%PDF-
%PDF-
Mini Shell
Mini Shell
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
<description>
<title-info>
<genre>antique</genre>
<author><first-name></first-name><last-name>Unknown</last-name></author>
<book-title>Kniha</book-title>
<lang>cs</lang>
</title-info>
<document-info>
<author><first-name></first-name><last-name>Unknown</last-name></author>
<program-used>calibre 2.55.0</program-used>
<date>16.8.2019</date>
<id>731e0759-0cb5-4bd4-939e-5fcbc3ece6a1</id>
<version>1.0</version>
</document-info>
<publish-info>
<year>2004</year>
</publish-info>
</description>
<body>
<section>
<p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><p><strong>KOLO ČASU</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>KNIHA DRUHÁ</p>
<p><strong>VELKÉ HLEDÁNÍ</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>Svazek 2</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>Robert Jordan</strong></p><empty-line /><p><strong>Radomír Suchánek</strong></p>
<p><strong>NAKLADATELSTVÍ NÁVRAT</strong><strong> </strong><strong>©</strong><strong> </strong><strong>1998</strong></p><empty-line /><empty-line /><p><strong>THE WHEEL OF TIME</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>Book 2</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>THE GREAT HUNT</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>Volume 2</strong></p><empty-line /><p><strong> </strong></p>
<p>© Copyright by Robert Jordan 1990</p>
<p>© Cover Art by Darrell Sweeet - 1998</p>
<p>© Translation by Dana Krejcová - 1998</p>
<p>© Edition by Radomír Suchánek – NÁVRAT - 1998</p>
<p><strong>ISBN: 80 – 7174 - 107 - 8</strong></p><empty-line /><p>Tuto knihu věnuji Lucindě Culpinové, Alu Dempseymu, Tomu Dohertymu, Susan Englandové, Dicku Gallenovi, Cathy Groom-sové, Marise Groomsové, Wilsonu a Janet Groomsovým, Johnu Jarroldovi, the Johnson City Boys (Mikeovi Lesliemu, Kennethu Lovelessovi, Jamesi D. Lundovi a Paulu R. Robinsonovi), Karlu Lundgrenovi, Williamu McDougalovi, the Montana Gang (Eldonu Carterovi, Rayi Grenfellovi, Kenu Millerovi, Rodu Mooreovi, Dicku Schmidtovi, Rayi Sessionsovi, Edu Wildeymu, Mikeovi Wildeymu a Shermanu Williamsovi), Charliemu Mooremu, Louise Cheves Popham Raoulové, Tedu a Sydney Rigneyovým, Bryanu a Sharon Webbovým a Heather Woodové.</p>
<p>Přispěchali mi na pomoc, když Bůh kráčel po vodě a skutečné oko světa pohlédlo na můj dům.</p>
<p>Robert Jordan</p>
<p>Charleston, Jižní Karolina</p>
<p>únor 1990</p><empty-line /><p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p>
<p><image xlink:href="#_2.jpg" /></p>
<p><strong>Vysvětlivky k mapě str. 4, 5</strong></p>
<p><strong>The Dead Sea </strong>- Mrtvé moře; <strong>The Blight - </strong>Morna; <strong>Shayol Ghul </strong>- Shayol Ghul; <strong>T</strong><strong>he Blasted Lands </strong>- Spálené země; <strong>Mountains of Dhoom </strong>- Dhúmské hory; <strong>Tarwin's Gap </strong>- Tarwinovo sedlo; <strong>Fal Dara; Fal Moran; Shienar </strong>-Shienar; <strong>Niamh Passes </strong>- Niamhské průsmyky; <strong>Arafel; Chachin </strong>- Chachin; <strong>Plain of Lances </strong>- Planina kopí; <strong>Shol Arbela - </strong>Shol Arbela; <strong>Saldaea </strong>- Sal-daea; <strong>Maradon; Worlďs End </strong>- Konec světa; <strong>Aile Dashar </strong>- Aile Dashar; <strong>Bandar Eban; r. Dhagon </strong>- řeka Dhagon; <strong>Arad Doman; r. Akuum </strong>- řeka Akuum; <strong>r. Arinelle </strong>- řeka Arinella; <strong>Katar; r. Ivo - </strong>řeka <strong>Ivo; r. Haevin </strong>- řeka Haevin; <strong>The Black Hills </strong>- Černé hory; <strong>r. Luan - </strong>řeka <strong>Luan; Dragon-mount </strong>- Dračí hora; <strong>Tar Valon; Kingslayer's Dagger </strong>- Rodovrahova Dýka; <strong>Aiel Waste </strong>- Aielská pustina; <strong>r. Gaelin </strong>- řeka Gaelin; <strong>Jangai Pass </strong>- průsmyk Jangai; <strong>The Spine of the World </strong>- Páteř světa; <strong>Cairhien </strong>- Cairhien; <strong>r</strong><strong>. Alguenya </strong>- řeka Alguenya; <strong>Braem Wood - Braemský </strong>les; <strong>Baerlon </strong>-Baerlon; <strong>The Two Rivers </strong>- Dvouříčí; <strong>Mountains of Mist </strong>- pohoří Oparů; <strong>Paerish Swar (Darkwood) </strong>- Paerish Swar (Temnoles); <strong>Almoth Plain </strong>-Almothská pláň; <strong>Toman Head </strong>- Tomova Hlava; <strong>Falme; r. Anda</strong><strong>har </strong>- řeka Andahar; <strong>Tanchico </strong>- Tanchico; <strong>Tarabon; Elmora; Aryth Oceán </strong>- Arythský oceán; <strong>Amador; The Shadow Coast </strong>- Stínové pobřeží; <strong>Tremalking; Wind-biter's Finger </strong>- Větrolam; <strong>Ebou Dar </strong>- Ebou Dar; <strong>Qaim; Amadicia </strong>- Ama-dicie; <strong>r. Sharia </strong>- řeka Sharia; <strong>r. Eld</strong><strong>ar </strong>- řeka Eldar; <strong>Ghealdan; Jehannah; Garen's Wall </strong>- Garenova Stěna; <strong>Caralain Grass </strong>- Caralainská pastvina; <strong>Andor; Four Kings </strong>- Čtverkrálí; <strong>r. Storn </strong>- řeka Storn; <strong>Whitebridge </strong>- Bílý Most; <strong>Lugard; Murandy; r. Manetherendrelle </strong>- řeka Manetherendrella; <strong>Altara;</strong><strong> Illian; Sea of Storms </strong>- Bouřlivé moře; <strong>Isles of the Sea Folk </strong>- ostrovy Mořského národa; r. <strong>Cary </strong>- řeka Cary; <strong>Hills of Kintara </strong>- Kintarské vršky; <strong>Plains of Maredo </strong>- Maredská pláň; <strong>Far Madding; Tear </strong>- Tear; <strong>The Fingers of the Dragon</strong> - Dračí Prsty; <strong>Cindaking</strong><strong>; Godan; Mayene; Drowned Lands </strong>- Potopená země; <strong>Haddon Mirk; Stedding Shangtai </strong>- Država Shangtai; <strong>r. Erinin </strong>- řeka Erinin; <strong>r. Iralell </strong>- řeka Iralell; <strong>Aringill; Caemlyn; Ghealdan</strong></p><empty-line /><empty-line /><p>Kapitola První</p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong><emphasis>Noví přátelé a staří nepřátelé</emphasis></strong></p><empty-line /><p>Egwain následovala přijatou novicku chodbami Bílé věže. Na stěnách stejně bílých, jako byly vnější zdi, visely tapiserie a obrazy a podlaha byla vyložená barevnými dlaždicemi. Přijatá novicka měla stejné bílé šaty jako Egwain, pouze na dolním lemu a na manžetách měla sedm úzkých barevných proužků. Egwain se při pohledu na ty šaty zamračila. Nyneiva od včerejška nosila šaty přijatých novicek, a zdálo se, že ji to nijak netěší, ani zlatý prsten v podobě hada, který požírá vlastní ocas, jako označení své nové hodnosti. Egwain vědmu viděla jen několikrát, a ta měla pokaždé oči jako ve stínu, jako by viděla věci, které si z celého srdce přála nikdy nespatřit.</p>
<p>„Sem," řekla přijatá novicka stroze a ukázala na dveře. Jmenovala se Pedra, byla to sporá, šlachovitá žena, o málo starší než Nyneiva, a vždy mluvila velice rázně. „Čas jsi dostala, protože jsi tady první den, ale čekám, že až zazvoní dopoledne, a ani o chvíli později, najdu tě v kuchyni u nádobí."</p>
<p>Egwain udělala pukrle, a když se přijatá novicka otočila k odchodu, vyplázla za ní jazyk. Bylo to sice teprve včera večer, kdy Sheriam konečně napsala její jméno do knihy novicek, ale Egwain již nyní věděla, že Pedru nemá ráda. Teď tedy otevřela dveře do pokoje a vstoupila.</p>
<p>Komůrka byla prostá a malá, s bíle omítnutými stěnami, a na jednom ze dvou tvrdých kavalců seděla jakási mladá žena s rudozlatými vlasy, které jí spadaly na ramena. Podlaha byla holá, nebylo zvykem, aby měly novicky v pokojíku koberec. Egwain dívka připadala asi stejně stará, jako byla sama, ale vyzařovala z ní důstojnost a sebevědomí, díky čemuž vypadala o něco starší. Prostě střižený háv novicky na ní vypadal jaksi vznešeněji. Elegantně. To je ono.</p>
<p>„Jmenuji se Elain," oznámila dívka. Naklonila hlavu a upřela zrak na Egwain. „A ty jsi Egwain. Z Emondovy Role ve Dvouříčí." Řekla to, jako by to mělo nějaký skrytý význam, ale hned pokračovala dál. „My, které jsme tu trochu déle, vždycky dostaneme na starost nováčka, abychom jí pomohly se tu vyznat. Posaď se, prosím."</p>
<p>Egwain si sedla na druhý kavalec čelem k Elain. „Myslela jsem, že mě budou učit Aes Sedai, když jsem se konečně stala novickou. Ale zatím mě jedině Pedra vzbudila dobré dvě hodiny před rozbřeskem a nechala mě zametat chodby. A taky říkala, že po obědě musím pomoct s umýváním nádobí."</p>
<p>Elain se ošklíbla. „Nenávidím umývám nádobí. Nikdy jsem to neměla ráda - no, na tom nezáleží. S tvým výcvikem začnou. Vlastně odteď budeš cvičit v tomto čase každý den. Od snídaně do dopoledního zvonění, a pak po večeři až do klekání. Jestli budeš zvlášť rychlá nebo zvlášť pomalá, mohou tě vytáhnout po večeři až do večerního zvonění, ale to obvykle dělávají kvůli úkolům navíc." Elain se zatvářila zamyšleně. „Ty ses s tím narodila, viď?" Egwain kývla. „Ano, myslím, že jsem to cítila. Já jsem se s tím taky narodila. Nebuď zklamaná, jestli jsi to nevěděla. Naučíš se vycítit tu schopnost v jiných ženách. Já měla výhodu v tom, že jsem vyrůstala s Aes Sedai."</p>
<p>Egwain se chtěla zeptat - <emphasis>Kdo vyrůstá s Aes Sedai? - </emphasis>ale Elain mezitím pokračovala.</p>
<p>„A taky nesmíš být zklamaná, jestli ti bude trvat o něco déle, než něčeho dosáhneš. S jedinou silou, myslím. I ten nejjednodušší úkol chce čas. Trpělivost je ctnost, které se musíš naučit." Nakrčila nos. „Sheriam Sedai to vždycky říká, a dělá, co umí, abychom se to taky naučily. Když řekne jdi, zrychli trochu krok, a ocitneš se v její pracovně, ani nebudeš vědět jak."</p>
<p>„Už jsem pár lekcí dostala," pochlubila se Egwain, ale snažila se, aby to znělo skromně. Otevřela se <emphasis>saidaru - </emphasis>ta část teď byla snazší - a cítila, jak ji zaplavuje teplo. Rozhodla se vyzkoušet to nejlepší, co již zvládala. Natáhla ruku a na dlani se jí objevila zářící koule z čistého světla. Chvěla se - Egwain ji pořád nedokázala udržet v klidu - ale byla tam.</p>
<p>Elain klidně natáhla ruku a na dlaň jí také vskočila světelná koule. Její se také mihotala.</p>
<p>Po chvíli se kolem Elain rozlila slabá záře. Egwain zalapala po dechu a její koule zmizela.</p>
<p>Elain se náhle zahihňala a světlo pohaslo, koule i záře kolem ní. „Viděla jsi to kolem mě?" ujišťovala se vzrušeně. „Já to viděla kolem tebe. Sheriam Sedai říkala, že k tomu jednou dojde. Tohle bylo poprvé. Pro tebe taky?"</p>
<p>Egwain kývla a obě dívky se rozesmály nahlas. „Líbíš se mi, Elain. Myslím, že budeme přítelkyně."</p>
<p>„Taky si myslím, Egwain. Ty jsi z Dvouříčí, z Emondovy Role. Neznáš tam jednoho chlapce, jmenuje se Rand al'Thor?"</p>
<p>„Toho znám." Náhle si Egwain vzpomněla na příběh, který jí Rand vyprávěl, příběh, kterému nevěřila, o tom, jak spadl přes zeď do zahrady a potkal... „Ty jsi dědička Andoru," vydechla.</p>
<p>„Ano," odtušila Elain prostě. „Kdyby Sheriam Sedai slyšela, že jsem se o tom jenom zmínila, myslím, že bych se do její pracovny dostala dřív, než bych domluvila."</p>
<p>„Každá tu mluví o tom, že si ji Sheriam Sedai zavolá do pracovny. Dokonce i přijaté novicky. To ona tolik hubuje? Mně připadala laskavá."</p>
<p>Elain zaváhala, a když promluvila, hovořila pomalu a nepodívala se Egwain do očí. „Má na stole vrbový proutek. Říká, že když se nedokážeš naučit pravidlům při slušném zacházení, naučí tě to jinak. Pro novicky existuje spousta pravidel, a je hrozně těžké občas nějaké neporušit," dokončila vyprávění.</p>
<p>„Ale to je - to je strašný! Já nejsem dítě, ty ostatně taky ne. Nenechám se sebou takhle zacházet."</p>
<p>„Ale my jsme děti. Aes Sedai, hotové sestry, jsou dospělé ženy. Přijaté novicky jsou mladší ženy, dost staré na to, aby se jim nikdo nemusel pořád dívat přes rameno. A novicky jsou děti, které je třeba chránit a starat se o ně, vést je a trestat, když udělají, co by neměly. Tak to Sheriam Sedai vysvětluje. Nikdo tě nebude trestat kvůli výuce, ne pokud se nepokusíš udělat něco, co ti bylo výslovně zakázáno. Občas je to ale nesmírně těžké, zjistíš, že toužíš po tom usměrňovat sílu stejně, jako potřebuješ dýchat. Ale jestli rozbiješ moc talířů, protože budeš snít, když bys měla umývat nádobí, jestli se zachováš neuctivě k přijaté novicce nebo bez dovolení opustíš Věž... Musíš prostě dělat všechno, jak nejlépe budeš umět. Nic jiného se dělat <emphasis>nedá." </emphasis></p>
<p>„Zní to skoro, jako by nás chtěly donutit odejít," namítala Egwain.</p>
<p>„To nechtějí, ale vlastně chtějí. Egwain, ve Věži je jenom čtyřicet novicek. Jenom čtyřicet, a z těch jen sedm osm postoupí mezi přijaté novicky. Sheriam Sedai říká, že to nestačí. Říká, že teď není dost Aes Sedai na to, co je třeba udělat. Ale Věž se nespokojí... nemůže... s nižší úrovní. Aes Sedai mezi sebe nemohou přijmout ženu, která nemá dostatečné schopnosti, sílu a odhodlání. Nemohou dát prsten a šál někomu, kdo neumí dostatečně usměrňovat sílu, nebo kdo se nechá pokořit, nebo kdo uhne z cesty, když je příliš tvrdá. O usměrňování se postará výcvik a zkoušky, ale co se týče síly a odhodlání... No, když budeš chtít odejít, tak tě nechají. Jakmile se naučíš dost, abys nezemřela na svou nevědomost."</p>
<p>„Hádám," řekla Egwain pomalu, „že Sheriam nám něco z toho už povídala. Ale nikdy mě nenapadlo, že by někdy mohlo být málo Aes Sedai."</p>
<p>„Ona má takovou teorii. Říká, že jsme vytřídily lidstvo. Víš něco o výběru? Když třeba vytřídíš ze stáda ta zvířata, která nemají znaky, jaké chceš?" Egwain netrpělivě kývla. Nikdo by nemohl chovat ovce, aniž by věděl, jak vybírat vhodné kusy pro chov. „Sheriam Sedai říká, že jelikož červené adžah pronásledují už tři tisíce let muže, kteří mohou usměrňovat, vytřídily jsme tak tuto schopnost z nás ze všech. Nicméně kdybych byla tebou, před červenými adžah bych se o tom nezmiňovala. Sheriam Sedai se kvůli tomu nejednou hrozně pohádala, a my jsme jenom novicky."</p>
<p>„Nebudu o tom mluvit."</p>
<p>Elain se odmlčela a pak se zeptala: „Je Rand v pořádku?"</p>
<p>Egwain žárlivostí píchlo u srdce - Elain byla velice hezká dívka - ale vzápětí přerušil žárlivost strach. Rychle si připomněla to málo, co o setkání Randa s dědičkou věděla, a sama sebe uklidňovala: Elain přece nemohla vědět, že Rand může usměrňovat.</p>
<p>„Egwain?"</p>
<p>„Má se tak dobře, jak jen je to možný." <emphasis>Doufám, že má, ten trouba jeden umíněnej. </emphasis>„Když jsem ho viděla naposledy, odjížděl s nějakými shienarskými vojáky."</p>
<p>„Shienarci! Vykládal mi, že je ovčák." Elain potřásla hlavou. „Vždycky si na něj vzpomenu v té nejpodivnější chvíli. Elaida si myslí, že je z nějakého důvodu důležitý. Nevystoupila a neřekla to přímo, ale nechala ho hledat, a když zjistila, že opustil Caemlyn, úplně se rozběsnila."</p>
<p>„Elaida?"</p>
<p>„Elaida Sedai. Rádkyně mé matky. Ona je z červeného adžah, ale matka ji má zřejmě i přesto ráda."</p>
<p>Egwain vyschlo v ústech. <emphasis>Červená adžah, a zajímá se o Randa. </emphasis>„Já - nevím, kde je právě teď. Odjel ze Shienaru a nemyslím, že by se tam vracel."</p>
<p>Elain se na Egwain upřeně podívala. „Já bych Elaidě neřekla, kde ho hledat, i kdybych to věděla, Egwain. Pokud vím, neudělal nic špatného, a já se bojím, že ho Elaida chce nějak využít. Stejně, ode dne, co jsme přijely, jsem ji neviděla. Cestou nás sledovali bělokabátníci. Pořád táboří na úbočí Dračí hory." Náhle vyskočila. „Mluvme raději o něčem veselejším. Jsou tady dvě další dívky, které Randa znají, a já bych ráda, aby ses s jednou z nich setkala." Vzala Egwain za ruku a vytáhla ji z komůrky.</p>
<p>„Dvě dívky?" Rand zřejmě potkává spousty dívek.</p>
<p>„Hmmm?" Elain táhla Egwain chodbou a cestou si ji pozorně prohlížela., Ano. Nuže. Jedna z nich je taková líná žába, jmenuje se Elsa Grinwellová. Podle mě tu nebude dlouho. Pořád se vyhýbá práci a každou chvíli vyklouzne ven, aby se mohla podívat na strážce při nácviku boje s mečem. Vykládá, že Rand jednou přišel na statek jejího otce. Byl tam ještě s jedním přítelem. S Matem. Vypadá to, že jí nasadili do hlavy představy o světě za humny, a tak utekla, aby se stala Aes Sedai."</p>
<p>„Muži," zamumlala Egwain. „Párkrát jsem si zatancovala s jedním hezkým klukem, a Rand pak chodil jako pes, když ho bolí zuby, ale on sám -" Odmlčela se, když do chodby před nimi vstoupil jakýsi muž. Elain se zastavila taky a pevněji Egwain stiskla ruku.</p>
<p>Na tom muži nebylo nic zvláštního, tedy kromě toho, jak náhle se objevil. Byl vysoký a docela hezký, ve středním věku, s dlouhými tmavými kučerami, ale ramena měl svěšená a v očích smutek. Jenom tam tak stál a díval se na obě dívky, dokud se neobjevila přijatá novicka.</p>
<p>„Tady bys neměl být," řekla mu poměrně laskavě.</p>
<p>„Chtěl jsem se projít." Měl hluboký hlas, stejně smutný jako oči.</p>
<p>„Můžeš se procházet v zahradě, kde bys taky měl být. Sluníčko ti udělá dobře."</p>
<p>Muž se hořce zasmál. „Se dvěma nebo třemi z vás, co budou sledovat každý můj krok? Jenom se bojíte, že najdu nůž." Když si všiml, jak se přijatá novicka tváří, znovu se zasmál. „Pro sebe, ženská. Pro sebe. Zaveď mě do té vaší zahrady za těmi vašimi pozornými strážkyněmi."</p>
<p>Přijatá novicka ho zlehka uchopila za paži a odvedla ho pryč.</p>
<p>„Logain," řekla Elain, když odešli.</p>
<p>„Falešný Drak!"</p>
<p>„Byl zkrocen, Egwain. Už není nebezpečný. Ale pamatuji se, jak vypadal předtím, když bylo třeba šesti Aes Sedai, aby mu zabránily usměrňovat sílu a všechny nás zničit." Zachvěla se.</p>
<p>Egwain také. Protože přesně tohle by červené adžah provedly i s Randem.</p>
<p>„To musejí být vždycky zkrocení?" zeptala se. Elain na ni s otevřenými ústy zazírala, a Egwain rychle dodala: „Já jenom že jsem si myslela, že by Aes Sedai mohly najít nějaký jiný způsob, jak to s nimi vyřídit. Anaiya a Moirain mi vykládaly, že ty největší počiny ve věku pověstí vyžadovaly, aby muži i ženy se sílou pracovali společně. Jenom jsem si myslela, že by třeba mohly zkusit najít jiný způsob."</p>
<p>„No, rozhodně tyhle svoje nápady nerozvíjej před některou červenou sestrou. Egwain, ony se pokoušely. Celých tři sta let poté, co byla vybudována Bílá věž, to zkoušely. Vzdaly to, protože žádný jiný způsob není. Tak pojď. Chci tě seznámit s Min. Ne v zahradě, kam jde Logain, díky Světlu."</p>
<p>To jméno Egwain připadalo známé, a když mladou ženu uviděla, pochopila proč. Zahradou protékal potůček překlenutý nízkým kamenným můstkem, na jehož roubení seděla se zkříženýma nohama Min. Měla na sobě těsně padnoucí pánské spodky a nabíranou košili a tmavé vlasy měla zastřižené tak nakrátko, až skoro vypadala jako chlapec, i když neobyčejně hezký chlapec. Vedle sebe měla na zídce položený šedý plášť.</p>
<p>„Tebe já znám," vyhrkla Egwain. „Tys pracovala v tý krčmě v Baerlonu." Vodu pod můstkem zčeřil lehký vánek a ve stromoví cvrlikali snovači.</p>
<p>Min se usmála. „A tys byla jedna z těch, kdo na nás přivedli temné druhy, kteří pak celý hostinec spálili na prach. Ne, nelam si hlavu. Posel, který pro mě přišel, přinesl i dost zlata, aby si mistr Tchoř mohl postavit dvakrát tak velký hostinec. Přeju dobré ráno, Elain. Už neotročíš při výuce? Nebo u nádobí?" Min s Elain mluvila lehkým tónem, jako s dobrou přítelkyní, a Elainin úsměv to potvrzoval.</p>
<p>„Vidím, že se Sheriam ještě nepodařilo navléknout tě do úboru."</p>
<p>Min se zlomyslně usmála. „Ano, Aes Sedai. Ne, Aes Sedai. Můžu zamíst další podlahu, Aes Sedai? Já," znovu se vrátila ke své obvyklé tiché mluvě, „se budu oblíkat, jak se líbí mně." Otočila se k Egwain. „Je Rand v pořádku?"</p>
<p>Egwain stiskla rty. <emphasis>Měl by mít beraní rohy jako trollok, </emphasis>pomyslela si rozhněvaně. „Mrzelo mě, když vám vyhořel hostinec, a jsem ráda, že si ho mohl mistr Tchoř postavit znovu. Proč jsi přišla do Tar Valonu? Je přece jasný, že ty se Aes Sedai stát nehodláš." Min zvedla obočí, Egwain si byla jistá, že to měl být výraz pobavení.</p>
<p>„Má ho ráda," vysvětlovala Elain.</p>
<p>„Já vím." Min se podívala na Egwain a ta měla na okamžik dojem, že v jejích očích zahlédla smutek - nebo snad lítost? „Jsem tady," vysvětlovala opatrně Min, „protože pro mě poslaly a daly mi vybrat, jestli sem chci dojet na koni, nebo svázaná jako pytel."</p>
<p>„Pořád přeháníš," plísnila ji Elain. „Sheriam Sedai ten dopis viděla a říká, že to byla zdvořilá žádost. Min vidí věci, Egwain. Proto je tady. Aby Aes Sedai mohly studovat, jak to dělá. U ní se nejedná o sílu."</p>
<p>„Zdvořilá žádost," odfrkla si Min. „Když si Aes Sedai vyžádají tvoji přítomnost, je to jako rozkaz královny, za kterým stojí stovka vojáků."</p>
<p>„Každý vidí věci," namítla Egwain.</p>
<p>Elain zavrtěla hlavou. „Ne jako Min. Ona vidí - záři - kolem lidí. A obrazy."</p>
<p>„Ne však pořád," vložila se do hovoru opět Min. „A ne kolem všech."</p>
<p>„A taky z nich umí vyčíst spoustu věcí o tobě, i když si nejsem jistá, jestli vždycky mluví pravdu. Tvrdila, že se o svého manžela budu dělit se dvěma dalšími ženami a že se s tím nikdy nesrovnám. Jenom se směje a říká, že tohle nikdy umět nechtěla. Ale taky říkala, že budu jednou královna, a to dřív, než se dozvěděla, kdo vlastně jsem. Říkala, že viděla korunu a že to byla Růžová koruna Andoru."</p>
<p>Egwain se proti své vůli zeptala: „A co vidíš, když se podíváš na mě?"</p>
<p>Min na Egwain mrkla. „Bílý plamen a... Hmm, všechno možný. Nevím, co to znamená."</p>
<p>„Namluví toho opravdu hodně," zabručela suše Elain. „Jedna z věcí, kterou prý na mě vidí, je uťatá ruka. Aspoň že řekla, že není moje. Taky tvrdí, že neví, co to znamená."</p>
<p>„Protože to nevím," prskla Min. „U polovičky věcí nevím, co znamenají."</p>
<p>Skřípění kroků na chodníčku je přimělo otočit se. Tehdy dívky spatřily dva mladíky s košilemi a kabátci přes ruku, takže bylo vidět jejich odhalenou zpocenou hruď, a v rukou drželi meče zastrčené v pochvách. Egwain se přistihla, že málem s otevřenými ústy zírá na toho nejhezčího muže, jakého kdy viděla. Byl vysoký, štíhlý, ale pevně stavěný, a pohyboval se s kočičím půvabem. Náhle si dívka uvědomila, že se jí sklání k ruce - ani neucítila, když ji uchopil - a v duchu se snažila rozpomenout na jméno, které zaslechla.</p>
<p>„Galade," zamumlala. Mladík upíral tmavé oči do jejích. Byl starší než Egwain. Starší než Rand. Při vzpomínce na Randa sebou Egwain trhla a vzpamatovala se.</p>
<p>„A já jsem Gawyn," zakřenil se druhý mladík, „nemyslím, že jsi mě poprvé slyšela." Min se taky zubila, jen Elain se mračila.</p>
<p>Egwain si náhle uvědomila, že ji Galad drží za ruku, a vytrhla se mu.</p>
<p>„Jestli ti to povinnosti dovolí," řekl Galad, „rád bych tě zase viděl, Egwain. Mohli bychom si povídat, nebo - pokud dostaneš svolení - vyjít si z Věže a najíst se za městem v přírodě."</p>
<p>„To - to by bylo krásné." Ostatní ji rozčilovali. Min s Gawynem se stále pobaveně křenili a Elain se pořád mračila. Egwain se snažila sebrat, myslet na Randa. <emphasis>Je tak... švarný. </emphasis>Dívka nadskočila, protože se lekla, že to řekla nahlas.</p>
<p>„Takže později." Galad konečně odtrhl oči od jejích a poklonil se Elain. „Sestřičko." Pružný jako kočka přešel po můstku.</p>
<p>„Tenhleten," zamumlala Min s pohledem upřeným na záda odcházejícího mladého muže, „vždycky udělá tu správnou věc. Bez ohledu na to, komu tím ublíží."</p>
<p>„Sestřičko?" vyhrkla Egwain. Elain se nepřestávala chmuřit. „Myslela jsem, že je to tvůj... chci říct, podle toho, jak se mračíš..." Myslela si, že na ni Elain žárlí, a pořád si nebyla jistá.</p>
<p>„Nejsem jeho sestra," prohlásila Elain pevně. „Odmítám jí být."</p>
<p>„Máme stejného otce," poznamenal suše Gawyn. „To nemůžeš popřít, leda bys chtěla nazvat matku lhářkou, a to, myslím, by chtělo větší odvahu, než máme oba dohromady."</p>
<p>Egwain si poprvé uvědomila, že má Gawyn stejné rudozlaté kudrny jako Elain, i když o něco tmavší, protože je teď měl promáčené potem.</p>
<p>„Min má pravdu," zavrčela Elain. „Galad v sobě nemá ani zrnko lidskosti. U něj je právo víc než milosrdenství, lítost nebo... Není o nic víc člověk než třeba trollok."</p>
<p>Gawyn se opět zazubil. „Tím bych si nebyl tak jistý. Aspoň podle toho, jak se díval tady na Egwain." Zachytil její pohled, pak i pohled své sestry, a zvedl ruce, jako by se jim chtěl bránit mečem. „Kromě toho, je to ten nejlepší šermíř, jakého jsem kdy viděl. Strážci mu jednou něco ukážou, a on se to hned naučí. Mě málem umořili k smrti, abych se naučil polovinu toho, co Galad zvládne bez cvičení."</p>
<p>„A být dobrý s mečem stačí?" odfrkla si Elain. „Muži! Egwain, jak jsi možná již uhodla, tenhle neslušně přioděný nemotora je můj bratr. Gawyne, Egwain zná Randa al'Thora. Pocházejí oba ze stejné vesnice."</p>
<p>„Opravdu? Vážně se narodil ve Dvouříčí, Egwain?"</p>
<p>Egwain se přinutila klidně kývnout. <emphasis>Co ještě ví? </emphasis>„Ovšemže je odtamtud. Vyrůstali jsme spolu."</p>
<p>„Ovšem," řekl Gawyn pomalu. „Takový zvláštní chlapík. Ovčák, říkal, i když nevypadal ani se nechoval jako žádný ovčák, kterého jsem kdy viděl. Podivné. Už jsem potkal nejrůznější lidi, co se s Randem al'Thorem setkali. Někteří ani neznali jeho jméno, ale podle popisu to nemohl být nikdo jiný, a vždycky jim pěkně zamíchal se životem. Do Caemlynu přišel jeden starý sedlák, jen se chtěl podívat na Logaina, když ho tam tenkrát přivedli. A přesto ten sedlák zůstal, aby se postavil za matku, když začaly nepokoje. A to kvůli jednomu mladíkovi, který se vydal do světa a přiměl ho uvědomit si, že v životě je víc než jen vlastní statek. Rand al'Thor. Skoro by sis myslela, že je <emphasis>ta'veren. </emphasis>Elaida se o něj opravdu zajímá. Rád bych věděl, jestli tím, že ho potkáme, změní se i naše životy ve vzoru."</p>
<p>Egwain se podívala na Elain a Min. Byla si jistá, že nemohou mít tušení, že Rand je skutečně <emphasis>ta'veren. </emphasis>O tomhle vlastně zatím nikdy nepřemýšlela. Byl to Rand, a byl prokletý, protože uměl usměrňovat jedinou sílu. Ale <emphasis>ta'veren </emphasis>lidi měnili, ať už vědomě, či zcela bezděčně. „Opravdu se mi líbíte," řekla náhle a gestem zahrnula obě dívky. „Chtěla bych být vaší přítelkyní."</p>
<p>„A my tvou," řekla za obě Elain.</p>
<p>Egwain ji z náhlého popudu objala. Pak Min seskočila ze zídky a spolu tam všechny tři stály na můstku a navzájem se objímaly.</p>
<p>„My tři<emphasis> jsme </emphasis>spojené," prohlásila Min, „a nesmíme nechat žádného muže, aby se nám do toho zapletl. Ani jeho ne."</p>
<p>„Nechtěla by mi některá prozradit, co to má všechno znamenat?" zeptal se mírně Gawyn.</p>
<p>„Tomu bys nerozuměl," odtušila jeho sestra a všechny tři dívky se rozhihňaly jako o závod.</p>
<p>Gawyn se podrbal na hlavě a pak jí jenom zavrtěl. „No, jestli to má něco společného s Randem al'Thorem, tak si dejte pozor, ať se o tom nedozví Elaida. Od té doby, co jsme dorazili, se na mě třikrát vrhla jako tazatel od bělokabátníků. Nemyslím, že mu chce -" Gawyn sebou trhl, protože zahradou se k nim blížila jakási žena. Žena v šátku s červenými třásněmi. „,Pojmenuj Temného,'" ocitoval, ,„a on se objeví.' Já už nepotřebuji další poučování o tom, že mám mimo cvičný dvorec nosit košili. Vám všem přeji dobrý den."</p>
<p>Když Elaida došla na můstek, krátce se za odcházejícím Gawynem podívala. Je to spíš hezká žena než vyložená krasavice, pomyslela si Egwain, ale její bezvěký obličej ji označoval stejně jistě jako její šátek. Pouze čerstvě jmenované sestry tak ještě nevypadaly. Když Elaida sklouzla pohledem na Egwain, na okamžik se <emphasis>zarazila, </emphasis>a Egwain v Aes Sedai náhle spatřila veškerou její tvrdost. Vždy považovala Moirain za silnou ženu, ocel zakrytou hedvábím, ale Elaidu žádné hedvábí nekrylo.</p>
<p>„Elaido," pravila Elain, „toto je Egwain. Ona se také narodila se zárodkem nadání. A už se trochu učila, takže je asi na stejné úrovni jako já. Elaido?"</p>
<p>Aes Sedai se tvářila bezvýrazně, z jejího obličeje se nedalo nic vyčíst. „V Caemlynu, dítě, jsem rádkyní královny, tvé matky, ale tohle je Bílá věž a ty jsi novicka." Min vykročila pryč, ale Elaida ji zastavila ostrým: „Zůstaň, děvče. Chci s tebou mluvit."</p>
<p>„Znám tě celý život, Elaido," vyhrkla Elain nevěřícně. „Viděla jsi mě vyrůstat a v zimě jsi zařídila, aby mi rozkvetly zahrady a já si měla kde hrát."</p>
<p>„Dítě, tam jsi byla dědičkou. Tady jsi novickou. To se musíš naučit. Jednoho dne z tebe bude velká královna, zatím se ale musíš ještě hodně učit!"</p>
<p>„Ano, Aes Sedai."</p>
<p>Egwain byla jako omráčená. Kdyby ji někdo takhle usadil před jinými lidmi, byla by vzteky bez sebe.</p>
<p>„A teď obě odejděte." Ozval se hluboký, zvučný hlas gongu a Elaida naklonila hlavu. Slunce bylo na půl cestě k nadhlavníku. „Dopoledne," řekla Elaida. „Musíte si pospíšit, jestli nechcete dostat vyhubováno ještě víc. A Elain? Zajdi za správkyní novicek, ať ti přidá úkolů. Novicka neosloví Aes Sedai, pokud k tomu není vyzvána. Honem, obě dvě. Přijdete pozdě. Běžte!"</p>
<p>Obě dívky si zvedly sukně a rozběhly se. Egwain se podívala na Elain. Ta měla na lících rudé skvrny a tvářila se odhodlaně.</p>
<p>„Budu Aes Sedai," prohlásila tiše, ale znělo to jako slib.</p>
<p>Za nimi Egwain zaslechla Aes Sedai, jak říká: „Jestli jsem tomu správně rozuměla, tak jsi sem byla přivedena na přání Moirain Sedai."</p>
<p>Egwain chtěla zůstat a poslechnout si, o čem se bude Elaida s Min bavit, jestli se jí bude vyptávat na Randa, ale zvonění dopoledne se rozléhalo po celé Bílé věži a Egwain musela jít po své práci. Běžela, jak jí bylo nařízeno.</p>
<p>„Budu Aes Sedai," zavrčela také. Elain se na okamžik na rtech objevil chápající úsměv a obě dívky ještě přidaly do kroku.</p>
<p>* * *</p>
<p>Když Min konečně odcházela z můstku, košile se jí lepila na tělo. Nebyla zpocená kvůli horkému dni, ale kvůli Elaidiným horkým otázkám. Min se ohlédla přes rameno, aby se ujistila, že za ní Aes Sedai nejde, ale Elaida nebyla nikde v dohledu.</p>
<p>Jak se mohla Elaida dozvědět, že ji sem povolala Moirain? Min si byla jistá, že toto tajemství znají pouze ony dvě. A všechny ty dotazy na Randa. Nebylo snadné tvářit se nezúčastněně a vyrovnaně, když Aes Sedai do očí tvrdila, že o něm nikdy neslyšela a nic o něm neví. <emphasis>Co mu chce? Světlo, a co mu chce Moirain? Co je vlastně zač? Světlo, nechci se zamilovat do muže, kterého jsem potkala jenom jednou, a ještě k tomu je to sedlák. </emphasis></p>
<p>„Moirain, Světlo tě oslep," zamumlala, „ať už jsi mě sem přivedla z jakéhokoliv důvodu, vylez ze svého ukrytu a řekni mi to, abych mohla konečně odejít!"</p>
<p>Jedinou odpovědí byla sladká píseň snovačů. Min se zachmuřeně vydala hledat místo, kde by mohla v klidu vychladnout.</p><empty-line /><empty-line /><p>KAPITOLA DRUHÁ</p>
<p><strong><emphasis>Cairhien</emphasis></strong></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>Město Cairhien se rozkládá na kopcích na břehu řeky Alguenye a Rand ho poprvé spatřil v poledním světle z vršků ležících severně od města. Elrician Tavolin a padesát cairhienských vojáků mu pořád připadalo jako osobní stráž - zvláště od chvíle, kdy u Gaelinu přešli most, a čím dál byli na jihu, tím škrobeněji se vojáci chovali - ale Loialovi ani Hurinovi to zřejmě nevadilo, takže se Rand prostě snažil Cairhieňany nevnímat. Nyní si prohlížel největší město, jaké kdy viděl. Hladina řeky byla plná bachratých lodí a širokých bárek a protější břeh byl lemován vysokými sýpkami, ale Cairhien sám jako by byl vystavěn podle přesného plánu, samé pravoúhle se křižující ulice za vysokými šedými hradbami. Samotné hradby vytvářely dokonalý čtverec s jednou stěnou rovnoběžnou s říčním břehem. Za hradbami se ve stejně dokonalém vzoru zvedaly věže až dvacetkrát vyšší než hradby, a přesto i odsud z vrcholku kopce Rand viděl, že každá věž končí zubatě a nerovně.</p>
<p>Vně hradeb se táhla spleť ulic, které se křižovaly ve všech možných úhlech, obklopovaly město ze tří stran od břehu ke břehu a byly plné lidí. Rand od Hurina věděl, že se to jmenuje Předbrání. Kdysi stávala u každé z městských bran trhová vesnice, ale během let všechny splynuly v jednu, změť ulic a uliček, která se každý den rozrůstala.</p>
<p>Když Randova společnost vjela do těchto špinavých uliček, Tavolin nařídil několika vojákům, aby jim vyčistili cestu davem. Vojáci s křikem pobízeli koně kupředu, jako by hodlali každého, kdo jim dostatečně rychle neuhne, zadupat do prachu. Lidé jim ustupovali, aniž se na ně pořádně podívali, jako by to byla všednodenní záležitost. Rand se přistihl, že se tomu usmívá.</p>
<p>Lidé z Předbrání měli často ušmudlané šaty, i když většinou překypující barvami, a celé to místo kypělo životem. Pouliční prodavači vykřikovali ceny svého zboží a kramáři volali na kolemjdoucí, aby si prohlédli výrobky vystavené na stolech před krámky. Davem se dále proplétali bradýři, prodavači ovoce, brusiči nožů, muži i ženy, a nabízeli tucty služeb a stovky věcí na prodej. Vším tím halasem a tartasem pronikala na mnoha místech hudba linoucí se z domů. Rand si zprvu myslel, že hudba vychází z krčem, ale na vývěsních štítech byli vyobrazeni flétnisté, harfeníci, žongléři a žakéři, a i když tyto domy byly poměrně velké, žádný neměl okna. Většina budov v Předbrání byla ze dřeva, i ty největší, a poměrně hodně jich bylo zřejmě nových, byť špatně postavených. Rand s otevřenými ústy zíral na stavení, která měla až sedm pater a někdy i více. Tyto budovy se mírně kymácely, i když si toho lidé, spěchající dovnitř a ven, zřejmě nevšímali.</p>
<p>„Rolníci," zamumlal Tavolin a znechuceně upíral zrak přímo před sebe. „Podívejte se na ně, jsou zkažení těmi cizáckými způsoby. Vůbec by tady neměli být."</p>
<p>„A kde by měli být?" zeptal se Rand. Cairhienský důstojník se na něj zamračil a pobídl koně dopředu, přičemž kolem sebe tloukl dlouhým bičem.</p>
<p>Za rukáv Randa zatahal Hurin. „To ta aielská válka, urozený pane Rande." Rozhlédl se kolem sebe, aby se ujistil, že ostatní vojáci nejsou na doslech. „Spousta sedláků se bojí vrátit na svý statky poblíž Páteře světa, a tak všichni přišli sem, nebo skoro všichni. Proto sem Galldrian nechává z Andoru a Tearu přivážet lodě plný obilí. Ze statků na východě žádný obilí nechodí, protože tam už žádný statky nejsou. Ale před Cairhieňany je lepší se o tom nezmiňovat, můj pane. Oni rádi předstírají, že k tý válce vůbec nedošlo, nebo aspoň že ji vyhráli oni."</p>
<p>I přes Tavolinův bič byli nuceni zastavit, protože jim do cesty vpadl zvláštní průvod. Půl tuctu mužů bubnovalo a tančilo v čele zástupu velkých loutek. Loutky byly o polovinu větší než jejich vodiči, kteří k ovládání těchto obřích postav používali dlouhé tyče. Loutky, zpodobňující muže i ženy s korunami, v dlouhých zdobených rouších, se klaněly davu, doprovázeny roztodivnými zvířaty. Mezi loutkami bylo vidět okřídleného lva nebo dvouhlavou kozu chodící po zadních, jejíž obě hlavy zřejmě měly vypadat, že chrlí oheň, protože jim z tlam visely karmínové fábory. Jiná loutka vypadala jako napůl kočka a napůl orel. A zase další měla medvědí hlavu na lidském trupu, podle Randa to asi měl být trollok. Jak loutky poskakovaly kolem, lidé jásali a smáli se.</p>
<p>„Člověk, co to dělal, v životě trolloka neviděl," zabručel Hurin. „Má to moc velkou hlavu a je moc kostnatej. Nejspíš na ně nevěří, pane, o nic víc než na ty ostatní zvířata. Jediný obludy, na který tihle lidi z Předbrání věří, jsou Aielové."</p>
<p>„Oni tu mají nějakou oslavu?" zeptal se Rand. Neviděl žádnou jinou známku slavnosti, pouze onen průvod, ale k tomu přece musel existovat nějaký důvod. Tavolin znovu pobídl vojáky do kroku.</p>
<p>„Jako každý den, Rande," ozval se Loial. Ogier kráčel vedle svého koně, truhlici zabalenou do pokrývky stále přivázanou k sedlu, a přitahoval nejméně tolik pohledů jako loutky. Někteří lidé se dokonce smáli a tleskali, jako když zahlédli loutky. „Obávám se, že Galldrian své lidi drží na uzdě tím, že je baví. Kejklíři a bardové dostávají královskou odměnu, placenou ve stříbře, aby vystupovali tady v Předbrání. Taky se každý večer dole u řeky pořádají koňské dostihy. Často taky bývají ohňostroje." Loial mluvil značně znechuceně. „Starší Haman říká, že Galldrian je ostuda." Zamrkal, protože si uvědomil, co vlastně řekl, a chvatně se rozhlédl kolem sebe, jestli ho snad některý z vojáků nezaslechl. Očividně ne.</p>
<p>„Ohňostroje," pravil Hurin a pokýval hlavou. „Jak jsem slyšel, tak si ohňostrůjci kousek odtud postavili stejnou kapitulu, jako mají v Tanchiku. Když jsem tu byl minule, moc rád jsem se na ty ohňostroje šel podívat."</p>
<p>Rand zavrtěl hlavou. On ještě nikdy neviděl ohňostroj natolik umný, aby to vyžadovalo osobní přítomnost byť jediného ohňostrůjce. Slýchával, že ti Tanchiko opouštějí jen tehdy, když mají bavit nějakého monarchu. Přicházel zřejmě na zvláštní místo.</p>
<p>U vysokého hranatého příjezdu k městské bráně nařídil Tavolin zastavit a sám sesedl u nevysoké kamenné budovy těsně za hradbami. Stavení mělo místo oken střílny a těžké dveře obité železem.</p>
<p>„Okamžíček, urozený pane Rande," řekl důstojník, hodil otěže jednomu z vojáků a zmizel uvnitř.</p>
<p>Rand si ostražitě prohlédl vojáky, sedící prkenně na koních ve dvojstupu, a napadlo ho, co by udělali, kdyby se s Loialem a Hurinem rozhodli prostě odejít. Pak využil příležitosti a obhlížel si město ležící před nimi.</p>
<p>Samotné město Cairhien bylo ostrým protikladem ke zmatku a shonu v Předbrání. Široké dlážděné ulice, jež byly tak rozlehlé, až to vypadalo, že je v nich mnohem méně lidí, než tudy skutečně procházelo, se křižovaly v pravých úhlech. Stejně jako v Tremonsienu, i tady byly kopce upraveny do rovnoběžných teras. Rozvážně se tudy pohybovala uzavřená nosítka, mnohá s praporky s rodovým erbem, a kolem pomalu projížděly kočáry. Lidé chodili mlčky v tmavých oděvech, kromě občasné šerpy nošené přes kabát či šaty nebyly vidět žádné jasné barvy. Čím však měl nositel více šerp, tím pyšněji si vykračoval, ale nikdo se tomu nesmál, nikdo dokonce ani nezdvihl koutky v úsměvu. Budovy na terasách byly z kamene a jejich výzdoba se omezovala na rovné čáry a ostré úhly. Ulicemi neprocházeli pouliční prodavači ani podomní obchodníci, a dokonce i krámky působily nenápadně, jejich účel prozrazovaly pouze neveliké vývěsní štíty, na ulicích však nebylo vystaveno žádné zboží.</p>
<p>Teď Rand lépe viděl na vysoké věže. Byly obklopené lešením, na němž se hemžili zedníci pokládající nahoru další stavební kameny, takže věže hnali do stále větších výšek.</p>
<p>„Nekonečné věže cairhienské," zamumlal smutně Loial. „No, byly už tak vysoké dost, aby si vysloužily své jméno. Když Cairhien dobyli Aielové, přibližně v době, kdy ses narodil, věže zapálili. Ty pak popraskaly a částečně se zřítily. Mezi zedníky ale nevidím jediného ogiera. Tady by žádný ogier nepracoval - protože Cairhieňané chtějí stavět takhle, úplně bez ozdob - ale když jsem tu byl naposledy, tak tu ogierové byli."</p>
<p>Objevil se Tavolin s další důstojníkem a dvěma úředníky. Jeden nesl velkou, ve dřevě vázanou účetní knihu a druhý podnos s psacími potřebami. Důstojník stráže měl, podobně jako Tavolin, vyholené čelo, i když měl vlasů zřejmě méně od přírody, a ne jen díky břitvě. Oba důstojníci se podívali z Randa na truhlici, zakrytou Loialovou pokrývkou, a zpátky. Ani jeden se nezeptal, co pod tou pokrývkou je. Tavolin si ji cestou z Tremonsienu často prohlížel, ale nikdy se nezeptal. Plešatějící muž si prohlédl i Randův meč a na chvíli našpulil rty.</p>
<p>Tavolin svého druha představil jako Asana Sandaira a hlasitě oznámil: „Urozený pán Rand z rodu al'Thorů v Andoru a jeho sluha Hurin, s Loialem, ogierem z Državy Šangtai." První úředník otevřel knihu a Sandair do ní okrouhlým písmem zapsal jejich jména.</p>
<p>„Zítra ve stejnou hodinu se musíte vrátit sem na tuto strážnici, můj pane," řekl Sandair a nechal druhého úředníka posypat zápis pískem, „a oznámit jméno hostince, v němž se ubytujete."</p>
<p>Rand se rozhlédl po tichých ulicích Cairhienu a pak se ohlédl na živé Předbrání. „Mohl bys mi poradit nějaký slušný hostinec támhle?" kývl hlavou k Předbrání.</p>
<p>Hurin zoufale sykl a naklonil se k Randovi. „To by se nehodilo, urozený pane Rande," šeptal rychle. „Kdybys zůstal v Předbrání, když jsi pán a tak, mysleli by si, že máš za lubem něco nekalýho."</p>
<p>Rand poznal, že má slídič pravdu. Sandair úžasem otevřel ústa a Tavolin zvedl obočí. Oba se jen mlčky dívali na Randa. Rand jim chtěl říci, že tu jejich velkou hru nehraje, ale raději řekl: „Ubytujeme se ve městě. Už můžeme jít?"</p>
<p>„Ovšem, pane Rande." Sandair se poklonil. „Ale... v kterém hostinci?"</p>
<p>„Dáme vám vědět, až nějaký najdeme." Rand otočil Rudocha a zarazil se. V kapse mu zašustila Selénina poznámka. „Potřeboval bych v Cairhienu najít jednu mladou ženu. Urozenou paní Seléné. Je asi v mém věku a moc krásná. Nevím, z kterého je rodu."</p>
<p>Sandair s Tavolinem si vyměnili pohledy, potom promluvil Sandair: „Pozeptám se, můj pane. Třeba ti budu moci něco říci, až sem zítra přijdete."</p>
<p>Rand kývl a odvedl Hurina s Loialem do města. I když ulicemi města projíždělo málo jezdců, trojice velkou pozornost nepřitahovala. Dokonce ani za Loialem se nikdo neohlížel. Lidé dávali okatě najevo, že se starají pouze o své záležitosti.</p>
<p>„Myslíš, že to vzali špatně?" obrátil se Rand na Hurina. „To jak jsem se ptal na Seléné?"</p>
<p>„U Cairhieňanů jeden nikdy neví, urozený pane Rande. Oni si zřejmě myslí, že všechno má něco společného s <emphasis>daes dae'ma</emphasis><emphasis>r." </emphasis></p>
<p>Rand pokrčil rameny. Cítil, jak se za ním lidé ohlížejí. Už se nemohl dočkat, že si zase oblékne svůj starý dobrý obyčejný kabátec a přestane předstírat, že je někým, kým není.</p>
<p>Hurin znal ve městě několik hostinců, i když dobu, po kterou v Cairhienu pobýval, strávil většinou v Předbrání. Slídič je zavedl do hostince U obránce Dračí stěny, na jehož vývěsním štítu měl muž s korunou na hlavě položenou nohu na prsou jiného muže a špičku meče mu opíral o hrdlo. Muž ležící na zádech měl rusé vlasy.</p>
<p>Přiběhl podomek, aby odvedl koně, a když si myslel, že se nedívají, rychle si Randa s Loialem prohlédl. Rand si v duchu huboval, aby si přestal vymýšlet. Všichni ve městě tu jejich hru přece nemohli hrát. A pokud ano, on s ní nechtěl mít nic společného.</p>
<p>Šenk byl čistý, stoly byly rozestavěny podle stejného pořádku jako celé město, a bylo tu jen pár hostů, kteří pouze krátce vzhlédli k nově příchozím, a pak se hned vrátili ke svému vínu. Rand měl přesto pořád pocit, že jsou sledováni a odposloucháváni. Přestože bylo teplo, ve velkém krbu hořel malý ohýnek.</p>
<p>Hostinský byl tělnatý, falešně upřímný muž se zelenou šerpou přes tmavošedý kabátec. Když je uviděl, trhl sebou, ale Randa už to nijak nepřekvapilo. Loial, s těžkou truhlicí stále zabalenou v pokrývce v podpaždí, se musel hodně sehnout, aby vůbec prošel dveřmi, Hurin se vlekl se sedlovými brašnami a tornami a Randův červený kabátec byl v ostrém kontrastu s pochmurnými barvami oděvů místních.</p>
<p>Hostinský si prohlédl Randův kabátec a meč a zase se tak protivně usmál. Poklonil se a zamnul si ruce. „Odpusť, můj pane. Na okamžíček jsem si myslel, že jsi - Odpusť. Moje hlava už není, co bývala. Budeš chtít pokoje, pane?" Poklonil se i Loialovi, i když ne tak hluboko. „Jmenuji se Cuale, můj pane."</p>
<p><emphasis>Myslel si, že jsem Aiel</emphasis><emphasis>, </emphasis>pomyslel si Rand trpce. Už už chtěl být z Cairhienu pryč. Naneštěstí to bylo jediné místo, kde je mohl Ingtar najít. A Seléné říkala, že na něj počká v Cairhienu.</p>
<p>Chvíli trvalo, než jim připravili pokoje. Cuale s mnoha úsměvy a poklonami vysvětloval, že je nezbytné přestěhovat shora postel pro Loiala. Rand chtěl, aby zase bydleli všichni tři spolu, ale na hostinského pohoršený pohled a Hurinovo naléhání - „Musíme těmhle Cairhieňanům ukázat, že víme, co se patří, stejně jako oni, můj pane Rande," - vzal dva pokoje, jeden pouze pro sebe, spojené dveřmi.</p>
<p>Místnosti byly skoro stejné, pouze v jedné byla dvě lůžka, přičemž jedno bylo dost velké i pro ogiera, a v druhé byla pouze jedna postel, která zase byla skoro tak velká jako druhé dvě dohromady, s masivními hranatými sloupky dosahujícími téměř ke stropu. Židle s vysokým čalouněným opěradlem i skříňka s umyvadlem a příslušenstvím byly také hranaté a masivní. U stěny stála skříň na šaty, vyřezávaná tak těžkým strnulým stylem, až v Randovi vzbuzovala dojem, že na něj spadne. Ze dvou oken vedle postele bylo vidět na ulici o dvě poschodí níž.</p>
<p>Jakmile hostinský odešel, Rand otevřel dveře a pozval k sobě Loiala s Hurinem. „Tohle místo mi leze na nervy," řekl jim. „Každý se na vás kouká, jako by si myslel, že chcete něco províst. Vrátím se do Předbrání, aspoň na hodinku. Tam se aspoň lidi smějí. Kdo z vás si vezme první hlídku u rohu?"</p>
<p>„Já zůstanu," řekl Loial rychle. „Rád bych si chvíli četl. To, že jsem žádného ogiera neviděl, ještě neznamená, že tu nejsou žádní kameníci z Državy Tsofu. Není tak daleko od města."</p>
<p>„Myslel bych si, že se s nimi budeš chtít setkat."</p>
<p>„Ehm... ne, Rande. Posledně se pořád ptali, proč jsem venku sám, a tak. Jestli dostali nějaké zprávy z Državy Šangtai... No, myslím, že si trochu odpočinu a něco si přečtu."</p>
<p>Rand zavrtěl hlavou. Často zapomínal, že Loial vlastně utekl z domova a vydal se do světa. „A co ty, Hurine? V Předbrání se hraje a lidi se tam smějí. Sázím se, že tam nikdo <emphasis>daes dae'mar </emphasis>nehraje."</p>
<p>„Tím bych si tak jistý nebyl, urozený pane Rande. Na každý pád děkuju za pozvání, ale radši nepůjdu. V Předbrání je to samá rvačka - a taky zabíjení - až to tam smrdí, jestli víš, co tím myslím. Pána jako ty nejspíš obtěžovat nebudou. Kdyby to udělali, tak by na ně hned vlítli vojáci. Pokud ti to ale nebude vadit, radši bych si dal dole v šenku něco k pití."</p>
<p>„Hurine, ty moje svolení k ničemu nepotřebuješ. To přece víš."</p>
<p>„Jak říkáš, můj pane." Slídič se jenom uklonil.</p>
<p>Rand se zhluboka nadechl. Jestli z Cairhienu rychle neodjedou, bude se Hurin jenom uklánět a mazat mu med kolem huby. A jestli to uvidí Mat s Perrinem, už mu na to nikdy nedají zapomenout.</p>
<p>„Doufám, že Ingtara nic nezdrží. Jestli sem rychle nedorazí, budeme muset odvézt roh zpátky do Fal Dary sami." Dotkl se Seléniny poznámky v kapse. „Budeme muset. Loiale, vrátím se brzy, aby sis mohl prohlédnout město."</p>
<p>„Raději bych to neriskoval," vzepřel se Loial.</p>
<p>Hurin Randa doprovodil dolů. Jakmile dorazili do šenku, uklonil se před Randem Cuale a podstrčil mu podnos, na němž ležely tři stočené a zapečetěné svitky. Rand si je vzal, protože to měl zřejmě hostinský na mysli, když mu je podával. Byly z jemného pergamenu, měkoučké a hlaďounké na dotek. Drahé.</p>
<p>„Co je to?" zeptal se Rand.</p>
<p>Cuale se znovu uklonil. „Pozvánky, samozřejmě, můj pane. Ze tří vznešených domů." A odpoklonkoval se.</p>
<p>„Kdo by mi posílal pozvánku?" divil se Rand a obracel svitky v rukou. Žádný z mužů u stolů nevzhlédl, ale Rand měl přesto pocit, že je sledován. Pečeti nepoznal, a na žádné nebyl měsíční srpek s hvězdami, jaké používala Seléné. „Kdo může vědět, že jsem tady?"</p>
<p>„Teď už každý, urozený pane Rande," poznamenal tiše Hurin. Zřejmě na sobě ty pátravé pohledy cítil taky. „Strážní u brány se o tom, že do Cairhienu přijel cizí urozený pán, nezapomenou zmínit. Pak podomek, hostinský... každý povykládá to, co ví, tam, kde si myslí, že mu to nejvíc prospěje, můj pane."</p>
<p>Rand se zamračil, udělal dva kroky a hodil pozvánky do ohně. Okamžitě se vzňaly. „Já <emphasis>daes dae'mar </emphasis>nehraju," prohlásil dost hlasitě, aby ho každý v místnosti slyšel. Ale dokonce ani Cuale se na něho nepodíval. „S velkou hrou nemám nic společného. Jenom tu čekám na přátele."</p>
<p>Hurin ho popadl za ruku. „Prosím, urozený pane Rande." Jeho šepot zněl velice naléhavě. „Prosím, už to víckrát nedělej."</p>
<p>„Víckrát? Ty si opravdu myslíš, že dostanu další?"</p>
<p>„Určitě. Světlo, připomíná mi to, jak Tevu jednou tak rozčílil sršeň, co mu bzučel kolem uší, že rozkopl hnízdo. Teď jsi právě každýho tady přesvědčil, že hraješ nějakou vážnější hru. A podle nich to musí být o dost vážnější, když popíráš, že vůbec hraješ. <emphasis>Každý </emphasis>urozený pán a paní v Cairhienu hraje." Slídič se ohlédl na pozvánky rychle se kroutící v plamenech a trhl sebou. „A rozhodně sis ze třech rodů udělal nepřátele. Nejsou to samozřejmě nejvýznamnější rody, jinak by nepostupovaly tak rychle, ale přesto budou dost vznešený. Na všechny další pozvánky musíš odpovědět, můj pane. Můžeš odmítnout - i když oni v tom stejně najdou něco víc. I v tom, které pozvání přijmeš. Jistě, když je všechny odmítneš, nebo přijmeš -"</p>
<p>„Já se toho účastnit nebudu," prohlásil Rand tiše. „Z Cairhienu odjedeme, jak nejrychleji to půjde." Vrazil ruce do kapes a cítil, jak se papírek od Seléné mačká. Vytáhl ho a uhladil o přednici kabátu. „Jak nejrychleji to půjde," zamumlal a vrátil papírek do kapsy. „Dej si něco k pití, Hurine."</p>
<p>Rozzlobeně vyšel z šenku. Nebyl si jistý, zda se vlastně zlobí na sebe, na Cairhien a jeho velkou hru, na Seléné, že zmizela, nebo na Moirain. Ta to všechno začala, když mu ukradla kabát a místo něho mu podstrčila panské šaty. Ještě teď, když už je měl z krku, se mu Aes Sedai pořád pletly do života, a dokonce u toho ani nebyly osobně.</p>
<p>Rand vyšel stejnou bránou, kterou vstoupil do města, protože znal cestu. Strážný stojící před strážnicí ho zaznamenal - barevný kabátec ho jasně odlišoval, stejně jako výška mezi pomenšími Cairhieňany - a spěchal dovnitř, ale Rand si ho nevšímal. Smích a hudba z Předbrání ho přitahovaly.</p>
<p>Pokud se svým zlatem krumplovaným červeným kabátcem odlišoval od lidí z města, do Předbrání díky němu zcela zapadl. Mnoho mužů v ulicích bylo sice oblečeno stejně nevýrazně jako ti ve městě, ale stejně tolik mělo kabátce červené, modré, zelené nebo zlaté - některé byly dokonce tak barevné, že mohly patřit Cikánovi - a ještě víc žen mělo vyšívaný šat a barevný šlojíř či šál. Většina těchto parádních oděvů byla odřená a špatně padnoucí, jako by původně byly ušity pro někoho jiného, ale když už si někteří z takto oblečených lidí všimli Randova kabátce, rozhodně jim na něm nepřipadalo nic divného.</p>
<p>Rand se jednou musel zastavit kvůli dalšímu průvodu obřích loutek. Bubeníci vyťukávali rytmus na tamburíny a poskakovali a trollok s prasečí tváří a kly zaútočil na muže s korunou. Po několika lehčích úderech se trollok za smíchu a jásotu přihlížejících zhroutil.</p>
<p>Rand zavrčel. <emphasis>Ve skutečnosti tak snadno neumírají. </emphasis></p>
<p>Zastavil se u jedné velké budovy bez oken a dveřmi nahlédl dovnitř. Ke svému překvapení uviděl jedinou velkou místnost, uprostřed otevřenou k obloze, lemovanou na jednom konci balkony, a s pódiem. Ještě nikdy nic takového neviděl, ani o ničem takovém neslyšel. Balkony i přízemí byly plné lidí sledujících představení na pódiu. Rand nahlédl i do dalších podobných stavení, kolem nichž procházel, a zahlédl žongléře a hudebníky, množství akrobatů a dokonce i kejklíře s kabátem plným záplat, jak zvučným hlasem a vznešenou řečí vypráví jeden z mnoha příběhů o <emphasis>Hledání Valerského rohu. </emphasis></p>
<p>Při tom pohledu si vzpomněl na Toma Merrilina, a tak se rychle vydal dál. Vzpomínky na Toma byly vždy smutné. Tom byl přítel. Přítel, který za něj položil život. <emphasis>Zatímco já jsem utekl a nechal jsem ho zemřít. </emphasis></p>
<p>V jiné z velkých staveb jakási žena v bohatě nabíraném bílém rouše nechávala mizet věci z jednoho košíku, aby se potom objevily v jiném, a pak se jí ve velkém oblaku dýmu ztrácely z rukou. Přihlížející dav hlasitě obdivně vzdychal.</p>
<p>„Dva měďáky, milý pane," řekl jakýsi kryse podobný mužík ve dveřích. „Dva měďáky za pohled na Aes Sedai."</p>
<p>„To nemyslím." Rand se znovu podíval na ženu. V rukou se jí objevila bílá holubice. <emphasis>Aes Sedai? </emphasis>„Ne." Rand se mužíkovi poklonil a odešel.</p>
<p>Dral se tlačenicí a uvažoval, nač by se měl podívat dál, když ode dveří se znamením žongléře zaslechl hluboký hlas doprovázený drnkáním na harfu.</p>
<p>„... studený vane vítr od Sharského průsmyku. Chladný tu stojí hrob neoznačený. A přesto o každých Letnicích se na navršených kamenech růže objevuje, jediná, a na lístcích křišťálová slza jako kapka rosy, již sem jasnou rukou svou Dunsinin pokládá, neboť ona půst zachovává pro dohodu uzavřenou Rogošem Orlozrakým."</p>
<p>Ten hlas Randa přitáhl jako provaz. Zevnitř se ozval potlesk a mládenec se protlačil ke dveřím.</p>
<p>„Dva měďáky, milý pane," řekl krysí mužík, který jako by tomu prvnímu z oka vypadl. „Dva měďáky za pohled na -"</p>
<p>Rand vylovil nějaké mince a vrazil je dveřníkovi do dlaně. Šel jako náměsíčný a ohromeně zíral na muže, jenž se na pódiu klaněl tleskajícím posluchačům. Ten muž držel v jedné ruce harfu a druhou mával záplatovaným pláštěm, jako by chtěl zachytit veškerý potlesk v místnosti. Byl to vysoký chlapík, hubený a již ne mladý, s dlouhými bílými kníry a bílými vlasy. A když se ten muž narovnal a spatřil Randa, oči, které se mu rozšířily úžasem, byly pronikavé a jasně modré.</p>
<p>„Tome." Randův šepot se ztratil v hluku diváků.</p>
<p>Tom Merrilin, s pohledem upřeným do Randových očí, lehce kývl k malým dvířkům vedle pódia. Pak už se zase klaněl, usmíval se a hřál se v potlesku a jásotu.</p>
<p>Rand se protlačil ke dveřím a vstoupil. Za dvířky byla jen chodbička a tři schůdky na pódium, kde Rand zahlédl žongléry, zkoušející výstup s barevnými balónky, a šest akrobatů, kteří se právě rozcvičovali.</p>
<p>Na schůdcích se objevil Tom a cestou kulhal, jako by se mu pravé koleno neohýbalo, jak by mělo. Přelétl očima žongléry a akrobaty, opovržlivě si foukl do knírů a obrátil se k Randovi. „Chtějí slyšet jedině <emphasis>Velké hledání Valerského rohu. </emphasis>S těmi novinkami z Haddon Mirku a Saldeie by sis myslel, že požádají třeba o <emphasis>Karaethonský cyklus. </emphasis>No, možná ne zrovna tohle, ale já bych už sám sobě zaplatil, abych mohl vyprávět něco jinýho." Prohlédl si Randa od hlavy až k patě. „Vypadá to, že se ti vede dobře, chlapče." Sáhl Randovi na límec a našpulil rty. „Opravdu dobře."</p>
<p>Rand si nemohl pomoci a rozesmál se. „Když jsme odcházeli z Bílého Mostu, byl jsem si jistý, že jsi mrtvý. Moirain sice tvrdila, že jsi naživu, ale já... Světlo, Tome, jak rád tě zase vidím! Měl jsem se vrátit a pomoct ti."</p>
<p>„To by byla pěkná hloupost, chlapče. Ten mizelec," - Tom se rychle rozhlédl kolem sebe, ale nikdo nebyl na doslech, nicméně kejklíř stejně ztlumil hlas - „se vůbec nezajímal o mě. Nechal mi jako malý dárek ztuhlou nohu a pak se rozběhl za tebou a za Matem. Tehdy bys dosáhl jedině toho, že by tě byl zabil." Tom se odmlčel a zatvářil se zamyšleně. „Moirain říkala, že jsem živý, co? Takže je tu s vámi?"</p>
<p>Rand zavrtěl hlavou. Ke svému překvapení viděl, že se Tom zatvářil zklamaně.</p>
<p>„To je špatný, teda jistým způsobem. Je to skvělá ženská, i když je..." Větu nedokončil. „Takže nakonec šla po Matovi nebo Perrinovi. Nebudu se ptát, po kom vlastně. Byli to dobří kluci a já nechci nic vědět." Rand neklidně šoupal nohama, a když do něj Tom píchl kostnatým prstem, úplně nadskočil. „Chci ale vědět, jestli máš pořád moji harfu a flétnu. Chci je zpátky, chlapče. Co mám teď, by se nehodilo na hraní ani pro prase."</p>
<p>„Mám je, Tome. Přinesu ti je, slibuju. Nemůžu uvěřit, že jsi živý. A nemůžu uvěřit, že nejsi v Illianu. Začíná se hledat Valerský roh. Je vyhlášena cena za nejlepší vyprávění o <emphasis>Hledání Valerského rohu. </emphasis>Hrozně jsi tam chtěl jít."</p>
<p>Tom si odfrkl. „Po Bílém Mostu? Kdybych tam byl šel, tak by už ze mě nejspíš opravdu byla mrtvola. I kdybych se dostal na člun dřív, než vyplul, Domon a celá jeho posádka by po celým Illianu vykládali, jak mě pronásledovali trolloci. A jestli viděli toho mizelce, nebo o něm aspoň slyšeli, než Domon přesekl lana... Většina Illiánců si myslí, že trolloci a mizelci jsou jenom pohádka, ale určitě by se našlo dost těch, co by se zajímali o to, proč mě pronásledovali, aby mi bylo v Illianu horko."</p>
<p>„Tome, musím ti toho tolik povědět."</p>
<p>Kejklíř Randa zarazil. „Později, chlapče." Vyměnil si pohled s mužem s úzkou tváří, který stál na druhé straně chodby. „Jestli nepůjdu a nepovím jim další příběh, bezpochyby pošle na scénu žongléra, a ten dav mu to tady pak rozbije na padrť. Přijď k Vinnému hroznu, je to těsně za Jangaiskou bránou. Mám tam pokoj. Každý ti řekne, kde to najdeš. Tak za hodinku tam budu. Jeden příběh navíc by je měl uspokojit." Vydal se nahoru po schůdcích a ještě se ohlédl přes rameno. „A přines mi moji harfu a flétnu!"</p><empty-line /><empty-line /><p>KAPITOLA TŘETÍ</p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><strong><emphasis>Neshody</emphasis></strong></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>Rand proletěl šenkem U obránce Dračí stěny a vyběhl po schodech nahoru. Cestou se křenil při vzpomínce na poděšený pohled, který po něm vrhl překvapený hostinský. Rand se chtěl usmívat na celý svět. <emphasis>Tom žije! </emphasis></p>
<p>Rozrazil dveře do pokoje a šel rovnou k šatníku.</p>
<p>Do pokoje strčili hlavy Loial s Hurinem. Oba byli v košilích, rukávy vyhrnuté, a z dýmek jim stoupaly proužky kouře.</p>
<p>„Stalo se něco, urozený pane Rande?" zeptal se nervózně Hurin.</p>
<p>Rand si přes rameno přehodil ranec s Tomovým pláštěm. „To nejlepší, co se vůbec mohlo stát, kromě toho, že by dorazil Ingtar. Tom Merrilin žije. A je tady, v Cairhienu."</p>
<p>„Ten kejklíř, cos mi o něm vyprávěl?" vyzvídal Loial. „To je nádhera, Rande. Moc rád bych se s ním setkal."</p>
<p>„Tak pojď se mnou, jestli bude Hurin chtít hlídat chvíli sám."</p>
<p>„Bude mi velkým potěšením, urozený pane Rande." Hurin vytáhl fajfku z úst. „Ti mizerové v šenku se ze mě pořád snažili vytáhnout, kdo jsi, můj pane, i když samozřejmě nechtěli, abych to poznal, a co děláš v Cairhienu. Říkal jsem jim, že tu čekáš na přátele, ale protože to jsou Cairhieňani, tak si určitě mysleli, že něco skrejvám."</p>
<p>„Ať si myslejí, co chtějí. Pojď, Loiale."</p>
<p>„Raději ne." Ogier si povzdychl. „Opravdu bych tu měl zůstat." Zvedl knihu, v níž měl tlustým prstem založenou stránku. „S Tomem Merrilinem se mohu setkat někdy jindy."</p>
<p>„Loiale, nemůžeš se schovávat věčně. Vždyť ani nevíme, jak dlouho budeme v Cairhienu trčet. A stejně jsme neviděli jediného ogiera. A i kdybychom nějakého potkali, tak by tě přece nepronásledovali, nebo ano?"</p>
<p>„Tedy, ne přesně, ale... Rande, možná jsem s odchodem z Državy Šangtaj moc pospíchal. Až se vrátím domů, budu mít asi spoustu problémů." Loial zastříhal ušima. „I kdybych počkal, dokud nebudu tak starý, jako starší Haman. Možná bych si měl najít nějakou opuštěnou <emphasis>državu </emphasis>a do té doby tam zůstat."</p>
<p>„Jestli tě starší Haman nenechá vrátit se domů, tak můžeš žít v Emondově Roli. Je to hezké místo." <emphasis>Nádherné místo. </emphasis></p>
<p>„Tím jsem si jistý, Rande, ale to by nešlo. Víš -"</p>
<p>„Promluvíme si o tom, až na to dojde, Loiale. Teď pojď se mnou za Tomem."</p>
<p>Ogier byl o polovinu vyšší než Rand, ale Rand ho navlékl do dlouhé haleny a pláště a pak ho vystrkal po schodech dolů. Když procházeli šenkem, Rand mrkl na hostinského, a nad jeho poplašeným výrazem se rozesmál nahlas. <emphasis>Ať si myslí, že hraju tu jeho zatracenou velkou hru. Ať si myslí, co chce. Tom žije. </emphasis></p>
<p>Prošli Jangaiskou branou ve východní hradbě, a tam každý zřejmě hostinec U vinného hroznu znal. Rand s Loialem rychle našli cestu. Když dorazili na ulici, jež byla na Předbrání poměrně tichá, slunce již bylo na půl cesty k obzoru.</p>
<p>Byl to starý tříposchoďový dům, dřevěný a rozvrzaný, ale šenk byl poklizený a plný lidí. Několik mužů hrálo v rohu v kostky a pár žen v druhém házelo šipky. Polovina vypadala na Cairhieňany, byli štíhlí a bledí, ale Rand zaslechl i andorský přízvuk a půl tuctu dalších, které vůbec nepoznal. Všichni však byli oblečeni jako obyvatelé Předbrání, směs stylů z půl tuctu zemí. Když s Loialem vstoupili, několik lidí se ohlédlo, ale hned se vrátili zpátky k tomu, co zrovna dělali.</p>
<p>Hostinská byla žena s vlasy bílými, jako měl Tom, a pronikavýma očima. Prohlédla si Loiala stejně pečlivě jako Randa. Podle tmavé pleti a řeči nebyla z Cairhienu. „Tom Merrilin? No jo, má tady pokoj. Úplně nahoře, první dveře napravo. A Dena vás určitě nechá chvíli počkat," - prohlédla si Randův červený kabátec s volavkami na vysokém límci a zlatými šípky na rukávech, a také jeho meč - „můj pane."</p>
<p>Schody vrzaly už pod Randem, natož pod Loialem. Rand si nebyl jisť jak dlouho ještě stavení vydrží. Nakonec našli příslušné dveře a Rand zaklepal, přičemž uvažoval, kdo může být ta Dena.</p>
<p>„Dál," zavolal ženský hlas. „Nemůžu vám otevřít."</p>
<p>Rand váhavě otevřel dveře a strčil dovnitř hlavu. U jedné stěny stála velká postel s pomačkanými pokrývkami a skoro celý zbytek zabíraly dvě skříně, několik mosazí obitých kufrů a truhlic, stůl a dvě dřevěné židle. Na posteli seděla se zkříženýma nohama útlá žínka, sukně měla zastrkané pod sebe, a obratně žonglovala se šesti barevnými míčky.</p>
<p>„Ať je to cokoliv," řekla, aniž vzhlédla od míčků, „nechej to na stole. Tom zaplatí, až se vrátí."</p>
<p>„Ty jsi Dena?" zeptal se Rand.</p>
<p>Žena sebrala míčky ze vzduchu a otočila se k Randovi. Byla jen o pár let starší než on, moc hezká, se světlou pletí Cairhieňanky a tmavými vlasy, které jí sahaly po ramena. „Tebe já neznám. Tohle je můj pokoj, můj a Toma Merrilina."</p>
<p>„Hostinská říkala, že bys nás tu mohla nechat na Toma počkat," řekl Rand. „Pokud jsi Dena."</p>
<p>„Nás?" Rand odstoupil ode dveří, takže Loial mohl dovnitř, a mladá žena při pohledu na ogiera zvedla obočí. „Takže se ogierové vrátili. Jsem Dena. Co chceš?" Randův kabát si prohlédla velice okázale, takže to, že nedodala „můj pane", muselo být schválně, i když při pohledu na volavky na pochvě a na jílci znovu zvedla obočí.</p>
<p>Rand potěžkal ranec, který nesl. „Přinesl jsem Tomovi zpátky harfu a flétnu. A chci s ním mluvit," dodal rychle, protože mu Dena už málem řekla, aby to tu prostě nechal. „Dlouho jsem ho neviděl."</p>
<p>Dena si prohlédla ranec. „Tom pořád brečí, že přišel o nejlepší harfu a nejlepší flétnu, jaké kdy měl. Podle toho, jak se nosí, by sis málem myslel, že byl dvorním bardem. Můžete tu počkat, ale já musím cvičit. Tom říká, že mě příští týden nechá vystupovat." Dena vstala, přitáhla si židli a pokynula Loialovi, aby se posadil na postel. „Kdybys nějakou židli rozbil, příteli ogiere, Zera by nechala Toma zaplatit šest takových."</p>
<p>Když si Rand sedal na druhou židli - která i pod jeho váhou nebezpečně zavrzala - oznámil jí jejich jména a pochybovačně se zeptal: „Ty jsi Tomova žačka?"</p>
<p>Dena se pousmála. „Dá se to tak říct." Vrátila se ke svému žonglování a oči upírala pouze na vířící míčky.</p>
<p>„Ještě nikdy jsem neslyšel o ženě kejklířce," poznamenal Loial.</p>
<p>„Budu první." Velký kruh se změnil ve dva malé propletené. „Než skončím, projdu celý svět. Tom říká, že jakmile budeme mít dost peněz, vydáme se na jih do Tearu." Přešla k žonglování se třemi míčky v každé ruce. „A pak možná na moře a na ostrovy Mořského národa. Atha'an Miere kejklířům platí dobře."</p>
<p>Rand přeletěl pohledem pokoj a všechny ty kufry a truhlice. Nevypadalo to jako pokoj někoho, kdo se chystá brzy vydat na cestu. V jednom okně dokonce stála květina v květináči. Zrak mu padl na jedinou velkou postel, kde teď seděl Loial. <emphasis>Je to můj pokoj, můj a Toma Merrili</emphasis><emphasis>na. </emphasis>Dena se na něj vyzývavě podívala přes velký kruh, k němuž se mezitím vrátila. Rand zrudl.</p>
<p>Odkašlal si. „Možná bychom měli počkat dole," začal, když vtom se otevřely dveře a dovnitř vešel Tom. Plášť mu pleskal kolem kotníků a záplaty na něm povlávaly. Na zádech měl pouzdra s flétnou a harfou. Obě pouzdra byla z načervenalého dřeva, vyleštěného dlouhým používáním.</p>
<p>Dena nechala míčky zmizet v šatech, rozběhla se k Tomovi a padla mu kolem krku, přičemž se musela postavit hodně na špičky. „Chyběl jsi mi," řekla a políbila ho.</p>
<p>Líbání trvalo pěknou chvíli, až už Randa napadlo, že by měli s Loialem odejít, ale pak se Dena s povzdechem postavila na zem.</p>
<p>„Víš, co ten trouba Seaghan udělal teď, holka?" zeptal se Tom a nespouštěl z ní oči. „Zaměstnal bandu hulvátů, co si říkají ,herci'. Ti pobíhají kolem a předstírají, že <emphasis>jsou </emphasis>Rogoš Orlozraký a Bleis a Gaidal Cain a... Áááá! Pověsí si na scénu kus pomalovanýho hadru a obecenstvo má zřejmě uvěřit, že ti hlupáci jsou v Matuchinské síni nebo v průsmycích v Dhúmských horách. <emphasis>Já </emphasis>přiměju posluchače, aby uviděli každičký praporec, každou i tu nejmenší bitvu, poznali každičký pocit. Já je přiměju uvěřit, že <emphasis>oni </emphasis>jsou Gaidal Cain. Seaghanovi to tam rozbijí na kusy, jestli tu bandu nechá vystupovat po mně."</p>
<p>„Tome, máme návštěvu. Loiala, syna Arenta syna Halanova. Ó, a kluka, co si říká Rand al'Thor."</p>
<p>Tom se přes její hlavu podíval na Randa a zamračil se. „Nech nás na chvíli, Deno. Na." Vtiskl jí do dlaně pár penízků. „Nože máš připravený. Co kdybys je šla Ivonovi zaplatit?" Rukou s vystouplými klouby ji něžně pohladil po tváři. „Tak už běž. Vynahradím ti to."</p>
<p>Dena se na něj temně podívala, ale pak si přehodila plášť přes ramena a zamumlala: „Ivon by je měl mít pořádně vyvážené."</p>
<p>„Jednou z ní bude bard," řekl Tom s náznakem pýchy v hlase, když Dena odešla. „Jednou si poslechne vyprávění - stačí jednou, jen si to představte! - a všechno si pamatuje, nejen slova, ale každičkou nuanci, každý rytmus. Skvěle jí to jde s harfou a na flétnu hrála líp, když ji vzala poprvý do ruky, než to kdy půjde tobě." Položil dřevěná pouzdra s nástroji na jeden z větších kufrů a posadil se do židle, kterou předtím opustila Dena. „Když jsem cestou sem procházel Caemlynem, Basel Gill mi řekl, že jste odcházeli ve společnosti ogiera. Kromě dalších." Uklonil se Loialovi a dokonce se mu podařilo mávnout pláštěm, i když na něm vlastně seděl. „Rád tě poznávám, Loiale, synu Arenta syna Halanova."</p>
<p>„A já tebe, Tome Merriline." Loial vstal a na oplátku se taky uklonil. Když se narovnal, udeřil se hlavou o strop, a tak se rychle zase posadil. „Ta mladá žena říkala, že se chce stát kejklířem."</p>
<p>Tom jen opovržlivě zavrtěl hlavou. „To není život pro ženu. A pro muže vlastně taky moc ne. Toulat se od města k městu, od vesnice k vesnici, přemýšlet, jak se tě zase pokusí podvíst, a pořád si dělat starosti, kdy že se zase pořádně najíš. Ne, to jí rozmluvím. Než skončí, bude dělat dvorního barda nějakýmu králi nebo královně. Áááá! Ale vy jste sem nepřišli vykládat o Deně. Moje nástroje, chlapče. Přinesls mi je?"</p>
<p>Rand postrčil ranec přes stůl. Tom jej chvatně rozvázal - a zamrkal, když poznal svůj starý plášť, celý pošitý různobarevnými záplatami podobně jako ten, co měl na sobě - a otevřel pouzdro z tvrdé kůže. Při pohledu na zlatou a stříbrnou flétnu uvnitř pokýval hlavou.</p>
<p>„Když jsme se rozdělili, vydělával jsem si s ní na jídlo a postel," poznamenal Rand.</p>
<p>„Já vím," zavrčel suše kejklíř. „Zastavil jsem se v několika stejných hostincích, ale musel jsem si vystačit se žonglováním a obyčejnými příběhy, protože tys měl moje - Na harfu jsi, doufám, nesahal?" Rychle otevřel druhé pouzdro z tmavé kůže a vytáhl zlatou a stříbrnou harfu, zdobenou stejně jako flétna, a pochoval ji v náručí jako děcko. „Ty tvoje neohrabaný ovčácký prsty nebyly pro hru na harfu nikdy míněný."</p>
<p>„Ani jsem se jí nedotkl," ujišťoval Toma Rand.</p>
<p>Tom hrábl do strun a trhl sebou. „Aspoň jsi ji mohl naladit," zabručel.</p>
<p>Rand se k Tomovi naklonil blíž. „Tome, chtěl jsi jít do Illianu, vidět začátek hledání rohu a být jedním z prvních, kdo o tom začne skládat příběhy, ale nemohl jsi. Co bys řekl na to, kdybych ti pověděl, že se pořád můžeš stát částí toho všeho? Hodně velkou částí?"</p>
<p>Loial se neklidně zavrtěl. „Rande, jsi si jistý...?" Rand ho pokynem ruky umlčel a oči nepřestával upírat na Toma.</p>
<p>Tom se podíval na ogiera a zamračil se. „To by záleželo na tom, kterou částí a jak. Jestli si myslíš, že některý z hledačů přijde sem... Hádám, že už mohli vyrazit z Illianu, ale každýmu by trvalo týdny, než by se sem dostal, a to by musel jít přímo, a proč by sem chodil? Je to snad jeden z těch chlapíků, co do Illianu ani nešli? Bez požehnání se do příběhů nikdy nedostane, bez ohledu na to, co udělá."</p>
<p>„Nezáleží na tom, jestli se hledání už dostalo z Illianu." Rand slyšel, jak Loial zadržel dech. „Tome, Valerský roh máme my."</p>
<p>Na chvíli zavládlo ledové ticho. Pak ho přerušil Tom výbuchem smíchu. „Vy dva máte roh? Ovčák a bezvousý ogier mají roh..." Předklonil se a bušil pěstí do kolena. „Valerský roh!"</p>
<p>„Ale my ho máme," pravil Loial zcela vážně.</p>
<p>Tom se zhluboka nadechl. Ještě pořád ho přepadaly menší záchvaty smíchu. „Nevím, co jste našli, ale můžu vás zavíst do deseti taveren, kde vám nějaký obejda poví, že zná člověka, co zná člověka, co už roh našel, a taky vám řekne, jak ho našel - pokud mu koupíte pivo. Můžu vás zavíst tak za třemi chlápky, co vám roh <emphasis>prodají, </emphasis>a budou přísahat na svou duši pod Světlem, že je to ten jediný pravý. Ve městě je dokonce jeden urozený pán, který prohlašuje, že má roh zamčený na svým sídle. Říká, že je to poklad, který se v jeho rodu dědí od Rozbití. Nevím, jestli hledači roh někdy najdou, ale cestou najdou deset tisíc lží."</p>
<p>„Moirain říká, že to je ten pravý roh," prohlásil Rand.</p>
<p>Toma veselost okamžitě přešla. „Tak ona to říká, jo? Myslel jsem, žes povídal, že s váma není."</p>
<p>„Není, Tome. Neviděl jsem ji od té doby, co jsem odjel z Fal Dary v Shienaru, a měsíc předtím se mnou nepromluvila ani dvě slova." Nedokázal zcela potlačit hořkost, kterou cítil. <emphasis>A když se mnou mluvila, přál jsem si, aby si mě raději nevšímala. Už nikdy nebudu tancovat, jak ona píská, ať ji Světlo spálí, a každou Aes Sedai s ní. Ne. Egwain ne. Ani Nyneivu. </emphasis>Uvědomil si, že si ho Tom pořád pozorně prohlíží. „Ona tu není, Tome. Nevím, kde je, a je mi to jedno."</p>
<p>„No, aspoň máte dost rozumu, abyste to drželi v tajnosti. Kdyby ne, už by o tom vědělo celý Předbrání, a půlka Cairhienu by číhala, aby vám ho mohla ukrást. Co povídám, půlka světa."</p>
<p>„Ó, my to držíme v tajnosti, Tome. A musím ho přinést zpátky do Fal Dary, aniž by mi ho nějaký temný druh nebo kdokoliv jiný ukradl. Tohle ti doufám zatím stačí, viď? Přítel, který se vyzná ve světě, by se mi mohl hodit. Tys byl všude, znáš věci, které si já ani neumím představit. Loial s Hurinem vědí víc než já, ale stejně všichni tápeme ve tmě."</p>
<p>„Hurin...? Ne, neříkej mi jak. Nechci to vědět." Kejklíř odstrčil židli a přistoupil k oknu. „Valerský roh. To znamená, že se poslední bitva blíží. Kdo si toho všimne? Viděl jsi lidi, jak se dole smějí v ulicích? Stačí, aby se čluny se zrním na týden opozdily, a přestanou se smát. Galldrian by pak měl určitě pocit, že se všichni změnili v Aiely. Urození pánové všichni hrají hru rodů a kují pikle, jak se dostat blíž ke králi, jak získat víc moci než král, jak svrhnout Galldriana a <emphasis>stát se </emphasis>příštím králem. Nebo královnou. Oni Tarmon Gai'don považují tak leda za zápletku ve hře." Odvrátil se od okna. „Nemluvils, doufám, o tom, že prostě zajedeme do Shienaru a dáme roh - komu - králi? Proč Shienar? Všechny pověsti svazují roh s Illianem."</p>
<p>Rand se podíval na Loiala, ale ogier svěsil uši. „Předáme ho v Shienaru, protože tam vím, komu ho dát. A jdou po nás trolloci a temní druzi."</p>
<p>„Proč mě to nepřekvapuje? Ne. Možná jsem starý hlupák, ale budu starým hlupákem, pokud se to mně bude líbit. Nech si slávu pro sebe, chlapče."</p>
<p>„Tome -"</p>
<p>„Ne!"</p>
<p>Nastalo ticho přerušované pouze vrzáním postele, jak se Loial vrtěl. Nakonec Rand řekl: „Loiale, nechal bys nás, prosím, chvíli o samotě? Buď tak laskav."</p>
<p>Loial se zatvářil překvapeně - štětičky na uších se mu zvedly do špičky - ale kývl a vstal. „Ta hra v kostky dole v šenku vypadala zajímavě. Třeba mě nechají si taky zahrát." Když se za ogierem zavřely dveře, Tom si Randa podezřívavě přeměřil.</p>
<p>Rand váhal. Byly tu věci, které se potřeboval dozvědět, věci, o nichž si byl jist, že je Tom zná - kejklíř zřejmě věděl hodně o překvapivém množství věcí - ale nebyl si jistý, jak se zeptat. „Tome," začal konečně, „existují nějaké knihy, kde by byl zapsaný <emphasis>Karaethonský cyklus?" </emphasis>Snazší bylo nazývat to takhle než Dračí proroctví.</p>
<p>„Ve velkých knihovnách," řekl Tom pomalu. „Ve spoustě překladů, dokonce i tu a tam ve starém jazyce." Rand se už už chtěl zeptat, jak by se mohl k některé takové knize dostat, když kejklíř pokračoval dál. „Starý jazyk v sobě skrývá hudbu, ale spousta lidí, dokonce i šlechticů, je dneska moc netrpělivých, aby jej poslouchali. Každý šlechtic by měl starý jazyk znát, ale spousta jich se ho naučí jen tolik, aby udělali dojem na lidi, co ho neznají. A překlady neznějí tak dobře, leda když je vyprávíš vznešenou řečí, a ta občas změní víc než překlad sám. Tohle je jeden verš - nepřednáší se dobře, protože je přeložený doslova, ale význam je pořád stejný - zní to asi takhle.</p>
<p><emphasis>,Dvakrát a dvakrát bude poznačen, </emphasis></p>
<p><emphasis>dvakrát k žití a dvakrát ke smrti. </emphasis></p>
<p><emphasis>Jednou volavka mu poznačí cestu. </emphasis></p>
<p><emphasis>Dvakrát volavka poznačí jeho. </emphasis></p>
<p><emphasis>Jedn</emphasis><emphasis>ou Drak pro ztracenou vzpomínku. </emphasis></p>
<p><emphasis>Dvakrát Drak pro cenu, již musí zaplatit.'" </emphasis></p>
<p>Natáhl ruku a dotkl se volavek vyšitých na Randově vysokém límci.</p>
<p>Rand chvíli dokázal jen mlčky zírat, a když mohl konečně promluvit, chvěl se mu hlas. „S mečem je to pět. Jílec, pochva a čepel." Položil ruce na stůl, aby zakryl spáleninu na dlani. Ucítil ji vlastně poprvé od chvíle, kdy ho Seléné ošetřila. Nebolelo to, ale věděl, že tam je.</p>
<p>„To je pravda." Tom se zachechtal. „Napadá mě další.</p>
<p><emphasis>,Dvé svítání v den, kdy bude pr</emphasis><emphasis>olita jeho krev. </emphasis></p>
<p><emphasis>Jedno pro smutek, jedno pro zrození.</emphasis></p>
<p><emphasis>Rudá na černé, krev Draka třísní</emphasis></p>
<p><emphasis>kameny Shayol Ghulu. </emphasis></p>
<p><emphasis>V Jámě smrti jeho krev osvobodí lidstvo </emphasis></p>
<p><emphasis>od Stínu.'"</emphasis></p>
<p>Rand zavrtěl hlavou ve snaze to popřít, ale Tom si ho zřejmě nevšímal. „Nechápu, jak by se mohlo dvakrát po sobě rozednit, ale spousta těchhle veršů nedává moc smysl. Tearský Kámen nepadne, dokud Drak Znovuzrozený nebude mít <emphasis>Callandor, </emphasis>ale Meč, jehož se nelze dotknout, leží v Srdci Kamene, tak jak by se k němu mohl vůbec dostat, co? No, ať je to jak chce. Hádám, že Aes Sedai budou napomáhat proroctví, jak jen to půjde. Umřít někde ve Spálených zemích je moc vysoká cena za to jít s nima."</p>
<p>Rand jen s námahou udržel klidný hlas, ale zvládl to. „Žádná Aes Sedai mě k ničemu nevyužívá. Říkal jsem ti, že jsem Moirain naposledy viděl v Shienaru. Říkala, že si můžu jít, kam budu chtít, a já odešel."</p>
<p>„A teď s vámi není žádná Aes Sedai? Vůbec žádná?"</p>
<p>„Ne."</p>
<p>Tom se zatahal za dlouhý bílý knír. Vypadal spokojeně a zároveň popleteně. „Tak proč ses ptal na proroctví? A proč jsi posílal ogiera pryč?"</p>
<p>„Já... nechtěl jsem ho rozrušit. Už tak je dost nervózní kvůli rohu. Na to jsem se tě chtěl taky zeptat. Jsou v - proroctvích - zmínky o rohu?" Pořád se nedokázal přimět vyslovit vše, co měl na srdci. „Nejdřív se objevili všichni ti falešní Draci, a teď byl roh nalezen. Každý si myslí, že Valerský roh by měl přivolat mrtvé hrdiny k boji s Temným v Poslední bitvě, a... Drak Znovuzrozený... má bojovat s Temným v Poslední bitvě. Připadá mi přirozené se na to zeptat."</p>
<p>„Asi ano. Jen málokdo ví, že Drak Znovuzrozený má bojovat v Poslední bitvě, a pokud to vědí, tak si myslí, že bude bojovat po boku Temného. Málokdo si přečte proroctví, aby to zjistil přesně. Co jsi to říkal o rohu? ,By měl?'"</p>
<p>„Od chvíle, kdy jsme se rozdělili, jsem zjistil pár věcí, Tome. Ti hrdinové přijdou za každým, kdo na roh zatroubí, i když to bude temný druh."</p>
<p>Tom zvedl obočí skoro až k vlasům. „To jsem teda nevěděl. Pár věcí jsi vážně zjistil."</p>
<p>„To neznamená, že nechám Bílou věž, aby mě použila jako falešného Draka. Nechci mít nic společného s Aes Sedai nebo s falešnými Draky, ani se sílou, ani..." Rand se kousl do jazyka. <emphasis>Zešílíš a začneš blábolit. Hlupáku! </emphasis></p>
<p>„Chvíli jsem si, chlapče, myslel, že Moirain jde po tobě, dokonce jsem si myslel, že vím proč. Víš, žádný muž nechce usměrňovat sílu. Je to něco, co se mu prostě stane, jako nemoc. Nemůžeš někomu dávat za vinu, že onemocní, i když by tě to mohlo taky zabít."</p>
<p>„Tvůj synovec mohl usměrňovat, že? Povídal jsi, že proto nám pomáháš, protože tvůj synovec měl potíže s Bílou věží a nikdo mu nepomohl. A muž může mít s Aes Sedai jediný druh potíží."</p>
<p>Tom si pozorně prohlížel stolní desku a špulil rty. „Hádám, že to nikdo z nás nepopírá. Víš, není to něco, o čem člověk jen tak mluví, že měl mužskýho příbuznýho, co mohl usměrňovat. Áááá! Červený adžah Owynovi nedaly šanci. Zkrotily ho a on pak umřel. Prostě přestal chtít žít..." Kejklíř smutně vydechl.</p>
<p>Rand se zachvěl. <emphasis>Proč to Moirain neudělala i mně? </emphasis>„Šanci, Tome? Chceš říct, že existoval nějaký způsob, jak to srovnat? Aby nezešílel? Aby nezemřel?"</p>
<p>„Owyn se držel skoro tři roky. Nikdy nikomu neublížil. Nepoužíval sílu, jedině když musel, když pomáhal vesničanům. On..." Tom rozhodil rukama.</p>
<p>„Hádám, že žádnou šanci neměl. Lidi, kteří tam žili, mi vykládali, že se celý poslední rok choval dost divně. Vůbec se o tom nechtěli bavit, a když zjistili, že to byl můj synovec, málem mě ukamenovali. Asi opravdu šílel. Ale byl z mý krve, chlapče. A já prostě nemůžu milovat Aes Sedai kvůli tomu, co mu provedly, i když možná musely. Jestli tě Moirain nechala jít, tak jsi z toho venku."</p>
<p>Rand chvíli mlčel. <emphasis>Hlupáku! Ovšem že se s tím nedá nic dělat. Zešílíš a zemřeš, ať uděláš cokoliv. Ale Ba'alzamon říkal -</emphasis> „Ne!" Tom se na něj upřeně díval a Rand zrudl. „Chci říct... Jsem z toho venku, Tome. Ale pořád ještě mám Valerský roh. Ostatní kejklíři o něm můžou vyprávět příběhy, ale ty bys mohl říkat, že jsi ho držel v rukou." Uvědomil si, že mluví skoro jako Seléné, ale při tom pomyšlení ho jedině napadlo, kde asi je. „A nikoho jiného bych s sebou neměl radši než tebe, Tome."</p>
<p>Tom se zamračil, jako by Randovu nabídku zvažoval, ale nakonec odhodlaně zavrtěl hlavou. „Chlapče, moc rád bych šel, ale víš stejně dobře jako já, že jsem vám pomáhal jedině proto, že do toho byla zapletená Aes Sedai. Seaghan se mě nepokouší obrat o víc, než jsem čekal, a navrch dostávám ještě královskou odměnu. Prostě ve vesnicích bych si nikdy tolik nevydělal. A k mýmu velkýmu překvapení mě Dena zřejmě opravdu miluje, a já - což je stejně překvapivý - její city opětuju. Tak proč bych měl tohle všechno nechat plavat a nechat se pronásledovat od trolloků a temných druhů? Kvůli Valerskýmu rohu? No, je to lákavý, to připouštím, ale ne. Ne, už se do toho znovu míchat nebudu."</p>
<p>Předklonil se a zvedl jedno pouzdro, to dlouhé a úzké. Když je otevřel, ležela uvnitř flétna, sice prostá, ale zdobená stříbrem. Tom pouzdro zase zavřel a šoupl je přes stůl. „Jednou by sis tím třeba mohl zase vydělat na večeři, chlapče."</p>
<p>„To bych mohl," souhlasil Rand. „Aspoň si můžeme popovídat. Budu v -"</p>
<p>Kejklíř zavrtěl hlavou. „Rychlý rozloučení je nejlepší, chlapče. Kdyby ses tu pořád motal, i kdybys o tom už nepromluvil, nedostal bych ten roh z hlavy. A já se do toho znovu zaplíst nenechám. Prostě nenechám."</p>
<p>* * *</p>
<p>Poté, co Rand odešel, hodil Tom plášť na postel a opřel se lokty o stůl. <emphasis>Valerský roh. Jak ten kluk ze statku... </emphasis>Rychle tyto myšlenky zahnal. Kdyby na roh myslel příliš dlouho, určitě by utekl s Randem, aby mohl roh odnést do Shienaru. <emphasis>To by tedy </emphasis>byl <emphasis>příběh, cesta s Valerským rohem do Hraničních států s trolloky a temnými druhy v patách. </emphasis>Tom se zamračil, protože si připomněl Denu. I kdyby ho nemilovala, takový talent nebylo vidět každý den. A ona ho milovala, i když si Tom neuměl představit proč.</p>
<p>„Starý troubo," zamumlal.</p>
<p>„Jo, starý troubo," řekla Zera ode dveří. Kejklíř sebou trhl. Byl tak hluboce zamyšlen, že ani neslyšel otevírat dveře. Znal Zeru celá léta, když tudy občas procházel, zastavoval se u ní, a ona pokaždé plně využila jejich přátelství a řekla, co měla na srdci. „Starý trouba, co zase hraje hru rodů. Pokud mě teda neklame sluch, tak ten mladý pán mluvil s andorským přízvukem. Určitě není z Cairhienu. <emphasis>Daes dae'mar </emphasis>je nebezpečná i bez toho, aby tě nějaký cizí urozený pán zaplítal do svých plánů."</p>
<p>Tom zamrkal, a pak si uvědomil, jak byl vlastně Rand oblečený. Ten kabátec byl rozhodně dost dobrý i pro urozeného pána. Začínal stárnout, když mu tak zřejmé věci unikaly. Lítostivě si uvědomil, že přemýšlí, zda má Zeře prozradit pravdu, či ji nechat při tom, co si myslí. <emphasis>Stačí na velkou hru pomyslet, a začnu ji hrát. </emphasis>„Ten kluk je ovčák, Zero, z Dvouříčí."</p>
<p>Zera se opovržlivě zasmála. „A já jsem královna z Ghealdanu. Říkám ti, hra je v Cairhienu v posledních dvou letech čím dál nebezpečnější. Nic takovýho, cos poznal v Caemlynu. Teď už se i vraždí. Jestli si nedáš pozor, někdo ti podřízne krk."</p>
<p>„Říkám ti, že už velkou hru nehraju. Je to skoro dvacet let."</p>
<p>„Jo." Nezdálo se, že by mu Zera uvěřila. „Ale zatím to vypadá, i když si odmyslíme toho cizího panáčka, že začínáš hrát po zámcích a tak."</p>
<p>„Dobře platí."</p>
<p>„A jakmile přijdou na to jak, zatáhnou tě do svých plánů. Oni vidí člověka a hned přemýšlejí, jak ho využít. Pro ně je to stejně přirozený jako dýchání. A ten tvůj mladej pán ti moc nepomůže. Toho sežerou zaživa."</p>
<p>Tom se přestal snažit Zeru přesvědčit, že stojí mimo. „Proto jsi sem přišla, Zero?"</p>
<p>„Jo. Zapomeň na velkou hru, Tome. Ožeň se s Denou. Ona si tě vezme, jaký jsi, hubený a šedivý, i když to o chytrosti z její strany zrovna nesvědčí. Ožeň se s ní a na toho mladýho pána a celou <emphasis>daes dae'mor </emphasis>zapomeň."</p>
<p>„Děkuju za radu," odtušil Tom suše. <emphasis>Oženit se s ní? Obtížit ji starým manželem. Když jí bude moje minulost viset kolem krku jako kámen, nikdy se nestane bardem. </emphasis>„Jestli ti to nevadí, Zero, rád bych byl chvíli sám. Mám večer vystupovat před urozenou paní Arilyn a jejími hosty a musím se připravit."</p>
<p>Zera si odfrkla, potřásla hlavou a zabouchla za sebou dveře.</p>
<p>Tom ťukal prsty do stolu. Kabátec nekabátec, Rand byl pořád jenom ovčák. Kdyby byl víc, kdyby byl tím, z čeho jej Tom podezíral - muž, který může usměrňovat - tak by ho Moirain, ani žádná jiná Aes Sedai, nikdy nenechala odejít bez zkrocení. Roh neroh, ten kluk byl jenom ovčák.</p>
<p>„Je z toho venku," pravil nahlas, „a já taky."</p><empty-line /><empty-line /><p>KAPITOLA ČTVRTÁ</p>
<p><strong><emphasis>Stín za noci</emphasis></strong></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>„Tomu nerozumím," vykládal Loial. „Většinou jsem vyhrával. A pak přišla Dena, přidala se k nám a všechno vyhrála. Každý vrh. Nazývala to malou lekcí. Co tím myslela?"</p>
<p>Rand s ogierem kráčeli Předbráním. Hostinec U vinného hroznu měli za zády. Slunce již stálo nízko, rudá koule kousek nad západním obzorem, vrhající dlouhé stíny. Ulice byly skoro prázdné, jen se k nim blížila jedna z velkých loutek, trollok s kozími rohy a mečem za pasem, vedená pěti muži, ale z ostatních částí Předbrání, kde stály zábavní síně a taverny, se sem pořád nesly zvuky, veselí. Tady již byly dveře i okenice zavřené na závoru.</p>
<p>Rand se zastavil, pohladil dřevěné pouzdro na flétnu a přehodili si je na záda. <emphasis>Asi jsem neměl čekat, že hodí všechno za hlavu a půjde se mnou, ale aspoň si se mnou mohl promluvit. Světlo, přál bych si, aby se konečně ukázal Ingtar. </emphasis>Strčil ruce do kapes a opět ucítil Selénin papírek.</p>
<p>„Nepředpokládáš, že..." Loial se odmlčel. „Nepředpokládáš, že podváděla, že ne? Každý se zubil, jako by dělala něco moc chytrého."</p>
<p>Rand si přehodil plášť přes ramena. <emphasis>Musím vzít roh a jít. Jestli budeme čekat na Ingtara, může se stát cokoliv. Dříve nebo později se objeví Fain. Musím mít před ním náskok.</emphasis></p>
<p>„Rande," ozval se Loial, „nemyslím, že je to -"</p>
<p>Pětice mužů náhle pustila vodicí tyče a ty na udusané ulici zarachotily. Místo aby se trollok zhroutil, vrhl se s napřaženýma rukama na Randa.</p>
<p>Na přemýšlení nebyl čas. Rand instinktivně tasil meč a ten vylétl z pochvy v třpytivém oblouku. Měsíc stoupá nad jezera. Trollok se zapotácel dozadu a jeho vrčení se změnilo v chrčení, ale i když už dopadl na zem, ještě cenil zuby.</p>
<p>Na okamžik všichni ostatní ztuhli na místě. Pak ostatní muži -museli to být temní druzi - zvedli zrak od trolloka, ležícího na ulici, k Randovi, jenž tu stál s mečem v ruce a s Loialem po boku. Potom se otočili a utekli.</p>
<p>Rand na trolloka zíral také. Prázdnota ho obklopila dřív, než se dotkl jílce. V mysli mu zářil <emphasis>saidín </emphasis>a odporně vyzývavým způsobem mu kynul. Rand nechal prázdnotu s námahou zmizet a olízl si rty. Bez prázdnoty ho zamrazilo strachy.</p>
<p>„Loiale, musíme se vrátit do hostince. Hurin je sám a oni -" Zachrčel, protože ho do vzduchu zvedla silná paže dost dlouhá, aby mu přitiskla obě ruce k tělu. Hrdlo mu stiskla chlupatá pracka. Těsně nad hlavou Rand zahlédl čenich s vyčnívajícími kly. Do nosu ho udeřil odporný puch, skládající se rovným dílem ze smradu jako z prasečího chlívku a potu.</p>
<p>Vzápětí ale zase mohl dýchat. Ohromeně zíral na ogierovy prsty, pevně svírající trollokovo zápěstí.</p>
<p>„Vydrž, Rande." Loial mluvil značně napjatě. Druhou rukou popadl trolloka, který stále držel Randa nad zemí, za paži. „Vydrž."</p>
<p>Trollok s ogierem spolu začali zápasit a Randem to chvíli smýkalo ze strany na stranu. Náhle byl volný. Zapotácel se, udělal dva kroky, aby se dostal z dosahu trolloka, a s pozvednutým mečem se otočil.</p>
<p>Za trollokem s kančí hlavou stál Loial, svíral mu zápěstí a předloktí a držel mu tak paže od těla, přičemž funěl námahou. Trollok cosi hrdelně zavrčel v trolločtině a zvrátil hlavu, aby na Loiala dosáhl klem. Při zápasu zvedali z ulice oblaka prachu.</p>
<p>Rand se snažil najít místo, kde by mohl trollokovi vrazit do těla meč a neporanit přitom Loiala, ale ogier s trollokem poskakovali dokola a Rand nemohl žádné vhodné místo najít.</p>
<p>Trollok si se zavrčením osvobodil levačku, ale než se mohl úplně vyprostit, Loial mu obtočil paži kolem krku a pevně stiskl. Trollok se pokoušel nahmátnout meč. Kose podobnou čepel však měl zavěšenou na špatné straně, takže na ni levou rukou nemohl pořádně dosáhnout, nicméně coul po coulu začala čepel přece jen opouštět pochvu. A oba sebou pořád mlátili tak, že Rand nemohl bodnout, aniž by tím zároveň neohrozil i Loiala.</p>
<p><emphasis>Síla. </emphasis>To by šlo. Nevěděl sice jak, ale nic lepšího ho nenapadalo. Trollok už měl meč napůl z pochvy. Až ho vytáhne celý, okamžitě Loiala zabije.</p>
<p>Rand váhavě vytvořil prázdnotu. <emphasis>Saidín </emphasis>zazářil, přitahoval ho. Rand si chmurně připomněl dobu, kdy mu zpíval, ale teď ho jen přitahoval, jako když vůně květu přitahuje včelu, jako když pach mršiny přitahuje mouchu. Rand se otevřel a sáhl po něm. Nic tam nebylo. Stejně mohl sáhnout třeba po světlu v pravdě. Polila ho špína, potřísnila ho, ale nezazářilo ani světélko. Hnán zoufalstvím to zkoušel znovu a znovu. A znovu a znovu tu byla jen špinavá skvrna.</p>
<p>Loial se náhle vzepřel a odhodil trolloka stranou tak tvrdě, že ten se odrazil od protější budovy. S hlasitým bouchnutím udeřil trollok hlavou o zeď a svezl se na zem, kde zůstal ležet s krkem ohnutým v nepřirozeném úhlu. Loial na něj zůstal zírat a lapal po dechu.</p>
<p>Rand se vymanil z prázdnoty a chvíli mu trvalo, než si uvědomil, co se vlastně stalo. Jakmile mu to ale došlo, nechal prázdnotu i potřísněné světlo být a spěchal k Loialovi.</p>
<p>„Ještě nikdy... jsem nezabil, Rande." Loial se roztřeseně nadechl.</p>
<p>„Kdybys to neudělal, zabil by on tebe," utěšoval ho Rand. Nervózně se rozhlédl kolem sebe na boční uličky a zavřené okenice a dveře. Kde byli dva trolloci, tam jich určitě bylo víc. „Mrzí mě, že jsi to musel udělat, Loiale, ale byli by nás oba zabili, nebo něco horšího."</p>
<p>„Já vím. Ale stejně se mi to nelíbí. I když to byl jen trollok." Ogier pak ukázal na zapadající slunce a popadl Randa za loket. „Jsou tu další."</p>
<p>Proti slunci Rand nerozeznával podrobnosti, ale vypadalo to, že se k nim blíží další skupina lidí s obrovskou loutkou. Až na to, že teď věděl, co hledat, a tato „loutka" se pohybovala až příliš přirozeně a ošklivá hlava se zvedla a větřila, aniž někdo zvedl tyč. Nemyslel si, že by je trolloci a temní druzi mezi okenicemi rozeznávali, ani to, co leželo na ulici před nimi. Na to se pohybovali příliš pomalu. A přesto bylo zřejmé, že jsou na lovu, a blížili se.</p>
<p>„Fain ví, že tady někde budu," řekl Rand a spěšně otíral čepel svého meče o kabátec jednoho z mrtvých trolloků. „To on je na mě poštval. Bojí se ale, že tu trolloky někdo uvidí, jinak by je takhle nemaskoval. Jestli se dostaneme na ulici, kde jsou lidé, budeme v bezpečí. Musíme se vrátit za Hurinem. Jestli ho Fain najde, samotného s rohem..."</p>
<p>Zatáhl Loiala za první roh a společně pak zamířili k místu, odkud se ozýval smích a hudba, ale dávno předtím, než se tam dostali, objevila se před nimi v jinak prázdné ulici další skupina mužů s loutkou, která ve skutečnosti žádnou loutkou nebyla. Rand s Loialem zahnuli za další roh. Ulice vedla k východu.</p>
<p>Pokaždé, když se Rand pokusil dosáhnout místa s hudbou a smíchem, stál mu v cestě trollok, který často větřil. Někteří trolloci lovili podle čichu. Občas, když nebyl nikdo v dohledu, plížili se tu trolloci zcela sami. Kruh se stahoval a trolloci dávali dobrý pozor, aby se Rand s Loialem nedostali z opuštěných ulic se zavřenými okenicemi. Pomalu byli zatlačováni na východ, dál od města a od Hurina, dál od ostatních lidí, do úzkých, pomalu temnějících uliček, vedoucích nejrůznějšími směry, do kopce i z kopce. Rand si lítostivě prohlížel domy, které míjeli, vysoká stavení se všemi otvory utěsněnými na noc. I kdyby bušil na dveře, dokud je někdo neotevře, i kdyby je pak s Loialem vzali dovnitř, žádné ze dveří, jež cestou viděl, by nezastavily trolloka. Dosáhli by jedině toho, že by kromě nich dvou byly další oběti.</p>
<p>„Rande," řekl Loial nakonec, „už nemáme kam jít."</p>
<p>Dorazili na východní okraj Předbrání. Vysoké budovy po obou stranách ulice již byly poslední. Světla v oknech ve vyšších poschodích na ně posměšně mrkala, ale spodní poschodí byla pevně zavřená a tmavá. Před nimi ležely v houstnoucím šeru kopce a široko daleko nebyl jediný statek. Ale úplně holé pahorky taky nebyly. Rand rozeznával bledou hradbu obklopující jeden z větších kopců asi o míli dál a za hradbou stály nějaké domy.</p>
<p>„Jakmile nás tam zatlačí," poznamenal Loial, „nebudou si muset dělat starosti s tím, jestli je někdo uvidí."</p>
<p>Rand ukázal k hradbě kolem vrcholku kopce. „To by mělo trolloky zastavit. Musí to být nějaké panské sídlo. Možná nás pustí dovnitř. Ogiera a cizího urozeného pána? Tenhle kabátec přece musí být dřív nebo později k něčemu dobrý." Ohlédl se zpátky do ulice. V dohledu zatím žádní trolloci nebyli, ale Rand stejně radši zatáhl Loiala blíž ke zdi jednoho domu.</p>
<p>„Myslím, že to je ta kapitula ohňostrůjců, Rande. A ohňostrůjci si svá tajemství velice hlídají. Nemyslím, že by tam pustili třeba samotného Galldriana."</p>
<p>„Do jakých potíží jste se dostali tentokrát?" zeptal se známý ženský hlas. Ve vzduchu se náhle vznášela kořeněná vůně.</p>
<p>Rand vytřeštil oči. Zpoza rohu, kolem něhož právě prošli, vyšla Seléné a její bílé šaty v šeru skoro svítily. „Jak ses sem dostala? Co tu děláš? Musíš okamžitě pryč. Utíkej! Jdou po nás trolloci."</p>
<p>„To jsem si všimla." Mluvila suše, nicméně chladně a klidně. „Šla jsem vás hledat a zjistila jsem, že jste nechali trolloky, aby si vás nahnali jako ovce. Copak si musí muž, který vlastní Valerský roh, nechat tohle zacházení líbit?"</p>
<p>„Nemám ho s sebou," odsekl Rand, „a ani nevím, jak by nám mohl pomoct, i kdybych ho s sebou měl. Mrtví hrdinové nemají přijít z hrobu jenom proto, aby mě zachránili před trolloky. Seléné, musíš pryč. Honem!" Vyhlédl za roh.</p>
<p>Ani ne o sto kroků dál vykukoval opatrně do ulice trollok s rohy na hlavě a větřil do noci. Velký stín po jeho boku musel být další trollok, a byly tam i menší stíny. Temní druzi.</p>
