. Jednou se mu také zdálo, že z lesa vybíhají vlci, aby zachránili jeho i Faile - jenom aby je bělokabátníci nabodali na svá kopí a postříleli šípy. Této noci si rozhodně vůbec neodpočinul. Umyl se a oblékl, jak nejrychleji stačil, a opustil pokoj, jako by doufal, že vzpomínky na své sny zanechá tam.</p>

<p>Po nočním útoku zůstalo jen málo viditelných stop, tu proseknutá tapiserie, támhle truhlice se sekerou uťatým rohem, onde světlejší skvrna na kamenných dlaždicích na podlaze, kde byl odnesen zakrvácený běhoun. Majhere vyslala svou armádu olivrejovaných sloužících v plné síle, a i když mnoho z nich mělo obvazy, teď usilovně zametali, umývali, odnášeli a přinášeli nové předměty. Majhere sama kulhala po Kameni opírajíc se o hůl. Byla to rozložitá žena s prošedivělými vlasy vyčesanými jako kápě, jak jí je držel obvaz kolem hlavy - a rozkazy vydávala pevným hlasem s jasným záměrem co nejdříve odstranit jakoukoliv stopu po druhém znesvěcení Kamene. Zahlédla Perrina a maličko se uklonila. Dokonce ani vznešení páni se od ní nedočkali víc, i když byla v pořádku. Přes všechno to uklízení a drhnutí, pod vůní vosků, leštidel a čisticích prostředků, Perrin stále cítil slabý pach krve, ostře kovový pach lidské krve, odporný zápach krve trolločí i pronikavý puch krve myrddraalů, jejíž smrad ho pálil v nose. Už se těšil, až se odsud dostane.</p>

<p>Dveře do Loialova pokoje měly sáh našíř a přes dva na výšku, a velikou kliku ve tvaru propletených lián ve výši Perrinovy hlavy. Kámen měl mnoho zřídka užívaných pokojů pro ogiery. Tearský Kámen byl dokonce starší než začátek věku velkých ogieřích staveb, ale bylo otázkou prestiže používat ogieří kameníky, alespoň občas. Perrin zaťukal a zevnitř se ozvalo: „Dále," hlasem připomínajícím kamennou lavinu. Perrin tedy stiskl kliku a poslechl.</p>

<p>Místnost velikostí ve všech směrech odpovídala dveřím, přesto se v přítomnosti Loiala, stojícího uprostřed na koberci se vzorem listů, s fajfkou s dlouhou troubelí v zubech, zdála mít celkem normální rozměry. Ogier, ve svých do půli stehen vysokých botách se širokými manžetami, byl vyšší než trollok, byť ne tak široký v ramenou. Tmavozelený kabátec měl upnutý do pasu a pak se mu rozšiřoval přes vršek bot a baňaté spodky jako suknice, avšak Perrinovi již nepřipadal zvláštní, i když stačil jediný pohled, aby bylo jasné, že toto není obyčejný muž v obyčejném pokoji. Ogier měl nos tak široký, až připomínal čenich, a obočí dlouhá jako kníry mu visela kolem očí o velikosti podšálků. Z husté kštice, jež mu spadala téměř na ramena, mu vykukovaly uši se štětičkami. Když se při pohledu na Perrina zazubil přes troubel fajfky, měl úsměv skoro doslova od ucha k uchu.</p>

<p>„Dobré ráno, Perrine," zaburácel a vyndal fajfku z úst. „Spal jsi dobře? Po takové noci to nebylo snadné. Já sám jsem byl půlku noci vzhůru a zapisoval jsem si, co se stalo." V druhé ruce držel brk a na prstech silných jako klobásy měl skvrny od inkoustu.</p>

<p>Všude ležely knihy, na křeslech dost velkých i pro ogiera, na ohromné posteli i na stole, jenž sahal Perrinovi k hrudi. To nebylo nic překvapivého, ale co bylo poněkud zvláštní, byly květiny. Květiny všech možných tvarů a barev. Vázy s květinami, košíky květin, voničky svázané stužkou, dokonce i provázkem, a velké spletené kytice vytvářející dojem hotové zahrady. Perrin rozhodně ještě nikdy neviděl tolik květin v místnosti. Vzduch byl plný jejich vůně. Perrinovi však padla do oka velká boule, kterou měl Loial na hlavě, boule o velikosti mužské pěsti, a to, jak Loial těžce kulhá. Pokud byl Loial zraněn příliš vážně, než aby mohl vyrazit na cestu... To pomyšlení ho zahanbilo - ogier byl přítel - ale musel na to myslet.</p>

<p>„Jsi zraněný, Loiale? Moirain by tě mohla vyléčit. Jsem si jistý, že by to udělala."</p>

<p>„Ó, to zvládnu, nic to není. A bylo tu tolik lidí, kteří opravdu potřebovali pomoc. Nechtěl jsem ji obtěžovat. Rozhodně mi to nepřekáží v práci." Loial se ohlédl na stůl, na němž ležela otevřená velká, v kůži vázaná kniha - velká pro Perrina, ale ogierovi se vlezla do kapsy kabátce - vedle odšpuntovaného kalamáře.</p>

<p>„Doufám, žes to všechno zapsal přesně. Já ze včerejší noci moc neviděl, až už bylo po všem."</p>

<p>„Loial," ozvala se Faile a vystoupila zpoza jedné květinové zástěny s knihou v rukou, „je hrdina."</p>

<p>Perrin nadskočil. Květiny úplně překryly její vůni. Loial rozpačitě zastříhal ušima a snažil se ji umlčet mávaje velkýma rukama, ale Faile pokračovala dál. Hlas měla chladný, ale oči žhavě upírala na Perrina.</p>

<p>„Sebral tolik dětí, kolik dokázal - i některé matky - do velké komnaty a sám držel dveře proti trollokům i myrddraalům po celou dobu, co se bojovalo. Tyhle květiny jsou od žen Kamene, upomínky k uctění jeho neochvějné odvahy a věrnosti." Slova „neochvějný" a „věrnost" od ní zněla jako prásknutí bičem.</p>

<p>Perrinovi se podařilo sebou netrhnout, ale jen tak tak. To, co učinil, bylo správné, ale nemohl čekat, že to ona pochopí. I kdyby<strong> </strong>znala jeho důvody, nebyla by ochotná je vzít na vědomí. <emphasis>Bylo to správné. Bylo. </emphasis>Perrin si jen přál, aby se ohledně celé záležitosti necítil tak špatně. Nebylo správné, že měl pravdu, a přitom se cítil zle.</p>

<p>„To vůbec nic nebylo." Loial zuřivě stříhal svýma ušima. „To jenom že děti se samy nemůžou bránit. To je všechno. Žádný hrdina. Ne."</p>

<p>„Nesmysl." Faile si prstem označila místo v knize a přistoupila k ogierovi blíž. Nesahala mu ani k hrudi. „V Kameni není jediná žena, která by si tě nevzala, kdybys byl člověk, a některé by si tě vzaly i tak. Loial je pro tebe vhodný jméno, protože ty rozhodně jsi loajální. To se musí líbit každé ženě."</p>

<p>Ogierovi ztuhly uši zděšením a Perrin se zazubil. Očividně Loiala celé ráno krmila sladkými slovíčky v naději, že bude souhlasit, aby s nimi šla, bez ohledu na to, co chce Perrin, ale ve snaze ho pobídnout, mu právě do krku nevědomky nacpala kámen. „Už ses něco doslechl od své matky, Loiale?" zeptal se Perrin.</p>

<p>„Ne." Loialovi se podařilo mluvit zároveň ustaraně i s úlevou. „Ale včera jsem ve městě zahlédl Laefara. Byl stejně překvapený, že mě vidí, jako já. V Tearu nás není zrovna moc. Přišel z Državy Šangtai, aby vyjednal nějaké opravy na ogierské práci na jednom paláci. Nepochybuji, že první, co po návratu do <emphasis>državy </emphasis>vypustí z úst, bude: ,Loial je v Tearu.'"</p>

<p>„To je vážně problém," řekl Perrin a Loial sklíčeně kývl.</p>

<p>„Laefar říkal, že starší mě prohlásili za uprchlíka, a matka slíbila, že mě donutí oženit se a usadit. Dokonce už někoho vybrala. Laefar nevěděl koho. Aspoň tvrdil, že neví. Myslí si, že je to velká psina. Do měsíce by mohla být tady."</p>

<p>Failein výraz byl tak dokonalým vyobrazením zmatku, až se Perrin málem znovu usmál. Faile si myslela, že toho o světě ví o tolik víc než on - no, popravdě řečeno také věděla - ale neznala Loiala. Država Šangtai byla Loialovým domovem v Páteři světa, a jelikož mu bylo jen něco málo přes devadesát, nebyl dost starý, aby mohl odejít sám. Ogierové žili velice dlouho a podle jejich měřítek nebyl ogier o nic starší než Perrin, možná dokonce mladší. Ale Loial stejně odešel, aby se podíval do světa, a nejvíc ze všeho se bál, že ho jeho matka najde a odvleče ho zpátky do <emphasis>državy, </emphasis>kde ho ožení, a on už se nikdy nedostane Ven.</p>

<p>Zatímco se Faile snažila přijít na to, co se tu děje, Perrin přerušil mlčení. „Potřebuju se vrátit do Dvouříčí, Loiale. A tam tě tvoje máma nenajde."</p>

<p>„Ano. To je pravda." Ogier znepokojeně pokrčil rameny. „Ale co moje kniha? Randův příběh? A tvůj a Matův? Už mám tolik poznámek, ale..." Obešel stůl a zadíval se do otevřené knihy, jejíž stránky byly popsané úhledným rukopisem. „Já budu tím, kdo napíše pravdivý příběh o Draku Znovuzrozeném, Perrine. Jediná kniha od někoho, kdo s ním putoval, kdo ho opravdu viděl dozrávat. <emphasis>Drak Znovuzrozený </emphasis>od Loiala, syna Arenta syna Halanova, z Državy Šangtai." Zamračil se, sklonil se nad knihu a namočil brk do kalamáře. „To není tak docela pravda. Bylo to spíš -"</p>

<p>Perrin položil ruku na stránku, kam chtěl Loial začít psát. „Jestli tě tvoje matka najde, žádnou knížku nenapíšeš. Aspoň ne o Randovi. A já tě potřebuju, Loiale."</p>

<p>„Ty mě potřebuješ, Perrine? Tomu nerozumím."</p>

<p>„Ve Dvouříčí jsou bělokabátníci. Jdou po mně."</p>

<p>„Jdou po tobě? Ale proč?" Loial vypadal skoro stejně popleteně jako předtím Faile. Faile, na druhou stranu, si nasadila masku samolibého uspokojení, která byla zneklidňující. Perrin přesto pokračoval.</p>

<p>„Na důvodech nezáleží. Prostě tam jsou. Mohli by ublížit lidem, mé rodině, jak mě hledají. A jak znám bělokabátníky, tak to určitě dělají. Můžu to zastavit, jestli se tam dostanu rychle, ale musí to být hodně rychle. Jen Světlo ví, co tam už napáchali. Potřebuju, abys mě tam dostal, Loiale, po Cestách. Jednou jsi mi říkal, že tady je brána, a já vím, že jedna bývala v Manetherenu. Musí tam být pořád, někde v horách nad Emondovou Rolí. Říkal jsi přece, že bránu nemůže nic zničit. Potřebuju tě, Loiale."</p>

<p>„Ovšemže ti pomůžu," řekl Loial. - „Cesty." - Hlasitě vydechl a trošičku svěsil uši. „Chci o dobrodružstvích pouze psát, ne je zažívat. Ale jednou navíc snad neuškodí. Světlo dej," dokončil pak ohnivě.</p>

<p>Faile si jemně odkašlala. „Nezapomínáš na něco, Loiale? Slíbil jsi, že mě vezmeš na Cesty, kdykoliv tě o to požádám, a dřív, než tam vezmeš kohokoliv jinýho."</p>

<p>„Slíbil jsem, že ti ukážu bránu," řekl Loial, „a to, jaké je to uvnitř. To můžeš, až tam s Perrinem půjdeme. Asi bys mohla jít<strong> </strong>s námi, ale po Cestách se neputuje lehce, Faile. Já bych tam sám nevkročil, kdyby to Perrin tolik nepotřeboval."</p>

<p>„Faile nepůjde," prohlásil Perrin pevně. „Jen ty a já, Loiale."</p>

<p>Faile si ho nevšímala. Usmívala se na Loiala, jako by ji jen škádlil. „Slíbil jsi mi víc než jenom pohled, Loiale. Že mě tam vezmeš, kamkoliv budu chtít, kdykoliv budu chtít a dřív než koho jiného. Přísahal jsi."</p>

<p>„To jsem udělal," namítal Loial, „ale jenom proto, žes nechtěla věřit, že ti to ukážu. Tvrdila jsi, že mi neuvěříš, dokud to neodpřísáhnu. Udělám, co jsem slíbil, ale určitě nechceš bránit Perrinovi, když to tolik potřebuje."</p>

<p>„Přísahal jsi," řekla Faile klidně. „Na svou matku a na matku její matky a na matku matky její matky."</p>

<p>„Ano, to jsem přísahal, Faile, ale Perrin -"</p>

<p>„Přísahal jsi, Loiale. Chceš snad porušit svou přísahu?"</p>

<p>Ogier vypadal jako ztělesněné neštěstí a bída. Svěsil ramena, sklopil uši, koutky širokých úst se mu obrátily dolů a konečky obočí mu spadly až na tváře.</p>

<p>„Ošálila tě, Loiale." Perrina napadlo, jestli druzí dva slyší, jak skřípe zuby. „Schválně tě podvedla."</p>

<p>Faile vyskočily na tvářích rudé skvrny, ale stále měla dost kuráže, aby řekla: „Jenom proto, že jsem musela, Loiale. Jenom proto, že si tenhle trouba myslí, že mi může nařizovat podle toho, jak se mu to hodí. Jinak bych to nebyla udělala. Musíš mi věřit."</p>

<p>„Není to snad rozdíl, když tě ošálila?" chtěl vědět Perrin a Loial smutně zavrtěl mohutnou hlavou.</p>

<p>„Ogierové <emphasis>drží </emphasis>slovo," pravila Faile. „A Loial mě vezme do Dvouříčí. Nebo aspoň k bráně do Manetherenu. Přeji si zhlédnout Dvouříčí."</p>

<p>Loial se narovnal. „Ale to znamená, že nakonec můžu Perrinovi pomoci. Faile, proč jsi to vytahovala? Dokonce ani Laefar by něco takového nepovažoval za vtipné." V hlase se mu ozýval náznak hněvu. A rozzlobit ogiera rozhodně nebylo nijak snadné.</p>

<p>„Jestli poprosí," ohlásila Faile zcela odhodlaně. „To byla součást dohody, Loiale. Jen ty a já, leda by mě poprosili. Musí mě požádat."</p>

<p>„Ne," řekl jí Perrin, když Loial stačil jen otevřít ústa. „Ne, prosit se nebudu. To radši do Emondovy Role pojedu. Půjdu pěšky!</p>

<p>Takže by ses tý hlouposti mohla vzdát. Podvíst Loiala. Snažit se vnutit někam, kde... kde tě nikdo nechce."</p>

<p>Její klid se roztopil v hněvu. „A než tam dorazíš, s Loialem bělokabátníky zvládneme. Bude po všem. Popros, ty zabedněnej kováři. Jenom popros a můžeš jít s námi."</p>

<p>Perrin se ovládl. Nemělo smysl se s ní hádat, aby ji přiměl pochopit, co jemu bylo jasné, ale prosit se nehodlal. Měla pravdu - bude potřebovat celé týdny, aby se dostal do Dvouříčí na koni. A po Cestách by tam mohli být za dva dny - ale prosit nebude. <emphasis>Ne pot</emphasis><emphasis>é</emphasis><emphasis>, co ošálila Loiala a pokusila se mě vydírat! </emphasis>„Tak půjdu po Cestách do Manetherenu sám. Půjdu za váma dvěma. Když zůstanu dost daleko vzadu, nepojedu s váma a neporuším tak Loialovu přísahu. Nemůžeš mi zabránit, abych šel za váma."</p>

<p>„To je nebezpečné, Perrine," namítal Loial ustaraně. „Cesty jsou temné. Jestli špatně odbočíš nebo náhodou vstoupíš na špatný most, mohl by ses ztratit navždy. Nebo dokud tě nechytí <emphasis>Machin Shin. </emphasis>Popros ji, Perrine. Říkala, že můžeš jít s sebou, když to uděláš. Popros ji."</p>

<p>Ogierovi se při vyslovení <emphasis>Machin Shin </emphasis>zachvěl hlas a Perrina také zamrazilo. <emphasis>Machin Shin. </emphasis>Černý vítr. Dokonce ani Aes Sedai nevěděly, je-li to zplozenec Stínu nebo něco, co vyrostlo z pošpinění Cest. <emphasis>Machin Shin </emphasis>byl důvod, proč putování po Cestách znamenalo riskovat smrt. Tak to aspoň tvrdily Aes Sedai. Černý vítr požíral duše. To Perrin věděl určitě. Ale hlas měl vyrovnaný a tvář bezvýraznou. <emphasis>Radši shořím, než aby si myslela, že slábnu. </emphasis>„Nemůžu, Loiale. Nebo spíš nechci."</p>

<p>Loial se zamračil. „Faile, bude to pro něj nebezpečné, když se nás bude snažit sledovat. Slituj se a dovol mu -" Faile ho uťala.</p>

<p>„Ne. Jestli je tak umíněný, aby poprosil, tak proč bych měla ustupovat já? Proč by mi vůbec mělo záležet na tom, jestli se ztratí?" Obrátila se k Perrinovi. „Můžeš jít blízko za náma. Tak blízko, jak bude třeba, dokud bude jasný, že jdeš až za náma. Budeš se za mnou táhnout jako štěně, dokud nepoprosíš. Tak proč nepoprosíš rovnou?"</p>

<p>„Tvrdohlaví lidé," zamumlal ogier. „Uspěchaní a také umínění, i když díky tomu skončí v sršním hnízdě."</p>

<p>„Rád bych odešel dneska, Loiale," řekl Perrin a na Faile se ani nepodíval.</p>

<p>„Radši bychom si měli pospíšit," souhlasil Loial a lítostivě pohlédl na knihu na stole. „Asi bych si mohl poznámky roztřídit cestou."</p>

<p>„Slyšels mě, Perrine?" dožadovala se Faile.</p>

<p>„Seženu si koně a pár zásob, Loiale. Do poledne můžeme být na cestě."</p>

<p>„Světlo tě spal, Perrine Aybaro, odpověz mi!"</p>

<p>Loial se na ni ustaraně podíval. „Perrine, jsi si jistý, že bys nemohl -"</p>

<p>„Ne," přerušil ho jemně Perrin. „Ona je jako mezek a ráda podvádí. Já rozhodně nebudu tancovat, aby se ona mohla smát." Nevšímal si zvuků, které Faile vydávala a které připomínaly kočku, jež spatří cizího psa a hotoví se k boji. „Dám ti vědět, až budu připravený." Vyrazil ke dveřím a ona za ním rozzuřeně křičela.</p>

<p>,„Kdy' rozhodnu já, Perrine Aybaro. Já a Loial. Slyšíš mě? Radši bys měl být připravený do dvou hodin, nebo tě tu necháme. Můžeš za náma přijít ke stájím u brány Dračí stěny, jestli chceš jít s sebou. Slyšíš mě?"</p>

<p>Perrin cítil, že se pohnula a zavřela za sebou dveře tak, že do nich cosi tvrdě narazilo. Měl dojem, že kniha. Loial jí za to pěkně vyčiní. Lepší bylo praštit Loiala po hlavě než poškodit některou z jeho knih.</p>

<p>Perrin se chvíli jen v zoufalství opíral o dveře. Všechno, co udělal, všechno, čím prošel, ji přimělo jej nenávidět, a stejně tam bude, aby ho viděla umírat. Nejlepší, co mohl k tomu říci, bylo, že teď se jí to bude líbit. <emphasis>Ženská jedna, umíněná jako mezek!</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Když se otočil, uviděl přicházet jednoho z Aielů, vysokého muže s narudlými vlasy a zelenýma očima, jenž mohl být Randovým starším bratrancem nebo mladším strýcem. Toho muže dobře znal a měl ho rád, i když jen proto, že Gaul nikdy ani nemrkl nad jeho žlutýma očima. „Kéž dnes ráno nalezneš stín, Perrine. Majhere mi řekla, že jsi šel sem, i když jsem měl dojem, že ji svrbí pokušení, aby mi strčila koště do ruky. Ta žena je tvrdá jako jedna z moudrých."</p>

<p>„Kéž najdeš dnes ráno stín, Gaule. Všechny ženy jsou tvrdohlavý, jestli chceš slyšet můj názor."</p>

<p>„Možná jsou, když nevíš, jak to s nimi zaonačit. Slyšel jsem, že cestuješ do Dvouříčí."</p>

<p>„Světlo!" zavrčel Perrin, než Gaul stačil říci něco víc. „Copak to ví už celej Kámen? Jestli se to dozví Moirain -"</p>

<p>Gaul zavrtěl hlavou. „Rand al'Thor si mě vzal stranou a promluvil se mnou. Požádal mě, abych to nikomu neříkal. Myslím, že mluvil i s ostatními, ale nevím, kolik chce, aby nás šlo s tebou. Jsme na téhle straně Dračí stěny už dlouho a mnoha z nás se stýská po Trojí zemi."</p>

<p>„Jít se mnou?" Perrin byl jako omráčen. Bude-li mít s sebou Aiely... Otevíraly se před ním možnosti, o nichž se předtím ani neodvažoval přemýšlet. „Rand tě požádal, abys šel se mnou? Do Dvouříčí?"</p>

<p>Gaul znovu zavrtěl hlavou. „Řekl jen, že půjdeš a že tam jsou muži, kteří by se tě mohli pokusit zabít. Ale jestli mne vezmeš, rád bych tě doprovázel."</p>

<p>„Jestli tě vezmu?" Perrin se málem rozesmál. „To určitě. Za pár hodin budeme na Cestách."</p>

<p>„Na Cestách?" Gaulův výraz se nijak nezměnil, ale Aiel zamrkal.</p>

<p>„Je v tom nějaký rozdíl?"</p>

<p>„Smrt přijde ke všem lidem, Perrine." - To rozhodně nebyla uklidňující odpověď.</p>

<p>* * *</p>

<p>„Nemůžu uvěřit, že je Rand tak krutý," říkala Egwain a Nyneiva dodala: „Aspoň se tě nesnažil zastavit." Sedíce na Nyneivině posteli rozdělovaly zlato, které jim zaopatřila Moirain. Čtyři nadité měšce pro každou, které Elain s Nyneivou ponesou zašité v kapsářích pod suknicemi, a další, ne tak naditý, aby nepřitahoval nevítanou pozornost, který budou mít za pasem. Egwain si vzala méně, v Pustině nebylo moc kde utrácet.</p>

<p>Elain se zamračila na dva úhledně svázané rance a kožený tlumok ležící u dveří. Byly v nich všechny její šaty a další věci. Nůž a vidlička v pouzdře, hřeben a kartáč na vlasy, jehly, špendlíky, nitě, náprstek a nůžky. Krabička s troudem a druhý nůž, menší než ten, co nosila za pasem. Mýdlo, mycí prášek a... Bylo směšné znovu ten seznam procházet. - Ve váčku měla strčený Egwainin kamenný prsten. Byla připravena odejít. Nic ji tu nedrželo.<strong> </strong></p>

<p>„Ne, to nesnažil." Elain byla pyšná, jak klidně a vyrovnaně mluví. <emphasis>Skoro jako by se mu ulevilo! Ulevilo! A já mu musela dát ten dopis, otevřela jsem mu své srdce jako zaslepená husa. Aspoň ho neotevře, dokud nebudu pryč. </emphasis>Když jí Nyneiva položila ruku na rameno, Elain nadskočila.</p>

<p>„A chtělas, aby tě požádal, abys zůstala? Víš, co bys mu odpověděla. Nebo ne?"</p>

<p>Elain stiskla rty. „Ovšemže to vím. Ale nemusel proto vypadat tak šťastně." Tohle říci nechtěla.</p>

<p>Nyneiva se na ni chápavě podívala. „Muži jsou i v těch nejlepších chvílích složití."</p>

<p>„Pořád nemohu uvěřit, že by byl tak... tak..." Egwain si začala cosi rozhněvaně mumlat. Elain nezjistila, co chtěla vlastně říci, protože v té chvíli se dveře rozlétly tak prudce, až se odrazily od zdi.</p>

<p>Elain sáhla po <emphasis>saidaru </emphasis>dřív, než se vzpamatovala z leknutí, a pak pocítila krátké rozpaky, protože dveře se zpětně odrazily od Lanovy natažené ruky. Ale ve chvilce se rozhodla, že si pravý zdroj ještě podrží. Strážce svými širokými rameny zcela vyplňoval dveře a obličej měl jako bouřkový mrak. Kdyby z jeho očí opravdu mohly šlehat blesky, byla by Nyneiva ve chvilce spálená na škvarek. Záře <emphasis>saidaru </emphasis>obklopila i Egwain a nepohasla.</p>

<p>Lan si však zřejmě kromě Nyneivy nikoho nevšímal. „Nechalas mě při tom, že se vracíš do Tar Valonu," zachraptěl.</p>

<p>„Možná sis to myslel," odtušila chladně, „ale já to nikdy neřekla."</p>

<p>„Nikdy jsi to neřekla? Nikdy jsi to neřekla! Mluvila jsi o tom, že dneska odejdeš, a já tvůj odchod vždycky spojoval s tím, že ty temné družky budou poslány do Tar Valonu. Vždycky! Co jsi chtěla, abych si myslel?"</p>

<p>„Ale já nikdy neřekla -"</p>

<p>„Světlo, ženská!" zařval strážce. „Nehraj si se mnou se slovíčky!"</p>

<p>Elain si vyměnila ustaraný pohled s Egwain. Tenhle muž měl sice železné sebeovládání, ale teď hrozilo, že železo praskne. Nyneiva byla z nich dvou ta, kdo často vybuchl vzteky, a přesto mu čelila chladně, s hlavou vysoko zdviženou a vyrovnaným pohledem. Ruce měla položené na zeleném hedvábí suknice.</p>

<p>Lan se se zřejmou námahou vzpamatoval. Vypadal stejně kamenně jako vždy, jako vždy se ovládal - a Elain si byla jistá, že je to jenom zdání. „Ani bych se nedověděl, kam máš namířeno, kdybych se byl nedoslechl, že jsi nařídila, aby připravili kočár. Aby tě odvezl k lodi do Tanchika. Nevím, proč ti amyrlin dovolila opustit Věž, ani proč tě Moirain nechala vyslýchat černé sestry, ale vy tři jste jen přijaté novicky. Přijaté, ne Aes Sedai. Tanchiko teď není místo pro nikoho než pro hotovou Aes Sedai se strážcem, aby jí hlídal záda. Do toho tě jít nenechám!"</p>

<p>„Takže," řekla Nyneiva mírně. „Ty zpochybňuješ Moirainina rozhodnutí a také amyrlinina. Možná jsem celou dobu chápala strážce Špatně. Myslela jsem, že jsi přísahal, že budeš poslouchat, tedy kromě jinýho. Lane, já chápu, že si děláš starosti, a jsem za to vděčná - víc než vděčná - ale my všichni máme úkoly, které musíme splnit. My půjdeme, a ty se s tím musíš prostě smířit."</p>

<p>„Proč? Proč pro lásku Světla, alespoň mi řekni proč! Tanchiko!"</p>

<p>„Jestli ti to neřekla Moirain," podotkla Nyneiva jemně, „možná k tomu má svý důvody. My musíme splnit svý úkoly, jako ty ty svoje."</p>

<p>Lan se třásl - opravdu se třásl! - a rozzlobeně zatínal zuby. -Když promluvil, podivně váhal. „Budete potřebovat někoho, aby vám v Tanchiku pomohl. Někoho, kdo zabrání, aby vám tarabonský pouliční zloděj nevrazil kvůli váčku s penězi nůž do zad. Tanchiko bylo přesně takové město, ještě než začala válka, a jak jsem slyšel, tak je to teď ještě horší. Mohl bych... Mohl bych vás chránit, Nyneivo."</p>

<p>Elain zvedla obočí. Nemohl přece navrhovat... To prostě nemohl.</p>

<p>Nyneiva nedala najevo, že by řekl něco neobyčejného. „Tvoje místo je u Moirain."</p>

<p>„Moirain." Strážci se na kamenné tváři zaperlil pot a on ze sebe s námahou vyrazil: „Můžu... Musím... Nyneivo, já... já..."</p>

<p>„Ty <emphasis>zůstaneš </emphasis>s Moirain," řekla Nyneiva ostře, „dokud tě nezprostí tvého pouta. Uděláš, co říkám." Opatrně vytáhla z váčku složený papír a vrazila mu ho do ruky. Lan se zamračil, přečetl si, co tam stojí psáno, zamrkal a přečetl si to znovu.</p>

<p>Elain věděla, co tam je.</p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis>Cokoliv nositel tohoto listu udělal, je na můj rozkaz a s mým pověřením. Poslechni a mlč, na můj rozkaz.</emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis>Siuan Sanche </emphasis></p>

<p><emphasis>strážkyně zámků</emphasis></p>

<p><emphasis> plamen Tar Valonu </emphasis></p>

<p><emphasis>amyrlinin stolec</emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>Druhý takový měla ve svém váčku Egwain, i když si žádná nebyla jistá, jestli jim to tam, kam mají namířeno, bude k něčemu dobré.</p>

<p>„Ale tohle ti dovoluje udělat, cokoliv se ti zlíbí," namítal Lan. „Můžeš mluvit amyrlininým jménem. Proč by dávala něco takového přijaté?"</p>

<p>„Neptej se mě na něco, nač nemůžu odpovědět," řekla Nyneiva a pak s náznakem pobavení dodala: „Ale můžeš se počítat mezi šťastlivce, že tě nepožádám, aby sis se mnou zatancoval."</p>

<p>Elain potlačila úsměv. Egwain se zakuckala, jak polykala smích. Tohle přesně Nyneiva řekla, když jim amyrlin ty dopisy dávala. <emphasis>S tímhle bych mohla nechat strážce tancovat. </emphasis>Ani jedna nepochybovala, kteréhože strážce má Nyneiva na mysli.</p>

<p>„Že ne? Zbavila ses mě hezky. Moje pouto a moje přísahy. Tento dopis." Lanovi se nebezpečně zaleskly oči, čehož si Nyneiva zřejmě nevšimla, když si brala dopis zpátky a vracela si ho do váčku u pasu.</p>

<p>„Ty si toho o sobě moc myslíš, al'Lane Mandragorane. My děláme, co musíme, stejně jako ty."</p>

<p>„Já že si toho o sobě moc myslím, Nyneivo z al'Mearů? <emphasis>Já </emphasis>že si toho o sobě moc myslím?" Lan se pohnul tak rychle směrem k Nyneivě, že ho Elain málem zapletla do vláken vzduchu, než se vzpamatovala. Jednu chvíli tam Nyneiva stála a měla jen čas vytřeštit na muže řítícího se k ní oči, a vzápětí měla nohy půl sáhu nad zemí a byla velice vážně líbána. Zprvu ho kopala do lýtek a bušila do něj pěstmi a zmateně a zuřivě protestovala, ale po chvíli toho nechala a držela se strážce kolem ramen a vůbec neprotestovala.</p>

<p>Egwain rozpačitě sklopila zrak, ale Elain je se zájmem sledovala. Tak takhle vypadala, když Rand... <emphasis>Ne! Nebudu na něj myslet. </emphasis>Napadlo ji, jestli bude mít čas napsat mu ještě jeden dopis a vzít zpátky vše, co řekla v tom prvním, dát mu najevo, že s ní si nikdo nebude zahrávat. Ale chtěla to vůbec?</p>

<p>Po chvíli Lan postavil Nyneivu na zem. Ta se trochu zakymácela. Uhladila si šaty a rozzuřeně si srovnávala účes. „Nemáš právo..." začala udýchaně, ale musela se odmlčet a polknout. „Nenechám se takhle <emphasis>týrat </emphasis>před očima celýho světa. To teda ne!"</p>

<p>„Celého světa ne," opáčil Lan. „Ale jestli vidí, tak také slyší. Ty sis udělala místo v mém srdci, kde jsem si myslel, že už není místo na nic jiného. Nechala jsi vyrůst květiny, kde jsem si pěstoval jen hlínu a kamení. Pamatuj si tohle na té cestě, co na ní tolik trváš. Jestli zemřeš, dlouho tě nepřežiju." Věnoval Nyneivě jeden ze svých vzácných úsměvů. Když už mu úsměv nezměkčil tvář, aspoň teď vypadala méně tvrdě. „A také si pamatuj, že mně není tak snadné velet, i s dopisem od amyrlin." Elegantně se poklonil a Elain měla na okamžik dojem, že chce pokleknout a políbit Nyneivin prsten s Velkým hadem. „Jak velíš," řekl tiše, „tak uposlechnu." Bylo těžké poznat, myslí-li to vážně či nikoliv.</p>

<p>Jakmile se za ním zavřely dveře, Nyneiva klesla na okraj postele, jako by se jí nakonec podlomila kolena. Zamyšleně se dívala na dveře a mračila se.</p>

<p>„,Budeš-li i toho nejpoddajnějšího psa dráždit až příliš často,'" ocitovala Elain, „,on tě nakonec kousne.' Ne že by byl Lan moc poddajný." Od Nyneivy si tím vysloužila dost ostrý pohled a odfrknutí.</p>

<p>„Je nesnesitelný," řekla Egwain. „Občas. Nyneivo, proč jsi to udělala? Už chtěl jít s tebou. Vím, že nic nechceš víc než dostat ho od Moirain. A nesnaž se to popírat."</p>

<p>Nyneiva se nesnažila. Místo toho si začala zase upravovat šaty a uhlazovat přikrývku na posteli. „Takhle ne," prohlásila nakonec. „Chci, aby byl můj. Celý. Nechci, aby vzpomínal na to, že porušil přísahu Moirain. Nechci, aby tohle stálo mezi náma. Kvůli němu, stejně jako kvůli sobě."</p>

<p>„Ale bude to jiné, když ho přiměješ k tomu, že požádá Moirain, aby ho zprostila jeho pouta?" zeptala se Egwain. „Lan je ten druh muže, co to bude považovat za totéž. Ty musíš nějak zařídit, aby ho nechala jít o své vlastní vůli. A jak tohle dokážeš?"</p>

<p>„To nevím." Nyneiva zase mluvila odhodlaně. „Ale co se musí udělat, nějak půjde. Vždycky se najde způsob. Ale tohle je na jindy. Teď máme práci a my tu sedíme a děláme si hlavu kvůli mužům. Jsi si jistá, že máš všechno, co potřebuješ do Pustiny, Egwain?"</p>

<p>„Aviendha všechno připravuje," řekla Egwain. „Pořád je z toho nešťastná, ale říkala, že do Rhuideanu dorazíme tak za měsíc, když ovšem budeme mít štěstí. Tou dobou už budete v Tanchiku."</p>

<p>„Možná i dřív," prohodila Elain, „Jestli je pravda, co se vykládá o těch fregatách Mořského národa. Budeš opatrná, viď, Egwain? I když budeš mít s sebou Aviendhu, Pustina není zrovna bezpečné místo."</p>

<p>„Budu. A vy taky. Obě. Tanchiko teď není o moc bezpečnější než Pustina."</p>

<p>Náhle se všechny navzájem objímaly a opakovaly varování, ujišťovaly se, že si pamatují časový plán, jak se budou setkávat v Kameni v <emphasis>Tel'aran'rhiodu."</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Elain si setřela slzy z tváří. „Ještěže Lan odešel." Pak se rozechvěle zasmála. „Myslel by si, že se všechny chováme hloupě."</p>

<p>„Ne, to by si nemyslel," řekla Nyneiva a vytáhla si suknici, aby mohla strčit váček do kapsáře. „Je to sice chlap, ale není úplný trouba."</p>

<p>Do cesty ke kočáru musí být trocha času, aby si našla papír a brk, rozhodla se Elain. Najde si ho. Nyneiva měla pravdu. Muži potřebují pevnou ruku. Rand zjistí, že jí se tak snadno nezbaví. A taky zjistí, že pro něj nebude zrovna snadné získat opět její přízeň.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA SEDMNÁCTÁ</strong></p>

<p><strong><emphasis>Úskoky</emphasis></strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>Tom, ulevuje ztuhlé pravé noze, se rozmáchle uklonil a mávl přitom kejklířským pláštěm, až se různobarevné záplaty zatřepetaly. V očích ho pálilo, ale přinutil se mluvit lehce: „Dobré ráno přeji." Narovnal se a vznešeně si uhladil dlouhé bílé kníry.</p>

<p>Černozlatě odění sloužící vypadali dost překvapeně. Dva svalnatí mládenci se narovnali od zlatem vykládané, červeně lakované truhlice s rozbitým víkem, kterou právě chtěli zvednout, a tři ženy před nimi přestaly máchat mopy. Chodba byla až na ně prázdná a jakýkoliv důvod k přerušení práce byl dobrý, zvláště v tuto hodinu. Všichni sloužící vypadali stejně unaveně, jako se Tom cítil, ramena měli svěšená a pod očima tmavé kruhy.</p>

<p>„Dobré ráno i tobě, kejklíři," pozdravila nejstarší žena. Trochu při těle a s nevýrazným obličejem, ale měla velice hezký úsměv i přesto, jak byla utahaná. „Můžeme ti nějak pomoct?"</p>

<p>Tom vytáhl z rozměrného rukávu kabátce čtyři barevné míčky a začal žonglovat.</p>

<p>„Jen jsem vám chtěl trochu pozvednout náladu. Kejklíř musí dělat, co umí." Byl by použil víc než čtyři míčky, ale byl sám dost unavený, aby i tyhle čtyři pro něj byly řádným cvičením soustředěnosti. Jak je to dlouho, co skoro upustil pátý míček? Dvě hodiny? Potlačil zívnutí a změnil ho v uklidňující úsměv. „Hrozná noc, a lidé potřebují zvednout náladu."</p>

<p>„Pán Drak nás zachránil," řekla jedna z mladších žen. Byla hezká a štíhlá, ale s dravým leskem v tmavých, zastíněných očích, jenž ho varoval, aby se mírnil. Jistě, jestli byla chamtivá i čestná, totiž kdyby zůstala v jeho žoldu, jakmile by ji odměnil, mohla by být užitečná. Vždycky se hodilo mít další pár rukou, který by zanechal zprávu na papírku, jazyk, který by mu prozradil, co uši zaslechly, a který by také řekl, co by chtěl a kdy by chtěl. <emphasis>Starý šašku! Už máš dost rukou i uší, tak přestaň myslet na pěkné poprsí a dívej se jí do očí! </emphasis>Zajímavé bylo, že mluvila, jako by to, co říká, myslela vážně, a jeden z mládenců souhlasně na její slova přikývl.</p>

<p>„Ano," řekl Tom. „Rád bych věděl, který ze vznešených pánů měl včera dozor v přístavu?" Málem pokazil žonglování, jak se na sebe rozzlobil. Takhle to rovnou vybafnout. Byl příliš unavený. Měl by být v posteli. Měl tam být už před několika hodinami.</p>

<p>„Přístav mají na starosti obránci," sdělila mu nejstarší žena. „To ale samozřejmě víš. Vznešení páni by se tím sami nezabývali."</p>

<p>Tom to věděl až příliš dobře. „Tak takhle je to? No, já ovšem nejsem Tairen." Změnil prostý kruh z míčků na dvojitou smyčku. Vypadalo to mnohem složitější, než to bylo, a dívka s dravýma očima mu zatleskala. Teď, když se do toho dal, mohl klidně pokračovat dál. Pak si ale půjde konečně lehnout. Lehnout? Slunce už pomalu vycházelo. „Stejně je to hanba, že se nikdo nezeptal, proč jsou ty bárky v přístavu. Se zavřenými poklopy, když se v nich schovávali všichni ti trolloci. Netvrdím sice, že někdo věděl, že tam jsou trolloci." Dvojitá smyčka zakolísala a on ji rychle změnil zpátky na kruh. Světlo, byl tolik unavený. „Mysleli byste si, že se některý ze vznešených pánů aspoň zeptá."</p>

<p>Dva mladší muži se na sebe zamyšleně mračili a Tom se v duchu usmál. Další sémě zasazeno, stejně snadno jako ta ostatní semínka pochybností, byť trochu neobratně. Vypuknou další klepy, ať už oni sami třeba nic nevěděli o tom, kdo měl přístav na starosti. A klevety se šíří - a takový drb se nezastaví jenom v samotném městě - takže mezi obyčejné lidi a šlechtice bude vražen další malý klín podezření. A na koho jiného by se obyčejní lidé obrátili než na muže, o němž vědí, že ho šlechtici nenávidějí? Na muže, který zachránil Kámen před zplozenci Stínu. Na Randa al'Thora. Na pána Draka.</p>

<p>Nastal čas opustit, co zasil. Jestli se tu kořínky uchytily, nic, co by teď mohl říci, je nedokáže vytrhnout, a on této noci rozesel mnoho takových semínek. Nebylo by ale dobré, kdyby někdo zjistil, že sázel on. „Bojovali chrabře včera v noci, ti vznešení páni. No, viděl jsem..." Odmlčel se, když se ženy vrhly na vytírání podlahy a muži popadli truhlici a spěchali pryč.</p>

<p>„Já bych mohla najít práci i pro kejklíře," promluvila za ním majhere. „Nezaměstnané ruce jsou nezaměstnané ruce."</p>

<p>Tom se půvabně otočil, dávaje si ovšem pozor na nohu, a rozmáchle a hluboko se majhere uklonil. Ona mu sice nesahala ani k rameni, ale nejspíš vážila o polovinu víc než on. Obličej měla jako kovadlinu - a obvaz kolem spánků to moc nevylepšil - měla druhou bradu a hluboko zapadlé oči, které se podobaly úlomkům černého pazourku. „Dobré ráno přeji, milá paní. Malá upomínka na toto svěží nové ráno."</p>

<p>Zamával a zatřepal rukama a zastrčil jí do šedivých vlasů nad obvazem zlatožlutý květ růžiníku, jen trochu pomačkaný, jak ho měl dlouho v rukávu. Majhere květinu samozřejmě ihned vytáhla a podezíravě si ji prohlédla, ale právě tohle Tom chtěl. Zatímco váhala, odkulhal o tři kroky, a když za ním cosi volala, ani neposlouchal, ani nezpomalil.</p>

<p><emphasis>Strašná ženská, </emphasis>pomyslel si. <emphasis>Kdybychom na ty trolloky byli vypustili ji, ona by je všechny přinutila zametat a utírat.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Zívl si do dlaně, až mu zapraskalo v kloubech. Na tohle už byl příliš starý. Byl unavený a koleno ho hrozně bolelo. Noci beze spánku, bitvy, intriky. Příliš starý. Měl by si tiše žít někde na statku. Se slepicemi. Na každém statku byly slepice. A ovce. Nemůže být těžké starat se o ně. Ovčáci se zřejmě pořád jenom povalovali a hráli na fujary. On by samozřejmě hrál na harfu, ne na fujaru. Nebo na flétnu, kdyby nebylo vhodné počasí pro harfu. A nedaleko by bylo městečko s hostincem, kde by mohl dělat dojem na hosty v šenku. Když procházel kolem dvou sluhů, mávl pláštěm. Jediný důvod, proč ho v tomhle horku nosil, byl ten, že chtěl, aby v něm lidé poznali kejklíře. Když ho potom spatřili, ožívali, protože samozřejmě očekávali, že by se mohl na chvíli zastavit a něco jim předvést. Bylo to velice příjemné. Ano, statek měl své přednosti. Tiché místo. Nikdo by ho tam neobtěžoval. Jen pokud ale bude poblíž městečko.</p>

<p>Otevřel dveře do svého pokoje a prudce se zarazil. Moirain se narovnala, jako by měla naprosté právo prohrabávat se mu papíry roztroušenými po stole, a klidně si upravila suknice, když se usadila na stoličku. Byla to překrásná žena, s půvabem, jaký jen muž může chtít, včetně toho, že se smála jeho žertíkům. <emphasis>Hlupáku! Starý troubo! Je to Aes Sedai, a ty jsi příliš unavený, aby ti to myslelo.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„Dobré ráno, Moirain Sedai," řekl a pověsil si plášť na kolíček. Vyhýbal se pohledu na truhličku s dopisy, která byla stále zastrčená pod stolem, jak ji nechal. Nemělo smysl upozorňovat ji, jak je důležitá. Nejspíš by ani nemělo smysl ji prohlížet, až odejde. Mohla usměrněním otevřít zámek a zase ho zavřít, a on neměl šanci poznat, zda to udělala. A jak byl unavený, ani se nepamatoval, jestli v truhličce nechal nějaké inkriminující papíry. Nebo někde jinde. Všechno, co v pokoji viděl, bylo na svém místě. Nemyslel si, že by se byl zachoval tak hloupě, aby něco nechal venku. Dveře do pokojíků sloužících neměly zámky ani petlice. „Nabídl bych ti něco k pití, ale obávám se, že tu mám jenom vodu."</p>

<p>„Nemám žízeň," řekla svým příjemným, melodickým hlasem. Předklonila se a místnost byla natolik malá, že mu mohla položit ruku na pravé koleno. Zamrazilo ho. „Škoda, že když se ti to stalo, nebyla po ruce dobrá léčitelka. Teď už je příliš pozdě, je mi to líto."</p>

<p>„Tucet léčitelek by nebyl stačil," sdělil jí Tom. „Tohle udělal půlčlověk."</p>

<p>„Já vím."</p>

<p><emphasis>A co ještě ví? </emphasis>napadlo ho. Obrátil se, aby si ke stolku přitáhl svou jedinou židli, a musel spolknout nadávku. Měl pocit, jako by za sebou měl dobrý celonoční spánek a bolest z kolena vymizela. Kulhal sice stále, ale kolenní kloub měl mnohem ohebnější. <emphasis>Ta ženská se ani nezeptala, jestli to chci. Ať shořím, po čem jde? </emphasis>Odmítl nohu ohnout. Když se nezeptala, on nemusel uznat její dar.</p>

<p>„Převelice zajímavý den, ten včerejšek," poznamenala Moirain, když si Tom sedal.</p>

<p>„Mně trolloci a půllidi moc zajímaví nepřipadají," utrousil Tom suše.</p>

<p>„Je jsem také nemyslela. Předtím. Vznešený pán Carleon zahynul při nehodě na lovu. Jeho dobrý přítel Tedosian si ho zřejmě spletl s kancem. Nebo možná s jelenem."</p>

<p>„To jsem neslyšel." Mluvil klidně. I kdyby tu zprávičku byla našla, nemohla ji vystopovat k němu. Carleon sám by si byl myslel, že je to psáno jeho vlastní rukou. Tom si nemyslel, že to zjistila, ale znovu si připomněl, že je to Aes Sedai. Jako by nějakou připomínku potřeboval, s tím jejím hladkým hezkým obličejem naproti němu, s těma vážnýma tmavýma očima, které ho sledovaly plné jeho vlastních tajemství. „Obydlí sloužících je plné klepů, ale já zřídkakdy poslouchám."</p>

<p>„Opravdu?" prohodila měkce. „Tak to jsi ani neslyšel, že Tedosian ochořel ani ne hodinu po návratu do Kamene, hned poté, co mu jeho žena podala číši vína, aby smyl prach z honu. Povídá se, že plakal, když zjistil, že o něj chce pečovat sama a krmit ho vlastníma rukama. Bezpochyby to byly slzy radosti z její lásky. Doslechla jsem se, že přísahala, že ho neopustí, dokud nebude moci zase vstát. Nebo pokud nezemře."</p>

<p>Věděla to. Jak, to netušil, ale věděla to. Proč mu to ale prozrazovala? „Tragédie," řekl stejně bezvýrazným tónem. „Rand bude nejspíš potřebovat každého věrného vznešeného pána, kterého najde."</p>

<p>„Carleon a Tedosian byli těžko věrní. Zdá se, že dokonce ani k sobě. Vedli tu část vznešených pánů, která chtěla Randa zabít a pokusit se zapomenout, že kdy žil."</p>

<p>„Nepovídej? Mě takový věci moc nezajímají. Činy mocných nejsou pro obyčejnýho kejklíře."</p>

<p>Téměř se rozesmála, ale promluvila, jako kdyby četla z knihy. „Tomdril Merrilin. Zvaný kdysi Šedá liška těmi, kdož ho znali nebo o něm věděli. Dvorní bard v andorském královském paláci v Caemlynu. Morgasin dočasný milenec poté, co zemřel Taringail. Taringailova smrt byla vlastně pro Morgasu štěstím. Předpokládám, že se nikdy nedozvěděla, že ji chtěl nechat zemřít a sám se stát prvním králem Andoru. Ale my jsme mluvili o Tomu Merrilinovi, muži, jenž, jak se tvrdilo, dokázal hrát hru rodů i ve spánku. Je hanba, když si takový muž říká obyčejný kejklíř. Zároveň je však nesmírně naduté ponechat si stejné jméno."</p>

<p>Tom s námahou zamaskoval své zděšení. Kolik toho věděla? Příliš mnoho, i kdyby věděla jenom tohle. Ale nebyla jediná, kdo něco věděl. „Když už mluvíme o jménech," pravil vyrovnaně, „je úžasné, kolik se toho dá vyvodit ze jména. Moirain Damodredovna. Urozená paní Moirain z rodu Damodredů v Cairhienu. Taringailova nejmladší polosestra. Neteř krále Lamana. A nezapomínejme, že je také Aes Sedai. Aes Sedai, která pomáhala Draku Znovuzrozenému ještě dávno předtím, než mohla vědět, že je něčím víc než jen dalším ubožákem, co může usměrňovat. Aes Sedai se spojením vysoko do Bílé věže, řekl bych, jinak by podle mého tolik neriskovala. Někdo ve věžové sněmovně? Víc než jedna, řekl bych. Musí to tak být. Zprávy o tom by otřásly světem. Ale proč by mělo dojít k takovým potížím? Možná by bylo nejlepší nechat starého kejklíře v jeho noře v obydlí služebníků. Prostě jenom starého kejklíře, co hraje na harfu a vypráví příběhy. Příběhy, které nikomu neublíží."</p>

<p>Pokud se mu jí podařilo, byť maličko, otřást, nedala to nijak najevo. „Nepoužívám své rodové jméno schválně. Rod Damodredů měl zaslouženě nepěknou pověst už dávno předtím, než Laman podťal <emphasis>avendoralderu </emphasis>a ztratil kvůli tomu svůj trůn i život. A od aielské války se to ještě zhoršilo, opět zaslouženě."</p>

<p>Copak tou ženou nic neotřese? „Co ode mě chceš?" zeptal se podrážděně.</p>

<p>Moirain ani nemrkla. „Elain a Nyneiva se dnes nalodí na loď do Tanchika. Tanchiko je nebezpečné město. Tvoje znalosti a schopnosti by je mohly udržet naživu."</p>

<p>Tak o tohle šlo. Chtěla ho oddělit od Randa, nechat toho chlapce bezbranného před svými manipulacemi. „Jak říkáš, Tanchiko je teď nebezpečné, ale to bývalo vždycky. Přeju těm mladým ženám jen dobré, ale nehodlám strkat hlavu do toho zmijího hnízda. Na takové věci jsem už moc starý. Uvažoval jsem o tom, že se dám na hospodaření. To je klidný život. Bezpečný."</p>

<p>„Klidný život by tě podle mého názoru zabil." Mluvila značně pobaveně a začala si malýma, štíhlýma rukama urovnávat záhyby na sukních. Tom měl dojem, že zakrývá úsměv. „Tanchiko ale ne. To ti zaručuji, a podle první přísahy víš, že je to pravda."</p>

<p>Tom se zamračil i přes značnou snahu udržet obličej vyrovnaný. Řekla to a ona nemohla lhát, ale jak to mohla vědět? Tom si byl jist, že nedokáže předpovídat. Byl si jist, že ji slyšel odříkat se tohoto nadání. Ale řekla to. <emphasis>Světlo tu ženskou spal! </emphasis>„Proč bych měl chodit do Tanchika?" Pro ni žádné tituly používat nemusel.</p>

<p>„Abys chránil Elain. Morgasinu dceru."</p>

<p>„Neviděl jsem Morgasu patnáct let. Když jsem odcházel z Caemlynu, Elain byla ještě v plenkách."</p>

<p>Moirain poněkud zaváhala, ale když promluvila, zněl její hlas neochvějně pevně. „A tvůj důvod, proč jsi opustil Andor? Bylo to, myslím, kvůli tvému synovci Owynovi. Jednomu z těch ubožáků, o nichž jsi mluvil, kteří mohou usměrňovat. Červené sestry ho měly přivést do Tar Valonu, jako každého takového muže, ale ony ho místo toho na místě zkrotily a zanechaly ho... milosrdenství sousedů."</p>

<p>Tom při vstávání převrhl židli a pak se musel zachytit stolu, jak se mu třásla kolena. Owyn po svém zkrocení nežil dlouho. Takzvaní přátelé, kteří nesnesli, aby mezi nimi žil dokonce i muž, jenž už nemohl usměrňovat, ho vyhnali z domova. Nic, co Tom udělal, nemohlo Owyna přesvědčit, aby zase začal chtít žít, ani zabránit jeho mladé ženě, aby ho do měsíce nenásledovala do hrobu.</p>

<p>„Proč...?" Chraplavě si odkašlal a snažil se mluvit méně zadrhnutým hlasem. „Proč mi to vykládáš?"</p>

<p>Moirain se zatvářila soucitně. Mohla to snad být i lítost? To určitě ne. Ne od Aes Sedai. Takže ten soucit musel být taky falešný. „Nebyla bych to udělala, kdybys byl prostě ochoten pomoci Elain a Nyneivě."</p>

<p>„Tak proč, Světlo tě spal! Proč?"</p>

<p>„Jestli půjdeš s Elain a Nyneivou, sdělím ti jména oněch červených sester, až tě příště uvidím, stejně jako jméno té, která jim dávala rozkazy. Ony to neudělaly o své vlastní vůli. A já tě <emphasis>uvidím </emphasis>znovu. Tarabon přežiješ."</p>

<p>Tom se roztřeseně nadechl. „K čemu mi budou jejich jména?" zeptal se bezbarvým hlasem. „Jména Aes Sedai, zabalených do vší moci Bílé věže."</p>

<p>„Schopnému a nebezpečnému hráči ve hře rodů by to mohlo být k užitku," opáčila Moirain tiše. „Neměly to udělat. A nemělo by jim to být prominuto."</p>

<p>„Nechej mě, prosím."</p>

<p>„Naučím tě, že ne všechny Aes Sedai jsou jako ty červené, Tome. O tom se musíš přesvědčit."</p>

<p>„Prosím."</p>

<p>Stál a opíral se o stůl, dokud neodešla. Nechtěl, aby ho viděla, jak nepůvabně padá na kolena, nechtěl, aby viděla, jak mu po ošlehaných tvářích stékají slzy. <emphasis>Ó Světlo, Owyne. </emphasis>Všechno to pohřbil, jak nejhlouběji dokázal. <emphasis>Nemohl jsem se tam dostat včas. Měl jsem</emphasis><strong> </strong><emphasis>moc práce. Moc práce s tou zatracenou hrou rodů. </emphasis>Podrážděně si otřel obličej. Moirain mohla tu hru hrát s nejlepšími z nejlepších. Takhle s ním mávat, zatahat za každou strunu, o níž si myslel, že je dokonale schovaná. Owyn. Elain. Morgasina dcera. K Morgase už cítil jen náklonnost, možná něco maličko víc, ale bylo těžké odejít od dítěte, které jste houpali na kolenou. <emphasis>Ta dívka </emphasis>v <emphasis>Tanchiku? To město by ji sežralo zaživa, i kdyby tam nebyla válka. Teď to musí být jáma plná vzteklých vlků. A Moirain mi dá jejich jména. </emphasis>Musel jen zanechat Randa v rukou Aes Sedai. Právě jako zanechal Owyna. Držela ho jako hada rozštípnutým klacíkem, ať se kroutil jak chtěl. <emphasis>Světlo tu ženskou spal!</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>* * *</p>

<p>Min si zavěsila košík s vyšíváním na předloktí, jednou rukou si zvedla sukně a plavným krokem a s rovnými zády vyšla po snídani z jídelny. Dokázala by jít i s pohárem plným vína a nerozlít ani kapku. Částečně to bylo dáno tím, že v šatech - samé světle modré hedvábí s těsným živůtkem a rukávci a širokou sukní, jejíž vyšívaný lem by se jí vláčel po zemi, kdyby si ji nezvedla - nemohla dělat dlouhé kroky. Částečně také proto, že si byla jistá, že na sobě cítí Larasiny oči.</p>

<p>Mrknutí přes rameno její podezření potvrdilo. Správkyně kuchyní, vinný sud na nožičkách, se za ní pochvalně usmívala ze dveří do jídelny. Kdo by si byl pomyslel, že ta žena byla zamlada krásná, nebo že má v srdci místo pro hezké koketky? „Temperamentní," tak je nazývala. Koho by napadlo, že se rozhodne vzít „Elmindredu" pod svá ochranná křídla? Rozhodně to nebylo příjemné. Laras na Min neustále dohlížela a zřejmě ji byla schopná najít kdekoliv na pozemku Věže. Min se na ni přes rameno usmála a uhladila si vlasy, nyní její kudrny připomínaly černou čapku. <emphasis>Světlo spal tu ženskou! Copak nemusí něco vařit, nebo ječet na nějakou pomocnici v kuchyni?</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Laras jí zamávala a Min jí zamávala v odpověď. Nemohla si dovolit urazit někoho, kdo na ni tak přísně dohlížel, ne když neměla ani pojetí, kolik chyb mohla nadělat. Laras znala každičkou lest „temperamentní" ženy a hodlala Min naučit všechny, které snad mladá žena ještě neznala.</p>

<p>Jedinou opravdovou chybou, přemítala Min, když se usadila na mramorovou lavičku pod vysokou vrbou, bylo to vyšívání. Ne z hlediska Laras, ale z jejího. Vytáhla z košíku vyšívací rám a lítostivě si prohlédla včerejší práci, několik nahnutých žlutých kolotočníků a něco, co bylo původně míněno jako světle žluté růžové poupě, i když by to nikdo nepoznal, pokud by mu to neřekla. S povzdechem začala párat stehy. Leana měla asi pravdu. Žena mohla s vyšívacím rámem prosedět celé hodiny a sledovat každého a všechno a nikdo to nepovažoval za divné. Bylo by však pomohlo, kdyby to Min aspoň trochu uměla.</p>

<p>Alespoň že ráno bylo nádherné a pobyt venku tudíž příjemný. Zlaté slunce se právě vyhouplo nad obzor a na obloze jako by pár nadýchaných obláčků bylo rozloženo tak, aby podtrhlo dokonalost. Lehký vánek přinášel vůni růží a rozechvíval vysoké keře šeříků s hrozny růžových a bílých květů. Brzy budou štěrkem vysypané pěšinky poblíž stromoví plné lidí spěchajících za svými pochůzkami, od stájníků po Aes Sedai. Dokonalé ráno a dokonalé místo, z něhož bylo možné pozorovat nepozorována. Možná to bude dneska k něčemu dobré.</p>

<p>„Elmindredo?"</p>

<p>Min nadskočila a strčila si do úst popíchaný prst. Otočila se na lavičce připravená vyhubovat Gawynovi, že se k ní tak připlížil, ale slova jí zamrzla v hrdle. S Gawynem byl totiž Galad. Vyšší než Gawyn, hubený, ale šlachovitý a silný, s dlouhýma nohama, a pohyboval se s půvabem tanečníka. Ruce měl také dlouhé - přesto však elegantní a silné. A jeho obličej... Byl to prostě ten nejšvarnější muž, jakého kdy Min viděla.</p>

<p>„Přestaň si cucat prst," řekl jí Gawyn s úsměvem. „My víme, že jsi hezká malá holčička. Nemusíš nám to dokazovat."</p>

<p>Min zruměněla a spěšně dala ruku dolů. Jen tak tak že se na Gawyna rozzuřeně nezamračila, což by se ale k Elmindredě rozhodně nehodilo. Amyrlin nemusela Gawynovi vyhrožovat ani mu rozkazovat, aby Minino tajemství zachoval, ale mladý muž využíval každé vhodné příležitosti, aby si z ní mohl utahovat.</p>

<p>„Není správné se lidem posmívat, Gawyne," řekl Galad. „On tě nechtěl urazit, paní Elmindredo. Omluv mne, ale nesetkali jsme se již dříve? Když ses na Gawyna tak zuřivě zamračila, měl jsem v té chvíli dojem, že tě znám."<strong> </strong></p>

<p>Min stydlivě sklopila zrak. „Ó, na setkání s <emphasis>tebou </emphasis>bych já nikdy nezapomněla, můj pane Galade," řekla svým nejlepším hláskem hloupé holky. Úsměvný tón a hněv nad tím uklouznutím způsobily, že se začervenala až ke kořínkům vlasů, což její převlek ještě vylepšilo.</p>

<p>Vůbec se sobě nepodobala a šaty a vlasy byly jen součástí jejího převleku. Leana ve městě získala krémy a pudry a neuvěřitelnou sbírku záhadných navoněných věcí a cpala jí to do hlavy tak dlouho, až je Min dokázala použít i ve spánku. Teď měla zdůrazněné lícní kosti a víc barvy na rtech, než jí přisoudila příroda. Díky tmavým krémem podmalovaným víčkům a jemnému pudru na řasách vypadaly její oči mnohem větší. Vůbec se sobě nepodobala. Některé novicky jí s obdivem říkaly, jak je krásná, a dokonce i několik Aes Sedai ji nazvalo „velmi hezkým dítětem". Min to nenáviděla. Šaty byly docela hezké, to připouštěla, ale ostatek prostě nenáviděla. Nemělo však smysl se maskovat, když by pak převlek nepoužívala.</p>

<p>„Jsem si jist, že by sis to pamatovala," ucedil suše Gawyn. „Nechtěl jsem tě vyrušit při vyšívání - to jsou vlaštovky, viď? <emphasis>Žluté </emphasis>vlaštovky?" Min vrazila vyšívací rám zpátky do košíku. „Ale já tě chtěl požádat, jestli bys mi něco neřekla k tomuhle." Strčil jí do rukou malou, v kůži vázanou knihu, starou a odřenou, a náhle mluvil velice vážně. „Řekni mému bratříčkovi, že je to nesmysl. Tebe třeba poslechne."</p>

<p>Min si knihu prohlédla. - <emphasis>Cesta Světla </emphasis>od Lothaira Mantelara. Otevřela namátkou knihu a začala číst. „A proto se zřekniž veškerých radostí, neboť dobrota jesti čistě abstraktní, dokonale křišťálový ideál, jenž je zahalen přízemními emocemi. Nehýčkej tělo. Tělo je slabé, leč duch silný jest. Tělo není k ničemu, kde je duch silný. Správná myšlenka jesti utopena v pocitech, a správnému činu vášně zbraňují. Odebéř všechnu radost od správnosti, a jen správnost zbude." Připadalo jí to jako samé nesmysly.</p>

<p>Min se usmála na Gawyna a povedlo se jí i zahihňání. „Tolik slov. Bojím se, že toho o knihách moc nevím, můj pane Gawyne. Vždycky jsem si chtěla nějakou přečíst - opravdu." Povzdechla si. „Ale mám tak málo času. No, jen si správně upravit vlasy mi zabere celé hodiny. Myslíš, že je to takhle hezké?" Rozzuřený a zároveň ohromený výraz na Gawynově obličeji ji málem rozesmál, rychle to však změnila v zachichotání. Potěšilo ji, že pro změnu měla jednou navrch sama. Bude muset zjistit, jestli by to nemohla udělat častěji. V tomto převleku se skrývaly možnosti, o nichž předtím neuvažovala. Pobyt ve Věži byl, jak se ukázalo, jenom samá podráždění. Zasloužila si <emphasis>trochu </emphasis>zábavy. „Lothair Mantelar," řekl Gawyn napjatým hlasem, „založil bělokabátníky. Bělokabátníky!"</p>

<p>„Byl to velký muž," prohlásil pevně Galad. „Filozof se vznešenými ideály. A nic na tom nemění, jestli děti Světla občas... přehánějí."</p>

<p>„Ó ne. - Bělokabátníci," vydechla Min a dodala s lehkým zachvěním. „Slyšela jsem, že jsou velice drsní. Neumím si představit bělokabátníka při tanci. Myslíte, že je možné si tady někde zatančit? Aes Sedai o tancování zřejmě taky nestojí, a já tak ráda tancuju." Zklamání v Gawynových očích ji nesmírně potěšilo.</p>

<p>„To nemyslím," pravil Galad a vzal si knihu zpět. „Aes Sedai mají moc práce s... se svými vlastními záležitostmi. Pokud se doslechnu o vhodné taneční zábavě ve městě, doprovodím tě, budeš-li si přát. A nemusíš se bát, že by tě ti dva hulváti obtěžovali." Usmál se na ni, aniž si uvědomoval, co to dělá, a Min se náhle opravdu nedostávalo vzduchu. Mužům by se nemělo dovolovat takhle se usmívat.</p>

<p>Vlastně jí chvíli trvalo, než si vzpomněla, jaké že to hulváty má Galad na mysli. Ty dva muže, kteří měli údajně požádat Elmindredu o ruku a málem se poprali, protože ona se nemohla rozhodnout, což ji přinutilo vyhledat útočiště ve Věži, jelikož se nemohla přimět, aby jim oběma přestala dávat naději. Což byl jediný důvod, proč byla tady. <emphasis>V těchhle šatech, </emphasis>připomněla si. <emphasis>Kdybych na sobě měla svoje vlastní šaty, určitě by mi to řádně myslelo.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„Všiml jsem si, že s tebou každý den rozmlouvá amyrlin," ozval se náhle Gawyn. „Nezmínila se o naší sestřičce Elain? Nebo o Egwain? Neříkala něco o tom, kde jsou?"</p>

<p>Min si přála, aby ho mohla praštit do oka. On samozřejmě nevěděl, proč předstírá, že je někdo jiný, ale souhlasil, že jí pomůže a bude se k ní chovat jako k Elmindredě, a teď ji spojuje se ženami, o nichž příliš mnoho lidí ve Věži vědělo, že jsou přítelkyně Min. „Ó, amyrlin je tak báječná žena," řekla sladce a v úsměvu ukázala zuby. „Vždycky se ptá, jak mi ubíhá čas, a chválí mi šaty.<strong> </strong></p>

<p>Asi doufá, že se brzy rozhodnu mezi Darvanem a Goemalem, ale já jsem pořád celá popletená. Oba jsou tak milí, ale já prostě nemůžu." Rozevřela oči doufajíc, že tak bude vypadat popletená a bezmocná. „Na koho ses to ptal? Na sestru, můj pane Gawyne? Samotnou dědičku Andoru? Nemyslím, že se o ní kdy amyrlin přede mnou zmínila. A jak se jmenovala ta druhá?" Slyšela, jak Gawyn skřípe zuby.</p>

<p>„Neměli bychom s tím paní Elmindredu obtěžovat," poznamenal Galad. „To je náš problém, Gawyne. Je na nás, abychom objevili lež a tu věc vyřídili."</p>

<p>Min ho skoro neslyšela, protože hleděla na velkého muže, jemuž se dlouhé tmavé vlasy kroutily kolem svěšených ramen. Ten muž se bezcílně loudal po štěrkovém chodníčku mezi stromy za pozorného dohledu jedné přijaté novicky. Už Logaina viděla předtím, smutného muže, jenž byl kdysi velice energický a jehož vždy doprovázela některá z přijatých. Žena mu měla zabránit v sebevraždě stejně jako v útěku. Přes svou mohutnou postavu však Logain nevypadal, že by se chtěl pokusit o to druhé. Min však ještě nikdy neviděla planoucí auru kolem jeho hlavy, zářící zlatě a modře, až doteď. Byla tam jen chviličku, ale to stačilo.</p>

<p>Logain se prohlásil za Draka Znovuzrozeného, byl lapen a zkrocen. Pokud snad někdy mohl získat nějakou slávu jako falešný Drak, ta chvíle již byla pryč. Zbylo mu jen zoufalství ze zkrocení, musel se cítit jako člověk, který přišel o zrak a sluch a chuť, který chce jen zemřít a který čeká na smrt, jež se k takovým, jako byl on, dostavovala během několika málo let. Logain se na ni podíval, i když ji nejspíš neviděl. Oči měl plné beznaděje a obrácené dovnitř. Tak proč kolem něj plála aura, jež křičela o nadcházející slávě a moci? To bylo něco, co musela sdělit amyrlin.</p>

<p>„Ubožák," zamumlal Gawyn. „Nemohu ho přestat litovat. Světlo, milosrdnější by bylo nechat ho to skončit. Proč ho nutí žít pořád dál?"</p>

<p>„On si žádnou lítost nezaslouží," pronesl Galad. „Copak jsi zapomněl, čím byl a co spáchal? Kolik tisíc lidí zemřelo, než byl polapen? Kolik měst bylo vypáleno? Jen ať žije jako varování pro ostatní."</p>

<p>Gawyn sice kývl, ale váhavě. „Přesto za ním lidé šli. Některá z těch měst byla vypálena poté, co se přidala k němu."</p>

<p>„Musím už jít," řekla Min a vstala a Galad byl okamžitě samá péče.</p>

<p>„Odpusť nám, paní Elmindredo. Nechtěli jsme tě polekat. Logain ti nemůže ublížit. O tom tě ujišťuji."</p>

<p>„Já... Ano, je mi z něj trochu slabo. Omluvte mě. Opravdu si musím jít lehnout."</p>

<p>Gawyn se tvářil velice nedůvěřivě, ale zvedl její košíček dřív, než si ho stačila vzít sama. „Dovol, ať tě aspoň kousek cesty doprovodím," řekl a hlas mu přetékal falešnou starostlivostí. „Tento košík pro tebe musí být příliš těžký, když je ti tak mdlo. Nechtěl bych, abys ztratila vědomí."</p>

<p>Min se nějak podařilo usadit Galada na mramorovou lavičku a odejít, i když s Gawynem v patách. Sukně jí hrozně překážely. Chtěla si je zvednout až ke kolenům a rozběhnout se, ale Elmindreda by nikdy neběžela a nikdy by neukázala tolik ze svých nohou, leda při tanci. Laras ji v tomto ohledu velice přísně poučila a ona teď skoro úplně zničila obraz Elmindredy. A Gawyn...!</p>

<p>„Dej mi ten košík, ty zabedněný mamlase," vyštěkla na něj, jakmile byli z Galadova dohledu, a sebrala mu ho dřív, než mohl Gawyn něco namítnout. „Co sis myslel, takhle se mě před ním ptát na Elain a Egwain? Elmindreda se s nimi nikdy nesetkala. Elmindredě na nich nezáleží. Elmindreda nechce, aby někdo vyslovil její jméno jedním dechem s jejich! Copak to nechápeš?"</p>

<p>„Ne," řekl Gawyn. „Ne, protože jsi mi to nevysvětlila. Ale mrzí mě to." V jeho hlase se však neozvala dostatečně velká lítost, aby jí to stačilo. „Prostě si jen dělám starosti. Kde jsou? A ty zprávy, co přicházejí proti proudu řeky z Tearu o falešném Drakovi, mi zrovna nepomáhají. Ony jsou někde tam dole, Světlo ví kde, a já se pořád sám sebe ptám, co když jsou ve středu podobné hranice, jakou Logain zažehl v Ghealdanu?"</p>

<p>„A co když to není vůbec falešný Drak?" zeptala se Min velmi opatrně.</p>

<p>„Myslíš, protože se na ulicích vypráví, že dobyl Tearský Kámen? Klepy vždycky všechno zveličují. Já tomu uvěřím, až to uvidím, a na každý pád je toho potřeba víc, aby mě to přesvědčilo. I kdyby Kámen mohl padnout. Světlo, já doopravdy nevěřím, že Elain a Egwain jsou v Tearu, ale že to nevím, mě žere jako kyselina. Jestli se jí něco stalo..."</p>

<p>Min nevěděla, kterou z obou dívek tím myslí, a tušila, že on také ne. Přesto, jak si z ní utahoval, mu její srdce vyšlo vstříc, ale stejně mu nemohla nic říci. „Musíš jenom dělat, co ti říkám, a -"</p>

<p>„Já vím. Důvěřovat amyrlin. Důvěřovat!" Poté dlouze vydechl. „Víš, že Galad popíjí po tavernách s bělokabátníky? Přes mosty se dostane každý, pokud přichází v míru, dokonce i děti toho zatraceného Světla."</p>

<p>„Galad?" vydechla Min nevěřícně. „V tavernách? Pije?"</p>

<p>„Určitě jenom pohárek dva. Víc by si nepovolil ani o vlastním svátku." Gawyn se zamračil, jako by si nebyl jist, zda snad právě Galada nezkritizoval. „Co chci říci, je, že mluví s bělokabátníky. A teď tahle kniha. Podle popisu mu ji dal sám Eamon Valda. ,V naději, že najdeš cestu.' Valda, Min. Muž, který velí bělokabátníkům na druhé straně mostů. To, že nic neví, žere i Galada. Tak poslouchá bělokabátníky. Jestli se naší sestře nebo Egwain něco stane..." Potřásl hlavou. „Víš, kde jsou, Min? Řekla bys mi to, kdybys to věděla? Proč se schováváš?"</p>

<p>„Protože jsem svou krásou dohnala dva muže k šílenství a nemůžu se rozhodnout," sdělila mu kysele.</p>

<p>Hořce se uchechtl a rychle to zamaskoval úsměvem. „No, tomu aspoň věřím." Zahihňal se a prstem ji pohladil pod bradou. „Jsi velmi hezká dívka, Elmindredo. Hezká chytrá holčička."</p>

<p>Min zaťala pěst a pokusila se ho udeřit do oka, ale on odtančil z jejího dosahu a Min si zakopla o sukně a málem upadla. „Ty zatracenej přihlouplej obejdo!" zavrčela dívka.</p>

<p>„Takový půvab v pohybech, Elmindredo," smál se z plna hrdla Gawyn. „Takový sladký hlásek, jako slavík, nebo hrdlička zvečera. Který muž by při pohledu na Elmindredu nezůstal stát jako omráčený?" Veselost jej však rychle přešla a on se zatvářil vážně. „Jestli něco zjistíš, prosím, pověz mi to. Prosím. Budu prosit i na kolenou, Min."</p>

<p>„Povím ti to," slíbila mu nakonec Min. <emphasis>Jestli budu moci. Jestli to pro ně bude bezpečné. Světlo, jak já tohle místo nenávidím. Proč se prostě nemůžu vrátit k Randovi?</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Nechala tam Gawyna stát a na pozemek Věže už vstoupila sama. Dávala přitom pozor na Aes Sedai a přijaté, které by se mohly ptát, co dělá mimo přízemí a kam jde. Zpráva o Logainovi byla příliš důležitá, aby počkala, dokud ji amyrlin, jako obvykle, nepotká později odpoledne, zdánlivě náhodou. Aspoň tak si to říkala. Netrpělivostí málem vyletěla z kůže.</p>

<p>Zahlédla jen pár Aes Sedai, které o kus dál před ní zahnuly za roh a vstoupily do nějaké místnosti, což bylo jen dobře. K amyrlininu stolci nemohl jen tak někdo vtrhnout. Minula i hrstku služebných, které spěchaly po své práci a samozřejmě se jí na nic neptaly, dokonce se na ni ani pořádně nepodívaly, jen před ní rychle, téměř bez zastavení, udělaly pukrle.</p>

<p>Když Min otevírala dveře do amyrlininy pracovny, měla připravený úsměvný příběh pro případ, že by tu byl kromě Leany ještě někdo, ale předpokoj byl prázdný. Min spěchala k vnitřním dveřím a strčila dovnitř hlavu. Amyrlin a kronikářka seděly u Siuanina stolu, který byl plný malých proužků tenkého papíru. Obě ženy k ní prudce otočily hlavy a jejich pohledy připomínaly čtyři nebozezy.</p>

<p>„Co tu děláš?" vyštěkla amyrlin. „Máš být hloupá holka, která tu hledá útočiště, ne přítelkyně z mého dětství. Mezi námi nemá být žádná spojitost, jen když se náhodou potkáme. Bude-li to nutné, přikážu Laras, aby na tebe dávala pozor jako chůva na dítě. Myslím, že se jí to bude moc líbit, ale pochybuji, že tobě také."</p>

<p>Min se při tom pomyšlení otřásla. Náhle jí Logain nepřipadal tak naléhavý. Nebylo příliš pravděpodobné, že by v příštích několika dnech dosáhl větší slávy. On také nebyl tím pravým důvodem, proč sem Min přišla, jen výmluvou, a ona se teď nehodlala vracet. Zavřela za sebou dveře a vykoktala, co viděla a co to znamená. Před Leanou se necítila moc příjemně.</p>

<p>Siuan unaveně zavrtěla hlavou. „Další starosti. Hladomor v Cairhienu. Zmizení sestry v Tarabonu. Nájezdy trolloků v Hraničních státech zase zesílily. Ten hlupák, co si říká prorok, vyvolává nepokoje v Ghealdanu. Zřejmě káže, že Drak se znovu zrodil jako shienarský urozený pán," řekla nevěřícně. „I maličkosti jsou špatné. Válka v Arad Domanu zastavila obchod se Saldeiou a bída způsobuje neklid v Maradonu. Možná díky tomu nakonec přijde Tenobie o trůn. Jediná dobrá zpráva, co jsem slyšela, je, že se Morna z nějakého důvodu stáhla zpět. Dvě míle, snad víc, zeleně za hraničními kameny beze stopy zkázy a moru, celou cestu ze Saldeie do Shienaru. Došlo k tomu vůbec poprvé, co lidé pamatují. Ale dobré zprávy nejspíš musejí být vyrovnány špatnými. Když do člunu teče jednou dírou, tak určitě teče i dalšími. Jen doufám, že to je rovnováha. Leano, nech zesílit dohled nad Logainem. Nechápu, jak by teď mohl způsobit nějaké potíže, ale chci to zjistit." Obrátila svůj pronikavý pohled zpátky na Min. „Proč ses sem přiřítila jako splašená sardel? Logain mohl počkat. Ten muž do západu slunce nejspíš těžko najde moc slávy."</p>

<p>Téměř přesná ozvěna vlastních myšlenek Min vyvedla poněkud z rovnováhy. „Já vím," řekla. Leana varovně zvedla obočí a Min spěšně dodala: „matko." Kronikářka pochvalně přikývla.</p>

<p>„To mi ale neříká proč, dítě," poznamenala Siuan.</p>

<p>Min se obrnila. „Matko, nic, co jsem od prvního dne viděla, nebylo příliš důležité. Určitě jsem nezahlídla nic, co by ukazovalo na černé adžah." Z toho jména ji stále mrazilo. „Řekla jsem ti všechno, co vím, o té pohromě, co vám Aes Sedai hrozí, a to ostatní není vůbec k ničemu." Musela se odmlčet a polknout, jak na ni obě ženy upíraly pronikavé pohledy. „Matko, není vůbec žádný důvod, proč bych neměla odejít. Ale je důvod, proč bych měla. Randovi třeba to, co umím, trochu pomůže. Jestli <emphasis>dobyl </emphasis>Kámen... matko, možná mě potřebuje." <emphasis>Aspoň já ho potřebuji, ať shořím jako hloupá husa!</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Kronikářka se při zaznění Randova jména otevřeně zachvěla. Siuan si na druhou stranu hlasitě odfrkla. „Tvoje vidění jsou velice užitečná. To o Logainovi je důležité. Našla jsi toho podomka, co tu kradl, dřív, než mohlo podezření padnout na někoho jiného. A ta novicka s ohnivými vlasy, která si chtěla pořídit dítě...! Sheriam jí to zatrhla - to děvče na muže nepomyslí, dokud nedokončí výcvik - ale to bychom se bez tebe nikdy nedozvěděly včas. Ne, ty nesmíš odejít. Dříve nebo později mi tvoje vidění ukážou mapu k černým adžah, a do té doby si i tak rozhodně zaslouží moji pozornost."</p>

<p>Min si povzdechla. Nejen proto, že ji tu amyrlin chtěla držet dál. Když tu rusovlasou novicku viděla posledně, ta dívka se kradla na zalesněnou část věžového pozemku se svalnatým strážným. Byli by se vzali, možná ještě před koncem léta. Min to poznala, jakmile je uviděla, i když Věž nikdy nenechávala novicku odejít, dokud nebyla připravená, dokonce i takovou, která ve svém výcviku nemohla pokračovat. V budoucnosti tohoto párečku byl statek a tlupa dětí, ale nemělo smysl tohle říkat amyrlin.</p>

<p>„Mohla bys aspoň dát vědět Galadovi s Gawynem, že Egwain a jejich sestra jsou v pořádku, matko?" Prosit ji zlobilo a tón hlasu také. Dítě, kterému odmítli dát kousek koláče, aspoň žebroní o sušenku. „Aspoň jim řekni něco kromě té směšné povídačky, že pracují za trest na statku."</p>

<p>„Řekla jsem ti, že ti do toho nic není. Ať ti to nemusím opakovat."</p>

<p>„Oni tomu nevěří o nic víc než já," vyhrkla Min dřív, než ji amyrlinin úsměv utišil. Nebyl to pobavený úsměv.</p>

<p>„Takže ty navrhuješ, abych změnila místo jejich údajného pobytu? Poté, co jsem dala ve známost, že jsou na statku? Myslíš, že na to jen pár lidí zvedne obočí? Každý kromě těch chlapců to přijal. A tebe. No, Coulin Gaidin je bude muset jen o něco víc dřít. Bolavé svaly a hodně potu odvede myšlení většiny chlapů od ostatních problémů. A žen vlastně taky. Ještě se budeš chvíli vyptávat a uvidíme, co s tebou udělá pár dní při drhnutí hrnců. Raději přijdu na pár dní o tvé služby, než abys strkala nos, kam nemáš."</p>

<p>„Ty ani nevíš, jestli mají potíže, co? Nebo Moirain." Moirain však na mysli neměla.</p>

<p>„Děvče," začala varovně Leana, ale Min už se nedala zastavit.</p>

<p>„Proč jsme nic neslyšeli? Zprávy se sem donesly už přede dvěma dny. Dvěma dny! Proč na žádné z těch zpráv, co dostáváš, není zpráva od ní? Copak nemá holuby? Myslela jsem, že vy Aes Sedai máte lidi s holubama všude. Jestli v Tearu nikoho nemáte, tak je to chyba. A muž na koni už by byl dávno do Tar Valonu dorazil. Proč -?"</p>

<p>Siuan práskla otevřenou dlaní do stolu a Min uťala. „Posloucháš vskutku dobře," prohodila suše. „Dítě, dokud se nedoslechneme něco, co by tomu odporovalo, tak můžeš předpokládat, že je ten mladý muž v pořádku. Modli se, aby byl." - Leana se znovu zachvěla. „V Maule existuje pořekadlo, dítě," pokračovala amyrlin. „,Nehledej potíže, dokud si potíže nenajdou tebe.' Tak si to dobře pamatuj, dítě."</p>

<p>Ozvalo se nesmělé zaklepání na dveře.</p>

<p>Amyrlin si vyměnila pohled s kronikářkou. Pak se obě podívaly na Min. Její přítomnost znamenala problém. A tady nebylo kde se schovat. Dokonce i balkon byl z pokoje celý jasně viditelný.</p>

<p>„Důvod, proč jsi tady," zamumlala Siuan, „co by se hodil k té hloupé holce, kterou bys měla být. Leano, dávej pozor u dveří." S kronikářkou už stály. Siuan obcházela stůl, zatímco Leana mířila ke dveřím. „Sedni si na Leanino křeslo, děvče. Pohni sebou, dítě. Teď se tvař mrzutě. Ne rozzlobeně, mrzutě! Musíš našpulit spodní ret a zírat na podlahu. Možná tě přiměju nosit ve vlasech stuhy, velké červené mašle. Tak je to správně. Leano." Amyrlin si dala ruce v bok a zvýšila hlas. „A jestli sem ještě jednou vpadneš bez ohlášení, dítě, tak..."</p>

<p>Leana otevřela dveře a za nimi se objevila tmavá novicka, která sebou při pokračující Siuanině tirádě trhla a pak udělala hluboké pukrle. „Zprávy pro amyrlin, Aes Sedai," vykvikla dívka. „Do holubníku dorazili dva holubi." Byla jednou z těch, které Min řekly, že je krásná, a teď se s rozšířenýma očima snažila dohlédnout za kronikářku.</p>

<p>„S tím si nedělej starosti, dítě," řekla rázně Leana a přebrala od novicky maličká kostěná pouzdérka. „Tak zpátky do holubníku." Než se novicka zvedla, Leana jí zavřela dveře před nosem a pak se o ně s povzdechem opřela. „Nadskočím při každém nečekaném zvuku od té doby, cos mi řekla..." Narovnala se a vrátila se ke stolu. „Dvě další zprávy, matko. Mám...?"</p>

<p>„Ano, ovšem. Otevři je," pravila amyrlin. „Morgasa se nakonec bezpochyby rozhodla vpadnout do Cairhienu. Nebo Hraniční státy dobyli trolloci. Bude to stejně souviset se vším ostatním." Min zůstala sedět. Siuan o některých těch hrozbách mluvila až příliš věcně.</p>

<p>Leana prohlédla červený vosk na konci jednoho z pouzdérek, nebylo větší než jeden článek jejího prstu, a pak, když se ujistila, že s ním nikdo nic neprováděl, ho palcem rozlomila. Papírek stočený uvnitř vytáhla slonovinovou pinzetkou. „Skoro tak zlé jako trolloci, matko," řekla hned, jak začala číst. „Mazrim Taim unikl."</p>

<p>„Světlo!" vyštěkla Siuan. „Jak?"</p>

<p>„Tady stojí jen to, že ho v noci tajně unesli, matko. Dvě sestry jsou mrtvé."</p>

<p>„Světlo ozařuj jejich duše. Ale teď nemáme čas želet jejich smrti, když takoví, jako Taim, jsou naživu a nezkrocení. Kde, Leano?"</p>

<p>„V Denhuiru, matko. To je ves východně od Černých hor na Maradonské silnici nad prameny Antaea a Luany."</p>

<p>„To museli být jeho stoupenci. Hlupáci. Proč neuznají, že jsou poraženi? Vyber dvanáct spolehlivých sester, Leano..." Amyrlin se zamračila. „Spolehlivých," zamumlala. „Kdybych tak jen věděla, kdo je spolehlivější než piraňa, neměla bych ty problémy, co mám teď. Udělej, co půjde, Leano. Dvanáct sester. A pět set strážných. Ne, celý tisíc."</p>

<p>„Matko," začala ustaraně kronikářka. „Bělokabátníci -"</p>

<p>„- by se nepokusili překročit mosty, i kdybych je nechala úplně bez dozoru. Báli by se pasti. Nedá se říci, co se to tam na severu děje, Leano. Chci, aby ti, co pošleme, byli připraveni na cokoliv. A Leano... Mazrima Taima je nutné zkrotit okamžitě, jak ho zase chytí."</p>

<p>Leana šokované rozevřela oči. „Ale co zákon?"</p>

<p>„Já znám zákony stejně dobře jako ty, ale nechci riskovat, že se zase osvobodí nezkrocený. Nebudu riskovat dalšího Guaira Amalasana, ne při všem tom ostatním."</p>

<p>„Ano, matko," řekla slabým hlasem Leana.</p>

<p>Amyrlin vzala druhý kostěný váleček a s ostrým křupnutím ho rozlomila vedví, aby se dostala ke zprávě. „Konečně dobré zprávy," vydechla a usmála se. „Dobré zprávy. ,Prak byl použit. Ovčák má meč.'"</p>

<p>„Rand?" zeptala se Min a Siuan kývla.</p>

<p>„Ovšem, dítě. Kámen padl. Rand al'Thor, ten ovčák, má <emphasis>Cal</emphasis><emphasis>landor. </emphasis>Teď mohu něco podniknout. Leano, chci, aby se dnes odpoledne sešla věžová sněmovna. Ne, už dopoledne."</p>

<p>„Tomu nerozumím," ozvala se Min. „Vědělas, že ty řeči se týkají Randa. Proč teda svoláváš věžovou sněmovnu až teď? Co můžeš udělat teď, cos nemohla předtím."</p>

<p>Siuan se zasmála jako malá holčička. „Teď konečně mohu všem otevřeně říci, že jsem dostala zprávu od Aes Sedai, že Tearský Kámen padl a muž tasil <emphasis>Callandor. </emphasis>Proroctví bylo naplněno. Aspoň tohle pro mé účely stačí. Drak se znovu zrodil. Budou nervózní, budou se hádat, ale nikdo se mi nemůže postavit, když oznámím, že Věž toho muže musí vést. Konečně se k němu mohu přihlásit otevřeně. Tedy částečně otevřeně."</p>

<p>„A děláme tu správnou věc, matko?" promluvila náhle Leana. „Já vím... Jestli má <emphasis>Callandor, </emphasis>musí být Drakem Znovuzrozeným, ale může usměrňovat, matko. Muž, který může usměrňovat. Viděla jsem ho jenom jednou, ale i tenkrát na něm bylo něco zvláštního. Něco víc, než jen že je <emphasis>ta'veren. </emphasis>Matko, když na to přijde, opravdu se tolik liší od Taima?"</p>

<p>„Rozdíl je v tom, že on<emphasis> je </emphasis>Drakem Znovuzrozeným, dcero," prohlásila tiše amyrlin. „Taim je vlk, možná vzteklý. Rand al'Thor je vlkodav, kterého použijeme k porážce Stínu. Nech si to jméno pro sebe, Leano. Neměly bychom toho vyzradit příliš a příliš brzy."</p>

<p>„Jak říkáš, matko," pravila kronikářka, ale stále nevypadala nijak klidně.</p>

<p>„Tak si pospěš. Chci, aby se sněmovna sešla do hodiny." Siuan se zamyšleně dívala za odcházející vysokou ženou. „Odpor by mohl být větší, než bych chtěla," pronesla, když se dveře s cvaknutím zavřely.</p>

<p>Min se na ni pronikavě zadívala. „Nemyslíš snad..."</p>

<p>„Ó, nic vážného, dítě. Pokud se nedozvědí, jak dlouho jsem s tím al'Thorovic chlapcem zapletená." Znovu se podívala na kousek papíru a pak ho pustila na stůl. „Přála bych si, aby mi Moirain napsala víc."</p>

<p>„Proč toho nenapsala víc? A proč jsme od ní zatím nic neslyšely?"</p>

<p>„Další otázky. Na to se musíš zeptat Moirain. Ona vždycky všechno dělala po svém."</p>

<p>* * *</p>

<p>Sahra Covenryová nepříliš soustředěně pracovala s motykou a mračila se přitom na maličké výhonky pýru a kohoutku, které se tlačily mezi řádky kapusty a řepy. Ne že by paní Elwardová byla tvrdá - nebyla o nic přísnější než Sahřina matka a rozhodně méně přísná než Sheriam - ale Sahra nešla do Bílé věže, aby skončila na statku u okopávání zeleniny, když slunce sotva vyšlo. Bílý oděv novicky měla schovaný a na sobě měla hnědé vlněné šaty, které by byla docela dobře mohla ušít její matka, a sukni měla přivázanou nad kotníky, aby si je neumazala od hlíny. Všechno to bylo tak nespravedlivé. Nic přece neudělala.</p>

<p>Zavrtěla prsty u nohou v čerstvě rozhrabané hlíně, zamračila se na umíněný kohoutek a usměrnila trochu síly. Chtěla plevel vypálit ze země. Kolem olistěného výhonku se zajiskřilo a rostlinka zvadla. Sahra ji rychle vytáhla ze země a zapomněla na ni. Kdyby byla ve světě nějaká spravedlnost, urozený pán Galad by sem na statek zabloudil při lovu.</p>

<p>Sahra se opřela o motyku a oddala se snění o tom, jak Galadovi léčí zranění, jež utržil při pádu z koně - nebyla to samozřejmě jeho vina, byl přece skvělý jezdec - a jak ji on zvedá před sebe do sedla a slibuje, že se stane jejím strážcem - ona bude samozřejmě zelená adžah - a...</p>

<p>„Sahra Covenryová?"</p>

<p>Sahra při tom ostrém hlasu nadskočila, ale nebyla to paní Elwardová. Sahra předvedla nejlepší pukrle, na jaké se zmohla. „Zdravím tě, Aes Sedai. Přišla jsi mě odvést zpátky do Věže?"</p>

<p>Aes Sedai přistoupila blíž a nestarala se, že se jí suknice vláčejí v hlíně záhonu s kapustou. Přes letní žár měla na sobě plášť a kapuci staženou tak, aby jí stínila celý obličej. „Než jsi odešla z Věže, přivedla jsi k amyrlin jednu ženu. Ženu, která si říkala Elmindreda."</p>

<p>„Ano, Aes Sedai," přiznala Sahra a v hlase se jí ozval náznak otázky. Nelíbilo se jí, jak to Aes Sedai řekla, jako by Sahra měla Věž opustit nadobro.</p>

<p>„Pověz mi všechno, cos viděla a slyšela, děvče, od chvíle, kdy ses té ženy ujala. Všechno."</p>

<p>„Ale já nic neslyšela, Aes Sedai. Kronikářka mě poslala pryč hned, jak -" Projela jí bolest, přitiskla jí nohy k zemi a ohnula záda. Křeč trvala jen chviličku, ale jí připadala věčná. Snažila se nadechnout a uvědomila si, že se tiskne tváří k zemi a stále se třesoucí prsty má zaryté do hlíny. Nevzpomínala si, jak upadla. Viděla, jak u kamenné budovy statku leží koš na prádlo paní Elwardové a mokrá prostěradla jsou rozházená všude kolem. Omámeně si pomyslela, že je to divné. Moria Elwardová by své prádlo takhle nikdy nenechala.</p>

<p>„Všechno, dítě," zopakovala Aes Sedai chladně. Stála teď nad Sahrou a nijak nedávala najevo, že by jí snad chtěla pomoci. Ublížila jí, a tak to přece být nemělo. „O každé osobě, s níž tahle Elmindreda mluvila, každičké slovo, co řekla, o každé změně výrazu."</p>

<p>„Mluvila s urozeným pánem Gawynem, Aes Sedai," vzlykla Sahra do země. „To je všechno, co vím, Aes Sedai. Všechno." A naplno se rozplakala, protože si byla jistá, že to nestačí, aby to tu ženu uspokojilo. Měla pravdu. Ještě dlouho křičela, a když Aes Sedai odcházela, neozýval se na celém statku kromě kvokání slepic jediný zvuk, dokonce ani dýchání.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA OSMNÁCTÁ</strong></p>

