%PDF- %PDF-
Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/ |
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/935.fb2 |
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?> <FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink"> <description> <title-info> <genre>antique</genre> <author><first-name></first-name><last-name>Unknown</last-name></author> <book-title>Kniha</book-title> <lang>cs</lang> </title-info> <document-info> <author><first-name></first-name><last-name>Unknown</last-name></author> <program-used>calibre 2.55.0</program-used> <date>16.8.2019</date> <id>8db6e7a7-3952-4bb9-b7c3-11559ad900b4</id> <version>1.0</version> </document-info> <publish-info> <year>2004</year> </publish-info> </description> <body> <section> <p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><p><strong>KOLO ČASU</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p>KNIHA TŘETÍ</p> <p><strong>DRAK ZNOVUZROZENÝ</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>Svazek </strong><strong>2</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>Robert Jordan</strong></p><empty-line /><p><strong>Radomír Suchánek</strong></p> <p><strong>NAKLADATELSTVÍ NÁVRAT</strong><strong> </strong><strong>©</strong><strong> </strong><strong>1998</strong></p><empty-line /><empty-line /><p><strong>THE WHEEL OF TIME</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>Book 3</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>THE DRAGON REBORN</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>Volume </strong><strong>2</strong></p><empty-line /><p><strong> </strong></p> <p>© Copyright by Robert Jordan 1991</p> <p>© Cover Art by Darrell Sweeet - 1998</p> <p>© Translation by Dana Krejcová - 1998</p> <p>© Edition by Radomír Suchánek – NÁVRAT - 1998</p> <p><strong>ISBN: 80 – 7174 </strong><strong>–</strong><strong> 15</strong><strong>1 </strong><strong>- </strong><strong>5</strong></p> <p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p> <p><image xlink:href="#_2.jpg" /></p> <p><strong>Vysvětlivky k mapě str. </strong><strong>3, 4</strong></p> <p><strong>The Dead Sea </strong>- Mrtvé moře; <strong>The Blight - </strong>Morna; <strong>Shayol Ghul </strong>- Shayol Ghul; <strong>The Blasted Lands </strong>- Spálené země; <strong>Mountains of Dhoom </strong>- Dhúmské hory; <strong>Tarwin's Gap </strong>- Tarwinovo sedlo; <strong>Fal Dara; Fal Moran; Shienar </strong>-Shienar; <strong>Niamh Passes </strong>- Niamhské průsmyky; <strong>Arafel; Chachin </strong>- Chachin; <strong>Plain of Lances </strong>- Planina kopí; <strong>Shol Arbela - </strong>Shol Arbela; <strong>Saldaea </strong>- Sal-daea; <strong>Maradon; Worlďs End </strong>- Konec světa; <strong>Aile Dashar </strong>- Aile Dashar; <strong>Bandar Eban; r. Dhagon </strong>- řeka Dhagon; <strong>Arad Doman; r. Akuum </strong>- řeka Akuum; <strong>r. Arinelle </strong>- řeka Arinella; <strong>Katar; r. Ivo - </strong>řeka <strong>Ivo; r. Haevin </strong>- řeka Haevin; <strong>The Black Hills </strong>- Černé hory; <strong>r. Luan</strong><strong> - </strong>řeka <strong>Luan; Dragon-mount </strong>- Dračí hora; <strong>Tar Valon; Kingslayer's Dagger </strong>- Rodovrahova Dýka; <strong>Aiel Waste </strong>- Aielská pustina; <strong>r. Gaelin </strong>- řeka Gaelin; <strong>Jangai Pass </strong>- průsmyk Jangai; <strong>The Spine of the World </strong>- Páteř světa; <strong>Cairhien </strong>- Cairhien; <strong>r. Alguenya </strong>- řeka Alguenya; <strong>Braem Wood - Braemský </strong>les; <strong>Baerlon </strong>-Baerlon; <strong>The Two Rivers </strong>- Dvouříčí; <strong>Mountains of Mist </strong>- pohoří Oparů; <strong>Paerish Swar (Darkwood) </strong>- Paerish Swar (Temnoles); <strong>Almoth Plain </strong>-Almothská pláň; <strong>Toman Head </strong>- Tomova Hlava; <strong>Falme; r. Andahar </strong>- řeka Andahar; <strong>Tanchico </strong>- Tanchico; <strong>Tarabon; Elmora; Aryth Oceán </strong>- Arythský oceán; <strong>Amador; The Shadow Coast </strong>- Stínové pobřeží; <strong>Tremalking; Wind-biter's Finger </strong>- Větrolam; <strong>Ebou Dar </strong>- Ebou Dar; <strong>Qaim; Amadicia </strong>- Ama-dicie; <strong>r. Sharia </strong>- řeka Sharia; <strong>r. Eldar </strong>- řeka Eldar; <strong>Gh</strong><strong>ealdan; Jehannah; Garen's Wall </strong>- Garenova Stěna; <strong>Caralain Grass </strong>- Caralainská pastvina; <strong>Andor; Four Kings </strong>- Čtverkrálí; <strong>r. Storn </strong>- řeka Storn; <strong>Whitebridge </strong>- Bílý Most; <strong>Lugard; Murandy; r. Manetherendrelle </strong>- řeka Manetherendrella; <strong>Altara; Illian; Sea of Sto</strong><strong>rms </strong>- Bouřlivé moře; <strong>Isles of the Sea Folk </strong>- ostrovy Mořského národa; r. <strong>Cary </strong>- řeka Cary; <strong>Hills of Kintara </strong>- Kintarské vršky; <strong>Plains of Maredo </strong>- Maredská pláň; <strong>Far Madding; Tear </strong>- Tear; <strong>The Fingers of the Dragon</strong> - Dračí Prsty; <strong>Cindaking; Godan; Mayene; Dr</strong><strong>owned Lands </strong>- Potopená země; <strong>Haddon Mirk; Stedding Shangtai </strong>- Država Shangtai; <strong>r. Erinin </strong>- řeka Erinin; <strong>r. Iralell </strong>- řeka Iralell; <strong>Aringill; Caemlyn; Ghealdan</strong></p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA PRVNÍ</strong></p> <p><strong><emphasis>Nastražená past</emphasis></strong><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p>V rohu spokojeně ležel jeden ze psů, kteří otáčívali rožni. Nyneiva se na něj zamračila, otřela si pot z čela a znovu se sklonila k práci, kterou by měl dělat on. <emphasis>Nedivila bych se, kdyby mě strčily do toho jeho proutěného kola, místo aby mě nechaly otáčet touhle Světlem prokletou klikou! Aes Sedai! Ať všechny shoří! </emphasis>Na míru jejího rozhořčení ukazoval slovník, jejž používala, a také to, že si toho ani nevšimla. Byla si jistá, že kdyby vlezla do ohně v dlouhém krbu z šedého kamene, nebylo by jí větší horko. A ten žíhaný pes se jí určitě poškleboval.</p> <p>Elain dřevěnou lžící s dlouhým držadlem sbírala omastek z plechu pod otáčející se pečení a Egwain podobnou lžící maso polévala. Ve velké kuchyni panoval polední shon. Dokonce i novicky si na přítomnost přijatých natolik zvykly, že si tří žen téměř nevšímaly. Ostatně žádná z kuchařek novickám nedovolovala lelkovat a okounět. Práce buduje charakter, tak to říkaly Aes Sedai, a kuchařky dohlížely na to, aby si mladší novicky vybudovaly skutečně pevný charakter. A tři přijaté taktéž.</p> <p>Laras, správkyně kuchyní - ve skutečnosti to byla hlavní kuchařka, ale tolik lidí používalo to první oslovení a již tak dlouho, že se z něj vlastně stal titul - přišla zkontrolovat pečeni. A ženy potící se nad masem. Byla víc než jen statná, měla několik brad a bílou zástěru bez poskvrnky, která by stačila na šaty tří novicek. Nesla si vlastní lžíci s dlouhým držadlem, jako by to bylo žezlo. Tato lžíce nebyla na míchání. Ta sloužila k usměrňování podřízených a pobízení těch, které si nebudovaly pevný charakter dost rychle, aby jí to vyhovovalo. Prohlédla si pečeni a opovržlivě nakrčila nos. Pak se zamračila na tři přijaté.</p> <p>Nyneiva se Laras podívala přímo do očí a nadále otáčela rožněm. Výraz mohutné kuchařky se nikdy neměnil. Nyneiva se pokusila o úsměv, ale Laras se pořád tvářila stejně. Kdyby Nyneiva přestala pracovat, aby si s ní zdvořile promluvila, byla by to hotová katastrofa. Bylo již tak dost špatné nechat se tyranizovat a sekýrovat od Aes Sedai. S tím se musela srovnat, ač ji to žralo a soužilo, pokud se chtěla naučit využívat své schopnosti. Ne že by se jí líbilo, co dokáže - jedna věc byla vědět, že Aes Sedai nejsou temnými družkami, i když používají jedinou sílu, ale něco zcela jiného bylo vědět, že sama dokáže usměrňovat - přesto se však musela učit, jestli to kdy měla Moirain vrátit. Nenávist k Moirain za to, co udělala Egwain a ostatním z Emondovy Role, když jim všem zamíchala se životem a manipulovala s nimi kvůli nějakým cílům Aes Sedai, byla skoro to jediné, co ji pohánělo. Ale to, že s ní tahle Laras, kterou by doma dokázala usadit několika dobře volenými slovy, zacházela jako s líným, nepříliš bystrým děckem, že se jí musela klanět a vyřizovat její věci - kvůli tomu skřípala zuby téměř stejně, jako když si vzpomněla na Moirain. <emphasis>Možná kdybych se na ni prostě nedívala... Ne! To raději shořím, než bych sklopila oči před touhle... krávou!</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Laras si odfrkla a odkráčela. Jak se nesla po čerstvě umytých šedých dlaždicích, kolébala se ze strany na stranu.</p> <p>Elain, stále skloněná nad plechem, se za ní mračila. „Jestli mě ta ženská ještě jednou uhodí, tak nechám Garetha Brynea, aby ji zavřel do vězení a -"</p> <p>„Mlč," špitla Egwain. Nepřestávala polévat pečeni a na Elain se ani nepodívala. „Má uši jako -"</p> <p>Laras se obrátila, jako by opravdu Elain zaslechla, zamračila se ještě víc a otevřela ústa. Než však vydala jediný zvuk, do kuchyně se jako smršť vřítila amyrlin. Dokonce i její pruhovaná štóla jako by byla celá naježená. Pro jednou nebylo Leanu nikde vidět.</p> <p><emphasis>Konečně, </emphasis>pomyslela si temně Nyneiva. <emphasis>A ještě ani není večer!</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Ale amyrlin se jejich směrem ani nepodívala. S nikým nepromluvila slůvka. Přejela rukou po stole vydrhnutém do běla, podívala se na prsty a zamračila se, jako by našla špínu. Laras byla okamžitě u ní a usmívala se jako sluníčko, ale amyrlinin rozhodný pohled ji přiměl úsměv zase mlčky polknout.</p> <p>Amyrlin proletěla kuchyní. Prohlédla si ženy krájející ovesné placky. Zamračila se na ženy čistící zeleninu. Ohrnula nos nad hrnci s polévkou a pak i nad ženami, které na ně dohlížely. Ty se okamžitě jaly velice pozorně studovat hladinu polévky. Při pohledu na její zamračený výraz se dívky odnášející talíře a mísy do jídelny rozběhly. Než došla do půlky kuchyně, každá žena pracovala dvakrát rychleji než předtím. Než prošla kuchyní celou, odvážila se na ni podívat jedině Laras.</p> <p>Amyrlin se s rukama v bok zastavila před rožněm a vzhlédla k Laras. Jen se na ni bezvýrazně dívala, modré oči měla chladné a tvrdé.</p> <p>Velká žena polkla, a jak si uhlazovala zástěru, brady se jí natřásaly. Amyrlin ani nemrkla. Laras sklopila zrak a přešlápla. „Jestli mě matka omluví," řekla slabým hláskem. Předvedla něco, co snad mohlo být pukrle, a odspěchala. Tak se zapomněla, že se připojila k ženám zírajícím do polévky a začala sama míchat svou vlastní lžící.</p> <p>Nyneiva se usmála, ale hlavu držela skloněnou, aby to nebylo vidět. Egwain s Elain se také věnovaly své práci, zároveň však vrhaly kradmé pohledy po amyrlin, která tu stála zády k nim ani ne o dva kroky dál.</p> <p>Amyrlin si z místa, kde stála, prohlížela celou kuchyni. „Jestli je tak snadné je zastrašit," řekla si tiše, „tak jim možná opravdu procházelo příliš mnoho příliš dlouho."</p> <p><emphasis>Snadné je zastrašit, to určitě, </emphasis>pomyslela si Nyneiva. <emphasis>Ony jsou jen ubohá náhražka žen. Vždyť se na ně jenom podívala! </emphasis>Amyrlin se ohlédla přes rameno a na okamžik zachytila Nyneivin pohled. Nyneiva se najednou přistihla, že obrací rožněm rychleji. Hned si řekla, že přece musela předstírat, že je taky zastrašena jako ostatní ženy.</p> <p>Amyrlinin pohled padl na Elain. Amyrlin náhle promluvila tak hlasitě, že rendlíky a pánve visící na stěnách málem začaly chřestit. „Některá slova z úst mladé ženy rozhodně nehodlám tolerovat, Elain z rodu Trakandů. Jestli je z nich někdy vypustíš, nechám ti pusu umýt, že na to už nikdy nezapomeneš!" Všechny ženy v kuchyni nadskočily.</p> <p>Elain se zatvářila zmateně a Egwain velice rozhořčeně.</p> <p>Nyneiva zavrtěla hlavou, důrazně, ale jen maličko. <emphasis>Ne, holka! Drž jazyk na uzdě! Copak nevidíš, co dělá?</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Jenže Egwain ústa otevřela, s uctivým, ale odhodlaným: „Matko, ona ne -"</p> <p>„Ticho!" Amyrlinino zaburácení vyvolalo ještě další nadskočení. „Laras! Nemohla bys přijít na způsob, jak naučit dvě dívky promluvit, když mají, a říkat, co mají, <emphasis>správkyně </emphasis>kuchyní? Zvládneš to?"</p> <p>Laras se přikolébala nejrychleji, jak to u ní kdy Nyneiva viděla, vrhla se k Elain a Egwain, každou popadla za ucho a neustále opakovala: „Ano, matko. Okamžitě, matko. Jak přikazuješ, matko." Spěšně odtáhla obě mladé ženy z kuchyně, jako by se chtěla co nejrychleji dostat z dosahu amyrlinina pohledu.</p> <p>Amyrlin teď byla dost blízko Nyneivy, aby se jí mohla dotknout, ale stále přehlížela kuchyni. Mladá kuchtička se obrátila s hnětací mísou v rukou, náhodou zachytila amyrlinin pohled, hlasitě vyjekla a utekla.</p> <p>„Nechtěla jsem, aby do toho Egwain takhle spadla." Amyrlin téměř nepohnula rty. Vypadalo to, jako by si bručela pro sebe, a podle výrazu její tváře nikdo v kuchyni nechtěl vědět, co říká. Nyneiva ji jen tak tak slyšela. „Ale možná ji to naučí zamyslet se dřív, než promluví."</p> <p>Nyneiva otočila rožněm a hlavu držela stále sklopenou ve snaze vypadat, jako by si také cosi mumlala, kdyby se náhodou někdo podíval. „Myslela jsem, že na nás budeš dohlížet, matko. Abychom ti mohly oznámit, co najdeme."</p> <p>„Kdybych za vámi chodila každý den, dcero, někdo by mohl něco vytušit." Amyrlin se stále rozhlížela po kuchyni. Většina žen se zřejmě vyhýbala pouhému pohledu jejím směrem ze strachu, aby na sebe nepřivolala její hněv. „Chtěla jsem vás nechat po obědě přivést do své pracovny. Abych vám vyčinila, že jste si ještě nevybraly předměty studia. Aspoň to jsem naznačila Leaně. Objevily se ale nové zprávy, které nepočkají. Sheriam našla dalšího šedého muže. Vlastně ženu. Mrtvou jako týden stará ryba, a nebyla na ní ani nejmenší známka násilí. Někdo ji položil, jako by odpočívala, přímo do Sheriaminy postele. To pro Sheriam nebyl zrovna příjemný nález."</p> <p>Nyneiva ztuhla a rožeň se na okamžik zastavil, než jím začala znovu otáčet. „Sheriam měla možnost vidět ten seznam, který dala Verin Egwain. Elaida taky. Nikoho neobviňuju, ale měly tu možnost. A Egwain taky říkala, že se Alanna... chovala divně."</p> <p>„O tom ti taky řekla, co? Alanna je z Arafelu. A v Arafelu mají zvláštní představy o cti a dluzích." Pokrčila odmítavě rameny, ale řekla: „Asi bych na ni mohla trochu dohlédnout. Zjistily jste již něco užitečného, dítě?"</p> <p>„Něco," zamumlala ponuře Nyneiva. <emphasis>A co dohlédnout na Sheriam? Možná toho šedého muže jen tak nenašla. A co se toho týče, amyrlin by mohla dohlédnout taky na Elaidu. Takže Alanna opravdu... </emphasis>„Nechápu, proč věříš Else Grinwellové, ale tvoje zpráva nám pomohla."</p> <p>Krátce a stručně vypověděla o tom, co zjistily ve skladišti pod knihovnou, přičemž si dala záležet, aby to vypadalo, že tam byly jen s Egwain, a připojila závěry, k nimž došly. Nezmínila se o Egwainině snu - nebo co to vlastně bylo, protože Egwain trvala na tom, že to bylo skutečné - v <emphasis>Ter'aran'rhiodu. </emphasis>Také neřekla nic o <emphasis>ter'angrialu, </emphasis>který dostala Egwain od Verin. Nemohla se přimět, aby té ženě se štólou o sedmi pruzích plně důvěřovala - nebo kterékoliv ženě, která dokázala takovou štólu nosit - a připadalo jí nejlepší nechat si některé věci pro sebe.</p> <p>Když skončila, mlčela amyrlin tak dlouho, až Nyneiva nabyla dojmu, že ji neslyšela. Už to chtěla zopakovat, poněkud hlasitěji, když amyrlin konečně promluvila, přičemž stěží pohnula rty.</p> <p>„Já žádnou zprávu neposlala, dcero. Věci, které tu zůstaly po Liandrin a ostatních, byly pozorně prohlédnuty a spáleny, když nebylo nic nalezeno. Zbytky po černých adžah by nikdo nepoužil. A co se týče Elsy Grinwellové... na tu dívku se pamatuji. Mohla se učit, kdyby se trochu snažila, ale ona se jenom chtěla pořád usmívat na muže cvičící se strážci. Elsu Grinwellovou posadily na obchodní loď a poslaly ji zpátky k matce už před deseti dny."</p> <p>Nyneiva se snažila polknout knedlík, který se jí utvořil v krku. Amyrlinina slova jí připomněla tyrany, kteří se posmívali menším dětem. Vždycky se k malým dětem chovali tak opovržlivě, vždycky si byli tolik jistí, že ti malí jsou příliš hloupí, než aby poznali co se děje, že se své úsměšky ani nesnažili zakrývat. Z toho, že jí černé adžah tolik opovrhovaly, jí vzkypěla krev. Z toho, že dokázaly nalíčit tuhle past, ji zamrazilo. <emphasis>Světlo, jestli byla Elsa poslána pryč... Světlo, kdokoliv, s kým mluvím, by mohla být Liandrin nebo některá z ostatních. Světlo!</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Rožeň se zastavil. Rychle jím začala zase otáčet. Ale nikdo si toho zřejmě nevšiml. Všechny ženy v kuchyni dělaly, co mohly, aby se nemusely podívat na amyrlin.</p> <p>„A co hodláte dělat s touhle... očividnou pastí?" zeptala se tiše amyrlin stále stojící stranou od Nyneivy a přehlížející kuchyni. „Hodláte padnout i do téhle?"</p> <p>Nyneiva zrudla. „Vím, že tohle je past, matko. A nejlepší způsob, jak chytit toho, kdo ji nastražil, je skočit mu na lep a počkat, až přijde." Po tom, co jí amyrlin právě sdělila, to sice neznělo tak odhodlaně, jako když to říkala Egwain s Elain, ale pořád to myslela vážně.</p> <p>„Možná ano, dítě. Možná je to způsob, jak je najít. Jestli ovšem nepřijdou a nenajdou vás pevně uvízlé v síti." Znepokojeně si povzdechla. „Nechám ti do pokoje poslat zlato na cestu. A nechám rozšířit zprávu, že jsem vás poslala na statek okopávat kapustu. Půjde s vámi i Elain?"</p> <p>Nyneiva se zapomněla natolik, že na amyrlin vytřeštěně zazírala. Rychle však sklopila zrak. Klouby rukou na klice rožně měla úplně bílé. „Ty prohnaná stará... Proč všechno to předstírání, když to víš? Ty tvoje mazaný intriky nás popletly skoro tolik, jako černý adžah. Proč?" Amyrlin stiskla rty dost na to, aby to Nyneivu přimělo použít uctivější tón. „Jestli se smím zeptat, matko."</p> <p>Amyrlin si odfrkla. „Přimět Morgasu vykročit po správné cestě, ať chce nebo ne, bude už tak dost těžké, i když si nebude myslet, že jsem její dceru poslala na moře ve člunu, do kterého teče. Takhle můžu rovnou říct, že s tím nemám nic společného. Pro Elain možná bude trochu tvrdé, až se nakonec setká s matkou, ale já teď mám tři lovecké psy, ne jen dva. Říkala jsem ti, že kdybych mohla, pořídila bych si jich stovku." Upravila si štólu na ramenou. „Tohle už trvá dost dlouho. Jestli zůstanu tak blízko, mohl by si toho někdo všimnout. Chceš mi říct ještě něco? Nebo se na něco zeptat? Ale pospěš si dcero."</p> <p>„Co je to <emphasis>Callandor, </emphasis>matko?" zeptala se Nyneiva.</p> <p>Tentokrát se zapomněla amyrlin a pootočila se k Nyneivě dřív, než se vzpamatovala. „Ten nesmějí dostat." Šeptala tak tiše, jako by spíš mluvila sama k sobě. „Nejspíš se k němu nemohou dostat, ale..." Zhluboka se nadechla a začala mluvit dost jasně, aby ji Nyneiva slyšela, i když už o dva kroky dál jí rozumět nebylo. „Jen asi tucet žen ve Věží vi, co je <emphasis>Callandor, </emphasis>a zhruba stejně tolik mimo Věž. Vznešení páni Tearu to vědí, ale oni o tom odmítají mluvit, pokud nemá být zrovna jmenován pán země. Meč, jehož se nelze dotknout, je <emphasis>sa'angrial, </emphasis>děvče. Vyrobeny byly jen dva silnější a, díky Světlu, nebyly nikdy použity. S <emphasis>Callandorem </emphasis>v rukou, dítě, bys dokázala jedinou ranou srovnat se zemí celé město. Pokud zemřete, abyste černým adžah zabránily dostat ho do rukou - s Egwain a Elain, všechny tři - tak prokážete světu službu a cena za ni bude ještě velice malá."</p> <p>„Jak by ho mohly dostat?" zeptala se Nyneiva. „Myslela jsem, že <emphasis>Callandoru</emphasis><emphasis> </emphasis>se může dotknout jenom Drak Znovuzrozený."</p> <p>Amyrlin na ni úkosem vrhla tak ostrý pohled, že by stačil na odříznutí pečené z rožně. „Mohou jít po něčem jiném," řekla po chvíli. „Tady nakradly <emphasis>ter'angrialy. </emphasis>V Tearském Kameni je uloženo skoro tolik <emphasis>ter'angrialů, </emphasis>jako jich bylo ve Věži."</p> <p>„Myslela jsem, že vznešení páni nenávidí všechno, co má něco společného s jedinou silou," zašeptala Nyneiva nevěřícně.</p> <p>„Ó, to ano, dítě. Nenávidí to a bojí se. Když objeví tairenskou dívku, která může usměrňovat, bez okolků ji do slunce západu posadí na loď do Tar Valonu, a to tak rychle, že se ani nestačí rozloučit s rodinou." Amyrlin mluvila hořce a z vlastní zkušenosti. „A přesto v tom svém milovaném Kameni drží jeden z nejmocnějších ohnisek síly, jaká kdy svět viděl. Já myslím, že proto za ta léta nasbírali tolik <emphasis>ter'angrialů </emphasis>- a jiných věcí, které mají něco společného se sílou - jako by tím mohli umenšit existenci té věci, když už se jí nemůžou zbavit, věci, která jim pokaždé, když vstoupí do Srdce Kamene, připomene jejich vlastní zkázu. Pevnost, která odolala stovkám vojsk, padne jako jedno ze znamení znovuzrození Draka. A dokonce to nebude jediné znamení, jen jedno z mnoha. To musí žrát ty jejich pyšné dušičky. Jejich pád dokonce ani nebude jediným hlavním znamením změny světa. A nemohou na to prostě zapomenout a do Srdce nechodit. Tam jsou páni země povyšováni na vznešené pány a tam musejí čtyřikrát do roka provést obřad strážby, kdy tvrdí, že stráží celý svět před Drakem tím, že drží <emphasis>Callandor. </emphasis>To je musí hryzat, jako by měli v břiše živé pilouny, a nic jiného si taky nezaslouží." Otřásla se, jako by si uvědomila, že řekla víc, než chtěla. „Je to všechno, dítě?"</p> <p>„Ano, matko," odpověděla Nyneiva. <emphasis>Světlo, vždycky se to vrací zpátky k Randovi, co? Vždycky zpátky k Drakovi </emphasis><emphasis>Znovuzrozenému. </emphasis>Pořád jí dávalo práci na něj myslet takhle. „To je všechno."</p> <p>Amyrlin si znovu upravila štólu a zamračila se na horečnatou činnost v kuchyni. „Tohle musím napravit. Potřebovala jsem s tebou bezodkladně mluvit, ale Laras je dobrá žena, a kuchyně i spíž zvládá skvěle."</p> <p>Nyneiva si odfrkla a oslovila své ruce otáčející rožněm. „Laras je žluklá hrouda tuku a s tou lžící zachází až moc šikovně." Myslela si, že to řekla dostatečně tiše, ale zaslechla, jak se amyrlin suše uchechtla.</p> <p>„Ty vážně umíš skvěle odhadnout charakter, dítě. Jako vědma sis u vás na vsi musela vskutku vést velice dobře. To Laras zašla za Sheriam a chtěla vědět, jak dlouho má vás tři nechat u té nejšpinavější a nejtěžší práce. Říkala, že se nehodlá podílet na lámání něčího zdraví či ducha, bez ohledu na to, co řeknu já. Skvělý odhad, dítě."</p> <p>V té chvíli do dveří vstoupila Laras a zaváhala před vstupem na vlastní výsostné území. Amyrlin jí vyšla vstříc a pro změnu se usmívala.</p> <p>„Všechno mi tu připadá v pořádku, Laras." Amyrlin hovořila dost hlasitě, aby ji v kuchyni slyšely všechny. „Nevidím tu nic špatného a všechno je, jak má být. Dostane se ti pochvaly. Myslím, že ze správkyně kuchyní udělám formální titul."</p> <p>Výraz Laras přešel od nejistoty k šoku a pak se jí obličej rozzářil radostí. Ale když se od odcházející amyrlin obrátila k pracovnicím v kuchyni, znovu se zachmuřila. Kuchtičky se vrhly do díla. Zamračený pohled Laras spočinul na Nyneivě.</p> <p>Nyneiva zase otáčela rožněm, a teď se pokusila na velkou ženu usmát.</p> <p>Laras se zamračila ještě víc a začala si lžící poklepávat na stehno, když zřejmě na chvíli zapomněla, že ji předtím použila k původnímu účelu. Na bílé zástěře lžíce zanechávala mastné šmouhy od polévky.</p> <p><emphasis>Budu se na ni usmívat, i kdyby mě to mělo zabít, </emphasis>pomyslela si Nyneiva, i když při tom zatínala zuby.</p> <p>Objevily se Egwain s Elain, kroutily pusou a otíraly si ústa rukávem. Laras se na ně podívala a ony se vrhly k rožni a daly se do práce.</p> <p>„Mýdlo," zamumlala nezřetelně Elain, „chutná hrozně!"</p> <p>Egwain se při polévání masa třásla. „Nyneivo, jestli mi řekneš, že nám amyrlin nařídila zůstat tady, začnu ječet. Možná opravdu uteču."</p> <p>„Odcházíme, až domyjeme nádobí," oznámila oběma Nyneiva, „a hned, jak si vyzvedneme v pokoji věci." Přála si, aby také cítila nadšení, jež se jim mihlo v očích. <emphasis>Světlo dej, ať nespadneme do nějaké pasti, z niž bychom se nedostaly. Světlo dej.</emphasis></p><empty-line /><p><emphasis> </emphasis></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>KAPITOLA DRUHÁ</strong></p> <p><strong><emphasis>První bod</emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p>Když Nyneiva s ostatními odešla, Mat strávil až na krátkou vycházku většinu dne v pokoji. Plánoval. A jedl. Snědl skoro všechno, co mu služebné donesly, a požádal o víc. Velice rády poslechly. Přinesly chléb, sýr a ovoce, o něž požádal, a on nacpal po zimě svraštělá jablka a hrušky, homole sýra a bochníky chleba do šatníku a nechal jen prázdné talíře, aby je odnesly.</p> <p>V poledne musel přetrpět návštěvu jedné Aes Sedai - vzpomněl si, že se jmenuje Anaiya. Ta mu položila ruce na hlavu, až ho z toho rozrazila zima. Bylo to jedinou silou, usoudil, ne jenom tím, že se ho dotkla Aes Sedai. Anaiya byla prostá žena, i když měla hladké líce a vážnost typickou pro Aes Sedai.</p> <p>„Vypadáš mnohem lépe," řekla mu s úsměvem. Její úsměv mu připomněl matku. „A dokonce hladovější, než bych čekala, jak jsem slyšela, ale to je dobře. Řekli mi, že se snažíš vyjíst spíže do poslední mrtě. Věř mi, když říkám, že ti dáme všechno jídlo, které potřebuješ. Nemusíš si dělat starosti, že ti budeme upírat jídlo, dokud nebudeš úplně v pořádku."</p> <p>Mat se na ni zazubil, jako se zubíval na matku, když potřeboval, aby mu věřila. „Já vím, že jo. A je mi o moc líp. Napadlo mě, že bych se odpoledne mohl porozhlídnout po městě. Jestli proti tomu nic nemáte. Taky bych třeba mohl večer zajít do krčmy. Není nic lepšího než večer v šenku, aby to člověku zvedlo náladu."</p> <p>Měl dojem, že se jí zachvěly koutky úst, jako by se chtěla usmát. „Nikdo se tě nebude snažit zastavit, Mate. Ale nepokoušej se odejít z města. Jenom by to rozčílilo stráže a ty by sis vysloužil pouze cestu zpátky pod dohledem."</p> <p>„To neudělám, Aes Sedai. Amyrlin říkala, že kdybych odešel, za pár dní bych umřel hlady."</p> <p>Anaiya kývla, jako by mu nevěřila jediné slovo. „Ovšem." Když se otáčela, padl jí zrak na hůl, kterou si přinesl ze cvičného dvora a pak ji opřel v rohu. „Tady se nepotřebuješ chránit, Mate. Jsi tu v bezpečí jako kdekoliv jinde. Skoro určitě ve větším."</p> <p>„No, to já vím, Aes Sedai. To vím." Když odešla, zamračil se na dveře a uvažoval, jestli se mu podařilo ji o něčem přesvědčit.</p> <p>Už se schylovalo k večeru, když naposledy, jak doufal, odešel z pokoje. Obloha se zabarvovala do nachova a zapadající slunce dodalo mrakům na západě narudlý odstín. Oblékl si plášť a přes rameno si přehodil velký kožený vak, který našel při jedné ze svých dřívějších pátracích výprav, naditý chlebem, sýrem a ovocem, jež dokázal nashromáždit. Pohled do zrcadla mu prozradil, že to, co má v úmyslu, stejně nejde zakrýt. Zbytek šatů si svázal do uzlíku spolu s pokrývkou z postele a také si ho přehodil přes rameno. Hůl se hodila za vycházkovou hůl. Nic tu nenechal. Kapsy kabátce měl plné drobností a do váčku u opasku si zastrčil to nejdůležitější. Papír podepsaný amyrlininým stolcem. Elainin dopis. A pohárky s kostkami.</p> <p>Cestou z Věže potkal několik Aes Sedai, některé si ho dokonce všimly, i když většinou jen nadzvedly obočí, ale žádná ho neoslovila. Anaiya byla jednou z nich. Jen se na něj pobaveně usmála a lítostivě potřásla hlavou. Mat v odpověď jen pokrčil rameny a zakřenil se, jak nejprovinileji dokázal, a ona šla mlčky dál stále potřásajíc hlavou. Strážní u brány do Věže se na něj jenom podívali.</p> <p>Teprve když přešel rozlehlé náměstí a vnořil se do ulic města, zaplavila ho úleva. A pocit vítězství. <emphasis>Jestli nemůžeš zamaskovat, co hodláš udělat, udělej to tak, aby si všichni mysleli, že jsi trouba. Pak budou jenom postávat kolem a čekat, až zakopneš. Aes Sedai teď budou čekat, až mě stráže přivedou zpátky. Když se nevrátím do rána, začnou mě hledat. Nejdřív ne moc usilovně, protože si budou myslet, že jsem se schoval někde ve městě. Než si uvědomí svůj omyl, bude mít tenhle zajíc před honícími psy hezký náskok</emphasis><emphasis>. </emphasis></p> <p>S lehkým srdcem si začal pobrukovat „Už jsme zase za hranicí" a zamířil k přístavu, odkud budou vyplouvat lodi po řece do Tearu a všech vesnic na Erinin mezitím. Tak daleko samozřejmě nepopluje. Aringill, kde se vylodí, byl jen v polovině cesty k ústí. Dál pak do Caemlynu poputuje po souši.</p> <p><emphasis>Doručím ten tvůj zatracený dopis. Že to od ní ale byla drzost, myslet si, že bych ji to slíbil, a pak to neudělal. Tu zatracenou věc doručím, kdyby mě to mělo zabít.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Tar Valon se začínal halit do soumraku, ale stále ještě bylo dost světla, aby ozdobilo úžasné budovy a věže ještě úžasnějších tvarů, spojené vysoko položenými můstky klenoucími se nad hlubinou až sto sáhů. Ulice byly stále plné lidí v těch nejroztodivnějších oděvech, až měl Mat dojem, že tu je zastoupen snad každý národní kroj na světě. Podél hlavních tříd dvojice lampářů šplhaly po žebřících, aby zapálily lampy na vysokých stojanech. - Ale v té části Tar Valonu, již hledal, pocházelo jediné světlo z osvětlených oken.</p> <p>Velké budovy a věže Tar Valonu vystavěli ogierové, ale jiné, novější čtvrti, byly zbudovány rukama lidí. Novější v některých případech znamenalo dva tisíce let staré. Poblíž Jižního přístavu se lidé snažili vyrovnat, když už ne přímo napodobit, s umnou prací ogierů. Hostince, kde hýřily lodní posádky, byly vyzdobeny takovým množstvím soch a reliéfu, že by to bohatě stačilo na palác. Krámy hokynářů a domy obchodníků krášlily sochy stojící ve výklencích, kupole, ozdobné římsy a jemně vypracované vlysy. Tady se přes ulice také klenuly mosty, ale ulice byly dlážděné kostkami, ne dlažebními kameny, a mnoho můstků bylo ze dřeva místo z kamene, a občas byly již ve druhém poschodí domů, které spojovaly, a nikdy výše než ve čtvrtém.</p> <p>Tmavé ulice kypěly životem jako zbytek Tar Valonu. Rejdaři a ti, kteří nakupovali, co lodi přivezly, lidé, kteří cestovali po řece Erinin, a lidé, kteří na ní pracovali, ti všichni se tlačili v krčmách a šencích hostinců ve společnosti těch, kteří měli zálusk na peníze, jež takoví lidé mívali u sebe a jež hodlali získat poctivě i nečistými způsoby. Ulice plnila divoká hudba vyluzovaná na citary, flétny, harfy a dulcimery. V prvním hostinci, do něhož Mat vstoupil, se hrály hned tři hry v kostky najednou, muži se krčili v kruzích u zdí šenku a vykřikovali výhry a prohry.</p> <p>Mat chtěl hrát jen asi hodinku, než si najde loď, jenom tak dlouho, aby si přivydělal trochu peněz, ale neustále vyhrával. Pokud se pamatoval, vždycky vyhrál víc než prohrál, a s Hurinem a v Shienaru vyhrál i šest či osm vrhů za sebou. Dnes večer však vyhrál každý vrh. Úplně každý.</p> <p>Podle pohledů, jaké po něm vrhali hráči, byl rád, že kostky nechal ve váčku. Ty pohledy ho také přiměly jít dál. Překvapeně si uvědomil, že teď má skoro třicet stříbrňáků, ale od jednotlivých hráčů nevyhrál tolik, aby nebyli rádi, že mu vidí záda.</p> <p>Až na jednoho tmavého námořníka s hustými kudrnami - kdosi říkal, že patří k Mořskému národu, i když Mat netušil, co by někdo z Atha'an Miere dělal tak daleko od moře - který ho sledoval až na potemnělou ulici a chtěl dostat možnost své ztráty nahradit. Mat chtěl jít do přístavu - třicet stříbrných marek bylo víc než dost - ale námořník se s ním dohadoval dál a Mat hrál teprve půl hodiny, takže se podvolil a vstoupil s mužem do příští taverny, kolem níž procházeli.</p> <p>Vyhrál znovu a měl pocit, jako by ho zachvátila horečka. Vyhrál každý vrh. Šel od krčmy ke krčmě a nikde nezůstal tak dlouho, aby svými výhrami někoho rozzlobil. A stále vyhrával. U penězoměnce vyměnil stříbro za zlato. Hrál koruny, pětky i čistou řadu. Hrál s pěti kostkami, se čtyřmi, se třemi a dokonce i jenom se dvěma. Hrál hry, které předtím ani neznal, dřepěl v koutě či si přisedl ke stolu. A vyhrával. Někdy během noci se ten tmavý námořník - říkal, že se jmenuje Raab - odpotácel, zcela vyčerpán, ale s plným měšcem, jelikož se rozhodl sázet na Mata. Mat navštívil dalšího penězoměnce - nebo možná dva, ta horečka mu zřejmě zamlžovala mozek stejně, jako měl zamlžené vzpomínky na minulost - a vydal se k další hře. A vyhrál.</p> <p>A tak se ocitl, ani nevěděl o kolik hodin později, v jedné zakouřené taverně - měl pocit, že se to tu jmenuje U tremalkingského uzlu - a hleděl na pět kostek. Na každé byla hluboko vyřezaná koruna. Většina stálých hostů se zajímala jenom o to, jak vypít co nejvíc, ale chřestění kostek a křik hráčů z druhého rohu téměř přehlušil ženský zpěv, doprovázený břeskně na dulcimer.</p> <p><emphasis>„Skočím si s dívkou s hnědýma očima, </emphasis></p> <p><emphasis>třeba s dívkou s očima jak brčál</emphasis><emphasis>.</emphasis></p> <p><emphasis>Skočím si s dívkou s každýma očima,</emphasis></p> <p><emphasis>ale ty máš ty nejhezčí oči, co jsem kdy znal.</emphasis></p> <p><emphasis>Políbím dívku s černými vlasy,</emphasis></p> <p><emphasis>třeba i dívku s vlasy jak med.</emphasis></p> <p><emphasis>Políbím dívku s každými vlasy,</emphasis></p> <p><emphasis>ale jen tebe chci držet teď hned."</emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p>Zpěvačka píseň pojmenovala „Co mi řekl". Mat ten nápěv znal jako „Skoč si se mnou v kole" a s jinými slovy, ale v té chvíli dokázal myslet jen na kostky.</p> <p>„Zase král," zamumlal jeden z mužů dřepících vedle Mata. Bylo to popáté za sebou, co Mat hodil krále.</p> <p>Vyhrál zlatou marku a tentokrát mu ani nezáleželo na tom, že jeho andorská marka je těžší než illianská mince druhého muže. Jen sebral kostky do koženého kalíšku, prudce zamíchal a hodil je znovu na podlahu. Pět korun. <emphasis>Světlo, to není možné. Nikdo ještě nehodil krále šestkrát za sebou. Nikdo.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„To je Temnýho štěstí," zavrčel jiný muž. Byl to hranatý muž s mohutnými rameny, tmavými vlasy svázanými na temeni černou stužkou, jizvou na tváři a několikrát zlomeným nosem.</p> <p>Mat si skoro neuvědomil, že se pohnul. Najednou držel velkého muže pod krkem, zvedl ho na nohy a praštil s ním o zeď. „To neříkej!" prskal. „To už nikdy neříkej!" Muž na něj ohromeně zamrkal. Byl o hlavu vyšší než Mat.</p> <p>„To se jen tak říká," ozval se kdosi vzadu. „Světlo, to se jenom tak říká."</p> <p>Mat pustil zjizveného muže a couvl. „Nemám... nemám rád, když o mně někdo říká něco takovýho. Já nejsem žádnej temnej druh!" <emphasis>Ať shořím, to nebylo Temného štěstí. To ne! Ó, Světlo, copak se mnou ta zatracená dýka opravdu něco provedla?</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„To taky nikdo netvrdil," bručel muž se zlomeným nosem. Zřejmě se již vzpamatoval ze svého překvapení a snažil se rozhodnout, jestli se má rozzlobit nebo ne.</p> <p>Mat si posbíral věci, které předtím naházel na hromadu za sebou, a vyšel z taverny, přičemž nechal peníze, kde byly. Ne že by se toho velkého chlapa bál. Prostě na něj zapomněl, a na ty mince také. Chtěl se jenom dostat ven na čerstvý vzduch, kde by mohl přemýšlet.</p> <p>Na ulici se opřel o zeď krčmy kousek ode dveří a zhluboka vdechoval chladný vzduch. Tmavé ulice Jižního přístavu už byly téměř prázdné. Z krčem a hostinců se sice stále linula hudba a smích, ale do noci vycházelo jen málo lidí. Mat před sebou podržel hůl oběma rukama a sklonil hlavu na ruce. Snažil se tu hádanku promyslet ze všech stran.</p> <p>Věděl, že má štěstí. Vzpomínal si, že měl vždycky štěstí. Ale ve vzpomínkách neměl v Emondově Roli nikdy takové štěstí, jaké se ho drželo od chvíle, kdy odešel. Určitě toho hodně zapomněl, ale pamatoval se také na to, že ho chytili při ledasjaké lumpárně, když si byl jist, že uspěje. Jeho matka nějak vždycky věděla, co má za lubem, a Nyneiva prohlédla veškeré výmluvy, na jaké se zmohl. Ale štěstí se ho nedrželo hned od chvíle, co z Emondovy Role odešel. Štěstí k němu přišlo v okamžiku, kdy vzal ze Shadar Logothu tu dýku. Vzpomínal si na hru v kostky doma, s jedním hubeňourem s pronikavým pohledem, který pracoval pro kupce, jenž přijel z Baerlonu nakoupit tabák. A také si vzpomínal na výprask, který mu uštědřil otec, když zjistil, že Mat tomu muži dluží stříbrnou marku a čtyři groše.</p> <p>„Ale tý zatracený dýky jsem se už přece dávno zbavil," zamumlal si pro sebe. „Ty zatracený Aes Sedai to říkaly." Napadlo ho, kolik vlastně dneska vyhrál.</p> <p>Když zalovil ve svých kapsách, měl je plné mincí, korun i marek, stříbrných i zlatých, které se zaleskly ve světle z nedalekého okna. Zřejmě měl teď dva váčky, a oba nacpané k prasknutí. Rozvázal šňůrky a našel další zlato. A ještě další měl nacpáno v měšci mezi pohárky s kostkami, pomačkaným Elaininým dopisem a amyrlininým dokumentem. Vzpomínal si, že služkám házel stříbrné groše jen proto, že se hezky usmívaly nebo měly hezké oči nebo hezké kotníky, a protože stříbrné groše nemělo cenu si nechávat.</p> <p><emphasis>Nemělo cenu si nechávat? Možná nemělo. Světlo, jsem boháč! Jsem zatracenej boháč! Možná to souvisí s něčím, co udělaly Aes Sedai. Něco, co udělaly, když mě léčily. Možná náhodou. To by mohlo být ono. Lepší než ta druhá možnost. Tohle mi musely udělat ty zatracený Aes Sedai.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Z krčmy vyšel jakýsi velký muž a rychle za sebou zavřel dveře, aby mu do tváře nedopadlo světlo.</p> <p>Mat se přitiskl blíž ke zdi, nacpal váčky zpátky do kabátce a pevně uchopil hůl. Ať už jeho dnešní štěstí mělo jakýkoliv původ, nehodlal to zlato přenechat nějakému berkovi.</p> <p>Muž se obrátil směrem k němu, zamžikal a trhl sebou. „S-studená noc," zablábolil opile. Připotácel se blíž a Mat viděl, že jeho tělo je z větší části tvořeno tukem. „Musím... musím..." Klopýtaje se odpotácel ulicí a nesouvisle si pro sebe cosi vykládal.</p> <p>„Hlupáku!" zamumlal Mat, ale nebyl si jistý, zda tím myslel tlouštíka nebo sebe. „Je čas najít si loď, která mě odsud dostane." Zašilhal na černou oblohu a snažil se odhadnout, kolik času ještě zbývá do svítání. Usoudil, že tak dvě tři hodiny. „Už je pozdě." Zakručelo mu v žaludku. Matně si vzpomínal, že v některých hostincích i něco pojedl, ale nevzpomínal si co. - Tam ho držela pod krkem horečka způsobená kostkami. Když strčil ruku do rance, našel jen pár drobtů. „Hodně pozdě. Musím si pospíšit, nebo jedna z nich přijde, chňapne mě a strčí si mě do pytle." Odstrčil se ode zdi a vydal se k přístavu, kde kotvily lodě.</p> <p>Nejdřív si myslel, že tiché zvuky za ním je jen ozvěna jeho vlastních kroků na kočičích hlavách. Pak si uvědomil, že ho někdo sleduje. A snaží se to dělat velice nenápadně. <emphasis>No, </emphasis>tohle <emphasis>jsou určitě berkové.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Potěžkal hůl, krátce rozvážil, že se jim postaví, ale byla tma a na nerovné dlažbě by mohl klopýtnout, a navíc neměl ponětí, kolik jich je. <emphasis>Jenom to, jak sis vedl dobře proti Gawynovi a Galadovi, z tebe ještě nedělá zatracenýho hrdinu z pohádek.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Zabočil do úzké křivolaké boční uličky a snažil se jít po špičkách a zároveň rychle. Tady byla ve všech oknech tma a hodně jich mělo zavřené okenice. Už byl skoro na konci uličky, když před sebou zahlédl pohyb. Dva muži nahlíželi na křižovatce do uličky. A za sebou pořád slyšel kroky, tiché vrzání kožených podrážek na kameni.</p> <p>Vmžiku se vrhl do stinného výklenku, kde jeden dům stál o kousek vzadu. Pro tuto chvíli mu to připadalo nejlepší. Nervózně sevřel hůl a čekal.</p> <p>Ve směru, kterým přišel, se objevil muž. Krčil se a pomaloučku postupoval dopředu. Pak se objevil další muž. Oba měli v ruce nože a pohybovali se, jako by sledovali kořist.</p> <p>Mat se napjal. Jestli přijdou ještě o kousek blíž k místu, kde se skrýval v hlubokém stínu za rohem, mohl by je překvapit. Zoufale si přál, aby mu přestalo kručet v žaludku. Ty nože byly mnohem kratší než cvičné meče, ale zase byly z oceli a ne ze dřeva.</p> <p>Jeden z mužů se zahleděl k protějšímu konci uličky a náhle se narovnal a křikl: „Nešel vaším směrem?"</p> <p>„Viděl jsem jenom stíny," zazněla odpověď se silným cizím přízvukem. „Už bych to chtěl mít z krku. Dneska v noci tudy chodí divný stvoření."</p> <p>Ani ne čtyři kroky od Mata si oba muži vyměnili pohled, vrátili nože do pochev a odklusali směrem, kterým přišli.</p> <p>Mat si dlouze pomalu vydechl. <emphasis>Štěstí. Ať shořím, jestli se nehodí i k něčemu jinýmu než jen ke kostkám.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Muže v ústí uličky už sice neviděl, ale věděl, že tam někde jsou pořád. A za ním byli další.</p> <p>Budova, před níž se krčil, měla jen jedno poschodí a střecha vypadala docela rovně. A v místě, kde se stýkaly dva domy, vedl nahoru bílý kamenný vlys ve tvaru velkých listů vinné révy.</p> <p>Mat opatrně zvedl hůl tak, až se dotýkala okraje střechy, a strčil do ní. Hůl na střešních taškách zarachotila. Mat nečekal, jestli to někdo zaslechl, a vylezl po vlysu nahoru. Velké listy tvořily snadné opěrky i pro muže v botách. Ve chvilce zase svíral hůl v ruce a klusal po střeše. Cestou spoléhal na své štěstí, že neuklouzne.</p> <p>Ještě třikrát takhle přešplhal, pokaždé o poschodí výš. Mírně zešikmené taškové střechy se v této úrovni táhly dost daleko, a také tu vál studený větřík, až mu naskakovala husí kůže, a skoro v něm vzbuzoval dojem, že je sledován. - <emphasis>Přestaň s tím, troubo! Teď už jsou o tři ulice dál a hledají někoho jiného s naditým váčkem, mor na ně!</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Na taškách mu to klouzalo, a tak se rozhodl, že by nemusel být špatný nápad vrátit se zpátky na ulici. Opatrně se vyklonil přes okraj střechy a vyhlédl dolů. O dobrých pět sáhů níž ležela pustá ulice. Ze tří krčem a z hostince se do kočičími hlavami vydlážděné ulice linulo světlo a hudba. Ale napravo vedl kamenný most z horního poschodí domu k domu na druhé straně ulice.</p> <p>Most vypadal nebezpečně úzký a vedl temnotou nedotčen světly z krčem. Klenul se nad propastí, ale Mat hodil hůl dolů a rychle ji následoval, než si to rozmyslí. Dopadl na most a překulil se, jako když byl ještě malý kluk a padal ze stromu. Zachytil se zábradlí, které mu sahalo do pasu.</p> <p>„Špatné zvyky se z dlouhodobého hlediska vyplácejí," řekl si, když se zvedl a sebral hůl.</p> <p>Okno na druhé straně mostu bylo zavřené a okenicemi nepronikala ani jiskřička světla. Mat si nemyslel, že ten, kdo tam bydlel, by ocenil, kdyby se mu uprostřed noci objevil v bytě cizinec. Viděl hodně kamenické práce, ale pokud byl mostu na dosah nějaký chyt aspoň pro prst, tak ho halila tma. <emphasis>No, cizinec necizinec, jdu dovnitř.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Otočil se od zábradlí a náhle si uvědomil, že na mostě není sám. Byl tu muž a držel v ruce dýku.</p> <p>Když mu muž namířil nožem na hrdlo, Mat ho chňapl za ruku. Jen tak tak muže zachytil za zápěstí, a pak se mu mezi nohy zapletla hůl a shodila ho na zábradlí. Málem přes ně přepadl, a muže si přitáhl na sebe. Snažil se udržet rovnováhu a kymácel se. Útočník mu cenil zuby do tváře. Mat si jasně uvědomoval hloubku pod sebou i měsíční světlo odrážející se od čepele mířící mu na hrdlo. Prsty, jimiž tiskl mužovo zápěstí, mu začínaly klouzat a druhou ruku měl zachycenou spolu s holí mezi sebou a útočníkovým tělem. Od chvíle, kdy toho muže poprvé spatřil, uplynulo několik vteřin, a během několika dalších vteřin zemře s nožem v hrdle.</p> <p>„Je čas hodit kostky," řekl. Měl dojem, že se muž na okamžik zatvářil popleteně, ale ta chvíle bylo vše, co měl. Švihl nohama a oba je přehodil přes zábradlí.</p> <p>Na dlouhý okamžik jako by neměl žádnou váhu. Kolem uší mu hvízdal vítr a čechral mu vlasy. Měl dojem, že slyší druhého muže křičet. Náraz mu vyrazil dech a před očima se mu zamihotaly stříbrné a černé tečky. A viděl rozmazaně.</p> <p>Když znovu popadl dech - a zase začal vidět - uvědomil si, že leží na muži, jenž ho napadl a jehož tělo ztlumilo náraz. „Štěstí," zašeptal. Pomalu se zvedl a proklínal modřiny, které mu na žebrech způsobila hůl.</p> <p>Čekal, že druhý muž bude mrtvý - spadl přece čtyři sáhy na dláždění a on sám ještě dopadl na něj - ale nečekal, že uvidí, jak má ten muž dýku vraženou po jílec do srdce. Snažil se ho zabít takový obyčejný člověk. Mat usoudil, že v místnosti, kde by bylo víc lidí, by si tohohle muže ani nevšiml.</p> <p>„Tys štěstí neměl, kamaráde," řekl mrtvole roztřeseně.</p> <p>Náhle se mu vrátilo všechno, co se stalo. Berkové v křivolaké uličce. Lezení po střechách. Tenhle chlapík. Pád. Zvedl zrak k mostu a roztřásl se. <emphasis>Musel jsem se zbláznit. Menší dobrodružství je jedna věc, ale po tomhle by nezatoužil</emphasis><emphasis> ani Rogoš Orlozraký.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Uvědomil si, že stojí nad mrtvým mužem s dýkou v hrudi, jako by přímo čekal, až tudy někdo půjde a s křikem pak přivolá městskou hlídku s plamenem Tar Valonu na prsou. Amyrlinin papír by ho od nich mohl dostat, ale možná ne dost rychle, aby to nezjistila. Stále mohl skončit v Bílé věži bez toho dokumentu, a možná by ho pak ani nepustili z pozemků Věže.</p> <p>Věděl, že už by měl být v přístavu a na palubě první lodi, která odrazí, i kdyby to byl rozklížený člun plný starých ryb, ale kolena se mu tak třásla, že skoro nemohl jít. Chtěl se jen na chvíli posadit. Jen na chvilku, než se mu přestanou třást kolena, a pak vyrazí k přístavu.</p> <p>Krčmy byly blíž, ale on se vydal k hostinci. Šenk hostince byl přátelské místo, kde si mohl člověk chvíli odpočinout a nemusel se bát, že se mu někdo proplíží za záda. Z oken se šířilo dost světla, aby rozeznal znamení. Byla na něm žena s vlasy spletenými do copů a držela něco, co Mat považoval za olivovou ratolest. Pod tím stálo: „U ženy z<strong> </strong>Tanchika".</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA TŘETÍ</strong></p> <p><strong><emphasis>U ženy z</emphasis></strong><strong><emphasis> </emphasis></strong><strong><emphasis>Tanchika</emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p>Šenk hostince byl jasně osvětlen a tak pozdě večer nebyla obsazena ani čtvrtina stolů. Mezi muži procházelo několik služebných v bílých zástěrách roznášejících poháry vína či piva, a tichý hovor podbarvoval zvuky harfy. Někteří hosté měli v zubech fajfky a jedna dvojice se skláněla nad stolkem s dámou. Všichni vypadali na lodní důstojníky či menší obchodníčky z malých obchodních společností. Kabátce měli dobře střižené z jemného sukna, ale chybělo zlato, stříbro a výšivky, které by měli bohatší kupci. A pro jednou nebylo slyšet chřestění kostek. V dlouhých krbech na obou koncích šenku plápolal oheň, ale i tak mělo místo přívětivý nádech.</p> <p>Harfeník stál na stole a do melodie vyhazované na harfu předříkával kus „Mara a tři hloupí králové". Nástroj, celý ze zlata a stříbra, by se byl hodil i do paláce. Mat toho muže znal. Jednou Matovi zachránil život.</p> <p>Harfeník byl hubený muž, který by byl dost vysoký, kdyby se tak nehrbil, a když na stole občas přešlápl, bylo vidět, že kulhá. I tady měl svůj plášť, celý pokrytý povlávajícími záplatami stovky barev. Vždycky chtěl, aby každý hned poznal, že je kejklíř. Dlouhé kníry a husté obočí měl bílé jako sníh a stejně husté jako vlasy. Při recitování měl v očích zarmoucený výraz. To u něj bylo neobvyklé. Mata by nikdy nenapadlo, že Tom Merrilin je smutný muž.</p> <p>Mat se posadil ke stolu a věci si položil na podlahu vedle. Objednal si dva pohárky. Hezoučká služtička s velkýma hnědýma očima na něj mrkla.</p> <p>„Dva, mladý pane? Nepřipadáš mi na někoho, kdo tolik pije." V hlase se jí ozýval poťouchlý tón, div že se nesmála nahlas.</p> <p>Mat se chvíli prohraboval v kapsách a pak vytáhl dva stříbrné grošíky. O jeden víc, než kolik stálo víno, ale ten jí dal kvůli tomu, jaké měla oči. „Připojí se ke mně přítel."</p> <p>Věděl, že si ho Tom všiml. Starý kejklíř se málem zakuckal, když Mat vstoupil. To bylo také nové. Toma dokázalo z míry vyvést jen máloco natolik, aby to vůbec dal najevo, a pokud Mat věděl, příběh by přerušil snad jedině kvůli trollokům. Když mu dívka přinesla víno a měďáky nazpátek, nechal cínové korbele stát a zaposlouchal se do konce příběhu.</p> <p>„ ,I stalo se, jak jsme předpovídali, že by se mělo stát,' pravil král Madel, snaže se vyprostit rybu ze svého dlouhého vousu." Tomův hlas jak by se rozléhal velkou síní, ne jen obyčejným šenkem. Harfa podtrhovala poslední hloupý čin tří králů. „ ,I stalo se, jak jsme předpovídali, že se stane,' oznámil Orander. A jemu uklouzly nohy v blátě a on s převelikým šplouchnutím usedl. ,I stalo se, jak jsme předpovídali, že se musí stát,' prohlásil Kadar, hledaje po lokty v řece svou korunu. ,Ta žena neví, o čem to hovoří. To ona je hloupá!' Madel a Orander s ním hlasitě souhlasili. V té chvíli toho již měla Mara dosti. ,Dala jsem jim všem šanci, kterou si zasloužili, i víc,' řekla si. Přidala Kadarovu korunu k druhým dvěma, vyšplhala na vůz, mlaskla na kobylku a společně zamířily zpátky do vesnice. A když Mara vypověděla, co všechno se událo, lidé z Heape pak již neměli žádného krále." Kejklíř znovu zabrnkal hlavní melodii královské hlouposti, a tentokrát sklouzl do crescenda, které znělo skoro jako smích, rozmáchle se uklonil a málem přitom spadl ze stolu.</p> <p>Muži se smáli a dupali, i když každý z nich nejspíš slyšel příběh už mnohokrát, a volali po přídavku. Příběh o Maře byl vždy dobře přijímán, neměli ho rádi jenom králové.</p> <p>Tom málem upadl znovu, když lezl ze stolu, a cestou k Matovu stolu se kymácel víc, než by se dalo přičíst ztuhlé noze. Nedbale položil harfu na stůl, sesul se na židli před druhým korbelem a upřel na Mata bezvýrazný pohled. Oči měl vždycky pronikavé jako šídla, ale teď měl zřejmě problém zaostřit zrak.</p> <p>„Obyčejnej," bručel. Hlas měl stále hluboký, ale teď už tolik nezněl. „Ten příběh zní stokrát líp v prostým přednesu a tisíckrát ve<strong> </strong>vznešeným, ale oni chtějí obyčejnej." Bez dalšího slova zabořil nos do vína.</p> <p>Mat si nevzpomínal, že by Tom někdy dohrál a okamžitě neuložil harfu do jejího tvrdého koženého pouzdra. A nikdy neviděl, že by byl Tom podnapilý. Úlevou bylo slyšel kejklířovy stížnosti na posluchače. Tom je nikdy nepovažoval za dostatečně na úrovni. Aspoň něco se na něm nezměnilo.</p> <p>Služtička byla zpátky, ale tentokrát se neusmívala. „Ó, Tome," řekla tiše a pak se obrátila k Matovi. „Kdybych věděla, že tohle je přítel, na kterého čekáš, nepřinesla bych ti pro něj víno ani za sto stříbrných grošů."</p> <p>„Nevěděl jsem, že je opilý," namítal Mat.</p> <p>Ale ona už upínala pozornost zase na Toma a opět mluvila jemně. „Tome, musíš si odpočinout. Oni tě nechají vyprávět ve dne v noci, jestli jim to dovolíš."</p> <p>Vedle Toma se objevila další žena a přetáhla si zástěru přes hlavu. Byla starší než ta první, ale o nic méně hezká. Ty dvě by mohly být sestry. „Hezký příběh, vždycky se mi líbil, Tome, a ty ho vyprávíš úžasně. Pojď, dala jsem ti do postele ohřívadlo a můžeš mi vykládat o dvoře v Caemlynu."</p> <p>Tom se podíval do korbele, jako by ho překvapilo, že je prázdný, a pak si foukl do knírů a podíval se z jedné ženy na druhou. „Hezká Mada. Hezká Saal. Už jsem vám říkal, že mě v životě milovaly dvě hezký ženy? To je víc, než může tvrdit většina mužů."</p> <p>„Už jsi nám o tom všechno vyprávěl, Tome," řekla smutně starší žena. Mladší se mračila na Mata, jako by to byla jeho vina.</p> <p>„Dvě," mumlal Tom. „Morgasa byla vzteklá, ale já myslel, že to můžu přejít, a tak to skončilo tím, že mě chtěla zabít. Denu jsem zabil já. Skoro jako bych to udělal vlastní rukou. Není v tom moc velkej rozdíl. Měl jsem dvě šance, víc než většina lidí, a obě jsem je zahodil."</p> <p>„Já se o něj postarám," prohlásil Mat. Mada i Saal se na něj zamračily. Mat jim předvedl svůj nejlepší úsměv, ale tentokrát to nezabralo. Zakručelo mu v žaludku. „Nevoní tu pečený kuřata? Přineste tři nebo čtyři." Obě ženy zamrkaly a vyměnily si poplašené pohledy, když ještě dodal: „Chceš taky něco k jídlu, Tome?"</p> <p>„Ocenil bych kapku tohohle skvělýho andorskýho vína." Kejklíř s nadějí zvedl korbel.</p> <p>„Dneska v noci už žádné víno, Tome." Starší žena by mu byla korbel sebrala, kdyby ji nechal.</p> <p>Téměř zároveň se ke starší připojila mladší se směsicí pevného odhodlání a zoufalé prosby: „Dostaneš kousek kuřete, Tome. Je moc dobré."</p> <p>A neodešly, dokud kejklíř neslíbil, že něco sní. Když odcházely, vrhly po Matovi tak zachmuřené pohledy, že ten jenom potřásl hlavou. <emphasis>Ať shořím, mysleli byste si, že ho nutím, aby pil dál! Ženský! Ale obě mají hezký oči.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„Rand tvrdil, žes to přežil," obrátil se k Tomovi, když byly Mada se Saal z doslechu. „Moirain vždycky říkala, že musíš být určitě naživu. Ale slyšel jsem, žes byl v Cairhienu a že chceš jet do Tearu."</p> <p>„Takže Rand je v pořádku?" Tomovi se podařilo zaostřit pohled skoro tak, jak se Mat pamatoval. „Myslím, že jsem to ani nečekal. A Moirain je pořád s ním, co? Hezká ženská. Byla by hezká ženská, kdyby nebyla Aes Sedai. Zapleť se s takovýma, jako je ona, a dopadneš hůř, než že si jenom spálíš prsty."</p> <p>„Proč by Rand neměl být v pořádku?" zeptal se Mat opatrně. „Víš snad o něčem, co by mu mohlo ublížit?"</p> <p>„Vím? Já nevím nic, chlapče. Tuším víc, než je pro mě zdravý, ale nevím nic."</p> <p>Mat změnil téma. <emphasis>Nemá smysl utvrzovat ho v jeho tušení. Nemá smysl, aby se dozvěděl, že já vím víc, než je pro mě zdravý.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Starší žena - Tom ji oslovoval Mado - se vrátila se třemi kuřaty s křupavou hnědou kůrčičkou a ustaraně se na bělovlasého muže podívala. Než odešla, vrhla po Matovi varovný pohled. Mat si utrhl stehýnko a při řeči se do něj pustil. Tom se zamračil na svůj korbel a drůbeži nevěnoval nejmenší pozornost.</p> <p>„Proč jsi tady, v Tar Valonu, Tome? Tohle je poslední místo, kde bych čekal, že tě uvidím, při tom, jakej máš na Aes Sedai názor. Slyšel jsem, žes v Cairhienu pěkně vydělával."</p> <p>„Cairhien," zamumlal starý kejklíř a život se mu z očí zase vytratil. „Zabít člověka způsobí hrozný potíže, i když si to ten člověk zaslouží." Půvabně máchl rukou a objevil se mu v ní nůž. Tom měl vždycky v šatech poschováváno několik nožů. Ať už byl jak chtěl opilý, čepel držel pevně. „Zabiješ chlapa, co si o to vyloženě říká, a občas za to musí zaplatit jiní. Otázka je, stálo to vůbec za to?<strong> </strong>Vždycky to je vyvážený, víš. Dobro a zlo. Světlo a Stín. Nebyli bychom lidmi, kdyby to nebylo vyvážený."</p> <p>„Dej to pryč," zavrčel Mat s plnými ústy. „Nechci se bavit o zabíjení." <emphasis>Světlo, ten chlapík pořád ještě leží uprostřed ulice. Ať shořím, už jsem měl být na lodi. </emphasis>„Jen jsem se zeptal, co děláš v Tar Valonu. Jestli jsi musel opustit Cairhien, že jsi tam někoho zabil, tak o tom nechci nic vědět. Krev a popel, jestli se z toho pití nedokážeš vzpamatovat aspoň natolik, abys mluvil jasně, tak odcházím."</p> <p>Tom s kyselým výrazem nechal nůž zmizet. „Co dělám v Tar Valonu? Jsem tady, protože je to to nejhorší místo, kde bych mohl být, až na Caemlyn, možná. A to si zasloužím, chlapče. Některý z červených adžah si mě pořád pamatují. Tuhle jsem zahlíd na ulici Elaidu. Kdyby věděla, že jsem tady, stáhla by mě zaživa z kůže, a pak by se teprve přestala chovat mile."</p> <p>„Nikdy jsem tě neviděl, že by ses litoval," prohodil Mat znechuceně. „To se hodláš utopit ve víně?"</p> <p>„Co ty o tom víš, chlapče?" prskl Tom. „Až budeš starší, uvidíš kus světa, možná se párkrát zamiluješ, pak to pochopíš. Možná, jestli budeš dost bystrej, aby ses učil. Áááá! Chceš vědět, co dělám v Tar Valonu? Co tady děláš ty? Vzpomínám si, jak se ti rozklepala kolena, když jsi zjistil, že Moirain je Aes Sedai. Málem sis ucvrkl pokaždý, když se o síle někdo jenom zmínil. Co ty děláš v Tar Valonu s Aes Sedai na každým rohu?"</p> <p>„Já z Tar Valonu odjíždím. To tu dělám. Odjíždím!" Mat se zašklebil. Kejklíř mu zachránil život a možná i víc. Byl do toho tenkrát zapletený mizelec. Proto měl Tom potíže s pravou nohou. <emphasis>Víno </emphasis>z <emphasis>celé lodi by nestačilo na to, aby byl tak</emphasis><emphasis>hle opilý. </emphasis>„Já jedu do Caemlynu, Tome. Jestli chceš z nějakýho hloupýho důvodu riskovat život, proč nejedeš se mnou?"</p> <p>„Do Caemlynu?" zamyslel se Tom.</p> <p>„Do Caemlynu, Tome. Elaida se tam dřív nebo později vrátí, takže si s ní budeš moct dělat starosti. A pokud se dobře pamatuju, jestli tě dostane do rukou Morgasa, budeš si přát, aby tě radši dostala Elaida."</p> <p>„Caemlyn. Ano. Caemlyn se k mý náladě hodí jako rukavice na ruku." Kejklíř se zadíval na kuřata na talíři a trhl sebou. „Cos to udělal, chlapče? To sis je nacpal do rukávu?" Ze tří ptáků zbyly jenom kosti a pár kousků masa.</p> <p>„Občas dostanu hlad," zabručel Mat. Hrozně toužil olízat si prsty. „Tak jdeš se mnou, nebo ne?"</p> <p>„Ó, to víš, že půjdu, chlapče." Jak se Tom zvedal na nohy, nepohyboval se zdaleka tak neohrabaně jako předtím. „Počkej tady - a dej pozor, ať nesníš i stůl - já si posbírám věci a rozloučím se." Cestou kulhal, ale nepotácel se.</p> <p>Mat dopil víno a obral kosti dočista. Napadlo ho, že by si objednal další, ale Tom se vrátil rychle. Na zádech měl vedle svinutých pokrývek pověšena i pouzdra s flétnou a harfou. Měl s sebou i prostou vycházkovou hůl, která byla vysoká jako on. Doprovázely ho obě služtičky. Mat usoudil, že to budou sestry. Ke kejklíři vzhlížely dva páry stejných hnědých očí s naprosto stejným výrazem. Tom políbil nejdřív Saal, pak Madu, poplácal je po tváři a zamířil ke dveřím. Jen kývl na Mata, aby ho následoval. Byl venku dřív, než si Mat posbíral věci a hůl.</p> <p>Mladší z obou žen, Saal, Mata cestou ke dveřím ještě zastavila. „Ať už jsi mu řekl cokoliv, tak ti odpouštím to víno, i když nám ho odvádíš. Takhle živého jsem ho neviděla celé týdny." Vtiskla Matovi cosi do dlaně, a když se na to mládenec podíval, oči se mu překvapením rozšířily. Dala mu stříbrnou tarvalonskou marku. „Ať už jsi mu řekl cokoliv. Kromě toho, ten, kdo tě krmí, to rozhodně nedělá dobře, ale stejně máš hezké oči." Zasmála se, když viděla, jak se tváří.</p> <p>Mat se proti své vůli rozesmál také. Vyšel ze dveří a cestou obracel minci mezi prsty. <emphasis>Tak já mám hezký oči, jo? </emphasis>Smích mu odumřel na rtech, jako když krčmář zavře pípu. Na ulici byl Tom, ale ne mrtvola. Okna taveren v ulici vydávala dost světla, aby si tím mohl být jist. Městští strážní by mrtvého člověka neodnesli, aniž by se poptali v těch tavernách a U ženy z Tanchika také.</p> <p>„Na co tak zíráš, chlapče?" zeptal se Tom. „Tady nejsou ve stínu žádní trolloci."</p> <p>„Berkové," mumlal Mat. „Myslel jsem na berky."</p> <p>„V Tar Valonu nejsou ani kapsáři, ani pouliční rváči, chlapče. Když strážní nějakýho berku chytí - a co já vím, tak jich tu tenhle obchod moc neprovozuje - ale když nějakýho chytnou, odvlečou ho do Věže. Tam s ním Aes Sedai něco provedou a on hned druhej den uteče z Tar Valonu s očima vytřeštěnýma jako svedená holka. Slyšel jsem, že na ženy zlodějky jsou ještě tvrdší. Ne, tady můžeš o peníze přijít jedině tak, že ti někdo místo zlata zaplatí leštěnou mosazí nebo má cinknutý kostky. Ale žádní berkové tu nejsou."</p> <p>Mat se otočil na patě, prošel kolem Toma a zamířil k přístavu. Holí ťukal do země, jako by se pomocí ní mohl pohybovat rychleji. „Budeme na palubě první lodi, co vypluje, ať je jaká chce. Na první, Tome."</p> <p>Tom spěšně klapal za ním. „Zpomal, chlapče. Proč tak spěcháš? Tady je spousta lodí, vyplouvají ve dne v noci. Tak zpomal. Žádní berkové tu nejsou."</p> <p>„Na první zatracený lodi, Tome! I kdyby do ní teklo, my budeme na ní!" <emphasis>Jestli to nebyli berkové, tak co byli zač? Museli to být zloději. Co jiného by mohli být?</emphasis><emphasis> </emphasis></p><empty-line /><p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><strong>KAPITOLA ČTVRTÁ</strong></p> <p><strong><emphasis>První loď</emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p>Jižní přístav samotný, velký bazén postavený ogiery, byl ohromný a okrouhlý, obklopený vysokými hradbami ze stejného kamene se stříbrnými žilkami jako zbytek Tar Valonu. Nábřeží táhnoucí se kolem přístavu bylo téměř celé zastřešené, kromě místa, kde se otevírala široká vodní brána, aby mohly lodi vyplout na řeku. - U nábřeží kotvila plavidla všech velikostí, většinou uvázaná zádí, a přes časnou hodinu pospíchali kolem lodníci v hrubých halenách bez rukávů a nakládali a vykládali balíky a truhly, sudy a bedny, buď pomocí jeřábů a kladek, nebo jen tak na zádech. Ze střešních trámů visely lampy a osvětlovaly celé nábřeží a na černou vodu uprostřed přístavu vrhaly pás světla. Temnotou se míhaly malé otevřené čluny a díky svým hranatým lucernám, zavěšeným vysoko na zadních vazech, připomínaly světlušky poletující přístavem. Malé však byly jen ve srovnání s loďmi, neboť některé pohánělo ne méně než šest párů dlouhých vesel.</p> <p>Když Mat vedl stále nabručeného Toma pod obloukem z leštěné krevele a po širokých schodech dolů na nábřeží, ani ne o dvacet kroků dál lodníci na jedné třístěžňové lodi právě odvazovali lana. Plavidlo patřilo k těm zdaleka největším na dohled, od ostré přídě k hranaté zádi mělo patnáct až dvacet sáhů a jeho plochá paluba byla téměř v jedné rovině s nábřežím. Nejdůležitější však bylo, že loď právě odplouvala. <emphasis>Na první loď, která vypluje.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Na nábřeží vystoupil šedovlasý muž. Tři kusy konopného lana, jež měl našity na rukávcích, ho označovaly jako správce přístavu.<strong> </strong>Podle širokých ramen mohl docela dobře začínat jako lodní dělník, který lana spíš tahal, než je nosil na oděvu. Lhostejně pohlédl Matovým směrem a zarazil se. Na ošlehané tváři se mu objevil překvapený výraz. „Podle těch ranců soudím, co máš za lubem, mladíku, ale klidně na to můžeš zapomenout. Jedna ze sester mi ukázala tvůj obrázek. Ty v Jižním přístavu na žádnou loď nenastoupíš. Radši se vrať, ať nemusím posílat někoho, kdo by na tebe dohlídl."</p> <p>„Co pro Světlo...?" vrčel Tom.</p> <p>„Všechno je jinak," prohlásil Mat pevně. Lodníci právě odvazovali poslední lano. Světlé trojúhelníkové plachty byly ještě stále svinuté a přivázané k dlouhým šikmým ráhnům, ale muži už připravovali opačiny. Mat vytáhl z měšce amyrlinin dokument a strčil ho správci pod nos. „Jak sám vidíš, mám pověření z Věže a dokonce jednám na rozkaz samotné amyrlin. A musím nasednout právě na tuhle loď."</p> <p>Správce si přečetl, co bylo na papíře napsáno, a pak ještě jednou. „Nic takového jsem v životě neviděl. Proč by Věž říkala, že nikam nesmíš, a pak ti dala... <emphasis>tohle?"</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„Zeptej se amyrlin, jestli chceš," poradil Mat muži unaveným hlasem, který naznačoval, že nikdo přece nemůže být tak hloupý, aby to udělal, „ale jestli neodpluju na tý lodi, ona nechá stáhnout z kůže mě i tebe."</p> <p>„To už nestihneš," řekl správce, ale okamžitě si přiložil ruce k ústům a zvolal. „Vy na palubě <emphasis>Šedého Rackal </emphasis>Stát! Světlo vás spal, stůjte!"</p> <p>Do půli těla obnažený chlapík u kormidelního vesla se ohlédl a pak promluvil se svým vysokým společníkem ve tmavém kabátci s nabíranými rukávy. Dlouhán ani na chvíli neodtrhl zrak od lodníků, kteří právě skláněli opačiny do vody. „Zároveň vpřed," zavolal a od opačin se vzpěnila voda.</p> <p>„To zvládnu," štěkl Mat. <emphasis>Řekl jsem na první lodi, a první loď jsem taky myslel! </emphasis>„Pojď, Tome!"</p> <p>Bez ohlížení se rozběhl po nábřeží, vyhnul se několika mužům a vozíkům naloženým zbožím. Mezera mezi zádí <emphasis>Šedého</emphasis><emphasis> Racka </emphasis>a nábřežím byla stále větší, jak lodníci řádně zabírali. Mat zvedl hůl a hodil ji na záď napřed jako kopí, odrazil se a skočil, jak nejdál dokázal.</p> <p>Tmavá voda pod ním vypadala ledově, ale on ve chvilce přelétl zábradlí a skulil se na palubu. Jak se zvedal, zaslechl za sebou zachrčení a nadávku.</p> <p>Tom Merrilin se s další nadávkou přitáhl k zábradlí a přelezl na palubu. „Přišel jsem o hůl," vztekal se. „Tak chci jinou." Zamnul si pravou nohu, zadíval se dolů na stále se rozšiřující pruh vody za lodí a otřásl se. „Dneska už jsem se koupal." Kormidelník se s rozšířenýma očima díval z kejklíře na Mata a zpátky a svíral veslo, jako kdyby uvažoval, nemá-li ho snad použít na obranu proti těm šílencům.</p> <p>Dlouhán vypadal stejně ohromeně. Světle modré oči mu málem vypadly z důlků a chvíli jenom bezhlesně hýbal rty. Tmavá bradka, přistřižená do špičky, se mu třásla vzteky a úzký obličej mu znachověl. „U Kamene!" zařval nakonec. „Co to má znamenat? Na téhle lodi nemám místo ani pro lodní kočku, a pobudy, co mi klidně skočí na palubu, bych nevzal stejně. Sanore! Vaso! Hoďte tyhle trhany přes palubu!" Dva zvláště mohutní muži, bosí a do pasu vysvlečení, přestali stáčet lana a vykročili na záď. Muži u opačin dál veslovali. Vždycky se sklonili, aby zvedli list vesla z vody, udělali tři dlouhé kroky po palubě, narovnali se a vrátili se zpátky, přičemž loď poháněli kupředu.</p> <p>Mat jednou rukou zamával amyrlininým dokumentem vousatému dlouhánovi pod nosem - odhadl v něm kapitána - a druhou vylovil z váčku zlatou korunu, přičemž i ve spěchu dával pozor, aby si muž všiml, že tam má zlata mnohem víc. Hodil minci vousáči a mluvil rychle stále mávaje papírem. „Za tu nepříjemnost, co jsme ti způsobili při naloďování, kapitáne. Osobní rozkaz amyrlinina stolce. Je velice důležité, abychom okamžitě vypluli. Do Aringillu v Andoru. Co nejrychleji. Požehnání Bílé věže padne na každého, kdo nám pomůže, a hněv Věže na ty, kteří nám budou bránit."</p> <p>Mat doufal, že tou dobou už muž zahlédl plamen Tar Valonu na pečeti - a snad i trochu víc - a tak znovu papír složil a zase ho schoval. Nejistě se díval na oba vazouny, kteří se postavili vedle kapitána - <emphasis>Ať shořím, oba mají ruce jako Perrin! </emphasis>- a přál si, aby měl v rukou svou hůl. Viděl ji ležet o kus dál na palubě. Snažil se vypadat sebejistě, jako někdo, s kým není radno si zahrávat, jako někdo, kdo má za sebou všechnu moc Bílé věže. <emphasis>Hodně daleko za sebou, doufám</emphasis><emphasis>. </emphasis></p> <p>Kapitán si Mata pochybovačně prohlížel a ještě podezřívavější pohled vrhal na Toma v kejklířském plášti a na nepříliš jistých nohou, nicméně však pokynul Sanorovi a Vasovi, aby zůstali, kde jsou. „Já bych Věž nahněvat nechtěl. Ať shoří moje duše, že mě říční obchod zavádí z Tearu do tohohle doupěte... Připlouvám příliš často, abych si mohl dovolit rozzlobit... kohokoliv." Na rtech se mu objevil napjatý úsměv. „Ale mluvil jsem pravdu. U Kamene, mluvil! Šest kajut mám pro pasažéry, a všechny plné. Za další zlatou korunu můžete spát na palubě a jíst s posádkou. Tu korunu za každého."</p> <p>„To je směšný!" vybuchl Tom. „Mně je jedno, co udělala válka dole po řece, ale tohle je prostě směšný!" Oba velcí lodníci přešlápli.</p> <p>„To je cena," prohlásil kapitán pevně. „Nechci nikoho nahněvat, ale raději bych neměl nic společnýho s ničím, co můžete mít vy dva na práci na palubě mé lodi. Jako třeba když necháte někoho, aby vám zaplatil, takže vás může natřít horkým dehtem, tuhle práci myslím. Zaplaťte, nebo půjdete přes palubu a sušit vás může sama amyrlin. A tohle si nechám za ty nepříjemnosti, co jste mi způsobili, děkuju." Zlatou korunu, kterou mu Mat hodil, si strčil do kapsy kabátce s nabíranými rukávy.</p> <p>„Kolik za jednu kajutu?" zeptal se Mat. „Pro nás. Toho, kdo ji má, můžeš dát k někomu jinýmu." Nechtělo se mu spát na studené palubě. <emphasis>A jestli takového chlapa neohromíš, tak ti ukradne i spodky a bude tvrdit, že ti prokazuje laskavost. </emphasis>Hlasitě mu zakručelo v žaludku. „Taky budeme jíst to, co ty, ne s posádkou. A bude toho hodně!"</p> <p>„Mate," ozval se Tom, „to já bych tady měl víst opilecký řeči." Obrátil se ke kapitánovi a mávl záplatovaným pláštěm, jak nejelegantněji dovedl s pokrývkami a pouzdry s nástroji přes rameno. „Jak sis možná všiml, kapitáne, jsem kejklíř." I tady venku jako by měl jeho hlas ozvěnu. - „A jako cenu za náš převoz budu s potěšením bavit tvoje cestující i posádku -"</p> <p>„Moje posádka je tu na práci, kejklíři, ne kvůli zábavě." Kapitán si pohladil špičatou bradku a světlýma očima odhadl cenu Matova kabátce do posledního měďáku. „Takže ty chceš kajutu, co?" Vyprskl smíchy. „A moje jídlo? No, můžeš mít moji kajutu i jídlo. Za pět zlatých korun za oba! A andorskou váhu!" Ty byly nejtěžší. Začal se smát tak nahlas, až málem lapal po dechu. Sanor a Vasa vedle něj se zeširoka křenili. „Za deset korun si můžeš vzít moji kajutu i jídlo, a já se přestěhuju k cestujícím a budu jíst s posádkou. Ať shoří moje duše, to udělám! U Kamene, to přísahám! Za deset zlatých korun..." Smích udusil zbytek.</p> <p>Ještě se smál a lapal po dechu a utíral si oči, když Mat vytahoval jeden ze dvou měšců, ale smích ustal, když mu Mat do dlaně odpočítal pět korun. Kapitán nevěřícně zamrkal. Oba velcí lodníci vypadali jako opaření.</p> <p>„Andorskou váhu, říkáš?" zeptal se Mat. Bez vážek bylo těžké soudit, ale Mat na hromádku přidal ještě sedm mincí. Dvě byly dokonce andorské a ty ostatní by měly váhu víc než bohatě vyrovnat. <emphasis>Tomuhle chlapíkovi by to mělo stačit. </emphasis>Po chvíli přidal ještě dvě zlaté tairenské koruny. „To je pro toho, koho vyhodíš z kajuty, za kterou si zaplatil." Nemyslel, že z toho cestující uvidí byť měďák, ale občas se vyplácelo vypadat velkodušně. „Leda bys chtěl bydlet s nima. Ne, samozřejmě že ne. Měli by dostat něco za to, že se budou muset mačkat s ostatníma. A není nutný, abys jedl s posádkou, kapitáne. Rádi se s tebou s Tomem o jídlo podělíme ve tvý kajutě." Tom zíral stejně jako ostatní.</p> <p>„Ty jsi...?" Vousáč jen chraplavě šeptal. „Nejsi... čistě náhodou... mladý pán v převleku?"</p> <p>„Já nejsem žádnej pán." Mat se zasmál. Měl k tomu důvod. <emphasis>Šedý Racek </emphasis>už byl daleko ve vodách přístavu a pruh světla z nábřeží nedaleko ukazoval černou mezeru, kde vodní brána ústila do řeky. Opačiny rychle poháněly loď do mezery. Muži už obraceli dlouhá šikmá ráhna a připravovali se ke spuštění plachet. A se zlatem v rukou se je už kapitán zřejmě nechystal hodit přes palubu. „Jestli ti to nevadí, kapitáne, nemohli bychom se podívat na naši kajutu? Totiž tvou kajutu. Je pozdě a já bych se chtěl trochu prospat." Znovu se ozval jeho žaludek. „A taky chci večeři!"</p> <p>Loď se přídí zanořila do temnoty a vousáč je osobně vedl po žebříku a úzkou krátkou chodbičkou lemovanou po obou stranách dveřmi dost blízko sebe. Zatímco si kapitán sbíral v kajutě - táhla se po celé šířce zádi a postel i všechen ostatní nábytek až na dvě židle a pár truhlic byly zabudovány do stěn - svoje věci a Mat s Tomem se usazovali, zjistil Mat hodně věcí. Například to, že ten muž nebude stěhovat žádné cestující. Příliš si vážil peněz, které mu zaplatili, pokud už ne jich, než aby něco takového dovolil. Rozhodl se vzít si kajutu prvního důstojníka a ten zase druhého, a tak pořád dál, až jeho palubní skončí na přídi s posádkou.</p> <p>Mat si nemyslel, že by mu tato informace k něčemu byla, ale pozorně naslouchal všemu, co ten muž vykládal. Vždycky bylo nejlepší vědět nejen kam jedete, ale s kým máte tu čest jednat, jinak by vám mohli sebrat kabát a boty a nechat vás jít domů bosky a v dešti.</p> <p>Kapitán byl Tairen a jmenoval se Huan Mallia, a jakmile Mata s Tomem jednou odhadl ke své spokojenosti, byl velice výřečný. Říkal, že sice není urozeného rodu, ale také nechtěl, aby ho někdo měl za hlupáka. Mladý muž, který má víc zlata, než by měl každý slušný mladík správně mít, by mohl být zloděj, pokud by nebylo všeobecně známo, že z Tar Valonu nikdy žádný zloděj se svým lupem neunikl. A mladý muž oblečený jako sedlák, ale se způsoby a sebedůvěrou urozeného pána, což však popírá - „U Kamene, já neříkám, že jsi, když tvrdíš, že nejsi." Mallia mrkl, zahihňal se a zatahal se za bradku. Mladý muž s dokumentem s pečetí amyrlinina stolce a mířící do Andoru. Nebylo žádným tajemstvím, že královna Morgasa navštívila Tar Valon, i když její důvody tak zřejmé nebyly. Malliovi bylo jasné, že mezi Caemlynem a Tar Valonem se něco děje. A Mat s Tomem byli poslové - podle Matova přízvuku soudil, že Morgasini. Pokud by v tak velkém podniku mohl být něčím nápomocen, bude mu potěšením, ale ne že by se chtěl cpát někam, kam není zván.</p> <p>Mat si vyměnil poplašený pohled s Tomem, který strkal pouzdra s nástroji pod stůl připevněný ke stěně. Místnost měla na obou stranách dvě malá okénka a ve spojených konzolách svítily dvě lampičky. „To je nesmysl," řekl Mat.</p> <p>„Ovšem," opáčil Mallia, jenž zatím vytahoval šatstvo z truhlice v nohách postele. Teď se narovnal a poněkud usmál. „Ovšem." Ve skříni u zdi zřejmě byly mapy řeky, které potřeboval. „Už nic neřeknu."</p> <p>Ale chtěl strkat nos, kam by neměl, i když se to snažil zamaskovat, a proto žvanil ve snaze vypáčit z nich nějakou informaci. Mat poslouchal a na otázky odpovídal krčením ramen a zabručením, kdežto Tom neřekl ani to. Kejklíř při odkládání svých věcí neustále potřásal hlavou.</p> <p>Mallia strávil celý život na řece, i když snil o tom, že jednou vypluje na moře. O jediné zemi kromě Tearu nemluvil jinak než s pohrdáním. Andor jako jediný tomu unikl, i když chvála, na kterou se nakonec zmohl, byla i přes jeho zřejmou snahu dosti ubohá. „Jak jsem slyšel, mají v Andoru dobré koně. Ne špatné. Ne tak dobré jako z tairenského chovu, ale docela dobré. Taky vyrábíte slušnou ocel a železné, bronzové a měděné zboží - často jsem s ním obchodoval, i když si účtujete dost vysoké ceny - ale vy taky máte ty doly v pohoří Oparů. A zlaté doly k tomu. My v Tearu si naše zlato musíme vydělat."</p> <p>Mayene pohrdal nejvíc. „To je ještě ubožejší země než Murandy. Jedno město a pár leguí pozemků. Srážejí ceny oleje z našich dobrých tairenských oliv jenom proto, že ty jejich lodi vědí, jak najít hejna olejovek. Ti vůbec nemají nárok říkat si stát."</p> <p>Illian nenáviděl. „Jednoho dne Illian vypleníme, poboříme každé město i vesnici a tu jejich špinavou zem osejeme solí." Malliovi se rozhořčením málem zježila bradka, když líčil, jak nečistá illianská země je. „Dokonce i jejich olivy jsou zkažené! Jednou vsadíme jedno každý illianský prase do řetězů! Tak to říká vznešený pán Samon."</p> <p>Mata napadlo, co si asi kapitán myslí, že by Tear udělal se všemi těmi lidmi, kdyby tuto představu vskutku naplnili. Illiánce by museli krmit a navíc by v řetězech určitě nepracovali. Nedávalo mu to smysl, ale Malliovi zářily oči, když o tom mluvil.</p> <p>Jenom hlupáci si nechávají vládnout králem nebo královnou, jediným mužem či ženou. „Až na královnu Morgasu, samozřejmě," dodal spěšně. „Jak jsem slyšel, to je skvělá žena. Taky mi říkali, že je krásná." A všichni ti hlupáci se klaněli jednomu hlupáku. Vznešení páni vládli Tearu společně, rozhodnutí dosahovali v souladu, a tak by to mělo chodit všude. Vznešení páni věděli, co je správné a dobré a spravedlivé. Zvláště vznešený pán Samon. Nikdo nemohl udělat nic špatně, když poslouchal vznešené pány. Zvláště vznešeného pána Samona.</p> <p>Za nenávistí ke králům a královnám, za nenávistí k Illianu, ležela ještě mnohem větší nenávist, kterou se sice Mallia pokoušel skrýt, ale tolik toho namluvil ve snaze zjistit, co mají v plánu, až se nechal unést zvukem vlastního hlasu, že mu uklouzlo víc, než zamýšlel.</p> <p>Ve službách královny Morgasy museli hodně cestovat. Museli vidět hodně zemí. Snil o moři, protože pak by mohl navštívit země, o nichž jen slyšel, protože pak by mohl objevit mayenská hejna olejovek, mohl by překonat v obchodování Mořský národ i špinavé Illiánce. A moře bylo daleko od Tar Valonu. Musejí to pochopit, když už museli cestovat po zvláštních místech a se zvláštními lidmi, po místech a s lidmi, na které by neměli žaludek, kdyby nesloužili královně Morgase.</p> <p>„Ten přístav jsem nikdy neměl rád, nikdy nevíte, kdo tam zrovna používá sílu." To slovo skoro vyplivl. Jelikož o tom slyšel mluvit vznešeného pána Samona, tak... „Ať shoří moje duše, mám z toho pocit, jako bych měl v žaludku čmeláky, když se na tu jejich Bílou věž jenom podívám a když vím, co mají v plánu."</p> <p>Vznešený pán Samon říkal, že Aes Sedai chtějí vládnout celému světu. Samon říkal, že chtějí rozdrtit každý stát a vložit nohu na hrdlo každého muže. Samon říkal, že Tear už nemůže udržovat jedinou sílu mimo své území a myslet si, že to stačí. Samon říkal, že Tearu má nadejít oprávněný den slávy, ale mezi Tearem a jeho slávou stojí Tar Valon.</p> <p>„Nedá se s tím nic dělat. Dřív nebo později je bude nutné najít a zabít, jednu každou Aes Sedai. Vznešený pán Samon říká, že ty ostatní snad bude možné ušetřit - ty mladší, novicky a přijaté - pokud budou přivedeny do Kamene, ale ostatní musejí být vymýceny. To říká vznešený pán Samon. Bílá věž musí být zničena."</p> <p>Mallia chvíli stál uprostřed kajuty, náruč plnou šatů, knih a svinutých map, a hlavou se téměř dotýkal trámů nad hlavou. Světle modré oči upíral někam do dálky a Bílá věž se zatím hroutila jako domek z karet. Pak sebou trhl, jako by si uvědomil, co všechno právě řekl. Špičatá bradka se mu nejistě zakývala.</p> <p>„To je... tohle říká. Já... si myslím, že to možná zachází příliš daleko. Vznešený pán Samon... On mluví tak, že to člověka unese. Jestli mohl s Věží uzavřít smlouvu Caemlyn, tak Tear může taky." Otřásl se a zřejmě si to ani neuvědomoval. „To říkám já."</p> <p>„Jak říkáš," prohodil Mat a cítil, jak v něm bublá neplecha. „Myslím, že tvůj návrh je správný, kapitáne. Ale já bych se nezastavoval u pár přijatých. Požádejte tak tucet Aes Sedai, ať přijdou, nebo dva tucty. Jen si pomysli, jaký by Tearský Kámen mohl být s dvěma tucty Aes Sedai uvnitř."</p> <p>Mallia se otřásl. „Pošlu si někoho pro truhličku s penězi," oznámil škrobeně a odkráčel.</p> <p>Mat se zamračil na zavřené dveře. „Myslím, že to jsem asi říkat neměl."</p> <p>„Nechápu, jak tě jen něco takovýho mohlo napadnout," podotkl Tom suše. „Příště bys mohl navrhnout velícímu kapitánovi bělokabátníků, že by se měl oženit s amyrlin." Svraštil obočí jako dvě bílé chlupaté housenky. „Vznešený pán Samon. O žádným vznešeným pánovi Samonovi jsem v životě neslyšel."</p> <p>Tentokrát suše podotkl Mat: „No, ani ty nemůžeš vědět všechno o všech králích a královnách a šlechticích, co jich jen je, Tome. Jeden nebo dva možná unikli tvý pozornosti."</p> <p>„Znám jména všech králů a královen, chlapče, a jména všech vznešených pánů Tearu taky. Hádám, že asi povýšili nějakýho pána země, ale myslím, že pokud by jeden ze vznešených pánů zemřel, tak bych se to doslechl. Kdyby ses byl spokojil s tím, že bys z kajuty vyhodil nějaký ubožáky místo kapitána, tak jsme měli každej postel pro sebe, i když úzkou a tvrdou. Teď se budeme muset podělit o tu Malliovu. Doufám, že nechrápeš, chlapče. Chrápání nesnáším."</p> <p>Mat zaskřípal zuby. Pokud se pamatoval, chrápal Tom jako pila pracující na dubovém suku. Na to zapomněl.</p> <p>Pro kapitánovu železem obitou pokladnici, která byla pod postelí, přišel jeden z těch vazounů - buď Sanor nebo Vasa, Mat si nepamatoval, který je který. Silák neřekl ani slovo, jen se krátce poklonil, a když si myslel, že se nedívají, tak se na ně zamračil. Vzal truhličku a odešel.</p> <p>Mat už se začínal podivovat, jestli ho snad štěstí, které ho doprovázelo celou noc, neopouští. Bude se muset smířit s Tomovým chrápáním, a popravdě řečeno, nemuselo být zrovna nejlepší naskočit právě na tuto loď a mávat papírem od amyrlin s pečetí s plamenem Tar Valonu. - Z náhlého popudu vytáhl jeden z kožených pohárků s kostkami, sundal těsně padnoucí víčko a obrátil kostky na stůl.</p> <p>Byly to ty s tečkami a na Mata zíralo pět jedniček. Oči Temného, tak se tomu někdy říkalo. Při některé hře se na tento hod vyhrávalo, při jiné prohrávalo. <emphasis>Ale jakou hru to tady hraju? </emphasis>Sebral kostky a hodil znovu. Pět jedniček. Další vrh, a opět na něj mrkalo oko Temného.</p> <p>„Jestlis použil tyhle kostky, abys vyhrál všechno to zlato," podotkl tiše Tom, „tak není divu, žes musel vypadnout s první lodí." Svlékl se do košile a tu si právě přetahoval přes hlavu, když promluvil, takže jeho hlas zněl poněkud tlumeně. Kolena měl kloubnatá a nohy samou šlachu. Svaly na pravé noze měl trochu svraštělé. „Chlapče, i dvanáctiletá holka by ti jistě vyřízla srdce, kdyby zjistila, že proti ní používáš takovýhle kostky."</p> <p>„To není kostkama," zavrčel Mat. „To je štěstím." <emphasis>Štěstí Aes Sedai? Nebo Temného štěstí? </emphasis>Strčil zpátky kostky do pohárku a přirazil víčko.</p> <p>„Hádám," prohodil Tom leza do postele, „že mi nehodláš prozradit, odkud to zlato máš."</p> <p>„Vyhrál jsem ho. Dneska v noci. S jejich kostkama.“</p> <p>„Hmm. A hádám, že mi nehodláš vysvětlit ten papír, cos s ním tak mával kolem - viděl jsem tu pečeť, chlapče! - nebo mi povědět něco o záležitostech Bílý věže, ani proč měl správce přístavu od Aes Sedai tvůj popis."</p> <p>„Nesu dopis pro Morgasu od Elain, Tome," řekl Mat trpělivěji, než se cítil. „A ten papír mi dala Nyneiva. Nevím, kde ho vzala.“</p> <p>„No, jestli mi to nechceš povědět, tak jdu spát. Sfoukneš lampičky, viď?" Tom se obrátil na bok a přetáhl si polštář přes hlavu.</p> <p>Mat se svlékl do spodního prádla, sfoukl lampy a zalezl si pod pokrývky, ale nemohl usnout, i když měl Mallia dobrou matraci vycpávanou peřím. S Tomovým chrápáním měl pravdu a polštář také nepomáhal. Znělo to, jako by Tom rezavou pilou řezal sukovité dřevo. A Mat nedokázal přestat myslet. Jak <emphasis>dostala </emphasis>Nyneiva s Egwain a Elain ten papír od amyrlin? Zapletly se snad se samotným amyrlininým stolcem - do nějaké intriky, do jedné z těch pletich, jimiž byla Bílá věž proslulá - ale teď, když o tom tak přemýšlel, musely dívky něco zamlčet i před amyrlin.</p> <p>„,Prosím, dones ten dopis máti, Mate,'" říkal si tiše a posměšně vysoko posazeným hlasem. „Hlupáku! Amyrlin by s dopisem od dědičky královně poslala strážce. Slepý hlupáku, tolik ses chtěl dostat z Věže, že sis to neuvědomil." Tomovo pochrupování jako by vytrubovalo na souhlas.</p> <p>Ale ze všeho nejvíc Mat přemýšlel o štěstí a o bercích. Prvního nárazu do zádi si skoro nevšiml. Nevšímal si ani rány a šoupání na palubě nad sebou, ani tichých kroků. Plavidlo samo bylo dost hlučné a na palubě lodi přece musel někdo být, i když pluli po proudu. Ale tichoučké kroky v chodbičce vedoucí ke dveřím jejich kajuty se mu v duchu spojily s pomyšlením na berky, a tak nastražil uši.</p> <p>Dloubl Toma loktem do žeber. „Vzbuď se," řekl tiše. „V chodbě někdo je." Sám už vstal z postele a doufal, že pod ním podlaha kajuty - <emphasis>Podlaha nebo paluba či co to zatraceně je! - </emphasis>nezavrzá. Tom zachrul, zamlaskal a klidně chrápal dál.</p> <p>Mat neměl čas si s Tomem lámat hlavu. Ti tichošlápkové už byli těsně za dveřmi do jejich kajuty. Mat zvedl hůl, postavil se přede dveře a vyčkával.</p> <p>Dveře se pomaloučku otevřely a ve slabém světle dopadajícím sem otevřeným poklopem nahoře nad žebříkem, po němž zřejmě slezli dolů, se objevili dva zahalení muži, jeden za druhým. Měsíční světlo bylo dost jasné, aby byly vidět obnažené čepele nožů. Oba muži zalapali po dechu. Očividně nečekali, že na ně bude někdo čekat.</p> <p>Mat vyrazil holí dopředu a prvního muže udeřil těsně pod prsní kost. Když zaútočil, uslyšel hlas svého otce. <emphasis>Tohle je úder, který může zabít, Mate. Nikdy ho nepoužívej, pokud ti nehrozí smrt. </emphasis>Ale ty nože mu hrozily smrtí. A v kajutě nebylo dost místa, aby se mohl holí dostatečně rozmáchnout.</p> <p>Muž zachrčel a složil se na podlahu. Zoufale se snažil nadechnout. Mat už ale vykročil a nad padlým vrazil druhému muži konec hole do krku. Hlasitě to zapraštělo. Muž pustil nůž a chytil se za hrdlo. Pak se zhroutil na svého společníka a oba kopali nohama a v hrdlech jim chřestilo několik posledních doušků vzduchu.</p> <p>Mat tam stál a díval se na ně. <emphasis>Dva muži. Ne, ať shořím, tři! Myslím, že jsem doteď ještě nikdy neublížil jiné lidské bytosti, a teď jsem za jedinou noc zabil tři muže. Světlo!</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>V temné chodbě bylo ticho, ale Mat zaslechl dusot obutých nohou na palubě nahoře. Lodníci však všichni chodili bosí.</p> <p>Mat se snažil nepřemýšlet o tom, co dělá. Jednomu z mrtvých strhl plášť, přehodil si ho přes ramena a zakryl tak světlý len svých spodků. Bosý prošel chodbou, vylezl po žebříku a opatrně vystrčil nos nad okraj paluby.</p> <p>Bledé měsíční světlo se odráželo od napjatých plachet, ale noc stále halila palubu do stínů, a kromě šplouchání, jak voda narážela do trupu lodi, se neozývalo nic. Na palubě byl zřejmě pouze jediný muž u kormidelního vesla s kapuci staženou hluboko do čela, neboť bylo chladno. Muž přešlápl a podrážkou zašoupal po prknech paluby.</p> <p>Mat, drže hůl nízko v naději, že si jí nevšimne, vylezl nahoru. „Je mrtvej," zamumlal tichým, drsným šeptem.</p> <p>„Doufám, že cítil, když jsi mu podřezával krk." Hlas se silným cizím přízvukem si Mat pamatoval z ústí křivolaké uličky v Tar Valonu. „Ten kluk nám způsobil spousty potíží. Počkat! Kdo jsi?"</p> <p>Mat vší silou švihl holí. Silné dřevo muže uhodilo do hlavy a kapuce jen částečně ztlumila zvuk připomínající meloun dopadající na zem.</p> <p>Muž přepadl přes veslo, jež tím posunul, a loď v proudu poskočila, takže se Mat zapotácel. Koutkem oka zahlédl ve stínu u zábradlí zvedající se stín i záblesk čepele, a poznal, že hůl už nestačí otočit včas. Ale cosi jiného blýskavého prolétlo nocí a s tupým nárazem se spojilo s postavou. Zvedající se muž se vzápětí zhroutil téměř Matovi k nohám.</p> <p>Jak se loď znovu zakymácela, protože se kormidelní veslo smýkalo spolu s mrtvolou, z podpalubí se ozvaly hlasy.</p> <p>Od poklopu přikulhal Tom v plášti a spodcích a zvedl kryt na zastíněné lucerně. „Měl jsi štěstí, chlapče. Jeden z těch dole měl lucernu. Mohla od ní chytnout celá loď, jak tam tak ležela." Světlo dopadlo na jílec nože trčící z hrudi muže s mrtvýma očima doširoka otevřenýma. Mat ho nikdy neviděl. Byl si jist, že někoho s tak zjizveným obličejem by si určitě zapamatoval. Tom odkopl dýku, jež mrtvému vypadla z ruky, a sklonil se pro svůj nůž, který pečlivě otřel do pláště mrtvého. „Veliký štěstí, chlapče. Vážně veliký štěstí."</p> <p>Na zádi bylo k zábradlí uvázáno lano. Tom k němu přistoupil a posvítil lucernou dolů. Mat se k němu připojil. Na druhém konci lana se pohupoval jeden z těch malých člunů z Jižního přístavu. Hranatá lucerna na něm byla zhasnutá. Mezi vytaženými vesly stáli další dva muži.</p> <p>„Ať si mě vezme Veliký pán, to je on!" vyjekl jeden z nich. Ten druhý se vrhl k uzlu držícímu lano.</p> <p>„Chceš zabít i tyhle dva?" zeptal se Tom hlasem tak zvučným, jako by přednášel.</p> <p>„Ne, Tome," řekl Mat tiše. „Ne."</p> <p>Muži v lodici museli zaslechnout jen otázku, odpověď už zřejmě ne, protože se přestali namáhat s uzlem a s hlasitým žbluňknutím skočili do vody. Se šploucháním plavali ke břehu.</p> <p>„Hlupáci," zamumlal Tom. „Řeka se za Tar Valonem trochu zužuje, ale pořád tu musí mít víc než půl míle na šířku. Ve tmě to nikdy nezvládnou."</p> <p>„U Kamene!" ozval se výkřik od poklopu. „Co se to tu děje? V chodbě jsou mrtví muži! A co dělá Vasa, že se tu tak válí na kormidle? Skončíme na mělčině!" Oblečen pouze ve lněném prádle se Mallia vrhl k veslu, hrubě mrtvého odvalil a zatáhl za dlouhé veslo, takže loď znovu srovnal. „To není Vasa! Ať shoří moje duše, kdo jsou ti mrtví muži?" Na palubu už šplhali další lodníci i poděšení cestující zabalení v pláštích a pokrývkách.</p> <p>Tom tak, aby si toho nikdo nevšiml, zasunul nůž pod provaz a jedním tahem ho odřízl. - Člun zmizel v temnotě. „Říční banditi, kapitáne," řekl. „Tady s mladým Matem jsme ti zachránili loď před říčními piráty. Kdyby nebylo nás, mohli všem podříznout krk. Možná bys měl znovu uvážit poplatek za plavbu."</p> <p>„Piráti!" vyjekl Mallia. „Kolem Cairhienu jich je plno, ale tak daleko na sever jsem o nich ještě neslyšel!" Schoulení cestující začali tiše vykládat o banditech a o tom, jak mohli snadno skončit s podříznutými hrdly.</p> <p>Mat ztuhle došel k poklopu. Za sebou zaslechl Malliu. „Ten tedy je chladnokrevný. Nikdy ještě jsem neslyšel, že by Andor zaměstnával zabijáky, ale ať shoří moje duše, tenhle je tedy chladnokrevný."</p> <p>Mat klopýtavě slezl po žebříku, překročil dvě těla v chodbičce a s prásknutím zavřel dveře kapitánovy kajuty. Došel do půli cesty k posteli, když ho přepadl záchvat třesu, a pak už se mohl jenom svézt na kolena. <emphasis>Světlo, v jaké hře to vlastně hraju? Musím ji znát, jestli mám vyhrát. Světlo, co je to za hru?</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>* * *</p> <p>Hraje tiše „Krásná růže v sadu kvetla" na flétnu, Rand pozoroval svůj ohýnek, nad nímž se na tyči opékal králík. V nočním vánku se plameny mihotaly. Rand si vůně králíka téměř nevšímal,<strong> </strong>i když si roztěkaně uvědomoval, že v příští vesnici či městečku, do kterého zavítá, bude muset sehnat sůl. „Krásná růže v sadu kvetla" byla jedna z melodií, které hrál na těch svatbách.</p> <p><emphasis>Kolik dní už uplynulo? Opravdu jich bylo tolik, nebo jsem si to jenom představoval? Všechny ženy z té vesnice se najednou rozhodly vdát? Jak se to tam vůbec jmenovalo? Copak už šílím?</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Na čele se mu perlil pot, ale on hrál dál tak tiše, že se skoro sám neslyšel, se zrakem upřeným do ohně. Moirain mu řekla, že je <emphasis>ta</emphasis><emphasis>'veren. </emphasis>Každý říkal, že je <emphasis>ta'veren. </emphasis>Možná jím opravdu byl. A takoví lidé - měnili - věci kolem sebe. Takový <emphasis>ta'veren </emphasis>by mohl <emphasis>způsobit </emphasis>všechny ty svatby. Ale příliš se to podobalo něčemu jinému, nač nechtěl ani pomyslet.</p> <p><emphasis>Taky říkají, že jsem Drak Znovuzrozený. Všichni to říkají. Živí to říkají, i mrtvi. To ale ještě neznamená, že je to pravda. Musel jsem je nechat, aby mě prohlásili. Povinnost. Neměl jsem na vybranou, ale to ještě neznamená, že je to pravda.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Nějak se nemohl přimět přestat hrát tu jedinou melodii pořád dokola. Připomínala mu Egwain. Kdysi si myslel, že se vezmou. Egwain. Připadalo mu to tak dávno. To už bylo také pryč. Ale přicházela k němu ve snech. <emphasis>Mohla to být ona. Její obličej. Byl to její obličej.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Jenže těch obličejů bylo tolik, tváří, které znal. Tam a jeho matka, a Mat a Perrin. A všichni se ho snažili zabít. Samozřejmě to nebyli doopravdy oni. Jen jejich obličeje na zplozencích Stínu. Myslel si, že to ve skutečnosti nejsou oni. Dokonce i v jeho snech se zřejmě procházeli zplozenci Stínu. A byly to jenom sny? Některé sny byly skutečné, to věděl. A jiné byly jen sny, nočními můrami či sny plnými nadějí. Ale jak měl poznat rozdíl? Jedné noci se mu ve snu zjevila Min - a pokusila se mu vrazit nůž do zad. Ještě teď žasl nad tím, jak moc ho to bolelo. Byl tenkrát bezstarostný, nechal ji přijít příliš blízko, přestal si dávat pozor. S Min necítil potřebu dávat si příliš pozor, i přes věci, které viděla, když se na něj podívala. Být s ní bylo jako balzám na jeho rány.</p> <p><emphasis>A potom se mě pokusila </emphasis><emphasis>zabít! </emphasis>Melodie vyskočila v neladné zapištění, ale on ji zase rychle ztlumil. <emphasis>Ona ne. Zplozenec Stínu s její tváří. A přitom Min byla jedna z mála, kdo by mu nikdy neublížil. </emphasis>Nechápal, jak na tento nápad přišel, ale byl si jist, že je to pravda.</p> <p>Ve snech vídával tolik obličejů. Přišla i Seléné, chladná a záhadná a tak roztomilá, až mu při pouhém pomyšlení na ni vysychalo v ústech, a nabídla mu slávu, jako již předtím - teď mu to připadalo tak dávno - ale nyní říkala, že musí získat meč. A s mečem přijde i Seléné. <emphasis>Callandor. </emphasis>Ten byl v jeho snech pokaždé přítomen. Pokaždé. A zlomyslné tváře. Ruce strkající Egwain, Nyneivu a Elain do klecí, lapající je do sítí, zraňující je. Proč by měl plakat pro Elain víc než pro ty druhé dvě?</p> <p>Zatočila se mu hlava. Bolela ho skoro tolik co bok a do očí mu stékal pot, když celou noc tiše hrál „Krásná růže v sadu kvetla", jelikož se bál usnout. Bál se, že se mu bude něco zdát.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA PÁTÁ</strong></p> <p><strong><emphasis>Ve vzoru</emphasis></strong></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p>Ze sedla se Perrin zamračil na plochý kámen u cesty napůl zarostlý plevelem. Silnice byla sice jen udusaná stezka, které se teď, když se blížili k řece Manetherendrelle a hranicím Lugardu, říkalo Lugardská silnice, ale kdysi byla dlážděná. Kdysi velice dávno, jak poznamenala Moirain přede dvěma dny, a kousky dlažebních kamenů se stále čas od času objevovaly na povrchu. Tenhle na sobě měl zvláštní značku.</p> <p>Kdyby byli psi schopni udělat otisk tlapy na kameni, Perrin by byl řekl, že to je otisk tlapy velkého psa. Na holé zemi okolo, kde by se v měkčí prsti snadno uchovaly, nikde žádné psí stopy neviděl, ani žádného psa necítil. Jen ve vzduchu se vznášel slaboulinký pach spáleniny s nádechem síry, jaký po sobě zanechávaly některé rachejtle. Před nimi, tam, kde se cesta spojovala s řekou, stálo město. Možná sem zaběhla nějaká děcka s pár výrobky ohňostrůjců.</p> <p><emphasis>Ale pro děti by to bylo dost daleko. </emphasis>Viděl však nějaké statky. Mohly to být děti z některého z nich. <emphasis>Ať je to cokoliv, nemá to nic společného s tou značkou. Koně nelátají a psi nedělají stopy do kamene. Už jsem příliš unavený </emphasis><emphasis>a nemyslí mi to.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Zívl<emphasis> </emphasis>a pobídl Tanečníka a šedák cvalem rychle dohnal ostatní. Moirain je od odjezdu z Jarry popoháněla a na nikoho, kdo se byť jen na malou chvilku zastavil, se nečekalo. Když si Aes Sedai jednou něco umanula, byla tvrdá jako kalená ocel. Loial dokonce přestal číst, když před šesti dny náhle zvedl hlavu a zjistil, že je skoro o míli pozadu a všichni už jsou málem z dohledu za dalším kopcem.</p> <p>Perrin Tanečníkovi přitáhl otěže vedle ogierova velkého koně za Moiraininou bílou klisnou a znovu zazíval. Lan byl někde vepředu na výzvědách. Slunce bylo tak nízko, že do jeho západu zbývalo snad půl hodiny, ale strážce tvrdil, že do města jménem Remen na Manetherendrelle dorazí ještě před setměním. Perrin si nebyl jist, že chce vidět, co je tam čeká. Nevěděl, co by to mohlo být, ale dny po odjezdu z Jarry ho naučily ostražitosti.</p> <p>„Nechápu, proč nemůžeš spát," řekl mu Loial. „Já jsem vždycky hrozně unavený už ve chvíli, kdy nám dovolí zastavit na noc, že usnu, jen si lehnu."</p> <p>Perrin jenom zavrtěl hlavou. Loialovi prostě nedokázal vysvětlit, že se neodvažuje usnout, protože dokonce i ten nejlehčí spánek je plný divokých snů. Jako ten zvláštní s Egwain a Hopsalem. <emphasis>No, není divu, že se mi o ní zdá. Světlo, rád bych věděl, jak se má. Teď už je v bezpečí ve Věži a učí se, jak se stát Aes Sedai. Verin na ni dohlédne, a na Mata taky. </emphasis>Nemyslel si, že by někdo musel dávat pozor na Nyneivu. Pokud se pamatoval, tak byla-li někde Nyneiva, museli se mít na pozoru ostatní.</p> <p>Nechtěl ani pomyslet na Hopsala. Dařilo se mu nemyslet na živé vlky, i když z toho měl pocit, jako by ho narychlo ukul a vytvaroval neobratný kovář. A nechtěl vůbec pomyslet na možnost, že by se mu do snů mohl vplížit mrtvý vlk. Otřásl se a přinutil se otevřít oči. Nechtěl Hopsala ani vidět.</p> <p>A spánek mu nenarušovaly jenom zlé sny. Nacházeli další stopy toho, že tudy Rand prošel. Mezi Jarrou a řekou Eldar Perrin nezahlédl nic, ale když překročili Eldar po kamenném mostě klenoucím se z jednoho útesu na druhý ve výšce deseti sáhů nad hladinou vody, nechali za sebou město jménem Sidon, celé v popelu. V troskách zůstalo jen několik kamenných stěn a komínů.</p> <p>Umounění obyvatelé města říkali, že to způsobila lucerna, která někomu spadla ve stodole, a pak se oheň rozšířil a všechno šlo velice špatně. Polovina věder, která našli, byla úplně děravá. Jedna každá hořící stěna spadla ven místo dovnitř, takže od ní chytily domy po obou stranách. Plápolající trámy hostince se nějak zřítily a dokutálely se až ke studni na náměstí, takže z ní už nemohli tahat vodu na hašení požáru, a na ostatní tři studny popadaly domy. Dokonce i vítr se změnil a rozdmýchával plameny do všech stran.</p> <p>Moirain se nebylo třeba ptát, zda to způsobil Rand. Její obličej, jako z kalené oceli, byl dostatečnou odpovědí. Vzor se tvaroval kolem Randa a šance byly zcela nevypočitatelné.</p> <p>Za Sidonem projížděli čtyřmi městečky, kde pouze díky Lanovu stopování poznali, že je Rand stále před nimi. Rand teď byl opěšalý, pěšky šel už delší dobu. Jeho koně našli už v Jarře. Byl mrtvý a vypadalo to, že ho potrhali vlci nebo zdivočelí psi. Pro Perrina bylo těžké nespojit se s vlky, zvlášť když k němu Moirain podmračeně vzhlédla. Naštěstí Lan našel stopy Randových bot. Vedly od místa, kde ležel mrtvý kůň. Na jednom podpatku byla trojhranná dírka, zřejmě od kamene. Tím pádem byly stopy jasné. Ale ať pěšky či na koni, zřejmě si před nimi stále udržoval náskok.</p> <p>V těch čtyřech osadách za Sidonem způsobil největší vzrušení Loial, když vjel do osady, a lidé zjistili, že je to skutečně ogier z masa a krve. Byli tím tak uneseni, že Perrinových očí si téměř nevšímali, a pokud ano... No, pokud byli skuteční ogierové, tak to už lidé mohli klidně mít oči jakékoliv barvy.</p> <p>Ale pak dorazili do malé vísky Willar, a tam se slavilo. Pramen na návsi znovu vyrazil poté, co museli rok tahat vodu asi míli cesty od potoka, a když všechny pokusy vykopat studnu selhaly a polovina lidí se odstěhovala. Willar nakonec nezahyne. Rychle následovaly tři nedotčené osady, všemi projeli v jednom dni, až dojeli do Samahy, kde přes noc vyschly všechny studny a lidé tu hovořili o Temném. Pak přišel Tallan, kde veškeré staré nesváry, které se kdy ve vesnici objevily, vyvřely předešlého dne na povrch jako přetékající žumpa, a teprve tři vraždy všechny šokovaly natolik, že se jim vrátil zdravý rozum. A konečně Fyall, kde jařiny slibovaly tu nejubožejší úrodu, co se kdo pamatoval, ale starosta, kopající za domem novou jímku, našel zetlelý kožený vak plný zlata, takže nikdo by neměl umřít hlady. Silné mince ve Fyalle nikdo nepoznal. Na líci byla ženská hlava a na rubu orel. Moirain řekla, že byly raženy v Manetherenu.</p> <p>Perrin se jí na to konečně zeptal, když jedné noci seděli kolem ohně. „Po Jarře jsem si myslel... Všichni byli po těch svatbách tak šťastní. Dokonce i ti bělokabátníci jim potom připadali jako hlupáci. Ve Fyalle to bylo v pořádku - s úrodou Rand nemohl mít nic společného, protože vypadala špatně dávno předtím, než přišel, a to zlato bylo určitě v pořádku, když ho potřebovali - ale všecko to ostatní... Vypálené město, vyschlé studny a... To je zlo, Moirain. A já nemůžu uvěřit, že by byl Rand zlej. Vzor se kolem něj může ovíjet, ale jak by mohl být vzor tak zlej? To nedává smysl, a věci musejí dávat smysl. Když vyrobíš nástroj, který je k ničemu, tak je to plejtvání železem. Vzor přece nemůže plejtvat."</p> <p>Lan se na něho suše podíval a zmizel do tmy, aby obešel tábor. Loial se už ukládal do pokrývek, ale teď zvedl hlavu a s nastraženýma ušima se zaposlouchal.</p> <p>Moirain chvíli mlčela a ohřívala si ruce nad ohněm. Nakonec promluvila s pohledem upřeným do plamenů. „Stvořitel je dobrý, Perrine. Otec zla je zlý. Vzor věků, samotná krajka věků, není ani jedno, ani druhé. Vzor je to, co je. Kolo času vetkává všechny životy do vzoru, všechny činy. A vzor, který je celý jednobarevný, není vzorem. Pro vzor věků je dobro a zlo osnovou a útkem."</p> <p>I když o tři dny později projížděli slunným pozdním odpolednem, Perrina zamrazilo, jako když ji slyšel tohle říkat poprvé. Chtěl věřit, že je vzor dobrý. Chtěl věřit, že když lidé spáchají zlo, jdou proti vzoru, křiví ho. Pro něj byl vzor jemným a složitým výtvorem vyrobeným mistrem kovářem. To, že se v něm spojuje litina na hrnce, ba i něco horšího, s dobrou ocelí, a to zcela nahodile, byla představa, z níž mrazilo.</p> <p>„Mně na tom záleží," zamumlal tiše. „Světlo, mně na tom záleží." Moirain se na něj ohlédla a Perrin se odmlčel. Nebyl si jist, jestli Aes Sedai, kromě na Randovi, záleží vůbec na něčem.</p> <p>O chvíli později se vepředu objevil Lan a stočil svého černého válečného hřebce po bok Moiraininy klisny. „Remen je hned za tímhle vrškem," oznámil. „Zdá se, že v posledních dnech tam měli dost rušno."</p> <p>Loial zastříhal ušima. „Rand?"</p> <p>Strážce zavrtěl hlavou. „To nevím. Možná to pozná Moirain, až to uvidí." Aes Sedai se na něj pátravě podívala a pak pobídla bílou klisnu do rychlejšího kroku.</p> <p>Vyjeli na vrcholek kopce a Remen ležel pod nimi na břehu řeky. Manetherendrella tu byla široká víc než půl míle a nebyl tu žádný most, i když se přes řeku právě přepravovaly dva přívozy poháněné dlouhými vesly, a jeden, téměř prázdný, se vracel. Tři další kotvily u dlouhého kamenného přístaviště spolu s necelým tuctem obchodních plavidel. Některé říční lodi měly jeden, jiné dokonce dva stěžně. Přístaviště od samotného města oddělovalo několik rozlehlých skladišť z šedého kamene. Ve městě byly budovy většinou také z kamene, i když na střechách byly tašky nejrůznějších odstínů, od žluté přes červenou po temně nachovou, a z ústředního náměstí vedly ulice na všechny strany.</p> <p>Moirain si stáhla kapuci pláště hlouběji do čela, aby, než vjedou do města, měla zakrytou tvář.</p> <p>Jako obvykle lidé v ulicích zírali na Loiala, ale tentokrát Perrin zaslechl, jak v uctivé bázni mumlají: „Ogier." Loial se v sedle narovnal, uši měl vzpřímené a koutky širokých úst se mu zvedly v úsměvu. Očividně se snažil nedat najevo, jak je potěšen, ale tvářil se jako kočka, kterou někdo drbe za ušima.</p> <p>Remen Perrinovi připadal jako jiná města - byl plný lidských a lidmi vytvořených pachů smíšených samozřejmě se silnou vůní řeky - a jeho napadlo, co mohl mít Lan na mysli, když vtom se mu zježily vlasy na hlavě, protože ucítil něco - špatného. Jakmile to zachytil, bylo to pryč, jako když koňský chlup dopadne na rozžhavené uhlíky, ale pamatoval si to. Ten stejný pach zachytil v Jarře, a tehdy zmizel stejně náhle. Nebyl to Pokřivený ani Nezrozený - <emphasis>trollok, ať shořím, ne Pokřivený! Ne Nezrozený! Myrddraal, miz</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>lec, půlčlověk, cokoliv, jen ne Nezrozený! - </emphasis>ne trollok nebo mizelec, ale ten puch byl stejně ostrý a stejně ohavný. Ať už ho však zanechával kdokoliv, zřejmě nenechával trvalejší stopu.</p> <p>Dojeli až na náměstí. Jeden z velkých kamenů dláždění přímo uprostřed náměstí byl vypáčen, aby tu mohla být vztyčena šibenice. Do hlíny byl zaražen jediný silný trám podpírající břevno, z něhož visela železná klec. Dno klece bylo celé čtyři lokte nad zemí. V kleci seděl muž oděný celý do šatů v odstínech šedé a hnědé a bradu si opíral o skrčená kolena. Víc místa stejně neměl. Tři malí hošíci po něm házeli kamení. Muž zíral přímo před sebe, a pokud se nějaký kámen dostal až mezi mříže, ani nemrkl. Obličej měl zbrocený krví. Lidé z města chodili kolem, a tomu, co chlapci dělají, nevěnovali o nic větší pozornost než ten muž, i když se každý do jednoho podíval na klec, většinou souhlasně, někteří však se strachem.</p> <p>Moirain zavrčela, mohlo to být znechucení.</p> <p>„Je toho víc," řekl Lan. „Pojďte. Už jsem nám zamluvil pokoje v hostinci. Myslím, že to shledáte zajímavým."</p> <p>Perrin se cestou za nimi ohlédl přes rameno na muže v kleci. Bylo na něm něco povědomého, ale nedokázal přijít na to, co.</p> <p>„To neměli dělat." Loialův burácivý hlas skoro připomínal vrčení. „Ti chlapci, myslím. Dospělí by je měli zastavit."</p> <p>„To by měli," souhlasil Perrin, ale příliš pozornosti ogierovi nevěnoval. <emphasis>Proč mi připadá známý?</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Na štítu nade dveřmi hostince blíž k řece, do něhož je Lan zavedl, stálo U cestářova perlíku, což Perrin považoval za dobré znamení, i když tady kovárnu nic nepřipomínalo, jen na znamení byl namalován muž v kožené zástěře s kladivem v ruce. Hostinec samotný byl velký, tříposchoďový dům z leštěných kvádrů šedého kamene, s nachovou střechou, velkými okny a dveřmi s vyřezávanými spirálami, a zdálo se, že prospívá. Přiběhli stájníci, aby převzali koně, a na první pohled se klaněli ještě hlouběji, když jim Lan hodil pár mincí.</p> <p>Uvnitř zůstal Perrin hledět. Připadalo mu, že muži i ženy u stolů jsou všichni oblečeni ve sváteční parádě. Bylo tu víc vyšívaných kabátců, víc krajek na šatech, víc barevných stuh a šátků s třásněmi, než viděl za velice dlouhou dobu. Jen čtyři muži sedící u jednoho stolu na sobě měli prosté kabátce, a ti také byli jediní, kteří v očekávání nevzhlédli, když Perrin s ostatními vstoupil do šenku. Ti čtyři muži si dál tiše povídali. - Perrin zaslechl útržky z jejich hovoru, bavili se o tom, jaké přednosti mají ledové papričky jako náklad před kožešinami a co by mohly potíže v Saldeii udělat s cenami. Kapitáni obchodních lodí, usoudil Perrin. Ostatní byli nejspíš místní. Dokonce i obsluhující ženy na sobě zřejmě měly své nejlepší šaty, dlouhé zástěry zakrývaly vyšívané šaty s krajkami u krku.</p> <p>V kuchyni se pracovalo. Perrin cítil skopové, jehněčí, kuřata i hovězí, jakož i nějakou zeleninu. A vůně perníku na chvíli způsobila, že zcela zapomněl na maso.</p> <p>Hned za dveřmi je přivítal hostinský, obtloustlý plešatějící mužík se zářícíma hnědýma očima a hladkými růžovoučkými tvářemi. Neustále se klaněl a mnul si ruce. Kdyby nebyl přišel k nim, Perrina by ani nenapadlo, že je to majitel, protože místo očekávané bílé zástěry měl kabátec jako všichni ostatní, z pevného modrého sukna vyšívaného bílou a zelenou nití. Díky kabátci se silně potil.</p> <p><emphasis>Proč jsou všichni oblečení jako na slavnost? </emphasis>divil se Perrin.</p> <p>„Á, mistr Andra," řekl hostinský, obraceje se na Lana. „A ogier, jak jsi říkal. Ne že bych o tvém slově pochyboval, samozřejmě. Ne po tom, co se všechno stalo, a o tvém slově nikdy, pane. Proč ne ogier? Á, příteli ogiere, mít tě v domě je pro mě větším potěšením, než si vůbec umíš představit. Tohle je prostě skvělé, a doplňuje to všechno ostatní. Á, a paní..." Všiml si tmavomodrých hedvábných šatů a drahého vlněného pláště, sice uprášeného po cestě, ale stále honosného. „Odpusť, vznešená paní, prosím." Při úkloně vypadal jako podkova. „Mistr Andra mi neozřejmil tvoje postavení, vznešená paní. Nechtěl jsem být neuctivý. Jsi tu ovšem vítána ještě víc než tady přítel ogier, vznešená paní. Prosím, neurážej se kvůli ubohému žvanění Gainora Furlana."</p> <p>„Neurazila jsem se." Moirain klidně přijala titul, jímž ji Furlan obdařil. Ani zdaleka to nebylo poprvé, co Aes Sedai vystupovala pod jiným jménem, či co předstírala, že je něco, čím ve skutečnosti nebyla. A také to nebylo poprvé, co Perrin slyšel, jak si Lan nechává říkat Andra. Hluboká kapuce Moirain stále zakrývala hladké rysy Aes Sedai, a navíc si u těla přidržovala plášť, jako by jí byla zima. Samozřejmě si dávala pozor, aby nebyla vidět ruka s prstenem s Velkým hadem. „Ve městě se událo něco podivného, pane hostinský, jak jsem pochopila. Doufám, že to nemá vliv na bezpečnost poutníků."</p> <p>„A, vznešená paní, opravdu to bylo podivné. Tvoje zářná přítomnost činí poctu tomuto pokornému domu, vznešená paní, a navíc s sebou přivádíš ogiera, ale máme v Remenu také hledače. Přímo tady u Cestářova perlíku přebývají. Hledači Valerského rohu se vydali z Illianu za dobrodružstvím. A dobrodružství také našli, vznešená paní, tady v Remenu, nebo jen o míli dvě dál po řece, bojovali ze všech lidí právě s Aielany. Umíš si představit ty černě zahalené aielské divochy v Altaře, vznešená paní?"</p> <p>Aiel. Teď Perrin věděl, co mu připadalo tak známé na muži v kleci. Kdysi už Aiela viděl, jednoho z těch zuřivých, téměř bájných, obyvatelů drsné země nazývané Pustina. Ten muž se hodně podobal Randovi. Byl vyšší než většina ostatních, měl šedé oči a narudlé vlasy a byl oblečený přesně stejně jako muž v kleci, celý v hnědé a šedé, kteréžto odstíny splývaly s kamením a křovím, a měl vysoké měkké boty přivázané ke kolenům. Perrin téměř znovu uslyšel Minin hlas. <emphasis>Aielan v kleci. To je bod zlomu ve tvém životě, nebo aspoň něco velice důležitého, co se stane.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„Proč jste...?" Zarazil se, aby si odkašlal a nemluvil tak ochraptěle. „Jak se stalo, že máte Aiela v kleci na náměstí?"</p> <p>„Á, mladý pane, to je spíš příběh pro..." - Furlan se odmlčel a prohlédl si ho od hlavy k patě, přičemž bral v úvahu prosté venkovské šaty a dlouhý luk. Pohledem se zastavil u sekery u pasu a u toulce na druhé straně. Když však tlouštík při prohlídce dorazil až k Perrinovu obličeji, trhl sebou, jako by si díky přítomnosti vznešené paní a ogiera jeho žlutých očí všiml až teď. „On je tvůj sluha, mistře Andro?" zeptal se opatrně.</p> <p>„Odpověz mu," bylo vše, co Lan řekl.</p> <p>„Ehm. Ehm. Ovšem, mistře Andro. Ale je tu někdo, kdo to může vypovědět líp než já. Tuhle vznešený pán Orban sám. Proto jsme se tu sešli, abychom to slyšeli."</p> <p>Po schodech na jedné straně šenku scházel mladší tmavovlasý muž v červeném kabátci s obvazem kolem hlavy. Při chůzi se opíral o vycpané berle a levou nohavici měl odstřiženou, protože měl celé lýtko od kotníku až ke koleni ovázané silnou vrstvou obvazů. Místní začali hlučet, jako by zahlédli něco úžasného. Lodní kapitáni dál vedli svůj tichý rozhovor. Už se dostali ke kožešinám.</p> <p>Furlan si možná myslel, že muž v červeném kabátci ten příběh vypoví ještě lépe, nicméně sám pokračoval ve vyprávění. „Vznešený pán Orban a vznešený pán Gann sami čelili dvacítce zuřivých Aielanů jen s deseti družiníky. Ehm, boj to byl zuřivý a tvrdý, mnoho ran bylo uštědřeno i obdrženo. Šest dobrých družiníků zahynulo a každý muž byl zraněn, vznešení páni Orban a Gann nejhůře ze všech, ale pobili všechny Aiely až na ty, kteří uprchli, a toho jednoho, co zajali. To je ten, co ho uvidíte venku na náměstí, kde už nebude obtěžovat okolí svými divošskými způsoby o nic víc než mrtvola."</p> <p>„Vy jste tady v kraji měli nějaké potíže s Aiely?" zeptala se Moirain.</p> <p>Perrin sám uvažoval o stejné věci s nemalým úžasem. Pokud někteří lidé stále používali výraz „černě zahalený Aiel" pro někoho s násilnickým chováním, bylo to svědectví dojmů, jaký v lidech<strong> </strong>zanechala aielská válka, ale ta se odehrála již před dvaceti lety, a Aielové od té doby, ani předtím, ze své Pustiny nevyšli. <emphasis>Ale už jsem viděl jednoho na téhle straně Páteře světa, a teď jsem spatřil dalšího.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Hostinský si zamnul lysou hlavu. „Ehm. Ehm, ne, vznešená paní, ne tak přesně. Ale měli bychom, tím si můžeš být jistá, když tu pobíhalo dvacet těch divochů jen tak. No, všichni si pamatují, jak zabíjeli, loupili a pálili cestou přes Cairhien. Muži právě z téhle vesnice bojovali v bitvě pod Zářícími hradbami, kdy se státy spojily, aby je zahnaly. Já jsem v té době trpěl houserem, takže jsem sám jít nemohl, ale dobře se na to pamatuju, stejně jako všichni. Jak sem přišli, tak daleko ze své vlastní země, nebo proč, to nevím, ale vznešení páni Orban a Gann nás před nimi zachránili." Lidé ve slavnostních oděvech hlasitě vyjadřovali souhlas.</p> <p>Orban sám dokulhal přes šenk a kromě hostinského si nikoho nevšímal. Perrin ucítil zkyslé víno dávno předtím, než k nim muž došel. „Kam se poděla ta stará ženská se svýma bylinkama, Furlane?" zeptal se Orban hrubě. „Ganna ty rány hrozně bolí a já mám pocit, že mi praskne hlava."</p> <p>Furlan se uklonil tak hluboko, až se hlavou málem dotýkal podlahy. „Ehm, ehm, matka Leicha bude ráno zpátky, vznešený pane Orbane. Je u porodu, vznešený pane. Ale říkala, že ti rány zašila a namazala a vznešenému pánovi Gannovi taky, tak si nemusíš dělat starosti. Ehm, vznešený pane Orbane, jsem si jistý, že hned ráno za vámi zajde."</p> <p>Obvázaný muž si tiše zabručel - tiše pro každého kromě Perrina - že musí čekat na nějakou selku, „až vrhne svý potomstvo", a ještě něco o tom, „že je sešněrovaný jak pytel žrádla". Zvedl mrzutý, rozzlobený pohled a poprvé si zřejmě uvědomil přítomnost nových hostí. Perrina okamžitě zavrhl, což mládence v nejmenším nepřekvapilo. Při pohledu na Loiala se mu oči trochu rozšířily - <emphasis>Už ogiera viděl, </emphasis>napadlo Perrina, <emphasis>ale nikdy ho nenapadlo, že nějakého uvidí tady - </emphasis>u Lana oči zase přimhouřil - <emphasis>Pozná bojovníka, když nějakého uvidí, a nerad je potkává </emphasis>- a rozzářily se mu, když se sklonil, aby dohlédl pod Moiraininu kapuci, i když nebyl dost blízko, aby jí viděl do tváře.</p> <p>Perrin se rozhodl, že na to prostě nebude myslet, ne vzhledem k Aes Sedai, a doufal, že ani Moirain nebo Lan si o tom také nic myslet nebudou. Světlo ve strážcových očích mu prozradilo, že doufá marně.</p> <p>„Vás dvanáct porazilo dvacet Aielů?" zeptal se bezvýrazným hlasem Lan.</p> <p>Orban sebou trhl a narovnal se. Pracně ledabylým tónem řekl: „Jo, něco takovýho musíš čekat, když hledáš Valerský roh. Pro mě s Gannem to nebylo první takový střetnutí, a ani poslední, než najdeme roh. Pokud nám Světlo posvítí." Mluvil, jako by Světlo prostě nemohlo udělat nic jiného. „Samozřejmě jsme nebojovali pořád jenom s Aiely, ale vždycky se najdou lidi, co by chtěli hledače zastavit, kdyby mohli. Mě s Gannem ale tak snadno zastavit nejde." Další pochvalné mumlání od místních. Orban se narovnal o trochu víc.</p> <p>„Ztratili jste šest mužů a získali jednoho zajatce." Z Lanova hlasu nebylo jasné, zda to považuje za dobrou výměnu či za špatnou.</p> <p>„Jo," řekl Orban, „zbytek jsme pobili, teda až na ty, co utekli. Nepochybně teď ukrývají svý mrtvý. Slyšel jsem, že to dělávají. Bělokabátníci už je hledají, ale nikdy je nenajdou."</p> <p>„Tady jsou bělokabátníci?" zeptal se ostře Perrin.</p> <p>Orban na něj mrkl a znovu ho zavrhl. Opět se obrátil k Lanovi. „Bělokabátníci vždycky strkají nos tam, kde je nikdo nechce a nepotřebuje. Jsou to neschopní hulváti, všichni do jednoho. Jo, celý dny budou jezdit po kraji, ale já pochybuju, že najdou aspoň svý vlastní stíny."</p> <p>„To asi ne," odtušil Lan.</p> <p>Obvázaný muž se zamračil, jako by si nebyl jist, co přesně měl Lan na mysli, ale pak se znovu obrátil k hostinskému. „Najdi tu stařenu, slyšíš! Hlava se mi může rozskočit." Ještě se naposled podíval na Lana a odkulhal. Vyšplhal se po schodech a nahoru ho následovalo obdivné mumlání nad hledačem rohu, který pobil Aielany.</p> <p>„Zdá se, že tohle je dost rušné město." Loialův hluboký hlas přitáhl k ogierovi pozornost všech v místnosti. Až na ony kapitány, kteří zjevně právě projednávali lana, pokud jim Perrin dobře rozuměl. „Všude, kam přijdu, vy lidé něco děláte, spěcháte a pobíháte, pořád se vám něco děje. Jak vydržíte tolik vzrušení?"</p> <p>„Ehm, příteli ogiere," ozval se Furlan, „tak to u nás lidí chodí, že po vzrušení prahneme. Tolik lituju, že jsem nemohl táhnout k Zářícím hradbám. No, povím ti -"</p> <p>„Naše pokoje." Moirain sice nijak nezvedla hlas, ale její slova hostinského zarazila jako ostrý nůž. „Andra nám tu zamluvil pokoje, ne?"</p> <p>„Ehm, ano vznešená paní, odpusť. Ano, mistr Andra vám tady opravdu zamluvil pokoje. Odpusť mi, prosím, vznešená paní. Tudy, prosím. Kdybys mě laskavě následovala." Furlan se cestou do schodů neustále klaněl, šoupal nohama a bez přestání se omlouval a žvanil.</p> <p>Nahoře se Perrin zastavil a ohlédl se. Slyšel zdola tiché „vznešená paní" a „ogier" a cítil, že se za nimi dívají, ale připadalo mu, že cítí zvláště jeden pohled. Někdo se nedíval na Moirain a na Lana, ale na něho.</p> <p>Rychle ji našel. Například stála stranou od ostatních, a navíc to byla jediná žena v místnosti, která na sobě neměla ani kousek krajky. Její tmavošedé, téměř černé šaty měly prostý střih, jako šaty kapitánů, s širokými rukávci a úzkou suknicí, bez jediného volánu či ozdobného stehu výšivky. Když se pohnula, Perrin si všiml, že má suknici rozstřiženou pro jízdu na koni, a zpod suknice jí vykukovaly špičky vysokých bot z měkké kůže. Byla mladá - nejspíš nebyla o mnoho starší než on - a na ženu dost vysoká, s černými vlasy na ramena. A kdyby byl její nos jen o kousek větší, byl by na ženu příliš velký a výrazný. Měla plné rty, vysedlé lícní kosti a tmavé, mírně zešikmené oči. Perrin se nemohl rozhodnout, jestli mu připadá krásná či nikoliv.</p> <p>Jakmile se zadíval dolů, žena se obrátila k jedné ze služek a na schodiště se již ani nepodívala, ale Perrin si byl jist, že měl pravdu. Zírala na něho.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA ŠESTÁ</strong></p> <p><strong><emphasis>Jiný tanec</emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p>Když jim Furlan ukazoval pokoje, bez ustání brebentil, i když ho Perrin příliš neposlouchal. Horečně uvažoval, zda ta černovlasá dívka náhodou neví, co žluté oči znamenají. <emphasis>Ať shořím, </emphasis>dívala <emphasis>se na mě. </emphasis>Pak zaslechl, jak hostinský říká: „prohlásil se za Draka v Ghealdanu", - a měl pocit, že se mu uši vytáhly do špiček, jaké měl Loial.</p> <p>Moirain se zastavila na prahu svého pokoje. „Takže je tu další falešný Drak, hostinský? V Ghealdanu?" Kapuce jí stále zakrývala tvář, ale mluvila, jako by jí to otřáslo do hloubi duše. Dokonce i když Perrin poslouchal, co hostinský odpovídá, nemohl se na ni přestat dívat. Ucítil něco, co se velice podobalo strachu.</p> <p>„Ehm, vznešená paní, neboj se. Do Ghealdanu je to sto leguí, a tady tě nikdo obtěžovat nebude, ne když jsou tady mistr Andra a vznešení páni Orban a Gann. Proč -"</p> <p>„Odpověz jí!" štěkl Lan ostře. „Je v Ghealdanu falešný Drak?"</p> <p>„Ehm. Ehm, ne, mistře Andro, ne tak docela. - Říkal jsem, že v Ghealdanu je muž, který se prohlásil za Draka, jak jsme slyšeli před pár dny. Mohli byste říct, že jsme slyšeli kázat o jeho příchodu. Taky jsme slyšeli mluvit o tom v Tarabonu. I když někteří tvrdí, že to bylo v Arad Domanu, ne v Tarabonu. Ale ať tak nebo tak, odsud je to stejně lán světa. No, každopádně čekám, že se o tom bude mluvit víc než o čem jiném, možná až na ty divoké povídačky, že se vrátila vojska Jestřábího křídla -" Lanovy chladné oči mohly docela dobře být čepelemi dýk, podle toho, jak Furlan<strong> </strong>polkl a začal si rychleji mnout ruce. „Já jenom vím, co jsem slyšel, mistře Andro. Tohle vykládal ten chlapík, co by tě dokázal pohledem připíchnout na místě, a taky vykládal všelijaké nesmysly o tom, že Drak přichází, aby nás zachránil, a že my ho všichni musíme následovat, a že dokonce i šelmy budou bojovat za Draka. Ani nevím, jestli ho už zavřeli nebo ne. Ale nejspíš ano. Ghealdaňané s lidmi, co vedou takové řeči, dělávají krátký proces."</p> <p><emphasis>Masema, </emphasis>uvědomil si užasle Perrin. <emphasis>Tohle je ten zatracený Masema.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„Máš pravdu, hostinský," řekl Lan. „Ten chlapík nás tady nejspíš obtěžovat nebude. Znal jsem kdysi člověka, který vykládal právě takové hlouposti. Vzpomínáš si na něj, paní Alys, viď? Na Masemu?"</p> <p>Moirain sebou trhla. „Masema. Ano, ovšem. Už jsem na něj zapomněla." Její hlas nabyl na síle. „Až Masemu zase uvidím, bude si přát, aby ho někdo předtím stáhl z kůže a udělal si z ní boty." Práskla za sebou dveřmi tak prudce, že se ozvěna nesla chodbou.</p> <p>„Ticho!" ozval se z protějšího konce tlumený výkřik. „Praskne mi hlava!"</p> <p>„Ehm." Furlan si stále mnul ruce, chvíli jedním směrem, hned zas druhým. „Ehm, odpusť, mistře Andro, ale paní Alys je dost prudká žena."</p> <p>„Jen k těm, kdo se jí znelíbí," odtušil Lan zdvořile. „A kouše mnohem hůř než štěká."</p> <p>„Ehm. Ehm. Ehm. Vaše pokoje jsou támhle. Ehm, příteli ogiere, když mi mistr Andra řekl, že přijdeš, nechal jsem přinést starou ogieří postel z podkroví, kde se na ní přes tři sta let jen usazoval prach. No, tohle..."</p> <p>Perrin přestal vnímat, co hostinský vykládá, zůstalo jen bzučení v pozadí. Ta černovlasá mladá žena mu dělala starosti. A ten Aiel v kleci.</p> <p>Jakmile se dostal do svého pokoje - toho malého až vzadu, jelikož Lan neudělal nic, aby hostinskému vymluvil představu, že Perrin je sluha - pohyboval se jako loutka, stále hluboce zamyšlen. Sundal tětivu z luku a ten postavil do kouta - když byla tětiva nasazena příliš dlouho, kazil se tím luk i tětiva - stočené pokrývky a sedlové brašny položil vedle stojanu s umyvadlem a plášť hodil na ně. Řemeny s toulcem a sekerou pověsil na kolík na stěně a málem si lehl do postele, když mu zívnutí, při němž mu zalupalo v kloubech, připomnělo, jak by to mohlo být nebezpečné. Postel byla úzká a slamník hrudkovatý. Vypadalo to na tu nejpřívětivější postel, co kdy viděl. Perrin se místo toho posadil na třínožku a zamyslel se. Vždycky si rád všechno důkladně promyslel.</p> <p>Po chvíli zabušil na dveře Loial a strčil dovnitř hlavu. Ogierovi se uši doslova třásly vzrušením a zubil se od ucha k uchu. „Perrine, tomu nebudeš věřit! Moje postel je z výzpěvného dřeva! No, musí být stará víc než tisíc let. Aspoň tak dlouho už žádný Stromový zpěvák nevyzpíval nic tak velkého. Já sám bych to ani nezkoušel, a to mám teď nadání silnější než většina ostatních. No, abych řekl pravdu, už nás mnoho s tímto nadáním nezbývá. Ale já <emphasis>jsem </emphasis>jedním z nejlepších, co umějí vyzpívat dřevo."</p> <p>„To je opravdu zajímavý," utrousil Perrin. <emphasis>Aiel v kleci. Tak to Min říkala. Proč se na mě ta holka dívala?</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„Myslel jsem, že je." Loial mluvil trochu zklamaně, že Perrin nesdílí jeho nadšení, ale Perrin chtěl jenom klid k přemýšlení. „Dole už je připravená večeře, Perrine. Uvařili to nejlepší pro případ, že by hledači něco chtěli, ale můžeme z toho taky trochu dostat."</p> <p>„Jen běž, Loiale. Já nemám hlad." Vůně vařeného a pečeného masa, linoucí se sem z kuchyně, ho nezajímala. Skoro si nevšiml, když Loial odešel.</p> <p>S rukama na kolenou neustále zíval a snažil se rozmyslet. Připadalo mu to jako jedna z těch skládaček, které vyrábíval pantáta Luhhan. Kovové kousky byly zdánlivě nerozpojitelné. Ale vždycky existoval nějaký trik, jak železné smyčky a spirály rozdělat, a tady muselo být něco podobného.</p> <p>Ta dívka se na něj dívala. Mohlo to sice být kvůli jeho očím, ale hostinský si jich nevšímal a ostatní je zřejmě nevnímali vůbec. Lidé v šenku se mohli dívat na ogiera a hledače rohu, přibyvší vznešenou paní a na Aiela v kleci na náměstí. Nic tak nepatrného jako barva něčích očí nemohlo upoutat jejich pozornost. Nic zajímavého na sluhovi se nemohlo vyrovnat tomu ostatnímu. <emphasis>Tak proč se ona dívala na mě?</emphasis></p> <p>A ten Aiel v kleci. Co Min viděla, bylo vždycky důležité. Ale jak? Co by měl udělat? <emphasis>Mohl jsem aspoň zarazit ty děti, aby po něm přestaly házet kamením. Měl jsem. </emphasis>Nemělo smysl říkat si, že<strong> </strong>by mu dospělí určitě řekli, aby si šel po svých, že je v Remenu cizí a že mu po Aielovi nic není. <emphasis>Měl jsem se pokusit.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Žádná odpověď ho nenapadala, tak se vrátil zpátky na začátek a trpělivě to celé probral znovu, pak ještě jednou a ještě. Pořád nemohl na nic přijít, jen cítil lítost za to, co neudělal.</p> <p>Po nějaké době si uvědomil, že už padla tma. V pokoji se setmělo, jenom jediným okénkem dovnitř dopadalo měsíční světlo. Vzpomněl si na lojovou svíčku a křesadlo, které zahlédl na krbové římse, ale pro jeho oči zde bylo světla až dost. <emphasis>Musím přece něco udělat.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Připjal si sekeru a zarazil se. Udělal to bez přemýšlení. Nosit sekeru se mu stalo druhou přirozeností. Nelíbilo se mu to. Ale opasek si nechal a vyšel ven.</p> <p>Ze schodiště dopadalo do chodby dost světla, takže po šeru v jeho pokoji vypadala skoro jasně osvětlená. Z šenku se sem nahoru nesl hovor a smích a vůně připravovaných pokrmů z kuchyně. Perrin prošel chodbou k Moiraininu pokoji, zaklepal a vstoupil. A s hořícími tvářemi ztuhl na místě.</p> <p>Moirain si přitáhla světle modré roucho, které jí viselo na ramenou, blíž k tělu. „Chtěl jsi něco?" zeptala se chladně. V ruce držela stříbrný kartáč a tmavé vlasy, které jí ve vlnách spadaly na záda, se leskly, jako by si je právě česala. Pokoj měla lepší než on, s leštěným dřevěným obložením stěn a stříbrem vykládanými lampami. Ve velkém cihlovém krbu také hořel oheň. Ve vzduchu bylo cítit růžové mýdlo.</p> <p>„Myslel... myslel jsem, že tu bude Lan," podařilo se Perrinovi ze sebe vypravit. „Vy dva máte pořád hlavy dohromady, a tak mě napadlo, že... myslel jsem, že..."</p> <p>„Co chceš, Perrine?"</p> <p>Perrin se zhluboka nadechl. „Je tohle Randova práce? Já vím, že ho sem Lan sledoval, a všechno je takový divný - hledači a ten Aiel - ale udělal to on?"</p> <p>„To nemyslím. Víc budu vědět, až mi Lan poví, co v noci objeví. S trochou štěstí najde pomoc při volbě, kterou musí neodkladně učinit."</p> <p>„Volbě?"</p> <p>„Rand mohl překročit řeku a je na cestě do Tearu po souši. Nebo se mohl nalodit na loď do Illianu a tam by mohl chytit další do Tearu. Cesta je tak sice o mnoho leguí delší, ale zato mnohem rychlejší."</p> <p>„Já myslím, že ho nechytíme, Moirain. Nevím, jak to dělá, ale i pěšky má před náma pořád náskok. Jestli má Lan pravdu, tak je pořád o půl dne napřed."</p> <p>„Už mě napadlo, že se snad naučil cestovat," řekla Moirain trochu podmračeně, „až na to, že kdyby se to naučil, byl by vyrazil rovnou do Tearu. Ne, má v sobě krev lidí, kteří dokážou ujít a uběhnout ohromné vzdálenosti. Ale my bychom se stejně měli vydat po řece. Jestli už ho nechytím, alespoň budu v Tearu těsně za ním. Nebo tam na něj počkám."</p> <p>Perrin nejistě přešlápl. V jejím hlase se ozýval chladný příslib. „Jednou jsi mi řekla, že dokážeš vycítit temného druha, přinejmenším takového, co do Stínu zabředl opravdu hluboko, a Lan taky. Necítila jsi tu něco takovýho?"</p> <p>Moirain si hlasitě odfrkla a obrátila se zase zpátky k vysokému stojacímu zrcadlu s jemně vypracovaným stříbrným rámem na nožičkách. Jednou rukou si přidržovala šaty a druhou si začala česat vlasy. „Jen pár lidí zašlo až tak daleko, Perrine, dokonce i mezi těmi nejhoršími z temných druhů." Kartáč se zarazil v půli cesty. „Proč se ptáš?"</p> <p>„Dole v šenku byla jedna taková dívka a zírala na mě. Ne na tebe nebo na Loiala, jako všichni ostatní, ale na mě."</p> <p>Kartáč se dal znovu do pohybu a Moiraininy rty se zvlnily v úsměvu. „Občas zapomínáš, Perrine, že jsi docela pohledný mladý muž. Některým děvčatům se líbí široká ramena." Perrin zavrčel a přešlápl. „Bylo v tom snad něco jiného, Perrine?"</p> <p>„Ehm... ne." S Mininým viděním mu stejně nemohla pomoci, a stejně by mu řekla jen to, co už věděl, že bylo důležité. A on jí nechtěl vykládat, co přesně Min viděla. Nebo že Min vůbec něco viděla.</p> <p>V chodbě za zavřenými dveřmi se na chvíli opřel o stěnu. <emphasis>Světlo, jen tak k ní vrazit, a ona... </emphasis>Moirain byla hezká žena. <emphasis>A určitě dost stará, aby mohla být moje matka, nebo starší. </emphasis>Napadlo ho, že Mat by ji nejspíš pozval do šenku na tanec. <emphasis>Ne, to by neudělal. Dokonce ani Mat není tak hloupý, aby se snažil okouzlit Aes Sedai. </emphasis>Moirain tancovala. Jednou s ní dokonce tancoval sám. A při každém kroku málem zakopl o vlastní nohy. <emphasis>Přestaň na ni myslet</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jako na vesnickou holku jenom proto, žes viděl... Je to zatracená Aes Sedai! Ty teď máš starosti kvůli tomu Aielovi. </emphasis>Otřásl se a sešel dolů.</p> <p>Šenk byl nacpaný k prasknutí, všechny židle byly obsazené, dokonce i stoličky a lavice, které sem přinesli odjinud, a ti, kteří si neměli kam sednout, postávali u stěn. Černovlasou dívku nikde neviděl a nikdo jiný se po něm neohlédl, když spěchal přes místnost.</p> <p>Orban měl stůl sám pro sebe a zavázanou nohu měl položenou na židli a podloženou polštářem. Na noze měl měkký střevíc a v ruce stříbrný pohár, který mu služebná dolévala vínem. „Jo," říkal právě na celý šenk, „věděli jsme, že Aielové jsou zuřiví válečníci, já a Gann, ale na váhání nebyl čas. Tasil jsem meč, pobodl Lva do slabin..."</p> <p>Perrin sebou trhl, než si uvědomil, že muž hovoří o svém koni jménem Lev. <emphasis>On by byl klidně schopný tvrdit, že jel n</emphasis><emphasis>a opravdovém lvu. </emphasis>Cítil se trochu zahanbeně. Jenom proto, že ho nemá rád, neměl ještě důvod předpokládat, že hledač by ve svém chvástání zašel tak daleko. Bez ohlížení rychle vyšel z místnosti.</p> <p>Ulice před hostincem byla stejně přecpaná jako šenk, a lidé, kteří nemohli najít místo uvnitř, se tlačili v oknech a dvakrát tolik se jich mačkalo u dveří, aby si mohli vyslechnout Orbanovo vyprávění. Na Perrina se nikdo nepodíval podruhé, i když si cestou vysloužil několik stížností i hrubších slov od lidí, které odstrčil trochu dál ode dveří.</p> <p>Každý, kdo byl v noci venku, musel být u hostince, protože cestou na náměstí nezahlédl živou duši. Občas se za osvětleným oknem mihl stín, ale to bylo vše. Přesto měl pocit, že je sledován, a neklidně se rozhlížel kolem sebe. Nic, jen tmou zahalené ulice tečkované zářícími okny. Ve většině oken na náměstí byla tma, svítilo se jen v několika oknech pod střechou.</p> <p>Šibenice tu stála, přesně jak si ji pamatoval, a ten muž - Aiel - byl stále v kleci visící mimo jeho dosah. Aiel byl zřejmě vzhůru -přinejmenším držel hlavu nahoře - ale na Perrina se ani nepodíval. Pod klecí byly roztroušeny kameny, které po něm předtím házely děti.</p> <p>Klec visela na silném provaze, který byl přivázaný ke kruhu na jedné z horních mříží a vedl přes těžkou kladku na břevnu dolů ke dvěma kolíkům umístěným ve výši pasu po obou stranách trámu. Přebytečný kus provazu ležel ledabyle smotaný vedle šibenice.</p> <p>Perrin se rozhlédl kolem sebe a pátral po tmavém náměstí. Stále měl ten podivný pocit, že je sledován, ale pořád nic neviděl. Zaposlouchal se, ale nic neuslyšel. Cítil kouř z komínů a připravované jídlo z domů, lidský pot a starou krev od muže v kleci. Necítil však od něj žádný strach.</p> <p><emphasis>Jeho váha a pak ještě ta klec, </emphasis>uvažoval Perrin, když se přiblížil k šibenici. Nevěděl, kdy se k tomu rozhodl, ani jestli už se opravdu rozhodl, ale věděl, že to udělá.</p> <p>Zahákl se nohou kolem trámu, zvedl provaz a zatáhl, čímž získal menší průvěs. Podle toho, jak sebou provaz trhl, poznal, že se muž v kleci konečně pohnul, ale příliš spěchal, aby se zastavoval a vysvětloval vězni, co má v plánu. Průvěs mu dovolil odmotat provaz z kolíků. Stále zapřený nohou o trám spustil rychle klec na dláždění.</p> <p>Aiel se teď díval na něj a mlčky si ho prohlížel. Perrin neříkal nic. Když se pořádně podíval na klec, stiskl rty. Když už bylo něco vyrobeno, i něco takového, mělo by to být uděláno dobře. Celou přední stranu klece tvořila dvířka na hrubých závěsech vyrobených ve spěchu. Dvířka držel dobrý železný zámek pověšený na řetěze stejně špatně ukutém, jako mříže klece. Chvíli si prohlížel řetěz, až našel nejhorší článek, a pak do něj vsunul silný trn sekery. Prudce otočil zápěstím a článek praskl. Ve chvilce článek roztáhl, vytáhl řetěz z klece a otevřel dvířka.</p> <p>Aiel tam seděl s koleny pod bradou a díval se na něj.</p> <p>„Tak co?" zašeptal Perrin drsně. „Otevřel jsem to, ale rozhodně tě nehodlám nosit." Rychle se rozhlédl po setmělém náměstí. Pořád se nikde nic nehýbalo, ale on na sobě stále cítil něčí oči.</p> <p>„Jsi silný, muži z mokřin." Aiel se kromě toho, že nahrbil ramena, nepohnul. „Chtělo to tři muže, aby mě vytáhli nahoru. A tys mě sundal dolů. Proč?"</p> <p>„Nerad se koukám na lidi v klecích," zašeptal Perrin. Chtěl odejít. Klec byla otevřená a ty oči ho stále sledovaly. Avšak Aiel se nehýbal. <emphasis>Když už něco děláš, dělej to pořádně. </emphasis>„Hodláš odtamtud vůbec vylízt, než někdo přijde?"</p> <p>Aiel se chytil za mříž nad hlavou a jediným pohybem se vytáhl ven a zvedl se na nohy. Pak tam zůstal stát a opíral se o mříž. Kdyby se úplně narovnal, byl by skoro o hlavu vyšší než Perrin. Teď se podíval Perrinovi do očí - Perrin věděl, že mu v měsíčním světle musejí zářit jako leštěné zlato - ale nezmínil se o nich. „Byl jsem tam od včerejška, muži z mokřin." Mluvil jako Lan. Ne že by měli podobný hlas či přízvuk, ale hovořil se stejným nepohnutým chladem, s tou stejnou klidnou jistotou. „Chvíli potrvá, než mě zase nohy unesou. Jsem Gaul z klanu Imran Shaarad Aielů, muži z mokřin. Jsem <emphasis>Shae'en M'taal, </emphasis>Kamenný pes. Moje voda je také tvoje."</p> <p>„No, já jsem Perrin Aybara. Z Dvouříčí. Jsem kovář." Muž byl z klece venku, takže by mohl odejít. Až na to, že než bude moci Gaul chodit, mohl by sem někdo přijít, takže by skončil zase zpátky v kleci, pokud by ho nezabili, a to by v obou případech pokazilo Perrinovo dílo. „Kdyby mi to myslelo, tak jsem přinesl láhev s vodou nebo měch. Proč mi říkáš ,muž z mokřin'?"</p> <p>Gaul ukázal k řece. V měsíčním světle si ani Perrin nebyl zcela jist, ale měl dojem, že Aiel poprvé vypadá nejistě. „Před třemi dny jsem se díval na dívku, jak si hraje ve velké vodní tůni. Musela mít aspoň dvacet loktů napříč. Ona... se v ní protahovala." Jednou rukou neohrabaně napodobil pohyb při plavání. „Chrabré děvče. Přejít tyhle... řeky... mě málem zbavilo odvahy. Nikdy by mě nenapadlo, že existuje něco takového jako příliš mnoho vody, ale ani mě nenapadlo, že na světě existuje tolik vody, kolik jí máte vy, lidi z mokřin."</p> <p>Perrin potřásl hlavou. Věděl, že na Aielské pustině je vody pomálu - byla to jedna z těch mála věcí, které o Aielské pustině vůbec věděl - ale nenapadlo ho, že by tam mohla být tak vzácná, aby to vyvolalo takovou reakci. „Jsi daleko od domova, Gaule. Proč jsi tady?"</p> <p>„Pátráme," vykládal Gaul pomalu. „Hledáme Toho, kdo přichází s úsvitem."</p> <p>Perrin už to jméno kdysi slyšel za okolností, kdy si nebyl jist, co vlastně znamená. <emphasis>Světlo, vždycky se to vrátí zpátky k Randovi. Jsem k němu připoutaný jako zlý kůň připravený k okování. </emphasis>„Hledáš na špatném místě, Gaule. Já ho hledám taky, a on je na cestě do Tearu."</p> <p>„Tear?" Aiel mluvil překvapeně. „Proč...? Ale tak to musí být. V proroctví se praví, že až padne Tearský Kámen, konečně opustíme Trojí zemi." To bylo aielské jméno pro Pustinu. „Říká se v něm, že se změníme a znovu najdeme, co bylo naše a co bylo ztraceno."</p> <p>„To je možný. Já ta vaše proroctví neznám, Gaule. Už můžeš odejít? Někdo by mohl každou chvíli přijít."</p> <p>„Už je pozdě utíkat," řekl Gaul a hluboký hlas zařval: „Divoch je volný!" Přes náměstí přibíhalo deset či dvanáct mužů v bílých pláštích. Měli tasené meče a kónické přilbice se jim v měsíčním světle leskly. Děti Světla.</p> <p>Jako by mu patřil všechen čas na světě, Gaul klidně zvedl tmavou látku, kterou měl kolem krku, a omotal si ji kolem hlavy, čímž vytvořil hustý černý závoj, jenž mu zakrýval obličej, až mu byly vidět pouze oči. „Tancuješ rád, Perrine Aybaro?" zeptal se. S tím vyrazil od klece. Přímo k blížícím se bělokabámíkům.</p> <p>Ti na okamžik překvapeně strnuli, ale okamžik zřejmě Aielovi docela stačil. Prvnímu z mužů, k němuž se přiblížil, vykopl meč z ruky a pak rukou s nataženými prsty jako dýkou udeřil bělokabátníka do krku. Ještě než ten dopadl na zem, Aiel už proklouzl kolem něj. Paže dalšího muže hlasitě křupla, když mu ji Gaul zlomil, zraněného strčil do cesty třetímu a čtvrtého kopl do obličeje. <emphasis>Bylo </emphasis>to jako tanec. Aiel pokračoval od jednoho bělokabátníka k druhému, aniž se zastavil nebo aspoň zpomalil, i když muž, jehož srazil, se opět zvedal, a ten se zlomenou rukou si přehodil meč do druhé ruky. Gaul mezi nimi tančil.</p> <p>Perrin se nechal ohromením přemoci jen na chviličku, protože ne všichni bělokabátníci věnovali pozornost výhradně Aielovi. Jen tak tak stihl uchopit topor sekery oběma rukama a odrazit bodnutí mečem, pak se rozmáchl... a chtělo se mu vykřiknout, když půlměsíčná čepel muži rozervala hrdlo. Ale na křik neměl čas, ani na lítost. Než se první zcela zhroutil, řítili se na Perrina další bělokabátníci. Perrin nenáviděl zející rány, které sekera zanechávala, nenáviděl způsob, jakým prosekávala osníře, aby se dostala ke svalům pod nimi, jak roztínala přilbice i lebky s téměř stejnou lehkostí. Nenáviděl to všechno. Ale nechtěl zemřít.</p> <p>Čas jako by se smršťoval a zase roztahoval, a navíc obojí zároveň. - Perrin měl pocit, že bojuje již celé hodiny, a škrábalo ho v hrdle, jak sípěl. Muži se pohybovali jakoby skrz rosol. Jako by v jediné chvíli proskočili od místa, kde začínali, k místu, kde padli. Perrinovi po obličeji stékal pot, a přesto měl pocit, jako kdyby ho namočili do ledové vody. Bojoval o svůj život a nedokázal říci, zda to trvalo jen pár vteřin či celou noc.</p> <p>Když se konečně zastavil, lapaje po dechu a téměř ohlušen, zadíval se na tucet bíle oděných mužů ležících na dláždění náměstí, a připadalo mu, že měsíc na obloze se ani nepohnul. Někteří muži sténali, jiní leželi mlčky a nehybně. Mezi nimi stál Gaul, stále se zahalenou tváří a prázdnýma rukama. Většina těch na zemi byla jeho práce. Perrin si přál, aby je byl Aiel složil všechny, a cítil se zahanben. Pach krve a smrti byl pronikavý a nahořklý.</p> <p>„S oštěpy netančíš špatně, Perrine Aybaro."</p> <p>Perrinovi se točila hlava, a tak jen zamumlal: „Nechápu, jak mohlo dvanáct chlapů bojovat s dvacítkou takových, jako jsi ty, a vyhrát, i když dva z nich byli hledači."