<p>„Příliš pozdě," zamumlal Rand. Posunul si pouzdro s flétnou, aby si mohl svléknout plášť a přehodit ho Seléné přes ramena. Byl dost dlouhý, aby zcela zakryl běl jejího šatu, tahal se jí po zemi. „Budeš si to muset přidržet, až poběžíš," řekl jí. „Loiale, jestli nás nenechají vejít, budeme muset najít nějaký způsob, jak proklouznout."</p>
<p>„Ale Rande -"</p>
<p>„Nebo bys tu chtěl počkat na trolloky?" Rand do Loiala strčil, aby ho přiměl k běhu, a pak popadl za ruku Seléné a poklusem ogiera následoval. „A najdi cestu, na které si nesrazíme vaz, Loiale."</p>
<p>„Necháváš se vyvádět z míry," pravila Seléné. Zřejmě měla menší potíže sledovat ve slábnoucím světle Loiala než Rand. „Vyhledej jednotu a zachovej klid. Ten, kdo chce být velký, musí vždycky zůstat klidný."</p>
<p>„Mohli by tě slyšet trolloci," napomínal ji Rand. „A já po slávě vskutku netoužím." Měl dojem, že zaslechl, jak Seléné podrážděně zabručela.</p>
<p>Občas se jim pod nohama zvrtl kámen, ale jinak byla cesta přes kopec poměrně snadná i přesto, že světla rychle ubývalo. Stromy a dokonce i keře byly dávno vykáceny na podpal. Rostla tu pouze po kolena vysoká tráva, která jim tiše šustila kolem nohou. Zvedl se mírný větřík. Rand se obával, že zanese jejich pach k trollokům.</p>
<p>Když dorazili k hradbě, Loial se zastavil. Byla dvakrát vyšší než ogier a kameny byly omítnuty nabílo. Rand se ohlédl k Předbrání. Nad městskými hradbami byla vidět osvětlená okna jako paprsky kola.</p>
<p>„Loiale," řekl Rand tiše, „vidíš je? Jdou za námi?"</p>
<p>Ogier se také podíval směrem k Předbrání a nešťastně kývl. „Vidím jenom pár trolloků, ale jdou tímhle směrem. Běží. Rande, opravdu si nemyslím -"</p>
<p>Seléné ho zarazila. „Jestli chce jít dovnitř, <emphasis>alantine, </emphasis>tak potřebuje dveře. Jako tyhle." Ukázala na tmavou skvrnu o kousek dál ve zdi. I když to tvrdila, Rand si nebyl jist, zda to opravdu <emphasis>jsou </emphasis>dveře, ale Seléné k nim došla a zatlačila. Dveře se otevřely.</p>
<p>„Rande," začal Loial.</p>
<p>Rand ho strčil do dveří. „Později, Loiale. A tiše. Schováváme se, pamatuješ?" Dostal je dovnitř a zavřel za nimi dveře. Byly tu držáky pro závoru, ale žádná závora v dohledu nebyla. Nikoho by to nezastavilo, ale třeba trolloci nebudou chtít za hradbu.</p>
<p>Ocitli se v uličce vedoucí do kopce mezi dvěma dlouhými budovami bez oken. Rand si zprvu myslel, že jsou domy také z kamene, ale pak si uvědomil, že bílá omítka drží na dřevě. Byla dost velká tma, aby měsíční záře, odrážející se od stěn, připomínala osvětlení.</p>
<p>„Lepší nechat se zavřít ohňostrůjci, než se nechat chytit trolloky," zamumlal Rand a vydal se do kopce.</p>
<p>„Ale to jsem se ti přece snažil říci," namítal Loial. „Slyšel jsem, že ohňostrůjci vetřelce zabíjejí. Svá tajemství si hlídají opravdu velice tvrdě a důsledně, Rande."</p>
<p>Rand se zastavil a ohlédl se ke dveřím. Trolloci byli pořád někde venku. A v nejhorším případě přece musí být jednání s lidmi lepší než s trolloky. Třeba by mohl ohňostrůjce přesvědčit, aby je nechali jít. Trolloci vůbec neposlouchali, hned zabíjeli. „Mrzí mě, že jsem tě do toho dostal, Seléné."</p>
<p>„Nebezpečí situaci rozhodně něco přidává," pravila Seléné tiše. „A zatím sis vedl docela dobře. Nepůjdeme se tu rozhlédnout, co najdeme?" Protáhla se kolem Randa do uličky. Rand ji následoval a nos měl plný její kořeněné vůně.</p>
<p>Na kopci se ulička otevírala na rozlehlé volné prostranství. Udusaný jíl, světlý skoro jako omítka na zdech, byl obestavěn dalšími bílými domy bez oken, s uzoučkými uličkami mezi sebou. Po pravici stála jedna budova s okny, z nichž se na udusaný jíl linulo světlo. Rand se stáhl zpátky do stínu v uličce, protože se náhle objevili jakýsi muž se ženou a pomalu kráčeli přes otevřené prostranství.</p>
<p>Jejich oděv rozhodně nepocházel z Cairhienu. Muž měl baňaté spodky a bohatě nabírané rukávce, obojí ze světlounce žluté látky, a nohavice i přednici košile mu zdobila jemná výšivka. Žena měla šaty na prsou obratně upravené, nejspíš světle zelené, a vlasy měla spletené do množství krátkých copánků.</p>
<p>„Říkáš, že je všechno připraveno?" ujišťovala se žena. „Jsi si jistý, Tammuzi? Všechno?"</p>
<p>Muž rozhodil rukama. „Ty po mně pořád všechno kontroluješ, Aludro. Všechno je připraveno. Představení může začít třeba hned."</p>
<p>„Brány i dveře jsou všechny zavřené? Všechny..." Jak odcházeli k osvětlené budově, jejich hlasy se vytrácely.</p>
<p>Rand si otevřenou plochu pozorně prohlížel a skoro nic na ní mu nebylo povědomé. Uprostřed bylo několik tuctů rour postavených na výšku. Roury byly vysoké asi jako on, měly přes půl lokte na šíř a byly upevněny k velkým dřevěným podstavcům. Od každé roury vedla tmavá kroucená šňůra a táhla se po zemi až k nízké zídce asi tři kroky dlouhé, a pak za ni. Po celém prostranství stály spousty dřevěných stojanů s koryty a rourami a vidlicemi a tucty dalších krámů.</p>
<p>Všechny ohňostroje, které kdy Rand viděl, by se daly udržet jednou rukou, a víc toho o nich nevěděl, pouze to, že rachejtle vybuchovaly s hrozným rámusem, či svištěly v jiskřivé spirále, nebo jindy byly vystřelovány do vzduchu. Ohňostrůjci vždycky varovali, že pokud se některá trubice otevře, může to spustit. Na každý pád byly ohňostroje pro vesnickou radu příliš nákladné, aby bylo neodborníkovi povoleno některý vypustit. Rand si dobře vzpomínal, jak se o to Mat jednou pokusil. Trvalo pak skoro týden, než na něj znovu promluvila vlastní máma. Jediné, co tu Randovi připadalo povědomé, byly šňůry - zápalné šňůry. Tady se, jak věděl, ohňostroj zapaloval.</p>
<p>Ohlédl se k nezavřeným dveřím a pak pokynul ostatním, aby ho následovali. Vydal se kolem rour. Jestli si vůbec najdou nějakou skrýš, chtěl, aby to bylo co nejdál od těch dveří.</p>
<p>Což znamenalo projít mezi stojany, a Rand pokaždé zadržel dech, když se o některý otřel, protože roury a trubky na nich se i při nejmenším doteku posouvaly a chřestily. Všechno tu bylo zřejmě ze dřeva, žádná součást nebyla kovová. Rand si uměl docela dobře představit, co by se stalo, kdyby se některá rachejtle převrhla. Ostražitě se ohlížel po vysokých trubicích a vzpomínal na ránu, kterou vydala rachejtle v tloušťce jeho prstu. Jestli tohle byly ohňostroje, nechtěl být blízko, až spustí.</p>
<p>Loial si cosi neustále brumlal, zvlášť když narazil do některého stojanu. Tehdy prudce ucukl, takže hned vrazil do dalšího. Ogier se plížil dopředu provázen rachocením a mumláním.</p>
<p>Seléné byla naprosto klidná. Šla dopředu, jako by byli na obyčejné městské ulici. Do ničeho nevrážela, nedělala hluk, ale také se nijak nesnažila držet si plášť u těla. Bílá barva jejího roucha se zdála být jasnější než stěny okolo. Rand sledoval osvětlená okna čekaje, že se někdo objeví. Stačilo, aby si jich všiml jediný člověk. Seléné nebylo možné přehlédnout, poplach by následoval vzápětí.</p>
<p>Okna však zůstávala prázdná. Rand si právě chtěl vydechnout úlevou, protože se blížili k nízké zídce a uličkám a domům za ní, když Loial zavadil o další stojan stojící těsně u zdi. Na něm stálo deset měkce vypadajících tyček dlouhých jako Randova paže, jimž z horní části stoupal tenký proužek dýmu. Stojan při pádu sice skoro nezarachotil, ale kouřící tyčky popadaly na jednu ze zápalných šňůr. Ta se s praskavým zasyčením vzňala a plamen se rozběhl k jedné z vysokých rour.</p>
<p>Rand se nejdřív málem zalkl leknutím, pak se pokusil důrazně zašeptat: „Za tu zeď!"</p>
<p>Seléné rozzlobeně zaprskala, když ji stáhl na zem za zídku, ale jemu na tom nezáleželo. Snažil se ji chránit vlastním tělem. Loial se přitiskl k zídce vedle nich. Rand, čekaje, až se roura rozletí, uvažoval, jestli z jejich zídky vůbec něco zbude. Pak se ozvala duta rána, kterou ucítil, stejně jako uslyšel. Rand se opatrně zvedl nad Seléné a vyhlédl kolem okraje zídky. Seléné ho pěstí udeřila do žeber, tvrdě, a s kletbou v jazyce, jejž neznal, se vymanila zpod něj, ale on si toho nevšímal.</p>
<p>Z vršku jedné z trubek stoupal dým. To bylo všechno. Rand užasle potřásl hlavou. <emphasis>Jestli je tohle všechno... </emphasis></p>
<p>S prásknutím, či spíše zahřměním, vysoko na nyní temné obloze rozkvetla rudá a bílá koule. Po chvíli se začaly jiskry pomalu snášet k zemi.</p>
<p>Rand jenom zíral. Mezitím se z osvětlené budovy ozval hluk. Z oken se linul křik a muži i ženy mávali rukama a ukazovali.</p>
<p>Rand se toužebně podíval na tmavou uličku jen o pár kroků dál. Ale při prvním kroku by se dostali na dohled společnosti lidí v okně. Pak se odtamtud ozval dupot nohou. Rand znovu přitiskl Seléné i Loiala k zídce a doufal, že vypadají prostě jenom jako nějaký další stín. „Nehýbejte se a mlčte," šeptal. „Je to naše jediná naděje."</p>
<p>„Občas," podotkla tiše Seléné, „když jsi úplně nehybný, tě lidé vůbec neuvidí." Rozhodně to neznělo ustaraně.</p>
<p>Z opačné strany zídky bylo slyšet kroky a hlasy, v nichž se ozýval hněv. Zvláště v jednom, v němž Rand poznal Aludřin hlas. „Tammuzi, ty šašku! Ty prase jedno! Tvoje matka, to byla koza, Tammuzi! Jednou nás všecky zabiješ."</p>
<p>„Tohle není moje vina, Aludro," ohrazoval se nešťastník. „Jsem si jistý, že jsem všecko dal tam, kam to patří, a ty zápalné hubky, ty byly -"</p>
<p>„Ty na mě vůbec nemluv, Tammuzi! Takový prase si vůbec nezaslouží mluvit jako člověk!" Aludřin hlas se teď změnil, protože odpovídala někomu jinému na otázku. „Už není čas připravit jiný. Galldrian se bude muset dneska večer spokojit s tím, co máme. A navíc jedna raketa vyletěla předčasně. A ty, Tammuzi! Ty všecko spravíš a zítra zajedeš s vozy nakoupit hnůj. A jestli se dneska v noci ještě něco pokazí, už ti nikdy nesvěřím ani ten hnůj!"</p>
<p>Kroky pomalu utichaly, stejně jako Aludřino bručení. Zůstal jen Tammuz a vrčel si pod nos, jak je to všecko nespravedlivé.</p>
<p>Když došel až k převrženému stojanu, Rand úplně přestal dýchat. Vtisknutý do stínu za zídkou viděl Tammuzova záda a ramena. Stačilo, aby muž otočil hlavu a nemohl je přehlédnout. Tammuz, stále si pro sebe bruče stížnosti, nastavěl kouřící tyčky zpátky na stojan a pak odešel k budově, kam se předtím odebrali ostatní.</p>
<p>Rand vydechl a rychle za Tammuzem vyhlédl. Pak se stáhl zpátky do stínu. V oknech pořád stálo pár lidí. „Víc štěstí už dneska v noci čekat nemůžeme," zašeptal.</p>
<p>„Říká se, že velcí lidé si své štěstí dělají sami," podotkla tichounce Seléné.</p>
<p>„Přestaň s tím, prosím tě," požádal ji Rand unaveně. Přál si, aby neměl hlavu plnou její vůně. Měl problém vůbec jasně myslet. Vzpomínal na její poddajné tělo, když ji strhával dolů - měkkost i pevnost se v něm snoubily ve vzrušujícím spojení - a to mu taky příliš nepomáhalo.</p>
<p>„Rande?" Loial vyhlížel kolem druhého konce zídky na vzdálenější straně od osvětlené budovy. „Myslím, že budeme ještě nějaké štěstí potřebovat, Rande."</p>
<p>Rand se přesunul a podíval se ogierovi přes rameno. Na druhé straně volné plochy, v uličce vedoucí k oněm nezavřeným dveřím, ze stínů opatrně vyhlíželi k osvětlené budově tři trolloci. V okně tam stála jedna žena. Trolloků si zřejmě nevšimla.</p>
<p>„Takže," promluvila Seléné, „jsi v pasti. Ti lidé by tě mohli zabít, kdyby tě chytili. Trolloci to udělají zcela určitě. Ale možná bys dokázal trolloky zabít dost rychle, aby nestačili vykřiknout. Třeba bys mohl ty lidi přesvědčit, aby tě nezabíjeli, že jejich ubohá tajemství neprozradíš. Možná po velikosti netoužíš, ale zvládnout tyhle věci vyžaduje velkého muže."</p>
<p>„Nemusíš to vykládat tak potěšeně," prskl Rand. Snažil se přestat myslet na její vůni, na její dotek, a skoro ho obklopila prázdnota. Rychle ji zahnal. Trolloci zřejmě ještě nevěděli, kde jsou. Rand se posadil a zadíval se na nejbližší uličku. Jakmile by se tam vydali, trolloci by si jich určitě všimli, stejně jako žena v okně. Potom by šlo jen o to, jestli je dostihnou dříve trolloci, nebo ohňostrůjci.</p>
<p>„Tvoje velikost mě těší." Přes to, co říkala, mluvila Seléné rozhorleně. „Nejspíš bych vás tu měla nechat, abyste si chvíli hledali vlastní cestu. Jestli nechceš velikost, když ji máš na dosah, tak si možná zasloužíš zemřít."</p>
<p>Rand se na ni ani nepodíval. „Loiale, nevidíš, jestli jsou v té uličce nějaké dveře?"</p>
<p>Ogier zavrtěl hlavou. „Tady je moc jasno, a tam je moc velká tma. Kdybychom byli v té uličce, tak to uvidím."</p>
<p>Rand pohladil jílec meče. „Vezmi Seléné. Jakmile uvidíte nějaké dveře <emphasis>- jestli </emphasis>je uvidíte - zavolejte, a já půjdu za vámi. Pokud tam žádné dveře nebudou, musíš ji zvednout, aby se mohla vyšplhat nahoru."</p>
<p>„Dobrá, Rande." Loial mluvil ustaraně. „Ale až se pohneme, ti trolloci vyrazí za námi bez ohledu na to, kdo se dívá. I kdyby tam nějaké dveře byly, budeme je mít za patami."</p>
<p>„Starosti s trolloky nech na mně." <emphasis>Jsou tři. Mohl bych to zvládnout, s prázdnotou. </emphasis>Pomyšlení na <emphasis>saidín </emphasis>rozhodlo. Když si připustil mužskou polovici pravého zdroje příliš blízko k tělu, přicházívaly se ty nejroztodivnější věci. „Půjdu za vámi, hned jak to půjde. Běžte." Otočil se a podíval se na trolloky.</p>
<p>Koutkem oka viděl, jak se Loial zvedá, i bílé Seléniny šaty, zpoloviny zakryté jeho pláštěm. Jeden z trolloků za trubkami na ně sice začal vzrušeně ukazovat, ale trolloci zatím váhali a dívali se k oknu, z něhož stále vyhlížela ta žena. <emphasis>Jsou tři. Musí existovat nějaký způsob. Ne prázdnota. Ne </emphasis>saidín.</p>
<p>„Jsou tady dveře!" zaslechl Loialovo tiché zavolání. Jeden z trolloků se odvážil vystoupit ze stínu a ostatní ho následovali. Z dálky Rand slyšel, jak žena v okně vykřikla, a Loial taky cosi volal.</p>
<p>Rand se bez přemýšlení zvedl. Musel ty trolloky nějak zastavit, jinak by ho dohnali, i Loiala a Seléné. Popadl jednu z dýmajících tyček a vrhl se k nejbližší trubce. Ta se naklonila a začala padat. Rand zachytil hranatý dřevěný podstavec, takže roura mířila přímo na trolloky. Ti nejistě zpomalili - žena v okně teď hlasitě ječela - Rand se dotkl kouřícím koncem tyčky zápalné šňůry v místě, kde opouštěla trubku.</p>
<p>Okamžitě se ozvalo duté třesknutí a těžký dřevěný podstavec ho udeřil a srazil ho na zem. Noční ticho porušilo hotové zahřmění a temnotu protrhl oslepující záblesk.</p>
<p>Rand se mrkaje snažil zvednout na nohy. Hustý štiplavý kouř ho nutil ke kašli a v uších mu zvonilo. Užasle se rozhlížel. Půl tuctu rour a všechny stojany ležely na boku a jeden roh budovy, vedle níž trolloci stáli, byl prostě pryč a plameny olizovaly konce krovů a prken. Po trollocích nebylo ani vidu, ani slechu.</p>
<p>I přes zvonění v uších Rand z budovy slyšel křik ohňostrůjců. Kulhavě se rozběhl do uličky. V půli cesty o cosi klopýtl. Uvědomil si, že je to jeho vlastní plášť. Bez zastavení jej sebral ze země. Za ním se noc rozezněla pokřikem ohňostrůjců.</p>
<p>Loial velmi netrpělivě poskakoval vedle otevřených dveří. Ale byl sám.</p>
<p>„Kde je Seléné?" chtěl hned vědět Rand.</p>
<p>„Vrátila se, Rande. Snažil jsem se ji chytit, ale ona se mi prostě vytrhla."</p>
<p>Rand se obrátil ke všemu tomu halasu a tartasu. I přes neustávající zvonění v uších byly některé zvuky zcela jasné. Taky bylo mnohem větší světlo, protože hořelo.</p>
<p>„Vědra s pískem! Rychle doneste písek!"</p>
<p>„Tohle je neštěstí! Úplná pohroma!"</p>
<p>„Někteří šli tudyhle!"</p>
<p>Loial popadl Randa za rameno. „Nemůžeš jí pomoci, Rande. Aspoň ne tím, že se necháš chytit. Musíme jít." Na konci uličky se kdosi objevil. Postava se zřetelně rýsovala proti plamenům za ní a ukazovala na ně. „Pojď, Rande!"</p>
<p>Rand se nechal vytáhnout ze dveří do tmy. Oheň za nimi slábl, až zůstala jenom narudlá záře, a světla Předbrání se přiblížila. Rand si skoro přál, aby se objevili další trolloci, aby mohl bojovat. Ale trávu rozvlnil jenom noční větérek.</p>
<p>„Snažil jsem se ji zastavit," řekl Loial. Nastalo dlouhé ticho. „Opravdu jsme nemohli nic dělat. Jinak by nás chytili taky."</p>
<p>Rand si povzdechl. „Já vím, Loiale. Dělal jsi, cos mohl." Vrátil se o pár kroků zpátky a zadíval se na světlo na kopci. Zdálo se menší. Ohňostrůjci museli hasit plameny. „Musím jí nějak pomoct." <emphasis>Jak? Použít </emphasis>saidín? <emphasis>Sílu? </emphasis>Zachvěl se. „Musím."</p>
<p>Předbráním prošli po osvětlených ulicích uzavření do ticha, které vytěsňovalo veselí kolem nich.</p>
<p>Když došli k Obránci Dračí stěny, hostinský jim podal podnos se zapečetěným pergamenem.</p>
<p>Rand si svitek vzal a zadíval se na bílou pečeť. Měsíční srpek a hvězdy. „Kdo to tu nechal? Kdy?"</p>
<p>„Jakási stařena, můj pane. Ani ne před čtvrt hodinou. Služebná, i když neřekla, z kterého rodu." Cuale se usmál, jako by vyzýval k důvěrnostem.</p>
<p>„Děkuju," řekl Rand s pohledem upřeným na pečeť. Hostinský je zamyšleně sledoval, jak stoupají do schodů.</p>
<p>Když Rand s Loialem vstoupili do místnosti, Hurin vyndal fajfku z úst. Na stole měl položen meč i dýku a otíral je naolejovaným klůckem. „U toho kejklífe ses dost zdržel, můj pane. Je v pořádku?"</p>
<p>Rand sebou trhl. „Cože? Tom? Ano, je..." Rozlomil palcem pečeť a začal číst.</p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis>Když už si myslím, že vím, co uděláš, uděláš něco úplně jiného. Jsi nebezpečný muž. Třeba to nebude trvat dlouho, a zase budeme spolu. Mysli na roh. Mysli na slávu. A mysli na mne, protože mně vždycky budeš patřit. </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>Na dopise opět nebyl podpis, jen rozevlátý rukopis svědčil o pisatelčině totožnosti.</p>
<p>„Copak se ta ženská zbláznila?" chtěl vědět Rand od stropu. Hurin pokrčil rameny. Rand se vrhl na druhou židli, tu dost velkou i pro ogiera, takže nohama nedosáhl na zem, ale bylo mu to jedno. Zíral na truhlici zabalenou v pokrývce pod Loialovou postelí. <emphasis>Mysli na slávu. </emphasis>„Přál bych si, aby tu už byl Ingtar."</p><empty-line /><empty-line /><p>KAPITOLA PÁTÁ</p>
<p><strong><emphasis>Nové vlákno ve vzoru</emphasis></strong></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>Perrin cestou nervózně pozoroval hory Rodovrahovy Dýky. Zvedaly se do takové výše, jako by neměly konce, i když byl Perrin přesvědčen, že průsmyk nemůže být daleko. Po jedné straně stezky spadal svah prudce dolů až k mělké horské bystřině spěchající ve sprškách pěny přes ostré kameny. Na druhé straně se zvedaly hory v řadě rozeklaných útesů, jako ztuhlý kamenný vodopád. Stezka sama vedla místy kamennou sutí a mezi balvany, jejichž velikost sahala od lidské hlavy po naložený vůz. Tady by nikdo neměl se skrýváním problémy.</p>
<p>Vlci říkali, že v horách jsou lidé. Perrina napadlo, zda se snad nejedná o některé Fainovy temné druhy. Vlci to nevěděli, nebo jim to bylo jedno. Věděli pouze, že Pokřivení jsou někde vepředu. Pořád daleko, i když Ingtar muže tvrdě popoháněl. Perrin si všiml, že Uno sleduje hory okolo stejně jako on sám.</p>
<p>Mat, s lukem přes rameno, jel zdánlivě bezstarostně a žongloval barevnými míčky, a přesto byl bledší než dřív. Verin ho dvakrát třikrát denně prohlédla a pokaždé se zamračila. Perrin si byl jist, že se nejméně jednou pokusila o léčení, ale pokud Perrin viděl, žádný rozdíl to neznamenalo. Na každý pád vypadala ponořená do nějakého problému, o němž však s nikým nehovořila.</p>
<p><emphasis>Rand, </emphasis>pomyslel si Perrin s pohledem upřeným na záda Aes Sedai. Vždycky jezdila v čele zástupu s Ingtarem a vždycky chtěla, aby jeli rychleji, než shienarský pán dovolil. <emphasis>Ona o Randovi ví. </emphasis>Hlavou se mu mihly obrazy od vlků - kamenné statky a vesnice na terasách, vše za horskými štíty. Vlci je viděli stejně, jako viděli kopce nebo louky, jen z toho bylo cítit, že je považují za zkaženou zemi. Perrin na chvíli cítil stejnou lítost. Vzpomínal na místa, která dvounožci dávno opustili, znovu si připomněl rychlý běh lesem a stisk zubů na podkolenních šlachách, když se jelen pokoušel uprchnout... S námahou vyhnal vlky z hlavy. <emphasis>Tyhle Aes Sedai nás jednou zničí všechny. </emphasis></p>
<p>Ingtar zavedl koně k Perrinovi. Perrinovi občas hřeben na Shienarcově přilbici připadal jako trolločí rohy. Ingtar tiše prohodil: „Pověz mi, co říkali vlci."</p>
<p>„Už jsem ti to říkal desetkrát," zamumlal Perrin.</p>
<p>„Řekni mi to znovu! Něco mi třeba mohlo uniknout, něco, co by mi pomohlo najít roh..." Ingtar se zhluboka nadechl a pomalu vydechl. „Musím najít Valerský roh, Perrine. Tak mi to zopakuj."</p>
<p>Perrin si ani nemusel vzpomínat, ne po tolika opakováních A tak odhrkal, co už říkal: „Někdo - nebo něco - přepadl v noci temné druhy a pobil ty trolloky, které jsme našli." Žaludek se mu při té vzpomínce už přestal obracet. Krkavci a supi nežerou právě úhledně. „Vlci ho - nebo to - nazývají Stínobijec. Já si myslím, že je to člověk, ale oni nechtěli jít blíž, aby to bylo jasně vidět. Toho Stínobijce se nebojí, spíš k němu cítí úctu. A taky říkají, že toho Stínobijce sledují trolloci. A říkají, že je s nimi i Fain," i po tak dlouhé době se dokázal upomenout na Fainův pach, z něhož se dělalo špatně, „takže tam musí být i zbylí temní druzi."</p>
<p>„Stínobijec," zabručel Ingtar. „Něco ze stvoření Temného, jako třeba mizelec? V Morně jsem viděl tvory, které bys mohl nazvat Stínobijcem, ale... Viděli ještě něco?"</p>
<p>„Nechtěli k němu jít blíž. A nebyl to mizelec. Říkal jsem ti, mizelce by zabili ještě rychleji než trolloka, i kdyby přitom přišli o půl smečky. Ingtare, vlci, kteří ho viděli, to předali jiným, a ti ještě jiným, než se jeho obraz dostal ke mně. Můžu ti jenom popsat, co mi předali, a po tolika vyprávěních..." Odmlčel se, protože se k nim připojil Uno.</p>
<p>„Aielan ve skalách," oznámil jim tiše jednooký.</p>
<p>„Tak daleko od Pustiny?" vyhrkl nevěřícně Ingtar. Unovi se nějak podařilo vypadat uraženě, aniž přitom změnil výraz, a tak Ingtar honem dodal: „Ne, já o tvých slovech nepochybuji. Jenom mě to překvapilo."</p>
<p>„On se mi ukázal, chtěl, abych ho zahlíd, jinak bych si ho nejspíš nevšiml." Uno to přiznával velice znechuceně. „A ani neměl zakrytej ten svůj zatracenej obličej, takže tu není kvůli zabíjení. Ale když zahlídnete jednoho zatracenýho Aiela, tak je jich kolem vždycky spousta, co neuvidíte." Náhle se mu rozšířily oči. „Ať shořím, jestli to nevypadá, že on zatraceně chce víc, než se jenom nechat vidět." A ukázal na muže, který se jim postavil do cesty.</p>
<p>Masema okamžitě sklopil kopí a pobodl koně tak silně, že ten ve třech krocích nacválal. A nebyl jediný. Ke stojícímu muži zamířily čtyři ocelové hroty.</p>
<p>„Zadržte!" zařval Ingtar. „Zadržte, povídám! Každému, kdo okamžitě nezastaví, uřežu uši!"</p>
<p>Masema přitáhl otěže tak prudce, že je přetrhl. Ostatní rytíři také zastavili v oblaku prachu, ani ne deset kroků od muže, a jejich kopí mu nepřestávala mířit na hruď. Muž zvedl ruku, aby zahnal prach, který se kolem něj zvedl. Byl to první pohyb, který učinil.</p>
<p>Byl to vysoký muž, s pletí ztmavlou sluncem a rezavými vlasy ostříhanými, kromě pramene na temeni, jenž mu sahal až k ramenům, nakrátko. Od měkkých, po kolena vysokých šněrovacích bot po šál volně omotaný kolem krku měl jeho oděv jen hnědé a šedé odstíny, které snadno splývaly s hlínou či kamením. Nad ramenem mu vyčníval krátký luk z rohoviny a u pasu měl pověšený toulec plný šípů a na druhé straně dlouhý nůž. V levé ruce tiskl okrouhlý štít a tři krátké oštěpy, o nic delší, než byl sám vysoký, s hroty dlouhými, jako měla shienarská kopí.</p>
<p>„Nemám tu dudáky, aby nám zahráli," pravil s úsměvem, „ale jestli si chcete zatancovat..." Vůbec se nepohnul, ale Perrin si všiml, že je zcela připraven k boji. „Jmenuji se Urien, z klanu Dva oštěpy Reyn Aielů. Jsem Červený štít. Zapamatujte si to."</p>
<p>Ingtar sesedl, sňal si přilbici a vydal se k Urienovi. Perrin zaváhal jen na chviličku, potom také sesedl a připojil se k Ingtarovi. Nemohl si nechat ujít šanci prohlédnout si Aiela zblízka. Chovat se jako černě zahalený Aiel. V každém příběhu byli Aielové stejně smrtelně nebezpeční jako trolloci - a někteří dokonce tvrdili, že jsou temnými druhy - ale Urienův úsměv nijak hrozivě nevypadal, i když jeho nositel byl zřejmě připraven skočit. Oči měl modré.</p>
<p>„Vypadá jako Rand." Perrin se ohlédl a uviděl, že se k nim připojil i Mat. „Možná má Ingtar pravdu," dodal Mat tiše. „Možná je Rand Aiel."</p>
<p>Perrin kývl. „Ale tím se nic nemění."</p>
<p>„Ne, to nemění." Znělo to, jako by Mat měl na mysli ještě něco jiného než Perrin.</p>
<p>„Oba jsme daleko od domova," zahovořil Ingtar k Aielovi, „a my jsme přišli kvůli jiným věcem, než je boj." Perrin si opravil názor na Urienův úsměv. Ten člověk vypadal zklamaně.</p>
<p>„Jak si přeješ, Shienarče." Urien se obrátil k Verin, která právě sesedala, a podivně se poklonil. Zapíchl hroty oštěpů do země a natáhl pravici dlaní nahoru. Náhle mluvil velice uctivě. „Moudrá, moje voda patří tobě."</p>
<p>Verin podala otěže jednomu z vojáků. Pozorně si prohlížela Aiela, jenž přistoupil blíž. „Proč mi tak říkáš? Připadám ti snad jako jedna z vás?"</p>
<p>„Ne, moudrá. Ale vypadáš jako jedna z těch, co se vydaly do Rhuideanu a přežily. Léta na moudré nepůsobí stejně jako na ostatní ženy nebo na muže."</p>
<p>Aes Sedai se náhle po tváři mihl dychtivý výraz, ale netrpělivě se ozval Ingtar. „Sledujeme temné druhy a trolloky, Uriene. Nenarazil jsi někde na jejich stopy?"</p>
<p>„Trolloci? Tady?" Urienovi se rozzářily oči. „To je jedno ze znamení, o nichž hovoří proroctví. Až trolloci opět vyrazí z Morny, opustíme Trojí zemi a vezmeme si zpět stará území." Shienarci na koních začali cosi mumlat. Urien si je prohlédl tak pyšně, jako by na ně shlížel z výšky.</p>
<p>„Trojí země?" zeptal se Mat.</p>
<p>Perrin měl najednou dojem, že je jeho přítel opět o něco bledší. Nevypadal nemocně, ale jako by byl dlouho z dosahu slunečního světla.</p>
<p>„Vy tomu říkáte Pustina," vysvětlil mu Urien. „Pro nás je to Trojí země. Tvarovací kámen, jenž nás utváří. Zkušební plocha, aby prokázala, čeho jsme hodni. A trest za hřích."</p>
<p>„Jaký hřích?" chtěl vědět Mat. Perrin zadržel dech a čekal, že Urien hodí oštěpem.</p>
<p>Aiel však jen pokrčil rameny. „Bylo to tak dávno, že si na to už nikdo ani nepamatuje. Kromě moudrých a kmenových náčelníků, a ti o tom mluvit nechtějí. Musel to být opravdu hrozný hřích, když nám to nechtějí vůbec prozradit, ale Stvořitel nás dobře potrestal."</p>
<p>„Trolloci," naléhal Ingtar. „Neviděl jsi nějaké trolloky?"</p>
<p>Urien zavrtěl hlavou. „Kdyby ano, tak bych je zabil, ale kromě skal a oblohy jsem neviděl nic."</p>
<p>Ingtar potřásl hlavou a ztratil zájem, promluvila však Verin, a to zostřeným hlasem. „Ten Rhuidean. Co je to? Kde je to? Jak jsou dívky vybírány pro cestu?"</p>
<p>Urien se náhle zatvářil neurčitě a oči měl zastíněné. „O tom nesmím mluvit, moudrá."</p>
<p>Perrin proti své vůli stiskl topor sekery. Bylo to v Urienově hlase. Ingtar se taky napružil, připraven sáhnout po meči, a jezdci se začali vrtět. Ale Verin k Aielovi přistoupila blíž, až se skoro dotýkala jeho hrudi, a vzhlédla k němu.</p>
<p>„Já nejsem z moudrých, jaké znáš, Uriene," řekla naléhavě. „Já jsem Aes Sedai. Pověz mi, co můžeš, o Rhuideanu."</p>
<p>Aielan, který byl hotov postavit se dvaceti mužům, se náhle zatvářil, jako by zoufale toužil uniknout této baculaté ženě s prošedivělými vlasy. „Já... můžu ti říct jenom to, co ví každý. Rhuidean leží na území Jenn Aielů, třináctého kmene. Nemůžu o nich říct nic kromě jména. Do Rhuideanu nesmí vstoupit žádný člověk kromě žen, které se chtějí stát moudrými, nebo mužů, kteří se chtějí stát náčelníky kmene. Možná si Jenn Aielové vybírají. To nevím. Mnoho lidí tam odchází, ale jen málo se jich vrací, a ti jsou označeni - jako moudré, nebo náčelníci kmene. Víc toho prozradit nesmím, Aes Sedai. Nic víc."</p>
<p>Verin na něho pořád upírala zrak a špulila rty. Urien vzhlédl k obloze, jako by se snažil si ji dobře zapamatovat. „Teď mě zabiješ, Aes Sedai?"</p>
<p>Verin zamrkala. „Cože?"</p>
<p>„Zabiješ mě teď? Jedno ze starých proroctví praví, že jestli Aes Sedai opět zklameme, všechny nás pobijí. A já vím, že vaše moc je větší, než je moc moudrých." Aiel se náhle nevesele zasmál. V očích mu zaplálo divoké světlo. „Zažehni svoje blesky, Aes Sedai. Zatančím si s nimi."</p>
<p>Aiel si myslel, že zemře, a nebál se toho. Perrin si uvědomil, že ta stojí s otevřenými ústy, a tak je rychle zavřel.</p>
<p>„Co bych za to dala," zamumlala Verin, upírajíc zrak na Uriena, „mít tě v Bílé věži. Nebo aspoň kdybys byl ochotný si promluvit. Jen klid, člověče. Já ti neublížím. Leda bys ty chtěl ublížit mně, se všemi těmi řečmi o tanci."</p>
<p>Urien žasl. Podíval se na Shienarce, sedící kolem na koních, jak ko by čekal nějaký uskok. „Ty nejsi Děva oštěpu," řekl náhle. „Jak bych mohl udeřit na ženu, která není ozbrojená oštěpem? To je zakázáno, pouze při obraně života, a i tak bych raději zemřel, než bych to dopustil."</p>
<p>„Co děláš tady, daleko od domova?" zeptala se Verin. „Proč jsi k nám přišel? Mohl jsi zůstat ve skalách a my bychom ani netušili, že tu jsi." Aiel zaváhal a Verin dodala: „Pověz jenom to, co chceš říci. O těch vašich moudrých nic nevím, ale já ti neublížím, ani tě nebudu k ničemu nutit."</p>
<p>„To tvrdí i moudré," prohodil Urien suše, „a přesto každý náčelník kmene musí být velice chrabrý, když nechce udělat, co ony chtějí." Zřejmě svá slova volil velice pečlivě. „Hledám... někoho. Jednoho muže." Přelétl pohledem Perrina, Mata i všechny Shienarce, a všechny je zavrhl. „Toho, jenž přichází s úsvitem. Říká se, že jeho příchod oznámí velká znamení a předzvěsti. Podle zbroje doprovodu jsem poznal, že jste ze Shienaru, a ty vypadáš jako moudrá, tak mě náhle napadlo, že byste mohli něco vědět o velkých událostech, událostech, které by mohly ohlašovat jeho příchod."</p>
<p>„Muže?" Verin mluvila velice tiše, ale pohled měla ostrý jako dýka. „Jaká jsou ta znamení?"</p>
<p>Urien zavrtěl hlavou. „Říká se, že je poznáme, až o nich uslyší me, stejně jako jeho poznáme, až ho uvidíme, protože bude označen. Přijde k nám ze západu, zpoza Páteře světa, ale bude naší krve. Půjde do Rhuideanu a pak nás vyvede z Trojí země." Vzal do pravé ruky jeden z oštěpů. Ozvalo se vrzání kůže a řinčení kovu, jak vojáci sahali po mečích, a Perrin si uvědomil, že opět tiskne sekeru, ale Verin je všechny podrážděně zarazila. Urien hrotem oštěpu namaloval do hlíny kruh a proťal jej vlnovkou. „Říká se, že s tímto znamením zvítězí."</p>
<p>Ingtar se na zvláštní symbol zamračil, protože ho nepoznal, ale Mat cosi chraplavě zavrčel a Perrinovi vyschlo v ústech. <emphasis>Prastarý symbol Aes Sedai. </emphasis></p>
<p>Verin kresbu rychle smazala nohou. „Nemohu ti říci, kde je, Uriene," pravila, „a neslyšela jsem o žádném znamení či předzvěsti, které by tě k němu zavedly."</p>
<p>„Tak budu hledat dál." Nebyla to otázka, a přesto Urien počkal, až Verin kývne, než se hrdě a vyzývavě ohlédl po Shienarcích, načež se k nim otočil zády. Pak plavným krokem odešel pryč a bez ohlédnutí zmizel ve skalách.</p>
<p>Někteří z vojáků začali protestovat. Uno bručel cosi o „zatraceným bláznivým Aielovi" a Masema vrčel, že ho tu měli nechat krkavcům.</p>
<p>„Promarnili jsme drahý čas," ohlásil Ingtar hlasitě. „Pojedeme rychleji, abychom zdržení dohnali."</p>
<p>„Ano," řekla Verin, „musíme jet rychleji."</p>
<p>Ingtar se na ni podíval, ale Aes Sedai zírala na smazanou kresbu. „Sesednout," nařídil Ingtar. „Zbroj na nákladní koně. Teď už jsme na území Cairhienu. Nechceme, aby si Cairhieňané mysleli, že s nimi jedeme bojovat. A pospěšte si s tím!"</p>
<p>K Perrinovi se naklonil Mat. „Myslíš...? Myslíš si, že mluvil o Randovi? Je to šílený, já vím, ale dokonce i Ingtar ho považuje za Aiela."</p>
<p>„Nevím," odsekl Perrin. „Od chvíle, kdy jsme se zapletli s Aes Sedai, je všechno šílený."</p>
<p>Verin prohodila, tiše, jakoby k sobě, a s pohledem stále upřeným na zem: „Musí to být taky součástí, ale jakou? Copak kolo času vetkává do vzoru vlákna, o nichž nic nevíme? Nebo se vzoru opět dotkl Temný?"</p>
<p>Perrina zamrazilo.</p>
<p>Verin vzhlédla k vojákům balícím zbroj. „Honem!" přikazovala mnohem ostřeji, než dokázali Ingtar s Unem dohromady. „Musíme si pospíšit!"</p><empty-line /><empty-line /><p>KAPITOLA ŠESTÁ</p>
<p><strong><emphasis>Seanchané</emphasis></strong></p><empty-line /><p>Geofram Bornhald si nevšímal zápachu stoupajícího z hořícího domu a těl ležících na udusané hlíně ulice. Byar a stovka bělokabátnických gardistů vjela do vesnice těsně za ním, celá polovina mužů, které měl s sebou. Legie byla na jeho vkus příliš roztažená a tazatelé zastávali příliš mnoho velitelských míst, ale rozkazy měl jasné: poslechnout tazatele.</p>
<p>Setkali se jenom se slabým odporem, pouze z poloviny z asi tuctu obydlí stoupaly sloupy kouře. Bornhald si všiml, že hostinec ještě stojí, bíle omítnutá kamenná budova se ničím nelišila od ostatních na Almothské pláni.</p>
<p>Bornhald zastavil před hostincem a přelétl očima od zajatců, které vojáci drželi kousek od vesnické studny, k šibenici, kazící vzhled vesnické návsi. Byla postavená narychlo, pouze dlouhý trám na stojanu, ale na tom trámu viselo třicet těl, jejichž oděvy se vlnily ve slabém vánku. Mezi těly dospělých visely i děti. Dokonce i Byar na to nevěřícně zazíral.</p>
<p>„Muadhu!" zařval. Od zajatců rychle přiklusal prošedivělý muž. Muadh jednou padl do rukou temných druhů. Jeho zjizvená tvář budila hrůzu i v těch nejotrlejších. „To je tvoje práce, Muadhu, nebo Seanchanů?"</p>
<p>„Ani jedněch, pane kapitáne." Hlas měl Muadh chraplavý šeplavě chrčel, další památka na temné druhy. Víc neřekl.</p>
<p>Bornhald se zamračil. „Támhle ti to určitě neudělali taky," řekl, ukazuje na zajatce. Děti Světla nevypadaly tak úhledně, jako když projížděly Tarabonem, ale ve srovnání s tou sběří, krčící se před jejich ostražitýma očima, vypadaly připraveny k přehlídce. Muži v hadrech a kouscích brnění se zakaboněnými obličeji. Zbytky vojska, které Tarabon vyslal proti vetřelcům od Tomovy Hlavy.</p>
<p>Muadh zaváhal a pak opatrně řekl: „Vesničani říkají, že měli pláště Tarabonských, můj pane kapitáne. Byl s nimi takový velký chlap se šedýma očima a dlouhými kníry. Podle popisu to mohlo být dvojče dítěte Earwina. Taky tam byl mladík, co schovával hezkou tvářičku za světlý vous a bojoval levou rukou. Skoro to zní jako dítě Wuan, můj kapitáne."</p>
<p>„Tazatelé!" odplivl si Bornhald. Earwin a Wuan byli mezi těmi, které musel přesunout pod velení tazatelů. Už se s tazateli setkal, ale tohle bylo poprvé, kdy se musel dívat na těla mrtvých dětí.</p>
<p>„Když to kapitán říká." Od Muadha to znělo jako zuřivý souhlas.</p>
<p>„Odřízněte je," řekl Bornhald unaveně. „Odřízněte je, a ať je těm vesničanům jasné, že žádné další zabíjení nebude." <emphasis>Pokud se nějaký hlupák nerozhodne stát se hrdinou, protože se dívá jeho žena, takže bych z něj musel udělat odstrašující případ. </emphasis>Sesedl a znovu se podíval na zajatce. Muadh zatím začal shánět žebříky a nože. Bornhald toho měl na přemýšlení víc než přehnanou horlivost tazatelů. Přál si, aby na ně mohl přestat myslet úplně.</p>
<p>„Oni už toho moc nenabojují, můj pane kapitáne," poznamenal Byar, „ať už s Tarabonskými, nebo s těmi, kdo ještě zbyl z Domanů. Cvakají zuby jako krysy zahnané do kouta, ale jakmile někdo vycení zuby na ně, utečou."</p>
<p>„Nejdřív bychom se měli sami přesvědčit, jak si povedeme proti vetřelcům, Byare, než se začneme dívat svrchu na tyto lidi, ano?" Zajatci se všichni tvářili poraženecky dřív, než jeho muži přijeli. „Ať mi Muadh jednoho z nich vybere." Muadhův obličej stačil k tomu, aby u většiny lidí potlačil vzdor. „Nejlépe důstojníka. Někoho, kdo vypadá dost inteligentně na to, aby nám bez příkras pověděl, co se tu stalo, a dost mladého, aby ještě neměl pevnou páteř. Řekni Muadhovi, aby přitom nebyl příliš jemný, ano? Ať si ten chlapík myslí, že s ním hodlám provádět horší věci, než by si uměl představit, pokud mě nepřesvědčí o opaku." Hodil otěže jednomu z dětí a vstoupil do hostince.</p>
<p>Uvnitř byl kupodivu i hostinský, úslužný zpocený človíček s umaštěnou košilí tak napjatou přes otylý teřich, až to vypadalo, že vyšívané červené spirály každou chvíli odskočí z látky. Bornhald ho pokynem ruky poslal pryč. Nejasně si uvědomoval, že se ve dveřích krčí jakási žena s dítětem, dokud je hostinský nevyprovodil ven.</p>
<p>Bornhald si sundal kovové rukavice a posadil se k jednomu ze stolů. O vetřelcích toho věděl velice málo. Byli to cizáci. Tak je nazývali skoro všichni, tedy ti, co jenom neblábolili o Artuši Jestřábí křídlo. Věděl, že si říkají Seanchané a <emphasis>Hailene. </emphasis>Ze starého jazyka znal dost, aby věděl, že to druhé znamená Ti, co přišli předtím, neboli Předběžníci. Taky si říkali <emphasis>Rhyagelle, </emphasis>tedy Ti, co přišli domů, a hovořili o <emphasis>corenne, </emphasis>o návratu. Bylo toho dost, skoro ho to přimělo uvěřit příběhům o návratu vojsk Artuše Jestřábí křídlo. Nikdo nevěděl, odkud se tu ti Seanchané vlastně vzali, kromě toho, že připluli na lodích. Bornhald si vyžádal informace od Mořského národa, ale žádné odpovědi se mu nedostalo. Amadořané nechovali Atha'an Miere právě v lásce, a tyto pocity byly do puntíku opětovány. To jediné, co o Seanchanech věděl, zaslechl od mužů podobným těm venku. Od zlomené, poražené sebranky, která s vytřeštěnýma očima, zalitá potem, vyprávěla o mužích, kteří do bitvy jezdí jak na koních, tak i na příšerách, kteří bojují bok po boku s příšerami a kteří s sebou vodí Aes Sedai, jež nepřátelům rozbíjejí půdu pod nohama.</p>
<p>Kroky ve dveřích ho přiměly nasadit vlčí úsměv, ale Byar přišel sám, bez Muadha. Gardista, stojící vedle něj, vzpřímeně a s přilbicí pod paží, byl Jeral, o němž Bornhald předpokládal, že je stovky mil daleko. Přes zbroj měl mladý muž plášť domanského střihu s modrým lemem, ne bílý plášť dětí.</p>
<p>„Muadh teď mluví s nějakým mládencem, můj kapitáne," ozná mil Byar. „Dítě Jeral právě dorazilo se zprávou."</p>
<p>Bornhald Jeralovi pokynul, aby začal.</p>
<p>Mladý muž se nepoklonil. „Uctivý pozdrav od Jaichima Carridina," začal s pohledem upřeným přímo před sebe „jenž vede ruku Světla v -"</p>
<p>„Od tazatelů žádné uctivosti nepotřebuji," zavrčel Bornhald a všiml si, jak sebou mladík trhl. Jeral byl ještě velmi mladý. Nicméně Byar taky vypadal znepokojeně. „Tak předáš mi tu zprávu? Ne slovo od slova, pokud ti neřeknu. Prostě mi jen řekni, co chce."</p>
<p>Dítě, připravené recitovat, ztěžka polklo, než začalo. „Můj pán kapitán, říkal - mám vyřídit, že jsi přivedl příliš mnoho mužů příliš blízko k Tomově Hlavě. Říkal, že je bezpodmínečně nutné vykořenit temné druhy na Almothské pláni, a že ty - pan kapitán mi odpustí - se máš okamžitě obrátit a vyrazit do středu planiny." Pak Jeral už jen prkenně stál a čekal.</p>
<p>Bornhald si ho prohlížel. Jeral měl na obličeji, stejně jako na plášti a na botách, prach z pláně. „Běž a dej si něco k jídlu," propustil ho Bornhald. „V některém domě najdeš vodu na umytí, jestli chceš. Za hodinu se vrať sem. Budu mít pro tebe připravenou zprávu." S tím mladíka propustil.</p>
<p>„Tazatelé by mohli mít pravdu, můj pane kapitáne," dovolil si podotknout Byar, když Jeral odešel. „Na pláni je roztroušena spousta vesnic, a temní druzi -"</p>
<p>Bornhald udeřil dlaní do stolu, a tím Byara dokonale umlčel. „Jací temní druzi? V žádné z těch vesnic, které poručil dobýt, jsem nic takového neviděl, jenom sedláky a řemeslníky, kteří se báli, že jim vypálíme živobytí, a pár starých ženských, které se staraly o nemocné." Byarův obličej byl dokonalou studií bezvýraznosti. Vždycky byl mnohem ochotnější než Bornhald uvidět v někom temného druha. „A děti, Byare? Copak se i malé děti stávají temnými druhy?"</p>
<p>„Hříchy matek pokračují až do pátého kolena," ocitoval Byar, „a hříchy otců až do desátého." Ale vypadal vyvedený z míry. Dokonce ani Byar ještě nikdy nezabil dítě.</p>
<p>„Copak tě nikdy nenapadlo, Byare, zamyslet se nad tím, proč nám Carridin nechal vzít korouhve, a mužům, které vedou tazatelé, i pláště? Dokonce i sami tazatelé odložili bílou. To ti snad něco naznačuje, ne?"</p>
<p>„Musel k tomu mít své důvody, pane kapitáne," řekl Byar pomalu. „Tazatelé mají vždycky nějaké důvody, i když nám ostatním se o nich nezmiňují."</p>
<p>Bornhald si připomněl, že Byar je dobrý voják. „Děti na severu nosí tarabonské pláště, Byare, a ty na jihu domanské. A mně se vůbec nelíbí, co to naznačuje. Jsou tu temní druzi, ale ti jsou ve Falme, ne na pláni. Až Jeral odjede, nepojede sám. Každý oddíl dětí, o kterém vím, kde ho najít, dostane zprávu. Hodlám vzít legii na Tomovu Hlavu, Byare, a podívat se, co mají opravdoví temní druzi,<emphasis> </emphasis>ti Seanchani, za lubem."</p>
<p>Byar se zatvářil ustaraně, ale než mohl promluvit, objevil se Muadh s jedním ze zajatců. Zpocený mladý muž měl zprohýbaný zdobený pancíř a vyděšeně se ohlížel na Muadhův znetvořený obličej.</p>
<p>Bornhald vytáhl dýku a začal si čistit špínu za nehty. Nikdy nechápal, proč právě tohle lidi tolik znervózňuje, ale stejně to používal. Dokonce i jeho dědečkovský úsměv způsobil, že zajatcova ušpiněná tvář zesinala. „Teď, mladý muži, mi povíš všechno, co o těch cizácích víš, ano? Jestli si potřebuješ promyslet, co mi řekneš, pošlu tě zpátky s dítětem Muadhem, aby sis to mohl přebrat."</p>
<p>Zajatec se s vytřeštěnýma očima podíval na Muadha, a pak se z něho začal řinout hotový vodopád slov.</p>
<p>* * *</p>
<p>Na vlnách Arythského oceánu se <emphasis>Sprška </emphasis>silně kymácela, ale Domon se rozkročil a dalekohledem si prohlížel velké plavidlo, které je pronásledovalo. Pronásledovalo a pomalu dohánělo. Vítr v plachtách <emphasis>Spršky </emphasis>nebyl nejlepší ani nejsilnější, ale tam, kde druhá loď širokou oblou přídí prořezávala vlny, až pěna vysoko stříkala, nemohl vát lepší. Na východě se rýsovalo pobřeží Tomovy Hlavy, tmavé útesy a úzký proužek písku. Domonovi nevadilo plout se <emphasis>Sprškou </emphasis>tak daleko, a teď se bál, že za to bude muset zaplatit.</p>
<p>„Cizáci, kapitáne?" V Yarinově hlase se ozývaly obavy. „To je cizácká loď, ne?"</p>
<p>Domon sklonil dalekohled, ale oči jako by měl pořád plné té vysoké, hranatě vypadající lodi s podivnými žebrovanými plachtami. „Seanchani," řekl a zaslechl Yarinovo zaúpění. Zaťukal silnými prsty na zábradlí a pak řekl kormidelníkovi: „Zajeď víc k pobřeží. Ta loď se neodváží vplout na mělčinu, kam může <emphasis>Sprška." </emphasis></p>
<p>Yarin vydal rozkazy a námořníci se rozběhli k ráhnům, zatímco kormidelník přitáhl kormidelní veslo a zamířil přímo ke břehu. <emphasis>Sprška </emphasis>teď plula pomaleji, protože plula proti větru, ale Domon si byl jist, že se do mělké vody dostane dřív, než je druhé plavidlo dožene.<emphasis> I</emphasis> <emphasis>kdyby měla </emphasis>Sprška <emphasis>podpalubí plně naložené, pořád by se mohla odvážit do mělčích vod než druhá loď s větším kýlem. </emphasis></p>
<p>Jeho loď teď vyčnívala o něco víc z vody, než když vyplouvala z Tanchika. Třetina nákladu ohňostrojů, který nabral, byla pryč, rozprodána v rybářských vesničkách Tomovy Hlavy, ale spolu se stříbrem, které k nim proudilo za rachejtle a světlice, přicházely i znepokojující zprávy. Lidé mluvili o návštěvě vysokých hranatých lodí vetřelců. Když seanchanské lodi zakotvily kousek od pobřeží, do vesničanů, připravených bránit své domovy, udeřily blesky a země jim vybuchla pod nohama. Malé čluny dopravily zatím vetřelce na břeh. Domon měl dojem, že mu vykládají samé nesmysly, dokud mu neukázali zčernalou zemi, a to viděl v tolika vesničkách, že konečně přestal pochybovat. Po boku seanchanských vojáků navíc bojovaly obludy, tedy ne že by se někdo z nich vzmohl na pořádný odpor, říkali vesničané, a někteří dokonce tvrdili, že sami Seanchané jsou obludy, s hlavami jako velký hmyz.</p>
<p>V Tanchiku nikdo ani nevěděl, jak si říkají, a Tarabonští sebevědomě prohlašovali, jak jejich vojáci vetřelce zaženou zpátky do moře. Ale v pobřežních městech to bylo jiné. Seanchané ohromeným lidem nařídili, že musejí znovu složit přísahy, na které již zapomněli, i když se nikdy neobtěžovali lidem vysvětlit, kdy je zapomněli, nebo co ty přísahy znamenají. Jednu po druhé odvlékali mladé ženy na prohlídku a některé naložili na lodě a už je nikdy nikdo nespatřil. Zmizelo i několik starších žen, některé z rádkyň a léčitelek. Seanchané vybrali nové starosty a nové rady a každý, kdo protestoval proti mizení žen, nebo kdo nechtěl mít nic společného s jejich výběrem, mohl být oběšen, nebo se náhle vzňal, či byli lidé odehnáni jako štěkající psi. Nedalo se poznat, co to bude, dokud nebylo příliš pozdě.</p>
<p>A když byli lidé úplně zastrašení, když byli přinuceni pokleknout a s vytřeštěnýma očima přísahat, že budou poslouchat Předběžníky, čekat na návrat a sloužit Těm, kdo přišli domů, Seanchané odpluli a většinou se již nevrátili. Vyprávělo se, že Falme je jediné město, které si podrželi.</p>
<p>V některých vsích, jež opustili, se muži i ženy pokorně vrátili zpět k původnímu životu a sáhodlouze hovořili o znovuzvolení staré rady, ale většinou jen nervózně pozorovali moře a žvanili o tom, že chtějí dodržet přísahy, které museli složit, i když nevědí, co znamenají.</p>
<p>Domon nehodlal potkat žádného Seanchana, pokud se tomu bude moci vyhnout.</p>
<p>Opět zvedl dalekohled, aby se podíval, co uvidí na blížících se seanchanských palubách, když se ani ne sto kroků od levoboku mořská hladina s řevem zvedla v hotový gejzír vody a plamenů. Než vůbec stačil užasle otevřít ústa, další sloup plamene rozdělil moře na pravoboku, a jak se Domon otáčel, další se zvedl před přídí. Výbuchy utichly stejně rychle, jako se objevily, a na palubu dopadla sprška vody. Tam, odkud se zvedly gejzíry, moře bublalo a stoupala z něj pára, jako by voda vřela.</p>
<p>„Dostaneme... dostaneme se do mělké vody dřív, než se k nám přiblíží," řekl Yarin pomalu. Očividně se snažil nedívat na vodu převalující se pod oblaky páry.</p>
<p>Domon zavrtěl hlavou. „Ať už to bylo cokoliv, tak nás můžou klidně rozbít na třísky, i kdybych ji dostal až k písečným kosám." Při vzpomínce na plamen v gejzíru vody a náklad ohňostrojů na palubě se zachvěl. „Ať se picnu, nemuseli bychom se dožít ani toho, že se utopíme." Zatahal se za vousy, zamnul si oholený horní ret a váhavě vydal rozkaz - plavidlo a jeho náklad bylo vše, co na světě měl - ale nakonec se přiměl promluvit. „Zamiř po větru, Yarine, a stáhnout plachty. Rychle, člověče, rychle! Než si začnou myslet, že se pořád snažíme uniknout."</p>
<p>Jak začali námořníci stahovat trojúhelníkové plachty, Domon se obrátil a díval se, jak se seanchanská loď blíží. <emphasis>Sprška </emphasis>ztratila rychlost a vnořila se do vln. Druhé plavidlo bylo mnohem vyšší než Domonova loď, s dřevěnými věžemi na přídi i na zádi. Muži v ráhnoví stahovali ty zvláštní plachty a na věžích stáli další muži ve zbroji. Přes okraj byl spuštěn dlouhý člun a poháněn deseti vesly, se hnal ke <emphasis>Spršce. </emphasis>Na jeho palubě byly ozbrojené postavy a - teď se Domon překvapeně zamračil - na zádi se choulily dvě ženy. Člun udeřil do trupu <emphasis>Spršky. </emphasis></p>
<p>První se na palubu vyšplhal jeden z ozbrojenců a Domon okamžitě pochopil, proč vesničané tvrdili, že Seanchané sami jsou obludy. Přílba velice připomínala hlavu nějakého nestvůrného hmyzu s tenkými červenými chocholy jako tykadly. Majitel přílby jako by vyhlížel skrze kusadla. Přílba byla navíc pomalovaná a pozlacená tak, aby se tento dojem ještě zvýšil, a ostatek zbroje byl také pomalovaný a pozlacený. Hruď měl Seanchan zakrytou překrývajícími se červenými a černými pláty lemovanými zlatem, stejně jako paže a přední část stehen. Dokonce i ocel na rukavicích měl červenou a zlatou. Na místech, kde na sobě neměl kov, bylo viděti tmavou kůži. Obouruční meč na jeho zádech měl zakřivenou čepel a pochva i jílec byly potaženy černočervenou kůží.</p>
<p>Potom si ozbrojenec sňal přílbu a Domon zazíral. Byla to žena. Tmavé vlasy měla ostříhané nakrátko a obličej tvrdý jako ocel, již nosila, ale pochybovat se nedalo. Domon ještě nikdy o nikom takovém neslyšel, možná až na Aiely, a o Aielanech bylo známo, že to jsou blázni. Stejně znepokojivé bylo i to, že vypadala normálně, což u Seanchana nečekal. Oči měla modré, to byla pravda, a velice světlou pleť, ale obojí už Domon viděl. Kdyby na sobě tato žena měla šaty, nikdo by se za ní neohlédl. Domon si ji prohlédl a opravil si názor. Díky chladnému pohledu a výrazným rysům by vyčnívala všude.</p>
<p>Na palubu vylezli i ostatní vojáci. Domonovi se ulevilo, že aspoň oni byli muži. Muži s černýma či hnědýma očima, kterých by si v Tanchiku či Illianu nikdo nevšiml. Začal mít vidiny vojsk modrookých žen s meči. <emphasis>Aes Sedai s meči, </emphasis>pomyslel si a vzpomněl si, jak se moře vzedmulo.</p>
<p>Seanchanka si nadutě obhlédla loď a vyhmátla Domona jako kapitána - podle šatů to musel být on nebo Yarin, a Yarin měl zavřené oči a tiše mumlal modlitby, takže zbýval jen Domon - a upřela na něj pohled ostrý jako dýka.</p>
<p>„Jsou mezi tvou posádkou nebo cestujícími nějaké ženy?" Při řeči trochu šišlala, takže jí bylo těžko rozumět, ale strohost jejího tónu naznačovala, že je zvyklá dostávat na své otázky okamžitě odpověď. „Řekni, člověče, jestli jsi kapitán. Jestli ne, tak toho druhého hlupáka vzbuď, ať mi odpoví on."</p>
<p>„Já jsem kapitán, má paní," řekl Domon opatrně. Neměl ponětí, jak ji vlastně oslovovat, a nechtěl šlápnout vedle. „Nemám žádné cestující a ani v mé posádce není žádná žena." Vzpomněl si na odvlečené ženy a dívky a, nikoliv poprvé, ho napadlo, co od nich asi tento lid mohl chtít.</p>
<p>Z člunu dorazily i ony dvě ženy oblečené jako ženy. Jedna táhla druhou na - Domon jen zamrkal - na vodítku z jakéhosi stříbřitého kovu. Vodítko vedlo od náramku první ženy ke kruhu, jejž měla druhá kolem krku. Domon nepoznal, je-li vodítko spletené či ukuté - nějak to vypadalo, že obojí - ale na první pohled bylo jasné, že patří k náramku i obojku. Když druhá žena konečně dorazila na palubu, první žena si vodítko namotala kolem ruky. Žena s obojkem měla prosté šedé šaty a stála tu se sepjatýma rukama a sklopenýma očima. Druhá žena měla na prsou modrých šatů a po stranách suknice, jež jí končila těsně nad kotníky, červené štítky s rozvětvenými stříbrnými blesky. Domon si ji nervózně prohlédl.</p>
<p>„Mluv pomalu, člověče," dožadovala se modrooká žena šišlavě. Přistoupila těsně k Domonovi. Musela k němu zvednout zrak, ale zároveň vypadala vyšší a větší než on. „Tobě je rozumět ještě hůř než ostatním v téhle Světlem zapomenuté zemi. A já netvrdím, že jsem urozená. Zatím ne. Po <emphasis>corenne... </emphasis>Jsem kapitán Egeanin."</p>
<p>Domon zopakoval, co již byl řekl, a snažil se mluvit pomaleji. Nakonec ještě dodal: „Jsem mírumilovný obchodník, kapitáne. Nechci vám nijak ublížit, ani se zaplíst do vaší války." Nemohl si pomoci, musel znovu mrknout na ty dvě ženy spojené vodítkem.</p>
<p>„Mírumilovný obchodník?" zamyslela se Egeanin. „V tom případě můžeš jít, jakmile znovu složíš přísahu věrnosti." Všimla si, kam se dívá, a s vlastnickým úsměvem se obrátila k druhým ženám. „Líbí se ti moje <emphasis>damane? </emphasis>Stála mě hotové jmění, ale stojí za každý penízek. Jen pár šlechticů vlastní <emphasis>damane, </emphasis>většinou jsou majetkem koruny. Je velice silná, obchodníku. Kdyby se mi zachtělo, mohla by ti rozbít loď na třísky."</p>
<p>Domon zíral na ženy a na stříbrné vodítko. Spojil si tu s bleskem s ohnivými gejzíry v moři a předpokládal, že je to Aes Sedai. Teď se mu z Egeanin zatočila hlava. <emphasis>Tohle nemůže nikdo udělat... </emphasis>„Ona je Aes Sedai?" zeptal se nevěřícně.</p>
<p>Ten ledabylý úder vůbec nespatřil. Když mu Egeanin kovovou rukavicí rozrazila ret, jen se zapotácel.</p>
<p>„To jméno se nikdy nevyslovuje," řekla Egeanin nebezpečně tiše. „Jsou to jenom <emphasis>damane, </emphasis>uvázané, a teď slouží podle práva, tak podle jména." Vedle jejích očí by led vypadal jako pára.</p>
<p>Domon spolkl krev a zaťaté pěsti držel u boku. I kdyby měl po ruce meč, nevedl by své námořníky proti tuctu ozbrojených vojáků, protože by to vedlo jenom k hrozným jatkám. Nicméně udržet pokorný tón mu dalo dost práce. „Nechtěl jsem být neuctivý, kapitáne. O vás, ani o vašich zvycích, nic nevím. Jestli jsem tě urazil, bylo to z nevědomosti, ne schválně."</p>
<p>Egeanin si ho prohlédla a pak řekla: „Vy všichni jste nevědomí, kapitáne, ale dluh svých předků splatíte. Tahle země bývala naše a zase naše bude. S návratem nám bude opět patřit." Domon nevěděl, co říci - <emphasis>Přece nemohla myslet vážn</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>, že ten nesmysl s Artušem Jestřábí křídlo je pravda? </emphasis>- a tak neříkal nic. „Popluješ do Falme," - Domon se pokusil něco namítnout, ale její pohled ho okamžitě umlčel - „kde budete ty i tvoje loď prohlédnuti. Jestli jsi jenom mírumilovný obchodník, jak tvrdíš, bude ti dovoleno pokračovat v cestě, jakmile složíš přísahy."</p>
<p>„Přísahy, kapitáne? Jaké přísahy?"</p>
<p>„Že budeš poslouchat, čekat a sloužit. Tvoji předkové si to měli zapamatovat."</p>
<p>S tím Egeanin sebrala své lidi - až na jediného muže v prosté zbroji, což značilo, že má velice nízkou hodnost, stejně jako hluboká poklona, již složil kapitánovi Egeanin - a člun odrazil zpátky k větší lodi. Zbylý Seanchan nevydal jediný rozkaz, jen se se zkříženýma nohama posadil na palubu a začal si brousit meč. Posádka zatím vytáhla plachty a dala se do práce. Seanchan zřejmě neměl nejmenší obavy z toho, že tu zůstal sám, a Domon by osobně hodil přes palubu každého námořníka, který by na něj vztáhl ruku, protože jak <emphasis>Sprška </emphasis>opět vyplula podél pobřeží, seanchanská loď ji následovala v hlubší vodě. Obě plavidla od sebe plula asi míli daleko, ale Domon věděl, že není úniku, a hodlal toho muže předat kapitánovi Egeanin zpátky v takovém stavu, jako by ho celou dobu chovala vlastní matka v náručí.</p>
<p>Do Falme byla dlouhá plavba, a Domon nakonec přiměl Seanchana k řeči, i když ten toho moc nenamluvil. Tmavooký muž ve středních letech, se starou jizvou na čele a další na bradě, se jmenoval Caban a pro každého na této straně Arythského oceánu choval jen opovržení. Nad tím se Domon zamyslel. <emphasis>Možná jsou opravdu... Ne, to by bylo šílenství. </emphasis>Caban šišlal stejně jako Egeanin, ale její řeč připomínala hedvábí klouzající po oceli, kdežto jeho kůži odírající se o kámen, a chtěl se bavit hlavně o bitvách, pití a ženských, které poznal. Polovinu doby si Domon nebyl jistý, jestli mluví o současnosti, nebo o zemi, odkud přišel, ať už to bylo kdekoliv. Ten muž očividně nehodlal mluvit o ničem, co by Domona zajímalo.</p>
<p>Jednou se Domon zeptal na <emphasis>damane. </emphasis>Caban se natáhl z místa, kde seděl před kormidelníkem, a opřel Domonovi o hrdlo hrot meče. „Dávej si pozor na jazyk, nebo o něj přijdeš. To je věc urozených, ne tvoje. Nebo moje." Když to říkal, zazubil se, a pak se hned vrátil k ostření své těžké zakřivené čepele.</p>
<p>Domon se prstem dotkl proužku krve, jež mu stékala za límec, a rozhodl se, že se zatím nebude dál vyptávat.</p>
<p>Čím byla obě plavidla blíž Falme, tím víc vysokých hranatých seanchanských lodí potkávala. Některé z lodí pluly pod zvednutými plachtami, ale většina byla zakotvená. Každá měla vysokou oblou příď a byla mnohem větší, než co kdy Domon viděl, počítaje v to i lodi Mořského národa. Zahlédl několik místních lodí, s ostrým kýlem a zkosenými plachtami, spěchajících zelenými vlnami. Ten pohled ho ujistil, že Egeanin mluvila pravdu, když říkala, že ho případně nechají jít.</p>
<p>Když <emphasis>Sprška </emphasis>dorazila až k Falme, Domon s otevřenými ústy zíral na množství seanchanských lodí zakotvených v přístavu. Pokusil se je spočítat a skončil u stovky, přičemž nebyl ani v polovině. Tolik lodí pohromadě už párkrát viděl - v Illianu, v Tearu, dokonce i v Tanchiku - ale tam byla i menší plavidla. Zachmuřeně zabručel a zamířil se <emphasis>Sprškou </emphasis>k přístavu pod vedením svého většího seanchanského hlídacícho psa.</p>
<p>Falme stálo na výběžku pevniny na samém konci Tomovy Hlavy a na západ už nebylo nic, jen Arythský oceán. Ústí přístavu ohraničovaly z obou stran vysoké útesy, kolem kterých musela proplout každá loď mířící do přístavu, a na nich stály věže zvané Hlídači vln. Z jedné věže visela klec a v ní seděl jakýsi ubožák a a skrze mříže mu visely nohy.</p>
<p>„Kdo je to?" zeptal se Domon.</p>
<p>Caban konečně přestal s broušením meče. Domona už napadlo, jestli se s ním snad hodlá holit. Seanchan se podíval, kam Domon ukazuje. „Ó. To je první hlídač. Samozřejmě ne ten, co zastával úřad, když jsme přišli poprvé. Pokaždé, když umře, vyberou dalšího a my ho strčíme do klece."</p>
<p>„Ale proč?" chtěl vědět Domon.</p>
<p>Caban předvedl v úsměvu svou sbírku zubů. „Čekali na špatnou věc a zapomněli, když si měli pamatovat."</p>
<p>Domon odtrhl od Seanchana oči. <emphasis>Sprška </emphasis>sklouzla po poslední vlně otevřeného moře a vplula do tichých vod přístavu. <emphasis>Já jsem obchodník, a do tohohle mi nic není. </emphasis></p>
<p>Falme se zvedalo od kamenného nábřeží po svahu kotliny, která vytvářela přístav. Domon se nemohl rozhodnout, jestli tmavé kamenné domy tvoří hezky velký městys či menší město. Rozhodně tu nezahlédl jediný dům, který by se mohl rovnat byť malému paláci v Illianu.</p>
<p>Přirazil se <emphasis>Sprškou </emphasis>k jednomu molu, a zatímco posádka přivazovala loď, Domon uvažoval, jestli by třeba Seanchané nekoupili pár světlic, jež vezl. <emphasis>Nic mi do toho není.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>
<p>Ke svému překvapení viděl, že Egeanin se nechala dopravit v člunu do přístavu společně se svou <emphasis>damane. </emphasis>Tentokrát měla náramek jiná žena s červenými štítky a blesky na šatech, ale <emphasis>damane </emphasis>byla stejná smutná žena, která nikdy nevzhlédla, pokud na ni ta druhá nepromluvila. Egeanin nechala Domona s posádkou vystoupit z lodi. Pod pozornými zraky dvojice svých vojáků - zřejmě si myslela, že víc nebude potřeba, a Domon se s ní o tom nehodlal dohadovat - je potom nechala na molu sednout, zatímco ostatní muži pod jejím dohledem prohledávali <emphasis>Spršku. Damane </emphasis>se účastnila prohlídky.</p>
<p>V přístavu se zatím cosi objevilo. Domona nenapadalo, jak jinak to popsat. Mohutné stvoření s tuhou šedozelenou kůží a klínovitou hlavou se zobákem. A třema očima. Kolébalo se to vedle muže, jenž měl na zbroji namalované tři oči, přesně jako to stvoření. Místní lidé, přístavní dělníci a námořníci v hrubě vyšívaných košilích a po kolena dlouhých vestách, od dvojice odvraceli zrak, ale žádný ze Seanchanů jim nevěnoval delší pohled. Muž tu obludu zřejmě řídil pohyby rukou.</p>
<p>Muž i příšera zabočili mezi domy a Domon i jeho posádka za nimi zůstali zírat. Dva seanchanští strážní se jízlivě ošklíbali. <emphasis>Nic mi do toho není, </emphasis>připomněl si Domon. On měl na starost loď.</p>
<p>Vzduchem se nesla známá vůně slané vody a dehtu. Domon si neklidně poposedl, protože kámen, na němž seděl, byl rozpálený sluncem, a napadlo ho, co vlastně Seanchané hledají. Co hledá <emphasis>damane</emphasis><emphasis>. </emphasis>Přemítal, co byl zač ten podivný tvor. Nad přístavním bazénem kroužili křičící racci. Domona napadlo, jaké zvuky asi vydává ten muž v kleci. <emphasis>Nic mi do toho není. </emphasis></p>
<p>Konečně Egeanin vyvedla ostatní na molo. Domonovi neuniklo, že seanchanský kapitán nese cosi zabaleného do žlutého hedvábí. Něco dost malého, aby se jí to vešlo do dlaně, ale co opatrně nesla v obou rukou.</p>
<p>Vstal - kvůli vojákům hodně pomalu, i když ti ho sledovali stejně opovržlivě jako předtím Caban. „Vidíš, kapitáne? Jsem jenom mírumilovný obchodník. Třeba by tvoji lidé chtěli odkoupit nějaké rachejtle?"</p>
<p>„Třeba, obchodníku." Vyzařovalo z ní jakési potlačované vzrušení, které Domona zneklidňovalo, a její další slova ten pocit ještě zvýšila. „Půjdeš se mnou."</p>
<p>Vyzvala dva vojáky, aby se k nim připojili, a jeden z nich Domona postrčil. Nebyl nijak zvlášť hrubý, Domon vídával sedláky, jak stejně popohánějí krávy. Zaťal tedy zuby a vydal se za kapitánem Egeanin.</p>
<p>Dlážděná ulice vedla nahoru do kopce a vůně přístavu zůstala za nimi. Čím výš byli, tím byly domy se šikmými střechami větší a vyšší. Na město v držení vetřelců bylo na ulicích kupodivu víc místních lidí než seanchanských vojáků, a tu a tam nesli muži s odhalenou hrudí zakrytá nosítka. Falmané se zřejmě věnovali svým záležitostem, jako by tu Seanchané nebyli. Nebo skoro. Když kolem procházeli vojáci nebo nosítka, jak chudí lidé s jednou či dvěma vlnovkami na špinavých šatech, tak boháči v košilích, vestách a oděvech pokrytých od ramen k pasu složitě vyšitými vzory, se poklonili a zůstali sklonění, dokud Seanchané nepřešli. To stejné dělali pro Domona a jeho stráž. Egeanin a její vojáci se ani neohlédli.</p>
<p>Domon si náhle zděšeně uvědomil, že někteří místní, které míjeli, mají za pasem dýku, a v několika případech dokonce meč. Byl tak překvapen, že bez přemýšlení vyhrkl. „Někteří z nich jsou na vaší straně?"</p>
<p>Egeanin se na něj přes rameno zamračila, očividně ji to zmátlo. Bez zpomalení se rozhlédla kolem a kývla. „Myslíš ty meče. To jsou teď naši lidé, obchodníku. Složili přísahy." Náhle se zastavila a ukázala na vysokého širokoplecího muže s hustě vyšívanou vestou a mečem zavěšeným na prostém koženém bandalíru. „Ty."</p>
<p>Muž se zarazil uprostřed kroku s jednou nohou ve vzduchu a náhle se zatvářil poplašeně. Měl tvrdé rysy, ale vypadalo to, že by nejraději utekl. Místo toho se otočil a s rukama na kolenou a očima upřenýma na Egeaniny boty se poklonil. „Jak ti můžu posloužit, kapitáne?" zeptal se napjatým hlasem.</p>
<p>„Ty jsi kupec?" zeptala se Egeanin. „Složil jsi přísahy?"</p>
<p>„Ano, kapitáne. Složil." Oči nezvedl.</p>
<p>„Co říkáš svým lidem, když vypravuješ povozy do vnitrozemí?"</p>
<p>„Že musejí poslouchat Předběžníky, kapitáne, čekat na návrat a sloužit Těm, kdo přišli domů."</p>
<p>„A nikdy tě nenapadne, že bys mohl ten meč použít proti nám?"</p>
<p>Muži náhle zbělely klouby na rukou, jak si pevně stiskl kolena, a mluvil úzkostlivým hlasem. „Přísahal jsem, kapitáne. Poslouchám, čekám a sloužím."</p>
<p>„Vidíš?" obrátila se Egeanin k Domonovi. „Není důvod zakazovat jim zbraně. Obchod musí pokračovat a kupci se musí chránit před lapky. Dovolujeme lidem přicházet a odcházet, jak se jim zlíbí, dokud poslouchají, čekají a slouží. Jejich předkové porušili přísahy, ale tito se už poučili." Znovu vyrazila do kopce a vojáci postrčili Domona za ní.</p>
<p>Domon se ohlédl na kupce. Ten zůstal skloněný, dokud Egeanin nepoodešla na deset kroků, pak se narovnal a spěchal na opačnou stranu.</p>
<p>Egeanin a její strážní se neohlédli, ani když kolem projížděl seanchanský jízdní oddíl, prostě šli pořád dál. Vojáci jeli na tvorech připomínajících kočky o velikosti koní, ale pod sedly se jim vlnily hadí šupiny. Na dláždění cvakaly drápy, které zvířata měla místo kopyt. Jak jeden z vojáků projížděl kolem, otočilo zvíře tříokou hlavu k Domonovi. To, spolu s ostatními událostmi, už bylo i na Domona příliš. Klopýtl a málem upadl. Po celé ulici se Falmané tiskli zády ke zdem domů a někteří zavírali oči. Seanchané tomu nevěnovali pozornost.</p>
<p>Domon pochopil, proč Seanchané mohou povolit lidem takovou volnost. Napadlo ho, jestli by měl odvahu k odporu. <emphasis>Damane. </emphasis>Obludy. Zauvažoval, jestli vůbec existuje něco, co by Seanchany zastavilo v pochodu až k Páteři světa. <emphasis>Není to moje věc, </emphasis>připomněl si drsně a začal přemýšlet o způsobu, jakým by se v budoucnosti mohl Seanchanům vyhnout.</p>
<p>Dorazili až k místu, kde končilo město a začínala zalesněná stráň. Nebyla tu žádná městská hradba. Před nimi byly jenom hostince sloužící kupcům obchodujícím s vnitrozemím, odstavené vozy a stáje. Domy kolem by v Illianu bohatě vydaly za úctyhodné sídlo pro menšího šlechtice. Před největším stavením stála seanchanská čestná stráž a nad ním vlála modře lemovaná zástava se zlatým jestřábem v letu. Než Egeanin zavedla Domona dovnitř, odevzdala meč i dýku. Její dva vojáci zůstali na ulici. Domon se začal potit. Vycítil tady urozeného pána. Jednání s urozenci na jejich vlastní půdě se nikdy nevyplácelo.</p>
<p>Egeanin nechala Domona stát u dveří do sálu a promluvila se sloužícím. Podle nabíraných rukávů košile a spirál vyšitých na prsou to musel být někdo místní. Domon měl dojem, že zaslechl slova „vznešený pán". Sloužící odspěchal. Po chvíli se vrátil a zavedl je do určitě největší místnosti v domě. Každý kus nábytku, dokonce i koberce, byl odklizen a kamenné dlaždice byly naleštěné do vysokého lesku. U stěn a před okny stály zástěny s namalovanými podivuhodnými ptáky.</p>
<p>Egeanin se zastavila hned za dveřmi. Když se chtěl Domon zeptat, kde jsou a proč, umlčela ho zuřivým pohledem a zavrčením. Nepohnula se, ale byla napjatá, až skoro stála na špičkách. To, co vzala z lodi, držela, jako by to byla nějaká drahocennost. Domon se snažil uhádnout, co by to mohlo být.</p>
<p>Náhle tiše zazněl gong a Seanchanka padla na kolena a tu věc zabalenou v hedvábí položila opatrně vedle sebe. Ohlédla se na Domona, a ten okamžitě poklekl taky. Urození pánové měli vždycky podivné způsoby, a Domon měl tušení, že seanchanští urození pánové by mohli být ještě větší podivíni než ti, co znal.</p>
<p>Ve dveřích na protější straně místnosti se objevili dva muži. Ten nalevo měl až na světle zlatý pramen vlasů spletený do copu, jenž mu přes ucho visel až na rameno, vyholenou lebku. Tmavě žluté roucho měl tak dlouhé, že mu při chůzi vyčuhovaly jen špičky žlutých střevíců. Druhý muž měl modré hedvábné roucho s vetkanými ptáky a tak dlouhé, že vytvářelo až půl sáhu dlouhou vlečku. Hlavu měl zcela vyholenou a nejméně coul dlouhé nehty a na palci a ukazováčku obou rukou nalakované namodro. Domon otevřel ústa.</p>
<p>„Stojíte před vznešeným pánem Turakem," odříkal žlutě oděný muž, „jenž vede Ty, kdo přišli předtím, a ty, již se navracejí."</p>
<p>Egeanin se s rukama u boků natáhla na podlahu. Domon ji čile napodobil. <emphasis>Tohle by nevyžadovali ani vznešení páni Tearu, </emphasis>pomyslel si. Koutkem oka zahlédl, jak Egeanin líbá podlahu. Zamračeně si řekl, že i napodobování má své meze. <emphasis>Stejně nemůžou vidět, jestli jsem to udělal, nebo ne. </emphasis></p>
<p>Egeanin náhle vstala. Domon se začal zvedat také, a podařilo se mu dostat až do kleku, než ho její hrdelní zavrčení a šokovaný výraz ve tváři muže s copem přiměly znovu si lehnout na podlahu. V duchu si říkal: <emphasis>Tohle bych neudělal ani pro krále celého Illianu a radu</emphasis><emphasis> devíti dohromady. </emphasis></p>
<p>„Tvé jméno jest Egeanin?" To musel být muž v modrém rouše. Šišlal tak melodicky, až to znělo jako zpěv.</p>
<p>„To jméno jsem dostala při svém dni meče, vznešený pane," odpověděla pokorně.</p>
<p>„Tohle je dobrý druh, Egeanin. Převelice vzácný. Přeješ si odměnu?"</p>
<p>„To, že je vznešený pán potěšen, je mi dostatečnou odměnou. Žiji, abych sloužila, vznešený pane."</p>
<p>„Zmíním se o tobě císařovně, Egeanin. Po návratu budou mezi urozené pozvednuti noví lidé. Dokaž, že jsi schopná, a třeba vyměníš jméno Egeanin za lepší."</p>
<p>„Vznešený pán mi prokazuje čest."</p>
<p> „Ano. Smíš odejít."</p>
<p> Domon kromě jejích bot mizejících se zastávkami, jak se Egeanin zřejmě klaněla, z místnosti neviděl nic. Pak se za Egeanin zavřely dveře. Nastalo dlouhé ticho. Domon si všiml, jak mu z čela na podlahu kape pot, až Turak konečně znovu promluvil.</p>
<p>„Smíš vstát, obchodníku."</p>
<p>Domon se zvedl a všiml si, co Turak drží v prstech s dlouhými nehty. Kotouč <emphasis>cuendillaru </emphasis>ve tvaru starobylé pečeti Aes Sedai. Když si vzpomněl na Egeaninu reakci, když se zmínil o Aes Sedai, začal se opravdu potit. V očích vznešeného pána nebylo nepřátelství, jen lehká zvědavost, ale Domon pánům prostě nevěřil.</p>
<p>„Víš, co to je, obchodníku?"</p>
<p>„Ne, vznešený pane." Domonova odpověď byla pevná jako skála. Žádný obchodník, který neuměl lhát s vážnou tváří a pevným hlasem, dlouho nevydržel.</p>
<p> „A přesto jsi to měl na tajném místě."</p>
<p>„Sbírám staré věci, vznešený pane, z minulých časů. Ale jsou lidé, kteří by něco takového klidně ukradli, kdyby to bylo dostupné."</p>
<p>Turak si chvíli prohlížel černobílý kotouč. „Tohle je <emphasis>cuendillar, </emphasis>obchodníku - znáš to jméno? - a je starší, než si umíš představit. Pojď se mnou."</p>
<p>Domon ho ostražitě následoval a cítil se maličko jistější. U každého pána ze zemí, které znal, pokud měly být povolány stráže k vykonání něčeho nepříjemného, tak už byly na místě. Ale z toho mála, co se o Seanchanech dozvěděl, mu bylo jasné, že nedělají věci jako ostatní. Dalo mu práci tvářit se klidně.</p>
<p>Ocitl se v jiné místnosti. Napadlo ho, že sem si nábytek dodal sám Turak. Všechny kusy byly samá křivka, žádná rovná čára, a všechno dřevo bylo vyleštěno tak, aby vyniklo zvláštní žilkování. Byla tu jedna židle a stála na hedvábném koberci s vetkanými ptáky a květinami a jedna velká kulatá skříň. Zástěny vytvářely nové stěny.</p>
<p>Muž s copem otevřel dveře skříně, takže bylo vidět přihrádky s roztodivnou sbírkou figurek, šálků, misek, váz a padesáti dalších věcí, z nichž ani dvě nebyly stejné ani co do velikosti, ani co do tvaru. Když Turak opatrně položil kotouč vedle jeho dvojčete, Domon zalapal po dechu.</p>
<p>„<emphasis>Cuendillar," </emphasis>pravil Turak. „To sbírám já, obchodníku. Jenom císařovna sama má lepší sbírku."</p>
<p>Domonovi málem vypadly oči z důlků. Jestli všechno v těchto přihrádkách bylo vyrobeno z opravdového <emphasis>cuendillaru, </emphasis>stačilo by to na koupi slušného království nebo aspoň na založení velkorodu. I král sám by mohl skončit jako žebrák, kdyby to všechno koupil, i kdyby věděl, kde to hledat. Domon nasadil úsměv.</p>
<p>„Vznešený pane, prosím, přijmi tento kousek jako dar." Nechtěl o <emphasis>cuendillar </emphasis>přijít, ale bylo to lepší než nahněvat tohoto Seanchana. <emphasis>Třeba teď budou temní druzi pronásledovat jeho. </emphasis>„Jsem jenom prostý obchodník. Chci jenom obchodovat. Nechej mě odplout, a já ti slibuju, že -"</p>
<p>Turakův výraz se nezměnil, ale muž s copem Domona uťal. „Ty neoholený pse! Mluvíš o tom, že dáš vznešenému pánu to, co mu už darovala kapitán Egeanin. Smlouváš, jako by vznešený pán byl - kupec! Devět dní tě budou stahovat z kůže, pse, a -" Lehký pohyb Turakových prstů ho umlčel.</p>
<p>„Nemohu ti dovolit odejít, obchodníku," řekl vznešený pán. „V této stinné zemi plné těch, co porušují přísahy, nenacházím nikoho, kdo by mohl rozmlouvat s citlivým mužem. Ale ty jsi sběratel. Třeba bude hovor s tebou zajímavý." Usadil se do židle z ohýbaného dřeva a upřel zrak na Domona.</p>
<p>Domon nasadil to, o čem doufal, že je vděčný úsměv. „Vznešený pane, já jsem jenom prostý obchodník, obyčejný člověk. Já neumím mluvit s velkými pány."</p>
<p>Muž s copem se na něj mračil, ale Turak jako by neslyšel. Zpoza jedné zástěny se vynořila štíhlá hezká mladá žena, čiperně přistoupila ke vznešenému pánovi, poklekla vedle něj a nabídla mu lakovaný podnos s jediným šálkem, tenoučkým a bez ouška, s nějakou černou tekutinou, z níž se kouřilo. Její tmavý kulatý obličejík nejasně upomínal na Mořský národ. Turak šálek opatrně zvedl prsty s dlouhými nehty, přičemž se na ženu vůbec nepodíval, a přivoněl k obsahu šálku. Domon na dívku mrkl, a rychle uhnul očima a přidušeně zalapal po dechu. Na šatu z bílého hedvábí měla vyšité květy, ale látka byla tak tenká, že Domon viděl skrz, a ona pod šaty měla pouze své pružné tělo.</p>
<p>„Vůně <emphasis>kafy," </emphasis>promluvil opět Turak, „je skoro stejně příjemná, jako její chuť. Nuže, obchodníku. Zjistil jsem, že tady je <emphasis>cuendillar </emphasis>ještě vzácnější než v Seanchanu. Řekni mi, jak se prostý obchodník dostane k takovému kousku." Usrkl <emphasis>kafy </emphasis>a vyčkával.</p>
<p>Domon se zhluboka nadechl a začal si vylhávat cestu z Falme.</p><empty-line /><empty-line /><p>KAPITOLA SEDMÁ</p>
<p><strong><emphasis>Daes dae'mar</emphasis></strong></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>V pokojíku, jejž sdílel Hurin s Loialem, se Rand díval z okna na uspořádané ulice a terasy Cairhienu, kamenné budovy a zkosené střechy. Odsud na kapitulu ohňostrůjců neviděl. I kdyby mu v cestě nestály mohutné věže a paláce urozených pánů, pořád tu byly městské hradby. O ohňostrůjcích teď mluvil kdekdo, ještě i teď, celé dny poté, kdy do vzduchu vypustili jen jeden jediný ohnivý květ, a to ještě příliš brzy. O skandálu kolovalo na tucet různých verzí, nepočítaje v to menší odchylky, ale jediná se pravdě ani nepřiblížila.</p>
<p>Rand se odvrátil. Doufal, že se v ohni nikomu nic nestalo, ale ohňostrůjci zatím ani nepřipustili, že vůbec k nějakému požáru došlo. O tom, co se tehdy v noci dělo v jejich kapitulním sídle, měli ústa na zámek.</p>
<p>„Vezmu si další hlídku," oznámil Hurinovi, „hned, jak se vrátím."</p>
<p>„To není nutný, můj pane," Hurin se mu nyní klaněl tak hluboko, jako by z Cairhienu sám pocházel. „Můžu hlídat já. Opravdu, můj pane, nemusíš se obtěžovat."</p>
<p>Rand se zhluboka nadechl a vyměnil si nešťastný pohled s Loialem. Ogier jen pokrčil rameny. Slídičovo chování bylo s každým dnem, co zůstávali v Cairhienu, obřadnější. Ogier jenom poznamenal, že lidé se často chovají podivně.</p>
<p>„Hurine," řekl Rand, „říkával jsi mi urozený pane Rande a neklaněl ses mi pokaždé, když jsem se na tebe podíval." <emphasis>Chci, aby se uvolnil a zase mi říkal urozený pane Rande, </emphasis>uvědomil si překvapěně. <emphasis>Urozený pane Rande! Světlo, musíme se odsud dostat dřív, než začnu </emphasis>chtít, <emphasis>aby se mi klaněl. </emphasis>„Sedni si, prosím tě. Už jenom pohled na tebe mě unavuje."</p>
<p>Hurin stál rovný jako pravítko, zároveň však vypadal připraven skočit a vykonat jakýkoliv úkol, který by snad pro něj Rand měl. Ani si nesedl, ani se neuvolnil. „To by nebylo vhodné, můj pane. Musíme těmhle Cairhieňanům ukázat, že se taky umíme chovat správně, jako -"</p>
<p>„Přestaň s tím!" zařval Rand.</p>
<p>„Jak si přeješ, můj pane."</p>
<p>Randovi dalo práci, aby si opět nepovzdechl. „Hurine, mrzí mě to. Neměl jsem na tebe křičet."</p>
<p>„To je tvoje právo, můj pane," odtušil Hurin prostě. „Když se nechovám, jak se tobě líbí, je tvým právem křičet."</p>
<p>Rand ke slídiči přistoupil s úmyslem popadnout ho za límec a zatřást s ním.</p>
<p>Zaklepání na spojovací dveře k Randovu pokoji všechny přimrazilo na místě, ale Randa potěšilo, když si všiml, že Hurin nečekal a nežádal o povolení, než sebral svůj meč. Rand měl svůj meč s volavkou po boku. Teď cestou ke dveřím položil ruku na jílec. Počkal, dokud se Loial neusadil na velkém lůžku a neupravil plášť tak, aby víc zakryl v pokrývce zabalenou truhlici pod postelí, a pak prudce otevřel dveře.</p>
<p>Stál tam hostinský, dychtivě se kolébal a strkal Randovi do ruky podnos. Na podnose ležely dva zapečetěné pergameny. „Odpusť, můj pane," vyhekl bez dechu Cuale. „Nemohl jsem čekat, až přijdeš dolů, a pak jsi nebyl ve svém pokoji a - a... Odpusť mi, ale..." A zatřepal podnosem.</p>
<p>Rand sebral pozvánky - bylo jich už tolik - aniž se na ně podíval, uchopil hostinského za loket a obrátil ho ke dveřím na chodbu. „Děkuji, mistře Cuale, že ses obtěžoval. Teď, kdybys nás, prosím, nechal..."</p>
<p>„Ale, můj pane," vzpíral se Cuale, „tyhle jsou od -"</p>
<p>„Děkuju." Rand ho vystrčil na chodbu, odhodlaně zavřel dveře a hodil pergameny na stůl. „Ještě nikdy to neudělal. Loiale, myslíš, že poslouchal za dveřmi, než zaklepal?"</p>
<p> „Začínáš myslet jako tihle Cairhieňané." Ogier se zasmál, ale zamyšleně přitom stříhal ušima a navíc dodal: „Přesto, je to Cairhieňan, tak nejspíš poslouchal. Nemyslím však, že jsme řekli něco, co by neměl slyšet."</p>
<p>Rand se snažil rozpomenout. Nikdo z nich se určitě nezmínili o Valerském rohu ani o trollocích nebo temných druzích. Když s uvědomil, jak uvažuje nad tím, co by mohl Cuale udělat z toho, co skutečně řekli, otřásl se. „Tohle místo se dostává pod kůži i tobě," zamumlal si pro sebe.</p>
<p>„Můj pane?" Hurin zvedl zapečetěné pergameny a s rozšířenýma očima zíral na pečeti. „Můj pane, tyhle jsou od urozeného pána Barthanese z rodu Damodredů, a od," - posvátnou úctou ztišil hlas - „krále."</p>
<p>Rand jen mávl rukou. „Stejně půjdou do ohně jako ostatní. Neotevřené."</p>
<p>„Ale, můj pane!"</p>
<p>„Hurine," řekl Rand ovládaným hlasem, „vy oba s Loialem jste mi vysvětlovali, oč v této velké hře jde. Jestli přijmu jediné pozvání, Cairhieňané v tom něco uvidí a budou si myslet, že jsem součástí něčího tajného plánu. A jestli nepůjdu, zase v tom něco uvidí. Když pošlu zpátky odpověď, vyhrabou z ní nějaký jiný význam, totéž, když neodpovím. A protože polovina Cairhienu zřejmě špehuje tu druhou, každý ví, co dělám. Spálil jsem první dvě, a spálím i tyhle, jako všechny ostatní." Jednou jich v šenku do ohně naházel neotevřených dokonce dvanáct. „Ať v tom najdou cokoliv, aspoň se chovám ke všem stejně. Nejsem v Cairhienu pro někoho, ani proti někomu."</p>
<p>„Už jsem se ti snažil vysvětlit," řekl Loial, „že podle mne to takhle nefunguje. Ať uděláš cokoliv, Cairhieňané v tom stejně něco uvidí. Aspoň tak to vždycky říkal starší Haman."</p>
<p>Hurin natáhl ruku se zapečetěnými pozvánkami, jako by Randovi nabízel zlato. „Můj pane, na týhle je Galldrianova osobní pečeť. Jeho osobní pečeť, můj pane. A na týhle je osobní pečeť urozeného pána Barthanese, který je hned po králi. Můj pane, jestli spálíš tyhle, tak si uděláš nejmocnější nepřátele, jaký vůbec můžeš najít. To pálení ti zatím procházelo jenom proto, že všechny ostatní rody vyčkávaly, až uvidí, co máš za lubem, a myslely si, že musíš mít mocnýho spojence, aby sis mohl dovolit jich nevšímat. Ale urozený pán Barthanes - a král! Uraž je, a o ni určitě něco udělají."</p>
<p>Rand si prohrábl vlasy. „Co jestli je oba odmítnu?"</p>
<p>„To nepůjde, můj pane. Teď už ti poslaly pozvánky všechny rody do jednoho. Jestli se vyhneš i těmhle - no, nejmíň jeden z ostatních rodů si spočítá, že když nejsi spojencem krále ani urozeného pána Barthanese, tak může odpovědět na to, jak jsi spálil jejich pozvánku. Můj pane, doslechl jsem se, že cairhienský rody teď používají nájemný zabijáky. Nůž v temný uličce. Šíp vystřelený ze střechy. Jed ve víně."</p>
<p>„Můžeš je obě přijmout," navrhoval Loial. „Vím, že to nechceš, Rande, ale mohla by to nakonec být i legrace. Večer v panském sídle, nebo dokonce v královském paláci. Rande, Shienarci v tebe věřili."</p>
<p>Rand se ušklíbl. Věděl, že to byla jen náhoda, když Shienarci uvěřili, že je urozený pán. Náhoda podobnosti jmen, pár klepů mezi služebnictvem a Moirain a amyrlin to všechno rozdmýchaly. Ale Seléné tomu věřila také. <emphasis>Třeba na jednom z těch mísí bude taky. </emphasis></p>
<p>Hurin však zuřivě vrtěl hlavou. „Staviteli, já sice neznám <emphasis>daes dae'mar </emphasis>tak dobře jako ty. Ne tak, jak se hraje v Cairhienu, zvlášť teď. Ale u většiny rodů by na tom nezáleželo. Přestože proti sobě kují pikle, a někdy přitom zajdou opravdu hodně daleko, když jsou všem na očích, tak předstírají, že nic takovýho není. Tyhle dva rody ale ne. Trůn patřil rodu Damodredů, dokud o něj Laman nepřišel, a oni ho chtějí zpátky. Král by je rozdrtil, kdyby nebyli skoro tak silní jako on. Větší soupeře, než rod Riatinů a rod Damodredů, abys pohledal. Jestli můj pán přijme obě, oba rody se to dozví ve chvíli, kdy pošle odpovědi, a oba si budou myslet, že je součástí nějakýho plánu, který proti nim ti druzí chystají. A bez mrknutí oka použijí nůž nebo jed."</p>
<p>„A hádám," zavrčel Rand, „že jestli přijmu jenom jedno pozvání, ti druzí si budou myslet, že jsem ve spojení s dotyčným rodem." Hurin kývl. „A nejspíš se mě pokusí zastavit, abych nedokončil to, do čeho jsem podle nich namočený." Hurin kývl znovu. „Tak co mi navrhuješ? Jak se vyhnu tomu, aby mě <emphasis>žádný </emphasis>nechtěl vidět na márách?" Hurin jen zavrtěl hlavou. „Teď bych si přál, abych nebyl spálil ty první dvě pozvánky."</p>
<p>„Ano, můj pane. Ale podle mě by to stejně neznamenalo žádný rozdíl. Ať už přijmeš nebo odmítneš kohokoliv, tihle Cairhieňani v tom vždycky něco uvidí."</p>
<p>Rand natáhl ruku a Hurin mu do dlaně vložil oba zapečetěné svitky. Jeden měl na pečeti nikoliv strom a korunu rodu Damodredů, ale Barthanesova útočícího kance. Na druhé byl Galldrianův jelen. Osobní pečeti. Očividně se mu podařilo vzbudit zájem nejvyšších míst jen tím, že nedělal nic.</p>
<p>„Tihle lidé jsou blázni," prohlásil a snažil se vymyslet, jak z toho ven.</p>
<p>„Ano, můj pane."</p>
<p>„Nechám se s nimi vidět v šenku," řekl pomalu. Cokoliv bylo vidět v šenku v poledne, do soumraku vědělo deset rodů, a všechny do svítání dalšího dne. „Pečeti nerozlomím. Tak poznají, že jsem ani na jeden zatím neodpověděl. Dokud budou čekat, kam skočím, třeba získám pár dní navíc. Ingtar přece musí brzy přijet. Musí."</p>
<p>„Teď myslíš jako Cairhieňan, můj pane," zazubil se Hurin.</p>
<p>Rand se na něho kysele podíval a potom si strčil pergameny do kapsy k Seléniným dopisům. „Půjdeme, Loiale. Třeba už Ingtar dorazil."</p>
<p>Když s Loialem sešli do šenku, nikdo z přítomných se na Randa ani nepodíval. Cuale leštil stříbrný tác, jako by na jeho lesku závisel jeho život. Služtičky pobíhaly mezi stoly, jako by Rand s ogierem vůbec neexistovali. Jeden každý z hostí upíral zrak do svého poháru, jako by ve víně či pivě leželo tajemství moci. Nikdo ani necekl.</p>
<p>Rand po chvíli vytáhl pozvánky z kapsy, prohlédl si pečeti a zastrčil svitky zpátky do kapsy. Když Rand vyrazil ke dveřím, Cuale málem nadskočil. Než se za nimi zavřely dveře, Rand zaslechl, jak se v šenku znovu rozproudil hovor.</p>
<p>Rand vykročil tak rychle, že Loial ani nemusel zkrátit krok, aby mu neutekl. „Musíme najít cestu z města, Loiale. Tenhle trik s pozvánkami nemůže vydržet déle než pár dní. Jestli se Ingtar neukáže brzy, budeme muset odjet."</p>
<p>„Souhlasím," řekl Loial.</p>
<p>„Ale jak?"</p>
<p>Loial začal odpočítávat na prstech. „Někde tu je Fain, jinak by v Předbrání nebyli trolloci. Jestli vyjedeme ven, vrhnou se na nás, jakmile se dostaneme z dohledu města. A jestli pojedeme s nějakými kupci, určitě je přepadnou." Žádný z kupců u sebe nebude mít víc než pět šest strážných, a ti nejspíš při pohledu na trolloky okamžitě utečou. „Kdybychom aspoň věděli, kolik těch trolloků Fain má, a taky kolik temných druhů. Pěkně jsi mu snížil jejich stavy." O trollocích, které zabil on, se sice nezmínil, ale podle toho, jak měl svěšená obočí, na to myslel.</p>
<p>„Nezáleží na tom, kolik jich má," řekl Rand. „Deset pro nás znamená stejně jako sto. Jestli na nás zaútočí deset trolloků, nemyslím, že se nám povede znovu utéct." Pomyšlení na způsob, jakým by se mohl, snad, vypořádat s deseti trolloky, se vyhýbal. Když se pokoušel pomoci Loialovi, tak to stejně nefungovalo.</p>
<p>„Já si to taky nemyslím. A taky podle mě nemáme dost peněz, abychom se dostali někam daleko, ale i tak, kdybychom se pokusili dostat do přístavu v Předbrání - no, Fain tam musí mít temné druhy na stráži. Kdyby si myslel, že se snažíme dostat na loď, tak nevěřím, že by mu záleželo na tom, kdo ty trolloky uvidí. I kdybychom se jich nějak zbavili, museli bychom to vysvětlovat městské hlídce, a ti by nám určitě neuvěřili, že nemůžeme otevřít tu truhlici, takže -"</p>
<p>„Tu truhlici neukážeme jedinému Cairhieňanovi, Loiale."</p>
<p>Ogier kývl. „A městský přístav nám taky není k ničemu." Městský přístav byl vyhrazen pro bárky s obilím a výletní čluny urozených pánů a dam. A k nim se nikdo bez povolení nesměl přiblížit. Bylo na ně vidět z hradeb, ale při skoku z takové výšky by si i Loial srazil vaz. Loial zamával palcem, jako by se to snažil zdůraznit. „Vážně je zlé, že se nemůžeme dostat do Državy Tsofu. Do <emphasis>državy </emphasis>by trolloci nikdy nevstoupili. Ale asi by nás nenechali dojít tak daleko, aniž by nás napadli."</p>
<p>Rand neodpověděl. Dorazili k velké strážnici těsně za bránou, kolem níž poprvé vstoupili do Cairhienu. Venku v Předbrání se hemžili lidé, na které dávala pozor dvojice strážných. Rand měl dojem, že jakýsi muž, oblečený do něčeho, co kdysi musel být slušný shienarský oděv, při jeho spatření rychle zacouval zpátky do davu, ale nebyl si tím jistý. Bylo tu příliš mnoho lidí v šatech z příliš mnoha zemí, a všichni někam spěchali. Rand vyšel po schodech ke strážnici. Po stranách dveří tu stáli dva strážní v kyrysech.</p>
<p>Ve velké čekárně byly tvrdé dřevěné lavice pro ty, kdo tu měli něco k vyřizování. Většinu tvořili lidé pokorně a mlčky čekající na přijetí, ve všedních, tmavých šatech, které prozrazovaly prosté občany. Bylo mezi nimi několik Předbráníků vynikajících špínou a jasnými barvami, bezpochyby doufajících v povolení hledat si práci uvnitř hradeb.</p>
<p>Rand šel rovnou k dlouhému stolu v zadní části místnosti. Za stolem seděl jen jeden muž, nikoliv voják, se zeleným pruhem na kabátci. Byl to baculatý chlapík vzbuzující dojem, že má na obličeji příliš napjatou pleť, a než se na Randa a Loiala podíval s falešným úsměvem, dvakrát přesunul dokumenty před sebou a upravil kalamář.</p>
<p>„Jak ti můžu pomoct, můj pane?"</p>
<p>„Stejně jako jsem doufal, že mi pomůžeš včera," řekl Rand mnohem trpělivěji, než na co se cítil, „a předevčírem a předpředevčírem. Už dorazil urozený pán Ingtar?"</p>
<p>„Urozený pán Ingtar, můj pane?"</p>
<p>Rand se zhluboka nadechl a pomalu vydechl. „Urozený pán Ingtar z rodu Shinowa, ze Shienaru. Ten stejný muž, na kterého se ptám každý den od chvíle, kdy jsem sem přijel."</p>
<p>„Nikdo toho jména do města nevstoupil, můj pane."</p>
<p>„Jsi si tím opravdu jistý? To se ani nepotřebuješ podívat do těch svých papírů?"</p>
<p>„Můj pane, seznamy cizinců, přibyvších do Cairhienu, si strážnice vyměňují denně za svítání a za soumraku, a já je prohlížím okamžitě, jakmile se ke mně dostanou. Do Cairhienu už delší dobu nedorazil žádný Shienarec."</p>
<p>„A urozená paní Seléné? Než se zeptáš znovu, tak nevím, z jakého je rodu. Ale dal jsem ti její jméno a popsal jsem ti ji už třikrát. Doufám, že to stačí."</p>
<p>Úředník rozhodil rukama. „Je mi líto, můj pane. Když neznáš její rod, je to velice těžké." Tvářil se zcela bezvýrazně. Randa napadlo, jestli by mu to řekl, i kdyby to věděl.</p>
<p>Koutkem oka zachytil pohyb v jedněch dveřích za stolem - muž chystající se vstoupit do čekárny se náhle rychle odvrátil. „Třeba mi pomůže kapitán Caldevwin," obrátil se Rand na úředníka.</p>
<p>„Kapitán Caldevwin, můj pane?"</p>
<p>„Právě jsem ho viděl za tebou."</p>
<p>„Je mi líto, můj pane. Kdyby byl kapitán Caldevwin na strážnici, určitě bych o tom věděl."</p>
<p>Rand na něj zíral, dokud mu na rameno nepoklepal Loial. „Rande, myslím, že bychom měli jít."</p>
<p>„Děkuju ti za pomoc," pronesl Rand napjatým hlasem. „Vrátím se zítra."</p>
<p>„Rád udělám, co bude v mých silách," opáčil muž s falešným úsměvem.</p>
<p>Rand opustil strážnici tak rychle, že si Loial musel hodně pospíšit, aby ho na ulici dohnal. „On lhal, víš, Loiale." Rand ani nezpomalil, hnal se dál, jako by chtěl tělesnou námahou spálit něco z pocitu marnosti, který cítil. „Caldevwin tam byl. Takže mohl lhát o všem. Ingtar už tady může být, třeba nás hledá. A sázím se, že taky ví, kdo je Seléné."</p>
<p>„Možná, Rande. <emphasis>Daes dae'mar </emphasis>-"</p>
<p>„Světlo, jak už mě unavuje jenom o velké hře poslouchat. Nechci ji hrát. Nechci se jí vůbec účastnit." Loial šel vedle něj a neříkal nic. „Já vím," pokračoval po delší odmlce Rand. „Oni si myslí, že jsem urozený pán, a v Cairhienu jsou i cizí páni součástí hry. Přál bych si, abych si tenhle plášť nikdy neoblíkl." <emphasis>Moirain, </emphasis>pomyslel si hořce. <emphasis>Pořád mám kvůli ní problémy. </emphasis>Ale hned vzápětí, i když váhavě, přiznal, že tohle jí za vinu dávat nemůže. Vždycky měl nějaký důvod předstírat, že je něco, co není. Nejdřív aby Hurinovi pozvedl náladu, pak se snažil udělat dojem na Seléné. A po Seléné už z toho nebylo cesty ven. Zpomalil, až se nakonec úplně zastavil. „Když mě Moirain nechala jít, myslel jsem, že zase bude všechno prosté. I o hledání rohu, i o tom - tom všem, jsem si myslel, že to bude jednoduché." <emphasis>I</emphasis> <emphasis>se </emphasis>saidínem v <emphasis>hlavě? </emphasis>„Světlo, co bych za to dal, kdyby všechno zase bylo jako dřív."</p>
<p>„<emphasis>Ta'veren, " </emphasis>začal Loial.</p>
<p>„O tom taky nechci nic slyšet." Rand vyrazil tak rychle, jako předtím. „Chci jedině dát tu dýku Matovi a roh Ingtarovi." <emphasis>A pak co? Zešílet? Zemřít? Kdybych zemřel dřív, než zešílím, aspoň bych nikomu neublížil. Ale já nechci ani umřít. Lan může mluvit o schovávání meče, ale já jsem ovčák, ne strážce. </emphasis>„Kdybych se toho nemusel dotýkat," zamumlal, „třeba bych mohl... Owyn to skoro dokázal."</p>
<p>„Cože, Rande? Neslyšel jsem tě."</p>
<p>„To nic nebylo," řekl Rand unaveně. „Přál bych si, aby tu byl Ingtar. A Mat s Perrinem."</p>
<p>Chvíli šli mlčky, Rand byl ponořen v myšlenkách. Tomův synovec vydržel skoro tři roky, kdy usměrňoval jenom tehdy, když si myslel, že musí. Jestli se Owynovi podařilo omezit usměrňování, musí přece být možné neusměrňovat vůbec, bez ohledu na to, jak svůdný <emphasis>saidín </emphasis>je.</p>
<p>„Rande," ozval se Loial, „támhle hoří." Rand se vytrhl z nepříjemných myšlenek a zamračeně vzhlédl. Nad střechami se zvedal silný sloup černého kouře. Neviděl, z čeho dým stoupá, ale bylo to blízko jejich hostince.</p>
<p>„Temní druzi," řekl s pohledem upřeným na kouř. „Trolloci se za hradby nedostanou, aniž by je někdo uviděl, ale temní druzi... Hurin!" Rozběhl se a Loial s ním snadno udržel krok.</p>
<p>Čím byli blíž, tím jistější to bylo, až nakonec zabočili za poslední roh kamenné terasy, a tam byl Obránce Dračí stěny, z horních oken se hrnul kouř a ze střechy šlehaly plameny. Před hostincem se seběhl dav lidí. Cuale hulákal a poskakoval kolem a snažil se řídit lidi vynášející nábytek ven z domu. Muži se postavili do dvojité řady a podávali si vědra s vodou, kterou vytahovali ze studny na ulici, a prázdná posílali zpátky. Většina lidí však jenom stála a dívala se. Šikmou střechou prorazily další plamenné jazyky a lidé ohromeně vydechli.</p>
<p>Rand se protáhl davem k hostinskému. „Kde je Hurin?"</p>
<p>„Opatrně s tím stolem!" zařval Cuale. „Ať ho nepoškrábete!" Podíval se na Randa a zamrkal. Obličej měl černý od mouru a sazí. „Můj pane? Kdo? Tvůj služebník? Nepamatuju se, že bych ho viděl, můj pane. Ale určitě utekl. Ať neupustíš ty svícny, hlupáku! Jsou ze stříbra!" Cuale odtancoval, aby vyčinil mužům, vynášejícím jeho majetek z hostince.</p>
<p>„Hurin by neutekl," řekl Loial. „Neopustil by..." Rozhlédl se kolem sebe a nedořekl. Některým z přihlížejících zřejmě připadal ogier stejně zajímavý jako požár.</p>
<p>„Já vím," řekl Rand a vrhl se k hostinci.</p>
<p>V šenku to skoro nevypadalo, že budova hoří. Dvojitá řada mužů se táhla po schodech. Vědra stále putovala sem a tam. Další lidé vynášeli zbylý nábytek, ale dole nebylo o moc víc kouře, než kdyby se v kuchyni připálilo nějaké jídlo. Když se však Rand protlačil výš, začal dým houstnout. Kašlaje se Rand hnal po schodech nahoru.</p>
<p>Řada mužů končila těsně před odpočívadlem na druhém poschodí, a muži lili vodu do zakouřené chodby. Kouřem problikávaly rudé plameny, olizující stěny.</p>
<p>Jeden z mužů popadl Randa za loket. „Nahoru nemůžeš, můj pane. Odsud dál je všechno ztracený. Ogiere, promluv s ním."</p>
<p>Rand si poprvé uvědomil, že ho Loial následuje. „Vrať se dolů, Loiale. Vynesu ho ven."</p>
<p>„Hurina a truhlici dohromady neuneseš, Rande." Ogier pokrčil rameny. „Kromě toho, nenechám shořet svoje knihy."</p>
<p>„Tak se drž při zemi. Pod kouřem." Rand se na schodech spustil na kolena a vyškrábal se nahoru. U podlahy byl čistší vzduch. Sice tu bylo dost kouře, takže ho to nutilo ke kašli, ale mohl dýchat. Nicméně byl vzduch rozpálený a Rand ho nedokázal nosem dost vdechnout. Dýchal tedy ústy a cítil, jak mu vysychá jazyk.</p>
<p>Smočila ho voda, kterou někdo z mužů vylil na schodiště, a promočila ho až na kůži. Chladivá úleva trvala jen chvíli, žár se hned vrátil. Rand se odhodlaně plazil dál. Věděl, že Loial leze těsně za ním, protože ogier neustále kašlal.</p>
<p>Jedna stěna chodby stála v plamenech a z podlahy u ní již začínaly stoupat pramínky kouře a přidávaly se k oblaku, jenž jim visel nad hlavami. Rand byl rád, že nevidí, co je nad vším tím dýmem. Hrozivé praskání napovídalo až dost.</p>
<p>Dveře do Hurinova pokoje ještě nechytily, ale byly dost rozpálené, takže Rand několikrát ucukl, než se mu podařilo je otevřít. První, co uviděl, byl Hurin ležící na podlaze. Rand se k němu doplazil a zvedl mu hlavu. Slídič měl na spánku bouli o velikosti švestky.</p>