<p><strong><emphasis>Na Cesty</emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p>Perrin si zapnul kabátec, zarazil se a zadíval se na sekeru stále ještě zaseknutou do zdi, jak ji tam nechal od té chvíle, co ji vyrval ze dveří. Nelíbila se mu představa, že zase bude muset nosit zbraň, nicméně sundal z háčku opasek a připjal si jej kolem pasu. Kladivo přivázal k již zabaleným sedlovým brašnám. Nyní si přehodil sedlové brašny a pokrývky přes rameno a z rohu zvedl toulec plný šípů i odstrojený dlouhý luk.</p>

<p>Vycházející slunce vrhalo do úzkých oken teplo a světlo. Zválená postel byla jediným důkazem, že tu kdy kdo přebýval. Z místnosti se jeho přítomnost již zcela vytratila. Dokonce byla cítit jen prázdnotou, přestože v pokrývkách jeho pach ještě zůstal. Nikde nezůstával dost dlouho, aby mu ten pocit bránil v rychlém odchodu. <emphasis>No, teď jdu domů.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Obrátil se zády k již neobydlenému pokoji a vyšel ven.</p>

<p>Gaul se ladně zvedl z místa, kde dřepěl u zdi pod nástěnným kobercem, na němž byli vyobrazeni muži na koních lovící lvy. Měl všechny své zbraně a dvě kožené čutory na vodu, stočené pokrývky a malý kotlík na vaření přivázaný na zádech spolu s lukem v pouzdře z tlačené kůže. Byl sám.</p>

<p>„A ostatní?" zeptal se Perrin a Gaul zavrtěl hlavou.</p>

<p>„Jsou příliš dlouho mimo Trojí zemi. Varoval jsem tě před tím, Perrine. Tyhle vaše kraje jsou příliš vlhké. Vzduch je tu, jako bys dýchal vodu. A je tu moc lidí a jsou natěsnaní. Už viděli víc divných míst, než kdy chtěli."</p>

<p>„Chápu," řekl Perrin, i když pochopil jen, že nakonec se žádná záchrana konat nebude, nebude ho provázet oddíl Aielů, aby vyhnali bělokabátníky z Dvouříčí. Ale jeho zklamání se navenek nijak neprojevilo. Bylo to drsné, když už si myslel, že unikl svému osudu, ale nemohl ani tvrdit, že by se byl na tuto možnost nepřipravil. Nemá smysl brečet nad prasklým železem, prostě ho pak skujete dohromady. „Měl jsi nějaké potíže s tím, oč jsem tě žádal?"</p>

<p>„Žádné. Řekl jsem jednomu Tairenovi, aby odnesl všechno, cos chtěl, ke stájím u brány Pod Dračí stěnou a nikomu o tom neříkal. Prostě tam uvidí někoho dalšího, ale nenapadne je, že je to pro mě, a budou o tom mlčet. Brána Pod Dračí stěnou. Myslel by sis, že Páteř světa je hned za obzorem, místo sto leguí nebo dál." Aiel zaváhal. „Ta dívka a ogier se svými přípravami žádné tajnosti nedělají, Perrine. Snažila se najít kejklíře a každému na potkání vykládala, že chce putovat po Cestách."</p>

<p>Perrin se poškrábal na bradě a prudce vydechl, skoro zavrčel. „Jestli mě prozradí Moirain, přísahám, že si týden nesedne."</p>

<p>„S těmi noži to ale umí moc dobře," podotkl neutrálním tónem Gaul.</p>

<p>„Ne dost dobře. Ne, jestli mě prozradí." Perrin zaváhal. Bez oddílu Aielů šibenice stále čekala. „Gaule, jestli se mi něco stane, jestli ti to přikážu, tak Faile odvedeš. Možná nebude chtít jít, ale stejně ji odveď. Dohlídni, ať se v pořádku dostane z Dvouříčí. Slíbíš mi to?"</p>

<p>„Udělám, co půjde, Perrine. Pro ten krevní dluh, co u mě máš, to udělám." Gaul sice mluvil pochybovačně, ale Perrin si nemyslel, že by ho Faileiny nože dokázaly zastavit.</p>

<p>Pokud to šlo, drželi se průchodů a úzkých schodišť, která byla určena pro nepozorovaný pohyb sloužících. Perrinovi přišlo divné, že Tairenové nedali sluhům i jejich vlastní chodby. Přesto i v širokých chodbách s pozlacenými lampami a zdobnými nástěnnými koberci potkali jen málo lidí a žádné urozené pány.</p>

<p>Perrin se o jejich nepřítomnosti zmínil a Gaul pravil: „Rand al'Thor si všechny povolal do Srdce Kamene."</p>

<p>Perrin jen zabručel, ale doufal, že Moirain patří mezi ony povolané. Napadlo ho, zda to je Randův způsob, jak mu usnadnit útěk. Ať už k tomu však měl Rand jakýkoliv důvod, Perrin byl rád a hodlal toho využít.</p>

<p>Sešli posledním stísněným schodištěm do přízemí Kamene, kde ohromné chodby, vedoucí k vnějším branám, byly široké jako silnice. Tady žádné koberce nevisely. Litinové lampy v železných držácích vysoko na stěnách osvětlovaly chodby bez oken a podlahu dlážděnou širokými drsnými kameny, které musely vydržet i dupot koňských podkov. Perrin zrychlil do klusu. Stáje byly kousek vepředu za velkým tunelem a samotná brána Pod Dračí stěnou za ní byla otevřená a hlídala ji jen hrstka obránců. Moirain je teď již nemohla zadržet, jedině by při ní stálo samotného Temného štěstí.</p>

<p>Dveře stáje byly otevřené a napříč měly dobrých osm sáhů. Perrin vstoupil a ztuhl.</p>

<p>Ve vzduchu se vznášel těžký pach slámy a sena podbarvený zrním a ovsem, kůží z postrojů a koňským hnojem. Stání, plná skvělých tairenských koní, jichž si cenili po celém světě, se táhla podél stěn a další byla zbudována i uprostřed rozlehlého prostranství. Pracovaly tu celé tucty stájniků, hřebelcovaly a víchovaly, kydaly hnůj a opravovaly postroje. Aniž ustali v práci, všichni se tu a tam po očku dívali k místu, kde stáli Faile a ogier ve vysokých botách a připraveni na cestu. A vedle nich Bain a Chiad, vystrojené jako Gaul, se zbraněmi, pokrývkami, čutorami a kotlíky.</p>

<p>„Tak proto jsi říkal jen, že to zkusíš?" zeptal se Perrin tiše.</p>

<p>Gaul pokrčil rameny. „Udělám, co budu moci, ale ony se postaví za ni. Chiad je Goshienka."</p>

<p>„Copak její kmen znamená nějaký rozdíl?"</p>

<p>„Naše kmeny spolu vedou krevní mstu, Perrine, a já nejsem její sestra oštěpu. Ale možná ji zadrží vodní přísahy. Nebudu s ní tančit s oštěpy, leda by si o to řekla."</p>

<p>Perrin potřásl hlavou. Zvláštní lidé. Co to byly vodní přísahy? Řekl však jenom: „Proč jsou s ní?"</p>

<p>„Bain tvrdí, že chtějí vidět víc z vašich krajů, ale já myslím, že je ta hádka mezi tebou a Faile zaujala. Mají ji rády, a když se doslechly o této cestě, rozhodly se jít s ní místo s tebou."</p>

<p>„No, hlavně aby na ni dávaly pozor." Perrina překvapilo, když Gaul zvrátil hlavu dozadu a rozřehtal se. Znovu se ustaraně poškrábal na bradě.</p>

<p>Přišel k nim Loial a dlouhá obočí mu visela dolů, jak byl celý nesvůj. Kapsy kabátce měl nadité, jak u něj na cestách bylo obvyklé, knihami. Aspoň že už tolik nekulhal. „Faile začíná být netrpělivá, Perrine. Myslím, že by mohla trvat na tom, že odejdeme hned teď. Prosím, pospěšte si. Beze mě byste ani nemuseli najít bránu. Což byste rozhodně neměli sami zkoušet. Vy lidé mě pořád nutíte skákat sem a tam, až skoro ztrácím hlavu. Prosím, pospěšte si."</p>

<p>„Já ho neopustím," zavolala Faile. „Ani jestli je pořád příliš umanutý a hloupý, aby požádal o prostou laskavost. V tom případě za mnou pořád může jít jako ztracený štěně. Slibuju, že ho poškrábu za ušima a dám na něj pozor." Aielanky se až kymácely, jak se smály.</p>

<p>Gaul náhle prudce vyskočil a vykopl nohou víc než sáh nad podlahou, přičemž zavířil jedním ze svých oštěpů. „My za vámi půjdeme jako rysové na lovu," křikl, „Jako lovící vlci." Lehce, zvesela se zasmál. Loial na něj ohromeně zíral.</p>

<p>Naproti tomu Bain si líně uhladila krátké, ohnivě rudé vlasy. „V držbě mám na lůžku krásnou vlčí kožešinu," sdělila Chiad znuděným hlasem. „Vlky je tak snadné chytit."</p>

<p>Perrin začal vrčet, což k němu přitáhlo pozornost obou žen. Bain se na chviličku tvářila, že chce něco říci, ale pak se při pohledu na jeho žluté oči zamračila a neřekla nic. Sice se nebála, ale náhle byla velice ostražitá.</p>

<p>„Tohle štěně ještě není moc vychovaný," prozradila Aielankám Faile.</p>

<p>Perrin se na ni ani nepodíval. Místo toho zašel do stání, kde byl uvázán jeho šedý hřebec, vysoký jako tairenská zvířata, ale širší v plecích a s mohutnější zádí. Pokynem ruky zahnal stájníka, Tanečníka nauzdil a sám ho vyvedl ven. Stájníci koně sice prováděli, ale byl tak dlouho ustájen, až se roztančil drobnými krůčky, skrze něž ho Perrin pojmenoval. Perrin ho uklidnil se sebejistotou člověka, jenž okoval velký počet koní. Položit mu na záda sedlo s vysokými rozsochami a přivázat za ně sedlové brašny a pokrývky pak nebyl žádný problém.</p>

<p>Gaul to sledoval a tvářil se neurčitě. On by na koně nesedl, pokud by nemusel, a i pak ani o krok déle, než by bylo naprosto nezbytně nutné. Žádný z Aielů by na koni nejel. Perrin nechápal proč. Asi byli tolik pyšní na to, že dokázali uběhnout velké vzdálenosti. Aielové se sice snažili, aby to vypadalo na něco víc, Perrin však tušil, že by to žádný z nich pořádně vysvětlit ani nedokázal.</p>

<p>Bylo třeba připravit i nákladního koně, ale to bylo provedeno rychle, protože vše, co Gaul poručil, čekalo v úhledné hromádce. Jídlo a vaky na vodu. Oves a zrní pro koně. Nic z toho na Cestách nebylo. A pár dalších věcí, jako řemeny na spoutání koní, nějaké koňské léky, čistě pro případ, náhradní krabička s troudem a podobně.</p>

<p>Většinu prostoru v proutěných koších zabíraly kožené čutory podobné těm, co používali Aielové, jen větší a plné oleje do lamp. Jakmile byly lucerny na dlouhých tyčích přivázány nahoru, bylo vše připraveno na cestu.</p>

<p>Perrin zastrčil odstrojený luk pod sedlovou podpínku a vyhoupl se do Tanečníkova sedla s otěžemi nákladního koně v ruce. A pak musel čekat. Úplně to v něm vřelo.</p>

<p>Loial už seděl na koni, na mohutném zvířeti s dlouhými rousy, vyšším než všichni ostatní koně ve stáji nejméně o dlaň, a přesto vzhledem k ogierovi, jemuž nohy visely skoro až na zem, nebyl větší než horský koník. Bývaly doby, kdy se ogier zdráhal sednout na koně skoro stejně jako Aielové, ale Loial teď byl na koni jako doma. To Faile všechno trvalo dlouho. Prohlížela si svého koně, jako by tu lesklou černou kobylku ještě nikdy neviděla, i když Perrin věděl, že se na ní projela dřív, než si ji koupila, což bylo nedlouho po jejich příchodu do Kamene. Kobylka, jmenovala se Vlaštovka, byla skvělé zvíře z tairenského chovu, s útlými spěnkami a labutí šíjí. Při chůzi přímo tančila, což slibovalo rychlost i vytrvalost, i když na Perrinův vkus byla příliš lehce okovaná. Tyhle podkovy dlouho nevydrží.</p>

<p>Byl to další způsob, jak ho vykázat na místo, i když Perrin netušil, kam podle ní patří. Když Faile, v úzkých rozstřižených suknicích, konečně nasedla, navedla Vlaštovku k Perrinovi. Jezdila dobře, žena i kůň se pohybovali jako jedno tělo. „Proč mě nemůžeš poprosit, Perrine?" zeptala se tiše. „Snažil ses mi zabránit, abych se dostala, kam patřím, tak bys teď mohl poprosit. Copak může být taková prostá věc tak těžká?"</p>

<p>Kámen se rozezvučel jako obludný zvon. Podlaha stáje se zavlnila a strop se zachvěl, jako by měl každou chvíli spadnout. Tanečník se s řičením vzepjal a pohodil hlavou. Perrin měl co dělat, aby se udržel v sedle. Stájníci se zvedali ze země, kam popadali, a zoufale se hnali ke vzpínajícím se a řičícím koním, kteří se snažili dostat ze svých stání. Loial se držel svého mohutného koně kolem krku, ale Faile na tančící a divoce vyhazující Vlaštovce seděla jistě.</p>

<p>Rand. Perrin věděl, že to byl on. Cítil, jak se <emphasis>ta'veren </emphasis>přitahují, jako na sebe působí dva vodní víry v řece. Vykašlal snášející se prach a potřásl hlavou, jak nejvíc mohl. Přinutil se nesesednout a nerozběhnout se zpátky do Kamene. „Jedeme!" křikl do záchvěvů otřásajících pevností. „Jedeme hned, Loiale! Hned!"</p>

<p>Faile zřejmě také neviděla další důvody ke zdržování. Pobídla klisnu ze stáje hned vedle Loialova vyššího koně, oba jejich nákladní koně táhla za sebou a cválali dřív, než dorazili k bráně Pod Dračí stěnou. Obránci se na ně jen podívali a rozprchli se, někteří dokonce stále po čtyřech. Bylo jejich povinností zabránit lidem do Kamene vstoupit, a ohledně těchto neměli žádné rozkazy. Ne že by dokázali jasně myslet a udělat to, pokud by nějaké rozkazy měli, ne když záchvěvy právě přestaly a nad nimi sténal Kámen.</p>

<p>Perrin byl těsně za nimi se svým nákladním zvířetem a přál si, aby ogierův kůň dokázal běžet rychleji, přál si, aby dokázal Loialovo těžkopádné zvíře nechat za sebou a předběhnout ten podtlak, který se ho snažil vtáhnout zpátky, aby mohl předběhnout tu sílu, která přitahovala jednoho <emphasis>ta'veren </emphasis>k druhému. Cválali spolu ulicemi Tearu směrem k vycházejícímu slunci a kárám a vozíkům se vyhýbali, aniž by zpomalili. Muži v upjatých kabátcích a ženy ve vrstvených zástěrách, stále ještě otřesení tím pozdvižením, na ně otupěle zírali a občas jim jen tak tak stačili uskočit z cesty.</p>

<p>U hradeb vnitřního města ustoupilo dláždění blátu, boty a kabátce bosým nohám a holým hrudím a baňatým spodkům přidržovaným širokými šerpami. Lidé se jim tu však vyhýbali stejně ochotně, protože Perrin odmítal zpomalit Tanečníkův běh, dokud neprocválali branou ve vnější městské hradbě a kolem prostých kamenných domů a krámků, které se tlačily vně městského okrsku, do volné krajiny, kde jen tu a tam stály statky a rostlo houští a kde se konečně dostali z dosahu přitažlivé síly <emphasis>ta'veren. </emphasis>Teprve tehdy, dýchaje téměř stejně namáhavě jako jeho zpěněný kůň, přitáhl Perrin Tanečníkovi otěže a nechal ho jít krokem.</p>

<p>Loial měl uši ztuhlé šokem. Faile si olizovala rty a s bílou tváří zírala z ogiera na Perrina a zpátky. „Co se to vlastně stalo? To byl... on?"</p>

<p>„Já nevím," zalhal Perrin. <emphasis>Musím odejít, Rande. Ty to víš. Díval ses mi do obličeje, když jsem ti to říkal, a řekl jsi mi, že musím udělat, co považuji za správně!</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„Kde je Bain a Chiad?" ozvala se Faile. „Teď jim bude trvat aspoň hodinu, než nás dostihnou. Chtěla bych, aby byly ochotné jezdit. Nabídla jsem jim, že jim koupím koně, a ony se tvářily uraženě. No, stejně si teď koně potřebují trochu odpočinout, tak je aspoň necháme vychladnout."</p>

<p>Perrin spolkl poznámku, že toho o Aielech ani zdaleka neví tolik, kolik si myslí, že ví. Viděl za nimi městské hradby a Kámen zvedající se nad nimi jako hora. - Dokonce rozeznal hadovitou postavu na praporci povlávajícím nad pevností a vyděšené ptáky kroužící kolem. To ani jeden z ostatních vidět nemohl. A také pro něj nebylo těžké rozpoznat tři lidi běžící směrem k nim dlouhými, vzdálenost polykajícími kroky, jejichž nedbalý, plavný pohyb usvědčovala ze lži rychlost, s níž se hnali. Perrin si nemyslel, že by kdy dokázal běžet tak rychle, rozhodně ne dlouho, ale Aielové museli tohle tempo udržovat už od Kamene, když byli takhle blízko.</p>

<p>„Nebudeme muset čekat dlouho," poznamenal.</p>

<p>Faile se zamračila s pohledem upřeným směrem k městu. „To jsou oni? Jsi si jistý?" Na chvíli se její zamračený pohled přesunul na něho a vyzýval ho, jen ať se opováží odpovědět. To, že se zeptala, bylo, jako by připustila, že patří k její skupině. „On se svým zrakem hrozně vychloubá," obrátila se Faile hned nato k Loialovi, „ale paměť nemá moc dobrou. Občas mám dojem, že by si zapomněl i zapálit na noc svíčku, kdybych mu to nepřipomněla. Nejspíš vidí nějakou ubohou rodinu, jak prchá před tím, co považují za zemětřesení, co říkáš?"</p>

<p>Loial si neklidně poposedl, ztěžka si povzdechl a zamumlal cosi o lidech, o čemž však Perrin pochyboval, že to byla poklona. Faile si toho samozřejmě nevšimla.</p>

<p>O několik minut později se Faile na Perrina zlobně podívala, protože Aielové už doběhli tak blízko, že je rozeznala i sama, ale neřekla nic. V této náladě nehodlala připustit, že měl vůbec v něčem pravdu, i kdyby řekl, že obloha je modrá. Aielové ani moc nefuněli, když zpomalili a zastavili se u koní.</p>

<p>„Špatné je, že jsme běželi jenom takový kousek." Bain s Chiad se na sebe usmály a zlomyslně se ušklíbly na Gaula.</p>

<p>„Jinak bychom tohohle Kamenného psa uštvaly k smrti," dodala Chiad, jako by dokončovala větu druhé ženy. „Proto taky Kamenní psi přísahají, že neustoupí. Mají kamenné kosti a kamenné hlavy, a tak se jim těžko běhá."</p>

<p>Gaul se nijak neurazil, i když si Perrin všiml, že stojí tak, aby na Chiad dobře viděl. „Víš, proč Děvy tak často používají jako zvědy, Perrine? Protože tak daleko doběhnou. A to pochází z toho, že se bojí, aby si je snad nějaký muž nechtěl vzít za ženu. Děva uběhne i sto mil, aby se tomu vyhnula."</p>

<p>„To je od nich moudrý," ucedila kousavě Faile. „Potřebujete si odpočinout?" zeptala se Aielanek a zatvářila se překvapeně, když odmítly. Stejně se však obrátila k Loialovi. „Jsi připravený jet dál? Dobrá. Najdi mi tu bránu, Loiale. Už jsme tu dost dlouho. Když u sebe necháš zaběhlý štěně moc dlouho, začne si myslet, že se o něj postaráš, a to nejde."</p>

<p>„Faile," namítl Loial, „nezacházíš už moc daleko?"</p>

<p>„Zajdu tak daleko, jak budu muset, Loiale. Co ta brána?"</p>

<p>Loial sklopil uši, ztěžka vydechl a znovu obrátil koně k východu. Perrin ho nechal s Faile popojet o pár kroků, než je s Gaulem následovali. Musel hrát podle jejích pravidel, ale bude hrát aspoň tak dobře jako ona.</p>

<p>Statků, stísněných malých domků z drsného kamene, které by Perrin nepoužil ani jako stáj, tu bylo stále méně, i houštiny cestou na východ řídly a kolem se rozkládala jen zvlněná travnatá pláň, kterou občas narušil nižší kopec. Tráva rostla, kam oko dohlédlo, a jen tu a tam na kopci se objevil keř.</p>

<p>Na travnatých svazích se také pásli koně, stáda měla od pár hlav až po stovky, všechno vyhlášený tairenský chov. Ať větší či menší stádo, všichni koně byli pod bdělým dohledem jednoho či dvou bosých chlapců sedících na nenasedlaných koních. Chlapci měli dlouhé biče, které užívali, aby koně udrželi pohromadě nebo je obrátili, a zkušeně práskali biči před nosem každého zatoulance, aniž se kdy zvířete opravdu dotkli. Svá zvířata drželi dál od cizinců, případně je odehnali, ale zvláštní skupinku poutníků - dva lidi a ogiera na koních plus tři zuřivé Aiely, o nichž se vyprávělo, že dobyli Kámen - bystře pozorovali s drzou zvědavostí mládí.</p>

<p>Pro Perrina to byl milý pohled. Měl koně rád. Jeden z důvodů, proč požádal pantátu Luhhana, aby se u něj mohl učit, byl ten, že měl možnost pracovat s koňmi, i když v Emondově Roli jich tolik nebylo, ani tak pěkných.</p>

<p>Loial však znejistěl. Začal si pro sebe reptat, a čím byli dále od města, tím hlasitěji. Nakonec vybuchl svým hlubokým, dunivým hlasem: „Pryč! Všechny jsou pryč, a proč? Kvůli trávě. Tohle byl kdysi ogieří háj. Tady jsme neudělali nic velkého, ne ve srovnání s Manetherenem nebo tím městem, co nazýváte Caemlyn, ale stačilo to, aby byl zasazen háj. Stromy všech druhů, ze všech zemí a krajů. Velké stromy se zvedaly do výšky stovky sáhů k obloze. O všechny jsme velmi oddaně pečovali, abychom našim lidem připomněli <emphasis>državu, </emphasis>kterou opustili, aby mohli jít stavět města vám lidem. - Lidé si myslí, že si ceníme kamenické práce, ale to je maličkost, kterou jsme se naučili během dlouhého vyhnanství po Rozbití světa. My ale milujeme stromy. Lidé považovali Manetheren za největší triumf mého lidu, ale my věděli, že je to tamní háj. Teď je pryč. Jako tenhle. Pryč, a už se nikdy nevrátí."</p>

<p>Loial ponuře hleděl na pahorky, na nichž byli kromě trávy jen koně, a uši měl přitisknuté k hlavě. Byla z něj cítit... zuřivost. Mírumilovní, tak ve většině příběhů a pohádek ogiery nazývali, prý jsou skoro stejně mírní jako Kočovný lid, ale v některých, a bylo jich velice málo, se povídalo, že jsou to nesmiřitelní nepřátelé. Perrin viděl Loiala rozezleného jenom jednou jedinkrát. Možná se zlobil i včera v noci, když bránil ty děti. Při pohledu na Loialovu tvář teď mu přišlo na mysl staré rčení: „Rozzlobit ogiera a shodit si na hlavu celou horu." Všichni chápali význam tohoto rčení tak, že značí něco nemožného. Perrin si však myslel, že se možná význam během let změnil. Možná to na počátku znělo: „Rozzlobíš ogiera a shodíš si na hlavu celou horu." Což bylo sice těžké, ale dosáhl-li toho člověk, mělo to smrtící následky. Rozhodně netoužil po tom, aby se Loial - mírný, roztržitý Loial se širokým nosem vždycky zabořeným v knihách - rozzlobil na něj.</p>

<p>Jakmile dorazili ke zmizelému ogieřímu háji, ujal se vedení právě Loial a zamířil mírně k jihu. Nebyly tu žádné značky, ale on si byl směrem jist, jistější s každým krokem, který koně udělali. Ogieři dokázali bránu nějak vycítit a najít ji stejně jistě, jako včela trefí do úlu. Když Loial konečně sesedl, tráva mu sahala jen kousek nad kolena. Vidět byla jen hustá houština, keře však byly vyšší než ostatní, olistěné a vysoké jako ogier. Loial je téměř lítostivě olámal a odsunul stranou. „Možná je chlapci od koní použijí na oheň, až uschnou."</p>

<p>A tam byla brána.</p>

<p>Zvedala se na úbočí kopce a vypadala spíš jako kus šedé zdi než jako brána, ale jako zdi paláce, neboť byla celá pokrytá lístky a liánami tak jemně vypracovanými, až vypadaly skoro stejně živé jako keře okolo. Stála tu přinejmenším tři tisíce let, ale na jejím povrchu nebylo ani stopy po působení zubu času. Ty lístky se klidně mohly zavlnit ve vánku.</p>

<p>Všichni chvíli jen mlčky stáli, až se konečně Loial zhluboka nadechl a položil ruku na jeden lístek, který se lišil ode všech ostatních na bráně. Trojlístek <emphasis>avendesory, </emphasis>bájného stromu života. Dokud se ho mohutnou rukou nedotkl, vypadal lístek stejně součástí řezby jako ostatní, ale Loial ho snadno sundal.</p>

<p>Faile hlasitě zalapala po dechu a dokonce i mezi Aiely to zašumělo. Ve vzduchu bylo silně cítit znepokojení. Nedalo se poznat, od koho přichází. Možná ode všech.</p>

<p>Kamenné lístky teď jako by se pohnuly v neexistujícím vánku. Také nabyly zeleného odstínu života. Uprostřed se docela pomalu objevila štěrbina a křídla brány se rozevřela. Za nimi se neobjevil kopec, ale matný mihotavý povrch, v němž byly slabě vidět jejich odrazy.</p>

<p>„Povídá se, že kdysi," ozval se Loial, „se brány leskly jako zrcadla a ti, kdo kráčeli po Cestách, chodili pod jasnou oblohou a sluncem. Teď je to pryč. Jako tenhle háj."</p>

<p>Spěšně sundal z nákladního koně lucernu na tyči a Perrin mu ji zapálil. „Je tady moc horko," řekl. „Trocha stínu neuškodí." Pobodl Tanečníka k bráně. Měl dojem, že zaslechl, jak Faile znovu zalapala po dechu.</p>

<p>Šedý hřebec se vzepřel, odmítl jít vstříc vlastnímu odrazu, ale Perrin ho znovu pobídl. Vzpomněl si, že má jít pomalu. Mělo se to provádět pomalu. - Kůň se váhavě dotkl nosem vlastního odrazu a pak s ním splynul, jako by vstupoval do zrcadla. Perrin se přiblížil sám k sobě, dotkl se... Do těla se mu vrazil ledový chlad a obklopil ho kousíček po kousíčku. Čas se natahoval.</p>

<p>Mráz zmizel jako prasklá bublina a Perrin byl uprostřed nekonečné černoty. Světlo jeho lucerny kolem něj bylo jako stlačené jezírko. Tanečník i nákladní kůň nervózně podupávali.</p>

<p>Klidně prošel Gaul a připravil další lucernu. Stěna za ním vypadala jako tabule kouřového skla. Ostatní byli vidět, Loial právě znovu nasedal na koně a Faile zvedala otěže. Všichni se pohybovali převelice pomalu. Čas na Cestách plynul jinak.</p>

<p>„Faile se na tebe zlobí," prohodil Gaul, jakmile zapálil lucernu. Příliš světla nepřidala. Temnota jako by světlo vpíjela, pohlcovala ho. „Zřejmě si myslí, že jsi porušil nějakou dohodu. Bain a Chiad... Nedovol, aby tě dostaly samotného. Chtějí ti kvůli Faile udělit lekci a ty na tom zvířeti nebudeš sedět tak pohodlně, jestli se jim podaří, co mají v plánu."</p>

<p>„Já žádnou dohodu neuzavřel, Gaule. Dělám, co mě donutila udělat skrze proradnou lest. Brzy budeme muset jít za Loialem, jak chce ona, ale já hodlám tuhle výpravu vést, jak nejdéle to půjde." Ukázal na silnou bílou čáru pod Tanečníkovýma nohama. Byla místy porušená a celá rozežraná, ale vedla dopředu a o pár kroků dál mizela v temnotě. „Tohle vede k prvnímu ukazateli. Tam budeme muset počkat na Loiala, aby ho přečetl a rozhodl, kterým mostem se dát, ale až tam může jí Faile za náma."</p>

<p>„Most," zamumlal zamyšleně Gaul. „To slovo znám. Je tam voda?"</p>

<p>„Ne. To není tenhle druh mostu. Vypadají skoro stejně, ale... Možná by ti to mohl vysvětlit Loial."</p>

<p>Aielan se podrbal na hlavě. „Víš, co děláš, Perrine?"</p>

<p>„Ne," přiznal Perrin, „ale není důvod, aby se to Faile dozvěděla."</p>

<p>Gaul se zasmál. „Je to legrace být tak mladý, viď, Perrine?"</p>

<p>Perrin se zamračil, neboť si nebyl jist, zda se mu Aiel snad neposmívá, a pobídl Tanečníka dál, veda nákladního koně za sebou. Světlo lucerny tady nebylo vidět dál než dvacet třicet kroků od okraje jezírka, jež lucerna vytvářela. A Perrin chtěl být zcela mimo dohled, až Faile projde. Ať si myslí, že se rozhodl jít dál bez ní. Když si bude chvíli dělat starosti, než zjistí, že je u ukazatele, tak je to to nejmenší, co si zaslouží.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA DEVATENÁCTÁ</strong></p>

<p><strong><emphasis>Tanečník na vlnách</emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p>Zlaté slunce teprve vyšlo nad obzor a lesklý, černě lakovaný kočár se čtyřspřežím běloušů se rozkodrcaně zastavil u přístaviště a hubený, tmavovlasý kočí v černozlatě pruhovaném kabátci vyskočil, aby otevřel dvířka. Na dvířkách nebyl samozřejmě žádný znak. Tairenští šlechtici byli Aes Sedai ochotní pomoci jedině pod nátlakem, bez ohledu na své přehnaně roztomilé úsměvy, a žádný nechtěl, aby jméno jeho rodu bylo jakýmkoliv způsobem spojováno s Věží.</p>

<p>Elain vděčně vystoupila, aniž počkala na Nyneivu, a urovnala si modrý lněný letní plášť. Ulice Maule byly přecpané vozíky a povozy a kožené zpruhy kočáru nebyly zrovna v nejlepším stavu. Od Erinin sem vál vánek, který jí po horku v Kameni připadal opravdu osvěžující. Nechtěla, aby bylo vidět, že na ni drsná jízda zanechala nějaké následky, ale jakmile se narovnala, nemohla si pomoci a musela se protáhnout. <emphasis>Aspoň že noční deštík promáčel prach, </emphasis>pomyslela si. Vytušila, že kočár bez záclonek dostaly schválně.</p>

<p>Na sever a na jih byla další mola jako široké kamenné prsty natažené do řeky. Ve vzduchu byl cítit dehet, konopí, ryby, koření a olivový olej a bezejmenné věci hnijící ve stojaté vodě mezi pilíři a zvláštní podlouhlé žlutozelené plody, které byly ve velkých trsech navršeny před kamenným skladištěm za Elaininými zády. Přes časnou hodinu všude pobíhali muži v kožených vestách a bez košil, celí ohnutí nosili na zádech velké vaky či tlačili káry vysoko navršené sudy a bednami. Nikdo se na ni pořádně nepodíval, všichni se tvářili mrzutě a s nechutí se dotýkali rukou čela na pozdrav, jejich tmavé oči před ní uhýbaly. Většina však vůbec nezvedla hlavu. Elain ten pohled rozesmutnil.</p>

<p>Tihle tairenští šlechtici se svým lidem zacházeli špatně. Spíš je zneužívali. V Andoru by očekávala veselé úsměvy a uctivé slovo na pozdrav, ochotně dané lidmi s rovnými zády, kteří znali svoji cenu stejně jako její. Skoro to stačilo, aby zalitovala, že odjíždí. Byla vychována, aby lidi vedla, aby se jednoho dne ujala vlády nad hrdým lidem, a teď cítila nutkání naučit tyhle lidi důstojnosti. Jenomže to byla Randova práce, ne její. <emphasis>A jestli to neudělá správně, tak mu </emphasis>já <emphasis>řádně vyčiním. Hodně. </emphasis>Aspoň že začal, řídil se jejími radami. A ona mu musela přiznat, že ví, jak zacházet se svým lidem. Bude zajímavé zjistit, co dokáže do té doby, než se vrátí. <emphasis>Jestli bude mít smysl vracet se.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Z místa, kde stála, jasně viděla na tucet lodí i víc dál za přístavem, ale jedna, ukotvená na druhé straně přístavu, s ostrou přídí namířenou proti proudu, jí padla do oka. Fregata Mořského národa byla dobře padesát sáhů dlouhá, o polovinu větší než ostatní plavidla v dohledu, se třemi vysokánskými stěžni a jedním kratším na zvýšené palubě na zádi. Už dřív se na lodích plavila, ale nikdy na tak velké a nikdy ne po moři. Už jen jméno vlastníků lodi hovořilo o vzdálených zemích a cizích přístavech. Atha'an Miere. Mořský národ. V příbězích, které měly být exotické, se vždycky objevoval Mořský národ, tedy pokud zrovna nepojednávaly o Aielech.</p>

<p>Nyneiva vylezla z kočáru za ní, uvázala si ke krku zelený cestovní plášť a nadávala na kočího. „Motal ses kolem jako slepice v bouřce! Bouchal jsi s náma, jako když se práší koberce! Pověz, dobrý muži, jak se ti vlastně podařilo najít odsud až ke Kameni každou díru a vyjetou kolej? To chce opravdu zručnost. Jenom je škoda, že se to nevztahuje i na zacházení s koňma." Kočí jí chtěl pomoci vystoupit, i když se tvářil dost namíchnutě, ale Nyneiva jeho pomoc odmítla.</p>

<p>Elain si povzdechla a zdvojnásobila počet stříbrných grošů, které vybírala z váčku. „Děkuji ti, že jsi nás sem dopravil bezpečně a rychle." Usmála se a vtiskla mu penízky do dlaně. „Řekly jsme ti, abys jel rychle, a tys nám vyhověl. Za ty ulice nemůžeš a za těchto nedobrých okolností jsi dělal, co jsi mohl."</p>

<p>Chlapík, aniž se podíval na peníze, se jí hluboko poklonil, vděčně se usmál a zamumlal: „Děkuju, má paní," což bylo míněno za peníze i za její slova, tím si byla Elain jistá. Zjistila, že laskavé slovo a trochu chvály lidé obvykle přijímají stejně vděčně jako peníze, ne-li lépe. I když stříbro samo samozřejmě málokdy prošlo neoceněno.</p>

<p>„Světlo ti dej bezpečnou plavbu, má paní," dodal kočí. Mrknutím oka směrem k Nyneivě dal najevo, že toto přání se vskutku vztahuje pouze na Elain. Nyneiva se bude muset naučit, jak dávat uznání a brát ohledy. To tedy vskutku potřebovala.</p>

<p>Když jim kočí podal z kočáru jejich rance a ostatní věci, obrátil spřežení a vyrazil pryč, Nyneiva váhavě poznamenala: „Asi jsem neměla na toho chlapa tak štěkat. Ani pták by se těmi ulicemi nedostal snadno. Ale jak jsme se sem tak dlouho kodrcali, měla jsem dojem, že jsem týden neslezla z koně."</p>

<p>„Není jeho chyba, že máš bolavá... záda," řekla Elain s úsměvem, který jejím slovům sebral osten, a rychle si vzala věci.</p>

<p>Nyneiva se suše zasmála. „To jsem přece říkala, ne? Nečekáš, doufám, že za ním poběžím, abych se mu omluvila. Ta hrst stříbra, cos mu dala, by měla vyléčit všechny rány kromě smrtelných. Vážně se musíš naučit dávat si pozor na peníze, Elain. Nemáme k dispozici zdroje andorský říše. Z toho, co dáváš každýmu, kdo dělá práci, za kterou je placený, aby ji pro tebe udělal, by obyčejná rodina vyžila celý měsíc." Elain se na ni rozhořčeně podívala - Nyneiva si zřejmě pořád myslela, že by měly žít hůř než sluhové, pokud nebudou mít dobrý důvod trochu si přilepšit, místo aby to dělaly obráceně, což bylo zcela rozumné - ale starší žena si výrazu, který královské gardisty vždycky zvedl na špičky, nevšímala. Místo toho si Nyneiva hodila na záda rance i plátěné vaky a vydala se do přístavu. „Aspoň na té lodi bude klidněji než v kočáře. Teda doufám, že plavba bude klidná. Půjdeme na palubu?"</p>

<p>Vydaly se po molu mezi pracujícími muži, naskládanými sudy a vozy plnými zboží, a Elain pravila: „Nyneivo, lidé z Mořského národa bývají nedůtkliví, dokud tě dobře nepoznají. Tak mě to aspoň učili. Myslíš, že by ses mohla chovat trochu...?"</p>

<p>„Trochu co?"</p>

<p>„Taktněji, Nyneivo." Elain klopýtla, jak si kdosi před ní uplivl na molo. Nedalo se poznat, kdo to udělal. Když se rozhlédla kolem sebe, všichni měli hlavy skloněné a tvrdě pracovali. Ať už s nimi vznešení páni zacházeli špatně nebo ne, kdyby Elain toho nezdvořáka přistihla, řekla by mu pár velice ostrých slov, na která by jen tak nezapomněl. „Pro jednou by ses mohla pokusit být trochu taktnější."</p>

<p>„Jistě." Nyneiva se vydala po lávce s provazovým zábradlím, vedoucí na palubu fregaty. „Pokud se mnou nebudou moc cloumat."</p>

<p>Elainina první myšlenka, když dorazily na palubu, byla, že fregata na svou délku vypadá velice úzká. O lodích toho sice moc nevěděla, ale připadala jí jako velká pinasa. <emphasis>Ó, Světlo, tahle věc se bude kymácet hůř než kočár, i když je tak velká. </emphasis>- Další, co ji napadlo, se týkalo posádky. Slyšela o Atha'an Miere vyprávět, ale ještě nikdy nikoho z nich neviděla. Dokonce i příběhy se o nich příliš nezmiňovaly. Byli to tajnůstkářstí lidé, kteří se drželi stranou, skoro jako utajení Aielové. Jen kraje za Pustinou mohly být podivnější, a o nich se vědělo jen to, že odtamtud Mořský národ dopravuje slonovinu a hedvábí.</p>

<p>Tihle Atha'an Miere byli lidé s tmavou pletí, bosí, s nahou hrudí, všichni hladce oholení, s rovnými černými vlasy a potetovanýma rukama, kteří se pohybovali se sebejistotou těch, kdo znají své úkoly natolik dobře, aby je dokázali vykonávat téměř bez přemýšlení, ale přesto se jim cele věnují. Pohybovali se s vlnivým půvabem, jako by, i když byla loď v klidu, oni přesto cítili veškeré pohyby moře. Většina měla kolem krku zlaté a stříbrné řetízky a v uších kroužky, občas dokonce dva i tři, a některé s leštěnými kameny.</p>

<p>Mezi posádkou byly i ženy, bylo jich téměř tolik jako mužů, tahaly provazy a stáčely lana společně s muži, majíce stejně potetované ruce a stejné baňaté spodky z nějaké tmavé, naolejované látky, u kotníků volné, které jim přidržovaly úzké barevné šerpy. Ale ženy měly barevné haleny, všechny v jasných rudých, modrých a zelených odstínech, a nosily nejméně tolik řetízků a náušnic jako muži. Jak si Elain s menším zděšením všimla, dvě nebo tři ženy měly kroužky i v nose.</p>

<p>Ženy se pohybovaly s půvabem, jenž předčil i půvab mužů, a Elain si vzpomněla na některé příběhy, jež jako malá tajně vyslechla. - Ženy Atha'an Miere byly v těch příbězích ztělesněním<strong> </strong>dráždivé krásy a pokušení, po kterém všichni muži toužili. Ženy na této lodi nebyly ve skutečnosti o nic krásnější než jiné, ale když je Elain viděla v pohybu, těm příběhů uvěřila.</p>

<p>Dvě ženy, stojící na zvýšené palubě na zádi očividně nebyly jen obyčejnými členkami posádky. Byly také bosé a měly stejně střižený oděv, ale jedna byla oblečená celá v modrém hedvábném brokátu a druhá v zeleném. Starší z dvojice, ta v zeleném, měla v každém uchu čtyři malé zlaté kroužky a jeden v levém chřípí. Všechny kroužky byly vypracované tak, aby se jasně leskly, zvlášť teď, v ostrém dopoledním slunci. Kroužek v nose a jednu náušnici spojoval jemný řetízek, na němž visela řádka zlatých medailonků, a na dalším řetízku, tentokrát kolem krku, měla pověšenu děrovanou zlatou krabičku, připomínající zdobnou zlatou krajku, kterou si čas od času zvedala k nosu a přičichla k ní. Druhá žena, ta vyšší, měla celkem jen šest kroužků a méně medailonků. Její děrovaná krabička, k níž čichala, však byla stejně umně vyrobená. Bylo to opravdu cizokrajné. Elain sebou trhla, když si vzpomněla na ty kroužky v nose. A ten řetízek!</p>

<p>Uvědomovala si, že na zadní palubě je něco zvláštního, ale nejdřív nepoznala co. Pak to uviděla. Nebylo tu žádné kormidelní veslo. Za oběma ženami bylo jakési kolo s paprsky přečnívajícími loukotě, přivázané tak, aby se nehýbalo, ale žádné veslo. <emphasis>Jak kormidlují? </emphasis>I ten nejmenší říční člun, který kdy viděla, měl kormidelní veslo. Vesla byla na všech druzích lodí ukotvených opodál. Tenhle Mořský národ byl čím dál tím záhadnější.</p>

<p>„Nezapomeň, co ti říkala Moirain," upozorňovala Nyneivu, když vystupovaly na zadní palubu. Nebylo toho sice mnoho, dokonce i Aes Sedai toho o Atha'an Miere moc nevěděly. Moirain jim poskytla alespoň nejužívanější fráze, věci, které bylo třeba říci, aby člověk ukázal, že má dobré vychování. „A nezapomínej na takt," dodala sice šeptem, ale pevně.</p>

<p>„Nezapomenu," odsekla ostře Nyneiva. „Umím být zdvořilá." Elain opravdu doufala, že je to pravda.</p>

<p>Dvě ženy Mořského národa na ně čekaly na vrcholku schůdků - Elain si připomněla, že se to nazývá schůdky, i když to je prachobyčejný žebřík. Nechápala, proč by měly mít lodi jiná jména pro obyčejné věci. A podlaha je podlaha, ve stodole, v hostinci i v paláci. Tak proč ne na lodi? Kolem obou žen nahoře se vznášel oblak voňavky, lehce pižmová vůně se nesla z oněch krajkových zlatých krabiček. Na rukou měly ženy vytetovány hvězdičky a ptáčky obklopené vlnovkami a kroužky ze stylizovaných vlnek.</p>

<p>Nyneiva sklonila hlavu. „Jsem Nyneiva z al'Mearů, Aes Sedai ze zeleného adžah. Hledám velitelku plavby tohoto plavidla a převoz, zlíbí-li se Světlu. Toto je moje společnice a přítelkyně Elain z Trakandů, také Aes Sedai ze zeleného adžah. Světlo osvětluj vás i vaše plavidlo a dej větry, aby vás poháněly." To bylo téměř přesně to, co je Moirain naučila. Tedy ne to o Aes Sedai ze zeleného adžah - Moirain na tohle zřejmě rezignovala víc než na všechno ostatní a jejich výběr adžah ji pobavil - ale ostatek ano.</p>

<p>Starší žena, s nádechem šedi v jinak černých vlasech a jemnými vráskami v koutcích velkých hnědých očí, sklonila hlavu stejně formálně. Nicméně si je očividně měřila od hlavy k patě, zvláště si prohlížela prsteny s Velkým hadem, které měly obě na pravé ruce. „Jsem Coine din Jubai Divoké větry, velitelka plavby na <emphasis>Tanečníku na vlnách. </emphasis>Toto je Jorin din Jubai Bílé křídlo, moje pokrevní sestra a hledačka větru na <emphasis>Tanečníku na vlnách. </emphasis>Převoz je možný, zlíbí-li se Světlu. Kéž vás Světlo ozařuje a dohlédne, abyste bezpečně dorazily na konec své cesty."</p>

<p>Překvapivé bylo, že ty ženy byly sestry. Elain sice viděla jistou podobu, ale Jorin vypadala mnohem mladší. Přála si, aby musely jednat jen s hledačkou větru. Obě ženy byly stejně odtažité, ale na hledačce větru bylo něco, co jí připomínalo Aviendhu. Bylo to samozřejmě nesmyslné. Tyto ženy nebyly vyšší než ona a barvou pleti se snad od Aielanky ani více lišit nemohly. Jediné zbraně, které viděla, byly široké nože, jež měly obě za šerpou a které vypadaly velice žensky, přestože měly vyřezávané a zlatým drátkem tauzované jílce. Ale Elain přesto všechno jistou podobnost mezi Jorin a Aviendhou viděla.</p>

<p>„Tedy si promluvme, velitelko plavby, zlíbí-li se ti," řekla Nyneiva řídíc se tak Moiraininými radami, „o plavbě a přístavech a daru za převoz." Mořský národ si podle Moirain za převoz nic nepočítal. Byl to dar, který byl čistě náhodou směňován za jiný dar stejné hodnoty.</p>

<p>Coine odvrátila zrak ke Kameni a bílé zástavě, jež se nad ním vlnila. „Promluvíme si v mé kajutě, Aes Sedai, zlíbí-li se vám." Ukázala k otevřenému poklopu za tím podivným kolem. „Vítám<strong> </strong>vás na své lodi a kéž na vás spočine milost Světla, dokud neopustíte tyto paluby."</p>

<p>Další úzký žebřík - schůdky - vedl dolů do úhledné místnosti, větší a vyšší, než Elain po předchozích zkušenostech na menších plavidlech čekala, s okénky na zádi a volně na kardanech zavěšenými lampami na stěnách. Skoro všechno jako by bylo postaveno přímo pro tuto místnost, kromě několika lakovaných truhlic různých velikostí. Postel byla velká a nízká, přímo pod okny na zádi, a kolem úzkého stolku uprostřed místnosti stála křesla.</p>

<p>Nebyl tu ani velký nepořádek. Na stole ležely svinuté mapy, na policích s mřížkami stálo několik sošek ze slonoviny, zpodobňujících podivná zvířata, a na háčcích na stěnách viselo půl tuctu obnažených mečů různých tvarů, z nichž některé Elain v životě neviděla. Z trámu nad lůžkem visel podivně vypracovaný hranatý mosazný gong a před okénky na zádi, snad na čestném místě, byla na beztvaré dřevěné hlavě, vyřezané k tomuto účelu, nasazena přilbice jako hlava nějakého obludného hmyzu, nalakovaná červeným a zeleným lakem s tenkými bílými chocholy, z nichž jeden byl ulomený, po obou stranách.</p>

<p>Tu přílbu Elain poznala. „Seanchani," vydechla bez přemýšlení. Nyneiva se na ni rozzlobeně podívala, což si Elain zasloužila. Dohodly se, že bude mít větší smysl, a prstenu to dodá větší váhu, když se Nyneiva, jako starší, ujme vedení a bude mluvit za obě.</p>

<p>Coine a Jorin si vyměnily nerozluštitelné pohledy. „Vy je znáte?" zeptala se paní plavby. „Ovšem. Člověk musí čekat, že Aes Sedai budou takové věci znát. Tak daleko na východ jsme zaslechly desítky příběhů, a ty nejpravdivější z nich nebyly ani z poloviny pravdivé."</p>

<p>Elain věděla, že by to měla nechat být, ale zvítězila její zvědavost. „Jak jste k té přílbě přišly? Jestli se smím zeptat."</p>

<p><emphasis>„Tanečník na vlnách </emphasis>se loni střetl se seanchanskou lodí," odpověděla Coine. „Chtěli ho zajmout, ale já jim ho nechtěla dát." Lehce pokrčila rameny. „Mám tu přílbu, aby mi to připomínala, a Seanchany pohltilo moře, Světlo buď milostivo všem, kdo plují na vodách. Už se k plavidlu se žebrovanými plachtami nikdy nepřiblížím."</p>

<p>„Měli jste velké štěstí," podotkla stroze Nyneiva. „Seanchani drží v zajetí ženy, které umějí usměrňovat, a nutí je usměrňovat v boji. Kdyby to byli udělali vaší lodi, litovali byste, že jste je kdy spatřili."</p>

<p>Elain se na ni zamračila, i když už bylo pozdě. Nepoznala, zda ženy Mořského národa Nyneivin tón urazil. Obě se tvářily stejně neurčitě, ale Elain si začínala uvědomovat, že toho nedávají příliš najevo, alespoň ne před cizinci.</p>

<p>„Promluvme si o převozu," řekla Coine. - „Zlíbí-li se Světlu, mohli bychom plout tam, kam si přejete dostat. Všechno je možné, ve Světle. Usedněmež."</p>

<p>Křesla kolem stolu se nedala odsunout. Byla spolu se stolem připevněna k podlaze - k palubě. Místo toho se daly odsunout lenochy jako křídla dveří, a jakmile jste se jednou posadili, zase upevnit. Toto uspořádání odpovídalo Elaininým temným předpovědím ohledně kymácení a houpání lodi. Ona to sice zvládala skvěle, ale příliš velké kymácení na říčním člunu způsobovalo, že se Nyneivě obracel žaludek. A na otevřeném moři to muselo být mnohem horší než na řece, bez ohledu na sílu větru, a čím bylo Nyneivě hůř, tím víc byla vzteklá. Nyneiva zvracející a zároveň vzteky bez sebe. Podle Elaininých zkušeností existovalo jen málo věcí, které mohly být ještě horší.</p>

<p>S Nyneivou je posadily vedle sebe na jednu stranu stolu a velitelka plavby se potom usadila do čela stolu, kdežto hledačka větru přímo naproti ní. Nejdřív to Elain připadalo poněkud zvláštní, než si uvědomila, že na ně obě dobře uvidí, ať už bude mluvit kterákoliv z nich, přičemž ji druhá bude moci sledovat nepozorována. <emphasis>To se takhle chovají k cestujícím vždycky, nebo je to proto, že jsme Aes Sedai? No, protože si myslí, že jsme Aes Sedai. </emphasis>Naznačovalo to, že všechno by u těchhle lidí nemuselo být tak docela prosté, jak to na první pohled vypadalo. Doufala, že si toho Nyneiva všimla také.</p>

<p>Elain sice neviděla, že by byl udělen nějaký rozkaz, ale objevila se štíhlá mladá žena pouze s jedním kroužkem v každém uchu a přinášela podnos s bílou hranatou čajovou konvicí s mosazným ouškem a velké šálky bez oušek, které však nebyly z porcelánu vyráběného Mořským národem, jak by se dalo čekat, ale ze silné kameniny. Elain bezútěšně usoudila, že je méně pravděpodobné, že se kamenina ve špatném počasí rozbije. Její pozornost však upoutala ona mladá žena, která jí málem vyrazila dech. Byla do pasu<strong> </strong>nahá, jako ti muži nahoře. Elain sice - podle svého mínění - své zděšení dobře skryla, ale Nyneiva si hlasitě odfrkla.</p>

<p>Velitelka plavby počkala, dokud dívka nenalila čaj vylouhovaný dočerna, a pak pravila: „Vypluli jsme snad, Dorele, když jsem se nedívala? Copak není na dohled země?"</p>

<p>Štíhlá žena se prudce začervenala. „Je vidět země, paní plavby." Mluvila však velice nešťastným šeptem.</p>

<p>Coine kývla. „Dokud nebude země mimo dohled a nebude tomu tak po celý jeden den, budeš pracovat v podpalubí, kde jsou šaty jen na překážku. Můžeš jít."</p>

<p>„Ano, velitelko plavby," zamumlala dívka ještě žalostněji. Obrátila se a cestou ke dveřím na druhém konci místnosti si sklíčeně odvazovala rudou šerpu.</p>

<p>„Přijměte tento čaj, libo-li vám," nabídla jim velitelka plavby, „abychom si pohovořily v míru." Usrkla potom ze svého šálku, a když Elain a Nyneiva ochutnaly svůj, popíjela Coine dál. „Prosím, omluvte případnou urážku, Aes Sedai. Toto je Doreleina první plavba mimo ostrovy. Mladí často zapomínají na způsoby suchozemců. Jste-li uraženy, potrestám ji více."</p>

<p>„To není třeba," pospíšila si Elain a využila příležitosti, aby mohla odložit šálek. Čaj byl ještě silnější než vypadal, byl vřelý, neoslazený a velice hořký. „Opravdu se nic nestalo. Různí lidé mají různé způsoby." <emphasis>Světlo dej, aby jich takhle jiných nebylo mnoho! Světlo, co když na otevřeném moři nenosí vůbec žádné šaty? Světlo! </emphasis>„Jenom hlupačka se nechá urazit zvykem, který se od jejího liší."</p>

<p>Nyneiva se na ni klidně podívala, bezvýrazně dokonce i na Aes Sedai, jimiž předstíraly, že jsou, a zhluboka se napila ze šálku. Řekla jen: „Prosím, zapomeňme na to." Nedalo se poznat, je-li to určeno Elain či ženám Mořského národa.</p>

<p>„Tedy si promluvíme o převozu, je-li vám libo," pravila Coine. „Do kterého přístavu se chcete dostat?"</p>

<p>„Do Tanchika," odpověděla Nyneiva o něco rázněji, než měla. „Vím, že tam možná plout nechcete, ale my se tam potřebujeme dostat velice rychle, tak rychle, jak to dokáže jen fregata, a bez zastávek, jestli je to možné. Za způsobené nepříjemnosti ti nabízím tento malý dárek." Vytáhla z váčku papír, rozbalila ho a strčila ho přes stůl k velitelce plavby.</p>

<p>Moirain jim ho dala, a ještě další podobný. Byly to směnky a dovolovaly nositeli vybrat až tři tisíce zlatých korun od bankéřů a zastavárníků v různých městech, i když nebylo pravděpodobné, že by někdo z těch mužů a žen věděl, že jsou to peníze Bílé věže, jež mají v opatrování. Elain při pohledu na sumu vyvalila oči - Nyneivě dokonce spadla brada - ale Moirain řekla, že možná budou muset velitelku plavby přimět, aby vynechala přístavy, v nichž hodlala přistát.</p>

<p>Coine se směnky dotkla prstem a přečetla si ji. „To je jako dar za převoz poněkud velká suma," poznamenala, „i když vezmeme v úvahu, že mě žádáte, abych změnila plán plavby. Teď jsem víc překvapená než předtím. Víte, že na našich lodích Aes Sedai přepravujeme jen zřídka. Velice zřídka. Z těch, kdo požádají o převoz, mohou být odmítnuty jen Aes Sedai, a také téměř vždy odmítnuty jsou již od prvního dne první plavby. Aes Sedai tohle vědí, a tak skoro nikdy nežádají." Při řeči hleděla do šálku, ne na ně, ale Elain se podívala na druhou stranu a všimla si, že si hledačka větru pozorně prohlíží ruce, které měly položeny na stole. Ne, ruce ne, jejich prsteny.</p>

<p>Moirain o tom nic neříkala. Poukázala na to, že fregata je nejrychlejší dosažitelná loď, a pobízela je, aby ji použily. Pak jim dala ještě tyhle směnky, za něž by si nejspíš mohly koupit celou flotilu lodí, jako byla tahle. No, přinejmenším několik lodí. <emphasis>Protože věděla, že bude potřeba právě tolik, abychom je podplatily? </emphasis>Ale proč tedy ty tajnosti? Hloupá otázka. Moirain vždycky dělala se vším tajnosti. Ale proč potom marnila jejich čas?</p>

<p>„Chceš nám odmítnout převoz?" Nyneiva vyměnila takt za hrubost. „Když nepřepravuješ Aes Sedai, tak proč jsi nás zavedla sem? Proč jsi nám to neřekla rovnou nahoře?"</p>

<p>Velitelka plavby odsunula lenoch křesla, vstala a došla k okénkům na zádi. Vyhlédla ven na Kámen. Náušnice i medailony na levé tváři se jí ve světle vycházejícího slunce zatřpytily. „On vládne jedinou silou, jak jsem slyšela, a drží Meč, jehož se nelze dotknout. Aielové na jeho volání přešli přes Dračí stěnu. Viděla jsem jich několik v ulicích, a povídá se, že v Kameni jich je plno. Tearský Kámen padl a mezi státy na suché zemi vypukají války. Ti, kdo kdysi vládli, se vrátili a poprvé byli zahnáni zpět. Proroctví se vyplňuje."</p>

<p>Nyneiva se tvářila stejně zmateně, jako se Elain cítila při této změně předmětu hovoru. „Dračí proroctví?" zeptala se Elain po chvíli. „Ano, ta se naplňují. On je Drakem Znovuzrozeným, velitelko plavby." <emphasis>A je to umíněný chlap, který skrývá své city tak hluboko, že je nemohu najít, to je!</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Coine se náhle obrátila. „Ne Dračí proroctví, Aes Sedai. Jendaiské proroctví, proroctví o Coramoorovi. Ne proroctví o tom, jehož očekáváte a jehož se děsíte, ale o tom, koho my hledáme, zvěstovatele nového věku. Při Rozbití světa naši předkové prchli do bezpečí na moři, zatímco se země zvedala a lámala jako vlny za bouře. Říká se, že nevěděli nic o lodích, na nichž prchali, ale Světlo při nich stálo a oni přežili. Zemi neuviděli dřív, než byla opět klidná, a tehdy se hodně změnilo. Všechno - celý svět plul na vodách a větru. A v letech poté bylo poprvé vysloveno Jendaiské proroctví. Musíme se toulat vodami, dokud se Coramoor nevrátí, a po jeho příchodu mu sloužit.</p>

<p>Jsme připoutáni k moři, žilami nám proudí slaná voda. Většina z nás nevkročí na suchou zemi jindy, než když čeká na další loď, na další plavbu. I silní muži pláčí, když musejí sloužit na souši. Ženy ze břehu odcházejí na lodi porodit děti - není-li po ruce nic jiného, tak třeba jen na šalupu - protože my se musíme rodit na vodě, stejně jako na ní musíme zemřít a po smrti jsme vodě předáni.</p>

<p>Proroctví se naplňuje. On je Coramoor. Aes Sedai mu slouží. Vy jste toho důkazem, když jste tu ve městě. To v proroctví stojí též. ,Bílá věž bude jeho jménem zlomena a Aes Sedai pokleknou, aby mu omyly nohy a usušily mu je svými vlasy.'"</p>

<p>„To teda budete muset čekat hodně dlouho, jestli čekáte, že budu nějakýmu chlapovi umývat nohy," podotkla suše Nyneiva. „Ale co to má společnýho s naší plavbou? Vezmete nás, nebo ne?"</p>

<p>Elain se přikrčila, ale velitelka plavby odpověděla stejně přímo. „Proč chcete plout do Tanchika? Nyní je to nepříjemný přístav. Loni v zimě jsem tam přistála. Suchozemci se mi sem hrnuli v zástupech, hledajíce převoz kamkoliv jinam. Bylo jim to jedno, pokud to bylo daleko od Tanchika. A já nevěřím, že by se tam teď podmínky zlepšily."</p>

<p>„To se svých cestujících vždycky tolik vyptáváš?" ucedila Nyneiva. „Nabídla jsem ti dost, aby sis za to mohla koupit celou vesnici. Dvě vesnice! Jestli chceš víc, řekni si cenu."</p>

<p>„Cenu ne," zasyčela jí Elain do ucha. „Dar!"</p>

<p>Pokud se to Coine dotklo, nebo pokud to vůbec slyšela, nedala to nijak najevo. „Proč?"</p>

<p>Nyneiva si pevně stiskla cop, ale Elain jí položila ruku na paži. Pár tajemství si chtěly nechat pro sebe, ale od chvíle, co se tu posadily, se rozhodně dozvěděly dost, aby se každý plán mohl pozměnit. Byl čas vhodný pro tajnůstkaření a čas vhodný pro pravdomluvnost. „Lovíme černé adžah, velitelko plavby. Myslíme si, že některé z nich jsou v Tanchiku." Klidně se Nyneivě podívala do rozhněvaných očí. „Musíme je najít, jinak by mohly ublížit... Draku Znovuzrozenému. Coramoorovi."</p>

<p>„Světlo nás bezpečně doprovoď do přístavu," vydechla hledačka větru. Bylo to poprvé, co vůbec promluvila, a Elain se na ni překvapeně podívala. Jorin se mračila a nedívala se na nikoho, hovořila však k velitelce plavby. „Můžeme je vzít, sestro moje. Musíme." Coine kývla.</p>

<p>Elain si vyměnila pohled s Nyneivou a v jejích očích uviděla odraz vlastních otázek. Proč rozhodla hledačka větru? Proč ne velitelka plavby? Byla přece kapitán, ať už se honosila jakým chtěla titulem. Aspoň že je nakonec přece jen převezou. <emphasis>Za kolik? </emphasis>přemítala Elain. <emphasis>Jak velký bude „dar"? </emphasis>Přála si, aby byla Nyneiva neodhalila, že mají víc než jednu směnku. <emphasis>A mě obvinila, že rozhazuji zlato.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>Otevřely se dveře a dovnitř vstoupil muž s mohutnými rameny a prošedivělými vlasy, ve volných spodcích ze zeleného hedvábí, jenž se probíral svazkem papírů. Každé ucho mu zdobily čtyři náušnice a na krku mu visely tři těžké zlaté řetězy včetně toho, na němž byla připevněna krabička s voňavkou. Po líci se mu táhla dlouhá zkrabacená jizva a za šerpou měl zastrčené dva zakřivené nože, což mu propůjčovalo nebezpečný vzhled. Upevňoval si za uši podivný drátěný rámeček, který mu před očima přidržoval průhledné čočky. Mořský národ ovšem někde na svých ostrovech vyráběl nejlepší dalekohledy, zapalovací čočky a podobné předměty, ale Elain ještě nikdy nic podobného neviděla. Muž nahlížel přes čočky do papírů, a aniž vzhlédl, začal mluvit.</p>

<p>„Coine, ten hlupák mi chce prodat pět set kožešin sněžných lišek z Kandoru za ty tři malé soudky dvouříčského tabáku, které jsem získal v Ebú Daru. Pět set! Mohl by je dodat do poledne."<strong> </strong></p>

<p>Zvedl oči a nadskočil. „Odpusť, ženo moje. Nevěděl jsem, že máš hosty. Světlo s vámi se všemi."</p>

<p>„V poledne, manželi můj," pravila Coine, „už budu daleko po proudu. Do soumraku budu na moři."</p>

<p>Muž ztuhl. „Jsem pořád ještě správce nákladu, ženo, nebo mé místo zaujal někdo jiný, když jsem se nedíval?"</p>

<p>„Jsi správce nákladu, manželi, ale obchod teď musí být přerušen a všechno musí být co nejdříve připraveno na plavbu. Vyplouváme do Tanchika."</p>

<p>„Do Tanchika!" Papíry zmačkal v dlaních, než se s námahou ovládl. „Ženo - ne! Velitelko plavby, řekla jsi mi, že naším dalším přístavem bude Mayene a pak že poplujeme na východ do Shary. Měl jsem tedy na mysli tento obchod. Se Sharou, velitelko plavby, ne s Tarabonem. Co mám na skladě, nám v Tanchiku moc nevynese. Možná nic! Smím se zeptat, proč byl můj obchod překažen a <emphasis>Tanečník na vlnách </emphasis>ožebračen?"</p>

<p>Coine zaváhala, ale když promluvila, zněl její hlas stále formálně. „Já jsem velitelka plavby, manželi můj. <emphasis>Tanečník na vlnách </emphasis>vypluje, kdy a kam já řeknu. To ti prozatím musí stačit."</p>

<p>„Jak říkáš, velitelko plavby," zachraptěl, „tak se stane." Dotkl se srdce - Elain měla dojem, že sebou Coine trhla - a odkráčel ze zády tak pevnými, jako stěžeň na jeho lodi.</p>

<p>„Musím mu to vynahradit," zamumlala tiše Coine s pohledem upřeným na dveře. „Jemu je ovšem příjemné něco vynahrazovat. Obvykle. Pozdravil mě jako plavčík, sestro."</p>

<p>„Litujeme, že jsme ti způsobily potíže, velitelko plavby," řekla Elain opatrně. „A litujeme, že jsme to viděly. Pokud jsme někoho přivedly do rozpaků, přijmi naši hlubokou omluvu."</p>

<p>„Do rozpaků?" Coine mluvila překvapeně. „Aes Sedai, já jsem velitelka plavby. Pochybuji, že Torama vaše přítomnost uvedla do rozpaků, a já se mu nebudu omlouvat za to, co to způsobilo. Obchod je jeho věc, ale já jsem velitelka plavby. Musím mu to vynahradit - a to nebude snadné, jelikož musím důvod udržet v tajnosti - protože je v právu a mě rychle nenapadl žádný vhodný důvod kromě toho, jaký bych poskytla obyčejnému námořníkovi. Tu jizvu na tváři si vysloužil, když čistil paluby <emphasis>Tanečníka na vlnách </emphasis>od Seanchanů. Má i starší jizvy, k nimž přišel při obraně mé lodi, a mně stačí jenom natáhnout ruku a hned ji mám díky jeho obchodování plnou zlata. To věci, které mu nemůžu říct, mu musím vynahradit, protože si zaslouží to vědět."</p>

<p>„Tomu nerozumím," řekla Nyneiva. „Požádaly bychom tě, aby ses o černých adžah nezmiňovala..." - přísně se podívala na Elain a její pohled sliboval i přísná slova, až budou samy. Elain jí také hodlala něco říci o tom, co znamená být taktní - „...ale tři tisíce korun by měl přece být dostatečný důvod, abys nás vzala do Tanchika."</p>

<p>„Musím vaše tajemství zachovat, Aes Sedai. Kdo jste a proč cestujete. Mnoho členů mé posádky považuje Aes Sedai za neštěstí. Kdyby se dozvěděli, že nejen přepravují Aes Sedai, ale navíc k přístavu, kde mohou jiné Aes Sedai sloužit Otci bouří... Milostivé Světlo na nás sviť, aby mě nikdo nezaslechl, když jsem vás tak nahoře oslovila. - Neurazilo by vás, kdybych vás požádala, abyste se raději zdržovaly dole a nenosily na palubě ty prsteny?"</p>

<p>Nyneiva místo odpovědi stáhla prsten s Velkým hadem z prstu a strčila si ho do váčku u pasu. Elain udělala totéž, byť o něco váhavěji. Docela se jí líbilo prsten ukazovat lidem. Vzhledem k tomu, že v této chvíli příliš nedůvěřovala zbývajícím zásobám Nyneiviny diplomacie, promluvila dřív než ona. „Velitelko plavby, nabídly jsme ti dar za přepravu, zlíbí-li se ti. Pokud ne, smím se zeptat, co by se ti líbilo?"</p>

<p>Coine se vrátila ke stolu a znovu se podívala na směnku. Pak ji posunula zpátky k Nyneivě. „Tohle dělám pro Coramoora. Dostanu vás bezpečně na břeh, kde si budete přát, zlíbí-li se Světlu. Tak se stane." Prstem pravé ruky se dotkla rtů. „Pod Světlem je dohodnuto."</p>

<p>Jorin přidušeně vydechla. „Sestro moje, už se správce nákladu někdy vzbouřil proti velitelce plavby?"</p>

<p>Coine se na ni upřeně podívala. - „Poskytnu dar za přepravu z vlastní truhlice. A jestli se o tom Toram někdy dozví, sestro moje, strčím tě do podpalubí s Dorele. Třeba jako zátěž."</p>

<p>To, že obě ženy Mořského národa zanechaly formálnosti, potvrdilo, když se hledačka větru nahlas zasmála. „A dalším přístavem pak bude Chachin, sestro moje, nebo Caemlyn, protože bys beze mě nenašla vodu."</p>

<p>Velitelka plavby se s lítostí obrátila na Elain a Nyneivu. „Správně bych vás, Aes Sedai, protože sloužíte Coramoorovi, měla uctít,<strong> </strong>jako bych uctila hledačku větru a velitelku plavby z jiné lodi. Vykoupaly bychom se spolu a popily medové víno a vyprávěly si příběhy, při nichž bychom se všechny smály i plakaly. Ale musím se připravit k plavbě a -"</p>

<p><emphasis>Tanečník na vlnách </emphasis>se zvedl, dělaje čest svému jménu, skákal a bušil do mola. Elain se kymácela v křesle, a jak houpání lodi pokračovalo, uvažovala, jestli je tohle opravdu lepší než být vyhozena do přístavu.</p>

<p>Potom to konečně skončilo, poskakování lodi se trochu zpomalilo a houpání postupně ustalo. Coine se vyhrabala na nohy a vyřítila se k žebříku. Jorin jí byla v patách a už křičela rozkazy, aby lodníci překontrolovaly škody na trupu.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA DVACÁTÁ</strong></p>

<p><strong><emphasis>Jak zvednout vítr</emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p>Elain se snažila otevřít západku na lenochu svého křesla. Když se jí to po nějaké chvíli podařilo, vrhla se za nimi a málem se přitom u žebříku srazila s Nyneivou. Loď se stále kymácela, byť ne tak divoce jako předtím. Jelikož si nebyla jista, zda se snad nepotápějí, postrčila Elain Nyneivu před sebe a pobízela ji, aby šplhala rychleji.</p>

<p>Na palubě zatím pobíhala posádka a kontrolovala lanoví, či nahlížela přes zábradlí, prohlížejíc trup. Všichni křičeli něco o zemětřesení. Stejný pokřik se ozýval i z přístavu, ale Elain věděla své i přes převrácené věci na molech a lodi ještě trhající za svá kotevní lana.</p>

<p>Zadívala se ke Kameni. Mohutná pevnost byla klidná, jen kolem ní kroužila ohromná hejna ptáků a ta světlá zástava povívala téměř líně v osamělém závanu vzduchu. Nebylo vidět nic, co by naznačovalo, že se té hory vůbec něco dotklo. Ale musel to být Rand. Tím si byla Elain jistá.</p>

<p>Obrátila se a zjistila, že ji Nyneiva pozoruje, a dlouho se pak dívaly do očí. „Pěkná šlamastyka, jestli poškodil loď," řekla Elain nakonec. „Jak se máme dostat do Tanchika, když takhle pohazuje loďmi?" <emphasis>Světlo, musí být v pořádku. Jestli není, já s tím nemohu nic udělat. Je v pořádku. Je.</emphasis></p>

<p>Nyneiva ji na uklidněnou pohladila po rameni. „Ten tvůj druhý dopis ho určitě pěkně ranil. Muži vždycky přehánějí, když se přestanou ovládat. Je to cena za to, že jinak drží city tak pevně na uzdě. Možná je Drak Znovuzrozený, ale musí se učit. Muž a žena, to - Co to tam <emphasis>dělají?</emphasis><emphasis>"</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>To patřilo dvěma mužům stojícím na palubě uprostřed pobíhajícího Mořského národa. Jedním byl Tom Merrilin ve svém kejklířském plášti, s harfou a flétnou v kožených pouzdrech na zádech a rancem u nohou vedle otlučené dřevěné uzamykatelné truhličky. Druhý muž byl hubený hezký Tairen ve středních letech, tvrdý muž s tmavší pletí v kuželovitém slamáku a jednom z těch plášťů, co nosili obyčejní lidé, který mu byl v pase těsný a pak se rozšiřoval jako krátká sukénka. Za opaskem, jejž nosil přes kabátec, měl zasunutý lamač mečů a opíral se o světlou hůl z kloubnatého dřeva, vysokou jako byl sám a nesilnější než jeho palec. Na řemeni měl přes rameno přehozený hranatý balík. Elain ho znala. Jmenoval se Juilin Sandar.</p>

<p>Bylo jisté, že si jsou oba muži cizí, i když stáli vedle sebe. Stáli tam se škrobenou zdrženlivostí. Pozornost ale oba věnovali stejnému. Jedním okem sledovali, jak se velitelka plavby blíží k zadní palubě, a druhým pokukovali po Elain a Nyneivě, očividně byli nejistí a maskovali to navenek rázně prokazovanou sebedůvěrou. Tom se zazubil, uhladil si bílé kníry a kývl pokaždé, když se na mladé ženy podíval. Sandar dělal vážné, sebejisté úklony.</p>

<p>„Nic mu není," řekla Coine šplhajíc po žebříku. „Můžu vyplout do hodiny, bude-li se vám to líbit. I dřív, najdeme-li tairenského lodivoda. Pokud ne, vypluji bez něj, i když to znamená, že se do Tearu už nikdy nevrátím." Sledovala jejich pohled a spatřila oba muže. „Požádali o převoz. Kejklíř do Tanchika a chytač zlodějů tam, kam cestujete vy. Nemohu je odmítnout, avšak..." Znovu upřela tmavé oči na Elain a Nyneivu. „Udělám to, jestli o to požádáte." V jejím hlase se svářila neochota porušit zvyk a... přání jim pomoci? Posloužit Coramoorovi? „Chytač zlodějů je dobrý člověk, i když vezmu v úvahu, že je to suchozemec. Bez urážky pro vás, pod Světlem. Kejklíře sice neznám, ale kejklíř by nám mohl oživit cestu a ulehčit vám dlouhý čas."</p>

<p>„Ty mistra Sandara znáš?" zeptala se Nyneiva.</p>

<p>„Dvakrát nalezl ty, kdož nás okradli, a našel je rychle. Jinému suchozemci by to bylo trvalo déle, aby si mohl za práci říci víc. Je zřejmé, že ho též znáte. Přejete si, abych mu převoz odmítla?" Stále váhala.</p>

<p>„Nejdřív zjistíme, proč tu jsou," pravila Nyneiva bezvýrazným hlasem, jenž nevěstil ani pro jednoho muže nic dobrého.</p>

<p>„Možná bych měla mluvit já," navrhla Elain jemně, leč pevně. „Tak aspoň budeš moci zjistit, zda něco neskrývají." Neřekla sice, že tak aspoň Nyneivu nepřemůže její prchlivost, ale suchý úsměv na rtech druhé ženy jí prozradil, že jí to neuniklo.</p>

<p>„No dobře, Elain. Budu je sledovat. Třeba by sis mohla prostudovat, jak klidná dokážu být. Víš sama, jaká jsi, když jsi přepracovaná."</p>

<p>Elain se musela zasmát.</p>

<p>Oba muži se narovnali, když k nim s Nyneivou přistoupily. Kolem se stále dřeli námořníci, šplhali v lanoví, tahali provazy, některé věci přivazovali, jiné odvazovali, podle rozkazů předaných od velitelky plavby. Kolem čtyř suchozemců se pohybovali, aniž se na ně pořádně podívali.</p>

<p>Elain se na Toma Merrilina zamyšleně zamračila. Byla si jista, že kejklíře nikdy neviděla, než se objevil v Kameni, přesto jí však na jeho tváři bylo cosi povědomé. Ne že by to bylo moc pravděpodobné. Kejklíři většinou vystupovali na vsích. Její matka v paláci v Caemlynu určitě nikdy žádného neměla. Jediní kejklíři, na něž se Elain rozpomínala, byli ve vesnicích nedaleko matčiných venkovských panství, a tenhle bělovlasý muž s jestřábí tváří tam určitě nikdy nebyl.</p>

<p>Rozhodla se, že nejdřív promluví s chytačem zlodějů. Vzpomněla si, že trval na tomto oslovení. Co byl lovec zlodějů ve světě, to byl v Tearu chytač zlodějů, a ten rozdíl mu zřejmě připadal důležitý.</p>

<p>„Mistře Sandare," pravila vážně. „Možná si na nás nevzpomínáš. Jsem Elain z Trakandů a toto je moje přítelkyně, Nyneiva z al'Mearů. Pochopila jsem, že si přeješ plout tam, kam plujeme my. Smím se zeptat proč? Když jsem tě viděla naposledy, nesloužil jsi nám zrovna dobře."</p>

<p>Muž při zmínce, že by se na ně snad nepamatoval, ani nezamžikal. Mrkl jim na ruce a všiml si, že nemají prsteny. Jeho tmavým očím nic neuniklo a vše neomylně zaznamenávaly. „Vzpomínám si, paní Elain, a dobře. Ale odpustíš-li mi, když jsem vám sloužil <emphasis>naposledy, </emphasis>bylo to ve společnosti Mata Cauthona, když jsme vás obě tahali z vody, aby vás nedostali pilouni."</p>

<p>Nyneiva si odkašlala. Byla to kobka, ne voda, a černé adžah, ne pilouni. Nyneiva zvlášť nesnášela, když jí někdo připomínal, že někdy potřebovala sama pomoc. A hlavně v té kobce by nebyly, nebýt Juilina Sandara. Ne, to nebylo tak docela spravedlivé. Pravdivé, ale ne úplně spravedlivé.</p>

<p>„To je v pořádku," řekla Elain rázně, „ale pořád jsi nám neřekl, proč chceš plout do Tanchika."</p>

<p>Chytač zlodějů se zhluboka nadechl a ostražitě se podíval po Nyneivě. Elain si nebyla jista, zda se jí líbí, že si před druhou ženou dává větší pozor než před ní. „Ani ne před hodinou mě z domu vytáhl muž," začal opatrně, „kterého, myslím, znáte. Takový dlouhán s tváří jako z kamene, říká si Lan." Nyneiva lehce nazdvihla obočí. „Přišel místo jiného muže, kterého znáte... ovčáka, jak mi sdělil. Dal mi spoustu zlata a řekl mi, abych vás doprovázel. Obě. Sdělil mi, že jestli se z té cesty nevrátíte v pořádku... Řekněme jen, že by pro mě bylo lepší, kdybych se utopil, než se vracel. Lan mluvil velice důrazně a ten... ovčák podle jeho slov nebyl o nic méně důrazný. Velitelka plavby mi řekla, že mi převoz nezaručí, pokud nebudete souhlasit. Mám jisté schopnosti, které můžou být užitečné." Hůl mu zavířila v rukou, až byla vidět rozmazaně, a zase znehybněla. Prsty se dotkl lamače mečů za pasem. Byl jako krátký meč, ale nenabroušený, a drážky byly určeny k lámání mečů.</p>

<p>„Muži si vždycky najdou způsob, jak obejít, co jim řekneš, aby udělali," zabručela Nyneiva, ale moc rozzlobeně to neznělo.</p>

<p>Elain se však rozhořčeně zamračila. Jeho poslal Rand? Tak to si nemohl přečíst ten druhý dopis, než to udělal. <emphasis>Světlo ho spal! Proč musí pořád tak vyskakovat? Nebyl čas poslat další dopis, jenž by ho navíc nejspíš jen zmátl, i kdybych to udělala. A já bych vypadala jako ještě větší husa. Světlo ho spal!</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„A ty, mistře Merriline?" otázala se Nyneiva. „Poslal za námi ovčák i kejklíře? Nebo ten druhý muž? Možná abys nás bavil žonglováním a polykáním ohně."</p>

<p>Tom si pozorně prohlížel Sandara, ale hned přenesl pozornost na Nyneivu a půvabně se jí uklonil, jen to pokazil poněkud příliš umným mávnutím záplatovaného pláště. „Ovčák ne, paní Nyneivo. Dáma, již všichni známe, mě požádala <emphasis>- požádala - </emphasis>abych vás doprovázel. Ta dáma, která našla vás a ovčáka v Emondově Roli."</p>

<p>„Proč?" zeptala se podezíravě Nyneiva.</p>

<p>„Já mám také jisté užitečné schopnosti," sdělil jí Tom a koutkem oka mrkl na chytače zlodějů. „Tedy jiné než žonglování. A v Tanchiku jsem byl několikrát. - Město znám docela obstojně. Můžu vám poradit, kde najít dobrý hostinec a který čtvrti jsou nebezpečný za denního světla stejně jako za tmy, a koho musíte podplatit u civilní hlídky, aby se příliš nezajímal o to, co tam děláte. Oni cizince dost sledují. Můžu vám pomoct se spoustou věcí."</p>

<p>Elain na něm znovu bylo cosi povědomého. Než si uvědomila, co dělá, natáhla se a zatahala ho za dlouhý bílý knír. Tom sebou trhl a ona si přitiskla obě ruce na ústa a hrozně se začervenala. „Odpusť. Já... nějak si vzpomínám, že jsem to dělávala. Totiž... Mrzí mě to." <emphasis>Světlo, proč jsem to udělala? Musí si myslet, že jsem úplně padlá na hlavu.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„To... bych si pamatoval," ucedil kejklíř velice škrobeně.</p>

<p>Elain doufala, že se neurazil. Z jeho výrazu se to však nedalo poznat. Muži se dokázali cítit dotčeně, když měli být pobaveni, a být pobaveni, když měli být uraženi. Pokud mají putovat společně... To bylo poprvé, co si uvědomila, že se rozhodla pro to, aby muži zůstali na palubě. „Nyneivo?" řekla.</p>

<p>Druhá žena samozřejmě nevyslovené otázce porozuměla. Podrobně si oba muže prohlédla a pak kývla. „Smějí jít s námi. Pokud budou souhlasit, že udělají, co jim řekneme. Nechci, aby si nějaký tupohlavý mužský prosazoval svou a ohrožoval nás tak."</p>

<p>„Jak přikazuješ, paní Nyneivo," řekl okamžitě Sandar a uklonil se, ale Tom prohlásil: „Kejklíř má svobodnou duši, Nyneivo, ale můžu slíbit, že vás neohrozím. Ani zdaleka ne."</p>

<p>„Uděláš, co ti řekneme," zavrčela Nyneiva důrazně. „Dáš mi na to svoje slovo, nebo se budeš dívat, jak tahle loď vyplouvá, z přístavu."</p>

<p>„Atha'an Miere neodmítnou převoz nikomu, Nyneivo."</p>

<p>„Myslíš, že ne? Copak je tenhle lovec zlodějů -" Sandar sebou trhl - „jediný, komu řekli, že potřebuje povolení? Jak ti řekneme, <emphasis>mistře </emphasis>Merriline."</p>

<p>Tom pohodil bílou hlavou jako jankovitý kůň a zhluboka dýchal, ale nakonec kývl. „Máš moje slovo, <emphasis>paní </emphasis>Nyneivo."</p>

<p>„Tak dobře," řekla Nyneiva zaskočeně. „Ujednáno. Vy dva teď jděte za velitelkou plavby a řekněte jí, že vzkazuju, aby vám dvěma někde našla nějakou noru, jestli může, někde, kde nebudete zavazet. A teď zmizte. Rychle."</p>

<p>Sandar se znovu uklonil a odešel. Tom se viditelně otřásl, než se k němu se strnulými zády připojil.</p>

<p>„Nejsi na ně trochu moc tvrdá?" zeptala se Elain, jakmile byli z doslechu. Což nebylo moc daleko při všem tom ruchu, co na palubě panoval. „Koneckonců, musíme cestovat společně. ,Vlídná slova dělají vlídné společníky.'"</p>

<p>„Nejlepší je začít tak, jak hodláme pokračovat. Elain, Tom Merrilin ví moc dobře, že nejsme hotové Aes Sedai." Když to říkala, ztišila hlas a rozhlédla se kolem sebe. Nikdo z posádky se na ně ani nepodíval, jenom velitelka plavby, která stála na zadní palubě a poslouchala, co jí povídají chytač zlodějů a vysoký kejklíř. „Muži mluví - vždycky to dělají - takže se to i Sandar brzy dozví. Aes Sedai by žádný potíže nedělali, ale dvěma přijatým novickám...? Když budou mít jen trochu příležitost, obě budeme dělat, co budou oni považovat za nejlepší, bez ohledu na to, co řekneme. A já jim nehodlám poskytnout ani tu nejmenší příležitost."</p>

<p>„Asi máš pravdu. Myslíš, že vědí, proč plujeme do Tanchika?"</p>

<p>Nyneiva si odfrkla. „Ne, jinak by podle mě nebyli tak veselí. A já bych jim to radši neříkala, pokud nebudeme muset." Vrhla na Elain významný pohled. Nebylo třeba, aby říkala, že by byla radši, aby se to nebyla dozvěděla ani velitelka plavby, kdyby to bylo na ní. „Tady je jedno rčení pro tebe. ,Půjčíš si potíže a splatíš je desateronásobně.'"</p>

<p>„Mluvíš, jako bys jim nevěřila, Nyneivo." Skoro by byla řekla, že mluví jako Moirain, ale druhá žena by takové přirovnání zcela jistě neocenila.</p>

<p>„A můžeme? Juilin Sandar nás už jednou zradil. Ano, ano, já vím, že by se tomu nebyl mohl vyhnout žádný muž, ale to na věci nic nemění. A Liandrin a ostatní ho znají. Budeme ho muset oblíknout do něčeho jinýho. Možná by si měl nechat trochu narůst vlasy. A třebas i kníry, jako ty, co raší pod nosem našemu kejklíři. To by mohlo fungovat."</p>

<p>„A Tom Merrilin?" optala se Elain. „Myslím, že jemu důvěřovat můžeme. Nevím proč, ale jsem si tím nějak jistá."</p>

<p>„Přiznal, že ho poslala Moirain," opáčila Nyneiva unaveně. -„Ale co nepřiznal? Co mu řekla, co nám neřekl? Má nám pomáhat, nebo něco jinýho? Moirain hraje tak často vlastní hru, že jí věřím jen o tolik víc než Liandrin." Podržela palec a ukazováček na coul od sebe. „Využije nás - tebe i mě - využije nás, jestli to pomůže Randovi. Nebo spíš jestli to pomůže tomu, co pro Randa plánuje ona. Kdyby mohla, vodila by si ho na vodítku jako domácího mazlíčka."</p>

<p>„Moirain ví, co je třeba udělat, Nyneivo." Pro jednou to přiznávala s nechutí. To, co bylo podle Moirain nutné udělat, by docela dobře mohlo Randa ještě popohnat na jeho cestě k Tarmon Gai'donu. Na cestě ke smrti. Rand byl v rovnováze se světem. Bylo to hloupé - dětinské a praštěné - že pro ni byly vážky v tak vratké rovnováze. Přesto se neodvážila je rozhoupat ani v duchu, protože si nebyla jista, kam by se pohnuly. „Ona to ví lépe než on," řekla a přiměla se mluvit pevným hlasem. „Lépe než my."</p>

<p>„Možná." Nyneiva si povzdechla. „Ale proto se mi to ještě nemusí líbit."</p>

<p>Lana na přídi byla odvázána a náhle se napjaly trojúhelníkové plachty. <emphasis>Tanečník na vlnách </emphasis>odrazil od mola. Objevily se další plachty, velké bílé čtverce a trojúhelníky, byla odhozena i lana na zádi a loď se mezi ukotvenými plavidly, čekajícími na chvíli, až budou moci přirazit, velkým obloukem stočila do řeky a hladce se obrátila k jihu, po proudu. Mořský národ vedl své lodi, jako mistrovský jezdec vede skvělého hřebce. To zvláštní kolo s paprsky nějak fungovalo jako kormidlo, otáčel jím jeden z polonahých námořníků. Muž, jak si Elain s úlevou všimla. Velitelka plavby a hledačka větru stály vedle kola a Coine občas vydala nějaký rozkaz, přičemž se někdy prve tiše poradila se sestrou. Toram je chvíli pozoroval s tváří, která jako by byla vytesána z prken paluby, a pak se odšoural do podpalubí.</p>

<p>Na zadní palubě byl jeden Tairen, baculatý, sklíčeně se tvářící mužík v nevýrazně žlutém kabátci s nabíranými šedými rukávy, a neustále si nervózně mnul ruce. Na loď ho dopravili ve chvíli, kdy byla vytahována lávka. Byl to lodivod, jenž měl <emphasis>Tanečníka na vlnách </emphasis>dopravit po proudu řeky. Podle tairenských zákonů nesměla žádná loď proplout Dračími Prsty bez tairenského lodivoda na palubě. Jeho mrzutá nálada byla zcela jistě způsobena tím, že neměl co dělat, protože i když udal nějaký směr, Mořský národ si toho nevšímal.<strong> </strong></p>

<p>Nyneiva si cosi bručela, týkalo se to jejich kajuty, a odešla dolů - do podpalubí - ale Elain se líbilo, jak na palubě pofukuje, a těšila se na cestu. Cestovat, vidět místa, která ještě nikdy neviděla, byla sama o sobě radost. Nečekala, že to bude takové. Dědička Andoru mohla vykonat několik státních návštěv, víc, až nastoupí na trůn, ale ty by byly svázány obřadností a společenskými pravidly. Rozhodně by to nebylo jako tohle. Bosí lodníci Mořského národa a loď mířící na moře.</p>

<p>Říční břeh rychle klouzal dozadu a slunce šplhalo po obloze. Občas byly vidět přitulené kamenné domy hospodářství a stodoly, pusté a osamělé, objevily se a hned zase zmizely. Nestály tu však žádné vesnice. Tear by nedovolil ani tu nejmenší osadu mezi městem a mořem, protože i ta nejmenší by se jednoho dne mohla stát soupeřem pro hlavní město. - Vznešení páni řídili velikost měst a vesnic po celé zemi skrze daň ze zástavby, která byla tím větší, čím více mělo sídliště budov. Elain si byla jista, že by nikdy nedovolili prospívat Godanu v Remarském zálivu, kdyby nebylo smyšlené nutnosti dohlížet na Mayene z pozice síly. Jistým způsobem byla úleva nechat takové hlupáky za zády. Jen kdyby za zády nemusela nechat i jednoho hloupého muže.</p>

<p>Počet rybářských člunů, většinou malých, kolem nichž kroužila hejna doufajících racků a rybaříků, se zvyšoval, čím dál na jih <emphasis>Tanečník na vlnách </emphasis>doplul, a zvlášť hodně se jich objevilo, když plavidlo vplulo do vodního bludiště zvaného Dračí Prsty. Ptáci a dlouhé tyče, na nichž visely sítě, bylo často to jediné, co bylo vidět kromě plání porostlých rákosem a ostřicí vlnící se ve větru, jejichž jednolitost občas porušil malý ostrůvek, na němž rostly podivné zkroucené stromy s pavučinovou změtí vzdušných kořenů. Mnoho člunů pracovalo přímo v rákosí, i když ne se sítěmi. Jednou jich Elain několik zahlédla poblíž otevřené hladiny. Muži a ženy házeli do řídkého porostu šňůry s mnoha háčky a vytahovali mrskající se ryby s tmavými pruhy, dlouhé jako lidská paže.</p>

<p>Jakmile dorazili do delty, majíce slunce nad hlavou, tairenský lodivod začal nervózně přecházet sem a tam a ohrnul nos nad nabídnutou miskou hustého kořeněného rybího guláše a skývou chleba. Elain svůj díl hladově snědla a vytřela hliněnou misku posledním kouskem chleba, i když se také necítila zrovna dobře. Všemi směry se táhly vodní kanály, některé široké, jiné úzké. Některé končily na dohled přímo ve stěně rákosí. Nedalo se poznat, který nezmizí hned za dalším ohybem. Nicméně Coine <emphasis>Tanečníka na vlnách </emphasis>nezpomalila ani nezaváhala, když vybírala cestu. Očividně věděla, kterými kanály se dát, nebo to snad věděla hledačka větru, ale lodivod si přesto cosi bručel, jako by čekal, že každou chvíli narazí na mělčinu.</p>

<p>Bylo pozdní odpoledne, když se vepředu náhle objevilo ústí řeky a nekonečná dálava Bouřlivého moře za ním. Mořský národ provedl cosi s plachtami a loď se lehce zachvěla, jak na místě zastavila. Teprve tehdy si Elain všimla velké pirohy, která hopkala jako mnohonohý vodouch od ostrova, na němž u paty vysoké úzké věže stálo pár bezútěšných kamenných budov. Nahoře na věži postávali nějací muži pod vlajkou Tearu se třemi stříbrnými půlměsíci na rudozlatém děleném štítě. Lodivod si beze slova vzal měšec, který mu podala Coine, a slezl po provazovém žebříku do veslice. Jakmile byl na palubě, plachty byly znovu napjaty a <emphasis>Tanečník na vlnách </emphasis>se vnořil do prvních mořských vln, jen lehce se zhoupl a přídí prořízl vlny. Mořský národ lezl v lanoví a nastavoval další plachty, jak se loď hnala k jihozápadu, dál od země.</p>

<p>Když se za obzorem ztratil i poslední tenký proužek pevniny, ženy Mořského národa si sundaly jupky. Všechny, dokonce i velitelka plavby a hledačka větru. Elain nevěděla kam s očima. Všechny ty ženy chodily polonahé a vůbec si nevšímaly mužů kolem sebe. Juilin Sandar měl zřejmě stejné problémy jako ona. Chvíli na ženy zíral s rozevřenýma očima, chvíli upíral zrak na špičky svých bot, až nakonec téměř odběhl do podpalubí. Elain se nehodlala nechat tak vyvést z míry. Místo toho se rozhodla dívat na moře.</p>

<p><emphasis>Jiné zvyky, </emphasis>připomněla si. <emphasis>Pokud nečekají, že udělám totéž. </emphasis>Už jen při tom pomyšlení se hystericky rozesmála. Nějak bylo snazší čelit černým adžah než tomuhle. Jiné zvyky. <emphasis>Světlo!</emphasis></p>

<p>Obloha se zbarvila do nachova a matně zlaté slunce klesalo za obzor. Plavidlo provázaly desítky delfínů, převalovaly se ve vlnách a vyskakovaly z vody, a o něco dál se nad vodou objevovala celá hejna jiskřivých modrostříbrných rybek, klouzajících vzduchem na roztažených ploutvičkách i víc než dvacet sáhů, než se zase ponořila do vzdouvajících se šedozelených vod. Elain se užasle dívala, jak se takhle objevují aspoň tucetkrát, než se rybky ponořily docela a už se nevynořily více.</p>

<p>Ale delfíni, velcí a štíhlí, byli i tak dost nádherní, jako čestná stráž doprovázející <emphasis>Tanečníka na vlnách </emphasis>zpět tam, kam patřil. Delfíny Elain poznala z popisu v knihách. Stálo tam, že když vás najdou, jak se topíte, dostrkají vás na břeh. Elain si nebyla jistá, může-li tomu věřit, ale příběh to byl hezký. Sledovala je po celé délce lodi až na příď, kde dováděli ve zpěněných vlnách jdoucích od lodi, a občas se převalili na bok a podívali se na ni nahoru, aniž by v nejmenším zpomalili.</p>

<p>Už byla skoro na nejužším místě přídě, než si uvědomila, že tam je Tom Merrilin před ní. Trochu posmutněle se usmíval na delfíny a jeho plášť chytal vítr, jako shluk plachet nad nimi. Tom zatím někde odložil své věci. Opravdu jí připadal povědomý. „Ty nejsi šťastný, mistře Merriline?"</p>