</p> <p>„Tak to říkali?" zasmál se tiše Gaul. „Byli jsme se Sarienem neopatrní. Byli jsme už tak dlouho v těchto měkkých zemích, a vítr vál ze špatné strany, tak jsme nic neucítili. Padli jsme na ně dřív, než jsme si to uvědomili. No, Sarien je mrtev a mne strčili do klece jako hlupáka, takže jsme snad zaplatili dost. Teď je čas běžet, muži z mokřin. Tear, budu si to pamatovat." Konečně si stáhl černý závoj. „Kéž vždy nalezneš vodu a stín, Perrine Aybaro." Obrátil se a odběhl do noci.</p> <p>Perrin se taky rozběhl, ale pak si uvědomil, že v rukou stále ještě drží zakrvácenou sekeru. Spěšně otřel čepel do pláště jednoho z mrtvých. <emphasis>Je mrtvý, ať shořím, a už tak je celý od krve. </emphasis>Musel se přinutit vrátit sekeru do smyčky u pasu, než vyrazil.</p> <p>Při druhém kroku ji spatřil, štíhlou postavu na kraji náměstí v tmavé úzké sukni. Otočila se, že uteče, a Perrin viděl, že má sukni rozstřiženou k jízdě na koni. Vrhla se do uličky a zmizela.</p> <p>Než dorazil k místu, kde předtím stála, potkal Lana. Strážce si všiml prázdné klece, stojící pod šibenicí, i bílých hromádek ve stínu, o něž se občas otřelo měsíční světlo, a pohodil hlavou, jako by hodlal vybuchnout. Hlasem napjatým a tvrdým jako nová obruč u kola řekl: „Tohle je tvoje práce, kováři? Světlo mě spal! Je tu snad někdo, kdo by tě s tím mohl spojit?"</p> <p>„Dívka," odvětil Perrin. „Myslím, že to viděla. Nechci jí ublížit, Lane! Mohla to vidět spousta dalších lidí. Všude kolem jsou rozsvícená okna."</p> <p>Strážce popadl Perrina za rukáv kabátce a postrčil ho směrem k hostinci. „Viděl jsem odtud utíkat nějakou holku, ale myslel jsem... To je jedno. Vytáhni ogiera ven a dostaň ho do stáje. Po tomhle budeme potřebovat, aby byli koně v přístavu co nejdřív. Světlo samo ví, jestli dneska v noci nějaká loď vyplouvá. Možná si budeme muset nějakou najmout. Na nic se neptej, kováři! Udělej to! Honem!"</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA SEDMÁ</strong></p> <p><strong><emphasis>Sokolice</emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p>Strážce díky delším nohám Perrina předběhl, a ve chvíli, kdy se mládenec tlačil návalem v šenku, Lan už kráčel do schodů a zřejmě při tom nijak nespěchal. Perrin se přinutil jít stejně pomalu. Ode dveří se za ním ozývaly nabručené poznámky o lidech, kteří se cpou před jiné lidi.</p> <p>„Znovu?" říkal právě Orban drže stříbrný pohár nahoře, aby mu mohli dolít. „Jo, no dobře. Nastražili léčku kousek od cesty, po níž jsme putovali, a já léčku tak blízko Remenu nečekal. S řevem na nás vyrazili z hustého křoví. Vmžiku byli mezi námi, bodali oštěpy, a hned zabili dva z mých nejlepších mužů a jednoho z Gannových. Jo, poznám Aiela, když nějakýho uvidím, a..."</p> <p>Perrin spěchal do schodů. <emphasis>No, Orban je teď zná.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Z Moirainina pokoje se ozývaly hlasy. Perrin nechtěl slyšet, co k tomu může Aes Sedai říci. Rychle prošel kolem a strčil hlavu do Loialova pokoje.</p> <p>Ogierova postel byla nízká, masivní, dvakrát delší a o polovinu širší než všechny lidské postele, které kdy Perrin viděl. Zabírala většinu pokoje a ten byl stejně velký a vybavený jako Moirainin. Perrin se nejasně upamatoval, jak Loial vykládal cosi o tom, že postel je z výzpěvného dřeva, a kdykoliv jindy by se byl zastavil a obdivoval rozmáchlé křivky, díky nímž onen kus nábytku vypadal, jako by vyrostl na místě, kde stál. Kdysi dávno se v Remenu opravdu museli zastavit ogierové, protože hostinský našel také dřevěné čalouněné křeslo, které bylo i pro Loiala dost velké. Sám Loial seděl pohodlně v křesle jen v košili a spodcích a při psaní do velké, v kůži vázané knihy, kterou měl položenou na lenochu křesla, se nepřítomně škrábal palcem u nohy na kotníku.</p> <p>„Odjížíme!" řekl Perrin.</p> <p>Loial nadskočil a málem převrátil kalamář a<strong> </strong>skoro upustil knihu. „Odjíždíme? Právě jsme dorazili," zaburácel.</p> <p>„Ano, odjíždíme. Sejdeme se ve stájích, jak nejrychleji to půjde. A ať tě nikdo nevidí odcházet. Myslím, že je tu zadní schodiště, co vede dolů kolem kuchyně." Jídlo na konci chodby vonělo příliš silně, aby tomu tak nebylo.</p> <p>Ogier se lítostivě podíval na postel a začal si natahovat vysoké boty. „Ale proč?"</p> <p>„Bělokabátníci," sdělil mu Perrin. „Víc ti povím později." A zavřel dveře dřív, než se Loial stačil ještě na něco zeptat.</p> <p>Sám si ani nevybalil. Jakmile si připjal toulec, natáhl si kabátec, hodil si na rameno pokrývky a sedlové brašny a zvedl luk, nezůstalo v pokoji ani stopy po tom, že tu někdy byl. Složené pokrývky v nohou lůžka byly dokonale poskládané a v trochu popraskaném umyvadle nezůstala ani kapka vody. Uvědomil si, že dokonce i lojovice má stále čistý knot. <emphasis>Musel jsem vědět, že tu nezůstanu. V poslední době za sebou nějak nezanechávám žádné stopy.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Jak uhodl, vedlo dolů do chodby za kuchyní úzké schodiště. Opatrně do kuchyně nahlédl. Pes klusal ve velkém proutěném kole a otáčel dlouhým rožněm, na němž byla nabodnuta jehněčí kýta, velký kus hověziny, pět kuřat a husa. Z kotle s polévkou, zavěšeného na pevném rameni nad druhým ohništěm, stoupala voňavá pára. Ale kuchař v dohledu nebyl, kromě psa tu nebylo živé duše. Perrin, vděčný Orbanovi za jeho lži, vyběhl do noci.</p> <p>Stáj byla velká stavba ze stejného kamene jako samotný hostinec, i když jenom kameny kolem dveří byly leštěné. Na stojanu visela jediná lucerna vydávající matné světlo. Tanečník i ostatní koně stáli ve stáních u dveří. Loialův velký oř to své málem dokonale vyplňoval. Vůně sena a koní byla známá a uklidňující. Perrin dorazil jako první.</p> <p>Ve službě byl jen jeden stájník, chlapík s úzkou tváří, ve špinavé košili a s odrostlými prošedivělými vlasy, jenž chtěl vědět, kdo si Perrin myslí, že je, aby mu nařizoval, že má osedlat čtyři koně, a kdo je jeho pán a co dělá sbalený na cestu uprostřed noci venku, a ví vůbec mistr Furlan, že takhle vyklouzl, a co má schovaného v těch sedlových brašnách a co že to má s očima, není nemocný? Vzduchem zpoza Perrina proletěla mince a ve světle lucerny se zaleskla zlatem. Stájník ji švihem ruky obratně zachytil a kousl do ní.</p> <p>„Osedlej je," nařídil mu Lan. Hlas měl hebký a studený, jako je hebké železo, a stájník se mu několikrát uklonil a rychle začal připravovat koně.</p> <p>Moirain s Loialem dorazili ke stájí, právě když byli jejich koně připraveni, stačilo jim jen převzít otěže. Potom vyvedli koně za Lanem a ulicí, vedoucí za stájí, se vydali k řece. Tichý klapot podkov na dláždění připoutal pozornost jen na kost vychrtlého psa, který na ně jednou štěkl a honem utekl.</p> <p>„Tohle přivolává vzpomínky, což, Perrine?" ozval se Loial, na sebe dost tiše.</p> <p>„Mluv tišeji," napomenul ho šeptem Perrin. „Jaký vzpomínky?"</p> <p>„No, je to jako za starých časů." Ogierovi se opravdu podařilo ztlumit hlas. Teď zněl jako čmelák pouze o velikosti psa, a ne koně. „Vyklouznout takhle do noci, s nepřáteli za zády a možná i před sebou, ve vzduchu se vznáší nebezpečí a studená příchuť dobrodružství."</p> <p>Perrin se na Loiala zamračil přes Tanečníkovo sedlo. Bylo to docela snadné. On sám nad sedlem pohodlně viděl a Loial na druhé straně čněl o hlavu a hruď nad svým koněm. „O čem to mluvíš? Mám takový dojem, že se ti začíná nebezpečí líbit! Loiale, ty ses musel zbláznit!"</p> <p>„Jenom si snažím zapamatovat tu náladu," řekl Loial a znělo to velice formálně. Nebo se možná jenom bránil. „Pro svou knihu. Musím to tam všechno dát. Myslím, že se mi to začíná líbit. Dobrodružství. Ovšemže se mi to moc líbí." Dvakrát prudce zastříhal ušima. „Musí se mi to líbit, když o tom chci psát."</p> <p>Perrin jen zavrtěl hlavou.</p> <p>U kamenného přístaviště kotvily bachraté přívozní čluny v bezpečí na noc, nehybné a tmavé, jakož i většina lodí. V přístavu se však kolem jedné dvoustěžňové lodi i na její palubě pohybovali lidé a lucerny. Ve vzduchu byl cítit hlavně dehet a konopné provazy, taktéž i ryby, i když cosi vzadu u nejbližšího skladiště vydávalo ostrou, kořeněnou vůni, která ty ostatní téměř překryla.</p> <p>Lan našel kapitána, malého štíhlého mužíka, který zvláštním způsobem nakláněl hlavu na stranu, když poslouchal. Vyjednávání brzy skončilo a pomocí ráhen a popruhů dostali na palubu koně. Perrin dával dobrý pozor na svého oře a neustále na něj mluvil. Koně nemají rádi nic, co se vymyká obvyklému, jako třeba když je někdo zvedne do vzduchu, ale dokonce i strážcova hřebce jeho tiché domlouvání uklidnilo.</p> <p>Lan dal kapitánovi zlato a stříbro dvěma námořníkům, kteří bosí odběhli do skladiště pro pytle s ovsem. Další lodníci uvázali koně mezi stěžni do jakési malé provazové ohrádky a celou dobu bručeli, co za špínu budou muset uklízet. Perrin si nemyslel, že to bylo určeno pro cizí uši, ale jemu jejich námitky neunikly. Ti muži prostě nebyli zvyklí na koně.</p> <p>Zakrátko byla <emphasis>Sněžná husa </emphasis>připravená k vyplutí, jen o chvíli dříve, než kapitán - jmenoval se Jaim Adarra - plánoval. Lan odvedl Moirain do podpalubí dřív, než byla odvázána lana, a Loial je se zíváním následoval. Perrin zůstal stát u zábradlí nedaleko přídě, i když každé ogierovo zívnutí následovalo jeho vlastní. Napadlo ho, zda <emphasis>Sněžná husa </emphasis>předhoní cestou po řece vlky, předhoní jeho sny. Muži začali připravovat opačiny a odstrkovali loď od přístavního mola.</p> <p>Když bylo poslední lano hozeno na břeh a zachyceno, vyrazila ze stínu mezi dvěma skladišti dívka v úzké, rozstřižené sukni, s rancem v rukou a tmavým pláštěm, který za ní jen vlál. Skočila na palubu právě ve chvíli, kdy muži u opačin začali veslovat.</p> <p>Adarra vyrazil ze svého místa u kormidelního vesla, ale ona klidně položila ranec na palubu a rázně řekla: „Popluji s vámi... ehm... řekněme tak daleko, jako pluje on." Kývla směrem k Perrinovi, aniž se na něj podívala. „Nemám nic proti spaní na palubě. Zima a mokro mi nevadí."</p> <p>Následovalo kratší dohadování. Dívka kapitánovi předala tři stříbrné marky, zamračila se na měďáky, které dostala nazpátek, pak si je nacpala do měšce a vydala se pomalu k místu, kde stál Perrin.</p> <p>Šířila se kolem ní vůně bylinek, lehká, svěží a čistá. Prohlédla si Perrina tmavýma zešikmenýma očima nad vysedlými lícními kostmi a pak se obrátila zpátky k pobřeží. Bude asi v jeho věku, usoudil Perrin, ale pořád se nemohl rozhodnout, jestli je její nos akorát,<strong> </strong>nebo jejímu obličeji vévodí. <emphasis>Ty </emphasis>jsi <emphasis>ale trouba, Perrine Aybaro. Proč by ti mělo záležet na tom, jak vypadá?</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Mezera mezi nábřežím a lodí již byla dobrých deset sáhů. Opačiny silně zabíraly a v černé vodě vyorávaly bílé brázdy. Perrina napadlo, že by ji mohl hodit přes palubu, ale rychle tento nápad zavrhl.</p> <p>„No," řekla po chvíli dívka, „nikdy by mě nenapadlo, že mě cesta zavede zpátky do Illianu tak brzy." Hlas měla vysoko posazený a mluvila monotónním, ale ne nepříjemným způsobem. „Vy <emphasis>putujete </emphasis>do Illianu, viď?" Perrin stiskl rty. „Nemrač se," řekla mu. „Nechali jste tam po sobě s tím Aielanem pěknou spoušť. Když jsem odcházela, ta správná vřava právě začínala."</p> <p>„Tys jim to neřekla?" zeptal se užasle Perrin.</p> <p>„Lidi z města si myslí, že ten Aielan překousal řetěz, nebo ho možná přetrhl holýma rukama. Než jsem odešla, tak se ještě nerozhodli." Vydala zvuk, který se nebezpečně podobal zahihňání. „Orban dost hlasitě vyjadřoval znechucení nad tím, že mu jeho zranění brání pronásledovat Aielana osobně."</p> <p>Perrin si odfrkl. „Jestli ještě někdy uvidí Aiela, tak se zatraceně pozvrací." Odkašlal si a zamumlal: „Promiň."</p> <p>„To nevím," prohlásila dívka, jako by jeho poznámka nebyla nijak výjimečná. „Viděla jsem ho v zimě v Jehannahu. Porazil čtyři chlapy najednou, dva zabil a dva donutil se vzdát. Samozřejmě ten boj začal, takže to tomu trochu ubírá na půvabu, ale oni věděli, co dělají. Nevybral si zrovna chlapy, kteří by se neuměli bránit. Stejně je to hlupák. Má takové zvláštní představy o Velkém Černém lese. Někteří ho nazývají Les stínů. Už jsi o něm slyšel?"</p> <p>Perrin se na ni úkosem podíval. Mluvila o boji a zabíjení tak klidně, jako by jiná žena hovořila o pečení. O žádném Velkém Černém lese sice v životě neslyšel, ale Les stínů ležel kousek na jih od Dvouříčí. „Sleduješ mě? Tam v hostinci jsi na mě zírala. Proč? A proč jsi jim neřekla, cos viděla?"</p> <p>„Ogier," začala vyprávět s pohledem upřeným na řeku, „je očividně ogier, a co jsou zač ostatní, nebylo těžké uhodnout. Podařilo se mi nahlédnout pod kapuci <emphasis>paní Alys </emphasis>mnohem hlouběji než Orbanovi, a vzhledem k ní musí být ten chlapík s kamennou tváří strážce. Světlo mě spal, ale rozhodně bych nechtěla, aby se na mě naštval. To se tak tváří vždycky, nebo měl k poslednímu jídlu kamení? No, takže jsi zůstal jenom ty. Nemám ráda věci, s kterými nemůžu počítat."</p> <p>Perrin znovu zauvažoval o tom, že ji hodí přes palubu. Tentokrát zcela vážně. Ale Remen už byl jen skvrnou světla hodně daleko ve tmě a nedalo se poznat, jak je to daleko na břeh.</p> <p>Dívka zřejmě jeho mlčení vzala jako pobídku, aby mluvila dál. „Takže tady mám -" rozhlédla se kolem sebe a pak ztišila hlas, i když nejbližší lodník pracoval u vesla dobrých pět sáhů daleko -„Aes Sedai, strážce, ogiera - a tebe. Venkovana, podle prvního dojmu." Naklonila hlavu na stranu, upřeně se mu podívala do žlutých očí - Perrin odmítl odvrátit zrak - a usmála se. „Jenže ty osvobodíš z klece Aielana, dost dlouho si s ním povídáš a pak mu pomůžeš rozsekat tucet bělokabátníků do vuřtů. Předpokládám, že to děláš pravidelně, rozhodně to vypadalo, jako by to pro tebe nebylo nic neobvyklého. Ze skupinky poutníků, jako jste vy, cítím něco zvláštního, a hledači si vybírají zvláštní stopy."</p> <p>Perrin zamrkal, ten důraz mu nemohl uniknout. „Hledač? Ty? Ty nemůžeš být hledač. Jsi holka."</p> <p>Její úsměv byl natolik nevinný, že od ní Perrin málem rovnou odešel. Dívka o krok ustoupila, půvabně máchla rukama a náhle držela dva nože. Celé to provedla stejně uhlazeně, jako by to byl udělal Tom Merrilin. Jeden z mužů u opačin se zakuckal a další dva se zarazili. Vesla do sebe narazila a zapletla se a <emphasis>Sněžná husa </emphasis>trochu poskočila, než kapitánův křik věci zase urovnal. Tou dobou už nechala černovláska nože zase zmizet.</p> <p>„Hbitý prsty a hbitý jazyk tě dostanou mnohem dál než ostrý meč a svaly. Taky bystrý zrak, ale já naštěstí všechny tyhle věci mám."</p> <p>„A taky skromnost," zamumlal Perrin. Ona si toho zřejmě nevšimla.</p> <p>„Složila jsem přísahu a přijala požehnání na Tammazově velkém náměstí v Illianu. Možná jsem <emphasis>byla </emphasis>nejmladší, ale v tom davu, se všemi těmi trubkami a bubny a cimbály a křikem... I šestileté dítě tam mohlo složit přísahu, a nikdo by si toho nebyl všiml. Bylo nás tam přes tisíc, možná dva tisíce, a každý měl představu, kde hledat Valerský roh. Já mám svoji - pořád to může být ta správná - ale žádný hledač si nemůže dovolit pominout zvláštní stopu. Roh určitě leží na konci zvláštní stopy, a já ještě nikdy neviděla nic zvláštnějšího než stopu, kterou tvoříte vy čtyři. Kam máte namířeno? Do Illianu? Někam jinam?"</p> <p>„Jaká je ta tvoje představa?" zeptal se Perrin. „O tom, kde je roh?" <emphasis>V bezpečí v Tar Valonu, doufám, a Světlo dej, ať už ho nikdy v životě neuvidím. </emphasis>„Ty myslíš, že je v Ghealdanu?"</p> <p>Dívka se na něj zamračila - měl pocit, že se nevzdá pachu, který jednou zachytí, ale byl připraven jí nabídnout tolik vedlejších stop, kolik jich bude ochotná přijmout - a pak podotkla: „Už jsi někdy slyšel o Manetherenu?"</p> <p>Perrin se málem rozkašlal. „Už jsem o něm slyšel," připustil opatrně.</p> <p>„Každá královna Manetherenu byla Aes Sedai a král strážce s ní spojený. Takové místo si neumím představit, ale v knihách se to píše. Byla to velká země - zabírala většinu Andoru a Ghealdanu a ještě pár dalších zemí kolem - ale hlavní město samotné leželo v pohoří Oparů. A já si myslím, že roh je tam. Leda byste mě k němu dovedli vy čtyři."</p> <p>Perrinovi se zježily vlasy. Poučovala ho, jako by byl nevzdělaný vesnický klacek. „Ty roh ani Manetheren nenajdeš. Město bylo zničeno za trollockých válek, když poslední královna natáhla příliš mnoho jediné síly, aby zničila hrůzopány, kteří jí zabili manžela." Moirain jim řekla i jména toho krále a královny, ale on je zapomněl.</p> <p>„Ne v Manetherenu, sedláku," utrousila klidně, „i když taková země by byla skvělou skrýší. Ale v pohoří Oparů byly další státy, jiná města, tak stará, že si je nepamatují dokonce ani Aes Sedai. A já myslím na všechny ty staré příběhy, kde se vypráví, jaké neštěstí provází toho, kdo do hor vstoupí. Jaké by bylo lepší místo, kde schovat Valerský roh, než do jednoho z těch zapomenutých měst?"</p> <p>„Slýchával jsem příběhy o tom, že v horách je něco schovaný." Uvěří mu? Lhaní mu nikdy moc nešlo. „Neříkalo se v nich, co to je, ale měl by to být největší poklad na světě, tak je to možná roh. Ale pohoří Oparů se táhne celý stovky leguí. Jestli ho chceš najít, neměla bys marnit čas tím, že budeš sledovat nás. Ty budeš potřebovat všechen čas, abys našla roh dřív než Orban s Gannem."</p> <p>„Říkala jsem ti, že ti dva mají takovou zvláštní představu, že je roh ukrytý ve Velkém Černém lese." Usmála se na něj. Když se usmívala, vůbec neměla příliš velká ústa. „A já ti říkám, že hledač musí jít po zvláštních stopách. Máš štěstí, že Orban s Gannem byli zranění v boji se všemi těmi Aielany, jinak se mohli klidně nalodit taky. Já se vám aspoň nebudu plést do cesty, ani se snažit vás převézt nebo začít rvačku se strážcem."</p> <p>Perrin znechuceně zavrčel. „My jsme jenom poutníci na cestě do Illianu, holka. Jak se vlastně jmenuješ? Když už se s tebou mám celý dny dělit o loď, tak ti nemůžu říkat holka."</p> <p>„Říkám si Mandarb." Perrin nedokázal zcela zabránit výbuchu smíchu. Ty zešikmené oči ho rozhorleně pozorovaly. „Něco tě naučím, sedláku." Hlas měla klidný. Téměř. „Ve starém jazyce znamená mandarb ,čepel'. To je jméno hodné hledače rohu!"</p> <p>Perrinovi se podařilo zvládnout smích, a když ukázal na provazovou ohrádku mezi stěžni, jen trochu sípal. „Vidíš toho černýho hřebce? On se jmenuje Mandarb."</p> <p>Žár se z jejích očí vytratil a na tvářích jí naskočil ruměnec. „Aha. Narodila jsem se jako Zarin Bashereová, ale Zarin není jméno pro hledače. V příbězích se hledači vždycky jmenovali nějak jako Rogoš Orlozraký."</p> <p>Vypadala tak schlíple, že Perrin spěšně dodal: „Mně se jméno Zarin líbí. Hodí se k tobě." V očích jí zase zaplápolal oheň, a Perrin měl na chvíli pocit, že hodlá znovu vytáhnout nůž. „Je pozdě, Zarin. Chci se trochu prospat."</p> <p>Obrátil se k ní zády a vykročil k poklopu vedoucímu do podpalubí. V zádech ho svrbělo. Lodníci stále přecházeli sem a tam po palubě a opírali se do vesel. <emphasis>Troubo. Holka by po mně nehodila nožem. Ne když se všichni tihle lidi dívají. Nebo ano? </emphasis>Právě když dorazil k poklopu, zavolala za ním.</p> <p>„Sedláku! Třeba bych si mohla říkat Faile. Táta mi tak říkával, když jsem byla malá. Znamená to ,sokolík'."</p> <p>Perrin ztuhl a málem minul první schod vedoucí do podpalubí. <emphasis>Shoda okolností. </emphasis>Přinutil se sejít dolů, aniž se ohlédl. <emphasis>Musí to být souhra náhod. </emphasis>V chodbě byla tma, ale za ním sem dopadalo dost měsíčního světla, aby viděl na cestu. V jedné kajutě někdo hlasitě chrápal. <emphasis>Min, proč jsi to musela vidět?</emphasis></p><empty-line /><p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><strong>KAPITOLA OSMÁ</strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis>Dcera noci</emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p>Když si Perrin uvědomil, že nemá ponětí, která kajuta by měla být jeho, strčil hlavu hned do několika. Byla tam tma a ve všech spali dva muži na úzkých lůžcích u stěn, až v jedné seděl na podlaze mezi dvěma lůžky Loial - vlezl se tam jen tak tak - a ve světle lampy zavěšené na volném kroužku škrábal do knihy s koženou vazbou své poznámky. Ogier si chtěl popovídat o tom, co se přes den událo, ale Perrin musel zatínat zuby, jak se snažil potlačit zívání, i když loď už musela odplout dost daleko po proudu, aby mohl bezpečně usnout. Bezpečně snít. I kdyby se snažili, nemohli vlci udržet krok s opačinami a proudem.</p> <p>Nakonec našel jednu kajutu bez oken, ve které nikdo nebyl, což mu docela vyhovovalo. Chtěl být nyní docela sám. <emphasis>Shoda okolností ve jméně, to je všechno, </emphasis>říkal si, když rozsvěcel lampičku na stěně. <emphasis>A stejně, ve skutečnosti se jmenuje Zarin. </emphasis>Ale dívka s vysedlými lícními kostmi a tmavýma zešikmenýma očima nebyla to, nač myslel nejvíc. Odložil luk a ostatní věci na uzoučkou postel, plášť hodil přes ně a posadil se na druhé lůžko, aby si mohl stáhnout boty.</p> <p>Elias Machera objevil způsob jak žít s tím, čím byl, člověkem nějak spojeným s vlky, a nezešílet. Když se nad tím Perrin zpětně zamyslel, byl si jist, že Elias tak žil celá léta, než se vůbec potkali. <emphasis>On chtěl, aby tomu tak bylo. Rozhodně to přijal. </emphasis>To nebylo řešení. Perrin tak žít nechtěl, nechtěl se s tím smířit. <emphasis>Ale když máš kus surového železa, který se hodí na nůž, tak se s tím prostě smíříš</emphasis> <emphasis>a vyrobíš nůž, i když by se ti víc líbila sekera. Ne! Můj život je víc než železo, které</emphasis><emphasis> je kováno do tvaru.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Opatrně se myslí natáhl k vlkům a našel - nic. Získal jenom nejasný dojem z vlků někde v dálce, ale i ten slábl. Poprvé za velice dlouhou dobu byl sám. Požehnaně sám.</p> <p>Sfoukl lampu a poprvé za mnoho dní si lehl. <emphasis>Jak to, pro Světlo, Loial na něčem takovém zvládne? </emphasis>Všechny ty noci beze spánku na něj padly a vyčerpáním mu ochably svaly. Uvědomil si, že dokázal vyhnat z hlavy i toho Aiela. A bělokabátníky. <emphasis>Světlem prokletá sekera! Ať shořím, přál bych si, abych ji nikdy neuviděl, </emphasis>byla jeho poslední myšlenka, než usnul.</p> <p>* * *</p> <p>Obklopovala ho hustá šedá mlha, dole natolik hutná, že si neviděl na vlastní boty, a všude kolem tak těžká, že nedohlédl na deset kroků před sebe. Poblíž sice určitě nic nebylo, ale v té mlze se mohlo skrývat cokoliv. A ta mlha nějak nebyla správná, nebyla vůbec mokrá. Položil ruku na opasek hledaje útěchu ve vědomí, že by se mohl bránit, a trhl sebou. Jeho sekera byla pryč.</p> <p>V mlze se cosi pohnulo, šeď zavířila. Něco se k němu blížilo.</p> <p>Napjal se a uvažoval, bude-li lepší uprchnout nebo zůstat stát a bojovat holýma rukama, uvažoval, jestli vůbec má proti čemu bojovat.</p> <p><emphasis>Hopsale?</emphasis></p> <p>Vlk zaváhal, ale pak se mu postavil po boku. Byl to Hopsal - tím si byl jist - ale něco na tom, jak vlk stál, jak k němu krátce zdvihl žluté oči, vyžadovalo mlčení, mysli stejně jako těla. Ty oči se dožadovaly, aby se tím řídil také.</p> <p>Položil ruku vlkovi na hlavu a v té chvíli Hopsal vyrazil kupředu. Nechal se vlkem vést. Srst pod jeho rukou byla hustá a zježená. Na omak byla skutečná.</p> <p>Mlha začala houstnout, a jen díky tomu, že měl ruku položenou na vlkově těle, věděl, že tu Hopsal stále ještě je, protože když se podíval dolů, neviděl skoro vlastní hruď. Klidně mohl být po prsa zabalen do čerstvě ostříhané vlny, nic víc neviděl. Uvědomil si, že ani nic neslyší. Dokonce ani zvuk vlastních kroků. Zahýbal prsty u nohou a ulevilo se mu, když ucítil boty.</p> <p>Šeď ztmavla a s vlkem teď kráčeli černočernou tmou. Když si sáhl na nos, neviděl ani vlastní ruku. Nos ostatně také ne. Zkusil na chvíli zavřít oči, ale žádný rozdíl v tom nebyl. Stále se nic neozývalo. Cítil, že má ruku položenou na drsné srsti na Hopsalově hřbetě, ale nebyl si jist, jestli pod nohama vůbec něco cítí.</p> <p>Náhle se Hopsal zastavil a přinutil ho taky zastavit. Rozhlédl se kolem sebe... a prudce zavřel oči. Teď tu maličký rozdíl byl. A také něco cítil, nepříjemně se mu stahoval žaludek. Přiměl se otevřít oči a podívat se dolů.</p> <p>To, co spatřil, tu nemohlo být, leda by s Hopsalem stáli ve vzduchu. Z vlka ani ze sebe neviděl ani kousíček, jako by vůbec neměli těla - při tomto pomyšlení jako by se mu v žaludku objevil kus ledu - ale pod sebou, jasně, jako osvětlenou tisícovkou luceren, viděl rozsáhlou sbírku zrcadel, která zdánlivě visela v černé prázdnotě, ale uspořádána byla, jako kdyby stála na podlaze ve velikánské síni. Zrcadla se táhla do dálky všemi směry, ale přímo pod nohama měl volné místo. A tam byli lidé. Náhle slyšel jejich hlasy, jako kdyby stál přímo mezi nimi.</p> <p>„Veliký pane," ptal se tiše jeden z mužů, „kde je tohle místo?" Rozhlédl se kolem sebe a trhl sebou, když uviděl svůj tisíckrát znásobený odraz, a pak už se díval jenom před sebe. Ostatní se kolem něj choulili zřejmě ještě vyděšenější. „Spal jsem doma v Tar Valonu, Veliký pane. <emphasis>Spím </emphasis>v Tar Valonu! Kde je tohle místo? Copak jsem zešílel?"</p> <p>Někteří z mužů kolem něj měli zdobené, bohatě vyšívané kabátce, jiní prostší šat a někteří byli dokonce nazí či jen ve spodním prádle.</p> <p>„Já taky spím," málem zavřískl jeden z naháčů. „V Tearu. Vzpomínám si, jak jsem uléhal s manželkou!"</p> <p>„A já spím v Illianu." To byl muž v červené a zlaté a hovořil značně otřeseným hlasem. „Vím, že spím, ale tak to být nemůže. Vím, že sním, ale to je nemožné. Kde je tohle místo, Veliký pane? Opravdu jsi ke mně přišel?"</p> <p>Tmavovlasý muž, který stál před nimi, byl celý v černém, se stříbrnou krajkou kolem krku a na zápěstích. Čas od času si položil ruku na prsa, jako by ho něco bolelo. Dole bylo všude světlo, které jako by vycházelo odnikud, ale ten muž pod Perrinem byl zahalen ve stínu. Temnota se kolem něj válela a laskala ho.</p> <p>„Ticho!" Muž v černém nemluvil nijak hlasitě, ale ani nemusel. Než dořekl to jediné slovo, zvedl hlavu. Jeho oči a ústa byly otvory vedoucími přímo do zuřící ohnivé výhně, samý plamen a ohnivá záře.</p> <p>Tehdy ho Perrin poznal. Ba'alzamon. Shlížel dolů na samotného Ba'alzamona. Zasáhl ho strach jako kovové ostří. Byl by utekl, ale necítil nohy.</p> <p>Hopsal přešlápl. Perrin ucítil pod rukou hustou srst a pevně ji stiskl. Něco skutečného. Něco mnohem skutečnějšího, jak doufal, než to, co viděl. Ale věděl, že skutečné je obojí.</p> <p>Lidé choulící se k sobě se ještě víc přikrčili.</p> <p>„Dostali jste úkoly," řekl Ba'alzamon. „Některé z těch úkolů jste splnili. V jiných jste neuspěli." Občas jeho oči a ústa zmizely v plamenech a zrcadla se zaleskla odraženým ohněm. „Ti, kteří byli určeni na smrt, musejí zemřít. Ti, kteří byli určeni pro mě, se mi musejí poklonit. Zklamat Velikého pána Temnoty je neodpustitelné." Z očí mu vyšlehly plameny a temnota kolem něj se vlnila a vířila. „Ty." Prstem ukázal na muže, jenž prve hovořil o Tar Valonu, na chlapíka oblečeného jako kupec v prostém kabátci z nejjemnějšího sukna. Ostatní od něj ustoupili, jako by měl černý mor, a nechali ho krčit se samotného. „Tys tomu chlapci dovolil uniknout z Tar Valonu."</p> <p>Muž zaječel a začal se klepat, jako kus železa na kovadlině. Vypadal stále méně hmotně a jeho křik slábl s ním.</p> <p>„Všichni sníte," pravil Ba'alzamon, „ale co se stane v tomto snu, je skutečné." Vřískající muž už byl jenom uzlíčkem mlhy ve tvaru člověka, jeho křik byl stále vzdálenější, a pak zmizel dokonce i ten opar. „Obávám se, že on se už nikdy nevzbudí." Ba'alzamon se zasmál a z jeho úst vyrazil oheň. „Vy ostatní mě znovu nezklamte. Odejděte! - Vzbuďte se a poslechněte!" Ostatní muži zmizeli.</p> <p>Ba'alzamon tam chvíli stál sám a pak s ním najednou byla žena, celá oděná v běli a stříbře.</p> <p>Perrinem to otřáslo. Na ženu tak krásnou nedokázal zapomenout. Byla to žena z jednoho snu, ta, která ho poháněla ke slávě.</p> <p>Za ženou se objevil zdobený stříbrný trůn a ona se posadila a pečlivě si upravila hedvábné suknice. „Klidně používáš moji říši," podotkla.</p> <p>„Tvoji říši?" podivil se Ba'alzamon. „Tak ty ji považuješ za svou? Copak ty už nesloužíš Velikému pánu Temnoty?" Temnota kolem něj na okamžik zhoustla, a jako by vřela.</p> <p>„Sloužím," pospíšila si ta krásná žena s odpovědí. „Sloužím pánu Soumraku dlouho. Také jsem dlouho za své služby pobývala ve vězení, v nekonečném, bezesném spánku. Jen šedým mužům a myrddraalům jsou odepřeny sny. Dokonce i trolloci mohou snít. Sny vždy patřily mně, abych je používala a procházela se v nich. A teď jsem opět volná a použiji, co je mé."</p> <p>„Co je tvé," řekl Ba'alzamon. Černota vířící kolem něj vypadala pobaveně. „Ty ses vždycky považovala za někoho většího, než kým jsi, Lanfear."</p> <p>To jméno Perrina ranilo jako čerstvě nabroušený nůž. Jeden ze Zaprodanců byl v jeho snech. Moirain měla pravdu. Někteří z nich byli volní.</p> <p>Ta žena v bílém teď stála, trůn zmizel. „Jsem tak velká, jaká jsem. Co se stalo s tvými plány? Tři tisíce let, i víc, jsi našeptával lidem a tahal za provázky korunované loutky jako Aes Sedai!" Do tohoto jména vložila veškeré opovržení, jehož byla schopna. „Tři tisíce let, a přesto Luis Therin znovu chodí po světě a tyhle Aes Sedai ho málem mají na vodítku. Dokážeš ho ovládat? Dokážeš ho obrátit? Byl můj dávno předtím, než na něj padla ta žába s vlasy jako sláma, Iliena! A zase bude můj!"</p> <p>„Ty teď sloužíš sobě, Lanfear?" Ba'alzamon sice mluvil tiše, ale plameny v jeho očích i ústech zuřily bez ustání. „Porušila jsi snad přísahy Velikému pánu Temnoty?" Na okamžik ho temnota téměř pohltila, vidět byly jen ty tři ohně. „Ty se nedají tak snadno zlomit jako přísahy Světlu, jež jsi zaprodala, když jsi prohlásila svého nového pána v samotné síni Služebníků. Tvůj pán si tě žádá navěky, Lanfear. Budeš sloužit, nebo sis vybrala věčnou bolest, nekonečné umírání bez možnosti úlevy?"</p> <p>„Sloužím." I přes to, co říkala, tu stála vzpřímená a plná vzdoru. „Sloužím Velikému pánu Temnoty a nikomu jinému. Navždy!"</p> <p>Zrcadla začala mizet, jako by se přes ně valily černé vlny, stále blíž a blíž středu. Příliv se převalil i přes Ba'alzamona a Lanfear. Zůstala jen čerň.</p> <p>Perrin cítil, jak se Hopsal pohnul, a velice rád ho následoval, veden pouze hmatem. Teprve když se pohnul, tak si uvědomil, že se pohnout může. Snažil se rozluštit, co právě viděl, ale bez úspěchu. Ba'alzamon a Lanfear. Jazyk se mu přilepil na patro. Z nějakého důvodu ho Lanfear děsila víc než Ba'alzamon. Možná proto, že se mu o ní v horách zdálo. <emphasis>Světlo! Jeden ze Zaprodanců byl </emphasis>v <emphasis>mých snech! Světlo! </emphasis>A pokud mu něco neuniklo, tak vzdorovala Temnému. Říkali mu a učili ho, že Stín nad vámi nemá žádnou moc, pokud ho popřete a odmítnete, ale jak mohla temná družka - a ne jen tak nějaká temná družka, ale jedna ze Zaprodanců! - odmítnout Stín? <emphasis>Musel jsem zešílet, jako Simionův bratr. Ty sny mě dohnaly k šílenství!</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Černota se pomalu změnila v mlhu a ta postupně řídla, až vyšel s Hopsalem na louku v kopcích, zalitou jasným denním světlem. Z houštiny na úpatí kopce se ozýval ptačí zpěv. Perrin se ohlédl. Až k obzoru se táhla zvlněná pláň posetá mnoha hájky. Po mlze nebylo nikde ani památky. Velký prošedivělý vlk tu stál a pozoroval ho.</p> <p>„Co to bylo?" chtěl vědět Perrin a snažil se v duchu otázku přetvořit tak, aby mu vlk mohl rozumět. „Proč jsi mi to ukázal? Co to bylo?"</p> <p>Hlavou mu táhla záplava pocitů a obrazů a on si k nim přiřazoval příslušná slova. <emphasis>Co jsi vidět musel. Buď opatrný, Mladý býku. Toto místo je nebezpečné. Buď opatrný jako vlče lovící dikobraza. </emphasis>Ten vypadal jako něco podobného Malému trnitému zadku, ale on v duchu zvíře pojmenoval tak, jak mu říkali lidé. <emphasis>Jsi příliš mladý, příliš nezkušený.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„Bylo to skutečné?"</p> <p><emphasis>Všechno je skutečné, co je vidět, i to, co vidět není. </emphasis>To byla zřejmě jediná odpověď, kterou mu Hopsal hodlal poskytnout.</p> <p>„Hopsale, jak ses tu ocitl? Viděl jsem tě umírat. Cítil jsem tě umírat!"</p> <p><emphasis>Všichni jsou tady. Všichni bratři a sestry, kteří jsou, všichni, kteří byli, všichni, kteří budou. </emphasis>Perrin věděl, že se vlci neumějí smát, ne tak jako lidé, ale na okamžik měl dojem, že se na něj Hopsal usmívá. <emphasis>Tady </emphasis><emphasis>se vznáším jako orel. </emphasis>Vlk se přikrčil a skočil vysoko do vzduchu. Neslo ho to stále nahoru, až byl jen tečkou na obloze, a k Perrinovi doplula poslední myšlenka. <emphasis>Létat.</emphasis></p> <p>Perrin se za ním díval s otevřenými ústy. <emphasis>On to dokázal. </emphasis>Náhle ho začaly pálit oči. Odkašlal si a podrbal se na nose. <emphasis>Příště se rozbrečím jako holka. </emphasis>Bez přemýšlení se rozhlédl kolem sebe, jestli ho snad někdo nezahlédl, a tím se všechno rychle změnilo.</p> <p>Stál na výšince a všude kolem byly zastíněné, nezřetelné dolíky a pahorky. V dálce se nějak příliš brzy ztrácely. Pod ním stál Rand. Rand a nerovný kruh myrddraalů a mužů a žen, na které se nemohl dívat delší dobu. Někde v dálce vyli psi. Vzduch byl plný pachu myrddraalů a hořící síry. Perrinovi se zježily vlasy.</p> <p>Kruh lidí a myrddraalů se přiblížil k Randovi a všichni šli jako ve snu. A Rand je začal zabíjet. Z rukou mu vylétly ohnivé koule a dva z lidí pohltily. Shora sjel blesk a sežehl další. Z prstů mu létaly pruhy světla jako doběla rozžhavené železo a zabily další. A ti, co přežili, se neustále pomalu blížili, jako by nikdo z nich neviděl, co se děje. Jeden po druhém umírali, až nikdo nezůstal, a Rand klesl na kolena a lapal po dechu. Perrin si nebyl jist, jestli se směje nebo pláče, nějak to vypadalo, že oboje.</p> <p>Na výšince se objevily stíny, přicházeli další lidé a další myrddraalové, a všichni se sápali na Randa.</p> <p>Perrin přiložil ruce k ústům. „Rande! Rande, přicházejí další!"</p> <p>Rand vzhlédl, ohrnul rty a zavrčel. Obličej se mu leskl potem.</p> <p>„Rande, oni -!"</p> <p>„Shoř!" zavyl Rand.</p> <p>Perrinovi se do očí vpálilo světlo a vše pohltila bolest.</p> <p>* * *</p> <p>Se zasténáním se na lůžku stočil do klubíčka a za zavřenými víčky ho stále pálilo to světlo. Bolel ho hrudník. Zvedl ruku a trhl sebou, když pod košilí ucítil spáleninu, ne větší než stříbrný groš.</p> <p>Kousek po kousku přinutil stažené svaly, aby se uvolnily. Natáhl nohy a pak ležel bez hnutí v temné kajutě. <emphasis>Moirain. Tentokrát o tom musím povědět Moirain. Jenom musím počkat, dokud ta bolest nepřejde.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Ale s tím, jak ho přestávalo bolet tělo, přicházela únava. Ještě si stačil pomyslet, že musí vstát, než ho zase přemůže spánek.</p> <p>Když oči znovu otevřel, ležel a díval se na trámy nad hlavou. Světlo nad a pode dveřmi mu prozradilo, že se zatím rozednilo. Položil si ruku na prsa, aby se přesvědčil, že si to jen představoval, představoval si to tak dokonale, že doopravdy cítí spáleninu...</p> <p>Jeho prsty se dotkly popáleného místa. <emphasis>Takže jsem si to nepředstavoval. </emphasis>Nejasně se rozpomínal na pár dalších snů, které se mu vytrácely z paměti už při tom, kdy na ně pomyslel. Obyčejné sny. Dokonce měl pocit, že se v noci dobře vyspal. <emphasis>A ještě bych se trochu prospat potřeboval. </emphasis>Ale to znamenalo, že může spát. <emphasis>Přinejmenším do tě doby, než kolem zase budou nějací vlci.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Vzpomněl si, jak se při tom krátkém procitnutí ze sna o Hopsalovi rozhodl, a po chvilce usoudil, že se rozhodl správně.</p> <p>Musel zaklepat na patery dveře, a dvakrát se nechat proklít -obyvatelé druhých dvou kajut již odešli na palubu - než našel Moirain. Byla zcela oblečená, ale se zkříženýma nohama seděla na jedné posteli a ve světle lucerny si četla v poznámkách. Perrin si všiml, že si prohlíží začátek, poznámky, které si musela zapsat ještě dřív, než vůbec dorazila do Emondovy Role. Lanovy věci byly úhledně složené na druhém lůžku.</p> <p>„Něco se mi zdálo," řekl jí Perrin a pokračoval ve vyprávění. Řekl jí všechno. Dokonce si vytáhl košili, aby jí ukázal malé kolečko na hrudi, bylo zarudlé a vycházely z něj rudé vlnovky. Předtím jí nevykládal všechno a tušil, že ani v budoucnu se jí nebude svěřovat se vším, ale tohle mohlo být příliš důležité, aby si to nechával pro sebe. Nýtek je nejmenší součástkou nůžek a nejsnáze se vyrábí, ale bez něj nůžkami žádnou látku neustřihnete. Když skončil, jen tam tak stál a čekal.</p> <p>Moirain si ho bezvýrazně prohlížela, ale těm jejím tmavým očím neuniklo jediné slovo, které vypustil z úst. Všechno zvážila, změřila a prohlédla ve světle. Teď seděla stejně, jenom nyní zkoumala, zvažovala a prohlížela ve světle jeho.</p> <p>„No, je to důležitý?" chtěl vědět Perrin nakonec. „Myslím, že to byl jeden z těch vlčích snů, cos mi o nich vykládala - jsem si jistý, že byl, musel být! - ale to ještě neznamená, že to, co jsem viděl, bylo skutečný. Já jenom, žes říkala, že by někteří ze Zaprodanců mohli být volní, a on jí říkal Lanfear a... Je to důležitý, nebo tady ze sebe dělám blbce?"</p> <p>„Existují ženy," začala Moirain pomalu, „které by udělaly, co by bylo v jejich silách, aby tě zkrotily, kdyby slyšely, co jsi právě sdělil mně." Perrinovi jako by zamrzly plíce, nemohl se ani nadechnout. „Já tě neobviňuji, že jsi schopen usměrňovat," pokračovala Aes Sedai a led v Perrinovi roztál, „ani že by ses to někdy mohl naučit. Kdyby se tě pokusily zkrotit, nijak by ti to neublížilo, jen by sis užil drsného zacházení červených adžah, než by si uvědomily, jakou udělaly chybu. Takoví muži jsou vzácní, a dokonce ani červené sestry se vším svým lovením nenašly za posledních deset let víc než tři. Přinejmenším předtím, než se roztrhl pytel s těmi falešnými Draky. Snažím se ti tu objasnit, že podle mého názoru jsi náhle nezačal vládnout jedinou silou. Toho se bát nemusíš."</p> <p>„No, za to ti teda pěkně děkuju," zavrčel Perrin hořce. „Nemuselas mě vyděsit k smrti, jen abys mi řekla, že se nemám čeho bát!"</p> <p>„Ó, ale ty se máš čeho bát. Nebo bys aspoň měl být opatrný, jak ti radil ten vlk. Červené sestry, nebo i jiné, by tě mohly zabít dřív, než by si uvědomily, že na tobě není nic ke krocení."</p> <p>„Světlo! Světlo mě spal!" Zamračeně se na ni díval. „Snažíš se mě zase vodit za nos, Moirain, ale já nejsem tele a v nose nemám kroužek. Červený adžah, nebo kterýkoliv jiný, by na krocení ani nepomyslely, pokud by v tom, co se mi zdálo, nebylo něco opravdovýho. Takže to znamená, že Zaprodanci jsou opravdu volní?"</p> <p>„Už jsem ti řekla, že by mohli být. Někteří z nich. Tvoje... sny jsem ale nečekala, Perrine. Snílkové psali o vlcích, ale tohle jsem nečekala."</p> <p>„No, já myslím, že to bylo skutečný. Myslím, že jsem viděl něco, co se doopravdy stalo. Něco, co jsem vůbec vidět neměl." <emphasis>Co musíš vidět. </emphasis>„Myslím, že nejmíň Lanfear je volná. Co s tím hodláš dělat?"</p> <p>„Já pojedu do Illianu. A pak do Tearu. A budu doufat, že se tam dostanu dříve než Rand. Remen jsme museli opustit příliš rychle, takže Lan nestačil zjistit, jestli překročil řeku nebo jestli se vydal po řece. Ale než dorazíme do Illianu, měli bychom to vědět jistě. Pokud se vydal tudy, tak narazíme na znamení." Sklopila zrak ke knize, jako by hodlala pokračovat ve čtení.</p> <p>„To je všechno, co uděláš? Když je Lanfear volná a Světlo ví, kolik dalších?"</p> <p>„Nezpytuj má rozhodnutí," zarazila ho chladně Moirain. „Ani nevíš, jak se ptát, a kdybych ti odpověděla, nerozuměl bys ani polovině odpovědí. A já ti stejně odpovídat nehodlám."</p> <p>Perrin pod jejím upřeným pohledem přešlapoval, až bylo jasné, že už mu k tomu víc neřekne. Košile se mu stále bolestivě otírala o spáleninu na hrudi. Nevypadalo to na vážné poranění - <emphasis>Na to, že mě zasáhl blesk, to nic vážného není! </emphasis>- ale jak k němu přišel, to byla jiná otázka. „Ehm... Nevyléčila bys mi to?"</p> <p>„Takže tobě už nyní nevadí, když se na tebe použije jediná síla, Perrine? Ne, já to v žádném případě nevyléčím. Není to nic vážného, a aspoň ti to bude připomínat, že máš být víc opatrný." Opatrný, když na ni chce tlačit, pochopil Perrin, stejně jako by měl být opatrný ve snech a při tom, komu o nich povídá. „Ještě něco, Perrine?"</p> <p>Perrin vykročil ke dveřím, ale ještě se zastavil. „Ještě jedna věc. Kdybys věděla, že se nějaká žena jmenuje Zarin, znamenalo by to něco?"</p> <p>„Proč se, pro Světlo, ptáš na něco takového?"</p> <p>„Holka," začal neohrabaně. „Mladá žena. Potkal jsem ji včera v noci. Je to jedna z cestujících." Nechá ji, aby si sama zjistila, že Zarin ví, že je Aes Sedai. A že si zřejmě myslí, že bude-li je sledovat, dovede ji to k Valerskému rohu. Nehodlal si pro sebe nechávat nic, co považoval za důležité, ale když mohla být tajnůstkářská Moirain, tak on taky.</p> <p>„Zarin. To je saldejské jméno. Žádná žena tak nepojmenuje svou dceru, pokud nečeká, že z ní vyroste veliká kráska, která bude lámat mužská srdce. Taková, která lehává na polštářích v paláci, obklopená služebníky a nápadníky." Usmála se, krátce, ale pobaveně. „Možná máš další důvod k opatrnosti, Perrine, jestli tahle Zarin cestuje s námi."</p> <p>„Hodlám se mít na pozoru," ujistil ji Perrin. Aspoň věděl, proč se Zarin její jméno nelíbí. Pro hledačku rohu se rozhodně nehodilo. <emphasis>Pořád ale lepší, než aby si říkala „sokolík".</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Když se vrátil na palubu, byl tam Lan a prohlížel Mandarba. A Zarin seděla u zábradlí na stočeném lanu, brousila si nůž a pozorovala ho. Velké trojúhelníkové plachty byly napjaté a <emphasis>Sněžná husa </emphasis>plula po proudu.</p> <p>Zarin sledovala Perrina, jenž zamířil k ní na příď. Voda po obou stranách přídě se dělila jako hlína, obracející se pod radlicí pluhu. Perrin se připomněl sny, Aielana, Mininy vidiny a sokola. Bolelo ho na prsou. Život <emphasis>nikdy </emphasis>nebyl tak zamotaný.</p> <p>* * *</p> <p>Rand se probral z vyčerpávajícího spánku a posadil se. Plášť, jejž používal místo pokrývky, spadl na zem. Bolel ho bok, ve staré ráně z Falme mu cukalo. Oheň už mu dohořel skoro na uhlíky, jen pár malých plamínků se ještě mihotalo, ale i to stačilo, aby se stíny kolem pohybovaly. <emphasis>To byl Perrin. Byl! Byl to </emphasis>on, <emphasis>a ne sen. Nějak. Skoro jsem ho zabil! Světlo, musím být opatrný!</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Roztřeseně zvedl dubovou větev a strčil ji do uhlíků. Stromů bylo na murandských vršcích, stále poměrně blízko Manetherendrelly, pomálu, ale on našel dost spadaných větví na oheň. Dřevo bylo vyschlé právě akorát, ale ještě ne zetlelé. Než se však větev dotkla uhlíků, Rand se zarazil. Blížili se koně, deset nebo dvanáct jich bylo. <emphasis>Musím být opatrný. Nesmím udělat další chybu.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Koně zamířili k jeho pohasínajícímu ohýnku, vstoupili do okruhu slábnoucího světla a zastavili se. Jejich jezdce halily stíny, ale většinu z nich zřejmě tvořili muži s ošlehanými tvářemi se zvoncovými přilbicemi a dlouhými koženými kazajkami pošitými kovovými kolečky jako rybími šupinami. Jedním z jezdců byla žena s šedivějícími vlasy a vážným výrazem. Tmavé šaty měla z prostého sukna, ale jemně tkaného, a zdobené stříbrnou broží ve tvaru lva. Připadala mu jako obchodnice. Už takové ženy viděl, přicházívaly do Dvouříčí nakoupit tabák a vlnu. Obchodnice a její stráž.</p> <p><emphasis>Musím být opatrný, </emphasis>říkal si Rand vstávaje. <emphasis>Žádné chyby.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„Vybral sis dobré místo k táboření, mladý muži," pravila ta žena. „Často ho cestou do Remenu používám sama. Nedaleko je malý pramen. Nebude ti, doufám, vadit, když se k tobě připojím?" Její stráže už sesedaly. Muži si posouvali opasky s meči a uvolňovali podpínky.</p> <p>„Vůbec ne," řekl Rand. <emphasis>Opatrně. </emphasis>Dva kroky a byl dost blízko. Vyskočil do vzduchu, otočil se - Chmýří bodláku letí vzduchem - čepel s volavkou vyrobená z ohně mu vlétla do rukou a on ženě srazil hlavu dřív, než jí z výrazu zmizelo překvapení. <emphasis>Ona z nich byla nejnebezpečnější.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Když se ženina hlava skulila přes zadek koně na zem, zachvátilo ho nadšení. Strážní začali pokřikovat a sápali se po mečích. Když si uvědomili, že jeho čepel pálí, začali ječet strachy. On mezi nimi tančil figury, které ho naučil Lan, a věděl, že by mohl zabít všech deset i obyčejnou ocelí, ale čepel, kterou držel, byla jeho součástí. Padl poslední muž, a jemu to tolik připomínalo cvičení, že začal vracet meč do pochvy pohybem nazývaným Skládání vějíře, když si uvědomil, že nemá pochvu a že i kdyby nějakou měl, tato čepel by ji stejně proměnila v popel, kdyby se jí dotkla.</p> <p>Nechal meč zmizet a obrátil se ke koním. Většina jich utekla, ale někteří se zastavili opodál, a ženin vysoký valach tu stál, koulel očima a nejistě ržál. Bezhlavý trup, ležící na zemi, stále svíral otěže a držel zvířeti hlavu dole.</p> <p>Rand koně osvobodil a jen posbíral své věci - ostatně moc jich nebylo - a vyhoupl se do sedla. <emphasis>Musím být opatrný, </emphasis>řekl si, když shlédl na mrtvé. <emphasis>Žádné chyby.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Stále byl plný jediné síly, proudil jím <emphasis>saidín, </emphasis>sladší než med a odpornější než shnilé maso. Náhle usměrňoval - aniž zcela chápal, co vlastně udělal, ani jak, jen mu to tak připadalo správné. A fungovalo to, protože mrtvoly se zvedly. Rand je seřadil čelem k sobě a nechal je pokleknout a sklonit hlavu k zemi. Tedy ty, kteří ještě nějakou hlavu měli. Nechal je kleknout před sebou.</p> <p>„Jestli <emphasis>jsem </emphasis>Drak Znovuzrozený," oznámil jim, „tak takhle by to mělo být, ne?" Pustit <emphasis>saidín </emphasis>bylo těžké, ale zvládl to. <emphasis>Kdybych ho svíral příliš, jak bych pak udržel šílenství stranou? </emphasis>Hořce se zasmál. <emphasis>Nebo už je na to příliš pozdě?</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Zamračil se a podíval se na řadu mrtvol. Byl si jist, že jich bylo jen deset, ale teď tu klečelo jedenáct mrtvých mužů, a jeden z nich neměl žádné brnění, ale v dlani stále tiskl dýku.</p> <p>„Vybral sis špatnou společnost," sdělil mu Rand.</p> <p>Obrátil valacha, pobídl ho patami a tryskem vyrazil do noci. Do Tearu bylo ještě daleko, ale on se tam hodlal dostat tou nejkratší cestou, i kdyby měl uštvat koně nebo je krást. <emphasis>Skoncuji s tím. S těmi posměšky. Se štvanicí. Skoncuji s tím! Callandor. </emphasis>Volal ho.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA DEVÁTÁ</strong></p> <p><strong><emphasis>Ohně v</emphasis></strong><strong><emphasis> </emphasis></strong><strong><emphasis>Cairhienu</emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p>Egwain půvabně přikývla v odpověď na uctivou úklonu jednoho z lodníků, který kolem ní bos procházel a cestou tahal za lano, které již bylo i tak dost napjaté, takže zřejmě trošičku měnil nastavení jedné z velkých čtverhranných plachet. Jak klusal zpět, kde vedle kormidelníka stál kapitán, znovu se uklonil a Egwain opět kývla. Potom obrátila pozornost zpátky k zalesněnému cairhienskému břehu, jejž od <emphasis>Modrého jeřába </emphasis>dělilo necelých dvacet sáhů vody.</p> <p>Kolem klouzala vesnice, nebo to, co kdysi vesnicí bývalo. Z poloviny domů zbyly jenom kouřící hromady trosek, z nichž trčely holé komíny. Na jiných domech práskaly ve větru dveře a rozbahněná ulice byla posetá kusy nábytku, šatstvem a nádobím, jako by to tu někdo zahodil. Na ulici se nic živého nehýbalo, objevil se jen jeden hladem polomrtvý pes, který si proplouvající lodi nevšímal a odklusal z dohledu za pobořené zdi stavení, které snad bývalo hostincem. Egwain se vždycky při pohledu na něco takového sevřel žaludek, ale snažila se udržet odtažitou vážnost, kterou považovala za vhodnou pro Aes Sedai. Příliš to nepomáhalo. Za vesnicí stoupal k obloze hustý sloup kouře. Tak tři čtyři míle daleko, odhadla.</p> <p>Tohle nebyl první takový sloup dýmu, jaký spatřila od chvíle, kdy Erinin začala tvořit hranici Cairhienu, ani první taková vesnice. Tentokrát aspoň nebyla v dohledu žádná těla. Kapitán Ellisor občas musel kvůli mělčinám připlout blíž ke cairhienskému břehu - říkal, že se v této části řeky mělčiny posouvají - ale ať připlul, jak chtěl blízko, Egwain nespatřila jedinou živou duši.</p> <p>Vesnice i chochol kouře se pomalu odsunuly za loď, avšak před nimi se již na dohled dostával další sloup dýmu, o kousek dál od řeky. Les prořídl, jasany, kaliny a černý bez ustupovaly vrbám, lípám a olším a dalším stromům, které nepoznala.</p> <p>Její plášť zachytil vítr, ale ona ho nechala jen tak volně povlávat a vychutnávala chladnou svěžest větru, vychutnávala volnost, kdy mohla nosit hnědou místo bílé, i když by si právě hnědou sama nevybrala. Přesto měla šaty i plášť z nejlepšího sukna, skvěle střiženy i ušity.</p> <p>Kolem proklusal další lodník a cestou se uklonil. Egwain si slíbila, že se naučí aspoň část z toho, co muži na lodi dělali. Nerada si připadala jako hlupák. To, že nosila prsten s Velkým hadem na pravé ruce, mělo za následek, že se jí kapitán i posádka, většinou pocházející z Tar Valonu, neustále klaněli.</p> <p>Tento spor s Nyneivou vyhrála, i když si Nyneiva byla jistá, že jen ona sama je z nich tří dost stará na to, aby lidé uvěřili, že je Aes Sedai. Ale Nyneiva se mýlila. Egwain byla ochotná připustit, že si s Elain při naloďování na <emphasis>Modrého jeřába </emphasis>toho odpoledne v Jižním přístavu vysloužily několik poplašených pohledů, a kapitán Ellisor zvedl obočí tak vysoko, až by se mu téměř dotýkalo vlasů, kdyby ovšem nějaké měl, ale jinak se neustále usmíval a klaněl.</p> <p>„Je mi ctí, Aes Sedai. Tři Aes Sedai poplují na palubě mé lodi? To je opravdu čest. Slibuji rychlou cestu, kam si jenom budete přát. A žádné potíže s cairhienskými bandity. U toho břehu už nepřistávám. Ovšem pokud byste si to nepřály, Aes Sedai. Andorští vojáci drží pár měst na cairhienské straně. Je mi ctí, Aes Sedai."</p> <p>Obočí zase zvedl, když ho požádaly jen o jednu kajutu - dokonce ani Nyneiva nechtěla zůstat sama přes noc, pokud nemusela. Kapitán je ujistil, že můžou mít každá kajutu jenom pro sebe a bez příplatku. Neměl žádné jiné cestující a náklad už měl naložený, takže pokud mají Aes Sedai nějaké naléhavé vyřizování po řece, nebude čekat ani hodinku na někoho, kdo by snad mohl chtít přepravu. Ony ho opět ujistily, že jedna kajuta jim bude stačit.</p> <p>Překvapilo ho to a z jeho výrazu bylo zřejmé, že tomu nerozumí, ale Chin Ellisor, narozený a vychovaný v Tar Valonu, nebyl člověk, který by přezkoumával rozhodnutí Aes Sedai, pokud se jednou jasně vyjádřily. Jestli dvě z nich vypadaly příliš mladé, dobrá, některé Aes Sedai byly mladé.</p> <p>Opuštěné trosky zmizely za Egwain. Sloup dýmu se přiblížil a o velký kus dál od břehu byl vidět další. Les tu přecházel do nízkých zatravněných vršků, na nichž tu a tam vyrostla houština. Stromy, kvetoucí na jaře, teď byly obsypané květy, břestovce maličkými bílými kvítky a jilmy jasně rudými. Jeden strom, který neznala, byl pokryt kulatými bílými květy většími než obě její dlaně dohromady. Občas se mezi sytě zeleným či narudlým novým listím ve větvích objevila záplava bílých nebo žlutých květů popínavých šípkových růží. Všechno bylo v příliš ostrém protikladu k popelu a rumu, aby to mohlo být příjemné na pohled.</p> <p>Egwain zatoužila, aby tu měla Aes Sedai, která by ji dokázala ujistit, že jedná správně. Aes Sedai, které by mohla věřit. Přejela prsty po váčku a uvnitř ucítila zkroucený kamenný prsten <emphasis>ter'angrialu.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Kromě dvou to zkoušela každou noc od vyplutí z Tar Valonu, ale nikdy to nefungovalo dvakrát po sobě stejně. Ano, vždycky se ocitla v <emphasis>Tel'aran'rhiodu, </emphasis>ale jediná aspoň trochu užitečná věc, kterou tam spatřila, bylo znovu Srdce Kamene, tentokrát však již bez Silvie, aby jí poradila. Rozhodně nespatřila nic, co by se týkalo černých adžah.</p> <p>Její vlastní sny, ty bez <emphasis>ter'angrialu, </emphasis>byly plné nějakých obrazů, které jí chvílemi připomínaly záblesky neviděného světa. Rand držící meč, který září jako slunce, takže skoro nerozeznávala, že se jedná o meč, vlastně skoro nerozeznávala, že je to Rand. - Rand ohrožován nejrůznějšími způsoby, z nichž žádný nevypadal skutečně. V jednom snu byl na velké kamenné šachovnici, bílé a černé kameny byly velké jako balvany, a on před nimi uhýbal, jak s nimi pohybovaly olbřímí ruce, až hrozilo, že ho ty kameny rozdrtí. Mohlo to něco znamenat. Nejspíš taky znamenalo, ale kromě toho, že Randa někdo ohrožuje, možná jich bylo víc - to považovala za jasné - kromě toho nic nepoznala. <emphasis>T</emphasis><emphasis>eď mu nemůžu pomoci. Mám vlastní</emphasis><emphasis> povinnosti. Dokonce ani nevím, kde je, jen že je nejspíš v bezpečí dobrých pět set leguí odsud.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Zdálo se jí o Perrinovi s vlkem a se sokolicí a jestřábicí - a sokolice s jestřábicí spolu zápasily - o Perrinovi, jak prchá před kýmsi smrtelně nebezpečným, a o Perrinovi, jak dobrovolně skáče z vysokánského útesu se slovy: „Musí to být. Musím se naučit létat, než dopadnu na zem." Jednou se jí také zdálo o jakémsi Aielovi. Měla dojem, že to má také něco společného s Perrinem, ale nebyla si jistá. A také se jí zdálo o tom, jak Min spouští ocelovou past, ale nějak jí prochází, aniž by si jí vůbec všimla. Zdálo se jí i o Matovi. O Matovi, kolem něhož kroužily kostky - měla pocit, že ví, odkud tato představa pochází - o Matovi, jehož pronásleduje muž, který tam vůbec není - tomu pořád nerozuměla. Byl tu jakýsi muž, možná víc než jeden, ale nějakým způsobem tam nikdo nebyl - o Matovi zoufale ujíždějícím směrem k čemusi neviděnému v dálce, kam však musí dojet, a o Matovi se ženou, která jako by si pohazovala ohňostrojovými rachejtlemi. Egwain usoudila, že to bude někdo z ohňostrůjců, ale stejně to nedávalo o nic větší smysl než všechno to ostatní.</p> <p>Zdálo se jí tolik snů, že o nich začínala pochybovat o všech. Možná to mělo také něco společného s tím, že tak často používala <emphasis>ter'angrial, </emphasis>nebo snad s tím, že ho vůbec měla při sobě. Možná se konečně učila, co by měli znát snílkové. Zmatené sny, hektické sny. Muži i ženy se v nich osvobozovali z klecí a pak si nasazovali koruny. Jakási žena si hrála s loutkami a v dalším snu vedly provázky od loutek k rukám větších loutek a jejich provázky zase k ještě větším loutkám a tak pořád dál, až poslední provázky mizely v nepředstavitelné výšce. Umírající králové, plačící královny, zuřící bitvy. Bělokabátníci pustošící Dvouříčí. Dokonce se jí znovu zdálo o Seanchanech. Víc než jednou. Ty odsunula do nejtemnějšího koutku mysli, odmítala na ně vůbec pomyslet. A každou noc se jí zjevovala matka s otcem.</p> <p>Aspoň u toho posledního si byla jistá významem, nebo si to přinejmenším myslela. <emphasis>Znamená to, že jsem na lovu černých adžah, a nevím, co moje sny znamenají, ani jak přimět ten hloupý ter'angrial</emphasis>, <emphasis>aby dělal, co má, a jsem vyděšená a... A stýská se mi po domově.</emphasis><emphasis> </emphasis>Na okamžik si představila, jaké by to bylo nádherné, kdyby ji maminka zase posílala nahoru do postele s vědomím, že ráno bude všechno lepší. <emphasis>Jenže maminka už za mě nemůže řešit problémy a táta mi nemůže slíbit, že všechny příšery zažene, a já bych mu to stejně nevěřila. Teď to musím zvládnout sama.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Jak dávno tomu bylo. Nechtěla to zpátky, ne doopravdy, ale byly to hezké časy a jí to připadalo tak dávno. Bylo by nádherné, kdyby rodiče mohla znovu vidět, slyšet jejich hlasy. <emphasis>Až budu moci nosit tento prsten na kterémkoliv prstě podle práva.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Nakonec nechala Nyneivu i Elain jednu noc spát s kamenným prstenem - překvapilo ji, jak nerada ho dává z rukou - a ony se probudily a tvrdily, že byly určitě v <emphasis>Tel'aran'rhiodu, </emphasis>ale ani jedna neviděla víc než záblesk Srdce Kamene, nic, co by jim bylo k něčemu dobré.</p> <p>Hustý sloup dýmu teď byl v jedné rovině s <emphasis>Modrým jeřábem. </emphasis>Asi pět nebo šest mil od řeky, pomyslela si Egwain. Ten druhý už byl jen nejasnou šmouhou na obzoru. Docela dobře to mohl být mrak, ale ona s jistotou věděla, že není. Místy rostlo na břehu husté křoví, jinde tráva sahala až k hladině, pouze občas se podemletý břeh utrhl.</p> <p>Na palubu vyšla Elain a připojila se k ní u zábradlí. I jí povlával tmavý plášť ve větru. Ona byla také v prosté vlně. To byla jedna z hádek, které Nyneiva vyhrála. Jejich šaty. Egwain tvrdila, že Aes Sedai vždycky chodí v tom nejlepším, i když jsou na cestách - myslíc přitom na hedvábí, jež nosila v <emphasis>Tel'aran'rhiodu -</emphasis> ale Nyneiva poukázala na to, že dokonce i s takovým množstvím zlata, které jim amyrlin nechala v jejím šatníku, a že to byl pěkně naditý měšec, pořád nemají představu, jak bude dole po řece draho. Sluhové říkali, že Mat měl ohledně války v Cairhienu pravdu, i v tom, co to udělalo s cenami. K Egwaininu překvapení Elain poukázala na to, že hnědé sestry nosí vlnu častěji než hedvábí. Podle Egwain se Elain tolik chtěla dostat z kuchyně, že byla ochotná chodit i v hadrech.</p> <p><emphasis>Zajímalo by mě, co dělá Mat? Nepochybně zkouší obehrát nějakého kapitána na lodi, na které pluje.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„Strašné," zamumlala Elain. „Je to tak strašné."</p> <p>„Copak je strašné?" zeptala se nepřítomně Egwain. <emphasis>Doufám, že s tím papírem, který jsme mu daly, nemává lidem pod nosem příliš často.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Elain se na ni překvapeně podívala a zamračila se. „Tohle!" Ukázala ke vzdálenému sloupu kouře. „Jak si toho můžeš nevšímat?"</p> <p>„Můžu si toho nevšímat, protože nedokážu ani pomyslet na to, čím ti lidé procházejí, protože s tím nemůžu nic udělat a protože musíme dorazit do Tearu. Protože to, po čem jdeme, je v Tearu."</p> <p>Prudkost vlastní odpovědi ji ohromila. Nemůžu <emphasis>s tím nic dělat. A černé adžah </emphasis>jsou v <emphasis>Tearu.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Čím víc o tom uvažovala, tím jistější si byla, že budou muset najít způsob, jak se dostat do Srdce Kamene. Možná tam nesměl vstoupit nikdo kromě vznešených pánů Tearu, ale ona začínala být přesvědčená, že klíč k tomu, jak lapit černé adžah do pasti a rozdrtit je, leží v Srdci Kamene.</p> <p>„To všechno já vím, Egwain, ale to mi ještě nebrání soucítit s Cairhienem."</p> <p>„Slyšela jsem v hodinách o válkách, které Andor s Cairhienem vybojoval," podotkla Egwain suše. „Bennae Sedai říkala, že vy a Cairhien jste bojovali častěji než kterékoliv dva jiné státy kromě Tearu a Illianu."</p> <p>Druhá žena se na ni úkosem podívala. Elain si nikdy nezvykla na to, že Egwain odmítá přiznat svou vlastní andorskou příslušnost. Přinejmenším podle čar na mapách bylo Dvouříčí součástí Andoru, a Elain na mapy dala.</p> <p>„Bojovali jsme proti nim, Egwain, ale od škod, které napáchala aielská válka, jim Andor prodal skoro tolik obilí co Tear. Teď se obchod zastavil. Když každý cairhienský rod bojuje s každým o Sluneční trůn, kdo by nakupoval obilí, nebo se staral o to, aby ho rozdělili mezi lid? Jestli jsou boje tak zlé, jako to, co jsme viděli na březích... No, nemůžeš dvacet let krmit lidi a necítit s nimi, když musejí trpět hladem."</p> <p>„Šedý muž," řekla Egwain a Elain nadskočila a snažila se dívat zároveň všemi směry. Okamžitě ji obklopila záře <emphasis>saidaru.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„Kde?"</p> <p>Egwain se po palubě rozhlédla pomaleji a ujistila se, že poblíž není nikdo, kdo by je mohl nepozorovaně vyslechnout. Kapitán Ellisor stál pořád na zádi vedle polonahého muže svírajícího kormidelní veslo. Další lodník byl až na samé přídi a sledoval hladinu kvůli mělčinám a dva další přecházeli po palubě a tu a tam poopravili nastavení plachet. Zbytek posádky byl v podpalubí. Jeden z těch dvou se zastavil, aby překontroloval veslici uvázanou dnem vzhůru na palubě. Egwain počkala, až přejde, než znovu promluvila.</p> <p>„Huso hloupá!" zamumlala tiše. „Já, Elain, ne ty, tak se na mě tolik nemrač." Šeptem pokračovala. „Šedý muž jde po Matovi, Elain. To musel znamenat ten sen, ale já to nikdy nepochopila. Já <emphasis>jsem </emphasis>ale hloupá husa!"</p> <p>Záře kolem Elain pohasla. „Nebuď na sebe tak tvrdá," uklidňovala šeptem Egwain. „Možná to znamená tohle, ale já to v tom neviděla a Nyneiva taky ne." Odmlčela se a rudozlaté kudrny zavířily, jak zavrtěla hlavou. „Ale to nedává smysl, Egwain. Proč by měl šedý muž jít po Matovi? V mém dopise máti není nic, co by nám mohlo uškodit."</p> <p>„Nevím proč." Egwain se zamračila. „Musí k tomu být nějaký důvod. Jsem si jistá, že právě tohle ten sen znamenal."</p> <p>„I kdybys měla pravdu, Egwain, tak není nic, co bys s tím ty mohla udělat."</p> <p>„To vím," prohlásila Egwain hořce. Dokonce ani nevěděla, jestli je Mat před nimi nebo za nimi. Předpokládala, že před nimi. Mat musel nejspíš odejít bez odkladu. „Ať tak nebo tak," řekla si, „není to k ničemu. Konečně vím, co jeden z mých snů znamená, a je mi to platný jak mrtvýmu kabát!"</p> <p>„Ale jestli znáš význam jednoho," řekla jí Elain, „možná teď pochopíš i ostatní. Kdybychom se posadily a promluvily si o nich, třeba -"</p> <p><emphasis>Modrý jeřáb </emphasis>sebou trhl a náraz srazil Elain na palubu. Egwain přistála na ní. Když se konečně postavila, břeh už neubíhal. Loď stála se zdviženou přídí a palubou nakloněnou na stranu. Plachty ve větru hlasitě pleskaly.</p> <p>Chin Ellisor se vyškrábal na nohy a rozběhl se na příď. Kormidelníka nechal, ať se zvedne sám. „Ty slepý sedlácký červe!" zařval na muže na přídi, který se veškerou silou držel zábradlí, aby nepřepadl dolů do vody. „Ty špinavá hlavo skopová! Copak už nejsi na řece dost dlouho, abys poznal, jak se voda čeří nad mělčinou?" Popadl muže na zábradlí za ramena a vytáhl ho na palubu, ale vzápětí ho odhodil stranou, aby se mohl podívat přes zábradlí sám. „Jestli jsi mi udělal díru do trupu, vycpu ji tvýma střevama!" Ostatní lodníci se také zvedali a další šplhali nahoru z podpalubí. Všichni se seběhli kolem kapitána.</p> <p>Na žebříku vedoucím ke kajutám cestujících se objevila Nyneiva a urovnávala si suknice. Prudce se zatahala za cop a zamračila se na hlouček mužů na přídi. Pak vykročila k Egwain a Elain. „Do něčeho jsme narazili, že ano? Po všech těch řečech, jak zná řeku jako vlastní ženu. Té ženě se od něj nejspíš nedostane ani úsměvu." Znovu se zatahala za cop a prošla dopředu. Protlačila se mezi lodníky až ke kapitánovi. Všichni napjatě sledovali hladinu.</p> <p>Nemělo smysl chodit za ní. <emphasis>Dostal by nás odsud rychleji, kdyby to bylo jen na něm. </emphasis>Nyneiva mu nejspíš vykládá, jak má dělat svou práci. Elain zřejmě měla stejný dojem, podle toho, jak se s lítostivým zavrtěním hlavou podívala na kapitána a lodníky, kteří se uctivě obraceli k Nyneivě, místo aby se věnovali tomu, co bylo pod přídí.</p> <p>Muži se náhle zatvářili podrážděně. Na okamžik byly vidět kapitánovy ruce. Odmítavě jimi mával nad hlavami mužů a Nyneiva od nich odešla - teď jí uhýbali a klaněli se - a Ellisor spěchal vedle ní a utíral si kulatý obličej velkým červeným kapesníkem. Když se přiblížili, byl slyšet jeho nervózní hlas.</p> <p>„... dobrých patnáct mil do nejbližší vesnice na andorském břehu, Aes Sedai, a nejméně pět nebo šest po proudu na cairhienském břehu! Je pravda, že ten teď drží andorští vojáci, ale nejsou všude!" Otíral si obličej, jako by byl zlitý potem.</p> <p>„Potopená loď," oznámila Nyneiva oběma ženám. „Podle kapitána je to práce říčních pirátů. Chce se pokusit couvnout pomocí vesel, ale zřejmě si nemyslí, že to bude fungovat."</p> <p>„Když jsme narazili, pluli jsme dost rychle, Aes Sedai. Chtěl jsem, abyste se k cíli dostaly rychle." Ellisor si obličej otíral stále rychleji. Egwain si uvědomila, že se bojí, aby mu to Aes Sedai nedávaly za vinu. „Narazili jsme tvrdě. Ale myslím, že vodu nenabíráme, Aes Sedai. Není třeba dělat si starosti. Brzy tudy popluje další loď. Dvě sady vesel nás určitě osvobodí. Není třeba, abyste vystupovaly. Přísahám, při Světle."</p> <p>„Ty chceš opustit loď?" zeptala se Egwain. „Myslíš, že je to moudré?"</p> <p>„Ovšem, je to -!" Nyneiva se zarazila a zamračila se na ni. Egwain její pohled opětovala zcela klidně. Nyneiva pokračovala klidněji, i když stále měla tón dost napjatý. „Kapitán říkal, že než se objeví další loď, která by měla dost vesel, aby nám to k něčemu bylo, může to trvat hodinu. Nebo den. Možná taky dva. A já myslím, že si nemůžeme dovolit ztratit den nebo dva čekáním. Do té vesnice - jak jsi říkal, že se jmenuje, kapitáne? Jurene? - můžeme dojít tak za dvě hodiny, možná dřív. Jestli kapitán Ellisor uvolní loď tak rychle, jak doufá, můžeme se tam znovu nalodit. Říkal, že se tam zastaví, aby se přesvědčil, jestli tam nejsme. Ale jestli se neuvolní, můžeme se v Jurene nalodit na jinou loď. Dokonce by tam nějaká mohla čekat. Kapitán říkal, že se tam kvůli andorským vojákům často zastavují kupci." Zhluboka se nadechla, ale hlas měla stísněnější. „Už jsem vám to vysvětlila dostatečně? Nebo chcete vědět ještě něco?"</p> <p>„Mně je to jasné," pospíšila si Elain dřív, než stačila Egwain promluvit. „A zní to jako dobrý nápad. Taky si myslíš, že je to dobrý nápad, viď, Egwain?"</p> <p>Egwain zdráhavě přikývla. „Asi ano."</p> <p>„Ale, Aes Sedai," protestoval Ellisor, „aspoň vystupte na andorský břeh. Je válka, Aes Sedai. Jsou tu piráti a nejrůznější chamraď, a vojáci nejsou o moc lepší. Ten vrak pod naší přídí dokazuje, co je to za lidi."</p> <p>„Na cairhienském břehu jsme nezahlédly živou duši," řekla Nyneiva, „a na každý pád nejsme ani zdaleka bezbranné, kapitáne. A já nepůjdu patnáct mil, když můžu jít jenom šest."</p> <p>„Ovšem, Aes Sedai." Ellisor se teď opravdu potil. „Nechtěl jsem naznačovat... Ovšemže nejste bezbranné, Aes Sedai. To jsem na mysli neměl." Zuřivě si otíral obličej, ale stejně se mu pořád leskl.</p> <p>Nyneiva otevřela ústa, podívala se na Egwain a zřejmě se rozhodla změnit to, co právě chtěla říci. „Půjdu si dolů pro věci," oznámila vzduchu někde v polovině cesty mezi Egwain a Elain, a pak se obrátila k Ellisorovi. „Kapitáne, nech připravit veslici." Ellisor se uklonil a odspěchal dřív, než se Nyneiva obrátila k poklopu. Než sešla dolů, už křičel na muže, aby spustili člun.</p> <p>„Když jedna z vás řekne ,nahoru'," zabručela Elain, „druhá řekne ,dolů'. Jestli toho brzy nenecháte, tak se do Tearu nikdy nedostaneme."</p> <p>„Dostaneme se do Tearu," ujistila ji Egwain. „A mnohem rychleji, až si Nyneiva konečně uvědomí, že už není vědmou. Všechny jsme -" neřekla přijaté, protože kolem chvátali dva muži - „na tom stejně." Elain si povzdechla.</p> <p>Zakrátko je veslice přepravila z lodi a za chvíli už stály na břehu s holemi v rukou, ranci na zádech a měšci u pasu. Kolem se rozkládala zvlněná travnatá pláň s roztroušenými hájky, i když pár mil od řeky se zvedaly zalesněné kopce. Opačiny <emphasis>Modrého jeřába </emphasis>už čeřily vodu, ale uvolnit loď se jim nedařilo. Egwain se obrátila a bez ohlížení vyrazila k jihu. Dřív, než se mohla Nyneiva ujmout vedení.</p> <p>Když ji druhé dvě ženy dohnaly, Elain se na ni káravě podívala. Nyneiva šla s pohledem upřeným přímo před sebe. Elain sdělila Nyneivě, co Egwain říkala o Matovi a šedém muži, ale starší žena ji jen mlčky vyslechla a utrousila: „Bude se o sebe muset postarat sám," aniž zpomalila krok. Po chvíli se dědička vzdala pokusů zatáhnout obě do hovoru, a tak šly dál mlčky.</p> <p><emphasis>Modrého jeřába </emphasis>brzy zakrylo mlází rostoucí tu a tam na břehu, hustý porost olší a vrbiček. Houštinami neprocházely, byť byl porost sebemenší, protože ve stínu pod větvemi se mohlo skrývat ledacos. Místy rostly na břehu nízké keře, ale byly tak řídké, že by se v nich neschovalo ani dítě, natož lupič, a rostly daleko od sebe.</p> <p>„Jestli uvidím nějaký bandity," oznámila Egwain, „tak se budu bránit sama. Tady nám přes rameno nekouká žádná amyrlin."</p> <p>Nyneiva teď stiskla rty ještě pevněji. „Kdyby to bylo nutný," oznámila vzduchu před sebou, „můžeme každýho banditu zahnat stejně, jako jsme to udělaly s těmi bělokabátníky. Kdybychom nepřišly na jiný způsob."</p> <p>„Přála bych si, abyste přestaly mluvit o banditech," ozvala se Elain. „Velice ráda bych dorazila do té vesnice bez toho -"</p> <p>Zpoza keře, který stál osaměle téměř přímo před nimi, se zvedla postava celá v hnědé a šedé.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA DESÁTÁ</strong></p> <p><strong><emphasis>Děvy oštěpu</emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p>Egwain sáhla po <emphasis>saidaru </emphasis>ve chvíli, kdy zaječela, a kolem Elain také zahlédla záři. Na okamžik zauvažovala, jestli Ellisor jejich křik nezaslechl a nepřispěchá jim na pomoc. <emphasis>Modrý jeřáb </emphasis>nemohl být dále než míli proti proudu. Pak myšlenku na pomoc zavrhla a už splétala vlákna vzduchu a ohně do blesku. Skoro jako by stále slyšela, jak křičely.</p> <p>Nyneiva tam stála s rukama zkříženýma na prsou a odhodlaným výrazem ve tváři, ale Egwain si nebyla jista, je-li to proto, že se ještě nehněvá dost, aby dosáhla na pravý zdroj, nebo proto, že už si všimla toho, co si Egwain uvědomila teprve nyní. Osoba před nimi byla žena o málo starší než sama Egwain a o něco vyšší.</p> <p><emphasis>Saidar </emphasis>však nepustila. Muži byli občas tak hloupí, že ženu považovali za neškodnou jen proto, že je to žena. Egwain takovými předsudky netrpěla. Koutkem oka zahlédla, že Elain už záře neobklopuje. Dědička zřejmě pořád chovala hloupé představy. <emphasis>Ona ale nikdy nebyla zajatkyní Seanchanů</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Egwain si však pomyslela, že jen málokterý muž by byl natolik hloupý, aby ženu, jež stála před nimi, nepovažoval za nebezpečnou osobu, i když měla prázdné ruce a nikde nebylo vidět zbraň. Žena měla modrozelené oči a narezlé vlasy přistřižené nakrátko, jen jeden pramen jí visel až na ramena. Na sobě měla měkké boty, po kolena přivázané řemínkem, a těsný kabátec a nohavice ve všech možných odstínech hlíny a kamení. Takové barvy a oděv jí jednou kdosi popsal. Tato žena byla Aielanka.</p> <p>Při pohledu na ni pocítila Egwain k té ženě zvláštní náklonnost. Nechápala to. <emphasis>Vypadá jako R</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>ndova sestřenice, proto. </emphasis>A přesto ten pocit - téměř přátelství - nedokázal potlačit její zvědavost. <emphasis>Co, pro Světlo, tady dělá Aielanka? Aielani přece nikdy neopouštějí Pust</emphasis><emphasis>inu. Ne od aielské války. </emphasis>Celý život slýchávala o tom, jak smrtelně nebezpeční Aielové jsou - a Děvy oštěpu o nic méně než členové mužských válečných společenstev - ale teď žádný mimořádný strach necítila, spíš podráždění, že se předtím tolik lekla. Když do ní teď skrze <emphasis>saidar </emphasis>proudila jediná síla, nemusela se bát nikoho. <emphasis>Možná až na plně vycvičenou sestru, </emphasis>připustila. <emphasis>Ale rozhodně ne jedné ženy, i když to je Aielanka.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„Jmenuji se Aviendha," oznámila jim aielská žena, „z klanu Hořká voda Taardad Aielů." Obličej měla stejně vyrovnaný a bezvýrazný jako hlas. „Jsem <emphasis>Far Dareis Mai, </emphasis>Děva oštěpu." Na chvíli se odmlčela a prohlížela si je. „Sice na to nevypadáte, ale viděly jsme vaše prsteny. Ve vaší zemi máte ženy podobné našim moudrým, ženy, kterým říkáte Aes Sedai. Jste ženami z Bílé věže, nebo ne?"</p> <p>Egwain na okamžik pocítila neklid. <emphasis>My? </emphasis>Opatrně se kolem sebe rozhlédla, ale na dvacet kroků kolem keře nikoho nespatřila.</p> <p>Pokud tu byl někdo další, musel se skrývat houštině, která byla dobrých dvě stě kroků před nimi, nebo v houštině ve dvojnásobné vzdálenosti za nimi. Příliš daleko, aby je mohl ohrozit. <emphasis>Pokud nemají luky. </emphasis>Ale to by s nimi musely umět opravdu dobře zacházet. Doma o Bel Tinu a na Letnice dokázali dál než dvě stě kroků střelit jen ti nejlepší lukostřelci.</p> <p>Přesto se cítila lépe, že dokáže vrhnout blesk po komkoliv, kdo by se o takový výstřel pokusil.</p> <p>„Jsme ženy z Bílé věže," odvětila klidně Nyneiva. Dávala si záležet, aby se nepodívala po ostatních Aielankách. Dokonce i Elain se rozhlížela. „Pokud nás však chceš považovat za moudré, to je jiná záležitost," pokračovala Nyneiva. „Co od nás chceš?"</p> <p>Aviendha se usmála. Egwain si uvědomila, že je opravdu velice hezká, jen to zatím zakrýval její zachmuřený výraz. „Mluvíš jako to dělají moudré. K věci a s neláskou k hlupákům." Její úsměv pohasl, ale dál mluvila klidně. „Jedna z nás je vážně zraněná, možná umírá. Moudré často vyléčí ty, kdo by bez nich zcela jistě zahynuli, a já jsem slyšela, že Aes Sedai dokážou víc. Pomůžete jí?"</p> <p>Egwain div že zmateně nezavrtěla hlavou. <emphasis>Její přítelkyně že umírá? Mluví, jako by nás žádala, jestli jí půjčíme měřici ječné mouky!</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„Pomůžu jí, jestli ovšem budu moct," řekla pomalu Nyneiva. „Víc ti slíbit nemůžu, Aviendho. I přes mou pomoc však může zemřít."</p> <p>„Smrt si přijde pro nás pro všechny," odtušila Aielanka. „My se můžeme jen rozhodnout, jak jí budeme čelit, až přijde. Odvedu tě za ní."</p> <p>Ani ne o dvacet kroků dál, z maličkého dolíku, v němž by se podle Egwain neschoval ani menší pes, a z trávy, která jí sahala do půli lýtek, se zvedly dvě ženy v aielském odění. Vstávajíce si snímaly černé závoje - Egwain dostala další ránu. Byla si jistá, že jí Elain vykládala, že si Aielové zakrývají obličeje jen tehdy, když by mohlo dojít k zabíjení - a stáhly si pruh látky, jejž měly omotaný kolem hlavy, na ramena. Jedna z žen měla stejně narezlé vlasy jako Aviendha a šedé oči, ta druhá měla tmavomodré oči a vlasy barvy ohně. Ani jedna nebyla starší než Egwain či Elain a obě se tvářily, že jsou připravené použít krátké oštěpy, které nesly.</p> <p>Žena s ohnivými vlasy podala Aviendze zbraně. Dlouhý nůž s těžkou čepelí a toulec ježící se šípy na opasku, který si Aviendha připjala kolem pasu. Tmavý zakřivený luk z matně se lesknoucí rohoviny v pouzdře, takže si ho mohla přehodit na záda. A čtyři krátké oštěpy s dlouhými hroty, jež Aviendha nesla v ruce spolu s malým kulatým štítem. Aviendha nosila zbraně stejně přirozeně, jako by žena z Emondovy Role nosila šátek, u jejích společnic tomu nebylo jinak. „Pojďte," řekla a vykročila k houštině, kterou již minuly.</p> <p>Egwain konečně uvolnila <emphasis>saidar. </emphasis>Vytušila, že by ji všechny tři Aielanky dokázaly probodnout oštěpem, kdyby se k tomu rozhodly, dřív, než by se vzmohla natolik, aby s tím něco udělala. A navíc usoudila, že to neudělají. <emphasis>A co jestli Nyneiva jejich přítelkyni vyléčit nedokáže? Přála bych si, aby se zeptala dřív, než udělá nějaké takové rozhodnutí, které se týká nás všech!</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Cestou k lesíku Aielanky obhlížely krajinu kolem, jako by čekaly, že pustá země by mohla skrývat nepřátele stejně schopné se tu schovávat, jako to uměly ony. Aviendha šla první a Nyneiva s ní držela krok.</p> <p>„Jsem Elain z rodu Trakandů," promluvila Egwainina přítelkyně, jako by se snažila navázat hovor, „dědička Morgasy, královny Andoru."</p> <p>Egwain klopýtla. <emphasis>Světlo, copak zešílela? I já vím, že Andor bojoval </emphasis>v <emphasis>aielské válce. Možná to bylo už před dvaceti lety, ale říká se, že Aielové mají dlouhou paměť.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Ale Aielanka s ohnivými vlasy, která šla vedle ní, řekla: „Jsem Bain, z klanu Černá skála Shaarad Aielů."</p> <p>„A já jsem Chiad," připojila se menší, světlejší žena na druhé straně, „z klanu Kamenná řeka Goshien Aielů."</p> <p>Bain a Chiad se pak ohlédly na Egwain. Výraz jejich tváře se nezměnil, ale Egwain měla pocit, že se chová neslušně.</p> <p>„Jsem Egwain z al'Vereů," sdělila jim. Zřejmě čekaly víc, a tak připojila: „Dcera Marin z Emondovy Role ve Dvouříčí." To je zřejmě aspoň částečně uspokojilo, nicméně by se Egwain vsadila, že tomu nerozumějí o nic víc než ona všem těm klanům a kmenům. <emphasis>Asi to jistým způsobem znamená rodiny.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„Vy jste první sestry?" Bain zřejmě hovořila ke všem třem najednou.</p> <p>Egwain si řekla, že to musí znamenat sestra ve významu, v jakém se používal pro Aes Sedai, a proto řekla: ,Ano," ve chvíli, kdy Elain řekla: „Ne."</p> <p>Chiad a Bain si vyměnily velice rychlý pohled, který naznačoval, že hovoří se ženami, jež možná nejsou zcela při smyslech.</p> <p>„První sestry," obrátila se k Egwain Elain, jako by jí přednášela, „znamená ženy, které mají stejnou matku. Druhé sestry znamená, že jejich matky byly sestry." Obrátila se k Aielankám. „My toho žádná o vašich lidech mnoho nevíme. Prosím, abyste omluvily naši neznalost. Občas Egwain považuji za svou první sestru, ale nejsme pokrevně spřízněny."</p> <p>„Tak proč se nevyslovíte před vašimi moudrými?" zeptala se Chiad. „Bain a já jsme se staly prvními sestrami."</p> <p>Egwain zamrkala. „Jak se můžete <emphasis>stát </emphasis>prvními sestrami? Buď máte stejnou matku, nebo ne. Nechtěla jsem se nikoho dotknout. Většina toho, co o Děvách oštěpu vím, pochází z toho mála, co mi řekla Elain. Vím, že bojujete ve válkách a nestaráte se o muže, ale víc toho není." Elain kývla. To, jak Děvy oštěpu popsala, se dost podobalo ženským křížencům mezi strážci a červenými adžah.</p> <p>Aielankám se po tvářích mihl výraz, jako by si nebyly zcela jisty, nakolik jsou Egwain a Elain duševně zdravé.</p> <p>„My že se nestaráme o muže?" zabručela Chiad, jako by ji to udivilo.</p> <p>Bain zamyšleně svraštila obočí. „Co říkáš, se sice dost blíží pravdě, ale vlastně je to úplný opak. Když se sezdáváme s oštěpem, zavazujeme se, že se nebudeme vázat na žádného muže nebo dítě. Některé z nás se sice kvůli muži nebo dítěti oštěpu nakonec vzdají -" podle jejího výrazu to však sama pochopit nedokázala -„ale jakmile se ho jednou vzdáš, už si ho nemůžeš vzít zpátky."</p> <p>„Nebo pokud se rozhodneš jít do Rhuideanu," připojila Chiad. „Moudré se nemohou sezdat s oštěpem."</p> <p>Bain se na ni podívala, jako by Chiad právě oznámila, že obloha je modrá nebo že déšť padá z mraků. Pohled, jenž pak vrhla po Egwain s Elain, však říkal, že ony to možná nevědí. „Ano, to je pravda. I když se některé snaží tomu vzdorovat."</p> <p>„Ano, to snaží." Chiadin tón naznačoval, že s Bain mají nějaké tajemství.</p> <p>„Ale to jsem hodně odbočila," pokračovala Bain. „Děvy spolu netančí s oštěpy, i když to dělají naše kmeny, ale Shaarad Aielové a Goshien Aielové spolu vedou krevní mstu už přes čtyři sta let, tak jsme měly s Chiad pocit, že pouhý závazek nestačí. Proto jsme se vyslovily před moudrými našich kmenů - ona kvůli mně riskovala život a já zas kvůli ní - a byly jsme spojeny jako první sestry. A jak je správné pro první sestry, které jsou Děvami, hlídáme jedna druhé záda a žádná z nás nedovolí, aby k ní přišel nějaký muž, aniž by u toho nebyla i ta druhá. Neřekla bych, že se o muže nestaráme." Chiad kývla s náznakem úsměvu. „Už je ti pravda jasná, Egwain?"</p> <p>„Ano," řekla Egwain slabě. Mrkla na Elain a v jejích modrých očích spatřila úžas. Věděla, že ona se musí tvářit stejně. <emphasis>Červené adžah ne. Možná zelené. Kříženci mezi strážci a zelenými adžah, a já z toho nerozuměla jediné věci. </emphasis>„Pravda mi je teď už jasná, Bain, děkuji."</p> <p>„Jestli vy dvě máte pocit, že jste prvními sestrami," dodávala Chiad, „měly byste zajít za vašimi moudrými a vyslovit se. Ale vy jste moudré, i když mladé. Nevím, jak by se to dalo zařídit v tomto případě."</p> <p>Egwain nevěděla, má-li se smát či se červenat. Už několikrát si představovala, jak se s Elain dělí o stejného muže. <emphasis>Ne, to je jenom pro první sestry, které jsou Děvami oštěpu, ne? </emphasis>Elain na lících naskočily rudé skvrny a Egwain si byla jistá, že Elain myslí na Randa. <emphasis>Ale my se o něj nedělíme, Elain. Jeho nemůže mít ani jedna z nás.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Elain si odkašlala. „Nemyslím, že je to třeba, Chiad. My si s Egwain už tak hlídáme záda."</p> <p>„Jak to?" zeptala se Chiad pomalu. „Nejste sezdány s oštěpem. A jste moudré. Kdo by zvedl ruku proti moudrým? To mě mate. Proč byste si vy dvě měly navzájem hlídat záda?"</p> <p>Egwain před vymýšlením vhodné odpovědi zachránilo to, že dorazily na místo určení. Pod stromy, hluboko v houští blízko vody, byly další dvě Aielanky. Jolien z klanu Solné mělčiny Nakai Aielů, modrooká žena s rudozlatými vlasy téměř shodné barvy, jako měla Elain, dohlížející na Dailin ze stejného klanu a kmene, jako byla Aviendha. Dailin měla vlasy slepené potem, takže měly tmavší odstín červeni, a šedé oči otevřela jen jednou, když se přiblížily, a pak je zase zavřela. Její kabátec a košile ležely vedle ní a kolem pasu měla omotané zakrvácené obvazy.</p> <p>„Zasáhli ji mečem," vysvětlovala Aviendha. „Někteří z těch hlupáků, kterým narušitelé přísah a zabijáci stromů říkají vojáci, si mysleli, že jsme další z těch lupičských tlup, které zamořují tuhle zemi. Musely jsme je pobít, abychom je přesvědčily o opaku, ale Dailin... Dokážeš ji vyléčit, Aes Sedai?"</p> <p>Nyneiva poklekla vedle zraněné ženy a nadzvedla obvazy, aby mohla nahlédnout pod ně. Při tom pohledu sebou trhla. „Hýbaly jste s ní potom, co ji zranili? Má tam strup, ale napůl stržený."</p> <p>„Chtěla zemřít u vody," řekla Aviendha. Ohlédla se na řeku a rychle odvrátila zrak. Egwain měla dojem, že se také zachvěla.</p> <p>„Husy hloupé!" Nyneiva se začala hrabat v pytlíku s bylinkami. „Mohly jste ji zabít! Hýbat s někým takhle zraněným. Chtěla zemřít u vody!" vrčela znechuceně. „To, že nosíte zbraně jako muži, ještě neznamená, že musíte taky myslet jako oni." Z vaku vytáhla velký dřevěný pohár a strčila ho Chiad do ruky. „Dones vodu. Potřebuju namíchat bylinky, aby to mohla vypít."</p> <p>Chiad s Bain odešly na břeh a spolu se vrátily. Jejich výrazy se nezměnily, ale Egwain měla pocit, že skoro čekaly, že se řeka zvedne a stáhne je dolů.</p> <p>„Kdybychom ji nebyly přinesly sem k té... řece, Aes Sedai," poznamenala Aviendha, „nikdy bychom tě nebyly potkaly a ona by byla stejně zemřela."</p> <p>Nyneiva si odfrkla a potom začala sypat rozdrcené byliny do poháru s vodou. Přitom si vykládala: „Turan posiluje krev a užanka napomáhá hojení ran, a taky všehoj, samozřejmě, a..." Po chvíli už mluvila tak docela tiše, že ji nebylo slyšet. Aviendha se na ni mračila.</p> <p>„Moudré používají byliny, Aes Sedai, ale já nikdy neslyšela, že je Aes Sedai používají též."</p> <p>„Já používám, co používám!" odsekla příkře Nyneiva a vrátila se k mísení prášků a mumlání.</p> <p>„Opravdu mluví jako moudrá," prohodila Chiad k Bain tiše a druhá žena krátce přikývla.</p> <p>Dailin byla jediná Aielanka beze zbraní v rukou, a ty ozbrojené vypadaly, že jsou připravené zbraně bez mrknutí oka použít. <emphasis>Nyneiva tedy rozhodně nikoho neuklidnila, </emphasis>pomyslela si Egwain. <emphasis>Přiměj je mluvit. O čemkoliv. Nikdo se necítí na boj, když mluví o něčem mírumilovném.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„Neurazte se," začala opatrně, „ale všimla jsem si, že vás řeka znervózňuje. Nebývá divoká, pokud neprší. Kdybyste chtěly, mohly byste si zaplavat, i když dál od břehu je proud silnější." Elain jen potřásla hlavou.</p> <p>Aielanky se tvářily zaraženě. Aviendha řekla: „Viděla jsem muže - Shienarce - dělat tohle plavání... jednou."</p> <p>„Tomu nerozumím," divila se Egwain. „Vím, že v Pustině moc vody není, ale tys říkala, že jsi ,z klanu Kamenná řeka', Jolien. V té vaší Kamenné řece se přece určitě dá plavat, ne?" Elain se na ni dívala, jako by se Egwain zbláznila.</p> <p>„Plavat," vydechla opatrně Jolien. „To znamená... jít do vody? Do vší té vody? Když se nemáš čeho držet?" Otřásla se. „Aes Sedai, než jsme překročily Dračí stěnu, nikdy jsme neviděly tekoucí vodu, která by se nedala snadno jedním krokem překročit. Kamenná řeka... Někteří vykládají, že na tom místě kdysi tekla voda, ale to se jenom chvástají. Jsou tam akorát kameny. V nejstarších záznamech moudrých a kmenových náčelníků stojí, že od prvního dne, kdy se náš klan odtrhl od klanu Horská pláň a tu zemi zabral, nebylo tam nic než kamení. Plavat!" Sevřela oštěpy, jako by chtěla bojovat už jen s tím slovem. Chiad a Bain od řeky ještě o krok ustoupily.</p> <p>Egwain si povzdechla. A zrudla, když se setkala s Elaininým pohledem. <emphasis>No, já nejsem dědička, abych všechno tohle věděla. Ale naučím se to. </emphasis>Když si tak prohlížela Aielanky, uvědomila si, že místo aby je uklidnila, ještě víc je rozrušila. <emphasis>Jestli se o něco pokusí, zadržím je vzduchem. </emphasis>Neměla ponětí, zda by dokázala zadržet čtyři lidi najednou, ale otevřela se <emphasis>saidaru, </emphasis>spletla vlákna vzduchu a měla je připravená. Síla v ní tepala a ona dychtila po tom, aby ji mohla použít. Elain však záře neobklopovala a Egwain napadlo, proč asi. Elain se jí podívala do očí a zavrtěla hlavou.</p> <p>„Aes Sedai bych nikdy neublížila," ozvala se náhle Aviendha. „Čekala bych, že to víte. Ať už Dailin přežije nebo zemře, není v tom žádný rozdíl. Nikdy bych nepoužila tohle -" zvedla o trochu jeden krátký oštěp - „proti ženě. A vy jste Aes Sedai." Egwain měla náhle pocit, že se ta žena snaží uklidnit <emphasis>je.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„Já to vím," řekla Elain, jako by mluvila k Aviendze, ale očima sdělovala Egwain, že vlastně hovoří k ní. „Nikdo toho o vašich lidech moc neví, ale učili mě, že Aielové nikdy neublíží ženě, pokud není - jak tomu říkáte? - sezdána s oštěpem."</p> <p>Bain si zřejmě myslela, že Elain zase nevidí pravdu zcela jasně. „Tak přesně to zase není, Elain. Kdyby se na mě vrhla i žena nesezdaná se zbraní, zpráskala bych ji, až by dostala rozum. Muž... muž by si mohl myslet, že žena z vaší země je sezdána, pokud by u sebe měla zbraně. Já nevím. Muži bývají zvláštní."</p> <p>„Ovšem," řekla Elain. „Ale dokud vás nenapadneme se zbraněmi, nepokusíte se nám ublížit." Všechny čtyři Aielanky se zatvářily zhrozeně a Elain na Egwain významně mrkla.</p> <p>Egwain si <emphasis>saidar </emphasis>stejně podržela. Jenom to, že se Elain něco naučila, ještě neznamenalo, že to je pravda, i když Aielanky tvrdily to stejné. A měla ze <emphasis>saidaru </emphasis>příjemný pocit.</p> <p>Nyneiva zvedla Dailin hlavu a začala jí lít svůj lektvar do úst. „Pij," řekla pevně. „Vím, že to chutná hrozně, ale musíš to vypít všechno." Dailin polkla, zakuckala se, a polkla znovu.</p> <p>„Ani pak ne, Aes Sedai," řekla Elain Aviendha. Oči však upírala na Dailin a Nyneivu. „Říká se, že jednou, před Rozbitím světa, jsme sloužili Aes Sedai, i když se v žádném příběhu nevypráví jak. V té službě jsme neuspěli. Možná to byl ten hřích, jenž nás poslal do Trojité země. Já nevím. Nikdo neví, co to bylo za hřích. Možná to vědí moudré nebo kmenoví náčelníci, ale ti nic neřeknou. Povídá se, že jestli Aes Sedai zklameme znovu, zničí nás."</p> <p>„Vypij to všechno," zavrčela Nyneiva. „Meče! Meče a svaly a žádný mozek!"</p> <p>„<emphasis>My </emphasis>vás rozhodně nezničíme," prohlásila Elain pevně a Aviendha kývla.</p> <p>„Jak říkáš, Aes Sedai. Ale staré příběhy o jedné věci hovoří jasně. Nikdy nesmíme bojovat s Aes Sedai. Jestli na mě svrhnete své blesky a odřivous, zatančím si s nimi, ale vám neublížím."</p> <p>„Bodat do lidí," vztekala se Nyneiva. Položila Dailin hlavu na zem a dala jí ruku na čelo. Dailin zase zavřela oči. „Bodat ženy!" Aviendha přešlápla a znovu se zamračila, a nebyla z Aielanek sama.</p> <p>„Odřivous," řekla Egwain. „Aviendho, co je to ten odřivous?"</p> <p>Aielanka se zamračila na ni. „Ty to nevíš, Aes Sedai? Ve starých příbězích ho Aes Sedai ovládali. Hovoří se o něm jako o strašlivé věci, ale víc nevím. Říká se, že jsme zapomněli hodně z toho, co jsme kdysi věděli."</p> <p>„Možná i Bílá věž toho hodně zapomněla," podotkla Egwain. <emphasis>V tom... snu, nebo co to bylo, jsem to věděla. Bylo to stejně skutečné jako </emphasis>Tel'aran'rhiod. <emphasis>I s Matem bych se o to vsadila.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„Nemají právo!" vyštěkla Nyneiva. „Nikdo nemá právo takhle ničit lidský tělo! Není to správný!"</p> <p>„Ona se zlobí?" ptala se nervózně Aviendha. Chiad, Bain a Jolien si vyměnily ustarané pohledy.</p> <p>„To je v pořádku," uklidňovala je Elain.</p> <p>„Je to ještě lepší," dodala Egwain. „Ona se <emphasis>opravdu </emphasis>zlobí, a to je moc dobře."</p> <p>Nyneivu náhle obklopila záře <emphasis>saidaru </emphasis>- Egwain se předklonila, aby lépe viděla, a Elain taky - a Dailin se prudce posadila, otevřela oči a zaječela. Nyneiva ji okamžitě pokládala zpátky a záře pohasla. Dailin zavřela oči a lapala po dechu.</p> <p><emphasis>Viděla jsem to, </emphasis>pomyslela si Egwain. <emphasis>Myslím, že jsem to viděla. </emphasis>Nebyla si jistá, jestli vůbec rozeznala všechny ty prameny, natož způsob, jakým je Nyneiva spletla dohromady. Připadalo jí, že za tu chviličku Nyneiva jako by se zavázanýma očima utkala zároveň čtyři koberce.</p> <p>Nyneiva použila zakrvácené obvazy, aby Dailin otřela břicho. Setřela jasně rudou novou krev i černé strupy zaschlé staré krve. Pod vším tím nebyla žádná rána, žádná jizva, jen zdravá kůže o několik odstínů světlejší než pleť Dailina obličeje.</p> <p>Nyneiva s odporem sebrala zakrvácenou látku, vstala a hodila ji do řeky. „Umyjte ji," řekla, „a zase ji oblíkněte. Je jí zima. A budete ji muset nakrmit. Bude mít hrozný hlad." Klekla si k vodě, aby si mohla umýt ruce od krve.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA JEDENÁCTÁ</strong></p> <p><strong><emphasis>Vlákna ve vzoru</emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p>Jolien položila rozechvělou ruku na místo, kde předtím měla Dailin ránu. Když se dotkla neporušené kůže, vydechla, jako by nevěřila vlastním očím.</p> <p>Nyneiva se narovnala a otřela si ruce do pláště. Egwain musela připustit, že dobrá vlna byla lepší osuškou než hedvábí či samet. „Řekla jsem, abyste ji omyly a natáhly na ni nějaký šaty," štěkla Nyneiva.</p> <p>„Ano, moudrá," pospíšila si Jolien a Chiad a Bain honem chvátaly poslechnout.</p> <p>Aviendha se krátce zasmála smíchem téměř na pokraji slz. „Slyšela jsem, že moudrá z klanu Zubatá věž dokáže něco takového, a ještě jedna z klanu Čtyři díry, ale vždycky jsem to považovala za chvástání." Zhluboka se nadechla a vzpamatovala se. „Aes Sedai, jsem tvou dlužnicí. Moje voda je tvou a stín sídla mého klanu tě přivítá. Dailin je moje druhá sestra." Všimla si, jak se Nyneiva tváří nechápavě, a dodala: „Je dcerou sestry mé matky. Blízká pokrevní příbuzná, Aes Sedai. Dlužím ti dluh krve."</p> <p>„Kdybych někdy hodlala prolívat krev," prohodila suše Nyneiva, „proliju ji sama. Jestli se mi už chceš odvděčit, tak mi řekni, jestli v Jurene kotví nějaká loď. V té vesnici na jih odsud?"</p> <p>„V té vesnici, kde jsou vojáci s korouhví se stříbrným lvem?" optala se Aviendha. „Byla tam loď, když jsem to tam včera obhlížela. Ve starých příbězích se mluví o lodích, ale opravdu jednu uvidět byl pro mě zvláštní zážitek."</p> <p>„Světlo dej, ať tam ještě je." Nyneiva začala poklízet papírové kornouty s drcenými bylinami. „Udělala jsem pro to děvče, co se dalo, Aviendho, a my budeme muset jít dál. Ona teď potřebuje jídlo a odpočinek. A snažte se zabránit tomu, aby do ní lidé vráželi meče."</p> <p>„Co se stane, stane se, Aes Sedai," opáčila Aielanka.</p> <p>„Aviendho," ozvala se Egwain, „když máte takové obavy z řek, jak se přes ně dostáváte? Jsem si jistá, že mezi Erinin a Pustinou je nejmíň jedna stejně široká řeka."</p> <p>„Alguenya," řekla Elain. „Leda byste ji obcházely."</p> <p>„Máte mnoho řek, ale některé mají stavby zvané mosty tam, kde jsme potřebovaly přejít, a jiné se daly přebrodit. Co se těch ostatních týče, Jolien si vzpomněla, že dřevo plave." Plácla do kmene vysoké olše. „Tyhle jsou velké, ale plavou stejně jako větve. Když jsme potřebovaly překročit velkou řeku, našly jsme si suché kmeny a vyrobily si... loď... lodičku, ze dvou tří svázaných dohromady." Říkala to zcela věcně.</p> <p>Egwain na ni užasle zírala. Kdyby se ona něčeho bála tolik, jako se tyhle Aielanky očividně bály řek, dokázala by se přinutit čelit tomu tak, jako ony? To si nemyslela. <emphasis>A co černé adžah, </emphasis>zeptal se jí v duchu slaboučký hlásek. <emphasis>Copak ses jich přestala bát? To je něco jiného, </emphasis>sdělila tomu hlásku. <emphasis>Na tom není nic chrabrého. Buď půjdu já po nich, nebo zůstanu sedět jako zajíc čekající na orla. </emphasis>Ocitovala si staré rčení. <emphasis>„Je lepší být kladivem než podkovákem."</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„Už bychom měly jít," poznamenala Nyneiva.</p> <p>„Za chviličku," zarazila ji Elain. „Aviendho, proč jste vůbec šly takovou dálku a podstoupily takové útrapy?"</p> <p>Aviendha znechuceně zavrtěla hlavou. „Vůbec jsme se nedostaly daleko. Nás vyslali mezi posledními. Moudré po mně poštěkávaly jako divocí psy obíhající kolem telete a tvrdily, že mám jiné povinnosti." Náhle se zazubila a ukázala na ostatní Aielanky. „Tyhle zůstaly doma, aby mě poštívaly v mé bídě, tak to říkaly, ale já si myslím, že by mě moudré nenechaly odejít, kdyby tam nebyly, aby mě doprovázely."</p> <p>„Hledáme toho, jenž byl předpovězen," řekla Bain. Držela spící Dailin, aby jí mohla Chiad přetáhnout přes hlavu hnědou lněnou košili. „Toho, kdo přichází s úsvitem."</p> <p>„On nás vyvede z Trojité země," dodala Chiad. „V proroctvích se praví, že se zrodí z <emphasis>Far Dareis Mai."</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Elain vypadala překvapeně. „Myslela jsem, že jste říkaly, že Děvy oštěpu nesmějí mít děti. Určitě jsem se to takhle učila." Bain s Chiad si zase vyměnily ten pohled, jako kdyby se Elain opět přiblížila k pravdě, a přesto jí pravda znovu unikla.</p> <p>„Když Děva porodí dítě," vysvětlovala opatrně Aviendha, „předá ho moudrým svého klanu a ty děcko dají jiné ženě tak, aby nikdo nevěděl, čí je to dítě." Ona také mluvila tónem, jako by vysvětlovala, že kámen je tvrdý. „Každá žena se chce ujmout takového dítěte v naději, že vychová Toho, kdo přichází s úsvitem."</p> <p>„Nebo se může vzdát oštěpu a toho muže si vzít," ozvala se Chiad a Bain dodala: „Někdy jsou důvody k tomu, že se Děva musí oštěpu vzdát."</p> <p>Aviendha se na ni významně podívala, ale pokračovala, jako by druhé dvě Aielanky nebyly promluvily. „Jenže teď moudré tvrdí, že ho najdeme tady, za Dračí stěnou. ,Krev naší krve smíšenou se starou krví, vychovanou prastarou krví, jež není naší.' Já tomu sice nerozumím, ale moudré mluví tak, že to nenechává pochybnosti." Odmlčela se, zřejmě se snažila volit vhodně slova. „Položily jste mnoho otázek, Aes Sedai. Já bych se chtěla zeptat na jedno. Musí vám být jasné, že hledáme znamení. Proč tři Aes Sedai procházejí pěšky zemí, kde jediná ruka, jež nesvírá nůž, je taková, která je příliš oslabená hladem, aby udržela jílec? Kam jdete?"</p> <p>„Do Tearu," odpověděla rázně Nyneiva, „leda bychom tady zůstaly a povídaly si, dokud se Srdce Kamene nerozpadne v prach." Elain si začala upravovat ranec a váčky na cestu a Egwain ji po chvíli následovala.</p> <p>Aielanky se na sebe podívaly a Jolien ztuhla uprostřed zapínání Dailina šedohnědého kabátce. „Do Tearu?" ujišťovala se opatrně Aviendha. „Tři Aes Sedai procházejí ohroženou zemí cestou do Tearu. To je zvláštní věc. Proč jdete do Tearu, Aes Sedai?"</p> <p>Egwain se podívala na Nyneivu. <emphasis>Světlo, před chvílí se smály, a teď jsou napjatější než kdy dřív.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„Honíme několik špatných ženských," vysvětlovala opatrně Nyneiva. „Temné družky."</p> <p>„Stínuzvědi." Jolien zkřivila rty, jako by kousla do nahnilého jablka.</p> <p>„Stínuzvědi v Tearu," řekla Bain, a jako by dokončovala její větu, Chiad připojila: „A tři Aes Sedai hledající Srdce Kamene."</p> <p>„Já jsem neřekla, že jdeme do Srdce Kamene," namítla ostře Nyneiva. „Jenom jsem řekla, že tu nechceme zůstat, dokud se nerozpadne v prach. Egwain, Elain, jste připravené?" Bez toho, že by počkala na odpověď, vyrazila z houští, holí bušila do země a dlouhými kroky zamířila k jihu.</p> <p>Egwain a Elain se chvatně rozloučily a vydaly se za ní. Čtyři Aielanky stály a dívaly se za nimi.</p> <p>Když byly kus za stromy, Egwain řekla: „Skoro se mi zastavilo srdce, když ses prohlásila. Copak ses nebála, že by tě mohly zabít, nebo tě zajmout? Aielská válka přece nebyla <emphasis>tak </emphasis>dávno, a ať už říkají cokoliv o tom, že by neublížily ženě, která nenosí oštěp, mně to připadalo, že jsou připravené ty oštěpy použít na kohokoliv."</p> <p>Elain lítostivě zavrtěla hlavou. „Právě jsem zjistila, kolik toho o Aielech nevím, ale učili mne, že oni aielskou válku za válku vůbec nepovažují. Podle toho, jak se ke mně chovaly, bych řekla, že přinejmenším tohle je z mého učení pravda. Nebo to možná bylo proto, že mě považovaly za Aes Sedai."</p> <p>„Vím, že jsou zvláštní, Elain, ale <emphasis>nikdo </emphasis>nemůže třem letem bojů říkat jinak než válka. Mně je jedno, jak moc mezi sebou bojují, ale válka je válka."</p> <p>„Pro ně ne. Tisíce Aielů překročily Páteř světa, ale zřejmě se při tom považovali spíš za lovce zlodějů či katy. Šli si pro krále Lamana z Cairhienu za zločin, který spáchal, když nechal podetnout <emphasis>avendoralderu. </emphasis>Pro Aiely to nebyla válka, ale poprava."</p> <p><emphasis>Avendoraldera </emphasis>podle toho, co je učila Verin, byla podnož samotného stromu života, kterou Aielové do Cairhienu přinesli asi před čtyřmi sty lety jako do té doby neslýchanou nabídku ke smíru, již předali spolu s právem přecházet Pustinu. - Právem, které jinak měli pouze formani, kejklíři a Tuatha'ani. Většina cairhienského bohatství pocházela z obchodu se slonovinou, voňavkami, kořením a hlavně hedvábím ze zemí za Pustinou. Dokonce ani Verin neměla ponětí, jak se Aielové ke stromku <emphasis>avendesory </emphasis>dostali - protože jednou z věcí, v níž se staré knihy jasně shodovaly, bylo, že strom života netvoří semena. Navíc nikdo nevěděl, kde strom života roste. Jen pár příběhů se o tom okrajově zmiňovalo, ale ty se očividně mýlily. Strom života ale rozhodně nemohl mít nic společného s Aiely - a Aes Sedai neměla ani ponětí, proč Aielové nazývali Cairhieňany rozdělovači vody, nebo proč trvali na tom, že kupecké karavany mají putovat pod vlajkou s vyobrazeným trojlístkem <emphasis>avendeso</emphasis><emphasis>r</emphasis><emphasis>y.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Egwain si znechuceně pomyslela, že chápe, proč začali válku - i když ji za takovou nepovažovali - poté, co král Laman podťal jejich dar, aby získal trůn, jakému se žádný na světě nevyrovnal. Lamanův hřích - tak to slyšela nazývat. Podle Verin s válkou nejenže skončil cairhienský obchod přes Pustinu, ale ti Cairhieňané, kteří teď do Pustiny zavítali, zmizeli. Podle Verinina tvrzení se povídalo, že „jsou prodáváni jako zvířata" do zemí za Pustinou, ale ani ona zřejmě nechápala, jak by mohli být muž nebo žena prodáni.</p> <p>„Egwain," řekla Elain, „víš, kdo musí být Ten, kdo přichází s úsvitem, viď?"</p> <p>S pohledem upřeným na záda Nyneivy, která neustále kráčela o hodný kus před nimi, Egwain zavrtěla hlavou - <emphasis>Copak s námi chce do Jurene závodit? - </emphasis>a pak se málem zastavila. „Nemyslí snad -?"</p> <p>Elain kývla. „Myslím, že je to on. Já toho o Dračích proroctvích moc nevím, ale několik citátů jsem slyšela. Na jeden se pamatuji: ,Na svazích Dračí hory bude zrozen, zrozen z panny nesezdané s mužem.' Egwain, Rand vypadá jako Aiel. No, vypadá i jako portréty Tigrain, které jsem viděla, ale ona zmizela dřív, než se narodil, a já si stejně myslím, že ona by jeho matkou být nemohla. Myslím, že Randovou matkou byla Děva oštěpu."</p> <p>Egwain se při chůzi zamyšleně zamračila a rychle si promítla, co o Randově zrození věděla. Poté, co Kari al'Thorová zemřela, vychoval ho Tam al'Thor sám, ale jestli to, co Moirain říkala, byla pravda, tak Tam a Kari nemohli být jeho skutečnými rodiči. Nyneiva se občas tvářila, že zná nějaké tajemství týkající se Randova narození. <emphasis>Ale vsadila bych se, že bych to z ni nedostala ani páčidlem! </emphasis></p> <p>Zachmuřeně s Elain dohonily Nyneivu. Ta se dívala přímo před sebe směrem k Jurene a té lodi, a Elain se na ně na obě mračila, jako by byly malá děcka, která trucují kvůli tomu, kdo má dostat větší kousek koláče.</p> <p>Po chvíli mlčenlivé chůze Elain prohodila: „To jsi vážně zvládla skvěle, Nyneivo. To léčení i to ostatní. Podle mne určitě nepochybovaly o tom, že jsi Aes Sedai. Ani že jsme všechny Aes Sedai, už podle toho, jak ses chovala ty."</p> <p>„Odvedla jsi dobrou práci," připojila po hodné chvíli Egwain. „To bylo poprvé, kdy jsem opravdu viděla, co se děje během léčení. Moje blesky vedle toho vypadají snadný jako vaření ovesný kaše."</p> <p>Na Nyneiviných rtech se objevil překvapený úsměv. „Děkuju," zamumlala a natáhla ruku, aby Egwain trochu zatahala za vlasy, jako to dělávala, když byla Egwain ještě malá holčička.</p> <p><emphasis>Už dávno nejsem malá holka. </emphasis>Chvilka uvolnění pominula stejně rychle, jako přišla, a ony dál kráčely opět mlčky. Elain si hlasitě povzdechla.</p> <p>Rychle ušly další míli, možná víc, i přesto, že musely uhnout od řeky a obcházet houštiny u břehu. Nyneiva trvala na tom, že se budou držet dál od stromů. Egwain sice považovala představu, že by se v hájcích skrývali další Aielové, za hloupost, ale moc daleko si tak nezašly, protože žádný porost nebyl příliš rozsáhlý.</p> <p>Elain však stromy pozorovala a byla to ona, kdo náhle vykřikl: „Pozor!"</p> <p>Egwain se otočila. Z porostu vystupovali muži a kolem hlav jim vířily praky. Natáhla se pro <emphasis>saidar </emphasis>a něco ji udeřilo do hlavy a pak vše pohltila temnota.</p> <p>* * *</p> <p>Egwain cítila, jak se kymácí, cítila, jak se pod ní cosi pohybuje. Hlava jí třeštila bolestí. Pokusila se zvednout ruku ke spánku, ale cosi se jí zarylo do zápěstí a ruka se ani nehnula.</p> <p>„- lepší, než ležet tam celý den a čekat na tmu," říkal drsný mužský hlas. „Kdo ví, jestli by se přiblížila nějaká další loď? A já člunům nevěřím. Teče do nich."</p> <p>„Měl bys radši doufat, že Adden uvěří tomu, žes ty prsteny uviděl dřív, než ses rozhodl," řekl jiný muž. „Myslím, že by chtěl radši bohatý náklad než ženské." První muž zamumlal cosi hrubého o tom, co si může Adden se svým rozklíženým člunem i nákladem.</p> <p>Egwain otevřela oči. Před nimi jí tančily stříbrné tečky. Měla pocit, že začne zvracet na zem houpající se pod ní. Byla přivázaná na zadku koně, zápěstí a kotníky měla spoutané provazem, který je pak spojoval pod břichem zvířete, a vlasy jí visely dolů.</p> <p>Stále ještě byl den. Natáhla krk, aby se mohla porozhlédnout kolem sebe. Byla obklopena tolika hrubě oblečenými muži na koních, že přes ně ani neviděla, jestli lapili i Nyneivu a Elain. Někteří z mužů měli kousky brnění - tu otlučenou přilbici, tam pancíř, celý zubatý, nebo kazajku pošitou kovovými šupinami - ale většina měla jen kabátce, které nikdo celé měsíce nevyčistil, pokud vůbec někdy. Podle zápachu se ani sami muži již celé měsíce nemyli. Všichni však měli u pasu či na zádech meč.</p> <p>Přepadl ji vztek a strach, ale ze všeho nejvíc zuřivost. <emphasis>Nebudu zajatec. Nebudu svázaná! Nebudu! </emphasis>Natáhla se po <emphasis>saidaru </emphasis>a bolestí jí málem upadla hlava. Jen tak tak potlačila ston.</p> <p>Kůň se na okamžik zastavil. Byl slyšet křik a skřípání rezivých závěsů. Pak popojeli ještě kousek a muži začali sesedat. Když se rozestoupili, zahlédla Egwain kousek okolí. Kolem byla palisáda postavená na vrcholku hliněného valu a několik mužů hlídalo na dřevěném ochoze vysokém právě tak, aby viděli přes nahrubo přitesané kmeny palisády. V nasypané hlíně pod stěnou byl zabudován nízký srub bez oken. Žádná další stavba tu nebyla, jen několik přístavků. Kromě mužů a koní, kteří právě vjeli, tu byli přivázaní další koně, hemžili se tu nemytí muži a hořely tu ohně na vaření. Musela tu být tak stovka lidí. Kozy, vepři a slepice v klecích plnili vzduch mečeních, chrochtáním a kvokáním, které se mísilo s hrubým pokřikem a smíchem, až Egwain z toho hluku začalo bušit v hlavě.</p> <p>Zahlédla Nyneivu a Elain, přivázané hlavami dolů na neosedlaných koních, stejně jako byla ona sama. Ani jedna se nehýbala. Koneček Nyneivina copu se vláčel ve špíně. V Egwain pohasla i sebemenší naděje, že by jedna z nich byla volná a tudíž schopná pomoci těm lapeným uprchnout. <emphasis>Světlo, nesnesu být zase zajatkyní. Už ne. </emphasis>Opatrně se znovu pokusila dosáhnout na <emphasis>saidar. </emphasis>Tentokrát nebyla bolest hlavy tak strašná - jen jako by jí někdo hodil na hlavu skálu - ale i tak roztříštila prázdnotu dřív, než Egwain stačila pomyslet na růžové poupě.</p> <p>„Jedna je vzhůru!" zařval kdosi zděšeně.</p> <p>Egwain se snažila viset zcela bezvládně, aby vypadala bezmocně. <emphasis>J</emphasis><emphasis>ak pro Světlo můžu vypadat hrozivě, když jsem přivázaná jako pytel mouky! Ať shořím, musím získat čas. Musím! </emphasis>„Já vám neublížím," řekla upocenému chlapíkovi, který se k ní rozběhl. Nebo se mu to snažila říci. Nebyla si jistá, kolik toho opravdu řekla, než ji něco znovu uhodilo do hlavy a spolu s vlnou nevolnosti se přes ni převalila temnota.</p> <p>* * *</p> <p>Podruhé se probouzela snáze. Hlava ji stále bolela, ale ne tolik jako předtím, i když myšlenky jí hlavou zmateně vířily. <emphasis>Aspoň že mám žaludek v... Světlo, radši na to nemyslet. </emphasis>V ústech cítila chuť vína a něčeho hořkého. Vodorovnými škvírami v nahrubo sbité stěně prosvítalo světlo lampy, ale ona ležela ve tmě na zádech. Na zemi, pomyslela si. Dveře také nepadly příliš dobře, ale vypadaly docela pevně.</p> <p>Zvedla se na kolena a překvapilo ji, že není spoutaná. Až na jednu stěnu z neloupaných klád byly ostatní tři z drsného kamene. Světlo pronikající škvírami dostačovalo, aby uviděla na Nyneivu a Elain ležící na zemi. Dědička měla na tváři krev. Ani jedna žena se nehýbala, jen hruď se jim při dýchání zdvihala a klesala. Egwain váhala, zda je má hned vzbudit, či se přesvědčit, co je na druhé straně té zdi. <emphasis>Jen se podivám, </emphasis>říkala si. <emphasis>Aspoň se podívám, co nás tu hlídá, než je probudím.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Přesvědčovala se, že to nedělá proto, že by se snad bála, jestli je ještě vůbec někdy vzbudí. Když přiložila oko ke škvíře u dveří, připomněla si krev na Elainině obličeji a snažila se rozpomenout, co přesně udělala Nyneiva pro Dailin.</p> <p>Vedle byla velká místnost - táhla se po celé délce toho srubu, který viděla předtím - a bez oken, ale jasně osvětlená zlatými a stříbrnými lustry visícími na hácích vražených do stěn a klád tvořících vysoký strop. Nebylo tu žádné ohniště. Na udusané hliněné podlaze stály obyčejné venkovské stoly a židle spolu s pozlacenými truhlicemi vykládanými slonovinou. Před velkou postelí s nebesy, s hromadou špinavých pokrývek a polštářů, s umně vyřezávanými a zlacenými sloupky, ležel koberec s vetkanými pávy.</p> <p>Po místnosti postávalo a posedávalo na tucet mužů, ale všichni upírali své oči na velkého světlovlasého muže, který by mohl být i hezký, kdyby měl čistší obličej. Ten muž stál a hleděl na stolek s vroubkovanými nohami a pozlacenými vyřezávanými spirálami. Jednu ruku měl položenou na jílci meče a prstem druhé posunoval do kolečka po stole něco, nač Egwain neviděla.</p> <p>Otevřely se vnější dveře, takže bylo docela dobře vidět, že venku se zatím setmělo, a dovnitř vstoupil vyzáblý muž, jemuž chybělo levé ucho. „Ještě nepřišel," oznámil ochraptěle. Také mu chyběly dva prsty na levé ruce. „A jednání s takovýma stejně nemám rád."</p> <p>Plavovlasý obr mu nevěnoval pozornost, jen dál cosi posouval po stole. „Tři Aes Sedai," zamumlal a pak se zasmál. „Za Aes Sedai se dobře platí, když máte žaludek na jednání s tím správným kupcem. Když jste připravení riskovat, že vám vyrve střeva, kdybyste se mu pokusili prodat zajíce v pytli. Není to tak bezpečný jako podřezávat krky na obchodních lodích, co, Coke? Ne tak snadný, co říkáš?"</p> <p>Ostatní muži se začali nejistě vrtět a oslovený, podsaditý muž s vrtkavýma očima, se nervózně předklonil<emphasis>.</emphasis> „Ony<emphasis> jsou </emphasis>Aes Sedai, Addene." Ten hlas poznala, byl to onen muž, který za jízdy činil hrubé návrhy. „Musejí být, Addene. Ty prsteny to dokazují, to ti povídám!" Adden zvedl cosi ze stolu, malý kroužek, který se ve světle lamp zlatě zaleskl. Egwain zalapala po dechu a sáhla si na prst. <emphasis>Sebrali mi prsten!</emphasis></p> <p>„Nelíbí se mi to," zamumlal hubeňour s chybějícím uchem. „Aes Sedai. Klidně nás mohly zabít. Ať se picnu! Ty jsi hlupák jako vyšitej, Coke, a já bych ti měl podříznout krk. Co když se jedna probudí dřív, než přijde on?"</p> <p>„Neproberou se ještě celý hodiny." To byl tlusťoch s chraplavým hlasem a opovržlivým úšklebkem, v němž mu chyběly zuby. „To mě naučila moje bába, co jsme do nich nacpali. Budou spát až do slunka východu, a on přijde dávno předtím."</p> <p>Egwain si olízla patro a uvědomila si pachuť zkyslého vína a čehosi hořkého. <emphasis>Ať už to bylo cokoliv, tvoje bába ti lhala. Měla tě uškrtit už v kolíbce! </emphasis>Než dorazí ten tajemný muž, který kupuje Aes Sedai <emphasis>- jako zatracený Seanchan! - </emphasis>postaví Nyneivu s Elain na nohy. Doplazila se k Nyneivě.</p> <p>Pokud viděla, Nyneiva opravdu vypadala, jako že spí, a tak začala prostě tím, že s ní zatřásla. K Egwaininu překvapení Nyneiva prudce otevřela oči.</p> <p>„Co -?"</p> <p>Rychle Nyneivě přitiskla ruku na ústa, aby ji umlčela. „Jsme tu v zajetí," šeptala. „Na druhé straně té zdi je tucet chlapů a venku jsou další. Je jich tam spousta. Dali nám něco na spaní, ale moc to nezabralo. Už si vzpomínáš?"</p> <p>Nyneiva odstrčila Egwaininu ruku stranou. „Vzpomínám si." Mluvila tiše a ponuře. Zaškaredila se a olízla si patro, pak náhle vyprskla tichým smíchem. „Kořen spalníčku. Ti hlupáci nám dali kořen spalníčku rozmíchaný ve víně. Víno podle chuti skoro zkyslo na ocet. Rychle, nevzpomínáš si na nic, co jsem tě učila? Co dělá kořen spalníčku?"</p> <p>„Ulevuje bolestem hlavy, takže můžeš spát," odříkávala Egwain stejně tiše. A téměř stejně ponuře, dokud si neuvědomila, co vlastně říká. „Jsi po něm trochu ospalá, ale to je všechno." Ten tlusťoch neposlouchal, co mu jeho bába říkala. „Oni nám vlastně vyléčili tu bolest po ráně do hlavy."</p> <p>„Právě," uculila se Nyneiva. „A až vzbudíme Elain, poděkujeme se jim tak, že na to do smrti nezapomenou." Vstala a hned si dřepla ke zlatovlásce.</p> <p>„Myslím, že když nás nesli dovnitř, viděla jsem jich venku přes stovku," šeptala Egwain k otočené Nyneivě. „Jsem si jistá, že ti nebude vadit, když tentokrát jedinou sílu jako zbraň použiju já. A někdo nás zjevně přijde <emphasis>koupit. </emphasis>Hodlám s tím chlapíkem taky něco provést, aby kráčel ve Světle až do konce svých dnů!" Nyneiva se stále ještě krčila nad Elain, a ani jedna žena se nehýbala. „Co se děje?"</p> <p>„Je ošklivě zraněná, Egwain. Myslím, že má proraženou lebku a skoro nedýchá. Egwain, ona umírá stejně jako Dailin."</p> <p>„Nemůžeš něco udělat?" Egwain se snažila rozpomenout na všechny ty prameny, které Nyneiva spletla, aby vyléčila Aielanku, ale nevzpomněla si na víc než na každé třetí vlákno. „Musíš!"</p> <p>„Vzali mi bylinky," mumlala ohnivě Nyneiva a hlas se jí třásl. „Nemůžu nic dělat! Ne bez těch bylinek!" Egwain si zděšeně uvědomila, že Nyneiva má slzy na krajíčku. „Ať všichni shoří, nemůžu dělat nic bez -!" Náhle popadla Elain za rameno, jako by chtěla dívku v bezvědomí zvednout a zatřást s ní. „Světlo tě spal, holka," chraptěla. „Nepřivedla jsem tě až sem, abys tady umřela! Měla jsem tě nechat drhnout hrnce! Měla jsem tě svázat do pytle a předat Matovi, aby tě odevzdal mámě! Nedovolím ti umřít! Slyšíš mě? Nedovolím to!" Náhle se kolem ní rozzářil <emphasis>saidar </emphasis>a Elain doširoka otevřela oči i ústa.</p> <p>Egwain přitiskla Elain ruce na rty právě včas, aby ztlumila její výkřik. Aspoň si to myslela, ale když se zlatovlásky dotkla, smršť Nyneivina léčení ji zachytila, jako by byla slámka na okraji vodního víru. Rozrazil ji mráz a zároveň jí tělem projel žár, který jako by ji měl sežehnout na popel. Svět zmizel v pocitech padání, letu, víření a točení.</p> <p>Když to konečně ustalo, lapala po dechu a dívala se na Elain, která k ní vzhlížela přes ruce, jež jí Egwain stále tiskla na obličej. Poslední bolest hlavy zmizela. Dokonce stačila jenom zpětná vlna toho, co Nyneiva udělala, aby ji to vyléčilo. Mumlání za zdí bylo stále stejně tiché. Pokud Elain vydala nějaký zvuk - nebo ona sama - Adden a ostatní si toho zřejmě nevšimli.</p> <p>Nyneiva klečela. Hlavu měla skloněnou a poněkud jí třepala. „Světlo!" mumlala. „Dělat to takhle... bylo jako stahovat... vlastní kůži. Ó, Světlo!" Vzhlédla k Elain. „Jak se cítíš, holka?" Egwain se konečně odtáhla.</p> <p>„Unavená," šeptala Elain. „A mám hlad. Kde to jsme? Byli tam nějací muži s praky..."</p> <p>Egwain jí chvatně vypověděla, co se stalo. Elain potemněly tváře dávno předtím, než Egwain skončila.</p> <p>„A teď," připojila Nyneiva ocelovým hlasem, „ukážeme těm lumpům, co to znamená zaplíst se s náma." Znovu kolem ní zazářil <emphasis>saidar.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Elain se sice zvedla roztřeseně, ale i kolem ní to zářilo. Egwain se po pravém zdroji natáhla téměř vesele.</p> <p>Když znovu vyhlédly škvírami, aby se přesvědčily, čemu vlastně musejí čelit, byli v místnosti tři myrddraalové.</p> <p>Černočerné odění na nich viselo nepřirozeně nehybně. Stáli kolem stolu, a kromě Addena se všichni muži odsunuli co nejdál, až zády narazili na stěnu, a všichni upírali oči na zem. Za stolem Adden před myrddraaly sice očima neuhnul, ale špínou na jeho tvářích si razily cestičky čůrky potu.</p> <p>Mizelec zvedl ze stolu jeden prsten. Egwain konečně viděla, že je to těžší zlatý kroužek, než byly jejich prsteny s Velkým hadem.</p> <p>S tváří vtisknutou mezi klády Nyneiva tiše zalapala po dechu a sáhla si na krk.</p> <p>„Tři <emphasis>Aes Sedai," </emphasis>sykl půlčlověk a jeho, jak bylo zřejmé, pobavený hlas připomínal mrtvé živočichy rozpadající se na prach, „a jedna měla tohle." Prsten těžce zaduněl, když ho myrddraal hodil zpátky na stůl.</p> <p>„To jsou ty, co hledám," zachrčel jiný z mizelců. „Dostane se ti skvělé odměny, člověče."</p> <p>„Musíme je překvapit," řekla tiše Nyneiva. „Jaký je na těch dveřích zámek?"</p> <p>Egwain na zámek právě tak dohlédla. Byl železný, na řetěze, který by snadno zadržel rozzuřeného býka. „Připravte se," řekla.</p> <p>Zmenšila pramen země, až byl tenčí než vlas, v naději, že tak malého usměrňování si půllidé nevšimnou, a vpletla ho do železného řetězu, do jeho nejmenších součástek.</p> <p>Jeden z myrddraalů zvedl hlavu. Jiný se naklonil k Addenovi. „Svědí mě to, člověče. Jsi si jist, že spí?" Adden ztěžka polkl a kývl.</p> <p>Třetí myrddraal se obrátil ke dveřím do místnosti, kde se krčila Egwain s ostatními.</p> <p>Řetěz dopadl na podlahu a myrddraal zírající na něj zaprskal. Vnější dveře se rozlétly a dovnitř se ze tmy vřítila černě zahalená smrt.</p> <p>Místnost vybuchla výkřiky a jekem, jak se muži sápali po mečích, aby se měli čím bránit aielským oštěpům. Myrddraalové tasili čepele černější než jejich odění a také bojovali o život. Egwain kdysi viděla rvačku šesti koček dohromady, a tohle bylo ještě stokrát horší. A přesto ve chvilce zavládlo ticho. Nebo téměř ticho.</p> <p>Všichni lidé, kteří neměli černý závoj, leželi na zemi probodení oštěpy. Jeden oštěp přibodl ke zdi Addena. Také dva Aielové leželi bez hnutí mezi změtí převráceného nábytku a mrtvých. Tři myrddraalové stáli zády k sobě uprostřed místnosti s černými meči v rukou. Jeden si tiskl bok, jako by byl zraněn, i když pokud ano, nebylo to na něm jinak vidět. Nekrvácel totiž. Kolem přikrčeně obcházelo pět Aielů, kteří zůstali naživu. Zvenčí se sem nesl řev a řinčení kovu o kov, které prozrazovalo, že v noci bojuje Aielů víc, ale místností se ozýval tišší zvuk.</p> <p>Jak tak kroužili kolem myrddraalů, Aielové bušili oštěpy o své malé kožené štíty. <emphasis>Bum-</emphasis><emphasis>bum-BUM-bum... bum-bum-BUM-bum... bum-bum-BUM-bum... </emphasis>Myrddraalové se otáčeli společně s nimi a v bezokých obličejích měli nerozhodný výraz. Zneklidněli, protože strach, který jejich bezoký pohled vyvolával v každém lidském srdci, se těchto lidí zřejmě nedotkl.</p> <p>„Zatanči si se mnou, Stínovče," zavolal náhle jeden z Aielů posměšně. Znělo to jako od mladého muže.</p> <p>„Zatanči si se mnou, bezoký." Tohle byla žena.</p> <p>„Zatanči si se mnou."</p> <p>„Zatanči si se mnou."</p> <p>„Myslím," poznamenala Nyneiva a narovnala se, „že je čas." Rozrazila dveře a do místnosti vstoupila trojice žen zahalená září <emphasis>saidaru.</emphasis></p> <p>Vypadalo to, jako by pro myrddraaly přestali Aielové existovat, a taktéž myrddraalové pro Aiely. Aielové zírali na Egwain a ostatní, jako by si nebyli jisti, co vlastně vidí. Egwain zaslechla, jak se jedna z žen hlasitě nadechla. Bezoký pohled myrddraalů byl teď jiný. Egwain z něj téměř cítila, jak si jsou půllidé jistí vlastní smrtí. Půlčlověk poznal ženu spojenou s pravým zdrojem, když nějakou uviděl. Egwain si byla jistá, že od nich cítí i touhu po její smrti, kdyby svou smrtí mohli vykoupit tu její, a ještě silnější touhu vytáhnout jí duši z těla a obojí nabídnout jako hračky Stínu, touhu...</p> <p>Právě vstoupila do místnosti, ale připadalo jí, že do těch bezokých tváří hledí už celé hodiny. „Tohle už dýl nesnesu," zavrčela a vypustila pramen ohně.</p> <p>Plameny vyskočily na všech třech myrddraalech a šířily se všemi směry, jak půllidé vřískali. Jejich řev připomínal zvuk, jaký vydává mlýnek na maso, když se ucpe drcenými kostmi. Přesto Egwain zapomněla, že tu není sama, že tu jsou i Elain a Nyneiva. Půllidi už pohlcovaly plameny, když tu jako by je sám vzduch vyzvedl nad zem a začal je drtit v kouli ohně a černi, která se stále zmenšovala. Jejich vřískot se Egwain zarýval až do páteře a z Nyneiviných rukou vylétlo <emphasis>cosi -</emphasis> tenký paprsek bílého světla, vedle něhož i slunce v poledne vypadalo nejasné - proud ohně, vedle něhož roztavený kov vypadal studený, spojující Nyneiviny ruce s myrddraaly. A oni přestali existovat, jako by tu nikdy nebyli. Nyneiva překvapeně nadskočila a záře kolem ní zmizela.</p> <p>„Co... co to bylo?" zeptala se Elain.</p> <p>Nyneiva zavrtěla hlavou. Vypadala stejně ohromeně jako Elain. „Nevím. Byla jsem... strašně rozzlobená, a taky jsem se bála toho, co chtěli... Nevím, co to bylo."</p> <p><emphasis>Odřivous, </emphasis>napadlo Egwain. Nevěděla, jak to poznala, ale byla si tím naprosto jistá. Váhavě propustila <emphasis>saidar. </emphasis>Přinutila ho, aby propustil ji. Nevěděla, co bylo těžší. <emphasis>A já neviděla vůbec nic z toho, co udělala!</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Aielové si sundávali závoje. Trochu moc rychle, pomyslela si Egwain, jako by jim chtěli dát jasně najevo, že už nejsou připraveni k boji. Tři z nich byli muži, jeden postarší s šedými prameny v rusých vlasech. Byli vysocí, tihle Aielani, a ať mladí či staří, měli ten klid v očích a nebezpečný půvab v pohybech, které si spojovala se strážci. Na jejich ramenou jezdila smrt, a oni věděli, že tam je, a nebáli se jí. Jedna z žen byla Aviendha. Řev a křik venku pomalu utichal.</p> <p>Nyneiva se zadívala na padlé Aiely.</p> <p>„Není třeba, Aes Sedai," ozval se ten starší muž. „Zasáhla je ocel Stínovce."</p> <p>Nyneiva se přesto sklonila a odhrnula jim závoje, aby se jim mohla podívat pod víčka a zkusit tep. Když se narovnala od druhého, byla bílá jako křída. Mrtvá byla Dailin. „Světlo tě spal! Světlo tě spal!" Nebylo jasné, zda tím myslela Dailin či muže s prošedivělými vlasy, Aviendhu nebo všechny Aiely. „Nevyléčila jsem ji proto, aby mohla takhle umřít!"</p> <p>„Smrt si přijde pro všechny z nás," začala Aviendha, ale když se k ní Nyneiva otočila, odmlčela se. Aielové si vyměnili pohledy, jako by si nebyli zcela jisti, zda jim Nyneiva neudělá to, co provedla myrddraalům. V jejich očích však nebyl strach, jen ostražitost.</p> <p>„Ocel Stínovce zabíjí," promluvila znovu Aviendha, „nezraňuje." Starší muž se na ni podíval s lehkým překvapením v očích - Egwain usoudila, že, jako Lan, pro tohoto muže je mrknutí totéž, co pro jiného užasle otevřená ústa - a Aviendha dodala: „Oni toho o těchto věcech moc nevědí, Rhuarku."</p> <p>„Omlouvám se," ozvala se jasným hlasem Elain, „že jsme přerušily váš... tanec. Asi jsme neměly zasahovat."</p> <p>Egwain se na ni překvapeně podívala a pak si uvědomila, co dělá. <emphasis>Snaží se je uklidnit a poskytnout Nyneivě čas, aby vychladla. </emphasis>„Zvládali jste to docela dobře," dodala. „Snad jsme vás neurazily, když jsme se do toho zapletly."</p> <p>Šedivějící muž - Rhuark - se uchechtl. „Aes Sedai, já aspoň jsem vděčen za to... co jste udělaly." Na okamžik se zatvářil, jako<strong> </strong>by si tím nebyl tak zcela jist, ale vzápětí se mu vrátila dobrá nálada. Měl hezký úsměv a hranatý obličej, z něhož vyzařovala síla. Byl pohledný, i když starší. „Byli bychom je pobili, ale tři Stínovci... Určitě by byli zabili ještě dva, možná i tři z nás, možná všechny, a já si nejsem jist, zda bychom je dorazili všechny. Pro mladé je smrt nepřítel, s nímž si chtějí změřit síly. Pro ty z nás, co jsme trochu starší, je smrt starým přítelem, dávnou milenkou, ale nikdo z nás nedychtí setkat se s ní příliš brzy."</p> <p>Nyneiva se při jeho slovech uvolnila, jako by setkání s Aielem, jenž právě netouží po tom dát se zabít, zřejmě zmírnilo její napětí. „Měla bych vám poděkovat," řekla. „Přiznávám se ale, že jste mě trochu překvapili. Aviendho, tys věděla, že tu budeme? Jak?"</p> <p>„Sledovala jsem vás." Aielanka se netvářila nikterak rozpačitě. „Abych věděla, co uděláte. A viděla jsem, jak vás ti muži zajali, ale byla jsem příliš daleko, takže jsem vám nemohla pomoci. Byla jsem si jistá, že kdybych se příliš přiblížila, všimly byste si mě, a tak jsem se držela sto kroků za vámi. Než jsem pochopila, že samy nic nezmůžete, bylo příliš pozdě, abych se o něco pokoušela samotná."</p> <p>„Určitě jsi udělala, cos mohla," vydechla slabě Egwain. <emphasis>Byla jen sto kroků za námi? Světlo, ti banditi ji ani nezahlédli.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Aviendha její poznámku pochopila jako pobídku k dalšímu vyprávění. „Věděla jsem, kde musí být Coram, a on věděl, kde jsou Dhael a Luaine, a ti věděli..." Odmlčela se a zamračila se na staršího muže. „Nečekala jsem, že mezi přišedšími najdu některého z kmenových náčelníků, natož svého vlastního. Kdo teď vede Taardad Aiely, Rhuarku, když ty jsi tady?"</p> <p>Rhuark pokrčil rameny, jako by na tom nezáleželo. „Budou se v tom střídat náčelníci klanů, a aspoň zjistí, jestli se opravdu chtějí po mé smrti odebrat do Rhuideanu. Nebyl bych přišel, ale Amys, Bair, Melaine a Seana se za mnou plížily jako rysice za divokou kozou. Sny jim řekly, že musím jít. Pořád se mne ptaly, jestli opravdu hodlám zemřít starý a tlustý v posteli."</p> <p>Aviendha se zasmála, jako by to byl skvělý vtip. „Slyšela jsem, že muž lapený mezi manželkou a moudrou často raději zatouží po boji s tuctem starých nepřátel. A muž lapený mezi manželkou a třemi moudrými, zvlášť když je jeho žena moudrou, musí začít uvažovat o zabití samotného Oslepitele."</p> <p>„Taky mě to napadlo." Zamračil se na cosi na podlaze. Egwain si všimla, že tam leží tři prsteny s Velkým hadem a mnohem těžší zlatý prsten vyrobený pro větší mužskou ruku. „Není to špatný nápad. Všechno se musí jednou změnit, ale pokud se mi podaří tomu vyhnout, této změny se účastnit nebudu. Tři Aes Sedai putující do Tearu." Ostatní Aielové se dívali jeden na druhého, jako by nechtěli, aby si toho Egwain a její společnice všimly.</p> <p>„Mluvil jsi o snech," řekla Egwain. „Vědí ty vaše moudré, co jejich sny znamenají?"</p> <p>„Některé ano. Jestli chceš vědět víc, musíš si promluvit s nimi. Aes Sedai to třeba prozradí. Mužům to neprozradí, jen jim jejich sny řeknou, že musejí něco podniknout." Mluvil unaveně. „A to je obvykle něco, čemu bychom se rádi vyhnuli, kdybychom mohli."</p> <p>Sehnul se a zvedl mužský prsten. Na něm se vznášel jeřáb nad kopím a korunou. Teď to Egwain věděla. Vídávala ho často, Nyneiva jej nosila pověšený na krku na koženém řemínku. Nyneiva překročila ostatní prsteny a ten mužský mu vytrhla z ruky. Obličej měla nachový vzteky a spoustou dalších pocitů, které si Egwain nedokázala tak rychle přebrat. Rhuark ale prsten zpátky nechtěl, jen mluvil dál tím stejným unaveným hlasem.</p> <p>„A jedna z nich nosí prsten, o němž jsem jako kluk slýchával vyprávět. Prsten malkierských králů. Ti za časů mého otce vyjížděli se Shienarci do boje proti Aielům. Byli v tanci oštěpů dobří. Ale Malkier padl do područí Morny. Říká se, že přežil jen maličký král a že se teď dvoří smrti, která si vzala jeho zemi, jako se jiní muži dvoří krásným paním. Je to vskutku zvláštní věc, Aes Sedai. Ze všech zvláštních věcí, které jsem mohl spatřit, když mě Melaine vyštvala z mé vlastní držby přes Dračí stěnu, nemohlo být nic zvláštnějšího než tohle. Nikdy by mě nenapadlo, že vkročím na stezku, na niž mě posíláš."</p> <p>„Já tě nikam neposílám," vyjela ostře Nyneiva. „Já chci jenom pokračovat v cestě. Ti muži měli koně. Vybereme si z nich tři a odjedeme."</p> <p>„V noci, Aes Sedai?" podivil se Rhuark. „To je vaše poslání vážně tak naléhavé, že chceš putovat těmito nebezpečnými končinami potmě?"</p> <p>Nyneiva se musela viditelně přemáhat, když řekla: „Ne." Pevnějším hlasem dodala: „Ale hodlám vyrazit při východu slunce."</p> <p>Aielové vynesli mrtvé za palisádu, ale ani Egwain, ani jejím společnicím, nechtělo použít špinavého lože, v němž spával Adden. Sebraly tedy své prsteny a vyspaly se pod širým nebem zabaleny do plášťů a pokrývek, jež jim poskytli Aielové.</p> <p>Když se na východě objevily první sluneční paprsky, Aielové jim obstarali snídani. Egwain zpočátku váhala pozřít tuhé sušené maso, dokud jí Aviendha neprozradila, že je to skopové. Chlebové placky se kousaly stejně špatně jako šlachovité maso. Modrou plísní prorostlý sýr měl nakyslou příchuť a byl tak tvrdý, až Elain zabručela, že Aielové se na něj musejí cvičit žvýkáním kamení. Ale dědička snědla tolik, co Egwain s Nyneivou dohromady. Když Aielové vybrali tři nejlepší koně pro tři Aes Sedai, ostatní propustili - Aviendha Egwain vysvětlila, že sami nejezdí, pokud nemusejí, a ona sama by zřejmě raději běžela s nohama plnýma puchýřů, než sedla na koně. Zvířata banditů byla vysoká, skoro stejně velká jako váleční oři, s pyšně klenutými krky a ohnivýma očima. Černý hřebec pro Nyneivu, prokvetlá klisna pro Elain a bílá pro Egwain.</p> <p>Egwain se rozhodla, že svou kobylku pojmenuje Rosa, v naději, že jemné jméno ji uklidní, a opravdu, když nad obzorem vykouklo rudé slunce, Rosa se lehkým krokem nesla k jihu.</p> <p>Všichni Aielové, kteří přežili boj, je doprovázeli pěšky. Kromě těch dvou, co je zabili myrddraalové, zemřeli ještě další tři. Dohromady jich teď tedy bylo devatenáct. S koňmi snadno udrželi krok. Nejdřív se Egwain snažila Rosu brzdit, ale Aiely to velice pobavilo.</p> <p>„Dám si s tebou závod na deset mil," řekla Aviendha, „a uvidíme, kdo zvítězí, jestli tvůj kůň nebo já."</p> <p>„Já si dám závod na dvacet mil!" zavolal se smíchem Rhuark.</p> <p>Egwain měla dojem, že to snad i myslí vážně, a když s ostatními popustila koni uzdu, Aielové rozhodně nezačali zaostávat.</p> <p>Když se na dohled objevily doškové střechy Jurene, Rhuark řekl: „Buďte zdrávy, Aes Sedai. Kéž vždy najdete vodu a stín. Třeba se ještě setkáme, než dojde ke změně." Znělo to nevesele. Když pak Aielové zahnuli k jihu, Aviendha, Chiad a Bain zvedly na pozdrav ruce. Ani teď, když už neběželi podle koní, Aielové nijak nezpomalili. Spíš trochu zrychlili. Egwain tušila, že stejné tempo udrží do doby, než dorazí na místo, kam mají namířeno.</p> <p>„Co tím myslel?" zeptala se. „,Třeba se ještě setkáme, než dojde ke změně'?" Elain zavrtěla hlavou.</p> <p>„To je přece jedno," zabručela Nyneiva. „Já jsem sice ráda, že včera přišli, ale taky jsem ráda, že už odešli. Doufám, že je tu ta loď."</p> <p>Jurene samotné byla malá víska, všechny domy byly ze dřeva a jediný neměl víc než jedno poschodí. Nicméně nad vsí na vysoké žerdi vlála zástava se stříbrným lvem Andoru a hlídalo ji padesát královniných gardistů v červených kabátcích se širokými bílými límci pod zářícím brněním. Kapitán jim vysvětlil, že je sem umístili, aby zaručili bezpečí uprchlíkům, kteří si přáli utéci do Andoru, ale těch s každým dnem přicházelo méně a méně. Většinou teď odcházeli do vesnic dál po proudu řeky poblíž Aringillu. Bylo dobře, že trojice žen přišla právě nyní, neboť každým dnem očekával rozkazy, že se má se svými muži vrátit do Andoru. Těch pár obyvatel Jurene nejspíš půjde s nimi, a co zbude, zůstane banditům a cairhienským vojákům ze znesvářených rodů.</p> <p>Elain měla obličej neustále zakrytý kapuci pláště z pevného sukna, ale žádný z vojáků zřejmě dívku s rudozlatými vlasy s dědičkou nespojoval. Někteří ji požádali, aby zůstala. Egwain si nebyla jista, zda to Elain potěšilo či pohoršilo. Ona sama mužům, kteří požádali ji, odpovídala, že na ně nemá čas. Zvláštním způsobem jí však bylo milé, že ji požádali. Rozhodně se s žádným z nich nehodlala líbat, ale potěšilo ji, že přinejmenším někteří muži ji považují za stejně hezkou, jako byla Elain. Nyneiva jednomu z vojáků vlepila políček. Egwain to málem rozesmálo a Elain se smála docela otevřeně. Egwain měla dojem, že ten muž Nyneivu štípl, a přes to, jak se mračila, ani Nyneiva nevypadala přespříliš znechuceně.</p> <p>Svoje prsteny teď nenosily. Nyneiva je ani nemusela příliš přesvědčovat, že jedno z míst, kde určitě nechtějí, aby v nich viděli Aes Sedai, je Tear, zvláště jestli tam jsou černé adžah. - Egwain měla svůj prsten ve váčku s kamenným <emphasis>ter'angrialem. </emphasis>Často se ho dotýkala, aby se ujistila, že tam stále ještě je. Nyneiva měla ten svůj navlečený na řemínku spolu s Lanovým těžkým prstenem a zastrčený za výstřihem.</p> <p>V Jurene kotvila loď. Byla přivázaná u jediného kamenného mola vyčnívajícího do Erinin. Zjevně to nebyla loď, kterou předtím zahlédla Aviendha, ale přesto to byla loď. Egwain při jejím spatření pocítila zklamání. Byla dvakrát širší než <emphasis>Modrý jeřáb </emphasis>a jméno <emphasis>Štika </emphasis>bylo v rozporu s přídí stejně baňatou, jako měl její kapitán teřich.</p> <p>Počestný chlapík na Nyneivu zamrkal a poškrábal se za uchem, když se ho otázala, je-li jeho plavidlo rychlé. „Rychlé? Mám naloženo plno vzácných dřev ze Shienaru a koberců z Kandoru. K čemu bych s takovým nákladem potřeboval rychlou loď? Ceny můžou jít jenom nahoru. Ano, hádám, že za mnou jsou rychlejší lodi, ale ty tady ke břehu nepřirazí. Já bych tu taky nezakotvil, kdybych v mase nenašel červy. Byl to hloupý nápad, uvěřit, že v Cairhienu mají na prodej slušný maso. <emphasis>Modrý jeřáb? </emphasis>Jo, Ellisora jsem ráno proti proudu zahlíd, jak visí na čemsi ve vodě. Podle mýho se odtamtud hned tak nedostane. Takhle dopadnete s rychlou lodí."</p> <p>Nyneiva zaplatila poplatky - a dvakrát tolik navrch za koně - s takovým výrazem, že na ni ani Egwain, ani Elain nepromluvily, dokud se <emphasis>Štika </emphasis>neodvalila kus za Jurene.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA DVANÁCTÁ</strong></p> <p><strong><emphasis>Hrdina za noci</emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p>Opíraje se o zábradlí sledoval Mat, jak se blíží opevněné město Aringill. Opačiny <emphasis>Šedého racka </emphasis>se propracovávaly k dlouhým přístavním molům ze smolou napuštěných trámů. Chráněno vysokými kamennými větrolamy, zasahujícími daleko do řeky, se přístaviště hemžilo lidmi, a mnozí další vystupovali z lodí nejrůznějších velikostí, které kotvily u mol. Někteří lidé tlačili káry nebo táhli smyky či vozíky s velkými koly, vysoko naložené nábytkem a přivázanými truhlicemi, ale většina lidí nesla vaky na zádech, pokud vůbec něco měli. Ne všichni spěchali. Mnoho mužů i žen se nejistě choulilo k sobě a plačící děti jich držely jako klíšťata. Vojáci v červených kabátcích a lesklých pancířích je popoháněli ven z přístavu do města, ale většina lidí byla tak vyděšená, že se ani nedokázala pohnout.</p> <p>Mat se obrátil a zastínil si oči, jak se zadíval na řeku, kterou opouštěli. Tady na Erinin panoval nejčilejší provoz na jih od Tar Valonu. Jen na dohled byl skoro tucet plavidel, od dlouhé brigy s ostrou přídí, která se hnala proti proudu poháněna dvěma trojúhelníkovými plachtami, až k širokému bachratému korábu s hranatými plachtami, který se kymácel podél vlnolamu na severu.</p> <p>Skoro polovina lodí, které viděl, však neměla nic do činění s říčním obchodem. Přes řeku k menšímu městu na protějším břehu se pomalu vlekly dvě široké lodi s prázdnými palubami a tři další se propracovávaly zpátky k Aringillu, s palubami přecpanými lidmi jako sud slanečky. Zapadající slunce, stále ještě kousek nad obzorem, vrhalo stíny na zástavu vlající nad oním městem. Břeh patřil Cairhienu, ale Mat nepotřeboval na praporec vidět, aby věděl, že se na něm skví stříbrný lev Andoru. V těch několika andorských vesnicích, kde se <emphasis>Šedý racek </emphasis>krátce zastavil, se hodně mluvilo.</p> <p>Mat zavrtěl hlavou. Politika ho nezajímala. - <emphasis>Dokud se mi nebudou zase snažit namluvit, že jsem Andořan, kvůli kousku nějaké mapy. Ať shořím, snad by mě i mohli nutit bojovat </emphasis>v <emphasis>tom jejich zatraceným vojsku, jestli se jim ta cairhienská záležitost vymkne z rukou. Poslouchat rozkazy. Světlo! </emphasis>Otřásl se a otočil se zpátky k Aringillu. Bosí muži na <emphasis>Šedém racku </emphasis>připravovali lana, aby je mohli hodit mužům na přístavním molu.</p> <p>Kapitán Mallia si ho prohlížel od kormidelního vesla. Ten chlapík se neustále snažil získat jejich přízeň a pokoušel se zjistit, co důležitého mají za úkol. Mat mu nakonec ukázal zapečetěný dopis a prozradil mu, že ho nese od dědičky ke královně. Osobní zpráva dědičky své matce. Nic víc. Mallia však zřejmě slyšel jen slova „královna Morgasa".</p> <p>Mat se zazubil. V hluboké kapse kabátce měl dva měšce, které teď byly naditější, než když se naloďoval. A měl dost dalších mincí, aby bohatě naplnil další dva takové. Štěstí už sice neměl takové jako tu první, podivnou noc, kdy jako by se kostky i všechno ostatní zbláznilo, nicméně mu zatím vydrželo. Po třetí noci se Mallia vzdal a přestal své přátelství předvádět při hazardu, ale to už byla jeho pokladnička značně odlehčená. A po Aringillu bude ještě lehčí. Mallia potřeboval doplnit zásoby potravin - Mat se díval na lidi hemžící se v přístavu - pokud to bude jen trochu možné, tak tady a za každou cenu.</p> <p>Úsměv však Matovi zmizel ze rtů, když si znovu připomněl onen dopis. Stačila chvilka práce s horkým nožem a pečeť se zlatou lilií odstranil. - Nic nezjistil. Elain tvrdě studovala, dělala pokroky a chtěla se učit dál. Byla poslušná dcera a amyrlinin stolec ji potrestal za to, že utekla, a bylo jí sděleno, že už se o tom nebude dál hovořit, tak by měla máti pochopit, proč nemůže prozradit více. Tvrdila, že byla povýšena mezi přijaté, a není to nádhera, že tak brzo, a teď jí navíc byl svěřen důležitý úkol, a tak bude muset opustit Tar Valon, ale jen nakrátko, ve službě samotné amyrlin. Máti si nemá dělat starosti.</p> <p>Pro ni bylo v pořádku, že řekla Morgase, aby si nedělala starosti. Ale jeho předhodila vlkům. Ten hloupý dopis musel být důvodem, proč ho ti muži pronásledovali, ale dokonce ani Tom v něm nedokázal nic najít, i když zamumlal cosi o „šifrách" a „kódech" a „hře rodů".</p> <p>Mat měl teď dopis bezpečně schovaný v podšívce kabátu, pečeť byla opět na místě, a on se byl ochoten vsadit, že to nikdy nikdo nepozná. Pokud ho někdo tolik chtěl kvůli dopisu zabít, mohl by to zkusit znovu. <emphasis>Řekl jsem ti, že ho doručím, Nyneivo, a to taky zatraceně udělám, ať už se mě snaží zastavit kdokoliv. </emphasis>Přesto až příště potká ty tři protivné ženské - <emphasis>Pokud vůbec. Světlo, to mě nikdy nenapadlo - </emphasis>tak si s nimi bude muset vážně promluvit o něčem, co nebudou chtít slyšet.</p> <p>Jak lodníci vyhazovali silná lana na břeh, přišel na palubu Tom. Pouzdra s nástroji měl na zádech a ranec v ruce. I přes své kulhání se cestou k zábradlí nesl jako páv, lehce povíval pláštěm, aby se barevné záplaty rozvlnily, a důležitě si foukal do dlouhých knírů.</p> <p>„Nikdo se nedívá, Tome," utrousil Mat. „A já si nemyslím, že by chtěli vidět kejklíře, leda by měl plný ruce jídla."</p> <p>Tom se zadíval na přístav. „Světlo! Slyšel jsem, že je to zlý, ale tohle jsem nečekal! Ubozí troubové. Polovina z nich vypadá, že umírá hladem. Dnešní noc by nás mohla stát jeden z těch tvých měšců. A jídlo další, jestli to hodláš víst dál jako doteď. Skoro se mi při pohledu na tebe dělá špatně. Jestli se budeš cpát stejně tam, kde na tebe zdejší lidi uvidí, mohli by ti vyrazit mozek z hlavy."</p> <p>Mat se na něj jenom usmál.</p> <p>Mallia s dupáním sestoupil na palubu a tahal se za špičatou bradku. <emphasis>Šedého racka </emphasis>mezitím připoutali k molu. Lodníci běželi přistavit lávku a Sanor se u ní postavil na stráž. Mohutné paže měl zkřížené na prsou pro případ, že by se dav z přístavu pokusil dostat na palubu. Nikdo se o to nepokusil.