<p>Hurin nepřítomně otevřel oči. „Urozený pane Rande?" zamumlal slabě. „... klepali na dveře... myslel jsem, že to jsou další pozvá..." Vyvrátil oči. Rand mu sáhl na tepnu a ulevilo se mu, když nahmatal tep.</p>
<p>„Rande..." zakašlal Loial. Byl vedle postele. Odhrnuté pokrývky ukazovaly prázdné místo pod postelí. Truhlice byla pryč.</p>
<p>Strop zapraskal a na podlahu dopadl kus hořícího dřeva.</p>
<p>Rand řekl: „Seber svoje knížky. Já vezmu Hurina. Honem." Chtěl si bezvládného slídiče přehodit přes rameno, ale Loial mu ho vzal.</p>
<p>„Ty knihy budou muset shořet, Rande. Nemůžeš ho nést a plazit se přitom, a jestli se postavíš, ke schodům se nikdy nedostaneš." Ogier si převalil Hurina na široká záda, takže mu jeho ruce a nohy visely podél těla. Strop hlasitě zapraskal. „Musíme si pospíšit, Rande."</p>
<p>„Běž, Loiale. Běž, já půjdu za tebou."</p>
<p>Ogier se s břemenem odplazil do chodby a Rand se vydal za ním. Pak se zarazil a ohlédl se na spojovací dveře do svého pokoje. Praporec byl pořád tam. Dračí zástava. <emphasis>Ať shoří, </emphasis>pomyslel si, a zároveň ho napadla odpověď, jako by to slyšel říkat Moirain. <emphasis>Může na tom záviset tvůj život. Pořád se tě snaží využit. Může na tom záviset tvůj život. Aes Sedai nikdy nelžou. </emphasis></p>
<p>Zaskřípal zuby, převalil se po podlaze a rozkopl dveře.</p>
<p>Druhý pokoj byl jedinou masou plamenů. Hořící postel připomínala hranici a po podlaze se již rozbíhaly červené plamínky. Přes tohle se nepřeplazí. Rand se zvedl a přikrčeně vběhl do pokoje. Choulil se před žárem, kašlal a dusil se. Z vlhkého pláště mu začala stoupat pára. Jedna strana šatníku již hořela. Rand prudce otevřel dvířka. Jeho sedlové brašny tu pořád byly, chráněny před ohněm, a jedna se nadouvala zástavou Luise Therina Telamona. Dřevěné pouzdro na flétnu bylo vedle. Rand na okamžik zaváhal. <emphasis>Pořád ho můžu nechat shořet. </emphasis></p>
<p>Strop zasténal. Rand popadl brašny a pouzdro s flétnou a proskočil dveřmi. Přistál na kolenou ve chvíli, kdy hořící trámy dopadly na místo, kde před chviličkou stál. Táhna svoje břímě po podlaze se Rand protáhl do chodby. Prkna se otřásala, jak padaly další trámy.</p>
<p>Když dorazil ke schodišti, muži s vědry už byli pryč. Rand skoro sjel po schodech na nižší odpočívadlo, vyhrabal se na nohy a proběhl nyní prázdnou budovou na ulici. Přihlížející na něj zírali, protože měl začerněnou tvář a kabátec pokrytý sazemi, ale Rand doklopýtal k místu, kde naproti přes ulici Loial opřel Hurina o zeď domu. Jakási žena otírala Hurinovi obličej plátnem, ale on měl zavřené oči a dýchal přerývaně.</p>
<p>„Je tu někde vědma?" chtěl vědět Rand. „Potřebuje pomoc." Žena se na něj nechápavě podívala a Rand se snažil rozpomenout na další jména, které lidé dávali ženám, jež by ve Dvouříčí byly vědmami. „Moudrá žena? Občas se jí říká matka a něco dál? Žena, která zná bylinky a léčení?"</p>
<p>„Já jsem učitelka, jestli jsi myslel tohle," řekla ta žena, „ale tady se podle mě dá dělat jen jedno. Uložte ho někam, kde bude mít pohodlí. Obávám se, že má něco poraněného v hlavě."</p>
<p>„Rande! <emphasis>Jsi </emphasis>to ty!"</p>
<p>Rand vytřeštil oči. Byl to Mat. Vedl koně davem a luk měl přehozený přes rameno. Mat s bledou, napjatou tváří, ale pořád Mat s úsměvem na rtech, byť slabým. A za ním přicházel Perrin. Žluté oči se mu v záři plamenů leskly a přitahoval skoro tolik pohledů, jako sám požár. A Ingtar, právě sesedal a místo zbroje měl kabátec s vysokým límcem, ale přes rameno mu pořád vyčníval jílec meče.</p>
<p>Randa zamrazilo. „Je pozdě," oznámil jim. „Přišli jste pozdě." A sedl si na ulici a rozchechtal se.</p><empty-line /><empty-line /><p>KAPITOLA OSMÁ</p>
<p><strong><emphasis>Na stopě</emphasis></strong></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>Rand netušil, že je tu i Verin, dokud Aes Sedai neuchopila do dlaní jeho bradu. Na okamžik zahlédl v její tváři obavy, snad dokonce strach, a pak měl náhle pocit, jako by ho polili ledovou vodou. Ne že by byl mokrý, ale úplně se roztřásl. Otřásl se a přestal se smát. Verin ho nechala a sklonila se nad Hurinem. Učitelka ji pozorně sledovala. Rand taktéž. <emphasis>Co tu dělá? Jako kdybych to nevěděl. </emphasis></p>
<p>„Kam jste šli?" vyptával se drsně Mat. „Všichni jste prostě zmizeli, a teď jste se dostali do Cairhienu před náma. Loiale?" Ogier nejistě pokrčil rameny a stříhaje ušima se rozhlížel kolem sebe po lidech. Polovina lidí se otočila od ohně a dívala se na nově příchozí. Pár se jich přiloudalo blíž ve snaze poslouchat.</p>
<p>Perrin k Randovi napřáhl ruku, aby mu pomohl vstát, a ten přijal. „Jak jste našli hostinec?" Ohlédl se na Verin klečící s rukama položenýma na Hurinově hlavě. „To ona?"</p>
<p>„Jistým způsobem," připustil Perrin. „Strážní u brány chtěli vědět, kdo jsme, a nějaký chlapík, co právě vycházel ze strážnice, nadskočil, když zaslechl Ingtarovo jméno. Tvrdil, že ho nezná, ale ten jeho úsměv na míle křičel ,lžu'."</p>
<p>„Myslím, že znám toho chlapa, co o něm mluvíš," zabručel Rand. „Takhle se usmívá pořád."</p>
<p>„Verin mu ukázala svůj prsten," vložil se do hovoru Mat, „a cosi mu pošeptala do ucha." Vypadal i mluvil jako nemocný, líce měl zruměnělé, kůži napjatou, ale přece jen se usmál. „Neslyšel jsem, co říkala, ale nebylo jasný, jestli mu dřív vypadnou oči z důlků, nebo si dřív spolkne jazyk. Z ničeho nic pro nás nemohl udělat dost. Řekl, že na nás čekáte, a taky kde bydlíte. Sám se nabídl, že nás doprovodí, ale když ho Verin odmítla, očividně se mu ulevilo." Mat si Odfrkl. „Urozený pán Rand z rodu al'Thor."</p>
<p>„Je to moc dlouhý příběh, abych ho teď vysvětloval," prohlásil honem Rand. „Kde je Uno a ostatní? Budeme je potřebovat."</p>
<p>„V Předbrání." Mat se zamračil a pomalu pokračoval. „Uno říkal, že radši zůstane tam, než za hradbama. Z toho, co vidím, bych byl radši s nima. Rande, nač by nám byl Uno? Našel jsi... <emphasis>je?" </emphasis></p>
<p>Rand si náhle uvědomil, že tohle je ta chvíle, jíž se podvědomě snažil vyhnout. Zhluboka se nadechl a podíval se příteli do očí. „Mate, měl jsem tu dýku, a zase jsem ji ztratil. Temní druzi ji sebrali." Slyšel, jak naslouchající Cairhieňané vzdychají, ale nevšímal si toho. Oni si klidně mohli hrát tu svou hru, ale Ingtar konečně dorazil a Rand s hraním skončil. „Ale nemohli se dostat daleko."</p>
<p>Ingtar předtím mlčel, nyní však přistoupil k trojici přátel a popadl Randa za loket. „Ty jsi ji měl? A taky," - rozhlédl se kolem -„tu druhou věc?"</p>
<p>„To vzali taky," přiznal Rand tiše. Ingtar udeřil pěstí do dlaně druhé ruky a odvrátil se. Někteří Cairhieňané při pohledu na jeho tvář couvali.</p>
<p>Mat se kousl do rtu a pak pohodil hlavou. „Nevěděl jsem, že se to našlo, tak to není, jako bych to znova ztratil. Je to prostě pořád ztracený." Bylo zřejmé, že hovoří o dýce, ne o Valerském rohu. „Zase to najdeme. Máme teď dva slídiče. Perrin je teď jedním z nich. Když jste s Hurinem a Loialem zmizeli, sledoval stopu celou cestu až do Předbrání. Já si myslel, že jsi možná utekl před... no, víš, co myslím. Kam jsi šel? Pořád nechápu, jak jste se dostali tak daleko před nás. Ten chlapík říkal, že jste tu už celý dny."</p>
<p>Rand se ohlédl na Perrina - On je <emphasis>slídič? </emphasis>- a zjistil, že ten si na oplátku prohlíží jeho. Měl dojem, že Perrin cosi mumlá. <emphasis>Stínobijec? Musel jsem mu špatně rozumět. </emphasis>Perrin na něj chvíli upíral žluté oči, které jako by ukrývaly tajemství týkající se jeho osoby. Rand si řekl, že se mu jen něco zdá - <emphasis>Nejsem šílený. Ještě ne. - </emphasis>a odtrhl od přítele zrak.</p>
<p>Verin právě pomáhala stále otřesenému Hurinovi na nohy. „Pořád je mi slabo," říkal Hurin. „Jsem trochu unavený, ale..." Odmlčel se, jako by Verin uviděl poprvé, a poprvé si taky uvědomil, co se stalo.</p>
<p>„Únava ještě pár hodin přetrvá," vykládala mu Verin. „Tělo bude mít spoustu práce, aby se rychle uzdravilo."</p>
<p>Cairhienská učitelka se zvedla. „Aes Sedai?" zeptala se tiše. Verin kývla hlavou a učitelka udělala pukrle.</p>
<p>Byť mluvila učitelka tiše, slova „Aes Sedai" se rozběhla davem a vyvolala celou škálu pocitů, od posvátné úcty přes strach k rozčilení. Teď skupinku pozoroval každý - dokonce i Cuale se přestal věnovat hořícímu hostinci - a Randa napadlo, že by koneckonců neškodila trocha opatrnosti.</p>
<p>„Máte někde pokoje?" zeptal se proto. „Musíme si promluvit, a tady to udělat nemůžeme."</p>
<p>„Dobrý nápad," souhlasila Verin. „Už jsem tu kdysi bydlela, U velkého stromu. Půjdeme tam."</p>
<p>Loial došel pro koně - střecha hostince se zatím celá propadla, ale stáje zůstaly nedotčeny - a brzy všichni kromě Loiala, jenž prohlašoval, že si zase zvykl na chůzi, projížděli ulicemi města. Perrin vedl otěže prvního z řady nákladních koní, které s sebou přivedli na jih.</p>
<p>„Hurine," ozval se Rand, „za jak dlouho budeš moct znovu sledovat jejich stopu? A budeš to vůbec umět? Ti muži, kteří tě uhodili a založili oheň, snad nechali nějakou stopu, ne?"</p>
<p>„Mohl bych ji sledovat hned, můj pane. A zvětřím je i v ulicích. Ale dlouho to nevydrží. Nebyl s nimi žádný trollok a nikoho nezabili. Byli to jenom lidé, můj pane, asi temní druzi, ale ty podle pachu vždycky nepoznáš. Tak den, než stopa vychladne."</p>
<p>„A nemyslím, že by dokázali truhlici otevřít, Rande," dodával Loial, „jinak by prostě vzali jenom roh. Bylo by to pro ně mnohem snazší než se tahat s celou truhlicí."</p>
<p>Rand kývl. „Museli ji naložit na vůz nebo na koně. Jakmile se dostanou za Předbrání, určitě se zase připojí k trollokům. Pak budeš moct jejich stopu snadno sledovat, Hurine."</p>
<p>„To budu, můj pane."</p>
<p>„Tak odpočívej, dokud nebudeš v pořádku," nakázal mu Rand. Slídič vypadal lépe, ale v sedle se hrbil a měl strhaný obličej. „Přinejhorším budou jen pár hodin před námi. Když pojedeme rychle..." Náhle si všiml, že na něho ostatní zírají, Verin, Ingtar, Mat i Perrin. Uvědomil si, co udělal, a zrudl. „Promiň, Ingtare. Já jenom, že jsem si na to velení nějak zvykl. Nesnažil jsem se ti ho přebrat."</p>
<p>Ingtar pomalu kývl. „Moirain vybrala dobře, když přiměla urozeného pána Agelmara, aby tě jmenoval mým zástupcem. Možná by bývalo lepší, kdyby tě byl amyrlinin stolec ustanovil do velení rovnou." Shienarec se zachechtal. „Přinejmenším se ti povedlo se rohu skutečně dotknout."</p>
<p>Poté už jeli mlčky.</p>
<p>Hostinec U velkého stromu mohl klidně být dvojčetem Obránce Dračí stěny. Byla to vysoká kamenná krychlová budova s šenkem obloženým tmavým dřevem a na krbové římse stály velké stříbrné, pečlivě vyleštěné hodiny. Hostinská mohla být Cualovou sestrou. Paní Tiedra vypadala stejně baculatě a měla stejné falešné chování - a taky stejné pronikavé oči a stejně hledala skrytý význam slov. Ale Tiedra znala Verin, a úsměv, s nímž Aes Sedai vítala, jí šel od srdce. Aes Sedai sice nikdy vyslovila nahlas, ale Rand si byl jist, že to ví.</p>
<p>Tiedra a zástup sloužících se postarali o koně a odvedli je do pokojů. Rand dostal stejně hezký pokojík, jako byl ten, co mu vyhořel, ale mladíka více zajímala velká měděná vana, kterou do dveří dovlekli dva sluhové, a vědra horké vody, jež přinášely pomocnice z kuchyně. Jediný pohled do zrcadla nad umyvadlem mu prozradil, že vypadá, jako by se namazal sazemi, a na kabátci měl černé šmouhy.</p>
<p>Rand se svlékl a vlezl si do vany. Při koupeli zároveň přemýšlel. Byla tu Verin. Jedna ze tří Aes Sedai, jimž mohl věřit, že se ho nepokusí zkrotit ani předat těm, jež by to učinily. Aspoň to tak vypadalo. Jedna ze tří Aes Sedai, které chtěly, aby uvěřil, že je Drakem Znovuzrozeným, a využít ho jako falešného Draka. <emphasis>Ona je Moiraininýma očima, dává tu na mě pozor. A Moiraininou rukou, co se snaží tahat za provázky. Ale já jsem provázky odstřihl. </emphasis></p>
<p>Přinesli mu sedlové brašny a ranec, jejž nechal na nákladním koni, s čistým oblečením. Vytřel se dosucha a otevřel ranec - a povzdechl si. Zapomněl, že jeho druhé dva kabátce jsou stejně zdobné jako ten, co hodil na židli, aby ho služebná vyčistila. Po chvíli se rozhodl pro černý kabátec, protože měl pocit, že se barvou hodí k jeho náladě. Na vysokém límci kabátce jasně vystupovaly stříbrné volavky a po rukávcích mu spadaly stříbrné peřeje, čeřící se na kamenech v pěnu.</p>
<p>Rand si přendával věci ze starého kabátce do nového, a přitom našel pergameny. Nepřítomně nacpal pozvánky do kapes a zadíval se na dva dopisy od Seléné. Napadlo ho, jak mohl být tak hloupý. Byla to krásná mladá dáma z urozeného rodu. A on byl jen ovčák, kterého se snaží využít Aes Sedai, muž, odsouzený k šílenství, pokud dřív nezemře. A přesto při pohledu na její rukopis cítil pohnutí, skoro cítil její vůni.</p>
<p>„Jsem ovčák," oznámil dopisům, „ne velký člověk, a kdybych se mohl s nějakou dívkou oženit, byla by to Egwain, ale ona chce být Aes Sedai. A jak bych se vůbec mohl oženit s nějakou ženou, vůbec nějakou ženu milovat, když zešílím a mohl bych ji i zabít?"</p>
<p>Slova však nedokázala zahnat vzpomínku na Seléninu krásu, ani na to, jak stačilo, aby se na něj podívala, a jemu hned vzkypěla krev. Skoro mu to připadalo, že je s ním v místnosti, že cítí její vůni, až se otočil a rozesmál se, protože byl sám.</p>
<p>„Mám vidiny, jako bych se už pomátl," zamumlal.</p>
<p>Prudce odsunul stínítko lampičky nad nočním stolkem, zapálil knot a strčil dopisy do plamene. Venku se zvedl prudký vítr a skrze okenice se dostal do místnosti a rozdmychal plameny, až docela obalily oba pergameny. Rand rychle odhodil hořící dopisy do vyhaslého krbu, neboť mu plameny málem ožehly prsty. Rand počkal, až se rozpadne i poslední zčernalý kousek, pak si připjal meč a vyšel z pokoje.</p>
<p>* * *</p>
<p>Verin objednala soukromou jídelnu, kde byly tmavé stěny obloženy policemi, na nichž bylo víc stříbra než v šenku. Mat žongloval se třemi vejci natvrdo a snažil se tvářit lhostejně. Ingtar si zamračeně prohlížel nezapálený krb. Loialovi zůstalo v kapsách několik knih z Fal Dary, a teď si četl pod lampou.</p>
<p>Perrin seděl u stolu, ramena měl svěšená a zíral na své sepjaté prsty. Jemu byla místnost cítit po včelím vosku, používanému k leštění dřevěného obložení. <emphasis>Byl to on, </emphasis>přemítal v duchu. <emphasis>Rand je Stínobijec. Světlo, co se to s námi děje? </emphasis>Zaťal ruce v pěsti, velké a hranaté. <emphasis>Tyhle ruce přece byly určeny pro kovářské kladivo, ne pro sekeru. </emphasis></p>
<p>Když Rand vstoupil, Perrin vzhlédl. Napadlo ho, že Rand vypadá odhodlaně, připraven k nějaké akci. Aes Sedai Randa pokynem vyzvala, aby se posadil do vysokého křesla proti ní.</p>
<p>„Jak se má Hurin?" zeptal se jí Rand a posunul si meč, aby si mohl sednout. „Odpočívá?"</p>
<p>„Trval na tom, že půjde ven," odpověděl Ingtar. „Řekl jsem mu, aby sledoval stopu jen do té doby, než ucítí trolloky. Odtamtud je pak můžeme zítra vysledovat. Nebo za nimi chceš vyrazit už dnes v noci?"</p>
<p>„Ingtare," zarazil ho Rand rozpačitě, „já se opravdu nesnažil převzít velení. Prostě mi to nemyslelo." A přece není tak nervózní, jako by byl kdysi, pomyslel si trochu překvapeně Perrin. <emphasis>Stínobijec. Všichni se měníme. </emphasis></p>
<p>„Je tu pár věcí, které by mě opravdu zajímaly, Rande," ozvala se Verin tiše. „Jednou z nich je, jak se vám podařilo beze stopy zmizet z Ingtarova tábora. A další, jak jste se dostali do Cairhienu o týden před námi. Ten úředník mluvil jasně. Byli byste museli letět."</p>
<p>Mat upustil jedno vejce na podlahu, kde se rozkřáplo. Ale on se na ně ani nepodíval. Upíral zrak na Randa a Ingtar se také otočil. Loial předstíral, že si stále čte, ale vypadal ustaraně a uši měl vzpřímené.</p>
<p>Perrin si uvědomil, že také zírá. „No, on neletěl," řekl. „Žádná křídla nevidím. Možná by nám chtěl říct důležitější věci." Verin po něm šlehla pohledem. Perrin se jí sice dokázal podívat do očí, ale první uhnul pohledem. <emphasis>Aes Sedai. Světlo, proč jsme vůbec byli tak hloupí, že jsme šli za Aes Sedai? </emphasis>Rand se na něj vděčně podíval a Perrin se na oplátku na přítele zazubil. Už to sice nebyl ten starý Rand - jako by dorostl do toho honosného kabátce, teď mu padl jako ulitý - ale pořád to byl kluk, s nímž Perrin vyrůstal. <emphasis>Stínobijec. Muž, k němuž vlci chovají posvátnou úctu. Muž, jenž dokáže usměrňovat. </emphasis></p>
<p>„Mně to nevadí," řekl Rand a prostě vypověděl svůj příběh.</p>
<p>Perrin naslouchal s otevřenými ústy. Portálové kameny. Jiné světy, kde se země mění a posunuje. Hurin sleduje stopu tam, kde temní druzi <emphasis>budou. </emphasis>A krásná žena v nesnázích, jako by to bylo jedno z vyprávění kejklířů.</p>
<p>Mat tiše užasle hvízdl. „A ona tě přivedla zpátky? Pomocí jednoho z těch - z těch kamenů?"</p>
<p>Rand na okamžik zaváhal. „Musela to nějak udělat," řekl pak. „Takže teď víte, jak jsme se dostali tak daleko před vás. Když přišel Fain, s Loialem se nám podařilo ukrást mu v noci Valerský roh, a pak jsme jeli do Cairhienu, protože podle mě jsme se nemohli dostat kolem nich zpátky, když už se měli na pozoru. A taky jsem věděl, že Ingtar určitě pojede pořád dál na jih za nimi a nakonec do Cairhienu dorazí taky."</p>
<p><emphasis>Stínobijec. </emphasis>Rand se na něj podíval a přimhouřil oči a Perrin si uvědomil, že to řekl nahlas. Očividně však ne dost hlasitě, aby to zaslechl i někdo jiný. Nikdo jiný se na něj taky nepodíval. Perrin náhle zatoužil Randovi povědět o vlcích. <emphasis>Já to o tobě vím. Bylo by jen správné, aby ses ty dozvěděl moje tajemství. </emphasis>Ale byla tu Verin. Před ní to vyslovit nedokázal.</p>
<p>„Zajímavé," prohodila Aes Sedai, tváříc se zamyšleně. „S tou dívkou bych se moc ráda setkala. Jestli umí použít portálový kámen... Dokonce ani to jméno není příliš známo." Otřásla se. „No, to je na jindy. Vysokou dívku by mezi cairhienskými urozenci nemělo být těžké najít. Áááá, tady je naše jídlo."</p>
<p>Perrin jehněčí ucítil dřív, než paní Tiedra přivedla procesí s podnosy s jídlem. Sliny se mu sbíhaly mnohem víc na maso než na hrách a kaši, mrkev a zelí nebo na horké křupavé rohlíčky. Zelenina mu sice pořád docela chutnala, ale poslední dobou se mu občas stávalo, že snil o kusu masa. Obvykle ani nemuselo být upravené. Při pohledu na krásné růžovoučké plátky jehněčího ho napadlo, že je příliš udělané, a to ho zneklidnilo. Odhodlaně si nechal nandat i všechny přílohy. A jehněčího si přidal.</p>
<p>Jedli mlčky, všichni se věnovali pouze vlastním myšlenkám. Perrina pohled na Mata při jídle zabolel. Mat měl stále chuť k jídlu jako dřív, i přes horečnatě zarudlé tváře, a jídlo do sebe házel, jako by mělo být poslední před smrtí. Perrin pokud možno upíral oči do svého talíře a přál si, aby nikdy nebyli opustili Emondovu Roli.</p>
<p>Když služtičky odklidily nádobí a odešly, Verin trvala na tom, že zůstanou spolu, dokud se Hurin nevrátí. „Třeba nám přinese zprávu, že musíme okamžitě vyrazit."</p>
<p>Mat se vrátil k žonglování a Loial ke čtení. Rand se optal hostinské, nemají-li tu nějaké další knihy, a ona mu přinesla <emphasis>Putování Jaina Dlouhokrokého. </emphasis>Perrinovi se kniha také líbila, byly v ní příběhy o dobrodružstvích mezi Mořským národem a cestách do zemí za Aielskou pustinou, odkud pocházelo hedvábí. Ale na čtení neměl náladu, a tak si s Ingtarem vytáhli kameny na dámu. Shienarec hrál prudkým, odvážným stylem. Perrin vždy hrával urputně a ustupoval váhavě, ale tentokrát kladl kameny stejně unáhleně jako Ingtar. Většinou skončili remízou, ale Perrinovi se podařilo vyhrát tolikrát co Ingtarovi. Shienarec na něj do večera, kdy se vrátil slídič, pohlížel s nově nabytou úctou.</p>
<p>Hurin se zubil rovnou měrou vítězoslavně i zmateně. „Našel jsem je, urozený pane Ingtare. Urozený pane Rande. Vystopoval jsem je do jejich doupěte."</p>
<p>„Doupěte?" vyhrkl ostře Ingtar. „Chceš říct, že skrývají někde nablízku?"</p>
<p>„Ano, urozený pane Ingtare. Ty, co vzali roh, jsem sledoval přímo tam, a všude kolem byly i stopy trolloků, i když se skrývali, jako by nechtěli, aby je někdo viděl. Není divu." Slídič se zhluboka nadechl. „Je to to velký venkovský sídlo, který právě dostavěl urozený pán Barthanes."</p>
<p>„Urozený pán Barthanes!" vyjekl Ingtar. „Ale on je... on je... on je..."</p>
<p>„Mezi vysoce postavenými jsou temní druzi stejně jako mezi chudinou," prohlásila klidně Verin. „Mocní odevzdávají duši Stínu stejně často jako slabí." Ingtar se mračil, jako by tohle nechtěl poslouchat.</p>
<p>„Jsou tam stráže," pokračoval Hurin. „S dvaceti muži se tam nedostanem, ne tam a zase ven. Stovka by to možná zvládla, ale dvě by byly lepší. To si myslím já, můj pane."</p>
<p>„A co král?" chtěl vědět Mat. „Jestli je tenhle Barthanes temným druhem, král nám pomůže."</p>
<p>„Jsem si naprosto jistá," prohodila suše Verin, „že Galldrian Riatin by skočil Barthanesovi Damodredovi po krku, jenom kdyby se začalo <emphasis>povídat, </emphasis>že Barthanes je temný druh, a byl by za ten důvod vděčný. Taky jsem si naprosto jistá, že jakmile by Galldrian jednou získal Valerský roh, už by ho nepustil ze spárů. O svátcích by ho vytahoval a ukazoval lidem a vykládal jim, jak velký a mocný je Cairhien, a že takový taky zůstane."</p>
<p>Perrin šokované zamrkal. „Ale Valerský roh musí být tam, kde se odehraje Poslední bitva. Přece si ho nemůže jen tak nechat."</p>
<p>„Já toho sice o Cairhienu moc nevím," řekl mu Ingtar, „ale o Galldrianovi jsem toho slyšel dost. Pohostil by nás a poděkoval by nám za tu slávu, kterou jsme do Cairhienu přinesli. Pak by nám nacpal kapsy zlatem a zahrnul nás poctami. A kdybychom se pokusili s rohem odejít, nechal by nám ty poctěné hlavy bez mrknutí oka setnout."</p>
<p>Perrin si prohrábl vlasy. Čím víc toho věděl o králích, tím méně se mu líbili.</p>
<p>„A co ta dýka?" zeptal se bázlivě Mat. „Tu by přece nechtěl, nebo ano?" Ingtar se na něj zamračil a Mat nejistě přešlápl. „Vím, že je roh důležitej, ale já v Poslední bitvě určitě bojovat nehodlám. Ta dýka..."</p>
<p>Verin položila ruce na lenochy křesla. „Tu Galldrian taky nesmí dostat do rukou. Musíme vymyslet nějaký způsob, jak se dostat do Barthanesova zámku. Kdybychom našli nějaký způsob, jak najít roh, mohli bychom taky vymyslet, jak ho dostat zpátky. Ano, Mate, tu dýku samozřejmě taky. Jakmile se po městě rozšíří zpráva, že je tu Aes Sedai - no, obvykle se těmhle věcem vyhýbám, ale kdybych se Tiedře zmínila, co bych dala za to, kdybych se mohla podívat do Barthanesova nového zámku, měla bych tak do dvou dní získat pozvánku. A nemělo by být nijak těžké přivést vás s sebou. Co je, Hurine?"</p>
<p>Od chvíle, kdy se zmínila o pozvánce, slídič se nervózně kolébal na patách. „Urozený pán Rand už jedno pozvání má. Od urozeného pána Barthanese."</p>
<p>Perrin na Randa vytřeštil oči, a nebyl sám.</p>
<p>Rand vytáhl z kapsy kabátce dva zapečetěné pergameny a beze slova je podal Aes Sedai.</p>
<p>Ingtar přistoupil blíž a zvědavě se mu podíval přes rameno na pečeti. „Barthanes a... A Galldrian! Rande, kde jsi k nim přišel? Cos to prováděl?"</p>
<p>„Nic," řekl Rand. „Nedělal jsem nic. Oni mi je prostě poslali." Ingtar dlouze vydechl. Mat měl ještě otevřená ústa. „No, oni je prostě poslali," prohlásil Rand tiše. Náhle vypadal velice důstojně, Perrin si ho takového nikdy nepamatoval. Rand se k Aes Sedai a k shienarskému šlechtici choval jako k sobě rovným.</p>
<p>Perrin potřásl hlavou. <emphasis>Tobě ten kabátec </emphasis>opravdu <emphasis>padne. Všichni se měníme. </emphasis></p>
<p>„Urozený pán Rand všechny ostatní spálil," vykládal Hurin. „Každý den přicházely nové, a on je každý den pálil. Až na tyhle, samozřejmě. Každý den chodily od mocnějších rodů." Znělo to hrdě.</p>
<p>„Kolo času nás všechny vetkává do vzoru tak, jak si přeje ono," prohlásila Verin s pohledem upřeným na pergameny, „ale občas nám opatří to, co potřebujeme, dřív, než začneme tušit, že to potřebujeme."</p>
<p>Nedbale zmačkala královskou pozvánku a hodila ji do krbu, kde zůstala ležet bílá na nezapálených polenech. Na druhém svitku zlomila palcem pečeť a pozvánku si přečetla. „Ano. Ano, tahle bude dobrá."</p>
<p>„Jak bych tam mohl jít?" zeptal se jí Rand. „Oni poznají, že nejsem žádný pán. Jsem ovčák a sedlák." Ingtar se zatvářil pochybovačně. „To jsem, Ingtare. Říkal jsem ti to." Ingtar pokrčil rameny, ale pořád nevypadal, že by ho to přesvědčilo. Hurin na Randa zíral se zřejmou nevírou.</p>
<p><emphasis>Ať shořím, </emphasis>řekl si Perrin, <emphasis>kdybych ho neznal, taky bych tomu nevěřil. </emphasis>Mat Randa pozoroval s nakloněnou hlavou a mračil se, jako by se díval na něco, co vidí poprvé v životě. <emphasis>On to </emphasis><emphasis>také vidí. </emphasis>„To zvládneš, Rande," řekl Perrin. „<emphasis>Bez </emphasis>problémů."</p>
<p>„Pomůže ti," poznamenala Verin, „když nebudeš každému vykládat, co nejsi. Lidé vidí to, co čekají, že uvidí. Jinak se jim dívej rovnou do očí a mluv odhodlaně. Tak, jako jsi mluvil se mnou," dodala suše, a Randovi stoupla do tváří červeň, ale oči nesklopil. „Nezáleží na tom, co řekneš. Oni všechno, co bude trochu výjimečné, přičtou tomu, že jsi cizinec. Taky pomůže, když si připomeneš, jak jsi vystupoval před amyrlin. Jestli budeš stejně nadutý, všichni klidně uvěří, že jsi urozený pán, i kdybys měl na sobě hadry." Mat se zařehtal.</p>
<p>Rand rozhodil rukama. „No dobrá. Udělám to. Ale pořád si myslím, že pět minut poté, co otevřu pusu, to poznají. Tak kdy?"</p>
<p>„Barthanes ti navrhl pět různých dní, a jedno pozvání platí na zítřejší večer."</p>
<p>„Zítra!" vybuchl Ingtar. „Zítra v noci už roh může být padesát mil daleko, nebo -"</p>
<p>Verin ho uťala. „Uno a tvoji vojáci můžou zámek hlídat. Jestli se pokusí roh někam přepravit, snadno je můžeme sledovat, a možná ho tak získáme snadněji než zpoza Barthanesových hradeb."</p>
<p>„Možná," souhlasil nerudně Ingtar. „Já jenom nerad čekám, zvlášť teď, když už máme roh skoro v rukou. Musím ho mít. Musím! Musím!"</p>
<p>Hurin na něj vytřeštil oči. „Ale, urozený pane Ingtare, takhle to nejde. Co se stane, stane se, a co se má stát, to -" Ingtarův zamračený pohled ho zarazil uprostřed věty, i když si pro sebe ještě zamumlal: „Tak to nejde, říkat ,musím'."</p>
<p>Ingtar se škrobeně obrátil zpátky k Verin. „Verin Sedai, Cairhieňané velice přesně dodržují protokol. Jestli Rand nepošle odpověď, Barthanese by se to mohlo natolik dotknout, že nás nepustí dovnitř ani s tím pergamenem v rukou. Ale jestli to Rand udělá... no, přinejmenším Fain ho zná. Mohli bychom je na sebe upozornit, a oni budou mít čas nachystat nějakou past."</p>
<p>„Překvapíme je." Její úsměv však rozhodně nevypadal vesele. „A podle mě bude chtít Barthanes Randa v každém případě přijmout. Ať už je temným druhem nebo ne, pochybuji, že se vzdal intrik proti trůnu. Rande, psal tam, že tě zaujal jeden z králových projektů, ale neupřesnil který. Co tím myslel?"</p>
<p>„To nevím," řekl Rand pomalu. „Od chvíle, co jsme dorazili, jsem neudělal ani ň. Počkat. Možná myslí tu sochu. Projížděli jsme vesnicí, kde právě vykopávali jakousi obrovskou sochu. Říkali, že je z věku pověstí. Král ji chce přenést do Cairhienu, i když já nemám tušení, jak by mohl pohnout něčím tak velikým. Ale já se jedině zeptal, co to je."</p>
<p>„My tamtudy prošli, ale nezastavovali jsme se a nevyptávali." Verin nechala pozvánku spadnout do klína. „Pro Galldriana nejspíš nevzejde nic dobrého z toho, že to odkryl. Žádné přímé nebezpečí nehrozí, ale nikdy není moudré, aby se lidé, kteří o tom nic nevědí, pletli do věcí z věku pověstí."</p>
<p>„Co je to?" zeptal se Rand.</p>
<p>„<emphasis>Sa'angrial." </emphasis>Mluvila, jako by to nebylo zvlášť důležité, ale Perrin měl náhle pocit, že se ti dva věnují nějakému soukromému rozhovoru a říkají věci, které nikdo jiný neslyší. „Je to jeden z dvojice největších, co kdy byly vyrobeny, o kterých víme. A navíc to byl dost zvláštní pár. Jeden, který je zatím pořád zakopaný v Tremalkingu, mohla použít pouze žena. Tenhle zase jedině muž. Vyrobili je za války síly jako zbraň, ale jestli něčemu můžeme být konci věku pověstí nebo Rozbití světa vděční, tak tomu, že přišly dřív, než mohly být tyhle zbraně použity. Společně by mohly být dost mocné, aby svět rozbily znovu, a tentokrát by to mohlo být ještě horší než poprvé."</p>
<p>Perrin zaťal ruce v pěst. Přímému pohledu na Randa se vyhýbal, ale koutkem oka si všiml, jak mu zbělely rty. Měl dojem, že se Rand bojí, a ani se mu nedivil.</p>
<p>Ingtar vypadal otřeseně, a nejspíš taky byl. „Tu věc by měli zase zakopat, a tak hluboko, dokud jim bude stačit hlína. Co se všecko mohlo stát, kdyby ho byl našel Logain? Nebo kterýkoliv ubožák, který může usměrňovat? A co teprve někdo, kdo se prohlašuje za Draka Znovuzrozeného? Verin Sedai, rozhodně musíš Galldriana varovat."</p>
<p>„Cože? To, myslím, není třeba. K tomu, aby usměrnily dost síly k rozbití světa, musejí být použity oba zároveň - tak to chodilo za věku pověstí. Muž a žena pracující spolu byli vždy desetkrát silnější než každý zvlášť - a která Aes Sedai by dnes pomohla muži, jenž umí usměrňovat? Jeden sám o sobě je dost silný, ale napadá mě jen pár žen, které by dokázaly přežít proud síly protékající <emphasis>sa'angrialem </emphasis>v Tremalkingu. Samozřejmě amyrlin. Moirain a Elaida. Možná jedna nebo dvě další. A tři, co se pořád ještě učí. A co se týče Logaina, všechnu jeho sílu by bylo vyžadovalo už jen to, aby ho to nespálilo na uhel, takže by mu žádná nezbyla k tomu, aby vůbec něco dokázal. Ne, Ingtare, nemyslím, že by sis měl dělat starosti. Aspoň ne do chvíle, než se pravý Drak Znovuzrozený prohlásí, a pak budeme mít stejně spoustu jiných starostí. Takže teď si budeme lámat hlavu s tím, co uděláme, až se dostaneme do Barthanesova sídla."</p>
<p>Mluvila k Randovi. To Perrin věděl, a podle toho, jak se Mat tvářil vyplašeně, tak to poznal také. Dokonce i Loial neklidně poposedl v křesle. <emphasis>Ó, Světlo, Rande, </emphasis>pomyslel si Perrin. <emphasis>Světlo, nenech ji, aby tě využila. </emphasis></p>
<p>Rand tiskl dlaně na stůl, až měl bílé klouby, ale hlas měl vyrovnaný. A očima neuhnul od Aes Sedai. „Nejdřív musíme sebrat roh a dýku. Pak bude hotovo, Verin. Pak bude hotovo."</p>
<p>Při pohledu na Verinin úsměv, slabý a tajuplný, Perrina zamrazilo. Podle něj Rand nevěděl polovinu toho, co si myslel, že ví. Ani polovinu.</p><empty-line /><empty-line /><p>KAPITOLA DEVÁTÁ</p>
<p><strong><emphasis>Nebezpečná slova</emphasis></strong></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>Venkovské sídlo urozeného pána Barthanese připomínalo v noci ropuchu. Pozemek, jejž zabíralo, by vydal na slušnou pevnost, se všemi těmi hradbami a přístavky. Ale žádná pevnost to nebyla, všude byla vysoká okna a světla a ven se nesla hudba a smích. Rand si však všiml strážných přecházejících po ochozech na věžích i po cimbuří, a žádné z oken nebylo příliš nízko u země. Rand sesedl z Rudocha, uhladil si kabátec a upravil opasek s mečem. Ostatní také sesedali u paty širokého schodiště z bílého kamene, vedoucího k širokým, bohatě vyřezávaným dveřím do sídla.</p>
<p>Randův doprovod tvořilo deset Shienarců pod Unovým velením. Jednooký voják kývl na Ingtara, než se s muži připojil k ostatním ozbrojencům na nádvoří, kde se rozlévalo pivo a na rožni nad velkým ohněm se tu otáčel celý vůl.</p>
<p>Druhých deset Shienarců zůstalo mimo s Perrinem. Každý, kdo půjde do zámku, tam musí mít nějaký úkol, tvrdila Verin, a Perrin tohoto večera žádný úkol plnit nemůže. Doprovod byl v cairhienských očích nezbytný kvůli důstojnosti, ale víc než deset mužů by již vypadalo podezřele. A Rand musel jít, protože dostal pozvánku. Ingtar šel, aby mu propůjčil vážnost svého titulu, kdežto Loial šel proto, že horní vrstvy cairhienské šlechty ogiery vyhledávaly. Hurin předstíral, že je Ingtarovým panošem. Nicméně jeho skutečný úkol zněl, vyčenichat temné druhy a trolloky, pokud to půjde. Valerský roh nemohl být daleko. Mat, i když kvůli tomu hrozně vrčel, předstíral, že je Randovým služebníkem, protože dokázal vycítit dýku, byla-li poblíž. Jestli Hurin neuspěje, třeba najde temné druhy on.</p>
<p>Když se Rand zeptal Verin, proč s nimi jde, ta se jen usmála a řekla: „Abyste se vy nedostali do potíží."</p>
<p>Cestou po schodišti Mat zamumlal: „Pořád nechápu, proč mám být sluha." S Hurinem šli až za ostatními. „Ať shořím, jestli může být Rand pán, můžu si já taky klidně oblíknout nějaký načančaný kabátek."</p>
<p>„Sluha," řekla Verin, aniž se ohlédla, „se dostane na spoustu míst, kam urozený pán nemůže, a mnoho šlechticů ho ani nevnímá. Máte s Hurinem své úkoly."</p>
<p>„Buď už zticha, Mate," vložil se do hovoru Ingtar, „pokud nás nechceš prozradit." Blížili se ke dveřím, kde stálo půl tuctu gardistů se stromem a korunou rodu Damodredů na prsou, a stejné množství sloužících v tmavozelené livreji se stromem a korunou na rukávech.</p>
<p>Rand se zhluboka nadechl a ukázal pozvánku. „Jsem urozený pán Rand z rodu al'Thor," prohlásil se spěšně, aby to už měl za sebou. „A toto jsou mí hosté, Verin Aes Sedai z hnědého adžah. Urozený pán Ingtar z rodu Shinowa v Shienaru. Loial, syn Arenta syna Halanova, z Državy Šangtaj." Loial žádal, aby jeho <emphasis>državu </emphasis>vynechali, ale Verin trvala na tom, že potřebují každičký ždibíček formálnosti, na jaký se zmohou.</p>
<p>Sloužící, jenž se s letmou úklonou natáhl pro pozvánku, sebou při každém dalším jméně trhl. U Verin mu málem vypadly oči z důlků. Pak přiškrceným hlasem vykoktal: „Vítejte v domě Damodredů, pánové. Vítej, Aes Sedai. Vítej, příteli ogiere." Mávl na sluhy, aby otevřeli dveře dokořán, a s úklonou zavedl Randa a ostatní dovnitř, kde spěšně předal pozvánku jinému olivrejovanému sloužícímu a cosi mu zašeptal do ucha.</p>
<p>Tento sluha měl velký strom a korunu na přednici zeleného kabátce. „Aes Sedai," pravil a s pomocí své berly se každému popořadě poklonil, až se málem dotkl hlavou kolenou. „Pánové. Příteli ogiere. Jmenuji se Ashin. Prosím, následujte mne."</p>
<p>V chodbách byli jen sloužící, ale Ashin je zavedl do rozlehlého sálu plného šlechticů, kde na jednom konci žongloval kejklíř a na druhém metali akrobaté kozelce. Odjinud se ozývala hudba a hlasy prozrazující, že toto nejsou jediní hosté ani baviči. Urozenci tu postávali po dvojicích, po trojicích i čtveřicích, občas muži a ženy pospolu, jindy odděleně, ale vždy mezi nimi bylo dost místa, aby nikdo nemohl vyslechnout, co si vykládají. Hosté byli vesměs oděni do tmavých cairhienských barev, každý s pruhy jasných barev přinejmenším do poloviny hrudi, občas dokonce až do pasu. Ženy měly vlasy umně vyčesané do vysokých kuželů z kudrn, každý účes však byl jiný. Suknice měly tak široké, že dveřmi, které byly užší než vstupní brána do zámku, musely procházet bokem. Žádný z mužů neměl vyholenou hlavu vojáka - všichni měli na dlouhých loknách tmavé sametové klobouky, některé do zvonu, jiné ploché - a, podobně jako ženám, i jim nabírané krajkové volány barvy tmavé slonoviny téměř zakrývaly ruce.</p>
<p>Ashin udeřil berlou a zvučným hlasem je ohlásil, Verin jako první.</p>
<p>Obrátily se k nim všechny oči. Verin měla na ramenou svůj šál s hnědými třásněmi a vyšitými hrozny. Ohlášení Aes Sedai způsobilo, že si všechny urozené dámy a pánové začali špitat a žonglér dokonce pustil jeden z kroužků na zem, i když se na něj již nikdo nedíval. Loial přitahoval skoro stejně tolik pohledů dávno předtím, než Ashin ohlásil jeho jméno. Přes stříbrnou výšivku na límci a na rukávcích jinak neporušená čerň Randova kabátce vypadala vedle cairhienských oděvů docela nenápadně, a jeho i Ingtarův meč také nezůstaly nepovšimnuty. Nikdo z pánů zde zřejmě nebyl ozbrojen. Rand nejednou zaslechl slova „čepel s volavkou". Někteří se na něho dívali podmračeně. Rand tušil, že to jsou lidé, jež urazil, když spálil jejich pozvánky.</p>
<p>Přistoupil k nim štíhlý hezký muž. Měl dlouhé, stříbrem prokvetlé vlasy a na tmavošedém kabátci od krku až téměř k dolnímu okraji pruhy rozličných barev. Na Cairhieňana byl dost vysoký, jen o půl hlavy menší než Rand, a nosil se tak, že vypadal ještě vyšší. Bradu držel tak vysoko, až se zdálo, že na všechny ostatní shlíží. Oči měl jako černé oblázky. Na Verin se však díval ostražitě.</p>
<p>„Je mi velkou ctí, že jsi mne poctila svou návštěvou, Aes Sedai." Barthanes Damodred měl hluboký, sebejistý hlas. Přelétl očima k ostatním. „Nečekal jsem tak vybranou společnost. Urozený pane Ingtare. Příteli ogiere." Každému z nich lehce pokynul hlavou. Barthanes věděl přesně, jak je mocný. „A ty, můj mladý urozený pane Rande. Ve městě jsi vzbudil velký zájem, a mezi rody také. Třeba si dnes večer budeme moci popovídat." Z jeho tónu bylo zřejmé, že by mu nevadilo, kdyby k tomu nedošlo, že jeho všechny ty řeči nezajímají, ale než to napravil, sklouzly mu oči na okamžik stranou k Ingtarovi, k Loialovi a také k Verin. „Buďte vítáni." Potom se nechal odtáhnout jednou překrásnou ženou, která mu položila ruku plnou prstenů a téměř zakrytou krajkovím na paži, ale když odcházel, zabloudil zrakem zpět k Randovi.</p>
<p>Znovu se rozproudil tichý hovor a žonglér opět roztočil obruče v protáhlém oválu, až se kroužky skoro dotýkaly omítnutého stropu o dobré čtyři sáhy výš. Akrobaté vůbec nepřestali. Do vzduchu se ze sepjatých dlaní svého společníka vymrštila dívka, a když dělala salto, její naolejovaná pleť se ve světle stovek lustrů zaleskla, než dopadla do rukou muže, jenž již stál na ramenou jiného. Ten ji zvedl nad hlavu, stejně jako muž pod ním zdvihl i jeho, a dívka rozpřáhla paže, jako by čekala na potlesk. Žádný z Cairhieňanů si toho zřejmě nevšiml.</p>
<p>Verin s Ingtarem se vzápětí vnořili do davu. Shienarec si vysloužil několik ostražitých pohledů. Někteří lidé se s rozšířenýma očima podívali na Aes Sedai, jiní se však ustaraně mračili, jako by na dosah objevili vzteklého vlka. Tak se většinou mračili muži, několik žen však s Aes Sedai dokonce promluvilo.</p>
<p>Rand si uvědomil, že Mat s Hurinem už zmizeli do kuchyní, kde vyčkávali všichni sloužicí doprovázející hosty, dokud si pro ně jejich pánové neposlali. Rand doufal, že nebudou mít potíže vyklouznout.</p>
<p>Loial se sklonil a tiše mu promluvil do ucha. „Rande, kousek odtud je brána k Cestám. Cítím ji."</p>
<p>„Chceš říct, že tohle býval ogieří háj?" zeptal se Rand stejně tiše a Loial kývl.</p>
<p>„Država Tsofu ještě nebyla znovu nalezena, když jej sázeli, jinak by ogierové, kteří pomáhali budovat Al' cair'rahienallen, nepotřebovali háj k tomu, aby jim připomínal <emphasis>državu. </emphasis>Když jsem naposledy procházel Cairhienem, býval tady všude kolem les, patřící králi."</p>
<p>„Barthanes ho nejspíš získal nějakou intrikou." Rand se nervózně rozhlížel po sále. Všichni se pořád bavili, ale nejeden host je pozoroval. Ingtara neviděl. Verin stála uprostřed hloučku žen. „Přál bych si, abychom mohli zůstat spolu."</p>
<p>„Verin říkala, že to nejde, Rande. Říkala, že by to ve všech vzbudilo podezření a rozzlobilo by je to, protože by si mysleli, že se jich z nadutosti straníme. Musíme utlumit jejich podezření, dokud Mat s Hurinem něco nenajdou."</p>
<p>„Slyšel jsem, co říkala, stejně jako ty, Loiale. Ale stejně, jestli je Barthanes temným druhem, tak musí vědět, proč jsme tady. Rozejít se je, jako bychom si říkali o ránu do hlavy."</p>
<p>„Verin říkala, že nic neudělá, dokud nezjistí, co si má o nás myslet. Prostě udělej, co nám řekla, Rande. Aes Sedai musí vědět, co mají za lubem." Loial odešel mezi lidi, a než udělal deset kroků, shlukl se kolem něj kruh urozených dam a pánů.</p>
<p>Jiní se vydali k Randovi, jenž teď zůstal sám, ale on se obrátil na druhou stranu a odspěchal. <emphasis>Aes Sedai možná ví, co mají za lubem, ale já bych to taky rád věděl. Tohle se mi nelíbí. Světlo, přál bych si vědět, jestli mluvila pravdu. Aes Sedai nikdy nelžou, ale pravda, kterou slyšíš, nemusí být taková, za jakou ji považuješ. </emphasis></p>
<p>Snažil se vyhnout hovoru se šlechtici. Bylo tu množství komnat, všechny plné urozených dam a pánů, ve všech se něco předvádělo. Byli tu tři různí kejklíři v barevných pláštích, další žongléři a akrobati, hudebníci hudoucí na flétny, citary, dulcimery a loutny a navíc na pět různých druhů houslí, šest druhů rohů, rovných, křivých i dulciánů, a deset druhů bubnů, od tamburíny po velký kotel. Rand si pár hráčů na rohy prohlédl trochu pečlivěji, zvláště ty s rohy zatočenými, ale jejich nástroje byly vyrobeny z obyčejné mosazi.</p>
<p><emphasis>Hlupáku, Valerský roh by přece neměli tady, </emphasis>pokáral se v duchu. <emphasis>Ledaže by chtěl Barthanes předvést mrtvé hrdiny jako součást zábavy.</emphasis></p>
<p>Byl tu dokonce bard ve stříbrem zdobených tairenských botkách a žlutém plášti. Procházel mezi sály, hrál na harfu, a občas se zastavil a začal přednášet vznešenou řečí. Na kejklíře pohlížel svrchu a v místnostech, kde nějaký byl, se zásadně nezdržoval, ale Rand mezi ním a jimi neviděl žádný větší rozdíl, snad až na oděv.</p>
<p>Náhle se po Randově boku objevil sám Barthanes. Olivrejovaný sluha mu okamžitě s ůklonou nabídl podnos. Barthanes si vzal sklenici z foukaného skla naplněnou vínem. Sluha před nimi s klaněním couval a nabídl podnos Randovi. Ten zavrtěl hlavou a sluha zmizel v davu.</p>
<p>„Vypadáš roztěkaně," prohodil Barthanes, upíjeje víno.</p>
<p>„Rád se procházím." Rand uvažoval, jak se držet Verininy rady, a vzpomínal, co říkala o jeho návštěvě u amyrlin. Rozhodl se pro držení těla zvané Kočka kráčí přes nádvoří. O nadutém způsobu řeči totiž nic dalšího nevěděl. Barthanes stiskl rty a Randa napadlo, jestli to snad urozenému pánovi připadá příliš naduté, ale mohl se řídit pouze Verininou radou, takže se nezastavil. „Tohle je nádherný večírek. Máš hodně přátel, a ještě nikdy jsem neviděl tolik účinkujících."</p>
<p>„Mnoho přátel," souhlasil Barthanes. „Můžeš sdělit Galldrianovi, kolik, a kdo to je. Některá jména by ho mohla překvapit."</p>
<p>„Nikdy jsem se s králem nesetkal, urozený pane Barthanesi, a ani nečekám, že bychom se viděli."</p>
<p>„Ovšem. V té zapadlé díře jste byli jen čirou náhodou. A rozhodně jste nekontrolovali, jak vykopávky té sochy pokročily. To je vskutku velké podceňování."</p>
<p>„Ano." Znovu si vzpomněl na Verin a přál si, aby mu dala víc rad, jak mluvit s člověkem, jenž předpokládá, že lže. Bez přemýšlení dodal: „Zaplétat se s věcmi z věku pověstí je nebezpečné, když nevíš, co děláš."</p>
<p>Barthanes se zadíval do svého vína a přemítal, jestli snad Rand neřekl něco hlubokomyslného. „Chceš snad říci, že v této věci Galldriana nepodporuješ?" zeptal se nakonec.</p>
<p>„Už jsem ti řekl, pane, s králem jsem se nikdy nesetkal."</p>
<p>„Ano, ovšem. Nevěděl jsem, že Andořané hrají velkou hru tak dobře. V Cairhienu jich zase tolik nevídáme."</p>
<p>Rand se zhluboka nadechl, aby mu rozzlobeně neřekl, že tu jejich hru nehraje. „Na řece je hodně bárek z Andoru."</p>
<p>„Kupci a obchodníci. Kdo si takových všímá? To je jako všímat si brouků na listí." Barthanes zřejmě opovrhoval brouky stejnou měrou jako kupci, ale opět se zamračil, jako by snad Rand něco naznačil. „Jen málo mužů cestuje ve společnosti Aes Sedai. Na strážce vypadáš dost mladý. Předpokládám tedy, že strážcem Verin Sedai je urozený pán Ingtar?"</p>
<p>„Jsme tím, co o sobě tvrdíme," prohlásil podrážděně Rand. <emphasis>Kromě mě. </emphasis></p>
<p>Barthanes si teď Randa prohlížel téměř otevřeně. „Mladý. Moc mladý, abys nosil čepel s volavkou."</p>
<p>„Není mi ještě ani rok," odpověděl Rand automaticky, a okamžitě si přál, aby to nevyslovil. Znělo mu to hloupě, ale Verin říkala, chovej se jako před amyrlininým stolcem, a tohle byla odpověď, kterou mu tehdy poradil Lan. Hraničář považoval den, kdy dostal svůj meč, za své narozeniny.</p>
<p>„Aha. Andořan, ale cvičen v Hraničních státech. Nebo cvičen na strážce?" Barthanes přimhouřil oči a pozorně si Randa prohlížel. „Pokud vím, má Morgasa jen jediného syna. Prý se jmenuje Gawyn. Musí být zhruba ve tvém věku."</p>
<p>„Setkali jsme se," odvětil Rand opatrně.</p>
<p>„Ty oči. Ty vlasy. Slyšel jsem, že andorský královský rod má barvu očí i vlasů téměř aielskou."</p>
<p>Rand klopýtl, i když podlahu tvořil leštěný mramor. „Já nejsem Aiel, urozený pane Barthanesi, a taky nepocházím z královského rodu."</p>
<p>„Jak říkáš. Ale poskytl jsi mi hodně látky k přemýšlení. Až spolu budeme mluvit příště, doufám, že najdeme více společných témat." Barthanes kývl, zvedl na pozdrav poloprázdnou sklenku a otočil se k šedovlasému muži s mnoha barevnými pruhy na kabátci.</p>
<p>Rand potřásl hlavou a šel dál, pryč od dalších podobných rozhovorů. Špatné bylo už mluvit s jedním cairhienským pánem. Dva riskovat rozhodně nehodlal. Barthanes zřejmě nacházel hluboký význam i v těch nejobyčejnějších poznámkách. Rand si uvědomil, že se z <emphasis>daes dae'ma</emphasis><emphasis>r </emphasis>naučil právě dost na to, aby věděl, že nemá ponětí, jaká hra se tu vlastně hraje. <emphasis>Mate, Hurine, najděte </emphasis>něco <emphasis>a rychle, abychom odsud mohli vypadnout. Tihle lidé jsou blázni. </emphasis></p>
<p>A pak vstoupil do další komnaty, a kejklíř na druhém konci, probírající se strunami harfy a odříkávající příběh z <emphasis>Velkého hledání Valerského rohu, </emphasis>byl Tom Merrilin. Rand se zastavil jako opařený. Tom si ho zřejmě nevšímal, i když se dvakrát podíval jeho směrem. Zdálo se, že Tom myslel vážně, co říkal. Vážný rozchod.</p>
<p>Rand se obrátil k odchodu, ale do cesty mu vplula jakási žena a položila mu ruku na hruď, přičemž se jí z jemného zápěstí shrnuly krajky. Nesahala mu sice ani k ramenům, ale vysoký kužel jejích kudrn měl přímo před očima. Krajkoví na vysokém límci jí spadalo pod bradu a přednici tmavomodrých šatů pod ňadry měla plnou barevných pruhů. „Jsem Alaine Chuliandred, a ty jsi ten slavný Rand al'Thor. Ve svém vlastním zámku má Barthanes asi právo mluvit s tebou jako první, ale nás všechny fascinovalo, co se o tobě povídá. Dokonce jsem se doslechla, že hraješ na flétnu. Je to pravda?"</p>
<p>„Hraji na flétnu." <emphasis>Jak mohla...? Caldevwin. Světlo, v Cairhienu se všichni o všem doslechnou. </emphasis>„Pokud mě omluvíš -"</p>
<p>„Slyšela jsem, že někteří cizí páni hrají na různé hudební nástroje, ale nikdy jsem tomu nevěřila. Moc ráda bych tě slyšela hrát. Co kdyby sis se mnou chvíli o něčem povídal? Barthanese zřejmě váš rozhovor zaujal. Můj manžel tráví poslední dny ochutnávkou ve vlastních vinných sklepích a nechává mě úplně opuštěnou. Nikdy tu není, aby si se mnou povídal."</p>
<p>„Musí ti chybět," prohodil Rand a snažil se protáhnout kolem její široké sukně. Alaine se zvonivě zasmála, jako by řekl tu nejlegračnější věc na světě.</p>
<p>Připojila se k ní další žena a také mu položila ruku na hruď. Měla stejně tolik pruhů jako Alaine a byla i stejného věku, o dobrých deset let starší než on. „Snad si nemyslíš, že si ho necháš pro sebe, Alaine?" Obě ženy se na sebe usmívaly, jejich oči však metaly blesky. Druhá žena teď obrátila svůj úsměv na Randa. „Jsem Belavaere Osiellin. To jsou všichni Andořané tak vysocí? A k tomu tak hezcí?"</p>
<p>Rand si odkašlal. „Ehm... někteří jsou vysocí. Omluvte mě, ale kdybyste -"</p>
<p>„Viděla jsem tě mluvit s Barthanesem. Povídá se, že znáš také Galldriana. Musíš mě někdy navštívit a popovídat si se mnou. Můj manžel je na návštěvě našich statků na jihu."</p>
<p>„Jsi jemná jako holčice z taverny," zasyčela na ni Alaine a okamžitě se usmála na Randa. „Vůbec není taktní. Žádnému muži se nemůže líbit žena s tak hrubými způsoby. Přines flétnu do mého zámku a promluvíme si. Třeba bys mě mohl naučit hrát."</p>
<p>„Co naše milá Alaine považuje za takt," prohodila sladce jako med Belavaere, „je jenom nedostatek odvahy. Muž, který nosí čepel s volavkou, musí být chrabrý. Je to skutečná volavka, že?"</p>
<p>Rand se snažil vycouvat. „Musíte mě omluvit -" Krok za krokem ho sledovaly, až narazil zády na zeď komnaty. Jejich širokánské suknice před ním vytvářely další zeď.</p>
<p>Když se k oběma vmáčkla třetí žena, která se již sukní dotýkala stěny, Rand nadskočil. Tato paní byla starší než druhé dvě, ale stejně hezká, a s pobaveným úsměvem, který však v nejmenším neobrušoval ostří jejího pohledu. Měla o polovinu víc pruhů než Alaine s Belavaere. Ty udělaly menší pukrlata a mrzutě se na ni mračily.</p>
<p>„Nesnaží se tě tyhle dvě pavoučice polapit do svých sítí?" Starší žena se zasmála. „Polovinu času jsou samy zapletené pevněji než kdokoliv jiný. Pojď se mnou, můj milý mladý Andořane, a já ti povím o některých potížích, které by ti mohly způsobit. Například já nemám manžela. Manželé vždycky znamenají potíže."</p>
<p>Nad Alaininou hlavou zahlédl Rand Toma, jenž se právě doklaněl, přestože nikdo z hostí netleskal ani si ho nevšímal. Kejklíř podmračeně sebral překvapenému sloužícímu z podnosu pohár.</p>
<p>„Právě jsem tady uviděl někoho, s kým musím mluvit," řekl Rand dámám a protáhl se mezi nimi právě ve chvíli, kdy se k němu natáhla ta třetí žena. Když chvátal za kejklířem, všechny tři za ním zíraly.</p>
<p>Tom si ho prohlédl přes okraj poháru a dlouze se napil.</p>
<p>„Tome, vím, že jsi říkal, že se už neuvidíme, ale musel jsem se zbavit těch ženských. Pořád se chtěly bavit o tom, jak mají pryč manžely, ale naznačovaly něco jiného." Tom se zakuckal a Rand ho pohotově plácl po zádech. „Když se napiješ moc rychle, něco se ti dostane do nesprávného otvoru. Tome, ony si myslí, že mám něco s Barthanesem, nebo snad s Galldrianem, a když řeknu, že to není pravda, stejně mi neuvěří. Prostě jsem potřeboval důvod odejít."</p>
<p>Tom si hřbetem ruky uhladil kníry a zadíval se na trojici žen na druhé straně sálu. Ty pořád stály pospolu a pozorovaly je. „Ty tři znám, chlapče. Jen Breane Taborwin samotná by ti poskytla lekci, jaké by se muži mělo aspoň jednou za život dostat, pokud ji přežije. Starosti s manžely. To se mi líbí, chlapče." Náhle přimhouřil oči. „Říkal jsi, že ses zbavil Aes Sedai. Půlka řečí tady se vede o andorském <emphasis>urozeném pánovi, </emphasis>který se tu bez varování objevil, a o tom, že s ním putuje Aes Sedai. Barthanes a Galldrian. Tentokrát ses zase nechal Bílou věží do něčeho zatáhnout."</p>
<p>„Přijela teprve včera, Tome. A jakmile bude roh v bezpečí, zase se jí zbavím. Rozhodně to zařídím."</p>
<p>„Mluvíš, jako by teď nebyl v bezpečí," podotkl pomalu Tom. „Předtím jsi tak nemluvil."</p>
<p>„Ukradli ho temní druzi, Tome. Přinesli ho sem. Barthanes je jedním z nich."</p>
<p>Tom si zdánlivě prohlížel víno, ale vrhal pohledy na všechny strany, aby se ujistil, že nikdo není na doslech. Koutkem oka je totiž nepozorovaly jenom ony tři ženy, i když všichni předstírali, že se baví mezi sebou, ale všechny hloučky si držely odstup. Přesto mluvil Tom hodně potichu. „Jestli to není pravda, je nebezpečný to říkat, a ještě nebezpečnější je o tom mluvit, jestli to pravda je. Takový obvinění proti nejmocnějšímu muži království... Říkáš, že má roh? Tak to asi budeš chtít, abych ti pomohl, když ses zase zapletl s Bílou věží."</p>
<p>„Ne." Rand se rozhodl, že Tom měl pravdu, i když kejklíř netušil proč. Nemohl do svých problémů zatahovat jiné lidi. „Jen jsem se chtěl zbavit těch ženských."</p>
<p>Kejklíř si překvapeně foukl do knírů. „Aha. Ano. To je dobře. Když jsem ti naposled pomáhal, jen tak tak jsem vyvázl se zdravou kůží, a ty ses zřejmě znovu nechal přivázat na provázky z Tar Valonu. Tentokrát se z toho budeš muset dostat sám." Znělo to, jako by se snažil přesvědčit spíš sám sebe.</p>
<p>„To udělám, Tome. To udělám." <emphasis>Jakmile bude roh </emphasis>v <emphasis>bezpečí a Mat do</emphasis><emphasis>stane zpátky tu zatracenou dýku. Mate, Hurine, kde jste?</emphasis></p>
<p>Jako na zavolanou se v komnatě objevil Hurin a pátral mezi přítomným urozenci. Ti se dívali skrze něj. Sloužící pro ně neexistovali, pokud je právě nepotřebovali. Když našel Randa s Tomem, protáhl se slídič mezi hloučky urozených dam a pánů a uklonil se Randovi. „Můj pane, poslali mě pro tebe. Tvůj osobní sluha upadl a podvrtl si koleno. Nevím, jak moc je to zlé, můj pane."</p>
<p>Rand chvíli jenom zíral, než mu to došlo. U vědomí toho, že na něj všichni přítomní upírají zrak, promluvil dost hlasitě, aby ho ti nejbližší slyšeli. „Ten neobratný hlupák. K čemu mi je, jestli neumí chodit? Asi bych se měl jít podívat, jak špatné to je."</p>
<p>Tato odpověď mu připadala dostatečná. Hurinovi se zřejmě ulevilo, když se znovu uklonil a řekl: „Jak si můj pán přeje. Šel bys laskavě za mnou?"</p>
<p>„Toho pána teda hraješ moc dobře," prohodil tiše Tom. „Ale pamatuj si tohle. Cairhieňané možná hrají tu svou <emphasis>daes dae'mar, </emphasis>ale velkou hru vynalezla Bílá věž. Dávej na sebe pozor, chlapče." Zamračil se na přítomné šlechtice, položil prázdný pohár na podnos, jejž kolem nesl sluha, a probíraje se strunami odkráčel. Vzápětí začal recitovat <emphasis>Hospodyně Milli a kupec s hedvábím.</emphasis></p>
<p>„Tak mě veď, chlape," vyzval Rand Hurina a cítil se přitom hloupě. Když vycházel za slídičem ze sálu, cítil na sobě pohledy všech přítomných.</p><empty-line /><empty-line /><p>KAPITOLA DESÁTÁ</p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><strong><emphasis>Zpráva z</emphasis></strong><strong><emphasis> </emphasis></strong><strong><emphasis>temnot</emphasis></strong></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>„Našli jste ho?" zeptal se Rand, jak kráčel za Hurinem po příkrém schodišti. Kuchyně tu měli na nižších podlažích a sem poslali sloužící, kteří se starali o hosty. „Nebo se Matovi opravdu něco stalo?"</p>
<p>„Ó, Mat je v pořádku, urozený pane Rande." Slídič se zamračil. „Aspoň mluví a nadává jako zdravý. Nechtěl jsem ti přidělat starosti, ale potřeboval jsem něco, jak tě dostat dolů. Cestu jsem našel snadno. Muži, kteří zapálili hostinec, šli všichni do ohrazené zahrady za zámkem. Trolloci se k nim připojili a dovnitř šli společně. Dorazili někdy včera. Možná dokonce předevčírem v noci." Zaváhal. „Urozený pane Rande, ale ven už nevyšli. Musejí tam být pořád."</p>
<p>U paty schodiště bylo slyšet bavící se služebnictvo, smích a zpěv. Někdo měl citaru a do tleskání a dupání drnkal k tanci jakousi divokou melodii. Tady nebyla štuková omítka ani goblény, jen holý kámen a prosté dřevo. Chodbu osvětlovaly kouřící rákosové pochodně, které byly od sebe dost daleko, takže místy byla docela tma.</p>
<p>„Jsem rád, že se mnou mluvíš zase normálně," řekl Rand. „Podle toho, jak ses pořád klaněl a posluhoval mi, jsem už měl dojem, že jsi víc Cairhieňan než ti rodilí."</p>
<p>Hurin zrudl. „No, co se toho týče..." Ohlédl se chodbou ke zdroji hluku a zatvářil se, jako by si chtěl odplivnout. „Ti všichni předstírají, že jsou dokonalí, ale... urozený pane Rande, každý z nich říká, že je věrný svému pánovi nebo paní, ale všichni pořád naznačují, že by ochotně prodali, co vědí, nebo co zaslechli. A když si dají pár skleniček, povědí ti to, pošeptají ti do ucha takové věci o pánech a dámách, co jim slouží, že ti úplně naskakuje husí kůže. Vím, že jsou to Cairhieňani, ale o takových věcech jsem v životě ani neslyšel."</p>
<p>„Brzy budeme pryč, Hurine." Rand doufal, že je to pravda. „Kde je ta zahrada?" Hurin zahnul do boční chodby vedoucí do zadní části zámku. „Přivedl jsi už Ingtara a ostatní?"</p>
<p>Slídič zavrtěl hlavou. „Urozený pán Ingtar se nechal zatlačit do kouta šesti nebo sedmi ženštinami, co si říkají dámy. Nemohl jsem se dostat dost blízko, abych s ním promluvil. A Verin Sedai byla s Barthanesem. Když jsem se přiblížil, podívala se na mě tak, že jsem se jí ani nesnažil něco povědět."</p>
<p>Tehdy zabočili za další roh a tam stáli Loial s Matem. Ogier se trochu hrbil, protože tu byl nízký strop.</p>
<p>Loial se zubil od ucha k uchu. „Tady jsou. Rande, ještě nikdy jsem nikomu tak rád nezmizel, jako těm lidem nahoře. Pořád se mě ptali, jestli se ogierové vracejí, a jestli Galldrian souhlasil, že zaplatí, co dluží. Zdá se, že důvod, proč všichni ogieří kameníci opustili město, je ten, že jim Galldrian přestal platit, jenom sliboval. Pořád jsem jim říkal, že o tom nic nevím, ale polovina z nich si zřejmě myslela, že lžu, a ta druhá polovina, že vlastně naznačuju něco jiného."</p>
<p>„Brzy budeme pryč," ujišťoval ho Rand. „Mate, jsi v pořádku?" Jeho přítel měl propadlejší tváře, než jak si ho pamatoval dokonce i u hořícího hostince, a lícní kosti mu ostře vystupovaly.</p>
<p>„Cítím se skvěle," zavrčel Mat nerudně, „ale rozhodně mi nevadilo opustit ty <emphasis>druhý </emphasis>sluhy. Ty, co se neptali, jestli mě moříš hladem, si mysleli, že jsem nemocný, a dávali si pozor, aby se nedostali moc blízko."</p>
<p>„Vycítil jsi tu dýku?" zeptal se ho Rand.</p>
<p>Mat ponuře zavrtěl hlavou. „Jediný, co jsem vycítil, bylo, že mě někdo pozoruje, aspoň většinou. Tihle lidi jsou skoro stejně špatný jako mizelci, když se potřebuješ porozhlídnout kolem. Ať shořím, jestli jsem málem nevyskočil z kůže, když mi Hurin řekl, že našel stopu temných druhů. Rande, já ji vůbec necítil, a to jsem prošel celý tohle zatracený stavení od sklepa až po půdu."</p>
<p>„To neznamená, že tu není, Mate. Dal jsem ji do truhlice k rohu, pamatuješ? Možná ti to brání ji ucítit. Nemyslím, že Fain ví, jak ji otevřít, jinak by se nevláčel s takovou tíhou, když prchal z Fal Dary. Ani tolik zlata není v porovnání s rohem ničím. Až najdeme roh, najdeme i tu dýku. Uvidíš."</p>
<p>„Pokud už nebudu muset předstírat, že jsem tvůj sluha," zavrčel Mat. „Pokud se nezblázníš a ne..." Větu nedokončil.</p>
<p>„Rand není šílený, Mate," ozval se Loial. „Cairhieňané by ho sem nikdy nenechali přijít, kdyby nebyl urozený pán. To oni jsou blázni."</p>
<p>„Já nejsem šílený," prohlásil Rand drsně. „Ještě ne. Hurine, ukaž mi tu zahradu."</p>
<p>„Tudy, urozený pane Rande."</p>
<p>Vyšli ven do noci dvířky tak nízkými, že se Rand musel sehnout. Loial se musel dokonce předklonit a svěsit ramena. Venku bylo poměrně světlo, neboť žlutá jezírka oken nad nimi vydávala dost jasu, aby Rand rozpoznal cihlové chodníčky mezi čtvercovými záhony plnými květin. V temnotě po obou stranách se daly rozeznat stíny stájí a hospodářských budov. Z oken se občas vyřinulo několik taktů, buď zazpívali sloužící dole, nebo ti, kdo nahoře bavili jejich pány.</p>
<p>Hurin je vedl dál, až i matná záře pohasla a oni se museli řídit pouze měsíčním světlem. Na cihlových chodníčcích jim boty tiše cvakaly. Keře, které by za dne tvořily bohaté živé kytice, teď byly jen podivnými hromádkami v temnotě. Rand přejel po jílci a nikdy se na nic nedíval moc dlouho. Tady se mohla neviděna ukrývat i stovka trolloků. Rand věděl, že by je Hurin vycítil, kdyby tu byli, ale příliš mu to nepomáhalo. Byl-li Barthanes temným druhem, tak přinejmenším někteří sloužící a strážní také patřili k temným druhům, a temného druha Hurin nedokázal vždy vycítit. Kdyby na ně ze tmy vyskočili temní druzi, nebylo by to o mnoho lepší než trolloci.</p>
<p>„Tam, urozený pane Rande," zašeptal náhle Hurin a ukázal prstem.</p>
<p>Před nimi byla kamenná zeď, ne o moc vyšší než Loial, ohraničující čtverec o straně asi padesáti kroků. Rand si v šeru nebyl jist, ale vypadalo to, jako by se za zdí rozkládaly do dáli zahrady. Napadlo ho, proč Barthanes obestavěl zdí plochu uprostřed zahrad.</p>
<p>Nad zdí nebyla vidět žádná střecha. <emphasis>Proč by tam chodili a zůstávali tam? </emphasis></p>
<p>Naklonil se k němu Loial. „Říkal jsem ti, že tohle kdysi býval ogieří háj, Rande. Brána je za tou zdí. Cítím ji."</p>
<p>Rand zaslechl zoufalý Matův vzdech. „Nemůžeme se vzdát, Mate," řekl.</p>
<p>„Já se nevzdávám. Jenom nemám dost kuráže, abych se znovu vydal na Cesty."</p>
<p>„Možná budeme muset," řekl mu Rand. „Běž najít Ingtara a Verin. Sežeň je samotné - nezáleží mi na tom jak - a řekni jim, že si myslím, že Fain vzal roh na Cesty. Hlavně ať to neslyší nikdo jiný. A nezapomeň kulhat. Měl jsi přece spadnout." Nemohl uvěřit, že dokonce i Fain by riskoval Cesty, ale zřejmě to byla jediná odpověď. <emphasis>Přece by tam nestrávili den a noc a jenom tak seděli, bez střechy nad hlavou.</emphasis></p>
<p>Mat se Randovi hluboce poklonil a hlas mu přetékal sarkasmem. „Ihned, můj pane. Jak si můj pán přeje. Mám také nést tvoji zástavu, můj pane?" Vyrazil zpátky k zámku a jeho protesty slábly. „Dneska musím kulhat. Zítra to bude zlomený vaz nebo..."</p>
<p>„Má jenom starosti kvůli té dýce, Rande," řekl Loial.</p>
<p>„Já vím," odtušil Rand. <emphasis>Ale jak dlouho potrvá, než někomu řekne, kdo jsem, i když třeba nechtěně? </emphasis>Nevěřil, že by ho Mat zradil schválně. Aspoň tolik z jejich přátelství ještě zůstalo. „Loiale, zvedni mě, ať se můžu podívat přes tu zeď."</p>
<p>„Rande, jestli jsou temní druzi pořád -"</p>
<p>„Nejsou. Zvedni mě, Loiale."</p>
<p>Přistoupili ke stěně a Loial spojil ruce, aby mohl Randa zvednout. Ogier se snadno zvedl i s tou tíhou a Rand se tak dostal dost vysoko, aby mohl nahlédnout přes vršek zdi.</p>
<p>Ubývající měsíc vydával jen málo světla a v ohraženém čtverci byly všude stíny, ale zřejmě tu nebyly žádné záhony ani keře. Jen osamocená lavička ze světlého mramoru umístěná tak, aby se člověk mohl vsedě dívat na mohutnou kamennou desku postavenou na hranu, vztyčenou uprostřed.</p>
<p>Rand se zachytil vršku zdi a vytáhl se nahoru. Loial tiše sykl a chytil ho za nohu, ale Rand se mu vytrhl, překulil se na druhou stranu a spustil se na zem. Pod nohama měl nakrátko zastřižený trávník. Nejasně ho napadlo, že sem Barthanes musí přinejmenším pouštět ovce. Jelikož upíral zrak na kamennou desku - bránu - ve stínu, překvapilo ho, když za sebou uslyšel dopadnout tělo.</p>
<p>Hurin se zvedl a oprášil se. „Měl bys být opatrnější, urozený pane Rande. Tady by se mohl klidně někdo skrývat. Nebo něco." Rozhlížel se po stínech okolo a sáhl si k pasu, jako by hledal jílec meče nebo dýky, které musel nechat v hostinci. Sluhové v Cairhienu nechodili ozbrojení. „Jen tak někam skočíš a ani se trochu nerozhlídneš a můžeš se vsadit, že tam bude číhat medvěd."</p>
<p>„Vycítil bys je," namítl Rand.</p>
<p>„Možná." Slídič se zhluboka nadechl. „Ale já vycítím jenom to, co už udělali, ne to, co mají v plánu."</p>
<p>Randovi se nad hlavou ozvalo zaškrábání a pak se přes zeď spustil Loial. Ogier ani nemusel úplně natáhnout ruce, a už stál nohama na zemi. „Zbrklost," zamručel. „Vy lidé jste pořád tak zbrklí a uspěchaní. A teď k tomu ještě nutíte mě. Starší Haman by mi vyčinil a matka..." Obličej měl sice ve tmě, ale Rand si byl jist, že se mu štětičky na uších zuřivě třepetají. „Rande, jestli si nezačneš dávat trochu pozor, dostaneš mě do potíží."</p>
<p>Rand přistoupil k bráně a celou ji obešel. Dokonce i zblízka vypadala jen jako obdélníkový kus kamene, asi stejně vysoký, jako byl sám. Zadní strana byla hladká a studená na dotek - jenom po ní rychle přejel rukou - ale reliéf na přední straně tesal skutečný umělec. Pokrývaly ji liány, lístky a květy, každý tak dokonale vytesaný, že v matném měsíčním světle vypadaly skoro jako živé. Rand sáhl na zem před bránou. Tráva byla úplně sedřená ve dvou obloucích, jaké by udělala křídla brány, kdyby se otevřela.</p>
<p>„Je to brána?" zeptal se Hurin nejistě. „Slyšel jsem o nich samozřejmě vykládat, ale..." Zavětřil. „Stopa vede přímo k ní a končí, urozený pane Rande. Jak ji teď budeme sledovat? Slyšel jsem, že když projdete bránou, ven vyjdete úplně šílený, tedy pokud vůbec vyjdete."</p>
<p>„Dá se to provést, Hurine. Už jsem to zvládl, a Loial, Mat i Perrin taky." Rand neodvracel oči od spleti listoví na kameni. Jeden z nich nebyl jako žádný jiný, to věděl. Trojlístek slavné <emphasis>avendesory, </emphasis>stromu života. Položil na něj ruku. „Sázím se, že dokážeš najít jejich stopu i na Cestách. Půjdeme za nimi, ať utečou kamkoliv." Rozhodně mu samotnému neuškodí, když sám sobě dokáže, kolik má odvahy, tím, že projde bránou. „Dokážu ti to." Zaslechl Hurina zasténat. List byl v kameni vypracován stejně jako ostatní, ale teď mu vklouzl do dlaně. Loial také zasténal.</p>
<p>Na okamžik kamenné rostliny jako by skutečně ožily. Kamenné lístky jako by se vlnily ve větru a květy jako by ve tmě získaly barvu. Uprostřed kamenné desky se objevila čára a křídla se pomalu otevírala směrem k Randovi. Ten ustoupil, aby se mohla otevřít úplně. Za nimi sice neuviděl kamennou desku, ale ani matný stříbrný odraz, na nějž se pamatoval. Prostor brány byl tak černý, až se zdálo, že noc kolem zesvětlala. Mezi stále ještě se pohybujícími křídly brány se řinula ta nejčernější čerň.</p>
<p>Rand s výkřikem uskočil a ve spěchu upustil list <emphasis>avendesory. </emphasis>Loial vykřikl: <emphasis>„Machin Shin. </emphasis>Černý vítr."</p>
<p>Do uší jim udeřil svist větru. Tráva se směrem ke zdi zavlnila a do vzduchu se zvedl prach. A ve větru křičelo deset tisíc šílených hlasů, deset tisíc, jeden přes druhý. Rand některá slova rozeznával, i když se snažil o pravý opak. <emphasis>...krev tak sladká, je tak sladké pít krev, krev, která kape, kape, kapky tak červené. Hezké oči, dobré oči, nemám oči, vymáčkni si oči. Rozemel si kosti, rozlam si kosti </emphasis>v <emphasis>těle, vycucej morek, ještě než dokřičíš. Křič, křič, ten zpěvný křik, vyzpívej svůj křik... </emphasis>A co bylo nejhorší, tím vším se vinula šeplavá nitka. <emphasis>Al'Thore. Al'Thore. Al'Thore. </emphasis></p>
<p>Rand kolem sebe našel prázdnotu a přijal ji, svůdná, odporná záře <emphasis>saidínu </emphasis>těsně mimo dohled mu vůbec nevadila. Největším nebezpečím na Cestách byl Černý vítr, který si bral duše těch, jež zabil, a ty, jež nechal naživu, dohnal k šílenství. Ale <emphasis>Machin Shin </emphasis>byl součástí Cest. Nemohl je opustit. Jenže teď se nesl nocí a volal jeho jméno.</p>
<p>Brána ještě nebyla úplně otevřená. Jen kdyby dokázal vrátit list <emphasis>avendesory </emphasis>zpátky na místo... Zahlédl Loiala, jak leze po kolenou a ve tmě prohledává trávník.</p>
<p>Naplnil ho <emphasis>saidín. </emphasis>Rand měl pocit, jako by mu vibrovaly kosti, cítil doruda rozpálené a zároveň ledově chladné proudění jediné síly, cítil se skutečně naživu, jako bez ní nikdy nebyl, ucítil olejnatou špínu... <emphasis>Ne! </emphasis>A bez zvuku na sebe křičel z druhé strany prázdnoty: <emphasis>Přichází si pro tebe! Zabije nás vš</emphasis><emphasis>echny! </emphasis>Všechno to vrhl proti černé bublině, jež nyní vyčnívala plného půl sáhu z brány. Nevěděl, co to použil, ani jak, ale v srdci té temné bubliny vykvetla fontána oslepujícího světla.</p>
<p>Černý vítr zavřískl, deset tisíc hlasů nesrozumitelně zavylo bolestí, a bublina coul po coulu váhavě ustupovala. Vyhřezlá černota se pomalu obrátila zpátky do otevřené brány.</p>
<p>Síla se Randem hnala jako dravý proud. Cítil spojení se <emphasis>saidínem, </emphasis>bylo to jako řeka připojující se k záplavě, a mezi ním a čistým světlem žhnoucím v srdci Černého větru se proud řítil přes divoké peřeje. Žár v jeho nitru byl bílý, a víc, teď by v něm roztál kámen, ocel by se vypařila a vzduch by vzplál plamenem. Chlad sílil, až mu málem zamrzal dech v plicích, pevný a tvrdý jako kov. Cítil, jak ho mráz přemáhá, cítil, jak z něj život uniká jako hlína z podemílaného říčního břehu, cítil, jak se to, co tvořilo jeho já, pomalu ztrácí.</p>
<p><emphasis>Nesmím přestat! Jestli se to dostane ven... Musím to zabít! Nesmím </emphasis>- <emphasis>přestat! </emphasis>Zoufale se držel zlomků sebe sama. S řevem se skrze něj řítila jediná síla, a on v ní plul jako kus dřeva vodopádem. Prázdnota se začínala rozpouštět a odplouvat, a mrazivým chladem stoupala pára.</p>
<p>Křídla brány se zastavila a začala se zavírat.</p>
<p>Rand na to hleděl a v matných myšlenkách, plujících mimo prázdnotu, si byl jist, že vidí jen to, co vidět chce.</p>
<p>Křídla byla stále blíž a tlačila na <emphasis>Machin Shin, </emphasis>jako by Černý vítr byl pevnou hmotou. V otvoru stále zuřilo peklo.</p>
<p>Rand se matně podivil, proč je Loial stále na kolenou a couvá od zavírající se brány.</p>
<p>Mezera se zúžila, až zmizela docela. Lístky a liány se spojily v pevnou stěnu a zkameněly.</p>
<p>Rand cítil, jak se spojení mezi ním a ohnivou energií přerušilo, jediná síla jím přestala proudit docela. Ještě chvíli, a byla by ho úplně smetla. Otřásl se a padl na kolena. Pořád to měl v sobě. <emphasis>Saidín. </emphasis>Už ne jako proud, ale jako tůň. Stal se jezerem jediné síly. Celého ho roztřásla. Cítil trávu, hlínu pod ní, kamenné zdi. Dokonce i přes okolní tmu rozeznával jednotlivá stébla trávy, oddělená i spojená, všechna najednou. Na obličeji cítil, jak se každá minuta pohybuje vzduchem. Jazyk se mu zkroutil chutí té špíny, žaludek se mu sevřel a obrátil.</p>
<p>Zoufale hledal cestu z prázdnoty. Pořád na kolenou, nehybný, bojoval o svou svobodu. A pak zůstala jedině slábnoucí pachuť na jazyku a sevřený žaludek a vzpomínka. <emphasis>Tak - živá. </emphasis></p>
<p>„Zachránil jsi nás, staviteli." Hurin se zády tiskl ke zdi a hlas se mu zadrhával. „Ta věc - to byl Černý vítr? - To bylo horší než - chtělo to na nás vrhnout oheň? Urozený pane Rande! Ublížilo ti to? Dotklo se tě to?" Rozběhl se k Randovi. Ten se zatím zvedl a Hurin ho podepřel. Loial se také zvedal a oprašoval si ruce.</p>
<p>„Tím Faina sledovat nemůžeme." Rand mu položil ruku na paži. „Děkuju ti. Tys nás <emphasis>opravdu </emphasis>zachránil." <emphasis>Zachránil jsi přinejmenším mne. Zabíjelo mě to. Zabíjelo mě to a bylo to - nádherné. </emphasis>Nasucho polkl. V ústech pořád cítil slabounkou pachuť. „Potřebuju se napít."</p>
<p>„Jenom jsem našel ten list a položil jsem ho zpátky," řekl Loial s pokrčením ramen. „Zdálo se, že jestli bránu nezavřeme, zabije nás to. Obávám se, že nejsem moc velký hrdina, Rande. Tolik jsem se bál, až mi to vůbec nemyslelo."</p>
<p>„Oba jsme se báli," řekl Rand. „Možná nejsme velcí hrdinové, ale jsme to, co jsme. A je dobře, že je s námi Ingtar."</p>
<p>„Urozený pane Rande," ozval se ostýchavě Hurin, „nemohli bychom - už odejít?"</p>
<p>Slídič pořád huboval, že Rand přelezl zeď jako první, aniž věděl, co ho čeká na druhé straně, dokud Rand nepoukázal na to, že z nich jediný má u sebe zbraň. I pak zřejmě nechtěl Hurin nechat Loiala, aby Randa jen tak zvedl nahoru.</p>
<p>Rand přistál na druhé straně s pěkným žuchnutím. Pozorně poslouchal a rozhlížel se do noci. Na chvíli měl dojem, že zahlédl nějaký pohyb, že zaslechl na cihlovém chodníčku krok, ale nezopakovalo se to, a tak to přičetl zjitřeným nervům. Měl přece právo být nervózní. Otočil se, aby pomohl dolů Hurinovi.</p>
<p>„Urozený pane Rande," řekl slídič, jakmile stál bezpečně na zemi, „Jak je teď budeme sledovat? Podle toho, co jsem o těchhle věcech slyšel, můžou být všichni třeba na druhém konci světa, prostě kdekoliv."</p>
<p>„Verin bude vědět, kudy se dát." Randovi se náhle chtělo smát. Aby našel roh a dýku - jestli je teď vůbec bude možné najít - bude se muset vrátit k Aes Sedai. Nechaly ho jít, a on se teď vrátí. „Nenechám Mata umřít, aniž bych to zkusil."</p>
<p>Připojil se k nim Loial a společně se vrátili do zámku, kde na ně u dvířek čekal Mat a otevřel, jen Rand sáhl po klice. „Verin říkala, že nemáte nic dělat. Jestli Hurin našel místo, kde drží roh, tak podle ní stejně nemůžeme nic dělat. Říkala, že odejdeme, jakmile se vrátíte, a vymyslíme, co uděláme dál. A já říkám, že tohle je naposledy, co jsem běhal tam a zpátky se zprávama. Jestli chceš někomu něco říct, odteď si s ním budeš muset promluvit sám." Mat se podíval za ně do tmy. „Ten roh je někde tam venku? V čeledníku? Viděli jste tu dýku?"</p>
<p>Rand ho obrátil a strčil dovnitř. „Není v čeledníku, Mate. Doufám, že Verin dostane nějaký dobrý nápad, co dělat dál. Já žádný nemám."</p>
<p>Mat se zřejmě chtěl vyptávat dál, ale nechal se strkat matně osvětlenou chodbou. Když vykročili do schodů, dokonce si vzpomněl, že má kulhat.</p>
<p>Když se Rand s ostatními vrátili do sálů plných šlechty, stali se ihned předmětem zvýšené pozornosti. Randa napadlo, jestli hosté nějak poznali, co se stalo venku, nebo jestli měl poslat Hurina s Matem, aby na ně počkali v přijímacím sále, ale pak si uvědomil, že se na ně urození pánové a dámy dívají stejně, jako když tu byli předtím, zvědavě a vypočítavě. Zřejmě uvažovali, co mají urozený pán a ogier za lubem. Sluhové byli pro tyto lidi neviditelní. Nikdo se k nim nesnažil přiblížit, protože šli spolu. Ve velké hře zřejmě existovala ohledně spiknutí jistá pravidla. Kdokoliv se mohl snažit odposlouchat soukromý rozhovor, ale nebylo slušné do něj vstupovat.</p>
<p>Verin s Ingtarem stáli vedle sebe, a tudíž také samotni. Ingtar vypadal poněkud ohromeně. Verin se na čtveřici krátce podívala, zamračila se, když si všimla, jak se tváří, a pak si upravila šál a vydala se ke vstupní hale.</p>
<p>Když tam dorazili, objevil se Barthanes, jako by mu někdo sdělil, že odcházejí. „Opouštíte nás tak brzy? Verin Sedai, neuprosím tě, abys zůstala déle?"</p>
<p>Verin zavrtěla hlavou. „Musím jít, urozený pane Barthanesi. Nebyla jsem v Cairhienu už mnoho let. Jsem ráda, že jsi pozval mladého Randa. Bylo to... zajímavé."</p>
<p>„Tak nechť Tvoje Milost dorazí bezpečně zpátky do hostince. U velkého stromu, není-liž pravda? Nepoctila bys mě zase někdy svou návštěvou? Bylo by mi ctí, Verin Sedai. Poctila by mne i přítomnost urozeného pána Randa a urozeného pána Ingtara, a to už se nezmiňuji o tobě, Loiale, synu Arenta syna Halanova." Aes Sedai se uklonil o něco hlouběji než ostatním, ale i tak jenom maličko sklonil hlavu.</p>
<p>Verin na oplátku také kývla. „Snad. Světlo tě ozařuj, urozený pane Barthanesi." Obrátila se ke dveřím.</p>
<p>Jak se Rand vydal za ostatními, Barthanes ho dvěma prsty chytil za rukáv a zadržel ho. Mat se ohlédl, jako by chtěl zůstat též, až ho Hurin odtáhl za Verin a ostatními.</p>
<p>„Zabředl jsi do hry hlouběji, než jsem myslel," řekl Barthanes tiše. „Když jsem uslyšel tvoje jméno, nemohl jsem tomu uvěřit, a přesto jsi přišel a odpovídáš popisu a... Dostal jsem pro tebe zprávu. Myslím, že ti ji přece jen <emphasis>dám." </emphasis></p>
<p>Randa při Barthanesových prvních slovech zamrazilo, ale nakonec jenom hleděl. „Zprávu? Od koho? Od urozené paní Seléné?"</p>
<p>„Od muže. Ne od takového, co obvykle nosívá zprávy, ale měl... určité nároky, které jsem nemohl pominout. Jméno mi nesdělil, ale byl to Lugarďan. Áááá! Takže ho znáš."</p>
<p>„Znám ho." <emphasis>Fain mi nechal zprávu? </emphasis>Rand se rozhlédl po rozlehlém sálu. Mat, Verin a ostatní čekali u dveří. Podél stěn stáli vzpřímeně olivrejovaní sloužící připraveni na rozkaz skočit, a přesto zřejmě neviděli ani neslyšeli. Nevypadalo to jako místo, kde by mohli zaútočit temní druzi. „Jakou zprávu?"</p>
<p>„Říkal, že na tebe počká u Tomovy Hlavy. Má, co hledáš, a jestli to chceš, musíš se vydat za ním. Jestli odmítneš přijít, tak říkal, že bude pronásledovat všechny tvé příbuzné i přátele a ty, které miluješ, dokud se mu nepostavíš. Znělo to samozřejmě šíleně, když takový chlap tvrdil, že bude pronásledovat urozeného pána, a přesto na něm bylo něco zvláštního. Myslím, že<emphasis> je </emphasis>šílený - dokonce popíral, že jsi šlechtic, jak se může každý pouhým pohledem přesvědčit - ale stejně na něm něco bylo. Co to s sebou nese, že to musí hlídat trolloci? Co to hledáš?" Barthanes se nad přímostí své otázky zatvářil poněkud šokovaně.</p>
<p>„Světlo tě ozařuj, urozený pane Barthanesi." Rand se uklonil, ale když se připojil k Verin a ostatním, podlamovala se mu kolena. <emphasis>On </emphasis>chce, <emphasis>abych šel za ním? A uškodí Emondově Roli, Tamovi, jestli to neudělám. </emphasis>Nepochyboval, že by toho byl Fain schopen. <emphasis>Aspoň že Egwain je </emphasis>v <emphasis>bezpečí v Bílé věži. </emphasis>Před očima se mu mihly odporné obrazy trollockých hord přepadajících Emondovu Roli a bezokého mizelce plížícího se za Egwain. <emphasis>Ale jak za ním </emphasis>můžu <emphasis>při</emphasis><emphasis>jít? Jak? </emphasis>Pak byl venku a nasedal na Rudocha. Verin, Ingtar a ostatní už seděli na koních a přijížděl i shienarský doprovod.</p>
<p>„Co jste zjistili?" chtěla hned vědět Verin. „Kde ho má?" Hurin si hlasitě odkašlal a Loial si v sedle s vysokými rozsochami poposedl. Aes Sedai je pozorovala.</p>
<p>„Fain odnesl roh Cestami k Tomově Hlavě," prohlásil Rand ponuře. „Touhle dobou už tam na mě nejspíš čeká."</p>
<p>„O tom si promluvíme později," prohlásila Verin tak pevně, že dokud nedorazili k hostinci U velkého stromu, nikdo už nepromluvil.</p>
<p>Tam je opustil Uno. Ingtar mu cosi pošeptal a Uno odvedl vojáky zpět do jejich hostince v Předbrání. Hurin se v šenku podíval na vážně se tvářící Verin, zamumlal cosi o pivu a odešel sám ke stolu v rohu. Aes Sedai zahnala švitořící hostinskou a mlčky odvedla Randa s ostatními do soukromé jídelny.</p>
<p>Když vstoupili, vzhlédl Perrin od <emphasis>Putování Jaina Dlouhokrokého, </emphasis>a jakmile spatřil jejich výrazy, také se zamračil. „Nevyšlo to, co?" prohodil a zavřel v kůži vázanou knihu. Místnost byla dobře osvětlena lampami a voskovicemi. Paní Tiedra si sice účtovala nehorázné sumy, ale pak na hostech nešetřila.</p>
<p>Verin pečlivě složila šál a položila jej na opěradlo křesla. „Zopakuj mi to. Temní druzi odnesli roh <emphasis>bránou? </emphasis>V Barthanesově venkovském sídle?"</p>
<p>„Pozemky kolem zámku bývaly ogieřím hájem," vysvětloval Loial. „Když jsme budovali..." odmlčel se a pod jejím pohledem zastříhal ušima.</p>
<p>„Hurin je vysledoval přímo tam." Rand se unaveně posadil. <emphasis>Teď za ním opravdu musím jít. Ale jak? </emphasis>„Otevřel jsem ji, abych mu ukázal, že může sledovat stopu, ať už zamířili kamkoliv, a tam byl Černý vítr. Snažil se na nás dosáhnout, ale Loialovi se podařilo bránu zavřít dřív, než se dostal ven." Při těchto slovech se trochu začervenal, ale Loial bránu <emphasis>skutečně </emphasis>zavřel, a navíc se bez toho mohl <emphasis>Machin Shin </emphasis>opravdu dostat ven. „Stál tam na stráži."</p>
<p>„Černý vítr," vydechl Mat a zůstal stát jako přimrazený v půli cesty ke křeslu. Perrin na Randa zíral také. Stejně jako Verin s Ingtarem. Pak se Mat s žuchnutím svezl do křesla.</p>
<p>„Musel ses zmýlit," řekla nakonec Verin. „<emphasis>Machin Shin </emphasis>není možné použít jako stráž. Nikdo nedokáže Černý vítr přimět, aby něco udělal."</p>
<p>„Je to stvoření Temného," ozval se Mat. „Jsou to temní druzi. Možná věděli, jak ho požádat o pomoc, nebo ho k tomu přinutit."</p>
<p>„Nikdo neví, co přesně <emphasis>Machin Shin </emphasis>je," prohlásila Verin, „snad jen že je to esence šílenství a krutosti. S něčím takovým se nelze domluvit, Mate, ani vyjednávat, ani přemlouvat. Dokonce to ani nelze k ničemu přinutit. Rozhodně by to nedokázala žádná žijící Aes Sedai, a možná ani žádná v celých dějinách. Opravdu si myslíš, že by Padan Fain dokázal to, co nedokáže deset Aes Sedai?" Mat zavrtěl hlavou.</p>
<p>V místnosti zavládla atmosféra zoufalství, všechna naděje i smysl další cesty byly pryč. Cíl, který tolik hledali, zmizel, a dokonce i Verin se tvářila nejistě.</p>
<p>„Nikdy by mě nenapadlo, že bude mít Fain dost kuráže vydat se znovu na Cesty." Ingtar sice mluvil mírně, ale náhle udeřil pěstí do zdi. „Je mi jedno, jak <emphasis>Machin Shin </emphasis>pracuje pro Faina, nebo jestli pro něho vůbec pracuje. Odnesli Valerský roh na Cesty, Aes Sedai. Touto dobou už budou v Morně, nebo na půl cesty do Tearu nebo Tanchika nebo dokonce na druhé straně Aielské pustiny. Roh je ztracen. Já jsem ztracen." Svěsil ramena a ruce mu klesly k bokům. „Jsem ztracen."</p>
<p>„Fain ho bere k Tomově Hlavě," řekl Rand, a okamžitě na něj všichni přítomní bez výjimky upřeli zrak.</p>
<p>Verin si ho prohlížela přimhouřenýma očima. „To už jsi říkal. Jak to víš?"</p>
<p>„Nechal mi zprávu u Barthanese," odpověděl Rand.</p>
<p>„To je trik," prskl Ingtar. „Neřekl by nám, kam ho sledovat."</p>
<p>„Nevím, co uděláte vy," prohlásil Rand, „ale já jedu k Tomově Hlavě. Musím. Odjíždím za svítání."</p>
<p>„Ale Rande," ozval se Loial, „než dorazíme k Tomově Hlavě, bude nám to trvat celé měsíce. Proč myslíš, že tam na nás vůbec bude Fain čekat?"</p>
<p>„Bude čekat." <emphasis>Ale jak dlouho potrvá, než si usmyslí, že nejdu? Proč postavil tu stráž, když chtěl, abych za ním šel? </emphasis>„Loiale, hodlám jet, jak nejrychleji to půjde, a jestli Rudocha uštvu k smrti, koupím si jiného koně, nebo si ho ukradnu, když budu muset. Jsi si jistý, že chceš jet se mnou?"</p>
<p>„Zůstal jsem s tebou až doposud, Rande. Proč bych tě teď měl opustit?" Loial vytáhl fajfku a váček a nacpal do fajfky tabák.</p>
<p>„Víš, líbíš se mi. Líbil by ses mi, i kdybys nebyl <emphasis>ta'veren. </emphasis>Možná tě mám rád právě proto. Zřejmě jsi mě dostal do pěkné kaše. Na každý pád jdu s tebou." Zatáhl z fajfky, aby zkusil tah, a pak z kameninové nádoby na krbové římse vyndal třísku a zapálil si ji od plamene svíčky. „A nemyslím, že bys mě dokázal zastavit."</p>
<p>„No, já jdu taky," prohodil Mat. „Fain má u sebe pořád tu dýku, tak jdu s tebou. Ale s tím posluhováním jsem dneska večer nadobro skončil."</p>
<p>Perrin si povzdechl a ve žlutých očích měl zadumaný výraz. „Hádám, že půjdu taky." Po chvíli se zazubil. „Někdo musí dávat na Mata pozor."</p>
<p>„Dokonce to ani není moc chytrý trik," zamumlal Ingtar. „Nějak se dostanu k Barthanesovi a zjistím pravdu. Chci dostat Valerský roh, ne se honit za nějakými bludičkami."</p>
<p>„Možná to není trik," poznamenala Verin opatrně a zdálo se, že pozorně zkoumá podlahu před sebou. „Ve vězení ve Fal Daře zůstaly jisté věci, nápisy, které ukazovaly na spojitost mezi tím, co se stalo oné noci, a," - rychle vzhlédla k Randovi - „Tomovou Hlavou. Pořád tomu úplně nerozumím, ale myslím, že se musíme vydat k Tomově Hlavě. A taky si myslím, že tam najdeme roh."</p>
<p>„I kdyby šli k Tomově Hlavě," vrčel Ingtar, „než tam dorazíme, Fain nebo některý jiný temný druh může klidně na roh zatroubit. Třeba stokrát. A hrdinové, kteří se navrátí z hrobů, budou bojovat za Stín."</p>
<p>„Fain mohl na roh stokrát zatroubit už cestou z Fal Dary," řekla mu Verin. „A já myslím, že by to už udělal, kdyby dokázal truhlici otevřít. My si musíme dělat starosti spíš s tím, aby nenašel někoho, kdo ví, jak ji otevřít. Musíme se za ním vydat po Cestách."</p>
<p>Perrin prudce zvedl hlavu a Mat si poposedl. Loial tiše zaúpěl.</p>
<p>„I kdybychom se nějak dostali přes Barthanesovy stráže," namítl Rand, „myslím, že tam pořád narazíme na <emphasis>Machin Shin. </emphasis>Cesty prostě použít nemůžeme."</p>
<p>„Kolik z nás dokáže proklouznout na Barthanesovy pozemky?" zeptala se Verin zamítavě. Existují i jiné brány. Država Tsofu není daleko od města směrem na jihovýchod. Je to poměrně nová <emphasis>država, </emphasis>znovu ji objevili ani ne před šesti sty lety, ale ogierští starší tam tenkrát pořád uměli nechat růst Cesty. Država Tsofu bude mít bránu. A tam taky za úsvitu vyrazíme."</p>
<p>Loial se ozval hlasitěji, a Rand si nebyl jist, jestli má tentokrát něco proti Cestám nebo <emphasis>državě. </emphasis></p>
<p>Ingtar se sice stále netvářil přesvědčeně, ale Verin byla vyrovnaná a neúprosná, jako sněhová lavina sjíždějící po úbočí hory. „Připrav vojáky k cestě, Ingtare. Pošli Hurina, ať to Unovi vyřídí, než si půjde lehnout. Myslím, že bychom se měli všichni co nejdřív uložit do postele. Tihle temní druzi už získali nejméně den a já jejich náskok hodlám zítra co nejvíc dotáhnout." Buclatá Aes Sedai se chovala tak odhodlaně, že ještě nedomluvila, a už popoháněla Ingtara ke dveřím.</p>
<p>Rand se vydal za ostatními, ale u dveří se ještě zastavil vedle Aes Sedai a zadíval se za Matem, kráčejícím voskovicemi osvětlenou chodbou. „Proč vypadá takhle?" zeptal se Verin. „Myslel jsem, žes ho vyléčila, nebo aspoň že získal nějaký čas."</p>
<p>Verin počkala, dokud Mat s ostatními nezabočil ke schodišti, než promluvila. „Očividně to nezabralo tak, jak jsem doufala. Nemoc má u něho zajímavý průběh. Pořád si drží svou sílu, myslím, že si ji udrží až do konce. Ale stravuje to jeho tělo. Ještě pár týdnů, přinejlepším. Víš, to je důvod ke spěchu."</p>
<p>„Já popohánět nepotřebuju, Aes Sedai," prohlásil Rand, a její titul vyslovil obzvlášť tvrdě. <emphasis>Mat. Roh. Fainova hrozba. Světlo, Egwain! Ať shořím, já už víc popohánět nepotřebuji. </emphasis></p>
<p>„A co ty, Rande al'Thore? Ty se cítíš zdráv? Pořád s tím bojuješ, nebo ses již poddal kolu?"</p>
<p>„Pojedu s vámi najít roh," řekl jí Rand. „Pak už mezi mnou a Aes Sedai nic není. Rozumíš mi? Nic!"</p>
<p>Verin neřekla nic a on od ní odešel, ale když zahýbal ke schodišti, ona se za ním stále dívala a v pronikavých tmavých očích měla zamyšlený výraz.</p><empty-line /><empty-line /><p>KAPITOLA JEDENÁCTÁ</p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><strong><emphasis>A kolo tká</emphasis></strong></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>Když se Tom Merrilin vracel k Vinnému hroznu, obloha už se barvila perlovou šedí. Nastal onen kratičký okamžik, kdy i tam, kde bylo nejvíc sálů a taveren, bylo Předbrání tiché a nabíralo dech. V náladě, v jaké byl, by si Tom nevšiml, ani kdyby prázdná ulice hořela plamenem.</p>
<p>Někteří z Barthanesových hostí naléhali, aby zůstal, i dávno poté, kdy většina ostatních odešla, dávno poté, co se sám Barthanes odebral na lože. Byla to jeho chyba, že zanechal <emphasis>Velkého hledání Valerského rohu </emphasis>a přešel k příběhům, jež vyprávíval, a písním, jež zpívával po vsích. „Mara a tři hloupí králové" a <emphasis>Jak Susa zkrotila Jaina Dlouhokrokého </emphasis>a příběhy o moudrém rádci Anlovi. Chtěl tím dokázat, jak jsou vlastně hloupí, a vůbec ho nenapadlo, že poslouchají, natož že je to zaujme. Jistým způsobem zaujme. Žádali podobné příběhy, ale smáli se na nesprávných místech a nesprávným věcem. Také se smáli jemu, zřejmě si mysleli, že si toho nevšimne, nebo že plný měšec v kapse zahojí všechny rány. Skoro jim jej dvakrát hodil zpátky.</p>
<p>Těžký měšec ho pálil v kapse a poraněná pýcha nebyla jediným důvodem ke špatné náladě, dokonce ani opovržení šlechticů. Hodně se vyptávali na Randa, kvůli obyčejnému kejklíři se dokonce ani neobtěžovali dělat to nenápadně. Proč je Rand v Cairhienu? Proč si jeho, kejklíře, vzal andorský urozený pán stranou? Příliš mnoho otázek. Tom si nebyl jist, jestli jeho odpovědi byly dostatečně chytré. Reflexy potřebné k velké hře mu jaksi zrezivěly.</p>
<p>Než zabočil k Vinnému hroznu, zašel ještě k Velkému stromu. Nebylo těžké zjistit, kde kdo v Cairhienu přebývá, když jste pár lidem vtiskli do dlaně stříbrňák. Tom si pořád nebyl jistý, co vlastně chce říci. Rand odešel s přáteli a s Aes Sedai. Zanechalo to v něm pocit nedodělané práce. <emphasis>Ten chlapec si teď jde po svých. Ať shořím, ale já jsem z toho venku!</emphasis><emphasis> </emphasis></p>
<p>Prošel šenkem, nyní prázdným, a schody bral po dvou. Aspoň se pokusil. Pravé koleno se mu špatně ohýbalo a Tom málem spadl. Brumlaje si pro sebe vylezl pomaleji až nahoru a tiše, aby neprobudil Denu, otevřel dveře do pokoje.</p>
<p>Když ji spatřil ležet v posteli, s tváří otočenou ke stěně a pořád v šatech, proti své vůli se musel usmát. <emphasis>Usnula, když na mě čekala. Holka hloupá. </emphasis>Ale nemyslel to tak. Nebyl si jist, zda existuje vůbec něco, co by jí neodpustil nebo neomluvil. Z náhlého popudu se rozhodl, že dnes nastal den, kdy ji nechá poprvé vystupovat. Odložil pouzdro s harfou na podlahu a položil jí ruku na rameno, aby ji vzbudil a sdělil jí tu novinu.</p>
<p>Dena se bezvládně převrátila na záda a vzhlédla k němu doširoka otevřenýma skelnýma očima nad hlubokou ránou na hrdle. Ta strana postele, na níž ležela, byla tmavá a vlhká.</p>
<p>Tomovi se obrátil žaludek. Kdyby neměl tak stažené hrdlo, že ani nemohl dýchat, byl by zvracel nebo křičel či obojí.</p>
<p>Varovalo ho pouze vrznutí dveří od šatníku. Otočil se a zároveň vytáhl nože z rukávů a plynule hodil. První čepel zasáhla hrdlo tlustého plešatějícího muže s dýkou v pěsti. Zapotácel se dozadu a kolem prstů, jimiž si tiskl hrdlo, mu zabublala krev, jak se snažil vykřiknout.</p>
<p>Tom se otočil na poraněné noze a hodil druhý nůž. Čepel zasáhla do ramene svalnatého muže s jizvou na tváři, vylézajícího z druhé skříně. Muž pustil nůž, který svíral, z ruky, jež ho náhle neposlouchala, a vrhl se ke dveřím.</p>
<p>Než mohl udělat další krok, Tom vytáhl třetí nůž a sekl ho zezadu po noze. Muž bolestí zařval, klopýtl, a Tom ho popadl za mastné vlasy a udeřil mu hlavou o zeď vedle dveří. Muž zaječel znovu, protože jílec nože, jenž mu stále trčel z ramene, narazil do dveří.</p>
<p>Tom přistrčil nůž na coul od mužova tmavého oka. Díky jizvě vypadal útočník jako tvrďák, ale na špičku nože zíral bez mrkání a nehnul ani svalem. Tlusťoch, ležící ještě napůl ve skříni, sebou naposledy trhl a zůstal nehybně ležet.</p>
<p>„Než tě zabiju," poznamenal Tom, „mi řekneš proč." Mluvil velice tiše, otupěle. Uvnitř se cítil mrtvý.</p>
<p>„Velká hra," vyhrkl muž rychle. Mluvil jako obyčejný člověk z ulice, i oblečen byl jako nuzák, ale jeho šaty byly trošičku příliš dobré a trošičku málo obnošené. Měl víc peněz, než by měl mít kdokoliv z Předbrání. „Nic proti tobě osobně, chápeš? Je to jenom hra."</p>
<p>„Hra? Já se do tý vaší <emphasis>daes dae'mar </emphasis>nemíchám! Kdo by mě chtěl zabít kvůli velký hře?" Muž zaváhal. Tom přisunul nůž blíž. Kdyby muž zamrkal, řasami by se otřel o hrot. „Kdo?"</p>
<p>„Barthanes," zazněla ochraptělá odpověď. „Byl to urozenej pán Barthanes. Neměli jsme tě zabít. Barthanes chce informace. Jenom jsme chtěli zjistit, co víš. Mohl bys za to dostat i zlato. Hezký tlustý zlaťák za to, co víš. Možná dva."</p>
<p>„Lháři! Celou noc jsem byl u Barthanese na zámku, byl jsem tak daleko od něj, jako jsem teď od tebe. Kdyby ode mě něco chtěl, nikdy bych se odtamtud živý nedostal."</p>
<p>„Řeknu ti, že jsme tě hledali celý dny, nebo někoho, kdo ví o tom andorským panáčkovi. Tvoje jméno jsem do včerejška nikdy neslyšel, jenom jsem ho zaslechl v šenku. Urozenej pán Barthanes je velkodušnej. Mohlo by to být i pět korun."</p>
<p>Muž se snažil odtáhnout od nože v Tomově ruce a Tom ho přitlačil ke zdi. „Jaký andorský pán?" Ale odpověď znal. Světlo mu pomoz, znal ji.</p>
<p>„O Randovi. Z rodu al'Thor. Vysokej. Mladej. Mistr šermíř, nebo aspoň nosí jejich meč. Vím, že tě přišel navštívit. S ogierem. Povídali jste si. Pověz mi, co víš. Možná ti sám ještě korunku dvě přihodím."</p>
<p>„Ty hlupáku," vydechl Tom. <emphasis>A pro tohle zemřela Dena? Ó, Světlo, je mrtvá. </emphasis>Chtělo se mu plakat. „Ten kluk je ovčák." <emphasis>Ovčák v honosném kabátci, kolem něhož se rojí Aes Sedai jako včely kolem plástve. </emphasis>„Jenom ovčák." Pevněji sevřel mužovy vlasy.</p>
<p>„Počkej! Počkej! Můžeš si vydělat víc než pět korun. Víc než deset. Stovku, možná i víc. Každej rod chce o tom Randovi al'Thor něco vědět. Přišly za mnou, dva nebo tři. S tím, co víš ty, a když já vím, kdo to chce vědět, bychom si mohli naplnit kapsy. A byla tu i žena, urozená dáma, nejednou jsem ji viděl, jak se na něj vyptává. Kdybychom zjistili, kdo to je... no, to bychom mohli prodat taky."</p>
<p>„V tom všem jsi udělal jednu velikou chybu," řekl mu Tom.</p>
<p>„Chybu?" Muž sunul zdravou ruku k opasku. Bezpochyby tam měl druhou dýku. Tom si toho nevšímal.</p>
<p>„Toho děvčete jste se neměli dotknout."</p>
<p>Muž hrábl po zbrani a pak sebou prudce trhl, když mu Tom vrazil nůž do oka.</p>
<p>Tom ho nechal spadnout na podlahu a chvíli jen tak stál, než začal unaveně vytahovat své nože z mrtvých těl. Otevřely se dveře. Tom se bleskově otočil a ohrnul rty.</p>
<p>Zera uskočila zpět s rukou na hrdle a užasle na něj hleděla. „Ta hloupá Ella mi právě řekla," vysvětlovala roztřeseným hlasem, „že se na tebe včera večer vyptávali dva Barthanesovi muži, a podle toho, co jsem zaslechla ráno... Přece jsi říkal, že už tu hru nehraješ."</p>
<p>„Našli mě," řekl jí Tom vyčerpaně.</p>
<p>Zera se podívala dolů, a když si všimla těl dvou mužů, rozšířily se jí oči. Spěšně vešla do pokoje a zavřela za sebou dveře. „Tohle je špatný, Tome. Musíš okamžitě opustit Cairhien." Zrak jí padl na postel a dech se jí zadrhl v hrdle. „Ó ne. Ó ne. Ó, Tome, je mi to tak líto."</p>
<p>„Ještě nemůžu odjet, Zero." Tom zaváhal a pak přes Denu jemně přetáhl pokrývku a zakryl jí tvář. „Nejdřív musím zabít ještě jednoho muže."</p>
<p>Hostinská se otřásla a odtrhla zrak od postele. Mluvila dost přerývaně. „Jestli tím myslíš Barthanese, tak ses opozdil. Všichni už o tom mluví. Je mrtvý. Dnes ráno ho našli jeho sloužící v ložnici, roztrhaného na kusy. Poznali ho jedině podle toho, že jeho hlava zůstala napíchnutá na rožni nad ohněm." Položila mu ruku na rameno. „Tome, že jsi tam včera v noci byl, zatajit nemůžeš, ne před někým, kdo se to bude chtít dozvědět. A teď navíc tihle dva. V Cairhienu nikdo neuvěří, že do toho nejsi zapletený." Její poslední slova zněla tázavě, jako by nad tím hloubala i ona.</p>
<p>„Hádám, že na tom nezáleží," prohodil otupěle. Nedokázal odtrhnout zrak od zakrytého těla na posteli. „Asi se vrátím do Andoru. Do Caemlynu."</p>
<p>Zera ho vzala kolem ramen a otočila ho od postele. „Vy muži," povzdechla si, „vždycky myslíte buď svaly, nebo srdcem, nikdy hlavou. Caemlyn je pro tebe stejně špatný jako Cairhien. Ať tam nebo tady, skončíš na šibenici nebo v žaláři. Copak si myslíš, že ona by tohle chtěla? Jestli chceš uctít její památku, zůstaň naživu."</p>