<p>Úkosem na ni pohlédl. „Prosím, říkej mi Tome, má paní."</p>

<p>„Tedy Tome. Ale ne má paní. Tady jsem jenom paní Elain."</p>

<p>„Jak říkáš, paní Elain," řekl s náznakem úsměvu.</p>

<p>„Jak se můžeš dívat na ty delfíny a být přitom smutný, Tome?"</p>

<p>„Jsou volní," zamumlal takovým tónem, že si Elain nebyla jistá, zda odpovídá jí. „Nemusejí se rozhodovat, nemusejí za nic platit. Na světě nemají jedinou starost, snad jen jak najít ryby k večeři. A možná taky žraloky. A perutíny. A nejspíš stovku dalších věcí, který neznám. Možná to nakonec není tak záviděníhodný život."</p>

<p>„Ty jim závidíš?" Kejklíř neodpověděl, ale ta otázka stejně nebyla v pořádku. Elain potřebovala, aby se zase usmál. Ne, aby se smál. Z nějakého důvodu si byla jistá, že pokud ho dokáže rozesmát, vzpomene si, kde ho už viděla. Změnila tedy téma a vybrala takové, které by mělo být bližší jeho srdci. „Chceš složit epos o Randovi, Tome?" Eposy byly pro bardy, ne pro kejklíře, ale trocha lichocení nemohla vůbec škodit. „Epos o Draku Znovuzrozeném. Loial o něm chce napsat knihu, víš."</p>

<p>„Možná ho složím, paní Elain. Možná. Ale ani moje skladba, ani ogierova kniha nebudou z dlouhodobýho hlediska znamenat žádnej rozdíl. Naše příběhy dlouho nepřežijí. - A až přijde nový věk -" Zlostně se zamračil a zatahal se za knír. „Když o tom tak přemýšlím, to možná nebude trvat ani rok nebo dva. Jak je označen konec věku? Nemůže to být pokaždé celosvětová katastrofa, jako bylo Rozbití. Ale jestli se dá věřit proroctvím, tak tenhle konec takový bude. To je ta potíž s proroctvími. Originál je vždycky ve starým jazyce a možná i ve vznešený řeči. A jestli nevíš dopředu, co ty věci znamenají, tak nemáš naději to rozlousknout. Znamená to, co tam stojí, nebo je to jen květnatý způsob, jak vyjádřit něco úplně jinýho?"</p>

<p>„Mluvil jsi o svém eposu," připomněla mu Elain snažíc se ho přivést nazpátek, ale kejklíř zavrtěl bílou hlavou.</p>

<p>„Mluvil jsem o změně. Můj epos, jestli ho složím - a Loialova kniha - nebudou víc než semínkem, pokud budeme mít oba štěstí. Ti, kdo znají pravdu, zemřou, a děti jejich dětí a jejich děti si budou pamatovat něco úplně opačnýho. A děti jejich dětí zas něco zhola jinýho. Za dvě desítky pokolení můžeš být hlavní hrdinkou třeba ty, a ne Rand."</p>

<p>„Já?" zasmála se Elain.</p>

<p>„Nebo možná Mat nebo Lan. Nebo dokonce já." Zazubil se na ni a úsměv mu rozjasnil obličej. „Tom Merrilin. Ne kejklíř - ale co? Kdo ví? Ne polykač ohně, ale ohňostrůjce. Budu vrhat oheň jako Aes Sedai." Půvabně mávl pláštěm. „Tom Merrilin, tajuplný hrdina, strhávající hory a nastolující krále." Úsměv se změnil ve zvučný smích od srdce. „Rand al'Thor možná bude mít štěstí, jestli si v příštím věku budou správně pamatovat aspoň jeho jméno."</p>

<p>Elain měla pravdu. Nebyl to jen takový pocit. Ten obličej, ten veselý smích. Vzpomínala si na to. Ale odkud? Musela ho přimět mluvit dál. „Tak je tomu vždy? Já myslím, že nikdo nepochybuje řekněme o tom, že Artuš Jestřábí křídlo dobyl celou říši. Celý svět, nebo skoro."</p>

<p>„Jestřábí křídlo, mladá dámo? On ji vytvořil, to je pravda, ale opravdu si myslíš, že udělal všechno to, co se píše v knihách a vypráví a zpívá? A tak, jak říkají, že to udělal? Zabil stovku nejlepších mužů z protivníkova vojska, jednoho po druhým? A ta dvě vojska tam jenom tak stála, zatímco jeden z generálů - král - bojoval ve stovce soubojů?"</p>

<p>„V knihách stojí, že to udělal."</p>

<p>„Od východu do západu slunce není dost dlouhá doba, aby jeden muž vybojoval stovku soubojů, děvče." Málem ho přerušila - <emphasis>děvče? </emphasis>Je přece dědička Andoru, ne nějaké <emphasis>děvče </emphasis>- ale on chytil slinu. „A to je jenom tisíc let zpátky. Vrať se dál, k nejstarším příběhům, co znám, z věku před věkem pověstí. Opravdu bojovali Mosk a Merk ohnivými oštěpy a byli vůbec obři? Byla Elsbet skutečně královnou celého světa a byla Anla opravdu její sestrou? Byla Anla opravdu její první rádkyní, nebo to byl někdo jiný? To se stejně můžeš ptát, z kterýho zvířete pochází slonovina nebo na jaký rostlině roste hedvábí. Teda pokud taky nepochází z nějakýho zvířete."</p>

<p>„Ty ostatní věci nevím," odtušila nasupeně Elain. To děvče ji pořád žralo, „ale na slonovinu a hedvábí se můžeš zeptat Mořského národa."</p>

<p>Tom se znovu zasmál - v což doufala, i když to stále jenom posilovalo jistotu, že ho odněkud zná - ale místo toho, aby jí řekl, že je hloupá, jak čekala a na což byla připravená, pravil: „Praktický a k věci, přesně jako tvoje matka. Oběma nohama na zemi a daleko od marnivosti."</p>

<p>Elain trochu zvedla bradu a zatvářila se chladněji. Možná se vydávala za obyčejnou paní Elain, ale tohle bylo něco jiného. Byl to milý stařík a ona chtěla rozluštit jeho tajemství, ale byl to koneckonců jenom obyčejný kejklíř a neměl by mluvit o královně tak důvěrně. Zvláštním způsobem, který Elain rozzuřil, se tvářil pobaveně. Pobaveně!</p>

<p>„Atha'an Miere to také nevědí," sdělil jí. „Za Aielskou pustinou nevidí ze země víc než pár mil kolem hrstky přístavů, kde smějí přistát. Ta místa jsou obehnána vysokými hradbami a ty hradby jsou navíc hlídané, takže se ani nemůžou vyšplhat nahoru a podívat se, co je na druhý straně. Když některá z jejich lodí přirazí jinde - nebo třebas i loď, která není jejich, protože tam smí jenom Mořský národ - tu loď a její posádku už nikdy nikdo neuvidí. A to je skoro všechno, co ti můžu říct, po pár letech vyptávání na věci, který mě zajímají. Atha'an Miere si tajemství drží, ale já myslím, že toho o moc víc nevědí. Z toho, co jsem zjistil, s Cairhieňany zacházeli stejně, když ještě měli právo putovat po Hedvábný stezce přes Pustinu. Cairhienští kupci nikdy nespatřili víc než jedno ohrazený město, a ti, kteří se zatoulali, prostě zmizeli."</p>

<p>Elain si uvědomila, že si ho prohlíží stejně jako předtím delfíny. Co je to za muže? Už dvakrát se jí mohl vysmát - tuhle <emphasis>byl </emphasis>pobavený, i když to přiznávala se značnou nechutí - ale místo toho se s ní baví vážně jako... No, jako otec s dcerou. „Možná najdeš pár odpovědí na této lodí, Tome. Měli namířeno na východ, než jsme paní plavby přesvědčily, aby nás vzala do Tanchika. Pán nákladu říkal, že chtějí plout do Shary na východ od Mayene. To musí znamenat za Pustinu."</p>

<p>Tom na ni chvíli hleděl. „Do Shary, říkáš? To jméno jsem ještě nikdy neslyšel. Je Shara město, stát, nebo obojí? Možná něco přece jen zjistím."</p>

<p><emphasis>Co jsem to jen řekla? </emphasis>přemítala Elain. <emphasis>Řekla jsem něco, co ho přimělo přemýšlet. Světlo! Řekla jsem mu, že jsme přesvědčily Coine, aby změnila plány. </emphasis>Nemohlo to sice znamenat žádný rozdíl, ale Elain si za to v duchu vážně vyhubovala. Neopatrné slůvko tomuto milému staříkovi nemohlo napáchat žádné škody, ale to stejné by ji i Nyneivu mohlo v Tanchiku zabít, nemluvě o chytači zlodějů a Tomovi samotném. Pokud to je jen takový milý stařík. „Tome, proč jedeš s námi? Jen proto, že tě Moirain požádala?"</p>

<p>Tom se otřásl. Elain si uvědomila, že se tiše směje sám sobě. „Vlastně, kdo ví? Aes Sedai žádající o laskavost se nedá jen tak lehce odmítnout. Nebo jsem možná usoudil, že Rand už je dost starej, aby se o sebe na chvíli postaral sám."</p>

<p>Teď se rozesmál nahlas a ona se musela smát s ním. Ta představa, že tento bělovlasý stařec dává pozor na Randa. Když se na ni kejklíř podíval, pocit, že mu může důvěřovat, se vrátil, silnější než dřív. Ne proto, že se uměl smát i sobě, nebo nejen proto. Neuměla udat důvod kromě toho, že při pohledu do jeho modrých očí nedokázala uvěřit, že by tento muž kdy udělal něco, co by jí ublížilo.</p>

<p>Touha zatahat ho za kníry se vrátila a skoro se jí nedalo odolat, ale Elain se ovládla, byť s námahou. Už přece nebyla malé dítě. Dítě. Otevřela ústa - a náhle se jí všechno vykouřilo z hlavy.</p>

<p>„Prosím, omluv mne, Tome," vyhrkla. „Musím... Omluv mne." Nečekajíc na odpověď rychle vyrazila na záď. Tom si nejspíš bude myslet, že dostala mořskou nemoc. <emphasis>Tanečník na vlnách </emphasis>se teď více kymácel, a jak zesílil vítr, prodíral se velkými vlnami rychleji.</p>

<p>U kormidelního kola na zádi stáli dva muži a oba museli hodně napínat svaly, aby udrželi plavidlo v zamýšleném směru. Velitelka plavby na palubě nebyla, zato hledačka větru ano. Stála u zábradlí za kormidelníky, nahá do pasu jako muži, a sledovala oblohu, kdy se vzdouvající se bílá oblaka převalovala prudčeji než oceán. Na chvíli to nebyly Jorininy šaty - nebo spíš nedostatek šatů - co Elain překvapilo. Hledačku větru obklopovala záře ženy sahající po <emphasis>saidaru. </emphasis>I přes ostré světlo byla ta záře jasně viditelná. Tohle Elain ucítila, připoutalo to její pozornost. Ta žena usměrňovala jedinou sílu.</p>

<p>Elain se zastavila na palubě, aby si prohlédla, co ta žena dělá. Prameny vzduchu a vody, které hledačka větru splétala, byly silné jako lana, přesto však bylo její tkanivo složité, velmi umné, a dosahovalo přes vodu, <emphasis>kam až oko</emphasis> <emphasis>dohlédlo, jako síť natažená přes </emphasis>oblohu. Zvedal se stále silnější vítr. Kormidelníci se dřeli a <emphasis>Tanečník na vlnách </emphasis>letěl po hladině. Splétání ustalo, záře <emphasis>saidaru </emphasis>zmizela a Jorin se sesula na zábradlí a opřela se o ruce.</p>

<p>Elain tiše vylezla po žebříku, ale žena Mořského národa přesto promluvila, aniž otočila hlavu, jakmile byla Elain dost blízko, aby ji slyšela. „Uprostřed práce jsem měla pocit, že mě sleduješ. Nemohla jsem v té chvíli přestat, mohla by vzniknout bouře, kterou by ani <emphasis>Tanečník na vlnách </emphasis>nemusel přežít. Bouřlivé moře si své jméno plně zaslouží. Samo dokáže zvednout špatný vítr, i bez mé pomoci. Vůbec jsem to nechtěla udělat, ale Coine říkala, že musíme plout co nejrychleji. Pro vás a pro Coramoora." Zvedla oči a zadívala se na oblohu. „Tenhle vítr vydrží do rána, zlíbí-li se Světlu."</p>

<p>„Tak proto Mořský národ nepřepravuje Aes Sedai?" zeptala se Elain, přistoupila až těsně k hledačce větru a opřela se o zábradlí vedle ní. „Aby Věž nezjistila, že hledačky větru umějí usměrňovat. Proto jsi ty rozhodla, že nás vezmete na palubu, a ne tvoje sestra. Jorin, Věž se vás nepokusí zastavit. Ve Věži neexistuje zákon, který by zabraňoval nějaké ženě usměrňovat, i když to není Aes Sedai."</p>

<p>„Ta tvoje Bílá věž se teď bude plést do našich věcí. Pokusí se dostat na naše lodě, kde jsme volné od země a pozemšťanů. Pokusí se nás k sobě připoutat, svázat nás daleko od moře." Těžce si povzdechla. „Vlnu, která přešla, nelze povolat zpět."</p>

<p>Elain si přála, aby jí mohla říci, že tomu tak není, ale Věž opravdu vyhledávala ženy a dívky, které se mohly naučit usměrňovat, jak aby zvětšila počet Aes Sedai, nyní stále klesající, tak pro nebezpečí, které hrozilo těm, jež se učily bez pomoci. Vlastně každá žena, kterou bylo možné naučit dotýkat se pravého zdroje, se obvykle objevila ve Věži, ať chtěla či nechtěla, aspoň na tak dlouho, aby se naučila, jak sebe či jiné náhodou nezabít.</p>

<p>Jorin po chvíli pokračovala. „My to neumíme všechny. Jen některé z nás. Posíláme pár děvčat do Tar Valonu, aby Aes Sedai nepřicházely hledat mezi nás. Žádná loď, jejíž hledačka větru dokáže tkát větry, nevezme na palubu Aes Sedai. Když jste se poprvé prohlásily, myslela jsem, že o mně musíte vědět, ale vy jste nic neříkaly a žádaly jste o převoz. A já doufala, že třeba nejste Aes Sedai, i <emphasis>když máte ty prsteny. Hloupá naděje. Cítila jsem tu sílu </emphasis>z vás obou. A teď se to Bílá věž dozví."</p>

<p>„Nemohu ti slíbit, že vaše tajemství zachovám, ale udělám, co půjde." Ta žena si zasloužila víc. „Jorin, přísahám na čest rodu Trakandů z Andoru, že udělám, co budu moci, abych vaše tajemství uchovala před každým, kdo by mohl ublížit tobě nebo tvým lidem, a že pokud to budu muset někomu sdělit, udělám, co bude v mých silách, abych tebe a tvůj lid ochránila před vměšováním. Rod Trakandů není bez vlivu, dokonce i ve Věži." <emphasis>A já donutím máti, aby ho využila. Nějak.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p>„Zlíbí-li se Světlu," odtušila Jorin odevzdaně, „vše bude v pořádku. Vše bude v pořádku a všichni budou v pořádku a všechny věci budou v pořádku, zlíbí-li se Světlu."</p>

<p>„Na té seanchanské lodi byla <emphasis>damane, </emphasis>viď?" Hledačka větru se na ni zmateně podívala. „Jedna ze zajatých žen, které mohou usměrňovat."</p>

<p>„Na někoho tak mladého vidíš hluboko pod povrch. Proto jsem si zprvu myslela, že možná nejste Aes Sedai, protože jste tak mladé. Mám, myslím, dcery starší než vy. Nevěděla jsem, že je zajatkyně. Teď si přeju, abych ji byla mohla zachránit. <emphasis>Tanečník na vlnách </emphasis>zprvu to seanchanské plavidlo snadno předběhl - slyšeli jsme o Seanchanech a jejich plavidlech se žebrovanými plachtami, že vyžadují divné přísahy a trestají ty, kdo je nechtějí složit - ale ta - <emphasis>damane? - </emphasis>nám zlomila dva stěžně a oni se s meči dostali na palubu. Podařilo se mi na té seanchanské lodi zažehnout ohně - splétat oheň je pro mě těžké, umím tak zapálit lampu, ale Světlu se zlíbilo, že to stačilo - a Toram vedl posádku a Seanchany jsme zatlačili zpět na jejich vlastní palubu. Přeťali jsme hákovací kotvice a jejich loď to hořící odneslo pryč. Měli moc práce s vlastní záchranou, aby nás dál obtěžovali, když jsme se plížili pryč. Pak mi bylo líto, když shořel a potopil se. Byl dobrá loď, myslím, že byl stavěný pro hezky rozbouřené moře. Teď toho lituji, protože jsme mohli zachránit tu ženu, tu <emphasis>damane. </emphasis>I když nám poškodila loď, možná by to nebyla udělala, kdyby bývala byla volná. Světlo ozařuj její duši a vody kéž ji přijmou v míru."</p>

<p>Vyprávění ji rozesmutnilo. Potřebovala rozptýlení. „Jorin, proč Atha'an Miere říkají lodím ,on'. Všichni, s nimiž jsem se setkala, jim říkají ,ona'. Asi v tom není žádný rozdíl, ale proč?"</p>

<p>„Muži by ti dali jinou odpověď," odtušila hledačka větru a poněkud se usmála, „mluvili by o síle a ušlechtilosti, jak už tak muži mluví, ale tohle je pravda. Loď je živá a je živá jako muž, má srdce jako opravdový muž." S láskou pohladila zábradlí, jako by laskala něco živého, něco, co mohlo její pohlazení cítit. „Zacházej s ním dobře a dobře se o něj starej a on za tebe bude bojovat i s tím nejhorším mořem. Bude bojovat, aby tě udržel naživu, i když mu moře dávno předtím zasadí smrtící úder. Nestarej se o něj, nevšímej si malých varování, jimiž tě upozorňuje na nebezpečí, a on tě utopí na klidném moři pod bezmračnou oblohou."</p>

<p>Elain doufala, že Rand není tak vrtkavý. <emphasis>Tak proč tak vyskakuje, jednu chvíli je rád, že mě vidí jít, a hned zas posílá Juilina Sandara, aby na mě dával pozor? </emphasis>Řekla si, že na něj musí přestat myslet. Byl daleko. S ním teď nemohla nic dělat.</p>

<p>Ohlédla se přes rameno na příď. Tom byl pryč. Elain si byla jistá, že našla klíč k hádance těsně předtím, než ucítila hledačku větru usměrňovat. Mělo to něco společného s jeho úsměvem. Ať to však bylo cokoliv, teď to bylo pryč. No, ona to zjistí, než dorazí do Tanchika, i kdyby si na něj musela sednout. Ale on tu bude i ráno. „Jorin, jak dlouho nám to potrvá, než se dostaneme do Tanchika? Říkali mi, že fregaty jsou nejrychlejší lodi na světě, ale jak jsou vlastně rychlé?"</p>

<p>„Do Tanchika? Abychom posloužili Coramoorovi, nezastavíme v žádném přístavu. Možná deset dní, jestli dokážu splést větry dost dobře, zlíbí-li se Světlu, abych našla správné proudy. Možná jen sedm nebo osm, s milostí Světla."</p>

<p>„Deset dní?" vydechla Elain. „To ale není možné." Přece viděla mapy.</p>

<p>Úsměv druhé ženy byl zpola pyšný a zpola shovívavý. „Jak jsi říkala, jsou to nejrychlejší lodi na světě. Druhému nejrychlejšímu by to trvalo o polovinu déle na jakoukoliv vzdálenost, a většině nejméně dvakrát tak dlouho. Pobřežní plavidla, která se drží pobřeží a každou noc kotví na mělčinách..." Opovržlivě si odfrkla, „...ta vyžadují desetkrát tolik."</p>

<p>„Jorin, naučíš mě to, cos dělala?"</p>

<p>Hledačka větru na ni zírala, tmavé oči měla rozšířené a odráželo se v nich slábnoucí světlo. „Učit tě? Ale ty jsi Aes Sedai."</p>

<p>„Jorin, já nikdy nespletla ani zpolovice tak silný pramen jako ty, cos zvládala ty. A v takovém měřítku! Jsem ohromena, Jorin."</p>

<p>Hledačka větru ještě chvíli mlčela, již ne v úžase, ale jako by se snažila vtisknout si Elaininu tvář do paměti. Nakonec si políbila prsty pravé ruky a přitiskla je Elain na rty. „Zlíbí-li se Světlu, budeme se učit obě."</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>Slovníček</emphasis></strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>Poznámka k datování v tomto slovníčku.</p>

<p>Od Rozbití světa byly použity tři systémy zaznamenávání dat. První zaznamenává roky Po Rozbití světa (PR). Jelikož však panoval v letech Rozbití a několika následujících téměř dokonalý zmatek, a protože tento kalendář byl přijat téměř sto let po Rozbití, byl jeho začátek stanoven uměle. Po skončení trollockých válek bylo mnoho záznamů ztraceno. Bylo jich tolik, že vznikl spor o přesné datování podle starého systému. Proto byl zaveden nový kalendář, který se datuje od konce válek a oslavuje domnělé osvobození světa od hrozby trolloků. Tento druhý kalendář zaznamenával každý rok jako Svobodný rok (SR). Po rozsáhlém ničení, zabíjení a rozvratu, způsobeném stoletou válkou, vznikl třetí kalendář. Tento kalendář, zaznamenávající léta Nové éry (NE), se používá v současné době.</p>

<p><strong>a'dam: </strong>Seanchanský nástroj, jež lze použít k ovládání ženy, která může usměrňovat, sestávající z obojku a náramku spojených vodítkem, vše ze stříbřitého kovu. Na ženu, která usměrňovat nemůže, nemá žádný vliv. <emphasis>Viz též damane; </emphasis>Seanchané; <emphasis>sul'dam.</emphasis></p>

<p><strong>adžah: </strong>Společenství Aes Sedai, k nimž patří všechny Aes Sedai kromě amyrlin. Rozlišují se podle barev: modré adžah, červené adžah, bílé adžah, zelené adžah, hnědé adžah, žluté adžah a šedé adžah. Všechny Aes Sedai, kromě amyrlin, jsou členky jednoho z adžah. Každé se při užívání jediné síly řídí vlastní filozofií a má s Aes Sedai vlastní cíle. Např. červené adžah zaměřují veškerou energii na hledání a krocení mužů, kteří se pokoušejí ovládnout sílu. Hnědé adžah, na druhou stranu, upustilo od vměšování se do světských záležitostí a cele se oddalo získávání vědomostí, zatímco bílé adžah se většinou vystříhá světa i světských vědomostí a oddává se otázkám filozofie a pravdy. Zelené adžah (během trollockých válek nazývané bojové adžah) je připraveno se v Tarmon Gai'donu utkat s každým novým hrůzopánem. Kolují pověsti (jež ovšem Aes Sedai ostře popírají a nikdy to nikdo bezpečně neřekl před nimi) o černých adžah, oddaných službě Temnému.</p>

<p><strong>Aes Sedai: </strong>Vládkyně jediné síly. Od Časů šílenství jediní Aes Sedai, kteří přežili, byly ženy. Lidé jim nedůvěřují a bojí se jich, dokonce je nenávidí, kladou jim totiž za vinu Rozbití světa, a většinou se o nich tvrdí, že se pletou do státních záležitostí. Zároveň se jen málo vládců obejde bez poradkyň Aes Sedai, dokonce i v zemích, kde takové spojení musí být udržováno v tajnosti. Po několika letech usměrňování jediné síly získává Aes Sedai bezvěký vzhled, takže i Aes Sedai, která by mohla být babičkou, nevykazuje známky stárnutí, snad až na pár šedivých vlasů. <emphasis>Viz také </emphasis>adžah; amyrlinin stolec; Čas šílenství.</p>

<p><strong>Aielové: </strong>Lid z Aielské pustiny. Zuřivý a tvrdý. Než zabijí, zakrývají si obličej, z čehož vzniklo rčení „chovat se jako černě zahalený Aiel" k popisu člověka, který se chová násilnicky. Smrtelně nebezpeční válečníci se zbraní i holýma rukama, nikdy by se nedotkli meče. Do bitvy je provázejí dudáci taneční hudbou a Aielové bitvu nazývají „tanec" nebo „tanec oštěpů". <emphasis>Viz též </emphasis>Aielská pustina; Aielská válečná společenstva.</p>

<p><strong>Aielská pustina: </strong>Drsná, rozervaná krajina téměř bez vody, východně od Páteře světa. Aiely také nazývaná Trojí země. Zatoulá se sem jen pár cizinců, a to nejen proto, že je téměř nemožné zde nalézt vodu, ale taky proto, že Aielové jsou ve válečném stavu se všemi ostatními lidmi a cizince nevítají. Pouze formani, kejklíři a Tuatha'ani mají zaručen volný průchod, i když se Aielové vyhýbají veškerému styku s Tuatha'any, které nazývají „Ztracení". Není známa žádná mapa Aielské pustiny.</p>

<p><strong>aielská válečná společenstva: </strong>Všichni aielští válečníci jsou členy jednoho z válečných společenstev, jako jsou Kamenní psi <emphasis>(Shae'en M'taal), </emphasis>Rudé štíty <emphasis>(Aethan Dor) </emphasis>nebo Děvy oštěpu <emphasis>{Far Dareis Mai). </emphasis>Každé společenstvo má své vlastní zvyky a některé zvláštní povinnosti. Například Rudé štíty fungují jako policie. Kamenní psi bývají často používáni jako zadní stráž při ústupu, kdežto Děvy zase jako zvědové. Kmeny Aielů na sebe často pořádají nájezdy a bojují mezi sebou, ale členové stejného společenstva nikdy nebojují proti sobě, i když tak činí jejich kmeny. Takto vždy existuje kontakt mezi kmeny, i když právě vedou otevřenou válku. <emphasis>Viz též </emphasis>Aielové; Aielská pustina; <emphasis>Far Dareis Mai.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p><strong>aielská válka: </strong>(976-78 NE) Když cairhienský král Laman podťal <emphasis>avendesoru, </emphasis>několik aielských kmenů přešlo Páteř světa. Aielové vyloupili a vypálili hlavní město Cairhienu i mnoho menších měst a vesnic a střet se rozšířil i do Andoru a Tearu. Obvyklý názor je, že Aielové byli nakonec poraženi v bitvě pod Zářícími hradbami před Tar Valonem, ale ve skutečnosti v té bitvě padl Laman, a když Aielové dokončili to, proč přišli, znovu se vrátili za Páteř. <emphasis>Viz též avendoraldera; </emphasis>Cairhien.</p>

<p><strong>Alanna Mosvani: </strong>Aes Sedai ze zeleného adžah.</p>

<p><strong>al'Mearová, Nyneiva </strong>(také <strong>Nyneina z al'Mearů): </strong>Žena, která byla kdysi vědmou v Emondově Roli v andorském kraji Dvouříčí. - Nyní jedna z přijatých novicek.</p>

<p><strong>al'Thor, Rand: </strong>Mladý muž z Emondovy Role, jenž je <emphasis>ta'veren. </emphasis>Kdysi ovčák. Nyní prohlášen za Draka Znovuzrozeného.</p>

<p><strong>al'Thor, Tam: </strong>Sedlák a ovčák z Dvouříčí. Jako mladý muž odešel a stal se vojákem, vrátil se se ženou (Kari, nyní po smrti) a dítětem (Rand).</p>

<p><strong>Alteima: </strong>Vznešená paní Tearu, ctižádostivá, má velké starosti kvůli zdraví svého manžela.</p>

<p><strong>al'Vereová, Egwain </strong>(také <strong>Egwain z al'Vereů): </strong>Mladá žena z Emondovy Role. Nyní jedna z přijatých novicek.</p>

<p><strong>Alviarin: </strong>Aes Sedai z bílého adžah.</p>

<p><strong>amyrlinin stolec: </strong>(1.)<strong> </strong>Titul nejvyšší představené Aes Sedai. Doživotně ji volí věžová sněmovna, nejvyšší rada Aes Sedai, sestávající ze tří představených (zvaných přísedící, jako např. „přísedící za zelené adžah") každého ze sedmi adžah. Amyrlinin stolec je pro Aes Sedai, aspoň teoreticky, nejvyšší autoritou. Její hodnost se společensky rovná králi či královně. O něco méně uctivé oslovení je prostě amyrlin. (2.) Trůn, na němž sedává nejvyšší představená Aes Sedai.</p>

<p><strong>Amys: </strong>Moudrá z Držby Chladné skály, která umí chodit ve snech. Aielanka z klanu Devět údolí Taardad Aielů. Manželka Rhuarka, sestra-žena Lian, jež je správkyní střechy Držby Chladné skály a sestra-matka Aviendky.</p>

<p><strong>angrial: </strong>Pozůstatek z věku pověstí, který každému, kdo je schopen použít jedinou sílu, umožňuje zvládnout větší část síly, než je pro něj samotného bezpečné. Některé byly vyrobeny tak, aby je mohly používat ženy, jiné pro muže. Pověsti o <emphasis>angrialu, </emphasis>který by mohli používat jak muži, tak ženy, nebyly nikdy potvrzeny. O jejich výrobě již není nic známo. Zůstalo jich jen velice omezené množství. <emphasis>Viz též </emphasis>usměrňování; <emphasis>sa'angrial; ter'angrial.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p><strong>Arad Doman: </strong>Stát na březích Arythského oceánu. V současné době rozerván občanskou válkou a zároveň boji proti těm, kteří se prohlásili za stoupence Draka Znovuzrozeného, a proti Tarabonu. Většina domanských kupců jsou ženy, a rčení „nechat muže obchodovat s Domany" znamená dělat něco velice nemoudrého. Domanské ženy jsou vyhlášené - či spíše nechvalně známé - svou krásou, svůdností a pohoršujícím odíváním.</p>

<p><strong>Artuš Jestřábí křídlo: </strong>Bájný král, Artuš Pendrag Tanreall. Vládl v letech 943-994 SR. Sjednotil všechny země západně od Páteře světa a několik zemí za Aielskou pustinou. Poslal dokonce svá vojska přes Arythský oceán (992 SR), ale spojení s nimi bylo přerušeno po jeho smrti, jež vyvolala stoletou válku. Ve znaku měl zlatého jestřába v letu. <emphasis>Viz též </emphasis>stoletá válka.</p>

<p><strong>Atha'an Miere: </strong><emphasis>Viz </emphasis>Mořský národ.</p>

<p><strong>avendesora:</strong> Ve starém jazyce „strom života". Zmínky v mnoha příbězích a pověstech.</p>

<p><strong>avendoraldera: </strong>Strom rostoucí ve městě Cairhienu, odnož <emphasis>avendesory. </emphasis>Tato odnož byla darem od Aielů v roce 566 NE i přesto, že se nedochoval žádný záznam, že mezi Aiely a <emphasis>avendesorou </emphasis>existuje nějaké spojení. <emphasis>Viz též </emphasis>aielská válka.</p>

<p><strong>Aviendha: </strong>Žena z klanu Hořká voda Taardad Aielů.</p>

<p><strong>Aybara, Perrin: </strong>Mladý muž z Emondovy Role, dříve kovářský tovaryš. Je <emphasis>ta'veren. Viz též ta'veren.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p><strong>Ba'alzamon: </strong>V jazyce trolloků: „Srdce Temnoty". Většina lidí, chybně, předpokládá, že je to trollocké jméno pro Temného. <emphasis>Viz též </emphasis>Temný; trolloci.</p>

<p><strong>Bain: </strong>Žena z klanu Černá skála Shaarad Aielů. Děva oštěpu.</p>

<p><strong>Bair: </strong>Moudrá z klanu Haido Shaarad Aielů. Chodí ve snech.</p>

<p><strong>bělokabátníci: </strong><emphasis>Viz </emphasis>děti Světla.</p>

<p><strong>Berelain sur Pendrag: </strong>První z Mayene, požehnaná Světlem, obránkyně Vln, nejvyšší paní rodu Paeron. Překrásná a velice svéhlavá mladá žena, zkušená vladařka. Vždycky dostane, po čem zatouží, bez ohledu na cenu, a vždycky drží slovo. <emphasis>Viz </emphasis>Mayene.</p>

<p><strong>bezduší: </strong><emphasis>Viz </emphasis>šedí muži.</p>

<p><strong>Bornhald, Dain: </strong>Kapitán dětí Světla.</p>

<p><strong>Byar, Jaret: </strong>Důstojník dětí Světla.</p>

<p><strong>cadin'sor: </strong>Oděv aielských válečníků. Kabátec a spodky v hnědých a šedých odstínech, které splývají se skalami nebo stíny, doplněné měkkými, po kolena vysokými botami přivazovanými tkanicemi. Ve starém jazyce „pracovní oděv".</p>

<p><strong>Caemlyn: </strong>Hlavní město Andoru.</p>

<p><strong>Cairhien: </strong>Stát u Páteře světa a jeho hlavní město. Město bylo za aielské války vypáleno a vydrancováno, podobně jako mnoho jiných měst a vesnic. Sedláci následně opouštěli statky poblíž Páteře světa, takže bylo nezbytné dovážet velké množství obilí. Zavraždění krále Galldriana (998 NE) vyústilo v občanskou válku mezi rody o následnictví na Slunečním trůnu, kdy byla přerušena dodávka obilí a nastal hladomor. Na vlajce Cairhienu je v modrém poli vycházející zlaté slunce.</p>

<p><strong>Callandor: </strong>Meč, jenž není mečem, Meč, jehož se nelze dotknout. Křišťálový meč držený v Tearském Kameni. Velice silný <emphasis>sa'angrial, </emphasis>jejž může používat muž. Jeho vynesení z komnaty zvané Srdce Kamene bylo, spolu s pádem Tearského Kamene, jedním z nejdůležitějších znamení příchodu Draka Znovuzrozeného a toho, že se blíží Tarmon Gai'don. <emphasis>Viz též </emphasis>Drak Znovuzrozený; <emphasis>sa'angrial; </emphasis>Tearský Kámen.</p>

<p><strong>Carridin, Jaichim: </strong>Inkvizitor ruky Světla, vyšší důstojník dětí Světla.</p>

<p><strong>Cauthon, Abell: </strong>Sedlák z Dvouříčí, otec Mata Cauthona. Žena: Natti. Dcery: Eldrin a Bodewhin, zvaná Bode.</p>

<p><strong>Cauthon, Mat: </strong>Mladý muž z Emondovy Role v Dvouříčí, který je <emphasis>ta'veren. </emphasis>Celé jméno: Matrim Cauthon.</p>

<p><strong>Chaendaer: </strong>Hora v Aielské pustině nad údolím Rhuideanu. <emphasis>Viz též </emphasis>Aielská pustina; Rhuidean.</p>

<p><strong>Chiad: </strong>Žena z klanu Kamenná řeka Goshien Aielů, který vede krevní mstu proti Shaaradům. Děva oštěpu.</p>

<p><strong>Congarová, Daisa: </strong>Žena z Dvouříčí, nyní vědma v Emondově Roli. Manžel: Wit.</p>

<p><strong>Couladin: </strong>Ctižádostivý muž klanu Domai Shaido Aielů. Jeho válečným společenstvem je <emphasis>Seia Doon, </emphasis>Černé oči.</p>

<p><strong>cuendillar: </strong>Nezničitelná substance vytvořená během věku pověstí. Každou známou sílu použitou k jeho rozbití je schopen pohltit a tím zesílit. Jiný název pro srdečník.</p>

<p><strong>Čas šílenství: </strong>Léta poté, kdy protiútok Temného pošpinil veškerou mužskou polovici pravého zdroje a kdy všichni muži Aes Sedai zešíleli a rozbili svět. Přesná doba trvání tohoto období není známa, nicméně se má za to, že trvala téměř sto let. Úplně skončil se smrtí posledního muže Aes Sedai. <emphasis>Viz též </emphasis>stovka rytířů; pravý zdroj; jediná síla.</p>

<p><strong>damane: </strong>Ve starém jazyce doslova „uvázané". Seanchanský výraz pro ženy, které mohou usměrňovat a které jsou, podle jejich názoru, ovládány pomocí <emphasis>a'damu. </emphasis>Po celém Seanchanu jsou každý rok mladé ženy zkoušeny, dokud nedosáhnou věku, kdy by se tato jejich vrozená schopnost sama projevila. Stejně jako mladí muži, u nichž je nalezena schopnost usměrňovat (kteří jsou popraveni), jsou <emphasis>damane </emphasis>vyškrtnuty z rodinných záznamů a odstraněny z občanských svitků, takže vlastně přestanou existovat jako lidé. Ženy, které mohou usměrňovat, ale ještě z nich nebyly vytvořeny <emphasis>damane, </emphasis>se nazývají <emphasis>marath'damane, </emphasis>doslova „ty, které je nutné uvázat". <emphasis>Viz též a'dam; </emphasis>Seanchané; <emphasis>sul'dam.</emphasis></p>

<p><strong>Damodred, urozený pán Galadedrid: </strong>Nevlastní bratr Elain a Gawyna, všichni měli stejného otce, Taringaila Damodreda. Ve znaku má svislý okřídlený stříbrný meč.</p>

<p><strong>Dcera noci: </strong><emphasis>Viz </emphasis>Lanfear.</p>

<p><strong>dědička: </strong>Titul následnice andorského trůnu. Královnina nejstarší dcera nastupuje po své matce na trůn. Nemá-li královna dceru, přechází trůn na královninu nejbližší pokrevnou příbuznou.</p>

<p><strong>děti Světla: </strong>Společenství držící se přísné, asketické víry, odhodlané porazit Temného a zničit jeho temné druhy. Založeno během stoleté války Lothairem Mantelarem na obranu víry před rostoucím počtem temných druhů, během války se vyvinulo v plně vojenskou organizaci, jejíž členové jsou naprosto nesmlouvaví v otázkách víry a jsou přesvědčeni, že pouze oni znají pravdu a právo. Aes Sedai a všechny, kdož je podporují, považují za temné druhy. Neuctivě se jim přezdívá bělokabátníci. Ve znaku mají ve stříbrném poli zlatý sluneční kotouč. <emphasis>Viz těž </emphasis>Tazatelé.</p>

<p><strong>din Jubai Divoké větry, Coine: </strong>Žena z národa Atha'an Miere, Mořského národa. Velitelka plavby fregaty <emphasis>Tanečník na vlnách. </emphasis>Sestra Jorin.</p>

<p><strong>din Jubai Bílé křídlo, Jorin: </strong>Žena z národa Atha'an Miere, Mořského národa. Hledačka větru fregaty <emphasis>Tanečník na vlnách. </emphasis>Sestra Coine.</p>

<p><strong>Domon, Bayle: </strong>Námořní kapitán, narozen v Illianu, kdysi zajatec Seanchanů, nyní úspěšný pašerák do a mezi válkou rozervanými Tarabonem a Arad Domanem. Občas sbírá starožitnosti a vždy platí své dluhy.</p>

<p><strong>divoženka: </strong>Žena, která se naučí usměrňovat jedinou sílu sama a přežije krizi, což dokáže pouze jedna ze čtyř. Takové ženy se obvykle obrní a odmítají si uvědomit, co dělají, ale když se podaří tyto přehrady rozbít, stávají se divoženky jedněmi z nejmocnějších usměrňovatelek. Termín se často používá jako urážka.</p>

<p><strong>Dračí proroctví: </strong>Velmi málo známá, zřídkakdy zmiňovaná proroctví, o nichž pojednává <emphasis>Karaethonský cyklus, </emphasis>předpovídají, že Temný bude opět osvobozen, aby se mohl dotknout světa. A že Luis Therin Telamon, Drak, Ten, kdo rozbil svět, se znovu zrodí, aby mohl vybojovat Tarmon Gai'don, Poslední bitvu proti Stínu. Drak Znovuzrozený, praví se v proroctvích, zachrání svět - a rozbije ho znovu. <emphasis>Viz též </emphasis>Drak.</p>

<p><strong>Drak: </strong>Jméno, pod nímž byl znám Luis Therin Telamon za války Stínu. Během šílenství, které postihlo muže Aes Sedai, Luis Therin zabil každou žijící osobu, jíž v žilách kolovala jeho krev, stejně jako všechny, které miloval, a tak si získal jméno Rodovrah. <emphasis>Viz též </emphasis>Drak Znovuzrozený; Dračí proroctví.</p>

<p><strong>Drak, falešný: </strong>Občas se někteří muži prohlašují za Draka Znovuzrozeného a občas některý z nich získá dost následovníků, aby k jeho likvidaci muselo nastoupit celé vojsko. Někteří dokonce začali války, které zachvátily mnoho států. Během staletí to většinou byli muži neschopní usměrňovat jedinou sílu, ale několik jich to dokázalo. Nicméně všichni buď zmizeli, nebo byli lapeni či zabiti, aniž by naplnili proroctví týkající se znovuzrození Draka. Těmto mužům se říká falešní Draci. Mezi těmi, kteří jedinou sílu usměrňovat dokázali, byli nejsilnější Raolin Zhoubce Temného (335-36 PR), Jurian Kamenný luk (asi 1300-1308 PR), Davian (SR 351), Guair Amalasan (SR 939-43) a Logain (997 NE). <emphasis>Viz též </emphasis>Drak Znovuzrozený; válka Druhého Draka.</p>

<p><strong>Drak Znovuzrozený: </strong>Podle Dračích proroctví muž, který je znovu zrozeným Luisem Therinem Rodovrahem. <emphasis>Viz též </emphasis>Drak; Drak, falešný; Dračí proroctví.</p>

<p><strong>država: </strong>Ogierská domovina. Velmi mnoho <emphasis>držav </emphasis>bylo od Rozbití světa opuštěno. Jsou nějakým způsobem, který již vůbec nikdo nezná, chráněny, takže v nich Aes Sedai nemohou usměrňovat jedinou sílu, dokonce ani vycítit existenci pravého zdroje. Pokusy ovládnout jedinou sílu z vnější strany <emphasis>državy </emphasis>nemají žádný vliv uvnitř hranic <emphasis>državy. </emphasis>Do <emphasis>državy </emphasis>žádný trollok nevstoupí, pokud není poháněn, a dokonce i myrddraal to udělá pouze v případě nejvyšší nouze, i to však pouze váhavě a s největším odporem. Dokonce ani temní druzi, pokud jsou Temnému skutečně oddáni, se v <emphasis>državě </emphasis>necítí vůbec dobře.</p>

<p><strong>Elaida: </strong>Aes Sedai z červeného adžah, která kdysi radila královně Morgase z Andoru. Občas je schopná věštění.</p>

<p><strong>Elain z rodu Trakandů: </strong>Dcera královny Morgasy, dědička andorského trůnu. Nyní jedna z přijatých novicek. Ve znaku má zlatou nepřepásanou lilii.</p>

<p><strong>Estanda: </strong>Vznešená paní Tearu, která ráda získává všechno pomalu, ale zato zcela.</p>

<p><strong>Faile: </strong>Ve starém jazyce to znamená „sokol". Jméno, které přijala Zarin Bashereová, mladá žena ze Saldeii.</p>

<p><strong>Far Dareis Mai: </strong>Doslova „Děva oštěpu". Jedno z mnoha aielských válečných společenstev. Na rozdíl od ostatních do ní mohou vstoupit ženy a jenom ženy. Děva se nesmi vdát a zůstat nadále ve spolku, ani nesmí bojovat těhotná. Každé dítě, které se Děvě narodí, je dáno jiné ženě na vychování tak, aby se nikdo nedozvěděl, kdo je jeho matkou. („Nesmíš patřit žádnému muži, ani žádný muž nesmí patřit tobě, ani dítě. Oštěp je tvým milencem, tvým dítětem a tvým životem.") <emphasis>Viz též </emphasis>Aielové; Aielská válečná společenstva.</p>

<p><strong>gaidin: </strong>Doslova „bratr bitvy". Titul používaný Aes Sedai pro strážce. <emphasis>Viz též </emphasis>strážce.</p>

<p><strong>Galad: </strong><emphasis>Viz </emphasis>Damodred, urozený pán Galadedrid.</p>

<p><strong>Gaul: </strong>Aiel z klanu Imran Shaarad Aielů, kteří vedou krevní mstu proti Goshienům. Kamenný pes.</p>

<p><strong>Gawyn z rodu Trakandů: </strong>Syn královny Morgasy, Elainin bratr, jenž se stane jejím prvním knížetem mečů, až Elain nastoupí na trůn. Ve znaku má stříbrného kance.</p>

<p><strong>hledač pravdy: </strong>Policejní a špionážní organizace seanchanského císařského trůnu. I když je většina hledačů majetkem císařské rodiny, mají velkou moc. Dokonce i jeden z urozených může být zatčen, pokud nedokáže odpovědět na otázky, které mu hledač položí, či pokud nedokáže s hledačem plně spolupracovat. Míru spolupráce plně posoudí pouze hledač, odvolat rozsudek může jen císařovna.</p>

<p><strong>Hraniční státy: </strong>Státy kolem Velké Morny: Saldeia, Arafel, Kandor a Shienar.</p>

<p><strong>hra rodů: </strong>Jméno pro pletichaření, intrikánství a manipulování s lidmi kvůli získání výhod pro ten který rod. Velmi se při ní oceňuje delikátnost, kdy, ve snaze získat jedno, člověk zdánlivě usiluje o něco jiného, a když člověk dosáhne svého cíle s nejmenší možnou námahou. Také známa jako velká hra rodů a občas i pod svým jménem ve starém jazyce <emphasis>daes dae'mar.</emphasis></p>

<p><strong>hrůzopáni: </strong>Ti muži a ženy, kteří byli schopní usměrňovat jedinou sílu a přešli za trollockých válek na stranu Stínu, kde se stali veliteli trollockých vojů. Méně vzdělanými lidmi občas zaměňováni se Zaprodanci.</p>

<p><strong>chození ve snech:</strong> Aielský výraz pro činnosti, kdy je žena schopna vstoupit do <emphasis>Tel'aran'rhiodu.</emphasis></p>

<p><strong>Illian: </strong>Velký přístav v Bouřlivém moři, hlavní město státu stejného jména.</p>

<p><strong>jediná síla: </strong>Síla získávaná z pravého zdroje. Velká většina lidí je úplně neschopná se naučit jedinou sílu usměrňovat. Jen velice málo lidí je možné usměrňování naučit, a ještě méně se jich s touto schopností rodí. Těch pár se nemusí nic učit, mohou se dotknout pravého zdroje a usměrňovat sílu, ať už chtějí či nikoliv, snad si ani neuvědomují, co dělají. Tato vrozená schopnost se obvykle projeví při dospívání. Pokud ji dotyčného někdo nenaučí ovládat nebo se to nenaučí sám (což je nesmírně obtížné a uspěje pouze jeden ze čtyř lidí), potká ho jistá smrt. Od Času šílenství není žádný muž schopen usměrňovat sílu, aniž by nakonec úplně nezešílel, a to i když se sílu naučí ovládat, až nakonec zemře na zhoubnou chorobu, kdy trpící shnije zaživa - choroba je způsobena, stejně jako šílenství, tím, že Temný svým dotekem poskvrnil <emphasis>saidin. </emphasis>Pro ženu je smrt, která přichází při nezvládnutí síly, méně strašlivá, nicméně stejně zemře. Aes Sedai vyhledávají dívky s touto vrozenou schopností jak proto, aby jim zachránily život, tak proto, aby zvýšily počet členek Aes Sedai, a muže proto, aby zabránily oněm hrozným věcem, které sílou ve svém šílenství nevyhnutelně způsobují. <emphasis>Viz též </emphasis>Aes Sedai; usměrňování; Čas šílenství; pravý zdroj.</p>

<p><strong>jednotky délky: </strong>30 coulů = 9 dlaní = 1 krok; 2 kroky = 1 sáh; 1 000 sáhů = 1 míle; 4 míle = 1 legue.</p>

<p><strong>jednotky hmotnosti: </strong>10 uncí = 1 libra; 10 liber = 1 kámen; 10 kamenů = 1 centnýř; 10 centnýřů = 1 tuna.</p>

<p><strong>kejklíř: </strong>Potulný vypravěč příběhů, hudebník, pěvec, akrobat a bavič. Poznají se podle zvláštního pláště s mnoha různobarevnými záplatami, většinou účinkuji po vsích a menších městech.</p>

<p><strong>Kočovný lid: </strong><emphasis>Viz </emphasis>Tuatha'ani.</p>

<p><strong>kolo času: </strong>Čas je kolo se sedmi paprsky, každý paprsek značí jeden věk. Jak se kolo otáčí, věky přicházejí a odcházejí, každý zanechá vzpomínky, které vyblednou do pověstí, pak do mýtů, a ve chvíli, kdy onen věk znovu nadejde, jsou již dávno zapomenuty i ty. Vzor věků je pokaždé, když daný věk nastane, trochu jiný a pokaždé projde velkou změnou, nicméně stále se jedná o stejný věk.</p>

<p><strong>krajka </strong>věků: Jiné jméno pro vzor. <emphasis>Viz </emphasis>vzor věku.</p>

<p><strong>krocení: </strong>Úkon prováděný Aes Sedai, kdy odříznou muže, který dokáže usměrňovat jedinou sílu. Toto je nezbytné, protože každý muž, který sílu dokáže usměrňovat, zešílí kvůli poskvrnění <emphasis>saidínu </emphasis>a ve svém šílenství pomocí síly napáchá zcela určitě strašlivé věci. Muž po zkrocení stále cítí pravý zdroj, ale nemůže se ho dotknout. Pokud dojde k nějakým duševním poruchám před zkrocením, jsou nyní díky zkrocení pod kontrolou, ale nejsou jím vyléčeny, je-li však zkrocení provedeno dostatečně brzy, je možné jím odvrátit smrt. <emphasis>Viz též </emphasis>jediná síla; utišování.</p>

<p><strong>kronikářka: </strong>Mezi Aes Sedai druhá hodnost po amyrlinině stolci, funguje též jako sekretářka amyrlin. Volí ji doživotně věžová sněmovna, obvykle pochází ze stejného adžah jako amyrlin. <emphasis>Viz též </emphasis>amyrlinin stolec; adžah.</p>

<p><strong>lán: </strong>Plošná míra, odpovídá 100 krát 100 krokům.</p>

<p><strong>Lan; al'Lan Mandragoran: </strong>Strážce připoutaný k Moirain. Nekorunovaný král Malkieru, dai šan (pán bitvy) a poslední žijící malkierský šlechtic. <emphasis>Viz též </emphasis>strážce; Moirain; Malkier.</p>

<p><strong>Lanfear: </strong>Ve starém jazyce „Dcera noci". Jedna ze Zaprodanců, pravděpodobně nejmocnější z nich hned po Izmaelovi. Na rozdíl od ostatních Zaprodanců si své jméno vybrala sama. Říká se, že byla zamilovaná do Luise Therina Telamona a že nenáviděla jeho manželku Ilienu. <emphasis>Viz též </emphasis>Zaprodanci; Drak.</p>

<p><strong>Laras:</strong> Správkyně kuchyní v Bílé věži, centru moci Aes Sedai, v Tar Valonu. Žena s překvapivými znalostmi a šokující minulostí.</p>

<p><strong>legue:</strong> <emphasis>Viz </emphasis>jednotky délky.</p>

<p><strong>Leana:</strong> Aes Sedai z modrého adžah a kronikářka. <emphasis>Viz též </emphasis>adžah; kronikářka.</p>

<p><strong>Liandrin:</strong> Aes Sedai původně z červeného adžah, z Tarabonu. Nyní je o ní známo, že patří k černému adžah.</p>

<p><strong>Lini:</strong> Chůva urozené paní Elain a ještě předtím Elaininy matky Morgasy.</p>

<p><strong>Loial, syn Arenta syna Halanova:</strong> Ogier z Državy Šangtai. Budoucí autor knihy o Draku Znovuzrozeném.</p>

<p><strong>Logain:</strong> Muž, jenž se kdysi prohlásil za Draka Znovuzrozeného, nyní zkrocen a uvězněn v Bílé věži v Tar Valonu.</p>

<p><strong>Luis Therin Telamon; Luis</strong> <strong>Therin Rodovrah: </strong><emphasis>Viz </emphasis>Drak.</p>

<p><strong>Malkier:</strong> Stát, kdysi jeden z Hraničních států, nyní pohlcen Mornou. Znakem Malkieru byl zlatý jeřáb v letu.</p>

<p><strong>Manetheren: </strong>Jeden z deseti států, které vytvořily Druhou úmluvu, a také hlavní město tohoto státu. Jak město, tak stát byly úplně zničeny za trollockých válek. <emphasis>Viz též </emphasis>trollocké války.</p>

<p><strong>Mayene:</strong> Městský stát v Bouřlivém moři, který své bohatství a nezávislost odvozuje z toho, že ví, kde nalézt bohatá hejna olejovek, které ekonomicky soupeří s olivovými háji Tearu, Illianu a Tarabonu. Olejovky a olivy dodávají téměř veškerý olej do lamp. Současnou vládkyní Mayene je Berelain, první z Mayene. Znakem Mayene je zlatý jestřáb v letu.</p>

<p><strong>Melain:</strong> Moudrá z klanu Jhirad Goshien Aielů. Chodí ve snech.</p>

<p><strong>Merillin, Tom:</strong> Ne zcela obyčejný kejklíř.</p>

<p><strong>míle:</strong> <emphasis>Viz </emphasis>jednotky délky.</p>

<p><strong>Min:</strong> Mladá žena, která má schopnost rozpoznat význam aury, kterou občas vidí kolem lidí.</p>

<p><strong>Moirain:</strong> Aes Sedai z modrého adžah, původem z rodu Damodredů, i když nemá nástupnická práva na trůn. Byla vychována v královském paláci v Cairhienu.</p>

<p><strong>Morgasa:</strong> Z milosti Světla královna andorská, obránkyně říše, ochránkyně lidu, hlava rodu Trakandů. Ve znaku má zlaté klíče. Znakem rodu Trakandů je stříbrný klenák.</p>

<p><strong>Morna:</strong> <emphasis>Viz </emphasis>Velká Morna.</p>

<p><strong>Mořský národ:</strong> Přesněji Atha'an Miere, Lidé moře. Obyvatelé ostrovů v Arythském oceánu a Bouřlivém moři, na těchto ostrovech tráví jen málo času a většinu života tráví na lodích. Většina zámořského obchodu se děje na lodích Mořského národa.</p>

<p><strong>myrddraalové:</strong> Tvorové Temného, velitelé trolloků. Pokřivení potomci trolloků, u nichž se opět projevuje lidský materiál použitý při stvoření trolloků. Fyzicky se podobají lidem, jenom nemají oči, nicméně vidí ve dne i v noci jako orel. Mají určitou moc, jež vyvěrá z Temného, včetně schopnosti vyvolat pohledem ochromující strach a schopnosti zmizet všude tam, kde je nějaký stín. Jedna z jejich mála známých slabostí je, že jen váhavě překonávají vodní toky. V různých zemích jsou známi pod různými jmény, například půllidé, bezocí, stínomilové, číhači, přízraky a mizelci.</p>

<p><strong>nadání:</strong> Schopnost používat jedinou sílu v daných oblastech. Nejznámější je samozřejmě léčení. Některé, jako cestování, schopnost přenést se z jednoho místa na druhé, aniž by dotyčný musel překonávat mezilehlý prostor, byly ztraceny. Jiné, jako třeba věštění (schopnost předpovídat budoucí události, ale všeobecně), se nyní objevuje nejméně často. Jiné nadání, dlouho považované za ztracené, je snění, jež mezi jiným zahrnuje i výklad snílkových snů k předpovídání budoucích událostí přesněji, než se děje u věštění. Někteří snílci mají schopnosti vstoupit do <emphasis>Tel'aran'rhiodu, </emphasis>světa snů, a říká se, že i do snů jiných lidí. Posledním známým snílkem byla Corianin Nedeal, která zemřela 526 NE, nyní je tu však další žena s touto schopností, o níž však ví jen málokdo.</p>

<p><strong>Niall, Pedron:</strong> Velící kapitán dětí Světla. <emphasis>Viz též </emphasis>děti Světla.</p>

<p><strong>ogierové:</strong> Rasa nelidí, charakteristická značnou výškou (dva a půl sáhu je typická výška dospělého samce), širokým nosem připomínajícím čenich a dlouhýma ušima se štětičkami na koncích. Žijí v oblastech nazývaných <emphasis>državy. </emphasis>Když byli po Rozbití světa z těchto <emphasis>držav </emphasis>vytrženi (ogierové nazývají tuto dobu vyhnanstvím), mělo to za následek tak zvané toužení. Ogier, jenž je příliš dlouho mimo <emphasis>državu, </emphasis>onemocní a zemře. Jsou vyhlášenými kameníky, kteří po Rozbití vystavěli mnoho lidských měst, ale sami považují stavebnictví za něco, co se naučili během vyhnanství a zdaleka ne tak důležité jako péči o stromy v <emphasis>državách, </emphasis>zvláště nesmírně vysoké velké stromy. Své <emphasis>državy </emphasis>opouštějí zřídka, obvykle jen kvůli stavbě, a s lidmi se příliš nestýkají. Lidé o nich mnoho nevědí a hodně lidí věří, že ogierové jsou jen stvořeními z pověstí. I když jsou považováni za mírumilovné tvory, kteří se jen zřídka rozhněvají, v některých starých příbězích se vypráví, že za trollockých válek bojovali po boku lidí, a jsou zde líčeni jako neúprosní nepřátelé. Většinou si nesmírně váží znalostí a jejich knihy a příběhy často obsahují vědomosti pro lidstvo ztracené. Typický ogier se dožívá nejméně tři až čtyřikrát vyššího věku než člověk. Člen této nelidské rasy se nazývá ogier. <emphasis>Viz též </emphasis>Rozbití světa; <emphasis>država; </emphasis>stromový zpěvák.</p>

<p><strong>Ordeith:</strong> Ve starém jazyce „pelyněk". Jméno přijaté mužem, jenž radí velícímu kapitánu dětí Světla.</p>

<p><strong>Páteř světa:</strong> Vysoké pohoří jen s několika málo průsmyky, které odděluje Aielskou pustinu od západních zemí.</p>

<p><strong>pět sil:</strong> Existuje pět pramenů jediné síly, pojmenovaných podle toho, co se s nimi dá ovládat - země, vzduch (občas nazývaný vítr), oheň, voda a duch - a jmenují se pět sil. Každý, kdo vládne jedinou silou, je nejsilnější při používání jednoho, možná dvou z nich, a méně silný při používání ostatních. Ve věku pověstí se duch mezi muži a ženami vyskytoval rovnoměrně, ale lepší ovládání země a (nebo) ohně se mnohem častěji vyskytovala u mužů, vody a (nebo) vzduchu zase u žen. I když existují výjimky, ale síly země a ohně začaly být nejčastěji považovány za mužské síly, zatímco síly vzduchu a vody za ženské. Všeobecně nejde za jednu schopnost považovat plamen Tar Valonu: Znak Tar Valonu, amyrlinina stolce a Aes Sedai. Stylizovaný obraz plamene. Bílá slza špičkou nahoru.</p>

<p><strong>pravý zdroj:</strong> Hnací síla vesmíru, která otáčí kolem času. Je rozdělena na mužskou polovici <emphasis>(saidin) </emphasis>a ženskou polovici <emphasis>(saidar), </emphasis>které pracují zároveň společně i proti sobě. Pouze muž může čerpat ze <emphasis>saidínu </emphasis>a pouze žena ze <emphasis>saidaru. </emphasis>Na počátku Času šílenství byl <emphasis>saidin </emphasis>poskvrněn dotykem Temného. <emphasis>Viz též </emphasis>jediná síla.</p>

<p><strong>přijaté novicky:</strong> Mladé ženy, které se cvičí na Aes Sedai, a již dosáhly jisté úrovně moci a prošly jistými zkouškami. Obvykle trvá pět až deset let, než je mladší novicka pozvednuta mezi přijaté. Přijaté jsou poněkud méně vázány pravidly než novicky a mohou si do jisté míry vybírat oblasti studia. Přijatá novicka má právo nosit prsten s Velkým hadem, ale pouze na prostředníku levé ruky. Když přijatá povýší mezi Aes Sedai, rozhodne se pro některé adžah, získá právo nosit šátek a může si prsten nasadit na kterýkoliv prst nebo ho v některých situacích dokonce sundat. <emphasis>Viz též </emphasis>Aes Sedai.</p>

<p><strong>přísahy, tři:</strong> Přísahy, které skládají přijaté před povýšením na Aes Sedai. Pronášejí se, když adeptka drží hůl přísahy, což je <emphasis>ter'angrial, </emphasis>který zavazuje. Jsou to: 1. Neříci jediné slovo, které by nebylo pravda. 2. Nevyrobit zbraň, s níž by mohl jeden člověk zabít druhého. 3. Nikdy nepoužít jediné síly jako zbraně, pokud to nebude proti zplozencům Stínu, nebo v nejzazším případě při obraně života vlastního, života strážce či jiné Aes Sedai. Tyto přísahy se nevyžadovaly vždy, ale různé události před a během Rozbití vedly k tomu, že jsou nyní nezbytné. Druhá přísaha byla vlastně první přijatou jako reakce na válku síly. První přísahu, je-li dodržována do písmene, lze často pečlivým výběrem slov obejít. Má se za to, že druhé dvě přísahy jsou neporušitelné.</p>

<p><strong>Rhuark: </strong>Aiel, náčelník kmene Taardad Aielů.</p>

<p><strong>Rhuidean:</strong> Místo v Aielské pustině, kam musí vstoupit každý muž, jenž se chce stát kmenovým náčelníkem, a každá žena, která se chce stát moudrou. Muži smějí vstoupit pouze jedenkrát, ženy dvakrát. Výpravu do Rhuideanu přežije pouze jeden muž ze tří. Počet přeživších žen je značně vyšší u obou návštěv. Umístění Rhuideanu je Aiely přísně stráženým tajemstvím. Trestem, nařízeným pro Neaiela, který do údolí Rhuideanu vstoupí, je smrt, i když někteří z těch, kdo jsou u Aielů v milosti (jako třeba formani nebo kejklíři), mohou skončit pouze vysvlečení donaha, dostanou měch s vodou a je jim dovoleno pokusit se z Pustiny odejít.</p>

<p><strong>Rozbití světa:</strong> Za Časů šílenství muži Aes Sedai, kteří zešíleli a ovládali jedinou sílu tak, že si to dnes nikdo ani neumí představit, změnili tvář světa. Způsobili hrozná zemětřesení, srovnali horské hřebeny, vyzvedli nová pohoří. Tam, kde byla moře, vyzvedli pevninu, a tam, kde bývala pevnina, zřídili oceán. Mnoho částí světa bylo naprosto vylidněno a ti, kteří přežili, byli roztroušeni jako prach ve větru. O této katastrofě se příběhy, pověsti a dějiny zmiňují jako o Rozbití světa. <emphasis>Viz též </emphasis>Čas šílenství; stovka rytířů.</p>

<p><strong>sa'angrial:</strong> Kterýkoliv z mnoha předmětů, které umožňují usměrňovat mnohem větší díl jediné síly, než by jinak bylo bezpečné. <emphasis>Sa'angrial </emphasis>je podobný, ale mnohem, mnohem silnější než <emphasis>angrial.</emphasis><emphasis> </emphasis>Množství jediné síly, které lze usměrnit pomocí <emphasis>sa'angrialu, </emphasis>ve srovnání s množstvím jediné síly, které lze usměrnit pomocí <emphasis>angrialu, </emphasis>odpovídá poměru mezi množstvím jediné síly, které lze usměrnit s <emphasis>angrialem, </emphasis>a množstvím, které lze usměrnit bez pomoci. Pozůstatek věku pověstí, o jeho výrobě již není nic známo. Zůstala jich pouze hrstka, mnohem méně než <emphasis>angrialu.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p><strong>sáh: </strong><emphasis>Viz </emphasis>jednotky délky.</p>

<p><strong>saidar; saidín: </strong><emphasis>Viz </emphasis>pravý zdroj.</p>

<p><strong>Sandar, Juilin: </strong>Chytač zlodějů z Tearu.</p>

<p><strong>Seana:</strong> Moudrá z klanu Černý útes Nakai Aielů. Chodí ve snech.</p>

<p><strong>Seanchan: </strong>Země za Arythským oceánem, odkud přišli Seanchané.</p>

<p><strong>Seanchané: </strong>Potomci vojáků, jež Artuš Jestřábí křídlo vyslal přes Arythský oceán. Věří, že každá žena, která je schopna usměrňovat, musí být pro bezpečnost ostatních ovládána, a každý muž, který dokáže usměrňovat, musí být ze stejného důvodu zabit.</p>

<p><strong>Shayol Ghul: </strong>Hora ve Spálených zemích, místo věznice Temného.</p>

<p><strong>Síň služebníků:</strong> Ve věku pověstí velká sněmovní síň Aes Sedai.</p>

<p><strong>Siuan Sanche: </strong>Dcera tairenského rybáře. Podle tairenských zákonů byla posazena na loď do Tar Valonu ještě před druhým západem slunce od okamžiku, kdy byla objevena její schopnost usměrňovat. Původně z modrého adžah.</p>

<p><strong>snílek: </strong><emphasis>Viz </emphasis>nadání.</p>

<p><strong>starý </strong>jazyk: Jazyk, jímž se hovořilo ve věku pověstí. - Obvykle se předpokládá, že se mu naučí všichni urozenci a vzdělanci, ale většina zná jen pár slov. Překlad je často složitý, neboť jazyk umožňuje mnoho maličko odlišných významů.</p>

<p><strong>stoletá válka: </strong>Řada překrývajících se válek mezi neustále se měnícími spojenci, vyvolaná smrtí Artuše Jestřábí křídlo a následným bojem o jeho říši. Trvala od SR 994 do SR 1117. Válka vylidnila velké části země mezi Arythským oceánem a Aielskou pustinou, od Bouřlivého moře k Velké Morně. Ničení dosáhlo takových rozměrů, že se do současnosti dochovaly jen zlomky záznamů. Velká říše Artuše Jestřábí křídlo byla rozervána na kusy a na jejím místě se vytvořily současné státy. <emphasis>Viz též </emphasis>Jestřábí křídlo, Artuš.</p>

<p><strong>stovka rytířů: </strong>Sto mužů Aes Sedai, ve věku pověstí jedněch z nejmocnějších lidí, kteří pod vedením Luise Therina Telamona provedli poslední útok, jímž byla ukončena válka Stínu a Temný byl opět uzavřen do vězení. Protiútok Temného poskvrnil <emphasis>saidín. </emphasis>Stovka rytířů zešílela a nastalo Rozbití světa. <emphasis>Viz též </emphasis>Čas šílenství; Rozbití světa; pravý zdroj; jediná síla.</p>

<p><strong>strážce: </strong>Válečník ve spojení s Aes Sedai. Pouto je součástí jediné síly a díky ní válečník získává takové dary, jako je rychlé uzdravování, schopnost ujít velkou vzdálenost bez jídla, vody a odpočinku, a schopnost na dálku vycítit skvrnu Temného. Dokud strážce žije, Aes Sedai, s níž je spojen, ví, že je naživu, ať je jakkoliv daleko, a když zemře, pozná okamžik a způsob jeho smrti. Spojení jí neprozradí, jak daleko strážce je, ani kterým směrem. Zatímco většina adžah věří, že Aes Sedai smí k sobě mít připoutaného pouze jednoho strážce v dané chvíli, červené adžah se odmítají se strážci spojovat vůbec a zelené adžah věří, že Aes Sedai k sobě může připoutat tolik strážců, kolik se jí zlíbí. Z morálního hlediska musí strážce s poutem souhlasit, ale je známo, že spojení bylo provedeno i proti jeho vůli. Co z tohoto spojení získává Aes Sedai, je pečlivě uchovávaným tajemstvím. <emphasis>Viz též </emphasis>Aes Sedai.</p>

<p><strong>šedý muž: </strong>Osoba (muž či žena), která se dobrovolně vzdala své duše, aby se mohla stát zabijákem ve službách Temného. Šedí muži vypadají velice obyčejně, takže si jich ostatní lidé nevšimnou, dokud není pozdě. Většina šedých mužů jsou vskutku muži, ale menší počet tvoří ženy.</p>

<p><strong>Tarabon: </strong>Stát na břehu Arythského oceánu. Hlavní město: Tanchiko. Kdysi to byl významný obchodní stát, kromě jiného zdroj tkaných koberců, barev a rachejtlí pro ohňostroje, které vyráběl cech ohňostrůjců. Nyní rozerván občanskou válkou, stejně jako válkou vedenou zároveň proti Arad Domanu a lidem, kteří se přidali k Draku Znovuzrozenému.</p>

<p><strong>Tarmon Gai'don: </strong>Poslední bitva. <emphasis>Viz též </emphasis>Dračí proroctví; Valerský roh.</p>

<p><strong>ta'veren: </strong>Osoba, kolem níž kolo času splétá všechny okolní nitky osudu, dokonce snad VŠECHNA vlákna osudu, aby vytvořilo síť osudu. <emphasis>Viz též </emphasis>vzor věku.</p>

<p><strong>tazatelé: </strong>Řád uvnitř dětí Světla. Jeho členové hodlají objevit pravdu polemikami a odhalováním Temných druhů. Obvykle při vyšetřování používají útrpné právo a obvykle zastávají názor, že pravdu již stejně znají, je jen třeba, aby se k ní oběť přiznala. Tazatelé si říkají ruka Světla, ruka, která vyhrabe pravdu, a občas jednají tak, jako by byli zcela odděleni od dětí a rady pomazaných, která dětem velí. Hlavou tazatelů je hlavní inkvizitor, jenž sedí v radě pomazaných. Ve znaku mají krvavě rudou pastýřskou hůl.</p>

<p><strong>Tear: </strong>Stát na břehu Bouřlivého moře. Též hlavní město tohoto státu a velký mořský přístav. Zástavou Tearu jsou tři stříbrné půlměsíce na děleném červenozlatém poli. <emphasis>Viz též </emphasis>Tearský Kámen.</p>

<p><strong>Tearský Kámen: </strong>Velká pevnost ve městě Tear, o níž se tvrdí, že byla postavena krátce po Rozbití světa, a to s použitím jediné síly. Bezpočtukrát byla obléhána, ale vždy bez úspěchu. O Kameni se dvakrát zmiňují Dračí proroctví. Jednou se v nich praví, že Kámen nepadne, dokud nepřijde lid Draka. Na jiném místě stojí, že Kámen nepadne, dokud Drak nesevře Meč, jehož se nelze dotknout, <emphasis>Callandor. </emphasis>Někteří lidé věří, že proroctví počítají s odporem vznešených pánů k jediné síle a s tairenských zákonem, který zakazuje usměrňování. Přes tento odpor je v Kameni uloženo značné množství <emphasis>angrialů </emphasis>a <emphasis>ter'angrialů, </emphasis>dokonce snad větší než vlastní Bílá věž. Tato sbírka byla podle některých nashromážděna, aby byla umenšena sláva vlastnictví <emphasis>Callandoru. </emphasis></p>

<p><strong>Telamon, Luis Therin: </strong><emphasis>Viz </emphasis>Drak.</p>

<p><strong>Tel'aran'rhiod: </strong>Ve starém jazyce „neviděný svět" nebo „svět snů". Svět spatřovaný ve snech, o němž kdysi dávno lidé věřili, že proniká a obklopuje všechny možné světy. Na rozdíl od jiných snů, co se stane živým bytostem ve světě snů, je skutečné. Rána, utržená v tomto světě, zůstane i po probuzení, a ten, kdo tam zemře, se již neprobudí.</p>

<p><strong>temní druzi: </strong>Ti, kdo vyznávají Temného a věří, že získají velikou moc a dostane se jim odměny, dokonce nesmrtelnosti, když ho osvobodí z vězení.</p>

<p><strong>Temný: </strong>Nejobvyklejší jméno používané ve všech zemích pro Šej'tana. Zdroj zla a protiklad Stvořitele. Uvězněn Stvořitelem v okamžiku stvoření ve věznici v Shayol Ghulu. Pokus jej osvobodit z této věznice vyvolal válku Stínu, poskvrnění <emphasis>saidínu, </emphasis>Rozbití světa a konec věku pověstí.</p>

<p><strong>Temný, pojmenování: </strong>Vyslovení pravého jména Temného (Šej'tan) přiláká jeho pozornost a nevyhnutelně přivolá přinejlepším neštěstí, přinejhorším pohromu. Z toho důvodu se používá mnoho eufemismů, mezi nimi Temný, Otec lží, Oslepitel, Pán hrobů, Noční pastýř, Zhouba srdce, Zhouba duše, Jedovatý jazyk, Děs, Spalovač trávy, Požírač listí a Prašivec. Temní druzi ho nazývají Veliký pán Temnoty. O tom, kdo na sebe očividně přivolal smůlu, se často říká: „pojmenoval Temného".</p>

<p><strong>ter'angrial: </strong>Pozůstatek věku pověstí, který používá jedinou sílu. Na rozdíl od <emphasis>angrialů </emphasis>a <emphasis>sa'angrialů, </emphasis>každý <emphasis>ter'angrial </emphasis>byl vyroben k nějakému určitému účelu. Například jeden zaručuje, že přísahy, v něm složené, budou zavazující. Některé používají Aes Sedai, ale jejich původní účel je většinou neznámý. Některé zničí schopnost usměrňovat jedinou sílu v každé ženě, která by je použila.</p>

<p><strong>Torean: </strong>Vznešený pán Tearu. Muž, jenž touží po něčem, co mu ani jeho nesmírné bohatství, ani jeho obličej nemohou získat.</p>

<p><strong>trolloci: </strong>Stvoření Temného, vytvořená během války Stínu. Mohutní postavou, nesmírně zuřiví, jsou pokřivenými kříženci lidí a zvířat. Dělí se do jakýchsi kmenových tlup, z nichž nejvýznamnějšími jsou dha'bel, dhai'mon, ko'bal. Od přírody zlotřilí, zabíjejí pro pouhé potěšení ze zabíjení. Jsou nesmírně lstiví a nelze jim věřit, leda jsou-li k něčemu nuceni strachem.</p>

<p><strong>trollocké války: </strong>Řada válek, první začala kolem roku 1000 PR, a trvaly více než tři sta let, během nichž trollocké hordy pustošily svět. Nakonec byli trolloci pobiti či zahnáni zpátky do Velké Morny, ale některé státy přestaly existovat a jiné byly téměř vylidněné. Všechny záznamy jsou pouze útržkovité.</p>

<p><strong>Tuatha'ani: </strong>Toulavý lid, také známi jako Cikáni či Kočovný lid, žijící v jasně obarvených povozech a řídící se naprosto mírumilovnou filozofií, nazývanou Cesta listu. Věci, které Cikáni spraví, jsou často lepší než nové. Patří mezi pár lidí, kteří mohou překročit Aielskou pustinu bez toho, aby byli obtěžováni, protože Aielové se jim důsledně vyhýbají.</p>

<p><strong>usměrňování: </strong>Řízení průtoku jediné síly. <emphasis>Viz též </emphasis>jediná síla.</p>

<p><strong>utišování: </strong>Úkon prováděný Aes Sedai, kdy odříznou ženu, která může usměrňovat jedinou sílu, od pravého zdroje. Žena, která byla utišena, pořád pravý zdroj cítí, ale nemůže se ho dotknout. Provádí se jen zřídkakdy, takže novicky se musejí naučit jména a zločiny všech žen, na nichž kdy bylo provedeno. Oficiálně je utišení výsledkem soudu a odsouzení za zločin. Když k němu dojde náhodou, nazývá se to spálením. V praxi se však termín utišení používá v<strong> </strong>obou případech.</p>

<p><strong>Valerský roh: </strong>Bájný předmět z cyklu pověstí Hledání rohu. Roh by měl být schopen povolat z hrobu mrtvé hrdiny zpět k boji se Stínem. Bylo svoláno nové Velké hledání valerského rohu a hledači složili přísahu hledačů v Illianu.</p>

<p><strong>válka Druhého Draka:</strong> Válka vedená proti falešnému Draku Guairu Amalasanovi (939-43 SR). Během této války se vynořil mladý král jménem Artuš Tanreall Pendrag, později známý jako Artuš Jestřábí křídlo, a dosáhl ohromné moci.</p>

<p><strong>válka síly:</strong> <emphasis>Viz </emphasis>válka Stínu.</p>

<p><strong>válka Stínu:</strong> Též známa jako válka síly, zakončila věk pověstí. Začala krátce po pokusu osvobodit Temného a brzy se rozšířila po celém světě. Ve světě, kde byla dokonce zapomenuta i vzpomínka na válku, byla znovu objevena každičká stránka válčení, často pokřivená díky tomu, že se světa dotýkal Temný, a jediná síla byla používána jako zbraň. Válka skončila opětným uzavřením Temného do jeho věznice. <emphasis>Viz též </emphasis>stovka rytířů; Drak.</p>

<p><strong>vědma:</strong> Na vesnici žena, kterou si do svého středu vybere ženský kroužek pro znalost takových věcí, jako je léčení a předpovídání počasí, jakož i pro zdravý rozum. Postavení značící velkou zodpovědnost a pravomoce, jak skutečné, tak mlčky předpokládané. Všeobecně stojí na roveň starostovi, ale v některých vesnicích stojí nad ním. Na rozdíl od starosty je volena na celý život a jen zcela výjimečně je vědma odvolána ze svého úřadu ještě před svou smrtí. Je téměř tradicí, že se sváří se starostou. Podle kraje může mít jiný titul, jako strážkyně, léčitelka, moudrá žena, učitelka nebo moudrá.</p>

<p><strong>věk pověstí:</strong> Věk zakončený válkou Stínu a Rozbitím světa. Doba, kdy Aes Sedai prováděly zázraky, o nichž dnes pouze sní. <emphasis>Viz též </emphasis>kolo času; Rozbití světa; válka Stínu.</p>

<p><strong>Velká Morna:</strong> Oblast na dalekém severu zcela ovládaná Temným. Prodlévají zde trolloci, myrddraalové a další tvorové náležející Stínu.</p>

<p><strong>Veliký pán Temnoty:</strong> Jméno, kterým temní druzi oslovují Temného tvrdíce, že používání jeho pravého jména by bylo rouháním.</p>

<p><strong>Velké hledání Valerského rohu: </strong>Cyklus příběhů soustředěných kolem pověstného pátrání po valerském rohu, odehrávajících se v letech mezi koncem trollockých válek a začátkem stoleté války. Je-li vyprávěn úplně celý, může vyprávění zabrat mnoho dní. <emphasis>Viz též </emphasis>Valerský roh.</p>

<p><strong>Velký had:</strong> Symbol času a věčnosti, starý již v dobách, kdy začal věk pověstí, je tvořen hadem požírajícím vlastní ocas. Prsten ve tvaru Velkého hada dostávají ženy, které mají povýšit mezi přijaté novicky Aes Sedai.</p>

<p><strong>Verin Mathwin:</strong> Aes Sedai z hnědého adžah.</p>

<p><strong>vznešení páni Tearu:</strong> Jednají jako rada. Vznešení páni Tearu jsou vládci státu Tear, který nemá ani krále, ani královnu. Jejich počet není přesně dán a během let se měnil od dvaceti na pouhých šest. Neplést s pány země, což jsou níže postavení tairenští páni.</p>

<p><strong>vzor věku:</strong> Kolo času splétá nitky lidských životů do vzoru věku, často nazývaný prostě jen vzor, jenž tvoří podstatu reality toho kterého věku. <emphasis>Viz též ta'veren.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p><strong>Zaprodanci:</strong> Jméno dané třinácti nejsilnějším Aes Sedai z věku pověstí, kteří za války Stínu přešli na stranu Temného, bylať jim na oplátku přislíbena nesmrtelnost. Podle jak pověstí, tak útržků záznamů byli uvěznění spolu s Temným, když byla jeho věznice znovu uzavřena. Jejich jména se stále používají ke strašení dětí. Byli to Aginor, Asmodean, Balthamel, Be'lal, Demandred, Graendal, Izmael, Lanfear, Mesaana, Moghedien, Rahvin, Sammael a Semirhage.</p><empty-line /><p><strong><emphasis>OBSAH</emphasis></strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>1.</p>

<p>Sémě Stínu</p>

<p>7</p>

<p>2.</p>

<p>Víry ve vzoru</p>

<p>46</p>

<p>3.</p>

<p>Úvahy</p>

<p>83</p>

<p>4.</p>

<p>Provázky</p>

<p>102</p>

<p>5.</p>

<p>Tazatelky</p>

<p>110</p>

<p>6.</p>

<p>Možnosti</p>

<p>120</p>

<p>7.</p>

<p>Hra s ohněm</p>

<p>139</p>

<p>8.</p>

<p>Tvrdé palice</p>

<p>155</p>

<p>9.</p>

<p>Rozhodnutí</p>

<p>170</p>

<p>10.</p>

<p>Kámen se drží</p>

<p>186</p>

<p>11.</p>

<p>Co leží skryto</p>

<p>200</p>

<p>12.</p>

<p>Tanchiko či Bílá věž</p>

<p>220</p>

<p>13.</p>

<p>Klevety</p>

<p>229</p>

<p>14.</p>

<p>Zvyky Mayene</p>

<p>238</p>

<p>15.</p>

<p>Do rámu dveří</p>

<p>247</p>

<p>16.</p>

<p>Loučení</p>

<p>259</p>

<p>17.</p>

<p>Úskoky</p>

<p>273</p>

<p>18.</p>

<p>Na Cesty</p>

<p>295</p>

<p>19.</p>

<p>Tanečník na vlnách</p>

<p>307</p>

<p>20.</p>

<p>Jak zvednout vítr</p>

<p>322</p>

<p>Slovníček</p>

<p>340</p><empty-line /><p><strong>Kolo času</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Kniha čtvrtá</p>

<p>Svazek</p><empty-line /><p><strong>Robert Jordan</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>Stín se šíří 1</strong></p><empty-line /><p>Z anglického originálu</p>

<p><strong>THE WHEEL OF</strong> <strong>TIME </strong>- Book Four</p>

<p><strong>THE </strong><strong>SHADOW RISING</strong> volume 2</p>

<p>vydaného firmou Orbit, A Division of Little, Brown and Company (UK) Brettenham House</p>

<p>Lancaster Place, London WC2E 7EN v roce 1996</p>

<p>přeložila Dana Krejčová</p>

<p>Vydal Radomír Suchánek - nakladatelství <strong>NÁVRAT</strong>,</p>

<p>ul. Kosmonautů 2, Brno,</p>

<p>jako svou 575. publikaci v roce 1999</p>

<p>Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod a. s.</p>

<p>Doporučená cena včetně DPH 199 Kč</p>

<p><strong>ISBN 80</strong><strong> – </strong><strong>7174</strong><strong> – 208 </strong><strong>-</strong><strong> 2</strong></p>
</section>