</p> <p>„Takže mě tady opustíte," řekl Mallia Matovi. Kapitánův úsměv nebyl tak pohotový jako dřív. „Určitě nechcete, abych vám ještě s něčím pomohl? Ať shoří moje duše, doteď jsem nikdy neviděl takovou chamraď! Ti vojáci by měli doky vyčistit - v případě nutnosti i s mečem v ruce! - aby mohli slušní kupci obchodovat. Možná by vám mohl Sanor udělat cestu tou sběří, abyste se dostali v pořádku do hostince."</p> <p><emphasis>Aby ses dozvěděl, kde se ubytujeme? Zatraceně, to ne. </emphasis>„Než půjdeme na břeh, chtěl jsem se trochu najíst, a možná si zahrát, aby uběhl čas." Mallia zbělel ve tváři. „Ale myslím, že bych už pomalu při jídle uvítal pevnou půdu pod nohama. Takže tě teď opustíme, kapitáne. Byla to příjemná cesta."</p> <p>V kapitánovi se stále ještě svářela úleva s ohromením, když Mat zvedl své věci z paluby, hůl použil jako vycházkovou a s Tomem vykročil k lávce. Mallia je sledoval až tam a cestou vyjadřoval lítost nad jejich odchodem, která byla chvíli opravdová, chvíli hraná, a tak dokola. Mat si byl jist, že kapitánovi nejvíc vadí, že přišel o možnost naklonit si vznešeného pána Samona tím, kdyby mu oznámil podrobnosti paktu mezi Andorem a Tar Valonem.</p> <p>Když se Mat s kejklířem konečně tlačili mezi lidmi v přístavu, Tom zabručel: „Vím, že je ten chlap protivnej jako noc, ale proč sis z něj musel utahovat? Copak ti nestačilo, žes snědl i ten poslední drobek z jídla, co si myslel, že mu vystačí až do Tearu?"</p> <p>„Tolik jsem nejedl už skoro dva dny." K jeho velké úlevě Mata jednoho rána hlad prostě přešel. Bylo to, jako by Tar Valon uvolnil i poslední pouto, jímž ho držel. „Většinu jsem hodil přes palubu. Nejtěžší na tom bylo zařídit, aby si toho nikdo nevšiml." Mezi vyhublými tvářemi bylo mnoho dětí, tak mu to už nepřipadalo tak vtipné. „Mallia si to zasloužil. Co třeba ta loď včera? Ta, co uvízla na mělčině nebo co. Mohl se zastavit a pomoct jim, ale on se ani nepřiblížil, i když křičeli jako blázni." Před nimi byla žena s dlouhými tmavými vlasy, která by mohla být i hezká, jen kdyby nebyla vyhublá na kost, a každého kolemjdoucího muže si pozorně prohlédla, jako by někoho hledala. Držel se jí hošík, jenž jí sahal kousek nad pas, a dvě menší holčičky, a všechna děcka plakala. „Pořád jenom žvanil o říčních pirátech a pastech. Mně to teda jako past nepřipadalo."</p> <p>Tom se vyhnul vozu s vysokými koly - na plachtou zakryté hromadě byla přivázána klec se dvěma kvičícími vepříky - a málem zakopl o káru taženou mužem a ženou. „Copak ty se obtěžuješ lidem pomáhat? Zvláštní, že mi to uniklo."</p> <p>„Já pomůžu každýmu, kdo může zaplatit," prohlásil Mat pevně. „Jenom hlupáci v příbězích dělají něco zadarmo."</p> <p>Děvčátka vzlykala mámě do sukní, ale chlapec se slzami statečně bojoval. Žena na chvíli spočinula hluboko zapadlýma očima na Matovi a prohlédla si jeho obličej, ale pak uhnula pohledem. Podle toho, jak se tvářila, by se byla také nejraději rozplakala. Mat z náhlého popudu vylovil z kapsy hrst volných mincí a vtiskl je ženě do dlaně, aniž se podíval, co jsou zač. Žena sebou překvapeně trhla a nechápavě zírala na zlato a stříbro v dlani. Rychle se však usmála a otevřela ústa. Do očí jí vhrkly slzy vděčnosti.</p> <p>„Kup jim něco k jídlu," řekl Mat rychle a spěchal dál, než se žena vzmohla na slovo. Všiml si, že ho Tom pozoruje. „Na co tak zíráš? Peníze vydělám vždycky, dokud najdu někoho, kdo bude ochotnej hrát." Tom pomalu kývl, ale Mat si nebyl jist, jestli je kejklíři jeho gesto jasné. <emphasis>Ten zatracenej dětskej pláč mi šel na nervy, to je všechno. A ten hloupý kejklíř teď nejspíš čeká, že dám zlaťáčky každému trhanovi, kterého potkáme. Hlupák! </emphasis>Chvíli měl nepříjemný pocit, protože si nebyl jist, jestli tím hlupákem myslel sebe nebo Toma.</p> <p>Sebral se a vyhýbal se delšímu pohledu na lidské tváře, až u východu z přístavu konečně zahlédl člověka, kterého hledal. Voják bez přílby v červeném kabátci a pancíři, popohánějící lidi do města, byl prošedivělý a vypadal jako velitel menšího oddílu tak o deseti mužích. Jak tak šilhal do zapadajícího slunce, připomněl Matovi Una, i když měl obě oči zdravé. Vypadal skoro stejně znaveně jako lidé, které sekýroval. „Tak pohyb," hulákal již ochraptělým hlasem. „Tady proklatě zůstat nemůžete. Hněte sebou. Do města s váma."</p> <p>Mat se postavil přímo před vojáka a nasadil úsměv. „Omlouvám se, kapitáne, ale potřeboval bych vědět, kde najdu slušný hostinec. A stáj s dobrými koňmi na prodej. Ráno nás čeká dlouhá cesta."</p> <p>Voják si ho prohlédl od hlavy k patě, prozkoumal i Toma a jeho kejklířský plášť, a vrátil se pohledem k Matovi. „Tak kapitán, jo? No, chlapče, budeš mít Temnýho štěstí, jestli najdeš stáj, kde bys mohl přespat. Většina týhle sebranky spí pod keřema. A jestli najdeš koně, kterýho ještě neporazili na maso, nejspíš se budeš muset s jeho majitelem porvat, aby ti ho prodal."</p> <p>„Jíst koně!" zavrčel znechuceně Tom. „To to na tyhle straně řeky opravdu došlo tak daleko? Copak sem královna neposílá jídlo?"</p> <p>„Je to zlé, kejklíři." Voják se tvářil, jako by si chtěl odplivnout. „Přicházejí sem rychleji, než dokážou mlýny namlít mouku, rychleji, než sem vozy ze statků stačí vozit jídlo. No, už moc dlouho to trvat nebude. Dostali jsme rozkaz. Od zítra nenecháme nikoho přejít, a když to někdo zkusí, pošleme ho šupem zpátky." Zamračil se na lidi potulující se po přístavu, jako by to všechno byla jejich vina, a pak se stejně tvrdě podíval na Mata. „Zabíráš tu místo, poutníku. Hni sebou." Zesílil hlas, až zase křičel, a pobízel všechny na doslech. „Tak dál! Nemůžete tu zatraceně zůstat! Hněte sebou!"</p> <p>Mat s Tomem se připojili k menšímu zástupu lidí, vozů a kár mířících k bráně v městské hradbě a do Aringillu.</p> <p>Hlavní ulice tu byly dlážděny šedými kamennými deskami, ale bylo tu tolik lidí, že bylo těžké zahlédnout kámen pod nohama. Většina lidí se motala zcela bezcílně, protože neměli kam jít, a ti, kteří se již vzdali, dřepěli sklíčeně na kraji ulice. Ti šťastnější měli před sebou rance svých věcí, nebo něco drželi v náručí. Mat viděl tři muže takhle držet hodiny a tucet i víc se stříbrnými kalichy či talíři. Ženy si k prsům většinou tiskly děti. Vzduchem se nesl šum hlasů, tichý ustaraný hukot beze slov. Mat se zamračeně tlačil davem a hledal vývěsní štít, který by mohl označovat hostinec. Budovy tu byly různé, dřevěné, cihlové i kamenné, stály těsně vedle sebe a střechy měly z tašek, došků i břidlice.</p> <p>„Tohle se Morgase nepodobá," poznamenal po chvíli Tom napůl pro sebe. Huňaté obočí měl stažené jako bílou šipku ukazující mu na nos.</p> <p>„Co se jí nepodobá?" zeptal se Mat nepřítomně.</p> <p>„Zakázat lidem příchod. Posílat je zpátky. Ona sice byla vždycky prudká jako blesk, ale taky měla měkký srdce a nad chudáky a hladovějícími se vždycky slitovala." Potřásl hlavou.</p> <p>Tehdy Mat zahlédl vývěsní štít - U poříčného, stálo na něm pod namalovaným bosým chlapíkem bez košile, tančícím gigu - a zamířil tím směrem, přičemž se dral proti proudu lidí pomocí své hole. „No, musela to být ona. Kdo jiný by to mohl být? Zapomeň na Morgasu, Tome. Do Caemlynu je ještě dlouhá cesta. Nejdřív zjistíme, kolik je třeba zlata, aby sis mohl koupit na noc postel."</p> <p>Šenk u Poříčného byl na pohled stejně přecpaný jako ulice, a když hostinský uslyšel, co Mat žádá, zasmál se, až se mu roztřásla druhá brada. „Teď tu lidi spějí čtyři na jedný posteli. Kdyby přišla na návštěvu moje vlastní matka, nemohl bych jí dát ani peřinu k ohni."</p> <p>„Jak sis docela jistě všiml," ozval se Tom svým zvučným hlasem, „jsem kejklíř. Určitě by se tu našly aspoň kavalce v rohu oplátkou za to, že ti budu bavit hosty vyprávěním a žonglováním, polykáním ohně a kouzelnickými triky." Hostinský se mu však vysmál do očí.</p> <p>Když ho Mat vytáhl zpátky na ulici, Tom normálním hlasem zavrčel: „Ani jsi mi nedal možnost zeptat se na tu stáj. Určitě bych nám vyjednal aspoň místo na seníku."</p> <p>„Ve stájích a stodolách jsem se od chvíle, co jsem opustil Emondovu Roli, naspal až dost," prskal Mat, „a taky pod keřema. Chci postel."</p> <p>Ale v dalších čtyřech hostincích, které našel, mu majitelé odpovídali stejně jako ten první. Nejméně dva další ho skoro doslova vyhodili, když jim navrhl, že si o postel zahrají. A když jim majitel pátého sdělil, že by nemohl dát kavalec ani samotné královně - tady se to jmenovalo U dobré královny - Mat si povzdechl a zeptal se: „A co takhle tvoje stáj? Za peníze bychom určitě mohli přespat aspoň na seníku, ne?"</p> <p>„Moje stáje jsou pro koně," prohlásil muž s kulatým obličejem, „teda ne že by jich ve městě ještě moc zůstalo." Při řeči leštil stříbrný pohár. Teď otevřel dvířka příborníku, stojícímu na široké nízké skříni s přihrádkami, a uložil pohár k ostatnímu nádobí. Ani dva kusy nádobí však nebyly stejné. Na skříni, těsně mimo dosah dvířek příborníku, stál pohárek z rýhované kůže s hracími kostkami. „Nedávám tam lidi, aby mi nevyděsili koně. Navíc by mi s nima mohli zmizet. Ti, co mi zaplatili za ustájení, chtějí, aby bylo o jejich zvířata dobře postaráno, a taky tam mám dva svoje vlastní. V mý stáji pro vás postel není."</p> <p>Mat si zamyšleně prohlížel pohárek s kostkami. Vytáhl z kapsy zlatou andorskou korunu a položil ji na truhlici. Další mince byla stříbrná tarvalonská marka, pak zlatá a ještě zlatá tairenská koruna. Hostinský hleděl na mince a olizoval si tlusté rty. Mat přidal dvě stříbrné illianské marky a další zlatou andorskou korunu a vzhlédl k tlouštíkovi. Hostinský váhal. Mat sáhl po penězích. Hostinský byl rychlejší.</p> <p>„Třeba když budete jenom dva, koně by to tolik nerušilo."</p> <p>Mat se na něj usmál. „Když už mluvíme o koních, kolik by stáli ti dva tvoji? Samozřejmě se sedlem a uzdou?"</p> <p>„Já svoje koně neprodám," zatvrdil se hostinský a přitiskl si mince k hrudi.</p> <p>Mat zvedl pohárek s kostkami a zatřásl jím. „Dvakrát tolik proti koním, sedlům a uzdám." Zatřepal kapsou, až mince zazvonily, aby ukázal, že má čím pokrýt sázku. „Můj jeden hod proti lepšímu z tvých dvou." Skoro se zasmál, když se hostinskému chamtivostí úplně rozsvítil obličej.</p> <p>Když Mat došel do stájí, ze všeho nejdřív zkontroloval půl tuctu stání s koňmi, hledaje pár hnědých valachů. Zvířata to nebyla ničím výjimečná, ale byla jeho. Zoufale potřebovala vyhřebelcovat, ale jinak vypadala v dobrém stavu, zvláště vzhledem k tomu, že všichni podomci až na jednoho utekli. Hostinský mluvil s nesmírným opovržením o tom, jak si neustále stěžovali, že už nevyžijí z toho, co jim platí, a zřejmě považoval málem za zločin, že ten, který mu zůstal, měl tu drzost oznámit mu, že se jde domů vyspat, protože je unaven, jelikož musí sám pracovat za tři.</p> <p>„Pět šestek," zamumlal za ním Tom. Pohledy, které kolem sebe vrhal ve stáji, nebyly tak nadšené, jak by měly být, vzhledem k tomu, že spaní ve stáji sám navrhl jako první. V posledních paprscích zapadajícího slunce, pronikajících tam velkými dveřmi, se třpytila zrnka prachu a provazy, s jejichž pomocí se nahoru vytahovaly balíky sena, visely z kladek na střešních trámech jako liány. V seníku pod střechou bylo již dosti šero. „Když podruhé hodil čtyři šestky a pětku, myslel si, že už to má zaručeně v kapse, a já taky. V poslední době jsi nevyhrával úplně pořád."</p> <p>„Vyhrál jsem dost." Matovi se docela ulevilo, že už nevyhrává každý hod. Štěstí bylo jedna věc, ale při vzpomínce na onu noc ho pokaždé zamrazilo. Přesto v jedné chvíli, kdy míchal kostky, málem s jistotou věděl, co hodí. Když vyhodil hůl nahoru na seník, zahřmělo. Mat vylezl po žebříku a zavolal na Toma: „Tohle byl dobrej nápad. Řekl bych, že budeš rád, že dneska nemusíš spát v dešti venku."</p> <p>Většina sena byla ještě v balících naskládaná u vnějších stěn, ale volného tu bylo dost, aby si Mat mohl pohodlně ustlat. Nahoře se objevil i Tom a z torby vytáhl dva bochníky chleba a hroudu zeleně prorostlého sýra. Hostinský - jmenoval se Jeral Florry - se s jídlem rozloučil jen za tolik peněz, za kolik by bylo normálně možné koupit jednoho z jeho koní. Najedli se a do střechy zatím bubnoval déšť. Jídlo spláchli vodou z lahvic - Florry víno prostě neměl - a když dojedli, Tom vytáhl krabičku s troudem a nacpal si fajfku s dlouhou troubelí a usadil se, aby si v klidu zakouřil.</p> <p>Mat si lehl na záda a zadíval se na střechu ztrácející se ve stínech. Uvažoval, jestli do rána přestane pršet - chtěl mít ten dopis z krku co nejdřív - když zaslechl, jak ve stáji vrže náprava. Překulil se na okraj seníku a vyhlédl dolů. Ještě bylo dost světla, aby viděl.</p> <p>Od oje vozíku s vysokými koly, který právě dotáhla z nečasu venku, se narovnávala štíhlá žena. Sundala si plášť, a jak z něj vytřepávala dešťové kapky, cosi si pro sebe mumlala. Vlasy měla spletené do spousty malý cůpků a hedvábné šaty - Mat měl dojem, že jsou světle zelené - měla na prsou bohatě vyšívané. Šaty kdysi byly nádherné, ale teď byly celé potrhané a špinavé. Žena se protáhla, a stále si tiše mumlajíc odběhla ke dveřím do stáje a vykoukla ven do deště. - Stejně spěšně vyběhla ven a přitáhla křídla velkých vrat, takže se stáj ponořila do tmy. Zdola se ozvalo šustění, cinknutí a cáknutí a náhle v lampičce v jejích rukou vykvetl ohýnek. Žena se rozhlédla kolem sebe a na sloupku našla háček, na nějž lampičku zavěsila. Vzápětí se jala lovit cosi pod plachtou, jíž byl vůz zakrytý.</p> <p>„To zvládla rychle," podotkl Tom tiše přes fajfku. „Mohla klidně podpálit celou stáj, když takhle potmě křesala oheň."</p> <p>Žena vytáhla skývu chleba, kterou pak ožužlávala, jako by byl tvrdý a ona neměla příliš velký hlad.</p> <p>„Nezůstalo tu ještě kousek toho sýra?" zašeptal Mat. Tom zavrtěl hlavou.</p> <p>Žena začala čichat a Mat si uvědomil, že nejspíš ucítila kouř z Tomova tabáku. Už chtěl vstát a ohlásit se, když se dveře stáje otevřely znovu.</p> <p>Žena se přikrčila, připravena prchnout, když do stáje z deště vstoupila čtveřice mužů. Když si odložili pláště, byly vidět světlé kabátce s širokými rukávci, na prsou vyšívané, a baňaté vyšívané spodky. Šaty možná měli honosné, ale byli to všechno velcí muži a tvářili se zachmuřeně.</p> <p>„Tak vidíš, Aludro," to promluvil muž ve žlutém kabátci, „neutíkalas tak rychle, jak sis myslela, co?" Matovi zněl jeho přízvuk divně.</p> <p>„Tammuzi," řekla ta žena, jako by to byla nadávka. „Copak nestačí, že mě kvůli tvé neobratnosti vyloučili z cechu, ty příšerný tupče, ale ještě mě pronásleduješ?" Mluvila stejně zvláštně jako muž. „Snad si nemyslíš, že tě tu vidím ráda?"</p> <p>Muž, oslovený jako Tammuz, se zasmál. „Ty jsi velice velmi hloupá, Aludro, což jsem věděl vždycky. Kdybys byla prostě jen odešla, byla bys mohla prožít dlouhý život na nějakém tichém místě. Ale tys nemohla zapomenout na naše tajemství, co? Vážně sis myslela, že se nedoslechneme, jak se snažíš vydělat si peníze na cestu tím, co má právo dělat pouze cech?" Náhle se mu v ruce objevil nůž. „Bude mi velkým potěšením ti podříznout krk, Aludro."</p> <p>Mat si ani neuvědomil, že stojí, dokud nedržel v ruce jeden z provazů na vytahování sena a nevrhl se ze seníku. <emphasis>Ať shořím, že jsem takový zatracený trouba!</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Měl čas jen na tu jednu zoufalou myšlenku, a pak už letěl mezi muži v pláštích, které rozhodil jako kuželky. Provaz mu proklouzl mezi prsty a on upadl a překulil se na slámou pokryté podlaze. Z kapes se mu vysypaly peníze. On sám skončil na opačném konci stáje. Když se vyškrábal na nohy, muži se již zvedali také. A všichni teď měli v rukou nože. <emphasis>Světlem zaslepený hlupče! Ať shořím! Ať shořím!</emphasis></p> <p>„Mate!"</p> <p>Vzhlédl a Tom mu hodil hůl. Mat ji sebral ještě ze vzduchu a právě včas, aby stačil Tammuzovi vyrazit čepel z ruky. Vzápětí muže s ostrým lupnutím udeřil z boku do hlavy. Tammuz se zhroutil, ale ostatní tři byli hned za ním, a na jednu šílenou chvíli měl Mat co dělat, aby vířící holí stačil odrážet nože. Nepřátele zasahoval do kolen, kotníků i žeber, až mohl konečně zasadit další ránu do hlavy. Když padl i poslední muž, Mat na ně chvíli hleděl, a pak vzhlédl k ženě. „Vybrala sis tuhle stáj, aby tě tu zabili?"</p> <p>Žena vrátila dýku se štíhlou čepelí zpátky do pochvy za pasem. „Byla bych ti pomohla, ale bála jsem se, že by sis mě mohl splést s jedním z těch velkých kašparů, kdybych se přiblížila s ocelí v ruce. A tuhle stáj jsem si vybrala, protože déšť je mokrý a já taky a nikdo tady nehlídal."</p> <p>Byla starší, než si myslel, nejméně o deset či patnáct let starší než on, ale stále byla hezká. Měla velké tmavé oči a malá ústa s plnými rty, které jako by stále špulila. <emphasis>Nebo jako by byla připravená</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>k polibku. </emphasis>Mat se uchechtl a opřel se o hůl. „No, co se stalo, stalo se. Hádám, že jsi nás nechtěla dostat do potíží."</p> <p>Ze seníku už šplhal Tom, kvůli zraněné noze dost neobratně, a Aludra se na něj podívala. Kejklíř už měl zase svůj plášť. Zřídkakdy se nechával vidět bez něj, zvláště napoprvé. „Tohle vypadá jako příběh," prohodila Aludra. „Kejklíř a mladý hrdina mě zachránili -" zamračila se na muže ležící na podlaze - „před těmi, co měli za matky svině!"</p> <p>„Proč tě chtěli zabít?" zeptal se Mat. „Říkal něco o tajemství."</p> <p>„Tajemství," promluvil Tom málem jako by přednášel, „výroby ohňostrojů, pokud se nemýlím. Ty jsi ohňostrůjkyně, není-liž pravda?" Krátce se poklonil a umně mávl pláštěm. „Jsem Tom Merillin, kejklíř, jak sis jistě všimla." Jako by ho to napadlo až teď, dodal: „A tohle je Mat, mladý muž se schopností vyhledávat potíže."</p> <p>„Byla jsem ohňostrůjkyně," opáčila Aludra škrobeně, „ale tohle prase Tammuz zničil představení pro krále Cairhienu a téměř zničil i kapitulu. Jenomže já byla správkyní kapituly, takže cech pohnal k zodpovědnosti mne." Teď se bránila. „Já žádná tajemství cechu nikdy neprozradila, ať už Tammuz vykládá co chce, ale nehodlám umřít hlady, když umím vyrábět rachejtle. Už nejsem v cechu, takže se na mne pravidla cechu nevztahují."</p> <p>„Galldrian," řekl Tom a mluvil téměř stejně ztuhle jako Aludra. „No, teď je to jenom mrtvý král a žádný další ohňostroje už neuvidí."</p> <p>„Cech," ozvala se Aludra a mluvila unaveně, „mi málem dává za vinu válku v Cairhienu, jako by Galldrian zemřel kvůli té jedné strašlivé noci." Tom se zaškaredil. „Vypadá to, že už tu nemohu déle setrvat," pokračovala dále. „Tammuz a ti ostatní oslové se brzy proberou. Tentokrát by mohli vojákům namluvit, že to, co jsem si sama vyrobila, jsem ukradla." Prohlédla si Toma i Mata, zamračila se nad nějakým nápadem, a potom se zřejmě rozhodla. „Musím vás odměnit, ale nemám peníze. Mám však něco, co je možná stejně dobré jako zlato. Možná dokonce lepší. Uvidíme, co si o tom budete myslet."</p> <p>Když se znovu začala hrabat pod plachtou na svém voze, Mat s Tomem si vyměnili pohled. <emphasis>Pomůžu každému, kdo může zaplatit. </emphasis>Měl dojem, že se Tomovi v očích objevilo zamyšlené světélko.</p> <p>Aludra oddělila jeden balíček od několika jemu podobných. Byla to svinutá látka napuštěná olejem, tak tak se jí celý soudek vešel do náručí. Položila ho na slámu, rozvázala šňůrky a rozbalila látku na podlaze. Po celé délce látky byly čtyři řady kapsiček, řady byly od nejmenší do největší. V každé kapsičce byl voskem pokrytý papírový váleček právě tak dlouhý, že koneček s tmavou šňůrou vyčuhoval z kapsičky.</p> <p>„Rachejtle," řekl Tom. „Věděl jsem to. Aludro, tohle nemůžeš. Tohle bys mohla prodat za tolik, aby ti to stačilo nejmíň na deset dní ve slušným hostinci a dobrý jídlo každý den. No, alespoň kdekoliv mimo Aringill."</p> <p>Aludra, klečící u dlouhého pruhu naolejované látky, se ušklíbla. „Buď zticha, staroušku." Ale neznělo to nelaskavě. „Já že nesmím projevit vděčnost? Myslíš si, že bych ti to dávala, kdybych neměla další na prodej? Dávej pozor."</p> <p>Mat si k ní užasle přidřepl. Dvakrát v životě viděl ohňostroj. Formani je přivezli do Emondovy Role a vesnická rada se pokaždé hodně plácla přes kapsu. Když bylo Matovi deset, pokusil se jednu rachejtli otevřít, aby se dozvěděl, co je uvnitř, a vyvolal tím hotový výbuch. Bran al'Vere, starosta obce, ho zpohlavkoval. Doral Barranová, která tehdy byla vědmou, ho ztřískala proutkem. A když se konečně dostal domů, jeho otec ho zmydlil. Nikdo ve vsi s ním měsíc nepromluvil slovo, až na Randa a Perrina, a ti mu většinou jen říkali, jakou hroznou hloupost udělal. Natáhl ruku k válečkům. Aludra ho přes ni okamžitě plácla.</p> <p>„Nejdřív pořádně poslouchej, povídám! Tyhle malé udělají velkou ránu, ale nic víc." Byly asi velikosti Matova malíku. „Tady ty větší způsobí větší ránu a jasné světlo. Tyhle udělají rámus, světlo a spoustu jisker. Ty poslední -" ty byly silnější než jeho palec -„udělají to všechno, ale jiskry jsou barevné. Skoro jako noční květ, ale ne nahoře na obloze."</p> <p><emphasis>Noční květ? </emphasis>zamyslel se Mat.</p> <p>„Na ty musíte dávat obzvláštní dobrý pozor. Vidíte, zápalná šňůra je hodně dlouhá." Všimla si jeho nechápavého pohledu a zašermovala mu před očima dlouhými tmavými šňůrami. „Tohle, tohle!"</p> <p>„Kde se to zapaluje," zabručel. „To přece vím." Tom si odkašlal a hřbetem ruky si pohladil kníry, jako by zakrýval smích.</p> <p>Aludra zavrčela. „Kde se to zapaluje. Ano. Nezůstávejte blízko žádné z nich, ale od těch největších musíte utéci, když zapálíte šňůru. Rozumíte mi?" Hbitě dlouhý pruh látky svinula. „Můžete je prodat, jestli chcete, nebo je použít. A nezapomeňte, nesmíte to nikdy dát k ohni. Oheň by je odpálil všechny. Tolik rachejtlí najednou by možná mohlo zničit i dům." Zaváhala, než znovu zavázala šňůry, a ještě dodala: „A ještě jedna věc, kterou jste taky možná už slyšeli. Neotevírejte je, jako to dělají někteří hlupáci, aby se podívali, co je uvnitř. Občas když se to, co je uvnitř, setká se vzduchem, vybuchne to i bez ohně. Můžete přijít o prsty nebo dokonce o ruku."</p> <p>„To jsem taky slyšel," odtušil suše Mat. Aludra se na něj zamračila, jako by uvažovala, zda to snad nehodlá i přesto zkusit, ale pak postrčila zavázaný balíček směrem k Matovi. „Na. Už musím jít, než se ti kozí syni proberou." Ohlédla se ke stále ještě otevřeným dveřím, za nimiž nocí šuměl déšť, a povzdechla si. „Třeba najdu nějaké jiné suché místo. Myslím, že zítra vyrazím do Lugardu. Tahle prasata budou čekat, že se vydám do Caemlynu, viďte?"</p> <p>Do Lugardu bylo ještě dál než do Caemlynu, a Mat se náhle rozpomněl na tu poslední skývu. A říkala, že nemá další peníze. Za ohňostroje si žádné jídlo nekoupí, dokud nenajde někoho, kdo si je může dovolit. A na zlato a stříbro, které se mu vysypalo z kapes do slámy, když upadl, se ani nepodívala, přestože se ve světle lampičky lesklo a třpytilo. <emphasis>Eh, Světlo, asi bych ji neměl nechávat jít hladovou. </emphasis>Sebral tolik, nač tak rychle dosáhl.</p> <p>„Ehm... Aludro? Já mám dost, víš. Myslel jsem, že bys třeba..." Natáhl k ní ruku s mincemi. „Vždycky si můžu vyhrát další."</p> <p>Aludra se zarazila s pláštěm na ramenou, potom se usmála na Toma a plášť si přehodila přes ramena a zapjala si ho. „On je ještě mladý, co?"</p> <p>„Je mladý," souhlasil Tom. „A ani zpoloviny tak špatný, jak si o sobě rád myslí. Alespoň občas takový není."</p> <p>Mat se na oba mračil a stáhl napřaženou ruku. Aludra zvedla oje vozu, obrátila jej a vydala se ke dveřím. Cestou ještě nakopla Tammuze do žeber. Omámeně zasténal.</p> <p>„Rád bych něco věděl, Aludro," ozval se Tom. „Jak jsi tak rychle potmě zapálila tu lampičku?"</p> <p>Aludra se zastavila ve dveřích a přes rameno se na něj usmála. „Chtěl bys, abych ti prozradila jedno ze svých tajemství? Jsem vděčná, ale ne zamilovaná. To tajemství nezná dokonce ani cech, protože jsem je objevila úplně sama. Tolik ti prozradím. Až budu vědět, jak na to, aby to pracovalo správně a jenom tehdy, když chci já, vydělají mi ty hůlky hotové bohatství." Zapřela se do vozu a vyjela s ním do deště. Vzápětí ji pohltila noc.</p> <p>„Hůlky?" podivil se Mat. Napadlo ho, jestli to nemá v hlavě trochu popletené.</p> <p>Tammuz znovu zasténal.</p> <p>„Asi bychom měli udělat to samý, chlapče," řekl Tom. „Jinak si můžeme vybrat mezi tím, že podříznem čtyři krky, a tím, že to budeme dalších pár dní vysvětlovat královniným gardistům. Tihle podle mýho vypadají na to, že by je na nás okamžitě poštvali." Jeden z Tammuzových společníků se začal cukat, jako by přicházel k sobě, a cosi si nesrozumitelně mumlal.</p> <p>Než si posbírali věci a nasedlali koně, Tammuz už klečel. Hlavu sice ještě neudržel zvednutou, ale ostatní muži se již také hýbali a sténali.</p> <p>Mat se vyhoupl do sedla a zadíval se na déšť za otevřenými dveřmi. Pršelo hustěji než předtím. „Zatracenej hrdina," řekl. „Tome, jestli ještě někdy budu vypadat na to, že hodlám províst něco hrdinskýho, nakopni mě."</p> <p>„A co bys byl udělal jinak?"</p> <p>Mat se na něj zamračil, pak si stáhl kapuci do čela a plášť rozložil přes velký balíček, přivázaný za vysokou zadní rozsochou svého sedla. I přes naolejovanou látku další ochrana před deštěm neuškodí. „Prostě mě nakopni!" Pobodl koně do žeber a odcválal do deštivé noci.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA TŘINÁCTÁ</strong></p> <p><strong><emphasis>Přísaha hledače</emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p>Jak se <emphasis>Sněžná husa, </emphasis>se svinutými plachtami, poháněná vesly, blížila kamennému přístavišti v Illianu, Perrin stál na zádi a pozoroval velké množství ptáků s dlouhýma nohama, brodících se vysokou mokřadní trávou, která rostla všude kolem přístavu. Poznal menší bílé jeřáby a uhodl i jejich větší modré bratry, ale množství ptáků s korunkami na hlavách - s pírky červenými i růžovými, z nichž někteří měli ploché zobáky širší než kachna - vůbec neznal. Ze samotného přístavu vzlétlo a vysoko nad hladinou zakroužilo na tucet nejrůznějších druhů racků. Těsně nad vodou zase letěl černý pták s dlouhým ostrým zobákem, kterým čeřil hladinu. Po celém přístavu se pohupovaly zakotvené lodi tři i čtyřikrát větší než <emphasis>Sněžná husa </emphasis>a čekaly, až budou moci přirazit ke břehu, či na příliv, aby se mohly otočit a vyplout za dlouhý vlnolam. Poblíž mokřadů a v křivolakých průplavech vinoucích se vysokou sítinou pracovali rybáři na malých rybářských člunech, vždy dva až tři muži tahali sítě na dlouhých tyčích vysunutých po obou stranách člunu.</p> <p>Vítr přinášel pronikavou vůni soli a sluneční žár příliš neumenšoval. Slunce již bylo v polovině cesty z nadhlavníku k obzoru, ale horko bylo jako v poledne. Vzduch byl vlhký, jinak na něj Perrin myslet nedokázal. Vlhký. Ze člunů se k němu nesl pach čerstvých ryb, od mokřin pach starých ryb a bahna a cítil také nakyslý pach dehtu z velké jirchárny, která byla na ostrově beze stromů, stojící v mokřadní trávě.</p> <p>Kapitán Adarra si za ním cosi tiše zabručel, kormidelní veslo zaskřípalo a <emphasis>Sněžná husa </emphasis>maličko změnila kurz. Bosí muži u opačin se pohybovali, jako by nechtěli způsobit nejmenší hluk. Perrin si jich nevšímal.</p> <p>Místo toho věnoval pozornost jirchárně. Díval se, jak muži oškrabují kůže napnuté na řadách dřevěných rámů. Jiní muži na dlouhých tyčích zvedali kůže z hlubokých kádí zapuštěných v zemi. - Další nakládali kůže na vozy a odváželi je do dlouhé nízké budovy na kraji ostrova. Některé kůže se vracely zpátky do kádí a muži k nim z velkých kamenných nádob přilévali další tekutiny. Tady nejspíš vyrobili víc kůží za den než v Emondově Roli za celé měsíce, a na dalším ostrůvku hned za tím prvním viděl druhou koželužnu.</p> <p>Ne že by ho lodě nebo rybářské bárky či jirchárny zajímaly, dokonce ani ptáci ne - i když se zahloubal nad tím, co asi mohou ti světle červení ptáci s plochými zobáky lovit, a občas, pokud se nedržel, ho napadalo, že vypadají chutně - ale všechno bylo lepší než dívat se na scénu za sebou na palubě <emphasis>Sněžné husy. </emphasis>Proti tomu mu sekera u pasu nemohla nijak pomoci. <emphasis>Ani kamenná zeď by nestačila, </emphasis>pomyslel si.</p> <p>Moirain ani nepotěšilo, ani nenazlobilo, že Zarin - <emphasis>Nebudu ji oslovovat Faile, i když ona si tak chce říkat! Ona není sokolice! </emphasis>- ví o její příslušnosti k Aes Sedai, i když ji trochu rozčílilo, že jí to neřekl. <emphasis>Trochu rozčílilo. Nazvala mě hlupákem, ale to bylo všechno. Tehdy. </emphasis>Moirain zřejmě nezajímalo, že je Zarin hledačem Valerského rohu. Ale jakmile zjistila, že si dívka myslí, že ji k Valerskému rohu dovedou, a jakmile zjistila, že to Perrin věděl a neřekl jí to - Zarin byla v obou otázkách podle Perrinova mínění až příliš otevřená - potom její beztak už dost chladný modrý zrak dostal tak mrazivý nádech, až měl Perrin pocit, jako by ho nacpali do sudu se sněhem uprostřed nejtřeskutější zimy. Aes Sedai sice nic neřekla, ale od té doby na něj nějak příliš často upírala příliš tvrdý pohled, než aby byl klidný.</p> <p>Ohlédl se přes rameno a rychle se vrátil pohledem k pobřeží. Zarin seděla se zkříženýma nohama na palubě kousek od koní spoutaných mezi stěžni, ranec i tmavý plášť měla položené vedle sebe a úzké, rozstřižené suknice úhledně rozložené. Předstírala, že pozoruje střechy a věže blížícího se města. Moirain si Illian prohlížela také, stojíc před muži pracujícími u opačin, ale tu a tam po dívce střelila tvrdým pohledem zpod hluboké kapuce svého pláště z jemného šedého sukna. <emphasis>Jak v tom může vydržet? </emphasis>On sám měl rozepjatý i kabátec a košili u krku rozvázanou.</p> <p>Zarin každý Moirainin pohled opětovala úsměvem, ale pokaždé, když se Aes Sedai otočila, polkla a otřela si čelo.</p> <p>Perrin ji docela obdivoval, že se jí daří usmívat se, když se na ni Moirain dívá. Bylo to mnohem víc, než nač se zmohl on sám. Ještě nikdy neviděl, že by Aes Sedai opravdu popustila uzdu svému hněvu, ale on si skoro přál, aby křičela či zuřila, cokoliv, jen aby na něj tak nezírala. <emphasis>Světlo, možná ne </emphasis>cokoliv! Možná byl ten pohled nakonec snesitelný.</p> <p>Lan seděl mezi Moirain a přídí - měňavý plášť měl stále v sedlových brašnách u svých nohou - a navenek se zdál zcela pohlcen prohlídkou svého meče, ale příliš se nesnažil skrýt své pobavení. Občas se mu maličko zvedly koutky úst, skoro jako v úsměvu. Perrin si nebyl jist. Kdysi by si myslel, že je to jen stín. Ve stínu mohlo i kladivo vypadat, že se usmívá. Každá z obou žen si očividně myslela, že zdrojem strážcova pobavení je právě ona, ale Lanovi zřejmě podmračené pohledy, které si od obou vysloužil, nijak nevadily.</p> <p>Před pár dny Perrin zaslechl, jak se Moirain Lana ptá hlasem jako led, zda mu tady připadá něco k smíchu. „Tobě bych se nikdy nesmál, Moirain Sedai," odpověděl strážce klidně, „ale jestli mě opravdu chceš poslat Myrelle, musím si na úsměv zvyknout. Slyšel jsem, že Myrelle svým strážcům vypráví vtipy. Gaidin se musí smát žertíkům té, s níž je svázán. Tys mi přece často poskytovala možnost se zasmát, nebo ne? Třeba bys nakonec byla raději, kdybych s tebou zůstal." Moirain po něm vrhla pohled, který by každého jiného muže přibodl ke stěžni, ale strážce ani nemrkl. Vedle Lana vypadala i chladná ocel měkká jako cín.</p> <p>Když byly na palubě Moirain i Zarin, posádka se své práci věnovala v naprosté tichosti. Kapitán Adarra naklonil hlavu a vypadal, jako by slyšel něco, co nechce poslouchat. Rozkazy předával šeptem, místo toho, aby křičel, jako zpočátku. Teď již všichni věděli, že Moirain je Aes Sedai, a všichni také věděli, že je nespokojená. Perrin se nechal zatáhnout do hlasité hádky se Zarin a nebyl si jist, kdo z nich slova „Aes Sedai" vyslovil, ale celá posádka to věděla. <emphasis>Zatracená ženská! </emphasis>Nebyl si jistý, zda tím myslí Zarin či Moirain. <emphasis>Jestli je ona sokolice, tak kdo má potom být jestřábice? To budu mít na krku dvě takové ženské? Světlo! Ona není ta sokolice, a tím to končí! </emphasis>Jediná dobrá věc, kterou na celé situaci shledal, bylo to, že jelikož měla posádka starosti s rozzlobenou Aes Sedai, nikdo se mu nepodíval do očí dvakrát.</p> <p>Loial právě nebyl nikde v dohledu. Kdykoliv byly Moirain a Zarin spolu nahoře, ogier zůstával ve své kajutě - tvrdil, že pracuje na svých poznámkách. Na palubu chodíval jen v noci, aby si zakouřil. Perrin nechápal, jak snese to horko. Dokonce i Moirain a Zarin tu bylo lépe než v podpalubí.</p> <p>Perrin si povzdechl a dál upíral oči na Illian. Město, k němuž se loď blížila, bylo obrovské - velké jako Cairhien nebo Caemlyn, jediná dvě velkoměsta, jaká kdy viděl - a zvedalo se z rozlehlých slatin, které se táhly na míle daleko jako pláně vlnící se trávy. Illian neměl žádné hradby, vypadal, že je postaven ze samých věží a paláců. Budovy byly všechny ze světlého kamene, jen některé vypadaly omítnuté bílou omítkou, ale kámen byl buď bílý, nebo ve světlých odstínech šedé a narůžovělé barvy, někdy dokonce i lehce nazelenalý. Střešní tašky se ve slunci třpytily stovkami různých odstínů. V protáhlém přístavu kotvilo množství lodí. <emphasis>Sněžná husa </emphasis>vedle většiny z nich vypadala jako trpaslík. Po celém přístavu se hemžili lidé, nakládali a vykládali lodní náklad. Na vzdálenějším konci města byly loděnice, kde byly vidět velké lodě v různém stadiu stavby, od koster se silnými dřevěnými žebry po lodě, které byly téměř připraveny k vyplutí.</p> <p>Snad je Illian dost velký, aby to vlky udrželo dál. V těch mokřadech rozhodně lovit nebudou. <emphasis>Sněžná husa </emphasis>předhonila vlky, kteří ho sledovali od hor. Nejistě se po nich natáhl a ucítil - nic. Na to, že právě tohle chtěl, to byl dost zvláštní pocit prázdnoty. Od oné první noci sny patřily jen jemu - většinou. Moirain se ho na ně optala chladným hlasem a on jí řekl pravdu. Dvakrát se ocitl v tom podivném druhu vlčího snu. V obou případech se objevil Hopsal a zahnal ho řka, že je ještě příliš mladý, příliš nový. Perrin neměl ponětí, co si z toho Moirain přebrala, jen mu poradila, aby se měl raději na pozoru.</p> <p>„S tím souhlasím," zavrčel. Skoro si začínal zvykat na to, že ve vlčích snech Hopsal mrtvý je a zároveň není. Za sebou zaslechl kroky kapitána Adarry. Kapitán se blížil po palubě a cosi si mumlal. Perrina polekalo, že někdo promluvil nahlas.</p> <p>Z lodi vyhodili poutací lana. Ještě nebyla všechna přivázaná k pacholatům u mola a štíhlý kapitán už obcházel posádku a cosi jim zuřivě šeptal. Nechal připravit kladky, aby mohli vyložit koně, skoro stejně rychle, jako lávku pro pěší. Lanův černý válečný oř kopal a málem zlomil ráhno, na němž visel. Loialova velkého koně s dlouhými rousy museli zavěsit na dvě.</p> <p>„Je mi ctí," pošeptal Adarra Moirain s úklonou, když Aes Sedai vkročila na širokou lávku vedoucí na přístaviště. „Je mi ctí, že jsem ti mohl posloužit, Aes Sedai." Moirain vystoupila na břeh bez ohlédnutí, s tváří zakrytou velkou kapuci.</p> <p>Loial se objevil, až když byli všichni lidé i koně na suché zemi. Ogier zdusal po lávce a cestou se snažil dostat do dlouhého kabátce, přičemž si přes ruku nesl své velké sedlové brašny, pruhovanou pokrývku a plášť. „Nevěděl jsem, že jsme už dorazili," burácel bez dechu. „Četl jsem si..." Moirain po něm vrhla pohled a ogier hned zmlkl. Vypadala, že se soustředí na Lana sedlajícího Aldíb, ale ogier přesto stříhal ušima jako nervózní kočka.</p> <p><emphasis>Jeho poz</emphasis><emphasis>námky, </emphasis>řekl si v duchu Perrin. <emphasis>Brzy se budu muset podívat, co o tom všem říká. </emphasis>Něco ho zašimralo zezadu na krku a on nadskočil, než si uvědomil, že mezi kořením, dehtem a zápachem z přístavu cítí čistou vůni bylin.</p> <p>Zarin mu s úsměvem zatřepala prsty před očima. „Když dokážu tohle jen tím, že se tě dotknu prstem, sedláčku, tak by mě zajímalo, jak vysoko bys vyskočil, kdybych -?"</p> <p>Perrina začínalo trochu unavovat přemítání nad výrazem těch tmavých šikmých očí. <emphasis>Možná je hezká, ale dívá se na mě, jako bych si já prohlížel nástroj, který jsem ještě nikdy neviděl, a snažil se zjistit, jak ho vyrobili a k čemu by měl sloužit.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„Zarin." Moirainin hlas byl klidný, ale nevzrušený.</p> <p>„Jmenuji se Faile," odpověděla Zarin pevně a na okamžik, s tím svým drze zdviženým nosíkem, opravdu jako sokolice vypadala.</p> <p>„Zarin," prohlásila Moirain pevně, „nastal čas, abychom se rozešli. Hledat můžeš jinde, bude to pro tebe lepší a bezpečnější."</p> <p>„Myslím, že ne," odtušila Zarin stejně pevným hlasem. „Hledač musí sledovat stopy, které zahlédne, a žádný hledač by nepominul stopu, jakou zanecháváte vy čtyři. A jsem Faile." Trochu to pokazila, protože ztěžka polkla, ale před Moirain očima neuhnula a ani nemrkla.</p> <p>„Jsi si jistá?" zeptala se Moirain tiše. „Opravdu nezměníš názor... Sokolice?"</p> <p>„Nezměním. Neexistuje nic, co bys mohla ty nebo ten tvůj kamenně se tvářící strážce udělat, abyste mě zastavili." Zarin zaváhala a pomalu dodala, jako by se rozhodla být zcela upřímná. „Přinejmenším ty nemůžeš udělat nic. Něco o Aes Sedai vím. Vím, že přes všechny příběhy jsou jisté věci, které bys nikdy neudělala. A já nevěřím, že ten tvrďák by byl ochoten udělat, co by udělat musel, kdyby se mě chtěl zbavit."</p> <p>„Jsi si tím natolik jistá, abys to riskovala?" zeptal se tiše Lan. Jeho výraz se nijak nezměnil, ale Zarin přesto znovu polkla.</p> <p>„Není třeba jí vyhrožovat, Lane," ozval se Perrin. Překvapeně si uvědomil, že na strážce zahlíží.</p> <p>Moirain však jeho i strážce umlčela pohledem. „Tak ty si myslíš, že víš, co by Aes Sedai neudělala, ano?" mluvila ještě tišším hlasem než předtím. A usmívala se docela mile. „Jestli chceš jít s námi, tak musíš udělat tohle." Lanovi se překvapením zachvěla víčka. Obě ženy se na sebe dívaly, jako sokol pozorující myš, jenom Zarin teď nebyla tím sokolem. „Zapřísáhneš se přísahou hledače, že uděláš, co ti řeknu, že mě budeš poslouchat a neopustíš nás. Jakmile se dozvíš víc, než bys vědět měla, o tom, co děláme, nedovolím, abys padla do špatných rukou. A věz, že to je pravda, děvče. Zapřísáhneš se, že budeš konat jako jedna z nás a neučiníš nic, co by ohrozilo naše záměry. Nebudeš klást žádné otázky ohledně směru či důvodu naší cesty. Spokojíš se s tím, co se ti rozhodnu prozradit. Všechno tohle odpřísáhneš, nebo zůstaneš tady v Illianu. A tuhle bažinu neopustíš, dokud se nevrátím a nepropustím tě, i kdyby to mělo trvat do konce tvého žití. To přísahám <emphasis>já."</emphasis></p> <p>Zarin znepokojeně obrátila hlavu a Moirain si prohlížela koutkem oka. „A když to odpřísáhnu, můžu jít s vámi?" Aes Sedai kývla. „A budu jednou z vás, stejně jako Loial a tvrďák. Ale nesmím klást otázky. Oni se ptát můžou?" Z Moirainina výrazu se vytratil poslední zbyteček trpělivosti. Zarin se o trochu víc narovnala a vysoko zvedla hlavu. „Tedy dobrá. Přísahám podle přísahy, kterou jsem složila jako hledač. Poruším-li jednu, poruším tím obě. To přísahám!"</p> <p>„Hotovo," prohlásila Moirain a dotkla se dívčina čela. Zarin se zachvěla. „Protože jsi ji k nám přivedl, Perrine, budeš za ni mít zodpovědnost."</p> <p>„Já!" vyjekl Perrin.</p> <p>„Za mě nemá zodpovědnost nikdo kromě mě!" vybuchla rozhořčeně Zarin.</p> <p>Aes Sedai klidně pokračovala, jako by Perrin se Zarin ani neotevřeli ústa. „Zdá se, žes našel Mininu sokolici, <emphasis>ta'veren. </emphasis>Snažila jsem se ji odradit, ale vypadá to, že ti hodlá sedět na rameni bez ohledu na to, co udělám. Vzor pro tebe zřejmě tká budoucnost. Pamatuj na tohle. Jestli budu muset, odříznu tvoje vlákno od vzoru. A jestli to děvče ohrozí, co se musí stát, budeš sdílet její osud."</p> <p>„Já se jí neprosil, aby s náma šla!" namítal Perrin. Moirain klidně nasedla na Aldíb a upravovala si plášť na sedle. „Já se jí o to neprosil!" Loial pokrčil rameny a pohnul rty. Určitě se ho snažil varovat před nebezpečím, hrozícím od rozhněvané Aes Sedai.</p> <p>„Ty jsi <emphasis>ta'veren?" </emphasis>vydechla nevěřícně Zarin. Přejela pohledem jeho bytelné venkovské šaty a skončila u jeho žlutých očí. „No, asi ano. Ale bez ohledu na to, co jsi, tě děsí úplně stejně jako mě. A kdo je to Min? Co tím myslela, že ti hodlám sedět na rameni?" Rysy jí ztuhly. „Jestli se za mě pokusíš převzít zodpovědnost, uřežu ti uši. Slyšíš?"</p> <p>Perrin se ošklíbl a zasunul nenapjatý luk pod podpínku sedla svého Tanečníka. Pak se vyšplhal do sedla. Šedák, odpočatý po několikadenní plavbě, dostál svému jménu. Perrin mu musel řádně přitáhnout otěže a poplácat ho po krku, aby se uklidnil.</p> <p>„Na to není co odpovědět," zavrčel. <emphasis>Min jí to zatraceně řekla! Světlo tě spal, Min! A tebe taky, Moirain! I Zarin! </emphasis>Nepamatoval se, že by se Rand či Mat nechali šikanovat ženskými z obou stran. Ani on sám si to nenechal líbit, dokud neopustil Emondovu Roli. Nyneiva byla jediná. - A samozřejmě panímáma Luhhanová. Ta proháněla jeho i pantátu Luhhana všude kromě kovárny. A Egwain to také uměla, i když to většinou zkoušela na Randa. Panímáma al'Vereová, Egwainina matka, se sice pořád usmívala, ale všechno většinou skončilo tak, jak chtěla ona. A ženský kroužek se každému díval na prsty.</p> <p>Perrin s vrčením natáhl ruku a uchopil Zarin za paži. Ta vyjekla, když ji vytahoval do sedla, a málem pustila ranec. Díky rozstřiženým suknicím se mohla v Tanečníkově sedle pohodlně usadit obkročmo. „Moirain ti bude muset koupit koně," zamumlal. „Celou cestu jít pěšky nemůžeš."</p> <p>„Jsi silný, kováři," ucedila Zarin a mnula si ruku, „jenže já nejsem kus železa." Poposedla si a nacpala mezi ně ranec a plášť. „Koně si můžu koupit sama, až budu nějakého potřebovat. Celou cestu kam?"</p> <p>Lan už vyjížděl z přístavu s Moirain a Loialem v závěsu. Ogier se ohlédl na Perrina.</p> <p>„Žádný otázky, pamatuješ? A jmenuju se Perrin, Zarin. Ne ,dlouhán' nebo ,kovář' nebo něco podobnýho. Perrin. Perrin Aybara."</p> <p>„A já se jmenuju Faile, huňáči."</p> <p>S něčím, co se hodně podobalo opovržlivému odfřknutí, pobídl Perrin Tanečníka za ostatními. Zarin se ho musela rychle chytit kolem pasu, aby nepřepadla přes šedákův zadek. - Perrin měl dojem, že se směje.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA ČTRNÁCTÁ</strong></p> <p><strong><emphasis>U jezevčího kopá</emphasis></strong><strong><emphasis>ní</emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p>Změť hlasů ve městě Zarinin smích rychle pohltila - pokud to tedy byl smích. Hluk tu byl podle Perrina stejný jako v Caemlynu a Cairhienu, ale zvuky byly jiné, pomalejší, jinak postavené, ale zároveň byly jaksi stejné. Dusot vysokých bot, podkov a dunění kol na drsných, nerovných dlažebních kamenech, vrzání náprav povozů i kár, hudba, zpěv a smích linoucí se z hostinců a taveren. A hlasy. Hukot hlasů připomínající obrovský úl. Velké město, plné života.</p> <p>Z boční uličky zaslechl zvonění kladiva o kovadlinu a nepřítomně se narovnal. Kladivo a kleště mu chyběly, stejně jako doběla rozžhavený kov, z něhož odletují jiskry, když dostává tvar. Zvuky z kovárny pomalu utichaly za nimi, pohřbené pod hrkotáním vozů a žvaněním kramářů a lidí v ulicích. Pod všemi těmi pachy lidí a koní, vaření a pečení a stovky dalších pachů i vůní, které byly ve městech obvyklé, byly cítit mokřady a slaná voda.</p> <p>Perrina překvapilo, když poprvé ve městě dorazili k mostu - nízkému kamennému oblouku nad kanálem necelých deset sáhů napříč - ale u třetího takového můstku si uvědomil, že Illian křižuje stejně tolik kanálů jako ulic. Lidé tu pomocí bidel postrkovali naložené bárky po vodě stejně často, jako práskali biči za koňskými spřeženími táhnoucími těžké povozy. Davem v ulicích se proplétala nosítka a občas i lakovaný kočár s nějakým bohatým kupcem či šlechticem, s korunkou či rodovým znakem namalovaným na dvířkách. Mnoho mužů tu nosilo zvláštně zastřižený plnovous, kdy horní ret zůstával holý, kdežto ženy zřejmě dávaly přednost kloboukům se širokými krempami a připevněnými šálami, které měly ovinuté kolem krku.</p> <p>Jednou přešli velké náměstí v rozloze několika honů, obklopené ohromnými sloupy z bílého mramoru nejméně patnáct sáhů vysokými a dva sáhy v průměru, které však kromě věnce vytesaných olivových ratolestí na vrcholku každého z nich nic nepodpíraly. Na obou koncích náměstí stál velikánský bílý palác se sloupořadím a vznosnými balkony, štíhlými věžemi a purpurovou střechou. Oba byly tvarem naprosto shodné, ale Perrin si všiml, že jeden je maličko menší než druhý, s věžemi ani ne o loket nižšími.</p> <p>„Královský palác," ozvala se za ním Zarin, „a velká radnice. Vykládá se, jak první král Illianu prohlásil, že rada devíti může mít jakýkoliv palác si bude přát, pokud nebude větší než jeho vlastní. Tak rada přesně okopírovala královský palác, jen ho postavili o loket menší. Tak tomu je v Illianu od té doby se vším. Král a rada devíti spolu bojují a shromáždění zase bojuje s nimi, a tak zatímco oni se věnují svým sporům, lidé si žijí většinou podle svého a nikdo se jim příliš nedívá na prsty. Není to špatný způsob, když už musíš setrvat v jednom městě. Taky bys možná rád věděl, kováři, že toto je Tammuzovo náměstí, kde jsem složila přísahu hledače. Myslím, že tě nakonec naučím dost, aby si nikdo nevšiml, že ti z bot čouhá sláma."</p> <p>Perrin silou vůle udržel jazyk za zuby a rozhodl se, že už nebude tak zírat.</p> <p>Na Loialovi většina lidí zřejmě neshledávala nic zvláštního. Několik se jich po něm otočilo a pár malých dětí se chvíli šouralo za nimi, ale ogierové očividně nebyli v Illianu věcí neznámou. Nikdo si ale také nevšímal horka a vlhka.</p> <p>Loial pro jednou nevypadal, že ho lidský nezájem těší. Dlouhé obočí svěsil až k lícím, i uši měl svěšené, ačkoliv Perrin si nebyl jist, zda to není jen tím vzduchem. Košile se mu potem a vlhkostí ze vzduchu lepila k tělu.</p> <p>„Bojíš se, že tu najdeš jiné ogiery, Loiale?" zeptal se. Cítil, jak se za ním Zarin zavrtěla a v duchu si vynadal. Chtěl té ženě prozradit ještě míň, než co jí Moirain zjevně hodlala sdělit. Třeba by se pak začala nudit natolik, že by odešla. <emphasis>Jestli ji teď ale Moirain nechá odejít. Ať shořím, nechci, aby mi na rameni dřepěla nějaká sokolice, i když je hezká.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Loial kývl. „Občas sem zavítají naši kameníci." Mluvil šeptem, a to nejen na ogiera, ale i na člověka. Dokonce i Perrin ho jen tak tak zaslechl. „Totiž z Državy Šangtaj. To kameníci z naší <emphasis>državy </emphasis>postavili část Illianu - palác shromáždění, velkou radnici a některé další budovy - a vždycky pro nás posílají, když je třeba něco opravit. Perrine, jestli tu jsou nějací ogierové, tak se budu muset vrátit do <emphasis>državy. </emphasis>Mělo mne to napadnout dřív. Ten palác mě vyvádí z míry, Perrine." Nervózně zastříhal ušima.</p> <p>Perrin pobídl Tanečníka blíž, natáhl ruku a poplácal Loiala po rameni. Musel se hodně natáhnout, až nad hlavu. Vědom si Zarin za zády, opatrně volil slova. „Loiale, já si nemyslím, že by je Moirain nechala, aby tě odvedli. Jsi s náma už dlouho, a ona podle všeho chce, abys s náma zůstal. Nedovolí jim, aby tě odvedli, Loiale." <emphasis>Proč ne? </emphasis>napadlo ho náhle. <emphasis>Mě si drží, protože si myslí, že bych mohl být důležitý pro Randa, a možná i proto, že nechce, abych někomu vykládal to, co vím. Možná proto chce, aby zůstal i on.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„Ovšemže ne," řekl Loial trochu silnějším hlasem a narovnal uši. „Koneckonců, jsem velice užitečný. Možná bude znovu potřebovat vyrazit na Cesty, a to by beze mne nezvládla." Zarin si za Perrinem opět poposedla a on zavrtěl hlavou, snaže se zachytit Loialův pohled. Ale Loial se na něj nedíval. Jako by si teprve nyní uvědomil, co vlastně řekl, štětičky na uších mu trochu poklesly. „Doufám, že k tomu nedojde, Perrine." Ogier se rozhlédl po městě kolem a znovu svěsil uši. „Tohle místo se mi nelíbí, Perrine."</p> <p>Moirain popojela k Lanovi a tiše k němu hovořila, ale Perrinovi se přesto podařilo její slova zachytit. „V tomhle městě není něco v pořádku." Strážce kývl.</p> <p>Perrina zasvrbělo mezi lopatkami. Aes Sedai mluvila ponuře. <emphasis>Nejdřív Loial, teď ona. Co mi uniká? </emphasis>Slunce svítilo na lesklé střešní tašky a odráželo se ode zdí ze světlého kamene. Zdálo se, že uvnitř těch budov by mohl být chládek. Byly čisté a veselé, a stejně takoví byli i lidé. Lidé.</p> <p>Nejdřív mu na nich nepřipadalo nic neobvyklého. Muži a ženy šli za svými záležitostmi, odhodlaně, ale pomaleji, než byl zvyklý dál na severu. Myslel si, že je to tím horkem a jasným sluníčkem. Pak zahlédl pekařského pomocníka, jak utíká uličkou s velkým podnosem čerstvě napečených bochníků na hlavě. Mládenec měl ve tváři výraz, který se téměř podobal opovržlivému úšklebku. Žena před plátenickou dílnou vypadala, jako by chtěla muže, jenž jí předváděl štůčky zářivých barev, kousnout. Žonglér na rohu skřípal zuby a mračil se na lidi, kteří mu házeli mince do čepice ležící na zemi, jako by je nenáviděl. Ne všichni se tak tvářili, ale Perrinovi připadalo, že přinejmenším jeden z pěti lidí vypadá nahněvaně a nenávistně. A měl pocit, že si to ti lidé ani neuvědomují.</p> <p>„Co se děje?" optala se Zarin. „Jsi tak napjatý, že je to jako držet se skály."</p> <p>„Něco není v pořádku," řekl jí. „Nevím co, ale něco je špatně." Loial smutně pokýval hlavou a zabručel něco o tom, že ho určitě pošlou zpátky.</p> <p>Budovy se začaly měnit, jak jeli dál, a když se dostali přes řeku Illian, stálo jim v cestě víc mostů než na druhém břehu. Světlý kámen domů teď byl stejně často neopracovaný, jako leštěný. Věže a paláce zmizely, místo nich tu stály hostince a skladiště. Mnoho mužů a některé ženy na ulici se při chůzi lehce kolébali. A všichni byli bosí, což si Perrin spojoval s námořníky. Ve vzduchu byl silněji cítit dehet a konopí, a také dřevo, čerstvě nařezané i vyschlé, a přes obojí bylo cítit nakyslé bahno. Také pach stoupající z kanálů se změnil, a Perrina z toho začal svrbět nos. <emphasis>Nočníky, </emphasis>pomyslel si. <emphasis>Nočníky a staré záchody. </emphasis>Dělalo se mu z toho nevolno.</p> <p>„Květinový most," oznámil Lan, když překročili další můstek. Zhluboka se nadechl. „A teď jsme ve Voňavé čtvrti. Illianci jsou poeticky založení lidé."</p> <p>Zarin za Perrinem dusila smích.</p> <p>Jako by ho náhle pomalý chod Illianu rozčílil, strážce je rychle provedl ulicemi k hostinci, dvouposchoďovému stavení z drsného, zelenými žilkami protkaného kamene, se střechou ze světle zelených tašek. Blížil se večer a světlo zapadajícího slunce bylo měkké. Žár trochu polevil, ale ne moc. Chlapci sedící před hostincem na kamenech k nasedání seskočili a přebrali koně. Jeden asi desetiletý černovlasý hoch se zeptal Loiala, jestli je ogier, a když mu Loial řekl, že je, chlapec pravil: „Myslel jsem, že budeš," a spokojeně kývl. Odvedl Loialova velkého koně a cestou si pohazoval měďákem, který mu Loial dal.</p> <p>Než se Perrin vydal za ostatními, chvíli se mračil na znamení hostince. Na něm byl vyobrazen jezevec stojící na zadních nohou spolu s mužem, který měl něco, co vypadalo jako stříbrná motyka.</p> <p>U jezevčího kopání, stálo tam. <emphasis>To musí být příběh, který jsem nikdy nesly</emphasis><emphasis>šel.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Šenk měl podlahu posypanou pilinami a vzduch byl plný tabákového kouře. Také tu bylo cítit víno a z kuchyně pečené ryby a vznášela se tu těžká květinová vůně. Holé trámy vysokého stropu nebyly ohoblované a byly zčernalé stářím. Tak časně zvečera nebyla obsazena ani čtvrtina stolů. Většinu hostů tvořili dělníci v prostých kabátcích a kazajkách a někteří byli bosí jako námořníci. Všichni seděli co nejblíže stolu, kde hezoučká tmavovlasá dívka, od níž se nesla ona květinová vůně, zpívala na melodii dvanáctistrunné citary a tančila na stole, víříc suknicemi. Na volné bílé jupce měla ohromně hluboký výstřih. Perrin poznal melodii - „Tančící panenka" - ale slova, která dívka zpívala, byla jiná, než znal.</p> <p><emphasis>„Lugardská dívčina do města zavítá,</emphasis></p> <p><emphasis>vidět chce, co vidět smí.</emphasis></p> <p><emphasis>Mrkáním očima, úsměvem na rtících</emphasis></p> <p><emphasis>lapila mládence, či tři, či tři.</emphasis></p> <p><emphasis>Kotníček uzoučký, pleť světlounká,</emphasis></p> <p><emphasis>našla si rejdaře s lodí, s lodí.</emphasis></p> <p><emphasis>S tichým povzdechem, s veselým smíchem,</emphasis></p> <p><emphasis>volná šla životem s chutí. S chutí."</emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p>Vrhla se do další sloky, a když si Perrin uvědomil, co zpívá, zrudl. Poté, co viděl tančit cikánské dívky, si myslel, že už ho nic nemůže uvést do rozpaků, ale jejich tanec věci pouze naznačoval. Tahle dívka to zpívala na plné kolo.</p> <p>Zarin pokyvovala hlavou do rytmu a zubila se. Když jí zrak padl na Perrina, usmála se ještě víc. „Ale, sedláčku, nenapadlo by mě, že někdy potkám muže tvého věku, který se ještě bude umět červenat."</p> <p>Perrin se na ni zamračil a jen tak tak se zarazil, aby neřekl něco, o čem věděl, že by to byla hloupost. <emphasis>Tahle zatracená ženská mě přinutí skočit dřív, než si to rozmyslím. Světlo, vsadím se, že si myslí, že jsem ještě nikdy nepolíbil dívku! </emphasis>Snažil se už neposlouchat, o čem dívka zpívá. I kdyby se dokázal přestat červenat, Zarin by ho určitě přiměla k dalšímu ruměnci.</p> <p>Když vstoupili, mihlo se majitelce hostince po tváři leknutí. Byla to velká kulatá žena s vlasy na temeni staženými do pevného uzlu a bylo z ní cítit mýdlo. Překvapení rychle potlačila a spěchala k Moirain.</p> <p>„Paní Mari," říkala, „nikdy by mě nenapadlo, že tě tu dneska uvidím." Zaváhala a přelétla pohledem Perrina a Zarin a mrkla na Loiala, ale ne tak pátravě, jako na ně dva. Při pohledu na ogiera se jí oči dokonce rozzářily, ale jinak pozornost cele věnovala „paní Mari". Ztišila hlas. „Copak mý holubi nedorazili?" Lana zřejmě brala jako přívažek Moirain.</p> <p>„To určitě dorazili, Niedo," řekla Moirain. „Byla jsem dlouho pryč, ale Adine určitě zaznamenala všechno, cos oznámila." Dívku zpívající na stole si prohlédla, aniž dala najevo nesouhlas či cokoliv jiného. „U jezevce bylo rozhodně klidněji, když jsem tu byla naposled."</p> <p>„Jo, paní Mari, to teda bylo. Ale vypadá to, že ta chamraď se ještě nevzpamatovala po zimě. U jezevce nebyla rvačka dobrejch deset let, až do konce týhle zimy." Kývla směrem k jedinému muži, který neseděl poblíž zpěvačky. Chlapík to byl ještě větší než Perrin, opíral se o zeď, silné ruce měl založené a podupával si do rytmu. „Dokonce i Bili měl co dělat, aby je uklidnil, a tak jsem najala tu holku, aby začali myslet na něco jinýho a nevztekali se pořád. Přišla odněkud z Altary." Nieda naklonila hlavu a na chvíli se zaposlouchala do písně. „Hezkej hlas, ale já zpívávala líp - jo, taky jsem tancovala líp - když jsem byla v jejím věku."</p> <p>Perrinovi při představě, jak tato mohutná ženština křepčí na stole a zpívá tuto píseň - dívka se právě dostala k místu: „Nebudu mít spodničku vůbec žádnou. Vůbec žádnou." - málem spadla brada, až ho Zarin praštila pěstí do žeber. Perrin zachrčel.</p> <p>Nieda se podívala jeho směrem. „Namíchám ti na ten krk trochu medu se sírou, mládenče. Než se oteplí, určitě by ses nechtěl nachladit, zvlášť když máš po ruce takovou pěknou panenku."</p> <p>Moirain se na něj významně podívala naznačujíc, aby se do toho radši nepletl. „Zvláštní, že se tu u vás lidé perou," prohodila. „Dobře si vzpomínám, jak tvůj synovec rvačky vždycky včas zarazil. Stalo se něco, že jsou lidé podrážděnější?"</p> <p>Nieda se na chvíli zamyslela. „Asi jo. Těžko říct. Mladí panáčkové vždycky chodívali do přístavu za holkama a hýřit, což by jim neprošlo tam, kde to tolik nesmrdí. Možná teď chodějí častěji, tak od půlky zimy. Možná. A taky ostatní na sebe víc štěkají. Byla to tvrdá zima. To jsou pak chlapi rozzlobenější, a ženský taky. Pořád pršelo a byla zima. No, já se dvakrát vzbudila a našla jsem v umývadle led. Nebylo to samozřejmě tak zlý jako loni v zimě, ale to taky byla tisíciletá zima. Skoro jsem kvůli tomu začala věřit na ty vyprávěnky poutníků o tom, jak z nebe padá zmrzlá voda." Zahihňala se, aby ukázala, že tomu stejně nevěří. Od tak velké ženy to znělo divně.</p> <p>Perrin potřásl hlavou. <emphasis>Ona nevěří na sníh? </emphasis>Ale jestli jí tohle počasí připadá studené, tak jí docela věřil.</p> <p>Moirain zamyšleně naklonila hlavu. Kapuce jí stínila tvář.</p> <p>Dívka u stolu se jala zpívat novou sloku a Perrin se přistihl, že proti své vůli poslouchá. Ještě nikdy neslyšel, že by žena mohla dělat něco, co by jen vzdáleně připomínalo to, o čem dívka zpívala, ale znělo to vskutku zajímavě. Všiml si, že ho Zarin pozoruje, jak poslouchá, a snažil se předstírat, že to nedělá.</p> <p>„Co se v Illianu stalo v poslední době neobvyklého?" zeptala se nakonec Moirain.</p> <p>„Hádám, že bys mohla říct, že vzestup pána Brenda do rady devíti je neobvyklý," odvětila Nieda. „Ať se picnu, nevzpomínám si, že bych před zimou kdy jeho jméno slyšela, ale přišel do města - podle toho, co se povídá, odněkud z nějakýho místa poblíž hranice s Murandy - a do týdne ho povýšili. Vypráví se, že je to dobrej člověk, nejsilnější z devíti - prej všichni dělají, co jim řekne, i když je nejnovější a neznámej - ale občas se mi o něm zdávají divný sny."</p> <p>Moirain otevřela ústa - podle Perrina chtěla Niedě určitě sdělit, že měla na mysli posledních pár nocí - ale zaváhala a místo toho řekla: „Jaké zvláštní sny, Niedo?"</p> <p>„Ále, jenom hlouposti, paní Mari. Jenom hlouposti. Vážně to chceš slyšet? Zdává se mi o pánu Brendovi na zvláštních místech, chodí po mostech, co visí ve vzduchu. Všude je v těch snech plno mlhy, ale přicházejí skoro každou noc. Už jsi někdy o něčem takovým slyšela? Hlouposti, ať se picnu! Jsou ale divný. Bili taky říkal, že se mu zdají stejný sny. Jenže Bili podle mě občas není z nejbystřejších."</p> <p>„Možná k němu nejsi spravedlivá," vydechla Moirain.</p> <p>Perrin hleděl na její tmavou kápi. Mluvila otřeseně, dokonce otřeseněji, než když si myslela, že v Ghealdanu povstal nový falešný Drak. Necítil sice strach, ale... Moirain byla vyděšená. A to bylo mnohem děsivější pomyšlení, než že se zlobí. Nedokázal přijmout, že by se mohla bát.</p> <p>„Já tady tak plácám," řekla Nieda a uhladila si drdůlek. „Jako by mý hloupý sny byly důležitý." Znovu se zahihňala. Jen krátce. Tohle nebylo tak hloupé jako představa sněhu. „Vypadáš unaveně, paní Mari. Ukážu vám pokoje. A pak ti donesu dobrý čerstvě chycený růžichy."</p> <p><emphasis>Růžich? </emphasis>Asi to bude ryba, řekl si Perrin. Cítil z kuchyně ryby.</p> <p>„Pokoje," řekla Moirain. „Ano. Vezmeme si pokoje. Jídlo může počkat. Lodě. Niedo, které lodi vyplouvají do Tearu? Brzy po ránu. To, co musím udělat, zvládnu přes noc." Lan se na ni podíval a zamračil se.</p> <p>„Do Tearu, paní Mari?" zasmála se Nieda. „No, do Tearu žádná. Devítka zakázala plout lodím do Tearu už je to dobře měsíc, ani z Tearu nesmí nikdo připlout sem, i když podle mě tomu Mořskej národ moc pozornosti nevěnuje. Ale v přístavu žádná loď Mořskýho národa nekotví. Z rozkazu devítky, chci říct, a král k tomu mlčí, když se předtím vždycky hrozně vztekal, jestli udělali něco, aby to nevymyslel on. Nebo to možná není tak přesný. Všichni mluvějí o válce s Tearem, ale lodníci a povozníci, co vozejí zásoby vojsku, vykládají, že vojáci všichni furt pošilhávají na sever po Murandy."</p> <p>„Stezky Stínu jsou propletené," řekla Moirain stísněným hlasem. „Uděláme, co je potřeba. Ty pokoje, Niedo. A pak si dáme něco k jídlu."</p> <p>Perrin dostal pokoj mnohem pohodlnější, než čekal, vzhledem k tomu, jak vypadal ostatek Jezevce. Postel byla široká, slamník měkký. Dveře byly z nakloněných lišt, a když otevřel okno, zavál do místnosti vítr přinášející pachy přístavu. A také něco od kanálů, ale aspoň byl chladný. Perrin pověsil plášť na kolík vedle toulce a sekery a luk postavil do rohu. Všechno ostatní nechal sbalené v pokrývce a sedlových brašnách. V noci by nemusel být klid.</p> <p>Jestli Moirain mluvila poplašeně předtím, nebylo to nic proti tomu, jak mluvila, když říkala, že v noci musí něco podniknout. Na okamžik z ní byl cítit strach, jaký by vanul od kterékoliv jiné ženy, která by oznamovala, že strčí ruce do sršního hnízda a rozmačká hmyz v prstech, a myslela to vážně. <emphasis>Co má, pro Světlo, za lubem? Jestli se bojí Moirain, tak já bych měl být ztuhlý strachy.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Uvědomil si, že není. Nebyl vyděšený, dokonce ani polekaný. Cítil... vzrušení. Byl připraven, že se něco stane, dokonce po tom dychtil. Byl odhodlaný. Poznal ty pocity. Takhle se cítili vlci těsně před bojem. <emphasis>Ať shořím, radši bych se bál!</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Do šenku sešel jako druhý po Loialovi. Nieda jim zařídila stůl s židlemi, které měly opěradla potažená kůží, místo s lavicemi. Dokonce našla židli, která byla dost velká i pro Loiala. Dívka na druhé straně šenku teď zpívala písničku o bohatém kupci, který se, když právě velice nepravděpodobným způsobem přišel o spřežení, rozhodl z nějakého záhadného důvodu táhnout svůj kočár sám. Posluchači řvali smíchy. Za okny bylo vidět, že se stmívá rychleji, než Perrin čekal. Ve vzduchu byl cítit déšť.</p> <p>„Tenhle hostinec má pokoj pro ogiery," sdělil Loial Perrinovi, když ten usedl. „Zřejmě má takový pokoj každý hostinec v Illianu v naději, že získá ogieří zákazníky, když přijdou kameníci. Nieda tvrdí, že mít pod střechou ogiera znamená štěstí. Myslím, že jich moc nezískají. Stavitelé se vždycky drží pohromadě, když jdou Ven za prací. Lidé jsou tak uspěchaní a starší se vždycky bojí, že se někdo rozčílí a sáhne po zbrani, když mu povolí nervy." Prohlédl si muže kolem zpěvačky, jako by to čekal zrovna od nich. Uši měl znovu svěšené.</p> <p>Bohatý kupec za ohromného smíchu právě postupně přicházel o celý kočár. „Zjistil jsi, jestli jsou v Illianu onějací gieři z Državy Šangtaj?"</p> <p>„Byli tu, ale Nieda říkala, že odešli už v zimě. Říkala, že svou práci nedokončili. Tomu nerozumím. Kameníci by neodešli od rozdělané práce, leda by nedostali zaplaceno, a Nieda říkala, že ten případ to nebyl. Jednou zrána prostě byli pryč, údajně je někdo v noci zahlédl odcházet po Maredské hrázi. Perrine, tohle město se mi nelíbí. Nevím proč, ale cítím... znepokojení."</p> <p>„Ogierové," ozvala se Moirain, „jsou na některé věci citliví." Stále měla tvář zakrytou, ale Nieda zjevně někoho poslala, aby zakoupil lehký plášť z tmavomodrého lnu. Už z ní nebyl cítit strach, ale přesto se při řeči musela velice ovládat. Lan jí podržel židli a v očích měl ustaraný výraz.</p> <p>Zarin sešla poslední a prohrabávala si čerstvě umyté vlasy. Teď byla cítit bylinkami silněji než předtím. Zadívala se na podnos, který Nieda položila na stůl, a tiše zavrčela: „Nesnáším ryby."</p> <p>Mohutná žena přivezla všechno jídlo na malém vozíčku s přihrádkami. Byl na něm prach, jako by ho na Moiraininu počest spěšně vytáhli odněkud z komory. Talíře byly z porcelánu vyráběného Mořským národem, i když byly trochu otlučené.</p> <p>„Jez," řekla Moirain s pohledem upřeným na Zarin. „Nezapomeň, že každé jídlo by mohlo být poslední. Rozhodla ses putovat s námi, tak budeš dneska večer jíst ryby. Zítra můžeš zemřít."</p> <p>Perrin téměř kulaté bílé ryby s červenými proužky nepoznal, ale vonělo to dobře. Vidličkou si naložil dvě na talíř a s plnými ústy se usmál na Zarin. Ryby také dobře chutnaly, byvše trochu okořeněné. <emphasis>Sněz si tu hnusnou rybičku, sokolice, </emphasis>pomyslel si. Také měl dojem, že se na něj Zarin dívá, jako by ho chtěla kousnout.</p> <p>„Chceš, aby ta holka přestala zpívat, paní Mari?" zeptala se Nieda. Kladla na stůl misky s hrachem a nějakou hustou žlutou jíchou. „Abyste se mohli najíst v klidu?"</p> <p>Moirain s pohledem upřeným na svůj talíř zřejmě neslyšela.</p> <p>Lan se na chvíli zaposlouchal do písně - obchodník už ztratil postupně kočár, plášť, boty a zbytek šatů a nyní musel zápasit o prase k večeři - a zavrtěl hlavou. „Ona nám nevadí." Na chvíli se téměř usmíval, než se podíval na Moirain. Pak se mu do očí vrátila starost.</p> <p>„Co se děje?" chtěla vědět Zarin. Ryb si nevšímala. „Vím, že se něco děje. Od chvíle, co jsem tě potkala, ses nikdy nijak netvářil, až teď, tvrďáku."</p> <p>„Žádné otázky!" vyjela ostře Moirain. „Dozvíš se, co ti řeknu, a nic víc!"</p> <p>„A co mi <emphasis>řekneš?" </emphasis>dožadovala se Zarin.</p> <p>Aes Sedai se usmála. „Sněz tu rybu."</p> <p>Dál jedli v téměř naprostém tichu, jen se sem linul dívčí zpěv. Jedna píseň byla o boháči, z něhož jeho žena a dcery dělaly neustále hlupáka, aniž by někdy splaskla jeho domýšlivost, a další pojednávala o mladé ženě, která se rozhodla chodit bez šatů, jiná vyprávěla o kováři, jemuž se podařilo okovat sebe místo koně. Při té se Zarin začala dusit smíchem a zapomněla se natolik, že si kousla ryby. Náhle se zaškaredila, jako by se jí do úst dostalo bláto.</p> <p><emphasis>Nebudu se jí smát, </emphasis>řekl si Perrin. <emphasis>Ať už vypadá jakkoliv hloupě, předvedu jí, co jsou to dobré způsoby. </emphasis>„Chutná to dobře, viď?" řekl. Zarin se na něj trpce podívala a Moirain se na něj zamračila, že jí přetrhl myšlenky. To byla veškerá konverzace u stolu.</p> <p>Nieda potom poklidila talíře a narovnala na stůl výběr sýrů, když vtom se Perrinovi zježily vlasy, jelikož ucítil jakýsi obzvláště odpudivý puch. Bylo to cítit jako něco, co by nemělo být, a už ten pach zachytil dvakrát předtím. Znepokojeně se rozhlédl po šenku.</p> <p>Dívka zpívala hloučku posluchačů, dovnitř vcházelo několik mužů a Bili se stále opíral o zeď a podupával si do rytmu citary. Nieda si uhladila drdůlek, rychle přelétla pohledem místnost a odvezla vozík pryč.</p> <p>Perrin se rozhlédl po svých společnících. Loial si, jako obvykle, z kapsy kabátce vytáhl knihu a zřejmě zapomněl, kde je. Zarin si nepřítomně stáčela plátek bílého sýra do kuličky. Nejdřív se dívala na Perrina, pak na Moirain, a zase na Perrina, a předstírala přitom, že to nedělá. Perrina ale doopravdy zajímal Lan s Moirain. Ti dokázali vycítit myrddraala, trolloka či jiného zplozence Stínu dřív, než se k nim dostal na půl honu, ale Aes Sedai nepřítomně upírala zrak na stůl před sebou a strážce si odřezával kousek žlutého sýra a díval se přitom na ni. Přesto tu bylo cítit, že je něco špatně, stejně jako v Jarře a na okraji Remenu, a tentokrát to nemizelo. Jako by to přicházelo odněkud ze šenku.</p> <p>Znovu si prohlédl místnost. Bili u stěny, několik mužů se blížilo ode dveří, dívka zpívající na stole, všichni smějící se muži seděli kolem ní. <emphasis>Muži blížící se ode dveří? </emphasis>Zamračil se na ně. Šest mužů s obyčejnými obličeji mířilo k místu, kde seděl. S velice obyčejnými obličeji. Právě začal znovu zkoumat muže poslouchající dívku, když mu to náhle došlo. Ten puch něčeho špatného šel od oné šestice nově příchozích. - Muži náhle měli v rukou dýky, jako by si uvědomili, že je uviděl.</p> <p>„Mají nože!" zařval a hodil po nich tác se sýry.</p> <p>V šenku nastala vřava, muži křičeli, dívka vřískala, Nieda volala na Biliho, a to všechno se stalo najednou. Lan se vymrštil na nohy a z Moiraininy ruky vylétla ohnivá koule. Loial popadl židli jako palici a Zarin s klením odskočila stranou. Také měla v ruce nůž, ale Perrin byl příliš zaneprázdněný, aby si všímal, co dělají ostatní. Ti muži jako by se dívali přímo na něho a on měl sekeru pověšenou nahoře v pokoji na kolíku.</p> <p>Popadl tedy židli, ulomil silnou nohu, která navíc pokračovala nahoru jako součást opěradla, a rozmáchl se jí jako dlouhým kyjem. Snažili se k němu dostat obnaženou ocelí, jako by Lan a ostatní byli jen překážkami v cestě. Bojoval tak zblízka, že stačil jen odrážet čepele, a jak se divoce rozmachoval, ohrožoval i Lana, Loiala a Zarin stejně tolik, jako šest útočníků. Koutkem oka zahlédl Moirain stojící stranou se zklamaným výrazem. Všichni byli tak blízko u sebe, že nemohla udělat nic, aniž by ohrozila stejně tak přítele, jako nepřítele. Ani jeden z mužů se však po ní nepodíval. Nestála mezi nimi a Perrinem.</p> <p>Lapaje po dechu se mu podařilo udeřit jednoho z těch obyčejně vypadajících mužů do hlavy tak tvrdě, až zaslechl prasknout kost, a náhle si uvědomil, že všichni leží. Připadalo mu, že boj trvá aspoň čtvrt hodiny, ale pak si všiml, že se Bili právě zastavil a zatíná pěsti s pohledem upřeným na šestici mužů ležících na podlaze. Bili dokonce ani neměl čas zasáhnout do boje, a už bylo po všem.</p> <p>Lan se tvářil ještě ponuřeji než obvykle. Začal pečlivě prohledávat těla, avšak rychle, což ukazovalo na jeho nechuť k tomuto úkolu. Loial měl židli stále ještě pozvednutou k ráně. Teď sebou trhl a s rozpačitým úsměvem ji postavil na zem. Moirain zírala na Perrina a Zarin také, i když vytahovala svůj nůž z hrudi jednoho z mrtvých. Ten puch něčeho špatného byl pryč, jako by skončil s nimi.</p> <p>„Šedí muži," ozvala se tiše Aes Sedai, „a šli po tobě."</p> <p>„Šedí muži?" Nieda se zasmála nahlas a zároveň nervózně. „No, paní Mari, příště řekneš, že věříš na hejkaly a bludičky a číhače a Děsa jezdícího s černými psisky z divoký štvanice." Někteří z mužů, kteří předtím poslouchali písničky, se také zasmáli, i když si nejistě prohlíželi mrtvé muže a Moirain. Zpěvačka také hleděla na Moirain s rozšířenýma očima. Perrin si vzpomněl na tu ohnivou kouli, než se všichni seběhli k sobě. Jeden ze šedých mužů vypadal poněkud ohořele a šířil se od něj nasládlý zápach připáleného masa.</p> <p>Moirain se obrátila od Perrina ke statné hostinské. „Člověk může kráčet ve Stínu," pravila Aes Sedai klidně, „aniž by se stal přímo zplozencem Stínu."</p> <p>„Ó, aha, temní druzi." Nieda si založila ruce v bok a zamračila se na mrtvoly. Lan už dokončil prohlídku. Ohlédl se na Moirain a zavrtěl hlavou, jako by ani nečekal, že něco najde. „Spíš zloději, i když já nikdy neslyšela o zlodějích tak drzých, aby vlezli přímo do hostince. U Jezevce ještě nebyl nikdy nikdo zabitej. Bili! Ukliď to, hoď je do kanálu a nasyp čerstvý piliny. Nezapomeň, hoď je dozadu. Nechci, aby biřici strkali svý dlouhý nosy k Jezevci." Bili kývl, jako by chtěl být taky užitečný, když se předtím k ničemu nedostal. Každou rukou popadl jednoho mrtvého za pásek a odnesl je dozadu ke kuchyni.</p> <p>„Aes Sedai?" ozvala se tmavooká zpěvačka. „Nechtěla jsem tě urazit těmi obyčejnými písničkami." Zakrývala si obnaženou část hrudi, což byla ta o dost větší část, rukama. „Umím i jiné, jestli budeš chtít."</p> <p>„Zpívej si, co chceš, děvče," řekla jí Moirain. „Bílá věž není tak odříznutá od světa, jak si asi myslíš, a já už slyšela drsnější písně než ty, které zpíváš." Přesto se netvářila nijak nadšeně, že ostatní vědí, že je Aes Sedai. Pohlédla na Lana, přitáhla si plášť k tělu a vyrazila ke dveřím.</p> <p>Strážce ji rychle došel a chvíli spolu tiše rozmlouvali u dveří, ale Perrin slyšel stejně dobře, jako by mu to šeptali do ucha.</p> <p>„To chceš odejít beze mne?" říkal Lan. „Přísahal jsem, že tě zachovám zdravou, Moirain, když jsem přijímal tvé pouto."</p> <p>„Vždycky jsi věděl, že existují nebezpečí, která nemůžeš zvládnout, gaidine. Musím jít sama."</p> <p>„Moirain -"</p> <p>Aes Sedai ho zarazila. „Dávej pozor, Lane. Jestli neuspěji, poznáš to a budeš se muset vrátit do Bílé věže. To bych nezměnila, i kdybych na to měla čas. Nechci, abys zahynul v marné snaze mě pomstít. Vezmi Perrina s sebou. Vypadá to, že mi Stín dává najevo důležitost, již zaujal ve vzoru, byť ne jasně. Byla jsem hloupá. Rand je tak silný <emphasis>ta'veren, </emphasis>že jsem pominula význam toho, co musí znamenat, že měl ty dva tak blízko u sebe. S Perrinem a Matem snad bude amyrlin stále ještě moci ovlivnit běh událostí. Když je Rand volný, bude muset. Řekni jí, co se stalo, můj gaidine."</p> <p>„Mluvíš, jako bys už byla mrtvá," vrčel Lan drsně.</p> <p>„Kolo tká, jak si kolo přeje, a pod Stínem potemněl svět. Dávej pozor, Lane, a poslechni, jak jsi přísahal." S tím odešla.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA PATNÁCTÁ</strong></p> <p><strong><emphasis>Stínoví bratři</emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p>Tmavooká dívka znovu vylezla na stůl a opět se dala do zpěvu, byť nejistým hlasem. Tuto píseň Perrin znal jako „Kohout panímámy Aynory", a ač byla slova opět jiná, k jeho zklamání - i když ho zarazilo, že je zklamán - byla píseň opravdu o kohoutovi. Panímáma Luhhanová by ji sama schválila. <emphasis>Světlo, začínám být hrozný jako Mat.</emphasis></p> <p>Žádný z posluchačů si nestěžoval. Někteří muži vypadali poněkud rozladěně, ale jako zpěvačka, i oni stejně dychtili po tom, aby tuto píseň Moirain schválila. Nikdo nechtěl urazit Aes Sedai, i když byla pryč. Vrátil se Bili a zvedl další dva šedé muže. Několik mužů naslouchajících písničce se ohlédlo na mrtvoly a potřáslo hlavami. Jeden z nich si odplivl do pilin.</p> <p>Za Perrinem došel Lan. „Jak jsi je poznal, kováři?" zeptal se tiše. „Jejich poskvrnění není tak silné, abychom je já nebo Moirain vycítili. Šedí muži dokážou projít kolem stovky strážných, aniž by si jich někdo všiml, včetně strážců."</p> <p>Perrin, jenž si byl dobře vědom, že na něj Zarin upírá oči, se snažil mluvit stejně tiše jako Lan. „Já... zvětřil jsem je. Už jsem je cítil předtím, v Jarře a v Remenu, ale tam vždycky zmizeli. V obou případech byli pryč dřív, než jsme tam dorazili." Nebyl si jist, zda ho Zarin slyšela či nikoliv. Ta se teď předkláněla a snažila se zaslechnout, co si povídají, a zároveň vypadat, že neposlouchá.</p> <p>„Tehdy sledovali Randa. Teď sledují tebe, kováři." Na strážci nebylo vidět žádné překvapení. Zvedl hlas tak, aby ho bylo řádně slyšet. „Jdu se teď podívat ven, kováři. A ty bys mohl zahlédnout něco, co mi uniklo." Perrin kývl. Známkou strážcovy ustaranosti bylo, že požádal o pomoc. „Ogiere, ty taky vidíš víc než většina lidí.</p> <p>„Oh, aha," řekl Loial. „No, asi bych se taky mohl porozhlédnout kolem." Koutkem velkého kulatého oka mrkl na zbývající dva šedé muže na zemi. „Ale myslím, že víc už jich tam venku nebude. Nebo ano?"</p> <p>„Co hledáme, tvrďáku?" ozvala se Zarin.</p> <p>Lan se na ni chvíli mlčky díval a pak zavrtěl hlavou, jako by se rozhodl, že to, co chtěl, přece jen neřekne. „Cokoliv najdeme, děvče. Poznám to, až to uvidím."</p> <p>Perrin zvážil, zda si nemá dojít nahoru pro sekeru, ale strážce už vykročil ke dveřím, a to u sebe neměl meč. <emphasis>Skoro ho nepotřebuje, </emphasis>pomyslel si Perrin mrzutě. <emphasis>Je téměř stejně nebezpečný bez něj, jako s ním. </emphasis>Nohu od židle však nepustil. S úlevou si všiml, že Zarin také ještě drží nůž v ruce.</p> <p>Po nebi se valila černá mračna. Na ulici byla tma, jako by se blížila noc, a lidé se zřejmě všichni poschovávali před deštěm. Přes můstek dál v ulici utíkal jakýsi muž. Byl jediný, koho Perrin na ulici zahlédl. Zvedal se vítr a po nerovných dlažebních kamenech poháněl jakýsi hadr. Další hadr, zachycený za okraj jednoho ze schůdků pro nasedání, tiše pleskal. Dlouze zahřmělo.</p> <p>Perrin nakrčil nos. Ve větru byly cítit rachejtle. <emphasis>Ne, ne přesně</emphasis><emphasis> rachejtle. </emphasis>Bylo to jako hořící síra. Skoro.</p> <p>Zarin zaťukala na nohu od židle čepelí. „Opravdu jsi silák, dlouháne. Tu židli jsi rozebral, jako by byla z třísek."</p> <p>Perrin zavrčel. Uvědomil si, že je narovnaný, a schválně se trochu přikrčil. <emphasis>Holka hloupá! </emphasis>Zarin se tiše zasmála a on náhle nevěděl, má-li se narovnat nebo zůstat, jak je. <emphasis>Hlupáku! </emphasis>Tentokrát myslel opravdu jen sebe. <emphasis>Máš hledat. Ale co? </emphasis>Neviděl tu nic, jen prázdnou ulici, a kromě slabého pachu hořící síry nic necítil. Také ovšem cítil Zarin.</p> <p>Loial se zjevně taky rozmýšlel, co vlastně hledá. Podrbal se za jedním uchem, rozhlédl se po ulici a poškrábal se za druhým uchem. Pak vzhlédl ke střeše hostince.</p> <p>Z uličky vedle hostince se vynořil Lan, na ulici se pak zastavil a zkoumal stíny, které vrhala budova.</p> <p>„Možná mu něco uniklo," zamumlal Perrin, i když mu přišlo zatěžko tomu uvěřit, a obrátil se k uličce. <emphasis>Měl bych hledat, tak hledám. Možná mu opravdu něco ušlo.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Lan se zastavil o kus dál v ulici a zíral na dlažbu pod nohama. Pak vyrazil zpátky k hostinci. Šel rychle, ale rozhlížel se po ulici, jako by něco sledoval. Cokoliv to bylo, vedlo to rovnou k jednomu z těch schůdků na nasedání vedle dveří do hostince. Tam se strážce zastavil a zahleděl se na vršek šedého kamenného kvádru.</p> <p>Perrin se rozhodl, že do uličky nepůjde - taky proto, že páchla jako kanály v této části Illianu - a místo toho zašel za Lanem. To, nač strážce tak upřeně hleděl, zahlédl okamžitě. Vtištěné do horní desky kamene byly dva otisky, jako by se tu předníma nohama opřel obrovský pes. Pach hořící síry tu byl nejsilnější. <emphasis>Psi přece nedělají otisky tlap do kamene. Světlo, to ne! </emphasis>A také rozeznal stopu, kterou strážce předtím sledoval. Pes přiklusal ulicí až ke kamennému kvádru, tady se obrátil a odběhl zpátky, odkud přišel. Stopy v kameni vypadaly jako v čerstvě zorané hlíně. <emphasis>To přece není možné!</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„Temný pes," řekl Lan a Zarin zalapala po dechu. Loial tiše zasténal. Tiše na ogiera. „Temný pes nezanechává otisky v hlíně, kováři, dokonce ani v blátě, ale kámen je něco zcela jiného. Jižně od Dhúmských hor nebyl temný pes od trollockých válek. A tenhle něco stopoval, řekl bych. A když to našel, šel to oznámit svému pánu."</p> <p><emphasis>Mě? </emphasis>pomyslel si Perrin. <emphasis>Šedí muži a temní psi honí mě? To je ale šíleně!</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„Chceš snad říct, že Nieda měla pravdu?" chtěla vědět Zarin roztřeseným hlasem. „Děs opravdu jezdí s divokou štvanicí? Světlo! Vždycky jsem si myslela, že je to jenom pohádka."</p> <p>„Nebuď úplná husa, děvče," řekl Lan drsně. „Kdyby byl Temný volný, všem by se nám už vedlo hůř, než kdybychom byli mrtví." Zadíval se ulicí směrem, kterým temný pes odběhl. „Ale temní psi jsou skuteční. A skoro tak nebezpeční jako myrddraalové, a je těžší je zabít."</p> <p>„Teď do toho zatahuješ ještě číhače," zamumlala Zarin. „Šedí muži, číhači, temní psi. Radši bys mě měl dovíst k Valerskému rohu, sedláčku. Jaká další překvapení mě ještě čekají?"</p> <p>„Žádné otázky," zarazil ji Lan. „Pořád toho víš dost málo, aby tě Moirain mohla zprostit přísahy, jestli odpřísáhneš, že nás nebudeš sledovat. Přísahat můžeš mně, a já tě nechám odejít hned. Udělala bys dobře, kdybys mě poslechla."</p> <p>„Mě nezastrašíš, tvrďáku," prohlásila Zarin. „Mě zastrašit není tak snadný." Ale mluvila vylekaně. A byl z ní cítit strach.</p> <p>„Já mám otázku," promluvil Perrin, „a chci odpověď. Tohohle temnýho psa jsi, Lane, nevycítil, a Moirain taky ne. Jak to?"</p> <p>Strážce delší dobu mlčel. „Odpověď na to, kováři," řekl nakonec zachmuřeně, „by mohla znamenat víc, než bychom ty i já chtěli vědět. Doufám, že nás odpověď nezabije všechny. Vy tři se jděte trochu prospat. Pochybuji, že zůstaneme celou noc v Illianu, a bojím se, že nás čeká těžká jízda."</p> <p>„Co budeš dělat ty?" zeptal se Perrin.</p> <p>„Já jdu za Moirain. Abych jí řekl o těch temných psech. Když za ní půjdu s tímhle, nemůže se na mě zlobit, že jsem ji sledoval, zvlášť když nepozná, že je temný pes poblíž, dokud ho nebude mít zahryznutého v hrdle."</p> <p>Když se vraceli do hostince, na dláždění dopadly první velké kapky deště. Bili zatím odklidil i poslední šedé muže a zametal piliny s jejich krví. Tmavooká dívka teď zpívala smutnou píseň o chlapci, který opustil svou milou. Panímámě Luhhanové by se velice líbila.</p> <p>Lan je předběhl a už stoupal do schodů. Než Perrin dorazil na druhé poschodí, strážce už scházel dolů a připínal si opasek s mečem. Plášť měňavých barev měl přehozený přes ruku, jako by mu příliš nezáleželo na tom, kdo ho uvidí.</p> <p>„Jestli nosí tohle ve městě..." Loial se čupřinou málem otíral o strop, když potřásal hlavou. „Nevím, jestli dokážu usnout, ale zkusím to. Sny budou příjemnější než zůstat vzhůru."</p> <p><emphasis>Ne vždycky, Loiale</emphasis><emphasis>, </emphasis>pomyslel si Perrin, když ogier odcházel ke svému pokoji.</p> <p>Zarin asi chtěla zůstat s Perrinem, ale ten jí řekl, ať si jde lehnout, a odhodlaně jí zavřel laťkové dveře před nosem. Váhavě se zadíval na svou postel a pak se svlékl do spodního prádla.</p> <p>„Musím to zjistit," povzdechl si a vlezl do postele. Venku šuměl déšť a duněl hrom. Vánek do pokoje přinášel něco z chládku venku, ale Perrin si přesto nemyslel, že bude potřebovat pokrývky, které byly složené v nohách postele. Poslední, co ho napadlo, než usnul, bylo, že zase zapomněl zapálit svíčku, i když v pokoji byla dost velká tma. <emphasis>Neopatrný. Nesmím být neopatrný. Neopatrnost všechno pokazí.</emphasis></p> <p>* * *</p> <p>Hlavou se mu valily sny. Pronásledovali ho temní psi. Ani je nespatřil, ale slyšel jejich vytí. Mizelci a šedí muži. Občas se v nich mihl vysoký štíhlý muž v bohatě vyšívaném kabátci a vysokých botách se zlatými třásněmi. Většinou držel něco, co vypadalo jako meč zářící jako slunce, a vítězoslavně se smál. Někdy ten muž seděl na trůně a před ním se plazili králové a královny. Tyhle sny byly zvláštní, jako by vůbec nebyly jeho.</p> <p>Pak se sny změnily a on věděl, že se ocitl ve vlčím snu, který hledal. Tentokrát doufal, že takový sen přijde.</p> <p>Stál teď na vrcholku vysokého kamenného pilíře s plochým vrškem, vítr mu čechral vlasy a přinášel s sebou tisíce suchých vůní a slabý náznak vody skryté ve velké dálce. Na okamžik měl dojem, že má tvar vlka, a rychle se osahal, aby se přesvědčil, že je opravdu sám sebou. Měl na sobě vlastní kabátec, spodky a vysoké boty. Držel v rukou svůj luk a u pasu měl toulec. Sekera zde nebyla.</p> <p>„Hopsale! Hopsale, kde jsi?" Vlk nepřišel.</p> <p>Kolem byly hory s ostrými vrcholky a za vyprahlou plání a křivolakými hřebeny a náhorními planinami s kolmými stěnami stál další vysokánský sloup. Sice tu rostly nějaké rostliny, ale nic tu nebujelo. Jen tuhá nízká tráva, houževnaté keře pokryté trním a další rostliny, které snad měly trny i na tlustých listech. Roztroušené stromy byly většinou zakrslé a pokřivené větrem. A přesto vlci dokázali najít kořist i v takové krajině.</p> <p>Jak se tak rozhlížel po té drsné zemi, část pohoří náhle zakryl kruh temnoty. Nepoznal ani, jestli mu temnota začíná přímo před obličejem nebo v půli cesty k horám, ale viděl skrze ni, i dál. Zahlédl Mata hrkajícího s pohárkem kostek. Jeho protivník na něj hleděl ohnivýma očima. Mat toho muže zřejmě neviděl, ale Perrin ho poznal.</p> <p>„Mate!" zařval z plna hrdla. „To je Ba'alzamon! Světlo, Mate, hraješ s Ba'alzamonem!"</p> <p>Mat hodil, a jak se kostky rozlétly, vidění zmizelo a byly tu opět jen vyprahlé hory.</p> <p>„Hopsale!" Perrin se pomalu otáčel a rozhlížel se do všech stran. Dokonce vzhlédl i k obloze - <emphasis>Teď přece může létat - </emphasis>kde mračna slibovala déšť, který půda hluboko dole vypije, jakmile dopadne. „Hopsale!"</p> <p>V mračnech se vytvořila temnota, otvor do místa, které bylo někde jinde. Tam stály Egwain, Nyneiva a Elain a dívaly se na velkou kovovou klec s pozvednutými dvířky, které držela silná pružina. Vstoupily dovnitř a spolu se natáhly a spustily dvířka. Mřížové dveře se za nimi zabouchly. Žena s vlasy spletenými do mnoha cůpků se jim vysmála a další žena celá v bílém se zase vysmívala jí. Díra v nebi se zavřela a zbyly jen mraky.</p> <p>„Hopsale, kde jsi!" volal Perrin. „Potřebuju tě! Hopsale!"</p> <p>A prošedivělý vlk byl tu, zjevil se na vrcholku sloupu, jako by seskočil odněkud shora.</p> <p><emphasis>Nebezpečné. Byl jsi varován, Mladý býku. Příliš mladý. Ještě příliš nový.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„Potřebuju to vědět, Hopsale. Říkal jsi, že jsou věci, které musím spatřit. Musím vidět víc, vědět víc." Zaváhal mysle na Mata, Egwain, Nyneivu a Elain. „Viděl jsem tu zvláštní věci. Jsou skutečné?" Hopsal odpovídal pomalu, jako by to bylo tak prosté, že vlk nechápal, proč je třeba to vysvětlovat, a ani nevěděl jak. Nakonec však odpověděl.</p> <p><emphasis>Co je skutečné, není skutečné. Co není skutečné, je skutečné. Tělo je sen a sny mají těla.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„To mi nic neříká, Hopsale. Nerozumím." Vlk se na něj podíval, jako by řekl, že nerozumí tomu, že voda je mokrá. „Říkal jsi, že musím něco uvidět, a ukázal jsi mi Ba'alzamona a Lanfear."</p> <p><emphasis>Jedovatý jazyk. Měsíční lovkyně.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„Proč jsi mi je ukázal, Hopsale? Proč jsem je potřeboval vidět?"</p> <p><emphasis>Blíži se poslední lov. </emphasis>V té zprávě byl smutek a pocit něčeho nevyhnutelného. <emphasis>Co se má stát, stane se.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„Tomu nerozumím! Poslední lov? Jaký poslední lov? Hopsale, dneska večer mě přišli zabít šedí muži."</p> <p><emphasis>Tebe loví Nemrtví?</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„Ano! Šedí muži! Jdou po mně! A přímo před hostincem byl temný pes! Chci vědět, proč po mně jdou."</p> <p><emphasis>Stínoví bratři! </emphasis>Hopsal se přikrčil a rozhlédl se kolem, skoro jako by čekal útok. <emphasis>Už je to dlouho, co jsme viděli Stínové bratry. Musíš jít, Mladý býku. Velké nebezpečí! Prchni před Stínovými bratry!</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„Proč mě honí, Hopsale? Ty to víš. Já vím, že to víš!"</p> <p><emphasis>Prchni, Mladý býku. </emphasis>Hopsal skočil a předními tlapami udeřil Perrina do prsou, takže ho srazil ze sloupu. <emphasis>Prchni před Stínovými</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>bra</emphasis><emphasis>try.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Při pádu Perrinovi kolem uší svištěl vítr. Hopsal a vrcholek sloupu se nahoře zmenšovali. „Proč, Hopsale?" zařval. „Musím vědět proč!"</p> <p><emphasis>Blíží se poslední lov.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Dopadne tvrdě. Věděl to. Země se k němu rychle blížila a on se napjal před drtivým dopadem, při němž...</p> <p>* * *</p> <p>Probudil se a spatřil svíčku, jejíž světlo blikalo na stolku u postele. Za oknem se blýskalo a tabulky roztřáslo zahřmění. „Co myslel tím posledním lovem?" zamumlal. <emphasis>Já žádnou svíčku nezapálil.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„Mluvil jsi sám se sebou. A ve spánku jsi sebou mlátil."</p> <p>Vyskočil a proklel se, že si nevšiml vůně bylin ve vzduchu. Zarin seděla na stoličce u stolku, loket opřený o koleno, bradu podepřenou pěstičkou, a pozorovala ho.</p> <p>„Ty jsi <emphasis>ta'veren," </emphasis>řekla, jako by to shrnula. „Tvrďák si myslí, že ty tvoje zvláštní oči vidí i věci, co ty jeho nedokážou. Chtěli tě zabít šedí muži. Cestuješ s Aes Sedai, se strážcem a s ogierem. Osvobodil jsi z klece Aiela a pobil bělokabátníky. Kdo jsi, sedláčku, Drak Znovuzrozený?" Z jejího hlasu poznal, že to považuje za tu nejsměšnější věc, která ji napadla, ale přesto neklidně poposedl. „Ať jsi, kdo jsi, dlouháne," dodala, „trochu víc chlupů na prsou by ti neuškodilo."</p> <p>Perrin se otočil, zaklel a přitáhl si pokrývku až ke krku. <emphasis>Světlo, pořád kvůli ní skáču jako žába na rozpálené plotně. </emphasis>Zarin měla obličej částečně ve stínu. Neviděl ji jasně, jen když se zablesklo, a toto drsné osvětlení vrhalo vlastní stíny na její nos a lícní kosti. Náhle si vzpomněl, jak Min říkala, že by měl prchnout před krásnou ženou. Jakmile jednou poznal ve vlčím snu Lanfear, myslel si, že Min musela mluvit o ní - žádná žena nemohla být krásnější než Lanfear - ale to byl jenom sen. Zarin tu seděla a dívala se na něj těma tmavýma, zešikmenýma očima, přemýšlela a zvažovala.</p> <p>„Co tu děláš?" chtěl vědět. „Co chceš? Kdo jsi?"</p> <p>Zarin zvrátila hlavu dozadu a rozesmála se. „Jsem Faile, sedláčku, hledač Valerského rohu. Kdo myslíš, že jsem, žena tvých snů? Proč tak nadskakuješ? Ještě bych si mohla myslet, že ti ze mě běhá mráz po zádech."</p> <p>Než se vzmohl na odpověď, rozlétly se dveře, až narazily na protější zeď, a v nich stála Moirain s tváří bílou a ponurou jako smrt. „Tvoje vlčí sny říkaly pravdu, jako bys byl snílek, Perrine. Zaprodanci <emphasis>jsou </emphasis>volní a jeden z nich vládne v Illianu."</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ</strong></p> <p><strong><emphasis>P</emphasis></strong><strong><emphasis>ronásledování</emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p> <p>Perrin slezl z postele a začal se oblékat. Bylo mu jedno, jestli ho Zarin pozoruje nebo ne. Věděl, co by měl udělat, ale stejně se zeptal Moirain. „Odjíždíme?"</p> <p>„Leda by ses chtěl blíže seznámit se Sammaelem," podotkla suše. Zaburácel hrom, jako by podtrhoval její větu, a zablýsklo se. Na Zarin se Aes Sedai téměř nepodívala.</p> <p>Perrin si nacpal košili do spodků a náhle zatoužil po tom, aby měl na sobě i kabátec a plášť. Pojmenováním jednoho ze Zaprodanců jako by se v pokoji ochladilo. <emphasis>Ba'alzamon nestačí. Teď máme taky volné Zaprodance. Světlo, záleží ještě vůbec na tom, jestli najdeme Randa?</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Není už pozdě? </emphasis>Ale dooblékl se a natáhl si boty. Buď mohl jít dál, nebo se vzdát, ale lidé z Dvouříčí nebyli zrovna vyhlášení tím, že by se ochotně vzdávali.</p> <p>„Sammael?" vydechla slabým hláskem Zarin. „Jeden ze Zaprodanců vládne...? Světlo!"</p> <p>„Ještě chceš jít s námi?" zeptala se tiše Moirain. „Nenechala bych tě tady, teď ne, ale dám ti ještě jednu možnost odpřísáhnout, že půjdeš jinam než já."</p> <p>Zarin zaváhala a Perrin se zarazil s kabátcem jen napůl oblečeným. Nikdo se přece nemohl rozhodnout cestovat s lidmi, kteří na sebe přivolali hněv jednoho ze Zaprodanců. Ne teď, když aspoň částečně věděla, proti čemu stojí. <emphasis>Ne pokud k tomu nemá velice pádný důvod. </emphasis>Co se toho týkalo, každý, kdo by zaslechl, že jeden ze Zaprodanců je volný, by už měl utíkat na loď Mořského národa prosit o převoz na druhou stranu Aielské pustiny, a ne tu sedět a přemýšlet.</p> <p>„Ne," prohlásila Zarin nakonec a Perrin se uvolnil. „Ne, neslíbím, že půjdu jinam. Ať už mě zavedete k Valerskému rohu nebo ne, dokonce ani ten, kdo ho najde, nebude mít takový příběh. Myslím, že tenhle příběh se bude vyprávět celé věky, Aes Sedai, a já chci být jeho součástí."</p> <p>„Ne!" vyštěkl zuřivě Perrin. „To není dost dobrý. Co vlastně chceš?"</p> <p>„Nemám čas na dohadování," zarazila je Moirain. <emphasis>„Urozený pán Brend </emphasis>může každou chvíli zjistit, že jeden z jeho temných psů je mrtvý. A on určitě pochopí, že to znamená strážce, a začne hledat gaidinovu Aes Sedai. Nehodláš tu doufám sedět, dokud nezjistí, kde jsi? Pohyb, vy hloupá děcka! Honem!" Zmizela v chodbě dřív, než Perrin stačil otevřít ústa.</p> <p>Zarin také nečekala a vyběhla z pokoje bez své svíčky. Perrin si chvatně posbíral věci a opasek se sekerou si připínal ještě na schodech. Zahlédl scházet Loiala. Ogier se snažil nacpat knihu v dřevěných deskách do sedlových brašen a zároveň si natáhnout plášť. Perrin mu podržel plášť a oba zatím sbíhali dolů. Zarin je dohonila dřív, než vyběhli do řinoucích se proudů deště.</p> <p>Perrin se nahrbil a přes potemnělý dvorek utíkal do stáje, aniž se zdržoval tím, že by si natahoval kapuci. <emphasis>Musí k tomu mít nějaký důvod. Být v zatraceným příběhu není dostatečný důvod pro nikoho, leda pro šílence! </emphasis>Déšť mu zmáčel kudrnaté vlasy a přitiskl mu je k hlavě dřív, než dorazil ke dveřím do stáje.</p> <p>Moirain tam už byla před nimi v naolejovaném plášti ještě lesklém po dešti, a Nieda držela lampu Lanovi, který dokončoval sedláni koní. Byl tu jeden navíc, kaštanový valach s ještě odhodlanějším nosem, než měla Zarin.</p> <p>„Každý den pošlu holuba," říkala statná hostinská. „Nikdo mě nebude podezírat. Ať se picnu! Dokonce i bělokabátníci o mně mluví jenom dobře."</p> <p>„Poslouchej mě, ženská!" štěkla Moirain. „Tohle nejsou bělokabátníci nebo temní druzi, o kom mluvím. Uteč z města a každého, na kom ti trochu záleží, vezmi s sebou. Dvanáct let jsi mě poslouchala. Poslechni mě i teď!" Nieda kývla, ale váhavě, a Moirain podrážděně zavrčela.</p> <p>„Ten hnědák je tvůj, děvče," sdělil Zarin Lan. „Tak nasedat. Jestli neumíš jezdit, musíš se to naučit cestou, nebo přijmout mou nabídku."</p> <p>Zarin se zachytila vysoké hrušky a lehce se vyhoupla do sedla. „Když o tom tak uvažuju, tvrďáku, jednou jsem už na koni seděla." Otočila se, aby si mohla za sebe přivázat ranec.</p> <p>„Co jsi tím myslela, Moirain?" chtěl vědět Perrin a hodil sedlové brašny Tanečníkovi přes sedlo. „Říkalas, že on zjistí, kde jsem. On to ví. Ti šedí muži!" Nieda se zahihňala a Perrin si rozčileně pomyslel, kolik toho asi opravdu ví nebo čemu věří, ať už říká, že na to nevěří.</p> <p>„Ty šedé muže neposlal Sammael." Moirain se vyšvihla na Aldíb klidně, s rovnými zády, skoro jako by nikam nespěchala. „Ale ten temný pes jeho byl. Myslím, že sledoval mou stopu. Oboje by neposlal. Někdo chce tebe, ale podle mého mínění Sammael ani neví, že existuješ. Zatím." Perrin se zarazil s nohou ve třmeni a hleděl na ni, ale Moirain zřejmě víc než jeho otázky zajímala její klisna, kterou poplácávala po labutí šíji.</p> <p>„Ještěže jsem šel za tebou," ozval se Lan a Aes Sedai si hlasitě odfrkla.</p> <p>„Docela bych si přála, abys byl žena, gaidine. Poslala bych tě jako novicku do věže, aby ses naučil poslouchat!" Lan zvedl obočí a dotkl se jílce meče, ale pak se vyhoupl do sedla, a Moirain si povzdechla. „Možná je dobře, že neposloucháš. Občas je to k něčemu dobré. Kromě toho si nemyslím, že by tě Sheriam se Siuan Sanche dohromady dokázaly naučit poslušnosti."</p> <p>„Tomu nerozumím," řekl Perrin. <emphasis>Tohle říkám často, a už mě to unavuje. Chci nějaké odpovědi, kterým </emphasis>budu <emphasis>rozumět. </emphasis>Vytáhl se nahoru, aby na něj Moirain nemohla shlížet. Už tak měla dost výhod. „Jestli ty šedý muže neposlal on, tak kdo? Jestli myrddraal nebo jiný Zaprodanec..." Odmlčel se a polkl. <emphasis>JINÝ Zaprodanec! Světlo! </emphasis>„Jestli je poslal někdo jiný, proč mu to neřekl? Jsou to přece všechno temní druzi, ne? A proč já, Moirain? Proč já? Ten zatracenej Drak Znovuzrozenej je Rand!"</p> <p>Zaslechl, jak Zarin s Niedou zalapaly po dechu, a teprve v té chvíli si uvědomil, co vlastně řekl. Moirain z něj pohledem stahovala kůži jako nejostřejší ocelí. <emphasis>Zatraceně moc mluvím. Kdy už konečně začnu myslet dřív, než promluvím? </emphasis>Připadalo mu, že to dělá od chvíle, co na něho Zarin poprvé upřela oči. Pozorovala ho i teď, s otevřenými ústy.</p> <p>„Teď musíš s námi," řekla Moirain přidrzlé ženě. „Teď už se vrátit nemůžeš. Nikdy." Zarin se tvářila, jako by chtěla něco říci, ale bála se toho, jenže Aes Sedai již obrátila svou pozornost jinam. „Niedo, uteč z Illianu už dneska v noci. Hned teď! A dávej si na jazyk větší pozor než za celá ta léta. Existují lidé, kteří by ti ho vyřízli kvůli tomu, co bys mohla říci, dřív, než bych tě stačila najít." Její tvrdý tón sice neříkal jasně, co přesně tím myslela, ale Nieda zuřivě přikyvovala, jako by pochopila i skrytý význam jejích slov.</p> <p>„A co se tebe týče, Perrine." Bílá klisna se přiblížila a Perrin se zaklonil od Aes Sedai, i přesto, co by mohl udělat. „Do vzoru je vetkáno mnoho vláken, a některá jsou černá jako samotný Stín. Dávej si pozor, ať tě jedno z nich nezaškrtí." Pobídla Aldíb do kroku a klisna vyrazila do deště. Mandarb ji těsně následoval.</p> <p><emphasis>Světlo tě spal, Moirain, </emphasis>říkal si v duchu Perrin, když vyjížděl za nimi. <emphasis>Občas nevím, na čí straně vlastně jsi. </emphasis>Ohlédl se na Zarin, která se k němu připojila a na koni seděla, jako by se v sedle narodila. <emphasis>A na čí straně jsi ty?</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Déšť udržoval lidi doma, takže ulice a kanály byly opuštěné a žádné viditelné oči nesledovaly jejich odchod, ale koním namoklá nerovná dlažba podkluzovala pod nohama. - Než dorazili k Maredské hrázi, široké silnici z udusané hlíny, která vedla mokřinami na sever, liják začal slábnout. Stále ještě hřmělo, ale blesky teď létaly za nimi, nejspíš někde nad mořem.</p> <p>Perrin cítil, že by jim snad mohlo trochu přát štěstí. Déšť vydržel dost dlouho, aby zakryl jejich odjezd, ale teď zřejmě budou mít jasnou noc na cestu. Řekl to nahlas, ale Lan zavrtěl hlavou.</p> <p>„Temní psi mají nejradši jasné měsíční noci, kováři, a déšť nejmíň rádi. Správná bouřka s hromy a blesky je udrží mimo úplně." A jako by to jeho slova vyvolala, déšť přešel do jemného mrholení. Perrin za sebou zaslechl zasténat Loiala.</p> <p>Hráz a mokřady končily zároveň asi dvě míle od města, ale silnice vedla dál a pomalu se stáčela k východu. Podmračený večer přešel v noc, ale mžení pokračovalo. Moirain s Lanem udržovali pravidelné temno, kterým mohli urazit velkou vzdálenost. Koně čvachtali kalužemi, jež tvrdě udusaná hlína nevypila. Mezerami v mracích vysvitl měsíc. Kolem se začaly zvedat nízké vršky a stále častěji se objevovaly stromy. Perrina napadlo, že před nimi musí být les, ale nebyl si jist, zda se mu to líbí či ne. Lesy je mohly skrýt před pronásledovateli. Lesy mohly dovolit pronásledovatelům přiblížit se dřív, než je zahlédnou.</p> <p>Daleko za nimi se ozvalo slabé zavytí. Perrin si na chvíli myslel, že je to vlk. Sám sebe překvapil, když se k vlkovi natáhl, než se zastavil. Volání se ozvalo znovu, a tehdy poznal, že to žádný vlk není. A v odpověď se ozvalo mnoho dalších, bylo to celé míle daleko, přízračné kvílení slibující krev a smrt, křik hovořící o nočních můrách. K jeho překvapení Lan s Moirain zpomalili a Aes Sedai začala ve tmě zkoumat kopce okolo.</p> <p>„Jsou ještě daleko," řekl Perrin. „Když pojedeme dál, nedoženou nás."</p> <p>„Temní psi?" ozvala se Zarin. „To jsou ti temní psi? Jsi si jistá, že to není divoká štvanice, Aes Sedai?"</p> <p>„Ale to právě je," odtušila Moirain. „To právě je."</p> <p>„Temného psa předběhnout nedokážeš, kováři," vysvětloval Lan, „ani s nejrychlejším koněm ne. Vždycky se jim musíš postavit a porazit je, jinak tě uštvou."</p> <p>„Mohl jsem zůstat v <emphasis>državě, </emphasis>víš," řekl Loial. „Máma by mě zatím oženila, ale nebyl by to špatný život. Spousta knih. Nemusel jsem chodit Ven."</p> <p>„Tam," ukázala Moirain na vysoký bezlesý kopec o hezký kus dál napravo. Pokud Perrin viděl, na sto sáhů i víc kolem něj nebyl jediný strom, a i pak rostly dost řídce. „Musíme je vidět přicházet, abychom měli šanci."</p> <p>Hrůzné volání temných psů se ozvalo znovu, tentokrát blíž, ale stále ještě dost daleko.</p> <p>Když nyní Moirain vybrala postavení, Lan pobídl Mandarba k rychlejšímu kroku. Jak se šplhali do kopce, podkovy koní zvonily na kamenech napůl zasypaných hlínou a díky mžení kluzkých. Perrin si všiml, že většina těch kamenů má příliš mnoho pravých úhlů, aby byly přirozené. Na vrcholku sesedli u něčeho, co vypadalo jako nízký kulatý balvan. V mezeře v mracích se objevil měsíc a Perrin zjistil, že hledí na počasím ošlehanou kamennou tvář dobrý sáh dlouhou. Ženskou tvář, jak usoudil podle délky vlasů. Díky dešti se zdálo, že žena pláče.</p> <p>Moirain sesedla a zadívala se směrem, odkud bylo slyšet vytí. Stála ve stínu, jen postava v plášti s kapuci na hlavě, a jak kapky deště stékaly po naolejované látce, chytaly měsíční světlo.</p> <p>Loial přivedl koně nahoru a prohlédl si sochu, pak se naklonil a sáhl na ni. „Myslím, že to byla ogieřice," prohlásil nakonec. „Ale tohle není stará <emphasis>država. </emphasis>To bych cítil. Všichni bychom to poznali. A byli bychom tu v bezpečí před zplozenci Stínu."</p> <p>„Na co to vy dva koukáte?" Zarin zašilhala na kámen. „Co je to? Ona? Která ona?"</p> <p>„Od Rozbití povstalo a zase zapadlo mnoho států," řekla Moirain, aniž se otočila, „a některé po sobě zanechaly pouze jména na zažloutlých stránkách nebo čáry na roztrhané mapě. Zanecháme po sobě také jen tohle?" - Vytí, při němž tuhla krev v žilách, se ozvalo znovu, stále blíž. Perrin se pokusil vypočítat rychlost temných psů a zjistil, že Lan měl pravdu. Koně by jim opravdu nedokázali utéci. Nebudou muset čekat dlouho.</p> <p>„Ogiere," ozval se Lan, „ty s děvčetem podržíte koně." Zarin začala něco namítat, ale on na ni upřel oči. „Tady tvoje nože k ničemu nebudou, děvče." V měsíčním světle se zaleskla čepel jeho meče, jejž teď vytasil. „I tohle je poslední obrana. Zní to, jako by jich tam bylo deset, ne jeden. Tvoje práce je zabránit koním, aby se rozutekli, až temné psy ucítí. Dokonce ani Mandarb nemá jejich pach rád."</p> <p>Jestli strážci jeho meč nebyl k ničemu, tak ani Perrinovi nebude jeho sekera k užitku. Při tom pomyšlení Perrin skoro pocítil úlevu, i když to byli zplozenci Stínu. Nebude muset použít sekeru. Vytáhl luk zpod Tanečníkovy podpínky. „Třeba bude k něčemu dobrý tohle."</p> <p>„Zkus to, jestli chceš, kováři," řekl Lan. „Oni neumírají právě snadno. Třeba jednoho zabiješ."</p> <p>Perrin vytáhl z váčku novou tětivu a snažil se ji zakrýt před deštíkem. Byla sice natřená včelím voskem, ale jen tence, a to ji před déletrvající vlhkostí neuchrání. Zastrčil si luk šikmo mezi nohy, snadno jej ohnul a upevnil smyčky tětivy do rohovinových zářezů na lučišti. Když se narovnal, uviděl temné psy.</p> <p>Běželi cvalem jako koně, a když je spatřili, zrychlili krok. Vypadali jen jako deset stínů ženoucích se nocí, probíhajících mezi roztroušenými stromy, ale on přesto vytáhl z toulce šíp se širokou lavicí a nasadil ho na tětivu, ale nenatáhl. V Emondově Roli nebyl zdaleka nejlepší lukostřelec, ale mezi mládenci ho předčil jedině Rand.</p> <p>Rozhodl se, že vystřelí, až se psiska přiblíží na tři sta kroků. <emphasis>Hl</emphasis><emphasis>up</emphasis><emphasis>áku! Na takovou vzdálenost bys měl potíže trefit stojící cíl. Ale když budu čekat a když oni běží tak rychle... </emphasis>Postavil se vedle Moirain a zvedl luk - <emphasis>Musím si pořád představovat, že ten pohybující se stín je jenom velký pes </emphasis>- natáhl luk, až se mu opeření z husích pírek dotklo líce, a vypustil střelu. Byl si jist, že se střela spojila s nejbližším stínem, ale jediným výsledkem bylo hlasité zavrčení. <emphasis>Tohle nebude fungovat. Blíží se moc rychle! </emphasis>Už natahoval další šíp. <emphasis>Proč něco neuděláš, Moirain? </emphasis>Už viděl, jak se jim oči třpytí jako stříbro a zuby lesknou jako kalená ocel. Byli černí jako sama noc a velcí jako menší horští koníci. Hnali se k němu, nyní potichu, a prahli po zabíjení. Vítr přinášel pach podobající se pachu hořící síry. <emphasis>Světlo tě spal, Aes Sedai, tak udělej něco! </emphasis>Znovu vystřelil. Nejbližší temný pes klopýtl a hnal se dál. <emphasis>Přece jsou smrtelní! </emphasis>Znovu vystřelil, a vedoucímu temnému psu se podlomily nohy, avšak on ještě s námahou vstal, a pak teprve upadl, ale i tak cítil Perrin zoufalství. Jeden dole, ale zbylých devět už urazilo dvě třetiny vzdálenosti. Jako by ještě zrychlili, připomínali stíny vznášející se nad zemí. <emphasis>Ještě jeden šíp. Mám čas tak ještě na jeden šíp, potom přijde ke slovu sekera. Světlo tě spal, Aes Sedai! </emphasis>Znovu natáhl.</p> <p>„Teď," řekla Moirain, když jeho šíp opustil tětivu. Vzduch mezi jejíma rukama vzplanul a ohnivý proud zamířil k temným psům. Noc kolem zmizela. Koně řičeli a vzpínali se na otěžích.</p> <p>Perrin si rychle zakryl rukou oči před bílou září a žárem, jako když se otevře výheň. Noc se náhle změnila v pravé poledne a vzápětí se zase snesla tma. Když si odkryl oči, míhaly se mu před nimi černé tečky a slabý, ztrácející se obraz té ohnivé čáry. Tam, kde předtím byli temní psi, teď nebylo nic než holá, ztmavlá půda a jemný déšť. Jediné stíny, které se pohybovaly, vrhaly mraky plující přes měsíc.</p> <p><emphasis>Myslel jsem, že po nich hodí oheň nebo alespoň přivolá blesk, ale tohle... </emphasis>„Co to bylo?" zeptal se ochraptěle.</p> <p>Moirain se znovu zadívala směrem k Illianu, jako by ve tmě dohlédla na celé míle. „Třeba to neviděl," řekla si pro sebe. „Je to dost daleko, a jestli se nedíval, tak si toho možná nevšiml."</p> <p>„Kdo?" chtěla vědět Zarin. „Sammael?" Hlas se jí trochu třásl. „Říkalas, že je v Illianu. Jak by mohl vidět, co se děje tady? Cos to udělala?"</p> <p>„Něco zakázaného," odtušila chladně Moirain. „Zakázaného přísahami téměř tak silnými, jako jsou tři přísahy." Vzala si od dívky Aldíbiny otěže a poplácala klisnu po krku, aby ji uklidnila. „Něco, co nikdo nepoužil skoro dva tisíce let. Něco, za co by mě mohli utišit už jen proto, že o tom vím."</p> <p>„Možná...?" Loialův hlas zněl jako tiché hřmění. „Možná bychom měli vyrazit. Mohli by tu být další."</p> <p>„Myslím, že ne," odtušila Aes Sedai nasedajíc. „On by nevypustil dvě smečky najednou, i kdyby dvě měl. Temní psi by se hned vrhli na sebe, místo na kořist. A já myslím, že my nejsme jeho hlavní kořistí, jinak by byl přišel osobně. Byli jsme... mrzutost, myslím -" mluvila klidně, ale bylo jasné, že ji netěší, když ji někdo bere na tak lehkou váhu - „a možná jen něco navíc do rukávu, kdyby s tím neměl příliš velké potíže. Přesto není zrovna nejlepší zdržovat se blíž, než musíme."</p> <p>„Rand?" zeptal se Perrin téměř neslyšně. Skoro cítil, jak se Zarin předklonila, aby ho lépe slyšela. - „Jestli nehoní nás, tak tedy Randa?"</p> <p>„Možná," odtušila Moirain. „Nebo možná Mata. Nezapomínej, že on je též <emphasis>ta'veren, </emphasis>a zadul na Valerský roh."</p> <p>Zarin se přiškrceně zajíkla. „On na něj <emphasis>zadul? </emphasis>Takže ho už někdo <emphasis>našel?"</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Aes Sedai si jí však nevšímala. Sklonila se v sedle, aby se mohla podívat Perrinovi do očí, tmavě se lesknoucích jako leštěné zlato. „Události mě znovu předběhly. Nelíbí se mi to. A tobě by se to taky nemělo líbit. Jestli události předběhnou mne, tebe by mohly zadupat do země, a zbytek světa s tebou."</p> <p>„Do Tearu máme ještě hodně leguí," promluvil Lan. „Ogierův návrh je rozumný." Už také seděl na Mandarbovi.</p> <p>Moirain se po chvíli narovnala a pobídla klisnu patami. Už byla v půli cesty dolů z kopce, než Perrin stačil sundat tětivu z luku a vzít si od Loiala Tanečníkovy otěže. <emphasis>Světlo tě spal, Moirain! Někde si najdu odpovědi!</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>* * *</p> <p>Mat, opírající se o spadlý kmen, se těšil z tepla táborového ohně - déšť se sice odsunul k jihu už před třemi dny, ale on si pořád připadal provlhlý - ale právě v této chvíli si tančících plamínků nevšímal. Zamyšleně si prohlížel malý, voskem uzavřený válec v dlani. Tom byl cele zaujat laděním harfy. Přitom nadával na déšť a vlhko a na Mata se ani nepodíval. V houštině okolo cvrkali cvrčci. Západ slunce je zastihl mezi dědinami, a tak si k táboření vybrali hájek kus od cesty. Dva večery se snažili zaplatit na noc pokoj a dvakrát na ně sedlák poštval psy.</p> <p>Mat vytáhl nůž a zaváhal. <emphasis>Štěstí. Říkala, že to vybuchne jen někdy. Štěstí. </emphasis>Co nejopatrněji nařízl trubičku po délce. <emphasis>Byla </emphasis>to trubička, a z papíru, jak si ostatně myslel - kousky podobného papíru našel ještě doma na zemi poté, co byl odpálen ohňostroj - stěnu tvořilo několik vrstev papíru, ale vnitřek byl vyplněn hmotou připomínající hlínu, nebo spíš maličké šedočerné oblázky a prach. Prstem si je vyhrábl do dlaně. <emphasis>Jak, pro Světlo, můžou kamínky vybuchnout?</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„Světlo mě spal!" zařval Tom. Vrazil harfu do pouzdra, jako by ji chtěl chránit před tím, co měl Mat v ruce. „Copak nás chceš oba zabít, chlapče? Tos nikdy neslyšel, že tyhle věci ve styku se vzduchem vybuchnou desetkrát silněji, než když je zapálíš? Rachejtle jsou skoro jako práce Aes Sedai, chlapče."</p> <p>„Možná," prohodil Mat, „ale Aludra mi jako Aes Sedai nepřipadala. Tohle jsem si myslíval o hodinách pantáty al'Verea - že je to práce Aes Sedai - ale jednou jsem tu skříňku otevřel a vevnitř jsem uviděl spoustu malých kousíčků kovu." Při té vzpomínce si poposedl. Panímáma al'Vereová ho tenkrát nachytala první, vědma, jeho otec a starosta však byli hned za ní, a nikdo mu nevěřil, že se chtěl jenom podívat. <emphasis>Mohl jsem je všechny vrátit zpátky. </emphasis>„Myslím, že Perrin by dokázal takový hodiny vyrobit, kdyby si jednou ty malý kolečka a pružinky a já nevím co ještě prohlídl."</p> <p>„Byl bys překvapenej, chlapče," odtušil suše Tom. „Dokonce i špatnej hodinář je velkej boháč, a ty peníze si zaslouží. Ale hodiny ti nikdy nevybuchnou do obličeje!"</p> <p>„Tohle taky ne. No, teď už je to k ničemu." K Tomově zděšení hodil hrst papíru a malých kamínků do ohně. Z kamínků vylétly jiskřičky a vzduch se zaplnil ostře páchnoucím kouřem.</p> <p>„Ty se nás <emphasis>snažíš </emphasis>zabít." Tom měl nejistý hlas, ale jak mluvil, stoupal mu a sílil. „Jestli se rozhodnu, že chci umřít, zaskočím do královskýho paláce, až dorazíme do Caemlynu, a štípnu Morgasu!" Dlouhé kníry mu vlály. „Tohle už nikdy nedělej!"</p> <p>„Vždyť to nevybuchlo," namítl otráveně Mat a mračil se na oheň. Zalovil v balíčku z naolejovaného plátna na druhé straně padlého kmene a vytáhl o něco větší rachejtli. „Rád bych věděl, proč to nebouchlo."</p> <p>„Mně je jedno, proč to nebouchlo! Už to prostě nedělej!"</p> <p>Mat se na něj podíval a zasmál se. „Přestaň se tak klepat, Tome. Nemáš se čeho bát. Teď už vím, co je vevnitř. Aspoň vím, jak to vypadá, ale... Neříkej to. Už nebudu rozřezávat další, Tome. Stejně je mnohem větší legrace je odpálit."</p> <p>„Já se nebojím, ty usmolenej pasáku vepřů," prohlásil jistě Tom s přehnanou důstojností. „Já se třesu vzteky, protože cestuju s hulvátem, co má místo mozku slámu, kterej nás mohl oba zabít, protože si nevidí dál než na špičku -"</p> <p>„Ahoj, vy u ohně!"</p> <p>Mat si vyměnil pohled s Tomem, protože zaslechli dusot kopyt. Na to, aby byli poctiví lidé na cestách, už bylo příliš pozdě. Ale takhle blízko Caemlynu udržovala královnina garda na silnicích pořádek a čtveřice, která vjela do světla ohně, rozhodně nevypadala na lupiče. Jedním z jezdců byla žena. Muži měli všichni dlouhé pláště a vypadali na její družiníky. Žena byla hezká, s modrýma očima, na krku měla zlatý náhrdelník a na sobě šaty ze šedého hedvábí a sametový plášť se širokou kapuci. Muži sesedli. Jeden jí podržel otěže a druhý třmen. Žena se usmála na Mata a cestou k ohni si sundávala rukavičky.</p> <p>„Obávám se, že jsme se příliš zdrželi, mladý pane," pravila, „a ráda bych se tě zeptala, zda nevíš, jak se dostat k nějakému hostinci."</p> <p>Mat se na ni zazubil a začal se zvedat. Ještě se zcela nenarovnal, když zaslechl, jak jeden z mužů cosi zamumlal, a jiný vytáhl kuši, kterou měl pod pláštěm již nataženou, s nasazenou šipkou.</p> <p>„Zabij ho, hlupáku!" křikla ta žena a Mat hodil rachejtli do plamenů a vrhl se po své holi. Ozvalo se hlasité prásknutí a objevil se záblesk světla. „Aes Sedai!" vyjekl jeden z mužů. „Rachejtle, ty hlupáku!" křičela žena. A Mat už se překulil a zvedl se s holí v rukou. Uviděl šipku zabořenou do padlého kmene, tam, kde předtím seděl, a kušištník padal s hrudí ozdobenou jílcem jednoho z Tomových nožů.</p> <p>Na další rozhlížení však neměl čas, jelikož se druzí dva muži vrhli kolem ohně k němu a tasili meče. Jeden z nich se náhle sesul na kolena, pustil meč, a než dopadl na obličej, snažil se ještě nahmátnout nůž, který mu trčel ze zad. Poslední muž neviděl, jak jeho společník padl, a očividně čekal, že druhý je s ním a rozdělí tak protivníkovu pozornost, když zamířil Matovi na břicho. Mat, téměř s opovržením, přerazil muži zápěstí jedním koncem hole, až meč daleko odlétl, a druhým koncem hole ho udeřil do čela. Útočník vyvrátil oči nahoru a zhroutil se na zem.</p> <p>Koutkem oka Mat viděl, že žena kráčí k němu, a namířil na ni prstem jako nožem. „Hezký šatky to máš, na zlodějku! Sedni si, než se rozhodnu, co s tebou udělám, jinak -"</p> <p>Žena se zatvářila stejně překvapeně jako Mat, když se jí v hrdle náhle objevil nůž a rudý květ tryskající krve. Mat nakročil, snad aby ji zachytil, byť věděl, že to k ničemu nebude. Dlouhý plášť se rozprostřel přes ni a zakryl ji celou kromě obličeje a jílce Tomova nože.</p> <p>„Světlo tě spal," zavrčel Mat. „Světlo tě spal, Tome Merriline! Žena! Světlo, mohli jsme ji svázat a zítra předat královniným gardistům v Caemlynu. Světlo, možná bych ji i nechal jít. Bez těch tří by nikoho neoloupila, a tomu jedinýmu, co přežil, potrvá hezkejch pár dní, než dokáže zaostřit, a pár měsíců, než zase udrží meč. Kéž bys shořel, Tome, nebylo nutný ji zabíjet!"</p> <p>Kejklíř dokulhal k místu, kde žena ležela, a odkopl její plášť. Dýka jí napůl vypadla z dlaně. Čepel měla širokou jako Mat palec a dlouhou dobré dvě dlaně. „To bys byl radši čekal, až ti to vrazí mezi žebra, chlapče?" Sebral svůj nůž a otřel ho o její plášť.</p> <p>Mat si nyní uvědomil, že si pobrukuje „Nosila masku, co jí kryla tvář", a honem toho nechal. Sklonil se a zakryl její tvář kapuci pláště. „Radši bychom měli vyrazit," řekl tiše. „Nechtěl bych tohle vysvětlovat hlídce, kdyby se tu nachomýtli gardisti."</p> <p>„S takovými šaty?" podivil se Tom. „Ani bych neřekl. Museli oloupit nějakou kupeckou paničku nebo urozenou dámu v kočáře." Hlas mu zjemněl. „Jestli máme odjet, chlapče, tak by sis měl osedlat koně."</p> <p>Mat se vzpamatoval a odtrhl oči od mrtvé ženy. „Ano, to bych asi měl, co?" Už se na ni znovu nepodíval.</p> <p>Kvůli mužům žádné výčitky neměl. Co se jeho týkalo, muž, který se rozhodne loupit a zabíjet, si plně zaslouží, co ho potká, když prohraje. Sice si je nijak zvlášť neprohlížel, ale ani neodvracel zrak, když mu náhodou padl na některého z lupičů. Teprve když nasedlal valacha a přivázal si věci na sedlo a kopal hlínu na oheň, uvědomil si, že se dívá na muže, jenž vystřelil z kuše. Na jeho rysech mu bylo něco povědomého, i na stínech, které na jeho tvář vrhal pohasínající oheň. <emphasis>Štěstí, </emphasis>řekl si. <emphasis>Vždycky je to štěstí.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„Ten kušištník byl dobrej plavec, Tome," utrousil, když šplhal do sedla.</p> <p>„Co to zase plácáš za hlouposti?" Kejklíř už také seděl na koni, a mnohem větší starosti mu dělala pouzdra s nástroji, která měl za sedlem, než mrtví. „Jak můžeš vědět, jestli vůbec uměl plavat?"</p> <p>„Zvládl to uprostřed noci na břeh z malýho člunu z prostředka Erinin. Hádám, že tehdy spotřeboval všechno svý štěstí." Znovu zkontroloval tkanice na balíčku s rachejtlemi. <emphasis>Jestli si ten trouba myslel, že tohle byla práce Aes Sedai, tak by mě zajímalo, co by si pomyslel, kdyby vybuchly </emphasis>všechny.</p> <p>„Jseš si jistej, chlapče? Šance, že je to stejnej chlap... No, dokonce ani ty by sis na takovou šanci nevsadil."</p> <p>„Jsem si jistej, Tome." <emphasis>Elain, až tě zase dostanu do rukou, zakroutím ti krkem. A Egwain a Nyneivě taky. </emphasis>„A jsem si jistej, že chci mít ten zatracenej dopis z krku do hodiny potom, co dorazíme do Caemlynu."</p> <p>„Říkám ti, chlapče, že to není tím dopisem. Já hrál <emphasis>daes dae'mar, </emphasis>už když jsem byl mladší než ty, a poznám kód nebo šifru, i když nevím, co znamená."</p> <p>„No, já tu vaši velkou hru nikdy nehrál, Tome, tu vaši zatracenou hru rodů, ale poznám, když mě někdo pronásleduje, a ti by mě nepronásledovali tak usilovně, ani tak daleko, kvůli zlatu, co mám po kapsách, leda bych měl zlaťáků plnou truhlu. Musí to být ten dopis." <emphasis>Ať shořím, hezké holky mě vždycky dostanou do potíží. </emphasis>„Chceš po tomhle dneska v noci ještě spát?"</p> <p>„Jako nemluvně, chlapče. Ale jestli chceš jet dál, pojedu."</p> <p>Matovi se před očima objevil obličej té ženy s dýkou v hrdle. <emphasis>Tys neměla štěstí, krásná dámo. </emphasis>„Tak pojedeme!" prohlásil divoce.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA SEDMNÁCTÁ</strong></p> <p><strong><emphasis>Caemlyn</emphasis></strong></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p>Mat si na Caemlyn nejasně pamatoval, ale když k němu brzy po východu slunce dorazili, připadalo mu to, jako by tu nikdy předtím nebyl. Od rozbřesku nebyli na silnici sami a teď je dokonce ostatní jezdci, kolony kupeckých vozů i pěší lid obklopovali, a všichni měli namířeno k velkému městu.</p> <p>Caemlyn, postavený na pahorcích, byl přinejmenším stejně velký jako Tar Valon a vně jeho mohutných hradeb - na výšku to bylo dobrých dvacet sáhů světlého, našedlého kamene s bílými a stříbřitými žilkami jiskřícími ve slunci, s pravidelně rozmístěnými vysokými kulatými věžemi, na jejichž vrcholcích povlávala Lví zástava Andoru, stříbrná na rudé - vně těchto hradeb jako by bylo postaveno další velké město, obklopující to ohrazené, celé z červených cihel a šedého kamene a bíle omítnutých stěn. - Zde se hostince přetlačovaly s domy tři i čtyři poschodí vysokými a tak dobře postavenými, že musely patřit kupcům. Krámy se zbožím vyloženým na stolech pod markýzami se mačkaly vedle širokých skladišť bez oken. Ulice po obou stranách lemovaly otevřené tržnice jen se střechami z červených a purpurových tašek, kde muži i ženy již hlasitě nabízeli své zboží a smlouvali, co měli sil, zatímco svůj hlas ke všemu tomu halasu přidávala telata, ovce, kozy a vepři v ohradách a husy, slepice a kachny v klecích. Mat si pamatoval, že když tu byl předtím, byl Caemlyn dost hlučné místo, ale teď mu to znělo jako tlukot srdce rozhánějícího do cév bohatství.</p> <p>Silnice vedla ke klenuté bráně pět sáhů vysoké. Obě křídla brány byla otevřená a pod přísným dohledem královniných gardistů v červených kabátcích a lesklých kyrysech - na Toma s Matem se podívali zběžně jako na všechny ostatní, dokonce je nezajímala ani hůl, kterou měl Mat před sebou na sedle. Je snad zajímalo jedině, aby lidé spořádaně postupovali dovnitř - a pak byli uvnitř. Tady se štíhlé věže zvedaly do ještě větší výšky než ty hradební a nad ulicemi plnými lidí zářily bíle a zlatě lesklé kupole. Těsně za bránou se cesta dělila na dvě rovnoběžné ulice oddělené širokým pruhem trávy se stromy. Kopce ve městě se zvedaly jako stupně směrem k vrcholku, který byl obklopen další hradbou, zářící bíle stejně jako hradby tarvalonské, a za ní byly vidět další kupole a věže. To je Vnitřní Město, vzpomněl si Mat, a na vrcholku toho nejvyššího kopce stál královský palác.</p> <p>„Nemá smysl čekat," obrátil se k Tomovi. „Zanesu ten dopis rovnou nahoru." Prohlížel si nosítka a kočáry prodírající se davy lidí, a krámy se všemi těmi věcmi. „V takovém městě si člověk může vydělat víc zlata, Tome, když jednou zjistí, kde se hrají kostky nebo karty." V kartách neměl zdaleka takové štěstí jako v kostkách, ale karty stejně hrál jen málokdo kromě šlechticů a hodně velkých boháčů. <emphasis>Jenže právě ty bych si měl ke hře najít.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Tom zívl a přitáhl si kejklířský plášť, jako by to byla pokrývka. „Jeli jsme celou noc, chlapče. Aspoň se nejdřív někde najezme. U královnina požehnání se dobře vaří." Znovu zívl. „A mají tam dobrý postele."</p> <p>„To si pamatuju," řekl Mat pomalu. Jistým způsobem si to opravdu vybavoval. Hostinský byl obtloustlý muž s prošedivělými vlasy, mistr Gill. Moirain tam našla jeho a Randa, když už si myslel, že se jí konečně zbavili. <emphasis>Ta je teď pryč a ty svoje hry si hraje s</emphasis> <emphasis>Randem. Se mnou už to nemá nic společného. Už ne. </emphasis>„Sejdeme se tam, Tome. Říkal jsem, že chci mít ten dopis z krku do hodiny po příjezdu, a myslel jsem to vážně. Jeď klidně dál."</p> <p>Tom kývl a otočil koně. Se zívnutím ještě zavolal přes rameno: „Hlavně se neztrať, chlapče. Je to velký město, tenhle Caemlyn."</p> <p><emphasis>A bohaté. </emphasis>Mat pobídl koně přeplněnou ulicí. <emphasis>Ztratit se! Umím si přece zatraceně najít cestu. </emphasis>Nemoc mu zřejmě vymazala část vzpomínek. Když se podíval na nějaký hostinec, jehož horní poschodí vyčnívalo kolem dokola přes přízemí a jehož vývěsní štít skřípal ve větru, vzpomněl si, že ho už viděl, ale na další věci, které z toho místa viděl, se nepamatoval. Občas se mu z paměti vynořil kus ulice, ale části před tímto úsekem a za ním pro něj byly stejně tajemné jako kostky, než opustí pohárek.</p> <p>Dokonce i s děravou pamětí si byl jist, že ve Vnitřním Městě či v královském paláci nikdy nebyl - <emphasis>To bych určitě nezapomněl! -</emphasis><emphasis> </emphasis>cestu si však pamatovat nemusel. Ulice Nového Města - náhle se rozpomněl na jeho jméno, bylo částí Caemlynu ani ne dva tisíce let - se rozbíhaly do všech stran, ale hlavní třídy všechny vedly k Vnitřnímu Městu. Gardisté u brány se ani nenamáhali někoho stavět.</p> <p>Za těmi bílými hradbami stály budovy, které by se hodily i do Tar Valonu. Točité ulice vedly na vrcholky kopců, kde se otevíral výhled na štíhlé vížky, jejichž kachlemi obložené stěny se ve slunci třpytily stovkami barev, nebo dolů do parků upravených tak, aby na ně byl shora nejkrásnější pohled, či se objevily průhledy přes celé město až na zvlněné pláně a lesy za ním. Tady v podstatě nezáleželo na tom, kterou ulicí se dá. Všechny se stáčely směrem, kterým potřeboval jít, k andorskému královskému paláci.</p> <p>Za chvíli už mířil přes oválné náměstí před palácem k vysoké pozlacené bráně. Čistě bílý palác Andoru by určitě zapadl mezi tarvalonské zázraky. Měl štíhlé věžičky a zlaté kupole lesknoucí se ve slunci, vysoké balkony a složitou kamennou výzdobu. Za zlaté plíšky z jedné kupole by Mat mohl pohodlně a v přepychu žít celý rok.</p> <p>Bylo zde méně lidí než jinde, jako by náměstí bylo vyhrazeno pro zvláštní příležitosti. Před zavřenou bránou stál tucet gardistů. Drželi luky nakloněné všichni úplně stejně přes třpytící se kyrysy a měli tváře zakryté ocelovou mříží hledí leštěných přilbic. Mohutně stavěný důstojník s červeným pláštěm odhrnutým tak, aby byl vidět uzel ze zlatého pletence na rameni, přecházel podél řady gardistů a každého muže si prohlížel, jako by snad chtěl najít rez či zrnka prachu.</p> <p>Mat přitáhl otěže a nasadil milý úsměv. „Přeju dobré ráno, kapitáne."</p> <p>Důstojník se obrátil a hluboko posazenýma očima jako korálky se přes mřížoví hledí zadíval na Mata jako podrážděná krysa v kleci. Byl starší než si Mat původně myslel - určitě dost starý, aby měl víc než jeden uzel - a byl spíš tlustý než svalnatý. „Co chceš, sedláku?" zeptal se hrubě.</p> <p>Mat se nadechl. <emphasis>To zvládnu. Musím udělat dojem na tohohle troubu, aby mě tu nenechal čekat celý den. Nechci tu kolem mávat tím amyrlininým papírem, aby mě nevyhodili. </emphasis>„Přicházím z Tar Valonu, z Bílé věže, a přináším dopis od -"</p> <p>„<emphasis>Ty </emphasis>přicházíš z Tar Valonu, sedláku?" Tlustému důstojníkovi se až břich natřásal, jak se smál, ale pak prudce přestal, jako by ho někdo uťal, a zamračil se. „My nechceme žádné dopisy z Tar Valonu, rošťáku, <emphasis>pokud </emphasis>něco takového vůbec máš! Naše dobrá královna - kéž ji Světlo ozařuje! - nepřijme jedinou zprávu z Bílé věže, dokud jí nebude navrácena dědička. A já nikdy neslyšel o poslu z Věže, který by měl venkovský kabátec a spodky. Je mi jasné, že máš za lubem nějakou lumpárnu, možná si myslíš, že získáš trochu peněz, když sem přijdeš a budeš tvrdit, že neseš dopis, ale budeš mít štěstí, jestli neskončíš ve vězeňské kobce! Jestli přicházíš z Tar Valonu, tak se seber, vrať se tam a řekni jim, ať vrátí dědičku, než si pro ni přijdeme! A jestli chceš vyloudit nějaké stříbro, zmiz mi z očí, než ti nechám vyrazit duši z těla! Ať tak nebo tak, ty přitroublé motovidlo, vypadni!"</p> <p>Mat se snažil dostat ke slovu od chvíle, kdy ten muž promluvil. Teď vyhrkl: „Ten dopis je od ní, člověče. Je od -"</p> <p>„Copak jsem ti neříkal, abys zmizel, ty drzoune?" zařval tlusťoch. Obličej už měl pomalu stejně rudý jako kabátec. „Ztrať se mi z očí, ty špinavý mizero! Jestli nezmizíš, než napočítám do deseti, tak tě zavřu za to, že špiníš náměstí svou přítomností! Jedna! Dvě!"</p> <p>„Ty snad umíš napočítat i do deseti, ty tlustej troubo!" vybuchl Mat. „Říkám ti, Elain poslala -"</p> <p>„Stráže!" Důstojník už byl ve tváři nachový. „Zatkněte toho chlapa jako temného druha!"</p> <p>Mat na chvíli zaváhal, neboť si byl jist, že takové obvinění nemůže nikdo brát vážně, ale gardisté v červených kabátcích se na něj vrhli, celý tucet v kyrysech a přilbicích, a tak otočil koně a odcválal pryč, pronásledován tlusťochovým řevem. - Valach nebyl žádný závodní kůň, ale mužům bez koní snadno utekl. Lidé mu v křivolakých ulicích uhýbali z cesty a pak mu hrozili pěstmi a nadávali stejně, jako předtím onen důstojník.</p> <p><emphasis>Hlupák, </emphasis>říkal si v duchu Mat mysle důstojníka, a pak vynadal i sobě. <emphasis>Stačilo, abych hned na začátku řekl její jméno. </emphasis>„<emphasis>Elain, dědička Andoru, posílá tento dopis své matce, královně Morgase." Světlo, kdo by si pomyslel, že mají takový vztah k Tar Valonu. </emphasis>Podle toho, co si o své poslední návštěvě pamatoval, byly Aes Sedai a Bílá věž v přízni gardistů hned za královnou Morgasou. <emphasis>Světlo ji spal, taky mi to Elain mohla říct. </emphasis>Váhavě dodal: <emphasis>Taky jsem se mohl zeptat.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Než dorazil ke klenuté bráně, která vedla do Nového Města, zpomalil koně do kroku. Nemyslel si, že by ho gardisté z paláce ještě pronásledovali, a nemělo smysl přivolávat na sebe pozornost těch, co hlídali bránu, tím, že by kolem nich procválal, ale oni se na něj nepodívali déle, než když tudy přijížděl.</p> <p>Jak projížděl pod širokým obloukem brány, usmál se a málem se obrátil zpátky. Náhle si na cosi vzpomněl a dostal nápad, který se mu líbil mnohem víc, než kdyby měl jen projít palácovou bránou. I kdyby tlustý důstojník nehlídal u brány, nový nápad se mu stejně zamlouval víc.</p> <p>Dvakrát se ztratil, než našel Královnino požehnání, ale nakonec znamení s mužem, klečícím před ženou s rudozlatými vlasy a korunou ze zlatých růží a rukou položenou na jeho hlavě, přece jen objevil. Byla to poměrně velká kamenná budova o třech poschodích, s vysokými okny, dokonce i těmi až úplně nahoře pod střechou z červených tašek. Projel kolem dozadu ke stájím, kde muž s koňským obličejem v kožené kazajce, která byla jen o málo tužší než jeho vlastní kůže, převzal otěže jeho koně. Mat měl dojem, že si toho chlapíka pamatuje. <emphasis>Ano. Ramey.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„Už je to dost dlouho, Rameyi." Mat mu hodil stříbrnou marku. „Vzpomínáš si na mě, viď?"</p> <p>„Nemůžu říct, že bych..." začal Ramey, ale potom zachytil záblesk stříbra, kde čekal měď. Zakašlal a krátké kývnutí se změnilo v trhanou úklonu s rukou přitisknutou k čelu. „No, ovšem, mladý pane. Odpusť. Vypadlo mi to z hlavy. Já si moc lidi nepamatuju. Zato koně jo. Koně znám, to jo. Hezký zvíře, mladý pane. Dobře se o něj postarám, tím si můžeš být jistý." To všechno vyhrkl tak rychle, aby Mat nestačil říci ani slovo, a pak spěšně odvedl valacha do stáje dřív, než mohlo dojít na Matovo jméno.</p> <p>Mat se kysele zašklebil, balíček s rachejtlemi si strčil pod paži a zbytek svých věcí si hodil na rameno. <emphasis>Ten chlapík by mě nepoznal od Jestřábího křídla. </emphasis>Vedle dveří do kuchyně seděl na obráceném sudu mohutný svalnatý muž a něžně drbal za uchem černobílou kočku, která se mu uhnízdila na koleně. Ten muž si Mata prohlédl zpod těžkých víček, zvlášť hůl, již měl Mat přes rameno, ale kočku za uchem škrábat nepřestal. Mat měl dojem, že si na něj vzpomíná, ale jméno se mu nevybavilo. Cestou dovnitř neřekl nic a muž s kočkou také ne. <emphasis>Nemá důvod, aby si mě pamatoval. Nejspíš tu ty zatracené Aes Sedai chodí pro lidi každý den.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>V kuchyni dvě kuchtičky a tři pomocnice pobíhaly mezi pecemi a rožni pod dohledem kulaťoučké ženy s vlasy staženými do drdůlku a dlouhou dřevěnou lžící, kterou používala, když chtěla ukázat, co se má udělat. Tu ženu si Mat určitě pamatoval. <emphasis>Coline, to je teda jméno pro tak měchatou ženskou, ale všichni ji oslovovali Kuchařko.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„No, Kuchařko," oznámil, „Jsem zpátky, a ještě to není ani rok, co jsem odešel."</p> <p>Chvíli se na něj dívala a pak kývla. „Pamatuju si tě." Mat se zazubil. „Byl jsi tu s tím mladým princem, ne?" pokračovala. „S tím, co se tolik podobal Tigrain, Světlo ozařuj její památku. Ty jsi jeho sluha, ne? Takže se náš mladý princ vrací?"</p> <p>„Ne," zavrčel Mat břitce. <emphasis>Princ! Světlo! </emphasis>„Nemyslím, že by se tu teď někdy ukázal, a taky si myslím, že kdyby se tu objevil, nelíbilo by se ti to." Začala protestovat, vykládala, jaký slušný a hezký mladý muž ten princ byl - <emphasis>Ať shořím, copak nikde neexistuje ženská, která by nesnila o Randovi a nedělala telecí oči, když se o něm jenom zmíníš? Zatraceně by ječela, kdyby věděla, co dělá teď - </emphasis>ale radši ji nechal při tom. „Je tu někde mistr Gill? A Tom Merrilin?"</p> <p>„V knihovně," řekla škrobeně. „A vyřiď Basilu Gillovi, až ho uvidíš, že jsem říkala, ať nechá vyčistit ty odpady. A chci to mít hotové dneska." Zahlédla něco, co dělala jedna z pomocnic s hovězí pečení, a odkolébala se k ní. „Ne tak silně, dítě. Jestli na to maso dáš moc tamarindů, bude příliš sladké." Na Mata už zřejmě zapomněla.</p> <p>Mat potřásl hlavou a vydal se hledat tu knihovnu, na kterou si nemohl vzpomenout. Ani si nevzpomínal, že by Coline byla za mistra Gilla provdaná, ale jestli někdy slyšel hospodyni posílat příkazy svému manželovi, tak to bylo tohle. Hezoučká služebná s velkýma očima se zahihňala a ukázala mu do chodby hned vedle šenku.</p> <p>Když vstoupil do knihovny, ztuhl a jen zíral. Na policích zabudovaných do stěn bylo víc než tři sta knih, a další ležely na stole. V životě neviděl tolik knížek na jednom místě. Všiml si v kůži vázané kopie <emphasis>Putování Jaima Dlouhokrokého, </emphasis>ležící na stolečku u dveří. Vždycky si tu knihu chtěl přečíst - Rand s Perrinem mu z ní často vykládali - ale nikdy se jaksi nedostal k tomu, aby si přečetl knihy, které chtěl.</p> <p>Basil Gill s růžovoučkými tvářemi a Tom Merrilin seděli u stolku nad šachovnicí, a z fajfek, které drželi v zubech, stoupaly tenké proužky namodralého tabákového dýmu. Na stolku vedle dřevěného pohárku s kostkami seděla tříbarevná kočka, ocásek měla přehozený přes přední tlapky a upřeně sledovala hru. Kejklířský plášť nebyl nikde v dohledu, z čehož Mat usoudil, že už Tom dostal pokoj.</p> <p>„Tos zvládl rychleji, než jsem čekal, chlapče," řekl Tom přes fajfku. Zatahal se za dlouhý bílý knír, jak se rozmýšlel, kam na šachovnici položit další kámen dámy. „Basile, jistě si pamatuješ na Mata Cauthona."</p> <p>„Pamatuju, co bych se nepamatoval," utrousil tlustý hostinský s pohledem upřeným na šachovnici. „Byl nemocnej, když tu byl posledně, to se pamatuju. Doufám, že už je ti líp, mládenče."</p> <p>„Je mi líp," řekl Mat. „To je všechno, co si pamatuješ? Že mi nebylo dobře?"</p> <p>Mistr Gill mrkl na Toma, když ten položil svůj kámen, a vyndal fajfku z úst. „Vzhledem k tomu, s kým jsi odcházel, mládenče, a vzhledem k tomu, jak se teď všecko semlelo, je nejspíš nejlepší, že si toho víc nepamatuju."</p> <p>„Aes Sedai už nejsou v takový oblibě, co?" Mat si položil věci na široký lenoch křesla, hůl opřel dozadu a sám se usadil do jiného křesla a nohu přehodil přes lenoch. „Gardisti v paláci si zřejmě myslí, že Bílá věž Elain ukradla." Tom si znepokojeně prohlédl balíček rachejtlí, podíval se na kouř stoupající z fajfky a zamumlal si cosi, než se vrátil ke hře.</p> <p>„To těžko," řekl Gill, „ale celý město ví, že zmizela z Věže. Tom říká, že se vrátila, ale my se tu nic takovýho nedoslechli. Možná to ví Morgasa, ale každý až po posledního pacholka od koní kolem ní chodí co nejtišeji, aby mu neukousla hlavu. Urozený pán Gaebril jí zabránil, aby neposlala každého katovi, ale já bych neřekl, že to ještě neudělá. A on její vztah k Tar Valonu rozhodně nezlepšil. Jestli něco, tak podle mě to ještě zhoršil."</p> <p>„Morgasa má novýho rádce," podotkl Tom suše. „Garethu Bryneovi se nelíbil, tak Gareth odešel do výslužby na svůj dvorec, aby dával pozor, jako ovcím roste vlna. Basile, hodláš ten kámen někam dát nebo ne?"</p> <p>„Za chviličku, Tome. Za chviličku. Chci ho dát správně." Mistr Gill se zakousl do troubele, zamračil se na šachovnici a vyfoukl kouř.</p> <p>„Takže královna má rádce, který nemá rád Tar Valon," řekl Mat. „No, to vysvětluje, proč se gardisti chovali tak divně, když jsem řekl, že jdu odtamtud."</p> <p>„Jestli jsi jim to řekl," poznamenal Gill, „tak máš možná štěstí, že ses odtamtud dostal bez polámaných kostí. Přinejmenším pokud to byl někdo z nových mužů. Gaebril vyměnil polovinu gardy v Caemlynu za muže, které vybral sám, a to není žádná maličkost vzhledem k tomu, jak je tu krátkou dobu. Někteří říkají, že by si ho Morgasa měla vzít." Už už chtěl položit kámen na šachovnici, ale pak ho dal pryč a zavrtěl hlavou. „Časy se mění. Lidi se mění. To je na mě moc změn. Hádám, že asi stárnu."</p> <p>„Zřejmě chceš, aby z nás obou byli dědci, než položíš ten kámen," zabručel Tom. Kočka se protáhla a natáhla se přes stůl, aby ji mohl pohladit na hřbetě. „I když budeš žvanit celej den, přijít na dobrej tah ti to nepomůže. Proč prostě nepřiznáš porážku, Basile?"</p> <p>„To nikdy nepřiznám," prohlásil Gill umíněně. „Ještě tě porazím, Tome." Položil bílý kámen na průsečík dvou čar. „Uvidíš." Tom si odfrkl.</p> <p>Z toho, co Mat na šachovnici viděl, si nemyslel, že bude mít Gill velkou šanci. „Jenom se budu muset vyhnout gardistům a strčit Elainin dopis Morgase rovnou do ruky." <emphasis>Zvlášť jestli jsou všichni jako ten tlustý ňouma. Světlo, rád bych věděl, jestli jim všem řekl, že jsem temný druh?</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„Tys ho nepředal?" štěkl Tom. „Myslel jsem, že se tý věci chceš zbavit co nejdřív."</p> <p>„Ty máš dopis od dědičky?" vykřikl Gill. „Tome, proč jsi mi to neřekl?"</p> <p>„Promiň, Basile," zamumlal kejklíř. Zamračil se na Mata zpod hustého obočí a foukl si do knírů. „Ten kluk si myslí, že ho kvůli němu chce někdo zabít, tak jsem si řekl, že ho nechám, ať ti poví, co uzná za vhodný, a nic víc. Zdá se, že už mu na tom nezáleží."</p> <p>„Jaký dopis?" zeptal se Gill. „Že se vrací domů? A urozený pán Gawyn? Doufám, že se vracejí. Už jsem slyšel i mluvit o válce s Tar Valonem, jako by někdo mohl být vážně takový hlupák, aby se pustil do války s Aes Sedai. Kdyby ses mě zeptal, tak to souvisí s těma divokejma povídačkama, co jsme se doslechli, že Aes Sedai podporují falešnýho Draka někde na západě a používají sílu jako zbraň. Ne že bych chápal, proč by chtěl někdo jít do války zrovna s nima. Právě naopak."</p> <p>„Vy jste s Coline svoji?" zeptal se Mat a mistr Gill sebou trhl.</p> <p>„Světlo mě před tím ochraňuj! Už teď by sis mohl myslet, že hostinec patří jí. Kdyby byla ještě moje žena...! Co to má společnýho s dopisem od dědičky?"</p> <p>„Nic," řekl Mat, „ale mluvil jsi tak dlouho, až jsem měl dojem, žes musel zapomenout vlastní otázky." Gill se zakuckal a Tom vybuchl smíchy. Mat si pospíšil, než hostinský nabere dech. „Ten dopis je zapečetěný. Elain mi neřekla, co v něm stojí." Tom si ho úkosem prohlížel a hladil si kníry. <emphasis>Snad si nemyslí, že přiznám, že jsem tu věc otevřel? </emphasis>„Ale nemyslím, že se vrací domů. Chce se stát Aes Sedai, kdyby ses mě zeptal." A pověděl jim o svém pokusu doručit dopis, přičemž ohladil několik hran, o kterých se nemuseli dozvědět.</p> <p>„Noví muži," řekl Gill. „Aspoň ten důstojník na to vypadá. To se vsadím. Většina z nich není lepší než lupiči, až na ty s vyhýbavýma očima. Počkej do odpoledne, mládenče, až se gardisté u brány vymění. Řekni hned jméno dědičky, a jenom pro případ, že ten nový chlapík bude taky jeden z Gaebrilových mužů, skloň trochu hlavu. A když se ještě dotkneš pěstí čela, nebudeš mít žádný potíže."</p> <p>„Ať shořím, jestli to udělám. Já před nikým klekat a plazit se nebudu. Ani kvůli samotný Morgase. Tentokrát se ke gardistům vůbec nepřiblížím." <emphasis>Raději nechci vědět, co jim o mně ten tlusťoch navykládal. </emphasis>Oba starší muži na něho zírali, jako by zešílel.</p> <p>„A jak se, pod Světlem," začal Gill, „hodláš dostat do královského paláce, abys přitom nemusel projít kolem gardistů?" Oči se mu rozšířily, jako by si na něco vzpomněl. „Světlo, snad nechceš... Mládenče, to bys potřeboval samotné Temného štěstí, aby ses odtamtud dostal živý!"</p> <p>„O čem to teď mluvíš, Basile? Mate, jakou pitomost chceš zase zkusit?"</p> <p>„Mám štěstí, mistře Gille," prohlásil Mat. „Jen mi připrav něco dobrýho k jídlu, až se vrátím." Vstal, sebral pohárek s kostkami, zamíchal a pro štěstí jej otočil vedle šachovnice. Tříbarevná kočka seskočila ze stolku a s prohnutým hřbetem na něho zasyčela. Pět kostek s tečkami se zastavilo a na každé byla jedna tečka. <emphasis>Temného oči.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„Tohle je nejlepší hod, nebo ten nejhorší," řekl Gill. „Záleží na tom, jakou hru hraješ, víš. Mládenče, já myslím, že hraješ nebezpečnou hru. Co kdyby sis vzal ten pohárek do šenku a utratil pár měďáků? Mně připadáš jako někdo, kdo si rád trochu zahraje. Já zařídím, aby se ten dopis dostal bezpečně do paláce."</p> <p>„Coline chce, abys vyčistil ty odpady," oznámil mu Mat a obrátil se k Tomovi. Hostinský jenom mrkal a cosi si pro sebe bručel. „Podle mě je úplně jedno, jestli mě zasáhne šíp, když se ten dopis pokusím doručit, nebo dostanu nožem do zad, když budu čekat. Je to jednou za osmnáct a podruhý bez dvou za dvacet. Hlavně mi nech připravit to jídlo, Tome." Hodil na stůl před Gilla zlatou marku. „Ať mi zanesou věci do pokoje, hostinský. Jestli to stojí víc, dostaneš peníze. A dávej pozor s tím balíčkem. Tomovi z něj naskakuje husí kůže."</p> <p>A když už odcházel, zaslechl ještě mistra Gilla, jak říká Tomovi: „Vždycky jsem si myslel, že je ten mládenec rošťák. Jak přišel k tomu zlatu?"