<p>„Postaráš se o..." Nedokázal to vyslovit. <emphasis>Stárnu, </emphasis>pomyslel si. <emphasis>Měknu. </emphasis>Vytáhl z kapsy naditý měšec a vtiskl jí ho do dlaní. „Tohle by mělo stačit na... všecko. A taky to pomůže, až se na mě začnou vyptávat."</p>
<p>„Na všechno dohlídnu," slibovala laskavě Zera. „Musíš už jít, Tome. Hned."</p>
<p>Kejklíř váhavě přikývl a pomalu začal strkat těch pár věcí, co měl, do sedlových brašen. Zera se zatím poprvé lépe podívala na tlusťocha, ležícího ještě napůl ve skřini, a zalapala po dechu. Tom k ní zvědavě vzhlédl. Pokud věděl, nebyla z těch, co při pohledu na krev omdlévají.</p>
<p>„Tohle nejsou Barthanesovi chlapi, Tome. Aspoň tenhle není." Kývla směrem k tlouštíkovi. „Jedno z nejhůř udržovaných tajemství v Cairhienu je, že pracuje pro rod Riatinů. Pro Galldriana."</p>
<p>„Galldrian," řekl tupě. <emphasis>Do čeho mě ten zatracený ovčák dostal? Do čeho nás oba dostaly Aes Sedai? Ale byli to Galldrianovi muži, kdo ji zavraždil. </emphasis></p>
<p>Něco z toho, o čem přemýšlel, se mu muselo objevit v očích. Zera prudce řekla: „Dena by tě chtěla živého, ty hlupáku! Jestli se pokusíš zabít krále, budeš mrtvý dřív, než se dostaneš na sto kroků od něj, jestli se vůbec dostaneš tak blízko."</p>
<p>Zpoza městských hradeb se ozval řev, jako by křičela polovina obyvatel Cairhienu. Tom se zamračil a vyhlédl z okna. Za vrcholkem šedých hradeb, nad střechami Předbrání, se k obloze zvedal silný sloup kouře. Bylo to daleko za hradbami. Vedle prvního černého sloupu se první šedivé pramínky rychle spojily v druhý, a ještě dál se objevil další sloup dýmu. Tom odhadl vzdálenost a zhluboka se nadechl.</p>
<p>„Asi bys měla pouvažovat nad tím, že odejdeš taky. Vypadá to, že někdo zapaluje sýpky."</p>
<p>„Takový výtržnosti už jsem zažila. Už běž, Tome." Tom se naposledy podíval na zakrytou Denu, sebral své věci a vydal se ke dveřím, ale Zera ještě promluvila: „Tváříš se dost nebezpečně, Tome Merriline. Představ si, že tu Dena sedí živá a zdravá. Mysli na to, co by ti asi řekla. Nechala by tě jen tak odejít a zabít se pro nic za nic?"</p>
<p>„Jsem jenom starej kejklíř," zavrčel Tom ode dveří. <emphasis>A Rand al'Thor je jenom ovčák, ale oba děláme, co musíme. </emphasis>„Komu bych mohl být nebezpečnej?"</p>
<p>A jak zavíral dveře a zakrýval pohled Zeru i Denu, objevil se mu na tváři neveselý vlčí úsměv. Bolela ho noha, ale jak cílevědomě chvátal dolů po schodech a ven z hostince, ani to necítil.</p>
<p>* * *</p>
<p>Padan Fain přitáhl koni otěže na vrcholku kopce nad Falme v jedné z mála houštin, které na pahorcích kolem města ještě zůstaly. Nákladní kůň se svým drahocenným nákladem udeřil kopytem o zem a Fain ho bez ohlížení nakopl do žeber. Zvíře zafrkalo a trhlo za otěže, které měl Fain uvázané u sedla. Ta ženská se nechtěla svého koně vzdát, stejně jako ostatní temní druzi nechtěli zůstat sami v kopcích s trolloky bez Faina, jehož přítomnost je přece jen chránila. Fain oba problémy snadno vyřešil. Maso v trolločím kotli nemusela být právě konina. Ostatní temní druzi byli otřesení Cestami k bráně u dávno opuštěné <emphasis>državy </emphasis>na Tomově Hlavě, a pohled na trolloky připravující si večeři způsobil, že lidé pak byli zcela povolní.</p>
<p>Z okraje hájku si Fain prohlédl město a opovržlivě se ošklíbl. Mezi stájemi, ohradami pro koně a vozy na okraji města rachotila pomenší kupecká karavana, zatímco druhá vyjížděla ven, a z hlíny udusané léty takové dopravy se zvedalo jenom málo prachu. Kočí i strážci karavan byli podle oděvu místní, a přesto aspoň jezdci měli u boku meče a někteří dokonce oštěpy a luky. Vojáci, které zahlédl, a nebylo jich mnoho, zřejmě nehlídali ozbrojené muže, které si měli podrobit.</p>
<p>Za den a noc na Tomově Hlavě o těchhle lidech, o Seanchanech, něco zjistil. Přinejmenším tolik, kolik toho o nich věděli poražení. Nikdy nebylo těžké najít osamělého člověka, a na správně položenou otázku vždycky dostal odpověď. Muži sbírali informace o nájezdnících, jako by skutečně věřili, že s tím, co vědí, budou moci nakonec něco podniknout. Někdy se však drželi a odmítali odpovídat. Ženy sice většinou zajímalo spíš, jak žít dál, bez ohledu na to, kdo jim právě vládne, přesto si všímaly podrobností, jichž by si muž nevšiml, a jakmile jednou přestaly ječet, mluvily daleko ochotněji. Děti mluvily nejochotněji, ale zřídkakdy věděly něco důležitého.</p>
<p>Tři čtvrtiny toho, co se doslechl, zavrhl jako nesmysly a klepy rozrůstající se do báchorek, ale některé závěry teď změnil. Do Falme zřejmě mohl vstoupit kdokoliv. Překvapeně si uvědomil, že další z těch „nesmyslů" je pravda, když z města vyjelo dvacet vojáků. Na zvířata, na nichž jeli, sice pořádně neviděl, ale očividně to nebyli koně. Běželi s ladným půvabem a tmavá kůže jako by se jim v ranním slunci leskla, skoro jako by byli pokryti šupinami. Fain natáhl krk a díval se, jak mizí ve vnitrozemí. Pak pobídl koně směrem k městu.</p>
<p>Místní lidé kolem stájí, povozů a ohrad pro koně se na něj skoro nepodívali. On se o ně také nezajímal. Jel dál směrem k městu, až se dostal do dlážděné ulice svažující se k přístavu. Přístav bylo jasně vidět, i velké, podivně stavěné seanchanské lodi, jež tam kotvily. Když pátral v ulicích, po nichž se pohybovali lidé, i když jich nebylo mnoho, nikdo ho neobtěžoval. Bylo tu více seanchanských vojáků. Lidé se sklopenýma očima se věnovali svým záležitostem a pokaždé, když kolem prošel nějaký voják, se poklonili, ale Seanchané jim nevěnovali nejmenší pozornost. Všechno vypadalo na první pohled mírumilovně, i přes ozbrojené Seanchany v ulicích a lodi v přístavu, ale Fain vespod cítil napětí. Tam, kde byli lidé napjatí a báli se, si vždycky vedl dobře.</p>
<p>Dorazil k velkému domu, před nímž stálo na stráži víc než tucet vojáků. Fain zastavil a sesedl. Až na jednoho, který byl zjevně důstojník, měli vojáci brnění většinou černé, a jejich přílby mu připomínaly saranče. Po stranách vstupních dveří byly dvě bestie s tuhou kůží, třema očima a rohovitými zobci místo úst, dřepící jako žáby. Vojáci stojící vedle těchto tvorů měli na brnění namalovány tři oči. Fain si prohlédl zástavu s modrým lemem povlávající nad střechou, na níž jestřáb v letu svíral v pařátech blesky, a v duchu se vítězně zasmál.</p>
<p>Do domu naproti chodily a zase vycházely ženy, ženy spojené stříbrnými vodítky, ale on si jich nevšímal. Od vesničanů se dozvěděl o <emphasis>damane. </emphasis>Později by snad mohly být k něčemu dobré, ale zatím ne.</p>
<p>Vojáci si ho prohlíželi, zvláště důstojník, jenž měl brnění vyvedené ve zlaté, červené a zelené.</p>
<p>Fain se přinutil k pokornému úsměvu a hluboce se jim poklonil. „Pánové, mám tu něco, co bude zajímat vašeho velikýho pána. Ujišťuju vás, že to bude chtít vidět, i mě osobně." Mávl k hranatému předmětu na nákladním koni, stále zabalenému ve velké pruhované pokrývce, v níž ho jeho lidé našli.</p>
<p>Důstojník si ho prohlédl od hlavy k patě. „Mluvíš jako cizinec v této zemi. Složil jsi přísahy?"</p>
<p>„Budu poslouchat, čekat a sloužit," odpověděl mu hladce Fain. Každý, koho vyslýchal, mluvil o přísahách, i když nikdo nevěděl, co vůbec znamenají. Jestli tihle lidé chtěli přísahy, Fain byl připraven přislíbit cokoliv. Už dávno přestal počítat, kolik přísah složil.</p>
<p>Důstojník kývl na dva muže, aby se podívali, co je pod pokrývkou. Muži zvedli předmět ze sedla a překvapeně zavrčeli nad tou tíhou, a když odhrnuli pokrývku, ohromeně zalapali po dechu. Důstojník si bezvýrazně prohlédl stříbrem vykládanou zlatou truhlici spočívající na dlažebních kamenech. Pak vzhlédl ke Fainovi. „Dar vhodný pro samotnou císařovnu. Pojď se mnou."</p>
<p>Jeden z vojáků Faina hrubě prohledal, ale ten to mlčky strpěl, a všiml si, že důstojník i oba vojáci nesoucí truhlici odložili meče i dýky, než vstoupili dovnitř. Cokoliv, co se mohl o těchto lidech dovědět, sebemenší maličkost, mu mohlo pomoci, i když si byl jist, že má plán dokonale připraven. Vždycky si důvěřoval, ale nejvíc tehdy, když se urození pánové obávali nože najatého vraha z řad svých vlastních stoupenců.</p>
<p>Když prošli dveřmi, důstojník se na něj zamračil a Fain na chvíli nevěděl proč. <emphasis>Ovšem. Ty bestie. </emphasis>Ať byly cokoliv, rozhodně nebyly horší než trolloci, a vedle myrddraala nebyly už vůbec ničím, a on se na ně ani pořádně nepodíval. Teď už bylo příliš pozdě předstírat, že se jich bojí. Seanchan však nic neřekl, prostě ho vedl dál do domu.</p>
<p>A tak Fain skončil na břiše v místnosti, kde kromě skládacích zástěn, jež zakrývaly stěny, nebyl jediný kus nábytku, zatímco důstojník o něm a o jeho daru vykládal vznešenému pánu Turakovi. Sloužící přinesli stůl, na nějž pak truhlici postavili, takže se vznešený pán ani nemusel sehnout. Jediné, co z nich Fain zahlédl, byly střevíce. Netrpělivě čekal na příležitost. Nakonec přijde chvíle, kdy to nebude on, kdo se bude klanět.</p>
<p>Potom byli vojáci propuštěni a Fainovi dovolili vstát. Zvedal se velice pomalu a pozorně si prohlížel vznešeného pána s jeho vyholenou hlavou, dlouhými nehty a modrým hedvábným rouchem s vyšívanými květy, i muže po jeho boku s vyholenou částí hlavy a zbylými světlými vlasy spletenými do dlouhého copu. Fain si byl jist, že muž v zeleném je pouhý sluha, byť důležitý, ale sluhové mohou být také užiteční, zvlášť pokud si jich jejich pán považuje.</p>
<p>„Nádherný dar." Turak zvedl oči od truhlice k Fainovi. Kolem vznešeného pána se šířila vůně růží. „A přesto se naskýtá otázka. Jak se někdo jako ty dostal k truhlici, kterou by si mnozí chudší šlechtici nemohli dovolit? Jsi zloděj?"</p>
<p>Fain zatahal za obnošený a nepříliš čistý plášť. „Občas je nutné, aby člověk vypadal méně vznešený, než ve skutečnosti je, vznešený pane. Moje současná ošuntělost mi dovolila přinést ti toto bez nesnází. Tahle truhla je stará, vznešený pane - stará jako věk pověstí - a v ní spočívá poklad, jaký spatřilo jen pár lidí. Brzy - velice brzy, vznešený pane - ji budu schopen otevřít a předat ti to, co ti umožní dobýt tuto zemi celou až k Páteři světa, s Aielskou pustinou i zeměmi za ní. Nikdo se ti nebude moci postavit, vznešený pane, jakmile já -" Turak přejel prsty s dlouhými nehty po truhlici a Fain se odmlčel.</p>
<p>„Už jsem takové truhlice viděl, truhlice z věku pověstí," pravil vznešený pán, „i když nikdy tak krásnou. Mohou je otevřít pouze ti, kdo znají vzor, ale já - á!" Stiskl jednu ze zdobných spirál a rozvilin, ozvalo se ostré cvaknutí a Turak zvedl víko. Po tváři se mu mihl výraz, který snad mohl být zklamáním.</p>
<p>Fain se kousal do jazyka, až mu začala téci krev, aby nezavrčel. Snížilo to jeho pozici při vyjednávání, že nedokázal truhlici otevřít sám. Přesto by to mohlo vyjít, jak plánoval, jen pokud dokáže být trpělivý. Ale byl trpělivý už tak dlouho.</p>
<p>„Tohle jsou poklady z věku pověstí?" řekl Turak a zvedl zatočený roh v jedné a zakřivenou dýku s rubínem na zlatém jílci v druhé ruce. Fain měl ruce zaťaté v pěsti, aby po dýce nehrábl. „Z věku pověstí," zopakoval Turak tiše a špičkou dýky sledoval stříbrný nápis vyložený kolem zlatého rohu. Překvapeně zvedl obočí, první jasný výraz, který u něj Fain viděl, ale vzápětí už měl Turak obličej zase hladký. „Máš tušení, co to je?"</p>
<p>„Valerský roh, vznešený pane," odvětil Fain rychle, a potěšilo ho, když muž s copem otevřel ústa. Turak jenom kývl.</p>
<p>Vznešený pán se otočil a Fain zamrkal a otevřel ústa, ale na ostrý pokyn žlutovlasého muže ho jen beze slova následoval.</p>
<p>Vstoupili do dalšího pokoje, kde byl původní nábytek opět nahrazen skládacími stěnami a jedinou židlí před vysokou kulatou skříňkou. Turak, stále s rohem i dýkou v rukou, se podíval na skříňku a pak stranou. Neřekl nic, ale druhý Seanchan zaštěkal rozkazy a ve chvilce se ve dveřích za zástěnou objevili muži v prostých vlněných šatech s malým stolkem. Za nimi přišla mladá žena s vlasy tak světlými, až byly skoro bílé, a v náručí měla plno stojánků z leštěného dřeva různých velikostí a tvarů. Šaty měla z bílého hedvábí a tak tenké, že skrze ně Fain jasně viděl její tělo, ale on měl oči jen pro tu dýku. Roh znamenal prostředek, jak vše skončit, ale dýka byla jeho součástí.</p>
<p>Turak ukázal na jeden z dřevěných stojánků, jež měla dívka v náručí, a ona jej postavila doprostřed stolu. Sloužící podle pokynů muže s copem otočili židli tak, aby stála proti stolku. Nižším služebníkům visely vlasy na ramena. S poklonami, kdy se čelem skoro dotýkali kolen, vycouvali z místnosti. Turak umístil roh do stojanu tak, aby stál kolmo, dýku položil na stůl před něj a sám se posadil.</p>
<p>Fain už to nevydržel a sáhl po dýce.</p>
<p>Žlutovlasý muž mu pevně sevřel zápěstí. „Ty neoholený pse! Věz, že ruka, která se bez dovolení dotkne majetku vznešeného pána, jest uťata."</p>
<p>„Je to moje," zavrčel Fain. <emphasis>Trpělivost! Tak dlouho. </emphasis></p>
<p>Turak se opřel v křesle a zvedl jeden prst s namodro nalakovaným nehtem a sluha Faina hned odtáhl, aby vznešený pán bez obtíží viděl na roh.</p>
<p>„Tvoje?" zeptal se Turak. „V truhlici, kterou jsi nemohl otevřít? Jestli dostatečně ukojíš moji zvědavost, možná ti tu dýku dám. I kdyby byla z věku pověstí, nijak mě nezajímá. Ale především mi odpovíš na otázku. Proč jsi Valerský roh přinesl mně?"</p>
<p>Fain si ještě chvilku toužebně prohlížel dýku, pak se vytrhl ze sevření žlutovlasého muže, a jak se klaněl, mnul si zápěstí. „Abys na něj mohl zadout, vznešený pane. Abys mohl zabrat celou tuhle zemi, pokud si to budeš přát. Celý svět. Mohl bys zlomit Bílou věž a rozdrtit Aes Sedai na prach, protože ani jejich moc nedokáže zabránit mrtvým hrdinům v návratu z hrobu."</p>
<p>„<emphasis>Já </emphasis>na něj mám zadout." Turak mluvil klidně. „A zlomit Bílou věž. Znovu se ale táži, proč? Tvrdíš, že budeš poslouchat, čekat a sloužit, ale tohle je země těch, co přísahy nedodržují. Proč bys mi dával tuhle zemi? Máš snad s těmi... ženami nějaký soukromý spor?"</p>
<p>Fain se snažil působit přesvědčivě. <emphasis>Trpělivost, jako když se červotoč provrtává dřevem. </emphasis>„Vznešený pane, moje rodina má dlouhou tradici předávanou z pokolení na pokolení. Sloužili jsme nejvyššímu králi, Artuši Pendragu Tanreallovi, a když ho zavraždily čarodějnice z Tar Valonu, my na naši přísahu nezapomněli. Když spolu druzí válčili a rozervali na kusy to, co Artuš Jestřábí křídlo vytvořil, my se drželi přísahy a trpěli pro ni, ale přesto jsme se jí drželi dál. To je naše tradice, vznešený pane, předávaná z otce na syna a z matky na dceru. A tak očekáváme návrat vojsk Artuše Jestřábí křídlo vyslaných přes Arythský oceán, a tak očekáváme návrat potomků Artuše Jestřábí křídlo, aby zničili Bílou věž a vzali si zpátky, co patřilo nejvyššímu králi. A až se Artušovi potomci vrátí, budeme jim sloužit a radit jim, jako jsme sloužili nejvyššímu králi. Vznešený pane, až na lem je prapor, který vlaje nad touto střechou, zástavou Luthaira, syna, jehož Artuš Pendrag Tanreall vyslal s vojsky přes oceán." Fain padl na kolena, čímž skvěle napodobil posvátnou úctu. „Vznešený pane, mým přáním je jedině sloužit a radit potomkům nejvyššího krále."</p>
<p>Turak mlčel tak dlouho, až Faina napadlo, jestli snad nepotřebuje další přesvědčování. Měl toho připraveno víc, tolik, kolik bude potřeba. Nakonec ale vznešený pán přece jen promluvil. „Zdá se, že víš to, co nikdo, urozený ani bídný, neřekl od chvíle, kdy jsme spatřili tuto zemi. Lidé tady o tom mluví, jako by to byla jen báchorka, ale ty to víš jistě. Vidím ti to na očích, slyším to v tvém hlase. Mám dojem, že tě sem poslali, abys mě dostal do pasti. Ale kdo, když by dostal Valerský roh, by ho takto použil? Nikdo z urozených, kteří přišli s <emphasis>Hailene, </emphasis>roh mít nemohl, protože pověst praví, že je skryt v této zemi. A každý urozený pán této země by ho raději použil proti mně, než mi ho předal. Jak jsi k němu přišel? Pokládáš se za hrdinu, jak to stojí v pověsti? Vykonal jsi chrabré činy?"</p>
<p>„Ne, já nejsem žádný hrdina, vznešený pane." Fain si dovolil skromný úsměv, ale Turak se tvářil stále stejně, a tak toho Fain nechal. „Roh našel jeden z mých předků během bouří po smrti nejvyššího krále. Věděl, jak otevřít truhlici, ale to tajemství zahynulo spolu s ním ve stoleté válce, která rozbila říši Artuše Jestřábí křídlo, takže my všichni, kdo jsme přišli po něm, jsme věděli, že roh leží ukryt na dosah, a museli jsme ho zachovat v bezpečí, dokud se krev nejvyššího krále nevrátí."</p>
<p>„Skoro ti věřím."</p>
<p>„Věř, vznešený pane. Jakmile na roh zaduješ -"</p>
<p>„Nepokaz si to. Já na roh nezaduji. Až se vrátím do Seanchanu, předám ho císařovně jako největší z trofejí. Možná na něj císařovna zaduje sama."</p>
<p>„Ale vznešený pane," namítal Fain, „musíš -" Náhle ležel na boku a zvonilo mu v uších. Teprve když se mu pročistil zrak, viděl, jak si muž se světlým copem mne klouby na ruce, a uvědomil si, co se stalo.</p>
<p>„Některá slova," prohodil ten chlapík tiše, „se před vznešeným pánem prostě neužívají."</p>
<p>Fain se rozhodl, jak ten muž zemře.</p>
<p>Turak se podíval z Faina na roh tak klidně, jako by nic neviděl. „Možná tě dám císařovně spolu s rohem. Mohl bys ji pobavit. Člověk, který tvrdí, že jeho rodina vydržela, když všechny ostatní porušily přísahu, nebo ji zapomněly."</p>
<p>Fain skryl radostné vzrušení a vyškrábal se na nohy. O existenci císařovny neměl ani potuchy, dokud se o ní Turak nezmínil, ale mít znovu přístup k vládci... to otevíralo nové cesty, nové možnosti. Přístup k vládkyni, která měla pod sebou celý Seanchan a Valerský roh v rukou. To bylo mnohem lepší než udělat z Turaka nejvyššího krále. Na některé části plánu mohl počkat. <emphasis>Opatrně. Nesmíš dopustit, aby poznal, kolik toho od něj chceš. Po tak dlouhé době už trocha trpělivosti neuškodí. </emphasis>„Jak si vznešený pán přeje," prohlásil tedy a snažil se, aby mluvil jako někdo, kdo netouží než sloužit.</p>
<p>„Tváříš se téměř nadšeně," prohodil Turak a Fain sebou jen tak tak netrhl. „Povím ti, proč na Valerský roh nezatroubím, proč si ho dokonce ani nenechám. To snad tvé nadšení zchladí. Nechci, aby můj dar císařovnu urazil svými činy. Jestli tě to nadšení nepřejde, nikdy nebudeš uspokojen, protože nikdy neopustíš tyto břehy. Víš, že ten, kdo na roh zaduje, s ním zůstává navždy spjat? Že dokud žije, není to pro jiné nic víc než obyčejný roh?" Mluvil, jako by nečekal odpověď, a hovořil bez přerušení dál. „Já jsem dvanáctý v pořadí na křišťálový trůn. Jestli si Valerský roh nechám, všichni, co stojí mezi mnou a trůnem, si budou myslet, že se pak chci stát prvním, zatímco císařovna si samozřejmě přeje, abychom spolu soutěžili, takže po ní nastoupí ten nejsilnější a nejmazanější. Prozatím protěžuje svoji druhou dceru a na nikoho, kdo by mohl Tuon ohrozit, jistě nebude pohlížet přívětivě. Kdybych na něj zatroubil, i kdybych jí pak složil tuto zemi k nohám se všemi ženami z Bílé věže na vodítku, císařovna, kéž žije věčně, by si určitě myslela, že chci být víc než jen jejím dědicem."</p>
<p>Fain se včas zarazil, aby nevyhrkl, jak snadné by to s pomocí rohu bylo. Něco v hlase vznešeného pána naznačovalo - byť tomu Fain dokázal jen těžko uvěřit - že myslel své přání ohledně císařovnina věčného žití opravdu vážně. <emphasis>Musím být trpělivý. Červotoč.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>
<p>„Císařovnini naslouchací mohou být všude," pokračoval Turak. „Může to být kdokoliv. Huan se narodil a byl vychován u Aladonských, stejně jako jeho rodina po jedenáct pokolení před ním, a přesto by to mohl být naslouchač." Muž s copem chtěl protestovat, ale hned se zarazil. „Dokonce i vznešený pán či paní mohou zjistit, že naslouchači znají jejich nejlépe střežená tajemství. Mohou se probudit a zjistit, že už byli předáni hledačům pravdy. Pravdu je vždycky těžké najít, ale hledači jsou ve svém pátrání neúnavní a hledají tak dlouho, dokud to považují za nutné. Také si samozřejmě dávají dobrý pozor, aby vznešený pán či paní v jejich péči nezahynuli, protože ti, v jejichž žilách koluje krev Artuše Jestřábí křídlo, nesmějí zemřít lidskou rukou. Pokud už císařovna musí nařídit jejich smrt, nešťastníka umístí živého do hedvábného pytle a ten pytel vyvěsí z Krkavčí věže a nechají ho tam, dokud nezetlí. Tobě by se ovšem takové péče nedostalo. U dvora Devíti měsíců v Seandaru by takového, jako jsi ty, předali hledačům jenom kdybys nevhodně mrkl, pronesl špatné slovo, či jen z pouhého rozmaru. Ještě pořád chceš jet?"</p>
<p>Fainovi na kolenou se podařilo zachvět. „Přeji si jen sloužit a radit, vznešený pane. Vím mnoho věcí, které by mohly být k užitku."</p>
<p>Ten dvůr v Seandaru vypadal právě jako místo, kde by jeho plány a schopnosti mohly padnout na úrodnou půdu.</p>
<p>„Dokud neodpluji zpět do Seanchanu, pobavíš mě vyprávěním o své rodině a jejích tradicích. Najít druhého muže v této Světlem zapomenuté zemi, který by mě pobavil, je úleva, i když mi oba nejspíš lžete. Smíš odejít." Turak už nic dalšího neřekl, ale objevila se ona dívka s téměř bílými vlasy a skoro průhledným rouchem a se sklopenou hlavou poklekla vedle vznešeného pána, podávajíc mu na lakovaném podnose šálek, z něhož se kouřilo.</p>
<p>„Vznešený pane," řekl Fain. Huan, ten muž s copem, ho pevně uchopil za loket, ale Fain se mu vytrhl. Huan rozzlobeně stiskl rty, ale Fain se hluboko poklonil. <emphasis>Toho zabiju pomalu. </emphasis>„Vznešený pane, po mé stopě jdou jistí lidé. Chtějí mi vzít Valerský roh. Jsou to temní druzi, a ještě něco horšího, vznešený pane, a nemůžou být dál než den dva za mnou."</p>
<p>Turak usrkl černé tekutiny z tenkého šálku, jejž obratně držel v dlouhých nehtech. „V Seanchanu již mnoho temných druhů nezůstalo. Ti, kdo přežili hledače pravdy, se setkali s katovou sekerou. Mohlo by být zábavné potkat někoho takového, jako je temný druh."</p>
<p>„Vznešený pane, jsou nebezpeční. Mají s sebou trolloky. A vede je chlap, co si říká Rand al'Thor. Je to mladý muž, ale tak špatný ve Stínu, až se tomu nechce věřit. A je hrozně prolhaný. Na různých místech se vydával za různé lidi, ale vždycky s ním chodí trolloci, vznešený pane. Trolloci vždycky přicházejí... a zabíjejí."</p>
<p>„Trolloci," zahloubal se Turak. „V Seanchanu žádní trolloci nikdy nebyli. Ale vojska Noci mají jiné spojence. Jiné bytosti. Často jsem přemýšlel, jestli by <emphasis>grolm </emphasis>dokázal zabít trolloka. Nechám postavit stráže, pokud by ti tvoji trolloci a temní druzi nebyli jen další lež. Tahle země mě strašlivě nudí." Povzdechl si a nadechl se vůně stoupající z šálku.</p>
<p>Fain se nechal zamračeným Huanem vytáhnout z pokoje, a skoro neposlouchal drsně podaný výklad o tom, co se stane, jestli ještě někdy neodejde, když mu k tomu dá pán Turak svolení. Skoro nevnímal, když ho Huan vystrčil na ulici s mincí a příkazem přijít zase zítra. Teď byl Rand al'Thor jeho. <emphasis>Konečně ho uvidím umírat. A pak svět zaplatí za to, co mi udělali. </emphasis></p>
<p>S tichým pohihňáváním odvedl koně do města a vyhledal hostinec.</p><empty-line /><empty-line /><p>KAPITOLA DVANÁCTÁ</p>
<p><strong><emphasis>Država </emphasis></strong><strong><emphasis>Ts</emphasis></strong><strong><emphasis>ofu</emphasis></strong></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>Kopce kolem řeky, na nichž stálo město Cairhien, ustoupilo zalesněným pláním asi tak půl dne jízdy poté, co Rand s ostatními vyrazili na cestu. Shienarci měli brnění stále naložené na nákladních koních. Cestou, kudy projížděli, nevedly žádné silnice, pouze tu a tam se objevovaly stopy po kolech vozů a občas i statek či vesnička. Verin je popoháněla a Ingtar - jenž neustále brumlal, že se nechávají lákat do pasti, že Fain by jim nikdy neřekl, kam opravdu jde, zároveň však brumlal, že jedou na opačnou stranu od Tomovy Hlavy, jako by jedna jeho část přece jen věřila a Tomova Hlava nebyla celé měsíce daleko, leda by použili cestu, po níž se vydali - a Ingtar ji poslouchal. Zástava s šedou sovou jim cestou povlávala nad hlavami. Rand jel s chmurným odhodláním a hovoru s Verin se pečlivě vyhýbal. Musel něco udělat - splnit svoji povinnost, jak by to nazval Ingtar - a pak se Aes Sedai zbaví nadobro. Perrin jako by sdílel jeho náladu a při jízdě jenom zíral přímo před sebe. Když konečně zastavili na noc na okraji lesa, byla už skoro tma. Perrin se Loiala zeptal na <emphasis>državu. </emphasis>Trolloci do <emphasis>državy </emphasis>nevstoupí, můžou tam však vstoupit vlci? Loial stručně odpověděl, že do <emphasis>državy </emphasis>váhají vstoupit jen stvoření Temného. A samozřejmě Aes Sedai, protože se z <emphasis>državy </emphasis>nemohou spojit s pravým zdrojem, ani tam usměrňovat jedinou sílu. Ogier sám vypadal, že do Državy Tsofu váhá vstoupit. Mat byl jediný, kdo se tvářil dychtivě, téměř zoufale odhodlaně. Pleť měl bledou, jako by nebyl rok na slunci, a začínaly se mu propadat líce, i když tvrdil, že by klidně mohl běžet závod. Než se zabalil do pokrývek, Verin na něj vložila ruce a použila léčení, a znovu, když ráno nasedali na koně, ale zřejmě to na něj nemělo větší účinek. Dokonce i Hurin se při pohledu na Mata zamračil.</p>
<p>Druhého dne už slunce stálo vysoko na obloze, když se Verin náhle narovnala v sedle a rozhlédla se kolem sebe. Ingtar po jejím boku sebou trhl.</p>
<p>Rand na lese, jímž nyní projížděli, neviděl nic zvláštního. Podrost nebyl příliš hustý a pod baldachýnem z propletených větví dubů, pekanů, tupěl a bříz, tu a tam porušeným vysokou jedlí či kalinou nebo bílým zábleskem buku, se jelo bez obtíží. Ale jak jel dál, zamrazilo ho, jako by v zimě skočil v Luhu do tůňky. Tělem mu projel mráz a vzápětí byl pryč a zanechal po sobě pocit svěžesti. A také matný pocit ztráty, i když netušil, co vlastně ztratil.</p>
<p>Každý z jezdců, když dorazil k tomuto místu, sebou trhl nebo vykřikl. Hurin otevřel ústa a Uno zašeptal: „Zatracený proklatý..." Pak zavrtěl hlavou, jako by ho nenapadalo, co dalšího říci. Perrinovi se ve žlutých očích objevilo pochopení.</p>
<p>Loial se zhluboka nadechl a pomalu vydechl. „Je to... dobrý pocit... vrátit se do <emphasis>državy.</emphasis>"</p>
<p>Rand se zamračil a rozhlédl se kolem sebe. Čekal, že <emphasis>država </emphasis>bude nějak jiná, ale kromě toho jediného zamrazení byl les stejný jako ten, jímž celý den projížděli. Samozřejmě měl náhle ten pocit svěžesti. Pak zpoza dubu vystoupila ogieřice.</p>
<p>Byla menší než Loial - což znamenalo, že byla o hlavu a rameny vyšší než Rand - ale měla stejný plochý nos a velké oči, široká ústa a štětičky na uších. Obočí však neměla tak dlouhé, a vedle Loiala vypadala jemně, i štětičky měla užší. Na sobě měla dlouhé zelené šaty a zelený plášť vyšívaný květy a nesla kytici stříbrných zvonků, jako by je byla právě trhala. Klidně, vyčkávavě se na ně zadívala.</p>
<p>Loial slezl z vysokého koně a spěšně se jí poklonil. Rand s ostatními ho napodobili, i když ne tak rychle. Dokonce i Verin sklonila hlavu. Loial obřadně oznámil jejich jména, ale jméno své <emphasis>državy </emphasis>nezmínil.</p>
<p>Ogieří dívka - Rand si byl jistý, že není o nic starší než Loial - si je chvíli prohlížela a pak se usmála. „Buďte vítáni v Državě Tsofu." I její hlas byl vyšší verzí Loialova. Tiché bzučení menšího čmeláka. „Já jsem Erith, dcera Ivy dcery Alar. Buďte vítáni. Od té doby, co kameníci opustili Cairhien, jsme měli jen málo lidských návštěv, a teď najednou tolik lidí najednou. No, měli jsme samozřejmě na návštěvě pár příslušníků Toulavého lidu, ale ti odešli, když... Ó, ale já moc mluvím. Zavedu vás ke starším. Jenom..." Hledala mezi nimi nějakého velitele, a nakonec jí zrak padl na Verin. „Aes Sedai, máš s sebou tolik mužů a ozbrojených. Mohla bys prosím nechat některé venku? Odpusť, ale vždycky je rozčilující mít příliš mnoho ozbrojených lidí v <emphasis>državě </emphasis>najednou."</p>
<p>„Jistě, Erith," řekla Verin. „Ingtare, dohlédneš na to?" Ingtar vydal rozkazy Unovi, a tak byli s Hurinem jediní Shienarci, kteří se vydali za Erith hlouběji do <emphasis>državy. </emphasis></p>
<p>Rand, veda koně jako ostatní, vzhlédl, když k němu přistoupil Loial, vrhající kradmé pohledy po Erith, která šla vepředu s Verin a Ingtarem. Hurin šel uprostřed a užasle se kolem sebe rozhlížel, i když si Rand nebyl jist, co vlastně hledá. Loial se sklonil a tiše promluvil: „Není krásná, Rande? A její hlas přímo zpívá."</p>
<p>Mat se zařehtal, ale když k němu Loial tázavě vzhlédl, pravil: „Je moc hezká, Loiale. Na můj vkus kapku moc vysoká, víš, ale jinak moc hezká. Rozhodně."</p>
<p>Loial se nejistě zamračil, ale přikývl. „Ano, to je." Pak se jeho výraz rozjasnil. „Je to dobrý pocit, být zpátky v <emphasis>državě. </emphasis>Ne že by na mě šlo toužení, chápeš."</p>
<p>„Toužení?" ozval se Perrin. „Tomu nerozumím, Loiale."</p>
<p>„My ogierové jsme svázáni s <emphasis>državami, </emphasis>Perrine. Říká se, že před Rozbitím světa jsme mohli jít, kam jsme chtěli, a být tam, jak dlouho jsme chtěli, jako vy lidé, ale to se s Rozbitím změnilo. Ogierové byli roztroušeni jako všichni ostatní, a nemohli najít žádné <emphasis>državy. </emphasis>Všechno se hýbalo a měnilo. Hory, řeky, dokonce i moře."</p>
<p>„Každý ví o Rozbití," zavrčel netrpělivě Mat. „Co to má společnýho s tímhle - s tímhle toužením?"</p>
<p>„To se stalo během vyhnanství, když jsme se toulali ztracení po světě, kdy na nás poprvé přišlo toužení. Touha znovu poznat <emphasis>državu, </emphasis>poznat znovu domov. Mnoho z nás na to zemřelo." Loial smutně zavrtěl hlavou. „Víc jich zemřelo, než přežilo. Když jsme konečně znovu začali nacházet <emphasis>državy</emphasis><emphasis>, </emphasis>jednu po druhé, během období Úmluvy Deseti států, zdálo se, že jsme toužení konečně porazili, ale ono nás změnilo, usadilo se v nás. Teď, když je ogier venku moc dlouho, přijde toužení znovu. On začne slábnout, a pokud se nevrátí, zahyne."</p>
<p>„Potřebuješ tady chvíli zůstat?" zeptal se nervózně Rand. „Nemusíš se zabít tím, že pojedeš s námi."</p>
<p>„Poznám, až to přijde." Loial se zasmál. „Bude to dlouho předtím, než bude dost silné, aby mi ublížilo. No, Dalar přece strávila deset let mezi Mořským národem, aniž by jenom uviděla nějakou <emphasis>državu, </emphasis>a domů se vrátila v pořádku."</p>
<p>Z lesa se vynořila ogieřice a zastavila se, aby si krátce pohovořila s Erith a Verin. Od hlavy k patě si prohlédla Ingtara a zřejmě ho zavrhla. Shienarec jen zamrkal. Pak nová ogieřice přelétla pohledem k Loialovi, prohlédla si Hurina i trojici mládenců, a znovu zašla do lesa. Loial se očividně snažil skrýt za svým koněm. „Kromě toho," řekl a opatrně za ogieřicí vyhlížel přes sedlo, „je v <emphasis>državě </emphasis>ve srovnání s cestováním se třemi <emphasis>ta'veren </emphasis>nudný život."</p>
<p>„Jestli s tím zase začneš," zamumlal výhružně Mat, a Loial rychle promluvil: „Tak se třemi přáteli. Aspoň doufám, že jste moji přátelé."</p>
<p>„To jsem," řekl Rand prostě a Perrin přitakal.</p>
<p>Mat se zasmál. „Jak bych se nemohl nekamarádit s někým, kdo tak mizerně hraje vrhcáby?" Když se na něho Rand s Perrinem podívali, jen rozhodil rukama. „No dobrá, dobrá. Mám tě taky rád, Loiale. Jsi můj přítel. Jenom nezačínej o... Áááá! Občas jsi stejně hrozný jako Rand." Náhle zamumlal: „Aspoň jsme tady v <emphasis>državě </emphasis>v bezpečí."</p>
<p>Rand se zaškaredil. Věděl, co tím Mat myslel. <emphasis>Tady </emphasis>v državě, <emphasis>kde nemůžu usměrňovat. </emphasis></p>
<p>Perrin Mata udeřil do ramene, ale když k němu Mat otočil vyzáblou tvář, hned se zatvářil omluvně.</p>
<p>Nejdřív si Rand uvědomil tu hudbu, neviděné píšťaly a skřipky sledující veselou notu, která se nesla mezi stromy, a hluboké hlasy zpívaly a smály se.</p>
<p><emphasis>„Zorejte pole a uvláčejte.</emphasis></p>
<p><emphasis>Nechť žádný plevel tu nevzejde</emphasis></p>
<p><emphasis>Tady pracujeme, tady se dřeme, z</emphasis></p>
<p><emphasis>de vysokánské stromy vstávejte."</emphasis></p>
<p>Skoro zároveň si uvědomil, že mohutný tvar, jejž mezi stromy zahlédl, je sám stromem, jehož mohutně zbrázděný kmen se vzdušnými kořeny má dobrých dvacet kroků v průměru. S otevřenými ústy ho sledoval nahoru lesním baldachýnem až k místu, kde se snad sto kroků od země začínal teprve kmen rozvětvovat, připomínaje tak obrovskou muchomůrku. A koruna také nebyla zanedbatelná.</p>
<p>„Ať shořím," vydechl Mat. „Jenom z tohohle jedinýho stromu bys postavil deset domů. I padesát."</p>
<p>„Podetnout velký strom?" Loialův hlas zněl šokovaně a nemálo rozzlobeně. Uši měl vztyčené a nehybné, obočí svěšená až k lícím. „Takový strom nikdy nekácíme, leda by zahynul, a ony neumírají. Rozbití jich přežilo jen pár, ale některé z největších byly za věku pověstí semenáčky."</p>
<p>„Promiň," řekl Mat. „Chtěl jsem jenom říct, jak jsou velký. Já tvým stromům neublížím." Loial kývl, zřejmě se uklidnil.</p>
<p>Teď se mezi stromy objevovali další ogierové. Většina se zřejmě věnovala svým záležitostem, i když všichni si nově příchozí prohlédli a občas přátelsky kývli či se poklonili, byť se žádný nezastavil a nepromluvil na ně. Pohybovali se zvláštním způsobem, jako by se u nich pečlivá lhostejnost mísila s dětsky bezstarostnou radostí. Věděli, kdo jsou, a líbilo se jim to, i to, kde jsou, a zřejmě byli smířeni sami se sebou i svým okolím. Rand se přistihl, že jim závidí.</p>
<p>Jen několik ogierů bylo vyšších než Loial, ale bylo snadné poznat starší ogiery. Všichni do jednoho měli kníry dlouhé jako obočí a úzké bradky. Všichni mladší muži byli hladce oholeni jako Loial. Mnoho z nich mělo košile s vyhrnutými rukávy a neslo lopaty, krumpáče, pily a vědra se smolou. Jiní měli obyčejné kabáty zapnuté ke krku a od boků ke kolenům rozšířené jako suknice. Ženy dávaly přednost vyšívaným květům a hodně jich také mělo květy ve vlasech. Výšivky se u mladších žen omezovaly pouze na pláště. Starší ženy měly vyšívané i šaty, a některé s již prošedivělými vlasy měly roucha vyšívaná od krků po dolní lem. Hrstka ogierů, většinou ženy a dívky, zřejmě našla zalíbení v Loialovi. Ten šel s očima upřenýma přímo před sebe, a ušima stříhal čím dál prudčeji.</p>
<p>Randa překvapilo, když jeden z ogierů jako by vyšel přímo ze země, z jednoho travnatého, lučním kvítím pokrytého pahorku, které tu byly roztroušeny mezi stromy. Pak v pahorcích rozeznal okna a u jednoho stála ogieřice a zřejmě válela těsto na koláč, takže si uvědomil, že se dívá na ogieří domy. Okenní rámy byly kamenné, ale vypadaly docela jako přírodní útvary, jako by je po mnoho pokolení tvaroval vítr a voda.</p>
<p>Velké stromy, s mohutnými kmeny a rozložitými kořeny silnými jako trup koně, potřebovaly hodně prostoru, ale jen málo jich rostlo přímo ve městě. Kolem kořání vedly udusané stezky. Ve skutečnosti se, nebýt stezek, dalo město od lesa rozeznat jedině díky tomu, že uprostřed města bylo velké otevřené prostranství, které muselo být pařezem jednoho z velkých stromů. Měl skoro sto kroků napříč a povrch byl hladký jako podlaha a na několika místech vedly nahoru schody. Rand si právě představoval, jak vysoký takový strom musel být, když Erith promluvila dost hlasitě, aby ji všichni slyšeli.</p>
<p>„Tady přicházejí naši hosté."</p>
<p>Kolem pařezu přicházely vedle sebe tři ženy. Nejmladší nesla dřevěnou misku.</p>
<p>„Aielanky," ozval se Ingtar. „Děvy oštěpu. <emphasis>Ještě </emphasis>že jsem nechal Masemu s ostatními." Přesto poodstoupil od Verin a Erith a sáhl si přes rameno, aby mohl uvolnit meč v pochvě.</p>
<p>Rand si Aielanky prohlížel zvědavě a zároveň s nepříjemným pocitem. Ony patřily k lidu, k němuž se ho snažilo přiřadit tolik lidí. Dvě z nich byly dospělé, třetí jen trochu odrostlejší děvče, ale všechny tři byly na ženy dost vysoké. Nakrátko přistřižené vlasy měly v odstínech od rudohnědé k nazlátlé, s jediným po ramena dlouhým pramenem na temeni. Na sobě měly volné spodky zastrkané do vysokých měkkých bot a každý kus jejich oděvu byl v nějakém odstínu hnědé, šedé či zelené. Randa napadlo, že takový šat splyne se skalami či lesem skoro stejně snadno jako plášť strážce. Přes rameno jim byly vidět krátké luky, u pasu jim visely toulce a tesáky a všechny nesly malé kulaté kožené štíty a několik oštěpů s krátkou násadou a dlouhým hrotem. I ta nejmladší se pohybovala s půvabem, jenž naznačoval, že ví, jak používat zbraně, které má u sebe.</p>
<p>Ženy si náhle uvědomily jiné lidi. Zdálo se, že je překvapilo, že se pohledem na Randa a ostatní nechaly překvapit, ale pohybovaly se jako blesk. Nejmladší zařvala: „Shienarci!" a otočila se, aby opatrně odložila mísu. Druhé dvě si rychle stáhly hnědé pruhy látky z ramen a omotaly si je kolem hlavy. Starší ženy si přes obličeje přetáhly ještě černé závoje, takže jim byly vidět jenom oči, a mladší, když se narovnala, je ihned následovala. Aielanky se pak přikrčily a držíce štíty a svazky oštěpů před sebou v jedné ruce, jeden oštěp připravený v druhé ruce, vydaly se pomalu k nově příchozím.</p>
<p>Ingtarovi vylétl meč z pochvy. „Drž se zpátky, Aes Sedai. Erith, ustup." Hurin vytáhl lamač mečů a zaváhal, má-li si vzít jako další zbraň palici či meč. Při pohledu na aielské oštěpy si vybral meč.</p>
<p>„To nesmíte," namítala ogierská dívka. Lomíc rukama otočila se k Aielankám a zpátky k Ingtarovi. „To nesmíte."</p>
<p>Rand si uvědomil, že také drží v ruce meč. Perrin už měl sekeru napůl vytaženou ze smyčky u pasu, ale váhal a potřásal hlavou.</p>
<p>„Copak jste se vy dva zbláznili?" vybuchl Mat. Luk měl pořád na zádech. „Je mi jedno, jestli to jsou Aielanky, jsou to ženy."</p>
<p>„Přestaňte!" nařídila všem Verin. „Okamžitě toho nechte." Aielanky ani nezpomalily, a Aes Sedai zoufale zatínala pěsti.</p>
<p>Mat se otočil a vložil nohu do třmenu. „Já odjíždím," oznámil. „Slyšíte? Nezůstanu tady, aby do mě mohly vrazit ty věci, a rozhodně nehodlám střílet do ženských!"</p>
<p>„Smlouva!" křičel Loial. „Vzpomeňte na smlouvu!" Nemělo to však větší efekt, než neustálé prosby Verin a Erith.</p>
<p>Rand si všiml, že Aes Sedai i ogierská dívka si dávají pozor, aby se Aielankám nedostaly do cesty. Napadlo ho, jestli tentokrát neměl Mat dobrý nápad. Nebyl si jist, jestli dokáže ublížit ženě, i kdyby se ho <emphasis>snažila </emphasis>zabít. Rozhodlo pomyšlení, že i kdyby se dostal do Rudochova sedla, Aielanky nebyly ani třicet kroků daleko. Předpokládal, že jejich oštěpy takovou vzdálenost dokážou překonat. Když se ženy, stále přikrčené, s připravenými oštěpy, přiblížily, přestal si dělat starosti kvůli boji se ženami, a začal si je dělat s tím, jak jim zabránit, aby ony nebojovaly s ním.</p>
<p>Nervózně se natáhl po prázdnotě, a ona přišla. A mimo prázdnotu se vznášela jediná myšlenka. Že tu nezáří <emphasis>saidar. </emphasis>Prázdnota byla prázdnější, než kdy zažil, rozlehlejší, jako hlad dost velký, aby ho strávil. Hlad po něčem víc, přece tu <emphasis>muselo </emphasis>být ještě něco jiného.</p>
<p>Náhle mezi dvě skupinky vstoupil jakýsi ogier a tenká bradka se mu chvěla. „Co to má znamenat? Odložte zbraně." Mluvil rozhořčeně. „Pro vás," - zamračil se na Ingtara, Hurina, Randa a Perrina, a neušetřil ani Mata, i když ten měl prázdné ruce - „existuje jistá omluva, ale vy -" Otočil se k Aielankám, které se zatím zastavily. „Copak jste zapomněly na smlouvu?"</p>
<p>Ženy si odkryly hlavy a obličeje tak rychle, až se zdálo, že předstírají, že je nikdy neměly zakryté. Dívka měla tváře červené jako růžičky a druhé dvě se ženy také tvářily rozpačitě. Jedna z nich, ta se zrzavějšími vlasy, řekla: „Odpusť, stromový bratře. Smlouvu si pamatujeme a nebyly bychom obnažily ocel, ale jsme na území Zabijáků stromů, kde je každý proti nám, a spatřily jsme ozbrojené muže." Rand si všiml, že má oči šedé jako on.</p>
<p>„Teď jsi v <emphasis>državě, </emphasis>Rhian," řekl ogier mírně. „A v <emphasis>državě </emphasis>je každý v bezpečí, sestřičko. Tady není nutné bojovat, nikdo proti tobě nezvedne ruku." Aielanka zahanbeně kývla a ogier se podíval na Ingtara a ostatní.</p>
<p>Ingtar vrátil meč do pochvy a Rand ho následoval, byť ne tak rychle jako Hurin, jenž se tvářil skoro stejně rozpačitě jako Aielanky. Perrin sekeru vlastně vůbec nevytáhl. Když Rand sundával ruku z jílce, opustil prázdnotu a otřásl se. Prázdnota se ztratila, ale za sebou zanechala slábnoucí ozvěnu prázdného místa a touhu po něčem, co by je zaplnilo.</p>
<p>Ogier se obrátil k Verin a poklonil se. „Aes Sedai, jsem Juin, syn Lacela syna Laudova. Přišel jsem pro tebe, abych tě odvedl ke starším. Chtějí vědět, proč nás navštívila Aes Sedai s ozbrojenými muži a jedním z našich mládenců." Loial se nahrbil, jako by se snažil zmizet.</p>
<p>Verin vrhla na Aielanky lítostivý pohled, jako by si s nimi chtěla promluvit, ale pak kývla na Juina a ten ji bez dalšího slova odvedl. Dokonce se ani nepodíval na Loiala.</p>
<p>Rand s ostatními chvíli nejistě pozorovali tři Aielanky. Aspoň Rand byl nervózní. Ingtar vypadal zcela nepohnutě a měl kamenný výraz ve tváři. Aielanky si sice odhrnuly látku z obličeje, ale v rukou pořád svíraly oštěpy a čtveřici mužů si prohlížely, jako by se snažily nahlédnout do jejich nitra. Zvláště rozzlobené pohledy vrhaly po Randovi. Zaslechl tu nejmladší, jak mumlá: „Má dokonce meč," tónem, v němž se mísila čirá hrůza s opovržením. Pak trojice žen odešla. Zastavily se jen, aby zvedly misku, a ještě se ohlížely přes rameno na Randa s ostatními, dokud nezmizely mezi stromy.</p>
<p>„Děvy oštěpu," zabručel Ingtar. „Nikdy by mě nenapadlo, že se zastaví, jakmile si jednou zahalí tvář. Určitě ne kvůli pár slovům." Podíval se na Randa a jeho dva přátele. „Měli byste vidět útok Rudých štítů nebo Kamenných psů. Ti se dají zastavit asi tak snadno jako lavina."</p>
<p>„Jakmile jim jednou někdo připomněl smlouvu, neodvážily by se ji porušit," usmála se Erith. „Přišly sem pro výzpěvné dřevo." V hlase jí zazněl hrdý tón. „V Državě Tsofu máme dva stromové zpěváky. Jsou teď velice vzácní. Slyšela jsem, že v Državě Šangtaj mají mladého stromového zpěváka, který je velice nadaný, ale my zde máme dva." Loial zrudl, ale ona si toho zjevně nevšimla. „Když půjdete se mnou, ukážu vám, kde můžete počkat, než starší promluví."</p>
<p>Vydali se za ní a Perrin zamumlal: „Výzpěvné dřevo, no teda. Tyhle Aielanky hledají Toho, kdo přichází s úsvitem."</p>
<p>A Mat suše dodal: „Hledají tebe, Rande."</p>
<p>„Mě! To je šílený. Proč myslíš -"</p>
<p>Zarazil se, jelikož jim Erith ukazovala schody k lučním kvítím porostlému domu, očividně postavenému trochu stranou pro lidské hosty. Pokoje měřily od jedné kamenné stěny ke druhé dvacet kroků a pomalovaný strop byl až dobré dva sáhy nad podlahou, ale ogierové udělali, co mohli, aby něco takového připadalo lidem příjemné. Přesto i nábytek tu byl o trochu větší, než bylo pohodlné. Když se člověk posadil na židli, nedosáhl nohama na zem a stůl sahal Randovi nad pas. Přinejmenším Hurin by se v rozlehlém krbu, jenž vypadal spíš omletý vodou než vytesaný něčíma rukama, ani nemusel sehnout. Erith si pochybovačně prohlížela Loiala, ale ten jen mávl rukou a odtáhl si židli do rohu, který byl ode dveří nejméně vidět.</p>
<p>Jakmile ogierská dívka odešla, poodešel Rand s Matem a Perrinem stranou. „Cos myslel tím, že hledají mě? A proč? Podívaly se rovnou na mě a odešly."</p>
<p>„Dívaly se na tebe," křenil se Mat, „jako kdyby ses už měsíc nekoupal a místo toho se válel v ovčím trusu." Jeho úsměv však pohasl. „Ale mohly by tě hledat. Potkali jsme jinýho Aiela."</p>
<p>Rand s rostoucím úžasem naslouchal jejich vyprávění o setkání u Rodovrahovy Dýky. Většinou mluvil Mat, Perrin ho jen tu a tam poopravil, když příliš přeháněl. Mat rozváděl, jak nebezpečný Aielan byl a jak málem došlo k boji.</p>
<p>„A protože ty jsi jediný Aiel, kterýho známe," dokončil, „tak bys to mohl být ty. Ingtar říká, že Aielové nikdy nežijí mimo Pustinu, takže ty jsi jediný."</p>
<p>„Nemyslím, že je to legrační, Mate," zavrčel Rand. „Já nejsem Aiel." <emphasis>Amyrlin řekla, že jsi. Ingtar si myslí, že jsi. Tam říkal... Byl nemocný, v horečce. </emphasis>Podťali kořeny, o nichž si myslel, že je má, Aes Sedai a Tam, i když Tam byl příliš chorý, aby věděl, co říká. Odřízli ho a nechali ho zmítat se ve větru, a pak mu nabídli něco jiného, čeho se mohl držet. Falešný Drak. Aiel. Ale k těm žádný pevný vztah mít nemohl. Nebude ho mít. „Možná nepatřím k nikomu. Jenže Dvouříčí je jediný domov, jaký znám."</p>
<p>„Nic jsem tím nemyslel," namítal Mat. „To jenom... Ať shořím, Ingtar říká, že jsi Aiel. Masema říká, že jsi Aiel. Urien by mohl být tvým bratrancem, a kdyby si Rhian oblíkla šaty a prohlásila se za tvou tetičku, sám bys jí to uvěřil. No dobrá, dobrá. Nedívej se tak na mě, Perrine. Jestli chce říkat, že není Aiel, tak klidně může. Jaký je v tom vůbec rozdíl?" Perrin zavrtěl hlavou.</p>
<p>Ogierská dívka jim donesla vodu a ručníky, aby si mohli opláchnout obličej a ruce, a sýr, ovoce a víno v cínových korbelech poněkud větších, než aby se jim vešly pohodlně do ruky. Přicházely i další ogieřice, všechny v šatech celých vyšívaných. Objevovaly se jedna po druhé, dohromady asi tucet, aby se zeptaly, jestli jsou lidé spokojeni, jestli něco nepotřebují. Každá před odchodem zaměřila svou pozornost na Loiala. Ten uctivě odpovídal, ale stroze, jak ho Rand ještě neslyšel, a knihu vázanou v dřevěných deskách ogierské velikosti si tiskl k hrudi jako štít. Když ogieřice odešly, schoulil se Loial na židli a knihu si držel před obličejem. Knihy v domě byly jedinou věcí, které měly přibližně lidské rozměry.</p>
<p>„Jen si vezmi ten vzduch, Rande," ozval se Hurin, dýchaje zhluboka a usmívaje se přitom. Seděl na židli přistavené ke stolu a nohama nedosáhl na zem, takže jimi kýval jako malý kluk. „Nikdy by mě nenapadlo, že na většině míst to vlastně smrdí, ale tohle... urozený pane Rande, já myslím, že tady <emphasis>nikdy </emphasis>nikoho nezabili. Dokonce tu ani nikdy nikomu neublížili, snad jenom náhodou."</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Država </emphasis>by měla být bezpečným místem pro každého," řekl Rand. Pozoroval Loiala. „Takhle se to aspoň vypráví." Spolkl poslední sousto smetanového sýra a přešel k ogierovi. Mat ho s korbelem v ruce následoval. „Co se děje, Loiale?" vyptával se Rand. „Od chvíle, co jsme sem dorazili, jsi nervózní jako kočka v psinci."</p>
<p>„To nic není," prohlásil Loial a nejistě se koutkem oka podíval ke dveřím.</p>
<p>„Bojíš se, že zjistí, že jsi opustil Državu Šangtaj bez svolení starších?"</p>
<p>Loial se kolem sebe rozčileně rozhlédl a zastříhal ušima, až se mu štětičky třásly. „To neříkej," sykl. „Ne kde to může někdo slyšet. Kdyby to zjistili..." Ztěžka si povzdechl a s odvrácenýma očima se opřel. „Nevím, jak to děláte vy lidé, ale u ogierů... Když dívka zahlédne mládence, který se jí líbí, zajde za svou matkou. Nebo občas matka zahlédne někoho, kdo jí připadá vhodný. Na každý pád, když se dohodnou, zajde matka té dívky za chlapcovou matkou, a další, co se ten mládenec dozví, je, že byl dohodnut sňatek."</p>
<p>„To k tomu ten chudák nesmí vůbec nic říct?" zeptal se Mat nevěřícně.</p>
<p>„Nic. Ženy vždycky prohlašují, že bychom strávili život ve spojení se stromy, kdyby to nechaly jen na nás." Loial si poposedl a zamračil se. „Polovina sňatků se domlouvá mezi <emphasis>državami. </emphasis>Skupiny mladých ogierů z různých <emphasis>držav </emphasis>se navštěvují, jednak aby sami viděli, a taky aby byli viděni. Když zjistí, že jsem venku bez dovolení, starší se skoro určitě rozhodnou, že potřebuji ženu, abych se usadil. Než se otočím, pošlou zprávu do Državy Šangtaj mojí matce, a ona se vydá sem a ožení mě dřív, než se opráší po cestě. Vždycky říkala, že jsem příliš zbrklý a že potřebuji ženu. Ať pro mě vybere jakoukoliv... no, žádná žena by mě ven nepustila dřív, než budu mít šedivou bradku. Ženy vždycky tvrdí, že žádného muže by neměli pouštět ven, dokud se neusadí natolik, aby se dokázal ovládat."</p>
<p>Mat se zařehtal tak hlasitě, že se k němu všichni otočili, ale když Loial zoufale zamával rukama, ztišil hlas. „U nás si vybírají muži, a žádná ženská nedokáže chlapovi zabránit, aby si dělal, co se mu zachce."</p>
<p>Rand se zamračil, protože si vzpomněl, jak ho Egwain začala všude sledovat, když byli ještě oba malí. Tehdy právě se o něj začala panímáma al'Vereová zvlášť zajímat, víc než o ostatní chlapce. Později s ním o svátcích některé dívky tančily, a jiné ne, a ty, které si s ním skočily v kole, byly vždycky Egwaininy přítelkyně, zatímco ty druhé neměla Egwain ráda. Taky si vzpomněl, jak si panímáma al'Vereová vzala stranou Tama - <emphasis>A bručela cosi o tom, že Tam nemá manželku, se kterou by si mohla promluvit! - </emphasis>a Tam, i všichni ostatní, se potom chovali, jako by si byli s Egwain zaslíbeni, i když nikdy neklečeli před ženským kroužkem, aby odříkali příslušné sliby. Nikdy o tom takhle nepřemýšlel. Věci mezi ním a Egwain mu vždycky připadaly takové, jaké by být měly, a tím to končilo.</p>
<p>„Myslím, že to děláme taky tak," zamumlal, a když se Mat zasmál, dodal: „Vzpomínáš si snad, že by tvůj táta někdy udělal něco, co tvoje máma nechtěla, aby dělal?" Mat se vesele zašklebil, ale hned se zamyšleně zamračil.</p>
<p>Do místnosti vstoupil Juin. „Šli byste prosím se mnou? Starší by vás rádi viděli." Na Loiala se sice ani nepodíval, ale Loial málem upustil knihu.</p>
<p>„Jestli se tě starší pokusí přimět, abys zůstal," řekl Rand, „řekneme, že nutně potřebujeme, abys šel s námi."</p>
<p>„Sázím se, že to vůbec není kvůli tobě," dodával Mat. „Sázím se, že nám jenom chtějí sdělit, že můžeme použít bránu." Otřásl se a ještě ztišil hlas. „Vážně to nemusíme dělat, ne?" Ale otázka to nebyla.</p>
<p>„Zůstat a oženit se, nebo se vydat po Cestách." Loial se lítostivě ošklíbl. „Život je velice složitý, když má někdo za přátele <emphasis>ta'veren."</emphasis></p><empty-line /><empty-line /><p>KAPITOLA TŘINÁCTÁ</p>
<p><strong><emphasis>Před staršími</emphasis></strong></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>Když je Juin vedl ogieřím městem, všiml si Rand, že je Loial stále neklidnější. Uši měl vzpřímené stejně jako záda, a pokaždé, když viděl, že se na něj dívá nějaký ogier, zvláště ženy a dívky, rozšířily se mu oči, i když většina ogierů si ho nevšímala. Loial vypadal, jako by čekal vlastní popravu.</p>
<p>Vousatý ogier ukázal na široké schodiště vedoucí k travnatému pahorku, jenž byl mnohem větší než ostatní. Vlastně to byl spíš hotový kopec u paty jednoho z velkých stromů.</p>
<p>„Co kdybys počkal venku, Loiale?" navrhl Rand.</p>
<p>„Starší -" začal Juin.</p>
<p>„- nejspíš chtějí vidět jenom nás ostatní," dokončil za něj Rand.</p>
<p>„Proč ho nenecháme tady?" přisadil si Mat.</p>
<p>Loial důrazně přikyvoval. „Ano. Ano, myslím..." Dívalo se na něj množství ogieřic, od bělovlasých babiček po dcery v Erithině věku. Stály v hloučku a bavily se spolu, ale koutkem oka ho sledovaly. Loial zastříhal ušima, ale když se podíval na široké dveře, k nimž kamenné schody vedly, znovu kývl. „Ano, sednu si tady a budu si číst. Tak. Budu si číst." Chvíli se hrabal v kapsách, až vytáhl knihu. Usadil se vedle schodů a upřel oči do stránek. Kniha byla v jeho rukou maličká. „Prostě tady budu sedět a číst si, dokud nepřijdete." Štětičky na uších se mu chvěly, jako by na sobě cítil pohledy žen.</p>
<p>Juin potřásl hlavou, pak pokrčil rameny a znovu ukázal na schody. „Prosím. Starší čekají."</p>
<p>Ohromná místnost bez oken uvnitř pahorku byla postavena pro ogiery. Strop podpíraný mohutnými trámy byl ve výšce dobrých čtyř sáhů. Přinejmenším velikostí by se sál hodil do kteréhokoliv paláce. Na stupínku přímo proti dveřím sedělo sedm ogierů, takže místnost poněkud zaplňovali, ale Rand měl stejně pořád pocit, že je v jeskyni. Střízlivé dlažební kameny byly ohlazené, byť velké a nepravidelného tvaru, ale šedivé stěny klidně mohly být drsnou skalní stěnou. Stropní trámy, byť byly hrubě přitesané, připomínaly velké kořeny.</p>
<p>Kromě židle s vysokým opěradlem naproti stupínku, na níž seděla Verin, byly jediným nábytkem těžké židle starších s vyřezávanými liánami. Ogieřice uprostřed stupínku seděla na židli poněkud vyvýšené nad ostatní, tři vousatí ogierové po její levici měli dlouhé rozevláté kabátce a tři ženy po její pravici šaty obdobně jako ona celé vyšívané liánami a květy od límce po spodní lem. Všichni vypadali staře a vlasy měli bílé jako mléko, dokonce i štětičky na uších měli bílé, a vzbuzovali nesmírně důstojný dojem.</p>
<p>Hurin na ně zíral s otevřenými ústy a Rand se také tvářil užasle. Dokonce ani Verin nevypadala tak moudře jako starší, ani Morgasa se svou korunou by nevzbuzovala stejnou autoritu, ani Moirain neměla jejich klidnou vážnost. Ingtar se poklonil první, se vší obřadností, kdežto ostatní pořád stáli jako vrostlí do země.</p>
<p>„Jsem Alar," oznámila ogieřice na vyvýšeném místě, když konečně zaujali místa vedle Verin. „Nejstarší ze starších Državy Tsofu. Verin nám řekla, že potřebujete použít naši bránu. Získat Valerský roh zpět z rukou temných druhů je vskutku nutné, ale my jsme nikoho nevpustili na Cesty už přes sto let. Ani my, ani jiní starší z ostatních <emphasis>držav." </emphasis></p>
<p>„Já roh najdu," prohlásil Ingtar rozzlobeně. „Musím. Jestli mi dovolíte použít bránu..." Když se na něj Verin podívala, odmlčel se, nicméně mračil se dál.</p>
<p>Alar se usmála. „Nespěchej tolik, Shienarče. Vy lidé si nikdy nedáte čas na přemýšlení. Jedině rozhodnutí dosažená v klidu mohou být správná." Její úsměv ustoupil vážnému výrazu, ale i nadále mluvila odměřeně. „Nebezpečí na Cestách nelze čelit s mečem v ruce, ani útokem Aielů, ani nenažranými trolloky. Musím vám sdělit, že vstoupíte-li na Cesty, nejenže ohrozíte své životy a duševní zdraví, ale nejspíš i své duše."</p>
<p>„<emphasis>Machin Shin </emphasis>jsme už viděli," prohodil Rand a Mat s Perrinem souhlasili. Ale bylo na nich vidět, že se do podobného podniku nijak neženou.</p>
<p>„Kdyby bylo potřeba, šel bych pro roh do samotného Shayol Ghulu," prohlásil pevně Ingtar. Hurin jenom kývl, jako by se počítal k Ingtarovi.</p>
<p>„Přiveďte Trayala," nařídila Alar, a Juin, jenž zůstal stát u dveří, se nyní poklonil a odešel. „Nestačí," obrátila se Alar k Verin, „poslechnout si, co se může stát. Musíš to vidět, uvědomit si to."</p>
<p>Dokud se Juin nevrátil, nastalo nepříjemné mlčení, a když za ním vstoupily dvě ogieřice podpírající tmavovousého ogiera středních let, jenž se mezi nimi šoural, jako by pořádně nevěděl, co s nohama, mlčení bylo ještě nepříjemnější. Ogier měl propadlé líce bez nejmenšího výrazu a velké oči měl prázdné a nehybné, na nic se nepodíval, jako by ani neviděl. Jedna z žen mu v koutku úst jemně setřela pramínek slin. Obě ženy ho pak popadly za paže, aby ho zastavily. Ogier nakročil, zaváhal, a pak s dupnutím vrátil nohu zpátky. Stání pro něj zřejmě znamenalo tolik co chůze, nebo mu prostě nezáleželo na tom, co dělá.</p>
<p>„Trayal byl jedním z posledních, kdo prošel Cestami," vysvětlovala tiše Alar. „Ven vyšel takový, jak ho vidíte. Dotkla by ses ho, Verin?"</p>
<p>Verin se na Alar dlouze zadívala. Potom vstala a přistoupila k Trayalovi. Když mu položila dlaně na širokou hruď, ani se nepohnul, ani mrknutím nedal najevo, že ji vnímá. Verin prudce zasykla a odtáhla se. Chvíli se na něj dívala, pak se otočila zpátky ke starším. „Je... prázdný. Tělo žije, ale uvnitř nic není. Nic." Všichni starší se tvářili nesmírně smutně.</p>
<p>„Nic," řekla jedna ze starších tiše. Zdálo se, že už pohled na Trayala déle neunese. „Žádná mysl. Žádná duše. Z Trayala nezůstalo nic, jen jeho tělo."</p>
<p>„Byl to skvělý stromový zpěvák," povzdechl si jeden z ogierů.</p>
<p>Alar kývla a dvě ogieřice obrátily Trayala a odvedly ho pryč. Než se rozešel, musely ho poponést.</p>
<p>„Rizika známe," řekla Verin. „Ale ať je riziko sebevětší, musíme Valerský roh najít."</p>
<p>Starší kývla. „Valerský roh. Nevím, jestli je horší to, že je v rukou temných druhů, nebo to, že byl vůbec nalezen." Podívala se na starší kolem sebe. Každý kývl, i když jeden z ogierů se nejdřív zamyšleně zatahal za bradku. „No dobrá. Verin mi říkala, že to spěchá. Ukážu vám bránu sama." Randovi se napůl ulevilo a napůl se vyděsil, když Alar dodala: „Máte s sebou jednoho mladého ogiera. Loiala, syna Arenta syna Halanova, z Državy Šangtaj. Je daleko od domova."</p>
<p>„Potřebujeme ho," pospíšil si Rand. Starší i Verin se na něj překvapeně podívali, ale on pokračoval umíněně dál. „Potřebujeme ho s sebou a on chce taky jít."</p>
<p>„Loial je přítel," přidal se Perrin ve chvíli, kdy Mat vyhrkl: „Neplete se pod nohy a svoje věci si nese sám." Ani jednoho zřejmě nepotěšilo, když na ně starší upřeli zrak, ale neustoupili.</p>
<p>„Existuje snad nějaký důvod, proč by nemohl jít s námi?" zeptal se Ingtar. „Jak říká Mat, umí se o sebe postarat. Nevím, jestli ho potřebujeme, ale jestli chce jít, tak proč -?"</p>
<p>„Potřebujeme ho," pospíšila si Verin. „Jen málokdo nyní zná Cesty, ale Loial je studoval. Umí přečíst ukazatele."</p>
<p>Alar si každého popořadě prohlédla a pak se zaměřila na Randa. Vypadalo to, že ví, oč tu doopravdy jde. Všichni starší se tak tvářili, ale ona nejvíc. „Verin tvrdí, že jsi <emphasis>ta'veren," </emphasis>pravila nakonec, „a já to taky cítím. To znamená, že musíš být vskutku silný <emphasis>ta'veren, </emphasis>protože nadání nám obvykle příliš neslouží, pokud vůbec. Zatáhl jsi Loiala, syna Arenta syna Halanova, do <emphasis>ta'maral'ailen, </emphasis>sítě, kterou kolem tebe tká vzor?"</p>
<p>„Já... jenom chci najít roh a..." Rand se odmlčel. Alar se o Matově dýce nezmínila. Nevěděl, jestli o tom Verin starším pověděla, nebo si to z nějakého důvodu nechala pro sebe. „Je to můj přítel, nejstarší."</p>
<p>„Tvůj přítel," řekla Alar. „Podle našich způsobů je mladý. Ty jsi také mlád, ale ty jsi <emphasis>ta'veren. </emphasis>Dáš na něj pozor, a až bude po všem, dohlédneš na to, aby se bezpečně vrátil domů do Državy Šangtaj."</p>
<p>„To udělám," slíbil jí. Bylo to jako závazek, jako složit přísahu.</p>
<p>„Tak půjdeme k bráně."</p>
<p>Když vyšli ven, s Alar a Verin v čele, Loial se rychle zvedl. Ingtar poslal Hurina, aby sehnal Una s ostatními. Loial si ostražitě přeměřil nejstarší a pak se zařadil k Randovi na konci průvodu. Ogieřice, které ho předtím pozorovaly, teď byly všechny pryč. „Říkali starší něco o mně? Říkala...?" Prohlížel si Alarina široká záda, když ogieřice nařizovala Juinovi, aby jim přivedli koně. Jakmile se Juin odpoklonkoval, odešla s Verin a cestou skláněla hlavu, aby si mohly nerušeně promluvit.</p>
<p>„Řekla Randovi, aby na tebe dával pozor," oznámil Mat Loialovi slavnostně, když se vydali za oběma ženami, „a bezpečně tě doprovodil domů jako malé děcko. Nechápu, proč prostě nezůstaneš tady a neoženíš se."</p>
<p>„Řekla, že můžeš jít s námi." Rand se na Mata zamračil, a ten se tiše rozhihňlal. Znělo to podivně, protože líce měl úplně propadlé. Loial kroutil v prstech stonkem laskavce. „Sbíral jsi květiny?" zeptal se Rand.</p>
<p>„Dala mi to Erith." Loial se díval, jak se žluté okvětní lístky otáčejí. „Je opravdu velice hezká, i když to Mat nevidí."</p>
<p>„Znamená to snad, že s námi nakonec nepůjdeš?"</p>
<p>Loial sebou trhl. „Cože? Ó, to ne. Totiž, ano, půjdu. Chci jít s vámi. Jenom mi dala květinu. Jenom květinu." Vytáhl však z kapsy knihu a vtiskl květ za první stránku. Když vracel knihu do kapsy, cosi si mumlal, právě tak hlasitě, aby ho Rand ještě zaslechl. „A taky říkala, že jsem milý." Mat zapištěl a předklonil se. V záchvatu smíchu se odpotácel stranou a Loial zrudl. „No... to říkala ona, ne já."</p>
<p>Perrin Matovi poklepal po hlavě kotníky prstů. „Nikdo nikdy neřekl, že je Mat milý. Prostě závidí."</p>
<p>„To není pravda," vyjel Mat a prudce se narovnal. „Neysa Ayellinová si myslí, že jsem milý. To mi řekla mockrát."</p>
<p>„Je Neysa hezká?" zeptal se Loial.</p>
<p>„Má obličej jako koza," prohlásil Perrin s bezvýraznou tváří. Mat se málem udusil, jak se snažil protestovat.</p>
<p>Rand se proti své vůli zazubil. Neysa Ayellinová byla skoro tak hezká jako Egwain. A tohle bylo skoro jako za starých časů, skoro jako by byli zase doma a povídali si o všem možném a na světě nebylo nic důležitějšího než se smát a škádlit se.</p>
<p>Jak procházeli městem, ogierové zdravili nejstarší, muži se jí klaněli a ženy dělaly pukrlata, a všichni se zájmem sledovali lidské návštěvníky. Alařina přítomnost však každého odrazovala, aby se zastavil a dal se s nimi do řeči. To, že již opustili město, bylo možné poznat jen podle toho, že tu nebyly žádné pahorky. Kolem se však stále pohybovali ogierové, zkoumali stromy a občas pracovali se smolou a pilou či sekerou, kde bylo nutné oddělit uschlé větve, nebo kde strom potřeboval více světla. To vše činili velice jemně.</p>
<p>Připojil se k nim Juin veda jejich koně. Hurin již přijel na koni spolu s Unem, ostatními vojáky a nákladními koňmi. Alar vzápětí napřáhla ruku a pravila: „Je to támhle." Povídání ustalo.</p>
<p>Randa to na chvíli překvapilo. Brána musela být venku, mimo <emphasis>državu </emphasis>- Cesty byly založeny s pomocí jediné síly, takže nemohly dovnitř - ale tady nic nenaznačovalo, že překročili hranici. Pak si uvědomil, že tu jistý rozdíl je. Pocit jakési ztráty, který cítil, když do <emphasis>državy </emphasis>vstoupili, byl pryč. Teď ho zamrazilo. <emphasis>Saidín </emphasis>byl zpátky. Čekal.</p>
<p>Alar je provedla kolem vysokého dubu, za nímž na malé mýtině stál velký kámen brány. Na přední straně byly jemně vytesané liány a lístky stovky různých rostlin. Kolem mýtiny ogierové vybudovali nízkou zídku, která jako by tam vyrostla, napodobujíc kruh kořenů. Ten pohled Randa zneklidnil. Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, že vytesané kořeny připomínají ostružiní a plané růže, třemdavu a hloží. Do takových křovisek by se rozhodně nikomu nechtělo zapadnout.</p>
<p>Nejstarší se zastavila před zídkou. „Ta stěna má každého, kdo sem přijde, varovat. Ne že bychom sem chodili často. Já sama ji nepřekročím. Vy ale smíte." Juin se nepřiblížil ani tolik, co Alar. Pořád si otíral ruce o předek kabátce a na bránu se ani nepodíval.</p>
<p>„Děkujeme," řekla Verin. „Je to vážně nutné, jinak bych to po vás nežádala."</p>
<p>Když Aes Sedai překročila zídku a vydala se k bráně, Rand se napjal. Loial se zhluboka nadechl a cosi si mumlal. Uno a ostatní vojáci se vrtěli v sedlech a uvolňovali meče v pochvách. Na Cestách nebylo nic, proti čemu by jim meč pomohl, ale byl to způsob, jak se ujistit, že jsou připraveni. Pouze Ingtar a Aes Sedai vypadali klidně. Dokonce i Alar zatínala prsty do sukně.</p>
<p>Verin vyndala lístek <emphasis>avendesory </emphasis>a Rand se pozorně předklonil. Poznal nutkání přivolat prázdnotu, být tam, kde by mohl sáhnout po <emphasis>saidínu, </emphasis>kdyby to bylo potřeba.</p>
<p>Rostlinstvo na bráně se pohnulo v neviděném vánku, a jak se uprostřed objevila mezera a křídla brány se začala otevírat, lístky se rozvlnily.</p>
<p>Rand upřeně pozoroval mezeru. Za bránou nebyl matný stříbřitý odraz, jen čerň černější než smola. „Zavři to!" zařval Rand. „To je Černý vítr! Zavři to!"</p>
<p>Verin se na něj překvapeně podívala a přitiskla trojlístek zpátky na své místo mezi různými jinými listy. Když odtáhla ruku a vydala se zpátky k ostatním, trojlístek zůstal na bráně. Jakmile byl lístek <emphasis>avendesory </emphasis>zase na místě, brána se okamžitě začala zavírat. Mezera zmizela a liány a listoví se spojilo a zakrylo čerň <emphasis>Machin Shinu </emphasis>a brána se opět stala jednolitou kamennou plochou, byť byl kámen vyřezán tak, že připomínal živé rostliny víc, než se zdálo možné.</p>
<p>Alar roztřeseně vydechla. „<emphasis>Machin Shin. </emphasis>Tak blízko."</p>
<p>„Nesnažil se dostat ven," řekl Rand a Juin přidušeně vzlykl.</p>
<p>„Říkala jsem vám," podotkla Verin, „že Černý vítr je stvoření Cest. Nemůže je opustit." Mluvila klidně, ale stále si otírala ruce do sukně. Rand otevřel ústa, ale pak to vzdal. „A navíc," pokračovala Aes Sedai, „by mě zajímalo, jak to, že tam byl. Nejdřív v Cairhienu, a teď tady. To je zvláštní." Úkosem se podívala na Randa, až mládenec nadskočil. Skoro si nebyl jist, jestli si toho někdo jiný všiml, ale měl dojem, že si ho spojuje s Černým větrem.</p>
<p>„Ještě nikdy jsem neslyšela," poznamenala Alar, „aby <emphasis>Machin Shin </emphasis>čekal, když se brána otevírá. Vždycky se toulal po Cestách. Ale už je to dlouho a možná má hlad a doufá, že chytí neopatrného poutníka hned u brány. Verin, teď na Cesty rozhodně nesmíte. Ať je to jakkoliv naléhavé, nemohu tvrdit, že mě to mrzí. Cesty teď patří Stínu."</p>
<p>Rand se na bránu zamračil. <emphasis>Mohl by mě sledovat? </emphasis>Bylo tu tolik nezodpovězených otázek. Ovládal nějak Fain Černý vítr? Verin říkala, že to není možné. A proč by Fain chtěl, aby přišel za ním, a pak se ho snažil zastavit? Věděl jen, že té zprávě musí věřit. Musí jít k Tomově Hlavě. Pokud by zítra našli Valerský roh i Matovu dýku někde pod keřem, stejně by tam musel jít.</p>
<p>Verin zamyšleně stála na místě. Mat seděl za zídce s hlavou v dlaních a Perrin ostražitě sledoval Randa. Loialovi se zřejmě ulevilo, že nebudou muset použít Cesty, a zároveň ho tato úleva zahanbovala.</p>
<p>„Tady jsme skončili," oznámil Ingtar. „Verin Sedai, šel jsem za tebou proti svému přesvědčení, ale už nemůžu. Hodlám se vrátit do Cairhienu. Barthanes mi poví, kam temní druzi šli, já ho k tomu nějak přinutím."</p>
<p>„Fain šel k Tomově Hlavě," prohlásil unaveně Rand. „A kam šel on, tam je roh i dýka."</p>
<p>„Hádám..." Perrin váhavě pokrčil rameny. „Hádám, že bychom mohli zkusit jinou bránu. A jinou <emphasis>državu!" </emphasis></p>
<p>Loial si hladil bradu a rychle promluvil, jako by chtěl napravit úlevu nad jejich zdejším neúspěchem. „Država Cantoine leží kousek od řeky Iralell a Država Taidžing je na východ od Páteře světa. Ale brána v Caemlynu, kde kdysi stával háj, je blíž, a brána v háji u Tar Valonu je ze všech nejblíž."</p>
<p>„Ať už použijeme kteroukoliv bránu," prohodila nepřítomně Verin, „obávám se, že tam na nás bude <emphasis>Machin Shin </emphasis>čekat." Alar se na ni tázavě podívala, ale Aes Sedai už nic dalšího neřekla. Jen si cosi mumlala a vrtěla hlavou, jako by se dohadovala sama se sebou.</p>
<p>„Co potřebujeme," ozval se nesměle Hurin „je jeden z těch portálových kamenů." Podíval se na Alar, pak na Verin, a když ho ani jedna nezarazila, pokračoval dál a přitom nabíral sebedůvěru. „Urozená paní Seléné říkala, že staří Aes Sedai studovali tyhle světy, a proto taky věděli, jak vytvořit Cesty. A to místo, kde jsme byli... no, trvalo nám to jenom dva dny - míň - a urazili jsme sto leguí. Kdybychom uměli použít portálový kámen, abychom se dostali do tamtoho světa nebo nějakýho podobnýho, trvalo by nám tak týden, nejvíc dva, abychom se dostali k Arythskýmu oceánu, a pak bychom mohli jet rovnou k Tomově Hlavě. Možná to není tak rychlý jako po Cestách, ale je to mnohem rychlejší než jet na západ. Co říkáš, urozený pane Ingtare? Urozený pane Rande?"</p>
<p>Odpověděla mu Verin. „Co navrhuješ, je možné, slídiči, ale stejně tak můžeme doufat, že když znovu otevřeme tuhle bránu, <emphasis>Machin Shin </emphasis>bude pryč, jako že najdeme portálový kámen. Vím, že tak blízko Aielské pustiny žádný není. I když bychom se mohli vrátit zpátky k Rodovrahově Dýce, pokud si ty, Rand nebo Loial myslíte, že ten kámen dokážete znovu najít."</p>
<p>Rand se podíval na Mata. Jeho přítel zvedl při hovoru o kamenech s nadějí hlavu. Pár týdnů, říkala Verin. Jestli prostě jenom pojedou na západ, Mat se cíle jejich cesty u Tomovy Hlavy nikdy nedožije.</p>
<p>„Najdu ho," pravil tedy váhavě. Cítil se zahanben. <emphasis>Mat umírá, temní druzi mají Valerský roh, Fain ublíží Emondově Roli, jestli za ním nepůjdeš, a ty se bojíš usměrňovat jedinou sílu. Jednou tam a jednou na cestu zpět. Když to uděláš jen dvakrát navíc, z toho ještě nezešílíš.</emphasis><emphasis> </emphasis>Co ho ale opravdu děsilo, byla dychtivost, kterou ucítil při pomyšlení, že bude znovu usměrňovat, že opět ucítí, jak ho plní síla, že se bude cítit skutečně živý.</p>
<p>„Tomu nerozumím," ozvala se pomalu Alar. „Portálové kameny nebyly použity od věku pověstí. Nemyslím, že by je dneska někdo ještě uměl použít."</p>
<p>„Hnědé adžah znají mnoho věcí," prohodila suše Verin, „a já vím, jak kameny použít."</p>
<p>Nejstarší kývla. „V Bílé věži se vskutku dochovaly divy, o nichž se nám ani nesnilo. Ale jestli umíš použít portálový kámen, nemusíš jezdit až k Rodovrahově Dýce. Jeden kámen je nedaleko od místa, kde stojíš."</p>
<p>„Kolo tká, jak si kolo přeje, a vzor opatří, co je třeba." Verin se přestala tvářit nepřítomně. „Doveď nás k němu," řekla rázně. „Už jsme ztratili dost času."</p><empty-line /><empty-line /><p>KAPITOLA ČTRNÁCTÁ</p>
<p><strong><emphasis>Co by mohlo být</emphasis></strong></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>Alar je odvedla od brány důstojným krokem, i když Juin vypadal, že chce být rychle co nejdál. Mat se dychtivě díval kupředu a Hurin vypadal sebevědomě, zatímco Loialovi zřejmě dělalo největší starosti to, že by se Alar mohla rozmyslet a nakonec ho s nimi nepustit. Rand nijak nespěchal, když za nimi vedl Rudocha. Nemyslel si, že by Verin hodlala kámen použít osobně.</p>
<p>Šedý kamenný sloup stál nedaleko buku, který měl přes dvacet sáhů na výšku a čtyři kroky v průměru. Než Rand spatřil velké stromy, považoval by takovýto strom za velikána. Tady nebyla žádná zídka, která by na portálový kámen upozorňovala, jen tlejícím spadaným listím prorůstalo pár květin. Samotný portálový kámen byl omšelý, ale symboly, jimiž byl pokryt, byly dostatečně jasné.</p>
<p>Shienarští vojáci ještě na koních se rozestoupili kolem kamene a opěšalých členů družiny.</p>
<p>„Postavili jsme ho," vykládala Alar, „když jsme ho před mnoha lety našli, ale nehýbali jsme s ním. Připadalo nám... že nechce, aby se s ním hýbalo." Přistoupila ke kameni a položila na něj ruku. „Vždycky jsme ho považovali za symbol toho, co je ztraceno a zapomenuto. Ve věku pověstí by ho byli mohli studovat a pochopit. Pro nás je to jenom kámen."</p>
<p>„Doufám, že víc než jen to." Verin mluvila stále rázněji. „Nejstarší, děkuji ti za pomoc. Odpusť nám nedostatek obřadnosti při odchodu, ale kolo na žádnou ženu nečeká. Alespoň už nebudeme narušovat klid ve vaší <emphasis>državě." </emphasis></p>
<p>„Povolali jsme kameníky z Cairhienu zpět," řekla Alar, „ale i tak se doslechneme, co se ve světě venku děje. Falešní Draci. Velké hledání Valerského rohu. Doslechneme se o tom, ale ono nás to nijak neovlivní, prostě to pomine. Tarmon Gai'don nás však asi nemine, ani nás nenechá v klidu. Odejdi s pokojem, Verin Sedai. Vy všichni, přeji vám hodně štěstí, a kéž naleznete ochranu v dlani Stvořitele. Juine." Jen se ještě podívala na Loiala a naposledy upřela káravý pohled na Randa a pak s ogierem zmizela mezi stromy.</p>
<p>Ozvalo se vrzání sedel, jak se vojáci začali vrtět. Ingtar se na ně podíval. „Je to nutné, Verin Sedai? I kdyby to bylo možné... My dokonce ani nevíme, jestli temní druzi vzali roh k Tomově Hlavě. Pořád si myslím, že bychom mohli Barthanese -"</p>
<p>„Když si nejsme jisti," řekla Verin sice mírně, ale ani ho nenechala domluvit, „je Tomova Hlava stejně dobré místo jako kterékoliv jiné. Nejednou jsem tě slyšela prohlašovat, že bys v případě potřeby jel i do samotného Shayol Ghulu, kdyby bylo třeba roh zachránit. A teď chceš couvnout?" Ukázala na kámen pod vysokým stromem.</p>
<p>Ingtar se napřímil. „Já před ničím necouvám. Vezmi nás tedy k Tomově Hlavě, nebo třeba do Shayol Ghulu. Jestli nás na konci bude čekat Valerský roh, půjdu za tebou."</p>
<p>„Tak je to v pořádku, Ingtare. Takže, Rande, tys portálovým kamenem, na rozdíl ode mne, cestoval poměrně nedávno. Pojď sem." Kývla na něj a Rand dovedl Rudocha kolem ní ke kameni.</p>
<p>„Už jsi někdy portálový kámen použila?" Rand se ohlédl přes rameno, aby se ujistil, že nikdo není dost blízko, aby ho zaslechl. „Tak mě k tomu nepotřebuješ." A s úlevou pokrčil rameny.</p>
<p>Verin se na něj bezvýrazně dívala. „Já kámen nikdy nepoužila, takže ty jsi ho, na rozdíl ode mne, použil nedávno. Jsem si dobře vědoma hranic svých schopností. Mne by to zničilo dřív, než bych dokázala usměrnit dost síly, aby to portálový kámen otevřelo. Ale něco o nich vím. Dost, aby ti to trochu pomohlo."</p>
<p>„Ale já o nich nevím <emphasis>nic." </emphasis>Provedl koně kolem kamene a pozorně si jej prohlížel. „Jediné, nač se pamatuju, je symbol pro náš svět. Ukázala mi ho Seléné, ale tady ho nevidím."</p>
<p>„Ovšemže ne. Ne na kameni v našem světě. Symboly ti pomáhají dostat se <emphasis>do </emphasis>jiného světa." Verin potřásla hlavou. „Co bych za to dala, kdybych si s tou tvou dívkou mohla popovídat. Nebo spíš dostat do rukou tu její knihu. Všeobecně se má za to, že Rozbití světa nepřežila jediná celá kopie <emphasis>Zrcadel kola. </emphasis>Serafelle vždycky tvrdila, že si klidně můžu vsadit na to, že mnohé z knih, které považujeme za ztracené, se najdou. No, teď nemá smysl lámat si hlavu s tím, co nevím. Některé věci však vím. Symboly na horní polovině kamene znamenají světy. Samozřejmě že ne všechny světy, které by mohly být. Očividně se každý kámen nespojuje se všemi světy a Aes Sedai z věku pověstí věřili, že snad existují i světy, s nimiž se nemůže spojit ani jeden kámen. Nevidíš tu něco, co ti připadá povědomé?"</p>
<p>„Nic." Jestli najde správný symbol, mohl by pak najít Faina a roh, zachránit Mata a zabránit Fainovi ublížit Emondově Roli. Jestli ten symbol najde, bude se muset dotknout <emphasis>saidínu. </emphasis>Chtěl zachránit Mata a zastavit Faina, ale nechtěl se dotýkat <emphasis>saidínu. </emphasis>Bál se usměrňovat a zároveň po tom toužil jako hladovějící po skývě chleba. „Na nic si nevzpomínám."</p>
<p>Verin si povzdechla. „Symboly dole naznačují kameny na jiných místech. Kdybys věděl, jak to funguje, mohl bys nás přenést nejen k tomu samému kameni v jiném světě, ale třeba k jinému z těch, co tam jsou, nebo dokonce k jinému kameni v tomto světě. Myslím, že je to něco podobného putování po Cestách, ale jelikož si už nikdo nepamatuje, jak na to, tak ten trik nikdo nezná. Bez této informace by nás to všechny mohlo zabít." Ukázala na dvě rovnoběžné vlnovky překřížené zvláštním klikyhákem, jež byly vytesány u dolního konce kamene. „Tohle je symbol pro kámen na Tomově Hlavě. Je to jeden ze tří kamenů, jejichž symboly znám. Jsou to ty tři, které jsem viděla na vlastní oči. A zjistila jsem - když mě v Mlžných horách málem pohřbila sněhová vánice a pak jsem mrzla cestou přes Almotskou pláň - že jsem vůbec nic nezjistila. Hraješ vrhcáby, nebo karty, Rande al'Thore?"</p>
<p>„Mat hraje. Proč?"</p>
<p>„Ano. No, myslím, že z tohohle ho raději vynecháme. Ty ostatní symboly znám také."</p>
<p>Prstem přejela po čtverci s osmi rytinami, které se sobě dost podobaly. Na všech byl kruh a šíp, ale polovina šípů byla v kruhu, kdežto druhá polovina šípů svůj kruh protínala. Šípy ukazovaly napravo, nalevo, nahoru a dolů a kolem každého kruhu byla jiná linka, o níž si byl Rand jist, že je to nápis, i když ne v jazyce, který by znal. Všechny tyto linky se náhle měnily v několik hrotů, a pak zase pokračovaly rovně dál.</p>
<p>„Aspoň," pokračovala Verin, „tolik o nich vím. Každý označuje svět, jehož studium nakonec vedlo k vytvoření Cest. Nejsou to všechny prostudované světy, jenom ty, pro něž znám symbol. A tady začíná hazardní hra. Nevím, jak tyto světy vypadají. Předpokládá se, že existují světy, kde rok je jako den tady, a jiné, kde den je jako rok tady. To by měly být světy, kde by nás zabil vzduch při jediném nadechnutí, a světy, které jsou jen tak tak dost skutečné, aby držely pohromadě. Neodvažuji se hádat, co by se mohlo stát, kdybychom se ocitli na některém z nich. Musíš si vybrat. Jak říkával můj otec, nastal čas vrhnout kostky."</p>
<p>Rand jenom zíral a potřásal hlavou. „Mohl bych nás všechny zabít, ať se už rozhodnu jakkoliv."</p>
<p>„A ty to nechceš riskovat? Kvůli Valerskému rohu? Kvůli Matovi?"</p>
<p>„Proč to tolik chceš? Já ani nevím, jestli to zvládnu. Ne - nefunguje to vždycky." Věděl, že se nikdo nepřiblížil, ale přesto se rozhlédl. Všichni čekali v hloučku kolem kamene a přihlíželi, ale nebyli dost blízko, aby je slyšeli. „Občas tam <emphasis>saidín</emphasis> je.<emphasis> </emphasis>Cítím ho, ale klidně by mohl být na měsíci, protože na něj nedosáhnu. A i když funguje, co když nás přenesu na nějaké místo, kde nebudeme moct dýchat? K čemu to bude Matovi? Nebo pro roh?"</p>
<p>„Ty jsi Drak Znovuzrozený," řekla Verin tiše. „Ó, můžeš zemřít, ale já si nemyslím, že by tě vzor nechal zahynout dřív, než s tebou skončí. A pak, ve vzoru má teď prsty i Stín, a kdo ví, jak ten ovlivňuje předivo? Ty můžeš jedině jít vstříc svému osudu."</p>
<p>„Já jsem Rand al'Thor," zavrčel Rand. „Nejsem Drak Znovuzrozený. A nebudu falešným Drakem."</p>
<p>„Jsi to, co jsi. Tak vybereš si, nebo tu budeš postávat, dokud tvůj přítel nezemře?"</p>
<p>Rand zaskřípal zuby a přinutil se povolit zaťaté čelistní svaly. Symboly klidně mohly být úplně stejné, nic pro něj neznamenaly. A nápis, to mohly být jen muří nohy. Nakonec se pro jeden symbol přece jen rozhodl. Byl na něm šíp mířící doleva ven z kruhu, protože se uvolnil, stejně jako se chtěl uvolnit on sám. Náhle mu bylo do smíchu. Takové maličkosti, a on na nich staví jejich další žití.</p>
<p>„Pojďte blíž," nařídila Verin ostatním. „Nejlepší bude, když se postavíte co nejblíž." Všichni téměř bez váhaní poslechli. „Je čas začít," prohlásila Aes Sedai, když se všichni shromáždili kolem ní a Randa.</p>
<p>Odhrnula plášť a položila ruce na kámen, ale Rand si všiml, že ho koutkem oka pozoruje. Neuniklo mu, jak si ostatní nervózně odkašlávají, Uno nadával někomu, kdo se opozdil, Mat pronesl chabý vtip a Loial hlasitě polkl. Rand sáhl po prázdnotě.</p>
<p>Teď to bylo snadné. Plamen pohltil strach i vášeň a zmizel skoro dřív, než ho napadlo jej sformovat. Byl pryč a zanechal jen prázdnotu a zářící <emphasis>saidín, </emphasis>nechutný a dráždivý, odporný a svůdný. Rand... se po něm natáhl... a <emphasis>saidín </emphasis>ho zaplnil, dodal mu život. Rand nepohnul ani svalem, ale měl pocit, jako by ho příliv jediné síly roztřásl. Symbol se vytvaroval, šíp letící z kruhu, vznášející se těsně za hranicí prázdnoty, pevný jako materiál, do nějž byl vytesán. Rand nechal vplout jedinou sílu do symbolu.</p>
<p>Symbol se zachvěl, zamihotal se.</p>
<p>„Něco se děje," ozvala se Verin. „Něco..."</p>
<p>Svět se rozmazal.</p>
<p>Železný zámek vypadl na podlahu obývacího pokoje statku a Rand pustil konvici s horkou vodou na čaj, protože ve dveřích se objevila mohutná postava s beraními rohy na hlavě a za sebou měla temnotu první jarní noci.</p>
<p>„Utíkej!" zařval Tam. Máchl mečem a trollok přepadl dopředu, ale při pádu ještě stačil popadnout Tama a strhnout ho na zem.</p>
<p>Ve dveřích se tlačily další obludy v kroužkové zbroji, s lidskými tvářemi znetvořenými zvířecími čenichy, zobáky a rohy, a zvláštně zakřivenými meči bodaly do Tama, jenž se snažil zvednout. Vzduchem zasvištěla sekera s dlouhým hrotem a na čepeli byla rudá od krve.</p>
<p>„Otče!" zařval Rand. Vytáhl z pochvy tesák a vrhl se přes stůl na pomoc otci, a znovu zařval, když mu hrudí projel první meč.</p>
<p>V ústech mu zabublala krev a v hlavě mu zašeptal čísi hlas. <emphasis>Opět jsem zvítězil, Luisi Therine. </emphasis></p>
<p><emphasis>Záblesk. </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>Rand se snažil držet se symbolu a matně si uvědomoval Verinin hlas. „... není..."</p>
<p>Síla ho zaplavovala.</p>
<p><emphasis>Záblesk. </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>Rand byl po svatbě s Egwain šťastný a snažil se, aby ho nepřepadaly chmury, když měl dojem, že by všechno mohlo být lepší, jiné. Novinky ze světa přicházely do Dvouříčí s formany a kupci, již sem přijížděli nakupovat vlnu a tabák. Vždycky to byly zprávy o nových nepokojích, válkách a falešných Dracích. Jednoho roku nedorazil jediný kupec, jediný forman, a když se příště vrátili, přinesli zprávu, že vojáci Artuše Jestřábí křídlo jsou zpátky, nebo přinejmenším jejich potomci. Vyprávěli o tom, jak byly staré státy rozbity a svět měl nové pány, kteří v boji používali spoutané Aes Sedai a kteří strhli Bílou věž, a půda, na níž stával Tar Valon, zůstala neúrodná. Žádné Aes Sedai nezůstaly.</p>
<p>Ve Dvouříčí to však nic neznamenalo. Stále bylo nutné sít obilí, stříhat ovce a pečovat o jehňata. Tamovi si na klíně hráli vnukové a vnučky, než ho položili k jeho ženě, a ke starému statku byly přistavěny nové pokoje. Egwain se stala vědmou a panoval všeobecný názor, že je lepší než stará vědma Nyneiva al'Mearová. Což bylo dobře, neboť její léky, které tak zázračně působily na jiné, jen tak tak udržovaly na živu Randa, jenž byl neustále chorý. Byl stále více zachmuřený a zuřil, že takhle to přece nemělo být. Egwain děsilo, když na něj přišla špatná nálada, protože když na tom byl nejhůř, stávaly se divné věci - objevovaly se divoké bouře, jejichž příchod ve větru nezaslechla, a hořívaly lesy - ale ona ho milovala a starala se o něho a udržovala ho při zdravém rozumu, i když někteří po straně říkali, že Rand al'Thor je blázen a nebezpečný chlap.</p>
<p>Když Egwain zemřela, proseděl u jejího hrobu o samotě celé hodiny a slzy se mu vpíjely do prošedivělého plnovousu. Nemoc se vrátila a on strádal. Přišel o poslední dva prsty na pravé ruce a jeden na levé, uši měl celé zkrabacené a lidé si mumlali, že páchne hnilobou. Chmury se prohlubovaly.</p>
<p>A přesto, když přišly ty hrozné novinky, nikdo ho neodmítl. Trolloci a mizelci a stvoření, o nichž se nikomu ani nesnilo, vyrazili z Morny a noví pánové světa byli zatlačováni zpátky i přes všechnu moc, jíž vládli. A tak Rand sebral luk, zůstalo mu právě dost prstů, aby ho mohl použít, a odkulhal s těmi, kdo zamířili na sever k řece Taren, s muži z každé vesničky, statku a pastoušky z celého Dvouříčí, s luky, sekerami, oštěpy na kance a meči, které jim rezavěly na půdě. Rand měl také meč, s volavkou na čepeli, který našel po Tamově smrti, i když neměl ponětí, co s ním. Šly i ženy, nesly zbraně, které dokázaly najít, a pochodovaly po boku mužů. Někteří lidé se smáli a říkali, že mají zvláštní pocit, jako by se tohle už někdy událo.</p>
<p>A u řeky Taren se lidé z Dvouříčí střetli s vetřelci, nekonečnými řadami trolloků vedených příšernými mizelci pod černou zástavou, jež jako by pohlcovala světlo. Když Rand ten praporec uviděl, měl náhle pocit, že ho zachvátilo šílenství, protože mu přišlo, že pro tohle se narodil, aby bojoval proti té korouhvi. Vyslal k ní všechny své šípy, jak nejlépe dovedl a jak mu prázdnota posloužila, a trolloci, kteří se drali přes řeku, mu nedělali nejmenší starosti, ani to, že všude kolem něj umírají muži i ženy. A jeden z těch trolloků ho srazil a pak se hnal dál a řval touhou po další dvouříčské krvi. A jak tak ležel na břehu Tareny a díval se, jak mu před očima temní polední obloha, a dýchal čím dál pomaleji, zaslechl jakýsi hlas. <emphasis>Opět jsem zvítězil, Luisi Therine.</emphasis></p>
<p><emphasis>Záblesk.</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>Šíp a kruh se pokřivily do rovnoběžných vlnovek a on se znovu napřel.</p>
<p>Verinin hlas. „...v pořádku. Něco..."</p>
<p>Síla běsnila.</p>
<p><emphasis>Záblesk.</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>Když Egwain ochořela a zemřela týden před jejich svatbou, Tam se snažil Randa utěšit. Nyneiva se snažila také, ale sama byla též otřesená, protože přes všechny své schopnosti neměla ponětí, co dívku zabilo. Rand seděl před Egwaininým domem, když umírala, a nikde v Emondově Roli nebylo místečka, kam by mohl jít a neslyšel ji naříkat. Věděl, že by neměl zůstávat. Tam mu dal meč se znamením volavky na čepeli, a i když mu příliš nevysvětloval, jak se ovčák z Dvouříčí k něčemu takovému dostal, naučil s ním Randa zacházet. V den, kdy Rand odešel, mu Tam dal dopis a řekl, že by ho mohl dostat k illianskému vojsku. Pak Randa objal a pravil: „Nikdy jsem neměl jiného syna, ani jsem jiného nechtěl. Budeš-li moct, synku, tak se vrať se ženou, kterou bych měl rád, ale vrať se určitě."</p>
<p>Jenže v Baerlonu mu ukradli všechny peníze, průvodní dopis a skoro i meč, a setkal se tam se ženou jménem Min, která mu vyprávěla tak bláznivé věci o něm samotném, že nakonec město opustil, jen aby se jí zbavil. Nakonec ho cesta dovedla do Caemlynu, a tam mu zručnost v používání meče vysloužila místo v královnině gardě. Občas se přistihl, jak se dívá na dědičku Elain, a v těch chvílích ho napadalo, že věci nejsou takové, jaké by měly být, a že by měl v životě dosáhnout něčeho většího. Elain se na něj samozřejmě ani nepodívala. Provdala se za tairenského prince, i když zřejmě nebyla šťastná. Rand byl jenom voják, původem ovčák z vesničky tak daleko na západ, že jen čárka na mapě ji stále ještě spojovala s Andorem. Kromě toho měl špatnou pověst jako člověk s násilnickou povahou.</p>
<p>Někteří tvrdili, že je šílený, a za normálních okolností by ho nejspíš ani zručné zacházení s mečem neuchránilo vyhazovu z gardy, ale časy normální nebyly. Falešní Draci se objevovali jako houby po dešti. Pokaždé, když byl jeden sražen, prohlásili se dva další, nebo i tři, až byly všechny státy uvrženy do války. A Randova hvězda stoupala, protože zjistil tajemství svého šílenství, tajemství, o němž věděl, že si je musí nechat pro sebe, a to také dělal. Mohl totiž usměrňovat jedinou sílu. V každé bitvě se objevilo místo či chvíle, kdy trocha usměrnění, dost malá, aby si toho ve víru boje nikdo nevšiml, mohla znamenat štěstí. Občas to fungovalo, tohle usměrňování, občas ne, ale fungovalo dost často. Věděl, že je šílený, a nezáleželo mu na tom. Pak ho začala stravovat horečka, a jemu, ani nikomu jinému, nezáleželo ani na tom, protože se roznesla zpráva, že vojska Artuše Jestřábí křídlo se navrátila, aby si vyžádala zemi zpátky.</p>
<p>Rand velel tisícovce mužů, když královnina garda překročila pohoří Oparů - ani ho nenapadlo uhnout kousek stranou a navštívit Dvouříčí. Teď už na Dvouříčí myslíval jen zřídka - a když se roztroušené zbytky andorských vojsk vracely zpět přes hory, již velel celé gardě. Probojoval se přes celý Andor, mezi hordami uprchlíků, až nakonec dorazil do Caemlynu. Mnoho obyvatel již město opustilo a mnozí radili, aby se vojsko stáhlo ještě dál, ale Elain teď byla královnou a přísahala, že Caemlyn neopustí. Ani se na něho nepodívala, mělť obličej zjizvený následkem nemoci, ale nedokázal ji opustit, a tak se to, co z královniny gardy zbylo, připravilo bránit královnu, zatímco její lid prchal.</p>
<p>Během bitvy o Caemlyn mu přišla na pomoc síla a on do řad nepřátel vrhal blesky a pod nohama jim rozbíjel půdu, a přesto se ten pocit, že se zrodil pro něco jiného, vrátil. Přes všechno, co udělal, bylo nepřátel příliš mnoho a nebylo možné je zastavit, a byli mezi nimi i tací, kteří také uměli usměrňovat. Nakonec Randa srazil blesk z hradby paláce. Když pak ležel, s polámanými kostmi, krvácející a popálený, a když chroptěl z posledních sil, zaslechl šepot: <emphasis>Opět jsem zvítězil, Luisi Therine.</emphasis></p>
<p><emphasis>Záblesk.</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>Rand se snažil udržet prázdnotu chvějící se pod záblesky okolního světa, které do ní bušily, snažil se udržet jediný symbol, když se po povrchu prázdnoty míhaly tisíce jiných. Snažil se držet toho jediného symbolu.</p>
<p>„...je špatně!" zavřískla Verin.</p>
<p>Síla byla vše.</p>
<p><emphasis>Záblesk. Záblesk. Záblesk. Záblesk. Záblesk. Záblesk. </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>Byl vojákem. Byl ovčákem. Byl žebrákem a králem. Byl sedlákem, kejklířem, námořníkem, tesařem. Narodil se, žil a zemřel jako Aiel. Zemřel šílený, zemřel hnijící, zemřel na nemoc, při nehodě, stářím. Byl popraven a davy při té popravě jásaly. Prohlásil se Drakem Znovuzrozeným a zvedl svou korouhev k nebesům. Utekl před jedinou sílou a skryl se. Žil a nikdy se to nedozvěděl. Léta zadržoval šílenství i nemoc. Podlehl po první zimě. Občas přišla Moirain a odvedla ho z Dvouříčí, někdy samotného, jindy s těmi z přátel, kdo přežili Jarnice. Občas nepřišla. Občas pro něj přišly jiné Aes Sedai. Občas červené adžah. Egwain se za něj provdala. Egwain, se strohým výrazem, přebrala amyrlinin stolec a vedla ty Aes Sedai, které ho zkrotily. Egwain mu se slzami v očích vrazila do srdce dýku a on jí, umíraje, děkoval. Miloval jiné ženy, oženil se s jinými ženami. S Elain, s Min, se světlovlasou dcerkou ze statku, již potkal na cestě do Caemlynu, se ženami, které nespatřil, dokud neprožil ony životy. Stovku životů. Víc. Tolik, že je ani nespočítal. A nakonec v každém životě, když ležel umírající a z plic mu unikal poslední dech, zašeptal mu do ucha hlas. <emphasis>Opět jsem zvítězil, Luisi Therine. </emphasis></p>
<p><emphasis>Záblesk záblesk záblesk záblesk záblesk záblesk záblesk záblesk záblesk záblesk záblesk záblesk záblesk záblesk záblesk záblesk záblesk záblesk záblesk záblesk záblesk záblesk. </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>Prázdnota zmizela, spojení se <emphasis>saidínem </emphasis>se ztratilo a Rand upadl se zaduněním, které by mu vyrazilo dech, kdyby už nebyl napůl v bezvědomí. Pod sebou cítil drsný kámen. Byl studený.</p>
<p>Uvědomil si, že se Verin, ležící na zádech, snaží zvednout aspoň na kolena. Uslyšel kohosi hlasitě zvracet, a zvedl hlavu. Uno klečel na zemi a hřbetem ruky si otíral ústa. Všichni byli na zemi a koně stáli na napjatých nohou, třásli se a kouleli očima. Ingtar měl tasený meč a tiskl jílec tak pevně, až se čepel chvěla, a zíral upřeně před sebe. Loial seděl s roztaženýma nohama a rozšířenýma očima, napůl omráčen. Mat se choulil a rukama se držel za hlavu a Perrin si tiskl dlaně na obličej, jako by chtěl vytrhnout, co zahlédl, anebo si snad vymáčknout oči, které to viděly. Žádnému z vojáků se nevedlo lépe. Masema otevřeně vzlykal a po lících se mu hnuly slzy a Hurin se rozhlížel, jako by hledal místo, kam uprchnout.</p>
<p>„Co...?" Rand se musel odmlčet a polknout. Ležel na drsném omšelém kameni napůl zabořeném do země. „Co se stalo?"</p>
<p>„Příval jediné síly." Aes Sedai se roztřeseně postavila a pevně si přitáhla plášť k tělu. „Bylo to, jako bychom byli nuceni... jako by nás něco tlačilo... Přišlo to jakoby odnikud. Musíš se to naučit ovládat. Musíš! Tolik jediné síly by tě mohlo spálit na uhel."</p>
<p>„Verin, já... žil jsem... byl jsem..." Najednou si uvědomil, že kámen, jejž má pod hlavou, je kulatý. Portálový kámen. Spěšně se vyškrábal na nohy. „Verin, žil jsem a zemřel jsem, ani nevím kolikrát. Pokaždé to bylo jiné, ale vždycky jsem to byl já. Byl jsem to já."</p>
<p>„Čáry, jež spojují světy, které by mohly být, vytesali lidé znalí čísel chaosu." Verin se otřásla a zdálo se, že mluví sama k sobě. „Nikdy jsem o tom neslyšela, ale neexistuje důvod, proč bychom se nemohli narodit na těch světech, a přitom životy, které tam prožijeme, by musely být stejné. Ovšem. Jiné životy pro jiné způsoby, jak se věci mohly udát."</p>
<p>„Tak to se stalo? Já... my... viděli jsme, jaké by naše životy mohly být?" <emphasis>Opět jsem zvítězil, Luisi Therine. Ne! Já jsem Rand al'Thor! </emphasis></p>
<p>Verin se otřásla a podívala se na něj. „Překvapuje tě, že se tvůj život mohl odvíjet jinak, kdybys učinil jiné rozhodnutí, nebo se ti přihodilo něco jiného? I když jsem si nikdy nemyslela, že já - No. Důležité je, že jsme tady. I když ne tak, jak jsme doufali."</p>
<p>„Kde je tady?" chtěl vědět Rand. Lesy Državy Tsofu zmizely, místo nich se tu táhla mírně zvlněná pláň. O kus dál na západ zřejmě byl les a pár vyšších kopců. Když se sešli u kamene v <emphasis>državě, </emphasis>slunce stálo vysoko na obloze, ale tady se již sklánělo k obzoru a obloha šedivěla. Pár stromů opodál mělo opadané listí, jen několik lístků jasných barev ještě drželo na větvích. Od východu vál studený vítr a hnal spadané listí.</p>
<p>„Tomova Hlava," řekla Verin. „Tohle je kámen, který jsem navštívila. Neměl ses snažit přenést nás přímo sem. Nevím, co se stalo - a asi se to nikdy nedozvím - ale podle stromů bych řekla, že je pozdní podzim. Rande, žádný čas jsme tím nezískali. Ztratili jsme ho. Řekla bych, že jsme cestou sem strávili čtyři měsíce."</p>
<p>„Ale já ne -"</p>
<p>„Musíš mě nechat, abych tě v těchto věcech vedla. Nemůžu tě učit, to je pravda, ale aspoň bych mohla zabránit tomu, aby ses zabil - a nás ostatní taky - přeháněním. I kdyby ses nezabil, kdyby Drak Znovuzrozený jen spálil sám sebe, jako když dohoří svíce, kdo by se potom postavil Temnému?" Nečekala na jeho protesty a šla rovnou k Ingtarovi.</p>
<p>Shienarec sebou trhl, když se Verin dotkla jeho ruky, a vyděšeně se na ni podíval. „Kráčím ve Světle," vypravil ze sebe ochraptěle. „Najdu Valerský roh a svrhnu moc Shayol Ghulu. To udělám!"</p>
<p>„Ovšemže to uděláš," uklidňovala ho Verin. Uchopila jeho obličej do dlani a Ingtar se náhle prudce nadechl a vzpamatoval se z toho, co ho posedlo. Jen vzpomínka na ty hrůzy mu stále byla vidět na očích. „Tak," pokračovala Verin. „To bude stačit. Uvidíme, jestli pomohu i ostatním. Možná dokážeme roh zachránit, ale rozhodně to nebudeme mít snazší."</p>