</body><binary id="_2.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAgAAZABkAAD/7AARRHVja3kAAQAEAAAAHQAA/+4AIUFkb2JlAGTAAAA
AAQMAEAMCAwYAABCPAABDIgAA8Bj/2wCEABALCwsMCxAMDBAYDw0PGBwVEBAVHCAXFxcXFy
AfGBsaGhsYHx8kJikmJB8xMTU1MTFBQUFBQUFBQUFBQUFBQUEBEQ8PEhQSFhMTFhURFBEVG
hUXFxUaJhoaHRoaJjIjHx8fHyMyLC8pKSkvLDY2MjI2NkFBQUFBQUFBQUFBQUFBQf/CABEI
AooBswMBIgACEQEDEQH/xAC5AAACAwEBAQAAAAAAAAAAAAAABQEEBgIDBwEBAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAABAAAQQDAAECBQUAAgEFAQAABAECAwUAEQYhMRIQExQVFiAwQSIyQEIlUKAjMw
ckEQACAQMCBAMFBAcGBQMDAQkBAgMAEQQhEjFBEwVRYSJxgTJCFBCRUiMgobFiMxUGMPDBc
kMk0eGCUzRAkiXxYxaiNVCywnNEVGQmEgEAAAAAAAAAAAAAAAAAAACg/9oADAMBAAIRAxEA
AADegAAAAAESQTzMHXPUBEwTMSAAAAAAAAEEhzJwdlWydBXLBX5LM+PR6AAEEgAAAAAAAAA
AAEAI1hsISJTamJ8Tdzk9YSEAASEEgAAAARMEwB5J6qwd+eV1JluvpPmYSzr7BjKP0EPm+5
YATATEgAAAAAAAEEkBIARIUqbgF3k2kQL9dAsaEhE8kzATz1ATEgAABBRzBtaSeyWe0lge+
abyNQI7IzEFc08rmBIBEgECIZ2/mn0k6AAAAAiQgkAAAAAI56ypp+vm9k+gR839T6B3859D
6FXRJTdGdzZ9LPn3mfResHuwmA81TmTOMGcGY51MmY9NECelpoMpzrQVNQJifE9Ty8yMPc2
B5WlbE9DKOhkRIAAAABALRkZPse3MNBor+P8AI13ggpGgaZVWfSOsZ6GwjJ8j8yts1s5qsX
fSgsNdewfifRusTZNLUyVc1LbJtTQRirRrJQPDpZSWD6cjfH2bq7E88uzgix44M19G7wWUv
0jPj73zujAAAAAIWM4Mhxs+DF+O9oCqnq8oebHxtii+yQlehobAkYXqwvoP3hl773szVljT
KNfW1Bcs0nqILjOwZVXsK5n7Dz2EXg+9BR63GhnLjcE6XZUDIam2uBZz5l9HvcSeHpqMqb7
pE9JIkAAACjdqi3ia5bZIPceqPOCn37cF1P3TNEumoenv4Uy9p8peNFNf3ESHdyYC1tIPnM
fRlRkN7XzA9SW7ZSuEHjWveJT2uZUGoUqtSKNdQXD9bV9BLU9dCKmrPPGlrrq52xvYw13eB
g3djJ6wAAACJDyVuQyjRspG2e8vYfZvSYs4t+nJT02dkYXsZpD3puGIiaeqUfV86mNNS0QL
6ThYPhX0MuuOw58cuQyraE4p3+xdmmGhFirSqipyzg8MrrejN86FMP8APLnp5daSChoqVwk
AAAACBeX0UOxSr10GV8mnkUPTWcGWsN/IWsuuBNoqmeNjKsGWQeZ82OQ2vkYS1pERQm/waT
wzHZzrbfZ87samkZOzvJMLG2Sjf0xnuMVj3sz9xpTFDdvmyynrMR49qWg6gJAAgCivUk+mh
vGdYM4AmAXsJMrqK2bNcRJMRIKWwJnOX0Z6YPeIjO3tkGdX7HOjmzIeGf04YT02uWFFrvVm
OjdwYhppJPL1mqZ+qZo9X3K4o6Yg9vPw1ZUbU7oESABCpryZ7RgSAAARMAAR5esmT1XnmzV
R5LRwAeCXRZc0Kz28RzPHRGW1KAfxx2d8T5iZtntUeOV1/mHpmtKR1zJyg0AGXfLjO2NNZM
NskOfNXe9gyW6wG/I6AAAAAAAACCYFgzCRR5dpDYx4pym8FBYe+SI0sVbZkGzDHG6lS1DN6
PPj+ZAzFi6X/SJICBXw4zBpuoCeOk4mT775efSEPpQH1ThyIXTWmZHdoX5IAAAAAABAefpm
SXvCsfznPM0eWt+Y4uYHeCS0zQFfTeGfL/i+kzyvbQZ2zU4LLdO5PZBWenF84OyhdJPD2Ol
Lfko38pqiafF4jF7JUVEmlyxZjT4U+m0c/pDI7jC7sk56AAAgmIUjfzUApstGgna9wB0ER1
B833lPNm8RPPIpL6rkUPZXD0zOiKeY22MGXivrm/lDnT6B4YRqJfb6CHzb0+icHz1lrfcxD
9wgEqv6IrMN7PPctedJUfR5we2Miy0MiDQR0ExIAEVLfIltMoMxZc+xlNP6SESBBSJXduSE
T9aUX+A2RUo6POnGnxV406B/kzriu6M3ave57t0bEtpniAfxTojvjNwXykDFX7+p5emeanh
7aVSM80y9TBNtOkHrX5v9DPWeegmAkAAAAAAAgkWIR5T8tISRJMAYdu49zPxogxz2giNwkQ
+puESKDT+OebGozrjIm2Qj8wWxT6YRU3y4X+rXyFMNPIrP0GnKiL2vC7ObTDGwd5G8aKSQi
YCeZOgAAAgCFlI78m64Y+mbWmkrWXRno0IIJ0EHj6dQBIcR6ci1K+zA6dL2IqWVdKVamjyx
qQqCXSJ2wo8fXwPOjopMi3t0DUZjwsnonY+A6nDb8Tw9pHloMNoxuRJEkEkB1E0Syh93RTz
uv8BZR1AK2fUEEwBMEhATz0BMEc9Zk41HHZm3BlCzr1bQmheBDYM8MKHlphB660MPztIMY0
04Yp2uC91ntGcrtJmChdZ5s0qxV9BO++OyAkDkOiYCQCJAiYDw6xJufLBeJ9F5+e9H0SokW
G5MHWPo4uZHmjHZ6EhziNxizaR3BAVS2h9kR3cvWzJ+eq7M5ac9F6JgVZndh863Vroy2f8A
o+NLLr5xpxdOytk9QjHosZkkB0AAABASqXGl58/UmCDqJgg65CSA6Kwl0ShsSQBh9xijbAB
lNPgRl4X/AGNDPOYNTOOUn0Uw/BvD525NWEhEwLblcEabZKzOMHXuNcnq8mNXSJ4AB2ABHk
eme7cnnbAiDkkiTqOYOkbvGmgEPiPfCl6l5Y6WnpxWrm3xjRAb6IriKuoblm1X0B2tYhS5v
wUeGYKbthcM6K22VONDItzLHkso+NuZPV5emb3GbFSS4XXzogOgWHPFRiMhT5DoS9DKt4Wj
x87fqK/J7AqrvqJQlyCVbr0BZ9WQL7noBjtlizZc9YY01KOjy0q+8dgERwqHPmlDi+wkImD
wT850Z6vMtTNeeowh9KyWotEZXWpDx0itqBISuYwUrqhuASESFfMaGgUPNlwU7Ht6jTI6rH
nm1q1DcI3igcQv8B0IfM0GLeUx765P0LEo9IXl9pkKeHQIXHsBPMkTPJHjZ5PDM6xWLmyW4
PULZUYX6HlvE+h5TSVChpFDc6AIo3gyzOvZPOKvoe/FOSz5+XRPL/1M6aKBDT1MGOZ0PA1a
RPYNCts+ZHPv5kce9A9aVPZHdxTyOZT0TSd89HMxJB0HJ1BPEwUvOh6HGa3+JHzbAXja17s
FRY+z5X1WY0p6HIdEeAus+DEW19AGe6fBla2y5OO5DjqOiPL1QHgsuWxuquVh3PPYQSE8qT
P6Jd6gaEMC408BIHMyBJBPPXmRnp0JyevgemXvMhV7Xkgl1y5abPOaFcItmpbEEh0ldwYx5
dz5qK9SSaUWjnytWzN2PRiUO6XoW1MWDSZZ3mTTVXFE6vY1sM13uzE7T0gEVlMa/k5OwA65
kPFbmxq7yLQeJa9wfdcehGfa1zHs7fkItln/AFGQwXlCw8QlXYKW5JAdgEJHaAfkrCu4qXT
M817Y1wzi0J2Fpscq9CkE2mxtw9LTi8ZzTZzQk8xJMwGbVOqpo/dM4OiIPLLazMl+j7NxU/
IO+Y6M489UIwTcXhJtvn7QX+dTYGd32Gsmxjnonrz9AOgImDJX2iY0SXiyNea2ZEOmotDh5
ia59B9Pnu/OsJoKRR2+Y4NT1mXAufZrk085jo0pl/Ynh9RKr9A9Cn41iu/9IJkg6PPsJ5g9
I8+xLaYLBH6MbRldzXTljlxBxZ8ug68+jogOljSBFn97UFOduuyl3wlNNXq0DV1knmaD3zV
4ra5H0eMaIMy2ZwJarvHjLuUA8s3GBQrt5FNpEwIdQEzzJJzJJwHZEkTACm3kDY2cF0PlDJ
cez3NybOUrgOuJA6CQ5K9TydCKpqMYMO2eKNvQaIDRQeYjT+1oiwu2B0dLy+Rnis7te5iL/
t7iG207F2nzWmEzhO2O4+e3jaTgoN6ZTo1MYH0N4VLJKyzly/ocBuTOLr+cGD9a8Kvr34Hs
6zviakQtC2SApbQHQBRvQYu8BZqq/Q2iqsuFDphaPe5ygGa32cC+su1B2RJzmtQqGYldEzE
ChsleFPi/0KpYhU7tAt6vwV1E5M1XHn7mY6bsTnNW1o396VM1lCVwy6z9UdaPJ6wbAEgAQE
kBxgN+nFPvpMQOn6VydInisotVfZoELnODOzn1Bv8Av535n0nwziIf6HpAaSJ5FDlIzLMKq
w/hH6DiFIN89Z8hnitFTE6r6NiTUraFQ0tSVIyzX0JQU9fiLJtK9dkR0SQAdhBQQamuKqr2
DLXLl4ZZjTZ48dH5Z41WdbqTQAGRcqGI4zbbPD/wT+5bYZxuPKN5YVZovRI1quzj25kJiBV
TYUC/Sq+ZruCRRS0vJRyrhiKUb9qZLULkh7+9HSGP+hZNyPjmTogOlrJWeXCvwHMUvEm5DI
X96CDOsFOnMdrMjsiUzfKGhu8dCF7CA0IAEQLPai9DKNUxZz19gKdujZjEp0RwgW8l+0mbD
6cm7GBHQYna5w8q9l0YTYY7WC2m29ChsM+7PeIkADpayTjeaN8q0HMCCjrYMezK4w9F8E2P
GyUhfdLVeJHq9jUOruHaj/PZ30Hsea8ZJO5OWdHRi/wb+R6c5iycurTkSrNcsM84T1T0lnQ
L11P5jERdEe2irB5LW5UDgstqDksEgZ3RIC40SOiQAiQ5TuVAq79ZOGK3ovsvFGXl6e2W0/
o5Es6O+Z/yf440dlL4GxpZaofQ5xTI0HWM5NxxhrZrpw68+lxgdWMY7DlBoFYptVdYZ2k8z
Zs61TgRafPbAza1p4F52mdkkBNK8Hh7gAAAEJnOXOurVchQzzxYv2b4l0Nr0CZg5nqCPKxw
effUlaqyk4noOJ6gI7DmndkgkCJg4Q6DPlPWYfYHuje8GImzUHXfhaFOl4YHMzB0SEgEVLe
VHtjGMzQe2T1hGS12XGlGb5nbub1oo2OQcjaPD3OqfnnjTeuE0pfjKdmrnNoD6N1hvI3Ppg
tOO46CJAAA6IAAKdsESPc+Zj6WmYGX9dbQFaPUNjA+23kw+19JOyAkAhQ3BL5PwUNwBK5gx
3egpia7ekSd64FrOOjzQaIFFq7wJ+nXJnfV5Jm7zWTLu7fYTx0EdQQSHXOZtDwzfJpZQ+g8
Te6s5X3KprvRG+CSCCZIgk7ICYmClV9E4/8AfMXj1sJGh3byDw9rGT4Nd5r6ZeeYTaFqeoI
OoOSZI56COiSADkkIJCCZIJgzvOmgyXlsoMqv3UCPx0vmZGroQ83sSBMnMyER1BJAdAESBB
IQSER1BzHQchJyddHMgQASSHJMnHUhBIcE9HB3BHPpBydAc+nJB0HMkhz3Bzz6BB1yEgRMh
xMhyAf/2gAIAQIAAQUA/wDY+f/aAAgBAwABBQD/ANj5/9oACAEBAAEFAP2Fz+MculxU2uJ6
t9P209MV3n/0N3wX4Ii4np+56YvnJJoYmMs6+UlV38HHDMLIPCFUSxDMcWWOGNBPGRD/AMP
aYi7+G00q6xcau1Xz/wAEomESCXrqt4dH1Q1izsGhywR+yR77swkxxl23KOeZ3Q3BA49mO6
ZpqlkfT0bkdTr4+H8f8C5JuhyR7u2rLGo6N9oYbcW8NsNZmiTH3ltYDpfW8hSa1m9Ii+f2l
8/BfGdDNLckUdNF91Iqp7Ebn7ZPkfKiVZhB5oga4QAb2MTFY1c9rc0m0TWfz+75/TY1zT8L
5sMueuoxK6WTmq15RvJhTR1PG+3H87Tucnpi6VPii+f2F1lqOaULS0YlRA+nBdWCDQiDm1w
R2b8J6Zv9mO0r5S/C/s7/AGk8/oRFxfT0+Gv1262TB/yDo9P7auTOguSKxAunNIl/Mg0HTr
oo5iuxgfWE3BQ/N2Vu2sDm7GtjkK66OO0p7mK2h/SqomXfSfRDikomMX3J/wAB0kbFSaNXr
6+7WIufOi+bvPci4WaKDEpQyNQqBZ9rm1zaonqnwJh+ogj5yOOAPkIwprWqlPlk4mFyx8V8
qKXjGOWXlZZUJoXEUJ/KG2KO44qSL8MLa6go208a+f0eMs4Z5wHoyeOurBKwdE1/we1c90k
ZVhBYoaWNO2xOlHQ1IAR7QmWCezLghlsCo+UidIVY3zall3FGRBOy2tymy2BsYtaYRHd4io
v6lXWb38NJ8Vzwn6JiIh4RyYCobElRQ7JnTNJHWT5E3SUcBMM8c8Vr27QLWmvA7kf9raYlx
VKV7mott0wNUTGYLKI23qHBR9HQTQH9M+M+tsa+yHj+RIisjVfa3Xy48ubIGrGrbUC1SNYF
VWRo13RlkSv7GtYIN0NPMG0wV0EckcjFwwwcAcLoak0WPs6R44B41gMrmorlzfwXWra+EqV
Z0NbLUVXQgWadBayVIM7uhtjq0ImqabcrbMCJJoK4btquQAmle6lqyblxXQ87BXg1JstFIE
XEaN+u7OJrYXlX9aAabfV45tdSVtfADFHWg2kAja8BLgy3oQhpTvx2YqosJ6dbq2GLKgFK4
+v+/dBVwSdPegDydPejzD9JAXaX5dcSc2ghqIIIOlvhALCegGr/AKsi0nK/8u8yjksWWv2u
UiK9qcsZeiS4ms623t0t6v6wmmAjfWVFn0DCOkt69YunHGjZLHIyxt7Emwr7oaOe7FrpjLE
sW4FEuZY5qWteDBc2dpYLzNPLMDaFEHJ7HsitbKXoAeVFZV3M08EWJWRTG85V3VR+xfRN+j
lgvJIbCphfWsZ9GbFHLS2PMgwlSdNAxbuxo/tDr6lkSM362USsHqIaUcLpjBp/tgdKHT2zK
bnGwDVdVAEbYxU9dYdGbVTBHNYbfSg2LR5KYgWMSuPhbG6B7K47mB2iCXoorv8A5qKveMJR
0NMGHz9NPX1o9TJHciTuCIoLUStXozguUKnbVlC0VRzlSTjh/sNrZgSukJq22OWnSllmcsP
YWBlm8gsue9Bry5YuXbKPz/2qkCiOKrRZDLwTlDLIQpF/sn65I2St0mIPAjNZb0wduMNE6E
extEqb2K8ZMEzow2ZVE1puGF8vGFBYWFTz19FR+9eto2v+v5UdJbXkpxAhw44ChYioI4mRx
nzVI8rjObszvlxq0gqoGKmua0eUpA4o4UFmjVPclpZgA4Fe1ZxP3SrjIMtAwJbO+r6xn3qq
WMS+rC41TP50iJ6ZY0YBwAgkFaBW9C4sps1XZ9ADzJg0qPhmy0dMtVV1Lg6orm/tCctbvsR
cRdp+myGsp0SXrBXP6YsfB+woSEjsq+VqEDri14z74jkzinJyZyB14jYyyeWlaLb1RFjVWn
N3lpicjYpH+M2K1s/LGzwiwvhhciriJnZDCyUtmIIhVYfYmW3YNhfbGzSNEJsZTDHTStCDl
gaH0VdIex/KW8rQ+ZsYbK8oy7aUjnrAqGPjSEN/E7lX7VUtOjrqtxHYlDth662IJRVVFTbA
efq64r7BcTQBcvbpJRU9qJfS1Z83QoqZYgxnhU/MursZc1rmhlQGDPejcCLgNG+JwSltlA6
odJOhvwc/IeUPii5nlC2u4mhcq8PQZ+EgNw3nqSuFrOTrDgrJoYMzQCpYTxTgFQW3ZOXdXr
IQLvq5I29iOyQI8Q+H0VdKmkxERE01Uexr8h5uriktretqYba0JKZVciKUIvGUzV/GrGFq1
fYMcoXbRs+s72J0vQ9CKtx2pZUVCBys8I68zEkl5TQuN7KkhHqz7Nlj1JBI9ZNd21abykiy
c+VOwYen7JpxnSXi01dynQk3DV9YqO1YRDUdBHMyktYl5euMBO/Try8ceTDeUpzH/SdXSpU
dHXWibTOmlhmnYnswihuPkE8fbyOby9h8n8TuFjowSAK23o5h5Ku2bYwG8lVEyvE6ejYH19
XMsFgCQ3eEliitK62oY9U6u7dWc2BXS9q9yhNYjURdYi+cTw1VXOnv5CJOb51lZDNXATKvL
c97Xc/z8CGb6Ig+AbnaiTrRiDfyAUskXrW/IOsFuAfsBi3b/mWQgL2S1fO9LDd5Dc3kDW9w
a7E7Wwe+q6KY61/Zu+eEuG/crfnohLOvtb7DrGyj6K+viBLS1uTQ7CH7uWUHZ298O/oLqRe
hrrF60dvFah6XJR4J2T8Rz0yycaRFFyoQ1pYDBCCM+pHVRriqKmt3NOtE6aiVrOjo5GtVFT
eGHiBDXHRHnRUtfWV0jSxnK4wZEbPC7DYTulIGGEBhsK8ezGfxVJI2Lk6iJ0XI0cMnO18ca
3jaK0anNCxnF0MEl0ILLWkU17V2MyUVMjnc9SLELUVoc37Dntak3VQzTLW3J0JfKlVr6W0u
jxigj0fD9uiDiM5R4Xy+LMnNH5MsidOQdMMbTBRWT2VRwtiKXBGUPK1CIFQlzvp+cF+lNMK
YGNWTEgHVCur3BPIAJBrn/jLnRrU11rHYrc9AJVsCHseklrqyCua+SvYlcxsZ8aV7kjlGYX
K8oylviW2s9FLFJUnWQNcyy7KMeSXrbY1Bue6g2R3FOjHhjlppQjgaeC1VeilveYmHsOZsp
pIVRFTe0/j9KrlhajiOiqDLZ0A8A7cT0u6BDH1XRtIJ1pHRsfklNVyuXnKFzn0FI/Hc9SPe
7m6J6R0Ytdet5eka2PlKGNH8rSumr1eLaLpMeaHGr+kpI29L1FeRWxd8KyN/eFKpfZH2C84
JWSLD8pGqnm1tQKplQy+NnUIFcYEKxzx6wdJ7HmwppL+0nlj5G8scG5Cggy4sEqIaO+gtEN
7MUaUcoC2DKHns56kktsVbekAmfQAyk4ia/VZXAVa25vLQqWvoulZGnKlPymCswY/Gs9uXF
MLbDA2xlFO17XJ8deUzo6n7pXc1cutA1Tz7t50zLKv6CDl+nsMi/wDz1uouIpY2l0FRHdQV
ldA1GNahAIhbDOGEdi8/0tMre1MHZT9FXByL/wDoM0krOl6I7EB7Ul0XKdC50PIMnkgGHHj
8Z1locGXyhrra4sIpobRAArTioZvl1lR0dUBV8aNBM91dI/pOfDsa8RPT9CrpLi/SIWuBtb
Z1dUAVjP1n1odjAFYFcvKkjXtRcau03iJpMuEdQ3ApMRI+kwRHH9MiIiL4RcrJVL67Wb38F
9PCLW1zOhNkrhuWOHHrnMRiIjURVXETXwsLIOtHOriLGjYLZoYW0G/HrgygpEOqpKm0546W
hFkJ52Vn0Mqi2leWuIu/0dGUPDXU3MRI1E1+vWeNbXRYg5UCEHcqSx7XouJrW9/A0WIwXlJ
y44Cn/LF5SFIqNVz+fXIGtru1TPcnw9206kxfowRGBhEDwEwkfWcjMORGREiaVfXJXtjjrm
kXp/t1nZ0MRgowdXf3p1g2m6M+8BhuxLQA144UMRd68cWl5xrPuzcb6fF0bHO/WuJ6eMVfG
8KGgMHFfY8yW2VswwVuShaLv49KHIBO8yGwouTkWXntbXF9emfLBOxzliXym/6yyRRR0Q0l
xa/wuSwxyw84WlXNn8YqbRERqF21aHN1Zr4K6lrYKsAoQYuO8AjBqiKs8NlRYQ2Ydu35lbz
ZMr7vPG/29omb3mst7kIROcspyYVX2JNHHNHE1OPLtKwe1EH6B1fJFLFLHtMciOQsKw5ufk
42s59vw0i51bITJPamaXS5byfkB8MTIIvh/F/SR24/OXElgNpF+Mr2xxjgy24/M2DmXN5cR
VIdb3CvkEDks7O5bMBdCjW9LY9Qr21HKxNJt/K/ubxeiqXWCa+F98wNnNLEVdngwWAjiOip
oxyqy8CgNL5meSEQ4cmmdRPrrEWyEbljE6cCkrjhqelvxbSPaaVURlEstrZNxXay7tJpyKK
nhpw/j7sVMKjkq+ub4TelVUROgf8AUMOCaTWADhxncmEQUQXWfcb4XtY4InpWdACibbbQFz
hVPMqAcnp+0QRENCNGZ0uB1wIMaJr4SxRzMG5D2EC2oJpHrlxVTwyCEAdBVg2ZFIV4XJ+Xq
3PSjvGo6r6321ZFxzCnVgV0NzVmSaN1RCPGCFiCGTxlteSzT09QNVDfx8N7breIu86UCc2s
p7SO0A1ioipHVgtsF2uXldXW3QM6SqrXFhGw23JIpNhz9o8GxT/VsPNMJT2UhBTf8/tPfL0
dqbZV1bF+VMId9f2JCrF3kqtF7NFuay0MAo5UCL939U8pK1KvqDQ4DRK84jnZWOa9iZrFyF
sVBfFKPV9jXySWfRllihDz2NvfrW1YdWPksrIo/vNW5sMsc0Rpg4A7HNkbjlRqORlLYbRzW
XtO6dV1j/Y5gNSBUhMpwW1V0IRQDVdZELTGUZdeLzvRWKrYRFyQCRRCXmf9v07zaZNNCPHf
9OpeB099OKFylOJKxrWN14RulyRrXx2QpdUTXHjHjJrXWRuSqPvAQAqa0h6CF4tjyzqq0Et
hfXNay8rfuletpOafzs0ItXDCR05iIiJ6r42arUDqZJa2snknkcVMXPjpJybacO6+jqAnyX
VhUot3zU8300zUJaTMeKT7nscFUymN5itcKTY0lpYdCieXIioTWGCF1QdidVV1AXVTJ+pz2
saV0gTHonVGY+jr5pXWVBUoio5MTyvx3l+B82Goksj7jzk0MZMFeyKSGmghDrK+yFsxjuVG
lmj6CxqSoCRyot7XuRR0KrxXzpa2h9Na8/ZmW2WFvb1pI/TFsLor62MsdKqqukTxhI0JY4w
g4Y+0VfOrN7qu3fYAxl9DZxsSGqq76WIwgATs5Sa8ak6p4JlN1FhBaCHiGN/rvE85tP02Fm
PXxQ1pts6zieHUc5dObHd1aHWEHLWKYPCkEGIiIvws7UOrHALvbSZdLhZzKRnNWkhLFVVb0
dS40cqZnR1Fb1UExauRUkjZIwnkg9tB6kSU8DrLqNkXTXs4dh0E9jSXQJznxxvRIIUS9Ikg
P8piJrE2uRkQyLY2p/1xPRjxgydAJ9qnntKMaCtGmrqEd4oVbDdKzmjQ3HmACHwBc4kXQXZ
M1jcxVlhDNX9FUnuau19ua0v8/H5bFfj2NkaOEKNFrNfps7UWuZW1U8hSefhfCkkVgjmCTA
2LCRI5opssY20Ft1VM4deWtm6VV9lzfWUxcfPHJT8/0YtpFyL4yS7pii3/AFFMhQ9NYttKz
1Xr4CFBDtQywLO2WWeaxt1Wxrm88JREn1y1ocH5bdDQ1JkVy97iLBRziLRLNk8nyBwqaMut
S5iAZXJfSzjc6ALbXlc5OlF5u6JODlIlGT03m9/ueMvrwWnGqKWd06YifBcvg1qiOfFCLp1
4uqjbNRXTBq06zoh6MKsgHOiIlDl5VHU7I2RxEc+HXA8zXS19T1r3oM5N5xiSxwSSxQsXoD
7Fw3ORD9FWVANVHftaSS2N455dwlwObSxVNcpNrbTHXMtxBZVQ88T68SUMAR4Af3Ww6Ag6A
OmruXu3hHydbXRExubJGvo301jvRvoi7/ZVzUwvo6QNLXvRo28+AHO9Uzeb2ul2qYXXhnMa
iNRfRfTppo4zxbe9gCj6q3kxL+8lV3QXMkcF/wBDMyTorqReflJsTTrIGvhoriwjZBzhBz4
44o2nJER23qkNdCOURTz2F8fV/UzWAxtif0NdLaO6AYWCrDBl5s7aNwo+W9OMJD52rq6x0L
TOZPjub50lIJxxKfb2+U8JiY7Gr5RF3+pz2saV0Us7ouYIPeLU1gUaoC58nO85YovOXAqoP
2jcSjvjV/DxWIgnVhuEeS8dPGL4RcdGx+JGirYUFec8LpCa5lV96Nn0m+mNkFqYJbIqGr5u
uCZzG4bH+NbXn2pYXvnfVElC1PKnkkC29kT9e/uJIprG8t5WCX5E9vJIyKMmaw6Ym3mFqQU
uLewHhuK4WppACWZ18n05tpFKXIB14RCImJ6Z6uVdJ+jxh1+OPO+ms7eVZa6rjm6sOGBems
7KZw1hZRc6AeC1vovr6/BPRfRPRfOL6N8q5Vy6s4qwCLmbY2GhuEtgdebY+Q29qK9K8JW4Q
+Ol61fOW5n0FZyMCQ0DnsYljc8xPBBY8fMRKFSWz38/SveZVckJFCVUvlPgfpZ7a7ZLxr4M
HpzLG8YAVEVUXgdtEyzrJzLKeWxL66A8Z/PXMduD/Cei6Vd7TXxIIgGibYWd+tbUh1cAN2c
Pb246XtQnHRvyv5yqrpNYjURP51vNfDfw9uJ8PRZJGxR10KdNZJ5Uz20XQ3B6V1bQ1UUhqZ
65cVsFmDzl28pnVKqc/Bfj1NCe+OVQx7SSMiS2hxkvCkPVvCtyE/mBnRu7E5IFqai0Z1VKs
35hVK7n7EMki5BcPJ0IokQ/49DDbUZovPPcYL0VSznbcayjVyszztqefhaWLgYoKKUx7GNY
3WNCESVP0IqLi6Vd+M35cuk8a0qfDaaTOlJsTShoIhovOXNbFaV/18ho1CA0IRPVuLlzz49
ktldWsFNHE6sFqqACsjR2s0qZOIISkNXWwNSNETWWnOynWUXKtcHWcfYzpTc4ynlMNDGZzg
LyrHsKxDKlkJXQjc6VKEyAiAiFP8+mfynr5+Com/1xnByzqvgsmIMWCaMmAUwYuGWVkMYNz
W2Lve1cSVmkejkTJ5o4I+bjiMftNeUd4XLQWN1w1iNanjPRM8ZYQwWl/wAxUtIPIPnms4+q
ONcTfXT5PyawiKrelsSbJvhHeU6WB89GbUWQBLhL6Rtc2aOvsOYmNrqHqpqeA3p3Ei1lUNX
VsfNXtVa1lvFSXjPTW8/hF/t+yUkzhYDa6GkhLlnWcqZs8RxClMSWaOSM8rjLR5lm88QqC8
iANaHQxzR1C+nVLORENEkQ6+ieml2QHIfbYu88ZZ2ENaFS9GFbKyx+TBywKgUhNXWkk/jlE
iLRVD4koqdWw09VFInptNInhdKnhMRE07XsCpQyp4JTpX/nw6D1loFajOjjerUw6/shbCht
JrURvnN/sriNRMREz+uImkdtU/7Kvj1xfVNYut1Mo1n0n878bxfGVMExd0q+d7z+epMeWSK
SHXc/PWzSCt9rcRM/hE8+dIi7RfGkXPC41E0vqu8u4LEsCEeGAYrmueqBLOqlrucgMLroOd
tDqydFRy9NAriuZQdtamb/AFnXccEi1nS27hB0Eg1nlccqfBcXel0qIi5vWJ5SwKaGHy4kw
tR6Ynqipj0XXPCOUv8AhU8zSNijBalwcWxlre07kL6b+atYpoaOwsJDXSFuDDIsfrUlIUWB
pq01EaZPd43NeXYZcVlegVqMfKdWQmGP6itmyv5podpJz0K2DWNY3sSgnmcoj/tqec9rf0u
e1jZTJujkr60SuHxfRfX1VfOIqaXxjXe5IOrEnJd01E1JOjpWI/rqKN/VnDz84bZuqCIu0m
lenYCOil6CUuw9Vphi2nr6KvjsLWSLOdeJW1VW1aPneREUanx/O0skslLVuwagpxnCUNQHI
7nKRzfxagRIQA4SFXD72qrsbe2li9/OWZqwUFKM07rjhjjbJ9mD0URA5tX0pNK0GxCsIUVc
66YqQ7mxni13omk/QSTAJCv3DoEFEHDg+DvRXbxqLrSonlEVVViKiJ+PWklknPXiVwnH2cL
k5ayRTQiRK67ph7geblqtC5KajEdMzmRSF64VXwsMNIcvg4mAUMmCtsXrTJE7pnyFzo1rW+
dKq55djP8A7G7xFRERUyzugKvGi9BatA5ymAdpGtd5zqLCNZuhgeAnNGCV1lNCPMysHimse
asIl6H3f3vLuCljrLSE9yL/AG9q/Gzt5YphKCH3eM9M3rPezJDBIsIuakVZOgo4In9TQMZN
1tNHEvUrMi3FqsKn9XI1COxcg8PWvg+1dE959Qa25fzgU6yc3TTTpz1E1YwxIcTaIYIU/tt
bxzfdGDWQV5PLq8+alUez6PesX+uOTHJrG/685LLFBGTbXBxtfTDiT6TERfcceECl+Q+wcT
U1TekJGiLHp6pbUoKWws7BwAzgafn4iQRIHQj9daCyu42OBgiJ/X3L8LqzdXQ08r4ghfv7m
hC9G3IaGwSJ3KjSTQ8tUwvZy/PtalbWNVAa12fLhR2mo5q7Ta4y8qXFtliajZIler1Vtg5q
dai6X3LvelXxirrLSRofVq72opnSgHXCrUcsVJJSc1TgLXVvu8qqbc7HzxMbL1dKxxk/UFy
x8tFKSzTY/ciYrvCu0rkjvrigBsR14wd089+00ka2q1fz4yWAzK22Ds4EZH7m79tsLHaH1F
W+sxvp8L8NTaqnkHnrP0L6kTMGhrunKOp4ekNKybprOuhMu70BvNXZlrM1V9xNDZT2DuctV
dzVOUBPraHfO/K/VV21uvGtrpfb21ecpoZMRgy+Us3R2F/WxOvbQq0ra+KXq67Q592XD9u6
SfAuRrRyBhBx260vtxWqqe3WI1cOE+sFDDgBgL5WUy0F5e1GkrrIaV/t89MoyvIhjEsubtU
t6rWl6uqgjJ5RPlvRPPw8ZzaLGN+m2r1sgi+djIm/GRlIbyYkzHc374q+jYBOQ5WQg9BaEV
xnXWY7l7C4xj2vjO+YvT2NmUOQvT1rZfzOk+W/rhVmJ6urgzqHRWVFzB12wS66O/BIr6q3M
I/HI5hBucox5UajGtVNbXW03vFXTlXeI7Fd4939Uk8Pdlv0EQEhopihUthTsJPsRq8XmmSG
r2tMwOesKtaKcGxDsGXxtaMBStqoHN8/BfSxuA6zAr8Maw/KqBGr11Cjk6+gx3W0Dc/M+dV
XdbUOVetEz8tHSVvZCKv5XEuJ1wzVk6uhfEh/FOR09Bb4JS1FaLXkPMCszRR+oNrHmlycTD
LM7k3SRv50gKQLlvlB3db9HzRB6UF5BEZG6rqhasREVWImsVdoqIjVTERUxU0iNVFRuk9vu
VUVVXHNVFtzm1gdPVKEOQR9/Ol+7QdFYWXOziCFBExyjxEjhAOGErqwWsF7KRrKnjInQI3x
8VRFQsaFnVWtkODPP0+kk6QJVsesAiif1NTI2frB4J5u3qYFHIYVCmkar/biK7atjRyxMdl
WBXW930HOACzl1QspEvLB1mLx1M17eXJbjaG6R/2frWYtV1SraVfWEgzgGmkgV1bTQj9TVT
18fV1fyyOppoWr1xDs8ZveIqJiPRMVVxPOJnjW0yWRscddIt7aW5stgcLDALCIfMGbBFJER
SNE5qwR28/l2dVKXENyykNLR39tL8ehVIXW1PBasg5wYaJOTY2F/IRPij5WCGY3jFSCo5At
mQR/Jgcm8Xa5/HlcKl+SJyTGA075pOn6Ktrh60Tr10Ai6RF0utY1PC+iomGjSVsMrJrqin5
dz2y8wRIbBz14LYx8hLFGutInhGqqe3yibVF+DvSSWGGH/wAl08UMDII2jwxu/mxqA5p775
I05ja6yQWKcStpLiG0CRNp1hUPt5yqjWz0iLtdYScGJnSNQihEmaQL8FzWJ6ppqqvhVRW6a
uJmtL2JsLA64J13LCyNOyAtJDrfs01zwyrJCukxy7xHJp72NQjpRXMfX3d2Tx872Bqv9V1t
q6z+UcirvE2mb3nhub9uJ5SaWOGNsZHSEoio53hxBcYo9X1tadJAGKPOQPX2oasW+NNq6/8
AJrlTKPoh52kwdBPUjBVstW4xu0za/C8qSTnzV5UMnLS/MonSMYktpXQrJ0dIyaXsqlkjr2
eSOWx6R2W150oscEXR1tc4rqo44Lw6NB+npylrq0jpLH26SOyjDSjBUCr6uJ89FRyLNTa2p
hwocEtrZGRjUpEyxQwjxIiJkLGi9cnppFXziIqojfHtTEyYsYd19fzIRVWEFkEfZB1Y6Rkd
O9rGtRf9L5S9a6wMsa8ZeiTozZK6zaTyx3OgtBqumFnlhsIwLvn+EKMlD6+2BGG4lkMU6r5
38NYeBGdHV0QpRr+ZqZifxmg9/QChSQ2lNEbXUtmtiKQTAGPUjyWJ1jbV1Y0y3sjRuZsq3O
iQa4tHWMnMSXByB1HNDJa4uW5dZEDzVraR189bfWDBOfqg8/n3Z6ZcXiVjjrJZ3tXN/wBk8
47aYi4i+LTpA6ufobYycqv5whwddYucwnlrk8p9pa0yQSRzR5YnxVwtOJPEzr63549GKfZ2
EjmGdTSnrz5gh4VhHNyo0lQINGGN0Uci3VYlt9WiZtf0Vbvl9D8BYozb7XgNyA9dDG3pyzk
sflv+vAIDqj7og5YByamrbXDdf8pK95X5ELqrpA7rppp2VPKzNdzaKy/RdYrcTekbtFTz1M
crMljnk5MOWOcV7fKJvFwpZ2QUvWTSkmhMvhnSiVmRcq4t8UccUa46Nr45QLCgQIwY4a3bW
xxslsbsesbWXBbUzrohQbpThb8aWRlb0yOY5F17/axcXW1RU/TO/wCm7DLw+QMWor4q0F3n
DQA7Pq4ZH3ddzq3sIdjZ0cRqC9FaSg1oVbFv+3VSDx11ZO2mqBaU69kEp6sJU/qkDWAdgq6
xd4jv6K72q5PPUtmePUQQfbuSl+dzqL7ldtUTWe5W5MRSCEMp72yUKvBrYkR2mKuvOI/bk8
qXVFVM1V7ujPaL97KuGXMXSF9a6ekOeQeLzVCyoDEYBVX1TYOoLZHtcjt7Rfc5qr8domHTd
AXcdQx8UDXte26gcXceuSPaxjCR7K2Z0spDfxk2xlCBEAgldFDH7VxURF6q3GPKoaC2Ic9v
n2+PamdXBP8AIaiq9Go1dIrFRFRfKdX9wayhgKUnjHI6iaiYr2tdZXANXG6st754gg4cKJ5
VPKKmvamLrE1tqZrLyuISapuq+0i66oIJtKiplsU5ainfaIiLl5z0Vm6fn4bJAxRwx9Jie1
qeNe5PiVFDE+O/gtZqSwkGlJGdJ0RtkDXssukOsorStJo6U6xDr7ovqrqLBr68fMY29KrY3
q+Hp7t1UHydHFHEd2Dw0L6KzdgnV/KZY2bQIYrwu2tDulPHu29PNCo/XSkSt7VXDflUsdgW
aMFCLcDmWXNRqMxuXtwlWJR00sLk0qIq6RVcrneV8Ztd72nrjUxV0iep9BXmvhE6Ydgkdwk
zYxgxndjXR2O0djv9JvF8JpUTSrnu+Bl6OEUvXV2WsIgxliqW1Gk/R2xtdUUcQE8sTOltDq
cyo5exr5gSX1VkgVnz4IcfWUL0guq4qW5FiuOmYxGoVy0hSScwbIsvHEyrZVchKVfOMrDSK
YK4Pfzwwjx+SGSFnDisZLyok5t3VPtRKTnUp1q2Ky1tLMarEpq4iWb2oiK1MVqKqb17UXF9
uaRHL6qnjSIm95pN2nTVdVIEeHYQ+Pcd824sTYIrLqqTopxDwLqstHp6rrEVFRfTzrNYjUy
xBhOGqiyauwLoq8wOxIeVzbRrSEitUlwNENYVqVwVpWnhVNiLNW1xpINKwekfzDGsqqnpxz
zlXSb8ovhyqmGmwADVtlNLc9XXTWUpdXcxHUkCi1aOxPDXKujLMmuvq6jVsu/KKvtcvlVXW
8c5URXKiqvjee5VX1VPKWBcYIkwza6isyJOZvJQpGUXJORg1zVjTdL1Nd9zMva+L5vLGfVV
KeVRN4nhfGs9MsbMWtgCryZy+lBWSLjzIXu6yokmG5U1JQDmyPB5N8juebvfu0nFe91dckM
ubjqrOIYSsHddjq1XK7aYnlXuRGt9vWWFxTxWQc/XWETi+yhELI6C0a2DobGB4vXzHFqjVU
dqu6tG6zS4rk3tubarU9ERVcqoiq1Vze1TziJ7VN6OpANllj6SxlhiIZRFL9Hc0BNQLNayP
Pguqiyq+Ur544pK6SLp0rjo79PRV8/6z+3wke1kdRu3cmORHJZAfZS6ywGtAgmLUdBOjZIe
Je1Klq7yZVYLX2M4PG8qBNPAytNcNDDHBFh9vCEejl3dkuuChBYQxVXS21dQVQTOY5+fGch
zyY3m6Vix8WHEe7aJXt93ROTaxvsftJHYkilxWxcF5UXR8FeD0trOZ1FiRXW0loeXDaXNpI
NWzyTgr7kw84euHuIvoKvk7F9STAcIQ+2oAnnvuXjn3EtJEFSrXHg3d4lVNP01O9xnViwGw
9bJIVH19NJFXHwWIvtd8LVCCyWJ7U+FmA0welsXVp3Sjjm1/L2bC6/lF9piKmrq7rQg+Wqp
LSePrvlWFYRPOIvhLS4Dq4qKvNINu7SOrA5qp+gBTPVZ4Yp46GYipP2nwVfHrlI/5tk7Sql
PWfJSgpfmfjlF7F56kSRlPWNcRXgFyyUFLK/7DU/LFFErRIeyr5JQhnXNv3Y3zKtl5K+vaF
MMzl//AOyCzQYG2t637HzIRUNJYXtYw7G8yGW8niYi3/h8jVtuSMYzm2EMp9J8EbpfiudHT
SyE016HMDzdZJOVWV1190Ko0mgr6QS4LtGw1lgRWVVuie5UsLow82r5oUCRVRqxRu6LoHbV
rE8p4Rqf2vqVlmLzdtIeJtVxN6ars55XKaqbzflc84qKjm4rVRzk1i/1Qst1+69hYljQ9PV
MprG1oLqt5Pnpd1cQzegsa6Ufo72RglqX0hlnTczXUVqNfVkjWMFth5xwLl6snMJJQG2YRy
8Ew9Hv9c0cc0d/A8Ayf5g0HJlpYHXUj7ayja1qPZHIySmMrpTegKKnqKgWpFVyInXWMwoIj
augCgta8gx5UEcyrt3u8nGDgQWsU07QTBzRlX+yO1lTF8m8a9Fz+E0q7Rc2m/VEeiq5dtsj
J7xa6ugrQe2ALW65im+ts4YzLc9nUBJXB2g0N7ywz5ndSFHJZdTXQVnKIWG+qNLPpkhniIh
VNY2ur2kp5arvGl+K5v4byRyMQH5PQipFFHHTk2FWXz7mFYiqiNTOit1qquu5iCYSM66qJY
CISo6tG3PQdkkv1NqKykNrLIhJ4jzIoqaexTlynPIakEbYQSkpLV3nE3odFZ1TjBYl/JKRs
kXSTFOHZ1ZD4qq2dEzmgm4NzNaKqUCxzQ09yCyYvqhlurgUqpqK6EEAvkjhbHnQpIo6ami6
Cui6Rzq3mrVCOgNnpp4eXpmkxWBQJHX1VpOHJUWTzm6z2+fRNr8bst4oLi5V568GZKVHYlB
W5BR8d6dcGQdEulwJWVvX2ERtCYPNDPBtNTxNt+mRcVGuTox4+fF5hobKYh6xwM7KGasd0F
W013W0bITeohaSHd1x0rcuqoa1DpbuRBJL0s+EOuJJ6CLnqKFYoBYmuciJ/VuI5Fyyv3gmf
l+pp70SG3f1sMR3o6SOKRDucHnWzkKbXvHCs6oGstBUteT9tN70+3WdREOFz9k44C551gli
NzVhW0VVZJXy1tkLZie7yjvcu0+Crkww87pqarIclJVIySiqpBIgaos78erEBaiNb2A0jRw
54jQgHS89cGFRgicePMlQ1fKqiNBnb0HT2VeYLMOZHdVEvDkvReUunGJyZzYieLsZFqKawG
nbr2nWnyyDaAkCOosBbAPn5ELMRPLfCqm8Vq56NuRCi3G1NitufzZ5sUnN2kh0SSubry1VV
Zmte0mmsa0qnLrzmdRcPjeFWAVMBiIB0M0hT76lKevQF9QGFO2okvbOg5mOok0jcYml3i5a
XLwHLbXSvj6It6TdNNCjuwCZHVX5zI0uuqnIV/bTxM5IeQjnpHgWF3WMs6w8+W55weCMWDS
JnVFyR1tUBDW16rtbh5NLPFIyViNTfhFXSKuXdrKC2qrWAo5NOuIZecJ5JoRFCk89eeT11l
GVXrP9EqojfGnyxxNk7ESWd1/0scYXV1hJKO3mtNVdY7SYnrdFWVDZQVkQ0h87LYYW2+nhB
p1grbQfVVfDuppaA0CnNRdqqbza+3aby2HnkUwOrc1Knn8+32cSlX/SBwV/YVcIwnR0hio5
Fx21XqI1CPj9qpXV/wBN2yIu1d7cpv8Az1+qaX0V8bJI65CaW4921Xxml9j1axvPTyWr9ro
/pakF9t1nzq+ipzJR3wdUFkPT1Eiw31G5fu1XovrKMdCCzbeAWW9unmv66kbDYc70DHQW/L
4HfVBzWL7mKiKjV0nXfUCsgitOjnOrYDgfsMDY6K0VzauYcA2ewDsnyh8zcRCwRjQKq79F8
6X0KcEtm1rWqrUcklXWysSgeNjobSNLIOokiETp62ADqwC5b8JD6fnyFLprBFh6+3szQi0s
izuVhnWk5Y7oYhLojpZoTxZnEC9FXSWFdUnx2QKuRElkZEnR9LWpVhdPSAivj6W4SKwoKJp
pRVtOVZyxR13dMej+juipG29B74KPlyYyDuZpVJmMv0jGZeTPqy6+WaqpLAzlL5IENE5exj
ng5iIgccY933O8p3C9BRWbV5dBMi6AisHFR1kZa1dFOAliRHzDOnNGJO6kJ7YOjgCVOw+e2
gKmNqPPwu5gnPqZp3xfo9qan5xgspg4XUCcqdIbU8ZNE6quF93R21TOfPW1ph4U3N3JIs3L
kzin80RYQjwNHHOvKquwXpAArVfyw2EomkjKMseYbCvai/NsAr6zT7VQsjI5h8cItfx8OCy
2Ucf2zopFNDuFEnq6VuBBUkDAKN7357ct6+Ylp6UJsi1nMyPrKStc1CadjktK0FCTKQuWCv
CPSQoq6hrAZXzWsLRDw2z18h4lTVZETxkIxJfLvnCqOcsgwhBgh9/DtkRtVXzNfZ/p/wCxq
/K6PmnLJ0XMPWK1klUjtujO+gpueBir6dy+eguGVQUVVfHLPzoMLI7LmQJyY+hu3FVckpIE
TGNM+Sk44165YaKJZnRRSsgo6Yd7Go3N7c+aONfdGiYr40xqL7tr7U2uKuJpyxsjjXwrpOU
pGqRVUK2ScZVNedUB1VTRxqiL/mxUVK23jKhW0q22bIeNHHfaUINIFQrFW0ukR2/h0ENhZz
18EbrT9Lk2rv8A5rniIWpSRRyjdfQx/UdH0KEl28xYY7DOpZK6eUgEuejqmtjqOfbKAJaqx
aQwtR6wERt0IpVdHERCFSdFa2lkcMWTet6G0hd+S3kmPtLxI/uFi3malCzuhtEKmuK6yviC
7yCJ909Llgn3O1fKq3j4uaeW6qama/qqIqlq2ToqNiO61Fy/CIOqKYuYqGK6WKW/kilhKLj
vumTWrO5sSjIBagGcIMwsnSa2nwLBKKeGJAEP+nesBY5bXiH+yvsJIo+w45EkBJlsi+lfDy
VfOyx6SwhrAVgQCsErx0T2sTe/drFdvHf2jQUVI4YB419jNyCjyxVtFXV7la1URGoit/uml
RV07bm57lTJqetIL/t7vO/RE8qvu39wYGvEjlPevqqqmWPL15050B/OTTe2rAC58mphvbE4
aoCHmA58aprBW+ubz3fsr6JYuDp+brUCrruN69Fxj/k0UrjJOah+hraOSmJMkGEHGg9vuT2
4iKiqzx7URyt8NbrETT/bpvs/qjURV05fbpHIi4ibRybz27VUzWLipnriLnsRyzhKwirs/w
AZOBsAbCNzmJnvhdlyTHbdAYjkEpLGxIsTwhjrFlYrrRET2qi4nnPa34qusJtqwSR91UscO
WMVEMWMZH8Ch1k5ygK+rpulWAcytfDFTVCwx8YHpeN349yoiOVFXwq29W0qS6qonwlQExff
KjJLqoXJrOuDlktQInNPEdE4uBIHWIDIYCxyov8AWKqJiPXSKqp6Zrwi7VF2mkXExVVFsA3
HDkOtZYn1NS8kihBdn2zlmsZDXTiQVcV/S1wfThnGU14U8we3jJjC6Rr3g9I1I0VqePiuGD
2NfMrpSL4yZwFDysjq8/ExkST87yZ4MtRdhOsKlos7wbc8QGuC6EVrW9LS6COFsRtZekTDV
BddWfhFdJZSWZFY13OJDG6aKrBnv+ZACs6Mf57n10MUvPNlKZU14hxIfMEAzRImkcnhW7an
lyou0Txr+yom0+CJ58I1E2kw0E7GWXNCyA2AJ7WoqqVSVh7/AMbGVzIWxN9qIz27xERF0ir
7V+PnJubEmln5iB5cPJwwFn0DTLRV1iLlghVcc6lobt7zuzrHTWtkQTfKpNZFyBT4YeIMhl
pa2SsDXJI2ytF48SCSCjaPbW1a2zrw+cSEwGgcJbLycbSJ+agcSTx0M5TufiUwXjpQH1VXD
WRKusTzieV939l9E9d+P+//AGdv3eM8I7xrpZpIKmzvX1BaWanJDLGTCzftbrN5rTdaxM17
k8fr0iZ6YnjFY3DqWssHNqrQFv0fSTINzoERCeHriJn8ImlXSIqJi+cVdtX/AD7cRdIiLtv
lUXbdKuaRMX01/XwibRVcqNbJf3Tq9OqEjIXqfdZm9YiRN6eF5kfVVD4BLsAwCeRxQ/NIRa
Wti2Tm+hBRKqxb/lUTTfCqu3Zvxvzr4nWKBlG340bW3FW7IjBZYLHpgRg5bccaKpvwbAWI4
SaADoAzpH2tYxljai1g0F7XysXqokOhlimj8Ime3SuTaIm81/Z2sTy31VG56Z7U05FTHeiN
2qrt7V/t4xvnHI32rypaBycoTKn4bYq38HLVqcrbOy6o7WAjnRppqOeFw0Lud6Cvaq3d88C
NbQxvhNrib2rdNVMRM/7ePjbV5RhEnM2LgRuZmiF+zHyc3NQWU5dyEXMZLy9tKJT1kgABHL
3EsJnN2zormsNN50znJ4pl5e3WKrUhoO9ov+UXPVU8Ymtfyiomb2m9p/2aiNRypia9qqm/H
uT12mkVFxV9yIq5veIvn/tjVVWouSxRytm5oNkiUxxkyeqeiqu9pvaZ/P8ACZ7k/Y1414VN
qu1RyKuJtyrtGLvforERExfGNTF2ua8eUX24rVVrd7XNaVUVVYnlWqqq1VeiLt7VVU92I1U
ardKjc0qKiLpUVVRusRPCp/bW1Ripip5VEzyqp4X2prXnzn8eP2k/1/Cf6b6pi/7dn8J/p+
N+C+v85/GL6L/pf9Jieif6TG+v8L6r8F/yvp/P8fFfRfT+E9U+K/H/2gAIAQICBj8AD5//2
gAIAQMCBj8AD5//2gAIAQEBBj8A/sxp/c/Zf/0Op0H/AO6B/bii8rrGi8WYhR95pcSLIR8h
13rGpuSg+bSh9iYLOBkyIZEj1uUU2JpRlTxwl/gDsFLey9SriyCUwNslsD6WPLWpMnJfZDE
LyNYmw91JPGbxyAMjeIIuP/S+X2XPLjWvLjXsq/8A6KTJyHEcMQ3O55CsqfDczyY+1RHYqX
d9F2341JHlhMLKiazRs9t1+alrc6xUysn6U9QtC7qXhLAX2yheVII2OD0oMqSOWDcqylTdX
S9zta3CoNubPCpMCSnc19rrZ2Chdtv10yZE80WP2yT6XLmVizussm4ubA6qltaxg00k+IBO
uDLNfqNH6TqW468K7qubAJciWOL+XmWMyxstrFEsNLmpch5JYMgZkMTxoGVOmybXuAOXC9D
GmfJaWOPKinVuoyXf+Cp01tasFgCLQxqbgg3AtY3/APSRfTTQw408scEd0LPue9yeWlZEPc
L5kSvAk0oYKkLS/gW1zUkK4rpi2Yx5OpVth2m+ml6y1E8px8TIiB2ovQSFyA/Va24cdLUJS
ZcmKPIy9iBjdwiBglm5CkkQxJFFLC3VhaQDfKdImbS9udYWMzRQynLlx8gAEo4iAOm7hxrT
X7L/ANun9PdvZWV/XnT6ssSKfhuOZ8KE8kQixu0psnlPqjnmTd61JPBRqaze8YkROIZmXFj
WO7skh9Tj2Go+192jOPmwKAoyLfnK3wspbnQ9IuBYGw0HgKkikjBWRdjWABsRbQilxsdLRj
ju9TMTxZmOpNCyjTQacjQuoNuFxXAa0TYa8a0/9JBeV4jjyiZSltWXgDesiaSWUNlPG7AMA
A0Pw2FqaTHeUht1omcmNN+rbV4a1LlP1WedxJNGXPTdl+Hcg42qRsN3x8pi7xybyyrJIPUd
v73OgO5BRAoAXHhkco8g4Svc6H2VvOOGfqda5Zr77WuNfKtOHK32D9C39iaONiTLA0pCyym
+4RfPst81SQ47M/Vbe0j23nkASPCn7WqmPFkDAhDZvUdza+dR42ONkUQCqvlURzIhKYXEkR
a/pYcwRV/11f7P2/2L4UWQjZUfxxX9Q/8ASXPH+3D9tMSutzM0wJGxQToBzrtuY/TkgzX/A
C8aBQGlAB3KS/DWsYdJ2add0iggtEC2y2nxGsQwmNY8lmV3kVmtZdwO1NaxZmQdJ8aeWbFj
9TF4XCLtZjpcHgeFF3x5FnEvR6AKn123fHfbwqdMnElhggiSUyNbdeQelSvnyppu3JIc1hI
AhUN0umLl5OW2ou7BUlmMcbOGBVCWsGtbgKiyZIHnEgBYRAWQW3EsWPAVHGY5mWREkMgT0q
kp9Jao4oLnt8Yl+plKE7zGt/yj5U8sUTxKhA9dvVuFxttQ8/0ddKRsBFy3ZnV23Wjj6Qu12
HzeFRSxRNOkWQmRkTbD9Vjs7WZGKj1h6DAWB1seOv8A6FQ7BN2i3IFzRjDguOKgjcPaKsOW
lXPDx+wQ716xBbZf1bRz217edWtrXWzJVhjA4t/h40jGVArqGQlgu5TzF6GP1FM5XeIgfUU
vbd7Ps0H97UDV/tkh3FOopTcOI3C2lduhXJkt21maJrLdgwIs1x51HNBmSK6rskbahMibt4
H7vtrFmiyjjS4jM6MFDgsw28G8KLLmyKzq4lcKt3eQ3ZvLhTwrm/lSkNJEYUMbEDbfaf1VM
kea6wTJErRsoZi8HwOXY6geFKTm7ZijwzOkSqrwyfIEB0150vZjkkbVRGn2AkqhuBtpPq+5
NJ0z6E6YEYW234N2p86MUncAR04oAeiAdkJ3KPipUi7l04ojJ0QIhuUTj8wannUyCQOZmVi
qLsjXaLDatzYnnXs/Q1rIhgbZNJGyxt4MRWJ2vHjmw8kOsOV24R/kndpJM789wGhr6fGX0k
7mZjudm/ExNfsH/oe3xQ/x43fJQa+oQgNs0HzVkSZTPjfzDpSZksYYvBC7H0/D6dLVdsuc9
sYZKYk5LbpLL6OV77uFNkNm5Cy4uPA6KC1nl3WcHTXSstBkZIyZMpvQGdECEeksxGgY+HlX
WbKb6yHt8i7r2dZElG0EkcbU+KncpHuYJiZGKO4kj3SRrIBZbcqx8qDqq8gRJJJCTLHG72d
721svOsLHyMmTJ7d9Yww52Ni8YT4tRr6tL1gDuPTWAY8ylXFxrtCCw/wr1TS40kWLkSYzXt
I8aveNTcXtbWly4MmZ+7hlEWGFPReDbrJstr7aXIxM/IkWZEOa5J/Jm6guq3HhyqBGzZpov
qpYVjkJIaLZuVjpxvVhyq3P9Ifpe3j+i80ziOJBdnbgBSZGOweGUbkcHiKkkWSOGS1o3mNo
w5+Hd7TUXdgRHLJGI0WK8wV/wKo0CuRfcajknULOyLvA4hrC6/fT482XGksZs4N7KRy050s
sLiSNxdXHBh5U2HHAuRBEFEkit6t7fKPZRnxSV2m0kTCzof3v7PwoYYy4jkHggYUFJAY8Bz
NDGmSSWbbvdYxfan4j5UM4Ov07KJBKeAW2t6fuC5EbYq33zcr/AISDSTjLi6TNsTfodw5WI
0p8LtuCe4dBN+Q6MAqrxNuRNqXJxnV0bV0NtykD5xytXUj2uOAZLEfqrVVPla+tbSAV5jla
lO0ejhoPT7KGRlp1WJCRRqAzs3goPOm6Q2zx+mbHlULNGf3l8KIjKbo/S22118jbhRBVdvE
3Atp41JJ2nt/1mFiNtmluEZm/+0vO1QZCJLLLkMypiooMu5dGDDlanzOusccR2zB9HjYm21
143oZSyocdhcS7hsI9tCSJg6PqrA3BHkR9kmXkvshiUlyf2D202XFOqpFcypIdkiW47lOtP
O8jxmM+mJlPUkU/CyLzBpMrFffFIL+Y8mHKgCQCdACeJ8q0+3WkSZZJZ5QWjhiUs7AGxtUn
d0bdBECWQ2DgjirDxrbGTBkjjjTWWS3jbnX1EUQmmd1ihjJtd204DjSdi7oiiMyLPkNDawh
+II3lfhfU1lwb1+hU9XCF/wCEtvVGR4KaxTkFQ0ILrjzDbi5g4Eq/FX5AHnQnYTSrlsI+39
tlIaSM+ptrP4Wp8nJPQyYQd2JxYsOAQ+ZpMvJuqZc31Xcdi/mJHJqgH+S9zX/45h5qtjSk7
MpfVthHqYxt8tx91Yk2JjHJgw5TJlR3JllDjiWGvGo+8QRmft2XuidL2KsCD02/eXkaiyoT
eOZQ63468j7P7BM2GMSwIbZMd7HY2gI99Du0knWOU35mHL/o9Q2iWP2cxUOJI0WbLnDpbz6
ZI5HF2Uqp1CivoFhbuEu3r5WXGR1I1+HehX97gtL3bvmVP15bJ28wvumWMC4sq6E8zU4jJ7
r3jPsuPK+qTRH0gH8G0fEtPjYxkw8UWPd8MNaMSKbBItTobUmVju/8jnlX66GIh0Vk0R+fp
vxpu49vgGVFu+nnw/gLl9Elgo4PbsQ5onZnERIXKjMZ/MTI8do+E1JP27HkxZmtC0inYsob
4klUD4r8KTO3PkRTRhcrHJssUzao66cORqPL7qEycXKjJiMSj8qQi6K23xpR3PDRZ8tAcJ4
7iPe1hslvwIBvTdpfEWbvAY7So2xtHbduAv7qGd3lOlHi7YsWAaqkz6SSNfW62qL+XSoncl
F5u4K21IYbcZHGjcdKPc+3ZzRyxxl5nlO+Gfmxf28rVLnNlHBSaMLjY4+BkN9zNpcXqPsx7
efr2scWOOTes+4+ty5+G1fUQLFD3fLmkTpbdy4iIAHlaM8zy9/jQfuPbhN3HGsrY8Q2/UkX
JnccCAvAeNJBF1o+ySOJcrGH8NJr2GnFU8afH7DkpnYzS9JMJ9DHJILr0XHxIDx8KxcbCzW
yMzPuHx5gHWNrbnkjY62XwNY2J3FF7g+KOukMeiyKt/zHVeflQyO7wjEw8fTaiXZnAuFnaw
JvUXee4QG5jK4OMib2jxka31Eg5f4Cj3TtWT9BkyAy71f8mUW3epOBHsp+59zzJYWH/wCzn
j9IXX+IE00NL2zJw+r3Vn2Y82ognHAP4+2pIu8gYebj2EsI1Vgx9LxnmKSSNgySAMjA/ED4
Ue1djMbSxKXychxvSM30j05mpe797c/zWP8A28eAikPEo47EPxbvGsTO7NbKfNYO3bVvZin
zMq8NeN6jx2wR/wDkQcwpGt43iZNTKXHBLcL0cvuckmbnYxEGBgMtnWRhrI4t9x500mSxkz
so9XKlPNyPhH7q8AKy8XtMTSYuIdmRPG+2XrD1WTxA50Je5ETwSuJo4JEKNDOD6jbzrK7li
xs0GBFJDiSAXMssnpkkQfhQDQ1HOVujG6OQdpZax8XEfZFHjtlZ5Q+kdMFVTx1IrHWYK69y
xhJhz/Da4u0VuG6lM0ioHO1dxABY8ta7n2edD9HlhcrFkA9Ku3pfYwFgQ1qXFyXjyMOTc91
JDQv7+Ib+wXL9P+yYTCOQ2je3yt/h51F/UM357i8i4DA7IEIskqrzZRqah7x26dpHdbZsqn
a88bn8wpu+F/Co4/6ak2r3NAJYZo2YwW/1CW5eVNPkw9QYjM8uMDZBHINcnFVtP8ycqm7/A
CQCGTKdvp0AsscQ9Ia34mtrWJj9sdoO45gK5TRaDoc2c+PnUWNFO6/0/lyouZGfU0Zvp6vw
ueJrGzuzIkeX27WGMKNrxjivt86P9T9s/JeaLp9yhCjqjpmzFOJUi1HEzwt5Y/rMk6sAGOj
iS3EcqGRFN1+3ortiwZFmOQhb0xzL4keNbo5XXuLsVnxJVZVKvxTpNwVflI50vdJnbJYgvL
gTEsrQKPTt8HA1FS9/7nITJMCVmc7nSBdERbfNy86zu791VVVAS8Mo/KiL/DduDNs41HF27
XtEx6rKt9pEY9QsflJNhWLiZk8j/wBOmS6RAHbG/FI5jqdgPC+lSZGPK+FgwAx4TodpklVt
Zio+QWsBWbmd8cL3DGtGI7EflgADo+PUbjapO75+zGycwtLMZLI4jU+hLE3sBWV/U+eNhmY
xYUdvX0U+CNBzLmjGiIveu+uC8e0XihfkV5KifrqA9q243cMHXGyAOJAsVfx3Vkdz7uSe9f
wFwgpvEB8KRjwc6lqkyZfz+/dycbRbceo/woP3Eqds0DKZg0mUzruaed/K3ibCjnd3t1ckE
MjAuyxt8OOim9GXuEMjZWcT/K8AM26BCboi8QNdTUPZsDubZGZkoPrI2AIxgBq4f5dNAK+t
mhk7jgFQqZDEyzY2nrsvgaHeO4RbcCO6YOK4szKDYvLzsfCsiY5U2GySv/LFDn8pAx+IeBq
Y5UDw5MLkZA27myJ2+EoRxvUnde7KH7llNujD+poIjfaik8ONT5oxetgZx9c8SkywPw2lR8
h8qTu3bhbOiX1INBkw8TE3DXwrB7pCgxM+FlkLSLdtnzxvbifA1Nh9smWLGUFeta8j7TeSS
EnQ7eFJkxO2NFCR9XkxEhck6WRk4b/xNUHaIgyJMrSZky6FYlPwBuRfhX8rXGkCY6xglAux
Uk0Flvc+dRnFxUy1zcgQTetl6TSDcpVG5HyruKx2OZOkjFl+Vddsanja1R9pyJDBlFFye1y
NZlYAfBHILbX8qy5+5qJD2jGdIlcEEzt87g8GUCsJZcl37XmIVQPfaswHwAm5FcOWntq3h+
mUkUOptdWFxprV6EYjXpg3CWG0c9BWmldDJW7LcxSj4o28RUcLtvZEVS1gLkDjtFZZixYTK
0aSSSvKwkeMmwSNTz8hWaneojLF13gEccZ9MaqHO/wsKyH1Hb8aCGSNlUmS0vpFx7qypcOJ
oWMn+5SRChLEfEVbxFZi4+OWZwZkidXWKZom02a2IDchUeU+PE26VQkKgwARymw9Jvb1H7q
gy+7Y7STBTZow7WC+o7ithbwvXTEjktstaNtoV7bQfCmxyLwxTPMCVZoeun4GPpJHhTmSPq
xSuepB02ZuovqLmMftqJsWNUTphYrLtIjPqC6686fHl1ilXa6i+q8waWNAFjjACKBYADgKi
kz2hjk16LS2vpx27uFQwkw5mUwJiJXfZUPqG61KNo2p8II4W8BQfJlhiygu0O5Ak2E8LnXW
pYZshUeJVdweG2Q2U353psnJVAkQ3tKwBtt1DXsTpUWUtpFILwzNxCsPlJ4XoqRe9/iGmlR
Q5QaWScnpQonVc7BdmCjwpoAenPEQI1mARnuN10DaioxjlZZMqXotJDZrSBb/AJhGtY8OW+
1stzHCeIJ86czSB5Y7bseNlMtibX23qKX6uPbkG0PqHrb8PtqBpXWCWd2WGCUjfvRtmleft
o8wa0H9xQH30+GYljBJaN1UXjdju3r53pMePSHHTU8zt1Yn21DBPiti/Vo0mI5YMJEXW5tw
0rIkjyIw00XRxy0bK8U8d9VLAC/lUc57hjMqzJI5G5tzRC1txPE3p40dXtoygg2v4gVi9ll
xZIu49c/y9wPQdrkXDg6ek3psTIbqTzhzlSHUtJINbk8bVbPfqdtaypmxnZJjyE3V5F+YXp
4MlgcvDbZJbi6/I/vrz/TiPb8oYrKx6m5d4ZafqQ4+fENVZG6Tn3WtSjL7RkR3F3K2kAHj6
RQBnMDNwEilaLR5UTKvxEOpsPvoESoQ3wkMOdHucs+PJGYliWB7MyFTfcLnjU4+uibHlllm
6ZUsLyi1zrxXlUuGcyNllhixw3TIYLC2/dx4mu4o2SkzzmMSxpffHaPYAdeY1qKHM7hGqwo
2NgHYVsZToHN9TyqPASVIpY2jZ3Klgel4D20Dk58QjFwMdUZY13Djobk+2p42yYLyxwRghW
uOiQeF+dqm7UMqH6QuZYm6bF9xbdtY3tb2a1HGow4XF9YVePpswtvVlN2byNRRSOZXjRVMh
0LlRYkigPsyZ5Yg86RlYG27mVmI+GsBoDJjXwnnZ4AUJlCDZqBoWtrWIcnMkxyqQiCIKzLM
hHr4aC/MmoY5ZEgU4koeVozLfcbKoFjqbaGlWdTBkLh4qdI3udsnzaX+HXyrKGRntGiLMHA
ciOcAflJEoGlud+NZOKubK2P9HjSjcT6TvXqbdNAq8qhaOUvBtGyWQkMw8WLW1qLZDFOqht
srSmGSJjwdHXl5U7iaCfJaSNxlsfVtRNhF7X51idwKwwLjlElx4mY71RdvVJsAWPhWRIWC9
GJR28hyLSk3ZnsKz2mWA5eXHCEkBPxRABxfbcAmky5RBMrsXfHJZI4SSCpj2/FwrHBfHEeO
29VUm+knUGtrnjRoxu/VyeC40dmcseFzwX30kssOMschsIRMZJb31uY1Ki1QdHtxkx5CQyR
h2cgGwIdgqUARa4ufLyqx1vpY+dNk4sRErCwLMWCgnhGD8NS4kkEcSjKky1laQOGJuFjCqA
dahjzMJGxRPHLLGHAXaqlSth99TZk8CRYsnURTGw22Juh28T76g7jPOrYGOrCGCx3K7rt3V
ttovGpsOT4ZkKg+B4g+41i5D5JbNiDJO6D0yxn4UYH8PKlcZKFWcwgg/wCoBcr7fbUeRjtv
ikF1a1r2NuBom+i6kc7DwtSZOO2+KQXViCp004H9AFJ5MaVAdkkRsRfxU6Go1w8+LKVdG+o
QBz/1LTr3DtJdFJtLA3pIHM3BpF7hEsTnTZNH8F/3gKP06I4Ov5UpOh9hr+HIPMSEV/Ck05
9Q3phBk5UCt8qym3/OnzcmXItAhALZDgn90HzqLNYZWPLOTIVMv5gF/SCba+2shMbvOas0b
XKkNNGrKB6C5HxVFJF/UjiOYkXPT1Y67V8xQ639QTGR3WMKApCK+gaUX09tSx4vf2kniRZD
1lXosrg7drcOVY2Zix5CskZTNlljDQF+bBV42PMcRX1cUOP3PHJt+Sdj7fHZe494p0zsHJw
unbc7IXX/APTSzYkyzRnUFTr7xWunGrUOBFaAA30q5ANuRqxANxZtL6eFRyKrt0mLwxO140
c8WVaD5rAO+iQqA0jnwCilze7dqdezRkokRfbIzyD0vYW9ldbuiyJI7FoYBMSI4T8EdHpGe
PdzSVhtofRd5yUa439S0im34QeFER93idPForN+oUXTuGPMw4RmPaGHtpQ+FjzbtPSdPed1
OMzsrlYwGLwvuW3P1a0F7aHw4mQkyFd0khvYhTb0hfGlk7pnJPmSNu6buY9vtLAFj4mljgb
EHSPpF0O3z1oK+dAuh03qf2VMcXKTIyFU9KMA2L8rm3C9RYefkQZi5UDTK0C7emVI9JsTca
8aSXGkaOQzRoNp27uo20qTyvUGBkzApJYzQyHc8aS7htM+l7WuKxW3mQ+q7MSzH1HiTUuQ/
wAEKGRv+kVHgZeK2LkTH8vXcpUjcvHXUV1Ytpy5G2wxtqGtxa3lU8eYI1yYLMAmgaNudjQ8
ONvZS5YhYCTKkkyoCRZ1XcYXX3G1YTNhygQIqvscbtp3bhfd51HJ9JkdVOiznfck7m6hHq1
NrUC8EsUUmP8AnGQ3XriQ6Af5T+l5V64kb2qD+2jKIzjTf9zHYxH3hdDTPBKvcsNDcQuT1d
g8L8/fSxq3Qy/mxpPS4Ple1/s7f2t4kmGZODLE5NwifMNtAWttFgAfDQV3DAxpIPpM6R5le
QN1A0nFdNPfUggMCQF1ZUBIsQqL6bLpw99CGRMaYfUCZpju3yITuKNccByoptgKlY1YFjY9
KRm/BbgbUmHk7WeMsTtJYbWYkAbqPdewIY+4q4aSMG0c6nQqy8K+nzIhj5q+mXFkAudvFlD
cVo5EG/DnIsXx26Y8jtGlB8Sf+bY4uZoptHUfum+tBMwvgTP/AKc6lVP+VrWrdBkRyKDa4Y
cfsMmTMkKDQl2C8fbTR4zPnS7bhMdS4/8Adwpij/yjBIBQEBpnHnzFNMN2TkOoVpp26jG3h
caViYgYD6rIRSCBwGtAAWsAPAUb+NGjQqwr+WdvLiMttnnhNmkYcYYfPxNPLKd804HoYaRR
8dgBvr4mg0uNFIyghdyDS9bTgRWJvwPH766rYUCCMElyo004kmkxOy4oXtcTquXkKixFiDf
aCdbLWRl9rx44p4lAU7fi1C2Y0IJo0nwBCrrHsuz5WnoUtoLMafHm7Ruy8ZHbJErRjpLH+8
w191CPD7aokaQxiKOQBLld/wCHwFdvxIFtL3TbJKgPwQJrJuOmlSYGVkjDkLM+JkOCeoFPo
6b6WsNLX91d1ye9LvzcCFYooBoUB4yr435moe4YkyYHdcBSh1CploPVYjiaeN0+nyUFzFe+
9bast/A1PmrkNJBDM8Uhns0J9dkWMIN24VjkwQhCSs7MxALhvhH4Lj8VLBHhxvlMxYRbiLI
Brfh6v1UcKSJII7OYhuLO206kMPSfYOH9kGLGDJjN48hAN48j40F7sp7his21MuH+ItuUiW
qBsUJMsGM0izENvQu1tuulDbYi9jfjasnC+rlhwJJoo3mBH5O4blC+G46GsdMdXbFwiv8AM
XGqnqCwBbxA1rN/Nde2tEiJMtrwTyIXjcacGqSI9zmiMWDFlMRt29Vlvb4eHjUzJlHt4wsd
ZW2AbppCu7exYaIbUmQuXLEzxxW2heiJHbYGe4+F7Vjd5wpL9wwo/gQXEob41UedLkKuyVT
sniPGJxyNf40UnjWVTcWdQwsfbW5YDA1914mK0303dspVW7RxbjtB9t6mHeVbKlEe+HqsWG
0HY2ntoLjQpEoG0bQAdvtqYrIt8c2m1HoNr2b3V0MXKjmmIJEaMCbCsJImjeHtkhmz7t64h
t9N18CKLDOhItuJv/fxp5UzI9kZCuxuLFjZeXOlddVIvceBryHOjkZcqwwrxdv8BxJpIu14
syY2QwRpwLSyJzCL8m7kWtQbMmx1z8dSIoVcfkRn1eoMdX/E1JtmjJfWOzqdw5211onrRgf
515cedGzq1hfQg6ePGuk/UwezQtZ+p6GypAdQtj8OmhpMfHRIIkAsoIW9vbRxMgusTMGOw7
TdTcClVhKAm7aBJaxY7i3Djet22SR2Ro5GZyTKsnxdTxpXWOQOhBUmV+IFvHwqXP6ZhU7oc
WFr3igjY6+vX1NqagwsvLjSTqb4SjrfcmrAngBUWd2lo1gkDR50TEyJLCw1VeNqTsOAWGOP
zsokawo3wxhxxHlUs95I+4dtmV3itpJiX2tICfiHjTduzu3w4seWepGNNkjcRuB4NzoSLgx
BhpcIBx40IjhRdNTuUbba+NNPi46RSMbllHjx2+F+dv7G7EKv4ibCnw+0wPn5aGzADbGLGz
Ev5VPHn5yRx5A2qmMltmoN97anwo9w/p+VkyQNrwm13/EVJ0ufCm+ly4MnIguJcfIRopQ1+
ZTkPZWQ+V2TrtnAjL6GQWvt1TaGtY3qbGze0ZmNFmHdki7y6ILhmYMbVP1TNFBMIsedZxJf
Qflr7vGndMzgqo6CVkjKLZFWxtcaChJLlRxvGoikWObYGReCOF0IFT9bLiBniWGSIS2j6aA
bQFHC3KocKPMjtGqiIPKGYqeGppu/4GQkkEjBMzDVh69vpZl11YUmRFIux0EhBIuqn8Wulb
opVdfFSCNONX6icbH1DQngKlWNlEuxtgJ520uK7RIE6b5MGSk99Czhg16kyXuUiUsQASSRy
ApMzKJkh75CzzgI35L67Q3u0rt/cslJJ8SMTRoscdmhm/eCi5B5VB32UtL/ADjqLlRLGxMX
4PP08DXcMl1d5VWWOLHeKzKzMPUum47hU+NFHk5M1sffK8O3ZsZfyRYAtaxN6k6MMiQxbQs
sqlA5PGynXSumymbKcHp4yC7aC92t8I86/mBNmtZJ3F4Mcg/BBH8zW+emKlpp5B+flPrJKV
Gm41NHh7M2OVch3EkRTJxmKtu3PaxF9Bev6dM8scsRhkMICBAnp1Um/qa9dtG+GMtNlGRph
ujX1Xj6i3BpsrtTrNFg4gGTELhcmNmImAvrZeVdv7d2wgzYMX103rsVsxKKPE+VYeXjoszy
YUjtFuIKtH8RAU/EvKsN4pOsnSX80m5J5g+d6V8yZYVY2G46knwFPDhYxnMbWaWQiOLhe6k
8aMXb13yyBdox4y/TkB9QMj2U19VnS9N5E6bPNKxYIeWyKw/XRhx8mJgdXilhUxt70O8ffQ
x2lHZ8qJi8O9nkwcoNpa7fDw50c7uyDBzu4ys0qhjKW26Bl4nbaoMXtg6mE+uR3FGFlj+aD
x9XhRytE7bKyqJU+LH0CpuHGwI41J2vPI/mGB6H1v1E+V18Rav8Kt48KH6aQA9TMnDHHgUF
t5A0uVvtB8TS5ne3ZIXUW7WptGh/ebiTpQSCJYl5hQB9/wBl6+s7bJ9F3RNVyF03DmrgeNL
2vuSNi9zS4dX/AIchX5lbTjxFC5+/jVnVWBN7EA6+NXlxIWJHqOweN6Lnt8JJ/dFENgwHl8
AHlypHfBhLpbadvDbwpS+DGShJXQ8XN2PGnwc6BT2vuNxituIIZPUEPCkRcawj3AAMwHr+L
nW1cQfEH1ZuI99NktG7O1yQZH26jkL1idsyCS2BnNHAf/szRsVF+J4V6jYeenCvzMiNPa6j
h76uc2I62O312J/yipcbt+VKmQXW0kaso01I3aW0pY5MaQyRgC+9fUQo199KcfDUjd6hd39
PiNq1Fh4wHbmdrPksxJU8rXGgPialzu4dwWfJR1aQ3Me1rlbPI4G4N4cKCQhQgHpCABRfw2
6V7Na/MQSTTX6WMigySsD+EDh50mdnLDiYSlhHhGIdQDkd3KvVjxEg/gU6/dV1gjRiCpsig
7T8tPK8cMLSKscjEKu5ToEYmpUw8aOXNxVa0UUYTUfEBIRt4UmL2GARY4/0MddzXYepZHI2
qRUH83yFSOEEKQerkBWN9u46V6sXrutjvmYuxPvqHH7dAj5eU4jx8cWQG3xMdvIU8BQ4+bD
6Z8duNx6SUPhephBjyZWNjkJkZCEBVkPyC/H3UJkMeRjOB6WswU2uQwI0ruXdu2EO0KDGwn
IuPQPzzHf08NBWNh9llaCfuF48uAqW6bKdclCdB6ayI86V5+zxytjM81pJI5BwLWAO1qjz+
khyUWyTjjsPLTl/YIMh/wA2U2hhXV3J4enwvUWDiWSZ1InwIj1J9x0Ku3whdvvpRDJD2xAN
ihQZJdl72Z2vRbJ7xlSTcmU7AP8ApFSQ5uWMyMG8EhUiS3Peb/abDjy8aaGVQstvyZwPXG4
4MCNdK/ln9Qybkc3w87ir8ireBFBlIIYXBBuCPEEfoX8KvTLH6cmAmXGccVdRf9dFJ16ebi
np5MZ0YN+K3nR+xMvHvIMs7sZR6m6qLs/xrqZsxiFjrNIZDcj8C6VeTOOo4JGo46H4qKyda
a9g26Tbe3klq7f23FxLKx+oyHLFwYk02WJ4E0VhxokBNzZB/jVlAUeAAFGPIhSVSNQyg/8A
OmPbsh8Pd8cZ/MiNuA2tT/y2TrRuVYvA21/Ty6b6a+VTJ3DHHXUARptMTbvFg3Eeymzu4pJ
l91lJLZBK2RLfCgJ0+6lEWPCkW8AtI5J2e4G1O2Lopb8tYMdpCADa29rDUa3ptz5CqxDeuR
IrW5em9OZfpz1QOo07tkWIO66g6V1u9ZT578elbZCP+kcaWHHjWKJRZUUWArXhUf0OUsH00
LTzo1rSeoKicKnz+5OgzIY0hx4LbbKTdmVW8a7hOuWMfOimdooyGDNuPytwGhpf5fFskg/N
KMbsZEP5m4+dA9oypFkmumdibl3MLXEkY00PDTWoYsTHmmxMZB9VMq6Rux1DBjqT5Vnd4jX
YmRIUxo924xxDXafC5Nd1xzDFJHmwqxEhIJjYqGKEeBo4OYRImOSMeYNffEeAYcitafo30A
534VLJ26aEPjyBJppdUXS9kHzn2V9QrtjQMSxzpFByJA/xLFu+BfZRTEiCsdXlb1SOfF3Ov
9g2PlxCSNgRqNVuLXU0nbu6nqduckYuauoQX0RqVlO5WF1I4EH7L0at9kffUYDCyCsGZCos
eFxIfE1FkQEtFKoZCdCVPiDRA48aycsMDj9tjGPGbXvM/qkPurby5fYPCu5TdTemLGsCC1r
XN2H3irfoC+gt+zWsnvPcUD4jb8fGgYXHTU26gb/hRnmgTJ7NksAXdQ747jhqRwpZMaGExy
DcrIi2IqyiwPhpR0tR932nJzJBHEDtB1JLHgoA4k1n9zkgZ87PdJIISvrijjbaijztrTGWQ
Y+fibWVch9sjfhVL6e6pc2/0XfcBP8AcoeJCcrHQgjga7blQZP02d3F3McTgmMQldOogHzG
sjI7n2+Jc7Dm6LY8a7WaYn0dM8Ru41uUgZnVbLyIFA2SFv8AT5fAKh7iSkvZ+4hWnMCbEic
qAr7bn30ndEKNaOy5F7DpMdx92lIMadJTKGaMKfi2Gz29h+w/oNFOskhyD04oIiVeRuO3cO
A8ajye6xK2Qn8LFX+DCOQ2/MfEmrWtbQW8P0j9nnQPiaaHJjWWNgbq3Cosec9bsL+iGQ6yQ
E/Kx8B+ygykMraqw5g869leZq/2S40qB45VKlW4XI0rI7TnXGT29wir/wDaPwbTzFTyqdrI
jEHwIUmsaQrZ8gGaQk3LNI1yxP2X+yaJAdncoS2osFcWY2PPhRJ9lWHCv2V+uk7XivbO7gy
xxBTYqpN2e/haoMSPVYVC38SOJp4MhBJFINrI3A0HxFfJ7JKbyxNqcdr/ACnzpJ4m3RSqHj
byIvV69v8Aw+xpHO1EBZj4Aamh3bIXZ27GLfy+FhZmYi3WcfsrmabuMMQfKxwDIL26sSm5U
+Y5VCe2xyR4iRCTPYEqHYCyx68b8DWTNmY5yJJo1HbZAfTHGNDGAeGtR9zjhOTiTrGZ0dSp
SZLqHUnTcBTw40qyzKqs6Kbna40/51P2CeJvoZycrEZLlNtwXiYnhZtRWR1IWkgEZToxCxs
dABbhWEkTZGRCiyOm+EwpAzgbvVazA8K9tW5/oK7KGZL7CeIPDT+zPhy9tacakx50EkMg2u
h/woY2TuyOxMfRlNqcbdycjlXUxpEfcCY3vuQnkbil7d3aEY2a4JhkQ3hnUfgY/N+7V/t//
I8EucmAoMiIH0yRDQi1S5eOd0M0DkeV1OnurBZtCI9vuUkV5fZrwFdqzIrHoZIUrwv1FItf
wtV3G19CVvex5ivCxvRPOjJM4SKMbnZjYAedS/1BmJ+VGel21bWBRSfzAKsNPseKUXjkBRh
4hham/pvOvHNCzHDc/DNEx3AL5jhV6v4H7LEXB4g86CgAAaADhUePk5CRTSmyIx1N6OFjDq
ZvcD0ceMcTu+JvYBUOLGiqQo6hA1ZzxuaaHKjWWJxtKuOPsqfEmk+oxpF/2cUjAzJOWARYz
a7DzPCnnwgFfsxSOeVbh5ZXPUZrfgW9qjyojfcLSrzSQD1qR7aykMv04aJgZjeyafEbcqxF
GT1nkDrLtaQokaIAsYDCx4XvQH/oGw+rJ9bINscUC9SYbhcMF4UcPONu44Z2yhiC7IRdWNt
LnnR1sB+000UgDpICHB9lbGYydlzWFnY648vs/CaETs0bowkgyE+KOQfC6mo8Dv46GTey5Q
H5Ew5Nu+U0JInEiHgyncPvH2AEAg6EHgRU+X29er2aY78jHOrRs1wSi+GtYa3F9pYgG9txJ
t9t+Fdu7crEZE2SHFuIRPjaj4jTz99e6j50vYsUlsSJhJ3CdTooHCIEc70sMYCxxgKijSyj
QD7fZSgMYsqE78aZdGVwPhv4GpIMxdncMNullJwuRwce2tOB4/azuQEUFmJNgANdTWX37u3
SCTY7pjxhbbI1LFZGbx00rFye4yGaNgcaCZ2LdN/l9l6aYsPqJPRjQgbi8nIWFNj91xjFMN
F6Skln5J0zrc03d+4YpiTHGzAhltuW+ryMoPE0XWET43d4xjyIW6a9ZTYMW1121j5AhMqdw
OzOiS7hHU7RJuHiKmtkJiq+1JZZR6emTYrwOpvUWSI5ZI8ZSi5Edxjs4XZucPYhitXPEf2m
pAtx8qTt0UvXyHO38ob1U/vMNBWnD7D3TDjhGUoEUuVMDaGE8X042PKp8xpjlSBLw5ktoSx
Y2dUh5qRwJ1p8XIDbH4lSVYMvBgRVnhHdsGL/AFk9OVsH4k+YimMbLNBKNssZHqW4tZwdVN
Jg9zcz9qkO3Fzjr0hyilPl40FlVJ4JFBAYBgVPMXo9x7EjOqX+o7fuJjdCNWQHgwpMnGa6O
Lsum5D+FhxBoWrJhW4Z4nUN5spFRd37JI8mUw2T4T2aNyp2tt4WOlbf4GalxNito6kcbDmK
vRLEBR8ROgArK71OAYUJx+32GnSUndIv+Y/Zwv5c6/kXavXmzi2RMPgx4zx3EfNbhX06HfI
xLyyni7H/AIcv0BfnWtQ5SD/bd3UQy+AkXUH9VEUB41c8Kxu0K1pO4SBH8RCnrkNvMC1T4E
YCrJEY0XgBpYUcXujnG1eB3tYRsODffUvdc6b6tccHFw5bXDLGbdVb+PjXcp0yBidyx5Y1x
Ag0dtt1dz58K+n7njyDuMb9OaKNb3txf7qRkk6sG9ZEdDtZZIz+o1fxv+vjTQ4JjE7FdvXU
SR7QfVdTxr658pnla94YVEUBuOaDjQ/s3nmbZFGNzseQGtNlZTvj9nJtBiodjzAH45G429l
dPDgSBTx2AA/f9rxTKHicbSh1BvST5EvTkgyGl6qerqxE7kVt1tpW1r1Pj4syyyYxAlCm/H
XT7D3bs4EfcU1liXRclBxVx40GkjEkMw2zQvxRxoVI5EUO1d1DDDLbO35hF94J9MbkaUfPy
0oz4pkwsgm5kx3K3Piy8DXo77KSPh3ID99EjvEbEcAYtD5HSpou44bzYTMX60A3qhb4iLa2
pe69okEfcNt4MqM7bsOEcn7DUsWcNubiSGKfgNxHAj3VF2iJyuT3JxEtrj0Xu5vyqHEh0jh
UIo8hz0o2r+U9mHWzZNJZ11jxlPFmbhcV0YiZJHYvNkPbfI/ixH2mgfvrz5fY30htmYzCfH
P70etveKizE9LkWlj5pINGVvDWv11Y03cgl8xl2FySbL+7c2Huoe3WhiYg62XMqjNcfw8dF
Px3H+ow0oYOPBKMHEYY8mUq/kwuPlY8T5mnn7VmA43di0sEqAMpmi9axFmJ413DvfcyDNii
zOR6Vbi/DTgLU2RNCI+397kZsUrrsYNYXA4XpvLSiYsuTDEN5JJIgC5RQbqL1hSS5uS2/Ja
PpM6Nf0bkLKgBsefhQ9ns/sv1V0VuOy4DHqkH/wAiZfl9i0GzJo4E4BSf1BRW3tWFP3ADjI
i9OO/huaiIe3Q4y8jLJuI+7jW0z4kA5sBut46Wq4z8WQW0BiIv7xWLLlsciXHcnLx8dzCk0
R5C5Gq118dXnyYxJDi9siAJjjLXvPKNP20L6HiR4UDw0qKRRtwu6oY5BwX6lNQbeJFSYuQN
0Ui2bxB5Fb8xQ7V3Y/7G7fQ55OjC/wAEvgaDIdysAVYWIYHmKsOHL7DzFtRRh1j7d3X1RDg
iZINtv/UKxp2vGO4Qskh1IMtwFrLyJUH03bL4+PzBlY3dreIApsjKkEMSfE54UIe0xti9rd
tk+c1lkYc9itqBQxsNNsd7sTqzNzZief2NJIwSNRd3OgA8SaBXLjbchkGxwSY0HqYDypJo2
3RyKGVvFTqKfJyW2QR/E1r2uaV1O5WAZT5EXFXq7Gw439lP3zBYZPZs87ctY9ei17dRbcRf
jQIOhAIPkdaEAzYjKW2BN1iW8LVYeOlOhYbSCGsbEA6HXlU8GHN0WymIOQzK0m5h6bFtDbk
Kk7HBPtaRT1pAVaViTd3cG/GsvBx4nftmUVEBcjfHkLb1x211qHt7WO6HbKwHxM6+ot99FZ
seWOSFiVzCLxKQbqy9O51HjwqJe7MHxcoiPEywNOqD/DcgCrYmQMWQEEyMu8bR8SkHxrFdc
+HIyZJtkyY0IVQrXuGcXC/Zb9P28KaaeRYo14u5AApe3djZp2lJWeaFSx2HTbGeR86hxRKv
aO3xiwhh9WQw5734AseNq6xjbIl5vkN1f1NpQVV2qNFAsB9wq1ff9jI4urAhh4g1P20Mq4S
sJY2f0RoD/DZSoDM419NLLBL1StlkNirBwNbo2q++v219ZGbS4EqZKexTtb9RqPNnfcJkDQ
xLq8hI3WWpsTuEEbSJtcoCJE2ODt/yuvOjkY7tm9nJPUxjfqQoeDIfAUuThtujOjA2DoRyY
VfhyFGnxVISXR4JD8kqHcprs3WATumDkdDLgZfUwcW3qfw2F6zc/KnHRfKmlMzgKCobbut5
1HmZcL4/acYiTFje18hr/FJfl5UALBeQAsBXlwNftrIJ4dN9LXPA1KJ4HZe4YzjFnVD1Y5F
uOkWAuAeNPIJMn/b42K0MadQJ1gVD+kCx2is1j18j6hZLkrLuiDMNqultpuOFuFRXiyYMZ2
EU0jGX4HQIPAKt9dKE++To4bfRySRM79SMM2+aym542rCTIfJniix98byiSNeojHZuW9h6T
zpO3wQyvhjpx9G0iIiG7PIki+i34r61L27L/wDJ7bIYGN77ktujf3rXdO2wY8kubkZ3UgYI
QqhSpL9RgAOFTZCpPg6TRySEO3qb4d7Mba+Vbui8eQ5it29upadB8W52N2DGk2x5MmMpdHW
BFLQ5G6+20hsBb5qz5MjEeKcy2inkALNHtGm5ePqqGTIbf2iJhOgbbdXUfABx9R1oEGyngK
KMNynQjypu05Mpk7X3TcMdiu4Y8wO5FX8NS9o7/jttisiz7/VKt9LMNbi2pq3bJ0OJLIrZE
U6euy6ehko+f6RdiAo1LE2AHtroYKt3DKOghxxut5s/BauzwdtjbgADNKPf8NKvdsp8+ZRv
EUzhUtw3dJbClh6kOOC20pGLbT+9sGntNAggqdQR5/pacaiz40abI7exmhiWxD8AwKm9/Km
kaOTHw5skvO+KSU66jQSPrceNqN9PGpIJlDJKhVl8VbQ0f6ezk6PccRZVwsh13DptdVePxI
U2IoK2OMHpAo5baCyx6CRmX8XHWmnxW3RBijXFgdumlxqKbMwZn7fksQzmHSNyOG5OFNi9/
TdBcbO4RIdhB/EANKE2PIssR4MhDD9VHkOFYE8TDHy5pDGZRoSPlJt4GsP+me4KMU40jzTx
k65IHqQxMLi1/i9lS48fcZJTj7SkclnVy67ipGgCi2lTTSSx9JFQdONbMJGQMxLX5GhCs0g
Hb3khaV7us3UYvHv3fu1kGKdYVyAszSEGRVlEWkManQbmqGHOkADmRJIFi27CqBw272mgBb
SrefCm0529tSY0674ZQVddRdfbS4uKgihjB2oNeOp41bjeteVQd0jF8XK24ubfgDcdKQ/fa
kwZJ0XKkF0hYjcQfAUvbvpP5h10aXJhvbZjpxf7+FbO2xmDtse3fmEs00kljtjiL3Kql7mh
/TuFEIu7ltu9R+X0jxyr+O3l4122KOaYNHuByQ5BYgADceZqbr9R8WZSRCzNKwmAsNpPJjU
p7xKwxHbZICPTBKfgB00FO+JOmQEO0mM7rN52oaXsdKt+uvC32H9APKHdnuI4o1LO5GtgBX
1Pet0UBP5Xblb0BeRlt8RrI/lgXGkjQshjVRbbqeXhWUvc8iTcCssCTWaTpMo9SbB6hfw4V
iOcdpoZkkgyJV06akbo5P8ApanmfJiGVkK8OW7pvEsDEbCBpZgBUcCklYlCKTx9It9lxz+0
5GW1lvZEXV3Y8FReZqLMVF7f20NcxSjfPKtuPLbeh5c/bSdr7XgSTT7GkiiF+kLksxZ+etW
zcyOfKy7zRY6Da8Sr6WQg+Bom9rfrpMvF9HccE9XFccTbVk/6qxszGQytBJ/ue3lzGHPB45
PZxFLH0VxsGS0cAW2/eps0jgfDGOFzV1IO7g3K1NHIoZH4qwupHsppe1zzdslIOkLkIW8Sp
rb2/usfcChHWgmtuF/HjajhZsWJjooLGces35KnhfxoYLNFjydrZEL2s6t+PdxPCpsWbAxc
zIxP/JVlCSuo0DKWve4qSBYPoctdXxpFCOVGl9ALivUoYcfUAdeXEULxpfQ/COI4V2iKJjE
k+VaVk0ZgF4N7a8PEVe4NW58acRurtHo4Ug7T4GhidpgXJeBS+Wz3CqLArGrD52FQZOHG2X
NlEiHHU+u63Mgbw2W1oZ8J6jSALFBxkM7cImXjcHjS5vd2/mWLOd2XFtucaQ8Ony2A6a1k9
17uR18wCdpdwvjousKxOPwj9dS9z7q27JyQXnlktdYF+FD/ANPGsjunZ/yO3vKZcXt0g0nS
92ZfwbraVkZGbkg92zXIWCRSjwxrwi9Wl/202PmRLLCflYXt5r5+dQkwSNi4EZH1U1rSuf4