</p> <p><emphasis>Já vždycky vyhrávám, tak, </emphasis>pomyslel si Mat temně. <emphasis>Jenom musím ještě jednou vyhrát a skoncuju s Elain, a to je to poslední, co pro Bílou věž udělám. Jenom ještě jednou.</emphasis></p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA OSMNÁCTÁ</strong></p> <p><strong><emphasis>Zpráva ze Stínu</emphasis></strong></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p>I když se do Vnitřního Města vrátil pěšky, Mat si zdaleka nebyl jist, že jeho plán bude opravdu fungovat. Mělo by, pokud to, co slyšel, byla pravda, ale ve skutečnosti si tím nebyl jistý. Oválnému náměstí před palácem se vyhnul a zabočil kolem mohutné stavby a jejích pozemků do ulic, které se stáčely podle kopce. Zlaté kupole paláce se výsměšně třpytily mimo dosah. Málem už obešel celé palácové pozemky a skoro se vrátil zpátky na náměstí, když to uviděl. Příkrý svah, hustě porostlý nízkými květinami, zvedající se z ulice k bílé hradbě z drsného kamene. Nad hradbou vykukovalo několik olistěných větví a viděl i koruny dalších stromů rostoucích v zahradách královského paláce.</p> <p><emphasis>Hradba postavená tak, aby vypadala jako útes, </emphasis>pomyslel si, <emphasis>a na druhé straně je zahrada. Možná Rand přece jen mluvil pravdu</emphasis><emphasis>. </emphasis></p> <p>Letmý pohled na obě strany mu ukázal, že má zatím ohbí ulice sám pro sebe. Bude si muset pospíšit, protože díky zatáčkám neviděl příliš daleko a každou chvíli mohl někdo přijít. Po čtyřech se vyškrábal do svahu a bylo mu lhostejné, jaké škody napáchá v záhonech květin s červenými a bílými květy. Na drsném kameni hradby byla spousta vhodných chytů pro prsty i hřebenů a výstupků, kde se mohl opřít dokonce i špičkami svých těžkých bot.</p> <p><emphasis>To je od nich dost neopatrné, že je to tak snadné, </emphasis>pomyslel si při šplhání. Na okamžik se v duchu vrátil zpátky, kdy se s Randem a Perrinem vydali na cestu za Pískopce na okraj pohoří Oparů. Když se pak vrátili do Emondovy Role, všichni to pěkně schytali od každého, komu se dostali do rukou - on ze všech nejvíc, jelikož každý předpokládal, že to byl jeho nápad - ale tam tři dny šplhali po útesech, spali pod širým nebem a živili se vajíčky, která vybrali z hnízd lesňáčkům. Šípem či kamenem z praku si srazili šedokřídlého křepela nebo lapili králíka do oka, a celou dobu se smáli a utvrzovali se v tom, že se nebojí smůly, kterou hory přinášejí, a jak by mohli najít poklad. - Z té výpravy si domů přinesl zvláštní kámen, do kterého byla nějak vtlačena lebka slušně velké ryby, dlouhé bílé ocasní pero, které upustil sněžný orel, a kus bílého kamene velkého jako pěst, který vypadal skoro jako vyřezávané lidské ucho. Tedy podle něj vypadal jako ucho, Rand a Perrin si to nemysleli, ale Tam al'Thor řekl, že je to docela možné.</p> <p>Prsty mu sklouzly v mělké prohlubni, a jak se mu posunulo těžiště, málem se neudržel i levou nohou. Prudce se nadechl, jen tak tak se stačil zachytit vrcholku zdi, a vytáhl se nahoru. Chvíli tam jenom ležel a ztěžka dýchal. Na zem to sice nebylo zvlášť daleko, ale stačilo to, aby si rozbil hlavu. <emphasis>Hlupáku, nechat se tak unést. Tak jsem se skoro zabil na těch skaliskách. To bylo velice dávno. </emphasis>Stejně už máma určitě všechny ty věci vyhodila. Ještě se ohlédl, aby se ujistil, že ho nikdo neviděl - ohbí ulice bylo stále prázdné - a spustil se na palácové pozemky.</p> <p>Zahrady byly rozlehlé. Přes velké trávníky a mezi stromy vedly chodníčky z plochých kamenů a větve nad nimi byly hustě obrostlé révou. Hrušně byly pokryté bílými kvítky a jabloně růžovobílými. Kvetly tu růže všech barev a jasně zlaté růžiníky a purpurová Emondova sláva a mnoho dalších, které nepoznal. U některých květin si ani nebyl jist, jestli jsou opravdové. Jedna měla podivné květy šarlatové a zlaté barvy, které vypadaly skoro jako ptáčci, a jiná se nijak nelišila od slunečnice, jen její žluté květy měly v průměru půl sáhu, i víc, a stonky byly vysoké jako ogier.</p> <p>Na kamenech zaskřípaly kroky a Mat se přikrčil za keř u zdi, když kolem procházeli dva gardisté, jimž přes kyrysy visely široké bílé límce. Jeho směrem se vůbec nepodívali a Mat se pro sebe usmál. <emphasis>Štěstí. S trochou štěstí mě nezahlídnou, dokud nedám tu zatracenou věc Morgase.</emphasis></p> <p>Proklouzl zahradami jako stín, jako by se plížil za králíkem, a pokaždé, když zaslechl kroky, zůstal bez hnutí za keřem či se přitiskl ke kmeni stromu. Po cestičce prošly ještě dvě dvojice vojáků, ta druhá natolik blízko, že stačily dva kroky a mohl je polechtat. Když gardisté zmizeli mezi stromy, utrhl si temně rudou hvězdnici a s úšklebkem si zastrčil květ s roztřepenými okvětními lístky do vlasů. Tohle byla skoro stejná legrace, jako když o Letnicích kradl jablečný štrůdl, a mnohem snazší. Ženy při pečení vždycky ostražitě hlídaly. Ti hloupí vojáci ani nevzhlédli od chodníku.</p> <p>Za chvíli se dostal až k bílé zdi samotného paláce a začal se plížit kolem ní za záhonem rozkvetlých bílých růží na dřevěných rámech, hledaje dveře. Těsně nad hlavou měl řadu širokých klenutých oken, ale usoudil, že by asi dost těžko vysvětloval, proč dovnitř lezl oknem, když mohl vejít dveřmi. Objevili se další dva vojáci a Mat ztuhl. Projdou ani ne tři kroky od něj. Z okna nad hlavou uslyšel hlasy. Hovořili spolu dva muži a právě dost nahlas, aby pochytil slova. „- na cestě do Tearu, velký mistře." Tento muž mluvil vylekaně a podlézavě.</p> <p>„Ať mu pokazí plány, jestli to dokážou." Tento hlas byl hlubší a silnější, hlas muže zvyklého rozkazovat. „To mu jen prospěje, jestli ho porazí tři nevycvičené holky. Vždycky to byl hlupák, a je jím stále. Máš nějaké zprávy o tom klukovi? To on nás ještě může všechny zničit."</p> <p>„Ne, mistře. Zmizel. Ale, mistře, jedna z těch holek je ten Morgasin spratek."</p> <p>Mat se pootočil, ale pak se vzpamatoval. Vojáci se přiblížili. Nezdálo se, že skrze hustě propletené stonky růží zahlédli, jak sebou prudce pohnul. <emphasis>Tak si pospěšte, vy troubové! Projděte, ať se můžu podívat, kdo je ten zatracený chlap! </emphasis>Kus rozhovoru mu unikl.</p> <p>„- byl příliš netrpělivý od chvíle, co získal zpátky svobodu," říkal právě ten hlubší hlas. „Nikdy si neuvědomil, že nejlepší plány potřebují čas, aby uzrály. Chce celý svět v jednom dni, a kromě toho ještě <emphasis>Callandor. </emphasis>Veliký pán ho vem! Mohl by chytit tu holku a pokusit se ji využít. A to by mohlo narušit moje vlastní plány."</p> <p>„Jak říkáš, mistře. Mám nařídit, aby ji přivezli z Tearu?"</p> <p>„Ne. Ten hlupák by to považoval za útok na sebe, kdyby se o tom dozvěděl. A kdo ví, co kromě toho meče ještě sleduje? Zařiď, ať tiše umře, Comare. Ať její smrt nepřitáhne žádnou pozornost." Jeho smích zněl jako rachot hromu. „Ty nevědomé coury ve své Věži budou mít dost velké potíže ji předvést, až zmizí doopravdy. To by mohlo stačit. Ať to je vyřízeno co nejrychleji. Dřív, než bude mít čas ji chytit sám."</p> <p>Oba vojáci teď byli téměř vedle Mata, který se je vší mocí snažil přimět k rychlejší chůzi.</p> <p>„Mistře," ozval se druhý muž nejistě, „to by mohlo být poněkud složité. Víme, že je na cestě do Tearu, ale plavidlo, na němž se přepravovala, našli v Aringillu, a ty tři ho stejně opustily už předtím. Nevíme, jestli nasedla na jinou loď, nebo jestli jede na jih. A jakmile jednou dorazí do Tearu, nemusí být nijak snadné ji najít. Třeba kdybys -"</p> <p>„Copak teď jsou na světě jenom hlupáci?" vybuchl hlubší hlas drsně. „Nebo si myslíš, že se můžu pohybovat po Tearu, aniž by si toho všiml? A já s ním nechci bojovat, aspoň ne hned. Přines mi její hlavu, Comare. Přines mi hlavy všech tří, nebo budeš žebronit o svou vlastní!"</p> <p>„Ano, mistře. Stane se, jak pravíš. Ano. Ano." Vojáci konečně prošli, aniž se podívali napravo nebo nalevo. Mat počkal, jen dokud nebyli těsně za ním, pak vyskočil nahoru, zachytil se širokého okenního parapetu a vytáhl se dost na to, aby uviděl dovnitř.</p> <p>Tarabonského koberce s třásněmi na podlaze, který stál za hezky naditý váček stříbra, si téměř nevšiml. - Jedny široké, bohatě vyřezávané dveře se právě zavíraly. Vysoký muž se širokými rameny a mohutným hrudníkem, napínajícím zelený hedváb jeho stříbrem vyšívaného kabátce, upíral na dveře tmavomodré oči. Černou bradku měl přistřiženou nakrátko a na bradě bílý pramen. Vcelku vypadal jako tvrdý muž, uvyklý vydávat rozkazy.</p> <p>„Ano, mistře," řekl náhle a Mat se málem pustil římsy. Myslel si, že to musí být ten s hlubším hlasem, ale byl to ten podlézavý. Teď se sice nekrčil, ale přesto. „Stane se, jak pravíš, mistře," říkal ten muž hořce. „Podříznu těm třem hadrnicím krk sám. Jakmile je najdu!" Vyrazil ke dveřím a Mat se spustil dolů.</p> <p>Chvíli se krčil za růžemi na podpěrách. Někdo v paláci chtěl, aby Elain zemřela, a Egwain s Nyneivou přihodil jako přívažek. <emphasis>Co to, pod Světlem, dělají, že jedou do Tearu? </emphasis>Musejí to být ony. Vytáhl dopis od dědičky z podšívky kabátce a zamračil se na něj. Když bude mít tohle, tak mu Morgasa možná uvěří. Mohl by popsat i jednoho z mužů. Ale čas na plížení pominul. Ten velký chlapík může být na cestě do Tearu mnohem dřív, než vůbec Morgasu najde, a ať pak ona udělá cokoliv, nebyla záruka, že ho to zastaví.</p> <p>Mat se zhluboka nadechl, protáhl se mezi dvěma podpěrami i za cenu několika trhlin a škrábanců od trnů a vyrazil po chodníku za vojáky. Elainin dopis držel před sebou, aby byla zlatá lilie na pečeti jasně vidět, a v duchu si zkoušel, co přesně řekne. Když se tu plížil, gardisti vylézali jako houby po dešti, ale teď prošel skoro celou zahradou, aniž někoho zahlédl. Prošel kolem několika dveří. Nebylo by právě nejvhodnější, kdyby do paláce vstoupil bez dovolení - gardisti by mu nejdřív mohli udělat něco ošklivého, než začnou poslouchat - ale už začínal uvažovat, že do jedněch dveří vstoupí, když ty se právě otevřely a z nich vyšel mladý důstojník bez přilbice s jedním zlatým uzlem na rameni.</p> <p>Ruka mu okamžitě sklouzla k jílci meče a už měl půl lokte oceli venku, než mu Mat stačil strčit dopis pod nos. „Elain, dědička, tohle posílá své matce, královně Morgase, kapitáne." Držel dopis tak, aby muži pečeť s lilií padla do oka.</p> <p>Důstojník nejdřív tmavýma očima přelétl okolí, jako by hledal další vetřelce, přičemž však neustále sledoval Mata. „Jak ses dostal do zahrad?" Meč už dál nevytáhl, ale ani jej zatím nevrátil do pochvy. „Elber je u hlavní brány. Je to sice hlupák, ale jen tak by nikoho po paláci potulovat nenechal."</p> <p>„Takovej tlusťoch s očima jako krysa?" Mat okamžitě proklel svůj jazyk, ale důstojník krátce kývl a téměř se také usmál, jeho pozornost ani podezřívavost však neochabovaly. „Hrozně se rozčílil, když zjistil, že jsem přišel z Tar Valonu, a dokonce mi ani nedovolil ten dopis ukázat, natož vyslovit jméno dědičky. Říkal, že mě zavře, jestli neodejdu, tak jsem přelezl zeď. Slíbil jsem, že ten dopis doručím samotné královně Morgase, kapitáne. Slíbil jsem to, a já vždycky držím slovo. Vidíš tu pečeť?"</p> <p>„Zase ta zatracená zeď do zahrad," zavrčel důstojník. „Měla by být třikrát vyšší." Prohlédl si Mata od hlavy k patě. „Gardový poručík Tallanvor. Poznávám pečeť dědičky." Jeho meč konečně sklouzl do pochvy celý. Tallanvor natáhl ruku, ale ne tu, v níž předtím držel meč. „Dej mi ten dopis a já ho zanesu královně. Až tě vyprovodím. Někteří jiní by nebyli tak shovívaví, kdyby tě tu našli jen tak volně."</p> <p>„Slíbil jsem, že jí ho dám osobně," prohlásil Mat. <emphasis>Světlo, nikdy mě ani nenapadlo, že by mě k ní opravdu pustili. </emphasis>„Dal jsem slovo. Dědičce."</p> <p>Mat si téměř neuvědomil, že se Tallanvor pohnul, dokud se mu jeho meč neopřel o hrdlo. „Zavedu tě nyní ke královně, kmáne," řekl Tallanvor tiše. „Ale věz, že ti klidně useknu hlavu ještě dřív, než stačíš mrknout, kdyby tě třeba jenom napadlo, že jí něco uděláš."</p> <p>Mat předvedl svůj nejlepší úsměv. Ta lehce zakřivená čepel byla zřejmě velice ostře nabroušená. „Jsem věrný Andořan," řekl, „a věrný poddaný královny, Světlo ji ozařuj. No, kdybych tu byl už v zimě, určitě bych stál za urozeným pánem Gaebrilem."</p> <p>Tallanvor se na něj podíval se sevřenými rty a nakonec meč odtáhl. Mat polkl a zarazil se dřív, než si sáhl na krk, aby zjistil, zda není pořezán.</p> <p>„A dej pryč tu květinu," nařídil mu Tallanvor, vraceje meč do pochvy. „Nebo si myslíš, že ses sem přišel dvořit?"</p> <p>Mat si strhl hvězdnici z vlasů a vydal se za důstojníkem. <emphasis>Zatracený hlupáku, dávat si kytky do vlasů. Už bych měl přestat hrát hloupého.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Vlastně ani tak nešel za Tallanvorem, protože důstojník ho neustále sledoval, i když ho vedl. Výsledkem bylo poněkud zvláštní procesí, kdy důstojník šel sice vedle něj a o kousek napřed, ale pootočený pro případ, že by Mat něco zkusil. Mat se zase snažil vypadat co nejnevinněji, jako děcko cákající se ve vaničce.</p> <p>Barevné nástěnné koberce určitě přinesly tkalcům plno stříbra, stejně jako koberce na podlahách z bílých dlaždic, dokonce i na chodbách. Všude stály předměty ze zlata a stříbra, talíře a tácy, mísy a poháry, na truhlicích a nízkých skříňkách z leštěného dřeva stejně drahocenného, jako to, co vídával ve Věži. Všude pobíhali sloužící v červených livrejích s bílými límci a manžetami a stříbrným lvem Andoru na prsou. Mat se přistihl, jak uvažuje, zda třeba Morgasa hraje kostky. <emphasis>To je hodně pitomá představa. Královna přece nehraje </emphasis>v <emphasis>kostky. Ale sázím se, že až jí dám ten dopis a povím jí, že někdo z paláce chce zabít Elain, dá mi hezky tučný váček. </emphasis>Dokonce se ponořil do představy, že je povýšen do šlechtického stavu. Muž, který odhalí vražedný komplot proti dědičce, může jistě očekávat podobnou odměnu.</p> <p>Tallanvor ho vedl tolika chodbami a přes tolik nádvoří, až Mat začínal mít dojem, že odsud sám nenajde cestu, když tu došli na nádvoří, kde bylo víc sloužících než jinde. Kolem nádvoří se táhlo kryté sloupořadí a uprostřed byla kulatá nádržka, v níž pod listy leknínů i bílými květy proplouvaly bílé a žluté rybky. Muži v barevných kabátcích krumplovaných zlatem či stříbrem a ženy v ještě zdobenějších šatech se širokánskými suknicemi tu dělali společnost ženě s rudozlatými vlasy, která seděla na zvýšeném okraji nádržky, máchala si prsty ve vodě a smutně pozorovala rybičky připlouvající k jejím prstům v naději na potravu. Na prsteníku levé ruky měla žena nasazen prsten s Velkým hadem. Vedle ní stál vysoký snědý muž a rudé hedvábí jeho kabátce téměř zcela zakrývaly zlaté lístky a spirály, ale byla to žena, kdo upoutal Matovu pozornost.</p> <p>Nepotřebovala věneček z jemně spletených zlatých růží ve vlasech ani štólu na šatech z červeně prolamované bílé látky, kde červené pruhy byly vyšívané stříbrnými andorskými lvy, aby poznal, že se dívá na samotnou Morgasu, z milosti Světla královnu Andorskou, obránkyni říše, ochránkyni lidu, hlavu rodu Trakandů. Měla Elaininu tvář i krásu, ale vypadala, jak bude vypadat Elain, až dospěje. Stačila pouhá její přítomnost, aby všechny ostatní ženy na nádvoří splynuly s pozadím.</p> <p><emphasis>S ní bych si zatančil gigu a v měsíčním světle jí ukradl hubičku bez ohledu na to, jak je stará. </emphasis>Otřásl se. <emphasis>Nezapomínej, kdo to je!</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Tallanvor poklekl a pěst přitiskl na bílý kámen nádvoří. „Má královno, přivádím posla, jenž ti přináší dopis od urozené paní Elain."</p> <p>Mat si prohlédl jeho postoj a pak se spokojil s hlubokou úklonou. „Od dědičky... ehm... má královno." Natáhl s úklonou ruku, takže byl vidět žlutozlatý vosk pečeti. <emphasis>Jakmile si to přečte a pozná, že je Elain v pořádku, povím jí to. </emphasis>Morgasa k němu obrátila tmavomodré oči. <emphasis>Světlo! Hned jak bude v dobré náladě.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„Ty přinášíš dopis od mého zlobivého dítěte?" Hlas měla sice chladný, ale ozýval se v něm ostrý tón, který napovídal, že je na pokraji rozčilení. „To musí znamenat, že je živá! Aspoň to! Kde vůbec je?"</p> <p>„V Tar Valonu, má královno," podařilo se mu ze sebe vypravit. <emphasis>Světlo, jak rád bych viděl souboj mezi ní a amyrlin. </emphasis>Když si to však trochu přebral, rozhodl se, že raději nikoliv. „Alespoň tam byla, když jsem odjížděl."</p> <p>Morgasa netrpělivě mávla rukou a Tallanvor se zvedl, převzal dopis od Mata a podal jej královně. Ta se na okamžik zamračila na pečeť s lilií a pak ji prudkým otočením zápěstí rozlomila. Jak četla, mumlala si pro sebe a nad každou druhou řádkou potřásala hlavou. „Takže víc prozradit nemůže, co?" řekla nakonec. „Uvidíme, jestli se toho bude držet..." Náhle se jí rozjasnila tvář. „Gaebrile, byla povýšena mezi přijaté. Není ve Věži ani rok a už dosáhla povýšení." Úsměv zmizel, jakmile se objevil, a Morgasa stiskla rty. „Až to mizerné dítě dostanu do rukou, bude si přát, aby byla stále ještě novickou."</p> <p><emphasis>Světlo, </emphasis>pomyslel si Mat, <emphasis>ani tohle ji nedostane do lepší nálady? </emphasis>Rozhodl se, že to stejně bude muset říci nahlas, ale přál si, aby se královna netvářila, jako by někomu hodlala setnout hlavu. „Má královno, náhodou jsem vyslechl -"</p> <p>„Mlč, chlapče," řekl klidně ten tmavý muž ve zlatem pokrytém kabátci. Byl hezký, vypadal skoro jako Galad a mohl být i stejně mladý, přestože měl postříbřené spánky, ale byl větší, vyšší než Rand a v ramenou skoro tak široký jako Perrin. „Vyslechneme, co nám chceš sdělit, za chvíli." Natáhl se přes Morgasino rameno a sebral jí dopis z ruky. Ta k němu vzhlédla - Mat viděl, že začíná být nakvašená - ale tmavý muž jí na uklidněnou položil ruku na rameno a Morgasin hněv roztál. „Zdá se, že opět opustila Věž," řekl ten tmavý muž. „Ve službě amyrlininu stolci. Ta žena opět překročila svou pravomoc, Morgaso."</p> <p>Mat neměl potíže udržet jazyk za zuby. <emphasis>Štěstí. </emphasis>Jazyk měl přilepený na patro. <emphasis>Občas nevím, jestli je to pro dobro věci nebo ne. </emphasis>Ten tmavý muž byl majitelem onoho hlubokého hlasu „velkého mistra", jenž žádal Elaininu hlavu. <emphasis>Oslovila ho Gaebril. Její rádce chce zavraždit Elain? Světlo! </emphasis>A Morgasa k němu vzhlížela jako milující fenka, jíž její pán položil ruku na rameno.</p> <p>Gaebril obrátil téměř černé oči k Matovi. Ten muž měl působivý pohled a tvářil se vědoucně. „Co nám o tom můžeš sdělit, chlapče?"</p> <p>„Nic... ehm... můj pane." Mat si odkašlal. Ten muž měl horší pohled než amyrlin. - „Šel jsem do Tar Valonu navštívit sestru. Je tam novickou. Elsa Grinwellová. Já jsem Tom Grinwell, můj pane.</p> <p>Urozená paní Elain se dozvěděla, že se chci cestou domů podívat do Caemlynu - jsem z Kostivalů, můj pane. To je malá dědina na sever od Baerlonu. Než jsem se vydal do Tar Valonu, nikdy jsem neviděl větší město než Baerlon - a ona - teda urozená paní Elain - mi dala ten dopis, abych ho sem donesl." Měl dojem, že se na něj Morgasa podívala, když řekl, že pochází z místa severně od Baerlonu, ale věděl, že tam opravdu stojí vesnice jménem Kostivaly. Vzpomínal si, že se o ní někdo zmínil.</p> <p>Gaebril kývl, ale řekl: „Víš, kam měla Elain namířeno, chlapče? Nebo co tam chtěla dělat? Mluv pravdu, a nemáš se čeho bát. Zalži, a budeš poslán k výslechu."</p> <p>Mat ustaraný výraz nemusel hrát. „Můj pane, já viděl dědičku jenom jednou. Dala mi ten dopis - a zlatou marku! - a řekla mi, abych ho donesl královně. O tom, co v něm stojí, nevím víc, než co jste tu řekli." Gaebril jako by to zvažoval a z jeho snědé tváře se nedalo vyčíst, zda tomu věří či nikoliv.</p> <p>„Ne, Gaebrile," ozvala se náhle Morgasa. „Už příliš mnoho lidí bylo posláno k výslechu. Chápu, kdy je to nutné, jak jsi mi ukázal, to ale není tento případ. Ne u chlapce, který jenom přinesl dopis, jehož obsah nezná."</p> <p>„Jak má královna velí, tak se také stane," promluvil tmavý muž. Hovořil uctivým tónem, ale lehce se dotkl její líce, až jí do tváří vystoupla červeň a rty se jí mírně pootevřely, jako by čekala polibek.</p> <p>Pak se Morgasa roztřeseně nadechla. „Pověz, Tome Grinwelle, vypadala má dcera zdravě, když jsi ji viděl?"</p> <p>„Ano, má královno. Smála se a byla hubatá - totiž..."</p> <p>Morgasa se při pohledu na jeho výraz tiše zasmála. „Neboj se, mladý muži. Elain bývá hubatá příliš často pro své vlastní dobro. Jsem ráda, že je v pořádku." Ty modré oči si ho pozorně prohlížely. „Mladý muž, který opustí svou malou vísku, se často netouží hned tak vrátit. Myslím, že než znovu uvidíš své Kostivaly, ještě poznáš hezký kus světa. Třeba se dokonce vrátíš i do Tar Valonu. Jestli ano, a jestli uvidíš mou dceru, vyřiď jí, že toho, co vyřkneme v hněvu, často litujeme. Nepovolám ji z Bílé věže předčasně. Vyřiď jí, že často vzpomínám na dobu, kterou jsem tam sama strávila, a chybí mi tiché rozhovory se Sheriam v její pracovně. Vyřiď jí, co jsem řekla, Tome Grinwelle."</p> <p>Mat nejistě pokrčil rameny. „Ano, má královno. Ale... ehm... já se nechci vrátit do Tar Valonu. Jednou je na život obyčejného muže až dost. Táta potřebuje, abych mu pomohl s hospodářstvím. Když jsem teď pryč, mají na starosti dojení sestřičky."</p> <p>Gaebril se zasmál, znělo to jako tiché pobavené zahřmění. „Ty spěcháš dojit krávy, chlapče? Možná bys měl vidět kus světa, než se změní. Na!" Vytáhl váček a hodil jej Matovi. Ten přes jelenici nahmátl mince, když jej zachytil. „Jestli ti dala Elain zlatou marku, abys doručil její dopis, já ti dávám deset, žes ho sem v pořádku přinesl. Podívej se do světa, než se vrátíš ke svým kravám."</p> <p>„Ano, můj pane." Mat zvedl váček a podařil se mu nemastný neslaný úsměv. „Děkuju, můj pane."</p> <p>Ale tmavý muž ho už pokynem ruky propustil a s rukama v bok se obrátil k Morgase. „Myslím, že nadešel čas, Morgaso, abys prořízla tu hnisající ránu na hranici Andoru. Díky tvému sňatku s Taringailem Damodredem máš nárok na Sluneční trůn. Královnina garda ho může podpořit stejně dobře jako kdokoliv jiný. - Třeba bych jim mohl i pomoci, trochu. Vyslechni mne."</p> <p>Tallanvor strčil Mata do lokte a oba s úklonami vycouvali. Mat usoudil, že si toho stejně nikdo nevšiml. Gaebril ještě mluvil a každý urozený pán i paní mu viseli na rtech. Morgasa se sice při jeho řeči mračila, ale přesto přikyvovala stejně jako ostatní.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA DEVATENÁCTÁ</strong></p> <p><strong><emphasis>Závod se Stínem</emphasis></strong></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p>Z malého nádvoří s nádržkou s rybičkami Tallanvor Mata rychle vyvedl na velké nádvoří před palácem za vysokou pozlacenou bránu, jež se ve slunci jasně leskla. Brzy bude poledne. Mata to pohánělo, aby byl už už pryč, spěchal. Bylo těžké udržet krok s mladým důstojníkem. Někdo by se mohl divit, kdyby se najednou rozběhl, a možná - jenom možná - byly věci opravdu takové, jak vypadaly. Možná ho Gaebril opravdu nepodezíral, že to ví. <emphasis>Možná. </emphasis>Vzpomínal na ty téměř černé oči, které ho zachytily, držely a nepustily, jako by mu hlavu probodly rycí vidle. <emphasis>Světlo, možná. </emphasis>Přinutil se jít, jako by mu patřil všechen čas na světě - <emphasis>Prostě jenom venkovský balík, co mu čouhá sláma z bot, prohlížející si koberce a zlato. Prostě jenom ňouma, kterého by nikdy nenapadlo, že by někdo mohl jinému člověku vrazit nůž do zad. - </emphasis>dokud ho Tallanvor nevyprovodil výpadovou brankou ve velké bráně a nevyšel za ním ven.</p> <p>Tlustý důstojník s krysíma očkama byl stále s gardisty, a když zahlédl Mata, znovu zrudl. Než však stačil otevřít ústa, ozval se Tallanvor. „Doručil dopis královně od dědičky. Buď rád, Elbere, že ani Morgasa, ani Gaebril nevědí, jak ses mu snažil zabránit ve vstupu. Urozeného pána Gaebrila totiž nepřítomnost urozené paní Elain velice zajímá."</p> <p>Elber změnil barvu obličeje z nachové v bílou, jako byl jeho límec. Znovu se zamračil na Mata a pak přeběhl podél řady gardistů a očima jako korálky nahlížel za hledí gardistů, jako by se chtěl přesvědčit, zda žádný z nich nezahlédl jeho strach.</p> <p>„Děkuju," řekl Mat Tallanvorovi, a myslel to vážně. Na tlouštíka docela zapomněl, dokud na něj znovu nenarazil. „Kéž se ti vede dobře, Tallanvore."</p> <p>Vyrazil přes oválné náměstí a snažil se nejít příliš rychle. Překvapilo ho, když Tallanvor vykročil s ním. <emphasis>Světlo, je to Gaebrilův člověk, nebo Morgasin? </emphasis>Právě ho začínalo lechtat mezi lopatkami, jako by se mu tam měl každou chvíli zarazit nůž - <emphasis>On to přece neví, ať shořím! Gaebril netuší, že to vím! - </emphasis>když mladý důstojník konečně promluvil.</p> <p>„Byl jsi v Tar Valonu dlouho? V Bílé věži? Dost dlouho, aby ses o ní něco dozvěděl?"</p> <p>„Byl jsem tam jenom tři dny," řekl Mat opatrně. Dobu svého pobytu by ještě zkrátil - kdyby mohl dopis doručit, aniž by vůbec přiznával, že někdy do Tar Valonu vkročil, byl by to udělal - ale důstojník by určitě neuvěřil, že šel celou tu dálku, aby navštívil sestru, a odešel hned ten samý den. <emphasis>Oč mu, pod Světlem, vlastně jde? </emphasis>„Za tu dobu jsem toho sice viděl dost, ale nic důležitýho. Neprovedli mě kolem a nesvěřovali se mi. Byl jsem se podívat jenom za Elsou."</p> <p>„Musels přece něco zaslechnout, člověče. Kdo je Sheriam? Znamená rozhovor v její pracovně něco?"</p> <p>Mat zuřivě zavrtěl hlavou, aby nebylo vidět, jak se mu ulevilo. „Ani nevím, kdo to je," řekl popravdě. Možná zaslechl, jak se o ní Egwain nebo snad i Nyneiva zmiňují. Možná nějaká Aes Sedai? „Proč by to mělo něco znamenat?"</p> <p>„Já nevím," řekl Tallanvor tiše. „Je toho tolik, co nevím. Občas mám dojem, že se královna snaží něco sdělit..." Ostře se na Mata podíval. „<emphasis>Jsi </emphasis>věrný Andořan, Tome Grinwelle?"</p> <p>„Samozřejmě jsem." <emphasis>Světlo, jestli to budu často opakovat, možná tomu začnu i sám věřit. </emphasis>„A<emphasis> </emphasis>co ty? Sloužíš Morgase a Gaebrilovi věrně?"</p> <p>Tallanvor na něj vrhl pohled milosrdný asi jako hrací kostka. „Já sloužím Morgase, Tome Grinwelle. Jí jsem oddán životem i smrti. Měj se dobře!" Obrátil se a s rukou sevřenou na jílci meče se vydal zpátky k paláci.</p> <p>Mat se za ním díval a tiše si pro sebe říkal: „Vsadil bych tohle -" zatřásl Gaebrilovým koženým váčkem - „že Gaebril tvrdí to samý." Ať už v paláci hráli jaké chtěli hry, on se jich rozhodně nehodlal účastnit. A hodlal zajistit, aby z nich vypadly i Egwain a ostatní ženy. <emphasis>Ženský hloupý! Teď musím dávat pozor i na to, aby se nespálily jejich buchty, místo abych si hlídal jen ty svoje! </emphasis>Rozběhl se, teprve když ho domy zakryly před pohledem z paláce.</p> <p>Když vrazil ke Královninu požehnání, v knihovně se toho moc nezměnilo. Tom a hostinský stále seděli u dámy - tentokrát to sice byla jiná hra, jak viděl z postavení kamenů, ale Gillovi se nevedlo o nic líp - a tříbarevná kočka byla zpátky na stole a umývala se. Vedle kočky ležel podnos s nezapálenými fajfkami a zbytkem jídla pro dva a jeho věci z křesla zmizely. Oba muži měli vedle lokte pohár s vínem.</p> <p>„Odcházím, mistře Gille," oznámil. „Ty peníze si nech, jenom ať mi připraví něco k jídlu. Ještě se tu najím, ale pak musím honem do Tearu."</p> <p>„Co tě honí, chlapče?" Tom zřejmě sledoval spíš kočku než hru. „Právě jsme dorazili."</p> <p>„Takže jsi dopis od urozené paní Elain doručil, co?" vyptával se dychtivě hostinský. „A vypadá to, že máš kosti v pořádku. Opravdu jsi přelezl tu zeď, jako ten druhý mladý muž? Ne, na tom nezáleží. Uklidnil Morgasu ten dopis? Nebo kolem ní pořád musíme chodit jako mezi vajíčky?"</p> <p>„Asi ji uklidnil," řekl Mat. „Myslím, že ano." Na chvíli zaváhal a pohazoval si Gaebrilovým váčkem. Cinkalo v něm. Ani se nepodíval, aby se přesvědčil, jestli je v něm opravdu deset zlatých marek. Na váhu by to odpovídalo. „Mistře Gille, co mi můžeš říct o tom Gaebrilovi? Kromě toho, že nemá rád Aes Sedai. Říkal jsi, že v Caemlynu není nijak dlouho."</p> <p>„Proč chceš vědět zrovna o něm?" zeptal se Tom. „Basile, tak položíš už ten kámen nebo ne?" Hostinský si povzdechl a položil černý kámen na šachovnici. Kejklíř potřásl hlavou.</p> <p>„No, mládenče," začal Gill, „moc toho k povídání není. Přišel v zimě odněkud ze západu. Myslím, že někde tam od vás. Možná to bylo Dvouříčí. Slyšel jsem, že se zmiňoval o horách."</p> <p>„My ve Dvouříčí nemáme žádný urozený pány," namítl Mat. „Možná jsou nějací na severu kolem Baerlonu. To nevím."</p> <p>„To je možný, mládenče. Předtím jsem o něm nikdy neslyšel, ale já se s venkovskýma pánama moc nestýkám. Přišel, když byla Morgasa ještě v Tar Valonu, to se tu objevil, a půlka města se bála, že Věž nechá zmizet i ji. Ta druhá půlka ji zas nechtěla zpátky. Znovu začaly nepokoje, jako vloni koncem zimy."</p> <p>Mat zavrtěl hlavou. „Mě politika nezajímá, mistře Gille. Já chci vědět jenom o Gaebrilovi." Tom se na něj zamračil a začal si slámkou protahovat dlouhou troubel fajfky.</p> <p>„Vždyť ti taky povídám o Gaebrilovi, mládenče," řekl Gill. „Během nepokojů se ustanovil vůdcem frakce podporující Morgasu - jak jsem slyšel, tak se v boji nechal i zranit - a než se vrátila, bylo po bojích. Garethu Bryneovi se Gaebrilovy metody nelíbily - on umí být hodně tvrdý - ale Morgasu tolik potěšilo, že byl znovu nastolenej pořádek, že ho jmenovala na místo, které dřív zastávala Elaida."</p> <p>Hostinský se odmlčel. Mat čekal, že bude pokračovat, ale on už nic neřekl. Tom si palcem nacpal fajfku tabákem a přešel k lampě, která byla k tomuto účelu postavená na krbové římse, kde si zapálil třísku.</p> <p>„Co dál?" zeptal se Mat. „Ten chlap musel mít důvod k tomu, co dělal. Kdyby se oženil s Morgasou, stal by se králem, až ona zemře? Totiž kdyby umřela i Elain?"</p> <p>Tom se při zapalování fajfky zakuckal a Gill se rozesmál. „Andor má královnu, mládenče. Vždycky měl královnu. Kdyby zemřela Morgasa i Elain - Světlo dej, ať k tomu nedojde! - tak by na trůn nastoupila Morgasina nejbližší příbuzná. Žena. Aspoň že tentokrát nejsou pochyby o tom, kdo to bude - sestřenice, urozená paní Dyelin - ne jako když šlo o boj o nástupnictví poté, co zmizela Tigrain. Trvalo to rok, než tenkrát na Lví trůn zasedla Morgasa. Dyelin by si mohla Gaebrila ponechat jako svého rádce, nebo si ho vzít, aby upevnila spojení - i když by to nejspíš neudělala, pokud by s ním Morgasa neměla dítě - ale i kdyby si ho vzala, on by byl pořád jenom princem, manželem královny. Nic víc než to. Díky Světlu je Morgasa ještě mladá. A Elain je zdravá. Světlo! Nestálo v tom dopise, že není, viď?"</p> <p>„Je v pořádku." <emphasis>Aspoň prozatím. </emphasis>„A neexistuje něco, co bys mi mohl říct o něm? Zřejmě ho nemáš moc rád. Proč?"</p> <p>Hostinský se zamyšleně zamračil, poškrábal se na bradě a zavrtěl hlavou. „Hádám, že by se mi nelíbilo, kdyby si ho Morgasa vzala, ale vážně nevím proč. Povídá se, že je to dobrý chlap. Všichni šlechtici se v něm zhlížejí. - Jenže mně se nelíbí většina těch chlapů, co přivedl do gardy. Od tý doby, co přišel, se toho moc změnilo, ale všechno to na něj hodit nemůžu. Prostě od jeho příchodu je nějak moc lidí, co si povídají na rozích. Pomalu by sis mohl myslet, že jsme tu všichni Cairhieňani, jací byli před tou občanskou válkou, že všichni kují pikle a snaží se získat výhody. A od tý doby, co přišel, mám pořád zlý sny, a nejsem sám. Je to hloupost, bát se snů. Nejspíš si jenom dělám starosti kvůli Elain a kvůli tomu, co chce Morgasa udělat s Bílou věží, a kvůli tomu, že se lidi chovají jako v Cairhienu. Prostě nevím. Proč se na urozeného pána Gaebrila tolik vyptáváš?"</p> <p>„Protože chce zabít Elain," řekl Mat, „a Egwain a Nyneivu s ní." Pokud věděl, neřekl mu Gill nic důležitého. <emphasis>Ať shořím, nemusím vědět, proč je chce mrtvé. Jenom ho musím zastavit. </emphasis>Oba muži na něj opět zírali. Jako kdyby zešílel. Opět.</p> <p>„Tobě už zas není dobře?" zeptal se podezřívavě Gill. „Pamatuju si, jak sis posledně každýho prohlížel úkosem. Buď to, nebo si myslíš, že je to nějaký dobrý vtip. Ty mi připadáš jako velkej šprýmař. Jestli je to tohle, tak ten vtip je hnusný!"</p> <p>Mat se zaškaredil. „Není to žádnej zatracenej šprým. Slyšel jsem ho, když říkal nějakýmu chlapovi jménem Comar, aby Elain usekl hlavu. A Egwain a Nyneivě taky, když už bude v tom. Ten Comar je velkej chlap s bílým pramenem na bradě."</p> <p>„To zní jako urozený pán Comar," řekl Gill pomalu. „Byl to dobrý voják, ale povídá se, že odešel z gardy kvůli nějakým zatíženým kostkám. Ne že by mu to někdo řekl do očí, protože Comar byl jedním z nejlepších šermířů v gardě. Ty to opravdu myslíš vážně, co?"</p> <p>„Podle mě to myslí vážně, Basile," ozval se Tom. „Aspoň já si to myslím."</p> <p>„Světlo na nás sviť! Co na to řekla Morgasa? Pověděl jsi jí to, ne? Světlo tě spal, řekls jí to!"</p> <p>„Jasně že řekl," vybuchl trpce Mat. „Když Gaebril stál hned vedle a ona na něj koukala jako zamilovanej polštářovej pejsek! Řekl jsem: ,Možná jsem jenom prostej vesničan, co vám před půl hodinou přelezl ohradu, ale čirou náhodou jsem se zatím dozvěděl, že tady tvůj spolehlivej rádce, ten, co jsi do něho zřejmě zamilovaná, hodlá zavraždit tvoji dceru.' Světlo, člověče, pak by nechala useknout hlavu <emphasis>mně</emphasis><emphasis>!</emphasis><emphasis>"</emphasis></p> <p>„To by mohla udělat." Tom hleděl na umně vyřezávanou hlavičku své fajfky a tahal se za knír. „Vždycky se navzteká rychle, jako když z oblohy sjede blesk, a je dvakrát nebezpečnější."</p> <p>„Ty ji znáš líp než většina z nás, Tome," prohodil nepřítomně Gill. Díval se do prázdna a oběma rukama si prohraboval prošedivělé vlasy. „Musí přece existovat něco, co bych mohl udělat. Sice jsem nedržel meč od aielský války, ale... No, to by k ničemu nebylo. Jen bych se nechal zabít a ničeho bych tím nedosáhl. Ale něco udělat musím!"</p> <p>„Řeči." Tom si zamnul nos. Teď pozorně studoval kameny na šachovnici a mluvil sám k sobě. „Nikdo nedokáže zabránit tomu, aby se řeči dostaly až k Morgasinu uchu, a jestli se to doslechne z víc míst, začne přemýšlet. Řeči jsou hlasem lidu, a hlas lidu často mluví pravdu. Morgasa to ví. Neexistuje nikdo, s kým bych se jí chtěl postavit ve velký hře. Láska neláska, jakmile jednou Morgasa začne toho Gaebrila zkoumat zblízka, neschová před ní ani odřený koleno z dětství. A jestli zjistí, že chce ublížit Elain -" položil kámen na šachovnici. Na první pohled to byl podivný tah, ale Mat poznal, že ve třech tazích by získal třetinu Gillových kamenů - „urozenej pán Gaebril bude mít velice vybranej pohřeb."</p> <p>„Ty a ta tvoje hra rodů," zavrčel Gill. „Přesto by to mohlo fungovat." Náhle se mu obličej rozjasnil. „Dokonce vím, odkud začít. Stačí jenom, abych se zmínil Gildě o tom, že se mi to zdálo, a do tří dnů to bude vykládat všem služebným na Novém Městě jako fakt. Je to ta největší klepna, jakou kdy Stvořitel vytvořil."</p> <p>„Hlavně dávej pozor, ať se to nedá vystopovat zpátky k tobě, Basile."</p> <p>„Toho se neboj, Tome. - Před týdnem mi jeden člověk vykládal jeden z mých vlastních špatných snů jako něco, co zaslechl od někoho, kdo to slyšel od někoho jinýho. Gilda musela poslouchat za dveřma, když jsem to vykládal Coline, ale když jsem se ho zeptal, pověděl mi pěknou řádku jmen, která vedla až na druhou stranu Caemlynu a pak zmizela. No, vlastně jsem tam zašel osobně a našel toho posledního, jen tak ze zvědavosti, abych věděl, přes kolik lidí to prošlo, a on tvrdil, že to byl jeho vlastní zlej sen. Jen žádnej strach, Tome."</p> <p>Matovi příliš nezáleželo na tom, co ti dva udělají se svými klepy - žádné řeči Egwain a ostatním nepomohou - ale jedna věc ho zmátla. „Tome, ty to bereš nějak moc klidně. Myslel jsem, že Morgasa byla tvou životní láskou."</p> <p>Kejklíř se znovu zahleděl na svou fajfku. „Mate, jedna velice moudrá žena mi jednou řekla, že čas zahojí všechny rány, že čas prostě všechno zahladí. Já jí nevěřil. Ale ona měla pravdu."</p> <p>„Tím chceš říct, že už Morgasu nemiluješ?"</p> <p>„Chlapče, je to patnáct let, co jsem opustil Caemlyn půl kroku před katovou sekerou, kdy byl inkoust na Morgasině podpisu na zatykači ještě vlhký. Když tu tak sedím a poslouchám Basila, jak žvaní -" Gill začal protestovat a Tom zvedl hlas - „žvaní, povídám, o Morgase a Gaebrilovi, a jak by se mohli vzít, uvědomil jsem si, že vášeň vymizela už dávno. Ano, asi ji mám pořád rád, možná ji dokonce i trochu miluju, ale už to není vášeň."</p> <p>„A já si skoro myslel, že ji poběžíš do paláce varovat." Mat se zasmál a překvapilo ho, když se k němu Tom připojil.</p> <p>„Tak velkej hlupák nejsem, chlapče. Každý trouba ví, že muži a ženy občas myslí jinak, ale největší rozdíl je v tomhle. Muži zapomínají, ale nikdy neodpouštějí. Ženy odpouštějí, ale nikdy nezapomínají. Morgasa by mě mohla políbit na tvář a dát mi pohár vína a vykládat, jak jsem jí chyběl. A pak by klidně mohla nechat gardisty, aby mě odtáhli do žaláře katovi. Ne. Morgasa je jedna z nejschopnějších ženských, co znám, a to něco prozrazuje. Skoro je mi líto Gaebrila, až Morgasa zjistí, co má za lubem. Tear, říkáš? Je naděje, že bys s odchodem počkal do zítra? Docela rád bych se v noci vyspal."</p> <p>„Do západu slunce chci být co nejdál na cestě do Tearu." Mat zamrkal. „Chceš snad říct, že bys šel se mnou? Myslel jsem, že chceš zůstat tady."</p> <p>„Copak jsi neslyšel, že jsem se rozhodl, že si <emphasis>nenechám </emphasis>useknout hlavu? Vypadá to, že v Tearu by pro mě mohlo být bezpečněji než v Caemlynu, a ten nápad mi najednou nepřipadá tak špatnej. Kromě toho mám ty holky rád.</p> <p>Nechtěl bych, aby se jim něco stalo. Ale jestli to znamená, že se chceš do Tearu dostat co nejrychleji, tak musíš do Aringillu. Na rychlým člunu se tam dostaneme dřív než na koních, i kdybychom je cestou uštvali k smrti. A to neříkám jenom proto, že můj zadek začíná dostávat tvar sedla."</p> <p>„Tak do Aringillu. Pokud je to rychlejší."</p> <p>„No," prohodil Gill, „hádám, že jestli odjíždíš, mládenče, radši bych se ti měl jít poohlídnout po něčem k jídlu." Odsunul křeslo a vykročil ke dveřím.</p> <p>„Tohle mi schovej, mistře Gille," řekl Mat a hodil mu jelenicový váček.</p> <p>„Co je to, mládenče? Peníze?"</p> <p>„Sázka. Gaebril to sice neví, ale my dva jsme se vsadili." Když Mat zvedl dřevěný pohárek s kostkami a otočil jej na stůl, kočka sjela dolů. Padlo pět šestek. „A já vždycky vyhrávám."</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA DVACÁTÁ</strong></p> <p><strong><emphasis>Cesta za řemeslem</emphasis></strong></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p>Když se <emphasis>Štika </emphasis>kymácivě blížila k přístavu v Tearu na západním břehu řeky Erinin, Egwain město neviděla. Stála se sklopenou hlavou u zábradlí a hleděla do vod Erinin valících se podél bachratého trapu lodi a na přední veslo na její straně, které se jí vždycky na chvíli objevilo v zorném poli, aby vzápětí zmizelo, vytvářeje v řece bílé vrásky. Dělalo se jí z toho špatně, ale věděla, že kdyby zvedla hlavu, bylo by jí ještě hůř. Při pohledu na břeh byl pomalý pohyb <emphasis>Štiky </emphasis>zřejmější.</p> <p>Plavidlo se takhle kymácelo už od Jurene. Egwain vůbec nezáleželo na tom, jak plulo předtím. Ona si přála, aby se byla <emphasis>Štika </emphasis>potopila dřív, než ještě dorazila do Jurene. Přála si, aby byly kapitána přesvědčily, že je má vysadit v Aringillu, aby si mohly najít jinou loď. Přála si, aby se nikdy k žádné lodi ani nepřiblížila. Přála si hodně věcí, většinou jenom proto, aby nemusela myslet na to, kde je.</p> <p>Kymácení teď pod vesly nebylo tak strašné jako pod plachtami, ale už přešlo mnoho dnů, aby pro ni tato změna znamenala nějaký rozdíl. Žaludek se jí třásl jako mléko v máselnici. Polkla a snažila se na tuto představu rychle zapomenout.</p> <p>Na <emphasis>Štice </emphasis>toho moc nenaplánovaly, ona, Elain a Nyneiva. Nyneiva zřídka vydržela deset minut bez zvracení, kterýžto pohled vždycky způsobil, že Egwain vyhodila i tu trochu jídla, jež se jí podařilo do sebe vpravit. A navíc jí zrovna nepomáhalo to, že čím blíž byly k ústí řeky, tím vyšší byla teplota. - Nyneiva teď byla v podpalubí, bezpochyby s Elain, která jí zase přidržovala umyvadlo u hlavy.</p> <p><emphasis>Ó Světlo, ne! Nemysli na to! Zelená pole. Louky. Světlo, louky se takhle nehoupou. Kolibříci. Ne, ne kolibříci! Slavíci. Zpívající slavíci.</emphasis></p> <p>„Paní Joslyn? Paní Joslyn!"</p> <p>Chvíli jí trvalo, než poznala jméno, které si pro kapitána Canina sama vybrala, i jeho hlas. Pomaloučku zvedla hlavu a upřela oči na jeho protáhlou tvář.</p> <p>„Přistáváme, paní Joslyn. Pořád jste říkaly, jak už chcete být na břehu. No, tak jsme tady." Z jeho hlasu jasně čišela touha zbavit se tří cestujících, z nichž dvěma bylo neustále špatně, takže celé noci sténaly.</p> <p>Bosí, do půl těla nazí lodníci házeli lana mužům na kamenném molu, které vyčnívalo do řeky. Přístavní dělníci měli místo košil dlouhé kožené vesty. Opačiny už byly vytaženy, jen dvě se opíraly o molo, aby loď nepřirazila příliš tvrdě. Ploché kameny mola byly mokré a ve vzduchu byl cítit nedávný déšť, což bylo trochu uklidňující. Kymácení ustalo již před nějakou dobou, než si toho Egwain všimla, ale její žaludek se stále dobře pamatoval. Slunce klesalo k západu. Egwain se snažila nemyslet na večeři.</p> <p>„Tak dobrá, kapitáne Canine," prohlásila s veškerou důstojností, na jakou se zmohla. <emphasis>Nemluvil by tak, kdybych nosila svůj prsten, i kdyby se mi žaludek obrátil a já mu potřísnila boty. </emphasis>Při tom pomyšlení se otřásla.</p> <p>Prsten s Velkým hadem a zkroucený prsten z <emphasis>ter'angrialu </emphasis>teď měla pověšené na koženém řemínku kolem krku. Kamenný prsten ji studil na kůži - skoro dokázal zahnat dusno a teplo ovzduší - ale kromě toho zjistila, že čím víc je na <emphasis>ter'angrial </emphasis>zvyklá, tím víc se ho chce dotýkat přímo, aniž by mezi ní a prstenem byla látka či kůže váčku.</p> <p><emphasis>Tel'aran'rhiod </emphasis>jí<emphasis> </emphasis>stále nepřipadal nijak užitečný. Občas tam zahlédla Randa, Mata či Perrina, ale ty častěji vídávala ve vlastních snech bez pomoci <emphasis>ter'angrialu, </emphasis>avšak nic z toho jí nedávalo příliš smysl. Seanchané, na které vůbec odmítala pomyslet. Noční můry, v nichž bělokabátníci strkali pantátu Luhhana do velké ozubené pasti jako návnadu. Proč by měl mít Perrin na rameni sokola a proč bylo důležité, jestli se rozhodne mezi sekerou, kterou teď nosil, a kovářským kladivem? Co mělo znamenat, že Mat hraje v kostky s Temným, a proč pořád křičel: „Už jdu!" a proč si ona sama v tom snu myslela, že křičí na ni? A Rand. Plížil se naprostou temnotou ke <emphasis>Callandoru, </emphasis>zatímco všude kolem něj přecházelo šest mužů a pět žen, z nichž někteří ho honili a jiní si ho naopak nevšímali, někteří se ho snažili vést k zářícímu křišťálovému meči a někteří se mu snažili zabránit, aby se ho dotkl, přičemž snad ani nevěděli, kde je, nebo ho zahlédli vždy jen na kratičký okamžik. Jeden z mužů měl plamenné oči a chtěl mít Randa mrtvého tak zoufale, že to Egwain téměř hmatatelně cítila. Myslela si, že tohoto muže poznává. Ba'alzamon. Ale kdo byli ti ostatní? A zase Rand, v té suché, zaprášené komnatě se všemi těmi maličkými tvorečky, kteří se mu usazovali na kůži. Rand čelící hordě Seanchanů. Rand čelící jí a ženám, které byly s ní, z <emphasis>nichž </emphasis>jedna byla Seanchanka. Bylo to všechno velice zmatené. Musí na Randa a na ostatní přestat myslet a věnovat se tomu, co ji čekalo vzápětí. <emphasis>Co mají černé adžah za lubem? Proč se mi nezdá něco i o nich? Světlo, proč se nemůžu naučit, jak to přimět, aby to dělalo, co chci já?</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„Zařiď, ať vylodí koně, kapitáne," řekla Caninovi. „Oznámím to paní Maryim a paní Caryle." To byla Nyneiva - Maryim - a Elain - Caryla.</p> <p>„Už jsem poslal muže, aby jim to vyřídil, paní Joslyn. Vaše zvířata budou v přístavu, jakmile moji muži stačí připravit ráhno."</p> <p>Podle hlasu ho nesmírně těšilo, že se jich konečně zbaví. Egwain napadlo, že mu řekne, aby nespěchal, ale rychle ten nápad zavrhla. <emphasis>Štika </emphasis>se možná přestala tak strašně kymácet, ale ona už zase chtěla mít pevnou půdu pod nohama. Hned. Přesto se ještě zastavila a poplácala Rosu po hlavě, přičemž se jí bílá kobylka otřela nosem o dlaň, jen aby Canin viděl, že nijak nespěchá.</p> <p>Nyneiva s Elain se objevily na schůdcích vedoucích od kajut na palubu, naložené ranci a sedlovými brašnami, a Elain ještě podpírala Nyneivu. Když Nyneiva viděla, že se Egwain dívá, odstrčila dědičku Andoru a bez pomoci došla zbytek cesty k místu, kde muži připravovali úzkou lávku na molo. Dva lodníci šli přivázat dva široké pruhy plátna Rose pod břicho a Egwain odspěchala dolů pro své věci. Když znovu vyšla nahoru, její kobylka už byla skoro v přístavu a Elainina prokvetlá klisnička visela na plátěném závěsu v půli cesty na zem.</p> <p>Chvíli poté, co se ocitla na molu, cítila jedině úlevu. Nic se nekymácelo a nehoupalo. Pak se začala rozhlížet po městě, do něhož se dostat jim dalo tolik práce.</p> <p>Samotný přístav byl obklopen kamennými skladišti a kotvilo tu ohromné množství lodí, velkých i malých, buď přímo u mol, nebo uprostřed řeky. Egwain před loďmi rychle uhnula pohledem. Tear byl postaven na rovné pláni, na dohled nebyl skoro ani kopeček. V zablácených špinavých ulicích mezi skladišti zahlédla domy, hostince i krčmy ze dřeva a kamene. Střechy z břidlice či tašek měly podivné ostré rohy a některé se sbíhaly do špičky. Za nimi rozeznala vysokou hradbu z tmavě šedého kamene a za ní vrcholky věží s ochozy ve výšce a paláce s bílými kupolemi. Kupole vypadaly kupodivu hranatě a vrcholky věží zase končily ve špičce, jako některé střechy vně hradby. Vcelku byl Tear určitě aspoň tak velký jako Caemlyn nebo Tar Valon, a zdaleka ne krásný jako tato dvě města, přesto patřil mezi největší z měst. Egwain však měla oči téměř jen pro Tearský Kámen.</p> <p>Slýchávala o něm v příbězích vyprávět, slyšela, že je to největší a nejstarší pevnost na světě, první postavená po Rozbití světa, ale nic z toho ji nepřipravilo na tento pohled. Nejdřív to považovala za velkou šedou skálu či menší holou horu zabírající stovky honů, táhnoucí se od Erinin na západ přes hradbu do města. I poté, co si všimla obrovského praporce povlávajícího z vrcholku kopce - tři stříbrné půlměsíce v děleném červeném a zlatém poli. Prapor vlál nejméně sto padesát sáhů nad řekou, a přesto byl dost velký, aby byl i v této výšce jasně vidět - poté, co rozpoznala cimbuří a věže, bylo pro ni těžké uvěřit, že Tearský Kámen byl postaven, a ne vytesán do hory, která tu již stála.</p> <p>„Vyroben s pomocí jediné síly," ozvala se tiše Elain. Ona také hleděla na Kámen. „Prameny země spletené, aby vytáhly kámen z půdy, a vzduch, aby ho přinesl ze všech koutů světa, a země a oheň, aby ho spojily do jednoho kusu bez mezer, spojů a malty. Atuan Sedai říkala, že dnes by to ani Věž nedokázala. Je to zvláštní, vzhledem k tomu, jaký mají vznešení páni Tearu na sílu názor dneska."</p> <p>„Myslím," promluvila tichým hlasem Nyneiva pozorně sledujíc přístavní dělníky kolem nich, „že právě vzhledem k tomu bychom o tom vůbec neměly mluvit nahlas." V Elain se svářila nevole - mluvila přece velice potichu - se souhlasem. Dědička s Nyneivou souhlasila příliš často a příliš ochotně, až se to Egwain nakonec zajídalo.</p> <p><emphasis>Jedině když má Nyneiva pravdu, </emphasis>přiznávala si zdráhavě. Žena, která nosila prsten, či by jen byla spojována s Tar Valonem, by tu byla pod dohledem. Bosí dělníci v kožených vestách nevěnovali trojici žen pozornost, jen spěchali kolem nosíce balíky či sudy na zádech i vozíce je na kárách. Ve vzduchu byla silně cítit rybina. Kolem tří vedlejších mol kotvily výhradně rybářské čluny, a vypadaly přesně jako ty na kresbách v pracovně amyrlin. Polonazí muži a bosé ženy vyndávali z člunů koše s rybami. Všude byly vidět hromady ryb stříbrných, bronzových a zelených a v barvách, o nichž Egwain ani netušila, že by vůbec ryby mohly mít, některé byly jasně červené, tmavě modré či zářivě žluté, s pruhy a skvrnami bílé i jiných barev.</p> <p>Ztišila hlas, aby to slyšela jen Elain. „Má pravdu, Carylo. Nezapomeň, proč jsi Caryla." Nechtěla, aby Nyneiva takové přiznání zaslechla. Když něco takového Nyneiva uslyšela, její výraz se sice nezměnil, ale Egwain cítila, jak z ní vyzařuje uspokojení jako žár z pece.</p> <p>Nyneivin černý hřebec byl právě spuštěn na molo. Lodníci už si vynesli věci z lodi a prostě je hodili na vlhké kameny mola. Nyneiva se podívala na koně a otevřela ústa - Egwain si byla jistá, že jim chce nařídit, aby je nasedlali - pak je zase zavřela a stiskla rty, jako by ji to stálo námahu. Prudce se zatahala za cop. Popruhy ještě málem nebyly dole, a Nyneiva už měla na vraníkovi sedlovou pokrývku s modrými pruhy a kladla na ni své sedlo s vysokou sedlovou hruškou. Na druhé dvě ženy se ani nepodívala.</p> <p>Egwain teď zrovna nechtěla nikam jezdit - pohyb koně se až příliš podobal pohybu <emphasis>Štiky, </emphasis>aby se to jejímu žaludku líbilo - ale další pohled na zablácené ulice ji přesvědčil. Boty měla sice pevné, ale rozhodně by z nich nerada umývala bláto, a cestou pěšky by si navíc musela držet suknice nahoře. Rychle tedy osedlala Rosu a vyšplhala se do sedla, upravila si suknice, a pak začala dumat, zda by přece jen bláto nebylo lepší. Nyní měly všechny suknice rozdělené pro jízdu obkročmo, k čemuž stačila trocha úprav na palubě <emphasis>Štiky - </emphasis>tentokrát všechno obstarala Elain. Navíc měla dědička velice úhledný steh.</p> <p>Když se Nyneiva vyhoupla do sedla a hřebec poskočil, mladá žena na chvíli zbledla. Nicméně se udržela a pevně sevřela otěže, takže koně brzy ovládla. Než pomalu projely kolem skladišť, zase našla hlas. „Musíme najít Liandrin a ty ostatní tak, aby nezjistily, že po nich jdeme. Určitě vědí, že přicházíme - aspoň že někdo přichází - ale já bych ráda, aby se nedozvěděly, že tu jsme, dokud pro ně nebude příliš pozdě." Zhluboka se nadechla. „Přiznávám se, že jsem ještě nevymyslela žádný způsob, jak to provést. Zatím. Má některá z vás nějaký návrh?"</p> <p>„Chytač zlodějů," řekla Elain bez váhání. Nyneiva se na ni zamračila.</p> <p>„Myslíš jako Hurin?" ozvala se Egwain. „Ale Hurin přece sloužil svému králi. Copak tady každý chytač zlodějů nebude sloužit vznešeným pánům?"</p> <p>Elain kývla, a Egwain dědičce na okamžik záviděla její žaludek. „Ano, to asi bude. Ale chytači zlodějů nejsou jako královnini gardisté, ani jako tairenští obránci Kamene. Ti slouží vládci, ale lidé, kteří byli oloupeni, jim občas zaplatí, aby získali zpátky, co jim bylo ukradeno. A taky občas berou peníze za to, aby našli nějaké lidi. Aspoň tak to dělají v Caemlynu. Já myslím, že tady v Tearu to nebude jiné."</p> <p>„Tak si najmeme pokoje v hostinci," navrhla Egwain, „a požádáme hostinského, aby nám takového chytače zlodějů co nejdříve sehnal."</p> <p>„V hostinci ne," zavrhla to odhodlaně Nyneiva, pobízejíc hřebce do kroku. Zvíře zřejmě vždycky držela pevnou rukou. Po chvíli trochu zmírnila tón. „Přinejmenším Liandrin nás zná, a my musíme předpokládat, že ostatní taky. Určitě budou sledovat všechny hostince, aby zjistily, kdo sleduje stopu, kterou nastražily. A já chci, aby jim past sklapla, ale abychom přitom my nebyly uvnitř. V hostinci bydlet nebudeme."</p> <p>Egwain jí odmítla poskytnou zadostiučinění, že by se zeptala.</p> <p>„Tak kde?" Elain se zamračila. „Jestli dám vědět, kdo jsem - a dokážu někoho přimět, aby tomu uvěřil, když mám tyhle šaty a jsem bez doprovodu - ve většině urozených domů by nás přijali, nejspíš i v samotném Kameni - mezi Caemlynem a Tearem panují dobré vztahy - ale pak by se to nedalo utajit. Do večera by to vědělo celé město. A nic jiného než hostinec mne nenapadá, Nyneivo. Leda bys chtěla vyjet na venkov, jenže z venkova je nikdy nenajdeme."</p> <p>Nyneiva se podívala na Egwain. „Poznám to, až to uvidím. Nechejte mě se porozhlídnout."</p> <p>Elain se, stále ještě zamračeně, podívala z Nyneivy na Egwain a zase zpátky. „ ,Přece si neuřízneš uši, když se ti nelíbí náušnice,' " utrousila.</p> <p>Egwain upírala pozornost na ulici, kudy projížděly. <emphasis>Ať radši shořím, než aby ji vůbec napadlo, že nad tím uvažuju!</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Kolem nebylo zrovna mnoho lidí, ne ve srovnání s ulicemi v Tar Valonu. Možná je odrazovala silná vrstva bahna. Kolem rychle projížděly vozy a káry, většinou tažené dlouhorohými voly, kdy vozka kráčel vedle spřežení s dlouhým bičem z nějakého světlého rýhovaného dřeva. Tudy neprojížděly žádné kočáry či otevřená nosítka. I tady byly ve vzduchu cítit ryby, a nejeden z mužů, které míjely, nesl na zádech velký koš plný ryb. Krámy tu příliš neprospívaly. Nikde nebylo zboží vyloženo venku a Egwain zřídka zahlédla někoho vcházet. Nad krámy visely vývěsní štíty - u krejčího jehla a štůček látky, u nožíře nůž a nůžky, u pláteníka tkalcovský stav, a podobně - ale malba byla většinou hodně oprýskaná. Těch několik málo hostinců mělo znamení ve stejně špatném stavu a nevypadalo to v nich na větší ruch. Mezi hostinci a krámky se tlačily menší domy, kterým na střeše často chyběly tašky či břidlice. Přinejmenším tato část Tearu byla chudá. A z toho, co Egwain zahlédla na tvářích těch několika lidí, které minuly, se tu jen málokdo ještě o něco snažil. Lidé tudy chodili, pracovali, ale většinou se už vzdali. Málokdo se po trojici žen na koních ohlédl, i když tu byla většina pěších.</p> <p>Muži nosili baňaté spodky, ponejvíce uvázané u kotníků. Jen pár jich mělo kabátec, dlouhý tmavý kus oděvu, těsně padnoucí kolem ramen a hrudi a volný v pase. Víc mužů tu chodilo v nízkých opánkách než ve vysokých botách, ale v blátě jich stejně nejvíc chodilo bosky. Hodně jich taky nemělo žádný kabátec ani košili a spodky jim přidržovala široká šerpa, občas barevná, často špinavá. Někteří měli široké kuželovité slaměné klobouky a několik také plátěné čapky, které jim spadaly po straně obličeje. Ženské šaty měly vysoké límečky až k bradě a lem končící u kotníků. Hodně žen nosilo krátké zástěry světlých barev, občas dvě i tři, tu horní vždycky menší než tu spodní, a většina měla stejné slamáky jako muži, ale obarvené tak, aby ladily se zástěrami.</p> <p>Právě na jedné ženě si Egwain poprvé všimla, jak se tu lidé nosící boty vyrovnávají s blátem. Žena měla k podrážkám bot přivázané malé dřevěné špalíčky, které ji zvedaly na dvě dlaně nad úroveň bahna. Žena šla, jako by měla nohy pevně přidělané k zemi. Egwain si pak všimla, že podobné špalíčky nosí i další, muži stejně jako ženy. Některé ženy byly bosé, ale zdaleka jich nebylo tolik jako mužů.</p> <p>Napadlo ji, v kterém obchodě asi takové špalíčky prodávají, když Nyneiva najednou zabočila s vraníkem do uličky mezi dlouhým úzkým dvouposchoďovým domem a hrnčířskou dílnou s kamennými stěnami. Egwain si vyměnila pohled s Elain - dědička pokrčila rameny - a pak ji následovaly. Egwain nevěděla, kam vlastně Nyneiva jede, ani proč - a nehodlala se s ní o tom bavit - ale ani se od ní nechtěla oddělit.</p> <p>Ulička náhle končila na malém dvorku za domem, ohrazeném budovami okolo. Nyneiva už sesedla a přivázala otěže k velkému fíkovníku tak, aby hřebec nedosáhl na zelené výhonky v zeleninovém záhonu, zabírajícím polovinu dvorku. Řada kamenů vytvářela chodníček k zadním dveřím. Nyneiva k těm dveřím došla a zaklepala.</p> <p>„Co je to tu?" zeptala se jí Egwain proti své vůli. „Proč jsme tu zastavily?"</p> <p>„Tys neviděla ty bylinky za okny vepředu?" Nyneiva zaklepala znovu.</p> <p>„Bylinky?" podivila se Elain.</p> <p>„Vědma," řekla jí Egwain, slezla z koně a přivázala Rosu vedle vraníka. <emphasis>Gaidin není jméno pro koně. Copak si vážně myslí, že nepoznám, koho tím myslela? </emphasis>„Nyneiva si našla vědmu nebo kořenářku nebo jak jim tu říkají."</p> <p>Dveře otevřela žena a jen natolik, aby mohla podezřívavě vyhlédnout ven. Egwain si nejdřív myslela, že je baculatá, ale pak žena dveře otevřela dokořán. Rozhodně byla hezky zaoblená, ale podle toho, jak se pohybovala, byly vespod svaly. Vypadala silná jako panímáma Luhhanová, a někteří lidé z Emondovy Role tvrdili, že Alsbet Luhhanová je téměř tak silná jako její manžel, kovář. Nebyla to sice úplně pravda, ale skoro.</p> <p>„Jak vám můžu pomoct?" zeptala se ta žena s přízvukem, jakým hovořila amyrlin. Šedé vlasy měla silně nakadeřené a visely jí po stranách obličeje. Tři zástěry měla v odstínech zelené, ta horní byla vždy o trochu tmavší než ta pod ní, i když i ta svrchní byla hodně světlá.</p> <p>„Já," začala Nyneiva, „potřebuju něco na zkažený žaludek. - A jedna moje společnice možná taky. Totiž, jestli jsme sem přišly správně?"</p> <p>„Ty nejsi Tairenka," řekla ta žena. „Měla jsem to poznat podle šatů, než jsi promluvila. Mně říkají máma Guenna. Taky mi říkají moudrá žena, ale jsem dost stará, abych věděla, že slova spáry neutěsní. Pojď dál, dám ti něco na ten žaludek."</p> <p>V kuchyni bylo útulno, i když nebyla nijak velká, na stěnách visely měděné hrnce a od stropu sušené bylinky a klobásy. Několik vysokých kredencí ze světlého dřeva mělo na dvířkách vyřezávanou jakousi vysokou trávu. Stůl byl vydrhnutý skoro doběla a na zadních stranách opěradel židlí byly vyřezávané květiny. Na kamenné pícce bublal hrnec s nějakou po rybách vonící polévkou a z konvice s hubičkou právě začala stoupat pára. V kamenném krbu nehořel oheň, za což byla Egwain vděčná, protože z pece stoupalo dost tepla, i když si toho máma Guenna zřejmě vůbec nevšímala. Na krbové římse stály talíře a další byly úhledně naskládané do polic po obou stranách krbu. Podlaha vypadala, že ji někdo právě zametl.</p> <p>Máma Guenna za nimi zavřela dveře, a když vykročila ke kredenci, Nyneiva řekla: „Jaký mi dáš čaj? Řebříček? Nebo hadinec?"</p> <p>„Kéž bych měla něco z toho." Máma Guenna se chvíli přehrabovala v přihrádkách a pak vyndala kameninovou nádobu. „Poslední dobou vůbec nemám čas sbírat bylinky, tak ti uvařím listí proskurníku."</p> <p>„Ten neznám," přiznala pomalu Nyneiva.</p> <p>„Má skoro stejné účinky jako řebříček, ale chuť má nedobrou, že ho někteří nemají rádi." Velká žena nasypala usušené a nalámané lístky do modrého čajníku a ten zanesla k peci, aby do něj mohla nalít vroucí vodu. „Takže ty znáš řemeslo? Sedněte si." Ukázala ke stolu rukou, v níž držela dva modré šálky, které sundala z římsy. „Posaďte se, a promluvíme si. Která z vás dvou taky nemá v pořádku žaludek?"</p> <p>„Mně je dobře," prohlásila nedbale Egwain, když si sedala na židli. „Tobě je snad špatně, Carylo?" Dědička zavrtěla hlavou s náznakem podráždění.</p> <p>„To je jedno." Šedovlasá žena nalila šálek tmavé tekutiny Nyneivě a pak se posadila naproti ní ke stolu. „Udělala jsem dost pro dvě, ale proskurníkový čaj vydrží déle než slaneček. A čím je vylouhovanější, tím lépe účinkuje, ale taky je víc hořký. Je to závod mezi tím, kolik toho potřebuješ, aby se ti uklidnil žaludek, a tím, co snese tvůj jazyk. Napij se, děvče." Po chvíli nalila i do druhého šálku a usrkla. „Vidíš? Nekousne tě to."</p> <p>Nyneiva zvedla svůj šálek a při prvním ochutnání se zaškaredila. Když však šálek pokládala, už se tvářila vyrovnaně. „Je to jenom trošku hořký. Pověz, mámo Guenno, budeme muset ten déšť a bláto snášet ještě dlouho?"</p> <p>Starší žena se zamračila a podělila svou nechutí všechny tři návštěvnice, než se zase vrátila k Nyneivě. „Já nejsem hledačka větru Mořského národa, děvče," řekla tiše. „A kdybych uměla předpovídat počasí, radši bych měla v břiše pilouna, než abych to přiznala. Obránci berou takové věci skoro jako práci Aes Sedai. Takže, znáš naše řemeslo, nebo ne? Vypadáš, jako bys byla dlouho na cestě. Co je proti únavě?" vyštěkla náhle.</p> <p>„Čaj ze zázvoru," odtušila zcela klidně Nyneiva, „nebo kořen andělíky. Když už se tak ptáš, co bys použila na usnadnění porodu?"</p> <p>Máma Guenna si odfrkla. „Horké ručníky, dítě, a možná bych jí dala trochu bílého fenyklu, kdyby byl ten porod zvlášť těžký. Žena toho víc nepotřebuje, snad jen laskavou ruku. To tě nenapadne nic, co by nevěděla obyčejná venkovská hospodyně? Co dáš na srdeční bolest? Tu, která zabíjí?"</p> <p>„Květ náprstníku v prášku pod jazyk," odvětila stroze Nyneiva. „A když má žena bodavou bolest v břiše a plive krev, co pak uděláš?"</p> <p>Usadily se, jako by jedna druhou zkoušela, a přehazovaly si otázky a odpovědi stále rychleji. Občas se to zadrhlo, když jedna z žen mluvila o rostlině, kterou ta druhá znala pod jiným jménem, ale pak zase nabraly rychlost a přely se o tom, jaké mají výhody výluhy a odvary, hojivé masti a teplé obklady, a kdy je jedno lepší než druhé. Pomalu se všechny otázky začaly sunout k bylinkám a kořínkům, které jedna znala a druhá ne, jak se snažily něco dozvědět. Egwain začínala být podrážděná.</p> <p>„Když mu dáš kostival," říkala máma Guenna, „zavážeš zlomenou končetinu ručníkem namočeným ve vodě, v které jsi povařila modrou kozí bradu - jenom tu modrou, nezapomeň!" - Nyneiva netrpělivě kývla - „a co nejteplejší snese. Jeden díl modré kozí brady na deset dílů vody, ne slabší. A ručníky musíš měnit, jakmile se z nich přestane kouřit, a tak to budeš dělat celý den. Kost pak sroste dvakrát rychleji, než když použiješ jenom kostival, a bude dvakrát silnější."</p> <p>„Budu si to pamatovat," řekla Nyneiva. „Mluvilas o tom, že používáš kořen ostropysku na bolení očí. Nikdy jsem neslyšela -"</p> <p>To už Egwain nevydržela. „Maryim," skočila jí do řeči, „opravdu si myslíš, že tyhle věci budeš ještě někdy potřebovat? Už nejsi vědma, nebo jsi na to zapomněla?"</p> <p>„Na nic jsem nezapomněla," odsekla ostře Nyneiva. „Pamatuju se na dobu, kdy ses sama taky ochotně učila novým věcem."</p> <p>„Mámo Guenno," ozvala se Elain zdvořile, „co uděláš, aby se dvě ženy přestaly hádat?"</p> <p>Šedovlasá kořenářka stiskla rty a zamračila se na stolní desku. „Obvykle, ať už se jedná o muže nebo ženy, jim řeknu, aby se od sebe drželi dál. To je nejlepší a nejsnazší."</p> <p>„Obvykle?" pokračovala Elain. „A co když musejí zůstat spolu. Řekněme, že jsou sestry."</p> <p>„Znám způsob, jak rozhádané zastavit," vykládala velká žena pomalu. „Sice to není nic, co bych lidem právě nutila, ale někteří za mnou přicházejí." Egwain měla dojem, že se jí koutky úst maličko zvedly v náznaku úsměvu. „Od každé ženy si vyžádám stříbrnou marku. Od mužů dvě, protože nadělají větší poprask. Někteří jsou ochotní koupit cokoliv, pokud je to dost drahé."</p> <p>„A jaká je ta léčba?" vyzvídala Elain.</p> <p>„Řeknu jim, že musejí přivést toho druhého sem, toho, s kým se hádají. Oba pak čekají, že toho druhého umlčím." Egwain proti své vůli pozorně poslouchala. Všimla si, že Nyneiva kořenářku také napjatě sleduje. „Když mi zaplatí," pokračovala máma Guenna, a zaťala mohutnou pěst, „odvedu je dozadu, nacpu jim hlavu do sudu s dešťovou vodou a držím jim ji tam tak dlouho, dokud neslíbí, že se přestanou hádat."</p> <p>Elain vyprskla smíchy.</p> <p>„Myslím, že bych něco podobného udělala sama," prohlásila Nyneiva hlasem, který byl až příliš lhostejný. Egwain doufala, že se netváří stejně jako bývalá vědma.</p> <p>„To by mě nijak nepřekvapilo." Máma Guenna se teď usmívala zcela bez zábran. „Pak jim řeknu, že jestli uslyším, že se zase hádají, udělám to zadarmo, ale použiju řeku. Je úžasné, jak často tato léčba zabírá. A taky je úžasné, co to udělalo s mou pověstí. Z nějakého důvodu nikdo z těch, které takhle vyléčím, neprozradí ostatním podrobnosti, takže o ni někdo žádá každých pár měsíců. Zřejmě je to stejné, jako když uděláš tu hloupost, že sníš bahníka, to taky nikomu nevykládáš. Ale nevěřím, že by některá z vás chtěla utratit stříbrnou marku."</p> <p>„To asi ne," připustila Egwain a zamračila se na Elain, která se znovu zvonivě rozesmála.</p> <p>„Dobrá," pravila šedovláska. „Ti, které jsem vyléčila z hádavosti, se mi potom vyhýbají jako žahavce, co se jim chytí do sítí, pokud vážně neonemocní, a mně se vaše společnost líbí. Většina z těch, co teď přicházejí, chce něco na zahnání špatných snů, a když jim na to nic nedám, bývají roztrpčení." Chvíli se mračila a mnula si spánky. „Je příjemné vidět tři lidi, co se netváří, jako by jim nezbývalo nic jiného než skočit z mostu a utopit se. Jestli zůstanete v Tearu, musíte mě zase přijít navštívit. To děvče tě oslovovalo Maryim? Já jsem Ailhuin. Příště si popovídáme nad nějakým čajem, co prodává Mořský národ, místo nad něčím, z čeho se ti zkroutí jazyk. Světlo, jak já nesnáším chuť proskurníku. To i bahník je sladší. Vlastně jestli máte čas, zůstaňte rovnou. Uvařím konvici tremalkingského černého. A za chvíli už bude večeře. Mám sice jenom chleba, polívku a nějaký sýr, ale bude mi potěšením."</p> <p>„To by bylo hezký, Ailhuin," řekla Nyneiva. „Totiž... Ailhuin, kdybys měla volnou ložnici, ráda bych si ji pro nás tři najala."</p> <p>Velká žena si je všechny mlčky pozorně prohlédla. Vstala, postavila konvici s proskurníkovým čajem na kredenc s bylinkami a z jiné vyndala červený čajník a váček. Teprve až uvařila konvici tremalkingského černého čaje a postavila na stůl čtyři čisté hrnečky, misku s kousky pláství s medem a lžičky a znovu se usadila na židli, teprve tehdy promluvila.</p> <p>„Mám nahoře tři prázdné ložnice, když se mi teď dcerky všechny provdaly. Manžel, Světlo na něj sviť, zmizel za bouře u Dračích Prstů skoro před dvaceti lety. Najímat si nic nemusíte, jestli se rozhodnu vás pozvat. Jestli, Maryim." Zamíchala si do čaje med a znovu se je jala studovat.</p> <p>„A co ti s rozhodováním vlastně pomůže?" zeptala se tiše Nyneiva.</p> <p>Ailhuin dál míchala lžičkou, jako by se zapomněla napít. „Tři mladé ženy na dobrých koních. Já toho o koních moc nevím, ale tihle mi připadají dost dobří i pro urozené pány a paní. Ty, Maryim, toho víš o řemesle dost, takže sis už musela věšet bylinky do okna, nebo sis k tomu už vybírala místo. Ještě nikdy jsem neslyšela, že by žena prováděla řemeslo daleko od místa, kde se narodila, ale podle toho, jak mluvíš, jsi hodně z daleka." Podívala se na Elain. „Lidi s takovou barvou vlasů taky nežijí ledaskde. Řekla bych, že podle toho, jak mluvíš, jsi z Andoru. Hlupáci vždycky žvaní o tom, jak si najdou plavovlasou dívku z Andoru. Já ale chci vědět proč. Utíkáte před něčím? Nebo za něčím? Jenže mně na zlodějky nepřipadáte, a já ještě nikdy neslyšela, že by tři ženy společně honily jednoho mužského. Tak mi povězte proč, a když se mi to bude líbit, pokoje jsou vaše. Jestli mi budete chtít něco oplatit, tak občas koupíte maso. Maso je od přerušení obchodu s Cairhienem drahé. Ale nejdřív chci vědět proč, Maryim."</p> <p>„Něco hledáme, Ailhuin," řekla Nyneiva. „Nebo spíš jisté osoby." Egwain se přiměla ke klidu a doufala, že si vede stejně dobře jako Elain, která usrkávala čaj, jako by naslouchala hovoru o šatech. Egwain si byla jistá, že tmavým očím Ailhuin toho moc neunikne. „Něco ukradly, Ailhuin," pokračovala Nyneiva. „Mé matce. A vraždily. My jsme tu, abychom zařídily, že spravedlnosti bude učiněno zadost."</p> <p>„Ať shoří moje duše," řekla velká žena, „copak u vás nejsou žádní chlapi? Muži se sice nehodí celkem k ničemu, zvládají tak snad tahání těžkých věcí a pořád se pletou pod nohy - a taky umějí líbat a tak - ale jestli je třeba bojovat nebo chytit zloděje, podle mého by se to mělo nechat na nich. Andor je stejně civilizovaný jako Tear. Vy nejste Aielanky."</p> <p>„Kromě nás nikdo nezbyl," řekla Nyneiva. „A ti, kdo by byli mohli jít místo nás, jsou mrtví."</p> <p><emphasis>Tři zavražděné Aes Sedai, </emphasis>pomyslela si Egwain. <emphasis>Ty nemohly být z černého adžah. Ale kdyby nebyly zavražděny, amyrlin by jim stejně nemohla důvěřovat. Snaží se dodržovat ty zatracené tři přísahy, ale jde jí to jen tak tak.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„Áááá," pravila smutně Ailhuin. „Takže oni pobili vaše muže? Bratry, manžely a otce?" Nyneivě na tvářích naskočily rudé skvrny a starší žena špatně pochopila její pocity. „Ne, neříkej mi to, děvče. Nechci ti znovu připomínat tvůj žal. Nech ho být, až se časem rozplyne. No tak, no tak, jen se uklidni." Egwain dalo práci, aby znechuceně nezavrčela.</p> <p>„Jedno ti musím říct," prohlásila škrobeně Nyneiva. Stále měla ruměnec na lících. „Ty vražednice a zlodějky jsou temné družky. Jsou to sice ženy, ale jsou stejně nebezpečné jako nejlepší šermíři, Ailhuin. Jestli se divíš, proč jsme nešly hledat hostinec, tak toto je ten důvod. Možná vědí, že je sledujeme, a mohly by na nás číhat."</p> <p>Ailhuin to všechno odbyla pokrčením ramen. „Ze čtyř nejnebezpečnějších lidí, co znám, jsou dvě ženy, které nikdy nenosily ani nůž, a jenom jeden z těch dvou mužů je šermíř. A co se temných druhů dotýče... Maryim, až budeš tak stará jako já, zjistíš, že falešní Draci jsou nebezpeční, perutíni jsou nebezpeční, žraloci jsou nebezpeční a náhlé bouřky od jihu taky. Ale temní druzi jsou hlupáci. Odporní hlupáci, ale přesto jenom hlupáci. Temný je zavřený tam, kam ho strčil Stvořitel, a žádní dvojníci ani zubouni, co děsí děcka, ho ven nedostanou. Hlupáci mě nelekají, pokud nepracují na člunu, na kterém se zrovna plavím. Hádám, že nemáte nějaký důkaz, který byste mohly donést obráncům Kamene? Bude to jen jejich slovo proti vašemu?"</p> <p><emphasis>Co je to „dvojník"? </emphasis>přemítala v duchu Egwain. <emphasis>A vlastně i ten „zuboun"?</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„Až je najdeme, získáme i potřebné důkazy," prohlásila Nyneiva. „Budou u sebe mít věci, které ukradly, a my je můžeme podrobně popsat. Jsou to hodně staré věci, a cenu mají jenom pro nás a naše přátele."</p> <p>„Byla bys překvapená, co můžou takové staré věci stát," podotkla suše Ailhuin. „Starý Leuesa Mulan vytáhl loni jižně od Dračích Prstů v síti tři misky a pohár ze srdečníku. Teď místo rybářské bárky má na řece obchodní loď. Ten starý nekňuba ani nevěděl, co vlastně našel, dokud jsem mu to neřekla. Na tom místě toho nejspíš bylo víc, ale Leuesa si nedokázal vzpomenout, kde přesně to bylo. Nevím, jak se mu kdy podařilo dostat do sítě ryby. Polovina rybářských člunů z Tearu pak celé měsíce vyplouvala do těch míst. Snažili se najít další <emphasis>cuendillar, </emphasis>místo kaniců a platýsů, a někteří s sebou měli urozené pány, kteří jim říkali, kde mají hodit sítě. Tak takovou cenu můžou ty staré věci mít, když jsou dost staré. Takže, rozhodla jsem se, že na tohle potřebujete chlapa, a já znám zrovna toho pravého."</p> <p>„Koho?" zeptala se rychle Nyneiva. „Jestli myslíš urozeného pána, jednoho ze vznešených pánů, tak nezapomínej, že zatím nemůžeme předložit důkazy, dokud je nenajdeme."</p> <p>Ailhuin se rozesmála tak, že z toho začala sípat. „Děvče, nikdo z Maule se nezná se vznešenými pány, ani se žádnými urozenými pány. Bahníci neplavou v jednom hejnu s lososy. Zavedu vás za tím nejnebezpečnějším mužem, kterého znám, co není šermíř, a přitom je nebezpečnější než dva takoví. Juilin Sandar je lovec zlodějů. Ten nejlepší. Nevím jak v Andoru, ale tady bude lovec zlodějů pracovat pro vás nebo pro mě spíš než pro pána nebo kupce, a bude si za to účtovat míň. Juilin pro vás ty ženské najde, jestli je <emphasis>možné </emphasis>je najít, a ty věci vám vrátí, aniž byste se k těm temným družkám vůbec musely přiblížit."</p> <p>Nyneiva přitakala, jako by si tím nebyla zcela jistá, a Ailhuin si přivázala ty špalíčky k botám - dřeváky jim říkala - a odchvátala. Egwain se za ní dívala oknem z kuchyně, jak prochází kolem koní a zahýbá do uličky.</p> <p>„Učíš se, jak být Aes Sedai, <emphasis>Maryim," </emphasis>podotkla, když se otočila od okna. „Už manipuluješ lidmi stejně jako Moirain." Nyneiva zbělela ve tváři.</p> <p>Elain přešla kuchyní a vlepila Egwain políček. Egwain to tak šokovalo, že se nevzmohla na slovo. „Zašla jsi příliš daleko," prohlásila zlatovlasá žena. „Příliš daleko. Musíme zůstat spolu, jinak bychom určitě zahynuly! Ty jsi snad Ailhuin prozradila své pravé jméno? Nyneiva jí řekla, co mohla, abychom našly ty temné družky, a už to bylo dost velké riziko, spojit nás s temnými družkami. Řekla jí, že jsou nebezpečné a vražedkyně. Chtěla bys snad, aby řekla černé adžah? V Tearu? Riskovala bys všechno a spolehla se, že si <emphasis>tohle </emphasis>Ailhuin nechá pro sebe?"</p> <p>Egwain si opatrně zamnula tvář. Elain měla vskutku pádnou ruku. „Nemusí se mi to líbit."</p> <p>„Já vím," povzdechla si Elain. „Mně také ne. Ale my přesto <emphasis>musíme."</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Egwain znovu vyhlédla z okna na koně. <emphasis>Vím, že musíme. Ale nemusí se mi to líbit.</emphasis></p><empty-line /><p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><strong>KAPITOLA DVACÁTÁ PRVNÍ</strong></p> <p><strong><emphasis>Bouře nad Tearem</emphasis></strong></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p>Možná měla Elain pravdu, možná opravdu zašla příliš daleko, ale nedokázala se přimět, aby se omluvila, a tak seděly mlčky. Když se Ailhuin vrátila, přivedla s sebou muže, hubeného chlapíka ve středních letech, který vypadal, jako by ho vyřezali z vyschlého dřeva. Juilin Sandar si u dveří sundal dřeváky a na kolíček si pověsil kuželovitý slamák. Na opasku přes hnědý kabátec mu visel lamač mečů, hodně podobný Hurinovu, ale s kratšími čepelemi vedle té delší, a měl hůl vysokou, jako byl sám, avšak silnou jen asi jako palec a vyrobenou z toho stejného světlého dřeva, rýhovaného a s kolénky, jaké používali vozkové při pohánění tažných volů. Nakrátko zastřižené černé vlasy měl přihlazené k lebce a jeho bystrým tmavým očím neunikla v místnosti ani myš. Egwain by se byla vsadila, že Nyneivu si prohlédl dvakrát, a přinejmenším pro ni to, že Nyneiva nijak nezareagovala, bylo příliš okaté. Bylo totiž jasné, že si toho také všimla.</p> <p>Ailhuin muži pokynula, aby se posadil ke stolu. Juilin si ohrnul manžety na kabátci, postupně se všem třem ženám poklonil a posadil se s holí opřenou o rameno, aniž celou dobu pronesl jediné slovo. Ozval se teprve, když šedovlasá kořenářka uvařila do čajníku čerstvý čaj a všichni upíjeli.</p> <p>„Máma Guenna mi pověděla všechno o vašem problému," pronesl tiše, když odložil hrneček. „Pomůžu vám, jestli ovšem budu moct, neboť vznešení páni by mě mohli brzy poslat za svými záležitostmi."</p> <p>Velká žena si odfrkla. „Juiline, kdy ses začal handrkovat jako kramář, když se snaží naúčtovat cenu hedvábí za len? Netvrď mi tu, že víš, kdy tě vznešení páni povolají, dřív, než to udělají."</p> <p>„Já to netvrdím," ohradil se Sandar s úsměvem, „ale vím, že se něco děje, když za noci uvidím chlapy na střechách. Jen koutkem oka, snažili se mi schovat jako bělice v rákosí - ale viděl jsem pohyb. Zatím sice nikdo neohlásil krádež, ale uvnitř hradeb pracují zloději, a na to si můžeš klidně vsadit. Dej na mě. Do konce týdne mě povolají do Kamene, protože se banda lupičů vloupala do kupeckých domů, možná dokonce do sídla nějakého urozeného pána. Obránci možná hlídkují v ulicích, ale když potřebují vystopovat zloděje, pošlou pro lovce zlodějů, a jako prvního zavolají mě. Nesnažím se tu zvednout cenu, ale ať už pro tyhle hezké slečinky udělám cokoliv, musí to být brzo."</p> <p>„Věřím, že říká pravdu," prohlásila Ailhuin váhavě. „Klidně by vám namluvil, že měsíc je zelený a voda bílá, kdyby si myslel, že tím na vás vyloudí hubičku, ale v ostatních záležitostech lže míň než většina mužů. Vlastně je to možná ten nejpočestnější muž, co se kdy narodil tady v Maule." Elain si dlaní zakryla ústa a Egwain potlačovala smích. Nyneiva seděla nehybně a očividně byla netrpělivá.</p> <p>Sandar se na Ailhuin sice mračil, ale pak se zřejmě rozhodl, že přejde, co říkala. Usmál se na Nyneivu. „Připouštím, že mě tyhle zlodějky zajímají. Znám pár zlodějek i tlupy zlodějů, ale ještě nikdy jsem neslyšel o tlupě zlodějek. A mámě Guenně jsem dlužnej." Znovu si pozorně prohlédl Nyneivu.</p> <p>„Co si počítáš?" zeptala se ostře.</p> <p>„Za navrácení ukradeného zboží," odvětil rázně, „žádám desetinu ceny toho, co získám zpátky. - Za hledání lidí žádám stříbrnou marku za každou nalezenou osobu. Máma Guenna říkala, že ty ukradené věci nemají velkou cenu, jen pro vás, slečinko, tak navrhuju, abys cenu stanovila ty." Znovu se usmál. Měl velice bílé zuby. „Vůbec bych si od vás peníze nevzal, jenže bratrstvu by se to asi nelíbilo. Vezmu si teda co nejmíň. Tak měďák nebo dva, víc ne."</p> <p>„Znám jednoho chytače zlodějů," řekla mu Elain. „Ze Shienaru. Je to velice <emphasis>vážený </emphasis>muž. A ten nosí meč stejně jako lamač mečů. Proč ne ty?"</p> <p>Sandar se na okamžik zatvářil překvapeně a pak znepokojeně, že se nechal vyvést z míry. Nepochopil její narážku, nebo se rozhodl si jí nevšímat. „Ty nejsi Tairenka. O Shienaru jsem slyšel, slečinko, příběhy o trollocích a o tom, že tam je úplně každý muž válečník." Jeho úsměv naznačoval, že to jsou povídačky leda tak pro děti.</p> <p>„Ty příběhy jsou pravdivé," ozvala se Egwain. „Ve většině věcí. Já v Shienaru byla."</p> <p>Sandar na ni mrkl, ale pak pokračoval. „Já nejsem urozený pán ani bohatý kupec, dokonce ani voják. Obránci cizince příliš neobtěžují, když mají meče - leda by tu, samozřejmě, chtěli zůstat dýl - ale mě by strčili do kobky pod Kamenem. Máme na to zákony, slečinko." Nepřítomně pohladil rukou hůl. „Vedu si ale stejně dobře i bez meče." Znovu zaostřil úsměv na Nyneivu. „A teď, kdybys mi popsala ty věci -"</p> <p>Zarazil se, když Nyneiva položila na stůl váček a odpočítala mu třináct stříbrných marek. Egwain měla dojem, že vybrala nejlehčí mince, většinou tairenské, jen jednu andorskou. Amyrlin jim dala hodně zlata, ale ani to nevydrží věčně.</p> <p>Nyneiva si váček zamyšleně prohlédla, než utáhla tkanice a vrátila jej do kapsáře. „Máš za úkol najít třináct žen, mistře Sandare, a až je najdeš, dostaneš jednou tolik stříbra. Najdi je, a my si naše věci vyzvedneme samy."</p> <p>„To bych udělal sám za míň," namítl Sandar. „A odměna navíc není nutná. Počítám si, co chci já. Nemusíš se bát, že bych se nechal uplatit."</p> <p>„Toho se opravdu nemusíš bát," připojila se Ailhuin. „Říkala jsem, že je počestný. Jenom mu nevěřte, až vám bude chtít namluvit, že vás miluje." Sandar se na ni otevřeně zamračil.</p> <p>„Já platím, mistře Sandare," prohlásila pevně Nyneiva, „tak já taky rozhoduju, co kupuju. Najdeš ty ženy a nic víc?" Počkala, dokud váhavě nekývl, než pokračovala. „Možná jsou spolu, možná taky ne. První je z Tarabonu. Je o něco vyšší než já, oči má tmavé a medové vlasy nosí spletené do spousty copánků, jak je zvykem v Tarabonu. Někteří muži ji považují za krásku, ale ona by to jako poklonu nebrala. Má sobeckou a trucovitou pusu. Druhá pochází z Kandoru. Má dlouhé černé vlasy s bílým pramenem nad levým uchem a..."</p> <p>Neprozradila žádná jména a Sandar se na ně neptal. Jména se dala snadno změnit. Teď, když šlo o obchod, se přestal usmívat. Pozorně poslouchal, když mu Nyneiva popisovala oněch třináct žen, a když skončila, Egwain si byla jistá, že by jejich popis dokázal odříkat slovo od slova.</p> <p>„Máma Guenna ti to možná už řekla," dokončila Nyneiva, „ale já ti to zopakuju. Tyhle ženy jsou mnohem nebezpečnější, než bys myslel. Jejich rukama už zemřelo víc než tucet lidí, tedy těch, o kterých vím, a moc by mě nepřekvapilo, kdyby to byla jen kapka v krvi, která lpí na jejich rukou." Sandar i Ailhuin při tom zamrkali. „Jestli zjistí, že se na ně vyptáváš, zemřeš. Jestli tě zajmou, přinutí tě prozradit, kde jsme, a máma Guenna pak nejspíš zemře spolu s námi." Z jejího výrazu bylo jasné, že tomu šedovláska prostě nevěří. „Věř tomu!" Nyneivin pohled vyžadoval souhlas. „Věř tomu, nebo si to stříbro vezmu zpátky a najdu si někoho, kdo má víc rozumu!"</p> <p>„Když jsem byl mladý," Sandar mluvil velice vážným hlasem, „jedna zlodějka mi vrazila nůž mezi žebra, protože jsem si myslel, že tak hezká mladá holka nedokáže tak rychle bodnout muže. Tu chybu už nedělám. Budu se chovat, jako by ty ženy byly všechny Aes Sedai a černé adžah." Egwain se málem začala dusit a on se na ni smutně usmál, shrábl mince do svého váčku a ten si zastrčil za šerpu. „Nechtěl jsem tě vyděsit, slečinko. V Tearu žádné Aes Sedai nejsou. Může mi to pár dní zabrat, pokud nejsou pohromadě. Třináct žen pospolu bude snadné najít, ale jestli se rozdělily, bude to mnohem těžší. Ať tak nebo tak, já je najdu. A nevyplaším je dřív, než se dozvíte, kde jsou."</p> <p>Když si nasadil slamák, nazul dřeváky a odešel zadními dveřmi, řekla Elain: „Doufám, že není příliš sebevědomý, Ailhuin. Slyšela jsem, co říkal, ale... Opravdu rozumí tomu, že jsou velice nebezpečné, viď?"</p> <p>„Nikdy se nechoval jako trouba - leda kvůli velkým očím nebo hezkému kotníčku," odpověděla šedovláska, „a to je chyba každého muže. Je to nejlepší lovec zlodějů v celém Tearu. Nebojte se. On ty vaše temné družky najde."</p> <p>„Do rána bude zase pršet." Nyneiva se otřásla, i když v místnosti bylo dost teplo. „Cítím, jak se chystá bouřka." Ailhuin jenom zavrtěla hlavou a začala nandávat do misek rybí polévku k večeři.</p> <p>Když se najedly a poklidily, sedly si Nyneiva s Ailhuin ke stolu, aby si popovídaly o bylinkách a lektvarech. Elain se věnovala malé výšivce, kterou si začala zdobit rameno pláště. Ozdobu tvořily maličké bílé a modré kvítky. Pak se začetla do <emphasis>Esejů Willima z Manachesu, </emphasis>kterou měla Ailhuin mezi svou malou zásobou knih. Egwain se pokoušela číst, ale ani eseje, ani <emphasis>Putování Jaima Dlouhokrokého, </emphasis>ani veselé příběhy Aleria Effina neudržely její pozornost déle než pár stránek. Přes látku šatů nahmátla kamenný <emphasis>ter'angrial. Kde jsou? Co chtějí v Srdci? Nikdo kromě Draka - nikdo kromě Randa </emphasis>- <emphasis>se </emphasis>Callandoru <emphasis>nedokáže dotknout, tak co tu chtějí? Co? Co?</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Šero přešlo do tmy a Ailhuin jim ukázala ložnice v druhém poschodí, ale když se odebrala do své vlastní, všechny tři návštěvnice se sešly u Egwain u světla jediné lampy. Egwain se již svlékla. Na šňůrce teď měla pověšené dva prsteny. Pruhovaný kámen byl mnohem těžší než zlato. Tohle dělávaly každou noc od chvíle, kdy opustily Tar Valon, s jedinou výjimkou oné noci s Aiely.</p> <p>„Vzbuďte mě tak za hodinu," nařídila jim.</p> <p>Elain se zamračila. „Tentokrát tak brzy?"</p> <p>„Máš snad strach?" ozvala se Nyneiva. „Třeba ho používáš moc často."</p> <p>„Kdyby ne, tak bychom ještě nyní v Tar Valonu drhly hrnce a doufaly, že černou sestru najdeme dřív, než šedý muž najde nás," odsekla ostře Egwain. <emphasis>Světlo, Elain má pravdu. Štěkám jako trucovité děcko. </emphasis>Zhluboka se nadechla. „Asi <emphasis>mám </emphasis>trochu strach. Možná proto, že jsme už tak blízko Srdce Kamene. Tak blízko <emphasis>Callandoru. </emphasis>Tak blízko té pasti, ať už je to cokoliv."</p> <p>„Buď opatrná," řekla Elain a Nyneiva, o hodně tišeji, dodala: „Buď velice opatrná, Egwain. Prosím." Prudce škubala za svůj cop.</p> <p>Když si Egwain lehala na nízké lůžko a ony si z obou stran přistavovaly stoličky, zvenčí sem dolehlo zahřmění. Pomalu přišel spánek.</p> <p>* * *</p> <p>Znovu ta zvlněná pahorkatina, jako na začátku pokaždé, květiny a motýli pod jarním sluncem, svěží vánek a ptačí zpěv. Tentokrát na sobě měla zelené hedvábí se zlatými ptáčky vyšitými na prsou, a zelené aksamitové střevíčky. <emphasis>Ter'angrial </emphasis>jí připadal dost lehký, aby sám vyjel zpoza výstřihu, kdyby ho dolů netáhla váha prstenu s Velkým hadem.</p> <p>Prostou metodou pokusu a omylu zjistila něco málo o pravidlech panujících v <emphasis>Tel'aran'rhiodu </emphasis>- dokonce i tento svět snů, tento neviděný svět, měl svá pravidla, byť zvláštní. Byla si jistá, že z nich nezná ani desetinu - a objevila jeden způsob, jak se dostat tam, kam chtěla jít. Zavřela oči a vyprázdnila mysl, jako by chtěla vsáhnout pro <emphasis>saidar. </emphasis>Nebylo to snadné, protože se jí do toho neustále pletlo růžové poupě, a pořád cítila pravý zdroj a zoufale se ho toužila dotknout, ale tentokrát musela prázdnotu naplnit něčím jiným. Představila si Srdce Kamene, jak ho viděla v těchto snech, vytvořila ho do nejmenších podrobností - dokonalý v prázdnotě. Mohutné sloupy z leštěné krevele. Ohlazená kamenná dlažba. Vysokánská kopule. Křišťálový meč, nedotknutelný, pomalu se otáčející jílcem dolů ve vzduchu. Když to bylo tak skutečné, až si byla jistá, že by stačilo natáhnout ruku a dotknout se toho, otevřela oči a byla tam, v Srdci Kamene. Nebo v Srdci Kamene, jaké existovalo v <emphasis>Tel'aran'rhiodu.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Byly tu sloupy i <emphasis>Callandor. </emphasis>- A kolem jiskřícího meče, téměř stejně nezřetelných a nehmotných jako stíny, sedělo třináct žen se zkříženýma nohama a pozorovalo <emphasis>Callandor, </emphasis>jak se otáčel ve vzduchu. Liandrin s medovými vlasy obrátila hlavu a ty své velké tmavé oči upřela přímo na Egwain. Její rty jako růžové poupě se rozvinuly v úsměvu.</p> <p>* * *</p> <p>Egwain se zalitá potem posadila na posteli tak rychle, že málem přepadla na bok.</p> <p>„Co se děje?" chtěla hned vědět Elain. „Co se stalo? Vypadáš vylekaně."</p> <p>„Jen jsi zavřela oči," řekla tiše Nyneiva. „Tohle je poprvé od samého začátku, co ses vrátila sama a my tě nemusely budit. Něco se stalo, viď?" Prudce se zatahala za cop. „Jsi v pořádku?"</p> <p><emphasis>Jak jsem se dostala zpátky? </emphasis>divila se Egwain. <emphasis>Světlo, já ani nevím, jak jsem to udělala. </emphasis>Věděla jen, že se snaží oddálit chvíli, až jim to bude muset říci. Rozvázala si šňůru a podržela prsten s Velkým hadem a větší, zkroucený <emphasis>ter'angrial </emphasis>na dlani. „Ony na nás čekají," řekla nakonec. Nebylo třeba to upřesňovat. „A já myslím, že už vědí, že jsme v Tearu."</p> <p>Nad městem se rozpoutala bouře.</p> <p>* * *</p> <p>Do paluby nad Matovou hlavou bušil déšť. Mládenec hleděl na šachovnici na stolku mezi ním a Tomem, ale nedokázal se na hru opravdu soustředit, i když vítěz měl dostat stříbrnou andorskou marku. Hrom burácel a za malými okénky létaly blesky. Kapitánovu kajutu na <emphasis>Rorýsovi </emphasis>osvětlovaly čtyři lampičky. <emphasis>Ta zatracená loď je sice možná štíhlá jako ten pták, ale trvá to proklatě dlouho. </emphasis>Plavidlo se mírně zakymácelo, a pak znovu. Pohyb lodi se změnil. <emphasis>Radši by měl dávat pozor, abychom neuvízli </emphasis>v <emphasis>tom zatraceném bahně! Jestli opravdu neplujeme tou nejvyšší rychlostí, jakou tahle kocábka zvládne, tak mu to zlato nacpu do chřtánu! </emphasis>Zívl - už se pořádně nevyspal od vyplutí z Caemlynu. Pořád si dělal příliš velké starosti, aby dokázal pořádně usnout - zívl tedy a položil bílý kámen na zkřížení dvou čar. Třemi pohyby by pak získal téměř pětinu Tomových černých kamenů.</p> <p>„Mohl bys být dobrej hráč, chlapče," zabručel kejklíř přes troubel své fajfky a položil svůj kámen, „kdyby ses na to soustředil." Jeho tabák voněl jako listí a oříšky.</p> <p>Mat se natáhl pro další kámen ležící na hromádce u jeho lokte, pak zamrkal a nechal ho ležet. Třemi stejnými tahy Tom obklíčí víc než třetinu jeho kamenů. Nevšiml si toho, a teď neviděl, kudy z toho ven. „Prohraješ vůbec někdy? Už jsi někdy prohrál?"</p> <p>Tom vytáhl fajfku z úst a hřbetem ruky si uhladil kníry. „Už dost dlouho ne. Morgasa mě tak jednou ze dvou her porazila. Říká se, že dobří velitelé vojsk a dobří hráči ve velký hře jsou dobří i v dámě. Ona je vážně dobrá, a já nepochybuju, že by dokázala velet i v bitvě."</p> <p>„Nechceš si radši hodit kostkama? Dáma trvá tak dlouho."</p> <p>„Já rád vyhrávám častěji než jednou z devíti nebo desíti hodů," ucedil suše bělovlasý muž.</p> <p>Mat vyskočil, protože se rozlétly dveře a dovnitř vstoupil kapitán Derne. Byl to muž s hranatou tváří, a teď si strhl plášť z ramenou a vytřásl z něj dešťové kapky, přičemž si mumlal nadávky a kletby. „Světlo sežehni mý kosti, nevím, proč jsem vás vůbec nechal si <emphasis>Rorýsa </emphasis>najmout. Klidně trváte na nejvyšší prokletý rychlosti v tý nejčernější noci a za nejsilnějšího deště. Rychleji. Pořád jenom zatraceně rychleji! Už stokrát jsme mohli najet na zatracenou mělčinu!"</p> <p>„Chtěl jsi zlato," podotkl drsně Mat. „Říkals, že tahle hromada starejch fošen je rychlá, Derne. Kdy doplujeme do Tearu?"</p> <p>Kapitán se upjatě usmál. „Právě ji uvazujeme v přístavu. A ať shořím jako nějakej zatracenej sedlák, jestli ještě někdy vezmu na palubu něco, co umí mluvit! Tak kde je zbytek mýho zlata?"</p> <p>Mat si pospíšil k malému okénku a vyhlédl ven. V drsném světle blesků uviděl mokré kamenné molo, víc však skoro nic. Vylovil druhý váček zlata, který měl v kapse, a hodil jej Dernemu. <emphasis>Kdo kdy slyšel o kapitánovi říční lodi, co nehraje kostky! </emphasis>„Právě včas," zavrčel. <emphasis>Světlo dej, ať nejdu příliš pozdě.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Všechny náhradní šaty a pokrývky nacpal do koženého tlumoku a ten si pověsil přes rameno. Balíček rachejtlí si přehodil přes druhé rameno na provaze, který k němu připevnil. Všechno to pak zakryl pláštěm, i když mu vepředu trochu odstával. Lepší bylo, aby zmokl sám, než rachejtle. Věděl, že sám uschne a bude jako nový, avšak zkouška s vědrem vody prokázala, že rachejtle nikoliv. <emphasis>Hádám, že Randův táta měl asi pravdu. </emphasis>Mat si vždycky myslel, že je vesnická rada nechce odpalovat v dešti proto, že za jasného počasí je to lepší podívaná.</p> <p>„Nechceš ty krámy prodat?" Tom si přehazoval přes ramena kejklířský plášť, jenž zakryl pouzdra s harfou a flétnou, ale ranec se šatstvem a pokrývkami si pověsil až přes záplatovaný kus oděvu.</p> <p>„Ne dokud nepřijdu na to, jak to funguje, Tome. Kromě toho si pomysli, jaká to bude legrace, až je všechny odpálím."</p> <p>Kejklíř se otřásl. „Pokud je nezapálíš všechny najednou, chlapče. Pokud je nehodíš do ohniště na večeři, což by mě nepřekvapilo, vzhledem k tomu, jak s nima zacházíš. Máš štěstí, že nás tady kapitán předevčírem nevyhodil z lodi."</p> <p>„To by neudělal." Mat se rozesmál. „Ne dokud byl na obzoru ten váček. Co, Derne?"</p> <p>Derne si pohazoval zlatem. „Předtím jsem se neptal, ale teď jsi mi to zlato dal a zpátky si ho nevezmeš. Proč tohle všechno? Proč ten zatracený spěch?"</p> <p>„Sázka, Derne." Zívnutí. Mat sebral svoji hůl a byl připraven k odchodu. „Sázka."</p> <p>„Sázka!" Derne se zadíval na naditý měšec. Druhý, přesně stejný, byl už zamčený v jeho pokladnici. „To teda muselo jít o celý zatracený království!"</p> <p>„Víc než to," utrousil Mat.</p> <p>Déšť do paluby bušil tak tvrdě, že Mat viděl lávku jen tehdy, když oblohu nad městem prosvětlil blesk. V hukotu lijáku dokázal jen tak tak přemýšlet. Viděl však světla v oknech na ulici. To budou hostince. Kapitán ani nevyšel na palubu, aby je vyprovodil na břeh, a v dešti nebyl ani nikdo z posádky. Mat s Tomem sešli na kamenné molo sami.</p> <p>Mat zaklel, když zapadl do bláta na ulici, ale nedalo se s tím nic dělat, a tak šel dál a co nejrychleji dokázal, když mu boty a konec hole při každém kroku uvízly v bahně. Ve vzduchu byly i přes lijavec cítit ryby. „Najdeme si hostinec," řekl hodně nahlas, aby ho Tom slyšel, „a pak se půjdu podívat ven."</p> <p>„V tomhle počasí?" zakřičel Tom v odpověď. Dešťová voda mu stékala po obličeji, ale jeho víc zajímala pouzdra s nástroji než vlastní osoba.</p> <p>„Comar mohl odjet z Caemlynu před náma. Jestli měl dobrýho koně místo toho žrádla pro psy, co jsme na nich jeli my, mohl vyrazit z Aringillu i o den před náma, a já nevím, o kolik jsme ho s tím pitomcem Dernem mohli dohnat."</p> <p>„Byla to rychlá cesta," dovolil si poznamenat Tom. „<emphasis>Rorýs </emphasis>si to jméno zaslouží."</p> <p>„Ať je to jak chce, Tome, déšť nedéšť, musím ho najít dřív, než on najde Egwain, Nyneivu a Elain."</p> <p>„Pár hodin už neznamená žádný rozdíl, chlapče. Ve městě tak velkým jako Tear jsou stovky hostinců. A za hradbama jich budou další stovky. Některé jsou jen malé špeluňky s tuctem pokojů k pronajmutí, tak maličký, že bys mohl klidně projít kolem, a ani by sis jich nevšiml." Kejklíř si stáhl kapuci pláště hlouběji do čela a bručel přitom. „Prohledat je všechny bude trvat celý týdny. Ale Comarovi taky. Noc můžeme strávit v suchu. Můžeš vsadit ten zbytek peněz, co ještě máš, že Comar do deště nevyleze."</p> <p>Mat zavrtěl hlavou. <emphasis>Maličký hostinec s tuctem pokojů. </emphasis>- Než opustil Emondovu Roli, největší stavení, jaké kdy viděl, byl hostinec U Vinného střiku. Pochyboval, že Bral al'Vere měl kdy víc než tucet pokojů k pronajmutí. Egwain žila se svými rodiči a sestrami v pokojích ve druhém poschodí na čelní straně. <emphasis>Ať shořím, občas si myslím, že nikdo z nás neměl Emondovu Roli opouštět. </emphasis>Ale Rand zcela určitě musel, a Egwain by pravděpodobně zemřela, kdyby nešla do Tar Valonu. <emphasis>A teď může zemřít, protože tam šla. </emphasis>A on sám by v hospodářství již také nebyl spokojený. Krávy a ovce rozhodně nemohly nahradit kostky. Jen Perrin měl pořád možnost se vrátit domů. <emphasis>Vrať se domů, Perrine. </emphasis>Přistihl se, jak na to myslí. <emphasis>Vrať se domů, dokud ještě můžeš. - </emphasis>Otřásl se. <emphasis>Hlupáku! Proč by se měl chtít vracet? </emphasis>Představil si postel, ale rychle tu myšlenku zahnal. <emphasis>Ještě ne.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Oblohu proťal blesk, vlastně tři klikaté blesky spojené dohromady, a vrhl bezútěšné světlo na úzký domek, který jako by měl v oknech zavěšené svazečky bylin, a na krámek, sice zavřený, ale podle znamení s miskami a talíři to musel být hrnčířský krám. Zívaje se Mat nahrbil a snažil se vytahovat boty z lepkavého bláta rychleji.</p> <p>„Myslím, že na tuhle část města můžeme zapomenout, Tome," křikl. „Všechno to bláto a smrad z ryb. Umíš si představit Nyneivu nebo Egwain - nebo dokonce Elain! - že by se tu rozhodly zůstat? Ženy mívají rády čistotu a pořádek, Tome, a hezkou vůni."</p> <p>„Možná, chlapče," zamumlal Tom, a pak se rozkašlal. „Byl bys překvapený, s čím vším jsou ženy ochotný se smířit. Ale možná máš pravdu."</p> <p>Mat si držel plášť, aby rachejtle nenavlhly, a zrychlil krok. „Tak pojď, Tome. Chci toho Comara nebo holky najít už dneska."</p> <p>Tom kulhal dál a neustále kašlal.</p> <p>Prošli širokou bránou do města - v dešti ji nikdo nehlídal - a Matovi se ulevilo, když pod nohama znovu ucítil dláždění. A po necelých padesáti krocích narazili v ulici na hostinec, z oken jehož šenku se do noci linulo světlo a řinula se odtamtud hudba. Dokonce i Tom došel těch posledních padesát kroků rychleji i přes své kulhání.</p> <p>Majiteli hostince U stříbrného půlměsíce dlouhý modrý kabátec díky velikému břichu dokonale padl, na rozdíl od většiny mužů sedících u stolů na židlích s nízkými opěradly. Mata napadlo, že jediná nohavice hostinského nabíraných spodků, přivázaných nad kotníky u okraje nízkých střevíců, musí bohatě stačit pro dva obyčejné lidi. Služebné na sobě měly tmavé šaty s vysokými límečky a kratičké bílé zástěrky. Mezi dvěma kamennými krby hrál jakýsi muž na dulcimer. Tom si ho kriticky změřil a potom zavrtěl hlavou.</p> <p>Objemný hostinský se jmenoval Cavan Lopar a s radostí jim pronajal pokoje. Na jejich zablácené boty se sice zamračil, ale stříbro z Matovy kapsy - zlato mu už pomalu docházelo - a Tomův záplatovaný plášť mu vrásky na čele zase vyhladily. Když Tom slíbil, že za menší odměnu občas zahraje, Loparovi se zatřásly brady radostí. O velkém muži s bílým pramenem v plnovousu ale nic nevěděl, ani o třech ženách odpovídajících Matovu popisu. Mat nechal všechno kromě pláště a hole v pokoji, na postel se skoro ani nepodíval - spánek byl lákavý, ale on na něj odmítal byť jen pomyslet - a pak spolykal kořeněný rybí guláš a vyběhl zpátky do deště. Překvapilo ho, když se k němu připojil Tom.</p> <p>„Myslel jsem, že chceš zůstat v suchu, Tome."</p> <p>Kejklíř poplácal pouzdro s flétnou, které měl stále pod pláštěm. Ostatní věci nechal nahoře v pokoji. „Lidi s kejklíři mluví, chlapče. Mohl bych zjistit něco, co ty ne. Rozhodně bych nechtěl, aby se těm holkám něco stalo."</p> <p>O sto kroků dál mokrou ulicí narazili na další hostinec na protější straně, a na další o dvě stě kroků dál, a pak ještě na jeden. Mat je bral popořadě, vždycky vpadli dovnitř, zdrželi se tak dlouho, aby mohl Tom zamávat pláštěm a vypovědět nějaký příběh, pak někoho nechali, aby mu koupil pohár vína, zatímco se Mat vyptával na vysokého muže s bílým pruhem v nakrátko přistřiženém černém vousu a na tři ženy. Vyhrál trochu peněz v kostkách, ale nezjistil nic a Tom také ne. Byl rád, že kejklíř z vína vždycky upil jen pár doušků. Tom na lodi téměř vystřízlivěl, ale Mat si nebyl jist, zda se zase nevrhne na pití, jakmile se dostanou do Tearu. Když už prošli skoro tucet šenků, Mat měl pocit, že má na víčkách pověšené cihly. Déšť trochu polevil, ale z oblohy se stále řinula záplava velkých kapek. Navíc jak déšť ustával, zvedl se vítr. Obloha měla ten temně šedý nádech blížícího se svítání.</p> <p>„Chlapče," ozval se Tom, „jestli se nevrátíme k Stříbrnýmu půlměsíci, usnu přímo tady na dešti." Zastavil se a odkašlal si. „Uvědomuješ si, žes právě prošel kolem tří hostinců? Světlo, jsem tak utahanej, že mi to už ani nemyslí. Máš nějaký plán, kam chceš jít, cos mi o něm neřekl?"</p> <p>Mat upřel zakalené oči na dlouhána v plášti, který právě zahnul za roh. <emphasis>Světlo, že ale </emphasis>jsem <emphasis>unavený. Rand je pět set leguí odsud a hraje si na to, že je zatracený Drak. </emphasis>„Cože? Tři hostince?" Stáli téměř přímo před dalším, podle znamení, skřípajícího ve větru nade dveřmi, se to tu jmenovalo U zlatého poháru. Malůvka se sice pohárku na kostky nepodobala, ale Mat se stejně rozhodl, že zkusí štěstí. „Ještě jednou, Tome. Jestli je nenajdeme tady, vrátíme se a zalehneme do postele." Postel zněla lépe než kostky se stovkou zlatých marek na stole, ale přece jen se přiměl vstoupit.</p> <p>Při druhém kroku v šenku ho Mat uviděl. Velký muž měl zelený kabátec s modrými pruhy na nabíraných rukávcích, ale byl to Comar, a v nakrátko přistřižené bradce měl bílý pruh. Seděl na jedné z těch podivných židlí s nízkým opěradlem u stolu na protější straně místnosti, chřestil kostkami a usmíval se na muže sedícího naproti němu. Ten měl dlouhý kabát a pytlovité spodky a neusmíval se. Zíral na mince na stole, jako by si zoufale přál, aby je měl zase ve svém váčku. U lokte měl Comar další pohárek na kostky.</p> <p>Comar teď obrátil kožený pohárek, jejž právě držel v ruce, a rozesmál se málem dřív, než se kostky na stole zastavily. „Kdo další?" zavolal hlasitě a přetáhl si sázku k sobě. Před sebou už měl značně vysokou hromádku stříbrňáků. Sebral kostky do pohárku a zatřepal jimi. „Někdo tu určitě chce zkusit štěstí." Zdálo se, že právě po tomhle tu nikdo netouží, ale on dál chřestil pohárkem a smál se.</p> <p>Hostinského bylo snadné rozpoznat, i když v Tearu nenosili zástěry. Tento měl kabátec stejného tmavě modrého odstínu jako všichni ostatní hostinští, s nimiž tu Mat mluvil. Byl to objemný muž, i když by vydal jen za o málo víc než polovičního Lopara, a také měl jenom polovinu jeho brad. Seděl u stolu, zuřivě leštil cínový korbel a mračil se přes místnost na Comara, i když tak činil jen tehdy, když se Comar zrovna nedíval. I někteří další hosté vrhali po vousáči kradmé pohledy. Ale ne tehdy, když se díval.</p> <p>Mat potlačil první popud vrhnout se rovnou ke Comarovi, vzít ho holí přes hlavu a zeptat se ho, kde jsou Egwain a ostatní. Něco tu nebylo v pořádku. Comar byl první muž, kterého tu viděl nosit meč. Dokonce i služebná, která Comarovi nesla další pohár vína a za svou námahu byla odměněna štípnutím - se na něj nervózně usmála.</p> <p><emphasis>Promysli si to ze všech stran, </emphasis>říkal si v duchu unaveně. <emphasis>Polovina potíží, do kterých se dostanu, vzniká z toho, že přesně tohle nedělám. Musím to pořádně promyslet. </emphasis>Díky únavě jako by měl hlavu nacpanou vlnou. Kývl na Toma a společně došli k hostinskému, který si je podezíravě prohlédl, když si k němu přisedli. „Kdo je ten muž s pruhem na bradě?" zeptal se Mat.</p> <p>„Vy nejste z města, co?" pravil hostinský. „On je taky cizinec. Do dnešní noci jsem ho nikdy neviděl, ale vím, co je zač. Nějaký cizák, co sem přišel a zbohatl obchodem. Kupec dost bohatý, aby mohl nosit meč. To ale není důvod, aby se k nám choval takhle."</p> <p>„Když jsi ho nikdy předtím neviděl," vyzvídal Mat, „tak jak víš, že je to kupec?"</p> <p>Hostinský se na něj podíval, jako kdyby byl Mat hodně zaostalý ve vývoji. „Jeho kabátec, člověče, a ten meč. Jelikož je z ciziny, nemůže to být urozený pán ani voják, takže to musí být bohatý kupec." Potřásal hlavou na hloupostí cizinců. „Ti sem přijdou, koukají se na nás svrchu a muchlají se s našima děvčatama přímo před našima očima, ale on nemá žádný právo tohle dělat. Když zajdu do Maule, nehraju s rybáři o pár šupů. A když zajdu do Tavaru, nehraju se sedláky, co přicházejí prodat úrodu." Začal korbel cídit ještě zuřivěji. „Takový štěstí ten chlap má. Tak si taky musel nadělat to jmění."</p> <p>„On pořád vyhrává, co?" Zívaje Mat uvažoval, jak by měl hrát s někým, kdo má taky štěstí.</p> <p>„Občas prohraje," zamumlal hostinský, „když je v sázce pár stříbrných grošíků. Občas. Ale když se sázka zvedne na stříbrnou marku... Nejmíň tucetkrát jsem ho dneska v noci viděl vyhrát v korunách se třema korunama a dvěma růžičkama. A při nejvyšším hodu ještě častěji se třema šestkama a dvěma pětkama. Při trojkách neháže nic jinýho než šestky, a tři šestky a pětku při kompase. Jestli má takový štěstí, říkám, Světlo na něj sviť a všechno nejlepší, ale ať se o něj podělí i s ostatními kupci, jak je to správné. Jak může mít jeden člověk takové štěstí?"</p> <p>„Zatížený kostky," řekl Tom a zakašlal. „Když si chce být jistej výhrou, použije kostky, který vždycky padnou stejně. Je ale dost mazanej, aby nenechal padat úplně nejvyšší hod - lidi začnou být podezíravý, když pořád za sebou hážeš krále -" zvedl obočí na Mata - „prostě ukazuje hod, který je skoro nemožný porazit, ale nemůže zakrýt, že vždycky padne to samý."</p> <p>„Už jsem o něčem takovým slyšel," řekl pomalu hostinský. „Povídá se, že to dělávají Illianci." Pak ale zavrtěl hlavou. „Ale oba muži používají stejný pohárek s kostkama. Takhle to být nemůže."</p> <p>„Přines mi dva pohárky s kostkama," řekl Tom, „a dvoje kostky. Koruny nebo tečky, to je jedno, pokud budou oboje stejný."</p> <p>Hostinský se na něj zamračil, ale odešel - a obezřetně s sebou vzal i cínový korbel - a vrátil se se dvěma koženými pohárky. Tom z jednoho před Matem vysypal pět kostek na stůl. Ať už byly poznačeny tečkami či symboly, všechny kostky, které kdy Mat viděl, byly buď z kosti nebo ze dřeva. Tyhle měly tečky. Mat je sebral a zamračil se na Toma. „Mám na nich něco vidět?"</p> <p>Tom si nasypal kostky z druhého pohárku do dlaně a pak, tak rychle, až bylo obtížné jeho pohyby sledovat, je hodil zpátky a obrátil pohárek na stůl dřív, než se kostky stačily vysypat. Ruku držel na pohárku. „Všechny je označ, chlapče. Něčím malým, ale tak, abys svou značku poznal."</p> <p>Mat si vyměnil zmatený pohled s hostinským. Pak se oba podívali na pohárek obrácený dnem vzhůru pod Tomovou dlaní. Mat poznal, že má Tom za lubem něco protřelého - kejklíři vždycky předváděli věci, které byly skoro nemožné - ale nechápal, jak by Tom mohl něco udělat, když ho tak pozorně sledují. Vytáhl tedy od pasu nůž a na každé kostce udělal maličkou rýhu přímo přes kruh se šesti tečkami.</p> <p>„Tak dobrá," prohlásil, když vracel kostky na stůl. „Ukaž mi ten svůj trik."</p> <p>Tom se natáhl a sebral kostky. Pak je položil o půl lokte dál. „Teď hledej ty svoje značky, chlapče."</p> <p>Mat se zamračil. Tom měl druhou ruku pořád na pohárku. Celou dobu s ní nepohnul, ani k ní nepřiblížil Matovy kostky. Sebral kostky... a zamrkal. Nebyl na nich ani škrábaneček. Hostinský zalapal po dechu.</p> <p>Tom obrátil volnou ruku a ukázal pět kostek. - „Tvoje značky jsou na těchhle. Tohle Comar dělá. Je to trik pro děti, úplně jednoduchý, i když mě by nikdy nenapadlo, že na to má dost šikovný prsty."</p> <p>„Nemyslím, že bych s tebou někdy chtěl hrát kostky," poznamenal pomalu Mat. Hostinský zíral na kostky, ale žádné řešení stejně neviděl. „Zavolejte hlídku nebo jak jim tady říkáte," poradil mu Mat. „Nechte ho zavřít." <emphasis>Ze žalářní kobky nikoho nezabije. Ale co když už jsou mrtvé? </emphasis>Snažil se to nevnímat, ale myšlenka to byla vtíravá. <emphasis>Tak zařídím, aby zemřel taky, i Gaebril, ať to stojí co to stojí! Ale ony nejsou mrtvé, ať shořím! Nemůžou být mrtvé!</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Hostinský vrtěl hlavou. „Já? Já abych oznámil kupce obráncům Kamene? Ti by se na jeho kostky ani nepodívali. Stačilo by, aby řekl slovo, a já bych skončil v řetězech a kopal kanály na Dračích Prstech. Mohl by mě zabít přímo tady, a obránci by řekli, že jsem si to zasloužil. Možná po nějaký době odejde."</p> <p>Mat se na něj suše ušklíbl. „Když ho odhalím, bude to stačit? Zavoláš potom hlídku, nebo ty vaše obránce, nebo někoho?"</p> <p>„Ty tomu nerozumíš. Jsi cizinec. I když není odsud, je to bohatý muž, důležitý."</p> <p>„Počkej tady," řekl Mat Tomovi. „Nechci, aby se dostal k Egwain a ostatním, ať to stojí co to stojí." Jak se zvedal ze židle, znovu zazíval.</p> <p>„Počkej, chlapče," zavolal za ním Tom sice tiše, ale důrazně. Kejklíř se sám vyškrábal na nohy. „Světlo tě spal, ty nevíš, do čeho tady strkáš nos!"</p> <p>Mat na něj mávl, ať zůstane, a přešel ke Comarovi. Nikdo jiný vousáčovu výzvu nepřijal, a ten si Mata se zájmem prohlédl, když mládenec opřel hůl o stůl a usedl naproti němu.</p> <p>Comar si prohlédl Matův kabátec a ošklivě se zakřenil. „Ty chceš sázet měďáky, kmáne? Já nemarním čas s -" Zarazil se, když Mat na stůl položil andorskou zlatou korunu a zívl, přičemž se ani nesnažil zakrýt si ústa rukou. „Mnoho toho nenamluvíš, kmáne, i když tvému chování by trocha vylepšení jen prospěla, ale zlato má vlastní hlas a žádné vychování nepotřebuje." Zatřásl koženým pohárkem v ruce a hodil kostky. Pochechtával se dřív, než se zastavily na třech korunách a dvou růžičkách. „Tohle neporazíš, kmáne. Ale třeba máš v těch hadrech schováno další zlato, o které bys chtěl přijít, co? Cos dělal? Obral svého pána?"</p> <p>Natáhl se pro kostky, ale Mat je sebral dřív. Comar se zamračil, ale nechal mu pohárek. Jestli budou oba vrhy stejné, budou házet dál, dokud jeden nevyhraje. Mat se při míchání kostek usmíval.</p> <p>Nechtěl dát Comarovi možnost kostky vyměnit. Jestli hodí stejně třikrát nebo čtyřikrát po sobě - přesně to samé a pokaždé - dokonce i tihle obránci budou muset poslouchat. Uvidí to všichni v šenku a budou se za něj muset postavit.</p> <p>Hodil kostky. Ty se divně odrazily. Mat cítil, jak se - něco - posouvá. Bylo to, jako kdyby se jeho štěstí zbláznilo. Místnost kolem něj se zdánlivě kroutila a tahala za kostky, které jako by byly na provázcích. Z nějakého důvodu zatoužil ohlédnout se ke dveřím, ale nespouštěl oči z kostek. Zastavily se. Pět korun. Comarovi málem vypadly oči z důlků.</p> <p>„Prohráls," řekl Mat tiše. Jestli měl opravdu takové štěstí, možná nastal čas je trochu využít. Hlásek v jeho hlavě mu říkal, ať nejdřív přemýšlí, ale on byl příliš unavený, aby poslouchal. „Myslím, že ti právě dochází štěstí, Comare. A jestli se těch děvčat jenom prstem dotkneš, dojde ti úplně."</p> <p>„Ještě jsem ani nenašel..." začal Comar s pohledem stále upřeným na kostky, a pak prudce zvedl hlavu. V obličeji byl bílý jako plátno. „Odkud znáš moje jméno?"</p> <p>Nenašel je, zatím. <emphasis>Štěstí, sladké štěstí, zůstaň při mně. </emphasis>„Vrať se do Caemlynu, Comare. Řekni Gaebrilovi, žes je nenašel. Řekni mu, že jsou mrtvé. Řekni mu, co tě napadne, ale odejdi dneska z Tearu. Jestli tě tu ještě uvidím, zabiju tě."</p> <p>„Kdo jsi?" zeptal se velký muž nejistě. „Kdo -?" V příští chvíli už stál a v ruce držel meč.</p> <p>Mat mu do cesty strčil stůl, převrátil ho a popadl svou hůl. Zapomněl, jak je Comar velký. Vousáč mu kopl stůl zpátky. Mat přepadl přes židli, ale hůl udržel. Comar stůl odhodil stranou a bodl po něm. Mat ho kopl do břicha, aby ho zastavil, a neobratně švihl holí právě včas, aby stačil odrazit meč. Ale rána mu vyrazila hůl z prstů a on náhle zjistil, že svírá místo hole Comarovo zápěstí, a Comarův meč má na dlaň od obličeje. Se zachrčením se převalil dozadu a vší silou vykopl. Comarovi se rozšířily oči, když přelétl přes Mata a obličejem narazil na stůl za ním. Mat se vrhl po své holi, ale když ji zvedl, Comar se nehýbal.</p> <p>Ležel na stole s roztaženýma nohama a horní půlkou těla visel dolů. Muži, kteří předtím seděli u stolu, teď stáli v bezpečné vzdálenosti, lomili rukama a nervózně se dívali jeden na druhého. Šenk naplnilo tiché, ustarané hučení, což Mat nečekal.</p> <p>Meč ležel tak, že na něj Comar snadno dosáhl. Ale on se ani nepohnul. Místo toho zíral na Mata, když ten odkopával meč stranou a poklekal k němu. <emphasis>Světlo! Světlo, asi jsem mu zlomil páteř! </emphasis>„Říkal jsem ti, abys odešel, Comare. Teď ti štěstí došlo úplně."</p> <p>„Hlupáku," chroptěl vousáč. „Snad si.. nemyslíš... že jsem... jediný... kdo po nich jde? Nedožijí... ani..." Stále upíral oči na Mata a ústa měl otevřená, ale už víc neřekl. Už nikdy víc neřekne.</p> <p>Mat na něj hleděl tak upřeně, jako by se snažil z mrtvého vypáčit další slova. <emphasis>Kdo ještě, Světlo tě spal? Kdo? Kde jsou? Moje štěstí. Ať shořím, co se to stalo s mým štěstím? </emphasis>Náhle si uvědomil, že ho hostinský zoufale tahá za rukáv.</p> <p>„Musíš jít. - Musíš. Než přijdou obránci. Ukážu jim ty kostky. Řeknu jim, že to byl cizinec, ale vysoký. Se zrzavými vlasy a šedýma očima. Nikomu se vůbec nic nestane. Je to muž, co se mi o něm včera zdálo. Nikdo opravdový. A nikdo neřekne opak. Svýma kostkama obral každého. Ale ty musíš odejít. Musíš!" Všichni v místnosti upírali svou pozornost na druhou stranu.</p> <p>Mat se nechal odtáhnout od mrtvého a vystrkat ven. Tom už čekal na dešti. Popadl Mata za ruku a rychle kulhal pryč, táhna klopýtajícího Mata s sebou. Mat měl kapuci shozenou na záda a déšť mu smáčel vlasy, stékal mu po obličeji a za krk, ale on si toho nevšímal. Kejklíř se stále ohlížel přes rameno a pátral v ulici za nimi.</p> <p>„Copak spíš, chlapče? Tam jsi mi ospalej nepřipadal. No tak, chlapče. Obránci zavřou každýho cizince na dvě ulice kolem bez ohledu na to, jakej popis jim hostinský dá."</p> <p>„To je tím štěstím," mumlal Mat. „Vypočítal jsem si to. Kostky. Moje štěstí funguje nejlíp, když všechno závisí na... náhodě. Jako v kostkách. V kartách mi to moc nejde. Ani v dámě. Tam je moc možností. Musí to být čistě jen náhoda. Dokonce i to nalezení Comara. Přestal jsem se zastavovat v každým hostinci. Do tamtoho jsem vešel čistě náhodou, Tome. - Jestli mám najít Egwain a ostatní včas, musím hledat bez plánu."</p> <p>„O čem to mluvíš? Ten chlap je mrtvej. Jestli už je zabil... No, tak jsi je pomstil. A jestli je nezabil, tak jsi je zachránil. A teď, co kdybys zatraceně pohnul zadkem? Obráncům to sem nebude trvat dlouho, a tihle nejsou tak mírní jako královnina garda."</p> <p>Mat setřásl Tomovu ruku a nejistě zrychlil krok. Hůl málem vlekl za sebou. „Uklouzlo mu, že je ještě nenašel. Ale říkal, že není sám, kdo je hledá. Tome, já mu věřím. Díval jsem se mu do očí a on mluvil pravdu. Pořád je musím najít, Tome. A teď dokonce ani nevím, kdo po nich jde. Musím je najít."</p> <p>Tom pěstí potlačil zívnutí a přetáhl Matovi přes hlavu kapuci. „Dneska v noci ale ne, chlapče. Potřebuju se vyspat, a ty ostatně taky."</p> <p><emphasis>Mokro. Z vlasů mi do očí stéká voda. </emphasis>Jako by měl v hlavě zamlženo. Po chvíli si uvědomil, že to je tím, jak se mu chce hrozně spát. A taky si uvědomil, jak je unavený, když musí přemýšlet, jenom aby to zjistil. „Tak dobře, Tome. Ale hned jak se rozední, jdu hledat dál." Tom kývl a zakašlal. Deštěm se vrátili ke Stříbrnému půlměsíci.</p> <p>Svítání přišlo brzy, ale Mat se přesto donutil zvednout z postele a s Tomem se vydali prohledat každý hostinec uvnitř hradeb Tearu. Mat prostě šel tam, kam ho nohy nesly, a vůbec nehledal hostince, jen si házel mincí, zda má vstoupit dovnitř. Tohle dělal tři dny a tři noci, a tři dny a tři noci bez přestávky pršelo, občas hřmělo, občas bylo ticho, ale z oblohy se neustále řinuly proudy deště.</p> <p>Tomův kašel se zhoršil, takže musel přestat hrát na flétnu a vyprávět příběhy, a v tomhle počasí nemohl vytáhnout harfu. Nicméně trval na tom, že půjde hledat s Matem, a lidé stejně spíš mluvili s kejklířem. Matovo štěstí při kostkách jako by se ještě zlepšilo od chvíle, kdy začal své náhodné potulky, i když nikdy nezůstával v jednom hostinci či krčmě déle, než co by vyhrál pár mincí. Ani jeden však nezaslechl něco užitečného. Povídalo se o válce s Illianem. Povídalo se také o vpádu do Mayene. Povídalo se o vpádu z Andoru, o tom, jak Mořský národ přestal obchodovat, o tom, že vojska krále Artuše Jestřábí křídlo vstala z mrtvých. Povídalo se o příchodu Draka. Lidé, s nimiž Mat hrál, se na všechny takové zprávy tvářili stejně zachmuřeně. Připadalo mu, že schválně hledají tu nejhorší zprávu a napůl jí i věří. Ale nezaslechl ani špitnout o něčem, co by mu mohlo pomoci najít Egwain a ostatní. Ani jeden hostinský nezahlédl tři ženy vyhovující jeho popisu.</p> <p>Začal mít ošklivé sny, bezpochyby způsobené starostmi. Zdálo se mu o Egwain, Nyneivě a Elain a o nějakém chlapíkovi s nakrátko přistřiženými bílými vlasy v kabátci s nabíranými pruhovanými rukávci, podobném tomu, jaký měl Comar, který se smál a splétal kolem nich síť. Jenomže někdy tu síť pletl pro Moirain, a občas místo sítě držel křišťálový meč, meč, který zazářil jako slunce, jakmile se ho dotkl. Občas ten meč držel Rand. Z nějakého důvodu se mu teď často zdávalo o Randovi.</p> <p>Mat si byl jist, že to všechno je způsobeno nedostatkem spánku, a také jídla, protože k tomu se dostal, jen když si náhodou vzpomněl, že by se měl najíst, ale nepřestával hledat. - Musím vyhrát sázku, říkal si, a on ji hodlal vyhrát, i kdyby ho to mělo zabít.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA DVACÁTÁ DRUHÁ</strong></p> <p><strong><emphasis>Kladivo</emphasis></strong></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p>Odpolední slunce pálilo svými paprsky, když přívoz přistával v Tearu. Z louží na kamenném molu stoupala pára a vzduch byl skoro tak vlhký jako v Illianu. Perrin ve vzduchu cítil dehet, dřevo a provazy - dál na jih po řece zahlédl nějaké loděnice - a koření, železo a ječmen, voňavky, víno a stovky různých vůní, které v té směsici ani nedokázal přesně určit a které většinou přicházely od skladišť za přístavištěm. Když se někdy na chvíli zvedl severní vítr, zachytil i rybinu, ale ta se ztratila, jakmile se vítr zase utišil. Necítil tu však žádnou vhodnou lovnou zvěř. V duchu se natáhl za vlky, než si uvědomil, co vlastně dělá, a proto toho rychle nechal. V poslední době to dělal nějak příliš často. Žádní vlci tu samozřejmě nebyli. Ne v takovémhle městě. Přál si, aby se necítil tak - osamělý.</p> <p>Jakmile byla vysunuta rampa na zádi bárky, vyvedl za Moirain a Lanem Tanečníka. Po levici měli mohutný Tearský Kámen, ležící ve stínu, takže vypadal jako hora i přesto, že z nejvyššího bodu vlál praporec. Perrin se na Kámen nechtěl ani podívat, ale bylo nemožné dívat se na město, aniž by ho viděl. <emphasis>Je tady ještě? Světlo, jestli už se pokusil dostat </emphasis>dovnitř, <emphasis>mohl by už být mrtvý. </emphasis>A pak by to všechno nebylo k ničemu.</p> <p>„Co tu můžeme najít?" zeptala se za ním Zarin. Nepřestávala klást otázky, jen se neptala Aes Sedai a strážce. „Illian nám předvedl šedé muže a velké hledání. Co skrývá Tear, že - že nám chce někdo tolik zabránit, abychom to získali?"</p> <p>Perrin se rozhlédl kolem sebe. Nikdo z dělníků nosících náklady to zřejmě nezaslechl. Perrin si byl jist, že by ucítil jejich případný strach. Spolkl jedovatou poznámku, kterou měl už už na jazyku. Ona měla rychlejší jazyk, a ostřejší.</p> <p>„Kéž bys nemluvila tak dychtivě," zaburácel Loial. „Zřejmě si myslíš, že to tu bude stejně snadné jako v Illianu, Faile."</p> <p>„Snadné?" bručela Zarin. „Snadné! Loiale, skoro nás zabili dvakrát za jedinou noc. Illian sám by stačil na hledačskou píseň. Proč to nazýváš snadné?"</p> <p>Perrin se ošklíbl. Přál si, aby se Loial nerozhodl oslovovat Zarin tím jménem, které si vybrala. Neustále mu to připomínalo, že ji Moirain považuje za Mininu sokolici. A nepomáhalo to, aby přestal uvažovat nad tím, zda to je ta kráska, před níž ho Min také varovala. <emphasis>Aspoň jsem zatím nenarazil na tu jestřábici. Nebo na Tuatha'ana s mečem! To by bylo ze všeho nejdivnější, nebo jsem kupec s vlnou!</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„Přestaň se pořád vyptávat, Zarin," řekl, když se vyhoupl Tanečníkovi do sedla. „Zjistíš, proč jsme tady, až se Moirain rozhodne ti to říct." Snažil se nedívat na Kámen.</p> <p>Zarin na něj upřela ty své tmavé, zešikmené oči. „Nemyslím, že bys věděl proč, kováři. Myslím, že proto mi to nechceš říct, protože nemůžeš. Přiznej to, sedláčku."</p> <p>Perrin si povzdechl a vyjel z přístavu za Moirain a Lanem. Do Loiala tak Zarin neryla, když jí ogier odmítal odpovědět. Perrin byl přesvědčen, že ho chce prostě utahat, aby začal používat to druhé jméno. Což on rozhodně neměl v úmyslu.</p> <p>Moirain si přivázala naolejovaný plášť za sedlo na nevinně vypadající ranec, v němž byla zabalena dračí zástava, a přes panující vedro si natáhla modrý lněný plášť z Illianu. Jeho hluboká kapuce jí dokonale zakrývala obličej. Prsten s Velkým hadem měla pověšený na šňůrce kolem krku. Aes Sedai sice do Tearu vstoupit smějí, tvrdila, zakázáno tu bylo jen usměrňování, ale obránci Kamene každou ženu s prstenem hlídají. A ona nechtěla, aby ji při návštěvě Tearu sledovali.</p> <p>Lan už před dvěma dny nacpal svůj měňavý plášť do sedlové brašny, když bylo zjevné, že ať ty temné psy poslal kdokoliv - <emphasis>Sammael, </emphasis>pomyslel si Perrin a otřásl se, snažil se na to jméno vůbec nemyslet - ať už je poslal kdokoliv, neposlal další, aby je dohonili. Strážce si na vedro v Illianu nijak nestěžoval, a o poněkud menším vedru v Tearu se také v nejmenším nezmínil. Šedozelený kabátec měl zapjatý až ke krku.</p> <p>Perrin měl ten svůj napůl rozepnutý a tkanice na košili měl u krku rozvázané. V Tearu možná bylo o trochu chladněji než v Illianu, ale ve Dvouříčí by to stále vydalo na pořádně horké léto, a jako vždycky po dešti to vlhkost ve vzduchu ještě zhoršovala. Opasek se sekerou měl mládenec pověšený na sedlové hrušce. Byla tam hezky po ruce, kdyby ji snad potřeboval, a když ji neměl při sobě, cítil se lépe.</p> <p>Bláto v prvních ulicích, jimiž projížděli, ho překvapilo. Jedině vesnice a městečka, které viděl, měly nedlážděné ulice, a Tear patřil k největším městům. Ale lidem okolo to zřejmě nevadilo. Spousta jich chodila bosa. Na okamžik upoutala jeho pozornost žena brouzdající se na zvláštních špalíčcích. Zauvažoval, proč je nenosí všichni. Pytlovité spodky, které nosili muži, vypadaly lépe přizpůsobené vedru než ty těsné, co měl na sobě on sám, ale on by se v nich určitě cítil hloupě. Představil si sám sebe v takových spodcích a slamáku, jaké viděl kolem sebe, a zahihňal se.</p> <p>„Co je tu k smíchu, Perrine?" zeptal se Loial. Uši měl svěšené, až mu štětičky splývaly s vlasy, a ustaraně si prohlížel lidi v ulicích. „Tihle lidi vypadají... poraženě, Perrine. Když jsem tu byl posledně, tak se takhle netvářili. Dokonce ani lidi, kteří dovolili, aby vykáceli jejich háje, si nezaslouží vypadat takhle."</p> <p>Když si Perrin začal blíže prohlížet obličeje kolemjdoucích, místo aby se jen díval na všechny zároveň, viděl, že má Loial pravdu. Něco z většiny tváří zmizelo. Nejspíš naděje. Zvědavost. Na skupinku projíždějící kolem se málokdo podíval, jen když musel ustoupit z cesty koním. Ogier, sedící na zvířeti velkém jako pivovarský kůň, mohl být klidně Lanem nebo Perrinem.</p> <p>Když projeli branou ve vysoké šedé městské hradbě kolem vojáků s tvrdýma tmavýma očima, v kyrysech přes červené kabátce se širokými rukávci a úzkými bílými manžetami a podšitými kulatými přilbicemi s hřebenem na temeni, ulice se změnily. Teď byly široké a dlážděné. Místo nabíraných spodků, které nosili ostatní muži, vojáci měli těsné spodky nacpané do bot po kolena. Nad Lanovým mečem se vojáci zamračili a začali sahat po svých. Ostře si přeměřili Perrinovu sekeru a luk, ale i přes zachmuřený výraz byl v jejich tvářích také ten poraženecký výraz, jako by už nic nestálo za námahu.</p> <p>Budovy za hradbami byly větší a vyšší, i když se většinou příliš nelišily od těch vně hradeb. Střechy Perrinovi připadaly poněkud zvláštní, zvláště ty, které vybíhaly do špiček, ale od té doby, co odešel z domova, už viděl tolik různých druhů střech, že jenom zauvažoval nad tím, jaké asi hřebíky používají na své tašky. Na některých místech lidé tašky na střechy dokonce vůbec nepřibíjeli.</p> <p>Mezi menšími a obyčejnějšími budovami stály zřejmě zcela náhodně paláce a velké stavby s věžemi a hranatými bílými kupolemi, ze všech stran obklopené širokými ulicemi s krámy, hostinci či obyčejnými domy naproti. Obrovská síň s hranatými mramorovými sloupy, s jednou stranou dva sáhy širokou a čtyřiceti stupni vedoucími k bronzovým dveřím pět sáhů vysokým, měla po jedné straně pekárnu a po druhé krejčovskou dílnu.</p> <p>Tady nosilo kabátce a spodky podobném těm, jaké měli vojáci, víc mužů, i když tyto byly jasnějších barev a nedoplňovalo je brnění. Někteří muži měli dokonce meče. Nikdo nebyl bos, dokonce ani ti, co měli pytlovité spodky. Ženy měly šaty většinou dlouhé, avšak s odhalenými rameny, dokonce i kouskem poprsí, z látek hedvábných i vlněných. Dost velká část obchodu Mořského národa s hedvábím procházela právě přes Tear. V ulicích bylo také hodně otevřených nosítek i kočárů tažených párem koní, stejně jako vozů s volským spřežením. Ale příliš mnoho lidí tu mělo stejný odevzdaný výraz.</p> <p>Hostinec, který Lan vybral, U hvězdy, měl po jedné straně plátenickou dílnu a po druhé kovárnu, oddělené jen úzkými uličkami. Kovárna byla z neomítnutého šedého kamene a hostinec ze dřeva, i když měla Hvězda čtyři poschodí a také na střeše malá okénka. Rachot tkalcovského stavu stěží přehlušovalo bušení kovářského kladiva. Když Perrin a ostatní sesedli, koně předali podomkům, kteří je odvedli dozadu, a sami vstoupili do hostince. Z kuchyně byly cítit ryby pečené a snad i dušené a skopové na rožni. Muži v šenku měli všichni těsné kabátce a volné spodky. Podle Perrina nemohli být příliš bohatí - dospěl totiž k přesvědčení, že muži v barevných kabátcích s nabíranými rukávci a ženy s nahými rameny v zářivém hedvábí jsou všichni bohatí, snad dokonce urození - a ti by se s takovým hlukem nesmířili. Možná proto Lan vybral tohle místo.</p> <p>„Jak máme v tom randálu spát?" vrčela Zarin.</p> <p>„Žádné otázky?" usmál se Perrin. Na okamžik měl dojem, že na něj dívka vyplázne jazyk.</p> <p>Hostinský měl kulatý obličej, lysinu a na sobě dlouhý, tmavomodrý kabát a ty volné spodky. Klaněl se s rukama sepjatýma na mohutném teřichu. I on měl ve tváři vepsánu unavenou odevzdanost. „Světlo na tě sviť, paní, a vítej," vzdychl. „Světlo na vás sviť, pánové, a vítejte." Při pohledu na Perrinovy žluté oči trochu nadskočil, ale pak unaveně přešel k Loialovi. „Světlo na tě sviť, příteli ogiere, a vítej. Už je to snad víc než rok, co jsem v Tearu viděl naposled ogiera. Pár jich pracuje na Kameni. Ti ovšem zůstávají v Kameni, ale jednou jsem je zahlíd na ulici." Opět si povzdechl, a zřejmě se ani nevzmohl na zvědavost ohledně toho, proč do Tearu přišel další ogier, nebo proč vůbec někdo přišel.</p> <p>Plešatějící hostinský, jmenoval se Jurah Haret, jim pokoje ukázal osobně. Moiraininy hedvábné šaty a to, jak si zakrývala tvář, dohromady s Lanovým tvrdým výrazem a mečem, z nich nejspíš v jeho očích činily urozenou dámu a jejího strážného, a tudíž hodné jeho osobní pozornosti. Perrina očividně považoval za nějakého družiníka a ohledně Zarin si vůbec nebyl jist - k jejímu viditelnému znechucení - a Loial byl, koneckonců, ogier. Zavolal muže, aby Loialovi srazili dvě postele dohromady, a Moirain nabídl soukromou jídelnu, pokud by si přála jíst sama. Ta s povděkem přijala.</p> <p>Celou dobu se drželi pohromadě, tvoříce v chodbách nahoře menší průvod, až se Haret nakonec naposledy uklonil a s povzdechem se vzdal jejich přítomnosti. Nechal je tam, kde zrovna stáli, před Moiraininým pokojem. Stěny tu byly bíle omítnuty a Loial se hlavou málem dotýkal stropu.</p> <p>„Hnusnej chlap," zamumlala Zarin a oběma rukama si zuřivě oprašovala úzké suknice. „Myslím, že mě považoval za tvou komornou, Aes Sedai. To nestrpím!"</p> <p>„Dávej si pozor na jazyk," upozornil ji tiše Lan. „Jestli to jméno použiješ tam, kde by tě mohl někdo slyšet, budeš toho litovat, děvče." Chvíli se sice tvářila, že se s ním dá do při, ale jeho ledově modré oči ji tentokrát umlčely, když už nezchladily její vztek.</p> <p>Moirain si jich nevšímala. Hleděla do prázdna a ruce si prudce otírala do pláště. Podle Perrina si to ani neuvědomovala.</p> <p>„Co uděláme, abychom našli Randa?" zeptal se, ale ona ho asi neslyšela. „Moirain?"</p> <p>„Držte se blízko hostince," pravila po chvíli. „Tear může být nebezpečné místo pro někoho, kdo neví, jak to tu chodí. Tady by mohl být vzor roztržen." Poslední větu pronesla tak tiše, jako by hovořila sama k sobě. Pak zvláštním hlasem dodala: „Lane, podíváme se, co dokážeme zjistit, aniž bychom na sebe upoutali pozornost. Vy ostatní se držte v hostinci!"</p> <p>„,Držte se v hostinci,'" napodobila ji Zarin, když Aes Sedai se strážcem zmizeli na schodišti. Ale řekla to dost tiše, aby to nezaslechli. „Tenhle Rand. To on je ten, co ho nazývají..." Pokud v té chvíli snad připomínala sokolici, musela by ta sokolice být hodně nervózní. „A jsme v Tearu, kde v Srdci Kamene drží... A v proroctvích stojí... Světlo mě spal, <emphasis>ta'veren, </emphasis>je tohle vůbec příběh, ve kterém chci být?"</p> <p>„Tohle není příběh, Zarin." Perrin se chvíli cítil skoro stejně bezmocně, jako předtím mluvil hostinský. „Kolo nás vetkává do vzoru. Ty ses sama rozhodla zaplíst svý vlákno s našima. Teď je pozdě ho rozplítat."</p> <p>„Světlo!" zavrčela Zarin. „Teď mluvíš jako <emphasis>ona!"</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Perrin ji nechal stát na chodbě s Loialem a šel si odložit věci do svého pokoje - byla v něm nízká postel, pohodlná, ale malá, která se podle lidí z města zřejmě hodila ke sloužícímu, stojan s umyvadlem, stolička a několik kolíčků na stěně s popraskanou omítkou - a když vyšel ven, ogier i dívka už byli pryč. Zvonění kladiva o kovadlinu ho volalo.</p> <p>Tolik věcí mu v Tearu připadalo zvláštních, že ho zavalila úleva, když vstoupil do kovárny. V přízemí byla jediná velká místnost, jíž chyběla zadní stěna, místo ní tu byla pouze dvoje nízká vrátka otevírající se na dvorek, kde se kovali koně a voli a kde bylo i jho pro voly. V držácích stála kladiva, na neomítnutých trámech na stěnách visely kleště nejrůznějších tvarů a velikostí, rašple a kopytní nože a další podkovářské náčiní leželo úhledně seřazeno na dřevěných lavicích spolu s dláty, majzlíky a perlíky a všemožnými nástroji kovářského řemesla. V truhlících ležely železné pruty i ocel o různé tloušťce. Pět různě drsných brousků stálo na tvrdě udusané podlaze, dále šest kovadlin a tři výhně s kamenným obložením a měchy, ale jen v jedné řežavěly uhlíky. Kalicí kádě byly při ruce.</p> <p>Kovář právě bušil kladivem do dožluta rozpáleného kusu železa, který si přidržoval kleštěmi. Měl světle modré oči a na sobě měl pytlovité kalhoty, ale na nahé hrudi dlouhou koženou vestu a zástěru, které se moc nelišily od těch, co nosívali Perrin a pantáta Luhhan v Emondově Roli, a mohutné paže a ramena hovořily o letech strávených prací s kovem. Tmavé vlasy měl skoro stejně prošedivělé jako pantáta Luhhan. Další vesty a zástěry visely na stěně, jako by ten muž měl učedníky. Ti teď ale nebyli nikde v dohledu. Oheň tu voněl jako doma. Rozpálené železo vonělo jako doma.</p> <p>Kovář se otočil a vložil kus, na kterém právě pracoval, zpátky do výhně. Perrin přistoupil k výhni, aby mu zatahal za měchy. Muž se na něj ohlédl, ale neřekl nic. Perrin tahal za měchy nahoru a dolu pravidelnými pohyby a udržoval oheň na správné teplotě. Kovář se dal znovu do práce na železe, tentokrát je položil na trn kovadliny. Perrina napadlo, že to asi bude škrabka na sudy. Kladivo zvonilo v krátkých rychlých úderech.</p> <p>Muž promluvil, aniž vzhlédl od práce. „Tovaryš?" bylo vše, co řekl.</p> <p>„Ano," odvětil Perrin stejně prostě.</p> <p>Kovář chvíli pracoval. <emphasis>Byla </emphasis>to škrabka na sudy, s jakou se čistil vnitřek dřevěných sudů. Občas si kovář Perrina zamyšleně změřil. Na chvíli odložil kladivo a zdvihl krátký silný kus kovu, vrazil ho Perrinovi do ruky, zvedl kladivo a znovu se dal do práce. „Ukaž, co s tím dokážeš udělat," řekl.</p> <p>Perrin bez přemýšlení došel ke kovadlině na druhé straně výhně a poklepal prutem o její okraj. Krásně to zazvonilo. Ocel nezůstala ve slabém ohni příliš dlouho, takže se do ní z uhlí nedostalo moc uhlíku. Perrin skoro celý kus strčil do rozžhavených uhlíků, ochutnal vodu ze dvou kádí, aby zjistil, která je slaná - ve třetí byl olivový olej - sundal si kabátec a košili a vybral si koženou vestu, která mu padla. Většina těchhle tairenských chlapíků byla menších než on, ale přece jen našel jednu vestu, která mu byla dost. Najít zástěru bylo snazší.</p> <p>Když se obrátil, viděl, že kovář, stále ještě skloněný nad prací, pokyvuje hlavou a usmívá se sám pro sebe. Ale jen to, že ví, jak to v kovárně chodí, ještě neznamenalo, že je dobrý kovář. To ještě bylo třeba dokázat.</p> <p>Když se se dvěma kladivy, kleštěmi s dlouhými držadly a utínkou s ostrým vrškem vrátil ke kovadlině, ocelový prut se mezitím celý rozpálil do tmavě ruda, až na malý kousek, který nechal vyčnívat z výhně. Chvíli tahal za měchy a sledoval, jak barva kovu světlá, až byla světle žlutá, skoro bílá. Pak ocel vytáhl kleštěmi, položil ji na kovadlinu a vybral si těžší ze dvou kladiv. Odhadoval, že má asi deset liber, a mělo delší násadu, než většina lidí neznalých práce s kovem považovala za nezbytné. Držel ho skoro na konci, protože z rozpáleného kovu někdy odletovaly jiskry a on viděl jizvy na rukou kováře z Kulatého Vršku, který byl neopatrný.</p> <p>Nechtěl udělat nic složitého a parádního. V té chvíli mu prosté věci připadaly nejlepší. Začal zaoblovat hrany prutu, pak roztepal prostředek do široké čepele skoro tak silné, jako původní škrabka, ale dobrou dlaň a půl dlouhé. Občas vrátil kov do výhně, aby ho udržel na světle žluté barvě, a po chvíli si vzal druhé kladivo, o polovinu lehčí než to první. Kus za čepelí ztenčil a pak ohnul přes roh kovadliny k čepeli, aby se k tomu dalo připevnit dřevěné držadlo. Nasadil ostrou utínku do otvoru na kovadlině a položil na ni rozžhavený kov. Jedním ostrým úderem odsekl nástroj, který vyrobil. Skoro vyrobil. Bude to nůž se skosenou špicí, sloužící mezi jiným pro ohlazování a zarovnávání dužin sudů poté, co budou sesazeny. Až ho dokončí. Škrabka, kterou vyráběl kovář, ho přivedla na tento nápad.</p> <p>Jakmile upravil kov za horka, hodil rozžhavený výkovek do slané kalicí kádě. Neslaná voda kalila rychleji a hodila se pro nejtvrdší kovy, kdežto olej byl nejjemnější, na dobré nože. A meče, jak slyšel, ale on se nikdy neúčastnil výroby něčeho takového.</p> <p>Když se kov dost ochladil a přešel do matně šedé barvy, vyndal ho z vody a vzal k brousku. Trocha pomalé práce se šlapadly čepel vyleštila. Opatrně čepel znovu nahřál, tentokrát do tmavších bronzových odstínů. Když se začala bronzová barva rozbíhat po čepeli, odložil ji stranou, aby vychladla. Pak teprve dobrousí ostří. Další zakalení by zničilo vlastnosti dané předešlým popouštěním, které právě provedl.</p> <p>„Moc hezký kousek práce," ozval se kovář. „Žádné zbytečné pohyby. Hledáš práci? Moji tovaryši prostě odešli, všichni tři, ty lumpové ničemní, a tak by tu pro tebe byla spousta práce."</p> <p>Perrin zavrtěl hlavou. „Nevím, jak dlouho zůstanu v Tearu. Ale jestli ti to nevadí, rád bych ještě chvíli pracoval. Už je to dlouho a moc mi to chybí. Možná bych mohl dělat něco, co by jinak dělali tovaryši."</p> <p>Kovář si hlasitě odfrkl. „Ty jsi o hodně lepší než ti darebáci, jenom se tady potloukali, zírali a bavili se o svých nočních můrách. Jako by občas neměl noční můru každý. Ano, můžeš tady pracovat, jak dlouho chceš. Světlo, mám objednávky na tucet pořízů a tři bednářské teslice, a truhlář dole v ulici potřebuje čepovní dláto a... Seznam je dlouhý. Začni s těmi pořízy a uvidíme, co zvládneš do setmění."</p> <p>Perrin se v práci zcela zapomněl a na čas nemyslel na nic jiného než na žár sálající z kovu, zvonění kladiva a vůni kovárny, pak ale přišla chvíle, kdy vzhlédl a zjistil, že kovář - Dermid Ajala se jmenoval - sundává vestu, a na dvorku ke kování je tma. Veškeré světlo pocházelo jen z výhně a dvou lamp. A na kovadlině u jedné z vyhaslých výhní seděla Zarin a pozorovala ho.</p> <p>„Takže ty jsi opravdu kovář, kováři," řekla.</p> <p>„To je, slečinko," přitakal Ajala. „Říká, že je tovaryš, ale práce, co dneska odvedl, by podle mě klidně mohla být jeho mistrovským kouskem. Má dobrý úder, pravidelný." Perrin při těch poklonách přešlapoval a kovář se na něj zazubil. Zarin na oba hleděla s naprostým nepochopením.</p> <p>Perrin šel vrátit vestu a zástěru na kolík, ale jakmile je sundal, náhle si uvědomil, že Zarin upírá zrak na jeho záda. Bylo to, jako by se ho dotkla. Na okamžik ho zcela přemohla vůně bylinek. Rychle si přetáhl košili přes hlavu a neobratně si ji nacpal do spodků. Prudce si natáhl kabátec. Když se otočil, měla Zarin na rtech jeden z těch svých tajnůstkářských úsměvů, které ho vždycky vyváděly z míry.</p> <p>„Tak tohle chceš dělat?" zeptala se. „To jsi jel celou tu cestu, abys zase mohl pracovat v kovárně?" - Ajala, zavírající dvířka na dvůr, se zarazil a začal poslouchat.</p> <p>Perrin zvedl těžké kladivo, které předtím používal, s desetiliberní hlavicí a toporem dlouhým jako jeho předloktí. Bylo velice příjemné na dotek. Bylo to správné. Kovář se jednou podíval na jeho oči a ani nemrkl. - Pro něj byla důležitá práce, zručnost při zacházení s kovem, ne barva něčích očí. „Ne," řekl Perrin smutně.</p> <p>„Doufám ale, že jednou ano. Zatím ale ne." A šel pověsit kladivo na zeď.</p> <p>„Vezmi si ho." Ajala si odkašlal. „Obvykle nerozdávám dobrá kladiva, ale... Práce, kterou jsi tu dneska odvedl, stojí za mnohem víc než to kladivo, a možná ti to ,jednou' pomůže. Člověče, jestli jsem někdy viděl někoho, kdo byl stvořen, aby v ruce držel kovářské kladivo, tak jsi to ty. Takže si ho vezmi. Nechej si ho."</p> <p>Perrin sevřel ruku kolem topůrka. Opravdu se cítil dobře. „Děkuju," řekl. „Ani neumím říct, co to pro mě znamená."</p> <p>„Jen nezapomeň na to ,jednou', člověče. Jen na to nezapomeň."</p> <p>Když odcházeli, Zarin k němu vzhlédla a řekla: „Máš vůbec ponětí, jak zvláštní muži jsou kováři? Ne. Nemyslela jsem, že bys měl." Odběhla napřed a nechala ho tam stát s kladivem v ruce. Perrin se podrbal na hlavě.</p> <p>V šenku se na něj nikdo pořádně nepodíval, na zlatookého muže s kovářským kladivem v ruce. Vyšel nahoru do svého pokoje a tentokrát nezapomněl zapálit lojovici. Toulec a sekera visely na kolících na omítnuté stěně, jako předtím. Potěžkal sekeru v jedné ruce a kladivo v drahé. Na váhu byla sekera s půlměsíčnou čepelí a silným hrotem o dobrých pět šest liber lehčí, ale připadala mu desetkrát těžší. Vrátil sekeru do smyčky na opasku a kladivo položil na podlahu pod kolíky a topor opřel o stěnu. Topory sekery a kladiva se téměř dotýkaly, dva kusy dřeva stejné síly. Dva kusy kovu téměř stejné váhy. Dlouho jen tak seděl na stoličce a díval se na oba nástroje. Ještě na ně hleděl, když do místnosti strčil hlavu Lan.</p> <p>„Pojď, kováři. Musíme si promluvit."</p> <p>„Já<emphasis> jsem </emphasis>kovář," řekl Perrin a strážce se na něj zamračil.</p> <p>„Ne abys teď začal bláznit, kováři. Jestli už neuneseš svoji váhu, mohl bys nás všechny stáhnout z hory."</p> <p>„Já svou váhu unesu," zavrčel Perrin. „Udělám, co se musí udělat. Co chceš?"</p> <p>„Tebe, kováři. Copak neslyšíš? Tak pojď, sedláčku."</p> <p>To jméno, kterým ho tak často oslovovala Zarin, ho rozzlobeného zvedlo na nohy, ale Lan už se obrátil. Perrin rychle vyšel na chodbu a následoval strážce přes hostinec. Chtěl mu říct, že už má dost těch „kovářů" a „sedláčků", že se jmenuje Perrin Aybara. Strážce vstoupil do jediné soukromé jídelny s okny na ulici.</p> <p>Perrin ho následoval. „Tak poslouchej, <emphasis>strážče, </emphasis>já -"</p> <p>„Ty poslouchej, Perrine," řekla Moirain. „Buď zticha a poslouchej." Obličej měla hladký, ale v očích měla stejně ponurý výraz, jaký byl i tón jejího hlasu.</p> <p>Perrin si neuvědomil, že v místnosti je kromě něho a strážce, stojícího s rukou opřenou o krbovou římsu, ještě někdo. Moirain seděla u stolu uprostřed místnosti. Stůl byl obyčejný kus nábytku z černého dubu. Všechny ostatní židle s vysokými vyřezávanými opěradly byly prázdné. Zarin se opírala o stěnu na drahé straně místnosti, než byl Lan, a mračila se. Loial se rozhodl sednout si na podlahu místo na židli, která se pro něj nehodila.</p> <p>„Jsem ráda, že ses rozhodl k nám připojit, sedláčku," řekla jedovatě Zarin. „Moirain nechtěla říct ani slovo, dokud nepřijdeš. Jen se tu na nás kouká, jako by chtěla rozhodnout, kdo z nás má zemřít. Já -"</p> <p>„Buď zticha," zarazila ji ostře Moirain. „Jeden ze Zaprodanců je v Tearu. Vznešený pán Samon je Be'lal." Perrin se zachvěl.</p> <p>Loial pevně zavřel oči a zasténal. „Měl jsem zůstat v <emphasis>državě. </emphasis>Nejspíš bych byl velice šťastný i s manželkou, kterou by mi matka vybrala. Je to skvělá žena, moje matka, a špatnou ženu by mi nedala." Uši jako by mu úplně zmizely v huňaté kštici.</p> <p>„Můžeš se vrátit do Državy Šangtaj," řekla Moirain. „Odejdi hned, jestli chceš. Já ti bránit nebudu."