<p>Když se vydala mezi ostatní muže a u každého se na chvilku zastavila, Rand zašel za svými přáteli. Když se pokusil zvednout Mata, ten sebou trhl a upřel na něj zrak, pak Randa oběma rukama popadl za kabátec. „Rande, nikdy bych o - o tobě nikomu neřekl. Nezradil bych tě. Tomu musíš věřit!" Vypadal mnohem hůř než předtím, ale Rand měl dojem, že je to hlavně způsobeno strachem.</p>
<p>„Věřím," řekl. Napadlo ho, jaké životy asi prožil Mat a co dělal. <emphasis>Musel to někomu prozradit, jinak by kvůli tomu nebyl tak vyděšený. </emphasis>Nemohl se na něj proto zlobit. To byli jiní Matové, ne tento. Kromě toho, po některých možnostech, které viděl pro sebe... „Věřím ti. Perrine?"</p>
<p>Kudrnatý mládenec si s povzdechem sundal ruce z obličeje. Na čele a tvářích měl rudé stopy po nehtech. Žluté oči skrývaly veškeré myšlenky. „Nemáme moc na vybranou, co, Rande? Ať se stane cokoliv, ať uděláme cokoliv, některé věci jsou skoro vždycky stejné." Dlouze vydechl. „Kde to jsme? Je to jeden z těch světů, co jste o nich s Hurinem mluvili?"</p>
<p>„Je to Tomova Hlava," oznámil mu Rand. „Na našem světě. Aspoň Verin to tvrdí. A je podzim."</p>
<p>Mat se zatvářil ustaraně. „Jak by -? Ne, nechci vědět, jak se to stalo. Jak ale teď najdeme Faina s dýkou? Touhle dobou už může být kdekoliv."</p>
<p>„Je tady," ujistil ho Rand. Doufal, že má pravdu. Fain měl dost času nasednout na loď kamkoliv, kam by chtěl jít. Dost času vydat se do Emondovy Role. Nebo do Tar Valonu. - <emphasis>Prosím, Světlo, ať ho nepřestalo bavit čekat. Jestli ublížil Egwain nebo komukoliv v Emondově Roli, tak.... Světlo mě spal, snažil jsem se dorazit včas.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>
<p>„Větší města na Tomově Hlavě jsou všechna západně odsud," oznámila Verin dost hlasitě, aby ji všichni slyšeli. Všichni už byli na nohou, kromě Randa a jeho dvou přátel. Verin k nim přistoupila a vložila ruce na Mata. „Ne že by tu bylo mnoho vesnic dost velkých, aby se jim dalo říkat města. Jestli máme najít nějakou stopu po temných druzích, tak bychom měli začít na západě. A myslím, že bychom neměli marnit denní světlo tím, že tady budeme posedávat."</p>
<p>Když Mat zamrkal a vstal - pořád vypadal nemocně, ale pohyboval se svižně - vložila ruce na Perrina. Když se natáhla k němu, Rand ucukl.</p>
<p>„Nebuď labuť," řekla mu Verin.</p>
<p>„Nechci tvoji pomoc," prohodil Rand tiše. „Ani pomoc žádné Aes Sedai."</p>
<p>Verin našpulila rty, „Jak si přeješ."</p>
<p>Okamžitě nasedli a vyrazili k západu, nechávajíce portálový kámen za zády. Nikdo nic nenamítal, a Rand by byl poslední, kdo by protestoval. <emphasis>Světlo, ať nepřijdeme pozdě. </emphasis></p><empty-line /><empty-line /><p>KAPITOLA PATNÁCTÁ</p>
<p><strong><emphasis>Cvičení</emphasis></strong></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>Egwain v bílých šatech seděla se zkříženýma nohama na posteli a nechala tři malé světelné koule, aby se jí proplétaly ve složitých vzorech nad rukama otočenýma dlaněmi nahoru. Neměla to dělat bez toho, aby na ni dohlížela alespoň jedna z přijatých novicek, ale Nyneivě, zamračeně přecházející před malým krbem, koneckonců měla hadí prsten, který se dával přijatým novickám, a na bílých šatech měla podél spodního lemu barevné prstence, zatím nedovolily někoho učit. Jenže Egwain v posledních třinácti týdnech zjistila, že nedokáže odolat. Nyní již věděla, jak snadné je dotknout se <emphasis>saidaru. </emphasis>Vždycky ho cítila, čekal na ni, jako vůně parfému nebo dotek hedvábí, a tolik ji přitahoval. A jak se ho jednou dotkla, skoro se nedokázala přimět, aby přestala usměrňovat, nebo se o to aspoň pokoušet. Neuspěla téměř tak často, jako se jí to povedlo, ale to byla jen další pobídka, aby to zkoušela dál.</p>
<p>Skoro ji to děsilo. Děsilo ji, jak moc chce usměrňovat a jak uboze a mrzutě se cítí, když neusměrňuje, ve srovnám s tím, kdy se jí to daří. Chtěla to celé vtáhnout do sebe i přesto, že ji učitelky varovaly, že se může spálit, a ta touha ji děsila asi nejvíc ze všeho. Občas si přála, aby se do Tar Valonu nikdy nedostala. Ale strach ji nedokázal přimět přestat, rozhodně ne na dlouho, o nic víc než obavy, že ji přichytí některá Aes Sedai či některá z přijatých novicek kromě Nyneivy.</p>
<p>Ale tady, ve svém vlastním pokoji, byla v bezpečí. Byla zde i Min, seděla na třínožce a pozorovala ji, ale Egwain teď znala Min natolik dobře, aby věděla, že ji druhá dívka neprozradí. Napadlo ji, jaké má štěstí, že si od příchodu do Tar Valonu udělala dvě dobré přítelkyně.</p>
<p>Pokojík to byl malý, bez oken, jako všechny pokoje novicek. Tři krátké kroky donesly Nyneivu od jedné bíle omítnuté stěny k druhé. Nyneivin vlastní pokoj byl mnohem větší, ale protože mezi ostatními přijatými novickami neměla žádné přítelkyně, přicházívala za Egwain, když si potřebovala s někým popovídat, i tehdy, když, jako teď, vůbec nepotřebovala mluvit. Ohýnek v úzkém krbu úspěšně zaháněl první mrazík blížícího se podzimu, i když Egwain si byla jistá, že až nastane skutečná zima, tak dobře sloužit nebude. Vybavení pokojíku doplňoval malý pracovní stolek a Egwaininy věci úhledně visely na řadách háčků na stěně, nebo je měla položené na krátké polici nad stolkem. Novicky měly obvykle příliš mnoho práce, než aby trávily delší dobu ve svých pokojích, ale dneska měly volno, teprve třetí od chvíle, kdy s Nyneivou dorazily do Bílé věže.</p>
<p>„Elsa dneska dělala telecí oči na Galada, když cvičil se strážci," řekla Min a zhoupla třínožku na dvě nohy.</p>
<p>Koule nad Egwaininýma rukama na okamžik pohasly. „Může se dívat, jak jen chce," prohlásila nedbale. „Neumím si představit, proč by mě to mělo zajímat."</p>
<p>„Asi nemělo. Je hrozně hezký, pokud ti nevadí, že je tak prkenný. Je na něj moc pěkný pohled, zvlášť když má sundanou košili." Koule zuřivě zavířily. „Já rozhodně netoužím dívat se na Galada, ať už má košili, nebo ne."</p>
<p>„Neměla jsem si z tebe utahovat," řekla Min kajícně. „Mrzí mě to. Ale ty se na něj díváš ráda - a neškleb se tak na mě - stejně jako skoro každá žena v Bílé věži, která nepatří k červeným. Viděla jsem dole na cvičišti Aes Sedai, když procvičoval figury, zvlášť zelené. Tvrdily, že kontrolují své strážce, ale když tam Galad není, tolik jich tam neuvidíš. Dokonce i kuchařky a služebné se na něho chodí dívat."</p>
<p>Koule ztuhly uprostřed pohybu a Egwain na ně chvíli zírala. Koule zmizely. Náhle se zahihňala. „Vážně vypadá dobře, co? I když jde, vypadá, jako by tančil." Celá zruměněla. „Vím, že bych na něj neměla tak zírat, ale nemůžu si pomoct."</p>
<p>„Já taky ne," utrousila Min, „a já vidím, jaký je opravdu."</p>
<p>„Ale jestli je dobrý -"</p>
<p>„Egwain, Galad je tak dobrý, že by sis nad tím rvala vlasy. Klidně by někomu ublížil, protože musí sloužit lepší věci. Ani by si nevšiml, komu ublížil, protože by byl tolik upřený na to druhé, ale i kdyby si to uvědomil, čekal by, že to ostatní pochopí, a myslel by si, že je všechno v pořádku."</p>
<p>„Ty to musíš vědět," řekla Egwain. Věděla, že když se Min podívá na lidi, zjistí o nich spoustu věcí. Min nikdy neříkala všechno, co viděla, a ne vždycky viděla všechno, ale bylo toho dost, aby jí Egwain věřila. Teď se ohlédla na Nyneivu - druhá žena pořád přecházela pokojem sem a tam a mumlala si pro sebe - a pak se opět natáhla k <emphasis>saidaru </emphasis>a vrátila se k nedbalému žonglování.</p>
<p>Min pokrčila rameny. „Hádám, že ti to klidně můžu říct. On si dokonce ani nevšiml, co Elsa dělá. Zeptal se jí, zda neví, jestli se po večeři půjdeš procházet do Jižní zahrady, když máte dneska volno. Bylo mi jí líto."</p>
<p>„Ubohá Elsa," zamumlala Egwain a světelné koule se jí začaly pohybovat rychleji. Min se rozesmála.</p>
<p>Rozlétly se dveře. Egwain vyjekla a nechala koule zmizet dřív, než si uvědomila, že to je jenom Elain.</p>
<p>Zlatovlasá dědička Andoru za sebou práskla dveřmi a pověsila si plášť na háček. „Právě jsem se to doslechla," vykládala. „Ty řeči byly pravdivé. Král Galldrian je mrtvý. To znamená válku o následnictví."</p>
<p>Min si odfrkla. „Občanská válka. Válka o následnictví. Spousta hloupých jmen pro stejnou věc. Nevadilo by ti, kdybychom se o tom nebavily? Pořád o tom slyšíme. Válka v Cairhienu. Válka na Tomově Hlavě. Toho falešného Draka v Saldeii možná chytili, ale v Tearu válka zuří pořád. Stejně jsou to většinou jenom řeči. Včera jsem slyšela jednu kuchařku vykládat, že slyšela, že Artuš Jestřábí křídlo pochoduje na Tanchiko. No jen si to vemte! Artuš Jestřábí křídlo!"</p>
<p>„Myslela jsem, že o tom nechceš mluvit," podotkla Egwain.</p>
<p>„Viděla jsem Logaina," ozvala se Elain. „Seděl na lavičce na vnitřním nádvoří a plakal. Když mě uviděl, utekl. Bylo mi ho líto."</p>
<p>„Lepší, když brečí on, než my, Elain," prohlásila Min.</p>
<p>„Vím, co je zač," řekla Elain klidně. „Nebo spíš čím býval. Ale už není, a mně je ho líto."</p>
<p>Egwain se opřela o zeď. <emphasis>Rand. </emphasis>Logain ji vždycky přiměl vzpomenout si na Randa. Už celé měsíce se jí o něm nezdálo, aspoň ne tak, jako na <emphasis>Říční královně. </emphasis>Anaiya ji pořád nutila zapsat všechno, o čem se jí zdá, a Aes Sedai to potom kontrolovaly kvůli případným znamením či spojením se skutečnými událostmi, ale sny týkající se Randa, podle Anaiyy, znamenaly jen to, že jí chybí. Zvláštní, pár týdnů po příchodu do Bílé věže začala mít pocit, že už neexistuje, stejně jako se jí o něm přestalo zdát. <emphasis>A sedím si tu a myslím na to, jak Galad hezky chodí, </emphasis>uvědomila si s hořkostí. <emphasis>Rand musí být v pořádku. Kdyby ho chytily a zkrotily, něco bych zaslechla. </emphasis></p>
<p>Z toho pomyšlení ji zamrazilo, stejně jako obvykle. Z pomyšlení na Randa zkroceného, plačícího a toužícího po smrti, jako po ní toužil Logain.</p>
<p>Elain si přisedla k Egwain na postel a skrčila nohy pod sebe. „Jestli sníš o Galadovi, Egwain, tak ode mě žádné sympatie nečekej. To raději nechám Nyneivu, aby do tebe nalila některý z těch svých strašlivých odvarů, o kterých pořád mluví." Zamračila se na Nyneivu, která si jejího příchodu vůbec nevšimla. „Co je s ní? Neříkejte mi, že ona taky začala vzdychat po Galadovi!"</p>
<p>„Já bych ji z toho vynechala." Min se naklonila k oběma dívkám na posteli a ztišila hlas. „Ta hubená přijatá novicka Irella jí řekla, že je neohrabaná jako kráva a nemá ani polovinu nadání, a Nyneiva jí dala jednu za ucho." Elain sebou trhla. „No právě," zamumlala Min. „V okamžení ji měly u Sheriam v pracovně a od té chvíle nemá náladu."</p>
<p>Min očividně dost neztlumila hlas, protože Nyneiva zavrčela. Náhle se dveře znovu rozlétly a do místnosti zavál průvan. Pokrývky na Egwainině posteli se ani nezavinily, ale Min na stoličce přepadla a stolička se skulila ke zdi. Vítr okamžitě utichl a Nyneiva tam stála s ohromeným výrazem ve tváři.</p>
<p>Egwain si pospíšila ke dveřím a vyhlédla ven. Polední slunce rozhánělo poslední zbytky po včerejší bouřce. Stále ještě mokrý balkon kolem Nádvoří novicek byl prázdný a řada dveří do pokojů novicek byla zavřená. Novicky, které prve využily volna a bavily se v zahradách, teď bezpochyby doháněly spánek. Nikdo nic neviděl. Egwain zase zavřela dveře a posadila se vedle Elain, zatímco Nyneiva pomáhala Min na nohy.</p>
<p>„Moc mě to mrzí, Min," omlouvala se napjatým hlasem Nyneiva. „Občas se neovládnu... Nemůžu tě žádat, abys mi odpustila, tohle ne." Zhluboka se nadechla. „Jestli mě oznámíš Sheriam, tak to pochopím. Zasloužila jsem si to."</p>
<p>Egwain si přála, aby Nyneivino přiznání nebyla slyšela. Nyneiva se kvůli takovým věcem často naježila. Hledajíc něco, nač se zaměřit, něco, o čem by Nyneiva uvěřila, že se tomu celou dobu plně věnovala, sáhla Egwain opět po <emphasis>saidaru </emphasis>a začala žonglovat se světelnými koulemi. Elain se k ní rychle připojila. Egwain spatřila záři kolem dědičky dřív, než se jí nad rukama objevily tři maličké koule. Začaly si vyměňovat maličké zářící koule ve stále složitějších vzorech. Občas nějaká zhasla, když ji jedna nebo druhá dívka nestačila zachytit, a pak se objevila v maličko jiné barvě či velikosti.</p>
<p>Jediná síla naplňovala Egwain životem. Cítila jemnou vůni růží z mýdla, které Elain ráno použila při koupeli. Cítila hrubou omítku na stěnách, hladký kámen podlahy i postel, na níž seděla. Slyšela, jak Min s Nyneivou dýchají, i když se snažila nevnímat, o čem se baví.</p>
<p>„Co se týče odpouštění," říkala Min, „spíš bys měla odpustit ty mně. Ty se špatně ovládáš a já moc mluvím. Odpustím ti, když ty odpustíš mně." Obě pak zamumlaly „vše je odpuštěno" a objaly se. „Ale jestli to uděláš ještě jednou," podotkla Min se smíchem, „mohla bych dát jednu za ucho já <emphasis>tobě." </emphasis></p>
<p>„Příště," opáčila Nyneiva, „po tobě něco hodím." Také se smála, ale když jí zrak padl na Egwain s Elain, smích okamžitě ustal. „Vy dvě toho hned nechte, nebo některá z nás<emphasis> půjde </emphasis>za správkyní novicek. Vlastně dvě."</p>
<p>„Nyneivo, to bys neudělala!" vyhrkla Egwain. Když však spatřila Nyneivin výraz, spěšně se od <emphasis>saidaru </emphasis>odpoutala. „No dobře. Věřím ti. Nemusíš mi to dokazovat."</p>
<p>„Musíme cvičit," přidala se Elain. „Chtějí toho po nás čím dál víc. Jestli nebudeme cvičit i samy, nikdy s nimi neudržíme krok." Tvářila se klidně, ale od <emphasis>saidaru </emphasis>se pro jistotu odtáhla stejně rychle jako Egwain.</p>
<p>„A co se stane, jestli jediný síly natáhnete moc," zeptala se Nyneiva, „a nebude tu nikdo, kdo by vás zarazil? Přála bych si, abyste si dávaly větší pozor. To teda jo. Nemyslíte, že vím, jaký to provás je? Je pořád tady a vy se jí chcete naplnit. Občas mám co dělat, abych se sama zastavila. Chci ji všechnu. Vím, že by mě to spálilo na uhel, a stejně ji chci." Nyneiva se zachvěla. „Jenom chci, abyste si dávaly větší pozor."</p>
<p>„Já si dávám," povzdechla si Egwain. „Bojím se. Ale nepomáhá to. A co ty, Elain?"</p>
<p>„Jediné, co mě děsí," prohlásila Elain povzneseně „je umývání nádobí. Připadá mi, že ho umývám každý den." Egwain po ní hodila polštář. Elain si ho sundala z hlavy a hodila ho zpátky, ale potom jí nálada poklesla. „No dobrá. Jsem tak vyděšená, že ani nevím, jestli mi náhodou necvakají zuby. Elaida mi říkala, že budu tak vystrašená, až budu chtít utéci s Toulavým lidem, ale já jí nerozuměla. S člověkem, který by dřel voly tak, jako ony dřou nás, by se nikdo nebavil. Já jsem pořád tak hrozně unavená. Probudím se unavená a spát jdu úplně vyčerpaná, a občas se tak bojím, že usměrním víc jediné síly, než zvládnu, že..." Sklopila zrak a odmlčela se.</p>
<p>Egwain věděla, co chtěla říci. Měly pokoje vedle sebe a, jako mnoho jiných pokojíků novicek, i ten jejich spojovala dírka ve zdi, příliš malá, aby ji bylo vidět, pokud jste nevěděli, kde hledat, ale užitečná, pokud jste si chtěli večer popovídat, když už bylo zhasnuto a dívky nesměly opustit pokoje. Egwain nejednou slyšela, jak Elain usíná s pláčem, a byla si jistá, že i Elain slyšela plakat ji.</p>
<p>„Utýct s Toulavým lidem je lákavé," souhlasila Nyneiva, „ale ať bys šla kamkoliv, nezměnilo by to to, co umíš. Před <emphasis>saidarem </emphasis>neutečeš." Mluvila, jako by se jí nelíbilo, co říká.</p>
<p>„Co vidíš, Min?" zeptala se Elain. „Stanou se z nás ze všech mocné Aes Sedai, nebo strávíme zbytek života umýváním nádobí jako novicky, nebo..." Nejistě pokrčila rameny, jako by nechtěla vyslovit tu třetí možnost, která ji napadla. Nebo je pošlou domů. Vykážou je z věže. Od Egwainina příchodu vykázaly dvě novicky a všechny o nich hovořily jen šeptem, jako by byly mrtvé.</p>
<p>Min si poposedla. „Nerada čtu své přátele," zabručela. „Přátelství mi překáží. Snažím se všechno, co vidím, vysvětlit v co nejlepším světle. Proto to už pro vás tři neudělám. No, stejně se na vás nic nezměnilo od..." Zašilhala na ně a náhle se zamračila. „To je nový," vydechla.</p>
<p>„Co?" zeptala se ostře Nyneiva.</p>
<p>Min zaváhala, než odpověděla. „Vidím nebezpečí. Všechny jste v nějakým nebezpečí. Nebo budete, a to brzo. Nepoznám, o co se jedná, ale je to nebezpečí."</p>
<p>„Vidíte to," otočila se Nyneiva k dívkám sedícím na posteli. „Musíte dávat pozor. Všechny musíme být opatrné. Obě mi musíte slíbit, že nebudete znovu usměrňovat, když na vás nebude nikdo dávat pozor."</p>
<p>„Už o tom nechci mluvit," prohlásila Egwain.</p>
<p>Elain dychtivě kývla. „Ano. Mluvme o něčem jiném. Min, kdyby sis oblékla šaty, sázím se, že by tě Gawyn požádal, aby sis s ním vyšla. Víš přece, že se na tebe pořád dívá, ale já myslím, že ho ty mužské nohavice a kabátec odrazují."</p>
<p>„Oblíkám se, jak se mně líbí, a kvůli nějakýmu urozenýmu panáčkovi to měnit nehodlám, i když je to náhodou tvůj bratr." Min mluvila nepřítomně, pořád se na ně dívala a mračila se u toho. Na tohle téma už hovořily i dřív. „Občas je užitečný vypadat jako kluk."</p>
<p>Nikdo, kdo se na tebe podívá podruhé, tě nebude mít za chlapce," usmála se Elain.</p>
<p>Egwain znejistěla. Elain se nutila k veselosti, Min jí téměř nevěnovala pozornost a Nyneiva vypadala, jako by je chtěla znovu varovat.</p>
<p>Když se dveře znovu otevřely, Egwain vyskočila, aby je zavřela, vděčná, že má co dělat a nemusí se dívat, jak ostatní něco předstírají. Než však ke dveřím došla, vstoupila do pokoje tmavooká Aes Sedai s plavými vlasy spletenými do množství copů. Egwain překvapeně zamrkala, protože to byla Aes Sedai a navíc Liandrin. Neslyšela, že se Liandrin vrátila do Bílé věže, ale pokud je nějaká Aes Sedai chtěla vidět, pro novicky si poslala. Když sestra přišla osobně, neznamenalo to nic dobrého.</p>
<p>Pět žen na tak malou místnost bylo moc. Liandrin se zastavila, aby si upravila šátek s červenými třásněmi, a všechny si prohlédla. Min se nepohnula, ale Elain vstala a s Egwain a Nyneivou se poklonily, i když Nyneiva jen trochu ohnula koleno. Podle Egwain si Nyneiva nikdy nezvykne na to, že někdo má větší autoritu než ona.</p>
<p>Liandrin upřela zrak na Nyneivu. „A co děláš tady, v pokojích novicek, dítě?" Tón měla ledový.</p>
<p>„Navštívila jsem své přítelkyně," odtušila Nyneiva napjatým hlasem. Potom opožděně dodala: „Liandrin Sedai."</p>
<p>„Přijaté nesmějí mít přátele mezi novickami. To už bys měla vědět, dítě. Ale je dobře, že jsem tě tu našla. Ty a ty," - ukázala prstem na Elain a Min - „odejděte."</p>
<p>„Vrátím se později." Min se lhostejně zvedla a předváděla, jak s uposlechnutím rozkazu nijak nespěchá. Kolem Liandrin odešla s úšklebkem, jehož si však Liandrin ani nepovšimla. Elain se na Egwain s Nyneivou ustaraně podívala, pak udělala pukrle a odešla také.</p>
<p>Když za sebou Elain zavřela dveře, Liandrin chvíli stála a obě dívky si pozorně prohlížela. Egwain trochu znervózněla, ale Nyneiva stála vzpřímená, jen se trochu červenala.</p>
<p>„Vy dvě pocházíte ze stejné vesnice jako ti hoši, co putovali s Moirain. Je to tak?" zeptala se náhle Liandrin.</p>
<p>„Máš nějaké zprávy o Randovi?" vyhrkla Egwain dychtivě. Liandrin zvedla obočí. „Odpusť, Aes Sedai. Zapomněla jsem se."</p>
<p>„Slyšelas o nich něco?" řekla Nyneiva, a znělo to téměř jako požadavek. Přijaté novicky žádná pravidla, nařizující, že nesmějí promluvit na Aes Sedai, nejsou-li tázány, neomezovala.</p>
<p>„Máte o ně starost. To je dobře. Jsou v nebezpečí, a vy byste jim mohly pomoci."</p>
<p>„Jak víš, že mají potíže?" Tentokrát to od Nyneivy byl požadavek.</p>
<p>Liandrin stiskla růžové rtíky, ale její tón se nezměnil. „I když o tom nevíte, Moirain poslala do Bílé věže dopisy, které se vás týkají. Moirain Sedai si o vás a o vaše mladé... přátele dělá starosti. Ti chlapci jsou v nebezpečí. Chcete jim pomoci, nebo je ponechat jejich osudu?"</p>
<p>„Ano," řekla Egwain ve stejné chvíli, kdy se Nyneiva zeptala: „Jaké potíže? Proč by ses <emphasis>ty </emphasis>měla obtěžovat a pomáhat jim?" Nyneiva se podívala na červené třásně na Liandrinině šátku. „A taky mám dojem, že nemáš ráda Moirain."</p>
<p>„Předpokládáš příliš mnoho, dítě," odtušila Liandrin ostře. „Být přijatou novickou ještě zdaleka neznamená být sestrou. Přijaté i obyčejné novicky poslouchají, když sestry mluví, a dělají, co se jim řekne." Nadechla se a pokračovala. Opět mluvila chladně vážným tónem, ale na lících jí od hněvu naskočily bílé skvrny. „Jsem si jistá, že jednou také budete sloužit naší věci a naučíte se, že abyste mohly sloužit, musíte spolupracovat i s těmi, které nemáte rády. Říkám vám, že jsem spolupracovala s mnoha, s nimiž bych nikdy nesdílela jeden pokoj, kdybych nemusela. Chcete říci, že byste nespolupracovaly třeba s těmi, které nejvíce nenávidíte, abyste pomohly svým přátelům?"</p>
<p>Nyneiva váhavě kývla. „Ale pořád jsi nám neřekla, v jakém že jsou nebezpečí. Liandrin Sedai."</p>
<p>„To nebezpečí pochází ze Shayol Ghulu. Jak jsem pochopila, jsou pronásledováni, jako již byli jednou. Když půjdete se mnou, alespoň některá nebezpečí bude možné zažehnat. Neptejte se mě jak, protože to vám prozradit nemohu, ale rovnou vám říkám, že je to tak."</p>
<p>„Půjdeme, Liandrin Sedai," řekla Egwain.</p>
<p>„A kam?" vyptávala se Nyneiva. Egwain se na ni zoufale podívala.</p>
<p>„Na Tomovu Hlavu."</p>
<p>Egwain otevřela ústa a Nyneiva zamumlala: „Na Tomově Hlavě se válčí. Má to nebezpečí něco společného s vojsky Artuše Jestřábí křídlo?"</p>
<p>„Ty věříš povídačkám, dítě? Ale i kdyby to byla pravda, stačí to, aby tě to zastavilo? Myslela jsem, že ty muže považujete za přátele." Její tón však prozrazoval, že ona by si někoho takového k tělu nepustila.</p>
<p>„Půjdeme," zopakovala Egwain. Nyneiva znovu otevřela ústa, ale Egwain pokračovala dál. „Půjdeme, Nyneivo. Jestli Rand potřebuje naši pomoc - a Mat a Perrin - musíme jim ji poskytnout."</p>
<p>„To vím," vrčela Nyneiva, „ale chci vědět, proč my? Co můžeme udělat my, co nedokáže Moirain - nebo ty, Liandrin?"</p>
<p>Bílé skvrny na Liandrininých lících se zvětšily - Egwain si uvědomila, že Nyneiva opět opomněla uctivé oslovení - ale řekla jen: „Vy dvě pocházíte ze stejné vesnice. Jistým způsobem, kterému zcela nerozumím, jste s nimi spojeny. Víc nemohu říci. A už vám neodpovím na žádné další hloupé otázky. Tak půjdete kvůli nim se mnou?" Odmlčela se a čekala na odpověď. Když dívky kývly, viditelně se jí ulevilo. „Dobrá. Setkáme se na nejsevernějším okraji ogieřího háje hodinu před západem slunce. Budete mít své koně a vše, co potřebujete na cestu. Nikomu o tom neřeknete ani slovo."</p>
<p>„Bez dovolení nesmíme opustit prostory věže," poznamenala Nyneiva.</p>
<p>„Máte moje svolení. Nikomu jinému o tom neříkejte. Vůbec nikomu. Chodbami Bílé věže se plíží černé adžah."</p>
<p>Egwain zalapala po dechu a Nyneiva udělala totéž, ale Nyneiva se vzpamatovala rychleji. „Myslela jsem, že všechny Aes Sedai popírají existenci těch - tamtěch."</p>
<p>Liandrin opovržlivě stiskla rty. „Mnohé ano, ale blíží se Tarmon Gai'don, a čas, kdy bylo možné to popírat, pominul. Černé adžah jsou opakem všeho, za čím stojí Bílá věž, ale existují, dítě. Jsou všude, mohla by k nim patřit kterákoliv žena, a slouží Temnému. Jestli jsou vaši přátelé pronásledováni Stínem, myslíte, že vás černé adžah nechají naživu a na svobodě, abyste jim mohly pomáhat? Nikomu o tom neříkejte - nikomu! - nebo se Tomovy Hlavy nedožijete. Hodinu před slunce západem. Nezklamejte mě." S tím odešla a pevně za sebou zavřela dveře.</p>
<p>Egwain se s rukama v klíně sesula na postel. „Nyneivo, ona je z červeného adžah. O Randovi se to nesmí nikdy dozvědět. Kdyby..."</p>
<p>„Nesmí se to dozvědět," souhlasila Nyneiva. „Moc ráda bych věděla, proč mu chce červená pomoct. Nebo proč je ochotná spolupracovat s Moirain. Přísahala bych, že by jedna druhé ani vodu nepodala, kdyby ta druhá umírala žízní."</p>
<p>„Myslíš, že lže?"</p>
<p>„Je to Aes Sedai," odtušila Nyneiva suše. „Vsadila bych svou nejlepší stříbrnou brož proti borůvce, že každé její slovo byla pravda. Ale ráda bych věděla, jestli jsme slyšely, co si myslíme, že jsme slyšely."</p>
<p>„Černé adžah." Egwain se otřásla. „To se nedalo splíst, Světlo nám pomáhej."</p>
<p>„To nedalo," souhlasila Nyneiva. „A zakázala nám zeptat se někoho na radu, protože komu bychom teď mohly věřit? Opravdu, Světlo nám pomáhej."</p>
<p>Dovnitř vrazily Min a Elain a s prásknutím za sebou zavřely dveře. „Opravdu pojedete?" zeptala se Min a Elain ukázala na malou dírku ve stěně nad Egwaininou postelí řkouc: „Poslouchaly jsme u mě v pokoji. Všechno jsme slyšely."</p>
<p>Egwain si s Nyneivou vyměnila pohled. Napadlo ji, kolik toho dívky vyslechly, a stejnou starost spatřila i v Nyneivině obličeji. <emphasis>Jestli pochopily to o Randovi... </emphasis></p>
<p>„Tohle si musíte nechat pro sebe," varovala je Nyneiva. „Hádám, že Liandrin zařídila, aby nám Sheriam dovolila odejít, ale i kdyby to neudělala, i kdyby zítra kvůli nám začaly prohledávat věž od shora dolů, nesmíte říct ani slovo."</p>
<p>„Nechat si to pro sebe?" řekla Min. „Toho se vůbec neboj. Já jdu s vámi. Tady se celý den snažím vysvětlit jedný nebo druhý hnědý sestře něco, čemu sama ani trochu nerozumím. Dokonce ani nemůžu jít na procházku, aby se odněkud nevynořila sama amyrlin osobně a nechtěla vědět, co vidím u těch, který potkáme. A když po tobě tahle ženská něco chce, nedá se tomu vyhnout. Musela jsem jí přečíst aspoň půlku Bílé věže, ale ona pořád chce další ukázky. Potřebovala jsem jedině nějaký důvod k odjezdu, a tohle je přesně ono." Tvářila se tak odhodlaně, že to nepřipouštělo další dohady.</p>
<p>Egwain napadlo, proč vlastně chce Min tolik jít s nimi, místo aby prostě odjela sama, ale než měla čas na další dohady, promluvila Elain: „Já jdu taky s vámi."</p>
<p>„Elain," řekla Nyneiva jemně, „Egwain a já jsme přátelé těch kluků z Emondovy Role. Ty jsi dědička Andoru. Jestli zmizíš z Bílý věže, no, to - to by mohlo začít válku."</p>
<p>„Máti by nezačala válku s Tar Valonem, i kdyby mě tady usušily a nasolily, o což by se klidně mohly pokusit. Jestli se vy tři vydáváte za dobrodružstvím, tak si nemyslete, že já tady zůstanu a budu umývat nádobí, drhnout podlahy a nechám se nějakou přijatou novickou hubovat, protože jsem neudělala oheň přesně v tom odstínu modři, který chtěla. Až to Gawyn zjistí, tak umře závistí." Elain se zazubila, natáhla se a vesele zatahala Egwain za vlasy. „Kromě toho, jestli necháš Randa být, mohla bych mít šanci získat ho pro sebe."</p>
<p>„Myslím, že ho nebudeme mít ani jedna," řekla Egwain velice smutně.</p>
<p>„Tak najdeme tu, kterou si vybere, a znepříjemníme jí život. Nemůže být ale tak hloupý, aby si vybral někoho jiného, když může mít jednu z nás. Ó, prosím, usměj se, Egwain. Já vím, že je tvůj. Mám jenom pocit," - zaváhala hledajíc správný výraz - „že jsem volná. Nikdy jsem žádné dobrodružství nezažila. Sázím se, že při dobrodružství nebude žádná z nás chodit spát s pláčem. A jestli ano, seženeme si kejklíře a tuhle část přeskočíme."</p>
<p>„To je hloupost," prohlásila Nyneiva. „Jedeme na Tomovu Hlavu. Slyšela jsi novinky, i to, co se povídá. Bude to nebezpečný. Ty musíš zůstat tady."</p>
<p>„Taky jsem slyšela, co Liandrin Sedai říkala o - o černých adžah." Elain teď mluvila téměř šeptem. „Jak tu můžu být v bezpečí, když tu jsou <emphasis>ony! </emphasis>Kdyby máti jenom tušila, že černé adžah skutečně existují, hodila by mě radši doprostřed bitvy, jen aby mě od nich dostala."</p>
<p>„Ale, Elain -"</p>
<p>„Existuje jen jeden způsob, jak mi v tom můžete zabránit. Totiž říci to správkyni novicek. Bude na nás hezký pohled, až budeme všechny tři stát v její pracovně. Vlastně všechny čtyři. Nemyslím, že by Min něčemu takovému ušla. Takže, jelikož to nehodláte Sheriam Sedai prozradit, tak jdu s vámi."</p>
<p>Nyneiva rozhodila rukama. „Možná bys ty mohla říct něco, co by ji přesvědčilo," ukázala na Min.</p>
<p>Min se opírala o dveře, úkosem si Elain prohlížela a teď zavrtěla hlavou. „Myslím, že ona musí jít, stejně jako vy ostatní. My ostatní. Teď to nebezpečí kolem vás vidím jasněji. Ne úplně jasně, abych poznala, o co jde, ale myslím, že to má něco společnýho s tím, že jste se rozhodly jít. Proto je to jasnější, protože je to jistější."</p>
<p>„To ale není důvod, aby s náma chodila," namítala Nyneiva, ale Min znovu zavrtěla hlavou.</p>
<p>„Ona je spojena s těmi - s těmi chlapci stejně jako ty, Egwain nebo já. Ona je toho součástí, Nyneivo, ať je to cokoliv. Aes Sedai by asi řekla, že je součástí vzoru."</p>
<p>Elain to zřejmě zarazilo a také zaujalo. „Opravdu? A jakou součástí, Min?"</p>
<p>„To právě nevidím jasně." Min se podívala na podlahu. „Občas bych si přála, abych do lidí vůbec neviděla. Většina lidí není spokojená ani s tím, co vidím teď."</p>
<p>„Jestli tedy jedeme všechny," prohlásila Nyneiva, „tak bychom si to měly naplánovat." Ať už se původně vzpírala jakkoliv, pokud se jednou rozhodla, Nyneiva šla vždy rovnou k praktickým otázkám, jako co si mají vzít s sebou, jak velká zima bude, až dorazí k Tomově Hlavě, a jak by mohly dostat koně ze stájí, aniž by je někdo zastavil.</p>
<p>Když ji Egwain poslouchala, nemohla přestat myslet na to, jaké asi nebezpečí u nich Min viděla a co hrozí Randovi. Věděla jen o jednom nebezpečí, které by mu mohlo hrozit, a při pomyšlení na ně ji zamrazilo. <emphasis>Vydrž, Rande. Vydrž, ty tupohlavý ňoumo. Nějak už ti pomohu.</emphasis></p><empty-line /><empty-line /><p>KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ</p>
<p><strong><emphasis>Útěk z Bílé věže</emphasis></strong></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>Egwain s Elain se krátce uklonily každé skupince žen, již cestou Bílou věží minuly. Je dobře, že je tu dneska tolik žen zvenčí, pomyslela si Egwain, příliš mnoho, aby každou doprovázela Aes Sedai nebo aspoň přijatá novicka. Jednotlivě i po skupinkách, oděny bohatě či chudě, v šatu půl tuctu různých zemí, některé stále uprášené po cestě, všechny se držely stranou a každá čekala, až nadejde čas, aby mohla položit své otázky některé Aes Sedai, či předložit petici. Některé ženy - dámy, obchodnice či manželky kupců - s sebou měly služebné. S peticemi přišlo dokonce i několik mužů. Ti stáli stranou, vypadali nejistě a každého si velice nervózně prohlíželi.</p>
<p>Nyneiva v čele upírala zrak odhodlaně kupředu, plášť za ní vlál, a ona kráčela, jako by věděla, kam jdou - což také věděla, dokud je někdo nezastaví - a měla plné právo tam jít - což však bylo samozřejmě něco zcela jiného. Oblečeny v šatech, v nichž přibyly do Tar Valonu, nevypadaly dívky na místní. Každá si vybrala ty nejlepší šaty, které měly kalhotovou sukni k jízdě na koni a plášť z jemné vlny s hustou výšivkou. Dokud se budou držet stranou, aby je nikdo nepoznal - už se vyhnuly několika známým tvářím - Egwain doufala, že se jim to podaří.</p>
<p>„Tohle by bylo lepší do nějakého hraběcího parku než na cestu k Tomově Hlavě," prohodila Nyneiva suše, když jí Egwain pomáhala s knoflíčky šedých hedvábných šatů protkávaných zlatem a s vyšitými květinami zdobenými perlami kolem pasu a na rukávcích, „ale mohlo by nám to pomoct, aby si nás nikdo nevšiml."</p>
<p>Teď si Egwain posunula plášť a uhladila si vlastní zlatem vyšívané šaty ze zeleného hedvábí a ohlédla se na Elain v modrých šatech s krémově prolamovanými rukávci doufajíc, že Nyneiva měla pravdu. Zatím je všichni považovali za prosebníky, urozené dámy nebo aspoň bohaté ženy, ale stejně se od nich lišily. Egwain překvapilo, když si uvědomila v čem. Poté, co v posledních měsících nosila prostý bílý šat novicky, necítila se v hedvábí dobře.</p>
<p>Když procházely kolem, hlouček vesničanek ve střízlivých tmavých vlněných šatech jim udělal pukrle. Jakmile se dostaly o kousek dál, Egwain se ohlédla na Min. Min měla nohavice a mužskou košili s nabíranými rukávy schované pod chlapeckým hnědým pláštěm a kabátcem a na nakrátko ostříhaných vlasech měla naražený starý klobouk se širokou krempou. „Jedna z nás musí být sluha," smála se Min, když se oblékaly. „Ženy oblečené jako vy mají vždycky aspoň jednoho. Jestli budeme muset utíkat, budete si přát, abyste měly nohavice jako já." Teď se vlekla se čtyřmi sedlovými brašnami plnými teplého oblečení, protože než se vrátí, určitě už bude zima. Taky si připravily balíčky s jídlem, jež uzmuly v kuchyni, dost na to, aby jim vystačilo, než si budou moci nakoupit.</p>
<p>„Opravdu ti nemám něco vzít, Min?" zeptala se Egwain tiše.</p>
<p>„Jenom se to špatně nese," zazubila se Min, „není to těžký." Zřejmě to vše pokládala za hru, nebo to aspoň předstírala. „A lidi by se určitě divili, proč taková dáma jako ty vláčí svý vlastní sedlový brašny. Můžeš si je vzít - a moje taky - až se -" Její úsměv zmizel a ona důrazně zašeptala: „Aes Sedai!"</p>
<p>Egwain se otočila dopředu. Proti nim přicházela Aes Sedai s rovnými černými vlasy a pletí barvy zašlé slonoviny a naslouchala ženě v hrubých vesnických šatech a záplatovaném plášti. Aes Sedai si jich zatím nevšimla, ale Egwain ji poznala. Byla to Takima z hnědého adžah, která v Bílé věži vyučovala dějinám Aes Sedai a která své žačky poznala na sto kroků.</p>
<p>Nyneiva bez zpomalení zahnula do boční chodby, ale tamtudy zrovna spěchala jedna z přijatých, vyčouhlá dívka, která se neustále mračila, vlekouc za ucho novicku s ruměnými lícemi.</p>
<p>Egwain musela polknout, než mohla promluvit. „To byla Irella a Elsa. Myslíte, že si nás všimly?" Nedokázala se přimět, aby se ohlédla.</p>
<p>„Ne," řekla po chvíli Min. „Viděly jenom naše šaty." Egwain si úlevou dlouze vydechla a slyšela, že Nyneiva udělala totéž.</p>
<p>„Než dorazíme ke stájím, pukne mi srdce," zamumlala Elain. „To je dobrodružství vždycky takové, Egwain? Že máš srdce až v krku a sevřený žaludek?"</p>
<p>„Asi ano," odpověděla pomalu Egwain. S těžkým srdcem si uvědomila, že kdysi po dobrodružství dychtila, chtěla provádět něco nebezpečného a vzrušujícího, jako hrdinové z příběhů. Teď byla přesvědčená, že vzrušující je, nač si člověk vzpomněl, když se ohlédl zpátky, a příběhy vynechávaly hodně nepříjemných věcí. Také to sdělila Elain.</p>
<p>„Stejně," prohlásila dědička odhodlaně, „Ještě nikdy jsem žádné opravdové vzrušení nezažila, a žádné nezažiju, dokud do toho bude moci máti mluvit. Což bude trvat do té doby, než usednu na trůn sama."</p>
<p>„Buďte zticha, vy dvě," sykla Nyneiva. Pro změnu teď byly na chodbě samy, v dohledu nebyl nikdo. Nyneiva ukázala k úzkému schodišti. „Tohle je to, co potřebujeme. Jestli jsem se úplně neztratila při tom, jak jsme pořád zahýbaly."</p>
<p>Vydala se vzhůru po schodech, jako by si přesto byla jistá, a ostatní ji následovaly. Malé dveře u paty schodiště opravdu vedly na uprášený dvorek vedle jižní stáje, kde měly ustájeny koně novicky, tedy ty, které nějaké koně měly, do té doby, než je opět potřebovaly. K čemuž obvykle došlo tehdy, kdy postoupily mezi přijaté novicky, nebo je poslaly domů. Za dívkami se nyní zvedala mohutná zářící Bílá věž. Pozemky k ní patřící zabíraly mnoho honů okolo a hradby kolem nich by zahanbily nejedno slušné město.</p>
<p>Nyneiva nakráčela do stáje, jako by jí patřila. Vonělo to tu senem a koňmi a dozadu do stínů s pruhy světla, dopadajícího sem zamřížovanými okénky u stropu, se táhly dvě řady stání. Kupodivu kosmatá Bela a Nyneivina bělka byly obě ustájeny kousek ode dveří. Bela natáhla hlavu nad dvířka svého stání a tiše na Egwain zaržála. V dohledu byl jenom jeden štolba, příjemně vypadající chlapík s prošedivělým vousem, žvýkající stéblo slámy.</p>
<p>„Chceme nasedlat koně," nařídila mu Nyneiva svým nejvelitelštějším tónem. „Tyhle dva. Min, najdi svýho a Elainina koně." Min shodila sedlové brašny a zatáhla Elain hlouběji do stáje.</p>
<p>Stájník se za nimi mračil a pomalu vytáhl stéblo z úst. „To musí být nějaká chyba, má paní. Tahle zvířata -"</p>
<p>„- jsou naše," prohlásila Nyneiva pevně a založila si ruce, takže byl jasně vidět prsten s hadem. „A ty je hned osedlej."</p>
<p> Egwain zadržela dech. Jejich poslední naděje byla, že se, pokud to projde, bude Nyneiva vydávat za Aes Sedai, kdyby snad narazily na někoho, kdo by jim dělal potíže, a byl jí to ochoten spolknout. U žádné Aes Sedai ani u přijaté novicky by jí to samozřejmě neprošlo, ale stájník...</p>
<p>Muž se podíval na Nyneivin prsten a pak na ni. „Řekli mi dva," prohlásil nakonec, a zřejmě na něj Nyneiva žádný dojem neudělala. „Jedné přijaté a jedné novicky. O tom, že budete čtyři, řeč nebyla."</p>
<p>Egwain se chtělo smát. Ovšem, Liandrin si nemyslela, že by si koně dokázaly opatřit samy.</p>
<p>Nyneiva se zatvářila zklamaně a promluvila ještě ostřejším hlasem. „Ty vyveď koně a osedlej je, nebo budeš potřebovat Liandrinino léčení, jestli ti ho vůbec bude ochotná poskytnout."</p>
<p>Štolba chtěl něco poznamenat o Liandrin, ale když viděl, jak se Nyneiva tváří, bez dalšího slova se postaral o koně, jen si pro sebe cosi mumlal, ale tak tiše, že to žádná z dívek nezaslechla. Min s Elain se vrátily se svými oři ve chvíli, kdy stájník dotahoval druhou podpínku. Min vedla vysokého šedého valacha a Elain měla hnědou kobylku s labutím krkem.</p>
<p>Když všechny seděly v sedle, Nyneiva se opět obrátila ke štolbovi. „Bezpochyby ti bylo řečeno, abys o tomhle mlčel, a na tom nic nemění, jestli jsme dvě nebo dvě stovky. Pokud bys snad měl jiný názor, uvědom si, co by ti Liandrin udělala, kdybys jen cekl o tom, o čem máš mlčet."</p>
<p>Když vyjely, Elain stájníkovi hodila minci a zamumlala: „Za tvé starosti, dobrý muži. Provedl jsi to dobře." Venku zachytila Egwainin pohled a usmála se. „Máti říká, že cukr a bič jsou vždycky lepší než jenom bič."</p>
<p>„Doufám, že ani jedno nebudeme potřebovat, až dorazíme k hlídkám," podotkla Egwain. „Doufám, že s nimi si Liandrin promluvila taky."</p>
<p>U Tarlomenovy brány ve vysoké jižní hradbě se však nedalo poznat, zda se strážnými někdo mluvil či nikoliv. Strážní čtveřici žen jen zamávali a krátce se poklonili, ani se na ně nepodívali podruhé. Měli zadržovat nebezpečné lidi venku. Očividně neměli žádné rozkazy ohledně toho, že by měli někoho držet uvnitř.</p>
<p>Chladný vítr vanoucí od řeky poskytl dívkám důvod stáhnout si cestou městem kapuce plášťů do čela. Zvonění podkov jejich koní na dláždění se ztrácelo v hučení davů lidí hrnoucích se ulicemi a v hudbě, která se linula z některých stavení, kolem nichž projížděly. Kolem jezdkyň se jako řeka kolem skaliska rozděloval shluk lidí oděných v šatu nejrůznějších zemí, od tmavé střízlivé módy cairhienské po jasné zářivé barvy Toulavého lidu včetně všech odstínů a střihů mezi tím, ale dívky stejně nemohly jet rychleji než pomalým krokem.</p>
<p>Egwain nevěnovala nejmenší pozornost slavným věžím s visutými můstky ani budovám, které vypadaly spíš jako zpěněné vlny, větrem obroušená skaliska či roztodivné lastury než něco postaveného z kamene. Aes Sedai často chodívaly do města a v tomhle davu se mohly některé ocitnout tváří v tvář, než bys řekl švec. Egwain si po chvíli uvědomila, že ostatní dívky dávají stejně dobrý pozor jako ona, ale stejně se jí ulevilo, když se na dohled objevil ogieří háj.</p>
<p>Nad střechami domů již byly vidět velké stromy se svými rozložitými korunami, zabírajícími stovky sáhů i víc. Vysokánské duby, jilmy, kaliny a jedle pod nimi vypadaly jako trpaslíci. Kolem háje, jenž měl dobré dvě míle napříč, se tyčila zeď, ale byly to vlastně jen řady vinutých kamenných oblouků, z nichž každý měl pět sáhů na výšku a dvakrát tolik na šířku. Před zdí se na ulici hemžili lidé, vozy a kočáry, kdežto za ní ležela skoro divočina. Háj nevypadal ani jako upravený park, ani jako neuspořádaná houština uprostřed lesa. Spíš vypadal jako vzor přírody, jako by to měl být dokonalý les, nejkrásnější les, jaký by mohl být. Některé lístky již začaly měnit barvu, a na Egwain to působilo dojmem, že dokonce i záblesky oranžové, žluté a červené mezi zelení jsou dokonalým ztělesněním podzimu.</p>
<p>Občas někdo zašel i do oblouků, ale nikdo se neohlédl, když pod stromy vjely čtyři ženy. Město se rychle ztrácelo z dohledu, dokonce i jeho hluk v háji utichal. Po deseti krocích jako by se ocitly na míle od nejbližšího města.</p>
<p>„Severní okraj háje, říkala," mumlala si Nyneiva a rozhlížela se kolem. „Odsud dál na sever už není nic, jen -" zarazila se, protože z houštiny černého bezu vyrazili dva koně, tmavá lesklá klisna pod sedlem a lehce naložený nákladní kůň.</p>
<p>Tmavá klisna se vzepjala a zahrabala kopyty ve vzduchu, když jí Liandrin prudce přitáhla otěže. Aes Sedai byla vzteky bez sebe. „Řekla jsem vám, abyste o tomhle nikomu neříkaly! Nikomu!" Egwain si všimla naložených tyčí a přišlo jí to zvláštní.</p>
<p>„Tohle jsou přítelkyně," začala Nyneiva škrobeně, ale Elain ji přerušila.</p>
<p>„Odpusť nám, Liandrin Sedai. Ony nám nic neřekly, slyšely jsme vás. Nechtěly jsme poslouchat něco, co bychom neměly slyšet, ale stejně jsme to slyšely. A také chceme pomoci Randovi al'Thorovi. A těm druhým chlapcům samozřejmě také," dodala rychle.</p>
<p>Liandrin se podívala na Elain a Min. Mezi větvemi šikmo pronikalo pozdně odpolední slunce a jejich tváře byly skryty ve stínu kapuci. „Takže," řekla nakonec s pohledem stále upřeným na druhé dvě ženy, „zařídila jsem, aby se o vás dvě postaraly, ale když už jste tady, nevadí. Na tuhle cestu mohou jít čtyři stejně dobře jako dvě."</p>
<p>„Postaraly, Liandrin Sedai?" ozvala se Elain. „Tomu nerozumím."</p>
<p>„Dítě, o tobě a té druhé je známo, že jste přítelkyně těchhle dvou. Nemyslíte, že by vám kladly otázky, až by zjistily, že ony zmizely? Myslíš si, že by na tebe byly černé adžah milé jenom proto, že jsi dědička trůnu? Kdybys byla zůstala v Bílé věži, možná by ses nedožila rána." To všechny dívky na chvíli umlčelo, ale Liandrin vzápětí otočila koně a zavelela: „Pojeďte za mnou!"</p>
<p>Aes Sedai je vedla hlouběji do háje, až narazily na vysoký železný kovaný plot zakončený jako břitva ostrými hroty. Plot zřejmě ohraničoval velké prostranství a napravo a nalevo mizel mezi stromy. V plotě byla branka zabezpečená velkým zámkem. Liandrin jej odemkla velkým klíčem, který vytáhla z pláště, a pokynula dívkám, aby vjely dovnitř, načež za nimi zase zamkla a hned jela dál. Na větvi nad nimi zašvitořila veverka a odněkud bylo slyšet ostré bušení datla.</p>
<p>„Kam jedeme?" chtěla vědět Nyneiva. Liandrin neodpověděla a Nyneiva se rozzlobeně ohlédla na ostatní. „Proč jedeme hlouběji do lesa? Abychom mohly opustit Tar Valon, musíme přejet most nebo použít loď, a tady žádný most nebo loď není -"</p>
<p>„Je tu tohle," oznámila Liandrin. „Plot brání ve vstupu těm, kdo by si mohli ublížit, ale my to dnes potřebujeme." Ukazovala na vysokou silnou desku zřejmě z kamene, která stála na užší hraně a po jedné straně měla složitý reliéf lián a lístků.</p>
<p>Egwain se stáhlo hrdlo. Náhle věděla, proč Liandrin vzala lucerny, a nelíbilo se jí to. Zaslechla šeptat Nyneivu. „Brána." Obě se na Cesty pamatovaly až příliš dobře.</p>
<p>„Jednou jsme to zvládly," říkala to sobě stejně jako Nyneivě, „tak to zvládneme i podruhé." <emphasis>Jestli nás Rand a ostatní potřebují, musíme jim pomoci. Tak je to prosté. </emphasis></p>
<p>„Je to opravdu...?" začala Min přidušeným hlasem, ale dokončit větu nedokázala.</p>
<p>„Brána," vydechla Elain. „Netušila jsem, že se Cesty ještě dají použít. Tedy rozhodně jsem vůbec netušila, že je dovoleno je používat."</p>
<p>Liandrin již sesedla a sundala z rytiny trojlístek <emphasis>avendesory. </emphasis>Velká křídla z propletených lián se začala otevírat a za nimi se objevilo něco, co připomínalo matné stříbrné zrcadlo, které nejasně odráželo, co bylo před ním.</p>
<p>„Nemusíte chodit," řekla Liandrin. „Můžete tu na mě počkat, bezpečně za plotem, dokud pro vás nepřijdu. Nebo vás možná černé adžah najdou dřív než ostatní." Její úsměv vůbec nebyl milý. Za ní se brána otevřela dokořán a křídla se zastavila.</p>
<p>„Neříkala jsem, že nepůjdeme," řekla Elain, ale toužebně se ohlédla k lesu.</p>
<p>„Jestli to máme udělat," pravila chraptivě Min, „tak do toho." Zírala na bránu a Egwain měla dojem, že slyší, jak Min bručí: „Světlo tě spal, Rande al'Thore."</p>
<p>„Já musím jít poslední," řekla Liandrin. „Takže všechny dovnitř. Půjdu za vámi." Teď se také ohlížela k lesu, jako by se bála, že by je mohl někdo sledovat. „Rychle! Rychle!"</p>
<p>Egwain nevěděla, co Liandrin čeká, že uvidí, ale ať by byl přišel kdokoliv, byl by jim zabránil použít bránu. <emphasis>Rande, ty tupohlavý pitomče, </emphasis>pomyslela si, <emphasis>proč se nemůžeš aspoň jednou dostat do potíží, kdy bych se nemusela chovat jako hrdinka z příběhů? </emphasis></p>
<p>Pobídla Belu do kroku a kosmatá kobylka, čiperná po delším pobytu ve stáji, poskočila dopředu.</p>
<p>„Pomalu!" křikla Nyneiva, ale bylo pozdě.</p>
<p>Egwain s Belou se řítily ke svému vlastnímu matnému odrazu. Dva kosmatí koně se dotkly nosy a jako by vplouvaly jeden do druhého. Když Egwain splývala se svým vlastním odrazem, zamrazilo ji. Čas jako by plynul pomaleji, jako kdyby ji chlad zahaloval po kousíčcích, a jeden každý kousíček zabral celé dlouhé, nekonečné minuty.</p>
<p>Náhle Bela v černočerné tmě klopýtla pohybujíc se tak rychle, že jí Egwain málem přeletěla přes hlavu. Kobylka se zastavila a třásla se, zatímco Egwain spěšně sesedala a potmě jí osahávala nohy, aby zjistila, jestli si neublížila. Byla za tmu skoro vděčná, protože zakryla její znachovělé tváře. Věděla, že čas, stejně jako vzdálenosti, jsou na Cestách jiné. Pohnula se bez přemýšlení.</p>
<p>Kolem byla všude tma, jen obdélník otevřené brány z této strany připomínal okno z kouřového skla. Dovnitř brána nevpouštěla světlo - černota jako by se tiskla přímo na ni - ale Egwain skrze otvor viděla ostatní, pohybující se pomalu, jako postavy ve špatném snu. Nyneiva trvala na tom, že rozdá tyče s lucernami a zapálí je. Liandrin nepůvabně souhlasila, zřejmě naléhala, že si musejí pospíšit.</p>
<p>Když bránou prošla Nyneiva - vedouc svou bělku pomalým krokem - Egwain ji málem objala a přinejmenším polovina její radosti vyvěrala z lucerny, kterou Nyneiva nesla. Lucerna vytvářela menší jezírko světla, než by měla - temnota se tlačila na světlo a snažila se ho vtisknout zpět do lucerny - ale Egwain už začínala mít dojem, že se temnota tlačí na ni samotnou, jako by byla hmotná. Nicméně spokojila se s prohlášením: „Bela je v pořádku a já si nesrazila vaz, i když jsem si to nejspíš zasloužila."</p>
<p>Kdysi bývalo na Cestách světlo, než byla pošpiněna jediná síla, pomocí níž byly vytvořeny, než je špína, kterou Temný seslal na <emphasis>saidín, </emphasis>začala kazit.</p>
<p>Nyneiva Egwain strčila tyč s lucernou do rukou a otočila se, aby ze sedla sundala další. „Pokud víš, co bys zasloužila," zabručela, „tak si to nezasloužíš." Náhle se zahihňala. „Občas si myslím, že u zrodu titulu vědma stála podobná rčení víc než cokoliv jiného. No, tady je další. Ty si srazíš vaz a já ti ho spravím, aby sis ho mohla příště srazit zas."</p>
<p>Říkala to lehce a Egwain se také smála - dokud si neuvědomila, kde je. Nyneivě veselí také dlouho nevydrželo.</p>
<p>Min s Elain prošly bránou váhavě. Svoje koně vedly za sebou, nesly zapálené lucerny a očividně čekaly, že tu budou přinejmenším číhat nějaké obludy. Zprvu se jim ulevilo, když kromě temnoty nic jiného nenašly, ale tíha tmy brzy způsobila, že začaly nervózně přešlapovat. Liandrin vrátila list <emphasis>avendesory </emphasis>na místo a projela zavírající se bránou, vedouc nákladního koně.</p>
<p>Liandrin ani nepočkala, až se brána zcela zavře, jen beze slova hodila otěže nákladního koně Min, vydala se podél bílé čáry, která byla matně vidět ve světle luceren, a zamířila tak na Cesty. Podlaha vypadala jako z kamene, celá poďobaná a vyžraná kyselinou. Egwain se spěšně vyškrábala Bele na hřbet, ale Aes Sedai následovaly všechny dívky vcelku dost rychle. Ze světa jako by nic nezbylo, jen drsná podlaha pod kopyty koní.</p>
<p>Bílá čára vedla rovně jako když střelí tmou k velké kamenné desce pokryté ogieřími písmeny vyloženými stříbrem. Na některých místech však byl nápis porušen stejnými dolíčky, jaké hyzdily podlahu.</p>
<p>„Ukazatel," zamumlala tiše Elain, obrátila se v sedle a nejistě se rozhlížela kolem. „Elaida mi něco málo o Cestách prozradila. Moc toho ale neříkala. Ne dost," dodala pochmurně. „Nebo zase až moc."</p>
<p>Liandrin klidně srovnala ukazatel s pergamenem, který nacpala zpátky do kapsáře dřív, než se na něj Egwain stačila podívat.</p>
<p>Světlo luceren jako by na kraji ostře končilo, místo aby se postupně vytrácelo, ale stačilo, aby Egwain, když je Aes Sedai odváděla od ukazatele, zahlédla silnou kamennou balustrádu, místy také vyžranou. Ostrov, tak to nazvala Elain. Díky temnotě se nedalo pořádně odhadnout, jak je ostrov vlastně velký, ale Egwain usoudila, že asi sto kroků napříč.</p>
<p>Balustrádu protínaly kamenné můstky a plošiny, každá s kamenným sloupem označeným jedinou linkou ogieřího písma. Mosty jako by se klenuly do prázdna. Plošiny vedly nahoru i dolů. Jak projížděly kolem, nezahlédly z nich víc než začátek.</p>
<p>Liandrin se zastavila, jen aby se podívala na kamenné sloupy, a pak zabočila na plošinu vedoucí dolů a brzy kolem nich byla jen plošina sama a temnota. Všude viselo dusivé ticho. Egwain měla pocit, že dokonce ani klapot kopyt na hrubém kameni se nenese příliš daleko za okruh světla.</p>
<p>Plošina vedla pořád dolů a zatáčela pořád dokola, až vyústila na jiném ostrově s rozlámanou balustrádou mezi můstky a dalšími plošinami. Zdejší ukazatel Liandrin opět srovnala s pergamenem. Ostrov působil dojmem pevného kamene, stejně jako ten první. Egwain si toužebně přála, aby si nebyla tolik jistá, že první ostrov jim visí přímo nad hlavou.</p>
<p>Náhle promluvila Nyneiva a nahlas vyslovila Egwaininy obavy. Mluvila sice pevným jistým hlasem, ale uprostřed věty se zarazila a polkla.</p>
<p>„To - to by mohlo být," usoudila slabým hláskem Elain. Zvedla oči a rychle je zase sklopila. „Elaida říkala, že přírodní zákony na Cestách neplatí. Aspoň ne tak, jako venku."</p>
<p>„Světlo!" zamumlala Min a pak zvedla hlas. „Jak dlouho tu podle tebe musíme zůstat?"</p>
<p>Medové copy Aes Sedai zavířily, jak se k nim Liandrin prudce otočila. „Dokud vás nevyvedu," řekla stroze. „Čím víc mě obtěžujete, tím déle to bude trvat." A znovu se dala do zkoumání svého pergamenu a ukazatele.</p>
<p>Egwain i ostatní dívky mlčely.</p>
<p>Liandrin putovala od ukazatele k ukazateli, po plošinách a můstcích, které jako by bez opory vedly nekonečnou tmou. Aes Sedai nevěnovala dívkám pozornost a Egwain náhle napadlo, jestli by se Liandrin vrátila, kdyby se některá z nich opozdila. Ostatní nejspíš přemýšlely o tomtéž, protože všechny jely v těsném hloučku těsně za ocasem tmavé klisny.</p>
<p>Egwain překvapilo, když si uvědomila, že ji to pořád přitahuje k <emphasis>saidaru, </emphasis>cítila přítomnost ženské poloviny pravého zdroje i touhu po něm, toužila usměrňovat jeho proudění. Předtím byla přesvědčená, že Temného špína na Cestách jej před ní zakryje. Jistým způsobem tu špínu cítila. Byla slabá a neměla nic společného se <emphasis>saidarem, </emphasis>ale Egwain si byla jistá, že kdyby tady sáhla po pravém zdroji, bylo by to, jako by ponořila ruku do ohavného mastného kouře, aby dosáhla na čistý šálek. Ať by udělala cokoliv, bylo by to pošpiněno. Poprvé za celé týdny neměla potíže vábení <emphasis>saidaru </emphasis>odolat.</p>
<p>Na světě venku už musela být dávno tma, když Liandrin náhle na jednom z ostrovů sesedla a oznámila, že se tu zastaví na večeři a přespí tu a že jídlo je na nákladním koni.</p>
<p>„Rozdělte to," řekla, neobtěžujíc se některé přikázat přímo. „Potrvá nám skoro dva dny, než dorazíme k Tomově Hlavě. Nechci, abyste tam dojely hladové, když už jste byly tak hloupé a nevzaly jste s sebou nic k jídlu." Rázně odsedlala a spoutala klisnu, ale pak se prostě usadila na sedlo a počkala, dokud jí některá z dívek nedonese jídlo.</p>
<p>Placku a sýr jí donesla Elain. Aes Sedai dala jasně najevo, že po společnosti netouží, takže se ostatní dívky najedly o kousek dál, sedíce na sedlech naskládaných těsně u sebe. Temnota za jejich lucernami byla ubohým kořením.</p>
<p>Po chvíli řekla Egwain: „Liandrin Sedai, co když potkáme Černý vítr?" Min zvedla obočí a Elain vykřikla. „Moirain Sedai říkala, že se nedá zabít, dokonce se mu prý nedá ani příliš ublížit, a já cítím, jak špína tohohle místa čeká, aby mohla pokřivit vše, co s jedinou sílou podnikneme."</p>
<p>„Na zdroj ani nepomyslíte, dokud vám neřeknu," vyjela na ni Liandrin ostře. „Jestli se některá z vás pokusí tady na Cestách usměrňovat, mohla by se zbláznit jako muž. Nemáte výcvik na to, abyste překonaly špínu mužů, kteří to tu vytvořili. Jestli se Černý vítr objeví, vyřídím to já." Našpulila rty a zadívala se na kousek sýra. „Moirain toho neví tolik, kolik si myslí." Strčila sýr do úst a usmála se.</p>
<p>„Nemám ji ráda," zamumlal Egwain dost tiše, aby ji Aes Sedai nezaslechla.</p>
<p>„Jestli s ní může spolupracovat Moirain," řekla tiše Nyneiva, „tak my můžeme taky. Ne že bych měla Moirain o moc raději než Liandrin, ale jestli se znovu začaly plést do Randových věcí..." Odmlčela se a přitáhla si plášť k tělu. Zima sice nebyla, ale jí jaksi připadalo, že by měla být.</p>
<p>„Co je ten Černý vítr?" zeptala se Min. Když jí to Elain vysvětlila, přičemž se držela hlavně toho, co říkaly Elaida a její matka, Min si povzdechla. „Vzor se má hodně z čeho zodpovídat. Nevím, jestli některý mužský za tohle stojí."</p>
<p>„Nemuselas chodit," připomněla jí Egwain. „Mohlas kdykoliv odejít. Nikdo by se ti nepokoušel zabránit odejít z Bílé věže."</p>
<p>„Ó, já jsem se mohla vytratit," prohodila Min suše, „stejně snadno jako ty nebo Elain. Vzor se příliš nestará o to, co chceme my. Egwain, co jestli si tě Rand i po tom všem, čím jsi kvůli němu prošla, nevezme? Co jestli se ožení s nějakou jinou ženou, kterou jsi nikdy předtím neviděla, nebo s Elain nebo se mnou? Co pak?"</p>
<p>Elain se zakuckala. „Máti by to neschválila."</p>
<p>Egwain chvíli mlčela. Rand se možná nedožije svatby s žádnou ženou. A jestli ano... Neuměla si představit, že by někomu ublížil. <emphasis>Ani poté, co zešílí? </emphasis>Musel existovat nějaký způsob, jak to všechno zastavit, nějak to změnit. Aes Sedai toho tolik věděly, mohly toho tolik udělat. <emphasis>Jestli ho mohly zastavit, tak proč to neudělaly? </emphasis>Jediná odpověď byla, protože nemohly, a tu Egwain slyšet nechtěla.</p>
<p>Snažila se dodat svému hlasu lehkost. „Nejsem si jistá, jestli si ho <emphasis>chci </emphasis>vzít. Aes Sedai se vdávají jen zřídka, víš. Ale být tebou, nebo tebou, Elain, rozhodně bych si na něj nedělala zálusk. Nemyslím..." Zarazila se a zakašlala, aby to zamaskovala. „Nemyslím, že se někdy ožení. Ale pokud ano, tak přeju tý, kterou si nakonec vezme, i kdyby to byla jedna z vás, hodně štěstí." Doufala, že to znělo, jako by to myslela vážně. „Je umíněný jako mezek a odmítá uznat svý chyby, ale je laskavý." Hlas se jí zachvěl, ale podařilo se jí zasmát.</p>
<p>„Můžeš klidně tvrdit, že ti na něm nezáleží," prohlásila Elain. „Ale podle mého názoru by se ti to líbilo ještě méně než máti. On je zajímavý, Egwain. Zajímavější než kterýkoliv muž, jakého jsem kdy potkala, i když je to jenom ovčák. Pokud budeš tak hloupá, abys ho odhodila, tak budeš moci dávat za vinu jen sama sobě, jestli se rozhodnu čelit máti a tobě. Nebylo by to poprvé, kdy by andorský princ neměl před svatbou titul. Ale ty tak hloupá nebudeš, takže se to nesnaž předstírat. Určitě se rozhodneš pro zelené adžah a uděláš ho jedním ze svých strážců. Jediné zelené adžah s jedním strážcem, které znám, jsou za něj provdané."</p>
<p>Egwain se přinutila přidat se k Elain a prohlásila, že jestli se stane zelenou sestrou, bude mít deset strážců.</p>
<p>Min ji zamračeně pozorovala a Nyneiva zase zamyšleně sledovala Min. Dívky se odmlčely a převlékly se do vhodnějšího šatu na cestu, který vytáhly ze sedlových brašen. Nebylo snadné udržet si takovém ponurém místě dobrou náladu.</p>
<p>Egwain zprvu nemohla usnout, a pak spala špatně a zdály se jí ošklivé sny. Nezdálo se jí o Randovi, ale o muži s ohnivýma očima. Tentokrát neměl na obličeji masku a byl na něj strašný pohled, protože měl tvář samou hojící se popáleninu. Jen se na ni podíval a zasmál se, ale nejhorší byly sny, které následovaly, sny o tom, že je ztracena na Cestách navěky, sny, v nichž ji pronásledoval Černý vítr. Když ji Liandrin dloubla špičkou boty do žeber, aby ji vzbudila, byla skoro vděčná. Měla pocit, že vůbec nespala.</p>
<p>Liandrin je druhý den hnala dál, i když místo slunce měly jen lucerny, a ke spánku jim dovolila se uložit, až když se kymácely v sedlech. Kámen byl tvrdá poduška, ale Liandrin je po pár hodinách nelítostně vzbudila. Skoro ani nepočkala, než nasednou, a už vyjela dál. Plošiny a mosty, ostrovy a ukazatele. Egwain jich v té černočerné tmě viděla tolik, že už je přestala počítat. Už dávno ztratila pojem o čase. Liandrin jim dovolila jen krátké zastávky, kdy se najedly a daly odpočinout koním, a temnota je tlačila k zemi jako hmotné břímě. V sedlech všechny kromě Liandrin seděly zhroucené jako pytle obilí. Na Aes Sedai únava ani temnota zřejmě nepůsobily. Byla čerstvá jako v Bílé věži a stejně chladná. Nikoho nenechala nahlédnout do pergamenu, s nímž srovnávala ukazatele, a když se jí na něj Nyneiva zeptala, hned ho schovala s odměřeným: „Stejně bys tomu nerozuměla."</p>
<p>A pak, zatímco Egwain unaveně mrkala, Liandrin odjížděla od ukazatele ne k mostu či plošině, ale podél poďobané bílé čáry vedoucí pryč do temnoty. Egwain se podívala na své přítelkyně a pak si všechny pospíšily za Aes Sedai. Před nimi, ve světle lucerny, už Liandrin sundávala lístek <emphasis>avendesory </emphasis>z reliéfu brány.</p>
<p>„Jsme tady," pravila s úsměvem Liandrin. „Konečně jsem vás přivedla tam, kam jste se měly dostat."</p><empty-line /><empty-line /><p>KAPITOLA SEDMNÁCTÁ</p>
<p><strong><emphasis>Damane</emphasis></strong></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>Když se brána otevřela, Egwain sesedla. Liandrin jim pokynula, aby projely ven, a Egwain tedy opatrně vyvedla kosmatou kobylku z Cest. Přestože šly pomalu, ona i Bela klopýtly v křovisku rozmačkaném otevírajícími se křídly brány, když se jejich pohyb jako by ještě víc zpomalil. Skrytou bránu obklopovala stěna křoví. Kolem rostlo jen pár stromů a listím poněkud barevnějším, než bylo, když byly v Tar Valonu, šustil ranní větřík.</p>
<p>Egwain se dívala, jak se její přítelkyně vynořují z brány, a stála tu již celou minutu, než si konečně uvědomila, že už je tu jiná skupina, skrytá za druhým křídlem brány. Když si toho konečně všimla, nejistě si je prohlédla. Byla to ta nejpodivnější skupinka, jakou kdy viděla, a taky si vzpomněla, co slyšela povídat o válce na Tomově Hlavě.</p>
<p>Byli tu ozbrojení muži, přinejmenším padesát jich bylo, s překrývajícími se ocelovými pláty na hrudi a matnými černými přílbami ve tvaru hmyzích hlav. Seděli v sedlech či postávali vedle svých koní a zírali na ni, zírali na vynořující se ostatní ženy, zírali na bránu a cosi si mumlali. Jediný muž s odkrytou hlavou mezi nimi, vysoký muž s tmavou pletí a orlím nosem, stál s pozlacenou a pomalovanou přílbou u boku a vypadal ohromený tím, co viděl. S vojáky byly také ženy. Dvě měly prosté tmavošedé šaty a široké stříbrné obojky a napjatě pozorovaly ty, kdo vycházely z brány. Za těmi dvěma stály další ženy, jako by se jim chystaly šeptat do ucha. Dvě další ženy, stojící kousek stranou, měly široké rozstřižené suknice sahající jim kus nad kotníky a štítky s vyšitými blesky na prsou a na suknicich. Nejpodivnější ze všech byla poslední žena, vyklánějící se z nosítek nesených osmi svalnatými muži s holou hrudí a baňatými černými kalhotami. Hlavu měla ta žena na obou spáncích vyholenou, takže jí zbyl široký hřeben černých vlasů, které jí spadaly až na záda. Dlouhé smetanové šaty s vyšitými květy a ptáčky v modrých oválech měla pečlivě upravené tak, aby byly vidět záhyby čistě bílých spodniček. Nehty měla dobrý coul dlouhé a na ukazováčku a prostředníku nalakované namodro.</p>
<p>„Liandrin Sedai," vydechla nervózně Egwain, „ty víš, kdo to je?" Její přítelkyně ohmatávaly otěže, jako by chtěly nasednout a utéci, ale Liandrin vrátila lístek <emphasis>avendesory </emphasis>na místo a sebevědomě pokročila kupředu, ještě než se brána zcela zavřela.</p>
<p>„Vznešená paní Suroth?" řekla Liandrin, a napůl to znělo jako otázka a napůl jako prohlášení.</p>
<p>Žena v nosítkách přikývla. „Ty jsi Liandrin." Při řeči trochu šišlala a Egwain chvíli trvalo, než jí porozuměla. „Aes Sedai," dodala Suroth s pokřiveným úsměvem a vojáci začali cosi mumlat. „Musíme to vyřídit rychle, Liandrin. Jsou tu hlídky a ty nás nesmějí objevit. Tobě by se pozornost hledačů pravdy nelíbila o nic víc než mně. Chci se vrátit do Falme dřív, než Turok zjistí, že jsem byla pryč."</p>
<p>„O čem to mluvíš?" chtěla vědět Nyneiva. „O čem to tu mluví, Liandrin?"</p>
<p>Liandrin položila Nyneivě a Egwain ruku na rameno. „Tohle jsou ty dvě, o kterých jsem mluvila. A tady je další." Kývla směrem k Elain. „Je to dědička Andoru."</p>
<p>Obě ženy s blesky na šatech přistoupily ke skupince před bránou - Egwain si všimla, že v rukou drží stočené pruhy jakéhosi stříbrného kovu - a ten voják bez přílby šel s nimi. Nijak se nesnažil sáhnout po meči a lhostejně se usmíval, ale Egwain si ho stále ostražitě prohlížela. Liandrin se netvářila nijak pohoršeně, jinak by byla Egwain skočila na Belu už tehdy.</p>
<p>„Liandrin Sedai," řekla naléhavě, „co je to za lidi? Oni taky chtějí pomoct Randovi a ostatním?"</p>
<p>Muž s orlím nosem náhle popadl Min s Elain zezadu za krk a všechno se náhle událo nesmírně rychle. Muž zaklel a jedna z žen zaječela, nebo to snad bylo více žen. Egwain si nebyla jistá. Vítr se náhle změnil ve vichřici, která odnášela Liandrinin rozzlobený křik v oblacích prachu, a listí a stromy se se sténáním ohýbaly. Koně se vzpínali a pronikavě řičeli. A jedna z žen natáhla ruku a připevnila Egwain cosi na krk.</p>
<p>Egwain vlál plášť jako plachta a ona se zapřela a zatahala za kovový obojek z hladkého kovu. Nepovolil, měla dojem, že je z jednoho kusu, i když věděla, že někde musí mít sponu. Stříbřitý pásek, který žena držela, jí teď vedl přes rameno a končil u světlého náramku na ženině levém zápěstí. Egwain zaťala pěst a udeřila ženu, jak nejsilněji uměla, přímo do oka - a zapotácela se a padla na kolena. V hlavě jí zvonilo. Měla dojem, jako by ji do obličeje udeřil velký chlap.</p>
<p>Když znovu začala vidět, vítr již utichl. Kolem volně pobíhalo několik koní, mezi nimi Bela a Elainina klisna, a někteří vojáci kleli a zvedali se ze země. Liandrin si klidně smetala prach a listí ze šatů. Min klečela a omámeně se snažila zvednout. Muž s orlím nosem stál nad ní a z nosu mu kapala krev. Minin nůž ležel těsně mimo její dosah a jeho čepel byla po jedné straně rudá. Nyneivu a Elain nebylo nikde vidět a Nyneivina kobylka byla také pryč. Stejně jako několik vojáků a jedna dvojice žen. Ta druhá tu klidně stála a Egwain teď viděla, že jsou spojeny stříbrnou šňůrou podobnou té, která ji spojovala se ženou vedle ní.</p>
<p>Ta žena dřepěla vedle Egwain a mnula si tvář. Levé oko už jí začínalo modrat. Měla dlouhé tmavé vlasy a velké hnědé oči. Byla hezká, asi o deset let starší než Nyneiva. „Tvoje první lekce," řekla důrazně. V jejím hlase nebyla nejmenší stopa nepřátelství, mluvila vlastně skoro laskavě. „Tentokrát tě víc nepotrestám, protože s nově chycenou <emphasis>damane </emphasis>jsem si měla dávat větší pozor. Ale pamatuj si. Ty jsi <emphasis>damane, </emphasis>uvázaná, a já jsem <emphasis>sul'dam, </emphasis>vodící. Když jsou <emphasis>damane </emphasis>a <emphasis>sul'dam </emphasis>spojeny, cokoliv ublíží <emphasis>sul'dam, </emphasis>ucítí dvakrát silněji <emphasis>damane. </emphasis>Až do smrti. Takže si pamatuj, že nikdy nesmíš uhodit <emphasis>sul'dam </emphasis>a musíš svou <emphasis>sul'dam </emphasis>chránit víc než sama sebe. Jsem Renna. Jak se jmenuješ ty?"</p>
<p>„Já nejsem... cos říkala," zavrčela Egwain. Znovu zatahala za obojek, ale ten ani tentokrát nepovolil. Napadlo ji, že ženu znovu srazí k zemi a pokusí se jí strhnout náramek ze zápěstí, ale nápad nakonec zavrhla. I kdyby se ji nepokusili zastavit vojáci - a ti si jí s Renny zatím vůbec nevšímali - měla nepříjemný pocit, že druhá žena mluví pravdu. Dotkla se levého oka a trhla sebou. Sice se nezdálo, že by jí tvář otékala, takže možná nebude mít stejnou modřinu jako Renna, ale stejně to bolelo. Její levé oko, Rennino levé oko. Zesílila hlas. „Liandrin Sedai? Proč je to necháváš dělat?" Liandrin si oprášila ruce a ani se na Egwain nepodívala.</p>
<p>„První, co se musíš naučit," promluvila Renna „je udělat přesně to, co se po tobě chce, a bez váhání."</p>
<p>Egwain zalapala po dechu. Náhle měla pocit pálení a bodání, jako by spadla do kopřiv žahavek, a to od hlavy k patě. Pohodila hlavou a pálení zesílilo.</p>
<p>„Mnoho <emphasis>sul'dam," </emphasis>pokračovala tím téměř přátelským tónem Renna, „nevěří, že by <emphasis>damane </emphasis>měly mít povoleno jméno. Ale já jsem tě chytila, takže tě budu cvičit já, a já ti dovolím ponechat si vlastní jméno. Pokud mě příliš nerozzlobíš. Teď jsem s tebou mírně nespokojena. Opravdu chceš trvat na svém, než se doopravdy rozzlobím?"</p>
<p>Egwain roztřeseně zaťala zuby. Zatínala nehty do dlaní ve snaze zuřivě se nepoškrábat. <emphasis>Pitomo! Je to jenom tvoje jméno. </emphasis>„Egwain," podařilo se jí ze sebe vypravit. „Jsem Egwain al'Vereová." Pálení a svěděni okamžitě pominulo. Egwain si dlouze vydechla.</p>
<p>„Egwain," řekla Renna. „To je hezké jméno." A k Egwainině hrůze ji Renna poplácala po hlavě, jako by byla pes.</p>
<p>Náhle si uvědomila, že to cítí z ženina hlasu - dobrý vztah ke psu ve výcviku, nikoliv přátelství, které člověk cítí k jiné lidské bytosti.</p>
<p>Renna se uchechtla. „Teď jsi ještě rozzlobenější. Jestli mě chceš znovu uhodit, tak dávej pozor, ať to není moc silně, protože ty to ucítíš dvakrát tolik, co já. A nesnaž se usměrňovat. To nikdy nedokážeš bez mého přímého rozkazu."</p>
<p>Egwain bušilo v hlavě. Zvedla se a snažila se Renny nevšímat, pokud si ovšem lze nevšímat někoho, kdo drží vodítko připevněné k obojku kolem vašeho krku. Když se druhá žena znovu zasmála, tváře jí zahořely. Chtěla jít k Min, ale délka vodítka jí to nedovolila. Tiše tedy zavolala: „Min, jsi v pořádku?"</p>
<p>Min si pomalu dřepla na paty a kývla. Pak zvedla ruku k hlavě a tvářila se, jako by si přála, aby se nebyla pohnula.</p>
<p>Oblohu rozťal blesk a rozštípl strom nedaleko od nich. Egwain nadskočila a potom se náhle usmála. Nyneiva byla pořád volná a Elain také. Pokud ji s Min někdo může osvobodit, Nyneiva to dokáže. Úsměv se však změnil v zamračení, když se podívala na Liandrin. Aes Sedai je z nějakého důvodu zradila, ale za to zaplatí. <emphasis>Jednou. Nějak. </emphasis>Zamračení jí neulevilo. Liandrin se neotočila od nosítek.</p>
<p>Muži s holou hrudí poklekli a položili nosítka na zem. Suroth přistoupila a pečlivě si upravila suknice. Pak se, obutá do lehkých sřevíčků, vydala k Liandrin. Obě ženy byly zhruba stejně velké. Hnědé oči se nevzrušeně dívaly do černých.</p>
<p>„Měla jsi mi přivést dvě," řekla Suroth. „Místo toho mám jenom jednu, zatímco dvě utekly, a jedna je mnohem mocnější, než bych kdy věřila, že nějaká může být. Přivolá k nám každou hlídku ze vzdálenosti dvou leguí."</p>
<p>„Přivedla jsem ti tři," řekla Liandrin klidně. „Jestli si je nedokášeš udržet, možná by si náš pán měl mezi vámi najít někoho jiného, aby mu sloužil. Bojíš se maličkostí. Jestli přijde nějaká hlídka, zabij je."</p>
<p>Nedaleko opět udeřil blesk a o chvíli později zahřmělo. Do vzduchu se zvedl oblak prachu. Liandrin ani Suroth si toho však nevšímaly.</p>
<p>„Pořád se můžu vrátit do Falme se dvěma novými <emphasis>damane," </emphasis>pravila Suroth. „Ale mrzí mě, když musím dovolit... Aes Sedai," - ta slova od ní zněla jako nadávka - „volně odejít."</p>
<p>Liandrinin výraz se nezměnil, ale Egwain si všimla, že náhle začala vydávat slabou záři.</p>
<p>„Dej pozor, vznešená paní," zavolala Renna. „Je připravená!"</p>
<p>Vojáci se pohnuli a sáhli po mečích a kopích, ale Suroth jen spojila prsty a přes dlouhé nehty se zadívala na Liandrin. „Nic mi neuděláš, Liandrin. Našemu pánu by se to nelíbilo, protože mě tady potřebuje víc než tebe, a ty se jeho bojíš víc než toho, že z tebe uděláme <emphasis>damane."</emphasis></p>
<p>Liandrin se usmála, i když na tvářích měla od vzteku bílé skvrny. „A ty, Suroth, se ho bojíš víc než toho, že tě na místě spálím na uhel."</p>
<p>„Právě. Obě se ho bojíme. A přesto se potřeby našeho pána časem změní. Všechny <emphasis>marath'damane </emphasis>budou nakonec uvázány. Třeba to nakonec budu já, kdo ti nasadí obojek kolem tvého hezkého krčku."</p>
<p>„Jak říkáš, Suroth. Potřeby našeho pána se změní. Připomenu ti to v den, kdy přede mnou poklekneš."</p>
<p>Vysoká kalina asi o míli dál náhle vzplála jako věchet slámy.</p>
<p>„Tohle začíná být únavné," zabručela Suroth. „Elbare, odvolej je." Muž s orlím nosem vytáhl malý roh. Vydával vysoký pronikavý zvuk.</p>
<p>„Musíš najít tu ženu Nyneivu," vyjela Liandrin ostře. „Elain není důležitá, ale obě ty ženy a tuhle dívku musíš vzít s sebou na loď, až vyplujete."</p>
<p>„Vím moc dobře, co nám bylo nařízeno, <emphasis>marath'damane, </emphasis>i když bych moc ráda věděla, proč."</p>
<p>„Ať ti toho řekli, kolik chtěli, dítě," opovržlivě plivla Liandrin, „tolik je dovoleno, abys věděla. Pamatuj, že sloužíš a posloucháš. Tyhle dvě musejí být přepraveny na druhou stranu Arythského oceánu a drženy tam."</p>
<p>Suroth si odfrkla. „Nezůstanu tady, abych hledala nějakou Nyneivu. Jestli mě Turak předá hledačům pravdy, nebudu již našemu pánu k užitku." Liandrin rozzlobeně otevřela ústa, ale Suroth ji nenechala promluvit. „Ta žena nezůstane volná dlouho. Ani jedna. Až znovu vyplujeme, vezmeme s sebou každou ženu z tohohle mizerného kusu země, která může usměrňovat, byť málo, uvázanou a na obojku. Jestli tu chceš zůstat a hledat ji, posluž si. Brzy sem dorazí hlídky, protože chtějí vypátrat tu chátru, co se pořád skrývá po kraji. A některé hlídky s sebou vodí <emphasis>damane, </emphasis>a těm bude jedno, kterému pánu sloužíš. Jestli to setkání vůbec přežiješ, vodítko a obojek tě naučí novému životu, a já si nemyslím, že by se náš pán obtěžoval sem posílat někoho natolik hloupého, kdo by se nechal chytit živý."</p>
<p>„Jestli tu některá zůstane," řekla ostře Liandrin, „náš pán bude mít sám dost velké potíže, Suroth. Vezmi je obě, nebo zaplať cenu." Došla k bráně a zatahala svou klisnu za otěže. Brána se za ní brzy zavřela.</p>
<p>Vojáci, kteří pátrali po Nyneivě s Elain, se cvalem vrátili zpátky a dvě ženy spojené vodítkem, obojkem a náramkem, <emphasis>damane </emphasis>a <emphasis>sul'dam, </emphasis>jely bok po boku. Tři muži vedli koně s těly přehozenými přes sedla. Egwain pocítila příval naděje, když poznala, že všechna těla na sobě mají zbroj. Takže nechytili ani Nyneivu, ani Elain.</p>
<p>Min se začala zvedat, ale muž s orlím nosem jí položil nohu na záda a přitlačil ji k zemi. Min lapala po dechu a slabě se svíjela. „Žádám o dovolení promluvit, vznešená paní," řekl. Suroth pokynula rukou a on pokračoval. „Tahle holka mě řízla, vznešená paní. Jestli pro ni vznešená paní nemá další použití...?" Suroth jen kývla a otočila se pryč a muž sáhl přes rameno pro meč.</p>
<p>„Ne!" zařvala Egwain. Zaslechla Rennu tiše zaklít a náhle ji zase začalo pálit celé tělo, a víc než předtím, ale to ji nezastavilo. „Prosím! Vznešená paní, prosím! Je to moje přítelkyně!" Tělem jí projela bolest, jakou nikdy nepoznala. Každičký sval se jí stáhl. Egwain se se zasténáním zhroutila na zem, ale pořád viděla Elbarovu těžkou zakřivenou čepel, jak opouští pochvu, jak ji muž zvedá oběma rukama. „Prosím! Ó, Min!"</p>
<p>Bolest náhle zmizela, jako by vůbec nebyla. Jen vzpomínka na ni zůstala. Před očima se jí objevily Surothiny modré sametové střevíčky, nyní celé uprášené, ale Egwain stále zírala na Elbara. Stál tam s mečem nad hlavou a vší silou tlačil Min k zemi... ale ani se nepohnul.</p>
<p>„Tahle holka je tvoje přítelkyně?" zeptala se Suroth.</p>
<p>Egwain se začala zvedat, ale když Suroth překvapeně zvedla očí, zůstala ležet, jen zdvihla hlavu. Musela zachránit Min. <emphasis>Jestli to znamená plazit se... </emphasis>Rozevřela rty a doufala, že vyceněné zuby budou pokládány za úsměv. „Ano, vznešená paní."</p>
<p>„A jestli ji ušetřím, jestli vás nechám občas se sejít, budeš pracovat a učit se?"</p>
<p>„Budu, vznešená paní." Slíbila by mnohem víc, aby to Min uchránilo od rozťaté lebky. <emphasis>Dokonce to i dodržím, </emphasis>pomyslela si trpce, <emphasis>dokud budu muset. </emphasis></p>
<p>„Posaď tu holku na koně, Elbare," řekla Suroth. „Přivaž ji, jestli nedokáže sedět sama v sedle. Jestli se tahle <emphasis>damane </emphasis>ukáže jako zklamání, třeba ti pak dám hlavu té holky." Ale to už kráčela k nosítkům.</p>
<p>Renna Egwain hrubě zvedla na nohy a postrčila ji k Bele, ale Egwain měla oči jen pro Min. Elbar nebyl na Min o nic jemnější než Renna na ni, ale měla dojem, že je Min celkem v pořádku. Aspoň Elbara zarazila, když ji chtěl uvázat k sedlu, a vyškrábala se na valacha jen s menší pomocí.</p>
<p>Podivná skupinka se vydala na západ. Suroth se nesla v čele a Elbar jel kousek za nosítky, ale dost blízko, aby mohl okamžitě vyslyšet jakoukoliv prosbu. Renna a Egwain jely vzadu s Min a ostatními <emphasis>sula'dam </emphasis>a <emphasis>damane, </emphasis>až za vojáky. Žena, která zřejmě chtěla uvázat Nyneivu, hladila smyčky stříbrného vodítka, které stále držela, a vypadala rozzlobeně. Zvlněná krajina byla řídce porostlá stromy a kouř z hořící kaliny byl brzy pouze šmouhou na obloze za nimi.</p>
<p>„Byla jsi poctěna," pravila Renna po chvíli, „že na tebe vznešená paní promluvila. Jindy bych ti dovolila nosit stužku na znamení pocty. Ale protože jsi na sebe přivolala její pozornost sama..."</p>
<p>Egwain vykřikla, když jako by dostala ránu bičem přes záda, pak přes nohu a přes ruku. Zdálo se, že rány na ni prší ze všech stran. Věděla, že se to nedá zarazit, ale nemohla si pomoci a chránila si rukama hlavu, aby rány zastavila. Kousala se do rtů, aby nekřičela nahlas, ale po lících se jí koulely slzy. Bela řičela a tančila, ale Renna pevně držela stříbrné vodítko a nedovolila tak Egwain se příliš vzdálit.</p>
<p>Žádný z vojáků se ani neohlédl.</p>
<p>„Co jí to děláš?" vyjela Min. „Egwain? Přestaň!"</p>
<p>„Žiješ jen proto, že ti to bylo dovoleno... Min, že?" pravila klidně Renna. „Nechť je to lekce i pro tebe. Dokud se do toho budeš plést, nepřestane to."</p>
<p>Min zvedla pěst a pak ji nechala klesnout. „Nebudu se do toho plést. Jenom toho, prosím tě, nech. Egwain, mrzí mě to."</p>
<p>Neviděné bití ještě chvíli pokračovalo, zřejmě aby Min viděla, že její přímluva nic nezmůže, a pak ustalo, ale Egwain se stále třásla. Bolest tentokrát nepominula. Vyhrnula si rukáv přesvědčena, že uvidí modřiny. Neměla ani škrábnutí, ale rány cítila, jako by tam byly. Polkla. „To nebyla tvoje chyba, Min." Bela pohazovala hlavou a koulela očima a Egwain ji poplácala po krku. „Tvoje taky ne."</p>
<p>„Byla to tvoje chyba, Egwain," podotkla Renna. Mluvila tak trpělivě, tak laskavě, jako by zacházela s někým, kdo je příliš hloupý, aby věděl, co je správné, až se Egwain chtělo ječet. „Když je <emphasis>damane </emphasis>trestána, je to vždycky její chyba, i když neví třeba proč. <emphasis>Damane </emphasis>musí vytušit, co její <emphasis>sul'dam </emphasis>chce. Tentokrát však víš proč. <emphasis>Damane </emphasis>jsou jako nábytek nebo nástroje vždy připravené k použití, ale nikdy se nikomu nevnucují. Zvláště ne někomu urozenému."</p>
<p>Egwain se kousala do rtu tak silně, až ucítila krev. <emphasis>Tohle je noční můra. To nemůže být skutečné. Proč to Liandrin udělala? Proč se to děje? </emphasis>„Smím... smím se na něco zeptat?"</p>
<p>„Mne se zeptat smíš." Renna se usmála. „Ale během let bude tvůj náramek nosit mnoho <emphasis>sul'dam </emphasis>- vždycky je tu víc <emphasis>sul'dam </emphasis>než <emphasis>damane - </emphasis>a některé by tě nechaly stáhnout z kůže, kdybys jen zvedla zrak z podlahy nebo otevřela bez dovolení pusu, ale já nevidím důvod nenechat tě mluvit, pokud si budeš dávat pozor na to, co říkáš." Jedna z druhých <emphasis>sul'dam </emphasis>si hlasitě odfrkla. Byla spojena s hezkou tmavovlasou ženou ve středních letech, která stále upírala oči na své ruce.</p>
<p>„Liandrin," - Egwain jí uctivý titul nepřidala, už nikdy to neudělá - „a vznešená paní mluvily o pánovi, kterému obě slouží." Vzpomněla si přitom na muže se skoro zhojenými popáleninami na obličeji a očima a ústy, které se občas měnily v plameny, ale i když byl jen postavou z jejích snů, připadal jí příliš děsivý, aby o něm uvažovala. „Kdo je to? Co chce ode mě a od Min?" Věděla, že bylo hloupé vyhnout se Nyneivinu jménu - nemyslela si, že by na ni některý z těchto lidí zapomněl jenom proto, že o ní nikdo nebude mluvit, zvláště ona modrooká <emphasis>sul'dam, </emphasis>která hladila nepoužité vodítko - ale byl to jediný způsob, jak jim to vrátit, který ji v té chvíli napadl.</p>
<p>„Nepřísluší mi starat se o záležitosti urozených," řekla Renna, „a tobě už vůbec ne. Vznešená paní mi řekne, co chce, abych věděla, a já ti povím, co chci, abys věděla ty. Cokoliv jiného uvidíš nebo uslyšíš, jako bys nikdy neviděla ani neslyšela, jako by se to nikdy nestalo. Tak je to bezpečné, zvláště pro <emphasis>damane. Damane </emphasis>jsou příliš cenné, aby byly jen tak zabity, ale mohla bys být nejen potrestána, mohla bys také přijít o jazyk k mluvení nebo ruku k psaní. <emphasis>Damane </emphasis>zvládnou, co musejí, i bez těchto částí těla."</p>
<p>Egwain se zachvěla, i když nebyla zima. Přitáhla si plášť k ramenům a rukou přejela po vodítku a trochu za ně zatahala. „Tohle je strašná věc. Jak to můžeš někomu udělat? Která ohavná duše to vymyslela?"</p>
<p>Modrooká <emphasis>sul'dam </emphasis>s prázdným vodítkem zavrčela. „Tahle by měla být bez jazyka už teď, Renno."</p>
<p>Renna se jenom trpělivě usmála. „Jak strašná? Copak bychom mohli nechat volně pobíhat někoho, kdo umí to, co <emphasis>damane? </emphasis>Občas se narodí muž, který by se stal <emphasis>marath'damane, </emphasis>kdyby byl ženou - jak jsem slyšela, tady se to děje také - a ty je, samozřejmě, třeba zabít, ale ženy nezešílejí. Je pro ně lepší stát se <emphasis>damane, </emphasis>než vyvolávat svou mocí potíže. A co se týče duše, která poprvé vymyslela <emphasis>a'dam, </emphasis>byla to žena, která si říkala Aes Sedai."</p>
<p>Egwain poznala, že se musí tvářit nevěřícně, dřív než se Renna rozesmála nahlas. „Když Luthair Pendrag Mondwin, syn Jestřábího křídla, poprvé čelil vojskům Noci, našel mezi nimi mnoho takových, které si říkaly Aes Sedai. Bojovaly mezi sebou o moc a používaly jedinou sílu i na bitevním poli. Jedna z nich, žena jménem Deain, usoudila, že pro ni bude lepší, když bude sloužit císaři - on tehdy ještě samozřejmě nebyl císařem - protože ten ve svém vojsku neměl žádné Aes Sedai. Tahle Deain za ním přišla s vynálezem, který vyrobila, prvním <emphasis>a'damem </emphasis>připoutaným ke krku jedné ze svých sester. I když ta žena nechtěla Luthairovi sloužit, <emphasis>a'dam </emphasis>už zařídil, aby mu sloužila. Deain vyrobila další <emphasis>a'domy, </emphasis>byly nalezeny první <emphasis>sul'dam </emphasis>a pochytané ženy, které si říkaly Aes Sedai, zjistily, že jsou ve skutečnosti jenom <emphasis>marath'damane, </emphasis>Ty, které je třeba uvázat. Vypráví se, že když byla uvázána sama Deain, její křik byl slyšet po celé Půlnoční věži, ale ona byla také jen <emphasis>marath'damane, </emphasis>a <emphasis>marath'damane </emphasis>nemůže být ponechána volná. Třeba budeš jedna z těch, které umějí vyrobit <emphasis>a'dam. </emphasis>Pokud ano, budeš hýčkána a budeš moci odpočívat v klidu."</p>
<p>Egwain se toužebně rozhlížela po krajině, jíž projížděli. Země se začala zvedat a na pahorcích rostlo ještě méně stromů, ale Egwain si byla jistá, že by se tu dokázala ztratit. „To se mám těšit na to, že mě budou hýčkat jako psího mazlíčka?" řekla hořce. „Celý život uvázaná k muži nebo ženě, kteří mě budou považovat za nějaký zvíře?"</p>
<p>„K muži ne." Renna se zahihňala. „Všechny <emphasis>sul'dam </emphasis>jsou ženy. Když si náramek navlékne muž, většinou to má stejný účinek, jako by visel někde na kolíku na zdi."</p>
<p>„A občas," ozvala se modrooká <emphasis>sul'dam </emphasis>drsně, „oba s křikem zemřou." Žena měla ostré rysy a tenké, pevně stisknuté rty a Egwain si uvědomila, že hněv je očividně její stálý výraz. „Čas od času si císařovna hraje s urozenými pány tak, že je nechá připoutat k <emphasis>damane. </emphasis>Pánové se pak potí a baví celý dvůr Devíti měsíců. Pánové až do samého konce nevědí, jestli to přežijí, nebo zemřou, a <emphasis>damane </emphasis>také ne." Její smích byl zlovolný.</p>
<p>„Jen císařovna si může dovolit plýtvat <emphasis>damane </emphasis>takovým způsobem, Alwhin," vyštěkla Renna, „a já nehodlám cvičit tuhle <emphasis>damane </emphasis>jen proto, aby ji takhle zahodili."</p>
<p>„Zatím jsem ještě žádný výcvik neviděla, Renno. Jenom samé řečičky, jako bys s tou <emphasis>damane </emphasis>byla od dětství kamarádka."</p>
<p>„Možná je čas podívat se, co dovede," řekla Renna s pohledem upřeným na Egwain. „Dokážeš už usměrňovat i na takovou vzdálenost?" Ukázala na vysoký dub, stojící osamoceně na vrcholku kopce.</p>
<p>Egwain se na strom zamračila. Stál asi půl míle od vojáků a Surothiných nosítek. Nikdy nezkusila nic na větší vzdálenost, než kam dosáhla, ale myslela, že by to nejspíš mohla zvládnout. „Nevím," řekla.</p>
<p>„Zkus to," nařídila jí Renna. „Musíš se vcítit do stromu. Musíš cítit jeho mízu. Chci, abys to všechno ohřála tak, aby se míza v každé větvi okamžitě změnila v páru. Udělej to."</p>
<p>Egwain si šokované uvědomila, že touží udělat, co jí Renna nařizuje. Neusměrňovala, dokonce se <emphasis>saidaru </emphasis>ani nedotkla, už dva dny. Přání naplnit se jedinou silou ji roztřáslo. „Já," - ve vteřince zavrhla „to neudělám". Rány, které nebyly vidět, ji stále pálily a připomínaly jí, aby nebyla tak hloupá - „nemůžu," řekla místo toho. „Je to moc daleko a já jsem ještě nikdy nic takového nezkoušela."</p>
<p>Jedna ze <emphasis>sul'dam </emphasis>se chraplavě rozesmála a Alwhin řekla: „Nikdy se o to ani nepokusila."</p>
<p>Renna téměř smutně potřásla hlavou. „Když je někdo <emphasis>sul'dam </emphasis>dost dlouho," obrátila se k Egwain, „dokáže na <emphasis>damane </emphasis>pár věcí poznat i bez náramku, ale s náramkem vždycky bezpečně víš, jestli se <emphasis>damane </emphasis>pokusila usměrňovat. Nikdy mi nesmíš lhát, ani žádné <emphasis>sul'dam." </emphasis></p>
<p>Náhle byly neviditelné důtky zpátky a všude ji tloukly. S křikem se pokusila Rennu uhodit, ale <emphasis>sul'dam </emphasis>její pěst ledabyle odrazila hůlkou. Pobídla Belu, ale <emphasis>sul'dam </emphasis>ji málem strhla vodítkem ze sedla. Egwain zoufale sáhla po <emphasis>saidaru, </emphasis>hodlajíc ublížit Renně natolik, aby přestala, udělat jí to, co Renna dělala jí. <emphasis>Sul'dam </emphasis>suše potřásla hlavou. Egwain zavyla, jak ji náhle začalo pálit celé tělo. Teprve když se zcela odtáhla od <emphasis>saidaru, </emphasis>přestalo ji pálit, ale neviděné rány pršely dál s nezmenšenou silou a rychlostí. Snažila se zakřičet, že to zkusí, jen když toho Renna nechá, ale dokázala jenom kvílet a svíjet se.</p>
<p>Matně si uvědomila, že Min rozzlobeně křičí a snaží se zajet k ní, načež jí Alwhin vytrhla otěže z rukou a jiná <emphasis>sul'dam </emphasis>ostře promluvila se svou <emphasis>damane, </emphasis>která se podívala na Min. A pak se rozkřičela i Min a mávala rukama, jako by se snažila chránit před ranami či bodavým hmyzem. Přes vlastní bolest připadala Egwain ta Minina vzdálená.</p>
<p>Jejich křik přiměl některé vojáky se otočit. Vzápětí se rozesmáli. Jak <emphasis>sul'dam </emphasis>zacházejí s <emphasis>damane, </emphasis>do toho jim nic nebylo.</p>
<p>Egwain připadalo, že to trvá již celou věčnost, ale nakonec to skončilo. Ležela zesláblá na sedlové hrušce, tváře vlhké od slz, a vzlykala Bele do hřívy. Kobylka neklidně zařehtala.</p>
<p>„Je dobře, že máš odvahu," řekla Renna klidně. „Nejlepší <emphasis>damane </emphasis>jsou z těch, které mají odvahu a které je třeba zlomit."</p>
<p>Egwain zavřela oči. Přála si, aby mohla zavřít i uši, aby neslyšela Rennu. <emphasis>Musím se dostat pryč. Musím, ale jak? Nyneivo, pomoz mi. Světlo, kéž mi někdo pomůže. </emphasis></p>
<p>„Budeš jedna z nejlepších," řekla Renna spokojeně. Pohladila Egwain po vlasech, panička uklidňující pejska.</p>
<p>* * *</p>
<p>Nyneiva se naklonila ze sedla a vyhlédla zpoza stěny keřů s pichlavými lístky. Viděla jen roztroušené stromy, některé již se žloutnoucím listím. Travnaté pláně a keříky mezi nimi byly prázdné. Kromě slábnoucího sloupu kouře stoupajícího z kaliny a vlnícího se ve větru, se nikde nic nehýbalo.</p>
<p>To bylo její dílo, hořící kalina, i blesk z čisté oblohy a pár dalších věcí, které by ji nikdy ani nenapadlo zkoušet, dokud to ty dvě ženské nezkusily na ní. Měla dojem, že nějak musejí spolupracovat, i když jejich vzájemný vztah nechápala. Zřejmě k sobě byly uvázané. Jedna měla obojek, ale druhá byla také připoutaná. Čím si Nyneiva jistá byla, tak tím, že jedna nebo obě jsou Aes Sedai. Sice si je nemohla pořádně prohlédnout, aby se podívala na záři vznikající při usměrňování, ale musela tam být.</p>
<p><emphasis>O tomhle s potěšením povykládám Sheriam, </emphasis>řekla si v duchu suše. <emphasis>Aes Sedai přece nepoužívají sílu jako zbraň. </emphasis></p>
<p>Ona to tedy udělala. S tím bleskem je aspoň srazila k zemi a viděla i jednoho z vojáků, tedy spíš jeho tělo, celé ohořelé od světelné koule, které vytvořila a házela po svých pronásledovatelích. Teď už ale delší dobu žádného cizince neviděla.</p>
<p>Na čele jí vyvstal pot a všechen nebyl jen od námahy. Spojení se <emphasis>saidarem </emphasis>se přerušilo a ona se ho nedokázala znovu dotknout. V té první chvíli, kdy si uvědomila, že je Liandrin zradila, tu <emphasis>saidar </emphasis>byl dřív, než to poznala, a jediná síla ji zaplavila jako příval. Připadalo jí, že dokáže všechno. A dokud ji pronásledovali, doplňoval sílu vztek z toho, že ji honí jako zvíře. Teď pronásledování ustalo. Čím déle neviděla nepřítele, na něhož by mohla udeřit, tím větší si dělala starosti, že se k ní nějak dostali, a tím větší měla obavy, co provedli Egwain, Elain a Min. Teď musela přiznat, že cítí hlavně strach. Strach o ně, strach o sebe. Potřebovala hněv.</p>
<p>Za stromem se cosi pohnulo.</p>
<p>Nyneiva zadržela dech a snažila se dostat k <emphasis>saidaru, </emphasis>ale všechna cvičení, která ji Sheriam a ostatní učily, všechno to o kvítcích otvírajících se v mysli, všechny představy toků, které zadržuje jako břehy, nebyly k ničemu. Cítila ho, cítila pravý zdroj, ale nemohla se ho dotknout.</p>
<p>Zpoza stromu opatrně vystoupila Elain a Nyneiva si vydechla úlevou. Dědička měla potrhané a špinavé šaty, zlaté vlasy jako vrabčí hnízdo plné kousků kůry a listí a oči měla rozšířené jako vyplašená laňka, ale krátkou dýku držela pevně v ruce. Nyneiva zatahala za otěže a vyjela na otevřené prostranství.</p>
<p>Elain nadskočila a pak si sáhla na hrdlo a zhluboka se nadechla. Nyneiva sesedla a obě ženy se objaly, utěšujíce se navzájem.</p>
<p>„Na chvilku," řekla Elain, když se nakonec pustily, „jsem si myslela, že tě... Víš, kde jsou? Pronásledovali mě dva muži. Ještě chvíli, a byli by mě chytili, ale ozvalo se troubení rohu a oni otočili koně a odcválali. Viděli mě, Nyneivo, a prostě odjeli."</p>
<p>„Já ho taky slyšela, a od té doby jsem nikoho neviděla. Viděla jsi Egwain nebo Min?"</p>
<p>Elain zavrtěla hlavou a sklesle se posadila na zem. „Ne od... Ten chlap srazil Min k zemi. A jedna z těch ženských se snažila nasadit Egwain něco kolem krku. Víc jsem toho neviděla, protože jsem utekla. Nemyslím, že se z toho dostaly, Nyneivo. Měla jsem něco udělat. Min sekla toho, co mě držel, do ruky, a Egwain... prostě jsem utekla, Nyneivo. Uvědomila jsem si, že jsem volná, a utíkala jsem. Máti si měla raději vzít Garetha Brynea a mít další dceru, jak nejdřív mohla. Já se pro trůn nehodím."</p>
<p>„Nebuď husa," řekla jí Nyneiva ostře. „Nezapomeň, že mám mezi bylinkama taky balíček kořene ostropysku." Elain držela hlavu v dlaních a výhrůžka ji dokonce ani nepřiměla se ohradit. „Poslouchej, holka. Viděla jsi snad mě, jak bojuju s dvaceti nebo třiceti ozbrojenými muži, a to ani nemluvím o Aes Sedai? Kdybys byla čekala, tak bys nejspíš taky upadla do zajetí. Pokud by tě rovnou nezabili. Zdálo se, že z nějakýho důvodu se zajímají o mě a o Egwain. Ani jim nemuselo záležet na tom, jestli zůstaneš naživu nebo ne." <emphasis>Proč se tak zajímali o Egwain a o mě? Proč zvlášť o nás? Proč to Liandrin udělala? Proč? </emphasis>Neměla víc odpovědí, než když se na to stejné ptala sama sebe poprvé.</p>
<p>„Kdybych zemřela ve snaze jim pomoci -" začala Elain.</p>
<p>„- tak bys byla mrtvá. A tudíž k ničemu ani sobě, ani jiným. Teď vstaň a opraš se." Nyneiva prohrabala sedlové brašny, hledajíc kartáč na vlasy. „A uprav si vlasy."</p>
<p>Elain se pomalu zvedla a s úsměvem si vzala kartáč. „Mluvíš jako Lini, moje stará chůva." <emphasis>Začala </emphasis>si rozčesávat vlasy, a jak zatahala za spletené chumáče, trhla sebou. „Ale jak jim pomůžeme, Nyneivo? Můžeš být silná jako hotová sestra, když jsi rozzlobená, ale oni mají také ženy, které umějí usměrňovat. Myslím, že to nejsou Aes Sedai, ale jako by byly. Dokonce ani nevíme, kam je odvedli."</p>
<p>„Na západ," řekla Nyneiva. „Ta potvora Suroth mluvila o Falme, a to je vůbec nejdál na západ na Tomově Hlavě. Půjdeme do Falme. Doufám, že je tam i Liandrin. Přinutím ji litovat dne, kdy se její matka poprvé podívala na jejího tátu. Ale nejdřív bychom si měly najít nějaký venkovský šaty. Viděla jsem ve Věži nějaký ženy z Tarabonu a Arad Domanu a ty rozhodně nenosily nic takovýho, jako je to, co máme na sobě. Ve Falme by v nás okamžitě poznali cizinky."</p>
<p>„Domanské šaty mi nevadí - i když máti by určitě dostala záchvat, kdyby zjistila, že jsem je někdy měla na sobě, a Lini by mě na to nikdy nenechala zapomenout - ale i kdybychom našly nějakou vesnici, můžeme si nové šaty dovolit? Nemám tušení, kolik peněz máš ty, ale já mám jenom deset zlatých marek a možná dvakrát tolik ve stříbře. To by nám mělo vydržet tak na dva tři týdny, ale nevím, co budeme dělat pak."</p>
<p>„Pár měsíců jako novicka v Tar Valonu," zasmála se Nyneiva, „a ty pořád myslíš jako dědička trůnu. Já nemám ani desetinu toho, co ty, ale dohromady nám to vydrží na dva i tři měsíce v pohodlí. Možná i dýl, jestli budeme opatrný. A šaty si rozhodně kupovat nehodlám, a v žádným případě ne nový. Moje šedý hedvábný šaty nám určitě pomůžou, jsou samá perla a zlatá niť. Jestli nenajdu ženskou, která by nám je vyměnila za dvoje nebo troje obyčejný, tak ti dám tenhle prsten a stanu se mladší novickou." Otočila se v sedle a vytáhla Elain za sebe.</p>
<p>„Co uděláme, až dorazíme do Falme?" zeptala se Elain, když se usadila na širokém zadku kobyly.</p>
<p>„To nevím, dokud tam nebudeme." Nyneiva se odmlčela a zastavila koně. „Jsi si jistá, že do toho chceš jít? Bude to hodně nebezpečný."</p>
<p>„Nebezpečnější, než je to pro Egwain a Min? Kdyby to bylo obráceně, ony by přišly pro nás. Vím, že ano. To tady zůstaneme celý den?" Elain pobídla koně do kroku a kobylka vykročila.</p>
<p>Nyneiva otočila koně tak, aby jim slunce, kousek za vrcholem své denní dráhy, svítilo do zad. „Musíme si dávat pozor. Aes Sedai, které známe, poznají ženu, která může usměrňovat, když jenom stojí na pár kroků od ní. Tyhle Aes Sedai by nás možná dokázaly najít i v davu, jestli nás budou hledat, a radši bychom měly předpokládat, že budou." <emphasis>Egwain a mě určitě hledali. Ale proč? </emphasis></p>
<p>„Ano. Musíme dávat pozor. Předtím jsi taky měla pravdu. Kdybychom se taky nechaly chytit, nijak bychom jim tím neprospěly." Elain se na chvíli odmlčela. „Myslíš, že to všechno byly lži, Nyneivo? Když nám Liandrin vykládala o tom, že je Rand v nebezpečí? A ostatní taky? Aes Sedai přece nelžou."</p>
<p>Teď na oplátku mlčela Nyneiva a rozpomínala se na to, jak jí Sheriam vyprávěla o přísahách, které žena před vstupem mezi hotové Aes Sedai pronáší uvnitř <emphasis>ter'angrialu, </emphasis>který ji zavazuje, aby je plnila. <emphasis>Neříci jediné nepravdivé slovo. </emphasis>To byla jedna z přísah, ale všichni věděli, že pravda, kterou Aes Sedai vysloví, nemusí být taková, jakou si myslíte, že jste slyšeli. „Hádám, že si teď Rand ohřívá nohy před krbem urozenýho pána Agelmara ve Fal Daře," řekla. <emphasis>Nemůžu si teď kvůli němu dělat starosti. Musím myslet na Egwain a Min. </emphasis></p>
<p>„Asi ano," povzdechla si Elain a poposedla si. „Jestli je to do Falme hodně daleko, Nyneivo, tak doufám, že polovinu cesty pojedu v sedle. Tohle totiž není zrovna pohodlné. A jestli necháš toho koně jít si svým krokem celou cestu, tak do Falme nikdy nedorazíme."</p>