QRRyjFZKYqbRPKIURDtDsh2bmA58TQbsnTWXswEeQASJcpwNzgpzA4LfjSxQ5CjIIBaFvSw
ZuK+rmD9hNez9ESEAuoIVuYB46+77GRxdWBVgeYPGo4oIlRIl2xgD4VPIE/pgyHfPJpBjr/
ElbkFBpu694AbOa/QhuHTGj5Ko4bvE1c89R9ki4kkkM0Y3AxGzsq6snvH66h+mjbHZ7PDi4
1ps2Zr6HJfURqeYr6iQrC6HbkxlwwikHFC3Crwur24lWDaeOlJ3mIFcDKIiz414BzospBpu
7dtsuLkKPrbH0am6uy63TxFRdodX3LHvxpWGskXi44oL/AAjwoc/78Ky8btTrBj9tTq5GWf
UCya9IXFrmh3mDJkg7tJG2RMENhLvO8K3sFRwFnTLWJWcSDb1LCzMniL8a7rnRs5jmnCqr/
EAoOrV2nuCHYsjHEnPiHHpB99N3LGYxdwwkLxSL8wT1FTWPmgWMq+vl619LfrFXPKos7FF5
MCUTsOe0aG3jUOeJUWKZeLMFG/gV186/k/apf/kpSOpIg3LjR8Wd24X8KT+n5iY+5z2EebH
/AA3gHxygng+3iK/mPaHEMkICzxyeoZW4/Nz6l+FQ4veIQj9xdpI8lWJJmf1dOUcm2jSu4Z
DbIZIxaCFW1feB1JSnnUf9RQwK6RXGbEuhIbQTIOG8cPZUOP3jDGLHn6Y7bhJE4PqEcn4WN
6PaAkknYYMgyFQCXKRnc6qfmjRv1VH9fF0ewzzKIchSQJNnwiZSPTG7cKeRUZxEhYRxj1EK
NFQVK3dIQcvuLGWcW9UZI/LAPIoLUna8bf3LPx4wrhBovINM50WhkZ8kMUFjtxYB1N1/maU
+HlUnc4kG9x6IyNEdyS7jzN6inSOR0zIztMTMh6sIvqy31IFDLgi6arJ1hJkXRlZSSEt51H
LkxdCZkBkhvu2tzFxVq1oe/wDtP8a3yXknf0wwKfU7Hh7qTvPd263cpBeOP/Txwddq+dX5+
P6GQsDHHwslJJz0bRySOou8ckp9VvALUuG+CsMDtaRFLGOUOoYOHcBj7aH0ck+HJyljkN/u
4U8UXchmxMNrY+bGGRx5suor6HveE7dvUlUyE/NVEb5GtxWjkduPVGSxkM51dlPyknkvACp
osRxFkupWJ2uQpPPSsbtSTGJBIJc2QC7zHnr7fGhEoARRtA5beFGePqyT4LSZOK6/Gpck9I
W4qSdRUcGRtGRIxmk2/jfXXzrAKC982EsbeBo39n36VnYkhumNlSLHrrxuR99GSZ1RPxsdo
/XXS7JgmZAWSTIyPREpGht+L2VD27ub/UwzRvOka3SPqHUgLflTw4iFQ53uzHexPtOtY2Hj
xCTugvLjysxUYyDRpWK8r6bedSHvuWMuLtUSz4+5Qu8yXBdxzYEWFfyp8Bl7pMQ8cDmwiUj
cmQZBw2jW1DucUpk7nhkzvlSfFOzWVo38m4AViYfeIVwcTJIyVYXJkER3LC+7gdN1L22PC2
t3BrYUshuvRBIafT4WW1wKwf6cxwCyIZZMlzeSKJSA7ek/FIdKODJEGxSgj6RGgUCw/wCNL
BJM04hvsllHqWMfCCee3xqTC7MDi4KHZPnn47X9XSHDWj2ntkZfKzEbcSfzGQC8s0jHXhQi
YiLtc52mMkkRngrDdwvzqSGSOQY0bbDmIN8O/wALr4eNK6EPG43BhqCDX6/0DV/1f2JJNgO
d9KPXzIywO0pGd7X9i3rpdqTqu2hmlBWNfcRrX81zcmLuHc5OJVlKRA8kWr89bXrXjVv2Va
h5a0seZAk6AhlVxuAPjQAFguijwFfqq3lXb4snIeDDmWYZGxigNlutyoNZIlyniXFhjeJBC
pdlmbYjH2AXvWLG2Wsbv6WfpgDdvt+bfgLDlxqLpZZ2SlFyCIQPp3d2URrca6C9YuzLcSsk
YmRYr3Z3ZGJutuABq0csrZa3CY4hsHiUNecsRYMCOFWiyZVVtpX8k3/hXNrr+Osj+ZtJKUW
DIgidSsYbbfcug13cqaXNmWNV1Avd28LLxNZ38swJc/6jIeRZmtGg3EfF+2hP/UWR9Y6kGL
GQlYYxx1A+I1tjQIq/KoAH6q7fFqZMeB3ex4Hin7av+rzrJzQWefKtvdzcKq/Ci+CioszKE
f0OIv5MYuzyltbyX/Cagy8eT6fMgNlmADBoyfVGyniGH3VDjlBF2uBkllkLAmZ01WMDkAeN
YWGEY45lMuRMumxUU6Dza9QYuMuzLDLH2wIfUstxw8gNWqCVRJk4uYiw5L6yPFMOBU8emxJ
pteOp8KbteC7JgQ//ALRzF0DAf6MZ8+Zq8MP5UVo4MdAbvI+ir53POmzO4ETdyyltkv8AKq
kaRIOSrUXbbrbJdzC99xEKtu3sBw8Nawuy9vIhxcoMs8nTMsh4Xsg8b0/a5HLT4blQGBUtE
xujhW1tbStfd9ugv7asfAUb8/0y7kBRxYnQCmg7DjNnyg7TkDTHRv8AP8xoT99zZMpjr9PG
enCt/l041sxcaKIeSgk+800TLEZEALpZTtVuBNxzozRwR7n06+O2w3HHVNK/+L7vKkdrCKc
dRR76AGXiyj8TJb/Cv/lO6lYCbmHFXYD/ANdga3RZ2Ykg1V+qTY+w0GhzIe4RjjHOvTYjl6
xekbKjEM5HrjDbwp8mrzo0K9SK2mm4A1uKg7hYmw4eFGd4lTK2lUnGhBHwEjgbGsjt3eIjL
3SFh0FRdcnd8NrDjS9wzf8AZYwuIu3KoJYfilYi4IrwtYVMIb/VZFoMYL8Rkk9I2+yl7L2m
ey4iiPP7nJd2Ew1Kpf4vbSvKv1eSNTkzje/jpfhXesUnRMncqcgGvqKFW4XtXc+9H4Fb6bG
P7qfFQ/vpTz4kjQy9SNbpbcQWsQL341P/ADDI3TJO0caSkLMthorgWBPsrNgXLkwocCBJSY
lV5HaQ/Ftfiq8wKf0RTw7D0ihYOWUC2/dpr4Cus98OZceX0RyWQ2ddsiDXWxtaoMWSCJ4RK
YI5r3kEnTDl/eONGR2EaLqzEgBQPE0cPt7tB2UHbkZajWb91Khw+25+P2xoSC0b2YuoHBgt
zUiS95xseFP4k4jdGPgULJx9lLN9YMwwoqXU3klciwFtTcmp+5dxVV7hmm7px6UQ+CL/AI1
2rMeAzxQyOrJci7MBtX067vCh3/Aimi7hgELJjSrsLxcSNPi8RqaR8mKXDjmssEsi3jkJ00
YcNa148ftHvq/6X0eKrZuf/wD48PLzduC0r97lEOINR2+Ana3lK3OsfEGzGjmbpQRKLAt+H
SnmaGUmOZ4GjUAkGMXLFuAFqli7NBH0oj6ZpT/EsN2wDxZeFPk7cmYdxE8W1gB0WhYNDv4a
X0vUwyI0hhm2SJAhuYnsFcaaWNr14VflWniSfL7Na041bmdfst+uv1URyvpbwqXJexdRaKM
/PIfhWw1NSd5nmMPeZGE0EQ4Lt1Ct7q65jMU8TmPIi/DIvH3UAPGiYZAE7YVjxww3B8ya6r
cDkvE+w1HBZBKbvOUvZ5WPqYXrTj40kxITE7tHsYngJV4Mb+dCsnNvcwxsQPPgv66xubyhp
XPizsSaLOwVVGrE2A99NBnZUUsW4bowS2qm4+GuokkC5G5ZA7Ap6kG1WBa2oFRzypDlyR3C
OrBjbw9J1HkaaR8GIs1yxtbiLH2UpzIoIkS+0FtTfXgDdqD9i7S+dLEeos6gxxLIRt+Jzrp
S5X9XdwCQMd0XbIfha3ym3xVDhdtxpO19pfRsn0rLsHJE+UGgO2yRl3JM+Vlr1pP3UQcAKW
HMyzm4XbmBcmMInVI/hIF8B8VSZGFhGaTt+UxlZG3NtDelWi4+w0zQExyxnbLC/pkRuYsaO
CJ45MpBuMOjEFf1Xr+SYkhjIVZM6ccUhY2CIfxt+oVjQxuw7WQFxsaJQds8QuiuPO1LIQEy
ovRkQ8CrDnY8jQN9fsueI1ojxr3W+1pp3EcSC7OxsBTx9tH0nbBo2a4vJKOYiHL20YcRdpb
45G9Tsx5uedTJ3WdhjRyNBI9h0uodYrKBddOfOpUxVZZ0kvB1AUPUibUjyIqVGlOPizdKRs
WP1bZkFmuz33A0k0MV541ssrks3t8L1/cUbabuNq8rc6FaeP2a/bb7NKeV9FRSxPkNaHfJS
VwMRzHgwc3K8ZJL+2ieBPOostbp2/ul48oX9KT6bX99ZGYdWhQlFHNzoo+81DG7LK3bz18q
27qDOmsWB+VlUUfafslxJVuxW8bDRlddVKn20e29wHS7ti+mSNtDIq6bx41n2Fz0jxF7C/G
u3wxKcnNlhXoYyfExPNvAUp/qbMd8iQDo9owyfT5Ntvc+ZpZO3/0/iwwCwj+pN5rDTXdWzu
n9PQ5cB1vigMV9tANHL22e53W6kbIfAkbhRVs7JlJ4+tz+xaB7f2nIz5xoryqW4n96/wCyh
CIou14shsXUBpI0Gug8fdWavcYpcyWAp/u3/OZuoOG35dPOlxlkdVYKRJsIiQMNygt50RHH
kMoAYMIjZlb57m2mlTY2AoXDEa5CMbiQvMzF9+7zo99wxsy8Yfnhf9aD5ww4XUag1D/UHbZ
DD3OQx/Tug1yep8rpwJPOsLG7hKRkZ0csjyxts6eRfcCtuPsrL7f3ELFmxMJJsliT14fkK+
JFxpU0vbwWmgkDwqw2sJovWl/ANwpu6dsWOF3Ky9ORz6mcfmwsPJuBoMws9huW9wDzF/sv5
W/QXpQtkZMx2QxLzb948hS5ffpPqphqmKumPF5BfmPtoIihUUWVQLAAfZJN0l6k20ysRfeU
4E3+y3Lw/Q8qHnX66tV/Cjb21x+zyPOr8vGo+yds9fVUvmkHaUiuLLv+XcKSKJRHGgAVV4C
2n9zXsqXDksd4JQn5XHwt7jXb+x5jfm4bu/cmc8FxdU3HwJtRkKhMjMbr5NmLqXb8JPlRo+
XGvbRyEc4/cYxaDKQkMvOx8RWR2vvWMwyp0MWPkLbpyG9vUb2BtresXB7dMmR33uBCPkqQe
hGBfbpusBUbrCr5oX83JNy7v8zXbXWr2uRrceftq3L/AImjHPAkiNa6sosT91BIcWJAOQRa
soCjyFv2Ub8edZudlZQwcVzGsZJDK4ReLAkD2VJ9JnjJJ2dOyps3Y62VGIvob2NPFmPLiQ7
RuuVfc6HRVUXsljTvFlSTB4xH05AoAA15e2gMuWOJH9NpGA3btLVJKJDN2ntskg7ejAAF3O
rDxCcjUk8an6nDHVidfiCg+sLb92oo7q8HbI90ueykPKbX6YJPhUvece5gWXbnYKfCsLarI
mpJ2HnSTwOskcg3Kym4saPPX7DRHhwr3fYDz5HmP7BsaKZHnT44lYM628QK0Bvobc7VLk5B
KQwqWdrE2A9lRTwndHKodGOlwReuvjvvh3FWaxHqU2PGnmkIWNBudibBQOdOuFOJWisZBYr
tDcCdwFcbk8ALXI5aUfUPT8RuNPbQK+oHgRqK14080p2RxqXYngFXUmsnvu5zLmuy7DonSj
No/T4251cc9RQH314+Vd7YgWdceLaXEdzMy7vWb8hSqugAAA9mlaeP7aPjzr3W++ib8ax+3
zASwYUbZGQh+EtJ6I1Yfrp+444SHBw8iZcVUX8yS5sdz81HKs9XzvoIu2FGSL0hZV27maTd
qQTppSh+mBFNGytETGHVg3oO43K6Vid1HRjJx55Y4A56bRoQDu8XvwqSDFjWXIyZTInVf8t
IumjbVuRbjUGPkRQLjzzSY4EbFnDRpvvfhb7AQeNZUUURmchNiAbrkOp4VC+FFNNI7LkPND
eNN5YbkWFDtWw8b1MOjlfmuGMh3XNizCORQ361tWMs0eyVYgGjLbrMBwLHjWZlZJEvd5gTG
17rEqm4ijvwuKGNN+fiD0rCBaRCfwtwIvxp8CCB4O8ZBGOuNILlRIP4np+Wxpe3JrCqlZG5
u5FnP302RhRGbHiY9EhlbfEfiR156UceHqr2zLI/2zIVeJ25BT4NRIGhH2edH+ymEGkzI3T
8d1tP10u3Gm/mkUTxZLxKySRFn/MMsttLnnrWLiSZWRHEcwrIFaX+BIo22kYXOvjUqnrojL
kwzrIZJSxtZdxI26+XCsKRI8iH6YY4drSMOko2ybYx6Qvidax4W+o6O7LZwokUniYi1vE1j
el3yESJpYzcO4icFlN/ECpposeUdvLwBWWAxzHX1xnbZiq340GxMOdIsdlVZI98jPEY9os5
4DxFOpx8gxSvH1Z+ixe4uxSSEn1qCeIrFSeEY8ioR0lBAXXwPC/hXnUPZ8NwMnPf1KeHSQb
n3eAqOGyrsVRtTRbjwo+f2aeFZ8Yj33z4NwEiodsSBibMPV7vs0r9tSZswLIgFkHFidABej
DEjxZCDfJG66KL2+LhXf8Av7qTHM302OF4naNgNxwF6xYSxLOvVa/JpPWQKTKycaOWdLbZG
UE6cK/8CHT92lhbEjKIrKildFV/iApYzhRFLhypUEblFgaWWLFjSRGLqyrYhiLX+77PZe3u
oi+lq151xP8A9KtyHCjuNgASx4ADnepu5YEHT7fidQ46SMzJlTKLiXa3BAeHjUvd1m250YM
4ZfXdrhdpHLSsVxjPNMQPqQDtEb+Ckj1E0MnDYtGGKncNrKw4qRSs6Kzg3BIBIPlerHxoYQ
wI9sgY48ks6x9QJbdxGlSzyosTpK8RVDuA2G3xcDV/Ef2Z0G5tTpx9tWHuoiw05Wq5rTnXj
bhV/uNWGlacQbX8qsNKtwPjXcM213wAuNAfLXefv+3y5VY+8/rrH7htMgGZlGQgj0bQEUm5
/YKHv+y3I6Co+z4zY5dAsjLNKYist7pbk1hyNdyy8aJYM6LdDkBXMi9e3p6ZufT6riu0/wB
OYr/Gn1eax+Ei6t6vfQAA2gAD3aUTy+0E8jW3hevderivP7BRpsTAZUeciOWRjbZEwO8r4m
o8aNfy4UCKg4EAbak7hKJSYrspEhVizHSNNviaxnZAuVmZIkyGJIYXDGJC3K16XH7czRTd1
G1sNgbpIT0xLDLzBIqZe5yM+A0zQNkyNu6eQn4jyU8KVgbggEW5+YqPG7p3BIsTMZ2i3QKy
xdNRYFyb3JposbJGXHHKwWVUEajh6VWj5fp+fKnx8SCTPzE+KGDgpP424Cv/AJLKHb8Q/wD
9vjG8lvBnpMcM0ixjaHc7mI8zR5HlWvCj7NfZ9l+VacaKjiKv/e4rz4mgfGp8tztWKNnueG
4D0/rqIZCoJpi00hS5DGQ7gTfnrQF7mhpoaHlpXp4k12hgsi9IZTOQBtLl9pLa38uFXq9PM
xAVVJsSANPbR2uI8nNyJHnxHUTIIkA9TE+pSRoKj7NBGEwMEibuBjACvJb8uM8OFd0zOn6I
AuNFILbfR8QFbhr4UvesvuEkUyTymaIy/lkIWXo9PwA1rLizRKsXco3nxS5tbbf4DfhttWB
KWysppMXIklVZmRrxtYPx+Ucqh+ld+5M+AjSWm6aBmFi43c1rs6nJnBmxclpvzG9Txhihbz
Bp8qaWaB3x90EhyWbrPvAJC3uu0VHi55kXLxcV48hNx2SEMuyULw9S0b/YT5UGHLSr5eVHD
fWxN2PLQCpoYBIyxBT1WUpG4bnGTxrGy8iRujiBmSD5DINQ7f5RSpn4cseJktaCaVAyS2a2
63L302c0vUiUFcTHN2GOGtqCxOtT5aSBYsvZ9TisivHJt8QfGljQbVUWVRyArGx8sSvj493
yREvqCyLZCH4cRrTErsx2lb6UOVMnS0sXKcTWvLSv1foszkKqgkk6AAc6bF7VkPj4ER/3eY
gs0n/24T//ADUMfFTal7sSbszfiZuJP2+zjWnDnWvy8fst4mrjlp91JjnHmiDTHH6jBdolX
W1gSacjLRyh2sEu53E8AFBvwqB3y0tkj8o2NtpO27G3p18aaMzklL/DGxvt4gaa11Y7vDmm
MRtqBtdgb/dWFiLGn0U0TBZGJuphS9vfWAEx1lGWGEkCE9QOrbVC30r8nEmllgVnzItA0Cx
naxe5191YJ7fvXCGSsGRJ6dkrOm7ZbjpQHnWFlxo0ggmzMbJtYbFaTepJJ4Vpy41fjbgPKo
u2xRq8c1nyjKu6JYy21d+3gC3Ou59xjdCqSNaNCXVNgsoBYA+pqyO551/q8kNkTkatvkHoX
9dQyNJ1Dlkzs3gX5XoHwqWZ8ON3mBWViDru487Vjl8dT9IhTGFz6Eta3EVE8GMqtjhukbnQ
P8XE866+LjLFIQV3C/BviHHnUaHFGyBSkQBYbVe5Yced62/Rpa20i7cDyF2pZ4oh10jEIl+
YRr8t+dWGp4Ufq8lFYcIwdzm3gq610+0YDCE3vl5N0SxHpdV4mkl7v3N3MYG2PHHSW99dx4
mkP0qM0QOyWX1sASWJLPQnxDG3bCGSCB1t1Fi0aRGHC50FYGLgMYZu6jdcnWKBdZeH3CsZ+
6QHNwukIIemSgWUtow8GHKm7X3qCWXIjt9MQNzsrcFOtCfElEqcWsfUp8GHIiiG/wDpRwcX
IyNzRIzYkUe5HBJFy6kEed6WF8H+XkEkxB+oG/fJ1tfz+zh+g0+Q/TjQXLH9gpojG2D2hrA
u2k86/hA+VTSY+NGI4oxZUXT7/ttwJpteFq0OnA0QfZfnTDlxo+PjQt4+r31kOMZYGfK68P
cFl9US312xC9yabFjEUT/UvIz7trSRSafEFutRmaPFnFtpjdnsqhr7xttet6SQBVyJMhfi1
WRdm3yteuydsnCTsmVHGxUldwjDMvxcdONRwzSGMRSCXqAcNujLfgLipcmDL+lzGkSbHIKf
k7RyU8Q1qZ27x0ZshGXNO9WMyudzXHy+6kOP3ORYw65UWHCu8bgtgRpfW1KIsDMm3hWDCIg
ajzphjQzRZGN3NZyhHrSHIUFi4uBYba9uhPlU+RkFkhRTvZBdgvitqx8bBzXznkJhhiyUdX
UP6iUlA4DiQaxOwpIZjkuMrOkIC2hxwFRbD8TVh9jxrbs09TIv8sMJB+42oRooVUsFA0AA8
qHtNBR81a+OtH9VLf31rzuf10Sfb7qT6hi8rGyQRjdIb89o4Cn/AJjKvbcVhY48Hqm0N7mS
+lxW6HHDS339aX8x7kcbtWwaAcBR5aHX21F21pFWFAMjMXdZpEBskCgakuawu+QwoyYKCGT
CI9CpJ4afLepj3RHxDMlsHrX2JG77jGptzNFJ1SWPSQKwBHp9V/8AnWV3uWVp+19s6i4by6
uW+J9viq3sL0mW0ka/zXrK0CenpFSDGGXhdgK4E6WPhUM7QdWfJbYCLL6U1bc9uAFZAiABx
ZOk5B3KwtuUqw8qufdXE/aO39ui+p7k4uF/04VPzymhk9yds7MNiWkJMakfgTgKP7K4eytT
r+yiNwBHEE8KCSTxqTcgF1Gg56mgMjMhiLAGxccOXClklzoljkAKeq5I8bDWkdsxSslypAZ
jYG3IUriSSQSEiyRsTp4i1W7b23KzBexbb0l083qRx2ebqBwI4i6AspHxE30odPtEcZ269S
Ycb/u0v+1xUOxiw3k3e/ptSfUz40cxlDPZd35PEp4XvUnU7wEWQ6BIhdUveyk8K7bh/wAwy
J0nZ5N7ON8ZjF9yaUxyZsmcNcFXne33LavqJcVZJbAb2LE2UbQOPhQYYEO5dL7ATQMcKIQA
FIUCwHCgByrpRTCKOXo5TC9i6wgqV0q3ibmiCAQ2h3C4I8LVPNA6DAN5VhsD0pT/ABGDcbW
rP71IP/Ml6WM3hBFcC3leu5d0RiwgtjwA34AWdvZcVu5nhWnjehblRA5cTRuNbkg+6tdVtR
lncRxpqXc2At41JgdkhCRppJnzKRGOfoHzVJmMTPnTG82TJZjewuq/hUchQHK3A0p+X5vba
lfNnSBX9Klzb7qwuz4Mp35pEk80Tfw4E9RO5fxV2/t+CN0sbHIy2LF3AQXRWZjUkEovHOrI
6nwbnQl7on/x/ao2gvIxZZCpbXd5c/Ck7RDktF2icvJHGWBc46ErtBPqsfC9NgKgTGkjMXS
UaKpG3hXcO0TN0M/HyFY5FtzbF/hsvDQ2pIHlMxjXaZW+Nj4mk7QrC6SD6stCZNibbqV01P
srKjxpzPEk9wxi6NrqLjbzoHmb/aNkbPNN6MdjYR9Q/CHbl41IO3J/Mc1yxyMxiFiaYcVLH
UgcrUDmfTqxja4QE2lv6OPEUv1udDJ6izBIjqpGg18DWQMju87y5G0iVAEMQU3sg148KM2R
mZczMLEGYqLf9NSSWlkeVWSQvK7blb31YYMbEcN93P8A+o0AMWGwUAXRT6V5cKB+lhuo9P5
a6D7qUCNVAFtFHCrADx4ChfnqRy1rz519AuSpyd2zpWN93gTa1btygA6ksLacfupUWQFmBK
gEHSgR42BrtIYsp6UxtrtPhp586F68K3HW+lW/XV/Gk7td9sMsePNG4C2SVdqyRnmtzrRsL
lbm3j4U0s7NjvmMVvODPj7mP5aR9M6G3G9SY6kHIkUQAoCA88x9ZAPjesfDhIXNdEx8dOZl
f0moMOyiaNPzba3c6kk0OZHjyryrlblSiV1jLHadzAa+FMkcrZLDQrAjSHjY2IFqZO2wx4O
LbTIyCGc34FUF7e+hld2ype4yA3COQsI0/wC2vGlVQFRbCwFha3Kib3JvaiRxGgFE/LzvTE
RrJh9tR40c6pJlSDafcop8ntjqe54kjRz4TsQJYxpYE+Y4XruHdMohs2aQxupHqTb6mFuXG
ou3YCOHy22zZCnaIol1Y38+VS9qwRsAi2xAaFihBsf81JA8P0k+IxyoZZEYyaaCH067Sajl
x5kLum94Qw3obagrx40Zgq79AWA1IHnx0rXjfSo4sLuP0mZhPeRUALXdfPibVk9TKfLlyXD
s7gA7ra6Ch9uRCtt4XqR3F/WnqH32tWNPjxrFFLGG6aiwDfMLe39KaeXSONS7HwCi9Z+Uoi
TLwxvUWO3pNqunsqLpLHE308z5ELKd8c0C7rHUaNWLk9yWKeDMhMqCJTGySKAQp43BvUMuU
IGGZC8kART+U6KHCNrrcHjUyy9N4o40cuiGMpI3GKzfF7aHkbWrvE0PVxzIRJiG69KY2At4
g34V9Rj4IiifcpwXlBYFo9jyl/8ANrU82biqkqxxRxTbwx9I2sKA8Rc+Vdqsh6SwzFWB4m2
t/ZQN76X/AFUSfaPKh58KI5WN6A5WrHzsRWkV1EcyDxhbqLxqLLhN0mQNr7KAte5B22vY1B
iuwTB7Uv1WY9/T1f8ATVm8hrT96yYSMOD0dsJIs1ibze+hJmZMcSEkXLC5N+AA10q2DHNny
FioSJGtcc9xFrVPJ/LlxHUD6cTyfETx3heGlD6juccA9XpxotbMLAXbwoZOU8mdk6eudtAw
+baK2QQrCupIRVXn5Vbkda9taaeFEDkdPuoH3286lxmdousNjOhs208R76GLjII4YwNg9nP
zruGVBJJh5IkV8WcGyPvX1cNb3r65e5kdxZi005QNFItrBXW44eNLhyZcM2aAxlSEkg24m3
Kr28hWPBFD1+7ym2DtPrjtqZGP4BzHOpIoJJVlxg3VyIhZnmXUsq8k3cqjyXI66fl5FtfUv
P317Nax82HrDOyplRdkgijD7bbmZvgNudZ+LK7vkxSJ1t8nWW5XTpvbnzH6OXjNoMfKmRR4
KSHH7f0nxOsYBIV3uoBJUG5XXxqSWGc4ong+nljRE2lBzOnGpMvqv9TJjnGd7D1XUJ1CPHb
SxZs75SwRHHxr7UESMLFl2j4vM108nNkmaOF4MVmVR0kcbGbT4m21BkRTuTFCuPMgA2yhAd
jN+8tTMhs21ju5ghSRU82TkGPJiGOY4gFQPG7hTLfmWqb8mF4xJNBGF3B1MO27vrqNa37oG
xyTadUuSikDcYy24KSeNKw1UgHw0I04612oKQI1jyNw9w3UmJg4wy8oxNM0RcJaNPSCNDcs
eFPj5O+CSNC7iRSF/LA3qrc7XtSSh5Cst/QI2JTaQDvtwqKWJWOIFl+pBQ9ZTEAR6fDWlB6
rsVV1CIzXLL1Lf+2sXuWKWCpNFJGeDbXOxgR76kwYMVJ48SR4lkZwhRr7gjDwt4UuLFiQpJ
OdsCB+rK1rXbaLW8qyOyzTo2NM3X7lkRHe4kYemIvp6hbhWNjZGVMY8VFToxt0o2K67iF1o
SxYaGXkzgva+p+ImiEARfAC37KBJtXv4+VArzvemv5UByFWHPnQvxNed9a3c+FLfnf9VADn
alxIYmy+5TC8WJGLtb8T+Ao9w/qXLZYEP/gYl0F2PpRiPiJpe34+C3bchk3RRyRhGdALk7h
c/fTZeU4SKME2JsWtwC1N3/LXbk5vpgT/ALcEei2v486TuONCywzFmyXFyglPO3K9SZ/0v/
x8m1cpI7lRYA7gPiXjXWw5hPH8235dL2NM3cozNBIQixbdzM2p9I8qmwO2w/T9Eq8q2sW6g
BV7m9wR+gpyS4Dc1QuPvWs2Z1kTBypFZJihCrJs9QZfi9VqLHLVQORVr/soqJnZv3Y3P+FM
HyGQro29GHH3UB9SSW19KMf8KK/VfCLm6MKAiGROzLfbFC7W/VV1ws07NCRCRwpD9Bm2Nxf
onh428qdkwcsqnBhESD5+VWHbs07uP5WlMTgZgVDo3SOt+RpkkkkVrfmRPE+9dw+FwBpcVD
G8SqEQdLqRSAKgO7UnkDqKOGMZcLGnkf6buIdPVIupJUnTdbnWRm5HTyvSZXmZUsFQXAjVd
AtY+WydIzLuMd91g3AVhZDzHpwQuk5FykRkNkZyOF+dRZmFmHFmRDGzxhZN8LHdtPhrwp5Z
cuZ1fddWtuKuLepzx11qNHznLJG8RcRooYOR91ttNn4jtnTb3P0jBY1frDpyAty0rEjaZoZ
cdpHk2+u5mUpt3H8K6CoO3xlpTE8IVjtUn8zcLlrDSu4l16iZsCZGLEB8U6+jYAPxGujhSL
k/1F3Ak5uV8S4cdiTGG12kcAPGjBjrqx3TOdWkc8WY+NWGlbvu91a214+2r+HKrWG233UNb
+dW43o28T+uiDqKBvbx8xRH97CrHW/+FHxtYew1Lk26kx9GPEOMkh0VRRnym63ccn1ZU5+K
/ER+SrUeBiert+JIJMvKK+h3jIIijPPXiay+4x3zH7bMTK2656D/AC7QeAB5Vid0zAuRGDt
gW3UZXb4xsHMDjfhW7DlSSJQFBjIO0chtHCpIJxuilBRwfA0MSeQ5YAK7nA3Mnyq/jYUmLi
oI4wxZjaxJOtzQWSKOUTSoivKxRYy17PuXWs2LfBK25CZIZDMxJHF3Ps0rTh9tiPTx+6sKa
RARkQyKl+HVisQbeO01HBPBvjmSRhIdu3dEu7Za3E2qCbFw9+M3ReVgAzBZw3oVV+YbaZ/p
2yMdkhKlUu5aVim1gfMVNH26MNm4xUmOSOwI3BHVSOYvU642JJJlCNmkUwjQoL/mHwrHYqV
xtUzJQpsrdMSBEbmRzpllSeORbXQqC1mFwfi8KiyIj6JVDLfQ2YX1rzPHlRvW1uf3UzbBc2
ubC7e2r7RcDaDYEgHkL13lcvEXpoyogHybbqSpHM2rBhwQ8b5sghaMuSgjQbnYhvAUey9py
crJlBN3aX/axEcQ20anyFdtWZXy3ycgRZjIxVWBBsoXTS450zw9aBzbYYpWUIf3dTR6HeMt
GsLkndz8zQP89m2LcW2LcnzpTH3lJLG5Dxi3v01ppP5wgc6qnRGy9uFPDlZGPNjxqHkVVId
inq9NhWFP3QkydykQY2ZExCwx2sYumeBpxioI1sDNKdWa3zOTxpu4u5gx1kMPrGu7lbb408
sztFEshhjNizSELvvtAuNKU9cysygqsaswuw3KrEDQmozHiDpyCBt2/UDIYroLcrVbwPA0f
AaUB4gk1YcRyrTiaJrzr2UT4aUZGYKqKSxbQBV4k03dSp/l+HdO3BuDSfPNb9lH+n8JzGxU
Nn5HDpwt8q/vtUcEKdOKG0aKBpYf8edZGLNHHHizZkhyMtiyFumdxG4Hl4U/c8TEd/rusnb
Yh6l3svrl15bTp41EzZImwO4RBerbaY5rgjqJoVB86JU3Glvfzq550L8aWWOWMQsyRxwND1
naZjxW+nDlWamU22cLFeEwDHIXWzWXRqsPZ+uuP29uzeePlIpP7st4z+2oo5mZBDKJQV5kf
KfI0I8eV0H1P1R4HhcLH/lF6EKZsqhQmw7VO0xOZUPuY1LCc6bZMxkYBU/iFg7P8OtyOHCp
JhkyGTJikhnYhbv1fib21L9FmSCTVo4n29MyMuxy2nzCg2XK+IYf4HTZXcEi0m5iuoPLwpI
9xYooXc2rG3M0CdR4VrRJ5HStdL2t7qmlvsMaMwc/KQpsdabuXcJUjOY7TNK9l0Ogv7bUsS
zNi4scMn00iKbyxt6WcbvxcKjwsddscagA82bmzEczWNMd22HKhYlTra9j+2lK8NCB5UCPY
ffR/V7TWuvjWniNffR/Z5Gs7tTyNJIhbP7XKQfT0zuZAx5+VRmCZYHzY13S23elheReXGpc
fDljx8SRoXEOwm0kGpb4vmp8kZSgPkNk22XI3R9MqDeujHFdAwVHZb47Ls2Gdju0YA8LVEh
zAdnQBtGLEY7Fhz53pj4/EKv53+6mPO1h76JPhQJ5aivOv8KPLhTzzMI0QFpGOm2woowOF2
VjY2/j5Cg8NfhU0IYlEccYCxoosAoGgp5AgEsluo4Hqfb4mhpoBc1/JQ/Wmzsk5khI1ghB9
Wv73AV2VCvSgXJ23FwqqE+HThc1JjzxpLESfq+oRHLjqvwta17Xqbuy58pmxpdnao3Y2khD
WCmMnVX/AOdCYWTJj0yYBxjkXjodbeFX5gVFhZICYxRslpQxR90HwpEfxsTTHNV0zIFhyEK
TM62f4UlDfMLa0L+01/fx+wDJnSIt8Idgt/vrLMREhVOohU31QhxaoZ1NxIit94/QJPuq/C
9f4V/fjQsbjxrXXxq3GwsK14nhUXbncRt3CRUd20VIlN5GJ91N9Qrj+ncay4GObqJto273A
9RHMVsRbDHwQgA4LdtBWdBEoOFhAR9YcTN8638BU7owBVoybjjZgR9x1qKRmDkovqHA3Auf
eatzvr5Vp7jQK/38aYn0qmpYmwsNTxq/bopO5kMyWx1uocC+rnS1Ys/cVj7fBAxcY4/Ml9Y
2+puC38Kn7bMbv26Z4lB5JclKuvEVr94q3C+p9tEnhxFWI15ijfma0rXQEUNaN+NXp5pSFR
RudmIACjUmhkZAMfYY3vBAdGyivCRv3b8KAtZBottOAq/uqbLn0jhQu/sWkxpFfEyZP4Uc2
nUUnQqfPlU+RAgSXJbfM7HcxI0trwA8BT4s2zIx30IRt203uCGHAg1NhxIYu1Yp6WbkA2ly
3TTpbhrtHOsB54AyyQMkX4epARsFvJeFDu6IkkWQH3Iv5RdUW8m7kW8KinX+FMqut/BxcUM
rumOMiOJ16SbdzdRjptrI+li6WVIkc0zD4pUkHpPE++uPxa/bFkY648pjRk6WSm5XYnT1cR
U+F2nfFlCIHJwHucadJBZ2gZieBrFGt4gY2B4qYyVtRLMFsLm5AoLNlRRswuoZxwtTY7ZkZ
kUbmAJICgbuIFuFRwhMhzLbpkRMA9+G3dxqFsbtuVOsoux2iPZrt1DnjUZxu0hTvYSCWVfh
BG0gr41FGcOCCbKZook6hkkZjdVKqtvG9JhYmHFI8TbVkeYncrC5cg633cqJ/l0MrFF2hJd
pD/MGvxFf/I9veEAEPJAesocfLZdb+RplE/SkQFjFMDE526+lX41/PO5IY8JdMTEYX3heDN
flQVVCgWAA09PhpwtXe+9t6mmnGNhgfOYxtUL/ANRqDHf+MV3zeLSSepj99ZyJtuArHdoLI
QzVhSem5hjvtO4cLaGiPHifZTT5kywxRj1G97Anbw4nWo37Jhl1k3Dr5H5SKF57Tqb1j5Hd
ctsnIiDh419MDB+KsoHqA86WKBFiiAIVEAAAGlrCgwFha9uVz5VkIbKudjJIo4Bnjazj260
dPH9lbeQ40T4nSl10vrQsdeZrxoA1Cs8qo87dOFWNi78bCv5dgZUURYbGmXWSKcepVe+gVu
BNR5MZu3wyJ8yyD4lI9tHIzZBFFew3aknwW3GklkjbG7KjbhE4KyZRXgWHJKAUBVWwUDwHA
UL8OXvrzF7Vi9jiJKSET55U2tAnBG/zGs2HKy2xcssjdva10On5aFuVqftUyGP+oXf6dIgC
NG9PVHhpRh7XKVD4oOSBdgrH0mRuPPUVAgfqSSjrSy3vveXUmoMmOPrpgymeaIHa7RgWOxh
qCONq3QMWiKl4pH0O5B87MDbwNZGJIN+Pjt+TNe6lj8inmtN25unJlS7LxShiqxk/xfT4eV
ZcUc8ORdFYvEH3DU/Ez61+z/GuH2qjSSQsrKyyxNsf0nhccj4V3Fpppw0GQ6COOQxpsazD0
rbU0+TOjyyPoytIxXhtttv4VvbBjJtt9VzYey9Qdkx4ljmz2CAxqqtHEmrPw8NLUmMh2ZGI
FbEyLC8boLK2nI21FF5EMeTAxiy4j8kqaH7+Ip8jJYRRRj1OfD/jX/5DlqUDLs7fjt/pRHi
5/efjRkzJQl/hi4yN/lUamhIL9mwXYIJ5lL5UrNwWGPkSKPbsSKSAPukSWY/mTsDtkLfvA8
aTscGMGzlKmbNZR+XD8Tbba+VQ4WUzZPbTHbHkt+cpBAs7fDtsdB4Vk5SNYrEek37ziyWPO
sIFCnbu1AttfjPmOblj5CjbUm4FteOtOncZEjgmHTCtrdiPBbmv5fgYX1UmK7KJmcRRBXN1
LBhu4V08vNjxcdgN6YitvuOI3txFIwh60sadMyyku7KTu9V9DrwoW4cj5UTyuP8AhW3mOJP
nUEXQMzZW4KS6xIuz8TOdK7N3tolUxZT48ojcSqqv+X8Y40Re/n7qUDi19fZS+NbRqON699
e808E0UskqRmYBFurLe2jE/eaix8qNY4HRJccRDqTxO43RSBufq0O2pJu7PHh4uTufJLADI
NvUuraKN3qtxp4f6a7d1ICfzM+c9KKRxoX/ABNf2Umdmdxi68fwRdItDH/lVzQHeUGXiHQ5
2Mu3peUsfh4EUsiMHjcBlYagg8wa01HjUmXKCwSwVF+J2Y2VF/eY1JmZoH1+YQ81uEaD4Iv
Yv7aj7riskeXgEO0hsPyxrxPMGk/qDuUQxysQTGjHxEkayNfl4VmTGJelHE+NPiswM2RYEW
hUkX8b1N2PukrJjnbJgu2oVWN9jNyt91NJiyLPELo+08+BUg8L0O2rMyhGdopLn8tZG3MoV
eOmgqPEivshTYhPHTmfOu1tBFE8xEoRZmKI7LYqpYD7qk+uxMfGiCqYzBqWc3upPhR5fo94
gHzdGUe9bfbP3JF3R4yfTxTK9wzgnqLt8qHn/jXcMcsFx8qBMlydArLoWv560cqQt/JcRws
EZ4ZMi/FI37o4Cki7Z01ZztaeTVYl8Qo+I+HhWRPJHK2aZdsWTNCXO5W02O2nqUHQV9Ygmh
fqtMncJSdrlSOmqwHgV4V9P2ZFzO9yydYuQHixyw2SSfhT2UFZupky/mZM54vK2rG/h4CoD
IEI6pCiTcDdlYG23n7a7V2WKTWRBJnso1RYvTa/K5F6VGdMTFQHaXPFuZP4jSR9vZoEnJVd
P9zPf4GhHyo34jUeV3Ga0nUWdsZBvUSAWvJI+4sbcbV3tSjIC6GzG518/OreJNWq9HxvV+J
NRSStHLCXVcfGMHWfqsp3fML3rMVlMT4eUJdmxY2sCG+BL20NRTKbrMiuD/msaHgAa041fw
0qR8ePq5CqTHGTtDEagE8qdO7SrFjuoWJzGYws40eHddr1j5OMTjyoTtkljIYRm6SIynkw8
ai7Z2SL+Z92hBSKWQiT6ZSdd8vyj92hP37LfPl+IQA7IEPHRRxpY4lCIosqqAAB4aVoadHA
ZWuGB1BBFHL7Q7ZGAvqm7ZId2xBxMDeI8KjysVw8Mi7kI/YfMeFR9w7k22PCbqpc6b7WHp+
Y+AqbPypn7b2JFLLGh2zzIovuZ+IBodq7ZG0XaoyMjNMhPVyCmipqfhraBZeCjwAFCZoOpH
loHlUNtkuDa8b/ACNoBWJgRo8fcmm2IATLsgbSRmke5Pp/XT5fbSf5bi9KPNKD8tV+Fg1tD
biTQKHcrWKkG+lrg0DbjVrcLgff41tHnWmtfD5e77fZxrGIFlzsZo2PItGbj7FTHCNl5TiH
HSQlVLN+8vC1Jix3NiXcsdxMjnc5v7aGtqzPrHK4mJjxtON21WvrsZvw86y8ftsbYWFCBHh
TIdnUZQdwA/Af10yRQxRRSlnGRISq47rZZEeM62NrgihmQRv3LuK7QIoGZ0RwNu/mim1XzZ
B27tzC/wBNAw6xvyZ7aXvrajHgwrCrG7AcXPix4k1odb60j5CiZhOjQxsdvqBueHkDWR3GK
ILm9xZmx0ckbMYH47+FzUGZ3PfDBtG5nJ6s7qNu9F4RAj76D4+MiSroslrsP+o3rQCw/wCN
SqzG3dIA6BiSOrHxUcuFeY1q9+NXIsBR8OZoW0/Vxpdwx/pN8d2nLjbIWsGJWwC613bDWWC
bepYjG3bFBThduPCsE81QqeeqsRWleBFW/vemNwNtrk8KyB26B+6ZmQ+848f5kKSW+K/wof
Ma11O85zQwuNcLG9Fr/Kz8a6GHCIYyQDt4sfFjxJrXjw91WoffRB4fZJ3Lsib0fXK7d/puf
xx/hapcjuoCjDsIe1te0TH/AFpA1t1+VO0jH+UYjdOLFUbUnkQ+pnHNVPAU8mJGomx9rwtG
oXdE2oDgW3cKkOOxxO8qVD4xBLoAbswB+Xb91Yx7w0v1rJv7fKFEgyEltaM2tZr0vWRWzpf
VO/EgsNEB8ANKy+2dwZxhy7jiKR+Wxn47rfcL1L2nMyC/bWsMdmbf0CeCuw4UrowZWF1YG4
IPMEV5eB9tDwUf40L+Gv260MeJDF9KOrHDFIAtt21XmY8QR8tYXdQPX26dXlK/9tvTJSupu
jgFW5EEXFdogBCrG8mQzaX/ACwNLed68zRkY2RAWY+S6msxs7KON2yaXqTEgkSCP+HHuHiO
VLi/072+SZlACtIvShjRdBr50mR37NaX/wD0se6QjnYm9zrXRwohBFe5VdNfE8zReZhHHop
ZztGpFhe9X8DQI5/FzvRwgLxQOYoZluzdQ/xSIx8duAqJc9WhwElWZ1mP5k5T4BsPwrbjQP
EXvVj/APQg1rzrCzcZN8mFkJI5F9wjb0NYDjxoNwUjh7aF9dnCvEEV5G1/OvfWGuAjyszPe
FEWRGYLeMuGuLA13CSbCkw4MiKMhJNovIFKyFVXgDSqBt2SyqPc1aH3UAxsWNgPOlOU5DyN
aKFBvkkP7qit/dGbB7aSCuAh/NcDgZWHC/MUIMSNYYUFlRRYVc/dX6604Vpzq/hpXnXnwoW
NjUfee2aZ+KPzFH+vD80Z8/Ct2G9nXWSBgFkj8Qye2sPJixzPDtMbBLq24EuNzLqBT5fcMY
4mN9O2LjY7EtNtY+t5Hb1Xvw8qklyZurjdscxwMGLIZbfLfktcNTxpMpHMWdii+O4PpJB3B
XHhehP3I7ZnUExxbQI5b+plcC7XGmtR4+Mu2GO4VSSbDjxP2acKFc/H7f5g7MnQRuoFFw6c
fUACWtyrKwZIlx8Dpssss7BGLPooCH20vYe4+jLgW2O3yzxDgynxHhWHkhgEgglBUMLksQP
h411MzISFdtxuNifYvGvpcHEMMGc/0sWRNpI274zHH4Ac6bEbpZHahMhklCnrpdhfS1ja3G
sTImnMWM+I5EY3EEhl2EIml7U5jkPwyC7RbeL/AJZX0/GVNY7DIycjYy9fYt1W5O5NE1IW1
QtOcrIWcuzRFNRPE42XW3pUprSN8JIVtp46iljiIXJyiUjdvhjFvU58bcKHdsqO0smuIjXI
hTjvB/E9713CKSOIZWJIscURcjrBtL8PDWn6GxOnl4+O3oJJWdQban9ddLNRp8x5pkRIFAt
FG23dqajcwvkSyG0MEerubbjofAcaxYe2F8fEaPqyuUUk7W2Mr7uAvppzpu0wpDuZ41glfc
FXeLtv8/CstZoWyZY8r6XHjjUIblNwBueZFY8cGA5DxyySqWUMvRNmAvxsammfCJkhaJTGk
qtcymy6jgb8qgwczD+nMzrG35ivIrvqPSvy0Z8uVIYV0MjmwualxsedZ44YlZumCQrEkG8l
7cOVdywxwx8two8nAavMa0ZFjE2XK2zGg4l2P+Ao9x7met3XI1d216IH+mnhVuHIXrTS1Wt
wrStK8jrR8fCvbp76vfXwrTjXlQyADi5SE7cqA9OQH3cffRiTOgyVB0eeNxJbzKNY1uzZoZ
ITxSKNlYNy1JNEKFgiS7veyqLm5Y/40uO1/pXH5Wb/AKTtwIHkDpet19ynW48/s0Fhzo258
KBHjut+qrnzP664/Z9LJDPI23fvjjLL+qm3wZKohIL9IlQRxB10NJ3FMX6rGzB1MRiPQkjc
nX533DQX4UuTFCZu4w7SFgZerDPpex4acxRAkig7lgRMjWbY8iN8anUjSou6Z84z5EA3Zkr
FkBBttCnwqDP7hPHHipCy9tVSSX3C7uVA00po5MkfT9wR0gkAJ3FQTp6fKsXAMsU2ZDGQQA
Tu2nijOo3e6srAmAnXGI+oisfSQNy2tUBw22Ys5cRdNWO511a/PdpRdcggBS1yji4Tjt9Op
qCGCQtLlRtND6GF0GjMdNOFRdtgU3iCtnzEkgKtmSNQdBW21l0AtpZRwFdzU5KA9wdXVjHc
xFeIvfnUkhz1BklhmNorerGXavzc7UySZqNA0jylOlZkMrbiY5L3BrHkxZ2xsnEa8UwUSel
gEZWB43FJPBOWQQ9N42UetmYuZN3m1dxePLO8mNHQJZseWIAxuGPvoS5fd2V3nGSWkCIXkj
XbztypGjz5njZZRuQr6o5zdgp5a0VGdNY7LhQgBMRunAcRRzWnnWQyJLYbQBIgtfhfXwoY6
yiBlkWQSFQ49PLaa2plyTRFf4TBVUG993pF/vrvEfy9WKTcfF49f2U2TPqeEcQ+ORjwVRS9
67ut+4ygiKM/DjRHgij8XiauOI0q3negOQvV70Sfs3eNX53tergcNaLW4615A6VoLg0kM7l
5CfVHFZyi83fwoTYkiyowubWBHkw4g1ax4A03ZxYYGMFfPYcZGY3SBfL8VSdplgH0cWN0kC
2QQA2cyDx9Vqk7J3gqDjArFkkFSwTUb/avCmXBnWVk+NdVax5gNa4o1fwH7aHkKFj5V/fx+
zz/AGURbQ8fP20+LIoIYXQX22ccLEai3lU31GOohLLj5kqeiKDpjcNq8xY/E3xUk3ayuLOp
M2JlxcmY3u34lapMWaE4+T1Fhyo41Hps43yhR8pGt6xMzKRzFAzYcL29P0+0okrcfiZhXbs
F8aWKXA6hyXlUhFUI49LcCW3Vg9wkxMjKUxTIsAXc2O27cpj1+FxxrF7l05pv5ir/AMwh2a
wlySvt23rt7RQyHFll6uXAw9cM8QcF1F9A4NYHbZcWSBsXKbInlcbVCattBublr8K7k+V+T
03dsUSH1HFS7fl31tepO65JtJnO+TNIw1CE+ka8goqXDaSMyli2M0ZJWWLw9QFnA40LcONX
8NLf41Y+4UDbjxFSZeQ22KFSXPt5DzrF7hKJcX+YzPeR9MeWFQVjRV47q7dFCrALKwlmVQ5
hVhYEjmL1kRY2LkfS2kijETGzEoNr/Fpc62rFiKNHJ01MiOSzCQj1XJvzo21uQAP8aAJ99W
vrewPlWZHj47ZeVnxQtjxL8O5AyFn8BQ7h3V/q+5OCSSbxQX+SJT4eNA+Vz7av7qJ8vstwq
1tToK18KOvK9W9/nXn/AHNEg+VefKpsuZrJEpPtJ0C+0mu0rmqIhk5Sy5zlQXCkl1D6cPGm
7j2+MPgZyb2jA/LY8SAV4eIod+GfLN3N3R4tshaON5HFo9t/wm2tZEU7MO5dcvnB1s4Zvg9
q24VJLlZYxAYopIN5CrIENnXdy4VgQxsv8xn3D8tbp0L/ABs3LaPvrtvY+2zJHmwqwMo0cB
Uuu9l4bjUSSSM2Vjbo8rqG7q4PzUL17Da3iKUDgSSa5+H2XoTZLWDHZGii7yOeCoOZpe657
us2y0OJf0QA8faxHGkzRsZMckzwSg9J1/HIF1bZyFZMUk4fJdh0lvsBiUekJCfgAr+aYgP1
WMpEqKbdWA/GhseVDCl1MADQl2VjJC2qkAcl4a1kxxWMjRuEDcNVI1tWEZG3Mqldw5BCV2n
zr2WIHtotroCT91ZGVI5Z8rJkc3JOga1SYePtlM5XGxpFs2yJDuyXvyvfbX8pxQy+iPc8YD
LGgbaq2uL3trWNnyRx43RnEkbxLZplQbbkMLqDarHh/iNa9wvQ8tK3MbAAkseQFCQbk7T2+
TS9z9TJf7totUWMrjH6MqSIQo02cQPCs7F2FshJ7YkoQACBG2u7ezxqSFohJHGpKvG1yWAu
AwsAL391d0w95GTrkJJ1BtghCq2yNreo60YtgyZJJFSNpG2qq9ASnVV586xcXHxlDTMgdXY
ltrDc0ibRbavnX328qy202x4cSnxuzFqA8Dr76225f40ffYe+jqCQPUL6/dW4EEcrai9Ef3
vRa1h4eNXI0NBidRqP+debc61/vpaj4HU0mFlT9OYi76Eql/h3sPhpMXHa/asFxJkSD4ciU
axorcwDrRhmRXjb4kYXFj7a7hhvA+R2/GmkjgZiu0pfaIkD219lTNhyFe2ZBiaRZL78eRWu
JDbiBS5EGQ2N3cDZdmQ4kyLayq9tb+fCpsvuEUTyYQb6qBgJCrLodl+TcqfuOYuyTJVRjxm
5MWMt9iX5VFnqwWLKhMZA0JkiFwpPnSdyxzGsM0YjzorkN6fhccmPKiTV/H/CtOHL7XdjZU
BJPhav5xkJZLlcKJtQqobdbXgzfYVI3KRqDwpcyB48cRl3hypFMksjzG5gEacQPHkKTJhIe
OQFH0sNw0YUsZR+pizNGqxgAPjTnduZjySnVrlGVgwX4iCOVudPAEdBDkSqA/he44/rq/A6
W91TOouyxuVHmoNY4xiseZlGQROxsFBJLyXtyqbuuUBHk5SmLFewXZEq23i3NjrWP2CbtzL
smV8jP3flOlyXcP8AEGa/CkgiG2ONdqL4KosKA9pv5Vh4DKZJc5iFCm2xV13Hyrz/AMaX+n
sOSyn152ShuYkU/Bp+I1FiwALHCoVQBb4dL++vDzqTJy4JHhkZo3ZWJcDIbc/MaXoZMeMWE
i7h622tvFr2Bq30gsNSd7E8NuutK643qT1Kd7fERtvx8KGTDM0aK6yolvXHb/TR7/D5UCdb
X++u8SfhEEY9m0tQDcDa44X5U1n3YK9xCmYyt1tH22HLbapyhXJxEEwiDKEG6PRAp+IjxqS
JJojk9zXHV8kr+XErKWI27rG17VJh4UkMY7fHJku0gL9Wzm6JroPOojKIVx2ykxjFtPUtIm
+97/LXb8qJnGPCrSZcYNg0ZfbqtZUzyvG8mbjGOMMRthk3bVFvHS9YXdJxGDFlSDHijDA/l
7h+Yb6g2qHJldZXlUMWiFlO4X9Iq3EXvTZOQ9kS+1RxkYiwRRzYmsvPzlU927wBGsYW4iHH
pi/gvHzpIcpnh7bl+lWkUqizgfvcL00ePPHNJGLyKjBivttWJgwtKkmbNJkzgSEJGg9bsE4
Am9gaMAnyZ+yxSbTHI53MOBu1tfZUGP23D+oxY1bJafHba+MrEAOp/FfkaTuMEChskbchii
rI5XSz2FvOoMeGATZGTcoHYRJtXiAx03HkKds5JYTgTWBKk/mhddu3jYE3rDiidXxZQzZM7
A2QFN67T+LyoK0QXGfIaIEhhIIVj6m8jxpmUyl1Nli6ZEkm4brqp5WFR5mNuEMt9m8bSQDx
t9uP2yLcsT/m5MykrtRDoqkcyaC8hw+0BVByISZMVibbZbEC/lrY1JFlyGLEs31CmPbGkxa
14lUeiMeLceNL3bEIkWMFJnAuHx39Lnz2fEKSB2LZWGqxzXAUm3wuPEFbGu845k6ix5W9WP
D8wamteANriskNkx9QI6rGGDMWItt04ammiypW+lxVXqYrXBYMbhQDwW/HxqXFGKXw4wyQR
wKeuBHZVZlNhtblSzZFw8t3WJl2PGhPpVxr6hQHOuvlOLsdsUK6ySNyVFp+/d2Qx5Uvoxcc
2/Jh9niakyQN0zWXHjB9TufSoUeVfVTqT3DNtLlOws1yb7LeVHxXiPbSrypopkEkUgKsjC4
I9lSdg7i4/MHU7cQbpsJa6KeNHxFh462raeFC3G1eviQLe3nXeX8clUv/AJEoKNRwN9Rajj
/Sx9F26jR7Rt33+I0W+hhueJ2g+VFPoYSOB9Pv40rjBiuuq2UAD2+NGQYyCRn626x/iD5re
VdXKgSWQp0yzC42Xvt++mkkw0LNtve4vs+HgeVJD9Mojjcyot2sHYWJGvGimPGIYEu7Ktza
wubbjUQlhnx4Z2IgyXUCJwDa978Kl7rlPvwsNzH2+DjGWW15v+FQzbtrxTptJ/f9NZPbu4g
5zFVGIsgtJvYlW2MAdQLVDB2ZCe6dvRp8/KU7dTYnH/etT93nKtl5jksQdzRpeyxW+XhrWR
F2JxJ9R+XLjFBKqzk/Lu/w4U0OJfrTyL9dMtwWXUkXHBeVQKrpH2nuyKygNuXHmUAEBxp6q
jafPXExWUo6SKjK5Y33IznQ+YqU4XcdyRT3CFFlWN9oRg2/4iR40Q2VIuOTvMOxfj2hL30G
tuA4UJW7hI0ocOXMa6kJ0uF/w1DLhSNlptWOUKER1SJSEMZJ4a61ipkPG7KCFMVtmwGyj06
XFcfs3czoT42/Q46eFfXROnQdQMtJWIhTpj0TOi/xNo+WsjFzJTK2JGS5ePp74CPT6LkXI5
eynMGTJ2/uGKoVhtEnUxpPVHdXvawruy4vcGjyYnjWWSWNSswIvuI5GhJ3ruE08UH5kqgiK
M7B6j6baUuccUYvaYyTiw2s2Q3AyyX1sbaVH3tkC4/TOPmSIpZwGtsYW02rzNQZbASNHteL
IjazFeIBZbXFG/xeXhyFP2nsNjOn/k5r6xQeS+LUMud2zO4sbnJl4gnjsU/DW8kKBxJOntN
6bIlW/au1sVx2GgeUEc+djQ01vc01+ZvWot4UARew/bRSPbFmRlWxsm3rRlN+NPiZhI7lgs
Uyr8WKm24Vej91W5V3lCLWzL/+5RRAGvj7K9tN48aI4aa+2vdSk0PAG9qJ5Dh769R9PMngL
c6Pbu2swwVbbn5g0BUcYovEnmayu3TzGGHDX/4+K141Qjds9pqBJ36UkAWFoFBZmY/CVC8b
1mYsuQ0awp1JN4ZHQobjRxrrype79wiG4j/awkfCD/qEHgTXdR0vzUdGWcDQblAZSeF70uP
2XIMbdy3HLijN+kCfzCfAW4U+LiRNjp2xFXDKGzhyQ3WYn4r3qWbqHDghj6eU6IG6+Q+iIl
/lIBLVLg5btHmnWICQhLeMfK/jWFDjpNLPj45iiPSE0EuoUrKp+Hdx3VNlJhzrNNLKJMeMl
ImQxALtZdNHHGlx54sxIt0hAQuAB0/TqSfnFLDnyT3T8ki7BzKI9qQkA6eriawpYMTLjhhS
MSaszMbFZDt3WANYkOQhiljUqyONrD1E/wBg8Uqh43BVlPAhhYiulPC0yoAMSTbaJYwLqSq
+qV08zYaVh/1R2yRswrCseYrrteeEGzPYcGBru2eukGRLHtRuIO39lqj/AKejO2AATdykH/
bv6Yv+qkVAAqiyjwA0Ap45FDows6ngQeRFdfsj7IVJd+2NpFK58HPweyk7P2xNvc5Lrkl/g
xgB6+Nt3HSvp8cFmY7ppm+ORzxY15ikxsaPdk9xJgS2pW419PPT7qx8GXISBUU7eqwUsSfU
2vnX0MUolyOn1dqXK7eRDcKjgkcLNNcxJzYL8VvZVtb8vCgPH9lfVZTlIlI15knQALzNQf1
L2E7HhVjkKVKNJEPiuh4ka1Dl4zb4ZVuvLn4V+2gSPP33rvSE6u8MoH+ZPsJH9x9hIrXiKA
4W8fOvSb25DW3ttViDY8Km7T2lgMcHZm59/QoOpjj/ABN42qPDgv04hYX4nW5JpMiKI9KVU
VJBwaQE+k/veFTZmTCYE7exJi5mX4lRv8o41NkKkc+U0vUaBmCb7MTtAY8NKWd42XMDCE9u
UXmE3/b2/wCNZOTkxTdtyOk02Vjs6yQyAAbWP4XrM7zkR9OXuLb40t8MV9PV+9UIxSDn9zA
x7EXMag6zDysLGoMPHFo45o97Hi5N7sfMmosRoEXNjYHHmj3RyncbC5t6jXblXKmyO5KnWz
4SxZfp+JuvD08rUuRCQ8EoVoyOBR+FNbjr99HMXHjGS59U2316+dG3voHx4e2uHl+h+37Nd
APvou52oBdmPAAC5qPuGZFtEUsv0jIzAmP+HcjwccaWKNAsYG1Yxoo00Fq7nkfSA4Uc+3Mh
i1eHS++NRyA41n93T1LnzkQm1j0ogEX79a8/+dN4HhTzxqHyHISGM83fhpztUeV3EO3dZvz
5cpWKush+FRYjQfh4V0+8AZWBuO3uCWXpJx/OQftFJPjussTX2upBBB8Kye8+pYsEnFgjJv
uYaO+vCu0mFNz9UgHZ1QoYBfUOY1pMPHMrqmOilwWUBmk3MWZLtbyrFTImlLRtlbSyvfYye
gqzA8xQ/wB5ko2Rinqv63KSiSw0I/D4VmSwh2nj6n08hJfqAAWePf6vvpWglyJe2FsbrGQy
E/UFvzNhfUV0lG6O23adbgjW/jepO0ZKDH7fkMZO2y/It9Xivy14UDyoX5a1mKrX6uJEzg8
b7iv7K2STRo17bS6g8D4mlhXMSR2IQCO76gXPw0R23tuRlKrWaVgIUsb8N+tGTJkx8JL+mJ
U6rbSOBN7aUyZPdpWd2D7okSL0jigOtEPLkSsXWQs8zElk4DjW6FZYz1BJpK9ty+OtPLBn5
SGUneN4dLE7iNrqaMeBnx9EBjFA8KgKxuQbp7aXbhwZsW0bmjfY+63qsrV9HmRfRZmYgMUW
QGCRsW2q5dRa44iosWJhKEBE8gNy8jfGzHzr1CNMBjIy5LEtFHGvqtJax/51m/1Hk/mrjxs
MN2vdyum+76+yspBG6dzhO4ZbPdZepr02ub1H2/EiON3KAdPJjK6Y0cK+uUcjoNKjye5SyS
SSI0eHNIwAW/ytaw9Q4VlYubJFKkK78mEnVAB5cDUHc8tPTGGHboWA/LhvcMx4sfC9ZI7lk
NjwIvRjlU22kL8N/O5pey9pkHdBKu/Cma6rADfcJfJbcqkgmCrm4cnSyFQ7kZrX3qfA1w04
mrDQUL8h+g/SG7Km/KxowbFpHFtPYNa+lnkdMzByY4JvX6zdwRdh4qaheHKm3yTw4zxRSlA
i6luHMisdDJLL2uK2C2TJqjTEk7zrxB9N6kjSecR/XJCkrSf7YKwBaF0sdSOFRPjh17PjSD
Fn2raLqSceH4SRR00rMw5GL/zOMTIW5MtyUI4Ue54KGbtU5vm4Y/0vxSRgcKTIhYSROAyOO
a8a8Lf40qMd2H2dAzpxU5D6qp9i15iipAIOhB4EeFSN2uV4GzwYlxEPpDnVpE53t4Vjx4bi
VUFpnAs3V4vvHjenkADGNS1j+6L8qxclYV+pyJ1gkxi3w3Pqa9uFqfEkLLLHv9TRkITGLuE
Y8bCln6jFJCQn5Z3Mq8WA/CPGsSPAdZYJJlTJmKnpKrDdZZNBuA5UcbHLb9vVjV0KdROG9N
w1HnVwbq1iDT48qBmUFoJB8SSAaEU8Hem+mzsJbz9Qbbx8pPD9dOOwY5yJFsPqZR04QTxte
xYiph3HIWWWLERclYRsSUSMwCnwtXowYyQbhmBc3HP1Xq8UKRnltQL+wVttwsaJHC/A+VWr
6f6CacFlRJk2hHdxogvzpsdu3TpOApMRePf6+FlJBNY/aXDdXIXdvPBGI9Kt5tUmHLiSKIZ
hjvLvQnc2ikLcMR7OFWPIcfbpQ6iK9tTuAbXx1oTYU0nb5lJKtAbKWJ3EsnA1Li/1GW+jkm
VfqMVfSIl9X53gCaOJCV+ini2xtH8Kr8pX2Wp+2YIji7osjRz5NzvXEfVZhrbU8KOP2xm+r
D9WR3Ylsg8w7c/IGp+zfy5G7plFWC4/+kUPp63HYy+AqDsmPjfW99mH1E09xuQfM2423cLC
9L1V6eVjno5UI02SLpw5XFS5zM0i5RL4zKQJEyifRHtb4wfGsyWL8zvWULMUILIhN2RD424
1E+NA4z4GdM2FAxGREbkueNnS2pqPJxX3o49Q+YHwbzoCreArh9sbSxrI0J3xFhcq3iPA1I
02KjtKQ0pI1YjmfOljXGURo/WVRuFpPxceOlfRtAPpw/VCBm0fjuve9dx7X9KWgHTknm6jH
84jgNbqQPCn7csbriyOJGXe194N7gnXlSovAADxNgLcah7tj2XJ7e/UVi23dH8y1DkqPysh
AxW2lnGor+UzMT23OYtgPxEbH/T14VNlS6LAhZh4gcBUmXMCZe4StO3L0nRaPlofLSieFuZ
r65Qfou1qVhJB9ch0J8POv5p2a5nUEzYRO2HIXixsPn8DTy4pCPNE8bK/GKQixDgajWuqs0
SZJEVkAbpq8ZBdhp81qkznyoJZtz3kfeWZZE2bbDQWvpasHa+M+TixtBIsqF4WjLFgwH4hU
mNDkQrgvKJgpU7w5Xax04DwFRT9wljkbGhONiiJT8F/ikJ51oLW5edHtuF+b3KRdwj+WJD/
AKjnhpxtzpe7QSP3DukB35HUvtyUtZowvIAcKimgKqxUdSIW3Rt8O0roRY13bPtcvkiFCf8
AtxCwH30d3I0La2N7VYeVEtzAoA+FqwxjopXHyY55Qxt6VHAffWTnw4uPkdURnGeZiGieIa
Na3nWTmOka94adJMeZXO1Y02gDXhwNZXctkMeaZ4sjFbeSvo0dH0+al6oAkKjeF4XHG1W+U
1c8RpW1wGVhZkI3AjzBps7+n2RUc3ycKUna9tbxngtS52GnTMrlclipVmkQWOp8OFRdqwMg
pmTyIsvT1aOJvSdflYk6UuPBZFPxysfzJHGu5n5mgZYGyIu8RCEqPlkjtpf8JGtZP/48k2H
mA2yEc/lkDRpJd2igcvGsafuU82RjIzxYWRILIZjxsTprrapImikeOB1iychbBI3caLx9R8
bVm9x7XkiBFl6O5NA8ewepXXXjpTZBkZppFAZVJ6YvxFvm18a14a39lMTwPD7Qq4c+TuKgN
GBsu3DU1tj7NJbiS0qL+u1v109+1ZBKEj8so4uPO9K0vastA3C6jh7jReTEy0APAxH9t7VJ
JF22bKny8iR+qBtTaTZRe3ICmx4O0pEyruJmfQX4WYEA1omNiMSBuHrYLfjY3FCfueXN3Er
/AKUrbY93jtX9lZfYZ5Ay49nw0sBeGQlvi528KmhHpnX8zHc8UlTVGFqwUHpyc/ITGnHPdG
bPYfrNRY8ItFABGg8uFW87e00cLGY/XZxEMCL8R3cT5ac6hxYlChFAe3zPb1Enn76B5jhS9
0w0Q4DsP5lCFAJLEAT6a3FLNGd0cgDRtyIYXvR9vCieVA+PGtNf+dQYmGgk7jmvtx0YekW+
J28hUkrN1szJbdk5FtZHA5eCjkKDePKpO+dsRpxllhmRMNyJ8yuLcNabE6waednkylRgHRp
GPC3DSmODmFAJpoOrkOXTpoF2K176t7KnCZICojDY6KoDqB8Kn1feaieebryOoYyBQoO4X4
LWlX4+VM8jBFjG53bQAed6+n7bizdwc3sYxtU7eJBI1FNPJ2Q7QbAByX+4a0mJMXxMpvihn
XZZ/wAO40SpuL3BGunhR1vajQ5g86J8LVkw9vYmLuamWJdpcxzH0sU8DWBjTR7Okh7h3PJY
kkyqLLvkPH1H9VZXe8+OR+1Yi7cHGuYzM506rAa2vwrEbID5mVCzN20rIymJ5DtMcobVlHj
4VkQSsJc7MVjmTkeppZFOm78K8BWB/TcZBzJxEI0IuYNmskpIrtuHFaTt+/rSdUburMD62k
IBJ9J0p8BJkbtueetg5Ia9iNOm9+FHl/yNa8DpXnXlw91vsRv5j9BjKPzOAJPKxats3dsvL
Y8FivIbHyUUqjIyu3TcS06soY+Oot+ut+D32N2sNkbPofcWYVLjZmMzzSIVjmCWCP8Ai3Lv
RhUMGYzxTIoEjFAFZwNSNtFYctLrYbZD09f+oCrjmL8b1caa3vXbu+xRruilWPJlva6P6dp
HvobWupFwfEHh+qpcVifp4uplY6cl6osSK1+Hn51r8Op8/GsjvRBWDBPRxIxoGJBG9j/hSk
8uX6qHspo5VDxuLMpFww8DT9slZm7Zl3fAdjdY2HxRf8BV76DQV+o+yiOd+HlTStpGi7m/6
R/yrK7xLuWOZzHhKeCxJ8yjiCxr+/G/OhE83XmBs0MIMrqOZYLwtUyYmDOIZgIY8mRdqHfp
op1JoZXbe5rj5kMYheIwhGjudzLMDqTfgbVcxYvdYAN7qEWOUkG3vI8a29zxmwMhiQ6zxbl
v49TbW2POgK3sBvAtWuZD/wC8UwGQMiQCwihBdi3hoLVN3LupfB/p6Pjij+LkEcBwvYmlbt
r/AMl7TjDZFcW3DiOPE/qqPNbMXuGIrASEDddTx3WW/vFNDOiGeQAGGYBZLj8Dc7ciKP8AL
1PcO1klmha/Vg19TeJFuFXx8pNwF2RiEYHwIa1A6MG1uCCK04eHnVjx0rD7tj7y+FMN+zh0
pPjuKMmarYnZlb04qm7ZBGoLMvynmKl7cfRjugRAum21tpX/AC2pVy836XIx52x5nnbaAF9
SPCttdKlxM/JimkxyBDk7gBPCR6XOvEc6zMjuGUMrNyZkjBhUv043v0kuBwIrFcw5UQxpHy
BIYTYdG4dG8nFKhiEEgRZtF6EiRs1vUSLC9uHGoseMkxxDYm87mI/zVcaA/D+yvNjYn3V7v
13+yBcy2sZ+nL22dQtqNfmtXpUL7Bb9lbWAYeev7adJMWJlk+IbAL0R2/uGRjAiwjcieIex
HoR5fboO6gfDkJsiYj96Nxx9lOc7tE3b2I0yYkDhT4npE/rFJJ26WPvGBtuovqF8F+cezWh
jZaNgZnwmCYEDd5NWVCybysZeMD/uKLqaw5yLFolBB43UbT+yu2T29ORBLCfG6+qsCDHEZT
Nd43aS+hA3XFqye4N0xO0cuibggVCRx8ax58LHVmVYmeMkgHqmxN7anWsPtp2lZgPqHPFGb
+GB7a7hgSRRifHUvhsxISbYNzIx/FasfIYBTIivtBvbcN3+NNHC23KhdZ4Wtc7ozf0+ZqPJ
X4vhmVhZ1ddGDLyN68bW/XRllcRIOJY7R+usjHwspJcuRdgVDqoY2Y3HgKgxMNZslYUCL04
mf1KPGwrrZE/8lwPljU/nOCfnJttodv7ZGM3Pc7RHFZpHfmXc8KxMru8/0WI8syQiMEiB4v
mY/wCauvNOv84ht9HnYzbkyYt3wTKv+NNHmYrvKuofGG8MR+7yrbjdkZ4jxEwIJH3WoQd67
QMF9xMe+LcpPPWwrqw4uPIkg+JbEft0oOI4VyApULAqtJb2jQD20udnt9F2VJBtZ2CoEB1K
8TI78PAVAOk8fYcJbRI90+okHC6HXao++pJuzdNoHt1e3yXCMRx6bfIbcuFLizYc/as+RWe
LbYB9urW23WsnA7rOUaJj0XnO3h8SFjRmm+mccXmRlVrj95bGr43dsmBUFlWEs6KfFXplj/
qSa5J2dQMgPldiBer50a9y7dEoH1mPYygci63oY4nTdkAocaUFW81IPOnbtXcp8IN/DiDgx
dTiL7qMH9RRmHLQERTL60yrC/pt8J9tHvPd8YzrknpduwAdZW8Bew2IBqTWY+LiyYHce3qk
suO1wNrH2srDzFYudirEJysSHcpK/F0r2WxNqmwcvGGRkYrPvlgbbH040EjGzk6gcq+n7h2
5zj5EYkQsVZXRvVGNOBNuFPkYmDM0OVeV3aRdgSPbGSgPCxa1qlTHw5LyEphTm2yRxxvfQW
rEyck7ppU3O1tvqBI4D7Ye3ZwCw5gZY5rfBNwQ35GpMfKA+oxWEUjjhJZQVce0foftogi4P
KjndkJxM6+7pbj0ZRzRk4a1LDJCcPuuJxjceuNtSo3D4ka3GnxZmYZeGzQSO1iRx2t52FSY
yyh3x55A/I3LEg/9VdkjX4gZmY+C7awsiGcQvhOZRuXcGuPbU3bcXubNg47SRFuiESR3vuA
YNdlVmNDFm7orQoqJGix2W0bbrtrqdBWV18pGz8qVJhldOxj2WsqisqPLnRnmdJYJUQq0bo
uxidfmqOK/8BEQtw+EBf8ACv8Ad5KRudVUXYnwsFrLfASbLxs8rIsKLtZJ147d3ENRmefH7
Rj/ABKpG+Tb++xNhRbuc+T3uU6OynpwXB4KDqaxj23CMUizpJMGX4Y1PqG4k6eVGDteDLku
bmMABATw+FReuv33Ki7dhAhkjkIAv/kBvf20iYncpesSR9QsR6KOToXcBdvtvQGT3jGWFWZ
ijMTtaT42X1G96UfUT58h1MMSNaTy2qo4+2lj7f2hMNCPT1ZFWy+LLGC366eSXvHTLHRIYV
KAeA360Yu4Qw93iXVeneHIHml7rei5yMzt8vOGeFjc+XTtRGP2/M7llN6g0kRjhZ7eksNNL
+NR5nd5Bk5KD8qAC2NAPwpHzI8TVr2FHXQ1Fl4MnSz8Pc8LMNytcWZG8jSzd4xMrt2SwHWn
VSIiw0PqW4PttQg7dDl90Yi7SQMFVD+8SAAaMWT2UwRIpYSzurs7cT8NY/ccnExcbDl3vHD
6+swj9F9vwNuPKpzgdsfF7sEYDH0I6ZXqdVvVtK21rHXunburlSY4l+oiYLvOzqW2qb8Kmm
7fHJBHjxiRosqVj0t43pkRFeJAB0NR5Pcz/wDDQOscMMY/OyZVFgi+JfnX8wy0EDCPpYeNb
/x4TxDW+Zra1kZk43YPcoUxZpOP07AHazD8JvUX9Nd7Xfg5LD6WdW9LNuBG0jW37DWERibg
05jvuII6yncz3vv0Gt6EaRuYusrIjpIzmRRdSL67QtYkMcIkxem6yTbnRYoyvVKi3FidSKe
eDHJhnf1Bi6EMp1KqTp7qTFxl2QxXCLe4HO1z9sbgXKToQfw3Da1lAHWWGCUDlYqVv9/6R+
73V21kO3rRTRyW+bbZlB9ld6ngW2IzhSR8JkB/+td5wthiHV6sYK7TZ7j7qiQ+oYmGSLcby
HnWTkhSz7di2/FJ6QfdWLBGWZXUOzNxLyeo0DfQXoyoUky3KrBAxO6RibaAamlze59zbClI
HSgxwFVAfxbuLU7907xO4YlnLSiMEeG2ie2dulzp72Ekt2HtAa9QfTdsXCWOQSpIo6W1wNC
WOvutX/8A1HeF0GmNE25zfW2xRYfdX/wnZVaFR/5Oaem8v+TeGP7Kg6/9OomRkPsjMjqEaS
27gt78ONqAi+k7VBwEUS9VmPiW9I91DMz3buGUPgeZRtj/AP6UfwijFIgMZBDxkAqwPI+Nd
SHChVrg/ACVueV6uulhbhbn5ULeJ3f8aHUdULHam4hdzeAvShiAWO1b6EnjYedaXsAdaAZw
rNooYgE+69G2oF64cK4c7fdVgLeNa6jUWq0aKgOrBQF++3GivBSLW8jSYs8kjxNvGLjPJ6F
ZvUxj008aj7ZJPkSdynHqmVrv0wu3ZIwFgtuVdRJJw1tGDgEadPjbwrPyImcs2KIX3tcbYh
tThz1r+nY2AA6WRMAddTa3vq/A8LVknLUNjrG3UU6aAXsPM1/TTZLGSUOAw5gkqwv7F0qON
pXg6UglV47btwuLa+2hJHly+ht4uqH1bGjub/5qE0mbKVTcIscqpaSRhtNvaKxFkSSI5DhV
hkN3DytpoOA52o8wTeuH6/sj7TBGY8RtsmRkMPTYG+3211MY3xsKAYpk/wC64N7X57P08iQ
j/wADHAT/ADzXdj9wppdtmmmkZv3jfbU4km3rl4weNLAWCNbbbna1d67h8qsuOhPlxrt3aI
mDQu/1OSvzbYmFiT4X5UWlmjiROJZgLa8P11Jjdlhkz8jb6JY1vEj+Z5kXpGeRe4f1LlWRQ
bPHif5eQb9ldPvPeH+vPrmAkFlY6j0kGhZsvvBvp0E9AH7z6A1s7dAnZcNPgWVBLPIfFtdB
99A927hJOoP8CAfTxEfvbCWP31tx4FQcS5G5yfNmualXrPCUUyb4ztN0BIX2V2ru8OczZb9
U/nt1o1ZEYsqA8za1QBujHjFVEkLECRrr/ETnXdFilZY8dUd26rKYx0yfQgNmBI1qLpZKmC
CPGHQsAGEqHeXY66EUxjyyrSbVYMqjpMx9TRix9GnGslz3JDJjxRbUVPynMpILbtvEeNRZI
eQTtIIpp5FDOsZks8oCaEAcCKxD3JnyEgSY40rpYSqrel+GhtUkf1E6SDNHS0JEMZj0dTa3
E1iCfKljSMqtmjc9YbiH3bFte3jXcOpC8hfFRcRkVzbIvptZeBrLbIyMuXKjmjhVELKgXbc
t6V1A8qx48nIni6IRZHO9AlifTIqi5ZtLGlYNmqspi+r+IFZTId+zy2+FIuXvMySSJeW+8q
rHaTu8qt41sHjRNuVr1gonreKGZpAD8IcAKW9p4V3VgTa7kDiLkoL3rwN+FZWLjm0zi6A/N
tO7b76wGwekO49uWSGTCmYx71biVP4hQh7xjnt8kmsTSOHhfXVRIOB8jWN2xTvly5426S2Y
mFWDO5H4bCsGHCVnxu3OWllHwaHx8NLUW53PlQ7Z/T+13UXycnikfkD4+2j3Du/cV7jnJoV
JD7WOm2KIXJNJ3Pun5IiYvh4SnSMEFd8vi5v7q/X99cPssM2SDHIs0UYAa/j1DrSY2OuyJO
Avc3OpJPMn9K9d4il+OQxbCP8AtGPao++snBe4lxchlcf8Pbau2yPEzF4ZED20DEkjXytr7
azJxq82XKzX4HXS1dwfs0tmVUhkyGt0oowPX6jwNxpTpktN3jMPqex3qznXiuh/XXQ7P21e
3QBbGV/QRf8ADuAp4O2KmV3VrnN7lIS0ULX16Zt6mFLEqiV926WaUbpJXOpdifGrL6bHQDQ
a+yi1+Gh8aItqBb33rz/bRQi6sCpvqOFLGII+mlyibQAp52HKlKRIjKLBlUAgHWwtTtsXew
IdgNSBwuedGJ40aOVSjAgepdpFv10HhVmIQxJ1W6myPjsW/nQG0WsBqBwoaaDTTw8K8gAvL
7qP6vdQJ4g6UeQ4i3nXE+VfWT4ySZA22kN7krwvrbSrk2q99bcTV+Yq5o2PPhXee7sheOOR
IVTgWeJQlgfDc1Znd8kgfVsV0NyWDFmNuXhXK9wPdXmONPlkyQTy/wATpMFufxf8agglm/m
fbMx9kkEwv5WF+Da1O+AGbLzMhsLFyHO9kgQ2Ea/sqFu3TquTGB9SrL+Xksx+c8RtHC1ZbT
xJCGEkayCQaggBNo43a9dtw4WOPP3TIVZ2X+KEa5O2+vwrxpFgxo16QsH2qW8bliL3POjfX
XSvG+lcPL+xPLzrP/qJ1LTZb2iQfIiHoxD3caDu/Vycu2RNIdLu4vauzOWARusqLbUPsN9f
MVO7kBoppWYE2AtyNZfcI4Sq9xzC+Qy67YV9S28r6VF3DscEZWYxgzSAsVDnaWbmbE8OFKe
55jTRKP8AxoAYIm/zbW3H76EGPGsUQOiKLCtdbHStPbR8Dx9tNfmb1c8eXsogVrqfD21prp
pRHjQ/dOnvr2VerV7aJ56bfdQHLmaseA4V91qsOZv9mvhwq3EUvmKB8ND41P2nO9eH3mSSR
MhSVdJLBunt4fLoayO3dyLyQGS8c1teGjgc7jwoS4UyzKTwB1W34hxFbnIUcyxA/bW/qKVP
A7hb76xoIGEuL21WnyZB/DBUbjfz0Ff04p1eWUzNy3M8ge16WGWaScyK7ZsMkXTXFdTZAj6
XvUOZlZcbYWAf/HuABMeBkvTdxyH6pjXp4kaiywoRq3mxoXHDhR05a/4UPI617/0BHk5McT
kX2swBA8/Cir5kKsACQXA0IuP1V18eVZYSSBIpuunnRlxZFmjBK701G4cR9vecJfUmLPIYT
5BhJt916w57WJjCn2p6P8K7T3CW4aLJEdx+GQEHSu/40ymUQTTFogPVtb4TVw11GPIz3Fxu
bcToeV+FdvxlsZcmWNIlGt26m9v1Letw1AuPu0pb+OtXqw5fsoYjZUYyT/pbhup45cyFHQ2
ZC4BUjxoTwSLJCdRIpBQgcdacDNg3KDcb10tQtnQWFrnqL/xpEycmOF5B6FdgDarS5USEqH
2s4B2ng3HhRyUnjaHnKGGwe1q+oMiiAamUkbdvjehktkxDHJKiUuuy/tvXUxpFmjGm9GDAn
3VYG3nRJ4ilP4jb2VrrxoeGmlacTQ8CKuaPKgTwBsKB5a6UI0fpTAh4ZbXMciahh/jXR7j2
mLNiUHcYpBc68URxp7L0snb8qXsuZGfVFkhkvfwYn/Gr94780szcg427fJbmgI83MC3tdUc
g+z0U/aP6egljbMG3KypEdNkS6m5cC5PlXb1TK+mzcAGPcPiVl9Oq3BB9INRjOzEl7fES0z
k+oi3p3XXS3trLy44mMORL9R0k2kO0TWi22Ot1N6ycnK62HCQXhbexQzCzoCFJ+O1q+plOW
5liMsCROOmjSAlozuNwRypoUGWMXqoz7WBm3FFNwXPDfxpVN2ZQAWPHhz/QFdwzceGHuHbs
pmbKThKu0bX1PhWNL2ZUJkwFaJJxcBBpY+LaU2PjxqndM9hG2PEQQMiUXfaOXprI7JLE8Cy
AZGLFIQW22s4O37e8QIG67S5O9B8Ya9wP/bWJjRSp10Qh4b2cNe50OtZWJEAZpEIj3aevlr
ytXc5cvuC4+XERDk4YI3T9P4dxvuu3lWNiz4jSRZidJMcem21b2YjhpWKsmCkMWOIDjbHLb
PqNyk8OIANO31BHSspBRgdSQthbXcaTKxW3wsTra3qU2IINCsyeAfnRxMUt7ONCaJEVliWb
rgDcZb3N347ialmxcWHIyjhwmSOfnpoRpq2lPhIVwHyF3tc7VSSQ7mXyBNYPa/6h7YuO7N0
8bKgIAcrye3EGu+4zwL0EguiqoAQqFN1HjU0+bGs82S8nXlfV/Totjy9Ndm24y5UiGZYY3t
tnVGNlLHhblXecoFYnypAjYqg7IG3aLbhxqf8ApcD/AHceQwI4r0FXqlvZcV27uGDBDn/Sp
JFJhvbT1n1lWsPVWUuPjth5Am3ZeM3ySEWsvlQ8Dxqw5ca04HQURwOmlfsq1X8asPdXnXtN
N58KUfqq3Lzrp5ESTJbQOob/APip4sfpqymziGEtYjQ3Kr+yn+imEyxnbIguGQ+atqKvfTj
bztxoTZWOrygG0gujEfvMliaRHysqTFjIP0jybojY3CtcXI99bIwFVbbVAACgDgKtQFzc6j
nwtXHhofLnpQN9DbT9DSpXafIEc7l5sdZLRMW43AHA0M3HyZ8WQKI0WIqFRALbVupsKTKXN
neSOQzHfZtzkbSTp4VD3JcqSGWAKIwqgqAOI99C+t6F+NfzDDxnysfIXbnQx/GCvwSqOemh
r6vtOV9LmfHJEBYh/ExmzLrxtTRzYozohYCVRy9qHd+qkyx/TgaZeEsiEuCOYO0GsLNzpk7
dNAWlkikDO1yCm1VU3NR9PNRFeOHbeMhvyrspYX0OtCVM9GYsjsTGSWZG3C+tHFklWYGV5N
yqV+M3tXsp45BdHBDDxVhYihG2VNLhI+9MJj+XuvuHtANSd3TKcPN6WgsoQpwVeHK1PhSSG
NZNp3LYkbTu/wAKiyszMlznxx/thLYLHfn5msjubZbzSZO5ZIWVQpB4DTkKkGHnT4uJkktN
ipbawuNwVuV/ZWFlY+Q+MvblCwQqqlVF7m5PM1PPBmSYy5LiR4UAKb1O6/31PniZhl5EAga
XauhttaUL4tW/D7pNC5BTRF11udL1IkbtLNKxknnfV5H/ABGvcKJPPhVvGrDhzNa8v2Ubca
F6uOVX5VpxPCgw05CtfDjXkNKn6blGl2RbhxAlcKSvnaoOz9qwhkyiNSFuVO08NttTw1vU/
cRitid47YUOSIyR1YQ9pFZedh40mRjuHhddyMuoYV51fkf20Bx8aK+dC2p1FH28aUjl/ZEV
x4WtQfLx1eQcJV9D/wDuWxrb2vOLRKRtx8tTKq/5XWzWFHq9zjgPDbBCG+8yEmhmZRfPzFI
Kz5B3FSPwLoo91edXPnuoHlwtVzXs/wAa14/86NhwPKrc9SD7KHiRQ89KBtbgD5DWhfj4Ub
cLf40PI2rUcSBR8RofZR8qt+HX76NuNbeR4/YznQAEsfIU/eFiiHbmWQpYFpYtmiM9yAd3l
S400chkUxRzzBbQo8oBHq3cKRIUdu3LDK7ts9UpiNrw68BUM+OpgVcpYcyOdRvCld5IsdLC
nbY0eEmMchw8bCYjdtDKPw08m+S6MqdExt1XLC6lEGpuNakz4mb6aDd1GZSLbRdrA8bUveu
8s8ODC/Vw8BAAXt/CZ+ZY8QKyv6gyIzEpXo4oYEWsfVbx8Cabu4jL9tzvRkc9rN8V/ZUOBC
+7t3chJJiqf9F19exTzVgb25UPOgPA/to+etX5EilojnfQV4W4foYsBjL/AFjlA4Ism0brn
ytUb4hScNNHFJe6gJI23cptY8Kl25UZ6Wsh3cNdv7aORHKphF7vwA28a+oxXTLd5VhRAwVd
7ajex4C1Yq5pEM+Wp2RE7hu23I3eFdV3WCVVYywM4LIFNix8qknhnSSFL9R0IITb42p1jSS
GNF6qTSrsidBpuVvCo3fMhRJbmNi4s1jY2PtpcrI3mN2CAxjfq3DhTNM/0lnEe3J/KJPEWD
HWlxXxmjUztj9ZmXaCtjvPlY3pZInEkb6qym6sBpdbUAPmOtGr++r3sBxo208uVX/vb7Lnj
tFz5152B/bQvyoDxojhRXly91bvEj9tG/PQ/fQB53B9lEGuGpvV/CiLXVhYjxqXt8fcXXDI
YQQbBZN51Dt8w14Vkh80XyXhckRWsINLfFzFCP8AmO2KISRY9k1EUp3MGsRzrpSZcRiMglk
QRkAkLtsNdBUokzInD430aEqwZY73W+vEWtSzbw31BQfVRI7NA0K7RotzZhT4ebjCKIs8Sq
qlDLGT/EKtqC3nS9s76ergEj6TuK3QxMnwCXwYcm4UcnsncTPECXEJt6/dqjX91KO9g4Pas
Qb8y6mPeU53bmfLhyqLPaJ4MDBBGDE42mVmFjKQdbAaLQPO1yPbQ9tfqqw8aFuNj+yjQA5V
w+3ClgKAYzu777+rcu0AW/ZUmKGjSOWSNugrt049hO90uPTu/DwqWKTDgd7KnUSRlklAa9w
3BNPCpu3SyA5T7ihLbrDduVXYW3eBNQ9wbGjjlEsO/HR12rFEpBPIEknhXb8rFiWcYruXiY
hNHWw1PhUEKwJFKsUySvvWzb5N6hiup0rK2YawTyi/SeXrdV1XbqeABrIjxITh4siKXwjN1
I5JLhmCWPpHhS4+JidCF1kLqZUkl6jWJLsw+E2+FaxMKGDdOjRGWLcqgBNG1JFFMLE+oxMj
HeJBI4Y48kjAlvWSdvspcVoSzJOzNk3Urt2AA7S1zciolyIFxZ0UK0CEFVtpddulq8fA17a
seVEVqNa8hXlz9lWtyrTiRpV6HjrcVt8KI50Bxr/L+v7D5/trXidK8LGiRwrXhXhRX33r9t
WOhOta8jxH2NHKqyIw1VgGH3GhP26WTAyVO5TG5MV/Boj6SKjl7vmjKx4zuXEjj6cbMOBfU
3oDyItyoDmdDQHhR/Qv4f2QHh9jHwrTW9rj/hW3jodTzNWHEaVqKFqI5GvMVrX7aFWo2N9P
sAPKjfhXkOFDxNacaJ8av40D/e32AcNSasfcaA4mrjgBa1DX2+ygeVC41503if2V5fZeibU
L8OFbvDSr86vz51f7L1/hXur3W/s2pfdX3/to+37B9p91Gh9h9n2H7VoUPZ9g9lCjQofYfZ
XuP2H9I/Yfd+ga932f/9k=
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAgAAZABkAAD/7AARRHVja3kAAQAEAAAAHQAA/+4ADkFkb2JlAGTAAAA
AAf/bAIQAEAsLCwwLEAwMEBgPDQ8YHBUQEBUcIBcXFxcXIB8YGxoaGxgfHyQmKSYkHzExNT
UxMUFBQUFBQUFBQUFBQUFBQQERDw8SFBIWExMWFREUERUaFRcXFRomGhodGhomMiMfHx8fI
zIsLykpKS8sNjYyMjY2QUFBQUFBQUFBQUFBQUFB/8AAEQgCigGcAwEiAAIRAQMRAf/EALYA
AAEFAQEAAAAAAAAAAAAAAAQAAQIDBQYHAQADAQEBAAAAAAAAAAAAAAAAAQIDBAUQAAIBAgQ
DBAYGBQcLBAMBAQECAwARITESBEFRBWFxIhOBkaEyQgaxwdFSIxTwYpIVFuFygtIzk1Xxor
LCQ1NjgyRURXM0RCXiozU2RhEAAgIBAwIEBAUCBQQDAQAAAAERAiExEgNBUWFxIgSBkTITo
bFCUhTBYvDR4XIj8YIzFZKiBbL/2gAMAwEAAhEDEQA/AMwk3OJpAnnSIxNKvQOYck86Vzzp
qVACuedPc8zTUqAFc86e5501KgBajzNPc8zTUqAHuedLUeZpqVAD6jzpajzps6VAD3bnSu3
OmpUAPc86VzzpqegYtR50+o8zTUqBC1HnT6jzqNKgB7tzpajzpU1Ax9R50rmmpUAPqPOlc0
1KgB7nnS1HmaalQIe550rnnTUqBj3POlc86alQA5J50rnmaanoAVzzpXPOlTUAPc3zpXPOl
TGgQ+pudK5501KgBFm50tTc6VNQBLUedLU3OmFKgB7nnSu3OmpWoAe5540rnnTUqAHuedPc
6M+NRp/g9NACOdICnOdIZUDFar9lsZ99uV2u30+YwZhqNhZRc42NU8KI6fvpOn7xN5Godow
QUJsGVhYi9K07Xt16AonJo/wn1MbMznT54/8Aiggtp/n3037PbQh+X+sgXO0e3ep/1q7xNy
jbVd0bqjRiUjMgEaqC2HzB03fzCCB2ErAlVdSuqwubVzLm5M9fgaulfI4KSN43aORSkiGzI
wswPaDUbV13zjtYztIt4ABKjhGawuyuMiewisToPTR1HqCxyLfbxDzJu0fCnpPsvW1eVOjs
+hDp6o7lOz6J1TfIJdtATEcpGIRT3XxPoFR33St/0/T+bi0K+CuCGUnlcfXW98w9d3G23H7
v2DiFYgvmuoGoEi4Rb3AAFuFB7CfefME6dO3+4Pkxq0oZFUOzLZRc2tkx4VCvyRvcbf6D21
0WphWrT2fy91PexwzQoggmvaUsPCASLsufDhQ2/wBnJsN3LtZCGaM4MPiU4qfVW98nbvcNL
Ns2ctAia40PwktjY8jeq5LvZuqxVSmGZsvyv1lJGRIBKq5SK6BW9DsDQm66T1HZRmXdbdo4
xm+DKL8yhNq6nr3X9z0zdJBBHG4Meti9+JI4Ecq19rKN3s4pnSwnjVmjOI8a3I9tZ/d5Ek3
DTK2VcpdDzS1LAURvYkg3u5gjxjildE7lY29VaHyzs4t11VfOGpIEMoU5MylVW/dqvW7vFN
3hJCrmAaHoXV54xLFtXKMLgsVQkdzsDQu42u42sph3EbRSDHSw4cxwNdj1P5mi6dvvyZ27S
hQpkcMFI1Y+FTnh2isH5g6vB1SeFoEZY4VYansGYvY5AnLTWdOTkbUr0vqVatUtcg8HQurb
gRmPbnRMAySMQF0nIk3NqhN0bqkEphfayMw4xqZFI7GUWrqflrq6bzbrsnXTuNsgFx7rRr4
Vbv5ij951jpuxmEG6m8uRlDAFWPhJIuSoIGVQ+a6tELyK2Vg89lhlgbRPG8TnJXUoT3agKU
UTzSJFEpeSQhUQZknhXo88G16htikgWaCVbqwswsRgyn6DXDbZl6T1pPOa6bSYq72+DxJqs
P1TerpzOyePUlJLok12K5ei9Wi9/Zy/0V1/6GqnTovVnF12cvpXT/pWr0JHV1DoQyMAVYG4
IORBqVZ/yL9kV9teJ5jPt5ttKYdwjRSixKMLGx491V2rtPm/bxv0sbiw8yGRNLWx0udBUeu
9cZW/HfepZFqwxrUqVI5XHAVZJfFsd5PC88MDywpgzqtwCM++3ZVGdej9LjSPpu1RAFURJg
MMSoJ9dcBvUWLfbqKPBEmlVR2BzasePldm014l2pCQPgKKbpnUFh89trKIrXLFGwHO1r10P
QOn7XY9PPWd6LsUMiBgDojGKlQfiahv4z33mX/LReXfBCW1W/nZX9FD5bNvYpS6htSXqepz