</p> <p>Loial otevřel jedno oko. „Můžu jít?"</p> <p>„Jestli chceš," přitakala.</p> <p>„Aha." Otevřel i druhé oko a tupými prsty o velikosti slušných klobás se podrbal na bradě. „Hádám... Hádám... že jestli mám na vybranou... tak zůstanu s vámi. Napsal jsem si hodně poznámek, ale na celou knihu to ještě zdaleka nestačí, a nerad bych opustil Perrina a Randa -"</p> <p>Moirain ho chladně zarazila. „Dobrá, Loiale. Jsem ráda, že zůstaneš. Ráda využiji znalostí, které máš. Ale dokud tohle neskončí, nemám čas poslouchat tvoje stížnosti."</p> <p>„Hádám," ozvala se roztřeseným hlasem Zarin, „že já možnost odejít nemám." Podívala se na Moirain a otřásla se. „Asi ne. No, kováři, jestli tohle přežiju, přinutím tě zaplatit."</p> <p>Perrin na ni jen zíral. <emphasis>Mě! Ta hloupá ženská si myslí, že je to moje chyba? Copak jsem ji žádal, aby s námi chodila? </emphasis>Otevřel ústa, ale všiml si výrazu v Moiraininých očích, a tak je zase rychle zavřel. Po chvíli se zeptal: „Jde po Randovi? Aby ho zastavil nebo zabil?"</p> <p>„Myslím, že ne," odpověděla už klidně. Hlas měla studený jako ocel. „Bojím se, že chce, aby Rand vstoupil do Srdce Kamene a získal <emphasis>Callandor, </emphasis>a pak mu ho chce vzít. Bojím se, že chce zabít Draka Znovuzrozeného právě tou zbraní, která ho má zvěstovat."</p> <p>„Utečeme zas?" ozvala se Zarin. „Jako z Illianu? Nikdy jsem nechtěla utíkat, ale když jsem skládala hledačskou přísahu, ani by mě nenapadlo, že potkám Zaprodance."</p> <p>„Tentokrát," prohlásila Moirain, „utíkat nebudeme. Neodvážíme se utéci. Svět a čas leží na Randových bedrech, na bedrech Draka Znovuzrozeného. Tentokrát budeme bojovat."</p> <p>Perrin se rozpačitě posadil. „Moirain, říkáš tady otevřeně hodně věcí, o kterých jsi nám tvrdila, že na ně nesmíme ani pomyslet. <emphasis>Je </emphasis>tenhle pokoj chráněný proti odposlechu, že ano?" Když Aes Sedai zavrtěla hlavou, Perrin stiskl okraj stolu tak pevně, až tmavý dub zaskřípal.</p> <p>„Nemluvím tu o myrddraalech, Perrine. Nikdo nezná sílu Zaprodanců, ví se jen to, že Izmael a Lanfear z nich byli nejsilnější, ale i nejslabší z nich by dokázal vycítit ochrany, které bych mohla postavit, na míli i dál. A ve chviličce nás roztrhat na kousky. Možná by ani nemusel udělat krok z místa, kde stojí."</p> <p>„Říkáš, že tě může svázat do uzlíku," zamumlal Perrin. „Světlo! A co tak asi můžeme udělat? Jak můžeme vůbec něco udělat?"</p> <p>„Dokonce ani Zaprodanci se nemůžou postavit odřivousu," řekla. Perrina napadlo, zda odřivous je to, co použila proti těm temným psům. Pořád ho dost znervózňovalo, co tenkrát viděl i co jim tenkrát řekla. „Za poslední rok jsem se pár věcí naučila, Perrine. Jsem... nebezpečnější, než když jsem přišla do Emondovy Role. Jestli se k Be'lalovi dostanu dost blízko, dokážu ho zničit. Ale jestli mě on zahlédne první, zničí nás všechny dávno předtím, než budu mít šanci." Obrátila svou pozornost k Loialovi. „Co mi můžeš říci o Be'lalovi?"</p> <p>Perrin zmateně zamrkal. <emphasis>Loial?</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„Proč se ptáš jeho?" zeptala se rozzlobeně Zarin. „Nejdřív vykládáš tomu kováři, že chceš, abychom bojovali s jedním ze Zaprodanců! - který nás může zabít dřív, než jen stačíme mrknout! - a teď se na něj ptáš Loiala?" Loial naléhavě mumlal to jméno, které používala - „Faile! Faile!" - ale ona ani nezpomalila. „Myslela jsem, že Aes Sedai vědí všechno. Světlo, aspoň jsem dost chytrá, abych neříkala, že s někým budu bojovat, dokud se o něm nedozvím všechno, co se dozvědět dá! Ty..." Pod Moiraininým upřeným pohledem konečně umlkla.</p> <p>„Ogierové," poznamenala chladně Aes Sedai, „mají dlouhou paměť, děvče. Pro lidi je to od Rozbití světa hodně přes sto pokolení, ale pro ogiery ani ne třicet. Z jejich příběhů se pořád můžeme dozvědět věci, které jsme neznali. Teď mi to pověz, Loiale. Co víš o Be'lalovi. A pro změnu stručně. Chci znát tvoje vzpomínky, ne dojmy."</p> <p>Loial si odkašlal, kterýžto zvuk se hodně podobal tomu, jejž vydává palivové dříví padající skluzem. - „Be'lal." Uši mu vylétly z vlasů jako křídla kolibříka a pak se znovu svěsily. „Nevím, co by mohlo být v příbězích o Be'lalovi, co bys už nevěděla. Moc se o něm nemluví, jen to, že srovnal se zemí síně Služebníků těsně předtím, než ho Luis Therin Rodovrah a stovka rytířů zavřeli s Temným do věznice. Jalanda, syn Arieda syna Coiamova, napsal, že ho nazývali Závistivec, že se odřekl Světla, protože záviděl Luisi Therinovi, a že záviděl i Izmaelovi a Lanfear. Ve <emphasis>Studii o válce Stínu </emphasis>Moilin, dcera Hamady dcery Juendaniny, nazývá Be'lala Tkalcem sítě, ale já nevím proč. Zmiňuje se o tom, že hrál s Luisem Therinem dámu a vyhrál a že se tím pořád vychloubal." Mrkl na Moirain a zabručel: „Snažím se to zkrátit. Nevím o něm nic důležitého. Někteří píší o tom, že jak Be'lal, tak Sammael stáli v čele boje proti Temnému, než se odřekli Světla, a oba že byli mistři v šermu. To je opravdu všechno, co vím. Možná jsou o něm zmínky i v dalších knihách nebo příbězích, ale ty jsem nečetl. O Be'lalovi se prostě moc často nepíše. Je mi líto, že jsem ti nemohl říci něco důležitého."</p> <p>„Možná ano," řekla mu Moirain. „O tom jménu, Tkadlec sítě, jsem nevěděla. Ani o tom, že záviděl Drakovi stejně jako svým společníkům ve Stínu. To jen posiluje moje přesvědčení, že chce získat <emphasis>Callandor. </emphasis>To musí být důvod, proč se rozhodl stát vznešeným pánem Tearu. A Tkadlec sítě - to je jméno vhodné pro mazaného intrikána, který v skrytu trpělivě spřádá plány. Vedl sis vskutku dobře, Loiale." Ogier na okamžik zvedl koutky úst v potěšeném úsměvu, ale pak je opět svěsil.</p> <p>„Nebudu předstírat, že se nebojím," ozvala se náhle Zarin. „Jenom hlupák by se nebál Zaprodanců. Ale přísahala jsem, že budu jednou z vás, a taky budu. To je všechno, co jsem chtěla říct."</p> <p>Perrin zavrtěl hlavou. Musela <emphasis>být šílená. Přál bych si, abych tady nebyl já. Přál bych si, abych byl zase doma a pracoval v kovárně pantáty Luhhana. </emphasis>Nahlas řekl: „Jestli je v Kameni, jestli tam číhá na Randa, tak my musíme taky dovnitř, abychom se k němu dostali. Jak to provedeme? Všichni pořád říkají, že do Kamene se bez svolení vznešených pánů nikdo nedostane, a když tak nad tím uvažuju, nevidím způsob, jak se dostat přes bránu."</p> <p>„Ty dovnitř nepůjdeš," řekl Lan. „Tam půjdeme jenom my dva s Moirain. Čím víc by nás šlo, tím těžší by to bylo. Ať ale najdu jakýkoliv způsob, nemyslím, že to bude snadné i jenom pro dva."</p> <p>„Gaidine," začala pevným hlasem Moirain, ale strážce ji zarazil stejně odhodlaně.</p> <p>„Půjdeme společně, Moirain. Tentokrát stát stranou již nebudu." Po chvíli Aes Sedai souhlasně kývla. Perrin měl pocit, že se Lan uvolnil. „Vy ostatní byste se měli trochu prospat," pokračoval strážce. „Já musím ven prostudovat Kámen." Odmlčel se. „Je tu jedna věc, na niž jsem pro tvoje novinky málem zapomněl, Moirain. Je to maličkost, a nevím, co by to mohlo znamenat. V Tearu jsou Aielové."</p> <p>„Aielové!" vyjekl Loial. „To je nemožné! Celé město by zpanikařilo, kdyby do ulic vstoupil jediný Aielan."</p> <p>„Neříkal jsem, že chodí po ulicích, ogiere. Střechy a komíny města tvoří stejně dobré skrýše jako Pustina. Viděl jsem nejméně tři, i když zřejmě nikdo v Tearu si jich nevšiml. A jestli jsem viděl tři, můžete si být jistí, že jich tu je mnohem víc, které jsem nezahlédl."</p> <p>„Pro mě to nic neznamená," prohlásila pomalu Moirain. „Perrine, proč se tak mračíš?"</p> <p>Nevěděl, že se mračí. „Myslel jsem na toho Aiela v Remenu. Říkal, že až Kámen padne, Aielové opustí Trojí zemi. To je Pustina, ne? Říkal, že je to proroctví."</p> <p>„Přečetla jsem každé slovo z Dračích proroctví," pravila tiše Moirain, „v každém překladu, a o Aielech tam není ani zmínka. Slepě tu klopýtáme, zatímco Be'lal tká své sítě, a kolo tká vzor kolem nás všech. Ale jsou Aielové předivem kola, nebo Be'lala?</p> <p>Lane, musíš mi rychle najít cestu do Kamene. Nám. Najdi nám rychle cestu."</p> <p>„Jak přikazuješ, Aes Sedai," opáčil strážce, ale o něco hřejivějším tónem než obvykle. Zmizel ve dveřích a Moirain se zamračila na stůl a tvářila se zamyšleně.</p> <p>Zarin přistoupila k Perrinovi a s hlavou nakloněnou na stranu se na něj zadívala. „A co hodláš udělat ty, kováři? Zdá se, že oni chtějí, abychom tu čekali a hlídali, zatímco sami půjdou za dobrodružstvím. Ne že bych si stěžovala."</p> <p>O tom posledním pochyboval. „Nejdřív," sdělil jí, „si jdu vzít něco k jídlu. A pak si půjdu promyslet, co s tím kladivem." <emphasis>A rozluštit, co vlastně cítím k tobě, Sokolice.</emphasis></p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA DVACÁTÁ TŘETÍ</strong></p> <p><strong><emphasis>Návnada do sítě</emphasis></strong></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p>Nyneiva měla dojem, že o kus dál na sluncem zalité ulici koutkem oka zahlédla vysokého muže s narudlými vlasy v rozevlátém hnědém plášti, ale když se otočila, aby se mohla pořádně podívat zpod širokého okraje modrého slamáku, který jí dala Ailhuin, už mezi nimi rachotilo volské spřežení. Když přehrčelo kolem, ten muž nebyl nikde v dohledu. Byla si skoro jistá, že na zádech měl dlouhán dřevěné pouzdro na flétnu a že střih jeho šatů rozhodně nebyl tairenský. <emphasis>To nemohl být Rand. To, že se mi o něm zdá, ještě neznamená, že přišel až z Almothské pláně.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Kolem chvátal jeden z bosých mužů a z košíku na zádech mu trčelo na tucet srpovitých rybích ocasů. Muž náhle klopýtl a při pádu mu ryby přelétly přes hlavu. Muž přistál na kolenou v blátě a vytřeštil oči na ryby, které se mu vysypaly z koše. Všechny do jedné ty dlouhé štíhlé ryby stály kolmo vzhůru s hlavou zabořenou do bláta, vytvářejíce úhledný kruh. Všichni kolemjdoucí na to zírali s otevřenými ústy. Muž se pomalu zvedl, nevšímaje si bláta na šatech a na těle. Odepjal si koš ze zad a začal do něj ryby sbírat. Přitom stále potřásal hlavou a něco si tiše brumlal.</p> <p>Nyneiva zamrkala, ale měla jednání s tím banditou s kravským obličejem, který stál před ní ve dveřích krámku, kde na hácích visely zakrvácené kusy masa. Nyneiva se prudce zatahala za cop a upřela na toho chlapíka oči.</p> <p>„No dobře," řekla ostře, „vezmu si to, ale jestli si tohle počítáš za tak mizernej kousek, tak už od tebe nic nekoupím."</p> <p>Muž klidně pokrčil rameny, když si bral peníze, pak jí zabalil prorostlou skopovou pečeni do plátna, které vytáhla k košíku. Nyneiva se na něj mračila, když kladl zabalené maso do košíku, co měla přes ruku, ale na něj to nemělo nejmenší vliv.</p> <p>Prudce se otočila k odchodu - a málem upadla. Pořád nebyla zvyklá na dřeváky. Neustále jí vázly v bahně a ona nechápala, jak s nimi lidé vůbec zvládají chůzi. Doufala, že jasné sluníčko bláto brzy vysuší, ale měla pocit, že v Maule je bláto více méně stálá záležitost.</p> <p>Dělajíc přeopatrné kroky, vykročila zpátky k Ailhuininu domu a cestou tiše nadávala. Ceny za všechno byly ostudně vysoké, kvalita zboží ubohá a skoro nikomu to zřejmě nevadilo, ani kupujícím, ani prodávajícím. Byla to úleva projít kolem ženy, která křičela na majitele krámku, v obou rukou mávala potlučenými červenožlutými plody - Nyneiva nevěděla, co to je, protože tu bylo stále hodně druhů ovoce i zeleniny, o kterých v životě neslyšela - a volala na každého, ať se podívá, co za odpad to ten chlap prodává, ale prodavač se na ni jen unaveně díval a dokonce se ani nenamáhal odpovídat na její urážky.</p> <p>Věděla, že vysoké ceny mají jisté oprávnění - Elain jí vysvětlila všechno o tom, jak zrní sežraly krysy v sýpkách, protože nikdo v Cairhienu si je nemohl dovolit koupit, a jak velký je od aielské války v Cairhienu obchod s obilím - ale to nijak neomlouvalo to, že všichni lidé zřejmě byli připraveni si jen lehnout a umřít. Ve Dvouříčí byla svědkem, jak úrodu zničilo krupobití nebo je sežraly kobylky, černý mor zahubil ovce a rez zkazila tabák, takže když přijeli kupci z Baerlonu, nebylo co prodávat. Vzpomínala si, jak dva roky po sobě nebylo skoro co jíst, jen řídká tuřínová polévka a starý ječmen, a lovci měli štěstí, když domů přinesli hubeného králíčka, ale lid z Dvouříčí se pokaždé, když byl sražen na kolena, zase zvedl a vrátil se k práci. Tihle lidé měli jeden špatný rok a jejich rybolov i ostatní obchod zřejmě jen kvetly. Neměla s nimi trpělivost. Věděla dobře, že to je její problém, že by měla mít trochu trpělivosti. Žili tu jiní lidé s jinými způsoby, a věci, které jí připadaly hrozné, tu zřejmě brali jako normální, dokonce i Ailhuin a Sandar. Měla by být schopná najít v sobě aspoň špetku trpělivosti.</p> <p><emphasis>Když s nimi, tak proč ne s Egwain? </emphasis>Tuto myšlenku odsunula stranou. To dítě se chovalo ošklivě, štěkalo i při těch nejzřejmějších návrzích a vzpíralo se těm nejrozumnějším věcem. Dokonce i když bylo jasné, co by měly udělat, Egwain se chtěla nechat přesvědčovat. Nyneiva nebyla zvyklá lidi přesvědčovat, zvláště ne lidi, kterým měnila plínky. To, že byla jen o sedm let starší než Egwain, nehrálo roli.</p> <p><emphasis>To všechny ty ošklivé sny, </emphasis>říkala si. <emphasis>Nevím sice, co znamenají, a teď je má i Elain, a já nevím, co znamená ani tohle, a Sandar řekne jenom, že pořád hledá, a já se cítím tak bezmocná... že bych plivala! </emphasis>Trhla za cop tak prudce, až ji to zabolelo. Aspoň že dokázala Egwain přesvědčit, aby znovu nepoužila <emphasis>ter'angrial </emphasis>a aby tu věc vrátila zpátky do váčku, místo aby ho stále nosila na těle. Jestli jsou černé adžah v <emphasis>Tel'aran'rhiodu... </emphasis>Nechtěla ani pomyslet na to, co by to mohlo znamenat. <emphasis>My je najdeme!</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„My je srazíme na kolena," zamumlala nahlas. „Chtít mě prodat jako ovci! Lovit mě jako zvíře! Tentokrát jsem já lovec, a ne králík! Ta Moirain! Kdyby nikdy nebyla přišla do Emondovy Role, byla bych mohla Egwain naučit tolik, aby to stačilo. A Randa... byla bych mohla... byla bych mohla něco udělat." To, že věděla, že ani jedno není pravda, moc nepomáhalo. Ještě se to všechno víc zhoršilo. Nenáviděla Moirain skoro tolik, jako nenáviděla Liandrin a černé adžah, možná tolik, jako nenáviděla Seanchany.</p> <p>Zahnula za roh a Juilin Sandar jí jen tak tak uskočil z cesty, aby do něj nevrazila. I když na ně byl zvyklý, málem ve svých dřevácích upadl, a jen jeho hůl ho zachránila, že sebou neplácl na břicho do bláta. To světlé rýhované dřevo se jmenovalo bambus, jak se dozvěděla, a bylo mnohem pevnější, než vypadalo.</p> <p>„Paní - ehm - paní Maryim," vypravil ze sebe konečně Sandar, když znovu získal ztracenou rovnováhu. „Já jsem... hledal jsem tě." Nervózně se usmál. „Ty se na mne zlobíš? Proč se na mě tak mračíš?"</p> <p>Nyneiva vyhladila zachmuřené vrásky na čele. „Nemračila jsem se na tebe, mistře Sandare. To ten řezník... To je jedno. Proč mě hledáš?" Zadržela dech. „Našel jsi je?"</p> <p>Sandar se rozhlédl kolem sebe, jako by čekal, že by je mohl vyslechnout nějaký kolemjdoucí. „Ano. Ano, musíš jít se mnou. Ostatní už čekají. Ostatní. A máma Guenna."</p> <p>„Proč jsi tak nervózní? Nedovolil jsi jim zjistit, že se o ně zajímáš?" zeptala se ostře. „Co tě tak vyděsilo?"</p> <p>„Ne! Ne, paní. Já... Já se neodhalil." Znovu se rozhlédl kolem a přistoupil blíž. Mluvil zadýchaným naléhavým šepotem. „Ty ženy, co hledáte, jsou v Kameni! Hosté vznešeného pána! Vznešeného pána Samona! Proč je nazýváte zlodějkami? Sám vznešený pán Samon!" Málem kvílel. Obličej se mu leskl potem.</p> <p><emphasis>V Kameni! Se vznešeným pánem! Světlo, jak se k nim teď mám dostat? </emphasis>S námahou potlačila netrpělivost. „Uklidni se," řekla mírně. „Uklidni se, mistře Sandare. Můžeme všechno vysvětlit ke tvé úplné spokojenosti." <emphasis>Doufám, že ano. Světlo, jestli se rozběhne do Kamene, aby pověděl vznešenému pánu, že je hledáme... </emphasis>- „Pojď se mnou za mámou Guennou. S Joslyn a Carylou ti to všechno vysvětlíme. Opravdu. Pojď."</p> <p>Krátce, nejistě kývl a připojil se k ní. Šel jen tak rychle, aby mu v dřevácích stačila. Vypadal, jako by se chtěl rozběhnout.</p> <p>U domku kořenářky zahnula dozadu. Pokud věděla, nikdo nikdy nepoužíval přední dveře, dokonce ani máma Guenna sama. Koně teď byli uvázáni u bambusového zábradlí - dost daleko od Ailhuininých nových fíkovníků i zeleniny - sedla a uzdy byly uloženy v domě. Pro jednou se nezastavila, aby pohladila Gaidina po nose a řekla mu, jaký je skvělý a mnohem rozumnější než jeho jmenovec. Sandar se zastavil, aby si holí oškrábal bláto z dřeváků, ale ona spěchala dovnitř.</p> <p>Ailhuin Guenna seděla s rukama podle těla na židli s vysokým opěradlem, vytažené do místnosti. - Oči jí lezly z důlků hněvem a strachem, jak se zoufale namáhala, aniž však dokázala pohnout jediným svalem. Nyneiva nepotřebovala cítit jemné předivo vzduchu, aby poznala, co se stalo. <emphasis>Světlo, ony nás našly! Světlo tě spal, Sandare!</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Zaplavil ji vztek a spláchl stěny, které jí obvykle bránily dosáhnout na sílu, a jak jí z rukou vypadl koš, byla bílým kvítkem na trnce, otevírajícím se objetí <emphasis>saidaru, </emphasis>otevírajícím se... Bylo to, jako by si naběhla na další zeď, zeď z čistého skla. Cítila pravý zdroj, ale stěna zastavila vše kromě bolestné touhy být naplněna jedinou silou.</p> <p>Koš dopadl na podlahu, a jak se odrazil, dveře za ní se otevřely a dovnitř vstoupila Liandrin následovaná černovlasou ženou s bílým pramenem nad levým uchem. Obě měly dlouhé barevné hedvábné šaty střižené tak, že odhalovaly ramena, a obklopovala je záře <emphasis>saidaru.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Liandrin si uhladila červené šaty a její mrzuté rty se zvlnily v úsměvu. Tvář panenky měla pobavený výraz. „Vidíš, že ano, divoženko," začala, „nemáš žádný -"</p> <p>Nyneiva ji udeřila do úst, jak nejsilněji dokázala. <emphasis>Světlo, musím se dostat pryč. </emphasis>Hřbetem ruky uhodila i Riannu tak tvrdě, že černovláska padla na svůj hedvábím obalený zadek a vyjekla. <emphasis>Musely dostat ostatní, ale jestli se dostanu ze dveří, jestli se dostanu dost daleko, aby mě nemohly odříznout od pravého zdroje, něco udělám. </emphasis>Prudce Liandrin odstrčila ode dveří. <emphasis>Jen ať se dostanu z jejich dosahu a...</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Ze všech stran na ni začaly pršet rány, jakoby zasazované pěstmi a holemi, jako krupobití. Ani Liandrin, jíž z koutků sevřených úst tekla krev, ani Rianna s rozcuchanými vlasy a pomačkanými zelenými šaty, nezvedla ruku. Nyneiva cítila, jak se kolem ní ovíjejí prameny vzduchu, stejně jako rány samotné. Stále se snažila dostat ke dveřím, ale uvědomila si, že je už na kolenou, a neviděné rány pršely dál, neviditelné hole a pěsti ji bušily do zad a do břicha, do hlavy, ramenou, ňader a nohou. Se zasténáním se svalila na bok a stočila se do klubíčka ve snaze se ochránit. <emphasis>Ó Světlo, snažila jsem se. Egwain! Elain! Snažila jsem se! Nebudu křičet! Světlo vás spal, můžete mě utlouct k smrti, ale křičet nebudu!</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Rány přestaly, ale Nyneiva se třásla dál. Od hlavy k patě byla celá potlučená.</p> <p>Liandrin si k ní přidřepla a rukama si objala kolena. Hedvábí zašustilo o hedvábí. Otřela si krev ze rtů. Tmavé oči měla tvrdé a v jejím výraze teď nebyla ani stopa po pobavení. „Možná jsi příliš hloupá, abys poznala, kdy jsi poražená, divoženko. Bojovala jsi skoro tak divoce, jako ta druhá hloupá holka, ta Egwain. Skoro tady zešílela. Musíte se všechny naučit poddat se. <emphasis>Naučíte </emphasis>se, jak se poddat."</p> <p>Nyneiva se zachvěla a znovu se natáhla po <emphasis>saidaru. </emphasis>Ne že by si myslela, že se jí to podaří, ale musela něco udělat. Přinutila se skrze bolest natáhnout... a narazila na ten neviditelný štít. Liandrin se teď v očích objevil pobavený výraz, pochmurné veselí malého darebáka, který právě utrhl mouše křidélka.</p> <p>„Aspoň tahle nám k ničemu není," řekla Rianna a přistoupila k Ailhuin. „Zastavím jí srdce." Ailhuin při jejích slovech málem vypadly oči z důlků.</p> <p>„Ne!" Liandrininy krátké medové cůpky zavlály, když prudce otočila hlavu. „Ty vždycky zabíjíš příliš rychle, a jedině Veliký pán může využít mrtvé." Usmála se na ženu, kterou na židli držela neviditelná pouta. „Viděla jsi vojáky, kteří přišli s námi. Víš, kdo na nás v Kameni čeká. Vznešeného pána Samona by nepotěšilo, kdybys hovořila o tom, co se dneska u tebe stalo. Jestli budeš držet jazyk za zuby, budeš žít a možná mu i jednoho dne sloužit. Jestli promluvíš, budeš sloužit Velikému pánu Temnoty i z hrobu. Co si vybereš?"</p> <p>Ailhuin náhle mohla pohnout hlavou. Zatřásla šedými kudrnami a pohnula rty. „Budu... Budu držet jazyk za zuby," řekla sklíčeně a rozpačitě a zahanbeně se podívala na Nyneivu. „Jestli promluvím, k čemu to bude? Vznešenému pánu stačí mrknout, a dostane mou hlavu. Co bych pro tebe mohla udělat, děvče? Co?"</p> <p>„To je v pořádku," řekla Nyneiva unaveně. <emphasis>Komu by to mohla říct? Mohla by pro nás jedině umřít. </emphasis>„Vím, že bys nám pomohla, kdybys mohla." Rianna zvrátila hlavu dozadu a rozchechtala se. Ailhuin se svezla na židli, zcela volná, ale dokázala jenom sedět a dívat se do klína na složené ruce.</p> <p>Liandrin s Riannou zvedly Nyneivu na nohy a vystrkaly ji před dům. „Něco si zkusíš," varovala ji tvrdým hlasem černovláska, „a já tě donutím, aby sis stáhla vlastní kůži z těla a zatancovala si jen tak."</p> <p>Nyneiva se skoro zasmála. <emphasis>Co bych tak asi mohla zkusit? </emphasis>Byla odříznuta od pravého zdroje. Rány ji bolely tak, že skoro nedokázala stát. Ať by se vzmohla na cokoliv, ony by ji zvládly jako vzteklé děcko. <emphasis>Ale moje rány se zahojí, Světlo vás spal, a vy ještě uděláte chybu! A až ji uděláte...</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>V předním pokoji na ně čekali dva velcí vojáci v kulatých přilbách a lesklých kyrysech přes červené kabátce s nabíranými rukávy. Oběma se na čele perlil pot a kouleli tmavýma očima, jako by se báli stejně jako ona. S nimi tu také byla Amico Nagoyin, štíhlá a hezká, s labutí šíjí a světlou pletí, vypadající nevinně jako dívenka trhající květiny. Joiya Byir měla přes hladké líce a vyrovnanost ženy, která dlouho pracovala s jedinou silou, přátelský výraz, skoro připomínala hodnou babičku, i když v tmavých vlasech neměla šediny a obličej měla téměř bez vrásek. Její šedé oči však vypadaly spíš na macechu z pohádek, tu, která zavraždí děti manželovy první ženy. Obě ženy zářily silou.</p> <p>Mezi dvěma černými sestrami stála Elain s modřinou na oku, nateklou tváří a rozseknutým rtem. Jeden rukáv měla napůl utržený. „Mrzí mě to, Nyneivo," řekla s námahou, jako by ji bolela čelist. „Vůbec jsme je neviděly, až už bylo pozdě."</p> <p>Egwain ležela na podlaze a obličej měla tak nateklý, až byla skoro k nepoznání. Když Nyneiva s doprovodem vstoupila, jeden z vojáků si Egwain přehodil přes rameno. Visela zcela bezvládně jako poloprázdný pytel ječmene.</p> <p>„Co jste jí to udělaly?" chtěla vědět Nyneiva. „Světlo vás spal, co -!" Cosi neviditelného ji uhodilo přes ústa dost tvrdě, až se jí na chvíli zatmělo před očima.</p> <p>„No tak, no tak," řekla Joiya Byir s úsměvem, který však její oči usvědčovaly ze lži. „Nesnesu žádné otázky, ani sprostý jazyk." Jako babička i mluvila. „Promluvíš, až se tě někdo zeptá."</p> <p>„Říkala jsem ti, že ta holka nepřestala bojovat, ne?" ozvala se Liandrin. „Ať je to pro tebe poučením. Jestli si něco zkusíš, dopadneš stejně."</p> <p>Nyneiva zoufale toužila něco pro Egwain udělat, ale nechala se vystrkat na ulici. Donutila je, aby ji vystrkaly. Byl to dost ubohý způsob, jak se vzepřít, odmítnout spolupráci, ale v této chvíli se na nic lepšího nevzmohla.</p> <p>Na rozblácené ulici bylo dost málo lidí, jako by se všichni náhle rozhodli, že je pro ně mnohem lepší být někde jinde, a teď pár chodců spěchalo po druhé straně ulice, aniž se podívalo na lesklý, černě lakovaný kočár se šestispřežím běloušů s chocholy na hlavách. Kočí, oblečený jako vojáci, ale beze zbroje či meče, seděl na kozlíku a další muž jim otevřel dvířka, jakmile vyšli z domu. Než to udělal, všimla si Nyneiva namalované pečeti. Pěst ve stříbrné kovové rukavici tisknoucí klikaté blesky.</p> <p>Usoudila, že to bude znak vznešeného pána Samona - <emphasis>Musí to být temný druh, když jedná s černými adžah. Světlo ho spal! </emphasis>- ale víc ji zajímal muž, který při jejich příchodu padl na kolena do bláta. „Světlo tě spal, Sandare, proč -?" Nadskočila, když ji něco jako dřevěné prkno udeřilo do ramene.</p> <p>Joiya Byir se káravě usmála a zakývala prstem. „Chovej se uctivě, dítě. Nebo bys mohla přijít o jazyk."</p> <p>Liandrin se zasmála. Zajela Sandarovi rukou do černých vlasů a zvrátila mu hlavu dozadu. Ten k ní vzhlížel s výrazem věrného honícího psa - nebo voříška čekajícího kopanec. „Nebuď na toho muže příliš tvrdá." Dokonce i slovo „muž" vyslovila jako „pes". „Musel být... přesvědčen... aby sloužil. Ale já umím velice dobře přesvědčovat, viď?" Znovu se zasmála.</p> <p>Sandar se zmateně podíval na Nyneivu. „Musel jsem to udělat, paní Maryim. Musel... jsem." Liandrin ho zatahala za vlasy a on se zase podíval na ni jako rozpačitý hafan.</p> <p><emphasis>Světlo! </emphasis>pomyslela si Nyneiva. <emphasis>Co mu to udělaly? A co asi udělají nám?</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>S Elain je hrubě strčili do kočáru a mezi ně nacpali bezvládnou Egwain, které padala hlava. Liandrin s Riannou si také nastoupily a usadily se na sedadlo čelem dopředu. Obklopovala je záře <emphasis>sa</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>daru. </emphasis>Kam odešly ostatní, na tom Nyneivě v této chvíli příliš nezáleželo. Chtěla se dotknout Egwain, utišit její bolest, ale nedokázala pohnout svaly od krku dolů, mohla se jenom trochu kroutit. Prameny vzduchu je všechny tři ovíjely pevně jako pokrývka. Kočár se pohnul a v blátě se prudce rozkymácel i přes kožené popruhy.</p> <p>„Jestli jste jí ublížily..." <emphasis>Světlo, vidím přece, že jí ublížily. Proč neřeknu, co mám na mysli? </emphasis>Ale bylo pro ni skoro stejně těžké vypustit z úst slovo, jako zvednout ruku. „Jestli jste ji zabily, nepřestanu, dokud vás všechny nedostanu jako zdivočelý psy."</p> <p>Rianna se mračila, ale Liandrin si jenom odfrkla. „Nechovej se jako úplná hlupačka, divoženko. Chtějí vás živé. Na mrtvou návnadu se nic nechytí."</p> <p><emphasis>Návnada? Na co? Na koho? </emphasis>„Jak jsi hloupá, Liandrin! Copak si myslíš, že jsme tady samy? Jenom my tři, dokonce ani ne hotové Aes Sedai? My jsme návnada, Liandrin. A vy jste nám nakráčely rovnou do pasti, jako tlustý tetřev."</p> <p>„Neříkej jim to!" řekla ostře Elain a Nyneiva zamrkala, než si uvědomila, že jí Elain s historkou pomáhá. „Jestli se necháš unést hněvem, povíš jim i to, co nesmějí slyšet. Musejí zůstat v Kameni. Musejí -"</p> <p>„Buď zticha!" štěkla Nyneiva. „To ty se necháváš unýst!" Elain se i přes modřiny podařilo vypadat pokořeně. <emphasis>Ať si to přeberou, </emphasis>říkala si Nyneiva v duchu.</p> <p>Ale Liandrin se jenom usmála. „Jakmile vás přestaneme potřebovat jako návnadu, povíte nám všechno. Budete po tom přímo toužit. Ve Věži se povídalo, že jednou budeš velice silná, jenže já zařídím, že mě poslechneš vždycky, dřív, než velký mistr Be'lal dokončí to, co má s tebou v plánu. Posílá pro myrddraaly. Pro třináct myrddraalů." Při posledních slovech se jí poupě úst rozvilo v úsměvu.</p> <p>Nyneiva cítila, jak se jí stáhl žaludek. Jeden ze Zaprodanců! Byla úplně otupená šokem. <emphasis>Temný a všichni Zaprodanci jsou vázáni v Shayol Ghulu, byli tam zavřeni Stvořitelem v okamžiku stvoření. </emphasis>Ale katechismus nepomáhal. Věděla až příliš dobře, kolik z toho není pravda. Pak jí došel i zbytek. Třináct myrddraalů. A třináct sester z černého adžah. Uslyšela Elain zaječet dřív, než si uvědomila, že sama křičí a neúspěšně sebou trhá v těch neviditelných poutech tvořených vzduchem. Nedalo se poznat, co je hlasitější, zda jejich zoufalý křik, nebo smích Liandrin a Rianny.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA DVACÁTÁ ČTVRTÁ</strong></p> <p><strong><emphasis>Pátrání po léku</emphasis></strong></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p>Mat, sedící na stoličce v kejklířově pokoji, se zachmuřil, když se Tom znovu rozkašlal. <emphasis>Jak máme hledat, když je tak zatraceně nemocný, že se ani nepostaví na nohy? </emphasis>Hned se za tu myšlenku zastyděl. Tom hledal stejně neúnavně jako on sám, přemáhal se dnem i nocí, i když musel vědět, že na něj přichází choroba. Mat byl svým pátráním tak zaujat, že Tomovu kašli nevěnoval pozornost. A změna počasí, kdy místo deště nastala pama, taky moc nepomohla.</p> <p>„No tak, Tome," řekl Mat. „Lopar říkal, že nedaleko odsud bydlí kořenářka. Tak tady nazývají vědmu - kořenářka. To by se Nyneivě líbilo!"</p> <p>„Nepotřebuju si lít do krku žádný ty odporný... lektvary, chlapče." Tom si vtiskl pěst do knírů v marné snaze suchý kašel potlačit. „Jdi hledat napřed. Jen mi dej... pár hodin... v posteli... a připojím se k tobě." Ničivý záchvat mu zkroutil tělo, až se hlavou málem dotýkal kolen.</p> <p>„Takže já mám udělat celou práci, zatímco ty si tu budeš lenošit?" prohodil Mat lehce. „Jak mám něco najít bez tebe? Většinu toho, co jsme se dozvěděli, jsi zjistil ty." To nebyla zcela pravda. Lidé mluvili nad kostkami stejně volně, jako když kupovali kejklíři pohár vína. Vlastně volněji, když kejklíř kašlal tak silně, že se báli nákazy. Ale pomalu docházel k přesvědčení, že Tomův kašel sám od sebe neodezní. <emphasis>Jestli mi tady ten starý kozel umře, tak s kým budu hrát dámu? </emphasis>řekl si drsně. „No, to tvoje zatracený kašlání a hekání mě vzbudí i vedle v pokoji."</p> <p>Nevšímaje si protestů bělovlasého muže, zvedl Toma na nohy. Polekalo ho, jak silně musel kejklíře podpírat, aby se Tom vůbec udržel na nohou. I přes dusné horko trval Tom na svém záplatovaném plášti. Mat měl kabátec rozepnutý a všechny tkanice na košili rozvázané, ale nechal starce, ať je po jeho. Nikdo v šenku nevzhlédl, když Toma napůl nesl ven do vlhkého a parného odpoledne.</p> <p>Hostinský mu jednoduše popsal směr, ale když dorazili k bráně a uviděli zablácené Maule, Mat se skoro vrátil, aby našel jinou kořenářku. V tak velkém městě museli mít víc než jednu. Tomovo sípění však rozhodlo. S úšklebkem vstoupil do bláta a polonesl polovedl kejklíře s sebou.</p> <p>Podle podrobného popisu, který mu dal hostinský, usoudil, že ten první den cestou od přístavu museli procházet kolem domu kořenářky, a když spatřil dlouhý úzký domek se svazečky bylinek v oknech, hned vedle hrnčířského krámu, vzpomněl si na něj. Lopar říkal něco o tom, že musí jít dozadu, ale on měl bláta až dost.</p> <p><emphasis>A smrdí to tu rybinou, </emphasis>pomyslel si a zamračil se na bosé muže, kteří kolem čvachtali s koši na zádech. V ulici byly také vidět stopy koní, jež pomalu mizely pod stopami nohou a volských paznehtů. Koně museli táhnout vůz, nebo možná kočár. V Tearu viděl jen volská spřežení táhnoucí vozíky i těžké povozy - šlechtici a kupci byli pyšní na svůj skvělý chov a nikdy by nedovolili, aby jejich skvělá zvířata byla použita k něčemu, co by připomínalo práci - ale mimo hradby města nespatřil jediný kočár.</p> <p>Zaplašil myšlenky na stopy koní a kol, dovlekl Toma k předním dveřím a zaklepal. Po chvíli zaklepal znovu. A ještě.</p> <p>Už to chtěl vzdát a vrátit se k Stříbrnému půlměsíci i přesto, že mu Tom kašlal na rameni, ale pak uvnitř zaslechl šouravé kroky.</p> <p>Dveře se na skulinku otevřely a ven vyhlédla statná šedovlasá žena. „Co chceš?" zeptala se napjatým hlasem.</p> <p>Mat nasadil svůj nejlepší úsměv. <emphasis>Světlo, už začínám být sám nemocný ze všech těch lidí, co mluví, jako by pozbyli veškerou naději. </emphasis>„Máma Guenna? Jsem Mat Cauthon. Cavan Lopar mi řekl, že bys mohla mít něco na přítelův kašel. Můžu slušně zaplatit."</p> <p>Žena si je chvíli prohlížela a zřejmě poslouchala, jak Tom sípe. Potom si povzdechla. „Hádám, že alespoň tohle ještě zvládnu. Můžete jít dál." Otevřela dveře, a než se Mat pohnul, už se šourala dozadu.</p> <p>Její přízvuk tolik připomínal amyrlin, až se Mat otřásl, ale šel za ní a Toma už skoro nesl v náručí.</p> <p>„Tohle... nepotřebuju," sípal kejklíř. „Zatracený odvary... vždy chutnají jako... pomyje."</p> <p>„Drž zobák, Tome."</p> <p>Statná žena je zavedla až do kuchyně a pak se chvíli hrabala v kredenci. Vyndala malé kamenné nádobky a pytlíčky s bylinkami. Celou dobu si pro sebe bručela.</p> <p>Mat pak Toma posadil na židli s vysokým opěradlem a vyhlédl z nejbližšího okna. Vzadu byli uvázaní tři dobří koně. Překvapilo ho, že má kořenářka víc než jednoho, či vlastně vůbec nějakého koně. V Tearu neviděl jezdit nikoho kromě šlechticů a boháčů, a tato zvířata musela stát víc než jen hrst stříbra. <emphasis>Zase koně. Mně už na těch zatracených koních nezáleží!</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Máma Guenna uvařila jakýsi silný, odporně páchnoucí čaj a přinutila Toma, aby ho vypil. Když se pokoušel protestovat, jednoduše mu podržela nos. Mat usoudil, že je na ní méně tuku než si myslel, podle toho, jak držela kejklíři hlavu v ohbí lokte a druhou rukou mu lila černou tekutinu do krku bez ohledu na to, jak silně se vzpíral.</p> <p>Když hrnek odložila, Tom se rozkašlal a zároveň si zuřivě utíral ústa. „Ááách! Ženská... nevím... jestli... jsi mě chtěla utopit... nebo zabít tou pachutí! Měla bys... být zatracená... kovářka!"</p> <p>„To stejné budeš užívat dvakrát denně, dokud ten suchý kašel nepřejde," prohlásila žena pevně. „A dám ti mast, kterou si budeš každý večer natírat prsa." Něco únavy z jejího hlasu zmizelo, jak tak stála proti kejklíři s rukama v bok. „Ta mast páchne stejně ohavně, jako chutná ten čaj, ale ty se jí budeš natírat - a pořádně! - nebo tě vytáhnu nahoru jako hubenýho kapra v síti a přivážu tě k posteli tím tvým pláštěm! Ještě nikdy ke mně žádný kejklíř nepřišel, a já nenechám toho prvního ukašlat se k smrti."</p> <p>Tom se na ni mračil a se zakašláním si foukl do knírů, ale zřejmě bral její hrozbu vážně. Aspoň už nic neříkal, ale tvářil se, jako by chtěl čaj i mast hodit zpátky.</p> <p>Čím více máma Guenna mluvila, tím víc Matovi připomínala amyrlin. Z toho, jak se Tom tvářil kysele a ona odhodlaně, usoudil, že by měl radši věci trochu urovnat, než kejklíř rovnou odmítne její léky užívat. A ona se rozhodne, že ho k tomu donutí. „Znal jsem kdysi ženu, která mluvila jako ty," poznamenal tedy. „Pořád samý ryby a sítě a tak. A přízvuk taky měla podobnej. Hádám, že je Tairenka."</p> <p>„Možná." Šedovlasá žena náhle opět mluvila vyčerpaně a zrak upírala na podlahu. „Já zase znala pár děvčat, co mluvila se stejným přízvukem jako ty. Teda dvě z nich."</p> <p>Mat cítil, jak mu vstávají vlasy na hlavě. <emphasis>Takové štěstí přece mít nemůžu. </emphasis>Ale nevsadil by ani měďák, že ty dvě ženy s dvouříčským přízvukem budou jen tak v Tearu. „Tři holky? Teda spíš mladý ženy? Jmenují se Egwain, Nyneiva a Elain? Ta má vlasy jako slunce a modrý oči."</p> <p>Kořenářka se na něj zamračila. „To nebyla jména, co mi řekly," vykládala pomalu, „ale mám takové tušení, že mi nedaly pravá jména. Asi k tomu měly své důvody. Jedna z nich byla moc hezká dívčina s jasně modrýma očima a rudozlatými vlasy na ramena." Popsala pak také Nyneivu s copem do pasu a Egwain s velkýma tmavýma očima a pohotovým úsměvem. Tři hezké ženy, a každá jiná, jak jen se od sebe mohly lišit. „Vidím, že je znáš," pravila nakonec. „To je mi líto, chlapče."</p> <p>„Proč je ti to líto? Už se je snažím najít celý dny!" <emphasis>Světlo, tu první noc jsem šel rovnou kolem tohohle domu! Rovnou kolem nich! A já chtěl náhodu. Co by mohla být větší náhoda než to, že jedné deštivé noci přistane loď v přístavu, a kam se náhodou podíváš, když se zableskne? Ať shořím! Ať shořím! </emphasis>„Řekni mi, kde jsou, mámo Guenno."</p> <p>Šedovlasá kořenářka unaveně hleděla na pec, na níž z hubičky konvice stoupala pára. Hýbala ústy, ale neřekla nic.</p> <p>„Kde jsou?" dožadoval se Mat. „Je to důležitý! Jestli je nenajdu, hrozí jim nebezpečí!"</p> <p>„Ty tomu nerozumíš," řekla tiše. „Jsi cizinec. Vznešení páni..."</p> <p>„Mně můžou bejt ukradený nějací -" Mat zamrkal a zadíval se na Toma. Kejklíř se mračil, ale kašlal tak silně, že si tím Mat nebyl jist. „Co mají vznešení páni společnýho s mýma kamarádkama?"</p> <p>„Ty prostě ne -"</p> <p>„Neříkej mi, že nerozumím! Za tu informaci zaplatím!"</p> <p>Máma Guenna se na něj zlostně podívala. „Já neberu peníze za...!" Zuřivě se zamračila. „Chceš po mně, abych ti řekla věci, o kterých mám zakázáno mluvit. Víš, co se se mnou stane, jestli to udělám, a ty o mně jen špitneš? Pro začátek mi vytrhnou jazyk. Pak mi usekají další části těla, než vznešení páni nechají pověsit ten vřískající zbytek na posledních pár hodin na náměstí jako připomínku ostatním, že mají poslouchat. A těm mladým ženám to nijak nepomůže, ani to, že ti to řeknu, ani to, že umřu!"</p> <p>„Slibuju, že se o tobě nikomu nezmíním. Přísahám." <emphasis>A tu přísahu dodržím, stařeno, jenom jestli mi řekneš, kde zatraceně jsou! </emphasis>„Prosím. Jsou v nebezpečí."</p> <p>Kořenářka si ho dlouho prohlížela, a než s tím skončila, měl pocit, že ho poznala do nejmenších podrobností. „Za tu přísahu ti to povím. Měla jsem je ráda. Ale stejně nemůžeš nic udělat. Přišel jsi pozdě, Matrime Cauthone. Pozdě skoro o tři hodiny. Odvedli je do Kamene. Poslal pro ně vznešený pán Samon." Ustaraně a zmateně zavrtěla hlavou. „Poslal... ženy, které... můžou usměrňovat. Já osobně proti Aes Sedai nic nemám, ale u nás je to proti zákonu. Zákonu, který ustanovili samotní vznešení páni. A i kdyby porušili všechny ostatní zákony, tak tenhle ne. A proč by vznešený pán posílal Aes Sedai vyřizovat své záležitosti? Proč by vůbec chtěl ty dívky?"</p> <p>Mat málem vyprskl smíchy. „Aes Sedai? Mámo Guenno, málem jsem měl srdce v krku, a možná i játra. Jestli pro ně přišly Aes Sedai, tak není třeba si dělat starosti. Všechny tři se chtějí samy stát Aes Sedai. Ne že by se mi to moc líbilo, ale tohle ony -" Z toho, jak smutně zavrtěla kořenářka hlavou, mu úsměv na rtech pohasl.</p> <p>„Chlapče, ty dívky bojovaly jako perutín v síti. Ať už se chtějí stát Aes Sedai nebo ne, ty, co je chytily, se k nim chovaly jako ke splaškům v kanále. Přítelkyně tě takhle neztlučou."</p> <p>Cítil, jak se mu stahuje tvář. <emphasis>Aes Sedai jim ublížily? Co to, pro Světlo, značí? Ten zatracený Kámen. Vedle něj vypadá cesta do paláce v Caemlynu jako cesta do stodoly! Ať shořím! Ať shořím, že jsem zatracený Světlem zaslepený trouba!</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„Jestli si zlomíš ruku," ozvala se máma Guenna, „dám ti na to dlahu a mast, ale jestli mi poškodíš zeď, stáhnu tě z kůže jako růžicha!"</p> <p>Mat zamrkal a pak se podíval na svou pěst, na kloubech odřenou do krve. Nevzpomínal si, že by praštil do zdi.</p> <p>Mohutná kořenářka ho pevně uchopila za ruku, ale prsty, kterými mu ruku prohmatávala, měla překvapivě jemné. „Nic není zlomeného," zabručela po chvíli. Oči měla stejně jemné, když se mu zadívala do tváře. „Zdá se, že ti na nich záleží. Aspoň na jedné z nich, myslím. Je mi to líto, Mate Cauthone."</p> <p>„To nemusí," řekl jí. „Aspoň teď vím, kde jsou. Teď už je jenom musím dostat ven." Vylovil poslední dvě andorské zlaté koruny a vtiskl jí je do dlaně. „Za Tomovy léky a za to, žes mi o nich řekla." Z náhlého popudu ji rychle políbil na tvář a zazubil se. „A tohle je za mě."</p> <p>Překvapeně se dotkla tváře a zřejmě nevěděla, jestli se má podívat na peníze nebo na něho. „Říkáš, že je dostaneš ven. Jen tak. Z Kamene." Náhle ho prstem tvrdým jako pahýl stromu píchla do žeber. „Připomínáš mi mého manžela, Mate Cauthone. Byl to taky umíněný trouba, co by klidně vyplul do chřtánu bouře a ještě by se smál. Skoro mám dojem, že to zvládneš." Náhle si všimla jeho zablácených bot, zřejmě poprvé. „Trvalo mi šest měsíců, než jsem ho naučila, aby mi netahal bláto do bytu. Jestli dostaneš ty dívky ven, ať už se ti líbí kterákoliv z nich, bude mít těžkou práci vycvičit si tě k obrazu svému."</p> <p>„Ty jsi jediná ženská, která by to zvládla," řekl jí s úsměvem, který se při jejím nadurděném pohledu ještě rozšířil. <emphasis>Dostat je ven. To je všechno, co musím udělat. Vyvést je přímo ze zatraceného Tearského Kamene. </emphasis>Tom znovu zakašlal. <emphasis>Takhle do Kamene nemůže. Jenže jak mu </emphasis>v <emphasis>tom zabránit? </emphasis>„Mámo Guenno, můžu nechat přítele tady? Myslím, že na cestu zpátky do hostince je moc nemocnej."</p> <p>„Cože?" vyštěkl Tom. Pokusil se vstát ze židle, ale kašlal tolik, že skoro nemohl mluvit. „Nejsem... nemocnej, chlapče! Myslíš... že jít do Kamene... bude jako... jít za mámou do kuchyně? Myslíš, že se... beze mě... dostaneš aspoň k bráně?" Visel na opěradle a sípal a kašlal tak, že nemohl ani vstát.</p> <p>Máma Guenna mu položila ruku na rameno a lehce, jako by byl děcko, ho vtlačila zpátky do židle. Kejklíř se na ni překvapeně podíval. „Já se o něj postarám, Mate Cauthone," řekla kořenářka.</p> <p>„Ne!" křičel Tom. „Tohle mi nemůžeš... udělat! Nemůžeš... mě tu nechat... s touhle starou..." Jen to, že ho podpírala, ho zachránilo, aby se nesesul na zem.</p> <p>Mat se na bělovlasého muže zazubil. „Moc rád jsem tě poznal, Tome."</p> <p>Když spěchal na ulici, přistihl se, jak uvažuje, proč to vlastně řekl. <emphasis>On zatraceně neumře. Ta žena ho udrží naživu, i kdyby ho měla vytáhnou za kníry z hrobu. Ano, ale kdo udrží naživu mě?</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Před ním se nad městem tyčil Tearský Kámen, nedobytná pevnost, stokrát obléhaná, na jejíchž kamenech si stovka vojsk vylámala zuby. A on se nějak musí dostat dovnitř. A vyvést odtamtud tři ženy. Nějak.</p> <p>Se smíchem, kvůli němuž se po něm ohlíželi i mrzutí lidé na ulici, zamířil zpátky ke Stříbrnému půlměsíci, lhostejný k blátu i vlhkému vedru. Cítil, jak se mu v hlavě kutálejí kostky.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA DVACÁTÁ PÁTÁ</strong></p> <p><strong><emphasis>Pramen ducha</emphasis></strong></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p>Perrin se cestou dloužícími se večerními stíny ke Hvězdě soukal do kabátce. Z ramenou a paží se mu do těla šířila příjemná únava. Kromě obyčejných předmětů mu pantáta Ajala dovolil vyrobit větší kus zdobené mříže, samé umné křivky a spirály, která měla přijít do nového sídla nějakého pána země. Práce na něčem tak hezkém se mu líbila.</p> <p>„Myslela jsem, že mu oči vypadnout z důlků, kováři, když jsi mu řekl, že to neuděláš, jestli je to určený pro nějakýho vznešenýho pána."</p> <p>Úkosem se podíval na Zarin, která šla vedle něho. Tvář jí halily stíny. Dokonce i před jeho očima byla zastíněná, jen stíny byly o něco světlejší než pro normálního člověka. Stíny zdůraznily její lícní kosti a změkčily ostrou křivku nosu. Pořád se ohledně ní nedokázal rozhodnout. I když Moirain a Lan stále trvali na tom, že se mají držet poblíž hostince, přál si, aby si Zarin našla nějakou jinou zábavu, než aby ho pořád pozorovala při práci. Z nějakého důvodu se vždycky začal cítit nesmírně neohrabaný, kdykoliv si uvědomil, že na něj upírá své šikmé oči. Nejednou zacházel s kladivem tak neobratně, až se na něj pantáta Ajala ustaraně zamračil. Dívky v něm vždycky vyvolávaly tyto pocity, zvláště když se na něj usmívaly, ale Zarin se ani usmát nepotřebovala. Stačilo, aby se dívala. Znovu ho napadlo, je-li to ta krásná žena, před níž ho varovala Min. <emphasis>Lepší by bylo, kdyby byla tou sokolicí. </emphasis>Ta myšlenka ho tak překvapila, až klopýtl.</p> <p>„Nechtěl jsem, aby se něco z toho, co udělám, dostalo do rukou jednoho ze Zaprodanců." Když se na ni podíval, oči mu zlatě zažhnuly. „Kdyby to bylo pro vznešeného pána, jak bych věděl, kde může skončit?" Zarin se otřásla. „Nechtěl jsem tě polekat, Fai - Zarin."</p> <p>Zeširoka se na něj usmála a nepochybně si myslela, že ji nevidí. „Ty ještě zhřešíš, sedláčku. Už tě někdy napadlo, že by sis nechal narůst bradku?"</p> <p><emphasis>Špatné je už to, že si ze mě pořád utahuje, ale polovinu doby jí vůbec nerozumím!</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Když dorazili k předním dveřím hostince, setkali se s Moirain a Lanem, kteří právě vycházeli. Moirain měla onen soukenný plášť s hlubokou kapuci kryjící jí tvář. Světlo z oken šenku vytvářelo na dlažebních kamenech žluté kaluže. Kolem rachotily dva tři kočáry a v dohledu byl asi tucet lidí spěchajících domů na večeři. Většinu ulice však zabíraly stíny. Plátenická dílna byla zavřená. Ticho bylo ohlušující.</p> <p>„Rand je v Tearu." Chladný hlas Aes Sedai zazníval z hlubin kapuce jako z jeskyně.</p> <p>„Jseš si jistá?" ujišťoval se Perrin. „Neslyšel jsem, že by se stalo něco zvláštního. Žádné svatby, ani vysychající studny." Všiml si, jak se Zarin zmateně zamračila. - Moirain k ní příliš vstřícná nebyla a on také ne. Dohlédnout na Loiala, aby toho neprozradil moc, bylo těžší.</p> <p>„Copak ty neposloucháš klepy, kováři?" ozval se strážce. „Svatby tu byly, za poslední čtyři dny jich bylo tolik jako za půl roku předtím. A tolik vražd jako za celý rok. Dneska vypadlo dítě z balkonu. Padesát sáhů na kamenné dláždění. Pak ta holčička vstala a bez škrábnutí se rozběhla k matce. První z Mayene, která je ,hostem' v Kameni už od zimy, dnes ohlásila, že se poddá vůli vznešených pánů poté, co včera řekla, že radši uvidí Mayene a všechny jeho lodi spálené na uhel, než by jeden z tairenských pánů země vstoupil do města. Nedokázali se přimět, aby ji mučili, a ta mladá žena má železnou vůli, tak mi řekni, jestli si myslíš, že by to mohla být Randova práce. Kováři, odshora dolů to v celém Tearu vře jako v kotli."</p> <p>„Tohle ani nebylo třeba, abych to poznala," připojila Moirain. „Perrine, zdálo se ti v noci o Randovi?"</p> <p>„Ano," připustil. „Byl v Srdci Kamene a držel ten meč -" cítil, jak Zarin vedle něj přešlápla - „ale to mi v poslední době dělalo tolik starostí, takže není divu, že se mi o tom zdá. Včera se mi zdály samý noční můry."</p> <p>„Vysoký muž?" ozvala se Zarin. „S narudlými vlasy a šedýma očima? A drží něco, co září tak jasně, až tě z toho bolí oči? Na místě, kde jsou samý velký sloupy z krevele? Kováři, řekni mi, že se ti nezdálo tohle."</p> <p>„Vidíš," řekla Moirain. „Dneska jsem slyšela právě tenhle sen vyprávět snad stokrát. Všichni hovoří o nočních můrách - Be'lal si očividně nedává práci s tím, aby své sny odstínil - ale tenhle byl hlavní." Náhle se zasmála. Znělo to jako tiché, chladné zvonečky. „Lidé říkají, že to je Drak Znovuzrozený. Říkají, že přichází. Vystrašeně si o tom šeptají na nárožích, ale říkají to."</p> <p>„A co Be'lal?" zeptal se Perrin.</p> <p>Moirainina odpověď byla jako tasená ocel. „S tím to vyřídím dneska v noci." Neucítil z ní ani závan strachu.</p> <p>„<emphasis>My </emphasis>to s ním dneska v noci vyřídíme," opravil ji Lan.</p> <p>„Ano, můj gaidine. My to s ním vyřídíme."</p> <p>„A co budeme dělat my? Sedět tu a čekat? Já už jsem se načekal v horách, že mi to stačí na celý život, Moirain."</p> <p>„Ty a Loial - a Zarin - půjdete do Tar Valonu," sdělila mu klidně. „A zůstanete tam, dokud to neskončí. Tam budete v největším bezpečí."</p> <p>„Kde je ogier?" zeptal se Lan. „Chci, abyste vy tři vyrazili na cestu na sever co nejrychleji."</p> <p>„Asi nahoře," prohodil Perrin. „Ve svým pokoji nebo možná v jídelně. V oknech se tam svítí. On pořád pracuje na těch svých poznámkách. Asi bude mít v tý svý knize spoustu vyprávění o tom, jak jsme pořád utíkali." Hořkost v hlase ho samotného překvapila. <emphasis>Světlo, ty hlupáku, přece se nechceš postavit jednomu ze Zaprodanců. Ne. Ne, ale z utíkání už jsem unavený. Pamatuju se, jak jsem jednou neutekl. Pamatuju se, jak jsem zůstal a bojoval, a to bylo mnohem lepší. I když jsem si myslel, že tam umřu, bylo to lepší než tohle.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„Najdu ho," nabídla se Zarin. „Já se nestydím za to, že z tohohle boje uteču ještě moc ráda. Muži bojují, když by měli utýct, a hlupáci bojují, když by měli utýct. Ale to vlastně nemusím říkat dvakrát." Vykročila dopředu, a když vstoupili do hostince, její úzké rozstřižené suknice tiše šustily.</p> <p>Cestou za Zarin ke schodům se Perrin rozhlédl po šenku. U stolů bylo méně lidí, než čekal. Někteří seděli sami, s otupělými pohledy, ale pokud byli u jednoho stolu dva či tři lidé, vystrašeně si šeptali tak tiše, že je skoro ani on neslyšel. Přesto třikrát zachytil slovo „Drak".</p> <p>Když vyšel do schodů, zaslechl další tichý zvuk, náraz, jak něco spadlo v soukromé jídelně. Zadíval se do chodby. „Zarin?" Žádná odpověď se neozvala. Cítil, jak mu vstávají vlasy na hlavě a tiše se vydal k jídelně. „Zarin?" Otevřel dveře. „Faile!"</p> <p>Ležela na podlaze u stolu. Když nakročil, aby se vrhl za ní do místnosti, zarazil ho Moirainin velitelský výkřik.</p> <p>„Stůj, hlupáku! Stůj, je-li ti život milý!" Pomalu se blížila chodbou a otáčela hlavou, jako by se snažila něco zaslechnout nebo zahlédnout. Lan ji následoval s rukou na meči - a s výrazem, jako by již věděl, že tady mu ocel nebude k ničemu. Moirain se k němu připojila ve dveřích a zastavila se. „Ustup, Perrine. Ustup!"</p> <p>S bolestí hleděl na Zarin. Na Faile. Ležela tam jako bez života. Konečně se přiměl couvnout ode dveří, které nechal otevřené, a postavil se tak, aby na ni viděl. Vypadala úplně jako mrtvá. Hruď se jí nezvedala. Chtělo se mu zavýt. Zamračil se a sevřel ruku v pěst. Tu ruku, kterou předtím otevřel dveře do místnosti. Otevíral a zavíral prsty. Silně to brnělo, jako by si narazil brňavku. „Ty nic neuděláš, Moirain? Jestli ne, tak jdu k ní."</p> <p>„Stůj tady, nebo nikam nepůjdeš," zarazila ho Moirain klidně. „Co to má u pravé ruky? Jako by to upustila, když padala. Nedokážu to rozeznat."</p> <p>Zlostně se na ni zamračil a pak nahlédl do pokoje. „Ježka. Vypadá to jako ježek vyřezaný ze dřeva. Moirain, řekni mi, co se tu děje! Co se stalo? Řekni mi to!"</p> <p>„Ježek," zamumlala Aes Sedai. „Ježek. Mlč, Perrine. Musím přemýšlet. Cítila jsem, jak se to spustilo. Cítím zbytky vláken, která musela být spletena, aby to mohlo být nastaveno. Duch. Čistý duch a nic jiného. Skoro nikdo nepoužívá čisté prameny ducha! Proč mě ten ježek přiměl přemýšlet o duchu?"</p> <p>„Cítilas, jak se něco spustilo, Moirain? Co bylo nastaveno? Past?"</p> <p>„Ano, past," řekla a podráždění vytvářelo v její masce chladné vyrovnanosti jemné prasklinky. „Past nalíčená na mne. Kdyby se Zarin nehnala dopředu, já bych byla první, kdo by do té místnosti vstoupil. S Lanem bychom sem určitě přišli spřádat plány a čekat na večeři. Teď na večeři čekat nebudu. Buď zticha, jestli chceš, abych tomu děvčeti vůbec pomohla. Lane! Přiveď mi toho hostinského!" Strážce odplul dolů po schodech.</p> <p>Moirain přecházela po chodbě a občas se zastavila a z hlubin své kapuce se zadívala dveřmi do místnosti. Perrin neviděl žádné známky toho, že by byla Zarin naživu. Hruď se jí ani nehnula. Snažil se zaslechnout, zda jí tluče srdce, ale dokonce ani se svýma bystrýma ušima to nedokázal.</p> <p>Když se Lan vrátil a vlekl s sebou za tlustý krk vyděšeného Juraha Hareta, Aes Sedai se k plešatějícímu muži rychle obrátila. „Slíbils, že tu místnost necháš pro mne, mistře Harete." Hlas měla tvrdý a výslovnost ostrou jako stahovací nůž. „Že tam nedovolíš vstoupit ani služebné, aby tam poklidila, pokud u toho nebudu. Kdo tam vstoupil, mistře Harete? Pověz!"</p> <p>Haret se třásl jako miska pudinku. „J-jenom ty d-dvě urozený dámy, paní. O-ony t-tu ch-chtěly pro tebe nechat překvapení. Přísahám, paní. O-ony mi t-to ukázaly. Maličkého je-ježečka. O-ony říkaly, ž-že budeš překvapená."</p> <p>„Byla jsem překvapená, mistře hostinský," pravila Moirain tiše. „Teď odejdi! A jestli o tom jenom špitneš, třebas ve spánku, strhnu ti tenhle hostinec, že ti zůstane jenom díra v zemi."</p> <p>„A-ano, paní," šeptal roztřeseně. „To přísahám! Přísahám!"</p> <p>„Jdi!"</p> <p>Hostinský upadl na kolena, jak spěchal ke schodům, a dolů se škrábal provázen ranami, které prozrazovaly, že nejednou spadl i tam.</p> <p>„Ví, že jsem tady," řekla Moirain strážci, „a našel někoho z černých adžah, aby nalíčil svou past, i když si teď možná myslí, že jsem se do ní chytila já. Byl to jenom maličký záblesk síly, ale možná je dost silný, aby ho vycítil."</p> <p>„Takže nebude mít podezření, že přicházíme," pravil klidně Lan. Skoro se usmíval.</p> <p>Perrin na ně hleděl s vyceněnými zuby. „A co ona?" chtěl vědět. „Co jí to udělali, Moirain? Je naživu? Nevidím ji dýchat."</p> <p>„Žije," odvětila pomalu Moirain. „A já nemohu, neodvažuji se, k ní přiblížit, abych zjistila víc, ale je živá. Jistým způsobem... spí. Jako spí medvěd v zimě. Srdce jí tluče tak pomalu, že mezi jednotlivými stahy napočítáš několik minut. A stejně pomalu i dýchá. Spí." Dokonce i zpod kapuce cítil, že na něj upírá oči. „Bojím se, že není tady, Perrine. Už není ve svém těle."</p> <p>„Co tím myslíš, že není ve svém těle? Světlo! Nechceš snad říct, že jí... sebrali duši. Jako šedým mužům!" Moirain zavrtěla hlavou a on si oddechl úlevou. Na prsou ho bolelo, jako by nedýchal od chvíle, co promluvila naposledy. „Tak kde je, Moirain?"</p> <p>„To nevím," odvětila. „Mám jisté tušení, ale určitě to nevím."</p> <p>„Tušení, náznak, cokoliv! Ať shořím, kde je?" Lan přešlápl, jak mluvil drsně, ale Perrin věděl, že by se pokusil zlomit i strážce jako železo přes utínku, kdyby se ho v této chvíli pokusil zastavit. „Kde?"</p> <p>„Nevím toho moc, Perrine." Moirainin hlas byl jako chladná, necitelná hudba. „Vzpomněla jsem si na to málo, co vím o spojení vyřezávaného ježka s duchem. Ta řezba je <emphasis>ter'angrial, </emphasis>který naposledy studovala Corianin Nedeal, poslední snílek, kterého Věž měla. Nadání, kterému se říká snění, je záležitostí ducha, Perrine. Není to něco, co bych kdy studovala. Moje nadání leží jinde. Myslím, že Zarin byla lapena ve snu, možná dokonce ve světě snů, <emphasis>Tel'aran'rhiodu. </emphasis>Všechno, co je její osobností, je uvnitř toho snu. Všechno. Snílek tam posílá jen část sebe. Jestli se Zarin brzy nevrátí, její tělo zemře. Možná bude žít dál ve snu. To nevím."</p> <p>„Je toho hodně, co nevíš," vrčel Perrin. - Zadíval se do pokoje a bylo mu do pláče. Zarin vypadala tak malá, jak tam tak ležela, tak bezmocná. <emphasis>Faile. Přísahám, že ti odteď budu říkat jenom Faile. </emphasis>„Tak proč něco neuděláš?"</p> <p>„Past sklapla, Perrine, ale je to past, která sklapne znovu za každým, kdo do té místnosti vstoupí. Nedokázala bych se k ní dostat dřív, než by to dostalo mě. A já mám dneska v noci něco důležitého na práci."</p> <p>„Světlo tě spal, Aes Sedai! Spal i tvoji práci! Tenhle svět snů, je jako vlčí sny? Říkalas, že ti snílkové občas vídávali vlky."</p> <p>„Řekla jsem ti vše, co jsem mohla," prohlásila Moirain ostře. „Je čas, abys šel. My s Lanem musíme do Kamene. To teď nemůže počkat."</p> <p>„Ne." Řekl to tiše, ale když Moirain otevřela ústa, zvedl hlas. „Ne! Já ji neopustím!"</p> <p>Aes Sedai se zhluboka nadechla. „Nuže dobrá, Perrine." Hlas měla jako led, klidný, hladký, studený. „Zůstaň, jestli chceš. Snad dnešní noc přežiješ. Lane!"</p> <p>Spolu se strážcem se vydala k jejich pokojům. Ve chvíli se vrátili, Lan měl na sobě měňavý plášť, a vzápětí bez dalšího slova zmizeli na schodech.</p> <p>Perrin se dál otevřenými dveřmi díval na Faile. <emphasis>Musím něco udělat. Jestli to je jako vlčí sny...</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„Perrine," zaduněl za ním Loial, „co se stalo s Faile?" Ogier se blížil chodbou bez kabátce, s prsty od inkoustu a brkem v ruce. „Lan mi řekl, že musím odejít, a pak vykládal něco o Faile a o pasti. Co tím myslel?"</p> <p>Perrin mu nepřítomně vypověděl, co říkala Moirain. <emphasis>Mohlo by to fungovat. Mohlo! Musí! </emphasis>Překvapilo ho, když Loial zavrčel.</p> <p>„Ne, Perrine, to není správné! Faile byla tak volná. Není správné chytit ji do pasti!"</p> <p>Perrin vzhlédl k Loialovi a náhle se rozpomněl na staré příběhy, v nichž se tvrdilo, že ogierové jsou nesmiřitelní nepřátelé. Loial měl uši přitisknuté k hlavě a široký obličej tvrdý jako kovadlinu.</p> <p>„Loiale, chci zkusit Faile pomoct. Ale při tom budu sám úplně bezmocný. Ohlídáš mi záda?"</p> <p>Loial zvedl obrovské ruce, v nichž tak opatrně držíval knihy, a silné prsty měl sevřené, jako by drtil kámen. „Nikdo přese mne neprojde, dokud budu živ, Perrine. Ani myrddraal, ani sám Temný." Řekl to, jako by prostě konstatoval holý fakt.</p> <p>Perrin kývl a znovu pohlédl do dveří. <emphasis>Musí to fungovat. Je mi jedno, jestli mě Min varovala před ní nebo ne! </emphasis>Se zavrčením skočil k Faile a natáhl ruku. Měl dojem, že ještě než ztratil vědomí, dotkl se jejího kotníku.</p> <p>* * *</p> <p>Ať už ta snová past byla <emphasis>Tel'aran'rhiod </emphasis>či nikoliv, Perrin to nepoznal, ale věděl, že je to vlčí sen. Kolem byla zvlněná travnatá pláň s roztroušenými houštinami. Na okraji lesíka zahlédl pasoucí se vysokou a přes pláň se hnalo dlouhými skoky stádečko jakési zvěře připomínající vidloroha, ale s dlouhými rovnými rohy. Pachy, které přinášel vítr, mu prozradily, že je to zvíře vhodné k jídlu, a jiné pachy mluvily o lepší kořisti všude kolem něj. Tohle byl vlčí sen.</p> <p>Uvědomil si, že má na sobě dlouhou koženou vestu kováře a paže má holé. A u pasu ho cosi tížilo. Sáhl po sekeře, ale ve smyčce nebyla sekera. Prsty se dotkl hlavice těžkého kovářského kladiva. Měl z toho dobrý pocit.</p> <p>Před ním se zjevil Hopsal.</p> <p><emphasis>Opět přicházíš jako hlupák. </emphasis>Provázela to představa štěněte strkajícího čumáček do dutého kmene, aby si mohlo líznout medu, přestože ho do hlavy bodají včely. <emphasis>Nebezpečí je větší než dřív, Mladý býku. Ve snech chodí zlí tvorové. Bratři a sestry se vyhýbají kamenným horám, které navršili dvounožci, a skoro se bojí snít jeden pro druhého. Musíš odejít!</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„Ne," řekl Perrin. „Někde tady je lapená Faile. Musím ji najít, Hopsale. Musím!" Cítil, jak se v něm cosi pohybuje a mění. Podíval se dolů na nohy porostlé hustou srstí a široké tlapy. Jako vlk byl ještě větší než Hopsal.</p> <p><emphasis>Jsi tu příliš silně přítomný! </emphasis>V tomto sdělení byl šok. <emphasis>Zemřeš, Mladý býku!</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis>Jestli neosvobodím sokolici, je mi to jedno, bratře.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis>Tak vzhůru na lov, bratře.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Oba vlci se spolu rozběhli proti větru přes rozlehlou pláň, hledajíce sokolici.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA DVACÁTÁ ŠESTÁ</strong></p> <p><strong><emphasis>Cesta do Kamene</emphasis></strong></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p>Střechy Tearu nejsou zrovna vhodným místem, kde by měl v noci pobývat rozumný muž, usoudil Mat, když se rozhlížel po měsíčních stínech. Necelých padesát kroků široká ulice, nebo snad uzoučké náměstí, oddělovalo Kámen od střechy, na níž se krčil ve výšce tří poschodí nad dlažbou. <emphasis>Ale kdy jsem já byl rozumný? Jediní lidé, které jsem potkal, co byli pořád rozumní, byli tak nudní, že jen dívat se na ně vás dokázalo uspat. </emphasis>Ať už to byla ulice či náměstí, od soumraku už obešel celý Kámen. Ulice, či náměstí, nevedly jedině na tu stranu, kde tekla řeka. Tam Erinin protékala přímo podél paty pevnosti, a přerušovala ji jen městská hradba. Ta byla jen o dva domy dál po jeho pravici. Prozatím vypadala koruna hradby jako nejlepší cesta do Kamene, ale rozhodně by se po ní nevydal s nadšením.</p> <p>Sebral svou hůl a malou plechovou cínovou krabičku s cínovým držátkem a došel k cihlovému komínu o kousek blíž k hradbě. Balíček rachejtlí - tedy to, co bylo balíčkem rachejtlí, než na něm trochu zapracoval u sebe v pokoji - měl na zádech. Nyní to byl spíš ranec, všechny rachejtle byly svázány k sobě tak pevně, jak jen zvládl, ale přesto byl svazek příliš velký, aby ho potmě nosil po střechách. O něco dřív mu kvůli rachejtlím uklouzla noha. Shodil tašku ze střechy a vzbudil nějakého muže v ložnici pod sebou, který začal křičet: „Zloděj!", takže musel uprchnout. Teď si ranec bezmyšlenkovitě upravil a přikrčil se ve stínech za komínem. Po chvíli krabičku odložil, protože držátko začalo být příliš teplé na dotek.</p> <p>Cítil se trochu bezpečněji, když tak obhlížel Kámen ze stínu, ale stejně ten pohled nebyl příliš povzbudivý. Městská hradba nebyla zdaleka tak silná jako v jiných městech, třeba Caemlynu nebo Tar Valonu, měla jen asi půl sáhu na šířku, a podpíraly ji mohutné kamenné pilíře, nyní zahalené temnotou. Půl sáhu pro chůzi samozřejmě zcela dostačovalo, až na to, že na obě strany to bylo dolů dobrých deset sáhů. Tmou na tvrdé dláždění. <emphasis>Ale některé z těch zatracených domů mají zadní stěnu přímo u hradby, takže bych to nahoru snadno zvládl, a vede to zatraceně rovně do toho zatracenýho Kamene!</emphasis></p> <p>To byla sice pravda, ale nijak ho to pomyšlení neuklidnilo. Stěny Kamene vypadaly jako skalní útesy. Znovu si je celé přeměřil a říkal si, že by měl být schopen vylézt nahoru. <emphasis>Ovšemže to dokážu. Jsou skoro jako ty skály v pohoří Oparů. </emphasis>Dobrých padesát sáhů přímo nahoru, pak začínalo cimbuří. I níž musely být střílny, ale on je ve tmě neviděl. A úzkou střílnou by se stejně neprotáhl. <emphasis>Padesát zatracených sáhů. Možná šedesát. Ať shořím, tam by nevyšplhal dokonce ani Rand. </emphasis>Ale byla to jediná cesta, kterou našel. Všechny brány, které viděl, byly zavřené a vypadaly dost silné, aby zastavily i stádo buvolů, a navíc skoro každou hlídal aspoň tucet vojáků v přilbicích a kyrysech a s meči u boku.</p> <p>Náhle zamrkal a zašilhal na bok Kamene. Tam nějaký hlupák <emphasis>opravdu </emphasis>šplhal, byl vidět jen jako stín pohybující se v měsíčním světle. Už byl v polovině cesty a na chodník pod jeho nohama to bylo dobrých pětatřicet sáhů. <emphasis>Je to ale hlupák. No, já jsem úplně stejný trouba, protože já jdu taky nahoru. Ať shořím, on nejspíš nahoře spustí poplach a pak chytnou i mě. </emphasis>Lezce už neviděl. <emphasis>Kdo to, pro Světlo, je? A co záleží na tom, kdo to je? Ať shořím, ale tohle je tedy pěkně pitomý způsob, jak vyhrát sázku. Budu od každé chtít hubičku, i od Nyneivy!</emphasis></p> <p>Posunul se, aby lépe viděl na hradbu, a snažil se vybrat vhodné místo, kde začít šplhat. Náhle se mu o hrdlo opřela ostrá ocel. Bez přemýšlení srazil čepel stranou a holí muži podrazil nohy. Někdo jiný podrazil nohy jemu a on upadl málem přímo na muže, kterého předtím srazil. Překulil se na střešní tašky, pustil ranec s rachejtlemi - <emphasis>Jestli to spadne na zem, zlámu jim vazy! - </emphasis>a zavířil holí. Cítil, jak narazila na tělo, pak znovu, a zaslechl zachrčení. Pak se mu o hrdlo opřely dva hroty.</p> <p>Ztuhl s rozpaženýma rukama. Hroty krátkých oštěpů, matné, takže se na nich měsíční světlo téměř vůbec neodráželo, se mu tiskly do kůže, a stačilo malinko přitlačit a tekla by krev. Sledoval je nahoru k tvářím těch, co zbraně drželi, ale útočníci měli hlavy zahalené a na obličejích černé závoje, takže jim byly vidět jenom oči, které ho však upřeně pozorovaly. <emphasis>Ať shořím, já musel narazit na skutečné zloděje! Co se stalo s mým štěstím?</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Usmál se, hodně otevřeně, aby mu v měsíčním světle byly vidět i zuby. „Nechci vám překážet v práci, takže když mě necháte jít, nechám na pokoji i já vás a nic neřeknu." Zahalení muži se nepohnuli a jejich oštěpy také ne. „Já taky nechci způsobit hluk, jako vy. Neprozradím vás." Stáli tu jako sochy a pozorovali ho. <emphasis>Ať shořím, na tohle nemám čas. Je čas hodit kostky. </emphasis>Na jeden mrazivý okamžik měl pocit, že ta slova nějak nejsou v pořádku. Sevřel pevněji hůl, která ležela vedle něj - a málem nahlas vykřikl, když mu někdo prudce dupl na zápěstí.</p> <p>Stočil oči, aby viděl, kdo to byl. <emphasis>Ať shořím jako hlupák, zapomněl jsem na toho, co jsem na něj spadl. </emphasis>Ale za mužem, jenž mu stál na ruce, zahlédl pohnout se dalšího a usoudil, že možná bylo docela dobře, že svou hůl nedokázal použít.</p> <p>Bota, která mu spočívala na ruce, byla z měkké kůže, zašněrovaná až ke koleni. Něco mu to připomnělo. Bylo to něco o muži, kterého potkali v horách. Přelétl očima po tmou zahalené postavě nahoru a snažil se rozpoznat barvy jejího oděvu - připomínaly stíny, barvy, které až příliš dobře splývaly s temnotou, takže je nebylo jasně vidět - přes tesák, jejž měl muž připjatý u boku, vzhůru k tmavému závoji přes obličej. Černě zahalený obličej. Černě zahalený.</p> <p><emphasis>Aiel! Ať shořím, co tady dělají ti zatracení Aielové? </emphasis>Srdce mu spadlo až někam do spodků, když si vzpomněl, že slyšel, jak se Aielové zahalují, když chtějí zabíjet.</p> <p>„Ano," řekl mužský hlas. „jsme Aielové." Mat sebou trhl. Neuvědomil si, že promluvil nahlas.</p> <p>„Na někoho překvapeného jsi tančil docela dobře," ozval se hlas mladé ženy. Měl pocit, že právě ta mu stojí na zápěstí. „Jindy bychom možná měli čas zatančit si s tebou správně."</p> <p>Mat se začal usmívat -<emphasis> Jestli si se mnou chce zatancovat, tak mě aspoň nemůže chtít zabít! - </emphasis>ale pak se místo toho zamračil. Vzpomněl si, že Aielové občas říkají něco jiného, než mají zrovna na mysli.</p> <p>Oštěpy byly odsunuty a něčí ruce mu pomohly na nohy. Setřásl je a oprášil se, jako by stál někde v šenku, místo na setmělé střeše se čtyřmi Aiely. Vždycky se vyplácelo dát druhému najevo, že máte pevné nervy. Aielové měli u pasů nejen tesáky, ale i toulce, a na zádech další krátké oštěpy spolu s luky v pouzdrech. Dlouhé hroty oštěpů jim vyčnívaly nad ramenem. Zaslechl sám sebe, jak si pobrukuje: „Dolů až na dno studny", a honem toho nechal.</p> <p>„Co tu děláš?" zeptal se mužský hlas. S těmi závoji si Mat nebyl jist, který z nich vlastně promluvil. Tento muž však měl hlas starší, sebevědomý, zvyklý velet. Mat měl dojem, že mezi nimi poznává aspoň tu ženu. Byla jediná, kdo byl menší než on, a i to jen o kousek. Ostatní byli nejméně o hlavu vyšší. <emphasis>Zatracení Aielové, </emphasis>pomyslel si. „Už hezkou chvíli tě pozorujeme," pokračoval ten starší muž, „pozorovali jsme, jak hledíš na Kámen. Prohlížel sis ho ze všech stran. Proč?"</p> <p>„Mohl bych se vás zeptat na totéž," ozval se jiný hlas. Mat byl jediný, kdo sebou trhl, když ze stínu vystoupil muž v nabíraných spodcích. Tenhle byl zřejmě bosý, aby se mu na střešních taškách lépe chodilo. „Myslel jsem, že tu najdu zloděje, ne Aiely," pokračoval ten muž, „ale nemyslete si, že se bojím vaší přesily." Štíhlá hůl, vysoká asi jako ten muž, tiše zabzučela, jak s ní rychle zatočil. „Jmenuju se Juilin Sandar a jsem lovec zlodějů a rád bych věděl, co děláte na střeše a proč pozorujete Kámen."</p> <p>Mat potřásl hlavou. <emphasis>Kolik zatracených lidí je dneska </emphasis>v <emphasis>noci na střeše? </emphasis>Teď už by se měl objevit jenom Tom a zahrát na harfu, nebo někdo, kdo hledá hostinec. <emphasis>Zatracený chytač zlodějů! </emphasis>Napadlo ho, proč asi tu ti Aielové jen tak postávají.</p> <p>„Na měštěnína se umíš dobře plížit," poznamenal onen starší muž. „Ale proč nás sleduješ? Nic jsme neukradli. Proč ses dneska v noci sám tak často díval na Kámen?"</p> <p>I v měsíčním světle bylo Sandarovo překvapení zřejmé. Trhl sebou a otevřel ústa - a znovu je zavřel, když ze šera za ním vystoupili čtyři další Aielové. S povzdechem se opřel o svou štíhlou hůl. „Zdá se, že jsem se lapil sám," zabručel. „Zdá se, že <emphasis>já </emphasis>budu muset zodpovědět <emphasis>vaše </emphasis>otázky." Zadíval se na Kámen a pak zavrtěl hlavou. „Já... jsem dneska udělal něco... co mi dělá starosti." Znělo to, jako by mluvil sám k sobě a snažil se rozluštit nějakou záhadu. „Jedna moje část říká, že to, co jsem udělal, bylo správné, že musím poslouchat. Tedy když jsem to dělal, rozhodně mi to správné připadalo. Ale takový malý hlásek mi říká, že... jsem někoho zradil. Jsem si jistý, že se ten hlásek mýlí, a taky je velice slabý, ale nepřestává." Zarazil se a znovu zavrtěl hlavou.</p> <p>Jeden z Aielů kývl - a promluvil hlasem toho staršího muže. „Jsem Rhuark z klanu Devět údolí Taardad Aielů, a kdysi jsem byl <emphasis>Aethan Dor, </emphasis>Rudý štít. Rudé štíty občas dělají to, co vaši lovci zlodějů. Říkám to, abys pochopil, že vím, co děláš, a jaký musíš být člověk. Nechci ti ublížit, Juiline Sandare z lovců zlodějů, ani lidem tvého města, ale nestrpím, abys vydal bojový křik. Jestli zůstaneš zticha, budeš žít. Jestli ne, zemřeš."</p> <p>„Když nechcete ublížit městu," řekl pomalu Sandar, „tak proč jste tady?"</p> <p>„Kvůli Kameni." Rhuarkův tón jasně říkal, že to je vše, co hodlá sdělit.</p> <p>Sandar po chvíli kývl a zamumlal: „Skoro bych si přál, abyste měli sílu Kámen porazit, Rhuarku. Budu držet jazyk za zuby."</p> <p>Rhuark otočil zahalenou tvář k Matovi. „A ty, bezejmenné mládě? Povíš mi taky, proč tolik pozoruješ Kámen?"</p> <p>„Jen jsem se chtěl projít v měsíčním svitu," opáčil lehce Mat. Mladá žena mu zase opřela oštěp o hrdlo. Mat se snažil nepolykat. <emphasis>No, možná bych jim mohl něco prozradit. </emphasis>Nesměl jim dát najevo, jak je otřesen. Když to druhému prozradíte, ztratili jste veškeré výhody, které jste snad mohli mít. Dvěma prsty velice opatrně odsunul ocelový hrot stranou. Měl dojem, že se žena tiše zasmála. „V Kameni jsou moji přátelé," řekl a snažil se, aby to znělo ledabyle. „Jako vězni. Chci je dostat ven!"</p> <p>„Sám, bezejmenný?" podivil se Rhuark.</p> <p>„No, nikdo jiný tu zřejmě není," odsekl suše Mat. „Leda byste mi chtěli pomoct vy. Zdá se, že vás Kámen taky zajímá. Jestli se do něj chcete dostat, možná bychom to mohli dokázat společně. Je to těsný vrh, ať se na to podíváte z kterýkoliv strany, ale já mívám štěstí." <emphasis>Aspoň zatím. Už jsem narazil na černě zahalené Aielany a oni mi nepodřízli krk. Štěstí už větší být nemůže. Ať shořím, ale nebylo by špatné mít tam s sebou pár Aielanů. </emphasis>„Mohli byste dopadnout hůř, než si přisadit na moje štěstí."</p> <p>„My tu nejsme kvůli vězňům, hráči," podotkl Rhuark.</p> <p>„Je čas, Rhuarku." Mat sice nepoznal, který z Aielů to řekl, ale Rhuark kývl.</p> <p>„Ano, Gaule." Podíval se z Mata na Sandara a zpátky. „Ne abyste vydali bojový křik." Otočil se a dvěma kroky splynul s nocí.</p> <p>Mat sebou trhl. Ostatní Aielové byli také pryč a nechali je tu s chytačem zlodějů samotné. <emphasis>Pokud tu nenechali někoho, aby nás hl</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis>dal. Ať shořím, jak bych to poznal? </emphasis>„Doufám, že ty mě taky nechceš zastavit," řekl Sandarovi, když si znovu házel na záda ranec s rachejtlemi a zvedal hůl. „Chci jít dovnitř třeba přes tebe, když budu muset." Došel si za komín pro plechovou krabičku. Držátko bylo ještě teplejší než předtím.</p> <p>„Ti tvoji přátelé," ozval se náhle Sandar. „Nejsou to náhodou tři ženy?"</p> <p>Mat se na něj zamračil a přál si, aby bylo dost světla a on muži jasně viděl do obličeje. Ten chlapík mluvil nějak divně. „Co ty o nich víš?"</p> <p>„Vím, že jsou v Kameni. A taky vím o malé brance u řeky, kudy si lovci zlodějů můžou vyžádat průchod s vězněm, aby ho odvedli do cely. Ony musejí být v celách. Jestli mi věříš, hráči, tak nás můžu dostat až tam. Co se stane potom, záleží na náhodě. Třeba nás tvoje štěstí dostane v pořádku ven."</p> <p>„Já měl vždycky štěstí," řekl Mat pomalu. <emphasis>Cítím dost štěstí na to, abych mu uvěřil? </emphasis>Představa, že by měl předstírat vězně, se mu moc nelíbila. Připadalo mu, že by se předstírání až příliš snadno mohlo změnit ve skutečnost. Ale nebylo to o mnoho větší riziko, než snažit se vyšplhat sto padesát loktů či víc kolmo vzhůru a potmě.</p> <p>Zadíval se na městskou hradbu a ztuhl. Po hradbě plynuly stíny, matné obrysy klusajících Aielů, tím si byl jist. Muselo jich být víc než sto. Zmizeli, ale teď rozeznal stíny pohybující se po stěně útesu, která tvořila stranu Tearského Kamene. Tolik k cestě tamtudy. Ten první chlapík to možná zvládl dovnitř, aniž by spustil poplach - Rhuarkův bojový křik - ale stovka nebo víc Aielů, to bude jako rozeznít zvony. Ale mohli by vyvolat zmatek, který by odvrátil pozornost od nich. Jestli vyvolají rozruch někde nahoře v Kameni, tak ten, kdo bude hlídat cely, nebude věnovat příliš velkou pozornost chytači zlodějů přivádějícímu zloděje.</p> <p><emphasis>A já bych k tomu zmatku mohl trochu přispět. Dost tvrdě jsem na tom pracoval. </emphasis>„No dobře, chytači zlodějů. Ale ne aby ses na poslední chvíli rozhodl, že jsem opravdickej vězeň. Jakmile trochu rozhrabu to mraveniště, vydáme se k tý tvý brance." Měl dojem, že se Sandar mračí, ale nehodlal mu vykládat víc, než bude muset.</p> <p>Sandar ho sledoval po střechách s naprostou lehkostí a stejně lehce za Matem stoupal do vyšších pater. Poslední střecha byla jen o maličko nižší než koruna městské hradby a vedla přímo k ní, takže se stačilo vytáhnout nahoru, nebylo třeba nikam lozit.</p> <p>„Co to děláš?" špitl Sandar.</p> <p>„Počkej tu na mě."</p> <p>S plechovou krabičkou pověšenou na jedné ruce a holí vodorovně před sebou se Mat zhluboka nadechl a vykročil ke Kameni. Snažil se nemyslet na to, jak hluboko pod ním začíná dlažba. <emphasis>Světlo, ta zatracená věc je na sáh široká! Mohl bych po ní zatraceně chodit i s páskou přes oči a ve spánku! </emphasis>Sáh na šířku ve tmě a přes patnáct sáhů dolů. Snažil se taky nemyslet na to, že tam Sandar nemusí být, až se vrátí. Už se skoro poddal té hloupé představě, že bude hrát zloděje, jehož ten chlap chytil, ale stále mu připadalo vysoce pravděpodobné, že až se vrátí na střechu, bude Sandar pryč, možná si právě jde pro další muže, aby ho chytil doopravdy. <emphasis>Nemysli na to. Prostě udělej, co máš. Aspoň se konečně přesvědčíš, jaké to je.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Zrovna jak čekal, byla ve zdi Kamene střílna právě nad koncem hradby, hluboká škvíra vysekaná do skály, vysoká a vhodná k tomu, aby tudy mohl lučištník vystřelit. Kdyby byl Kámen napaden, vojáci uvnitř by chtěli mít možnost zastavit každého, kdo by se vydal tudy. Ve střílně byla tma. Zdálo se, že ji nikdo nehlídá. To bylo něco, nač se také snažil nemyslet.</p> <p>Rychle si položil plechovku k nohám, opřel hůl o zeď a shodil si ranec ze zad. Spěšně ho vecpal do střílny tak daleko, jak jenom dosáhl. Chtěl, aby se co nejvíc hluku odehrálo uvnitř. Potom odhrnul růžek naolejované látky a odhalil tak svázané zápalné šňůry. V hostinci nad tím sice musel nějakou chvíli dumat, ale pak přiřízl šňůry tak, aby odpovídaly té nejkratší, a kousky použil k tomu, že svázal šňůry k sobě. Měly by se všechny odpálit zároveň a vydat rány i světlo, které by mělo stačit k tomu, aby to vzbudilo i mrtvého.</p> <p>Víčko plechové krabičky už bylo tak horké, že si musel dvakrát pofoukat prsty, než je dokázal sundat - přál si znát tento trik, co uměla Aludra, když tenkrát tak snadno zapálila lucernu - a objevil se uhlík ležící na písku. Drátěné držadlo vytvořilo kleštičky, a když trochu zafoukal, rozžhavil se uhlík znovu doruda. Mat se rozpáleným uhlíkem dotkl spojených šňůr, a jak se zasyčením vzplanuly, nechal uhlík i s kleštičkami spadnout ze zdi, popadl hůl a vrhl se po hradbě zpátky.</p> <p><emphasis>Tohle je šílené, </emphasis>říkal si při běhu. <emphasis>Mně je jedno, jak velkou ránu to vydá. Mohl by</emphasis><emphasis>ch si srazit vaz při tom</emphasis><emphasis>!</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Rachot, který se ozval za jeho zády, byl ten nejsilnější zvuk, jaký kdy slyšel. Do zad ho uhodila obrovitánská pěst a vyrazila mu dech dřív, než stačil dopadnout na hradbu. Zůstal ležet rozplácnutý na břiše na koruně hradební zdi a jen tak tak zachytil hůl, když už přepadala přes okraj. Chvíli tam jen tak ležel a snažil se znovu rozhýbat plíce. Snažil se nemyslet na to, jak tentokrát <emphasis>musel </emphasis>spotřebovat už všechno své štěstí na to, aby nespadl z hradby. V uších mu zvonilo hlasitě, jako o klekání v Tar Valonu.</p> <p>Opatrně se zvedl a ohlédl se ke Kameni. Ze střílny stoupal oblak dýmu. Za ním vypadala nezřetelná střílna jaksi jinak než předtím. Byla větší. Nechápal jak a proč, ale určitě byla větší.</p> <p>Zamyslel se však jen na chvíli. Na jednom konci hradby mohl čekat Sandar, možná ho chtěl dovést do pevnosti jako nahraného vězně - nebo mohl spěchat pro vojáky. Na druhém konci hradby zase mohla existovat cesta dovnitř s nulovou pravděpodobností, že ho Sandar prozradí. Vrhl se zpátky cestou, kterou právě přišel, a už si nedělal starosti s tmou nebo s pádem na zem.</p> <p>Střílna opravdu <emphasis>byla </emphasis>větší. Většina tenčího kamene uprostřed prostě zmizela, takže vznikla zhruba okrouhlá díra, jako by do stěny někdo celé hodiny bušil perlíkem. Díra právě stačila na to, aby se tamtudy protáhl člověk. <emphasis>Jak pro Světlo? </emphasis>Na divení nebyl čas.</p> <p>Prolezl hrubým otvorem, rozkašlal se, protože se nadechl palčivého kouře, seskočil na podlahu a uběhl několik kroků, než se objevili první obránci Kamene. Bylo jich nejméně deset a všichni zmateně pokřikovali. Většina byla jen v košilích a žádný neměl přilbici nebo kyrys. Několik jich neslo lucerny. Někteří drželi obnažené meče.</p> <p><emphasis>Hlupáku! </emphasis>nadával si v duchu. <emphasis>Proto jsi přece hlavně odpálil ty zatracené rachejtle! Světlem zaslepený hlupáku!</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Neměl čas vycouvat zpátky na hradbu. Roztočil hůl a vrhl se na vojáky dřív, než si vůbec stačili všimnout, že tu je. Vrhl se na ně, třískal je po hlavách, do mečů, do kolen a kamkoliv ještě dosáhl, věda, že jich je příliš mnoho, aby je zvládl sám, věda, že jeho hloupý hod stál Egwain a ostatní i tu maličkou šanci, kterou snad mohly mít.</p> <p>Náhle se po jeho boku objevil Sandar a ve světle luceren, které upustili muži snažící se vytáhnout meče, jeho štíhlá hůl vířila ještě mnohem rychleji než Matova. Vojáci, chycení mezi dvěma bojovníky s holemi a dokonale překvapení, padali jako kuželky.</p> <p>Sandar se podíval na padlé a potřásl hlavou. „Obránci Kamene. Napadl jsem obránce! Za to dostanou mou hlavu! Co jsi to vlastně udělal, hráči? Ten záblesk světla a hrom rozbily kámen. Ty umíš povolat blesky?" Ztišil hlas do šepotu. „Připojil jsem se k muži, který umí usměrňovat?"</p> <p>„Rachejtle," řekl Mat stroze. V uších mu stále zvonilo, ale slyšel přibíhat další muže v těžkých botách. Jejich kroky se hlasitě rozléhaly. „Ty cely, člověče! Ukaž mi cestu k celám, než se jich sem dostane víc!"</p> <p>Sandar se otřásl. „Tudy!" Vrhl se do boční chodby směrem od blížících se vojáků. „Musíme si pospíšit! Jestli nás najdou, zabijí nás!" Někde nahoře začal na poplach bít gong a další gongy duněly v odpověď po celém Kameni.</p> <p><emphasis>Už jdu, </emphasis>pomyslel si Mat, utíkaje za chytačem zlodějů. <emphasis>Dostanu vás ven, nebo umřu! To slibuju!</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>* * *</p> <p>Poplašné gongy vytvářely po celém Kameni dunivou ozvěnu, ale Rand jim nevěnoval o nic větší pozornost než rachotu, který se ozval předtím, jako tlumené zahřmění odněkud z útrob pevnosti. Bok ho bolel, stará rána pálila a jizva se mu při šplhání po stěně pevnosti napínala tak, až skoro praskla. Rand však nevěnoval pozornost ani bolesti. Na rtech měl neustále pokřivený úsměv, úsměv očekávání a strachu, který by nedokázal smazat, ani kdyby chtěl. Už to bylo blízko. To, o čem snil. <emphasis>Callandor.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis>Konečně to dokončím. Ať tak nebo tak, skoncuju s tím. Sny skončí. Štvanice, výsměch, pronásledování. S tím vším skoncuju! </emphasis>Se smíchem spěchal temnými chodbami Tearského Kamene.</p> <p>* * *</p> <p>Egwain si položila ruku na tvář a trhla sebou. V ústech měla hořkou pachuť a měla hroznou žízeň. <emphasis>Rand? Cože? Proč se jí znovu zdálo o Matov</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>? Všechno to bylo propojeno s Randem a Mat křičel, že přichází. Cože?</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Otevřela oči a spatřila kamenné stěny a jednu čadící rákosovou louč vrhající mihotavé stíny. A když si na všechno vzpomněla, zaječela. „Ne! Už se znovu nenechám spoutat! Nenechám se uvázat na řetěz! Ne!"</p> <p>Nyneiva s Elain byly okamžitě u ní a v potlučených obličejích měly příliš ustaraný výraz, aby jejich uklidňujícím slovům věřila. Ale už jen to stačilo, aby přestala křičet. Nebyla sama. Byla vězeň, ale nebyla sama. A neměla obojek.</p> <p>Snažila se posadit a ony jí pomohly. Musely jí pomoci, protože ji bolel každý sval. Vzpomínala si na každou neviditelnou ránu, co dostala během záchvatu zuřivého vzteku, který ji málem dohnal k šílenství, když si uvědomila... <emphasis>Nebudu na to myslet. Musím myslet na to, jak se odsud dostaneme. </emphasis>Posunula se dozadu, až se mohla zády opřít o zeď. Bolest přemáhala únavu. Ten zápas, kdy se odmítla vzdát, z ní vysál i poslední kapku síly, a boule a modřiny snad vysály ještě víc.</p> <p>Cela byla úplně prázdná, byly tu jen ony tři a louč. Podlaha byla holá, studená a tvrdá. Dveře z hrubých prken, celé poškrábané, jak je marně drásal bezpočet zoufalých prstů, byly jediným narušením zdí. Do kamene byly naškrábány zprávy, většinou dost roztřesené. Světlo, měj slitování a nech mě umřít, stálo v jedné z nich. Rychle to všechno vyhnala z hlavy.</p> <p>„Ještě pořád nás mají odříznuté?" zeptala se ochraptěle. I mluvení ji bolelo. Když Elain přikývla, Egwain si uvědomila, že se ani nemusela ptát. Nateklá líc zlatovlásky, rozseknutý ret a modřina na oku byly dostatečnou odpovědí, i kdyby jí to nesdělila už vlastní bolest. Kdyby byla Nyneiva schopná dosáhnout na pravý zdroj, určitě by je obě hned vyléčila.</p> <p>„Zkoušela jsem to," řekla Nyneiva smutně. „Zkoušela jsem to pořád dokola." Prudce se zatahala za cop. Vyzařoval z ní hněv i přes beznadějný strach, jenž se ozýval v jejím hlase. „Jedna z nich sedí venku. Amico, ten žabec s tváří krev a mlíko, pokud se nevyměnily od tý doby, co nás sem uvrhly. Jedna asi stačí, aby nás odstínila, když už byl štít jednou utkaný." Hořce se zasmála. „Přes všechnu tu námahu, kterou s náma měly - a bolest, kterou nám uštědřily, by sis myslela, že pro ně vůbec nejsme důležitý. Už je to hezkých pár hodin, co za náma zabouchly dveře, a nikdo se ani nepřišel na nic zeptat, podívat se, nebo nám aspoň přinýst vodu. Možná nás tu chtějí nechat, dokud neumřeme žízní."</p> <p>„Návnada." Elain se zachvěl hlas, i když se očividně snažila strach potlačit. A vůbec se jí to nedařilo. „Liandrin říkala, že jsme návnada."</p> <p>„Návnada na co?" zeptala se roztřeseně Nyneiva. „Návnada na koho? Jestli jsem návnada, tak bych se jim chtěla nacpat tak hluboko do krku, až by se udusily!"</p> <p>„Na Randa." Egwain se odmlčela, aby mohla polknout. Alespoň kapka vody by jí pomohla. „Zdálo se mi o Randovi a o <emphasis>Callandoru. </emphasis>Myslím, že sem přichází." <emphasis>Ale proč se mi potom zdálo o Matovi? A o Perrinovi? Byl to vlk, ale já si jsem jistá, že to byl Perrin. </emphasis>„Nebojte se," řekla a snažila se, aby to znělo rozhodně. „Nějak se z toho dostaneme. Když jsme dokázaly vyzrát na Seanchany, tak na Liandrin vyzrajeme určitě taky."</p> <p>Nyneiva s Elain si vyměnily pohledy. Nyneiva řekla: „Liandrin říkala, že přichází třináct myrddraalů, Egwain."</p> <p>Egwain zjistila, že znovu hledí na tu zprávu vyškrábanou do kamene: Světlo, měj slitování a nech mě umřít. Zaťala pěsti. Až ji zabolely čelisti, jak zatínala zuby, aby nevykřikla. <emphasis>Lepší je zemřít. Lepší smrt než být obrácena ke Stínu, přinucena sloužit Temnému!</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Uvědomila si, že jednu ruku zaťala do váčku u pasu. - Ucítila uvnitř dva prsteny, malý kroužek s Velkým hadem a větší, zkroucený kamenný prsten.</p> <p>„Nevzaly <emphasis>ter'angrial,</emphasis>"<emphasis> </emphasis>řekla poněkud překvapeně. Rychle otevřela váček. Prsten jí těžce spočinul v dlani, samý barevný proužek a skvrnka, prsten jen s jednou hranou.</p> <p>„Nebyly jsme ani tak důležité, aby nás prohledaly," povzdechla si Elain. „Egwain, jsi si jistá, že Rand přichází sem? Já bych se mnohem radši osvobodila sama, než čekat na něj, ale jestli existuje někdo, kdo dokáže Liandrin a ty ostatní porazit, tak to musí být on. Drak Znovuzrozený přece má vládnout <emphasis>Callandorem. Musí </emphasis>být schopen je porazit."</p> <p>„Ne jestli ho za sebou vtáhneme do klece," zamumlala Nyneiva. „Ne jestli připravily past, kterou neuvidí. Proč tak zíráš na ten prsten, Egwain? <emphasis>Tel'aran'rhiod </emphasis>nám teď moc nepomůže. Leda bys nám odsud dokázala vysnít cestu."</p> <p>„Možná ano," odvětila pomalu Egwain. „Mohla bych usměrňovat v <emphasis>Tel'aran'rhiodu. </emphasis>Tam mi jejich štít nezabrání dosáhnout na pravý zdroj. Potřebuju jenom usnout, ne usměrňovat. A jsem určitě dost unavená, abych usnula."</p> <p>Elain se zamračila a hned sebou trhla, jak ji to zabolelo. „Já bych brala jakoukoliv možnost, ale jak můžeš usměrňovat, třebas ve snu, když jsi odříznutá od pravého zdroje? A pokud ano, tak jak by nám to mohlo pomoci tady?"</p> <p>„To zatím nevím, Elain. Ale to, že jsem odstíněná tady, ještě neznamená, že jsem odstíněná i ve světě snů. Aspoň to stojí za pokus."</p> <p>„Možná," připustila unaveně Nyneiva. „Já jsem taky ochotná zkusit cokoliv, ale posledně, když jsi ten prsten použila, vidělas Liandrin a ostatní. A ony tě viděly taky. Co jestli tam jsou zase?"</p> <p>„Doufám, že jsou," prohlásila poněkud temně Egwain. „Doufám, že jsou."</p> <p>Sevřela <emphasis>ter'angrial </emphasis>v dlani a zavřela oči. Cítila, jak jí Elain uhlazuje vlasy a slyšela, jak na ni tiše mluví. Nyneiva začala broukat ukolébavku beze slov, kterou znala z dětství. Pro jednou necítila žádný hněv. Tiché zvuky a pohlazení ji uklidnily, dovolily jí poddat se únavě. A spánek přicházel.</p> <p>* * *</p> <p>Tentokrát na sobě měla modré hedvábí, ale skoro si toho nevšimla. Nepotlučenou tvář jí hladil jemný vánek a motýli v něm nad lučními květy přímo vířili. Žízeň byla pryč, i bolest. Natáhla se pro <emphasis>saidar </emphasis>a naplnila ji jediná síla. I když se cítila skvěle, že uspěla, nebylo to nic proti nádhernému pocitu, který v ní vzbuzovalo proudění jediné síly.</p> <p>Váhavě se přinutila ji propustit. Zavřela oči a naplnila se prázdnotou s dokonalým obrazem Srdce Kamene. To bylo jediné místo v Kameni, které si dokázala představit, tedy kromě své cely, ale jak by měla odlišit jednu ničím nezajímavou místnůstku od druhé? Když otevřela oči, byla tam. Ale nebyla sama.</p> <p>Před <emphasis>Callandorem </emphasis>stála Joiya Byir a její postava byla natolik nehmotná, že světlo vycházející z meče proudilo přímo skrze ni. Křišťálový meč se už netřpytil jen odraženým světlem. Teď pulzoval vlastním světlem, jako by se uvnitř odkrýval a zakrýval vlastní zdroj záření. Černá sestra překvapeně nadskočila a otočila se k Egwain. „Jak? Jsi odstíněná! Tvoje snění je u konce!"</p> <p>Ještě než žena dořekla první slova, Egwain znovu sáhla po <emphasis>sai</emphasis><emphasis>daru, </emphasis>utkala složitý pramen ducha podle vzpomínek na to, jak byl použit proti ní, a odřízla Joiyu Byir od zdroje. Temné družce se rozšířily oči, ty kruté oči tak neslučitelné s překrásnou laskavou tváří, ale Egwain už spřádala vzduch. Postava druhé ženy sice připomínala mlhu, ale pouta ji držela pevně. Egwain to připadalo, že jí nedá žádnou práci udržet oba prameny, jak se proplétaly. Joiye Byir vyrazil na čele pot, když se Egwain přiblížila.</p> <p>„Ty máš <emphasis>ter'angriall" </emphasis>Strach jí byl na tváři jasně vidět, i když se ho snažila v hlase potlačit. „To musí být ono. <emphasis>Ter'angrial, </emphasis>který nám unikl a který nevyžaduje usměrňování. Myslíš, že ti to bude k něčemu dobré, děvče? - Ať už tady uděláš cokoliv, dění ve skutečném světě to nijak neovlivní. <emphasis>Tel'aran'rhiod </emphasis>je sen! Až se probudím, sama ti ten <emphasis>ter'angrial </emphasis>seberu. Dávej pozor, co uděláš, jinak budu mít důvod se hodně zlobit, až si pro tebe půjdu do té cely."</p> <p>Egwain se na ni usmála. „Jsi si jistá, že se vůbec probudíš, temná družko? Jestli tvůj <emphasis>ter'angrial </emphasis>vyžaduje usměrňování, jak to, že ses neprobudila hned, jak jsem tě odstínila? Možná se nemůžeš vzbudit, dokud jsi tady odstíněná." Její úsměv pohasl. Usmívat se na tuto ženu jí dalo mnohem větší práci, než dokázala snést. „Jedna žena mi kdysi ukázala jizvu, již si přinesla z <emphasis>Tel'aran'rhiodu, </emphasis>temná družko. Proto co se stane tady, <emphasis>je </emphasis>skutečné, i když se probudíš."</p> <p>Po hladkém bezvěkém obličeji černé sestry stékal pot již proudem. Egwain napadlo, jestli si snad nemyslí, že zemře. Skoro si přála, aby byla dost krutá a dokázala to. Většina neviditelných ran, které dostala, přišla od této ženy. Neviditelné pěsti do ní bušily jen proto, že se snažila odplazit, jen proto, že se odmítla vzdát.</p> <p>„Žena, která dokáže někoho tak ztlouct," pravila, „by neměla mít námitky proti mnohem slabším ranám." Rychle spředla další pramen vzduchu. Joiye Byir lezly tmavé oči z důlků, jak nedokázala uvěřit, když jí na zadku přistála první rána. Egwain předtím viděla, jak upravit předivo, a tak je nemusela udržovat. „Tohle si budeš pamatovat i cítit, až se probudíš. Až ti dovolím se probudit. To si taky pamatuj. Jestli se mě ještě někdy pokusíš uhodit, vrátím tě sem a nechám tě tu po zbytek života!" Černá sestra na ni hleděla s otevřenou nenávistí v očích, v nichž se ale také objevily slzy.</p> <p>Egwain se na okamžik zastyděla. Ne proto, co dělala Joiye - ta ženská si zasloužila každou ránu, pokud ne za to, jak ztloukla ji, tak za ty mrtvé ve Věži - za to opravdu ne, ale proto, že tráví čas vlastní pomstou, zatímco Nyneiva a Elain sedí v cele a doufají, proti vší naději, že by je mohla zachránit.</p> <p>Spojila a upravila prameny ve svém tkanivu dřív, než si uvědomila, co dělá, a teprve pak se zastavila, aby si prohlédla, co vlastně udělala. Tři různá přediva, a ona nejenže neměla problémy je udržet všechny zároveň, ale teď navíc udělala něco, co je udrží pohromadě i bez jejího přičinění. Dokonce se pamatovala, jak to udělala. A mohlo by to ještě být velice užitečné.</p> <p>Po chvíli jeden pramen rozpředla a temná družka teď vzlykala stejně tak bolestí, jako úlevou. „Já nejsem jako ty," řekla Egwain. „Tohle je podruhé, co jsem udělala něco takového, a nelíbí se mi to. Místo toho se naučím podřezávat krky." Z výrazu černé sestry bylo jasné, že je přesvědčená, že se Egwain hodlá učit na ní.</p> <p>Egwain jenom znechuceně zabručela a nechala ji tam stát, lapenou a odstíněnou. Rychle se vydala do lesa leštěných krevelových sloupů. Někde tu musí být cesta dolů do cel.</p> <p>* * *</p> <p>Když poslední výkřik umírajícího utichl, jak se dvounožci kolem hrdla sevřely čelisti Mladého býka a rozdrtily je, v kamenné chodbě zavládlo ticho. Krev na jazyku vlka byla hořká.</p> <p>Věděl, že tohle je Tearský Kámen, i když netušil, jak to ví. Všude kolem leželi dvounožci. Jeden ještě kopal nohama, jak se mu Hopsalovy zuby zaryly do hrdla, a za boje všude páchl strach. Dvounožci byli vůbec cítit zmatkem. Mladý býk měl pocit, že ani nevědí, kde vlastně jsou - rozhodně nepatřili do vlčího snu - ale byli sem posláni, aby mu zabránili vstoupit do vysokých dveří se železným zámkem vepředu. Nebo aby ty dveře alespoň strážili. Když uviděli vlky, vypadali překvapeně. Měl pocit, že jsou vylekaní již z toho, že se tu ocitli.</p> <p>Otřel si ústa a zmateně se podíval na svou ruku. Byla to opět lidská ruka. Byl Perrinem. Zase ve vlastním těle a v kovářské vestě, s těžkým kladivem u boku.</p> <p><emphasis>Musíme si pospíšit, Mladý býku. Někde blízko je něco zlého.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Perrin vytáhl kladivo ze smyčky a vykročil ke dveřím. „Tam musí být Faile." Jedinou prudkou ranou urazil zámek. Rozkopl dveře.</p> <p>Místnost byla prázdná, jen uprostřed stál podlouhlý kamenný kvádr. Na kameni ležela Faile, jako by spala, černé vlasy měla rozhozené do vějíře a tělo tak omotané řetězy, že mu chvíli trvalo, než si uvědomil, že na sobě nemá žádné šaty. Každý řetěz byl ke kameni připevněn silným svorníkem.</p> <p>Skoro si neuvědomoval, že jde blíž, dokud se rukou nedotkl jejího obličeje. Prstem sledoval obrys její tváře.</p> <p>Otevřela oči a usmála se na něj. „Pořád se mi zdálo, že přijdeš, kováři."</p> <p>„Za chvíli z toho budeš venku, Faile." Zvedl kladivo a urazil jeden svorník, jako by byl ze dřeva.</p> <p>„Tím jsem si byla jistá. Perrine."</p> <p>A jako jméno splynulo z jejích rtů, tak se také rozplynula ona. Řetězy se zarachocením spadly na kámen, kde ještě před chviličkou ležela.</p> <p>„Ne!" vykřikl. „Našel jsem ji!"</p> <p><emphasis>Sny nejsou jako svět masa a krve, Mladý býku. - Tady některé štvanice nemají konce.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Ani se však neobrátil, aby se na Hopsala podíval. Věděl, že vlk má opovržlivě vyceněné zuby. Znovu zvedl těžké kladivo a veškerou silou jím udeřil do řetězů, které předtím držely Faile. Kamenný kvádr se pod jeho úderem rozpůlil. Sám Kámen se rozezněl jako zvon.</p> <p>„Tak budu štvát dál," zavrčel.</p> <p>S kladivem v ruce a Hopsalem po boku Perrin vyšel z místnosti. Kámen bylo místo lidí. A lidé, jak věděl, jsou mnohem krutější lovci, než jakými kdy byli vlci.</p> <p>* * *</p> <p>Poplašné gongy, vyzvánějící někde nahoře, se i dole v chodbách zvučně rozléhaly, ale jejich dunění nedokázalo úplně přehlušit řinčení kovu o kov a křik bojujících, znějící z mnohem menší dálky. Aielové a obránci, předpokládal Mat. Chodbu, v níž právě byl, lemovaly vysoké zlaté stojací lampy, každá se čtyřmi zlatými svítidly, a na stěnách z leštěného kamene visely hedvábné nástěnné koberce s bojovými výjevy. Dokonce i na podlaze ležel hedvábný koberec, tmavě rudá na tmavě modré, vetkaný vzor se jmenoval tairenské bludiště. Pro jednou byl Mat příliš zaneprázdněný, aby stačil odhadnout cenu nějaké věci.</p> <p><emphasis>Ten zatracený chlapík je dobrý, </emphasis>pomyslel si v duchu, když se mu podařilo odrazit výpad mečem, ale ránu druhým koncem hole, jíž mířil na mužovu hlavu, musel stočit poněkud stranou a odrazit další bodnutí. <emphasis>Rád bych věděl, jestli je to jeden z těch zatracených vznešených pánů. </emphasis>Téměř se mu podařilo zasadit protivníkovi silnější úder do kolena, ale ten odskočil a rovnou čepel včas zvedl do krytu.</p> <p>Modrooký muž měl určitě kabátec s nabíranými rukávy, žlutý, s vetkanými zlatými proužky, ale celý rozepjatý, a podolek košile jen napůl zastrčený do spodků. Krátké tmavé vlasy měl rozcuchané jako někdo, koho vyrušili z hlubokého spánku, bojoval však jako někdo, kdo je plně vzhůru. Asi před pěti minutami se vyřítil z jedněch vysokých vyřezávaných dveří, které lemovaly tuto chodbu, s obnaženým mečem v ruce, a Mat byl jenom vděčný, že se ten chlapík objevil před nimi a ne za jejich zády. Nebyl to sice první muž takto oblečený, s nímž se Mat již střetl, ale rozhodně z nich byl nejlepší.</p> <p>„Dokážeš se protáhnout kolem, lovče zlodějů?" křikl Mat a dával pozor, aby ani na okamžik nespustil zrak z muže, čekajícího na něj s pozvednutou čepelí připravenou k výpadu. Sandar protivně trval na oslovení „lovec zlodějů", a ne „chytač zlodějů", i když Mat v tom neviděl žádný rozdíl.</p> <p>„Nemůžu," zavolal za jeho zády Sandar. „Kdybys mi poněkud uhnul, abych mohl projít, neměl bys místo rozpřáhnout se tím veslem, co mu říkáš hůl, a on by tě rozpáral jako kanice."</p> <p><emphasis>Jako co? </emphasis>„No, tak něco vymysli, Tairene. Tenhle obejda už mi leze na nervy."</p> <p>Muž v kabátci se zlatými proužky se ušklíbl. „Budeš mít tu čest zemřít rukou vznešeného pána Darlina, kmáne, jestli ti to dovolím." To bylo poprvé, co se uráčil promluvit. „Myslím, že vás dva nechám spíš pověsit za paty a budu se dívat, jak vám stahují kůži z těla -"</p> <p>„Myslím, že tohle by se mi nelíbilo," odtušil Mat.</p> <p>Vznešený pán zrudl rozhořčením nad tím, že byl přerušen, ale Mat mu nedal čas na rozčilenou odpověď. Hůl zavířila v těsných osmičkách tak rychle, že její konce byly vidět rozmazaně, a Mat skočil dopředu. Vztekající se Darlin měl co dělat, aby si hůl udržel od těla. Na chvíli. Mat věděl, že tohle moc dlouho nevydrží, a jestli bude mít štěstí, všechno se zase vrátí k výpadům a protivýpadům. Bude-li mít štěstí. Na což tentokrát nechtěl spoléhat. Jakmile měl vznešený pán dostatečnou možnost ustavit obranu, Mat uprostřed pohybu změnil způsob útoku. Konec hole, který by podle Darlinova očekávání měl mířit na hlavu, se místo toho sklonil a podrazil mu nohy. Teprve pak ho druhý konec praštil do hlavy, ještě při pádu, a tak prudce, že jen zvrátil oči.</p> <p>Mat, lapaje po dechu, se opřel o hůl a naklonil se nad vznešeného pána, který byl v bezvědomí. <emphasis>Ať shořím, jestli budu muset bojovat ještě s jedním nebo dvěma takovými, zatraceně se zhroutím vyčerpáním! V příbězích se nevypráví, že hrdinové mají tak tvrdou práci! Nyneiva vždycky přijde na způsob, jak mě donutit pracovat.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Přistoupil k němu Sandar a zamračil se na zhrouceného vznešeného pána. „Když tu takhle leží, nevypadá tak mocný," prohodil zadumaně. „Vlastně nevypadá o moc větší, než jsem já."</p> <p>Mat sebou trhl a rozhlédl se chodbou, kde právě kdosi proběhl křižovatkou. <emphasis>Ať shořím, kdybych nevěděl, že je to šílenství, přísahal bych, že to byl Rand!</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„Sandare, myslíš, že -" začal zvedaje si hůl na rameno, a zarazil se, když narazil na cosi pevného.</p> <p>Otočil se a uviděl dalšího polooblečeného vznešeného pána. Tenhle však měl meč na podlaze, třásla se mu kolena a oběma rukama se držel za hlavu, kde mu Matova hůl roztrhla kůži. Mat ho rychle uhodil koncem hole do břicha, aby ho přinutil dát ruce dolů, a pak ho znovu praštil do hlavy, čímž ho srazil na zem na jeho meč.</p> <p>„Štěstí, Sandare," zamumlal. „Zatracený štěstí prostě neporazíš. A teď, proč nenajdeš tu zatracenou soukromou cestu, kterou vznešení páni chodí dolů do žaláře?" Sandar trval na tom, že takové schodiště existuje, a když je použijí, nebudou se muset honit po celém Kameni. Mat se rozhodl, že lidé, kteří tak dychtí po tom, aby se mohli dívat na lidi při výslechu, až si nechají zbudovat rychlejší cestu k vězňům přímo ze svých komnat, mu rozhodně nejsou sympatičtí.</p> <p>„Jen buď rád, žes to štěstí <emphasis>měl," </emphasis>jektal Sandar zuby, „Jinak by nás tenhle zabil oba dřív, než bychom si ho všimli. Vím, že ty dveře jsou někde tady. Tak jdeš se mnou? Nebo tu chceš počkat, až se objeví další vznešený pán?"</p> <p>„Jdi první." Mat překročil bezvládného vznešeného pána. „Já nejsem žádnej zatracenej hrdina."</p> <p>Poklusem následoval lovce zlodějů, který nahlížel do vysokých dveří, jež míjeli, a mumlal si, že přece ví, že je to někde tady.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA DVACÁTÁ SEDMÁ</strong></p> <p><strong><emphasis>Co stojí psáno v</emphasis></strong><strong><emphasis> </emphasis></strong><strong><emphasis>Proroctví</emphasis></strong></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p>Rand zcela pomalu vstoupil do rozlehlé komnaty. Procházel mezi krevelovými sloupy, jak si je pamatoval ze svých snů. Ve stínech bylo ticho, něco ho však volalo. A to něco se zablesklo vepředu, paprsek světla na chviličku zaplašil stíny. Rand se zastavil pod vysokou kupolí a spatřil, co hledal. - <emphasis>Callandor </emphasis>visel ve vzduchu jílcem dolů a čekal na tu jedinou ruku, na ruku Draka Znovuzrozeného. Jak se otáčel, tříštil to málo světla, jež sem dopadalo, do střípků a občas zaplál, jako by byl sám zdrojem světla. Volal ho. Čekal na něj.</p> <p><emphasis>Jestli jsem Drak Znovuzrozený. Jestli nejsem jenom nějaký pološílený muž prokletý schopností usměrňovat, loutka tancující pro Moirain a Bílou věž</emphasis><emphasis>.</emphasis></p> <p>„Vezmi si jej, Luisi Therine. Vezmi si jej, Rodovrahu."</p> <p>Otočil se po hlase. Vysoký muž s krátkými bílými vlasy, který vystoupil ze stínu mezi sloupy, mu byl povědomý. Rand neměl ponětí, kdo to je, ten člověk v kabátci z rudého hedvábí, s černými proužky na nabíraných rukávcích a černými spodky zastrčenými do stříbrem umně vykládaných vysokých bot. Neznal toho muže, ale vídával ho ve snech. „Tys je vsadil do klece," řekl. „Egwain, Nyneivu a Elain. V mých snech. Pořád jsi je strkal do klece a ubližoval jsi jim."</p> <p>Muž odmítavě mávl rukou. „Jsou míň než nic. Možná jednou, až budou vycvičeny, ale teď nejsou nic. Musím přiznat, že mě překvapilo, že ti na nich záleží tolik, až jsou k něčemu dobré. Ale tys byl vždycky hlupák, vždycky jsi raději šel za hlasem srdce než za voláním moci. Přišel jsi příliš brzy, Luisi Therine. A nyní musíš udělat, k čemu ještě nejsi připraven, nebo zemřít. Zemřít věda, žes zanechal ty ženy, na nichž ti záleží, v mých rukou." Zřejmě na něco čekal. „Já je hodlám využít víc, Rodovrahu. Budou mi sloužit, sloužit mé moci. A to jim ublíží mnohem víc než to, čím zatím prošly."</p> <p>Za Randem se <emphasis>Callandor </emphasis>zablýskl a Rand v zádech ucítil závan tepla. „Kdo jsi?"</p> <p>„Tak ty se na mne nepamatuješ, co?" Bělovlasý muž se náhle zasmál. „Já si taky nepamatuji tebe tak, jak vypadáš teď. Kluk z venkova s flétnou v pouzdře na zádech. Že by Izmael mluvil pravdu? On byl vždycky ochoten zalhat, pokud by mu to přineslo coul či vteřinu navíc. Ty si na nic nevzpomínáš, Luisi Therine?"</p> <p>„Jméno!" chtěl vědět Rand. „Jaké je tvoje jméno?"</p> <p>„Říkej mi Be'lal." Zaprodanec se zamračil, když Rand nijak nezareagoval. „Vezmi si jej!" štěkl Be'lal a mávl rukou k meči za Randem. „Kdysi jsme bok po boku vyjížděli do války, a proto ti teď dám šanci. Sice malou, ale přece jen šanci zachránit si krk, šanci zachránit ty tři ženy, z nichž jsem si chtěl udělat své mazlíčky. Vezmi ten meč, <emphasis>venkovane. </emphasis>Možná to bude stačit a pomůže ti to přežít mě."</p> <p>Rand se zasmál. „Ty si myslíš, že mě tak lehce vyděsíš, Zaprodanče? Ba'alzamon sám mě pronásleduje. Snad si nemyslíš, že se polekám tebe? Že se budu plazit u nohou Zaprodanci, když jsem odmítl Temného a díval se mu přitom do očí?"</p> <p>„Tak tohle si myslíš?" řekl Be'lal tiše. „Ty opravdu nic nevíš." Náhle měl v ruce meč, meč s čepelí vyřezanou z černého ohně. „Vezmi si jej! Vezmi <emphasis>Callandor</emphasis>! Tři tisíce let, co jsem hnil v žaláři, tady čekal. Na tebe. Jeden z nejmocnějších <emphasis>sa'angrialů, </emphasis>co kdy byly vyrobeny. Vezmi ho a braň se, jestli to dokážeš!"</p> <p>Blížil se k Randovi, jako by ho chtěl zatlačit dozadu ke <emphasis>Calland</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>ru, </emphasis>ale Rand zvedl ruce - naplnil ho <emphasis>saidín, </emphasis>sladký proud jediné síly, odporná pachuť špíny - a držel v nich meč z rudého plamene, meč se znamením volavky na ohnivé čepeli. Prošel si postavení, která ho naučil Lan, až se plavně pohyboval z jednoho do druhého, jako by tančil. Roztínání hedvábí. Voda stéká z kopce. Vítr a déšť. Čepel z černého ohně se srazila s čepelí z rudého, až odlétla sprška jisker a ozval se hřmot, jako když se tříští doběla rozpálený kov.</p> <p>Rand hladce ustoupil do krytu a snažil se nedat najevo nejistotu. Na černé čepeli byla také volavka, pták tak černý, až byl skoro neviditelný. Kdysi čelil muži s volavkou na ocelové čepeli, a jen tak tak přežil. Věděl, že sám na znamení mistra šermíře nemá nárok. Byl to meč, jejž mu dal otec, a když myslel na meč, který právě držel v rukou, myslel na ten druhý. Jednou vstoupil do objetí smrti, jak ho tomu naučil strážce, ale tentokrát věděl, že by smrt byla konečná. Be'lal byl s mečem lepší než on. Silnější. Rychlejší. Skutečný mistr šermíř.</p> <p>Zaprodanec se pobaveně zasmál a rychle a ladně švihal mečem hned na jednu, hned na druhou stranu. Černý oheň burácel, jako by ho rychlý průchod vzduchem rozdmýchával. „Kdysi jsi byl lepším šermířem, Luisi Therine," vysmíval se mu Be'lal. „Vzpomínáš, když jsme se věnovali té krotké zábavě zvané šerm a naučili se tak zabíjet, jak stálo ve starých svazcích, že tak lidé kdysi činili? Vzpomínáš aspoň na jednu z těch zoufalých bitev, aspoň na jednu z našich hořkých porážek? Ovšemže ne. Ty se přece na nic nepamatuješ, že? Tentokrát ses nenaučil dost. Tentokrát, Luisi Therine, tě zabiju." Be'lal mluvil stále zlomyslněji. „Možná kdyby sis vzal <emphasis>Callandor, </emphasis>mohl by sis o trošku prodloužit život. O trošku."</p> <p>Pomalu zaútočil, skoro jako by dával Randovi čas udělat právě to, obrátit se a rozběhnout se pro <emphasis>Callandor, </emphasis>pro Meč, jehož se nelze dotknout, a vzít si jej. Ale Rand měl veliké pochybnosti. <emphasis>Callandoru </emphasis>se mohl dotknout pouze Drak Znovuzrozený. Dovolil jim, aby ho za něj prohlásili, protože dobrá stovka důvodů mu v té chvíli zřejmě nedávala na výběr. Byl však skutečně Drakem Znovuzrozeným? Kdyby se ke <emphasis>Callandoru </emphasis>rozběhl ve skutečném světě, ne jen ve snu, nesetkala by se jeho ruka s neviditelnou stěnou, zatímco by ho Be'lal srazil zezadu?</p> <p>Střetl se se Zaprodancem mečem, který znal, čepelí ukutou pomocí <emphasis>saidínu. </emphasis>A byl zatlačen zpět. Padající list se setkal s Namočeným hedvábím. Kočka tančící na zdi se srazila s Kancem řítícím se dolů z kopce. Řeka podemílající břeh ho málem stála hlavu a on se musel zcela nepůvabně vrhnout stranou, když se mu černý plamen otřel o vlasy. Stačil se překulit na nohy a už musel čelit Kameni padajícímu z hory. Metodicky a záměrně ho Be'lal nutil ustupovat ve spirále, která se stahovala kolem <emphasis>Callandoru.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Mezi sloupy se náhle rozezněl křik, jekot a řinčení oceli, ale Rand to skoro neslyšel. S Be'lalem už nebyli v Srdci Kamene sami. Muži v kyrysech a přilbicích se zvednutým okrajem bojovali meči proti nezřetelným zahaleným postavám, které se míhaly mezi sloupy a bodaly do nich oštěpy. Někteří z vojáků vytvořili řadu. Z šera vylétly šípy a přesně zasahovaly odhalená hrdla a obličeje, a muži zemřeli ve své řadě. Rand si boje skoro nevšímal, dokonce i když jen pár kroků od něj padali mrtví lidé. Jeho boj byl příliš zoufalý, musel se na něj cele soustředit. Po boku mu stékalo cosi mokrého a teplého. Stará rána se opět otevřela.</p> <p>Náhle klopýtl, protože mrtvého pod nohama uviděl, až když ležel na zádech na kamenné podlaze na pouzdru s flétnou.</p> <p>Be'lal s úšklebkem zvedl čepel z černého ohně. „Vezmi jej! Vezmi <emphasis>Callandor </emphasis>a braň se! Vezmi jej, nebo tě zabiju hned! Jestli jej nevezmeš, zabiju tě!"</p> <p>„Ne!"</p> <p>Dokonce i Be'lal sebou při zvuku toho velitelského ženského hlasu trhl. Zaprodanec ustoupil z dosahu Randova meče a zamračeně se obrátil k Moirain, která vystoupila ze zmatku bitvy. Oči upírala na Be'lala a křiku umírajících kolem sebe si nevšímala. „Myslel jsem, že jsi hezky uklizená z cesty, ženská. Vlastně je to jedno. Jsi jen na obtíž. Jako moucha kousalka. Strčím tě do klece k ostatním a naučím tě sloužit Stínu svými ubohoučkými silami," dokončil s opovržlivým smíchem a zvedl volnou ruku.</p> <p>Zatímco mluvil, Moirain se nezastavila ani nezpomalila. Když zvedal ruku, byla od něj necelých třicet kroků, a teď i ona zvedla obě ruce.</p> <p>Zaprodanci se po tváři mihl záblesk překvapení. Měl čas vykřiknout jen: „Ne!" Pak ho zasáhla tyč bílého ohně, teplejšího než slunce, která vylétla Aes Sedai z rukou, zářící hůl, která odehnala všechny stíny. - Be'lal se vzápětí změnil v mihotavá zrnka, tečky tančící na zlomek vteřiny ve světle, skvrnky, pohlcené dřív, než dozněl jeho křik.</p> <p>Když ta světelná tyč zmizela, v komnatě nastalo ticho, jen zranění tiše sténali. Boj okamžitě ustal, zahalení muži i muži v kyrysech tu ohromeně stáli jako sochy.</p> <p>„V jedné věci měl pravdu," řekla Moirain, chladná a vyrovnaná, jako by stála na louce. „Musíš vzít <emphasis>Callandor. </emphasis>On tě s ním chtěl zabít, ale je to tvoje dědictví. Bylo by mnohem lepší, kdybys o něm věděl víc, než sevřeš ruku na jeho jílci, ale došel jsi až sem, a teď není čas na učení. Vezmi ho, Rande."</p> <p>Kolem ní náhle zavířily černé blesky. Moirain zaječela, když ji zvedly a odhodily, až sklouzla po podlaze jako pytel. Zastavila se teprve o jeden ze sloupů.</p> <p>Rand vzhlédl k místu, odkud se zablesklo. Poblíž vrcholků sloupů byl hlubší stín, čerň, vedle níž vypadaly všechny ostatní stíny jako polední světlo, a z té černoty na něj shlížely oči.</p> <p>Stín pomalu sestupoval dolů - a zjevil se Ba'alzamon oděný v mrtvolné černi, v níž chodívali myrddraalové. A přesto nebyla tak tmavá jako stín, jenž k němu lnul. Ba'alzamon zůstal viset ve vzduchu dva sáhy nad zemí a bez sebe vzteky se zahleděl na Randa. „Dvakrát v tomto životě jsem ti nabídl možnost sloužit mi živý." Za řeči mu z úst šlehaly plameny a každé slovo burácelo jako otevřená pec. - „Dvakrát jsi odmítl a zranil mě. Nyní budeš sloužit Pánu hrobů ve smrti. Zemři, Luisi Therine Rodovrahu. Zemři, Rande al'Thore. Nastal čas, abys zemřel! Vezmu si tvou duši!"</p> <p>Jak Ba'alzamon natáhl ruku, Rand se zvedl a zoufale se vrhl ke <emphasis>Callandoru, </emphasis>který se stále třpytil a otáčel ve vzduchu. Nevěděl, zda na něj dosáhne, zda se ho dokáže dotknout, ale byl si jist, že je to jeho jediná naděje.</p> <p>Ba'alzamonův úder ho zasáhl, ještě když letěl vzduchem, zasáhl ho uvnitř, trhal a drtil, cosi urval a snažil se vytáhnout jednu jeho část. Rand zařval. Měl pocit, že se hroutí jako splasklý pytel, jako by ho obraceli naruby. Bolest v boku, rána, kterou utržil ve Falme, byla skoro vítaná. Bylo to něco, čeho se mohl držet. Připomínala mu život. Křečovitě sevřel pěst. Na jílci <emphasis>Callandoru.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Naplnila ho jediná síla, proud větší, než by kdy dokázal uvěřit, že je možné, vtékal ze <emphasis>saidínu </emphasis>do meče. Křišťálová čepel zazářila jasněji než Moirainin oheň. Nedalo se na něj podívat, už nebylo vidět, že je to meč, bylo to jen světlo planoucí mu v pěsti. Bojoval s tím prouděním, vzepřel se neúprosnému přílivu, jenž hrozil, že ho odnese, že odnese vše, co bylo skutečně jím samotným, s sebou do meče. Na okamžik, který mohl trvat celá staletí, visel, vrávoral a balancoval na okraji proudu, kdy hrozilo, že ho to smete jako povodeň smete zrnko písku. Nekonečně pomalu se rovnováha upevnila. Stále to bylo, jako by stál bos na ostří nože nad nekonečně hlubokou propastí, ale cosi mu říkalo, že je to mnohem lepší, než mohl čekat. Aby usměrnil tolik síly, musel tančit na tom ostří, jako tančil při šermu.</p> <p>Obrátil se k Ba'alzamonovi. Uvnitř ho to přestalo rvát, jakmile se dotkl <emphasis>Callandoru. </emphasis>Minula jen chvilička, ale jemu připadalo, že trvala celou věčnost. „Moji duši si nevezmeš!" zařval. „Tentokrát s tebou chci skoncovat nadobro! Chci to skončit teď a tady!"</p> <p>Ba'alzamon prchl. Muž i stín zmizeli.</p> <p>Rand chvíli jenom užasle hleděl a mračil se. Když Ba'alzamon utekl, měl takový zvláštní pocit jako - by se něco zavíralo. Cosi se zkroutilo, jako by Ba'alzamon nějaký způsobem <emphasis>ohnul </emphasis>to, co bylo. Nevšímaje si mužů zírajících na něho, nevšímaje si Moirain zhroucené u paty sloupu, se Rand natáhl dál, skrze <emphasis>Callandor </emphasis>a pokřivenou realitu, takže vytvořil dveře vedoucí někam jinam. Nevěděl kam, věděl jen, že tam odešel Ba'alzamon.</p> <p>„Teď jsem já lovec," řekl a prošel skrz.</p> <p>* * *</p> <p>Kámen se otřásl Egwain pod nohama. Pevnost se otřásla. Zazvonila. Egwain znovu nabyla rovnováhy, předklonila se a napjatě se zaposlouchala. Žádný jiný zvuk se neozval, chvění ustalo. Ať se stalo cokoliv, bylo to už pryč. Spěchala tedy dál. V cestě jí stály dveře z železných mříží - se zámkem velkým jako její hlava. Usměrnila pramen země, ještě než k nim došla, a když strčila do mříží, zámek se přelomil vejpůl.</p> <p>Rychle prošla místností za dveřmi a snažila se nedívat na věci visící na stěnách. Důtky a železné kleště z nich byly zdaleka nejneškodnější. Lehce se otřásla a otevřela menší železnou branku. Vstoupila do chodby lemované hrubými dřevěnými dveřmi. V pravidelných vzdálenostech hořely v železných kruzích na stěnách rákosové louče. Pocítila úlevu, která vyplývala z toho, že nechala ty věci za zády, stejně jako z toho, že našla, co hledala. <emphasis>Ale která je to cela?</emphasis></p> <p>Dřevěné dveře bylo snadné otevřít. Některé byly nezamčené, a zámky na ostatních nevydržely o nic déle než ten větší zámek vepředu. Ale všechny cely byly úplně prázdné. <emphasis>Ovšem. Žádná nesní o tom, že je na tomto místě. Každý vězeň, kterému se podaří dosáhnout </emphasis>Tel'aran'rhiodu, <emphasis>by snil o mnohem příjemnějším místě.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Na okamžik téměř pocítila zoufalství. Chtěla věřit, že když najde tu správnou kobku, bude to znamenat rozdíl. I když by to mohlo být zhola nemožné. Tato chodba se táhla do nedohledna, a další podobné ji křižovaly.</p> <p>Náhle spatřila kousek před sebou jakýsi záblesk. Postavu ještě méně hmotnou, než byla Joiya Byir. Ale byla to žena. Tím si byla Egwain jistá. Žena sedící na lavici u dveří do cely. Obraz se mihotal, chvíli byl vidět a chvíli ne. Ta štíhlá šíje a bledá, nevinně vypadající tvář s víčky, chvějícími se na pokraji spánku, se nedaly splést. Amico Nagoyin se propadala do spánku a snila o svých strážních povinnostech. A očividně si ospale pohrávala s jedním z ukradených <emphasis>ter'angrialů. </emphasis>Egwain to chápala. I jí dalo hodně práce, aby přestala používat ten, co jí věnovala Verin, byť jen na pár dní.</p> <p>Věděla, že je možné odříznout ženu od pravého zdroje, i když už objímá <emphasis>saidar, </emphasis>ale oddělit vlákna už vytvořená muselo být mnohem těžší než zahradit proud dřív, než se objevil. Nastavila vzorec tkaniva, upravila ho, a tentokrát hodně posílila vlákna ducha, takže byla tlustší a těžší, vzniklo hutnější tkanivo s okraji ostrými jako nože.</p> <p>Mihotající se postava temné družky se objevila znovu a Egwain udeřila prameny vzduchu a ducha. Na okamžik jako by něco tkanivu ducha vzdorovalo, a ona se do něj napřela vší mocí. Tkanivo sklouzlo na místo.</p> <p>Amico Nagoyin zavřískla. Byl to slabý zvuk, skoro nebyl slyšet. Byl stejně nezřetelný jako sama Amico, a ona vypadala spíš jako stín toho, čím byla Joiya Byir. A přesto ji pouta spletená ze vzduchu udržela. Už nezmizela. Krásnou tvář temné družky zkřivila strašlivá hrůza. Zřejmě cosi blábolila, ale její křik byl pro Egwain šeptem příliš tichým, aby rozuměla.</p> <p>Egwain černou sestru opředla ze všech stran a teď obrátila pozornost ke dveřím do cely. Netrpělivě nechala zemi, aby zaplavila železný zámek. Ten odpadl jako černý prach, jako mlha, která se rozplynula dřív, než dopadla na podlahu. Prudce otevřela dveře a nijak ji nepřekvapilo, když našla celu prázdnou, jen tu hořela rákosová louč.</p> <p><emphasis>Ale Amico je svázaná a dveře otevřené.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Chvíli přemýšlela, co udělat dál. Pak vystoupila ze sna...</p> <p>* * *</p> <p>... a probudila se se všemi modřinami, bolestí a žízní. Stěnu cely měla za zády a dívala se na pevně zavřené dveře. <emphasis>Jistě. Co se stane živým bytostem je skutečné, když se probudí. Co jsem udělala s kamenem, železem nebo dřevem, nemá </emphasis>v <emphasis>bdělém světě žádný vliv.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Nyneiva a Elain stále klečely vedle ní.</p> <p>„Ať je tam kdo chce," řekla Nyneiva, „před chvíli hrozně ječel, ale jinak se nic nestalo. Našla jsi cestu ven?"</p> <p>„Měly bychom odsud prostě odejít," sdělila jí Egwain. „Pomozte mi vstát a já nás zbavím toho zámku. Amico nám potíže dělat nebude. To křičela ona."</p> <p>Elain zavrtěla hlavou. „Od chvíle, co jsi odešla, jsem zkoušela dosáhnout na <emphasis>saidar. </emphasis>Teď je to sice jiné, ale pořád jsem odříznutá."</p> <p>Egwain v sobě vytvořila prázdnotu, stala se poupětem otevírajícím se <emphasis>saidaru. </emphasis>Neviditelná stěna tam ale byla pořád. Teď se však chvěla. - Byly chvilky, kdy měla dojem, že skoro cítí, jak ji pravý zdroj naplňuje jedinou silou. Skoro. Štít se chvěl, chvíli tu byl a chvíli zase ne, ale bylo to příliš rychlé. Klidně to mohla být pevná zeď.</p> <p>Zadívala se na druhé dvě ženy. „Svázala jsem ji. Odstínila jsem ji. Je živá, ne neživé železo. <emphasis>Musí být </emphasis>odstíněná."</p> <p><emphasis>„Něco </emphasis>se s tím štítem stalo," řekla Elain, „ale Amico se stále daří ho na nás držet."</p> <p>Egwain se vyčerpaně opřela hlavou o zeď. „Budu to muset zkusit znovu."</p> <p>„Jsi na to dost silná?" Elain se mračila. „Abych byla upřímná, mluvíš ještě hůř než předtím. Ten pokus tě hodně stál, Egwain."</p> <p>„Tam jsem silná dost." Cítila se unavenější a slabší, ale byla to jediná trochu slibná možnost, na kterou přišla. Tolik také řekla nahlas, a z jejich výrazů bylo zřejmé, že s ní souhlasí, byť velice neochotně.</p> <p>„Dokážeš tak brzo zase usnout?" zeptala se nakonec Nyneiva.</p> <p>„Zazpívej mi." Egwain se vzmohla i na úsměv. „Jako když jsem byla malá, ano?" Vzala Nyneivu za ruku, kamenný prsten stiskla v druhé ruce, zavřela oči a snažila se v tom tichém pobrukování najít spánek.</p> <p>* * *</p> <p>Široké dveře se železnými mřížemi byly otevřené a místnost za nimi vypadala prázdná, ale Mat vstoupil velice opatrně. Sandar byl ještě v chodbě a snažil se dívat zároveň dopředu i dozadu. Byl si jist, že se každou chvíli objeví nějaký vznešený pán, nebo snad stovka obránců.</p> <p>V místnosti teď nebyli žádní lidé - a podle nedojedeného jídla na dlouhých stolech odešli ve spěchu. Nepochybně teď bojovali nahoře - a z toho, jak vypadaly věci na stěnách, byl docela rád, že se s žádným z nich nemusel setkat. Důtky o různé délce a tloušťce s různým počtem řemenů. Kleště, pinzety, skřipce a vypalovací železa. Věci připomínající kovové boty a rukavice a přilby, s velkými šrouby, které jako by sloužily k tomu, aby se ty věci daly těsně stáhnout. Předměty, jejichž použití ani nedokázal uhádnout. Kdyby se byl setkal s muži, kteří tyto věci používali, určitě by se nejdřív řádně přesvědčil, že jsou mrtví, než by šel dál.</p> <p>„Sandare!" sykl. „Hodláš tam stát celou zatracenou noc!" Spěchal k zadním dveřím - byly mřížové, jako ty předtím, ale menší - a bez čekání na odpověď jimi prošel.</p> <p>Chodbu za nimi lemovaly hrubé dřevěné dveře a byla osvětlená stejnými rákosovými loučemi jako místnost, již právě opustil. Necelých dvacet kroků od něj seděla na lavici u jedněch dveří žena a podivně ztuhlým způsobem se opírala o zeď. Při zvuku jeho kroků na kamenné podlaze k němu pomalu obrátila hlavu. Byla to hezká mladá žena. Uvažoval, proč se nepohne víc a proč vypadá, jako by napůl spala.</p> <p>Byla taky vězeň? <emphasis>Venku </emphasis>v <emphasis>chodbě? Ale nikdo s takovou tváří by přece nemohl patřit k lidem, kteří pou</emphasis><emphasis>žívají ty věci, co viděl na stě</emphasis><emphasis>nách. </emphasis>Skoro jako by spala, oči měla jen pootevřené. A utrpení patrné na té krásné tváři z ní rozhodně činilo mučednici, ne katanku.</p> <p>„Stůj!" zařval za ním Sandar. „Ona je Aes Sedai! Ona je jedna z těch, co chytly ty ženy, které hledáš!"</p> <p>Mat ztuhl uprostřed kroku a zahleděl se na ženu. Vzpomněl si na Moirain metající ohnivé koule. Napadlo ho, zda by dokázal odrazit ohnivou kouli holí. Napadlo ho, jestli jeho štěstí stačí na to, aby utekl Aes Sedai.</p> <p>„Pomoz mi," řekla ta žena slabě. Oči měla stále přivřené, ale prosba v jejím hlase byla zcela jasná. „Pomoz mi. Prosím!"</p> <p>Mat zamrkal. Stále od krku dolů nehnula ani svalem. Mat opatrně přistoupil a mávl na Sandara, aby přestal kvílet, že je to Aes Sedai. Žena za ním obracela hlavu. Nic víc.</p> <p>U pasu jí visel velký železný klíč. Mat chvíli váhal. Aes Sedai, říkal Sandar. <emphasis>Proč se nehýbe? </emphasis>Polkl a přeopatrně sundal klíč, jako by to byl kus masa ve vlčích zubech. Žena stočila oči ke dveřím vedle a vydala zvuk jako kočka, která právě zahlédla, jak se do místnosti řítí obrovský hafan, a ví, že není cesty ven.</p> <p>Mat tomu sice nerozuměl, ale dokud se mu nesnažila zabránit v otevření těch dveří, bylo mu jedno, proč tu jen tak sedí jako vycpaný strašák. Na druhou stranu ho však také napadlo, jestli snad na druhé straně dveří není něco, čeho by se měl bát. <emphasis>Jestli je jednou z těch, co chytily Egwain a ostatní, tak má určitě důvod, proč ty dveře hlídá. </emphasis>Ženě z očí vytryskly slzy. <emphasis>Až na to, že vypadá, jako by vevnitř byl zatracený půlčlověk. </emphasis>Ale byl jen jeden způsob, jak to zjistit. Opřel hůl o zeď, otočil klíčem v zámku a připraven uprchnout rozrazil dveře.</p> <p>Nyneiva a Elain klečely na podlaze a mezi nimi zřejmě spala Egwain. Při pohledu na Egwaininu nateklou tvář zalapal po dechu a usoudil, že asi nespí. Když se dveře otevřely, druhé dvě ženy k němu také otočily hlavy - byly skoro stejně potlučené jako Egwain. <emphasis>Ať shořím! Ať shořím! </emphasis>- a civěly na něj s otevřenými ústy.</p> <p>„Matrime Cauthone," pravila Nyneiva šokované, „co, pro Světlo, tady děláš zrovna <emphasis>ty?"</emphasis></p> <p>„Zatraceně jsem vás přišel zachránit," oznámil jim Mat. „Ale ať shořím, jestli jsem čekal přivítání, jako bych přišel ukrást kus koláče. Později mi můžete říct, proč vypadáte, jako byste se praly s medvědama, jestli budete chtít. A jestli Egwain nemůže chodit, odnesu ji na zádech. Po celým Kameni jsou Aielové, nebo skoro všude, a buď pobíjejí ty zatracený obránce, nebo zatracení obránci pobíjejí je, ale ať tak nebo tak, my bychom odsud měli zmizet, dokud ještě zatraceně můžem. <emphasis>Jestli </emphasis>můžem!"</p> <p>„Dávej si pozor na jazyk," řekla mu Nyneiva a Elain mu věnovala jeden z těch nesouhlasných pohledů, které všechny ženy tak skvěle ovládají. Začaly třást s Egwain, jako by už tak nebyla celá potlučená.</p> <p>Egwain otevřela oči a zasténala. „Proč mě budíte? Musím to pochopit. Jestli pustím ta pouta, probudí se a já ji už nikdy nechytím. Ale jestli je nepustím, nemůže úplně usnout a -" Oči jí padly na Mata a rozšířily se. „Matrime Cauthone, co pro Světlo tady děláš zrovna <emphasis>ty</emphasis>?"</p> <p>„Řekni jí to," obrátil se Mat na Nyneivu. „Já mám moc práce s tím, abych vás zachránil, takže si už nestačím hlídat jaz -" Všechny hleděly za něj a mračily se, jako by zatoužily mít v rukou nože.</p> <p>Mat se otočil, ale uviděl jenom Juilina Sandara, který vypadal, jako by spolkl celou shnilou švestku.</p> <p>„Mají důvod," sdělil Sandar Matovi. „Já... je zradil. Ale musel jsem." To patřilo ženám. „Ta s těmi medovými copy na mě mluvila a já... já to musel udělat." Dlouhou dobu na něj všechny tři jen hleděly.</p> <p>„Liandrin ovládá hnusný triky, mistře Sandare," prohlásila nakonec Nyneiva. „Možná to není úplně tvoje vina. O tom ale rozhodneme později."</p> <p>„Jestli jste si všecko vyjasnili," řekl Mat, „nemohli bychom zmizet?" Bylo mu to jasné asi jako bláto, ale zrovna v té chvíli ho víc zajímalo, jak se dostat pryč.</p> <p>Tři ženy za ním vykulhaly do chodby, ale pak se zastavily před ženou na lavici. Ta k nim zvedla oči a zakňučela. „Prosím. Vrátím se ke Světlu. Přísahám, že vás poslechnu. To odpřísáhnu i s holí přísahy v ruce. Prosím, ne -"</p> <p>Mat nadskočil, když se Nyneiva náhle zaklonila a rozmáchla se pěstí. Ženu srazila z lavice. Ta zůstala ležet a oči se jí konečně úplně zavřely, ale ležela na boku nehybně přesně v té pozici, v jaké předtím seděla na lavici.</p> <p>„Je to pryč," řekla nadšeně Elain.</p> <p>Egwain se sklonila a pak začala prohrabávat váček, který měla bezvědomá žena u pasu. Vyndala z něj něco, co Mat nerozeznal, a vstrčila to do svého. „Ano. Je to nádhera. Něco se na ní změnilo, když jsi ji praštila, Nyneivo. Nevím co, ale cítila jsem to."</p> <p>Elain přikývla. „Já taky."</p> <p>„Já bych na ní ráda změnila i poslední nitku," prohlásila temně Nyneiva. Uchopila Egwaininu hlavu do dlaní. Egwain hekla a zvedla se na špičky. - Když po chvíli Nyneiva stejně uchopila i Elain, Egwaininy modřiny byly pryč. Elaininy zmizely stejně rychle.</p> <p>„Krev a zatracenej popel!" zavrčel Mat. - „Co to děláš, takhle praštit ženu, co tu jen tak sedí? Myslím, že se ani nemohla hnout!" Všechny tři se obrátily k němu a on vydal přiškrcený zvuk, jak kolem něj vzduch zhoustl jako rosol. Zvedl se do vzduchu, až mu nohy visely dobrého půl sáhu nad zemí. <emphasis>Ó, ať shořím, síla! Tak já se bál, že tahle Aes Sedai proti mně použije tu zatracenou sílu, a teď to udělaly ty zatracené ženské, co jsem je sem přišel zachránit! Ať shořím!</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„Ty ničemu nerozumíš, Matrime Cauthone," řekla Egwain napjatým hlasem.</p> <p>„A dokud to nepochopíš," dodala Nyneiva hlasem ještě napjatějším, „tak ti radím, aby sis svý názory nechal pro sebe."</p> <p>Elain se spokojila jen s tím, že se na něj mračila, až mu to připomnělo mámu, když si chěla jít uříznout proutek.</p> <p>Z nějakého důvodu se na ně usmál přesně tím způsobem, který často mámu pro ten proutek opravdu poslal. <emphasis>Ať shořím, jestli dokážou tohle, tak nechápu, jak je vůbec někdo mohl zavřít do té kobky! </emphasis>„Co chápu, je, že jsem vás dostal z něčeho, z čeho jste se samy dostat nemohly, a vy jste mi vděčný asi jako chlap z Tarenskýho Přívozu s bolením zubů!"</p> <p>„Máš pravdu," řekla Nyneiva a on náhle dopadl na podlahu tak tvrdě, až mu cvakly zuby. Ale zase se mohl hýbat. „I když mě to velice bolí, Mate, tak musím přiznat, že máš pravdu."</p> <p>Svádělo ho to, aby odpověděl nějakou jedovatostí, ale omluvný tón v jejím hlase byl i tak jen náznakem. „Už můžeme jít? S tím, jak se tu všude bojuje, si Sandar myslí, že bychom vás měli odvíst takovou malou brankou u řeky."</p> <p>„Já ještě neodcházím, Mate," prohlásila Nyneiva.</p> <p>„Hodlám najít Liandrin a stáhnout ji z kůže," připojila se Egwain, a znělo to, jako by to chtěla opravdu udělat.</p> <p>„Já chci jenom ztlouci Joiyu Byir," poznamenala Elain, „až bude prosit o milost, ale spokojím se i s někým jiným."</p> <p>„Copak jste všechny hluchý?" vybuchl Mat. „Všude se bojuje! Přišel jsem vás zachránit, a to taky hodlám dokončit." Egwain ho cestou kolem poplácala po tváři, stejně jako vzápětí Elain. Nyneiva si jenom odfrkla. „Proč něco neřekneš ty?" obrátil se Mat namíchnuté na lovce zlodějů.</p> <p>„Viděl jsem, co sis mluvením vysloužil ty," opáčil Sandar. „Já nejsem hlupák."</p> <p>„No, já teda uprostřed bitvy nezůstanu!" křikl Mat na odcházející ženy. Ty právě zmizely v úzkých mřížových dvířkách. „Jdu pryč, slyšíte?" Ani se neohlédly. <emphasis>Nejspíš se tam nechají zabít! Někdo do nich vrazí meč, zatímco se budou dívat na druhou stranu! </emphasis>S vrčením si přehodil hůl přes rameno a vykročil za nimi. „To tady hodláš jen tak stát?" zavolal na lovce zlodějů. „Já nedošel tak daleko, abych je nechal umřít!"</p> <p>Sandar ho dohonil v místnosti s důtkami. Ženy už byly pryč, ale Mat měl pocit, že je nebude těžké najít. <emphasis>Prostě hledej muže visící ve vzduchu! Zatracené ženské! </emphasis>Zrychlil krok do poklusu.</p> <p>* * *</p> <p>Perrin šel zachmuřeně chodbou v Kameni, pátraje po nějakých stopách po Faile. Už ji zachránil celkem třikrát, jednou ji vylámal z železné klece hodně podobné té, v níž byl zavřen onen Aiel v Remenu, a jednou ji dostal z ocelové truhlice se sokolem vytlačeným na boku. V obou případech se s jeho jménem na rtech rozplynula ve vzduchu. Po boku mu klusal Hopsal a větřil. I když měl Perrin velice dobrý nos, vlk měl čich mnohem lepší, a byl to Hopsal, kdo je dovedl k truhlici.</p> <p>Perrin uvažoval, jestli ji vůbec někdy osvobodí doopravdy. Už dlouho zřejmě žádné stopy nebyly. Chodby Kamene byly prázdné, jen tu hořely lampy a na stěnách visely koberce a zbraně, ale kromě něj a Hopsala se tu nic nehýbalo. <emphasis>Až na to, že to podle mě byl Rand. </emphasis>Zahlédl ho jenom na okamžik, muže, který utíkal, jako by někoho honil. <emphasis>To přece nemohl být on. Nemohl, ale já myslím, že to byl on.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Hopsal náhle zrychlil běh a zamířil k dalším vysokým dveřím, tentokrát ulitým z bronzu. Perrin se s ním snažil držet krok a náhle klopýtl a padl na kolena. Stačil ještě pod sebe vrazit ruce, aby si nenatloukl obličej. Zasáhla ho únava, jako by se mu všechny svaly změnily ve vodu. I když ten pocit ustoupil, vzal s sebou něco z jeho síly. Dalo mu práci se vůbec zvednout na nohy. Hopsal se k němu obrátil.</p> <p><emphasis>Jsi tu příliš silně přítomný, Mladý býku. Tělo slábne. Už bys v tom neměl pokračovat. Brzy tělo a sen zemřou společně.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„Najdi ji," pravil Perrin. „To je všechno, o co tě žádám. Najdi Faile."</p> <p>Žluté oči se setkaly se žlutýma očima. Vlk se obrátil a odklusal ke dveřím. <emphasis>Za nimi, Mladý býku.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Perrin došel ke dveřím a strčil do nich. Nepovolily. A zřejmě neexistoval způsob, jak je otevřít. Nebyla tu klika, nic, zač by se dalo vzít. Do kovu byl vyryt maličký vzor, tak jemný, že si ho skoro nevšiml. Sokoli. Tisíce maličkých sokolů.</p> <p><emphasis>Takže musí být tady. Myslím, že už moc dlouho nevydržím. </emphasis>S výkřikem udeřil kladivem do bronzu. Zazvonilo to jako velký gong. Uhodil znovu, a zvonění se prohloubilo. Třetí rána, a bronzové dveře se rozlétly jako sklo.</p> <p>Uvnitř, sto kroků od rozbitých dveří, obklopoval kruh světla sokolici řetězem připoutanou k bidýlku. Zbytek rozlehlé místnosti byl ve tmě. Byla tu jen tma a tiché šustění stovek křídel.</p> <p>Udělal krok do místnosti a ze tmy se vynořil sokol, a jak prolétal kolem, ťal ho drápy do obličeje. Perrin si zvedl ruku před oči - drápy mu rozdrásaly předloktí - a klopýtal k bidýlku. Ptáci nalétávali znovu a znovu, vrhali se na něj, trhali ho pařáty, on však vrávoral dál a po pažích a ramenou mu stékala krev, i po ruce, jíž si chránil oči, které neustále upíral na sokolici na bidýlku. Cestou někde přišel o kladivo. Ani nevěděl kde, ale věděl, že jestli se vrátí, aby ho našel, zemře dřív, než ho objeví.</p> <p>Když dorazil k bidýlku, ostré drápy ho srazily na kolena. Vyhlédl pod rukou na sokolici na bidýlku a ona ho na oplátku bez mrknutí tmavého oka pozorovala. Řetěz, který měla na noze, byl připevněn k bidýlku maličkým zámkem, tvarem připomínajícím ježečka. Popadl řetěz oběma rukama a nevšímaje si ostatních sokolů, tvořících teď kolem něho hotový vír sekajících drápů, jej z posledních sil přetrhl. Bolest a sokoli přinesli temnotu.</p> <p>* * *</p> <p>Otevřel oči do bodavé agónie. Měl pocit, jako by měl obličej, paže a ramena pořezány tisícovkou nožů. Nezáleželo na tom. Nad ním klečela Faile a ty tmavé, šikmé oči měla ustarané. Otírala mu obličej kusem látky, již nasáklé krví.</p> <p>„Můj ubohý Perrine," řekla měkce. „Můj ubohý kováři. Tolik jsi poraněný."</p> <p>S námahou, která mu způsobila další bolest, otočil hlavu. Byl v soukromé jídelně u Hvězdy a u jedné nohy stolu ležel dřevěný ježek, přelomený v půli. „Faile," zašeptal. „Moje sokolice."</p> <p>* * *</p> <p>Rand byl stále v Srdci Kamene, ale bylo to tu jiné. Tady nikdo nebojoval, nebyli tu žádní mrtví, byl tu jen on sám. Náhle se Kamenem rozezněl velký gong, a pak znovu, a samotné kameny pod jeho nohama se rozezněly společně. Gong se ozval ještě potřetí, ale náhle umlkl, jako by se rozbil. A nastalo ticho.</p> <p><emphasis>Kde je tohle místo? </emphasis>uvažoval. <emphasis>A co je mnohem důležitější, kde je Ba'alzamon?</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Jakoby v odpověď ze stínu mezi sloupy vylétl žhnoucí paprsek, podobný tomu, který použila Moirain, a mířil mu na hruď. Rand pudově otočil zápěstím. Stejně pudově vypustil proud ze <emphasis>saidínu </emphasis>do <emphasis>Callandoru, </emphasis>záplavu jediné síly, díky níž meč zazářil ještě jasněji než paprsek, který na něj mířil. Nejistá rovnováha mezi bytím a nebytím se zachvěla. Ten dravý proud ho nakonec určitě pohltí.</p> <p>Světelná střela udeřila do čepele <emphasis>Callandoru </emphasis>- a rozdělila se na jeho ostří, takže na obě strany odlétly proudy světla. Cítil, jak mu to ožehlo kabátec, a ucítil zápach hořící vlny. Za ním vidlice zmrzlého ohně, tekutého světla, udeřila do mohutným sloupů z krevele. Kam světlo dopadlo, kámen prostě přestal existovat, a hořící vidlice proletěla dalšími sloupy, které také okamžitě propálila. V Srdci Kamene to dunělo, jak sloupy padaly a tříštily se v oblacích prachu a spršce kamenných úlomků. Co se však dostalo do cesty tomu světlu, prostě - přestalo existovat.</p> <p>Ze stínu se ozvalo zuřivé zavrčení a planoucí proud čistě bílého světla zmizel.</p> <p>Rand se rozmáchl <emphasis>Callandorem, </emphasis>jako by útočil na něco před sebou. Bílé světlo halící čepel se prodloužilo, rozlétlo se dopředu a propálilo se krevelovým sloupem, za nímž se ozvalo to zavrčení. Leštěný kámen se rozestoupil, jako by to bylo hedvábí. Podťatý sloup se zachvěl, část se ho uvolnila a spadla od stropu. Na podlahu dopadaly obrovské zubaté kusy krevele. Když rachot konečně ustal, zaslechl Rand spoza hromady kamení kroky. Někdo utíkal.</p> <p>S <emphasis>Callandorem </emphasis>připraveným se Rand rozběhl za Ba'alzamonem.</p> <p>Vysoký klenutý průchod, vedoucí ze Srdce, se zřítil ve chvíli, kdy k němu dorazil. Celá zeď spadla v oblaku prachu a kamení, jako by ho chtěla pohřbít, ale on proti ní vrhl sílu a vše se změnilo v prach vznášející se ve vzduchu. Utíkal dál. Nebyl si jist, co udělal, ani jak, ale neměl čas o tom přemýšlet. Hnal se po zvuku kroků prchajícího Ba'alzamona, které se rozléhaly chodbami Kamene.</p> <p>Ve vzduchu se zjevovali myrddraalové a trolloci a vrhali se po něm, obrovské zvířecké postavy a bezoké obličeje zkřivené zuřivostí, ochotou zabíjet. Byly jich stovky, takže ucpali celou chodbu před ním i za ním, a kosiny a čepele ze smrtící černé oceli prahly po jeho krvi. Aniž věděl jak, proměnil je v páru, která se před ním rozdělila - a zmizela. Vzduch byl náhle plný sazí, které ho dusily. Měl jich plný nos, nemohl popadnout dech, ale on si znovu vyrobil čistý vzduch, chladivý opar. Z podlahy pod jeho nohama vyšlehly plameny, vyskočily na stěnách a na stropě, zuřivé proudy ohně, které sežehly koberce na stěnách i běhouny na podlaze, stoly a truhlice změnily v hromádky popela, roztavily ozdoby a lampy, až z nich padaly kapky roztaveného, žhnoucího zlata. Rand plameny přitiskl ke stěnám a podlaze a zakalil je do rudého povlaku na kameni.</p> <p>Kameny kolem něj vybledly, až vypadaly jako mlha. Sám Kámen se ztrácel. Realita se zachvěla. Cítil, jak se třepí, cítil, jak se sám rozplétá. Vytlačovalo ho to z místa, kde byl, na nějaké místo, které vůbec neexistovalo. <emphasis>Callandor </emphasis>mu zaplál v rukou jako slunce, až měl dojem, že se roztaví. Měl pocit, že se sám rozteče, jak jím silně proudila jediná síla, a on ten proud nějak nasměroval, aby uzavřel trhlinu, která se kolem něj otevírala, aby sám sebe udržel v realitě. Kámen se znovu zpevnil.</p> <p>Ani si neuměl představit, co vlastně udělal. Proud jediné síly v něm zuřil, až se málem nepoznával, až málem nebyl sám sebou, až to, čím byl, málem přestalo existovat. Jeho vratká stabilita se zakymácela. Po obou stranách mu hrozil nekonečný sráz, hrozilo mu, že ho jediná síla, která skrze něj proudila do meče, vymaže. Jedině v tanci na ostří nože spočívala jakás takás jistota. <emphasis>Callandor </emphasis>v jeho ruce zářil, až měl dojem, že nese slunce. V jeho nitru, nejasná, mihotající se jako plamen svíčky v bouři, byla jistota, že s <emphasis>Callandorem </emphasis>v ruce dokáže cokoliv. Cokoliv.</p> <p>Běžel nekonečnými chodbami, tančil na ostří, pronásledoval toho, jenž ho chtěl zabít, jehož musel zabít. Tentokrát to nemůže skončit jinak. Tentokrát jeden z nich <emphasis>musí </emphasis>zemřít! Že to ví i Ba'alzamon, bylo nad slunce jasné. Pořád utíkal, pořád zůstával mimo dohled, takže Randa vedly jen zvuky Ba'alzamonova útěku, ale i na útěku obracel tento Tearský Kámen, který nebyl Tearským Kamenem, proti Randovi. A Rand proti němu bojoval pudově, odhadoval a riskoval, bojoval a utíkal po ostří nože v dokonalé rovnováze s jedinou silou, nástrojem a zbraní, která by ho úplně strávila, kdyby maličko zaváhal.</p> <p>Chodby od stropu po podlahu naplnila voda, hustá a černá jako na dně moře, a začala ho dusit. - Nevědomky si znovu vytvořil vzduch a běžel dál. Vzduch náhle nabyl na váze, až měl pocit, že každým coulem těla podpírá celou horu, ze všech stran na něj tlačil. Okamžik předtím, než ho to rozdrtilo na prášek, vybral ze záplavy síly, která v něm zuřila, několik vln - ani nevěděl jak a proč a které, bylo to příliš rychlé, aby to vůbec promyslel, nebo se to snažil poznat blíž - a tlak zmizel. Pronásledoval Ba'alzamona a samotný vzduch se náhle změnil v pevnou skálu, která ho uvěznila, pak se roztavil kámen, pak zmizel i vzduch, který mu plnil plíce. Země pod nohama ho táhla, jako by náhle každá libra vážila centnýř, potom veškerá váha zmizela, takže ho krok vynesl do vzduchu. Rozšklebené tu číhaly neviděné tlamy, připravené mu vyrvat duši z těla. Z každé pasti vyskočil a běžel dál. Co Ba'alzamon pokřivil, aby ho to zničilo, on zase napravil, aniž tušil, jak to dělá. Nejasně si uvědomoval, že nějakým způsobem navrací věci do přirozené rovnováhy, nutí je srovnat se s jeho vlastním tancem na tom neuvěřitelně tenkém předělu mezi existencí a nicotou, ale to vědomí bylo vzdálené. On vnímal jen pronásledování, štvanici, smrt, která ji musí zakončit.