<p>Nyneiva pobídla klisnu do rychlého klusu a Elain vyjekla a zachytila se Nyneivy za plášť. Nyneiva si řekla, že část cesty pojede vzadu a nebude si stěžovat, jestli Elain nechá koně nacválat, ale většinou si vzdychání ženy nadskakující za ní nevšímala. Byla cele zaneprázdněná tím, jak doufala, že až dorazí do Falme, přestane se bát a dostane vztek.</p>
<p>Vítr zesílil a nesl s sebou příslib nadcházející zimy.</p><empty-line /><empty-line /><p>KAPITOLA OSMNÁCTÁ</p>
<p><strong><emphasis>Neshody</emphasis></strong></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>Břidlicově šedým odpolednem zaduněl hrom. Rand si stáhl kapuci hlouběji do čela v naději, že zadrží aspoň část kapek studeného deště. Rudoch se zarputile ploužil blátivými loužemi. Kapuce byla ztěžklá vodou, stejně jako zbytek pláště, a parádní černý kabátec měl Rand také promočený skrz naskrz, a studil ho. Teplota byla tak nízká, že stačilo, aby ještě maličko poklesla, a místo dešťových kapek by z oblohy padaly sněhové vločky. A sněžit bude nejspíš brzy. Lidé ze dvou vesnic, jimiž projížděli, říkali, že letos už sněžilo dvakrát. Rand se zachvěl a skoro zatoužil, aby opravdu sněžilo. Pak by aspoň nebyl promočený na kůži.</p>
<p>Zástup se plouhal dál a vojáci ostražitě sledovali okolní krajinu. Ingtarova šedá sova splihle visela na žerdi i přes nápory větru. Hurin si občas stáhl kápi a zavětřil. Tvrdil, že ani déšť, ani zima na stopy nemají vliv, rozhodně ne na stopy, které hledají, ale zatím nic nenašel. Za Randem Uno tiše nadával. Loial prohledával sedlové brašny. Mokro mu zřejmě nevadilo, ale neustále si dělal starosti kvůli knihám. Každý se cítil bídně, až na Verin, která byla zřejmě příliš zamyšlená, aby si všimla, že jí kapuce spadla z hlavy a prší jí do obličeje.</p>
<p>„Nemohla bys s tím něco udělat?" zeptal se jí Rand. Slabý hlásek mu říkal, že by to něco mohl udělat sám. Musel jedině sáhnout pro <emphasis>saidín. </emphasis>Tak sladké bylo volání <emphasis>saidínu. </emphasis>Být plný jediné síly, být jedno s bouří. Proměnit mraky v čistou oblohu nebo vjet do zuřící bouře, rozdmýchat ji co nejvíc a smést vše na Tomově Hlavě od moře k pláním. Přijmout <emphasis>saidín. </emphasis>Rand však tuto touhu nemilosrdně potlačil.</p>
<p>Aes Sedai sebou trhla. „Cože? Ó. Asi ano. Trochu. Takhle velkou bouři nezastavím, ne sama - je na příliš velké ploše - ale mohla bych ji trochu zmírnit. Aspoň tam, kde jsme." Setřela si vodu z obličeje a nejspíš poprvé si uvědomila, že jí spadla kapuce, a tak si ji nepřítomně přetáhla zpátky.</p>
<p>„Tak proč to neuděláš?" zeptal se Mat. Cvakaly mu zuby a jeho obličej, vykukující zpod kapuce, vypadal, jako by už patřil mrtvole. Hlas měl však zatím živý.</p>
<p>„Protože kdybych použila příliš mnoho jediné síly, každá Aes Sedai na deset mil daleko by věděla, že tu někdo usměrňoval. A nechceme přece, aby se na nás vrhli Seanchané se svými <emphasis>damane.</emphasis>" Rozzlobeně stiskla rty.</p>
<p>Ve vesnici zvané Atuanův Mlýn se dozvěděli něco málo o nájezdnících, i když většina toho, co slyšeli, vyvolávala více otázek, než zodpovídala. Lidé jednu chvíli otevřeně blábolili, aby vzápětí zavřeli ústa na zámek a celí roztřesení se začali ohlížet přes rameno. Třásli se strachem, že se Seanchané vrátí se svými obludami a se svými <emphasis>damane. </emphasis>Ty ženy, které by měly být Aes Sedai a které byly místo toho uvázány na vodítku jako zvířata, děsily vesničany víc než podivní tvorové, jež Seanchané ovládali a které obyvatelé Atuanova Mlýna popisovali jen šeptem jako oživlé noční můry. A nejhorší bylo to, co Seanchané prováděli před svým odchodem pro výstrahu a z čeho lidi stále mrazilo do morku kostí. Své mrtvé pohřbili, ale velký zuhelnatělý kus vesnické návsi se báli vyčistit. Nikdo z nich neřekl, co se tam stalo, ale jakmile vstoupili do vesnice, Hurin se pozvracel a ke zčernalé zemi se odmítal přiblížit.</p>
<p>Atuanův Mlýn byl napůl opuštěný. Někteří lidé uprchli do Falme v naději, že Seanchané nebudou tak tvrdí ve městě, které jim zcela podléhalo, a jiní odešli na východ. Další o tom uvažovali. Na Almothské pláni se bojovalo. Povídalo se, že Tarabonští bojují s Domanskými, ale tam domy a stodoly hořely, protože je zapálili lidé. Dokonce i válce bylo snazší čelit než tomu, co vesničanům prováděli Seanchané. Co by jim mohli udělat.</p>
<p>„Proč Fain přinesl roh sem?" zabručel Perrin. Tuto otázku si v průběhu doby položili všichni, a nikdo na ni neznal odpověď. „Je tu válka a tihle Seanchani a jejich obludy. Proč sem?"</p>
<p>Ingtar se otočil v sedle, aby na něj viděl. Vypadal skoro stejně strhané jako Mat. „Vždycky se najdou tací, kteří ve válečných zmatcích vidí výhodu pro sebe. Fain je takový. Bezpochyby si myslí, že roh ukradne podruhé, tentokrát Temnému, a použije ho ke svému vlastnímu užitku."</p>
<p>„Plány Otce lží nikdy nejsou prosté," podotkla Verin. „Možná chce, aby sem Fain roh přinesl z nějakého důvodu, který zná jen Shayol Ghul."</p>
<p>„Obludy," odfrkl si Mat. Tváře měl propadlé a oči hluboko zapadlé. To, že <emphasis>mluvil </emphasis>jako by byl zdráv, věci jenom zhoršovalo. „Podle mě viděli jenom pár trolloků nebo mizelce. No, pročpak ne? Jestli mají Seanchani Aes Sedai, aby za ně bojovaly, tak proč ne trolloky a mizelce?" Zachytil Verinin pohled a stáhl se. „No, jsou to Aes Sedai, ať už jsou uvázaný nebo ne. Můžou usměrňovat, a to z nich dělá Aes Sedai." Ohlédl se na Randa a chraptivě se zasmál. „To dělá z tebe Aes Sedai, Světlo nám všem pomáhej."</p>
<p>Blátem a prudkým deštěm k nim přicválal Masema. „Před námi je další vesnice, můj pane," oznámil, když přitáhl otěže vedle Ingtara. Randa jenom přelétl pohledem, přimhouřil oči a už se na něj víc nepodíval. „Je prázdná, můj pane. Nejsou tam žádní vesničani, žádní Seanchani, nikdo. Domy ale vypadají v pořádku, až na dva tři, co... no, ty už tam nejsou, můj pane."</p>
<p>Ingtar zvedl ruku a vydal signál ke klusu.</p>
<p>Vesnice, kterou nalezl Masema, stála na kopci a nahoře kolem kruhu kamenných zdí bylo dlážděné náměstíčko. Domy byly z kamene, všechny s plochou střechou, a některé měly dokonce i poschodí. Ze tří stavení na jedné straně náměstí, která byla o něco větší, teď zbyla jen hromada zčernalého rumu. Kusy rozbitého kamene a střešních trámů ležely poházené po návsi. Když zadul vítr, třísklo pár okenic.</p>
<p>Ingtar sesedl před jedinou větší budovou, která ještě stála. Na rozvrzaném štítě nade dveřmi byla namalována žena žonglující s hvězdami, ale nestálo tam žádné jméno. Po hranách stékal déšť. Ingtar ještě nedomluvil a Verin už spěchala dovnitř. Shienarský pán vydával rozkazy. „Uno, prohledejte každý dům. Jestli tu někdo zůstal, třeba nám řekne, co se tu stalo, a možná i něco víc o těch Seanchanech. A jestli najdete nějaké jídlo, přineste je. A pokrývky." Uno kývl a otočil se k mužům. Ingtar se obrátil na Hurina. „Co tu cítíš? Prošel tudy Fain?"</p>
<p>Hurin si zamnul nos a zavrtěl hlavou. „On ne, můj pane, a ani trolloci. Ale ať už to udělal kdokoliv, zůstal po něm smrad." Ukázal na trosky domů. „Došlo tu k zabíjení, můj pane. Uvnitř byli lidé."</p>
<p>„Seanchani," zavrčel Ingtar. „Pojďme dovnitř. Ragane, najdi nějakou stáj pro koně."</p>
<p>Verin už zapálila ohně v obou velkých krbech a teď si u jednoho ohřívala ruce. Provlhlý plášť měla rozložený na stole, jakých tu na kachlíkové podlaze stálo několik. Našla i několik svící, které teď hořely na stole přilepené vlastním voskem. Bylo tu pusto a ticho, až na občasné zahřmění zvenčí, a mihotající se stíny po stěnách dodávaly šenku na velikosti. Rand hodil mokrý plášť a kabátec na stůl a připojil se k Verin. Jenom Loiala zřejmě víc zajímaly knihy než to, aby se sám trochu ohřál.</p>
<p>„Takhle Valerský roh nikdy nenajdeme," procedil Ingtar. „Jsou to už tři dny od chvíle, kdy... kdy jsme sem dojeli," - otřásl se a prohrábl si vlasy. Randa napadlo, co asi Shienarec viděl ve svých druhých životech - „a do Falme je to ještě den dva a zatím jsme po Fainovi nebo temných druzích nenašli ani stopu. Podél pobřeží jsou desítky vesnic. Mohl skončit v kterékoliv z nich a nasednout na loď kamkoliv. Jestli tu vůbec někdy byl."</p>
<p>„Je tady," pravila Verin klidně, „a šel do Falme."</p>
<p>„A je pořád tady," dodal Rand. <emphasis>Čeká na mě. Prosím, Světlo, ať na mě pořád ještě čeká. </emphasis></p>
<p>„Hurin ho vůbec neucítil," řekl Ingtar. Slídič pokrčil rameny, jako by neúspěch dával za vinu sobě. „Proč by si vybíral Falme? Jestli se dá těm vesničanům věřit, tak Falme drží tihle Seanchani. Dal bych svého nejlepšího psa, abych se dozvěděl, co jsou zač a odkud přišli."</p>
<p>„Kdo jsou, není pro nás důležité." Verin poklekla, rozvázala sedlové brašny a vytáhla z nich suché šaty. „Aspoň máme pokoje, kde se můžeme převléknout, i když nám to moc nepomůže, pokud se nezmění počasí. Ingtare, možná to, co nám vykládali ti vesničani, je pravda, možná se opravdu vracejí potomci vojáků Artuše Jestřábí křídlo. Co je důležité, je to, že Padan Fain šel do Falme. Ty nápisy ve vězení ve Fal Daře -"</p>
<p>„- se o Fainovi nezmiňovaly. Odpusť, Aes Sedai, ale mohl to být trik, stejně jako temné proroctví. Nemůžu uvěřit, že by trolloci byli tak hloupí a řekli nám všechno, co mají v plánu udělat, dřív než to udělali."</p>
<p>Verin k němu vzhlédla. „A co hodláš dělat, pokud se tedy nechceš řídit mou radou?"</p>
<p>„Chci získat Valerský roh," odvětil pevně Ingtar. „Odpusť mi, ale musím věřit svým vlastním smyslům spíš, než něčemu, co nějaký trollok naškrábal na zeď..."</p>
<p>„Určitě to byl myrddraal," zamumlala Verin, ale Ingtar se ani neodmlčel.</p>
<p>„...nebo temný druh, který jako by tím sám sebe zrazoval. Hodlám prohledat celou zemi, dokud Hurin nenajde stopu nebo dokud nenajdeme Faina živého. Musím mít ten roh, Verin Sedai. Prostě musím!"</p>
<p>„Tak to nejde," ozval se tiše Hurin. „Ne ,musím'. Co se stane, stane se." Nikdo mu nevěnoval pozornost.</p>
<p>„Všichni musíme," prohodila Verin, prohlížejíc sedlové brašny, „a přesto jsou některé věci možná ještě důležitější než tohle."</p>
<p>Nic víc už neřekla, ale Rand se ošklíbl. Zatoužil dostat se od ní pryč, od jejích narážek a náznaků. <emphasis>Já nejsem Drak Znovuzrozený. Světlo, přál bych si, abych se nadobro dostal od Aes Sedai pryč. </emphasis>„Ingtare, myslím, že já pojedu do Falme. Fain je tam - tím jsem si jistý - a jestli nepřijdu brzy, udělá něco, co ublíží Emondově Roli." O tom se předtím nikdy nezmínil.</p>
<p>Všichni na něj zazírali. Mat s Perrinem se mračili, ustaraně a zároveň přemýšlivě. Verin jako by právě našla nový kousek do skládačky. Loial vypadal ohromeně a Hurin popleteně. Ingtar mu očividně nevěřil.</p>
<p>„Proč by to dělal?" zeptal se.</p>
<p>„To nevím," zalhal Rand, „ale byla to část zprávy, kterou nechal u Barthanese."</p>
<p>„<emphasis>A </emphasis>říkal Barthanes, že Fain jede do Falme?" chtěl vědět Ingtar.</p>
<p>„Ne. A stejně by na tom nezáleželo, i kdyby to říkal." Hořce se zasmál. „Temní druzi lžou stejně přirozeně, jako dýchají."</p>
<p>„Rande," ozval se Mat, „kdybych věděl, jak Fainovi zabránit ublížit Emondově Roli, udělal bych to. Kdybych si byl jistý, co chce udělat. Ale potřebuju tu dýku, Rande, a Hurin má největší šanci ji najít."</p>
<p>„Já půjdu tam, kam ty, Rande," řekl Loial. Už překontroloval knihy a sundával si provlhlý kabát. „Ale nechápu, jak by několik dní víc nebo míň mohlo na věcech něco změnit. Pro jednou zkus tolik nespěchat."</p>
<p>„Mně nezáleží na tom, jestli do Falme pojedem teď, později nebo nikdy," krčil rameny Perrin, „ale jestli Fain opravdu ohrožuje Emondovu Roli... no, Mat má pravdu. Hurin znamená nejlepší způsob, jak ho najít."</p>
<p>„Já ho najdu, urozený pane Rande," vložil se do hovoru Hurin. „Jak ho jednou ucítím, půjdu rovnou za ním. Nikdo jiný takovou stopu, jako on, zanechat nemůže."</p>
<p>„Musíš se rozhodnout, Rande," řekla Verin opatrně, „ale pamatuj, že Falme drží vetřelci, o kterých pořád skoro nic nevíme. Jestli do Falme pojedeš sám, mohli by tě zajmout, nebo něco ještě horšího, a to by ničemu neposloužilo. Ale jsem si jistá, že ať už se rozhodneš jakkoliv, bude to správně."</p>
<p>„<emphasis>Ta'veren," </emphasis>zabručel Loial. Rand rozhodil rukama.</p>
<p>Z návsi přišel Uno a otřepával si z pláště vodu. „Nikde není živá duše, můj pane. Mně to připadá, že utekli jako spráskaní psi. Všechen dobytek je pryč a nezůstal tu ani jedinej zatracenej vůz. Polovina domů je obraná až na holá prkna. Sázím příští plat, že bychom je dokázali sledovat už jen podle toho zatracenýho nábytku, kterej odhodili po cestě, když si uvědomili, že je jenom zdržuje."</p>
<p>„A co šaty?" zeptal se Ingtar.</p>
<p>Uno překvapeně zamrkal. „Jen pár kousků, můj pane. Hlavně to, co jim zatraceně nestálo za to vláčet s sebou."</p>
<p>„To bude muset stačit. Hurine, chci, abyste se ty a pár dalších mužů oblékli do místních šatů. Tolik z vás, kolik to půjde, takže nebudete vyčnívat z davu. Chci, abys to tu projel co nejdál, na jih a na sever, až narazíš na stopu." Přicházeli další vojáci a všichni se shromáždili kolem Ingtara a Hurina a poslouchali.</p>
<p>Rand se opřel o krbovou římsu nad ohništěm a zahleděl se do plamenů. Připomněly mu Ba'alzamonovy oči. „Už není moc času," řekl. „Cítím... jak mě něco... táhne do Falme, a už není moc času." Všiml si, že ho Verin pozoruje, takže drsně dodal: „To ne. Musím prostě najít Faina. Nemá to nic společného s... s tamtím."</p>
<p>Verin kývla. „Kolo tká, jak si kolo přeje, a my všichni jsme vetkáni do vzoru. Fain je tu už celé týdny, možná měsíce. Pár dní navíc by nemělo znamenat velký rozdíl v tom, co se má stát."</p>
<p>„Trochu se prospím," zamumlal a zvedl své sedlové brašny. „Všechny postele snad neodnesli."</p>
<p>Nahoře našel postele, ale jen pár jich stále mělo slamníky, a ty byly tak žmolkovaté, že bylo skoro pohodlnější vyspat se na podlaze. Nakonec si Rand vybral postel, na níž byl slamník jenom promáčklý uprostřed. V místnosti nebylo nic jiného, jen dřevěná židle a stolek na rozvrzaných nohou.</p>
<p>Rand si svlékl vlhké oblečení, natáhl si suchou košili a nohavice a konečně se uložil. Nebyla tu žádná prostěradla ani pokrývky, a tak jenom položil meč k hlavě postele. Trpce si pomyslel, že jediná suchá věc, kterou by se mohl přikrýt, je Dračí praporec. Nechal ho bezpečně zabalený v sedlových brašnách.</p>
<p>Do střechy bubnoval déšť, hrom duněl a občas se za okny mihl blesk. Rand se zachvěl, chvíli se převaloval, hledaje nějakou pohodlnější polohu, a nakonec zauvažoval, jestli by nakonec přece jen neměl použít místo pokrývky praporec. Také přemýšlel, jestli má jet do Falme rovnou.</p>
<p>Obrátil se na druhou stranu a vedle židle stál Ba'alzamon s rozbaleným Dračím praporcem v rukou. Pokoj v těch místech jako by byl tmavší, jako by Ba'alzamon stál na okraji oblaku mastného černého dýmu. Obličej mu křižovaly skoro zahojené jizvy po spáleninách, a když se Rand pozorněji podíval, oči černé jako uhle na chviličku zmizely a místo nich byly vidět nekonečné jeskyně plné ohně. U nohou mu ležely Randovy sedlové brašny, rozepnuté a otevřené.</p>
<p>„Čas se krátí, Luisi Therine. A tisíce vláken se napíná, a jakmile budeš spoután a lapen, vykročíš na cestu, z níž nedokážeš uhnout. Šílenství. Smrt. Chceš znovu zabít ty, které miluješ, než zemřeš?"</p>
<p>Rand se podíval na dveře, ale jen se posadil na posteli. K čemu bylo dobré utíkat před Temným? V hrdle mu vyschlo. „Já nejsem Drak, Otče lží!" prohlásil ochraptěle.</p>
<p>Temnota za Ba'alzamonem se zavlnila a ohnivé hranice zaburácely, když se Ba'alzamon zasmál. „Mne jsi poctil. A sám sebe podcenil. Znám tě příliš dobře. Znám tě do hloubi té tvé ubohé dušičky, Luisi Therine Rodovrahu." Zasmál se znovu. Rand si dal ruce před obličej, aby se chránil před žárem ohnivých úst.</p>
<p>„Co chceš? Já ti sloužit nebudu. Neudělám nic z toho, co chceš. To raději umřu!"</p>
<p>„Ty <emphasis>zemřeš, </emphasis>červe! Kolikrát jsi už za tu dlouhou dobu zemřel, hlupáku, a kolik jsi svou smrtí získal? Hrob je chladný a osamělý, jsou v něm pouze červi. Tentokrát tě ale žádné znovuzrození nečeká. Tentokrát bude kolo času zlomeno a svět předělán k obrazu Stínu. Tentokrát bude tvoje smrt věčná! Co si vybereš? Věčnou smrt? Nebo věčný život - a moc!"</p>
<p>Rand si málem neuvědomil, že stojí. Prázdnota ho obklopila, byl tam <emphasis>saidín, </emphasis>a zaplavovala ho jediná síla. To málem narušilo prázdnotu. Je to skutečné? Nebo snad sen? Mohl by usměrňovat ve snu? Ale proud síly, který se do něj hrnul, odplavil veškeré pochyby. Vrhl jej proti Ba'alzamonovi, vrhl po něm jedinou sílu, čistou sílu, která obrátila kolo času, sílu, která mohla spálit moře a pohltit horstva.</p>
<p>Ba'alzamon udělal krok zpět a tiskl před sebou zástavu. Ve velkých očích a ústech mu zaplály plameny a temnota ho zahalila stínem. Zahalila ho Stínem. Jediná síla se vlila do té černé mlhy a zmizela, jako když se voda vsákne do vyprahlého písku.</p>
<p>Rand vsáhl do <emphasis>saidinu </emphasis>a načerpal víc síly, ještě víc. Byla mu taková zima, až se bál, že se při nejmenším doteku rozpadne. A bylo mu takové vedro, jako by se vařil. Kosti měl tak promrzlé, jako by se mu měly změnit v ledové krystalky. Nezáleželo mu na tom. Bylo to jako pít samotný život.</p>
<p>„Hlupáku!" zařval Ba'alzamon. „Zničíš sám sebe!"</p>
<p><emphasis>Mat. </emphasis>Ta myšlenka se vznášela někde za hltající záplavou. <emphasis>Dýka. Roh. Fain. Emondova Role. Ještě nesmím zemřít. </emphasis></p>
<p>Nebyl si jist, jak to provedl, ale síla byla náhle pryč, i <emphasis>saidín </emphasis>a prázdnota. Rand se neovladatelně třásl. Padl na kolena vedle postele, celý schoulený, a marně se snažil přestat třást.</p>
<p>„To je lepší, Luisi Therine." Ba'lzamon odhodil praporec na podlahu a položil ruce na opěradlo židle. Mezi prsty mu začaly stoupat proužky kouře. Už ho nehalil stín. „Tohle je tvůj prapor, Rodovrahu. Hodně ti pomůže. Tisíc pramínků natažených přes tisíc let tě přivedlo až sem. Deset tisíc vláken splétaných celé věky tě sváže jako jehně na porážku. Kolo samo tě drží jako zajatce tvého vlastního osudu věk za věkem. Ale já tě mohu osvobodit. Ty zbabělá sketo, jen já sám na celém světě tě mohu naučit vládnout jedinou silou. Jen já sám mohu zabránit tomu, aby tě nezabila dřív, než vůbec budeš moci zešílet. Jen já sám mohu zastavit šílenství. Sloužil jsi mi už dřív. Služ mi i teď, Luisi Therine, nebo budeš zničen navždy!"</p>
<p>„Jmenuju se," přinutil se Rand vyslovit skrze cvakající zuby, „Rand al'Thor." Třásl se tak, až musel zavřít oči, a když je znovu otevřel, byl sám.</p>
<p>Ba'alzamon byl pryč. Stín byl pryč. Jeho sedlové brašny byly opřené o židli, přezky na nich zapnuté a jedna strana se vydouvala složenou Dračí zástavou, právě jak je nechal. Ale nad opěradlem židle z ohořelých otisků prstů do vzduchu stále stoupaly pramínky kouře.</p><empty-line /><empty-line /><p>KAPITOLA DEVATENÁCTÁ</p>
<p><strong><emphasis>Falme</emphasis></strong></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>Když kolem procházela dvojice žen spojená stříbrnou šňůrou, mířící dlážděnou ulicí k falmanskému přístavu, Nyneiva vtiskla Elain zpět do úzké uličky mezi krámkem soukeníka a hrnčíře. Neodvažovaly se nechat dvojici přijít blíže. Lidé na ulici těm dvěma ustupovali ještě rychleji než seanchanským vojákům či nosítkům urozence, která teď, když se ochladilo, bývala zahalena do těžkých látek. Dokonce ani pouliční umělci se nenabízeli, že je zpodobní křídou či perem, i když všechny ostatní obtěžovali. Nyneiva stiskla rty a sledovala <emphasis>sul'dam </emphasis>a <emphasis>damane </emphasis>procházející davem. Byly již ve městě celé týdny, ale jí se z toho pohledu pořád dělalo nevolno. Teď snad ještě více než zpočátku. Neuměla si představit, že by něco takového provedla jiné ženě, dokonce ani Moirain nebo Liandrin ne.</p>
<p><emphasis>No, Liandrin možná ano, </emphasis>připustila trpce. Občas v noci, v malém zapáchajícím pokojíku, který si dívky pronajaly nad obchůdkem s rybami, přemýšlela o tom, co by provedla Liandrin, kdyby ji dostala do rukou. Liandrin ještě spíš než Suroth. Nejednou ji šokovala vlastní krutost, i když ji na druhé straně potěšila vlastní vynalézavost.</p>
<p>Stále se ještě dívala za mizející dvojicí, když jí padl zrak na kostnatého muže, který procházel o hodný kus dál v ulici. Vzápětí ho však pohltil hemžící se dav. Jen na okamžik zahlédla jeho velký nos a úzkou tvář. Muž měl na sobě přes vlastní šaty drahé roucho z bronzového sametu jako Seanchan, ale Nyneiva si nemyslela, že je to Seanchan, byť za ním šel sluha, a to sluha lepšího stavu, neboť měl vyholený spánek. Místní lidé se seanchanskou módou neřídili, zvláště ne touto. <emphasis>Ten chlap vypadal jako Padan Fain, </emphasis>uvědomila si Nyneiva nevěřícně. <emphasis>To přece není možné. Ne tady. </emphasis></p>
<p>„Nyneivo," ozvala se tiše Elain, „neměly bychom už jít? Ten chlapík, co támhle prodává jablka, se dívá na pult, jako by jich tam měl před chvílí víc, a já nechci, aby začal hloubat nad tím, co mám asi v kapsáři."</p>
<p>Obě dívky měly dlouhé kabátce z ovčiny obrácené kožešinou dovnitř s jasně červenými spirálami vyšitými na prsou. Bylo to vesnické odění, ale do Falme se docela dobře hodilo, protože tu mnoho lidí pocházelo ze statků a okolních vesnic. Mezi tolika cizinci obě dívky zapadly nepovšimnuty. Nyneiva si rozčesala cop a zlatý prsten, znázorňující hada požírajícího vlastní ocas, teď měla zavěšený pod šaty na koženém řemínku kolem krku vedle Lanova těžkého prstenu.</p>
<p>Velké kapsy Elainina kabátce se podezřele nadouvaly. „Tys ta jablka ukradla?" sykla tiše Nyneiva a vytáhla Elain na přeplněnou ulici. „Elain, nemusíme krást. Aspoň zatím ne."</p>
<p>„Ne? Kolik peněz nám ještě zbývá? Za posledních pár dní jsi v době jídla ,neměla hlad' až moc často."</p>
<p>„No, nemám hlad," odsekla Nyneiva a snažila se zapomenout na prázdný žaludek. Vše tu stálo o hodně víc, než čekala. Slyšela, jak si místní lidé trpce stěžují, že od chvíle, kdy přišli Seanchané, ceny značně vzrostly. „Dej mi jedno." Jablíčko, které Elain vylovila z kapsáře, bylo malé a tvrdé, ale když se do něj Nyneiva zakousla, bylo velice sladké. Nyneiva si olízla šťávu ze rtů. „Jak se ti podařilo -" Zastavila Elain a podívala se jí do očí. „Snad jsi...? Copak jsi...?" Nemohla přijít na to, jak to vyslovit, když kolem chodilo tolik lidí, ale Elain pochopila.</p>
<p>„Jenom maličko. Nechala jsem spadnout tu hromádku starých melounů, a když je začal skládat zpátky, tak..." Neměla dokonce ani tu slušnost, aby se začervenala nebo se tvářila rozpačitě. „Nemusíš se na mě tak mračit. Pořádně jsem se podívala, jestli kolem nejsou žádné <emphasis>damane." </emphasis>Popotáhla nosem. „Kdyby mě drželi jako zajatce, nepomáhala bych svým věznitelům zotročovat jiné ženy. I když podle toho, jak se tihle Falmané chovají, máš skoro dojem, že už celý život slouží těm, kteří by měli být jejich smrtelnými nepřáteli." S neskrývaným opovržením se rozhlédla kolem sebe na lidi spěchající okolo. Podle hlav vlnících se v úklonách bylo snadné poznat pohyb Seanchanů, dokonce i prostých vojáků, už na dálku. „Měli by se postavit na odpor. Měli by bojovat."</p>
<p>„Jak? Proti... tomu."</p>
<p>Musely ustoupit na okraj ulice spolu s ostatními, když se přiblížila seanchanská hlídka mířící sem od přístavu. Nyneiva se přinutila uklonit s rukama na kolenou a dokonale bezvýrazným obličejem. Elain byla o něco pomalejší a klaněla se se znechuceně našpulenými rty.</p>
<p>V hlídce bylo dvacet ozbrojených mužů a žen na koních, za což byla Nyneiva vděčná. Stále si nemohla zvyknout na lidi jezdící na tvorech, připomínajících bezocasé kočky s bronzovými šupinami, a jezdec na jedné z těch jejich létajících příšer ji vždycky dokázal spolehlivé vyvést z míry. Byla ráda, že jich tu bylo tak málo. S hlídkou však přesto klusala na vodítku přivázaná dvě jiná stvoření, připomínající bezkřídlé ptáky s drsnou kůží a ostrými zobany, které vojákům dosahovaly nad hlavy v přilbách. Jejich dlouhé šlachovité nohy vypadaly na to, že tvorové snadno předběhnou i koně.</p>
<p>Když poslední ze Seanchanů projel kolem, Nyneiva se pomalu narovnala. Někteří z těch, kteří se hlídce klaněli, by zřejmě velice rádi utekli. Seanchanské bestie neměl rád nikdo kromě Seanchanů samotných. „Elain," řekla Nyneiva tiše, když se opět vydaly do kopce, „Jestli nás chytí, přísahám, že než nás zabijí, nebo co s námi udělají, tak je budu na kolenou prosit, aby mi dovolili tě zřezat tou nejsilnější holí, kterou najdu! Jestli neumíš být opatrná, tak je možná čas, abych tě poslala zpátky do Tar Valonu nebo domů do Caemlynu, hlavně pryč odsud."</p>
<p>„Já jsem opatrná. Aspoň jsem se podívala, jestli kolem není nějaká <emphasis>damane. </emphasis>A co ty? Viděla jsem tě usměrňovat všem na očích."</p>
<p>„Ujistila jsem se, že se na mě nikdo nedívá," zamumlala Nyneiva. Musela tenkrát sebrat všechen vztek na to, že ženy uvazují jako zvířata, aby to dokázala. „A udělala jsem to jenom jednou. A bylo to jenom maličko."</p>
<p>„Maličko? Pak jsme se musely tři dny schovávat v pokoji a čichat ryby, než přestali kvůli tomu, kdo to udělal, prohledávat celé město. Tomu ty říkáš být opatrná?"</p>
<p>„Musela jsem zjistit, jestli existuje způsob, jak ty obojky rozepnout." Myslela, že existuje. Bude muset vyzkoušet ještě jeden obojek, aby si byla jistá, a rozhodně se na to netěšila. Myslela si, stejně jako Elain, že všechny <emphasis>damane </emphasis>musejí být vězni připravenými utéci, ale byla to právě žena s obojkem, kdo strhl poplach.</p>
<p>Kolem tlačil nějaký muž káru, která nadskakovala na nerovném dláždění, a vyvolával své služby v broušení nožů a nůžek. „Nějak by měli vzdorovat," zavrčela Elain. „Chovají se, jako by neviděli, co se kolem děje, jako by tu nebyl jediný Seanchan."</p>
<p>Nyneiva si jenom povzdechla. Pocit, že má Elain aspoň částečně pravdu, rozhodně nepomáhal. Nejdřív si myslela, že přinejmenším část falmanské podřízenosti musí být póza, ale zatím nenašla jedinou známku odporu. Nejdřív hledala v naději, že najde pomoc při osvobozování Egwain a Min, ale při nejmenším náznaku toho, že by se mohli postavit Seanchanům, lidé prchali, a tak se Nyneiva přestala vyptávat, aby na sebe neupoutala nežádoucí pozornost. Popravdě řečeno si neuměla představit, jak by lidé <emphasis>mohli </emphasis>bojovat. <emphasis>Obludy a Aes Sedai. Jak bys mohla bojovat s obludami a Aes Sedai? </emphasis></p>
<p>Před nimi teď stálo pět vysokých kamenných domů, jedněch z největších v celém městě. Domy byly postaveny těsně u sebe, takže tvořily blok. O ulici před nimi Nyneiva našla vedle krejčířství boční uličku, odkud mohly sledovat aspoň některé vchody do těch velkých domů. Nebylo možné vidět na všechny dveře najednou - nechtěla riskovat a pustit Elain na hlídku samotnou, aby dohlédly na víc vchodů - ale přiblížit se víc by nebylo moudré. Nad střechami ve vedlejší ulici povlával ve větru praporec se zlatým jestřábem vznešeného pána Turaka.</p>
<p>Dovnitř a ven z těch domů chodily jenom ženy. Většinou to byly <emphasis>sul'dam, </emphasis>samotné či s <emphasis>damane </emphasis>v závěsu. Seanchané budovy přeměnili na ubytovny pro <emphasis>damane. </emphasis>Egwain musela být tam, a nejspíš i Min. Po Min zatím nenašly ani stopu, i když bylo možné, že se skrývá v davu jako ony. Nyneiva slyšela mnoho příběhů o tom, jak sebrali ženy a dívky přímo z ulice, nebo je přivedli z vesnic. Všechny vešly do těch domů, a pokud je ještě někdy někdo spatřil, byly na obojku.</p>
<p>Nyneiva se opřela vedle Elain, zalovila v jejím kapsáři a vytáhla další jablíčko. Na ulicích tady bylo méně místních. Každý věděl, co jsou ty domy zač, a všichni se jim vyhýbali, stejně jako se vyhýbali stájím, kde Seanchané drželi své bestie. Mezi hrstkou chodců nebylo těžké dveře sledovat. Prostě dvě ženy, které se zastavily, aby něco zakously. Prostě dva další lidé, kteří si nemohou dovolit jídlo v hostinci. Nic, co by přitáhlo víc než jen letmou pozornost.</p>
<p>Nyneiva, bezmyšlenkovitě pojídajíc ovoce, se znovu snažila vymyslet nějaký plán. I kdyby dokázala obojek rozepnout - pokud by to vskutku dokázala - tak jí to zatím nebylo k ničemu, pokud nenajde Egwain. Jablka už nechutnala tak sladce.</p>
<p>* * *</p>
<p>Z úzkého okna pokojíku pod převisem střechy, který byl přestavěn, jako mnoho jiných, z půdy, Egwain viděla zahrady, kde se <emphasis>damane </emphasis>procházely se svými <emphasis>sul'dam. </emphasis>Dříve tu bylo zahrad několik, ale Seanchané zbourali zdi, které je oddělovaly, a obsadili největší domy pro <emphasis>damane. </emphasis>Stromy již byly téměř bez listí, ale <emphasis>damane </emphasis>pořád vyváděli nadýchat se čerstvého vzduchu, ať chtěly či ne. Egwain pozorovala zahradu, protože dole byla Renna hovořící s jinou <emphasis>sul'dam, </emphasis>a dokud Rennu viděla, nemohla Renna vstoupit do pokoje a překvapit ji.</p>
<p>Mohly sem sice vrazit některé jiné <emphasis>sul'dam - </emphasis>bylo tu mnohem víc <emphasis>sul'dam </emphasis>než <emphasis>damane, </emphasis>a každá <emphasis>sul'dam </emphasis>chtěla aspoň chvíli nosit náramek, říkaly tomu být úplná - ale Renna pořád vedla její výcvik, a byla to Renna, kdo čtyřikrát z pěti případů nosil její náramek. Ať přišel kdokoliv, prostě vstoupil. Na dveřích pokojů <emphasis>damane </emphasis>nebyly žádné zámky. Egwain měla v pokoji jenom úzkou tvrdou postel, stojan s otlučeným džbánkem a lavorem k umývání, jednu židli, malý stolek, ale nic dalšího už by se sem nevešlo. <emphasis>Damane </emphasis>nepotřebovaly pohodlí, soukromí ani žádné osobní věci. <emphasis>Damane </emphasis>byly vlastnictvím. Min měla pokojík skoro stejný v jiném domě, ale Min si mohla chodit, kam se jí zlíbilo. Nebo skoro. Seanchané hodně dali na pravidla. Měli jich víc pro každého než Bílá věž pro novicky.</p>
<p>Egwain odstoupila od okna. Nechtěla, aby některá z žen dole vzhlédla a uviděla záři, o níž věděla, že ji obklopuje, když usměrňovala jedinou sílu, aby si nenápadně prohlédla obojek kolem krku, pátrajíc však marně. Dokonce ani nepoznala, jestli je pás spleten či vyroben z oček - občas to vypadalo na první případ, jindy na druhý - ale celou dobu to vypadalo jako jeden kus. Egwain používala jen pramínek síly, nejslabší, jaký si dokázala představit, ale přesto jí na čele vyvstal pot a stáhl se jí žaludek. To byla jedna z vlastností <emphasis>a'dámu. </emphasis>Pokud se <emphasis>damane </emphasis>pokoušela usměrňovat bez <emphasis>sul'dam, </emphasis>která by měla její náramek, udělalo se jí špatně, a čím víc jediné síly usměrnila, tím hůř jí bylo. Zapálit svíčku mimo dosah ruky by Egwain přimělo zvracet. Jednou jí Renna nařídila, aby žonglovala s kuličkami světla, a nechala náramek ležet na stole. Když si na to Egwain ještě i teď vzpomněla, otřásla se.</p>
<p>Teď se stříbrné vodítko táhlo po holé podlaze a nahoru po nenatřené dřevěné stěně k místu, kde na kolíčku visel náramek. Při pohledu na to, jak tam jen tak visí, Egwain vzteky zaťala zuby. Pes tak bezstarostně uvázaný by mohl utéci. Pokud však <emphasis>damane </emphasis>pohnula náramkem jen o půl sáhu z místa, kde se ho naposledy dotkla <emphasis>sul'dam... </emphasis>Renna ji to přinutila udělat - nechala ji nést vlastní náramek přes celý pokoj. Nebo to aspoň zkusit. Byla si jistá, že to trvalo jen pár minut, než si <emphasis>sul'dam </emphasis>připevnila náramek na zápěstí, ale Egwain to připadalo celé hodiny, kdy křičela a svíjela se v křečích na podlaze.</p>
<p>Někdo zaklepal na dveře a Egwain nadskočila, než si uvědomila, že to nemohla být <emphasis>sul'dam. Žádná </emphasis>z nich by nejdřív nezaklepala. Stejně se však od <emphasis>saidaru </emphasis>odtáhla. Začínalo jí být opravdu zle. „Min?"</p>
<p>„Jsem tady na týdenní návštěvu," ohlásila se Min, vklouzla do pokoje a zavřela za sebou dveře. Do veselosti se sice musela trochu nutit, ale vždycky dělala, co mohla, aby Egwain zvedla náladu. „Jak se ti to líbí?" Otočila se kolem dokola, předvádějíc tmavozelené vlněné šaty seanchanského střihu. Těžký plášť stejné barvy jí visel přes ruku. V tmavých vlasech měla dokonce zelenou stuhu, i když je měla stále dost krátké. Ale pořád měla nůž v pochvě u pasu. Egwain překvapilo, když se s ním Min poprvé ukázala, ale zdálo se, že Seanchané každému důvěřují. Dokud dotyčný neporušil pravidla.</p>
<p>„Je to hezký," řekla Egwain opatrně. „Ale proč?"</p>
<p>„Nepřešla jsem k nepříteli, jestli tě napadlo tohle. Bylo to buď tohle, nebo si najít jiný pokoj ve městě a možná už nemoct tě znovu navštívit." Začala si obracet židli, jako by stále měla spodky. Když si to uvědomila, suše potřásla hlavou a obrátila židli zpátky, aby se mohla posadit. „,Každý má ve vzoru své místo,'" ošklíbla se, „,a na každém musí být okamžitě vidět, kam ve vzoru patří.' Tu starou čarodějnici Mulaen už zřejmě unavilo, že na první pohled neví, kam patřím, a rozhodla se mě zařadit mezi služebné. Dala mi na vybranou. Měla bys vidět některé věci, které nosí seanchanské služky, teda ty, co slouží pánům. Mohla by to být i legrace, ale ne dokud nebudu zasnoubená, nebo, což by bylo ještě lepší, vdaná. No, už se nedá vrátit zpátky. Aspoň zatím ne. Mulaen mi spálila kabátec a spodky." Zašklebila se, aby ukázala, co si o tom myslí, a zvedla z hromádky na stole kamínek a začala si jej přehazovat z ruky do ruky. „Není to tak špatný," zasmála se, „až na to, že jsem na sobě měla sukni tak dávno, že o ni pořád zakopávám."</p>
<p>Egwain také přinutili dívat se, jak jí spalují šaty, včetně těch hezoučkých ze zeleného hedvábí. Nakonec byla ráda, že si s sebou nevzala víc šatů, jež jí kdysi darovala urozená paní Amalisa, i když je, ani Bílou věž, už možná nikdy neuvidí. Od té doby nosila jen tu samou tmavošedou, jako všechny <emphasis>damane. </emphasis>Damane <emphasis>nic nevlastní, </emphasis>vysvětlili jí. <emphasis>Šaty, které </emphasis>damane <emphasis>nosí, jídlo, které jí, postel, na které spí, to všechnou jsou dary její </emphasis>sul'dam. <emphasis>Pokud se </emphasis>sul'dam <emphasis>rozhodne, že by </emphasis>damane <emphasis>měla spát na podlaze místo na posteli, nebo ve stáji, je to čistě věc </emphasis>sul'dam. Mulaen, která měla na starosti ubytovny <emphasis>damane, </emphasis>měla jednotvárný hlas, ale na <emphasis>damane, </emphasis>která si nezapamatovala každičké slůvko z jejích nudných výkladů, byla velice ostrá.</p>
<p>„Myslím, že já už se nikdy nevrátím," povzdechla si Egwain a sklesla na postel. Ukázala na kamínky na stole. „Včera mi Renna dala úkol. Se zavázanýma očima jsem vybrala kousek s železnou rudou a pak s měděnou, pokaždé, když je vždycky zamíchala. Nechala je tu, aby mi připomněla můj úspěch. Zřejmě si myslela, že je to nějaká odměna a že na to nemám zapomínat."</p>
<p>„To mi nepřipadá tak špatný jako to ostatní - aspoň ne tak zlý, jako nechat něco vybuchnout jako rachejtli při ohňostroji - ale nemohla jsi zalhat? Říct jí, že nevíš, který je který?"</p>
<p>„Ty pořád nevíš, jaký tohle je." Egwain <emphasis>zatahala </emphasis>za obojek. Tahání za něj nepřineslo nic dobrého, stejně jako usměrňování.</p>
<p>„Když má Renna nasazený ten náramek, ví, co dělám s jedinou silou, a co nedělám. Občas mi připadá, že to ví, i když ho nemá. Říká, že <emphasis>sul'dam </emphasis>si po nějaké době vyvinou - přitažlivost, tak to nazývá." Povzdechla si. „Nikoho nikdy ani nenapadlo mě z něčeho takovýho zkoušet. Země je jednou z pěti sil, která je nejsilnější u mužů. Když jsem vybrala ty kameny, vzala mě do města, a já jsem jí dokázala ukázat rovnou na opuštěný železný důl. Byl celý zarostlý a nebyl tam vidět žádný otvor, ale když jsem jednou věděla jak na to, cítila jsem železnou rudu, která ještě v zemi zůstala. Nebylo jí dost, aby to ani za sto let za něco stálo, ale věděla jsem, že tam je. Nemohla jsem jí zalhat, Min. Věděla, že jsem vycítila ten důl ve chvíli, když jsem to udělala. Byla tak vzrušená, že mi slíbila k večeři pudink." Cítila, jak jí hoří tváře, hněvem i rozpaky. „Očividně," dodala hořce, „jsem příliš cenná, abych musela něco nechat vybuchovat. To zvládne každá <emphasis>damane. </emphasis>Jenom pár jich ale dokáže hledat v zemi rudy. Světlo, nenávidím, když musím něco nechat vybuchnout, ale přála bych si, aby to bylo to jediné, co zvládnu."</p>
<p>Tváře jí ještě víc potemněly. Nenáviděla, když musela nechat strom rozlétnout se na třísky, vybuchnout zemi. To se hodilo do války, pro zabíjení, a ona s tím nechtěla mít nic společného. A přesto všechno, co ji Seanchané nechali dělat, bylo jen další možností dotknout se <emphasis>saidaru, </emphasis>cítit v sobě proudit jedinou sílu. Nenáviděla to, co ji Renna a ostatní <emphasis>sul'dam </emphasis>nutily dělat, ale byla si jistá, že teď zvládne víc jediné síly než před odchodem z Tar Valonu. Určitě věděla, že dokáže některé věci, které žádnou sestru z Věže nikdy ani nenapadlo udělat. Například tam nikdy žádnou sestru nenapadlo rozervat zemi, aby mohla zabíjet lidi.</p>
<p>„Možná si s tím už nebudeš muset lámat hlavu dlouho," zazubila se Min. „Našla jsem nám loď, Egwain. Kapitána tady drží Seanchani a on je připraven vyplout i bez povolení."</p>
<p>„Jestli tě, Min, vezme, tak jeď," řekla Egwain unaveně. „Říkám ti, že teď jsem příliš cenná. Renna říká, že za pár dní vypravují loď do Seanchanu. Jenom kvůli mně."</p>
<p>Minin úsměv zmizel a obě dívky se dívaly jedna na druhou. Náhle Min hodila kámen na hromádku na stole, až se rozlétla. „Musí být nějaká cesta, jak z toho ven. Musí existovat způsob, jak si sundat tu zatracenou věc z krku!"</p>
<p>Egwain se hlavou opřela o zeď. „Víš, že Seanchani sebrali každou ženu, kterou stačili najít, co dokázala aspoň trošičku usměrňovat. Přišly sem z celé země, nejen z Falme, ale i z rybářských vesnic a z městeček ve vnitrozemí. Přivlekli i tarabonské a domanské ženy, co se plavily na lodích, které zastavili. Jsou mezi nimi dvě Aes Sedai."</p>
<p>„Aes Sedai!" vyjekla Min. Ze zvyku se rozhlédla, aby se ujistila, že ji žádný Seanchan neslyšel to jméno vyslovit. „Egwain, jestli jsou tu taky Aes Sedai, tak by nám mohly pomoct. Promluvím s nimi a -"</p>
<p>„Ty nemůžou pomoct ani samy sobě, Min. Mluvila jsem jenom s jednou - jmenuje se Ryma. <emphasis>Sul'dam </emphasis>jí tak samozřejmě neříká, ale tak se jmenuje, a chtěla, abych se to dozvěděla - a ona mi řekla o té druhé. Vykládala mi to v záplavě slz. Je Aes Sedai a brečela, Min! Měla na krku obojek a ony jí říkají Pura a ona s tím nenadělá víc než já. Polapili ji, když padlo Falme. Plakala, protože už proti tomu přestávala bojovat, protože už nedokázala snýst další tresty. Plakala, protože si chtěla vzít život, a ani to nemohla udělat bez dovolení. Světlo, já vím, jak se cítí!"</p>
<p>Min si neklidně poposedla a náhle roztřesenýma rukama si uhladila šaty. „Egwain, nechceš snad... Egwain, nesmí tě ani napadnout, že by sis ublížila. Nějak tě odsud dostanu. Slibuju!"</p>
<p>„Já se nezabiju," řekla Egwain suše. „I kdybych mohla. Podej mi svůj nůž. No tak. Neublížím si, jenom mi ho dej."</p>
<p>Min zaváhala, než pomalu vytáhla nůž z pochvy u pasu. Opatrně se natáhla očividně připravená skočit, kdyby se Egwain o něco pokusila.</p>
<p>Egwain se zhluboka nadechla a pomalu sáhla po jílci. Svaly na paži se jí rozechvěly. Když dosáhla na půl sáhu k noži, náhle se jí prsty zkroutily v křeči. Egwain se s upřeným pohledem snažila přinutit ruku k dalšímu pohybu. Křeč zachvátila celou paži a zkroutila jí až ramenní svaly. Se zasténáním se svezla zpátky a soustředila se v duchu na to, že se nože <emphasis>nedotkne. </emphasis>Bolest pomalu přešla.</p>
<p>Min na ni nevěřícně zírala. „Co...? Tomu nerozumím."</p>
<p><emphasis>„Damane </emphasis>se nesmí dotknout žádný zbraně." Mnula si ruku a cítila, jak napětí opadá. „I jídlo nám nakrájejí dopředu. Nechci si ublížit, ale nemohla bych, ani kdybych chtěla. Žádná <emphasis>damane </emphasis>nikdy nezůstane sama tam, kde by mohla skočit z výšky - to okno je přibité - ani se vrhnout do řeky."</p>
<p>„No, to je dobrý. Chci říct... Ó, já nevím, co chci říct. Kdybys mohla skočit do řeky, třeba by se ti podařilo uniknout."</p>
<p>Egwain tupě pokračovala, jako by druhá žena nepromluvila. „Ony mě cvičí, Min. <emphasis>Sul'dam </emphasis>a <emphasis>a'dam </emphasis>mě cvičí. Nemůžu se dotknout ničeho, v čem bych snad mohla uvidět zbraň. Před pár týdny mě napadlo, že Rennu praštím támhletím džbánem, a tři dny jsem si nedokázala nalít vodu. Jak mě to jednou napadlo, nejenže jsem musela přestat myslet na to, že ji s tím praštím, musela jsem sama sebe přesvědčit, že to nikdy, za žádných okolností, neudělám, než jsem se ho zase mohla dotknout. A ona věděla, co se stalo, řekla mi, co musím udělat, a nenechala mě umýt se jinde, jenom tady. Máš štěstí, že se to stalo mezi návštěvama. Renna si dala záležet, abych se ty dny potila od chvíle, kdy jsem se probudila, do doby, než jsem se úplně zedřená svalila do postele. Snažím se s nima bojovat, ale oni mě cvičí stejně jako Puru." Plácla se přes pusu a zasténala. „Jmenuje se Ryma. Musím si pamatovatje <emphasis>její</emphasis> jméno, ne jméno, které jí daly. Je to Ryma a je ze žlutého adžah a bojovala s nimi tak dlouho a tvrdě, jak jen dokázala. Není to její chyba, že už nemá sílu bojovat dál. Přála bych si, abych věděla, kdo je ta druhá sestra, co o ní Ryma mluvila. Přála bych si znát její jméno. Nesmíš na nás zapomenout, Min. Ryma ze žlutého adžah a Egwain al'Vereová. Ne Egwain <emphasis>damane. </emphasis>Egwain al'Vereová z Emondovy Role. Nezapomeneš?"</p>
<p>„Přestaň!" vyštěkla Min. „Okamžitě toho nech! Jestli tě mají převízt do Seanchanu, budu tam s tebou. Ale nemyslím, že se to stane. Víš, že jsem si tě přečetla, Egwain. Většině z toho nerozumím - skoro nikdy tomu nerozumím - ale vidím věci, který tě pevně spojují s Randem a Perrinem a Matem a - ano, i s Galadem, Světlo ti pomoz, jaká jsi husa. Jak by se něco z toho mohlo stát, kdyby tě Seanchani převezli přes oceán?"</p>
<p>„Možná dobudou celý svět, Min. Jestli dobudou svět, tak neexistuje důvod, proč by Rand a Galad a ostatní nemohli skončit v Seanchanu."</p>
<p>„Ty husičko!"</p>
<p>„Jsem jenom praktická," vyjela Egwain ostře. „Nechci přestat bojovat, ne, dokud dýchám, ale ani nemám naději, že mi někdy ten <emphasis>a'dam </emphasis>sundají. Stejně jako nemám naději, že někdo tyhle Seanchany zastaví. Min, jestli tě ten kapitán vezme s sebou na loď, jeď s ním. Aspoň jedna z nás bude volná."</p>
<p>Rozlétly se dveře a vstoupila Renna.</p>
<p>Egwain vyskočila a prudce se poklonila, stejně jako Min. Pokojík byl na klanění příliš plný, ale Seanchané dávali přednost protokolu před pohodlím.</p>
<p>„Dneska máš návštěvy, viď?" řekla Renna. „Zapomněla jsem. No, některá cvičení je třeba provádět i o návštěvních dnech."</p>
<p>Egwain pozorně sledovala, jak <emphasis>sul'dam </emphasis>sundává náramek, otevírá ho a připíná si ho na zápěstí. Neviděla, jak to dělá. Kdyby to mohla propátrat jedinou silou, byla by to udělala, ale Renna by to okamžitě poznala. Když měla Renna náramek připnutý, objevil se jí na tváři výraz, při němž Egwain pokleslo srdce.</p>
<p>„Tys usměrňovala." Renna mluvila klamně mírným hlasem. V očích jí však plály jiskřičky hněvu. „Víš, že je to zakázáno, pokud nejsme úplné." Egwain si olízla rty. „Možná jsem k tobě byla příliš shovívavá. Možná si myslíš, že jelikož jsi teď cenná, nebudeme na tebe přísní. Myslím, že jsem udělala chybu, když jsem ti nechala tvé staré jméno. Když jsem byla malá, měla jsem kotě. Jmenovalo se Tuli. Odteď je tvoje jméno Tuli. Odejdi, Min. Tvoje návštěva u Tuli skončila."</p>
<p>Min zaváhala jen natolik, aby na Egwain ještě smutně mrkla. Potom odešla. Vše, co by Min řekla nebo udělala, by věci jenom zhoršilo, ale Egwain si nemohla pomoci a toužebně se dívala, jak se za přítelkyní zavírají dveře.</p>
<p>Renna se posadila a zamračila se na Egwain. „Musím tě za to vážně potrestat. Obě nás předvolají před dvůr Devíti měsíců - tebe za to, co umíš, a mě jako tvou <emphasis>sul'dam </emphasis>a cvičitelku - a já nedovolím, aby na mě císařovna hleděla s nechutí. Přestanu, až mi řekneš, nakolik miluješ být <emphasis>damane </emphasis>a jak poslušná pak budeš. A, Tuli, ať ti to opravdu věřím."</p><empty-line /><empty-line /><p>KAPITOLA DVACÁTÁ</p>
<p><strong><emphasis>Plán</emphasis></strong></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>V chodbě s nízkým stropem zaťala Min nehty do dlaní, když z pokoje zaslechla první pronikavý výkřik. Než se stačila zarazit<emphasis>, </emphasis>udělala krok ke dveřím, a když se zastavila, z očí se jí vyřinuly slzy. <emphasis>Světlo mi pomáhej, já to můžu jedině zhoršit. Egwain, mrzí mě to. Mrzí mě to. </emphasis></p>
<p>Cítíc se hůř než k ničemu, zvedla si Min sukně a rozběhla se. Egwainin křik ji pronásledoval. Nedokázala se přimět zůstat, ale pro to, že odešla, se cítila jako zbabělec. Napůl oslepená slzami se dostala na ulici dřív, než si to uvědomila. Chtěla se vrátit do svého pokoje, ale teď nemohla. Nedokázala se smířit s pomyšlením, že Egwain ubližují, zatímco ona si sedí v teple a bezpečí vedle pod střechou. Otřela si slzy, přehodila si plášť přes ramena a vydala se po ulici dál. Pokaždé, když si setřela slzy, nahrnuly se jí do očí další. Nebyla zvyklá otevřeně plakat, ale také nebyla zvyklá cítit se tak bezmocná, tak k ničemu. Nevěděla ani kam jde, jenom to, že se snaží dostat co nejdál od křičící Egwain.</p>
<p>„Min!"</p>
<p>Tiché zavolání ji přimělo zastavit se na místě. Nejdřív nepoznala, kdo na ni zavolal. Tak blízko místu, kde drželi <emphasis>damane, </emphasis>chodilo po ulicích jen málo lidí. Kromě osamělého muže snažícího se vzbudit zájem dvou seanchanských vojáků o obrázek, který by jim namaloval barevnými křídami, všichni místní lidé šli tak rychle, aby to ještě nevypadalo, že rovnou běží. Kolem prošla dvojice <emphasis>sul'dam </emphasis>a jejich <emphasis>damane </emphasis>se za nimi ploužily se sklopenýma očima.</p>
<p>Seanchanské ženy se bavily o tom, kolik by se ještě mohlo najít <emphasis>marath'damane, </emphasis>než odplují. Min si jen zběžně prohlédla dvě ženy v dlouhých pláštích z ovčiny, a pak se na ně užasle podívala znovu, protože ženy zamířily k ní. „Nyneivo? Elain?"</p>
<p>„Nikdo jiný." Nyneivin úsměv byl nucený. Obě ženy měly kolem očí vrásky od ustaraného mračení. Min napadlo, že ještě nikdy neviděla nic tak úžasného jako ty dvě. „Ta barva ti sluší," pokračovala Nyneiva. „Už dávno jsi měla začít nosit šaty. I když od chvíle, kdy jsem je viděla na tobě, bych taky chtěla zkusit spodky." Mluvila ostřeji a přistoupila blíž, aby Min viděla do obličeje. „Co se děje?"</p>
<p>„Tys plakala," řekla Elain. „Stalo se něco Egwain?"</p>
<p>Min sebou trhla a ohlédla se přes rameno. Obě <emphasis>sul'dam </emphasis>a <emphasis>damane </emphasis>došly ke schodišti, které také použila, a zabočily ke stájím a ohradám pro koně. Na vrcholku schodiště stála další žena se štítky s blesky na šatech a hovořila s někým uvnitř. Min popadla přítelkyně za ruce a spěšně je táhla ulicí k přístavu. „Je to tady pro vás nebezpečný. Světlo, je pro vás nebezpečný vůbec být ve Falme. Všude jsou <emphasis>damane, </emphasis>a kdyby vás našly... Nevíte, co jsou <emphasis>damane? </emphasis>Ó, vy ani nevíte, jak ráda vás vidím."</p>
<p>„Řekla bych, že asi zpoloviny tolik, jako my tebe," prohlásila Nyneiva. „Víš, kde je Egwain? Je v jedný z těch budov? Je v pořádku?"</p>
<p>Min na okamžik zaváhala, než odpověděla. „Je tak v pořádku, jak se dá čekat." Min bylo jasné, co by se stalo, kdyby jim řekla, co se děje Egwain právě v této chvíli. Nyneiva by tam určitě vrazila, aby to zastavila. <emphasis>Světlo, ať už to skončilo. Světlo, ať ohne ten svůj umíněný krk aspoň jednou dřív, než jí skoro zlomí vaz. </emphasis>„Nevím ale, jak ji dostat ven. Našla jsem kapitána lodi, který by nás vzal, kdybychom na loď přišly s ní - s ničím jiným nám sice nepomůže, což se mu ani nedivím - ale nemám ponětí, jak dosáhnout aspoň toho."</p>
<p>„Loď," zamyslela se Nyneiva. „Chtěla jsem prostě odjet na východ, ale musím říct, že mi to dělalo starosti. Než se dostaneme z dosahu seanchanských hlídek, budeme se muset dostat z Tomovy Hlavy, a na Almothské pláni se prý bojuje. Loď mě vůbec nenapadla. Máme koně a nemáme peníze na převoz. Kolik ten člověk chce?"</p>
<p>Min pokrčila rameny. „Tak daleko jsem nikdy nedošla. My taky nemáme peníze. Myslela jsem, že bychom mohly odložit placení, až budeme na otevřeným moři. Potom... no, myslím, že by nás rozhodně nevysadil v přístavu obsazeným Seanchany. Ať by nás vysadil kdekoliv, určitě by to bylo lepší než tady. Problém je, jak ho přesvědčit, aby vůbec vyplul. Chce odplout, ale přístav hlídají taky, a nedá se poznat, jestli na některý z jejich lodí není nějaká <emphasis>damane, </emphasis>až už je pozdě. ,Přiveďte mi <emphasis>damane </emphasis>na mou loď,' říkal, ,a v tu chvíli vypluju.' Pak začne mluvit o mělčinách a proudech a návětrných kosách. Já sice ničemu z toho nerozumím, ale dokud se usmívám a přikyvuju, tak on mluví. Myslím, že pokud ho nechám mluvit dost dlouho, přemluví sám sebe k vyplutí." Roztřeseně se nadechla. Zase ji začalo pálit v očích. „Jenže teď už není čas nechat ho, aby se prostě do něčeho vemluvil. Nyneivo, oni chtějí Egwain poslat do Seanchanu, a to brzo."</p>
<p>Elain zalapala po dechu. „Ale proč?"</p>
<p>„Protože umí najít rudu," odpověděla nešťastně Min. „Ještě pár dní, říkala, a já nevím, jestli bude pár dní stačit, aby se ten chlap přesvědčil, že vlastně chce vyplout. A i kdyby, jak jí sundáme ten Stínem prokletej obojek? Jak ji vůbec dostaneme z toho domu?"</p>
<p>„Přála bych si, aby tu byl Rand." Elain si povzdechla, a když se na ni obě dívky podívaly, začervenala se a rychle dodala. „No, on má přece meč. Přála bych si, aby tu s námi byl někdo s mečem. Tak deset chlapů. Sto."</p>
<p>„My teď nepotřebujeme meč ani sílu svalů," prohlásila Nyneiva, „ale mozek. Muži obvykle myslí chlupama na prsou." Nepřítomně se dotkla hrudi, jako by chtěla přes kabátec něco nahmátnout. „Aspoň většina z nich."</p>
<p>„Potřebovaly bychom vojsko," řekla Min. „Velký vojsko. Seanchani byli v menšině, když stáli proti Tarabonským i Domanům, a podle toho, co jsem slyšela, pokaždý snadno zvítězili." Rychle odtáhla Nyneivu s Elain na druhou stranu ulice, protože kolem nich stoupala <emphasis>damane </emphasis>se <emphasis>sul'dam. </emphasis>Ulevilo se jí, že nemusí přítelkyně pobízet. Obě si spojené ženy prohlížely stejně ostražitě jako ona sama. „A protože žádný vojsko nemáme, musíme to zvládnout ve třech. Doufám, že některou z vás něco napadne. Mě už z přemýšlení bolí hlava, ale vždycky se zarazím u toho <emphasis>a'dámu, </emphasis>to je to vodítko a obojek. <emphasis>Sul'dam </emphasis>nedovolí, aby se někdo díval, když ho rozepínají. Myslím, že vás dostanu dovnitř, jestli to pomůže. Přinejmenším jednu z vás. Oni mě berou jako služku, ale služky můžou přijímat návštěvy, pokud se drží v místech určených pro služebnictvo."</p>
<p>Nyneiva se zamyšleně zamračila, ale skoro vzápětí se zatvářila cílevědomě. „Nedělej si starosti, Min. Mám pár nápadů. Co jsem tady, nemarnila jsem čas. Zaveď mě za tím mužem. Jestli se s ním jedná hůř než s vesnickou radou, když si radní postaví hlavu, sním svůj kabátec."</p>
<p>Elain kývla a zazubila se a Min poprvé od příchodu do Falme pocítila skutečnou naději. Na okamžik se zadívala na aury kolem obou žen. Bylo tu nebezpečí, ale to se dalo čekat - a také nové věci mezi obrazy, které již viděla. Tak to občas bývalo. Nad hlavou Nyneivy se vznášel těžký zlatý pánský prsten a nad Elain doruda rozpálené železo a sekera. To určitě znamenalo potíže, ale vypadalo to vzdáleně, jako někde dál v budoucnosti. Dívala se jen na chviličku, pak už viděla jenom Elain s Nyneivou, jak si ji vyčkávavě prohlížejí. „Je to dole u přístavu," řekla.</p>
<p>Svažující se ulice byla čím dál plnější. Kramáři se tlačili mezi kupci, kteří přivezli povozy z vnitrozemských dědin a na cesty nehodlali vyrazit dřív než na jaře. Pouliční obchodníci vyvolávali zboží, které měli na podnosech. Falmané ve vyšívaných pláštích se otírali o rodiny z venkova v těžkých krznech. Uprchlo sem mnoho lidí z vesnic dál na pobřeží. Min sice nechápala proč - jenom vyměnili možnou návštěvu Seanchanů za jistotu, že je budou mít všude kolem sebe - ale slyšela, co Seanchané dělají, když poprvé dorazí do nějaké vesnice, a tak nemohla dávat vesničanům příliš velkou vinu za to, že se bojí další návštěvy. Když Seanchané nebo uzavřená nosítka procházeli kolem, všichni se klaněli.</p>
<p>Min byla ráda, že Nyneiva s Elain o klanění vědí. Nosiči s odhalenou hrudí lidem sklánějícím se okolo nevěnovali větší pozornost než nadutí ozbrojení vojáci, ale kdyby se někdo neuklonil, určitě by to přitáhlo jejich pozornost.</p>
<p>Cestou k přístavu toho dívky moc nenamluvily a Min překvapilo, když se dozvěděla, že se do města dostaly jen pár dní po ní a Egwain. Po chvíli však usoudila, že se nelze divit, že se nesetkaly již dříve, protože ulice byly stále plné lidí. Min nechtěla strávit delší dobu daleko od Egwain. Pořád se bála, že přijde na povolenou návštěvu, a Egwain již bude pryč. <emphasis>A teď tedy bude. Pokud Nyneiva něco nevymyslí. </emphasis></p>
<p>Vůně soli a dehtu ve vzduchu sílila a nad hlavami jim kroužili křičící rackové. V tlačenici se začali objevovat námořníci, namnoze bosí i přes rostoucí chlad.</p>
<p>Hostinec spěšně přejmenovali na hostinec U tří slivoňových květů, ale část slova ,Hlídač' byla pod ledabyle odvedenou malbou nápisu stále vidět. Přes lidi venku byl šenk jen zpola plný. Ceny byly příliš vysoké a mnoho lidí si už prostě nemohlo dovolit posedět u piva. V krbech po obou stranách místnosti burácel oheň, který příjemně hřál, a tlustý hostinský byl jen v košili. Na trojici žen se zamračil, a Min napadlo, že jen její seanchanské šaty mu zabránily, aby je rovnou nevykázal ven. Nyneiva s Elain ve venkovském odění rozhodně nevypadaly, že mají peníze na utrácení.</p>
<p>Muž, jehož hledala, seděl sám na svém obvyklém místě u stolu v rohu a mumlal si do vína. „Máš čas si promluvit, kapitáne Domone?" zeptala se Min.</p>
<p>Kapitán vzhlédl, a když si všiml, že není sama, uhladil si vous. Min si pořád myslela, že oholený horní ret a plnovous k sobě moc nejdou. „Takže sis přivedla přítelkyně, aby se napily za moje penízky, co? No, ten seanchanský pán koupil celý můj náklad, tak mám co utrácet. Sedněte si." Elain nadskočila, protože Domon náhle zařval: „Hostinský! Dones svařený víno!"</p>
<p>„To je v pořádku," uklidňovala ji Min a usadila se na lavici u stolu. „On jenom vypadá a mluví jako medvěd." Elain se s pochybami posadila na druhý konec lavice.</p>
<p>„Medvěd, co?" Domon se zasmál. „Možná máš pravdu. Ale co ty, holka? Už nechceš odplout? Ty šaty mi teda připadají jako seanchanský."</p>
<p>„To chci!" vyjela ohnivě Min, ale služebná přinášející svařené víno, z něhož se ještě kouřilo, ji umlčela.</p>
<p>Domon si také dával pozor. Počkal, dokud dívka neodejde s penězi, než pokračoval: „Ať se picnu, holka, nechtěl jsem tě urazit. Většina lidí chce prostě jenom žít dál, ať už jim vládnou Seanchani, nebo někdo jiný."</p>
<p>Nyneiva se lokty opřela o stůl. „My chceme taky žít dál, kapitáne, ale bez Seanchanů. Mám za to, že chceš brzy vyplout."</p>
<p>„Vyplul bych už dneska, kdybych mohl," prohlásil ponuře Domon. „Ale Turak si pro mě vždycky jednou za dva tři dni posílá, abych mu vyprávěl příběhy o starých věcech, co jsem kdy viděl. Copak vám připadám jako kejklíř? Myslel jsem, že dokážu vymyslet pár příběhů a zmizet, ale teď mám dojem, že jestli ho nebudu bavit dál, bude to rovná sázka, jestli mě nechá jít, nebo mi nechá srazit hlavu. Ten chlap vypadá jako měkkota, ale je tvrdý jako železo, a stejný má i srdce."</p>
<p>„Může se tvoje loď vyhnout Seanchanům?" zeptala se Nyneiva.</p>
<p>„Ať se picnu, kdybych se dokázal dostat z přístavu, aby mi <emphasis>damane </emphasis>neroztřískaly <emphasis>Spršku </emphasis>na třísky, tak to zvládnu. Pokud nenechám žádnou seanchanskou loď s <emphasis>damane </emphasis>moc se přiblížit, jakmile se jednou dostanu na otevřený moře. Podél tohohle pobřeží jsou mělčiny a <emphasis>Sprška </emphasis>má mělkej ponor. Mohl bych ji vzít i do vod, kam se ty velký seanchanský kýly nedostanou. Touhle roční dobou si taky musejí dávat pozor na vítr poblíž pobřeží, a jakmile budu mít <emphasis>Spršku </emphasis>-"</p>
<p>Nyneiva ho přerušila. „Tak s tebou poplujeme, kapitáne. Budeme čtyři a doufám, že budeš připravený vyplout, jakmile se dostaneme na palubu."</p>
<p>Domon si přejel prsty po horním rtu a zadíval se do vína. „No, co se toho týče, pořád tu bude problém, jak se dostat z přístavu, víš. Tyhle <emphasis>damane </emphasis>-"</p>
<p>„Co jestli ti řeknu, že popluješ s někým lepším, než jsou <emphasis>damane?" </emphasis>řekla Nyneiva tiše. Min se rozšířily oči, když si uvědomila, co má Nyneiva v plánu.</p>
<p>Elain skoro neslyšitelně zašeptala: „A ty mi vykládáš, že mám být opatrná."</p>
<p>Domon měl oči jen pro Nyneivu, a ty oči byly velice ostražité. „Co tím myslíš?" zašeptal.</p>
<p>Nyneiva rozepnula kabátec, chvíli něco dělala za krkem, a nakonec vytáhla kožený řemínek, který měla zastrčený pod šaty. Na řemínku visely dva prsteny. Min zalapala po dechu, když je uviděla - jeden byl onen těžký pánský prsten, který viděla, když Nyneivu pozorovala na ulici - ale věděla, že je to kvůli tomu druhému, tenčímu a vyrobenému pro štíhlý prstík ženy, proč Domonovi málem vylezly oči z důlků. Prsten znázorňoval hada požírajícího vlastní ocas.</p>
<p>„Víš, co to znamená," řekla Nyneiva a začala sundávat prsten z řemínku, ale Domon ji zachytil.</p>
<p>„Dej to pryč." Nervózně uhnul očima. Min viděla, že se na ně nikdo nedívá, ale Domon se choval, jako by je všichni upřeně pozorovali. „Ten prsten je nebezpečný. Kdyby ho někdo uviděl..."</p>
<p>„Pokud víš, co znamená," řekla Nyneiva tak klidně, až jí Min začala závidět. Nyneiva vytáhla řemínek Domonovi z ruky a znovu si jej uvázala kolem krku.</p>
<p>„Vím," zachraptěl kapitán. „Vím, co znamená. Možná by tu byla naděje, pokud... Čtyři, říkáš? Mám za to, že jedna bude ta dívka, co tak ráda poslouchá, když si pouštím pusu na špacír. A ty a..." Zamračil se na Elain. „Tohle dítě určitě není - není jako ty."</p>
<p>Elain se rozzlobeně narovnala, ale Nyneiva jí položila ruku na paži a konejšivě se na Domona usmála. „Ona cestuje se mnou, kapitáne. Možná by tě překvapilo, co všechno dokážeme, dřív než získáme právo nosit tento prsten. Až vyplujeme, budeš mít na lodi tři ženy, které dokážou bojovat s <emphasis>damane, </emphasis>bude-li to nutný."</p>
<p>„Tři," vydechl Domon. „To bychom měli naději. Možná..." Na okamžik se mu rozjasnila tvář, ale když se na ně podíval, znovu se zachmuřil. „Měl bych vyplout hned a zmizet, ale ať se picnu, jestli nevím, co vás tu čeká, když zůstanete, a možná i když půjdete se mnou. Poslouchejte a dávejte pozor, co vám říkám." Znovu se ostražitě rozhlédl kolem a začal mluvit tichým hlasem a pečlivě vybíral slova. „Viděl jsem - ženu, která měla takový prsten, když ji chytili Seanchani. Hezká štíhlá ženuška to byla, s velkým stráž - velkým chlapem, co vypadal, že umí používat meč. Jeden z nich musel být neopatrný, protože na ně Seanchani nachystali léčku. Ten velký chlap složil šest sedům vojáků, než sám umřel. Ta - ta žena... Postavili kolem ní šest <emphasis>damane, </emphasis>najednou vylezly z bočních ulic. Myslel jsem, že... něco udělá - víte, co myslím - ale... já o těchhle věcech nic nevím. Jednu chvíli to vypadalo, že je všechny zničí, a pak se najednou zatvářila vyděšeně a začala ječet."</p>
<p>„Odřízly ji od pravého zdroje." Elain byla bílá jako plátno.</p>
<p>„To je jedno," řekla Nyneiva klidně. „Nedovolíme, aby se nám stalo to stejný."</p>
<p>„Jo, možná se vám to povede. Ale já na to do smrti nezapomenu. Rymo, pomoz mi. To křičela. A jedna z těch <emphasis>damane </emphasis>se s pláčem zhroutila. Pak jí dali jeden z těch obojků kolem... krku, a já... utekl." Pokrčil rameny, zamnul si nos a zadíval se do vína. „Viděl jsem, jak lapili tři ženy, a nemám na to žaludek. Nechal bych klidně svou starou babičku stát na nábřeží, abych se odsud dostal, ale musel jsem vám to říct."</p>
<p>„Egwain říkala, že mají dvě zajatkyně," promluvila pomalu Min. „Rymu ze žlutých, ale neříkala, kdo je ta druhá." Nyneiva se na ni pronikavě podívala a Min se celá červená odmlčela. Podle toho, jak se Domon tvářil, jejich věci nepomohlo, když se dozvěděl, že mají dvě Aes Sedai, ne jen jednu.</p>
<p>A přesto se Domon náhle podíval na Nyneivu a zhluboka se napil vína. „Tak proto jste tady? Abyste osvobodily... ty dvě? Říkaly jste, že budete tři."</p>
<p>„Víš, co potřebuješ vědět," řekla mu rázně Nyneiva. „V příštích dvou třech dnech musíš být připravený okamžitě vyplout. Uděláš to, nebo tu zůstaneš, dokud ti nakonec přece jen neuseknou hlavu? Jsou tu i jiné lodě, kapitáne, a já chci určitě odplout."</p>
<p>Min zadržela dech. Pod stolem zkřížila prsty.</p>
<p>Nakonec Domon kývl. „Budu připravenej."</p>
<p>Když se vrátily na ulici, Min překvapilo, když se, jakmile se zavřely dveře, Nyneiva sesula na zeď hostince. „Je ti dobře, Nyneivo?" zeptala se nervózně.</p>
<p>Nyneiva se zhluboka nadechla, narovnala se a upravila si kabátec. „U některých lidí," řekla, „musíte být sebejisté. Když ukážete jen ždibíček pochybností, postrčí vás nějakým směrem, kterým vůbec nechcete jít. Světlo, ale že jsem se bála, že odmítne. Pojďte, musíme plánovat. Pořád jsou tu ještě jeden dva menší problémy, který musíme vyřešit."</p>
<p>„Doufám, že ti nevadí ryby, Min," řekla Elain.</p>
<p><emphasis>Jeden nebo dva menší problémy? </emphasis>pomyslela si Min cestou za dívkami. Velice doufala, že Nyneiva svou sebejistotu jenom nepředvádí.</p><empty-line /><empty-line /><p>KAPITOLA DVACÁTÁ PRVNÍ</p>
<p><strong><emphasis>Dál pojede pět</emphasis></strong></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>Perrin si ostražitě prohlížel vesničany a celý nesvůj popotahoval za příliš krátký kabátec s výšivkou na prsou a děrami, které ani nebyly zašité, ale nikdo se na něj i přes zvláštní směs šatů a sekery podruhé nepodíval. Hurin měl pod pláštěm kabátec s modrými spirálami na prsou a Mat baňaté kalhoty, které musel mít silně nařasené, aby je vůbec mohl zastrčit do bot. To bylo všechno, co našli v opuštěné vesnici a co se dalo použít. Perrin uvažoval, za jak dlouho bude asi opuštěná i tato dědina. Polovina domů již byla prázdná a před hostincem o kus vepředu stály tři vozy s volskými spřeženími, vysoko naložené, s nákladem zakrytým šedou plachtou a převázaným provazy, kolem nichž postávaly rodiny.</p>
<p>Perrin se díval, jak se drží u sebe a loučí se s těmi, kteří ještě zůstali, aspoň prozatím, a usoudil, že to není nedostatek zájmu o cizince. Vesničané se pohledu na něj a na jeho druhy přímo pečlivě vyhýbali. Tihle lidé se naučili nedávat najevo zvědavost, dokonce i když cizinci rozhodně nebyli Seanchané. Cizinci mohli být v těchto časech na Tomově Hlavě nebezpeční. Se stejným úzkostlivým nezájmem se setkali i v ostatních vesnicích. Dvacet leguí od pobřeží již bylo měst více a všechna byla nezávislá. Tedy až do chvíle, než přišli Seanchané.</p>
<p>„Říkám, že je čas dojít pro koně," prohlásil Mat, „než se začnou vyptávat. Vždycky je to jednou poprvý."</p>
<p>Hurin zíral na velký zčernalý kruh země na trávníku na návsi. Vypadalo to, že je tu už delší dobu, ale nikdo s ním zatím nic neudělal. „Tak šest osm měsíců," zamumlal slídič, „a pořád páchne. Celá vesnická rada a jejich rodiny. Proč by někdo dělal něco takovýho?"</p>
<p>„Kdo ví, proč něco dělají?" zabručel Mat. „Seanchani nepotřebují pro zabíjení lidí žádnej důvod. Aspoň já na žádnej nemůžu přijít."</p>
<p>Perrin se snažil nedívat na ohořelou půdu. „Hurine, jsi si s tím Fainem jistý? Hurine?" Od chvíle, kdy dorazili do vesnice, bylo těžké upoutat slídičovu pozornost. „Hurine!"</p>
<p>„Cože? Aha. Fain. Ano." Hurinovi se zachvělo chřípí a slídič se poškrábal na nose. „O tom není pochyb, i když je to tak dávno. Vedle něj myrddraal voní jako růže. Prošel tudy, určitě, ale myslím, že byl sám. Aspoň s ním nebyli žádní trolloci, a jestli s sebou měl nějaký temný druhy, tak toho v poslední době moc nenapáchali."</p>
<p>V hostinci došlo k nějakému rozruchu, lidé křičeli a na cosi ukazovali. Ne na Perrina a ostatní, ale na něco, co Perrin neviděl, v nízkých kopcích východně od dědiny.</p>
<p>„Tak půjdeme už pro ty koně?" vyjel netrpělivě Mat. „To by mohli být Seanchani."</p>
<p>Perrin kývl a všichni se rozběhli k místu, kde za opuštěným domem uvázali koně. Když Mat s Hurinem zmizeli za rohem, Perrin se ohlédl k hostinci a ohromeně se zastavil. Do městečka vjížděl dlouhý zástup dětí Světla.</p>
<p>Perrin se vrhl za ostatními. „Bělokabátníci!"</p>
<p>Mat s Hurinem se jen na okamžik nevěřícně podívali k hostinci a pak už se škrábali do sedel. Držíc dům mezi sebou a hlavní ulicí, trojice odcválala na západ. Cestou se jezdci ohlíželi přes rameno, zda je někdo nesleduje. Ingtar jim nařídil, aby se vyhnuli všemu, co by je mohlo zpomalit, a bělokabátníci kladli otázky, které by je zcela jistě zdržely, i kdyby se jim podařilo odpovědět k plné spokojenosti tazatelů. Perrin si dával ještě větší pozor než ostatní dva. Měl své vlastní důvody, proč se nechtěl v žádném případě s bělokabátníky setkat. <emphasis>Sekera v mých rukou. Světlo, co bych dal za to, abych to mohl změnit. </emphasis></p>
<p>Řídce zalesněné pahorky je brzy skryly před zvědavými pohledy z vesnice a Perrin zadoufal, že je snad přece jen nepronásledují. Přitáhl otěže a mávl na své společníky, aby také zastavili.</p>
<p>Když to udělali a zvědavě se na něho ohlédli, Perrin se zaposlouchal. Sluch měl mnohem lepší než dřív, ale dusot kopyt nezaslechl.</p>
<p>Váhavě se natáhl svou myslí a zapátral po vlcích. Našel je skoro vzápětí, malou smečku odpočívající přes den v kopcích nad vesnicí, kterou právě opustili. Okamžik jejich silného ohromení skoro pokládal za vlastní pocit. Tihle vlci slyšeli povídání, ale skutečně nevěřili, že existují nějací dvounožci, kteří se s nimi mohou dorozumět. Za těch pár minut, než se zdvořile představil, se Perrin celý zpotil - proti své vůli jim předal obraz Mladého Býka a podle vlčího zvyku přidal vlastní pach. Vlci si při prvním setkání hodně potrpěli na formality - ale nakonec se Perrinovi podařilo položit jim svou otázku. Dvounožci, kteří s nimi nemohli mluvit, je sice nijak zvlášť nezajímali, ale nakonec vlci přece jen odklusali blíž k vesnici, aby se podívali. Dávali si přitom pozor, aby je dvounožci se špatným zrakem nezahlédli.</p>
<p>Po chvíli k Perrinovi vyslali obrazy toho, co viděli. Muži v bílých pláštích se tlačili na návsi, projížděli mezi domy, objížděli vesnici, ale žádný nevyjel ven. Rozhodně ne směrem na západ. Vlci říkali, že jediné, co cestou na západ ucítili, byl on a druzí dva dvounožci se třemi vysokými tvrdotlapci.</p>
<p>Perrin spojení s vlky vděčně přerušil. Cítil, jak se na něj Hurin s Matem dívají.</p>
<p>„Nesledují nás," řekl.</p>
<p>„Jak si můžeš být jistej?" chtěl vědět Mat.</p>
<p>„Jsem!" odsekl Perrin a mírněji dodal: „Prostě jsem."</p>
<p>Mat otevřel ústa, pak je zase zavřel a nakonec řekl: „No, jestli nejdou po nás, tak navrhuju, abychom se vrátili k Ingtarovi a vyrazili po Fainově stopě. Ta dýka se nepřiblíží, když tu budem jen tak postávat."</p>
<p>„Nemůžeme na stopu přijít tak blízko vesnice," ozval se Hurin. „Leda bychom riskovali, že narazíme na bělokabátníky. A já myslím, že by se to urozenému pánu Ingtarovi moc nelíbilo, a Verin Sedai taky ne."</p>
<p>Perrin kývl. „Stejně o pár mil popojedeme. Ale dávejte pozor. Už nemůžeme být moc daleko od Falme. A nijak by nám nepomohlo, kdybychom se vyhnuli bělokabátníkům a místo toho vletěli přímo do náručí seanchanský hlídce."</p>
<p>Když se znovu vydali na cestu, Perrin si nemohl pomoci, pořád uvažoval, co tu asi bělokabátníci dělají.</p>
<p>* * *</p>
<p>Geofram Bornhald se rozhlížel po ulici. Seděl na koni a legie zatím osadu obklíčila. Na tom muži s mohutnými rameny, který zmizel z dohledu, mu bylo něco povědomého. <emphasis>Ano, ovšem. Ten mládenec, co se prohlašoval za kováře. Jak jen se jmenoval? </emphasis></p>
<p>Byar před ním s rukou položenou na srdci přitáhl otěže. „Vesnice je zabezpečená, můj pane kapitáne."</p>
<p>Vesničané v těžkých krznech neklidně šoupali nohama, když je vojáci dětí Světla sehnali dohromady u vysoko naložených povozů před hostincem. Plačící děti se držely sukní svých matek, ale nikdo nevypadal vzdorně. Dospělí se tvářili tupě a bez odporu čekali, co se stane. Za to byl Bornhald vděčný. Rozhodně netoužil dělat z někoho tady výstražný příklad, a už vůbec se mu nechtělo plýtvat časem.</p>
<p>Kapitán sesedl a hodil otěže jednomu ze svých dětí. „Dohlédni na to, aby muži dostali najíst, Byare. Vězně zavři do hostince a dej jim jídla a vody, kolik unesou. Pak zatluč dveře a okenice. Ať si myslí, že tu nechávám pár chlapů na stráži, ano?"</p>
<p>Byar se znovu dotkl srdce a otočil koně, aby mohl křičet rozkazy. Lidé byli znovu popohnáni, tentokrát je nahnali do hostince s plochou střechou, zatímco zbývající vojáci hledali v domech kladiva a hřebíky.</p>
<p>Bornhald se díval, jak kolem něj procházejí lidé s mrzutými výrazy, a doufal, že bude trvat aspoň dva tři dny, než některý z nich sebere dost odvahy, aby se vylámal z hostince a zjistil, že tu žádné stráže nejsou. Dva tři dny bylo vše, co potřeboval, ale zatím nehodlal riskovat a upozornit Seanchany na svou přítomnost.</p>
<p>Vzadu zanechal dost mužů, aby si tazatelé mysleli, že celá jeho legie je stále roztroušená po Almothské pláni, a přes tisíc dětí převedl skoro přes celou Tomovu Hlavu, aniž zatím, aspoň pokud věděl, vzbudil něčí pozornost. Tři šarvátky se seanchanskými hlídkami rychle skončily. Seanchané byli zvyklí čelit už jen poražené chátře. Děti Světla pro ně byly ošklivým překvapením. A přesto Seanchané bojovali jako Temného hordy, a Bornhald si stále připomínal jednu rvačku, kdy přišel o víc než padesát mužů. Pořád si nebyl jist, která ze dvou šípy prostřílených žen, které pak viděl, vlastně byla Aes Sedai.</p>
<p>„Byare!" Jeden z mužů Borhnaldovi z vozu podal hliněný pohár s vodou. Byla ledová.</p>
<p>Muž s vyzáblým obličejem sesedl. „Ano, můj kapitáne?"</p>
<p>„Až se utkáme s nepřítelem, Byare," vykládal Bornhald pomalu, „ty se toho nezúčastníš. Budeš vše sledovat z povzdálí a pak doneseš mému synovi zprávu o tom, co se tu událo."</p>
<p>„Ale pane kapitáne -"</p>
<p>„To je rozkaz, dítě Byare!" vyštěkl kapitán. „A ty poslechneš."</p>
<p>Byar se narovnal a upřel zrak přímo před sebe. „Jak přikazuješ, můj pane kapitáne."</p>
<p>Bornhald si ho chvíli prohlížel. Ten muž udělá, co mu bylo nařízeno, ale bude lepší poskytnout mu další důvod, než že má jenom oznámit Dainovi, jak zemřel jeho otec. Měl sice informace, které bylo nutné sdělit do Amadoru, ale od té šarvátky s Aes Sedai - <emphasis>Byla to jen jedna z nich, nebo obě? Třicet seanchanských vojáků, dobrých bojovníků, a dvě ženy mě stálo dvakrát tolik obětí, než kolik bylo padlých nepřátel. </emphasis>- od té doby nečekal, že se dožije toho, aby mohl Tomovu Hlavu opustit. I v případě, že by to náhodou nezařídili Seanchané, postarají se o to tazatelé.</p>
<p>„Až najdeš mého syna - měl by být s kapitánem Eamonem Valdou u Tar Valonu - a oznámíš mu to, pojedeš do Amadoru a ohlásíš se u velícího kapitána. U Pedrona Nialla osobně, dítě Byare. Povíš mu o všem, co jsme o Seanchanech zjistili. Napíšu pro tebe zprávu. Ať je mu určitě naprosto jasné, že už nemůžeme spoléhat na to, že se tarvalonské čarodějnice spokojují jen s manipulováním událostí z dálky. Jestli otevřeně bojují po boku Seanchanů, tak se s nimi určitě střetneme i jinde." Zaváhal. To poslední bylo ze všeho nejdůležitější. V Dómu pravdy se museli dozvědět, že přes všechny ty přísahy, co se jimi tolik chlubí, Aes Sedai půjdou do boje. Bylo mu z toho úzko. Svět, kde Aes Sedai vládnou jedinou silou v boji. Nebyl si jist, jestli mu zase tolik vadí, že jej musí opustit. Ale do Amadoru se musela dostat ještě jedna zpráva. -“A, Byare... pověz Pedronu Niallovi, jak nás tazatelé zneužili."</p>
<p>„Jak přikazuješ, pane kapitáne," řekl Byar, ale Bornhald si při pohledu na jeho výraz povzdechl. Ten muž nechápal. Pro Byara bylo nutné poslechnout rozkaz, byť pocházel od kapitána nebo od tazatelů, ať už byli, jací chtěli.</p>
<p>„Taky ti napíšu zprávu, kterou předáš Pedronu Niallovi," dodal. Nebyl si jist, jestli to vůbec bude k něčemu dobré. Pak ho něco napadlo. Bornhald se zamračil na hostinec, kde jeho muži hlasitě bušili kladivy, jak přibíjeli dveře a okenice. „Perrin," zamumlal. „Tak se jmenoval. Perrin z Dvouříčí."</p>
<p>„Ten temný druh, můj kapitáne?"</p>
<p>„Možná, Byare." Sám si tím sice nebyl úplně jist, ale ten muž, který proti nim bojoval zřejmě společně s vlky, nemohl být ničím jiným. Rozhodně tento Perrin zabil dvě z dětí. „Měl jsem dojem, že jsem ho zahlédl, když jsme přijížděli, ale nepamatuji se, že by mezi zajatci někdo vypadal jako kovář."</p>
<p>„Jejich kovář odešel před měsícem, pane kapitáne. Někteří si stěžovali, že by byli odešli dřív, než jsme přišli, kdyby si nebyli museli spravovat kola u vozů sami. Myslíš, že ten muž byl Perrin, můj kapitáne?"</p>
<p>„Ať to byl, kdo chtěl, teď tu není. A mohl by zpravit Seanchany o naší přítomnosti."</p>
<p>„Temný druh by to určitě udělal, můj pane kapitáne."</p>
<p>Bornhald dopil vodu a odhodil pohár. „Muži tady jíst nebudou, Byare. Nenechám se těmihle Seanchany chytit při odpočinku, ať už je varuje tenhle Perrin z Dvouříčí nebo kdokoliv jiný. Ať muži nasednou, dítě Byare!"</p>
<p>Vysoko nad jejich hlavami kroužil zcela nepovšimnut velký okřídlený tvor.</p>
<p>* * *</p>
<p>Na mýtině v lese, kde se utábořili, procvičoval Rand sestavy s mečem. Potřeboval něco dělat, aby nemusel přemýšlet. Mohl hledat s Hurinem Fainovu stopu. Střídali se v tom po dvojicích a trojicích, aby nepřitahovali zbytečnou pozornost, a zatím nic nenašli. Teď čekali, až se se slídičem vrátí Mat a Perrin. Už tu měli být dávno.</p>
<p>Loial si samozřejmě četl a nedalo se poznat, jestli se mu štětičky chvějí nad tím, co čte, nebo nad tím, že se zvědové opozdili, ale Uno a většina shienarských vojáků seděli celý napjatí, olejovali meče či hlídali, jako by čekali, že se každou chvíli objeví Seanchané. Jen Verin to zřejmě nezajímalo. Seděla na kládě u malého ohýnku, cosi si mumlala a klacíkem čmárala do hlíny. Každou chvíli zavrtěla hlavou, smazala nohou vše, co nakreslila, a začala znovu. Všichni koně byli nasedlaní a připravení vyrazit, Shienarská zvířata byla přivázána ke kopím zaraženým do země.</p>
<p>„Volavka brodící se sítinou," řekl Ingtar. Seděl zády ke stromu, obtahoval meč a pozoroval Randa. „Tím by ses neměl zatěžovat. Jsi pak úplně otevřený."</p>
<p>Na chvíli Rand zůstal stát na špičce s mečem drženým obouruč napřaženým nad hlavou, pak ladně přestoupil na druhou nohu. „Lan říká, že je to dobré kvůli cvičení rovnováhy." Nebylo pro něj snadné udržovat rovnováhu. V prázdnotě mu často připadalo, že by se dokázal udržet na valícím se balvanu, ale prázdnotu se neodvážil přivolat. Tolik potom toužil, že si nevěřil.</p>
<p>„Co často cvičíš, používáš bez přemýšlení. Takhle snadno proženeš meč tělem nepřítele, ale až poté, kdy ti on vrazí meč mezi žebra. Vlastně ho tím svádíš. Myslím, že bych se nedokázal dívat, jak se někdo takhle odkrývá, aniž bych do něj vrazil meč, i když by mi bylo jasné, že on by mě pak taky mohl snáze zasáhnout."</p>
<p>„Je to jenom kvůli rovnováze, Ingtare." Rand se na špičce zakymácel a musel se postavit na obě nohy, aby neupadl. Prudce vrátil meč do pochvy a zvedl šedý plášť, který měl kvůli převleku. Byl prožraný od molů a kolem lemů roztřepený, ale byl podšitý hustou kožešinou a od západu se zvedal vítr. „Přál bych si být zase doma."</p>
<p>Jako by to přání bylo znamením, naléhavě promluvil Uno. „Blížej se zatracený jezdci, můj pane." Zachřestily pochvy, jak muži, kteří ještě nedrželi jílce v rukou, tasili. Někteří vyskočili do sedel a vytrhli kopí ze země.</p>
<p>Napětí opadlo, když Hurin lehkým klusem přivedl ostatní, a znovu se objevilo, když promluvil. „Našli jsme stopu, urozený pane Ingtare."</p>
<p>„Sledovali jsme ji skoro do Falme," dodával Mat sesedaje. Červeň na jeho lících jako by byla výsměchem jeho zdraví. Na celé lebce měl kůži pevně napjatou. Shienarci se seběhli kolem stejně vzrušení jako on. „Je to jenom Fain, ale nikam jinam jet nemohl. Musí mít tu dýku."</p>
<p>„Našli jsme taky bělokabátníky," ozval se Perrin a seskočil z koně. „Tak stovku."</p>
<p>„Bělokabátníci?" vykřikl Ingtar a zamračil se. „Tady? No, jestli nám nebudou dělat potíže, my nebudeme obtěžovat je. Možná když budou mít Seanchani starosti s nimi, pomůže nám to najít roh." Zrak mu padl na Verin, která stále seděla u ohýnku. „Teď mi asi řekneš, že jsem tě měl poslechnout, Aes Sedai. Ten muž šel do Falme."</p>
<p>„Kolo tká, jak si kolo přeje," podotkla Verin klidně. „S <emphasis>ta'veren </emphasis>to, co se stane, se mělo stát. Možná vzor potřeboval těch pár dní navíc. Vzor dá všechno přesně na správné místo, a kdybychom to chtěli změnit, zvláště když jsou do toho zapletení <emphasis>ta'veren, </emphasis>tkanina se změní, aby nás vrátila zpátky do vzoru, kde jsme měli být." Nastalo nepříjemné ticho, kterého si Verin zřejmě nevšimla. Pořád lhostejně čmárala klacíkem. „Teď bychom si ale měli konečně udělat plán. Vzor nás konečně přivedl do Falme. Valerský roh byl odnesen do Falme."</p>
<p>Ingtar si k ní dřepl. „Když dost lidí tvrdí stejnou věc, obvykle tomu uvěřím, a místní lidé říkají, že Seanchanům zřejmě nezáleží na tom, kdo do Falme přichází a kdo z něj odchází. Vezmu Hurina a pár dalších do města. Až Hurin vysleduje Fainovu stopu až k rohu... no, pak uvidíme, co bude dál."</p>
<p>Verin zase smazala kolo, které načmárala do hlíny. Místo něj teď namalovala dvě krátké čáry, které se na jednom konci dotýkaly. „Ingtar a Hurin. A Mat, protože dokáže vycítit dýku, když se dostane dost blízko. Chceš jít, viď, Mate?"</p>
<p>Mat vypadal nejistě, ale po chvíli trhaně přikývl. „Musím, ne? Musím najít tu dýku."</p>
<p>Třetí čára vytvořila kohoutí stopu. Verin se koutkem oka podívala na Randa.</p>
<p>„Půjdu," řekl. „Proto jsem přece přišel." Aes Sedai se zvláštně zablesklo v očích, neboť Verin dobře věděla, že ho to vyvede z míry. „Pomoct Matovi najít tu dýku," dodal ostře, „a Ingtarovi najít roh." <emphasis>A Faina, </emphasis>dodal sám pro sebe. <emphasis>Musím najít Faina, jestli už není příliš pozdě. </emphasis></p>
<p>Verin naškrábla čtvrtou čáru, čímž kohoutí stopu změnila v pokřivenou hvězdu. „A kdo ještě?" zeptala se tiše. Držela klacík nad kresbou.</p>
<p>„Já," ozval se Perrin o chviličku dříve, než se přidal i Loial: „Myslím, že bych taky rád šel," a Uno a ostatní Shienarci se všichni začali o překot hlásit též.</p>
<p>„Perrin se přihlásil první," odtušila Verin, jako by to tím bylo vyřešeno. Dodala pátou čáru a kolem všech pěti udělala kruh. Randovi naskočila husí kůže. To stejné kolo předtím smazala. „Dál pojede pět," zamumlala.</p>
<p>„Já bych vážně rád viděl Falme," hlásil se Loial. „Ještě nikdy jsem neviděl Arythský oceán. Kromě toho jestli je roh ještě pořád v truhlici, unesu ji."</p>
<p>„Radši bys měl přidat i mě, můj pane," řekl Uno. „Budete s urozeným panem Randem potřebovat další meč, aby vám chránil záda, jestli se vás ti zatracení Seanchani pokusí zastavit." Ostatní vojáci mumlali něco podobného.</p>
<p>„Nebuď labuť," zarazila ho rázně Verin. Její pohled všechny umlčel. „Všichni jít prostě nemůžete. Bez ohledu na to, jak málo se Seanchané starají o cizince, dvacítky vojáků by si určitě všimli, a vy i bez brnění vypadáte na vojáky. A jeden nebo dva by stejně neznamenali žádný rozdíl. Pět je dost na to, aby se dostali do města a nepřitáhli na sebe pozornost, a je správné, aby tři z nich byli tři <emphasis>ta'veren, </emphasis>které tu máme. Ne, Loiale, ty se musíš taky držet zpátky. Na Tomově Hlavě nejsou žádní ogieři. Přitahoval bys stejně tolik očí, jako kdybyste tam jeli všichni."</p>
<p>„A co ty?" zeptal se Rand.</p>
<p>Verin zavrtěla odmítavě hlavou. „Zapomínáš na <emphasis>damane." </emphasis>Rty si jí zkřivily nechutí. „Jediný způsob, jakým bych vám mohla pomoct, by byl, kdybych usměrňovala sílu, a to by vlastně vůbec žádná pomoc nebyla, kdybych je všechny přivedla rovnou k vám. I kdyby nebyly dost blízko, aby nás zahlédly, docela dobře by mohly vycítit ženu - nebo muže, když už jsme u toho - při usměrňování, pokud by si dotyčná nedávala pozor, aby neusměrnila příliš síly najednou." Na Randa se ani nepodívala. Připadalo mu až příliš okaté, že to neudělala, a Mat s Perrinem náhle začali spěchat.</p>
<p>„Muž," odfrkl si Ingtar. „Verin Sedai, proč přidávat další problémy? Už tak jich máme dost i bez muže vládnoucího jedinou silou. Ale bylo by dobře, kdybys jela s sebou. Kdybychom tě potřebovali -"</p>
<p>„Ne, vás pět musí jet samotných." Znovu přejela nohou přes kresbu a částečně ji smazala. Pozorně si jednoho po druhém prohlédla a mračila se. „Dál pojede pět."</p>
<p>Na chvíli se zdálo, že ji Ingtar požádá znovu, ale pak se jí podíval do očí, pokrčil rameny a otočil se k Hurinovi. „Jak je to daleko do Falme?"</p>
<p>Slídič se poškrábal na hlavě. „Jestli vyrazíme hned a pojedeme celou noc, zítra ráno za úsvitu bychom tam mohli být."</p>
<p>„Tak to tak uděláme. Už nebudu marnit čas. Všichni do sedel. Uno, chci, abys ostatní přivedl za námi, ale držte se z dohledu a nenechte nikoho..."</p>
<p>Zatímco Ingtar vydával rozkazy, Rand se díval na rozmazané kolo. Teď jako by bylo rozbité, jen se čtyřmi paprsky. Z nějakého důvodu ho při tom pohledu zamrazilo. Uvědomil si, že ho Verin pozoruje, tmavé oči jasné a pátravé jako ptáček. Dalo mu práci odtrhnout od ní zrak a sbalit si věci.</p>
<p><emphasis>Necháváš se ovlivňovat svými představami, </emphasis>řekl si podrážděně. <emphasis>Nemůže nic udělat, když tam nebude. </emphasis></p><empty-line /><empty-line /><p>KAPITOLA DVACÁTÁ DRUHÁ</p>
<p><strong><emphasis>Mistr šermíř</emphasis></strong></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>Vycházející slunce vystrčilo karmínový okraj nad obzor a vrhlo dlouhé stíny na dlážděné ulice Falme, klesající k přístavu. Vítr od moře přinášel do vnitrozemí kouř stoupající z komínů. Venku byla zatím jen ranní ptáčata a od úst jim do chladného vzduchu stoupala pára. Ve srovnání s davy, které jindy plnily ulice, vypadalo město skoro opuštěné.</p>
<p>Nyneiva, sedíc na obráceném sudu před stále zavřeným železářstvím, měla ruce kvůli zimě zastrčené do podpaždí a přehlížela svoje vojsko. Min seděla přes ulici na zápraží, zahalená do seanchanského pláště, a jedla švestky. Elain v kožišinovém plášti se choulila na kraji uličky hned vedle. Min měla vedle sebe položený úhledně složený velký pytel ukradený v přístavu. <emphasis>Moje vojsko, </emphasis>pomyslela si Nyneiva nevesele. <emphasis>Ale nikoho jiného prostě nemáme. </emphasis></p>
<p>Zahlédla <emphasis>sul'dam </emphasis>a <emphasis>damane </emphasis>přicházející po ulici, žlutovlasá žena měla náramek, tmavá obojek, a obě ospale zívaly. Těch několik Falmanů na ulici od nich odvracelo zrak a širokým obloukem se jim vyhýbalo. Nyneiva odsud dohlédla skoro až k přístavu, žádného dalšího Seanchana však neviděla. Ale nepodívala se na druhou stranu. Místo toho se protáhla a zakroužila rameny, jako by si chtěla rozhýbat chladem ztuhlé klouby, než se zase usadila na sud.</p>
<p>Min zahodila nedojezenou švestku a lhostejně se rozhlédla po ulici, načež se zase opřela o rám dveří. Tady byl také čistý vzduch, jinak by si položila ruce na kolena. Min si začala nervózně mnout dlaně a Nyneiva si uvědomila, že Elain teď málem nadskakuje dychtivostí.</p>
<p><emphasis>Jestli nás prozradí, urazím jim palice. </emphasis>Ale věděla, že pokud by je objevili, byli by to Seanchané, kdo by rozhodl o jejich dalším osudu. Až příliš dobře věděla, že nemá ani ponětí, zda to, co má v plánu, bude fungovat. Snadno by je mohlo vyzradit její selhání. Znovu usoudila, že jestli se něco zvrtne, pokusí se přitáhnout pozornost na sebe, aby Min s Elain mohly uniknout. Řekla jim, aby utekly, pokud se něco pokazí, a nechala je, aby si myslely, že uteče také. Co však opravdu udělá, to netušila. <emphasis>Jenom je nenechám, aby mě dostali živou. Prosím, Světlo, to ne. </emphasis></p>
<p><emphasis>Sul'dam </emphasis>a <emphasis>damane </emphasis>se stále blížily, až byly v úrovni tří čekajících žen. Tucet Falmanů se spojenému páru zeširoka vyhnul.</p>
<p>Nyneiva sebrala všechen svůj hněv. Uvázané a vodící. Ty ženské daly ten špinavý obojek Egwain na krk a daly by ho i jí a Elain, kdyby mohly. Přinutila Min, aby jí vyprávěla, jak <emphasis>sul'dam </emphasis>prosazují svoji vůli. Byla si jistá, že si Min něco, to nejhorší, stejně nechala pro sebe, ale i to, co se dozvěděla, stačilo, aby ji to rozzuřilo doběla. Vmžiku se bílý kvítek na černé větévce plné trnů otevřel ke světlu, k <emphasis>saidaru, </emphasis>a Nyneivu zaplavila jediná síla. Věděla, že pro ty, kdo to vidí, září. <emphasis>Sul'dam </emphasis>se světlou pletí nadskočila a tmavá <emphasis>damane </emphasis>otevřela ústa, ale Nyneiva jim nedala šanci. Usměrnila jen pramínek jediné síly, ale práskla jím, jako by bičem smetla zrnko prachu ze vzduchu.</p>
<p>Stříbrný obojek se prudce otevřel a zachřestil na dláždění. Nyneiva si úlevou vydechla a vyskočila.</p>
<p><emphasis>Sul'dam </emphasis>zírala na obojek na zemi jako na jedovatého hada. <emphasis>Damane </emphasis>si položila roztřesenou ruku na hrdlo, ale než měla žena v šatech označených bleskem čas něco udělat, <emphasis>damane </emphasis>se otočila a udeřila ji do obličeje. <emphasis>Sul'dam </emphasis>se podlomila kolena a ona málem upadla.</p>
<p>„Dobrá rána!" křikla Elain. Už běžela a Min také.</p>
<p>Než se však dostaly k oběma ženám, <emphasis>damane </emphasis>se poplašeně rozhlédla kolem sebe a pak se rozběhla, jak nejrychleji mohla.</p>
<p>„My ti neublížíme!" volala za ní Elain. „Jsme přítelkyně!"</p>
<p>„Buď zticha!" sykla Nyneiva. Vytáhla z kapsy hrst hadrů a nelítostně je nacpala do úst, která měla potácející se <emphasis>sul'dam </emphasis>stále otevřená. Min v oblaku prachu spěšně roztřepala pytel a přetáhla jej <emphasis>sul'dam </emphasis>přes hlavu, až jí sahal do pasu. „Už tak jsme přitáhly dost pozornosti."</p>
<p>Byla to pravda, i když ne tak docela. Čtveřice žen stála na rychle se vyprazdňující ulici, a lidé, kteří by určitě byli raději někde jinde, se pohledu na ně vyhýbali. Nyneiva spoléhala na to - lidé dělali, co mohli, aby si náhodou nevšimli něčeho, co souviselo se Seanchany - že tak získají chvíli času. Nakonec lidé promluví, ale jen šeptem. Seanchanům by mohlo trvat celé hodiny, než zjistí, co se stalo.</p>
<p>Žena s pytlem na hlavě se začala vzpírat a tlumeně křičela, ale Nyneiva s Min ji popadly a odvlekly do sousední uličky. Vodítko a obojek se za nimi s cinkáním táhly po dláždění.</p>
<p>„Zvedni to," štěkla Nyneiva na Elain. „Nekousne tě to!"</p>
<p>Elain se zhluboka nadechla a neochotně, jako by se bála, že by ji opravdu mohl kousnout, stříbřitý kov zvedla. Nyneiva s ní soucítila, ale ne moc. Všechno záviselo na tom, že každá udělá, co naplánovaly.</p>
<p><emphasis>Sul'dam </emphasis>kopala a snažila se osvobodit, ale Nyneiva s Min ji přinutily jít s sebou uličkou do dalšího, o trochu širšího průchodu mezi domy, do další uličky a nakonec do hrubého dřevěného přístřešku, kde podle stání stávali dva koně. Od chvíle, kdy přišli Seanchané, si jen málokdo mohl dovolit koně, a když Nyneiva přístřešek celý den pozorovala, nikdo se k němu ani nepřiblížil. Uvnitř bylo zatuchlo a prach, což svědčilo o tom, že místo je opuštěné. Jakmile byly uvnitř, Elain hodila stříbrné vodítko na zem a utřela si ruce do slámy.</p>
<p>Nyneiva usměrnila další pramínek síly a na podlahu dopadl i náramek. <emphasis>Sul'dam </emphasis>vřískala a mlátila sebou.</p>
<p>„Připravené?" zeptala se Nyneiva. Obě dívky kývly a pak ze zajatkyně strhly pytel.</p>
<p><emphasis>Sul'dam </emphasis>sípěla, modré oči kvůli prachu plné slz, ale obličej měla rudý rovným dílem kvůli pytli i od hněvu. Vrhla se ke dveřím, ale dívky ji při prvním kroku chytily. Nebyla slabá, ale ony byly tři, a když skončily, <emphasis>sul'dam </emphasis>byla svlečená do košile a ležela v jednom stání svázaná na rukou a nohou silnou šňůrou, a další provaz jí zabraňoval, aby vyplivla roubík.</p>
<p>Min si hladila napuchlý ret a prohlížela si šaty s blesky na štítcích a měkké střevíce, které položily stranou. „Měly by ti padnout, Nyneivo. Elain ani mně by neseděly." Elain si vybírala z vlasů slámu.</p>
<p>„To vidím. Ty by ses na to stejně nehodila. Znají tě tam až moc dobře." Nyneiva si spěšně svlékla šaty, odhodila je stranou a natáhla si šaty <emphasis>sul'dam. </emphasis>Min jí pomohla s knoflíčky.</p>
<p>Nyneiva zavrtěla prsty v botách. Byly jí trochu těsné. Ostatně šaty také, kolem hrudníku, kdežto jinde jí byly docela volné. Sukně jí sahala skoro k zemi, níž, než je nosily <emphasis>sul'dam, </emphasis>ale ostatním dívkám by padly ještě hůř než jí. Sebrala náramek, zhluboka se nadechla a nasadila si ho na levé zápěstí. Konce se spojily a celý náramek vypadal jako dokonalý kroužek. Připadal jí jenom jako náramek. Bála se, že tomu tak bude.</p>
<p>„Oblíkni se, Elain." Obarvily dvoje šaty - jedny její a druhé Elaininy - na šedou barvu, kterou nosily <emphasis>damane, </emphasis>jak nejlépe dovedly, a schovaly je. Elain se nepohnula, jenom zírala na otevřený obojek a olizovala si rty. „Elain, musíš si to vzít. Min vidělo moc lidí, aby jí to prošlo." Věděla, že by se zbláznila, kdyby si obojek musela vzít sama. Proto se taky nedokázala přimět být na Elain rázná.</p>
<p>„Já vím." Elain si povzdechla. „Jenom bych chtěla vědět víc o tom, co to s tebou udělá." Odhrnula si rudozlaté vlasy. „Min, pomoz mi, prosím tě." Min jí začala rozepínat knoflíčky na zádech.</p>
<p>Nyneivě se podařilo zvednout stříbřitý obojek, aniž by ucukla. „Je jeden způsob, jak to zjistit." Jen s kratičkým zaváháním se sklonila a zapjala obojek kolem krku <emphasis>sul'dam. Jestli jí to něco udělá, tak si to plně zasloužila, </emphasis>řekla si v duchu pevně. „Možná nám řekne něco užitečnýho." Modrooká žena se podívala na vodítko táhnoucí se od jejího krku k Nyneivině zápěstí, a pak opovržlivě vzhlédla.</p>
<p>„Takhle to nefunguje," namítla Min, ale Nyneiva ji skoro neslyšela.</p>
<p>Byla si... vědomá... té druhé ženy, cítila, co ona, provaz kolem kotníků i zápěstí svázaná za zády, pachuť rybiny v ústech, kterou tam zanechaly hadry roubíku, píchající slámu pronikající tenkou látkou košilky. Nebylo to, jako by tyto věci cítila sama Nyneiva, ale v hlavě měla hroudu pocitů, o nichž věděla, že patří <emphasis>sul'dam. </emphasis></p>
<p>Ztěžka polkla, snažíc se toho nevšímat - stejně by nezmizely - a obrátila se ke spoutané ženě. „Neublížím ti, jestli mi popravdě odpovíš na otázky. My nejsme ze Seanchanu. Ale jestli mi zalžeš..." Výhrůžně zvedla vodítko.</p>
<p>Ženě se roztřásla ramena a rty se jí kolem roubíku opovržlivě sevřely. Nyneivě chvíli trvalo, než si uvědomila, že se <emphasis>sul'dam </emphasis>směje.</p>
<p>Nyneiva stiskla rty, ale pak ji něco napadlo. Ten uzlíček pocitů v její hlavě bylo zřejmě všechno to, co druhá žena fyzicky cítila. Zkusmo k tomu něco přidala.</p>
<p><emphasis>Sul'dam </emphasis>málem vylezly oči z důlků a ona vykřikla, že to bylo slyšet i přes roubík. Začala za zády mávat rukama, jako by se snažila něco odehnat, a válela se ve slámě v marné snaze uniknout.</p>
<p>Nyneiva zírala s otevřenými ústy a rychle se zbavila pocitů, které přidala. <emphasis>Sul'dam </emphasis>se uvolnila a rozplakala se.</p>
<p>„Co... Cos jí to... udělala?" zeptala se slabým hláskem Elain. Min, s ústy otevřenými, jenom třeštila oči.</p>
<p>Nyneiva odpověděla drsně. „To stejné, co ti udělala Sheriam, když jsi hodila ten hrnek na Marith." <emphasis>Světlo, ale že je to špinavá záležitost. </emphasis></p>
<p>Elain hlasitě polkla. „Ó."</p>
<p>„Ale <emphasis>a'dam </emphasis>by takhle neměl fungovat," vypravila ze sebe Min. „Vždycky tvrdily, že u ženy, která neumí usměrňovat, to prostě nefunguje."</p>
<p>„Mně je jedno, jak to má fungovat, dokud to funguje." Pak popadla stříbřité vodítko v místě, kde opouštělo obojek, a přitáhla si ženu blíž, aby jí viděla do očí. Všimla si, že teď se <emphasis>sul'dam </emphasis>tváří vyplašeně. „Teď mě poslouchej, a poslouchej dobře. Chci odpovědi, a jestli je nedostanu, tak si doufám umíš představit, že z tebe stáhnu kůži." Žena byla skoro bez sebe hrůzou a Nyneivě se náhle obrátil žaludek, když si uvědomila, že <emphasis>sul'dam </emphasis>bere její varování doslova. <emphasis>Jestli si myslí, že to můžu udělat, tak proto, že to ví. Od toho tu jsou ta vodítka. </emphasis>Přinutila se neservat si náramek z ruky. Místo toho se zatvářila ještě tvrději. „Tak už budeš odpovídat? Nebo potřebuješ ještě chvíli přesvědčovat?"</p>