uBFxiKmkMsiu0aM6xjVIVUtpBwubVob/AKXvBtV6uQhh3R8xkjBHleabqMeGNEfLHVdv0/c
Sxbnwx7nQFksTpdSQAbcDqqnyejdXMaoW3MMzdz07e7SFZ91C0MT4K7Wtc4i+OHpoUMuQYe
sV6fNJDFGXnZUjFrs5AUcsTUANnu4rgRzxHj4XX6xWS9xbqkX9tdzzW1SSGV0eRI3dI7a2V
SwW+WqwwvWt8ydJj6dukfbjTt9wCVT7jLbUB2Y0f8n9Q20SS7CVgk8sheK/xgqAVvzGmtLc
r2K1UQq5hnP7rp+92ao26haFZPcLWx42wyPfQ9q9L3my2u+h8jdRiSO4NrkWI4gixrnOpfK
GiMydOdnYZwyEXI/VbDHv9dTTnWlsePQduPscvalantx/ko/o3TT1LfpAR+CvjnOXgHD+kc
K2tZJNvoQlLgz9J067HRe2ux035asqVq9O/LweT+X8tfItp8rSNGnlpyrgut9N/du+eFTeF
x5kPPQT7p/mnCs+Pm3OGo7FWpCkzaWBIAOYuO0dlF9O243PUdrt2F0klXWOar42HqFegbzY
7bfbdtvuEDIRZTYXQ/eU8CKOTl22Sie4VpKk80PbT1sdP2jbD5l2+13FmMUhAa2DBkbQ9v0
xqPzLCsXWp9IsJFSTDmw0n16aa5JsqrRqZE6YnszItT2p7caVq0JI2qXwemmp/h9NACOZpD
CkczSoAel2UqQoA7jbu03yuhUhWfa6FLEKurRoF2OWNB9M+Xo+lyjqHUNwl4LlQPDGpI03L
Na+B5UM04/glUvizeT/APu+wVq9B3w6r0wxboiWWO8W4B+IH3WI/WX23ri9STjSYZvhtdzE
+Y+uQdQEe22l2gjbW0hFg7AWXTfGwuaL+Sh4d6eOqMexj9dZHWulS9M3RWxO2c3hlOOB+Bj
94e2tD5Q3kcO7m2j4HcANGebR3uvqN/RWtkvtenzZKb35M3r0EkHV90JB/aP5iHmrgWt9FF
/KUbN1csAdMcTFjwGoqB666vfdL2PUAv5uIOye44JVhf8AWWxqWy2G02ERi2kYjQnU2JJJ5
ktc1H3fRtjOg9nqk5T5vVV6shGbwKW7wzin+UHVeqSIc3ha39FkoT5j3ibvqk0kTa0iURIR
kdFybf0ia1ul9Dbbvsuq7Cb8ymi8sbWBYOtmEZFhgeDcs6tuOJVf6lgSU3bXQr3+76evzQ7
9RXXt4USNSRdUktr1OvEDV6K6Pepu5dqy9PlSKYjwSMupbej6ce6uRk6J1bqXUJ5Dt22yTS
MxklIsoOXuk6sOVdnBEsEEcKm6xKqAnOyi1ZWSSrDlxktTnB5vuYJ9vNJBMpWdCQ4OPizvf
jfO9dH1HZJ8vwbDe7RAZoX0biTjKJF8Qc8iRhywrM+ZNxHP1eZoTq8sKlxkXUY+o4V2UMm2
6nsFkKiTb7lPEp5MMVPaK05LOKNrHYmqzYy3658tb6MPvNGpcknj1Mvdg3srk9223fdzPtV
0bZnJiQi1l7uGPCuqk+Ttg0mpJpY474xgqfUzKTQXzJ0vpfTthANtGE3DS2D3Jdl0nXqJzG
VLjtRWUbnuxkLJtZjBR8oNp6s6n4oGt6HSjuudF6h1Hqhk26qIljRPMdtIvdjhYE8ayvlgk
dbg7UkB/Zv9Va0XWPI+Z9zBI/8A0s7LFY5LKqKFPZfL1UX3LkbrqlIVh1SYfHLsvl7pccG4
m1mMGwHvu7EuQq95+2uI3E8m5nk3Elg8zF2AyBY3sO6uo+Z+hq6N1LaR/jDHcKvxr98DmPo
rkgQcRiDxq+BLNpl9SeRvToGdNiO43sG0aSRIpXCuEdlwzNrGuk+aen7VemruUTTNt9EaMC
b6CdOlufprl9hONvvttOfdjlQt3agD7K635vlCdKVDnLKigd13+qlyL/krHh+Y6v0s40zTN
H5TSuYgdQjLMU1c9JNqjSpVuklpgzkVKiumbMb7fwbQtpWRjrYZ6VBZrdthWt135c/KCKbp
0UksRusqC8jKfhawxsal8lVba/8AQpVbUnS9IcSdL2bjjDH7FArz6VvN3EjN/tZXJ/puftr
u+kxbjZ9EhjkQ+fHET5Yxa+LBe/hXAAkWYjxDG3aMax4Vm0di79DtvmpGHRHWIWRHi1AfcD
D67VxNq9JR9v1DZhsJNvuUxHNXGIrHX5O6eJ9bSyNBf+xJGX3S1r2pcXIqppoL1baJxw+d8
o+W/Halh/RXWv0CuLLELrGYsw9GNd/12Zdr0bc6AFvGYo1yF38AA7r15+wGgjstVcMtX8RX
6HcfNKSy9KEUCNI8ssYCKLk46uHdQ3yx0ffbCWXcbpRCsiBRFcFrg31Np8NXdd6jNstjsdx
AfGZEYrwdAjalPfRW/wBrF1zpanbysokXXCysQpJHuyKMxwIOVYy1WP02ZeJnqjnvmvqUO7
3Ue2gOtdtq1uMi72wHdas7o7aerbM/8ZR68ProWSOSJ2ikQxyISroc1I4VLbzfl9zDPf8As
pEc/wBFgx9ldKqlxtJzhmUzafE7L5k6ru+mrtTtSoaR21BxqBVVy4HM0d0nqSdT2a7lVKNc
pIh+F1zseIrnfnKUtvNrCDdUjZ/TIbf6lafyjE6dKLOpUSys6X4rZVv6dNYOq+2rdW/wNJ9
TXgYPzPAIesS2AVZkSUAczdW9q1r/ACptl2vTp+ozGwmJN+UUNx9Oqsj5rnEnV5NOIgjSPD
HEXc/6VdFPs5dv8uDYQrqnaFYQt7anksrZ95NVZv7dF3/ISXqsx+h9eXqrTI0YheOzRre5a
M5E9o41R83bVJOnrurePbOLH9WQhCPXagdl0TqHSN7Bv5WjaFW0TaGN1STw3OpRgCQa6Lqe
3G56fuduf9pG4HfbD21Dit5q5SyNS1k435bS/W9tyXWf8xh9dduu4gadtusimdFDPGCNQVs
iRXFfK5v1iAnij/6NEdU3jbH5pO5BsqeX5nbGyhX9mNactd12v7ZFRxX4mv1zbf8A2XSt4q
4icRO3GzeJfoPrrD+bLHrB7IY/peu18DgHBhgVOY7CK4b5mbV1ucfdWNf83V9dTw/WvBML/
SzK7qVI0q6zEan+H001P8PpoAY50qXE03CgByaV6VNTEGfvA/uodN0YecZvMvwt7trc6l0n
qkvSt0Z41EiOuiWMm2oDEWPMUDSqNlYajFnJW5yn2Oi6h82Dd7OXbJtNHnKULOwYAHC4AGf
KsBJHjdZI2KOhBRgcQRkRUKeivHWqaXUHZvU6Pa/OU8cQTdbcTSDDzEbRq7SpBF+6qeo/Nm
73UXk7VPyqN7731ORyBsAtYNKp+zSZge+3ccYYDADKj+mda3vTWtA2qEm7wPip7RxU1n1OJ
UaRVkbQhYB3AvpBOJtxq7VTUNCTaeDqF+dYrePZvf8AVdSPbpoXf/N263ERj2cf5W/vSEh3
t+rhYVl9R2cGzZFinM+sFidDRgL8PvZ3oLDhWa4aaw/iU720HrU6R1/c9LvHp87bG58knTp
Y/ErWOfKsqlWlqqyholNpyjrG+ddvpGnaSF+ILKF9Yv8ARXPdR6luupbjz9wRhcRRj3UU8B
9ZoWxOWNKprxVq5WviN3bC+l74bDfw7tlLpGTrVc9LAqbX76o3M7bjczbg+EzSNIB93Ubr6
qrtbP00qrat27wgUuI+J1m0+ctr5KjeRSLOAAxjAZGPMYi1+Vc71Pdbbeb1txtYBtomFtGF
2a5u7AYAnsoWlUV4q1cqRu7agY4qRzFanWusfvRdooDAQJ+JqFrytYMR2Ye2sylVOqbVn+k
SbSa7jU9KkRaqEWbfcS7WePcQnTLEdSHhysewjCur23zlsmW26hkhfiVHmIe62Psrj8qeov
xVtrr4FK7R1+6+ctmqEbSGSWTgXHloO++PsrkCSSScySSe0m5pY0qKcda6Bazeps9E+YpOm
r+XmQzbQm6hbB4yTdrXzB5Vut83dIEepTIzf7sRkN62svtriaVTbgq3OV5DXI0aPWOtT9Vl
XUvlQR4xxXvicNTHiforOzBHOlSrStVVQiW28s0+q9Vj32z6dCl9W3iPngjKSypbt90mj/l
vr232cTbHeny4gxaGWxKjViyNbLHG9c7Re76ZuNnGkkxjKSW8so4bWCL6gBwqHx127J6yit
zmTW+ZN70PdJr2o83fMVHnJdQFX75ODYYChOj9Y2u128mw6htxuNnMxc4BipIsbqfey7xWT
SoXFXbtbb6hvcydczfJ87+fLIrtZRZ2kyUWA0sfZUeo/Nu3jjMHTELvayzMNMafzVOLW9Vc
nSqVwV6tsPuPsSD/AIgkku/i1uTizY6m9JrovmTrm33Me1Tp82pkfzmdQQVKiyZjO7VzdNV
2402m/wBPQSs0n4hu66x1TdwNt9xuWeJsCtlW/EX0qDXSyfM+zHSPMWTXvWjC+TazeYRpJP
YDjXG0r0rcNXHSOwK7XiG9H3abHqW2nk/s0OmQ8ldSmr0XvVvzBuoN11aWbbuJIiiKHGRIB
v8ATWbSqti3K3hAbsQdb8v/ADDs02Q2m9kEL7caUdzg6fDbtUYWrnepbobvqG53Sm6yuSlx
Y6VARfYKEpUq8SrZ2XUHdtQPelTUqskel8Pppqf4fTQAmzNKkczSFMBHKlSOVK9ACFKlSoE
KlSpUAKlSpUDFatXoe1kdtxvIhrl2SeZFGRqDOQbXHZasqj+k9Vm6XO0saiRHAEkZwuByPA
1Nk9rjUaanJpbfqUvV99sU38SrFFIR5gQkSSEeFDfAXtV3Uuhwb3qO8/KSBZYY1YwKukeYR
4RyxAoHqfzJPvZIDHGIY4JBKFvqLOuVzYVVt+tyQdXk6kFuJidcV80OQv2WrPbbVLbjQqVo
851Ldp8vHcqS8/ksIFnYMPd1lrA9mlb1qdN6T03bp1GFp03DIoDSFL+UhUm4zue7lWK/XNw
82+mYC+9j8q3BFyH+beqNjv22cO7iUX/Mx+WDewXHP1E0Ot2nL7YBOq6Gt0zpqwwf+7RG6m
GhgvGzFowfEwxGksOdZ23267XrkW2kIdYtwqEkYGzWvajdj8yQ7bZ7eGXaiWXbG0chIwQnG
18QbYVkTbppd6+8IszyGW3LxarU6q02nRibUKDc+Y+mqNzuN9NKsCsFXbx2u0zKo1ZZVCX5
S3KJK6zBkjjDpcWLta7LnhbnVMnXod1tt3tt3E7JNIZduVIvGeAx/TOrU+ZiN1LNIjGNtuI
UjBw1j4j6SalLkSSXQfpbNbppkRtgdysWg7RmjKKdQt5ZN7/qnh21hbzoG7i/LPhr3shURW
t5bNdlUnupQ9feJ9m5Qk7SBoc8yRYH2LU0+YSuz2cTq0k+2m82R2PvLdsAeZ1UKt05XX/UJ
q9Svc9A8nbbmePdRzflCFlRQQQ17MMeV6D6f06XfyOqMI44lLzSt7qKONanUev7Kfa7rbbT
bGI7kqzyGwLNe7lrX5Cheh9Xj6c8se4j8zbbgWkAsWBF+BwIxxqk77W4z0F6Z8Ca/LsrzSQ
w7iOUxwicFb+LUTZfZRfy/sbJMzqsjbnas8aEXIGpk487Vb0Xy5epNu+lwpBs4gIpo3Y62V
vF5nxZW50PuevInU95PASUaEwbZhkGU4N3XvUt2c18EUoUMs6L0tdl1WKLdPFLM8T6oAdZi
I0kauFyKAbo8s88bIyRR72aRdupv7qEm+HDhRUnXdm+923Ukidd2iMm5UAaGupAK43zPqqf
TPmDYw7SGPewGSfaX8h1AOfeRY0ev6ozEfmL06GGIvK3QhmFikgSQdzWYV2O/wBns9nuZOr
Swq8UMIRYUQEayT4mGQwsK47cztuNzLuCLNK7PblqN7VvR/MsH7ymklVm2U8aoyWGrUoztf
tIp8is4a7OQq1kpiaPpvR4uoJBHLuN3IwJlXUqIC3hUeij+n9N2y9WhmdFZN3tjOImUaUkJ
TUFXl4sKo6d1/pm1hbZSxu+1jYnbsyqzaSdVmHME1WPmOB+tLvZUcbaNGjiC21DVmzC+N6l
q73YfXPfshprGQPZ7CDedfba2tt/NkJUYeBCTp+qiiE6wN5t128e3/JKzwNGuljoJXQ57ai
3VekbTcwbjpsDl1kZ55HuGZXBBUXJ539FF9Q+ZennaTR7CMrPuBZ3KBPewLEjM2pvdKhPpH
gCjuYXS9id9uliGKIDJIDhdFxIw4nKjN91HY9Q2cW32+zXb7syAJoAC6TgBqFs70N0XqI6b
vl3DLrjKlJAM9J4jutWxP1voYkjO22+nVKjzyeWFIVDrw43uKq07lhvtAlEahc3RunSdMl2
MAV95s1BaQCz+YV14m2Ib9Mqh07ZbVugrNs9tFutw63kWQAlm+Nb8LcKH2vzNsY97NK228p
Zb6pluzvY/h6l4YVHpXVuidOSSaMz+bMAZISLrqFz4chx51m1eGvVqn/mVNZ6dgM7SKD5fl
3TxDz9zN5aEi5iVCcBfLFSKbrm2hEWy38EYiXdxDXGosA6gYgdt6M2PX+nyQT7fqcV4pJXl
QadagO2ux7jQXX+rRdRliTbKV20C2QEaSSc8OVgKtbt2U9W56QS4gyKa1PSrUgalT0qAFTU
9NQA9NSpWoAVKlSoAVS+H001P8PZegAv93fL7tYdU3YPag/q1IdK6GcB1bdf3Y/q1nxe+Ty
vVyAXB5V5b5r9z1ae047JNyEv0voagX6xuBe9vwv/AMah+7+hf43P6Yf5KD3beO2YAoI3Ax
9VNct31fzM+T29KtpGwdh0MWP79mF8r7c/ZTjp/RTl16THL/pzWFNgFzvbCp7S7Wsb86r7t
o1fzI+zWYN0dH6Xw68479uaR6P05Tj18jv2x+2g1AUcyM++qNy9sTla9qj7951fzZvb2nGq
zn8A89L6YP8A/oR6dsftpj0zpwNv4iT07c/bWLLdhhcX9lUSk68bgKMDVrlv+5/MwfBXsdB
+7ennL5ii9MB+2pfuja5j5ghsf+Af61cwoZmCgEk4geytKTVFBbUAxGLHsofNfu/mC4KvU1
D0nag//wCh2474rf61SHRojl1/bEf+n/8AlXLO9mxe/aKthnclY1yyXtNH3b938xfZpMHSf
uVP8e2vpT+WnPQ74jru0t2r/LWAm4tJolF8cCKNKALc5Gk+e66v5lL21X8DR/cbWv8Av3Z2
7R/LTDorH/zux/T01iTTXBRcgMSKBLENj7Kpc1+7+ZL4arQ6odDlOXXNj6/5akPl/cn3etb
E+muXjnAs17cLUbDuEa4XCk+a/d/MK8FHqbh+Xd5/jGw9dIfL29y/fGwP9KsxG1gXz+qkSL
kgCp/kX7v5mn8Wmqf4Gofl7e4AdW2Hbd6b+Ht//i3T/wBushibXGf11EgeFDiTiTT/AJF+7
+ZL9tU2h8v7/H/7Xp+OGDml/D2/vh1Tp/7Z+ysR1BBFvsoOQ6Gz1c6a57vq/mS/bpHTD5e6
hw6n04/8w/ZT/wAO9R/xHp5/5h+yuS8whgRkM6tV2cElsssMqf3r938xfZqdR/DvU+HUOn/
3jf1aX8PdU/77p5/5rf1a5J3kikuMVPCmSRgdRHhNP71+7+ZP2l2Ou/h7qvDebA/80/1akP
lrrhyn2TDskb+rXPbBCzm4wwse+un28YSMAC2AvS+9f9zN+L2dbzOI8Advl3rS4NLsgf8A1
SP9Wm/cHWeEmyP/ADv5KG6tHaa9gdSj7Ky/KOnC1zw7DQue/dkX9sq2jsbn7h65wbZn/n/y
Uv3D17gNoe6cVg2YEKALc6shjbW2oZcKHz3/AHMle3TZtj5f+YT/ALPbHumFOPl35jOUEB7
phWcq2GAo3pyWctbha9T/ACb9zdexq4zHwLR8ufMn/bQ/3wpfw38y/wDaxf3y0Xem1HhT/k
8ncv8A9bX93/1/1Bf4b+Zf+zj/AL5ab+HPmb/sk/vk+2iizHMmokvzNP8AkX7if/5y/d+H+
oP/AA78zf8AYr/fR/bTfw98yj/4A/vo/wCtRALj4j6zT+Y4FgxHpNP+Rfv+Qf8Arl+5fL/U
F/cHzJ/h/wD+2P8ArU37i+Y/8OP97H/Wo0PJc+JvWazN606SNaR7HH3j9tL+TedfyJv/APn
qqmU/h/qWfuX5iH/jX/vE/rUv3P8AMI/8ZJ+2h+us/wDM7g4ea9x+s320PLv9yuoCaT9tvt
p/yL9/wRzv26Nf90/MH+GS/tJ9tN+6uvj/AMXN61+2sD9474YfmZP22+2l+898Bf8AMygjM
a2+2q+/fv8Agifso3f3Z17/AAuf/N+2n/d3XdP/APLnvfLD7awB1fqK/wDypv7xvtq3979S
8m/5qa9/942Xro+/fv8AgH2UakAxk7j9NEKo03PGh9v70vd9dEAjRc9vsrjtqevwwqy/Ezt
45DG2Yy76HQ6rXxvzqW5kLS2HEH6adUKrqIxtWkRg47WltlO6sGGPD6aJ2KeC+VDbixYA52
vWjtktGq5E4mlbQfGpuXADTc5XoGfSXsML8+yj7FsFyFZs48RPOopqb8/0oqmcjLDLGlKQL
k5DDDnUpgPJJtlb01SzAjDhWkHNIXttuFjMh94igd1NK7Eeij0ZliCE45nDnQM91GPE0lqO
zwvLIIVIzonapG5sQezGhpGucM6tgkKsSLmwq3oZ1iQ7yI7AkY9lQYTAeBiw+6TU4tyjL4x
pIqwhTbT7KzNTOaQklbW5CoAXGNWbgWnOHopaVA7eVWR1KxHfAAnlUo5GjwBuM6tawUC9r5
AUzRDSLe97CKQBkE4Zgb4nA0SbXK8sL1kIzRmj45iR716lo0rboWyEtwsBhao4AlrY8L1MT
C1gMs6gCCfbUwU34yMVawGQzoeSMHD4Rmeyrne3o41S8g0EHMkWNUiLQDMguFGN8v8ALSgR
tZU52yqwrl2YikAVYMT4qqcGfUjOhAvxFVoSYyAL2x+2iGlc3LrdSbEjhVSALIyqbo2AoQP
U0Oi6Hfy2yBuK6fKw9lcp0i67peRtb111Q/Q07HX7RymuzAOpWZl52Nr99ZhAUG+ArU6kpD
RtzBFZO5YggKCTxtU6sXNht+JBpR7sa37ThU4jJe2kass/toZC/mEGw76MhtcA43OBoZlXL
CYFMraSuluFascYjQIotlftNC9PiLy6j7iYk9vCtLyxes5SO6le5VamK1dZaa18qNxrBTbD
tp7C9WaMKYrTkGVECkFvUyBxprWFVJIwF6D30YJU93to4Z2vbtqjeL4A3KlZ/gybVlQzDlX
S9hnQcqFnv+mFGzm5B4tQUsmlXXnxqkeffVgTt4iaiL2buqRBub0ozZsfTVmTGChzbLiaa5
02vhqzqTICbpfvNS0N5VsLXyoFB0O2Xxyj9Un21KVgsJJwvl6RUtuP+pZfvBh7Kq6i4EYj4
jPutWWtztt6eJ+cGbYGYknAYVaRdaoS9rEYjA99FCwUZdxrRnKtAfRqlVTiBhWpYKbnJeVZ
w1ecLYG960UjZsTnxNRc39utcZKpN2V+Ehb8udBNIrMDmOFaG4jQIwJN+FYj6oXJU3F8RwN
FI6C59ycWchExPl6Rzx5VYkQRDLILge6BQ+3D7pwCPCLXI7KK37tEFETdmn66pszSw2RaYM
QALDnQe6bxaAMF487441Lz9ZAlJUg58KhMdZOk3FsKFqTZ4BSdVuzCrEuRpqBDZ9uFSVgD2
irZmnkPjjAQBhe4xPfTqvlkAHOowTakAbIVYG1EG9ZmyKdyrKxkBxAvftqhGBGI7DRG+e1x
zF8KDBNsMzTWhNvqL3Wx+ilHKVJU8RbtpIusHVhVbqEaxx7aAHe2PKnicrgMRUF93Ve5HCn
QqGF+NEBJoghowb55U6j1mhQzLl6auilLEhsBz4VMFSSlW4vQz2OOQoqRwB4QTbM0HIxv4R
ZTwvTSFZjamsL4hchVrq1gxIvyFU45A50TGo024ZEU2ShofCxB+IYCoTIIblRhfA3yp5vw3
BGRypppA8V+2hDCejMPNAPwm47OddXEAQDnXJ9KAMpK8q7Da6Ttwx4DE91TyOFPwOr2toT+
ZRvoojtmdx/Z+IVzUkgAJAzxrW6p1GSWOTbwqAhzZszblWDJHK5C3F+zhRROMmfuORWtgUc
yeYLitBUUC4+Kss7aRDfUGNam1VnCIwsxw9dFg4XmGbPTYyu2DXvqNzRRxwpRoERUAwUWqW
msmzvqkkQt21IDnT2NPoJoldWNsiTbuqtiM6u8sWqooKadV1FnoQ40x9tTt3YUxBvVJoIZE
c6G6hIBCE450UBWb1NhrC3vaiU8LuRea1bZnym9gPhFZu4IEjDhR0xAVje3AVlSHUbnOtEe
fd5ECpvz4H7agoAN6lHpDXbLsqWguLkYcKozGcsqhhbxXwvc1XdvL9OdOQO+1NYeXexvf0U
YJydbt1/6sPmNVAdTYNLIRiL2HorRVypYrwub91Ys8jPJa/HGs+NepvwO33TitUutpEBZB+
sLmnY2Xw8KkoAUH0CmGZvlwq2cyQoCZJgxF2/QVpRgDPEXw7+NZ0OsSXAtwWi4/OK2J8JBx
76i+To4HHRsjPIuhnY2UYDtNZhbWQdB0k50duBGIxE7nDK3OhI9tIreF/AcSDTrhGfK3awZ
soBDDdF981RvFV5GAbBTgRzo1hp2pN7EWAtzrOkYsAqY3OJpLLbHf01rXwkjtlSWIpINX20
NNCYZdIy5UeYrAaW0OePPsoHcPNr0yL4l4irRlbTJWSS9wL2yqDhg12Fu3hRW3g1Atx4D66
eZAw0kYjAAU5J2A8DNqsMR9dExk6gGNrG9Cj8NsMOYNEm/hIOBpMquhHdtrKtlnVaZcsMDU
5wL55AeGqRc+sUdBdfMsMo91VxGdQkvna1OtxcjOnIJFA9UVajYDlUlXC/tqBVha9TR+GZo
ZKCIyWW54caYMwYgDw8RUAbXucqizaiCKUDbCQ8lmJFrdlUMbnDLOp+LTa+BxqsKcz6aYhL
e9FIwVbk5ChUFjjUyWN8aQyUkhkOVrZCq7+FlbI5HtqyyBCxN+VNILjUPdwPppgT6fK0cg7
cCK6za72L8qyE+WdJGJ55WrkFcJMtsq0WkeSxOajCk0rKGXSzrMeUDzTOQQq6uZvhQrCckk
YHsq5bn3eeNI6g1rcaFgTluSqPXrCuLgcRW70yEPOHtdVFyDz4VnQqoIBF63ehquiUW8Vxb
sFZctoU9jp4FEvUMAN6fjc41W+7i/M/llF5AbMMs+XOrDZRdjbvrntd4hanSrpi4UxPLCqW
6jsl8Pmrfsuacbvag281bntonk/a/kJXr+6vzJm9RthVhJbHMVEnstUq3c0TIEWpqc404Xk
KvcVI2nDL01i9RsdxYZ2FboBytWRvofL3Du+QW49Aq+Oyky5lurHj+Bg759MnlqdVsWHbyo
QKGYXGkYXvV7K8sjOB7+NsxjVYFjYjI8a6UeY9SOjUNVrKMAaSswTlarWTUPD7ppxo8kx+W
PM1avMub2t7tsqBAvxE2wFT0/har43y9FWyIhFguNVeW2i3631U5CDpWlWMPq4qQLY51nna
azrRwew+E1sPBE8F0HMaiMb8b1jbza+Wt1Fgb9l+6lx2plQzf3NOTFm014EzEUVdYs3GoAA
0NFvvJskqlkI4m5FEqyPYxm6tlzHYaprszGtpcQTiv8Iucqva7CxOHLIUgLeHhzpyBnwrJs
6qVhMomSMppsLc6Fh1xSKhOpGyJ4UVIQTaqlUswAF+dUtDK/wBWPwCZ2haLSXsq2w5mhzoI
zHZTzEol1YF+RGAoGQP79rMDjbiKEoFyXbeUgth4cchQulWGq98czyqIne9gbA5i1E7WJT+
I2PBBypkLLJqYY4wocA1Q7Am4GXroncqthcXoOxW+k4DK9IdnmOxCVUZTqzpRvljVrEOtiB
fuqtIiWFxRJElJJdm/Q0lhb0VvdN+Xt3vkLIvlxcZXwU9x4+iuk2Hy10va6S6nczZkvggPY
o+us+TnrTV/AIb0Rw8Ox3E1lhjMjNkFF60IvlbrUo1flyg46yEw/pGvQVVgNMarEo+6NPsW
peQ7WJNx3W+muW3v10X9R7e9oOBHyZ1S1wE/vFqJ+TusLikasRyZT9dd+YFGFqidvfha/eK
j/wBg56fIarXuea7noPU9ubTbdwo+IC/0UEISraW8J5V6uVnC2U4jLGhp9ltN1GU3cCyE4F
rWYekVpX3y/UvkGzs0zzbyxa1/VUbabX9Ndbvvk8G8nTHJ5wymx/otXOz7SSGQxzK0ci4aW
Fq6qctbqauSdMMDZARqGfAUypjcYniaIClScMsPRSZE02GBOVWmOCh1JOINh6qkAHUg5Cp6
VCajn7KqEoReZNMBtPusO4UerWHPhegUfUQuBAxoxDqUAm9uVIaLCQq348qo/MrrJIyNOyj
SRfE1SsJLXPHLupik0oiHIIztet3oXvS3ysKwoFCqAOwUfF1FdjDIxP4kmCisOWjvV1rqzq
pZVpLxJDrm8jO9Jhu7x2QWwWy4589VZE/UNzMbOzdqrhUk82U63Ngcl5VAiGFiWxJyrWtVW
qqv0qJOZuzlvEkUfcORhhwq+PbMzAsfFTxMrEHLlW30jZanMxAIXmMLmp5ORUTb6F8fGrZY
bs0kTbKrnIYXztVhQnE5VeUKiwx51DSb3Porz3yS2+531cLBXoAwzqaoKnamJA4UbpDc2MR
hYYdtAdT299tK5+EGx53o4kjC3fTModCrYhhYiqrba0wcw13wcYUspQGx4d9UyQlSCcbjHv
rY3+waGQkDwnKhGiwsa9Ctk1KOC/E6tpgqR3OGVsaZoir3GQ4USI7GwBDCqtxKsa82PCqIi
FkqZAp1E+Ht5VDzIr6dXgve9DSSM5sc6bSPLtcX1URgmTr4JRFfViGYL6cay+pymy3NxfD1
URNLYxpxMg/T21ZvNqNBDrYDGx4dtZpKrT/cdt271tVfpOeke4s63HMUX0+Oy6m440NKg1W
Xw46bdho6EMi2GHLlatnocddQknGw41Iiy449tRj0ofFiTxpFiwNsBzNZM608S9X0BJ7hid
Vicqt2ZIJLWIFrEUJuRIshCG4OYONF7YgQgE2JGNU9DCj9clThnYlsRQ8ikjK3OjWN8uFCv
dmuLgk5dlBFvzB48AysMbCx7b0fG0cagD4Rj30MkTSNiLrerpJ7XiHhUYHI0CrjI0k4c2GH
fVSZ6SuN86Qj1C7EEHIirYYGZwI7tfALmSTyokTYoYGlZUQamJsBxJrqOm/L0W2ZZN6vnbk
4rBe6r/Ptn3Ub0Tog2Sea6g7tsSf92D8PfzrbggSIXwLkWLc65Of3Cr6avI4SWc+BWm3ZrG
Q4gYAYAdwq1YlGAy5VbfHGoMca867dnLzLFubxoOFCiwFqex51G5tamZyOFT1CGWZU2q47O
dV6ycKcEBe2nmPANoibm1r0xS+XqNOuOJN6XHCojv10AraJTgRY86C32y2+9j8neprHwSj3
lPfWiWwqFr4j0itKclqPyLT76HB9W6HuenjWCJYGwWVRl2NyrILHSV9demTQr5bqy6oXFpE
ORHKuQ690I7VvzG2GrbNj/MJ4NXp8HuVfDxb8xNdsowbAoSuAHDtoR9QcjM9lE30taoaFuS
MzXUmSyuPw3yuefbRcAVVFje+ZoR7BtIx+8aKhsQAMuNAJl4UHHOmU+K/q9FOcFuPQKQv9l
BQUmAv6azrvNMZJOGCpyHbWqFwFuFh7KF30I2+5ZbW1AMB2kVNXmDXlr6avsV69KkAYnKhm
jucMziSasdtKhb4nOorCzm17JxPOmZDQvLqKx2a2ZtgLV1/QGnbbMZQNCkAEDj31hbDZmWR
YogNTGu128CQQJEuSi3eedcXveZVqq6uxtxrapfXoQa5wAqvy+dFaBfCl5Y5V5q5exouSAY
xgiwpeVhYUUY6bSLEWqvuMPuA35fHLCn8oAWIq8sBkKqZ+Zyqk7MatZg+72a7iPThqGRrnp
9sY20kdx7q6Y7lVtY0JukinuTix7MDXZ7f7tVlTU0qm8Wx2ZzrJpzwvkaydwJJZyufAV0e4
jEQIbLOsN/CdQzNdtXJze4rtaQDJDokKlsByqOkaMuPsq5gWuBj2moaV0W1YX+qrk5zQ3Ex
fc2GFjceutPdvK4Vbgs4szHgAMTWNF4t6De4JrYmvoZiLgKQPTn7KXJh18Do4JdeRz9UT/U
w5B+MhHHP0UeBojF8CaB3EZEheP4bG301oKfNRCRYG2HfVMyote4lFyXPPKqpt8qEqMbcat
YqCS2XAUE7CaYhVHda1JKWVe7VYXX5jwP57Y4Xxoxgsa2Ww+9eq4IRHfhhlypi/iOrEHGgl
YXjYoLOpJU27OdQjlaR/LtpIwJq5iC1+FVqw1swFiMBRBBdIyxx6UtfJaGdbm5Gpziaee/m
LjbDPspwjAhhnyoYNjxxkkDLnXWfLXSAgXeTL+I39gD8K/wC8+ysnovTW3u6UMLQx+KZhy5
emu626hVJ0gLko4BQMAO6uT3PNsrC+pjShSWxxpEAowBxp2kANlxqLOFXXIwRFGLMbCs6fr
+wiuIL7hx93Bf2jXBWt7t7au3iENvuzTOo51EaRnjjhWBJ8x7llBSKOINe1yXOHdYUM3WOo
MFIn0lr6QsajLvvV/wAXlerqilxuMwjqC4F8MKSkk3IsK5T95dSxJ3DjI4hc+7SasXrnUYz
/AO4WRbkDUgx9Wk1X8Hkid1ewmlMdTqsCcKRGNyKwIPmdjbz4QVwJaNrG3PS321p7bqmy3T
aYpfxP923hb0A5+isb8HLRS6t+KyTtYUcBhTC6+mpFl4CpEVnEtT0CSrAm96Xhv205U2uKj
fHK9LTBRLHlhxHOhpoYyrQyDVDKLEdhogG9sKjItxY94q6tp4Y6vMdzzzrfTX6fu3hIJQ+K
Nua8Ky7BXC3x413vzJshu+nNKovPthcHmvGuCksMSTqNevwcm+ifXR+ZNtR5YVCh1xHHt7a
nGStsPDwptamIL7aujNkAK3XnWwkI2YC2dOuoMNWVWqq2BXjwqaxrqUg3xtY0pNFU09ltTu
JoYh8Vi3sqv5jjC9SIF/CigeqtPoIszSEYgaVoX5g2xEx3TNcOAO4rwrmrf/n2/wBr+bN+R
So6VUnPnbl2GrBRiRRCRXGGXCq3kJ5IBxOdWw6mOduFybV0uYMq7ZhZNnom1tL+ZbAJcL2k
4H1VvLKOfrrPgIiiRFt4RbDnVgftrzOev3LNvyR1fawaS4i/OpYDAUFHuUAxJNO27U5cK5X
w2nQyfFadAskVW8qgUKdyKqee5q6cNnqVXhfUuk3H3aHZycz6arMmNNrvlXXx0qjorxx0HZ
s6iAc6la9K1dSskoQ2jN6kcl7Me6sHcC7gYheQrc6iVaXTfLOsecBmup7KuuTi9ysg+q2AF
lytzqnUmm1ha+XCnnkOohchUPLbyNfG/sq4OYO2gJ3lrYC5v3VpbiZE2+lmCswyPEUD05fx
5C3ANYn2Vb1CO6xs2WI7aVlN0jfjs68VmuuAIumq17sM6Pj8Mak52wrNMel0deeI7K0dVxh
hYU7IjjcS/AD3sulQAbFjl2Utgt7tb00JuWMk9uAw9VaG2UQwgHCm9Ca5tL6F5wF8qFka5Z
hgBwqySS4xwFVBlI03zwpJFXc4B5JARpQ99WRWtduFqqkKI40m4HClJIrEEX591UZskbPIW
ORyH0Vetxb2UPCyAG+Zw9Fa3Rtom66gisCY4vxJe4cPTU2aSbeiDU6nouy/K7KJP9pMBLMO
RI8K+qjN91SDZDRbzdxa4jGQ/nHhQPUepHZR+Wn/ALmTxM2YjHO30VgtKWOpiSxYtyJJ4sT
XAuJ8t3e30zhdzWFhdguffPvD5+5LSAEeEeFdP6oPG9UJDJKCwXw5s7EKoPYT9VPDoJFwHa
9wT7g9HH0+qrZdcsmtnx+K+OA5WrodkkqpJR1Krx5mdV8BCHaqmuWVn46Yl0j9t/sqQ/K5i
C4IwMkhIt26bVUWEahGBcXsiEWNvRTupkQrp0M1iBna3A2qI7t+cx+UBOMTu7FrPAq6jt4i
o5M98f6VSjTYOAWidMcGjfUPU4rN3e51nQma+8e3sNXwIW26gtYNiMDwPOm6Qk27KX3Y26t
OJcKdQhtirk/lZVmBwKN+FJ6jgaGkikjfy5AUI+FxiO40xmvvsLkNYEN3UYNw6p5LlJYDnG
2IHdxX0UeusT6p76iw9Hp8AjZdW3WxMazfjQMAwBILqpy0m/sNbu33cO5TzoX1rl2g8iOFc
rJt10tNtjeNSC8LYsvpHvCm2+8l2kqSwNZ8mv7px908++sub29OTNPTb/GpG3vqdmDcY4Gk
bAEig9n1CPfRCSMFSp/EQ5g/ZRlznbH6q890abTWUQ00RNsjmc6dgSMMxUeNzU1b10k5cPu
DwUOqfFiGFmHYa826ntTtd7NGRjGxAvyvhXo25fy7W4Gxrkvm6JV6isgFxLEp77XWu/2Vnu
a/cvyHdYTOcETEXvcmiIyyAKcqgmBtwBHroqysuVjXoMVFIhHqAKHjiKuhW7Dnlaqo2Km3A
4URA+qTDgRapcm9EpR0PS00bXHiTWP115G3HlMfAMQB2iug2yAQKByuO6sjr8BDxzcCCh+m
uPht/wAzf7pNORSmjnGRUJsNT8L8KujgJFyceNOsSq5kbEnLsq0MBa9drfYwrRTk2emux2w
RjqaPD0cKLuTQHSpFu6EHURccrVpEDhXFyYsz0KNbV5EbnCmN71IIxyFP5Z41nKKlFd6bE1
b5ZqJBFPcNWRWQbUgManT5U5HJHEU96Y3JqvcOYYiwzyHfWib0E/Eyd+3itmTcn11kyyqFI
vc5UfvHIVyMWJwrPKBFscSTcmuqihHnc9pu2ClbntOQ76K0HydN8b/VVMi/iDG1sR31PzfB
p4avqqzA0dpEy43A8zPsANR6jJqsvwrke3Cr4bF9J7vQKB3LX1nLHAUo9UmzccSS/U/yKkN
9NEzSBIb86FDWDWFrDA1LeyDygL2wHsqupmnCYGrkNqtdjlWki+Fb4sB7TWZApaQFRduVa8
cehTr8TZ+ik2FF8iidlU2PiJGNqo8gsNeOIvhnam3UrGVW0+6QQOwcLU35iR2Iwa/AZigTa
lldtJujYjEXxpnlUnFSvC9RkezXtZhmedPpDKGB4+7TJbEpOsacuFdb0Qr07p77yX+1nNo1
PxWy9F/orndntNbBmHhFrW4410G78My7ZRdNuoQDk1gWPrrPlWNr/Vr5IdMvyImXWzPKdUr
tqZzhe+ftqo7cSEkSC5zBAIouANAEKf2r3xyOV9IqyLdM+oOqki5GpFa/YbrWNrv9KWFB0V
45T6xrkz/yLXtaNvRb6DVibF1+FSc7K7LWrAIpGdZYIrKrkWQKfCpIPhoIak2/mAm4A4+ml
9xvHl+I1SvbQobbyghvLkuMiJAfpFBSzzXKrI4UcCR9Va25WR1WPalzI/hcvdVB4hBclvVT
R9Ji26eZucXtdQwvcjPw5euqV0lNol6LqTtdnFEzEAbgce6tKCbdRRot47DEBgwONLrSxbd
4nVQqlATbC+LY4ccKJ23U+myMkbs6kkDS8eGParn6KdnuqmqzJKijadmmZkk7fmS9l1Ag+E
4YUadyZCHEWNs1dTfl6qn8zQpH1WQQoEConhUWGVR26xtBEzRAq911kcVzotG2to6BRziYn
Il3EqsH0SIVxuoBseYpTeVKnmopRh78bC1j95b8D7Kku2WRmEcKgobEB1U+0ipjY7nH8GSx
+6wb6Caiaz2Zb8WiHT91Ns9wsoBLDB1tg8edj2118e4EiCRDqVwCp4WNceweFtEqMrG2ksC
pwz9d62ugzh1k2hwaPxxdx95f6JrH3XHKV1qtY7Gbhpz+k2GBBF8aQYW7aZx4RbIYGoa1jV
nY2Cgk37K4bJSo6kpSgLqu6j26FmPiDIdPPMGuY+Ydz+a2uzntYgyR3PGxFvppdT3sm83Uk
hPgBOgdgoXqJt0yHG+mRvaBXqe34diq39X+fQd/pjtBklr5H09tExNgo134GgXfQxA55dlX
RSKy/drqZFXAcThlVm2DMxA9PpqmCzC18Dwq+G8bEj9LVLNqZaZ2PT7Ps4iRjpsx7RhVHWo
RJsXIzj8Y+g/TV/TtJ2cbA5i/rpdSAGxnJ+4a8jfHPj95pZ+p+ZxYGFSTOkbWqUQBdQcASA
TXqsVVlG50vaMoMpuLiy9xzNaHlgG9XJGAigZAACkUOVvTXlX5XazbN3eXjCIC+Q9VOUJHK
pqCOFP31m7OcEbigobG1VaCc8qKbK1Q0CrrYutijQB21HSLYjGiLAcPXUCgJwrRXLVinRwz
rO6nLdlRTfSCT31qShkiZ7Wwwrm93ITYXuTx5410e3W5z2J5bxUHk1Pie2hnxbuoltQBHG2
VDvge3jXajhuDtixt2U+jC3bT3AxJvUdQt6aZBsRWBJPC5HfQLqTGDa5JvRhcJqtiRcADjW
fJNuhctp0g5WpKZZtdrbVeY7pYHkV+igdzLrYLwFr0a02qMllK3Fhf6qzwpeS1UYvwC9iCG
uANXDsomaaxIzIF/RSQLBFdRixA76AkebUzMfEc+wcKRTcKBpmLMSBiRUFS7AhiGyuKsiew
xsSeJq2NGlcIPhvqan1IcQUqjMdIGq/Oj9tsgPFILdlEQbZI8hjxJogrherrTuZu06Etii/
m4ABca1uOwG/1UVAG3E7SNjiZHv2nAeuodLW+9UnJUdv2UJozpcLiB5QNRJsF7v8ALXP7m8
Z8EjX26yRHlOzxKTqY3BIPvD7p4VJlsxdjghtbgW50VOmp1WxaxBJtl3NU2SPUJH8XiY6ba
uPIZ1xb9PH4m7nOSnZ+Wzyumokxya9X800JKLbMfpwrUcqzP5f+6e4ytdTWdID+WAOWB9l6
dLS50zXU0l53a7Q+BF8xtRIZyY7g2z1/ZSdRPohSxkiZg0b4ao2uAw54U0KNMkgPuq7EOvv
Bwx02qbq66DIVdwQUfTpZT22JBrKz9TzkW61Ya6L+hgfMr+GMjgqgDh8VZOzYtu4L/FIn+k
K1PmRbFU5Bf9asvpov1DbD/iJh/SFehxv0I5+X6joPmQ36xKcgAoJ9Aqe1t+VgTk8mHpFVf
MBB6tOf1gAO2wqezBEUKHgz/TWVn/x18v6F8azUoIDb6W/MWHAm1XG4e4UCMXxy9fbTRo77
zcBQpNx7+WVWka1vpKFTpKDE6uHfU2eV/tRorKs4n6tSRP5jYyKMZICJQTmBkwqOwm/K7mK
TIq9pB+q9gTRezRlkKsgAdShKm+f3qzdOhCshJe7L3acPpFKnq3U1nprrqS9qz08cHYvkcc
K57r3UQI/y8R94+O30VoN1AL0hNyT43jtj94YVys7mVy7G5ONY+34Zu7W0o4+KFVQmUH3jy
Nzam6ig/dasM/Mt7Kk2OHE8KfrLqmw28a5Elj6bCvQWqJv9LMNl1jHM5Uoo9L6Tlwp7XItw
tRCrqZMKszSJxMV7BRkbhgFIxz9FC+WbWzIxFMJGjZbYWpRJpVur8Ds+gyCTbmEnGM4DsNX
9ctH0yY3zKr6zWJ0XePHKCBq1YWvYdlzQ3U9++53UrOuhbhbIxZNSXF74XvXA/at+43aJNW
+Jrd5TWlkBnKnGFjxpDEColiL9h9ldgaZO424B28TA3ugN/RVtqC6LKZenx3xK3X1Ufa9eB
zTW9q9rMVsNkNIp/LHKp2p8hnUJsW4p8oXpeWBVrHDCq+FWm+41ZkCLcMKiQL5Vbp50rAcK
rdBW4A6kQmzkPEiw9Jrk2a8pbNVy9FdL8wyBdqEHvEk+ofy1y2QNer7Jf8c/uZHJbRfEV82
OZoaQnE8L1a78LUNIxIvcWB/TCusxsyLNY4ZVDV4b245VEsaWoWz40EmvJJoRje5Y6V7zQo
DKqoxvjhT7p9ICg46r+yqmOkANieJ9lUkVa0x4Fm6ZfK7qBhIBDHIGidyQYrDPKm2YCICcr
3oFMsW43J8IdGQKTpbtqmxZAUN7+8alJJ57k352qiPzEN1NITeSyKHzXCrfE4HnW1BAkSBQ
MF9poTpqX1TMMzZfrrS03sBlxrWtUlJje2YI8zUz4ltUXFlwp0pyCQV0tb7iQ8oZf9AipQt
u0jXypGjAz/DLLj3GpdLCGeQEXvFIFHbprT2QUbVXDotvhZrY1x+6ttem6Uv6nTwRDQNHuN
6BjuIjwN0df9SrV3m6Qe9BJ/zAP9K1Rl67t4GZSoYjC6th6wKoHzBtnwkiFvX9Nc2yzWeJQ
/8AHQ1bSev5Bi7uRi4liRA0b3kDoxPhNhgaqliP5Re659VWRzdO3XiEI7TpBtbuqzcoqQBE
Hh4emomLJbXTOnkV0fiv6DbZJJNvNGnh1uwZ+S3N6dNpEpIhbA+8dVwwHMfZVcRdo1hBsJp
WDHjYM1GFCobUMFXUuORscLcBwrK9mrPOr0J1z4I5r5nW2408rD6azejqD1XaXxvKn01qfM
923mPED/RoDoyW6rtB/wAVTXo8bjjT7Vky5NTQ6u4PVNyzXsW04crCidkg8vbqMgZLftcaD
6nc9Rn/AFnIrQ6ev4W2uL/2mffnWV8cVf8Aav8A+TSuqFsY2k6hudFiFIJHZaim25DMNBVu
AvnhbA91UrtpBI00ags5IJDujWH83CnaeaEeMyWHHzgfpSsbeq0pr6Uo00Lat4YbJyyNt8Z
FyF7qMF7Kxt51BDupHixRyDYjjbGlv+oTTLoEkmm+IYqfoUVmMdPf210cPDtzbXwM737KMG
h+bll2yRE/hoTZe81C5Hi4VTBfRbher2UFR25VpCTwXWWisYkk5ihevsEMcKm+lRfvNGwxl
nF8ccPXWX1mUS7t9IwBsD3YVddfgZ8uKrxYFtpQr2bKj4gDJqGXC1ZqAC2FrZ0Tttz5TkHF
eCjh3VRFX3NLE4n01RNHqW9sQcPTVkE0bZYnh6asYqVAt31Ohs0rKZIbTcybeSxOJwJ5X40
fuIY02TOhNnm0qp5KudZW4VkAlFrDj6ask3rtCkJ4NfHPEUOstNY7kq0J1t8C0ZYZ0xFxbj
SjcG+GfGnc2F+VHUvG2TqPlxv+idfuv9IFa1zlXPfLu50eZGRgwDDvFbTT8q8b3XG/vX8cl
OjbmNUoL7m1LChxLJxpeY59NYfaYtjLy8YwJxqHmxnAXqIiLY3xNSEVu/hjTVUkEVXUkG5Z
UgaQQ4Y1MLhnal1JbRzPzDPeXQclGXbWAzWFuJxrU65KH3T43F7X7qxpHFmJNichXue3rt4
6rwJ5n6o7KCqRrXxvVDsRhnVjMojA02YfFzvVB+8TjWsGIxJ7r03wW/W+qmY3FL4L3xv9VM
nqaO7YLIvO5Jqs6XUHiOJ40t8SJQeGNqqAuoY0y3qR3GZAyvaksuhLZ8AKjuCS41ceXKqbg
sRwzpkySViGw9NOHJI53qCkh78xhVkIAkRebC/roEze20YSBEOdsavb3bCooKdjetGzKMiO
ItTi1JbU/AemobyaJYCumuV3sQ4OdB/pC1C7rcMqtB902I7RhTxymOeJ720sDbuND9T8G+3
CjISMfQTes7qbJvoaUe34oDd8cePGo3IxOApWOJw7qbEDljQxGn02Z45AAxAfAgGul3gtGo
7gPZXI7ZijKTmMa6qScTbeJhm1v9IVye5r66W8To4tI8GXbBVMHmFS7JIdNs7lmH10pmZ5p
XLFYYDawyZhmzc7cBUOnbhYoipF9cr3OQUXzJordRRjayjWFVzrvcDMgnOuS2OVyvqeH+Y0
s1TwnBzXzKSd5Y4YD/RoboKaur7YcQxb1AmiPmLHegniqkdxUEVD5cT/AO3iwvZXN/6Jr0K
44PLjf5GN/qFv5B+8pT/xCPbWlsP7KGxy12/aaszc+PeTFhYl2P8AnVqdNxigvlZj/nPWXL
/4l4Jfka11XxLUaIs8cj2ZTiNTLb1KRQnUfISO8bgu2XiJ+lRVjRt+b3D3C6Suq/AUJ1NBo
V7jHAlMQT6amiW+uX0Ks9cmdZybgE1Wygi9WxMyte+WAFUe8SOddaMWEQg6ByvRB06Rxa3t
oQbiKIaC3iAuV41Fd7G+AGkA0nVtmivWqhsNSQIGdjYIp9mXtrnJdTyNc+K5N619zMogIBB
L/QKy2XwlxnV0rC8zLltNvJEIUUknULgYVAWSY6SACLhrXqXlFbNy7KIje1mAUgYE2xqiUK
N2B1cTxGFqMjk4PiDkeVC5DXaw4irE90HOl5lJtPBbuEcxMFxQ5cxQUBuShFyAaPjkuCL2J
4VnglZz3mhDv0YdD7o51NrEfTUEwUDniPTUgb37KnqWn6Td6DGDucfdKk5V0QCj3VHdWB0A
j8wWPwoRb1Vvar15PvLP7uOxtyzK7bREC+QqNscBUtQpvNAwFc02fQhSNfmKfXjhkKbze69
RlnhiUtIwQDMnCmqN9Bx4E9bHKq5nm8skEgAY1QnUdoz6Y5gWOQypb3dH8q7HAWtW1eKyal
avqOtcpwoOS6nLqlNuJ9lZbnE+qiN1LrdmGOOFCNqPhPfevYqoSRy3tus33ISG9VZVNsD21
WTjVEMc2JPYKe3g034/VUTa16fxaO2/1UxG1ogaUmQE8Bb1Y0ZtujbXe6ooJDHPgFDm4N+1
RUIdss8p8kYXOrV7tr1ZLtp9pKv5dtSFhpPEHlSlTBbVmpMPqWyn2c7LKpWzMlzzXA0ELkE
Ycyeyuv8AmlC3StiZ5gdxZmZCDqxthfs7a5MINOfiPqqiFkgPExscQMB3VKEkTL2MMfTU9o
sTu6PgxFlPI1ZuYBEUcccPTQI3xiBTWqvzr7SKZTnYN3GrrWNFrDrWWRvapXstLTjbnStga
h2LVSJx7+FVdTDDdar3EqI4PPw6fpFWiwIJpdQAbZbacZxs0R52PjX66JyDUJGddgL8Ka7j
lanNPa4FuFAE1Ym166Lp4aaGNFJsLZ/qsCa5tSQa0tn1A7dRh2es1lzVdq41Rpx2hueqNtN
UKtHgLMTZZNOq54kqD7ag+43wt+WggW2RMoZvXqWkOpQunmLI8bYsVBNgLm1hejRDPh+IWv
jjfjjjnXJa236qqf7pNIbS9Rz+92vWd7L5ksCkgYCMxjD0Oaj0+HqnTt2u5XZyOVBBFicGz
929dEY5Dh5inXxI/wDwpjs5GGcRyzC5fsVX8uFDVEtOpL4v7vmYu5/LyEyxw7mGQkl45Iy6
3OdmQfVRfSnX8FBcMqsLMCpvqcjO3A0TLttzEwJaPSSAFVFJx9AoJ454d0H8yzqBrJUaQCG
Pu1W+vJXbjTGoKtk09dUXQso3m7YxiUKy3DELa18cazOr7gTT2j9xRytfttVe43MhmkdHwc
3I50OzSPxFhhyrWnFFlb+1IG8aZlkVsqk2oWR2WyJ/aHnyok6rWvhVcYUzAuQFOFzja1bIz
t0BDBK7eK2o8qvbbvBH+IPE+IGeFbkcWx2kKbpvxlJ8LJ4i1vot20PujHMGlVLC11Jxxz0k
0K2dMdxOmNc9jAkZtYVsmGGdK7E4DAVfuNmVjWd38RZRp7xeqmQhL9uVaIiCXllrgVEI63A
OeYqSOy4NgTlUvesRneiBySW+ixyPLOrE0kWOVVobg3541YigtdTa+YpNFVeS7SpIIzoCZS
u5x7ye+tBbHjlUN1HqQOM19oNSnDg2vWatroVo3htTq1mF8r1SMG7LD0VKPUcT8JxqoMVZ4
8Do+hsAzm3vDA1s+YtYnRwSb81rUwv3VwctKu7bO9JQp/ahR72KS2hraiQAcCSudWa8cK5/
fSR7HqCvH7lxKyDgfdY+m9a8W920sKzq3hYXxwPd30r8KSTqsWIpdNuriahWohS5OA4VzHU
d2d1uXBayLcKO6tvc9Q2/5eTy5QXAuBcVzEMRlLzE+EHIdta+344mzUdjHmvpVdSssYrWOp
ePMd1Gx9Vkm2ssDeJVuVc527aokjiRdKX1YjVwBqBeNYTt1AZ7+KQHBr8q6XVOJU5Ma2dZh
xgz5HNMHFrnKrXiAN73/V7qidqcHkOmMmwHE1SIYKzWkY5jOoFuWRp5LCRgBYAkW41Ai+VO
CWxi1Pq/C7b50igC3vensPL7b/VTgk7XZbcpGw1iKTMscdWPCmSDeFW3EjhzG34aDO98L2x
FXRMo0kG7aQ2jiL5Cku5SNZ5sVXbxuzRxsCPMOCk48GtwrD1bmdVtuxNdjnvmTdS7nqMqlt
QiPl4e6dACkgDnasssoFxwzqW4JuWJub3Y9tUq110n01tGDFMd45I5LEaWzHpxo5Sd1tLfG
p9tD7nU6xy2vcBT6Kt6cbSSKcit7d1IQTtdwG2DwNi0ZFhyuf5K1JHAhVrjxWtf21kOqxs0
i5N747uNWHcOYI9R90f5KVlMDraJCHd3kjsbEkKCD20SsyM7x3syEAisp95aJJFP4q2Njzp
bbcSNM07ZO1j9VJ1Krf8AE2CoLEDK16vhjWfZbvaEDXp8yHmXj8Vh3i9DGQNGGHvW4VLb7g
wTRyjFkYNjxFQpLsk8dzKvepC/oq7q0B22/kQC0ZbVHyKP4ltQ4Y254Y1epmWGwAvUgx048
D9dU+YSL9lJWdhpOfI4UDkLErBCwyvh666LY9XjkKJLhYjHurmAj20lgtze1704leFwxxA+
IZVly8VeRQ/gWrNanWOu5LMVkRl1HSQTmwseBsbUTCWRCkjapEx0KdRvkL8qzOndR/MOqti
zKAe1gcGrQ2/mFms4jgViiqcS7DPVXn8tLVTVoUG9uZtJQvNIlumDGBlIKlyLjmKyOtTEbu
QIfhQN6Aa0eqTR7eGMoFCq5IUZYWrndxK0+4kdjcmxvW3tePS36UmvxJs8KO7BGJMlhh/LS
Uhja5wFMbayDxpE2UDMnOu4yHN7Z3vTKF+IYcatMR8kTgXT3WPBTVcW3n3sg222Nna5JOHh
GJI9FCE4g1oTEFRYlLqxyAw0kDjlUuouwiEagBTnYVKPbLsljgeXSmklJHuAW4jwkVRPIk7
iCBg9r3ce6vrqGot5GlbJ188GTvYpZ5I0U4KCUU5Z2oRVecWwEiYMOZFdNt+ly73cB0GmGE
aWfu4Vg7qRNgPLUXkJJN+H6GtFZQo1MtvqtLxUGKMG0EEWGN6n5ZOGV6hFuRa7AhjjqON71
K7THDEc8hVSTBB5UQaQ2XCrH3KAoTx94Uz7VFjZjjbstVV/KTzCtybEX5USAXHuIGPvAUYZ
tu0ejWAbYd9Zz+S/lkrZXF9fbypSbZ4wChJFJpPUuvJaqaUOe5IBT4b48atVbqTcKMM+ZoL
xY2Nx32pw+mNwSbEi9ssMRTkzlmtF1R9uNO3Go6bE25VTN1TqEqH8Q2+6LD6KBi27sodnYk
42qSwMMQxU8eNRtrMwvMu3JZ6t+RGPdTPulMxJuNLEm+Bwqc8s+3YxlzZWtbhc8bdtNJCyg
MdJtjqywta1Xbpkm26OWHmW0y8bgZNerjBm3kv2qpoEkrAcxe16rnJUloz4TnpNxR/TYV/K
xs9izi+Iv3Z1CbaQrd9GFySQNOANjUbswXtlSZDbt9I+E42N6G89gwIwAOXCjeo7FkJkh8U
XZwvWaoJOkn01ayS5WAhJZGYWbFjbHDjRcqPuIHKD+yOpmuTfhlVUMJaK54jUT2LRcGpwvk
2W6aW5X7bUNgkZ24QOvnDMkK3aaEItcVqbzbmLa3BOBBI+Ek5+qs086pENQxjYArn20r+C9
ha/1UifT20rfh5YaqBHYdTkP5s7uFtDOTYDIacAPRlQkG93Mk4acBow4DKfdcZEH0Gq9rul
VnEo1AghDyNCbgzNKkKEgE5DAXbKo8/mat6Rp2F1jprbWeRUBMTHVGf1T7tZSgg24510EOq
zQudQRyoDZFWGKmgOpbHyQs0Y/DcnT2W4e2mn0ZMdQeFvN2zwfGp1rVW2v5ga5uovT7dxHM
rcL2Pcc6IfbWmIU6Q2I9OftoCC9IAyrrJu2JxpxEljbGxqJ21iV1k4VEmGIMW4d96BvHQo3
SLHGCMCTl2VTFuiieXmM78bmiQVZHk0+O66FOIAOZq9NiJbs4LcTYAfRQ2hQ2WbLdeZGMfE
MD30SWB9FCLs2hNkbxcb5GmMzx+F8uYqcFy1hmrvL7zpYmzm2JCvzaGQ+E/0W+mskG6YZ/V
Rm3lDJIt/BIhRxzU/ZWaxMbFWv4TjQuwNde5bGt3CjLM0WhijIGjzXOJBoOKUa75G1louAS
Ai6XkBuQciO+hpdQTfQJg2km7LKqqtvE9sAoPNvsqjcbaBCUSQ6kFyQpse/VjWz0yJkjkM6
aGkIIPC3KojbRxbhpSupbEE4te/E51P3FLUQoNPtN1TnPj0MjaTtC6m5GN63dp1UpBdsdOo
483JJrB3Ucce6KxX0A4BsCpPCnBZhpJ8IqeTjrdZQqOMawH9Q3p3MigCyAkgDtt9lCj329V
QGLAC9qtX+1buoVVVQuiL1c+IO3vG2B5U7gAZ2P1U6i7G2dJgxNyc+zhVExqNFO6JLHHiSF
axyOOm3pBqmHcpHN5WvGNvwpRzGVFw7NpY3ljBZ2FtIF8PqoLcRQEKsSkMFxJ+9TJynP8Ah
nR7nqMPVdk20mi8rcwxk6x7jMDfwjhcVfB0qLw7kf2SKNa5amt4fXWZ0pA8O6mYgCPb3JOd
yNIroI0QdJjnnOAUsqjC98Fv6qVpmvbqC21V474+IH++9xtbrpjkiyCKAnpBFcp12bbTdSk
k2xJjJuARkW8TA9zGtLfzaSxGYwUdprMj2wVSzC7nj2U8TMeAKkVXe0t+XQo/LWjUc+HHGr
dqAk7Qk4Xst6bzAu5UHJQTao7h9DRsB4gTcd9NA0oCeo6Yo1Qn3yb8sqzZpdZONkyHcKv3M
6ToHJs4GR53qhYgbMwJucqaIYcERulq3xKcKI2a+btyrnxJiD6Krk8O1SMniKIgQpDh7zce
ykxr+gI0Yxtg2YqmSNdMhOPFrnHIZY0XIvj03450LOrMzsoNlUW5XPCmJhEYugI4AYVPyyQ
SBUkICAWxNjV0cgIIIxFA4KAgaPEYg40KsLQyOgxUgkDkM6Kk3HkvY+IH4RUFjllVhI2ksM
QuR5UJia6LUP2Dn8ut7WS+XZwqjqW68rPO+oIcbhxZvbV+wj8raRqxyJvbjjahusRxiKMhg
ZC2C3xsRUfqK/QNJGRtvLuWNu4DjWJMqiUY2WwvW/uJS0WHIJ6T/JWfAEvLkQTY8a0opM7v
QfbkaS3wsLL3Cm225EW50uB5aGx7jzquVJIcYvEnAZ2oaOYGYP8AETj3ihrVDVtDamaJopU
JtGx1I3C9vrrBcaSV5GtqCFQ4eQazJcKpyBIwrO38Q84sLFTgSOYor2FfOQTSDc5U9l8m1/
ipEDMYU2nwZY3qyDXnV4JS2nwtibcKs2YRHWWU4jEW4scFrc+Zem7VIY95twY1dgrxcja4s
O8VjTQsiRXyXFxxuePoFZvszROcoOjVElRgL6mF6l1LbL+7d2gU6oJgyHiAcD7Kq2jr5iGU
jSCCDf3QOd+yi9jJ+Y3MpYaoZpCCvMO2j6Kycpz2NMM5BlRL8DmvfRcbiUITjbM9xFQ3uzl
g3MkDLjGxXnkbVLbRFGs3fWsyZhJa7MTxOBrP3TL5pvjjlwFqJml8uIH4icKA1F2u2JY3NA
MMjWQkFjpBF9OeGdFINwF1CQgA3Fr52ptvtUkQsGN/iA9lEorwpYMThYd1DQVgGEu4I0uTp
PvXxxoXcM5VsbBQQARjY8qOV1ddJORuTz7KE3OhsTgqg376EN+YthOTZeI+ird7FqUTAX02
DjsORrPDRwiyMxZl8Z7+FJN3MqlVOB4HGm0JWxBMy6WuMxkK0NhOz7lFJzwva4x7KHg2Ekx
DlbKbZjlWq3TWikSaBQCLCw7MKbo4ErKUbcRXbqqTMulsUKjSvdarCI3iOhrEm91IvaqYHj
fblNwmk/ccfRWPvpI03awRXCXNyv21zKk2jRnXbkSrOq/EH3AI3UgN/C1vEbn1ipoLqML4U
82w3cEh1KW43ION6gCytY4Ec62smjGlkTGBAHHKpH+1YVHVcjLDvp1ILNzqDRf1IoMWPKqJ
NwXd0QeBRp1dtXqCEa2JxtQIYKpTVpOZNvWKaJs4RqjdxJEqOqMyrxBy4eJSLUFD4pT6PbV
e2uyzvwIUY99/qqe0FySfX6KeicCo3ayT6Gr09R+Q3q2xMdx3Ib1uygL0+CSQ/gwxIQPvPp
wz5VDoHT4p9nJIwOJK25i2nH0Greu2XpyxqpRUCxgcsvqFDahPsTE8u3+6Dj9yWl3AXlie8
1Y62AAtYVXGw/MMxya+k91Td1IJ4Cp7I6lEWfVv8DI3LN591HiIsBnlVjBRZp5BrQ3YLnjT
BrGaU2ufApPM52qmXbgJqB1MbG3ZatUtG8nHZ5aWC0zbbGwvc4Nnfvq0aW0MCCCOBH6DKgm
gIRbMCDgBxHfTPEyICt72x9dVPciGapfU4DowVey/0Vcd0CNKq1+Atb6ayYd7OtlZrjDA5U
Wu5BBa+IwI5VLqUrE3MxJ0qATxOdVNNJEhjl8QchwBzA02qfnL98G3faqdyxsrEgkHAikGA
ljKCNKgnA51YI5pbLK+leKrQqTEygk4EA40U06qBqYUhpomUVBoUC3Pj66rDkEWzGVVybnT
drE8u2hlmkkBRT4jmeHcKYN9jZ2s4mhYWuVYqbnD9MaB6sipPCB7wxJAsAL4DCl0yVIZmgv
qbPvNsafqrIFSzXGq7DI3pdQ6A824K4M2mwOm4ticzQ+1liJ0SLqLHwsM6J3u1dQXdQ4VQS
wvx4ULtIFYGQNYxkll7KuuuCX4hzwAi12A44nI0E0SwyuVUMEsQG5HO9aS7tZFVkYrG2AUD
iMMb1n6gZJQotiRa98RwvVa6qCXjrJcm5kZNBtqFylhb0UOeK2IXgKiCdWGRGApmJF6FWBt
kCLnsp7fh24asvRTEm9qlcacsb8+NqCTsurzyTy7eBXvEsYkdBlqubE0Ky+YFJwDDP8Ay1Z
1UiLqjRG6hF09+LEfTQ5LtpAFhbj2VlyfUbcf0+ZTvYZV2reSQY73mtnGuARb9pq3pO7V18
tABuGKoi5WHF6slniXayQk2Uj9pyQBfuxqjp8EMe4O61MjoTYAi2IqdauQai0IM+YUjklg3
IFncFZBwJS1vYawJZAkuA4Dsro966y9HxN3jkEjcLatS+rKuY3BLO2n7uBo4vpj9uBX1ZVu
HMhAsQq3t29tQiXU4btyq3QCM8sAOApRC7A2sL2FaEhcD+XuLk+E+Ej6KMWQ3uMeygZYyEV
hmRqv3GrQxwYfpekh6MomcxS3tcE5VGVopGuw8F8R2VLeqCiMueRoEuxxvywpiCdvsYWk/F
fw38IGGoHiTwqSwwp5kQCiaO51HG4H3aFBJBJJDNkvAjnTrDKDctodsQeS5XwqjJ+ZrbKTz
IvKJZHteKUG4bTworpHVzNuRBuEBK/EuFwKzNts+o6NMY1Rg61IIIBW2Z4DGidpsdxt0eWR
CJ3DE6rKoANxpJzPdTW7xFMPWTqtzvdrIYttJMq7dAys1/EzOMW9HCs4RQybqCPbQGd1v5T
vYatQ1a2XjYc6zNpHP5pZ5PDa4GPccTjWp07eQQbiFywHkNcjNipFjfupWSSTjQ0q25XcOa
PclFeYmSxKq7Ym4+EntoHqmy8xFniFiLhu22I9lafUusRxzJs9si7gTwqdavcaxf7itiLUF
Bu3k3I2LREPq143wAzHiAqd06jSa0OeMqrhqxFITre960Oo7LQvnBQBexw9tAoV02KKTzNS
1BrWzYvNA9NQZYXa7AXqdhnpGFSFsLotu6pKyN4E2p0L78ijDkoN/wDSptmtlXtp5tQhSwt
cFwB2n+So7NzcDkL0PQfH/wCRHefLbW6evaSfbT9dhEnTplA1SkmRB/Mz9lQ6Iph2kKk3Do
rKR2m9aO4UMdAGLLpv2Mcaicv5Gbfr3LvuPNEVGS1+xhxVhxobdPPEulsVORtmK1OsdJk2U
7EDwMSynvNZbShvwmxNaIt2lY+aFHFrRML3ux7zU1EcTsGVWdFxU86KTa+ZHCysojK6dbYW
PEVqbPokqTRmRdSSkF5AQy6OJw9lW7JGSq2c/to5ZZgsaXZQbAi2ZzN6iYmMjiceWGwvwAF
ddvenKZtcHg0ggWwv3mqJOlLPtwrKBIBqjOGIOVSrplviaOQm2TAFkyW4vb1UIFkRiAMRw7
66Lc9N3UEunSWQ4c7kjAVWekyZTDy2xQg21XHhOHorSqnTJlbH1YMTzmLajmc7Z4VZ56mMg
2xxviTRm46PKiO0R8wLiVtY+io7XbxMnjsWOFN0tOcEqyjuCbdtcniJNhWikEesFruvAUnh
SJdQAFsb8aIhUeUCOWd6m6gujkD6swBj8s5i9hw4VmamGRt28r8a0jF58zYnSBp1DnQs+1b
buBfVG2RNCq0pE7SyfTysUiTFS5vnyvyrR6issm2aQpYLYk2xONBbOIIHZj4QQOfqrW/MyP
CFEY0EWJ5jLKpb7FVS0YGnVYHhSLcA6V8WWBIFgPXQkShw0kWClSvLGrPy0KxtfxHHG1iKj
tQVgUd59tVRKSbNwLbvfbqzYKATb00PA4Jd7e8xIpMdINiSGN0X4SCanELIAcxj66skTPfE
DSRhVLsGFxgePdV4Ave+N6hIovgLACgCAC2ucKl4fLvxvy7Kg9+HrqOo6Oy/1UgOm6vuDuN
+Z1dX1eHSAwPgyJB50Mm5kvoCi/Z9db3zTto9xsYd3EB5gfQzcQrD7a5pmHmzBmxDWQjDAY
XqbLJVLY0J7l21wRnAMSx7e+ioYQWXUfwyb4fXesmVm81SxJ05Vt9OlZZopEjWX7iPe1/RW
dtMFrLNTdQRHpm4RUsuhXFrgghsL3xxtXI7sEAHIDA+uu16gZV6LupZWDu9rlcr6gLDurjp
gs62NxzrPhlqz/uHfUHjYeI8LXNKDFhjxGHHGhijIzAGwvaiNsC04F7jma2Ik0QupYwcjqX
11Vtz+ENWJF19VEILRA8UkHqYVXtoZHWcxjUY2BYDOzXxt6KSZT6FUyqYmGZXEUFBEXm04W
bAk8q0HGDE4EA4Gh4hoCg+617nh2VSIu4RbBEpEsthdQFjvkBzx40XtdoHhlIHicHHPwgWH
roNZNcccY96RiSewYVt7EHyWS1zY37AKows2kYziVdxogYosgGpB2mx+irNkm5lmkLOWjQG
2snnarWXTv2XEeHAjPH/AC10ny5sEad1ZdOhAQCBb3iCCG7qJjqNPQxzsN1GsbMLLILh+WN
q0ItvFBtFZtOki7GWO6C5+8MRXR9R6au7hWCEiJkJxt4bGq4/l/bvAI93I05K2OSjK2Fhes
rtt+EnTx3pWv8AccnvYI4uqwJGoiPlxFgMAHYA3ojpihuuqCdKvqBbvByqW56RvR1WUtG0i
arJJIGsyqbDxJp5VCBBB1mGRimDeKONmJNs/euaX65KlbI7mxvtrFPHpjwhFkVTx5nvrmt7
06bauxCkxD4rZd9dozPKbbeMXt4RgAnDUTQE8UgVlmIseF7d+eJrTXUyq40ORVVJzsadk0q
Wve18K1N/0t4UO5RdUJPi03NvZWbLJCYyq4NY8Kzaz3OhNOs6C3K3dEGQVVue69D7WwRmOd
vpwomRkM6E4hkv6dBH0ig2UjbkKPExAA9tNaIlP1NrojtujyeXsoY2YPEV17dx/nxtyIrUm
3GiTWcjGWHoP8tcL09pU2m5RHKTBQwUXuQp8Wmxz+qiItzPNAY55vEFOjVfWpAJuCMbVLS3
T45M9rg2OqSJNMgNioisWIuFJtct6sK56bpazS6ohpQC4LWGWZx4Vu9LkiXbu8gaVZFC7mM
gBiBiJY1udQXjQcsS7LceV5nniS0j7jMMCfAi+y9U5S0HR5hszTC23UROLKbsL5Nej9n12L
bwQwTKwEF7OpB18VBvw4Vm9S3kk4dIgPLiAK394hc2v2m9AeJo8Tekqysmj5Folpozrj1rZ
PtpJjIBIgtoAPiJ5X4Vl9H6rPLO8ejVGpw4G1YbLJKRGuD2vfnW18v7aVNwt1PlsCC1sNQW
9udPYkmJcjdkdNFEksmtxdIvGE5kC9YW4IE92XEgGx8XvcPUa6KIeYkqCykowv224Vzsrq8
8lx4baVv9OHGuj2q9LZz+6frS7IZQugkqVbI4G5yscaytxAIZ20iysSR38a1HcJFf4ibg8c
aplVJEscLZHjfOuiyleRz1cMy9wfwW7BVZmEa2v2W7xVm6RhG6fHwrNke5CqMTz541y8mp0
00D9upWJcb8fXU5EWRdLf5KjGuhFQcABVigmrSxBLAyCmiNcRH7x5lsTWntZUO3Cki64Lll
VEUeyYEzoGNxfO9r408rdOjLGFCBbELfnXPbtDNqrrKKt3IMeYx+2htqwaG/aRVO5k1YAEX
Jz5Xq3aACFlz0sQa0oRdlWhlADeID3eypEMosTarbAkkVBhcYYCrJKQ5v9lS1knIXqSodWO
A4VIAZZmgAdwc7Z+qm0+C3C9FLGpGI5kVHSLatOF8uFKAPQd5Cm82ksCYGVAyn9a5tl2iuR
KSRsfMQjEgg9mdbo6lDBE8SuNSakB44NhVXVPL3DxbqM3G5QORbK10Pf7tZ8ltGXxroYm92
08rERx4w3DAYm3ZztUdhMwUoD4kxXtFdCF/+xlkg8FiWQ8DayEj+lasrqG0O16qDEBpnAkQ
AWHjzA7jcVkrpuPAtprJt7BJZFA3EZaGQEMbjRYjiBXK74INzIu2YiMsRGCb+EGwrpth50e
pY5dai/mIwXTljn2Vyu9RtnuHjtrFgYzjbScbkHGlx/VYORPDYHKjKcb4ZmrtkVEycicaoL
mT3jUtsbSjlfnWpBtCwDDh4Wv3Grug/+6mUnSHjLXPHSwoWNtakEZA2+mrulSLH1OEHJlZT
b9YVF/pt5M061fiT6xGQ8kq/2bHA94rMAP5R5R/s2Ase2trr5ZNsiabC5OHMDI1lwWk2k8L
WsVuR2jI1XE5qZc31DdIgEu6t7yoLXFbW0YJuWWxCtfLK+VZ/RAI4JJFFyx0jn6q0kvr1Pg
RkBhb0VfRHNd5YFutKdSTV7rgqTXQ9I3u3hkeWZ7KUsQTbU2q6/TXK9WkK7pcfdtRMe6Cxu
+nVoGvT+qCBcH004Gl9LO12fWFnldXUlGxRwPCyjAlfvAcTWkhHwm65g8COw159tOtyxmJo
bjyg4jF8i3Ht8OFaTfM2/eHQnlq4sfCuPO/vcxjUWSnU22trSDrppUjxcgKviJPIV5pv5ox
1CWRGxZy6kcCTert/v9/vJR5kjFiLaQx09vdQf5Mm7E3Vc7cTyF6pVb0D6dTs+n/MG3PSxK
ZFMyizREgNqHG2GBrL3G9O7JdnJhNlByubXYt3k+ysMbFdOo+8fh4KOdG7WN02c8GLBwCrH
JbHUW9lO1LMdLVTb8AlZdxsUdSxaDCykk6TICVYX7BWU0sLLbRZuYFbrG+ximkXUQsQYX96
4YX9VZsuzea7L4OAIFr9+NZ0ra3wNbXrV+fQEPj24ZR44TZhx0n7KqjYuwjIsQc/ZUFlm20
+fivY34jto+WBU3CGKyMwD6R4lF7WAJpPGGOsvT4hUAdQVUqxBNiLBsMMCKKOqZdMha7gBg
xsuHMih0tZTIuluXEdxq+KawbWA68dVc7cOYnJ0KqajrAYXhKg9NlG3kiv5iWJDYe9FfhWR
u9bRL5MplTErYWseI7+yrZ9t5zB4QFC5BWAxGRoVwYH1XEqyDxXBsx7f1hzrZck/T8UzH7T
Uz8GARxGaR5BYApo8s3uQBwwqiNNKKONrUVIml/NVimnMjMnguFDgHDDAZnnV1ZnYnCFZl1
Lcg2Fdn03bw6dSC0keoFcL30rlxrnOlbYPK25PuwYgYe8cq3um+YNwWYFg12dXGGGOpWBro
XHuo56mFuTbdR0/qETblNpCYUIaUqTK/3QR7o7b1iYOAoFiPExzuOAoqfcw7iESRRFHZjqU
tquqYlsqHSykkMCTbTY581w4Vrx1rWq26GXJa1rN21Kt4HkcDUZBGNKuPdt38hQ4uTbNeAH
2/XWtvOmywwRB7kWF1AI8WeJrLENpCo97l/lqtcrqJduxXNGswAODgWDViHayRbpVfEA3vb
A1sSNe+k2UGxI4jnUADchsDyzU/ZWV6puTSrgosQb86kDh29lWvD4Qy4niKrtgOFKIKTkZG
EZbUt7G49dWbjdIA/gZbgabLh6aqxDEuCNWNxyquaWF38tCztyx4Vz2S3SbJ4AJ2DTX+EWw
q/aA+UxIxLGoTbcrqdxZskHPvoiNBHCqjO2Pec6uhFiJAyPOm97A8KkwyqDHGwqxETyAvjj
TOWCkjDHCpgH9OFMRgAcSMaAGjJtyNPc+XnxzqKHPVman4dPHO9rUCNTb7TcdQn120xu13m
yAF/E57BWlvIlgmECgqsI0KCbnSPdN/1s6CeaZkXbqSsd8Rc4ntvR8c2nbCLe3eNAWRsC8d
gcuY7DXLyPSNDopVrJZtoHj3cGj3HTA9pF/qqzquzjaDbuCBuI3IT9aNrk/sms4buQuu4Tf
QqigogYOGUcPAATVe2k27TIkLsyBtUs0mDMRkoFzYE1Ko01adPAHecBQ/L7aN0kkC6iuvMs
QTqNZW63K7rqLSBdKNgoOPh7aI6hq81fMHiZS39HUdPsoFbLOtj7wvVVXXqDenYvmh20h0h
FsBy4VmpHEjggXuTYWrXAVUINjxNAwxq8T395JBbuOFVVhdfkRRmzyHtqyFtG9hcYAOoJ9N
FwQkxMmgEm/itjes6WRkZRyYNfuo7oXRM6PqSq21lDqpAVs8wVGFYOyRi8gUXR1GIH6v21v
b+QLspJAo8SYk544G59Nc1Hv4tsbhS5Hw5LUcGjkXuctR2NToh07cg3xxwzxvlRoKswCC1j
i16zOkyCSCQ5eIgY5DO3trRTwJe1gcccz21v4HHbVmfuV82aYtiL259lDwswcI5wPgJ7D4T
ejttodpDcMSTfmLUHugqyHysZCSCMsGquxSfQs27NFGCqKSzOgDYhQNONG7d4ljaKFbs/vy
YAnnpoaPaQ+dKTOy4nUl9IBBtnxwF6P2ZJi8oyMyari/dYU6JWtD0r0NG2lK1fUq8sr4nAL
EWA5dlVBkvp5ZX9po6dQsbta7WsorKXcxqAS2PHvra0KEQk2G+AgWHh5c6czBRp+973Kgj1
BBe3dUI2aeS9iI75j2Z1Luug1Vm/Cqsiqg1s+I+FcP0zowQI8LadJKGxK+7flQOy2iKRLLe
U2Bu7eD9lc/XV3Uuqpt4CEsTkoGHqFDfXQI6amD1tI03qKoANgG9Zq5yfzyA/7tbeqgkE2+
3QLN4mOpmPADH2CrllVt4rAkpYBSbXItmbVycjltrxOnjwkn3RqsiPBeWRkAGCjG/ooFotx
ADIVYbdiArt4ST3XrU2qgIXxP3cMfRQnUkeYanUjgus5Dko+muelvVHQ6LrErUfbiMMrSHB
sief0UXvYkkiFjoK4qSt/RxBrL2G7NvLIDi9mU5EjjW2jLJtyQLA2sDwNTyzWyY6PdUwYVS
dpxuDpMEZcADC9wuA9NDLspJ5vI2oMrDEEcq0pNowabA2cCO4zOthb6KJ23TotvOAh8Kf2j
Hhp7fbXSrVir7owtW26yfQtXYzbSBIWSxuFuuZawOIzvRG43EW0jbZwNq3jKfOfMQo2Bva9
2xqodbmnjni2iNpsI4nIJ0sT7+rh2UPDC6/hQ6nldruzYl34k3NdlLO6S+lJZ/yOO9drbeX
0/zE0kbMoiWzWtGRyXAYDGluUi2CCSUkTOCYduTdscNT8hU59xF0jU8jLLv2sRCp8Cdr2+i
sAvLvNyGkYu8rDUxxOJp35OlRU428s6zp8Um52URmLSaQbY3wv4RjWXvtukUx26teR2tMfu
lskB49taW0eXYqTCoKlRdWyDcDQqbVwqTSG7u3mE8yS1aJPC6Gc5bMwQL5Lk5ra4/VbD2Gh
2DAqpwIyJ5cQa0Agupb3XDRv6cR7ao3EerbLKB4lOlvRSdSkwZGzHEZfZS0KTw54nCoMdLX
HE2NOxJVjxIuL1nZSmi64aZXPO5XQoxvhe2XcfsqvbRom5AIzUm45n+Wowq2kM3vtiTV0ck
aSDVcm1ZbYqzWZZXu4B5scjMQb20WOAzzqDkYcuFWbmSOXcqqH3QSSaolFyMeGNqKaCtqRN
zhw41IKBiairAr2cqcyG5wwqhDMDew9FM2u4Nuz005cZ8qdnFrAY50AMVysLtxp7DTe/ivS
ZGJPAcar8vw9l8/RQBtJZpQGwsfZU+p7pViKob3Gm/3qt20BkNy+nHC2eH0Vk7+QvujGDdE
NgR7ThXKodv9p0ttV8wUMvPHOtjpMARI5ZE1xag74gFiTojX1+I1jlPF9Brd2szTdH8qIfi
pIiELy0kKTy4mqvp5tIzRDe3kK7iRryPqHdpNgLdxrMCj82tj4SKO3T3hhBFtRkcHmC2kf6
NAxm+5A5A2FFdCm9DRQqImuL3XhwPbQW3dUG7uMSUI7PFRylQliMxWSzXLEGwewPopLr5lX
6eRq7aaPSwcm2o5cqzd4gF2X3bD6qnEslrq1r/ZVc5cRg88GojLfcTfpSjQ6WJEm2qo2Ikj
QMDla1c51fYHaMSgZo2HgfSfUTaug2RMm0gwHugHmbXApuqXOwZTlqUEemsaWdbx3Zd6K1E
+yOc2Hn2I2hDNmYyAGNuV860h1GaUDbeSfPJxzGI7DWYdsiTIwwUt4uwV0GxXztwdxJ4nVA
gfmo7edsK6pcN9ji5KpPKANvHDtJZjLKr7mQ+NgbKnYKHnMYkEokvpNhYHjzOApbkXZpMyz
G/pNUuHEeoW0KwDY4gm/Cnu7FLj6t6l5B3DzuoYB3Zit7ixxovp+pfw3OKWt2DKm6ZJt1Bl
myUYDje3Ecamsya4tCBGVLSFQcSx1DVnjRx2e8uyW3yNPQGU8eY7K56Ta6dbFrWvhauihKs
gJ94+2s3qu28v8ZRhezfbW/NWayuhlxuHD6mTDAZCq2J+93Ct/pu3hi0yS+FM9Vr5ZgdtZ2
0R1Je1x8SjO3OtSXfJt9sUF7q11BtfV2Vy2mIWrN1E5IbzqUUUrPEmiNibRk29NvqrH3Up3
DtI7Yn3e6k6vM+tsWJvjUlgVkkwxQDT6SBTd3G2cIdaZmBbM6INzIo8XllV/pWWq4TZwb+7
YVbGuiCaPiVGXeKrRR7RUdy40Oi2cjeXpK3XDEm1UdTWR20woCc7nHLILRGy0iEFzwsP5ao
3ZdA5XFXHiJwZl+6vIVy1/wDIzov9Bh7Z2WYlj7xxNdJt3jZAcsOJvXOXAuwXG+Q4UUN5vk
HhIQLhcAMa35KO6UGXHbb4mszRFPLZjHIG8wyrwAFrC3ZQU7POv5faalgk9+R73kIPLHD6a
GXcagX3EpZgbiwsc+Vau0gO5i87SIYm+8bHQKqFSle5M7726IL6TFtembd5N0yst9TawCL2
4cfRQ/VOpJCgl6XLGpkUBmXGXxdnw1jdW3Z3G48qM3hi8Kcjzag9PGtKOyT9X1dOxletXaU
tPxJPdjcm98STzo/osAl3ym2CC9Z+Jrf+X9tZJJiblrKPRjWnHqiOR4bNiePTHl4rEk/RQs
1wSgGESKLdy1oSoWjtyUA+k0HMtp92MyAPorrqzkZnBQ+3PYxqhRdJoc+IouMX22VsSaFjw
nYcxT7AZjrjbK+NMuIPMY/bV0y6QpPBip9Bqg+FiKyeGarKG909ufZVR94uuOkWuMc6nKrG
zIRyNDSeAkgXvmKyv2NKlMjBJPMRseLHman562NzY5d9Rk1OLaM+NUiNlYHSQBwzFQnBTLG
kUKBwqPnAg4Y0jCWN/Znakm1a+OIPHCnIhw6AajnwFM+502HHu4VM7U2GOHbSO30i17+iiR
kPPZmFsu6ntJ5d8c87cO6paHvckXGQtU9T6b4X5USEG8ZvIgLAWLXsTnWKUJfUMznWjv5y6
CPPG98qztTBrDLnWNFie5ryPMdhnRr44Acat2jzecsO3axl8Lcrc/RVLMVJLEsOHbRXSYnk
nlKACXyn8stgAeJv3Xqn1JLN7Oksp8vCKPwRD9RLAevOhIRbcEnOxw9NJbBe4VDAbkntHtp
DDvMtG5GQBFAxWMeOJOY9NXO9ldRgDhaqYVspOYPCjuDcx4BEZAuBgQcO6mmAIKnIgkd4NP
H4vSRn6qU2GnsZgaTK6Gz053/d8AABNiceGNT6gurYsxJvcGwyqHTSf3bERgPEuGJzNPuwP
yJGrE2Fsq549f8A3GyzT/tMexbKpBnUEKSoOYGF6S2FORjXTJjtwR0a0cc8qp27r5ih+Bsb
9tFx6QaEmjCyYUl1Q7KEmWMIVmmjKm5I8kggKlsWutsb1HU0cuu99WZ7aYtr3JI4i5/Z/kq
4IrDS3HKmrNQS6K0x3NjZSNJErBMB8V79lFbmJZ4mRhgw41jbGUREox02N8ATf1VtqwcDQS
RwvhXbRq1TlsoZkIXiFiPxYrqzZm3DC9ANuHm3N3GoA3PbW9Ntwspe19QseFYEiGKZwc1Nc
vIobRvRykzUkj2vkR7hUdUPvFWBz/Vb7ap8qEsyxSlwy3JZdOkgjO2qiekxjdbOfaE2cWKD
v/loBdw+2nTCzXIIPZwrmUzZJ5q/+h0prD6F427q7RCFpGaMhgpDG5+LPnQwhKH8RShAyYE
Y8qeOQLOjPjqOlhe3vcRbvqwPLHdGdri4KkmxxyNPIYbDdpKlwI5ATmQDl6KlvlkEeh1W4H
hcXDezChthOrHyWVXJwFwLIB6KLkEJQ+ZFflZmGPcDWTxeYLT3VMZTpJtnyNWR7bZTuPNvB
fIr4h6sKIA2TDGJ1PHS/wDWBp2j2oAMTShgRj4TZb4kZVq7eFkQqOOjLh03puzKsNU5GOPh
W/DmaH3W63G48Kr5cNgmhPdvckXub4mjXMbQ6jMWABKl0ve3G6tQk0KLGipMr6pVGsqyi4D
YnPnwqKW6uW/FMq9VosIBCANibU5W5oiTa2ZiZ4bqWyYkm3LCoxwlrDzYsRc3a3oyzxrZXR
k6lQTHCuv6NDp2SLax0s7c8TauTQBja/ivaw+mu72EIWHQPdCIvqF61o9WYc2iRJihJU/qq
PTQO8Gnc7o8CtFhry9jTKPUKH6gR+bmHOPCumjzHgcjRmxYbc9gP00DluhfiCPrrSiS8GPE
EW7qzJr+Yp4qRWki7lO7W/nC2RDesUDKcu0YVqbhbyuM9SD2YVlOPCByJFRyal00LIApbS2
RxFWukK3sLk86HTB0PO9M7t4hlpJrDkrOTo47RKJMsfCy+mqWCAWwqLSE5H2c6hckXzHM1M
DbXYcEE304nhSINuXZTFr8fQKcqxAJwGV2piIsVti16gSe3HK9SGkciRxFRLLyoD4CudWJs
OQpXwz41C6ajquOApaeGo6NVr27KANHdljuGLWyxAyF+FD4jC1r43q0q8jGQ4ajf21IxOSu
IK1mmkjSG2BOjPicuFF9Pn/LOWZQ1wQeOYI+ukYgCQeGfbUGDYkDC/CiQ2wUsxU6W93lUVJ
MjNmbLjRO2g86Z1K+MITGDkSKIbp7a7ooQOgJHIgeIVLspgaq2pSM+Rrlh941ZCCU8XG9XJ
08i8juLer6agWiVgFceiiZCGtSQsL24qPXe9Rn9xueq/so7b7eFYfM3DEGayRxjPxZNQe4F
y6k5MBf0WqZl4KawaGwltsI0yJLAnnc1du1tsyWzuLeu31UNtAF20Jvjcm3cau30inbDw6T
dbY8Mahr1L/cWvp+Bn2q2MA2BXV2AXPsqpT7aMhV0VXQ2kNilrYY52q7OAopI7iOFZF8kMq
6fEHFjrGedCbm1ww9Nap2km4dlclJsW1SeHUP1r5GsyRNSnmMaVLT10DkrCj4i2G2Mu4uzW
RssD4iAQRh31NkeMtGwsVNjhyqzpM/l7lYj7sjrY/dzGXbetrqG8j2e5K+Vq1DVhbPjwpXu
1dVSmayRRYbnqc6VcOGFxwPca6TpyF1VALhOOdye2uf3so3W4MgAS9hbPKtvo+40RqlwTYF
j2HxGurhbhrrBhy1zJo9RhSNFvkfD665efp07b4xjwmY+EE8be7XT9RvuNnjg1tYB52uK5v
d755EC6MVFsbEi33WGPrqLJwtzzET4odPBaMK6btNzsdyJZWURjwPY3bHsrL6xuNtuN8H2x
LICWLWIBOGV+2owzMJUkZrsTc3+urJ9nGUjkiBCv5pK520t9lYbYtuby8Y0NpbULQCEgLPq
+PP3eHK96uj3jA3fS/azY/5tZ80YQkEXP2URs4V0BwvivgTn6q0lRoQladWaWx3f4mhUJzC
gY2ub3NaUymxU4OfVQfT9ruFMkqMqMBfxj3iTlgcDVwc7mRmkFmhFkQYi595wePZWF82bUY
1OnjxVJzL0BwhuxOQJuaF3W40eBLtI2Sjh30Y6aiVOC3uedUx7RfO0vfTICAwNjpPH0catN
ahatoSXUr2cqDQjsxsffSwscvDqvVu8JQQRhy6Kx1LhcAA5FbUE8DxsQsiMBkTemWJ76ta6
uFudVC1MfUsNfiFalLE/Co+mmI8F1sLZY43vTtFpjQW/EwvY4HDlVbgrdbabHLiL1SC0y5C
NouvcRIM2YD216BtANLd/o4Vw3REDdTgW3HKu7hXQpOWNhVvReLOfk/oCRDXMnZISaE6lhu
Xb9UitDZjx34YmgOqYTPblXRxv1x2qc7WCiNCNuuHwk+usebBnNdC0doBbAKlYG5Fi3YTWi
cyIhK3jQ/eFj6RWbKLM47j9VaEvuxOBnQm48LXHdRfKKpqUKfD2qQfXUdyAsn87G1OMbjiR
SnKsF/m51jb6TWupV4bY+qq2K3GGA55VYYxfC9qcRXIvgvOspNYIariww7sKVgTiRhVnkqW
Oi+nhfO3bTNFovqsKFYTqypmAwH6GmuTwx7KdQCbAirApA7+NVuFtK8CcTT+Wunhnn6KXlE
2xt3U9hp03F70pDaGBFKAk2XILUjZGBQnsBFMpsmBFjl3mnEbNYm1jyrE6qrtrBAKXOJt21
HRpOOV8KufMILXyxFIx6feGFElOn4FBdoSJIzZl+g1bF1CSYoLAZm9uOX11HcaF27MqklSC
T2YUJt5I7gZC7YdlGH0IbdLQnh9g7cbLcPGHMqsGYDSM7tlcU0Xy9vXDG6WA1E6hlarzNG0
QAYHxKcDwF609jvY5onVGsSCtzgBhwvWN73qpS69jT7dLN5z0yDT7OMPDK5v5aLpUc1AzrF
nI1Sd/rxrd3+5iUOFIY5Lb9OyudY6gWbAnPvvT4tzUsnm2qEviaG2DeRGxuQL9+FR3kt0VF
IAwJU0gzLDGuqw03t2mg5XZntib+wVrHUybwkWk2tRI/EjjPELa/ccKBuADqNhaitu3mQ+C
90NiBnjRY04n6vga00waRpGOp3ijGPaBqrHJJJ5UbIGBUsGFoxbUCPEBQRVlFyCBlWfGoT+
BpzP6Y6FILRyq65obnstXQ9Y1T7ODerkB4v6djj6a598Da/vVv8ATNW86NLtzjJFcKONsx7
aXLjbf9toflbBjXVowyuN74UTtN1+XEiseHh5+IWoa9iQcxUJiCFYYMDj3V0UtDIuk0dLBv
JN1cJ8K2Go44YZVhTswnkUjEcKO6M5LhM72AtVHV4Gh3ZlA/DkyOXZRe7b2vzRNFtyjNbBz
yvWn068yPGzDwQy6cxYuQccKznVr6gL1qdDUGWfVgBGb+mseVxRvsa0Xqz4mdKihzHp1ODb
MD/LUotcY0hQCMieFFdT2qpKUORAK24VjNDKHNnYAZEk1VLJpMXJV1szX8yZIrI5Jf3jb21
Usm4iaKQkWTwrcfCazI4pnNy7W53ozbQA4OSM7OBc3GWdNxnC+QlubWX8zTSXzwH0heBAyo
m2rZumi7jGNxmFPvL6ahHEEhjHxEX9dGwoRGHXEg4DurlvdLTuenXj9C3a/wBTk93FMb2U2
4FaW3SWw1KcOJrqZdtsJxqVvy0hzQ4qe4ihZtpCqGRX8wIQDbDPAZ1rXnT6M5be21ctR3QB
YhQThhUGXDtPCiJrasMhwqq3OrqyL0D/AJdiLdSRvugmu3/2FyfTXKfLURO6L8ACSa6mU22
5NaT9K8Tj5VDfkU7EllJ43NZ/UzqnHD/LWl08fhX53PtrM6iPHfjc/SK243/yvyMHovMJHi
hfiMB7K53eDS7DtNdJGCYXtzHsFc9v1/EY8zW9OpIFe+2Q/da1U7gBg3rqyLHbuOTXqMouT
biPqp9PgPqBpg1SCa/DbHEZVACz0RAR5mPGsb/Q/BG1Prqu7RAxEG1sqn+XNs79lGSTwgar
6ThgvOh5NwCdWd8fRXGrWfSDv+3SurkHcLGO/hQkkbyObDwkktRDMTdz3KKr0znNQqnK9aI
xtnTQpSN7nHwjK/GpsHtcNiOFqmEJF1YkjkKh5ilSdV7ceNMkreR7AWx5C9LW2m/C/u4cqZ