</p> <p>A pak byl opět v Srdci Kamene, kradl se přes hromadu balvanů, které bývaly zdí. Některé ze sloupů teď visely od stropu jako polámané zuby. A Ba'alzamon před ním s planoucíma očima couval do stínů, které ho zahalovaly. Od Ba'alzamona jako by se rozbíhaly černé čáry jako ocelové dráty, mířily do temnoty hromadící se kolem něj, mizely v nepředstavitelné dálce v oné černotě.</p> <p>„Já se zničit nenechám!" vykřikl Ba'alzamon. Jeho ústa byla ohněm, jeho křik se rozléhal mezi sloupy. „Mne nelze porazit! Pomozte mi!" Něco z té černi, jež ho obklopovala, mu vplulo do rukou a vytvořilo to kouli tak černou, jež jako by nasávala i světlo <emphasis>Callandoru. </emphasis>Plameny jeho očí náhle vítězoslavně zažhnuly.</p> <p>„Jsi zničen!" zařval Rand. <emphasis>Callandor </emphasis>se mu pootočil v rukou. Jeho světlo rozvířilo temnoty, přerušilo ocelově černé čáry kolem Ba'alzamona a Ba'alzamon se celý zkroutil v křeči. Jako by tu byli dva, zdálo se, že se zároveň zmenšuje i roste. „Je po tobě!" Rand vrazil zářící čepel do Ba'alzamonových prsou.</p> <p>Ba'alzamon zaječel a ohně v jeho tváři divoce zaplály. „Hlupáku!" zavyl. „Velikého pána Temnoty nelze nikdy porazit!"</p> <p>Rand vytáhl čepel <emphasis>Callandoru </emphasis>a Ba'alzamonovo tělo se podlomilo a začalo padat. Stíny kolem zmizely.</p> <p>A náhle byl Rand v jiném Srdci Kamene, obklopen stále celými sloupy, křikem bojujících a umírajících lidí, zahalenými muži a muži v kyrysech a přilbicích. - Moirain stále ležela zhroucená u paty krevelového sloupu. A u Randových nohou leželo tělo muže, rozhozené na zádech, s dírou vypálenou v hrudi. Mohl to být docela hezký muž ve středních letech, až na to, že tam, kde by měl mít oči a ústa, byly jenom otvory, z nichž stoupaly proužky černého dýmu.</p> <p><emphasis>Dokázal jsem to, </emphasis>pomyslel si Rand. <emphasis>Zabil jsem Ba'alzamona, zabil jsem Šej'tana! Zvítězil jsem </emphasis>v <emphasis>Poslední bitvě! Světlo, já JSEM Drak Znovuzrozený! Ničitel států, Ničitel světa. Ne! Já SKONCUJU s ničením, skoncuju se zabíjením! Já s tím skoncuju!</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Pozvedl <emphasis>Callandor </emphasis>nad hlavu. Z čepele vyskočil stříbrný blesk a klikatě stoupal k velké kupoli nahoře. „Dost!" zařval. Boj ustal. Muži na něj ohromeně zírali přes černé závoje a zpod okrajů kulatých přilbic. „Já jsem Rand al'Thor!" zavolal, až se jeho hlas jasně rozléhal komnatou. „Já jsem Drak Znovuzrozený!" <emphasis>Callandor </emphasis>v jeho ruce zářil.</p> <p>Jeden po druhém muži v závojích i přilbicích poklekali volajíce: „Drak je znovu zrozen! Drak je znovu zrozen!"</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>KAPITOLA DVACÁTÁ OSMÁ</strong></p> <p><strong><emphasis>Lid Draka</emphasis></strong></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p>Po celém městě Tearu se lidé ráno probouzeli a hovořili o snech, které se jim zdály, o snech, v nichž Drak bojoval s Ba'alzamonem v Srdci Kamene, a když zvedli zrak k veliké pevnosti Kameni, spatřili z jejího vrcholku vlát praporec. Na stříbrném poli se vlnil tvor připomínající velkého hada s šupinami v šarlatové a zlaté, ale se zlatou lví hřívou a čtyřma nohama, každou zakončenou pěti zlatými drápy. Z Kamene vycházeli muži, ohromení a vyděšení, a tlumenými hlasy vyprávěli o tom, co se událo za noci, a v ulicích se tlačili muži i ženy a s pláčem vykřikovali naplnění proroctví.</p> <p>„Drak!" křičeli. „Al'Thor! Drak! Al'Thor!"</p> <p>* * *</p> <p>Vyhlížeje střílnou vysoko ve zdi Kamene, Mat naslouchal sboru doléhajícímu sem ve vlnách z města a potřásal hlavou. <emphasis>No, možná jím je. </emphasis>Stále měl dost potíží srovnat si v hlavě to, že Rand opravdu je v Tearu.</p> <p>Všichni v Kameni zřejmě souhlasili s lidmi dole, a pokud ne, nedávali to najevo. Randa Mat zahlédl jen jednou, jak kráčí chodbou s <emphasis>Callandorem </emphasis>v ruce, doprovázen tuctem zahalených Aielů, za nimiž se táhl mrak Tairenů, tvořený hloučkem obránců Kamene a většinou přeživších vznešených pánů. Přinejmenším vznešení páni si zřejmě mysleli, že je Rand bude potřebovat, aby mohl správně vládnout světu. Aielové však každého drželi ostrými pohledy, a v případě potřeby i oštěpy, pěkně zpátky. Oni rozhodně věřili, že Rand je Drakem, i když ho nazývali Tím, jenž přichází s úsvitem. V Kameni byly skoro dvě stovky Aielů. Třetinu válečníků ztratili v boji, ale sami zabili či zajali desetkrát tolik obránců.</p> <p>Když se Mat otočil od střílny, zahlédl Rhuarka. Na druhé straně místnosti byl vysoký stojan, který tvořila dvě kola, celá vyřezávaná a naleštěná, z jakéhosi světlého dřeva s tmavými pruhy. Kola měla mezi sebou zavěšeny poličky tak, že když se koly otáčelo, zůstávaly poličky stále vodorovné. V každé přihrádce byla zasunuta velká kniha <emphasis>vázaná </emphasis>ve zlatě, na jejíchž deskách jiskřily drahokamy. Aiel si jednu knihu otevřel a četl. Mat měl dojem, že to jsou nějaké eseje. <emphasis>Kdo by si p</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>myslel, že nějaký Aiel bude číst knihy? Kdo by si pomyslel, že nějaký zatracený Aiel bude vůbec umět číst?</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Rhuark se podíval jeho směrem, oči měl chladně modré a pohled bezvýrazný. Mat rychle uhnul pohledem dřív, než mu Aiel vyčte z očí, nač právě myslel. <emphasis>Aspoň není zahalený, díky Světlu! Ať shořím, ta Av</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>endha mi málem utrhla hlavu, když jsem se zeptal, jestli by si se mnou nezatancovala bez oštěpů. </emphasis>Bain a Chiad představovaly jiný problém. Byly rozhodně hezké a víc než přátelské, ale jemu se zatím nepodařilo promluvit si s jednou, aby u toho nebyla i druhá. Aielové zřejmě považovali jeho snahu zůstat s jednou o samotě za zábavnou, vlastně Bain a Chiad také. <emphasis>Ženy jsou divně, ale vedle aielských žen vypadá divné jako normální!</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>Velký stůl uprostřed místnosti, ozdobně vyřezávaný a na rozích a nohách pozlacený, byl určen pro shromáždění vznešených pánů. Na jedné trůnu podobné židli, která měla na opěradle ve zlatě, leštěném karneolu a perleti vyvedenou půlměsíčnou zástavu Tearu, seděla Moirain. Egwain, Nyneiva a Elain seděly opodál.</p> <p>„Pořád nemůžu uvěřit, že je Perrin tady v Tearu," říkala právě Nyneiva. „Opravdu je v pořádku?"</p> <p>Mat zavrtěl hlavou. On čekal, že Perrin bude v noci v Kameni. Kovář byl vždycky odvážnější než kdokoliv se zdravým rozumem.</p> <p>„Když jsem odcházela, byl v pořádku." Moirainin hlas byl vyrovnaný. „Zdali je stále, to nevím. Jeho... společnice je ve značném nebezpečí, a on se do něj mohl také dostat."</p> <p>„Jeho společnice?" optala se ostře Egwain. „Co - kdo je Perrinova společnice?"</p> <p>„Jaké nebezpečí?" chtěla vědět Nyneiva.</p> <p>„Nic, s čím by sis musela dělat starosti," odtušila klidně Aes Sedai. „Půjdu se na ni podívat, jak jen to půjde. Zdržela jsem se, jen abych vám ukázala to, co jsem našla mezi <emphasis>ter'angrialy </emphasis>a ostatními věcmi síly, které vznešení pánové za ta léta nashromáždili." Vytáhla něco z váčku a položila to na stůl před sebe. Byl to kotouč o velikosti lidské dlaně, který zřejmě zpodobňoval dvě spojené slzy, jednu černou jako smola, druhou bílou jako sníh.</p> <p>Mat si vzpomínal, že už něco podobného viděl. Prastarý symbol, jako tenhle, ale rozbitý, kdežto tenhle byl celý. Už viděl tři, ne celé, ale rozbité. To ale nebylo možné, protože, jak si vzpomínal, byly vyrobeny z <emphasis>cuendillaru, </emphasis>nerozbitného jakoukoliv silou, dokonce ho nebylo možné rozbít ani s pomocí jediné síly.</p> <p>„Jeden ze sedmi zámků, které Luis Therin Rodovrah a stovka rytířů vložili na Temného věznici, když ji znovu uzavírali," řekla Elain a kývla, jako by si potvrzovala vlastní paměť.</p> <p>„Spíš," řeklají Moirain, „ohnisko jednoho takového zámku. Ale v podstatě máš pravdu. Během Rozbití světa byly kvůli bezpečnosti rozneseny do všech koutů světa a ukryty. Od trollockých válek pak byly ztraceny docela." Nadechla se. „Začínám mluvit jako Verin."</p> <p>Egwain zavrtěla hlavou. „Asi jsem měla čekat, že to tam najdu. Rand Ba'alzamonovi čelil už dvakrát, a v obou případech se našel aspoň jeden z těch zámků."</p> <p>„A tentokrát je celý," dodala Nyneiva. „Poprvé je zámek nerozbitý. Jako by na tom teď záleželo."</p> <p>„Ty myslíš, že na tom nezáleží?" Moirainin hlas byl nebezpečně tichý a ostatní ženy se na ni zamračily.</p> <p>Mat vyvrátil oči. Pořád mluvily o nedůležitých věcech. Jemu se moc nelíbilo, že stojí ani ne pět sáhů od kotouče, když teď věděl, co to je, bez ohledu na cenu <emphasis>cuendillaru, </emphasis>ale... „Dovolíte?" řekl.</p> <p>Všechny se k němu obrátily, jako by přerušil něco významného. <emphasis>Ať shořím! Dostanu je z vězeňské kobky, než skončí noc jim ještě půltuctukrát zachráním život, a ony se na mě dívají stejně zamračeně jako zatracené Aes Sedai! No, a ani mi nepoděkovaly. Taky bych si mohl myslet, že strkám nos tam, kam bych neměl, když jsem bránil některým z těch zatracených obránců, aby do některé nevrazili meč. </emphasis>Nahlas řekl mírně: „Nevadilo by vám, kdybych se na něco zeptal, že ne? Všechny mluvíte o těch... ehm... záležitostech Aes Sedai, a mně nikdo nic neřekne."</p> <p>„Mate," procedila varovně mezi zuby Nyneiva a zatahala se za cop, ale Moirain řekla klidně, jen trošku netrpělivě: „A co si přeješ vědět?"</p> <p>„Chci vědět, jak je tohle všecko vůbec možný." Chtěl mluvit tiše, ale proti své vůli jak mluvil, zesiloval hlas. „Tearský Kámen padl! V Proroctvích stojí, že k tomu nedojde, dokud nepřijde Lid Draka. Znamená to snad, že <emphasis>my </emphasis>jsme ten zatracenej Dračí lid? Vy, já, Lan a pár set zatracenejch Aielů?" V noci strážce zahlédl. Zdálo se, že mezi Lanem a Aiely není příliš velký rozdíl v tom, kdo z nich je nebezpečnější. Když se Rhuark narovnal a upřel na něj zrak, Mat chvatně dodal: „Ehm, promiň, Rhuarku, to mi jen tak uklouzlo."</p> <p>„Možná," odvětila pomalu Moirain. „Já přišla, abych Be'lalovi zabránila zabít Randa. Nečekala jsem, že uvidím Tearský Kámen padnout. Možná tím Lidem jsme. Proroctví se naplňují, jak se má stát, ne jak my si myslíme, že se stane."</p> <p><emphasis>Be'lal. </emphasis>Mat se zachvěl. To jméno zaslechl včera v noci a za světla se mu nelíbilo o nic víc. Kdyby byl věděl, že je jeden ze Zaprodanců volný - a uvnitř Kamene - nikdy by se k tomu místu ani nepřiblížil. Mrkl na Egwain, Nyneivu a Elain. <emphasis>No, asi bych byl přišel, ale spíš jako zatracená myška, a ne abych bušil do lidí napravo a nalevo! </emphasis>Za úsvitu se Sandar vykradl z pevnosti. Aby podal zprávy mámě Guenně, jak prohlašoval, avšak Mat byl přesvědčen, že jenom chce uniknout pohledům tří žen, které se tvářily, jako by se ještě nerozhodly, co s ním provedou.</p> <p>Rhuark si odkašlal. „Když se nějaký muž chce stát náčelníkem kmene, musí jít do Rhuideanu, do zemí Jenn Aielů, kmene, který již není." Hovořil pomalu a často se mračil na hedvábný koberec s červenými třásněmi, na němž stál. Muž snažící se vysvětlit, co vůbec vysvětlovat nechtěl. „A ženy, které se chtějí stát moudrými, se tam také vydávají, ale jejich označení, pokud <emphasis>jsou </emphasis>označeny, je tajemstvím, jež udržují jen mezi sebou. Muži, kteří jsou v Rhuideanu vybráni, totiž ti, již přežijí, se vracejí označeni na levé paži. Takto."</p> <p>Vyhrnul si rukáv kabátce i košile zároveň, takže odhalil levé předloktí. Pleť měl na něm mnohem světlejší než na rukou a obličeji. Do kůže, jako by byl její nedílnou součástí, byl vyleptán dvakrát obtočený kolem ruky stejný tvor, který se zlatý a šarlatový vlnil na praporci nad Kamenem.</p> <p>Aiel s povzdechem rukáv zase shrnul. „To jméno se neříká nahlas, jen mezi kmenovými náčelníky a moudrými. Jsme..." Znovu si odkašlal, neschopen to tady vyslovit.</p> <p>„Aielové jsou Lid Draka," promluvila tiše Moirain, nebyla to však otázka, ale prohlášení, aspoň Mat to tak pochopil. „To jsem nevěděla."</p> <p>„Takže je opravdu po všem," prohlásil Mat, „právě jak to stojí v Proroctvích. Všichni si můžeme jít po svým a nedělat si starosti." <emphasis>Amyrlin mě teď už nebude potřebovat, abych zatroubil na ten zatracený roh!</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„Jak to můžeš říct?" vyjela Egwain. „Copak nechápeš, že Zaprodanci jsou volní?"</p> <p>„Nemluvě o černých adžah," dodala temně Nyneiva. „Chytily jsme tu jen Amico a Joiyu. Jedenáct jich uniklo - a já bych moc ráda věděla jak! - a jen Světlo ví, kolik dalších tu je, o kterých nic nevíme."</p> <p>„Ano," připojila stejně tvrdým tónem Elain. „Možná nejsem ještě připravena čelit jednomu ze Zaprodanců, ale Liandrin hodlám po kouscích stáhnout z kůže!"</p> <p>„Jistě," řekl Mat rychle. „Jistě." <emphasis>Copak se zbláznily? Ony se chtějí honit za černými adžah </emphasis>a <emphasis>Zaprodanci? </emphasis>„Chtěl jsem jenom říct, že ta nejtěžší část je hotová. Kámen padl do rukou Lidu Draka, Rand má <emphasis>Callandor </emphasis>a Šej'tan je mrtvý." Moirainin pohled byl tak tvrdý, až měl Mat pocit, že se Kámen na okamžik otřásl.</p> <p>„Buď zticha, hlupáku!" Aes Sedai měla hlas jako nůž. „Chceš na sebe přivolat jeho pozornost, takhle pojmenovat Temného!"</p> <p>„Ale on je přece mrtvý!" namítal Mat. „Rand ho zabil. Viděl jsem to tělo!" <emphasis>A pěkně smrdělo. Nikdy by mě nenapadlo, že něco může shnít tak rychle.</emphasis><emphasis> </emphasis></p> <p>„Viděl jsi ,to tělo'," pravila Moirain a jen lehce zkřivila rty. „Mužské tělo. Ne tělo Temného, Mate."</p> <p>Mat se podíval na Egwain a druhé dvě ženy. Tvářily se stejně zmateně jako on. Rhuark zřejmě myslel na bitvu, již považoval za vyhranou, a teď zjistil, že k ní ještě vůbec nedošlo. „Tak kdo to byl?" chtěl vědět Mat. „Moirain, já mám v paměti díry velký jako vůz se spřežením, ale pamatuju si na Ba'alzamona, který chodil v mých snech. Pamatuju! Ať shořím, ale nevím, jestli někdy dokážu zapomenout! A poznal jsem, co zbylo z jeho obličeje."</p> <p>„Poznal jsi Ba'alzamona," pravila Moirain. „Nebo spíš muže, jenž si říkal Ba'alzamon. Temný však ještě žije, uvězněn v Shayol Ghulu, a Stín stále leží na vzoru."</p> <p>„Světlo na nás sviť a ochraňuj nás," zamumlala slabým hláskem Elain. „Myslela jsem... Myslela jsem, že Zaprodanci jsou teď to nejhorší, s čím si musíme dělat starosti."</p> <p>„Jsi si jistá, Moirain?" ozvala se Nyneiva. „Rand si byl jistý <emphasis>- je </emphasis>si jistý - že zabil Temného. A ty tu zřejmě říkáš, že Ba'alzamon vůbec nebyl Temný. Tomu nerozumím! Jak si můžeš být tak jistá? A jestli on nebyl Temný, tak kdo to byl?"</p> <p>„Jistá si jsem z toho nejprostšího důvodu, Nyneivo. Byť se rozložilo tak rychle, bylo to lidské tělo. Copak si myslíš, že kdyby byl Temný zabit, zůstalo by po něm tělo člověka? Muž, jehož Rand zabil, <emphasis>byl </emphasis>mužem. Možná to byl první z osvobozených Zaprodanců, nebo snad nebyl nikdy zcela uvězněn. Možná se nikdy nedozvíme pravdu."</p> <p>„Já... asi vím, kdo to byl." Egwain se odmlčela a tvářila se nejistě. „Aspoň mám klíč. Verin mi ukázala stránku ze staré knihy, kde jsou Ba'alzamon a Izmael zmiňováni společně. Bylo to skoro ve vznešené řeči a téměř nesrozumitelné, ale pamatuju se na něco o jméně skrytém za jménem'. Možná byl Ba'alzamon Izmael."</p> <p>„Možná," připustila Moirain. „Možná to byl Izmael. Ale pokud ano, zůstává nám jen devět ze třinácti Zaprodanců naživu. Lanfear a Sammael a Ravhin a... Pche! I to, že víme, že někteří z těch devíti jsou volní, není to nejdůležitější." Položila ruku na černobílý kotouč. „Tři ze zámků jsou zlomeny. Jen čtyři drží. Jen ty čtyři zámky stojí mezi Temným a světem, a je možné, že i přes ty čtyři držící se dokáže jistým způsobem dotknout světa. Ať už jsme tu vybojovali jakoukoliv bitvu - bitvu nebo šarvátku - zdaleka není poslední."</p> <p>Mat se díval, jak se zase začínají tvářit odhodlaně - Egwain, Nyneiva a Elain. Sice ne potěšeně, ale rozhodně - a zavrtěl hlavou. <emphasis>Zatracené ženské! Ony už jsou připravené se do toho dát, pronásledovat dál černé adžah, bojovat se Zaprodanci a s tím zatraceným Temným. No, ať si teda nemyslí, že je znova budu tahat z té kaše, co si navaří. Jen ať si to nemyslí, to je všechno!</emphasis></p> <p>Jedny vysoké dvoukřídlé dveře se otevřely, zatímco Mat ještě přemýšlel, co by měl říci, a do komnaty vstoupila vysoká mladá žena královského vzezření s čelenkou se zlatým jestřábem, jenž se jí vznášel na čele. Černé vlasy měla shrnuté z bledých ramen a šaty z nejjemnějšího hedvábí ta ramena také odhalovaly, spolu se značně velkým kusem toho, co Mat považoval za obdivuhodné poprsí. Žena si chvíli se zájmem prohlížela Rhuarka. Měla velké tmavé oči. Pak se obrátila k ženám u stolu, chladná a vznešená. Mata si zřejmě vůbec nevšimla.</p> <p>„Nejsem zvyklá, abych někomu dělala poslíčka," ohlásila, mávajíc složeným pergamenem v útlé ručce.</p> <p>„A kdo jsi, dítě?" zeptala se Moirain.</p> <p>Mladá žena se ještě trochu narovnala, což Mat předtím považoval za nemožné. „Jsem Berelain, první z Mayene." Nadutě hodila pergamen na stůl před Moirain a otočila se k odchodu.</p> <p>„Chviličku, dítě," zarazila ji Moirain a rozbalila pergamen. „Kdo ti to dal? A proč to přinášíš, když nejsi zvyklá dělat poslíčka?"</p> <p>„Já... nevím." Berelain stála tváří ke dveřím a podle tónu hlasu byla zmatená. „Byla... úchvatná." Otřásla se a zřejmě znovu nabyla vysokého mínění, jež o sobě měla. Chvíli s úsměvem pohlížela na Rhuarka. „Ty jsi vůdce těch Aielanů? Váš boj mě vyrušil ze spánku. Možná tě požádám, abys se mnou povečeřel. Někdy brzy." Přes rameno se ohlédla na Moirain. - „Sdělili mi, že Drak Znovuzrozený se zmocnil Kamene. Oznam tedy pánu Drakovi, že první z Mayene s ním dnes povečeří." A vypochodovala z místnosti. Mata nenapadl žádný jiný výraz, kterým by popsal to majestátní procesí, které tvořila ta jediná žena.</p> <p>„<emphasis>Ji </emphasis>bych ráda měla ve Věži jako novicku." Egwain a Elain promluvily skoro zároveň a hned se na sebe upjatě usmály.</p> <p>„Poslechněte si tohle," ozvala se Moirain. - „ ,Luis Therin byl můj, je můj a bude můj navěky. Dávám ti ho do opatrování, abys mi ho pohlídala, než přijdu.' Podepsána ,Lanfear'." Aes Sedai obrátila chladný pohled k Matovi. „A ty sis myslel, že to skončilo? Ty jsi <emphasis>ta</emphasis><emphasis>‘</emphasis><emphasis>veren, </emphasis>Mate, vlákno důležitější pro vzor než většina ostatních, a ten, jenž zadul na Valerský roh. Pro tebe ještě zdaleka nic neskončilo."</p> <p>Všechny se na něj dívaly, Nyneiva smutně, Egwain, jako by ho ještě nikdy neviděla, a Elain, jako by čekala, že se promění v někoho jiného. Rhuark měl v očích úctu, i když Mat by se bez toho klidně obešel, vzhledem ke všemu ostatnímu.</p> <p>„No, ovšem," sdělil jim. <emphasis>Ať shořím! </emphasis>„Už chápu." <emphasis>Rád bych věděl, kdy bude Tom moct vyrazit. Je čas utýct. Možná s náma půjde i Perrin. </emphasis>„Na mě se můžete spolehnout."</p> <p>Zvenčí se stále ozýval neutuchající pokřik. „Drak! Al'Thor! Drak! Al'Thor! Drak! Al'Thor! Drak!"</p> <p>A tak bylo psáno, že nikdo krom něj neponese meč</p> <p>držený v Kameni, a on jej tasil, jako oheň v ruce,</p> <p>a jeho sláva spálila svět. Tak to začalo.</p> <p>Tak pějeme o jeho Znovuzrození. Tak pějeme o začátku.</p> <p>z <emphasis>Do'in Toldara te, </emphasis>Písně posledního věku, vydání deváté:</p> <p>Pověst o Draku</p> <p>Sestavila Boanne, mistrovská zpěvačka z Taralanu, čtvrtý věk</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>Slovníček</emphasis></strong></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p>Poznámka k datování v tomto slovníčku</p> <p>Od Rozbití světa byly použity tři systémy zaznamenávání dat. První zaznamenává roky Po Rozbití světa (PR). Jelikož však panoval v letech Rozbití a několika následujících téměř dokonalý zmatek, a protože tento kalendář byl přijat téměř sto let po Rozbití, byl jeho začátek stanoven uměle. Po skončení trollockých válek bylo mnoho záznamů ztraceno. Bylo jich tolik, že vznikl spor o přesné datování podle starého systému. Proto byl zaveden nový kalendář, který se datuje od konce válek a oslavuje domnělé osvobození světa od hrozby trolloků. Tento druhý kalendář zaznamenával každý rok jako Svobodný rok (SR). Po rozsáhlém ničení, zabíjení a rozvratu, způsobeném stoletou válkou, vznikl třetí kalendář. Tento kalendář, zaznamenávající léta Nové éry (NE), se používá v současné době.</p> <p><strong>adžah: </strong>Společenství Aes Sedai, k nimž patří všechny Aes Sedai kromě amyrlin. Rozlišují se podle barev: modré adžah, červené adžah, bílé adžah, zelené adžah, hnědé adžah, žluté adžah a šedé adžah. Každé se při užívání jediné síly řídí vlastní filozofií a má s Aes Sedai vlastní cíle. Např. červené adžah zaměřují veškerou energii na hledání a krocení mužů, kteří se pokoušejí ovládnout sílu. Hnědé adžah, na druhou stranu, upustilo od vměšování se do světských záležitostí a cele se oddalo získávání vědomostí, zatímco bílé adžah se většinou vystříhá světa i světských vědomocí a oddává se otázkám filozofie a pravdy. Zelené adžah (během trollockých válek nazývané bojové adžah) je připraveno se v Tarmon Gai'donu utkat s každým novým hrůzopánem. Kolují pověsti (jež ovšem Aes Sedai ostře popírají a nikdy to nikdo bezpečně neřekl před nimi) o černých adžah, oddaných službě Temnému.</p> <p><strong>Aes Sedai:</strong> Vládkyně jediné síly. Od Časů šílenství jediní Aes Sedai, kteří přežili, byly ženy. Lidé jim nedůvěřují a bojí se jich, dokonce je nenávidí, kladou jim totiž za vinu Rozbití světa, a většinou se</p> <p>o nich tvrdí, že se pletou do státních záležitostí. Zároveň se jen málo vládců obejde bez poradkyň Aes Sedai, dokonce i v zemích, kde takové spojení musí být udržováno v<strong> </strong>tajnosti. Po několika letech usměrňování jediné síly získává Aes Sedai bezvěký vzhled, takže i Aes Sedai, která by mohla být babičkou, nevykazuje známky stárnutí, snad až na pár šedivých vlasů. <emphasis>Viz také </emphasis>adžah; amyrlinin stolec; Čas šílenství.</p> <p><strong>Aielové:</strong> Lid z Aielské pustiny. Zuřivý a tvrdý. Také zváni Aielani. Než zabijí, zakrývají si obličej, z čehož vzniklo rčení „chovat se jako černě zahalený Aiel" k popisu člověka, který se chová násilnicky. Smrtelně nebezpeční válečníci se zbraní i holýma rukama, nikdy by se nedotkli meče. Do bitvy je provázejí dudáci taneční hudbou a Aielové bitvu nazývají „tanec" nebo „tanec oštěpů". <emphasis>Viz též </emphasis>Aielská pustina; Aielská válečná společenstva.</p> <p><strong>Aielská pustina: </strong>Drsná, rozervaná krajina téměř bez vody východně od Páteře světa. Aiely také nazývaná Trojí země. Zatoulá se sem jen pár cizinců, a to nejen proto, že je téměř nemožné zde nalézt vodu, ale taky proto, že Aielové jsou ve válečném stavu se všemi ostatními lidmi a cizince nevítají. Pouze formani, kejklíři a Tuatha'ani mají zaručen volný průchod, i když ani s nimi se Aielové příliš nestýkají. Není známa žádná mapa Aielské pustiny.</p> <p><strong>aielská válečná společenstva: </strong>Všichni aielští válečníci jsou členy jednoho z válečných společenstev; - jako jsou Kamenní psi <emphasis>(Sha'en M'taal), </emphasis>Rudé štíty <emphasis>(Aethan Dor) </emphasis>nebo Děvy oštěpu <emphasis>(Far Dareis Mai). </emphasis>Každé společenstvo má své vlastní zvyky a některé zvláštní povinnosti. Například Rudé štíty fungují jako policie. Kamenní psi často skládají slib, že neodejdou z bitvy, pokud jednou začala, a zemrou do posledního muže, bude-li nutné takto splnit slib. Kmeny Aielů - mezi nimi Goshien, Reyn, Shaarad a Taardad Aielové - často bojují mezi sebou, ale členové stejného společenstva nikdy nebojují proti sobě, i když tak činí jejich kmeny. Takto vždy existuje kontakt mezi kmeny, i když právě vedou otevřenou válku. <emphasis>Viz též </emphasis>Aielové; Aielská pustina; <emphasis>Far Dareis Mai. </emphasis></p> <p><strong>aielská válka: </strong>(976-78 NE) Když cairhienský král Laman podťal <emphasis>avendoralderu, </emphasis>několik aielských kmenů přešlo Páteř světa. Ailkové vyloupili a vypálili hlavní město Cairhienu i mnoho menších měst a vesnic a střet se rozšířil i do Andoru a Team. Obvyklý názor je, že Aielové byli nakonec poraženi v bitvě pod Zářícími hradbami před Tar Valonem, ale ve skutečnosti v té bitvě padl Laman, a když Aielové dokončili to, proč přišli, znovu se vrátili za Páteř. <emphasis>Viz též avendoraldera; </emphasis>Cairhien.</p> <p><strong>Alanna Mosvani: </strong>Aes Sedai ze zeleného adžah.</p> <p><strong>al'Mearová, Nyneiva: </strong>Žena, která byla kdysi vědmou v Emondově Roli v andorském kraji Dvouříčí. Nyní jedna z přijatých novicek.</p> <p><strong>al'Thor, Rand: </strong>Mladý muž z Emondovy Role, jenž je <emphasis>ta'veren. </emphasis>Kdysi ovčák. Nyní prohlášen za Draka Znovuzrozeného.</p> <p><strong>al'Vereová, Egwain: </strong>Mladá žena z Emondovy Role. Nyní se cvičí na Aes Sedai.</p> <p><strong>Amalasan, Guair: </strong><emphasis>Viz </emphasis>Válka Druhého Draka.</p> <p><strong>amyrlinin stolec: </strong>(1.) Titul nejvyšší představené Aes Sedai. Doživotně ji volí věžová sněmovna, nejvyšší rada Aes Sedai, sestávající ze tří představených (zvaných přísedící, jako např. „přísedící za zelené adžah") každého ze sedmi adžah. Amyrlinin stolec je pro Aes Sedai, aspoň teoreticky, nejvyšší autoritou. Její hodnost se společensky rovná králi či královně. O něco méně uctivé oslovení je prostě amyrlin. (2.) Trůn, na němž sedává nejvyšší představená Aes Sedai.</p> <p><strong>Anaiya: </strong>Aes Sedai z modrého adžah.</p> <p><strong>angrial: </strong>Pozůstatek z věku pověstí, který každému, kdo je schopen použít jedinou sílu, umožňuje zvládnout větší část síly, než je pro něj samotného bezpečné. O jejich výrobě není nic známo. Zůstalo jich jen velice omezené množství. <emphasis>Viz též sa'angrial; ter'angrial.</emphasis></p> <p><strong>Artuš Jestřábí křídlo: </strong><emphasis>Viz </emphasis>Jestřábí křídlo, Artuš.</p> <p><strong>Atha'an Miere: </strong><emphasis>Viz </emphasis>Mořský národ.</p> <p><strong>avendesora: </strong>Ve starém jazyce „strom života". Zmínky v mnoha příbězích a pověstech.</p> <p><strong>avendoraldera: </strong>Strom rostoucí ve městě Cairhienu, odnož <emphasis>avendesory. </emphasis>Tato odnož byla darem od Aielů v roce 566 NE i přesto, že se nedochoval žádný záznam, že mezi Aiely a <emphasis>avendesorou </emphasis>existuje nějaké spojení.</p> <p><strong>Aybara, Perrin: </strong>Mladý muž z Emondovy Role, dříve kovářský tovaryš.</p> <p><strong>Ba'alzamon: </strong>V jazyce trolloků: „Srdce Temnoty." Předpokládá se, že je to trollocké jméno pro Temného. <emphasis>Viz též </emphasis>Temný; trolloci.</p> <p><strong>Be'lal: </strong>Jeden ze Zaprodanců.</p> <p><strong>bělokabátníci: </strong><emphasis>Viz </emphasis>děti Světla.</p> <p><strong>Bel Tin: </strong>Jarní slavnost oslavující konec zimy, klíčeni obilí a narození prvních jehňat.</p> <p><strong>bezduší: </strong><emphasis>Viz </emphasis>šedí muži.</p> <p><strong>Bornhald, Dain: </strong>Důstojník dětí Světla, syn kapitána dětí Světla, jenž zahynul u Falme na Tomově Hlavě.</p> <p><strong>Byar, Jaret: </strong>Důstojník dětí Světla.</p> <p><strong>Caemlyn: </strong>Hlavní město Andoru.</p> <p><strong>Cairhien: </strong>Stát u Páteře světa a jeho hlavní město. Město bylo za aielské války (976-978 NE) vypáleno a vydrancováno, podobně jako mnoho jiných měst a vesnic. Sedláci následně opouštěli statky poblíž Páteře světa, takže bylo nezbytné dovážet velké množství obilí. Zavraždění krále Galldriana (998 NE) vyústilo v občanskou válku mezi rody o následnictví na Slunečním trůnu, kdy byla přerušena dodávka obilí a nastal hladomor. Znakem Cairhienu je v modrém poli vycházející zlaté slunce.</p> <p><strong>Callandor: </strong>Meč, jenž není mečem, Meč, jehož se nelze dotknout. Křišťálový meč držený v Tearském Kameni, v komnatě zvané Srdce Kamene. Může se ho dotknout jedině Drak Znovuzrozený. Podle Dračích proroctví jedním z nejdůležitějších znamení, že se Drak znovu zrodil a blíží se Tarmon Gaťdon, bude to, že Drak Znovuzrozený získá <emphasis>Callandor.</emphasis></p> <p><strong>Cauthon, Mat: </strong>Mladý muž z Emondovy Role v Dvouříčí. Celé jméno: Matrim Cauthon.</p> <p><strong>citara: </strong>Hudební nástroj, který může mít šest, devět nebo dvanáct strun, drží se na kolenou a lze na něj i brnkat.</p> <p><strong>cuendillar: </strong><emphasis>Viz </emphasis>srdečník.</p> <p><strong>Čas šílenství: </strong>Léta poté, kdy protiútok Temného pošpinil mužskou polovici pravého zdroje a kdy všichni muži Aes Sedai zešíleli a rozbili svět. Přesná doba trvání tohoto období není známa, nicméně se má za to, že trvala téměř sto let. Úplně skončil se smrtí posledního muže Aes Sedai. <emphasis>Viz též </emphasis>stovka rytířů; pravý zdroj; jediná síla.</p> <p><strong>daes dae'mar: </strong>Velká hra, také známa jako hra rodů. Jméno pro pletichaření, intrikánství a manipulování s lidmi kvůli získání výhod pro ten který rod. Velmi se při ní oceňuje delikátnost, kdy ve snaze získat jedno, člověk zdánlivě usiluje o něco jiného, a když člověk dosáhne svého cíle s nejmenší možnou námahou.</p> <p><strong>Damodred, urozený pán Galadedrid: </strong>Nevlastní bratr Elain a Gawyna. Ve znaku má svislý okřídlený stříbrný meč.</p> <p><strong>Dcera noci: </strong><emphasis>Viz </emphasis>Lanfear</p> <p><strong>dědička: </strong>Titul následnice andorského trůnu. Královnina nejstarší dcera nastupuje po své matce na trůn. Nemá-li královna dceru, přechází trůn na královninu nejbližší pokrevnou příbuznou.</p> <p><strong>Děs: </strong><emphasis>Viz </emphasis>Temný.</p> <p><strong>děti Světla: </strong>Společenství držící se přísné, asketické víry, odhodlané porazit Temného a zničit jeho temné druhy. Založeno během stoleté války Lothairem Mantelarem na obranu víry před rostoucím počtem temných druhů, během války se vyvinulo v plně vojenskou organizaci, jejíž členové jsou naprosto nesmlouvaví v otázkách víry a jsou přesvědčeni, že pouze oni znají pravdu a právo. Nenávidí Aes Sedai a považují je, a všechny, kdož jim pomáhají nebo se s nimi přátelí, za temné druhy. Neuctivě se jim přezdívá bělokabátníci. Ve znaku mají ve stříbrném poli zlatý sluneční kotouč. <emphasis>Viz též </emphasis>Tazatelé.</p> <p><strong>divoženka: </strong>Žena, která se naučí usměrňovat jedinou sílu sama a přežije krizi, což dokáže pouze jedna ze čtyř. Takové ženy se obvykle obrní a odmítají si uvědomit, co dělají, ale když se podaří tyto přehrady rozbít, stávají se divoženky jedněmi z nejmocnějších usměrňovatelek. Termín se často používá jako urážka.</p> <p><strong>Dračí proroctví: </strong>Málo známá, zřídkakdy zmiňovaná proroctví, o nichž pojednává <emphasis>Karaethonský cyklus, </emphasis>předpovídají, že Temný bude opět osvobozen, aby se mohl dotknout světa. A že Luis Therin Telamon, Drak, Ten, kdo rozbil svět, se znovu zrodí, aby mohl vybojovat Tarmon Gai'don, Poslední bitvu proti Stínu. <emphasis>Viz též </emphasis>Drak.</p> <p><strong>Drak: </strong>Jméno, pod nímž byl znám Luis Therin Telamon za války Stínu. Během šílenství, které postihlo muže Aes Sedai, Luis Therin zabil každou žijící osobu, jíž v žilách kolovala jeho krev, stejně jako všechny, které miloval, a tak si získal jméno Rodovrah. <emphasis>Viz též </emphasis>Drak Znovuzrozený; Dračí proroctví.</p> <p><strong>Drak, falešný: </strong>Občas se někteří muži prohlašují za Draka Znovuzrozeného a občas některý z nich získá dost následovníků, aby k jeho likvidaci muselo nastoupit celé vojsko. Někteří dokonce začali války, které zachvátily mnoho států. Během staletí to většinou byli muži neschopní usměrňovat jedinou sílu, ale několik jich to dokázalo. Nicméně všichni buď zmizeli, nebo byli lapeni či zabiti, aniž by naplnili proroctví týkající se znovuzrození Draka. Těmto mužům se říká falešní Draci. Mezi těmi, kteří jedinou sílu usměrňovat dokázali, byli nejsilnější Raolin Zhoubce Temného (335-36 PR), Jurian Kamenný luk (asi 1300-1308 PR), Davian (SR 351), Guair Amalasan (SR 939-43) a Logain (997 NE). <emphasis>Viz též </emphasis>Drak Znovuzrozený.</p> <p><strong>Drak Znovuzrozený: </strong>Podle věštby a pověstí se Drak znovu zrodí v hodině největší nouze lidstva, aby zachránil svět. Na to se lidé nijak zvlášť netěší, protože věštba mluví o tom, že Drak Znovuzrozený přinese na svět nové Rozbití, a také proto, že Luis Therin Rodovrah, Drak, je jméno, při kterém lidem běhá mráz po zádech ještě tři tisíce let po jeho smrti. <emphasis>Viz též </emphasis>Drak; Drak, falešný; Dračí proroctví.</p> <p><strong>država: </strong>Ogierská domovina. Mnoho <emphasis>držav </emphasis>bylo od Rozbití světa opuštěno. Jsou nějakým způsobem, který již nikdo nezná, chráněny, takže v nich Aes Sedai nemohou usměrňovat jedinou sílu, dokonce ani vycítit existenci pravého zdroje. Pokusy ovládnout jedinou sílu z vnější strany <emphasis>državy </emphasis>nemají žádný vliv uvnitř hranic<strong> </strong><emphasis>državy. </emphasis>Do <emphasis>državy </emphasis>žádný trollok nevstoupí, pokud není poháněn, a dokonce i myrddraal to udělá pouze v případě nejvyšší nouze, i to však pouze váhavě a s odporem. Dokonce ani temní druzi, pokud jsou Temnému skutečně oddáni, se v <emphasis>državě </emphasis>necítí dobře.</p> <p><strong>Elaida: </strong>Aes Sedai z červeného adžah, která radí královně Morgase z Andoru. Občas je schopná věštění.</p> <p><strong>Elain z rodu Trakandů: </strong>Dcera královny Morgasy, dědička andorského trůnu. Ve znaku má zlatou nepřepásanou lilii.</p> <p><strong>Far Dareis Mai: </strong>Doslova „Děva oštěpu". Jedno z mnoha aielských válečných společenstev. Na rozdíl od ostatních do ní mohou vstoupit ženy a jenom ženy. Děva se nesmí vdát a zůstat nadále ve spolku, ani nesmí bojovat těhotná. Každé dítě, které se Děvě narodí, je dáno jiné ženě na vychování tak, aby se nikdo nedozvěděl, kdo je jeho matkou („Nesmíš patřit žádnému muži, ani žádný muž nesmí patřit tobě, ani dítě. Oštěp je tvým milencem, tvým dítětem a tvým životem.") Tyto děti jsou chovány jako v bavlnce, protože věštba praví, že dítě zrozené z Děvy sjednotí kmeny a vrátí Aielům jejich velikost, kterou poznali za věku pověstí. <emphasis>Viz též </emphasis>Aielové; Aielská válečná společenstva.</p> <p><strong>gaidin: </strong>Doslova „bratr bitvy". Titul používaný Aes Sedai pro strážce. <emphasis>Viz též </emphasis>strážce.</p> <p><strong>Galad: </strong><emphasis>Viz </emphasis>Damodred, urozený pán Galadedrid.</p> <p><strong>Gawyn z</strong> <strong>rodu Trakandů: </strong>Syn královny Morgasy, Elainin bratr, jenž se stane jejím prvním knížetem mečů, až Elain nastoupí na trůn. Ve znaku má stříbrného kance.</p> <p><strong>Hopsal:</strong> Vlk.</p> <p><strong>Hraniční státy: </strong>Státy kolem Velké Morny: Saldeia, Arafel, Kandor a Shienar.</p> <p><strong>hra rodů: </strong><emphasis>Viz daes dae'mar. </emphasis></p> <p><strong>hrůzopáni:</strong> Ti muži a ženy, kteří byli schopní usměrňovat jedinou sílu a přešli za trollockých válek na stranu Stínu, kde se stali veliteli trollockých vojů. Méně vzdělanými lidmi občas zaměňováni se Zaprodanci.</p> <p><strong>Illian: </strong>Velký přístav v Bouřlivém moři, hlavní město státu stejného jména.</p> <p><strong>Izmael:</strong> Ve starém jazyce „Zrádce naděje". Jeden ze Zaprodanců. Jméno, které dostal vůdce těch Aes Sedai, kteří za války Stínu přešli na stranu Temného. Říká se, že své vlastní jméno zapomněl dokonce i on. <emphasis>Viz též </emphasis>Zaprodanci.</p> <p><strong>jediná síla:</strong> Síla získávaná z pravého zdroje. Velká většina lidí je úplně neschopná se naučit jedinou sílu usměrňovat. Jen velice málo lidí je možné usměrňování naučit, a ještě méně se jich s touto schopností rodí. Těch pár se nemusí nic učit, mohou se dotknout pravého zdroje a usměrňovat sílu, ať už chtějí, či nikoliv, snad si ani neuvědomují, co dělají. Tato vrozená schopnost se obvykle projeví při dospívání. Pokud ji dotyčného někdo nenaučí ovládat, nebo se to nenaučí sám (což je nesmírně obtížné a uspěje pouze jeden ze čtyř lidí), potká ho jistá smrt. Od Času šílenství není žádný muž schopen usměrňovat sílu, aniž by nakonec úplně nezešílel, a to i když se sílu naučí ovládat, až nakonec zemře na zhoubnou chorobu, kdy trpící shnije zaživa - choroba je způsobena, stejně jako šílenství, tím, že Temný svým dotekem poskvrnil <emphasis>saidín. </emphasis>Pro ženu je smrt, která přichází při nezvládnutí síly, méně strašlivá, nicméně stejně zemře. Aes Sedai vyhledávají dívky s touto vrozenou schopností jak proto, aby jim zachránily život, tak proto, aby zvýšily počet členek Aes Sedai, a muže proto, aby zabránily oněm hrozným věcem, které sílou ve svém šílenství nevyhnutelně způsobují. <emphasis>Viz též </emphasis>Aes Sedai; usměrňování; Čas šílenství; pravý zdroj.</p> <p><strong>jednotky délky: </strong>30 coulů = 9 dlaní = 1 krok; 2 kroky = 1 sáh; 1000 sáhů = 1 míle; 4 míle = 1 legue.</p> <p><strong>jednotky hmotnosti: </strong>10 uncí = 1 libra; 10 liber = 1 kámen; 10 kamenů = 1 centnýř; 10 centnýřů = 1 tuna.</p> <p><strong>Jestřábí křídlo, Artuš: </strong>Bájný král (vládl SR 943-994), který sjednotil všechny země západně od Páteře světa a několik zemí za Aielskou pustinou. Poslal dokonce svá vojska přes Arythský oceán, ale spojení s nimi bylo přerušeno po jeho smrti, jež vyvolala stoletou válku. Ve znaku měl zlatého jestřába v letu. <emphasis>Viz též </emphasis>stoletá válka.</p> <p><strong>Kamenní psi: </strong><emphasis>Viz </emphasis>Aielská válečná společenstva.</p> <p><strong>Karaethonský cyklus: </strong><emphasis>Viz </emphasis>Dračí proroctví.</p> <p><strong>kejklíř: </strong>Potulný vypravěč příběhů, hudebník, pěvec, akrobat a bavič. Poznají se podle zvláštního pláště s mnoha různobarevnými záplatami, většinou účinkují po vsích a menších městech.</p> <p><strong>Kočovný lid: </strong><emphasis>Viz </emphasis>Tuatha'ani.</p> <p><strong>kolo času: </strong>Čas je kolo se sedmi paprsky, každý paprsek značí jeden věk. Jak se kolo otáčí, věky přicházejí a odcházejí, každý zanechá vzpomínky, které vyblednou do pověstí, pak do mýtů, a ve chvíli, kdy onen věk znovu nadejde, jsou již dávno zapomenuty i ty. Vzor věků je pokaždé, když daný věk nastane, trochu jiný a pokaždé projde velkou změnou, nicméně stále se jedná o stejný věk.</p> <p><strong>kousalka: </strong>Malý, téměř neviditelný bodavý hmyz.</p> <p><strong>krocení: </strong>Úkon prováděný Aes Sedai, kdy odříznou muže, který dokáže usměrňovat jedinou sílu. Toto je nezbytné, protože každý muž, který sílu dokáže usměrňovat, zešílí kvůli poskvrnění <emphasis>saidínu </emphasis>a ve svém šílenství pomocí síly napáchá zcela určitě strašlivé věci. Muž po zkrocení stále cítí pravý zdroj, ale nemůže se ho dotknout. Pokud dojde k nějakým duševním poruchám před zkrocením, jsou nyní díky zkrocení pod kontrolou, ale nejsou jím vyléčeny, je-li však zkrocení provedeno dostatečně brzy, je možné jím odvrátit smrt. <emphasis>Viz též </emphasis>jediná síla; utišování.</p> <p><strong>kronikářka: </strong>Mezi Aes Sedai druhá hodnost po amyrlinině stolci, funguje též jako sekretářka amyrlin. Volí ji doživotně věžová sněmovna, obvykle pochází ze stejného adžah jako amyrlin. <emphasis>Viz též </emphasis>amyrlinin stolec; adžah.</p> <p><strong>lán: </strong>Plošná míra, odpovídá 100 krát 100 krokům.</p> <p><strong>Laman: </strong>Král Cairhienu z rodu Damodredů, který v aielské válce ztratil trůn i život. <emphasis>Viz též </emphasis>aielská válka; <emphasis>avendoraldera. </emphasis></p> <p><strong>Lan; al'Lan Mandragoran: </strong>Strážce připoutaný k Moirain. Nekorunovaný král Malkieru, dai šan a poslední žijící malkierský šlechtic. <emphasis>Viz též </emphasis>strážce; Moirain; Malkier.</p> <p><strong>Lanfear: </strong>Ve starém jazyce „Dcera noci". Jedna ze Zaprodanců, pravděpodobně nejmocnější z nich hned po Izmaelovi. - Na rozdíl od ostatních Zaprodanců si své jméno vybrala sama. Říká se, že byla zamilovaná do Luise Therina Telamona a že nenáviděla jeho manželku Ilienu. <emphasis>Viz též </emphasis>Zaprodanci; Drak.</p> <p><strong>legue:</strong> <emphasis>Viz </emphasis>jednotky délky.</p> <p><strong>Leana:</strong> Aes Sedai z modrého adžah a kronikářka. <emphasis>Viz též </emphasis>adžah; kronikářka.</p> <p><strong>Letnice: </strong>Hody a slavnost uprostřed léta, široce slaveny v mnoha částech světa.</p> <p><strong>Liandrin: </strong>Aes Sedai původně z červeného adžah, z Tarabonu. Nyní je o ní známo, že patří k černému adžah.</p> <p><strong>Loial syn Arenta syna Halanova: </strong>Ogier z Državy Šangtaji.</p> <p><strong>Luis Therin Telamon; Luis Therin Rodovrah: </strong><emphasis>Viz </emphasis>Drak.</p> <p><strong>Malkier: </strong>Stát, kdysi jeden z Hraničních států, nyní pohlcen Mornou. Znakem Malkieru byl zlatý jeřáb v letu.</p> <p><strong>Manetheren: </strong>Jeden z deseti států, které vytvořily Druhou úmluvu, a také hlavní město tohoto státu. Jak město, tak stát byly úplně zničeny za trollockých válek.</p> <p><strong>Masema: </strong>Shienarský voják, který nenávidí Aiely.</p> <p><strong>Mayene: </strong>Městský stát v Bouřlivém moři, který své bohatství a nezávislost odvozuje z toho, že ví, kde nalézt bohatá hejna olejovek, které ekonomicky soupeří s olivovými háji Tearu, Illianu a Tarabonu. Olejovky a olivy dodávají téměř veškerý olej do lamp. Současnou vládkyní Mayene je Berelain, první z Mayene. Znakem Mayene je zlatý jestřáb v letu.</p> <p><strong>míle: </strong><emphasis>Viz </emphasis>jednotky délky.</p> <p><strong>Min: </strong>Mladá žena, která má schopnost rozpoznat význam aury, kterou občas vidí kolem lidí.</p> <p><strong>Moirain: </strong>Aes Sedai z modrého adžah, původem z rodu Damodredů, i když nemá nástupnická práva na trůn. Byla vychována v královském paláci v Cairhienu.</p> <p><strong>Morgasa: </strong>Z milosti Světla královna Andorská, obránkyně říše, ochránkyně lidu, hlava rodu Trakandů. Ve znaku má zlaté klíče. Znakem rodu Trakandů je stříbrný klenák.</p> <p><strong>Mořský národ: </strong>Přesněji Atha'an Miere, Lidé moře. Obyvatelé ostrovů v Arythském oceánu a Bouřlivém moři, na těchto ostrovech tráví jen málo času a většinu života tráví na lodích. Většina zámořského obchodu se děje na lodích Mořského národa.</p> <p><strong>myrddraalové: </strong>Tvorové Temného, velitelé trolloků. Pokřivení potomci trolloků, u nichž se opět projevuje lidský materiál použitý při stvoření trolloků. Fyzicky se podobají lidem, jenom nemají oči, nicméně vidí ve dne i v noci jako orel. - Mají určitou moc, která vyvěrá z Temného, včetně schopnosti vyvolat pohledem ochromující strach a schopnosti zmizet všude tam, kde je nějaký stín. Jedna z jejich mála známých slabostí je, že jen váhavě překonávají vodní toky. V různých zemích jsou známi pod různými jmény, například půllidé, bezocí, stínomilové, číhači, přízraky a mizelci.</p> <p><strong>nadání: </strong>Schopnost používat jedinou sílu v daných oblastech. Nejznámější je samozřejmě léčení. Některé, jako cestování, schopnost přenést se z jednoho místa na druhé, aniž by dotyčný musel překonávat mezilehlý prostor, byly ztraceny. Jiné, jako například věštění (schopnost předpovídat budoucí události, ale všeobecně) se nyní objevuje nejméně často. Jiné nadání, dlouho považované za ztracené, je snění, jež mezi jiným zahrnuje i výklad snílkových snů k předpovídání budoucích událostí přesněji, než se děje u věštění. Někteří snílci mají schopnosti vstoupit do <emphasis>Tel'aran'rhiodu, </emphasis>světa snů, a říká se, že i do snů jiných lidí. Posledním známým snílkem byla Corianin Nedeal, která zemřela 526 NE.</p> <p><strong>Nedeal, Corianin: </strong><emphasis>Viz </emphasis>nadání.</p> <p><strong>Niall, Pedron: </strong>Velící kapitán dětí Světla. <emphasis>Viz též </emphasis>děti Světla.</p> <p><strong>ogierové:</strong> Rasa nelidí, charakteristická značnou výškou (dva a půl sáhuje typická výška dospělého samce), širokým nosem připomínajícím čenich a dlouhýma ušima se štětičkami na koncích. Žijí v oblastech nazývaných <emphasis>državy. </emphasis>Když byli po Rozbití světa z těchto <emphasis>držav </emphasis>vytrženi (ogierové nazývají tuto dobu vyhnanstvím), mělo to za následek tak zvané toužení. Ogier, jenž je příliš dlouho mimo <emphasis>državu, </emphasis>onemocní a zemře. Jsou vyhlášenými kameníky, kteří po Rozbití vystavěli mnoho lidských měst, ale sami považují stavebnictví za něco, co se naučili během vyhnanství, a zdaleka ne tak důležité jako péči o stromy v <emphasis>državách, </emphasis>zvláště nesmírně vysoké velké stromy. Své <emphasis>državy </emphasis>opouštějí zřídka, obvykle jen kvůli stavbě, a s lidmi se příliš nestýkají. Lidé o nich mnoho nevědí a hodně lidí věří, že ogierové jsou jen stvořeními z pověstí. I když jsou považováni za mírumilovné tvory, kteří se jen zřídka rozhněvají, v některých starých příbězích se vypráví, že za trollockých válek bojovali po boku lidí, a jsou zde líčeni jako neúprosní nepřátelé. Většinou si nesmírně váží znalostí a jejich knihy a příběhy často obsahují vědomosti pro lidstvo ztracené. Typický ogier se dožívá nejméně tři až čtyřikrát vyššího věku než člověk. Člen této nelidské rasy se nazývá ogier. <emphasis>Viz též </emphasis>Rozbití světa; <emphasis>država; </emphasis>stromový zpěvák.</p> <p><strong>ohňostrůjci, cech: </strong>Společnost uchovávající v tajnosti tvorbu ohňostrojů. Své tajemství stráží velice dobře - kvůli němu jsou dokonce schopni vraždy. Cech získal své jméno díky úžasným představením, zvaným ohňostroje, které předvádějí všem vládcům a občas i velkým pánům. Menší ohňostroje prodávají jiným, ale s přísným varováním, že při pokusu zjistit, co je uvnitř, může dojít k ohromnému neštěstí. Cechovní kapitula je v Tanchiku, hlavním městě Tarabonu. Cech si posléze zřídil další kapitulu v Cairhienu, ale již nefunguje.</p> <p><strong>Ordeith: </strong>Ve starém jazyce „pelyněk". Jméno přijaté mužem, jenž radí velícímu kapitánu dětí Světla.</p> <p><strong>Páteř světa: </strong>Vysoké pohoří pouze s několika málo průsmyky, které odděluje Aielskou pustinu od západních zemí.</p> <p><strong>pět sil: </strong>Existuje pět pramenů jediné síly, a každá osoba, která umí usměrňovat jedinou sílu, obvykle vládne některými prameny lépe než jinými. Tyto prameny jsou pojmenovány podle toho, co se s nimi dá ovládat - země, vzduch (občas nazývaný vítr), oheň, voda a duch - a jmenují se pět sil. Každý, kdo vládne jedinou silou, je nejsilnější při používání jednoho, možná dvou z nich, a méně silný při používání ostatních. Jen málokdo zvládá dobře tři, ale od věku pověstí nikdo neovládl všech pět. Dokonce i tehdy to bylo velice vzácné. Síla může mezi jednotlivými lidmi velice kolísat, takže někteří, kdo umí usměrňovat, jsou mnohem silnější než jiní. Provádění jistých úkonů s jedinou silou vyžaduje schopnost zvládat proudění jedné či více z pěti sil. Například vyvolat či zvládat oheň vyžaduje sílu ohně, ovlivňování počasí vyžaduje sílu vzduchu a vody, zatímco léčení sílu vody a ducha. Duch se mezi muži a ženami vyskytuje rovnoměrně, ale lepší ovládání země a (nebo) ohně se mnohem častěji vyskytuje u mužů, vody a (nebo) vzduchu zase u žen. Vyskytují se výjimky, ale síly země a ohně začaly být nejčastěji považovány za mužské síly, zatímco síly vzduchu a vody za ženské. Všeobecně nejde jednu schopnost považovat za silnější než druhou, i když mezi Aes Sedai existuje rčení: „Žádná skála není tak silná, aby ji voda a vítr nezničily, žádný oheň není tak zuřivý, aby ho voda neulila nebo vítr nezhasil." Je třeba dodat, že toto rčení se začalo používat dávno poté, kdy zemřel poslední muž Aes Sedai. Existovalo-li podobné rčení mezi muži Aes Sedai, je nyní ztraceno.</p> <p><strong>Pevnost Světla: </strong>Velká pevnost dětí Světla v Amadoru, hlavním městě Amadicie. Amadicie má krále, ale děti zde nevládnou pouze podle jména. <emphasis>Viz též </emphasis>děti Světla.</p> <p><strong>plamen Tar Valonu: </strong>Znak Tar Valonu, amyrlinina stolce a Aes Sedai. Stylizovaný obraz plamene. Bílá slza špičkou nahoru.</p> <p><strong>pravý zdroj: </strong>Hnací síla vesmíru, která otáčí kolem času. Je rozdělena na mužskou polovici <emphasis>{saidín) </emphasis>a ženskou polovici <emphasis>(saidar), </emphasis>které pracují zároveň společně i proti sobě. Pouze muž může čerpat ze <emphasis>saidínu </emphasis>a pouze žena ze <emphasis>saidaru. </emphasis>Na počátku Času šílenství byl <emphasis>saidín </emphasis>poskvrněn dotykem Temného. <emphasis>Viz též jediná síla.</emphasis></p> <p><strong>přijaté novicky: </strong>Mladé ženy, které se cvičí na Aes Sedai, a již dosáhly jisté úrovně moci a prošly jistými zkouškami. Obvykle trvá pět až deset let, než je mladší novicka pozvednuta mezi přijaté. Přijaté jsou poněkud méně vázány pravidly než novicky, a mohou si do jisté míry vybírat oblasti studia. Přijatá novicka má právo nosit prsten s Velkým hadem, ale pouze na prostředníku levé ruky. Když přijatá povýší mezi Aes Sedai, rozhodne se pro některé adžah, získá právo nosit šátek a může si prsten nasadit na kterýkoliv prst nebo ho v některých situacích dokonce sundat.</p> <p><strong>přísahy, tři: </strong>Přísahy, které skládají přijaté před povýšením na Aes Sedai. Pronášejí se, když adeptka drží hůl přísahy, což je <emphasis>ter'angrial, </emphasis>který zavazuje. Jsou to: 1. Neříci jediné slovo, které by nebylo pravda. 2. Nevyrobit zbraň, s níž by mohl jeden člověk zabít druhého. 3. Nikdy nepoužít jediné síly jako zbraně, pokud to nebude proti zplozencům Stínu, nebo v nejzazším případě při obraně života vlastního, života strážce či jiné Aes Sedai. Tyto přísahy se nevyžadovaly vždy, ale různé události před a během Rozbití vedly k tomu, že jsou nyní nezbytné. Druhá přísaha byla vlastně první přijatou jako reakce na válku síly. První přísahu, je-li dodržována do písmene, lze často pečlivým výběrem slov obejít. Má se za to, že druhé dvě přísahy jsou neporušitelné.</p> <p><strong>přízraky: </strong><emphasis>Viz </emphasis>myrddraalové.</p> <p><strong>půllidé: </strong><emphasis>Viz </emphasis>myrddraalové.</p> <p><strong>Putování Jaima Dlouhokrokého: </strong>Velice známá kniha cestopisů a pozorování zaznamenaných malkierským spisovatelem a cestovatelem. Kniha byla poprvé vytištěna 968 NE a od té doby je neustále přetiskována. Jaim Dlouhokroký zmizel krátce poté v Aielské válce a obvykle se považuje za mrtvého.</p> <p><strong>rada devíti: </strong>V Illianu rada sestávající z devíti urozených pánů, kteří mají radit králi, ale historicky s ním bojují o moc. Navíc musí král i devítka bojovat o moc se shromážděním.</p> <p><strong>Rogoš Orlozraký: </strong>Bájný hrdina zmiňovaný ve starých příbězích.</p> <p><strong>Rozbití světa: </strong>Za Časů šílenství muži Aes Sedai, kteří zešíleli a ovládali jedinou sílu tak, že si to dnes nikdo ani neumí představit, změnili tvář světa. Způsobili hrozná zemětřesení, srovnali horské hřebeny, vyzvedli nová pohoří. Tam, kde byla moře, vyzvedli pevninu a tam, kde bývala pevnina, zřídili oceán. Mnoho částí světa bylo naprosto vylidněno a ti, kteří přežili, byli roztroušeni jako prach ve větru. O této katastrofě se příběhy, pověsti a dějiny zmiňují jako o Rozbití světa. <emphasis>Viz též </emphasis>Čas šílenství; stovka rytířů.</p> <p><strong>Rudé štíty: </strong><emphasis>Viz </emphasis>aielská válečná společenstva.</p> <p><strong>sa'angrial: </strong>Kterýkoliv z mnoha předmětů, které umožňují usměrňovat mnohem větší díl jediné síly, než by jinak bylo bezpečné. -<emphasis>Sa'angrial </emphasis>je podobný, ale mnohem, mnohem silnější než <emphasis>angrial. </emphasis>Množství jediné síly, které lze usměrnit pomocí <emphasis>sa'angrialu, </emphasis>ve srovnání s množstvím jediné síly, které je možné usměrnit pomocí <emphasis>angrialu, </emphasis>odpovídá poměru mezi množstvím jediné síly, které lze usměrnit s <emphasis>angrialem, </emphasis>a množstvím, které lze usměrnit bez pomoci. Pozůstatek věku pověstí, o jeho výrobě již není nic známo. Zůstala jich pouze hrstka, mnohem méně než <emphasis>angrialu. </emphasis></p> <p><strong>sáh: </strong><emphasis>Viz </emphasis>jednotky délky.</p> <p><strong>saidar; saidín: </strong><emphasis>Viz </emphasis>pravý zdroj.</p> <p><strong>Seanchan: </strong>Země za Arythským oceánem, odkud přišli Seanchané.</p> <p><strong>Seanchané:</strong> Potomci vojáků, které Artuš Jestřábí křídlo vyslal přes Arythský oceán.</p> <p><strong>Seléné: </strong>Jméno používané jedním ze Zaprodanců, Lanfear.</p> <p><strong>Shadar Logoth: </strong>Město, opuštěné za trollockých válek a od té doby zapomenuté. Je to pošpiněné území a každý kamínek z něj je smrtelně nebezpečný.</p> <p><strong>Shayol Ghul: </strong>Hora ve Spálených zemích, místo věznice Temného.</p> <p><strong>Sheriam: </strong>Aes Sedai z modrého adžah. Správkyně novicek v Bílé věži.</p> <p><strong>shromáždění: </strong>Orgán v Illianu, vybíraný měšťany a rejdaři mezi sebou, který má radit jak králi, tak radě devíti, ale historicky s nimi bojuje o moc.</p> <p><strong>Síň služebníků: </strong>Ve věku pověstí velká sněmovní síň Aes Sedai.</p> <p><strong>Siuan Sanche: </strong>Dcera tairenského rybáře. Podle tairenských zákonů byla posazena na loď do Tar Valonu ještě před druhým západem slunce od okamžiku, kdy byla objevena její schopnost usměrňovat. Původně z modrého adžah. Roku 985 NE zvolena amyrlin. Amyrlinin stolec je všech adžah a žádného.</p> <p><strong>síť osudu: </strong><emphasis>Viz ta'maral'ailen. </emphasis></p> <p><strong>snílek: </strong><emphasis>Viz </emphasis>nadání.</p> <p><strong>Srdce Kamene: </strong><emphasis>Viz Callandor. </emphasis></p> <p><strong>srdečník: </strong>Nezničitelná substance vytvořená během věku pověstí. Každou známou sílu použitou k jeho rozbití je schopen pohltit a tím zesílit. Jiný název pro <emphasis>cuendillar. </emphasis></p> <p><strong>starý jazyk: </strong>Jazyk, jímž se hovořilo ve věku pověstí. Obvykle se předpokládá, že se mu naučí všichni urozenci a vzdělanci, ale většina zná jen pár slov.</p> <p><strong>stoletá válka: </strong>Rada překrývajících se válek mezi neustále se měnícími spojenci, vyvolaná smrtí Artuše Jestřábí křídlo a následným bojem o jeho říši. Trvala od SR 994 do SR 1117. Válka vylidnila velké části země mezi Arythským oceánem a Aielskou pustinou, od Bouřlivého moře k Velké Morně. Ničení dosáhlo takových rozměrů, že se do současnosti dochovaly jen zlomky záznamů. Velká říše Artuše Jestřábí křídlo byla rozervána na kusy a na jejím místě se vytvořily současné státy. <emphasis>Viz též </emphasis>Jestřábí křídlo, Artuš.</p> <p><strong>stovka rytířů: </strong>Sto mužů Aes Sedai, ve věku pověstí jedněch z nejmocnějších lidí, kteří pod vedením Luise Therina Telamona provedli poslední útok, jímž byla ukončena válka Stínu a Temný byl opět uzavřen do vězení. Protiútok Temného poskvrnil <emphasis>saidín. </emphasis>Stovka rytířů zešílela a nastalo Rozbití světa. <emphasis>Viz též </emphasis>Čas šílenství; Rozbití světa; pravý zdroj; jediná síla.</p> <p><strong>strážce:</strong> Válečník ve spojení s Aes Sedai. Pouto je součástí jediné síly a díky ní válečník získává takové dary, jako je rychlé uzdravování, schopnost ujít velkou vzdálenost bez jídla, vody a odpočinku, a schopnost na dálku vycítit skvrnu Temného. Dokud strážce žije, Aes Sedai, s níž je spojen, ví, že je naživu, ať je jakkoliv daleko, a když zemře, pozná okamžik a způsob jeho smrti. Spojení jí neprozradí, jak daleko strážce je, ani kterým směrem. Zatímco většina adžah věří, že Aes Sedai smí k sobě mít připoutaného pouze jednoho strážce v dané chvíli, červené adžah se odmítají se strážci spojovat vůbec a zelené adžah věří, že Aes Sedai k sobě může připoutat tolik strážců, kolik se jí zlíbí. Z morálního hlediska musí strážce s poutem souhlasit, ale je známo, že spojení bylo provedeno i proti jeho vůli. Co z tohoto spojení získává Aes Sedai, je pečlivě uchovávaným tajemstvím. <emphasis>Viz též </emphasis>Aes Sedai.</p> <p><strong>stromový zpěvák: </strong>Ogier, který má schopnosti zpívat stromům (nazývá se to „stromová píseň"), buď aby je vyléčil, nebo aby jim pomohl růst a vzkvétat, nebo aby ze dřeva mohl vytvořit předměty, aniž by strom poranil. Předměty takto vyrobené se nazývají „výzpěvné dřevo" a jsou vysoko ceněny. Zůstalo jen velmi málo ogierů, kteří jsou stromovými zpěváky. Zdá se, že toto nadání postupně mizí.</p> <p><strong>šedý muž: </strong>Osoba (muž či žena), která se dobrovolně vzdala své duše, aby se mohla stát zabijákem ve službách Temného. Šedí muži vypadají velice obyčejně, takže si jich ostatní lidé nevšimnou, dokud není pozdě. Většina šedých mužů jsou vskutku muži, ale menší počet tvoří ženy.</p> <p><strong>Šej'tan: </strong><emphasis>Viz </emphasis>Temný.</p> <p><strong>ta'maral'ailen: </strong>Ve starém jazyce „síť osudu". Velká změna ve vzoru věku, soustředěná kolem jednoho či více lidí, kteří jsou <emphasis>ta'veren. Viz též </emphasis>vzor věku; <emphasis>ta'veren. </emphasis></p> <p><strong>Tanreall, Artuš Pendrag: </strong><emphasis>Viz </emphasis>Jestřábí křídlo, Artuš.</p> <p><strong>Tarmon Gai'don: </strong>Poslední bitva. <emphasis>Viz též </emphasis>Dračí proroctví; Valerský roh.</p> <p><strong>ta'veren: </strong>Osoba, kolem níž kolo času splétá všechny okolní nitky osudu, dokonce snad VŠECHNA vlákna osudu, aby vytvořilo síť osudu. <emphasis>Viz též </emphasis>vzor věku.</p> <p><strong>tazatelé: </strong>Řád uvnitř dětí Světla. Jeho členové hodlají objevit pravdu polemikami a odhalováním Temných druhů. Obvykle při vyšetřování používají útrpné právo a obvykle zastávají názor, že pravdu již stejně znají, je jen třeba, aby se k ní oběť přiznala. Tazatelé si říkají ruka Světla, ruka, která vyhrabe pravdu, a občas jednají tak, jako by byli zcela odděleni od dětí a rady pomazaných, která dětem velí. Hlavou tazatelů je hlavní inkvizitor, jenž sedí v radě pomazaných. Ve znaku mají krvavě rudou pastýřskou hůl.</p> <p><strong>Tear: </strong>Stát na břehu Bouřlivého moře. Též hlavní město tohoto státu a velký mořský přístav. Zástavou Tearu jsou tři stříbrné půlměsíce na děleném červenozlatém poli. <emphasis>Viz též </emphasis>Tearský Kámen.</p> <p><strong>Tearský Kámen: </strong>Velká pevnost ve městě Tear, o níž se tvrdí, že byla postavena krátce po Rozbití světa, a to s použitím jediné síly. Bezpočtukrát byla obléhána, ale vždy bez úspěchu. O Kameni se dvakrát zmiňují Dračí proroctví. Jednou se v nich praví, že Kámen nepadne, dokud nepřijde lid Draka. - Na jiném místě stojí, že Kámen nepadne, dokud Drak nesevře Meč, jehož se nelze dotknout, <emphasis>Callandor. </emphasis>Někteří lidé věří, že proroctví počítají s odporem vznešených pánů k jediné síle a s tairenských zákonem, který zakazuje usměrňování. Přes tento odpor je v Kameni uloženo značné množství <emphasis>an'grialů </emphasis>a <emphasis>ter'angrialů, </emphasis>dokonce snad větší než vlastní Bílá věž. Tato sbírka byla podle některých nashromážděna, aby byla umenšena sláva vlastnictví <emphasis>Callandoru. </emphasis></p> <p><strong>Telamon, Luis Therin: </strong><emphasis>Viz </emphasis>Drak.</p> <p><strong>Tel'aran'rhiod: </strong>Ve starém jazyce „neviděný svět" nebo „svět snů". Svět spatřovaný ve snech, o němž kdysi dávno lidé věřili, že proniká a obklopuje všechny možné světy. Na rozdíl od jiných snů, co se stane živým bytostem ve světě snů, je skutečné. Rána, utržená v tomto světě, zůstane i po probuzení, a ten, kdo tam zemře, se již neprobudí.</p> <p><strong>temní druzi: </strong>Ti, kdo vyznávají Temného a věří, že získají velikou moc a dostane se jim odměny, dokonce nesmrtelnosti, když ho osvobodí z vězení.</p> <p><strong>Temný: </strong>Nejobvyklejší jméno používané ve všech zemích pro Šej'tana. Zdroj zla a protiklad Stvořitele. Uvězněn Stvořitelem v okamžiku stvoření ve věznici v Shayol Ghulu. Pokus jej osvobodit z této věznice vyvolal válku Stínu, poskvrnění <emphasis>saidínu, </emphasis>Rozbití světa a konec věku pověstí.</p> <p><strong>Temný, pojmenování: </strong>Vyslovení pravého jména Temného (Šej'tan) přiláká jeho pozornost a nevyhnutelně přivolá přinejlepším neštěstí, přinejhorším pohromu. Z toho důvodu se používá mnoho eufemismů, mezi nimi Temný, Otec lží, Oslepitel, Pán hrobů, Noční pastýř, Zhouba duše, Jedovatý jazyk, Děs, Spalovač trávy a Prašivec. O tom, kdo na sebe očividně přivolal smůlu, se často říká: „pojmenoval Temného".</p> <p><strong>ter'angrial: </strong>Pozůstatek věku pověstí, který používá jedinou sílu. Na rozdíl od <emphasis>angrialu </emphasis>a <emphasis>sa'angrialu, </emphasis>každý <emphasis>ter'angrial </emphasis>byl vyroben k nějakému určitému účelu. Například jeden zaručuje, že přísahy, v něm složené, budou zavazující. Některé používají Aes Sedai, ale jejich původní účel je většinou neznámý. Některé zničí schopnost usměrňovat jedinou sílu v každé ženě, která by je použila.</p> <p><strong>Tigrain: </strong>Jako dědička Andoru se provdala za Taringaila Damodreda a povila mu syna Galadedrida. Její zmizení v roce 972 NE, krátce poté, co se její bratr Luc ztratil v Morně, vedlo v Andoru k zápasu o nástupnictvi a v Cairhienu způsobilo události, které nakonec vedly k aielské válce. Ve znaku měla ženskou ruku držící stonek růže s trny a stříbrným květem.</p> <p><strong>trolloci: </strong>Stvoření Temného, vytvořená během války Stínu. Mohutní postavou, nesmírně zuřiví, jsou pokřivenými kříženci lidí a zvířat. Dělí se do jakýchsi kmenových tlup, z nichž nejvýznamnějšími jsou dha'bel, dhai'mon, ko'bal. Od přírody zlotřilí, zabíjejí pro pouhé potěšení ze zabíjení. Jsou nesmírně lstiví a nelze jim věřit, leda jsou-li k něčemu nuceni strachem.</p> <p><strong>trollocké války: </strong>Řada válek, první začala kolem roku 1000 PR, a trvaly více než tři sta let, během nichž trollocké hordy pustošily svět. Nakonec byli trolloci pobiti či zahnáni zpátky do Velké Morny, ale některé státy přestaly existovat a jiné byly téměř vylidněné. Všechny záznamy jsou pouze útržkovité.</p> <p><strong>Tuatha'ani: </strong>Toulavý lid, také známi jako Cikáni či Kočovný lid, žijící v jasně obarvených povozech a řídící se naprosto mírumilovnou filozofií, nazývanou Cesta listu. Věci, které Cikáni spraví, jsou často lepší než nové. Patří mezi pár lidí, kteří mohou překročit Aielskou pustinu bez toho, aby byli obtěžováni, protože Aielové se jim důsledně vyhýbají.</p> <p><strong>usměrňování: </strong>Řízení průtoku jediné síly. <emphasis>Viz též jediná </emphasis>síla.</p> <p><strong>utišování: </strong>Úkon prováděný Aes Sedai, kdy odříznou ženu, která může usměrňovat jedinou sílu, od pravého zdroje. Žena, která byla utišena, pořád pravý zdroj cítí, ale nemůže se jej dotknout. - Provádí se jen zřídkakdy, takže novicky se musejí naučit jména a zločiny všech žen, na nichž kdy bylo provedeno.</p> <p><strong>Valerský roh: </strong>Bájný předmět z cyklu pověstí Hledání rohu. Roh by měl být schopen povolat z hrobu mrtvé hrdiny zpět k boji se Stínem.</p> <p><strong>válka Druhého Draka: </strong>Válka vedená proti falešnému Draku Guairu Amalasanovi (939-43 SR). Během této války se vynořil mladý král jménem Artuš Tanreall Pendrag, později známý jako Artuš Jestřábí křídlo, a dosáhl ohromné moci.</p> <p><strong>válka síly: </strong><emphasis>Viz </emphasis>válka Stínu.</p> <p><strong>válka Stínu: </strong>Též známa jako válka síly, zakončila věk pověstí. Začala krátce po pokusu osvobodit Temného a brzy se rozšířila po celém světě. Ve světě, kde byla dokonce zapomenuta i vzpomínka na válku, byla znovu objevena každičká stránka válčení, často pokřivená díky tomu, že se světa dotýkal Temný a jediná síla byla používána jako zbraň. Válka skončila opětným uzavřením Temného do jeho věznice. <emphasis>Viz též </emphasis>stovka rytířů; Drak.</p> <p><strong>vědma: </strong>Na vesnici žena, kterou si do svého středu vybere ženský kroužek pro znalost takových věcí, jako je léčení a předpovídání počasí, jakož i pro zdravý rozum. - Postavení značící velkou zodpovědnost a pravomoce, jak skutečné, tak mlčky předpokládané. Všeobecně stojí na roveň starostovi, ale v některých vesnicích stojí nad ním. Na rozdíl od starosty je volena na celý život a jen zcela výjimečně je vědma odvolána ze svého úřadu ještě před svou smrtí. Je téměř tradicí, že se sváří se starostou. Podle kraje může mít jiný titul, jako strážkyně, léčitelka, moudrá žena, učitelka nebo moudrá.</p> <p><strong>věk pověstí: </strong>Věk zakončený válkou Stínu a Rozbitím světa. Doba, kdy Aes Sedai prováděly zázraky, o nichž dnes pouze sní. <emphasis>Viz též </emphasis>kolo času; Rozbití světa; válka Stínu.</p> <p><strong>Velká Morna: </strong>Oblast na dalekém severu zcela ovládaná Temným. Prodlévají zde trolloci, myrddraalové a další tvorové náležející Stínu.</p> <p><strong>Veliký pán Temnoty: </strong>Jméno, kterým temní druzi oslovují Temného tvrdíce, že používání jeho pravého jména by bylo rouháním.</p> <p><strong>velká hra: </strong><emphasis>Viz daes dae'mar.</emphasis></p> <p><strong>Velké hledání Valerského rohu: </strong>Cyklus příběhů soustředěných kolem pověstného pátrání po Valerském rohu, odehrávajících se v letech mezi koncem trollockých válek a začátkem stoleté války. Je-li vyprávěn úplně celý, může vyprávění zabrat mnoho dní. <emphasis>Viz též </emphasis>Valerský roh.</p> <p><strong>Velký had: </strong>Symbol času a věčnosti, starý již v dobách, kdy začal věk pověstí, je tvořen hadem požírajícím vlastní ocas. Prsten ve tvaru Velkého hada dostávají ženy, které mají povýšit mezi přijaté novicky Aes Sedai.</p> <p><strong>Verin Mathwin: </strong>Aes Sedai z hnědého adžah.</p> <p><strong>výzpěvné dřevo: </strong><emphasis>Viz </emphasis>stromový zpěvák.</p> <p><strong>vznešení páni Tearu: </strong>Jednají jako rada. Vznešení páni Tearu jsou vládci státu Tear, který nemá ani krále, ani královnu. Jejich počet není přesně dán a během let se měnil od dvaceti na pouhých šest. Neplést s pány země, což jsou níže postavení tairenští páni.</p> <p><strong>vzor věku: </strong>Kolo času splétá nitky lidských životů do vzoru věku, často nazývaný prostě jen vzor, jenž tvoří podstatu reality toho kterého věku. <emphasis>Viz též ta'veren. </emphasis></p> <p><strong>výzpěvné dřevo: </strong><emphasis>Viz </emphasis>stromový zpěvák.</p> <p><strong>Zabijáci stromů: </strong>Aielské jméno pro Cairhieňany, vždy vyslovované s hrůzou a odporem.</p> <p><strong>Zaprodanci: </strong>Jméno dané třinácti nejsilnějším Aes Sedai z věku pověstí, kteří za války Stínu přešli na stranu Temného, bylať jim na oplátku přislíbena nesmrtelnost. Podle jak pověstí, tak útržků záznamů byli uvěznění spolu s Temným, když byla jeho věznice znovu uzavřena. Jejich jména - mezi nimi Lanfear, Be'lal, Sammael, Asmodean, Rahvin a Izmael - se stále používají ke strašení dětí.</p> <p><strong>Zrádce naděje: </strong><emphasis>Viz </emphasis>Izmael.</p><empty-line /><p><strong><emphasis>OBSAH</emphasis></strong></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p>1.</p> <p>Nastražená past</p> <p>6</p> <p>2.</p> <p>První bod</p> <p>15</p> <p>3.</p> <p>U ženy z Tanchika</p> <p>25</p> <p>4.</p> <p>První loď</p> <p>32</p> <p>5.</p> <p>Ve vzoru</p> <p>47</p> <p>6.</p> <p>Jiný tanec</p> <p>58</p> <p>7.</p> <p>Sokolice</p> <p>69</p> <p>8.</p> <p>Dcera noci</p> <p>78</p> <p>9.</p> <p>Ohně v Cairhienu</p> <p>90</p> <p>10.</p> <p>Děvy oštěpu</p> <p>100</p> <p>11.</p> <p>Vlákna ve vzoru</p> <p>108</p> <p>12.</p> <p>Hrdina za noci</p> <p>127</p> <p>13.</p> <p>Přísaha hledače</p> <p>143</p> <p>14.</p> <p>U jezevčího kopání</p> <p>151</p> <p>15.</p> <p>Stínoví bratři</p> <p>165</p> <p>16.</p> <p>Pronásledování</p> <p>173</p> <p>17.</p> <p>Caemlyn</p> <p>186</p> <p>18.</p> <p>Zpráva ze Stínu</p> <p>196</p> <p>19.</p> <p>Závod se Stínem</p> <p>206</p> <p>20.</p> <p>Cesta za řemeslem</p> <p>214</p> <p>21.</p> <p>Bouře nad Tearem</p> <p>230</p> <p>22.</p> <p>Kladivo</p> <p>249</p> <p>23.</p> <p>Návnada do sítě</p> <p>264</p> <p>24.</p> <p>Pátrání po léku</p> <p>273</p> <p>25.</p> <p>Pramen ducha</p> <p>280</p> <p>26.</p> <p>Cesta do Kamene</p> <p>288</p> <p>27.</p> <p>Co stojí psáno v Proroctví</p> <p>306</p> <p>28.</p> <p>Lid Draka</p> <p>324</p> <p>Slovníček</p> <p>332</p><empty-line /><p><strong>Kolo času</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p>Kniha třetí</p> <p>Svazek</p><empty-line /><p><strong>Robert Jordan</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>Drak znovuzrozený </strong><strong>2</strong></p><empty-line /><p>Z anglického originálu</p> <p><strong>THE WHEEL OF TIME- </strong>Book Three</p> <p><strong>THE DRAGON REBORN</strong> volume 1</p> <p>vydaného firmou Orbit, A Division of Little, Brown and Company (UK) Brettenham House</p> <p>Lancaster Place, London WC2E 7EN v roce 1995</p> <p>přeložila Dana Krejčová</p> <p>Vydal Radomír Suchánek - nakladatelství <strong>NÁVRAT</strong>,</p> <p>ul. Kosmonautů 2, Brno,</p> <p>jako svou 539. publikaci v roce 1998</p> <p>Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod a. s.</p> <p>Doporučená cena včetně DPH 199 Kč</p> <p><strong>ISBN 80 – 7174 - 15</strong><strong>1</strong><strong> - </strong><strong>5</strong></p> </section> </body><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w AARCAK3AbwDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2 uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL /8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1 dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwDwOWSbznIlYgE54pqyTb1x I/J9aJ9wkYZz/exSRHJGOcV8ufsESeSRhECWcHHY9eaqmV8/ef8AOpJWzGid8Hj8ahbkD24 oCOwvmOf4n/Oje/8Aff8AOkAIGSKcF3UFPYTfK3G9sD3p4kmwDufj3pg/iApwRfLyWO7sKC R3mS/d3vj60heXPEhP0oowTwKAGpJKSQWf86Vmkx95vxoQEEg8H1p5DcY+bPagBitJ2dvwp d8g6u/50pXB/p6UFCRz2PSldAODyEffYY96POfcPnfHfmgNkZKc03LZ4xioLTHM8jIu2Rn+ X+90ppeVQBvcj60KCpwB1oMLDcTkg9vStCLgJZuTufbj1pSz4BDtnH96k2qF4JB96MgLkjA 9aAHGZlQAM5PfBzUJmkL8s4/GnD26UpTcMjrQA4Svt3F3wO2ajadyxO5xn3pArY6UpHGNua LlIdvlx/rD+VM82bu7fiadlumKTYT1HHegdxPMl6iQn6U7zZt3326d6RUy+0c96eVBOe1Fy WxPPlHHmHn0OKTzJQ3Ehxj60HaoxjOaYB9c0FIcskxX/Wn/AL6xTmllZcb2496aV/vYz7Un A+UdKCR/nSL0nJ/CjzpR8u98DnrTQm77vNGMHDCgQ7zpF6O/PvSh5Tk73/AikcDA5B9Mdqa vWgBfMlUnMh/Gl81zwZD+VIwBBHpShPlFADhM2Nwc7vpS/aJP4nJ/Cm7BSEYYHsKV0MXzZP V8UoaX++xFNwSuN3epAChIxxSYgEjjnc350rTOIsF3D565prYxgrinBQE+/k9iKaC4b90WG dlb+/nJNRmSUlQZGOOnanj5k+dyGB6EUknDFvvGnch3uM3SjJ8xuv8AeoE0nmDc7t/s7jig HceBzSnk7HXHuKBCGV8nlx+NKksv/PUD6k0BV7GkdRnIwaLiJTO+NzSEk8cGm/aLjOBI3Hb NNV9g4UAng7qXGY8DAAOB6mgpXJI76dXw0hGPWrAvJXJ/en8DWc/OMCmYwQSSM8cUFPY1vt E399/zro9M8QXdpp0cCW6uBn5ieTzXHRSMCQT9M9q17R82yktt5PHpVRk4u6MJwjJWkZ9zG TM7EY5xUKId3uemKvzqDMwx0OaiQAMwA4pWKjP3SMo7RrgAHHWk+zOVAJH+FWgAEHtUqgFS CPwosxOZmiMK4SQqNxwAT1qf7LKsUcjwSpHL9yR42VHHsSMH8K+hP2d4fCWpXPibw54jsrG 8uL8QyQQXcasJY1B3Bd3cHBwOa+ltZ8J+G/EWiR6LrWh2t7p0e3ZbyJgJjpjHI/Cu+nglUj zXPncTnkqFZ0+TY/OJoVDHaMn2pnlNgnYeK++Lr4JfCueBo28F2UasPvRl0ce4IPWvm/4w/ CKL4eX1pqWkzyz6HfSmJRP8z28gGQpP8QIzg9eKzq4KUFzJ3NcNnlOvNU5Jps8aELsu4KMe uaQxFRvbAXOMk4GfStqwsL7WNYtNL023M97eSrDbwjgO5PGfQdyewr6itPBfwv8Agn4XttX 8aJDrOsT/ACiSSEStLIeqQxngKPWs6WFdT3m9DpxuZLDtQSvJ9D5GjRGyVdS2OQCCR+VPEQ 34Lc9ga+hPHXjP4UfEDwXNpug+GLm38XSOselwR2AjmeUsONycFcZzmvENQ0vUdG1OfTtZ0 +exvYCDJbzptZAehHqPf2pVcNyaxd0PCZi8ReMo8rRktGseWkZVz13MBgetPktnhgjkmhki jl/1ckiFVf6EjB/CvXfgp4n8OaD4pu9J8TaTHf2muiG1SSSBZhHKGwoZSPutu69iK+tPEo8 Iab4ce+8VWenLo9hg5urdZI4ewwMHHPHFb0sFGpHmUjgxOc1cPU9moadD86gqAlRIufQEGm mNhnK4x68V966XYfB7x5Y3CaPpHh7WIYvllWG1QNHn/gIZfrXz38cvhNpngS4sdd8OiSLRr +YwvaMSwtpcZG0nna3TBqK2DlTXNF3LwmdqrVVKpHlbPDwkp6EYpfJJDEHgdTVtIz2GDX0J 8DfhBo/iTR/+Ew8V24vLNpWSyspP9W4Q4Mj/AN75sgDpxWNLDyqvlPRxuOjhoOUtT5rYJu2 F13emRTjbNnB2hR1yen1r9Ah4e+GHiGzuNNttJ8OajFGDHLHbLEzRkdcleV+tfHWoWfh3w9 8YHsba4N54d0/V413k7w0KuCwP94Lkj3ArarhORJpnn4bOvbKUeTVK5wqW7yDEYab5dwVFL ED1wKT7Pxu2kjH8POa/RrRfD3hPT2udS8P6Pp9r/aQDyTW0S4nHY8dRg1zj/Bf4XzXc91L4 PszJMxkY75AMk8kANgfhXQ8vurpnFDiGzfNDQ+BxEABwfxFOaAlORgDvX1t48/Zy8O3WiXN /4GWbS9ThUyJaGVpIZ8DO0bslSexzXhvwjtNKvPjB4dtNdt0e1eZ1MU6/KZgh2KR3+YVzSw rjJJ9T0qeb0qtKVSK1j0POlhDj5MMPUEUGBgxLgLn3r9CNU+F/w81lxNqXg7SpJP76W4Rvz XFNsvhb8ONO5svBWjqxP3ntll/9CzW/9n67nm/6yK3wan57+R0ccr6rzSNEQc4wK+w/jV8I PDl14L1HxN4e0q30vV9NjNwwtEES3Ma/eVlHGcZIPtXyG20qCOQwzn1rjxGHdFpHtYDMI4y DktGtyoUB/Co8fNxVraBwBxSKg3YIrlTPWU7kXlkjcSAPU0qwYXzBhlPOQQRX0D+zf4F0Px Jq+ta5rdlDfLpZjhggnXfGHcEs5U8EgAYz71Z/aO8EaJ4fvdD13Q7CHT/7S8y3uYYECozIN yuFHAPUcV3fVZez9omeJLNo/Wvq9vL5nztsyeBigx4+fhVPrWzpGi6hr2u2WiaTbefqF7KI oY+2e5J7ADkn0FfUKeB/hF8F/D9pqHjaOHWdYnOFknh895X/AIhFF0Cj1PPqailhnU97ZFY zM44ZqCV5PofIwh3jKFWHqDQLdu4wDX0H8RNZ+EXjfwui+B9Fkh8YPOiWlra2BhmkBPzBgv ysNufpXiNzY3NnfS2l9bS2t3C2yaGYFHjb0I7Uq2HdPZ3RphMxeIi+dcsl0MkxgrjcgA4yW qb7PJtOUI2jkY6fX0r7B+BvhjwJrnww8O6rPoenXmsaY7iSZ4g0sU5c5J/TGa9D8R/C/wAD eLtUh1PX/D0V3dxIYt6u0e5fRthGe/WuyOAvFSTPJqZ9yVXGUNEfn0YSOvFMaJicYwfevt7 Wf2ePhrqNow06yudFuNu1J7S5f5T2JVyQa+U/Gfg/UvBPi288N6mySyQYeKeNcLPGw+VwO3 cY9RXNVwsqauehgs3pYmXJazOM8oggcZIyBkZxU6wuijehUsMqWBG4eoz1/CvqT9n/AML+C fEfw1vodW0TT9Vvl1F/tIuIg7qAR5Rz1C4r1f4h/DTSPiB4Yi0iWYabPbOslrdQwqxhwMFc cfKRwRW8MFzQ5r6nn1c+dOs6Tjonqz4DeFtmN2QKj8sHA545r2fxj8BfGnhS1m1C28nXtNi BZ5LMFZY19WjPJ/A15P5SsN64KkZBHeuOeHnB2Z7mGxtLERvTdzPYZz8vTngdaQhd2cgA8D J61fSJjMsccbSSOdqIgyWY8AD6kgfjX2d8PPgf4U8OeFIk8RaNZ6zrV1GGvJbqIOsZIz5SK eFC9MjknJq6OFlUvrsc2OzOGDSurtnxIkTBduznrmkMLDJI57V7r8bvhLa+CL6217w7EyaB fSbHgPzfZJuwBP8ACwzgdiK8baMEnC4qalFwlaTN8LjoYmHtImYY8Ads+tKImxwpI9xX1n8 Bfhp4T1P4bf8ACRa9odpql3qU8ig3cfmCKJTtCrnp0JyK4L40/B638EzReJPDkbL4fuJPLl gJL/YpSflAJ/5Zt0x2NbfU5qHNc4IZ1SnWdFqy7nhLRbW2sOfTvTShBxivo/wR4C8N+If2Z PEGoTaXbf2zG13Il6UzLG0XKAHqBjj3zXz6q7o1fjDqGH4jNZVaDpxT3udmGx6xE5RStyux RKEjODxUbKwIYLkehrQcELjHWoxEW5OOK50nc73UKm0g9Oa0bVJGtwfc1B5TK3UVoWyOYFx jvWlieddSvN/x8P8AXFMVfm69annVPtLbc43VGo+Y+1VsTF6XFI+Qe9PUADrSY4A9KUHHam gLdjc/ZdUsbwOUNtcwyKynDLh1OQR0r7d+MOr3WkfBjxBqNhey2d15UYinhbYyM0i8g9uCa +FpSfs0zbc7UJ4r7X+KPiDQtP8AhTo2peINMTU9IubuxE8DMQGQ4Ytx129cd8V6mDvytXPk c5ilWpyt/wAE8s+AnjXxzrXxCbS7vV73WNE+zSPdPcnzVtmAGwhz3J7fjXbftLajaQ/DOx0 2Zl+13moRNEucnCBi5/XFeg6v/aOneBXuPhnpmkTXDoJ7eBk8uCVCMjbsAySOmfzr4m8SeJ 9f8Xa1LqniS8e5vRmLYy7FgAPMYT+Hnt1961qydKnyyd2zlwlJYzFe0guVLoemfs0aFDqHx K1LWp0LDSLLEBPO2SVsZ+u0H86pftE6nc3vxjmsZGbyNOsoYolBwF35dj+PH5V1X7Ltyia/ 4osQB5klvbzqfZWII/Wt/wCOvwn1zxNq8Pi3wtafbboQrb3lmGCu6qTtdM8E8kYrNRbw6UT edeMMzc6ux88eCbiWx+I/ha6tzh4tUgxj0LbT+hNe8/tR+H4PsWheKIU/fRztYTEfxIw3Jn 6MDj61znwl+DPiqTx1p2v+J9Il0rTNMkFysVzgS3EgHyAKCcAHk5r0H9pu8SP4caXYtzLda mhRe+ERiTShTcKLUkPFYiNTH05Unc+WNGkEHiLR5jx5V9bOT6YlWvsD9oi68j4L3qDLfaru 3hx65kBx+lfGMrTQ2z3iRS+VAys0oiYorAhgC3QHpxmvpv8AaL1+G9+HfhKzhkDJqkq3hwe DGkWR+rCpwztTk2bZjH2mLpcj1Ol+Cfwq1HwK1/rmuXkbanqcCRG0g5WBM7hlu7EnnsK8/w D2iPiLpGuiDwTo7meWwuxPfTYKqjqpCxrkcnnORxxius/Z18WeIfEGjaxourzy3ltpJi+zX U3zOAwP7lj3xgEdwDW38ffCGk6p8Nb/AMRvaxpqukIs0dyo2uU3AMhPcEHoe9dElzUvdPKj NxxqdfVpnyv4Q8Kav418TweHNFjj+1TI0jSzEiOKMdXbHPfH1r6j+C97a3vw71L4eXVwItX 0GW4026WB/m2lmAlTPb5j9CK86/ZjWH/hN/EO7HnLp8YQnqAZPmx+OKt/Fn4aeL9D8dz/AB C8DfbWW7bzZ/sH+vtpf4jt/jRsZI5wazw8eSnzI7cxrPEYl0JSSS29TA8Qfs2eI/D+lajqu l+I7C6trGF5sMrwzSIoJOSOM4z9TXiURR0XYNibcqoGMA9K9XbxH8bviHbv4XjbVryCf93O oshaqy/3ZZCo+X1wea4rxf4N1zwL4gXRNdSBbloFuUa3k3oytkdcA5BGK5cRBP3op2PTwFV xbpVppye1j6Y/Zmunl+GmpWbys62upuEVmJ2q0aHAz0Gc8V5F8QviZ450n4u+I4tI8W31tb 2l+Yra0Vg8eVAGzYRyCc8e9ejfstXQbRfFFnuwY72GQD2aMj/2Wut+FcvgXxHda/q+n+HrK DXrbVrgXskiCSbcZGKuGPO1h0x0wRXdGLlCNnY+eqyjQxVRyjc9F0S/vJfCum6jrkQtLt7R J7qM8eW20Fs+mOa/PrUNQWXxJf6np0rwhtQkubaWM7WQeYWVh6HpXtfxx8cfEe31abwjq8d vpGj3KmSFrBmP2+HP8UjYIx/EoHfrXghOF4A7dO1cuKqO6guh7WTYO0XWntLSx9AaB+0n4w +z2el3fhmy1fUZmS3inSZoDO7EBdy4IByea9Z+Ifib4leEvA0fiiws9DkNpCr6nakSSGLnB MbcbgM85wa+PPC90ll4z0G9l4SDUbeRs+nmAf1r7W+NNzHa/BLxbK5wGsmQe5ZgB/Ot8PVl Km22ebmWEp4fEwjBaM8D1P8AaU8Qav4P1bQ7/wANWP2i+tnt0uIJmCqHBUkqw64PrXg/l7E WNTuVAE3AdcCpvmVtvHTvTduMknOa8mtUnUtzH12FwlLCp+zW5EAc9KkVPnB7U9QCGJ7DP/ 1z7Cuol8BeL4vB6+L5tAuIdCIVvtTkA7Scb9nXb71NOk5bG9TEQp253a57h+ypONvi6zOM+ ZbS4/B1P8hUn7VEzfYfCNqMczXMmPogA/nXO/sv3bx/EHXLXB2T6YsnA7pKAP8A0I1L+1Df eb458P6cGGLaweVgOxkfA/8AQK9ZNLDnyXI3m3zv+Av7L+gw3nirXfEdxHufT4Ftrdv7jyE lyPfaoH0JrkPj1q1zqPxm1aCaR3h01I7SFCSAo2BmwPctn8K9N/ZXnjFj4ss+BKLi3mK98F CM/mD+dVPjv8KvEOo+LJPGHhvT31OG7jRbu2gwZYnUBQ6j+JSAM9walwbw6URxrRjmkpVtt jyL4SXT2nxp8JOgBDXwg6dnUqf516n+1B4dgtNb0LxPbRqsl9G9lccffZBuQn32lh+Aqt8E /hL4kHjyx8V+ItIn0qw0vdJDHcgLJPMQQPl6gDOcnrXV/tRXMS+F/DdkSDNLfSSj1CrGQT+ bClCm44dxkVXrwnmUJUXfZHlv7PV3Nb/Gqxt4pnSO6tLgSIHIWQhMrlehIxXrX7RXi3xH4Z PhmDw9rV1pbXRuHma2YKXChAAcg8ZJrw/4N3Js/jf4Xk4+e4eE/R42FfS3ix/BWq/Gnw94Y 8W6PDezy6dLNYPdNuiEhkHyFDwWIQkE+mK1oJuja5hmXLTxym43Vr2KXwD8ZeKvF/hDULjx LI14lpciG1vnQKZ125YcAA7T3ryT9pS7tbj4o2VvDJultNNRJtp5DF2YA++MV7H8WvE/iz4 feFoLnwdomnx6WoEUt3j/AI8S3AIiAAx056AnmvjvULy81LULjUNSuZbu9uXMk00pyzse5q MTLkp8jepeV4f21d4iOiV9DqPhPql3pnxg8Mva3c1utzex284jcqssbcbWHcc19f8AxD+It l8O9L07Ur/Tbi9gvLv7KywEB4htZi+D1xt6V8R+FLv7D448P3hwBDqVuxJ/66Cvoj9qW8RN L8MaWDtMl1PcHnsqBf5vRQqWpNl5ph1Vx0IJfEj3Lw94j0jxVoFtreg3q3djcA7JF4KnurA 8gj0NfKXx88GWnhfx/DqGmQLBY67G1wYlGFjnU4kx6A7lP1zXdfsuTXElh4st2LNbJcQOqn oHKndj3wFzUf7Uc0LWvhO13BpvOuHxnB2BVBP5kVrVaqUeY4MJGWHxypQ2vY86+BHhZfEXx Zs7m4i32ujRm/cdvMHyxg/ic/8AAa+rX8deF4/HK+CW1WP+3mj8wW2D6Z27um4jnFeW/sy6 OLbwVq/iCVcPqN75SsRj93EMfzLV87eIPFN5cfEzVvGVhM5uItWe7hlAOE8t8KCfTAx9DUw vSppLqb4mP13Ez1so7fI+4PGnhqDxh4E1bQLhATeW7CMn+CQcoR7hsV+f2ySN2inQrNExSQ Hs6nDD8wa/RDRNXt9e8PadrlnIr299AlxGVORhgD+lfE3xc0hdC+MPiSzjjCQzT/a4wOmJE DcfjmjFRTXMVktVxqum+v5n1Z8FbcW3wP8ACsa9WtPMJx1LMx/rXWa/oNl4k8M3+g6jGHtb 6FoXGOhPQ/UHn614vqt/qWk/sb6XeaVdy2lyun2qiaBirxqZAGIPY4rtfgx41m8afDiC41C fzdVsHNleN3kZRlXP+8pBroTXwHjypzs662ucH8HbO5034NfEDRL8Hz9Ou722kB7MIRn8+v 418rwp/osHf90v8q+99a0Ww8P+EfG9/ZkhtUhuL25BPHmeTtJHpwor4NhG20gHpGo/QVw4p K0UfRZJNznUkyN0BHNRhRU7nNQjvXmtan041hz0zWhaAfZl49apVoWqn7OOO5oE7dSnKfnb /e/pUIK546mpbj5ZcH+LmoQBmlLcuK0sPPSkBJobpTC22nezGS7d6NHj7wI/SvoH4ra0l7+ zx8NAkyH7WsTspOdxjg2n8jkV89LJ1x17/SrU+o31zp9nZXF7PNaWG5bW3eQlIQ/LbB/Dk1 00q3Imu552Kwjr1Kc19ln1V+zh4zOp+E7jwfeSg32jHdbBuTJbMSQB67TkewIqn8Yvgw+q3 N7428Lz21vceS1xf2cuUSbaMmVG/hbA5B4Psa+YbHUr/S7yHUdLvLiwvIs+XPbSFJEB6gEd vatnWfH3jTXtPOn634r1O+s34aB5cRsP9oKBu+hrpWJpuHLM8yeU1oYl1cPKybNP4b+ND4G 8dad4kAeS0AMN3GBkvA2N20d2HDD6GvujR9Z03XtIg1TR7yK9s51DRzRkOMensR3HUV+cu/ Kg9+gNaWleIdf0CZpdA1q90p35f7LMY1b6gcE/UVlRxSp+7LY2zLKniH7Wm7S6n6JXV1BZW cl5d3CQW8SlnllYKgA7knpXxZ8ZviLb+PvF0a6XLu0TS0aG1cjidz9+XHboAPb61wOseK/E 3iFRHrviDUtTiX/lnczlk/75HH6Vk+Z71VbFqceWJnl+TuhP2tV6rZHunwT+I/hzQLK+8F+ L4IV0jUpvNjuJ4w8SOwAaOUEfd4GD0HNew6v8D/A/iWWwuze6mljbReXa29reBrdIjziPIO B9DXxYHz/tHGMH0rZ0bxX4n8PJs0HxFqOmR/8APO3nIT/vg8fpRTxcVHlkhYrJ6k6jq4eVm fevhvwxoPhLRE0bw7p62dqh3nklnPdmY8k/WvEP2gviZph0KbwHo94l1eXMim/kiO5IIlOd hPd2IHHYV4JqXxD8eataNb6l4z1ea3bho/P2K3sdoGa5gqqrhVAB5wKdXGpx5YoywmSzVRV a8tmd18NvGx8C/EGy16VS9iym3vEQZbyWxlgO5UgNj619z6Zqdhq2m2+paXdx3lpOoeKaJg VYH0x09xX5vpJ71r6L4n8Q+HN58Pa3e6WH+ZhaylUY+pXpn3xUUMUqatI6Mxyl4mXtKb1P0 OvL23sNPmvL66jtraJS0k0rhUQDqSa+Gfiv4ztfHXxIutZsGL6XDGlpasRjzI0JO/HYMxOP YVzeueLfFPiKNI/EHiK/1RF5WOeYlB/wEYH6VieYT16U8Ri4zXLErL8olhp+1m035H0D+zN qiWes+Lo2kC40+K6wT2jLAn/x6vPvhP45PhL4m2WrXE7LY6jK1rfZzjZI+Vc/7rEfma4mw1 fVNJlnl0jUbiwe4ga2mkt22mSJvvIfbpVQqmxo9oA+7s6gD0rJYmyil0N5ZYp1arltPbyPv f4ieAdL+IvhNtLuZBBcx/vbO9RQTBJjhh6oR1HpXxR4v8Kaz4K8TTaBryw/akjSZZIH3JIj EhWHcZIIwfSr+nfFD4h6Tpqabp/jHUYrRV2IhKvsX0UsCQPoa5i+u7vUL6fUNRu5728nOZZ 7hy7ue3JrSviKdRe6tTHLcDicLNxnJcpC7PGheJsvH86f7w5H6gV9X/HHxRb3v7PelTQyhj 4ge02c/eUKJHP4Yr5O9s1evNY1K906w0y71C4uLHTQyWdtI+Utwx52j/H8KxpVuSMo9zpxu C+sVqdTpEpEliS3/wCugLk0mC3NKBg8sRXPa7PVsOYBoZFUAsV/z/h+NfffhLV/D3jv4eW0 tkIbrTrizW2uLcHPlnYFaNh2I/wNfA4AGCRj0q7pet6tod819omqXemXJADPazGPePQ44P4 12YasqSd+p4+ZYCWK5XF2aPuTwR8MPCXgCe9utAguTPe4jkmnnMjKgOQi+g/WvBf2mYdJj8 d6Vd2d0H1Wa0KXkG7IjjRv3TY/hJ3MMd8V51N8V/iTPbfZ5fHGqGMjnYyKfzVQf1rjpp5rm aSe4nknllO6SSVyzOfUk8mt61eDhyxRwYHKsRCuq9WWx3/wi8eQ+AfiBFqN+xXSr5DaXpHJ iUnKyf8AATyfY19w2l3a31nBeWM0c9tKu+KaJgyup7givzcBOQQTuByBW5oXjLxZ4XiMXh3 xFf6ZCWyYYpsx59djAgflUUcWoLkkbZjk7xE1UpPXqfoRdXlvY2kt5eXEdtbxKXeSVwqx49 TXxH8YPiBD4+8cm606Qvo9hGbazcjHnZPzy49GIwPZa5LXfGPivxMixeIfEeoanCDkQzyfu 8+u1cL+lYhbd9aK2KUlyxDLsplh5+1q7rax0nga+TTviT4Y1BsBYdTt9xz2LAf1r0X9oTU7 gfG5TZzeXdaXZ2xhkBwUkBaQHP8AwIV4sGZGV0dkdWDK68FCOQ2e2MZq9qesapr+qXGr6xe yX9/ckGWeXq2AAOBwMAAVnTrWptLc662BdTEqtLa1j7r8Ha/pnxF+Gtnqk0Ed1BqNuYby3Y ZUPjbIhH1zXyx8T/hHqfw9eTU7eWO98OSXAit5d2JYN33UkU9fTcK43w7438W+D5ZW8N65c 6eJ23yxLh43bGNxRgRnHem+IfGfijxZLFJ4k1y61MQnMcb4WONvUKoAz71tUr05Q95ann4f LsThsR+6kuV/kd18PPhPpXxD8JXV1pni37B4os7gn7HMgaNFU5RiBhiD/eHA9K7/AOJXw5+ KnxC8XafNJpenWtpY2SWqzyXoZC55kkIA3YJxgdeK+bLW9utPvorywurizu4v9XPbyFHX6E V3lv8AGf4pWluII/GNy8YGczQRSN/30VqaeIpcvK0ViMBi1V9rSkn2v0PqvwT4V0T4T/D97 e71WJUUm6v9QmOxXkIAJHoAAABXyr8VPHi/EDxzJqtshTS7RPs1irLhjGDkyEf7R5x2GK5T XvFXiPxROj+I9dvNU2ncqTykop9lGF/SsoSck+3elUxMZLlhojTAZVKnN1qsryZ9keCL6Hw n+yrZ6yrKpi0mW7ywypkcsQCO+SRxXIeG/wBoHwFpvg2z0248JXVrcxQhJbO0to2hd8fNtY n7pOetfP0vivxNP4Uj8JTa5dSaBGQUsiRsGDkAnGSoPOOlY+9jzk9fWtHi/wCU56WS87k6z 1v0PtH4GeMIfFfgvUEitILBtP1GVEs4vuwQud8Yx9CR9RXhf7QN1a3HxoukgZXaGxt4ZiDn a/JI+oBFedaB4q8SeFLia58N6zc6XLcqIpGhKkSAZxkMCOMnB7ZrLuLu4u7ya8vLiW5up3M ks0zFnkbuWJ6moqYmM4cr3NcJlMqGKdS/urY+pZZotQ/Ykd84aDSdvB+68cnA+uQK8x+A/j OPwp8Rl069n8rTdbxbSFzhVlHMTH0zyufevOE8T+IoPC83hWHWrlNCmfzZLHjY7Zye2QCec Zwayiytw4LD9aJYmLkpLoVSyyapVaU/tO6PvL4takml/B/xRdO4jZrJoUPHzNJ8qgevWvhU EKAmchVArX1jxr4v1/R7bSdb8R3uoafbMDHBM4IyOhY4BbHbOcVgb6zrV4zasbZbgZ4WMuf dsc7LmmcdqCQ1IeOlcr1PYtoLWnab/sy46ZNZg6Vo2hP2ccnqaliaM+b/AFjf739KjHWpJv 8AWN7mmDnpV2uVFiy5wM9e1RVYlIO3HGKiqHuNbXEWl+XuKKcvSna4Dfp0o56U+j37ilZDb G7KOalyMUw9OKLBfoMx7UVIOBgd6MfKc0nG4XERcnNdp4G+Her/ABBur600W4tYZrKNZH+0 uVyCcDGK46MAYxWxofiLWPDWqLqWh6nNYTcRvJDjlSRkEHqP5VvSjFu0jKv7V026TszuvEv wJ8b+GfDc2s3j2FzBb/PLDbSkuq9C3Iwa5PxH8P8AxH4U09b/AFuC3gglZUgaO4VzMCN25A Oq+/b3r2r4zeJ9UsvFehaHZ63P/ZOrWUIvrcuCsyNIAT7Ernmm+PND+Gh8TQ/D/T9IntNcu rm1jhu1kYx28TAE7Mk7eB93uTmtpUYttR9DxKONrqMHU1Tu9F0Xc+binb9OtdPdeAvFNlrO jaVe6W1pdazt+yB2GH3HHbp9K9b8a6L4P8NaDqkf/CFYvtG1BDCsUcw821UjLzyn5fn56c8 13njK88O+I/iL8OdEvtJjle8QXkdx5zK0Cbc+WMdQ3HPtRHDp7mk8zlK0qcdGn+CPlfU/D1 3pXiWfw67wXF7DcC03RNlGckAYb8etXfGXgrWPAviAaNrRgaZ4FnVoWJUqcjqfcGrviJLLS PinqcVgStpaasfLw+cKsgPf8ea+iPiho3h+4h13xxLpA8TX1haxWrWZm8tbFShbzTj7x+YG sVRUouUejNquOlSnC+zX46HyQqgHIGcEfhXaaX8NPEWseDovFNgtq1lLerYojPiQszBc/TJ 5r3Xwd8O/hrqOieB7vUra3a71DT3K2zE/6bIVBZz/ALoziuetPD2jeF/h7Neq0hu9M8Yrbq RK23asyqBszj7pz0q1hrP3zCpmTkuWmrNPqeLeL/B+p+CvE02gauIZLlEWTMBJVlPesIJlT zk19feL/A3hbxXqXja4u5orrxHFaLLGoJJs4lQmL8WIJP1rmvDXw68Mw2XgfTb7wXJrr6zB 9svNWEjBbZgNwU4429sUPDXlaOw6ebx9mnNa9fuufMfoPWl8s56HNdV4p0iztvibqug6ZiC 2XUjawA8iMFgv6Zr1fxz4R8K+CbO78Mx+Ab7U7kaX5ttrEO9iZsnzGcg4ULwcVEKV4uR31M aqbhG2sjwIDCFiOACee+K6XxJ4C17wppei6nqqxC31iLzodjbmUYBwR64I/OvcNQ+FXhW4t 9C8Z6VZ258MLosk99GXwHkWImN/qWOD9K6C60nQ/GfgXwrquo2za1caTogvYtFSTy/tOQBl m9BtIx61t7DSzOCeaaxlFaX1/E+bv+EE1lfh0vjpkiOlPceQPm+frtzt6da5pgwJ7d6+g9K ltvEfwD0nw/GosLfUvFH2MxDn7PGZTIUz7DjNM8QfCqyis/iPcHw/JplvpYin0i6Yna4Rfn Ueobv7mplR6o0pZioylGpvfT0vY8b8J+E9X8Z+JYtC0dYvtMqM26RtqqoGSSf6Vq2/w08U3 Nt4luvssSReGyyXjSyYBYclUI+8cYP0NdL+z/cJb/GbTUI2/aLeeMDtymf6V6L8TpLnVvg3 fap4MkMGki/uDrNvGuZJX8whnJHJAIyR6Y9KqNJONycTjatPEeyVknbV+p414d+FvifxF4f GuQtYWFjIGFs99cLCbsjtGD1FU/C3w+8SeMtav9L0m3jjubGIzTLcMUKgHAHTkk17j4/+G/ iDxlb+BbjwmkE2k22nxR7WnCLAeG8wevHFdfpUtnpv7RfiG3tgGmfQIZLjYvBkRvbuRiqdB c2xhLNJ8jlFpuzdu1nbX1Pj2PTb2XVE0y2t3nv3l8hYYxkmTOMCuq8T/DHxH4S0dNS1U2Eq ghJ4LWcSTWxxn94o+79eld38HtA1CP4xafresaPc2trcyXX2Wa4iKK02GIADc5Azjiuz8Ff DXxF4e8ZeM9c8VrCdKubO5QTGRX+0hm3AkdRgDv8ASs40U47G9bMOSdlJWSXz8kfLhVQTh8 jkE9zx2/Svc9S+HmsWnwbXVpPh7ptrqENoBPem7ZpREPmMvldA+Pyrgvhjpenaz8UtA0zUg Hs5rklo35EgUEhT9a77X/AHxjs77xHYWlxcyaDc+ZNLI14PJlhGSFweQQOMCiEbQ23NMXXj 7WFPmUba69Tz/wAL/DHxZ4x0K+1nQ7JZbO0BXMkmHnYDJVP7xx696h8H/DzxL461Ge00O2j UWozcTXD7UhJ6A988GvqTwX/bXhC38FeE7PRJZtJm0/ztQvkXIhuH+Zc/U5z9RXMaTr1t8P Pj7r3hSaxd9K8SXEVxDJEufJldehx/DyfpW3sIc0bnD/adeXOoJd16XszwS9+HXiSx8a2vh A20M+p3mDB9mmV0kU/xBh0AxzmoZfAmvDTdf1CKO3uYNAuBb3vkS7ip7uB3UetfSukfD7RP CPx1a602YQx6ppty9rA7bjBMGAfaTztwxI/Gua+Hnw98S+FLXx5deLrZbfTrqxljw0gYXBy zeZ9Pr61H1fpbuWszbjeMlsum99/uPmcqAMgVG2cVPwIx1yyg5puM9a5OVNWPoE9CJc07+E 0/aPajaKXJbYbelkQU8JkA1JtFFHIiSPaKXFPwKTIxRyILDduOc01ulOwfSjBqWuoyOjBzT 80U0wGnrWjaL/oyn3NUK0rQH7Mv4/zp69BMz50YSDPrmmordq31H7M010IVvvHvmNgAF4+v /fNap8P/ALOibs3vjrarbdwkj/8Aia9ZYBvZnyv9vW2p/icfIshAHJ/CovLY8EEfhXYHR/2 cMlWv/Hx9w0f/AMTUbaV+zWp51Px8Pxj/APiaiWAd9zSOeu38P8Tk/LYf/XpQCOtdX/Zf7N g/5i3j7n3j/wDiacdH/Zt2lzrHj0Ae8f8A8TUfU7byNFnMntSf3nJ4PpS7W9K64aJ+zfnb/ bPj4Y94/wD4mnroX7Ob52ax48IHfMf/AMTS+qL+YpZvN/8ALp/ecdsbpg59KXy3/umu3Xwz +ztJGSmteOzg8t8n/wATSnwp+z2Bn+3PHY9/3f8A8TUvDRW8zaOY1pbUWcPtI5IP5UEEggA /lXdjwh+z8U3DxD45x7mP/wCJoPg79n4jJ8Q+OQP+AH/2Wl7CH85f17EJfwGcGAQv3Tn6VI vAJKbgRhl9a7T/AIRH9novsHiPx0T9E/8Aiak/4Qv9n3oPEXjj/vlP/iaPYwX20T9exEtPY M53WvEGpeILqC71WVpLi1tktYWRdoVE+6P60av4i1fW9fbXr66kOokowmT5SpUAKVx0wAK6 X/hBvgD/ANDH43x64T/4mlHgX4Ak4HiTxv8A98p/8TVezj/OCxFdWthn2+RB4k+KnjfxdoK aJrOpLJZLgukUQjMxHTee/rWRJ4w8RPrOi6u92rXeiRxw2blOEVPu5Hc8muhPgP4Dhd3/AA lPjcDGeif/ABNSR/D74DyDK+KvGvTPRP8A4mk4xbu6hEKtWC5Y4V2/zOCuLia8vri9uSXnu ZWlkKgDLMSSfzNdhp3xQ8Y6Zquo6jDeRSSanEkN1HPAJIpVRNq5X1AGPerp+H3wJxkeKvG2 PXCf/E01vAHwIVCx8XeNeOwVP8KlU4LTnNJ168o2lhWzGsPHnibT9X0TUobhGfQ1dLGN4/3 cauSWGB16/oKqXni7xBe6fd2Nzc+ZBdaj/akg2f8ALf8AvA9h04rbPg34ABgreMPG/wCEan H/AI7UQ8J/s9O2F8ZeN+OOYl/wrX2V/tnO8bKD97DtMisPiJ4o0/Wtc1iK6Vr3W4TBdyPHk lfVfTAGB9av6X8XPHWjeGrPw/p+qCO0s2UxExbpAqnIQt3X2qIeCfgCw+Xxp41+nkr/AIVf j+GfwPlAMfjHxmQehKIP6UuVR09oifrHtNPqzZ59eXlzfajNqFxIzXM8zTO44O4nOR+Neg3 nxh8b6toEfh3VdTH9muVjuZIYds8sWRuUt9M/WrK/Cb4MN08Y+MR/wFP8KnT4PfB5yAvjDx hk9PlT/CslKlBW9ojedarUtz4aWm2mxr+LfHHhbQ/hYPAHgTXLzVbe9k8x5J1x9jgOCYQcD OSMVwGjfEPxVoWp6Xf6feJHJplobGFWQFXh3FtrDvgn9K7OH4I/CedtsfjHxd+OzH8qvQ/s 9/DGeCSaLxn4rCxjLcp/hUyxFBu/tUc8arowcHh5O+9zzLUfGGtajFJC0kNpE2onVFS1j8s Rz4AyoHQcdK3PEfxf8c+KfDh0HVNRiNpIAJTDFsaYDs5H9K6GT4I/ChPv+NPF45xyqj+lVZ fhB8H4GKyeOPF4IOOEX/CiNSk1aNVG3t5Np/VXptoeeaHreoeG9ftNb0pwt3aMWiLrwMjBB H0Nb3hb4k+LPCNtqVppc0EtpqLM81vdQ+ZGXb7zAf071tt8MfgqoO7x54wGOv7tf8KrP8Of gesZkPj/AMXhPXyR/hWsYQt7tRCq4qcrueHf3dh/hn4yeO/Cmi/2Ppl5BJZpnyVuIN/kZOS F5GB6CsXQviJ4u8PeLbvxRZaiZtRvQVuXuE3iYE5wR2HAxjpVtfBPwHYEr8QfGRx/07D/AA qP/hDvgLvVD8RPGOW/6dh/hWvspae/sYLFwjd/Vvi38yz4l+LHjbxTqGnXt7epavp0vn26W kexUfH3uc5NWvEPxo8e+JdAbRNQv4IbaRdkxt4tjzD3Oe/fFUD4H+BCjP8AwsPxePcQD/Cm t4S+BMYw3xJ8X49GtQf6U/ZNprn3KeKhFRvhnpscfbXNxZXsN5ZyPbzwMHjkQ4ZWHQj3r0P Wvjb4/wBe8PHRLy+t44ZBsnlgh2STL6E9s98VmjwX8B2QMvxJ8XjP/TuOf0qQeBvgaVyPiR 4wx7W3/wBalGnyKymXPGKraUsO20VdU+JHjDVNZi1N9XuIGj8oLDbOY4cRgbcpnnpz65roL X45+O7XW73VWfT7iS7Ks0M1vlIyq7QU5yOPesg+Bfgb1PxJ8XAH1th/hTT4H+Bi9fib4s/8 Bh/hSVN30mZyxMLWlhn9xU1H4i+MNU8Y2/iy41Zk1S1wIHhTakS91C+h7+tbXin4zeN/F2h touo3Nvb2cgAmFrGUaYf7Rz09qyf+ER+BOWH/AAs/xbx1/wBE/wDrVYTwN8EJQDH8TfFjA8 jFqP8ACq9nJKzmP65Sk1bDu62OKYZzjqcewqPaRXfD4efBdlyvxN8V/wDgKKUfDj4MMQo+J nivP/XqKx9hD+dHb/aFZ6+wkcBtNOAwOa74fDb4NYyPiZ4qweOLUUH4dfBtV/5Kf4rHt9lF HsYfzoPr1ff2EvuPPyCTwCfwpMV3p+HvwaUZb4o+KgM97QUz/hX/AMGCNw+KPiojOP8AjyF P2Ef5kT/aNT/nxI4baaTHsa7wfD/4MkZ/4Wl4p/8AAMVGfAXwXUZPxW8U/wDgHR7CP8yF/a VT/nzI4fFIQSOBXc/8ID8FiCR8VPFHAz/x5Un/AAgHwZIBHxW8UjPf7FS+rr+ZB/adT/nzI 4bYe4P5UFSOx/Ku1PgP4LAZPxa8UAf9eVC+BfgsxwvxZ8UE/wDXjR9WT+0if7Un/wA+ZHE4 PofyrUtA32VflPeui/4Qb4LDP/F2/FAx/wBONWYPBvwaWEBPiz4mI97GqWGt9oh5tL/n0zw K402KDWBc2cgMKzAgE9Bmu2u1KpgcIv6n1rlddyLm1PGPOA44zzXSalNucRx8gAM3tX1EUk nY+HTd0UWjKFsMTms+XcGJAJx71oPMoVmZgAelZclxHJeJHHtfHXI4rknodsEh2GYjOQR14 oiUzu6yAmNTgDOM055USJsQqSoJyc/41FBdqYR9njVpCScDPFcM9z06bV7MuXTuImaIjLDk Zq5aB4rQDJz1Oe9V7eAsm6XmQHJP1rSSPC7iRXJUZ6NGmr3LCs7JjoCeQKmZ8Ly3Ss/zmG1 UU81KI2YB2f8ACsPYSm7s7XioUtlcuqzZGEDChnlBKrtOeODURbgKM/gauRxoIwcYJ6nvWF SKhod1CU678hkKlG3N96reScEAgVCmAT3H0qdXUsBt59Qa5OZnqwilaxOo3DBAapApVxg4H pTsYGRzg80ryIjDnc3ZR1pWZ3e6lqTlgsOWK9MfKKcUlMMfkhgp5IJ/WobdP3ivcsGY/wAP atdjEbSMZG/B/L0rOo+V6IcI86uZbTzRMRLCeBxtHSq26S4AORjuB2rReNS4QDk9QT0qnOU jKhFw7Dlc4AHrTTTRMotbvQpSxiNcL65JrDtkLXDA54Y55roZyTFggfdNZNooErMfvE9K66 UtDxcfFOceU04IkCgY3ZrrdOjMcYyhKkblB5A9qwdMhEz7MZGeDXVWalYihJ+Vunp9K8/FT 1O3CU7alyCMEZLYz2rSiVhtbYmDweOlQRpHt5wuOfrWtbopQqI8g4cV4VSaR68nyx1NDT7d ygLIpC8/KACa6vS4k/si4aBiAcA88rWbZxLt4ULgDNdLp9sRpk6Ig29c+lePzc83Y+exs/d ucTfW75chWbnBPXNctfoVlxgrt5G81397FvlcEg+p7Vx+pwhSzFgqjgE85rrwlRbM9PDyTW pydzHvAkUKQMjPqaxLqM/YnYE4PUV0t2jujxsefbisa5hIs2DAkKeQPSvo8PJaBW1i0caiB opT2PfGMVlwr/pYA6dMV0EqkI7CIxxnpnvXPx/8fHHU549K9xPmTsfMVI25Is0toK5JK47V l3LMXfBIA/WtdwFtxzgkVjXB2grnIp0dZWNMZ8CL9hFmNWfn6nNaT5SPKZ+gqhpwVbNXckk 9ParzSM0eM4+g5rCp8R6OESVJMpzPJgBsfTrVSbewOOnt1q7IOMldo9c5NUZmVmIDk8Z5pr TY56yTKDOyluSc1rWhISMMe3GOMVkyo3YjmtW2DqETgkDrWtS/KjgwulZo1osAfKvPvzTXu sPs2FU6M23r7CkR/LVTIR8xAGKY8HkXCTSPuDckD19qwhRbXMexVxcabjSi9Wa0ZiQB/mU7 eEA/Wq7AFMsWZg2cnvVmc/cYdWUZqAqzRthunPNc99bHry2sU5ldiMPt9l6/nS8CM5B685P JNPkOUXC4HfNRSFMYGTn8q1icM0kRyAgDaPeoyzs8jbS3TIPepI1JV97cgdKa8ikHbIowPx NaWOWUl6EgdEQxxhOR1zzVJ3/eBW4x6UNGd5K4z321BM4jOMhm/lQr3MqklFXFJDPsJAQcj io1Id/kUBgOT60kaM2XY5x196cvy9OBV7HEru0rELP8vAAwa0rCFprUOICcsecVnypg8fWr llGWtgd7ryeFbFdNNnFVWpwOov8Aab6OIkErIGGD19a7CdIhahto2bBknrXncEpm1yEr134 xn+td/dgyrFAh46seoIGMCvqoy91nxC+IxUgeVS7KVVTkD1FZUgFtepuVtuclU7fjXSztsV 9vHUKBWHPE008ignHRq5qh1U9WVv316xO4CAHgDjcK07eJFjAjUJjjI71DErFlRPuqMAfjV xR5aDfwM5GelcE1c9amrK7LsXKbPzFNuLnywIgMueABzio90kkRYsIo1Oc9zU9pbJI4mztB PU9TXJOy3O6DcvdQW9nKyRs7lWI6DtV82XyhzK2B/OpoIiHPPFWXzgKDgGuaVWS2PXpYWnb VFe3jVGG5snHBIq2RuTYOD61G6ZIzn61Im4IS/H901ySk5as9KnFQ91LQaEZBtz9aniXaMY xzmmthW65JqVVGACcHrWB2QiloW0yyEbW9yKpyIYBu3M027kkdKsxYI9QasIqoxfaMk5zTj Ll3LnB1dEZqSOyiRmJI7VrwyqbYFVBbGAWNQPbKicKAT3xSzQoLdEZmb6DH50ScZbGPLOju PknVeSw+UnrTAEkhAdQynkUgtUmj/eBcD2qYIsKDag2rxg0rRWx10uebvJaGfJHtIUfd5wK hsEXdllBJq3cLtjMgY5x+XFV7VlAUrz6e9b02nFnn4uNqkTo9Lhw+wLhuoNdBDCxmOYmjK8 59aydM52Efe6g+ldJaqxJmUZbua8fEOzPTox91WLkMGfuAMTzz2rc02JREG29DiqFnERGGI zzwPet20QpjYo98Dge1eFXdwrT6GjbYKE4wB3rptNT/AIl12d2flGAa5y1+4pOACeSa6rSA zaTck4YYGK8/DK9V+j/I+cxz935o5e+UpI4VMdRnNcnfRJINrRkHPHcE12d+qiThRtPU+9c 9dQkgkIBs4HOOtLCSs7HqYaXuo5KeIMzFtjLgg5yOehFYF6CIhgbUznArq763YBVwRjOCDk Vzt5CfIZiNx6AE7T+NfS4aeiOuXvJxOTvUi2Z5dR2HeuUVdt6Pl4BP/wBauxvCsUflg7yvy knkE+1c75ZMp+UZ55r6OhK6Z4GKheUWPlDeWoxyOtZNyAcjgGtSWeRYQWjLhuMisqbbKCV7 dc9a6KMbSObFzjJWResMGxVSvfrV9nCRHI2gDrVOyBjgQZyD096nnEksZAQHHYnHFYS+I9K hJxoJohyZgflwB39aqzlVHCgHpVhS5OE+UD0PFRXKqcFsADriqtqYtuULszZFJ69KvwzJEi kqzpjgjrVGY4dQpyDWnaHbHHgDp36VtP4Uebh+Z1XysnhuA8gZkzngVcZ1luV3xusancCB0 FR2kce4PEoZyfmYjA/Ct4wRJGiyAleMg/56VhUxHLDkijvw+Vqdb6zKV2UZCXwwIwe1IpKx v0J4AFXpoQFIwQV4/TpVWRGEWCD/AErkVm7n0Di7PUpyEMm5QQRwc1G+ASE+vP8AKldlSJ1 Dhs9Mdc1U2TOxLuwUH7vetonnzlbbUGdRGQDhicmqUnLoGDKWOMgVaNtl/wDWDb+tKyFgqZ 781pddDjcZT+IgWMRySFXfkcmozHsGcYLngDk496mL+WWZeCeBVcSyKzNgNJ1DHofaqiRV5 Y2TFYJGBg4xySarG5iHLZ56ACpPJlkO6Y7ieae0XGao5/3j20RVkkuXPyrsA9as2UM8luX8 0JljxVW4nEaBVGXbjFW7W3H2dc7yea3hocFeF3ZM8ss+dZj7jfXp5Qgnvz09K8vswU1iLjj zB/OvWLggOQBtPp+FfS0fgZ8UYN0x80oB93msyeV4YS6kZznNa9zyxYDNZ8qxiEuwGByc1n M6oOxlPqAt0VUUM2f4qsQTQEedNLvbP3ewrKnjknnLNhQeQvc02LYFAYMGDdM9PeuR7nbCb OliuJL2dEijP2cEEluhrehwGXpgDt0rMtIljtV2HIIHzY9q0YQc7RyD3rz6u56+HWty9Gam ZslRVVGHY1NlQhZzjFcUkfQU5WROf9WopSFaI5bGOlRjc6bQcDrnvT4lTyzgFs+tYnYnfoP iyYxwOPSplqBISo+RsZ608b43Uk7uahxubxbSLcWMCriY+9npVCJ/mClNueh9aueY0I+VAx 9KzkdVNxepbhUfeB496muVzHEnkqCVB3A9qbZqOC/3j09K07uPakZwen92uSU/eOmVLnSMl I/LhZeuaZsGwHhuP72cVKTyRnBNRlWTK7SO+a0RrGPLoU7sAW7LnOf0qrYRc496uzqPKJIq Oywkqt2Jxtrpg7QZ5GOh+8idXYQoiJu5UjnFdBZxhWwp3gc4rEsQCFQkD2retVCrkOA3Tb6 14eJlds9GCtE37aMPFvYjP8JrUtY8kKDyeSD2rLtGdYuQtasKpIwQBuR2PNfP1Thql2JmX5 Tj5v8AGuv0aFv7Pu1yMEdfSuTgBWPDoxHbcc12Wh4fTrtiO1LL1evbyf5HzuYStT+Zyt9Hl sls8n8awrlSVOBg+pro77aI8hAfmNYN3HubOSBnOT3rlorllY9XDT91HM3YBZgq7/p1rEvY C0RdjgdgTzXTXHmHdtQKvY9zWHdqi/vHGW6KD096+goSPUhqcZPBJksyxtn7oPaueaBIp0O CWJ569a7G/jR3CoQ5z1PArmbxfLukPYGvosPUOPE0tVIzLqJ4yzk/Juyo9Ky5cN8/uBxW5e ZkBUHoOax5VUMxUYzx+lelCZ4uLpJO/QtWrqsKEelWCTMh9jVS1UMI4yMitdYhhyo46VlU9 1nfh71IJdCqicdKp3p2wZA4B5FaTttbceOMVn3QzHub738qUXdirq0bGQWJPQjPqK0YGIgi jYDnBbPsaz3cs2CeavQxNLBEOpBOfeuqS908Wg5Ko+VXNtZoFWIKyjthf8a1jOswDLjIAPT kVhWieVCI5oV4OVYc4rdikUqpBG3HJxj8a8yqtWfXYZycdSWXcLcjITLdxnNUZ8GJlMwIU4 worQk3qAVbcuQcDBrJlL72kZSqg5wRjPtUUx1pKxEVUR4Qe9VpI/LGeg9asGdD8v8AEehFQ PDKy5c8Zzj0raO5zS1VxnaqskgVQX5A6AVYKlu+0fzqHZheBx71ock2/slTdvY7QQPyqOed LWLJhySeGzmrfygAgdeKpXCSXEnlglIxx61rBdzhr80V7u7K7amRJkxdsZ7UiXcjF12Lz0O M0+4t40tljBLHORxznvU8Nv5cO5gM+3pWjS6HFFVr8s2NSIAbiwY46itSxTNqPvjk9/es/w CTH3T9RV22fEAAMnU9DWkRySSPILU/8TuFun70fhzXqtw0geRZRuZTjNeTwM39pxHH/LQcf jXrd+7IgkkAUgDJ9a+mpbM+ERhXOVwO5rKuCMbmUsg5wPX3rVugVgeU9T1qnHGAvzMMvy3o eKiZ0xOX82Zrx5Cu+TOBirtrbPcOQoIwf3nHUelOhiFzq0jqoREHX0rZhmtIbZth285IHc1 wzujupLuaMagQKCCMdOOopxuokcqGy3cDnFUUnnnjKqTGjce5rQtYlgjCqBu7kjOa5Jo9Wn PmdokyTSkZ8o9M1Oj+cyK0ZXmgMcAkk89qnjJ4JArjmezSTbWpZwqgEdAMUvCr8vSk3DYfz oEsbDAzzXO07HpKcVa7Ho4AyaV3HC4wT3NRh23YiAYr1z0qWOMNJ5khJNZo6HJySUS1AiAZ cFie9XECF13A9ODjpUEe7AwOKuR5xyBmsZs7qMUlaxeg3+coUjAHFaM7ytAiRspwoJJ7GqN iv7xSx6jGK1ZImO1jsRFjHHc15tR++d6RglmV90gBycZpkqnnBycdatTqSASoYHNZ7sEfkE r3Ga6oDk7O7IZiyJgjJ7UtgqGcCRRkNnr0px+dOeV7e1LaJtcjKkk4NdMfgZ5GL1nGx00EL Sv8u0KORjk10NsshhwyYPTcOlYNipJUN8p6ZXqa6ayjdV+VsEN0NeDiXrc7U1Y1bFmEeFUY 75PWtWCBQfmyDkZGemao2kZIbcu4DqB0rZt1KqFC5XI//VXg15djzq8rFmFCYyVfdjp6123 htFOm3QwcMMkenFcpCsYPQK/GfSuv8O/8eE4z1JziurJo82K17P8AI+ZzOf7n5o5O+iDnGM YJHPFYtwMvtHzEcjjpW9qagSMpBwGJ6+9Yt0wWd16bf8ivNs+dnqYaXuowrlDwzBlXnODwK wL5U2ZXJ5zzXWzHeGDAcA5X3965nUgUjCgcfzr1sPI9elJnKXXlgt5eWx7d65i+Hz5bs1dZ dQ/KzswwOmeK5y/QHAJBVj1HU19Lh5K5VX3oamLI42k4PvxWS2GLN29a27oNHGQMbT+dZRP OV2jnpXqQTPCxi7slthtjVsYDdDWosmU27dvHU8Z+lZcRLou48DjA5Aq+kILhdzOPft9Kmq /eOjCtqFkRO0jOTEpbHGW4FULpZSnzvkL2ArYlRUXarEAVmXpIXjp70o67DrQajcxpAQ+e1 a1qp8pM/WsuatS1kWOBC4J47etdNRe5Y8fCStWZo+YUj2qu5j0FacUT4Vrslfl4XpVLT1P+ tb/WOeSPSt9BuZUA3ZI5xnFeXVlY+rw1NyjzNhcxRr5ZVVJbZ+HFZkud5HXkjBNb10Yykfm DaQQMY68ViXOzf+7JAHTI61lTd1c1qRSViiRsmb5ACKbI24bxxgdKmG4jAXJOearuhyue/W upHLLSOpXbBHBqs0ijCD5m/uirUkoTC7R8x2gjnr3pRELPcQDPKcnOOcY64r0MPh3Ud+h4G Ox8cOrR1ZTa2aWR/OmH7vqB0+gqKV4xhRHtBGAo5pVkw7xA7nPJZgRyafsRGAwWYjkn1qKi tOxWHanBSvqyuqAcv8zH9KcykAfy9qmPAww5FR5B4PWpNJRIGyELEYAOKv2mPsy/LnrVeSP EW0nk84NaFop+zLjHU1tFpHHKLPGbaPdrqKoOFfPSvU9QEc6R8tlSCQR7V5hauW1+MoHGX5 BNekvLvM43g7W28e1fTU+p8DHQzLlBKHjck9qzNSuPs1kduATwK1JMmZx7A1k35EgEQG7nI qKmh0QdzHsxcTyGMNtRuSOhY1vW9rCls25g+PvDHT2ptrCsEZxFlmOS1TuzvH5exiCea4qj uenTWhNaAyAyMMKB8oxV6Pp15AyahjKqoRU2jHSnoyhc85I5rjnqz0aCsW4vuAjmrYKhM1V hXemT8q+1WFUNhcnbXFM9qlfoPQRtcbJJAqhd3Pf2q1OixqnlkCJuWI5quVQg/LnjFOSPKf LGQBS57RsS8G51VUb+RMikIADgemKlQZb0pgOAMg5pQ6qdxOBXOe8lyq/QuoG8sgMBz3q4n 3h6Gswzjb8sRYdmPSp47mfHES46ls1lOlJq9jopYimna5vacZPOQpk+2M1u3kIS13biz7B8 mOa5vTZLgOjbwi5A4HrXV3jKtlH8rAFDk55NeRW/iHdTlzHNy5KAcAnt1rPnTAyAB646mtW YrEu7JC+wzWUbqKWVlBAA6k9TXbTRVWSVkxgEfkkhhj0HUU6xAMgBORnrUMkQVS8ZCHPPvT 7HluCMkZwB34rZfAzzq0nzxOstmQbdg29vWun0/DQbSd5Bx6VytmsYYI0hJ9FGa6zT2MSD5 eCfQ5rwcVtY3b0NqAHaSXJz2xWtDIvAJwMiqFn/AKsylOScCtBFJkx+7IxnGK+erbnl1maM YHlpsbcCetdh4fG3Tphgc1x0CBFQZ74x2xXbeH1H9nStgA84969PI/8Aefk/yPmszf7m3mc nqCRGdiJNoY/xfWsG6dPO3Ebgxycd/pW5qDB55CQAeuzt1rJu4mLBs4VPu+1eY/iZ6uG0ij KuWjAKkH1965y7hDYcnbuPBY9K6S8IBD7Mj1PesW7jRwWyowcjbXoUHY9ikcxepbo6k5Z/Q 8CuSuwZJs7MHJFdjeiPy2ckMx9a5meM+YpKkZyea+iw7N5xfIjIuYjnkZA4rDeIrI7bAQOg NdBfZCFQfm6g+9YvmfIwPEijGD617NFs8THR7DbZlEIdl2qc5A45rRgzhd2SewzWdCPMKhg QAeeOtaqqFILvtHqR0qamrNsJZxQl06gZKgg1jXrlhhUODWpevGxA3qE9c8/l2rKuFwAVAO O+adOLW5niZ3uomXNnjjrWjZqXEe/7uM4qlN94D0rV085VMgdK6aukbnkYOF6+ptWw2oCBw K3bJNzxkBic8quPzrHhAMfBNalnlpUIyNvXsK8atqrn2tJ+7Yu3y7ohlTuU5Hb9awJlJc43 8H9a6i7SNrdAzEKMkjdWBOWywCsq9h71nRatYKi2ZReJ1y+CMep61SkEXmqLl28pjhtgJNa Ex8wsJJNigDg8DNZst3CsyiIb2GRkHGPevQpXU00jy8by+zcZO1y00wkRGihQRqAFfbjOPW qwVnH2jzVGTnIOCxzTRdeUghRkfJy6RZP1waiPmOCpOxMYCDsPX619B9ZhCNrHwMcvq1pe6 tCC8maWQEgfL0prH51yOcVYAUICRmo2GMEd68ipP2kuZn1OHw3sKaixpGQWIOT61EQOmcVK XZuD2qNlyeDUp6mzE435xkHArQtP+PYcY5P86ogYQY5IOau25YQDbjBya0OaR5BZ7k1mB2i JJk65ru2njt7rUBIhCs5ZQOp5ri7dIxrUZAG1WAA9812eqBEnkmdcg9OM4Oa+pWh+drUy5r mWdg8UbRKRjnnd/hQtsETzf4mOMelSCIMPMfCE9s4/SkeQhtg5rCWm50U0PjU7OTgAmplZE +6MtUEbEqQexqyqgKMCuOTPWpbDkEpLM2FWpUAJUY4pq8AUrEggA8mueR2U2k7l1Tnr1wDV lO4VeBzn1qCIJ1w2cVbXhFx+I9K4ZHv0o3W40Qs5yz7VqwFXHDNimck4zVpEJTrgDmudvoe hTglsQfc5XLDuDUiIrLvZNzn7oNS7QeQc0oXJA7jmpUuV6HTyKW5Isx2BZUCt7dKnhjM2Cw GwcAY61CqiWUIVGBzWrGqYBAGF6KtFbESlHlLw+FipXNfSbaKNQoTeF5JP6V0d26yWyIUAC r6daw9MDvIBkhARn5etb1yjGNPX+mK+erN856tkpJI5i4TyznJO7PasiaG3w29QoPVh1Fbl 5u3lSax7mFpBsXua76Mr7lV1eO12Y+8qXUNuHbPermnsXuIlztXvgfpVG6iljYhhgk4Deoq 5Yo8Vwi+YvGcGvVrwgoXgfG4StXdblraanZWr/vkEYxg8gDpXUW8jgA7mC9cgn8a5WzUu0Y HBA5/SuotQ6qpHzHOfwr5bErqfTzXVG/bj5OWIAXd83pWhbmL+LO48CqVtsMeGGDj26elW4 kKg+WC3pk8A189VWp5NTU00jaNgFYHJBGe1d1oKt/ZP+rJ4NcVDnoMhv8967rRoydHQ55AO fevYyKP+0v0Z8zmjtTS8zjbpT58oBUZJGOpHNY13/dJyc1t3yeXeyFclMnLYzWLco2SQ24/ TFeRPSbPUw0rxRlyH5SpQEgZ5NYt8MRFuAT1xxWxco4MjAhQMc5zWRdmMxsdhbPGR0rtont 0Tm7pMxjI5/u1y95uM4JJOM11F4zjhRmuauctL8wx1r6LDnZP4THvD8pz0x0rGBWJNzruO7 n3Fat4d0pz2/Ws51Vhz17V7dE8HHIjiO3a4DJ6Ad60YVkkP75ufz21nQSM0Eb4+ZvlH51rr CDH5S5A/v1NR2ZWFjzU00Zl0IZbkqqBV4yf71VpyoOyPgelWrqBoZCrg44wR0xVCV4x82ck 4KjpWqSsnc5ZzcW9Cjc8Pn2xj3rUsGUIg3ZJGAPSsuf8A1pJ61oafGAyHGWxn6VrVV4HBhZ tYg6OBSIs963NN83IVD1OSQBWLbk+Tyc/TtWnY7ldfm4JwoPQ141RaWPtKSfLqbV6Xji3SR 7t3TPb2rnLkuS4ZSDnIGeBXRXUcwRW2E56nt+FYF40alwMErkjIJ9KxoIJ7bmRNicj58IOf qazkiLylcArnGOgFaG4SQCNOCRyxGMnvTY/KjjIOP89K9jm5IniSjGpO8iIxmNQq4AHoaGG VBxlsYphZSS5HHpTfNTpnPtUavc05orRMd5brHynTrUMoG4EdOmKuP/x5hwxOTyfQ+lUJPv UzOfYQKME4qJhlsVP/AA1EQCTVLuZNaAo2p9/OauW237OoPJGazJ7iG3A8z7o54qa3e4lgD ovyknpXRGLZ51WtGD0PNbcn+0U42/MPlA/rXdzxNLPulXcF6D8K4e3gxqCjzCqhs816FeFQ HbPYdPoK+oSu7HwUDJG1N/yru7lhmoZPuYQLtz1C4pJblgGUQEgHkkdKZvUJu7YyP61zVN7 HTCwnyFVOehyT61cBBG7GAfWsi5v7e2Xp5hPTHSmxzSyQ72k4znDNjArjkjuhVSNsyxxRMz AMT0BNNtiZVMrrgD7o9KxnlDsArBvTnIFb1qDHChPXaM1hUWh2YepzzLsH5VaHX726qsHJz VsA8HtXDM+kovmRMgzxVlDxiq8fWracHBGTXKz0qYlNdsYUd6lPBBK8enrRDHl97dAeBWbf U6+yLdrFHFGu4Ek1eiZQxAQY+tVkU52DkCrUSqH5HTrXPNnoQVjf00KJt5JxngLW9eRqYYX WUFigyKxNLCsceW6M3APXNbN7GUWECPgdT715FXWZo376OcvAyyk9fpWa6naSM9a1bxVCbs 5O45I71jSzSzyARJ+6XhiOMmu2jqjSpJaFO5h8yCRXUg44yKjsLci7IAyAMHParMkLKfmL7 exJzzUdju+0Egk56nNdsG+Rni4qPNUizr9NiO+PEW1FAzzXU2qkvuft6Vzumsu4BiXLfLjH T610lrnAOAPp/KvnsU9DrbsjbsxCflySe4xxWlB5LErsXaOmKoQFCrlGwOnFaNtgAElQK8C po7nk1S/Gg2A+QD6HNdzogI01e2e3rXBxvuygOR1/Cu/0kf8AEtTjAxwPSvoOH1fEv0Pl80 dqafmcnqER86QBtvzHisK7QA4kcnnOK3dXB+1SEKD85PJrBnAGSsicnJyeK8Oqv3kl5nq4T 4EY9w6M4LKFwSwxWBdykKRgnccdK2bh0DMQOR3xWBLK7FiATj7wrtoR0PfomTdktIjOCiNw GArnrtR54A5Izg+1bN+hLltx288bq52XDTbtzbhxg19Dh0dU3pYzL1ApJXv1rDnLCMnqPat 29b5uRkelYchUiQE4HoO1e1Q1PCx7shtpllBb7o+7itq3II5zisezXKgAjA9K27cMGwMH61 nW3sbYDSmiG6GAGNYuotvT5huC8YxW5efMccZHpWFenc+0N7/jTpLUnHWS0Mxfv1q6fhXCE gZGcntWc5G3JGPcVesojNtBOQTyR3FdlT4DwMLdV9DahuSwRYF3EnBY8KK1LIF71VZyTH8z MDxVHfDb2aBAFwSOep56VraVbssiM5WLfzt27j+PpXkVHa59fSjKfu3NrGbdUWViSuRvPWs HUZzGGgWIgnjI69q31LrJl4whHynap4+hrEnZN43o4YnlnOTXNSlrc3lC65TJjUxrgknPTN KyK0X7xYiV4G3g5qadlLZA5qCVQyhiOvP5V3KXMzncEtGUTDuznio/J2/Ln8atSq2zbng9P aopOItp4b1/pW0ZNnHOEUiFJEa3K7vmz024phTpTAy7iMbT/OiWZIl8wkEHge9Wk3scqlGM byGSMke5ncBRWe90XfCKFboD3xTJpJLhvmAVOoQVCJDGzNtBb1NdUYK2p5FfFXfKth8sJIR CC7OeSa27OIraqucYzxWKvnzkSI6hU7etbEDP5IzGc5P8eKtNrRGaj9pnmsTObs/uzncM+3 rXe3AEjhh02hsfhXGQrENSdY043dSa7OZlSBZJBhtgwPWvpaeup8UnYouj+oJ6njtWPdxwF P4uB8xB9eta7s5tnbds3fNz1rJmVFiZMZ7n3rGodFMxVttrO2MoW4HXIqd9LE0ZkZyW/kPS rka7YRuGfYVcth5jbCNvvXBM7YRuRWelCOUSq2BgE56GtgMRGBtXngcUJtGcjAA4HaiJldj IVxjoK5ZSuetShGDVi7boynDCrQICkkgDoKqRNI/yggD1q5HCgIZ/mxXFM96htoSxlT3zVi J1YdcE8VWAQt8vy1NFkybgnSueR6MG9i1hjywx2FSIpHbvUZchgMYyO9SxkhwrvtJrnb6Ho wa2La9GJyoHepIVAbhs56k9MVVEpSQAtuX371ZRWlkAJCp6CspI6ozWy1Os0VZZGUwx7lJO 5/w9e1bGoQrIhbz1O0AFVH3fesfQdqL8qAruyFXpW7qJLxvIHBXHUjGPavGqv95Ytv30ctd xq6FASQCevFZxdUjK4wBxwK0rxscevas0iPy2yeT2Nd9LY3kU5MkY3Z5zzRpyszYTgeppsp VmOTxRp7O20BgFPHWuuPwM8zEL34nZaWfLkUHa3Oc59q6W2MezYV+Y1z1jCkcau23d7HrW/ bbcK5U+mK+exW9jSS0NuEqIv3ZbPQjPetWHzRGNyfpWFAzMxbBGensa3Ld3YBWdz7jpXiVl 2PJrLsXYA+OUC8/pXf6SVbT4ueNufrXApyoBLYNd3pIH9lwL32g5r6Hh1fv5N9j5XNf4S9T ldU2PezL5eMMRz3rAuI8HG1V4PAroNUDfbnII+8TzWFcOu5mdNxzmvBq/xZep6+F+CPoc9c 7RNkLu2jaM9M1jSStHJvMQOecAcZ9a3LyKRpCykEjnA+lYFxbS5BBbOTkF+BXdRPfo7HPan ISxCKmfpXOyu/2lQeVI9K6PUYwkoJGe5welc9cMRdHaOACMdxX0GH2N5NWMu+yQSBXOSbiz 46E10d3JncoIJxWLJCFjDk8sfyr2KGiPCx7beg6xXKjb35rah+Vxk9qxrJlCoQenH15NbcL BSw4ckdKire52YP8AhoqXf+s4Iz9axrpSAC3Dd81uysGTbI6pg9AOaxNQcBzk7xnnP9Kqmc +OWhkzbiwVOhrYsy0cMe0AN0rGdl3lgfpWvY5ZYy/fke1ddT4Dx8K7VWblpagqZZvnbcQBn t61v2hYSrtKkngOegrOsFjMOZY2baCQBWpbOSwdGHoMcAV4lXW59rQilCyNeWVZEQi4yQAT vTH5VgX4cOy7ifmzkit66EjwRRrIkiqvJc5P0rn7pXC5Yr0/hNc1FM1lZLUzXHC7jkAelQS E+YPLBI7CppGAU7iQB1Jqr5sbAusp2qM+ma9CCZ59SafUJBtUt1FVCnmDhsk057tAuAG59a ePJJaTOCQAmD+efwrdaHLKcXsyhOuIVY8MD+dZkjNLIXJ+X09K1bpgFEYYE55HpVBkIBKkV 2UtEeHjNXpsQ5Tb15qF0BzgZJHapliyfrU6Wscb53HNbN9jijSctLENulwsRQOFz04rQigu WiBEmffFR5QDAzkd60LQg2yn5up6fWs7nR7JW1PP4oQJy7LnLHpxW3Gr3NuGORGv3Qec1lq GGVJxhjXQ3JFvZRuBjAUBR3yK+ohoj4Mz3cNIEZc98CqE0bLJhgBnsKuwhk3tIwEjdfaoJc bsDuaxqHTAq7cAtjK9ver0KjAYDGBzVcAE+X78VNGRK+xScKcH3rz6h6NHcn8zf8v8JPWrC gbdo4qLyxkDp9KsKoXr0rknoevRWt2W4htiC9/WrKg461VQ/IDxj3q6gBTnI9a4p3uezTt1 YBe55qwjFVwvFV98YOC4+g5qRJY+ec4rJps76bS2LZkMahpOc9u9PTDAMBznvVSJkMoLucn oDV0HYnygcmsZRsd1N3RNHEGAL9RVtMhwAKrxsAm4nPtVuAYYMw59KwkdtNJHR6NIEkXeRI 2einpW9qe10YuCcqMADH6Vh6HLIHQxk7s5JHQCuk1FMELK6l2UHA/rXj1FeqW/jRx14p8wt kEfyqgxURZC5YnHNaOokeeQx6dMdKzZAxVffvXbS2OmW1zPkc5beOR2p+mp0BUHvg02diu4 ED+tLYOwJ44HQ11L4GeVXd6iOzsQ/ljKAt1BBxW3DLJtUEck885rn9MMkwQtlQOxrqLaAOV xkAdzXz+J3N5NJamlbxgkIm5mPNbVv5ipgHBxk+1Z1ugjKnzTnp93rWrEQSoByF5P1rxqib Z49aXYsxF8FmXLfWvQdLUrpsG7qU6VwkB3QD5TkA9O9d7pmTZQqc8J3r6Ph1fvp3XQ+VzZ/ u16nHaohN9IME8npWHc4VlTBX1Jrf1dQupOuCMHnJxWHcx5zlSe+Qc187VTVWSfdnr4VrlW pg3hYEkAhT3HtXPT8rIfnyzYBzxmuuuoCFC7R8w49q5mePyy0c0mAGOFHQ12UJHvUJJ6I5e +UhBvjVMnJDH+tcvLI5uZGYhc5zXW6pGhwUJOP7wzXI3C77mTYuS3cDpX0eF2NqqtEqT7VJ whL471jXLFWVih46getbkjyfZ9skfB6MOtY8wD5BbbgGvXo9zyMYrxuVbeUxKr8cDGPU1qW VzL522RDjswHXPas6GEPGrZB9MVsRRLHaqshIIGc981VWzM8LGatZ6Ek8QDksuB71iX6Akj GTnrWxcec0G6Vsjso61j3TlRkDnPQ1nSZvimpxMaRQO1adptSBSwwVB71QkAY/jWtawq0aF hkZ6HkV2VHaJ4+Gheo2jas5bsIpEWVI4OccVq2l5IlyTcqi5wFDDoPXFVrVlkRI2LDb0x0F a1m4M3yhXZQR83p7k149Vroj7CjGSjfmNW5eJrKH98Mcnp/hXNX06mRorZAWHQnOK31s/NB uZhmLkuUPcdBWHdCJyQiYK9TnpWFGyJbnPToZRVlJMjbiffIpjYIAaMEjn2/KrEqgdufTtU IKtjbliK7ovU5aiSdhpOedi4HfFQFY5JclEDfTipXkIyQny9Kj3IWOOtaLU55lOSBcknJfu aoSIyvuxlB3rTlJ3nZ0PUVXOCT82B3FbQkzgq01JWM9Su8srcelPU84ZiffFDwsyloosHuc 4BqpJ5oX74DD0rpVmjzLypaF8Fx0+6fUVoWzEW4G7PJ7VhQzupIlya2bcZgGCcZPaixfNfU 49/9c4981rXkkctzHF5gKwoGbPHOKyPn+0tx1IIqybTz7yUn7vDOWPJ/wBmvpT4YUSxu5+d cj3qCQjdlQCPY06Sys90rrGEyMjaTxVUBbS3DSSAZ5yT0H9awqGsSVpBGu8r3/M+lWrRdkH XJflvrWH9uiu7qNEDlIzuz0roUISFWbaB0ya8+pqepQabbJFAzxxipVcL8x/KqDXi/aGSNT IUH4Z9KksvPnZnuT3woU8Vg1pqelTqpvliaXlNJGm5iq9cCp7e2kzueQhT2B5/GlhH7tRjo elXVAI+biuNyse7ToRkk2KIUQDag29zTXAVCVQE1IThMBjj0pFw3ysetY81zujTSWhNAgIy wAx0qxgAAbe9QICMAJ071YHmkDGAM96ylud0FbQnUAnGzAXvVmFxuCq/J9arq5JIUDnuKni hXzQx3Z/2a5nudkG+h1eieaxZEjYBurH5a6DULdnjUyTIoIGcA9vesHRmbzTGWL8ZO7+HHv WtfyxiCMtIzbEAAx8ue9ePW/ilP40cveyLDMwkTK9u+ayJLqHJGWY9vati9YPMCRhawpBFF dMM55yBXoUV7ppVb0sQzsDExPH9ak02RR8xHamzwxsQ44yeRTbEAuBjjNdcVeDPMrN+1Vzs 9PuAAuR0rrNNuUMQO3OTXHWSqVQMcZ6AV1FhxGFXAz29BXz2MVjsqRTgdlFqdobaCJrOFdn DM3U1o2V5bkhTaKeQeM46VxwdUfls1q20iqpOCGOQCe3FeT727t9x4VXDRtpc7CK8hCkraI Aegz0rqdNuRc2W5BsK8YrzmOcIqrgsw+9ntXZ+H5G/s64OOQc/pXt5NipxxPLLaz2R83mVB Klddyte3tjJLKGs/NdTgndisuW7sUVj9iONvOH6VUvpik8j4+XJyBWPJeoiOoIAf06141bE 1KtSUmlv2R6WHwmitf7y/Pf6WllcB7Bndh8rl+lcZeXdmUlJjGcjGO3HNXdRuQcDyzgrj61 y17cZkJGRkd/89K6KMXJrmR72FwygrpsoX9wP+eeVP+12rkZLuQXUhTI2tnHqK2r/AHLDuZ WY+q1zSyk6iwJ6DkN3r6XDQ0Nq09Ikt4XUCeE/KRyprCnCgZBxvGcelbd0rBXjxjAzWJMvI IKAAH73SvSonm40bZqWRFPAQ8VrwkSzgucBenuazbfmNPuk47VrW7RRn58e1KpuXhvhjcS4 jkU73UFR3zWJdB2dsrntkmty5ZPL4OVPYVj3WMkilT3DFJW0Mh1AYjFbFju+yxlemecVkH7 xJ5rdsnVbaFNuGbJAFdNf4EebgUlWdzVtyE273AzzuPGOtaVrOZw0EKrsY4aTacYrGh3y3i qApUY69O/WulsdzN5TBQdnDAfKfrXk1pWTR9RR99tLY1nXyfD8cXmLsJySoIyf61zV06xsF RwB/dZSPxrprjJ062iIwoDbQPu9eTXLX8kaq6BFdc8kd656C5ncubUYvWxSl8zYSgBPXB6N UEEnmkoUYNjqOgphu0LeXtZR7qTTZZIyMh+QNpCjr/8AXr0lG2h5cpxfvJjJYyBv3HA4xSL FnBHAFRqZ2jyQMdRnsPTFSRMoVldyMDmtbHO53ISDvKDv3psgVYdnHX8TVuVIkQlGTIPOTz j6VQkZZF/d84PLHtTW5lJprcaV8xSrDC/3e4qMW0artVAB1JNAa6BIWJWHqTimTx3EsWDIi 89FJ59q3Xkcs7JXsRTorrjO30KgVdtIZfsq5uYweeCaw5hJGSJMp2BPSpbVGa3ByvU10xi+ 541bEa2UTJcsszFeobIrWtlYWhdh80hLHNUCmZ2xzzWlLMYdMDSjLZKYPc19DHdnyUtzIu7 iOISO7ZVPlVfeuYuzNNcCSWRtiDAU9Oa6SSyNxnzG685rOu9KWMho5MkA7iemO9YTOiOxj2 80dqfNK7+Cq4Oa147a9vo1up7jylxlYu2PeqlpprzTp5QURk5J9F7fjW3fyeVbeVEB5svB9 ABXFPc7qfwkUcrJGqhsbjjFdBbR7YEXOcGuZtlPnRZOQOue/wBK6u2CYDFcZ9a5a56WXau7 LyIwtxJ/CpwfrUitkYpvmBoQgOMdh3pVVgORivPZ9TCVmKGVeed3anRBmGc7Wpjn94hWrC4 wTnqaiWxvC8pX6CqjFxl81OIWMZzJhM8jvTE61aXAUZHNYSlY74U4ssRxxqAFXIA+9mrcO5 TvB4HSqqrk5HH9asxtzgCuds7IK2xv6WVUndIeeoFad+HY5YOCoBAPQj1rP0wbVQ4XcwO0d q0L1JPswkZW4HB3ZH0ry6ivM3+0c1dy7JCo5Y1QSL5GZlyzc59KvGI+a0jNyeR9ailVhGMc sT0Fd8HyxsglC7uzIuY2hxNuJG7H0pLRyByeatyDdFsdeM8iqFsAFPGRnAFdkHeJ4+Ig4VE 0djpjnzVz0210dtJ+6Ch8ZNctpL4wCOcV0FuxWRn6kDpXi4mGp6NP3oWNwPucP91e1WkuMc vy3bFZMUo81MEFsdO1XoQ0jlWwpPOV7e1eXOBhUibVvKGk+YgsMZ5613vh2Vm0u7Y4wPT8a 82h2iRdvyr9Oa9G8MavptrojRTARuud+RnfXRl8YKu3OfLo9z5vNoS9n7sb6o5PUpWwWB6n BrnpJFUuG+4D97PKn1rT1+4iN1PIjlQTkL0wDXOvPtXfg46NmvMpUrs9rCU/cV0RXcspOQ3 HZs5zWDfTOzOCccYz/erRupwcsp+THT0rn550x+8DbT0x0Fezh6bPQWiKd67NDuJI46VzcJ H9osTzxW3dzsFO7kMDWDb4OoP347V7tFaM8zEO0olqZJPmb7wHy496x7lTkZhzt+9nsa1Zr hXQqrmKNTksOufasmdItxPmTOzMNvPX6120tjhxlQmswTEpUAAnpWskUe3G0HPesyw5jXAx gHOK1ULeWoUA1zVXaR6OEipU4t9ipcQAIMJj3zWZcjAcegrYuQ7ID0+lY14RtYZ5Fa03c5s TFK9jMflf7taFs2IY3Mn3Ris+T/V8fLWhZov2JY3G7edxH0rsqK8DxaV/aOxvWUkCJJmTah XmtzSHXax2Z/ujrniuai2SNwoAUYCMM5robGERx7o5sKSS2eRmvJxEY8lnufSYSc3LyNV1u FgRdxUYO5UYk596wLmKNZCHbHqSc85rZaaaxJSVVkRxgSKSOPcVkXDqy8MuSfrXLRUlsdsl F7lQ5Tcgl698darMA7bduC+McfhVqYsV3MwLEdB2qpJL5a/vMjjkn+ld0dzknyoiEaRTEZy RkVFJL8nyYH1FEkxYKINoHr3FU/McMQsZY7evpXVGP2jx6teLfLHbqWPIiyJWVXcjqKg2Kh KqM47U9nmf5ThcjgL3pojck5c4GM4odx3i0uRApAyxbgdvSqc1wmTsOT6VekRDECw49u9Z5 jUkngA9KuBhU57aFNlM7lp3347VfgSHyF4x7VUKlT8oyDVuBW8ldq5FdS2PJatozM8secxz jJJzUk2y5kMjZIQ9McZx1onH7/b0HQ1cniWPdGuMdcivo4xVj5GW5lk9RjAFZt84ROoznp6 itOcrGjEn8BWTPaNONzuVJPb0rnluaxV1oR2hYnyQTHGTngcmtX7NEiYUdeSxqC1hVGJKsC MAZ9KtkbsKelcM3ZnqUY3VmMtLeNboysmABgLWtG2IwmO/WqmwqAR+PtUqyKq5PP0rkm2z1 qEVTRooR5eAvNTEBI8ou1v4snrVWCbfEpKlM9mqyAX4PQ1ySTue3TtNJobEm9jJ2HAqx8oI C0irtjwMBTSBhmsJbnbD3dCdTjAxVhCMAZ71XQgAF/l+tTRybmAjj3DPWsJo7qcky/GOnIq 3CCXGGFVlJB5RQfTNW4ZlRgWdVA7YrnkmdsXY6TTNyjb5oLk/wjoKsanHdMhtk+ZIWBJHcG s7TpA8m3zz/wB9/NWrc3TyGby9xYYGSPuj+tedJe+U3rY5qdSoEbKc1XKKw7r71du1d3yob PfIqowJGWYHHpXVA6LFKYHO1RkevrWZCPuBfvZ5Fa0xb5cYxnrWPE5aZj2B6V6FHVM8XGy5 ZxudDDLgIFyCnPpXQWk2Vcs3zYwfrXJxSBYt3TdwBWlHO3nBhntx61xVad2dEalkdOswV1G eB2Fa0MuFjPdjzXMwyHfuz/8AXrXW8Vdnrjk9q86pRvsaNKSujeEnmlSPlA7+vNbdlIJLV9 i4ZeOT1rjYb3eFAIwnStG3vzDHJ854XOTXmV8O2tDjrUrxDWpfMufJAJ/2qwZpzsYs/IGMf Sn3V+W3yBj9fQ1hSzmVi28nmu7D0bJJnbSjywSC6uMHABKt0NZkkoChyeB2p8rks7E8fw+1 VZ9nlblzzzXqwhy6oxctdCvOxeNCelYLvsv2VT94YOK2pm/0deDxWCsaz35Tnk9zivQpbHl 4puXKkXJY90RZueOnpWXcs7BQgxtI4rWnLrCVGJAeATwVrFuWm3AkEEdT6100zgxNoqzNLT uLVMjHB59ea1Ip0jjGSuPc1l6aP9HX+LGc57VrIEEfKLgdciuSr8R6uET9nHlIJZRJkgqyn pg9KxrxQN5JByetaVyYyP8AR4iPcjArJuTLk5Ra1pnLiZ6szZUzESDwDite2XFpGFOMjv8A yrKyGU7+gzjHqa3LWJX2beh24H8666krRR5eGvKqy/bxGNVOMk1vWiboN7EADquazYIdoAz 04yKtJOpkEKIHPv2NeTWd7s+rppU4l65kBQqGK/LxkbiQKxtspfcowp6A9q25EjWL5iEIGV 6lmNZ84WKFMN3zzwc1jTlbQp6rUy2hO8kzbj7VHLAjAllVjgAZJJqeV0jBYHco9OtVHuyw/ chh75rsgm9TgqSpxumMeECPGMD0qKMZ3rGNoA5JFLumYElTnrg03zpO68VtZ9zltF7IcyGJ c4HI6561EjxNwXwepp3WQZJ5qIx4BfYpA700TK6fuoUTxLIwMiEdMZ6VHMAV2gD8Oaa9rAS Xa3BGMkDrVZ4bckCK3eN8ct5hArSMVfQ46s521RG8Z5wa0LNf9FX8f51kvbXgfPzHPfOasQ JcCEbi+cmuyMUt2eRVnJdCOWNnmYhcjoMc5rWn0PUnZXSFtsmNox1q3PPp/h69iZVS4uo1E k6y/dVs5CgD2pJPHE87LOqeUDLvVBwq45r2PrDj8J8qo3+Ijt/BOr3kQlVIlRmK7i/bOM0a r4C1exWLdDFKjsFUxPncTUNv44nbTWgRQisXkIUYAbO7P6Vq6d4nudWt9Ou9XvClvG3nBk+ 8wU4C498VxSrVeY7KaglscjdaXd6c5S7haNicAN3qBiEkwBlsV7DqFvpvijQb6/mWO1kjDN ChYFlCjpxXkboAAS2cis+dydmejSaa0Ei3FCzYJHYGpoUWU7iCB9OtVc7sICQAPzq1BmSNU R2VVPXvWMl3O6jK70NARqu327GrKj5SeM/WqccNuOd5ZvUmjbhjtYqorkkl3PahVa6F87fL C7xn2po3jCqOT0NV4ZIVORljVoSAr3HpWD0PQjNTV2OSMAksS+e+KkWQ7gB1zxximi4yNkf 3hxQEl3DJ4NZy0ZvGUVsaMazl1ZpNo9OtX4yWbBZj+Aqnbo2OucdKlzdhiqjKnpt61zzR3x lypN9Tq9NXDRSu6EAfKgPC+59a09VICMyjlgCTjC9e1YumQTSGI7GhULgkR5JrQ1JIXSMRg yBRyCTnPrXktL2had5mHPL8/GFx71Vn4jWUId3cHjj1xU7xMXOSyjsMD+dNKGNG3MXz03dq 7o2sdSuZjSqWDnkcjbWDHMEduDycc/WtW/jkx5kXy4PJHWsNQS24fMwJILd69PDJNNnzGZz anE3IT8sm1wQvetC0uoVYbgdyjise2vI/KKkAngc1fQAgEHvkGpnDuFOvzJJM1YrzbcCUjn +VdJo9mdZElvC5S6VTIkOMlwp+bHuM1xT9CGJCkZFdD4cvJIVuJ0leKWLgzK2CkRP7wDvkg Y/GuZ0la5tUxE4QfJuXjbXFu7xuxSVH2shHIx1pWu3/AHygsTswePet3VtPuljtdV/sdbG2 vyDGqytLIgb7u/PTI5rI8QW9tpOu3WnW8krrDhXMuAd2OcY7ZrjlTT2NqOMhVUY9WY0jiGL g7mPXn+lUPNwxLHr2AouLlHkZR0JAyR2quXIdACNrd63jSS3OmVXUhEhaN8n5ckUk/FnlTk AVE8iiOQKSRu4zTiT9lKnH3M10KKsjnjJtfIgdy8akdCOlZUKbr1s9601YNAh6fLniqETbb piePStYaJnJW3iyedXZSWyccCsm4+Rju7jA9q35po/JAVSM9zWNdIHjZhjAPQVrSfcxxUE4 cwtlse2xyPcGtaOObyQwkBGOmOayrBT5PA+lbcQP2ZSPxrGr8R24OPNTV+xTldlTBGDWVdg hd28HPate7dFjJOAB1J7/AErAuiD8yDaO5Na0lfVHJipJXRRYgAgHNbmnHaisT8uOtYhwoz gEVdsZN8ZJYgA4AHpXXUV4HkYWShWudLLeFrh4bbDu3GewrQ0+1iX/AFy73x8xJwDz2rOsP sw2vAfmb5uetbFpufc25VPXOOa8es9OVH1dCCkuabuXpYrYooRdig4JDEEVg6l5MR2g847t nB+tdLv+SNZJAxI4GPvGsXUzCwLSRBwTjGMZx/WscLK81F6oeLppUW07MwPNWIYdcZ6mh5b bYCjr9SajeNSrLkYPT29qrx28hBwdqD7pIr6GthoRV7nxuEzCrUqOi438x7zRqgUtgH05pn nqSQMkj2NTEkBVwOPanIuI9oH4+tcJ7sXKWzGMAXwMEAVESQdmfqKn8hH3EAY9c81QLSwy7 FR3X3prUmcuRXZbxIQSOen5Ux0UwlZF3A9T/SpUfzFXyz1GSO4odvlwQAo7mqvZmcnFwbM4 rJCu5W8wf3W/xq7ZyWhtV8+cxOMgrsz3quygMWLfgelKlzbJGFeVSR7Zrrhc8is43Wpy160 ss9wXaTNxLwWGCRmmYlyqPuX75UD1rReEC/Il/gQk5bp1qUzWsF3G4AZVLA7m747CvRPkTK FpM0UdusWZGHJz61uaNavBcwSuRHbxDCKeQcHkn8azzfpFNIT8hJA/2iPapV1YTTwKygLuV do6AelZTTNoNXse36TpelanoN9arf8A2C4MTyC4DBUU9ST6ivHZbYKzgsJOT8ytkN7j2rvZ dOlv9PEccfnpt3MkYJyeNo4681k614c1CN7jUbWFprcczKkeDbnHIK/3fQ9K86nOzd2e5Tg la66HH+UzrtztA/WrUK7E2noetPMaLCNw5zxmkCnd14HFbN3R1U6ag9CZAm/GKsrEuwk8A9 vWq0SE5I69qtKmA2eGyMVyy3PVp6j44wv8IB+lMuJdhEUfLHuO1PklKxoqAF24JPaq0cZE2 5sgjrR7N25mE8RFSVKO5ct12gZ+93NW1OMZGRVdQGbKmrC5UDmuWWp61LbQuwMc4HArQiQb lJYgD0PWs6LoMVch/wBYGLbVHU1zTuenSlojsNLnkjaNoY2SMnk5H54qHxOWR3kZfJUdSgG D79aTSjmZIQ5G4ddvQdaXWxLHDIsXzg5Jz82735rzU06lyaivK9zmLSUFjltycgdiferUuQ h4IA4ye9Y5gAbO5lGccHPapGmkgXZuLoo/KvSdGTV0ctLMKabhJ6obcSMitxkHr+VYtvGJo twOME1pNIs6FkfJHpWTa3SBXifg5Jrtw8ZcrRw5jUhKUWxh3RuygcA81safdJJGitwegqlK iyxbgAWFVkkeJlY+tb2UlY8eLdKXMtjppinllHHJXtSWMyQzrC7YWfMbn0HaqVrOsqMSeen 09qswwx/al3JJJ828qnLbR1NZuHMuQ9CdZOHtOh7B4V8XzGwk0rUoiLywj+R85WRF7EHqQO 9cD4m1a31XxRe38CkJKVOD6gYNXNLuYNU1FXhzDdLasgR/4xtOOntXHiQ+Y2SOScgVyQw0o VG5I4cFVpSm5wJWlLEHBKrxio1BMcLHBHPfp7VGrHYwyAQc5PWo2kkMcGQNh6AdOlbuNz0/ aXAEPYzu5CsMke9SsGTThjoy4IrOiL/2bMzE1fiMsmkxkD7ycH6UWVkXSndfISMAW4GOQlZ 9sF+2PI7KQvPH1rRypgQocnofz71mxsgunXafm49OlEVuKrqoFi6uFnuC23CKPlAGKx3k2v JHgnfzmtxkSQDcSOCdiAcCsO4ASRjkgDgZ61tTs3Y5MVzKNyxYShQAFyoXpW0koFtvJ2gDo e9YtjtRQw5LcKKtL5ty7fNhR/CairFNnVh6vJTSW5SuZjM24A4HRfSqM5Jjw/Oe1ajRgM3G G/Ss+cfMSeT61tDTRHn1Yys5SM+UMIdo6VdsYgsKHOKqO5KcrnmtPTFEkalk+UZBrWo7ROG hFSranQQQosSlD856/KRV+3kWPajnkn86pRSxxkbySAp4FXtPkD3YmRBhcYDHmvImr3Z9TT lokjXl+0RmNQQFIxkqOKyb6GK4PlyDMgGAe35VtXDBj+8+Xg9Tww+lYUrpuLENk9M9K5aW9 1odM+VxtLUy5LFNzKCUJ/iJ4z3quyGLEbnr0x+lW7mRXfhSv19aZLtmhxI9elzSkveZ5joU oPmgrFcKTww6cfjSFgGKimpMyyeWxXj7rdjTjsYsWHOOq8VYoyT2GqpaQqchQMg0yJhHMXY 4xkeuasFC7bQGXdgMp/mKryKOqNnqCPTFOOhnLVakaW6yTlo3MZYYI96ztQhurVGLEsO5zW vEG2HJwOufWorgCYGM5ZSMmtYyaZx4iipwaTscsjtvO64Zgeq1ft/K8n5UGMnGRzVO6RY5W SEEY7kZJqxaZ+yrkevbNemu58rJyT5XrYqSSPLdyZIYkkEY6ntWHeNewzSvLCkIU9V+Y/nV yTUFS1nVDmRWBBHfNSXtzbyQRpIw/ebmYMepA/pWx5ZFoGmz6zevFExBzkvMfug9+K6a28P W11ptvqNihidBh4gxYA5IyCfXGa5zwvNeaZeG9gfzEYkFRjkdjXpWj3OjymS5jv3S5dfKa2 K7c9xx7c8iuSrKUdTtoU4zXmbWiXdzYhCjBVU4z3rspVu7+wmu9IkWO/VGDI5GJVKkH9M1z NhYGaHnagOcCtyBI4tDvIbiV0RlKloyAwGO1eLVacrrc9+nGShZ7HjrRYMcfXbkfTmmNgja pxjg0+4bbK4RyybiAzdSOxNVgzOSgCketelHa7NXJPRFqPJ6H8qmLTgF1ALDjB60yAKke0D BqcdRx06+9ZOy1O+nDmjqQQxu0h3x/MeeelS/ZXLZMjgegq1GUOMg4PpUhCrlUyWPrWcqkn 6G1LC04vm3ZDFasD/rWHuamjeUkqnzYPU05QyLlnyehpYM8gfKuayemp2Rg4tJItw+eqksm 8+lXLcyuyYjCc87jxVaN3QlVOQatQ8lO5zXLM9SlG3U7HRracssYuNsjdwm5hVfXYJreedv NkaJeA74ALewHetLQ8h4jG7ZBG7k5NGtxsDMhUKHJ68n/wCtXkxn++uxVYSlOyZ5+vyxlww b5c896jlDsknlKpC4yR2/xqxNZSLuj8zIByuPTvVLdc2bYkIlt2/NRXu+0vH3WeHDLrVHKu tzNuEuELTBcAdcd6yJPv7920nrj0rrLjabZiACDzkVz0lqf9YF49O5rqoTcrnLmOH9m0obE 1pcldgdt3Yn1q1e2w2CSLp1FZAZ0ORnHbPatvT7kSWxil5Ycfga0qLW6OWhJSXs5FCzm2Tg HofvZPeuz04QtHa2oR5p9QlCtFG2wtHnAUt2BPUDrXKT2xXOxVz2rc1RV/sqxljwshjABXr 0ycY9zW+Ht7RM83M3OlQcE9z1/RvDGkabHea14ktYLCEZhtoh8jMg+9+LYxjsK8j8R29lZe IJ4NNm86zJ82FsYwrDcF/DOPwrr/h54V1bxBPCuofaP7KhbiSUkhz1wMn8zXHeKJo5/E2py QRCNBcuioP4VBwB+Qp4rWW+pz5S2pO2xk723v8A7tHmgRW+P4cmhVL7jnGBioEyHjJORzzX I1bc+gg2tWLbyZ0+Y7c/vN1WC8n9mRIcgIpIA96igg/4ltwyj7pPP1qbJFgm487RmsX+p3U 4tRT8hYnxpqnvtqrbL5lzjJwRkn0pWYzQbVbK+nSksTLFPMkXIwefbNUlo2Q580oJF+ULDb uiDIPVjXO3gIcKPrXQ3EqsgjJ+Y/M5PrWLqWzztyDCkkU6S1uLGaqyEgZmiCg7fp6Vt2yi3 tX+XezAZ9z2FZlnDiJTW9EUWMebgADjPrWdWWp04OlZczMiUeWknmDDZyR6Vj3ZUyZ6ZrZu ishdwTu7+1Y90iJht2fc1rSObFvRopswx0zWxYIREqjKgjIA6mseVkyBHW7Y7TAG37do4at 6vw2POwi5qjfY1oxDHDiMAE/wN1FX9MhVpU5DNnIJPSsiN/NbzHwFTgDuavWV1G0oj8obfZ dxNeZUTV0j6CE6aSbOrviXMf3T8mGHHWsC4UmT53AK8YHatTUYyYwhjJRRnK8ZzWNMirDlU K5AIye1clJaXOxyurWKMv38/fJPHtUcgVuAgbaPzp7zqJewHPeochg5HrzXfG7RyzcUrMpO lRmU4O8c1LLOgbaF3ufTpSYkPyBDlugPf8a0ORtL4R6yvvaUthyuATSBRGWYr93HPrTJJJE bnbuUdMZzULzSYDMuVzx6/lVWMXVilqWGc4x2PIrNnvioaGMMsmSSwOPlp13eOlufL4b1xW Zb2s0s/nsTnaTya6YU+rPMxVduXLAl2pI7zyEhOnJyTV20hX7Mvbk8VUWCRHSQjeFwu31rU hLeX/AvJ49K6G+x5/LbWSPIFs9TfUprcRyGUHDADJrTgguZJhb3iEMARvYcEn09angu7yy1 SWW1lkgkYk5DZ56969W0280jXdKsft97aQX067BbhsOkgPOMD+LivSjSutz5X23cd4U8JwP 4YM/2bYSmd453LVVBHplyMwK75wG28j6GvTfDdrFpscUUU5e3bK7Sh+Vh1Hofwri9bigtr+ 73DKCQlR9a8SMpKvKFQ+kUYOjGdILHxLDA+JARj+8etdPa+KtEb/j7AaHHzoP4h3rzS4mnd isccap2OMmqjqePNnwTx0AFOVGDdzqpyrctugmoPZPfTfYgwtxI3l5/u54qONo1G7IFOSG1 8tjJNt5x1FKyWcWxQd+Ouat2tY0heLu2i1E8aZBYE1OHXG7PFVSbQhmI5BxtHU1I01hDmMj 5wcYJ71i4M74Vl1aJPOJUBSAB1NIlwi42ocZ6k1Gt1bAlGQryAcjgZqZbvTzhRjINZ8rXQ2 WIhe/MWVmZzzjjvUgdRwDjnPNVReWPJ4x1zmpBeWIYfdPvzUuEn0OyOJg/tmikoAB4NaltC GaM55JzxWJHqNko/h46YFWoNWsUUKZnXJzkCuepSl0R208TT6yR6d4cgllwqSY2YJXbnjNS a/beRKmd7YJLBiOD/hXJ6Z4nt7X7viNrMEYDNDuA/wAau32txaht/wCKqs7wjB5jMZ/HIrx 3hpqd7Gvto+35uZW9TGveEcqu4jJ4rIe4l2jhU46SDg1r3DPIjf6Xbt6FHFUDDIBzOH7djk V6FJWVmbzqc2qloZ22VI3IjAjcZwp4H0rIiuP36hx8ucZrZmjuEV2iTchHIFYM0ZAIAPPX2 r1cMlZ3Pms0nKPLYuXFsky5VunOR3qkrPDIWBIZcEfSprC7EZMNxyp4UntU93B5eXUZz3rW Wmh5yvOPMjRtmF6sPTLuEP1rsPC9rp8urQHU1BhtVZz54PlqAf8APFcX4WnS28SWvmKHRZQ QrdCR0zW9qN7EL0K8h8lXZmXdhjk5I/pWuHhaWp5OZVHOKv0PRNS+IHiHxPHe6P4NtUsoII GZZBHmWQAchF6LwDjvXjpySRJwxJJ3/eJzzn3r3XT49O0q/tNO8NxwrrupKs++Q5W2Xb94j ueeBXlvjGyFt481izVx+6uCCduAzYBJx2yaVa2ljXKJXbgZmjaZDqF68dzcraQJGZJJW7L6 Aepr0CPwFbsyDT9Is5rVEDQzahdurzMRkkqgwF7AVh+HraN1tNPgSH7dqcpkPm/884xkD6F gK66ZdW8OSvc6/qFxrQuiRFZQgkxcHLBugC9h3rya1ScXaL1PXqO8uXscp4g8PW9rarZ29i 2l3zjcqNL5kFxgZIRj078HmuPvYXtYTBPEYpAgyp7V6g/gnUdV8P7r3WjrFvMpnjNwWSSJg Ny4z09D7V5rri2bW0N1YLIttMoG12LGKQdUzVUpqatu1uaYevKHuy2toZ8YSKyxjPvVS2l2 3UgHRuPwqxJtFmCpy+M9eKpQLuvSWHat49WdEnrFItTecZGKlSvZm6Csu5YksDhj6qKvXiT PPwSsQ+7jj86pSbVLFeOxyOTVwZzYhSvoa1rIxt1CL8+AMYrQS0OwzSyKWA+6e1ULMDgkEq B0JxWiEjaLe8m0YJAxk4HvXJVfvHv4dc1NXM66iQYCrnd1x61mTxqVIUbRty2fWtWRSsTvu YY5GTnB9aybx/mxu3qR29a6aZ52KiknYzhkSgbQfxrbt2V4tqR9R0DZxWMYwg3g9a6CyjVL aN/usRgYP3jW1bSKZ5WDu6jRcgs9qh5GI4zj3rW0uwBm3p1bgH05rLadFXBl8xvROcVuaPP K9xGINPubgZzhEry6zk72PpYxgkdBq2nTRNGm7cVQM5HBHpXJ39vKzrlmbC4PQV2Ora3qd7 G0cPhxrU4A825kwRj2FcddJes7NNLBGSMNsUmuahGS+IItSV5IwrkRRHaVQse2M4qKMb/lA I6dOM1blt4lB827TnqAuKrebZRsf9JPHpXrRskedNe/eVl8x6rEikIAGB4J4p00ojXaEDE+ vaqxvLBTnzCfwqQX1k53k5A5PvSs+xbrUltJIheQldrnDAkYXtTGUhFO0H+dSyalpbOQI9p Jz2pv9pacMYcZz/F0p69jmlUpy+2ijIrSL8owOtRsY0UBAR2Y9KvXGo6YzAErx3XpUH9oaW ycCtouS0scc4wbupog88IRt4HoauRXWI+MAZPao0uNLk3Fhtx6irsEmltCpEo79jWilbdGT SX2kecyKHuj5h2qjHHHJqa2nax1iK/SJW8tg4UjhiCDz+Vb2u+H1ivJZrGYy2zfOjkAYz/C fcVlGKW1ZYZ1Dq2MkcGvoHB9T4RSTPcvB/ie017TorV7mG2mVDMbbJZ1fdjCjHfOTXI+OpL tNZa3libBy3mIvDHpx61wdo02mX0Wo6dK0c8b7gxPIx6/lXpV/e2mueEhd3o+x3CxNJZBzi R5MjcAv905Jya5qtKMr1GtUd+EqShJQ3TOEaC5bZuZwDxnHFXrLw9qd8CYEOMfxkCnWdrO0 wmnuyhTJDDnafpXci+vrDw3MWup3QDdunYISPQD0ryalR6JH0LglHmszEsPAAuVH23UY0cd bdZB5i+/pit2x8M+ErKMy3BSZbZPMk3Ny2Gwc8/jXmP9pXmoak/lzvuVDwrMdrZz1pVmuFt 7kSyN5jxlWHOcE80nTm95HnqonrY9rktfBEMSyHRgYvviWEggemRmpbax8IXcwuIrINCWKO p+Uof4iR78Yrxo392Y5GW5kBSJEABxwOOamt9UvndnhkZSgUHJ5ZSMke/Ssnh3upM09sluj 1Obwp4K1HU2mS+bzScmIPhQOmc1Be/DXRrqVZdK1eIKFCvFH8x46nr3rzbUtRuNiXBmCFJc P5Z2/KRkZ/Gtvw74n1a1vVuEv1QIQo82LdtXPt1qJUa1rxkXCvG+qE1LwrHaXUgWRhAH2Ju 4zxmsf+yoC277Vg9ua9M8VXmn6lp6XE124IBEMeCu9mHUevevM/sFovP2jHbBcA/lRBytqz 2KPLVV4wX3kyaVGRzeCrlv4ba5G2O7Q/7zYqpHp9ozc3ZH0cVfg0izkbB1FgPrUTm0/i/A9 CnRjLeC+8sReBNRnY/Z5kJP8PmZxU0/gDX7Ur5x28Z+c9vatrS/B0Fy2f7euYFxw6/Nz9M1 Z1PwnqNg6vH4kluABlWdT/ia45YqXNbn/A0eGhezp/icW/hvVLfcHY49qz5dN1SJiR5hx6G urn0/XoUXfqsUisc8sax7hddt5Mlo5j1IBrrp1ZPW6ZlUw9NL4ZIxxLqsIyS4xx8wp4nYSA yHduHNXDq2o5KXVj8mP4V61l3DvP8AvNvljtkV20ryV2jycQlGzjJv1LFzb7ovMiHynkmrV ldC5t/ssxJZeVPqKo2N2IiYJuUfjntRLHLZXQ2twDlKUtdAjPaUfmTSuba4SePcrI279a64 FrwpcRrAwn5VmX5ye61zN0rXFnHIrAK/6GtzwxPBPZ3dpPMAbciZA3GQeDg/hVU5ta9jkx9 JSV0altrmqaTeSXNlIw1CYGM3G3d8g4wtdF4r8PS3ugw+NIXdpLlt19ETzjhVlA6gHGDXMx zPHIbi3gwGyUmlGPoFHpXX+CdT0/w2Z9c16Sa7ml22ltZL+8a4J6gJ0C+56ZrpqJVUrHj0K 8sNUUjifD+pR3XjeO+e78sWWy1t4WOMIepHrk167qVvqGohUs5niCDLIZvIVmPfeOT9K8/8 TfCbUdf8X2Ot+Gbd7JZ7gveWs48p7LndjnhlIBwR6VX1TT9S07Un0rVBcSyR5CBnb7ueo9a 8XFUE6kXfU97CYlTUtD0K4uLjTtFnjv7h3aOM/vHYc8f3h97614Rc38Meq6pZW96Li3nhS4 ZQchJD6eh9a7O90jUJ9A1CWNpI7aC1cnecjp0Fea6FpP2PR5L2XKyT/KpZcAY68960wlGMF Jp3Kr1HKcIpWNsMrWABjUnb1IqpAxS+YcNgd6sxrIbPG0sQvzbFLbR6nA4rd8EeCtW8Xa1P DbI1rBCm6a4kQlYh29Mk+lXy2uejKtBcrb2MaXLrlmBbuR/FWTdldwGNvrXrXjTwRpvh3QB NZNcTXEFytvNLM3+tym4YX+HB+teRXJYvIhwxJwCeoqqcXexM60alL2kPQ1rRiFQt0xxW1D Exh2k5jcZ46isiyAMMZGcFfTNdBApl08qqKecd8ng1w1fiPpcLrSXoYt5FvMh8zKnJ4rGvF Ks2WztHGFrcuNxkA2BSRggdqybuZo2Y7Ruzg5rppM8/GJWZkY/fhs7SeMnnitCG5trUiPez +mOQKpAZlG4g7hir6Q6bCpaaTJI6GuyaTirnz9LmUm4tIeviOeNttpA3GeAuc1pWvivxOkK pBO0QJyNiciqkGrWET+XDZeew/upmut0bWPFBAGjeFlGejPCuP1NefV5Ur8n3s9FJta1b+i OVub3xBqDPNNPeTMx5LZ61ALHWpVy8UoHvkV3l/B48uZN181lalukYZQR+AFYd7pmvbv3+r QJjjgk1MKytZWRqsOpK/vM5ttGvmB8whR2DNzThoskYG6dfpmtGTT7pCok1RD+H+NVJLN1B MmpKfTkV0Kb7kPDUr6xf3lb+xoupuVOf9oU3+xYSpIvBu7Dd1oKICd1716/MOahligAyL5F H1Ga0vLuYyp0V9j8R39jW/UzLnsaiOkW7Dh1znrmk+yxYOb1M9Rk01YbfGBcA/RutWubucz 9kvsfiObRokAxIMH0qBtMjeQiMlcep4p4hAJ2XgP41GbaUZZbvk9hzVpT7mMo03qoCrpHmE /v0OOuH61o2uhoLVP8ASU5yeo9ayDaz7yUuhj2FXLe2vWgBEmRz0q1zLqZctPrAr6Dfw3tl Ppl3LIijcYo+i7hzz6knvWjYW4ulWQkJI8nCrjI5461xjq9prOE4R2DhvRh1FdTFI1tHaap 1w+Bjrj/Cvo6claz6Hw8ovdHQ/wDCOWWsuLZVFlqltL/pKRDcsqf3h2GPatzx1ooTw9baha jyJrXbDKsKn7uMbj+P86zdNvfMhgvrRnSaJjmID5njAy+fXJPH0rv2jTVtBv7CIo6ahabvv Zy3G1vrxW1alGdJuO5WHrSp1Fc8Y0RAlws9w7bV+Xax4z/e/XpV/XdS+2W0oEhFkgKwhjwx BwSfc4rmdVvn0q3eOZip3kcHjcOCfzrFk1xbmOK2DDZhVO0dADknPuc18x7L3uZn0NTE/ZN uJxZQbB8k1wfMcjsOwFaX2eRrcPvJUgb3zySScDp2FYMV8kt0skyERoQUXGd3ua27PULhVj QW7OCxdi3Q9RVuEnsZRnG2pSjnjL3sq/KkkgjVmPAUc5/pTrGWUXDzIC6FdwHYnoOfpUV5a vP5MFucW0ZOfly0jE5JNacUEQgR5Fwc8RL3961jSkzmniaa2ILu3LaS1uJFlup5N0nlsPlx yAK3PC/hGe7ZZXupFDYHGAAfU+v4VDZ2KyuDKu1RxjHX6V0GnapFarGmmrKY/N8sMO7ZwRk /0qnGFOL5mcvtKtWX7tFrxfb6h4bmtdHMkTRzw+b56YLMScHbnp2rimDkbY41Df3mHNd747 X+1NH06/urqL7fYb0a3R+sRwRj0wR+ted+cZI2kDBRjAHTk968zbY+twfu01z7k8UVlEWa9 WZ+M4jYZ/WpSmnSDbBcS2rHtOoK/mOlFhHcXNpM/niBUUiUnnevXIHr71Jex21oFgjsnL4G ZbiTcr/7oXj9alt7Hcu6WgSRT28L3Kkgg4VklJDe4xVq1vb+4cQX19e2uRtjm3HAbsCPT3q WzeS1jsQWjWady+0phUQDCgr6E8/SknaDVYZLuwSS1vo1Mk1iHO0448yI9x3K1i33R0tWs0 xjNqltI1tc6mRMvBD8j6g+lV5NQ1KKQh2Wc5AC4ySfYVfurmWRSYZwYWTeUdQwJyeTVa1k2 QtLFAsd0oMUbh+Nx6sPw4xTVrdCpSlG3K3946fUdRtyILu3ijfg7C3zD8O1UjcwXFwFfCEs RzwGqOK0Kzoxdm3/AOsJ6gDr+VQXkPlu21dySHcp7Ct6ST0RxYiVRpN6j7qzeF/M+8n8qn/ 4+dPV85aPgjv9aLOczQtaTclhlD60lkTFcmBvvN8jA9K2v+BzJLePUs6e++3eBudpyBTtOK 2niCEuMxlxuHqp6iq8Za1vUOMBmK7atTxbNQgYN14P0rNblzhzU/RncPDLcOs4JEJQmJ26L H0496qutwurQf2ejlwQIlBw75+nTPtVnw+HvdMUtIC1mzR7SOMYypPtWz4Mggu/GfLsGhbY JOc+Ywxx6bRkj3xW1BuzPnMVHkbR3g1jUvCtnZXjbb4Wif8AEzt7eIsnls2FVT13AgnceoB 9a2/FF94F17TrC4udctYLmcB7OdWzJGD/AHgOg45DYxWdPYO2nytb/wCourqJ9pIYhEG1cn PHT8c5rR1jwvZX/ibTrm2tjpl2bWTJhWPZcEAY3AdSD7d61lSjP4jmhVlD4TPPhiS+8PyWV sRdxyrt82LlJAcDIPpiotE+HGnaBa3+m6pfve6feqUj0+Rd4gY/xqx5Fcjf3+q6JavpGo32 q2EwIukGnXW2COJ2wZSAPlUPwVPTrV63+IEsOjG91e8TV7S3EnkMkqrLMitgCVzxnPBYdvr XNTwE6ScqUr3Oytj3WSUtLHpOmaLb6NpEcNnbQW8UMXlxjYAAo7se/wBTVVJTa6UdWn1KKO 3yWeWK5Tyz9CMDH518z+I/ij4x8dWM9tNcLp2mMCVsbL5Qyg4KSN1bAwax9La1lt4LW5DTW cSnZGzkpGD6L06120sDz6Te5wzxTpq61PSviF498I3Ojtp1prkmqX7XH2x1tIyY3fGNpdjg YB6AV5L5yTRM8kRikkbKrnO0H3rY1HTLKK6G22j8uTDJIF5I9DWHOQrhFxgNjJ9Kyq04Uny Lc9/COrOiptrkexvWM8nkZB27MDA43V02nuJdGvJwVjeM7QG4z9PfmuOhljjhSSW6jjYcBf QVpf23pENvzJcXDkcruCqc15FWk5P3UfW0MWoU1HmH3MwGc9FGAe9Y0zBs73Xp60T63bn93 HpTBV4bL7sVSm1edSBDpiKW/iKGt6dNpao5K2LjO+t/kV5FVTkk7l/H+VTJJaxRoGt3Zxli WPGaqS6jcSk7rIKT1IzUpR7jEmNw4Gc4wa3krWPKg05NpfgX4NSuEKixjhifGchc7fcmtEa /4oaSG1tNVmaWbhfs6BV/76/zis6SBltBaoo3yndIAwBwOin8eadYxXVvbXsOf9GZlUxhs4 JB5UjocA1k4xa1R1/vL8tySW/1qYyedrE8yqSDLvOGI67fUD3qs0Uiwi4v9SnKyH92gJZpB 647CnCF7d/LLExEBsjIBA+vQ9qVFaSQ3TIEduAg6Rr2UVleK2RSjd26jBHbTzRhknizwGc5 FSyWljBEhdZnnZsLGGUggfxZqWK3adtiqVQAtIw7IBk1XhcXbNuwGkH7rHXjov41XMzT2dt GVmtbCV9rSNFJngOuV/MUSaXGsRlMamMgENGAxP8Ah9acifaLhLYgo+fmYdgOufemPM95ev Kn7uIgBVPAjQcAfTr+NbXZyTjHqhn2Jg7KlozFhwS+Tx7Ck2RRRDznSGRsE7jnYPpS+c0sk ptWK7RjK8FvXFOuoI01GBXAkPlR7iO4I6U1JmUoRkrxFS0sljadyx2n7zcK30FQqlk5ZgT6 1PeNb+ZDG8e6JQxjwcYQcZPrVLAPO1lc/dRew7GquwaUbRA20JQlOrdOant7ecQgLtxk9TV Uu8cuYo1eVRyCc496uw2BlhWRrxgzctlyDmnF2JnBSj7q1OZu/nuRuPKk5/Wuh0+cahbtHJ GCkamNT2Y9jj2rk7+V4yzEnJfGfYVf0iZ4pJFaZo02iUc4LH0/GvoYS1PiJHbeHb1dOuXUR RpPGvkzOzcBf7w+vSvSfDktvB52nKg2BvOhYnaWQ/4V5PdxCDULaaKEpFKql2U5GeoyP6V6 FYXi/Y/7QbJu1DQ+WvWUkY/Ac5ruhNctmc8nyu5z2snw1Lazz6hZ25eaZisRH3m6dug96wI tB0hVfZaOY3G4CBAF/M1Y1H7JHcJo9uouZFVnuZmGeVXIjB9PWubg8TaUbLzrrw2+5ujQ3D Afr2ryZSiawUpao6SNNNgwqwx26hcHzJAW/ACow+nzPst4570qQdpysf51kWeuXGpXQt9K0 dEKfMd3zED1x1NT3kt1HeNHNfmWKMBmEX7vcD1rJ1YRN1h6j1bNR2tbdXaa5jiOf9XCP6ms a61gWx/0Wy+YnCtKTyfQDrVGwu9kMpU/PKX3ueflJ+Uc06xmjl8W6c0ygxCYN7EjoTWcq7t odMMNBNczuaOr2PiCGyS9u1BUld8SyZKg9Ayj7gNb/gu4m1LU7e3kgi2xcqFGBF1rp9W0y2 1PXLm0ae3SWazQBSf3kwzvJPbr6VmeGdGuNJ1PfvBjU/MAc5PpXmzq+0g09z2KeH5Zpx2LX jPTp1hDR27tFDGJZmA5Yk4JB9BXEosSxlnU7C4BJXPToa98hnW7sfLdVYdSrdD7H2IrxfxN ZW2n+JbiHSbgNakA7MfLH6p9B61yUajl7j6HrqHK79zOs9QFpqMd0LlCyjBQqQGU8FTx0Iz VxLlbJFhj82azmJZYZUDKsZ7AnvVJoo3CZkSGTB3JuyD/AIVYRZG0uO2f/WxS/ujnC7G5IL fWtp2OqF47FyOS3uddtbmKWRmM6gxTp8wUY+UEZGAKW40fVI5TJBZzRxLKzR3EeGGMn06VJ aWttYyi4vb9BKq5SOI5Jz79fypDcv5j/wBixvZTPtMWRneRyV68cevWsOb3tDdwXIuZ6kDx 3EiLKqYGRGQFOQR7UyO1kuLeWKQPFubKmTjA9frVmPU9V8wRy6g8iBGkJHyng8iq88txG2V uZZo1y7OwwZhnnn19u1Wifdl7w+VITFIG3GSRT80XyiUjHX09/WhooLy28oDBTIHbbUjQtE tnFBItxC5dvMU5ABA4+vFZVzFLass8THyy2ce9bUlfQ5cRLl1toQqsttcFduCh/Srl0NtzD eRP80gBIx3FTxvHeweeQFkAOfUj0qNudNiUnLJJgH6itZb2OeEUlzRehJqYwyzf3hvWrV82 ZbRx3Hpn0qrcgnSoXcZ+XFTEs0Gn4Tdz0P1rOJ1N6y87G74clZ5b6381o0DrIYwfv4H8q7T RBLpUtve7yqMGeQt6t92vOtLvJLHXpZVVRuzGRjoDxXfXTiaD7OmSRtYE9uOv6VbqOE12PB xdFO76npVzqBUSRwRBQbhIjLu3YGwFflx71t3VxOviMbnjZ4rGRgWO3y+OHAwOcivJ9N8QJ NZX2+eMSi4RhGAwkbCbSSegB/TFdFPqqWtxFf3MZ8k6bMDKZiTu4I5ccmu3SR4nK46HU6pa 2mr20E0tlg3uiTBnxwjLzg/jmvDfF2iG9lGn6JKJJtZuxPGkZ+VY0hGR+LE8f7Few2usRjS 9Onk2NMLScNnPAIz9K4DwhFFt0rVpPLaa23SBs8/e6f8AfJOa2g+VWIcbnAaN4W1O11G205 rBzc3SLcRQcFpEdT/MLWVHYz2Wp3UPkuqQSFGQj7uT0x6ivbZ40h+IHhNYSAsd3LDDKTg7A +7yz67eo9movPDVq3xP161njEdpqUzwKy9neHzEI/4EprojW5dWJwujyO6kcyLZzgEbFIbG CGHauauwyXxikXa2ckV6VqeisviW2WEM/m24Zww75wR9ciuf8WeHb61xeyWUkSdN7EMrj2Y cfhWVeEZr2nU7MBWlSbpvZnNwDT1AaYF3OcjrW/ZGIwKbHwy0zk48xskDHp2rJsZoLdCkMa I6k8sc7j2q3/b2uCJolu0ijZeVRQf6V4lVNuyPtKFopf5C3lzrBl+XSre3U/3uD+NZc1xrY XHkxjP8XOKS41TUWC79QchCOAuCevtVCaW8YDzb6ceu7nj6DrShF9bGdaqr+63+Ask+q92i q3auYwkjDaEYZYcgn6e1Z504zCSdrndFGpcyq3Q9lI9atLzCin+7lh7npW0lZHLS5lLmkXL q2MU5eQtIkrFy/TJ7/wCfenxqG0KZDDiGS4jZiBgjCtjmnQsktpHG6iSQoQVwQ2F6Ee4Han wwFrG5RXEsbgSq6t1KnuO3BPFYM9KEeYbbBTb+VOonDbmVCx+UA47c9M06JoWj32hFxEp+a OVmBRe3Qc/nVAOVnWaIfdHOB7nNWVVbe4lRG2kASIR1AP8A9Y1MtiYStsWmvWjhmkiihjEz eU0ahtpTqw659KrtJZthG06RJOChtrggo3Y4ap1tTdWlsS6QLyWdsgcn9an2xwQYs4V81eD LcSBC59cHoPapRvKN9WVZbW6aO4lt0DzuCZQpHYc7R3PNVrxUgWLTwwURqskpHOZCM7foBj 86ktra7hmb7WyTRSsJ2ZJON6c9R07j8aYskeoiRGUJcEl0nVdoyT0ftj3HStYHHOXN5FMER 3OFAByRkdTkVrMLV5Yb8FVLQLhT90NyMj8uazItPZyrPLtjLFQFGSTV25RobRbYYU5zIQ2A B6Vq9zKF1e5lOomLujrgr8vHCgHH/wBf8aks0wvmsrBUBCk/xNnjNOSAMrJBgqOQvZT2BNM vYZXheC1DK5YmRmf5gQACF/X6UNN7ExikudkU13awxhIiGYH5tgy2fxq7avZT2yyS3M1vJy GRRuGfUVm37NM4uXjWJiqxyfLtBIGA2PcU+G2V4gxiYk+1WoqxzzqzTt0OHuZM35a4zsDnA zjvmrov3+W8CeX5ZwgA+99agV4U1B5LxFdVbKg9M1biu4LvDtFjJwMDj8BXuReh8fudxZ3L ajYxRIrs0S7gT0Zz/gK6CVhpdmlpGXaeQZZ/+eaY+Y/U1R8O2h03Q1mugfOUFgh6gelO1Yy Q6UzSzbrvUeMd0U9BVSlc4W1KbRzs9wml+HLjWj9+58wIG/hB4H41xUKSrprtIMSIysIiex xWv47vJJLix0G2AX7Mis69iarpbmRwwOWI2s7dWPauKpJ8x6dCFld9TQ0eQ2d6kkyKqsuFL fKeO4YHIOac80s168skjvuyGd+p5JBNU5+SsVwuOcZH8IPpV2GaK2hlW4JBd8hnHBHSsJLW 52xfQrbxBF5Tpjbk4/vknpWdFI81+3k5EkZBVSen0rWn2SAxja0QfIViMqPrWzo2gWFxp02 oHdJLbvs2gZAHrUSkorUpRcnZHdeHde07VbCVL9BDqFvFwkxypbHVDjK/StXSP3kodizAcn jNcLZparJGsifKpyD0z9a9K0IRNah0ZVDHgA15tdW95HsUZOVkzoLCGASb7k7IGVg5JwAMV 4HqMtudRuIbaSWS3R22Nn7wzwa9p1bVf7J0ue8MJuFiXPlBdwbtzXjYUSXAuJgqxsd7LtwM e1ZYVO7k9jvqK7tEh/eXG1PLZjtBZVGTn1rTskRblILjyTcwqxKAbhKv90471Sglk8slXKR kYKq23cPQnvVmCzNw0c0duIY423eZyFBHbNbzN8OuV3RdtjYSo91FbecEHKSlt0ZH8PHtmr X2m3kKKmgWmF+dXE7qy++aqp9usb23urYhWJJMbLwzHhlP1H5VZu3iCrqFnGRZ3PBjbjZIP vD8KwR3We76Fc2tpfyhRObWeRmLA7mDY689s1ZijmeS4ge7triMnKtG2GhcYGdp55AANUCX +yM0Bzc3GSucEbFPb3PNWNSCHUbi4khSLzCJdigADgDt/nmrZz36orW8Zgut8lswWPzHZRw C2MAj25pkF3G7tb3MW9AdpPqKmLXFssMF9K0nnchH+YQ7jwD9RVLUrdbP54WPlgnJPbnpxX VS3OLEvkirfMRYzZXrohO1xlc+lSDiHYDhxIM/lUSztPApziSPv/eFSuu0EjAyyECtpbXZz R1V0WbnJ0TA6q1JIxe1sQThwcjFRyuTpLKDzuJ/I07aTDZyEHK81klqbuWugKR5l0z5LAbu PUGu50C6kv8AR9+QJD8p9fauFTe1xcrnqh6dua1fC97JE8tuJApkHyk9CQc4p1I8yODELS7 Oga3mXULtUmETeUrbQ2N3zetab30yRC4nmkSLypI9wkU7gUPAzms/WXkF9bszjy2jMLjG0D uDn61SJWTSYi1sZDG+Cmc5HPr9a3pyvBNnh1Fyysjc03VZx4fhVx5oiDGMs3DDnj8qoeCrt pNIurGXH+teNSABjKgjB7YqCG4mXTJYVtyR5BdV/uY/+tVDw7ePLFrBEIVywnQA4xgD/A1v Tm29TGcOXY9A0KV9R8Q6LdyRBolmbfEq4/eqMEgnoxGK9I8S6bJdSW9/bx7prZ4riJlfHzx tgg+uUY/lXkXgi6OoeJJ7lcwwQrJcSx7sbJAACR6dfxr1HSPE66zaTgKtvdW5Mux+POi6bh 7+tTiE4vmLpR5o6nFeJLO0m8e+W1pLPEsZMMERwXLMSB9CfyrN1GCHU/Dtw0VvYEwt5MvkO WEDHogI+Ut696oePLm4PjV7a3uGgSSNQzI2Ttx0BHQVvz2Zj+Hul2kCpbxo7PGgUBpmPU5r dvTQzV1954rNuid0eNljgJRgBncc1aC+bAokkEMynC7VAyPf/Gr+u6cv9qrMVZY2GcYyAw6 j61SMUzFZCoLoeFYfe7da8ippI+1wsuempFVLe5lmOyTawOORnIx0/wDr1QuEt/MyxePj5s kZb2A7Vtz+WbSS3ilMRP8AqyOrf7JPp1rE1KBo54pCcxyRhohjnAOO1KDuyqsLJ8upAt1Ii iOKFIoVBUJjJ+p9auWcJmMYbKI2NzjnYo71QmjKqyecBKBuK9x7VaiSKFEFvzkBmcgtu/2f zraexy0pSbsx0zJNeecoKwj5YsHDLjofr3rSt5LaGR7LUVlikKruuIUDAMem4A/njpVVcWa i7ijYMRiNDjbEx6sR3x2pjEjBG7ef4uobPU1ytX0O2C5djZlhVpppGmSYD5Q+0Y6cjPBH5V WjtCLuJxCjtGoUGRgEAHqe9Vr93FvBAj5+VlII4BxyagjsXmtIsRk7HYgt8vB6E5+h4qEmb SnG9lEuXeoRRqsMeJnZByv3B7j2qu01wpSW3lSNJEw+2MFlbuCT1yKc0JmEYEsEZhTYxaQc 4P8A9emYe0spk3rJcFg4RACoI43ZPJPtVxik/MmSlLfYks2mdwXeSRApzv4UZ6VPJPDHbyR 3DojqME/dLHsFA71QtLbUmvjHf70dgAqYwDyP6VXeKJVfeMMDled2DmtLK5i52jZL7y3KJ4 bNvInVhnAcjLbT/EKo220u/mZeMoVcE/fH+OcVetLlxBJaMVLOjMAQBtOOgPYHr9aZ9lSFZ ZYtqhSCFzuwfYj05rRPQytz2l2Kob5niTJiVfMPOOcYx/KoRE00O+XkgtgMufxpVMkdxvdA yZyVB5GaY8McjGSN2VjzgMcfhTRzN82wi3FxaygSSHYV+aMjgr+NaMKRmFTFaQToeQwYj8C M9azpGliTy55vNc8qHOdgqeGZfKB8jcTyfKcgD8MVRPNbRnCmC2a6b5nklZiApXgV6J4R8N LbJHqV9bD5R+6jYd/U1v8A/CB6Fok8N1FqJ1Zi24OITGg9OvJNbdupclp9qIBj0CivYWh8N Opf4SCGJCjz3bKkaAs27oKwba5W/wBSvNXuV/0e1U+WrDsOQauXIl167a3tv3WmwffkPAkP 1rk/EGoQS2UmhaMXaNmH2iYfxEdgaJNJXJoU3J2R5zfXs9/rt3fsr+ZJI20+gOcVr2L3SZ8 pGZWIDbh+orodO0CGIqzR5J6k84rpYtPtokXMYO0dfWvLqVdT36eHaRxqadeRyW+oSDzgJP njboF/ya1bDQta8VNcR6bbGWS0tmm8teQVzn+Xau6trGweJfOXch5K5wK7X4cmC38bCKBFS GW3IkAGM46ZrD6zbodDw7Wtzw/Q/Dy358uVUWRs8OCe/X2r06Pw9Fong25QsxaQhuGJXPTO Ki1nQPsfiC7m04fLFKwlVR2B5IHtVjxVqaR6Na20ZYBk3Pz0ArmnVdRqx3UaEUrs4poC8W9 XGM8iprK/vtNkWSNi8WcFGPBFZb6veS7orX9yp4AUcn3JNVbifDKsjvNKq84JwDXUo3VmNQ 0utD1NvGNnbeFrp5Io/tM8bQpG3Oc8ZFeY29wYZEWRleINypPP15qs08rugYFGHQ53Y/Crc NjqE5/emOJOheQBR9eazjCME13OyM5TaaNmHToPNa4S2Drg4jZ+AfrVa7kuJUSG6ZhGrDZF GSFU9iB60+O4KAbr+KNlynmRKxVsYxjA9K2kks3t8tGLlRgNhs89iDwR+IrncnHzPZjThON k7MbMrAatYlpGa0lEoLDtgAnP1qG1tp0fbOYkkuvngt2bkSAc5UcYZf1FSwy6Wbt3sr5TJI MPHKG3P61XXTrmKR5TbSTukolgNu4OSG6MeoxWaY3dq+5WvDCtzDGRcRFU2RCOMED0z+ZzV maU21yk80ELXMZLbCM4BwoYgdgRmrt7LJPB9oi/c3MyeYOPmGfvJ9c1k2twyTJPcBiGjKzn PzdTjOe/NarWOphKHLO3crbZTcRmRfNM0u4yKchzRdTCWWRJeWdSqpjABqd0jiuoIkgcSJl rlycLluRtHsKoXrwyFZrZt7xknb34NdVFannYtWiytZcjaT1XBrSj2u6Bh3UVQtkVr0gZCM CRWgqgKp3DGUOfSt5HJRldErJC1jIA+GUtzj3qZVb7LZk9DwKooZHhlVemWz+dWsn7NapuP H86yOnzHWqot7dhmx8hzxUVlLDZI19PII7aI5Lke/WiJT9ruXbOdh4q5YaPLe6K8t5bsbKQ +Ws20hSfTPrXVhYylVSiefmFSMaDuac+p2eqwwNBdQ3RQH5Q4G4H2x1FU5ZGjt1S4ibLOu3 IBOM461ysnhrUNKuDNAzOqtkEjIx6mtmC9nmhtobkC3muphbwRRKZPNY46A8gdO/evQnSop 8so8vofNrna54SuvM623eK3tGiE2/EU6I79+CRXM+Frw3GtSornMtrgkjpjP8Aj+ldDFN8P ILm/wBM1P8At6S6tGMUjwypCnmAfMEU9h05POK5fTYVtPFdpLYGU6fqEEr2skwCySKPlKvj jcCOccVzezhBtxdzfmnNe8rHc+BNMuNR8W6zZR3hiaa2QlY8YlZT9057EV6YtgP7Vtmtgq/ ZI9rTFePWTPr6V5boE2q6br1tr+jQC6VIt88Sspbav3hjOQcZI47V6p4evmudT1C2Zw1rJb meNmG35X5zz9cGs6smtWgir9TzjxXJa3nj0z24SJUiXanQuc8ceveu10s3+r6tZJC9uLe0g 2xI7gZYDJZh6ZrzbVdE8QeIPHL3Oi2qSxR2yJMS6ptYEhcZIyxrpftGu+Gf+JVdwy2crRiQ QvIC657jnjpW1oWuZu+xn+O9HmfQY9aLiRJ5TuEcW1VPIyPbNeYwxKIG3lgyt94Ej8q9s8S XtlB4LSLVtUgk1Wbb9ltpSDgDnAX+Zryv7RiYOYIEbnKLHtC5/rXl173vY+oy2zg4N7FK2h vGbbkyIxzI05yij3NR35ijd1s5FaSL92FAJCjJ+ZfzpLorM6rJIZimRtfpVSQO1zv2q0r9W H8JNYwep6M3pZIyxJIgc7cKWyc/ePua047iVEVIEClQDHI/p61UmAllZXIMo6OOBIo9as2t rEbWO5bzJFU4IVsMPYVvLY4qUWpuxa0xhJPLazZkmcEq75ySOcfSp47eR2O2NhsYDcRgD6U kM8kscl68cUFvF8kQdskkdMdz7npRd2syXgUXbiSNyvkhsHGAcg9COa5j1KcrwRE95NBdSY iHzAhnP3umOM8VAySmUfaJ3cyRkj+6QAasz+cLx5IrkqVBXawDKfqDxTUmiuLcLJF5UkSPt MeSjcdAD0/lQZdfeZHYW0Mcq3MqBre2+cgn+IjgVA8puLhryR98zNuXPAU9hip5E3aXbQBi JJEE0n1zgA+lOeO3tHJvb6KKbOTBGPMI/EcULuPl0SXTUes873cjfaXYYZwrHvjOPzqGKKJ 1zFshUf6zdzs9Meo9qltry2N2iwWPnZAVTPIRnPU8fQ0+6uVihMkaQQoCoQxL94+orVXfQi 63kyOe4iSRrW3gIWNPLA25JY8Zb/CnXcAS1wCRG0rIAvBAUY/U5qGJxcXMRhhiCF8sWJ3A9 T9PxqW7jk+zxQSyqisAyk9zyevvmhKzHGzi2Ycv7sr5UfDHaS2TVmzKQ7kJCRPyxP8ADg8E e9Murea0dFuYnjBywc8qxPTBqMkfYwnJkdmPtgdB+daXPPjdSehp/YLa5XzzLgsxBcMNn1J 7fjSw2lxbxeWrNIuSQ2CP5Aj9ayijwsTBcGFiMEKcBvqO9aNpeTx2wRoLdiCefLp69BSdN6 zWp3EoNxdPNNKcQ5yzHhQKqzK2pKWnLW+nIDjaeZeep9BTJLwalqU1lbAfYID+9k/56kc4+ lXtG1bwZfTzReJzf/Zd2IEtl+R19T+NerKSirnwlOlKcrJHIapqR1G3/szS5DbadD1I4aY9 x9KqRactuIyxEajnb3P1r2y1+FXhTxDYPP4V8RuSjYzIuVXjIU8Z4rOOjfDrwu7R6jfyeJt TQ5Nvbodin0z0/OvIq13Ns+loU4U4pJHBabpmp6tKqaVYPcJkdBgH6mutX4f39tbCbW7+z0 pWPEbvk4q7N4n8UXv+i+G9Hj0G04BlUBpCO3sKt6do1jExm1d5L29fl5J33ZP06VwzrOHvM 9KnRnU0SsjOj0HwdF5a3HiWVmK/6xE+QfQV0Xh3wfb22u2ut6J4ji1GJCTJEflbbwc4H9a3 rey04xb7ZLYDGNmwZxWXqeieZi60R/sOoLyksTbA+P4WHcVxRxicrPQ2ngZqPMjM8SLLa+M bi/kR2guJN0buPvL0OPp0rzDx/Fc2mtxwKd1sYhNDjowY8Z+nSva9I8WWOuGXwx4u05Ybsc qWOBwPvK345rl/ij4QFn4ZtL2Kf7Ta2EjeXKBhhG3QN64bvXVS/d1Fc51O65JHjcTxi0aL5 d7/AHsckUiRWswCtJJlRj5RSwK2yRUcIE+9IerfSpZRbvbtHdI8PzCRHTrjGOa9DZnoRScd Sa2R0tWhs4kibq0nWRsdh6VWnSaObzJmZzuBYNz+IqxDvULEurwNEvzKsxKkH1zTHEt0u+O XzFDEOy4IPvSa6m8eVx5S2yg6Taxia3hKGSV5ZDgKpOOcd6ek1naRG6Dm6DIY1xHsBz1K55 OB3qtDqEsNw8kbzZddoj2rsYDgcHqOKsRXVvcKsFzH/Zz5+SaMboix/vDqo9xWFktWaKSv5 kkEsV5qFqLWxmgkjViryPuJ47mtK1fQ3uJU1GS+tbkucXNucgAdsfWs6xEkeuxQ3DIMKw2q xIIP8QYdRxToLi0jLSGxadjKQSs5Tb6dqnkNlJKNjSR7UWE8dpeHUvszl1lb923IJx69fSs qS8trmJZfsxKuMBl+ZWPoc9/rTFkRPtAhaSDzGU4kIJDc9xTpJ/MtRdw2v2WZWEV1bshMbu 3R1Hv7d6rlaWpnKq9kEUxM0nnI7o6heTyjfwnjt2rFlc29yJRjfggjsM9QPWuhgtfLiVpmk inlYYjxyq5wSa525RVuCAr5BIHzcEZrtwtm2eVmLajEtWisJ48qc7SOfSrqMojyTgDZhcda ht2b7QDt6Fx9KtICxVAq42px+NaTavYyoaxJIUKxzMCCS+P5UO7eXCCvzZ7Dqc1NbRL9lmL Ng5Y49aQJJILaOP5QTisFudvLoaegeHdQ8S67JYWELSkJumKDiNM4LE+n0r3KLQ4bfw9F4b MD30bQsqBlCoMcAk/whTznqTivDNE1O+0HxRFd6fcPbzof4Dw3PQjoQa+gPDGuWXiuxiSDU I7zWB+9ubPAXYx6KOmQAM57134aUUmnufOZlGfN5Hl9/wDD3xLDqE9pZk6jBaoGM0iiLcO5 IPG30J5NeUXS2l/cJLFLHbXFrKxTY4wpDZ7nB5A6V9YeI21YsmgSQmT+0HMlzID8oiUHcOB k9vyqlo3h7w7/AGdp0cWkWEemQvJMbeS3DGchGy7lhnPUgdgBXpuu2rSV0eIopPTQ+aDNoY vru9mNzbyXOXliaPzFDHrtII4z2PSk0e+F74v0ryBPBZ2cZggWSTk5BLMR0Gfau/8AFPw/0 Ow+GcWoxQOur6jOt6JVPyxqQ+I19BjGfoK4jVPDUuha1Z3elo8c0i7oxIfM2jy9xY9s54rl dmnZHXGWlrlLxHo0v/CU29tFBM9w6YQRKQx5yDkdua9J8Na7rOiyw2Wo3Yu7pU+zW91J12H /AJYuT1wejGvMdB8RXsPi5rrxnfXRjt0MKTW/Bibt06iun1zxJLrdqy6TAl0i/MbiRPLIHr tyc/lUJWh7xSTckontXhO60i00e4W4lltL2S5Z7ocRmEYwAHbggAdj3r57/wCFgWl18RdT1 /WNXubdZ5CkMiQLI4RThF54HA61jatJeWmnS2jXt5dNKNvktIzITj7wGccVkWdktk5a8jWT dEGUYBAA4II9qwjKKk5xOt4WVuWR6DqniDRde8OXGmafA9w818L5tVvBiVNowI171RNncvp 6O+5pZDvcZ+76c1i6LOYo3tIoY5Hjbeh25PJ6fpWrIl7FL5tyxUucglvmP4DtXHiKjlOx9D l+Hp0qXMupBPbyPKGIba+AWA4Dd6ivCbcsqoocDBG7kL2q8yXEUK+YxJfb83sRniqF0Fty6 7MujcFjuJNc8btnbOKRnEBoGZ+EAwd/b05rbtbhZYo7dIxFGVARh3I+8TWB5cxj80zK2CcK T0/CtVQ0NlDFGzR3NwMtt6onYD3JrWS0OSk/eZNes/loZSPKiQoqgfdzzU2rhZJ43UZZo0f 0+YoOaiSCVp5oLrf+8Xjd95T9PrRdzLPckSSRr5ZCBS+CcKB/PNYWuzrWxK95a3Nta7oxC8 gILdhJ3Vvr60lrbnzJZFwqL8oJOAx7gVUEDJ5u5d1vKCXU8jgdQfWrdkILh0kDgbT8qk5UD GOR2NDVjSEnKSbQ2bzLe+ayDmLeQY8Hh8HG1vr2qld2D2pKqgAlUOPU57fganureea/nMcT uwj4KDPQ9c06e4bEaXIMkyK2JEfhc9M47iqTehlPW6ehCweKI2yqVZsKH67QOp//AFVXl3w ygKqNuQ/un5X0DcdKt3E0qJHaomx4IlXfuBySSTz+NKLCW4miJU7PIQhm6ZyeeOuPSrTsYz V1ZFa2O24jV4DFKc5dZcgjqOMc8VNq0DPfSvG8fl/KI/MbOMdcY5qVoLe1R40UgfdaWQgsx PoP6VFNmG/MW1ELpvRTzu7FfY0bsJR5Ycsh0Es9lAym/ikt5Bzb3I3L+API/CsyWW0RBKUK BzlVUEr15x+NTiO1guWhlUs5xiQKXzntj1qzfxLZxW8d0CpRWHlY2ucsT07U1uDV4XKqwpI pnUJInUjnIq1bSGCAIMJySQYy386zGnmlxbw4tI3b5gDy31NXLq7msZ/s0DZVAMk9zWidjB 2aNu+ZdLtk0K3KG4nI86QHHlKf8a0vB+grrPiWx0yJ90eQrLkf6sHnHvXHWsrtqBup3LXE0 oJL89+K9i+H1tHoiavrzSqz28JSIY6Ow6g/U9qMTVerR4WEotLzZpeJfEk6XbeCfCMJs7SD MVxMPmJ9R9R61Fonhm209VMiB5CdzSPncTWh4f01BE08o33Ex8ySTuzHvXUmxCReZyVX16k 187iMU0+SJ9LhsNGK5pIx3hWFWETruboKjtdEjuFkmZfMbv8AWtWK2E7FzgsDjmteK2+zFC AM9SPSuKdZxS7nfZdDlf7Ie1kDxMVI6e4qybUNHuJKE8109xFFcRuoIwOx61kJGFl+zucgq QBSVRyYvaq2hy+r2UOqWstvdRRCSFf3cq/fSl8Ka4l3azeD/ErC5jVCpeUg+ZGTwBmrF3+7 mR0jGU4PvXnviwvp+pWV7G23L7Gz3UnJr18Mub3bnk4yK5XNbmD498LXHhnxPJpcLGW3mPn QSIAFAYnK59qxGjKqiXZUoiMrsrZ2qTww9xXqvjOKfVfhLHf+Y7G0lTMmcEIegNeNRIrOyS plGG0M/UN2r1I7amWHqXWurJvsjwQNNNamXexVST8g+vrQk7QBVAiRZCFcRptHpj609VYxh GmRJY1I3Zycdhj1qbyI7i2SQvEQ2f30DZOQcjenb60Seh2xi94kkEzRXDxz2iXdrbgmRWbY 8XsjfrirUEMV7aBdBMzzsxEsUgCvt7KGzk/hWdqAnXU18p3ycOhUfeOOT785FKloZr2HyrO eG4k27lBKbDnqreh/Sokla5qpyT5Fqadjb3llPPHdwSQxwjCLOhDKW4IHtmnadZ3QF5DLaS HdEAAVz82eSP0q8BcR4Q34kAO3fLNkuvccnNPuUmuY0jRNjDjzBk719Cay5mdrpx5V5GGth dysgutlusj/ADO/0x071bZYreeKz067nnkJVbZ5sBifQL0C5HFQXCTQ+YREI0ClQQcksOhN U5SPPt40jYyQvGu1T8zN1OD75rVttWZwy0e2pqWd4f8ASrmQuWaHy1J+8H3At/I1zjuGMkm eSSQO+K6a+Atbg2aR+ZAPlaRVwCTzz/KsWaa2T7QgwJMFeRnJrowltWcWZJ+4myS1kIl8wr g/MAPxrQRh8pIyNiYx9ay45CjqrjPzcNjAFaET4iXPHyrg+nNa1Fysww70HRybLadO27irE ErSLZAnbgjJ/GqjKzJPtUnL1aVGCWZO0DIGfxrDqd8ZX0F3iTWZGkbjJ3YHavY/BHw+0mRl 1nUI5Z72ULKjRzNDsUjplSO1eUWcP2jX1tSdwkkWMgema+kNAkeO2yv3Q21BjPAGMfpXZQW 7PAzaVopIw9Q8MeKdL1a61XQ/Fvko8YghhvVMxWIHJUMTxk9a5rWfGXj+ytbhdWtbGfZGVZ rB/wDWhl24wep69Oea67xYJL6FopNMWTjP7yZU/oTXzx47tF06aSFJRbSN91YruRzz7HivQ cUkeDD3nqbep/Hi8MaaNd6GltaRWvkhHOHGBjdz79q5bVviZo2onT2eO5W6j2JLJHJyV6MA p46Y/KvL/EdjPb3q+ZdyXIlX5i+SwHpk1jSJIJfLuIe2Of0yaw5raHUoJHoF94m8LLBJJbR X9zcAbUWQKi89zipdA1O+uWiNrGbVVUosynG4HqCPSuAaxkhd0nfaTgKqdxXe+H4RDpqDcc 7jtHfoOvrWNSTjB2OvCQU6qRvvLIgzMgYlPkRchVx3J6k1iXT+ZD5xwSh+YL6Hg1o2zlbrz Irt4GTO4SHcpA61Wlw0qllIJGdvQ1wRdmfQ1LyjYt6Nb3NvqF4iDZuKlXx94Y6g9q1LSzMt 75YLYYYaXqV/+v6e9SWwk3IsF4wxwdy58vv06H6VLNcvBLJFFhJCvmSsDjZ7/wC8c/hXPOf NJnqYegqVNXIZTC96sSDckH3lJ+6wHAP07+9ZM6IsjF9zuxxl60rdVit5AqENKcHnPHb8zW ZcMS7BpQX6tjBAH17U6d7mNbV3GqiyS+cP4FCj/a9q0be9VbJJowv2sxbY5NuWQeo/2vT2r OuTMsVwZD5ZkQJAB0IzzyPWkSIPagA8KoK49a3qaRuc9N6s0tOjDyszTsHUF3Z+S/HGT9ar XMLCeR2QEyAHDc7e1SRyoNM8vZ+8uTnzD/sjpTHaRYUlJ2qyZJrBbm/NoiBYvKLeR8jblUM GOO5NW7MyM7FgFYkndnJIxyarNLHIoCxGOJ3JJdslsAc/rUxn+z6fNIflkkUome3vTeo4SS eouozXkG2KC7JilUMyIMEkjufSnaRBmcPeOWjcjKqATuHIIH6UPHKdPj3L+/ijGQeSoz8px 6YNSR2jWWmPdTPIksoWZcjJcKevt7URWliZSbnz9CNppJ7iS9EaW+9jneMnjjOOlTSGRbeC SSYOQpzkYK5549CKfMVa6jZUb7PcjerMOOevHaquosFuFkiuCkpG4hhwvoMemKFvYG1FNlS 6djIsjx/cGIxjOfeo3H9oIPJkxLAerH5h7n1HFWxdW0qNCbfDIDuRTl4m7lT/ABD2qutukN z9pk8uSNAHQ9pD/d45z6g1rc5pu602LlvI8DQ3UMJ/tGceVGZR8sbc5OPU9qzL2f7TqtzcJ nYzbQzdW2jGT9cZrSjufODSE/MpZyxGQCR/D/nvWdL9mthHFDumn6yTN0T2Ud/rSW5VRNxX YijjbfHI0Z2buGYdatX1vHLciVj/AKxFYYBPGPWqPmNLfRb5WJ3YLMcgCujsHs2sIluJFLx gpkkjIBqiKfLJNSM+W1bY820FQfmBHTHWvWvC08M/wuDJlZpJhHMDyMhuAPTiuDklSS4MQU KGOMEeorf8G+abLXNMaTJQxXUKA45B+bj6Vy1W5QsebTThJPzPVdLQRkGQhUUZxjtVnU9Vi WyePgKT16cVzP8AboS1Vww3MmPauYm1C41zUorJJDiU4IB7V5NPCubc5Hs1K8VZLc6vwxd3 OrXbXIDpArlI/cetdnds8cPyq2enPeqWjWttp9vFDCAAg2jaOK25kWbb5r4OO1ebXkpVNEd Cly25tzDa9Cyb2BAAwT61Wa+DXQkC4GMA1HqoETfKcrmsqa78mD5hgg9PWuinDQufLbmRNe yILksfugZ/GvKfiJeD7fZorrgvgKeR9a7a/vyke+RwjhdwUd/avFde1U6p4pRIMyGLAGPXP Ne3gaLUuZnh4yulHlR9B+Emhl8BanFcYa3azLEOoPzAZGPyrwEAX0ZgZNkkZLbo+Ax9x/hX tXh69fRvhHqupTPsaKPC5UsW3DAH614jEjGVTKxVm5wMljnrXUk22ThJWYXUTQS7Yk2sygn A+4e5qyi2kjRq0rRTKhESoBgHH8Z9TUiXCyoVaeR1V9g+XBI/rTozZXIdDFDHKzcHcUJ4xn 3pHrciveLLFk+oXN69m8slqCvEsIA8pv4WY9welWLhzFZHTmuHOo4Ku6r91s87ieufUe1RW sBWy+yvDdtbFi2LZwxJHrznGaraitrFBBdeXMyzIGR2bllBxg/7VQzoj7ke47Y8mjwtPEtx Itw6Ksx4YEc4xyMGl0qCOO5vFhke1YWsjgb/AJo2XBBHqMZ5qa7t47W0t2kiZW2i5OxhhFP HOe59KdpP3ria4jjWSO1edTKCSEHAUgY6k0eZlJKMrD47y41h1tfsovnxkyRKQy8dTjip7a xXT71bhAGVmMTSgb/L4+fZj+L2/Kljv5rjT/LnuZYLSPEU9vZhYjGT92QAffB6YPes+wt2g vt+nyLf2u8edEp2sVzwSvZhQ2XBNva45oZpxGJJpAEhWWRpDyvXg4PUjHFc5dSpJcsQwaPd wB1GK6zVZDDpwRBueaTLl8h844zj2rjW++zgqSDg4rswavc8jNtJRRqpiQwlZBkH7pHXitB QMEN3CYrLgjcMiZA/iBPoRWrnayDt8vNa1dWRhH7upKFKrKFbnf2pXcolsqgnoSSPeiMERT sSARLg4NCfNHb8ZwME5rnO96Wsa/htzN43jbGFDFvpivf9GkP9ngbSSSGGK8H8Jxu3i8FQO FJ/SvZ9OuCLA7yUfpxwR9K9PDRvC58xmzvUsVvE909rG0st7JEeyKRkn/ZA/rXzvqSC88SB QEZFfex2jKj3zXqPjm9WG0uXYuH28M55P+FeYaejJpYv3TD3blzn+4Ogz+daYipyxSZzYDD urP0Oa8UwLvldv9XINxJ649q4e2iMzebbTAEnZgnr7816Z4rg36TbvtEZ2HBHOAecn+VcFb Wst3eQStCoj253KgAzWEHzJNHRiafs6jiQxw3sN/Gsq71zncO/tXe6YhWCFtnzYLFfQVzk1 qI5FkGSw4A3etdVaq0YhTptQAfl+tLEK0TXL1esiYohbcV4Jy4x941UEcxk8yT77HqR37VP PJI+0QHbEBwwPJ9apybFlD79x/vN1rz49z6Kpax0MNzLDpESqsZlcnM+7JH4dqgjiWRyGz5 a/PI3972qOACeCJSpV+ScnggVIyYhZGlC7jnrjjHFc9tbnc25JCSmWSCRkI2Myt8vVV6Bfz qpK0ctsNjkPk7jwMCryB2guGjkTMarIvzg7trYwcemc1Tl0meYvJF5UgVslVmXk+3PIrSGr OWd47FH7Q9vHJmFJoGHMLjKMexGOQferdi8MYjjuEIiU/Nk8sMZqhJCYlSF4dku5pGUgcAC r0UP2qxhaMF5kIXjoy9R+Nay1Vmc9JtSci5bfaL2SdWKJIT9oiTGACB8w/L+VQybXJsgGMs K4Gf42LcjPTin2kF0si3LK0UaE+5btj6VO726MHl2k4GVJwBnrn9KwOqMW0iqsW9AG+SNCS zHoD6fpTFIkka7ZSI4+Y1/vNn5fwq3NGk1o4juI2IcZCtuGD90Hjvg0n2R7g/eWOOIFpOeP QAUXBw5tifS7aaRLu9nlRY/uyMTjzHPQD2FVLp5XmYNKzbgAoOfkUGm3F4GthDHtW3jOQWz ge5Heo7qLdbwXMCuJHOGOeuRwMU46ahUcV7qJrORnURyOWMbgxkfwqeDiqwMk9x5hiLbn6d 2A4A/Spo544bdTccPuWNiOCxznHtirs0H2KaNtxEUh+UKOBx6UdbkKLlFMxxF5kispKSsdw ZTkrz/AIVbjW6DLskQ5J4P3pT1xj/Iplurxqk4h4H3Sx5Y+wqkLiV3mCBjLISJJRxs/wBlf StErmbtB26smmvvLdlWLIQ9VOR9MUwyQyxnzlkYddsWM1XnKr5aRjblgNo79atROLadSGMb