<p>Spěšné přikývnutí stačilo. Když Nyneiva odstranila druhé ženě roubík, ta jen polkla, a už začala brebentit. „Neoznámím vás. To přísahám. Jenom mi to sundejte z krku. Mám zlato. Vemte si ho. Přísahám, že o tom nikdy nikomu neřeknu."</p>
<p>„Drž zobák," štěkla Nyneiva a žena okamžitě zmlkla. „Jak se jmenuješ?"</p>
<p>„Seta. Prosím. Odpovím vám, ale prosím, sundejte - mi - to! Jestli mě s tím někdo uvidí..." Seta se podívala na vodítko a zavřela oči. „Prosím?" zašeptala.</p>
<p>Nyneiva si něco uvědomila. Nikdy nedokáže přimět Elain, aby si to oblékla.</p>
<p>„Nejlepší bude, když to doděláme," prohlásila odhodlaně Elain. Teď byla také jen v tenké spodničce. „Dej mi chvilku, než se obléknu, a -"</p>
<p>„Oblíkni si svoje šaty," řekla Nyneiva.</p>
<p>„Někdo přece musí předstírat, že je <emphasis>damane," </emphasis>namítla Elain, Jinak se k Egwain nikdy nedostaneme. Tobě ty šaty padnou a Min to být nemůže. Takže zbývám jenom já."</p>
<p>„Řekla jsem, oblíkni si svoje šaty. Máme tu někoho, kdo bude uvázanou." Nyneiva zatahala za vodítko držící Setu a <emphasis>sul'dam </emphasis>zalapala po dechu.</p>
<p>„Ne! Ne, prosím! Jestli mě někdo uvidí -" Když se na ni Nyneiva studeně podívala, zmlkla.</p>
<p>„Co se mě týče, ty jsi horší než vrah, horší než temná družka. Nenapadá mě nic horšího, než jseš ty. Z toho, že musím mít tuhle věc na zápěstí, být jen na hodinu stejná jako ty, se mi dělá zle. Takže jestli si myslíš, že mám ohledně tebe nějaký zábrany, tak si to znovu rozmysli. Nechceš, aby tě viděli? Dobrá. My taky ne. Ale na <emphasis>damane </emphasis>se nikdo nikdy nedívá. Dokud budeš držet sklopenou hlavu tak, jak to má dělat uvázaná, nikdo si tě ani nevšimne. Ale měla by ses vážně snažit, aby si nikdo nevšiml ani nás ostatních. Jestli ano, tak tebe rozhodně uvidí taky, a pokud ti to nestačí, tak ti slibuju, že budeš proklínat první polibek, co dal tvůj táta tvý mámě. Rozumíme si?"</p>
<p>„Ano," řekla Seta tiše. „To přísahám."</p>
<p>Nyneiva si musela sundat náramek, aby mohly přetáhnout Elaininy obarvené šaty přes vodítko a Setě přes hlavu. Sice jí nijak zvlášť nepadly, byly jí volné na prsou a těsné přes boky, ale Nyneiviny by jí také nepadly, a navíc by byly příliš krátké. Nyneiva doufala, že se lidé na <emphasis>damane </emphasis>opravdu nedívají. Váhavě si znovu nasadila náramek.</p>
<p>Elain sebrala Nyneiviny šaty, ovinula kolem nich druhé obarvené šaty a zabalila je do rance. Rance, který ponese žena ve venkovských šatech, jdoucí za <emphasis>sul'dam </emphasis>a <emphasis>damane. </emphasis>„Gawyn se užere vztekem, až se o tom dozví," prohodila a zasmála se. Znělo to však nuceně.</p>
<p>Nyneiva se na ni pořádně podívala, pak i na Min. Nadešla chvíle na nebezpečnou část. „Jste připravené?"</p>
<p> Elain úsměv pohasl. „Jsem připravená."</p>
<p>„Já taky," přidala se Min krátce.</p>
<p>„Kam jdete... jdeme?" zeptala se Seta a rychle dodala: „Jestli to smím vědět?"</p>
<p>„Do jámy lvové," řekla jí Elain.</p>
<p>„Zatančit si s Temným," dodávala Min.</p>
<p>Nyneiva si povzdechla a potřásla hlavou. „Ony se jen snaží říct, že jdeme tam, kde drží všechny <emphasis>damane, </emphasis>a jednu z nich hodláme osvobodit."</p>
<p>Seta měla pořád ještě užasle otevřená ústa, když ji vystrkaly z přístřešku.</p>
<p>* * *</p>
<p>Bayle Domon se z paluby své lodi díval na vycházející slunce. Přístaviště už začínalo kypět životem, i když ulice vedoucí nahoru od přístavu byly stále více méně prázdné. Na sloupku se usadil racek. Racci mají nelítostné oči.</p>
<p>„Jsi si tím jistý, kapitáne?" zeptal se Yarin. „Kdyby Seanchani začali být zvědaví, co děláme na palubě -"</p>
<p>„Ty dohlídni na to, že u každýho uvazovacího lana bude ležet sekera," zarazil ho stroze Domon. „A Yarine? Jestli se někdo pokusí přetnout lana dřív, než se ty ženské nalodí, rozrazím mu lebku."</p>
<p>„A co když nepřijdou, kapitáne? Co když místo nich přijdou seanchanští vojáci?"</p>
<p>„Jen se uklidni, člověče! Jestli přijdou vojáci, vyrazím k ústí přístavu a Světlo se nad náma všema smiluj. Ale dokud vojáci nepřijdou, hodlám čekat na ty ženské. Teď běž a snaž se vypadat, že nic neděláš."</p>
<p>Domon se obrátil a znovu se zadíval na město k místu, kde byly drženy <emphasis>damane. </emphasis>Prsty nervózně zabubnoval na zábradlí.</p>
<p>* * *</p>
<p>Vítr od moře k Randovi přinášel vůni připravované snídaně a snažil se zvednout jeho moly prožraný plášť, ale Rand, blížící se na Rudochovi k městu, si jej pevně přidržoval volnou rukou. Mezi šaty, které našli, mu nepadl jediný kabátec, a on považoval za nejlepší zakrýt stříbrnou výšivku na rukávcích i volavky na límci. Obvyklý vztah Seanchanů k porobeným lidem nosícím zbraně se možná nevztahoval na ty, kdo měli na meči znamení volavky.</p>
<p>Před ním se táhly první ranní stíny. Jen tak tak dohlédl na Hurina, projíždějícího mezi dvory pro vozy a koňskými ohradami. Mezi řadami kupeckých vozů se pohybovalo jen pár lidí, a ti navíc měli dlouhé zástěry kolářů či kovářů. Ingtar, jedoucí v čele, už byl z dohledu. Perrin s Matem jeli až za Randem. Ten se po nich neohlížel, protože k sobě jako neměli patřit. Pět mužů přijíždějících brzy zrána do Falme, avšak necestujících společně.</p>
<p>Kolem byly koňské ohrady, nyní již plné koní čekajících na krmení. Hurin se vynořil mezi dvěma stájemi, stále ještě zavřenými na závoru. Všiml si Randa a mávl na něho, než zase zmizel. Rand s hřebcem zamířil za ním.</p>
<p>Hurin stál na zemi a držel otěže. Místo kabátce měl na sobě dlouhou kazajku, a i přes těžký plášť, který zakrýval krátký meč a dýku, se třásl zimou. „Urozený pán Ingtar je támhle," řekl a kývl k úzkému průchodu. „Říkal, že koně máme nechat tady a dál jít pěšky." Jak Rand sesedal, slídič dodal: „Fain šel přímo touhle ulicí, urozený pane Rande. Cítím ho skoro až odsud."</p>
<p>Rand zavedl Rudocha za Ingtarem. Shienarec na urozeného pána moc nevypadal, maje na sobě špinavé krzno s děrami, přepásané na první pohled obstarožním mečem. Oči se mu horečnatě leskly.</p>
<p>Rand přivázal Rudocha vedle Ingtarova hřebce a zaváhal nad brašnami. Nemohl nechat praporec u ostatních vojáků. Sice si nemyslel, že by se mu někdo z nich prohrabával sedlovými brašnami, ale to stejné nemohl říci o Verin, ani netušil, co by udělala, kdyby jej našla. Ale to, že jej měl s sebou, ho také znervózňovalo. Rozhodl se nechat sedlové brašny přivázané k sedlu.</p>
<p>Připojil se k nim Mat a po chvíli přišli i Hurin s Perrinem. Mat měl pytlovité kalhoty nacpané do bot a Perrin svůj příliš krátký kabátec. Randa napadlo, že všichni vypadají jako zhůvěřilí žebráci, ale ve vsích si jich lidé nijak zvlášť nevšímali.</p>
<p>„Takže," pravil Ingtar. „Podíváme se, co zjistíme."</p>
<p>Vyšli na nevydlážděnou ulici, jako by neměli namířeno na žádné určité místo, bavili se mezi sebou a šourali se kolem dvorů s povozy směrem k dlážděným ulicím svažujícím se k přístavu. Rand si nebyl jist, co vlastně sám vykládal, natož někdo jiný. Ingtar chtěl, aby vypadali jako každá jiná skupinka lidí kráčejících pospolu, ale venku zatím nebylo mnoho lidí. Pět mužů tvořilo po ránu v chladných ulicích hotový dav.</p>
<p>Šli společně, ale Hurin, který je vedl, větřil a občas zabočil do nějaké ulice. Ostatní ho následovali, jako by od samého začátku chtěli jít tím směrem. „Prošel celé město křížem krážem," zabručel Hurin a mračil se. „Je ho cítit všude a hrozně to smrdí. Nedá se poznat čerstvá stopa od starý. Aspoň víme, že je pořád tady. Některý stopy nemůžou být starší než den dva, tím jsem si jistý. Jsem si jistý," dodal méně pochybovačně.</p>
<p>Na ulicích se začalo objevovat víc lidí, tady prodavač ovoce vykládal zboží na stoly, tam spěchal chlapík s velkým svitkem pergamenů pod paží a psací podložkou na zádech, brusič nožů promazával osu brusného kamene na dvoukoláku. Kolem prošly dvě ženy a zamířily na opačnou stranu. Jedna měla sklopené oči a kolem krku stříbrný obojek, druhá, v šatech vyzdobených blesky, držela stříbrné vodítko.</p>
<p>Randovi se zadrhl dech. Dalo mu práci, aby si je otevřeně neprohlížel.</p>
<p>„Co to...?" Mat měl hluboko zapadlé oči doširoka otevřené. „To byla <emphasis>damane!" </emphasis></p>
<p>„Tak je popisovali," zavrčel stroze Ingtar. „Hurine, to budeme po ulicích tohohle Stínem prokletého města chodit věčně?"</p>
<p>„Tady všude byl, urozený pane Ingtare," namítl Hurin. „Je cítit úplně všude." Dostali se mezi kamenné domy tři i čtyři poschodí vysoké a velké jako hostince.</p>
<p>Zabočili za roh a Randa zarazil pohled na dvacítku seanchanských vojáků, stojících na stráži před velkým domem na jedné straně ulice - a pohledem na dvě ženy v šatech s blesky hovořící na schodech domu naproti. Nad domem chráněným vojáky povlávala zástava. Zlatý jestřáb svírající v pařátech blesky. Dům, před nímž hovořily ony ženy, nebyl nijak označen, jeho účel však prozrazovala jejich přítomnost. Brnění důstojníka hýřilo červenou a černou barvou a zlatem, a pozlacenou přílbu měl pomalovanou tak, aby připomínala hlavu pavouka. Pak Rand zahlédl dva velké tvory s tuhou bezsrstou kůží, přikrčené za vojáky, a klopýtl.</p>
<p><emphasis>Grolmové. </emphasis>Ty klínovité hlavy se třema očima se nedaly s ničím splést. <emphasis>To přece není možné. </emphasis>Možná opravdu spím a tohle všechno je noční můra. <emphasis>Možná jsme ještě vůbec nevyrazili do Falme. </emphasis></p>
<p>Ostatní také cestou kolem stráženého domu zírali na bestie.</p>
<p>„Co to, ve jménu Světla, je?" zeptal se Mat.</p>
<p>Hurin měl oči jako talíře. „Urozený pane Rande, to jsou... To jsou..."</p>
<p>„Na tom nezáleží," řekl Rand. Hurin po chvíli kývl.</p>
<p>„Jsme tu kvůli rohu," prohlásil Ingtar, „a ne abychom zírali na seanchanské obludy. Soustřeď se na Faina, Hurine."</p>
<p>Vojáci se na ně skoro ani nepodívali. Ulice vedla rovnou ke kulatému přístavu. Rand viděl zakotvené lodi. Vysoké hranaté lodi s vysokými stěžni, na tuto vzdálenost docela malé.</p>
<p>„Tady hodně pobýval." Hurin si mnul hřbetem ruky nos. „Ulice po něm páchne vrstva za vrstvou. Myslím, že tu mohl být tak včera, urozený pane Ingtare. Možná včera v noci."</p>
<p>Mat náhle sevřel oběma rukama kabátec. „Je uvnitř," zašeptal. Otočil se a vydal se zpátky, obhlížeje velký dům s praporem. „Ta dýka je vevnitř. Předtím jsem si toho ani nevšiml kvůli těm - těm potvorám, ale cítím ji."</p>
<p>Perrin ho dloubl do žeber. „No, tak přestaň, než se začnou divit, proč na ně tak vejráš."</p>
<p>Rand se ohlédl přes rameno. Důstojník se díval za nimi.</p>
<p>Mat se mrzutě obrátil. „To tady budeme jen tak přecházet? Povídám, že je vevnitř."</p>
<p>„My ale hledáme roh," zavrčel Ingtar. „Chci najít Faina a přinutit ho, aby řekl, kde je." Ani nezpomalil.</p>
<p>Mat neříkal nic, ale jeho výraz byl jedna velká prosba.</p>
<p><emphasis>Já taky musím najít Faina, </emphasis>pomyslel si Rand. <emphasis>Musím. </emphasis>Ale když se podíval na Mata, řekl: „Ingtare, jestli je ta dýka v domě, tak tam nejspíš bude i Fain. Neumím si představit, že by nechal dýku nebo roh z dohledu."</p>
<p>Ingtar se zastavil. Po chvíli pravil: „Je to možné, ale odsud to nepoznáme."</p>
<p>„Mohli bychom pohlídat, až půjde ven," řekl Rand. „Jestli vychází touhle dobou, tak tam strávil noc. A já se vsadím, že roh má tam, kde spí. Jestli půjde ven, můžeme být v poledne zpátky u Verin a do večera vymyslet, co dál."</p>
<p>„Já nehodlám čekat na Verin," vzepřel se Ingtar, „a nebudu ani čekat na noc. Už jsem čekal moc dlouho. Chci mít roh dřív, než slunce znovu zapadne."</p>
<p>„Ale nevíme to, Ingtare."</p>
<p>„Vím, že dýka tam je," opakoval Mat.</p>
<p>„A Hurin říká, že tu Fain byl včera v noci." Ingtar přerušil Hurinovy pokusy upřesnit své prohlášení. „Tohle je poprvé, kdy říkáš, že je blíž než den dva. Sebereme roh hned. Hned!"</p>
<p>„Jak?" zeptal se věcně Rand. Důstojník už je nesledoval, ale před domem bylo pořád na dvacet vojáků. A párek <emphasis>grolmů. Tohle</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>je úplné šílenství. Tady </emphasis>grolmové <emphasis>být nemůžou. </emphasis>Ale bestie tu byly pořád.</p>
<p>„Vypadá to, že za těmi domy jsou zahrady," řekl Ingtar, když se zamyšleně rozhlédl kolem. „Kdyby jedna z těch uliček vedla kolem zdi do zahrady... Občas jsou lidé tak zaujatí hlídáním vstupních dveří, že zapomínají na zadní vrátka. Jdeme." A zamířil rovnou do nejbližšího průchodu mezi vysokými budovami. Hurin s Matem se rozběhli za ním.</p>
<p>Rand s Perrinem si vyměnili pohledy. Kudrnatý mládenec odevzdaně pokrčil rameny - a také se vydali za ostatními.</p>
<p>Ulička byla tak tak široká, aby jí prošli, ale vedla mezi vysokými zahradními zdmi, až se křížila s další boční ulicí, dost širokou, aby tudy projela kára nebo menší vůz. Ulička byla také vydlážděná, ale vedly sem jen zadní stěny domů s okny se zavřenými okenicemi a vysoké zadní zdi zahrad, nad nimiž vyčnívaly větve stromů téměř bez listí.</p>
<p>Ingtar je vedl uličkou, až byli naproti vlající zástavě. Vytáhl zpod pláště rukavice vyztužené na hřbetech ocelí, navlékl si je a vyskočil. Zachytil se vršku zdi a vytáhl se dost nahoru, aby mohl nahlédnout přes zeď. Tiše oznámil: „Stromy. Květinové záhony. Chodníky. Není tu živá duše ani - Počkat! Stráž. Jeden muž. Ani nemá přílbu. Počítejte do padesáti a pak pojďte za mnou." Přehodil nohu přes zeď a překulil se na druhou stranu. Zmizel dřív, než se Rand vzmohl na slovo.</p>
<p>Mat začal pomalu počítat. Rand zadržel dech. Perrin nahmátl sekeru a Hurin jílce svých zbraní.</p>
<p>„...padesát." Hurin se vyškrábal přes zeď, ještě než to Mat dořekl. Perrin byl těsně za ním.</p>
<p>Rand si myslel, že Mat bude potřebovat pomoc - byl bledý a přetažený - ale ten, když lezl nahoru, nejevil nejmenší známky slabosti. Na kamenné zdi bylo dost chytů a o chvíli později se Rand krčil uvnitř s Matem, Perrinem a Hurinem.</p>
<p>Na zahradě bylo vidět, že je již hluboký podzim. Květinové záhony byly prázdné, rostlo tu jen pár vždyzelených keřů, a stromy byly holé. Vítr povlávající praporcem navál na kamenné dlaždice prach. Rand chvíli nemohl Ingtara najít. Pak Shienarce zahlédl, jak se zády tiskne ke zdi domu a s mečem v ruce na něho mává.</p>
<p>Rand se přikrčeně rozběhl, a víc si všímal oken, než svých přátel běžících vedle něj. Když se přitiskl zády ke stěně vedle Ingtara, ulevilo se mu.</p>
<p>Mat si pořád mručel: „Je tam. Cítím ji."</p>
<p>„Kde je strážný?" špitl Rand.</p>
<p>„Mrtvý," odvětil Ingtar. „Byl příliš důvěřivý. Ani se nesnažil vykřiknout. Schoval jsem tělo támhle pod keř."</p>
<p>Rand na něj zíral. Seanchan <emphasis>byl příliš důvěřivý? </emphasis>Jediné, co mu zabránilo se okamžitě vrátit, bylo Matovo zoufalé mumlání.</p>
<p>„Už jsme skoro tam." Ingtar jako by také hovořil sám k sobě. „Skoro tam. Jdeme."</p>
<p>Vydali se po zadním schodišti a Rand tasil meč. Všiml si, že Hurin uvolnil krátký meč i lamač mečů. Dokonce i Perrin váhavě vytáhl sekeru ze závěsu.</p>
<p>Chodba byla úzká. Vůně vycházející z pootevřených dveří napravo napovídala, že se jedná o kuchyni. Přecházelo tam několik lidí, ozýval se nesrozumitelný hovor a občas tiché zazvonění pokličky o hrnec.</p>
<p>Ingtar na Mata kývl, aby šel první, a opatrně prošli kolem. Rand úzkou mezeru dveří sledoval, dokud nebyli za rohem.</p>
<p>Ze dveří před nimi vyšla štíhlá mladá žena s tmavými vlasy a nesla podnos s šálkem. Všichni ztuhli. Žena se však obrátila na druhou stranu, aniž se podívala jejich směrem. Randovi se rozšířily oči. Dlouhé bílé roucho měla skoro průsvitné. Žena zmizela za rohem.</p>
<p>„Viděli jste to?" zachraptěl Mat. „Viděli jste úplně skrz -"</p>
<p>Ingtar mu přitiskl ruku na ústa a zašeptal: „Nezapomínej, proč jsme tady. Teď to najdi. Najdi mi roh."</p>
<p>Mat ukázal na úzké točité schodiště. Vylezli o poschodí výše a Mat je vedl k přední straně domu. Nábytku bylo na chodbách pomalu a byl samá křivka. Tu a tam visel na stěně nástěnný koberec, nebo u ní stál paraván s namalovanými ptáčky na větvích či květinami. Na jednom byla vyobrazena řeka, ale kromě proudící vody a úzkých proužků břehu byl ostatek prázdný.</p>
<p>Rand kolem slyšel lidi. Po podlaze šoupaly střevíce, někdo tiše mluvil. Nikoho sice neviděl, ale uměl si vše až příliš dobře představit. Jak někdo vyjde na chodbu, uvidí pět mužů plížících se se zbraněmi v rukou, spustí poplach...</p>
<p>„Támhle," zašeptal Mat a ukázal na velké posuvné dveře, jejichž jedinou ozdobou byly vyřezávané kliky. „Aspoň ta dýka je tam."</p>
<p>Ingtar se podíval na Hurina. Slídič otevřel dveře a Ingtar s taseným mečem proskočil dovnitř. Nikdo tam nebyl. Rand a ostatní se nahrnuli dovnitř a Hurin za nimi dveře rychle zavřel.</p>
<p>Celá místnost byla obestavěná pomalovanými zástěnami, které zakrývaly i jiné dveře, a světlo procházející okny vedoucími na ulici bylo díky tomu tlumené. Na jednom konci velké komnaty stála vysoká okrouhlá skříň. Na druhém byl malý stolek s jedinou židlí na koberečku obrácenou ke stolku. Rand zaslechl Ingtara zalapat po dechu, ale on sám cítil jenom úlevu. Zatočený zlatý Valerský roh spočíval na stojánku na stolku. Pod ním vrhal odlesky světla rubín na jílci zdobené dýky.</p>
<p>Mat se vrhl ke stolu a sebral roh i dýku. „Máme to," zachrčel a potřásal dýkou v pěsti. „Máme oba."</p>
<p>„Ne tak nahlas," varoval ho Perrin. „Ještě jsme je nedostali odsud." Sekeru držel oběma rukama, ale jako by chtěl držet něco zhola jiného.</p>
<p>„Valerský roh." V Ingtarově hlase se ozývala posvátná úcta. Váhavě se rohu dotkl a prstem přejel stříbrný nápis vyložený kolem okraje, šeptaje si pro sebe překlad. Pak ruku odtáhl. Celý se chvěl vzrušením. „Je to on. U Světla, je to on! Jsem zachráněn."</p>
<p>Hurin odsouval zástěny před okny. Odstrčil poslední a vyhlédl z okna. „Ti vojáci jsou tam pořád a vypadají, jako kdyby zapustili kořeny." Otřásl se. „Ty... obludy taky."</p>
<p>Rand k němu přistoupil. Ty dvě bestie byli <emphasis>grolmové. </emphasis>O tom nebylo pochyb. „Jak se sem..." Když zvedl zrak od ulice, slova mu zamrzla v hrdle. Díval se přes zeď do zahrad velkého domu naproti přes ulici. Viděl, kde byly zdí strženy, takže se zahrady spojily. Na lavičkách tam seděly ženy, nebo chodily po chodnících, vždycky po dvojicích. Ženy spojené od obojku k zápěstí stříbrným vodítkem. Jedna z žen s obojkem kolem krku vzhlédla. Rand byl příliš daleko, aby ji viděl jasně, ale na okamžik se jejich oči jako by setkaly a on ji poznal. Krev mu zmizela z obličeje. „Egwain," vydechl.</p>
<p>„O čem to mluvíš?" zeptal se Mat. „Egwain je v bezpečí v Tar Valonu. Přál bych si, abych tam byl taky."</p>
<p>„Je tady," řekl Rand. Obě ženy se obracely, zamířily k jedné z budov na vzdálenějším konci spojených zahrad. „Je tam, přímo přes ulici. Ó, Světlo, má jeden z těch obojků."</p>
<p>„Jsi si jistý?" zeptal se Perrin. Přistoupil k Randovi a vyhlédl z okna. „Já ji nevidím, Rande. A - poznal bych ji, kdybych ji uviděl, i na tuhle dálku."</p>
<p>„Jsem si jistý," prohlásil Rand. Obě ženy zmizely v domě naproti přes ulici. Rand měl žaludek úplně stažený. <emphasis>Měla by být v bezpečí. Měla by být </emphasis>v <emphasis>Bílé věži. </emphasis>„Musím ji odsud dostat. Vy ostatní -"</p>
<p>„Aha!" Šeplavý hlas byl stejně tichý jako zvuk otevírajících se posuvných dveří. „Vy nejste ti, které jsem čekal."</p>
<p>Rand na kratičký okamžik jenom zíral. Vysoký muž s vyholenou hlavou, který vstoupil do místnosti, měl modré roucho sahající skoro na zem a nehty tak dlouhé, až Randa napadlo, jestli vůbec může vzít něco do ruky. Dva muži stojící úslužně za ním měli vyholenou jen polovinu tmavých vlasů, zbytek jim visel spletený do copu až na pravou líci. Jeden z nich držel v náručí meč v pochvě.</p>
<p>Zírat však mohl jen chviličku, protože pak se zástěny svalily a na obou koncích místnosti se ve dveřích tlačilo několik seanchanských vojáků s holými hlavami, ale jinak v plné zbroji a s meči v rukou.</p>
<p>„Jste v přítomnosti vznešeného pána Turaka," začal muž nesoucí meč a rozhněvaně pohlížel na Randa a ostatní, ale krátký pokyn prstu s modře nalakovaným nehtem ho umlčel. Druhý sluha pokročil s poklonou dopředu a začal Turakovi svlékat roucho.</p>
<p>„Když našli jednoho z mých strážných mrtvého," pravil muž s vyholenou hlavou klidně, „podezíral jsem muže, který si říká Fain. Podezíral jsem ho od chvíle, kdy tak tajemně zemřel Huon. Vždycky chtěl tu dýku." Roztáhl paže, aby mu mohl sluha stáhnout šat. Přes hebký, téměř zpěvavý hlas měl na pažích a hladké hrudi provazce svalů. V pase mu bílá šerpa přidržovala široké bílé kalhoty, co vypadaly, že jsou tvořené stovkou záhybů. Mluvil bez zájmu a nevšímal si čepelí v jejich rukou. „A teď najdu cizince nejen s dýkou, ale i s rohem. S potěšením jednoho nebo dva z vás zabiji, abych si trochu zpestřil ráno. Ti, kteří přežijí, mi řeknou, kdo jste a proč jste přišli." Natáhl ruku, aniž se podíval - sluha s mečem v pochvě mu vložil jílec do dlaně - a vytáhl těžkou zakřivenou čepel. „Nechci, aby se roh poškodil."</p>
<p>Turak žádné jiné znamení nedal, ale jeden z vojáků se připlížil do místnosti a natáhl ruku pro roh. Rand nevěděl, jestli se má smát nebo ne. Ten muž měl sice brnění, ale podle nadutého výrazu si jejich zbraní nevšímal stejně jako Turak.</p>
<p>Mat to skončil. Jak Seanchan natáhl ruku, Mat ho do ní bodl dýkou s rubínem. Voják uskočil a vypadal překvapeně. A pak zaječel. Ten výkřik mrazil a všichni se zatvářili užasle. Třesoucí se ruka, kterou si Seanchan držel před obličejem, začala černat a z krvácející rány na dlani se šířila temnota. Voják otevřel ústa a zavyl, škrábaje se na paži a pak až na rameni. Kopaje a trhaje sebou se zhroutil na podlahu a svíjel se na hedvábném koberci. Za stálého řevu mu zčernal obličej a tmavé oči mu vylézaly z důlků jako přezrálé slívy, až ho začal dusit tmavý nateklý jazyk. Trhaně sípal a lapal po dechu a podpatky bubnoval do podlahy, až se přestal hýbat úplně. Každý kousek holé kůže měl černý, jako by měl po celém těle sněť, a zdálo se, že kůže praskne při prvním doteku. Mat si olízl rty a polkl. Nejistě posunul ruku na jílci dýky. Dokonce i Turak přihlížel s otevřenými ústy.</p>
<p>„Vidíš," řekl tiše Ingtar, „s námi to nebude tak snadné." Náhle přeskočil mrtvolu a vrhl se k vojákům, kteří se stále dávili při pohledu na muže, který ještě před chvílí stál po jejich boku. „Shinowa!" zařval. „Za mnou!" Hurin skočil za ním a vojáci couvali a místností se rozléhalo řinčení oceli o ocel.</p>
<p>Seanchani na druhé straně místnosti vyrazili, když se Ingtar pohnul, ale teď také couvali, protože se Mat začal rozhánět dýkou a Perrin s vrčením máchal sekerou.</p>
<p>Ve chvilce tu stal Rand sám proti Turakovi, který držel meč před sebou. Už překonal šok. Oči pozorně upíral Randovi do tváře. Černé nateklé tělo jednoho z jeho vojáků pro něj jako by vůbec neexistovalo. Pro dva sloužící zřejmě neexistovalo také, o nic víc než Rand a jeho meč nebo hluk boje, vytrácející se nyní z místností na protilehlé strany domu. Jakmile si vznešený pán vzal meč, sloužící začali klidně svinovat Turakovo roucho a nevzhlédli ani tehdy, když umírající voják křičel. Teď poklekli po stranách dveří a lhostejně vše pozorovali.</p>
<p>„Tušil jsem, že by mohlo dojít na tebe a na mne." Turak lehce zatočil čepelí kolem dokola jedním směrem, pak i druhým, a prsty s dlouhými nehty půvabně posouval po jílci. Nehty mu zřejmě v nejmenším nepřekážely. „Jsi mladý. Podíváme se, co je třeba, aby sis vysloužil volavku na této straně oceánu."</p>
<p>Náhle to Rand uviděl. Na Turakově čepeli se skvěla volavka. S tou trochou výcviku, který měl, teď musel čelit skutečnému mistru šermíři. Spěšně odhodil kožišinou podšitý plášť, aby se zbavil jeho neohrabané váhy. Turak čekal.</p>
<p>Rand zoufale zatoužil vyhledat prázdnotu. Bylo mu jasné, že bude potřebovat každičký ždibec obratnosti, který dokáže sebrat, a i pak bude naděje, že místnost opustí živý, malá. Musel odejít živý. Egwain byla tak blízko, že na ni mohl skoro zavolat, a on ji musel nějak osvobodit. Ale v prázdnotě čekal <emphasis>saidín. </emphasis>To pomyšlení mu zrychlilo tep a zároveň se mu z něj obrátil žaludek. Ale stejně blízko jako Egwain byly i ty druhé ženy. <emphasis>Damane. </emphasis>Jestli se dotkne <emphasis>saidínu </emphasis>a jestli nedokáže sám sobě zabránit usměrňovat, ony to poznají, Verin to říkala. Poznají a budou se divit. Tolik, a tak blízko. Možná přežije Turakův útok jen proto, aby se pak musel postavit <emphasis>damane, </emphasis>a on nemohl zemřít dřív, než bude Egwain volná. Rand pozvedl meč.</p>
<p>Turak se k němu tiše přiblížil. Čepel zazvonila o čepel jako kladivo o kovadlinu.</p>
<p>Od první chvíle bylo Randovi jasné, že ho druhý muž zkouší, že na něj tlačí jenom tolik, aby viděl, co udělá, a pak zatlačí o trochu víc, a pak ještě o trošku víc. Rychlý pohyb zápěstí a nohou Randa zatím udržel naživu, stejně jako jeho zručnost. Bez prázdnoty byl vždycky o zlomeček vteřiny pozadu. Hrot Turakova meče mu zanechal pálící ranku těsně pod levým okem. Z ramene mu visel odseknutý kus látky, tmavší, protože byl zvlhlý krví. Pod pravou paží měl úhlednou ránu, přesnou jako od ranhojiče, a cítil, jak se mu po žebrech šíří vlhké teplo.</p>
<p>Vznešený pán se tvářil zklamaně. Znechuceně ustoupil. „Kde jsi našel tu čepel, chlapče? Nebo tady opravdu odměňují volavkou takové, jako jsi ty? No, nezáleží na tom. Vyrovnej se se světem. Je čas zemřít." A znovu zaútočil.</p>
<p>Randa obklopila prázdnota. Připlul k němu <emphasis>saidin </emphasis>a zářil příslibem jediné síly, ale Rand si ho nevšímal. Nebylo to o nic těžší než nevšímat si dlouhého trnu v mase. Odmítl nechat se naplnit jedinou silou, odmítl spojit se s mužskou polovicí pravého zdroje. Byl jedno s mečem ve svých rukou, jedno s podlahou pod nohama, jedno se stěnami. Jedno s Turakem.</p>
<p>Poznal figury, které vznešený pán používal. Trochu se lišily od těch, které učili jeho, ale ne moc. Vzlétající vlaštovka se střetla s Roztínáním hedvábí. Měsíc nad vodami čelil Tančícímu tetřevovi. Stužka ve větru proti Kamenům padajícím z útesu. Pohybovali se po místnosti, jako by tančili, a jejich hudbou bylo řinčení oceli.</p>
<p>Turakovi se z očí vytratilo zklamání a znechucení a nahradilo je překvapení a pak soustředění. Když na Randa dotíral tvrději, vyvstal vznešenému pánovi na obličeji pot. Strom zasažený bleskem se střetl s Lístkem ve větru.</p>
<p>Randovy myšlenky se vznášely vně prázdnoty, odděleny od něj a téměř nepovšimnuty. Nestačilo to. Stál proti mistru šermíři a s prázdnotou i vší svou zručností se jen tak tak udržel. Jen tak tak. Musel to skončit dřív, než to udělá Turak. <emphasis>Saidín? Ne! Občas je nutné Schovat meč do vlastního těla. </emphasis>Ale to by Egwain také nepomohlo. Musí to skončit teď. Hned.</p>
<p>Turakovi se rozšířily oči, když Rand sklouzl dopředu. Zatím se mládenec jenom bránil, teď zaútočil, a to ze všech sil. Kanec se řítí dolů horou. Každým pohybem čepele se snažil vznešeného pána dostat. Teď se mohl zase Turak jenom bránit a ustupovat, po celé délce pokoje až skoro ke dveřím.</p>
<p>V okamžiku, zatímco se Turak stále ještě snažil odrazit Kance, Rand zaútočil. Řeka podemílá břeh. Klesl na koleno a švihl mečem. Nepotřeboval Turakovo zachrčení ani ucítit odpor při ráně, aby to poznal. Zaslechl dvě zadunění a odvrátil hlavu věda, co by uviděl. Podíval se na svůj meč, vlhký a rudý, a potom na ležícího vznešeného pána, jemuž zbraň vypadla z bezvládné ruky, a ptáčky vetkané do koberce pod jeho tělem smáčela tmavá krev. Turak měl stále otevřené oči, ale již matné mázdrou smrti.</p>
<p>Prázdnota se otřásla. Už čelil trollokům i zplozencům Stínu. Ještě nikdy nestál proti lidské bytosti s mečem v ruce, pokud nešlo o výcvik nebo o trik. <emphasis>Právě jsem zabil člověka. </emphasis>Prázdnota se otřásla a <emphasis>saidín </emphasis>se ho snažil naplnit.</p>
<p>Rand, ztěžka dýchaje, se zoufale uvolnil a rozhlédl se kolem. Když viděl, že dva sluhové stále ještě klečí u dveří, polekaně sebou trhl. Úplně na ně zapomněl, a teď nevěděl, co s nimi má počít. Ani jeden z nich zřejmě neměl zbraň, ale stačilo, aby vykřikli...</p>
<p>Ani se na něho nepodívali, ani jeden na druhého. Místo toho mlčky zírali na tělo vznešeného pána. Po chvíli vytáhli odněkud z rouch dýky a Rand pevněji stiskl jílec, ale každý muž opřel hrot dýky o svou hruď. „Od zrození ke smrti," odříkávali společně, „sloužím urozeným." A vrazili si dýku do srdce. Téměř klidně přepadli dopředu, hlavami spočinuli na podlaze, jako by se hluboce klaněli svému pánovi.</p>
<p>Rand na ně nevěřícně zíral. <emphasis>Šílenci, </emphasis>pomyslel si. <emphasis>Já možná taky zešílím, ale oni už byli šílení. </emphasis></p>
<p>Roztřeseně se zvedl a mezitím přiběhl Ingtar s ostatními. Všichni byli posekaní. Ingtar měl kožený kabátec na mnoha místech potřísněn krví. Mat pořád držel roh i dýku a její čepel byla tmavší než rubín na jílci. Perrin měl sekeru také zrudlou a vypadal, jako by se mu mělo každou chvíli udělat špatně.</p>
<p>„Tys je vyřídil?" vydechl Ingtar s pohledem upřeným na těla. „Tak jsme hotoví, nikdo nestrhl poplach. Ti hlupáci ani jednou nevykřikli o pomoc."</p>
<p>„Pro jistotu se kouknu, jestli něco nezaslechly stráže," nabídl Hurin a vrhl se k oknu.</p>
<p>Mat zavrtěl hlavou. „Rande, tihle lidi jsou blázni. Já vím, že jsem to už říkal, ale oni opravdu jsou. Ti sluhové..." Rand zadržel dech a napadlo ho, zda se snad nezabili všichni. Mat řekl: „Kdykoliv nás uviděli bojovat, padli na kolena, obličej plácli na podlahu a rukama si chránili hlavu. Ani se nepohnuli, ani nezařvali. Nepokusili se ani pomoct vojákům, ani nekřičeli na poplach. Co vím, tak tam pořád ještě jsou."</p>
<p>„Nespoléhal bych na to, že zůstanou na kolenou," podotkl suše Ingtar. „Odejdeme hned co nejrychleji."</p>
<p>„Vy běžte," řekl Rand. „Egwain -"</p>
<p>„Ty hlupáku!" vyštěkl Ingtar. „Máme to, kvůli čemu jsme přišli. Valerský roh. Naději na spásu. Co je jedna holka, i když ji miluješ, proti rohu a tomu, zač stojí?"</p>
<p>„Co se mě týče, může mít roh klidně Temný! Co mně záleží na tom, že jsem našel roh, kdybych Egwain opustil v tomhle stavu? Kdybych to udělal, ani roh by mě nezachránil. Stvořitel by mě nemohl zachránit. Zatratil bych sám sebe."</p>
<p>Ingtar na něj zíral s nečitelným výrazem. „Ty to myslíš doslova, viď?"</p>
<p>„Venku se něco děje," ozval se naléhavě Hurin. „Právě vyběhl nějaký muž a všichni se tam melou jako ryby ve vědru. Důstojník jde dovnitř!"</p>
<p>„Běžte!" řekl Ingtar. Snažil se vzít roh, ale Mat už utíkal. Rand zaváhal, ale Ingtar ho popadl za loket a odtáhl do chodby. Ostatní se hnali za Matem. Jenom Perrin se na Randa smutně podíval, než odešel. „Jestli tady zůstaneš stát a umřeš, tak ji nezachráníš!"</p>
<p>Rand utekl s nimi. Jedna jeho část se za to nenáviděla, ale druhá šeptala: <emphasis>Vrátím se. Nějak ji osvobodím. </emphasis></p>
<p>Když dorazili na konec úzkého točitého schodiště, zaslechl Rand z přední části domu hluboký hlas hněvivě se dožadující, aby se někdo zvedl a promluvil. Pod schody klečela služebná v téměř průsvitných šatech a u dveří do kuchyně zase šedovlasá žena v bílých vlněných šatech s dlouhou zamoučenou zástěrou. Obě byly přesně v té poloze, kterou popsal Mat, tvářemi k podlaze a rukama přes hlavu, a když Rand s ostatními spěchal okolo, nehnuly ani brvou. Randovi se ulevilo, když viděl, že dýchají.</p>
<p>Přehnali se zahradou a rychle přelezli zeď. Ingtar zaklel, když Mat přehodil Valerský roh přes zeď dřív, než přelezl sám, a znovu se ho pokusil sebrat, když dopadl na druhé straně, ale Mat jej zvedl s „Není ani škrábnutý," a vyrazil uličkou pryč.</p>
<p>Z domu, který právě opustili, se ozvaly další výkřiky. Zaječela jakási žena a někdo začal zvonit na gong.</p>
<p><emphasis>Vrátím se pro ni. Nějak. </emphasis>Rand spěchal za ostatními, jak nejrychleji dovedl.</p><empty-line /><empty-line /><p>KAPITOLA DVACÁTÁ TŘETÍ</p>
<p><strong><emphasis>Vyjít ze Stínu</emphasis></strong></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>Když se Nyneiva s dívkami přiblížila k domům, kde byly ubytovány <emphasis>damane, </emphasis>uslyšely dívky vzdálený křik. Lidí na ulici začínalo přibývat. Lidé byli neklidní, kráčeli rychleji než obvykle a v pohledech, které vrhali na Nyneivu v jejích šatech s blesky a ženu, kterou vedla na stříbrném vodítku, byla větší ostražitost.</p>
<p>Elain si vyjukaně nadhodila ranec a zadívala se směrem, odkud se křik ozýval, o ulici dál před nimi, kde ve větru povlával zlatý jestřáb svírající blesky. „Co se stalo?"</p>
<p>„S náma to nemá nic společnýho," odtušila Nyneiva pevně</p>
<p>„Doufej," dodala Min. „A já taky doufám." Zrychlila, do schodů vyběhla před ostatními a zmizela ve vysoké kamenné budově.</p>
<p>Nyneiva přitáhla vodítko. „Pamatuj si, Seto, chceš, abychom se z toho v pořádku dostaly, stejně jako my."</p>
<p>„Všechno udělám," slibovala důrazně Seanchanka. Bradu měla skloněnou na prsa, aby jí nebylo vidět do obličeje. „Nezpůsobím vám žádné potíže, přísahám."</p>
<p>Když zabočily po šedých kamenných schodech, objevila se nahoře <emphasis>sul'dam </emphasis>s <emphasis>damane </emphasis>a vykročily proti nim. Nyneiva se jen ujistila, že žena na obojku není Egwain, a pak už se na ně znovu nepodívala. Použila <emphasis>a'dam, </emphasis>aby přidržela Setu těsně u sebe, takže kdyby <emphasis>damane </emphasis>v jedné z nich vycítila schopnost usměrňovat, měla si myslet, že to je Seta. Nicméně cítila, jak jí po zádech stéká pot, dokud si neuvědomila, že druhé dvě ženy jim nevěnují o nic víc pozornosti než ona jim. Viděly jedině šaty s blesky na štítcích a šedé šaty a ženy v nich oblečené spojené stříbrným <emphasis>a'damem. </emphasis>Prostě jenom další vodící a uvázaná, a místní dívka spěchající za nimi s rancem patřícím <emphasis>sul'dam. </emphasis></p>
<p>Nyneiva otevřela dveře a vstoupily.</p>
<p>Ať už se v domě s Turakovou zástavou dělo cokoliv, sem se to nedoneslo, alespoň zatím. Vstupní halou přecházely ženy, všechny snadno zařaditelné podle oděvů. Tři šedě oděné <emphasis>damane </emphasis>se <emphasis>sul'dam </emphasis>s náramky. Dvě ženy v šatech se štítky s klikatým bleskem stály opodál a povídaly si a tři přicházely chodbou odděleně. Čtvrtá žena, oblečená jako Min, v prostých tmavých vlněných šatech, chvátala někam s podnosy.</p>
<p>Min stála a čekala ve vstupní hale, když vešly, jednou na ně mrkla a vydala se dál do domu. Nyneiva vedla Setu chodbou za Min a Elain spěchala za nimi. Nyneiva měla dojem, že jim nikdo nevěnuje zvláštní pozornost, ale čůrek potu, který jí stékal po zádech, se mohl brzy změnit v hotovou řeku. Táhla Setu tak rychle, aby se za nimi nikdo neohlédl - a hlavně aby se na nic nezeptal. Seta, s očima upřenýma na špičky bot, Nyneivino pobízení nepotřebovala, spíš by běžela, kdyby jí v tom nebránilo vodítko.</p>
<p>V zadní části domu se Min vydala nahoru po úzkém točitém schodišti. Nyneiva vystrkala Setu před sebou až nahoru do čtvrtého poschodí. Strop tu byl nízký a chodby prázdné a tiché, až na tichý pláč. Pláč se do chladných chodeb docela hodil.</p>
<p>„Tohle místo..." začala Elain a pak zavrtěla hlavou. „Je to tu cítit..."</p>
<p>„Ano, to je," zabručela temně Nyneiva. Zamračila se na Setu, která stále klopila hlavu. Byla bledá strachy, takže její obvykle světlá pleť byla ještě světlejší.</p>
<p>Min beze slova otevřela dveře a vstoupila a ostatní ji následovaly. Místnost byla rozdělena na menší pokojíky hrubými dřevěnými stěnami s úzkou chodbičkou vedoucí k oknu. Nyneiva se tlačila za Min, která spěchala k posledním dveřím napravo a otevřela.</p>
<p>U malého stolku seděla tmavovlasá dívka v šedém a hlavu měla složenou v dlaních, ale ještě než vzhlédla, Nyneiva poznala, že je to Egwain. Od stříbrného obojku kolem Elainina krku vedla stříbrná stužka lesklého kovu k náramku, visícímu na háčku na stěně. Egwain se při pohledu na ně rozšířily oči a dívka zalapala po dechu. Když Elain zavřela dveře, Egwain se náhle zahihňala a hned si připlácla ruku na ústa, aby tomu zabránila. Maličký pokojík byl všemi ženami dost přecpaný.</p>
<p>„Vím, že se mi to nezdá," vydechla rozechvělým hlasem, „protože kdyby se mi to zdálo, byly byste Rand a Galad na vysokých hřebcích. O nich se mi zdálo. Měla jsem dojem, že Rand je někde blízko. Neviděla jsem ho, ale myslela jsem..." Odmlčela se.</p>
<p>„Jestli chceš radši počkat na ně..." nadhodila suše Min.</p>
<p>„Ó, to ne. Ne, jste nádherné, ta nejúžasnější stvoření, co jsem kdy viděla. Kde se tu berete? Jak jste to udělaly? Ty šaty, Nyneivo, a <emphasis>a'dam, </emphasis>a kdo je..." Náhle vyjekla. „To je Seta. Jak...?" Hlas jí ztvrdl tak, že ho Nyneiva málem nepoznala. „Ráda bych <emphasis>ji</emphasis> strčila do kotle s vařící vodou." Seta měla zavřené oči a ruce zaťaté do sukně. Viditelně se třásla.</p>
<p>„Co ti to udělaly?" vykřikla Elain. „Co ti mohly udělat, aby sis přála něco takového?"</p>
<p>Egwain stále upírala zrak na Seanchanku. „Ráda bych, aby to cítila. To mi udělala, přiměla mě, abych si připadala po krk v..." Otřásla se. „Ty nevíš, jaký to je, mít něco takovýho, Elain. Nevíš, co ti můžou udělat. Ještě jsem se nerozhodla, jestli je Seta horší než Renna, ale všechny jsou odporný."</p>
<p>„Myslím, že vím," pravila tiše Nyneiva. Cítila, jak je Seta celá zpocená a jak se jí třesou údy. Žlutovlasá Seanchanka byla k smrti vyděšená. Nyneiva měla co dělat, aby i ji její strach občas nepřemohl.</p>
<p>„Můžeš mi to sundat?" zeptala se Egwain a dotkla se obojku. „Musela jsi to dokázat, když jsi mohla nasadit tenhle -"</p>
<p>Nyneiva usměrnila maličký pramínek. Obojek na Egwainině krku jí dodal dost zloby, a i kdyby ne, Setin strach, vědomí, jak je opravdu zasloužený, a vědomí, co chtěla té ženě udělat, by na to docela stačily. Egwain se užasle dotkla krku.</p>
<p>„Oblíkni si moje šaty a plášť," nařídila jí Nyneiva. Elain už rozbalovala šaty na postel. „Odejdeme odsud a nikdo si nás ani nevšimne." Zvážila spojení se <emphasis>saidínem - </emphasis>rozhodně na to byla dost rozzlobená, a byl to tak nádherný pocit - ale váhavě spojení přerušila. Tohle bylo jediné místo ve Falme, kde by se <emphasis>sul'dam </emphasis>a <emphasis>damane </emphasis>nepřišly podívat, i když by vycítily, že někdo usměrňuje, ale každá <emphasis>damane </emphasis>by si určitě všimla, že se záře vznáší kolem ženy, kterou považovala za <emphasis>sul'dam. </emphasis>„Nevím, proč jsi už dávno nezmizela. Nechaly tě samotnou, a i kdyby sis nedokázala tu věc sundat z krku, stačilo, abys to sebrala a utekla."</p>
<p>Jak jí Min s Elain spěšně pomáhaly natáhnout na sebe Nyneiviny staré šaty, Egwain jim vysvětlila, jak je to s odnesením náramku z místa, kde ho <emphasis>sul'dam </emphasis>nechala, a jak se jí z usměrňování dělalo zle, pokud neměla <emphasis>sul'dam </emphasis>náramek nasazený. Právě to ráno zjistila, jak lze obojek otevřít bez použití jediné síly - a zjistila, že pokud se přezky dotkne ve snaze ji otevřít, ruka se jí křečovitě stáhne. Pokud nemyslela na to, že obojek otevře, mohla na něj klidně sahat. Nejslabší náznak, pomyšlení, a...</p>
<p>Nyneivě se udělalo špatně. Z náramku, který měla na zápěstí. Bylo to strašné. Chtěla si ho strhnout dřív, než se o <emphasis>a'damu </emphasis>doví víc, než snad zjistí něco, co by ji přimělo navždy se cítit pošpiněná, že jej měla na sobě.</p>
<p>Rozepjala stříbrnou přezku, stáhla si náramek, zapnula ho a zavěsila na kolíček. „A nemysli si, že teď můžeš křičet o pomoc." Potřásla Sete pěstí pod nosem. „Pořád tě můžu donutit přát si, aby ses nikdy nenarodila, jestli otevřeš pusu, a to ani nepotřebuju tu zatracenou... věc."</p>
<p>„Snad - snad mě tady nechceš nechat s tímhle," vypravila ze sebe Seta. „To nemůžeš. Svaž mě. Dej mi roubík, abych nemohla křičet na poplach. Prosím!"</p>
<p>Egwain se nelítostně zasmála. „Nechej jí to. O pomoc nezavolá ani bez roubíku. Radši bys měla doufat, že ten, kdo tě najde, ti sundá <emphasis>a'dam </emphasis>a zachová tvoje malý tajemství, Seto. Tvoje špinavý tajemství, co?"</p>
<p>„O čem to mluvíš?" zeptala se Elain.</p>
<p>„Hodně jsem o tom přemýšlela," řekla Egwain. „Myslet bylo to jediný, co jsem mohla dělat, když mě tady nechaly samotnou. <emphasis>Sul' dam </emphasis>tvrdí, že si po pár letech vyvinou jakousi spřízněnost s <emphasis>damane. </emphasis>Většina z nich pozná, když <emphasis>damane </emphasis>usměrňuje, ať už jsou k ní přivázané nebo ne. Nebyla jsem si jistá, ale Seta to dokazuje."</p>
<p>„Dokazuje co?" chtěla vědět Elaine a pak se jí oči rozšířily, jak si to náhle uvědomila, ale Egwain pokračovala.</p>
<p>„Nyneivo, <emphasis>a'dam </emphasis>funguje jenom na ženy, které můžou usměrňovat. Nechápeš? <emphasis>Sul'dam </emphasis>můžou usměrňovat stejně jako <emphasis>damane." </emphasis>Seta zasténala a na protest zuřivě vrtěla hlavou. „Každá <emphasis>sul'dam </emphasis>by raději zemřela, než by připustila, že může usměrňovat, i kdyby to věděla. A nikdy se v tom necvičí, takže s tím nic nedokážou, ale můžou usměrňovat."</p>
<p>„Říkala jsem vám," dodala Min. „Ten obojek by na ni neměl fungovat." Dopínala Egwain knoflíčky na zádech. „Každá žena, která nemůže usměrňovat, by se ti vysmála, kdyby ses ji s tím snažila ovládnout."</p>
<p>„Jak to?" vyptávala se Nyneiva. „Myslela jsem, že Seanchani uvážou každou ženu, která to ovládá."</p>
<p>„Všechny, které najdou," vykládala Egwain. „Ale ty, které najdou, jsou jako ty a já a Elain. My se s tím narodily, byly jsme připravené usměrňovat, ať už nás to někdo učil nebo ne. Ale co seanchanská děvčata, která se s tou schopností nenarodí, ale která se to můžou naučit? Ne každá žena se může stát - vodící. Renna si myslela, že se chová přátelsky, když mi to vykládá. Zřejmě o svátcích chodí <emphasis>sul'dam </emphasis>po seanchanských vesnicích děvčata zkoušet. Chtějí najít ty, jako jsme my tři, a uvázat je, ale všechny ostatní nechají nasadit si náramek, aby zjistily, jestli cítí, co cítí ta ubohá žena s obojkem. Ty, které to cítí, odvedou a vycvičí na <emphasis>sul'dam. </emphasis>To jsou ženy, které se můžou usměrňování naučit."</p>
<p>Seta tiše úpěla. „Ne. Ne. Ne." A tak pořád dokola. „Vím, že je hrozná," řekla Elain, „ale mám pocit, jako bych jí měla pomoci. Mohla by být jednou z našich sester, jenomže Seanchani to všechno obrátili."</p>
<p>Nyneiva otevřela ústa, aby jí řekla, že si má raději lámat hlavu, jak pomoct jim, když se otevřely dveře.</p>
<p>„Co se to tu děje?" chtěla vědět Renna a vstoupila do pokoje. „Audience?" S rukama v bok upřela oči na Nyneivu. „Nedala jsem nikomu svolení spojit se s mým mazlíčkem Tuli. Dokonce ani nevím, kdo -" Oči jí padly na Egwain - Egwain v Nyneiviných šatech místo v šedých šatech <emphasis>damane. </emphasis>Egwain bez obojku kolem hrdla - a oči se jí rozšířily. Šanci vykřiknout však nedostala.</p>
<p>Než se stačil někdo pohnout, Egwain popadla džbán ze stojánku a praštila s ním Rennu do břicha. Džbán se rozletěl a <emphasis>sul'dam </emphasis>to vyrazilo dech. Zachrčela a předklonila se. Jak padala, Egwain po ní se zavrčením skočila, srazila ji na břicho, popadla obojek, který předtím měla a který teď ležel na podlaze, a zacvakla ho druhé ženě kolem krku. Trhnutím stříbrného vodítka servala náramek z kolíčku a nasadila si ho na zápěstí. S vyceněnými zuby upírala zrak na Rennu a soustředila se. Klečela <emphasis>sul'dam </emphasis>na ramenou a tiskla jí obě ruce na ústa. Renna sebou trhla a oči jí začaly vylézat z důlků. Vyrážela chraplavé výkřiky, které tlumily Egwaininy ruce, a kopala do podlahy.</p>
<p>„Přestaň, Egwain!" Nyneiva popadla Egwain za ramena a strhla ji z ležící ženy. „Egwain, nech toho! Tohle přece nechceš!" Renna, s popelavou tváří, ležela na podlaze, lapala po dechu a zírala do stropu.</p>
<p>Náhle se Egwain vrhla Nyneivě do náručí a zoufale jí vzlykala na prsou. „Ona mi ubližovala, Nyneivo. Ubližovala mi. Všechny mi ubližovaly. Ubližovaly mi pořád a pořád, až jsem dělala, co chtěly. Nenávidím je. Nenávidím je za to, jak mi ublížily, a sebe nenávidím za to, že jsem nemohla přestat dělat, co chtěly."</p>
<p>„Já vím," řekla Nyneiva laskavě. Něžně pohladila Egwain po vlasech. „Nenávidět je je v pořádku, Egwain. To tedy je. Zaslouží si to. Ale není v pořádku nechat je, aby tě donutily být taková, jako jsou ony."</p>
<p>Seta si tiskla ruce na obličej. Renna se chvějící se rukou nevěřícně dotkla obojku na svém krku.</p>
<p>Egwain se narovnala a utřela si slzy. „To nejsem. Nejsem jako ony." Servala si náramek ze zápěstí a odhodila ho. „To nejsem. Ale přála bych si, abych je dokázala zabít."</p>
<p>„To si zaslouží." Min temně hleděla na obě <emphasis>sul'dam. </emphasis></p>
<p>„Rand by zabil každého, kdo by něco takového udělal," řekla Elain. Zřejmě se snažila obrnit. „Jsem si jistá, že by to udělal."</p>
<p>„Možná si to zaslouží," prohlásila Nyneiva, „a on by to možná udělal. Ale muži si často pletou spravedlnost s pomstou. Na spravedlnost mají málokdy žaludek." Často seděla v ženském kroužku, když někoho soudily. Občas před ně předstoupili i muži, protože si mysleli, že by je ženy mohly vyslyšet lépe než muži z vesnické rady, ale muži si vždycky mysleli, že dokážou zvrátit rozhodnutí svou výmluvností či prosbami o milost. Ženský kroužek byl milosrdný, kde to bylo zasloužené, ale o spravedlnost se zasazoval vždy, a byla to vědma, kdo vynášel rozsudek. Nyneiva zvedla náramek, který Egwain odhodila, a zavřela ho. „Osvobodila bych odsud všechny ženy, kdybych mohla, a zničila tyhle věci všechny do jedný. Ale protože nemůžu..." A zavěsila náramek na kolíček vedle druhého. Obrátila se k <emphasis>sul'dam. Vlastně už ne vodící, </emphasis>pomyslela si. „Možná když budete hodně potichu, nechají vás tu na pokoji dost dlouho, a vám se třeba podaří si ty obojky sundat. Kolo tká, jak si kolo přeje, a možná jste stačily vykonat dost dobra, aby to vyvážilo zlo, který jste spáchaly. Pokud ne, tak vás nakonec najdou. A já myslím, že ať vás najde kdokoliv, bude klást spoustu otázek, než vám ty obojky sundají. Myslím, že se z první ruky poučíte o životě, který jste ztrpčovaly ostatním ženám. To je spravedlnost," dodala vlastně ke svým přítelkyním.</p>
<p>Renna se tvářila vyděšeně. Setě se třásla ramena, jak vzlykala do dlaní. Nyneiva se zatvrdila - <emphasis>Je to spravedlivé, </emphasis>říkala si. <emphasis>Je - </emphasis>a vyvedla ostatní z pokoje.</p>
<p>Nikdo jim cestou ven nevěnoval větší pozornost, než když šly dovnitř. Nyneiva předpokládala, že za to můžou děkovat šatům <emphasis>sul‘dam, </emphasis>ale nemohla se dočkat, až se převlékne do něčeho jiného. Do čehokoliv jiného. I v tom nejšpinavějším nejpotrhanějším hadru by se cítila čistší.</p>
<p>Dívky šly mlčky, držely se těsně za ní, dokud nebyly opět na ulici. Nyneiva nevěděla, jestli mlčí kvůli tomu, co udělala, nebo ze strachu, že by je mohl někdo zastavit. Zamračila se. Cítily by se lépe, kdyby je nechala podříznout těm ženským krky?</p>
<p>„Koně," řekla Egwain. „Potřebujeme koně. Vím, do který stáje odvedly Belu, ale myslím, že se k ní nedostaneme."</p>
<p>„Belu musíme nechat tady," řekla jí Nyneiva. „Odsud se dostaneme na lodi."</p>
<p>„Kde jsou všichni?" zeptala se Min, a Nyneiva si náhle uvědomila, že jsou na ulici samy.</p>
<p>Lidé zmizeli, nebylo po nich ani vidu, ani slechu. Všechny obchody i okna na celé ulici byly pevně zavřené. Ale od přístavu se blížil oddíl seanchanských vojáků, víc než stovka, ve vyrovnaných řadách, s důstojníkem v pomalovaném brnění v čele. Byli sice o kus dál v ulici, ale zachmuřeně pochodovali dál a Nyneivě to připadalo, že všichni upírají zrak na ni. <emphasis>To je směšné. Přece nemůžu vidět oči schované v těch přilbicích, a kdyby někdo spustil poplach, bylo by to za námi. </emphasis>Přesto se zastavila.</p>
<p>„Za náma jsou další," zamumlala Min. Nyneiva už to taky zaslechla. „Nevím, kteří k nám dojdou první."</p>
<p>Nyneiva se zhluboka nadechla. „Nemají s náma nic společnýho." Podívala se na blížící se vojáky k přístavu plnému vysokých hranatých seanchanských lodí. <emphasis>Spršku </emphasis>však rozeznat nedokázala. Modlila se, aby tam pořád čekala připravená k vyplutí. „Projdeme kolem nich." <emphasis>Světlo, doufám, že se nám to podaří. </emphasis></p>
<p>„A co když budou chtít, aby ses k nim připojila, Nyneivo?" zeptala se Elain. „Máš přece ty šaty. Jestli se začnou vyptávat..."</p>
<p>„Zpátky nejdu," prohlásila temně Egwain. „To radši umřu. Ukážu jim, co mě naučily." Nyneiva si všimla, jak ji náhle obklopila zlatavá záře.</p>
<p>„Ne!" řekla, ale bylo pozdě.</p>
<p>Se zahřměním země pod prvními řadami Seanchanů vybuchla a hlína, dlažební kostky i ozbrojení muži létali na všechny strany, jako když vyrazí gejzír. Egwain, stále zářící, se otočila na druhou stranu a výbuch zopakovala. Na ženy padala hlína. Seanchanští vojáci se uspořádaně, byť s křikem, rozběhli do uliček a zádveří. Ve chvilce byli všichni z dohledu, až na ty, kteří leželi kolem dvou velkých jam uprostřed ulice. Někteří se slabě hýbali a ulicí se neslo sténání.</p>
<p>Nyneiva rozhodila rukama a snažila se dohlédnout zároveň na oba konce ulice. „Ty huso! My se snažíme <emphasis>nepřitahovat </emphasis>pozornost!" Na to však už nebyla naděje. Nyneiva jen doufala, že se jim podaří dostat kolem vojáků uličkami k přístavu. Damane <emphasis>to už také musejí vědět. Tohle jim nemohlo ujít. </emphasis></p>
<p>„Ten obojek si znova nasadit nenechám," prskala rozzuřeně Egwain. „Nenechám!"</p>
<p>„Pozor!" křikla Min.</p>
<p>S pronikavým zasvištěním vylétla do vzduchu nad střechy ohnivá koule velká jako kůň a začala padat. Přímo na ně.</p>
<p>„Utíkejte!" zařvala Nyneiva a vrhla se k nejbližší uličce mezi dvěma rozbitými krámky.</p>
<p>Neohrabaně přistála na břiše a zachrčela, jak si málem vyrazila dech. Koule dopadla. Úzkou uličkou se přehnal závan horkého vzduchu. Nyneiva, lapajíc po dechu, se překulila na záda a vyhlédla do ulice.</p>
<p>Dlažební kostky v místě, kde před okamžikem stály, byly popraskané a zčernalé v kruhu dobrých deseti kroků napříč. Elain se krčila v uličce na druhé straně. Min a Egwain nebylo nikde vidět. Nyneiva si v hrůze přitiskla ruku na ústa.</p>
<p>Elain zřejmě pochopila, co jí prolétlo hlavou, a tak důrazně zavrtěla hlavou a ukázala na ulici. Odešly tamtudy.</p>
<p>Nyneiva si úlevou vydechla, ale okamžitě zavrčela. <emphasis>Ta husa hloupá! Mohly jsme kolem nich projít! </emphasis>Teď však nebyl čas na nějaká obviňování. Přikradla se k rohu a opatrně vyhlédla kolem budovy.</p>
<p>Ulicí k ní letěla ohnivá koule o velikosti lidské hlavy. Nyneiva uskočila ve chvíli, kdy se koule rozprskla o roh domu, kde před chvílí stála, a ji zasypaly kamenné úlomky.</p>
<p>Hněv ji zalil jedinou silou dřív, než si to uvědomila. Z oblohy slétl blesk a s prásknutím udeřil někde nahoře poblíž místa, odkud přilétla ta ohnivá koule. Další blesk rozťal oblohu, a potom už Nyneiva utíkala uličkou. Za ní udeřil do ústí uličky blesk.</p>
<p><emphasis>Jestli Domon nemá tu loď připravenou, tak... Světlo, ať se z toho dostaneme v pořádku. </emphasis></p>
<p>* * *</p>
<p>Bayle Domon se narovnal, když břidlicově šedou oblohou proletěl blesk a udeřil někam do města, a ještě jeden. <emphasis>Na to přece není dost mraků! </emphasis></p>
<p>Ve městě něco zahřmělo a do střech těsně nad doky udeřila ohnivá koule a doširoka rozhodila rozbitou břidlici. Doky se již před chvílí vyprázdnily, zůstalo tu jen pár Seanchanů. Ti teď divoce pobíhali, mávali meči a křičeli. Z jednoho skladiště se vynořil jakýsi muž s <emphasis>grolmem </emphasis>po boku a snažil se udržet krok s dlouhými skoky obludy, než zmizeli v ulici vedoucí od vody.</p>
<p>Jeden z Domonových lodníků skočil po sekeře a rozmáchl se na uvazovací lano.</p>
<p>Domon byl dvěma kroky u něho, jednou rukou popadl napřaženou sekeru a druhou muže za krk. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Sprška </emphasis>zůstane, dokud <emphasis>já </emphasis>neřeknu, že vypluje, Aedwine Cole!"</p>
<p>„Oni se zbláznili, kapitáne!" zařval Yarin. Výbuch otřásl celým přístavem a racci s křikem vzlétli a začali kroužit. Znovu udeřil blesk a zasáhl něco uprostřed Falme. „<emphasis>Damane </emphasis>nás všechny pobijí! Odplujme, dokud mají plný ruce práce se zabíjením sebe navzájem. Ani si nevšimnou, že jsme pryč!"</p>
<p>„Dal jsem slovo," prohlásil Domon. Vykroutil Colemu sekeru z ruky a odhodil ji na palubu. „Já jsem dal slovo." <emphasis>Honem, ženská, </emphasis>pomyslel si, <emphasis>ať už jsi Aes Sedai nebo ne. Honem! </emphasis></p>
<p>* * *</p>
<p>Geofram Bornhald se podíval na blesky křižující se nad Falme a zahnal je z mysli. Nějací velicí létající tvorové - bezpochyby seanchanské obludy - divoce poletovali sem a tam, aby se bleskům vyhnuli. Jestli nad Falme zuří bouře, Seanchany zdrží stejně jako jeho. Téměř holé kopce, kde se jen místy objevovalo mlází, stále zakrývaly město před ním a obráceně.</p>
<p>Tisícovka jeho mužů byla rozložena kolem něj, dlouhá řada jezdců zvlněná kolem dolíků mezi kopci. Bílé pláště jim povlávaly ve větru, stejně jako korouhev vedle Bornhalda, na níž bylo zlaté slunce s vlnitými paprsky dětí Světla.</p>
<p>„Už běž, Byare," nařídil. Muž s propadlými tvářemi zaváhal a Bornhald vyjel ostřejším hlasem: „Řekl jsem, jdi, dítě Byare!"</p>
<p>Byar se rukou dotkl srdce a uklonil se. „Jak přikazuješ, můj pane kapitáne." Otočil koně a z celého jeho držení vyzařovala neochota.</p>
<p>Bornhald vypudil Byara z mysli. Udělal, co mohl. Zvedl hlas. „Legie, krokem vpřed!"</p>
<p>Podél dlouhé řady zavrzala sedla, jak muži v bílých pláštích pomalu vyjeli k Falme.</p>
<p>* * *</p>
<p>Rand vyhlédl zpoza rohu na blížící se Seanchany, a pak zamračeně ucouvl zpátky do úzké uličky mezi stájemi. Brzy budou tady. Na líci mu zasychala krev. Sečné rány od Turakovy čepele ho pálily, ale zatím s tím nemohl nic dělat. Oblohu znovu rozčísl blesk. Rand cítil, jak se mu pod nohama chvěje země. <emphasis>Co se to, ve jménu Světla, děje? </emphasis></p>
<p>„Blízko?" prohodil Ingtar. „Musíme zachránit Valerský roh, Rande." Přes Seanchany i blýskání a podivné výbuchy vypadal příliš zabraný do vlastních myšlenek. Mat, Perrin a Hurin číhali na druhém konci uličky a sledovali další seanchanskou hlídku. Místo, kde nechali koně, už bylo blízko, jen kdyby se tam dostali.</p>
<p>„Má potíže," zamumlal Rand. Egwain. Měl takový zvláštní pocit, jako by byly ohroženy kousky jeho života. Egwain byla jedním takovým kouskem, jedním vláknem ve šňůře, která tvořila jeho život, ale byla tu i další vlákna, a on cítil, že jsou v ohrožení. Tady, ve Falme. A pokud by bylo některé z těch vláken zničeno, jeho život už by nikdy nebyl celý tak, jak by být měl. Nerozuměl tomu, přesto si tím byl jistý.</p>
<p>„Tady by dokázal jeden muž zadržet padesát chlapů," ozval se Ingtar. Obě stáje byly dost blízko sebe, dva muži stojící vedle sebe se již rameny dotýkali stěn. „Jeden muž držící padesát v úzkém průchodu. To není špatný způsob, jak zemřít. V písních se opěvují i menší činy."</p>
<p>„To nebude nutné," řekl Rand. „Doufám." Ve městě vybuchla jakási střecha. <emphasis>Jak se tam mám dostat? Musím za ni. Za nimi? </emphasis>Potřásl hlavou a znovu vyhlédl kolem rohu. Seanchané byli blízko a pořád se blížili.</p>
<p>„Nikdy by mě nenapadlo, co udělá," řekl Ingtar rychle, jako by hovořil sám k sobě. Měl tasený meč a palcem zkoušel ostří. „Malý bledý mužík, kterého si skoro nevšimneš, i když se díváš přímo na něj. Vezmi ho do Fal Dary, řekli mi, do pevnosti. Nechtěl jsem, ale musel jsem to udělat. Chápeš? Musel jsem. Nevěděl jsem, co má za lubem, dokud nevystřelil ten šíp. Pořád nevím, jestli mířil na amyrlin nebo na tebe."</p>
<p>Randa zamrazilo. Podíval se na Ingtara. „O čem to mluvíš?" zašeptal.</p>
<p>Ingtar s pohledem upřeným na svou čepel ho neposlouchal. „Všude se lidstvo řítí do zkázy. Státy jsou ničeny a mizejí. Všude jsou temní druzi a nikdo z těchhle jižanů si toho nevšímá, nebo je jim to snad jedno. My bojujeme, abychom udrželi Hraniční státy, aby oni byli doma v bezpečí, a každý rok, ať uděláme cokoliv, Morna postoupí o kus dál. A tihle jižani si myslí, že trolloci jsou jenom báchorka a myrddraalové že se vyskytují jenom v kejklířských příbězích." Zamračil se a potřásl hlavou. „Vypadalo to jako jediná možnost. Měli jsme být zničeni pro nic za nic, při obraně lidí, kteří o tom ani nevěděli, nebo jim na tom nezáleželo. Vypadalo to logicky. Proč bychom se měli nechat zničit kvůli nim, když jsme mohli uzavřít vlastní mír? Lepší Stín, myslel jsem si, než zbytečné zapomnění jako Carallain nebo Hardan nebo... Tehdy to vypadalo logicky."</p>
<p>Rand popadl Ingtara za klopy kabátce. „Mluvíš nesmysly." <emphasis>Nemůže myslet vážně, co říká. Prostě nemůže. </emphasis>„Řekni to jasně, ať už je to cokoliv. Mluvíš hlouposti!"</p>
<p>Ingtar se poprvé podíval na Randa. Oči se mu leskly potlačovanými slzami. „Jsi lepší muž než já. Ovčák nebo pán, jsi lepší muž. V proroctví se praví: ,Nechť ten, kdo na mě zaduje, nemyslí na slávu, nýbrž na spasení.' Myslel jsem, že to bude moje spása. Že zaduju na roh a povedu hrdiny všech věků proti Shayol Ghulu. To by k mé záchraně určitě stačilo. Nikdo nemůže kráčet tak dlouho ve Stínu, aby nemohl opět vyjít na Světlo. Tak to říkali. Určitě by to stačilo, aby to smylo, čím jsem byl a co jsem udělal."</p>
<p>„Ó, Světlo, Ingtare." Rand ho pustil a Ingtar se sesul na stěnu stáje. „Myslim... myslím, že chtít stačí. Myslím, že musíš jedině přestat být... jedním z nich." Ingtar sebou trhl, jako by to Rand vyslovil. Temným druhem.</p>
<p>„Rande, když nás sem Verin vedla tím portálovým kamenem, já - žil jsem jiné životy. Občas jsem držel roh, ale nikdy jsem na něj nezatroubil. Snažil jsem se uniknout tomu, čím jsem se stal, ale nikdy se mi to nepodařilo. Vždycky po mně chtěli něco dalšího, vždycky něco horšího, než bylo to předtím, až jsem byl... Tys byl připraven se ho vzdát, abys zachránil přítelkyni. Nemyslet na slávu. Světlo, pomoz mi."</p>
<p>Rand nevěděl, co říci. Bylo to, jako kdyby mu Egwain řekla, že zabila děti. Příliš hrozné, aby tomu uvěřil. Příliš hrozné, aby to někdo přiznal, kdyby to nebyla pravda. Příliš hrozné.</p>
<p>Po chvíli Ingtar znovu promluvil a pevným hlasem. „Za všechno se musí platit, Rande. Vždycky je třeba zaplatit. Třeba to budu moci splatit tady."</p>
<p>„Ingtare, já -"</p>
<p>„Je právem každého muže, Rande, rozhodnout se Schovat meč. I muže jako já."</p>
<p>Než mohl Rand něco namítnout, přiběhl k nim Hurin. „Hlídka se obrátila," oznamoval spěšně, „vrací zpátky do města. Vypadá to, že se tam sbírají. Mat a Perrin šli dál." Rychle se podíval do ulice a stáhl se. „Měli bychom udělat to samý, urozený pane Ingtare, urozený pane Rande. Tihle praštění Seanchani jsou už skoro tady."</p>
<p>„Běž, Rande," řekl Ingtar. Otočil se tváří k ulici a na Randa s Hurinem se už nepodíval. „Vezměte roh, kam patří. Vždycky jsem věděl, že amyrlin měla předat velení tobě. Ale já chtěl vždycky jenom udržet Shienar celý, zabránit tomu, abychom byli smeteni a upadli v zapomnění."</p>
<p>„Já vím, Ingtare." Rand se zhluboka nadechl. „Světlo na tebe sviť, urozený pane Ingtare z rodu Shinowa, a kéž tě chrání ruka Stvořitele." Dotkl se Ingtarova ramene. „Poslední objetí matky tě přivítá doma." Hurin zalapal po dechu.</p>
<p>„Děkuji," řekl Ingtar tiše. Napětí jako by z něj opadlo. Poprvé od noci, kdy trolloci přepadli Fal Daru, stál tak, jak ho Rand viděl poprvé, sebevědomý a uvolněný. Vyrovnaný.</p>
<p>Rand se obrátil a viděl, že se na něho Hurin dívá, že se dívá na oba. „Je čas jít."</p>
<p>„Ale urozený pán Ingtar -"</p>
<p>„- dělá, co musí," řekl Rand ostře. „A my půjdeme." Hurin kývl a Rand se rozběhl za ním. Teď už slyšel pravidelný dupot seanchanských nohou. Neohlédl se.</p><empty-line /><empty-line /><p>KAPITOLA DVACÁTÁ ČTVRTÁ</p>
<p><strong><emphasis>Hrob není překážkou mému volání</emphasis></strong></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p> Mat s Perrinem už seděli v sedle, když k nim Rand a Hurin dorazili. Daleko za sebou Rand zaslechl Ingtarův výkřik: „Za Světlo a Shinowu!" Řinčení oceli se připojilo k řevu dalších lidí.</p>
<p>„Kde je Ingtar?" křikl Mat. „Co se děje?" Valerský roh měl přivázaný k vysoké sedlové hrušce, jako by to byl prostě obyčejný roh, ale dýku měl za pasem a jílec s rubínem svíral ochranitelsky bledou rukou, která už byla jen kost a kůže.</p>
<p>„Umírá," zachraptěl Rand, když vyskakoval Rudochovi do vysokého sedla.</p>
<p>„Tak mu musíme pomoct," ozval se Perrin. „Mat může vzít roh a dýku do -"</p>
<p>„Dělá to, abychom se odsud dostali," řekl Rand. <emphasis>Proto také. </emphasis>„Zaneseme roh Verin a pak jí můžete pomoct odnést ho, kam řekne, že patří."</p>
<p>„Co tím myslíš?" zeptal se Perrin. Rand pobídl koně do běhu a Rudoch se vrhl ke kopcům za městem.</p>
<p>„Za Světlo a Shinowu!" Ingtarův výkřik se nesl za nimi a zněl vítězoslavně a v odpověď z oblohy udeřil blesk.</p>
<p>Rand pobídl Rudocha otěžemi a pak se mu položil na krk. Kaštanový hřebec se hnal tryskem, až mu hříva a ocas divoce vlály. Rand toužil po tom, aby neměl pocit, že utíká pryč od křičícího Ingtara, že utíká před tím, co měl udělat. <emphasis>Ingtar, temný druh. Je mi to jedno. Přese všechno to byl můj přítel. </emphasis>Cválající hřebec ho však nedokázal odnést od vlastních myšlenek. <emphasis>Smrt je lehčí než peříčko, povinnost je těžší než hora. Tolik povinností. Egwain. Roh. Fain. Mat a jeho dýka. Proč aspoň jednou nemůžu mít dost času? Musím se postarat o všechny. Ó, Světlo, Egwain! </emphasis></p>
<p>Zatáhl za otěže tak prudce, že Rudoch sklouzl, než zastavil, přičemž ještě přisedl na zadní. Byl na vrcholku jednoho z kopců kolem Falme mezi několika stromy s holými větvemi. Ostatní přicválali za ním.</p>
<p>„Co to děláš?" chtěl vědět Perrin. <emphasis>„My </emphasis>že máme pomoct Verin odnést roh tam, kam patří? A kam asi půjdeš <emphasis>ty?" </emphasis></p>
<p>„Možná už opravdu blázní," podotkl Mat. „Nechtěl by s náma zůstat, kdyby začal šílet. Nebo ano, Rande?"</p>
<p>„Vy tři zaneste roh Verin," řekl Rand. <emphasis>Egwain. Tolik vláken </emphasis>v <emphasis>takovém nebezpečí. Tolik povinností. </emphasis>„Už mě nepotřebujete."</p>
<p>Mat pohladil jílec dýky. „To je všechno moc hezký, ale co ty? Ať shořím, ještě se nemůžeš zbláznit. Nemůžeš!" Hurin na ně zíral s otevřenými ústy a nerozuměl ani polovině toho, co tu říkali.</p>
<p>„Já se vracím," oznámil Rand. „Vůbec jsem neměl odjíždět." Nějak to ani v jeho uších neznělo správně. Neměl z toho ten správný pocit. „Musím se vrátit. Hned." To už znělo líp. „Nezapomeňte, že Egwain je pořád ještě tam. S tím obojkem kolem krku."</p>
<p>„Jsi si jistý?" zeptal se Mat. „Já ji neviděl. Áááá! Jestli říkáš, že tam je, tak tam je. Všichni zaneseme roh Verin a pak se vrátíme pro Egwain. Nemyslíš si snad, že bychom tě tu nechali, ne?"</p>
<p>Rand zavrtěl hlavou. <emphasis>Vlákna. Povinnosti. </emphasis>Měl pocit, že se mu hlava rozletí jako rachejtle. <emphasis>Světlo, co se to se mnou děje? </emphasis>„Mate, Verin tě musí s dýkou odvést do Tar Valonu, aby ses jí mohl konečně zbavit nadobro. Nemáš času nazbyt."</p>
<p>„Záchrana Egwain není marnění času!" Ale jílec dýky sevřel ještě pevněji a ruka se mu třásla.</p>
<p>„Nikdo z nás nepůjde zpátky," ozval se Perrin. „Zatím ne. Podívejte." Ukázal zpátky k Falme.</p>
<p>Ohrady pro vozy a koně se černaly seanchanskými vojáky. Byly jich tisíce, řada za řadou, i oddíly jezdců na šupinatých příšerách, stejně jako ozbrojených mužů na koních. Barevné praporky označovaly důstojníky. V řadách byli vidět i <emphasis>grolmové </emphasis>a další podivná stvoření připomínající obludné ptáky a ještěry, a taky tam byli velikánští tvorové, kteří se vymykali veškerému popisu, se svraštělou šedou kůží a dlouhými tesáky. V pravidelných rozestupech podél řad vojáků stály desítky <emphasis>sul'dam </emphasis>a <emphasis>damane. </emphasis>Randa napadlo, je-li jednou z nich i Egwain. Ve městě za vojáky stále ještě tu a tam vybuchovaly střechy a oblohou létaly blesky. Vysoko ve vzduchu se vznášely dvě létající obludy s kožnatými křídly o rozpětí dobrých dvacet sáhů a držely se daleko od míst, kde tančily zářící střely.</p>
<p>„To všechno kvůli nám?" vydechl nevěřícně Mat. „Kdo si myslí, že jsme?"</p>
<p>Randa sice napadla odpověď, ale zahnal ji dřív, než se mu stačila řádně utvořit v hlavě.</p>
<p>„Druhým směrem se taky nedostaneme pryč, urozený pane Rande," ozval se Hurin. „Bělokabátníci. Jsou jich stovky."</p>
<p>Rand otočil koně a podíval se, kam slídič ukazuje. Dlouhá řada bílých plášťů se pomalu vlnila přes kopec směrem k nim.</p>
<p>„Urozený pane Rande," zamumlal Hurin, „jestli těm padne zrak na Valerský roh, k Aes Sedai ho nikdy nedostaneme. Už se k němu nikdy nedostaneme ani my."</p>
<p>„Možná proto se Seanchani sbírají," řekl Mat s nadějí. „Kvůli těm bělokabátníkům. Možná to s náma nemá nic společnýho."</p>
<p>„Ať už má nebo ne," prohlásil suše Perrin, „za pár minut tady dojde k bitvě."</p>
<p>„A obě strany by nás ochotně zabily," dodal Hurin, „i kdyby roh vůbec nezahlídly. A jestli ano..."</p>
<p>Rand nedokázal přemýšlet o bělokabátnících ani o Seanchanech. <emphasis>Musím se vrátit. Musím. </emphasis>Náhle si uvědomil, že zírá na Valerský roh. Všichni na něj zírali. Zakřivený zlatý roh visel na Matově sedle a soustředil na sebe pohledy všech přítomných.</p>
<p>„Musí být při Poslední bitvě," řekl Mat a olízl si rty. „Nikde se ale neříká, že se nemůže použít už dřív." Odvázal roh a nejistě si jej prohlížel. „Nikde se neříká, že to nejde."</p>
<p>Nikdo jiný nepromluvil. Rand by ani promluvit nedokázal. Myslel tak usilovně, že na mluvení neměl čas. <emphasis>Musím jít zpátky. Musím jít zpátky. </emphasis>Čím déle se na roh díval, tím naléhavěji na to myslel. <emphasis>Musím. Musím. </emphasis></p>
<p>Když Mat zvedal roh k ústům, třásla se mu ruka.</p>
<p>Ozval se jasný tón, zlatý jako zlatý roh. Stromy kolem jako by se rozezvučely zároveň s ním, také země pod jejich nohama i obloha nad hlavou. Ten jediný zvuk všechno pohltil.</p>
<p>Odnikud se začala zvedat mlha. Nejdřív ve vzduchu visely jen řídké chomáčky, pak začaly houstnout, až mlha ležela na zemi jako silná pokrývka.</p>
<p>* * *</p>
<p>Když se vzduchem rozlehl ten zvuk, tak sladký, až se mu chtělo zasmát, tak žalostný, až se mu chtělo plakat, Geofram Bornhald se narovnal v sedle. Zdálo se, že přichází najednou ze všech stran. Začala se zvedat mlha a houstla.</p>
<p><emphasis>Seanchani. Mají něco za lubem. Vědí, že jsme tady. </emphasis></p>
<p>Bylo to příliš brzy, město bylo ještě moc daleko, ale Bornhald tasil meč - chřestění pochev se vzápětí neslo celou polovinou legie, kterou měl s sebou - a zavolal: „Legie, klusem vpřed."</p>
<p>Mlha teď zakrývala všechno, ale Borhnald věděl, že Falme je pořád tady, před nimi. Koně zrychlili. Neviděl je sice, ale slyšel.</p>
<p>Náhle se země před ním s řevem rozlétla a zasypala ho hlína a kamení. Zprava, z bílého mléka, zaslechl další zadunění a muži i koně začali křičet, a vzápětí se totéž zopakovalo nalevo. A znovu. A znovu. Dunění a křik, skryté v mlze.</p>
<p>„Legie, do útoku!" Jeho kůň poskočil vpřed, když mu kapitán zaryl ostruhy do slabin, a zároveň zaslechl řev, jak ho jeho vojáci, kteří ještě zůstali naživu, následovali.</p>
<p>Dunění a křik zahalené v běli.</p>
<p>Poslední, co ho napadlo, byla lítost. Byar nebude schopen sdělit jeho synu Dainovi, jak zemřel.</p>
<p>* * *</p>
<p>Rand už ani neviděl stromy kolem sebe. Mat sklonil roh a oči měl rozšířené posvátnou úctou, ale Randovi dál znělo v uších troubení. Mlha zakrývala všechno, připomínala vlny bílé jako nejjemnější bělená vlna, a přesto Rand viděl. Viděl, ale bylo to šílené. Falme se vznášelo někde pod ním, jeho vnitrozemský okraj se celý černal řadami Seanchanů a ulicemi létaly blesky. Falme mu viselo nad hlavou. Támhle útočili bělokabátníci a umírali, když se pod kopyty jejich koní otevřela země a vyšlehly plameny. Támhle pobíhali muži po palubách vysokých hranatých lodí zakotvených v přístavu, a na jedné lodi, povědomé lodi, čekali vystrašení muži.</p>
<p>Dokonce rozeznal tvář kapitána. Bayle Domon. Oběma rukama si sevřel hlavu. Stromy byly schované, ale on pořád jasně viděl všechny ostatní. Hurin byl nervózní. Mat, celý vyděšený, si cosi mumlal. Perrin se tvářil, jako když ví, co to má být. A všude kolem se válela mlha.</p>
<p>Hurin vydechl. „Urozený pane Rande!" Ani nemusel ukazovat.</p>
<p>Po vlnící se mlze, jako by to bylo horské úbočí, přijížděli lidé na koních. Nejdřív hustá mlha zakrývala podrobnosti, ale jak se přiblížili, zalapal Rand po dechu. Znal je. Muže, z nichž ne všichni byli v brnění, i ženy. Jejich šat a zbraně pocházely ze všech věků, ale on je všechny znal.</p>
<p>Rogoš Orlozraký, otcovsky vypadající muž s bílými vlasy a očima tak bystrýma, že jeho jméno zdaleka nedostačovalo. Gaidal Cain, snědý muž, jemuž nad širokými rameny vyčnívaly jílce dvou mečů. Zlatovlasá Birgitte s lesklým stříbrným lukem a jílcem ježícím se stříbrnými šípy. A další. Znal jejich tváře, znal jejich jména. Ale při pohledu na každou tvář uslyšel stovku jmen, některá tak cizí, že v nich vůbec nepoznal jméno, i když věděl, že to jména jsou. Michael místo Mikel. Patrick místo Paedrig. Oscar místo Otarin.</p>
<p>Muže, jenž jim jel v čele, znal také. Vysoký muž s orlím nosem a tmavýma, zapadlýma očima, s velkým mečem Spravedlností po boku. Artuš Jestřábí křídlo.</p>
<p>Mat na ně zíral, když před nimi přitáhli otěže. „Je tohle...? Jste to všichni?" Rand viděl, že jich je něco přes stovku, a uvědomil si, že to vlastně věděl. Hurin měl otevřená ústa a oči mu málem vylézaly z důlků.</p>
<p>„Chce to něco víc než jen odvahu, aby se muž připoutal k rohu." Artuš Jestřábí křídlo měl hluboký, zvučný hlas, hlas uvyklý vydávat rozkazy.</p>
<p>„Nebo žena," ozvala se ostře Birgitte.</p>
<p>„Nebo žena," souhlasil Artuš. „Jen pár jich je připoutáno ke kolu, které se znovu a znovu otáčí, aby plnili vůli kola ve vzoru věků. Mohl jsi mu to říci, Luisi Therine, kdyby sis vzpomněl na dobu, kdy jsi ještě byl živý." Díval se na Randa.</p>
<p>Rand zavrtěl hlavou, ale nehodlal marnit čas popíráním. „Přišli vetřelci, lidé, kteří si říkají Seanchané, a používají v boji spoutané Aes Sedai. Musejí být zahnáni zpátky do moře. A - a je tam jedna dívka. Egwain al'Vereová. Novicka z Bílé věže. Seanchané ji drží v zajetí. Musíte mi pomoct ji osvobodit."</p>
<p>K jeho úžasu se několik lidí za Artušem Jestřábí křídlo zahihňalo a Birgitte, zkoušející tětivu, se dokonce zasmála nahlas. „Ty sis vždycky vybíral ženy, které ti způsobovaly jenom potíže, Luisi Therine." Znělo to laskavě, jako mezi dvěma starými přáteli.</p>
<p>„Jmenuju se Rand al'Thor," odsekl Rand. „Musíte si pospíšit. Už není moc času."</p>
<p>„Času?" opáčila Birgitte s úsměvem. „My máme všechen čas." Gaidal Cain pustil otěže a veda koně koleny, tasil oba meče. Všichni hrdinové následovali jeho příkladu, tasili meče, napínali tětivy na luky, potěžkávali sekery a oštěpy.</p>
<p>Spravedlnost v ruce Artuše Jestřábí křídlo zářila jako zrcadlo. „Bojoval jsem po tvém boku bezpočtukrát, Luisi Therine, a stejně tolikrát jsem ti čelil. Kolo nás vetkává do vzoru podle svých záměrů, ne podle našich. Já tě znám, jestli sám nevíš, kdo jsi. Zaženeme pro tebe ty vetřelce do moře." Jeho válečný kůň zatančil a Artuš se zamračeně rozhlédl kolem sebe. „Něco tu není v pořádku. Něco mě drží." Náhle se obrátil na Randa. „Ty jsi tady. Máš praporec?" Řadami za ním proběhlo mumlání.</p>
<p>„Ano." Rand rozepjal přezky na sedlové brašně a vytáhl Dračí zástavu. Měl látky plné ruce a spadala hřebci skoro ke spěnkám. Hrdinové začali mluvit hlasitěji.</p>
<p>„Vzor se tká kolem našich krků jako ohlávka," prohlásil Artuš Jestřábí křídlo. „Ty jsi tady. Praporec je tady. Předivo této chvíle je dáno. Přišli jsme za rohem, ale musíme jít za praporcem. A za Drakem." Hurin tiše zakvílel, jako by měl ucpané hrdlo.</p>
<p>„Ať shořím," vydechl Mat. „Je to pravda. Ať shořím!"</p>
<p>Perrin zaváhal jen na chvíli, než seskočil z koně a vykročil do mlhy. Ozvalo se sekání, a když se vrátil, nesl rovný, větví zbavený kmínek. „Dej mi to, Rande," řekl vážně. „Jestli to potřebují... Dej mi to."</p>
<p>Rand mu chvatně pomohl přivázat praporec na tyč. Když Perrin znovu nasedl s praporem v ruce, rozvlnil světlou zástavu závan větru, takže to vypadalo, jako by hadovitý Drak ožil a pohnul se. Vítr se těžké mlhy ani nedotkl, jen praporce.</p>
<p>„Zůstaň tady," obrátil se Rand k Hurinovi. „Až to skončí... budeš tu v bezpečí."</p>
<p>Hurin tasil krátký meč a držel ho, jako by mu i na koni byl k něčemu. „Prosím za prominutí, urozený pane Rande, ale to neudělám. Nerozumím ani desetině toho, co jsem tu slyšel... nebo viděl," <emphasis>- </emphasis>na chvíli ztišil hlas - „ale když už jsem došel takhle daleko, myslím, že dojdu až na konec cesty."</p>
<p>Artuš Jestřábí křídlo poplácal slídiče po rameni. „Občas nám kolo někoho přidá, příteli. Třeba se jednoho dne ocitneš mezi námi." Hurin se narovnal, jako by mu nabídli královskou korunu. Jestřábí křídlo se Randovi formálně uklonil ze sedla. „S tvým dovolením... urozený pane Rande. Trubači, přispěješ nám hudbou rohu? Patří se, aby nám Valerský roh zpíval k boji. Korouhevníku, pojedeme?"</p>
<p>Mat znovu zatroubil na roh, dlouze a jasně - mlha se rozezněla stejně - a Perrin pobídl koně kupředu. Rand tasil čepel s volavkou a vyjel za nimi.</p>
<p>Viděl jen husté chumáče bílé mlhy, ale nějakým zvláštním způsobem pořád viděl i to, co předtím. Falme, kde někdo v ulicích používal jedinou sílu, a přístav, seanchanské oddíly a umírající bělokabátníky, všechno to měl před sebou. On sám visel nad tím, a všechno bylo jako předtím. Zdálo se, že od prvního zatroubení na roh neuběhla ani chvilka, jako by se čas zastavil, dokud hrdinové neodpoví na volání, a teď začal zase odtikávat.</p>
<p>Divoký zvuk, který Mat vyloudil z rohu, se odrážel od mlhy společně s duněním kopyt, jak koně nabírali rychlost. Rand se vrhl do mlhy nevěda, kam vlastně jede. Chuchvalce zhoustly a zakryly vzdálenější konce řady hrdinů cválajících po jeho boku. Zakrývaly toho stále víc, až viděl jasně jenom Mata, Perrina a Hurina. Hurin se skláněl v sedle a s rozšířenýma očima pobízel koně k větší rychlosti. Mat dul na roh a občas se zasmál. Perrinovi, jemuž žluté oči jasně žhnuly, vlál nad hlavou Dračí praporec. Pak byli také pryč a Rand jel zdánlivě sám.</p>
<p>Jistým způsobem je stále viděl, ale byl to ten způsob, jakým viděl Falme a Seanchany. Nepoznal, kde jsou, ani kde je sám. Sevřel pevněji meč a zadíval se do mlhy před sebou. Útočil sám mlžnou záplavou a nějak věděl, že tak je to správně.</p>
<p>Náhle se před ním z mlhy vynořil Ba'alzamon a rozhodil ruce. Rudoch se prudce vzepjal a shodil Randa ze sedla. Rand cestou vzduchem zoufale tiskl meč. Nepřistál nijak tvrdě. Spíš si užasle uvědomil, že vlastně přistál na... ničem. Jednu chvíli letěl mlhou a druhou ne.</p>
<p>Když se zvedl, jeho kůň byl pryč, ale Ba'alzamon byl pořád tu a blížil se k němu s dlouhou ožehnutou holí v rukou. Byli tu sami, jen oni dva a převalující se chuchvalce mlhy. Za Ba'alzamonem byl stín. Mlha za ním nebyla tmavá, ta čerň bílou mlhu popírala.</p>
<p>Rand si byl vědom i dalších věcí. Artuš Jestřábí křídlo a ostatní hrdinové se srazili se Seanchany v husté mlze. Perrin, držící korouhev, mával sekerou spíš aby zabránil ostatním dosáhnout na něj, než že by jim chtěl vážně ublížit. Mat stále zuřivě dul na Valerský roh. Hurin, nyní opěšalý, bojoval s krátkým mečem a lamačem mečů způsobem, který znal. Zdálo se, že je Seanchané okamžitě přemohou, a přesto to byli právě černě odění Seanchané, kdo ustupoval.</p>
<p>Rand vykročil vstříc Ba'alzamonovi. Váhavě povolal prázdnotu, natáhl se po pravém zdroji a nechal se naplnit jedinou silou. Jiný způsob neexistoval. Možná proti Temnému neměl naději, ale pokud nějakou měl, spočívala v jediné síle. Teď mu prosákla do údů a pronikala vším kolem něj, jeho šaty, jeho mečem. Měl pocit, že září jako slunce. Uchvátilo ho to. Chtělo se mu zvracet.</p>
<p>„Uhni mi z cesty," zachraptěl. „Nejsem tu kvůli tobě!"</p>
<p>„To děvče?" Ba'alzamon se zasmál. Z úst mu vyšlehly plameny. Popáleniny už měl skoro zahojené, zůstalo jen pár růžových jizev, které se již také postupně ztrácely. Vypadal jako hezký muž ve středních letech. Až na ta ústa a oči. „Které, Luisi Therine? Tentokrát ti nikdo nepomůže. Budeš můj, nebo zemřeš. V každém případě jsi můj."</p>
<p>„Lháři!" štěkl Rand. Udeřil na Ba'alzamona, ale hůl z ohořelého dřeva čepel ve spršce jisker odrazila. „Otče lží!"</p>
<p>„Hlupáku! Copak ti ti hlupáci, které jsi povolal, neřekli, kdo jsi?" Ohně v Ba'alzamonových očích zaplály smíchem.</p>
<p>I když se Rand vznášel v prázdnotě, zamrazilo ho. <emphasis>Copak by mi lhali? </emphasis>Nechci <emphasis>být Drakem Znovuzrozeným. </emphasis>Sevřel pevněji meč. Roztínání hedvábí, ale Ba'alzamon odrazil každý sek. Kolem létaly jiskry jako od kovářského kladiva. „Mám práci ve Falme, ne s tebou. S tebou nikdy," řekl Rand. <emphasis>Musím udržet jeho pozornost, dokud neosvobodí Egwain. </emphasis>Zvláštním způsobem viděl, jak bitva zuří mezi mlhou zahalenými dvorky a koňskými ohradami.</p>
<p>„Ty ubohý chudáku. Zadul jsi na Valerský roh. Teď jsi s ním spojen. Copak si myslíš, že teď tě ty mrchy z Bílé věže nechají ještě někdy na pokoji? Kolem krku ti dají tak silný řetěz, že ho nikdy nepřesekneš."</p>
<p>Rand byl tak překvapen, že to ucítil až v prázdnotě. <emphasis>On neví všechno. Neví to! </emphasis>Byl si jist, že se mu to muselo objevit v očích. Aby to zakryl, vrhl se na Ba'alzamona. Kolibřík líbá medovou růži. Měsíc nad vodami. Vznášející se vlaštovka. Mezi mečem a holí přeskakovaly blesky. Mlhu zasypávaly jasné jiskry. A přesto Ba'alzamon ustupoval a oči mu žhnuly jako hranice.</p>
<p>Kouskem vědomí Rand sledoval, jak se Seanchané v zoufalém boji stahují ulicemi Falme. <emphasis>Damane </emphasis>trhaly zemi jedinou silou, ale Artuše Jestřábí křídlo to nezranilo, ani žádného z hrdinů rohu.</p>
<p>„To tu zůstaneš jako červ pod kamenem?" prskl Ba'alzamon. Temnota za ním vřela a přelévala se. „Zatímco tu stojíme, zabíjíš sám sebe. Síla v tobě zuří. Spaluje tě. Zabíjí tě! Jen já jediný na celém světě tě můžu naučit, jak ji ovládat. Služ mi a žij. Služ mi, nebo zhyň!"</p>
<p>„Nikdy!" <emphasis>Musím ho zadržet dost dlouho. Pospěš si, Jestřábí křídlo. Honem! </emphasis>Znovu se vrhl na Ba'alzamona. Vzlétající vlaštovka. Padající list.</p>
<p>Tentokrát však byl zatlačen zpět on. Nejasně viděl, jak si Seanchané probojovali cestu zpátky ke stájím. Zdvojnásobil své úsilí. Ledňáček chytá pstruha. Seanchané ustoupili před útokem, který vedli Artuš Jestřábí křídlo a Perrin, bojujíce bok po boku. Vázání snopů. Ba'alzamon jeho výpad odrazil v záplavě karmínových světlušek a Rand stačil jen tak tak odskočit, aby mu hůl nerozrazila hlavu. Švih mu rozvlnil vlasy. Seanchané zaútočili. Křesání jisker. Jiskry létaly jako krupobití. Ba'alzamon odskočil a Seanchané byli zatlačeni do dlážděné ulice.</p>
<p>Rand zatoužil zavýt. Náhle věděl, že tyto dvě bitvy jsou propojeny. Když postupoval on, hrdinové povolaní rohem zatlačovali Seanchany zpátky. Když couval, Seanchané se vzpamatovali.</p>
<p>„Oni tě nezachrání," řekl Ba'alzamon. „Ty, které by tě mohly zachránit, byly přepraveny přes Arythský oceán. Jestli je ještě někdy uvidíš, budou mít obojky jako otroci a zničí tě na pokyn svých nových pánů."</p>
<p><emphasis>Egwain. Nemůžu dopustit, aby jí to udělali. </emphasis></p>
<p>Ba'alzamonův hlas pronikl jeho zamyšlením. „Ty se můžeš zachránit jen jediným způsobem, Rande al'Thore. Luisi Therine Rodovrahu. Já jsem tvoje jediná záchrana. Služ mi, a já ti dám celý svět. Odporuj, a já tě zničím, jako tolikrát předtím. Ale tentokrát zničím i tvou duši, zničím tě úplně a navždy."</p>
<p><emphasis>Opět jsem zvítězil, Luisi Therine. </emphasis>Ta myšlenka nepocházela z prázdnoty, a přesto mu dalo práci si jí nevšímat, nemyslet na všechny ty životy, kdy to slyšel. Zvedl meč a Ba'alzamon si připravil hůl.</p>
<p>Rand si poprvé uvědomil, že Ba'alzamon se chová, jako by ho čepel s volavkou mohla zranit. <emphasis>Ocel nemůže ublížit Temnému. </emphasis>Ale Ba'alzamon meč nespouštěl z očí. Rand byl jedno s mečem. Cítil každičkou jeho část, maličké kousíčky tisíckrát menší, než byl schopen spatřit pouhým okem. A cítil jedinou sílu, jíž byl plný. Proudila také do meče, proplétala se složitými vzory, které byly ukuty Aes Sedai během trollockých válek.</p>
<p>A pak zaslechl jiný hlas. Lanův hlas. <emphasis>Přijde čas, kdy budeš něco chtít víc než vlastní život. </emphasis>Ingtarův hlas. <emphasis>Každý muž má právo rozhodnout se, kdy Schovat meč. </emphasis>Obraz se přetvořil v Egwain s obojkem, žijící jako <emphasis>damane. Vlákna mého života jsou </emphasis>v <emphasis>nebezpečí, Egwain. Jestli se Jestřábí křídlo dostane do Falme, mohl by tě zachránit. </emphasis>Než si to uvědomil, zaujal počáteční pozici Volavky brodící se sítinou, postavil se na jednu nohu a vysoko zvedl meč, otevřený, bez ochrany. <emphasis>Smrt je lehčí než peříčko, povinnost těžší než hora. </emphasis></p>
<p>Ba'alzamon na něj zíral. „Proč se křeníš jako pitomec, hlupáku? Copak nevíš, že tě úplně zničím?"</p>
<p>Rand cítil klid, větší než byl klid prázdnoty. „Nikdy ti nebudu sloužit, Otče lží. V tisíci životech jsem ti nikdy nesloužil. To vím. Jsem si tím jistý. Tak pojď. Je čas zemřít."</p>
<p>Ba'alzamonovi se rozšířily oči. Na okamžik to byly hranice, až z nich Randa zalil pot. Černota za Ba'alzamonem se zvedla zavířila kolem něj a jeho výraz ztvrdl. „Tak zdechni, červe!" A udeřil holí jako oštěpem.</p>
<p>Rand vykřikl, když mu hůl projela bokem a pálila jako rozžhavený pohrabáč. Prázdnota se zachvěla, ale on ji z posledních sil udržel a vrazil čepel s volavkou Ba'alzamonovi do srdce. Ba'alzamon zaječel a temnota za ním zaječela. Svět vybuchl v ohni.</p><empty-line /><empty-line /><p>KAPITOLA DVACÁTÁ PÁTÁ</p>
<p><strong><emphasis>První nároky</emphasis></strong></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>Min klopýtala po kočičích hlavách a prodírala se davem lidí, kteří tu stáli s bledými obličeji a vytřeštěnýma očima, tedy těch, kteří právě hystericky nevřískali. Pár lidí utíkalo, zřejmě však neměli ponětí, kam vlastně běží, ale většina se pohybovala jako špatně vedené loutky. Víc se báli utéci, než zůstat. Min si prohlížela obličeje v naději, že najde Egwain nebo Nyneivu, ale viděla jen Falmany. A cosi ji přitahovalo, jako by k tomu byla přivázaná na provázku.</p>
<p>Jednou se ohlédla. V přístavu hořely seanchanské lodi a ona v ústí přístavu zahlédla další plameny. Mnoho hranatých plavidel se již zmenšovalo proti zapadajícímu slunci plujíce k západu, jak nejrychleji <emphasis>damane </emphasis>dokázaly vytvářet vítr, a jedna malá loď se hnala z přístavu a nakláněla se, aby lépe zachytila vítr, který ji poháněl podél pobřeží. <emphasis>Sprška. </emphasis>Nedávala Bayle Domonovi za vinu, že už nečekal, ne po tom, co viděla. Spíš ji udivilo, že zůstal tak dlouho.</p>
<p>V přístavu zbylo jediné seanchanské plavidlo, které nehořelo, i když přední a zadní věž byly ožehlé požáry již uhašenými. Vysoká loď již byla téměř u ústí přístavu, když se náhle za útesem objevil jezdec na koni. A jel po vodě. Min otevřela ústa. Když postava zvedla luk, zatřpytilo se stříbro. Do hranaté lodi se zabodl stříbrný šíp, luk s lodí spojila třpytící se linka. Min i na tuto vzdálenost zaslechla zaburácení plamenů, jak přední nástavba znovu vzplála a na palubě se začali hemžit námořníci.</p>
<p>Min zamrkala, a když se podívala znovu, postava na koni byla pryč. Loď se stále pomalu ploužila k otevřenému moři a posádka se snažila uhasit plameny.</p>
<p>Min se otřásla a vydala se znovu nahoru do kopce. Toho dne již spatřila tolik, že někdo jedoucí po vodě ji mohl rozrušit jen na chvíli. <emphasis>I</emphasis> <emphasis>kdyby to byla opravdu Birgitte se svým lukem. A Artuš Jestřábí křídlo. </emphasis>Viděla <emphasis>jsem ho. </emphasis>Viděla.</p>
<p>Před jednou z vysokých budov se nejistě zastavila, aniž by si všímala lidí, kteří se kolem ní tlačili. Ohromeně si uvědomila, že právě tam někam má jít. Vyběhla po schodech a otevřela dveře.</p>
<p>Nikdo se ji nepokoušel zastavit. V budově také nikoho nezahlédla. Většina Falmanů byla v ulicích a snažila se poznat, jestli se všichni dohromady nezbláznili. Min prošla domem do zahrady, a tam byl.</p>
<p>Rand ležel na zádech pod dubem, obličej měl bledý, oči zavřené a levou rukou svíral jílec. Čepel meče končila stopu od jílce, jako by byla utavena. Dýchal příliš pomalu a nepravidelně.</p>
<p>Min se zhluboka nadechla, aby se uklidnila, a šla se podívat, co by pro něj mohla udělat. Nejdřív se pokusila odklidit ten kus oceli. Mohl by si ublížit, nebo jí, kdyby dostal křeče. Silou mu rozevřela prsty a trhla sebou, když viděla, jak jej má vtisknutý v dlani. Odhodila zbytek meče a zamračila se. Volavka na jílci se mu vpálila do dlaně. Ale Min bylo jasné, že kvůli tomu tu neleží v bezvědomí. <emphasis>Jak k tomu přišel? Nyneiva mu na to může dát mastičku později. </emphasis></p>
<p>Spěšná prohlídka ukázala, že většina sečných ran a pohmožděnin není nová - přinejmenším krev měla čas zaschnout a modřiny již na okrajích žloutly - ale v kabátci na levém boku měl díru. Min mu rozepnula kabátec a vyhrnula mu košili. Při pohledu na ránu hvízdla mezi zuby. Byla to spálenina, takže příliš nekrvácela. Co ji však vylekalo, bylo jeho tělo. Na dotek bylo jako led. Podzimní ovzduší jí vedle toho připadalo jako letní odpoledne.</p>
<p>Popadla mládence za ramena a začala ho táhnout k domu. Byl zcela bezvládný. „Ty velký troubo," zavrčela dívka. „Nemohl bys být trochu menší a lehčí, co? Musíš být samá ruka, samá noha. Měla bych tě tu nechat ležet."</p>
<p>Ale vytáhla ho po schodech a dávala přitom pozor, aby se neotloukl víc, než bylo nutné. Dovlekla ho dovnitř. Nechala ho těsně za dveřmi, protáhla si hřbet a mumlala si něco o vzoru. Pak se rychle porozhlédla po okolí. Vzadu byla malá ložnice, nejspíš pro služku, s posteli naloženou pokrývkami, a v krbu byla naskládána polena. Min měla ve chvilce odestláno a zapálený oheň i lampu na nočním stolku. Pak se vrátila pro Randa.</p>
<p>Nebylo jednoduché dostat ho do pokojíku a nahoru na postel, ale podařilo se jí to. Jen se trochu zadýchala. Když Randa uložila, zakryla ho až po bradu. Po chvíli vsunula ruku pod pokrývky. Trhla sebou a zavrtěla hlavou. Prostěradla byla studená jako led. Neměl v těle ani trochu tepla, které by pokrývky mohly zadržet. Min si povzdechla a zalezla pod pokrývky vedle Randa. Nakonec si položila jeho hlavu na ruku. Oči měl pořád zavřené a namáhavě dýchal, ale Min si řekla, že pokud by šla hledat Nyneivu, zemřel by dřív, než by se vrátila. <emphasis>Potřebuje Aes Sedai, </emphasis>napadlo ji. <emphasis>Já mu můžu dát jen trochu tepla. </emphasis></p>
<p>Na chvíli si prohlížela jeho tvář. Viděla jen jeho obličej. Nikdy nedokázala číst někoho, kdo nebyl při vědomí. „Mám ráda starší muže," řekla mu. „Mám ráda vzdělaný a důvtipný muže. Statky, ovce ani ovčáci mě nezajímají. Zvláště mladí ovčáci." S povzdechem mu odhrnula vlasy z čela. Měl vlasy jako hedvábí. „Ale ty nejsi ovčák, viď? Už ne. Světlo, proč mě musel vzor spojit zrovna s tebou? Proč jsem nemohla dělat něco bezpečnýho a prostýho, jako ztroskotat bez jídla s tuctem hladových Aielanů?"</p>
<p>V chodbě se cosi ozvalo a Min zvedla hlavu, když se otevřely dveře. Stála v nich Egwain a zírala na ně ve světle ohně a lampy. „Ó," bylo vše, co řekla.</p>
<p>Min zrudla. <emphasis>Proč se chovám, jako bych udělala něco špatného? Hlupačko! </emphasis>„Já... chci ho udržet v teple. Je v bezvědomí a je studený jako led."</p>
<p>Egwain však do pokoje nevstoupila. „Cítila jsem, jak mě sem něco táhne. Potřebuje mě. Elain to cítila taky. Myslela jsem, že to musí mít něco společnýho s - s tím, co je zač, ale Nyneiva nic necítila." Zhluboka, roztřeseně se nadechla. „Elain a Nyneiva šly pro koně. Našly jsme Belu. Seanchani tu nechali většinu koní. Nyneiva říká, že můžeme odjet hned, jak to půjde, a - a... Min, teď už víš, co je zač, viď?"</p>
<p>„Vím." Min chtěla vytáhnout ruku zpod Randovy hlavy, ale nedokázala se k tomu přimět. „Myslím, že to vím. Ale ať je co je, je zraněný. Já pro něj nic udělat nemůžu, jen ho trochu zahřát. Možná by něco zvládla Nyneiva."</p>
<p>„Min, víš... víš, že se nemůže oženit. Není... není to bezpečné pro žádnou z nás, Min."</p>
<p>„Mluv za sebe," utrousila Min. Přitáhla si Randovu hlavu na prsa. „Je to, jak Elain říkala. Tys ho odhodila kvůli Bílé věži. Proč by ti mělo záležet na tom, že jsem ho zvedla?"</p>
<p>Egwain na ni dlouho hleděla. Ne na Randa, to vůbec ne, jen na Min. Ta cítila, jak rudne ještě víc, a chtěla odvrátit zrak, ale nemohla.</p>
<p>„Přivedu Nyneivu," řekla Egwain nakonec a s rovnými zády a vysoko zdviženou hlavou odešla z pokoje.</p>
<p>Min na ni chtěla zavolat, jít za ní, ale ležela tam jako přimražená. Do očí jí vhrkly hořké slzy. <emphasis>Takhle to má být. Vím to. Přečetla jsem si to u všech z nich. Světlo, nechci být součástí tohohle všeho. </emphasis>„Všechno je to tvoje chyba," řekla nehybnému Randovi. „Ne, není. Ale ty za to, myslím, zaplatíš. Všichni jsme chycení jako mouchy v pavučině. Co kdybych jí řekla, že se objeví ještě jiná žena, žena, o který ani neví? Mimochodem, co by sis o tom pomyslel ty, můj urozený pane ovčáku? Vůbec nevypadáš špatně, ale... Světlo, já ani nevím, jestli jsem ta, kterou si vybereš. Nevím, jestli vůbec chci, aby sis mě vybral. Nebo se nás všechny tři pokusíš houpat na koleně? Možná to není tvoje chyba, Rande al'Thore, ale není to spravedlivý."</p>
<p>„Ne Rand al'Thor," ozval se ode dveří zpěvavý hlas. „Luis Therin Telamon. Drak Znovuzrozený."</p>
<p>Min zírala. Byla to ta nejkrásnější žena, jakou kdy Min viděla, s hladkou bledou pletí a dlouhými černými vlasy a očima temnýma jako noc. Šaty měla bílé, že by i sníh vedle nich vypadal špinavě, a přepásané stříbrem. Všechny šperky měla ze stříbra. Min se naštětila. „Co tím myslíš? A kdo vůbec jsi?"</p>
<p>Žena se zastavila u lůžka - pohybovala se s nesmírným půvabem; Min pocítila bodnutí závisti, i když dosud nikdy žádné ženě nic nezáviděla - a uhladila Randovi vlasy, jako by tam Min vůbec nebyla. „On tomu, myslím, také ještě nevěří. Ví to, ale nevěří. Vedla jsem jeho kroky, postrkovala ho, popotahovala, sváděla. Vždycky byl tvrdohlavý, ale tentokrát ho zpracuji. Izmael si myslí, že může ovládat události, ale já to opravdu dokážu." Prstem přejela Randovi po čele, jako by tam malovala znamení. Min s nepříjemným pocitem napadlo, že to vypadá jako dračí špičák. Rand se zachvěl a zamumlal. Byly to první zvuky či pohyb od chvíle, kdy ho Min našla.</p>
<p>„Kdo jsi?" chtěla vědět Min. Žena se na ni podívala, jen se podívala, ale Min se vtiskla hlouběji do polštářů a pevně k sobě Randa přitiskla.</p>
<p>„Říkají mi Lanfear, děvče."</p>
<p>Min náhle úplně vyschlo v ústech, nemohla promluvit, ani kdyby na tom závisel její život. <emphasis>Jedna ze Zaprodanců! Ne! Světlo, ne! </emphasis>Dokázala však jen zavrtět hlavou. Lanfear se při tom usmála.</p>
<p>„Luis Therin byl a je můj, děvče. Starej se mi o něj dobře, než si pro něj přijdu." A byla pryč.</p>
<p>Min zírala s otevřenými ústy. Jednu chvíli tu ta žena byla, a vzápětí byla pryč. Min si uvědomila, že k sobě bezvědomého Randa pevně tiskne. Přála si, aby tolik netoužila po tom, aby ji chránil.</p>
<p>* * *</p>
<p>S vyzáblým obličejem zachmuřeným odhodláním cválal Byar se zapadajícím sluncem v zádech a ani jednou se neohlédl. Viděl vše, co potřeboval, vše, co se skrze tu prokletou mlhu vidět dalo. Legie byla mrtvá, kapitán Geofram Bornhald byl mrtev, a k tomu existovalo jen jediné vysvětlení. Temní druzi je zradili, temní druzi jako ten Perrin z Dvouříčí. Tuto zprávu musel donést Dainu Bornhaldovi, synu kapitána Geoframa, který s dětmi Světla hlídal Tar Valon. Ale musel vyřídit horší věci, a to nikomu menšímu než samotnému Pedronu Niallovi osobně. Musel mu povědět, co viděl na obloze nad Falme. Švihal koně otěžemi a neohlížel se zpět.</p><empty-line /><empty-line /><p>KAPITOLA DVACÁTÁ ŠESTÁ</p>
<p><strong><emphasis>Co se mělo stát</emphasis></strong></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>Rand otevřel oči a zjistil, že hledí na sluneční paprsky procházející větvemi kaliny, jejíž široké tuhé listy byly zelené i přes pokročilou roční dobu. Vítr povívající listovím v sobě s příchodem noci přinášel příslib sněhu. Rand ležel na zádech a cítil, že je zakrytý pokrývkou. Kabátec a košili zřejmě neměl, ale něco mu stahovalo hruď a levý bok ho bolel. Otočil hlavu a tam na zemi seděla Min a pozorovala ho. Skoro ji v sukních nepoznal. Min se nejistě usmála.</p>
<p>„Min. Jsi to ty. Odkud ses tu vzala? Kde to jsme?" Vzpomínky měl nejasné a rozervané. Na staré časy se pamatoval, ale posledních pár dní mu připadalo, jako by mu v hlavě vířily střípky rozbitého zrcadla, vždy mu ukázaly záblesk, ale ten zmizel dřív, než si ho mohl jasně prohlédnout.</p>
<p>„Z Falme," řekla. „Teď jsme pět dní na východ odtamtud, a tys celou tu dobu prospal."</p>
<p>„Falme." Další vzpomínky. Mat zadul na Valerský roh. „Egwain! Je...? Osvobodili ji?" Zadržel dech.</p>