Tci/xVd5LaNGlc6ckxmQossd0YWAJsDn7akJkwsaunnhnS0yHzcrgWHfhWe0EgchMB21Czr
g13WWmQ9XUnE48TU1PiDGzXHHjWbonXE+ml50iHD01Lp2ZouZrVGjKoKkEiwB90VjIAZsRa
2OFE/nGIIOF8LDOx7aEvKsgAOeQOdNKEZ8l1ZpwHbiBI9q8lySAAMvirS6dso5dpE73uwuR
cgYjD6BWTPHunjjgLg+c4W3bW3tumu5s0zeWLABcABkKz5HCzbb4l0SbxXoU7tNpEJI0Hi+
HiRjj7KzztTfVfDty51ozbVEbSoJv21AsACtr/AKdlFbYw3bzNHxSpaS7QAiGUqGZhY8L41
TL5ceDG8g+EZDvNGbk+XDdbhmvY4ZUEgBBuRf0VrXKkwulVwkR1xqQzRq/MFqNim2WYj8tv
040NY2AIwNLSVsRYjlVOiZCs0bUUQdRIdTplqY6rX4Crm2iyqRo0AcKA6ZuljP5aTGNz+ES
CSrnhYY2NdBL5MSYAtbA4WueVq4ubdSyXyOillZRHmcvvtt5LXAst8aN+XZzDvyl7CUe0Y0
Zvn277KWRsCRZVIAx7qwtjuPy+6jl+4wPorRN8nHZNQ9M9zO1VWyzMmvu+gTvuZHiUeWxLK
bgYHGs/ebP8m4h3C+J1uNJ762PmGfcxRQSbeRkV1s2k2GOIrm3leQjzWLHmSTanwO9qqzaj
8cCvCxBdsZhFKo1FbmxIwwroJ0Xd7CQkD8JbAWsRjgb1y+nSARxrb6fLC5SOcFogMlyv3DO
trQ1P7TNTMEU/cyxozl2kIGtcbKeNE7SXaGPdzRRlEji0kc2ZrVn7zZmDduiiyE3S/I0Xs4
9PT98W/wCEP86ufkqombOWuvRs6aS1pHTQbqAE8Ee6ANiNJrLIV8OPKtjaSEo0ZItY6eVVf
lI5PEYgG428NKl9k1fR4N78LtDrGhkxItyvI0btNv5ngTG3vdlaO22G2U62gVifvkt7L2rQ
j291GAVQMFUBRbuFRy+5qlgmnFszaAAxnAWxOAHYKPEDCJI1FyT7TnTJFql1WwGCgVoCK2P
KuHn59sL4mvLyxC+JiTxHzWRclzNUyoRtJD+tH9NE7l2MjEC2o491VSRk7OY3/wBpHgK6uN
uKz/aaXf8Ax56wZzJjVbgCjJoyAOGdDMvD1100tJhy0g3vlVPDM/HLstW/vDp29Y/y1GPyk
nMvp9grY3oP5c1tXLqeZzqL2RDp6/8ASrzNZXUP7UL+t/rVsbIEbVOem9Y++P8A1KjkwBro
4PrsYW0QfCv/AEzNzJrneo2DnHjXTQp/0qjnXM9T/tWHLH21rxOXfzIfQz9t/tl76Z/hPZ9
FNG2maQfeBqTf2Yt21a0gb1AjYTHvpySDccCR66i/9t33qwgFgOdiPVWVtGaV1qQOGLU3Hs
GLGi1hF7ti3ZlVW8GjbssQN3sG9fCuTephHc+NpSytAJAHPu/D3c6olnSNiS3HDupMxFkvY
KouBzqhYNT62NgST/lqjNsdtxuHYlbonALhVIkGNh66KXBQFF+ZNCqgOonnQIn5Msq+bFgF
YWt6K1brbV8V737aB2+pYtGQuTVvi0W4Xo6hja/EIEZD53F8uNLQ2qxNhzq0JcnTUnhcW1X
KnKst2dTqVMaFYiHxG3sp22sZW7C4N6F3ZsQltTFTpX9YmwouMiKNIyb6RbHieNDmJTFXa7
OrWnUHfZQsMBpxwPCq26VKjAhsBxz+ij9cbDTgeONJSijPLI0tzG+Ljf8AoBIkv5uPVYmAF
xwx91b1px7ydI9AAF8Sbm+HC1UbZkaWXcsAVlbSgzuqYVZJuoI8X8IHwjjStlxtkOOqSdt0
KSZErkGUgm1rcbDupSRyZJYVny9YVHvClhjrN7nHiaHk6hufNMUshIbFThZh6qPt210KXuK
JbYdgnqTDQgHiC8QMPXWerXAsCoGeFGbh2m2yHVexsy8jQiaQAGNhYC4ramKwc3M5u2uo5Z
RxF+3KmW4zcW7KsZVGA4YGpLGuq19AsMs6uTOBoS2oafeVgQR667DeytuYwduBJbxmQf2Sk
DLUffPZXHWChiB4wQA1dj1Bnh20MUS2QRqDbAK1ga5Pda8feXBrwqXADuo//ry8iaGntq55
5DkBasWXYSqA8d3XsF66Hqr2h26yXbwjVYcbXy9NCLGyKHW4wvpuL41nx8jVZ/dZnUuGt1D
x2YQsqbzose3b+2UAEHDFO/srEk2Kkkre4wxy7q09wqQxvuHJGkXtzJyFQ6R5W42G5LG8qS
h3H6jgAN6CKuj21taum6Y8ybcdFavHbLt1Mco0ZKuLMOFGbJBa5OF/GCOR4GjZNvBIpX3iB
4TlQcanbSGNhdDY6uHprSvKrJ9yL+2tRp/pnXt5mlIibxLr4Snuucb4VPbJfpu7uLEvEPVj
jVe18tV0g4k4/pwowWGy3YQ+9IgBHYoNc17Q4WkrXzNlVpVTWtq/mZ0UYWTAWAxopAWxtgT
iagik+9xtWlt9sLgkXvgq1ny8irlnReyohbTaO5UBfDy4mjZtuIUKjFrY+mjoIhDHc+9VRj
LyZ34nvrk56WVaN5vyNPaulek+LPNt7h2u3+mv4g212ZY3yFEtCQrsOANqKRAqWXOqNy4SN
gD4frrbl9ouPjrfkc3ab+PRfDqZfdtexzu5jN9VvEch9dM8RXpspODNJGR6DR1lkfxjP2jl
VfUSF2rkYKrR/TS4+Vt1pGZX5noPklKumVJkTA6ix4YCh2F8OVEyeNvoqBQC2GNzYnK3+Wu
2rwbciOh+XU07K5w1OT9VH7xrgRjiKB6RIRBEvA6vZajZyDOFP3beuuniTw323Hje4afJb/
cXQ4RYDIYD0Vi7kBt2b4gPj6q3VsCVHCsKe/5lifvmujg1t5GFuhsRgLCoywrk+p/2jd1vb
XVswCWGYGVcr1O35hhwufprT2/6yLdDIJtLfn/kq1WHl9xvQ81xITVsRJgYjErjWi1G9Aea
wkBp2OMZqExuA2VIt4UPKot1LXQ1U3Cr4S9s+GdD7qZHGDXJ4WwFDvN4fDgOI7apLXJ5iuG
vHDk9C3LKgi+Kk/dFz6KgHwBAvbG/CpMSVKjiDVBmZRatDBk9ZYknlQ6sNN/WKuJtCp+N/o
qkrpyvxzpiYTA2pAb486t/D05m98u21CxPohF8MT6qbzvBfhfKgJNqMt5lmwXnw9lWhY2sF
wJOI4CqpWkjOlon7ARb6apO6mFwI8bYY41htb0Otcta6+ohF+L1BnJ1LFfSOHhwHtoq1zZk
sedB7SaKHVqR7tm1/TRTdR20MTS6bke6CMb2p3racKcQTxclEnutDbbeCufy4AWdtCczz7K
zm6mSwCJ+GTYk527qE3O5m3cvmSG55cAOwVLZxF5VWw0sQLnvrStYWTHk5W36cI29wrQ7RC
uCqt0a2JUnVf21mSCR21O5LHEV0QUHbGFvESLAfqgeyuaQaWIFtKkjHiOyp4nMz3FySoU9B
o4ziSPC3CpGEzQGI/2kZun2emrLBXFsVfH0/wCSrGAjlV1xGTHvrVrHkSnkE2kjszJfC1yD
zwxohCFQk4AXF+XbUXg0brWo8Mik+kVYFFmHO9T0B6iULpwcNxJ51bEqeK9mx8Jz04ZVBNs
hYJoIc/DjfnlRZhji0Ek3NrgZDnSdo1KSBY1LyqgyL6a7LqLqrlBYnUoF+6udj2scUodSXK
HXpNs8x31srvkkLTsmqQ4oB7vovXJ7mbOrSlVn8TbhW2zbK+qjU8YDEaRbDuA+qg0jDNdSf
MPvG2NNuJZppSZLhvujgKfdOINuJbnUB4O2/dU0q61rWcs662SrLX0ozeobh55htlN0jwIH
Fq0djtJIIvL06C+MznM8k7hQnSoE8wzyYtfAHiTmfbWkGeJSR4oOK5tGey+Y7PVWnJaFsqZ
cVdzfLZTn5DlV/sy4sMey1VvtkJFwSozOdxVhYIttI1DG/DHjVEu7a4VbAkcMfZWVd04Ott
RnQtV9upshB7L2+mioWVtlIANN5sh2LWW2lyS4xz5Gr45228X5ZLHU2rAZXovTGNZRFsxph
yFJF4wCbYaj2CtrpkXm2lNwiDw4Z1kbTbyyG7m4PtPC9H7jfrt0Gzgb8SwV2F7LhkO2sJq+
RJr7m3LRjz7r+iv1P8F1NQzeZuNC+4nvfyVaNCt250H0+Eoisb3IGq+d+VLezlH0rieIGdu
ym+RpfcitrvkxJwvjTvsr0UBpvpwNl4nnUJI1awbD7op4JFkiRxiCM6r34DQ27cTxA7K35K
8b4nezVvTWK5+X+PjJnVPeq6ZgB3O1KAMmYONA7uR5NlMrrYh48efiqybezQsUnceI2TV7t
u8cahuSfyk7FANLR+6bi2vheuTjo62WE1PpZ3pWVVui2kP4gVi7lSMTxpp4SllAucvTV7bq
NAVLLdxiGOlvbQb7lQTpOrmeXpreu6ZiEdUz2R0HRgDElximoes3o1wDucTnYAcedYux6pD
t4BHm+FjbDE3vWntpU3MgmiOpI76n5sRlXdw2lNPooPI9zxut24w2w1sAwBxtesSQFt5Y4X
f661y/hdzlkKyA4/PxK2bm4tyB4iujhnLOWzNQ++44gVyvU7+cwyIz9ddOGBnexvhjfhXN9
VC/mVJyZbekZVpwdfJE2MSc2N888antcVdTxFQ3Js5HK9NC5sWGdvorT9RX6SpxgR3imQ3Q
Y5VKQjzCTgDmKgpAGeB+o1L1KWhRJIwci/bSVwBY4asL0pGQSk/CRe9QYhrWNc9tWbV0TCh
hQ50sSOV8KeLcOvhcBxwvgagiAyEXJuDapLGa+ByXgafUSbLY8jzqbKyKyAEi4zwqkpITY3
0/DbspiYxYIWXMVC+F+F8vRTMj3AHHKpY+Vp0i9/evj30AdbJvJWfwoqjLG+N6qkiBBDWOH
ZWAOobuAkRzNoB9zMAem9XJ1jfHxF1PIKovf1VkuF1+mEafeTXqTZoTwIi6mbDkLeys14rs
TLaw90HEae2iH3MkxQykls7dtVzHW3l3NuIGPfc1vSrSy5ZheybxhASRqSzZRnjle1GbRCZ
BKbaVayjt4mqW8ssFUggYKovbvxq8MUAjBsozPG9TASaE+6AidxmqEDHM2yrDgSd2VjGSVw
1WrQBkPjTIEZ8yKUss9rFiDyte/pyqVXa2lBpLsk3JV+SnYAEY31C5t7a0F6augHdbqGJeI
U3bCsp2duN/TTCNyQOJyAzoe54Vo8kC2rpPmzUiXZeeUQiWNV1a2BuMbWAOFasE6xgpsNvt
xMpx8xwGB/pfbWHtdnuktK0bIklkDFcLt7vtouaDbRoZJCZJlvqxsuAtf01ndVaSbdun/WC
lOcJA+83W4l3crT289bqxW2kacLDTnQ6zO9gfX2DOqQWJZo2AW+A5C9R/tDZjZQAL2xJq0o
UdiJNB98NYKLqcAAlb2HCjNnuX92aOy81N7GhY0iIjVFta2qryXVyALkZkfZWdkniDVTrIV
OsboHUnw5gDGxrM3ZZ5ItuhuTjblwGFGruVVDIcx4X/AENZupi243q+EL7tsbM/hX2UqV/A
q3J6Y6BEm/2+30pGDI0Y0Y4Lyaqx1Xc6NMcIC8L3NZ3mgC6Ynkcaks8hIZ7aeVbfZp1z5mX
8jk6Pb5Bo3+78tkaMI8V3UFc0+JRc/Dn66oHWHJHgW/Mgr9Bqce4mkW7HUy4gk3vb9LVWdt
BOfMUaCcj/ACU/tV7In79/3W+ZobTffmSIVQLNJx94Gwv4e2i9umi8rj8PMseNqzemQNHuk
lkFljOrgNRFzhbtpGWfcupkuQBgvZWF+JTCe1dTr4fcW2+pb3+k2H6ufLEW0BBbAu2Fv5tE
dJhV5QZBccm+9e96y9vGAQzC4UgEWyByNae3mkidSrgYksLjEVzclFVNcaictvVnTWr2W0V
rfgb22lQaQCdGIvbiKD6xIrqfLF2A1FibAAYcKFfqEmTMGBAwDAkH0Chd5LIUGLYZION8M+
41z8dLSqvTdJjx+3db72a/TN+JtsCSbpgT9H0UcJA+DAC4wOdcr0TeNDuHjewDA2B/VrWll
ZZNSkWsbDAiw41PNxunK6r6X6kZ34Vaza9M5+JXvIvPjKq1g5JIYZEdvdWevmQbLeDVcARl
MyMHNs+dX7neHT4hfDAnA2oUSqdnvSGB1CM6eVmrfhrZKHpK/M6HRrjz3X5jNv4pFKTp47e
KwFqoCbR1PlFtV8VBGI9NUbmOOQ+YjgXvcY4UOY3QlgwOm2PK9dVeOsYbqLfaj+lNf0DvKK
i5OAPA49xrT2vV9xtofI0ARi4HA442rnl3W7hwDakN7ZXv32oyCbVGDK4ZuXKh1ssz8gd+L
kbrav8A8jo/37tH2zK7FHtkVNvXQ3T99tt3v4kiJZog5JOF8MKyBIeBHZVu3nnhkLpZSRYu
FF7d9acfPaqafXucvJ7Kr+h/A6lNPlyG/iY29Vcn1Msu4ZNVlHi9dETdS3pjMZZHUG+KWYH
vU1kbiOeVi8pzwJtXTx89Um+5y29rdWiCgtrZiG9zEEU8RAY3N/aDUfy5jfUjEnhwNK4BIY
aWv74GH9JeFOvLmRW4mllQSlFrEZUHK5yUnDOrpAt8Tpvicbj0Xzqt4vDcDUOJtRe4UoDqW
JHIZVMRm5PGrEjJGGF+FSMLWte1ZSaQVFCRcXLZGprgbhbc6doyowJLcCKYI+knIDhTAkJG
x4jlTXW2HsqIQ8acWGIxoAqdSSQDhzNNp8OYte3otRRAJ9FR0JpvbjlQBUdupkxXIn005h8
vUynxWNWzMS5wvY4VWzg5nLgaYnAySO1icuOeIokSLt4Df3m8Wk4XFZjbx43IRQuOBONVsz
zEtIxY8zTkjbkKjmmLsyALqOBtjb7tTeYRHTclmOA+uqEl0JYHUw41CzudZbjjepkrabaEi
ELw5e2rgwRSdVzxW/DvoSBiyKWN7LhV+FsVv2VDN66awWqIXFyoJ4AgH10R08Qru4X0qo1c
sBehkaMZrbvxq6KaBCJCbKpHf6KzsnDSnJoo1cG9v51MZCHUcNJOFu2uY3jOVkLEl2NseOF
E7jq4cnSML3uxrI3G+LFjhfs5mp9vxOiytTLkvV6OYwCgkELexN8eAoiMKwuRgpGI4DKhUm
1y+JQMDcE50SjuhuGFmzOYIPOugyL13LICCdRxt9FGbbdkunm28eBwoGPbySklULKLjUBxP
AVcI4NrcTsWbDTGLi5zGrgKlpNaDVn3L93MBD5a6fGxIIN8M60+ndOgk2Bhk/2w/Evzf3bd
1Y+3RZp/NdQsSWLDDED7a3tsXcMFJAvdRcWN8QRlWXLhQnGZk0rnXJyr9O3EUpQ2cXIBV1+
2rU2wF/MdI7DEs6+yxND9UXXv59HF2LH6aGQG9kXXjZbjw48zW9WYtGmX2m3Y3mDkn4Bf03
a1WQzLICsY0AltDHuvb0mslQSbGzOcLEWAI7qL2sMoYvmQMSCKbsCqjSg8MDyNcEg44W7BU
Y20xjxAWA8I4+qmdwu2kU5vgvE4HhVEbjifEOHO1ZRMnRW22AtGW50MQbjAnhbmeVXIIiLg
hj93G9ZzTOH8CeEY2Bwvzxq+LeJq1FRqve9sam1WdPFzUWHGofHIuAUWBsCL1bNKhjOtxrJ
wAHiuOOH00GsjuCYyDquLmwP8lIRKDidTtmeHrNZ7FMs6HybsV/8Al/kUPMsM4kjJ1k3V2x
N+6tB9z+AoTxC1mBPrBrK3ODFLY8Da+XbVm03AMdpCHJJub2PprS9FZJ6wcvFyKvJarhZDD
IdF4iTgVN8fCanCVG03S5Ax55+6Qaz5NQODWsLr+sKQnvG6kW1C36GpVMY7mt+ar3JqMeak
teLVZxc3FyLY+iqvIc4q2HOr9vuQqASrpAsLjI+kUdHFCQGU3v3UO7rqiHWt8oy/KcizeK3
GmEJtcOV7LYVspEig6Ri2YqH5eO11W18++l97wE+BdXJlJG4IAe4HbV/4ox16r8Lj66NdIy
bMgFuIzqp9uGGCCxNlw/Q0fcT1Qfba0f4gzT6R7lm7L0zbhyBYgXzFXmOyE4jkL4e2qGKhz
qUWH6XwqlD0Ukt2WrgYxm+OPdVbxBsMm4G9safzSMRiMeWVs6jcOCxF2AxXtq0miHDXcGmh
AJjkBvwPPu51T+LEbxk2HAUeLshF7DgtUyqB7uQzNr1orThmDo1lAJme+A1ccOFEpvLjTKu
PqtVZWFwbAauBU43qLoABYXPEGiBbmEsykGwseFV3YEgg1QXKJcArbMVbE4fFiR6c6BTI+s
ZEi9S0LhfjxpPpI8OPfUQWA8WQzokIIMQpsCcKXmDTe/GoSK5IbIdlQ0tpvpwvlRIyTbjxE
W41XI8hXVbwk4HKrit3OFqg8a2IUW/yUyQQIzHGxq1dtIcCMBxpCC7WGBvandGVdIY24n+W
gcDGCW17WtiADV0eprCXG+eoY+uqPOZG8LkX77d2NWJLJfgxPMUhBkcaixjkOXut9oq1J5I
yMGvha2IoIy+EjTlyzqKzjHFlNuJpwCbNB5JDiyhF5k4+gVV5oJwYleeWPZQ4k8WBBubXNI
zSgeFbm+BxJtQkDbZbLIFjIK3BF8cAKEVg1xhbDLvp3R5JbE31YC5+urINuI28a31ZL2jme
VAiidbEELoPZlRO1QSDH+kcLC3rqMsgwFtNwamjxxwHRZi5AvyHGgAr8yIoxHGwGGbAkk1Q
Lzvqx0LkTmxqZR5tGhSIfhPPnVs8ke3gxz4Ac6l4x3LrWZb0RXLuTtyqIp5u2NssKt23XJ4
mGhg4OSMNV6ETfEuofjw4XPO9UzKE3JUZEgi3syodU1DUilzOhq9QEe9V9/EojkUATRDutr
H11lqsZfQz21EWPfzo7bzNADIGALDSPCWx+ikd9vIixfQ3MMqsCO5hSShQuga5Bm26bY+YL
mNrhCLZ8c6eKaUC4QtcccvZRgiaWAytGNBz8vFMeGnEqaBk2zqzOkjEEWuSQeyqEGamdSGJ
LMLAAWt2XNXbfao0g1AWIN7mxvwF6z1kIXxgm3EEi9uJvUlmQhtMmm3O9qTp2cFV5I1Uwas
uzBVhELHK+HpoQbdluztqI4UOm6df9pcd5qwbgMLsSR351KrZdZNHyUf6YfmTVnIsARj+mV
Wgt4gTwFyeFDiS5+52Am/pvTKZiwKrgMfFiDTaEuTopJ7o6Uub6jkeFs6oV/xBcDhkKJnDS
pb4hlbhaoCBcLYNxOONCYWq29S1o9SAg5ZGrIwslo2S0nA397vq3bIjWGm7c8bC1X6BH7xH
YaytbodFKZx5MFeBosMUB5HA1bDtxifMeNuFhg1Xs6Wx8RzqSyaFDnG2VrZVDvaDT7aTGDz
wizHWeBPLvwp13t7K2BGJUnAU7SGQXIJ5HhVL6nFntjnzqcP6khw1o/mXM6OrWNsLiqlmYG
z4jmaYa0HhAKWx5ik8l1xApwJz5FjOgUW8TnIVVK7HCw7qqDxj3rmnR0N203F8+NqarAm0W
s8Ma+O2OByoF5ryE6AF5Gr5DF8Iz50o7MhOlb341dcZJtL0xBTquDYd1QKknK1XiNQLAjvq
BsfcfD21aZnauNcgcsAJ1Ycza1QADWW9uRzoowQkgspkyviRj6LYUPMUhk0opCEYAY2rRWW
hz2o1kq8qfFSptl2VXLFYgfEOKmwo4BXUg44WoJ5Gjby5BqFrpbG9UQVWmjC3Y6Tyz9tXIB
7wkY9lRDBgbKw5YVW8jA44geikMIBsb6mN+wVb5g0W4XyoITG/hJAGQP8ALVn5nwZG9/et2
UQOQkpGGzuR9tJkTTZsAL2GWJpmkDSAKOw1ddDfnwoHqClo1J0kDHGoMsZBxBOZtyogpE7E
2BJ41W0ZY6dAC3xxtSE0DiGNvGSdPG3PlViflQPd+2k0Mgt4B4csTaoOJWa7RkWtl9N6Ygj
VtgASuPID6TVTgP8AABf02po4y2DLpXtPGp2giN9WpzwXE0CK9MViBYA/DfD6aqSFnkUriq
4nG2F8hRKxg3JA0jEYCps+Yv4uzO1AiAjC6rSaTncfRTSecEChzp+7YX9NOW0Je3i+E8PRV
TTxsouxJxJvlegZS7THFmB7DTIWwS17nADCrNSOLKTc5k0tDRMJFs4HsoA2du8cCWBKMQAN
QupGdjfw+un3IacLIkJ8+M6WQAFSPvBTcj20HHuU3SpCToYEX1HAgcb1pCKDWzs1wfecnga
02p6EbmsfgZ8nTpJiCwWJibi4APbfTeqt5t2TdyLqD+Va7rkb8q2ICkzskRwJCjhYX1H/AE
aynlX89uCp1Lqst+QwvUXSRVG3qVRRvJYEjQmNXhXY6mGokeEDC2NEQRgyXJ8JOIomUBXku
R8NiOAxrNuDZZMqLcTQyXF1tgb8Qc1IqueYxSFo8IWxC8hhhRu4gjkOqKwDcDncD66zpoXZ
whFigxGdEktIuXcrINN9NrC+Fsf040vykchzt2jKlHt9sgIPiOd72C3HtpfiqWMZAF8F4Ed
1ORQTTaQql38f01CQLr0qCQc8L4in89gSr4X5ZGrkaIj3LYd9MUT1B3mETaHuQDhkcOy1TT
dIT+ESjZgngO6rNxAmkao7L8JFwQaFTbRar6iG+EWo3IrY0GDczvgI1dz8WAFu+pp50gIaM
oRmcxUoE1aSSNKHxBsrZYW4UWzRxpZc+V74emovZKEsmvFxty24RGIsOdxU45W8zxksON+V
RFrahj7KiThcZ8azeTdYjwLR5eogm4OItwFKysxKthe/iGBtzqO3UMbHkasdfJN9IZDxqfD
qaROY9IO/5ksJGcaAcbYVYpjUeK9hiTSVxey2AuO2oh/GVNgeJ7KZCUdZnvkmGRw2NsMNQx
t6KlE8ZOmUm3ADj33qqSTHRYBRkedM+mSyqtjxIpQOc+KLJihPgFgOBtUI0BvgRyqpg8Z8V
88CRhVhK3tewGYvxqowLcpyvgNYqb5imLJjh6KTTBVvzwtUQpdderShz1YVSXczduiGYkjS
CbHAY5UO8UkZsCLirT5Za0b6j2UrAkljlkMr1RDzkjG7GytfVzyFScqDwvxqPaRcDjTAgkk
ZduNAp6FO4jdVDxEjSbkDjQoWW2vlkvG1aaMLgG1r0NuICWIjwDZEVSsZ2p1QPHNfKwPEHC
rPwZB+IACM7UPJAUa7g2b4qnHChF9TE99AiX5WB7mM+IcDUPKlt5enjnVgYIukghhzFR1eG
9sNVvZQBqy9D6t5l12U1uxCaiei9Yy/JTW/9Nqkd51gHDqe5H9M/bS/O9Z/xTcX/nH7a6f4
9+34nP8AyKjr0nqqgD8nObc42+yl+6eqk47Sb+7b7Kj+e65/iu49dP8AvDrn+KT+uj+Nydh
/yalcnTupLls5zz/Cf7Ko/d3VHaw2k0RXHV5bkEcrWosdQ67/AIpPT/vHr/Dqk3so/j8nb8
iXz1AT0zqLEB9rMLZkRt9Fquj6ZuFAJ2st+ZRvsogdT6//AIpL6hT/AL0+YOHU5PUKX8e/b
8g+/UFfYb3ht5UUcdDE/RVcWx3KaidvISeaN9lHfvb5jH/k3/ZFOOsfMg/8m37C0fx+Tt+Q
ffqZs/Tt65uI5AAMtDWHsqqPp86tYxv+w32Vsfvr5l4dSNv/AE1+ypDrvzMDj1EEf+mn2Uf
x79vyH9+pjHYbjIxsCeOlvsqDbedQV8t7D9U+ut79/fM4P/v1t/6SfZS/iH5oH/zk/uk/q0
fx79g+/U58baVWuEbAjGxFaEM0iJbQ1yLZXF+HbWj/ABF80f8Aex/3S/ZS/iP5o/7yL+6X7
Ka4ORaIT5avUhNuINn08CNjLvNwDc4gxg4MWJ+LlWPG1l1G9xgPT2Vt/wASfNH/AHUJ/wCU
PspfxH8z/wDcwH/lD7KT4OR9AXLVdTPg3cCAIykEm5OdqvfcJKQsbKuq17HHDvoj+Ivmb/f
bc/8AKFL+IvmQ5ybYn/0hS/j37Fffr3Ap3VBna2ZOZHCglZmcuDjxN+Axrab5j+ZWN2fase
JMVN+//mDiNof+UKX8e/Zh9+piuyMdN9aDHlUYnIYgf2d8LZitz+IOv/7vZn/lUv4h66P9j
sj/AMql/Hv2Y/v1MQm7+Ih1OdOJFuAMO0GtsfMPW/8Attif+Wftp/4i6z/2ewP/ACz9tP7F
+zD71e4FFKsijzCGW2HeONVzKlyA3hJBrSHzJ1gf/C2P7B+2n/ibrF/FsNif6B/rVP8AHv2
fyNP5VWs/mZ23mK3SwYHO/wBlEMFcXJsbc6JHzP1cYjp2xv8AzT/Wp/4n6tx6dsf2T/WpP2
1+z+Q6+7olDU/EHDWj8JBKnKlpY4tYHlRI+aOqAXHTdlfsUj/WpfxR1Qi56Zsi3cftpfxb9
n8jT+bTt+IIBILFTY8DQzyzeZ+I5YDhfCtP+J+pHE9L2RPd/LTN8y7859J2J71pr21+z+RF
vd1emPiCh7AEcRcVENqNzRg+Zd+B/wDyNl6qX8S73/B9l6hR/Gv2fyD+XX/DApH1YUkZ0IZ
c6N/iTd8ei7L1Cl/Em6sR+5dn6hR/GvpD+Qfy6zP9QKbeM50MNIqBvmDccqPPzFOc+ibM+r
7KX8RTD/we09n2UL211on8mJ+6q9XPxAlxFtXoqLEkaSLra3caPPzFIcT0LaH0j7KX8Qta3
7i21uxgPqo+xfs/kJ+5o/8AqZJiYEMp7qsTxYPcN8IAvc8q0v4hFseg7f8AaH2U/wDEa/4F
DbscD6qf2L9n8mL79O4BYaLAY3xP8lRAOR4ZGtAde24P/wDAh9Eg+yl+/dqc+gR/3n8lL7F
+z+TH/Ip/hmeyG2o4dtRD2YArqUGtJut7Nx4ugJ3CW30CojrHTuPQF/vj9lH2L9n8mH8igF
Ikbr9VUaCp8IrW/fPTR/4D/wDcfspDrXSxn0A4/wDGJ+qmuG/Z/Jg+fjZlSM2jAA2zwqnUv
l6tAve9bX746Oc+gP6J2qP7y6Dpv+4ZM/8AfvR9q/Z/In71Z1BTme+lSOZ76avTOAVKlTUA
PSpClQAqVKlQAqVKlQAqe2IAFycgMSe6lXW/KPT4l2zdQcBppGKxn7iL4TbtJqOS+xTqVWu
5wc2el9TCeYdnNozvoOXO2fsoa3szrvOtdaHSRD+AZjMSAb6VGm2ZscccK5LrG/g6juxuYY
fJugWQG12YE+LDswqOPkvbVY7oq9KrR5M+laun+WujdP3myfdbuETOzsihr6VVbDAc78axu
s7OLY9Sm20N/KUqUBNyAwDWueV6qvKnZ17CdGkmBqkjhmVGZUF3KqWCjmxGXpqNdHtepbHY
fLZjjKnebnzFaMYtrYldTjgAtq5wDSABwwp0u7O0qEnCFaqUZ1FSwp6VWSKlSpcKBjUqRpU
gFSpUqAFSpUR06XaQ72GTex+dtlJ8xLasxYHTxscbUWcJuJgaUuAfjT10262vyrtT+fDieM
i6bJGDqzH9XMDsJsK5/apDPvoY5AI4JZgHAwVUZr6RfhbCs68spuHFVJTpEKdWUf5aVb3zX
vttuNxDtduFP5YHXItrXa1kW3K2NWbHZ/L3UOmorONnvYlAlcsFYtxY68GB9lL7sVVnV5DZ
lpPQ52lR/VW6X5scPTIyI4QyyTk3MzEjxX4gW+zCtX5ZbY7TZ7vqO60ho28vUcW06Q2lR+s
T6ab5IpujXoCp6ok5ulTk3JNrXJNuVze3opq0WhIqRIHG1EbDYz9Q3K7bbjxNiz2uqKM2au
82XStjstr+VjiVkYfilwGMh4l751nycqrjVlVpOdDzulRHUIF2++3O3T3IpXVByW91HoFD1
pVyk+5LUOOwqVKlTEK9NSpUAPSpqVAD3pU1KgB6VNT3oAVS+H01Gnv4fTSARz9NKmOZpUxC
pUqVAxUqVNQA9KlSoEKlTU9AxxnXSfKvVo4C3T9w2lZG1bdjlqbNL9pxFc2KdsFBcWVsiws
D3E51nyVVlDcdiqtpyj0nd7Tb7yBtvuU1xtmORGRB4GuF6r0uTpe7WKUl4HIaOQZtGD4h/O
ArrPlybdzdKifdA6gSI3b3njB8LGhfnAxDp0eu3meavl88m1eyubjs622zhuGa2Santk0Ok
N01tmP3Zb8tqOA1e/m19eNYfzWejhJ2GPVBowXVkLHx/DbRRXydKrbCeL4klJI7GVbfRXNd
Zm/MdR3rg3BkdVPYvg+qqpT/AJGpfpC1vSnGpv7n5f2EPQmm8v8A6uOESNNc3Lgajhe1uFD
/ACx0nZb6HcTbuITaXCIDfw2UMTgeOqtffzK3y0818JNstv6agfXQPyWx8reJwDow9K2/1a
lWtstl/UghbljoDdK+X4d11DdNKL7DbTSRImP4hBOF+S8eZob5l6VD0/cxPtk0beZSAouQr
pnnzB+mt6HrkB6yelQxKIgWUyg2/GF3cBbc737ap+cFB6bExGKzLY96vTpe++st5hfALVW1
wcdRnS+nSdR3qbVDoUgtI+elFzPfjYUHejOldQbp2+j3IuUF1lUfFG2du0WuK6bzte3UxrE
qToepdK+Xel7RW3MMjayI1dGZpCxBN/eC8K5eHbybncLBtVMjyNaMHA25tywxNehTQ7Tqey
0PaXbzqGVhhgcVZeRrmfl/Zja/Mc+1mOp9tG/ltlquUs37DVz8fJCtlu3joa2rLWFApNl0L
pMsW036ybzcy2MjqSqRhjYeEMPrNV/MnRNt04R7nakrFK2gxEltLWLXUnHhV3XF/IdcHUtz
t23G1YKUxsokUWFziMLXsfqoDq/VN91WNdw0Bi2UTWW1yutsLlyBc92VOjtuq9z8Zf4BaIa
jyMqjOmdPk6jvE2sbaLgs8lr6EXM27yBQlHdG6j+7t+m5bGIgxzAYnQ1jcdxF63vO17dTOs
SpNzqHRfl7pu1U7ppVaQ6FlUszlrX91Rp4cqxOidOj6l1BdvKxEQVne2BZVsLdl712+72m1
6nszFL44ZQGR1zFxdXU1zHy5BJtPmCXay+/EkiEjjijBvSMa56Xe22Xug1dVKwoBPmDpcXT
t8kW1whmTVGhN9LA6SL52yrW3fyhCNpGNtIx3Ssod3xVgxAY6eFr3FqD+cZgvU4P+FDqP9J
z/Vrd+Y5/L6LNJG5Vm8vy3U2Ny62INJ2vtpDeZ/MIrNsGR1j5a2my6a26gkfzIQC+ogiS5C
nDgceFR6Z8r7fe9LG6kdl3UwLQke6g+G44341l7zrvU99Au33Eo8oW1BF0+YRlr/ktXXdDm
UdB20p91Ijf+hcH6Kd99aqW/q7irtbcLocFj3dlKmBuAedKuoyN75X6nsdg+5G7byzKEKSW
LCy3uvhB53rrtruYt3t49zDfy5RqW4sbd1eZ3ruvlWYS9GiXjEzxn0MSPYa5ueiXq/czXjt
OOxx/Um19R3jc55fYxA+ihqt3T+ZuZnGIaR2v3sTVNdFFFUvBGVtX5j0qalTELhSpUqYCvS
pUqAFSpU1AD0qVKgBU/wAPppqe3h9NIBH3jSpj71KmIVKmp70AKlSpUAKlTU9AxUqanoESG
GNdF0X5i2e32abHfxHRCLRyAawR+suYIrm70qi9FZQyq2ayjtpvm3pKITH5krgYIEK39L2F
ct1Tqm46puBNMAqoLRxLiEB+kniaDpqmnFWrnV+I7cjeDW+X+qx9Mn3DTX8uWPCwJPmIfAM
OdzWUCbY4nMnmeNNSq1RKzt1sJ2cJdjXn6xG/y9t+mIW89WCy3Bt5aEsuOWOFN0LrK9LO6M
ilxLGDGBxlS+lTyB1Z1kU9T9qu11/c5Hvcp9gjabtoN9Bu5DcpKskrDiC3j9hNbfzN1vZ72
GLa7NxMobzJJADpFgQFF8865y9K9D407K37QV3DXcejOm/uszsOp+YISvhaMnBr/FpxoK9P
VWrKiWvIScOTtf4k6Fs9ssW1cyLEoWOJFe9lFgNTgD1muXj6ruY+qHqoAMzOWKH3dLDTov8
AzcKBpXqK8NVPWcFPkbjpB3cXzR0WSPVJP5TWxjdWuOzAEH0Vz/zF12PqWjbbYH8tGQ+s3U
u9iB4TwF+NYmNKlXgqnMtwD5G1A9GdNTpUkjL1OWSBLDy3jta/HV4WNBXpXrSylRLXkSnDn
U7k/MXQtntkjhnEojQLHHGC7EKLAXy9ZrmNn1V062vU58PMkJmAxCxuNGH80W9VZt8KVZ14
Uk8zKgp8jbXgaHXt3BveqzzQN5kJCorDIhRY27L3orqnV03XROn7RXDTLY7lRmpiGhb/AM4
41i0qr7a9P9gt7z/cK9bmx6tHB8tbzZmQDcXZIUv4ik+ZA/Vu1YdNTvRWST6OQraB/opU1P
VEjV0Xy31WDY7HfrNIEKDzokJsWOnSQvPFRXO0sPsqb03KNCq2hyIX0i+dse+nvSpqokV6V
6V6VMBU9MRalegBU9NSpAPTU9NTAVPTUqAFUvh9NRqXw+mkAxzPfTVM+8fdpHL4aYEKVS/Z
pfs0CI3pCpfs0v2aAI09P+zT8PhoAhT1L9ml+zQBGlhUv2aX7NICNKpDPhTfs0DI0qn+zS4
/DTAhSqf7NL9mkBGlUv2aQ/o0wI0ql+zS/ZpAQpVP9ml+zQBGmqfqpfs0AQpVP9mkeHu0AQ
pVP9ml+zQBGmqf7NN+zQBGlUuPw0v2aAGypVL9mkf6NAEKfhT88qf1UDInspqn+zTfs0CI0
ql+zS/ZoAhT1L9ml+zQBGlUuPCl+zQBGkakcvhpfs0ARpXqX7NL9mgCNS+D00/H4af4fhzo
A//Z
</binary><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAgAAZABkAAD/7AARRHVja3kAAQAEAAAAHQAA/+4AIUFkb2JlAGTAAAA
AAQMAEAMCAwYAAA7RAAA3qwAAxe7/2wCEABALCwsMCxAMDBAYDw0PGBwVEBAVHCAXFxcXFy
AfGBsaGhsYHx8kJikmJB8xMTU1MTFBQUFBQUFBQUFBQUFBQUEBEQ8PEhQSFhMTFhURFBEVG
hUXFxUaJhoaHRoaJjIjHx8fHyMyLC8pKSkvLDY2MjI2NkFBQUFBQUFBQUFBQUFBQf/CABEI
AooBtAMBIgACEQEDEQH/xAC6AAACAwEBAQAAAAAAAAAAAAAABQEEBgMCBwEBAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAABAAAgICAgECBgMAAQMEAwEABAUBAwIGABEhEDEgQRITFBUwQBYHIjIkUKBCJi
MlNhcRAAIBAgQEAwQGBwUGBQQDAQECAxEEACESBTFBIhNRYTJxgUIUECCRUiMGMKGxYjMkF
UDBcoJD8NGSolM0UOHCYyVgc0Q18bKDFhIBAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAoP/aAAwDAQACEQMR
AAAA3oAAAAAAAAAESAEEgAAAAAAAAAAAAAAAESAHFAaWKdwkAAgkAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
IJgkAAAAAAAAAAAAAAAAAgSo7Vgbr3ycot0fktRUqjGxk35rJiQAAAAAAAAAAAAAAgkIJAA
AAgkiQIg9EQegAAAAAAABXxzpcaIdmdwAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAXsIPn8P8A0ZTTrnYmT
aWuWETa+KL3JyY3xoeYcrFg0QAAAAAAVLaUQPcb9NJAAAAAAAgJAAAAAAAAAAAAAAAIkAgC
QAAAAAAAAAAAAAA4Kh4lybQQ/SflDk+iUslzN/WzlY017FWDWccP0G1TncGqLjzLXJS4NEy
oXwAAAAAAAACOJ3hED4Tch9CxkegAAAAAABeU2CVIW3mW9mwSUVBYsPKhV5sWBkmdbsX0++
8mMrbnyZpd9Agyq/VVRbR0fIXPKCA3Hr548NcU7gAAAAAAAHA756ioLFO6qHi/pRHUpoN20
zmjAAhU0VFJHr6R88ubfkLFTu+Ip9qjeIqFAYLdBqz5K/3nsxqp2mNTmNWkNpBIAESAJ2+U
Opps8P8APaQKdwAAAAAgkgBC9omU6RUOfW7QGNDhyOzzIbga3iCQAAAAAAACJACCQAiQzmG
3nzw+gcvHk1cgTBzCohTm0znDuafNqbxrbuD2x2AAAAACCYiQAK6PhVNUsrdzMWrgNHeDZG
tMK7H5EgAAAAAAAAAAABFEUY3WZA26LaY030wBxr50ptY1BWswEonmfNDPkPRASAAQEkEkB
ILivW4PhNfaSZzq89CHq3kSXGARIAAAAAAABASVvR3FtQ7q+GcPOu6aIU5LbUx2vUBU2MSI
Hk5w03L2uPdBXsiY54c2llG8AAAgAAmAELdCJdPPIeESQTJBIAAAAAAAHhEMlqvodKbtkYn
x9B9mCN6GN663yU7eUqDXk+tHDuSBEkInoU+NR4ceiLMFpwaUCYJADz6giPXg8oqnYqsOOe
HVnxZFjqvRNbCN8ASAAABEwBNIT06+rOTMAiYJACIQD7Oc9CK790M1N+kN7mK2hEyB59Uzn
jOO3Emp9SAASAABEweUzjGl/wBToBMkepC334+Bry4LDtoqAPPUSAQSRB68olg5qK4K+/rI
TUxVtkeUy0uVdHZM82tAEwASREhjW7PKGzMM5H/z3WoTT269MaTIASQEkEgc+nMyVXgwHN/
NURpSudxV597IztuvzLeZf0y1ps3oya1ZENVPhkKm3OsaftkvRqowHU7eGb4os0OcPoPpFw
NJSyAadoh6Dsx100U8Ox6IkrZvW+T5V9RzOoM7ps9oQiJJIpF6VDcCAmCDDNWmaG7rJWBWx
6ohhXnqd67fqcUDdOa1r49mbqd0xos55VjuLGuMA7sqCz71WcPSfTIRbLvTmQq72BFX46gS
NPaEW+ei4tul2gLvfJak9q2agoRDEbe44HfxnA9W2nUJgJACJ8nJDolwgc5xuR16Vxf0W6U
8V6bQQ6joyJmJE+d3IYJ7oEhjPpWSuGlQN80JGfquXm1Wga+cZTN+Yr2a3PWLI05Z3sJe3W
iW9kncnHOamDxTTWjMaGv0NURIE+STz6JIkAA8+oIJCl5vh801Te0Ic7vOZnrrwAJIJgAAT
uE4s6Vuo+WPvRnbDryJa17Pjz15TDn1ewpve3z4PoCVfYPCy14HHTzSNNPLqeMRuUwrvU+x
pYzjws+fQEwEwBIARIeT1AEwEeg8HsPB6kgmCQDzMhCGc0MWnG4V7SHVC7g96GdXbMPnVrc
qxV7qqDRwkdDlRRdGctWKw6GHI92VTg8In+fLJRclr0SeY6QeV3ZeenkSAARMEwAABMSREg
RISAQAQm9Ijlrlz0AkyeqWeRsEEkh4Jk8epBF1pKi10z9oax5g7VrKId6vPsi8hf540Eno8
eiAJUirVKmwBJAAEwSAQAEgABEkEgoG6haoLjcQm7MFWPovLEWTYZ3NcT6dy8rCx2ydY3Kp
BJufS62IUlzkW0TvyaTNaLJEaNa1GOd7qxwuiC8UHI6M2xGeY0+dNFEyAAAAT5PRC0ZTneo
8mpZPRATBQKKfr4Omrx3Q2PNLxNBmaN05jeDnWoNB70p2zIS/WHFtRYjBYy8mapdKpdsLOB
oVC18edMl8mgROPZkeW18CttnWAzTOQUUGio1Ivvkzw7AASECjM7rCHK13til2lcGlIkEzl
OZXV5bTnfyzyRw7edGL3PSQiYMT08dzU+5Aj15PPuAkAzdu1yMZqlrsWJHyQ1mZ2Cg4LrzM
SGm9mP8AWwzxaf5fsaE8+jOc9OoKekUtgJAAOeF3OVFbipWPO/wP0AAAiQSINz4MHd1fcr2
QIJgE3XMnNyt1Bd9AT5kPMyATBVyDPSHHvIJkTbgertZ8fNnTb5ufTWfz1kbGUrcR8tMgJd
5e2PxB1OOhyuqJAAAAA59AiQCJgk4JTQwtYnogAmCU4kOXDScBI7edTPe3oJId+Rb37eia9
BWM32dtFbz1siSpeUmkfZ/QkZTWQfKqP1HCmxoYrTDKPegEmgwmrLVe9IkdxIEgAAABASQA
GZPCri1KesyrE005fTHqneWmbcItwUl9bTnqJgkQojbdMK2G6Jo2PnWh0gZTOfT6hnHmVbl
3PbfDlt6qojrvnfQ/Q+vRjXFvIGq2WGamlyO4kzj5MlN3OR1xJASAEAR6gJgg5YP6ClFCi8
zKlLX0BTpPLMnOs80dbFPQFvuvzQ8z2qpCFn2vizrogz1ptSLxmepoZ8+jnlNcHzzrq6oo0
SbqLuW4yJd716prvn+mvHybd5n0aXV/Pn5op8yce4AAESESAAEEhEgRMATAHmUpTW1LRf1e
EWm6zPLiNm2fdlOj3YmYY6X2YC7su586+h9OhlLrdGdeOj4GaVtepKLVyYdppq5neuqsHzl
ho25n/nv0TKmm8IvoxEkgZXUgASAAAABEhAASARIQmdUz5v52V8yrtfrzhZScDRzmuw+V07
Qr1WYkcW8HwPop896m/wA5olwt0C5YdVfSwea7RwZjN/VEJL35++PGkzrEsZDcZA57TDNjR
xn+5bYKGpJIBEgCIewgqGqM7SNeZFkPRayICSABAk0OdNz7T9RnEwSEHnx2BOi2nMzr/MMB
7KN2elLWsebSr2eFUWyrfTMTR53RZIZ+ObwxtDZZg2CyVQ9bVrBHLuFW149gASAUcZrfJn5
Y9hG493hcn0ng8PFzAkAABMpcJDY1LkCP065HaENkazABMBmtKGY0i9GaWxl6Qx0WfZnXN6
rFlx90VHq8u0R5zGpz5b7zgi36vpz6J6AnzKYo6etaA8h6AM4vbUCoWvQkd+LhxQOuhY0KN
4BEgEC1I5UGrmJAAKtmRDD+Dl1TeR2L74cu4ZavqlIqWaLgGlzPU98OV8PDr0cu+C0Ryo93
AtW2+BsyA8JPL49zASQEkSAAABEhBMExMEkSESCrI6zJH0NDQYnp18x2w4mpbAAIkKFB6Ca
wxgyOuQ0DTxl6pr+WRDVTlmA7Y4XSFCzW0hhN2gtDbCbn5+fQavdAWnMeiAkgkAiQAAAAAi
QgkImJImJKix7UMgo260v9MZrzIbrxjj6PHz7blqYkiPUAAHn0EVbcmf56JGZuw3ZmW63IE
Twqmrzy72bbBulI9cKHZE+aAxlO3AAJAAAAAAAAiQIkAAiJk8pXYZrMbPOGtu/PX52zu0uC
20pRG8FDY9eZAIkKd2iKW9wKHJrAh4aWTP8AV0BmtImMXql1U0PTtROVBtVLWgXsAJCJIJB
KXbWU7GoOHcPPrPFr1mWBqhd4GgraBMAcZyh7z0PTnw03kwjpipNj4+fA1d5uwb2ce8Gc+f
RIBAATEhBnRoh8shX4u8jh4u+TzqfQcsRvUh0b5fUAASAQlYoyr5aXyh2SwX1l1eV3/JMN+
PII02Y1ha8ec2es326lvRUlpsozq82apb1PdK+6MbX3tcxa/aVxdrsjzNqZENdzx1QZFlcW
KvLQFqzQWBSaUDrqKNcd5lY2Kox5njTKmoABEqzgoYXBrIBy65oU8m1ErNvDcQy0ontvn+o
0zGnVivXQ1OKZ/SMxfoKDVdM1sSGHvyTEwefUScVD2RB3cAp6MpIWswzfvQglraODN5zYUS
hz7PDi7mSJAiYkAArWVAl0iLQFoAMdsc0WBJ6POtym0PUSFTH6NIae5TuBEhEwB59AR6Aif
JMSETASK/YyAAAAAAAAAAAIJAIkACAAr2QzKnd58vscXJtIp3CnU95Q0NereL9rI8DeYYB6
+WNAAAAACCQgmAiQEjvHHBhyomulTmz6B2+btTaAAAAAAAAAAQSAQSQEkASAtpvgxNfUyZh
+7kydz2HM81hToq1gh3i9iWgAAAAAAAIJAzuh8mPh3cPVn0AAAAAAAAAAAAAABBIABBIQSA
AQSAAARIAQEgAAAARIABBIRMEgAAAAAAAAARIAAAARIESBEgAf/9oACAECAAEFAP8A2Pn/2
gAIAQMAAQUA/wDY+f/aAAgBAQABBQD/ANEn17jkcmev7sfDP9IoioUch6zDRJ8i81s+/pPI
/rd/2tqvphZshf3AEy/Natc7LaqJC3USwod6qKOY7d+AxH2vLI5hvK2qmdxVZ/1OvTr0j+r
M9cqY0Rhpyz6QubKEcaG9QtGF+ua2etOb60xPbF626q4oUtjMJ1lrixj2/wDS9kv+ymeDxb
p2nmfmIvTr069ev6c86nkzMek+OefSedxycojkz1yc8efXh33HMM8M4/iLfTdmwYLUxEINk
2KwMMcEf4vb+o6BJYCK1hzO5VsMUr7LyYSavVGRFKiphspJxk4a5XRhfrz27LZcEwrHb9PK
LxJP+jA8gIWHxFkJtP0M/DHH+FqdUvXuiTVilBqwKbD17+Lrv+nM815U1XHIVLVev/zOwVg
Lx9hyY2KNkqcXaewxDORbgwxcICmKfFDtVTJCkwUU2odjtHw1h2GwH17YcTGKFne//gn2Iw
rK2GsUtuV13P8ABMx3jlE+nfPf+h4+CY9fHPHIjrnjnjnjnjnj4+/Wv7gu0lsTCxwLPuhTy
p0ruM4ecKvGXu1jKuOWWV1YQcHND5gYedZLLULcdiTZ3Ef/AGI2zaGlAEHv9dyQ5Msln8k+
vX8vcenz7ifTuOGFjhjXbSvwVANntbq5uY4PRiHlGoLtjwW37i6yCapBQFkEt9Yi00V0VTr
xTGujcjqqGb+10UrTK3hwWRGp257AwZ5JUK1iqR69m7HksxecTq4yShNexIA/o9/xtthtDL
DahmUbFs5BRiB5iYsYuaAYY7wJUsLdts2n3YLPi+f81YqI1q0MV9UcNF2eiU0CvKr0bgF21
nZVedOuUZLC0Lw9bivcjLdlbCilgbHC8C7a7c8DNpkgfPcLMLUDH9kttBCtvIFHKr/innfD
DRgR8dzSzGLd+diHsg2duL9kdmvdYn8w7nH+Dzxu5EUDIKM1YeSUfNFqDRKpEWiL9j2oqn/
HN4WEmu16rBm13lNQViurVUYo1BAWbBqemz1cAZjV9VdcYkUzYeCOeGIuGFz6jrLDDPElAs
Ltz03X7LMdUSYjzpeuZQWr1ZKGTs94YFpTVVK/HcbqVdjKwT+MqmWexXH7A4LaBN1gjPZs7
rjAndAmbUU1TU5KvuVMC7LvWZ65dtCCjhG+Iqs9g224+nM5nnkvaLgJb7IvMDZ7T+1IcbBr
pQ8NACaKP1z0VptBkn57FVhg3O124PEKom6vWGCal/8Ai4tNcg8NntStecBqttNuxTyPT5R
6TzYXuKcRLrmdt9NVb3Y868LIv1GB8ldR9In8JRYwdRZGLSlQ914dgbrenA8wy1So9wjXVn
Z0CYsxqx1jM+kVhWBd+Q/j29M8IziNU12JjXkmNc6TrcznpOuZYk6aJkZH/HYv0h6SkHpda
biIDWmJlTRTu9NNWo7CUUp0okVpAgvVdFNU9d8yDg3WytqEMv2QmvFamyjFt8/hmOAY5ONq
meo0mMc1n8fcc2auuS3QtBm6bTVgUWWgdjtck+0t4uuyWu3951NFwBiS+5fk7dqVIqkTv+O
fj7jlQ1ZL9jFUBjhBs9VUr9QwZTPO/PJ9ySxhaP3qmQ2bNfTXrBq/Xh7Wy+M9fbhIKMmgeB
Px+3rMTx0qrahsRPz71guy3PgkVLNkIS2H14FLU4prqhU3Joa1YocrmDfvnX9OnPEd+MCQU
tkicdOSLU9JsepFv2Byr4a60OIzd40sCM4tZWktKUzjMQq6wpkYMzPyEuyvG+Pr4GC8RiNl
o6OeLVoywQ1GSOUUjjO1MmZryFWrgDBV111YRH9OeZ21YObLrMRnoqQFSjjOX3PfnfC8x6x
kTd1nRlq7YuFwFK4TnXLCbsNxj0n27+Huedz6R6O9kIB2J62dD37CS1HxouaRrFLhkozBdu
TENDxnXcO6OrDtds7dc1Ew0oL+Xvz6d8bs61ojDtHrI622y1nFOKrXc29J0x541bAqRxwG+
zEY00rNvj2mfMzEc7nqqaytyiOuZe/XjGJiPWY75HOu/gu14a4a3ThbsP8AFi90IaKF3+JW
5VMdSCPLo1NdTOesg5lmakuMvCTBgl+/8vUd+jjYVyjEkjELBs4OdFatrpQluz1xmq04b/8
Acz7uHIScVStN2E3GPpjbBLfxKLsLquZW042OmmClbqK8sYTkzHBGAZs/D7875E9+jdtgtp
pb7FXevYUMRO+fKZj6pmOo9I/j7533yZiIyZrcM8Dwc+X7GiHyybtGdZ7EDWas4cHF61q+C
zLvjZd+0CFRIU3DdyrtyT6td+XjER6ZRGeCbMpK1mYyxcKAmgqAEt0VGMRy27Aep1swbejV
gzgwvgn0iOdc64/iKT8Ps0U61VlC+e5jqeuuee5jz/GxbhrcMStpYwQbnVledqFuOLnV4wt
cKMow2WujDN47b2LUTP7o4TlGYsZBtBbMsccTNuwyJr1UxnaGCKAP1yOdc65tYhGYq1kM0E
2AY0tSAJWCHbZjXhse1QZdq2tYB1dcj4O+ue/Pb0JNEErYOh3UFohiFQD6K88csc49PHO/4
rLK68MGDV3Ze4ARkVJ9pd1h6chFwqVraIwpqrjqOe3I9uTMc2eyhSf+Kx2Q8EANdR7R35nk
c+XJ5cjvDZzMdN9uDX1fffbIWi00Vbd8MdzEz3zvrlxFQ9VzJiywwDAJzkV3hgktbtsz1T0
ijGPwpAd5Z2z7R7+kfDM8jk8ussfnEGH7AUp19apx9Pf4PPdlldeDHYyCMlGs1BXs1IjQbO
92hx/18ZSCyCYVcnGZ51PUe0z5ZNgFuLDYs2/E2s2ExVVVThHPp8xjMfB45ER3dlGGFh1bW
gzGj7MnN2UMQRKsMUQJzgak5e4HfAM7WVQy+VTYisqep9Ovi654iGzOlYE5rvWa0nWVK1/p
Pp36Z2YVwy3FcLZKZ6+zBAEXj874drCZiYTpKrLitpnWy75E+rRhQtDpAbbK0VIlyejrrkT
z3+OcsoydWSYQPK86Eauwm3Z8Iqof3s/2lhxi99c0FvMDXCloVH5AZzFZmLanYSevifjzsw
wxz2hfnlFM4Zwx/bu684sr5859ss8cMSNtHyu/Xbi0zH0xZjISwFdVEcj3jzE+ncxzaR6wm
Sp1TXnE878c2BuU8MVLqloMz4/6uR7xM8nuOdzPw5R3x3FubxuNFuWOMY823qED/HPFpkOx
y2EcVWSvA2dbC/MprjBuMvNcRXjDqomMo9Y5ZnjXjLZqzvaXq6eY7xd9FSTYtgNtWhXL7Km
mr4gsRDonxDzaVynGta92LEFeEBVMevyj3ieTyPfqOMF4jEVhrTEQdU5zFzD3AGy7YGeQa3
SFWd2TEzAAFCMfjR11yOfPnUd+pMf+OqD3Claug8raxMYu2Mw4YKhWAI8K2L8zFkyZX0NrL
roMbnAEK0ANFI+t/wD4oqkNa504zC3L5dxw5gEBTDZkdUXCRdGYD/Y8l2mpQOVDj0z3yZjk
5RHNmN17O9nk7KGTIVK6vLPDDHDPDPCed9w0cL1VS1uUddGWExMxHO+eZnvx3ERPcwYuBOx
Z6b9ikTFk2uHpqFF2jPNgx8ekTPfcc7iedxMc79LcItw/GVUsLFMfvDSHAbeugtiR+YxXj3
amBeNkL9GEezqjBYULeOpbKKPunjtaFlWv34nO/HGbSRsybUaTLrbdhxXaolUQTugcclpvB
MYG73bdN/8AyBjWTsT+ItGXkZa1bruBBAwxVRZCvX5Patn8IKJVAFbuqwsL3JiVCZE8sJx0
8CyK9WXD157C1T34bqpmoIsc0aPbz1116ZZRjjooFP4991NNWuVyeZMT15nntPXUMW65Xgm
NbHWc6nvncRz9GSe2x+9ShcYUkuc86qaSWQ81mN2Zdv6/EWuu6BbSLSKK6dfvHoT/AHEmsG
sjE12vVXwJPAjca7tQVA4gMdySh1hmf6RoPsTBQRG5NiBbGZpROtUtbDrdWZZk56VcRyxcF
rA7LYHtbOjXTTKtexaZTb/x7jdTWqYIMhAtYer8V75HwbcF03ZFzeHkLexywtMrrX4GGMSt
lMCxFLoMo9+dc2QnIVFRsaJIrsCcbLNWGFVfJ6jlt1VOF+05n3KNfgSz2+DzOTU8RXQwcst
gsRXw7S53nv4MgIVz+RAM0YV50HDGU5o1OWOQFlZ7zYW9UsM8hCQx6Kh655hXlngvaiZ64V
Qrb35WgiEagUuY2ULQBsWiZuPcDsF4xo11JFO3N3K3IJsK4pysUoMhEDRxZQPQNV3547EtR
n1W13UkiCF4NNfEDpzHK14zOaXuBK+xrsarMkxdT9Gqtcc4yiZ7nbKM79ei8VfraJzLfnti
dbfUNm13C3g2rlG5jjDjV875Hp16FD1lDqhhich6aWV6ZqSbmJcbr0X5am7kgamrEwtIqNx
RH3VOnha7OsmwzPXKS8Vscn2bLzMSjC0N5H/0jtSbMXji5CmjX1k0THHuuYl5iODUFtz5w2
BkbcmeCTW1qfHxzuOeJ5HDBqyxdVJuBzjhd1tAlwh8HXuVxChUBTaDhOU4GhCnDZiMdVxFI
qKo2CcIS4C1YI9PHwo9Ijkx3EdTz588fBEzycvD1ZexBdiK1mQdBzfEch0DN7HV7MrLNf8A
3wbVXji1cmXTq+eOItqFdYy789+v0xyYiYtjvb9aFpuY6dYQNDEysEGrbCyNYXn0scUzGaN
YWHN6mpjB5gVa3ctKKtsY1l4t2OepFsmJwOqGVGUvEtDWih+yTwafm7pFQCktHNJK4a5VTb
b3z6uosriyufyNUJ2FhQbqrmMQ9O0WJwFme+Yz3yZ6iJ6jufq9569O+T7fKceT7sFYjGi8Y
upVbZSFRr97YzjsVphWTj1QMiaQSq1Jcts66jrvnXPPfO+p44jChmvsxF3mc/wN5bAZsRjN
Vi/O7UKrMzNZoIIBFXBNbFacp1fqy8giNZWxcFqysMijV1A944YgnJiJnPGMoy1rAcw5uQz
uWCH0NtdsEhenfUsL566nmePcbYqyTjuQLiE+pxhNcx5wyjPnXIjz9HU8775Ec69Ouf8Abz
5cmOHLx2FfffCaKSKBggw6vHfpPjkz6eOT16bX9Mpfpn//AEPd5kSyuyLcPE89uT77CjlqP
9615CvZRirNsZtA29LAKyk1mbK/LanGNdmxu8sdaPb2tHl7FiTk+FzppfFg4pWBGee6jfaG
quxur7ieRMzG2zh/nCtec3qFhQevK8v3uwZALxFw/wBUenfjvke3r3Pcx1PnkRPXvEeI76n
KJmPnEeY7688+fPbn09c+XyKLpasUf22uz7PkKekQvFsI52jX4tnb9fmf9ktnPLaSMubBQ4
ZZvs3uVS1PaQNgFuoeOAe5245rd1jHNzsy2FTQRpRbT9w+5ZfersKaqyFJTKsnboy/zi3PG
1fETEZd9bvOUa7m9VLsU98sqJjLqO+/p8x3zqZhq9GV4qR9htK9Y9Pnzx316zz2jv4e+eOH
sCjycmBjasbRUdWNOqa7TZrqwCp3WuBrmKKIziOuefTPDHPEvV0hd251FfdMbNCLPyHuRBx
xyhODXe1rQtg2WN42L4gRbe9GxLwoHc/Rcn1SJ/znfPluFdhot2jgW4KVsLBvq7iPfrk+7d
nQqBQLL4y+XO/SPfkzyZ88788757T1zvzzrnfpE+XLbrjcO38xcqCWUcnzzYYpUvcZ7jvz3
4j278ZZdcy7mIxjuI646eGryUjzBtXhP6Pa31edjnBg5wwGV52q7TdOtoJOlZbpLTOurKee
MuFfVdt+PiJjvntOUx1E8n2sul/s/U9R8HXp1zrzPI9+fTE8mO4+XXj4HJpEk2tx1lmtobl
89Rz582QTMpJqzKxmmmOddx1zrn0xzrx859t2srHFp/AtSLUNbjMZ4QAOv3CmgZNtGvU5qV
Q4zGoemilqpIMWqD8Wi76YmV8Tft0R1McnruY8TETGztoUqNaVQrVfDHw+eR6zyPgJe45XW
spU81VFYpD8cn0zKGqjHPC3FKHZrVNWeNlZhdIY174SqmXCzGbGAVd1m3rIJxtxswmZ72m0
NgqHMxt1fRpxxm0Qavbl6laus3w+uMTQbb6ludtFQNQY492LLWj53VDGCptKskzYDWWSeWq
xx31Hfjvy0oqb7T4iZnLkz8c8+fJ+GPPDXk1Em5E501OWjDPX9ZoTRtH5C5qRsLv75O0N8a
BnbG43YArrGYWL37EDN7B18Zwv2Qco6cV7WiuNdNiBkDq7OpG6tq18coZMZnlgKPRXjoSwy
7PV9WuzMabsonHJKReUo2wn8h+bcbaxPED2VPrytopkHdjPtU7gNnnGyNMjl23W2E7KMRjR
O8LM+J3obbHrviOMLtm67yiOp6555451yPTvk5RHpPr36T440vuakfs85zD0GjG0cekerxz
KmnPPGqjDFhs9txeC3e5mS9+BzSbSIzz3auMVg9sW0+e3zxyE5o2ItdRls9lMpm2bKYmJx2
PO2tBjP0aNrtGNilBrzKgzebsoWa3dUDrNys183+toPkLI2VGWPeOenKIFjUzhsrswxB19G
tsqon6udYxL5YXnmn2YJndpUzOfcdRl36e/O/PIy5M8PfLQuZP3A1eW1CRmIeCbj31yOR79
cdH5rlzy2EqcqgvWgCtoaYU27gyHu17Yb2+bDeVIltxW07DmAPj1/lls8uQ51YbBlYQm2ey
orVln1frO+p/VV4NitNBLv/yAX44CmhbnEdRnjhZXXGYCNEWRlxCa0Lb7SQe2Mp2CLljPZT
F95r1gKTVuinDPAim+qJmMs++Z4YZQxQsRz0jbFuFPnL5tkITbCjUTgZTMcWS/GfH5NcFc8
enUc2uScUh/3xWcYHong5D94WWYNTKqyAyveOTxr/5DgZlnZtIsjOYt19Ldd/n0mM7CUKNY
EvwTRnrphk101U1+jrK0dI/q+jUaKcaae/PmZnGPpj/tnzHvHXja6ZptwSDhc1m/IW5IOOg
SUDjkPn+GV510nVqLHTbLLWzhSrbXewKS6d0OIjZGjAV7XsbgfgWyOicdXcmNJ751ExHjlm
DFCblumVGGshU4kevnluEWVkVlZ06hEMmej2V5DsW75oQnEuts9XNV1BjNbiOTr5aYgSe+O
35Jtq1ZIcAKxQIj26898744Nwx1OYm5lHUT855l5iZ8fVPJ65E+Hg0FKFZcGINWA+0YYJac
cNXRqnHacstpXXGYhs6quwwJPwtWLLa6f1oETYGLdZUKJVDKk9MXlBjHgmyEVmdxlHcfVOU
82Nf+yT67WuxVx3PwXWY1VtM5zSMqwdUdaV9uym22WFmETEdesx3Bi0oC+0XXLyZWL88Fqy
m3gIIoI8RzrnfXPk/Ltyyyosav9cjE9rHtHOuuTEd/TP0zETz6Y51HGWeNYKhc5dqxQxwx4
jqHX0TeQxeoCSVtrwgbWVoIxTpuGSqcsbq42JbWZhlhZhMRGUR4N1f7BFRQWz06sTbmNjHf
JiOTjE81GZpqiIj174UPgUOelOyoBRkjZsaR6rVOX/gek8j065YNRbMgAzljjGMevfGjSzC
1gZIN94f6JUjWVqVncdd87+COT45tx2V2FWEV18nzx3QNcxfTr1FhtdlFWGf14bIouNpj66
rBdvurwAYhlHZbKMIRTfSRV7xtS37guYR13MNpto5VvGuZ5f7PW5wQGjE7Tzv4IiOdRyyim
2IxiI9I9O/Tz6zPpPszZE5FNC4VZKJbIcVJTi1nnsbimqduqwrx3BV9OO4J8sa90Q2YTtWv
xGL1PkTJokYuGtKpbrKyzCufHHG0/ik007tbgyjYcidoGmo9RdnTR3PcxExtesSTVlrxmQV
9tP1IGlD5UVWnWNqM9hzAP2QgenTL8c1ke9gINuX6JP8AZrX1gbF/IWVSGNkc+LwVuxWPO+
+eeRPPlw9qVkScwxURrmv1qR9juNLsEFoDH5MT31HU4Y8jDDLHEQTDmQos5OV2rihipyHRW
LBqmtdPxlwurKs1a8vZUYeVu3anNr/qizWWldg0+eRMc8ccpBHA2yLMATYYE1sGec3C6m5w
JqLoxIGD/NVt1LgZrjMx6xzxyO5/g75PDTpaQGsv2m0O2wzNVbdYsmfMT3yfHGZv64E4olJ
rutIBlYrllgrX6usLHr8cj07jmV9ONvjhzhUvhjt5VlIlrP8AJr20jKCztrYwekL18hAmSN
l4iJMHnsGVAy99kYASmMkfMh2uGMB2haSXnsiSvHLZEuNjtmjbGn0U/m6gUMMe2BIVmp2gr
QQ5XSZx1m4HYDbbnRlSyX31xMdR7fD3zvnfn0blxcWQxWOQg2O1YBCLqBoraW1DBuc666rc
bcOPb5HU7kPXTRj/ANOOQ8bI56jnfO+uEbaqgG7Z2+IerYNSDrzznt6vW1SuuO+e3Op66jj
BcMyGM1Zisy1N0QdllERzY2oh9KQZqKA5U4O352sStoH0ayyudDtnmGh5YYbFq1IleOM45K
mUsBb7I13Ki6u+m0ekivLU8h72enEfl63hkG0538E+3I658/mWVWJQ8utxTl0I3lJF1C2+y
yi/YsS1+LhSaHQ01+i4ZVE9xaRicwQV5vmzA694eIHQENETjDzYsUxjN25tME1duXy0fVtc
qkV+/wAsdZJX4Q32ALAXakhFkTjMc+c8zrwzhho+GNhCt1x0ZVVUnMtW4HolLHPYNdFXrVK
tXWdejbj5ibP9F8xjOO1awOBhgSTdkmrUbFWDtFdz2PPPnyQxcievh68dc6nnXnzEZYxlja
gtq4Tr0fcWa4T9qEKuF1SdvXkGk+0TjjxyxlcG+nNclNJsQBIk9SgJ5SZar1VidSPcuyML+
5rGr1VE7I6xVa6tV877jkzHbJSrZY4pDlMCbZ9BWOX1RHJ5McwSrqx26YlxjnSEnF14huPy
zGqzExLiPsE6QsxwbKmVA2s2nYKzx154rjXSlmCFxgrO2sPABggfUZUR38c/HPt18H1czzw
rwtbjWWIqLM7NcgEIjvrjxpK0O8PcpzF1IsoZbriMLLYV1+B1BxqtzXOYz0xgbD8rL8Z1fm
EQL/5FAhYQhw8ZX6iTluuv4zY6bmY52bxdgSM6ww+9VW0bUSPlVZFjuvr9aURWYsxeDF3Gs
0RuyYYNigzTcjG9QJBWlBDTcSpqpda2q1PuZieR7dx6eevhj175PrPJ9vHTebDz3DMM9mlP
wZNNnUTWzxWvrRv1TG0PFU8jCpOwsNP1/Ob7mOF1okaeULiiUY4VqFmAtadXXbAYkEYDU1x
8zBKDBddzyCK+Zt2Ywueum4jbKJmWQ+JDFXKoTGi54a5hLe4NcmX1BEh20UV06ufa1TxXhj
Jjo5c/2pJ+rL/4+vKqc86533w/YD7HPmOd+fin0n179Z4bMD7EbQ011iPYoE4nYtpzr3MKu
0dktLx6iJ9pmI5MROJ+sI2Fa+5ihZ+82vFFGA5FZNGWXn7mET9U83UbOFi3cBcpqupuwL2I
VhFhoKiQk9id0/XHZNc9KPuybCGLbtWYHnAdRPNTz/DI89MAaWAYiz706gmyHb9zyOdTOJC
7LNhzqP4vPOudfAzX1njlsmYOJjJIlhPF7jY86abZK05Fdhml2IS3A/dh8qNlMxwq3ZJNWO
1a/OLtwrZ0axsM2V4rCqSKVDLPlSXYbxTUDicImZjZOv0IIQ5yRtpwGQb7BWvqoTLXBeb0x
ZIJgxw0R/07mKJcgxxapL1O05l8ahZG5JHNLgTLqOAgX7CGpM2ZXlVtDPrLdF9WOG4a3ZnG
167OUZRPPPw9/wAPn1ttywa6unofWV1114cn4LKarscgxMpM1wO/J/RWszxeM0+IRwp4/UT
Hyjm0zMa8r+mFmUxGIyuKKUh65Wpgwpc0QZDk2R1Mb1N0ptZZ1tlR2s1ZESE0W5pXGQDWSq
ilWmRXTrOsRVCmZmOZYYZxIIM5QqW88RzuOdek8A2eg1242S9YfO6XYThtedmv27k3oqy3B
xjzB0xu15CwJaLeden0888O7Wtqi2KnZxmbOqpe/UsJmYifHwdcj3vGoIwuFN1PLFWAdWC4
KGLmY554xGgsDViJvQPmOYYhiS8K9wCtJzZwxx5A4rnOffHOHu3M4sRsaL6iaG2xAqZIMxO
G1YwYxepk4JIsrspXz55PpbfVTh33Hj1dscViwpe5T07PlBzrVYxqfiqoo2fd8Yx1ozHHLS
w0v3dS0z/+aj179NpmP15xcEb39PD1YTDCpc7WVAbSvKu88nnfO/TvnXi3XC1FlR6vaaasI
rwYMRFw0ZRlAuNirZZrryzZnfrwmiH8dOQQ0Y22qolttLeRqUKrFQuywwyhRfcjavwMjga1
qwQZOdkhct5n/R4YYY4+mUxHPv4bWbEdR6u0QrqsxetYB56YjrxLXa0aXYt1y5k6AWnCQpU
fqBFWv4rEwyYWqPb4GkRk6V1xbvvO59CRBS8KlTNRmv2II4iOdc69I5PHKMRoMteWobmyn9
2Oybuq21WxBZ3CPADjiiKBaDhjiAraQHK1nsQyu3XUJgVnjnz3CjH9WqO/ZLDsSJucD2tlq
K0x209ImJ5sTLMapeHWELzuevTc2RQgr/V16tTgXlsjbYtZXLFKsNYdhutlFtOpl4M9e1oq
UmWp00UxHw3YxZsWnRhLj4PHDlwZ9GQGwATVs2I+Y5FBNPp47mOFCUFjEasaHP8Ap+6z1Gu
Nba1rL8tdebbdhFVlWwPLAZVUJ0YN+667TXTu6XMgFquYSRVF1GlRdQHuQVY5mtF35r/+P8
apJ77y5dZUPVrtdx1nw7WkvcB3f6V2C0RHrmDQXZWqsfLax0qcNxLqQXwexr9eLI17Uk5ah
d6d+nfCpz/0OnzhLXnt6+/p1ycYygjX5rulk6X1LXi1nEzEc+XyKJqGHyyfNhatLXZW56Zk
KOQnd4WAoGsr6v8AjwLG0LStfEipeFVURTXlUm1r9ojRPrii0mI63bthWyzVIkbMDDRrosN
jnfNgtraG114VVd87559eudc6516zyPTvzzr065HV+wa61pq2rvxsxzMOU+yYsC+/Hw+eHp
V585j7Csrw2HKqvJ+sjCxyATsvfCTRRcsjhay6WYV2Ob1XWB/pkk03bCppJs2BVSB3jnGlY
RQPs6clhSvc4m7ZM9865rV307TxmyGWDIV19PI768Tzr+OPSfhLskF49XXBM1u2XjxjSIeb
fLFa2RuSTxgWgDCI7+KI55jkYxEu9c/LITtmwbTYBDGjFrY0ZEhjNBQyxDwlrkBkxsXS0DE
ETFtAdZzNlR3+q3GMebEgzMlC/Dc05R9eKjOK96utrGpW4Y7CZ156513/ACRyfg77531xgB
WeNlgO1rOTM0uEZWAWLiQthBcVE1izZfTSE8BJtj0j2n2nuI/+XtyOTHJqrnOY8mLRT+Xat
3kSq2nHCpg2ALpZbVlnVjvUzVG71kuSNpJrVbeSVgKaIZg5+jXmuPX0qO8t22Kci8Ka66q5
jkT/AEZ9o77nkcPWisK7MdhX4s1orESbrKbU+x4F3NkAbSDFzpKWveT+1AYhMRon1jkeOR6
efXvhjAxgwLtG1QVOyhotM2Y/FiLulOawvcJyDsgF08JVtFxf+hqZ0ak0wyS6pZaU+ZVEWP
58czzwrgp+mDgXaE5hP8M/wx7+Y5MdzmpKXEfjDOIxooxxSH5MFWeGOcFakFcSIE9XvLmsA
5L2FDAXuJj598+cTzz3xk3AVD2Vv3+CxUEqGbqcGkLU1q3ArVKjif8ADAcq05fWKBqyxcbE
zHNrSKLQtTBrl4rwy/1odlZ2xuNjHXXf5rK/IeybqFYm1YGTE878d/D38UzPp3zvnfI57+n
Xh6vExqcYZwYnf5pb6N9R25gt1Z/OuGL2ozcfYTR7VWxBsK+/MTPPlEc88nvuxMBYfHXO++
d8mPSfSY75Mxjx1XJLN+B+02RBe7csC7KECLUk0CDbvGca5XbN4wKJaBd78658/UtwrDurz
wsx9J5nZhXiRsoONoT6km+J7iOR7enfoUUMJSeyrsqJyuNKhDnTiRruxwTTRTmQo3IsKgFw
sYy4TDNqC9ZYB46kOVI3XjvmPXO/PJ9vl11zr1njN2tU11udgfZVajkWQhFIA2nB6uA2VM5
TBNy2tmy3VU1VVGC0ljV0jqCExxE5878c8+h7U4golnraHEeKcxAi6TRvQ6R2DQch8wyAuK
da/wDuwMV07ABnhU9p+76k3RQOxvwHHdtDjrxASgaqdXSYUW6wFXJlN9ed4BxEG01hyOeVl
ODk0LFdtTeu6N++3kJsCwuyJ6xifPJ51yOd+ny2Z9YJFCpanzrVuDJJBBGa43ZZbyinG7Xt
TQrrk2OOGOM+OR13uAVJaFNflaRzz6z7LafvZ6mEERdfThr2x14tVE5bBnxicRlUtea/TlD
AzXr9cSGLkw9Uicud7SdYuzalmpyriQo4RfUNQXZmxCbtSDjv14SzNOBfRj33yZ65PmTdeA
Lss/0kjyCSRhYIsGwwUaqdXjrz0ecVN1diXaqKMqrqrq+TPiJ8EEDi1kbzZbdOy7TEYf7Vt
I1S5OcmVWhQyYVLQ8mN6AAtYQmTOKvxlIg2AYeedeFd233230b9jXe13dKStQLZAG9O/Q9g
OvpJKtCS6eu/CUNlA7QfPXG6zKwrbD4G1kIbPaD1d2cGmYMTLyWjwFfUr2g0M7XWSqGwWa8
P8MQkmgSg8nJrS0MsbnJgxxhybDVS+zcyr643IGqb9qcQzp3CLyI3ZXlBexZriMcpmPHZK4
AqSNYTWYyu2gbhGId9lSl6rJjZ3NOWOxbYVFmH/IJuFmvUUXiUlZc2GWqWR78M2AD3XqOG7
DXUmudhyVR+oOdOyXLTihP+FxtuCdXZ+Gxa4BE2Z1XTtMxj+zjNSsIov9OuZ5RhiMTQ2b01
Dt3cYxEcnqeX34D1TRQ9vpxYB21X424MGGptBEAo1DO1E4+6CC4BvBZkZFN6oNZOWeRboMT
G+lWrsosLFpLFJQpAAxwdTPsnU1cc/wAuo5hrC+R26MZvGOMYRHJnnczHXk0EY6ipU+Bq+9
u3eK/YbcZTsc+L9fWATOMTxqn/AGNv+Nossw1KjGJ1umUhemBlYrF9JCxSbejuHYP3dbidd
T1L1mR90REevfr3zYrca1O1WYig60BSGp9d2+uQbsMKh78spToQNXbAzrCCcMtIR5RZpxg9
lmpPMsAzMj0jPKbaYhWeeuWmYlz4jjocgtUXq52ALpYStsW64bdggB/XqOden/dyP+6edTG
XOo9Y9PHwT54yRXkFGptoZVD/APHQuGS7WUy2eueOePiYVU2gtssbtRSxlCj0n22C4tk0Fw
wtflAFLJ/GMDvWE5Gr/RmxoXCpL7RFCgL9et+HrvmdeFkRHJjz6zzqe458o/l658vSPg69N
lythbtNNdFK28W8L121fbnnZsaM0otmowrqsYbHdhjGGPOubSLJCQTLExQvar2GEefSY9O/
g69O5jkekeY7iOF7EvHtXuazL/5J/g79GAdZwZeJQ+JwBGtXrn61jPfp15LTKjZhJriyCtx
SDV0b6lszq2dDbODVbnNn0zg7oCUMjc/oafPk8j4p9vMzPfPn/wDFjlke1hi1MwX2EP06hh
+xWitVxtuRVGBHc/wzz5evz+HLHHKDFsJcTNaAYCi7uSHavbrmWPfDtlUAzkQVtt4eCTGwj
8+7AlXrUT+m0nPErXhR6l4mqB2qRCou5PI/g+cR1HI8SaZbiupXF5afrkmhvF1Vl+oYl/s6
5BfYUIBmQ7j+nHoYiALysGZ1Y2ILL5JVvu1gKb6sFBx2DLZXKu+3clFPMtyWRJGxqcqlzWo
MmNj+xb/sl/2wyYKG+CeR8fyOroVmDj7SlwCCyQ1LF1K0GMMe4/sk6ylJtF1tOJbjH0xx3r
djYv8AzdkEYapbhMaP1H+IrsjHVyJlrrB1Ri7ErAD+OeRPLaq766kpovF6kNdH9jv4O/i69
Pfkx38Xfwd868/z9fD38HfxT6TyOTz5fFHxx8U/1Pn8X//aAAgBAgIGPwAPn//aAAgBAwIG
PwAPn//aAAgBAQEGPwD/AOnZbmY6YolLueGQGLjd7tI4ml0ixtxUsuvIdwnieeLaS9kEtzI
gd3ChfVmBQeH/AIrJYtG1xcX1Yba3T1O9NVfYvEnFl+WiRc7q/aEpplGwHH/bliCzklM7xA
gyHnU1p7BjsCwknSifjKwVNUhoqZjjiS23KE7a40iNZCSxLfeoMsNt9vOslygJZADTp4gNw
NMTWT2hZYGjV5BIuoiX06U4nDWlzCkYW6e37ms0CIuvWajB+QrPMrLVWRgpjJoXDU+zEAiS
WTvzGAqEIZGArmvH/wAO3L8z3Lau07223aq6VRRpHbr99uJwN1vQJNwvSZTK3U4Q+kAnGWI
IbKNZHW4jlcM2npjOrI43CSGGIi6SBYmZxqBhNWHDnju3MduyKXcXALNMS49K8APbi6uI0t
+xdCNVneplhEfqZAPiOLmVY4bqLvtc9vUWkkHbMemlBx44+USIHWseq5mDr8uIm1LD1ZH2D
B3CKa3SX5r5hQQxFCulh7uWP7//AAy7IuFtZWjKxysdPUeS86nFjJFEYoYBFK8LEagmmh48
TnXFuaBTBWEgcCI+kH3/ANtHnjhip+rmR78sZ5YoTmeXDFNQB8CQMe3nxxqRgwFRUEEVHs/
RzWOzRm63GMlNRUiGJubPIcsvDH8xXfd8JBZnziiYj0ogqPcM8Rz7zMLS0IqsCcQD4IMgfM
4S1tkEcMYAVR+0+Z/ta21tO1szSIXkUkN2wesKRzIxuUEO4XCNYzrHAWlfT29R1BqcyMX1v
fPe3EzuyrNHVxEqg6aNXI+ONrvZLq5drid459EramRSKBRXji5uYJLoWq/gfLXbFnWRaNqB
JyGeNysbi5uezCFeEJMw0s+beXPC28088rWN38oGjYq8kJPpOkirZZHF3fRi6t4oFMc1teM
XNcpA4ZjlllgXVzMSu46o9BDUjqfwqVy5Y3KyuHm7ESCVFWRhR30kkZ+eNy2qeRpYrCTTC7
9ThSSKE+7F4n5iS6jnkkYwXsTMYoo/gIQUFPHEscFrNuNsttHMFikZCSUU93VqJofDDtCz9
y8B+XikqZEM+egczpFcXO0FmJibvQM4KsyN6qhvP9FNdSk0RSFA9TO3Sqr5knG2bFZHs396
KzlTRgX9VW82OeO5Tv3jAdydxWh5hPAf23LG4S3UcQjvJDKrI9SGBNFIpwzxfW1wsRkneSS
EhiQTIDk2XAY2+0T5dnsJmmV9bBTqzoRTxwLndJIUt1jZVhtydLOxHU9fCmL3cNva1jW80q
Gk1MyqooDSnHFvDazxNcrcfOXVxICNcw9OkKPSMMtzfW4VkaMxx6kUhvianE4tbCExW9xA0
bGQA6V7Yp0kZ4k3KK6tVuZ41ilbSzVVQBqAI45Yl1yme6uX7lzORTU3l5Yl26S/hO3zM1dS
F5ljZtVAx5jDXe03cECdpIFWRSx7aAU1edRiG5u72C5WKc3DIytmzL2zp8KLwxDvFjNFD2l
VGVgxLqD1BqeX6IJcLqhsLfvxR8R3XJGsjmQBlh/zBcOyhryKG2VvOQZHwVV/X+jr9hHD6M
v/AAmYSnUt/bq0Jrmny5o60Pjqri82q3ZRDazzXaTV0udDkhEApXM5Yt5dfc1xoxetdRI4/
Q1jHdRtdqdLRA51HEe0fQ93dv24I/U3HjyAwj2twrNJXShOmTLj0HP6GkkYJGgqzHIAeZwL
kXEZgY0EuoaKngK+OE/L21NSRxW/uB/oxH4a8iRgMGa+2Jz1Vzlt+GdfDFvCl0jPdLrhocq
DM6j8PvxcTm8e22yAdqwIftCa4AJ7i1pWhw23zW7R7+CkVulCwmrl3h7hnj5vdJTuFvcArK
qMG+XuD6EoPHEMm6mt5JV2FANKselcvAf2+mMvpkurl9EMQqzcfsxPuK6g0J0G3kGmXuH0K
V8+OF3XdO4LVCEueKwxLIMgwHMVw19stuJbfbY3R2kOlphKOrtLxBoMsMNvVTcRpJKyyrUU
Uen2knD7naymS222sS2Ui/xIx1SAaea4e7W0WG1vCYLKUtnG4yJc8/LG2x2lwG3wyB4nTqa
d5DVjVa5KeBwj7rO242M7APNwe3kPjWtVxPuV3Kv9G2irw24bqnccJHU8q5DE35hQjbb+Vl
nslHpijVeEmQ9XjiG53HbZEsnAV7xTqBIyLhaeknhiKyvCdq2h6yStMCGnRDWgy504YuRYP
IuxJR+xXSDckU1KvEBRh7J7V724vX/lblW/jngsb6vTpGeEsNttUW9XX/UIbkakiCGgRvHX
yxuXzAW3up5SZ0QUaz0elQD9vngT7lOZ7C11wbeAvbDKMhLQcq8MXEF00k2/jTaWUrU0Rwt
l3V8WxFuqt8w9nSS6hmchJ35Mv7yn0+OI59yRYp5SW7S/ChPSD5/21bWwtjfSwqZb2NDQxR
UyNTz8sW8scihrpBJHEWGsg+XlhNr2Myd6GTrkiGouyfCg5ivHCyX8qRXkLGG6VqJSUGlKH
xxGiI11czki3t4qF5Keo+AAwJrNQ1+7mM2snqjcZNqHOmLS032Pu/LMJPlIqL35Hzi1DhlU
Y3Het4jjhn21AItvbi0g/htJ98V4YjsZAbndt9ZpFhJ5yNXuHwUAY23+lE3O7zs4uI6nRIp
HhyVWxd2UUTW17OzyXt0gFO0o1iOLw1E4gWzuks82+blckdOpu4Kj4sWFjBauux2g1vJKpQ
SmPpRVHEgnMnD2O2o4t7oKIrylWt4SauqSH08cJYi8Wa3YabR5owRcFjp7UrHLUK1FcR3tg
urdLBq7hZTD+KynUY2Qf8uHvPmpIdyuQTJaByIe0w6YAORAxDJuDXEu1owO42L0V4wh4x8d
UYy4Y2wyRRXW2yKZJQ0esqhoqOp5DPEu4G0gNzLPJG6KFhZYowGAIUVbE15/T4+xasiwSSy
AN3ZBXIU+74Yhu7OH5Rw8Um4Sow1MpYqqCoBeoGEjXblMl7oe2IcUeNyVHeIGTZYS5MSwMG
eJokzVWQlTp8sR3UkCPcQikcpALL78CO5jEqKyuFb7yZqaY8/0j3V1IIoYxVnOMzOrHNYzC
+th4qKZ4Mu3bYIoAel7xzG7+xFBI9+JLXcUO23cQ1NHOQFZfvRvkGGGbZNv+btEyF1K/YR2
59sMCWHniS1ZDa7lCPxbWXivmpGTA+Ix1Cjc6foKDHD34ae5cas+1CM3kbkqj24vN73tlhn
vm7soeg0J8KnzPhi/3y3jkhkMvesK9Lxwq3w04Bqk4uLq5djeSMihQupipz/Dpmf3sXd0kY
bbkGt4zUdxyNIJXiDXC38URuduuAUqxJe3zqUQknj58cQz3NqYFvX+aKhTRIE6zw4k0x//A
NHdwNbmgFpbsKNRRpWSTzPIYhvRNHDciiaJnEazJx01PMYa8jvoF3S4UQxO7rKtuAAoijAI
qBTF1d3tyLvcbkkNJXpCD0KBxAxudleMJtyvght5oq6VSQ6dABzFMR7duFSdodjJa1BSR5D
qEjnnThTChiqDgtSAMvDAiEqF3zVAQSQOJFMS2dyuqKUUanEeDKeRGO6qlrjtrE87GryKnp
1kcTinLBR1DKQQVPAg8sLJNETpj7KxhiECA6qaQacsPK8Dl5GLMe4/E8Rx4HElt2GaGVlZ1
aRzRo8lIJaowqm2NF5a3zqa59XLDTXEQijV1kHU3cLoaoqdVfdhxsu3tZ2M8jAXExOoyyZk
oK8cJc2wu9tspwBcyzjvEzAV1KDUgGuIbm23O3u7eRNWp1GR5BqCtcBtziSK61EMsZqukcC
P0ht7ihs9tiSYQH0yvJXqf/DTLF3c7fuMNjZQSNFAHdI9WjLLKv24/q9xvPcvHcARRuWDDl
Q1plzyxDYwbWl/fiJJH7qiTRqUMwCgeeDuu7XK27HNIu60copwWKOPoFPD7cbfPf3UlvuqV
eKaCPXLoBKhpEHwsMRJJ+Yoo5TlGsduQhPLva+BPhiaw3FUF7bhX1xV7csb8HUHh5/UqTQD
jhhJfRkpkQtWNfYowqRtJPqAOpFAX3liMRLtTTW1GPcoyDWKeR1DDC4u7gAeqjsTnwqNQGF
a4smvblJO4LmSWmnR6VHGg8cQLvO2Tdpn7sRRwY30/dYcfMUxBA8bWu0xEd+2V9LyqCOk0/
ZiKXbzJbbhZUNlKIgAOWg8tJxHf/LT2d/AoM97ZhNJIFW1IGzB8xi1vmjaSOMl4VlBFGpTU
ycD5YbakMe1CpreyssjBB91VrQnlXHbG+Xfacn8Q2ya2ANOh8jT3Y/lTcXd+sis011qbUoP
UvGgr7MOsGp2NHJs4zKiRn4SmTAg4i3y2unn+XKzSW5Vo3aL4gQSc6cjjbvzLLH3trSIVMY
DHuZmLUPCpxBvVP5Pc5zblSTrYylmqBzCkccPJeN2nt0Zop89MZp8QHsxbMlslnSJwBGshE
uQzPcPT7v0FY6SXsp020HEsWNK08Bgbxv1Z9ycllhahiir6aLwriW4carLZj2oYzwafizEe
AwVdQ6tkVYVB9ow82x3cu33LVqNReI6uNV5eVMJHuMq3FytQZUBUEcq150/RGe6lWGIfE5A
FcT7pucrw7HFUWdqjGN7gqf4jcD7BjviW7to3RopYpz30kj+EVHUAMLeXV7ILS5obeJTXI8
1oC1MLPbQXFzaw9T9yRVBINelSKt44XcbfdDax7lV4ljRnNGGekxn0/sxaC9up95qwQRhXQ
BeC0aTNvE0+3F9HvthcXSl2CyLqIC1ybLjlwOCn5d2m4fMA3rFyx8VocsQRwVb5C07V7IKM
O42krFq8VofqFWFQwII8QeWK/IR/wDMf/VhohYwhJPWNPGmCflCKmuTsPszwALUihBqHYE0
5HPhgXe3zNt506HjjRXRsqV0vXFGvpiPugLT7DgpcRm8lJP40pIYeQ0mmF+U+av2QkQwLop
HqzJbKpXDWv8ASbl9xZ6pc00Iq1HTxzGI7e1SeGGIUCN2m0gZ0Vm45YZhbm3OrWZZ3U9R59
PHC3d88FzDQ64yrEs5+Pqy44p2I6eGlf8AdgmKNULcSqha/YMcK+NfDG5bYrBZ7KeU9rkAk
hmjT/CVxtVskRtdstJI3kKjMOgoQn7q1x2e2ZhfsLcBWC5SCuoM2XAY2t4rq4uLOeORYRO4
1K0Y0kNGvsyOPL6wzIxd3N2qtFtIEdsFNVDsa6vM4LHlU/Zi4uv9S5uppHP+ag/V+l2aSVR
KguwhiYVB1qaGnliGz3SRhYNGpt0B0p/g8qsMWf5Z261jSVlDmUrQRpx0qRnTxxE0Vum6pb
xpGgahiFFoVZdQpQ+OE265todssqhn7aKi5HLJTUnwxYWNrYzS2+2wvHEFADSvKM2XUfSOe
Lrc2t2trq8lEEcrspa3gRQdC6K6C5rjatwgvzdG9kUVzoVOmqsSzVB1Yv7K4upra3su32ba
E9sMGFTJ9uPlbUErUs8jZu7NxLH9Jl+g3qxclBdW0NShoTUMpf24aG5Gq9tn+Xt1iAWJYIS
Qzt+87YsP6s1LeKOOWQ6tIogIGojyxG+1SKbyFe4qq7NVXFOByOX1WuLmRYYUFWdzQDBvxd
IbQN2+8PTrPw4FpNJWa7QiCFcnlqKUUjhxxdWe7ObO9aXW0b1c9sgaDqWuLa37wMm4A/K6Q
WDinGoxdbXujsk9vM7nSjONDmobpBxa2rP+NegtbgCtVUV1Hw/Q5/RlgwFzHKjCS3lHGOVe
DYG1/mSkO4gEbfucfTFJzCN4GuLGW6jo1key92SNMkWfOvVkcqY3bcRNLZ6LgxwSQOQ4aIf
iEj97E+4QXss4mnEbaT3JLeJC1XPgW5+WBuFzvifNEVpIeuMjgOplP2Y/paTLudpuCItwi9
Ssz8CtCepDnhdllki0WcryQuZF/D5ZHVw50xcbwB/KdhLWGU5GZozV5APu1/su9kmsht4ZV
8lVWFPtxd7lJ/28LCh+KSeQ5Dz08cWcEZh1XEKxss79pWUijlT4jFnKu5ie7XVI0AZHLzMu
lutQCQq8vqSznMRIz08dIJxY3W7dwNNKJFmtUL9kgsUd0zqORywdnmU28IeW5N0YGTvUGlW
K5AY2K4ntp5JNvaSO5ZYmY0UaFPvxJettlwoms3t0jMZY69R0eQqMPdOZYb3Z0jSzgCVDlT
rOlueZplia+ltb5Flt4lAhjK6pFzdJK5Fa5Yn3pLe4t7uyaFbC00cEFNQHjnWtMRTNG0LOo
LROKMp5gj9I1teRiWJqGh8RzBGYwAvfjObKVlPRX7ta4SztqmNCWZnNWZmObMeeG3DY2S3n
YaZ7Vh/Lz/4gODeeGM2w3UU7EmltIrQsT4FgaYEtltBiuGyS5u5lZYQ3qKrGBngQ30MN5OX
aV5mjGbOa/FmcCONQiKKKoAAAHIAYp4f2Pw88b/dMdUUNpGki+JCMSK42zYllWOHUstw8ZJ