SYC5UEKR1aqsJSfUakMbRFzbMi4yGlbnHqAP51bt5ofIAaADHAJyCR60yeJ5UdlVw5IMgJz sHOAv+yetXLO2066sYXu5H85V2MVXrjvTQuS7snY0EZri7MYSTCDYM459KgTV5NF14akkIP lkq8ecbgRUEhkWWMqfKI+YsPWsyeTzXbLs5ywJrKELu7PMqS0sjqdT8RiaH7TZ3HmwsuXRR /q29PpXU/D60Mkb6vODvk4jB4wteNLHPBOotn27mCn/AGs19EeFLQQ6fbxOd3ygADtxz+tZ 42UYUbDwl51Neh2NsTDD5zDLE4A7Cmrfr5j+Y5yePpU90kaWixYxkZrnJWliJ2ZJ3Yya+YU ed3R78FbVli+dpXbB+XtWJcjFu5kfaq4Ynp+NawYtycdOfauf8T3UVrpxidxAZztLueFHrX bRV5KJNeajG55x4j1q7vtQey0sM742+Z2U+tQ+GPBk3mx3l1HINrcH+JyT1PtWnFq+iQTSp DKJkgQySeWucrwM5+pFJqHjmGPTpLTRrd/tE+EN7IAAIx02r6mvpEmo8sT5nWpPU6T4magd L0Ww8HWd4kpYG5u0U5KHjapI/lXkD/xxxSsQ2N7j7x+ntWgUNxHI7M6zP8zCVic+pBq/pUl tbOYdR0hL20k55UrKh9VcYNTG2yep6SpSpxvYowSJLZsty5jnjxtnXlXHbPuKvWUF3LGoMK OkD7o5+D5RPc+orqU8D6fr9ssng/Uyt1IpC6fekRsfURv0c+x5rkjpl9o8t1DqVgLW+hOBF OwBBzg8Hr61M4OL1OijXjU0j0+8ie0vLa9knN+sRDnEsbY3H6DpmrSXLR6hALwo5UCSORxw Sem4dj3qha2s5vDHFdKV2lpccqF74PTNO8xJZElmjUsRtEjDOcf1rOxvGfLou5djhjivZbn UA0g3b1jByJW7c+gq1Fb3k8FxJbMpN0+xz0G1TuIB7c9qo+bGI3nmlC2+SfLl5I/3cVoO9u NGezWc2oiePzIpCfk3D+L69zWck0rnTFpvUijS2tpzl5buaUiF4o2CRMSeAz9+fTFQNNeMr NEv2CK3cho4BjyWzjk9T9TVy6023GnsJdbsQjKMJDlto/8ArUs0mlQTNdn7RdXMihlUN5cT qRjPHJzjpU3NHF82mxUhlupdPupJrl3dXVd7kEsCDj+VczxskbbtHUV1i3KGxezKwqfMViU XAyB90eoGa5ZQpDooJGSOfrXfhOp42a/YNBCz3UKjnIxj8K02XZiTsBGQOvWs5mIv7dggRs cEdDWtKS7gAogHlqcc7u9bVDnw7shgkVYrhlXrL0qOIsVgJbbz2+tWEVHt5weCrZNVywCRH gAHP61zxV2dyktGdL4W8w+LHmjj3rEAz+u3kGvVrpmjtnEhyqjcCDgOD0Irg/AsQin1LU3e MBSkSu5xtPX+Rrs7+K4S3G6MNbY3K6OCvrge1evh1ywR8rmNRTryseV/EG4aeHZGCOMMcnB J7Z9azb7C6fCFUKioqhQfQVN4w1i0v9ct9NsJA0Vv+8m2jIDehPeqU+HgiJOGxnrxXFjZKU 4pHsZRFxpTk+qKviERy+FhI0i/JgYPcE4P6mvPraBocTxuw8l8SR7uD74716VrKu3ha4h2K V8snj615/axfZ7lJTCDCU2yKxxuHtSwcm4teZnmsVGcZLqkakqLLBDcBPlcDkHpWvHtEisy NyOOfastVjTakZLW7MGV16D2radljmjOVxtJGDnArbEfCc+XfxSrLLJ5/k2yEgLzhc5qtJE 5Uv5bebkAKOnWrqTF9yxQkMi8FjgsPXiqD+YH8y4zgc5BwBXBFaHuVNEbUIMJjnZNzYwEPc 981LIYtjNgMzEnJ5b8aSyAubV5ZckHBIzgj0OPSmrDKzM0QDg87xwPoR2Ncr3PRjL3UkIAk TxhnRDKfLznoDwc1WlspW81Cu4x5DK3RcHke3rVryCXAlZTF1cq2Co6H5jwKbd3wlilgt5S xYKCCCWkxwEB6scd61WmxlNaalOOeaSxvAVV18vbGXGWBxjj8KId8VsFjOZNqsFxgHmqd7K 8EiWq5XacuB2Y9vwHFaKyslvE5USeUOAByVzz+VadDmhuXnIWzjjiYZDhRjuCDk/geKzLe0 mkml8tHcuxyxPAUH/9VaUM7xGfMzHYgkDxqDvjI5x75IqCWO9u1LpeG+jX+BflZB6Mo/8Ar 1lextUipJNjovs1vHJvuTNLKuwwp04OQSe1PZ90OQ3kv5pVEHKrxxkd8jvVHy5QpiS3OQcb ApAFa2x7uxS1RGluUQMW2n58A/LnpkVnLVmsLqNkZzQm43rNEILleQoHySjPJ9iKLFldJdr MFTG5gp5OcDA9RSyKdjrdxmLeQVVTl89uB0qwxkt1IXf5rfdBOPm/vGr3Qcqj7zKd+jfao4 o4ioUAg4+8xHWp7Z3aNIpS5lT8cgelTwteXJtoEZJUcZdZeBuB6qe1CTxxRtDaSx7txJkc/ MpHQc9qH5Exioz5r6FLU0uQYwcLbEfIUOd3rz61Tz5GOAu4cDPat6Caa4iMU6Rxu5G4feRv fjofpWZdWA8skDaeRgsCPwq4u2jJqQbbnAoO0cEoacfO/wA0YzyvufSnlfMjRZCxQuQzDnb xnNV2sblMyToZHYDcQQw+mamghvIoHhfAjb94rA88dq10OO827NaFtpmdVnaEKAf3WTghKu 29wEt1G0x/7JHIrPTzWuImuP3vGEj6J+NXbe4ieIs0Yc7jlmlC559OwpGrkoq8izdshkK5C noSeg46VhSt5TMGII5xj3qxeSGW7Cs+OmABwDiqFxCzuRkqVGcjoacE46M8SctSxpyi51e2 TGT5gyPWvpPwlbRi0hZj83QjFfPHhKAS+K7VT8zqGbH0FfSmgyrFpMbvgMwz+NeVmd2kj0M AklKRoalIhuTCq5IA5B6Vi31lLbxRysu4SHkdcVWOpJDrEn2yQATnapzwPc1NqfiFtLgVby z8+LoWB/XIryoU5RaUep6TqWRkwXzR3ypKmE3AMuMY9K8p+KOste+KpLCNs29oAm3OBuPJN en3GqaPq0nn26PBIBnB9q818aaJJNrEWrbTcRXrKpwOUcDGPx617OGpxjPmlozzMVUlKFon NackH/CM6lPEx8yfbbj2Gdx/QVDbukpeJkChsHb/ABZ9V/wrW1KO1tIYdMtoHQQnzJWQ9XI x+lZX2fD78ufRmHSu72lzShQaipWL0VrMikrM1wOoCnGR2ODTvMmL5nkYkcKjkgfhVXCEgu G3DoyjBFTLeOE2OzSKO7jJqHdM9BbG3pN/Bp9xG5j2L5uXAONnAwR75PUV7Dd6XonxG0FdP 1aSOLWUXNtqIUeY23+Fj3HPOevavDEvZirbFw57mPJNdp4a1skGC4mZGTA8zHPsa6qHLU9y fyPEzGjKn+/p6dzmNY8P6x4UuLrStVi8pXIYFBuWZQfvI3p7VlQParhDuIPOXIwDXtut6fa +L9Iit7vWobOWxmMkvnIW3KyjO0jqe4HQk47Vyj+CfCL31nCuralbFmxJG8KyMVH8QIxgnp jmieHmtkTQzGHIud2Z5/Ktvew+U8Yiu41wHPImHv6GpJL8m5SaKYJcuuy7jlXcsh+nccDit +Ow8NXWsXGl2E88N3DM0ccV7KAszA42rIBgN7EVkS2cFrPJFNotyJAzeYkrnOc9xiuWdo6N Hr0airawZUuWfyGaK0+Uryqy9O3SpArrP9mjGFiURmUnjgdKnMSPBtj0p40BBB3tg0gspXR gln945OXPWseZI7lTm3oQICUyvzAMccfnVI6NfKRJ5LhSc8jrW0bG5WDcVSMYxtB6kVp281 tPAkVwwDqvK8nmu7CuLbSPKzmnOMYytsc/LazoyT+SQsaYCkZ5qSR8ddpHyFQc5BArfY2OO Z0XHqDSrLZrj9+hx3KV3Sp3PnFi5R2MLdI6SkYBPTkc1Cdoso3kPKnBXpiuhMtg65V4s/7p qP7PZ3Z8sMnJx8mc/hUex6I3/tF21R0eh3MNno0UCac9yJwGZywIZzj5dvHIArA8QatraxT WElpcWNmnJjDCNj9OTx9K6+d7m3/0XTIxaPDCI2mmOA/ToB0+tcHrU1ra6dcpd23lXufmu5 5fOLe67ua9CMeWCTPHnUc5uZzGlIVtL6cfKHYAA9a07k+XaLECMlec8VXs4LiPR4WlQAyZI +YFmychj9RVu8kmkt1eYI642qFYArXh1Yyc7n1uFq040eRPoRXMTtpLxiXfui+bD9Pwrkra FZYR++R5o3JiLdGHoa7lHc6eJHghZVGFKuu4dOorjBNDHcfupCFZiu14sq59iOldWFVro4M xalyuL6EunrdWsrO8KJbqCZEZsqPp6VqWSNO6zQmV0xhW7/lUS6np0Uax38E5ccxwqAEX6g dTUwj2xq6wTx7+dy8cf0+laYj4TDAP96XHhnRiZBOAeuMCseUYkDSwO8e7GH4GKvyqsqjbf 3K+qtyKzV87zWVbppNh4jI6iuCHU9yrJaJG5YbYnJE0T7hxHLnaPT8q1F069kt90LWjqoIG x+prNt55SiCSxhmUdm4NW/tVqikvobKM/wADfrwa45XvoevSVO2pWutPuJCY5IFC98SUlrJ /ZRknhgR7raVjZ+kRP8S+pqOe80sPn7JPHn/aJqFrrRdy8yZ9OePzrWPN1RnVjT6SRlvHMS XkCyMSWLF+SfWtBPNWIOSRLn5WA6Drio9thJIv2dZMHrk1rQSSkDygjjoAetXN2VzloU7ze pBDPHG8ctsFXn5oJTjaO+3JGVPcGpX01XlT7M5MZGVC9U9uK2rGK4D7v7EF2ByRsDVfu59L Zg0nh02zAYIW3Kn9K4ZV/eskenHDdGzl4rNYZ3ka4ge45AjlkZDz3O7rTotO1iFCwjmmCfP mGTcg9+DWhdtpU/EqTk9g5Y4H41nrBYRqwt3ngz12krkfhWin3J9i49Swml6ncsbwpBZGQZ MzEEnHsOhqrHJo1hGJGa4vbvLLhfX1JqI/ZlyiXkwHQ4Y81AltaRghJ3UA8c1d+5lNNarf1 L8t7dTKFEBuYAoA8ttpGfbuRVS6tLSELO1vcFWXgnGc9wT2+lQ+XCDkXDhvXNWf7SvVgERv 3kiHKo+CP8atRa2Mqkubcgtoksz9puYHhhb7hdslxjGAKi81rhRaWrGDZkImzgAnPFNJaST c7eYw65Y4AqaO5aFWWONAH4YBmGR9au12Ypy2IfO8h2t7y5Vpx3WPIH1IqlcOOPO1GWRM8R ldg/DvVl9+4+QkUP8AuKTn8TVfyiXJlQswGc8VpFK5hPnI2mknfMpfyxgKSfmH0ro7CKaWz V0h06dSTiRyAx+tc/5Afllceh3Vo2UQFsAIWYZPP41UkQpSjuQ3EDuHInj35OeCe1ZxtdQz gTB17YOM1uyCNXZo3Ugk/Kx9qjYwhwZk2jH3lr33gqfY+W9rUMfT9Vm0PXoLuS3lULkMcZy D717t4b8Z2F5pKWG5TMOQS+0sp6GvGzbWl1Gf3oB7bnAJ5rMeKeymKhtuzoytnrXl4vLoTV 7nXh8VODPeLzU7J3NpIqyGVu3Jz61raSXv9LfTtyl1zgN9119z2rw3Sb+8a7iDziWZTkAnG 4D+dew6HqaSxxmRYoJTyu3PHrXgYmhKlFcp72GrxqNqQ2C20q2uTp9xZNBdA4Mc5I5PdSOo qS7tl8xrOJYikoBDlSfKf+F/wPFaerRWd9HsaFboHkMpwwPt6Vyc881oFjiuGIQ5Ac/N9M9 /pWVN88fMucOXfY85u7hrK9uLS6AaaOQq5YYJbvUB1GPA+Q/nXXeM9Li1KGHxFFGPMKrHcq vJyOA3FcO1k6NlU3Z7elenTcJR8y41K7iuXYtjUI88RE+1D38YPFuB9TVI27jllK/jmj7O7 /fX6KK05Yj9rXW6Ln9poCMxAn2fFbGhXkk+oxRQ2+C24MQcgLiuZFqQcBCDnuOKfZ3t54b1 WHV4pma3L+TPDxho264Hc+lVTjDnTOTF1a8qLi1oe02kX2G3kvrniAfu41PHnnH3R7etV9K tXOpG+kTLE5JPAXA7e3pWbpeqjxK8WpTTebZo3l20I/gHTB9zxmuj8T6lYaBpUEVy8k05GT EnHJ6CvbT05j43lafKePah4Z8T22sypaaPeTpcO8kVyq5RlY53b/ujHU+lbcnjLUoHihvbN WvI0CTSOM7mHGc9Dx3zWHeXF9q2qC1W6mgjuX8yWNZG2KvclRwcDt3q9J4fvNIK2SIJ41X9 3NGCyzIfuuD6H9K8fFxp295H1mUVKntbQdtCW58U39wAPs4A9AvFVF1u/kYqYVX3IzVpdG1 hk3tEwA5GVpo0rU2+YygA15d6cdIn1fJiXrd/cVnur6VCD0Hbbjmr1i2nR2wa6LPMTzgnio XsWCkSXuD7mqgWJJcJIXbpzXbhqiUlY8XNqM5Um5PU3FGkyHAt2wPVjSSNpA48luO2apiIi DBOG9mxTEiUMDuIr2bnxLii35mnYwIQPxqlcavb6VdWz20as0jjOfmwPpU0kYSLIOR6jrXM awyLfRRNIE3KW3OcZOeMGpnKyuiqcFzWseit4tt50km84SpIh86Myp1HHGcEVwPirxDos+y AsC8QBjAffs5+pzxWRc26Twny0A3DnHOfxrkHs3/4SCKJQAu9eFpQrTlozSpQprVHtYmt5I o3IARlB4GDjtS7rQxkKAc9vaqBCeUqDJYADg8fjThHGE+Zwx/LHtWj3MNUOntrFbG4lihIk EbH6cGvLLK9lF4rKksJX/lojcMfX2NemC3WdmhRjh1IPOMV5jrM8+ia1PpzRRyqjAhsFcgj NRLyNab7mwNTgjs3jkhZznPmBVL5+vWtjw/LNdw3EhZgQ+AJOMjHWuDh1eR5wzQoo9q9E8M iI6W9wxC+a20DqOKztz/Eaqbpvmhoy68NwMsPLZfQGoLa2D3TyTusZVeNpx3rV2RY3bl/LF NaC0Yc4J+tRLDwaaTOmlmFWM056lqPSRcDzI76MHAwGIqQ6JqO0GOeM89AetZosYQSUZRn0 YinLYjPyXDD/gVcP1OpfSR7sM8wzXv0395HdaNfgsZYYuO+eazJLH5gHUL+tba2Nx5mFvBg DvzVY2F1uOLhW/4DiqVGrDcylj8HN6JmQbQqw2N5Z/vLVtLWdQWFyfx4FS262qzslyT5g4r Ugs7O4VRHLsx0DPWE6nLo0eph6CnrBr7ylbT6zbNvtb6RCP7kmKfJrev5ImupJf8AebdWyn hq8uIybZopPZWGaoz+HtRhzvjAxx1zzXMqtNvVHdLD1Y/C2Z8mu3wRRNbhs9yuaqnV1LYaH r14xV9tNulChogSOpIqpLYTqxLRD6AVten2OSaxK0bIG1K2DbVhx7460039nuGVwT22ml8h tpxEFHf1qBraQr8qcVaUDk56vVfgWftljjHH/fJoW4sduPLH51T8iff9wf8AfNMMEqn5lIJ 6gitLRI9rV/l/Ats1mxym5SfekUWeeXYn0zVIxMeDSmE7sqSCB1FPlF7Sb1sXS9r0wR6VER CBkHGfSqxilIJEpB75qI28p581wO2Kaj5idWa+yXv3O7ljWhbGMQAK+Bk/xEVzjQSbxmfI9 81p2sJ8gYlOMnvVcvmZurJ/ZKba9c+ezyJEwB+YZIwKcmu2U8BE9uNvQFSaSWKw8qWEBXkb +IkYFY6WyxtIrRnOMKF6HivYVedtT5jlJNRudKkRWhuJIJQeAelZr3MjbA14CCfmGOcVn6i BC6ssmWAJJYcD2qh9reORZTtDMOQBnI+lZe1vuLU7zTL0TBY2kZgv3TwpFddY3uo2SFra9k Zew68V5NZXEMcpWKRlb7x+XGPyrsdL11iqoxwQMbj3Fc1Snf3jqp1eU9N0TxUUkMMqFSeQ5 PIPqK624ew1q0KgBLtBu3Dua8mFxbXCqR8kg/jFaWmaxc2kojkIOP488MK8qpho35loenTx Ta5ZanT218bCWS1vIw0L5R1AyDWDrulDT7f7ZbI0+nu3yypz5ZP8LVqXVwmoKJVILEDOOmc 1HZak1hO0LRiSBzhwx+Q/hQom1PEzou0djjRcJ1EbfippyXoGStrIW6EhDXpB0C0ud09hEp jbnynOHT6eoqqdMAkEMNmRJ0+8Bn86vmpsp4/EJ7I8+W6nZ222cjZPZDxVDWJGmhWylgaOR 3VgD14716BrbQaHZ/aLqARz52xQ7stI3bp2rG8OeG77WtQaa5fy/MBknmcZEMZ6n29BWsFC 6cTnq46rOLUnodB8MksfDvga81fVy8cAnYxs3RzheB+tc9q2r3vifWpb+SOR7iU4ghCZCJ2 z2z71T8W6zceKNWtPCvhiPy9JsB5UWOAf70h9cnNN0hJ/h94wNzeB73S5YdslwoLlMjGT6E GvRlVi2os8FQkvfOkh0WDS7SNXcvczYeVyOR7Vbs9f+zQNY3okksiSVeIAy2zH+Nc8Eeq/j 1q5aXWn66n27S7sXFnnEjsOQR2I7ViXlqYNRMUOfmDZA/StqsKc48sloRRxFWhU54ysyLUH 8QpIZonS/t1JCXEUnysOxx1U+xqhI+uTArsCLjK4fOfyq6gvrCTzY2ZNyfw8ZHpjpU0WufZ 8y3Ol290MepQ/iFrzpYWEH7sT2lnGKmtZmB9i1FwfNc89cZNWLfTpNwZFZv8AGu2sb/StRs YpL3TotMll+5Laguo/31PJ+oNRSWELMXjaKVBxviIUN9ARWc5ypq7jY5niJV370mzmha3Kg F0OT2pGglD7SCCe1dIYlhh3SJKkf98pkfpUMNqZWaW3ZmAP3toI/U1l9Zb2QlRVtTEMEjAB RuJOMCue1TT5rvxLp1msRdioAjVd2SW4BFelKgUbpkkTH9wDn8q5FII5viBJdSXsdvaR7Vd pn27toyQCOe9bUq7d0yHTitUcx8RLKKw8RXcUdhbWTxYLLaP8inAyf503wloUNzYy3s0Qlm EmFZT2FQ+Jpl1DW7i2khgtIFGBFAhCSrnOd2eTXofgfRTb+DrdpFEYmdpUGedp6U6tb2cEx wg5uxnrZlQSI2HrSC1YkgocEmuta2XaT2BwaZNDGirxlVOT71zfXGuho8NG5zS2PKmNCXXr g15j4/t3/wCEmZ3QJhUdiewxxmvczJYRklWVcjrXmPjeDzfEqfZ4EuVuIQPnO3mt6OIc3ym U6Sjscpo+nwSWGxZ1Z2BJ45I9BXe6DZquiRvEgZWYk8981y+h232EyG2thdTR5LvJ8kaew9 a7zwbNDd6dds1p5Q8wfKpz8x6gegrarPkhzIUYqT1GmAjkxn6VHJaOG5Uj6c11Qsw+CkIQE 4+bk/lVlbBCmxwxIPULxXn/AFtrc6fq6OMS0kOdqk/hThbSAEEMPwrrZ9PhROTx34qqYI1G AXUeuw1f1x9g+rROZa3mU5R2P4UojlwOuR+tdGIIiSBMpPvwaVdPyWbAI9c0vrj2YfVkcfc abHPNkxgMTkkGo10mVTkTOuK7Y2UW35Yd7d9opjWkIXDRLgegNN4pPdGsaUo6xkcfHb3iZ2 XUnPXJ4pyyaqi4S4Leu4kCul+xAkldpH16VD9gIOCBk+9NSpvdGqr4qG02YC3WsFiBhvYNT fteoxkiSNh68g5reOnkN9w59jQ2mEKWZD68nNP912K+vYpbyuc99quSCTG3PoM0i3EpUfum U+oA5rWFuMkDKgnntU32SHap3jB4ANHLT7B/aGJ8jCN26vzG/wCQqN7o9HtiSeDW+bS3C8S AD3FNFnG5H75AfU1fLTF/aWI8jmzKoO4WrjHoKT7WinBhkB9//wBddA9kF3BmyM9uhqF9Nh flSQ3vzVqEH1J/tKsnsjAN9HuwY2wfpTRqKiTCK4xWx/ZkW7LsvHYr1prWMQG7C4+mKpU43 3IlmVbsYj3JlYsw5HfHWrlrcBrcHyj1PatA2dsFLbPmx0zirVnDbpbAPE+ck8H3rT2SMHjq jd7GXNaWkzFTeCNR8vMK8j8qpTaBG0i7NSgbPQlSrCtSRbGYMXUOrdCvQVTNpbDKrK6j65r 3nTh2PN5mYl/4XtIQ4a+g2dcNlufzrm7nR5ckxNbso64yMiuxlTT4d7Cfd68ZNZkuowBhbw oGlf7qnqa5JqlEpXZyS2MkFwA0hVD0ZBmum0+3slt0kmjZiDn9623n1omgvJb0Wh8hDgGRo hxF7Z7moHslbVHSKV5I1bGXPf6VzOrFbFqLN3LxSCSwVpIu4P8AT1qwt5I+SAQO4Ycj2waX S5wrLhDti5BPc+grRmaC7A8yIZzkOODU+z51zE+1cZWQ7T9XkUmCIfKRjB61vwG2uUDb2iV fvbuu6uIubWeAiaFvMjADFl+8Pwrd0bVLe5iMd23zowXc/GfQ4rkq0XFcx6NGsp6M6zS72S 3vDLG4jCjIO49K62B9J1FfOukEdw/8QHH1rg2aLC/OuxgeRyM/4V1ekaz5NkIxJHvjUjy3A z7V5eITteJ6dBpSs9itqfhC21K/W+/tPzHiUIiMdxA9AKxPGFzc6fp9n4W8NQ3KfbBuuLxu GmccYBHQD0rr0v7S5sp2EaLcr+8dG64PTYfrWT4b8SpPctcXssYltnKOkhHIzjOP73uKVCd SN21dInFUqUlaLsM8O+HtO0DSY44NOuL28c7p5dmBn+6pPatXyI2i2yWXkQyDaY7pGdAP++ cfrXQNq89zi20qJZJcYMz8JH+Hc0S2Gq4D6hNb3RI3ZJK4/CpVe+stGeXyW06HkOiwp4b8d 6vocM4ayuoBLGB3xzWu135l4zDa8hz8oHUDpUPipZIPihpcksSO0loQoUk/Lzzz3qMIkLBo gQQpbc/BzzX0lKTnSjI8ucfeMd/EVw3hyfVru1WW5julg8oAgqD7VJGxncmJWUyAfJt7ntW ZN4iuNSjfVrSAJNDH5JQJu3L3Y++K6Lw1E9zH9tkiZSicKwIy5781fLdk6xRtiJILGFHYh0 7ela9vaLFbxuXnd2XJCp0/Ss+1j+1anbWhYuWfc+P7o5Nd8EuZolLXWn2ca8AS7mfA9q8fM 8Qk1TR2YKPVnKG2l6Il6F7FzwayL64gty3kxLHjkshI3e5Br0AWs8k5MOoLOo4AjgYfjkVT vvAsF9bmWZGj3Hczbufyrx6eIpxd5vQ9CcW17p54mviBgzXS7QeflxmsLStIh1bXb25nhS4 Vd7BpAXQ8Z7Y5rp/Fnw+i0TThex3+EZhGsbn5mJ6YFZGnWC29hMJFdXUZAlZowBjkgj+L0r 2KbpyjzQ6nJyvW551cSW32wWgG2aVyAu35YOffmuxXXGtsQiQKkSqiA9cCuNu55X1TGPNXc fmI5yTjOa37Twj4i1k77LTbmVTj5vLNdU/Z8t5vQn3k7xL39voNzJMCxbLBiaifWwysPPfB 5GDyK1oPg34vl2sdNfLf7Y/UZqW2+Dnii6eUR2WDEcMryBDn6Vj7fDr7SJftLmEuvtGo/e5 A/vVmayX1iWAoC0g3DKDPGOK7G5+D3i6GFlGlb264EymuU1bwxrukPH9psbi32HGcZI/AdR VwqUZfC1cLS+0Z2i+al3H5yJMx+VRKPvfWupsLifw/LcW08ao0zmQsUKjJ9PauKQXNteK+5 yoPAIIYfSuuhjutbRndLwxKAsZLrISffPP5VrNRt7w0bKaw0pRZJB6ggkVpLqeGUxu0QUcs ZSc/Ss3RfDN3dXZsblDa3KLuCTjaXX1Wuvi8DTKRmSNwehUkAfn3rhqyoQfvGic27GXBqdi ZD+7Yv13l8k/jWzaTeehIdFz0BbNPTwPCJACQvOTiXOa0E8OwWhEn2Q5BwGE5/lXn1KtJ/A zogpLcqR2UhyzXCBl6KuP61XlsXaXmV2B6KxBBralt71pDiwKxgcb2z+NQrY3HyMGhiznko Tj865lNrVs2bVrGR9lvo32pEiR+rgZpsguUOCRIe5UcCtyS0vyj+bfuI2/iVFXH4VTNo4GP t/nZGcSH+o701Vv1C9tjILwhhvhUk9aiaKBmG0IpJ6F8GtuJQi+WEB/3W6/iarXFs0xZJIJ CMnAMeSfyq1JAyi8bqp2274H90hs00BkUcOqtzypqX7HHGpRLWRCevUU3yxGvzggDgDk07o V7ERCrwZBs65xVabyGQqr7nzkEAcVq29tbSA5w7ewOPpTbi3WJGEUURz1OzmtYzeyIdjFMS g8Et7EULAME7Qccf/WrZs7Brhcwypn0ZSf51I+nkPsa8QsOCQuB9Kv23QnlRhNaI46FccAd eKgazj6CVd3p0reaxmidl/1uDj5GBNQSQxl9hJ3DqDHg/nW9Oo2ZTjfYwpLMg4Abf7VWktn TllLD37VsyW6KWZJJlzxjyzgVTkS6bjYWX16ZrqjUTZzyi7Ge8aNhGXH9KmhtAYVOT+fvUo jcth04PerEWDEp6e341vz3RlZnn97FY6akltAJL+7dsbycKo9QKba6NcwWjalqc0nkDBWJm wxGewrcuNX0qxkJt7dDcZ6lcmoHuJL62kmnbO7jGM8fSsFVqNW2PRUIdBl/NDb2DywxKqAf KSOvHWsrS7KO0s5NRvYQ9xcsBFuGSoraltlv/LZnBtVI+UZzIR7dqqvKZrnzJPuocKp6ZFE XfS5Tit7FdrZp5CVURw5PyIMbm9Kpy2qxFViYklj25z1Najvtt2aWNg5zt29s96qpePawy7 tu5FzuIzlu/wClXTvJ2RlUUUvMbZy/Z7fdKyqV+Yq1WHvIY9u6aMM/O0c4H1qhHJ5gjkkPK gnkdaiM0SIcQqEY5C47166XKrHlON3qa8VzDDuaOQybcbgnYYqld+XPP59nC3m435bGGqkL pzMNi/6wc/hUF7dGKMqvDt0K9BUT1WpUVaXunX6FfxXlsY2fEsf8Of0rq7a8SFEnmhF1bxj BCkEr9PT6V4zFLeWSNfwzCJk+baRjdW5p2uX8ttKI3MkMh3MCcAn1FeVKg5vRnqQxHIrNan TeIdXtZtRt7zSXnjwdjxtwQPwqayazudTGoshV8D5ScKzjufWuYtg1ukl1tV5DyQTnbmrsF y8V1CyDag52nlW9cj1rtp0Yx3OKvWlP3dj2zRtaM9utrGYI7njZIyE5rZlt7+5Zo7i9wMdY 4wOfqa8m0PVVS+iZVDAPwQex7Yr1QWmoX5aS41A2tmoDBIhtbb6k+teLmlONOSnHS5vhKrl Fxl0PNvF0M5+LFtFHJJK1raIxOR6Z7dKp3dy2UdDl7c5J71FFqELa1q+pIJG+0OY4TI247V 4HNQxGS4maJIw7SHOB0H1r26Hu0lFnDUd5XFs7ea7uFhtESPzSS3lJt2jufrXXOkdvYQwQM QwUlmPc+pNVrWCDSrMwQfPO4/eN3rQ0PTX13WDA7OllHhpnX+P/AGQaqtNUoc0mRFOcrI3v CNrZ2eiy6gJ9+o3D/wCjFIzIQgPcdgxz+Veh27yNH5s0UzTlQNggUAHHYnr1rM+yWmnRfud e8rGNsMkan6AbecVcs77WJioWxE0YGfMEmzH4Gvg8XW9vJtHuUoKMUWY/7biTMdthOgV3VW pwvNREf7+xuY2ByD5SyAfTHaoJLvWgyb9GkkHJJEqkD9az5fEWoqZIo9Bu4HHIluEOz81zX HGM5aJI2k1Y8u+Kd5d/8JHYPqgdLAxEABDH83rk8BvrXFXzWly8cfh9NQubgEHy3nWbJ9Pl 7fhX0At3pN83l6xG2pSuucFcxr7AY4/GtbT4/Ddiu7T9Nt7QMPm2R7c/Xivap5hGhBQ5dTk cJOV1seV+BfhVNpkh1zxNpJu7iUCVbfAIiJ55Ga9hsLS4niM0Uws4icJAEBAFNl1OBZI4IS Np+8c4CitCK4idCLWaJsDC/PzXjYjE1q2rOqEYor6jFewWomW4BEZG47QDjNLFpGx3n+3K7 v8ANvaPrUepSA6fN5lxGQq5Pz/pWZYXmlT6ZDNNqV1CzcMpOMH8q5oqp/SNPdZPf3N9p7oZ GtpYpDsVkhJKn0OKkEf2qBRPp6uW4ybMD/0KnzxaKYMy3ksynoDIf8Kii8QWEUjQ3MqhFwI 2LZz7GnGUvsLUlxTMTW/Avh7UY2F14fCsw+eePCsB+BrkP+FK20d3HqHhzX12gZWO4LKF/w CBIQf0zXpM2tFElljuoWX0bmsrRb0eIVaSy1OC0u48iSLy/m4PUjoRXdQxmJhC6f6mcqML2 Zy2ifDrxDaeJoNW1HVrKGSA7YzbvLMzr0wS/GK9IZby2jB8mG5Xp8uBj2qr9h1O1feSuor1 Mat5LL9OxqF9d02Im3udNuoZByUkQ5H9KzrYirXd27ihTjDYWa7sc5urNYG7sFBqo5t71Gi t4LecMOAzbcVej1BZG8uDw/dYIyGNuMH8Sayp7e9upiR4dljftILhYj+hqIRle7NLoemhNa wf6Tesc8qsYyq+3vUTaSJHzJdSCJeeQOKibS9f2YF+tkmeftE3ngfkBz+NSJA8a7bmObU8H r9p2r9dvH861vZ/EJyv0IX0bTym77S4/wBouCP8KoR299IpaKwe4RCRHcJtRZB9PX3rRuJd E8wrcQNZTY+VSpUH+YrPuNXKyL/ZWo3ty8a4CJB5iN+gAFb3urGaTe5DcRSxxFbjTLpsjJC FW4+lU4L1XURXlpdh4W2q3lHLL2zj0rXivvEMsfmXOhiRB/EkoViP92optYs4JQbm3vLdzk 7WiJz7cVknJPlav8zZWtqVmnsJBsdzHIf7yMp/lVcW1iGMhuonwegerP29NZjEVtttkbrJI 37xh9B0/GtKHT9OtoBEsaOTyxbqx9eacny73Q009jlL/TdNAa7EqCRVLBQ3L+2M099NspGL xQ/uyAVDZz0rfvbDRSgaWODd23YrHuY9PgQmCF2kxhBExJ+gFaxqXjpclpImt9MgkQK0MaH 121FPoNgrMZVdj7t92sgalqal0VZ4VX+B03EfXimSm7vNqSakqHGcAcH61ahVvdyFzQ7Dv7 Pshfl7diI1Gw7skFvWnNZlnLSSqCTwSD+lRR6feKAqyLKoOeRgVZFtcidJWiDBRggOD+ldH tLP4jNb7DmjkESusiMqjJGCQayZmtiW3RosmMgHitGRrmFCFs5VAyCwAz+hrGzGZXe5J80n B3LjaK1pN/EEtrETy20bYKjJ6c8U6OOJowVBI57j1qpcrYrjyy2Dx7VJBLHDCI0kVQM8ZFd ybsckl3PM1hSa8YxqDFu+9jk1qB44BHvwnYLjrVOaeKxf7oLknbEvAXiq0sz3F4nnAKFG7A Ndjbb1NVZI5+48Z6rpuo3dsqxSwiRlWORTmPnsa6DQvEmm6yDayr5FwFz5b4IY+x65rhvFs Ih1+UqCBKqyc+4/+tWFG7RusiMVZTkEHkV0ezjKOmhgqsoSfY9ougFCR5G9vlCljgD3rAv7 5DciDzAEhzkjo57mudtPGepQWMtrKUuGc5E8gyyj+tYUl5NMGLtuLHIA7GrpU+QipV52dPD rIludit8g53HvVpdRtXDl24xlT6YriEn2oARn69qlRw0yqrMxfjBrdz6mDR2dtdmT5g2136 IBzjtXS6XoSGzOoanGWUn5Qx5qh4W0K4kAnu1PlxDdlhijxP4njinGn6fKQqDBYHgDuM1x1 Kjm+WB20oRpQ9rUMnVGGr6x/Z8Mn7m33NM6jA2+lWFnQoiLhI06ADGAP8ay4dTtLeyYQg7H O3Hdz71mT6mYrkMJ237cMydvaumCUVY4pTc3c6qKQNOoeQbA26U5wqk9B7mtC1R/mvZMxj7 sfmHkDPXHc1xmijVp3Y2FkZXLZjkcfJH6nB4JrokZdMnC6hM2qakxx5aHMcZ9PrWvNcho6X SLmUap9nhBA3/cZAGb5uSp7D2Ner+JNXurDw//AGdEPJur5PLRz/Cn8T49AK828EBdQ8Twi 7j3SFwBjoijrXTXEX/CQeJdR1aZ2SwaUW0G05Plx/KCB6E5Ncdekq84qWttSqcuRNo57TLc PsjgTLAAIW6fU+nrXT2VvaWVqPLjLSu2XlY43ew9qfus7K2ISERAd+hP1NU/LmnjN44khsY v49vDZ7L6/Wuqc40VeTMor2j0LGn219repPY2EPyg/vJyfljX1+teo6TocNnYpapdSJCm5i qHbvP94msLw7d6KNOfT5dONjLGAzDJVnB/iyMfrUt34i0nTS7tJfQR2pi83EyyhBIdqkj64 4zmvlMbiamInyR0R6tCjGmuY7S1sLCEhktY5Sxxl/m5+tXzZ2TyGVjLbMRyIZmA/KuKTXVv NSGkadqFk0kTsZ5JN8IREIBwec5YgZHTmq+meMdc1tLwabpVsXhZ0kSS62yRMCQAUIGAeo9 RivHlh61rpnUnHqdndXlnYQGf+17gAcASbW59MY5rNgvtV1bcs93NbWB6hE2SSfX0FYVjD4 gaNbzU9GNzdcnZGyuiD/ZAOc1fsL++vY57o20dnCj7ENwGUuR6KB096l05RjZNMq8DsbFIL GyWOySOOAc7U5OfVj3qyuoncPun2xXL+bquz/RprB/VWmZf6VV+16+hUNptrKWzkpccAe9c iozluy7RR2TaqgY/c3nuOawYzp0urT3tzp8UvO1MKMJjqSPWuf1GfxAbdnt9PtIpiMJ/pag Z9adplzrlvpsCz2EUxQHcYrhTyT6VusNKMbp/iLnjex1CxaKSv/Eqt1ViSQyd+1STRaZE8N xFpcMsiPhgFztH0NYr3mqRwtO2jkxIpfMcqMy/UZpbLxBeajYx3dloN3JBIMpICNpHtk1jy V7X6FNwN0atPgoNDuGAHURooP5mqF+smo2jwPos8W4fLIpjDIfXg1SOqalJPkaNOmBhw7qM 0C+1Isv/ABKWQepkUD+dVCM4dF95GncNI8Q6hFKdJ12yFtcR8K/G2ZOzD39a0rhIbyRZoyI bjos0Yxkeh9ayNQsdT1SyCpZQw3KHdFI9wBsb1+mKw7vVPFWhyQQXemwSIzBDOkoKID/Ecc gV1xoqb5oNLyuZc0Vodgup3EA+zapEFZTxMnQ0ty1veRiOd2lTt1JFY+oadr+o6c1lNr+nW qdyluzkH1yTVKx0fVtNQx/8JQLnA5LW4H6k9KylSj8Smky029EjbZby1VTYTyvt42StxVCT VzbybdSiktCTw5yEY/WqI87cy3niO7CZ6QwKpH40+TT9NurdomvdS1AMOfOuMD8gKpQh9pj s09jaWSG4jVg3nDr1zUqum3G0e+BxXLQ6LYWp26fczWR9I5Cf51ZXSVLBrjWdQnI7edsA/K odKlf4vwKu10NmS5tIZB5oiGOmT0rOuNdtkcQ2sM97N1AgTIA+tVTomlQTm6gV47lW3CdiX K/mf6VeTV9Yt4CB5VzHjgxfIw+o701CH2W3+Ac0igmtX0oymhXygnBLR4x+NMvNR1hLY7LL Ps+CFHv1p8muRzPsuZpY5G6CYFfyqVJmVlJZjnkH2pxtTd+UbUmZi6M+poJZNXtohwWhtI8 H6FjzU39mWqMVleZx9xSznI/Kr80VvPua5IRu0oOGH0NYd0NKbIl1+SVk+UjzQSPbgVupyl 1sQoWHTWlpbctFkDgM3J/M1JBKpTaGyi8hWGQc+9ZE9zaypt0+O5ndAR8qmUN+fSoGvNWRg 0mjMidyrhce+M9a1VKb8wbjsdFJJI7lZEbJH3ozWdPDLtAt4lYN95mX7p+g61VuPEUVraqX trlpCQFUgkfpUqzeIr2F3hghs4+qtM3zY/3aqFOpHdWIaS6jbewjjZpZtQkab+JQCiqfYGi 7DQKNl8VGeAQGyfw5rPuYLwsp1PUlnjI+5CdgP501Zra0iUW1l5Y/vS/MT+Nb2Tfczcmhtz NeyIVW4Ug/xbypqmYYVTbcRs+Ou2XJJ9yatzTx3ceJLdN3ryM1Qm0m2nQjZJGuM4jfP5+lb 86WmxEr7lG8g0u6YDY4A6gN0qS2W3ht1jjjBUZ+8Mkc1Um0pUjDW1xJbKW3FnbIH406y0u6 +ygh4mBJIZzgnn0NdsJK25zyTe55UzTpeKZUVwfnG48Y9eK0oLSOVmdnV2OOFUjHtXKN4sk WRkXToQu7GdxJxRbeINYnZobNYYP4iSOv416XspNWBVI3uT+PLd11CzuCP9ZDtwO2D/8AXr j9p44rtZNF1vXibu91BWQAcZOB9BVYeEoQcf2xEHzhV2Mc/pXTGDilcwclKTsclg+lKNw5F dPL4WgWVI01USSMcECI8V2Hhn4YaZqcPm3utNEN2AhjIOfTrUykkDTPKFR2IVVJJ7Cuw8Me HJriZb2ZdgQgqG74rstV8LeH9N1L+zdM2XUyf666OSM/3VFV7sSRhNJsW33EwAAH/LP/AOv XLOspe7E6adO3vy2IfE/ieOzgSwsMqWXDFTyTXmcskk0hbJLHJOepr3vS/BWiWVmv26AXl0 R88khyc+1cV4m02wTxkYNPs4ooY4EBWMAYbHJrWhFLRGVabm79DjNN0HU9Q+aKLy4+8r8Y+ grpLfwla2ao8kqyyj7xkXK/lXRQIywlC5QDGMU7knY0mPVq7kkctyriL7OEe7lZAMbIV2r9 MVTlmFpbSm2t/JhVSc7fnYn3NXpZoIlIaRiOxAqxZ6OtxCl7qF39isA5G+Q5aUnHCL1P1qW tR3Rc8KW8zApG7R+ZGRJNnBiB+8B6sRxXcSTwwvHb2SFI4lCxxR9BVnRNLsrq0QRq0FmvzC Lbhm9Nx9T1/Guni03TISwit1B25OT8y/WvMxWNhQ0SuyqVFzldnGQxRiVX1NHmdjkRqp2r9 a3H16zltHsbiLFswxt2Y4rYNlbqoIVgQM5Bzx60q2iuPljMhJ2jdg15FXERqvmmehTgqatF GRYf2LFAyadOiM7bn8zLFuvBOentRaeHrFrtXitUnzIJmZiSCw6EjODjtXTDSbAKWuLCCXI 4wm0j8qrHR9MDYWGeDPXy5iOK4va009Gbpu+xQPhnTXltZWt2jltg4GyZhkOdzg/3gTzWnp 9lY2Ekl4k0kk0ihXkeTeWVc7Uz+JrOu/DwYONP1m+ts8fvFEnHt6VkWekeKNAcvbXcd+jZA 83j9DSUVUi0qnyH7Rp7HZm/1CcpCsf2CJgd8ivuYj+7RFLGhWCEEIDtXjPeucbU/EdrIGu9 IaTAziPDZ/KqsnjVrPzBqFj5Lgngrt4z0zWLwc2uVJFe1ijvwjqHLOoHXJ9KY0vBAfGOvuK 5Gx8S3OuTxwabEkEeMyTyHIA9AK0DYagXyuswHn+KIjn8KxeEcNJ6Mft77I1WQSHkEgdM1O J8hAu0Io7dz71kW+n608ilNWsjk42ujrmqepXHiXTtYs9KK2sktwrOksb5Tj+96VcaKlomi ZVrK5u6hcyR24iWU+ZKwHynv/8Aqq0l0BDDbxOSIwATjGPoK4m5tfEkl5DeXyQGytQ0knky 8k49Kt2WvWFxGs/mbA4ztLYxVywlorl1KjVudS1+sTnbvbPX3oXUYHiALFWB+6eorD/tbSM n9+Bn/bpW1fRsZ89N3rnpXN9Xl/Kac67mm118p/eAZ7kmqiXUkiPBP86E/MAeo9Ky5NQ0y6 k2rcNj2HFKL/Srd0BvMsvAGR/jW8aDTul+Bm5xfU0Y7m40oBLh2eyc/u5m/wCWZ/un2q+15 C7nz7lAwGMZwBXHap4l017Oa0uboGF1wxDA4+gzWN4S1DwyZbmwu1F9OhBjaeRwT7Dmtlg3 KHPNaiWI5dEd5NcWrq/mXkIPTIYcCqsd9Fby7YLwFMclTTVstIdwx0iBV9cbh/OpZLbSTHj 7DAFH9xcVjaEdNS/aX1GSamzsQkTPkZDD0pqSXIJx5gk9DWffrfWVu9xp6m4RRwjn5vpn0q ppkHiLxAjTI1tZxhip3zDep9MVsqCaunoQ6tjfF5qKL5bRB0UZPA4+hqaG/EbK6yqgJ+6TW HLodzHJ5M+vOw/i8qM/1oj8NaeCTNqF7cq3GARHj6460vZU93IlVZdjRuLy1ldt8kPlHqZD kfkayIbmxttRlNzqk0VnJgrFaSBRx3y2SKnfwvoDoI3tZ2Pd/tDAkU2XQPDWFSTS0mx2kmd uB361UFSjfVsJSlPWxf8AtPhi/Vkik+0nOzbJcMzE/pUaW9ogC2dpCOwKICfz61jt4e0UOR a6dChJ37oiyuPpzS2Md/psjNaXXnQ/887nr+DDvQ4xt7jfzBNrc2ZRcRxbYWOe5BxUEVoZw 5lI689zUC+ILUvs1BZLYngMfmB/Gp5b/TBbtKl8OmdwIx/Oo5anYpuKK9zaMrfIzSY5CjA5 qldRXLugWLyzjGUbGPyNRTa7DI222Vroj+JRx+ZrKuNQ8QpIzwaeqoR1P7w11wp1DNzgzRt tNllnZrmYXTMfvSj7o9KS4XTrJnQXsYkHIWNtx/IZrNtb1LkldW1CXef+Wcw2qPoBVxbezH MIRhnqg61sqcvtsxk4v4RftE7nzIrvAx1Kc1Wln11gRapA2eC79TV5bU58zgsOgz0/CpEk2 vhj5frjkGi8YvYXK7XuZ8X2wSRzXafaHQYU9k/DvV5J45I1Z4GVuR9w+vtTxIolAB3n3q1b W7vbqUdQOeC2D1pyaa1QuW58gy/65/qat2iXTD9021OvPQ17K37LXxaeUsllpZBOR/xMI60 rL9mL4qQybpdL07YOgGooQDX0yaucZg6SlzF4SuZwwPybEAXG046150V1ifGycybGO3a/Ir 6bh+BXxKg0C4tBYWLMU2x/6cg59a42T9nD4xMyMNO08EHqt/GG+uac2mENLnlGmXDXDCO6V 7edWDLIF6ketep/2wIdEjsrKFXurgAM56oMYJ+pq1/wzn8XJWzLp1uzZGSdQjxj6V0lt8Bv iVY22+DRrSSZVyD9tQZNcdVNqyOqk4t3Z5ldummRx29unm30vC8ZIJ710fhzwre2MP8Aad5 B508vOd2GGfau58NfAb4gWl8uqarp1mbsnO03aMFHpmu/m+HHjUsYY9FtRblSQftSbgfQVz 8s4vRCqVefSOh5HJcNHehLu2eAnjMi4B/GvLtQdrjxpqTgjAYKpHTGP519LXnwy+I+Y4rLR bd1b7zvdxlcf4154nwA+K41e5vG0G2YSvkML2LC8ema7KCad2rHJK7PPTbpCo3P98A0yfy0 zGmNxGcE16hL8BfigURF8PQyYJJP22P/ABqJPgH8UYSZP+EYhduwN7H/AI12OS6EcrPKZVd MPFGxkI+THBx3qtaJJJrENzeSmUx8qGJOyvU7r4BfGCWfzP8AhH42bbgf6dEMD0HNMsf2e/ i2t4HuPD0aKcFiLyI9/rWMu5olobVhJq8VjGLNo2iKqWXuT75qc6xqkcpF1p7cD7oXIY/UV 29j8MfGttAsb6IPmPO26Tjj61op8OPGOxSNJAJPIM6H+tfP4iFRzf7u51U3H+ax51H4mtyQ n2Z7YDG5ihI+laVt4h0xpdxkKAdOBk/hXV3vwx8WzyDGiARj72Jo+v51EfhP4m8wPL4eimT GPLMyHcPfmsPq7l9hm3tEupnw3cNzKqCcFm6ANnir/wBnhyG3E5HOaw7j4Q/ETT/EP2jw9o zRWbgM0T3KEIe4HNdhafD7xvDAvnad5jnk5mQkfrXPVwFRWcUVGsmZzPDEuMjgZArNv7iNP vAcjHXpXQXPw/8AG0it5WkHLcHMyDH61XX4a+MiwaXRyzdx5yf41nHCVYvWLG6se5ysakOX E5gBUnzFYrgVj+Idca6sP7MhkN3FL8haZQee5B64rvtR+HHjaTT5YItEaQyDG0Spx+tYem/ CHx4bg3V7oiRspGwGRGAHpjNdsaE4rnadzNyi+pjaHCsUPkxxhUjQDch6n6GtyNiBzIPvdD 1rXvvh347lsvJh0Paf9iRFJ/HNSwfDzxk9um/w80DqMEtOjNn8DXPPD1Z+84micYqyZlPOq sCSBjn6Vgw3X9o6xcXB27YF2Icc5PWuq1D4d+O5YyItCkY9PllQfzNQaV8MPHEFnIZtDdJX csR5qdPzrWGFqRi2o6mU6i2MLUJGSwmCEoGG0H0zxVvSNF8MaXYrDFolvPMB8082WLHHJIq /qnw2+IMlqsdtokj5kUkeanQfjW2vw/8AGBiCnQ5Q2M8yp/jTeHqqFopijKLd7nOC200g+V plqnPRYhUq21iOGsbf/v2K6NPAHjCMZGjHOP8Anqv+NRf8IF40LhTojgd281P8a5vq9b+Vl c0TBMFoZdgsoWX2XH8qY1ppYYBtLgb3K11KeA/F8Y50Vj9JE/xpv/CD+MccaE2eozIn+NU6 NdfZZXu9zlJdNsmYFdOto89MRg1nahoemyybjZRCUfclRArIfw7V2sngbxwW+XQ2Ue0q/wC NNbwT418vb/wj0hJ65kTn9apQrr7LH7vc8tkvJoHazmlMc69Cp4xWha6kzIsWAXXkn+vvXV ar8KfF+pxqx0SdJweGDp8v69KybD4a/ESIeXdeFbgMhIDrIhB9x81dPsJTjdRJVRJ2uQNNI 7DAGf7pOQaoz6fceY1zau1vMORt6H2rpk+Hfj4MrR+G7gLnvIg/rV5/AvjpokiHh2df7x3o efzrm9hUg9IstzjLqcRFrbW0rR6rbSL6yAkgVtW8qyqHgcSRMMqy85rWHw08ZTF/tOgTlG9 XUn+dUE+GXxB0q5+06PoU5AOWgd12sPbnih4Vz2i0xqol1GHJBLKcDt0zUEyOiEqVK9SNuc fjXWweDfGN3ZbrjwzPE5+8khXOfwNUp/h54w8p0h8PXfzDgLKuAfXk1ksPWvblYe0i+pyTT RNg4ZHVccHGapPOdm7Ib/ZPSukk+Gfj5+ugXAwMYLqc/rTP+FZeOwgX/hHbpsDsyf41vHD1 E7NCc13OQuHjmUqYFw3BXsKwZPDkAu2nRfNXOTCzHaB7V6enwu8bsnzeHpx7Fl/oaafhn43 QMP8AhGLh1B7Mufw55reMKkNkzNtHFwfZ0VI0iEGOBGeKvwwkZzKEPYHjitbUPh18QZi8Fp 4MvHQjh5mQD8g1ZNj8I/itZtvi0y9Qf88sIV/Vq1dCc1d6GfMkRXmlLKMyqJVYcEHPNZJ0S 5tZAbC88gnlkPTP412qeAPifHtDeGbqTHoUH/s1Xo/AHjiR/Nk8JXm/uJCmP51n7OtBdx88 JM85luNZt5B5sUUxPG7pn6U5Nbt8eXMvlMOz8V6JP8NfG8pLHwxcjPYMnH61i3vwp8eTqUX wldNj12Y/nVxhKekojbjFbmAlwsx8xWVgvda0II5WgUqxAOeq+9Zt18IfifEv+g+E9QRiwB CuuMevWtK0+G/xhhtI45PDt5uH+0nr9a1eGdiHUR5FJoVt5jkXuoDkdLpqcNEiK4GoakMc/ wDH29akn+ucfSlC5QjHbtQqs+5+gxy/C/8APtfcZo0lBGrHUNQAb/p6emHR4gPl1XUgP+vt 69B8P/Drxl4s0a41fw5owvLOCUQEmYIxfjOFPUDIzzV7x18KPEXgDSbHVdXu7S6tLmTyXkt t2LeQjIVsjkdgw71p+/tzX0OO2WKXs2o37WPLzpI7avqf/gW9A0kjprGq+nF2/wDjWkcZ4I P05oyfWsXVqJ2bO/8As7C2v7NfcZv9ksOBrWqgDnH2x6cdMkPXW9X/APAt60M0ZPrR7ap3F /ZuFf8Ay7X3FH+zpcY/tzWOmP8Aj8k/xoGnT9Brutf+Bj/41oUAAnpR7ap/MH9m4Vf8u19x SGn3QGP+Eg1nHp9sf/Gj7BdcY17WP/Atv8av+Wp4C/lXR+HPAPi3xbbXdz4c0OW9gtSFdy6 xruxkopP3mq4Tqy2ZnUweApR5qkEkcZ/Z95n/AJGDWR9Lxx/WlWwvVOR4h1rOc83r/wCNX5 IZbeaS3uImjmiYpIjrhkYHBBHY03A9Kl1qmzZostwbV1BFP7FfZyPEutL7C8f/ABo+x33fx NrfH/T4/wDjVzA9BV/R9H1HX9atdG0i2+0312xWKLcF6DJJJ+lEalWWkXqTPL8DBOU4JJeR iLbX6njxRrnP/T8/+NKLXUe3irW8/wDX8/8AjXotx8Ifibav5cng6+lP96Bo3X891Sw/Bn4 oXEDSp4RmjwM7Zp40J+gyau9fzOS2U/3TzYWupjj/AISrXP8AwOf/ABppttTz/wAjVrf/AI HP/jV6WOW3nmgmjaKaGRo3jbqjA4IP4imAknk1l7ad7OWp3Ry3BtJxgrPyKot9Vwf+Ks13/ wAD3/xoMOqg/wDI3a6P+35/8atEkdDQOeTzT9tU/mG8rwn8iK3l6x28X69/4Hv/AI04R6rt x/wluu/+B7/41YxRR7ap/MT/AGXg/wDn2vuINmr/APQ2a5/4Hv8A40h/trGB4v10fS+f/Gr OTjOfwpmSaXtqncf9mYP/AJ9oiI1vbt/4TDXsEc4v3z/Om41o9fGPiAfW+f8AxqfJ9ac33R yfzp+3qfzB/ZmE/kX3ESHWwcjxlrp+t84/rSl9fz8vjHXQOuBfyf8AxVOyfWlBJHWj21TuU srwf/PtEQbxADn/AITLX/8AwOc/+zUpk18DI8Z6+D/1+yf/ABVPJIPU07JI5Jo9tU7h/ZeD /wCfa+4hW48QL08ba/8A+B0n/wAVTvO8Q/8AQ7+IPxvpP/iqXHPf86UE56mj21TuH9l4P/n 2hPtHiMdPG2u5/wCv+T/4qnfavEeDnxxr/Ppfyf8AxVOyRSdaPbVP5geV4P8A59oQXfiIf8 zv4g/8DX/+KpftfiIdPG2v/wDgbJ/8VRj6/nSEkdCaft6n8xH9lYT/AJ9oDd+IyAD448Qce l9J/wDFUn2zxMCceOvEBHob6T/4qnAnHU0YH+TS9tU7jWVYT/n2g+2eJN2f+E48QZ/6/pP/ AIqlF54mGP8AiutfOOOb6T/4qkw3qaG4b/69HtqncHlWE/59ocb7xQef+E78QE/9f0n/AMV QL7xR38da/wD+Bsn/AMVTfxNLz6n86Pb1P5hf2VhP+faHHUvFSjI8c+IW284F8/H/AI9Svf eLEkKnx54hzweb5/8A4qo8Z60DjoTR7ap/MH9lYT/n2iVdR8VY58d6/wD+B8n/AMVSf2j4q D7h461/P/X6/wD8VTNwAJbOB6df8+1amq6FruhratrOkXemi8Tfb/aU2+YuMkj3xzirVas1 dPQxlgMBGShKKu+hnLqfi5VCjx74gwP+n1/8aQaj4sXOPHev8+t6/wD8VR+J/Ogg44PPvR7 eo/tGn9lYT/n2g/tLxauSPHviD6fbX/xpv9p+Li2f+E+8Q5/6/X/xqa0s73UbuOysLS4vLm QfLDbRs8je+0dB710l38NviBY2X2278G6rFbquWcRhyB6kKxP6VSnXa905qmDy6m+WaSZy6 6n4wIIHj7X/APwMf/Gl/tTxinH/AAn2vkf9fj/400AnpuGOCCCCD6EHofahh6saj21VOzZv HLcG9VBC/wBreMA27/hPvEGf+vx/8av22qeLDbru8e6+SM9bt/X61mEgHGSfxq/ayH7OuD3 P86ftqn8w3leE/wCfaKT/AOvb609fun0qFsee/B6ipVOFNYnoHv8A8A/iBp2mRL4E1QNDNe XTy2MwUlZGcDdG2Oh+Xj1r6Nns7S8ge2vbOK4hf70U0YkU46ZBr4Y+Htybf4m+F5jwF1KIH PuSP619FfH3xPrnhnS/Dl1oOqy6fcvfSFjHgh1WPO1lPDLz0NepSq/urvofC5ng7YtQpfa1 +ZJ43+A3hLXbaW48OWy+H9WwWQwjFvI3YPH0APquMV8o6ppd/o+q3Ok6nbNa3tpIYpomOdr D0PcHqD6GvtP4V+O28f8Ag/8AtK6t44NRtZTb3cUJ+QuBw4z2YHp7V4n+0npUVp430rV4AU l1GyZJmA6vGwCtj1w36CprU1NKUTfK8dWoV3h6z0/U8NwN2N3PpmnBRnGefTNfXPiH4PeCj 8K5bC2tLDSLm3tUddYlTDxMMFnd+pByePepvEnwj+Hlp8M9Qhg0aC2ktLF54tRXIm3omQ5c nnJHIPBzWTwj3O+PEFOTV4M+Qe1KgLdwfpXrnwV+Gdr47up9b8QI7aLZMsYt0+T7VORkgkf wqMZA65rvtesPgBq+tv4HWO30nVRILeO8sImiWOXps8z7rHPHPf3rOnhW48zdjor5zTp1XC EHK2581jCjIILDtX2J8CLeGP4MaPsAzJJO7nHO7zW/wH5Vy/xU+Fng7RfhFd6homjw2N9o6 I63KjEkq7grCQ/xZyTzW9+z1cm4+D0ELNn7NfXEWP8AgQb/ANmrpo03Sm0+x4+YY2ONw6lF WtL9D53+Lqxr8ZvFIiUBDdKeBj5vKTP61we7JIDZPpmvfdO+Ft38SPit4s17V5pbLw5Hqs8 QdeJLso20iM/woNuC1Vvi4PhBpXhRPD3g+0sG8QRTptmsfnMKg/P5kmfmyOMEnmsKlB3cns elhM0hGNPDwi5Oyv5HhmTWv4c1698MeI7DxBpgjN5ZSb0EgJVgeGVvQEHGe1ZQORnn8aVV5 Jrii+V3ifRVYRqxcJK6Z9O6X+0edTuLTTbbwPeS6rdzLbxRR3ilGcnA5xnHU9Ogr1/xR4ht PCXhDUPEWoqvl2UHmFA335P4UB7ktgCvAf2dfBn2zWbrxtex7rey3WlkDxumI/eP+AwB7k+ lR/tG+M/turWngizlDQWJF1fFTw0p/wBWp/3Qd31Ir1o1ZKlzVNz4CeDp1MYsPQWnXX7zwm 6uLjUNQub+6INxdzPcS4/vOdxx+JqEAE8MM+xq1awC6vLe0ZinnzRxEg4IDOFJ/Imvp34v/ DfwhovwkuLjRNBtrTUbBoY7SS3ixLM7OF2Njl92e/rntXnwoSqpzPrMVmVPBOFG10/wPlk4 X7xHPTJo2+lfXXgb4HeGdK8IiLxPpNvquq30e66eZd32fcPuRf3dv94ckivmDxN4fn8M+Nd W8OkNM1ldmCHdy0qnBj/EgrTqYdwSb6iwea0sRUlTStbX1MTGCSTge5oyCTgg49K+jU+H3g z4UfDT/hLPG2kL4j1t9ii2lP7pZn6RIp4GO7HPQ15re6lpPxFuLPQfD3w50/Q/El1cAW9zZ 3XlwsoyWEi454FU8Oo/FLXsZU825m5Qg3BPVnnnv+tCgA9Qa9D+FXg638RfFeLw74ltWENi s0t1aPwZHiIXYwHbd1HcYrrPj/4A0/w5c6V4i0DS4bHTrnNpdRW6hI0lHMbY6DIyv4Co9hK VPnN55rSWJjh7Xv1PEmAx2FNK9ia9Q+HPhrQ9Q+HPxA8S+ILCO6/s2zEdqz8CKQoW3L6Nkp Wh8DvhpZ+NdSudZ8RQi40nTisQtzkLcTkA4bnlVHUdyaFh5Tt5hVzSnTVTmXwaep4/t2jBo 47V18Vt4dPxrWz+xqPDZ1z7OLbcdnlebt29c4z7/pXXfG34b2fgjXrXVtChMOi6oSn2f+G2 mUZKL7MOR6EGj2UuVyXQtZlBVYUWrcyTR5D8pP3hn0zS4OcAivaPAPiT4KW3ge30/wAceHY E1a0LeZcyWjSm5GSQwZOc4IGDivQfHfhj4UeHPhXeeIj4LtYHurfbZIVZJjNIP3Y5PBHX2A rWOH5le5xTzyUKnspU3e9j5T2HNP2t1xx613/wY8I6b4w+IsGma7H9qsrW1e5li3kecylQo OOcZbPWvcr74F+DZviTY3UVtb22i/ZGkl0qOVh58ysAGAznYAfm9wPWiGHlJcxris4pYWq6 covY+TtuOc8UZIFe2fHjwF4X8H/2Lqnh22TTxfPJDLaRsSrbRuDqpPBzwfrW3ovwx8J+BPh vJ47+ImnnV70QpKLBifLhZ/uRgfxMcjJNT9Xk5ONw/tql7KNVJ3lpY+eACOSQQfSg4xk16H qWreG/HDW+h+H/AIbQaF4iu7hIrKa0vQsRJPKyqRg5Ge341y+lx22g+NraPxTo73Fvp12E1 CwcZLgHDLjvjr71m6NnuddLHOSkpwamlflMMAHkMMfWlCk9DX1R4etP2e/GGtx6VoXhu2ur 2SNpmjW0mRY1HGX5AX0+teXfG/T/AAXovjGz0PwlpENjNaQE35gY7CzEeWhBP3gAT+OK0lh uRc17nJhs59tWVH2bTffoeU8+9Jkk4OM16h8LvhcnjVLzxBr1zJYeGtOLCV4zte4ZRuZQ38 KqOrdewr0TwBZfBf4hXmp+H9L8AGzWziE0V1LI2+eMtt3hgdynvg+tOGHnLd2DFZzToyajF y5d2tkfNlIDn7uDXofif4f22ifGe38CxXkz2N5dW4jlY/OsUpGVY+o5APvXqPxn+F/hbR/B NleeFtCis9VF9DZwx2wObrzDtCsD1OcHPbFSsPKV/IVTOqUHT0dpK/ofNfPAbAz096ME19c +H/gH4UtvBR03XrRL/WrqP9/f5O6CQjIEWDhVU4+uMmvmrR/DEt18RLTwdqMjW8zakNPncd RhtrEemQOPrTnh5Qt5muGzihXc9H7uvqReCZdJt/iB4fn12VI9Mhvo5J5JD8igdN3+znGa7 z45fEOw8Z6/aaZokqz6VpO4i6X7s8rjDFSeqqB+JNdv8aPhP4c0j4fR674X0eKxk0llNykX WeA8MzerKSDn615z8F/COl+L/iL9j12zW70+0s3uZIWJCsSQqg469SfwrXllD9z3PN+s4fE P+0Hf3NLfqebZ7r39ab14IJHoO9W9Qiii1rUIrZQLeO5lSEDoqhyAPyFVieDz+uK4dj6anP 2kFLufYPwN8N6Zo/wz07WbSKJ9Q1iP7TcXIGSeSAgPUKuBx61zHxR+N2seFvGEvhzwtbWck lmqm7uLoFx5jDIjUAjGBjJ968V8K/FDxr4Q0yTTND1SJbJizLBdQCURMTyVz93nt0qz4S+H /iv4m6619ai6SznlL3usXn3WY/fK9N57ADIHevR9tzQUaW58bLL40q86uOfu+u5X8XprviS yHxMu9GstOsdTuBYYsyQHnRTmQr2DEH64rimySMnPFfSvxzsNI8KfB/w54O01THGt7GIFJy Skaku598sOfevm0hQoHNc+IjyyPayis6mH2sk2l6EVXrbHkLwO/wDOqRA27hV61Y/Zl49a5 0ewynJ/rWH+1TlBA6VC7HznPqcU9X4OelF9AgmX9Jvo9N1rTdQdwq215BMWPQbZFJ5+nOK9 s/aV1SK68SeHtLifK29tJdOAehdgFz9QDXN/DP4j+GtC0G68G+ONGjvtCuZTMkxgEvls2Nw depHHDDpXor6f+zxq2pDXrzxFa3zqqL5V3qMhRVUYVdjc4Hp0r0KdPmpWT3Pj8ZiJ08bGpU p/Df5l79nHSbrT/AGo6rcqyJqt5vgVhjciLtDD2JJ/KvP/ANpTWo73xzYaVbyKzaZYMZCDn DyMGCn3wo/Ou78V/H7wloWlHTvBSrqt8ieXCI4ylpB6HOBuA9B+dfMF/fXeqaleahqNw9zd XcjSzzP1kZup9vQD0FXWqKmlCIsuwVXEYmWKqKy1Psn4japFN+zvq+oxsDHdaTGVPqJNgH/ oVfKd34x8WX3h2Pw7eeJL240qNQi2sj/KQOikgZIHoTXbeIviTp2q/s7eHfCFvcmTVtyW17 ECQYo4Sduf94bcV5KZMknOaxr1ne0ex3ZRgUoy9tG+uh9hfs+Lbj4O2piOHN7cNLt6ht+Pz A214Svwp8eL8SE0caNdAJqHnf2iy5tzGJQ5lLe+OnXnpWz8EPilpvg2W80DxJcC20i9k8+C 7Kkpby4AYPjorADn2r13xj8cPBuiaBM+hatbazq8ibbaC2O9EY9HcjgKOvr2rojyVIK72PH qLEYfE1I04357o0/jldi2+CfiAO3M4ihXI+8TIv8AhXIfs0X4Pg3xDZufktb/AM3PoGjGT/ 46a4D4j/Fe28Y/CPwzpAuUl1m4kFxqqICBC0eRg+m5jkD0rK+EvjnTvCGkeObfUr0Wxu9OD 2inP72ZVZQo9/mFJ1Iqre/QqGCqLAyuteZep7p8N/Elj8Ufhrqem6qiq8cstpdxW5MRaJmJ RwRyCV6n1Br5k+IPgyTwF43uvD+WltNoms5mGDLCTgZ91OQfoPWrvwo8ef8ACvfFsWoXokf TLuH7NfLGMsF/hkC9yp/QmvZ/inq3wl8f+FIrhvG1jbajYq0tlcREvICR80bJjJVvTsfpUT 5a9O73RpQp1MtxdrNxkfMQ5GPTitDS9OvdZ1Wy0jT08y7vJlghGOjscZPsBk/hWZE3yKWXY cdPSuq+H/iWz8J/ETRvEOpRSPY2krCcxruZFdSu4DvivPppcyUj67EuaoylS3sfbHh3QIfC Xg+y8P6QFIsrfy0LjiSTHLMfduTXztefs8/ELVNWutS1DXNFkuryZp5pD5p+Zjk/h2HtXss Xxn+F8sSuPGVmoYZAdZFP/oNMuPjV8L7eBpW8Y2jgDOIkkZj7Abete1JU5KzPzujPE0J89N O78j578ffCi8+GegaTr0+vxajJJexxSQpD5aoQd4KEkk/d5zX1N4o1rR9J8GT+JNZhS4s7G JbwKedzgZTb7k4xXyX8W/iYnxG1aGDT45LfRLEMtusww8rsMNKy9uOAK1viF8T7DxL8JPCP hqwuC95sjk1SMZHlNEu1UP1bn6CuZVYQ5uXoerVweKxEaPtr3b+5aH0F8MPiAvxE8Nzau1p /Z91bTmCe18zzApIBVgfQgj8Qa8W+ItrbxftXaOZ0QRXVxYSSBujHlf8A2UflSfs5+JtM0n V/Eem6nqVvYx3FvFPH58gQMULBsZ46MPyrhfiz4ttPFXxXv9a0S6za2wit7W5X+Mxc+Yvtv Jx7D3pyqxlSU2FDBThjalGnsk/yPrD4k+Ch498GT6H9pFrciRZ7ecglUlU5G4dx2/GvMPhp 8DNY8MeNrXxH4kv7KRdP3NbQWhZt0jDbvYnoAO3vXSeAvjp4V8QaLbW/iPU4NG1tECzpdHy 45H7sjngg9ccYzir/AIt+NPgXwzpk0kGr2+taiBiGysX80u3bcy8KuepzxW/7uTU2ebH63R i8NFOz6HjWs+ILfwd+1pe6upVbUXiRXW3oElhRWJ+hIJ/GvpPxh4Z0/wAZ+D7/AMO3zFYrt PkmQZMbjlXX6GvgnVdSvNa1e/1bUmEl1fzNPOQeMsSce4AOPwr6d+Efxk0OfwZDovi7WYdP 1TSo/LE9w21bqED5XB7sBwR14zWFGopScGermOAqUoU6sVqkk/Xocz8QNBh+FvwJh8GR363 uoa7qO+5uAvliREwzEL2ACqv1Neh/s9fZx8IomiHztf3HnD338f8Aju2vnX4q+Ox498dzX9 qx/sqzU2tkpyu5M5Z8dix5+gFdF8HPilb+BL250rXTL/YeoOJDMnzG0lAA3Ed1bv6YqY1V7 XlWxdTA1ngOdq8m+Z9xbb4LePV+Iq6e+lOtkl8J/wC1N4EJiEm/dnOckcYxXsv7RSWz/CCS WVQJYr+3MG485L4OP+A5rrD8T/h4untft4z0k2/tcAk/8A6/pXzT8YvinH4+1C107RElXQ9 PYyrJIMNdS4xvx2UAkD1zVyUaUGk9zjw6xGNxFPmXw/gSfBHwB/wl/jE6tqMO/RtHkDyKw4 nn6pH7gfeP4DvV74rXvi/4i/EQ6Zo/h3V7jTNNZrezQWrosr9HmJYBeowMnpXovwt+Inww8 P8Awz0jST4ltNPu44993HcFlczsSXY8c5PTnpiut1D42fDSxtHmPi62uWUZENqrSO59FAH8 6caUPZ8l7XFWxdf6463JdrRJrY8K+B9tf+HPjzJoer2rWV99int5YXwSGAVx04PAzxXUftB +JNU8P+P/AAre6Ffy2OoWlnPIJIwCdruqkMDwQdp4PpXmll8QDc/tAWnj++jNnby6gm9GOT DblfKGf+A4Jo+NHiq08V/FG8u9MuVudPsoY7KCdDlZNuWcg9xuY8+1Yuoo0Wos9L6rOvj6c qyveKbMibxRrPi/x5od54r1OTUCL6CLMgCxxp5gyAo4GeOa+yviB4TXxv4Iv/Dn2gWskpV4 ptuQjoQVOO44xXwMxJX7xU5BDDqpHII+hxX1/wDDj43eGvEGiW9l4k1OHR9dgQRyrdvsjuC BjzEY8HPUjsaeFqqV1Pdk51g5UpU6lBWS7dDlPh78CPEmheObHX/Et7Yi302TzoorSRpGmc A7ScgbRk5xXnnx1WCD40a20SD54rd2VR/GYhnp3OB+dfSHir4t+BPDGlvcza7a6hcbMx2ll KJZJD2HynAGe/avl3w34o0vWfjZa+K/H0vk2lxdtdzcF0jYD9ypx/ApCg/Sqqqmkqae5hga uJnWli6ib5Ue1+D9Hl+D3wavvE8+ly3nijVFVxbwwtIyM3+qiIUEhVBy3vmvALjwz42v9M1 HxTf6Hqklujme8vpoTF8zN8zYbBP4A4FfX6fFr4asu4+N9K55/wBfg/yrzb4ufGTwpeeCdQ 8NeGNSXVr7U4/JaWAMYYIyfmJY9TgYAHrV1KcOSzeiOfB4rERquUIXlJ6tnT+A9DXU/wBmG 00fTHEdxqGlzKHBxmV92cn1J4rxjwN8SrH4VaNf6NP4MnfxQ8myd5phGrbeFXaRu2jnp169 62vgp8W9J8NacfCfimf7Jp5kMljePykW45aN8dBnkH3r3DWPH/w40ywGralr+kS4GVaOSOa V/QKBkn2FVFqcVJO1jCrCpRqzo1Ic13f1PkyTV/EVx8U9L8T+J4Z4L6+vbe8VpYjGpjEgVd qnooAIHrX2H4913R/C3hWfxJq9slymmsJoEIBYzHKoEz0Y5xntk18a/EPxxceOfGl14gELQ QIixWUD/eWJCWUt7k5P413fxn+JWm+L9B8LaRpF8txCIVv77b/BNs2rG3uPmOPpWNOrGMZW d2elicHUr1MOpRtdWsuh9GeAPGNv458HQ+Ira3a0kkZoprdm3GGRTgjPf1Hsa+Vfik50D48 65f2wZXtr2G+Xb13bVc/n/WvR/wBm/wAR2FlofiTT9R1G3tUiuY7sCeVUwrJtY8nplM/jXj XxJ8S2viX4ma9r1jKHsrifZBJ/fSNQobHpwfrmnXnzUlIzwOF5MbUpP4UmfbdtPpvi7wnFc bUudN1a1BZOoZJFwR+p/KvMvDXw+svg9oPi/wARtqjX5+yv5DMm0xxIpKofVskc+1cj+zx4 /Xy3+H+oOWYb5tMYZIK9Xj9sdR+VdD+0b4nGneCbTw1C4W61eYNKoPKwRnJP4tha6PaRcPa HmrD1YV3hOjZ8rqzGEF/vuCz/AO8eT+ppvORt69qN6mmMSUYLyxBx9a8e92fosYuMbdj3b4 L/AAksvEtqni3xPG0+m7ylnZMeJipwXf1TPAWvoDxN4m0rwT4eS5lsLmdIxst7PT7VpGYj+ EKowo9zgCvPvC3xQ8A+FPhF4Xe91iPeLRIfslsvmzh14cFByOc8nFdJofxn+G+tuqW/iSKy nc4EN8pt2z9W4/WvXpqEElE/OMU6+IqOpUTaufLPivxH4l+Ivi+S+udPuJbtVKQafAjP9li GTjbjPuWPWuQ4dQwIIIyMV9ieP/ix4N8N+Hb1tK1Sx1LXLiFo7e3tGWRizDALsvRR169q+N 13IoQnJUAE+prhrxSd27tn1WU1qlWLjycsUBGDirtsf9HH1P8AOqJbnmr9q+LccdzXLc94z JTtlcHg7qFJxTJv9e+Tn5j/ACoVuOlQaR03JXIYUwjdjJHHsKRzximbsdTR00K8ybeQu0H/ AOtSbzjHY9ajU5p1F3YOZrYdv46UmQOgpKbupXZOlh6Ebt2Pz5yKFOBhcA+w60g4o6U09A0 36i7huxzj/P50bvWm85zS5Hes3cpK44tkY5A/PmkBGSdoB+lNLDtSbvai9hrsx+T/AJFJn5 geeD2OKbu9qdSuwsh27H8I/Hmk3EdOPQ9cUlITgZoux6Difxz1zQGPOcfhTN4xx19KNx9KW qBDyVYAMiuAc/MM4NDP0AGAB+VM3UhOaab26E8kVqPyrLh13D3pCwDYVQCfbpSA4FIeSDVc 8l1BJbsdvPShmDYBUNj1ApmTnpS/SkpPdMppEgk3cZP51IGyPpVcZzxxTwDnOenWn6ist0S HH3gi7j0OMYoL5ZsgE8YJ7Uigls9j0pG4em23o2SopB5hY7mA96blsk55PpTc4NG72rO7NL dVuP7Nz19OKUsD/DTMe9L0q79Lit1FJ4pCFYYZQR6dh+FN3e1G6gGk9GhVCoAEAXHTHFOJ3 A/Nt9McUzd7UhJpNiSS2Vh/TgAYpwdhkAlVOOBUe6nHhQx6GleXcEh2885JIYc+9IuxPmSM K/TIOOKZvWjdS57aMrli9WS78kFsn15pgwBwBzyeAM0ZHaii9xaCMqOcvGrnpkjr7fSvVfg TqOiWnxNNtriQCHULJ7OE3ABTeWU7TnjkAjmvLAM0jhTGUbBB5xit6VRwab1OLFYZYijKne zfU+5f7J+Gvwutr7xEmnaboaspMkyL87j+4gJzk+i18jeOvGd1438aXniC5iaGN8RWsDHPk wL91fqep9zXKPLJNtM0kk23oZJGYj2GTx+FG72rprYnnXLFWR5mAyj6tN1akuaRJu9qOoIJ 2nGaj3UhJLbj6YrlPfFG1WdlABbqe5pwZSuGXPse1R496XOKLsi0dgBUDYqAKOwp4fAwRmo +/FFK9x8qS0JM55rRtcfZlyPWswHFaVpzbLx61SIasjIv5ktb2SGYfOCSQOnSooLqGYAISC fUUUUjkc2WXC7sFselO+zSEAgqQfWiigunJvRkgtJR3SlFnORkbfzoooN0Bs5lGSVx9ab9k kPOV/OiikykSfY5PVfzo+ySFwqlcn3oopIQ1rWZThtv50fZJQMkpiiilLc0jsM+zuepWkNt JngrRRUoY9bKZlBG386GtZUIBK/nRRSAPssx5yv50fZZRySmKKKAEFq5PG3P1pwspSpPyjH vRRTGtxrWkivjK/nS/ZJD0K/nRRSKYfY5fVfzpDZygZJXH1oopozYv2WX1SkFrICeV4oopo EKLds/w/nTltpAeSufrRRTGSNbSgblK037JKxGSv50UUDGSWMoYYZcH3pDZyA4yv50UVBaH fY5d2Mr09ab9ll9V/OiimNALOQnGV/Omm0lzwVooqhCfZJvVaDaygdVoopMTA2so7rS/Zps YyhooosJC/ZJP9ij7LJ6r+dFFYtF2F+zSn+5Si0m5+4fxooq1sRLcPIYAYZc96cbWQ91oor RbEiC1kHQpQLSUnqv50UUAH2ST1X86PskmOq/nRRVCuILSXPVfzpWtJAOq/nRRQyFuNFtKO 6frQbaU90/WiihGofZpfVP1rVtLab7ImAp69/eiihuxE9j/9k= </binary><binary id="_2.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w AARCAKjAcQDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2 uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL /8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1 dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD7FJwe3T0pMn2/Khuv4Cko AXJ9vyoyfb8qSigBcn2/KjJ9vypKKAFyfb8qMn2/KkooAXJ9vyoUncc4/KkooAXJ9vyoLYB JA/Km5GSM9OtKelADY33IeMbTt6U8k4xgflTE+7Tx1oAao25HH5ClZjjt+QpB1P1pHBOMUA JuOwDAyT6CpMn2/KmAc5I5DZHtTvrQAuT7flRk+35UlFAC5Pt+VGT7flSUUALk+35UZPt+V JRQAuT7flRk+35UlFAC5Pt+VGT7flSUUAOBOe35UgY89PypKKAF3fT8qY0hBCggZ74px45I pG2lTlelADg+RkEEfSjJ9vypo2jC9DjpVG71rR7CNJL3VLW3R3Eas8oAZj0Ue9AGhu+n5Ub j7flUZI+7nk8gU6MjaDnj1oAdk+35UZPt+VVL/UbDStPm1DUbuK1tIF3STSthUHuamW5hkt 1uEdTC67xJn5SuM5z6UAS5Pt+VGT7flWTceJvD1oYRca1ZoZ5PJiHmg73/ALox3rV3jPzYX BwcmgBcn2/KjJ9B+VZo1zSG1+XQkv4ZNTSMSvaq37xE/vEelaXB6Z/GgAyfb8qMn2/KkooA XJ9vyoyfb8qQ8HBooAXJ9vyoyfb8qSigBcn2/KjJ9vypKKAFyfb8qMn2/KkooAXJ9vyoyfb 8qSigBcn2/KjJ9vypKKAFPOPpRQeg+lFAA3X8BSUrdfwFJQAUdKKUE9jg/SgBDgdSBSbh/S uO8deJ9f8ADVi17o2gRahbQwNPcXEs/lrGBjjHcnn8q4a7+Jvi/wAPeJtPk8S6VGmmXUEkw tdNi86WVFUMJAeyjPOaAPbPxFJkZxnmvPJvjH4Sg1bS7BWuJTfpE/mIgIi8z7obnOaofEzx xrfhLXNEstPuLG0tNRWXzLu5heXymUfKAFPQ+1AHqJdR3z2yO59KTcCuQfb6GvAJPiT4ruI dM1GO6Ecd5odzcy28CL8s0ZIDgHkcDODyK35fjD5VukFhot1qTwrBb3NyHSEtcSqMBFPLYz nIGKAPXiykDBH1qQngDocV4T4L+J3iFLYWXiDTpr2e4lu47e/kkQDfEpcxEDHAA616P8O/E mq+LfBNjrurWcVpNcbiFhbcrrnhgaAOtUEDmnUUd8UAHQZpcYFNY4BHpzS7tyjFABRQOlB4 oAKKKKACiiigAooooAKKKKAA8daKG5FFABTXkVIzIxARV3FjwAPenHpXm/xa8UTaZ4dj8O6 TCb3XfEJNnaQowDAH7zn0UDPNAHSxeOvCVxLeQWviCzuZbSBriZIZQSqDqa5fwP8AF7Q/Ge r3GkJZT6fdqpljE7DEyA/eX3xg4rw/S/h1NB4v0nwXEbiLX0eT+1SHIi+x5BVlYDncMjB71 oeOPDtvq/xR1qDwpbxSWukWiXN1IsrKIDGuGjUjvjHH1oA+gPH3kyfD/VYpda/sSOaHyzf9 BDk4ycc4PAr5j1SxttMtbnQ7lbP+0g1pIl5ZXf2m2YeZjzMHhZMc8V6H8GvGFhq2hN4H8Vs bwzkmyS7jzHPF1Kbj1IPavYY/Avg2Kxeyj8M6fFaySiZoVt1UM46MfcUAeBar4/8AFWkxXf h3/hM5LrUbbUpoUuEESeZEqbl3M3HBPTvT7bx/8QBpthB/bFxqlx4nsoxp88MKBbW4WXEgw ByQo5Havep/Ang65lMlx4Z02VmkMjM0AyzYxn61naR8OtI0zxRJrKTzSxRFzYWTYWGwLjEh jUDq2OtAHg/iHxp4i1DwgXn8Vx6vJq0FzDqGkNGqrZJHwHGBweB1r03x7qAtvg14dkknlTT J5bKK+li6m3ON2SOikcEivRh4U8Mhrxv7BsQ16pW4IhX96D1Dcc1dOl6c2nDTXsIGshGI/s xUeXtHQbemKAPmPxPN4dXX10jwxbadp+nf2xZrFqFnN5gLEcMueFYDqBWovjLXbHU9Ji1Hx tc/2bHqF/Y3N0WT51QZjJ/2znj6V73F4V8OQ2i2cWh2KW6yecsYgXar/wB8ccGpZPDmgSwt BJotk0TSeayGBcF/73TrQB4T8LdcGsfFDS7zUNTF/qM3h9op5XZd8jrL0OO+MV9ErxkEjcO uD09Kow6LpFtcpdWmmWlvcLn95HCqtz15xV8A4z+GfWgAHzMQOooozxx1o7UADcsCKKKKAC iiigAooooAKKKKACiiigAooooAU9B9KKQnheD0ooAVuv4CkpW6/gKSgAo57Eg0UUAYHjLRb rxD4M1PRbKWGGe9i8lXlGVXPqO/SuY1nwLq+r32i3v9rW1q1jpc2nyqsRYMZE27gewGK9Gp GAYEEDB60AeReG/hJqvh6+truDxDb5McUd2PsauX8s/KULH5cjg103jHwTe+I/Eeja5p+ux 6XcaTvMQa3EwYv1JB46V3HbFKSSMGgDyaX4PRtbRm18S3NtP9muLeeQQq3n+ecysQehPbHQ V5zceA/H9l4/aeG0u5tQtvJisNRhjja12IAoeUEcNt7D86+nsUw8yYHD44PoKAPL9M+D1ra WlpFP4jvp2guZbssFQB3lTbIBxwDzXV+CfCNt4N0EaPaXd5dQRMfL+1MCYl/ujHbmunCjbt xkYxilwM5xzQAU5cZ5ptNbOQR2oAUDDN3zTgBgc00EnJNJ1YigB1DdBSjGOaQ80AIGyM4pa QLgYpaACiiigAooooAKOeKK5fxh4mu/DFtBPa6DeayJi29bUgeSqjJZie1AHUgDHWggfMM9 K8Wf45lLvS7i68Lz6bot5KFa9u5OqFc7kCj5ueK72X4g+D4bbTbuTXoBBqIJt3AJDrnG4/3 RnjmgDR8T3us2Xhy5l0HS/7R1LhIId+0BicbmJ7DrXGeA/h5qeieINR8Q+K9WTXNZuQEjuA p/cL1YAHhTnjjtXSeKvGEHhSx0+6l0+41E30628SwMMFyMjBPGDXOWvxVsru90OGy0uYQX9 9PYXElwyxtavEm5yQPvL7igDp9M8MJpdxrd6l7LNf6rM0xuZgCYOMIi+ir6VQ8A+BrfwRoN xaG5Oo3l5M095dOoBmYnv+dT2XxC8FapZXl1Z+IbaSC0AaZ2YpsXOA3I6E9PWqkXxQ8DS6p YWEWvwyy6juWBkDYJHUNxweO9AGp4k8FaD4m0KTSLy1SBUU+RNbqI5Ldj/FGR0Nami6Yuj6 HZ6Ws01wLaMRrNO26STHdvesxfGnhaay1C8TxFZSQaaf9KYSfLHzjk49fSs7wR44i8ZaLqO qW2nm0jtLqS3ASQSeaqjIdenBFAHaA7icdqPpXMeG/GGleIfDU3iKEy2dhC7rK93hNpThj9 PenW/jzwbcaR/a0PiSwawVthuDMAA3pzQB0mRtz3x0pT0FclrXjzw7pHhKXxLHqVteQbWNu kcyj7Q4/wCWa+9LpXxA8NahFpKT6nBZahqcKSpYyPmRSwyF470AdZRR/Fj8T7UUAFLnjFJR QADiiiigAoOAuSccZ+YYpCSBnt/KvIfih8Q9NS21HwTpWpfZNZuAsD3ToRBFu5KeYD8rkfl mgD11HVwGUhkP8SnIp+PevA/hVqtnYePZfDdjcXmn25sc3OnX8/mBbpSATE5J3KRzXvSHKc A49TQAtFFFABRRRQAUUUUAFH1oooAUsuB9KKCBgcDpRQAN1/AUlK3X8BSUAFFFFABRRRQAU mfQ/wD1qWsDxlqE2l+B9Zv7afyJoLV5I5AM4bov60Ab5O0gED86acbWbPsK+Yj8XvET2fhO zn1CeC4tpQuvSLFhjmTATpgZUV1WpfFnxfpmlWeu3Ohaemk6rHM+mqJGaSMp08z6jNAHugY Y5oJAxzXiGqfF3xJp0l3GujWDPHZWd1CCz8+cQCD7g1DH8RvH0/inTvDwsNKtr9dUaxu0Xc 0cgK7xg9RxQB7ruBOOmaTcMZPA9SMV4RefFnXn8Q6x4dltbHctldNBJYSsWieMHBLEYJwO3 Q0sXxR8W6fbWVpBpNpfQWek2upXlzPOfM8qQqGOMfMwzQB7uGH4etNcqrghs7q8q0L4lanr fxNl8NS6dZWFtHK0fkzu4upF27hIv8JBB6dqf4w+Jmp6BqepxaNpMGoWmgRwy6s8jlXUSHA EY744JoA9STJALA992O2KN4Hcn22k1498O31TxV4713xXe30ghsZzbW1vHcMUjDIDtKdCBn OTzmsS58Q+O9L8N6n4tTxNPdRafrclk1jcQr5ckPmBOo5DDPFAHvxbGMkAnkDoTQGBIFfOf hv4pa94X01rnW7U6ro1zqV1FHcedvuNyjdtA7KDxW1P8XfFmmX0Gkar4e0/+09Yjil0nyZi Y1VzgCY9j9KAPcd46frS7gDg14c/xX8Zxaq/hs+H9MbXLZrhLnMrLEPKQOGU98jPFb/w7+I Wu+MNcNprGl2tlFLYR39q0DElkZtvzZ6cg0AeqGkpTkDGM9qTHvmgArJ8SW17feFtUstOVD cz20kUYdsAsy4Ga1qMD0oA8di+H/iJdH+HVnNYWckvh13+1obnCkbSAV455IOK47Tvg94qj 1OyuNX0W01OAxyQSWr35RYMyllfI+8pB+7X0n6e3T2oPIwelAHnHxM8L6nr3h3RNO0nRotQ itL2Oa4tTP5QMSpjaCemTXn8fw28eWGpWV/pGl2dnCl3Ncwac1yHjsQ8ZTBY/eBzkivofvn vSE4GfegD5lg+GXxAdr6bWPD66kL2CKJ1a+SNozG4IMW0YGMZAP41rr8PfH1tdaJLJplvfi O2u7dmeaNZLbzSNskrAfO49RX0KduMAYHWm4FAHzXpnws8R2GixTL4WA1CykgaZJb4OmqKj ksir0UHrk16X8M/D2v+HdN8RR6rpEVm93eyXUEccyuHDKcJxwMHivSiCTkE0YxQB4Toml/F HRfh/d+FLPwlbC4uZbiY3V1dI8ahzkKE7np14rlLT4feORZXtlqHg9rx73ULW9aX7RDhRGD vTaDgA+lfUPToAKQgEhmGQvWgD5ab4deO7YXDyeD/ALVazfbIra2M8WLVpTlZQM9ulaPhr4 feOIPGOjalN4bXS2ha2WfzJo5IHSNcM7fxCQ44xxX0ltLKCCVAp20Yxjj3NAD8YLH/APXTV 4TB9aDz1ooAKKazYIpc54HBx370ALR0560Aq3KkEeorlvFXjbT/AAtdWllPbXM13fJILUxx FomlVciNmH3SccUAcv8AFe/mil0DSbjV7nQ9F1O6aO91CDhkIHyRk/whj3rzjUfCuseNPiJ deG5rbTdOmCfbJJ4ZBcrJGQIw0mOsuBkH3rpPCXxC/wCE2eDwl420JryPVHlVbhoPLiLKN3 lqp5JUcbvUV6Z4X8DeGfBvnvoWnG2muQBNKztI7AchST1AzQAzRvAPhfQbfSTa6ZE13pUTR W9zKu6QFjl2yfU11S52gtxnoKYjsSxB8zHXA4p28bsdcnr60AOorjbf4n+BbrXbrRl8QQx3 Vq/lv5nyLu9ATXXxyxyorxMGQgEMDkMPUe1AD6KKKACiiigAooooAU9B9KKD0H0ooAG6/gK SlbjnOOOtZOsa7YaD9kfVJfJguphAsh+6jEcZPYGgDVorzmH4r6aNau0vbCa30OG4+yQ6yP mhllH3hgdB71Ysfit4WuFaa/kn0i0LuLe6u4ysd0q9WRsfoaAO+orwJLj4ieLF1PxbdeLf+ EX0C0kZ9NkkQRxzjdhS4POzpyeuelWtM+I3xK1vUYvCOnaRpqeIrPMt9dSPmB4h90rj7pag D2+eeG3iMk8iRRr1Z2Cj8zWVrelaT4u8O3GjXkzS6feDbI9tLgsAQeGU+1eTarL4k+JfiSx 8F+INGfw3Dp7G71JluOblOiiL1U9z2rM0/wAQj4dQ6nf+Cr6HxP4Oguyt5a7yJrBzwqqT1U nvQB6Td/Czwhe2ktvNaTJFNMlzO4nOZnVdq7m7rgdKba/CnwfZi4QWlzLBNFJClvNcNJHbq /3hGp4XJrzttU+K3h4Q/EvUZJLzSbpmkvNFV/8Aj1t8fIR+hJFZR0b4sR+GJfiTa+Ibx7+5 3yvp7PuVLY/dYKOMheeOeKAPQLz4RfDvTNOmvtVnv0t40QSz3F8wACHKBsenYVHpngj4ZeM Hm1bRdRn1KT7UJ5ZoL598coG09wRkcV5jONdv7PStM8YeM/7X8D3k0c0+oQsHeNyP9TIB8y DPc8V3utaJ4b01JPFvw38UafoeoWKCyaNZFNrcP/DHKP7xz9786AN2T4JeCWczRnVLZ38wK sV4VCK4+ZRx05Jx61df4SeF3tpopp9SPmWSWDkXR5hUgheBx0FeWw/GD4k6t4oj0/QtDt5n 063Z7+xTEnmFfvsJM8A9gK9K1L4yeFNK07SricXNxLqEAm+zWaCSSEfxBwDxg5/KgC9pPwu 8N6NrtrrUMl/c3VsXaBbu6MqRFhyyg96s6x8OfDeu+Iv7cvluRNJsE8EcxSK6Cfd81R94Cq t78WfAmmafpt5d62Eg1NC9uRGWOAcfNjpg1Pq/xN8F6Jd2Fve6vve/QSxNAvmKEJwHYj7o9 zQBpeHfCem+F5tTl0+W4b+0bgzzLLLuCtjHyjHHGK52D4beErHWs32pXd491cNdDTry9zE0 pbduEZxuOf5Vp3/xN8EaZqU2m3XiG1W6hiaUhSSNoGcAgYLYxx71wOjeC7L4mzXvjnxM9wq 6iD/ZMEc22Szg/gkGP4iQSBQB1D/B3whPbRWs7ahPbpevemGSfILuMMuMfdPpUw+D/g0aXc afJHfTGQr5dw9yxmtlU5VYm/gA9BXHnxT8RdAvpPh3aPbeJPEBC/ZdQPBhhPRp17MBXRaV8 QdY8O2zWXxQsG0udDiLUIk3QXY+o4Rv50AaU/wo8JNPaXJ+3LPbiTMouTvmLjDF2P3jjuaw /Cy/Cnw944NroniIjVbe2WzEM12zoVDcKCeCQc1yfjX4u6rrfgmaDSNAu9HttWmNvBq1w2I zGDgtkdM10Vz4c+F9p8ILKx1m+002TQsE1KJg0jzY+ZkI5dgx6UAetzX9pbon2i5hhMnCGW QLvb0GetWIhjPzZz26kV8kaa+lanLb618R5NR1S1jtfsulwWkbM7xI2DckD7oXAOf8K6/S3 8Q6jex+F9O+KGPD0Dh7XWXIW4klK5S3yf8AWbep/KgD6KH+0QfTFH+9x6V4cvij4m6hqUPw +heytPEduTJc6vGFaF7bHyuFznceuK6LS/iaui2baT8RIn0bWrWN38+VcQ3qp/GjDjLccda APT6ZvO8B8DIzXlifF5tK02K+8a+GLzRYbpPNs54v30dzn7iDurkYwD61yvij4z6f4igs/D ugzz6L9vk8nULy8Qo9khOGUDrvIzzQB76HXbvEgK+o5FR+fFKZEjlRmhba4Vs7e/PpXzqbj UfDGtweDfhD4tn1mS8+aW2ugJ4bQEcyLKeffAzzU6+ArhPFcfhzwt4u1BJ5Y2Pii8E2VDNy oI6B25GByAeaAPodXU8q+4dOoNSEYAPrXkFpoPjz4bb4vDIi8S+FQ3mfYbiUi8hz97Y3Qgd ce9UdS+MOteIdXTwz8ONBeTV9u+STUPkWJV+8pXrntk8UAe1k7RmhW3rmuH8L/ESy1y0ubb WIxoOuWCE31jdtsMf+2pP3l+la3hvxl4Z8Vpc/8I7q0d+bZgjiNcFD0zg9vegDo6OowaQH5 c5B9waqanq2n6Nps+paldJa2kCbpJXPC0AWuV+TvUMd5bTO0cNwkjqcMquGIPuO1eQ698Tb DxroN14W8Ei/k13UW+zx+ZG0XkRE8zk9lx0NUNX+HWq/D+O28YfD2ea51S2iC6laO3mC9HV 3IPOaAPa1vrU3jWRvbdrsDPkBxvH4ZzU5kwM8jHBGMnNfN3gvTdJ+JOqalr2p+Jm0/wAbyy ebbC0ypso0GAuDw2epHtW8Pi5rXgu91Lw94rWDxNfafsEV1pmFLOfurIvYk46UAdj4m+MHg zwzqq6XeXU11dRuEnFrFvW2ByCzk8cccda8/wD+Es8V6x4lv/iRpjTTeF9CuFtY9PiJzcxn CyS49s7uecU46PcLbXGgi3t73xt4xkF1qJkClNKg45wehCnA7knNezaNoui+DvDI02xhS10 +2jZ5HkIwcDLM5PUnvQA3UfFui6Qumy385htdQbEVwQSijbuG9uiZ968Yv/Gvi0+Mr/UBJF BPayq0Phu+Kql7bZ4lgkxhpTwRjms34k/EDTPFN7p1notlJrGm2sm+BYH3i7IGJEkiAyBt+ 6a7nwT4D063ltNcubyW78Owxi80mxvxufTnYfOSx5GOR+FAG5aar4Hs9W0zxDr0FroniTV4 VKw3T/vVyMYx/CfernxL1eXRvAmpXFtO8OoXMf2WyVDiR5XIChPU9a+fviVc2Oo2k/iWSP7 Rf+INRY2cvaK0hG1GT0LHnPtUHw21iXVvib4bg8W65cXdpYlmskuJCwjnxhRQBoa1ZeNPCe qBND1PWLqbR7WK+1RZrpisrNySq91UHaa72L4u6r42sLXQvAmjSRa7doWuJ7g/uLFQPv7+5 PYVz3xh8WapceOodL8LWjxXWkkQTX0I3SO0gP7kdiCByDXQfs56Zbx6DrGs+fE11eXISSFc hoAmflYHoc0AeT+L/h/FonjCTQ7rWIlkfTjeNPfHCXVwx+aNT67uma9N+CHjr7NbT+DfE17 9mu7VlFmt421ypz+6J7EY49jXpvjrwBofj7SfsuqwOtxAC1tdRNiSNj6e2a8K8QeFJPEHww svFNrAza14cL2Wpxg/vJRExG7d3ZRg/jQB9Sg578+/UUtee/DHx3D4u0GG2vA9vrdpEq3dv KhRmX+GRM9QRivQz1PvQAlFFFABRRRQAp6D6UUHoPpRQANjPIyMdK4v4mRNN4GmtZbeCS2n kRLieZcraoW/12ByStdo3X8BVLVraa80a8tLOVIZpoiivIm9VJ4yQetAHhus+IfD8fhxfh3 4btVGhOy2d1r1wM28Mh+Z2z3cjkHsTUfjG7u3+H9oY9IjX4f28qQB/KJvBGhA80Z4CuRjPo a9Z0nwLoel+CF8ISWiXVhIjC48wD98zHLMffPT0pmi+FbzTPB934bvNRGqwt5iQNeRh1SJu FjYd8CgDyW+1DW1u/Dg+JNhFp/g2VTJapa/vEiJTEcc2PQHOTxmsLTPE8fhzR9U0Twi6RaP qUwQa1coYrmwDtg+dnkpj7r9Oa9d/wCFV27+GIfDlx4k1OTS0kEr2uV2Pgg7MkEhPbNWfGH gSPVrYX+i2tt/advb/Zfs9yube9g/54ygdR6HsaAPKtd8EakvizSvBnhbxRcX3mR/bHkklJ l02I4ywkHJR+fl9ea6Dxh8NbfwtHpni7wxaRzR6Isf23TpB8t3Ghz5h9XGSea1Pgp4VXR9N 1O/1C2nh1eec208M+SLdUPyojHlkx0rS+LUV/q+kWPh5NWs9K0y+mH2+7nuBE6xDqqqTzmg DlV+KXiCYJ4s1XwyF+Hd0DbElQ8sY6NI4H8J6VmaD4H8TX3h9/F+katd6fDamW48P6O0hZB GWJAfPZh/D6V6hpmo+CIbHTfAlve2l0l3bGO3tUO9Z41XncRkZPWneFbG68GeHpdJ8QajCN Phuvs+lzu/zvE/3Eb/AGgeBQB4dpmm6fffCvUdd8ItKviSAyLrtq9uMyROcSARH+71XuMVH ZeG/CHjnxNoOheD7VrLSIYAb64LbZLoIPmcx5+9njPvXuEvghtO+IkXjLw/BFFJc5t9Tt5S VSZDj94oHG8H161h6l4E1jSPEeq6v4JgtlGtKI7kl/JmsiDzJC2O/UjuaAOas4LH4D6xey3 tjLf6PqrFbbUY3BkiKjIgdfc965Xw7qYufiFLrvgrRoLi/wBbLLcaLqUJ/wBDQ4Jm39BG3W u5u2aT4zWVp421TTLm1CNa2GlyM0rOrKAJn42h3II+bn0rq9a8J6Drt/8A2j4c1ddN1/TYj FDLZTBQAvCxyqPvICMYPvQB4VFfWHgz4gXUR8JLeahdK9p/Y0zFktZXbkxHo0bg5GOcH2p0 R0Lw/pXiCIaM0z6pjTn0W5b9/p02SY9rH70WehHTjNejeAvhp4kg8cXPjL4geXc30eGtwko dWkPG7joAOldP458DNqvibQ/FWlWFtd6ppkyrPBM21LiMnue7L1FAHner/CjQ/DHwbuptdm 364uJxdJjzPPbhYAD94Hp+FVfCXhH4kweFJ/FmhazHpt09u0MemTqf9Qgx34Vs5Ir0rxh4K 8TeL9Vmkk1GG3s7RANNgBJxKfvzyf7ajIT0qDVfCnj6aPRNH0jXYdI8PwxLFeEuZLqUH72X 6Nnnn3oA8i+Gut+OHl1HVtAt/tUVkBdaq837ybUSTgxhuSGAHAFegrqjfGvU10u3tLmw8Ia bIs99JOAsl1N1EQH8Kjv9K9C8EeDrfwhpt7BFKJZr26a5dlXYB2UAeygfWue8SeALqfW5n8 N3c+mW+t/utX8p8RiMDl417SHpn0JoAhk+IGh28kkDeH1bwZa3R086kgVoUdcfwY+5kkbvW sHR/AvhLU7HXPG2uWjQaFdRSyWVjIAqWcR+9Mg7M+Mr9a9at/D2jW/h0eG4NOhGleT5AgIw NuMYPqe+a4a6+GOoX+kp4UuvFVz/AMItCwK26j9+6j7sbSdNoPQUAN+G3gwWGnJ4j1y7+2S TWItbNJ0Cra2OCVVh3Yg/Ma4vwt8OvCviFfEHiGeaa28LRTTrpS7iottpy849tw49a9G1/w AM+MdWtJfDun63p+meH5oVg3LAz3flBcMu4nbkjvU+o/D6C98HaX4PtdUubLQ7WNY7iCAL5 l2o5Cl/4eevrQB4fb+EJ9I8GH4gza7qMes3V4sWhMV/eyAtiMyDuG647Ct7xB4Z8R+FTo2v eN9Sm8R+H/twvdTiWLc9vOVAHH/PPPUDjivW5fCU914x0/UL27ifRdIQDTtPjjI8uXGN7no cDpXUzwQ3lpNbXCrNE4McisMq6n+E/gaAPNbZ7b4i+MbfWDHGfB2gqz28kg+S9n28uAf4EH GfWuetdH0Lx7r+p/EXxFp0Fn4ZsIpILaPZt+1oCd1w5HJ/2a2L74QXp019B0jxjfaf4dlnE n9nIgIjQn541frtPpXS+I/B7eJNCsPD8UzaVokEqi5tYxgzxIMqqkdAT1oA8s8GfCWz1uxv fE9lqGp+HUupi+jYf95DEMje54J3Dt2FZ/w/8K3vjSO70K9vpoPD+mX0xvLq3lYPrE7ZCnP UBQAetfQuraV/aHhm70azvJdM8yAwR3EKgtCuMZXPtWRb+DxpPw+Xwr4Z1KfSmjj2x3qoHk DHq3Pc80AefaLrHxLtLm88B6L/AGdqV14eUb9Yu3PlzR4/dxkDpJ2bnpWJ4G8b2vhxr/xD4 o8Nags2oXEgvNdRBJF5qnmJMdIx0B716F/wrf7P8Pj4W0fXrzTTPKZb2+VQ8t0x+/uJ6Zo1 T4ZpqGn6L4bTVJLbwppka+bpkKAG8ZTx5j5+6TyR3oA8o8Z6pbfEa88PrqOgp4cj1Vitlrt 1NhngUnKso6E9s10fxD03T/CkPhux8DtLbeLSFtrNLMDddxEYJmA425yQTxmvXNa8K+H/AB Fo39h6rpkU9nGoCJtC+WOgKkfdxWP4T+HOjeENWu9Ugu77Uby4AhSS+l8x4Ix0SMkcCgDzf T/EPxF8AXtp4HktYvE2q6nEbyzkeUjyTn94jewIPNWILvX/AIt6+nh/XrKTQtH0YLJq2nE5 kuZgeAD3TivYxo2np4gk102/+ntCLfzSMlIweg9Mk1RvvDOmXviK08RYktdStU2edFJjenY OP4gDQB5b8Rkjj+J3hrSPB3nWHjCeHy/ttu48u3thxiWMg7hjOKq+JPDGv/D2wj1XSfGd2q 6pILXV767BkjhLf8t1X+DHT0r0vwp4Es/Deo6hrM11Nq2u377p7+5ILkZ4RP7qj0rqbq3tb yxltLyBJ7aZWilikXKuD2IoA8tf4TaTa+FrO58F3/2XxBbf6Ta6sH3m5kZeS/Yq2ePSsXRf Amg+LfClpHp73OheLNGnczXExD3CXRYFmlB++pPIPQA16j4Z8J2fhSC4s9LuLl7GVg0dtPK XWD1VM8hfarsfh/S4/FTeJI7cLqTwfZ5JgxHmIDxuHQ4oA8x+E2m2vhvTvFWr+IjL/b8F1I mp3NxnBVclfLJ6qRzxXP8AxE+J+jeLNKTw3od/Ja2l4yM+pSxFYGcEN9nY9QWyMntmvU/Hn hC78bafZaTHqzWOmefuvY0X550A+UBuxBAPPWvHbr4WeIbvx3YeFNTdZNKRGnm1W2i2efGe Csg+6JDgLkdqAOu8C6f4Y8c3Nv4gk8HP4e1HRpxEs9pLiKaQDB2sv31966TXPM8c6tc+E7G TZoVrIo1i5QkCUjn7MhHr1Y9uldbaWml6DotvptmINNsLWMQwDcFWLjHGe9YttoGl+Hvh7q Om6e7GKWG4uJJ5Gy0zOrFmyO9AHL/Ej4YWfizRLZ9EEVrqOlIsdqm7EbRAf6o4PGfWvIfEH wy13w5ZyeJLTU9Og1GweOSXTrKYyPCxI2gZBzk+tO0691Pwn8O9N8S6fqksEmqL9mjmt5XA ypYkzb9wDdAMdcV3Xwn1a38R/EHVdSvHinv7rR7T7RuhwGkQnJOep6GgDI8TWFz4D+HPh/U NSXdrN5rqardyqArNJ94o2euBxVhPGWn+AvFH/CWadp90fD3i3FxcwFOLaYdZEcZBBB+7Xo 3xV061vPB0N7dpE66dew3ZEw+Vl3gNkemDXlfj+3sfAxn8NRWkt/4S8Robqzt43xJZXOePJ J6Lkrx70Abvif4reIY5tS8TeFrmxm8N6bLDZIJYjm9mkwTtYdMZrd+FHirw34l1LxCtlpV5 pOq3Ei3F/aTvuiZ/ulkB6Z7iuf8AEPga50f9mUaRDG82oQPFqEqxR/N5hbcVUDuARz7Vynh PxPe6TrH/AAmmn6VHLYQolprnkStv5H+tdGG4EH+IcGgD6dFta/anvBbRLcJH5QkVRuC5+7 n0q1nJqjpt/ZalaQ3+n3C3NrcoJUkVshlPeri/Lkk/lQA6ijIPIooAKKKKAFPQfSig9B9KK AA9fwFYniTxTo/hKyhvdclkht5pPKDohfDds4rbbg59hWL4h1ODSrOOe80mfULXfukaCHzf Jx/EV6/lQBT0nx54P1qUw6f4gtZJu0Tt5bn8Gwa6SN45UDxyIynjKsCM/hXklxr3wR8Rlb3 V7fTra4kJTN5AbeXj0yBRF8LfAmq20f8AwjviS+tUz5m2yvt+QemFOcUAevYIB46UwkEEkH Ht2ryT/hBvinoscraB8QBeAPmOHUIjgJ6FuRn8KSDxF8bLC4aK/wDBVhqaIOZIJsGT3Hzf0 oA9bK5xgDceckV5D8d7eKfR/DgK232htXiSNrlN6YPUv/s+oqZfHnxTSAtcfC6WSXccBJSM Dt65qvP45+Jd0vPwillC4O2d93PqMjigDjdXsbP4deJ9Ge+v/wDSGsNQuXk01PLRWkHypCO duM5Gc81g6X4ou7qS7sdS1yV7eHUNOnto5JXmVwXG/DMM55yfQ5r02T4j+KreW3bxF8ILzB +VZI1WTHsMirMHxJvL63nk034RaxKIztUNDHGpPoSRx+tAHJQazqX/AAnU2qL4k1KVYvFC2 MMJn/cNbuDk7cdBXSfE7xBNa+LY9MudevNBsE0ue7tZrRyPtF0DhUJAPT0703WvHni2I6ba aP8ACu8t7iWUSSC5iRw6LywUr0Y9ielTv8WDHZx3OvfDTXYAJ/KQtbLKF91zzn14oAwPhPB c+IPH2p6r4kaR9ahsLR2ikwFDFSAxXHJAwc+pq14d8UeFPDPxD+I2o6he29lm9jCFUJkl+Q ghVx83PUdM1o6T8YPCzTXLXxvJL0zEBotJdHijxlVfGcketSTfGL4YpMbprK4mYdJW0sjLd xkjOSaAPJZPiFrE1/qc2n+J9Ss7Z7K4ljF1cBnZww2gqBhD6D0rTHjPxLpc0dg3jG7uLe9g sZbm9kYObNZDmTacfL9a9Cl+L/wvcP5mj3BlcEtE2kncCeu4Y9K2tF+IPw58RXK6ZpKwS3t wvlrYtYlHKgZwwI4/kKAPM9c1fX4/FSaFoHxPQ2EcP2qC/vZ/LViW5Tco/eYx0Fa/hfxVrl z8XbGLUvEVxfW15LJHCthKGt3Cx/xxY3RjPOTXbQ+P/hfdW0KXt3plhLaSMi2uoQrHJA6nB G3HB+ldboTeGb6STUtC/s2aebl5rYJvce5HOKANpGLAkjjsRSu53lBn+mKarqgEZUg9QD1H tTyBlmHOBQA5c49K8i+IevfELQPEdodJvdOttJ1G8hsLcSQb3SRwfnP4164pyOlch448Hz+ LZNFaPWHsBpl4t4FWIP5jL0+lAHl1p8QfF/hTx9q9p4wS71iGCCDzRaRqsVoWOBJ/utx713 Wl/Frw/qvj9vCNnbXErZMaXYAKSOoyw9h7+1QeI/hbda9qniO9XxO1sNcjhR4jbqwiERBUA 5yenNSeEfhpdeEdee7tvEjSaVNI0/2A2y/6xhgnzDzjnOBQBy3xG+JXijwf40vbGzvtOFvF Zx3kMM0DM0vz4Kbl+7n1NQ+IfH3iSx1bU57TVClpMmmzRJ5QdLcTcuobjIPPNdZ4l+Gmqa7 4t1DXLDxKmnJqNithPEbJJSIh94KzHAJ9ccVi6z8G5pEmt9M8QpBaGK1WG2mtvMY+Qcqpbd yCc5+tAEniX4yWcRvNM0PTr43E8c62N/GiGOSSMfOwDHkL371X0z4yrB4KmmvNJ1CXV7DTE v386MKLsMQpkXHQZIxXEaT4I8d/25cSQ6e1pNqpmivmubL9zZxvnLxOTgk/7IH1r0GX4Qaj Lb3Cy+JY52uNGj0ok2YGdhyr/e6Agcd6APTtE1CTVNGs9Snsp7GW4QSm2nOWjyO/pXI/FH/ hIJtCsbfw3qEdvO90DPB9pW2ku41GWjjkb7pPrUmpa5q/hfSdL0SAr4m8SzZjEe5bfzAq5Z z6AcYFcZqfjvUfFMEukX3wiuNavtNkAuofNDx28jD5QGAyeOT0oA4O08da3Ya5c65oerTyC ysEa+h1lzK2RLtKKV4JAP3u9aniz4neIL7Q4mkms00nWpDHax2cm25sikgAdzno3v2rpE1X U1Kw6n8B5XRYdmINhHlg5CjIGefWm2vjf4dWUV3/AGr8N7vRo5h5d28mmBowwP3CR7+1AHY /EnUtUt/BNvpPh6WUa/qoSG08gjzOBuduT0Fcpp/jvxH4i0rwppuj31lbaheGe11J7uPzHR oRhuAeCe1bMfxU+E1xqFjd3GpRR3NopSB7i2dXiUrggZHAxTLTx18Era4SWzvtJt545WmSQ W5BVm+83TqaAPLNJ+I3jHwjof8AZ1reQakt40wt3mJd7OQTbdzsTgKc8A1qXHjHxNomt3ur 6xq2n22uvpEUWY28+N388jcEU7Q20fSvVbLWfhHNb3ENpe6AIL5v36AIPNBOfmB9TWsmj+A 9ThHk2Oh3UfliBSojYbAchRg0AQ/DHxFfeKvh/Z6rqzRNfmSSKZkXaCyMRnA6cV1zthWHRQ eSR0qjDDpOhaVJJHFBp1hEGklwojjQd2OPpXj3iz44R3V9HoPw7tm1O/nbYt28ZKE/3Yx/E fc4FAHtdzfWVlD515dw28IG4ySyBFA+pqsda0ZbU3f9sWP2cj/W/aE2/nmvAvD3gX4ha1qE +peLNBtLm6lB3XGtStKFP8ISFTsAH0rT0z4E6lPctdeIPEFpE29n8uxs1wMjHUjA47YoA9w 0zUtP1axW+0u8hvbRzhJoXDKxHXBFW2I8wDsTjg9RXE+Bfh/pXgCxnjsNQu7x7rBke4kyi4 /uoBhfwrZ1rxV4b8MJa/29rVrpqykiMTyYL+4oA5f4paFqWsW+kz2WgjxDBZXDy3OlibyTP lMKd3sea47UrTxh4P8AgHJ5moT6bqZv1kjihcSNbxSPjyCWyDgGvcLa4tr20jvbWdJ7adAy SRnIYHuDXnnjLxL4Iunu/C3ifTbnUILQxy3IEJKQgnKyEgj359qAPO7zx3rXgW51PwzJNp+ twW7wzQzX6AMNybmXagw7A8diK27X4peILk6ne2GiaNbafp+nQ3lxPPMV2vIvCjaORnt9Ks 6nP8Jf+EfsbXTtGtdcsRqUdsUsmyYZZejsxOSDXaxfDDwPa2l1Y2uhQrHdwC3mXLMHQHOOT +R7UAZXgzxHD8T/AIfalH4g0+GKBpXtJxETtlQDduGeQPrXHeANK8O+J/inr2qafNc6lomh COGygvHLpDMfvlM8gfKMV61oXhnw/wCEbWeLRbKKwt59rTfP95gMDJY+laVtY2FgZZbCzht ln+aQRIF809iSOKALbIWbg5K/MfevG/jFoaaJpT+N9BtY7W6iJg1NoY8fabZxhg47/XFeqX 2saXodukusalBYK7YV7hwgY9cD1qaGXTtXsA0L29/ZXCcMCHjkGf1oA8o+DGoalpFjH4Z1C 3mbS7mIX+k3flkK0TcmNz2I969i3AjAGQB1A/l61XuEMdk0VuUhCROq4HypheMD0rwjTPin 4ov7extJpIYNSZLqXIt9q3cCxsySpk8EFcYoA+gEOY1PqM0FwG29/wAq8b0X4yGCPQ9J1DT J9QurmyjkkuklUM0jIWAKAYHT14pkfxsa6khD+ELu3t7gxbJ/tCEosuQjYx1yDxQB7QrBgS OQKWvKvhh4/wBT1yWDw/rtjcG98iS4jv5SALlFkK5AAGMYr1WgBT0H0ooPQfSigAPX8BTcc EZPTGe9Obr+ApKAMvVfDmg65CsOsaRa3yKcgSxg81wWrfA/wjd3j3ukS3ug3EmMmxk2qMe1 eo0YBxkA49aAPHrD4f8AxR8OWr2ugePYZbdmLBL6Jn2+nJz+Natx4j+Jnhu2hfWPCNt4hgU bZZ9GkPmH38tq9M57mg4OMjJHfvQB5xovxi8JapeDT9R+06Ffbtoh1BdnP17fjXokcsdxEk kTiSNhkOGyCPY9DWD4g8D+FPFL+bruh295Pt8sTsuJAp9GFebSeFvHXwxS7v8AwdqS65oSE udJvd2+NQOdjH09qAPaQOQ2SD2wabKwXEjZ2r3J4X1NcT4H+J/h3xxGsFpN9k1MDEljOcSA jqR6itfxtNfxeCNck0yET3n2RxHE/CvkbSv5E0Acb4As9e1nxlrnjjXPMtI5XazsrOOXdEY gcebgHGTitX4h65q+mz+GtG0nUE0t9bvTbyX8qh/s6hSeA3GTjAzV74eeHX8NfD3R9IuIwt 5FDvkXdwGY7iOe4zUvjq58HW/h5P8AhOEik02SZVTzELjeeBjHQ0AeS2/jbxB4N8b6qNVvL HxPYI1rBdXihI2BfIBXaME/3snir+n/ABfj1SdtKg8LabLfS3aW9kN4WBy2SHYkZwNvUetd jY+HPhbr8l/Z6ZpFjObJ4xdrBGyrleVGehwKp23h34Qt4autdg0jTxowYmWfacKUOMjnjBz yPWgDhT4z8RaXqniiC7s7a4a5kmjt7gMjSWsyQb9qfLgqOSCaguPEMHiPxD4bsktH0nUF+z o2t6e6JO5ni+cMmMYOBnrXfaxZfBzT2CajDZRvPCdRCqH/AHsW3YXAHB4wKi8MWvwZ1nWli 8OQWk+oWwSWIEupwn8SbuOPagDmvEPwQn0yS51bQpk8QK/zXVhqa7pLg55CSDlDnuKreGvB fgPxLfXlvpR1bwL4nhUR3FhFdFSpxwyg/fHuK9Xi+JHgiXU7nTYfElrJd2sbPKkbEg7RlsN jk49K4fUNP+HXxQ8TRap4d8XPaeKIIcwz2+VYqp67SBuxQBaTwh8U/CkFovh7xumvwxZMlp qi7d49A/JFA+Nsekq0PjHwbq+iyISjyIgkjJ9Qc9PetzwF4/XxHqOq+HtT8q31rSpjA6cp9 oQD/WhT613klvBcRZuYo5Y26rIoZSexwaAMjw74t0DxRbLPoupw3AbGYydsi/VTW3uzHvGC R2xivNPFPwg0bVdUbXdCupPDuuFgxurQkIQP9gcGoivxl8M2sux9L8X2kSZTfmC5Ye/Y0Ae pcE/UUY+UcA46V40nxm1vTfIj8S/DjWLNmUtJLCA64Hcf/Xq4n7QHw/dY99xfRM2dytaMCn 17UAeq7uBGRkjv+NDO29htLbRwAPevHT8YdW8QT3EHw78GXWuG3P7y5nPlxjHbHXNXDovxf 8TmVtT8QWnhe0kjH7jT18xwx6gseQaAOs8SfEHwd4QUw63rUMU4GTbJl5CP9wdPxripfF/j b4ho2l+BNMuPDdl5Yd9W1OMhpF9I19ffNb/hz4UeE9BuHvb2Ftb1KfAlvNQYS7n9Qp4Fd+I U837uMDHHYUAfPvjf4Z6P4Q+H2q+JpNcvrvxMhR49QuLhg0cmeRH6Z9K9V+HXh+08OeDrL7 NGWur+JLi7neQu08hUEsSfqa5z45Qz3PgfTNOhKN9r1SCIq565PQHrXptpD9ms4bUAL5UQT aPujAHSgB7KJMqewpHiSUmGZFkRxyrqGB/A8U51YSEqv3gMHNNZikisRwOM0AULjw54dvSh u9B0+cjgF7dSR+lV4/CHhQlyfDenZxt/4916elboHP0pUUAtjvQB55f/AAW+Gt6ZnPh5LZ5 OrwSMpH0GcCsm7+A/w9FhGbVb3TGgPmNcw3JDYA5znivVJmAi3u+1Bku5xhQB3PYV4F8Q/G l54viu/D3hf7TJpMRCNLbEeZqcuceXEOpjH8TDigDzC9jN94kk8MeGdc1vUdHvphHZpc5In nVsZOT80a9yODXquh/Crx/4P1e71zQdc0G6uyh4urU5J4yoIPy/hXb/AA48BjwrpSXepGO4 1V1A2hQVs1xzFGew9a9DUKUGOhH5UAeWza18abVbONvB+h3s0gzJLBcsEX2IPIpV8R/GKQv DH8PNNhcZAeW++U+49fxr08KoLP8AxHqfWmvJHBAzysqIgLMzdFUckn2xQB5Ot78eL20A+y +GtGcAktKxkJAz+A6da4fwzrXi3X/iXqc11o+neOJ7az+ymdQIbeDnJCMwIPJI9eK6DWfF/ iT4m6zL4a+HRkt9EgPlX+rlQqyIfvLGT7ZxXpPgvwNofgbTJ7LRftDpK6tK1xJvLMAOfb8K AI/A2nf8Ix4TsPD2oX1sb62V5pbdJB+5RmJ4zyVXOM1zlz4Kh8TfEm/8VEW2oaaLSOOwniu CwSdN2Q6Lwy5PQ1xPxJuvEMfxgu7jw/Y3EjHT006SX7OxTZLncwIGDt61xOjXfieDRY/Dax a/Z/Ydw0g2MDJHNcebktL0yMc80Adfp3wd8f2N2Z5H0yXfdQXEjiQru8ticAYwM5r6OG4us jpsc8EHoD/WvlS6g8aXPgi1kuLTxJeaxJfzx3zyTSlEIX93hVxlSTnI4FXNNh8Xz6rb61da f4lE9nPZOqz+YsewEifILYwBz9KAO9+OepWraDZ+Hria4S3mzeXzW/3hbJ1x7lsYrzr4P/E N9E8SnQdf1WebTtQUQ23mybxbODwGDHIGMdM16p4b0m18fT+IvFOuQtLZ6oH02whbgLaqcF gOzM2SPpXnV14Sg8IX+o/DW68NNr9prMJuLC/tkVLuIKMkFm4JGOxGRQBmfGDWNQ8ZXqXtn bK/hTSrtbCO6z8sk5zuJ/2R0zXe/C3WR4IvR8NvFAjtbp3FxpkwJMUyOAdobpn2rz4Qavr/ AMGrrwbBp0kWseH7v7VJp74Sa7t2yfMK9yvBx7VV13xPJN8M9K8O6jZC/uFTzLW93s1zb7S CTwcqBjGDzQB9X3zwfY7rz2KRiFi5H3gmDkj8K8j0W3+EGu21lpen6jKv9n28sdvLdO0LCK TIba7Y3AZPHauZ+D3xCvJUl8C61M91LdRSDTp5W5kbB3Rknt6VE/wn8Tj4f2Qk0kXuuw3Jj EM9wkkdtCSSzQ9jnvmgDv8A/hUPw9jvrSSG9vIJdi/Z1S/ALALtyD1ORT3+E3g14Qsep3yR qYY0YXi/uzGSUwfUZIx715JB8L/iItxpxn0Eme0iMSyPegoEySNhHKNz0HFIfhd48Nva/bN CvZNM85mktYLpFuC+ABIxyVB9xzigD3XQfAegeHdds76zvruS7s7aS1hinnDbInfccr1613 NeFeBvCXi7Tvij/auoaNNDbK0gnmvbjzWAZQFMbg/P0+6RgV7rQAp6D6UUHoPpRQAN1/AUl K3X8BSUAFFFFABRRTWIByTQA/J9aaeSOR8vrWRrviXQ/Ddkl5rWoxWUcjbIw55kb0UdzyK8 /vPEHxK8W3VufBWkJo+kSDEt5qkQWTOcHavpjoaANzxb4N8F3kiXt6bXRNVOfs9/DKLeVJD wG4I3ckV4Pr3jrxhZeH9U8JapqMXiGxjultZdUSJsxOrgtGTnuB1r3fR/hdoVpIl5r27xHq keW+237Fzyc4CE4AH9K6yfRNIntXs59LtJLac7pojCpWQ+pGOT70AZukeLPC+opbW1hrlhK 5hDeT543gADORnORXHfGu2mu/hvb2lha3V0ZL+EsLWIyEKDktx2x3rjfEvw2fwPqx13RvDk HiLw3JlrywkGZrcE/N5ZHJXHaun0Dwr4A8UW76x4N8SatYkjY0FtfOotmK9GjboR6UAczba l4i8J+BtS+H9hpOpm/FwsVrqUFo0itbTNnzHYDllBI5qlb6bqfg/RvHHw+MOoX+nyW63FpO lq212O3zEGBjJB/MV31j8OvFdhNbyaf8UNVaOADy4LqJZEfB/iPUirEmn/ABlshbrZa/oWp RoSZPtFu0TPls+vGB/OgDzi70bXNBvtV0o2d3faNp2g3I0q7MLO0az7cRP3JU547UyTSr7x j4Y8N6T4T0+9sL7Q9Om+13zW7Q5YptESseWLNnj0Nek6prXxc026vRY+C9I1K0WXFvJHdFH ZMckqevOah/4WB48isvMn+F+pPcrCrkRTJtLH7w9h6UAeeSQQeKNH8K6b4d8PXWlXfh2GWb U5pbdoxb7UO5Af4yzZ9etM+HFpc6H4v8L6vrOn3V5Z3ltJb2jrbMDp85Y7kYY+6RjBPqa9F tfiH42nDqnwl1VSELDdMigt9TTrD4h+O5tQjttU+Feo20b7t0scytsIGRQBF8Qfh5dX95D4 s8JTpp2u6ZmQbFwLsddrH6cY966rwD40sPGnh5b+3dVuowI7y26GCQcEY9DXLxfEzxVJHeG 6+F2twNbRZT5lIkbdgAfhzXC63rGpeHfHy+JfCngzWdHs4Sqasptx5FwmckqM4BGetAH0f8 vbmg88EZryofGbTn8O2+s2PhbW71bh3WOOGDcCqnklhwPpWjJ8U7GG3kFx4c14TxRRyOkVk xzvGcA9MigD0RvmjZWUMrcEHvXH+OtF0N/AOuPcafaQgWcj+YIVVgwUkHP1xWdYfFG1vnsl /wCET8Q263RbLSWZIiC9zjrmuc8U/Enwt4m8I69oC6brhD20ilzYPgY78+h5oAwfgE9zpmo 6no80c0UN1YwajEsx5YlirMPYmvfhg4O4Bh69vWvGPCEtpB8QPCF2tz9pW/8ADbWwlQYDNE +SCB0wO1eo+JINYuvDl7b6DLbx6lLGYonnJ2oSMZ49qAOa8P8Aj6DxLq3inSrS3Xz9GY/Zy z/LcxgZDZ/3siub8K/F7VfEHiPR9OuNGsY4NTaVf9EuvNng2Z5dccA06y+GOt6FqnhvVdAO l2t3Y2LWupg7gL1m6sSBzzzz61S0n4UeKtFsdL1PRrzSrLxHYzypJIFLRXNu3IDAD7wJNAF vUNX0nxr8ZU8G6lagLoLC7sbqO4KiWdcFo3XuBxWdYfFjxhqmoXthbaFos1zaTTRSRJdsHI QMWkwR93ijVPAt14Z8A6drE+oaRp2u6NftqF3qzByJQxOckfMc5xt9hW14F8FXNt4d17UJL vSbx9dEk1ldwRMPLWVCCDnnbz0oAxvDnxZ8Va7p15fpp+iPDb2El2YoZ332xTgLIPRsHpXq 3hjUbjXfB2maze28dvLewJOYoiSE3DIGTzXmeifDTx/pnh6Lw8Nb0WG0jsZLYyw2v726LKQ PMY9VUnIx6V0/hXQvF/h1bRPEPiCwOi6TaG3WG0hZfMAH35GbpgCgD0EBjjd174PWuR8XeP dL8HW0f21Jbq/umKWlhajdNMf6D3PArjfGfxi0+0jbTvBtxBqepPFu+1L88FqvdvVyBk4Ga 57wh8NvFusa/e6z4l1VjY3ZSZb2Nh596pHCLnmKPHVeKAIJdR8WfE28m0e71RoY3LRSWGjn MOnnGQbuQ4Mn0Q4PNXLC1t/hlr2m6FZaKPE3ixLNpVnlnW3SGDp5UG7qScnGM+9ezaT4f0n QdNGn6Pp8Gn26g/LEo55zyep5zXBfEPw14u8R6m1rYaFoepaVNAFgmvHMU9lLzllZeSO+KA Gp8V/Jl8Rwah4ee0n0K3S5eJ7tA0hYAiMDH3uank+KscNtpDnwzfM+p6a+qKgmT92ijJDHH WuNk+GetW1l4tbWbTT7uS50+OHT9RvJl3LKqBSct0zycmrr+FfHIj8OXNvoUc/2Pw/LpsgW 7QlZHG3cG6MMYNAGxB8ZIptHm1f/AIRDVEtPszXcbiWNt8akBuh+Xr3603X9Zj+JFz4f8Na RrV/pmla7avczT20aMLiJcb4S3VGBwCRXE23gz4h2XgQ+HLDwHZWs9xafZ729F2rSXW1wy4 H3RnuetbEvg3xj4Z8RXeu+GtFkmtTpb/ZbFJl/0W5lCiQBenBGaAO48GeJPB6aXr2neGtPa 0g8Ou0M8SLhpdo/1g9c4PJ6kGk8KfFTRfFWr2umWunanYvdxtLbNdxALOAeSCOmK4ax8F61 4I8QWl1oWh6nqdvq+lNDrCGVW2TsDzknIOew7VW+HHhHxP4X13w1q8ug3LLcwy2mowSOGNm xYlZU54UjHAoA+hDuESAk/eHfFLknqc46Z7VgX3jHwxplzb2d5r1mlxPIYETzAxMmOhx901 45rXx61A6pqulaVpBsmCtFaSyIZ5fNBxuMa9Qe1AH0DgrklsBRxjtXD/EHUtGm8H3OkX3iu y0g3qqvnySbt0Zb5wAOTkAjIrw+0h+KXiXWEvUsdevrgFZCLyU2dr0xjaDyK6TT/gRq9+ba XxVrdtZW8HEVrpkIJjUkkrvbJ/I0AdR/wuPwnp/hwvoWlX92lrL9kgtRH5SyBRgOGPAXjrW dH8ZdRN014PCI1OxKK0MNhdRz3EJx85kAz+ldlo/wq8D6M6TJpj30wHyyX8jTc+ytwKuat8 OfB+uR+Zd6DbQzldsdxajyZY/QqyY5oAzvD/iHwN4j8S/21DZi08TpZAyrcRlLlIWGdvbd0 rl/BXhU+Ldb8SeNvEOmm2XVRLZ2Nq8PlukHK7iOx7561W1H4e+JXltvD2p6fF4h00SmO08R RXPlajp69i5PMgX60mrfEvXPD81zpvhu0t9T0zwzAlteXmpy+U13KBjZH2Le1AHFeKPCuse CvDVvoMuoJPdQXpPh+6tY8S3XmDZJC4AyCud2c1U8EfEK++Hfiu803VLi8v8ARt5huVlkLm KRTguvXv1Fei+G9U8P+JNQf4q+KNcks/7PUKmkXTjbpkpH3sdSTjI+tLf/AA+8J+I9SXxb4 KlttTSdyNQsknBimjc4dh3Vx1HvQB7HY3NvqenW9/aTrLBcIskcijAKkcVZcYQnGTx/OvLv h9Br/g7W77wDqNjeT6SrmXSdSx5kaQ9omPZhXqYYY7H3x1oACAPmwOKcBlQ3Y0xdxGCOD19 qd8pG0HpQAp6D6UUHoPpRQAN1/AUlK3X8BSUAFB468UZwRwTntXE+LvHf9hpJp+g6cdc1lG VGtY2Gy2z0aZv4AfWgDsbi4htYWnuJo4Ik+9JKwVV+pPSvP9Q+JEd9aXUHgyyOoXsN0LR2v R5NrHjlnaTuMeleY61e6549lXwxZm88SXcc3ny3FufLsLIngxMRxLt+tdhpXwLsmtoj4r8Q XuqukYQQQuYYEA7BfSgB0H/CA6XrE+seNvGOna3fNN51tFNJ5yWGeqRgZ4B6EjNei6J4t8O eI2ePRNat790GSsLjKj1xWVpfwu8A6QUa08MWjuBgvOPMb8d3FSw/DrwhaeJ7fxHYaStjqF uSQ1q7Ro+eMMo4IoA6z09aaPmkU88CnLwTjp3J60UARSMyghep7gdPrXkviT4e614f1iXxZ 8LzHa6lNze6c/MN4DzkA8ZzXr9BUY+ViA36UAcF4H+IemeIV/srU1/srxJbkR3OnzrsPmeq A9Qfau6yHGSMKOxOa8+8efDDT/FM669p076T4ltsNbX0J7r90MO4rN8C/E+71DW/+ES8ZaU +i+IVT92GH7u6A4yM9CcZx70AeqBVGCe2cUqAhAinHrQhLLkDA+uaWgBT864BJ9jTGUsoXJ GAP506igCIBmUjJ4YEUy4tlu7OW0mG6GWNo3XPUHrUp+RR6ZxT+lAHi/gw23w2+IuofDuW5 uX03UUW706WfnDYO6PNeyBXYgueSM4x06VwXxT8Ez+LPDUVxpckcGuaZIs9nMc/KR1HHXNW /hl4ul8VeEY7nUQYdUs3NvfQufmSReMkds0AdquRwCQe2DUc8CTwPA8YKSKUcDgFTwQfwqQ 9CfSo1csN2QOcKTQB84+BXj8P/Eax0WS6txYaRf6igmdgBHEUDZYnpzXqN78Yfh9Yysg1sX soGStnE0mAPXtXlPjf4b3Ws/GqfTvC115cmo2xu9QZ+FtAxxn3yO1dhon7Pvhi1tw+t6he6 ozrtCA+SmMei8kfWgCzN8f/AAdGd0Wn6lIBuyHjWPoPc1gTftDRvbyNZeGCWTBAmuNxdSe2 wHmvSLX4U/Du2QGPwraMxAyZQX/ma6a20nS9OiKWGnW1qvAHkwIuQPoKAPmbxd8XPE3ifw5 e6Q/he3t9Pu9kREtvKxOTxyQAGzjFXvD0vx0gsYbDSNPvIbS0ijjSOeGKMRgZGAG6/WvSPH EdzrfxM8H+Eo50FkXfUrqAgfP5RyoJH8q9SGCSSMDrnNAHzvP4Q+OOr2rpeajJAJCDmTUhH tI5+UIOKy9e8C/G+bSnsru8k1CwyGa3ivt4cDqvOGIPpmvp0qoAJG4HpTduDxj8RmgD5U8I +IPC/gz4gOb/AMF/2VncVn1CRhLAdmCqqRtwTwDXr+g/GTwrq97bWFx9p0y+lydlymUAxn/ WKdvSu81bQNG1y1a11fToL6JuG85Axx6A9a861f4GeDLqIHQ/teg3KE7ZbV9ynPUFW6igD0 22v7HULOK7sLtLq3kGVlhYOp+hFcv4z8daX4Us0QxS6jqlz8lpp1sMzTtkYHHIU569K8O1/ wALeLPhM1jqlrq8V1p6ThIRbSNE7OeAPK6H8K5bTPGPjG2+JM2rfYzeeK7nNukdxa5fGPuo pIxx6UAezwfDbXvGusx658Tr+KWz2lotFgdlSAnoCR1r1izs7XS7G2sLOAW1tAoijTPAUdB ya+cNQ1f476zNAq6Zq9pEFP8Ax6wpD5n1JNRx+BvixrUFjZajZ6kLe1ZiXvdUCqXLZDfJzx QB9D33iHQdN2HU9ZsrTccCOSZVP8657U/ir4A0lWeXxHbSsjGMx25Mh3fhXmSfATVL3fJqW qabZ5csI7eF52Qk9d7mt+2+AOkxIftHifVG3A7vIRIlOfpQBr6z8UvJ0zUrnSdG8uS0aPy5 NWkW1hmjZcl15y2PTGa86bxj46+IF2bPQoryWCe2MFxa2QNvaxNniRbgjJGO1ek6f8FPAlj Os95bXes3EZyDqE7SDPbivRbOztrG0W2s7WG1gUYEcSBQPoBQB4L4c/Z9mkaSXxZrJjjkYP 8AY7DgFvVpDyTXrXhrwD4X8IwsmiaZHC7DJmkHmSk/755rp14UDGKhvLyHTtPub+7YJBbxt M7k9FUZoArQavp9zJLb2+oQTS2/yTIkisYz/tDPGK8J13UvEvi2XxD498Oa1caVo/hxTFp2 3Hl3bof3jMp6g5/GvL/EEMlzqkM2nNdaXqWsLcalPLPceRHLG7ExhTxn5ePxr1vwNquh+Mf gteeANHQ2usQaeyNA5/1kmcl1buCe9AFzRvjrplz4CutRv4EPiC1RQtpGDtvHY4Qx+vJ5Ha uP134h/ErwTrGkXuu6j5suoL9suNK8kCO3iJ/1aue+OfrXnMdythPaX2iaJLp2u6DMDcNLN 5glIwCCjc9j7V7L48m074r+DbXXfBrNqWvaKyPLZIBvKt95CrfeAIzQB183xk8Jx+Af+Eqt pjJKchNODgzNL2TA52981zGqfDifW/gxLdzqya/Mz642wEhpmB/dkH0Xp7ivN9b0TW9R8Ra Zqo8HS6ZrixoZrSe1C2l9ImWyrDhCQMlT6V2Op/FP4gRaLZaxbnT4Z9ZBjstFEDSzIgG3zQ w7k5wOlAGd4D0CX4keMLPV760thBocEcN7Om4i+uFH7oMDxleMn1FZ/hHUNd8JXWu+LLO2m vLnT7trfXrYpiExF/lkjK4yy9SO1exfBRdOi+GsJsmma8e4la+E64lS43fOGHb2FZmg+DBD 8U/GFhPdXyW140V8oR8QzI5O+Nx0Jz+lAHqGkarYa3o9pqenTrNZ3UYmhIP8NXtob5h35rm fB/hK18H6VLpWmahcXGn+YZLeGcgm3yeVU/3c11PPfrQAUUuDjPpSUAKeg+lFB6D6UUADdf wFV726trDT5r68nW3toELySsQAgHUkmrDf0/pXLeOtRvLLw28em6MusXt5ItvDbOu5Mn+Jw f4R1NAHnfiz4naZrWh39lbXN/YWVxtWxuLVSLnUHz8yxqcEL/tVQ8J/DDV/ENmtx4qSXStI m+c6aJW8+59GmfqT+Irv/A/gGPw/v1TX5I9V1+fDtcMg22/pHGP4QPau8OQxBOc80AUdM0n T9I06HT9NsobS1iAVYolwAB/M+9XgAB3z70UUAFFFFABQeOtFKeSKAG5GcUtBIJOO1Gcc0A IwyMHBFcX498AWPjSytX86Wz1ayYyWl9EeUbsGPUjNdmcmVdo+X0NJH/FuHIPegDynwF491 qDXf+EI+IFr9k1tQRbXxGI7/b1wemcYr1b5ipbbgD8K5zxj4Q07xhpB0+9LQyoN1vdxACW3 k7Mp7f4VwngPxRrHh3Xn+HPju4zfQjdp9/M2BdJnhdx7+maAPXW3soCjnPP0qQkDPoKarle TwM454OaHycL/ABE84oAMF9oPTrTu9Juzl0Bx24peOnbrQAYBx068ZrwnxWtx8JviAninQt Lkn0jXf3WopJITGs5cAMWP3Tj8K92yQRj+dYPi/wAODxX4R1HQTP8AZ2u4tqzbd3lt1Bx/W gDaVw4RweHGeoI6dj3pk08ENrLNPIsUUKlnYnACjkn8q85+EWt/afCK+HL66ifWdCle0uEM m4kKcB8nqDW38Trhbf4TeI5sbGNowyD3yB/WgDD+GFsus3/iL4gTIxfXLjy7QMT8trHwmPT JBNenAbSVHQ9qwvCVr9g8H6JartxHZw52jA5UHgfjW1vAIJoAkcYXYvX0qN+Cre3Ip+ctuH SmA8AtxkZFAHjeg3Nrf/tReIJHjMUtnp4ghG4/NjaS2Poa9nG0sFHcZrxvxVa3WhfHvwx4o s7Qx2WqKdOu7nPys7ZCgjseBzXsKYUnPVBge4oAcGznHQdKUc1C8jHOBhR1NTIxOC3WgBRx nPpmoJAdjbeWxuwOtBZgzk/dU8n2rlfH3jO18F+DbzV5Q0kxJhto8Z3SkYX8OaAOQnsbX4k /GCaO4lW+8NeG4kAjRvkkumOc5HXbXT+O/Adh4wsop4HNjrVmfMsr+EBXRx0yRzg9Kb8LPD EfhvwNbqxEl9qIF7dOBjLuN2PwzXchQBj0oA8u+HvxHl1O7l8HeLEOm+KrMmMxyfILsD+Ne xP869SRRtAI5HU46GuJ8e+CLHxjpDlIo7bWofnsb9fleGQdMkc4rA+GnivXptSvvA3jTI8Q 6YBJHK3BuYf73v8A/XoA9RlDDbg53HmpHH7vjoePxo4bt2FIecD3zQAAAuzHv0pxNMTlc0/ FACHgevsK8o8Tatqnj3WrzwToVgf7CtblIdY1VpAEKjloYx1LdMmug+IU/ieWztvD/hW2lF 3qpaKW/U4WyjHVgf73pW34Y8Maf4V8OW2i2JaRItzPLJy0sjHLO3qSe9AHl3xT+Fer+LNSs LzQ5bK3tNMsTbrBKCclT8oUfTivFvDVxBp2pWmoeH9VvbPxXbRyNLBdRbopwmcxqV5ycfdI r7Uf5EZsdOeOorwz4lCD4d/EDSPiLZWkMy3m+yvLAKAZiRw6n1z1oA5bxFf+Hfizp+h3ei2 Edp4vvJxazwfxLCc73OOMAAkE9Km03wna654w8QweBBeacui2UdnZapazeWklyn3t+Pv5Nd t8LPB80ltrnjDWtKTT9T16SRYoY49r2sDDBC/UnPtXEaZ4h8d/DCaDwpc6JG+lWl6/2a4ZP LF+pJ+Xf03ZPU+lAHTReLfEHjnw14b8KacJLXUNQEkOtXYXcLaOJtkgB6B2PTvzWp8SPh7p M/hqw1vTbeWKbw3EoUQsweS3Q/NGCOjd8155H4q8SfDz4lT6hf6TNpvhzX7k3ElrcYkwD1d SOjdePxr2fwj8SfD3jK5msbSc211HKQlvdfLJcRAZDqD1BoA85uLeT4e6zp/jjwK82s+Gtd VY57EOXlkZuQ6EnLN/LBr2PW/ENnoPhibxFqMc0MUMSyGIKDJyOEPvk4+tYPhLRNT0fXNT0 S8sI7nQLeT7ZpV4+C0RcktFt7bSTg+hqT4pXWq2Xw9v5NJsLW8k2hZUuWARUyNxOevH5GgB vhz4i6fr95pFqLC4sp9Wt5ZoRNjKmNtrIwHfHNd0CG5HSvnv4ZaY9n8T4hY+HrPR7dLNnuo n1NbuRd2CrIuSVznmvoRcgAnqaAEjYsXJ+6elLTUG0bT1p1ACnoPpRQeg+lFAAev4Ck5ByD 69qVuv4CkoAOwGBxRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAxVIbNPJCjJpBICSMUtACFuMY2k9KaGzI3B OOBx1qhreq2Og6Hd6xqTSC0tU3zNGpYhe5wOuK8X1bxVrV5rWn/ABM0nQ7+x0SyxDJJdSn/ AE63ZgMxwjp67jigD3YycBlwyscAetcv438EaZ400Q2F8pjngBe2u14e3k7EH61uaVqNhq+ jRapp10l1aTjzI5EPB9h6Y6GpUvrNtQlsftkTXEKB5Ylf50z0JXrj3oA8t8N+LtV8EeT4V+ KF2kc7OBYapy8MydNrt/C31ruvE9hrOq6dAfDPiH+x7uJhKkhjEsUo9HHp+NHi3wjovjTRJ NK162WeElvLcZBjbHDfhXFeBvEmp6JrrfDPxSpmurZD/Zt6UKpeQqMgZxgsAf0oA6Twd4vm 1q71DRNbs49O8S6YQt3aI2VdT92VCeqt+ldnkY4IPeuH8ZeCm1y6ttf0K5/svxPp/FreD7s ijrFIO6np7VjWHxcs7HUn0bx7p0/hrUY8L50ylraY+qMOmaAPU+2aTIHXpVe1v7O9tUubK5 iubdwCskThlbPuKnLLsJBwaAPE/iTo1z4M1vT/AIkeEdK/fQTMNUhhUkTQn7zEeoFdF451S x8S/AjWtY0aeO7trixMimM7iMYJz7jv9K9GniWZHidA6SIVdT0YHsf1r568Z+D9f+G+l67f +GLrzvCuoxyxTaYDxbGRcbzntn0oA9k8Dzm4+H3h+4kcO72MJJHOSFxXRIgY5z1rl/ANzpc 3gPRrbT7+3vBbWccbtC4IDYGQQOnNdXGMZ4xigBcY4pjEeZluR2Wn0hClCz9B1oA8u+NZ8r wVZ6kLgwSabqdtcLk4BO/qfoK9A06S4fS43vJYpbiWIOZIk2qxIzkDJxwRXnXxkktdV0bSf Bht3ku9b1BFTC/dRGBdvyr0+0to7S2hs0XCQRqig88AYzn8KAHrl02N90r19adHnnPPy8UB PlAz0zThgAeoHQdTQBWd447d3nby0ALMzcKAOSTXjdtCPiv8UodYhdrnwXoDbYw4+S5uh/d XuB61rfEHxPc6zqS/DjwfIs2s6gpivJ1OUsoP4iT0zjIr0Dw34d07wt4es9E0qMRW1sm0AD 7zd2PuTQBsLhUCbAoAwAO1FFFADQgeT0HpXl/xI0vVdJ1rTfiX4cszc3eko0N7bY+ae2P3i B6gCvUhwc03ZlCgJwaAMbwt4o0nxf4fttZ0eUPBKPuH70b91YdjW0xAdQT3rw7VrU/B3x5b eINJQr4T12cQ6hbA5FvO3/LQele3rJHJjGGyMgjv/nigBw4Zl79aU/WgDHXr60UAIAcEZ4P akkkSKJ5JW2qil2OM8DqcCnV578TdV1hYtG8M+GdR+x61rN2Ig6DLpAATI/sAKAJ/DfxT8J +K9cm0iwnnhkwxhkuY/LS4CnB2E9cVyV0JfiV8YLX7G6S+GfCb5mkIytzct2X/AHcVyPxg8 O6N4O+HPhjRILyR7yC4kkimkXEr5GXYkdMnnFbnwD8QWtkmoeCriW3N2kn2y3mjxtuFf7wy OrA9utAHu6k/MGBIOWBPHHYVR1HTrDVLCfT9Rt4bm2nGWiljDJ/+uvJ/iJ4+8QSagfD3w2S 8u9Q0/NxqF1bxh4o1wfkJPBPHIrO8CfGbxJ4mtzpkPhsatrqr5iyQyiKLy8YLSZ6HPYCgBP Fuh6Pq2r2Pwn0y9a6BvUu5YcF20y2CZYeYck7+2egNcPd6HrzR6f8AEnS5g2oQ6obM2MICm 1SI7I4v9okLgnvkV9A+B/DF1oenXF7qpgn17Vbhri8uYucZ+7GGxyoAxXnGr6TrulfEnV/C envYQab4tZr63lu1ZtkqqNwjwcKd2DQB614T8TaZ4s8PxaxpkihXBEkRPzQyfxIw9c1m/Eq PTZvhzra6sZkslhBkaBNzoQcrgd+cZHpXGeH/AAp4s8G/Ee2l0iNbnw/qsKyaptIEcc+Pmd QecE8/jWx8Z4bR/BUf2/Ub+xs2uFEwsYTM84II2MBjA9zxxQB5X8KxCPilpEEUd1C4S5a5l uoI45J5iFJUYOdoGMCvqAkBkU8ZNfOvwYtZNX8Zt4kk0m2mjt4TbJftMscy4GPmhBPJAGWG K+h9hwM8kd6AJMjJOKSiigBT0H0ooPQfSigAbr+ApKVuv4CkoAKKKKACiiigAoopCcLkKT7 ZoAM4PX6ADJNcd4r+JXhXwi4tby9N5qbn5NPsx5kzfgOn41zWt+INb8c+L5vBXhG/fTtNsy DqerRYLf8AXOM9M+9dl4e8D+GPDaA6ZpUYuc7nupj5kzt3LMec0AaWiaqus6Ha6oLGexNym 8QXC7XQe4rUI4FN2cljznrS0AR3EMNzbSW9xGJYpRtdCMhh3FfNPxK1DUk1PUvD2u6zdSTQ c6dpmnILezii/gluJO/ps9jX0y+4RkqcHpXC+PfBA8VT6Td2yWxk0+5Dzwzg7bqMDBQkdOu QfWgDQ8BNph8G6bFpT6eYY4EWSDTm/cwyEZYKOo5yeeareKfA1trWqR6/pV7LoviOBSsWo2 4zu9FlX+JfasPTrTwh8GdA1O5u9YkKXVx5iwzY3gdFRVXkgDv6V6HYXtvqFlBfWsizW1xGH jlU/KQRxQB5t/wnHjTwhqcVp8R9Kgm0qf5U1zTFJhiPpKnVQfXpXReKvDGkfETwrEltqZjc EXOnananLQyDo6EdvUV11xbxXFs8NwiSxSKVkR1yrKexB7V5BepefCTxTHe2IebwLqEwiuo MlhpsrfxKP4U9aAL/AIQ8f6jZeIh4D8fQmz19CEtLhBmO/j7OMd/X3r0bUdJ0zWbM2mqWUF 7bnIKToHXPfr3rnPGvhu38VeGjNYFI9VgUXGmX0TAPG4OUw3909x6VjeBfH97e6g3hPxnat pniq2Qu6MmyKeMcb0J4OaAMXUbC4+EF/wD234YsTP4Pu3UalZ7yWs2zgSR57c8ivU9N1fSd bsY7zSr+G9tpPuyQyBs/UDpVq4tra9s5La6hDwSArJHIvykehrgtU+EfhKeRrrRftvh28kH +v02Zox1z9zOKAPRwDg4yOMdK4v4oabJqvwp8Q2iKyuLVnTBxnb83OP8Adrnz8LtejjL2nx S19J16NKQ4/EVUvPhz8RJLCVIvipdXMjqU8u4th5bgjBDYoA53R/B+o2HgbSPGnwpmkttUv IUku7GWXdDcKB83B6HI/WvRPAfxI0zxZD/Z9yh03xDAD9r0yUYkQjqVHcGvN/C+reN/hHp0 uleJfDFzqWgRyEreWWJBCp64xzt9u1dj4j8KaH8Q/D8fifwlcxQa2yCSz1S3fYS452SY7ds UAeolhgED8KR5I4bZ5ZZESJAWd3OAoHXJrz34V+KNS1rQrrT/ABC2Nb0m5e0uSxAMuDwwHp ggZqv8XtWVPDdv4RtpHW/8RTLZRFVO0KWBckjocUAVfAZu/GHxB1rx7eTGbTLdmsNGG3CeW D87r7k8Zr1VMdPuj2rJ0DRLLw3oFholiCsFnH5Sc5zgcn881rDIdgvH4ZoAWRmDcY9s9zXn vj7x3caRJB4b8M2p1HxXqHyx28fzfZEPBmkx0A61H42+Iz6ZdDw54StBrnia4+QQQ/Mltn+ KRugx1wa0fAnge28LWc99dzyalrupYkvryUgksRyqHsoOeKAIPAHw6tfBQuby4um1DV7/AA bq6YYG7qdo7DJP1rveec8mlAGTjB46gU1eoH1oAWig9RTQT5rJ+VAAWIY+gGaVSHUMPyNNX nk844Oe9J9z5eoPQjtQBzPxC8Lp4v8AAGp6HnE0ieZC3pIvK1nfCnW7vXvhxp1zqP8Ax/Wz NazjvujO3n8MV3bcKDXkGk3Mvw++L+oaHfSCPw/4mZruxlc4SCf+KP8AGgD2FvmIOcCo0Ys uSMHJoGSNrchTkeuf8Kd3J9aAGPLGhO5woUbmJ4Cj1Jrz/wAIzQeKPHfiDxhFIs9tasNJsX X7hVfmkcH3bjPtXb6jY2epWU1lfQCe3nTy5EbIDL6cVFpOkaZoOjRaZo1nHZ2UROyKNcAZP NAHl3x98L3es+DLfW7AebNo7NI6AZd424Yge3WvBtGvPC6+HbuKO7udK8S6fKt3pMsIyZpG GCgx0LH9K+ydTurKxsLq51WeK2slXMkkrDaFIOQc+tfP3gfQ/CP2i/8AiBJpT2vhHQPMl0+ a5T99cuWyZSO6r0QUAepeDfDEvgr4XS2/mINUljlvLieRRgzMpb5vYE4rxbwt4VluPCmn+M vBWp3UPjCHzbu5jICwXGHIeJQPTqBXpH/C0tG1m3n0XxXpN34X0/V7VxZXl/ylyj8Z4Hyt3 wa8pfQ/GPg2LWNL0zxLPEuhqLi1UuqxXNnKvzyLngsCBkL60Aej6V8f7a6Fulx4Y1BhBEW1 SaEbvspBxu2jtmvTETw54ug0nXoRFqCWr/abGdGOY2Yc9O/qK8c8Azaf4J+Amq+NL62Ju9S MgHmxEGbPyImPTPNWvg5rWoeFdWh+HmuxQ5v0GoWU1uQ6qHGWQkHjHpQB70VVlG4K24fMCO 3pXPeLdG1vXdNhs9A199CuBOsktwkYkLRDqmDxzXQRkFX5ySxH0rj/AIgaSt94dfUZ9Z1bT 4NKjkuJE0uXy5Jxt4XNAFTwx8LtD8M+IR4hF1ealrMgZTdzy7QQeo2Lha9AUjYMdMcV81eA dWtb7xH4WuLjUtXlu5ry4ia2OpG4CELlHZeMoQTlux4r6Tj/ANUnBHA6jBoAdRRRQAp6D6U UHoPpRQAN1/AUlK3X8BSUAFFFHSgAopMgjIIwOKGwoLMwGBnnjHvmgBf/ANdeZfEjxHq895 B4A8IkjXdUTM86nH2O3J5k9yeRT/HnxY0Hw1o9zHpmp2uoa2ylILeE+YFf1cCuC8DWnxJ1K yvtQ0bTo7HUNWfffa5qwIdxj5UhjH8I7ZoA9o0TSdI8GeF4NOilit7S1T555XCmRsfM5J6k 1yt/8ZPB0UjW2iy3HiC+ztS202EuXb/e6CqsHwY06+eO78YeINV8RX33nMk5jiY+mwdq9B0 /RtI0WNYNK0u3s12hWWCJUz7kjrQB53P42+KV+F/sL4aNbK3STULtQT7FR0qGdf2gLkB438 P2QYf6sHcVPpmvWhjOQDmkMeW3ZoA8kh0H45ujST+PNJhmflIhabwB65xW7omnfFS11i2/4 SDxHpF9pXPniG1ZJZARjj09c+1egKuFX/dFLQB8teJ/CV14U1eZrpXivZdR8218SXlyJUht nyGVozk5GSOh7V6t8Kb/AMrSIPD2l2V9c6FYw5j1q8TyvtUpc5CIf4fQ0/4w+Fn1rwymt2K hdS0b9+km0MRHn94ACOTgZA7kV578MvFv2bxtLqPinVbawOp24TbK5826O75HZB8sOBgc4z QB9EiQGcDJIZiOabd2drf2M1leIstvcIY5UYZDKeORT1KHnII9R0NOlH7s8c/w55oA8y+FF xcWNtrPgnUmb7boF6yRbzub7MxzGQfTHFbHxD8DWvjTQlgE7Wep2jGaxuk4KSAZCnvtJ61i Xrnw/wDtCabcrJttfEunm2cf9Noj8v6Vb8ffEmx8LFdJ0/ydQ8Q3LhIoGcBIQT96Rj90UAQ +DPiDJLdf8Ip45jj0XxPAViMbviO6XAw8Z759K9LIBX5gVA4IPavNorDwz8X/AANDfXdikN 0ytCJxgzWsqtghXXqNwyMcVzUXifxD8JJV0rx7PLrWgygfZtWgUmSJgfuSA9f/AK1AHt6bm HzEgj+VLjBz3qjp1/a6rYQ6jYyLPaTRiRJUIIYH6dDVsDcQwOC3SgBHVSHV13xsu1lI4weu a8k0Jbb4cfFO58Ns0kGg+Ih9q09TwkVzn54gfcc164RhGFch8RfC83izwpJZWLxxanbMl1Y zMPuTIcjmgDidUfS/B/7R2mX7q1smvWLxzsMsrTlgF+hNauiXV34r+N+rXl3bp/ZfhdDaWp JyGuH+82PUAHmuGl8X3PifxN8P7+RI4/EOk6idP1OwljIlDOuCwz1QgZyOhNdx8MJIrTQvF WuahqUcltNrF1MbuRQiFUONxz2oA9H1C/sdK0y5v9SuVtLWBS8kznAC+pryXVfHPivx2klh 8L7GRNNVxFda1LiPCnqYg3XA71XkN58aNcgtktbqx8EWMhnFy6gtqbq2APZOOB3HNez29vB bWsdvbRRxQIAiRou0Lx2x7UAc54Q8D6J4L094dMjaS6uMNd3cx3S3L/3mNdUOgpm7JAXnHH Hp604rhxjr2NACkkDhSTjtXOv4z8KQ+eJPEenp5EnlSZuACkh6IffNdCSofjgdwfSvlm4mX TPjL4k8VnTl1PRtM1VFvbZ7cvsVlx5yDHJWgD6X0nVtO1VrxLC6Fw1pN5Mw6+XJgHH5EVfk B4I6+or5hudc/tN3Sz1rVLO3vvFRYvA0kcjWrIPnJAyF7YrEvdavn0+006LVtReDTTcRpYz PPG9wDMfLCyAfM+3ueMUAfUei+ItI8QNfrpd15xsbg29wu3bscc4rYUYTbwB1wa+QL7WXNj rFqllqss97qks58tpYl/1QVRJtGWbPTsa19N07xRqFho/9n315dT+JbI6dctNNIrWk0TgtK VPQbRjIoA+qcE9P1rhfiH4e0Pxpo8XhW71KKy1Wcm4sGyPNDrySvqPX2r5/tI/EcOneJxqG v6ympW1tLbvY7J8kIR5RMnQZxwF616XqHhrSrP4HWmt2j38GpR2ZMV7+8lnieYr5rH+IDjn HIGcUAdp8O/El/qFnc+HPEVo1r4i0NVhuh1SdMYSVD3DYrptY1vR9AtxdazqkVhA52K8rYD H0r598MJqPhNdM8fpYTpaDUDp187SSbJ7d9qrMiyfMFDZPPrXpfxnNtH8M8y5ZUv7Zsgbi2 JAScAHPHNAHa6N4h0DxDbSyaJq1tqCwsFkML79je9aJYFZN7hOB16A/WvmfxhNHqGua14p0 TQ9Qfw/crbWjzQxvBHJKpyzsq4YqBx0rhm1jV10+10W7j1DUIIXuWGluZo/JDf6uXj5mUeh oA+rPGnhXRPGmhR6VrkzLb+aJIzFL5Z3Dr9RVHxF4V0LXtL03ww+pfYtM00xzyafbyKBNGo +VZB12/wA6+VZpLcwR2b3M2paekVu7akEkP9mnOZAqE4BJODmuq07wbq066nd3Fl4gn1RYZ 2jMNqvkTwso8tjKTlgRj5etAHvHivwX4e+IFnYxXF48unaYX/0WxdSkjbcAbvUegNeE6jpn iK81nwp8MNZt3j8i9JtLqVgZfshORHIAeBxjvXv3w60u00z4baXb2mlS6TPLbKZ4njKP5xX DEg+9cb8P/BXiyP4j6l4r8ebZrm1Q2lnMQuZlz98hfQYGTzQB3Xjbw1H4j+HuqeHLBEjleD FsNvyq68r+ox+NfMuu6Dqnha30/UF0i/8ADt9ZFGS8ux99gMFFKZAGcnJ5NfYiIwYhnPQY5 yaq6tZQarpF1pt1CJIp4mQ5G7kjg4+uKAPLvht4+1+5uLXRPHEifatRXztKvVT93eIB8y5G OfwFd94psdavLGP+x/ECaIY23ySSQCRXTbjac8da8LuPD3ivzb/4Za/qZuroRjUdB1DYQ5k TOY43/hOMCvQdF0rVfiJ8OG0H4iaFe6fdWzpE8qy+W9wyjPmIR29c8GgDgvDdvZ6L8U9FFt 4ytdXvru5MN2mm2Aji2lWOGkHAGR0GMmvpPGOK8s8K+A/EHgzUI7Xw5f2N1oVxdC4u47yDZ Ogxj5CvHavUF5Unnn1oAUn95sz0p1FFACnoPpRQeg+lFAA3X8BSUrdfwFZ+razpehaa+pat fR2dqnWRzwT2A9T7UAX846c/Sub8Q+O/DPhuH/iZalE05O1LSD97NIewCLk5rloJ/EvxInk ltprvw54UU7Fwmy4vwf4gT9xK6Sz8HaF4b064k8O6Nax6gsbeXPMnmuzgZBZjz1HagDAj8U fEnXsN4e8H2+k2b5C3OtTbXPoRGvP4GpZfB3iDWLUW/jPxzO8Ux2ta6ai2qSH+7u+81ct8N viBr+teMZtP8QaqjwPZmbyZbYQAShyrCM5+dRjk9q6P4m/ZdT8D2uvWW/UUsLyK5i+x5Yyp u2uBt9ifyoA1LHwt8OvAtrLdRabpWmpCm6SafBcj+8Wbk811em6lp+radFf6VeRXdnKPkli YMp+mK8KuPhl4ou9Y3WkiXVnpWy50SW9Y/vgz72gnJ5IA46V6n4F8O3vh3R7tL6K1tp767e 7e1s8+Tb7v4Uz+f40AdZTH6gd/Wn9OKa6CRgzHJFADhwKKKUAnpQAlBIHWg8dQa4DxP8T9H 0bWV8N6XDPrPiJyFWxtRkIx6eY38I9aAO7ceZgBVYA4we9fOHj+xg8E2niTw/Hoj6rbeIGW 9e8m/dGIF/uFxywDcBRXufhabxXLpDTeMLWytb5pWKQWbllRO2Se/wBKZ4h8O6Trn9nz6ws kkOl3Yv4wD8oZAcbx3HtQByHwivdc1TTNS1PXrq/+1eYsDafcReXHbKo+Qx+oI716dIzbVA ySflrxjX/i9Nqt3b6H8PYPtNzfzG2j1a9zFbiQdUXOCT2r1vTb77Tp8U8kkUk6DZMYW3osi 8OoPrkGgDjfinok+oeE7fWtLtml1bQ7hb+1WI4JKn51+hXP41yes2fhPx1oY8Y6Jp5uSt5F Lq9osBN1d+WOIdvY5Iz2IFe1FW3LhsBgSABz61494jgX4X/ESLxtA7x+G9ddbbVYUPywTNw koHYetAHorXGheF/Ca3xgh0fS7WPzmi2iMRAjJBHqM/pVkHSvEehQytFDqOm3sYkQSoGWQH oSDXmvj6Kzt/GVl4i8Ux3mr+EDAJkiiYG2tJRx5kq/xKwIx71v+A/H2m+JLk6YNPGkTgPPY 2Ugw72g4ErL/CSe3pigDEf4V6z4bu11D4e+KJdMRZDIul3eXtixPI9h7VL4Y+LSjVn8N+Pr RdA1iKQxCVvlgnI9G7e1eqE4ZQATlud3QD2rL1zw7o3iPSpNP1vTob6BuolUbl+h7GgDTEi SxpMkivG33WBBB/GkDqzuBgL0ryW5+F3iXQ4JD8O/Hd9plvx5dle/v4wc84J6Cqpuvjp4Zu ollt9N8W2pch/KASQfyxQBz/x00W1tfE3h7W9Gmj03WL+4aB5g+0u2MIxA9zjNVPDthdax4 f0v4R6pbnSLmK+efVop3CyTw5Ljyc8NuOAcdAM1e8Vj4hfEq2Giy/DW30y+tgZBe3c+fI9k I/iNc5daz8QfH95ZaRpnhqG21rw80ccl7uxcRvnGS5/h4yR6UAavizxJ4p8BeLBotv4x3Wt pFFcR20sC7GDEgQqqgHaAOSa9B+H3jrX/ABtqMLPb6bb2aWazXCRljJvLMoUf3RwDXnv/AA lWp6x4sn03xH8KLLX9asAI76SJsyhV4DgHgjnjFemfD7xD4A1fUb238LaOmj6nCPKmtpLfy JsA8qR/EAe9AHn3jzxt4p8J69faLHrFyJbe8GprdP8AOi2rIB5RGPuhjgCspPi7rDeIdL1M TW0M9/avZSRGX/Rom84ATumeMKa+j7rSNL1AMLyytroSII3LxhiyA52k9xkVnReDfCiwOD4 a0tQ4MZxaqNwPY8c0AeLxfGPxbNqU9u9zo4gtJF/epC3+nJ5wj3JzwPSvoNooSkmyKJxLkn KjD/X1/GuD+JUen+G/hvq+raZplpHdWdqI7ZxAp8gbhjAx0HWuy0WSefQNPuJZvOle1idps Y8wlQScdqALawQxsv7hEI6YUYHFRiKFpYj5CMTk5KDII759amKyM2ccfWl3YbkAKOhoAQJG xzsQEtnOO/Y1z1r4N0LT/Ft54qhtpP7TuFId2lZkQEYbYucLnHNdEGCDa2AT09/pWZ4i17T /AA9oF5q2oyhILZCQD1lbHyoo7kngCgDQVQPM3YG7BJ2j9fWnZwVK/dJwRgVxfg/xnca8fs GuaM+h6oIFuUs5JA/nwN0de/HQjtUvh/4j6B4j8T3ugWDTCa1DNG0gwl0Fba5jP8QB9KANv xFo1rr3hzUNFu8+TeQtCM9ifusPocEVy3w58QXGqeH7jSNfjVNW0B/sl2ZMfOFHySYPQFec 1X8S614o1/xWPC/ga7tbSSwQXGo388fmIjZBS3x6sOuORXKy+I18YXF74N03SW0XxbqMn2f X50UOILeMYZ93cMDhT2zQB7HZ32n6hZLPp17bXFux2B4XDqe56dDxXjGteKPh94k8U3Gq69 p+o6XHZrLbWOs28zRC/CH54lK9ecjB61d8UeE5vC9xpmg/D6Z9K/t0rZ3VnGuVWNR89wP7j beCe+aufEnSPCGifCm20VrEiW2ZItGhgTdM1xkY2D+InGTQBxcXw0mn0xPGcWjC2sw8Uv8A wjaSN++tAOsjZ5m53V31p4svPGvi3TtP8FXLweHdLRbi/u412mV8fLagH0H3vTFcxrni34o +FvC7WPiSOwS61aBY7PUo12x2kxOCk+OAdvRulei/DvStF0bwXbaVpV7a37wc3dxbOHDznl ixHv2oA8M+JHjXV9M+K+t20er6vbaapSOW3gn8vI2DJQn7vPOfarXhT40aja+ALzTbmWTUf EcLBNOdx5jyocndJ2JUc16347+Gei+L9mskR2mt2+2SG9ZNwIXkq6dGXGeK4D4beHPD+mze MPG1xpk39mQl47R76LY8kaqTKVXjG45A9BQBd+EPxTudVaXSPGOsxi9b97ZTTBY1mQZ35bp kele2213b3dqtxa3EVxDN9ySI7lK/UcV8NWlpqHjHXbHw9YQGGKe5d4oSB5drESWc5PIAUf pXrOianrvg3WYvE+hadNF8N2kFpMGmLq2CEa5C9VBbpjjg0AfRhigeeORkVpEBCOyAlM9we 1Sbsnb7Abqz9N1rSNV3f2VqVtfeUdr+TKGIJ55x6itOMhuwOelADEwRlflAqTcD079qZ5bY JHAJpwUhh7DFADv7w75oo/jzRQAp6D6UUHoPpRQAN1/AVRvNKsdQuLaa9t0na2cvGHGVDEY zjp0q83X8BSUAAwE2gYx0A6CjuD6UUUActYeAPDFjH5ZsPtarePexG5O8wyMctsPYe3Sukt 7aC1gWC2iWCJBtRIxtVR9KlooAbt9QP5/jTgABgDAoooAKKKXA654oASkzlc8e2Tj8acwwD u9O44rx/wAS+LNZ8aa7deAvAFwnyjbqerYzHbJ0KKf71AGx4p8SarrOp/8ACGeCGcXshAv9 URN8dhGRyQ3Qv2AHSui8NeDtD8KWC2+l2iNcv8015IN087H7zMx5yad4O8L6b4R8Mw6Hp2+ SNPnknc/NNIfvMa6ErjG3qO9AChV5PUk9aTb82Tzzz78dDTh9MUUAeB/E7TJ08T2eh3kt0P D85Fxp+maRaAT3NwOXXePu4HzbjU/gHxPbeGNTHh65a3tRdSbP7GsENw+nkk/vribOOR196 9O8deHW8TeE7mwt7qe2u0/ewSW77JNw/hVu24cGvnZLyKTT4dHuUudF0CZpVuNO0aMNcyeX gyG5nbBbHU46UAfViF85KMdv8QHWqGsaTY61pN1pGqW4lsblNsiuM5B/kR61yHiXwRF4y0f R5NH8Uajo4tIV8ia2kOJIyBjeMjJ461jr4P8AiroJEXhzx5BqVovJi1eDP5MOaAKfhC2TTb 7VvhB4udbu0eMtpZn5M1sT93d3IPT6V5Z4r8P634F8UzaFDdvb6fLcC7tNUuW2EAL94yjk7 OQE5B9K7f4gW3xDn0221DWPCsUmqaaTNY6tocxYwEYJEkZ5Kmtex8X+Fvip4Zj0LW5INO8R wKJYo79NojuAMCRA2NwyeRQB23gnxrp3ivTikMki6laqoureZNkuegkx2VsZFdlKScbhxkA 47/SuT8GeC7Lwlp/MjXuq3i77+/l+Z53+vZeuB2FTeOZPEkXgy8HhW3NzqsmIoQXC+UG4L8 +gNAHnPjH4u6vbavrNl4P0qC6g8OjzNSurk5Qr02pg9d1YKaJ8R/CngpviBpOuk3V3b/bNR sLhTJnc2V2g9AFIrc1T4YaxF4S0DwhoLxR21zcLca9fyMN0xyCQe5yfevYpbK3l0uXTmQyQ tEbcq/ULjHNAGF4O8a6H4x0tJtN1K3uruOGJruKPgxsVBIwe2c81wvwukGp/EPx3rsOoJe2 M92lskwTbvZcnt27Z9qrWfw3m8EaLa+IjrUNnqWgGaR3iXEd1ZElhDIO55wG7Vt/BbQp9N8 AyX91YNZXuq3D3jBsAlDyoA7DHagCv8RYZPD3xA8H+NdPCxSPdDTb6XgCSNxjD+vtWh8SPh ++vww654euRpviTTFkeGeMbfO7lGI+lN+N8scXwsllMQeRr612DureYOR78V6LDIJIY5DwC iuwz6gUAcp8N/FyeM/AlnqUpVb5B9nu0Qj5JV6/n1/GuwOXUDpXj/wAMjLpPxM8eeE0tvJs 0ulvYti4RN4xj8gK9hUfPgnA7UAcv8RdLm1v4da7p1nCZ7ia0ZUiHV2GCAPyNZnwr8Tp4l+ HlkwZRe2Ci0uIlOSrLxyPf+lW/FHxH8LeFnltry7a61JGCrY2g8y4LHoAvuK8D8SxeK9M1m fxRoNjc+C9D8STx28iFwJSSeZGX+AnPSgD6Y1rWtK8O6dLqusXkVjbQgkySvt3HHAX1J9q8 90z4ja3pipqXjzTI9M0HVD5thfRrlIASdsU46hmHIPSjSPg/Y2+r6fea3r954i06wGbWy1D 51SY4zJnPPI6Gu48WadomoeE9TsPELxppksDfaJDwY1Azuz2I7UAee23hfxB47hfxnqet3W nXrEtodtFuSK1Td8jyKD85YDv2Nc7N448T6r41t4vEHhCa4tPCpaTU0sSJF87GElweoAywX rV+y8S/ELSfClrFY6eH0Scxabpuo6kfLuo93CTyIONvOAPYHvXWaRqfgzwDfW3gme9f+1JV N3d3dwPlllbOWkkPQt2B7UAZHxWks9a8B6P4h8OvPc6jcTxw6ffWjYaNZflbcePlIzkHgGu lk+HWlT+BdM8POzQ3umQqLTUYBskhmAzvGOvzckdDXBaD4TbxbeXmk6Zql3F8OILtp0RspJ PLg7khbr5IY5z69KtWnxCufh6T4G13Tb/XLzTU8xLq1wzNZ4LLI2edwXg+tAEvhPxrYeGNN Hhebw3qdx4mtpnk1aO2i8xz63TN3VgePTpirHi688OHQo/i94a1CJL+wZUEyfKLxM7WtpV9 TnuMggU3RPEOm+H47z4i+ImPn+K7hFsILZfNkS2VflUjsAPmb0qloGkaV4p+KF7qPh5mTwj BMJ7qNhm31C9xkNGPQAgmgCl4Y+JOkXl9r3jjV0L678lnYaOjZdYv4RH2Ysx5Irs/C8dj4v 8AGNz4vv8AeL7Th9jg0m4TD6W+PnJHRnY/xdMVzXgjwdpmpfEO68U6fbyDw3p0sqaSlzgqb hmPmugxkR5Bxmu013wpqEfiyz8ZeFrmK31cbbe9hmJEd7b/AN1sdGXqG60AN+JGplNBi8PW dut1qPiCT7DbRNHuHP35Seg2Lk/lVWP4b2ugX2jXfgu5OmT2bxx3kYkIjvoMfN5g6F+4auw 1fUdL0bT5NW1e5S1tLZd7XEjcJ/u/XpXlx1rxJ8XfMsPDUs/h3wnu23epyLtnu1z92H0GB1 oA63WfiRpVrcy6Z4etLjxNq6sQbXTF3mP13P8AdFT6Ymv+KtB1Gz8aaVa6VaX6GGG1gmMky RsuDvboG/lXmPxEvdF8EeHLHwf4VurvSRZkXd5Pp5xMAfuh2x95zzj2roPg58RdQ8V6dc6X 4gcrqNgBI1xgBrmP1IA6juaANT4c/C+x8E3t/ezBbm6mdobaVvm8m3HRcHue5ryxo73wx4y 8XaANZv8ATtPty92llGiyQNBJn7yt/DkjJHrXu+j+OfCXiK7msdI1y2uLqJjGYM7WJ6HAP3 h9K2v7M09r77c9jA135XktOYxuaPPCk/3eOlAHyL8PtK8VaH4rtvEGl6De3lpp2bq6a1wsc 8RX7oH8TDPSvsKyulvLGO8jieKKWJJEV12soIzgjsaURRwxLHEiooJO1RtAOc9BU4JYEtzn rQA1ciMLnPfNODBsmjaO3Apr8LgUAODAlR6kil7Z98UxAAG45B4pwbLcD5Rxn3oAceg+lFB 6D6UUADdfwFJSt1/AUlABRRRQAUUUmQDycd6AFoOAuScc45FZmta9pHh7TzqGs6lb2NsON8 rY3eyj+I+wrzWTx7418aStF8ONBEFgp2HWNR+Vc+qIetAHroznGD9e1Y2q+J/D+iWsl9qWs 2kMMf3h5gY/QKOSa4q3+GWuarKl14z8d6pqThcfZrJ/s8PP+7yacvwO+Gp+V9EkeQfxNcSM frnPWgDm7jxp4h+Kt3JoHge3udI0gkm61ibIynQqg9TXpXg/wdoXgvSBpuhQhS7b55nPzzv jlmNcofg1o+n/ALzwnr+seGpwQS1rcF42PurcVHcaf8Z/D2+XTta07xVbqMLDdwiGX/vocU Aeop8uEwflGATT9wHWvJk+Jfjq1yur/CrUflA3NayZXPfHXNLJ8U/ENxDs0r4X69NcscBJx tj/ABOKAPWck9AD9DQDkZ7V5TEfjlqyfa4v7D8OQu3y2cymZ1HuwqQah8ZdAy17pWk+KIDn /jyfyJI/wbANAHpxBO4An5jx7Vwz/DHw3L4zbxTcrcXMgLyJZSvutkdwA7BO5IHemaN8T7S 91ODSdb0DVNB1KSQRpHcW7PGxx2deB+Nd65wjLt68GgBI0jijEcahUUAKoAAUDoAKGUblAA 3Z5+lGAPk6t605jymetADX++Co6HtxXgvxO+0ap4l8R2k9jpUlt4es4dQjE1t+9lDH5k8wE FfrXvRH7wj3zXKav8PvCeta6+vanp0txetsV/3zBZApyoZc4IB7UAeZx/GjWrbwc+sReGbC 3s4Z0skD3xLuwTcygYycLjH61af423rajHDbeGkceQk8sTXOZQpjLsyLjBUAda7m5+G3g29 hube70VJI5rtr9kMjDErLtJGDxkcYFefeIPg3a6JPdeJtA82/isoxLHpD5XdGFw0QkHO0jP y+1AE158ZvEFveQ6cPCti17cRJcw/6buQRNGXXJxw5A6Ut/wDGTXYl06S18P2Bt76G2bMty wKvMpYAYHQFTTvCz/CO8+HZ8RXGm2+k21lOWu0mkYvbTFSm085ICnAFHhPR/CPinXluNE8A xL4ZtwEXVruV1eR0BCbIyeV560AZ8nxsu9R8PS3914b0+XTCfsdxFNPukabaW4XvFx1xVmf 4x6tEyw2Og6a23yFjb7QQqb4t+MD0xjFei2Xw38DadqCXtl4as47hIjAH27sIwO4c+uTWB4 p8FfDjwv4R1LXV8LWMR0+2aVN2cbgMJkZ5yaAMLR/EN98WL6+8N6tb2VjpX2O2v/LjJabcW 3cE8EfLjI6V7OoQxMgASNABk9AuO5+leI6Hq9j4S8M6Dd/8IvbXHjvUrHZbWGnRFfLiJ3Kr 5+6uD1PWtzTvCvj3xdZPJ4+1+bSYJGKjS9LZUyhOQJHHX04oA5yy8d+G/DHxm8aajr2q20c FysC2xty0vmlVOcBe+BzW2uu+P/iQZIPDlpJ4X8OygsurTrm4uEPZE/hPeszwN4c0Tw58cf Evhq00u3+wx2UVxD56iRo+gOCfXJr25FQR4QAKAAqgYAHtQBy3hnwFovhpxcrv1DWGjVJtR uzvmm2nIznp+Fcr8fFjf4arGJgkrahB5XcklscfTOfwr1ZcBkbjJ7V418VIG8S/ETwR4Ihc 7xMdQucH5VRT3+uKAPXLCJk0u2gklM8kcaBpD1c7R81c94w8OXnigabphvYYdFS4E1/CVO+ 6C/MsYP8AdJ5PrXUMduQq7TjH4elKzsADF944O2gDhPic1wPAs9lp+k3eoXt3KkdmlqufKl HMbseygj9KpWvw0sL/AOHt1pHiXfdapq8Yn1G7kbc/2gDgg9gnYCsHwt8XNU8Q+Orfw/PoF sqXM80btazM8sATIDSLjAWvR/F3iOPwn4am1i4hNw8RWKKFBtMsjnCqD2yaAMXRdRvfB3w8 lPiu1jiXSALeFrIGT7VGOEcKBlS3p60vgPS7t7bU/FWvWC2uqa1K0zJKuWgtgBsiPtt5IrO f4iXWj215L4u0JYZIpFEKaS/20sCu5t4yNpXoc/UVFe/GTwirxWdheu97d2xlgaWMmJHKkq kh7E4xxQBj/DTwzNqWpXPie5vJG0WCe7h0jT5EwkUTvh2x6HHFZdzo/jGy8T6p8P8A4e64l npUFu9/los+U8o4t2bsScsCORmtHwz8YdsdxL4gs4re0s7K1kAsoWDtNISDHt6bc9CPWu2+ HreGrvw/can4cFywvrySa5a74lM2eVbP93oPQUAM+GOq6XqXw9sbHS4/sVzpsf2S5tJDmS3 kU4bd35IJz3zXaXNzDawPPcSRRQou55JG2qo9SaxbhNB8OjVvEMsNtYbx5l5dqArPgfxepF eVWlz4g+M2oncsuj+AIHaNlRsSam3YY6hfpQBoSRP8ab9gXaHwTp1yFjdRh9VlU/N16Rjpm us8S+I7Xwlpum+HvD2nwzaxfyCDTNMQAKMfekYD+BPvE9653V/Geq+BtROiWPw1v59CskSK 1nsyArLtGTjHasqx1vxF4i+KGla/pfwznsQqfY7jU9SJBS3yTiNcgA/TJoAu+KPhw0Xwj12 yW4bVNeuJBqNxcvybiZecAegGQBXg3g7w54m8SeMo9G0w3mmuEJuJTmE20LgZz359D1r608 XeKLLwl4cm1i9Bkc4S1gX5nnlIwqKPrWZ4C8Mz6Tpsmu65ul8SayRc6hOw+6SPlhx2VRgUA eQ/EYafZX0Hgjwh4Xhj1vRYEuY9XaVYZBtXdhDwWJ5yPevdfCOuf8JH4J0fWhIkkl1ArSlO m4DDD2Oc15JrkHheb9pG7fxXPbJbCyh8tbmMNGXKkYZj/qzgcGrNnfTfDLxx5jXEI8A6/Mz 2vkuHjtJDjkN/Cp64oA9zA85d2ME9ad93g1j6J4j0XxDbyT6Lqltfwo2zdA+cEdQR1rUGWV XP4gGgCWmSEKOefpTl+6MUuB6UARxkMxHQEbs0q58w8YHpTWQeYgXg9D6YFSkgDNACnoPpR SMcBfpRQArdfwFJSt1/AUlABRz2x+NB6Y9a5XxP470Lws6Wlyz3mqTcwadajzZpD2+UfdHu aAOmuLiC1tpLm4lSGKMZd5DhVHrXm2r/ABMudSlOk/DbTG8Qai52m6ZStrb+5c9fpUNj4O8 R+NL9NZ+IdyYrFW32uh28hWNQennEfeI9Knv/AIj6X4c8WR+DLXw/9njjmigbDLDkOcK0af xgd6AJfD/w0Vb867461J/E2sOBhbgYtrTvtiTpkf3jXbx3el2lx/Z8c1vFPFH5v2cFUKR/3 ivYe9Ra5pzat4f1HSkunt5biBohJC5V0Y9CCOeuK+dNOg8Vas2k6zd2v9sK0U3hy8tIInV4 1A4aZ892Gd3agD3bW/iD4R0Kyivb/W4WinJSPyWEhJHXp6GvNPE3xUvta02FPC2nyRfZme8 uxczeTNEsDKSGTujqeD3rnvD/AMGPGkl6t9fnT9MkgcyRQzqJ4wxGHAjXjHQg9zXtcXgTw/ 8A2qusXtmLzVXsP7PuLlhgTx4Abco9cflQB5TY+OPEH/CwWuLjV5tRtIruJPsFogMX2KZcr JhepUkD8K9++TKrntgZ7is/T9G07SII7bSrK3s4kAQJFGFwo6AHritAhgzOYwFXo2etADm6 ZHBHpQpY7Tk5zjGe1JnPQdVzTQHK8dc0AOTDMx6jNKQMA9+lAPJGAMccUuVHBoAUrn+Lj0q NyQdmM56VI2NuRUfPHqvNADwApXAznrSMpLhuuKaA6kLUmT60AMkADqRzk5NKq794IyDQRk YpFfAx3oAb5hOwhdpJI568Vj+JvEWneFfD1zruqSslnagGTYuWbkAKB+n41sEKA0jsBjnJ6 CvE2+3/ABb+ITxKpk8AaRPy/wBxby4XqB/fUHNAHmcWn6xJqj/FPVPC0dx4bub7zJrNlwpi Jxv2dGAHcivqbQbjRbrw/Y3WhPA+mMuYDCMIq9gB2NWPsdpJYyWTxIbNo/J8gKNvlnjGPSv Lvh+0ngXxpqHwxvWRrSUtqOkTE/ejZuY/woA9ZwysMcksMivGfilrg1XxXpng1LZriws2Gq awsRyfKTLLH9Se3uK9fv76303TbjU7ltsFrG08jk4AVQSf5V856FpOreKfEVncTyNHd+Jrp dXukdG2/wBnRtmJA/QEnBweoAFAHqHwz0GOJNQ8ZXUc/wDaPiCczbbmHZJaxDhIsHpgCvQx GEX5RjvwKfgBj8xJDYxntinmgDxnxPJJ4V/aB0DxBey/6Brdv9hkIXAibooz35wa9iGPIGB g+lcj8QfBNv438MnTZLl7a6hfz7OVG27ZgDtz7VR+Gfi8+I/Dkmm6jMBr+jE2t/FnlnXjeP Y4oA70FioGzG3FeTeCGh8SfG7xl4oQh4LJYtMt2PP3R8xH4ivV3YmIsJMAqSWHpivGvgEET RvFNwS206pIVZzgkAnk0AeyMdy88DPWl+ZjgJz056AV5rq/xQW+1eTw/wCAdMbxFq8UmySU ZW1tT6u46n2FcHrd1rNnfyN8Q/i4NHunb5NP0YGRowezBaAOz0v4RJpd/aaja6/LBf299Ne JcQW6qzRSE7omP8XqM9K6TVvBh17wQfC+uavc3k4YSrqO1VkWRG3I+BxwccV4hbz/AAuyiy /E/wAULJId3nuzqoPqfSu60zRPFt0qXHhD40R6nCoOI7qFZuO2QOaAHXvwQbVp5dT1fxdPN q1y6tcXMVsIklULtAKA8n3pul/AxdIfZZ+LpTHLH5coezjdmIBAIJ6da1Nvx5jCQRL4YnVQ M3J3DzB6kdqR4PjZJMFutc8MabbsDulSMkp7gGgDGi+CdzZQF7rxs3lKtuCxtwqhIG3JyT9 afY+M/D/w+0q50TRdRfxprN7ey3Udrp65KlznDMMgCsbWbTwJYSpP8QviTfeJ7tvle0tZcR k+mxO3TirL+O2j0a4ufhj4JstN0e1AR9Z1CNYIY/XAHJx3NAGgdJ1XxBKniT4v6pbaFosBE ltoS3ARD/tSnqx9qjn8XeNvGwuLH4RafZ2ehWpFudRuMR7mHaNewA74rQ8OfC7S9QvbbxT4 n1+XxbeuonUTPutxnkFE7AV6jbW9ra27RWMNvbwZ3MYsABu/SgD5kk0HUZ9ZuIbzRvF/jSW 2DiWWS6NtbTSDrt77QeB6is9LXxDqfg/X/FlpLfaFpOh7E060jundFbfiTDZ+fHrX0v4nt7 vWfDN3p2lalFZT3KhPP3bmWLPzsoH8W3diqGmaT4W134ZLpGlRsPD91bG2TyxsZVBxkehyM /WgDw/4d+KIr74o2UHi7xTHriWtoRp9xOMJFK3UMCPvgcZr6baRCnmZDjsS3GPr3rw208Ga bPft4A8Z6Nb6hcCNpNJ1iBBHLLB3JIwTImR9apXviDxv8J9Pl8M6vPNrVlexNFompQgeZHJ 0CuDnJoA9Z1fwL4b1nxHa+ItU01bi9s0MaeYQUkB6b16EjPGa5Txhp2n6jbQ/C3w3pkIF0f Ou325j02HOWf2c8hV+teaaDqvxX8M/8JPJBdpq02nqk19ZXzmWVSy7hLGPQdxXq3wpWzXwz Jrdxq0Wo6j4gmfULqSNcBTgKY/bbkDmgDyPxPq+m+G/iNZwaT4XfQbfw5LHJc3KSlJbyDO3 Ozo3XJ719NWGo22qWEGpWNys9rcx+ZHIOjD/ABrzH4q+GdE1H+w/E+qJFLZ2Uptrt25HkSf KHyOTtcr+dcN8P/FWr/DrW5/CviJnn0SG6e3YJESbJzypHH3GyDQB9KbiDnHFO681GrbkVy 2VI4I7jtUg4AFACFTuUp0Bzz6UpKsGXHam78uB2I5piE7zQA7DbEDHJ280VIeg+lFAAev4C op7iC1t5Li5nSCGNdzyOcBR6k1K3XrjgVieI/Dll4msYbDUZJRZJKJXijbAmx0Un09qAOOu PGPiHxlK9j8OrNUs1OyTXb1CIV9fKU8uffpWx4P+H+neFpptTubqTV9ducmfUrrlzyeFH8I 9q621tYLOzitbWFIIIhtjiRcBV9KmoATACYHCgdB3FcF4n+HFp4n8XQ61czBIvsT2cyBfnB zlJEb+Fga76jpyOtAHPaB4Vs9Ddbg3t5f3xt0tJLu5lJeRVJIyOmea3Y4YoS/kxLGpO4iMY 3E+tSdKKAAIAmyijvjvR2znrQAcd+KRlAXJ6U0qSRk8UB8na33emaAFXOfm69vpQxHH1oXO /p8o6GmrnJxgmgB/8bfWlpnWMkfdI4NOBGFGRnFACHcWIU8/0pN23kDOaa6oGMrE5HHFOXc pXcMADbQA/cZPlIxQF2qRmgEZ69KbJjHX3oAcxxyBvx1PpTFA25znvnvSlWLHLAbjxjuKgu biG0tJrm4by4YFZ3P+yBk/yoA8q+KXiy3v7i3+GOmzeVq2tSRxTSuSi20Lclt3diBwK9D8L 6BZ+GfDNloNkXkt7JCiNIAGbuScd81wPww0WfVdR1Xxt4j0hft2o3IewupwGP2YA+XtX+A4 PevVukZJPTr70AIpC7QOmBXmvxe8P313o9p4q0MmPW9AY3UTKMmSMctH+NeljBIQjBPIprL 5g2OFZSNpDdCM80AeOeNfFa+MfhP4etbFEjvPFskcLQl8iKNTun6egU1tfC+xvHl1vxLd3c VxYanOq6YkMjNFFboAoG0j5TkdK8qubO+8PfEjxeulyKE0KB20xJmVYraS5ZQMEkDueK+lN NtPsekWdsyAPHCgbYABnHPTjrQBcXiRx/wLNLH1JqNWO4kjjp+FSJ953HCnoPSgAdQJA4Y5 6fKa8q8Y/D3VF8UQeNfh/LHYa5DzdwsSsV8g/hI9T616r12DsWowSV5IBXGR654oA898E/E /SfFzTaRqVqdF163ylxp85KnI7KT145x1rxXwNaa1runeJNChv5dF8LxX013qN+vG+MMcRR t0HA5r1b4v+GfDs/hW81caWi6/I8UVrcxExyNK7BFAI6nrxXlnifTvE/hbRG+GNzq1q9tdw JJb2djZHzL5mcB1Zgcgj1PWgDovCml6v400C603wFef8Ib4TgkWNplUteXz4yzGQdv8a9P8 N/DLwb4am8+00+O51ExhZbu7HmySEdT83TJqW71nTfBHhnRNLi02aW6niW2s9NtVBkkZVBY DoBjuTUNt8SPDb/ZrXULp9L1adfMOnXSEPGwz8rEfLkkevNAHSXehaFc2j2l1ollNayIfMT yF5OfpXB6n8EPA15cLd6ZBcaBKpw39mTGPePf0qW7+LGgWXg1tR8y3GsvbtcxaSZcu2D0JH sKt6f8AE3QNYs9GfT54bpr+5W3uUEoUWreWZDuz1AxigDm2+DOuyXIhX4mayunoCI4Q7GRR 6Fs1Y/4URoE4A1jxHrupouQBLckBfbFdU/xQ+H8UDSHxVZ+WjGNiMklvQcc11GmanZaxp1v qOmXMV1Z3Cb4pU6MKAOR0D4W+B/DbvLY6BFJM+MSXJ84rj03cflTviXBaWnwj8SQRxx2sH2 N9oQBRuJ7D1JruSFK9Dn+VUru2t7+J7W7tknhP345FBDdx1oA+UING8ZzXLXlr4V1m2jl08 wstsWKuDCAvzZHfnHajXrLXPDcFjpBsNRjtbxoZhYXc5SO7kEREpZg2RtbBPPpXqvjnxZ4z 0jx7Lovhy48wfZYZ7aySy8wMWfDh36RptHU1iav8UYNX0jUrfxB4N03UpLGWOWMRTfaIk3N gsTjPGOduaAPPNH0DxbqEej3/AIe8L38kFuyO9zDKSZWVmDjJbgDpjoa+jfhja6np/wAPdN 03V9PnsLqJpA8FwQWwWJHI+tcb4Y+KEl14k0TwxDomm2FlNEpMkUxERLAk+TgYI6cHB5PFe n+INcsvDWh3esXwZo4TiOJTl5XPCovuTQBgfEjTbq88PQ6tpGW1bQ5Vv7QBcmXb96P15Fct 4Qux8UPGv/CcXFrNDpOkJ9n02CcDmdlzLIB7cjmuF+JHib4paZZae+r3K2FtriPF/Z1pHgw R8cO/XzCvpXrfw48SeC7nwTZ2fh64S2t7ALFLb3BEckLH1zjOT3oA4Px7fa58NfigPFum26 6nYeIFW2ns3BJBTGRkdWI6DvXA+K4re28Q3+leEfEV1baFfkX+pxBXEenuc5DnrjknHcjFe xfG57abwJbWcKs+t3WoQ/2UIfvmUtwR7Yzk+lMn+HUml/A/V/D+lwLca3eQGW6lYhjNNnLL k+lAHP8AwY8TPc6HbeCvFVkRb3Mby6bPd8pdQhuY8HoQeQOuK9zS0t9gDQRNvGGVkB8zHTO fSvkHwVq663YweCr8Gxa2maXStQUHzrO9zwp9VYjGK92+G3xEvPEd9eeF/FEDW3iXTtyyKi 7VnC9SB60AemRnFvuPBJxipqgRTsZXIO07gffvUjFtwwOKAD+Mr6d6VRlwP4u/0pO2e2BQh xMx9qAJFb5F/wA96KRl4X6f1ooAVuv4Ck64HpSt1/AUlABRRRQAUUUUAFFFFAB2A9Tya8y1 7xB4t1jxpqnhrwbd2enyaTbJLLJdxCQ3Ej/dQc/KMc7utem/14NcHrvw9/tHxpJ4k0fX7vQ 7q8txbX626g/aIx0wT91u2RQBQuPiVNYeLI/D9/oMqud0aTx3KEySJHvYiPqASCATWLB8Yr +68Px65beC3hsbhneKa6v0jVwg5wOud3GKsR/BK2t9W+32PizU7Yrc/aYiUSR1YghgzsMvk HvUp+CtodI0rT28TXxbSmnMM6xIGKS/eTGCMZOc0Ac/pnxH1G48Xan4itVuLuxl0OC5h0uW cIiSF9rfMeAPerK/FK91u58NT28MmnFNWlsryKCUNDMVTcF3Y+YHPBHvUr/s/aW8fkXHinU JIkgFvGojQbVUlgD6gE8CtW1+C1jZy2ssXirVcW1z9sVDsKmbbtLYxwMdqAG+Efivc+I/FG nabPoCadZamtwLWfzw5LQnDcYGAai8Wa5qmo+J9e02z8RXfhux0CwjuZJrOISvM8mcEr12r 7Vq6B8KtI0DWNJvYNXv520gzNCsxXaTKcvnj1NX/Enw70zxJq51ZtSv9MuZYPstx9hl2faI f7knr6UAcbovxK8RXk8mn6ZZWesWum6ct1c6rJcGH7SdhwwBHTPUVmp8bdYOjajcvoVpLeW 13HbiS2aR4NrruyRjcxA9Biu+i+FnhqD7fBCbpbS+sV0+S0Mu6JYl6EAjO7PfNZVv8E/DNq FNtqutwSqFPnpeYb5QVHb0OKAMVfi1rEmo6FYtb6TbLeJG0908kjwyF2I2RuowpwOjd+K9p XbvYleM4B9RXn0Xwh8KW1/HNA19HHH5bPaLcnyJ2Q5V3XH3s5PFehKMupOB7DoD0oAXBXg8 huP/AK1eU/FvXA8GleBba/On3niK4WOSUZxHAD8+D2J6V6xyGwwPUYNeWeEIbjxZ8RvEPiv VLWGbTbN/7P0p+HVQjfO4BH3s96APQ9K05dK0Sy0tJXkS1iWBZGxkhQBmrrfdyPYY9acDy2 eR1FI2GQEd+1AC4G8yd+wpi8OFc5A5xUnAH0GablSwbbnIA/WgD5y8RzXs/i/xr/Z1jBdyX et6fYskiLIu1cNnDHrmvo/oqDH3RgivnDRL6y1T4rfYn0K21G01XxDcXCzXGd1uYIwAyY9/ Xivo4sAQPU4oAaUGGycA/pSk8vxgHA46U75TweRTAQOC2BjpQAvTAPUD9abFJuEhVwVXjIO efwrmvHOsvongnUJYLiFNRnieK0SSUJ5khHQE+g5rxr4SeHPFI8Q2mq2utT/8I2d0ssiXQZ LiTA+QoTlWDE59aAO+8Z3p1L4x+B/DSyLJbxtJqE8fqVHyZ+nJrN8GXUniH49+MNduLYNDp 0SabazDDIhB+YZ/vGsez12wl8UfET4j3m5LGwh/sq0uI+uQNpKn64rqPgZpD6Z8KbK7ml33 GqTSXsjd9zHAz6n3oA2fHPhfV9Y1DQte8N3lvbavo8jtGl2CY5UYYZWxz2Fef618KviDrvi iPXr3XNJuJVeKcQlHjjjdf4Ao6qB3PJr3WRSMAgZPcdqVflIBOTjNAHhOnfCHxNBY6zbXk+ jO1/pB0+GWNGLRsCSGyRnnJHFNk+D/AIourm7S4vtJht55YJGe3RlZNkJjJVemefxr3bB5/ SnkKX92U0AeFWHwf8Q2TaGy/wDCOqLCbezrbvvnQKVBkJzknPQDivTfh94evvCngew0HUZo ZZ7YyEtCTtIZyw6/WukJOIyBwFII/rT1YFhjoBjNADs/OPSmEEN/vHJFOYEsuOxyfcUi7sH oD0GfrQBkS+HNLk8SyeIDC/2y4tBZyMXO1os/dK/1rkv+FM+BEZfK0uaIr910uXBTkkAe3J r0SRmG3pjpSgHcSxzQBxWkfDHwdo2pW19p+kCOW3cSRq8jFEcDG8KeM471109pBMoE8Ecse 8OA6hvmz15qZf8AWE7iQOxpXdSAOxoA4f4q+F7nxb4EudL060hl1IOktq0p2hXzyc544r5y 0vwxbW+oX2q+NJmOi6Av2e4jMwdLqZs7YI3Tgjvk9K+hPiHrs8r6Z4H0a9MGr+IJvJeSPl7 e1wfMk/2eOAfU1S+IHgqKP4J3vhTw1pYdbGJHgi2gtIysMn3Y9SaAPGfhl4mtLXx9pFz4uu rmS1t0a10ou2+O1aQ5Ck/TjJ6V9UGe3juUtBcwmV1zsLrul98E5xXyfqHg3xgfBN5/b3hqb T7CH/T/ALQjx4QomPmQnj2I5rL1jTfEECeGNc1nWbpta1iEzQt5+14IhtEJ3EgKD6e1AH07 e/DnwVfSTSyeH7aGabLPcW4MMisTy6kHg1yafBaGHxrZ+JofFuplomDOrEM8gH8JfqR9aoe Ffixb6L8PJz4xuZ5/EmkN5N1asMTTgthHGeGBHce1dz4C+IWlePLG4ntIpLW5tGIltZcb1T +FvxoA7CJQU4TBII69agl1nR7eV4bjV7KKWP76PcIrL9QTxVpCEmEagk53fmK+cPiK/giDx bPqui2FjfatayvFfWN9ZTSJdsQDu3qOCvpQB9CWWp6bqccr6bfQ3kcTFGaFwwDDqOKtJzN9 Vryz4IJBD4I1GWDaBJqEjtFHC0UcJOCFXPLAZ6mvU4htVfbJ/A0ATEjA+lFMY8L9P60UAPb r+ApKVuv4CkoAKKKKACg9M0oGeO9UdV1Sw0TTbjU9Tuo7W0tk3yyueFFAFwnHQbj6DrXO+J fHHhnwjBv13VIreQ/cgB3yv/uqOTXKWviTxD8RZSnhuK78P+G8EPqk8YWe5PpEp6D/AGjWr onwp8G6Pc/bpbCTVtRLb2u9TkM8mfx4oAt+DPHEfjOK6nt9B1LToIT+7lvIwizD1H+Brq2y pyvLt0NLsXCADbs4XHAA+lJ0Ut3B4oAAykHL4UdfrQ7M0YKjBX/x6kIUgttGO4oJLIQpweg oAchG85XPAGfWlPXcegqOI5yw4U9B71IxIx6d6AGBdykdM9/WjHRAct/F704DY5Vjx1FI3U kY3YwM/wA6AGNnziO2KcCohOepXA+tITl8Hl1xz03fhUpVSNpwuD3oAj4YYY7WwAR6U+P5T gj8argltr/7eMnuPWrBYNlRjPX1oA5bx5rv/CP/AA81rU/OEMsdsyxlzjEjDCjP1NUfhf4e ufC/w403Tb26S5uMG5kdBgAyfNjqc9etYfxZle9u/CvhcWH2+y1bU1+1RHneifMR9OefpXo 8DWlta/Z4DFHBBiMRhgBGo4A9qALRPzZ7sKbkmP5fvKM1CbmKSWSOOVJJEGTHGwLqPXHpUo 3hw/ltkjkE8UAPAy4XPfOfWobmTybeWbO0Krn9P/rVnza7pdlr1hoNzeqmpXqPJbRbSfNVe Sc4xWnchZIGjYAjDA/ipoA+cPhxLZjWvBMV/p8slzf3GoahbSxzFRCjNj5wOHyfWvpJuWH+ zk189/De7sYvFfgzTjLeKRZX4iYSgRsUm2lCmM/jX0J0jw3BoATJVwDyMZpGYLKMffxkH2p 5PyjgE4way9c1WDQdCutUuJIVaFTsE0nlq7fwruPTJ4zQB4h8W9fF146TSr2HTv7G0qJZCd QtTcQSTSdQSnKYXoTWrZbvh94Y1Txqyadpmmahp8YttKsC0ii7bhHXPBJBHTHauO8DaZrus /EDWdKuIU0yK8nh1K+jm/0gzxq5KxLIDtKEnqeuK7e9hh8f/GyDR4lJ8O+EkEsqx/Kst0Tw OODtwOPrQBgt4ev7DwZ4B+Hl7EHuNYvzfX6Kdp2Z8xlJ/H9K99SGCzgjtLaFI4YxsjjjG0L 7Yrye2lg8V/tHXU/mSInhe0EaAHAkkYncT+deuuDliTkDge1AHKeIvHdp4f1b+zI9H1LWbt LY3kyWEQfyIh/E2T+QqK9+I+hWOseHdPuI54n11FliaRdohVh8ocdQSeMVj6va+K9B+J934 h0Hw4NdtNUsYbZ188RGCRCdrNn+HnnFcfrvgfxd4rl8R+Ida0u4tNbszEmkW9ncJ5UoT5sg /X1oA7/xB8T9M8Pazq2k3Gj6jPcaVai9naJFKeUTjIOay5PjPpltbXs1/wCGtWtJrGCK5e3 dULNDKcLIMH7tcv4g0HxtrOq65d/8IxdK+p+G47L5riLAnByc81jX/wAPvF+m6LqOl6L4bm u7XX7C2MhnuQ01lNGfmi3k8qTyB0oA9cn8e2cGrJpraRqDyy6WdW3IqkCEfw9fve1YMPxo0 y7axj0/wxrN013atdxBURS0QyN2C3sax7bwLd6Br6X3h/w/drFc+H7iCfzLwSst03RBuY4/ DiuMs/AHiWZtBXXPAeoXttpulNZyRRXiQuZC7kENuHA3UAeuaZ8VtH1LW5dHOmahaX8dh9t jt5kUNOoXcQnP3gO1dd4f1qHxJ4asNet4JbeK9iEsccuNwB9cV4dc+B/FHiC/1HVLzQZNF1 eGxgbTbmOdWVZIlKGM4PO5Tj869j8CaZe6R8PtF0zU4vJvbe2VJYg24Rt1wDQB0L5woJyQc VKemaYV3MAT2LUu75fuls8YWgBIxkg9N+fwqM4w3GCh496z9Y8SaD4eijl1rVrbT4mby1aa TGW9MV5+PjHYarqc9n4X8NaprckZ2xywx4hl+YAtuPYdaAPQho2krrA1prSB9TEQgF0y/vA vPy5/Grrqzov32I5yeMV5us3xi1DXWBs9G0HR1lKbmPmzSKejDsCK2/Beo2Umk3GkxeMF8T 6jZTuk87Mqyhs8qVHYe3WgDnvFYuvHnjQeCIVuLbQ9NdLjVrraR9oOAyQKe4PGap/FT4a3f iyTTb7TYbZ106B7d7GTK+YmMoFI6Ec+1dR4+1+LSNC/s+HUhp2o6w32a2nCbvLYj55ceiqO vavH11zW/Bvja5Tw/q2s6/4X0YxHWWncS5LrlmXPOPpwMUAReD9A/wCFiePbeO5nnm0Hw3G kEsV2qmQShceUGThhuG7rxVnwtoWpaB4gn0/RzHp3iywvpLeR7oObbVrdzvwSB8pA6Hmvev Dt1ouq6Ra6toCQmwuF3o0KhQQfUDv1rVxGzhlRfmP3sc8CgBsbPtiMqgMVBZQejex9K8k+L mp65o3iDwxdeEZC2pF7lRYpD5n2jKDJK98e54r10AHLKcqo59c18/8Axl1RbPxV5v8Awm02 m6laxRzadY29oWdCwIY+YOobpjnGKAPQPhhqetatoN/Nr14kuordMssAg8k2vyj5GXsfzr0 KPjB+8WXGPSvN/hFpt/Y+Dnm1bSbmy1G+uGuJ5LucTPcEgfPn+Hp05r0mMAbjnqc89qAGkM VXIwcf1NFOcsdpwRx/WigCRuv4CkpW6/gKSgAo4HJOBR3HucVxmq/ETSrbUZNH0a0utf1ZQ Qbexj3IpHZ36LQB1Go6jaaTYzajqFwttawgs7yEAAD09SfSvLNDtvEXxL1n+2fEtqLTwhDK ZLLTHXBvCOkkgP3h3APFbWm+Br3WtWt/EXj69OoXaAvBpajFtbegK/xsPU16GFC4CqFAGFw MYoARI1jjCRqEQAAKowAPTHanUAgdqKACoiyFThsAvjpUvUsi/fxxnpVaTedmB0YZz+tACl xuKdU7mnfISFjbJ6j6UzA+0HdgrnO4dv8AGpNsXCgEFWNACGQLNtHAzg1IWAJTq2ePemMm5 WUdQeBTHH70BWzjFADXLGYInL7wSD2FcH8YdQ1fTPh7Jquh6ncWFza3ERZ7dgGdS20rzXfN G6ztIpAwB1rF8UeF7DxZoNxoOqGf7NMysTA+xgV54OKAPFYPiR4s8K2Gs2c7zT6l9rt5LG2 1wHzfs8gwXyvBG7jFXtf+KXjHw74kttPvZtJupIZIoru0tYmb7wBZjIfuMc4C+2a7dPhL4T fRptLulv7v7Q8bvdXN0Xnyh+VVfqAPQUar8M/hzcXDarrFvGGkCLJPJeMgkZRgE84LY4oA8 +/4Wn8R7nTdY12DS7SPRkilaCdogPI2tgfxfvCR7VBB8SviDa6xDBqGr6e0EM9g86R2+3dF cHG3OeCOpNegyeB/hbpZv5prTT7ZJYT9oWW7O1IiRlsZ+Ums+8j+BtvbRXVzPpDIw2A+c0j OEHy8KSTigCz4kivbv9oLwskMv+j2NlNdurcKqk7SRjqTxXC/Eqw1O2+I1/oujW7iXxjZRp AwYqIpEbLn2JArcs/GPgub41Prdvrn+iDR0giMfmMryhjlduMgbcV2EfxF8P3+p2o0/SdR1 G5edYUnTTnCwbuC29h04oA8A0nWrrUPFx1jWNTu/C9rdWEloL2BiplngTG3OO7DPvWvYeMv GOq2M02q69qVr4ksBaJpenohjF8rNhmZcfMSPyr1mXxldXM9xpo+Feq3FtbSOIJGgjCSMDj eA3TPPNQ3nir4iT3xOm/CVUeJMQXF5cIWHsCORQBwHh3Xze/EPwxqWv6jdyeIhqd3BeW0rE papjaiqMYAz3HWvpJQWfBGQCVOD07f1ry67g+LmoX9ythpnhzRbcrhLp1MsobAOenrmpX8J /Fa7vY55/iZHbRFVzFb2IAHAz196AOB0S88PaO/h+XVWv4pLHxDf2FrPbsFVNzg7ZSedpLY 4r6MYgq2ew4+tfM9rp+nWHjbU/CPinxBcSyweIbO9t50gRmuZmTkMP4FPGSK+k5CzKc8bG6 e9ACNITG4bIOwkkeuK+dPiv4utPGtrp+l6NPfSpayzefZ+WEkaRMeUzI+N0ZIPTmvoK/F8+ l3g0uSNb5oy0DSj5FcDjPtmvA2j+IXjfULnwx4ns/Dsd/bXESuskHlXIjPLTQMDkgDv70AR /C7xTbaVpfi3Xho9lYwQackwWDduhdCVWFi3q3OPevQvAmmx+Dvhjc61eFIdRv4ZNUvLiQd JGBZQR7cDHvVPxDpel3nibw/8MNKthDZrINS1MQgD9xFjYjnqdzYPNQ/GK+Oof8ACOeArQP /AMTu9jaYxKfktlOGHFAF74MaZqUfgSbXdZSJr7W521DzVGZHRhxu9OnT0r03eHQs3GVzVa ysIdNsLXT7KLyre3jEMcYP3VHAq0Y8NImcfL1oAVVV22sAFzzn6UgC+XlTluQCe1DptgcA8 9j+FNCLkbTgYAPv70ANaTGWY5BPy/lipT/rtx5BXODUMihhGij7pOPwqYfMRKflbYOPU0AI 24lRwdxyPwpZOPvfMegJ64NNJ2lVyRtXg+pNMLSOoJxgcAmgB7MUG0HA5AOfujvimLPDDaP cOwhjGWZpGAVQO5JPFc14u8a6V4X0+SSVxfX+UWHTrYhp5ZGOAAP4QfU1yNt4M8R+OpY7/w CIVx9m05ZBNZ6NZSFfLOCGWZh94Y6j1oA09f8AixpVlcGx8OaZeeKb91BCacu6IAnAzJ0rM +y/GPxXuTULu08Iaa58spbDzrgr2bP8JFej6bpmmaLp6WWkafBYWiIVWO3Tbn0960IyHyrY IBILDuaAOF0T4UeFNLZp9Shk1/UJD5kl3qT+aWcDBKoeFrskt7a1SOC1gjgijJQRxqFCjqc AVLG/3CflJBXNcn4m8f6D4X1S10e8hvL3ULiJp0trSAzOUHuO3vQBU8Y+ItTe9/4QrwpF5n iC+t95kb/V2ELNtaV/U46DvXz9N4Y1XTfFPiW68MTxxnwjJE8skZKTzIoG8j+9nLE5612/g O+1bX/izef2hpk2n37u2pXss0h8xoBxBAF/hHOTV740eGgL/S/Fdtcz6ZDI4sNTnswS21/u uyj73pQBu+FLq1+I/irU/F89j9p0a2hWx0z7SvGSuZnx9eKxPFXwrl/4S6PXtFnuYdFuyz6 vbWswVggXnYP4gQOnbiud8FeK9e8B+LNQ8F2dpP4j0HT7jzZ7iCEiW3QgAsFHUZ6ivVNY+J vh630qNvDl3BrOq3rBdPsrUhpHkJ6MP4QO+fSgDxvwfZ+JLjxhd+HPh14vmg8Pqg1ATN92I 9VicEZU54I9K9h+G/xEufGM+p6VqdpFDq2lNtna2k3wzc7Syn8Dx71zt1oOp+A/gt4i1VFj n8V6gDNqNzCvRmfB2joFVT2rz74f69J4Sn0Pxvc6Slp4cMT6NcXFu5Jnk3bhOVPUgjBoA+p h8sjIhyVXj3rzDxl8PfEHjPxXIX1uGw8Pm3jQKtuk0pcE7sEjKg8cg16LaXUV5ZR6ja3Amt ZI/MidBwykdc+9eY/GmfxJa+D9OudC1JrSGOYNdLFKIpZgACiqSemetAHa+EPCWneD9MGl6 bc3skDN5jfa5/NO7uFB+79BXT5+YRjkng15T8KPE174lh8Q31xKotVvUFrA0oleAmMb8kdA T0FepICGLD1INAErOMLgnp/WinMBhee1FADm/pTC4ABPTvinnr+ArifiXea7pnhC51PRrpY UiG26xHl1RvlZ0PZlHIoAytV1XVfHesXHhnwpfmy0a3Yx6lqsWCzN3hiz3xwT2rsvD/h7Sf C+lRaVo1usEC9idzOe5Y9ST71wfgXStauPDv2Cxgl8MaPGSImZFe6vlZeZXb+E5OQR610Oh /DrRdCe2njvtTvLmCc3Cy3NyzEsRjkdCPagDqV1CwEkkX2633xffXzl3JnpkZ4rMuPF/hq1 1xdEn1q2XU9pc24b5lAGSWx04rFg+Ffgi3v7u8XSGkmvX8ycy3EjBju3Zxnjmtm28HeF7bW ZtYg0Gzj1CYsXuTGC5yMHk+o4oAwbz4u/Duyjt5f+EjhuxcNtRrZWlwenRR0qnL8afBkUtv FCmpXZlOD5NlIQnOMtxwK7i20PR7VEW30iyhCD5RHAgC/TirnkoASI4+QAflxmgDgb/wCJ8 Nve3dhpvg/xBqNzbkoBFaFUkxjox+tLF428RXunXVxZ/DzWFuY3RFhvZY4g4PVgc9q7wyOk oBPDdAO9RSSbVdVVmZTnoOvpQBwtp4n+IrLcm++GjRCOMNCkd/G3mNnoewqOw8Q/Fm8mne5 8BadZQKjGIPqALs2OM4Fd4ZJcgRxkoo6ZBwfenbmcNtHXAIXAoA4W0vvjBJPG13onhxIedw S7cscjjnHY1n/YvjhM5Eur+HLKN3xvSJnaJfp3NekxsFgcbVGw43AYGaTJzG6gjGeMd6APO Y/h741lWdr/AOK+qO8xV2EMEaoMHooIyB61d1P4eapqusG+uviFrsUZYFLa22RoMDHYc13m QVU/dOSQPfvXPeNPEcnhLwVf+IrewF4LUBmi37c5OCc0Acn/AMKX0NJYJrrxN4iuZYjuDtf EYOc9ulLcfA3wVdW6x3h1OaITNM6G7bEhY9MDp9RzVfTvjRph0drzXbQW0mQ0MOmSfbC8eM l2wONvf0rU/wCFv+EGmhSI3s0c0xtxKsHyblTfjr3WgDSHw08ENczzSaFBcSTQx2spldm3I mMLk9MetaFh4J8JaTMZLDwzp0MyjarCEMxU9eTnNL4Z8T2nijQm1fT7S7t7aRsQm6h8tnX1 A9K2pGBlQO52lcDjvQB5f4Hs9Jf4y+PriyK77byIY4wPlQ7TuIGOMEY4r1dFZV2L6DcK8w8 DG5/4W98Rkn8kjz7chlPIGw4GPp1969MSTazKOcj8qAJ1X0Y5x+VR7id23qp5+lMUrxk5HI DetO3YZMcD+KgB7EBQB0ajYM7QANtMZ8ZcfcX5sd6HfCqy9CckUAeDX9toF5+1pFBdWzXEj W8cvzNhYblFJU8deK956gZ+6DyfU185fEfUP7E+KZ1TfaJrlje213ayxRbGktZCEeJz/Ea+ iPN3SMEIzjcO/JoAw4PFHhq+8QXfheDVYJ9TtxultckYB9/WksJ9I1m/n1/+znguNNaWzW6 lXBZBy7L6r6V5Pr/wa1hZn1HTNQGvZuXmls7xvs8heQ/MwlQ5IA6KfSuu8Zz2vw9+C15Y6R AtuVg+x2cRYsGklODgnknJNAFH4SxzeINZ8T/Ee7/dtql0bS0BP+rgiOOp9SKXw9Lf+Lfjb qfihbeGTQtGV9LtJmJB38F2X1OeM1Fe3kfwu+DGl+HrKGW81u9tzb2kMY3M8zrlmI9Fya7P wL4YtfCfhKz0S2d5cHz7iSRskysMtj8aAOryFDbTuYdhwcVJysQDEbsYJPeqW3YpiXBCjOS cEc1YLkRIGPFAEyriDB4x2PemAARquMHOT7Cop7mGG3aW4byI4vmLu4UAev0riNf+Kvgrwz emC+1n7RcS4HkWa+ewJ+7931oA7Zk/efKxDKxC1IxjYbWOMEDJ7mvN5vHXi7UxZJ4S8A3Uy XMPmmfUZfs6od2NuOufrUk3h3x34q0ebT/FHiGDRopZTiPRkyzx/wB1nbp+FAHSeIfGnhTw 5A8+s69a2wiIXyw4eQHHGFHJrjn8QeIviZoV1b+CbeXQrJyoj1e+jIMych9i9Qw9a2NB+Ff gnw+WeHSFvbjzA/2q+PnuSowCC3Su1wV8uNFUBB0Axj8BxQByHg74c6J4NiNxbGW+1eZRHc 6hcOWkkO7JxnoOuK7RUCnIYDdnORURYLIVRdyly30oLPj5hgD5cfjQA4cRKwOSvpTkSKMBV BKOxbPvTDueWR0+7t21xPjbxfLoUVvo2hwveeJNTUiyt15EZ6GST+6oHIz3oA5zVPjC2ja3 fyX3hmc+HdPvfsUmoxSbm80KTgJjp61T8Ba9pOoT+Mfinql7HLKf3UdqT89lbKPlQj1c07x h8P2s/gO2m/aJbi+0sjUpJgfmmlJ3SH68nH0rzG9Twb4z8PXN/oWsDQPESW4+16ZPN5dvqB Vc5BOMvgZyO5oA9W+Dz3muyeI/iDe2htZNcuwtuo52xJ8uPzH6Gug+KWq6XbeDbnSLszfb9 aX7JY28AHmSy8bSOw579qX4Y654f1LwHY22gyCP+z4EjltXyJImwC2V+uenWr8nhWTUPiEn i7Ur8TxWcQi0+yCfLAzD5pGzyWPb0oA83vYx8FPhVczXTtqHinXHaNp1JJ8wrnknqFB5Pc1 z/wAH9P0XSfiHBPdxTGTWbMPo93MQyz4GZfo2c1618RvA/wDwnfhyTS0uxaXcEqTW08g3hH Awcj0OTXgd54P17wdqM1jcAXN/YFLnS76R3SJUj/eMI26bjyCp9RQB9XXVtaX1lNZ3UatbT RmOSM87lIwa4PwP4Pm0jw9eeEvEunw3+m2l80mnyTKJVeMjIOP4Sp496y/Cnxy8KeI7mKzv o5dGv51VI/tBxHK55wrDp+Nep8+WTghwwIPb6Z70APgEEUfyW6xoRtUL93FeB/FoeILjxjp Nlq83h+00kXbS6d9ukYeadnzecB0XqBXvMShY1iHALY/rXkXizxr4GuvHs/hvx5odukVlcq ttdXHzj7mfMcEcJ2BGeaALfwfvYLubxTbCPQw8F3Hu/sZcQudn3s969ajGYQOpzmuI8G6n4 GvjqcHgeOyCQtGlybSLYoJBI7DPSu4jO1QtADmU4X5h0/rRTz0H0ooAU/eH4VS1Swg1XSbv TblA8F1E0Lqe4IxVw9fwFIeh4yfSgDivhle3M/gqPTdQbN9o88mnTc5IKH5f/HcV2tcJ4Pj Nn8QfHViWGHuoLpFHo8fP6iu7Bz0oAKKTI9adj14oASlPK0mRkDPWlAyM5GKAIJUyUbdgjp 7V8/eI/FXiFfjCPFVoLk+GNJuU0meZJP3JLECRivqGIwa+hHKY+YjHSuZHg3wpHoV1oi6PC 2lTSm5ltzkrJISSWP50AeKeKdV1Lw54j8bytfXMnhqd/skipcsXtppI98UykHIXPy/WrsOl adqWpXi6tqd7Ctp4VtrzeLySPy5dpPmdeTnFeuR+CfCFrb3cMeiW3k3iBboEZEqjpnPpSah 4I8IX95HfXmhW88xVEViCQY0GAu3oQB2oA8T+H91efEV57HxprN4kWnaTHLbIJzAXzn/SDj BPQYzXI3WoeJbu3tZ7h7vUH/sV5mP2ySIiNJCouto6sABxX09qvgvwlrEkF1qWh2s0saeUj bSh2DomVxlR6Hig+F/DP9spqZ0aBb0W32NXC9IcY2Y6bcZ/OgCfRHD+EtLmj1AaiPs0ebrO TMSo+bjvVfxfoB8S+DdU8NJerZPqMWxJHUPsA5J21o6bpmm6LpEemaTaR2tjGSYoY+i5OSB Xk/xqtdU1K98MWOkXEkN9LLdKpXcCR5YJTI6BulAGofhhHK2mHRPEVppepxae1nfSWVujLe QvwTs/hPH3qrf8KMtIboR6d4lv7S0WTzorTYrBZNgQuT7jP51wl74hd9Ourvw3BqOkSrodp AYbeGSNoZROVdFbGc4yTWFr/iHxXFq93oLavrF3a2zzC1zK8csKnGJ5WxlkHNAH014b0WbQ PDelaM97LeJZxiHzZIwhYdOQK1yrK5ZgynOVGMkDvXz38LLjxDL4/s7mWfVtW0yeKULeXXm RBEAwC4bKspxlSOa+hVlIO5RzjkY7joPxoA848D2FxZfE/wCIJlvDcl7q3fkDJDKSAfoOPw r0gqQz8FS3Q+nNedeCFtR8TviJcxXQkYz2yMC4YKfLJP5HiobjVfEOpeKPENzp/iePRLHw/ eRQSWk8SKl0oUO7F2GRuzgHpQB6TKpRFSMFsOBgevepztLrgqUx265rwZfjpqUcF/GdCtZL 9WhWxWCVjHIZDjDZ5wPUdSeKuXXxc8Vw3kNrb+DYoZDDC08dzdnejSsVUYHUbh9cUAe2YLe YW9NuQOKY6jhQ4Jbgc9DXgkfxK8U3epN4itdOV57bSrgz6d558kmOXazoPYVraj8XvEFwUk 8PaHY3dpcCRrW5kuCokEUYeRgMdM5H4UAZ3x48Ladf3ug6xLqS6deuzWaOYy4lI+ZM46EEf rXqXgfXG8T+CNI1eWMCZ4tjhP76/KR7YI6VwPxH1C18U/AvS9fu0jgmlntLpI8FlVmfbgY5 55rE+G3hzxPDqHiLQbfxbcaRDp94yNYiFZARINwlXPQ9KAPeTHK8S93GMsf8+leSeJ9RsPF HxJh8+5EnhrwTG1/qEp5V7gj5EGODgc1zfjp/GN94tHhTwx481PVtVYAT2ttGsUNlEAAXkd cYJPXvWT4T+Hem6342Ok6brN9eaZpxE+uyk4t7y4z9yPH319Sc0Adl4c1zT9b1uf4veK9at 9L0hFe00myu8fu0GA0gPUliOgFdBefF/wALxJLHolpqmuXjMoghtLR8TkjIwxGABXS2Pgnw nbWSWUOhWclrBK80AkTzFiZzlgu7oOnFb0UcMEaRwxRoACo2qBjHQjHtQB54viX4r6zbOdN 8AW2ku8eY5dRux8j55yo6jvVnQ/DfxGOs2upeJ/HiSQQks9jY24WNvYsa9EaPJAOeOBz1qB HA8w4wBxQBw/8AwqXwteXc17rM2p6xcTFgWu7xmXYTnbgYGK29P8E+EdGmM2meG9Pt5WIO9 YQWyOBya6EMXdmQFeMcCmhz5ToBnAxk8HNADij8MWyduOR1OeKe4XBTccjngcGo/wCJAW7g mhpByuSGYkDigB6qpTnkEdqUoSANwBHX/Co0YiFU4LEDnPvQCFbcWOVPzCgB5iARu27FBjV 5gQTkZz6U3zMpvzkg5OPSmqXMrEcdzn0oAcsPyqASo7DuagbT7R7571rWMXYj8oTbcsF9M+ lSzFzcJsPAI/KkinJ5bG3c3PsKAKupaeNR0S70snDXNs8WT0G4YzXBt8HvCOp6LpUHiXTY7 y8soBFLPbDyluMcfMB1+prurm/hsbKfUby4jt7aJNzSSNgBR1rynd42+K77kkn8J+DWb91s yt5fqO4/ur9aAH+K4PhFoWpq7wtL4giCRRQaMzm5IXhVIQ9Pc16D4T1rUNcsrme98M32iKG VIxeuC8ox97A6AVwWo23/AAgviPS/DPw+0PTIb+8gkurrUdTcsY40xuLP1z074rV+GvxAuf GMutaZfxWn2/SJFjaeyfMVwDkblB5Az+dAHo6oN2PvE9f9qvJNc+0fE/xNf+HYAW8IaNJu1 FyPmv7lOfJUjlQMc461e+JfjbVbCOfwp4Ps7q98S3MSqxhiJS1jbjzC3QGur8G+HovC/g60 0Yc3ESK9zN/FLO3LuT3OaAPja71CTU9T1aa4gtRdXA8qOHyT+6CthRGB9xwAMV9WfCbxd/w lfgO3+2Nu1XTCLW7WQ4bI4Vj+Feb/ABr8C6iPEEPjHThEtk/lQ3PkERtbNuAEmfx61Sg8G+ PvAc8njrRr06g6OWvbTGGniB+9kEiQFeQe1AH0rsyxxliOx65rzL4v6RcXOkadc2Vsohjul +33cFms9zDDg/MgI5rp/BXiy38ZeH4tftNNudPilcqqXIx5hxwQe4rM+JXi/UPBfhI6rYaf HdTySiE+axEUQIJLORzjIwKAOd+D03m3evjT47ifQUkiW0vrq1W2muGx8ysAo3Adia9fAXP BBrz/AMEeN4/Fmu6pZWq28thYRxOtza5Me51BaMk8blPpXfRZJbPQdB6UATHoPpRQeg+lFA A3t6VznifV9b0iyWfRfDUmtNjLpFN5ZX8D1ro26/hSYJOCcrkHB5oA8IvPGPiXRfiI+vXvh 1LGe8tYbdtLluMz3K7zgxYGNwzzmu5Xx/rscbG4+G/iFNi5HlqrZ6+9Q+PYo7Lxn4F190BW PUTZPkZwsqHB+u6tbx14gvvC9jp+qwRwvZC8jivnkzujjb5dw9OtAGKPiP4oljSW0+FmtTR uAQzyIuOcUN4+8Xwzqs3wr1URurMTHMrkEdvauVufiT4l1/w7dx6HJa2d7bR3jXBCEskcTD y2Gem8HvWnD8R9fnks420X7Je2kk0d9bvMrLJi380fOBxwM9KANQfEvX3s3ng+GOvu4baqO qjHrUNz8T/E9pNBA/wp1zfMcKFZWB/IVmR/F/V5P7LsZPCFzLd6haR3Uj2Mm/7PFJwknT8a 5zQ/jP4j0fQtPsdV0R9XvbyR/s149wIxOPN2KDxwc8UAds3xC8Y3kUz2fws1RwsojjFzOkY z9CM0ybxJ8W/Nwnw505Vflt+phgv5Vz+o/ETxPGuuaE9mE1qSa5EKpOoFlFHCHLbsfMQegq nD8c7y102BZPD4uHt444rrfMVuGPlhml2bf9Xz1oA6Z9b+Mnlug8A6QoUH5mvT8wx255qvJ 4l+NC2trCvw90/zWwWkW7DLtzwOuQa3vh9451TxlHeSah4YutGgRY3hkkYlJ0bPKkjpXeop Xa2Scr06c0AeWf238Z2nkj/4QTSUC4GGvMg57g5/SkfWPjWluT/whOkecThCt5wvPpmvVNy sGKnO09KaXMztt42nOPX2oA8xbxb8UNMkmn1j4bRXFrEu9/7Nug8pb1RT1qWLxr4ymvofL+ FephJVL75LiNenIPPIb2r0tGdomKn5gDwe1IWzlCBgAH8aAPH9a+J3iy38MyXUfgHVNKuGb Yt3cxiaCBQ3zSSBeeBmuetPGHgDxXMo+IclnLq8Mpgt7+COWCC7hIB5PHy56g16T8WtQm0v 4V67dW0sccjQi33PyArnBUD1xUngfRtPuPhp4dj1TSbWaaGyjX99EHKDHuOtAHO6/wDEzw9 ZQ+HtL8J6/p7x3V4sMkynMVtbLncD6Z6Cuu1Lx14K0py974o0+EyKHAE4JYeoAzzXi8uk/D yz+Ivi6+16ws4fDWnhbK3tFU/6RcldzBQOpz096s6H8K4PGeoHUdQ8ML4O0u3dXgtrZP399 H1BdmJ2j2AzQAeEfiT4W0jx74j1aZ4bbR/EN5vjmEgZoigwTIgGVRs5B967QJ8HvFfiJ9bf VNMv9Q2bXWS8KJKB0LRnAOOOtNsND0bRvjjJpcGk6XBps+iKY4zGu5SshB4Ock559q6a++H HgXULE2c/hSxWMlpNyR7WBJ5ww5/CgDFt/hv8LZYJYbSCwl8yPyHdLrc+M7htO7KkHgegrR Hwz8DTTRu2mx70jRFxctkKh3L/ABdc96z3+Cfw6uclNHmtwrciG6dB069ahT4I+CQHl83Vd 8ibF/01/wB17igCze/DDT7eFLrwW1vouqSs6vcSgzqYnz5iBScHOetaVv8ADbwxDpGk6dPp /wBo/smF7e3O4rw4O84B75Nc0PgdpUEsMth4z8Q2pi4B+07ifp2FWH+CmlMJnj8WeI0upWP +kC9PDEYyR3HtQAz4paNYaX8I4NHs1gstNtri1VDKHdYx5mTwvI9c1zfjLxJH8Pvi3d6ppc sc8+v6MsXkq4wtwvETtn7oxgn2q/rHwa1W50iaMePNXv47aDMdnPhkmZRkZyfX61wU3hcrp Wi6pquoQa3Y+INRgj1Ga4UG5s3XCmMODhV6A0Aa/h6zTW9Lm8DeC7+WTVL2cT+JvEY6nJO5 YmP38ngY6CvevD2gaf4a8P2+jadbrFBboFBVdu5u7H1JpLez0zw/Yiz0ywjsrS2jJSKJQoV B97Hv35rgNB+M1lqeheKNdu9NlW10ORTGICWeWFjgOQfcUAepxRMVKPhc8cd6ciKpyQCAcD NeSJ8X/s8+oXOo+H7y3tLeC1kgs2UCd2mYqDnOMHg84qW4+NejQ2UhXw/qM17D5jXNkSqtA EbbyxOCST0FAHq6szAnJ45zjoPSkUId24cda8Jf4n+L9QcmyNtppF3cwmGWAO8Yjg8xAeex 6/WvVPBWpXms+B9E1S+2Nd3lokshjHDE9/agDoog72+QdjBuD7UMqeYx3fMwwaVXLsi54YE H60ySTyw8gAICjbQBKqqCSRmQdRTTGSVJ4OSQT79qa03lnLLwvB+tSKzMCxOQM49qAGmEKQ zH2pTnePlBUevekTJwd29GP0qVx84APFAEPkqtvtQ7QWzjuacqjku2SaUsMB9vOM49KZKyq G46YyfrQA/HmqecNjAx3qERITt6ArhR7mpVbEgQDgd/r1rgfiJ4xn8PWtvouhwPd+ItZVoL C1UZKc4aVvQCgDM1uNPiH49i8LW5aXw3oUnnaqyHAnn/AIIs9wOpFdf4r8Sad4U0lbueF55 pWFvZ2UA/eXMhHyxqB29T2qt4T0OLwX4IhtZH86a3iee7mUYaeYgs7+57CuW8Ew6h4v1Rvi N4gt3glw8WjWDr8trH0aTn+J+5oAhXwvd3/hrxX4q8fFbfUdQsZbf7OkpaOwtgNwjyO+epr yfwRaeIvBek6T8RLacXGn3SNDd2O3ZK0C/x7T95R1z1r6G8dxC6+HfiC1bMe/TpDkHPIGcV 4HZeLtc0ayWy8RXP9o3V1pkcGkWYtllDmQAdcDAA60Aeman8Z9Cgvre70Owl1jSxALvUryE lTZRudqgj+Js/w9q7vwx4p0Pxhoo1LQ7g3Nuz7SHQoyNjuK+fYvBOt6XNJ4IbTY5YLxbfVN XjtJws9xHuI+zxA8fKfxNdN4Y1jR/hV48vdDdZ4/DWtXCNb3E6NGbSZVwY23DkdOQcUAe63 FjbahpktjfWq3FtcRmOWJgMMDxg1T03RrLSdJj0WwUrawRmKNJGL7VPbJ9qsRajp9xdvaW+ oW8l2v7xoUlBYIeQ2Bzj3qyu0YA5Vuc+hxmgCGG0t7K3t7SCERQQDakS9FHtXAfGGbWbfwP HHo0t0BdXccNyLW3E8hiOd21SCOP1r0NyNwXOSAD/AFryr4wwz22gxavDq2rW81zNDYxwWt 0IIcl872P8J7bqAKXwdtBp2qa7p9vfavLCIomSLUbH7IqKSQSq9ycV7Sn8J/2cYrwn4Y3Fp ofjTVrDWdYkbUJbeHynl1RbyJ8sRsQ44bPavbzJiXAyNuc/jQBbJGByOlFMZAQvzdv60UAP br+ApKVjjn2rF17xT4f8Mxo+uarDYiT7nmk/N+QoAwfivCzfDS/u403S6fJFeoR1Uo4Ofyz W7qWk6X4w8KfYNUj+0WGoQo7qrY3DAI5qtf3uleKvB2qQ6Vf299FcWkifunDDlDgHHTn1ql 8MdQ/tH4YaDKTukitxbvg5wyHaRn8KAJf+FeeFRFqkcdi0f9q2sdncsjkFo4xhQPT696hl+ G3hiW/lvmW7E8z+Y5FwwDN5flk4/wB3iuxooA4K3+Efg628nYmoMYlEeTeyZZB91Dg8qOw6 VEvwf8ERWjQLZ3WwSrLGWunYxkNuAXPQbucV6H2zSKN2MnjvQBwepfCrwbrFw93f2lw888x mkkW4ZWYldrDI7EDmuAX4ETQeKZLiPVojpLSqfnLmfyAMGAknBQjj1r3kgs3yr8oPrUcoBX fnPbd/SgDnfDfgzQ/ComXRYJoVlUI/mTNJgA5AG48D2FdGAZNwHB9qN+QcDBxgfnUS3ECXQ t2mRZXBKxswDEDqQOpFACYZcYAGOvvSKOyMC+egp5KdZG9D9aUFE5GEb1A6igBHDFmRCFDd WpCpIZgc8j8qlZGeIKuAAPSkQg7gOAPlPsMdaAPH/jRbDxBqvhLwfDetFPqN9ulijb/lkAP mYe3Nb3i/xzaeFrZfC2i+beeKp4hHY2UMRY5xw7dgo/SvMdW8Xx6/8SfEV9o1tLd6/FEuj6 DbxpllbnfcE9FUZPJ9K9P8FeDYPDGhjVdZK3niV0M99qUp3sWxggOegxxgcUAcB8H/AARo/ iLT5fFOupNd6zb6rJIUlkPlJMp+9tHU5Jr3kAmIlhuKscntnP8AnivJvhdq9n4e+C2o+I75 GhtUury7Lf8APQb+MepJwBXa/D6+1zVPAllq3idAl7eu0wQJtKRk5QEeu3rQByevr9n/AGg /CN49qJftljcW6sMcEc5/AEfnXqJDq7AnIAIb8e9eW/EaVbb4rfDm5F+beNrp1PHAGP65wf wr1pEGWycs2c/59qAIVP7xdvAZdpoYfKyDgsePYYpVdMpjlRkFvemyNkAkY5z+FAD4lG1Tj IA3fh3pTyoAPBYc00SK+1kBUnr7L6VBfajaWENxcXs0VpDADKzSttwi9T9MUAWmGAWAAIOR kda+f/EPh+Lwlc+I/CCpM2keKY5b3T5XIEdveINwjX3JFd3P8SLrV7BLnwH4avfEal3hEjj 7PCGAyHy33l9xWOPBXjfxnqGm6j491mDTYLOcXI03TI8qp6De5/i9cUAbvhqR/HnwS0/7Tq c1vJqVoLea4g4dWB2uwz9MUX/wy0y/i+yQ6rd2Nv8A2aNLkS3RB56ZyGbj73FYPwlnk0XXf Fngyd326bftPbIx4ETnjb7V66GZ4GVPlbGc+9AHnWp/CfS9SuZZpdb1COSa3trWUoVwwgIK HGOvFcH4p+DfiF/FZv8AQZTd2pLTxNJMiPBO7AlnBU70yM4r3/OQhZt2fXtTlYIMxjaM4Hq FoA8ytfhBYpC9zqeu6hdajO0k88sbCMGSWPZJgY6Y6V3mhaPb6FoGn6LbySyRWUIiieQ5Yg euK0nyZQQMrjB5pplK7QR1JCj1oAdCSx3EY64ppjBuFB+70I7VIWAKkDCgdPem5z869+p9K AGyQkiUnnLZpz43soOB1OPenEudwI4AHzUoCndJ3P8ASgA4RVwMKO1OOcAmo2OQrdQD3GMj 2pBIXl4HFADmx5ZH8OMbjULYE53fMnG4Y/I/nU0hUKVLDGMkE4xXC+NfF95ZTL4X8LJFd+J 9QG2CPPFonRppD/CB1A70AM8a+L7+x1G28MeEbeO/8T3PzMjfMlpH/wA9JAO3oKm8LeBP7H 1G68Q61qb6z4luY/Llv34WFe8ca/wip/Bfg2DwrptwWu21PWbxvMvNSl5edv7v+6OwrrLYF VcPy4JGaAGiESqvGQoGQenFDgblAUHA25xgDHYelI7NGrJGckNXF+PvHMvg7TtNisdIfWNS 1KUpb2qNjcFGWb6Y70AdTqNjBqGkX1jfJ/ot1G8MuXxhCME57fWvN/CumaP4g8XWuo6bC0m h+EYP7P066mAIuZf4nB7hRxnvW14Q+Jfhvx7Bd2MMJivYo2F1YzjqPuthhwQCcV0jNpHhzQ WVpbTTNJsl27CNkUSHoD+NAHC6vfjS/j7pz3lmcXOjm3shwPtE+7cyBj0YD+tL4g1bw9q/g /UJtYWGfQYYzbvbSwMbpL05CqhP3jyAMd/auzvv+Ea1/Qo9Vuvs+qWVkftkNyhDCN0GQykd D2xXC+EbG9+I9/D498UW8a6ZG2dE0wElUAJ/0iQd3JHHpQB5bb6VZeE/COjQaBe4+J/24Dy o5PMmhDZPkyr3+XHy+p4r3rwP450/xn4fMtu+zVbVRHe2TDbJDKOG+X06msOzsNK074+6m9 1Ywi51PTori1uSVBLqdsmM/wAXQ/SvO/FcmufDD4rzeKoLmDUYdQhkmkSdBF5kQYK0YK8b+ cjvxQB9G7f3WT1AKgkY3V4/8YtZgtJdP0/XYoZNAnt5LhopYd32y5jx5MAI+7z3r1yyuory zgvY3R4J0V1IOVG4ZHNcv8QPFGm+FfCkmtapow1ZI5USO3Cg/vGOAcnpjHWgDzH4a+FdJh8 d3Ol6xpek6jfWdpb6iJLaHY+nzMf9UcH5iowcmvoDGWGPnJOWxXBeGPFGgat4iubHT9Ot4L +Sxhv2kg2kyq3VWZedynqD2ru4ztCvnaJDnH9KAJDwBkN3/maKRs4Xk9P6migCU/eGPauM8 aeF9U19bC60vULO2uLEyYjvbYTRTlhwGB7Zrsz1/AUmBQB4Pe+Fb2z16z07SRJoXjGW0a4S 7s126bqDjO+Nk52nFdN8F3ubTwxqmhaggg1DT9SkjmgBG1WbDHb7ZJNd94g0S08Q6HcaVey TwxTDHm28hjkj9CrDkV5RB4A0bVPi9rWn6jfag4sra2mt1humjMg27WZ8Y3HIAz70Aeyy3d rCy+bcRRbuQJHC559z0rHvfGPhfTrcXF/r1jBEXMYYzj7wPSse6+Fvg2/nsZL6yuJzYxCOJ ZLqQ4UEnnnk5qyfhp4CPl58J2J8tt6hk7nkn3oArah8VfAenJA0niGG4E7MsYtlaXJHUHaO OtZGr/GTwzpdvdXNpY6pqsFs/lzXFrbnyY2xk5c/Wt/Xf+EV8C+D7/UodHs7eCFWMcUUKr5 sjcBRx1JxzWd4E8H22heAv7H1CNrkaoWubmGbaw3SjJj6c49TQBW0r4lXGt6RPfaL4L1u4I hSWBXRUS43MRw5OPf6Uo1/4kXUWLbwBFaM0MnNxqKErKOFGB1Ws3wfcP4K8VP8N7sSNZSB7 vQ5m/557vnt8nqydc+hFengEuRtBUjBzxjvQB5mmq/Gi30x7jUdJ8N26xRPJJcSXDbY9vIJ ArlfAz/EHxTq8XxClh0q+MRGnwtIGhX7Pz5jxAZyS2OvUV0/jDUW8f61J8OtCumjtk2y61f xZKxRBv8AUD/abv6V6HBb2Gj6HDaQLHZWFlGIkyRsjRRxuPagDgIv+F1yTXzmDw3Euwi2Xe zgENwCepyPypZtf+K+n6mst74a0Iac+2MKt/taWQ9kZuMk5wtTXnxUt7zVf7G8C6NceJL9T sa4iytpC3YvJ6VwV5rVta+LINV8V30vjDXLe5KW2nacmzT7CZV3Fdx4eQDn8KAPQbv4ox6N Z258R+GtasJyNs/lWhliiP8AvDg1i+LviOus+HbPS/h3cwaxqmuu1sPIJJtlA+ZmHUY712s 3jDSJvh63jQlrnS/svnPCmGJBxlMHuCcV5L4M8HN4t1i7+I+i248MLvI0a1t0CBwBy8uPvK x6gc0Ael/Dv4dWfgPQxEsv27U7nm6u5AMlsfdB7DNWPiJqjaN8OdcvlZRM1qYYB0zK/wAoU D3NYvgP4jDxLe/8I7q9uYdftEdp2RNkcpVyp2KTnpzg1zHxu8TWFhqfhTT76KW5sYro6jdW sR+aVVx5YI/3jQA+9t0uY/BHwfsVMhiigvNVYD/VRIN2D7sx5r2pGwihCAFBOMY2DGMfpXn fw20C9Cap408QYbXfEL+c0fT7Nb/8s4h74xmvQGcLtYIcK4Zj1ABoA8c+M6zwXHgrWEuLWG O01IIROdvLEYP0wDXtZ/eKHVhtJJyOR9c15F8adQ8M3nhCfQrzUrYa9tE9lGUMjgg542g4z 05pfDfjXx94k8Nac/h/wlawwmJYptR1K7xHlBg4RfmzkUAertgo53Kqg7st0z71zviLxn4e 8OWIvdZ1NcF1h8q3/eyM7cqoVckZwetcvqXw+8T+LZvK8Y+L2+wB90dppEZgUg/wsScn611 uleD/AAtoU5udP0aCKd0jiedlLviMYUtn+L/a60Ac1qWrfEXxDFbnwdo0GjWt1AWe91Y7ZI z02iMdPUGr2kfD21W60zWNf1a81zV7S3eAzTufKcN94FMYI+tduciUHuM8+tIJON54UsP1o AYscUEEcUUaRRbCqpGAAoHQAdKAqr5cojCqo3cccn26U/IXEfQp1J/nXG+NvHQ8ILpsQ0qT UH1N2iQmZII49oz8zMeKAMXU449I/aF0q8mKxx65pT227oDMjbgPqRXqCE7yNgX5hXgfjLx Ncax4N0Txq+n28U/h7X0V47a6W5VU4UkuOM4I4Ga90tpUkRGjYsrqGGTkjPI/nQAuAzCIAD cMsaeRy5A+RV24NQyME54LbgoYVKSMOHJJVvzoANhZJvmO7aKeEQF1zyVGM9sUsgaNSy/Mz /KwPamKcMAeeKAJfLCjDNubvTSNrnbxxSK/z/8AAM/rWD4t8UWHhHRf7Y1KKea3DpERbpuZ WZgAW54H1oA3J5IYIZZppBDCse93Y8KBya4fxH8RdFsvA665o/iHT4pb9GTTZrkFopJAcYY DkYIwT0rkPE/xR1i/8L6teeFLKPTYNOukspbrUQCzlhkYj6KPUtXm3hjwxrXjbXba80PTkj sIC1ww1CH/AESC4P8ArI1A++pcZAHTvQB6Z8OfHpuPEj2+u6vLIdeIkgjn+7Z3KDbLb+wPD KPQ17Oy8AIhXB+90NeFBfB3gjXkM0U3jPxxfFJ/stqisEmC4Mo6CP0yeeBXRatpvxU8bae9 ne3OneDrC4XbJFAWuLrB/hZhgD8KALOtfFOC81qXwp4JsJNe1wP5ZkWP/RrY/wB6RuhA9Pa tnwb4KTwxBeX19djUtf1J/Nvb+ReXOfur6KO1cZ4f+G/jvwNZFPDPi/TpolJZrS5sQouD6M 4559T0rq/C3j2LX9Xm0LVNKuNB8Q2ybpbC5OfMH96Jh94f0oA7pF2u6jO4nINNR9qMQuWBz k9yetPUJgMWy2OCO9I/+rPGD78CgBk6K+GL7Bnluw4rxyw0u48e6/4s8XLlLSOzl0nRHDnA AUh5VHbJ4rp/Getajd31r4E8Oll1TVIy89wORY22cPIfRm6LXXaXYWWjaVaabYosFpaosUY BwCB7+ueSaAPlPwhpypp66h4E1C8Tx1pSu1zp8qZS4jU4bZ/PB5r0efxFH8Y7nQ/Cunxutn blbrX0cMoUoceTz1BbPFUvHthrHw++Jtp4z8HwwTRay6wNYJwbiU/eG0c4/iyK7T4e+GtR8 KaNrHiTXIEfWtSL3k9vBhQigErEPf8ArQB4HqUuoaT4l1rwTo2tSWfhe+1ZbNpEJEcZJ+5n +HqQT7V9c6PpdtoukWWlWCeXbWkKwp3yFXr79TzXzt4P0a38W6V4rR7OG4svEV0rW9hbSq1 zZSbmxPICfkVc4Pc113w7+IEGhaddeC/HWrG31XRJXjSeUnZJEoIXBPXAHfnkUAafxK0+4t dR0fxpLZx6lpWiIyXtqSQ6xuQDMhGCSvpVn4gWeh+MPhQt5DNHDAIDeWc1wSioRwN/U111v d6N4s8PSvZzQ3+mX8RiyjAhwwwc56MPSuV1j4R6Pq/gnSfDs+oTg6ciwi8yS5hDFigA456b qAMT4BXuvXXgy9sL6Jzp1pOVsbiTI8zPUDPVe4PvVj4x+OdM0fTZ/C0Agl1e68rfFc27TRJ AWILkDqR145r1CztYrCwh06DPl28IhjLdcLwM++K8t+JUV03xL8HS6dZ2Et2y3AiW/cxRSy KQUUlfxwO9AHP/AAQgsLLxDq1jYaxbalFJbCVxFZPAVO88lm5PGBivfy3zDb82VwMdiK4bw 2fHb+Jph4l0TR9PsBbq0b2HzM02fuk+mOa7tVJZsjaSO1ADmJwvHb+tFDFtq/T+pooAlbr+ ApKVuv4CkoAXIBrzp5BaftERIBj7doZz7lXJr0Q5H19K8w+IVwukfETwF4gAI33klhKw6FH XgH8qAPTgc8+vNLSkYO30qhq+pW2jaLe6rdyJHDaxNIzOdo49T2oA4vx3aW/ibxF4f8MCF7 oQ3AvrryZwjW8a52uy9wW4xXehTubrgcHjrjmuC+H+kXlzfaj441m3e11TW0VRatMJkgt1y U2sPXOa9CJGw9qAPIfjQsumWvhfxfanF1peqRhT/sPkFfxxWl468TXUup2HgXwrcf8AFQ6v gvLGMjT7f+KVsd8cAGs/47xtc+DtG0uOUJPe6rBDFg8ZPQn6dahsE8NfDnxDY+G9Hs7jX/F msOovJ3bdI0efnd2/gUdQvegDtPCvhPTvBnhn7BpSPNLy88znMl1KcnJPr2HpXj/xPtvHF+ NKn8RbobG4mbZpmnwvcJBtAKibb99ifwFSavF418O/GfzLYXPiJ0U31vG85SS5t8EPCuDsJ XIIBGeK9Mur9tQ8LXreNLqPwxYymOWzZLvybiJAM/Oc/fz2GaAPCR4gu9WKeGbWxvbjTDdr LHo+lW5s3lQLh13jlSj/ADYY133hz4ef2L4Tun8Y6wLLSZZk1JYGcLLazqckmU9SQOQOal0 7xkZbGXQvhH4TuL+a1dsalfkJFljlnLt8zFjW3Y/DmfXBb6n8SL59b1JCJFtAdlpat1IVF4 bHqetAGB4Z0u48eay32LTV034cWtyby2j8oxPqc3UOwPJXdnOetezmKOGOKJFVFUgBIxgZH oOwpYtsSiEKscceApA2hVHQYHTFDNKYSFk2ncMHHTnNAHgmo6xZaB+0Atwz2kAlvvLuJUlJ ZRJCM7weFwwB4rS8NeHdP+J3xD1bx1qyG50ezm+x6db4KpKFP3mz155/GuT+MVtpV1441LS NM06W41jUpbRRPFJnZLg5AQf7JBNbGqeND4NuND8DeE7aSWwskEN1LaMJHunIO+OMf39x5b scUAeua/4v8PeFYyupX6G8bKx2MHz3E542pHGP0FeM+I/FHi7xr4tXwxobqVkbdHpttMUCR EYZ7qRTwR3Qc1reEvhBLqGpTa/41aZbh2/d2X2jfKFAwpnkHVsf3TXq+i+FfDfhxJU0PSYL NrjmaSJcO/1JOaAON0D4Yp4Y0q6v77UZNWvItMktY44IRGqR4J2oxyxPXkmn/AR8/CqOJo2 TZeTqN/Xr0+vrXpkmWiZCu0SAoCjcgnjIry/4QKmj3Pivwa9yZ7nS9SeRA5yzRSchvzzQB6 uuCix56imNGQRgjC5NNZwh3DsdtRHcpyX3AZNAD1BEQY8gc4HpTki3RZz8wamiRTAjEbQOB 9aeZfKdlxxnGaAHMu1i7EMzdMV5L8WYLm3s4LrUbjTZtLWaMW9nNYPcytOQQcbSM59K9WdS HUodpxzjivN/ismpXGheQumWlzp5kiczT3jQNHP5mFAK9AcjnIoA8/tLO91T4KePtL+yGyk hnFyiGyFoSNobAjHPY17L4Gv4NU8B6NqKP5i3NohLHruVdpH6Vw3w90qSzu/E+l6j/ZvmXt uh8myvmuiFKsp3MxJJyav/AAPk8z4XpZnIa0vriDrnGGzj8jQB6i8Q2xhegZTSRrlFGPm7V HvLNgN7EVMQ3lldpHoRQA5l52seR81ROFbBbIHYgdDSK23l25I5zTSWWeMDJLZ2igDw/wAQ fFfxPoPxCk0e8tLbT7S2uU863aFpWe1I5nMoOAM9scV6Out+FfGcV/4ftrlNWtp7YSySIu6 GRHOBhxwWHoOayPHFl4Ot9esfFXiXWjptxaxPD5ULgteRn+BkGS4Ppiub0y98b+I7T7B8N9 HtvBfhiI4jubuDbJKD1KR4+Ud8dfcUATW3g/w74B02617x9ry3ontxbSWeP3d3Gv3FMR5lk 6DNFnpfj/4hQB2um8DeEwNtrZWyBbqaLsW7ICO1dLonwy0bT9Tj17XLu48R62rBlvL9t3l8 c+WnRQa7mNjLhlYlHzuLdsdBigDnfCfgPwz4MSQaNYbZ5eZbmU+ZLJ9WPP5V1Qzn2P3RUD7 hOpPfgD0pzFshscDmgB21iRkg/MK5fxn4J0/xYlvI9zcadqdruNpqNq22S3J6/wC8D6GukE hSNiV+bPAp0sgaFWHXaR/KgDznw14o17RfE0Xgnx3JBLczAtpesAbUvwOqMP4ZB3HftXo4O 6M46Nx0rA8T+FdH8X6G2natCzIG8yGeNtslu+OHRvX2ry7V/HHjL4Y2DaLrulvrz7dtjrWS iFf4fOxnBHGaAOi8Va74b+HV/fahaQSah4p8Qupis1YtJMVGFH+yg6471zHiLTxZ6BbeIvj Z4lu8XD7YNI0xikMZxnaQv3mA71v6BoOleG9Ak+Iniu7g1nXpYvtM2okllyR8kcPoBkAY61 Jb+FNav9Lu/FviQxat4intJGsLG4QG3sVYHEar3J4BJ5oAzPhnYw+K9Tj8bzWgg0nSVaw0K xDFhABw8jZ/jNeuhFeDZMuQV+bHcHj86+SfA3jTxL4J1S41s6FM+hXcpF3awRssUb7sFouw PX8iK9K+JnxTv7ay0A/D7W7edb9WaVogsjAkqEU/3SWJGDQB5frkuleB/iBq1gdInmjsrl5 bVrW6MMytgbVaUctHg5I4Oa7CJ/DnxQ8Y+F49P8z7QsPm64pXckcMeGRGdhljkYyezVxvib Trjxb4jS4jlki8a3MiWl3o00BDmUDBlBHy7OMmvofwt8PNH8OeC38OpCvnXdq0F5d5/eSsw +YkjsCeMelAHkPgzVl8NfGjUbyxuT/wh17qT2TyquLdZGHyAdhhuM96+miyhtnJ+bPXPSvm f4fWOiXMPiD4c+K9TlS7g3WVnaY8sNhifMXsZCcEEmux+GvjHVNE8S33w/8AG2qCWSB8afd TsPnX+FGccFiPWgD2lgpud2DlhimGOFyAUDEAhSRkg5HQ9qRnw6lWzkYB/rRJu3kYJj6gHg nmgCRtofy0Hc1IwZVyvLBelVg3mToq8BQST3PNWFcnaT3yDQANK8YVYo/lx/WipT0H0ooAG 6/gKQsq/MxwB1NK3X8BSHpQB4x498X+L28TweG9EsL/AEpBI7LNDGJZ7wJz8i9o88E1t/Ej T9T1v4PG/ls2t9Y08Raj5KnJR0ILD64zXZanoouNasdbt5kt7q0DRySMm4vAeWT/AGeec9q 54fEfw3qXimHwrpUU2syXeUme2XdFEmMMWbuB04zQB1Wiarb6z4d07Vrdw8d3bpKGXkcgZ/ WuT+L6zTfC/UbC3iaSe+lhtU2/wl3AyfYVkeBdUHhDVZfhvrKG12zPLpUrn5LmFmyEVvUZ6 Vs/Eyw1DUvD2lWumLK0h1W2ZmjXdhA+ST7cUAdZpFk2n6LY2ErBntbdYyyjAbAwauHAXbnk 84pJGIycggEA4rg/E3xX8N6BqB0iFZ9a1UAvJa6eN5RAMku3RQO9AHmnx38Uy2Xjbw1Y6dc R+fprfaSJFyiTH7m78Oa0vDOt+A/hdpskuv8AieLUvE1+PtV9cwAzyTE9I0IzjrjFZmgaLr +r+IZ/ivd+F4NdtNVaTytN80GSCPojruwp4HP14pvhqy0aH4JeJPE2g2lnY6tBdzXAfylZ7 RhIMRksCOATigDp/wC2viZ8Q43Tw9oEfhCxKlRquoDM+w/880HTNa3h/wCEWh2d/aat4i1C 68S63Gd/2m9cugfocIfQeuaoeMfio/h2K2g0y80y9cadJPM8knmPHKqgqp2kD5ua4a7+O3i u41C5FtHpel2ttbLIwmTzW3ED7p3AEsTwB070AfRvlIo2qgiUgjaq7e/cDihVG9ypy2ApGf u8enavnnRvi54y12XTdM0/VLE30jXTMv2b55vKAaNcZx84yK3/AILeIbjWPF3iq5v737Td3 sVvduFRgkTch0GePl4BoA9qWEHdHJ0JyayNd1yz8O+G73WdSkjWKzUvtJxuPRV+pOAK1ZGk 8xlYHqSMc8V88/FTxbL4v8QJ4P0CF547S6EKyIeJrsf3h3jQfMT1yKAPPda1K51LxZNrOi3 V7aajPN5k1tGxkuw79fK2ghQo4B69c1718MPCesLqV54u8T2EdjfTQpb2duVUyWydWdscb3 JyT1zVrS9A0X4Q+BrzVorCTUrxF87UbqEr5sshwGIJ5Vc9ulOvvi1plpeWkEWmvI11pbaqr tKixogXO1yCSD9RQB6A0YEkrEZJxz609oiXBPDDKEeue9eO6h8YNXtrq9MGgWzQRaNDqsYa 4YsyyELg8du2Otd7YeOvDt9rMWgQX6PqzosjwIrEKxUMU3YxuxzjNAHTtECpGRkHK5ryzXY 30P8AaJ8P6jDavHZ61aNY3MysAjyqS6g/7QA/Kuu8QeOfC/hnU7e013Uvsk1393KFgozjc2 PujPGTXO6D4yv/ABZ8Q9R02ysrJtH0lmzNMjefuxw6McqM56dcUAeipE7mdHAAbgH1PrSiP Dl2XomweleWaX8X5dY8SS+H7Hw5KdQhmljnDXI2wxR9ZScc59qW3+MugJ4Vi1jWw8NxczTx x21ijzeYsb4LDjjjk5oA9UeP9ztJB/i/WleNTlf4WYM31rzkfGTws9+tpaxX11Atj9tM8Vs zLt7A9xzx9aY/xn8JLos2qXFtqtusNxHC0D2jeYHZcr8vv2oA9JYhkDD+/wA/SvKvjNqFzp WgaTbxQxXFtd3DRzWctu04uNqbo0OOcbhWpb/Fnw/ca3ZaRJZanZNeSrCk91amNBK3ITnvX fzeSAslxFGPI+YSMQAh/HpQB4l8KpLKfx/fz6Votzp1ndaXC8++yNvFHcg7XVC3JGDW38Fh BDpviexgj2fZtYmXr17120niEL4vttDMlqzSWjXI2zgynDgfdx933zXH/D23fSvHHj7SM5R byO8QY7SKTQB6dFHyCCAe9LJIsZYuQoXqSahi3OgIOCRkVBq99YWem3l7qmFsraLzZC/AIH OaALF1dWljBNd3s8dvbxRlnllO1FHuTXl+p+MfEnjS7bTPhjbqLVAVuNfukIgQEYIizyxHq Kx9Hj1H4w6mdb1yKez8FWzlLPTGJU3zdpH/ALy17LaW9vZW8VlbxJbwwqFWNF2qg7AAdKAO O8JfDTRPDQ+2XLPreszHdPqN9+9cnH8IP3R9K7h1ZpcZAGf09KZu8uRgc7uwzmn+dgYfhs4 oAXaPLUnp3pIkUbR0YZ4pXbbCFPBqEsWYyZwwGMUAWGVX5PUDIpCqqxB+6Rio45Dscg5IP6 U4vuCgkDJoAFVcbW/hbmnBRtXAyATUbuRKyj+I9aY5fKFWIz8vHagCyUXy1UDjvUFxbRXdv La3SJLbSgq6OoIIIwRTk3L8rNlQTzQSCSinjHWgDx2ykt/hnrp8KeJpY38FajJv0m4uU8xb WXdnyW9BnkZr2BZIp4wYpkeJsMGQjBPqD0qlq2kaXrukyafrVlDeWjdY5Vzg+tcFJ4D8VeE Vlk+HPiBY7Hdu/sfU/wB5APURvyUFAHjd7G/hX4h+I7jVoNbt7OG6Mq22mzfKY5HyuVbIZS eMAcZrr5fhlqGpfDTW9YOlxaFrt9fDVrawgYIsCIAERj0zty31r0X+2viH8oufh/YPIVw86 6kmw+n8OcfWtOKDV/EGg3+m+LNIh08SoYQltdmXzUPXBwCPrQB5n8EfD+r6ld3PxG8RTy3V 5NH9ltXmwWaNTh3z+le5iKMrhST+PNUraytNMsLazskS2sbWNY41+6saAd/pXO+HfiV4W8Q +IL3RNO1DN7ayGLZKNgmI6mMn7w96AOa8Y/Di6/4TO3+Ivh9vtOp2LxM2msi7LkLx8p7Ng0 ap8INP8RXT3+oTR6e0rrNDFaQ7GjzzIsmSQxzwCORXqXzFgHbH06Z96hckOVOcDgHpQBFo+ mwaTo9npsEs08VtGIUed97lR0ye5rVMakAZySAR9apI+SEQHb61OzMiyc5wABigAQJEOOee tSqBtBHOTkVTG9YgeCpbcPoOv61KTvxgkA5wB7UAWdylVII6f1oqMyFUQcfd9KKAJT1/AVi an4s8OaLfR2Osa1aWNxKpdUlkA4Hc+lbZ6/gKyr3w/oWpXUV5qGkWl3PECqSSxBiAe30oAy n8f+Bnk+yv4p0wO4wFa4AD/T1rxnx3o2iaf4qs9YtdUuLLw9qKCOK50olmbGQ0KBT8owdxY 9ga9s/4QXwfvnLeG9PJnIMgMQwSBgYHb8Kr6h4E8OT+D7jwra6fHaWE2WQIOIn/AL4z744o A5W0svDPj34S2s81vPbRaQrLbXKsZZrdov8AlojkAtnAJ9a80ufif4o8UaRp3h+w0+5ufEN tdLNbX1uTGt4sZ53ocHkdfetDRvEK+A/G8S6xNqNpawq9pdxzLk3POI3WFfljiHJB6tz1r0 rxB8NbHxBdy+IrXXLy11YxxvYXEb4S0xyNqgDIPfPrQBymh6H4/wDiZYXc3jPWbnQNJNxmG ytF8qZj6P3UDH45p3jTwlZ+HvA9l4S8EaGVk1mZbW71WPDNFCWBkaSTrg/Wuj8A6hEb3xCd fsxpviuFVGqR+YTFOoB2zIM4AYDJIrwufWdcXwRqfhESfutVWTW1nWQsqWqk7oyc55YCgD6 qsbew0+ytLOykt1tbOFYlWNwAiAYz14FeT+HNAttP+Ivjbw7qggufDOr7byGIyKLeRnPzIO clh6VheD9Q8NR6t4tN5PaWkN9oNo0SSvgSoYfm25POW44rh/EWiBdZkt9O0q2VoPDFtdzxT qRLEoA3yRYPyy45zQB9KxeC/AWm2yxDw/pcCvKNqSxg7nxwBnqcVy9r8IfA1p4vOqyStM6y Ndpp0zoIoie+3Gdvt2rh/Guq3HjC00nTPAeqwX8Ph3T01aaSScBt64CAt3fAOQaNX1ubxdr Phjxt4Vmg/te00Z7l7NiC1yFkCzQEeu3caAPaIpPBloY5be50W3cLvSRDGhHuCOlXornQbe cR21xp8MrqZQsTorMvXPHVTzXzLo3/AAiN5r3gS71K1tYNMu59QaaK6CgJH5nyK59BniiXQ Z9M0VPF2lutpHNrEul2bNHkPZSkgHnsOcH3oA+kdRvbZ/Dd3ewazHa2ggc/2jCyuIuuXU8j I5xmvG/gj4bS81PVPHQt2e2dmtrB5eHk7PKe2WHpXQ+O9Ns9L8I+G/hX4ejW2j1a5S1ZVPP 2dfmkb3ye9dvqF7pfgLwer2umTtp9mqxpBapvZVJ5fb6DqaADxzpF/rfgPWNL0pVlvrq38m MStszkgkk15Qnws1zTtY0y+0jw3YxKdFlsr5GvMZuGQqDyDkV7pa31rqdlHc2kyT206iRJY /uyKf5Y9KmZ0ywYfJxx60AeCS/Dvx5LZzWz6XYKZPD8OjhlvASrowYHO3pxitjwh4D8X6f4 /i1u7sLbRbbcZbpbS58+O7+TaPlI+VsjO4V7KGO8s2d4PUHt2qVggCk8Adl4xQB5N408FeJ db1rVodJ/s+bTvENlFbXMt0xMtmYz1jHcEZ4455zW58PvDOreGrrXYtSaB7S4uxNbzJJuZk VAn7zI4OBmu5cgNsI5A+U45rK8Q63p3h7QtQ1LVJIvs0MbEo2B5rY5UepNAHj1l8M/FNtqr +JNCl0pNVj1OW4t5RIZIri2l4aOTA/h4x9TUul/CnxtZQ6cvn6Nts2vpMoXIJuB246A+tL8 GfEErarJ4es7uzutLmgk1JordSraczSZETZ68enpS/FOz1nVPip4e0bRLyeJryxd5IPtTQx sqvywwR8wHOD1oAZYfCnxzp2mCCHXtMtLibR/7LlnSNyyASFlx65zgmqln8GPGFnFJGup6T HE95bXzxkSv+8i6ck5IPX8a5K6+LHi6yl1fT7bxU/k2kEq2s9xboXdo3wBgDPTPXrX0j4ae 6PhrTnvdQbU5poVlNyyAeYWGeg9M/pQB5pq3wo13VvHR8SHX7E7b6K8gWWOR3UKBuTrgL1x xXZfEvw/qninwTNpOlW0VxctPHJ5MspiR1B+YFhzg12QdU3gnK7goPq1IHYwKsgO8nnjigD yD4afDTxJ4Q1s3upnSHS5iZJZow8lyo7JvY42j0ArptKja3+NviWAqWa6021lBA4wrMuK7x 2KwlgBuT5QB3rzDWvE2neFfi/Pqet3aWWnz6HtZ26F0lzgepOaAPSneGCFp5XWOOEF2diAE A6nNeTedL8YdVlUSSWvgfS7gAlOG1aVf4T/ANMwfzqS1t/EfxTVLvUpJ9B8FSNtisduy51B fVz/AAqew716bp9jaaZo9tp2n20dtbQ4iSFFA2gcfnQBYhsbe2hW3to0ghiAVI4wAqIOgA7 U8Ju5PAZSn/16crZkYDoDjHtSFiRGBwSTigAKBYcjlivU9sUqqwbsSOeRSK+5SR05FAkO4k nHagBXXzAoPelEKrGy7sEjvzQrcZb5STURmy0hHIBxk0ASNENjLFwT/KnBF8oAjPbNRb252 EcDnNCsQX7YwQKAJAilAp6I2R9RTHjDbkwQWO4VIHC54HPPPagsSCQPmHANACERxfKASR2z 1oKBt4yFJ5FMJO1CwBboTRJvXAXBJOcHrQAHlMNvyByB3+lY7eKPDh8QyaC+r2Y1VFB+ymT a4z0Hpn261x/xV1nVbLw7pumaPfy2mpavqMNtE0LYkZMnzAO4x61wT/Dbw5rHxU8Q+GbCJ7 FdL01JIp/Pbz3u5ORMWPJ9M0AfQoVQQgOMNg557dOaAAYj5ZLAAgKBgnHavmvwz8X9c0fwj feErpZb3xZBMbbT5ZB5gmkLBcOD6cmtXxb4p+J/w4tbabWtas9Xk1aGWIQJCI1tJAoIcEde Sc/SgDrtRjT4o+KJtHKSxeE9GuMXcyMyf2jc4/1a4/gX+L1ry6PTLbxl468U3fh6NdP1fQJ o5dLhhQiFo4AUKs3bdj8cV7z8PNLTRvAmj2kNwlw0kH2me5WQMJJXO5mDd+T+leReDNF8Z2 HxK17VdMk8vQU1iRb63g5eQKCyggjODu+nNAHovw4+JuleOrO4SWE6dqFkA1xBK4xjozqey 5ruIZ7W7Pm2s8dwhODJG4ZQfTI718xfELwTqCfEWzi8J2/2J/EsO17KOXDwluZN6jovfPSu h8XWWsfDHUtNsvhrBPFdzWT3d/bIxljmEYUNIEPQ9enWgD6GQLkjHGaeVAwf4VUk1zfgvWJ Nf8FaPrE08U893bCSRoBhN/fHp9K6EHeevDAUAIoVkQLyMZ/M1KwIiUjHfmqwBPCcKp2E04 v5caqW3b5AFHtQBKQML8vr/M0VNhMDcw7/AM6KAEbr+Aozzmhuv4Ck60ADSJGhZiAo6sTwP c1wsms+IfFHiO1j8KTQQ+H7WYi91AnJnZesUanqPVqqa3IPiDqFz4SsLuSHSbMgarc28m11 kByIQe4I64rvLCxtNNsYbGxt0t7aBQkcaDARfSgDhPiNoLvpt34i0nT4ZNRMKW91I6iT/Rg dzME/idOq++a5n4Z6vfxeMj4YtZ76PS1he+X+1RvubwtgA8cRKOu0+te0sqOCGUEEbfSvnT xZ4OuPCHittQ0bVL6zF1cRvp0dqzSyX0m7M0Tgc5xjBPGKAPVPHuharfaNcap4VlW21y1j+ TKg/aogSWgYHqpGa86+EfiLTtU1K90bV7ewCakjPaQNEAyMDiWALj7oIzivY/DniFPEGkfb haXNhMrmOa1uAPMiYHBBwf1rwT4gW2q+FviVqNv4cna0lv1j1axRQqqZVOJU3EcArk4FAHt 9v4P8LwR20CaHZSJCS0XmRB2jJOeMjgZ6DtXH6DqX2r48+LNHudPzbR2UOyWWFRsXGGUE8l Wz09q7/RNUt9b8O2eqwSRyC6gEv7l9y5xyAfY5/GvOBJeWP7TwWS8tzb6no2FiAw4VDwD/A LWentQB6NHo+kWobyNIs4hKgjkEcKLuXPGcDmnRaTpVtLE9vptnBKmcSRxKhGeDggd+/rVs FSFGQWbafwzStncgwCff60AeXfEK7lsfE3gfw5odjYxf2lenzlNsjHyV5YcjgE811vje80/ QvAOp6hJYwyLaRFbeHYMCQ/KgHHy8nrXI+L3gl/aE8CWLH54Le4m+uRgCuU+K/je11LxCfB 2mQXkt3ZyJHBLDLsSW8YhQjLjDBRzQBa+G2knVfiFcaxfajPqkPhuxSygurmUNuuHBeXnp8 nIz7VW8V+J/DHinx1Pb61JcXehWdskNrc6fKSVndsMWVTuO7oOMVrX+nyfDvQ/CvhNNTXTt DuzL/bGqNGSJXIyULfwhixG6szwZ4G0DVPipf6ro88N3oWgtHHAqAt5knljZtccOFOT9aAP QPh94au/C0utadHFLHoBnSXTY55t7KrLluDyPoeldwil5BKfunKkHt6mpCxGQD6g++Kc3G8 R+pOaAIUbDJjgADr3AqVSdzMMEdgaoQanpl1fXFjBdxS3VmAJ4Uf54i3IyKuhwYyAufRR3o AbdTQ28c1xPKsUUYJkkbhUAHUmvEp7G6+MXjUGSRpPh/prHYw+T7ZcDgkHqQDmtP4g6jqnj jxKnw+8LXDGxUg69cRcGFCRhA3qQDXpeiaJpnhzSrXR9Htlt7K2yiJ1/HPfPWgDhvEXg+80 34h+GPEvhbTUigtUe31Ao6xo0KrlcjueOtULH4seFdWs9G1WKwRtQvtT/ALPSCSRTLFnIL7 sfd6dK9T1C3e60u6tIJAs08TxoT0UkYBOPrXhcPwTGmrBcNr+mWepyC3VC0e1A8bZkaPJHL ggYoA71/GHw7TUr2G4azjmtN0spmtMFudrFcj5jn0rk5vjKtv4U1e4SwtU1ayu3htLJVk/1 CkASSDHyDBrMuvgLrdxql1qFx4vgmdmMizNAzPv3BkJ5xgdOO1WD8D/EVzfaxdy+N4mu9XR o74rZ4WRDg4HPqKAOrsvito8JuBriPayR3ItoYreN5mkbyg7HAHHXj2rSb4p+DWFmltfT3f 2lo4w1vCz+U0h+RXP8JNctF8JtaXVLfUZvE9q7xTm6f/RCrE+T5WAc9MYxXEaf8LvHmheOL We1to7uKzuYmtpmAMFxGCcySgnhwDx1oA+mWjYsqgsMNkHHXjgV5d4n0uw1n43+ELLUbGO7 t4dPubny3XcqMGG1iO+DXqLDhGYFWLbjzxnHNcAzPN+0GACSlpoGf++5AB/KgDuxuVTjAKk BFX+EU8YQgEHIYkc+1RvJIRlQFJXb7Dnk/kK8Z1n4r63oPiPxrpGovBnTId2lNFZvINxXI8 3HagD2sAJgDqQNxpqYKgg8Kwx715fH8Uk0zSNAbxJYO1xqNtbzS3duypGryHACoTkgd/Ss/ XPiwkPijRLnS7i5t/DMV5Pb3l48KmK6MaklUPXIIAz3zQB7Ei4Tagyeh9jTCoMu0nKj5Tjv 7147pvxblh8Z6vLq0V9b6RLa27aZp8kC+fJJJnbtx1D9s9K11+Mvh9DBZto2sf2m0kkD2Ih BljkQZZTzjpzn2oA9LdtqKsbbmZsAHncKVlQQiPOP7w9K5TVfF6f8Kun8b6EqSRiya7gW4X hiD0Pp6VxVv8Zjf6P4MFpa2p1XXbkQXcTMdtsobax+pPSgD14rHghQWD85B6AUkIYI6SDMh 6uOmO1eT+H/AIuo9zd6fq2n3Muoz6hPZ2UOnWxdikXBLDPUdTVz4b/Ea78Tl9H1JZ7rV4pZ TJNDAEhjj3kJu9CQD+VAHp7EbcDkEYDevIomR/LIU87iw/OhjtVQuMKeQD0ppmYhnTgK36c UASDa+30PHHY1V+32b2c9ybuEQw582QOD5YHXJHSuW8faxPZeGpNI05ZG1vV99np8Nv8AeJ bq+f4VUclq+dvH3hs+Cf7H8M6PqV4+oXVkZ9XAnbyp2znDLn6igD2vwrHN41+Id147uYf+J NYIbHRkb5vNIPzzj68gGl+I3he106O6+JWhySWOu6XEsjvvIW6hXrG49CDWx8MfENl4h+Hm m3WmWUdikCi1a1iOVhZeMAfrWl450SbxN4E1fw9by+XLdxGKNj0Dgg8+3FAHmOteFPCfxA0 ew8TeHLyy0jxReOkq3EcrKrTgZdMddwrlT4q1+DxV4bg8caRPcX2hC6gvvOgMnm2xwBP0O4 djgVulviPpHiMaFpM3how+HLBZXhMJS2hGMDJPIkIyfSsmy8T3Hxm8SWum+baeF9WsI3+zX cTu0rk8MFH3WQgfdNAGl4c8at4CuRa3CWOqeFLqYzQSaZM07acsnzbW4+7znB6V23ivw9oA sNQ8f2/iXUdGd4BdNc2lxshmKr8hZP4s4xjvk1wGq+E/CvhPxvb6fp3iaITPAi6vpUlw1t5 qMuGmVvuhujbD2zXomm/C3RYfCUHhS71W+1XSI7qO8gSeUKEA5WMYGGXnNAEHwwsb3WXvfi NrlkYdU1EeTaB0wYLVQMBQeRuOT+NZ2k6NdW/7Qfia61K1muI2tfPtp7hmIWFgAyx44xnPF d/qninw54avrXT9Z1eCzuLtlSCEj5iAQBnHQHgU+YW+o65p2s6XqkBSw863nCuG80N/ATng grmgDhfC8d14N+J114XsdOvF8KazELmyYIzRW0uMuqt/CD1welesx/Nkjg9BWBd+JdL07xN p3h+4eQahqyO8MaDKkKMnP9361QtviH4auNXGjxXEv2k3racmYjsacLvIDdMY70Adeflk4+ 71/GkYL0jUbl5zVUXcDRPIbqHbCSZT5g2x8dzmpoJo3VTA6SrkgsrhgT9RQBO+DtJHb+tFO YnC/L2/rRQA84zz0wK5fxl4ifQdGjSzjjk1XUJRb2UMpOJHPXOOgA711DdfwFZc+jWN5r9n rNzF5txZo6QE/wDLMt940AUvCXhyy8M6J9htIDHJNIbi4LSGQtK33juPUZ4roPX3o2qOlFA CjAOSAaw/FGkXWs+G7/T9Pvjp+oTxMtvdr1iYjGQfpx+NbdB6EFSR6A0AfOHhDVIPAnjG4N rZ6hLpt3NHplwksmRFcBsHyFPzSqOpfpzXpnxR8Gf8JR4bF5bLv1TSt09qOhkGPmjJ91zj3 rnfi5oUFjLaeMbfS/tBjbyr0rOYFjTH7ti45RQxyxHUVP8ACTVZJftWn3Wo6lqUxjD29zcR stq8IJ/1G4ZZQeNx5brQAz4P+Jhfwaj4eSNYbSz2TWG2MRj7PJnK47lXBBqHxrFbad8fPA2 pf2aha/WW0e53fecr8uOeoxXE+JdF1fw18XJU8HpG2ow41Oxt92GeFuJbcL0Izkj3q/4/8U alqXifwbqK+DtcsprS9WWKG5CIJ2P3kQA/eGOtAH0GkYEgLliwGAcYHFP2BFV3PA4JPvXnd l8TLrWJZo9I8D67LNCw3LcIsK5JwRk+lc9rut/EfTvC0mteJ9X0/wAMQCUiKxsYfOubnOQs YJON2cdKAMT4u+Kbjwx8XNG1mws4576z0yRAkpIVS7EBjjrjqBT/AAjpVrollF8SfHLS2lv D/wAeFlKhklWSQ5MpHUseSB2AqjY/CLXdf8I6j4n8W6pcDxPPGs9l5jlxAqDd84H3s+nbpX o/9jWnxM+HuiXd9e3NrL5Czx3VtmHZcBdhbYeuMHg9MmgDZm1/w3rOg2IEC63YauVVLYKrt hj95kY5AHc9q39M0fSdFs1sNHsYLG2B3eVAu1VPr9a8w+HPww/4RTV7i91uysWvLZ/K0/UL Zn3yBgdzMDwCe9euRKEBUL5hCjGe9ACnYgYt0TJP1rnvFfi/TPBnhq41rU2wI2IihH3p5CO FH+PauQ8T/FCZdafw34E0qTxDrmcPJGCba2OeQ7jrj0FP0L4e3V/rg8TfEi+i1vWlIa3tQP 8ARLEdgqfxN70AP+FPhrUbKw1XxV4hDJrPiOYXcseQfKjI+Rfrir/xI8VHwp4PdrE+brGpE WllHE2HaRuMrnrjvXaTXEUFnNc3DiGOJTIzjoqAZP6V4r4Zjf4o/Ey68ZahHHdeF9HcwaXH MpX97wd4A64NAHcfDrwjN4R8MeXq1yLvW75mub65I+ZnI4UnvgHFduPlcE8HAYE9/ao3kIu 1BYE7WJzSwh2s0fIHJY57UASbVknCgYxyxrifiV4Qg8W+HRILqWzvtKc3tnNEu7DqCcFf4s 47c12qnYDIpBJ4pwVmJ5HyoPrnFAHCfDXxufGnhGW7uLVbfULJhBdxN3YAfOB1GfQ13PQSE nI+6x9u1eO+PLHUvAXixviloO+6hcpBqmlRRYWRMcyZH8Q9a9L0LWrXxF4b0/XdPbzLa+UT AFgxTI6Ej0oA1NqMuw/fPUevoakEaLtccDZtOO2KZkFw4OfShdu0FhgqCBigCTf9oXCcAoH wfyrgtKkjn+OniOUE5tdJtoePdi1d0silQpyrAcAV534WkQ/Gnx9htziO0Iz6ben50AehTf LH84yQeQDyQa4UfD2Q634w1Ea4zHxLAIGUwj9xhcDHPYZru3UsdzN8x5wf4T6Uu4OFzwDyR 70AeK3PwIlujAZfF7uI4YoAzWillCfdCc8Z7+ppl18Aprqxj0mbxnM2nW073EMZtV3I0n3y TnnNe5FdzAnriot25wWORnZigDxa4+CmrzXlnqc3jqR7+ySKO2k+yqqxLD/qwcH06+tasfw puj4jt9cfxKH1Ayzz3cv2fCzSyx7MLg/KAK9Rdj5ZG3ChuR708EbX+lAHGL4Hlh+FY8Cw6q BOkIgW8eHgqH3fdzz6Vx7/AALjtrua/wBL19YbuW8hu0aSDKxbCDtUZ6EivZZlUcspYHkj3 po5hjkfkkEDPUH0oA8r0D4Vaponiq21tvENtc+VdXFw0f2UqW877w3Z4qPwZ8LNX8G+JF1O z8RQPFOZBd27W7FZlMm4Yz91h0zXrAO3crAk4BP40vyqfOd1CIMh2ONo9/agCG6u7GxQzXt xHbq77d87hc/max/EPibTvDfhK/8AENwq3EECZVYmDecxOFUEepxXjPjbVrHxHqEnjbVNIO oeDdDc2UEPIOoXDZHmD/YU4+tct8OLe+Pjex8I69PLYaNdS/bo7F+VkkX5owrHqPpQB7Z4A 0TWrm4l8ceMFKazfx/6NZNyNPgJyI17Bm4z614f4yW1034367/wkGgS63A06TKvmmNolZRg q3fGOlfWMTyP84A2MM7dx+Wvm345aPeWHjJ/EN0gfSNQt44Q/wB7EyA/LxyMigChqkkul6p pVz8K9duNOfxYEZtHwA0ORjeoxjsct1rorP4s3XgrWdW8Ja/qCeIzYRubPUwMNJMFH7qTHB OTjIqp4I+HN9a/D/UfFt/dXFvqZsZhpkZPzWMJUnKk9Cf6+tbWnfDOPVfgpp6WrWp1RMapp 1zDGE/fEZAkLdcmgDdXwNqer/DnxDBPqCDXvEqrcXNwyFUicAbYsf3QOK+f7fSRpEselrp+ qWPjayvfstsbRh5Uj9Qx5yOPTqDXquh/Enxx4phm8DrZw6f4oVmiutRYbYbaFR88m3++O1c X4S1vw94f+KP9rXk0moaIlxJp1tf3Eu6aFyMecw/iU8jPvQBuePfDdvFB4c8KeI7m3uPEXi K8+1X2tSjasGAFVQO45xj2r1L4b+I57vTrjwnrKmDXvDz/AGeaMgjzIRwko9QRXnnxn13S3 khutKtLx9W0KWJTqqbTa25fDqjg/fyPyqlb2vxW1a90v4n6dDYG7lRIJUs5c/aoQQMsp46d h6UAdX440DxBffE5dQ0Lw/ffbfKgjF4CkljOm/LJKjcjA7rzXDXHw98ViFLBvDOqRWzahcN cS2Eqhp2ZsxyDcRhV5GT29a9L8e+JvFOheKYo0updI8NokO7ULSBZ1SV2+YTj7yKRwCK5zw 78S/EOl6depq8lte28hvZbK/vrgqW8qTHlvgdMEYHegDl/EPgj4i32us9no15LqEbSf8TMX AIkhKKAgOeowQSMdantPB/i22uoLqHwNf2lol+Z1tlmUtGjwbG78ndzW7a/GvxTdWcaWHhv Tp7kCcSM0rohEKhmwDz0/Pinv8bfEGrX0VjoHh6w8x4yzR3DsXTbHvZ2I4Cg8D1oA871nQN e8IW9ilzo9zYwX8cKGG4lHkXVwu7f5nzccdAeK91+CclifhjbR2VvcxtFcSJO0wGHkzklSM gr2BFcZe/E3WJZPD2k+IdB0PVI9TSGeeLBkYCU4BIxhSOOtej/AAnvrnU/h/a3F4w82O5uI 8KoVVCyEBQBjgCgDvm34XCjpRSk8D6UUADdfwFJSt1/AUlABRQTgE0EgdTigAoooyPWgCK5 ghurWS2uYkmhkXa8cihlYehB6188+MNH1XRPHi38WoXk2src/atPWN/Lt2tFGPLdjhYlQ5z g856V9EucDkGuC+I2gab4y0Cbw/G8EuvxQtdWNvLNs+boCw7qaAPI5otY1PR7nx7YQSX2v6 RqcdzPe2yMYLqLb88VvnBKKOD6kZrrfHPiPQPEk/w11qxkW7gn1VJFkjYlo+MYI7HOK3/hp 4G1XwjbX0t7qFz9mvFjMenTOJPszAfMc9OTkcdq8v8AFHhzSPhx8ZvD+rR6gkel3F79rktC f+PMkEFsdCmT+lAH0ncSW9vBNc3UqwwxhpXkPCouOpNeWeELFfiB4ouvH+swvJpUDmDQ7eb OwIBh5yvck9KufE64/tzwhonhzTr0NH4jv47USxHPmQY3OQR2wOtd9ZWttptrDplkgjtrSI QxIBgBQP8A61AF1Yg0KZbcM5PGM/4V5vq/hjxP4X8UXnijwhdi5068Pm3+izEnd3Z4f7rcc L3NejSzhYgF/hIDVJIAXG7OeMEHpQByvhXxtpXiy2LQxT6ffoWU6beLsuUA/iKdcH1rkfiB 4g1TxLe/8K88B3JOpykLqV5FyljB/Flx0Y+lM+KWoWS6jb6H4dXHjvUgkNnPbYWaKPdljI/ ZMZ461n+E7s/CDRpbDxxpK2lvd3OTrtlmZblickynqmCcDNAHpvhDwrpXg7QLfRtKhUKgzL KBhppO7MeproCgycuct0OP0qtaXtrfWq3VpcRzwSAMkkTBgwPQ8UTSpFHJcSsu2EMcs2FAA 7mgDy/4r63qd1/Z3gDw3cJJquts0dwkYyY7cY3Hd/AcdjXe6DoOm+G9Ch0bTLZbWytvlwvB dsDLN9T3rzL4X2LeKfGWufFHUtPe2nvJDbWUX/LPyQu0up7k461m+I/H/jmy+JmseH9Gv47 uSBoPsVgbIMbgORuUv/DtHOT1oA93EQOHcdOCT1PpUiooULkFDXz5o/xR1fwrZa62tJcauU 1GZQ91dLE0ewD5EHU/hW/F8WPLuNc1zyLq5022021vIrH5FMfmZDYP1x1oA9hwM9Nq5xUib Q7FfmZu1eNzfGqCw0zUri78NXqXdtcRwGEzKyL5i7kZm/h4zXYN48tLf4fQ+MLuzkjWVV2W sbhyzs2xQrjjBPegDrZYkmKwywiWN9wZGwVYY5BH6V4nY3C/BjxuPD97LNceGNfcy20n8Vp MW5Tb/d561W8YfEfXdYubXwdaaXd6Hrf9oxW93DDcIXaN1yCkvQe9elah4TTVfh0/hnUpTe XYtvKS8ujukjkx8r7hzkHHT0oA61YzuCN1Ybs9O9OIC7lHQniuE+HGuXF3oMmga1eLca9oM hs78ZJY8/I4PoRjmu7lyJAR1IOPzoAYEXdlWGT/ACz1rzjRIvI+PvjKJYyqXOm204PrhsV6 KcFPk4OSpPtnNcHJdLZ/tA2yMvlx6horR7m43mOTP9RQB6GVVpQxIIB6fhTTEMkHkdSahhx nez9fmI9KkjlO75lOV3A8elADixG0rzjpSmJQyt25Yj3qAyBNzuwVEG4sTgAfWuc1r4i+Dd AvzZ6hr9ut3s3+RHmRsfRc0AdSUBTC880qqB5mVxleM964VPif4cutaj0vT7XVbyXZ5jPBY ybAMZAyRjNNg8Z+J9SvLU6Z8PdRSzmYF7nUJUh2rz0Xr6UAd6rjyTvXOOPxpw2BemR1+lec pr/xQlv9OJ8FWSW0o/0jN/8AvE+Y8L2xjFWb7xV4usNNsZR8Pby7nm8wTQW92r+QAcDnvkU Adw7LE8zyMAoOdzHAAx1zXjFzf6n8UfH7aNp0txF4G04n7TPAxUXsvdN38S54wKPG/iOXWZ NPtNYs/EGieGdxa/gWxYz3LKQQhZcgR9j6112i+Pvh5bWcdhp2pWum21rAJxC8Jt1ijJwDg jg5655oAPiLotifhFremwW0NlaW1puijRMJHt5wAOBXyTa3V7d2sDyavLby6XsW0d3/ANUG 6bT14PP0NfbH2/w/4m0+5tLfUbHU7a5jKSIkobepHTj2r511n4bWB+Jw8BaZZxzR3ey8ivP NbzNNts/vEcdCWAO09s0AV7i/8Rv8Nb7xz4o8QapbajfzxwaQILl41fAw52rwFIBOa1Phzq s3j/xdpOn+NNXhurbRIPMs7KZsNdzHoxOfnKiul+O+m7fhrozWMSx2OmXKowU8xpt2ptHfo M/WvG7PxPaf2LE95pdhFqliQ9rqtn+5uonX7rEfddOxBwaAPrvxK0f/AAjGpw/arOwmuLV4 oJLmQIgYrgde3tXA+GtSm8KfBa/bUdPbQ7vRYnjXz5vOinfgq8b9CrHoBXm2o30+p+BIviJ 4+sE1u91Bks9J06SUxwRgghpivckjP41R0/RPEun654X+HXizyYtDutQ+3i4M5eK6G3IRW5 HYfKOOTQB658LfDL3Gg3HirXw82teKAz3TyLsKRHIVFHYEc14BqngO+0+8Xw9FFJLrc2oyW 9rbBMFI+PnJ/uEdGHYHNfUHibxloHgfT4LW+NxNIyFltbZfMlVAOSf7qjpmuK+Gc0/jLxlr /wARr2KRIHUafpu5h8kQOWBA5z057igDzT4vaAvgvw94S8LWVy7ARTXVy5JxcS5GXI7gc4z 2q/ofiTWPhdpmnajpGu2fifw7qCh5rQPslgfvsQ/jyPau6+NfgrVPFek2OuaXNAh0uKRp4H fyyUJBJBP0/GuM+H/w8fxV4mg1T7dc3HhC0dJYDdxBGnlwMoBjO1T1I4PFAHcS6l4d1Px9o 0fizwhLp91rtujWTvdGSOUr0SWMEDcM966s/DbwLNEkL6FCYY2kwvmOUDMw34XPfH6V4h4o l1jxn8SvFN5pVnfai2kL5emtbsA1i8bD5lHQgkH3r2bw58RND1DwQPEGrXaaW9mwGoJdfu2 hmHGMdfm6igCWD4V+BrW5NwuhqrKrjiZ8FX4YdepFcdZ/AqG18VyXq6skGk/aPNjghV/P8v GPILE4KHuK9igu7W7tILq0uI57a5AdZUOVIPPBqyNwVBu53DHFAHFr8LfAIiVf+EcgIiUbD 5jhuDkZOeorqND0PS/DmlppmjWv2S2DGQRbiwyeSck1dVSmVf5yacFLQqqvg5zmgBzN8qH1 H9TRQ6ROFJyvGMfiaKAJW6/gKSlbr+ApKAGTuscTF22oBlnzjaO5zXG6d4/tNS8Ear4pttP uNmnPIrWzHDOFwQ34jkVp+M7PWdT8Lz6doXkrNdMsUplfYBCT8+DjqVziuEn8Ca9of/CR6V 4Ssrc6HqunLBGk10dyTgFS3zdiOKAOn1fx5LpWg6Xq48N393HfWrXUqwlf9HQAH5ifXPFVY fifpy2tlcato9/pcl5fJYxxXIXILKGEmRxswRzWZd6d47vvh/e+GLnw/aQIulx2kMYvFdp5 OAxLcbRgdKoeIPBOt+LIrsatpdxaJp2mJBpEUF6gzNtG5mx15AAz6UAdT4p+IFt4d1mPRf7 D1LVriS2a7U2iqf3anDHkjpiubk1vw/4ee6+MmqahLfWWsW0FtYQJb4eCInJXr1znP0rD1X wh4s8b3Xh+PxJpNzYzwaRNbSXUM6qEuf4SdpyVOOQPWnWXhHxH4wi0Hwz4v8OXWiaPpFk6b rWVBHPcDgNgdFI5A9TQB7dazRXtlDeW8plhuEEiv6qRkV458XbOwtvG3gXVLvSI7ste/Zrh nT928bcKrE8cEk4PpXa/C+HWbLwFZ6Zr1jcWlzYM9sn2jGZIgTsbj/ZxSfFTw7c+J/htqen WDEXa4uYflzlk5GPQ+9AHCav4dX4V+J7Lxfaveah4StpZB/Z6nedMaUbWlXPVPbtXrWmXtj q1hFqOm3UdzaXKb4ZkOQwPH51zXw/1638Y/Duxnu1E7m3NnewyjJ3oMNkfhXHWr2/wZ8YW2 mRmRvBevS5hZm3fYbjPzLnspoA9mEJLAHB5wfwFR3k0dray3s0myOCJndvQDk/oKPO3nfEQ 6sAVZTwf/wBdedfGDX7i18M2nh+xbbeeIblLFGH3kQkeZj8Dj8aAMX4U6RJ4k8U6r8VtTiY PqUjRaeko5SEDG78R6V6/PZWd3ZNZ3VvHcW8i7WilG5SPQg9arafp9tpGm22kWaBLaxt0hj wOgXArQ2tgEkjPrQB5jf8Ag7XvBpa++GaxfY5J/NvNGuCTHJ0yYmPKnA4UVzXxA8cp4t8La X4O0mxvtP1fxLMLdlmUo1qqthy/r3HHYV7i8ohQvKVARS249FAHJJ7V886Dp3iXx941174k aHqKWV1Y3X2bSkmjDxXCDghj2GPTuaAPdtH0qDSdG07TIihjtYlgUquAQBjp2rmbbwPpulf E678fS6w6XF5F5It5WVI1JAA9yeKveD/Glh4la6tjDNYavZOI7qzuV8t84++q9Sh7GuZ+N1 o2p+AbfTIpFguLvUIYYXZtvzLlh056jtQBkX3wR0y7165uX8XXUNzfvNLJH5Ue7a/3lUHnH IFWIvgjGlnf2LeML+S2urSKz2NApaNI2yFBH+ea8y0fx7fXHxC0jxN4odrWKz065sI5gmW3 ouGkC/xHcQPwpLX4p+LLfQtdCeJ5BOttBcWjXc0ckvzPtduBgZBzt5xQB6nP8GmmvLm+Txv fQz3LIzn7OjBtibBuU8Hg1ry+D/Cdv4Is/hgNTa0mlHm2w3YmZ1bd5iqeOvOOleZ6l4p8cR eLDpdt4ztrcabBBLCb5wv9o7wGJAC/vFJO0AYwfrXKap8QdVTVtI8WT6mLnxHB9rhltJSNu nZbYuxOo+hJzQB7Z/wqG38+01K58SX13rSX0d5cX0qKWnKLhUwPurj0r04ESCTeOVbBHrXl fgLWtQvPFmqabH4lbxHo4sYLtLqQqxhuG4KblwOvOO1eqDI2s4Af+LHrQB5N8QfDOseHteT 4keB4411C3B/tW2LHbdRY+8V/vACvQ9B8Q6X4m0Cy1nSrjzra4XIYjG09wfQg8Vdu7i2Syu p79hFBHE7SuxwAmPm/Svn3w14ibw1rbxeELe9tPButSm3sb3U0zFHeEf6zs3l59+aAPoO6u 7OwsZL68uY7a1jyXmlO1V9zntXjt/440bVPjH4T1Lw/N/bNlLZ3VputlJxIWHXjhfU+ldJZ fDubV42n8fa7J4mEq7Et1JitYxnPCA/MfRqj0+C1i+NxsdItYbex0PRjG6xIE2vKw2jjvgU AWJbr4t3c0v2fw/oGmx4GBcXbybuRnhQMZAon8OfE3VHlEvjmw0uFx8sNhYktGM5xuY8/Wu 6c7p+OWGAR7Uqbk3kEhuAM0AcJP8KLTWtXl1HxL4k1bWoiCFs3mMMI+XHRMH3roNH8D+FdB uRPpXh+0t5sHE+3e/THU5NdE6lQijI25yR34qJHwIgGJLDGD270ATJGOitt6YwfahlUqQME nnGeo/8A11Cm9jJlsbawfGPh238TaItvfXlzZwWjNcb7WYxMxVTgEjt3oA6MIu4O0JY45Pr SHapIx8qHk7cfrXzJc+GsfCzwz4ktNVvv7U1W7ht3E9/IIypkYH7pzyMV1l1baxonwzuPC+ mXnneKdavvs7WsV+ZxbgglijMcqNgz+NAHtqDH7tBj5eCWyD/+uqV5omk6gjxahptpcxyx+ XIssQYOoPT1r5v1jWdS1D4TaRpN200eu6BrcelTxm4aNpQR8oZlPIIIBNem/B2eVfDGt6fe 3TJe21/NGdPeZpGslXACAsSdpzkfWgDaj+E/g+01OLVtEsG0fUUikWOWzkKKpYY3Y7kDpVH SfCvjXw3PeX0Ws2XiWad0G69h8qdYlPILr9444weK9FaRlOV+6uPw4FNAVzjBKkZ6Zz60Ae axfErw9fS3ejeOvD03h1VAZhqke+CcbsfK3TNc7qfgBNQ8TweC/D1kdP8ABbN/a2o3hQHzp GPywxOe3HIHrXsmp6Pp2v6fJZ6vZRXdvIc+VOu4DBzkelefato/jLwzrU2veFNQm1nSyQ9z oVyxaTjgCBjwoAxx/OgDhv2grB4dP8LWlnaLBo1vvgSRThY3OAoPoNveotVutLX4bab8MZN JGq+LEAayg06682SDGGS4L9UBBzivRrHX/DHxO8D6jpEMcdzevAVuNKll2SxSgcKTj5cN/E BxWn4J8IRaPENY1W3tZvEtxEsN3cwJtAVRhUHpgDBPfrQB89+NbXVdMuk8LeKNTDeIL+3hl uNYvJMQi3jGfIXHJGfvMe9bulnXfgxpGn64Fi1jT/ECFZLOCUN5Uqj900bdGyCM133xcvPC WoPYaFd6JLr/AIkfEljaW+VdQTwZHHSLrkdxUPhf4Trbaxa674uuU1C8t5C9vplvxZ2DcYV FJ/KgDmfF+s+Pl8OaP4e8b3um2Fj4kmRZ723BEltE3JiMfp0Bb3r3bTrCz0jQYrDTYMW9nA sUEa4PAGRg989a8Qs/CSfE2+8S+IfEFpPf3Ed+2nWtolwYW0+Nc888MSccY5rQ8J/Fi38Oa NJ4a+IMN1pms6Shh3eXuW5ReI8EfxYwPegDx3QNU8X6Lr2ua/ptxd6ZbGSVNQmjt/NMWSxT chxjnua6fw3dyTW198Y/HlkdRhjCWtla7dq3c+Nocp93AAPrzXY2uoeH/it8RZbfSNMlg03 7Ir61dMDG92FOUgZQcAA5yeteq6z4O0PxH4SHh29sfL01Cvkpats8srwu3nigDzD4VeKbjS 7yLS9Ytba303xDJNqOjtazb4EOfmtwf4SOu2vdBs2Bhksw+UEYz7fWviy+sE0DxJqvhXVtV vX0+xmeS0FggOJwvBXPC9fm5HSvdvhB428S67bDRPEGlXEpsk2jUx9xsDhXz3x0IzQB7AWX zA2PmyAaR8AAKexqurFnU45Bxj1p0RJuWUn7ozigCdlOF6dP60UN0Xnt/U0UASN1/AUFT/C eaG+uOK84+JDRi1R5fHd14ad1wkUIG18Hk9M5xQB6Lg9GHGMZx1oMZAzzgcYPcV876hqHw9 GySTxT4w1N0BDpFK65Prk4C1jweJrW2up76G88c2GmuVWGRZ1kGMdCXB/nQB9PlMMMsxz7Y 4pQODu3KCCMjivnRNZ0W409NvxZ8TWc0/INzEHQDPQ7Rxj1zXVaLoviXUE26F8bBfsU+VPK SQ/kTkflQB0GuwtrvxY8P6THdbI9GhbU7iONir7myiAkduOhrvneFF/eyxqD0DMFGa8I0H4 feIPEOoa1qU/xMeW5JFjNd2GAzlCco/HAGeBW3d/ArSLtLRLnxPrNxsZftAmnLrKvcKP4T7 0AenTaxpNusgk1WzjwMHdMvA/OuH174x+CNJ3Wtrcza5cIMeVp0RlAPTazDgZp1t8Evh3b3 K3B0aaU4wEknZlX3rrtF8NaL4Z0tbDQ9PitrVXZioGc565J5NAHjPw61Obwt8QdQj1zSj4Y 03xLH9rsbW5lHDqQCD6M2eleu+LfDdh4r8N3OharEskVwuIpCBuhfs49MVzHxb0e81LwTDr GiWguNa0a5S9ttgyw2tlxg9iK6Twl4jj8VeFtK8QRZh+1Q+a8ec7Wzhh9R6UAcf8ADLV9Si sdS8E687SeIPDzBQT1ntyf3cg9utYsYm8Y/tJkOrSaZ4Wh2g9VE+Op+p/lVz4jTw+D/ib4T 8fYMVm7NYahInVlIOzPrjFafwjs/wDil9R8RtCYpfEOoS3oTqwi3FU578DP40AeiFdwDxZ3 sdvPsec1Lwy4BIB5poK87QdrMAre3eory8isbG5vp8eRbo0rMpA+UDJ60AeX/FvW9UvLjTv h54alK6vrPMrhsCKAfe3egNd14Q8Mw+FPCth4etpAy20ZDyKu3zGJyW4715/8M5D458Uap8 Sr2B0cSmx06NgQkcIHLA/xE+tetRuHlZkUKgcrnpjjr+dAHEeOPAz67c2/iTQJfsXivTHDW lyH2faUHWFz/dPTJ6ZrU0nUNC8baWsV/bWN1e2Eo+2WpPmfY7lQOBnng966bcSuSeN2Pzry 7xhol34T8ZQfEvw7a7owhTXLaPnzYP8Anoo7uMCgDvZvDegXZSWbRLGUxAmLdAvyk9cfU81 nReBfB32aKD/hFNLVVPzAWq89/wCfNbGiazpXiDRLXVtGuhdWNzHmOQcdex9xWhnGQMZQcH 1oAyf+Ef0K4vLe6l0aykntBttpHhUtAo6BT2FV08IeFvtst0fDun+fI7NJIYQWkY9ST3J9a 2z8obHDAjPv9KRmJCSoM9Qq+tAFHTtG0jRrX7NpGnW+n2zku8UEYQM3qcdasTXdtY2Etzez xW9vGPmllfaqKO5JqwTukaJlIbcAAPT1rzDxLZN8QPGtvoKagj+HdClV9WgCkNPN1SPI4IH BIoAXT/7V+IviS4urpjbeB7Z1WzgHyvqUg580t18vPboa7LxH4a0zxJoF14b1CBTZ3Efl4j UARAfdKjsQfSta2t0t7eOKFEiRDgJGMKF6AAdhUsjAhAvGfSgDyPwL4k1Lw14pf4Y+IMGGw jdNP1acGIXAGCE54LAHt6VN8OLl9T8X/EjxDtaeFr8W8bDneIxjCnv/APXrf+JHhNPGPgo2 txetYTWebyGfbkKyg8E9ga8g+EfxDtPC9hZ+HdYn0+HSruSdxd/aCZIpBjJlGOFbBANAHoc Hxn0BNcFhqGj6rpih1jmnvIwiwE52lvY47V1zeOvCKy2kMviCy33qhogHJDDPGCBx+OK8j8 Q6HF498R6zqWj+I/D19HczW0tvbyXfMxiBAjcdQCGJyPSjUvhH4ymv9PltbnRobOJY3SzDP FHG4JJQAffHP3jQB7fpWv6LrrynSdVgvfJOyQRNu2HPStZUTedq8qep6Vx/w40C98MeC7fR 9US2W9jaRna2OVYMxI5/Guuyy5QnPcUAN24R+c7vSo57VLm3a2uBuVwd69mBGCP1qSNioJJ HPGMVn6zrWmaDpg1HV9QisLUOVaSY4H0+tAFKTwR4Ul0GHQJdGt5dNhk8yG2IO2JvUd881X tPAng3SbuC8tNBtre6gl82GQkhw+MbgSfTivN9Y8VeNfF2naprOla1b+DfB9oD5Wo3UbeZe 9tykchfoK5qCx+FGqS28+u/FTU9TvFTL+ZO8YJx244HpmgD2u9+H3gq9nnu7zQLaWW4nE8s hJy0g6McHrWpZ6Bolhqd3q1pp0EN7eYWa4jXDTf71eSWHgLW7DSptd+F3xElu47psLDcsJo nUdt3PzCte1+JeteGb3T/AA58SdCNhLO/lrrEEga1k9HP936UAesPs2rGM5BKn3xTTGMbee ORimwTxTRJPDIk0cihldSCGHr+NSFwZcjgEYFAD1wGUe2agCMzNk4DDJA7HNSpvSbJXcAOa hyFLjduV/un3oA86+IXhNLPSL3xn4Rt4tM8SWsZkNzawgvNH/GpA4Jx0Jq1P8UtBtvB+m6t Yyf2ve6qixWljCP30823lWH8GDnJNd/KqtB5TqrIy7WVhw2fWvnfwH4G0o/GjV4Jb2POgXb 3Nvp4iKM4blXDd0GTx6igDofBOmeI5Pjbdax4qmhfUYtMBkjth+6sg7YSDPcgAn8a1tb+Kt tYatqZs/Dl7q+g6aVS/wBTtwFWJx2X+/g9cVj3N9dyavrXhnwPq/8AaGva5eNc6lqkUeY9N t/uhfQuADx65NYXxf0pPCHw38NaHo80yaRDdN9rlwWE0mM7pfUkkmgDTW4sf+Fh694wi1LU 9O8L32jpff2hD8sLz7cZz03jjjua5mz8IXukfDS7+IHiaO41W/hP2jSrOVvmgMhAWZx3c53 YPSuN0nxBps3jfSrLxDLNZeEEu1mls1Vo7ZpccNsPRd2DgccmvrPULOw1nQbmC+aOWwnjLv NGwCFBghwR6YFAHhiWF38G5dO8WR6s+sWepv8AZtatlwjmZwGXyx3bJ6VBqOseLX1fSL631 +VPFuo3UlzDpUs5WO1tApKROv8AebHfmu10ZT8TPGqeJC9s/hPRJ5I7GLbn7ZcBQDMfZe1Z HxN8J3d98VvDOt6RLax3uobo0NypaP7REpePdjpwODQBp/B6Ky8T+EtT1PxDp0M1++rzTSR yoM27uoBAB5A6jmvXLaytLGBLe0hjgiiRVRI1ACgdBXgV8/jrwF4yi8ZReFEWHU0WLV7aym M0VxMT99FHKsR+Fe7aRfLqOm2t/HDLEt1F5nlTLsdOfukeooAuunJKn5hlh9adEoAZ8DcRy fWlZwr4zhxjI9BimhRlkXO0fxE9c0AOJTYm9iCRn9TRUctu8wjYHou39TRQBZbg59q5jxNN axXOnxr4ei1zUZC5t45NoEeB8zFjnAxiunYA8EZBHSuR8UXWr6NLaeI7Cxa+trWNkvLVD85 jOG3p7rg5FAEE9r44uoxHZWPh/SCwy0mDOR6YAAB+tRR6P8Q7SL93ruj6vEeXtrqy8lAf9k r2+tddpuo22raba6lZOXtrmFZYyR1B5/OrdAHnV1o010WXUvhVpd1MVJeWG5jVW9lyoOfrX lmo6J4VXVBDYatf+BtVEm4W+p2pKRN/sTJ2+pxX0wODkVFcwQ3UJhuIY5426pKgZT+BoA8B 8PeH/iNoGnzDwL4l0rWLfzTJMsUyyh5D1LZyefrW2/in43aXNDcar4Ntb60XJkW2Pzr9Crf 0rtb34caBLem90nzvDt6RtNxpLCAuP9sY2t+VRDwl4nsk/wCJd8Q9SMi8qt7DHKjH34B/Kg DN8JfFvw/r8sljqLf2Fqavt+y3cu0O3faxxk+oNejMQ67g3yZyGHf6eteBeLbfR7fUbi0+K fhxo5rnGzxDoluwjkX/AKaLzgj1INWbbwr448I6Umt/DvxWfEmhunmrp90S4dPVMnr9MfSg D2m5t4ry3ntJwVhmjaNyDg7T1wRXk/wXeXSJfE/g14JYhpd+0tuJs7vLc8fgetbvgD4j6d4 9gkt5IfsGr26/6RZsScgHDMuew71RIXSf2j4X+1nyte0zaYQOQ8XQt6AgcetAG38XNFGvfC bWrXYpmtoftcWR/GnzVP8ADeSGb4WeGWiH7trROnXPOa6XVIIb/R76zlzslgljcf8AATXB/ BlvN+EmkQTHiEzQcnkKHI/lQB6FujCIqyAr1GHGScV5F8ZJ9Y1LT9H8C6EJjc63N+9CDAWF eTuPbnr6iuE8Lx2q6n4eeSXch8VXcBaW7YDywhKjryv9a9Bvr7Rb34/6He2mqwSCCwuUndJ yEDqeFIzjIzQB6ToukW2j6Np+mQBY47SFIgsXCfdG4gdsnNXYQfMZs7QeW5zivJZPF2lWPx U1rxLBrRvNPt/D63DRJMTC0iybflXON2cCue8GalriWvi3w54qSS3u9Y0+TWbVTN82GUkhC OgGQQB0xQB78h3sVK8E9cUjpG6S27oHi2lWVujKeor518LazrUPi3wV4R8QzXTajaTiS2u4 pm8u9spIiwDDPzMrDGTX0WpjcthWGRypoA8q8Mi3+HPxEk8EfaJP7K10NeaWZj8kLj/WRfX J4r1NCwC5TI7sa4v4heG7jWdDTV9MSKPXNGb7VZTMm/heWTH+0B1rW8I+KLPxX4Q0/Xrddp uUKSRk5MbqcMn1zQB0bp84IOcDrUWUZRD0KHIHvVHUdZ0vTNv9p6paWIOWxNOFOPpXneo/G vwxHcy2fhqx1DxPfowVlsIDtz7Me1AHbeNdbXw14J1nXRL5c0NuzRsRkb8YUfn2rG+FGhXW ieALNL6Uz6hqTNf3kjnq8mD9emBXk/i3xh478cWulaO3gp9Igu7+P7OZZCpuJUO7Y3Tjjmu 7Ft8btTcg3vh/RFcMjIqNOyen44oA7fxD4v8ADHhWBW1/WoLJ3HyxuSzyD2AGa4KDxN8R/H Vu0/hPS7fw3pO/dHf6h80s6g/wp0ANYeoab8Nfhy4vvFV3L4t8TTMN/mkSunOSVQnEY+tYG s/GrVNYmTT9EWLw1orPslvciSdIhwWVB0/CgBnxMfxdomjyr4o+IpvNSviI/wCytOj8uEKO rP8AxBcY4HWtrwtJ4b8KaHaweJ9N0jW/D9+nlR6/aWu7y8nJiuBjK8kAH2rzdNQ0fSY4tct L9dY1q31197Xqs7XFsI/lLA84OT9KVPGdsh1SPwrpL6WNbV0vtOmfz7dywwGiAG4MKAPfr3 4T/DrXLW3mttGhtljG+O602XYSCDggjrjqKz7PwP8AE7wpJInhnxxFqVgcFbfWo2cqB2Djp mvPfh/4Q+L9gYLjQJToNiRtEWoP8rcDkRHkGui1jwN4nu75E8ZfF61tJpMubeOTydo9hkcU AdbL4j+Ldn5guPh9YXXkICHtb0jef9kH+RqKT4geP451jk+E98ZXHa6UjP17VzyeGPiFoVv LrHgPx6vieG3TAsp283eO4ByQSaXS/jxa2O+z8aaTNZ3wOGa0BZSw7FDyCKANefxh8WtQi3 aP8N4rM78MbycEg9N23PK/SsXUfBl+b5vE/wAZvFUN9pVt86adbsVhaX+FQvc+g5qzqvx60 oyGz8L6LeX95Ovym4UpGp9Soy34Ac1yV5Br/iG8i8WfFHWJND06JdthZxoBPMx/54xclT6M eaAH6dY6h8VdQvtf8Tam2leCtFkJjswmEWJVwUHbIAwSfwroVPww1PSLOS/+HF1pegTsLe2 1Z4wqHsrEg7gD/eNa+i+EfEHiTw7aaHqFinhXwdE2VsEcveXabtw81z90MeWHWvULixsrrT W025s4Z7FlEZhZcpsA4GO4oA8Dj8N/EL4VT3Fz4RzrWhTSecIYh5qsvYsOob/aX8RXVaX8U vB3je2HhrxTpi2V5dt5T2V4mYnYjGFY8qfwrfufBOoaBbXsvgjxFd6SoDTpphQT2+8DOFzy oPTArzbx5Y6x48+H/hrxxpkUBv7IH7dDax5eNtwy3r8pXp70AdPZeC/HHw5urybwJPHr2nX OGk0zUJiskRHaNjxgDirq/FqWxu1h8U+Bta0pbdd000aiaIfio/rXK6d+0MIhbw6l4XmknV RHM8U205xgsEIyCRg1ZvPjpLez/wBmeG/B15eXMyhAt0M5z/sD7wxQB19n8cfh3cx+b/bUt vjnFxAwJHtgGtDS/ip4D1zV4dLsNbja5kJKCVGiRj6ZbvXl9xr/AMRNSga0l+E2nXECfMwf TyoAB/h55rWhuNI1vRLmHXfg/PlH8h59LttrK2M5VThgR680Ae2rJuiB4cEgDp7814V8W/D Gq2PiEeNdLvNTisLy0/s/UP7NT9/Go6MB3FO0bQ/HuhaXBcfD7WJLnSJGbdpXiFPLnRweYw epyOlamm/GO9s5r2Lxp4H1TSPKICtbQvOuO4b2z3oAu/DfxP8ACvR9HttE8O61BBcT4Mq3a GOWeU8MWJH3s9hXc69o1hrnhrUNE1NFMNxGyM7AfKSOHwfTrn2rzK51n4XfEmaLw0dMu4ku ZQbfUYrUW6pc9diuBy3fHtXMeLNU8cW99F8J9M1ZNZNyqrHqUb5ufLP3llI4VRwD7UAVNO8 Rz6lfRW9h4Di8bXml2gsby/DFY51GQHRfuj5e/U1p6B8RF8IaVD4H1vwhqiW9xI8Vst63l/ unP3CSOgB7HpW54P8AC17ZXF14W8L6/cabYaZIp1DVoFWSS9vWAPlruBAjjAwR9BWN461LW vEvwp1mTVhBc3fhvXDbfaYEMYljGATjsfm57cUAeiaZo/i3QNPi0nRhoeg6ZDNKojiDSExF f3bZPG/dyafa6B4/Fus1x4zsL28WzMcW/T18oXP8Mvr0PbrXM+ML3Rtd8BeCtUvI31HTzdW 7XXkq0hEYQiTcF5PI/OuR09fHOledb6Rca3p9m0F3f6PYtFuPyvmNJCQSAVBO089KAPZDqP i/R7Gee8sY9bSKGARrp37ueeTOJGYNwFHoK2NF1231u71C3gt7iGWwmEU4uYynOM5Q98dOO 9eAyap8TZkh1Xw1qutX+m3bCzVL632yRzFdzvjGdgbgGp9T1P4ifYrC7n1jXobqWzlvTbQQ fLHIHUJGxC9CoZsH1oA+i2wY2kJ6A7mPAx9fpUVve2t/ai5sJ47mAsCJImDKccHkV84Q678 RWfVLrUb/AFkI8gj1CygsmIhgJ+/C3TJB5xXqnwagltPhhp9tLbzQtDLMpWePy3++SCw9cU Aelh1iQLj1P60U1lyF+lFADmOOfavPviRrepeF7XS/EtlCLi0s7horyA/8tI3449D3r0E/e H4V598ZLaS4+FWreWVAiaORyTjgMAfx5oAueEooNL8QahpNhK39l3NtFqNlA3IhDk7wvsTg 4rtK8u8Ja2smteEJn3eXqehG2DuuP3sTAlR79fyr1GgAooooAKKKKAIpkR0cOvmKw27CMg/ nXml/puqfDe+k1nQJhceE5JfM1DSn4NpuI3TQt1xzkr0xXpzg5U9ga5nx95TfDjxCkhGw2E qk/hx+tAHl/jKOHwT8WfDHjrSvLi0/W3FreGMZjJcD5h6ZGDWr8RZZNH+LPgXV7fSRdNNLJ ZyTAhSwcjaoJ6FRkiua8fLd63bfDXwFGhgvbpIriYMCRGqqAc46cCuk+OFjfSeE9J1WzkiV NHvYpiXJDckKCpPsDmgD1HV7lLLQ9SuyR+4tpJCoPop5/SuG+CtuYvhDoztgm4Ek4Y998hI 4+lP+KmrLZ/BzW74MY2uLQRI0R/icDGD+Jrb+H9s2m/Dnw/bOAuyxiAUdiR6fjQB5v8RdI8 HaHc6Loej+GtNk1rXb79091G0kcOT+8l25613A+FngN4IYbjw1aM0S/wAO5QcnLHg9ya57T hda/wDtGatdTww3em6BbC1hfbxBK67iMeteqRuVJVhwGGDjHbNAHHv8Lfh9KFB8N2pWJREB lh8qDgcHmr2oeCvCuqagl/e6PDJcQ232dZmZgY4iNu3OeOBWxcX1npttNeX08dtbQgvJJM+ 1VXAzmvDdZvB8T9eGq3Oo3+gfD6wi8ue6mm8lb2Qk/cA5P1oA7i11P4TWFxazrqulxP4dV4 rbdPloAByBk88k9M1NffGf4dWkMZGtPeM4IK2sTSFfrxXIx6r+z9Zxppf2LT5FijBDm2aTc M8fN1J7mq2q/FvwPpcMlt4K8LRX2oDCRFrNY0j7DOBuNAGunxP8b+JTK3gbwFLdWaH5bu9c xhx7LwD+dcHpR8eWfi1/CN3rFr4Kg1zffmJFG0ZzvEbH7jHBro1svj/4mEbG5t9AtJACiIV hIHXO0ZIrGvvhx4cs9X3fET4lCe6kUKLS2YyS5znk8t69hQBJrP8Awo3wvG1pcrceLtYTAJ a4eUux9WztA9cZPpUOjXvxgvQtz4K8NQaHpPBSCC0SNNo6YZ8M/wBa6Tw3oNtojO3gv4Z3V /JKcxanrkyxocdCq9QD24ya29Vs9fsYI9T8a/FH+wbuZttvFYKsdrER/CQwy/Xk0Aec614i +LWsa7oZv/DU5vNJuBPHHBZuvmvyDubO3bj3rpo7H45eJpGGo6tbeGLC4XG0FUZRnkKvJ/W pY9X8Sa54y0rw5pvxR/tWO7ilkuJdNt40ECIBgknOWJ7V2Nt8M9DlvTd+IrrVPEN63DSXty cIuOBtXAAoA8xXwR4L0PXGsYbPUPiH4hkG6S2t5AIbcj+KR84X8STXYXeh+J5NHWFvhv4ag sIwS1kZPNuJ06kRkAbXx79a6m38RfDjwxLNoUGqaVpVxAcS2yKRhsZG7jk47E11Vpe211Bb XMU8TxTr5kLE7GkBHUA880AeEDQvAd1m30/4S+Jrm6T5B5u6Hb/slmbGPc112m2/jqyt4bT Rfhz4b0aLJK+ddhzHj+8FXJP416Q91CXlha5iWcAlsyANx6jPH41J59ruG64g/ebjHtcZk+ nPP4UAcgvhLxXeKJNf+IN+J5PvppsaQRR/7KnBY/XrU0Hww8DRyvNc6FFf3Eq4ee+Y3DyH1 JY8V1KTx3SkW88ciq3DxuGwQMkcd6wvEXjTw/4b05NRu7nz45plt4IbQCWSWVv4FA70AUW+ GfhKKZrvSbObRrzgGXTZnhwe3yg4/SsC78JeO0SVLmbw54xtS3CanaiCY+m51HOPWuy1Xxj omgac95qt2lu32X7SLYkeeU9dntV6PxDok+lDUU1e0WzAXMrTqApbBAb0PPSgDzbSfDHxE0 wyNomleDvDZlbLGON7h/ru4rpfDngmLT9Zn8SeJbqLXPEU5z9sKERwKMDZEh+6O9bWveLtE 8M2sN9qk7fZ7qQR2/2eIymZz0Ax1JqnZ+NPCupWCXsWr29vEZGgIunELpIOqlW7j0oA6o/N 8i9Dzz3oUKylTHgCsJfFfhqSO7u4fENi8Fnjz5FmBWPJwNx7c0yDxn4Ub7PKPE2nNHcTNFE fPGHYY4H5igDoSXDgopIPYV59qXgfWNO8S3Gu+A9Us9GmvI9t5b3EJkt5m5O4KOje9dbZeI 9D1HUn03Ttbs7q+i3eZbxShnHrx7VoMrLKisc88mgDzFrz4oWsPlT+A9D1a6kUhNQtJlQZP G4owyPpmrNn4Q+IssUcupfECK1uCDlLDTowIsjoGI7V6NyBHHjnBGPxoIdYmiyS2Mn2oA80 8e39/oWjeFNNv9euVsry/W21HUCQheLH8TD7gJ4zXm9p4+1OO51DQ9C1STw7ZwfaLuG/up/ tq3TR8JDG8n8JAHA55r6Oa2tL60Ntc20c6Nj5ZVDKffBrjm1/wufCGra1NpMK6VoU0sQBgV gWjIBZFxwcnFAHi1x4/wBS1rxJoGu+JNS/s97CZ86ZFBte1Agz5xyctubopqTTPih441G1F gnidUuJdQjjjluIYzIYnjY52gY4Ir1v4fajc+M9Mu/EGueHNMtVkuCloURZHeJcgszevauw GhaTHtZdKsk8sl0226fKc8dqAPnLWrmNPhNpni+F5V1vUL1oischS3jnBZGmWPoshAHI9a6 Pwv4J1DRdVfw14YvBaagbWKfW9Zn/AHrxiQZEEOe5ByXrS+OPkx2/hTRrWNYVuNREhWJAAF BAJwOp5rrfDCD/AIWV46ZeCr2katnOAIRxjt0oA6XR9G0/w9osWl6Xb+Vb2xypzudmJ5cnu TXBeM9Fh0K8u9Re3Nz4W12YQ61Y5+WJ3wFuEbtj+KvTJQGCEZAxyw5ya5T4i3j/APCKQaFb 5+1a/OlhGu3OFY/vGP0TJzQB5r4at7v4dfGuy8G2eqPqmi6zF58IlIzBhTsPHU8de4wa7H4 i+ItR8Nat4YubTUFtYXmnMscj7I5wsW4K/XPzDqOa5jxJYRWX7SPgi00whfIshGwY5JVQwX 9K9hvdG0fVyg1TT7a9WLmMXMe4KcYJGaAPE7L41eKtQtrdLXT9Ha8muJEaRmdECJF5h4Jz0 yM1Ub4va5rGqaNrdtHFbWdv5gaxjucG5kEOcuT/AAZOB3r2VvBfg+NGuP8AhHdMi6/MYVUD I2nnPpxXl3je48HQzDw94K8Nadq/iqVTDELaHclqn949uKAO/wDhz4qvvGHg06rfJbpcLcN EUt9wC7TwCD0NdqHIkcMMhCARjJ/OvONNu73wP4L8P6Fcy2tz4gvrpLYRRRiNTubMjBRyQq g/NXpDYEzMmRgkH8qAJmIwv0ooZzhfmPT0ooAc39K8+8d+E9S8WajYw3mqRWvhmAebdoHw0 jA8Y7D6mvQW6/hWFqvhPQtcvYrzVrRrqSNdoRpWEZHuoODQBzPh6LT/ABF4lt9R0uIJoPh0 Pa2QU8TTEYdx6qBxnvXoQJxyOe59agtLS2sbWO0s7eO3t4xtSKJQqqPYCp6ACiiigAooooA DymK4v4hNu0jS9MYlYtQ1S2t5AO6bixH47a7SuE+IKGO98JakZP8Aj01mJfJPSTzFKjP060 Ac1qew/tS6HC0qKkemOUU9j82AP89q6D4s6NY6r8LNca8j3fYoTcQYzlXUdT61y/jzdo/x2 8Ea3Agla73WckXBJwThvyY16J4wiuLnwPrkFlGk00lpKqh22gkgjk/TNAHkvjy/j8Q/BzwX YWvyx61d2sQDAg4UDIwfpXsOrXen+H/Cl5d3TmK30+2xvBxgKuBj8eK8J07VZNWsfgzDcRx OEmYhQcgqg8tWJ9eOlegfHPU4tP8Ahdf2zQNO2oultGFHCMTnk9uhoAxfh1e6N8OvhlF4g8 V6oLeXXZvthEjeZJhvurgctgd60rj4xaZqVxLp3g3QdT8S3pj4MUeyLOOMsccDvXnf9m+CP BLtceOnXX/EDwq9nokW6SO0yBtUE8c+9dPaa/8AF3V7W3Twl4JsvDlkeA7qq5GOBhv8KAM/ xJpOvXtnbeJfi9qNvYaPYglNJ05jvnYnG3HfPc81maTa23iqeTxX41RtF8EaOoXTNLTKxyj Pyqqj7xJHbJJqxfeGLbTtZsdW+IPjE+KdbjkDR6JaJ5jSPnhSM/KAepIFem6Z4T1LWNVstf 8AGMiNJaZk0/Q4wot7I/wscffcD16UAc9PZeHdUtgB8Erxo3AeMiCKE4I4J5BFXtP0Lx5aR vD4f8M+FfDNsRiMTbp54x6sR39q9L3ZleNixyg3en4U9x0YAAqnzH1oA4G3+FekXVu914i1 TUtW1WTma7F3JCAT1EaqQFWul0Hwf4a8OsBpGjW8Eg+Vpiu+SQ/7Ttkn8629mYl2E/vB1Pa oxM7KpztDtkep9qAJHCkHdlu2M9K474oaFDrHw61Zf7ON5dRwH7Iqx73R+m5R6muuLNIxUg Aj72PSnOX8tckgEc4ODweKAPnjxL4NZ/D/AIbvtG8M39rqH9kSs7WiGFxchQE83HOTg8Vqf DrQ/GEnj+31zxM2tx3XlA7igW3eHZja5JyCD2Ar3NpDtdlfBZc8evenQscrGQTt7E+3WgDx O68BalqvxF8bXt3bXUNgVSWCIRKYdQIhIAJJyrA45FchdeEvFiuuqDQ9UjuLCxsJIpi24Qm PPm7Ru5OBmvpsF2jYFiVXdyargDZbuMgM+AuOOAc0AfHWn6brHieZU0yCe7vNQhcxSQOC15 GHzI02T8rgHAB4r0Wy+Gd3Ecjwzq0sSaXMtrLNdKrw3BYYClT8vGQK930/SdI06Zrix0u0t JpGxJJbxCNn+pH61effs2n5flI4OMc0AeSeEPB/iXTfhN4g0EQrp+o3ocWTn93KzFACZMHA bORkHnrXK2/ww8Rp4i0jU4vDv2XTxf2zzWDXAdlKJiSbPTkgnFfQ4OQ5HTOcHvimTIJGVyv 3VL4x6jGKAPKPib4P1vxD4hlvtI0SHUBLpMljHMZAht5PMDBuevGRXEXvwi8SHUpWt9BVdG byZHto7xY2lbytr8kHB3c19I/8tAXOQvRux9aUgCIMIwwxyoAyc0AeXa/4Q16bwX4O03SbB Wu9Gu4ruWKW7zhUB48zgMeaxk+GOr3Xj218V6ppFlcPc3k9zdWskyulurJiMDs5zycV7Q25 1WRX4U7SB3pBuK+4PFAHyp4n8DeMPDFvNrGp21pGt1KkYlicPFG+8lS8arjZg9DmtPwp4B1 3xD4ekkstPtY7G4hNk1xeSndHIsoka4iG37p6AYFfTGzzBgAAOeRgcgVIY9yYGFHTAHAoA8 b8H/DbxJ4f8c6drdzDYLbQ3N200kM2XkSUDbnjnB7dq9nK52tnIxnFNCLsOFBIHWnIB5mQS cADb6UAKcbVcdRTOMO5OdxpGzvKg8UsoJg2ge9AEN5f2+l6fPqF5L+4tYmkdlHRQMn9BXkW pJcWX7PfiK6v0FqdSaa8jiONyJNIpTd74/nXXfEO4ktvh3qzWqh/tMa27NnACyMIyx+mTXl nxo1DUIbnQvAdrcJbaZFbw3EszLv3lW2gn1ReuKAPTfhFFHH8KNIaKNYxIJJAF6Nlya7tmE ikLkZXHIrC8L6VbaD4YsdDtLgzxWkCosvTdkZyPrmtsKztgMQQgP40AeY/GDwZf+I/D9nrW ibjrGikzxRKeJUzllHvxkVxOk+LNF126k1+LxnceC9euVjivEnjWS3unVcBsH+LHXpX0BJv bJiO0t69q5PVPh74M1uaT7d4ctHab5pXVNrE9yCOlAGNZeO7zw/bxt4pkj1LSJWCw+IdMiB tyG4xKg/1ZB79Ko6r4q07VfFUeuWgM2geDEmlub3GEuJ3jwscJ/iIzz25FcA2nL8PPi9L4d 0u4kl8O3lg8t3YznehiKOxyOgOQMVYv9LbV0+HHw13/ZdNurdby5jhPlkg7mwfX5RxQBs/D Mav4++Jc/xF1WKG2gs42tra3Gd4GOMA9gDyfXNe06jqdlo+h3Gq6hci2tbSJppZW5CqOtc1 c+B9K/tWx1bSZrjSr+zVLWO4t3yDAgyYyp+U57nrXC/FOfW7LwbD4ZudaGq6prGYobWC0Ae c+YG3tzwAnHvQBTvXvvi7eS6w2qy6F4EsFKly2w3TDqT2I9jjFa3hzWfDWhaeq/D/AMBaxd 3EoxDdSWpVLk9PMeZv4ar3ehpbab8Ovh1KPPlMwu9UtFOFeJVLF5Mfw7sce1eyoESKNUXbG gARRwMdsAccdqAOS8N+DzpV3P4h8QXP9r+JLs75Llhlbde0UOfuKMn6124YEfMOSN2PSoAC PMGDzg0pYiMsvJPHNAE/zFVIUdP60VHKzgqFI6f1ooAmbr+ApKVuv4CkoAKKCcen41zms+N dC0O9WwupZ570p5ptrSB5pET++wUHA+tAHR0VxEnxU8Gxw2Mr39wqX+fs5+ySHeQdpXGM5z 2rX0LxjoPiS8vLPS5pmubNQ00U0DxMoPQ4YAke9AHQUVhWHi3QtT8U6h4asbzztR09Q9wgX hM9s9zW7QAVwWoodX+Mum6ddN/omk2LalFGRxJOzbA3vtX9TXe1wfiMiD4s+Drm2fFzNFcw SoP4osBjn6EUAcf4KUeMfi74m8S6xDmbQpxZWEWcpEAWG7/e4r1bXrdLrw1qtu8xgjltpAZ EbYVO09+31ryrwPM2lfH/AMa6JEFNrd/6YADkKwwcf+PGvYJIo57eSCdBJFIpR0bowI5BoA +aPD6RhPg7frKzQrPcRHv+8Eh59xXcfE+7bW/iX4M8E2dzFNGbxb28tmH905Uk+43ce1cAb +Cw0PQDJazWieGvFLxzKflaOKQkodvYdhXoerXEV5+0toivp7SR2entKs8K7iS4JV3x0Azg Z9aAMDRluNA/aO1C28W6cLufXnJ067Kh1jUH5NoIwDt445GK7k22qa98Ste0S98S6hb2Nra wzW9vYSiJfLcYIZsZJyOtYnjaaOX9oDwFZI+WghkkZMEhc98djx1rpPDTnUfiZ4r1mIH7LE YNLBxxLLGCXP0GaAN/QPCWg+GrdotF0yOB2bdJM3zzSE/3pGyx/Ot2WNRuwv3cDjimklXGw 5QHO4dPoaRpGDyIT1IP4UASCNThs8EbSfxpzKCD2HQj1FRxfe8tjgY3VW1HU7HSrCbUtSu4 rWziHzyyttVPrQBcjUjKhsgngelKYQiopGdvpXEaP8UfBus372VlqUi3ARnjWeB4/OUd0BH zfhVcfGHwGbOW4TVriSOIkSOtnKQhHUHC8Y96AO7QIkgGwd8n1qR4w0RGeBWLc+INIs9ATX 7y/jt9OZFkSZzw6sMrjuSa5mT4xfD9Vkjk114n+U7JLaRWIJxkAjmgDu40WLAOFOcnPdfSn Iq+eRG2SU6+lcC/xe+Hd1cIsfiAOTMsYAhf7xO0Dp3OKuar8TvBPh/VmsdR1pBOMiRoUaRI WH8LMBhT7GgDtigERQE84zxTfKHl7c5Kn5R6Vxl/8T/BmmXEUF3r6JLPEs8arGzh1bptIGC fYVbsvHvhXUdGu9csNZhmtLUZuZcEGH/eXGcUAdRsQEjZwOTTXIduevSsW28VaJqHhibxDZ 6lFNpUStI1yhyNq/ez6GspfiR4Kl0T+34teg+wCTyldwVMj4yQqkZYgelAHZFFBLL0/wAaQ kCMD0wM/jXOeHPGnh3xW1xBoOoi6+zDdKrRtG6g9CQwHBreQlkCYPufSgB67BNuJ+QAgD61 IqFYdqt8x7+1RBVTA5cDimo7ssjYIK5wPU9hQBN5ZAQKML/EP604+WzAJ2PIqFHZicNyyj8 +4p5xuJwAAe1AAhCqpI5BOBT8YAAOe9MjIwgbkqDx6005AYZ6jcD/AEoAlVMq2elDEAn5cA 9MU1SflzwNuaezgL0HFAEYBLp0OQaRCdqsFyyEgmnsoDKU43EAn0oDYBUjaM8n1oAxvEPhq z8R+H7jRbuSWOGYqwkibDKVO5fqARnHevK/EHheb4geD9Y0/WraK48Y+H52gt7mJfKM6feQ AdMMvHPcV7QGbCIcHcTyfSuW13wxqs2sR+IfD2sDTdVRBC6zpvguYgchXXqSD/EOaAPK/DX xevfCMEXhvxz4fvYPsqiJZxFh1Tpyp+9gdwa9o0PxR4e8Q2hvdD1e2vIowA21wCvf5geRXH ajB44ktPJ8SeE9C8V2wyxW1fypY/Q7ZMg/ga85l8G/C281WaaTWtX8Hzz/ADy6fcoY9pA6K xB4/GgD2vUPH3gjSZWjv/E1hC/3cCTdg++Kq3fxF8B2NnJdS+J7NkRN+YpMt+GK8qbwr8G4 LZv7P0HW9deMD/j2gmcSse+4gD9aWPw74KtL+G5i+DviWWSPDpE8eVJ+hfB/GgDnLi4m8RR +MPiNcqbaz1HGk6du+9IXYL+BAB/Ot3xja3h+OGn6ZpMqw38OhGG0dn2hX8lgME8KeSBWh4 r0TX/G2gztaeF7vw/pOhwm8sbJo1We8uQQQQo4wBn3JNaetaL8PfiX9h1O98RrpeuRQJFIg mWKVHAHyujYOQcigDQ+Gmk6tZ6tfP8A2Pqui6KbREe21K585p7rOWkjyThcY78+lSRah8PT 4ufx/Nq0tzevcjSIlmUnyZs/cRex96z/AA/4U1L4ealNrmveODd6XBbPbW0dxuVd7fdOCTk 9OgPFcWnwd8YGNNVSe3nvGnjvRCLnCtOXy8gOOPkoA9q0u08Nad4g1TV01e2u9SvZDFJLNO pZFHAijGeAD27mujjv7Hakf2u3LvnaolUkkdSPpXzVqvw68T2N9q+sarpiTS3ILWTaYvmmK 4Db4m2AcAngmr8Hwh8UWV2+oNYQX9ze2xkEsl60P2e4dSZEKDg5J4PagD6G+32DI8yahbNH G2x38xdqsf4Sc9elOVgVEe4An5h3yK+dLn4ReLpEmtoNOthYF4JJNOjvTELgiIK7Bh3DYPv Xv+nWzWGm21ise0QRIhBbdtOOgY8mgDXfaSDs7UUM4AXjtRQArdfwFJSt1/AUlACNkDI/lm vL/EWgeI28cah4m8Ba9aRalHCkF7YXKDbJgbl+b6EV6jz/AA5z7VyGtfDvw7r+sT6teG/ju rhVWX7LdvEsgXgAgcHFAHjGq6y/iiDwBc6TbLoepjWJ7c7fmhjnyC0i+oLE16XZ6jc+C9L1 rU/G+oWV9r9vHLLDNCgSWa2XhAQP9o/rWlqvwp8K6slggW8sF01PLt0sp/KVOc7sD+Ikcnr WTe/BTwveySSXOq61JNKgjkeS7LllByFzj1FAHmmlp4h8A+IPD3jbxBpf2aLUpXhv5xc+Yb jzjuQlf4duQPwr6ZQgopUggjgr0I9a5HxP4D0zxX4bs9C1K+1A29qwOY2AaQgYBbjnFbuia WuhaBbaYt5cXsdrGEWWc5kIHTNAGlXDa46W/wAY/C9xcx7Els7mCCU/dMxwdn12g49a7YPn k8DA471g+MNDOv8Ahya1tXMV/F+/spj/AMsplOUP04wfYmgDyVNV0nwT+0L4hvdfb+z7XVr dJLeeQcMxAB57dK9r0/ULHUbCK9sLmK7tph8ksLBlavJdW17w74gjTQPi14fm8PaiEDRXch /c7+heKYcLn+6azP8AhXfjDwjbS3nwv8Tm/tpCHa1Zky5PfurA+vFAFH4v+Ery28anxPe6o tp4Z1l7eyvnCF2jUD7xGMDp97tXTfC7TNIsfiF4j/4R7U5fEFg1rArarPJ5jK43fut/R+Md OlZieNPjIsc+n6j8O476WT5SwiyigeuCVNbvgHWviCdZis9f8F2mh6Mqu0ksMXlKhAyD1x2 5oA5bV/ipqL65LfaX4a061urNLy3F5eAvI5hAJCkdAc9K39J+LOm2MF+dW0trZYPIlLWMJ+ dpYg8jMCeOvXvXLWngrSPEHjPU9H0zxj9slC3V1K8NlugtxPwVMmcFvatiT4DG/G648ZSlc RoYzartOxdoyM88c0AdWPi/4PiubC2iF7JHdGFfNEB8uMScR7vQnFehFQHK4+cnP4V41D8E J7azEB8ZO8Qe3ZQbVeDCxKfzOa9jt9xcmTDuFHzYxnHXjtQA9VbezDr1ryj4z3QiPhKK9Uf 2PNq0f2/eMrxyu72zz+FesknB5xmsPxJ4Y0rxd4cn0TW4jJbSAHCnBRh0YHsaAPMPjTBD/a 3gq80xEOqJqAFqi9SmBlgF6KOPzrm/AVt47u7PXz4cm06TTZtZdb21mhzJIpbD7WPGNpPvX qXhn4Z6F4Znk1CK8v8AUL4QtFFNey7ntlIx8g6A1b8IeAdM8DyXY0zVb+5F82+WK5lDJvzk uBjrQBm/ErwrZax4Y0zw/Z6nDpF1DcodLSX7ksijKx4/CuV0a+1C++J+i+Gvid4YsJdcji+ 02N/bNk4Xs4HB6GvQ/GvgnTvGdnZW2oX11bfYpvtEcls4BVsY79KqeG/hzpnhzVrnUzqWoa lqssXkJe3s25409E/xoA8p8O6db3h+LxnsjcLHK0qEH5ldCzLtx06A8V1XwusNH1D4Dub2O 2lS4iuJL5pFyWlycuzeoGOtdP4Q+HGneEtW1TUrbWNQv5NSVhcx3jLsfJPzNj6kVin4MeGz q032PV9Ws9Nu28+fS4p8QT8nKnvg+lAHjOkjxD9p+HA022gkvQtwdO+1HMUwDnaH9ATnGK6 jwsba5+HnxH17UJFj1+6YwX1vEm1bdskAIOpGcfjXqGq/DLRtR17Rtej1C/sJNFjSKzt7Vl EcKjsO/Pes/Wvgv4c17Xr3V/7U1Cwk1BwZ4bZx5bMDkk/jzQB5XYLq+g6drnwfh+a/1K7ga 2lUEAwuu6RiPwqLwjoGq+IvDmnxeHtVtR4h8O6lcNb212MCRCBl+R2Ofwr3tPh/pcXiG38R Pd3kurW9gdPW5d1LsMY83GMbwDgVx0HwL0bTr5NQsfFet212jlllR1DM7dTkeooAv+AfEFz d+NtZ0bxR4ch0vxcltG9zPbHKXEQ+4fbrXqu0hSQNrZ6e1cp4S8E6X4VmuJ4rm6v9Svcfab +7ffLMAOFz2UeldTu+6SQWOc4oAcQNjKnylh1pIxlSBwVGTnuRRGd2HblUpCfnyKAG7WjMY b++SNvJOalZPlC5+Xv61HIxjIWPl2ORjtS5Jzu6MNp+tAAFAfcTz2qTYDHj8fxqudq7A2Th sZ9asR7wTuHFACkKIueoFMKggE52mhnzEc9TxSZIhVD6UAP4YFR0NMf50YA+wpVz5JXPI6m o1+ZVBGAeFP8Ad+tAEoALRP6HAP8ASo2KuWIGcnKn3pUGMqD9316GnRum1crt284oAGTcAX bPOR/s/SsvXNS0vSdJbUdbZDBESCWjDs5PAVVxlj7CtWQBxtzzXnGrLDqPxm8NaXelpbWzs bi/SL+HztwVWcewzigC0nxG0T7MZV0fxA9rGv8ArF0x9gx7dq6PQ9c0nxDosWq6NfR3tg7f IynlG7qwPIPsa8XuPjB4+1S+1efwr4Wtp9M0uRhJK4ZpEVTzu6DJwelWND8TaUupaF8RLbT 10bTtWmmsdZWJiYUn4McjD1J4z70Ae6eWqwyMTkkcD0+npWNqPhLw1rZaXV9Bsb6ZlCtLPC GYr6Z6/jWo6OYTMpJzjGOmDz/WpxuKemKAOQ0z4aeD9M1qHVLaxuJZoOIhc3TzRxnGMhGJA 4rrxAEVlUkfMWIJ45p6lQhP9/lR7U7IZwMblxg0AVioS3AXp0JFKI0Z1TJUsSQAe3FOC4i8 sjBB5pdm3bs5IyOaAECxgsufukBh2OfSn4Rgsm88qAB260KcliemetNwZYEA4xnn1oAsGNS Bk9KKGIAX6UUADdfwFJSt1/AUnXpkfSgAowMY7VgeKfEsPhe0tLqezmuku7lLRRDglGbgcd +azvFHjrTNF0bVLjT7i1v9R0+FpWtTJt3BcBuQMZGelAHYUVjWPiXQ7iSC1/tO1S9kgWU23 mjcgKhiPwBq3p+taRqpk/szU7a78o/N5bBsZ9cUAXgADkDBo+lYV74t8O2X25G1i2lnsIHn mt45AZAqjLYHrWF4b8fw6x4NvfFWq2I0bTIhvSR51kDx4yGwOje1AHbkDzkf8KQxq+WyVJw DnuMVxOn/ABI8P3fi240czxW9ubaK8t76SVVjuA/8IB6MK6l9W0ttV/s2LU7Q3y/N9n8xfM PtjOaAH3dhZ3lm9ldW0V1bPkNFOgcHPsa4e4+FmgWdwt94VuL3wxfoOJLCUtGfZkbKlav+J PiJ4f8AC+qCxvvttzdYEkq2kBlNvGTjLkfdGTXQjVbAukH2+2WTyftCo0oD7MZyV64AoA44 aX8Vt5th4t0ZIVYqLn+zz5r/AIbtuaZcfD3VNYzF4p8eavqtkeDaRIlsknqG2ckV2djqmma mrHTtTtb9ARvNtKrhD74PFctJ8U/Cqatc6SG1GSa3uBazsLNykbk4GWHAGaAOl0TQdE8Oaa 1hoWmQWFqvzMkIGHPqT1P41qKT5Kj+EEbq5bxJ440rw/pUl/CE1h47iK1khspkZo2c4DNzw M+tVfCfjvTfFUd7GITp81tcm0aC5dRJI+MnYO/HpQB2BAUgdSD8v0qRFKkjOT1z60whXZsn PzYzT9wMjY/hG2gBzpkbPXmmjO0leC3NBBbaPUYpVXZyR7UAKSnmBAox8xOR7VG+MK/YjG4 dKc6HfvaTIIICnoaRF4zu4BBI9OKAISxLbh/rIwp+oqzMdwZQTyM5qONSJCzDg9f6UtwcIz KcMAcGgBJfmRf9oCk2k7WKgEn5sdhjikYDa7Z2nCnjucU5hucnGDw2PwoAVW2IueoHC0wKw dto+QLz+dTBM+WG5ApfugL6mgCEE78ZPyEL+PrTSzBZdwyMkfQZqx5YywHB9ajZWT92BlWX H0oAcA5Yp3QAr7iotiq4QnB5NKwzEZD/AHSv6ClVd0it/dGfrxQA5fmi2DjzKkiAOMjLc9a ryExoAPux7dv1zSufKlHGRjAA9+poAkGVZn/5adh7UgZFjKjkE5PsaJAu7LjgAYpo+eQpjA J4oAlPI9e9cJ4n8SeJT4wi8HeERZx6k1o1/LPeqXRFBwsYAI5Y9z0ru9qEbv4k/WuG8T+DN T1TxRa+KvDuunRdUht2tJZWg81JYic9M9aAObg+KN7pDaw/i20kQ2LWts1paQBmjuJFJIB3 cqcVevPi3pT6BNLZadqH9sF57ePT/KBmV41yWdc8KOtZmp/CPXrqS9H/AAlsU8VzdWt073V sXkfyRxkgjqTUN98JPFA8R3XiDSPFFvHf3F1K2DbHasMo2sOT97HegC5o/wAXIbfw1oUniL T727u723hkubu2gCwKXfavfr9PSotJ+LE0OteJ9H1lX1C7tbyWOz+xW24LCik7pAD0Hc1gT fArxI8FtCPFdpcRWsaRRedbvmII24BecAHvVm2+EHi/Tr6+1ix8QaYmp3rTLK/kuEaGQYZP bsR75oA6Gz+LukWXhTQ77xI9xJeX1obsmxtGMflbsbvbFamqfFzwXpt3FFJd3NzuCZntrdn jUuAVQsON5BHFconwo8XxaNaaf/a2mJ5GkS6RkeZyrtu3/WvNI9K8TaN4jJOlQSz6fdwxDR XglaO8lQhROrYx05yTQB9FeLvFVzo1jaW2j2cl7rmrHytPgZOM4yWf+6FHJrz7xVqdt8NFu 9Sur278Q+NdYgWNpSgKW8QOOFHCpuPA6k4r0PxV4d1HWrew1HSrldP1/TT51rPKpePJGHjk A6hulcNqmhad8RJ5rHV5H8LeNLWMW88e4FblBypQE4kjzyCORQBsfDTwc+kfDFrDXImW61j zJ79HXD/vM8H0IBzivO/CEC+DPEeqfCTxfZCTRdddjYyNyGzwoDep457Grl9afGn4ZKL2HU G8T6Qu1WjKtKVA9vvIMdxnFQaMdQ1jWh8TvibJJaWFk3l6RYRxMGeQjhVT7zY7ep5oA9L8F 3l9pusar4D1O+e+fSIop7W5kGJJYHyAH9SpGM969AKnaqe3PvXB+ENNvr7U77x3rdrNZ3+p KsFrYygA2tsrHYDj+JvvH613uAgZQc4AH40ADYzGQB8vy02Ebc/nQGO9Mg4weKSPdzkfeGK AELZlDtwjN/Snk5aP3ANNZCkAQDODTyvK7eDtP8qAIy3ySqRg54FOyAVH3Qo7etOQHLj1qN 8iQKo5B5NAEzKcL9KKecYH+e9FACN1/AUnHcZFK3X8BSUAch4+0TV9d0nTbbSIY3mt9QhuX LyeXhUOSVPrXB3HgXxb9n8SLZ6bDa2+oQTI1lHdBo55nYESIGGY+Pvete1kA9aUHnnr2Y9a APA/Dvwv1PTb5xqXhWK+njEkiXzX524KYC7B1bPGeldj8OPDOt6KuqxXtvcWenyRolpFdyI 86HB3Deg5XJ4zzXpOAM7Rj2peh+U496APnmT4deJrvw6ukz+HDb3OlfbZft8Uq79SaQERqD 15yMk8cV3knhzU5/gLL4eh0pLbU308xNasqgmXOT04OfWvSvoKTaCTk8daAPnbU/Beu6nHq cj+Bp4SdGtba1BER2TxuCxXB4JHc1a8HfD7VbTx1HqXiPw9qkt7HffbIr5bpBAFKYzIOpYd Nte/KuCTjGenfBoI2oB/EDn6/WgDxX4i+Hdb1PxRdX2geHNUg1mFI47TVbGcLFcKeWWYE9B 9DXHx/D7xhB4k1fU9X0C/1fXCzS29yk6JZylotp8zOCfTYMCvpfBXYAOp4J7ZprAtvRicDn J5H5UAeHfBnw54i0bxffXut6JcWUV3YxKkkkSRqrKeVwvb071FbfD7VtS8X+NNSmtNU067k uWn0uVZSkVyNpG1lzgjJHWvcw7KZGK7VyfkznPHY05FIaOQjBK80AfLt34G8Sz2ekXmn+Dr rShYW8FtqUQUb7yUS7i64Pzjvk10Xgrw5rui/EmfXrnwheTWU95NHH5kQ82zB5E65OMHJB7 19AMzeaUCkqBxkdKaGDkMd2Rk43cUATIdpCAIR1BByM05gvXG3JwaqgAxlCcbW+U+lWTkhC Tlh1oAG5dQOCBnFOBVxnNNx1wck85qJumenGaAH/fiBwDij5NhA4J60LheVyRTmGXIxxigB c5GfbFRnazFGHHOakZPlUA4NM+YbwTu5646UAG+PDqV5HzU4sCCyr8zKCPpUfljJBz0INDK WRCSQV60ATghl3D7tMb/AFqNz1PA6ikiJ3MrDC5pzA9u3Oe9ACRrsDISSc5yaV2AO0tg9aa QQwYnlqZIGLAgfN0FACxY+z7WO4HORTm2qREDjA3bqijUm4BPAxgj3p7gtIpxxyD9KAFcCT b2yM0hP7xCvJHr6UyVGaNRnBXn61IQc4I4wKAHAgMdwyF6Z9KFZfNxjk9DTJtwQkD+Ar9ai TfHsVgXBA59KAJ9yqUjByw60kZdN3yk5PT0pio5lYs/y7Rxin7WaFyjFXIwDQBI0i8ADrzU bMUBcH7vOKTaS6qT8oHPvQqM0fzHLHOfpQA9iDHnoCMn2pq/6sDsxxn6U0ZIRSOCDn+lOOQ jhOD0yaAGyPhUkUgg8EetPLfMc7gcDHtUZjG9cdFAx71MF6Z60AObLIQrYNc/rnhTQfEsUS 6vp0V1JD8sc/Kyxe6OOV/CugPFQoCgO4b80Aedx+DfE3hq6e68G+K5riJ/kksdckaeJR6o4 +YH68Vc0bwdrL+IF8ReN9Wt9Y1K3ytlDbxlLe0z1ZVPVu2TXaPGPJICEHOadGrebls4zkUA Ix3CTksxwckelSkEnCnOfm+tCjY7HH3j19KXAQ707dqAAtmYEDpwPcU4FQzc+9NA/eEjoae oCsxPOaAEDDGc0uR5gpnljaBnvSkfvMjpQA49CfSmqNx9xTdzbs/wkU5TgDHUjNADtylVIO Rj+tFNUqsag+n9aKAJCTnt+VJk+35UUUAGT7flRk+35UUUAGT7flRk+35UUUAGT7flRk+35 UUUAGT7flQ5Pt+VFFACMxzH06+lMZjuk6flRRQBG/KR5A4LdvajcTCAcdR2oooAkLH94OPy ogwVyQM/SiigAIG5vlH3vSlJOT0/KiigBYicdvyqF2O5enQ9qKKAJFY+UvTr6VJuPmdunpR RQA0E7u35UgY/P07dqKKAHFjuPTr6UhY7e3X0oooAXccnp+VKScHp+VFFADGJzH06jtSSsQ 6Yx19PeiigByHhTgfePahWOD06+lFFADWY7R0+96U9mOW6dB2oooAa7EyYOCB7UFiC2MdPS iigBQx2t06elORj5Y6flRRQAx2PPT8qUMfNPTp6UUUAAY7h06DtSMxw3Tp6UUUAKGPy9Onp Tsn2/KiigAYnA6flSbj7flRRQAFjjt+VJuPmDp+VFFACyMcDp19KQk4HTp6UUUAKpOG6dT2 oUnHb8qKKAFyfb8qMn2/KiigBpY5PT8qVWOE6fdPaiigCNuQv0/rRRRQB/9k= </binary><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w AARCAKjAcUDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2 uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL /8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1 dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD7FJwe3T0pMn2/Khuv4Cko AXJ9vyoyfb8qSigBcn2/KjJ9vypKKAFyfb8qMn2/KkooAXJ9vyoyfb8qSigBcn2/KjJ9vyp KKAFyfb8qQsfQflRRQABj6D8qXd9PypKa3WgB+4+35UZPt+VIOlFAC5Pt+VGT7flSUUALk+ 35Ubvp+VA600j5qAHZPt+VGT7flQegpKAFyfb8qMn2/KkooAXJ9vyoyfb8qSigBcn2/KjJ9 vypKKAFyfb8qMn2/KkooAXJ9vyoyfb8qSigBcn2/KjJ9vypKKAFyfb8qCxx2/KkooAQMc9B +VOyfQflSUjYxyM88CgBd445Xnp0oDg9CD9AK848aeN9csfFml+DPBmjwap4gvovtEr3MpS 3s4AwBd8c5OSAPWsNviL4i1b9oyL4c6B9jj0vSrT7Vq80qF2kJA+RD/DjI6+tAHspJx0H5V GshLFcDj2pyY24HfkcVHHycjvQBLk+35UZPt+VJkGl96ADd9Pyo3fT8qa/PShfu59aAHZPt +VGT7flRg03IxnPHrQA7J9vyoyfb8qTIooAXJ9vyoyfb8qSigBcn2/KjJ9vypKKAFblR9TR SH7o+pooAVuv4CkpW6/gKSgAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKAAnFAOaQjIo+71oAUnFNPJ pevSk2mgBQRilplPHSgAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooo oAOtI+QByBkgdaUnAzXmPxg8S6rpmi6P4Y8P3a2WteKNRTS4Lg4LW6NnzJAOuQoIB7EigDk PD2uaZP+0f4x8WaRfKfDNppaWur6lccW63EbY2ROf7vO7HfFcJ8MtP1Dx7+0zrvxG8GXLab 4YgvP9MZiSb47cFcejEBvatHx/p6zeJfCH7OHgtmh0MhZ9aaNt0hjDbjvbqGP3if9oelfRP hXwj4f8G6DDovhzTo7GyibeFTku395j/ET60AaOoX9tpWj3OoTBmt7OJpXC8kKoycfgK8Ol /ar8CpCzL4d8ROwQOFNoF4IJHU8AgdTXvrIJF8tgrKw5DDIPrkV4IulajL8Xvio7+EL1rC9 0WK1spRAGhndIyML75YY+lAHpPhT4m+D/Fnh6PWbPWrOALbrc3FtLcKHtFbp5gzxWxa+K9E 1Lw3ceINEu49YsbeORxJYOJd+wElRj+LjpXxLrXwj8bS2Oj23hrwFqWmmTw/HFqA2BPOnWT dIGOfmJwCPpX0Z8HvCs/h34Y65bDwlqGgm+8xksru7E00reUQWIAAjyeAKAGWn7RnhvU7W5 ew8O6ytwNPn1Gzjuo1iF6kP39rZIGMHr3FbfhP41eGfE1rNc3CSaNBBpkGqzz3cq7IllyAh 9+K+dvCnwo8fQ2xNv4E1DR7y1069t7+a5ug63wmDbIYUJ+XAK5xjoTXLeMvDvijw14VsH8Q eDL/AElxY2FhDcyOpiku4pC26VQSCCuBhuOKAPqHVf2h/h1YeI9FsLPWrK/06/8AMNxfwzf LZ4XI3DGTnFdJafFvwDqXizSPDdhraT3uq2wurRogTHKpJAXPTJwePavlz4beHtS8Q+I7X7 H4JbUptKvrmbW7kyxfZZ3liYJ5eAF+UnOwZA9a7r4S/DX4ieDvHHhrUb/wnCbaOymsLqWW7 VjaAylhIAPUYwBQB9SjGflGB6elPNNXAUAZPA5PeloAKKKKACiiigAP3R9TRQfuj6migBW6 /gKSlbr+ApKACiiigAooooAKKKKACiiigApaOKQ9KAFIHrTSM0inIyaViVOD1xmgBQPelqN XDk4zwcU8Y6A5NACEc9aWgnHHemhgccjJ96AHUUbhxjBHXrQcbsA/hQAUUccYPOccnFGRnH fOO1ABRR9BkjtmgkcYYc9PegAopu9c8MCO2KXPp1JoAWigYPccdeeaKACiiigAooooAKKKK ACiiigAooqteX1hYW7TX99BaRZK+ZNIEUHHqT1xzQBYchVOc9P1rxezxq37Vl7B4ihXfomk pJoULR7lKOw86Yt2YNxz61Dqfjrxd451W+s/Ad3b+HfCOmOFvvFl6R+9wPmFurcMP9s8V5U fit4N8F6jf2nwl07VfHPjG/Qx3Wt3pebzDu6Be655CgKtAEfgTU4/Dv7X+q/22kw1HVr26s gDkYLENE/PVCqkDHvX2NGMRgYwASB9K+X/AIVfCLxpr/jlPil8XGk/tJCk1naMwEm8ZALAf cVR0X3r6hXHOOhNADgcU0jjA4Gc47UtFADSmRgkkcH8RQY4yCNuM06igBnlr3AI6YqK7sLG /tHtL+zhureQYeKVA6t+BqxQc9qAKtnp1hp1rHaadZQWdtH92KGMIq/QCp1iVSp2rkDHSpO O9Bx2oATtiiiigAooooAKKKKAA/dH1NFB+6PqaKAFbr+ApKVuv4CkoAKKKKACiiigAooooA KKKKAEAOTntQelOyaQgEEHpjmgD5e8f/Fj40+D7+e//s/SLXRrjWX0jTorm3Yyyj+GZjn7u Kr618XPjb4N8R2uk+J7bQRFdagtjDfSWzxQuuFYyht3QBsH0rY/aqeJtI8FQCG5dotXW6Yx QtIEjX7xOAfyqH9oh9I16P4aGayudQ0m41DzZ/JhkYfZWVQcgDjPp7UAbnjT4r+ILL4l+Ff DfgrXPDmpWWvS/Znk5na3lHUna3CnqPpXH6d8XvinqWteJtPPi/wbpM+hXT2qQX1uY2vWBI Gz5u5x+dM8ceDPBXgL41fDbVPCnha4s7Vbg3N/JZW0siiL+AtgHBrjdBvPh2njTx9eeOfB2 r6ub7VWnsLi10+ZmjVXLDDYG3JAoA+ktU8Q+Orf4Et4o2WeneKrezN1dQ3EW+MFeWAAPGRy PrXlcPxF+Nml/DLTvi5quoaHq3huVUlutJitfJmWMvtO1umQa9AvvFGqeKv2aNc8Qaro9xp V1qFhcrFZwxs8oXJWLK4zuIxkV4vB4h1fxL+z9pnwa8M+DNel1e9jS3uru5smgtrb59zMWY UAbx+NPjrUPGup6XH468MeGtNS1TUbS61Sz4aOQArD94fMoJye9elQ+PvEnhb4Ear4w8byW mo6jbNIbKe02+VfxsR5DqB0Bz09q8Kaw0Twb8WtZi134d614r0G00m30pHh055AZkUB5EJG PUZrUufEWp/EA+Gvh1qPgXVvD3geDU0RofscvmG0jT90rt2Jb09KAPS/gd8Q/F3j3wl4j03 xJdJD4qsJj5btEAsaOmY2Cj7wB4P1rg/Bviv4/wDjPwv4g8V6b410uJdAuZYDaTWIC3Plgk njpmrOq6AnwS+O+k6n4F8L61feHruwMesRW0Ulzjc5wwb1HynHtXOfDTxh4l8FeFPFnhPT/ ht4j1HUtbvJ57F3sjFCFkG0Fy3SgD374a/FAeO/g/L41fSmW7sklW4tYj/rJY1ydvsa8X8M /EP4p+PrWPV/DnxF0O31We4IHhY26JLFCHwcNIQHYDkj2r1r4WeB9b+GnwJn02RYpfEBjuL +SP7yCdhlY8DqBgCvBPEOkx/ES3sV8OfB3W/Dfj25mhln1Mwm3tY2XmRwc4A9OMmgDQn+I/ j2y+Jninw3rfxstdCt9Hm2w3M+mrIlzyPlVE5UgH3r1/U/Gni3wd+zfL4n8UXUFx4nMflWt zAFKzPI+2F/RcqQSO1ePaZd3GgfE3x/ceKvhRrfi601uRYROtgMkIuxmGegYjOQa2Bq2ufF HVfCfhXxz8PNc0zw3b38plhitnSDyygS1jdup24JJoA9I/Z78dar4p8G6ppXifUvtviPRr5 4rp2YEujHKkY6gZIzXtdfKCaLN8Hv2mIpfBHhDVZPCd5aRWt7HawPKkbMfvKx64PNfV9ABR RRQAUUUUAFFFFABRRRQAHpXifiqx8P+NvjDqFn4oMeoeHPB2lC9ktOsYuZCSTJzywRchT61 3/xD8T3PhLwNf6xYosl/wDLb2cT9GnkYJHn2yQTXzp8X7jUvhx4FtPhroU76t4u8bzNc6xe jma4diAQq9gxyo9FBoAx7ef4g/tLalLpOkNF4Z+HWnSpF5cKbEdRyAB/G2ADj7or6a8A/C/ wd8OLF7fw1pYhuJVxNeSndNL9W7D2HSuE/ZlsNR0j4UXWialEkNzpurXNqwUg8rtyMjqQcj Ne3qCCcmgBQMAgd+ue9Lz3OaKKAF470lBUnmjGOKACiiigApelJSjrQAmOaQg5G38aCQOWJ AHpSqcjIIwaAFPakopdyr94ZzQAlFFFABRRRQAH7o+pooP3R9TRQArdfwFIelK3X8BSUANH WnUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFGNw2+vFB6U1etAA0athmAPpkdKQRx7Qu1SB0BHSn0jEjoKAE YEt6gjBHrQIwCcAevApMk9qcOlADETaSex5xUnUEY4PX3oooAXaQMAnHpQVJ6kmkooAQIUX 93haAC3Ukn3NLRQAbOMdqR494wzEj0zS0UAChkH3iQfel2HGCc8YpKaetADlUopU85/lRQO lFABRRQOenNABRRRQAUUUjdPpQAtFRh8fLxkYyD156fSvBPi5+0fpfw/wBZbw54fsV1rXLd gbkO+IYF6kFh/Fj8qAOr+OF4tp4P0aOeMLZT69ZLeXDA4t4vMB3kjpyAPxrkvihd+DPCP7Q fgrx14mjKQtY3MRu2fKRMmDG23vwzdPXNdV8SfE2i6v8As46vrNxd20Frqulb4CZBh5WAKq pP3mB6AelfKnxz8a2vjXUfB6aRf/bdNsdIQM23DLKeJd6no2EoA+gP2avF1zr1n4s0qTTRb 29pqcl7bS7SpaO4YuBtPI7Eeua+gmOFB96+GvA3xzXwj4mudWi0+/1mfWNLhhuLVIBDm8Q7 bfA7qY8DIr6G0/8AaF+Hz+Ef7b1rUjo95C6293pc8Z+1W8xOCDH1IBzyOwoA9dDZYKOp6Uo OSR3HWvnfxv451T4mePdF+Gfwv8QSWsEqfbdW1qxIYQRYO2MH3PUeuBXI+Evjt8QPBVzqPg bxb4T1PxXquj3Lefcw5Mkdt/fbAO4Y5BPb6UAfXI+6aiEu37w4PFcjb/EbwldeBZPGkOt27 aLFD580+8FoRjlGXs+eMV82+JLzxB4x0bV/jN4i8RXvg6ytEx4U02CXbJdFCSGaMn5yx4x6 GgD7A6cZ/HtT6+cPh98VfF3hnX7bw18amaCTVoUvdO1eRFigVWTcYnPADDpj1r2yx8b+EdS 0q41aw8T6ZdWFp/x8XEdypjgz03H+H8aAOjJwCcZx2phcqCW4PoOuK+cda+JXjP4p+PJPC/ wX1IabZ6NG897rE0O6KeQfciBPYng+uc1zv/C2PjprWiXPivRNBt/sXhlGstVtFUSfbrkZE kke3JKpwcKaAPSviR8UNdt/GEHw3+GNnDqPjGYedNJPzBaRAbsP6MRwPrVz4Y/GWy8Xag/h TxFp8nh7xlaDbcabcDaJSOrxHuOOnvXN/BNPB3hfwWPGviHxRpc/iLxFNvvtTluVz5rHItw T0I4yKqfHaP4V3uuad/bXiWTw54yt4lubPVbOIuyIOUEpHG0noTQB9EGQ54UEfdx714J4m+ LvjyTxV4kh8CeG7LUfD/hEj+07qeRt902AXiixxuAyR9K80js/jnP8OZPizaa5qN7reoo9m 9hFFhksfuidI+gl4Jz1wab4O8ReNr3QJF+EOhGz8J6Nbvc6uNXjEkuq3PWZCx+8SAcelAH0 FqPxp8F2Hwr/AOFiW96NS0oMkQSA5kMrf8ssdmHfNcp4E/aGtfEms3Vh4r0L/hFCbU3+nvd S/wDH3AM5PIAzgE14XYT+E9Sv9Z+KUnhv+zPAdjKn2Dw354xqWq4Cj92D2JyfpW54qsPiB4 3n8K2Pxi0rRNC0G9nW4i1iKExtp8WDm0LD7hcYA3cUAfT3w88dWvxF8GweKbCxnsbSeWWON Lgjc6q2N4x2NdfXI+Ada8Ia74QtpfBAH9iWbtZwFEKJ8hxxnqPeuuoAD90fU0UH7o+pooAV uv4CkpW6/gKSgAooooAKKKKACiig8DNABRSZFKTgZoAD0po4PNOyACSehxUFzdWtpavc3d1 DbQIMtLM4RQPqeKAJ8iisTRfFfhjxDLPFoPiHT9TkgO2RbW4WQofcA1sSSxRRtJLKqIil2Z jgKo6kk9qAH0VmWfiHw/qN0bTTtd0+8uANxit7lJGA9cAk1aa8tvtn2XzlExXdsJwcUAWcj OKKaFIOSKdQAUUUUAFFFFABRRRQAUUEgDJOKByMjpQAVlarr+iaG1mNY1W308X8ot4DNIFE kmMgAnvWk00KKzPIqqudxJ6YGT+nNfNXhux0/wDaA+JHizVfEsBv/B+jZ07R4WyiCU/enH+ 3jnNAH0sskbxrJHIro33WU5B+h71xfxL+IemfDbwl/bmowNdzvKsFtZwsBJOxPRR34ya8D0 rxv8W/AemanoUWmWeoaD8P2W21CaUHzL+BnO0of4WVCM1yXgrw/q/7RXxf1TxJ4kuLq18P2 n7wxwsdqLnC26N0U45ZhzQB9a+A/HWhfEPwuviDw/LM1t5rQvHOmySKQfeRh7V1W5QMFgM+ pr5E1e+8TfA/4tT+BPhvFZ3Gn+KRDJYWlwzSiwmOFLkdTnBP61r+LfHfxEl8UaZ8MviEdP8 AB1pqMqfadftJisd1b/xxIx4DOeOoIzQB9Mm+sxaS3v2yAWsIYvMJAUXHXJHTFeK+Jv2mPh 5pejav/wAI/qR1zWrPbFbWqRsq3EjHAKt3UHqa8F+L02ofDbxfr/gjwBrgtvDWqWKT3enJI ZRbcfN8zE7S2B35zSeKfhfJD8J/hXZeGdKhfxbqaySzQxJunkD/ADK59EXPJPAoA7PWNW1j 4c3WgX+g+LJNe+JviF/J1TSjL58MxlGVHXERiJUD1xzxUfgn4ZeGtU+KUXgfXrf/AISjUNP hk1TxPetIyqbuTAjg4OSF5zjqa6LXvhNcfCTwpoHxA8B2RvPFGgQAanGyiRb+Nh+9Zs85Un 7y9hXn3w2ufHniHRNeu/CduJPEnjq/f7Vq6H93p1qv3yxH3WYkgA9hnvQBz6aD4wuPitq1v oUEfiXQfAU81zDBeSF7OCFG3CJVBwW64A7ip/idP8P/AIl+N/DGq+DbyDT9Q1y2V9bjJ2xW agAszHpuCg5UdeK9fuPEGl+G7aw+A/wssrm71m6DQajqhhZFgDcTXBJHzucnn7orK8f+APh H4dTwf8KbKwR9a1C7X/S2fbLtYYaSZuBhj0HtQBn+Fbjwh8VP2lfCd3onh6XT9J0HTTJDPO NrX4gOyJ9o/hBPHrW9oOheEvit+0p4g8ajRxBofhhPJvHuhtW8uwGXeykcAKCT+HrWfHrPh vwx+1XZaV4ci+zWXhvw/Lp90IvmN0UQssSgc793pzk12fhn4eeJviFfzeLPiU02jabeFntf DVk5gTYRjfc7eWcjkg5oA8j0O68afB/wz4h+IfhDS7C88GaxfTR2yMmZYogSIpwccx7s4Xv +NdD8OPixoXhHUNW1S7ttY8UQXMiPrvi/ySyQSOMpEsf3ljXpX0zfeGNBvfBz+E57BBor2w tPsicBIwAAF9COKy/CXw38IeDfB9x4V0LTFbSrrd9pWdvMa43DB3k9eOKAPj/xKmieP/HT6 T8JZdUtb/xHfede6FfQCK0ZUG5bk/7B64Irp7bxfcXnjaO8+LlrG/iDwVGlppPhqCIp/aVy 7bUmX+HHTp0613N58HNZ0fx22n6HBPNbfZfP0LxCeZNFljORaynI3wsOBnoDXr8Pgm01rVf Dni/xXpdo3ivSrcoJoTmNHYYZhkfN6rnpmgD5u+KvxS1fxHrmi+AfF/wxuluIL1bi70xJwx 1Bsfu0icDIU5ySOuMUzwl4C8CfFn4mXD+HPDt/4a8M2NuE13SmuDE011n5IwgOcL3PSvqHx R4E8M+Mjaf2/pKXElm/mW1wrmOaBv8AYdcMKx9R+HMa/EjRPHHhyeLS7+3LW+p4TjUbYrwr 46uDghjzQB86aj4Q0HQ4PHOmeFvi9qXhzw1oM6z6hpsVo3nRSHhcPwzrkgda94+Fd1oPhn4 f6B4YufEekm7lg+0wRhfsss0T/MHeNmJ3nJJJ614p4o+BXxB8WeKPEviFrFrY6pc3Zktvtq 7bpBg23A4GCOh9BWbf/B343azrGk6rqPhfTRNYQ2ybY72NS6RIU2s3OWIOc0Aej3/gD4Gah 4+1XxdqPiTQX0zUI3sX077SqwrdkYaUc4D7fQcdaraN4b8FeDfFC/DfxHcHxhqXiu2eKe/m lQ/ZbKNP3UbZ5AC8hh1xmuI1/wCAfxCvfh34Z0jRfDOjWN1aR3K36efGHd2kyrmTHzAqAMd qz9U+A/xlv2gt49J0uOZJHuJNSN9iV1dFUQsepVdpxj1oA9706fwtpXwfuNAX4uwPYuktna 6288Xm2yjjYOcMUHHPOK7XwL4f0Lw14D0rRfDk63WmQQh47nfu+1M3JkY99xOTXznF+z/4w 1DxNa+JtS8P6Lbm781J9Itpx5FovkeWkigjDMWAJ4zzXo3h/wAZaR8Hvgxovh3xfqli3iTT LXyV0y1ulkknbeQijHTOR9KAMm8/Zq05vi/B4vtNYEGgLcjUJNI2FgJ85+TsATXqHxD8M6p 4w8FXPhvS7m2sxqEqR3cs6b9lvn95sH9/HAPavNV/aIg8P6hd6N8TPCd5oWsxgSxW1h/pYk hZdwcsvANamm/tNfCPUJI4ZtWu9PMg3ZvbN1C/Vh0oA9Y0PQdM8OaHaaLo9qlpYWcYjhjQY xjqT6k1p1maF4g0PxNpKat4f1W31OwkYqs9u+5SR1Ga06AA/dH1NFB+6PqaKAFbr+ApKVuv 4CkoAKKKKACiiigAoPIxRSE4Ge1ACbTXP+MPFOmeC/COoeI9Xc/ZrSPOxPvyueFjX1ZiQBT fGPjfw/4F0A6z4guTHEWEcUMY3yzyHoiL1Zq8J+J/j7xNr/hmxOq/CPxHpdnZalbakLhoxO hhjkyxdV5U45wc0AVPEdz4jsfDC/E74h/FXXPB8upSA6bo+jp5qwIRkRvGfvvj7x4ArzW/+ JXwuvHtr7W9X8YfEvUY5AItN1Fhb2vqSY0OG+hzXa/tB6lrF5418GeI7fwVJ4j8GQQ/aoIR G+y4ml/hkCjKkYXAxzzVLT/HnjLQrxvEA/Zos7WT/llcWlo8bqMcHkH+QoA6rwtB8Lvjdol 5ceE9Cn8C+ItGKNDdWYEEkJb7jHZgOmR0asz4i+Jr+y0+00P4h/Eix1m3jwk2i+F18qfUXH X7TKxIiTpnpnJrzPWdM+Ieh/DXxl8SdT0GTSZ/F90lqYot0JtoS28vsX+EkBQc8c+tZnw88 UfBDw3bw6l4i8L6zrWsQ2+8ico9rPceir+XzNkdaAPWfCcvwp8a6ra6Honhhfhx4l3btH1n Sp0m3SKMlN6HBOP4G+8OlelaV8YdK8O3lx4Y+LM/9ka1pkhhj1OW3ZbfUUAyJUYDAJH8PrX zRd+Ktbg12w+M1z4Ut9F0xbkw6PplnAIoLmYKcNIe4UHO7HJ4GBXopX9o/UbC01ltOutXXU B58Vpfw2s1tGx5U+WeYwAeDuNAHuegfHT4a+IdSXTrfWpLC4kYJANRt3tluOw2M4AOfzr0v n0r5R8C6/4p8V+N9R+EHxdsLbUZrq1eZXMURaybHytG8fGORg9RivbvhHqt1qXw8tbfUJzP qGjTzaTcuSSS8L7ck9+APzoA9AooooAKaXAzwadWB4puPElt4Y1CbwnYwXeuKmLSG4fajtn qTQBvE45PT60vIOCrdcdK+abmP9rrUFMKnQ9M2tkvC8AJH1yTiuf1f4Y/tMXy3GtXPixZ71 mwNPg1BkQDGNy4wAfagD2v4l/GXw18LrywtNbsdQury+Rnhjt4srgdcseM+1eW3P7YPh0bj YeCNWuW7EyoM9uQMkV5DqXwj+NmsiBtb8F6letEzAM2o72BznI3MQPwqmfgf8XrGZHs/Bl9 B9olVIxFdq3ljOTvI5A96APZLzxj8T/jh4Zht9B0uHwd4YvboWd5cyXI+1TQn/WMmcYQdCR ySa9N8QaFrvgT4OwaB8FdDtri7R1hjcuG2BuHnJP329Rn+VfHGv8Aw917wx42Oh+NLq50Zh C00FzBFNe27ggkD5OnOc+/NVrzVNTk0O0tvDWk+JtHvYgxuBbzTPbSv6pH/wAsz69aAPpHx FcaB8I/hDJ4B1Ga58S+K/FhkjmWGUNJcXUoALsSflQHCj6Vxk3ws+Jnwi+GTavpHiu4WC8j jj122socyWEO7Jkg5+Z16E15h4V+FPxN8YvLrmhaHPdiBjGbjVXEUm/rlfMIJwehrQv/ABR 8bItMubO58ReKpL9JJLW4sGtXZFiUff34IK8f/XoA9M8P+FNd0PxVpnxt0/VJfipoMcDRrM QRf28YG0NtP3mQZ4HNeu/FTwzD8V/g3B/ZGjS3t7OYrrT47k/Z5IC2AWfdyABnK45r5R+Hb +LZ/Der3uiWOs3NloiebcrpmsSWvk9WZlU/K3ckdcivY/gt8adG0DwLO3xF8YarNfXE5lhW 9hebZFjI2OAc5HX3oA0Zv2d/A+ifD6BfGPiwwXcUwvtR1SSQAXKof9VhznaAMcdeuK0PCfx F+EOleJtX8VQHxG0mpKFj1K806YwLbr8qQwELhU4GPXvXhHxw8d6J4u8fQ674d0qaeC2WOW LULwzGK6A/hEL4ULnrxzVPUfjH8Q9WvLR7LxnNZpeNHbQwWW20tbVgQGjEQ+8OR836UAfTu o/FbxT4n0S+j+Hnw61O4QQu/wDautoLS2X5TltjcuODxjmvnLw58XvHXhW3EnhrSPC4fWVe eWy02yJl+XP7yRUPBGOBXsVr8HPjzqFlHLqfxqkgkkU74ULyKcjpkYDDHtWNY/sr+KrSC30 uTxlpQtBc/aHuIbNku0z94JIDkBu46c0Ac5pX7VviK2igOoeCLTVtRjVg9+itC8iZ6BQpx7 849q9I+I+v6X8S/wBlG88e2Nnb2lwqR3AMgDS27xygFVcDII7fWvUvA/w3svBFpdWv9u6hr kMrZiGpiNzbDuEIUHB75rjtP8Kad4Y+Jms+AZoLe68J+NrabUIrEjaLaZComQY6KQ24ehoA +UNd0/UvAXg3wV44nct4n1q8fWftTv8AvI4lxsQn/a5J+tffPhrxFa+K/BWneJdI2Tx3tqJ o13cbyOVJ/wB4EGvlv4b/AAyXxB8VvE0/jLVHuPB/g24ewgs7+YHEaNuiVgfuxgENnvXr/w CztJE3wuv1sogbRNbvfs5RSIzEZSV8sf3RQByN18bPijZ65qehap4M8M6RfadCtw0V/rHkG RGztZCeG4HIHtXr/wAKfFl743+GGkeJdSWJby7VjKsKlUBDEDAPbHfvXz18eNKbWfimum+J J9VXRrHTVmtbnT9IF4zSFiWSVuMAYGOfyr3L4Gb1+CmhI1zd3KxiREku4hFIVDkLlQTjjtm gD0ZgCSCoINOHCgCkGG5Bpw6UAFDcAg80UN83tQAinOc+34UuM8fzpAMUucc0AMYDsBuPc9 /asjXvE2g+FtEn1nX9Ui07T0+9JK2Of7o9Tx0FazuqsQ3AAySfuge5r5k1fTrv49/G240S5 uRL8O/Cs+JXg+Vbu4K8oT/F0xkdB9aALCa/8TPj8JdP8PQTeCPA5ZmbWWDG4vkBwqx+gPX+ tee3nwQ0HWPjHZ/Dnw3cXd02kqLvxFr10/mSEtysQHRWx05PWvsNYbPw94bMVnGltYabat5 Uaj5YkRcgD6Yryj9myzmn+GFz4s1BPM1HxJqM97LcPy0q7yEyfQAUAZHiT9mbRHs4rnwRrW oaDrlsGCX09w1w0ykf6tyx4UYwMVjWfxAm8FWdrD8avhOLX7HbtbR69bWaXCSgcDeOSpbGe vOa+mwg3ZPPPPvUVzZ215A9vd28c8D/AHo5FDK31B4NAHJfDS98D6l4Jt774ewW8Wh3ErSF IF2BJM/MCvY5rtKq2mnWWnwC3sLWG1hyT5cMaouTyTgAc1aoAD90fU0UH7o+pooAVuv4Ckp W6/gKSgAooPAoU5JzQAUUhPYdaAcjnrQAtYPjDxAvhbwTrPiQ2/2n+zbV7gQA48wqOBntzi twkgn0rC8X2cmp+AtesoYVuJ7nTp444jzvYxkBfzxQB8/+IdfvNE0/TPjR8WILPULjylHhz w9YgtHBLIA29nOQWx37Vx1h4X+O/wAUr7U/iFb+JLjwlBPulsbS5uHjR4/TaOFXA6sK1Nat IviT+ydo+gaFI914s8LrGZdN4N1G8R2SDZ9OlQa78YZfGn7M+vaXbTy6P4s0uKG2v7Njsll hUhWZe4BzyKAKvgv9o/xPoXhbxPH4yubbXbvTTHFp3lxqpmkLbMsy8FBjOcZqv/bHxp8d6L b3XiX4n6D4a0G+haeSNb1IpfKJJKFE+fp+NaOs6V8MfD/7N/hEDwnearbeIHt/tOoaYyx3P 2oAlSS2cnduG3pXIW/hz9mmV7SzvNS8XWOqTOsMsN3CyNE5bG1vlwCCR0oA7H4A+LdWn8X+ KvCdm66r4VtLJpvttwXeGB41O1lEhJCv1Kk9s8VqQv42T4GR/ES61/RkW5UyWltbeHoXmjZ n8tIYmxg5OcEjvU3xC8SfB/wF8MtY+G/hbXZdFvwRDcDSYN89wwHMcjtwSf4jngV5FonxF8 Fab4d0i31u/wDGmojT543TS0v4fssaRsGTbgAkAjpjOe9AEuuDw94c8J6t4A+IWr6xf+JLy aHUfs9m6PHpUoBIjLMdu4g/MAMDium+H+jeIPFHgS/utA+N2p6ZomnoY9Xs71d720IGSY2B wRtGARS+H7vw94A+OUPiLxBb2Wv+DfGpZ7LWLgCbaWcN84bO10Y7Wp/gKw07VNV+OfgyK8j tLy+gmltZoyNjRI7nAA4xyOnagDL8J3fhvwt4jlv/AIUaN4u8QeJb+I2VjqmpQlLNTJgNLg DPA5GTivr74eeEP+EI8EWOgPete3aM813csf8AXTudzsfxNVfhRqp1/wCD/hTWPISA3Gnxh o1HC7fl4/Ku1KgAeoxzQAtFNUk9adQAUm0Yweec0tFAAABkAnB7Z4pNo3bgOaWigAxyTk5P fNNKKeoySck06mknNACNEjY3KGI6EgEj6elAiRV2oqp/uACn9qKAGGMEcEj056Vg+MvClp4 08KXPh3UNRv7G2uCC0tjOYpMA5xu9D3FdDSN900AeC2X7MXh3T7CfTrXxr4ottPnPz20F0s ccgxjBAHPGetXLb9l/4ZQQxwNJrUtuhDGCS+JRmHfHb8K9sVVzwMcetOwPSgDxeL9mT4WLq kN7Pb6nepEd32e6vXeNvTI9B6V3tr8NPh9ZRW8Vr4M0iNbfmI/ZVLIfXJ5zXVk46Uo5FADV RUUKg2qFCgCnHnr09KKG4HFACbR615N8W57jw1r3gzxzYRKX03UhYXSnlmt7ohGx6kMFNes fOeARn6V5D+0CWb4f6TbxLi9n13T47QnosvnAgn24oA8N+Plvf3Hxb8WWOnai+iWc2mWz3l tuIfW5MkRRxRj75yQD+tdH+yb4v1aK51r4Z62HibTR9ptYpBh4cNtkiwecA4P51L+09r1lo 3xB8C3VrDF/wkdhHNcx3TkBI+yls9g4JxXEfstyz6h8d9Y1W+uZ7q6n06WZ55jlpSzrmTA7 HJxQBviT4k6d4+12XTfA3iHXdEuNVvhqKC4KQapE3yRLtb7oQH+HGa9x+Alpq1h8G9O0/W9 PuNNuoLi4T7Lckl4k8w7VOecAcD2rkviv8YPFfgzxw3hnQdP01luraNrae6SRv3jE73YrlV WMDJzzzXovww8XXXjnwBZeIrqGOCeR5IJDDkxSNGxUyRk8lGxkUAdup5KjoKdUagj5vWnAk DDde1ADqRTupMmqt1e2mnw/aLy8htYdyp5krhRknAGT3JoAuHg4FNyRycYrwv4tfGTxF4O8 YWnhfQrLTLV5LNrv+0daZ47e4bOBDGy8b8jnNUvEvx6uvDfxK8EeGrqOzS21S2gk1Zs7mgk m+6qEHGAcfhQB6h8TvFH/AAiHw21jWzo8+rpFCUa1gPIDcbyeyjvXB/sx6ENK+CtnqRi8uX WbuW/Oe6s2FH5Co9al134ifFzxL8JNeuo7XwvBYx3m7T2aO6nVioCl+mN2cjuK4Sz8X/FH4 d+HfE+n6XNot54c+Ht1HZGK5hYXF1ASCNreoDDnvQB9C/ESQwfCrxTKsgjI0y4G49vkIzXK /s+TLN+z54UMeAiWxX6EMa4ZvjlZa58d4vAlzeWn/CIX1kLOXdGGLXckYbaW9MHbj1ri9D1 7x94A8Sa18NfC3iCzt7HSdUjttPtpdMecTiZtwjaYcIcEjJ70AfX28HkYxnk07nv1rwPXPj S2k/tD6R4NW9ji0KNfsmosFDYvZBlFZj0A4H1Ne9rkopIwcdM5x+NAC0UUUAB+6PqaKD90f U0UAK3X8BSHpSt1/AUlADRyeaVsgfKKWigBmMHOcmjNPJCjJHfFIeZCg7UANwD1agAABR0B yKTg9qXaaAPJ/Hnwfh1TUk8ZeA7mPw143t3aZL6EYS79Y5lHDA+vavnH4jRaL4t8TW+q+Mf BXi3wt4ljiMWpNpViJoL9k43J6E9m5B9K+3r2/wBP0uxnv9RuobO1txvlmmcKij3J6VTudU 02C3S4fVrSCK4UNbtNMqrKDzlSTyfpQB8v+ELnwv478RfDbwD4X0jWoNG8LSzX+oQ6lGYiG VcxsxHBO85wK7b4vadd6Z8TfCvxG1PwqmueE9Ehc3whAL28rOMTsmMuFHNex6d4j8OajDdX Gn6xp12lsCbmWGZW8sf7bDp3qva+K/BuvSrpWneIdL1OWRCTbRTpK0id8p3+lAHyHrOhXHg bxXB8Q9N0ex+Jvg3VHnmhKxGQ2/mNvIfGcEcgE+9R+Kfjf4F1zQNR0+y+DcNjfX9o1nHeeW m6Jj0I2rk49ua9f8UfDj4f6Vr01z4X+JzfDvVpJMzW1reqInc9N0LH5SfSlk+EOvPNaf8AC S/HjUxLfSCK0W3hhhEz4yNoxgnA7UAeJReAJdN+B2i6b4u0y8n1nxDrCjQtLSZYpLbKEM7l sgB8BsY9K6HwP8FPiFYXN3oUfhu58OR6nH9j1PXJ72OUi1LbnWFRzuYYGa9i0vwN8MPAXiK 1uvF3ihdU8Su4lgu/EN6HlHQAxoeF54zXp3/CZ+EI9NudRbxPpv2SzkENxcfaVKxSHorHoC aALugaJp/hnw9pugaRAYLCxhWCFCeVUevuetavYd6zZ9d0a2l0+O41O2jk1JglmpkA+0EjI C+vFZF98RPAek6sdJ1LxZptnfo4ja2mnAcMei49eaAOpAA6UUxXV0DrIGVgGBXng9KfQAUU UUAFFFFABRgUUUAFFFFABRRRQAYFFFFABiiiigAo69aKKACvJf2gZ2tPhdbXkO0XEGtWDwM 3RX85eT+Ga9aPQ84968g+NMy6yPB/gazEMt5rWtwzGJjn9xA3mO59sgCgDx742+EX+IH7VX hvw5eStBpsmlLPczgcLAhZ5SD9BS/BG7tL79pjxNf+FoWfQzazW8LRIfLtoo2URhmP97aMY 9ayf2gPERt/jTr2mi0nm1a60u30/SXWYpHbxOSZm+X+8OPavQP2SpLOHwR4k0GAQNe2V/uk uofmEqsvyjPcLtIx70AYOm+Itc0D4r+Irqx+EF0uuXcMl3cRahrK+U1uz4MiI524O08Cvdf hN4wHjz4b2mvNptrpZaWSI2lo26OLYxGAcAflxXzv8S9O8S6r4xi8M/Erxx4WsJzE17Zz3m mHasHmYEXmgg56Eg8V7p8CbWG0+E8NvBruma5HFeXCi70tdkBG/gKuBjFAHqIAx685pG5bJ pAcjilONpP8WOKAErxL9o8xnwt4RS8YDSz4jtBe7sgbMnrj3r2lXJVWfjCnOeK+cvjB8Srb xta6j8MPAXhWTxrczYW5urcEw2Ugbgh8Y3A980AdF8Y/Dd5qdtfC/wDH/h3RvCd/ZpE1rq9 qJGt2BOZrdsg7jketeBTP8J9E+G+veE18Vw+Kte1SSM2WqWOlySS2qoQFBLYOeP4eK9J+DH wq8PeNfDaeKviDeX/ibXdPuZLCW0vJi0VoYzt8sAdR3z3r6G0jwf4W0GQSaJ4c03T5BlTLb 26q2PTOM0AePj4R/EO+1uTxXZ/EiPTNR1TSYbC5eHT/AJxGqDDAk/K3rTE+AHiK8XW9P1X4 jSXGla7JDLqaR2YEtyYgAo3k8dBk19AZ7EYPWkJ5wec80AeE/wDCgE/4VcnhFddgivotV/t SPVksgJYyGLBT3boB16Vk2fgXxJeeN/Gmj6V8X2tNYuTBc6xDDpSIRlcK0bE8dOor6OZgVD 9B7V4f4Ydl/bD8cKiZjk0O1cv6HPFABJ8BLi4+H2qeFL3xlJc3Wpaomptqpsk84OvOD69Ac 9q9l0i1urHRLOzvr99QuIYlR7p02tMRxkgdzVmN1O7aCBzjNOeVFYAn79ADqKRnAQnHQUyN t6A0ASH7o+pooP3R9TRQAp6/gKMGhuv4Ck3Z4oARiFGT0pFUnkEYp2A3BpoIBxjFADGRgrN 1IGRilYsIiwB3DH61J2z2ooAaRiQgdKD1p1GQDg9f5UAeI/tALqPiPSdG+Fvh+a1j1bxRM5 fz2KjyIV3knHYkAV4zNrmn6v8ADjwN4c8SXNpPr3hHxbBpVyGkB3xb8ZB7rgAfhX2BcaVp1 3qUOpT6Zb3N1bqVguTEGki3dQrYyoPes8eCvCE08ssnhfSjL5nmu72cZYuOd5OOTk0AfMvw v8Z/DrwtafETQ9bvrO1m1bXLi3is4k3+bGVZVyB/yzHX2rO+BkHgzTtd8FXl34g0O4v5Gnt 7SxsLUrfQXDsQPOdfvpsH8XTIr6tj8EeDFlNzH4U0dXOSW+xx7iT1zxUtl4O8Jabdx32m+G dLs7uPJSeC0RHXPXBAzQB87fEBvhnB8evGKeOItPEcnhuNYxNGrO9yWIBQdd+MYxXl1hq3j LUvDek6/aXEEcPwrtomlt7yQiWV3bLcEf3cLzjtX2/eeGfD17qC6ne6Fp097Fjbcy2ySSLj odxGc1I2gaFP9pZ9GsH+2Dbc7rdD54/2+Pm/GgD4p8ceJfBXiHxnqHjDw9qGneKLrVWtopv D+q2khuA2AdtpMOgB69PxqM2N7P8ADL4n3lnq1hpOkx6urXmhvbI7liVxhzyoHOOOxr7PXw n4atb+K6tPDumQTwkPHJHaxqyH2OOKtpoukBZo30q0Zbht0wMCYlPXc3HzHNAHyh8Sb++8a 6nL4t8Ha5Ypp/wxs7aWMZbN1Kyhm2kcfKBt/E1yHxD1Gz8e+NfEuueHjY3X2zw3Z3d5bLbi SUkEGdY2PKuo7jrivuKLSNJhSWOLSrOOOcASqkKASAdAwxg0kWhaLBN50Gk2cUhBQvHborb T1BIHINAGP4A1bRta8AaNe+HZmm0o2yRwPICGwoC4bPOc5rpgQrBc9aZBbw2sIhtokijXhU RQqqPYCpQAeSuDQAuM8UbcUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFBOOaACik3Z607HGaAI3YqRgE0/ GKXBpO+KACmOxToOTTwQTgc1wfj74iW/g42mnWGlzeIPEd+xSz0i1cCaRerOf7igdzQB0Pi bxDpnhXw5ea/rVyttYWkRldiwGSBkKvqSegry3wdG8cWsfHDx+qWd7d2hazs5iB/ZlkFykY J6O/U/Wuck3Wq33xH/aBM1mtncF9G8Peeslsh2gp5aD/Wy57ngV8//Er4meJfiJcQ6l4rs9 QtfCVy7NpOm222NZQDtDbv+WhB4PoaAE1bxMviTVvE3xC1/wAnRrPW5TFC+fMu5owuPJt0/ g3ADdIcDHSvqv8AZ18EXHgr4T28l9btBqOrSm+lhYDfGpGI0JHX5QDn3ry74Ofs5fabuy8a ePbcQQrtns9G+823qpnJ/A7a+shGI044CjA2joPb0oA+Pfjxr3gXxP8AGKz07xD4gj0/TdI tnjkurG0FxcpdA7vKcH+HkYPQnIr279nlbg/B22afRI9Kja6mMBSDyPtce75Zyn8JYV85/H O6jfx9qVhJqfh1tNi1FXlsdIt9uqFto+Zm25ZuT0OM9a+oPgqLBfhXYDTn8QmAOwA8Q5Nyp zyP930xQB6FhRkYzUc0kMULTSusccYyzN91QBkk/SqOu6/o/hjRbjWNe1CCwsLfmWaY4C+3 ua+Z/Eev+Ov2hdZPh7wB9q0LwFDIYr3VX+RrggcgAckY6Ade9AFnWfGPin49+K7zwL4FVtM 8HRS7dT10cvKin7q4PQkcAfWvbvh78OPDvwy0FdJ8NwymOeUPcXM7BpZWxgFjxx7dqv8Agv wbovgbwpY+HdDtlhtbVeWxgyyH70h9ya6VgflX0OaAPAvgcw0P4ifE/wAIXk6RXqar9uhgJ O54m3Hf7jkV77xgbRx6V4p8TLG18G/Fjwn8XCTbaepOkazIo6xS8RSP7BuCa9ohkWSFJEdJ Ecbg6NuDDHBB7g0AKgfzzkZUjFRMzOg2EIwbHWppH2YXIDnkAnFcNrHxR8JeHfHNv4Q1+a4 0ye+QPa3k8ZW1nY8bBJ0B+tAHbOUhTexHlqSzs3G0AcmvEvgldzeLvGPxC+IYjEVjqOopZW TDq0cHBI9iaj+N3izUNZjsvhL4Fv8APiPXGQ3TwtxaWh+87OOmf5V6T8O/BmnfD/wPYeFNN YyR2aZllIwZZTyzfiaAOqC7RtFI4JkjOPlzUgIIyCDXPeLvGfhzwPojax4p1SPTrHdsV3BY u3ooHegDfXATavU9fpSpGsYUDsCK4b4d+PLjx9YX+q/8I/d6TpyXRisJLn5TexdpQp5Fd3Q AH7o+pooP3R9TRQArdfwpg6innr+Aoyo5oAaxxTOhy3Slb5ulHBwPegA3YkKnoKYC5Yk9O1 PQZyTz708bR1oAaHGcHrWB4z8SQ+EvBmr+JLmPzYdPtmm8otjzGxhVH1JAroSAc44Nch8Rv Dsnin4eato1uIjdyIstuJPumWNg6BvbKgfjQB83a9qF3NqcV/4+8c+Lx4le2W7m0jwnCTDo kL/MnmEdwpBOa9V+HXjXWj4ptPCWsa0viPT9T006loWvBQkl5Epw8cqjjetcTpuveOn8S+M dX8BaVp9xqV+kC6/o2rkwyaPcrHtLKeksRAyADn2q/wDA7Q7y/u/D2rRuJtA8N2NzDBfg7V vbu4k3TNGp5EaAbR0oA+jYstGOMkdT609H3OAcbSM0xAVX0z1FCoA5PbtQAsj7Qe4PFEMhI KgdKR09OhPNGwgsV75xQArZdxj0oBBHH0pY0Cwqh7d6XbQAYNO7UDpRQAUUUUAFFFFABRRR QAUUUm4DvQAtHbPb1o69OfXFedeIPiWiajdeHvAemf8ACXeJYhl7W3mCQW3vNN91f93OaAP RCSVOFJ+gpjOsQ3Tssad2cgAfnXht54Q8e65ZXGufFn4nN4Y0sAONL0KUW0cQ64eY/Mx+le Wat4j/AGerCQ2y/wDCXeMdwA/e30xjbntuZc/gCKAPqHXvH/gjwvF5viDxVptipHyo9wpdv ooyTXDP+0V8PHlMemW2vaui/emsdJmdB75Iry3w/wDEfwPbyyL4S/Z2vZZwuI3NqHLY/wBp lJ/KtO2+KH7QmrzXEOg/DGDTo1AKb7N1MY54+cqD+AoA9GT9oDwKVWSew8R2sR/5bTaPMFX 6kDio2+PWk3lykfhbwb4p8RxrnzJrXT2jRPTl8Z/CvO38QftaTRMU8P2cSY+79lhJP4FqjG tftc3Fr5ceh2lsehYQwK5GOo+bFAHpMOsfGDxwJUs9Ftvh/okgIN7qDebfhO5WIfKh92PFe e3Xi/4cfCV9RTwhqc3j74i3hEDSzu11O5zwjOowqDrtXk9K5rUvCP7Tfil4bLxXHeX1gPv2 sOow2cco/wCmjJyR9K7zR/hJ8SLm1s9KmvfD/gLQYEAaLw1CWvJvUNO4z9WB5oA8L8S+Efi XrmsReMvipqUenyTOX0/TbtDcTXT9VhgtFzgE4BzwM817f8L/AIGm3vbPxt8RFt59YUia00 WBQtrp2en7teNw9uAa19S/Zx0YXNprHh3xh4i0nxDZAmC/mujc/vCMFsP/AExV20+IPijwT rzaR8TtGeHw5bIscPitSPLmYcAzgfcLHoPWgD2RtpfOMqGwxFRglsKqZJJByenNJFNDNZLc xTKbeVPNWVSNhUjO7PpivHfGHx88N6VqjeHfBNpL4w8TvIYUtLEbo429Xfpj6UAegJ4P8Fa Nrmo+LH0fTrfUrpzLd6jMiljgdNzdBxXlmt/tMaJceIY/DPw50C98Y6zK3lqkP7uAMOuWxy PoMVRsfhX8RPirbQaj8Z/E1zp1iH3J4c00CKMAHpIwPJ/OvcvD3hHw34W0+Ky8PaJZ6dDCm xPJjCsB/vYyaAPB7X4SfET4nawurfG3WhFpdvLvt9A09xsI/wBorwPTnJ96+gNJ0XSdB0e2 0fRLCKxsLZdkUUIwqge3f69a0NgXhBgdOBRgDgDFACgHApjMzLKV7HAzUo6UjgDOO/WgDF8 RaDY+KPDN94e1VFlsr63aCZSM8EcEe4PNeUfBe+1Dwnreu/BzXLyS7utBxdabcSHJnsn+7z 6g9q9xXB/hz7V4d8WNI8T+FvH+nfGTwlYjVf7PszZatp38UltnO9PUjmgD2uXEsAyCDuAzj kV5z8abjwjp/wAKdUvfGeiQaxaW6DyLaThnnY4QIf4Tnniup8I+K9B8beHLfxD4avlu7KQ7 Tj70bgfMrj+8DWN8Qfh9F47vPDH2y+8rT9IvxfXFqU3C6wPlU/Q0Acr8A/hangjwqmt6sGm 8R6tCrTvI28wQ9UhVj2AxXs2FVNoGKaFPygHC9gvb0H0rkPFnj7wz4QjnXVdT338cP2ldNg bdczAdlT1oAseNfFdr4I8H6hr1x+8e3iY29uv37mUj5UUdSc9cdq+RZPiP40+JniB9Li8Ot revXzKY9HuE8yw0bacLcDnmQZJJbge9ZPij4ieLPin8Sc6Es0l1OyxaHpifObEFdsk7YPyN gnJ5r64+FHw2sPht4Ig0tGS61SVTJfXu0bppW5I3dSo7Z+tAEfwv+Hl14A0i+TUvEN1r+qa lMtzdXE5+VXxjag/u16NkEkCk7H9KRfvH3oAcfuj6mig/dH1NFACt/T+lRD72M9s1K39KrK CQFzhi2M+1AD2YhAy85PFOjZZSXU428EVCxYxpFjH8Wew5pXcxkuFxjnd60ATDCrkfdzTHk j43OAPSql1eQ6dYS3l5dRwW0KmWaeRsKigZJNeP3vjbxb8QrW4b4emHw74TTIufFmoMFZ0H 3zbxnt/tnj0oA9L8TeNvCngu2Fz4r1+z0qNuEE0nzufZRyfwFeYXnx3bxDY3Fp8MvBfiHX7 6QNHbXbWRjtVfoHdm/hHWud8N6Z4b/ev8MPBtx481PJEnifxFI32fd32vIMuPZAK6HV9E8T Wlj5vj/wCNFv4eswuG0/Roo7GNRjgB2y5+oAoA7f4eeBV8F+F1s3JvNYvpDcatqDDLXNy3L kk8lRnAHTFcfqmgeIPhL4juPFPhKxl1DwdqMvm6zocEe+SzYghprYencoK8mv18K33xT8O6 P4a8ZeJbzwxczmDV9cl1yUROxjLJEjkgAjGSRXssfwrmVDd+Efit4psieYT9sF9CD77wc/T IoA6Lwh8Xfh/4yuPsGk+II01JeGsb1TbzqfTY3X8K7wnG0ZGSM18+aj4E8T2qXK+K/BmgfE TTLmVppbrTYxY6lG/TfyfmbjoGHtVDwjrniPQrq8k8Aa5ceM/Dtk+bvwxqxMOraYO4j38uB 6H86APpNe/OT6UI6hiCefSua8I+MfD/AI20Q614dujNCH2SxOhSaB+6SKeVOfUc9q6FgNxZ c5PqMdqAJi6kZXmlyKiiASFQOWVcc96XjHJOTQA/dS0ynjpQAUUUUAFFFFACE4pQc1Gz4yT 0FPGMDHQ80AKeBmsTxN4k0fwn4cvfEOuXAt7CzTfI56k9lUd2J4xWxKQuMkgd/p3NfPmk3l r8Qda1T4o+Pb1LXwL4duJYNJsJziGVo22tcSD+I7hhQe9AGjBp/ij4pWs/ijxrrOoeCvBOA 9ppNtP9mmmjH/LW4l6qD/dGDXAX/wAT3h1E/Dj9nXwzborjL6jBDveVx951LcY/23P0FXfJ 8WftI+LTewX1zofw0sJZIUVDtkvGXAOV9TnvwB719E+GPCHh3wdpMel+HNKgsbdFAyqje/u zdWP1oA8H8Ofs46vrztrHxd8WX+p31wyySWdvcsyqR03MeM/7oH1r27w38P8AwZ4RtRb6B4 asrQY5kMYeRj6l2yTXUDjGOg7UpbA6CgCM7goUEge3FO6gA8gdOaCd3GMUtAB+JJ9c0EcZ7 +9FHbFACKcE9hRj04PrTXU44/P0pQW2jAz2zQAjuu/G7BUda4b4nat4F0v4f3t38QEguNHP BtZhnz2HKoo7t6VzPiv43aJb6xN4R8C2z+K/F7OYIrK2B8qJu7ySY2hV781z/hH4L634l1p vGXxvnGs6wkmbPSlk/wBEtVHQ7V4JoA8g0zw/8WPEvw2uDbjWofh010JbPR4pA2ozwM/3Fb H+rAOeeOMV9HfCTw18LvD+m3EHw7NvPcQuI792lEs8cmOVdjyMHsMCvTEthCixQoqoAAqr8 oUDoAB0ryLx/wDCfw3N9p8W6Nrv/CA6pK4F5q1o3lrImeQ65C5PrQB6+uWwdx29BkYOaUSI zYB5Azmvl2b9orWPD2q6joNxP4U1mKzIitb5dU8szoMAF8AgNjr0rsfDPxr1+W0l1TxV4IM egtMIodU0OYX0Kk95Np4QDqw6UAe6JJuQs2OOtIeucYqtZ3NvexJd2kqzWsyB0kjOVcHoQe 4q2QSpU8ZoAaroeN3NK5B4qMQYYMD0p20kg5oAVR2I4pHVXOMAjpg9B/8AWqQ5AzgVXDKCx 5OTxxk0Aed6T8MtO8OfE6bxZ4X1K40i1vtw1DRo1DW9256SKOiN7iuw8Q+JdG8N6Wb7WNRi tIidsYkcKZX7IgPVj2FeVfEj4+aL4LfVNL0O0Ou+ILKMPIoO23gz3aTocZHyjmvBNLn8U/E jVYrvwtpV74v8SKfMPiDVCUstLZudkUZJXK9Ax5PYCgD0H4nftA6va3+j6XoNjPp+n6pZmS Vimb9ixKlI0GSjAjqa5Hwb8GviT8R72PxBrV1ceGbaRFjbUb12mv7tBwAM4wMfQe1fQPws+ EWl+BNM+0akkOr+JLuQ3F9qMq728w/wxs3KqP1r1QDk8AjGCMdaAOC+Hvwo8G/DW3eLw3YP 9slGJ724O+aQegboo9hXeBlAIz+QpQzLjd93t7CgxqWZv736UALvUttByaUDnrTUiKLjqfX vT6AA/dH1NFB+6PqaKAFb+lMBx2FPP3h+FR87+KAFAAdRjIxjFNnyo2hNwPYnioLh5413rt xGRlvWvPfinrd/9hsvA2gSN/b3imRrODa3Nvb4/fzsR0CpnHuRQB59qeuz/Ey81w+Lby20v 4V+Grt1uLqCTaNZljYYjY/3AeoH3iMVb87w/wCP/B7eN/GmoppXw3sd0ljo1s/lpKiHAa42 4JJI+WIdO9XdC0/RfFPjqHw3pVrCPAPgHbGoI+S61ADqezqgySTn5zWd4e8N2vxU8by+LZY 4F+H2lXr/ANl6ZDGEj1K5U4kupFHB+bpnrjPegCN/iX4yXTbfX5PCsPh74Z6hMmnwTr+6v7 eOQbEugv3UXdjA9Oa5zV/hmnw41h9Z13wifiXoE2+SbWJw019YsRwShO106HIr6M8UaDY6/ wCC9V0G5t45oLy1khKAAKvynaQPUHBH0r50vdc8ayfDX4Sa34d11o9TeaTQ7u3vTmC4bDLt mH/AMD60AVvB3hzw7rPww+EGl6pplveaXqeuXks9vIm1JmKSFSQOnAXj2rt/G3wj8J+EvA+ t+LfBtzrPhzUbK1e5gWw1B1hMg+6GjJKkE4HSuHsYfEE3wc+D8fh+eCy8QHW7hrUzruhMgM uQR/d425rsvEvxQt/EPw61Xwnq9k2jeNRcWttd6TOfvbp1y8JPEicE8UAdD4l+Ivi3w8/h7 S9M8Jt4luG0n+1NYSN9ksSDaCyDoXySQPaodfufAnjXwT/wtXw7dzQaxptuXtr7T0IvIpBw LeWMctlvlKt68VreHboX3x28cXCtuXTbPT9PVSMBSd0hP6isT4j+FYvCMlz8WPB8w0rVdOx cahZodkOqwhgGR1HG/n5WHJNAHIwan4yXXrvXdM0SLw98T7S0S41PQWYG28Q2uATIh6eavI 45HTvXvHgrxbp/jbwlY+JbBTFDdxhnhf8A1kEg4aNh2IIrmvH3hOTxz4V07UNHxpPiiw26j pF42d0M2AxibHZujCvNfh34hk0z4h2XiOCzNppHjSU2Oq2YU403Wo8hhg/dWTk/lQB9IgDO 8D7wpw6dKgEgKEht2xipAOfpUoyAATzQA7ApaB0ooAKKKKACiijpzQAm0UMQq7iB+dZmt6/ o3hvS5dT1/VLbTLOE5ea5cIv0HqfYV5u3xlOu27R/D3wVrPiid8+XNJD9kteOjGR+q/QZNA G58UfHU3hDw1FDpNr9v8RavL9h0u0UZ3yuMbyBzsUck14T8XtGHgj4VeCvhTDqEk8+q3wuL 1mXezOXBIUf3TI54PYV30Vnovwujf4mfFzWP7U8XXu5IURi6W24Z8i2T0A6v+deS+G/EV1r /wAV7b4yfEPS7my8KwOY4LqeM/ZrWQ/LAiqeWAySzAfeOelAH1x4X8MWHhHwtp3h/Th/o9l CsYc8NI3dmx3JzmtvNVrS5jvbGG6trqK4imUOkyEMsgxkMpHWrFABSN0pMnzSueMUrdKAG8 jpTtwqu0ojtzK7BVVSWZjgAZ5JPQYFeP8AiX4/eGNN1/8A4RnwjaXPjLxI7GKOy08ZiDery dAPpQB7QCxICqCPrVW71KwsU8y9vra1QjO6aZU/ma+eL3wz+0d8QA0ut+JLLwJp7vj7BZOG lCd/mXqce9b+jfsyeArO+t7vXtQ1nxO8XPl6ldF4pDjOSoP9aANjxl8fvAXhyKW00i//AOE m1sjbBp2mBpjI/YFlBAH4muKj034z/Gyxgk1u6T4c+GHOTZWu43d4nfcxwVH5fSva9A8C+D /C88134c8Nafpk82C728AUnA4+n4V0Cx7jyO2KAOO8D/DLwd8O9O+zeGNJWGWRQk13J88s+ O7NXZ4wTjjB/nQwGQMe1H/LRR6jJoAUEjv2xWbruiaR4k0S40TXrGO+065AWWB/utg5rUwP So/4qAOKX4TfDSGw+wR+BtGW3bA2G2Bzj3614x8Sfh7Y/CBX8U+DIJoPC2tOdN8RaSZmEQh m+USx/wB0qT17V9NscMhJIGegrH8Q6JaeJ/C+p+HdTQPbahBJbuGxj5h1/lQBwvwZ1OztNH u/h/ZnVLhfC7LCl5qKBBdxPkoyAdVA4Br1USL5eQM18b/D2/1DR/FRtjJe3HxA8HwyafJpH 2hVTW7JM7MM3RoxzgcnivpjwR8RvC3xA0H+0PDt+szxkRz28nySwvjlWU80AdkCSoNKxI6V GDxkce1DksdpGFPegBxI7N0+99K8b+OHxO/4QvSU0DRpkGualEzvJ/z4WoyGuOeODwB3rvv G3iiy8FeCdS8TXqGS202EyGJW+aRs4VfxOB+NfIOgaRr3xt+Niy+J42+yxhb3VFVsC3g5MN r789aANX4Tfs+S+Mli1/xYbm18KCRp7XT3IFxfk4JklPZWxmvsCx0nTdG06DT9KsYbGyiIV YIUCoOPbrUkUQhWNYF2QpFtVEHA4wAB7U9izFEJzkccchhQBIwWMDfjA446flTwSOfWqwDn 5y27HDDtmpEJLSjkgHjHagCbAIGaTJFIpI4fqemKaSQX7gUATZPrSVGHZguCoyOQetOyfWg Bx+6PqaKQk7B9TRQA5uv4VHUp+8PwqOXiHn34J5PHrQBWmjWWMxFysTfe2nj8+1fOnxw1CT RviTpGo/aLrSL9tLmj0bU7KUb3uAw3W8qMMbGLLyOcVR8EaD+0HB4ZnufCetaZZ6V/aNy1v Y6vGXlWPzDks/oe1cj4sHxB8U/GHQ9K+IcGnpc6VPaQRppzFon+0SBt3sdq/kKAPVNf07Uf hv8As96V4I0GUN4g8QzRaYbkDObm4YtPJnuAC2DXrXhXw1ZeEPCuk+HdOc/ZdNtktwxGPMA GC31Jyc1yHiuOPVfjn4J0mbckGmw3OtYHd12xIG9PvGvR57kJDNI0yIsC7mkkOxAvcsT0oA dOUjRpJGCRkFXdmwOh5r5SsYGb4OeApk3StF44ldCp3bszS811+sXPhz43/Fu18MQavcar4 S0O1e6uvsW5Ybi63bQjSDAIA5461pfEvR7vQLP4daN4N8Hz3Wladqn22e305QscQRD1djhQ WYnJ60AeexaTc6/8J/hTotxdXVkLrxHdRm7tZPLmgw0pVlPrx0967HULTTb/AMa6H4W+M+n p/b9lcJJoPii2HlJqQVsiNiPuP6qevUVwltqCr8GvhvDp/iHTtG8UxazcXmm2upfOkzGaRd hK8Bctjd0qO98XeIvGPhu80Hxl4j8QS3aPJb6hZ6Z4WS5gtpkPISXPbggigD0GTxvZ/Dj42 ePY9f0nUrjTtTaxu5dTt03R2kRj8rMo6hd3GaPGviaw8d+LF8MWN8v/AAhfhny9V8R6spzF LsG6O2VuhyQCRWj8LvFng/XtBb4d6prV3q+r+Q1s6a7ZG0uLuAD7gzy4H1yK4zwnodr478a 3Xga7s4vCvhbwlchv+EUXIuNRIYlZ5WP34umBzQB1Hwm8feK/EHjS7bxKhg0bxRDNqWgW7p h4oYWCFCMcArhh64qnqngy5t/2lotIbWLmw8OeIHHiMwxEDzL23K7gWP3R0OB6103xX26fr Xw71ux2xS2GvwWzGMY2xyqVZPof6VF8edHuNRsPDs+my+VqMN7NaQvGcMBLbyDZx/eKgUAe oaVr2hareXNrpes2V9dxHbNHb3CO0ZB7gelbIAGeB17V8Kf8Jt4D0/4J+GJ/DWm3WmeOtEm haS7t7V9qlZMSiSUcMCucjrX3Bp95Hf6baX8TbormFJUb1DDOf1oAuU1yadkZxnmjeo470A MJOOtKpOOOvvXF+MPiV4Q8Ey29nq99Lc6lcf6nTbGNri5l/wCALkge5xXM6tqvxV8Y2otPC eiHwVp8pAm1jWHQ3McfcxwDIB92NAHoniDxFo3hbSrjVte1KHT7KFdzSSyAH6BerE9ABXld nrfxh8fR3Gr6Pdab4G8JzuRbT6hbF79oR/y1CsdqZ7bu1cdqOs/Bn4aXcC7rr4ieMixaO4l m+2yvP0C9Sqc9lBxWTD8Ivi18WL5Na+IniOTQrS5+dNP3NuiQ/wACwg7Vx/eJOaAF8S+KPh J4e1qO+8TeJtZ+K+vWIzDbyOjWsTjvtAEYPvz0pJP2mPHniK5j0TwN4Esf7Qlw0cQmN26IB 0KJhf1Ar1zwl8CPhr4OhQRaCmq3ajJvNTxO5Psp+UfgK9HsNO0zTiw0+wtLHJOfIhCZHrwK APl7wt8G/iD8RvGMnij41Xdzb2cGFhsmdQ8qk7tgCkiOP1x8x6V9Ja34U8P+JPCb+GNY02O bSJUWH7ORt2AfdK+hFb5IGckYH8qY5BwMgk0AfPd/aeO/gTF/xS1jJ4v8FPcrFb6PHG73Ni pGWbzBkkZBwOnrivYvDHjHQfFKAabfgXscavcafMQtxbZH3ZI+oNdCW4GG7ev518vfHPVfh CL6DUbDxPLpXjdZBNFd+H4/OnlP3QJNpAPQdTmgD6lx1O3Jrzf4j/F/wj8PNOddUv1n1Yxi SLTYf9bKccZ/uAnvXiHiXVvix4n8GDUfGHiZfhv4IIhg+03MJN7eSHA3ME5UMef4fevW/hr 8HfAPhS0t9Y05F8RajPEC2rXcnnmQE5JXsozigDz7TbX4vfHa0W+1m+PgrwFe8Cztjm5uU6 YzjO0nPJx06V7j4J+H/hDwHpMWneGdGhtMIFa4Khppfdn6muoyqkqMAAc/7P8A9ao4bi1nh MtpcRXC527onDgEdRkUAWcAD39aj6dKDvMed+Bjn3oVgxwjA8cc80AA46U9KqXl/Z6Xp01/ qd3FbWkILvPM4RY1HUkmvJoPjjbeItX+w/DvwhqfiuGGTbcX6gW1rEucbg78N+FAHsL9RQz AFV7nikVlZQykMcA7Qc0uUGcKPl44PrQBJ/DUW0ht2aN65OOoP602R8rgnbvz270APwNiHH OKVQMEYFRLuDI24kFQMH170qne5FAHmXj/AODOgeMNfi8VafeXXh7xba7Xt9Vsj825fu706 MOx74rwPxh4b8ReFNXu9Y+InhQzNMRJH4w8JFoZIXHSSWEfKeeoIz719mGVQxwwyn3lpCgc sHVWjK4ZGHB+vrQB836J8ZvEOneGbHU7bXtK+IVjZh21NYE+yaoq8BNsDfex1YivTvAvxe8 GfEBIo9J1Fre/lzjTrxfKm4HO0H749xSeKvgt8PPGDvPqXh+C3vj928sB9nmH4jr+NfNfxZ +Hvjb4SWOna34f8UXeoaJaSYivrhFFzpblvlRX+9sboe1AHdftOeNbqS1tPDOjCG+0+2IvN SaHDS2cyuot1Iz8pLHoeuK9H+CXgC68GeBGvtazN4j1yT+0dQduDub7qfhnn3NeBfBvwvqv jf4tPq+sNBqVlpF29/qd+oyl7dt/qk9CFGCB2ya+0nlVGRuG3MRg9yKAPPfi14t1fwv4Uih 8MrC/iTWLpNN02N+SWc4aTH+wMn8K3PAvhWfwf4Xg0a71y91y8EjTT3d2+52duWx6LnOBXl S3M3jr9sESW6CfRvA1i0Ujg/Kt1KO3uP6GvfQMYUZOO9AC7QoIC7QTnFNXjOOM9cUucjg8j kUyFnBZT97OTQA9fvGn4Gc4GajJjGc8YoBUnCkHjOPagA2qW3EDd61JgelN3KVO0g4HY0Ly oJ4oAcfuj6mig/dH1NFACt/Sq8w3xFeG44B6HPFTsRn8BTWCqPmK/Q0AfGPiew8A+H/iQfD +n61471HRY1uI9VtdLknkEc+QwjGB0OWzW3438KvcXmm+KbWDyPBGuXGkW5hkZ4r6Dyz5ag nOVPzHnNTeJ9M+Ilz8afGnh/wd4xvLOCa5s7+bTYCiTT20o2zSROw/g7jvXTeH9Du1+AHiT wJexvPqPhS9lWOZskTGJ/PidSevy4z75oAd8QNR1bwN8X/DTeGPDV9r87aDPplnaq5ILiVT ukc9gOSSa4LxHrmveIryPR/F+rX/AIo1+U7V8HeFzssrcn7q3c68N7gHp3r134q66+rfDTw 3eWOqyWOj6/e2tvqOoWhHmQWsw+ZVb+Hc21c16N4c8M6F4O0VdL8N6Vb2FtD1SBRlj0JZur H1JNAHjPgyD4geFfGPg7RNck0PRtI1ZbtDoWiWoVLfy0DBmkPJb37VoaH4Ws/ixaan4k8Za vqd9piapcW1jptvdPDaeRG2xX2pguTjOScVjfEbxbHbeKPHGt2UgWPwpoQ0i2m3AKL67fnB PcLtJ+lL4X+Icmk/DvTPCXwv0VPEMmj2scF5rVzILfTLaUjc5aU/fO4nIFAHO3nw1j8M+KP BPhTxT4cj1nQY9TNtoms2d2YZ4FdjL5M6dGAI4IPOK9n+F8Ag0/xO0XyB/El2dqKQoGV4ry a80nx5ceKvh34s8VePrHXlvPEES21lpaAWUPytuYN1YgDGaw9VvNN8MeONUu5fEPjXRNb1P W7trRtJQXNrPtK8NEerY5I64oA+iPGfgLw9460uCDVfMtb60n82y1O0bZcWsnZkb+YPFeMo +s+LPCZ8VR3Nunj7wbqFxZabqyYVdeSEbnTb/GCoIOM4IyKsaZrvxS+ImgXfhzRfGfhfVrK 6AhutYt1e2v7CE/f3wHpIRkVxmv2V7qN3/wAJL4Jk+x+EfhR5cVhJnIv51kXz29DwTz9RQB 3nxK8R6b47+CvhTxJp0ghnuddsALYNtkhnEn7yIjrkHP4V1nj+z1iLx74MmfX5JNNn1uBF0 xrVcKVRnaTzB8xIx0NebWngnU/+GpdPsobRv+EQklPi2JWUiKKZotpUds7iDXbfFHxH9i8b JeRxR3aeCtFutauo2yVaeRfLgHHfgn6UAcH4q+K/wtvPgv4v8LeHNGm0i7keaG3t3tNsc9w 0mDIki/LnOTjNfSfhO1uLDwZodneZM8NhBG/swjANfLXg3W/GXjXT4fhrYJ4Ons0lt9SvLq NVEQjciRoETq8inOTX18gJjU7dnHTGMUABCj5iwzXkniHxNqXxA1i48HeB7qe00u1lMeu+I oz5a2yj70MDH70pxyw4Wum+LGtt4f8AhD4o1SKZYbiGwkSN2bb8zjAAPrzxXivxbu5vDvwD 8DfD7w6zWt14lNvbuyjYSm1TIX75YsNx+tAE2o+NvhZ8G7qXSPAWiN4o8UXafvJ0uDcu2Dx 5kxySc/wpVOTwb8c/jG8MvjHWW8IeHZMSfZIRtdx2HlA5J93b8K9b8A/CzwV8K9KjkhSA6g wVZdQvZE3k4+6hbhVz0A/Guf8AiT+0F4W8HrdaX4fnj1/xOjrGLKNm8qM92dxxgd+aANPwn 8L/AIcfBvT7nX3eJJ0BeTVdVZfMTjnacAD6KK5/Wv2m/B6TCz8HaRq/i2+bKxra2rJFL/us Rk/lXllhbf8ACyv+Eq8UeLtcXxfqehWRvrfR7Z5E0m2Yc+WWGA7AdcYzWl4c/aHv9E8D34v vCmjw6vZfZ5dOs4oms0mtnBJZFIJO3GAR1zmgDp/+Fu/HnUlS80r4MPa2ythmuS7MQB6ZB/ SpI/iN+0rfC9SD4VWFvJbxiTErHOTyFHzfMfasy+/aS8QKLHXrTQtOj8PLDbSXMLXBNy7TB sbT0XDKRzXmUvxX1jTrXxXN4d8cBtY1nULbUQdNt2K4eE74wDnYVYKG6ZIoA9lufH/7ScC2 dufhXpgnnDb5zLmMAAHLHd8n41wmrfG74rvFeW91r3hTQZAREhsx9pZyzAZQgleM8k16X8G Nf1zxd4x1nV9eu9cYHTrUx211E0NojFcThVIG5tw6n1rzGD4PeOG0/wAU6JZeEbnzr+8uII Lm+uo0s4rZpQ4dEwTv47cYoA2NW8N6hrWqaL/wsz9oS0iaVWjtodEOxZkI2n51wu4njJHWu v8AhBp/wK07xJceH/A1tJqmsrE00t/e27OXVGCkLI4xkEg4XFchdfs6+NNaEMq3+keHYJLh pZtNt1M0VoQF2OjADeSykkcAFq6yx8B6d8FraLx94r8aTXFvptxPMUtrEKsn2gAPHgEnBZV I9DQB7XrWiaR4i0ifS9dsYb+zm+SSC5TerYPv0rgbrRfDPwmgtNag8Qz6L4V0uKSM6JGfNS 5lkPykZ+YtnhV6V5L4z+PXjWx8bovh3TjplvPaRL/ZuuQBViEjjy7vcp5VsgHPTPNcDYeFf GXxW8ZarqGk6TcXFrLu+3XGpzOkEc3GQj55MbA7Coxg80Adj4x+OXijxrZaxY+DLy08PaeY Y4Y4r9Cl/d+Y+xzCfu5BIBXk4Nd5+z/4U8VeGbK7nubG40bRJ4sXWn377nN4jYNxDnlImHJ B7ivB/BU2s+AfHUuj2elWnjTxl5f2eztEcXVtaTM+WuCwGFIAxhce5r1K7+A/xc8bte6144 +JH2DUbiPy4rWyZzAAOittIAXkjjJoA9c8YfG74Z+C7trDVvEQn1FBzaWKmaQZ6AheP1rzT Vf2lZ9Scaf4O8ImGeVWaG9125W1iQgZzt6nA7d68sHwo8ffDNrxfE3h2fW/Dd3HsurzQSkl xCAwbzAWUuMYr3Lwl4Y+AfxQsbi70awtNaumgSG6+1F/tMSqAAWVjlW46gUAeEtJ4/8Ain4 pspL6y1jxd9rIe3MiSWeixbT8xYD76gj1GfeveLb4L+Ldesbiz8d+OyukSooj0Tw7CLS2ix zjPU1X/wCFcfEj4Z3f234VeJG1zQIgzN4b1iTcoUc7Yn7H0rT0f9ojwit7BpPjPSNX8F6jO 21l1SArCHHUCQcEe9AFi0+APhSx1O7vbTW/EqzXFu0I3aq5ESkYOD1z6ZrG8WXPxC+E1tZX 2ja9D4p8O4S0j0bUl23hcYCrC6fNIx75HSva7HU9N1OIz6bf299DKg2yW8gkX8x0rxX4heI Z/DvjfW/H/ifSDb6X4VsDa+H0nYf6ffTffkjHXIGFz25oAZov7TvgC5sIP7ZtNS0rVjK0N5 ZG3Mn2TB5dio/1YPGevrXofh74meBvFfii58M6Br8V9qlonnMsanZIuBko3Q4yMivnjRdF+ JHgzxJ/wkN7ouieIvEvxHtTFAkv7lrSQx73Dp027fvY74rEu7zwZ4b+E+j+FtPudR0D4raR duYba1gKTm8kOGVj08pgQBk9BQB9q7gHUBshQQT6H0pUwJQAcbTyf6V4h4X8a/ELwjaXPgf xvpj694xitjd6TLEu2HVEC5aLzMYEi88HrxXXeAfi/wCF/H11c6XZi503XbQD7Rpd+nlzI2 OdoP3gDxmgD0MLvlJKAKpznuaefWkRiR83QjOKdtJQBRgUAIWIAY9f514v+0zcQ2/wC1qOQ /vbieCKFMfffeDgDv0r2huB654+leI/GGKLXfiR8MfBl1KsNnJfSarcmQAqVhXKg59zQB2/ wt8Fab4C+Hel6JYxGL5Rc3Lvy0szrliT7E4HsKv+OPF2l+BfB+oeJdTm8qG3X90o+ZppTwi KO5JxXK+L/jt8PfCtyumrqUuuatMSsdho6faJHI/hyuQD2rlNI8HeMfif460/xz8TNPOiaB prCTR/De7e27tJPjv3x+FAHU/A3wldeHPh8NW1WNjr3iGZtT1FnGH3SHKof90fzr1Rw4jAQ 85yfpSgjOMY7UpOeB1oAgG+Taw+VcEEUoG0lycKwIIPXPrT8KGwp/CmyTxRozzMscUYLPIx wqAdye1ACMhUbMgg4XJ9DWH4k8W+GPBulNqniTWLXT4Y0K7ZGG9/RVTqxPtXm/in466ZPqc vhf4a6ZP408TAYCWgJtYT/fkk6ECpfBPwiujrLeOvihdQeI/GFwBsDqGttPUdFiQ8bh60Ab Hw68eeJfHeq3uoSeEX0TwqiBNPuLwlbi6fPLbOyY6Zr06oyAsfzr6DC9vSpMjNADGBx0/iP 9KKefuj6migBrdfwH8qikf51Tbzn7w61Ow5/AVGRyDnDdqAOT8Tr4a8PyyeNtTaysLu2VbR tSuARshZhmPI7Z6Zryvxh8dtMvr3/hD/AIXWj+JvE96WiimgUJBGSuPMLH7+B9RxzXuOraZ p+saVc6VqlpHc2V2rRzwuoKyKwxyD+efavnnwx8OtPvvDLfD0X0ej+MvBeqG5sL6JQHaCR9 0TkD78bJ8remKAMz4J6xbeMvB/in4I+OYTHdWe/wAuNgEkRS2SFHqj/MMdiK6QfFvU/DPg2 48E3ci3vxH0+4Gk2cDxsTd7sCO6OByoQgk9Mg1R8TeFv+Fh/Fy913wrcReFPFHhK6FjPqEr bV1BzEHiAUYz82QQf4fWu78G+Of+En8Y3egar4QXTfE2lWijUZ5jHuZug8kj5pIyOc8Yzig DgvF3w08PeGfhrpNl4u8QuukjUm1TxBMxJudYvSvyJEBywySAB2Fcj4oOh69b30sVjPrXgO 3sGj0vTdKPknQ5ypG+8tBh2O7+M569K9L8T6wfDnxoPir4i6JdP4Vs41g0S+t0Fxa6e5/1k syDlHPQNg4FdbqHg74e/EyCLxBo97ENReP9xrmjTiO4jHuyn5ge4Yc0AeB6Rr2meIde+Buo aLqNtDb2Mws7vSIpQGtJ+fnMfo5z81bGs23jWGa91rw3oMniCY+PXuba3jUjyPLj2MS38Cs eDzjArSv/AIbX/gPxD4DR/ENlqdqNftxs/s2O2uiW3ctIv3h7GtLTPBWo3cXinxtpvibVLX XdN129extZbzy7LcjA+WyD5T5gyCSeM+1AHL6VpviXxT4x13QdG1ZG1/U5Fj8W67aReXb6Z Ap4srX++/OGb9a9R8e6P4b8H/s+ar4Q0QpYRS2L2Nhbn5pbmd2A4Xq7M2CSK5rw54muZrn/ AIWR8OvDc+s2niMG31TRY2VDZakgx5pJIAQ9HIzng10Vp4UuvDsWr/FP4h3SeIPE9nbNLFE rCO10xAMmG3L8Bv8AbI5oA746pbeF/AMGo+IJY7VNNsY2upGIO0rGNyj6sMY7mvmLS/Elj4 +t7C0uri5sX+IWvT22tSgBHS2hQeVApP3FwR15znitfWPizpXxPttR8VWdk1xovgyGK/Xw/ czKkmpzkn964GcxxAZA7nrWRpl/pvir4zad/b/w7vLDQfHdpGbm2lGYmuVBKXMMq/d4JzjH UUAdl8IfA/hOw+M/itNNVNQHhUxxWGpAgH96p8xHKYVyvTPXmvpRRhNmCAPWsLw14Y0Dwpo a6R4d0mHTLFST5UQ++x6lieSfc1vA5GO1AHm3xwtYp/gd4q86EziO18xAByrK6kP+HWvF/w BoG7gt7X4Ta7Osk8NsySPdL92RQqMQMdzjNfU1/ZWuo2U+n3cIlt7mNopY25DIwwR+VfN2p 6lpHw78M6n8LviloOq6j4SWVjpGqQQGZYrUnKq0g5R0PAPpQBY+Ieu+FfEmv+G/Ftzoknj7 wa9nNDFaabKGaC7Zs7njLAsSvHPQ15FP8CrpNJuPE/iDxhoPg/TZHa4XTrmQyywIx4jZVPJ xjjnmulT4YfA8yxX2nfHA2UUoMsSvLEWUHnrxyKZN8MP2fdIQa/rXxXudejZsraWcqs9w3Z VRAWzQB5zofjc/D6PWrTwz4gXXdK1KMwXsc1lJbidcYOxiSUODgHFfRHw1+Gfwl+Inw4tNe TQ725kuNkTi/v3mnsmhPEKv1VQOgGMg1HeeFfhP8Rvg/wCIj4a8KDRL/RLd1Vru3NvcW8ip vUvk5IIAIJ9a8y/Z71268LeN/D2p6nc3kmn+NIZrOME4jW5RgAxHTkDr1oA+n7H4N/DTSbR orLwnYoDjDyp5hUgkqRuzyCcivJNbh+KfwXu7nXI7LSfGPhBZCZY4rGOC8QMwO5iiZbH419 M9QQQeueajljWTAeNXHfcM8f4UAfOfgD4vz2Xiu0t/EGuyaj4U8UK1zoupXihXs5s4a0mI+ UEc4z7V9GRKCikEkdsn9fpXy58TfgvdeFjqWteDdLk8Q+HtXcyat4ZOcgltwltyPuMpyRj9 RWT4B+Oeo/D7QILXxBLceKfCxzFY3sRAu7KQdbWdXIJI5APfHFAHpHxo+NGs/DjWLXRdI0C GSeeE3X23Udwgk2nmKILy0n+ea7WLxX4J+IGgWHh6a6g1OHxFZu7wwkSKq7AXDMOEYZ4Bwe K8Q8ffHb4SfEHwidD1jTvEdnMJY7iCeKzVpYJFOQ0bE8ZxjNP0fx/4rv7WfTfgh8G5tIlvA HudY1GJYkZgMeYRgLu79T9KALF34N8PfDfS5NU+MfiS21qwsLWXS9H0lF3TyWzvuVXP3pHG AB2HrTtJf4pfG6P+zEsJfh58PhHwIkK3F2uQAgPH1PQfWui8A/s+xW+uQeNfinqr+J/FTyG fY0ha2hbqMA/ex68Aele9lAEdlUcrnj1oA5HwJ8M/Bvw50v7F4Z0pYJH/ANddyHfPcH1Zzz +HSuub5I8AA7cDkZ/SpDktwMn6+gpNm8H5gpIyAaAGFR5uABwMZx2+leFfFb4canpt6nxJ+ FEcWj+JtPR3vIIVCpqEAGWBQcFgfzzXu4U5HBPbpStGmCxQNxgjGcigDkfh94xs/H3gXTPF NnHlLmLE0ZGGimXiRcduRWprnh3QfEenf2d4g0q11W1ZgPKukEgQ+vNeEeCrgfCH4+a14F1 IPbaD4rkF1okjOTDHJzmP2JJI/KvowqA+PLKhiGJzx70AeNTfs7eBrS7nvvDV7rfhaXJdJN MvyEQjnIRsj8BXl2p+GvEfjrRJPHyXuqarovhC5RtM07W23SarDAR580nAAZudufSvrtVQO xUDGMAelfOHxw1E+KdJ8RWukXd9aab4LWO41ONG8i01Pcylrff13KoPTjJoA5PX/jf4e1S5 /wCEkutO1Xw54mubYadpQuBvis7KY5N6mBy20EED0FVrbwrF4e8BfELUvGyT6/YIYNR0jxf auGmvJMAQ7DklSpIz27VueHfGPhCDx5c+PfiVZnwx9isLa08PaPeQFxFZOozKmB+8Jzg/3R VT/hFNN8X/ABI1b4a6P4uvND8DXWdThskGwXF0wJxak/fhBw5A75oA6f4ea/498L3HhCXx/ qV5rVj4ugHlTTQ/vdMvOoRsDOxlPtg5rpPi98KT4gRPHfg9xpvjjSUE8FxFwbsJyY3UdSem a2fhlqvihrq/8H+OrCR9b0JVSLU/LHlajb8hJlPZuOR1/OvTFQDCYAx3HUe+aAOJ+Gfjq0+ IHgi01y3Hl3wjMV9bHhoLheHUjqOc128U6yBZAcKVA545rxPxl8G9Ut/G7+PvhVra+H/EUz GS6tJc/Zb49SGA+6T61ufDr4l3fiK/uvCPjHSF0DxnYqXmsG5W5j/56wn+JfagD09A0gKMR hutfOfxz0LSdd+OHwzs/EUMz6LqAnsZfJlaLDnkDeCCOlfR4GIw5wCFHAr51/aWymq/DARz uW/4SND5cZwT8y5OexFAFy8vPhh8FPiLo/h3RvBdnYX2pQPJJqk0gRYVVSVBkfPzMQBkHPN er+CvFEPjbwPpXii2gmsk1BPM+zu2WjIJDDPcZHX3r5T8b6VqeqPf23iu58aXKfarie0gum swuxWJJjRzvKgDr2619LfCOCaD4ReGI5muGItAw+1EGXaxJUNtGOmOlAHfNgEHpk1yfjrxp a+CNITVLnSdU1RWcIIdMtzM+fcDoK6txy3cLjHvQq4bcDj6d6APn65/aD1zV2e08GfCbxFe 6o3CrfQmKND6nimWHwu+IfxIEeofGLxFcWli2Svh7SJfJjI9JGXqfXvX0JINyYJ+UMGpyor fMeO+BQBzvhPwZ4V8FaedN8K6Jb6XbnGTEPmc+rMeTXQHOeTk0p4P+FGDtzQAhx8xJ4PShT k9KdsXbtzxSgACgAP3R9TRQfuj6migBW6/hUMbhuSMkcH2qVxkEeo/pUO7AY4HIwCKAFaRQ pYkDsK4jxh4VuLiObxV4TsdOi8bW0Bhs7+6QlSveNgOoIyBnoTXZvETGAepIJp0hG0Lj5T2 oA+SdU8BarN8MtR8Z+NPiLdeGtQ1KT+1tTsbmyjB+0wnbGYVB3DGFAIzwa2NC8d6F8TX8ND xho2p+FvGLFY9M8QWCZjMhXKjzBkNnqY345r2T4i/DDQPiPoyWuseZDeWh8yyv4uZLZ+Ocd GHA4NJ8O/Dus6BoR0vxFpeiwyrceYs2mJtS5Y4HnOhHyufagDn4/FvjfwbcTWHxN8Orreis WRdd0W3Mqkek9uMkE+oBFYyeC/gH4y1U6r4d1iDSdQYZkGlak1g4P8AtRZHP4VxmueMvGl0 fGfxCi+JC6GvhfUXsrTw4yridEcDEq/ey+eCBUul+NLH4ms/9p/BzQ/E9wsjR7tOvYY7hVB ByUchwMHqPSgCT4t+GZ/h1ovhvxPofivXvEb2+swta6bqF4LqJnwxUrxnrx1ro9N+E/g7+x ob74m+KpNQ1O5le9vbGXVfIso5nO5sRqRwOnNSeLvg74G0jw/a32i/DzV9bvHmj8vTLbU5I xCx/jYlsKBnBIrzbSvCGt6xq/iCx8J/Cvwp4f1Dw/JtvJtUuJNQmZyhYKgfKsSMHOMUAewN 4/8ABnhCz/4Rn4WeGo9dvHy0VrpCbLWNsYLTTn5V+tedjX9f8d+ONK0bWpE8Vym/X7bpNgT Fo+mIoyVkm/5epR125I9q5TVPGfiLxT8J/CV5N4WvDpehalA2rarhbaGVt+x4xDGPnQDqe1 dfe/BzxsfihNqPw3a30LwnbSpe6d9qmLwRTumHlhgU4J9N1AHrHi/4MeA/G0I+0aONOvY0I gvLDFtIu7PXaBuBOOD2rU+FnhLVPBnwz0vw14g1NdUvbEsBIQCIl3Haq/QYrY8J6JqeheGr XS9W1y4127hJM1/crtklcnOQB0Fb5RSXUjAcdR60ACEFc847U4HnApioyqAeo7+tLtIGaAH N1yaiuYY7q3ktpokljlG10dQyuPQg9RT2YlACO9OQ4JA6UAcLF8HPhfBOrxeBNGBEhkBMGT uPXr/KrmnfDbwFomttrOleENLs79v+W0UAzj2B4B9xXXMwCkY3Mp7UhJ++SATyAaAPAbaOb VdF+PU+pXLNKbqW18yNeBHDb/uxgdxnBrgPC/ha58XfsTx/Z7trO90S6m1G2ZIwTuiO4KO4 z7V7F4d0h7L4n/E/wmxR7PXII9WjBPzK8yNFIpHplf1rm/2XLpD8O9T8MyhFn0DUpYJAOhV ic5HfoaAPRfhH43j8ffC/SPEHnCS5MYgvB02ToMMMe/B/Gt3xp4psPBfgvVPE2pBntbCHzS iHDSHOAoz3JryL4A3dzpfij4h+AtQgSC503V5L5FRs7o5TxgegAH5113xb8LX/AI6i8PeER p88+gXOoCbVri3mCNDEikqOTzubHTPSgCprvxp0TSvhjonxEg0m91Cx1SRIVit5ED28rcbG yeoIIryLTfDHw08fa14t8ZnTb3Q4dOS4HiDSbsh1uCy7w8UinajBl4xnmrOofCTx7afD/wA SfDnSPDL3mjprsWoaRPPexgvBkGRWJOQTzz1q3J8IviPpmg674A0fT7OfwVqepwXUbG+2Sw wkgzRnjJzgjrQAvw68VReGf2ctT8cJaTeJoNMuisVhf+WtxYxB8BWkwSwAZTzXpHg74qapr XjS38I+KfCM/hq/1CzN/p7NcieO6iGM4I+6RmuHv/gv4p0a38c+FfBmnWY8I+I7GJLeO5vm 329yPvNjB4P9BXZ+FvBnjCfx3ovizxhHpVmmg6SdNs7OwmaZpC23dIzEAD7vTFAGP4i+L3j jTvGfijRdD8D2V/aeFVS4vpWvtkj27DdmJcfexmmap8bNZ1x7n/hU3h638SxadZJqGozXUx i8tHXIjQd3xnI9qb4l8AfEe5+InjXV/DkuhjTvFFnDp8j3Mzia1iUbWZVAwTgnGTVWz+Dnj LwN4ivpvhfqelfYNW0yPT7kasH3Qsg2iVdv3jgZANAFTRP2kYtT+IPhrTr/AE+0sNA1+z89 pHc+bbSgMCrk/LgsuB3rb+HXxquPFPgbxv4t1iOwtLXw/NJ9njiDZMYUlN+7nn5eRXG3f7M 1/LZ3WkRapZjT2sraOC7dXNxHPG5aRxjgK+5+PpWlP8BfGJ1HxBb6X4l0mw0DV7q0aW1Fm7 M0MGAqZyAN2OfWgCzp/wAY/FGv/s4aj450uWxh8T6Xc7Lq3MRkUKXAVVUHJyGHNdB8PPidq vjjxtpW29ihsLjS5mvtJeALPp97EwVlLdSpzkAis7Wvgh4gufF3ijUfDfinT/D+k6/bRQvZ Q2ZISSPbtfGcBgVzn3rs9F+Fdho3xLufiFHeMNX1CxFpfokYSKebjdMB/CTjpQBsfEDwPpP j3wvPpOpq0cyMslpexcSWsw+7IhHI56+teU+HPil4q+Hmr2/g342QKkbnybDxRH/x73AB48 09FPqfzr6AZS0HyDphevpVHUtI0zV9Ml07VtNttQt5CWMNzGJEye+DQBRn8X+Ho/D134jXW 7CbSbSLzZ7qC4DqkYGSTjuegHc182eM7jxV4h8IJ8TPEGpPbwXOpxNofg+5UpHqMKsSiyRr 8zSMcNnpgc11/iT9n6LStSPib4U3EOm3uQZdFvMyafeDOSrKchfbtmusn8X6Bpeg6F4k+L+ i2/hnXLK4ljs45M3XlMFw8kWwHC7RkZHANAHnepeFfGPh/WfC/wAQ/HkV1440xFf7bpKW4c 6RJMOWhjA+dFHyle3Wsv4T/D3wr8R4PEniOF9S0mztL9rbQI478mfRlHJZRnCZb+Hnjik+J HjP4jyeD77xzaaw2neBdam/sqOzjizcRWhbH2qMkg73+bA9CK3vA8FvH410+PwLpcXg3UbW BYdR0LV12nWLEhSl0pXOZVA575PNAHr3w7vPGiaDcaX46slOpabcm1jvo8bL+IfdmA7EjqP Wu1yA/fJ5rltY8beENA1nTtE1XxBa6df6n81vDO3zSjoOeg54rpYwpTcckqF3c57dqAJiwD qoALHr7V5V8Vvh3f8AiSSx8WeFbptO8b6IC+nXIOEnHUwSeoIBwTXqQUJI7A5wtOY7gR3K0 AecfDL4raL490uO1mnSx8TWo26hpM52TRSDg4U9QSCeK8++OFl/wknxr+Efh5k/0WS9kunc HH3CCRx34rtviL8INF8dsmq6fL/YHiiEbrXV7MbHVh2kx94frXimleL/ABDrn7Qnw98L+MF CeJ/DN1dWl9cRr8t2pjykg/3hQBa/aKuLSP4vaZP4bXU18VWenHzZI0ieAW77lGBIfvfeHF e7fB5IrL4O+FbZbWe3RLNV2XDb2U5PUj3r5z+LMOoXPxfm0rxte+CbW6h0xpba61CGVUkga RgkYIP+sWvpT4WWsVr8J/DVrDLDcQR2ChZYAfLc5PK55x9aAOzLFZlJPygEVJEysnG7A457 1XICyEyHIK8+lSRs0kYcDap+6PagCSQgRsM8sMDNNVsgL0xgfjQRwSTkjnbUSK5UB+PnB4o Acsg+07EHJ5JNPzum/ixTEjdXVmHBBz9c1MBgdaAG5bNPoOMHA5pq7iPm60APO3aOvWikIO wfU0UAK3PHtUXlnaFHT0qVuTgegqMuNwVuC3pQAAks7P8AKvQUoClM9aZKHYspHyDBBpQ67 ivQZwMfSgBMAsSRmlI+Rsdxj6e9RxsTGynrt61OpG7ZjPHWgDzzxX8JPBXiPUpfEUnhfTrj xHHGXguJwQjTYOxpAv3sHHWq3w5+Enh3wboulXNxpVlN4stYW+06oiYd3kJL4PpzgewFejo OX3EMfWlZlVsgDpigBfLBwfoeOOBXl9j8JfL+KWu+OrjxXfvHqj/8gu2Pkw7fL2fPj7zAdG HNenO6xwgA5YioVdxCzB8eWcAH+KgDE8L+CvDnhTwyvhzQ7BYdKZ2k8mZzICzHLcN710Qj2 qFH3BxjoB9KjaRvIDAYUc4PrTi0mwJ3CZoAkpy9c+lMDKSV/iCg09SQhOMt6UAOyB1ppcdK agGCc5JOee1KVyc0AJnI9qFU7mLN78UNuEfyDLZ/SmqXDtj+9/SgBwUI7En73Sj3/OhsEhv 7nNIzAHp04/OgDy3xXH/Zf7QfgPWbWU+Zq1vdaTdxf341XzUb8G4/GvMP2Y98PxC+JsOXZF vfnJ6FvNcfyxXp8zwaz+0Ib6WRTp/hHRn8yRj8tvczHJBP94RgH8a83/ZZhv7zUvHXiltjW Go3gVZF+7LMHZmI9gCv50AXbtovBX7bltM900Fn4r0zbIHYYaXkKPb5lH519HH7xBXGODXz T+1JYwaXH4P8e21pI2oaZqUavcoPlaEHO1ueOen419HWl0Lqwt7yNcC5iWXHoGAP9aALBUn POQaAOCD2pEVkDg5K9RRLuWGQkYwMlvSgCOQlpCB6A5968e+MPhvxZpt5ZfE3wA95deINK2 xS6cGLxXlsSS6lP73vXrUt3axSRCW4hTzBjDSBd3pjmsy78Z+FLPH2jxRpEKkFv3l2g6de9 AHz7rOvXHiawsPjb8OdRnTxRpESjXfDgnJLQKcSIYj0I5wcdOa938E+N/D/AI68Owa74fvE mjnQGWLfmS2burr1BHT3r53+IN94R+Hvju9+Jnw58baYmuzhf7Q0K4k3w6gsgzkEdMjn/OK 5DWPHHw81MweMvA15q/gHxy+zzrOytDJDeMeTlVONme/GfSgD6E+L/wAW7/4aX2jR2/h+21 GHU1l/eXF15IjZBnb0PJFd54Q1qTxL4N0rxNNYS2MmpWkdx9nfkxBuce/avk7Ude+InxF07 Qde8b/DrXL6w0iWUCXSbZVF6GG1t8T5IBHGV6V0Hgb4v+GPAbWNj4hj8ewW1lA9tFFqVsHi ILZUYHOVACj2oA9Mv/jCYPjne/DeO3hhtorCQQ37gnde7N4jGeDx29RXGeCP2kL668IWcut +HbzU76O/TTb7UIWjgjWeR2CKEJz0HJ7Vyl749+EGuWDWMcPj7WZf7WfWjJbWm2aOZsgLuH O0ZwKxBB8LRYzxJ8LPiTNCMySS/Mu5txcOcAcgk4NAHrlp+0YLqJ1Hgm5jdBFIAbtD5itOY Tj6EVnW37TGqSywyzfD4w6b50Ya4a+BaONpjCHIx13gjFcVoFx+y7qP2C11aw1rw/cxgxrD qsksS8tuyXHBweecc17LpHwi+Dmq6Yj6NpcGpaehPlzQ3zyqTu34PzdjzzxmgD0TxP4jsPC nhK/8QXsTzQ2q7hDEMyTsxwiKB1LE4FeH6d478Oa9B4j8f/Em7jgtoR/ZFt4daItcadFJwy vH1aWTH3h0Arv/AIm6G19Po2ra7qsNl4K8Nq+pX0KswluJUH7oA9No9+pxXiviHxlFr/xB0 /X73wTdaT45Nljw/pksCzfbmlyIrqRhwPLUMcEEjigDY8RReANG0HwJNrPizU/Efha3v2vd I0q1gSTy4MAr5x+8Y4R1zXYeIPF/w28QfGXw3ot3azXl/Zyq9lr1lPtt7eZwWS3Lr13KDx0 6DFeP+HrZvAGueOdJ17w9qeo+K7qxkS9uNMt0a3sLJwC1zGh6liSWUD+HFdlpf/Cl9A8LaP 8ACYPc6hpmovDNP4ht12LFdyLuhczA/u5CAMD+HGKAPc/GvgXw1478Pz6X4m06GeM5EM+3E 1s/OGR+oIPPpXn/AMDfE/iKO58TfDfxjdpdaj4UmSGG5xhprY5CsfXAxzXr+m2i2OmW1nDc TXYhhRBLO4eSUDADM38RPrXiujwWcH7Y3iz7OxV7nw9BLLH2Z9ygn8qAPd0AO8Z3DABahmC ypuH3/lFVSxRyuRyxzt6HipVOXjyc5OefpQArFSkhxtAGAwr5z+MGi3EP7R/wo1LQ4kj1K5 maKV14yidS3rhCa+iT+8kWAMAoBYAd68Q8bXgb9rz4c2CAlYNOunYHoN38X6UAef8AxY8Ze KNU8cHRPEPg/TfBmll3t08T6lp32391k4IbGEB/MZr6H8H3Oj+GPhboa3evWc2n2lig/tEu I4pgBncue3tWl4qu7Ww8Have6npX9rWlrA0k1lsWQzAfwgNwfxrgNQ+FHhLxxqmjeKNctLr 7Ba2MS2fh9m8u3gHDZKpwWwcEdKAMmX4m+M/iXqUmh/CTSX0/TY3IufE+qQ/uUA/54p/Hns elez6Rb39npVnbanfjULyOJVluvL8szMOrbRwKSCC2s0htrRVt7aOPascagIgxwAO2KuKSw bCgHaMHPWgB+4biM4Yc8+lIAEJOcqxz+NV8MYy2Vyg+bcaFlLKhLqAeuO3FAFppDt60gcYx 29ahd3IBUA4HP0qveanp+m6dcahf3cdvY2675ZpWCrGACTkmgC6vvShgTXlHg74xxeP/ABl HpnhDwxqF14eQP9q124XyYQR90Rg8tk16zsxzQApJ2jnvRSH7o+pooAVv6VGFUkP0I4qRv6 UxeWwOtACkAjBqNo0JU+hzUtNft9aAHcdQKa27cNh5pQyhMk8U05DcCgBSOaTar/KR707eP lyeT0pcj1oAYqBTkUeSmXYfx0/tn0qN32uhH3Dkk/hQAgQeYdw+VRTyqtIGbsMCm7+AezUo +VSrcN/OgB+FHSmt2oH3sUp+maABaWkAIHJpcj1oAKNophIyTSFisZYfMR29KAFb7o+uK8h 8e/EKXV7yfwJ4Bv8A/iav8up6wg/0fRYOrs8n3fMxnao5rW+JnivXNOfQfCHhG4iXxL4kuD DBM67hZwKCZJyO+B098CvA9b1G71S4l/Z8+GmnzXaiVm1rV7hvLe6lzuldyvRdx59egoATx f4j0R9Ig+D3wPDanPrUuNU1MOzNdHHzKZW5LHqW6AcV2/gvwj+0P4Z8HQeF9IPhHQ7S3UCK dVMsgJbLuQOGJB5Nd98KPg/onw104S5j1DXpkxPf+VtAXskS/wAK/rXqHy7VwPbp0FAHzz4 o+Gnxn8S+D/EOk+LfiDpF5pb27SwxQaeAZGX5hnP3MEdR61g/Cux+JPxK8BR6la/Gu505Ig bU2UFihe2ZOAGJ6jAzketfUTZBwMbMHORxXzv8KVvfAv7RvjXwLNpD2ema6X1bTjuBTapAO PY7v0oA6qD4OaydcOo33xb8U3ULDMluJVRZGIwSMdB7VFB8ArIXrNf/ABC8YahZGMxraSai VA4xncteyIQVyCFz1oG04UZx2oA8cj/Zs+GBukub631fUWUfL9p1KVgMd+DmtSH9n74Oxxw qfBVnMIdxDSu7F8/3yTya9T6YzTAQ6fd6UActJ8OfALRLFJ4O0qVRtAD26scKNq8kdAKyfF 3wi8CeLbBYbrRINPu4oxHa31kvlTWuOQUK+ld/2z2pruFRm67RyKAPCR8Mfi14PMFp8P8A4 nrPpasXkttfj85wx9HHJB/StX4j+PvFngf4RWPiXXfCum3Gr/ao7a8svMM0KZJG9DjnOOh9 a9fLjMi45QA1x/jXwXY/EPw4NC1K+urKH7RFdM9uQGZkbKg5HTPpQB5PbfH1dG8OeHNR1jw pbSzeIUeaL+yZljWCPzTGsbbsEyDHPpUI/aT1y08PWWt6h4HVre5vJrZvKvRv8uOQIWEYGQ RkZzxXUXn7Nnw9vtXk1G5k1dy8hdIEuysSEnJAAHygtzxUOrfA/wCCHhnTDqXiGI2VmjuzT XupSKpLdVBzyM8+tAFyy8V6R4z0LxfqHjzwbpdt4b0eRrczylZ5JSuCwK4yvUY5615hb6dY 6FPqHi39n231Cx1DTdp1rwnqEUifa4WPyuqPz0zjFeu+EtO+DmqeGdb8KeD9RsLuw1FT9ss 4rpmdsjG/5iWz0O7FeR+IdBl/Z4+JujeNrbXtY1Lwxq8gsNQtbiTzZl2qduXI+ZR2HFAHpd vqXhn496Tpfla7cWdtpdwtxqvh0hVlllQgrHKDztDAZxx2ra+Jt5o/hbSU8ZSaXb3fiaxX7 DohkT5mnmwoRVHJAzk+mDXN/Ej4dvqWoQ/E/wAAXcejeK9Oh+1BxiOLUosBtsvuR61gXXxD 8Oa2nh34r+MNO1XTbTRJTa2mjtb73uL6QDM0eDh1Vc4x3oAyrbW/Efhk654L1K0YfFfxZeK i6mkPm29xbNx5idljjXcChxzzWz8GfC2hx+G/Evwg8Y+FLdL21kFxcyShimqxFyFuFPYA4A x0yKPEGoR+Kvifo2r/AAs1eK78Ta3pAjhuLhd8GjWisWeRk6iV2wm089a6/wAP+MfFXi3wt eR6LaaVpvj3Rpv7O1aO/Viluw5Lrt5KvgMo6dqAPTtH0rTtF0e20rTITDaWcYihBcsVUDgZ PNeH+IA2i/tq+Fbm3i80a1oslrPjsq5Ib8ABWvqOsfFf4f27eJfF9/p3ifQAwF9b6XZtBPZ J/wA9UzkyKvVh1x0rkfGfjnw7/wANEfC7xbpetWWo6Vc281m88EobYZDj5v7o5HXpQB9JRx Dcd3JXofWlKKjrtIUgY3Z7UgeI8KxICjGDkEetIGTcFbhR3PrQA5URDnr7181fEG68VTftd 6DbeCLSK5v7TS447qadN6W9u8m52Y9iV4FfSe5/OwykJnGa8b+D99/b3i74neL5V/0ifW/7 OikdeRDAu0IPbOaAPEtQ8CfGW81jUZrnwhrGqaTd3E8l7A+rGFdSG4+XlQcqoHYdRX2D4bs vsPhnSbeSzWxeG0SP7MG3LB8oymTycdMmtQZwDz93B/8ArVHIT8ydFI5PftQA7ZGOACT1+t PjwuWHfio4yzyKAOFyQfxqRsx9BuyevpQAipgNvHysc4pnloHwBUwfcpYngfpUbnDb+xIGf egCC9vbTTLWa+vJ47W0tozLPNIQojQDJYk9q8A0jSrn4/eI5/E2vtPF8OrOdo9L0kMU/tJ1 ODPJj+HPQVc+Luov8QfHWm/BDR7xoXu9uo63cKceTbJyIhjqzcZ/CvbtPsLLSdLtNN022W3 toIxFCiLgIooAltLCysLGGzsLWC0t4eI44EEaKPZRVzIpigkFe2M0DhADyaAHn7o+popp+4 PqaKAHt159KZ8wGe46e1OZhn8BSZDDg5oAQscYFMO4kDt3p+00bTQBGVHyIT8oHWnqMDJoI 5GacSMYFAERyNpHJwBUhXBpq4BOSKkHNADGDFWA7jikVC6JuGNpGRUlB5OelAEKk7iMfxfk KVh5jMM4z3qQgbg3cU0YBz60AKgIGG7cD3FOpSMUlACNjHIzTQMDpinMMimsQPc47CgBrHC t7V5r4x+IGoW+txeB/AFnDq/iq4AaRpgTbaajD/WTsOnHRepra+Inj/SPAHheXUb+UPfygx 2Fhk+ZeTdlRRyevNeK+NNd1j4NfC7V76bVoJfiD4yvvtbLaoMwEqFwoPOEUYB7npQBo6lrv hf4LC/13xHrv/CYfEu/UoWVQXVW+7GqZxDGp5xwWx61vfs9eA9S0Dw9qfjLxJERr/iiU3Ui MmwwR7iQuDyM9cVR+EnwE0vQY4vFvi2Vdf8AEN8iXQa5Qstu5AOSDyzcjk9K99VRnnk+5zz QA1Q2TkAdh9KF6Y708nFMGQScZ9qABgdpGceleA/tA2TaJqPhL4pR6pdWZ0O/itJoYGCmWG R8vz3GB09K+gAwxzxn+9xXB/Fnw1b+MPhR4j0SSETXAtXmtwF3MsqAlSB69vxoA7HTL+w1X TYdR025jubO4QSxSxNlXU8gipzlW9VI/KvIP2cfEx134HaSLiIwzaWXsHBABIT7uAPY4wfS vYgQw3Y4x0oAjZj5K4BIbgnHSpACvSmGRYzhmOBjgD/OaVZgxIVWOOOlABs+R0b7hGcj1qB 0aVtjjEW0fnUwuI2JC5JHt0pWkC8FTyccDvQBGqllBk5faQf6U4JynAwBg0NNEqK2cbhlQe Cw9getKXVVDMSoPTIoAeOmcdGB/CvM/jJ4ai174c6hqVtoyarrmlQvcacrp5nlyDGWCHhjt zxg16SZAEJOQQMlciuW+JGD8K/FQjnmtmGmzbZIGKsrhDjBHPX0oA+a/BN9e3/xY8G3+j+L oPFN4rSC+istCFp9ij8rlZJABn5vlwe9M+L/AI9+I+p+Fbnwr4w8B6Hp0dxH9ogMl0zzMwf apiA6yr129cVH+zHd+Z43ks/7akiI0aTZai2liEmWUsxd+GKMevJ5rjvhr5cvx/0ey1jW2+ xwatNNbyyiSeO8uEZgVUtlc4IG4dxQB33g7xXq/wASvC2h/BTU4riHWLWTHiCe6by2FpC+R GuOWdwQvHQDmvRPCnhvwtN8TVttLu7JvDvhFSulaYuoLPi7lz5sjKSWXaPlCn3rzX9pzSrX RvGWia3o+itouq6nKZH8QW1yUaTavzJsHRsd+9cf4Y+CviPxd4e8MeJ9J8P2U+lX8rmeeG/ khvnUvgyyOTtLcMcAUAfRifD7WPBnxitvEXgOytk0LXmKa/YsQqxYGRPH3BJ7Diua+N15c+ APFOjfEXwteWUfiG5/4lsmjyKSdWjP3SVHJKHofeq2s/szwW0surRfFzxFY29tC37y4k8zy Yh1y24fLXEaJ4yuvDemavoviSCy8XeMPD+p29j4WvblRI7i4B2OHzkoNoY/hQBs+LW+Mfwp 8If8JLc+KJdTh1uFYtWa9IlXR7mVsiSJccoFJXHTIrD8N/CvwX4sebw7qSi/k1lWudD8Z6V EY4rnHLxTRj5Y3Vh0OM10UniS+8Y/GnQ/Anxd1Cz0qTRZUYaVbRs9vq85Xcsjt0Cf7J716X 4c8BeK/AvxNvpvCs1m/gjW5jd32nzuUfT5cfM0HYhjjigCl8HPGGo2V9e/CPxjM8niTw+f9 GuXG0ahag/K6/QYGK9giWSWRwf48k15H8bdJbSX8O/FfTbRp9R8LXayXCw8vNZNxIvvjqK9 F8L+L9C8XeGrPxD4evUvLG63FWU8oe6uP4SPQ0AaV9d/YNLu7+4P7uyieYd87UJ/pXlf7PC zzfB6y1SZB5ms6heX7jHXfISD+ldf8V9YGhfBvxbqaqQ0WnyhSRxuZdo/U1H8KrC38O/B/w AI6Ur+YI9NifzF5yzjef1NAHbpl97gH72AKkCqQTjOOteefEH4weCvhvHFb6zdy3eozANHp 1mvmTOPUgfdH1rd8E+N9C8feFIPEegSObWRjE8cq7XhcHDIw7EUAb4TEjN/COmKWQSErhsi pAAHI6KBkg0gGVV88MenpQAx1dI/k5Bxmuf8deKrHwR4L1LxPqEgFvYws6r3eTHyKB3JOK6 RmG0jBOO1fN/xxfVPHvxV8I/CLTVZbMumqakRzmIE43egG38zQBt/s/eC7u30i9+JniZXk8 TeJ5WlZpslreAnKp+WPwxXuoA2kfd7/jUVvHHCsVvDGEgSMLGq9FAGAPyp5dNwBOAxwDQA5 eI8fxYApcGgjB60pIxQAh+4PqaKD9wfU0UAOZc/kP5U1cDgDFOY8/gP5U0daAHUUUoAPU0A Nbpmm+nvTyvGDSbRx7UAJtHenAYNIxIXgZNKDkZoAByCaKBwMUUAB6U0jHNOpG6UALuz2pC 2CB1PpmmMxUAggc45ryfXfidquu+KL7wF8NdLkutYtcx3+rXEZ+yaWe5PeRwOiigD0rWdd0 jw7pU2q69qNvptjAMyTXEgQD6eteX33xI8TeM1ex+Gui3FhZlC0nifWYTDaQR93iQ/NKcdO gryrxpN8H/hbrFk3ic6t8RfFsb+dOl3el445Ood0JMaey4JAqnJqfxj/aDmOnaZ5fhvwZk+ a+1hCVH8BYYMp9hgCgC54m8eeAPAyG+8PamfiT8R5f3KateN9oW0Y8fKANqc9EXn1NdF4R+ HF7p8Nz8YfixFeeJvEKRpPa6YsJke3Gcr+76b8ngdF+td98Mvgh4S+HUQvIkOra06gNe3CB fLHpGnRB79fevVMbW3c5HI570AeN6J+0T4Lv725TWLHUfDcEIZRdamiqJJFIDxgIWIYZBPo K6C9+OXwssLl7eTxbbSyICSLdWl6Lux8oPJHT1ry62+B3jnT/El14h0/UNDFxLf3zpa3SPJ E0FyoVi3+2MAinab+zjrOjTXC2PiOwe3E9tLE8ts29fLjZGUkHuWyPoKAPUJfjT8PEv9Js/ 7YkY6skb2sq27mJ94JUbgMA8Hj8Kk8KfFzwf408QHQ9Flu1u2ia4g+1W7RC4jVtrOhPUA8G vANV+BeoeDU0rU/Enxb0ewg0p42s/ttsQYijFgqLu5Bzk8ZNW/hrqvw80HxXo2uTfFyxu/7 NtrmwaBrF7dZPNkMh2Fs/xE9KAOj8Q/tFalo2n6xC+n6ZDrena6unGykaRhNbkjMo/u4z61 rQ/tNeEbuy1Z9O0fVrp9OwI/kVEuQWCsyuxwFB4wearT+A/BvxB0TxTo+m/ErTbv/hINUTV gIPLeaEIAGTruIO0c9anH7Numnwy+g/8ACb6y9hE6zWFv5cYS0YNuywx+8yc43ZxQBwl78X tNtPAF7N8JPDN9ot5PONT1KZCjR2QaYI+4EkNuPHGMZr6vtZmfT7aWZQryxK7AdiQCf1r5G 8U/B3wt4H8WeHPDlze+J5tL8TXBtJL+G5jhiVi29I2ULzhhkDvX11Z2q21jBaGR5Vt0EQkk OWfAxk+9AHnvxm8X3/hX4bXcmiSTnXNQYWemJbrmQzHklRgk4AJNeO33j/WfFPwb8E38+pX UHiKw8T2um6mIn8p/MD8hwP7wxx9a9/8AEPgPTfEnjPw34nvNSv4Z/D7tLa28LgRM7DBLAj PI4ryfxH4E+Ddj4w1Ua58Q7vTdU1DUYr+e1fUFj2XS/NHJjHGAevvQBgS/Gz4r3GtQ2lv4c 8PQRX13f2dr50khMb22S7Pz6D9akl/aD8Vah4ePiTSNE006ZosdidbjmdvNmec4xB6IPU5J rp/D/wANfhd4r1C8/sjV9cvZtD1GZpibp1MU065cjj5gwPWrFj8FPg9pXj3TdHto73+2bS3 F6tk9w7RXMaSfI8q/dfax4FAHkPiHxB478YaDpmvT6zZtdR+MPsWkRRq8TITn/W4ONmQoA9 jX0F8JPGOs+OfAc2oeIo7ddTtNQuLG4a2G1JDG2AQDyKqN+z98M5dam1mXTr0Xc159ubZdu qJLnPCg4A3c12Pg/wAB+HfA1pfW/h62ngTULprycTTNIWkPU5NAG86qkHVPMUBVyMkmvJLL xlrXiz4g/Erw5ao39j6Dpwt41gjDTPdsjElc9TjoD3r2AKPMjPUoSST6V4P8C7iDUtd+Lev jabS71xwsjH5SirgnPoKAPNPh3YeJta+LnhyLxV48drgWkix2dteRfa7PYysIZgq4w6jlV/ Gsv7TpugfEXw7q0vjDRNVt9H1+5L6VZ2Tg2EUrMWbdjnBGSAOKn+CEB0n9ogmyR5tI1V5/s t3bxG3s7jbnfs35LEY6A9jWTJrMvhP4uXxTxHqMFvp+vSTgQabKxui7/vI2XoSFO0c85zQB 7B+01pN14h+E+i+I9DJurTSbhbxwqb38h1x5mDzwDkitT9nXxfa6v4FPhrM/2nQQkYlmiCr NCx/dumOMHJBHb1r1jSLyy8V+FbPUf7PlSw1KA5truPy2SNhgqyHpnvXy9+zq+lW3xv1zTL D7YLNILpdPHnEQxxLOQRt/iPTB7UAe/wDxXuIF+E3imC8u5bO3uLY2rXEUJmMPmELkqOSBm vmv4PeHrKDQfHnxAtLC11bWfDUhh0a6vWKQgJHgyfNwOxGenIr3n47xyXfwnvNN0/W4NK1K /mQ2Ikn8k3DqdzRg9yVB6189eBLoN+zXI+u3ctn4Yj8Sg6lFbQmWfU4yVxDH2wXGD6gUAew fCnwb4J8YfDi71G/v7PxbrmpXAu9T1LGXhuh8yovQqqdh3/GsjVfjp4y8B6tL4c8X6NpF7c aa8RurqK78iS5glP7t7eI/eIX7wGeeK7TwjoCyeObL4jfDe/sx4T8RwBNV03aUAdFIWVAPu uMbWX2rufE3gPwf4ys/L8UeHbS/PlmJJnQCVFzn5XHK8+lAD9V8UeF9N0q0Ov6vY2Flfw5R L+RUEyMuSMHrwRx715ZcfB2/0rV5td+C/jdvC9vqg3zWSgXFpM399Bk7frWf+0F4Nub7wx4 Q03RNF1C+tNPuHiL2Vv8AaZraHytuMN94Me/avEdT0D4u+HrrwdcXOktpU2lWMS2tz9sEaq m5sLICwVWG75hg9qAPe/8AhUev+JIPtHxh+JUviHT7cMf7OsCLa1bH98jBY8elZ3hvQPFdr 4csLr4SfF+2Phq93rYWeu2wlaEKxBEbN8xAxjpXmXgn4f6hqF9pEOrwahq9j/askmp20mtQ lCTFjzQquDs8wg98gVPp/wAGfiZe2cekah4YFtcJPnTtVe9A/sqFHYuqqDz5uRQB7p8P/hh 4S0O5l1y4vrXxZ4vaYyXmsXMiySCRuqqMnYvBA49Kh8BrbeEPjr448E+X5UOshNfsRjG/cM SqB7MB0rmPgZ8MvFngTxncalrmh2+m2dzpK2krrdBmnnWUsXKDqSMcmvQfiT8Np/GmpaVr2 g+IJPDnijS1ZbPUYhuHlseY3XupoA9GkWRl3LksOTx1HelDblBB+Vhla8Fl+C/xP1eVrrxR 8b9VMyr+4/suHyURvUjPIrd8AeLvEmi+N5fhT8QLxNR1yK3+1adq6jamoW/90j++vf1oA9d w25+wbA+meK8M+Eb3XiP43fFLxdeYHkXSaRb7x88axkkgeg6fWvcbi4itbW4uZD8sSNL6nC jNeJfsyO+oeAfEPieRiza1rt1c7j6A4xigD21pGMjCMYA4PtS+WsipGwxty4/xqQLt3OgAL c5HepQo4OeQMZ9qAITk/SnDGMngUuR0xRgKpyNw9KAA52DjuaKGzsXac8migBzAZ59BTF+9 g+tSNxz7VAPM3N6nofagCZuCMVFIwCbmJAB6iq2q6lZ6Not3q2qXSWtnZxNNNO/REA5NeLX nxi8Ta1pC6j4a8OW/h3QpyVh8ReJrxbeNhz88cI+Z+OQKAPcnZyreTzwdpbpT1bcSgbLgAk Yr4+0y8+H2t+IvJ1D4u+L7vxDeSGGHX42a0sHlPSNF+6FzjqOcV2N7qHxKtdEsYviR8R7H4 cpaN9nhuYI1nn1WRBzM5PATGOBQB9GtMBJtA7kUsbAqF79a8T0f4jeP9P0mC/1Pw1b+OtGI Ij1/w1OpaUDu1uehx1APWun8PfGHwZ4i1m30a3lvtP1K6bEEOo2Mlr5j4yUBYYLe1AHo6vu JGMUMxHSkQNgEvk+lHXrQApYgA0M65C4wT607A/Koyu58c5IxxQB5x8R/Eevfb9K8CeCrkQ eIteJJuyu7+zrVf9bOR/exwue9eR/EHXL3w5cWHwP+EkVy2u3587VNRVv37M3JLv2Yj5mbs AAOtdDYeMLfw54Z+IXxt1CM3Fxe35sdKgkO3EULeXGgPYM+4nHXFL+z14Kvna8+LXiS4WfV vEyFoo8Z8qJnyST6tgYHYAUAXvhN4J+FXhof2db61pPijxXOjPeXM8izSOwPz+WrdFBznvX rcGs6FHrreGLW8to9Rtrf7QLKLAMUR4D4wAAc18nR/C7xOPCfjbUv+EV1Ke/OtyPZ6b5Sxb Y3kyZ4nUh3+XgpnBFU/wDhBviNfW1nDqHgnXzP/ZMWnmWKZFkYR3QkKl9+eY+Bn6UAfabyo kTEMvygNgngA+vpTz83C4P90A9ff6V8MS/C/wCLy6Jd2+l6N4jtYp1Y3Vs94GaeMTnYqkvj cEI4yOlexeKfinc/CT4a+F/DkUD3/ie4sxHtvpllkg2gD94qcuxyAFGM+tAH0EQBk4T5T8x B6V458TPjjpXhhJfDvhMHxD4vnQx21naJ5qwsf4pMcHHoK8mk8LfGrxfosWofE3x2PC/hqQ mWZr64WBlyflXy1wR9Gar/AIF03wf4F8QXGn/Crd8SPHdzG3/ExbalppynjczjjHqASTigC tafDvRrVIPGP7QfiPUL/X9U+ax0iB2acewSPkn6YUDrW++lfB5rOFL34FeJLKzJ/d3f9mSE sffa5YE+uK9Z8E/DmDw7qkviTxDeza/4vvU/0nVpxny/WKBf+WcY6DHWvQlG1t+4nnmgD5C k+F3wR1vW007RNa8Q+EdXuMmxGowPFE0nXapkA3c443Z9K7DwH4t8ffDz4jWHwr+JN5b6jZ 6krHSdZDnc5B4jyeoyCMHkV698RfCqeMfh/q+izQLNcPbPJaSMATDOvzRsp6g5A5FfP3xp1 W31n4YfDf4i6a8o1izkVlmLY2GJcyqc/wAe5DigDrv2nrG6m+Gel6pa2s1x/ZmqRXJnik2f ZVyBk/y9q91sbgSaXbzowbfErAj+L5RXgv7SmpW8/wAD9MDw3RbWLy1ECwsFwWw53jvkcY9 a900yPbo9ihyAtuiujfeBAAx9e1AGiQN/Bz0J96+WfiP4Pm8b/tN6p4a0yWy05L7QY47y6u bPzi678sI2Iwr7cYOe1fUYZhInlkDOfvVHNbxPn5ELgcPtGcemaAPibxdqdr4R1HxT4Ws/7 ULDWbWK2l82a3UpHbbC0zqMsCcYAPXFW9D8UX97pMk95rWqvqv/AAhd1bGQpKGW4WclVDYz nbjnvX2SYo5LRPtEEcnKkBkDE8+9ODo1uCqKC/AIUcc0AfOXwBubyD4gT2iz6pLZ3PhyyuJ VvZJJFa6OPMIL9D7V9KQPw2c5LEqT6UOAsB8vAOMZAAp0SKAGYZIFABhSsofOCMNx2rwL4C 2tx4a1/wCIfw41KKLz7HUjexhR/roZQSDjuOg/GveY2Y73KnPb0rybx1pD+GPihoXxTs9Ov LiNLWaw1kWS72NvtBjYJn5mDenNAHjvw8Fza/HLSYpovtV7He3APheOGUReHI2LfvkbO3nj PH8ZrtdbHwUsPE2pa3rOr69eXNlrADwvPPJaC9+9tjjHDbMZwOOK8fgi/s7xfbax4Y8W2Vx 4nm1d7mNbPTrqe/kV5DhLgsQu3Dcg9Me1X/ik0Vj8ezpUEDWN1eOolnS4+0J50yrHJOkCH9 xKVJGTkd6APrTX/EumWvgDUPExv1GlLp73EdznAYMh24PqSRXy5+yz9nk8aXV+Xu/3GjSXE 8jgeXIXm5I44IGM/Q123xA0iy1vxd4O+A3h9ro6UsEVxq7GcsYrSIYRD2BPr34rzvxj8Gvi T8Mb03fgTUtW1XSZFcK1nJskt4iSximTO0of71AHs0uk6h8Y/EHiKw8S/ZE8EWiJHpFxasr XLzMM/aI5B9wFcjBrqLP4c6JaX3hfTdPaO10LwwHmi0pRnzbnA2zSMfvFRk4xyTntXiN74P 1Lwp+zCdY1C/fSdUutXi1SWTRpsRQoxCoGIz8qgHpwCasfCa3vfHOkeOdPi8Sa5ZXurrbSf 2tdXImlS3ywQ4GNjnB+oNAHuPhjwZfeEviNrV7pN3BD4X1lBdSacS2ba7zhnj7BXByR6132 dpBk4B4H1r59f4bfEjwlZPJ4f+PEmLJS4ttYjjePaOu9s5A6VP4W8cfGXThAuv8AhSz8eaX dDzrbWfD06KNpz1BIB5/lQB7qZkWaVCSCpUkZ6DHasnV/CXhPxRc295rugWWqzwoyxSXkIf Yp5IGai1DxDpGmQW19r+oW2ivcooRb6ZIyGxkqcnBIFX9D1LTNX0tdQ0rUbe9s2yEmhlV0y DhuQcUAec678BPhhrESxQ+HYtHmLeabrSnNvMmOnPSuV1bwN8ZvB+of2j8PfHk2tadBAZTp euOJndh1RSBhuBweor3rcoSaR2/1Y+YE4245ya4uD4r/AA5urfVL228YWNyunxNcXJiYs0c akAsBjJAPBxQBU+H/AMWNB+IOlqbeeOy1qJjBfaXO4WeKRR8wA6spPQivQoWKyrESpdlLFh /9evGfiJ8KPDPiW1n8ZeEHtNI8ZuqXGn6uk5gR3BDZYdOVODx35r0zRNRmttL0uPxHqFgNb e0V5wk64kcKNxQZ5Xqc0AbSuskhG75APTjoM1xfxG+HGi/EHSbMzzz6Xq2nEy6dqtocTWrd 8eq9MiuztZILy1ins7mG4jIyGikDq46dRUoR1ZgcbMYA9KAPm/8A4Tfx78Jln8NfF6e41nw /eQSJZeJrSFpGjZhgLKB6Vkfs3fFDwP4e8Djwdreux2GqNqM8sXnIyxyq7DbhiMAn0r6gng gntfs11bx3MeNxjlUOD+BrB1/wN4a8Q+FtQ0KTR7OCO+gaMNDbqjxsRwysBkEHBoA6Te5GM c7eBnP696kiBaMMGyMDA9fUV5j8EvFd94n+G5tNVk3a34fuH0q7OeZDGdqyHv8AMoB+temq pVvLfCpjPpgfWgBQw3qvfqacDzz0ryzw/wDFGy8W/Fu58NeG4Lq90zS7eRbvU1GLfzwwHlg 9GIHoRXqjAYPFADXztHbk9PwopWJKD5e5/pRQA9uv4Ck3Z4pW/pUeygDnvHfhiHxt4B1jwn LcPbDUrdohKhwVbqpPtkDNfJHxWN74j8A/D/xNqSfubaV9A1KCP5YraaGUKzxjjBcKwzX2s 67UJBxjngZr5k8S6Dba1qnxP8LX92+keBbTbqM99ebW+x6iSJN0C9WjYdvqB1oA4740eDfB 9jrvg/4d/DnRrdNevpRIZ0d5J40fAR2JPuWz2xWxZ+A73x3+0VL4P8c6zPqOmeELGPyLd3P +mR7VBY4PBYtuJ68Adq4f4J+MfC3h34x/bdavm+xTxPZWt+0RQB22hdwYkqNowB2ya9m0C7 uNK/bd1+wnto3XV9JV4pFOdiqqsOf+A4oANX+B+peELi61f4V/EKXwhbSndLZ3Uv8Ao4PqG btnqCM+9c5oninX/Hvwl+IFp45W01XUPCZMtjrlpt2ecqlh5bDqy4zkdjik+PHhebxL8f8A wRp+r3eoQeHNdjWxDWsxGJAST8vTPKmt74cfDl/EXhU2Wm6kfDvgX+0Jo20SCISXF95Um0m ec8kEp0AHHFAHv+hXMlzoGn3NwSZJbSKRmPUkoCTWlgelRqqpEIkUKgGAFGAB6CpKAA9KxP FV3PYeC9cvrVJJLi3sJ5I1j+8WEZxj8a26jniSe3kgkQOkilGUjIIPBGPpQB8a/Fy1lt/2X PhjYWN4Z9OmeNrt4SSJXZC7Z9Ru3fiK2vCWra9darpf9g6z4ie6/tG3TTNMggI0x9LXYrMz gbem4k5zkD1rtPEWkad4A8Mz+FvGOjR638Nbi8P2a+XmTRfMb5Q46hFY8SLyM81yCv4+/Z5 mU2c//CYfDy9fzFmkk2mEHnhhwhORg52tx0NAH1TA5kQbTkgkdMdDjpTjjacduK8qsPj/AP CefRk1KXxfb2rSqM20gbzYz/dZQOo9utc546/aJ8I2Glmz8GalHqmt3OCrmFxFarj/AFjBg NxA6KOSaAOq+J3xd8L/AA2sPL1CY3+uSx5s9Ktl3Sux4Vm/ujP514n4W8IxwauPiZ8Zbc6b 9rlFxZaYx33GpXLHcoKD5tq4GyMcDvUPhzT18O61Y+M/E+mXuueN9TLzaLok6b7u4lY4F3c kZ8pAD8q9FXpzXv8A4T+HKabr8njHxPqUuu+LLhCvnz8w2KnkxQR9EUdM9TigDD8LeDJvGm ral41+J2gmSW6nA0nR9RImXTrYAbSYx8okY5Ldx0r1HTtI0nRoDFpOl2eno3VbSBYg/wBcA Zq228sCTlc1KCM9RQBEiYnck/MKmHemZwhPvRv+Y5B5HWgCK6nS3tZ7iViI4o2kY+gAJNfH nxP0KWw/Z28BzHUQ9h/akt4wdT8ySuZFyB12jd+dfS3xN8SWnhT4Za7q10cMLZoIB3lmkGx EA7kk187fF5rq+tPh58MbNlM1hDZG8RSCzSTEKIgPXarN9KAO8+Llovij4kfCjwpYatFbA3 b6kbZkBXyYkBWTB6nggDvmvel2tLvA2yEfLnuPWvCNAK+LP2rNann0XFr4M0tdNtrlvnUSs wbf/sttJ4r3ZWIkGzhMc5oAQq7zDIH+etSFQrx8lselIq5Z2/vDFPznhRigBr4Uc8AfNkVB EhECL/CVLfmaeRtMYIOMFPzpodvs+0n+HOfpQBMsf7tUPQd/WkV25AHJGfwzUSKyKkvmF1w Tj1HpT4pC4jUtnvzxj2oAkQq0boCdo71zXjjwpZeN/BOo+Gbx5EivItsUyHDQyjlHBHOQwF dBHuC/UlsU6RsR56fMG57YPNAHmfwY1WfVvhRZzag5uNa02SXTL25cAytJE5Ulj16Yr55+M Nvq7/G/xLAml280cq28Vrco0cEkLYUg7ywYk4IJx0Ir2n4YT2+j/EX4v2k0qRaXaaul2biV sIpeIM+e3FcXax+E/jn8QfEQ03wZC2iwqqXPiuSRhcyyR/6vyBjavTr6UAeteFfAlt4X8b+ KvGt7eRSX+uvFsmY/8esCRrlOfcEn2rzHXfiVr/jXW9K+Heo+Hrnwzp/iO/Ih1KWQD7bp8f Lg+hkwBx2avavE3hqHxX4Xu/DNzf3MFveRrHM8LgOyDG5M/wC0Bg+xNVPFPhHwpqOkWMmt+ H/t6+H0+12UEGS8RReFjxySdo4NAHmXxV8NW3hDwHp9jo1v4vbRI/NR7LQmjkjgVjuAkWQH 5R0GOB1rN/Zx1BNZ1nxFqVuNTFqY7eNZNQvI7iViu4bWCAFPoanlu/GnxI8OxeGPEfiu4+H esXskt7BaRlTPeWTDCIwGDHt4BBPOa634efDiH4QadrV5e6npzac0CtNcrbGGUlclnlcs27 rQByHjv4aeG9Q+OlnE3haa6sdW0u8nvJkV2RrvrGzNnaCNuAOnNeZ2+gfGPSPBOlaJoB8T2 WlS2ds9/FGmZbdg7h0gHGONp2jGa901H9of4cWVyNO0G+u/FGpSkCGx0iBpDKxHTcRgVky+ MPij4khlN7qXh74V2pUzpHqUonvnQHbvKkhUGRjvyKALXxE8JNq/7PUdrqWn3Wta/b2MaWU upKi3ZlJG47c4WQqCOCTXkmo/CP4n2Wsz6d4EbUrHwlfNAY4HuDH9nE6DzmIzxsI5+tdt4c 8EfDXVPGGn6l4r+Mb+ONULtcW9tPdqtuSvJOwHjB6ZIr6LhAZFKSGWMrgEOGBGMDp296APC /g/4T8X6L4uuLrUdF1LSrOHTjY6gdQvTMNTvBIcTxgk4Xb7D8a8ptfhP8S9N0LV0tvBNxfz arbXtkPNuUVrEmcPHJHg8Iwzkd6+zXXM6sZCdpwewz2470sZI8xslpcng9vpQB8g+JfgD4y fS9QgtmlHh/TkTUrCxe6CyPNIqC6hLZ+UAKxBo8O/DaTxNoOpXvhzw9Z6xZf2Klpp7rq4lk tZxLl4xKANrhDxkY7V9ct/pFiFOCjfKx2547hgeteE+Kvh94s+G+tz+Pfg6FNjK3n6v4aQf u7kg/M8S9jjsPw9KAOq+Bd/pmn+ALHwa+vaRc63pxlaa0sZQxiUOeGxwWHQkcZr1YSYAXn5 vmUEV82aRo3wh+OOpXGveH7m98K+NETZcQWk3kXETA9WQcOM9T3xzU48ceMfgX4lttK+JWq y+K/DGq7haa0kf7+GUHBjcenTFAH0c0qgBsYkHWgLt+bklucDgD3qBJEljSVRguBIPoeRUi uPtbqPuP8AzoA8t8X/AAgutS1y68ReDPGN34M1G+IGo/YxvhvABwzJ2f8A2hXlHjyz+Mfwo 8H3XmfEBvEPh/V2Wynv7mJvtGmbyMyrzznkD0NfVDElmUHCEfrXM+NPDkXiv4fazod4Fc3F tIsSHqsgGUYe4IBFAHFfAq4VfDE+naR4JuvD3hu1wtnd3z4n1GQn55mQjIz6mvYuTxmvOfg 94pufGfwo0LWLxwb2Jfst183IliyjE+hOBxXokeCMlznPSgB5U7Byepopx+6PqaKAFPX8BQ Ac0N1/AU0NzQBHcMqRNI+dqAscDJIAya+SfHOr3mrfs3+I/GF5ZiWXxjrIRpiflsbeJ/Lhy B3xHj6tX1zIAynPT6ZryXVPhHNY6pdaj8PtWg0eO+DC80nUITc6fPuOSRFn5Tn0oA+fPiD4 g8F+K/hf4O+G/wANrCTWNfR0dmgtvLlDIhD54yXY8/hW/wDDrxJceF/jrd698Y7U+GdXudI hs7SS4U+SdiqpO7+8VUE46Zr0q2+EPimNpora48JeFnuE8qbVPD2mPFeuhOWVSxxHnpkZNU /FHgbXtF8PHw1qGjXvxI8Fzow2OVbVtOfrvWRiA65/EYoA5jW/EM/jT48+Itbtdl1b/DvSZ LzSbFJhsvJypPmMR1HIIx6Cvavg9oyaP8I/D0K3n26S5gN/LOF27nmPmNgegLY/CvA/AvgX xf4Zu9RvPBnwv1WWHU7J7Hf4kv4oPKRz8z7EGSD6dfSvpTwB4bn8IfD3RPDVxem9fTbZYfO Ixv68c9hnA9hQB0+0e1FFJkUAG4HvS85yKQLzTsEUAVLuxs72zns723juLS5UxzQyqGV1Iw QQeoryC+8F+KvBV1d/8ITpsPibwfeIEuPCt/N/x7+pt2bK7T/cPHpXtJGaTaOhz+BxQB81X Oi6Hd+ULr9l3UR5YyWinjQJz/DtYZqbSdGFreY8FfAG5sdSkYGLVfEkyGK0b1wSzYHUAda+ j2XdnLHJ6kU3nOCzYHvQBw/gjwHJ4YF5q+r6tJr/AIn1Ng15qcyBSR2ijH8EQ7AV3OwdKcA AMDOPeg8daADaKbtpQQelDcCgBjArgD7pPJplzPDbwPNPJHHEnJeRwqhe5JPAqK9vrXTbKW +v7iO1tIEMsk0rbURR3J7V4TrGvWPxJ0+fxR4slfSPhTp8o8mFwRJr8gOFOPveXn7qj7xoA TVfEej+KviDN441aa3/AOFf+Cop4kuLh8xahqGRho06Ns4Abnk8V5h8LDBDN4s/aB8eX13d 2VnI5sjJHgyzsNu5R6oMIPTmrOm6Zr/x91yHStM04eGfhlo103lxQRLGowuAFUffkJz7Lk9 66jXrK3+KHjnTfgx4PMFv4E8LJFNq9xBnEki8CEEcE/1JoA7v9nXRr6z+FJ1vUJpHvPEdzJ qrM4y0auSEBb+I4HevYNp24xyTzUNhZWml6VBYafALe2gjWKKJRxGoHAqw8m1FwKAFX5iR9 3Hen4A5qMNvUHp9KM+pA/GgBZBvCHuGzTDEuzaD0J/Wn9eRyKP4sd6AEA4AGAFGMGnbQxBw Bj070mDnGOfSnKOM9qAGnGTu/SmSjcF3t05Psvc1MxAUng7ea8e+NfxBn8KaBB4b8PxPfeL fERa20+1i+9HkYMjD+6M0AeZ+H/hxffGLx54u8TXfiC6s/At3rDRvp9uSp1MxAJuJHRcivp bSND03w9pEGk6Jp8NhYQIVS2hUKqf4k46mud+FXg2TwL8MdG8M3LrJdW0ZN06jhpmO5znvy etdsPuuMHgUANVAF5Cjvn3rA8W+IrHwn4W1DX7zf5dpGSqQoZHlkPCoFHJJJFdDhtgG1vyr H8TXOoab4W1PUtN0ttVv7SBpILQDHnyDlVFAHzhrXhjw1qXwi1bVdXmvdR+ImmQnUtQjt7t ori0lnIbY/wDdiUbTs7AGsr4dSX82ieN9Nm8ZW2oaoujRzHV1vZL7T7eIPlkkDD5XwPujPF ep6Jqdp8PvhHrGrTWlte+L4rX+2NbsZJR53mzHJEpGSFA474xWd8Ivifp/jfXtQ0KLwTp+h 6fPbveQtZkMtyqsEYyqFACnJwe9AHpvg/Q/Bkek2ms+FtF0mGC8hSaO8sbZE80MOoOMjJz9 K8++P3wrbx14WGu6HYQ3HibSGEsW9NxvIVOTCe2M847ke9dL8OfBuv8AgrWNZ0621G0uvA8 z/aNJhEhee0L5LxA9NmelejgMBtZV2qRj296APz0/4SXxh4f1yDTPEvh3SNS06+hCLYXFlH FmBvmKRyJ80bA5GM5yOa9y+FWreHLyZLv4aeLru3treGct4L1a5Bknu8fLiRj/AKse3pWb8 bvg7PZTJqfhVrp9I1G7D6laqfMaC5fIW5BY5Ck7QwBAAz618wpPp9rLaFob+z1K2DhruGXc ZJw+FdTjgDlSAfegD7r8O/FLxVDcwaZ8SPAF34evbm5MMFxaL59vsVdzSM4+4ox1Nek6Lru h69aJqWiara6jZydJ7eQOuffHT8a+H9C/aL+JXhJp9B1uW28XwSHywt6S74I5QOvXIOCCK9 P+Dup+G/FLXDfDOf8A4QTVbZjdanoAUzw37bcIwYncsYJ5C4oA+nj8saBEwCTlR3PrVjaY3 Rcrj1xXiUfxW8feFtVW0+JngP7NZzXMVrbajo8nnwys3VsHkKBz7V6FoXxC8EeI7W7n0bxN aXkGny+TcS7tiq7HhcnAyaAOf+IXwj0fxOV1rw4//CNeLbU77TV7Fdjb/wC7IBwynvXI+E/ Flx4sj1f4SfFrRLSDxZFA4RXjzFqMeDiWM9m78V72rBkWTPHVSOeK8J/aO02PTPB2m/EfSS 1rr/hy8gaC7jHzeUz7WVsdV5BIPpQBb/Z88TS6n4Cfwrrmti78UaHPNaz2s5xPFErkJnPLc dDXs0SAoGx8w6HtXkXi34Up4mvbPx74G1v/AIRbxfLHHI+oQg+VeKyg7ZUHUe9QpdftG6Lc R2Taf4W8UIImY3nmNatIf7m3pn3xQB7M5V9jYHPpTujBzgAcdK+e4/jf8VNPe5HiD4G6osc AOXtZSQCPcj5h9KrD9pTxCPD51eT4OeIVjDlfMPESjtzjIP4UAbvwTY6T4++J/gvzgsWn6y Ly3gxjEcq5OB6ZxXuIJ3AYWvmf4UeIbnxX+094m8Ry+H73w899okIeyvflkBDAb9vcHHWvp cHb05oAkIO0cd6KQn5B9TRQAp6/gKOKUjkc9qbQAdaBxRRQApIPakwMjjp09qKKAEwuclBk 0tFFABTDwafTH6igB/tnBpu7nk1GSpJDHI9TXkmueLPEviHxh4j8M+GNRsfD+jeHYo49V1+ 6jZ3jdxuZIlPy5C9WbpmgD2DPOCMeue1GCxwMA+lfOPh3xqPBsUmpeHPE2rfFDwispTVNw8 680pyMrKFwGeIjP07V7h4a8U6H4s0uLU/D2r2+oWsiBg0TAsuem5eqkdMGgDdQ/LnIp2QAM 1CpzHkDbjjGc808hlGR81ADzwcetRgksQfWlQ7lU+nWnMVPOcD1oAROCKralf2enafcX99c x2tpbxmWW4mOEjUcliTUWqapYaPo13q2o3K21naQtPNK/REUZJrxW5+2/EPRl8XfEeW38O/ DeEfbItLeT97qKDmOS5boAcZEY5PGaAGyCD4l3F5458ey3Gl/DfTkB0+yuZTFFfgNk3Uy91 JwFU9fSvLrs+Pf2gPFU9x4RVNH8J6RuhsJpk2W8JxhXUd5T2IzsH1q88/iT9pjxKtnpaTaP 4F0uYKJVbam1eN23HzysvAX7qj3r6u0jR9O0LR7XRtKtUtbK2iEcUaqAFAH8z1PegD5Z1uz +OXwd+G8l3beJPDlroOnIipDZ2Z815HbbwGHLkkknPPWtT4efDP43+E9Knm8OeIvDNtBqwG oTT3NozXEsjjdh+OME9BXQCz/AOF0fGaHV7bWJJvA/g66WJrNlzHd36gk4HcLkcn2xX0Ame 4wefp+lAHiF5B+0vZwWKade+FtSKwD7S8ylDJJu5xxwMU6TxX+0LYaer3Hw30LU5vOK4tNQ KkL/eIz0r2/73PGfWoniIbcOQwwwPegDx5PiB8ZlSMS/BnexgJbytVRQHzxjj07dafB8Rvi t9mSS++DN0sm/DiDUY3AXaSCB156V7Bhiijpx0H+eKTZ8+5Tg+vc0AeMWfxW+KEunS3t58D NYjUMFiWK7QsVzySp5/KrC/G6Weyuns/hX4ykuYEG6NrNUBJOCFYnnFetR+YSxYbYwAAPUg 0khJI3JlNwwB29KAPPbv4srp+qwadceA/GDNLFE7TQ2HmRxlwPlYhuozzxVi++Mnw/0zTLj U9S1a5s7O3vTp8kk1nKu2cDJXBX9eld7iWPaS2XU5bHAPpXM+OfFPhDwd4Zl1XxjPax2Cne IZYld5nPQIhGWbI9KAKEHxY8A3fhltfs/ENu9v8AZZrxIpCYpJI4vvEKeeuB+NeffA3RtY8 S6hqnxl8ZQY1PXmK6bHKv/HnaKcLsz93P6isi28K+IPj6bXW9f04eEPA0DEWenxRKLzUEzz 5jYGxGx0HH866fxT8P9a8LX95428DeLNTtJbBFkbQ7xzLYTIqhdmxRlcLyMZ5FAHtZYFCq4 QnsfavKPiz8V5vBMmmeH/DelLrvi7WG22unKcgD++2OoqrJ8e/Bln4I1DV9ZM2n6vpz+TLp F0hSeSfAwEQ8lW7H0rkPh1ZXMnjzUvjP8XL/AEjQLy+t1j0mxnuow1pDjgkE/K2OPxNAEuj fB/4leKXk1/4l/EjVtOublg40zRrnZHbg/wAORx+X507xr8LfCvgzwrca3rPivxxqNqjiKO wj1ORjdyucRxjHIJP4V12t/tD/AAp0SJoo/ES6vcqMJBp0bTM7HsCOK5m++P8AqkqW0ujfB vxXqTSt5h+02vlqo7FeDk+nSgDG0rwnZ+DPg/4zgbXIrbx9qenj7RHc3Ko9srLmK3DycNhc 5PPNYvwHsYovibcQi3KzT6BJEXm1iK84DKOEjACjPY+tbN34vu/it4I8Y+INX+HFquk6FYn 7DDqkG+Q6gAfMwTgkKO2OvFef/D5fHXgfxTrWp2/he3h1O08OyXcCLYJbRTwhlYOdvLsRkY 7HFAH1f8PbPWLH4eaXp2r6XDpV9aq8L20ThlUBjtYYJ6jBx711SEhVweehrH8L6/ZeIvCen eJLFj9j1C3SdPlOVyOQR6g5FbGU3kgn5ugxQBFd2tveW8tncRK8E6GORXGVdSMEH2r5e+IP 7Oeoz+ObLUfDFpYy+FQR5ukrK0MlqP8Alo0BHdsZx1zX1OXRoslSQentTCNzKQuVVyOaAPz /ANZ0Cw8A+I21/wCHWoTX0+ixtNqOja3b4vNPL5VndcYYBWGSCSODXF+GdS8Q6f42j8U+DU Z9U00yX86RsRiEEF95OB5eOPxr728X/DTR9e1RfFNlpVqPE9tFILdpCUiuiy7THcBeXQjI+ lfDXiMW3hHxJ4msNIgd4riBtP1CKFGSPT5TIGaKMnl0JGFJxxxQB94+BviH4T+IHhr+3NE1 CK5VIw11bBPmtX25wynnsee9eCal4oj17wnqupWPw38PjwA1x9pOniVotR1BElCNdxKg6K3 brXgfgfxe3wv8caF4gtJrmVHQf2jbSqUV4W4K4/iwDwfavWviT4ftfBHiXTfF3w8Sc6T4gt WTTrmGYy+VcSnLRRHOIcgk5II3UAez3Hwn8QzeJk8T+Evijr+nkyLdf2feZltgrAHygvGB2 PpXFeNtd+MmheHG074leHNF8SeFdVkNpdy6fu82ASEhMLwQR1B5r0L4L/Eq38V6JH4b1bVY bvxRo8QS+MZJWYZwHVv4yBgOf71d74u8Nw+L/CuoeH5b+409L2MIbm0cCSI54IJoA4r9n7W v7W+Cuk21xcPcXmlPLp1wJj88TRuQob/gOK9WXKEN0/vegr5D8L2/itPivr9v4Rifwr4w0q FPtOlXfz6frsaAL5hbjZI4AOcEZ71718OviHaeNxfaXqGnSaB4o01tmoaNM2Xi/wBpT/Ep7 EUAeibsTIhJ5BxzTFH7sDOQex6U0ypI6Op78DufapOi59KAOF1bwzeyfGXw14vsof3EVhc2 F+6kA7W2tHn1wQRXdU0r85H4j609cEgjp1FACn7g+popxI2jjvRQAm1zuJx2x+VFK3X8BSU AFFFITgUALRTcmjJoAdRTC+MDHPrSknNAC7qaTkj1PTtmivOPi3qOoR6R4e8OaZqtxpVz4j 1eHTTe2zASRRkM0m0noSqkZ96AKPxI8T+IJPFGg+AfBWspY6pqjvNqN2IxM+nWirzJg8Lk8 AnvXgGvLo/i/WbP4X/Dq81fW7SCSSS/v1lYHUbuVwrzTyYxsRQ3J4PAArSk+KHhj4eeIdW0 v4ceArjVJrYNb61q2qSSSyXSqzDaWGduTn5jx7VT8GN408PavN4o+D+laZd6JrbMZtKkvI3 lgBOQJIywIZDkZBwVI4oA0vip4Kt/geuneM/h/f3emmGBbJh9s+eST7ysUbiVDyGXqAQRjF eieHY7RPjZoWrQafZ6Tc6p4Q/tC5gs1EaXM7SqCWUddueD7muN8W+Gdd1DU7Xxn8frZL2xj MdnpHh3RiXa6uX6A46ZPXnt6Vv2kuu6f4uulVbbR/GOrx+dfXDETxeFtIjT93HknbvbGQOh OfSgD6Bh8zDAktuGAQMg+/H0p0b+W0W0s/HJIwfbivlzVviP4Ikktl1r4veKdXgtyyM2j2w s/JGf9bKQAW56Y4616z4M8WahpevReCfEVw+oLcwm60LWnYN/adtgHY56ecoPTuOaAPUAkn lsqkFiM/WmOFIePJUFRhu1SRhlPXjrkUrgeW47e9AHjHxmkutUvvB3w+ll+w6R4l1DZf3sg YhkiIdbce8hHevMfierfFD9ofSfhlBdzJoOl3EUc1lbnYh2p5kzt2JC7QPTJr2nxS8+s/GH wNoKY+zacJ9busfMSUHlRDHYEuSD7V4/4eEPiP8Abt1a/wBHytjpkLtdyKcIXWMRsfcE/wA qAPprSNKsNF06DS9KsYrOwgT90kQChQOB06k9ST1ryX43eKtXntbT4ZeA78f8Jhr8pQxq2G trcDLyM38HHQ+ma9S8Qa/YeHvDd7q+oTW8CWkEkiCaQIshVSQoJ7nFeW/CfwjNrurH40eMt PNv4o1hM2ttyqWFtjaigHkll5JNAHe/DrwZpvgDwbp/hzTQheKNWupxybmUj53J75Ndl04x jiotqIof7zk81Jn5m3HhepoASP7v40pYA4JOcZqpeXX2DT7q8KGSOCNpcbguQFJxk+uMV4f rf7Q/ha6+HtlqdumsWbavE4d7SNZW00B/LLs33SQxGADk0Ae9eavAx19awLjxh4ct/FFn4Y fVYTrN4C8FmrZdlAyW46LjvXyTqfxP8dw+DZdA8UeIDLpszTaYLyx+S9MyrvhLkdUmUgEge 1bXwS8JfEiPWdG8Sz6NDp2n6Yklu2paxmOSexkwzRbM7vkIO1iRgHHSgD67yQzHaSoP3fU1 554k+M/w48NXLWV34gjvb/B22WnIbmZj6BVzg545NcPfeJNd+M/iLXvBvgPVpNF8LWm2O78 Q26F2un4DQxHsMZ+YV6J4F+GHg74caYLXw9pcaTvkzX06h7iZvUuefw6UAeea58UPi5ruly R/Dv4S6pZiVSItQ1gLGRkcMIyf5/lXkOifD/4+ad4mfxZrvgS18W6uSPJl1i7SVLY55MaB8 Kfwr7VQYCkPuI7+tOOM7sAfQUAeDW/j/wDaBjcwy/BazZgAhdL4Kp/8e4FNv7z9qDxDEE03 RfDfhRJAyO0lx58gGOCOuK968tCrE9WOeacg2qMnkcD2oA+QfGP7O2vpp2n+M9c1i68Xa5G 5n11Em2SSwqB8tv8AL94AdTXNfA25+E19431y18XWVvcLcT+bol7rpLEoPvRsW+XcPfvX3A 6CXMJX92wwR2INeD+Pf2ddN8RT3U2g6xHpglwUsJ7RJbSH12AYKsTzkUAevWegeGbOGKSy8 P6WkWN8bw2sajr2wK20YrH8pOOpOegr4o0TxLqvwb+KcGkSa86afaX8em6lpN3eNLH5Uigi 5i3D5Fzk4zxX2nDLb3VolxbTLNBIodHhcMGHUEHvQB4FcaTrHijR/iN468VWd7FpEumzWek aPFKY/Mt0yxmKDo7MOp5ryD4VT6xrXiiOLwxqGk2niGfRrhdPeSe4uZYGCgqjGUbR0wcZGO 1fTHjbx3DZ+J4/AVlbTXmpanpd3cyvaOoeziRCVODxuY8DNfO3watZvGvxJRLe+1CO3h064 gv2uNSjeZRIgAMIjAIYHqR0oA+h9B8b6tbfCbUNd1/wrPYax4ejlS909dsazGIZZ4j02N1F cL4k/aa8LReEE1DwxPDdeIHihuH0y6VwEViN6+YoxvVSeM10Ov8A/CQ6D8Dtd8O+K7uK8vY dOmgTV5maO3lhJ2RtM/JWQg8gDt715v4J+CPgnW/Bb2Gg/FOO7iv44ZbtLKOB/wB6oAYhmG 8Lkfd4oA9XX48+Ax4btNZlu7yO3mkMMmbOQeRIGVWV8jjDMB6nOelV5v2h/h1Dd6naSz6hH Lp/mmTdZth2jYB1Q9yM5+leT6n8KPh1f/FW98Cah8Q9bi1Yr/aQjkEIt2dwM7D2k+Ue+BXZ D9mLwtLDsPjTV5xM8pdj5RLeYAHPA4JwOaANyf8AaP8AA0NpaXbWerxwXE72rSSWwDQSKwX 513ZIJYdM14frHjDwv4mt/F2r+J9Ei/4Sq3E9q84t3jtLyyjmCvhQebhQcgsODivUn/ZS8I zXEks3inXWnZzKHYx/Lkg5UbeDkA5FbVr+zl4UtnnNxr2r30U0dzHPFMyfvBPgtkgf3gGHu KAPiaHTdObUtZstQmlP2O1Z7CW4lCMWJHlDHIPBBxmvoP4B+I/Beu/DW7+EPxAuY4na6kFl DcHYJkPP7p+zBs45zXG/Gf4S6Z4Mkjt7GfXL26SNZZNSvoVFk0eAqRbwOJMAAeteNWaSXcK WcLv/AGgs6x20KkiYP/CFz0wevf8ACgD37Xbzxp4Q+Idpr13qyeH49GvxZ2ukW1tsE+n5GD AQP9IZxncM5zya+t/C3i7RPHHh1db0KWSS1dmjZJo9jwyL96N1/hYdxXy54C8Q6n8XNSt/C +t3UOi/EDQYjFY67HH5hmtg22cKD8vmYHDAdia24/HHhD4dePdA8M+FNc1efwxYySy6pNAo ke5u3k8tmldhufDEZ29KAPoHxX4L0fxjpj2Gr+dDG0qTia0kaOXemSvzrztB/h6V8ufEbRf ibY+MbfxJ4p1Sy0PVrOVING1/ToH8q9BfiGYICRgDqwxjOa+yABtGBlT84Izx3pJbSG5g8u VFkVhjDqDweo5oA+eNE+NXjrw808PxF8HRanY2R23OseG51u1gXH3pEQnA9eh9q9HsPjn8J NR083cHjrTEQclZpDEy/g1YTfs+eF9I1G41PwNq2p+ENQugEkltJBJEyZyyFHyCD71wPjT4 AeJ9Q8Y3PiSw0vwnrloVwmmTW72hm4wGcocFs8kjFAH0tZalY3unpfWN3DeWzgFZoXDq2fQ iraAhcNhT1Ar5h+FWhaB4L+NMPhW31PWtD1lrVprvQXJk024coCTA55wh7nk19P5/vcmgBx +6PqaKQk7B9TRQA5uv4CkpW6/gKQ9KAEPSmsT5bH0FHXgmjaMEA9aAGEnJ+bHAp6kBRnmk2 lQOAfXNL5Z78d6AHMV37c4HpSPxjFNZehP8PBpNjrKd3+rxx9aACQlUypya8K8Q6+/iP4t3 t26edp/w6tXvI9OjA+0Xt8ycMqdSiqeD617sgV0I71xfivwDba/qVhrumX0mg+JNOLfZ9Tt 4lLlCMGOQH/WJ7GgD5j+DPjz4f6Z4d8W2HjPWJrDWfFM8kdxujY+XEwI3EgYDZc5FGr+Bfg t4U01brXPiVd6xr0cQCS6PCj+VGPlTMa/KOMZLEEmvQ/Gvw08WXCrNrnh3SvF9vOMT3Gg2y adqNqefmQk7ZAe4aub8NfCRbnWbe18N/DK90KGGYvLqniafzUIGMbbdDh2zz83yigDnfCut 3k3wW8TDxS2oPpsrxSeGpJi/mNqCsRGLcklieFJ25Uc81pazP4muv2dYtc07yNQvbq5lufG EgKtcLMuBHFKh6KD1B4AXpgmvfdA+FOl6X4ig8S6xql/4j1u0XFrLekCCzJ4PkwrhE/nVbx Z8NS3iQ+M/A8VjZeJWVo7uK7VhZ6kjAqVnReC2Dw2M9aAPCNQ8a/CzV/hofCPgv4dahqeua lbLYQztpy7jK2PmabnPzAncOPTivQNAOp6lZ+BfAKx/2n4l8IX1vPrF/Ef9H00IpBiMhGJH KMF2rXXRfDzxpfwRSav4/m0JoxtjsvDFvHbwQZ65LKS2OmeOtdz4X8LWHhTw7baNppd4/Me WSef5pZ5CSWkdu7E96ANzzPmUAcbsfhWJ408SW/hDwRrHiW6K+VY27SKpGdz9EXHfLECtwR 7YgwbcMda8j8Zzz+PviLp/w3sVWXSdMaPU9flDfLhTugtvqzAMfpQBwmu+I734QfC6bxVrN w2o/EXxom4yyAqlv8uQg/uJErYAHVsV2Pwm8KaZ8LfhRLr3iGdY9RvIP7R1W7lOXAYbhGSe nGOP7xNebeKbe2+O37R8Xh+OZ5fC3heLbeXMZzGzjDOB2+Y/LnpgE1L4i1zUvjx8RT8NfDU 1za/D3Tjs1DUrOLd50ijhCx425GAe+M0AdF4VsL34+eIY/Gviqzlt/BOlzk6Hpe3aLxhx58 pP3unTpX0AYxICocDA+YR4AwOg9sVW0jTINK0iz0ywt44rWyiEMUagAAKBzxxz3rx79pC11 mL4cQ67Y6rdJYadcIt9pyStDHdxSNt3Oy/MApIPFAHuCsUVcj5cZznoP614v42+Nz+APjIn hzxBaD/hGZdOW4+2W8LSS28hJ+d1H8HY+mKxfhJ4k8XaZ4HtPBi+HLrXNY051mW9e4LWd1a SSDEkUxHzFVbhPavS9S+Hun6z441DxFqV9JPY3+knSbnT2QKjxZJLb+obPpQB8wa94g+J/i TWvEOi2XiiXxDLczmzn07Tow8IspAHguotvbjDZOR3FdXo/wABPGfiW51BNfmh8G+H7if7S NHs3W5JlMQjk28bUVxk+oz616nqPi/4QfBHSf7ItJLDT5Y4xs0ywHmXU5PQHGSc8ck1j2kv xr+J9sI2tY/hr4cuFysyYl1CSI9AOyZH40AVb+++CXwSiTSbLTP7Z8SSbQlpEPtl9MV+7uJ zsx0HTFN/4Q/4pfFy6ik+I1yvhPwiSJE0LTp/9IuBjgSyD9RXo3gT4U+DPh7as2i6cJb6Y7 p9RvP3tzK/qXPT8K7kENHvAFAHi0nwC0rSYhcfDbxTrPg+7iOQkFwZrZm/2o29e+KiTXvj5 4St55PEfhbRvGFhEuDc6Xci2nkGeu1hjPtXt4yR15prlS4PynHUZ60AeQWf7QvgW1mg03xZ DqvhPUZGwLfVbN025/28bSPfNerWGpabqtmL3S7+3vrdhuEtvIHXH4VS8RaH4c8Q2DWHiPS bLUbaYbNl1GrdfQnkfhXj118DLPw1cXWq/CbxvdeDr+Eb5bV5vOs2Ho6McqPegD3hgDyp49 aGJXHy8Dqa8Db43eLvA+qW9h8VvCCjTZmRI/EejMZbOQN0c56fnXtmlaxp2t6dDqWlX0GoW E43RS28gdWHrkd/agDT6cHk9qglRQB8x3E5zip1OWpsnXcOWPAFAHmvxE+DXhD4hvHd6lB/ Z+qRYA1C2UCR0HVH7OCOOeRmvn7Xfgpc/D+31LXNb8b3SaNIjw6Xpul3c0M81wxxDEoJOR6 gdK+yhypJ6Nz9K5jWPCGkaz4p0bxDfxPcXehmSSzjdv3SvJgeYR3Ydj2oA+dfBOjeJvhbYa 6Nd8PxeMzeqYNYvNHvWudRsY2j+WMq3Ixk5Ge2a434ePLqXj2ztpZrqPwfotjeQLMyRWF5a QtE3zyKh3uy+tfWGoeHtPSHxDp/hXULTw54g1lPPmvItpnWTp5pUk54zivL9M+CWr+FvFZ8 ZXWvxeLrmJZZrl9QtCbq5XyiPJRgSoBJ6Y70AdX8HvENl4y+Ga2VzrSeIJNPkNrJJNEQ8kY 5ikkR+7JjqMGjxB8Bfhh4kuo719BbSrsA5bS5jbGQdcNt4z349a8yk1a98ceOPDmq/CzTLz wr4vSzc60L63aO3jhRdqW8q4AkO7AUgZA+le+eB/ENx4i8F2eralp7adfvuivLZxjy50O1w M9VyMg9CKAPkPxZ8O/h3afEHxjZa1rr+EE0OKJ9KiuXaWTUzsyX3Py4J+UhTkV6n4J8CfCP xD4QtJ9TMeg669vG17Y22syQm0dlyCFZ8jIw2D616/468G6F408JX+jajp9tczy2zraykJ5 sTY42MeV5x04rwv4d/Cqz+Ifge70f4seF5rTX9Gn/ALPt9Q2mO7lt1wQxbpIAflDc8cUAdF b+EfjB8MLpbrwX4n/4TjQMs40LU5cT7ep8uU/eIH/6q77wB8XPD3ju8uNGMV1oviG1UG50m /Ty5Y2BwdpP3xx1Fch/wzn4cstTtNQ0Px34m02+sBtikW/ExjB74boPavMvHGgfFYa5aag1 vD4t8RadceZpWs6PJElwkat80NzECMqw79QTQB9V+ItA0nxP4fuNA1uyjvbK5BDxMc/8CHo R1B7V8H/GP4dp8OvENrbWN3OZov31rdyzBpbyHP3gFHDR/dJPJr7wsdSF5bRm6aKG/wDIjm urTzlLWxIBwwzxzmuC+Kngrwb8SPCcf9oavZ2N1DNvsNSSVDsm6GPJOG3dCvvQB8MeHfE/i a212y17Q7XzL/w9i5SWPKhYQ+X3L/FvJwa+z/CY+EF/oUnxqtLG1tW8l5LwsT5drL1kURn5 Q+epHXg18m+M/Bfib4Va7aapNYfZrW/jbZDO6PJBuJUrIFPfkqcY5HcV6X8BfGeleDvFDeB NbFrqOieJpIikgAkhgumXiNt3ByMA+hxQB6P8HvjBdeKfH+qQ61rDzx6vumstOit2CaZAhw rySNgDeMcc896+jUO5skgsBwQMZr4L+LehTeDviRrOkrqGuXCaosd1vjAQX0m4lIY0UfNGh AUgEEdcGvqPwJ8VNI8RahaeF3ge21q206OW7ELeZbwTYAMHmd5B1x+FAHqIHz88kGn4HoB2 4qNMr8rEnPc9TTuhxmgCnJpmnT6jBqU9jA17bqUiuGjBkRT1AbqAaukAnJFLgUUABA2j6mi g/dH1NFACt1/CmDrT26/gKTIoARiVXIGaByM0tFABS/w0DoaaB81ACHNJzUh9aTI9aAGU9e lGR60ZB6UARgAlgD97rT14GM00KASR1NLg+lACnpSL3oAPNJggnNACswDY7mkDbvUY5B7Gm ELvG7d06qcYpjtCm6eQFYolLOxHQAZoA5rxz450nwNoJv78NNeXR8ix0+IEyXk5+6iqOeTj J7Cvnvx54hm8DfD+w8CRJMPHHjGb7frQtH/fku2TGGXoWJEa+igmuoTxPHc6Rrf7QHiW0SS 20xZbTwzZk/Kse7Z5pz0Z37/3RXimkeLv7L1z/hNHudN1f4meJJ2Nq1zMPsehQDA3PngNjO B2AoA9JuPCHiXwd8G7rwZ4CudJj8TXUgm8TXBuVi/s6KRMqhZiMDadufY+tey/Cix8CeG/C tv4V8H6rpVzdQRI94LS4WSWSTGGd8cnnjNeffCPSPBPjOw8aWl1qV54xutUaE65qk0Zitrt +ojhxj5EKjnvXzdqun6no9zK/hHQdXsdZt9Svc3llBMuYxKDHCFAGeATk5BFAH6KkhVy8nB /KvKPix4r1e3vtP8AAXhrw9pOu61r0Ukn2PVXxEI16kjGG+ma+abq4+Jd3qra9oVx4vTVbz ULi1i86KTatu0IIBUjarFt3J6cVq6z4dfV9E0EaH4e8bW8cMF65u7tZPNF35A+WNvvCMyLz nj0oA2NR0b9p/WJ7nSdL8R6db/YHWOaw0ieO2Swym5QeMhSDxg84ruLL9nXUtYsbC58bfFL xNf3TRq9zbRXBEe7HKqc9PfFeW26eK9Rdp9c0LxdqHhyeexn1q2jieK4uCLbyyVIwWUSD7v oAa7TwNofjCb4raab3RvEtlq1lfSPNd6jOWthpBTEduxB2l+nAGc5yaAPY/Bvwj+Hfg9Uu/ D2h2l3eMSTfXR+0ysc8jeeB07V5t8RvBevW3xI0CST4g+ITZeK9ca3eztroxR20PlZUKAez KDxW9qvwx8Y+ErubWfgz4g+xeazS3OgalIZLSZmOSYwf9WT7ED3rln8d+CPiB4h0vRfi5pm r+B/EmjMzwrJdNDas/RnWQdD6Z9aAMfQPGXiXwh8YbC/1rU73UfBrSjwpJqE7t5Uk0XScgn 7287ScdjXESHUtG+MWpMdTv7CysvF0Vr/AGzJqMjfZI3Yt5TRE4ZWGBuPFfSOl+BPhFrvg2 LwZYXtnremQ3TX4jXUjO/nHkuXDZyTk/jWtF8Hvh9Db6vA/h2GaPWdn29J5nfziG3AnJyCD 0IoA8W+I3ifxafjSfiD4dElz4U8Fyw2d7LFOPJw4BnJTPzYDrgj0rz34pwvJ8WvHureHLm2 S2sIbPVxcSai0Lx7grt5Kg4dpM8ivrfTPhh4G0vwvqPhe28OWsej37lri1yxWXB43ZOT0HN VB8HPhe1zHe/8INpb3MJUxs8RbbtACg5PzYA4zQB4Lc6l4I8ZS/EPVvH8zafrKWUEmjWl5c NFNDF9nBRolHVi/pk84rjdNn8VaHqfiTxJd2P9phNBtbfxJpLkNK0UsPE+31RgpPcZr7I1L wP4Q1fXbXXNT8N6dd6habRBcy24aSMDoAfbt6Vej8O6LHqV7qMek2qXl+Nl1cCIbrhf7r9y KAOU+FNrZ6h8BvCdrd2yTW0umIhiuUDK64/iU+tec+JPAOq/CLXI/H/wr02WbRsH+2/D8ch MbxdfNiU9GX0FfQMcEcEcUMMaxxQjasajCqvsKeyLhicEMCNrDI//AFGgDyiD9or4QyadBq Evi+G3E8Yc27xN5qnurYHWof8Ahffh/VUUeB/CviPxXcudiraWTRx57ZkfCge9cWPDuhfCz 40xW+raDp8/g/xbPusbi5t0ZtNvD1jLEHCMema+jIYEgtxBBGkCqcbI12qD6cAUAeKHxR+0 gsk00fww0Q2soPkW7aiBJB6byOGrMuLH9ol7K71rXfGWlaLp1vH9omstIsxdXCIOSiAjBJ+ tfQTHh5FGGGBjsa8Y8QaP4i+InxGvYdI1XU/C9p4SiKW19GuxL29f5jlTw8SqMfiaAPLPF1 l4IvtN1JfHmo3+neN9ViS+k1hoHMOkq/FvbzGPG0Mg+Ze7En0rv/grP478VaenxA1XUEg0a G1fT9M0WzyLeZYwV+0HJzksOPatv4f+Ehc/D/xRaeOdNnbWNYurga3LOvF4VUhZIP8AYC42 Y6Vl/s3W3iOLwXdXeq3V6NGEwstGtbmPy2itomYByoGdzE9T1xQB5pBc+GX8AaR418SQajr /AIp1fVZ7a7ki1PyGs5yzqImiY/6sKMdOnPeuN0z/AISlfBHwzn1BbNNC/wCEoMMF3HeyPc ys0vKyKTtK4X17CvddN1b4Hat8a9S0w+C1g197iS3/ALQubb/R7i4UfOiHO3fj05Nejt8Pf h1ZaFb6fP4Y0y30yylN1HC6hY4ZMfM+TwCKAPmjwyukWvxL8V6nrmoaJbaRpvidy8k93Iuo W4BJTyADgpu25GPWr2qfEDXofjOfjTbNGfBVrqI8OPL9pG14c4Y7Ov3vmB9BmvoFvh18K57 83i+ENAuLyVxOrLFG7uW/iHcnvkVxepah4R0n4z6P8IR4P0caFqltJemI2vCXQzsYDpyM84 oA5n4a+O/Avh3xd8VNR1TX7CGK61tRbBXDvcROMDYAfmBY9q8m07UPDNv8MHn0Oe3h8ZWvi 1p4JbU/6StoJSWZmHKxhc5ycV9mReBPAsBjki8JaSssZ3IRaKSCO/SuA+MerWXwt8CxeIfD fhzRYbq5vorKcvaKd8Tn5xgY64PWgDx3wfret+F/ixpXxa8T31nD4Z8f3M1nI3nZ+Q58ouu MKBtA/HmuRik1K28O3YtYItU8Ka/4mCkRDf8A2XeR3QIwOqh4scivttNI0i60yyhGj2DWyR h4oTEvlxkr1VcYHWrMGl6dbQG2tNOtIELg7ViUL5mOGIA5PvQB4r+1D4a1fWfhzDe6WsUtn p0xmvkfamYwPlYuecKew65r468KaFqOv2V1p+kxI95ZlL1WZtjLg52Lk4GTg7vzr7K8J+Pb v4g+IfF3wj+IWj21lqEEcsLPDIVS8i3bd6Iw5IDZz7V8m+PPBviD4WazNYwvLBbySSW8Mrs qzToOBIVUkgMpGM9cUAfYGuaTpnxv+Cmlatosjfa4YlmgeJ/LlEyDbJb+Z1QMQVJ9wao/Dv 4IiGfTvEvji2htbmzPmWGgWOVtNOI6M2OZZe5Y9TXE/seavqsdv4q8IX1vMtvZvFdIHzmJn yGXHvjdX1YCW/iOenNADJA5cYyDj7x61MudgycnHWmkEEe1PBDHANABkA4JGaODxnk189eN PjdqD/EDR/BnhWym02KTWU0691i9gONwbLRxL1ORxu6DNfQR3ruXaO2B/M0AKOUH1NFJI+x F9yf6UUASN1/CmAHNPbr+ApKACiiigAooooAXtimYNPx70Y9xQBHRHyue1B6mgFgeBgUAA6 07IpNpo2mgBwINIRmjpyaUc0AN6dRUckazK0UmNkgK4z2Iwf51Kw96a6gptYZHt1FAHyhre g6r4h/ZV1bwvp1tNeXXhbXpoTFEv7x4I5GbJXudr5x7V4Npl9b+LPD2m/D3XNU0nw7o+l3U ly2rPasZpGI+4wAyW7YNfamsaP4s8F+MtW8W+C9Kg16w1pll1LRhKIpxKi7fNhY8FiOqnrj rXO2Fp8HviZ44k07WPh7cWHiOK1+1yw39qbdpIycEnBwxB9ceozQB4JpHjQeH47rR/Dnxv1 jylcLax22iIEIAH3g2CPwr1rw58ZvGXhfRdMvvGGnjxn4bvmYx+I9FiPmRgHBWeEDhh6cV2 /i+P4H+A/C9zp+taPodvA8bf6HDFG1xIcHBUYLbvfOB1rmP2W9P1m18Ia9JNYS2/h+8vFm0 43AKGRNu04X0wF56E5oA9H8K/GD4c+Nbt7TRvFMEl0qh3t7keQ+OgGGxzXdK6TRRywzbxIV /eIdytyRjjiuE8RfBv4b+J4dRkv8AwvZreaj80l5EgWZXAwGUjoR9K4n/AIZ+k0AaafAnxB 8Q6EbaXfN59wblWAU4xFwOuM84xQB7miASORjawAByTwO1PC4ba23yz/BjgHNeDNr37Rfhm 8vEv/B+leMtOtXXZcWkn2ee4GPvKoJwfXio7L9ojUbNZF8afCbxNo8qMfntYWuEA92wvP4U Ae+MisoB2t1U8dvT6VR1PR9K1myay1jTrPUIXGGW5hDjHpgivM9J/aK+Ft/YNdahrFxokq5 3QajayRtgfhjn610uj/Ff4c65pf8AaWm+MdKa3AyRNOI3X2KnkUAcl4i/Zt+GGs2jvpWmS+ GdQY5S80qVoyh7fLnGK5/wR4t8feBfiDZ/DD4n3keoW+oRsNF10jHmsvSNz3OPXkGvcY/EG hNDFJHrNiyz48oi4Q7yemOec15L8ctZ+Glx4Zs9H8UahdNqE0rT6dNpEZuLm1lTnzhszhQc Z9aAPaiQ0jHrk4+hHaq76hYWsUslzfW0KR5Ll5VAXHXPPFeQfBX4sS+LbJ/DniS5iHiS1iE kUyYCapbnhZk9T/eHUGvEdYg8N2/x38aaj4i1AGxt9XilisGgmae5DKf9Rt+UqGPzAjGBQB 9laZrGm65p0eoaTf29/aSEhZ7Zw6HBwcEe9XJGO35AcDvjpXwPoPirxTpnh9NK0jxlrWkQW Vp58VjZwtGvmm72uoyp/gYsK3IfGPjy7GqaJqniHxW8GnzXI0O7tInEt9eFh5KSuF5TGeuB zQB9tqScA/exnHcintLt3DGQv518VanefEX/AIVHd6hcal4ru/E0+tGzvER5UWzVFLLtRRk g5xkHFfTXwkvtS1X4P+G59ZW5GpLbCO6NxGySF1JByG59OaANbx34TsvHHgnU/Dl/CHjuoT 5bEcxSDlHHoQR1FfP/AMIP2gYtJ0uLwp8UJpbWe0lazttalBMVwUbbskP8LDHX86+ph94MG 68Ej9K8B+Fmg6Jr+o/FDQdZ0Ozv9Ij8SyeVDcx71BZQWwD0OfSgD3KyvbLUrWO+067gvrZw CkkEgkRwe+RWPr3jHwt4Zv7Cy8Q67aaZNflzbC5k2bynXBPAGPWvN4v2cvB2n6hLfeGNf8S eGHkbKR6dqBWOI+ykHj2rkPC/wtfX7Txlqfxj1K/u9LkLWOnXOszKs8Fuj5aYdoySBg9xQB b1CDSPH2o3HjvXPFD+Hn1GT+z/AAUz3TRMHjJxcBc7T5j/AMLDG361mf2h8Vvikl//AGTfS eGvEPgeE286W0oWDUNRLHI9CnlrkDszVkaPpy6l8PtW1jW1tfEthYA+GfB6giEXQZwqzgA8 Nnad4wcKcV33hnRdZ+AGh25v7iXX/DNzsm1e6GPO065Y4eb1aIkrnOSMZoAp22jaDr37J1p LpWnzajdacP7Qdo5/s9wl9G5M7GTGQ4O7nvwK8+0HTvif8V7rWNX8Pytd6Re27WbXniYuqm NusUEa4GV7uQcnJr6I8L+P/h74k8R6n4U8LahA97ajz3EMRSKcE/MYyMCQZ6kV3UcUcYWOO JYwDgJH8ox6f1oA+M/EXwT+Ivgzw9da602kalb2cQeU6asiXsMYGDJCxP3l4rmvC3xE8a6b 8S/DmtxavYeLr28082Fo+oTiLzFZ+InYjMcoPHPXIr70khQllcDa3BBAIIxjp9O1fGnxS+G 6+GfjVJB8O/DX9pJqGky39/peR+7j3gO8JP8Aq2yAQRnmgD6/0q5vLzTLS41CyFjdvCrS2x cSeRKRlkJHXHrXnn7Qnh9vEfwG8RW8cLTz2ka3sSoOQ0ZzkfhmvLvBfxn1jRfDkc0LQ+KtA 02FYpY55vL1uBi2D5sTf6zZ0yvUAGvcvC/xB8JeObadPD+rC5MO37RDPG0TR7hwjKw6kA5F AE3w88R2Xiz4aeH9es3WRLqyj3Mv8LgBWU+4YEV1DE8K6gc/ma+b7W61L9nfxe1ldwS6h8N Ndu/Nju/4tHlc8hgBypJ9uBntz9FwzpeQw3MUiywSqGjkQ5VlPIYH0IoA8y+Mvwvn+IXhZZ tDuI9O8UafIZ7G/GUkGAcxF15wfevFT4cT45eELfxVtt18YeGkfSNbsriQpFdqg/1hccqQM kN6givqbxNqqaJ4X1nWZZPL+w2stwrZwAVUkfrXzZp/hf4j3nw28O/Fbwpf2Fv4j1DTpTrQ uEWOG7tSSyFkAxvC5GcZ5oA1/wBljwdq2gW/iPX7oK+l6mYo9Pud2PtKKWywB546c8nFfSu 5sldo47mvkX4U/H3QfBXgay8Oah4H1+Gxt98q3caGZXdnLEAEAheeCa9R079pr4X3loZdQm 1XSGU5Ed3YycjPUEAg0Ae1AEjaOpqNlcwhV6KeSDXnVh8dvhLqNxFHbeOtOEkwGxJCYzk/7 wFdfF4p8M3FzFBbeI9LlmbkRR3aEsOx60Acv4j8GXV18RfDnjLS9PtLy+sC9tP9qmKxxW78 tIi45l6DNehg8juoHFZg17RdzxNrNgsqnDKblMj9a0A6javc8jHpQA8ou0Z55JopSfkHGOT RQA4gZ69qbTWLbh9B/KnUAKBmkHJxSMcKTnGOa5Of4i+Frb4iQfD6XUNviC4j81YfLJULjI BbpkgEgUAdceoA5pueOlcX4v8AiX4O8ATW6eLNUewa7RmiPksykD3Axn2rntK/aA+FerSzW 9v4ikjlhiM2y5tZI2dQM4XI+Y/SgD1XOe9Jn0Oa8+8J/GLwH42nv4vDWoXN69jbfargfZXX YnftyeOnWuUb9p34VRXMcUVzq1yHLAtHp8jbSvUYxkkd/SgD2v6UZPrXiM37UfwqZCYJtXl O8IPL0+TBJ6DPTPtXU+EPjN4N8b+KZfDOhR6qdSgUvOk9k0QhA/vk/dJ7UAekAggHn8qXA9 a8v0H4z+FvEHj9vA1hYa0utIXE8c9oyLAF/iYk8Kex969OHUgnpQAN0puSOlObOOKRe+aAB ST2oOd2T0oZSTwcU35hwTmgChrt+uleG9T1ZRl7O0muF45yiE180+I/GU3wu+Ceia3pNus3 jDxvB9puNYumMjq5QOcHrnDAIowBX0trenDWfDOqaO0rWwvbaS385edm9Cu4fTPSvn/xFol l4x+B+u+Ctd0oReKPANvsi8ltuSseYpoyf4HRR17gigCH4Yfs36alrp/if4jSz6trUjC8ay dyYQ7cjzM8uw7jpX0nDbwQxLHCgSOMBVRBhVGMYAHAHtXzV4G/aS09Ph/o0Gq+G9e1S9tIE t7+6060MkSOowOe524J9c17lYeO/CN7uRPENlBNCUWaC4kEbxM43KjA4w2O1AHUqAoA24xT SAGLdzxTIGRl3rMJUflWBBH0yOKkPK9ee1ADOjZ7k+lP6jDHcMYwehpu3pnrUmMAUAU7rS9 NvrWS3vdOtbmGQbXjkhVlYe4IritX+C/wt8QRomo+B9KLRfceGERMo9MrjI+td/kA0uecjv QB5lP8BvhLLNC48FWqGEFUCO6rg+wPWuZn+CEnhXU7bWvhHfW2iajHA9pcJqatdRSxSHduG eQwPT2r3Eg5ODwe1JgGYq3NAHyP448MaR4Lfw74H1+G40m0tkM2leOIQQYb53LyRyqOFiZj 93PAr0fS/i83hnU7TQ/jFo1voN/Jj7NrlvGJdOvlI4dZMZQn0PrXpvjXwP4f8d+G30DxJay XVi0iybUkMbBgeMMOf8a8I1AeIvhJ5ukfEmxi8VfCWeU2tpLNGs02nKxyhkGMle3rQB9H2M 2m6hax3tj9kureXlJ4Arow9iKtLGVBVAq45GF4rxbS/h5N4f06HxN8DPFCWum3q+eNKvWNx p90p5/dnOYiemf0rd8I/FJr/wAUHwV400Cfwp4n2mSO3mkDW94AesEnRvp1oA9NiUIvB5HB 460/73LHIFNPK46EcYpFbaMdaAHkAspbgBhivE/gSQ+ofEy+3Fmm8Tzjaf4QABXtWSWXPQn kV4v8KUbRvjD8WPCzqoDX8Wpw4/uSpz+tAHs67GG+Q/Kelea/EPQdX8Z6/wCHvCkmlbvC32 lb7VrqSUbZUj5S3C5yQWwTnsK9KJURjaQOcKeyj1rw7UfF/wAQtf1TxRr3w/u7X+wfDFwsK WUlqHGsug3XAEnUY6KR3oAxvEPw28M+D/jd4J8T6BJY2Md3fNC2h3E5jikYLgTW6ngMuc7e B6V1HxX+I2q6Jb69oHh/wy+ui103dqd0HBTTvODLGzpg7xgMxA5wBWZ4Q8F2PxN8FXHjjxN Lcya34kDS2k6S5Oixh8xJF/cZCo3dyeOlYOgav8QfhvaatY6h4PXxL4hnM2sazevdjfeWiM I0eNQCN23gR+goA2JvDnhpvAPgnS/Buv6S/jLR7SK90KYOqfbggBlB28+XJyCDznHHFe36Z PezaZay6haR2l48atPDHJ5ixvj5lDdwK+YPhr4A+HviGxk8WarqEWg634mvZJdBtbW/Cz6U itkLGP7/ACSy4xzjFe1/DpviIn9uaf4/8m5FhciLT9RjiEbX0OOXZRwD/WgD0AoWYlWz9a+ U/EPxJtPDf7aX2q8E9tpsdpHo15LMowN3zI6f7O4ivo7xR4q0zwh4Zv8AxDrV2lraWiE5PX JHyge5OK8C+G3w3f4k/DXxL4k8frHfXPi2druzbAWa0KKVjYOOB24FAHrPi34QfDvxq0t9q uiQrfsBt1CzBhnQ4yGDL1J+nevHfFHgL4g+HdAn0PV9PufHvhOKVbm0vNLn+z6xYbc45A/e YBxzmvTfhL4znudMXwJ4tlFj410ZRBdWswCNcRqPkljP8alQDkV6l8pljlUkBiScHHbvQB8 fX3xDsr/wdfeDIfFt3qM+sTGOS08b2bWwjj2bRGk6jaGDYOT6ds11nwA+Juk6D4Vsfhx4t1 CS01q3vZrS1lly8EozlUE33c+lekfFjxR8Jbfw1cad49m0/VBIuBYRYmuXb0RV+ZT3zx0rw G98PeH/AARqD+HtOu/M8HeKLBdd0W/u4ftJsLyEb8DGAzEAj16ZoA91/aPmkh/Z+8SpFL5R ZIo3cd1MigjNdAII/DnwDS30+6t4PsmhBILi4cRopMQwWY8Dk1gfECBPiJ+zZqYtJmu5LvS UvYJPK2GVwokB2/wk4PFcLrPj2fVP2VPCtxLYR3914g+z6Q9u8ZdHO8I+7HT5VagD27wLa3 EPw88PW2r3EOoXwsIhPcgKyyttGWBAwRW7LY2EqvFNp9rJEw2lGhUgj0PFPsLO30+wt7C1g SGK3iWNY0GFQAYwKlYBivPAIagDltc+HHgPxLZR2eueE9MurePBRRbqpTHoVwce1csP2dvg 39pN3D4Lt0f+6JpFUfgGr1Qghjt4pCMsGJ5oA8iH7N3whMlzP/wjblrlgyj7TIPJx/c54Fe tw20FtbQ28KlYoUCKM5wAMD9BUgILBVxnsPQUrkBT3oADt2DLZ5PaikZfkXb79fwooAe3X8 BSUrdfwFJ+f4UARXM8NraS3Vy6xwQoZJHboqgZJr4S8U6xe6rqa/GbT/DXiBbmLXvtv23yG +yfYUARVDZ6/Ke38VfWPxe0Lxj4p+Hd34d8FXtrZ3d+fJuJbglf3JHzKp7E9PpWbpvhTxVF +zxH4Kks9IGtrpzWAhLlrU9V3E4znHP1oA83/ab1ew8SfAPw74g02US2V7qME8bkA4DIxwf TB4P0rjbVNQ8f/tH+DvD/AI20ux8MXOhWUdxFDbHzP7QAUOq7uByv+Fa0nwA+Ltz8LLP4bz +IfD0uj2l4L2GTMhkjYA/J05XJJrt/Gvwb8X+LNH8I67Bq2m6b4+8PBEa6gVlgmRGG3nqCO vv06UAcN42g1n4D/FjVdc8LWKS6P43ge1toS5UW16xyD+BJOPQ17b4H+FGg+FNJ8O/a4lvd Z0m1nVrs/wDLSebmZiO5zwCe1cx8UfhZ488d6P4VhtvE+ly3uiyfa57m5tSn2i44wQq8KgA Ax1r1iOPxGfCHkXNzZJ4ha1IaZEPkLORwwB525oA+bf2cvC+g+LPBHjzSfEFil1Yy6+DsBK lSvKkEcjkDpVTwo3j+L9pX4pweBRov2jzla5TVw4Urxt2la9L+DHwr8XfC+61qPVNc0y/0/ VnF0y20LKy3HcjP8OKb4P8AhP4z8NfF7WPHNx4x025g11yb+zisiGlUfcVGz8pHHPegDi/h lc+K1/bD8Uw+LJbBtVk0lftP2FT5RACbNueRgHv1r6hHL57mvHbH4UeK7L45X/xKj8ZWeL3 EEtmLD71uMAIWz94AD5vavY8qJMAj2HegBaKKKAFBAoOCaQrmjGOKAAqNp7c5ryOOO0sv2h vENhdKJLLxF4eS4uMn/VeS5jbf6Aq5I+leu9VrwZ9s1h8bvFt07m7QSaZE4P8AqoYYAVVfT LMSaAML9lw6Qr/EOx0DzW0i31VVtlfkeX8wHXrwBzXuGv8AgXwj4osJdP1/w9ZX0E0gnkDx AF5OgYkYJP4149+yXpRs/hbqOsybRJqd8eEHGI1CD+tfQpOB93igDx66+GnifwekNz8JNdN vHbx+VHoWqytJZNlstJn7wbsBVu1+KN/oOk2U3xR8M3Phm8urtrRpYGFxaqFH+vZwf3cZz3 r1QkE8fePeqmoaZYatpd1puoWcV1Y3SFJoJFykingg0AJpup6bq9mmoaTqEGoWsgBE1tIJE P0Iq+Dn0/CvJl+DFh4WvZtb+GepXXhm92s5sVlMllcttIVXRuig+lReHfiZ4l0GC4s/jFoM Xh6S2eOOLV7UmSzvWdsKq4GVbNAHrbDmlBAGKq21/ZX0InsruG6izt3QSBwG9MirOPXk0AS Bhio+wo2n1p2w0AG4ZyTj3rP1PSdN1vS59M1jT4b+zn+/bzrvR+/INXsClHWgD51Hhj4k/B 3xBqmseGtut/DdJGm/sBJf39vG3LNECP4T/CDXRz33gH9ofwDJZ6dfvbahC3mweZ+7vNOuF +6+ByPfBr2d+R8xPPp1ryPxj8FNG1PxNP498NXV3oHi+GPzLe5stqxySKDjeh4YN0NAHZeA 7LxTY+CtOsPGl7Be61BGyT3EDZEoB+U9Ou3GfeupUqgABBGMnPWvA/h38X9ct9aufCfxqRN A8SCYfYXMBiguUYAbUYZBbPP412/xGuPGt2bfwv4QX+yxfwSyXuvTpvisUVeUAHO5uxoA7+ O5hnjLw3Ec4yVDREFRjrz7V4n8Tbyf4b/FLQ/ilFGZtJ1CJdE1kKuAqk5imz6jJHNcP4Q+J k/w6+BvhmDTLCLX9Vu7+8EkDzGMmFHYyT5PReB19a72Hx54C+Nvwx1zQtYkm8OiSCJb6LUF ERtmcho2V24bpkHvQB6vJayax4eawvpArXduYZntWKgbkwShPOOeDTPDPhzSvCnhqx8O6Jb m306yQLEG5Lc8knuxPU0mniy0XwtYwtqXnW1hAkIvJ3ULIqgLuLDjJ/nWupVYxsGFGMc+tA HiOs6Zp3inxyPh74G1q48Propl1m+l00ny4712HlJJ2PO5inTFcr4L+KcXhTWvFMXj4aprX jZ75o76LT7PcILSEfJKgBx5QUknvk13njO/u/BF/YeHPhtp1k3ivxVqMt663jllwq7pJHI5 AOAqk8AmqPwPuJPGGoeKvHfiG2t4vE1zdHTJ7ELj+z4YuFh55YMSST34oA5nwP8ADPRfH3h rxh44jsU0668T3j3WhXSfJLYxJ/qpF/uFnGTjqDzXtngWbxXN4StW8cWMVjrsQaKcQTCRJd vHmcdN3UjtWP4U8I6t4I8Q6tFaazE3gu4DXNvp83MljKWzJtY8eV3x2rgvi98adQ0i6t/Cv w2gtvEGt3yPHPLbbpxYbsKjHYCuTk9fSgDP+JWqap8Tvinpvwr8MOt9oFmY7rxHtdQhUSA+ WH5yQB0Fe+aPoum6DosGjaJZR2FhBkRwRfdUZz3rjPhR8MNM+G/hV7KzuHudQv2W4v7mQgm SbHzAe2SeK9DHcrxigDx340eFLgWFh8S/DFnM/izwxLHJF9lHzXVsGxJCR3BUtXZ+A/G2l+ P/AARY+KtHKhJwfNh3f6iUdUb0xXWPxDJ5nKn0r570VNP+DX7Q19oNzqCro/jmM3dlHt2pa 3KtgxkdMMDwaAKfin4PaLffGSx0q1ubfwtZahHPqEF3Ytv1C/ujnzVLODtjUN06c1e+K/wl tLf9m600TQ4ZLqXwsReWykkySqD+9Bx3YE16h8TPFLeBvAl/4vttEXVbrTFURxNhWVWYAkP gkL3NeL6N8UviLH8UrCTx+LTT9BnlWyexso2e3QTx745zP91gDgEZ4zQB0/wE8aaXq+gf8I empafI0MAuLGytEdWt7Rvl2OW+84PX2rzT4aa5LJq2j/C6z8UXGlajYeJb6V7WG2WWOe3Vt 4WQn7vRsY9TUd54etvgr8ff7Q08Gy0u6Q32n3zgyLLEAWuLIdi7Z+UnocUfA67ur/4gWHij S/h79us9W1W+MutyOTNYI2cR4BwMDPXrk4oA+wlXI3K2VJyMdvanYpw4AVcdOM96TOaAH9R mo2bbIuenJNSDpXF/Efxhb+CfBOo69KolmjXy7a18wI9zK3ARD3bJB6UAcX8QfE954w1t/h R4A1gW2sToJ9R1aFw6afErfNGxXJWRugzivYLaFre0ghdjKyKqeYx5bAAzz64zXnfwk+HWm eB/DC3MEMw1XVz9rvbm7ANw7tz5bEdhmvTM8HFACEDaPqaKTeWQEL3IooAe3X8BSUrdfwFJ QByPxI8daX8OvAt54q1SN54oMKkEbANM7cKBmvFdSn/aRufDA+IMHiDSLO0Fv/aC6JFHnEW 3dsYkcnGOhro/2pNG1HW/giTpsUlw9jeR3MqRJucRjIJA9sipNO+M/gG++BQvp9etbe7bTD aNp6uGn84IU2qg5OTQBm337QMuqfCvwrq3hWwiHiXxPd/2bDDcHMdrMuBIxx1AyCPrVeXw5 +0HpHimziv/AIitqGlXME3nXVnZxgWcgjLqWRhypIwK8Ym8L+IPhn8PPhR4z1eykEVnqsl7 dxOhzbiRgV3jtlQa+nr34xeBL9bfStE1Ya1c6rC6qLAeZ9kjMZJknPRFHTnvQB8/+AfHXxL 8YeHtS1K/+Oll4buLS5ECwanHEPOH94cArzx0NfRXhbVfE/h74Kvqvji4SbWNNtbia4uNys sypuaN+ONrDBr5f+C/hz4QeIvBPie3+Id7YW15DfYt7qa58qaOIc7kH90kenNekeN/iv4e8 feFdB8CeH70QQ+INXXTJ2eUI/2GJgGcn+Df0HtzQBd/Z8+IHizWPFfiPwv4+luX1aaOPVrU XBCkQuOVRey4ZSBWJ8RPiZ48+G37QiifXr3UfCRSK8ubLyUKW1u52kZxxgjg5yah+Kfh7Sf gZ4z8GfEHQNW1C5uUuzaXcF9eedJJaheQM87QMj8q3LzWfAPjb9pW+0ufWLS80nW/CiWiFJ gRI7PvCg9A4GCB1zQB0vi2/wDEbfF34fXXh7x9fDw94ouMmxjjTyljSLf8rYyd3fPSvcwQz khcYr4r8H6Z4x8HftC+Dfhhr7SXenaJqM13ptwFJLQPERuz/c9R/Ca+1duGJ9zQAtFIxwKF bNAC0UUUAKMZAOcckn0r5z129utJ/Z9+J/iSHY8+r6rdjDDKhN4gyPwXNfRYwW5OR3HtXzR 4rurRv2XPHukPGw/svU7q1ePH3WN15iEHuNrA0Aei/AHQ00H4D+GYV2lri3a7c57uxavUVy Tyc7hXn/wZtZrT4JeEo7m581zYIQfY5P8AWu/HWgB3l0bABzRRQAbc1XvNPtL+3a3vLeO4j P8ADIoIHuM9+eKsUm7DcUAeQQfCKfwPZ6pP8KNcm0vUNReN2i1JjcW+FYlsA9GYHGadH8aZ NGkn/wCFheCNY8JWUIZhqU6Ce3kAIHWPJUsTwDXrqnI5qC7sra9he3vbWO6tpAN8cyB1b6g 0AZvh/wATaL4o0m31HQdSgvYZoxKoRhvAPTcvVfxrYV2IcFV6+teZat8EPA2o65c69p0N9o GsTrzeaTdPAQcYB2D5TjHSsl9b+Jfw5eG113SpvHPhy2t902t2e1b5MZJLw9GAAxkcmgD2K iuL8MfFLwP4wWNdJ123jvGBY2N0fIuYx6MjYIrtOwPY8g+tAB8xIHbv7UyXKqdwB9BTj/Wp ANwFAHCeNfhd4Q+IptZPFVnNPLaIy28sU7RtAW/iXB6jHfivHYNL+MvwVstU11tRTx5oaYg i06WeV54I93yuOCCcda+nlAH41DkBm+Yqcd+lAHzhp/ir4MfFp7LTfEFk/h3xXcQvbtaur2 swDcuofAVg2M4PWk8X/BzxmNCvbbwrqkGsHUL6W+uy+yKWRViCW8SkhlKpj9e1dn8TPC/wZ 1TVftnj57KPXJIhbxSxTMtyDzsKKhyD6EivFdN0n4mP4eOifB+Dx1pWn+eMTa3LDHETkbnG 794oPXA4oA4XxFfeJvDHh6Dwr4uTXUl0m7t1i0kho7FrWMGVmZhkO7OQM54Ar6D0v46ajpN vqp8T2Gn6obdbAWkegMW3zXP3bYljguoxznoayNa0n9o618UaT/a0Vn4x0G1UtdW2nNHbLd KfvJIrjr9Otc7H4v8ADSlG1L4Fa9pEGgapJdWKafbsIlmAwGm2/fJ6ZGQKAPePC3g6BvGF5 8R74366xq1skUVpfbS+lxgfNCmDjrzV3TvAOiaD8Q9W8dWEstvd6paiK8tQ+23dlIPnMOzc dfrXkvhv4heMdN1HwfqWoeI7LxRa+KPOefQrG2QXGnEKXyhByQOFIbHNVviD8Qvjj4itpdK 8D/C3VdHsrkeS93exI0zoy/MNu7C/WgCf4gfE28+IviuP4R/DeaK6tdQxDq2txK0iWiH7yg jg8DBOa9N+Fnwu0f4W6Hd6To9zPeC8n8+Sa5RA5YADaAvbjP418+eA/CH7RPhLQ7PQfCnhz T/DFtNcvJdX1yySu+VHMg5OBjjb616HbfBb4mar4nt9f8XfF+7RzbeTMukKYCo6hVzx364z QB7vNd2lrvmnuIYI4FPmM8oUL35JPFWLaaK5tY7i3kSWGUbleNtysPYjrXg8f7MPg+W51CX V/E3iTVhe/Lma9ZSpI+839/6HiuI+JfgDU/hTovhiy8CeP/ENgmrahHpTR3Fz5kCBh9/aBx z2FAH1nj92Rivnf9p7RILPRPDvxEs7SSXUPDt/CWYLu/cBtxz+IqHwp8YfGPhDx5/wrz4tW sKwQMYV8SBGjic4zHvONp3dM5z616d8TRL4h+C3iNfDyW2qte2MiwhZMxypjJK46njj3oA6 a1nsfFPg2CWeANZapZh3hk5ykicqR34NfDupWI8E+I9R0DxVLa65pejXxht9AuLyeIyxswY eTAgww2nIdjgkYr6t+Aur3Gt/APwveXsgnmS3Nu5HUeW5UA++BivJv2kNI1XSPiDo3jPSJ4 rJdStDpk91IwhSJlJIMj4PBUlQBz6UAdl8Q7bT/iD+zTqtzqelz+FFtovtFmmpgRyW5jx5Z 46BgMY96yv2SdFitfhdd62lw00urXrO8JGFhEfyYwe5wTn3Fcvb6xb+I/2Ubzw9d6lDqtxo V1bxXzXxe0UxGUMhGRuIxwCQM16J+zdBBY+Ate02EDy7LXLqKIg5AXIIAPcc8UAe3fKxZV6 Zof5kwODTIm2x78Hc3BqQM27HWgCEFoUZ5JQI0Xc27+HHOfyrxHQoIPjF8Tz43vIC3hXwvd NBoqq//H3cKcSyuvTAPA71v/GzxBq8GiaZ4N8LXUKeI/E1x9jijkTeBb4PmuccqAO9dp4O8 J6V4M8Hab4d0i1jitLaIAhM/NKeWfJ9Tk0AdEPlP1NPBwc0lB4FAAAFTp1JNFNLfIOO5/pR QA9uv4Ck57UMRn8BRQBHJFHIjRsispGCGXIYdxjvXI23wv8Ah7Za9/b1p4M0mLUS28Ti3XK t/eAPANdlRQBVvbCy1KzlsdQsYbq2mGJIpVDqw9weKxdC8DeEPDdhcWOh+G9P0+2ugUmjit 1AlBzkPx8w9q6SigDjk+Fvw3Rg6+A9CDAYz9hj6eg4q3beAPA1mym28H6NA0ZBRktEG3HQj jiumppBzQBmat4c8P68YzrehWGpGJSIzdQLJsB7DcOOlVbTwf4TsHjksvC+l20sTbkkitY1 ZD6ggVv9qZ0PNAETWVm17HftaQm7jUosxUF0U9QD1xVg8deKPrTWBZTmgBWHFJg+lAx1BzT gc0AIKa4JIw2MU+kIJNACA7XVm4XJyT6V83+JbZp/2YPG0aFFGpazdC3lHIlDXYVXz6cY+g r6G1K2a70a+skYrJPBJGrDqCykDFfPnizS08Q/saf2bZqz3GlRRwypbg5SWCbY5YdeMFiPf NAHbfs+6ydR+EFnpVyVF7oM0ulTgHI3RtgEH3GK9YYheuMnpk4zXxT8CvHek/DjxNrulSXt 5qvhu4MRu9USImC1nJKiUjr5bAgZPpX2bDPFeQRTwOJonAdJEIZZF7FT0xQBw158XfBunfE WXwTq11NpOoKVWGe8QpBckgEqkh4yMivQQ6socMGBGcg5FfL/AIqg0rXr7xv46+L+iXOn6Z o8baPoel3Jwzlhkyx/32dsYI6Vifs++Mh4G1nV/B/jiT+zbmWJL83l5fl1t1IGyBlJ+V9p6 daAPrwkdM0i8Zqra39nqNpDf2F1Fd2kyh45oWDIw9QRxirQIyMEH8aAHUUudx4pKACm7V6Y x2/OnUUAcz4n8D+FPF+nTWWvaLBcLIOZUUJMvoVkXBB/GvPYPhr418ByvcfDLxdPd2kjq0m i6/I08QQfwwyZyjHpzxXswGDk0r7WXGKAPKrT4vWliJP+Fh6De+AiJRbQy6kwkguHOeEkU8 4HPNei6TrGl6xYLd6LqEGpQfd863kDqe/UGnajpWm6xbG01TTbW/t+f3VzEJF59jmuB/4Uh 8PrV1k0bTrrw+6SGVG0u7eDa5BGdoOO/pQB6XnYQCe/c4rz/wCI/jx/Cdvp2j6TEbnxNr8/ 2XTYRGZArZGZXUc7F6miw8A6lpiw2tt4+8Qy2ccEsRWeRJHdnPyuXIzlO1eRfGn4ceK9Isd C8XaF4g1zVU0SN7e9cTltQaKRgXljYDtxxQB7T4N+H+k+Gp7nV7m2trvxLqJEupaiAWM0nf ZuyUX2Fdn1PIAPsK8J+HPxm0caGln4q1xHtoJUtrfxDMyhLxnyVV1HKOo4YsAM13PxS8Z/8 If8MtQ1vTnV76ZRBpoj/eGWd+EKgfexnPHpQB3LMoLhgVycbumaRjsOwPIx5OQox1zXz1p/ xG8R6h+zFrN+L+8i8b6R/oMzFFE7Tlx5bFD03AgYxXNaP8cNe8TeM/hdpH9oTWqyOLXxAqq ED3R3BYzn/cyR70AfSOmeDvCeja3c69o/hzT7DUbsnz7uG3VZHJ6jNdBncMhsjsRzn8a+a5 fit4gh/adS2aa8bwS9z/YIDQkQGfGS+/pkPx9KxdU1jxnp5+LGu2/jzV7f/hCb9DYWgZTbP G3PluhHzenXvQB9VP8AMCnIbpn0pRhdu9SfXj9a+QfDfxQ8Z674un0C/wDEV9Zxa9rEFmsw YIbGJoTI8cRI+ViSADyfSu6f+3/BHxj8C+Ez8Q9S1jT765vZrxLiRSQoQMschH93k5OOKAP okYK7iOD0rwH9qO3ni8B+HdXtXw+neILafaeCSTgAVzXgP4n+Kpfj/dzeIIr+Lwp4lmls9J eaIrboY8+W0R77gDk1638avC7eK/gv4i0mCLzbqK3NzbZ+8ssZDgg+uAaAOk8ReG9H8b+Er jQvEdo09jfxJ5saMVbIw2QRyCDXhvgPxE3wv8ev8BvEFy8+mXI3aNqr/ujFHIpIhYngsD0x 3r1z4X+LIvGHws0HXopA0r2qRTgDcVnUbXB98ik+I/w50r4jeFX0e/H2S7VhLZ6gigy2kgP 3lPWgDzP9l0yWei+NtCmvZpv7N16SMRy/wZzyPYlf0r3LVtF0vW7eO01axgvoY5lnjjnTeF dejY9a+Zfg3/aHwp+OeueAfGDyS3/iMJLp96oBjutu4hj6ErnPvX1SgxyQVz2YUAcJ8VfD9 hqXwl8VWosoSZtPYOcrCxCfMMuRxjHfpXmn7M16ken+KvDyoirZ38NwGEwmLrJCDkuODyte 0+MlEvgvWbdrKW8S4s5YmjiK7tpQ5PzcV8w/skPJBr/imwlieIyafazKGI+6pdeMevFAH1y NyySDeCvpUdxNBZ2r3FxII4oQXd2IG0AZ6mpvlkUlVwxAOM14j4qudY+LHxAl8CaDerD4O0 4I2uX0XzC8YkH7KrdmGOaAGfCmG98dfETXfi9qcl0tgxk0vRLa4UKYoAR5kin3INe5AqyDd uHOcVXtbWG2tI7K1txb20KCNIwAAqjsMVa5HG39aAAgik2t/eo+ZDjrmnnpQA08oMccmilI OwfU0UAKwOfwFFDHnp2FFABRRRQAUUUUAFFFFABTG+8PrT6Qrk5zQAtJkYpT0pNvvQA0cDF OXvSEYpV70ALng+1FMcneOOByacv3RzmgAbCLv65PT+teTacIPBHxb1vTNRt2g0LxgyXNlL tJgF5tKzRMeilxgjPU5r1huTz0rJ17w/pXiTRJdJ1m2FxaSkFlBKlSDlWUjkMDyDQB8nfEr 4bap4HktEuNETXPBlvNcBri3ma3kghmOQtwUySYz91sEY4NYukrr3gDSrlvDuu6ymraZCt+ 62+oQ3dhJavnYTEzAt8owxQcGvoiLxPrngBho/xCs59W0TLRWviK3iacNH/Cl1GAdrY43cg +grkNX+C/w48WzL4r+GF7pEeqQP5otpGE9jOwOSskXJj/AAx9KAKXh/4u+FPHqWHhb4q6Zo uzUI1ubGeG432wftG275oZ+eh9uazfEH7NtxbeK7TUdOjfxPpc9xPLdxTXAt7qJpMbJFkOQ +z37CvONb0HXNB8c6zZ3+hW1iPsk7XenR2BvbSbzPnjEbDDhXIO1zyhUjtXsnwq+NWm21tp /gnxpqlsl3GiR2OqpIHguUIBRGb+B1Hy/N1waANPXjd/CX4PT+CPhvfm/wDEWl2p1B45lEs 4tWkxLNtHyswJ4HfFVvCHxY1+DUvD2ia89j4kbxHMx0vUbaRbd5LMICZZU6DDblx7V6N4r+ GfhnxbqEesXMl5pWpiAwDUdMuDDK8JPMZI4ZTn078V8ueOPhpL4CsJE1zR5rq1kv0aPWLMM 0el6bCdwjTHKSuchjQB9uK6rnjAA4xzTwQx4r5U8C/He+Xx3Ouu6lIfCElsbvffQIstkDxB GjRsxkLcDHX2r1zwt8ZNE8YfEKfwn4b0m+u0trQ3FzetGYktnBx5cisAQx6jGfpQB6cSBSK wZA2CM+tJnIDdA3Pv+VKpBYAFcAetACnoabwASTgU8jIxTGQMhU96AEZxGeeenSnbvnK46U wplyM8HFOzlyvTPegAz83XFJIN4Kkkcfe9faj+Pb6U5jkbewoA8d+IvwI8NeNVa70iOLw/r UoO65ghBguvaeLo44+orqdW+HVjq9j4Rjvbu4il8MPFcW6WjCOOSVFCgkYPy9cD3ruWI24+ 6B0oJRjkZJoA8f8AE/wa0W7u/EHiGwm12fU9YmiuZ7S0vVhWV4yCjDcMfLgdTXm3iDwZa2q yz3/wZ8WLs1L+1DcaZqUUjmcgDeMc8Y4+tfVARwx+cbT9cj6U103NyeeoPoaAPlEeJvhBfe AD4J8WWXjbQLBdR/tBp9QgkMhlzks0qqcDJrMguvg3Hr0uraLpWu+OZpbj7RNbQ6qJ1cofk eSNiC/bAOa+vZ4o5o5Enjikj2/MkgBUjvkH2r5p+IOgeEviT4kfwp8MfCGl3epRny9Q8Swx eXBpYyOFK4EknXp0oAbr918B7a71mLxPb+I7e81ySG+u45LSYi0m+8hUouEcDj5T2qpql1+ zrDZ6ZOIfE0bIk/ky20NytxPuAEjOx+Ztw+XJ7DFdfafs7aZDp6afJ8S/Fk0AUNLEL1NrsB guAQSBn34rUi/Z4+HdqwvNTv8AXbtoF+e4u9XlG1cc5wQAKAOJl8Z/AfV/A+g6ZOniNdN8N 3SGxj8iZZon6jLdWA6V6ZpXx3+GuqaJNqb6lc2enwyras97aPGrSMpO0HHPGc1kxfCD4HXW owWMVvbT3d9G0sMcWpOzzKvVlAbnB6mrd5+zz8Nrm3jgGl6ha26HPkwahKkbH6bjz70AcD8 EvGHh3wx8SfFXgO31qyvPD+pXEmsaRexygRBWxviOcYYcce1fSizrPEDDLGwP3GVgwI+o61 8v+Jv2XvCcl8+m+GvF00Wt7XvrbTdRKyCVRgfMQA+3PGc1h6L4i1P4Z3c/h8rqHgLU3QiCx 1h2u9EupuMuko+ZAccDJHPJFAH0F8UvAA8e+EJ9OsJIbDXYWSXT9RKlXtpFbOQw+YDk+1YX wT8Ta3eeG7/wh4uvpLnxhoN01te+e4LvGT8kg/2cH61B4S+NcV6sFj470K48M3r/ALkXxHm 6fOcffScfKoPYH1ri/ibPF8OvjD4d+MmgI97pGrZ0/V0tTuSQEAK5YEjOCMZx060AfQWt+W fCep5HmD7FNnccAjY3evlD9k3Sriw+IfiQzuCsGkwKVUhgN7kgZHoBX1D40uFT4ca5dC3uJ oxpszeXbgb2Up0UHjIBr5//AGaNEstJ8YeNDp012IoLSwiAugBJlkLHcB9cfhQB6f8AGnxN qdl4W0/wz4ZuZbXxL4qvE06ykiGTEpOZJPYBM11fgHwdZeAvA2neGrRlma3BNxcAYNxKxy0 jerH1rjJJZbn9qFdOu30u6tbfRzc20cwzd2rkhSU9AR3r1pVCPgnIGBj6UAG/bgkcHPT2p6 sCuRTBgs8eMBScH1zSI6BuSeOMYxk+1AEwZRxiio9wHUYYdRkcU4njpQA4n5B9TRTT9wfU0 UAK33h9B/KloYDP4CigAooooAKKKKACg8DNFB5GKABeaKBx0ooAKCcCijGeDQAnXij7tBAU ZBzQOetACY3AjPB4xSqoVdo6UoGKKAGsMAt2FJuQxbjkLQ/AHuacyhhgjigCMIrAqR94V5V 46+G1sjHxl4A0aGx8aWcyTq1s/wBnW/RW+eJwPlbcueo616sQQxX+Bh+VIwHl7QML6CgDxK az0j4wWkviLwtrF74Q8aWMD6dcwGX95AASTb3EQOGjyxIYf3jivCdS0caCkln4x0yzjn8Pw k22g6hbhXv4GOCsdzH9+FCd4GC619VeNPhzpviMyatpDjQvFcKg2msWw2yKw5CyAcOh6EHP FcXe6hZeN4V+Hnxf8Mro+vyjbp+oRvm3upgP9ZazAZR8gEqcH60Aef8Aws+J2o+CfEUHhDx Bf2WpeFprqOK0vobwTrYecpaIeceWQ7WXDYZdvPWvqeS3guYXt7pFubadCrpJhldT2I6EY/ OvhGXVtbbw14n8K6lqFhZ6vZyRWMmh/wBnon9rOHKmZnC584ZUhhjg19efC/xVH4p8E28T2 7Wep6Mf7O1G0l4e3njADA+xGCD3oA8+8Yfs/wBiNctPEnw6Nno+qW121+1pdxlrOWUJhPlH 3CDyPevCLew8Z+ENQ8SeHtX1rWtM8VCWK6sLTTssdYvpWz5rSBcPGozweBzmvu/AB5GSDkk +lQtbRTSGSWJGmAIWQqNyg+h6j8KAPCfhn8eH1Ex+G/HiwQ67HPNAJrNCyFIVzJLL/cGQee ma92s7+2v7OG7sbmGe1nQSRyxkMsinoQRxivDl/Zs8LRfEQa5DPLBoS27LLp0bv5l3I5Jfz ZM8oc8qOtaOrarqus/GOy+FfhnVZvCmjaNpq3149iESSXPEcURYEBR1JxQB7XuGcUGvJ/Av jywsLkeDPFXjqx1bxELyaCCQ8GVdx8tC4G1pQOoHNerruIff05x2IH0oAQn5s0u3nPrTT92 PJ5zTudxAYYFADWO2Rcd6XjOO+aCpZgTzio1JEhPegCUhQPWk47DFGN3HSjCgZ38CgBdx9K gu7m3s7aS7vLiK2tolLSTSuFVB3JJ6Vz3jfxRdeEvDE+q2OiXevXhZYraysoyzPI33dx7L6 ntXm+j/AAv8S+PZBr3xt1B7sM3mW/hqzlKWlqvYSbcF29c8UAZPiD4i6t8YZ5vAPwtt73+y 5pRDqviN18qGKDOHWFurMQOv6d69t8O+G9G8MeHrTQdEsYrLTbWPy0iRduR0LE9yeTk1f07 S9N0nTILDSrCGxtIAFjhgQIqAdOBVpev60AfFPw8S60L4z6Lqd3cSW2jtreo6Yb6OaSVp5N x2QTKThVOQVIHIr3D4t6v4e8WfAy6uxrl3ZaVd3EcLXlrbtIY9suGDx8MYwQQfUV68NO05M lLC3Q+Z53yxKPnxjd06+9L9ngaJoWhQxt1QqMH8KAPgS7e+ul0y60XQ7jRJLJtRltdW0SKV IrwiPKPEGGY1LAfL0OTW9c+OPHepeONL1q2u/F0UMttHb3eyGXZITbkbo0AwAXH1JzX3EsU QjCCNQgG0KBgY9MelKVA4AAHbHagD4ivrLX9OXTr+y07xfrct74XQ3krtN5izGZS6B8blUb T8oOcV7L8BNMvNZ+FmreH/AB5od1Kkd/Kqw6vEx3QSDKhd5JwK92246dOuP60mF3gEDCg4B +tAHh2t/s92thp12vw88QXGk29zGVn0XUGN1p9yv91kY/IPccivnDxFqPjL4YaNrXw613Rj p+kaxGxFhKTPblz0mt5jyMbQQp/Gv0BkyyNnn0rw74s6dqHxL8Y6f8KdPaK106O2GoazezQ CRo4i2ESIkcMTnkUAcB4A8W+Jvij8Eofhl4csryK6iiFpq2vXkhMcNuW+Yo3V3K8be1dZ+z XYabZaf43Fgxeyi1k2sM8zZklSJFUMT9eg+tcL8B/FFn8Mfin4m+GGsTyfY7rUTb2uoSAqh nQH5HzxllP6e9dL8KfGWheCfht4ovVa3n1e+1+8aw0c3CxS3UgfCrGD1+vegD0zR9J+2ftD a74judAntZbPTY7JNSN2jRXAJBwIhypx616XcyeXA87skUMalmeRsBQOSSewAzXmfgXwofh 1oXiLxR4g1ue/1HVnOpX9zdAJ5QC5EWMkAr0z0OK8x0C88S/tFeIJtV/tK70HwNpk8cT6Md 4OpqeZCzrgMD0xQB1938f7bV9UudH+F3hLUvG19bE+dPCvlWyDPXeeuar3vin456l4Pn1td N8L+CNu4rb6pMWmbBwSS2FX2611HxF8TaV8HPhbfa1oGgW0UkHl21rbRII03HhC2OSB+teT XPgTwveeHNJ8f/HPxXqOtapq8aSwabbyFUO75lhhiTlyAeaAOk8JeJPEmo+NtCsrz486DrD yT/vtJtLFQZ8JlkVx6djX0IzImC2cE4rw/wCHmh+AIPGVjJofwX1jw5eQq7w6pf2hiSNQvr vPJBx0r3IhdpBGR1oACVCD6mihTsjAPqetFAAxOR7AZ/KkBOaCreZuP3CBn64p2BQAUUUjH auScAdT6UAKelRhjnrXmWu/E/U5/Ekvhz4beGE8W3dmFa/uBeLFa2ueQhl5BfHOO3eptJ+K 2nx3Tab4702TwVqiEbY9RfdBOp/iimHyt9DzQB6XRTUlSSNWQhlYblYdwehp1ABS7h6UlVb 28tdNsbm/vbhILW2jaaaWTgRooyTQBaoPT0B4zXjF58VvFmtaR9v8H+Ek0rTHXemv+JZ1t7 QocbWVQdzBgeOlZWjt421jUHuvDfx10nXPESxGafR/s8bWRXP3VC/Oozxu5oA95RQoKg5Hv 3px46VyXgPxTP4r8Ote39ollqlnM9jqFqjFlguEPzKpPJXkEGur3Z/DmgALFQDjIzilycnP FNLAsq+hpzfeNACHnrTx0plGT60APPPWo2HanZOetNZ1XIYgYBJJ6D3oAUlc8LluvFeN/EG +h+IOrt4A0KXyv7IuoNR1bWwAY9MKNvWNexlYAjGcKM5qbV/iL4l8W3U2g/CXRHvsymCTxN cgLYWjDhyneVl9BxmvG/iJqel6J/Yfwm8LatZtpgnefxHrN3KRBdT4JdZ2QguT8zNGD2UUA c78QPFcfjHxTrvjTQ9PmsrSGAadFfWzxoMvIEWa4J5y4DABfmUfN0rL0KLVdJ1q417wR40j 8LW95e/ZnubrVRdomE/5b4B4dshHbB+Xk1r+FPDmmeIdLfxr41gtrTwFpWoNOb0QtANaIOy KOO2BwucYLdTwK9Fvj4e8QWltL4j/AGbdetLMjZbvpkSqZIB90SIhUj/dNAHFeHfiv8e18S 6noOlanpnjebThmUReUySoeQ0TZXee2BnFd94b/aeURwp428Px20YJWa7024VzbsDgrJAxD jB64yK5e68A/ArXZotPhv8AxD8ONXQlrJNSDWyq45OwvxweuGrnJ/BeufDrXZF1rwh4f1bS tQQbdTvd01i744uPOALxHnLIchuxoA+y9E13R/EekpqWh6lbahZPnbNA4cZPbjofY1zfi34 ZeDfGV0t/r2mM2oLH5Ud7DK8Mqp2GUIyM9jXx14UufFng7w9q3iHwJ8Q9HTUdOuW+36Hbso ilgVsiVN/DjnGB8wGK9m8OftQRC88rxx4ZfToFCRtqmmM11AJD0U4HB/GgDkvHPgDxf8OfA vhxr97PVtH8P6rLcRGwSSO4lklzsnmYA7NnqOuKs/Dz4weI/DlhLdXpn8R6NqF2LPTY7vUV MiyKm6WQyOAfLPRQ3OeBXtY+OXwnuwlrH4st5ZJlI+zmCQytk4KbNud3PSvOtU8M/s8+Kb3 zdJ8UafpMzFTc2NvOIVuXRtyCVWGUIcDJGPQ0AepeDvix4U8bXlppdm01lrc1t9rfTbpCsk ChsbSehP8ASu9VsAsUPPUk9K8Z+CvhaJLe98QeKbLTLrxjLeyyPqEF2ly0kfRNmw/IoUABT 6Z717QMBMlR5RGSxoAkjAOQrfj61EhBlYE9O9JuAiXaAq9yp7UKx3sqqCdxzx6UAT8NtyMC jYoRkx1NNLMSuOlPoAE9du00wfeY9/Wn5phwrZPQ0AJI7bguOPWnHjpSbslw3UcgUo6/Xk+ 1ACjnrSEAdKdRQAi9KQ9aXIDBfWuL8dfErwl8O9KjvvE+o+Q02VgtoxulnP8AsqO3vQB2Zb au7GcVyvin4g+CvB8ZfxL4gtLObbuFvv3TH6Rrlv0rxS+8W/G/4qRk+DtIXwT4Wf5/7T1Jg k0iD+LPYHjgD8azdM8I/Bnw7ZoNYmm+JPi64y9z/Zkj3Msj+wRgEX/eNAHaR/tRfDSTUvs9 x/altZ9PtklriMZ6ZAJbHvitL4V3tj4s8d+N/iBpsl5PZ6hPBZWc1wpSOSGNM5j9tx9Kn8J J4A8WaLq3g248CW3hm7RNl3o13bxpMEcfLICvUejA8GuF+A1wdE+F3xAsYr5Le30S/ufs0p fetuBGcHB9CBx60AYXhzwRc/FT4dfEq71CD7JeXPiCe/027RwxWeLcMA9l4xWr+yv4P0G++ H8nizVdGtbvxBHqM0CXk8e94wpH3c++a5fwzq/xl+GHwn03W7fS9M1/wle282pXAA8mW2WT cdzt7k7s/hUnwo8RfGHw/wCDdL8P+FPhlJf299JcXrahfyGKKRpG3KwI4VRk/WgD1L9pSTV JvhhaeGtHge6uNc1KCxaGJ8SSrncVUfQc9q9X0LTbXRPDthpVnZLa29rbxxJCAPlwB6e9eV +B/hd4zh8fr8QfiP4qi1fUY0lNtpcIZrewd8DMZJwCBxwK9pIBGHOCx4xQB43+0n4dvfEXw P1NdPRnudOljvfLjXLOiHDAD1AOa4PQ/GcesaN8O/i0+hzX2keG7KfS9ThgG+XT5dqr9o2d 12rn1GTX0+6rIkg4Ibhw44Ixgivlfx9pGufAf4inx14XiMngHVpVTWdKQ5jiZgQxK4wMjoR 34oA+ntP1Sy1TSbXUdPu0urS6jEkcyHcHB5zV3nvyp6Z614p8OZx4Y8dReFNG1JLzwV4gsG 1vQ0YFWsQXG+BT3Ulsgdq9qztPPNAD2AKj6mimjhBk55NFAD2/pTAmDmpCDn8KbQAhzggV5 B4zfxP41+KE3w207xA/h7RotMjvr2aCMNcXoeQqYkY/cXAOSOa9fcFkIXqenFeeeFrY3/xf 8ZeJJFbEAt9HtXboFjXfKAP99uvtQB5LrnxMufDWmw+Bfgl4GuYwlxJZwXqwqwneJtsrInV yDwZG4q34c+KGuJrVp8OPjppGnfbNRDQFvLGBuHyhh90hhxuQ8Gq/wvura/8AjzqEOjyqbK yvNU2Ipy8UTOm4MfRpQ5X2zXX/AB/8LR3vhKHxNZoiahpcwilneMOqWshCyFh1IU4fI5GKA N74YzXWgaprfwyvJjdDw4UksLgvlms5ctGrZ5JQgoT7CvTgcgH8sV82r4y8F+LtH0i9u/H1 x4D8XWka2c+oRAbbkIccyMNkiN94HPeu7s4vi/Dpitonivwt4rtpf9TqF1E0TKPUmIlJMfh QB6s0qxozyOqpGCzMxwB65NeGfEzxr4e8XXuh+CvDuoy6z9o1e2GpxWCs8L2+SWV51+QDIB Izz0rB1zxLo8C3sHxJ+JNv4yjsiS+h6Ha+QjTDPyzOpOVzxhiB65rlJfHnxO1Dw/JqXg7QY /Cfg60i80S6JZxvGozg7pHwGK99g9aAL3xiuD41+MWk/DLXYl8OeGbORIUupGwsnmKNroow oHytGM8Amob7QLL4VftF+AtC0W4uH06Z1a3gmCPKglLRyqZAATHwCAe9S68Nd+NHg0pN4ZV PFfhm4igvBaTKst5bSDc0kQPG0na4BPX0rW+HXwv1i98Ry/En4taxfxvZSqbK21JkhOyMfJ JKAcLjGQoPbNAHok01j4M+M2u6ms6W2h32kHVNbZydlvJG21JQB3Zdwb12il0Xxl8S/FESX /h7wPpthot3+8trvVb9hI0eTiQwqCcMMEDPSvOviL4++BmueMza6jrmq3U1zbCyv73Rrlkt /J3ZCSkfeGWOdoOBVD4t+JtR0FINLs9en0Xwemkwf2JcWExEV+5KoVlmXLYRTuAHLAe1AHp mr3fxAi1GLSdR+IfhDw3dXb/6M0dszzSkdgsjAD+dbvhLxhqsvizUfA3iy1ig1rT7ZLqK5i bMWowE4aVR2IPBXtmvm/xl8F9H0b4Nat4717xy2uXKW8clld25O2Riw2nexLPntjGO9ekaJ a61B8Ivhh4u1O+Nx4st5oIod/37q3nba0DH+L5DuJ/2c0AfQufwo3HGccHjd6U08uw6kcGn hlGG3AJjn2oAa7lIwwBOfSvLPiRq1jr2taN8NNN154tR1a726jb2En79LIKTJuYcxg8DPen /ABH8XajNr2ifDnwbrUNh4h1iVzdXCKJZdPtVXc0m3+FjkBc14945+JPhn4ZXGr+EPhhZWZ 8Sw25/tHxBcqXk808FdwBLy5OecKKAKHxB8Twal4ok+GnhjXR4L8G+EIWhuXLsjXU4GFjSN SHkOew6lsmvP/BngbUvG3xFt/Ctz4eTSSsgvtRVZR9ntrTYFOEy22V+u4ndyfStX4feEda1 v4rWWlaHr9/qRkgNzr2sSWfl7BIQzJCzruDHGNxAJ7V7Pb+HrnxPb3Hhb4d+HovB/gSWYQa lrTo0d5qIVjvSIH5tpIwXbk84oA1vDPh+0+ImqWV7H5dt8PvC161ro+lRwgxXrxfILh2P3k BJ2j1Ga9tQFJGf7uTyAciqWmaZp+iaVb6VpdmtpZ2cYhigjGFRQOMD/JzV5WOBuAJPpQBma 54f0TxLZ/Y9e0qz1K3XJWO6hEqqTwSAe9ebt8O/GHgyWWP4a+IYX0ZkLDQNcVp7ZD12wv8A ej+hyK9akDqc7CAOaVwSwYg8jAHqaAPkHxVoHhPXvGCzeO7K6+F3iSTAcy2iXWk3ZH3WWTA VWPfoateLPhH8WdE0XWF8OalY+JPDmuYuL6wtrZUdXPPmwoxIyMZG0jmvqi/0vTNW06TT9V sYb60lXElvcIHQ/gehrzKH4OXmnI1v4a+JvijRLKIf6LZJKksdtn+EFhll9u1AHy1beC/Gl tpdsknwk1Pz4LgXEfiMRSDUQqsCWKhtpYDgZqR11fTtMs7/AMN+AtXsLzT5pseLDp0jTXiv uJSeFlO45OCTx3r6fi+GnxDuX8rWvjbrLwRnEa2NtFbux9WbHNRTeEPjR4cuC3hb4kwa/FK oLQeI7fJUg/wumMZoA+NrbW2h1EajHPcaNc7VjvZbi4EU9u5PM1uibTgDJ2EV6DY+NfH8vi 230bwj8UrzxA1y4NlqF5KLazcBcmORZV/1ntnmva77VvEsVzJB8TvgHa60JRtF9oiRXe8Z5 yHww/OuD1bw58EdU0+WzvG8YeBNIaUSSW9zbyJZrLzjAZWCsPagCxpX7Rfi3RLWSPxXbaTr Nzp8ot9Qis1kjnRtxAKuAYjx0GQDX0F4H8e+HPHehnVfDt07qGZJraUbZ7d8fdkT+E186ab 8ENT13Sop/AHxJ0LVdG+V8x23ltdbHyiTLGcPj1IqLxY3xc8CeL4/E1xoOmaRfHas+s6RC5 sL2H/nlcoMlSD0fGaAPrxCyoAQcgZ+tTj7oyMV494J+OnhzxBa20evGHw/czSeUjPIHtJ2H B8uUcA57Ng163BMk0AeORHj/hZGDKfxFAExfIx601fmOP7tIvzH5CCfY1GX2IZpGEaDncTg UAPPDc0uSBnHFcdr3xT+H3hpn/trxXYRTAZMEMnnOPwTNeFeMf2hvEHivUI/D/wb06+luJG KveG18yRucDaD8qLznLelAH1OsmRkcilduQSDwefavlGb4e/G7d9p8TfGG20RZY9ypeaj1J /h24UDH9arL8M/G+sObfWPj1pDaeqnzBFqBlKj2XcAKAPefG3xa8FeCtPuZb7WbS5vkjZ4t PgnVpZSO2AflHua8M8B2ieLdX1n9oD4qSpDolpk6dDOh8tQv3WVSfmUHgDuxzS6V4a+Begx rpvh3Srj4oeJTwBCrSrLJ6NIMRouefmJr0HRvh/4p8a63pmq/FDStO0fQ9F503wxp8nmQGT tLKRgEjsvSgC1YeHfFXxWsYtW8a6jLpHhW8Ky23hm0UI00I+4Z5RhiGGDsGK7qHS/B3w48N XuoafpthoOmWkJmujbxBBtUdTjkn+ZrqFARAqrtCgAKB09AK8a8aef8UvFw+H+n6gqeE9Mc S+JJ4zgTSAhltA3pxub2oAPD0slkniH43+M4xYC/sVSwtjy9nYgZjVvWR2YHHbOK8A0eSGw /ZZ8Ti4ka0v/ABZ4g+yQqh2vJ84DcfxKOcjpXoty+pfHb4mXGgWlzcWfw10FhG32UYS7ZP7 x9yMKPTmr/i3QPDWofHjwb4BFhBp/hTwnYSaxcRBQIkYnK7mJ4UnHXkmgC78drkeFv2ftI8 Ao73V3rDWujwOw2ltpUsxA4HTGK900bTotF0LTdLhTalraxwKM9lUCvCtGt5fjL8aovGd1p kdx4E8OJJa6bLcAj7bc5yZkX0DA4PpivoJmfcHzwByO1AEhbGC6lh2AFRnDyrt6ivOPHfxq 8B+CNFvJrjWLTUdRhG1dOtZ1aSR/7vHTrzXmGnaT+0T8SNPk8X2njKHwfa3Z32elBM7Yx93 JxxnrmgD6ZDkFg3De/pXn/wAadPbU/gf4vtUg81m02R1jxkkrzn8MZrxi1l/as8CahI91Z2 /jS0mBOxpBIEI6HIwRmoPEHjf9onxpodx4UT4YS6JLqJ8iW9RThEJAPJOAAM5oA2PhdqaXu l/BLVkmhlRbe90aZAMbZNm4fjhK+ltleMeANK0PwXqfh/4UaBGusXGirJfarePHkWkrpkEN 2diTx6V7VQA0p8gHuf6UU4/dH1NFAAzHP4CjrTjjP4VWu7iK0sp7qaRI4oUMju/RVAySfoM 0Ac9458WDwj4eju4dPl1PUbydLOwsYiAbmZ/uqSei8Ek9gDXlfiDW9R8FeEL3wpfagJvFvi Fp9UvprEYg0m3kcCWVmJ+VVUkAnqRxW9petS+N/Gll4yutKn0fwVoFrLcWt5qmITc3D/L5q gniNUzgnHWvOze6V8WPjJqNjoNtcX2lz6lZ/b75YiImsraPeYix/heYg7e+KAO4/Z/8HaZo HhTUvENlpstpDr100totwSZhar8sRYnnLct+Ir2aaKK4hkhniSaKRSjo4yGU9QR3BpYgojC hVUAfKqHhR2HtTgMUAeT638BPBF4kk2hR3Xhu5fktp8n7pjnPzQvlCPbFeeXfwN8fR7rbS9 Us7S3lOyX+ztTmtLeZSeWe227QT/EEYA19O8Yx0+lQ3LrFA0rSCKOM72ZuAFAyST6YoA8Gj +F3w4+GPhxdf8damL+1tSGMNwNtmshIx5cKj5m9N2TWR4y/aM8MP4XutA8I+HL3ULi9hayh hlt1ijG8FeI85bg/dAqjruqJ8cPidc6RaXYn8KaBcI0lwmfKjiRd00pPd34jTjhdxqnrhnm t4tX+G9hpng7TbqdLDQbj7Ar3uszs2GkjZstFCq5OepAzxQBX0Hw14q8J+AbTTZ77UdG1vx trVlYWk3nKl1BZxoM7yPu5UMAByMjNHj3wt4m8R/B230/S77UPFF94Z1S6tb+wkkLTtGxIj kYEgsyqFI69Se1cVqp0XwZ4muo9Z8b+NfEPii0aSCa902NRDERgMI2k3EEcDcAO9dh4P+N3 ww8H3Vzd+HPD/inVtX1RVF7e38qtM7r0D5OOPUCgCra3vwnn+AHiuy0fwbDoviHTVjW9stT cfajIGXc6E8k4BOB+Ir0LQLfwbF+yZZx+KNQXTNGv4WaC6dfMa3kdz5RUAH5x1wPSvLvGXi z4QfELUYPEviLSNY8PanDIsd4mnLFL9tXPCl+Cp98Cu8v/ABN8FPFmhaLbWPifUPCUvhwl7 BoIGWO1boNyYZGPXr6n1oA82TwVfarLZ2OsfF7wxpvhGSdr1Uhv0kUuRt8xIDjbv6lScKSe K97+Hejr4k1a18TzeY/hvw9GumeHIZRgTeWNsl4R6uQQvtzXE6Z8MbHU2fX9L+J3hO4urhQ pmXRbXy3Gdx3ITwx7niui0S58Ua5Nc2+hfG/QLrU7DKx6Pp+nxi0UKOFYE7+3UdKAPdwgTc xOGY9a8z8a+NfEf/CV23w78A2VvceI7q1N1PeXTYg0yE8CSRf4mJ6L3rf8EeKpPE2gM9/af 2brVlO9nqVpu3eROvXHqCMMPY15XHeXPh/4XfFrWtNUnxHbaldRXF9JlpCh27D6gJG/AHAx mgDmNY8Rn4dW/iGw8BXcOv8Ai+2jN94l8U6jtcQE4AjQDqckAIMhR1ry+Hw7rr+KtV8CaXr VjqmuaibDzpLS1MjOxfz5JWlB2oY2PzZ4OAKr+G9K1HULO28H+C9BfUvFD3Ulzf6vxLHJGc KkRYHCxFTucNzkcA17l4P8Gi9e88B+CLk6J4b03EXiDXrVc3Or3Z/1sEUh+6o5BI7cUAWdC 0S88Qpf+D/BWq3MOgRXhGv+LGlzd6tcKQzxQkenQt0UcCtT41a34i8CHw14o0nVL8aYrSab NpsTjEsrxkQyMe53Yz7817Fo2jab4f0W10fRrGGysbZdkcUS4AHqfUnufWpNQ0uw1W2W21C xt72JJFljWePequpyrD0I9aAPi+38Y/ELXPDcOr614g1TT5fD15Z6RfwfaDEtxdNckmQgYB IjKgj/ABrrLz9o/wAZ6Tf/AGy80/RJ7S+kuLe1ij3q1sY5hEJJmJ5XvgY+teufFq98JeCfA 0+tax4IttbsrjUY5bm3UqgM7HaJmLcZ4FcDofj34TT6i1vr3w+0/wAOaZHpxuRcXgSZTvl2 kLsyHVjg5HegDye117xFZfFCS90zxhaSX9vqepSvc3MzvYSJHCrYCbuAeQvXmuy8P/Fzxnf 63qGpm+t9G/tHV7KKa2vSZo4I2ty5VckFAxUHjpkV391qf7M/9mCeW28PtBHK2yJbRvMVkx vOwDOBxyeK05fEf7Pup3shmuNBmnuVW+k82E5ZUU4Y8YyAOBQBwNj8f/iRf+FrnxDH4f0S3 srrUI7PTzNc5dN0nlkOgOWA6luBXS/Ejxh49+Fd3JrUmqWGrWeruhMLxMV00RRAO6qCGKux 5POK7rw94f8AhR4t0SfW9A8P6TeWF7OJJZorUIsking8gE4PPpXU634Q8N+JBbrr2jW2orb cRGZOVHGQPY4HHtQBY0q4e/0ewvkMZ+126TkoMqCygnBPatPcFwR9Dg9aiRI4hHHCqRxQrs RUGAoH8OKkjBU54weeaAHSBVQgjGRjjpVa7it7uBhcQJOik4SRAwJ7HBqWZmRGZz944xUZD 7li6Au2D65FAHmmvfAv4ea7qEmqjTbrSryf5pDpV29srv8A3ioO3P4Vzkvgjxn8LDda34Fu 77xforRYvfDusXJmlYD+K3fGMj+6RXuSoFjRH5YIOR608/dUbwpNAHzNZ+APAfxYhuPEvgF v+Ed1iOQrqmjXsG+F5ODsnhPQZ/iUVLd/Cz4n6FJCPBdhY6JcAbpLrTNZljtXJPIa2mVv51 6t4j+EnhLxDrcuusmoaVq8ybZr3SrtraScDoJNvDVy9x8HvGFozP4W+M3iTThtHlw3225UH 1JPJoA49/A37UOoXEcV146trKDoZLW5VAqnqcLGCcVWuv2c/HGr3DXPiL4sNdRbSjPJJLIf 1ZVr0Wx+CUVx+/8AGHjvxR4guJDulU3zQQMe4EaEYFaSfAz4ZKFB0W5dQ27Y1/MVP1G+gDw zUPg38LPAvlp4s+Jd3qLXThl0bTUVZL4j+AKhZiSe/Fej+EP+EovfC39j/Dj4dr8OdKlJT+ 1NUZWuVX+8sPJdv948V6Zo3w78DeHdRGoaJ4V06zvA2RcCENIPox5H4V1hUbixAJI70AeR6 b8BvAP2TzfEVpN4o1ltzS6jq0hlkkkI6hCdqj0GK+U7fwjFqHhDxfrOr6XDaWWnR3aWtxFa wwLcSxSbUEbKQd4PUEHIr9BXjRkKhcBhg9+K85b4HfC2R3MnhOCRXZ5PLllkaMO/3mC7sAn 1oA8q8KfGLU9CS1+Hdn4I05PEFpZLMTFdCO2kgW3EpkLBc7z02Y6962NI/aFudX0m21GPw3 ZwRT6rZaeFkuyW23CnL8L1UjGK9GT4N/DdNHttKj8LxLbW0xnRhI4kLkYJLg7iMcYJxjirF z8Kvh7c6naalL4Tsftdp5flMqFVTy/uHYDgle2aAPNfiZrvjS0+LOqaTo/ji40HT9O8PNrU Ua28TxvJGx3IxYfxcVyXh348yC5sdGj8FaWE1uGSe/8AszshE5hLyGRdmCzAdOwNfQGu/DX wV4m8QRa/ruiJf6hHH5QkkdsFP7pUHBHsa5bx58OPDVvaXfijRPAGmavrsTrO9vLI0Xmoqb W24OA+wYHr0oA5JvF7eCPgjo+r6Xo+heDJPFF/ALd4Xae3tUmUfv5AQPmCjG3oCK5e0+Fo8 ffGPUJdZ+JDeLNJW0t572ayjWOO8AYhbWTyztAAG7uTXYeLvh74Y+L3wV0q18E3FvYT6egm 0yHzdy279JIJFBOOmOehrx6+8TfGj4deA5PDs+jaB4PWNcyX6mGO4vRwAUCn52AJ+YAGgD6 z17X/AAp8OfCg1PWriDRtJskEMUa9MdAiLjLGvnrxV8cPin4qvLXRPAXgxtOsdeSSHTru8j JuZUGA8uMgIoznJrF8Iax8I9K1S21v4kfFKfx1qESBLSO5s5WgsG6s21sgtnufyrT1b4lav 49+M2nan8HtEn1NrTTH0tb26tWjhs2kfJmUdvlB69cdKALOi+Cfh38MvEiaNb+H7/4kfEBk SaW0EStHalvmLOx+ROe7c16Qngvxj8SL4av461DUvCWmxKFstB0i8Csv/TSWVerZ6KOBXc+ CvBem+CdFNlZu15d3LGe+v5+ZryZuru3p6DsK6rk8nr7DFAHk7/CjxhaMG0f40+J4JI/9Wt 2sVxHj+6QQM1KPA3xblDrP8ZHVJFCMItHhU7e5U54b3r1TmnDpQByfgrwHo/gixvItOe5ub q/m+0Xt7dymSa7lxjcx/pXWVGM5qSgAP3R9TRQfuj6migAY84x2H8q4n4qXUtl8JvE8kEM1 zJ9iePZCpLYbAJAHoCTXbMOcg84FRShBDKZOVKEupH3lxzQB4x8Wbiwvf2d7S70qSK78Pym xN3JF0+xiRdxA79MEema3PgdClx8NI9eIjafW7me8mljAHmfvCEAA6KFCgD0FefQusn7KOn aFLA9xc65dPbafaR9ZB9pZ1UnoqhEOfQV6F8BVA+C2kSggCaSeQRr92LMrfIPYUAengYGKK KKAFxgZ7VynxFQz/C/xREkvlsdNnIYnAH7snNdX1UjOPrXivx81TWrPw9p+npIbHw1qDyRa pfRJvlX5SY4QP4RIwClqAOD+H88mm/Bb4tXtlawWWpQqSZWwuE+yrsTjoVUkD3Nanh3TL21 8af2bvS01ZfCEA8GyXYzHCPKzOevEu4jJ67apDR4NO+B/grw2k8LnxtqcFxqmrSHEJJYSGN mHdgojUdDjtXuvivwTpvi3T7dLozWV/p7+dp99anZPZSY4ZD3Hqp4I4oA+ZvBPjSy+G3xBu I/EHh/VDFNpkcF6JbZpJrBo2JmmfjE0buzP5i9iMjivqqwh0G6soNR021sXhvI1mimigUGV WGQcgdwc14ff6R4x8beINQ8LXOvaXceJ/CaLLbapHFi3voLiMpJa3UYyVJAOcH0OKs/ArUP EMV+vhWe//tHRbPTvMKyjc+mTrK0Yt0kGPMjIUspPIGKAPXL/AME+DtZuUutW8LaXeXUXCy zWys2Prjmue1r4LfDnWAXTw7DpN31S80zNvKjdj8vDfQg16GBgk5zmg9RQB89X37LWh6xMJ tR8Y6nOd2S6WsMbt/vMqjJrlPiF4KtPggPD3ijRo7zVtJs7qJZHnkUT2UgbIKMFHySLvVgc 9q+rwwQegH618vfHnxJqnjrX7b4U+HNJeRDqsUF1elwd83l7jGE67VVtxb8qAPSHvoPDXxg 07Wbe4caP48t1jkyRtjvI0DRsP96PK/hUWtWfiLwV431vU9J8HXHi/Q/FJR76ytnVZbadU2 FiG4ZHXAx6is2zsLHxL8X9D8NaaxfQ/hxbqJ1UkI98yhY0Geu1Mk/Wvcvofz5oA8T0Xwj8Q tb0CSwjGnfCzRX+VdO0eBZbzZ6vJ91D9ASPWvTvDHhfS/CXh+00HSYWjs7Ukh5G3PKzHLOx 7kk8mt4AAgDpnOKQg8KOcetACMf3gAHy9zSHgfKAfQHtSccgE0oyD1oA4H4r+BL34i+Co9A tL+3sXS9guy1xGXRhG2duB61w3jT4FXus61HNoGp6bo9g1jBa/Y/shKxmObzWKBeMMeor3o 8DOeajRRkH+7xQB8WfFL4ZeMtH8aCa1tZruLVJri7OoabaSNv37QLSVU5VTt69Oa7PQv2ed fbR9Vmmi0DTZtcti/lS2zzT6VK8e0xo2cbfXv1r6hO4EYcjGfxpQo4PegDA8HaRceHvBOj+ HrloZrrT7SOCR4BhGKjbkZ57V0RwQVI4qF0DyLnOQc5qWgCIqCRnoOgpzH5Dhc4OfwpQAce 4NIMHAPUjJFAETNlZVLFYyRhsZOaHBM20LtKkHP8AepznCMx5wBgfjSshZiXbLL0NAC53ZU D5ttMaMNCDn5h0qVSTJk9hjNKuC+TwRxjtQAbj26mhQAMHke9NUFXOafQA3Jo20u2loAbg5 p5OaM+1JQAo+lBIIxikooAXcaQ8nNFFABSEEkENgg5GKWigDybWPgR4audeuvEPhfWNX8G6 vd5+0T6PPsWbJySyHIzWHefs2aP4h1NtR8deMta8TXKQC3tpZisbwAHOcgfMfrXutB5oA8l 0P9n74VaD5efDEWpTCMRvLfkzeZznJU8A/SvTLTTrXT4khsraG1gAwI4Y1RcDoMKBV4gE5x SEZx7UAIAABnFO3L6U3bnqcUhXB6mgCTI9KSkHQUtADcGnUufakIyMUABPyj6mikK/IOT1N FADjnPHXArzn41yXUXwa1yW0vbm0IEQklt+H8syBXGew2k816ISdw+gqjq2nWmr6Ne6RfR+ baXkL28qYzlWBBx780AePfFWz0Lw74I8H6dbG3sNKjuGtoNzFIot9q6oNw6ZYjknqa3vgl4 q8Oav8L9C0nS7+3N9ptqtpcWfmKJYpE4b5R1GeQR1rn7rRPHvgXTo4tWNv8R/BNsgRtOexQ XloifdkAbKzbR1HWvPPG/w706809fi18Crm386PZcTWVmfmTaeXRQcqRyHjYYOOKAPrUEEU V4v4A/aA8L+JND0pfEcraBq90uxvtEZW3lkHB8uT7vUdDgjpXsiyowUqyurAMrKcgg9we9A Etct4/8ADI8WeANV0JVQ3E8Ya3ZzwJUIZOe3I/WuopCm7qM0AfHP/CfWfgrwd/wrH4reBdY fQihe3JjKSwPv3BEdflkw2SrgggdasWHjD4IX2nx3UfiX4g2txEpL2q30zvgDJBYEg/mK+t rvT7C/g8i/soLuIf8ALOaMOo/A8Vx938K/hm1zJqVz4L0dZF+dpDCqJ05YgYFAHzhYfEPVf Eeh3HhL4QeD5tItr4BTdWytPdyg8FpZyNsZPdiWI7V9FfDLwTceCPD00N5dxS3V26M8FuP3 NsFQKI0J5PA5Y9TWZqPxi+FHhfztKt9bgJs1G620q3aRVx/DlBtH5159N+1fokV7IG8FanP bo2DLbzJIQnYuBwh9s0AfSQOeR0oIzXi+jftMfC/VLZXlur/TSQGK3FqzBfxTIrq7L4zfC7 ULdbi38b6WAx2hJZhG2fcHpQB3hA4HOD19K+YPipLb/D79pPQPHj3Jt7W9hV5xjKuVPlTDG OWMbA/8BNfRGj+JvD/iHedC12w1LyuW+zTK5H1A6fWsDx7aeBtW0K40nxpqNja2sq7mM9ys UkP+3G3VT7igDz6x1rRfht4n8Q+I/wDStX8GeK5k1FdYsU+0JZ3GMNHKF+ZVIwQccdDXtGl 6xp2t6bb6npNyl3Y3Kh4Z4zkSL6j+VfM3wF1GbTPif4r8OeH9QGueFZZXne8ZNqxoigRybv undyp4525r1D4Tzefr/jH+wJ3ufBX20Np07jgztk3AiPeINjB9cigD1n6UEBjz0pqEnqaeP T3oAY/A4o7ZobrT8Db0oAYWJGKQcdKfgelGB6UAM608dKMD0ppJBoAXAznvSnpTcn1pDkqR ntQBGCysf9hSfrTkLMiykYY8EUYZnxntzTzuIOCPfFACAAsM02Mli+epPWkYEIrEFvmqQAY dd/APQDkUAMLY9znGB1NcN4l+LXg7w3djSzevrOsklRpekxm5uC3oQvC8/wB41n/FXU9SK+ HPBel3clnceJ9QFrNPCxEsNqo3yspHQkALn3rzHXPEuuad4yufhb8BfDljb39jGBf6kYxI6 Oxwd0jegOSzEnPQGgD0Nfin4o026s5/Gnw3u9A0W9nSFNR+1pN9nLnannIOVycA+ma9XQ5B 64Hf+tfMvwp1fxTdeP8AX/hP481yPxdbrbSSXpZvMEByP48DIIbGOoI7V6F8M7zUdD8ZeI/ hfeX7alZ6LDFd6dduxeWO3l+7DIT1K4474oA9byKaGBNcd4i+JXgfwrrdto/iDxHbafeXQB jhckkAnALEDCAn1rfvtV0/TrK5v7m7iW3tojcSlWyUjC5LYHJGKANOiqOnana6vpFnqunyi azvIluIpegZGGVODz0q6CxYggDA5FAC0UUUAFFFFABRRRQAUo5NJSr1oAaTzindAKYfvU89 BQAUmAaKKAG5I4p3ajApuTvx2oAdQelFFACEnYPqaKUgbR9TRQArAZ/AUmBSt1/AU09KADA HzBRkc15Z4n+HI0jVZPHHw3t7fSPEluHnmtkBW31ZOrRSIOjHs4GQa9SHWncdxQB8zSeAfh x8YtDn1/wj5Wi+LFfz7rTJWO2CfGHimtzwATn5wM965bSPi18RPgpb2ngvxl4ThuLCxJWC4 WV8zRls4jkIKsF9yO1fS3iLwB4Y8T3AutR0speg4+2W0rW85HvJGQT9DXFt4W+IfhdV02Fr L4h+DxwdP1VVF/CvosjfJJjtuGaANjwZ8afh744McWla6LW9YD/Q73EMmfRd3D/gTXoxLZH 8gelfMGu/C/wj8QI9RuPhfZQeHPElgxh1HS9RtmhYsSGUqCcxtkcSJwaxLvwR+09qlvb6L4 i1aN9Gt3DPMb1IgEUfedo8MwHXHU0AfTPibxx4S8HQpL4m8Q2mlo5IRJGy7nGeFGSa+c/iL 8drvxnq8nw+8CeGNS1G2uwsV1OI2jnnjbkpGhHyqcYLN2NclbeF/h5bawza98WLe+uUwgi8 N2ctxOzA9TI+8jn0Ne1+HtF8Ryx/2d8PPDL+CtEnGbrxBqqiXUrz0KRtltx9ZDx6UAecWXg r4U+DUS28fXd9J4gcG8ufD2kPLLBb55WJkiHJxgfMea9O0zVPH9vp8d1oHwa0ez8MvHuj05 rpIr2ROxKbdoY/3SfxpniA6x8FvClxf+F/DkfiaFY5b/WtX1O6CTySAjaWOPmJ9B0xVTwf+ 0LY3yatB440eTQ7vToxdSG2R5oUt2jDo7yY+VmzgDuaAMjV9D0PWPNuPFH7Nuo2vyk+fpkk Tvt9CI2XLfga4s+EP2Y5Jtmoajr+g3Afy5rG+WWN4WP8LZQ4/OvYLf8AaM+GlxaxTQXmpXM jzmAQRWTPLv27gNo9Rmn2Px48AeIJpIbOy1SWU2kl1Gk2nEG5RDhlj/vtnt7HNAHk1t8G/h Xrl1PefD74xTaXFZDN0RKoaP0O47MKPxFYF/8ADj4MadqZXxt8VL7xXdviQ/YENw3l54DMu 4jn0Ndh8QfGnhjxJrGj2/hzw/plvqUGtJpmopqelI7R703RnIOMeoycc1J4M+LFjp3wj1uX TdNs38VaTbyzX1zZ6UsNnCRIQgkKjrtHagDQ8Mx6XFpN/wCEfgb4WvoU1dSmqa7rSSxRWqk bQV3DLvg8BeBXv3hzRbTw34Y0rw/Y4WGwt0t1+ULv2KAWwOmSMn3Necax8dfCmgTQ2WqW+p SXUNtaz3stpaM0Fss6hlYt6E1ZsPjd4R1bxTp+g6bbapdNqdzJa216lqRbySoB5gVj1Cjrx QB6oAM9KG4PFMVmJIcjIAB+tPoAX+GkoooAKKKRqAFowKQdKWgAwPSjA9KKKAGEbXyaEjVS WU5zTz0plACck4xkehpchSGHJzyPWkPangDgnoKAPHtVun1n4/3l28QKeCNHFxBHnma4uVY Dj0AXH1rz79npNQ1rwR8SPFllcw3XinWbqX5HOzY+wlAT2GWwPpXp/wAQdKu9E8RaR8SdH0 +5mn0ufydWjtAS93YsCGygOH2Ehh34OK8wksPEng3xlcfE/wCB2l2/izwx4og8y7sYj8sUq nJKjqvfjqCSKAPLNcsviB8G/EHhTxVLcafpuv32LaXSLEEtLGhGWmJ4cuTyw719O+E4f7P+ P/i+DgNrGm2OqyoR88cozGVXPJXivL9O8I6/P47g+NPx4vLHQ9PsohJaaaZfnicH5Iwvf12 jJJr1X4X6LdavrmrfFPW7S5ttT14+VZW118ptbBT+6Xb2LfeweeaAPEPiD4jtvCPjb4neFN e0YXreLvJNnqbqGS1VlCYdiMjby2B6Vg3HhH4iweIry+tfCOrXdt9lns49RsGYi+V4AsUh3 NnaeuMYA96+2pLW2uAUuLeOZc5JkjDc/jUoDKRg4A4H0oA+GbfwT4zlvrc3eh+MrRYnig2w PJsS3W1w+MNgEygfhX1p8K11VPhP4aj1tLqPUksUFwl2xMqt/tZ5J4rtdx9TSUAFFFFABRR RQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUANJOacPWiigApmT60+igBD9wfU0Up+6PqaKAEYHP4D+VIAc0 9uv4Cm5FAC0UUEgdaACjOOig+9FL2zQBxHir4XeEPGWqR6rrVlOL9AFF1aXUlvIyjpuKEZx 2zXPJ8A/BfIutT8R38R/wCWVzrEzLj+6Rnkexr1cHNBOOtAGTpXh7RdEtYbXSdHsrGGGNYo 1hhVdqr056mtcH5gTSDnpRQBynxE8M3vjD4b614U024htZtSgMAmnBKqCeSQOa8rsPgHrDa V4s0zWfEFi0PiKwtrYm2hc+TLAAEc7j8wIHINe/0UAeHL8HfE/wBp8L366xoFpc6HeG6MFn pfkQv+7MfY7iSDk571gy/s8eKG03TbKHxtaW/2GxutPDx2zKzxTSGQjOcjlsH2r6PpCM0Af NVr+zl4gsruKe18W6XAF1GDUzCmnsqCSJSAow33Tk5zyTUtr+zj4g03R9Ts9H8bWlodbgnt NTj+xsYp43YsrBS3DjOM+lfR+31peBxQB4NrnwN8Q6zYa1bS+LLKJNVttPt5Nlmw2C1HBHz c7u9ecfDTw1410v4uRX48OtHetqEv2uG8050gsYCCGmhmLbcv/dUZOa+v9oLbhx6+9ADByS zFT2JzigA2rv4H406iigAooooAKKKAQelABRRRQAUUUmRQAtFNKZcNnp2p3SgBG6UikDqCf pQSMUq5HagAzuJJGOMcdK8wk+HWt+GNXvb74XX2n6RDqj772x1BZJbdZOpmhRSNreo6GvUc 57UlAHnVh8MLa58QQ+JvHN//AMJXrFuB9mWeIJbWmO8UXQN7nJr0VcjrRRQAZFFNwadQAUU UUAFFFFABRRRQAZFGRTcHNGDQA6iiigAopRTemTQAtFICD0paACikyKWgApoBzS5FLQAH7o +pooP3R9TRQA4kj06elMBOe35UUUAOyfb8qa5PHTr6UUUAOBOO35UuTt7flRRQA1Sc9vyok J9vyoooAIycdvypcn2/KiigAyfb8qMn2/KiigAyfb8qMn2/KiigAyfb8qaxOe35UUUAOBOO 35UZPt+VFFABk+35UZPt+VFFABk+35UZPt+VFFAAScdvypqE89OvpRRQA7J9vyoyfb8qKKA DJ9vypmT7flRRQA/J9vypGJx2/KiigBhJ46dfSpATjt+VFFABk+35UZPt+VFFABk+35UZPt +VFFABk+35UZPt+VFFABk+35UZPt+VFFABk+35UZPt+VFFABk+35UZPt+VFFABk+35UZPt+ VFFABk+35UZPt+VFFABk+35UEnHb8qKKAGITuPT8qkJOe35UUUAMJOe35U4E47flRRQAzJ9 vyp+T7flRRQAMcqKKKKAP//Z </binary> </FictionBook>