o05qNZ8VU0xb7fc2sk8ADR25iTuvGxXOT288WBNuYEiLRxyJbG37g0eqViTUn6SOYxIbmRY
oCpV3Y0ADCmH2PYxHP8ox0XznoWEk6ek88f/Jb1M6MQXii6V9gzA/VhLOAu0cdaF21MamuZ
yr9FcR23cPZms2JjJqupW408cZ8v0IOKeP02ttGzfJQ0W9y6NUvDU3kMbqsN7247Nrc24VF
9M54E0xtaWdzKpnbtzCJFeRzo16gGyrxyxPczXDi7RJJI5nULKqrmqyKcg2LS43C8N5a31q
05VlVWSRVBVV0+NcXaQ6m3iGTqVhpdYpTUNGraakDgMWyxX9xdkXISWzeJY7jTpqUYHLjje
biVpe8kwhsreQAukjjpjoleZxC4nmg3G0uUt7wKAJG7nDJhx8MTvdTNMqTukJkp3QqZUlpl
XHl+lp9QzsNcrHRbwj1Syn0oMXb3situO4lml1cGlkyKj91BlixsrXUVu3XVIelpCKFmRTn
oUc+eLkSk9tYXDMBqbSFpUDG2Lf3c0dpOT8mjMrpKoU0Rgpqvv+n5i9k0A5KBmznwUYjvd4
HZ2YVeGzqVMg+EuBizt7OJYba5tWUxoMiVLNn9nH6AMHnTlipyGWJ3TqNhaiMkcNcjVIPuw
cDGfPAr4fX9n0ZccX1u88hTcZe7M1RqUinShpwyxMkt5cN8wsSSEla0g9Hw4Vxf3YlVg6y6
xrBA0ihpyGLmwM80ouyxmndqykuKZH2DAjmnuJZF0iKV3BZFTMIgpQDD3stxOkrBFIjbSPw
/SchiFw8xuIZe8bgvWSR+A1seIpg3hmm1tMLkrr6O4uQOmmJp3lnVrhxLIqSUXWnpNKcsT3
dvqEl1QygtVKj4gvif01ef0sJX13ZXVFbLUu/hw4D24T8wfmGRDMqn5CwiNVQsOIJ9TeJ5Y
incoQjUtLFB3GUnmRwYmmH3XdW17hMKKpIbtKf2HyHDD6hcMFdSVtQDK2fD2YEyLEERmCRX
Ln5mNf3E4V86fQbq5fMfw4R65G5ADA3re49FsgAsrQ+kjiGI/wBq4p7vAfZiHdbWouttcSL
p+KKtJF+zCTIarIocEZijCo+hUd1WSX+GhIBanGgxNesNboKRJ99zkq/bia8vxS93GQzyDm
oPpH0ezniUWsol7DmOUrwDjl9f2fTHSNp7m4cRW1unGSQ+fgOeHWYWV0yAmWygk/mEUfd5M
R4Yiu7ckwyVpUUZSMiGHiDiuK4r/YSSaAczljQ93Cr/AHTIoP7cHRcxNTjR1y/Xh0lvoQ6c
VDBj7qccU2S1MaHjd3imNKfuJ6mw6H/5Le7nqllcBqnh1UzCjkoxHfbhbyz3U7AbfFRVjqu
Z/CYE9sD2DD317pfcZczoHRCG+FMcedKYa0Ez2+plYyx5MNJrlj51wonTq+buH1PXx1NgW2
wwNuNy50h1BESHl1Uzwd13yb5q+J1LF6o4if25csZcuGAPHDK66lYaSDzByIw2w3TarOXVJ
tjk8FBqYq+Xhj2Z403hMbx1aK4U0eIgVLK2FvtxnN5YWDMliXGnvEHKRh5YrxOHmlOmONS7
k8AqiuGiJdbJiPl0hJFzNIPhZa5Ia8cMl5DHban1QwRDNEI+M829v1h9OWLO8lYpCI5oFlP
ohmmWkcj+A5V5Y2+3SwazvrOVJbncSB29CnrcS1/E1jgMPMUMS3U8s8UZFCscjdOXmM8eY+
iuB4Afpazlnkb+HBEvclf/AAoudPPBkt4YdqteKvc/iTMPHQuS4KXv5lRGBzW2iSvsqNdMG
S+3C63Fl4I7uAfLSuhcEW2wdwA56gp/X1YBP5aUKOea1/4UwqWP5dVAMxVCf2R47VxDcwWv
O2s4mWRx4NNJQAYaaytItnjPCW4HzV0fPqJC4uNyvFj3KKSrS3KBvmVXlHGvhXkMC5tH1K2
RU5OpXirg8xgu7BUGZYmgHvOBYbJAdxuySuodMKEfefnTHzP5lufmCP4dpCSsMdcLbWkYhh
QUCr+0+P018Potr+0jMs23TrcaB6mQesL7sLd2rVRx1KfUh5qw8cT21hQTzUjqTSiMev8AV
iG0hFEhQIvu4nDSSMEjUEsx4ADicNbWn4m3IFzGXzMjZdunNM+GF3C/iU7jKCwB4Qqcwqrw
B+uSOHjjP6DJdTJAgzJdgv7cDaNmk70l103FwFOiCD42qwpUjIYj2uEtEtsF+WkzJjdPQxr
xz44NjvRSz3CIhau1I51I/iRsf2csBlIZWzBGY/TNJIwVEBZmOQAHM4b+kOtntymnzzpreU
jj2kOVPM4kttqjfct2l/jXUh7h1fd6ak08FywW3a8NnbynV8soGqlOFF5eROAHt/mXHxzHV
/yigGKQ2kMdeOmNR/dgiNFQHiFAA/Vj/wAvo8Po9uItysZiN2k0xraAakmjBzVlUdPtw9vv
dy1hHGFk/pyDLS3DU/Cp+0YFvZwrEi8hxY0414nGeKfr+rxwNx2V1haUj521f+FKtc2Hg2K
1ywhtx8yzu0bMDpSMpk2pj4eGFe1BuGhqolK9q2Va8SPiOBeXbi6vBmuVI4ieOhef1vM4A8
MUGGluHWOKMVeRjQDBbbz/AE3bVqX3S4ADMo/6KNyP3jgPZWMm93BPVuF2xEFR4M3EeSjFL
jcLbbY6GkdtEtKU8ZeP2YvOzu0yxWrhIHaKOsqsK6yNPDwwYblrTdYjlpkQwSDMZK66gMBL
OSbYruvTaXR7ljK33Uc1GftwtjukPyN+38NSaxTecL8D7MUJx5U/R3Fqz9rZLFil0a0+YkX
MoW5KvPH9M2Mi22eCqTXSiitT4Vpy8BgfLRAzAUads5D458vd+gaSVgkaDUzMaADzrg2n5c
h+dnFBLcgVgi1cOrmcHcLyVr3dHHXcycFPhGOVMG2uVbTUFHQ6XVl4MpGJJbmQblZoVjhjq
FnVfvux44Bj224lUkAlCjUr/hJw0lrJq7baXUgqyN91lYA4r9uMvqBryQAvXtRDN5KfdXng
q7SmKVqQbZbZSNTL+YkA4HwGPm9+iDMSDb2NfwoABTVpHEnzwI4kCRjgqig+wY4e/B88ef1
aYYmlFBNTkBQVwN23hfltltzW2tCa/Nycnb7wr6RhNz/ML0gUj5Xa4+pNR9AZR/Ef9QwdrZ
Tsl3JH3rVgQ+uIZMh+6wwLTcLWZNzaaJVuJZHljnQuA7RscgacsbkXaWF4GgjhaBzHpXtCm
S5YtrFr6W9tbiKR2E4UtH2ytCHAHjg2G4WphiuiyWzTAGG4Ckr0ngDlkMHapY5L3bAnefi0
tgtaK6ycdNeXHLwwm1X7CZpI+5Y36+m6jUA5/vAccU5/onvJQW0UEaDi8jZKg9pwlpO4Fzu
s5kmTho7hEjoKceQxDaR0qorI4FNTni1PrcMapGCKOJYgD9eFt7JW3K5Y07UBqF8Ktnjub3
N8pYGjLt8DZ+yRvHC2tnGIoU4AcSfEnmfpN5eQmaVgAVLsE6f3Rjvbbr2+7U1jmhY5HwI8M
DcNxkaK5Vht13bopdXlGaSinpB54z4/UkvJ8wmSoPVI59KL5k4lmVyisR352HTAP+lEK5mn
GmNFpGBJSkkzZyP41bHljy/QDLKtCcQ7IjELN+NfMDTRaoc6n985YuN3vUQbRZo0VhGw/D7
aZPLo4VPBfLCbtuSj0gbdaHNLaH4T/iIxa7jHVZbK4jYSDlHIwSQewg4ubRmWexWe0mTV64
e44A7fiCRjc7mOLv2AMAuwn8WPoydRzA5jFxf20glgh25mWVc82Yn3HLFpZXkYlTsxk14hm
XVqUjNT5jE2z3Lm6jWNZ7edqF+0Tp7ch5kGtMHbYm7dreMZdqkqa214nV2q8lfwxFcOvbmz
jnjORSVMnXPzx7PrlnYIoFSzGgAHiThorFZdwlB0hLdCy1/+4aL+vH9d/MkghWJq2tlWscF
clrp9chxFut9G6bNaMQHYHtR09Gs+LNxp5YV0YOrAFWBqpHiKfU1OQqgVZjkBhrTZ4H3S8A
9MeUa0+85wvzt6u3W7+qKD+IByH+xwz30k24O1P47mg9ymmBFZwJCg8BmfaTmfrZeOeBdyM
0W37mnYu5I+McqGscvu54i2u/l/mwi9id6BbtOUsZFRn4YPL6DTicR2dkp7KymK1HN5lyeb
2KMQ2cHpj9Tc2YmrMT5nHkTnyxny4jBHKmM/dg4H1QK5DMU5nFzZwyNbXl6kUUZUho54Hqj
a9QqpShOWNt/LVt0W0g7k5p/+Pb0y97YoMl4AeFP/ACxdrXSSF0itK9YyxcsgOpobH3Um4Y
3W726TTPAIQLd/4VwpSpVhyPgcbxLt0TWl7PCyXdk2XakAY00/veOFa6WS0e2t0kEcgoZUp
pBi8akY1QDRvm8sJI4qf9taQ5qG8K4W4h6bjQtxDTKk0JrT7QcRXV5dr3NwbvuZSqfiOACF
HuwGFCDmCM8vq63YKo4kkAfacMmxLELOLpe9uA2h38Igvqp44EW+brLubqamygCrGW8GVOX
tOEtNq2xELdMERfURy/hxj+/Am34ta2cWaxigOeRVFBOn2nPH9OeIfJlQnb4dPI4pYxtuG1
FwsdqAzTRAirNqzyyx+BJ+IoBkhagkjrydOIOCcFNXfuxwtk45/ePLAk3mX5PbX60sosnYc
u43LLHZsoVgQcdIoT7TxP6AD6HtLuPuQvSo4EEcCDyOEgtlTdNvgbXFbTVS4iHMRSpnTEtv
a3fZoD29u3EFSkv3RceHtwbW/VrG5jycyfwmPisg5Hlhza6JLucBbeInOTWQCV8aKa5Y/q0
9e1EpgsVPJa9bfblia8kACwIWAJ4t8K+84a93GZpLq9CyNAfRCOIRB5Djg5ceOK/TXn9SQH
OqNlWh4Hni3eC9gSELVYJ1zVa5Kz88Rz7noNxC7Rfh+j8BK9NfNsXs7GhtIY7dPD8Ssre/B
ubuVYIV9TNl7lHM4uN5vY2mXu6LNZQVjEKUoyofHF48luwt5Ws4oZiyqOiQMdKk1bM8sbhd
7Vep2lMQ3BAmqVAn4eqLX0tmc8RblM+5F4ajX8oia0J9LaDmPbhN62+1S+ktDpjqCDb19Re
MZ9PMYbcGuBe3N6A8t5yYclQclXwxuVsTRILyQIp4Kr0eg+3EZ3CE3FmfmYIYwpkKsspOlU
58cbjaRB0t4ZtdtDICGjikz00Pny+kz3coiQcKnqbyVeJPsxXarB1DV0T3Z7Sf4tGbn7MGf
f7w7ruJ4wagUSvJIgQoHtzwJGJ2vahlbwGqnRTJtC01E+dKYDSRm7m5vMagH91OGKxRJHwA
KKB+wfTxAwklnNIu7Bgyy2S6nYnpAc5DCS73e/0fbpXVIolXVMzeMhX04V7KMSs4FbljrZ/
PVw+zDO7BUXNmJoAPMnAeJg6tmHU1BHtGKk5YND9mBJeSBWbJI16pHPgqDjgmSya0tGUtFL
MyrI9Kf6XEDFQQw5EHHhimDQ55j3/RU5VxTn440XkEcyHjqWp+3Esuyyujlc7OQh4ZQDwIf
FvZGY3EzBoYw3qt4w1ZGJ9mQxHBEAscKhVAFBQZY2zY4czJILm5X/2ojzxl9B8/oy9uMs/q
NG2auNJHk2RxI1vt19c7ZAKUDOIhLGx1atbAaRize60y2N/cSzQxiqsjtGGzZT+7jc/kYkj
WfsyPeXB0wxKqaOfE4Etor7lOubblegi0Tx7EHA+RpjeFuLw3M1ssQt5NIVVllTJEVfOmWA
SX/qLBHF5KzSOkq0b4sqV5Y3v5q1ihv40i708JYpIJGDFgjenhiqmq5U5/rGI9023pvbmZI
pbQei7DGhBT7yjPVg29tIp2q+kZBpoVtrwHqjry1eGN+FvK0Qe4VVmjoSrBAGpqqMsW5nt5
Nwnlu7nsyKoaZQh0mTTTMnnTG738StHCezEEdSjalUk6lPDjjPCWdpGbncJwezCPSo+/K3w
qP14+cv2G474KF+rWwkbkoPTGo9mCB/8AF2LmmVVZl+zW36hgXcx70sQ6p7gjSvmF4Lhl2+
3nv3B064kIi1eGo8cHsbXHbqOBkIrQ/wCJhgwiG2RguoglSR4VAYkVwg7FszsaFsukU+IVp
iZZdwhjCVWttEX6uBGogAafPFs+77/LdqarH2FKoAenSzrWhrh7LabV0cKzmeRc5NLaSAzZ
mlcGK5jWWJsmVwGBp7cGeOV2UILeDbomBVWHXkD6TQcTj5WGURrNIO3twU62iC61YyfEppQ
4ZbyRLaAsGitncMbbUOqMueOfDBis45r2QGlYlohI/eb+7DJAYrGhC6VPeuXDZaUX04knMZ
sZQCrXt2O/O1ecak6Vwr7hNPfXGkqZ5JGUgN90LwxGLR5rZ4tXblSRiys4oWo1Qfsw8V4Bu
ljbuI572MaXjrwVyOkt44aWRJok/wDxwyGtwtdP4Xv5YS7t2LRSiq1FCD4MORHPHs/acCmZ
xT6C7GiqCSfIDFzuun8W5lkSNz/0lauXtOHnlYJFGCXc5UAGLz8wSKy/NERWYcZi3TmP8Rw
fE48KHPFfDHl/vwGu5grkUSEdUj+ARBma4kuLu2FnZkAW0bZzHPNm8K+H1b+wF3KkEdwXmt
S7KhgnWqyL49XLFlPcxlJdrkUvUfBExhdwPArnjaors9zb5dfbjJ/De5XqTuD4umtMF2osM
aktyCqorwxYzXpKx7hePfyIoLs0MZ0QJpHjTEcMtzHscdwQEjP4t44c5VUeiuPzBad9rlRH
biWWVqszHNtTDhi4WxS+2tbZ9E8it83CppUFojnpIzqMR7zc3Me4X86CDZ44lKJWXIyaTz8
cX2y9wyzy28d9Gw5XSMQdPtIw13ejTcUkuJkIzMkh6QfOtBi2to51iksbeOTtlKiea4bVIH
fkADnhrme5S8e8czd2NdK0IACjmaUx48qY/MO6+oQPoR+AIhT0ivmcf16/KvdSs8hlkOUYr
QnPKvngGKX5yVgdCQdYBGQ1HkMWsW7SNOHY0sYRphjVecjV6j7MTwziKOxUzw26rGEjWWL0
+jqp41wrrJDbyxCRplC1Mnb0kAAnKqnF1dQrdfN3cARlhjK9rRJVUDUzUpz44huNzguA0dv
21llY6Natx01zJTxxuJiSJEvXft3DyMdMUtNQEa5Vy44V7i8ETavxEhSkZAVVUoG+LpzOP6
q73F20LOQAV4z0D6gBwJAOGMb/ACQkSLUjETQhGPRIjD7x6Wxc304TbLNxUPc+rVXVqHMEN
wbwxPZbEy6ZGAn3JlPbRUFKRavvccM1xfyPfSHU0rDVGSfFTnhG3G2O5bdA/cSSBzqialM4
8qjBa2t42tyTUKvbkRzx4ZqcE7bL/VLGudlO1JUH7kmDa7nHJtdyuWicdJ9jDLEkm2tHczq
h7QDDSW+GpHDEX5WtZ+2Io3m3a4Qag08h1FTXj1HFnuV8sU207PK8KiFdLMU/D74DcRXkMX
m6/l8yW9vasGNjKad+VuqRdB9OofrxHe3NhINrmVesZTW71o4lU8vDCXNtIJIZBVHGP7/ov
pkNH7RUEeL9P9+LWzjmNzNFGqrBD1uWpnwy4nEf9QiO37QpDm1rWeemY1+Awsca6EQAKo4A
DKn0mSV1jjX1OxCge84ay/L1ub2ccblum3j8yTxphr+/k+d3SUddw4qEH3YweHtxnn9QDlg
X1wGEYcLI8aazpzpq50wds26H5SOSIyCSclZZ4xwEY8G4Yk2a7Ji3KwakWrKRCn8N/wDLwO
INsngmtoV//ayMulXKcIkbmGIqaYaSC1lvbqKFIxFAoIsYQKVFctVcwOOILmGNL7sXQkmvV
B+ZYPVSlxHJ1qwrlyx+ZBAzGO57bxl1KMFlY+pXzyrjcbmW41bMiwpMLdg084jUIIyRXQD8
VeWF3bcFXv6AtrApHbs4AMkXlWnE4k3G0YyWkVv8v3adDya9Z0eOnmcWtqUMtjBOjbhL/pI
/GNHb9ZGBIwZ/zJPdFXhqWkKa/S6cNATCwwII44wAqKKBR4AfR+ZLKNNVw7s6w+Kug0so8/
24bZpnFvd25DBZwVil0OH7bHPjwIx85ul1b7UoQJHbW5EjOBxZsgM8CfaHutUPpum0KPcKf
txML61gW/epWUrQ3Eb5OaEnqrxpikNtFHQU6UA5Uw+4bLfSK+bmykJaJ2pwUVy9mG3CYOkT
sU3ayJLm2dclnRTmFNc8JPAwkjkFVdTUMDzxCtkBFBJwuQokZpfhiIOSg+OFt1haaOSMrd6
lKrG9BWNw2dTXBtYnbeN1cdi3tsmWJA2tY6Z0APvx81+Z5KxChisIzRF5nXTCwQRrFEgoqI
NIAHswME4H5hsCVty6i/tE6VYHpL09+FljYPFIAyMPA4MVzCkyEUAkUMD+rCz7PY/zzt24j
GzLHEXyMrLqA6RhrPZgl4b2LXcRSN+IphH4jVGf4g4eeI1gjewWHTFs6SV+WkZTqeORswXJ
/Zh4EraNbWym8uIH0hrhh+GaD7pwI9zg0TUaKZGFUk05awPBhhrd2K7LuFWgdj0QT808gcA
qQUcAqwNR+rFRyxfRxirdvWB46DU4g3TarCGS4eNHoqCqk5PIadWWLpgoMERQQygFdetasC
GzqrY9mHktoTczKOmEELqPtONEWzpbvTKWSQMq+2hwLn8x3JvHBqtspKwL7hSuBDbxJDGBQ
IihR+r6K+P1ZLeYVjlRkf2MKYgsbmq7lsbaUkFVLRgUVq81cHMYi3bvrZ71O0iWyoPw5Dbu
wOvx1LkRXhie3vdFvfwsf5UA1RBkHBb1gnPLEkd9bNdW0sjStuFuCzlmNazx8RTywshuIjM
p6ZEk7Mwz5npPuxvkKSvPEYbarStrahahGseWIo9rEU0c57F/Yw1cNG+Qk6ajUvPxx/Tru4
/+IhJ7UcZImnTiqSvyVOGXHHyOx2yzpFFoftIzfLN8Ppy4csPseytBc2Fxblyk1VleU/xNT
ce5qzzxA24QCK+QGKR2A7jKmSlmFa5ef0w7ttSq17ACksLHQLiJvgLfu8sSHfdomtdxBq4i
BOsfe1IQDgatvu2Y/wAJXWQ6z4L1Yi22XaV2+0ukd7ZSVJYR01CRORoa4vtzsE7y7RdhlHC
sTFg2XgMR3ETB45VDqwzBBFfo/qG3EW+6D4z6JlORSUcwRieOAANGWF3tklSiOP8AVgZfgx
2pdi+atp9J1I9UanDMefnjsSGHZ7WgD9s6pSOFKgnl54VoV710QS904q5r4eGMvLFceeDiW
1kFUmUo3vHH3Yf8uX40T2tTaueE8JPEezB+zLEksERnlRSY4VpV25DPzxcRbUYxdX9qH3Jt
VVhkcnojl+EvwAw+0QWLRJGnbtu8wjTvxesCTgGQ51rniHdPy/MZd1hJF4srZ3IP8RZOP+U
4VmGkkCq+Hlh7a7jEsT+pT4+OPmbWZ7zZk/j2smcsKk+qNudMJcwuHhmUMjDmDi+LV09hx+
rG37lcxwm3WARB3eUMXLt0hIiK4v4xGkTrKgaNC7ZadSk9zPOuWB9FMVOMsef1c+WKeOWDH
bXDWtwM0dCU1Zehyuek4t7awhkTexoeHts7RoRm8qhsm4HCpu9r237Ye23O3YxyV8DWjK3k
csNA2jeIo8u5G6pcoPB04McH+o2Py8jGjCe2K/8AMoIP24lSOZItj0RyTRRhis7rUhNIFSK
8cFdosJWB4dmDtKT5u+kYkS+lMMUbiJ9utGOtmb0ie5pSMHnTEwaWABp2SO3gp24ioHQr/w
CofFsW+5iMR3FsWP4Y06ywp1040x+36cseeBz8MWtTXTZyMAeAOvTUedMfmCznX8CSXQ6VP
BmbKuLzZblGV9vkrGWNfwpM1GJ7yT0woWI8wMh7zibdIVjN7auEnjIJSjEUIofA4u933KCE
jbgTHdxAoJGZKNFIjZty443K92/Rb30EnckQAtHQmo0o3DI4hsNxlS5ju7c3EMsadspQiqs
OfHG7TR3oWLaHVxbmNdMsbDUQzccX+5bdc/JRbbTTalQ3c6dbFz+zFyzu7w3UNLRaCiXTIp
Cp/wAWIljllk3a4ma3DDOQMjVelPADG0321OwvIy6TwFtKs8KapEdTxJ0nF5cQtIYXuKokp
ZmjJUFk6uQbCAuYLmDrt7lPXGw/uwbb8xQuwjyj3CBNcbqeb04Yhs9mlLw3X/c3i9IhiWmp
a/fbwxcQQRvDskBCzQsdCzXMa0DLz0jn54i2A9u42yWQTRSqvcuEtgasSqimR+LFpuW0yJb
zR6OtR0T25+BwvHLh4YNeXD9mK/qwUcBlYEMrCoIPIjEjJDJPsc51aY+prRycwB9zF7c2Ui
yxPHQOufMVBHI0xZWyQJMjiGNi4YhCy6u4NGda4vFBViJVqwDq1dPxGTM4Hjxp7MV5fR5DF
OA5nFfq+3A8vo7NwpJU6o5FOl42HBkbkRieCCVprntOsUslNbPQ6a054t32uC6tdxgRhuU7
BlYswC9RbJqucsdy5uHaCPpkt7m3EUhalcnBoQMXN3Y3KWsMEJdI0iUyMyip1OeAPljbd3t
dxe/vZJ0VxKxeJXZfuR8NNc8bnb3kizx7nCuq70KEEgyI7Ypw5Yin1Pc3EI/DeQ9KE8dCDI
YpWvnivP6RgYz92Nqv2JQiZrd25aJlNFb/ADAYv7MHpvIxKR++ADgKX/C3SAVU8njFFH6sL
bCQRx9xHlquoSIh1FKVHHF+ILkW1vuCIrwJGKK0eYZeoYldLuSJJxF8xEqrokaGnVTzpi5m
Fw8C3kKwTxIqhGVfi4ccLFLePc7oYAkSzEdMIPBAoC8Ri6tzfSi5nZJrqxDBUkC0oM1zHsO
JphJLDFcafmbaJ9MUunhqHh7MGY62PeW4WPVREkVdI0j2YjuojK0sLO6apGKhnHUdPDPHfR
JBIJe+GMjUEh58cSG3jWPuuZJAopqduJwM8aWGpeBU5jPHzm0Ttt7MQZ4AA0EgrVtSGlDTE
e2JEbayvpGiW+1j8SOM/iBBTIvwGeNzTZGSWCz0xpJPVzRTX5RGJyHHEr7esukM5NnIeqCU
ZmJNXInEtpJC9nfQ+u1l9WmvqU88EfZg+VMEEVUjgeB9uLi52tSlleqY7+AehGPUjqOWNuv
LL5ibogSWC3cgGICpZR96vPF5pSeMiYaxcuJJKheZGKjka4qCCOAoa8PoNczzxX6afUzzJ+
nyxHHcaikciy6QaBmQ1XV4jAJ48MPbzLrilBR0OVVOFhtIUhiU+hQAK+PtxTn5/Tn9IxXwx
XEikVkLxCCnq7utdNMLwH4ALeZCEEY2vdQhLWs/WwHw5GhPnhJF9LqGHsYVx7MH6ENvILe+
gYPBcAdSkcqjOhwLdVFt+Z9ooySEik+g0anOhwLO9U2O5LQPbzdIZvGNjxwI7S7eKPsCVkU
rpXr0lmXiRTDyJOkiQqHlZTwUrqqfaMbhDuEtTfqt7YEOSFRX9HTwyxHW6YSPHmiwj8OVXU
aAeY0Z1wY1uJhKpZGYQcu4uk+n7hOGt72aaeFonNZY9AR0ei50HqXPE217YwaO2jDX0QOl5
dZr2Uk+E6cIJrALsMBSJi38VJYhq6UqKrG2RIx24rFEXdNUm0wxLRqlqapx511Ym23cyBul
uayaV0iaLLTKtOPgcQbzFVLmwlQiReLRscwaYSRR0yBWU+TDVjjgVy5nF+Wyqg0+3UKYsbb
b78wpFAqy25JUSEjUetcx4Yd72zfbiZQpjDGYzSafVHzzwKMdr2mTlSl1Kv8A6QcLbWaFIg
SaEliTzJJ548sV5/XpivHOuNPjXFD44IP0frwTgEZZZ4ryxXypgH6gxT7cDEFtAS1rt8pnu
7mlIleIdMYc5E1Ofhi930dFpCSkDMQNbaQhOfIAVxd2kNzD3SupV1odWnqyz4mmLI3V5Ekw
iAcM4DDTlmMCP56MuwFApJrXhSmCi3Wt6HoVHLZeQGEWGC6mPPRA2QPPCmHZrx9YOmqha0O
BLbbQ8VzGw7V6sgWUDSDQjKuZxHBvtrCESlNxKM2moyGqM5Yhksd7hnnZNJSaNZCFOWhddX
A8sNFAbG4jcBSdASgXIAqAKimAHlsbYDpVFj10XlTAePcbWRwa6TCFH20xXc9rW5iPGW0Nf
eU44E9q5alQ6NlJG3g64l2jZJza6Wa53G7U627r+iLU3M8T5Ylvd3VbWSzrFZW0a9MkuoFn
KV6+62RHhi0a8jjvtxu4SttCiKr2sp+ABf8AToc/Zh9u3WEvcpVorxEpFLGc6V+Egnhi/wB
Iqe3Ug8gGWuLWVeDxRkezSMZ+GABmaYnSPjI8aU/xMMW1teT6XMSliAWRQBSrMvCpw9zcgz
BZ3NsZYu3RPgKA/txQ5kHM4+3Llgg8BnjMcDjwwEdTNeS5QWsQ1SSEc/IeeFvt3nWFACEsI
h0jVzkbmf0nswB+gm2zbJkhihSt7f8Aq7QPFI+Wun2YH5d2O37FiOlpCSXdK5vIfhDcfE4U
uJZHAox7hAJpQ5LTCyJYpqQaRWpHvB543HabyyheSFu7bu66j2X4KNXEYXRbRJ2xRKIvTTw
yx3RGok4ago1U9uKjL6dLqGU8QRUYNxJbBJz/AK0bGNh4MNPxeeNtgs5pBIVkQrqYFwq16i
vMgUrieDb2u0sjFoiiCMdNEXL019Q41xW3XcDC0OgqysxLGPpYcKdeLAwvIgcH5i4mQ3EiP
p1aWXI9TYj/ADFsckcO6qpW9tRURTN4N4EjPEyJCLS+jY/N25A1dzhr/eGLrcZHeG224GOw
mU9QlhOuSYDgRUUx/Uri5WDfJAk1sydLRRKCqVStdL8TiI30kUExVe6pcAB6Z01Uyri9UUY
NA9DyPScbfqbUe0CG8iTl7sUx4YtNqhbTNfXCqD4Ig1M3uxFGLmaOKKNYtKEdek6tTH2nBt
xPJcVYt3JTqbP4fYMVHDw+ivP6Jb6fNYQKKOLO2Sr7zh953MA7ledVeIhi+GNPDH9316Yrj
y+geeD4VqcHFPq0w+17ae/uk6kKEIPYU5GSVvhAxt35T26XtxlA92y8WbizyUzOWeeOxaRh
Aaa3+NyPiduZwcezG378ZHVJG7Fyq5jRpyNPfgEcDmPYcftxX6K4pzqMMB45HyxmASOB8MD
wAywsKRQw27D/ALu6fQjNT0oq55YmV+0JICFcwv3I3DDIgmn2HHZR1i2vc/Si00ialOR6TX
FuNtSWLcY1Bu7uAAhIZDQCVTx4YuNxsIkn2S3LRR2iqFaVEB1TIf8AFXLniLfNvlWfedRna
VT0SKcmtqcgFFAPHEe7XcKO92SCHUyyKy+sMorp04fatuZNxs7+Mm3sw9JoRIpyjJ4oeIGD
+X7xGgvbapjWTLUhzoPZgeeWKE0piwXV02tpLKy+BchBih5/QAceGDXHmeGEtFHc2rayXmr
6HuBktfGnLH7f0Ht+iv0ezFMHGf1bbaLGURXN6TrlpqaGJVqzhfE8BXA2b8t24uL9jpnuSN
RL/EWPxnxrkMS39/J39yuf4j1DaBX06uf1LyGNdcvbJj8ipDVXzoMQXMtDLQpJTxTLPzIx5
4ArmPoPngnx44piuKDFpdldU8M34IZQ8VWWjd0NypjcNzvi1wss0cckNqogSsR6ApU8DqzO
LuXbmMTWY1QFiTI8jnWgcklRppTLji72+6tHffrp6XDu+kOrCgJkUjQFHDCwybZOkVsva1Q
0mjGjKmoYNtFby2fzcrSN3R0d1zwryBxfbhu4t4Lq5DlLZWBRIPjfz1YmvBDT8vXdwFiuKf
zNuVyjmVuOhW8eWILu0uBLutmO5DdoAO9pHpNMqEYgvgNLSqe4v3XXJh9owKY3eY9QhhhgU
8gWGojHkB9FTihxTEtwp/mH/CtxzLtl+rEULZ3Ev4078y7Zmvs+in1M/wBNJZ7VE1/fJkwT
KGNv/dl4D2ccTwqy7h+Zb56OYl6YiwCiNT+74fbhzdaXvrhjJMwzK1+HXz+o5kmRRGKyFmH
RX72eWNSkNG4yK5hgRxBGNya9algsvdhlHV0MOOkcMLIh1K6hlbxBFQcS3U7FYoV1SECpAH
hiyuV1TQbhIscTrkBr4Fq+zBDXsPT6qyKKZ08fHCwNcRpMyl1jLDUUArqp4UxbRq4NrcBq3
eoaY2TirjCyRnXG4DKwNQVPAg4FSOOWeI3W50wwXIEkiR97S6agRo8sbhZRsZIonLx3bxaI
9GpBTLLWPDG4WsMqz2kUi9pgAGIYGpbIZYeyc6rc3SllbU5ZCtdDV4iuJprKAQmehkCk6aD
y4DC7YYVYPEJklGTJJr0rTywwv4w/5g3ORPlIVbUbeGMcXOYC/eGDtG+NC0rBhbsNISeKlW
olABpwkNiqLbIDoEZqgzqaEHE13BG11sdwxeaJM5Ldn9Tqvhj8KaSeX4IUjbWx8AKYvpd5t
5bFNyl78MzqWULTSEcpWhGDZflnTO9KzXzVWKIeC6hm2E2zcLs3sV5CZYpHyKyIepR4imBX
lxx7c8e0VxZ2DmsNhEbidfvMWUqP2YBOAR48PL+wZY+S2+1fcbtRWVYiFSIfvu2QJ8MNcfm
S9/p1u1e3YWr0cjweRepifAY/pv5Xtha2A6Q4XqA5u8hyWvvOGmdvmLyQ1eYjhXktan34V4
bqd2eJ7lYzK2lZEZaAIuWkDlgW8F8ksDF+3dpEPxKR93TzFVOWJYPm5O/qDwyqgUUeMNpJC
ng3AYt5xdTOpngjeLR+H25Ix3QV08Q/PG6/Ls0YlsQZAI9fd0sRoU8jw4Z4mYi87gh0x2qK
yxdgL0nXUU92eJLW4tbuaBhJ8svUo7rqpjbrNSBi1VkMbrEgZGyZSBQg4tNrSOVrW5kreTx
j0RqMhXzOI9uNnPLa2N8s1vJQdVvnq58QcRhdrYt27pHLac2kLdljnnQUxHBdWnakMyXP9Q
ZgxSNE0dnx5Ys7efbFEVolwhOtOt5QdMhHjqpi0t7uPtTwxhHStfScuGJ3Bp24ncU8QpxFN
Ioc6vmGV2KI7l+D6eI8ueN0vljjSRmWTtrCO3qyGSVYEZYubj5kmUIhmURIscyAFQVKnKhw
N5hJWumK7Cmh01HbkFOYOLaedWWRkFddCxplrOn72ItrZ3ELPbhlbTpA41U8RxzxdbztMaG
PbgtvKWSsl0ENZQhPDQPDCyWzL+Kuu3mYV0PXMHwr6Ti/juEjSKWkluYieyHpSgQnUMXBv4
omKRh4VFYQ7atDKC1QQOOI5LXa9bGIvcSIBqjYaiF1gZg6cGKeCMNfQRtaWkjgxDXVtbyU5
qMQQxWUMFrJLHDKFbS2uWvUo4EZYtr+zQyXO3TCURrxaM9MgA9mFW2trm4mbjCsZBB8DXEi
wh4p4f4tvKNMiA+XMYNPDLG+XK5hGjiDHPgKsB9mCTw5YB5f3/Rl9XLGeVcvr1w+z7dK8Xa
IN9dpksSkfwlPN2H2YOwflKCgWolvSagcmk1cyfE+7Am3C8e6DZugGnUf8ZJamFhgQRRoAF
RBQDH+3HHcZFaQAqGIBYA8RXCqsahV9ICgDzIw22fl+2F3dCoaYj8JdPEjgMsNMb6NHNKQt
pIHuVNOKyWyXkYzOgKajmKqQ36sG0mBtb9ONu9QWI+5WnDwxFfqtZ7GaN0OqnTXMU54jm4d
xQ1PCor9E1nbTrQRxyW1uIu40jOdPbJHDxri7ku1Nw0d0yHuSKnaGhZNGYz8gMXt+I3kto4
LaWK3JVAO9Wpri6jmg+XmtHEbqG1g1XUOoYBxfvF/EELU9nPEJtbhYQkClpT4V60B8TwGN3
isI3i7oHYgdx80pI+IsAAG5YWW8ee3t4QrRQmZXLMvHUI1A04ggjWpublFNMvT1YgmuWMUM
QkZy3hqbFrfOEO2BhcRXgXQxhB6IaHq1CmJfzLG0htmkOvbmyHyg6e4q0yfLV7MRyWwUQuN
aaRQHXnWnvwVOYbIj25Ymigg7kjrpiM7syppOoBSM1FfDCtDDYyaQ1VYSrUOKEV1GvkThW3
3YGiRFEImiPcjEYNVFS1RhL+ygicIQA+mhjaMZVU8CMUqPPGQAJ5gUOLfdttUHcLJie36e/
EfVGxH6sG1KPaXyeq1mAVjTjp8aY3hmzc3raifVw4H65xXGgy965+C2gIkmY+AUYN3f7SYb
EEFpBIrSRqTTU6e/BaKC4ubJaiS+ijLQqfLmR7Ma7S4jnH7jAke0ccUPPh9SS4iXXOaR26f
elkOlRhNls2Mu53pJlK5yMZPW5pzY5DG2Wu21W4u303ehBJJI+kHp1U9PAYu7N2jW6t49S3
MfqLoVDBlPSCQ2YHDDRm0iaKMtVxIdbLEVDGlOJ1YumkgFvBCaxuWByzB1V8KceGGihV7kq
PWlAhPgGbj7sLAITtu3tnNNmi6PN2oTlhtu/LK9i0DUu92bqZmHFYa+o+fAYrK1xJMczO07
66+OTAYLbffXMVymcZkkMsZPHS6NxBxt/5kijWK9tnDTuvEUOll8+oYnn7YlR41lQMaadQB
BHiRXFoGzYwpX/hGOrEm7iRzNJGImjNNGkHlzw1wbqdTJI0rLVWUGQUagYeGJITdXDRzRxw
sCy+iI1T4eWLiWJ3ke6YNJrIPUBpqMvDHkMMjiqOCGHGoOWN32i5hEw2464Fqc4ZD3Imy+6
cX9tJLI+43UJMW4sJAo0g9LdxRp0eOIUSV3WLplh7nciEKLRmL8HZ3OVMFbSFprPaSouViO
o9yQdVPGgxabJHABpIhKSHuJOGbIdNCuitcXNiliK2/bWCQyKqUcADUK8D5Y7K7XNdW4RTJ
NFQ9bCpUDgaYSC8imsXrp0zRlVT3rlTGuCVZRkQyMGHHyxQ+w+FcEeORwVKgg+qoBFAcsHc
vy/IkEso03FrIKRSfvADngTaDFLE5jnjPwyLxAPhgt4HFDnXOuFMtYbmI1huozplU+0ccTX
Fju0wuXq9Co0SSUy7ntxHckaZVrHcx/clTJx9uKcThbav4pQvpqKha0rTj9WY25ZRqT5hk9
awV/FK/5cW+z7AI7JLmNDFcKB3JlkFTI0pBYcKYt7MS/PtdKBc2w1FZFfiX7hPAZ1xO2xS/
IbbagJAhoI2KnhTSePHH/wA7s0ltdL6ry0PbrT4gUpxxZ/KXL3W17op7IlYu8Touquo+PMf
U2myIqqvJdOfKFaL/AMzYvd1MJnkikFtawVAJdz216j6QACcVv7QR3O3zFe2W19uQBWDKy+
IOJJ5bOJ5JqmRivqJ44ysYtVKV05nh/uxJtGzxRJcXmV2IlBd2fJY15VPM8sW23QQwz75ea
nmlk61gjTPUw49PAUpXCruu5y3UIOp7ZFWGN+dDpzI8sJDDGscSCioooF9gH07sojJjTcKw
g5qAwDH3VrjbNvRGkM7W8eocRUauBxHCmUcahQDxAAApgU/2rjPnxxTwwviBgfrxTxwKYtr
8RUhMgiupo2McyBulH1CoKjwIxPeyXE95cGJwJZ27mlNOelMlxczWZ7ssttPIsdNBV46FVE
a5Z1rhZb6RY5JD37uZuAkl5e6tMG72e3g7duVF1cUzmaUVPbIyUoMzie9ngWA6SulrmErrA
Ka9PUdVOWEfb2jjljjVqyguuhVq1AprUjFvc7gkN5ZXNo07WyqEoisqksX1EsK4u127bVsb
YVCXAoNTK1KMv68Ty3Eq39tay/KugVUJeRNaN0ivHLD3CwQpDEUOhmYSyo7CNhEKZlWwiwX
bwWqxRSyAFdCBpNLMUpVsuOJxDpu4rmeeKyepek6stF4joK8MQoZLS3kuZwutF1MgoSVkWv
HpxefMujmFwI+0tE0mvBueP2YB5c8ZcBwxd3NlatuFlfv3GjjNJIZTkajmpxIt/t01ndaf5
aNgWEzn0oDTjie8urlbreX/AO60tqEKudQiA5U+jh9LRt6XBVvYwpi2NkmvcPy7IIZylJA0
RzRwcq05jF9vN2wkvFoqgn+GrerSvhyxuEQNGS6clOGkHwxuVhFNBZ2FmWW4dsj266RWtSS
acsbeqWklpYbYjGJ5QFeeR106tAqVGZOMvptN3hUutrqjuY0FWaCSlWHjoIrh96sANy2u4d
nuo0OkxkmpzU6hQ5g8RzwF2k0C9TxsT3QzZEyaqk18ceFOODtezMSzlkaeP1yMOKReAHxP9
mDZbKsc1+CBuO6y9SwucysdfU2f+/BaMNJcP/FuZDqlkI+83h5fR7MDFSeGGObte3ErRjmU
DsxPuAx+X9sW4pJZQ/M3C+o1VF0V9oJwME/ZjxOPaP14qOOWDUUywaZZZ4pi8t6VLwuRy6l
GoH7cW93KwGu3/EkOQHTpZj7MC7s7iK7tBG8UsqRdmkooRoqKuKccQxXEaPtsamR0bqMk/B
F8gozxN3rhTZXlxW1hAo0Zc9VTnUKMPPbbUbSFWZjdRhZmn/e7ZbT1YWJ16GjCuhFDQihBA
4YitrkR6olMUVuKyyaHNWQKKnM4d9i2ExPNk1zc0iBHLprXDS7rHDLeTsskzIgVQVPSP3iv
jiKQWsWu3q0J0joLZnT78a5oI5JChRmZQSUOenPljTDCkaqdQ0qANVPVwyOG3a3i+c25zqn
sgorC3/VjoMRbp+Wb5VjJDTWL0WOtODBRUHxriOx3y0NhLKaRT11RSPzo3LyxqUgjyzBxp5
UyxTE0YH4sI7sTcw8eeR5V4Ygm22ERRXADvzYsR1amOZIOK0+o0rnSkYLM3gFFa4tYLY9ht
4u3nEIyJgdstbeHA42+SxmcqBW8TVqJStDkPEHIY3TcWYUubhmPLSi1YFhy443K/gjGndZY
7GyQDOQowZ5G5DpSuKewfYPqZZHE+5bOFZ5hW529so5ivxJ916e44N1DuMuy3FD3LU1iMbH
1ZZc/Ohwxb8yq8LH8Vmdg9PIa6fqwbTZQ/wAs40Xe8ONLtGP9K2yHHmRhba0jEUSVoozNTx
JJ4k+P01OPdXFvtNo+m53Bu27KKvHb0PckHh4CuE2aACPatsTtM+oH8JCO41fF2FPtxuW7v
GpVX+VtJF9PbiyOn/fiuMvoXAHlQ+7FDwx5Y8fLFzI50osTknwGkjFrY3IO37NCig6f4lz9
vAYjtbZO1FECqIPDGRy8cWUEUUb30zskEkg1dqOlZXA/wig88HbklS+QJrV2SSR4kJOky6e
GFE9zPBElvExltmpBOX9Wn2fsw8dkvauXDBb1qPMrMPVVsXFtudxdvPExipG6xKFb0OMjUn
He2y5F9HEme2XACXfSKdMgybPniPbrx/l75lBaMg6FZl1Fe5wywskbBoz6WBqCPaME+WY/v
xXkcNuWxTGyvD1GH/Ql/dZeVcTbPu0LWt9CQ0lvwIK5a4m5jFxt0q9W1SG2EnDuIPSxHI+O
K8xgEc8afhPEeNcX22EGlhdOik/cfrGMvqS28n8OZCj040YUyxHYX9s+421sALS5tSscyAD
TpkVzpOWGfbLJzO9A9zumkrGq8kRKk588O8U/9B3VDWeJ2It51IIMkZUEGvsxbbXZs1xex3
q3EZRH7Kxqes9xwOIrj28PrVliSQ+LKD+3Go20JI4HQtf2YAUAAcAOX1V2zblEu5zCoU+iF
P8AqyHy5Dnibbttmk3DfLwJHPekgsgrTRGFGX92F2e2Uzb3vFVdlzoteo6vAD/fiGyQ6u2D
qbxZjVv1/Rl9auIdhtuu8v2QSIuZSKtWZvI4WNclQBQMuAFMDzxTli3s46x7jfroa4FdUdt
H1SaD8JbhlhIL6W4imSJUPYMmqWIkhUkK+rFlvOyq00VvGIzaJUiS1amSrydcK5UrqFdLCj
Cvjjv2qo8iKe7CyitwgNe1r4rTiDhJVl+XaNC9uwJD1rTt6hwIz44W23m3j3K1oUa5A/E0s
PE5E09+O9sF26MkYRdmlHbikCDIIxrppxOI7Pc4pLWeSgMhUmAmlTpkHIYWSF1kjkAaNlNQ
wPMYpj+rWxEV/t340cg+JFzKN5UxB+Z9j6Lq4jV7ixJPbmyoeBHVhE3Da7q3letAid1SBzq
uDG87QsOUiMufMcOONfzq0rTTRtX2UxukljKJbS4ijlqtaGQdJ488ef16SxrIBwDKG+yoxQ
Cg8KCn6WPadsK/Oydc0rDWtvEPjb948hhtl2kvc7ndkG+ua1mct8KnkSP+EYmnOyO8slTJN
rAVETkvMCmZ8cS78NqkujeLS2KyLoij4EAtzwjzbJOXfVVY2DaQDlXBe5268hAbTnFqzwCY
rlaqTQwOeHswGbvxg1FHhcUoKmuNfckjSukFonANedaY1C/japC9NWzbhWgwbQXkPzAOkxl
qGvvwGNxGFYVU61oQMqjPE1/L1rGKoo+J2yQe84bd9xGrc74a5GP+nG3pjXwywBy4YO2bZA
17ufAIoqiE/fIxrnurW3JAJj7RcjyOeI7BtxhkvLkMvbhiCdqD4pWfMriziqfwLQKl0Y5Jn
ZgSufbyrzGNjiXu9qaFkOldKFgtQZBTLyxnjPD3tjEZbgA/ywoFIc1d0pTr547kUg7qDXJt
0n4dwNR06tNerxH7MQzWEbWslsorn1d1OL1PicD5lVM6gx3ULZZ8NQXiAwxosLe5nvVhKmC
1NUgiIprAY0BpwGLabZLuK8t2Sv8ANKVmdgxrXOgpwxNBu+1TpbMO1LNHR06l6z7MSWgkEq
WUzQxOMiYvXGT7jgHB7tvGxf1EotT7TTBg+Sh7ZzK6B+3jiGWziEVvdW7pKqCiB4ypQ0GWY
J/SHEt3O2mGFS8h8gMRXFr2NugahijuiGknrmAdOSV+3DQisV7F03Fo+TowyNBzHngV/wBj
9FPpfbtpi714oHdmbKC31cDIebUzCjDbJtLPc7tcHVdXVNchkf8A9XhyUY7s4D7jNU3E3qN
TnoBP6/HEex7W6iW4BN61eqKDKpry1YjtbddEMShUUeAx4YryPHAyxwBHhjQUGgUyIGAEgR
c60CgVPLlgs8CFmqWOlSanzpiObc4Io7e1BWEZjjmVVVI1Vwt80PyG06lkhtnq0kzRrSN2U
1Cr5YX+tSx3NjKSFu417Zhp/wBROYp4YR4a3NzdClpBGamRiMmoOWDcXvRfXjGW5ZzmK8FJ
PhgJNeRq7ZAKddPbori6kCNLLOmiSTtkCZUGSajyPDFvIiXKtcW4nkia4cLArnSFUKCaLzx
a7YUKSJaxyxsTlItSraa59OOOYxTFBnXCxTVSWPrhnXJo25N50wtzKCjo6GbWRW50kapoUH
jTqB9uJt4tZ+3MJCwHxNq+HTwIpiL8y7fcSRRXbxfOxJRQskWQZpM9IHPDWssaW8upmtlUB
O5GSSxVf3TxPPEkDAFZVKkMKrmMqjwwbTb3VtyjSl5aSDtxXYTNWgPAHR44kEWuG4i6Z7aU
Ukjb2eHngEcBz+qf0PhXni6a7mjtdhs5u3LTOS7aOjaA3AKT4ccT3t3cyCGJSLdQo7aM5JW
Nf8ApX9uLzb90jaW+223eSK7H4dwjIKaC6eoHIg/bi0eV+7I0MbPJ4syhq4yOVOGAftxU5Z
4ub1gXECGQIOZHD9eIu1Ko3PdGeaadTq9XUxXxoKKMRTsmu/nUNPOw69Tiumvlia6Ygui0i
jPxyHJVHmcSbnudTul+dUwb4UHoSn0H6VhLgSvXSleo040GPLBN3dRxMOC1q/uVc8Fdk2+e
eRslneNgg8wKVOBeb3tN1udyD+GZAViiX9yPTSuKJst5UcBp/Vwx2bbaEtYmNBNclWKhhRj
pOXDEk0t08TLHSxulUaXcirRcTo8sQ3tw0l5O6jvrNMzaH5jSCMa7WzjikOROkE5e2uCYrR
Li5d1W1i0A1mPpalPh44sopLqWW9ltWS4IaOJHGqr1LinPlja2u7UNbSRdm1vge68crMwMb
uPhIGHsrmTsSpGJTJJ0xlCaCjc8XFs0iQtAT22ZwVmQLqLoRywJHvIwpYqDn6lAqP14eL5p
WkjBYqoLZLQmmkGvHhi0hlkEcJXXBuCV1o4bSYmQrkDzrj5eHot5pSpiBD9qQNpID5Ajni8
2i9cfI3alUEpojFWpzNAWGFg22NTNaqLiK7nNZpgCR24yenTGvLwwk0MqSSAAThPhkp1DPz
4Y7g/AugmiK7UDuRVOZUnCXGgWd1aLpj3IuBHdoKALKT06j4YWPfLGWxbL+YUa4an4qjl9u
O5DcxSIc6q6n+/FSa+ftx/tw/R3ou7yW12vbxEs0cApJLJMK0LjOnDEOz2to8AgINhqcLr8
RIT6Sw4HPPH9Ph2nRNEpjWc0jTwV6Do9tMXNpDM8l7NQbzuBNIbeL1yIrH4iMsQyJc2212T
qVsoZkZpjEnSsh6hxAyGGvYr590tITpvomjEckKnMSqoAJHl4YWWMhkYAqw4EEVBwMXbKup
mTQingWlIjX9bY2Xb4c7pKRqF+7RUP/MMBWOYAq3nwwZJlaOx2eUpHQ/xpwa1rwotMFj9Hi
PLHzAlaNpC8agoWeNozpZmUclrh4Lp1hqXhF/GOoyKNa9JyHcU5HFvuElu0oiRoZLyYlQ0L
UZWXVnqTh5jFzt2zSi3t4WCz35q2qvqSEjmMDtQiW4p1XMw1yMfa3D3Y41+gZ49vHDW1yge
M0YA8mHpb3HD7hb3HTErPJLb1hmNM/RmhxPY3sqz3EGl45wRWSOQVGQ5jnirfDmCRkvia4t
LpA629Zo1YxRyV7bBdQaThXG3ynO2VHW5tTp6ULM6TppB6vEYDfMRQLFBGY1mIJkOrVpaKq
sBQ54l3CXcEtY0kEgeKD0al7VFXVw6sLIu5CSN9TqRHqBMiBS1S3MYFdxZK1rpjpxVUpXV+
6MaPn8grqo7Qy1MHPxeIxLdG6cRySFoo1i1kTOBWpU+k092HglIooNQSKVHgcQ/l/dVJLES
WM7kgOwqY0mHNWwpN2rbleSR/OiOMFYYo11aEjUgAU5nCTxNrilUOjjmCMjjtzIssZNdDgM
tR5HLEtxtl7JBJOCrRTfjQENxDK3lww00O3wy2gHVFBKYWc09VGBC58sf075+TpjLy7ZOCz
RsQCO3LwYLzpjz+t7/qSXMte1Cpd6CpoorlgS3H8fe7gTzMlDHHFGKImqvEChxaRWW4wwrY
x9uUyKKmJgAWGvT1ArkcRQ7DuU91KWoEAYjxyIycEilNPvwljqC2V3ol3GFjSP5tVr2ieFT
lVa4um/NMJ79AI4dBdQCTQdJ4KtKcuPPF3u8MRtdlmRYFDLRppl4JHGMzzxDDNGYmBcpE1N
SRszMitTwBwDzxdXtzJp2jZm6UH+rOgqzv4hOQ8cT/AJhu0pDE3asYjmF0j1e0ftriTYtuY
pax/wD7C8XMjP8AhofE+OI7S2XtxRCiDifMnzOKU+3Fmk0eq0uNXdkFS6aaUIUcfPFwlpcr
JBIo+XggWpkt5gR3lp1akbiOWHiKLt1lIEaRHpKXlVNLsi8g/HPn7MKt1W6vDp0o/wCNMxT
06U4LTlgLfV2vazmLeNh35AeTtyGAdhv5LdVzFvNSWEnzyqMH+qbX3UqB3rNw5PnobPC25u
OxcHLtTKYmB8DqAwGBBU8CMx9RkYBkYUZSMiDlQ4e42eY2srU7UdWUIa9RV1zpTlhdvG5PN
cRoZNwRp9MCRltKrrYcWHjizhNkbS6sdSQW0kYmtJEfLUr5LXKtcbSlzcmBpu5HLaSHpKM5
KSppqq0OWGa8tleVsu8OmQcvWKH2YDC4uJUkljj1SyExRKx/iMo5DzxLt7bg0sEaoYryKdo
1Dv8A6FA+gnnlgXGxbo50ijW9y/ejbyrnTEdjvUDbfeMQELdUMp4VRxgg5qwp7QcNcW9Vt5
D0KdISB+OipNSH5DxwkCqzz1BjZf4mtBRB/lwm5XS03C3oLyPUQrMg0q8i8xTBgjlRdur8v
bW6KWd3H+oKCiqMD9RGM/oW7aJfmUBVZqdYU8RX61Pp9uOrjihFQeRzGJY9umijtJ21vaTx
CWJGpmYxUafZg/ObTMzqekWLL8vJmOoK51IfLhhnNdrWQ5JGe5dBOStO9dPsXB20wBrYnUQ
1S5kOfcL+rV54ECy24ijGiK9kQy3eitdJ15VFeOI7i5u5bx4QeyswULGW4soRRmcD9mDJGv
cuZCIrWEcXlbJR7OZxb7BCe7uF+1ZQpzYsdcjH/E2WLf8ALmy1n3ObqlYAsya82kA8fD7cC
1jJkdz3JZWADOzZ9VPDFytnM1vcKhdXTidAror54ljEMl185WWzpIZI1ZR1QySN6Gr44sr2
Vu01ujB4KBge6KMury8sUUx27EFgo653r4cTj+WhG02MnpuH67gp+6vAVwZY0M10+cl1N1y
sfby92K/RXLHavrdJSeDEAOPYwzx3di3ILAGo1pdNrhJ+6r8VwLHe7VttuDUJIxrC5B+F8u
OAa1rwIzH0UH248x/di6hlTuxXbma5aQ1LsTUaj4LhFg3Ds2WgKbdFDq5B5sDWnLEe27raC
W2nSUG4gjYoi6tSxnJmB58eOLW33AGS1u1ZrV2qZYdPUkcx805+7jgrIFZCKMrUKkcwa5YS
GOzEmybiALhAPwonHxro9BHj54kWG6ubZJj6Flog8qc8LZtOu6beF67ecpHcimQMMniuIoN
zVoZ43aOESkB5E4plXjTE1ndlGj00lGoakHJuOVPHAvrdu9bxsAJqr+KKVEiBTmOTc/dgX8
2l4L0FLqNM9Ck5OR7eXhhbmCSSOC6jZQ0KqkcaUH4UVBmzceVcWW2zq0d2Iuta6ggXJe4T6
WccsZ515n+yM7sFRAWZzlQDMmuJvzFOh+QskMe3FsjNK/rdVPjQKD4Vw2/XZU313rTbUlJr
LMwLFhXgo9K+WJrjdru3k3y5kKsRIGK/CEU8jjM4EsSpJNK6wxJIToLPw1UGPk4Li3tGZO4
LS2pGNGqhbVp8cRtu+63DzsTqjjlqlAeCnngyWsSTTKSGlkPedWHInli3ufnrgR3t1FC1uj
lESMrQgU8xiOaeV5tqR/6a87moLqa9wgk5hjSuHdpWhgi3ARm6MrEojVYRshNNLeODv0TBt
otZVs5HDgrpNFchefUeOLy6tmTt2t9GVQSETSK5zjjWtCprXF47Gn5k+cPZiqe8vWNCqPu6
OOLwKguLK5vNDBaM1tcpICGHk4x2LuJZY2Aqjiv2eGCHDS/l+ZhoeutrV2+E89JxoWd5m5J
HGxP7MFNo2uTxW4uyIYx7FPUcCExWls2dbkMX+xcGHdtwaa1ljL3TxII4o4I+p+rjrbgMRJ
+XlNpdX6iA2s8bK1urDV3486AFcbRtl9cu1i7utzOzFTK6rWNZHHAE4s49ohSB45LiMJPO0
kT0BqQVzpnliyWSSJZBuMyOZCTEAAMmz1FMsQfl3bJInurmRzcCJyIR2+tu0zV6Ty9+Nhe+
lQTWc0kV4xNQNAorHybxwtzMyS2jWkket1qGkViFKih48sRzJJpfYI+4VkJ7gZmLhQPHQKZ
4m3Xa9MpW0jae3p/GicETLQjMoaYgtbXona2XSpAB/eXq9OrD2i6dUupRzVdPNc8/DH9Mkb
TcWn4ErAhmjkj9DqfPxGEl3RFRIWrFZRGqFl4SzPxkY+eBT7cDFP7DkOOINiTpt5UM983Am
FTQRg/vHDxXHVtm06hb2UddU8kYoAdIyX9gxZy3jtd3Ksflra3FLayQg5u1M2piX5PbmkSS
AFTGjaRKZNbvqHFqYCy214Xt4m7J6vWJQyMBXkvLEsc+33Mt3JKhurlnqJI+4G6Vr6gvhww
0EdrcaUSSNgzUEkQlEgjB1VHTliPtbfLbRl4nsZDLqWyjQ1lVs8tfhh77Z7g7ffOS0lKmGb
/GnD34is/zZYvC1uxaO8jLGBiMtR0cMv8AYY/p1vLBNAHMvaLk9Z+LqNa4lQWkei4IMykEh
yDqBPHnhrMWsXyxOow6RpJB5jCzx2cKzKaiQIuoew4+a7KC4Nfxgo10/wAXHBVI0QE6mCgA
FvEjxwT44ktJ11xTAq48jz9oxNsd6qfNWw1W8+kAzwcjWmZXnivlzxJNFG07xrqWFfU7Dgo
xDK0ktx8zIsu6WGroerajorw0cxzAxt8m1FvmzI0BuoSCsUJHWHIrTLhhI7q0O4CR1hjt6B
md6ZceeWIby2tY4hBqUKUUPA49aHwIw0TraKyEOyNoB6+Bz8cT7ntsEHcgFYJY0VlBJpxXE
N0bWNGmjV2XtgEEjPKnjh3SGMFFYp0DIqKjh54F3dBGnd3SRgoXVpOWQ8sEhVBPEgcvDEVp
dqn9LutIhuCCojY5aGYZHPxw93aMI4Z21xgsCzFzVwgGdFOJICCY7mEyOK/dPS368U8Pptd
tt4ntYDcduSZhV5QmZ0LyQ82xT7MU/sG23AyS4SW2kJ4E/wARF9tRi40KYkuNcYlK643ikN
eluRAOIksbrcHfMy9mkQJp8PqI9+JjtN3JeSxjU+3XhDM6k8Y5FPEc8R2+6W8+3Tvx7q/hi
nFg3hgm1uYpgPuODSoxXwGeP7sUwUajKeIIqMFZrRFc/wCrGNDj3riLadyuDcbfdAiyun9S
OP8ATY+eDT/Y4dnvIqx11KG1MNPHpGeI7iI64pVDo1KVBzBzwBUZ8PZihYVOVKjjj24XdLc
9u7291kjlHEKTpYezCWu8KdvvCBm4IievAo3njVDIsifeRgw+0YfatrkJv7hzbglSoRMw83
mAK088d/8ALrhjCRaXdoar35D0xzJ95g3EjFi88j3ME6sq1qyw3bKC758A3LwxNbWNoxW/0
ymSNmWJioo3zHw+eXvwJbjcUMqqqgrAtAqZAUPhi6sricxyMgZdPTDdKMwVUZKwx3bySKQd
KxsgZZBp9Syq3A0xQ8Dy8sblsso0S207TRIecUhqGXHliaznFY5l0nKtPBh5jEn5W3GT+Ys
m7223ZFNS81o3EeIxeXqOht4NduVUUpNUaqLx05ZVx5Ypig5Yt7+Eos0QMcrOCxaA56EzoD
Xn+kz+sImYxSIwkhmT1JInpYYjtt2tIb9JmVI3iIDS1yr2XqajiaYpK0du7LqEaL1sBz0rn
j+uWkHy1gilWdv9Wq6ekeJxWWNXKigLKDkeIz8cSBLcQSymvejLBwSammdMD+lblW2VemC7
HcNfu6qcMN8ztsF2nIwPop/xE1wzX+zXcGnOsaiUU9xGNdy0tm2dEljYE+w0ocIfnox3PSD
UH31GWPkLS3bdiwaRvlyAYApykDHnXEVjuUn47KGtLhukXMRy/wCNaUIxfsLC5kmmln7K9t
e2ElXSJQ5zqPDCiS0vBpMSkEsFEfbKyAUYfHTCxz2s3zoC/L3TSUEUKA64/V6m9mNsNlZOo
hjV5uodwTBqvqLNTOnLAZhQkcOY8sbhUV/AfL3YtIr2FLhWgjqGAPwjgcMm0Qdi6cqqsJHR
VUnqYjVnQYsrK0m+X3eBUiiuB0iOJsnaVjkFIJIrhBCy/JbXGIYJocmadhraQOPuHPjxwbG
/tpLy9UBrcwL/ANxEPU5rkrJ8Qwl3bMGilFaeB5qRyIxn44uZZ0DSQgGFz6lckAaTjVeym0
mmVB/VEQzQyJl0TJyYfeGNFxblqMV+bt+u20gE62NarkOeIt92CZHv4FopB1Rzx842oeWBM
nRNGdFxAfVHIMiCPDFW9IGfuxeXa3LRTi+drCepYwqnT0eTYnSPazexPK7S3GaSTMOnXxPh
hjdbHdIMypjo2XnWmFkurW7tkbLXJCQo/wA2FQXyBjwJBUe8kY0f1CLVWmROdcCmYOYPL9B
X9DTG8XqoJJrC2jFsGFaVRpDTwrzxcbzur/Ns8mgQtkKjMlgP1DCxxqFRBRVAoAPAD6xSZF
kXjRgGH68AtBGdPAlFy/VhXtnfb5EUxs9tSPXG2bIw4ccW9tdoBsfSlnNHQT2c6/6gJzavE
144QbvGb2xYVj3S2WtVPAyx8vdhbi0lWaFh6lNaeRHLHHI/TuFBUmFsWap6ezGB/wAIx/ec
Xs26mOaS9ctcMRSJYlGlU6uQXG4NbOz21tIz28TrpciT0Bfvq7ek4W8/Mjhf5cpaTRKRDmd
ciN/7mQAxPuG2z/yN2db2jKKxT/E3iNVOGP14W1hQSPdzJGBXq+8Cg5nLCLMtZ4CILhWzqy
igJB8cfO7VMdtvM9RRQYpa8RJHww8p2ekyq4F5t0ukAOKFxC1c/di7ubfXuQuYu5cppEMyF
D1kpwJHlhrqEkxTQs6sRQgFTyxbOo0gh3fnnqNTiN4pGmSaSSXW6lTV3J9JritcsaZFDjmr
Co/XjUbaIP4lFJ/Zhj8pFWQgudAzIxw4fVuNoCaTDqEcuqvcZDRhTEW3pYNcPc0+WYOAJDw
PsxcW8m2yLfWo1yW+sGkYzZtXkMNva2o0rJo7PcFSK6a1px8sXNxLtQWC1YJK3dzRmAYA5Z
8cF5NrREFv82Ky+qHLqB0058Mf1hLSPXQyiAuf4K1qdVOPliO/uIlg71WiRSW6ORNef1RiC
9iNYdykS2u4z9+lIpF/YfLG4bZtkUbm8YSRRSEpGvTqqKczhf6pYskp1l2tvxEVEFannU8s
HsTaZFoGjlBjcE8BR6VPsxn9byx2541lStdLgMP+bBubMvf7VcMRPaULNCOIMXHLCbnslwb
GeUAiSCnbavKWLgcDbN9VIbmT/tblP4NwBxpX0t5H6bm2OfeidAPMjFkWNXjTtP4hozpNfs
x2rfO+uz2bNBxMjcW/yjPFlC88s22XMka7jG5aWsq5q2dSFkb1YF9FNFDcbOwMtAGUIoqsU
i/s8MWbfmGYSbPIyT3BEY1Ry0qsDac9FeeEv9qdtuvbeRVuVIMbNGM9MkY41HpOBThWuFVg
6W+0g6KcHlU8dQ6cSb7EmuymVY7+GMUZTynUDI+eEmiOuKVQ6N4hhXHamWSWft90RRIW6Bl
qLcFHnh99trdLbctrmVrlYyCJLaQcGZcmOnEqW6t8vHLIgDMXqjZg1bxDcMbztsPVdWUzpb
rqC0WX0nU2XOuLaGU1kSJBIf3qZ/UMsziONfU7GgGdMZZ4/u+m4vCepFIiHjI2Sj7cbfvko
hPyR1TCMN3Cs51P3K5H1Y2F7WYxfMj8GZKFk1MCGAPhjc7bdD3N1NQs0h/iQjIgDhwocHYt
bPtYb+oLAeGsCqqfKuLwqtCzISRxJLDPLDkAVFitCRn6Blhbv526FbZ5BbrJ+F0g9Omnliy
9jc6/EfrIqf8ActPD8oBxMwcEe6la4sIIkFbYMsslMyxRmI9w+jTcxBiDqSQCjo/AMp8Rif
5O8O4jSPl4LvirV6qyihOXLAtbhXsbvP8ADuF0BjWnS3A5/XpxxNf/AJelJuJWJks5admQE
1oOFCMPtN+jWu4RZtEel0kQ+uJsLHXVoCip4kAU5YNzdvoiqFHMkngFHPAI4GhH7cNt2orZ
bjqurZQaATL/ABE9h8MK7KGdD0MRUqSM6HD3IjMzrQJEvF3J0qPtxFuTRKdwtmFxex6qRzd
RkdX+9SuWNth3aKO1268lWZCCdYMfXHBJqyq2I90hlMLhe3cxgArMnFQ3+Hxwm2Wo1bjuA7
cCDIKG6WYnliOz1mRgS0jkAEu2ZrTwwUYBkYEMp4EYbYLwj5O4LNtkg9IBYsYvaK40hZJND
ozwRkKZ0rnGxPw88SwRwx20FwNLqtFUlhp+3A2u6EjOH+WLBvw1ibqifRTjnSuL7bhbfNw3
8lt3h1aYyOLdPtwEUUVQFXnkOH01PAVOGtlVv6LaNWR/SZ51OQRs6qOeABwH1I4rt5EERLJ
2209Ryr7sJtE90WCBdSLKBK+jk9OOEkllnRIP4bNMQI869JPDPEV/cTRNPbgKW7wAcD0iTP
OmF3U3ai7LAhkuMiRkF0huHlj/AOUOm1hPcY6yi+HVgWTEttoGsFpCBp9VS9R04mtbbS23y
HVNplLLl4tq6cSR7QUMdQXWN+4AeXM0+ts6tmoeZgP3hHkcbjIwzgUlfAVCrX6mi6iWZa1o
4DZjhiWfbrh7y3YMRt85/wBQnLRJ8IxLaUaC7gFZEkFBkaNpbgQDjLMeP1niYCGcnUlyi/i
I3jqFDgbJvOcMGUe4jUUIPUqvUcffi43C2lW/k1KLFEfQkIUjWPBicO9tK1rHD0Lbzj8N0h
TXJK2XBuApjbxuVuEvpUVlZdLCF5hkKV1Cq8Th7Ozk77pH3HkjzjArSlfHElxcuEhiGp3PC
gwPzDO0rW8twJZ9vJOk2asO30DmKVOArjvWlygZTwNCKqy+BGI9nto3uL91WOFajSGfpUO5
54mvt5kF1uElAslS+hF5At54y5/QdwRK3tg6y27gVKkMK+488QXoXtmdNZH3Tw/biQblfud
wtncCGZmVNVawPbrGOvzxbb5DCyXECMLy3cdt5YDlKB9lV54uDbXhtJaxSJpU0e3hOkIx45
D7cftx5fQljaV/qV+e3a0A6fvO1cqAYit0VRoHVoGlS3Nqef0V+m1tbR+1JfyiEyilVQ0Bo
T7cS7lt5kivbTTIsxcsSwIBrXG3WN9U2gsxczwglVkkP3qccbjdWyhVkEfbiYau24fNkY+I
xt9jLtUsFxcL0bmCQrNH16wOB4YtNrlm7QncySvQvpSJSFJC14thrK563tg0E0bDilOjI+X
7MQm8CvtO7l0aoqqSIxSjf343UQIqAXsijSKDSAukCnL61rUfwbaV1J4VZkXLG9uxPe72mp
46dTY/Z9V4LmJXjkGl/hYitfUM8PJZXgvolH4dlMoTIZIqyLn0+eBb7zbS2U6rWSUIXgrxO
l1rhZ7eQSwyZpIpqpHt+pQYktrhA8Mo0uvliJvy3dGzRDqkgkdmjZvGmJbX8z7a0URPbV1j
Z4pDWh9XDxw5s9ySO6mBkVA4ZK6Qg40Ip4VxM6hb+MJ2Gi2+QoquiaIe56aAccS2+5zhdus
UitpkmQaZ5SvWxd+QOBoCvERQAUKsvCgplTEO07XGsl7dDtxhWAWDkKqOBzw11uV1Bc3tTJ
Pc1EshPIITVqjCMLkyl+KxqWK18cPFL3bdFAKyyoVU191RhhZXCTlPUFNT7aYkhammVShqK
+oUxd7ZMwZ7C4aIKOS+ofbi33URlu8Ow5WQwkOM0ZnFTpp4YuXvbwXvyylGjValAqlqazm+
oc8bk6wmFiUKKfUkT1YLimKYeaUhUQEk1pwxNv12jLNcsUto3GUcC+kqDw1c/rRfLMEurV+
5DXgx5rXlj+k3NiLNZAEurx2DVC0roUczTFnu+yRiY2sQgktidJZFFMvaMXKyW6RCZVSKxV
lZlOqpleRqD3DEW3W+2hJ4k7a3LSo1P31WuLjcNztxGskCwwnWH0qnEED7xzxebjZWYe0ul
0NGZVXUVFBJ5Z4k2Xd4ViKFmgmRg5DMSwb3E4kgvCplklZwFNaLkBn7vrWAj4GGYS14aKoR
Tz1UxvhNDMJ6E+VW/QFWzU5EHMH3YN3tFw23zhaLEtDbtThqi4fZjVuVkLlEoDPZsWZj4mJ
gCMN8rLSRDpeGQFJAfDS2PZ9LTTZqoJCj1MaZKo5k+GKwxptcb0ZHmHduBn/06aVqMG43GR
76YqV6wsYFeYEQXPEsW07jPaGYgsjEMhFfccQTXso3u0tm1fJ6VjYllK16ultPnh4BdttcU
0kkgtIgrmNHPSms8KeWGllvp3djVmFFY+1uOCHt/mZDWskxJbq9lBlhIY7eNYo6aF0jliTW
iksrAkgGtAeOLe926YWW4pLIsk41DUoY0rpxJtN/CYL+2X1Emk4XpLrqA8K43Pb9ZJukWaO
tSQRmymvtxLbr/GX8SAjiHXMU92WJVlhjjtbuFhNGrsZlkC9OqQ8a+XDF2wRowLeJWViSdU
bMhzOZwRXPFcW/5cjIYSnvXp5pDH1afa2EjjGlYwEUDkoyp/ZCaUG329CfvNcGvDyCYZQrR
m7eaKfVwMmstHkPZT6LNtulBmlk7aWZXX3y1K58gow23S2slvewqTOpzRSDT1efL6+WRwsk
8VJ0/hXEfRKh8VYYUWTjdoxVpFuWCTfuqjAUPvwG3GwubVgtXoncQZ0oClcO/cY6NIdQjll
Mma9IXnh03KSlraFUtIWQ6RKwB7rt8PgK488RR3Egja4cRwg8Xc/CMR2UkqrcyqWjjPqYLx
pyxPJHOGS1LLO/JCvqGI9yMw+SlNFmAJzrQAgCvHDTG5CqjKjBlYMC/pqhFc+WBbPKe4SVJ
CsVDAaipcClR4Yj3F5/5SZgkT0PUSaZA54pxVh7iD543CzYaZLe7kDIeAr6cR3G3uItxtW1
wy8GK0NYww8cbfOyGO47LWt1GeKyqGzrj+/AHLEtuAy0jnjYMxf+HJqBz4ccBqcsG4uGoBl
GnxSPyRfM4n3K+Ou+viHNfVFFToir5c/7La3BX8G+X5aRh8Mq9cX25jE0fd7dupN8GTpmlD
P1KjHi0bfqwbPd7WdpoeM6Jq1Rn0u6ofDmMsDfNuuBdTrA0dvAzDthj8X3kPI4iuZI3O6Bw
91qbSs0kxpHElKqVA54uZdwt/kmtXKuWBVSAKk9eeWCbKdJwvr0GpHuNOOM/r5HBPM8cC+s
CkV4VKSo4rHcIeUlOfgcW+yXkRVWGk95iz1zbXHJSjr5csXUkfciG0xB7UBCe9Mes6W9oAy
xabjbW08V9ZQo8cbRtpMhbTKtSOXHG4bK1vOPnbiMfMiMldL/AMZv1Y3LYY7a4uo1mjktZ1
j6KVVmGXCmJN1W0mijIt4Y7crWZ+22tpNIOQA4YuNsfbnnk7kki3WQj0Sderqqdfliw2m9h
ntIbKF2aQqAHmY+jPlp54ihv4ning/CPcFC6rkrfZjScrfeo6//AO0Q/vwa8eOI9w2srBul
s2qOQZawKkq3nXDCEstzCFFxGwppbgc+eeCASOVRkR5jDJVyxmuEYs2qop/5YeaZtMUSl5G
8FGeF3q4SllATHYQtwehzmcHn4Yrmfb9FeH9h9v0GCRijAh45V9Uboaq6+w4O0b1EPn4wWB
BCmRPT3YWFOPxDCm1tzdwRN1XEMjxytBn+FIqGuRzqvvGIrqGeKLuyLKl4jNIyBjQwylANQ
FOoMK+GHt79IpZ4WAmRGJSvFJI24gHl4Ygtre2NztxDR3sSnVMYitBo1Zk1z44ZEgKybcVk
u5WbtSG1jb8CF9PCRq4S019m9KKzWz+oFlDaQTkaD6QPoyx78Z/RQYDMoZlzRiKleXSeWKn
KmNU5kqBSscjJT/gbjitpuV5bcKDumRcvJsAW+5x3Sr1BZ49D15dUeLi0Y3TX2gdw27i8ji
qfVoYZH34YRG+nTMoGto46+GothJdVwaU1xv2VBp4ccLNN3ngQ6miVoSXGZCjhiMX1m6mJ+
7bzrF1xsufqjLcfDAku7FlhXoeaE90o+QpJGOpa4L2sqTKh0toNdJ8G8Di23a2iCWl0fl78
LkuZ6X0jn54BU1U0pTw5Y1tC0fVdNU16swNXViHZoplikvmBkLHSWhU1dV8yMLFEojRAAqg
UAplyx4UJx7f7F5fSEuFOpDWKVTpkjb7yNyxqgdN0gQVdJfwpwB91l6Wy8cWu87XbsNbCSd
LfSkjKKnVp9LOj/bng3dhO0M6ysIHaMrJKjtVg+noLByaoRkOGDt9724dwT0lHDxTecbDL3
YOvVDMWDGVKAsyejWODUxDc3UmvtuEhvmZniV5a6pWRq6dK8hliW/nlub+K2VhbooA/B+Oe
XTQU+6MLcWUqzR5VIOa1HBhyOPM8vqn6MvqPtG0SCFYV/nr2mox14RxjhrP6sW8VlbiRbqQ
rJLJJoJfTq1SOQeOIr3tmLug/hnOhUkHPmKjji7soIYY+xqEfeYrIxVS/cVcgy1yoM8G5nt
ZDcwiPuxpRVIkFRIpJ9OWJJdvtZKKkUhncL20ExoKrqqeeHggjl2zckVnS8hkXr7Z0/iIv/
wDOGuriCSoyO47cQjMPvSwHInxpifat4dBazjRHfQ1ycEaRLGc0PjXEkdy2n+mExSzM1VZV
qQwPhTHfZXRI7eV4xKxZmWaSqsK8BjaXjiWSKISGWQgFkOnl4fQZZGCJzZjQfacEz30S/uh
gxp/l4YitbeR2klNErG4XhX1Ef2Ov6sZ88V+zD3my6BHLnPYOSI3YfHG2ehv1Yfctok+T3S
jJdQuOJppaOeP9jDBt7pzDc2aPGUhh1PC8bBlkldDRkB4Nxzzxb3chUzOD3NHDUuRxRgCPA
5g+7EsttK9pBcKqXdvEAFlVTWn7tedMfK20WjX3J0jjakahqpG0zcCqjli2s5le83CZNTR2
6jMKOp6MwAHvwl1BqCPUaXGlgVOlgR5HFRywPor9Tv3kmgNlGgzdz4IvPAXPZ9tbMkH+akX
2DJK4FtZx6Vrqdias7feduZxbK7ALbyiUoyh1cAFSp9oOIoI7t2t4GkKQkChjf0oTx6OWHl
u7yaSAs0kUGVI3cUJVqVp5YAa6nKhUUAMB/DGkE0HgcSWhnnaGVURgX5RMWTTllxwL+3Mve
UsQGcsvX6hQ488TbjMfkp4hncxjNq5BXUU1VOFs9zR0SSMyJA9USU8V1Jzy4Y3ZstKQwong
q0qF8qYnuFtKR2UXajvmr1uxzCZ6SuEtIYWu7yb0xpwQE6QZDnQVw99+Zbw3KKpdoAxjt4j
5UIqAMNa/ljZo5LGQkG7uQArmuenUakDzxC+43Fv8mldUMSgHhQAdPLApyxX9Jl7/AK1Ppk
3VH+Uv7dCYrlOks1Mo3HBw3Chxa38LNb3m4Qfz9oukMqFOtm15DUBSh4nBItgdvuI45BBFI
HZT6NYH3m+JcFZRNbkGlZEyry9Ncfydykr80Bo3/Cc/on3jblin7sIieGYlWXRn0Fa8fDFn
cG4YmQSve2jqIoYtNdES6l6W9+eH7hW1miYRujupGoivQ/xYB5csefh9OWBngblNH3bpVCx
s5LKlOaqcgcV+vlxx1GhPDG1WRTXD3XuJqnp0xLlqHPM4kitZCl7a2YkgKmn4ysWVfsxuDQ
SpZSuIxesya26BoKopyFaYkeFQsdnERCpy6uXjxJwdymkMl5uKiSbPoAY6gF+3F0UBNSmoD
w1DPGx7XbXBt7W6gJmkjIV27Sj8JG5EtxpgXFsjrNQirSO/q45MxH00+oILq7ihmbMI7UNP
7sB42DowqrKagjxqPqFpGCqOLMQAPecG2sUk3G65R241L/mkPSPtwtncQS2V6wJWCZaa9PE
o46WxX65muZVhiXi7kKMvbhvzDeKfkLc6drtH6O9I2Xfev/L4ccTlgLncLtRogliZOqXJXi
Q5lVXhq4ccPbW27W7X6lDMjBI2jkQURkdeqqjx44N+yWu7SldLqwXQyDkEoufnXDxXU67eF
q0Y7Rc27VqYtWUi/u8jiu6Ry3Vnr7Ud6E0kEH0tXjln44pZXKTMADoU0f3g4WGYskkba4XQ
0KyUyPn78RrMsdxYWwdpZ1AB7LjVLqVqt3CeBGDfvdd21u1HZtiS/ZRahF1nKoHHGRzGKDn
nilfqZ4y+rrvZgh5RjqdvYozwybPELC1XNrqYVZq8NFQf2Yb+o7s09wubRxtqZa8+o5fZia
xvZjdyRwE2szsxKxkjKh8sbnd3ySRAmO3jl7dVBQUarDhXG8XstykdvdTIsDV9fGrADlhdq
sbZ32yV0FxflSE0p1sqggcaUrhYoVCRoAqKMgAOAxLbTisMylHA8GwfyzuylrOd+5t96DpM
TvkDq5GuH2rcajcLQZvSizxVosqf3+f1pNr2eKtxEQs969O1b6hq4fE1OWGSam5XczFrqai
SSEnjrJ6R5KMPe/luWSNoaSvtrV7bA9RTttmpYcNOVcR3UBrHKAw8R4g+Y+m4h3FlXbdpRZ
ZInPTK8ik65P3VHDzxPcbQwttotywWGECAsFJqEJU1bTn4YLq+u/sZtdvJJQM3bpInc08Cy
GhxBuNxKIIbgArrrUkjMAYD26zzx1A7kcLsv20GBFd281kshCwSXChRKx4AaSae/wCpLORq
WJGcqOJCitMDeN5iS8vbsqNt28nVHErU05c2zqxwUv3CS2wFLTRo7L6gFES1Ot2HjlTDwQ6
rj8w7ioee6NP5WGQ0qWPCgrSnE4WCS0jnK01yyLWR35szcanAfa3k22YGuuBiVI+6Y3Ok4U
b7aPcmIVh3ayFJgB/1EXMfrGJzst0+5bbd/wAdCyNKj/FWOQLQ+YzxNHc2txBes4ezumPbD
JyjfSQPeDiEjc5J5iwjk25ndVGZoO8GoQPHCF9ynvSYz37ZaB7aQUHX3FYMuBZxpDes1OzB
EANanMlXSi1HgRil5YmIAkMsbgyKV++hAphYlkMUziqRzKYi1R8JbI488v2foU27bfxNzuC
EUKKmMNz/AMRxELiB943ycayhIcgc2q+SqDlU47m43zQRNxsLYBFVfuGX1HzpixtNnjEF2j
GW6mTitvSjCUnjrPDF26sClradQPDgDmcXV/ukasLmWa5YuAysBkrD7MsW13d20cs8zNLrZ
c6EnT9mAiAKo4AZAewDApg4umkFZLdDLC/NGXw9uNjuWZi1xZSRM5+IxlTpP1csbzOraEuJ
njQ8l7SCIyfbhpXtkZ4YIRGWUUU9SOwH79K1xHcoWW1uhqYVqkcddMmoeAJDA4aGytBf7ez
NKjLIqSr3G1FADkeOWBHFt13JcHjF29FPGsjHRhZdyuH2u3bJLOGj3UppmGYVp7vtxLb/AC
ZgsLoaJ7iSTusw9I7q1YgHhi+s7WlxDIFWBHOkkygduUJTq6ek0xcwXDCGe61Nx1dolNNWb
n44O83k0F1a7dbdmJLbU4VlOcgByVjzw1vYWyINKlnj/EMesa1Bkcha6TyxeflbeH+ZXt9x
LgHU0TZFTqoOB4YHzApdQMYLjw7kXSSPbxxXjiSeU6Y4kLufIZ4F9u0z7btTkdqzQ/iTg5r
3CM+r7oxFu62721pbsLe0owWZ6NRtCsDn7ssWt7fBp781ls9tiXuSdxhXVM9Nb0PFmyGJby
+YPuF4Q9yRwQAdESfuqPpHlj5mMNZ3lOm6tz25P8wGTe/BtrqwtdxiUULmTR3fPQymhx21/
LVtEiijd6RVr5LoGPl90/LjxqvCW2rMtDzLg6sMllustk4NVhlYIUb/AAuFb9eHfa5YJyyF
LmSOTU1wp4allDANiKK/228a0hLa3WryksOkCjFenxGPk7qSSe2X+Heuv4kY4dq4UcCPvYW
aFg8bCqup1KQfAjFfH6KfZgyXEixIOJc0w8W1WDXIj4uxbMeOiMEj34qdnbMZDS5/88dTDa
rUjqagD5+A6j+zEjW8sm876RohQLVEc83fMA+OeJbm8l+Y3G7Ia4lpkvhHGOSjEl3KpcRgB
UX1O5NFUeZOO9cIJt63aVpezXJK5KrHwQZe3FzdTyl923XRAAKDQZGqwqePHM42/wDKcDFr
m67ccxValYget6cs8QWiHUkKhAeFdI44aSRgsaAlmOQAHMnEi7Nt8m4wQ5NOpKrq56csGPd
LCW0XPS6gtmOVCBie3tQ8806mNIihWurp/vxtNpfORfRGWWOIEHSrLQq3kAft+qJpySWYJH
Go1PI54Ii8ycQ2BdLbcbpWMgY1MUbanklYDwGXtxHI5JmuQHYtx0cI19y4EUjNE6EmOVPUu
oUIzyII4jAks53liXnbs0U1P/tMWjenhlj5FQyBvVKkT2zaf33kqF/y54W63m5UuOCaysZp
n1PIdbnyrTEVttPalnCSRyJGBoKyUCqNIzYNmKYt7NIYJrexNvbzzSDVMJJV6qNwBXE217t
ubWEKOyrAMkcaulRwrVeZx/TbKVzbSRgTwSdSupQk15Gnjh7nZoXntp9J7ILSJkDqjdRUrQ
UKn3Yud1uoKbluxWK0ic9TOSTqK8VVF44jt9ZkcEtLKeLu51M3vJxJc3DiOGJdTueAGDdX5
ex/L8WekkpPeE+kaOSHw54tZ5bKVNvhftQQalSpjUvITmKNSlMWm43tuJbhwf6dZpV5Z3JP
4r19I8OQ44O6y28D7hIyC/cVAWMnTkf3Qc/txONvijLwNLqLBmpbxrqWXlxOWEW6ikRFCia
4CjtCQp3NIzJOAkURNu0sax2mhe+0ckZkFGrSppiQQQNNBWBIowAkgeUkOG1HOmnExSKZ1h
cRqVTJyx09JrQZ+OGW/tXjjmZRaFaEuAgZ9VTQFTgHPqzHLI4rzxW5t4pTwq6KTT7MDtxG1
p6WtnaI58+k50xott1jliXJPmIqvT95lx8p+Y4hYbnISsG4QApDNXgQw5+TYYxSzNC3pns1
Rgw8ZbdiF964aP5Rr8L/AKiRSwN/nVlYfZgi12kIBzdXr5erTin8CtclMcX+84Sb8zbgkNT
02yO0sknvYk/YMLb/AJet02zbz/EvZU/Fk/wRvn72xbat2uZTclhrLpEisOFRobLD2/5ku5
5YAkRiBdhGpmGrTMYqL7ziKyslMKuVWGNYmQMHrpYVHA044/q1lH34+4Iwsh7VDq7ZJy5HA
m3uJ4LjazRoIj3oKyCqymgGYHDEu6mSWY28WrTJGexEukOtGI40zp5422e2sFSFptdo0rq3
ccglO4mWnhXjhrm5kNzuU4Bubl+P+BPBRgwlmuJh6khowXwDschg7pv+4Gw2uYa0tw9G0H0
rpxHYflSNEs4R+LeXCtpr4KpALHxOAJ7GyvFXlrZSw8RrBAxrj/L1ukg9LmWPpbxyXhie/v
5Fmv7kipUHREgGUcdeX1CzGijMnwHjgXMJ7tptyERzAfhtNL6tJPHSo44li1ieOWWSS7INT
2Lc9uCIHkrNUkc8AAUAyA4UH0vNMaRRKXY15Lnifed0la3sIUAWhBCluoRLXiwWmqnxGnLF
dqsY7R2QTNdXkgklhhJKKX1UCV46cT2dxvFmPmn7txcKrtI0i8GStFUrTlhbS6uRLKVC/OB
GDq6jJmbTlng3t9u8NxdInagpJq/DIpVy9PcOWJZbeRbma4LM19BcNAxDHJZEGpSo5Ux3F2
4S3Oax3E92ZY0Ugaj1CoJ8sfIbhCLa70mSPQ2uKVR6tDUHDwOLDb7hqWUuuV4x/qyQ0ZEY+
HPE015M9vZ7eXFnGlKtOlFFKgrXVnnyxFe7jE9y9xKwsNs1FY5Z3NZZs+CVw19fMsl/IoSi
ZRQxjhFEOQHM88S2s4JhnUo4BoaHzxc3EmuCE2y200i5ssScxQHM88R2i3U05mYvpaq+iPR
1VUU6eBwZkvZldCrCbuqSpVdA6iMqLlj8Gd4w3aK9uQf6NdLDzzzOGghuJvlzKJVjEgZUcN
qyoOZxGly7qseRVSKGpB8OOXHAVfSihRXwGM86Yz4k5YAA4AY/VTDW11EssTDMMK0PiPA4W
Cw3JGt48okuYtbgfdLqeWBGYbM6su+GbSnmU54rcbssZ+7BAoHv11we9vE5rw7apHT7BgvH
H3bgnUbiY92Un/E3D6LaYXDQPaMzpRVcEuNJqGw5u72e5imC9+N9I7pjBCZrmAteGEZruU3
EIRLecBQY0iNVXTwb2nB2ZbhxGXMhmIBfUW18OHHBea4la4clppumslV0AU4ClMsX9vZXEs
cs4EMqzoqvDIiCMVWg4qMfLbhY3U95bEi0iDM0NT01VSCOByIx/NTwbZtcpPcdXVZ9ANNAq
aj24sLW0CSxpcCW6jiIllkCqSuomtanCbvu8YaVgDaWpzS2jOY6eBc8zigFAPrzK7aRKUiJ
/wDuOqn9uLS3QaLR5QJAp0KY40ZxEStPWRTEBjjCSTqJZSABUydVPYK5fUgQdUTtJqTgGZY
2KA05VxsFtbRmSJUa5jBpWWSKLWqHzYnEF07BxujNLuF05oO8gPatm+4mrp92IoGgjkvYVA
uVaqylx6m6WzFeeNAs0VTzXUG9urVXDAiarGurumuNW3XSgHMSPqimX/NDQMPaMNPd34u3h
BaKEmQ5jqorahQ+GBd2ztLd7PMZAJQe4UUZxueZ0GnuxY7zZqZUtG75RPU8EiaX0+JANaYa
423bZb65lpI5uNUNrG9PUVceo+QOH3Hc3SS8Ze1CkQPbgjrWils6nmfpu7a2FZ5omSME0zP
nizitIdTrDKs6PLUpLIoUaWPw5cMRAwpCJigi1MGgOiLRJqrlqJ4Vx81HbSmKSL+TZ5Vj7Z
0spEi0rQnMUxb2rxCKZUHeQGtX4FiRxx/fjywMDxB44qOGYxUeOAfH9HTHz+33j2N5QCSnV
FKF4dxOeFtLu9gig1Bnlt1dJNI+GlaYrd3bygN6UAUMvmTXPCvbWymVcu7J1ua+3L9X6G5S
dQ8bRvqBFfhOeNuiuQXlkWN+0PW6xqWb3AccWWs6m7MeY/wj6a4XbFpbpHIsKK1dcgnU65h
+6FBA88FIh/L7RAIIwTwlkoa04+gUri4utvRLi1m1S3NhLkuqlWaFqGlaZqcsWm4beI4rSU
vJZzuAFjS4XUbaZRnSoyYcMQXbRmFp0DmMmumvn9FfDHzEwZwGCpHGNTu54Ko92Ny3Zhpn3
KUx2cJ4PI1QKL7W/Vi2s66jCgVmPNuZ+t7MUdVcVrRgCMZZeWMsjz+oD55Yrz5jB/Zg/wBo
VI5TEs80UMrLxMcjBGAPLjiC1hOnTa3EcKhqMVAj6B49IxA9oyvDoUIV4AAcKcqfUtdxt0Z
pLZgHKLrZQGDqxUZkAjOnjhLt7q42zcNPZnMIqrIpr1VU5A8KiuKXG7XO5wuaC1GmNHNODv
pXL34SO2iW222BAI+JjjJ6akmncYLkAMhgIMgoAFPL6ZyhpLBSeNhxDR5mntWuNtuLcieXZ
JQ0ttFQs8fDUq+Ok1+3DNZTCXSeteDJXkynMfo/YMV8cV8PpNtAWvbvlb247jf5iOlfecPa
y28tndIuswzAAslaakK1rn/Z5rSUkLKtNQ4qRmrDzBwq/mOCHcduX0XUcZrAfTqlQ50P3hh
N52U9/bXbVJGrFlVD8JoaFTyPEc8KkMuicgEwSAo+f+Klfd9NcM11aRSs3qYqNR9/HHzEkE
UapnrmOoL7A5OB8u5uqcEiGlVXx1PpXASVJoTyZkqP1YCrexqzcA9U/wD7UxSO7hY8ABIuZ
+3B100UzJpSh9uLW92m4QTGXU9oh1BaDgNGYVjlQ+ONtltVCbjcUFzbADO3YAu0lPucifZ+
lHnjjhdqaRo7OCE3F5obSX1HSkZYfDzOJ4vyxbRWO3Qlg10FClhH+8cs/f7cfN90R7jZuy2
14nSGKgNRvI8GGIL1lCNIDrUcAynS1D4VGJILW5jmlir3EU1K8q4jtmcCabUYk5sEzamOGX
9kKsAVOTA8CDiS+2yHVaUpe7dmySIeLxLnRgOXPAv/AMuzK7gECNnJUZ16Sc42XwwtrvVmY
WSiuyV1igpqKtxr5HGqynWU80rpce1D1DBrh0efuzxgkwQgu+Q/d4Y7s1v8tt8I/wC4Zvw4
Urqd6txc0p4DCrtVrLvF41dElzq7UYHxa5F0gf4RgRbh+X47pqeqF0KAf5wCDgG+2682xT/
qZtGCeALKXGKRbk8UpOlS/wB7lUMgyxovfzETbqAZISwJI5UXWf2YWe0S7vryNtUSCNwGkH
p5BR78XG5bgiR3d2FHaTqEUcYoE1njman9Jl9GXPG+bzHlLO5tEHHRHEe0WP8AxYsLXakS4
LsjzKx0qyklmDZ5ivEYufy4ZVmtZUfuduoSJyueiuYpww1tCwWQQyQIwy9BZATTgcsW8Vha
dq7srRo5IBVHuNRUMFKUNBp1YCLaXSPEs/bKk0Xu6dGkhjy44hLi8FsWmDd8to7YVSmrUeb
E/wBmaTS1vMwzmgYxPXk3RQE+0YaLdII95slB0yqgFyo80OTf5SDiPcvytcJAhJZIm6JI2p
pZatU0y9LcMG6/MN/FBEAFV3ZnUn7ojiK8cUh+Z3aXP8KKMwWzZ16idOX+I4Ubo621mhBTb
banb0jgsz0Gr2DLBgexgCIjTCjmogjbTWgFAacsQd4TRNMA4VkowRjRWYeB5Y0rBcSZuoKx
1DGPN6Z8sRNLbs8F1oCSMikfi10jSxqaEZ0FMQS3kULQyPPGIordO40qPoTSfOuL75yN+3B
LDFDEifigzLUK2dDnhj2ZzNH3DLAE60WL1lqmlM8RXKAokyh0VuIU+P6aa4uYyNo3CPRdgd
UcU1aCR15BgaEjEm27TCl3YSOWtLliKxrJnXjyxcQCUXf5i3ElUSI6iisfW/3acanEdnESV
QdTHMs7Zsx9pxrAAfhWmf2/2pppLbTK+bSRs0ZJ/wApGFnit9Uqel5GaSh8eskVxQZAeH0G
4+ZESGBrcoU1HS5qSDUYguUugsqQpBMTErl1j9LJrrpbC/zpokk8g/DFf5oaXBz8MJW+YmM
IEYxqWHaNVAJ4DyGAk94zqGlcURVYNMdRIPKjYdptwaSSWWCZ3MaglrbJP1YQxLJdwO8k5k
SNGKzSH0MrMOjEC3mn5kIBKEACg04Cnh+meKVQ8bijo2asDyIx8vYX3y1gKlItAeRK8VWRy
en3Yb5dKyyGss79Ush/ec5n/wAGHl+jr/8ASf8A/9k=
</binary>
</FictionBook>

Zerion Mini Shell 1.0