<p>„Nevím, kdo myslíš, že ji osvobodil, ale je volná. Osvobodily jsme se samy."</p>
<p>„My? Tomu nerozumím." <emphasis>Je volná. Aspoň je – </emphasis></p>
<p>„Nyneiva, Elain a já."</p>
<p>„Nyneiva? Elain? Jak? Vy jste byly <emphasis>všechny </emphasis>ve Falme?" Pokusil se posadit, ale Min ho snadno udržela vleže, a tak tam zůstala, s rukama na jeho ramenou a očima upřenýma do jeho. „Kde je?"</p>
<p>„Pryč." Min se zapýřila. „Jsou všechny pryč. Egwain, Nyneiva, Mat, Hurin i Verin. Hurin tě vážně nechtěl opustit. Jsou na cestě do Tar Valonu. Egwain a Nyneiva aby pokračovaly ve výcviku ve Věži, a Mat musel jet, aby Aes Sedai provedly něco s tou dýkou. Valerský roh vzali s sebou. Nemůžu uvěřit, že jsem ho doopravdy viděla."</p>
<p>„Pryč," zamumlal Rand. „Dokonce ani nepočkala, až se probudím." Červeň na Mininých tvářích ztmavla. Přisedla si k němu a zadívala se na své ruce složené do klína.</p>
<p>Rand zvedl ruce, aby si osahal obličej, a šokované se zarazil, když spatřil své dlaně. Na levé dlani teď měl také vypálenou volavku, stejnou jako byla ta na pravé. Každá linka byla dokonale jasná. <emphasis>Jednou volavka mu poznačí cestu. Dvakrát volavka poznačí jeho. </emphasis>„Ne!"</p>
<p>„Jsou pryč," prohlásila Min. „Tím, že to popřeš, to nezměníš."</p>
<p>Rand potřásl hlavou. Něco mu říkalo, že bolest v boku je důležitá. Nemohl si vzpomenout, jak k tomu zranění přišel, ale bylo to důležité. Chtěl odhrnout pokrývky, aby se podíval, ale Min ho plácla po ruce.</p>
<p>„S tím stejně nic nenaděláš. A ještě to není zahojené. Verin zkoušela léčení, ale říkala, že to nezabralo tak, jak by mělo." Zaváhala a kousla se do rtu. „Moirain říká, že Nyneiva musela něco udělat, jinak bys cestu k Verin nepřežil, ale Nyneiva tvrdila, že byla moc vyděšená, aby dokázala jenom zapálit svíčku. Něco je... s tou ránou v nepořádku. Budeš muset počkat, až se ti to zahojí přirozenou cestou." Zdálo se, že jí to dělá starosti.</p>
<p>„Moirain je tady?" Hořce se zasmál. „Když jsi říkala, že Verin odešla, myslela jsem, že mám od Aes Sedai zase pokoj."</p>
<p>„Jsem tady," řekla Moirain. Objevila se, celá v modrém a vážná, jako by byla v Bílé věži, a přistoupila k němu. Min se na Aes Sedai mračila. Rand měl zvláštní pocit, že ho chce před Moirain chránit.</p>
<p>„Přál bych si, abys tu nebyla," řekl Aes Sedai. „Co se mě týče, můžeš jít zpátky tam, kde ses schovávala, a zůstat si tam."</p>
<p>„Já jsem se neskrývala," odvětila Moirain klidně. „Dělala jsem, co jsem mohla, tady na Tomově Hlavě a ve Falme. Nebylo toho moc, ale zase jsem hodně zjistila. Nepodařilo se mi zachránit své dvě sestry, než je Seanchané nahnali na lodě s uvázanými, ale dělala jsem, co jsem mohla."</p>
<p>„Co jsi mohla. Poslala jsi Verin, aby mě popoháněla, ale já nejsem ovce, Moirain. Říkala jsi, že můžu jít, kam budu chtít, a já tím myslel tam, kde nebudeš ty."</p>
<p>„Neposlala jsem Verin." Moirain se mračila. „Ona to udělala o své vlastní vůli. O tebe se prostě zajímá spousta lidí, Rande. Našel Fain tebe, nebo ty jeho?"</p>
<p>Náhlá změna tématu ho překvapila. „Fain? Ne. Je ze mě skvělý hrdina. Snažil jsem se zachránit Egwain, ale Min to udělala dřív. Fain říkal, že ublíží Emondově Roli, jestli se mu nepostavím, ale já ho ani nezahlídl. Odešel taky se Seanchany?"</p>
<p>Moirain zavrtěla hlavou. „Nevím. Ráda bych to věděla. Ale je dobře, že jsi ho nenašel, aspoň ne dokud nevíš, co je zač."</p>
<p>„Je to temný druh."</p>
<p>„Je víc než to. Něco mnohem horšího. Padan Fain byl Temnému oddán do hloubi duše, ale já myslím, že v Shadar Logothu se srazil s Mordethem, který byl přes svůj boj se Stínem stejně špatný jako Stín sám. Mordeth se pokusil pohltit Fainovu duši, aby opět získal lidské tělo, ale našel duši, které se přímo dotkl Temný, a výsledkem je... Výsledkem není ani Padan Fain, ani Mordeth, ale něco mnohem odpornějšího, spojení těch dvou. Fain - říkejme mu tak - je mnohem nebezpečnější, než bys myslel. Takové setkání bys nemusel přežít, a pokud ano, mohl bys dopadnout hůř, než kdyby ses vzdal Stínu."</p>
<p>„Jestli je naživu, jestli neodešel se Seanchany, musím -" Zarazil se, když Moirain vytáhla zpod pláště meč s volavkou. Čepel končila stopu od jílce, jako by byla utavena. Vzpomínky se na něj hrnuly jako příval. „Zabil jsem ho," řekl tiše. „Tentokrát jsem ho zabil."</p>
<p>Moirain odložila poničený meč, který již nebyl k ničemu, a otřela si ruce. „Temného nelze zabít tak snadno. Už to, že se objevil na obloze nad Falme, je znepokojivé. Pokud by byl stále upoután v Shayol Ghulu, jak jsme si mysleli, tak by to neměl být schopen dokázat. A jestli tam není upoután, tak proč nás všechny nezničil?" Min se neklidně zavrtěla.</p>
<p>„Na obloze?" zeptal se užasle Rand.</p>
<p>„Vy oba," řekla Moirain. „Bojovali jste na obloze, každý ve Falme vás jasně viděl. Možná i v jiných městech Tomovy Hlavy, jestli se dá věřit aspoň polovině toho, co jsem slyšela."</p>
<p>„My to - my to viděli všichni," ozvala se Min slabým hláskem. Povzbudivě položila ruku Randovi na předloktí.</p>
<p>Moirain znovu sáhla pod plášť a vytáhla svinutý pergamen, jednu z těch velkých plachet, které používali pouliční umělci ve Falme. Křída byla sice trochu rozmazaná, když pergamen rozvinula, ale obraz byl stále dost jasný. Muž s plamennou tváří bojoval s holí v mracích, mezi nimiž tančily blesky, proti jinému muži s mečem, a za nimi vlála Dračí zástava. Randův obličej byl snadno k poznání.</p>
<p>„Kolik lidí to vidělo?" chtěl vědět. „Roztrhej to. Spal to."</p>
<p>Aes Sedai pergamen znovu svinula. „K ničemu by to nebylo, Rande. Koupila jsem to před dvěma dny ve vesnici, kterou jsme projížděli. Takových jsou stovky, možná tisíce, a všude se vypráví příběh o tom, jak Drak bojoval s Temným na nebi nad Falme."</p>
<p>Rand se podíval na Min. Ta váhavě kývla a stiskla mu ruku. Vypadala polekaně, ale neucukla. <emphasis>Rád bych věděl, jestli proto Egwain odjela. Měla by na to plné právo. </emphasis></p>
<p>„Vzor se kolem tebe tká ještě pevněji," pravila Moirain. „Teď mě potřebuješ víc než kdy dřív."</p>
<p>„Nepotřebuju tě," vyjel Rand chraplavým hlasem, „a nechci tě tu. S tímhle nechci mít nic společného." Vzpomněl si, jak ho nazývali Luisem Therinem, nejen Ba'alzamon, ale i Artuš Jestřábí křídlo. „Nechci. Světlo, Drak má přece znovu rozbít svět, rozervat všechno na kusy. Já nebudu Drakem."</p>
<p>„Jsi, čím jsi," prohlásila Moirain. „Už teď hýbeš světem. Černé adžah se ukázaly poprvé za dva tisíce let. Arad Doman a Tarabon byly na pokraji války, a bude to ještě horší, až k nim dorazí novinky z Falme. Cairhien je v občanské válce."</p>
<p>„V Cairhienu jsem nic neudělal," namítl Rand. „To mi za vinu dávat nemůžeš."</p>
<p>„Nic nedělat bylo ve velké hře vždycky velkou zábavou," povzdechla si Moirain, „a zvlášť při tom, jak ji hrají teď. Tys byl jiskrou a Cairhien vzplál jako ohňostroj. Co myslíš, že se stane, až zprávy z Falme dorazí do Arad Domanu a Tarabonu? Tam byli vždycky lidé ochotní jásat nad kterýmkoliv mužem, který se prohlásil za Draka, ale nikdy nebyla znamení tak jasná. A je toho víc. Na." Hodila mu na prsa váček.</p>
<p>Rand chvíli váhal, než ho otevřel. Uvnitř byly hliněné střepy pokryté černou a bílou glazurou. Už něco takového viděl. „Další zámek z věznice Temného," zamumlal. Min zalapala po dechu. Teď mu ruku tiskla spíš proto, že potřebovala útěchu, než že by ji poskytovala.</p>
<p>„Dva," opravila ho Moirain. „Tři ze sedmi jsou už rozlomené. Ten, co jsem už měla, a dva další jsem našla v obydlí vznešeného pána ve Falme. Až bude zlomeno všech sedm, možná ještě dřív, záplatu, kterou muži zakryli díru, již vyvrtali do věznice, kterou vytvořil Stvořitel, bude snadné strhnout, a Temný bude znovu moci protáhnout tou dírou ruku a dotknout se světa. A jediná naděje světa je, že tu bude Drak Znovuzrozený, aby se mu postavil."</p>
<p>Min se snažila Randovi zabránit, aby odhodil pokrývky, ale on ji jemně odstrčil. „Musím se projít." Min mu pomohla vstát, ale celou dobu bručela a vzdychala, že si jenom uškodí. Rand zjistil, že má hrudník celý obvázaný. Min mu přes ramena přehodila pokrývku jako plášť.</p>
<p>Rand chvíli jen stál a shlížel na zem na meč s volavkou, tedy na to, co z něj zbylo. <emphasis>Tamův meč. Meč mého otce. </emphasis>Váhavě, váhavěji, než co kdy v životě udělal, se vzdal naděje, že Tam je skutečně jeho otcem. Ale to nezměnilo nic na tom, co k Tamovi cítil, a Emondova Role byl jediným domovem, jaký kdy poznal. <emphasis>Fain je důležitý. Mám ještě jednu povinnost. Zastavit ho.</emphasis><emphasis> </emphasis></p>
<p>Obě ženy ho musely podepřít, aby došel k táborovým ohňům zapáleným kousek od udusané cesty. Seděl tam Loial začtený do knihy <emphasis>Plout za západ slunce, </emphasis>a Perrin hleděl do ohně. Shienarci si připravovali večeři. Pod stromem seděl Lan a ostřil si meč. Strážce se na Randa pozorně podíval a pak kývl.</p>
<p>Bylo tu i něco jiného. Ve větru uprostřed tábora se vlnila Dračí zástava. Někde našli vhodnou žerď místo Perrinova kmínku.</p>
<p>Rand vyjel: „Co to dělá tady, kde to může uvidět každý, kdo projde kolem?"</p>
<p>„Už je pozdě se skrývat, Rande," řekla Moirain. „Pro tebe bylo vždycky pozdě se skrývat."</p>
<p>„Ale nemusíš ani všude vyvěšovat znamení ,Jsem tady'. Jestli mě někdo kvůli tomu praporu zabije, nikdy Faina nenajdu." Obrátil se na Loiala s Perrinem. „Jsem rád, že jste zůstali. Ale pochopil bych, kdybyste odešli."</p>
<p>„Proč bych nezůstal?" prohodil Loial. „Jsi mnohem víc <emphasis>ta'veren, </emphasis>než jsem si kdy myslel, to je pravda, ale pořád jsi můj přítel.</p>
<p>Doufám, že jsi pořád můj přítel." Štětičky na uších se mu nejistě zachvěly.</p>
<p>„To jsem," řekl Rand. „Dokud bude pro tebe bezpečné zůstat v mé blízkosti, a potom taky." Ogier se zazubil od ucha k uchu.</p>
<p>„Já taky zůstávám," řekl Perrin. V jeho hlase byla slyšet odevzdanost osudu, nebo snad smíření s osudem. „Kolo nás vetkává do vzoru, Rande. Kdo by si to byl v Emondově Roli pomyslel?"</p>
<p>Kolem se sešli Shienarci. K Randovu překvapení všichni padli na kolena a všichni na něj upírali zrak.</p>
<p>„Chtěli bychom se ti zavázat," řekl Uno. Ostatní klečící přikyvovali na souhlas.</p>
<p>„Vy jste přísahali Ingtarovi a urozenému pánu Agelmarovi," namítl Rand. „Ingtar zemřel v boji, Uno. Zemřel, abyste vy mohli uniknout s rohem." Nebylo třeba jim, nebo komukoliv jinému, vykládat zbytek. Doufal, že Ingtar znovu nalezl Světlo. „Vyřiďte to urozenému pánu Agelmarovi, až se vrátíte do Fal Dary."</p>
<p>„Říká se," poznamenal opatrně jednooký voják, „že až se Drak znovu narodí, poruší všechny přísahy, rozetne všechna pouta. Teď už nás nic nedrží. Skládáme přísahu tobě." Tasil meč a položil ho před sebe jílcem k Randovi, a ostatní Shienarci udělali to samé.</p>
<p>„Bojoval jsi s Temným," řekl Masema. Masema, který ho nenáviděl. Masema, který se na něj teď díval, jako by viděl obraz Světla. „Viděl jsem tě, vznešený Draku. Viděl. Jsem tvůj člověk, do smrti." Tmavé oči se mu leskly oddaným zápalem.</p>
<p>„Musíš se rozhodnout, Rande," ozvala se Moirain. „Svět bude rozbit, ať ho rozbiješ, nebo ne. Tarmon Gai'don přijde, a to samo roztrhá svět na kusy. Pořád se chceš skrývat před tím, co jsi, a nechat svět v Poslední bitvě nechráněný? Rozhodni se."</p>
<p>Všichni ho pozorovali a čekali. <emphasis>Smrt je lehčí než peříčko, povinnost těžší než hora. </emphasis>Rozhodl se.</p><empty-line /><empty-line /><p>KAPITOLA DVACÁTÁ SEDMÁ</p>
<p><strong><emphasis>Co se stalo potom</emphasis></strong></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>Příběh se šířil po lodích i na koních, roznášeli jej kupci na vozech i opěšalí lidé, vyprávěli si jej pořád dokola, měnili jej, a přesto byl vlastně pokaždé stejný. Dorazil do Arad Domanu, do Tarabonu a dál, příběh o znameních a divech na nebi nad Falme. A muži se prohlašovali za Draky, a jiní muži je zabíjeli a sami byli zabíjeni.</p>
<p>Šířily se i další příběhy, o zástupu, který vyjel od zapadajícího slunce přes Almothskou pláň. Stovka Hraničářů, tak to říkali. Ne, tisíc. Ne, tisíc hrdinů se vrátilo z hrobu v odpověď na volání Valerského rohu. Deset tisíc. Úplně zničili legii dětí Světla. Zahnali vojska Artuše Jestřábí křídlo zpět do moře. Byla to vracející se vojska Artuše Jestřábí křídlo. A jeli k horám, k úsvitu.</p>
<p>Ale jedna věc byla v každém vyprávění stejná. V čele bojovníků jel muž, jehož tvář viděli na obloze nad Falme, a jeli pod korouhví Draka Znovuzrozeného.</p>
<p><emphasis>A lidé volali ke Stvořiteli, řkouce: „Světlo nebes, Světlo světa, nechať se Zaslíbený zrodí v horách podle proroctví, jako ve věcích minulých, a ve věcích, jež přijdou. Nechať Jitřní princ zazpívá zemi, že vše zelené poroste a </emphasis>v <emphasis>údolí se narodí jehňata. Nechať nás vojska Pána úsvitu chrání před Temnotou a velký meč spravedlnosti nechať nás brání. Nechať Drak znovu vyjede na větrech času."</emphasis></p>
<p>- <emphasis>z Charal Drianaan te Calamon,</emphasis></p>
<p><emphasis>Dračí cyklus.</emphasis></p>
<p>Autor neznámý, čtvrtý věk</p><empty-line /><p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis>Slovníček</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><strong>Poznámka k datování v tomto slovníčku. </strong></p>
<p>Od Rozbití světa byly použity tři systémy zaznamenávání dat. První zaznamenává roky Po Rozbití světa (PR). Jelikož však panoval v letech Rozbití a několika následujících téměř dokonalý zmatek, a protože tento kalendář byl přijat téměř sto let po Rozbití, byl jeho začátek stanoven uměle. Po skončení trollockých válek bylo mnoho záznamů ztraceno. Bylo jich tolik, že vznikl spor o přesné datování podle starého systému. Proto byl zaveden nový kalendář, který se datuje od konce válek a oslavuje domnělé osvobození světa od hrozby trolloků. Tento druhý kalendář zaznamenával každý rok jako Svobodný rok (SR). Po rozsáhlém ničení, zabíjení a rozvratu, způsobeném stoletou válkou, vznikl třetí kalendář. Tento kalendář, zaznamenávající léta Nové éry (NE), se používá v současné době.</p>
<p><strong>adžah: </strong>Společenství kolem Aes Sedai, k nimž patří všechny Aes Sedai kromě amyrlin. Rozlišují se podle barev: modré adžah, červené adžah, bílé adžah, zelené adžah, hnědé adžah, žluté adžah a šedé adžah. Každé se při užívání jediné síly řídí vlastní filozofií a má s Aes Sedai vlastní cíle. Např. červené adžah zaměřují veškerou energii na hledání a krocení mužů, kteří se pokoušejí vládnout jedinou silou. Hnědé <emphasis>adžah, </emphasis>na druhou stranu, upustilo od vměšování se do světských záležitostí a cele se oddalo získávání vědomostí. Kolují pověsti (jež ovšem Aes Sedai ostře popírají a nikdy to nikdo bezpečně neřekl před nimi) o černých adžah, oddaných službě Temnému.</p>
<p><strong>Aes Sedai: </strong>Vládkyně jediné síly. Od Časů šílenství jediní Aes Sedai, kteří přežili, byly ženy. Lidé jim nedůvěřují a bojí se jich, dokonce je nenávidí, kladou jim totiž za vinu Rozbití světa, a většinou se o nich tvrdí, že se pletou do státních záležitostí. Zároveň se jen málo vládců obejde bez poradkyň Aes Sedai, dokonce i v zemích, kde takové spojení musí být udržováno v tajnosti. <emphasis>Viz </emphasis>také adžah; amyrlinin stolec; Čas šílenství.</p>
<p><strong>Agelmar; urozený pán Agelmar z rodu Jagadských: </strong>pán z Fal Dary. Ve znaku má tři kráčející červené lišky.</p>
<p><strong>Aielové: </strong>Lid z Aielské pustiny. Zuřivý a tvrdý. Také zváni Aielani. Než zabijí, zakrývají si obličej, z čehož vzniklo rčení „chovat se jako černě zahalený Aiel" k popisu člověka, který se chová násilnicky. Smrtelně nebezpeční válečníci se zbraní i holýma rukama, nikdy by se nedotkli meče. Do bitvy je provázejí dudáci taneční hudbou a Aielové bitvu nazývají „tanec". <emphasis>Viz </emphasis>též Aielská pustina; Aielská válečná společenstva.</p>
<p><strong>Aielská pustina: </strong>Drsná, rozervaná krajina téměř bez vody východně od Páteře světa. Zatoulá se sem jen pár cizinců, a to nejen proto, že je téměř nemožné zde nalézt vodu, ale taky proto, že Aielové jsou ve válečném stavu se všemi ostatními lidmi a cizince nevítají.</p>
<p><strong>aielská válečná společenstva: </strong>Všichni aielští válečníci jsou členy jednoho z válečných společenstev, jako jsou Kamenní psi, Rudé štíty nebo Děvy oštěpu. Každé společenstvo má své vlastní zvyky a některé zvláštní povinnosti. Například Rudé štíty fungují jako policie. Kamenní psi často skládají slib, že neodejdou z bitvy, pokud jednou začala, a zemrou do posledního muže, bude-li nutné takto splnit slib. Klany Aielů často bojují mezi sebou, ale členové stejného společenstva nikdy nebojují proti sobě, i když tak činí jejich klany. Takto vždy existuje kontakt mezi klany, i když právě vedou otevřenou válku. <emphasis>Viz </emphasis>též Aielové; Aielská pustina; <emphasis>Far Dareis Mai. </emphasis></p>
<p><strong>Alana Mosvani: </strong>Aes Sedai ze zeleného adžah.</p>
<p><strong>alantin: </strong>Ve starém jazyce „bratr"; zkratka z <emphasis>tia avende alantin, </emphasis>„bratr stromů", „stromový bratr".</p>
<p><strong>aldíb: </strong>Ve starém jazyce „západní vítr", vítr, který na jaře přináší déšť.</p>
<p><strong>al'Mearová, Nyneiva: </strong>Žena z Emondovy Role v andorském kraji Dvouříčí.</p>
<p><strong>al'Thor, Rand: </strong>Mladý muž z Emondovy Role, kdysi ovčák.</p>
<p><strong>al'Vereová, Egwain:</strong> Mladá žena z Emondovy Role.</p>
<p><strong>Amalisa, urozená paní:</strong> Shienaranka z rodu Jagadských; sestra urozeného pána Agelmara.</p>
<p><strong>amyrlinin stolec: </strong>(1.) Titul nejvyšší představené Aes Sedai. Doživotně ji volí věžová sněmovna, nejvyšší rada Aes Sedai, sestávající ze tří představených (zvaných přísedící) každého ze sedmi adžah. Amyrlinin stolec je pro Aes Sedai, aspoň teoreticky, nejvyšší autoritou. Její hodnost se rovná králi či královně. O něco méně uctivé oslovení je prostě amyrlin. (2.) Trůn, na němž sedává nejvyšší představená Aes Sedai.</p>
<p><strong>Anaiya: </strong>Aes Sedai z modrého adžah.</p>
<p><strong>angrial: </strong>Velmi vzácný předmět, který každému, kdo je schopen použít jedinou sílu, umožňuje zvládnout větší část síly, než je pro něho samotného bezpečné. Pozůstatky věku pověstí, o jejichž původu již není nic známo. <emphasis>Viz též sa'angrial. </emphasis></p>
<p><strong>Arad Doman: </strong>Národ Arythského oceánu.</p>
<p><strong>Arafel: </strong>Jeden z Hraničních států.</p>
<p><strong>avendesora:</strong> Ve starém jazyce „strom života". Zmínky v mnoha příbězích a pověstech.</p>
<p><strong>Aybara, Perrin: </strong>Mladý muž z Emondovy Role, dříve kovářský učedník.</p>
<p><strong>Ba'alzamon: </strong>V jazyce trolloků: „Srdce Temnoty." Předpokládá se, že je to trollocké jméno pro Temného. <emphasis>Viz též </emphasis>Temný; trolloci.</p>
<p><strong>bělokabátníci: </strong><emphasis>Viz </emphasis>děti Světla.</p>
<p><strong>Bel Tin: </strong>Jarní slavnost oslavující konec zimy, klíčeni obilí a narozeni prvních jehňat.</p>
<p><strong>Bílá věž:</strong> Palác v Tar Valonu, v němž sídlí amyrlinin stolec, a též místo, kde se cvičí Aes Sedai.</p>
<p><strong>Bornhald, Geofram: </strong>Kapitán dětí Světla.</p>
<p><strong>Byar, Jaret: </strong>Důstojník dětí Světla.</p>
<p><strong>Caemlyn: </strong>Hlavní město Andoru.</p>
<p><strong>Cairhien: </strong>Stát u Páteře světa a jeho hlavní město. Město bylo za aielské války (976-978 NE) vypáleno a vydrancováno. Znakem Cairhienu je v modrém poli vycházející zlaté slunce.</p>
<p><strong>Carallain: </strong>Jeden ze států, které se během stoleté války odtrhly od říše Artuše Jestřábí křídlo. Poté byl oslaben a poslední stopy po něm zmizely kolem roku 500 NE.</p>
<p><strong>Cauthon, Mat: </strong>Mladý muž z Dvouříčí. Celé jméno: Matrim Cauthon.</p>
<p><strong>Cikáni: </strong><emphasis>Viz </emphasis>Tuatha'ani.</p>
<p><strong>citara: </strong>Hudební nástroj, který může mít šest, devět nebo dvanáct strun, drží se na kolenou a lze na něj i brnkat.</p>
<p><strong>cuendillar: </strong>Též znám jako srdečník. <emphasis>Viz </emphasis>srdečník.</p>
<p><strong>Čas šílenství:</strong> Léta poté, kdy protiútok Temného pošpinil mužskou polovici pravého zdroje a kdy všichni muži Aes Sedai zešíleli a rozbili svět. Přesná doba trvání tohoto období není známa, ale má se za to, že trvala téměř sto let. Úplně skončil se smrtí posledního muže Aes Sedai. <emphasis>Viz též </emphasis>stovka rytířů; pravý zdroj; jediná síla; Rozbití světa.</p>
<p><strong>daes dae'mar: </strong>Velká hra, také známa jako hra rodů. Jméno pro pletichaření, intrikánství a manipulování s lidmi kvůli získání výhod pro ten který rod. Velmi se při ní oceňuje delikátnost, kdy ve snaze získat jedno, člověk zdánlivě usiluje o něco jiného, a když člověk dosáhne svého cíle s nejmenší možnou námahou.</p>
<p><strong>dai šan:</strong> Titul používaný v hraničních státech, značí diadémový rytíř. <emphasis>Viz též </emphasis>Hraniční státy.</p>
<p><strong>Damodred, urozený pán Galadedrid: </strong>Nevlastní bratr Elain a Gawyna. Ve znaku má svislý okřídlený stříbrný meč.</p>
<p><strong>Dcera noci: </strong><emphasis>Viz </emphasis>Lanfear</p>
<p><strong>dědička:</strong> Titul následnice andorského trůnu. Královnina nejstarší dcera nastupuje po své matce na trůn. Nemá-li královna dceru, přechází trůn na královninu nejbližší pokrevní příbuznou.</p>
<p><strong>děti Světla: </strong>Společenství držící se přísné, asketické víry, odhodlané porazit Temného a zničit jeho temné druhy. Založeno během stoleté války Lothairem Mantelarem na obranu víry před rostoucím počtem temných druhů, během války se vyvinulo v plně vojenskou organizaci, jejíž členové jsou naprosto nesmlouvaví v otázkách víry a jsou přesvědčeni, že pouze oni znají pravdu a právo. Nenávidí Aes Sedai a považují je, a všechny, kdož jim pomáhají nebo se s nimi přátelí, za temné druhy. Neuctivě se jim přezdívá bělokabátníci. Ve znaku mají ve stříbrném poli zlaté sluneční paprsky.</p>
<p><strong>Do Miere A'vron: </strong><emphasis>Viz </emphasis>hlídači vln.</p>
<p><strong>Domon,</strong> <strong>Bayle: </strong>Kapitán <emphasis>Spršky, </emphasis>který je též sběratelem.</p>
<p><strong>Dračí proroctví:</strong><strong> </strong>Málo známá, zřídkakdy zmiňovaná proroctví, o nichž pojednává <emphasis>Karaethonský cyklus, </emphasis>předpovídají, že Temný bude opět osvobozen, aby se mohl dotknout světa. A že Luis Therin Telamon, Drak, Ten, kdo rozbil svět, se znovu zrodí, aby mohl vybojovat Tarmon Gai'don, Poslední bitvu proti Stínu. <emphasis>Viz též </emphasis>Drak.</p>
<p><strong>Drak: </strong>Jméno, pod nímž byl znám Luis Therin Telamon za války Stínu. Během šílenství, které postihlo muže Aes Sedai, Luis Therin zabil každou žijící osobu, jíž v žilách kolovala jeho krev, stejně jako všechny, které miloval, a tak si získal jméno Rodovrah. <emphasis>Viz též </emphasis>Drak Znovuzrozený; Dračí proroctví.</p>
<p><strong>Drak, falešný: </strong>Občas se někteří muži prohlašují za Draka Znovuzrozeného a občas některý z nich získá dost následovníků, aby k jeho likvidaci muselo nastoupit celé vojsko. Někteří dokonce začali války, které zachvátily mnoho států. Během staletí to většinou byli muži neschopní usměrňovat jedinou sílu, ale několik jich to dokázalo. Nicméně všichni buď zmizeli, nebo byli lapeni či zabiti, aniž by naplnili proroctví týkající se znovuzrození Draka. Těmto mužům se říká falešní Draci. Mezi těmi, kteří jedinou sílu usměrňovat dokázali, byli nejsilnější Raolin Zhoubce Temného (335-36 PR), Jurian Kamenný luk (asi 1300-1308 PR), Davian (SR 351), Guair Amalasan (SR 939-43) a Logain (997 NE). <emphasis>Viz též </emphasis>Drak Znovuzrozený.</p>
<p><strong>Drak Znovuzrozený: </strong>Podle věštby a pověstí se Drak znovu zrodí v hodině největší nouze lidstva, aby zachránil svět. Na to se lidé nijak zvlášť netěší, protože věštba mluví o tom, že Drak Znovuzrozený přinese na svět nové Rozbití, a také proto, že Luis Therin Rodovrah, Drak, je jméno, při kterém lidem běhá mráz po zádech ještě tři tisíce let po jeho smrti. <emphasis>Viz též </emphasis>Drak; Drak, falešný; Dračí proroctví.</p>
<p><strong>dračí špičák: </strong>Stylizované znamení, obvykle černé, ve tvaru slzy stojící na špičce. Je-li naškrábané na dveřích nebo na domě, značí obvinění lidí uvnitř z páchání zla, nebo je to pokus přilákat k nim pozornost Temného a tak jim uškodit.</p>
<p><strong>draghkar: </strong>Stvoření Temného, původně vytvořeno pokřivením lidského materiálu. Draghkaři připomínají velkého muže s netopýřími křídly, s příliš bledou pletí a příliš velkýma očima. Draghkaři píseň přitahuje kořist a potlačuje vůli oběti. Existuje rčení: „Polibek draghkara zamená smrt." Nekouše, ale svým polibkem vysaje nejdříve duši oběti a pak i její život.</p>
<p><strong>država: </strong>Ogierská domovina. Mnoho <emphasis>držav </emphasis>bylo od Rozbití světa opuštěno. V příbězích a pověstech jsou zobrazovány jako nebe, a to z dobrého důvodu. Jsou nějakým způsobem, který již nikdo nezná, chráněny, takže v nich Aes Sedai nemohou usměrňovat jedinou sílu, dokonce ani vycítit existenci pravého zdroje. Pokusy ovládnout jedinou sílu z vnější strany <emphasis>državy </emphasis>nemají žádný vliv uvnitř hranic državy. Do <emphasis>državy </emphasis>žádný trollok nevstoupí, pokud není poháněn, a dokonce i myrddraal to udělá pouze v případě nejvyšší nouze, i to však pouze váhavě a s odporem. Dokonce ani temní druzi, pokud jsou Temnému skutečně oddáni, se v <emphasis>državě </emphasis>necítí dobře.</p>
<p><strong>Elaida: </strong>Aes Sedai z červeného adžah, která radí královně Morgase z Andoru. Občas je schopná věštění. <emphasis>Viz též </emphasis>věštění.</p>
<p><strong>Elain: </strong>Dcera královny Morgasy, dědička andorského trůnu. Ve znaku má zlatou nepřepásanou lilii.</p>
<p><strong>Fain, Padan: </strong>Muž uvězněný jako temný druh ve faldarské tvrzi.</p>
<p><strong>Far Dareis Mai: </strong>Doslova „Děva oštěpu". Jedna z mnoha aielských válečných společenstev. Na rozdíl od ostatních do něj mohou vstoupit ženy a jenom ženy. Děva se nesmí vdát a zůstat nadále ve společenstvu, ani nesmí bojovat těhotná. Každé dítě, které se Děvě narodí, je dáno jiné ženě na vychování tak, aby se nikdo nedozvěděl, kdo je jeho matkou („Nesmíš patřit žádnému muži, ani žádný muž nesmí patřit tobě, ani dítě. Oštěp je tvým milencem, tvým dítětem a tvým životem.") Tyto děti jsou chovány jako v bavlnce, protože věštba praví, že dítě zrozené z Děvy sjednotí klany a vrátí Aielům jejich velikost, kterou poznali za věku pověstí. <emphasis>Viz též </emphasis>Aielové; Aielská válečná společenstva.</p>
<p><strong>gaidin: </strong>Doslova „bratr bitvy". Titul používaný Aes Sedai pro strážce. <emphasis>Viz též </emphasis>strážce.</p>
<p><strong>Galad: </strong><emphasis>Viz </emphasis>Damodred, urozený pán Galadedrid.</p>
<p><strong>Galldrian su Riatin Rie: </strong>Doslova Galldrian z rodu Riatinů, král. Král Cairhienu. <emphasis>Viz též </emphasis>Cairhien.</p>
<p><strong>Gawyn:</strong> Syn královny Morgasy, Elainin bratr. Ve znaku má stříbrného kance.</p>
<p><strong>Goaban: </strong>Jeden ze států, které se během stoleté války odtrhly od říše Artuše Jestřábí křídlo. Zeslábl a zmizel kolem roku 500 NE. Viz též Artuš Jestřábí křídlo; stoletá válka.</p>
<p><strong>Hardan: </strong>Jeden ze států, které se odtrhly od říše Artuše Jestřábí křídlo, upadl zcela do zapomnění. Ležel mezi Cairhienem a Shienarem.</p>
<p><strong>Hledání rohu: </strong>Cyklus příběhů soustředěných kolem pověstného pátrání po Valerském rohu, odehrávajících v letech mezi koncem trollockých válek a začátkem stoleté války. Je-li vyprávěn úplně celý, může vyprávění zabrat mnoho dní.</p>
<p><strong>hlídači vln: </strong>Skupina, která věří, že vojska, která Artuš Jestřábí křídlo vyslal přes Arythský oceán, se jednoho dne vrátí, a tak drží hlídku ve městě Falme na Tomově Hlavě.</p>
<p><strong>Hraniční </strong>státy: Státy kolem Velké Morny: Saldeia, Arafel, Kandor a Shienar.</p>
<p><strong>hrůzopáni: </strong>Ti muži a ženy, kteří byli schopni usměrňovat jedinou sílu a přešli za trollockých válek na stranu Stínu, kde se stali veliteli trollockých vojů.</p>
<p><strong>Hurin: </strong>Shienarec, který má schopnost vycítit, kde bylo spácháno násilí, a sledovat pach těch, kdo jej způsobili. Nazýván „slídič". Slouží královské spravedlnosti ve Fal Daře v Shienaru.</p>
<p><strong>Illian: </strong>Velký přístav v Bouřlivém moři, hlavní město státu stejného jména.</p>
<p><strong>Ingtar; urozený pán Ingtar z rodu Shinowa: </strong>Shienarský válečník, ve znaku má šedou sovu.</p>
<p><strong>lzmael: </strong>Ve starém jazyce „Zrádce naděje". Jeden ze Zaprodanců. Jméno, které dostal vůdce těch Aes Sedai, kteří za války Stínu přešli na stranu Temného. Říká se, že dokonce zapomněl své vlastní jméno. Viz též Zaprodanci.</p>
<p><strong>jediná síla: </strong>Síla získávaná z pravého zdroje. Velká většina lidí je úplně neschopná se naučit jedinou sílu usměrňovat. Jen velice málo lidí je možné usměrňování naučit, a ještě méně se jich s touto schopností rodí. Těch pár se nemusí nic učit, mohou se dotknout pravého zdroje a usměrňovat sílu, ať už chtějí, či nikoliv, snad si ani neuvědomují, co dělají. Tato vrozená schopnost se obvykle projeví při dospívání. Pokud ji dotyčného někdo nenaučí ovládat, nebo se to nenaučí sám (což je nesmírně obtížné a uspěje pouze jeden ze čtyř lidí), potká ho jistá smrt. Od Času šílenství není žádný muž schopen usměrňovat sílu, aniž by nakonec úplně nezešílel, a to i když se sílu naučí ovládat, až nakonec zemře na zhoubnou chorobu, kdy trpící shnije zaživa - choroba je způsobena, stejně jako šílenství, tím, že Temný svým dotekem poskvrnil <emphasis>saidín. </emphasis>Pro ženu je smrt, která přichází při nezvládnutí síly, méně strašlivá, nicméně stejně zemře. Aes Sedai vyhledávají dívky s touto vrozenou schopností jak proto, aby jim zachránily život, tak proto, aby zvýšily počet členek Aes Sedai, a muže proto, aby zabránily oněm hrozným věcem, které silou ve svém šílenství nevyhnutelně způsobují. <emphasis>Viz též </emphasis>usměrňování; Čas šílenství; pravý zdroj.</p>
<p><strong>jednotky délky: </strong>30 coulů = 9 dlaní = 1 krok; 2 kroky = 1 sáh; 1000 sáhů = 1 míle; 4 míle = 1 legue.</p>
<p><strong>jednotky hmotností: </strong>10 uncí = 1 libra; 10 liber = 1 kámen; 10 kamenů = 1 centnýř; 10 centnýřů = 1 tuna.</p>
<p><strong>Jestřábí křídlo, Artuš: </strong>Bájný král (vládl SR 943-994), který sjednotil všechny země západně od Páteře světa a několik zemí za Aielskou pustinou. Poslal dokonce svá vojska přes Arythský oceán, ale spojení s nimi bylo přerušeno po jeho smrti, jež vyvolala stoletou válku. Ve znaku měl zlatého jestřába v letu. <emphasis>Viz též </emphasis>stoletá válka.</p>
<p><strong>Kamenní psi: </strong><emphasis>Viz </emphasis>Aielská válečná společenstva.</p>
<p><strong>Karaethonský cyklus: </strong><emphasis>Viz </emphasis>Dračí proroctví.</p>
<p><strong>kejklíř: </strong>Potulný vypravěč příběhů, hudebník, pěvec, akrobat a bavič. Poznají se podle zvláštního pláště s mnoha různobarevnými záplatami, většinou účinkují po vsích a menších městech.</p>
<p><strong>Kočovný lid: </strong><emphasis>Viz </emphasis>Tuatha'ani.</p>
<p><strong>kolo času: </strong>Čas je kolo se sedmi loukotěmi, každá loukoť značí jeden věk. Jak se kolo otáčí, věky přicházejí a odcházejí, každý zanechá vzpomínky, které vyblednou do pověstí, pak do mýtů, a ve chvíli, kdy onen věk znovu nadejde, jsou již dávno zapomenuty i ty. Vzor věků je pokaždé, když daný věk nastane, trochu jiný a pokaždé projde velkou změnou, nicméně stále se jedná o stejný věk.</p>
<p><strong>krocení: </strong>Úkon prováděný Aes Sedai, kdy odříznou muže, který dokáže usměrňovat jedinou sílu. Toto je nezbytné, protože každý muž, který sílu dokáže usměrňovat, zešílí kvůli poskvrnění <emphasis>saidínu </emphasis>a ve svém šílenství pomocí síly napáchá zcela určitě strašlivé věci. Muž po zkrocení stále cítí pravý zdroj, ale nemůže se ho dotknout. Pokud dojde k nějakým duševním poruchám před zkrocením, jsou nyní díky zkrocení pod kontrolou, ale nejsou jím vyléčeny, je-li však zkrocení provedeno dostatečně brzy, je možné jím odvrátit smrt. <emphasis>Viz též jediná </emphasis>síla; utišování.</p>
<p><strong>kronikářka: </strong>Mezi Aes Sedai druhá hodnost po amyrlinině stolci, funguje též jako sekretářka amyrlin. Volí ji doživotně věžová sněmovna, obvykle pochází ze stejného adžah jako amyrlin. <emphasis>Viz též </emphasis>amyrlinin stolec; adžah.</p>
<p><strong>lán: </strong>Plošná míra, odpovídá 100krát 100 krokům.</p>
<p><strong>Laman: </strong>Král Cairhienu z rodu Damodredů, který v aielské válce ztratil trůn i život.</p>
<p><strong>Lan; al'Lan Mandragoran: </strong>Strážce připoutaný k Moirain. Nekorunovaný král Malkieru, dai šan a poslední žijící malkierský šlechtic. <emphasis>Viz též </emphasis>strážce; Moirain; dai šan.</p>
<p><strong>Lanfear: </strong>Ve starém jazyce „Dcera noci". Jedna ze Zaprodanců, pravděpodobně nejmocnější z nich hned po Izmaelovi. Na rozdíl od ostatních Zaprodanců si své jméno vybrala sama. Říká se, že byla zamilovaná do Luise Therina Telamona. <emphasis>Viz též </emphasis>Zaprodanci; Drak.</p>
<p><strong>legue:</strong> Viz jednotky délky.</p>
<p><strong>Leana: </strong>Aes Sedai z modrého adžah a kronikářka. <emphasis>Viz též </emphasis>adžah; kronikářka.</p>
<p><strong>Letnice: </strong>Hody a slavnost uprostřed léta, široce slaveny.</p>
<p><strong>Liandrin: </strong>Aes Sedai z červeného adžah, z Tarabonu.</p>
<p><strong>Logain: </strong>Falešný Drak, zkrocený Aes Sedai.</p>
<p><strong>Loial: </strong>Ogier z Državy Šangtaj.</p>
<p><strong>Luc; urozený pán Luc z rodu Mantearů: </strong>Tigrainin bratr. V jeho zmizení ve Velké Morně (971 NE) je vídávána spojitost s pozdějším zmizením Tigrain. Ve znaku měl žalud.</p>
<p><strong>Luis Therin Telamon; Luis Therin Rodovrah: </strong><emphasis>Viz </emphasis>Drak.</p>
<p><strong>Malkier: </strong>Stát, kdysi jeden z Hraničních států, nyní pohlcen Mornou. Znakem Malkieru byl zlatý jeřáb v letu.</p>
<p><strong>mandarb: </strong>Ve starém jazyce „čepel".</p>
<p><strong>Manetheren: </strong>Jeden z deseti států, které vytvořily Druhou úmluvu, a také hlavní město tohoto státu. Jak město, tak stát, byly úplně zničeny za trollockých válek.</p>
<p><strong>Masema:</strong> Shienarský voják, který nenávidí Aiely.</p>
<p><strong>mašiara: </strong>Ve starém jazyce „milovaný, á", ale znamená lásku ztracenou, kterou již nelze znovu získat.</p>
<p><strong>Merillin, Tom: </strong>Kejklíř.</p>
<p><strong>míle: </strong><emphasis>Viz </emphasis>jednotky délky.</p>
<p><strong>Min: </strong>Mladá žena, která má schopnost rozpoznat význam aury, kterou občas vidí kolem lidí.</p>
<p><strong>Moirain: </strong>Aes Sedai z modrého adžah.</p>
<p><strong>Mordeth: </strong>Rádce, z jehož popudu město Aridhól začalo proti temným druhům používat způsoby temných druhů, a tím přivodil jeho zkázu. Město následně získalo nové jméno, Shadar Logoth („Místo, kde číhá Stín"). V Shadar Logothu přežilo kromě nenávisti, která město zabila, jediné. Mordeth sám. Nyní je k troskám města vázán již dva tisíce let a čeká na někoho, jehož duši by pohltil a tak získal nové tělo.</p>
<p><strong>Morgasa:</strong> Královna andorská, hlava rodu Trakandů.</p>
<p><strong>Morna: </strong><emphasis>Viz </emphasis>Velká Morna.</p>
<p><strong>Mořský národ: </strong>Přesněji Atha'an Miere, Lidé moře. Obyvatelé ostrovů v Arythském oceánu a Bouřlivém moři, na těchto ostrovech tráví jen málo času a většinu života tráví na lodích. Většina zámořského obchodu se děje na lodích Mořského národa.</p>
<p><strong>myrddraalové: </strong>Tvorové Temného, velitelé trolloků. Pokřivení potomci trolloků, u nichž se opět projevuje lidský materiál použitý při stvoření trolloků. Fyzicky se podobají lidem, jenom nemají oči, nicméně vidí ve dne i v noci jako orel. Mají určitou moc, jež vyvěrá z Temného, včetně schopnosti vyvolat pohledem ochromující strach a schopnosti zmizet všude tam, kde je nějaký stín. Jedna z jejich mála známých slabostí je, že jen váhavě překonávají vodní toky. V různých zemích jsou známi pod různými jmény, například půllidé, bezocí, stínomilové, číhači a mizelci.</p>
<p><strong>Niall, Pedron: </strong>Velící kapitán dětí Světla. <emphasis>Viz též </emphasis>děti Světla.</p>
<p><strong>Nisura, urozená paní: </strong>Shienarská šlechtična a jedna z dvorních dam urozené paní Amalisy.</p>
<p><strong>Páteř světa: </strong>Vysoké pohoří jen s několika málo průsmyky, které odděluje Aielskou pustinu od západních zemí.</p>
<p><strong>pět sil: </strong>Existuje pět pramenů jediné síly, a každá osoba, která umí usměrňovat jedinou sílu, obvykle vládne některými prameny lépe než jinými. Tyto prameny jsou pojmenovány podle toho, co se s nimi dá ovládat - země, vzduch, oheň, voda a duch - a jmenují se pět sil. Každý, kdo ovládne jedinou sílu, je nejsilnější při používání jednoho, možná dvou z nich, a méně silný při používání ostatních. Jen málokdo zvládá dobře tři, ale od věku pověstí nikdo neovládl všech pět. Dokonce i tehdy to bylo velice vzácné. Síla může mezi jednotlivými lidmi velice kolísat, takže někteří, kdo umějí usměrňovat, jsou mnohem silnější než jiní. Provádění jistých úkonů s jedinou silou vyžaduje schopnost zvládat jednu či více z pěti sil. Například vyvolat či zvládat oheň vyžaduje sílu ohně, ovlivňování počasí vyžaduje sílu vzduchu a vody, zatímco léčení sílu vody a ducha. Duch se mezi muži a ženami vyskytuje rovnoměrně, ale lepší ovládání země a (nebo) ohně se mnohem častěji vyskytuje u mužů, vody a (nebo) vzduchu zase u žen. Vyskytují se výjimky, ale síly země a ohně začaly být nejčastěji považovány za mužské síly, zatímco síly vzduchu a vody za ženské. Všeobecně nejde jednu schopnost považovat za silnější než druhou, i když mezi Aes Sedai existuje rčení: „Žádná skála není tak silná, aby ji voda a vítr nezničily, žádný oheň není tak zuřivý, aby ho voda neulila nebo vítr nezhasil." Je třeba dodat, že toto rčení se začalo používat dávno poté, kdy zemřel poslední muž Aes Sedai. Existovalo-li podobné rčení mezi muži Aes Sedai, je nyní ztraceno.</p>
<p><strong>plamen Tar Valonu: </strong>Znak Tar Valonu, amyrlinina stolce a Aes Sedai. Stylizovaný obraz plamene. Bílá slza špičkou nahoru.</p>
<p><strong>pravý zdroj: </strong>Hnací síla vesmíru, která otáčí kolem času. Je rozdělena na mužskou polovici <emphasis>(saidín) </emphasis>a ženskou polovici <emphasis>(saidar), </emphasis>které pracují zároveň společně i proti sobě. Pouze muž může čerpat ze <emphasis>saidínu </emphasis>a pouze žena ze <emphasis>saidaru. </emphasis>Na počátku Času šílenství byl <emphasis>saidín </emphasis>poskvrněn dotykem Temného. <emphasis>Viz též </emphasis>jediná síla.</p>
<p><strong>půllidé: </strong><emphasis>Viz </emphasis>myrddralové.</p>
<p><strong>Ragan: </strong>Shienarský válečník.</p>
<p><strong>Rozbití světa: </strong>Za Časů šílenství muži Aes Sedai, kteří zešíleli a ovládali jedinou sílu tak, že si to dnes nikdo ani neumí představit, změnili tvář světa. Způsobili hrozná zemětřesení, srovnali horské hřebeny, vyzvedli nová pohoří. Tam, kde byla moře, vyzvedli pevninu, a tam, kde bývala pevnina, zřídili oceán. Mnoho částí světa bylo naprosto vylidněno a ti, kteří přežili, byli roztroušeni jako prach ve větru. O této katastrofě se příběhy, pověsti a dějiny zmiňují jako o Rozbití světa. <emphasis>Viz též </emphasis>Čas šílenství.</p>
<p><strong>Rudé štíty: </strong>Viz Aielská válečná společenstva.</p>
<p><strong>sa'angrial: </strong>Jeden z mnoha předmětů, které umožňují usměrňovat mnohem větší díl jediné síly, než by jinak bylo bezpečné. <emphasis>Sa'angrial </emphasis>je<emphasis> </emphasis>podobný, ale mnohem, mnohem silnější než <emphasis>angrial. </emphasis>Množství jediné síly, které lze usměrnit pomocí <emphasis>sa'angrialu, </emphasis>ve srovnání s množstvím jediné síly, které lze usměrnit pomocí <emphasis>angrialu, </emphasis>odpovídá poměru mezi množstvím jediné síly, které lze usměrnit s <emphasis>angrialem, </emphasis>a množstvím, které lze usměrnit bez pomoci. Pozůstatek věku pověstí, o jeho výrobě již není nic známo. Zůstala jich pouze hrstka, mnohem méně než <emphasis>angrialu. </emphasis></p>
<p><strong>sáh: </strong><emphasis>Viz </emphasis>jednotky délky.</p>
<p><strong>saidar; saidín: </strong><emphasis>Viz </emphasis>pravý zdroj.</p>
<p><strong>Saldeia: </strong>Jeden z Hraničních států.</p>
<p><strong>Sanche, Siuan: </strong>Aes Sedai původně z modrého adžah. Roku 985 NE zvolena amyrlin. Amyrlinin stolec je všech adžah a žádného.</p>
<p><strong>Seléné: </strong>Žena jedoucí do Cairhienu.</p>
<p><strong>Shadar Logoth: </strong>Město, opuštěné za trollockých válek, a poté zapomenuté. Je to pošpiněné území a každý kamínek z něj je smrtelně nebezpečný. <emphasis>Viz též </emphasis>Mordeth.</p>
<p><strong>Shayol Ghul: </strong>Hora ve Spálených zemích, místo věznice Temného.</p>
<p><strong>Sheriam: </strong>Aes Sedai z modrého adžah. Správkyně novicek v Bílé věži.</p>
<p><strong>Shienar: </strong>Jeden z Hraničních států. Znakem Shienaru je útočící černý jestřáb.</p>
<p><strong>síť osudu: </strong><emphasis>Viz ta'maral' ailen. </emphasis></p>
<p><strong>Spálené země: </strong>Zničené země kolem Shayol Ghulu za Velkou Mornou.</p>
<p><strong>srdečník: </strong>Nezničitelná substance vytvořená během věku pověstí. Každou známou sílu použitou k jeho rozbití je schopen pohltit a tím zesílit.</p>
<p><strong>stoletá válka: </strong>Řada překrývajících se válek mezi neustále se měnícími spojenci, vyvolaná smrtí Artuše Jestřábí křídlo a následným bojem o jeho říši. Trvala od SR 994 do SR 1117. Válka vylidnila velké části země mezi Arythským oceánem a Aielskou pustinou, od Bouřlivého moře k Velké Morně. Ničení dosáhlo takových rozměrů, že se do současnosti dochovaly jen zlomky záznamů. Říše Artuše Jestřábí křídlo byla rozervána na kusy a na jejím místě se vytvořily současné státy. <emphasis>Viz též </emphasis>Jestřábí křídlo, Artuš.</p>
<p><strong>stovka rytířů: </strong>Sto mužů Aes Sedai, ve věku pověstí jedněch z nejmocnějších lidí, kteří pod vedením Luise Therina Telamona provedli poslední útok, jímž byla ukončena válka Stínu a Temný byl opět uzavřen do vězení. Protiútok Temného poskvrnil <emphasis>saidín. </emphasis>Stovka rytířů zešílela a nastalo Rozbití světa. <emphasis>Viz též </emphasis>Čas šílenství; Rozbití světa; pravý zdroj; jediná síla.</p>
<p><strong>strážce: </strong>Válečník ve spojení s Aes Sedai. Pouto je součástí jediné síly a díky ní válečník získává takové dary, jako je rychlé uzdravování, schopnost ujít velkou vzdálenost bez jídla, vody a odpočinku a schopnost na dálku vycítit skvrnu Temného. Dokud strážce žije, Aes Sedai, s níž je spojen, ví, že je naživu, ať je jakkoliv daleko, a když zemře, pozná okamžik a způsob jeho smrti. Spojení jí neprozradí, jak daleko strážce je, ani kterým směrem. Zatímco většina adžah věří, že Aes Sedai smí k sobě mít připoutaného pouze jednoho strážce v dané chvíli, červené adžah se odmítají se strážci spojovat vůbec a zelené adžah věří, že Aes Sedai k sobě může připoutat tolik strážců, kolik se jí zlíbí. Z morálního hlediska musí strážce s poutem souhlasit, ale je známo, že spojení bylo provedeno i proti jeho vůli. Co z tohoto spojení získává Aes Sedai, je pečlivě uchovávaným tajemstvím. <emphasis>Viz též </emphasis>Aes Sedai.</p>
<p><strong>strom: </strong><emphasis>Viz avendesora. </emphasis></p>
<p><strong>stromová píseň: </strong>Viz stromový zpěvák.</p>
<p><strong>stromový zpěvák: </strong>Ogier, který má schopnosti zpívat stromům (nazývá se to „stromová píseň"), buď aby je vyléčil, nebo aby jim pomohl růst a vzkvétat, nebo aby ze dřeva mohl vytvořit předměty, aniž by strom poranil. Předměty takto vyrobené se nazývají „výzpěvné dřevo" a jsou vysoko ceněny. Zůstalo jen velmi málo ogierů, kteří jsou stromovými zpěváky. Zdá se, že toto nadání postupně mizí.</p>
<p><strong>šufa: </strong>Součást oděvu Aielů, šátek, obvykle barvy písku či břidlice, který se ovinuje kolem hlavy a krku, takže nezahalený zůstane jen obličej.</p>
<p><strong>Šej'tan: </strong><emphasis>Viz </emphasis>Temný.</p>
<p><strong>tai'šar: </strong>Ve starém jazyce „pravá krev z".</p>
<p><strong>ta'maral'ailen: </strong>Ve starém jazyce „síť osudu". Velká změna ve vzoru věku, soustředěná kolem jednoho či více lidí, kteří jsou <emphasis>ta'veren. Viz též </emphasis>vzor věku; <emphasis>ta'veren. </emphasis></p>
<p><strong>Tanreall, Artuš Pendrag: </strong><emphasis>Viz </emphasis>Jestřábí křídlo, Artuš.</p>
<p><strong>Tarmon Gai'don: </strong>Poslední bitva. <emphasis>Viz též </emphasis>Dračí proroctví; Valerský roh.</p>
<p><strong>Tar Valon: </strong>Město na ostrově v řece Erinin. Středisko moci Aes Sedai a místo, kde stojí amyrlinin stolec.</p>
<p><strong>ta'veren: </strong>Osoba, kolem níž kolo času splétá všechny okolní nitky osudu, aby vytvořilo síť osudu. <emphasis>Viz též </emphasis>vzor věku.</p>
<p><strong>tazatelé: </strong>Řád uvnitř dětí Světla. Jeho členové hodlají objevit pravdu polemikami a odhalováním Temných druhů. Při pátrání po pravdě a Světle, jak je vidí oni, jsou ještě horlivější než děti Světla jako celek. Obvykle při vyšetřování používají útrpné právo a obvykle zastávají názor, že pravdu již stejně znají, je jen třeba, aby se k ní oběť přiznala. Tazatelé si říkají ruka Světla, a občas jednají tak, jako by byli zcela odděleni od dětí a rady pomazaných, která dětem velí. Hlavou tazatelů je hlavní inkvizitor, jenž sedí v radě pomazaných. Ve znaku mají krvavě rudou pastýřskou hůl.</p>
<p><strong>Tear: </strong>Velký mořský přístav v Bouřlivém moři.</p>
<p><strong>Telamon, Luis Therin: </strong><emphasis>Viz </emphasis>Drak.</p>
<p><strong>temní druzi: </strong>Ti, kdo vyznávají Temného a věří, že získají velikou moc a dostane se jim odměny, dokonce nesmrtelnosti, když ho osvobodí z vězení.</p>
<p><strong>Temný: </strong>Nejobvyklejší jméno používané ve všech zemích pro Šej'tana. Zdroj zla a protiklad Stvořitele. Uvězněn Stvořitelem v okamžiku stvoření ve věznici v Shayol Ghulu. Pokus jej osvobodit z této věznice vyvolal válku Stínu, poskvrnění <emphasis>saidínu, </emphasis>Rozbití světa a konec věku pověstí.</p>
<p><strong>Temný, pojmenování: </strong>Vyslovení pravého jména Temného (Šej'tan) přiláká jeho pozornost a nevyhnutelně přivolá přinejlepším neštěstí, přinejhorším pohromu. Z toho důvodu se používá mnoho eufemismů, mezi nimi Temný, Otec lží, Oslepitel, Pán hrobů, Noční pastýř, Zhouba duše, Jedovatý jazyk, Spalovač trávy a Prašivec. O tom, kdo na sebe očividně přivolal smůlu, se často říká: „Pojmenoval Temného."</p>
<p><strong>ter'angrial: </strong>pozůstatek věku pověstí, který používá jedinou sílu. Na rozdíl od <emphasis>angrialu </emphasis>a <emphasis>sa'angrialu, </emphasis>každý <emphasis>ter'angrial </emphasis>byl vyroben k nějakému určitému účelu. Například jeden zaručuje, že přísahy, v něm složené, budou zavazující. Některé používají Aes Sedai, ale jejich původní účel je většinou neznámý. Některé zničí schopnost usměrňovat jedinou sílu v každé ženě, která by je použila.</p>
<p><strong>tia avende alantin: </strong>„Bratr stromů".</p>
<p><strong>Tia mi aven Moridin isainde vadin: </strong>Ve starém jazyce: „Hrob není překážkou mému volání." Nápis na Valerském rohu. <emphasis>Viz též </emphasis>Valerský roh.</p>
<p><strong>Tigrain: </strong>Jako dědička Andoru se provdala za Taringaila Damodreda a povila mu syna Galadedrida. Její zmizení v roce 972 NE, krátce poté, co se její bratr Luc ztratil v Morně, vedlo v Andoru k zápasu o nástupnictví a v Cairhienu způsobilo události, které nakonec vedly k aielské válce. Ve znaku měla ženskou ruku držící stonek růže s trny a stříbrným květem.</p>
<p><strong>trolloci: </strong>Stvoření Temného, vytvořená během války Stínu. Mohutní postavou, nesmírně zuřiví, jsou pokřivenými kříženci lidí a zvířat, zabíjejí pro pouhé potěšení ze zabíjení. Zlomyslní, prolhaní a proradní, věřit jim mohou pouze ti, jichž se bojí. Jsou všežraví a živí se libovolným druhem masa včetně lidského i masem jiných trolloků. Na jejich vytvoření se větší měrou podíleli lidé, proto jsou schopni křížit se s lidmi, ale potomci se většinou rodí mrtví, a ti, kteří se narodí živí, obvykle nepřežijí. Dělí se do jakýchsi kmenových tlup, z nichž nejvýznamnějšími jsou dha'bel, dhae'mon, ko'bal.</p>
<p><strong>trollocké války: </strong>Řada válek, první začala kolem roku 2000 PR, a trvaly více než tři sta let, během nichž trollocké hordy pustošily svět. Nakonec byli trolloci pobiti či zahnáni zpátky do Velké Morny, ale některé státy přestaly existovat a jiné byly téměř vylidněny. Všechny <emphasis>záznamy </emphasis>jsou pouze útržkovité. <emphasis>Viz též </emphasis>Úmluva Deseti států.</p>
<p><strong>Tuatha'ani: </strong>Toulavý lid, také známi jako Cikáni či Kočovný lid, žijící v jasně obarvených povozech a řídící se naprosto mírumilovnou filozofií, nazývanou Cesta listu. Věci, které Cikáni spraví, jsou často lepší než nové. Patří mezi pár lidí, kteří mohou překročit Aielskou pustinu bez toho, aby byli obtěžováni, protože Aielové se jim důsledně vyhýbají.</p>
<p><strong>Úmluva Deseti států: </strong>Spojenectví uzavřené ve staletích po Rozbití světa (přibližně 300 PR). Odhodláno zničit Temného. Rozehnáno za trollockých válek. <emphasis>Viz též </emphasis>trollocké války.</p>
<p><strong>usměrňování: </strong>Řízení průtoku jediné síly. Viz též jediná síla.</p>
<p><strong>utišování: </strong>Úkon prováděný Aes Sedai, kdy odříznou ženu, která může usměrňovat jedinou sílu, od pravého zdroje. Žena, která byla utišena, pořád pravý zdroj cítí, ale nemůže se ho dotknout.</p>
<p><strong>Valerský roh: </strong>Bájný předmět z cyklu pověstí Hledání rohu. Roh by měl být schopen povolat z hrobu mrtvé hrdiny zpět k boji se Stínem.</p>
<p><strong>válka síly: </strong><emphasis>Viz </emphasis>válka Stínu.</p>
<p><strong>válka Stínu: </strong>Též známa jako válka síly, zakončila věk pověstí. Začala krátce po pokusu osvobodit Temného a brzy se rozšířila po celém světě. Ve světě, kde byla dokonce zapomenuta i vzpomínka na válku, byla znovu objevena každičká stránka válčení, často pokřivená díky tomu, že se světa dotýkal Temný, a jediná síla byla používána jako zbraň. Válka skončila opětným uzavřením Temného do jeho věznice.</p>
<p><strong>vědma: </strong>Na vesnici žena, kterou si do svého středu vybere ženský kroužek pro znalost takových věcí, jako je léčení a předpovídání počasí, jakož i zdravý rozum. Postavení značící velkou zodpovědnost a pravomoce, jak skutečné, tak mlčky předpokládané. Všeobecně stojí na roveň starostovi, jako je ženský kroužek roven vesnické radě. Na rozdíl od starosty je volena na celý život a jen zcela výjimečně je vědma odvolána ze svého úřadu ještě před svou smrtí. Podle kraje může mít jiný titul, jako strážkyně, léčitelka, moudrá žena nebo učitelka.</p>
<p><strong>věk pověstí: </strong>Věk zakončený válkou Stínu a Rozbitím světa. Doba, kdy Aes Sedai prováděly zázraky, o nichž dnes pouze sní. <emphasis>Viz též </emphasis>kolo času; Rozbití světa; válka Stínu.</p>
<p><strong>Velká Morna: </strong>Oblast na dalekém severu zcela ovládaná Temným. Prodlévají zde trolloci, myrddraalové a další tvorové náležející Stínu.</p>
<p><strong>Veliký pán Temnoty: </strong>Jméno, kterým temní druzi oslovují Temného, tvrdíce, že používání jeho pravého jména by bylo rouháním.</p>
<p><strong>velká hra: </strong><emphasis>Viz daes dae'mar.</emphasis></p>
<p><strong>Velký had: </strong>Symbol času a věčnosti, starý již v dobách, kdy začal věk pověstí, je tvořen hadem požírajícím vlastní ocas. Prsten ve tvaru Velkého hada dostávají ženy, které mají být přijaty mezi přijaté novicky Aes Sedai.</p>
<p><strong>Verin: </strong>Aes Sedai z hnědého adžah.</p>
<p><strong>výzpěvné dřevo: </strong><emphasis>Viz </emphasis>stromový zpěvák.</p>
<p><strong>vzor věku: </strong>Kolo času splétá nitky lidských životů do vzoru věku, často nazývaný prostě jen vzor, jenž tvoří podstatu reality toho kterého věku. <emphasis>Viz též ta'veren. </emphasis></p>
<p><strong>Zabijáci stromů: </strong>Aielské jméno pro Cairhieňany, vždy vyslovované s hrůzou a odporem.</p>
<p><strong>Zaprodanci: </strong>Jméno dané třinácti nejsilnějším Aes Sedai, jací kdy žili, kteří za války Stínu přešli na stranu Temného, bylať jim na oplátku přislíbena nesmrtelnost. Podle jak pověstí, tak útržků záznamů byli uvěznění spolu s Temným, když byla jeho věznice znovu uzavřena. Jejich jména se stále používají ke strašení dětí.</p>
<p><strong>Zrádce naděje: </strong><emphasis>Viz </emphasis>Izmael.</p><empty-line /><p><strong><emphasis>OBSAH</emphasis></strong></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>1.</p>
<p>Noví přátelé a staří nepřátelé</p>
<p>7</p>
<p>2.</p>
<p>Cairhien</p>
<p>19</p>
<p>3.</p>
<p>Neshody</p>
<p>31</p>
<p>4.</p>
<p>Stín za noci</p>
<p>44</p>
<p>5.</p>
<p>Nové vlákno ve vzoru</p>
<p>57</p>
<p>6.</p>
<p>Seanchané</p>
<p>64</p>
<p>7.</p>
<p>Daes dae'mar</p>
<p>83</p>
<p>8.</p>
<p>Na stopě</p>
<p>94</p>
<p>9.</p>
<p>Nebezpečná slova</p>
<p>107</p>
<p>10.</p>
<p>Zpráva z temnot</p>
<p>119</p>
<p>11.</p>
<p>A kolo tká</p>
<p>134</p>
<p>12.</p>
<p>Država Tsofu</p>
<p>149</p>
<p>13.</p>
<p>Před staršími</p>
<p>160</p>
<p>14.</p>
<p>Co by mohlo být</p>
<p>169</p>
<p>15.</p>
<p>Cvičení</p>
<p>182</p>
<p>16.</p>
<p>Útěk z Bílé věže</p>
<p>195</p>
<p>17.</p>
<p>Damane</p>
<p>209</p>
<p>18.</p>
<p>Neshody</p>
<p>225</p>
<p>19.</p>
<p>Falme</p>
<p>234</p>
<p>20.</p>
<p>Plán</p>
<p>245</p>
<p>21.</p>
<p>Dál pojede pět</p>
<p>253</p>
<p>22.</p>
<p>Mistr šermíř</p>
<p>263</p>
<p>23.</p>
<p>Vyjít ze Stínu</p>
<p>283</p>
<p>24.</p>
<p>Hrob není překážkou mému volání</p>
<p>296</p>
<p>25.</p>
<p>První nároky</p>
<p>307</p>
<p>26.</p>
<p>Co se mělo stát</p>
<p>312</p>
<p>27.</p>
<p>Co se stalo potom</p>
<p>317</p>
<p>Slovníček</p>
<p>318</p><empty-line /><p><strong>Kolo času</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>Kniha druhá</p>
<p>Svazek 2</p><empty-line /><p><strong>Robert Jordan</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>Velké hledání 2</strong></p><empty-line /><p>Z anglického originálu</p>
<p><strong>THE WHEEL OF</strong> <strong>TIME </strong>- Book Two</p>
<p><strong>THE GREAT HUNT</strong> volume 2</p>
<p>vydaného firmou Orbit, A Division of Little, Brown and Company (UK) Brettenham House</p>
<p>Lancaster Place, London WC2E 7EN v roce 1995</p>
<p>přeložila Dana Krejčová</p>
<p>Vydal Radomír Suchánek - nakladatelství <strong>NÁVRAT</strong>,</p>
<p>ul. Kosmonautů 2, Brno,</p>
<p>jako svou 515. publikaci v roce 1998</p>
<p>Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod a. s.</p>
<p>Doporučená cena včetně DPH 199 Kč</p>
<p><strong>ISBN 80-7174-107-X8</strong></p>
</section>
</body><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAKkAcUDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD7FJx6dB2pMn2/Khuv4Cko
AXJ9vyoyfb8qSigBcn2/KjJ9vypKKAFyfb8qMn2/KkooAXJ9vyoyfb8qSigBcn2/KjJ9vyp
KKAFyfb8qQk+g/KiigABOOg/Kl3fT8qSmnrQA/cfb8qMn2/KkooAXJ9vyoyfb8qSigBcn2/
Kjd9PypKbg5oAfk+35UZPt+VJRQAuT7flRk+35UlFAC5Pt+VGT7flSUUALk+35UZPt+VJRQ
AuT7flRk+35UlFAC5Pt+VGT7flSUUALk+35UZPt+VJRQAuT7flRk+35UlFACAtnoPyp2T7f
lSUEgcnHHrQAFwBkkD8KA4OcFTjg9K878b+N9b0zxPpXg7wZosWr+JNQia5Y3Mpjt7KAMAZ
JCOeScAdzWDcfEbxDqX7Rlr8NvDy2Kadptp9r1ieZN7NwPkjx93G5etAHseT7flTFdmJAAX
HqKVcbRjoelNQhuR0yRzQBJk+35UZPt+VJRQAu76flRu+n5U1u1C9KAHZPt+VGT7flRg+lN
LAe/wBKAHZPt+VGT7flSZBooAXJ9vyoyfb8qSigBcn2/KjJ9vypKKAFPKj60Ufwj60UADdf
wFJSt1/AUlABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUABOKAc0EZpPu9KAAnFNPWndeTRtFAADS00
dadQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFI3THqcUpOATX
mnxg8Uapo3hzS9C8PXKWuueJtQi0m1ncDMG8/vJAD3Cg4PqRQByOh6zY3n7TPivxNpN7G/h
+y0hLXWdRuOII7iNuI4nPGV/i968++HVlfePv2oNc+IXge4bTfDNtdj7dLIxzeDZggD0cqG
HoK1PiFpoXWfB/7OXgqR00i5xNrUitvkeLfuYyN1DNguT9K+hvCng/w94L0KPRPDdgllZRt
5mFOWkcjl3Y8sx9TQBq3l7b6bplxezIwgtImlkCDJCqMnGevSvD3/AGqPh/5JaLRPETsUDq
psgo5BK87uAcda95ZFkUq4DKeoIGD+FeDnS7uT41/El38IXr6fc6FFaWkgtlME7xoeF7Z+Y
AcdjQB6R4S+JfhHxh4ei1fT9YtIW+zrc3FrNcIJbRW6eYM/L+NbFn4o0TVNBudc0S9j1ixg
V2L2LrLuKDJUYP3vaviHWPhJ4zl0rQrTwz4B1TTZ5fDwg1L91t8+4WUtIHO7kkAEZ9AK+jv
gv4Yk8N/DnW4o/Cep6Cb0s6Wd9eLNNM/lYLbVAEYJ6DuOaAFs/wBovwrqkErafoGtec1jcX
9lHdQrCL1YRmQI2SARgjnuCK2vCXxq8MeJ7eSeWGXR4oNJh1eeW8lQJDHIzKFJBzkFT27j1
r5x8I/Cvx9FBGbfwJquj39pY38V/PdXQdLxJkcJBBGThThlzjHOTmuX8Y+HvE3hjwpYN4h8
GX+jsNPstOiupXTy5buOZnDSAEgrsONrYHA9KAPqbV/2hfh3puvaLY22t2Oo2F+7/aL6C5G
2yCqWBcYyc4wMV0Vt8XPAOoeKNH8OWWuJPe6vB9ptDGMxyDcVC7v72QePY18s/DnQNR8Q+K
LNbbwO+p3emapNd69MrwC0k82FlQRbRtAUnOwZ57123wm+G3xG8H+OfCup3vg+JraG1uLC6
knu0Jsw0pYSge69APXtmgD6rHWnU1e3r3p1ABRRRQAUUUUAL/CPrRR/CPrRQAN1/AUlK3X8
BSUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRQehoAKMZpoOMEng045zj86ADpRUYbcSBng4qQdKADAo
o6g4poPzAZ5oAdRRketFABRRkZxkUZHPPSgAooPHXiigAopMj1H50uR60AFFGR60UAFFFFA
BRRRQAUUUUAFFFFABRRUNxdWtnCZru6htogcb5ZAi5+poAlY4UnngdhzXi8eNa/avmtPEsS
hdD0gTaFC8W5ZA7Dzpy395SAo6cU3VvHvi3xrrF9pnw7ubbRfDOmyBNR8XXuCpwMsLdW+V8
D+M/LXlD/FPwT4D1a/j+GVrqvj/xtfo0NxrV5vlWT5vuqB1UHkKoVfegBnhHVYvDv7ZGqy6
4JRe6nf3VgOSCN+DDJg9UKrtGK+w0+7jjgn8q+XPhd8JvHPiz4gp8VPi8ZY72Ixy2VqSEkM
g+6WUf6tFHReua+pB3IOcnNAC0fifzoooAQopXaen1pPLTBG3rTqKAEKKTkjP9agu7Gy1C0
ezv7OG7tpOHimQOjfUHirFNOc0AV7LTdO0y0Sz02wt7K2Q5WK3jEaj8BUwRQRgYx09qkHSj
igAooooAKKKKACiiigBf4R9aKP4R9aKABuv4CkpW6/gKSgAooooAKKKKACiiigAooooAaAf
m9zSnpS0jDKke1AHzH8QPi38ZPB99eah/ZGi2+iSay+k6et1byGa4xysp+YDZjGCB2qprPx
g+Nng3xDBo3inTvDwFzqSafDevbyRQPkK5lDFuVAODWz+1VLE2g+D7YrMWXVxcnZGzhY1Hz
E4B6A9KqftHz6Nr1p8N/OimvdIuNT82YwRuw+ysqg5CjgcjrzxQB0Xjr4q+INL+InhXw74P
1bw1qNnr0v2Z5GZp2t5f4i2xvunORmuR0z4u/FPVNd8TaWfE/gfSZdAumtPLv4nja7YEj93
8+ew7d6p+OfBXgP4e/GL4a6n4U8PT2Vp9pN3fyWsM0qiEY2M2AcHJNchol58MX8deP7zx74
Z1PUxfas0mn3VnYzO0YWQv8rfwknH1oA+lNQ8Q+O4vgK3ik21jpvim3sTd3NvdRGSJSnLAB
W7qOOe9eWW/xH+Nth8NdP8Ai7qVzoGp+GpVWa50uG3MM6RGQqdjZ+8DivQLvxZfeLP2a9d8
SajpM+kS31hdJFaRxtJLtyUiJXGdxGMjtmvE7LxVqOv/ALPGnfBzw14Q1661u/hS2uJ5LB4
be2Jk3OWdqAOjHxo8ean41v8AS7bxn4T8O6YLSPU7S61W2KhoZACsOd/LgHn15r0i18e+I/
DfwL1fxh45NlfX1q0hsrizCiHUImx5EiAEkA7hwea8G/s/wz4O+LeqWvibwHq/irQrHRrbS
1aDTXmzcKgEkiFsAgfMNwrWu/Elz48t/Dnw1uvBWr+H/A8WqRxMjWc/mtZxoPLWR8cEt6dB
QB6h8DPiN4t+IHhfxJp/iS4itvFNlPuj3QhVjjkTMZ2D7wVgQfbFcH4Q8XfH7xp4b8Q+JtL
8X6LFH4fuJIGtJtPCi58tSxIIyRnp1qTVdDi+BXx60bU/BPh7WrzQLyxKaxHBHLdkAuRuDe
owpx7Vzvwy8ba34I8NeL/DVh8O/EWp6nrV7PcWBNi0cOHXaN5YAj1PFAH0D8M/iivjz4Qye
MpdOkS6sklW6toTnfIi7m2d+e31rxfw38Rfit4/sxrXhbx54fg1KW4O3wqLZFnii34OHkxv
YA5OD0zXq3wi8Da38NfgZPp10kb+IJEn1CSIfOiTFflj4642gECvAPEWlWXxCtLM+FPhDr/
hz4h3U0Ms1+IWtbSJhzI4bIAHpwDQBtT/ABJ+Ien/ABO8T+Gda+NGmaBbaPLtjubnTUaO4G
QdiIoJBAPTk167feNvFvg79m658VeK7q2uPEaxtHa3MADJcNI+2CQAcDKkHHbvXjGn3Y0P4
rePrnxd8Ldb8XWmtbbXz49N67F2Ow3dAxGQQc8A962n1vVvifqXhLwf4w8Ba9pfhaDUJTND
DaSLEIhGEtY3bqdp3FjwOlAHpX7P3jrWfFHhPV9J8Wah9p8SaRfvHdNIVyyMcpjHGB90EcV
7VXygmiv8Gv2k7Z/BnhTVpfCl5ZxW99HaW8kyRsxPzK2Tuw2G9q+rgcqDzyM80ALRRRQAUU
UUAFFFFABRRRQAZrxjxdp+g+PPjFNo3id473w54S0kahPZnJiNxKSMy88lY1yF9zmu+8f+J
ZvCXgbUtbtIlmvY1WK0ibpJO7BIwfbcwJ9hXzl8XLzUvhj8P4vAml3Tat408dTvcaxfRrmW
UttVlRR0Un5FHYA0AY0d94+/aQ1K48N+GFh8K/DjTpEhKQoERkByowPvthQQg+UcZr6U+H/
wq8GfDe1aPw5pYW7lGJr6Y75pPxPQewrh/wBmHT9S0b4V32g6nAsFzpusXFs6gg/MAm4Z7k
EkcV7kBg0ALjA6k/U0UUUAGRRSEEmloAKKTIpaACiiigBpBzQQQw2jilLAdTQCCARyD0IoA
WijjvQSAcE4oAKKAc0UAFFFFAC/wj60Ufwj60UADdfwFITgUrdfwFJ1oAQHNLQBiigAoooo
AKKQEk0tABRRRQAm6lpMCkBOaAEaJHxvAYDpkDj6UCNcAFVIHQEcD6DtT6QnFACEcgEnGCC
M9aRY1HOF55PygZ/KgnNPHSgCNAVyN2QTUnOCM9etJgUtAB8w/jNHPPzt1yOelFFACKuz7p
x34owepYk/WlooAbsGMUrLuyGZiD2NLRQALlVChjwMdaTDY5YntzS0hJBoAF3KpXcSD69qW
gdKKACiiigAooooAKKKD0oAKKZvx1/WvCfi5+0ZpXw61dvD+jWSa3rkRUzxM+2KBTyQzDnf
gdOnrQB1HxxvltPBGlwTx4s7rXLCO5uCDi2i84MZDj02gf8AAq5L4ozeDPDH7QPgPxz4o3J
F9kuoftTvmOFk2tG5Xqcb36evtXWfEHxHoutfs5azrdxcwQ2uqaOzxbpVAMrJlUBPBbd0A9
K+Ufjp43tfGk3guDSNSGoWFppKmSQKQyzEBZCynlTiPp/jQB9A/s4eMpPESeMtLOn+RbW2q
y39tNypeO4cuMA847g9wa9/JwK+GfAnxyt/B/iO41pLK91WTVdJihurWO1EI+1x5W2/AxhV
LDr1r6K039oH4fXHgw6/rOqjRrm3ZILzTLmNvtVtOeChjHLAEHkDoM8dKAPWtxyAAOTSg5z
6ivnzx34/1T4g+OND+GHwr8Qtb/a0F5qut2DBxbQYyFDep4z7kCuO8K/Hrx54Ju9S8DeNPD
GpeKdZ0q6PmXMA/eJbD+NgFO4Y5B4yD1oA+taZv+UkjjOMj/PNcvaeP/C174Jfxnba1bnRY
4PtEs+4HyRjlWAOQ4PGPWvmzxDqfiLxzpesfGHVvE194L0XTUP/AAi1pFLte9ZCW3OhI3ls
Yx1wTjpQB9eDGcck+3Ip1fOXw7+LXi/Qtfs/DfxoBtZtagjvtN1N41igVWTcY3PAVh6Hofq
K9tsvGXhfUtNuNTsPEmmXVlbD/SJ4rhTHD7s2fl/GgDoCcDPaml8KSVIPULjJIr511/4o+L
/iV49Pg34KailomkpJcahrE0O6CRgPkjBIOATxnv16Cucj+L3xw1XTbnxFo/hqBrXwsGstc
tCgcXl0Mh3j2Zbag2nCnrQB6Z8S/ilq+m+KbX4d/Dmyh1TxtdgSlZuYbSLG4+Zk8MR0HuD3
FWPhn8ZbHxjeyeFvEGnv4e8Y2g23GmXI2GUr/FFn7w45HXvXM/BC18LaF4Tk+InibxRptz4
j8Ry77zUpbtP3bMci3BJwGAxkY9u1V/jva/Cu81zS31nxP/wjHjOKMXFjqlrGWZUGSnmkDh
S3QmgD6GLkDO045BrwfxV8XfHKeL/EOn+AfClpqmj+Egr6tdTykNOxGXhhx/EBn347V5lbH
473Pw8k+Ltrrt9e6teK9gunxQdLIfKLpY+nmbuc46c1D4L8S+M7vR5bX4O+H5F8O6VbPd69
JrUSvNqt0RmVCx6sRkAdu4HSgD6IvvjJ4LtPhW/xEt74X+kpsQpbnMvmtgCEqejgkA5x69K
5LwD+0PYeK9futL8QaCfCqvbm806W8n4vIBnLZwMHAJGOteFWMng7Vr/WPiW/h59L+HOmvH
JB4fFwAup6sEACrGDjqxz7YrZ8VW3j7x8/hax+K2g6J4a0TUp0mtdYSIxPpkPP+ils4VnUA
KG45HNAH1F8PvHen/EXwjH4m0uyuLSylnlhjFxgGRUbbvGOxrra5H4far4N1TwhDH4EaN9E
0+RrKIxIUTKHkDP3gfXvXXUAL/CPrRR/CPrRQAN1/AUlK3X8BSUAFFFFABRRRQAYFFFFABR
RketGRjNABTR1pSyjgsAfSmTzQ21u89zNHBCgy0kjBVUe5PSgCSisjSPEnh3XZZ49E17T9S
e3bbKtrcLIUPuAa1mdEDM7BQoJJJwAB1JoAXA9KKpW2r6RezGCy1WzupQNxSGdHYD1wDnFS
Nd2wvPshnQXBXeIyeSPWgCzRTVBP3hinUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFA56UAFZup63pOjG0/t
XUoLIXs4toPOcKJJCMhRnqSK0S6Lnc6gDqSenGf5V80aHZ6f+0H8UPFd34jRtQ8F6Bmx0mA
Fo0Mzfen4wd2BxQB9LKysFYHcrfdYHg1yPxG8f6X8N/B7+IdTgkuv3iwwWkJAkuJGOAq569
z+FeAaT46+K/w/0/UvDkehWuo6H4AIi1G5k3CW9tmfKGM9FZUIP05rj/Cmk63+0f8AGXUta
166vLLw7ZDzCkTHbEmdqQITwrkYLMOeuKAPrbwL460D4heG/wC3fDtxLLbCVoXSaMxyROOq
MvqK6mvkTV9R8SfAj4qTeBfh3a213pnipYX0+1upWl+x3DEIzn+I5wTz2+lbXiz4hfEeXxL
pvwz8dQ6f4LXUnQ3OvWtwRFPbYPmJGzcBm6dQRmgD6aNzb+RLcC4jEMeS8hcbUx1z6V434m
/aS+HGjaPrDaPq661q1iFSGzhVttxIxwNrkYZQepHFeBfFy41L4YeL9b8EeAtd8rw1renrP
d6cZfO+zcfvDubO0uMd+Q1VfEvwyaD4N/C5vDujxyeLdXaWWWGIF7iYON6sR/cXjJPC5oA7
nWdZ174Zz6Fr1j4rl1v4l+In8rUtDeQzxS+aMxqFz+5MRZAvr9M1T8HfC/w9q3xTt/BnieF
vE2r28MuseKLsSFVS4kAEVtkHJ2kknHUn0FdJrfwhn+EvhDw/8RPB1kdQ8U+How2qQyASLf
I3+sY5yQy5xuXnAJ7VwXw41Lx9run+ItW8J2Pm+KvHl+6Pqqf6rTbZP9Y7EfcYk4X/AHcjq
KAOdm0TxjN8V9S0TRoE8S+HvAdzNdRWV07Gzt4EO/YAMgnqAo5JHoKn+Kh8BfEfxf4X1bwR
dwWGqeIYAdXtt22KxGMl3I4BChtwHJAHrXr0viDRvCGn2fwM+FsEupeJr4tBqGp+UyiBnGJ
rl2I/eONx/wBkdzWT4/8Ahx8I/C9r4R+GVlbF/EOp3YC3nmhZyrAq0kzZA2E8Af7NAGd4ak
8F/FH9pDwW3hzQp7PSdA09mF1Moj/tEWzBYmC5+6GIPqe9b+leH/CHxd/ah1rxXBpIGi+GE
8rUJLgYS+uxuVSVPRQobOeoUetVU1Pwx4Q/ao0fR/DsZtrHw14fmsr4x/P5+yMyCNV67s8n
HJJwa63wt4E8WfES/uvFnj+S68N6LfszW3hzTpDbmdCu3zLplAdmYfwsTx6dKAPKdDuvFvw
d0jxL8QvB+iWGoeC9Uvp7e1OzMyRKWWKYN18oP0Hf8RW98OPivoPhXWdW1fUxqnit75o5Nd
8WxwEwWZcExwLH94RLyMnjOccCvpe88KeHbvwS3hCbToxoLWv2QWq9BFgABfQjAxWT4O+Gf
hLwP4SuPC+h6d5un3pY3Run8xrjcMfOT144xQB8g+Kz4e8c+NptL+EV5qUdz4n1AG+8PXdv
5NtIqDetxkdYzy2D3rqIvFsmpeMIJfjDaW0Op+Aolh0/wzaxbP7Vu3bbHIin5dowgHbv0rt
7z4O6to3j/wCwaFb3MkL2nm6B4iGS+iyx8i0nII3wMPlGckcDtXrsXgey13UvDXi7xho1oP
FekQEbrd98SSMMMRkfPjGQD0zQB86/Fn4rXviXUtH+Hvi34YahBPFepPeaasyySX2BmOOBl
XIDZySOcDHeq3hb4f8AgH4rfEeWLwjoeqeGfDFpa7fEOnm48ovcD/VwqnJ4xknp+NfUPizw
B4X8aizPiDShcTWL+ZbXUcjRTW7ZzlHX5hzzWTqHw6jj+ImieNvDUsOl30DG31XKZ/tG1K/
db1cEAhj75oA+eL/wdp/hz/hONI8HfGO58M+G9FnS61KxS0driB84XDjDSJkjoa92+Ej6L4
b+G2g+Hpte0k3NxF9ogWNTbSXEcnzeY0btuLnJJNeI+K/gj8RPFni/xVr66fPZLqt1dLLb/
a4wLuJVBtSAD0DDo3oKybv4RfGvWNV0PUdQ8GWSSabBaR4S9hVpEgUptdiT85HPoAQMUAeo
an8MfgtqnxE1PxdqGv6EdIu4ns5tMF0iQi9ZcNKDuwr7McAcE5qno3hTwd4M8UxfD3xXdye
M9V8YQPafbJXUm0sY0/dREE5AA53DqRmuE1z4D/EG7+GvhzSdE8IaXYX0AuxqAM8XnO7SZR
zIc5BQAADke1Z+qfA/40agIIY9AsYbsO08mqf2iBMUeJUEDNnJVNp4HrQB9C6R/Yui/CW48
Pp8W7aaBRLaWWuPPD5lmoGAmQ2GaMevNdX8P/DWh+FfAOl6J4dulvdPiiEiXYYN9qduWlJH
Xcepr5xi+AXjHUvEtj4j1HwvpFnFO7JcaLbXC+RbILcxrNtPys7OAxxyBxXqHhjxTpvwf+C
mj6H46v7ODX9LtWj/ALNt7tZJpsyHYFA9cj6UAc/qf7NFncfF2DxTZawlv4cN0NQn0goW/f
A5wn8OCQOa9Y+Ifh7VvFXge98OaPNZ2j6i6Q3MlzH5gityf3hUdC+3IHoea84X9oix0C9u9
K+Jnha/8MaqirLDbWw+1iaBlJD7k4UjHPvWppn7S/we1GaOJ/EMtg0gyPtlq6AfVhwPxoA9
R8PeHtK8L+HrLQdEs47Wxs4hHFGgA6dSfc9a1azdE17RPEmlpqnh/VbbVLF2KLPbSB0LDqM
juK0qAF/hH1oo/hH1ooAG6/gKSlbr+ApKACiiigAooooAKQjIpaQsFGT0oATBrD8W+J9N8G
+E9R8R6vIUtLKIuQv3pW6Kg9WJIAFN8XeMvD/gfQJNb8R3otrVSEVVG6SVz0RFHLMfSvAfi
l8StU1/wtYjU/hb4o0mytNStdRW5uLYSxtDHKCzMF+6cdm9aAG+IL/xdB4Z/wCFnePPitq3
gOO/kH9maLpsImWJCCVSSM/fkIHPp3rzbVfiT8Mr77PeeJfFXjD4mXEMg2aTdRrZWrdySiH
DD25zXXftEaxeT+LvBWtp4Pm8QeBoYjdxIiusd3LLn5W2jK8bTjvk1l6Z8QtT0HUD4hH7MV
vauM+Tc21q6Mny8HlD+YAoA7LwnafCn4zaRd3XgHR7nwH4k0ja0F1YgW7ozfcJ2fLImRjBq
n8RvFGuWGkWeh/EX4jaZeW+Nlzo/hJCLzUmHVZndsQp0yeBya8p1K18f6F8PvGvxPv9AuNC
bxdcpZJFCWt/s0RbzGfYOdpICqeOpPeqHw88Q/AnQIINT8WaRrWtavDb+a8cpRrSe4z0VQc
njHLZHXNAHrHhFfhN4t1W20fw14dl+GnisNu0jVbKdZ98ijJQsjFWOByj9RkivTtI+L+jaN
f3Hhb4q3cWia/pUpjW+ngaO3v0AyJo2xgbh/DnrXzHdeLdQj8R2Hxh/wCEPt9B0OK68rSdM
sYfKhvZ0VirSMMZ2g5Lgc4KivQpbn9ovVLC01e40K51yPUB58Nhf6fazWiN1U+WfmiAHKkt
QB754f8Ajd8MfEmprpmn+JUhupG2wJeRPbi4HrGXADD8a9Fz6givlTwL4g8S+MfG198IfjH
pFvd3F3avPE32aNJbEhflZGjyMc8HqCK9t+EWq3mpfDu1tdTnM2p6LNNpN2xOd0kL7ck9zt
Cn8aAO/ooooAKQsBkE8ilrC8VXXiCz8K6hceFdMh1HW4kP2S2nfYkjEjqfxz+FAG7kYyelH
U4wa+abm8/a61CN4YtL0TSyDkvE0GSPxdqwNW8C/tS3sdxrdx4iL3LPtXTbTUfLXG37y4AH
4ZoA9w+I/wAYfCfwyuLC116K+nu79S8ENtDuyoOMljgD6V5bd/tf+EYizWfhPWbk9iXiQNz
jpkn9K8Y1X4bfG3X44G17wXr9+9uzYeXUPMO4nJIDMQvpx6Vn/wDCm/i3pkolsfA+s24uZE
iiEVwrFATz5hU5x7mgD3G78b/E/wCN3hoWvg/QP+EV8O3l0tjeahLPm4kjY/vGjyANoAwSO
ecCvR9a0DWvhp8Go9C+Dnh2O71BGWOIswJBY4e4fP329R7+1fG2ueCPEPhnxp/YHjXUZPD8
vlGeCbEt5bMCCQMx5wc57detR3fia+OgWdn4ZTxVo97HuNzHFdTvaSuON8aDlCepyT9KAPp
DXZ9F+EPwaufBviO5vPEXizxf5gmSFg8tzcyqF3ZJ+VF+VRn0riF+GfxU+D/wyfXNJ8UyRR
XsccesWllCXfTYy2TLEM/O69D369q8s8MfDf4l+NZptc0DRLzVhbuUa61GTynD9fl3sGOD0
I71rX3jf40Q6Zc2V54q8RPqCyvZ3OmNYs4EQGN+/YQy8Y455J6UAelaH4V1/Q/GGkfG2LU5
fit4dhhaNbmLIvoIwCodo2+8yDOQOa9e+Knh60+LXwXhm0XSZtTu5xHeaYkmLeRHbA3Sb+i
4J3L1OOK+VPhze+MH8P6rJoNt4ilsdHj865h0fVjbCDOSW8sjaehPHIx6V7J8E/jTpGk+Cr
uX4jeONQmvZ52e2iv4XkKQgZG1wvzZHJ9wcUAXj+zX4W0/4eovi7xY0Go+at3qerSMNksSE
DysueFAGM8E8dcCtPwp8Qvg3pni3VvE8es6y896iwwX19YTi2htkwFhtyFwF+UfXvXhXx18
e+HvGHjuDVvDlhdXtvaqkkd9dPN9nuQMZRYGACrngnvVHUPjJ8RNSltDp/ir+zobkx20Ftp
8aWtpauD80flkEnqPm6UAfT1/8XtZ8T6RfwfDn4e6tquYZMalqsIs7NPlPzEPgyL7DqK+cP
DHxd8Y+DoDceHPDHhWL+2g0slpp9sxlfbu+d0Rvlxz7YxXr9l8Kv2ir/T0l1D4xJaNKuXgG
XABHAJAAPFYNh+y142s44LA+KdEjga5857yCCRLuIH7/luCMA8/KeOaAMXSv2sNQtxDLqvg
aw1XVI0dX1CE+Q0kZOcbQrFffnHHNejfEbW9G+Jv7Kt/490/T7ezuY40nWSZVae2eKUAosi
jII7EeteleBfhlaeC7e6gm1y78QxTEGEanbxE24GchSFBOc85rldP8Kaf4U+JWteAZraC58
IeN7aa+hsTlRbTJsE0Yx0VlbcMd6APk/WbLVfBPg/wf8Qrud38Ua9qD6vHdSSYkjhQLsBP+
2SWPsa++/C/iS08W+DNO8TaTsmiv7cTIu7gMeqE+zZFfLXw++F7+J/i94itfFmoS3fgrwXP
JYQWl/OCdiNmOMgnKxgYYt3wBnFewfs8SwH4b6xFp6A2UWv3wtvLBEQiMpK+Xn+HH4UAcvc
/G34l22uahoV78O9E02+0+FZ5Ir3XFtyyMTsZMjDdOQK9Y+FPi+68d/DHSvE9/HBHd3YfzU
t87FIYjAz7DrXz38fNN/tr4q22leJL+9ttKtNLW4tbq10P7c7yNI26N2UcKABjBx9K9t+BG
9fgnoqNeXN6sTTRpLcwCCQoJCFBQE7eO2aAPSz1p1NHzDINOoAKRulLQRmgBF70tIBiloAa
QM1m6zr2jeHdIl1fXNSg0+xi+/NO+0Dtj3PtWizAOFPcE57D618y+JLC/wDjx8b5vCT3Cv8
AD7wrMr3c1scC5nKcx7u55xkdBzQBZPi34j/HeSfSPBUE/g7wcHYSeIJg3m3aA4VYhxjPU4
/OvNtW+B+lan8YNN+G/h2+vNSvrFReeItfu3LlQ3KxhRwrYzjknnnpX2Ra2lh4c8PRWdlCl
tpunW+I4kGBHGi9PyFeTfs2Ws978PtU8aakhl1PxJqlxdSXLj5pY1bagz6DDYFAGR4i/Zm0
s2sN54K8Q6lpOvW4Ijvru4a5MikYEbFugA6Y7k9qxNO8dWnhGzs7X42fCMWD2UDWya9HYpP
FOBx8ygZUtjPXBz2zX0/tGTkZBqC7s7W/tZLW+t4rm3k4eKVAyMPcHrQByfw0n8BXnguK++
HUVtFolzM82y3G0JKeXBX+E57V2lU7HS9P0u3NtptlBZQElvLt4ljXJ6nC8Z4q5QAv8I+tF
H8I+tFAA3X8BSUrdfwFJQAUUhoHSgBaKaTk4HWndqACsTxbr8fhXwZq/iSW3e5TTbZ7gwoc
GTaPu57ZrZyaxPFtpLqPgPXLGKEXE1zYTxpER99jGwA/OgDwHxDrtzp+n6Z8ZPjBa2MyRxL
/AMI54bsCZFSaQBhI7nhnwOvQVx1jpPx++K+o6n4/0jXrnwrYzEyafZXdy0UckfTaqgY2gD
7zjDfhWhrdivxH/ZA0TStDla+8TeF0i8/T1GbmN4jslUx9eB09cU3WvjJJ4y/Zi16z065l0
jxTpcMNrf2f3ZZIVZUZ0HUAg8jqDke9AFfwV+0f4i0Xw34oi8cvaavdaSI4rEQRKhuJi+zB
ZPlKAqTuA+magHiD48ePNDt7rWfHWg+GPD17C00jfbY7aTySTlSq/vOgPoam1XQPhX4c/Zq
8KNJ4av8AUY/EL2/n6lpWwXC3IBK5L5HUsoQccVyFn4S/ZsuBaW8/i3xVaajK4hkiurYxNC
5bG1wEITB9DQB2/wABfF+q3njfxP4HhlGu+Gbe0Movrl5ZreB4wQrKJfm2SZ+43pkVfhPiu
P4ID4jXl/4WhhnUzW0EHhuOSaJmkMccURztbJ6ZB61c8bav8Ivhx8MNb+HvhXxL/Yeqsqw3
LaZD593OQMFJGPALA8nIwK8k0X4heDrHwno9pr3iLxte2+nXERj0mGa3+yosbhkIYDLAEZx
1yKADXP7H0HwjqngX4j65rFx4kvZodSjsrRUmXSZACQjszBdzK3zAYC5FdR8PdO8a+JfBN9
P4Z+OF7Y6NpyNFqlrqMX72xixuPlsCwI2ggFSOlN0SXw14M+Oaa94stLLxH4P8ZhnsdYulE
y/O4YbgwO1lJ2MD0qTwBpVjqOvfHbwXb3Udjf31vcfZHjIEflI8hIAXgLyvTtQBj+E9Q8Ke
EvE02p/DFPFfi7xXextY6ff3tt5dlvkwrSE8uQvUZOK+vfhz4Rl8E+B7LQ7q9a91As9ze3J
x++nkbdI30yf0qr8J9Tj174OeFNXS2S187T4wYwAApUYJAHqRXcbQo4GMUAOopAaWgApCM9
eec80tFACAYGMnHpRtGfxzS0UAHfOST600opJJA5p1ISc0ARvbwyEGSNXYcAsoOPpnpQltB
GMRxRoOfuoB1/CpR0ooAYIlVNifKMYGO30FYXjDwtD4x8KXnh251XUNNhu8b57CbypQAc43
eh7iugpGoA8B0/8AZk03S9OuNLsfiJ4ms9PuD+9traWOJJBjGDgc9/rmrVr+y38OoLRLVtR
1+W2BDNA14oRiO+AvH4Yr3NQAoA6DpTqAPEk/Zg+GZ1OC8vJNa1COJs/Zrq+LxOOykYzgeg
IrubX4T/DOygt4bfwNo6rbHMRa1V2U5z948nmuyyc06gBqIsaKiDAUBQB2FOwMYwDRSE0AG
0V5P8Xbmfw3rHg3x3ZwiX+ydSFldoerW91iNiB3w20/hXq/zHoa8i/aEJPw2soYwTeza1p8
Vn6ed56kZ9sA5oA8Q+Pn9oyfFfxZY6PqZ0Oyn0i3k1OMyENq7AkRRxRjmRiWVTj8a3P2TvG
OqRTaz8MtaDwtpym6tYpRh4cMBLFzycZB/Orn7T2s2GjeN/AN7FBG/iOx866imcgRrgDZuz
/CJBmuB/ZgubjVf2gdT1e/upry7m0+eaS4kAJkZnXL8D7pycYoA6W41L4g6b8R/ETWHgzxR
4g0SfWL5NSjhc/Z9RgPyRRqG+5sBIO3GeOa9q+ANvqlp8GrGz1fT7rTp4Lu5RbW73eZEnmn
ap3c4AOB9K5z4tfGXxJ4D8Zp4a0TStOka8s43tZrwy/PK7lWOV+UIgG5skHBrv8A4YeMpvH
vgS18Q3EMcMzSy203kvvieSNipeNu6NjIoA7dT1GOBTqjUNu3Hoeo9KcpIyrcntQA49KQHJ
pM+vSoZrm3tITcXVzFbwggGSVwqgk4AyfU8UATk4+tJuPevEviz8Zda8E+LbHwroWmaZ9tm
tGvDea1M0FtLgkCGMjgyEjoSO3rVLxL8eLjwz488C+Hr+2tEg1i1gn1Zy257VpeFVNpwfm5
J9KAPTfiN4oi8H/D7Vten0u41WOCLD2tt94gnG4nso7ntXnf7L+hrp3wai1V4mjm1u9lvTk
fwZ2IOfQKad4ivNf8ffFvxB8HdUuItP8ADS6dHetc2Dsl3PGxUBMn5du4kEdxiuF0/wAZfE
/4c+HvFWj6XDod/wCHPh3cJbyC5V1ubmBiHG0jjcFcc96APojx25g+G/iWVZBGy6bcYZhkD
92R2ri/2dZY5P2evCvl/dSB1PsRI3+Oa5C4+OOn618cbbwBPd2I8LahYC3nZwC7Xcse4R5z
0wQv1rg9H8T+Ovht4i1v4Y+GdZ0uGx0nUo4dOtrrT5Z2uPPbesRmXhDgkZbHNAH2CCD0pa8
J1/40jRf2gNC8ENe20WkeWINTYYYrdyj92hbqAuBn3bmvdRnaCRg46elAC0UUUAL/AAj60U
fwj60UADdfwFNPSnN1/AUlACCkPWnUZBoAYOG3bif9nFLzmlLKOp74pc/Nt70AIwVlIbp7U
gCgADBxyM+tIOenrilwfSgDyHxz8HEvdV/4TX4eXSeG/HELtOLuP5Yr3I5jmXoQcdfzr5y+
I7eGfF3ieHVfFXh3xR4L8TpEYdWWw0szwXrpjLIQRycdTlSOua+5bi8s7C1lvL65itreAb5
JZnCIg9STwBVO4vbJIROby1RJlDwvLIoSQHnKk9fwoA+WfCV34P8AHmr/AAy+HXhG01mTSf
DU82papDfwmJlZVzGXP3eZCDge9dr8YdMbTfid4T+IGr+EhrHhDR43fUXt0BaCUuAJ5F6uF
6/hzXtenav4evFubiw1DT5zEuLiWF0JUD++y9Px9KiTXvCmtD+zLbWtM1IzI2baOdJTInf5
c8igD458Q6A/gXxdB8Q20Ww+JXgnV5p54JVQyCIysH+cjOGHQE/Tio/Evxo+FGs6FqNrYfB
6Cy1K+sntIrwLEjQufunKjPHXI54r2bxD8LfC2j6zNc+Cvie3w9vZnzNZR3aNBIx6ZgdsL9
OhqOT4P+MJprY+Ivjg0LXL+VaLaWEEIlcjI2g/eYgdqAPELfwFPa/ATSLXxdp+ovqWvayq+
HtMidY5YyyEOzB/lVZMKxHsD3re8B/B34i2F5eaLa+FdQ8PyatEbHUdcvLiJxDas+6QQhed
zAAZ7V7VpPw78BeE/ENrqPjfxadc8RiQS2tz4gvgCmOAYoyQAATjI716mPE/hqOxnvH8Rac
ba2kEU8xuk2ROf4WbOAfY0AP8N+H9O8K+F9N8O6RE0djYQrDGpOSB3JPqTWuelU5dY0qBrJ
ZtRto2v2CWoMg/fkjICf3uB2rMvPHHg3TtROm6h4q0q0vQwRrea6RXVjjCkE5B5HFAG+tLS
KysoZWDAgEEHPB6UoIPSgAoooJA70AFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRkCigAooooAKKKKAGn
rXk/7Qcr23wkW7iVWubfVrCSAtwFkE64JPYV60SACT0FeQ/HCRdY0vwt4ItBDNea/rlviJm
4aGFhLIx9htA/GgDx345+FJ/iB+0/4S8L3EpgtLrS1knuE5EcQZnlIPToP1FM+C1xp9z+1N
r83hVDJoYs5rO3eFSUtoYyix7mP3Q23I9c+5qn+0F4iksvjFq9g1vdPqsujW+n6N5UmxIVl
Lee+VIzkZUA9DnNdt+yQ9jB4R8TaNEkB1Gzvg0t1CQ4kRl+UBv4gpU0AZGn+ItV0r4ueIry
z+D+uXes3kUl3Lb32qIYPIZ9pljjcYC8Hpzz0xXuPwl8YQ+O/h5BrqaPa6Mv2iWA2Nq4dYi
jEdgBnv0r59+Jmn+Lte8YR+HPiH4o8HadO0Ml5Y3F9ZPHi28zHlGZWAJP9z8jXtvwGsP7N+
FCWX9raPqohvrhRPoxzbAb+FXgcjv1+poA9TGQME02jkjJpx5U4644oAbx36V4p+0gUPgjw
1FdyKNLfxFZrfbiVUJuPXHbOK9oRmYIznJI4GMZr52+NXxJ0vxPYah8L/B/hqbxtqd0oWWW
zBeOxkB4YsvG5Tjvj1oA6T4xeFdX1m1vRc+LfDGneFLqyWExa5b7mtJA2TPA4I+Ygjg189X
cfwo8P/DnxH4fv/GemeJfEeoGNdP1OysZZpLNUwBk4+U8HhfWvRPhD8KtJ+Ifh9fFHxM1TU
fEeqaXcyae2m3M2IbTyjjyyB17HIIFfQejeA/Bvh2dJtC8K6Zp86ZHnRW67un94jOD3oA8k
i+FfxMvNcTxnp/xAsNN1K/0WHT5XXT33qgUYcZPyvTU+A/i+7GvWOr/ABFSbTfEbQNqfl2J
8+cRBQvzMxCk7eTX0FuA46HHQU7owUc5oA8Aj/Z8cfC+TwkutWUWqDVxqUesR2OJYwrZC5z
k4wBnNUbXwP4uu/HPjTStJ+LNja67erb3GrwQ6PgxZXCPGzN8vTOR3r6NLDbnPFeH6E5X9s
3xaAm5ZfD1s28HhcGgCOf4C3974C1zw5qfi6G71HV9Uj1I6sdPHmqylflPzc/dGD2wa9o0e
2vbLQ7Kz1LUDqN5DEqS3Rj8szEcbiuTgmraOhztJwDjmlaRFxuON3SgB1FIWG04PamxtvQN
QBJ/CPrRR/CPrRQAN1/AUlK39KaDk0ADEAcmmqDnOQQacQCMGjheAKAI2UqhLc45pXY+VvC
nIx+tPPzLg+tLz68elADR98+lKxIAIoAwaCeMYyT0oA8U/aDbU9d8P6X8MvDjW7ax4rmZNk
0mwCCFfMYn2JCivGp9XstY+F/gfw74lntpvEHhHxdBpF2jSg7o9xGR6qQFH/Aa+vLvRNIvt
XtdYutKtrm+s1YWt20YaWENwwVsZXPftWO/w98C3FzLcTeDtGeZpRNJI9lGXeQHIcnHLZJO
aAPnT4WeJfh34Wi+JGi65f2Ng+ra/cWUVoqbmniYMirtHPljJ57ZrI+BWm+EdL17wXq99rX
h83kzTQ2ttYIy6gLpiVVZiM702ZPOAMjrX1Cnw4+H63bXyeDNFEzMXMv2KMMSfvHOO9WdN+
H/AIH0e+hv9J8JaRYXkJJjnt7REdMjBwQMjigDwD4iWnwyPx88Vnx1Fp0cH/CNRsr3AXcbg
uRuUdS+MYxXldlrXjXV/DOha9YvB9m+FdtFPcR3ku2WWR3JPBHJ2BRzjmvtrUfB/hTVNVTW
NS8N6ZeahHgrcz2qSOMdOSKlk8K+GZRfF9A05xqKhbzdbIftI9JOPmH1oA+L/iJ4i8DeIPF
mo+NdK1TSPFpv0tYpdC1GKVbuBtoO2zlXjg9fTkc9ajFhqE3wx+K11p97pGk6Imqg3mjz2y
vPu3LgLJkbQOQOD0NfYsXgXwdZajBeWPhXSbW4gO6KaKyjDRn2OOO3vV8eG/D5F1E2hae0d
2Q1yDapi4brucY+Y5z1oA+WfiZf6l4t1FPEvgvV9NGm/C+xtbkkzEefK6hjtwMfKq7fT5iK
4z4l6hp3jnxxr/iDQBpl39t8MWl9dweSssyYIMwiI5WVVOSfRTX23D4c8P28VxDb6JYQx3I
CzqlsgEoHQMMYNEHhfw5a3H2i00HTrebaU3xWsaEqeoJA6H0oAzfh/qmiax8PtFu/Dd415p
QtUhgmYkswQbTuJ5yCCK6cEKcE8more1trKBYLO3jt4UGFiiUIq/QDipcBjkjkUAOpMYORS
0UAFBOKKCM0AAOaKAMUUAFFFFABRRSE4oACM0o4FN3U4cigBrOF6At9KdRj0ooAKRmCkA9+
BilOewzXFePfiDY+CYLSCPTrjXNbv5PKstIssefcHGWI/uqoySx4oA6DXtc07w9od1req3S
29hZxNNLITgKAM4z7njFeU+B4Wv7zVPjj45j+xNPZk6ZaTgD+zLBQWB56SSdSevSuclNzeD
UfiB8fmutH0nT7gS6X4alkRrbIXKHCnM8vseAa8E+J3xX1/wCIMyXGvW2o6X4JklY6bYWiL
H5+3C7mc8Sbe4HAJxQBFrXiaPxZ4g8T/EXWI49D07VJDb29zMRLcCMLtMNrH3dlADScKMnn
mvqH9m7wTN4N+E8d5fQNb3+szG9eORQHjjxtjVj3+UZ+pryn4Ofs5vq91YeMPHdu9rpaFZb
LR3JZ5k6oZyfurnHyjGfpX1+kSwwrGihVUBVVBgADgACgD5D+PmqeB/Evxe0zTfEPiG00nT
9LtHWe+gtftVxHcg7vIdSeBjBHGDnFew/s6/N8H4ymhx6VAb2byXjhMIvI8/LPsP3dw7dOO
K+ePjzNCPiBqlrLN4Wg0xb9HlGlqp1cttBy2RknJ6KccDNfTvwQewf4U2P9m6hr99Asjrv1
5NlwhB5UDGNo7YJoA9FIGMcnHWkcoE3OdoXqSenfn0qnrOtaX4e0i51fWr6CxsLcBpZ5n2q
o9zXzT4q8YeNfjtrcnhH4XfaNL8HxSeTqGtyLsEpxkqOd23HRe+ecUAWvEnxA8TfGvxdd/D
r4bbrDw7HKE1TxCpJOxSchMEcEjAwQTg9q9i+G/wAM9A+FuhnS9CM9wbmQPc3dyQZJWxgE4
wAPYetaHgPwLovw+8IWXh7RYRHHAu6STB3TykfM5z611LDIAzxnpQB4H8ECdE+KHxV8KXc8
UV5/aovoYHPzPG4Ylxx93kV74F4AHSvFfiZp9t4P+LHhL4umT7LYIx0jW5VHBhl4id/UB8A
nsDXs8UgeFHUqysoYFTkEY9e9AAN4nwVyCMVGxdkHlnYwY/SpnfaBlgCeg7muM1b4meD/AA
/41tfCOu3smnXt8gktp7iMpbzknGxZem72OKAOwbanJHy7txycBRjrXiHwYvH8XfEb4jeP4
YQmnXN7DpljIeS8cAwSD6Hj86n+N/jLUp7K0+GHga9x4s18oriJubS1P35GYfdBHGfeu7+G
3gax+HfgWx8LWUnnG3BeebGDLKxyxPp9PxoA7BVwuOvNNkUh0+XK55qQYxxWJ4n8WaB4P0d
tW8Tatb6XZKdolnb7x9AByTweBQBsoAibR1/pQkYRQB2zXE/D74gJ8QbXUtRs9DvLDTILow
WV1dKUF/Hj/WqCAQM54ruaAF/hH1oo/hH1ooAG/pTF609uv4CkoAQsFHNNJ6E9DSsAeopOC
VXvmgA3YZlPakDOXbn5f4eKMcnd1p4AA6YoAAw6HrWH4t8Q2/hXwfq3iG7TzINPtnnKAgFy
Bwo9ycD8a3CB1wM1yPxI8PyeKPhvrOiW4RrmaISQJIcK8qMHRW/2SygH2NAHzjr+uatcahb
ap48+JviTR9dubZbxdB8KWplj0mBjmMzH2XGc16v8PfG+tHxJb+E9e1WHxFb6hpx1TRPEEC
BDqMKkB0kQcB1zk+tcLpviLxmPFPi7XfAvh2z1W+1SO3XW9F1KQ21xolwkWwhsjEkJAyMH3
q78D9E1DULvw3f7luND8OWV2i6gnEN5eXL5lWEnkxxqNu7uc4oA+kEyyZIHBxkd/wAKFfJA
IwMZJpFwBlcjPPTFCxgE9sHigAlfCHAyMUkT5BUL09aSRDgn14J9BSlCrNjkjp75FAC5LSK
wHBHSlDblyP5URoFiVTyR/Og9aAAdafSdqQE5oAcRmgDFFFABRRRQAHpSAkmlooAKKKKACi
gcnA615/4m+JVppuozeH/CmnyeLvFKLu/sqwkA8gf3ppD8sY9icnsKAO/bIRiATgZ4oJ4yQ
QvXOOleHz+Gvip4ktZ9a+I/xCTwNowTd/ZmhOqGMY/5aXDc5+leX6z4i+AWms9td+KvG/jD
cMAf2hM0TYOPvEoCPzoA+pNb8XeF/DUBuPEHiDTtMixkfaLhVP5ZyfwFcBL+0Z8LBOYLHU7
/AFUr959P02edU+pC9K8g0P4jfCCCZx4a+BWo392FwjyWouHOP9p9xFbNn8XvjNqlxcW3hj
4P29pEqqUDWkoKDtncEB/CgD0yP9oL4asqvJe6nbxN/wAtZtKuFRfqdnFQy/H7wnPcpF4c0
XxF4mXrJJpmmSMkfplmABz2xXm7+NP2ppoSyeBrOKPacj7ArMfoDJTR4x/asltjFbeCbW1w
QDILKNGPHoZMUAelQeKPix44aWHw/wCFY/BejyZUarrJ33ar3ZLYdD6bjiuCv/E3w6+Dsuo
39l4gk+IPxIugLfdcy+fckk4EYKDEa8/dX5jjHNcpqen/ALUPikR6f4jsNWaxPElvYXMFiJ
l9HkVjx9K7PRPhP8SZbex0y2tvDXw40mBP3k2ip9p1KU9wZnXhu5YGgDxPxVoXxT8WainjP
4oXsekWLOWsrPUAx849RBb2aZcliBnOOpya9o+GHwLlnurHxp8SbeFbiJhcWHhy2Xba6dk5
GUzjI7gcZ65rb1X9neOS8s9c0L4g+JLTxHY5eC+vrj7YPMIwWw3QeoFadl8RvEXhLxD/AMI
98S9DnttHt41SPxbtAtrlh1aYDiLcenSgD2E7M5Xs2CRx2qNjkhQN2SRj8adC8M9ss8EqtF
KvmJJGflYEZzn+teSeNfjv4R8NakdC8PCXxV4meQwRabpvzbXP99hwBn0z+FAHZx+APA2n+
J7/AMXPoNh/a92/mXF/cKHIwoGBu4UYHavOvEP7S/hS31uPw54J0y98Za7I3kpbWK7Y944x
uPX8Bjg5IrEtfh18U/i/YR3XxZ8QzeG9HeTevh3TI/LLKD/y1fPX6nPfAr23wz4G8I+D7GC
18OeH7KwWBCiSRxAyEHrlz8xz3yaAPCo/hj8UPi5q/wDaPxj1EaN4etpS8Gg2DD94M5G4qf
wycmvoHQ/Dui+GtFttD0DTobLT7ZQscUY4GO5Pc+pPJrUwFY4AGfSgDAwOB6UAKOoxxTJGc
q4j6jgH0qWkIAHHGetAGL4k0Cy8U+Gb7w9qcYks76BoZsjOM9GHuDg/hXlXwXvtS8Kavrvw
c169lvL3QQLnTZ5Tk3Fi5+Ug+3p2r25QPTp09q8O+LWmeJvCPxD0v4zeF9N/tiHTrJrHV9P
U4drYkt5i+pX9OO2aAPbJAHi45OQM9688+Mg8FQfCzU77x1o0Wq6fZx74oD8sjTMdqCNuqs
Tjmuq8K+KdB8aeHLfxB4cv0vrKbjKHlWx8yuOzCue+JPw8/wCFhf8ACO2VxfiDTNO1Bb2+t
mUt9rRR8qenX1oA5D9n74Xt4T8Np4p15ZZfEWrQqf8ASH8xrS258uFWPXgjNe3BVRcKuB6C
mqgUKqKFQD5do6egx7CuY8UeN/DnhG1uJdZ1ZIriKBroWaOGuJlH9yPqTnHFAFjxd4ms/Bn
hHUvEN8Q0NnC0qxg/PM+OEUeucV8f6n8VPE/xK1dtOm8Ntrup6gy/Y/DU0Zay00pwLlmByz
/MSQ2FA654FZ3jT4oeJfiV8RE/sGO4kBdU8P6So3SQuQQ1wwX7r4yec4/Cvqr4QfC+z+G3g
2K2uFiu/EF2DLqGobcvJI3JQOeSq8/Xr3oAX4V/D/VvAmlX513xJca7q2pyrPcM/wAsUDAY
8uIf3R7ADjpXpAYEkUEArgdMcfSmhMNmgCT+EfWij+EfWigAb+lR9TjvUh68+gqsgJXB+/v
xQA9n2x7gRz096cpWRmYHp94H1qJi3lrGADxkH8aczbXJAC/xZoAlXAXA4AqOR04LsFX0PH
41XnuYrSze5ubhI4YwZJJXO1VXqSTXkN5478UeP2uLb4WwQ6doCMVuvF2oELEFH3zbxn7+B
/EflzQB6f4g8VeG/Cdn9u8S65Z6RbE7RJdSBMn2B5P4V5Xf/tAaLq1rcWnw78Pa54q1J1dL
WSGwcWpl6BmkbjYD156VyukaX4RNxKfA/hi++LOvqWWbX9alJtImzyBLINpGe0YP1rrL3Q/
H8WlGbxb8VNK8HacqEGx0O1jt1TjO0TSHP4gUAdX8OvA48HeG3W9lN9r+qSG61i/f5jPctn
I5/gXO0CuRvtJ1v4O+ILjxB4aspNQ8B6jL52raTAheXTGIIaa3A5KZ5KAV5lqT6ddfFfw54
c8M/ErxfqmkXk3k6xrR1omJSYyUiRwAA3y5J7dO9ew/8K08RWo+0+GvjB4mgIIaFL149Qhz
j+LcBwfTNAHTeEPif4D8bObXQPEltPeIDutZQYZ1+sb4NdnkA4JwcZwa+ddT8EeILWe6m8Y
/D7RvG9ncTGd9W8Og2mpRScfvNrEE9DwjD2FN8K+JPFWgPc3fg3XZfiH4Qs5CLrSL0mPWdI
HcYfBcD0PXtQB9GgjOM9s0Ky7yuefSue8LeLPD3jLQl1vw7qC3drI5V+CskTjqkiHlWBB4I
rdIBdnXPze3TigCYMpXcCCPWlyPWoogUiXuyqARSk4IB6mgCTIopo606gAooooAKKKKADIo
BB6Go2O1S3pThwRjoRmgB3QZNZXiHXdJ8M6Bea9rd2trYWUZkmlP8I9h3OeAK02OCOcZ7+n
vXz/pt1F8UPEWreOvGd2lr8OvDdzJb6fYytthupY2+e4lB+9huFHrQBo20XjL4tRTa/quua
j4F8CY3WtpbOILy9Qf8tZpCMxoR0A5rz7UfibY6Bft8PP2evDEFzdzgtLqMaGd55P4mUH7/
r5jnb7Grl5J4u/aO8WyQaDfT6F8NNPkeB5woDXjgAMNvcnsDwvXk19A+E/A/hnwTpkdh4d0
mC0VAA020GaX3d+pP+cUAeF6F+z54u8WM+q/F/xnqM807CQ6fa3O8KV6ZP3QcdlXj1zXs3h
n4YeA/B9usWh+F7ONupuJkE8zH1Lvk12dBOKAGIohjCIAijoF4p4JxyTTWG4cU7tQAuTSEn
FFB6UANBxyTxTsimMDtPvxR/CMDOOKAAkb8Z5rjPiTd+B4Ph7qE3xB8iTQAP3sMxI85lO5U
UZGWJHArnPGnxo8N6LqM3hfw4r+J/F7v5EWk2alsSY6yP8AdCr354rkfDHwe8TePdXPi347
zm8uopT9j0COTbaQgY+dlU4J9s4PfNAHkunwfFrxB8Nb5NLOvQfDJbjNpbJtbVLi3LgCOI9
0AOTngAECvon4ReCPhj4Ws538DGG+vlIS+uJZRNcRSY5Rj/Bg9VGBXqFvaxWsMUFtDHFDGu
xEQbFRR0AA6fhXkPjX4RaSZrzxZ4Q13/hANbuGH2vUrd9kMqH7+9MhQT/eoA9hBYt94MoGM
985pVZWbaDk9eDxXzVcftA614c1jUfDt/Y+Htc+xYjtr2HWo4jdKMAO4OQGIyT0rpvD/wAc
tTdZb3xd4DvNM0VphFb6ppkn9oQMT/eMecKADlhwKAPcUfepJIyOuKMGq9rPDdItxbSrLBK
gkV0OQwI4IPcVaIO0jvigBNyk4B5oJGKiERDBs9uaeUJx7GgBQcHFI4DHB5B4Ixx+PrTznH
QYFQLgM5BJJ6CgDzfSfhhaeFfiZN4p8JapJpGmX27+0tDEe63uJD92SMZwjZ9K7vV9b0nRL
Br/AFO/gtYFO0GRwu9scIuerH0ry/4j/HTQPAjahpdjbya74ks4fNazjBEcCn+KR+gUccDk
186Q6v4h+JWsWs+i6Xf+PPFEb/aFvbrK6Zo7NyI1jPysyno7YB7KaAPTviZ+0Vfad/Ytt4c
sp7LTdVtTNJeTwkXZBZkIhjPIkBGQW4rgfCnwr+KXxQ1VPEt3Nc6EjRrH/beqyNJdzoMgCN
eMDae2F561798Lfg3p/g+zOp+J4rbXPFl5Kbm7vp1Exhc87Iiw4AzyRjJr18DqOCMYx60Ae
cfDj4PeDfhkkj6JbSXOqTDbNqNyQ0zD+6vZF9h1r0dSqjaCB7Ck+YHaQNvX3FBQFmOeGGPp
QA7cpYqDz6UgBzTVRlUj9akoAX+EfWij+EfWigAb+lMyOwp7dfwqInDMPyoAUcuoC8UkzAL
tKFg3YHr7VDcSSxAsqcKOTXn/AMUvEN/Z6PaeE9ALnxD4nlNhZBDhooz/AK6cnsETJHvigD
gNY169+KGoa/pmv3EGjfDLw3cyLqeoW8xA1Z4iP3G44wgOAwGckAZNW1GjfEDwW3ibXtQXw
/8AC3TwXs9Msm8r7ZHGdoecryqZHyxLgnvzxVjR9G0TxJ4ztfA+j2cTeBfAhXz8nKXmo9VV
/wC+qcu2f48Vk6N4XtPil43uNUhhtrb4Y6ReubPTrddser3gYeZcOBxsD8AY5xnHOaAHRfF
PxDBptrqln4Lj8PfDG9mTTbTUUHl3cAkBRLkQ9Fj3EdRz1rldc+HEXgPxC2seO/DNz8TNFn
LNJrkskktxYnsXhDbWQeoAr6R8UeHNO8Q+CNU8N3VpG1reWrQCFVChTj5CAO4OCPcV893Xi
bx7/wAKx+EuteHdYEmoTXEmiXtleECC8kwyBZfQ/uyB9aAMrwl4W8Nav8K/hLpGo6dDcaXq
3iC7kuIsMiykxy7SMYI4VfyrvvF3wq0TwR4J1vxX4J8QeIvD13Y2j3cMFpqDNbs6jIDRvkH
LdfrXCWI8QN8GPhB/wjf2e314a/cNapcZMLODP8pI524G3Nd14n+Jtn4n+FuteH760fR/Fy
S29rfaLcH95GzzouYzx5iHrkdqAN/xL8TNf8MDw5YweEbjxHcT6WNV1ZbVtstrGNoLqvRmy
Txx0qv4gbwN4q8JD4yeGNSksNUsbZpYdU09Mzkj/l2miH38t8pVucng961dBuU1D4/eNZlY
PFpenWGnqmMBSxaRvw5FYXxA8Kf8ITcXfxW8FSLplzY4udW0xTtttVgBAbKfdWTHRh1NAHJ
2eseJ49bvvEmg+GR4e+IlvaR3OteF5SPI123OD9oiIPEi8jIyQflOete9+D/Fem+NPCdh4l
0sMtrfRB9kn34mHDRsOxByK5b4geF5/G3hrTNc8Pn+zfFGnbdR0i6YlSkhAYwv6q44IPHev
N/h54j/ALL+ItnrttaGz0HxzIba9shuK6XrUZIkix/CH5PvigD6PGMblGNwpwGQCeTUIcbS
QwwCQcdvSpAx2jjDehoAdt560tFFABRRRQAUUUUAJtHfkUHCgk9BVPUdV07R9Nm1HVb63sL
OHl57lwiKPqeK82l+NekapG8XgPw7rPjO63FU+x2xhtwR3aaTChfcZzQBu/Ezxz/whPhRbm
ytGv8AWtRl+w6XZoNxuJ3Hy5x/AOpP0rwP4uaTL4D+DXhH4Xf2kbu81q/8+9kdS2WLhyqqO
NplcDB7CvQrXT7DwMT8VfjRrqz+I5mKWlqrl4dP3dILaMfefGAX9q8h0PxRJ4x+Mlp8VvHV
hdWXg6ydlt7i4Q/ZLNx8sCEn7xJOWYDG4jtQB9Y+DfClh4L8HaZ4b045hsogrS7QrTP/ABO
2O5Oa6CoYJ1ubaK4glSaKVdyyIcq467h6ipqACkakyd4H+zmlb7uf89aAEBxSgg/WoDIRHv
JHAJOfTOM15V4r+PHg7w5rR8P6R5/irxJI/lQ6ZpQ8wl8/xOOF/DOKAPXM5+7yO9Rz3MNsn
mXE0cCc/NK4Uce5r5zvbP8AaZ+IEbyte2Hw+0wuVFur5uAuepcZJ49xWzpn7M3hoX1tdeLP
FWveK/JzmC9umWJyR1wDkfnQB1PjX45fD7whayw/2zFrOr4xDpmmt50sr9lyuQo9zXn8Mvx
o+NmnQPCyfDXwxI2SEZ2vb2Pvg4BVfrtzmvYPDfw28B+Erya+8N+FbDTbmTGZIo8kYHGM52
/hiusVMjLjmgDhPAPwo8G/De2J8P2DNfSqEmv7lvMnm75J/hzk8DHvXdkgAjOMdsetK3p0A
pP4lGB83X8KAHbvasvX9B0jxR4fu9B12yW8027XZNCxIDDOeo5Fam2mn7wA/GgDzyL4JfCa
HTzYL4B0gwsMENEST3znOfxryP4g+AoPgrazeJvBRvE8J6yx07X9I+0Hy4Y5hsWaI9VZSep
z6Hg19OscMp7ZwayPEeh2vinwxqnhzUow9rf28lq+enzAgEe44P4UAcH8FtTsbTQLz4e2V1
qN+fCri3+2Xdv5KTxMWMfl8nKgcA55ABr1beNufavjn4d3+q6P4o2G51K58deDIZdNutBWR
ca1YoT5RQscKYwcnvjB719OeDPH3hjx7oR1Pw1qMd2qYWaLGJIGxyrqeQaAOrBzj3GaUnFM
3ARh+gAxQxz8uOCPvUAOIzgA89xXkvxp+JqeBdDj0rSZUbxDqSMY+RmzgGQ902Rghe3Tr7V
3Xi7xJZeEPB+o+ItRJ+yadA08ig/M+MBV/FiB+NfG1jZ678ePjdCdcjlhtHjW7v1Q4+yWIO
YbYkDBLE4PqT7UAXvhX8B7/wAfzLrniK6urTwg0rTxLIdt1qbEgl267UOMg/ljJNfY+kaDo
/h3SoNL0PTbfTrGIgLBboFXp1OOSferNtBDbJDDboIoEiCrGgAVQBgAAdgKlYyEop4DcjAw
Qe1ADiQuNxOBweMAe9OUnAJGMjIquA5AYsWHRh71MpYySd1B49qAJPvc0ZxxTQ2MKT8xPpS
EtknhgBk47UASUUxWZkVgAM9jS7jQA/8AhH1oppY7B9TRQA5v6VH3z3qRuv4CmP8Ad7DJ6+
n096AK9zCHiaEsYw/LHp096+dvjZqk+hfE/RtWjvLvRtQTSZxpGo2pWQTTBwXtpYm4AYso3
DnrVDwTF+0PH4ZuJvCjaTcaR/ad0La21zd9o2ea33mPbg4rj/G11498ZfFrQ9G8faVZadPp
M1tCsNhKZY5DczAh8nvtT8hQB6lrNhqnwx/Z5sPCuisJfE/iGaPTjcZzm8uXzM5PsGbB9hX
rPhDwxZeDfCGkeG9PYmDTbZId+MeYQOX+rNzmuU8XxLqvxr8C6LIdlvYi51rHVXaNRGin05
fIr0iSUkSYwfKGST8oI9TnpigCR1Ik3DO0ghmHb3r5P0+Fz8G/A0odpGh8eyFSPm35uJefw
rs/Et3o3xk+LNl4ItPE01z4a0i0kvdQGlSsFnnDBBE0i8AAc8HnJqf4kaQvhHTfht4d8IeF
L240uz1oXsttp0DS7BGpY/MxwMuxOWPrQBwcem3uufCT4VaQL2502a48T3US3lq2yW3w8xD
p78dO9ddf6fpGveOtF8NfF+zWz8YWE6S6L4is/wB1Fq6IwOwdlfuyHvytcZbXsyfBb4btpm
saZp3iS3165u9PstWlKi5Yzyr5fy8YywG4kL71BqvjnW/Gfhu40Lxt4p+yX8ckkN3YWnhKS
6FhMjYOyZWOGUgfMtAHoLeONJ+HXx38fReJbTUPsmqGxuf7Rgg3w2sRj8oeaRyq7uM0/wAd
+I7Pxz4xj8Caffx/8IzoezVPE+pqwMSxJ86WwYcZbjI9qv8Awu8T+DvFfhubwNq/iSPxNrn
2Y2ly1/ZNZ3N1b4OFIb5pMc85yM5rhfC3h+z8deKL34fWdpH4U8F+FbsfbdCDEX2quGJWSd
uph6Y5NAHX/Cf4k+I/FPjO8GuQi20DX4pr/wAORsmHEELiNwR7jDD1rP1XwjqkP7SCeH49Z
msPDniGRfEpSNFZnu7cruUMfuDoeOa6j4opFpOq/DzW9OjFs+na9BaHyl2hIZl2MmBwAePy
FRfHjTLu6svDd9pMhg1O2vZ7WGSNsNtmt5FK59SVAoA9XsNS029ubmKy1G1urmL5Zo4Jkdo
8eoB4rRCgcgV8KQ+MvhvoPwa8O3/hd5NL+I2lyRSzSQxybnIkxKJ2xtYMuTg5r7isLuK/0+
1v4G3xXMKzIwOQQwyCPzoAtHpTCTjrTgR60FlAycdM0AJk7aUdK5Lxj8Q/CPgVLb/hItYEN
zcH9zZxIZZ5z0wkagsa5XVfEvxK8XQLZ/D7wzceHoZiofXNfVY2hQ9WjtzlmP8AvYoA9I1j
WNN8P6VcatrV9DYWFuu+SedwiqMep6/QV5NY+Kvi58QVuNS8HW2leGPCkrlbTU9Vhd7uWIf
8t1h4GD1AbHBrkdZn+EHw4ljm8Xaxe/ELxYr7wbif7UTL/CvlglI+c4UgkVhr8PPjV8YLj+
1vFmuS+FtIn5hsGLxiKP8AurACOQP4nPPpQBb8Xa38MtI1mG5+IHjrU/ifqun5MWkW6J9kj
cdykYCbv94mmXH7UWu6k9vovgb4cwm/lAMNvJc/aCEA/wCeMQBHAHGcCvR/CX7O/wANPCsK
G70ptfvF5a61I71/CMfKPrgn3r03SdA8P6LJIdH0TT9NJOC1rbrGWH1AoA+X/D/wt+Jvxa8
ZN4g+MFxd6Xpln8sNqQImdSclI058texY/N2r6U1zwZ4a8R+C5PCGqaaj6PIixC3QbNgX7p
XHQjFdGcDg447UxmG4cjJ6e9AHz3dnxr8ALNYtMs5PF/gX7QsNpZR7mvrMEZLF8EEZBAGMd
Pu17T4a8VaL4ps0udJvlkk8pZJrVyFmgyOkifeU/WtzJx8p/KvmT46SfC7TLpfEOm+NF8L+
OS4nW60dPPmuQo2gSqhwRwOp/A0AfTvAIO3PbiuD+IPxU8I/DrSnn17U4xe+Xvi09D+/m4y
AB/CCf4jwK8J17xX8XvFvg9brUtctvh54OMcMDazqULR3V5KQAWCrlkDNnkBa9N+HvwP8Ge
HBDr17K3i7WZ4wx1PUX89XyckxqSQo6YPPFAHFWF58X/jtbGaBx4G+H998oeNle6uY+h2t1
IY5GRgcV7J4F+GPgv4eadHbeHNIjFztAkvpwHuJj6s/+GBXYRiONFhiVY1UABFAAUdBgDoK
UNCIy0ciHHGQQRn0oAk2jHI5pvTpQ3mbM57fN9KVcFVI+YY60AIOOlOBJzUE88VrayXV7NH
DBECzzOwRYwOpLHgV5Uvxz0HWdbbSfAeg6t40mhk2zy6fEEggx/EZHwD+HXtQB623WkZgCo
xz2pFO5Awz6cnPNKdoOCmSOPzoAf0qNlIJYHjFKZFBIAOQOlNlY7MA4LA/nigBcAqhIyetO
CqRyB1qJSQ6nJZdv68UqElyDzQB5b8QPgvpHivxLF4y0TUrjw34vtNrwajaYYOy8KZI/wCL
0J9PWvA/Fmja54P1651jx74bm0u4uGEkfi7wizLEsoHyyT2wwpBPUHB6mvtAyqGOGUbOW5p
skMU0bRzRJJA6ENC6gq31BoA+etF+M/iSx8KWOr/btH+IGm2m86pc6UTBfRIAoT/Rm5ZsnL
EDGOeK9N8DfFnwV8QYQ2g6uoumPNjcjyp1IAyAp+916is3xR8C/hz4puZLyTRP7K1I8Le6S
32aXGO+Plb8RXzh8UPAnjv4P2+m65pGvvqulWUmLfVJLdFudMdmGE38nD9D2oA9H/af8ZXE
ej2nhbTYYr2zYG91OWFiz2ZjZfJDAHgM5HDdcYFdx8C/AV54V8ET63r4MniXxHJ9vv2PBUE
HZH+Gc/U14D8KPDus+PvjFLda3HDfw2N4dT1y+jwYruY8wQ4HBCnDbenJ9K+2GlRAnQZJAo
A4T4q+LtT8H+CzdaDDFc69fzx6fptu/PmTSHGcd9vX6CtbwF4a1Pwr4Xh03WvEN3r+pNI88
93ckZ3vywUdlz0ry2/u5vGv7X+m2Vsv2jSPBFk8s7BvlS6lXA+pHA/A171hVIUA8DrQAoRF
DYG3Jyfc0gypOBjPU+tISMHBGQM4qOJiSVbhhy2aAJP4hT9q7t2ORTCQCe31oDAnAYHjPBo
ACil9+PmHepMD0pCRt6ikXlQTxQA8gbRx3NFBI2jnuaKABv6VBLloyCM+gzjPtUzHnHsKaQ
AOcYoA+NfFA8GeFPiJH4Wg+JvjaTR9twup22nSyTNbS7lZYRtU/e3NnGSK1fGvhq4n1TT/A
BLZJPH4K1ubRoFneeSG/gMZMQHPzK3zZ3e9XPFFv8TP+Fz+NtA8FeIngtZLqyvZ7S3t4zc/
Z51CSSRMw6JjkZ710egaRfS/s9eI/A2oeZc6x4TvZYxJIxYyvA4uYXVj1yu0n0zigA8fa5d
+APjB4YfSdG1XxHOfD9xptnbRsZJZ5RKhBkc5JGBkk/pXEeLPFHibWpY9G8ea3dy6tdDCeB
PCS5OCeFu5xnGe4BzjNet/FXXJr/4eeH7zS9UGm2Wv3ttZ3OrW4BltbWcfNsb+Esdq7h613
nhfwZ4c8EaUNP8ADekw2qqQ0kijdLK3TdI5yzH1Oe9AHj/gSPx54T8WeDtC1TSPD3hfQtZN
0h0bSYi8kbRx7g0kxJLPx6nHc9hq6T4ef4rwaxrfijxNq40S31W4s7TStPuvs1u8UTbA7sm
GkLEE8nGayfiH4shsvGHi/W7Nwy+DfD7WMEoxhb+8cALk9woUnHvTfCfxDg8O/DvSfBPw90
KXxfq+l2scV5dRuIrC1nYFnaW4PBOW5AoA5G++GsHh7xH4I8H+MPD9xfaVDqbW2ia/pl2Eb
y5H83yrmIgn5SOo6gGvbfhnbpBZ+LDGgjWTxJeHy0yExuUAevvXlupWXxMuPFXw88S+N/FG
lXdrP4jgW10vR1DW8JKvuYyfxEAEcH1rF1PV7fwp461q7l+IPirw3qeoa5dvbW9rY/bbGcK
yjmLucYyM5oA988afDzQfHFjbm8km07V7KfzrHVrHCXFtJn7yt3B6EHivIg2u+KvD83jS0M
EfxD8DX8+nx38I2xa/HEN0keONwKg8c7WBxxVzT/E/xe8c+Hp9G0DUvCWqw3uIW8Q6XctFN
YRtw7vbn5g+M4HFcH4jtdRfUI9S8CStF4T+EoTbO3P9o3QdTcNx947Sct7+9AHoPxM8Q6d4
4+B3hvxXpUxhFzrOnSJErYeOXzfnjx13A5rpviBb6/H438Fu+uQyaVPr1rEmn/YwJN6h2Mh
lzk4weMYOa80g8Ial/wANO6doFtCx8IXF3/wmMSEERQuYsEen+sINegfFHxHFY+OLG4KrcR
eDNIu/EN5EWIHmMvlQDI7ltxx6UAcD4p+JPwbb4O+M/Cnhm3TTb8tOkVnLbFDPcs+C8bcjG
cnGeBX0Z4Qtrmx8EaFa3gZriKwt0kzgEMIlB/WvlnwnqnivxjoUfwy0/wAKeD5UeaDUru5i
ZRBDBKwlMQXOXmBznB4r7CRfkUAYAGAKAHBMnI4Oe9eVeJfFupeMNcn8C/D66mjaCUR63r0
I+XS0/iSNjw05xjAztzk10nxQ1yXw78KPFGr20oS5ttPlMTlwuGYYGD688fSvEfiZfS+D/w
BnTwb4M8NO0Go+KPItzLH8ryblV5XZhghnLKCfc0AWtW8U/Cb4JahPHolndeLfF9wv7yd7r
7TPx08yZvuZJPypk9eKzZdK+PvxnER1W9HgfwxOAxjQGJpF9NgPmOT7lR7V6n8Ofg14R+HG
nxXLQLqGr7VEl9eBWaNv7sYPCDJPue5qr8Sfjx4R8CR3dlZXUOueJUdYl0qCTB3Hu7AYUAd
eaAG+Cfgz8P8A4UWs/iG5eK8voQZn1XVNim3452DhUH6+9ZviD9pr4dadKbPw8174r1EfIs
OnW7EP64cjn8M15Ui33xUl8T63428Qf29caFZNqMHhjTLh0sLfA+5JKowXwMkKefWtHwn8f
NO0XwRqFxJ4D0W0v9L+zSafZ2X+jCSCRTl1LqW+UjBIzu3cZoA6D/he/wAVdQQXmifBLUlt
lYK8tz5hwoGSBhR+eKnX4v8Ax6vBeLa/BIxPBGJR50kgIBHGBxuJ9Bz7VFfftKamhsNYs/C
8C+HfKtpbp5bv/SCZg2Ai42jDKVyeue1eYTfGPxDo9p4svNH8b2KatrF9aX8CWytMipJC2+
NPMzsKsFDe44AoA9YuPi18eYY7G2f4Ij7VcBskzt5ZwM5zn5eMn5j2rj9V+O/xY8m+tp4/C
XhyaILGpWf7TIzMQoKBWYNjPJPA5r0L4M+MtX8ceMtV1DVdZ1GWFdNtXi09oDFaI7ribt8z
B16ejV5NF8JvF8ln4s0fT/Bmqz3N1eXNvZtdGGKyggeQOs67snfxjjseooA63VtA8c65qWi
/8LD+PWjaCZg0cEGiy7GnQjaxDZUFiRgnnB6V0Hwn8L/ATTPE8+ieFrpfE3iOONppbu9haf
Co2CFZl2AgkHjnvXE3f7PXjvXI4vssWj+G7OS4Z20x5DMLPAQrIGXO4M6s2wcAt36122j/A
A+T4PbPHnjHxvaRWWnXNzLIttYMFkFyFDxcsSBvVWGOh+tAHtOveHdG8UaNPoviCwiv7GUB
HhmGRwRg8YwRjOR61w48N6N8JrOy1O18US6J4I0qKbz9LlzOJ5Hb5SG++WB4VRn0ry3xj+0
L4lsPGMaeFtKAsZ7VEWw1u1a2ZJJHHl3RbvGwOPbvivNE0nxp8W/HWqzaLp2o6pHPn7aL25
eOC0m7IJM7QYWB2bR8w6+tAHf+Mfj34k8W2WuWnw+ksdM06C1jUy6jmK/kMr+WzQpnadpIB
HXn1rrP2ePD/i7Q7e7kksr6x0K4i23VtqTEyLfo2DLBnkxODk7sc9K8J8JS33gDxwdN1XQI
fGPiyJfK0/R96XMdvdvJkzFlB2YA5AOe5xXq198Jfj348lv9a8U+PYdAuZ4vKh060kcRFR0
VhGcKOTySxzQB7R4v+Lvw48FTG18Q+KbeK9VcmzhYyygdvlXJrzPUP2lbTVJFsfAfhC81C7
kDeRdalItlblsE87jkjGeMivEj8NPG/wAObi8Pjbwvc3miXkflzavo8UV5cW53BvNDsCwA2
4wccE1714a8A/AX4l6fJqOkGPxDMbaOCaWS5k86HAADlMjY5x1A55oA8MvfEHjr4p+Jba21
Q6t4oF2y/ZtO09ZLPSFKn5hLIRl1GME989a90sPhD8QNa0y50rxX4xtfD/h6SNRFoXhWEQJ
HznBkIyfT3qKPwJ8VPhTMH+G2t/8ACWeGIFYnw7qrhZIl67YpAPy4/A1vaD+0L4BvLyHSte
Go+FNVmbY1trFs0SrJ3Hmfd/HigAsvgVp9jq09/b+OvF3my27QIj6kSIgVxkHuR1Gay/FOp
/Ej4S2dvqcOq23jDwrEI7U2l6PJ1AOCANrjPnSMc8Yr2q2vbS8VZrO6huYpV+SWFw6nPuOK
8W8f+IhpPj7U/GnifRpoNA8EacTpZuMKt/qEwA3RjPzFVG0HHGSaAHaJ+0z8NL7TLefVrm7
0TUZJjBcWM8BZoCP4nKj7g/v+oINeh6P8QPBfiHxLceGdD8S2l/q1mguJIYiTmM45U9GxkZ
x0zXzT4f07x34W8UHxrrvgnRvEWsfEO3MNjbRuIRbzPHvZZIyOFKAliO49zWQJPBfhL4PaX
p+naxceGvitpF5JKlpBbkXLXbna0LKR/qiu0AkkYFAH2oWxIqhg4XOeOh9KkUASKFwGB5x/
KvEfCfxE8ceHbO48H/EPS21LxrDa/bNOjtxtXVowu5kV/u+avOV46V2ngT4s+EviBJPZaRc
TW2q2wH2jTryMxTxNj5sA/eAPBIoA7sITMcqoUHn/AGh6U/jucj1pEYE8/dYAgU4r8hUfdo
AR2wchcY/lXjn7Sk9vD+z/AOIhORvleBIlIzufzBgY79D05r2M9cjk44B6CvEvjPCviHxl8
NPA0rqLa+1NtRuS67gY4F3YP4k/pQB13wh8D6f4B+GumaXbRstxcKt5eSSHLSTOoJB9hwB7
Ct/xb4n0nwZ4U1HxNrFwsNnZR78scl3JwqgdyxIGK5vxj8Z/h34JK22pa8tzqEpwljp6/aJ
m54G1c7fTmuCsvDni/wCMnjTTvFPjzSp/D3gvTZBNpmg3H+vu5M8STr2+h+nc0AdN8CPC93
pXgebxRrCN/bviq4fVL4yDDqHP7tD6YHOPevW337fkxknmgYGMDAp+R2OT6UAVQTIUZUwgy
PfrTh8pMpOAQQfqelShQpwOnpSMVAIcbVALEngADvQA0owUpjd0GSeuazda1/Q/DGlSaxr+
p22m2UCENJcSBM46AdyfYV5z4w+OnhzTdSk8NeDbWfxj4qPyR6fpql0U+skg+UKPr9cVQ8J
fCXUtc1wePfjDJba14hdR9l00DdaacnUAJ0Z/fkUAb/w7+JGqfELWb64sfCVzp3hOFNlnqd
4TG95Lu52J/c285r041GESOLbtCKoChVGAPpT85NAAwJH/AAI/0op38I+tFADT94fQfyqOR
z5ipjqcg+lSsAOcdhUZUlg4OGFAHKa/aeGNF1JvHF/9hstRt4Vsf7QuX8oJAzjKZHf09680
8Z/HDw7bzSeF/h5APFHiy8Zoo4dPjDQo7LgPI2MOAMEjnpyRXsuuaLpuv6Lc6NrFml3Y3im
OaKRQyuCCOfTBwc+or548J/DO2uPCh8G2dzDovjzwPq5ltb2NcNLC77omkxy8ckfynrgigC
j8F9Vs/H/gDxP8GPGUbW95p+4IqLskiTeThRnrE/T2xXUR/GG88MeArvw7rDW958RdKuBpM
No2Q1/K2BFcY6lChDMcYyDzWV4j8Iy+OfjJd+JPh2V8O+K/Ctx9j1C6mYLBeuYhJENoHzAn
KNnHy+vFd14P8XaT4u8Y3VhfeCTYeLNJtETU57iKMNA54Co/LSI33gV7EZoA4DxX8LbHQ/h
jYWXjHxMttps+ptq3ivUZGxNfXOz5IoV6ldxICjPA4rl/EyeHtQ0a7jgS6uPhdDYkaTDoBM
cVjclCN2oxDEu7fjluPavSPFWu2ek/GxNW+KGmXMHhaxVItBu2jE9lFcMMSTTkH5H5CruGF
Gccmuu1X4f+DPHIHiXw/f8A2HVpk/da5oswVmHQ78fJKOxDA5FAHg+mavaa1qPwGvNCureH
Sba4Ftc6VFIo+zXXOWZM5+chsN05960vEEviiw1HUNd0nw9Pr5Xx+09lb26kvEEiCyfMM+W
rtxzxVu4+GF/4C8QeBWn1HQr+3PiC1DSWumLaXj7i2C7A4Ze/POa6HS/CXiW6k8WeMNF8Wa
tBqem69ey2elecqWMxRgWR1H3vM6Zzwce9AHH6Za+KdZ8Z69o+gXdlH4w1srF4l1HTo9lp4
etQRi2jIwJLg5ILDJzn616l428PeHfBH7N+ueGNEkW0thp8ttbiZt0lzcSHrjq8jMeMf0rn
PD3idLbUW+I/gHw9ea1pHismLUdGtlAmsdUQY3N0Cq3RmOcYDd66Kz8LalYPqHxR+JjDV9b
0+2e4tNLtWBtdKjA3MkRbCtJx98/hQB6Bb31voPga01LXnS0Gn2Eb3csmD5YWMFx+YIx6mv
mWx8S2XxCggggvJ7Ob4k69Np+pTiMF7eyt0/dwRk9OCMtjqTxW74h+KuifE3T7/wARafaXF
74X8HxQ6hdaRI6xTarOzfKWH/PGL756gntXK6bqXhfxV8Z7C11HwPqWkaB44t43a1lQxeTd
oCUubWVCAAV4JXn2oA7P4SfDnwro3xt8T2dntvJ/CSxLZ3sZCFvOQ7kmVflZk7HjryK+mlG
0Y549a53wr4P8O+DdGOleHNLSwt3YvIQSzzMerO5yzH3NdGOlAHm/xwtba4+Bfixbi3M6xW
hlRQOjqylW/A8/hXjH7QFxDDY/CfV7pnkFu6SSTgYRkCxscY7nBOPSvqLUbC11PTbnTbuLz
be6jaKSM87kZSrD8jXzdqmo+GfA/hfUPhN8XrTUJdChkYaHq6QGQfZScp+9X7siHj1wO9AG
p8TdY8LeINf8N+ItZ0/UPGHgOS0mWNNDZpQl2zAhpFRgSSgwB2Oa8Xb4CeJ59OuvFWo6vo3
g/Q5Xe4jt9WuWEsUJJ2pIFyc7ccbq66D4M/D1biC70f472dnbygzQiRodwB5z99Rn8M/So7
34N/CfSrf/AISDxT8bDqFhksYrWSMmYj+FAHdiT7DrQB5z4d8aT/DWPW7LQtdsfEOlapCbe
9VLaa3EqlSCYmYAK2G4JGOBXvXw9+E3wp+I/wAPLLxGset37Txx26S6hfZnsBAxHkqygBAB
6DkHio7nwF8GviF8ItdufBGhixvtIt3AmnikguI3VN4MoY/MGAzk9c5rzz9njxHd+GvHOhX
GqX902m+L45rWKFeIxdxuqhioOD8oA3cdeaAPpDT/AIF/DDSrRoLbwzFJ93abmR5dpViynB
ODhiTXkmqw+PPgnf3es3/hHw34p8HCTM1zY6dFb3abm4Zwq/w89sc9q+piOoqGeGGWPZLCk
qngq43DH07/AEoA+fvh78XZ4fGFpp3iDWk1Lw34pja88P6pNCsDRtuIa0mx8oYHOMnnA7MK
+g41yg3ZJHZucGvlD4n/AAau/Bqalq/hqwm8Q+EdUlMuo+H0yJbRi24TWpAO0qeehIHBBHQ
8AfHi/wDBGg21p4xkm8Q+GnQrp+s2yb54WXGbW4UkfvF6cnt1YcgA9I+MXxsuPhrqlto2m+
H1vr2eBrv7RfSGG2KL95EI5eT2HTvXXza94L8eeG7Dw/f3Vvdw+J7JnW1Rg5KbAXwwztK7u
M4PFeIfEX42/BL4i+Ev7J1O/wBVsbuGaOe2ul07fLbSAhtyHOBnbg+tV9C+JOyGfTPgP8IL
19RvQHuNTvbcRQ7gMGTaDtGeTjIHsaAL0/w+03wbpcusfG7xFaXmiaTZ3Gk6XbISbq7tnfK
CR+ryAABVHC9c0mka18R/jNCdA8H6RJ8O/AWw7r7yiJ7pOAAhGMkgc4/E1u+DPgJe6pr0Hj
f4yavL4g8QmUzJYLNutoO6g44bGBwuF+tfQQgiSJljjEa4xhOBj+lAHDfD74TeDfhvaMmgW
Je+kP8ApGoXDeZPMepBb+EZPQfjmu7+4qpjIyB6dad3o27geRntzQBGwVm+ZeowcdxXgnxR
+HOp+GNSHxO+ENnFpniGxV21GziTEd/ABliI+hYH0659a9+C4Iz1HFKUQKcrkenX8KAOW8A
eMLDx54J0vxVp6gRXcX71AMGGVeHTHsc1P4k8IeGfFeniw8S6PaavAWwi3MYYq3qGHI/A14
l4CvB8I/jzrvw81J5LXQfEzi80F3cmFWJOY+ehPTHsK+iigV8YYb8E/wBaAPFj+zx4c0u+l
vPBvirxJ4TkzuT7Jfb4lIyfuN1Hsc15hruieKviTpEvi6DVNQ8SeHPBl0gtrLUowj635LZu
ZiFAA64Ud9pr67VUDHaPYAjtXzv8a9Wl13SvEWi+FdVurG18Hwrda5b2gEUN4jsM2wlH3WC
bmI96AOY1344+DtYvF8UxPqOha/FbHTNEt79AIrWKc4/tH04UEY5xjAzmsq18Krpnhz4h6h
8Shc6vJarb6pp3jW3O5rpgo8gRH1yVyOR1Brb8M+JfAF947l8ceOre38MaZoumWtr4f0jVI
hkWsigfaMYPmZztGM7c9qil8Lr4q+ImtfCPwx40bSfAso/tJrZUAZZn+YQWxbiSHdiQhf6U
AdF8OPGPjjSZ/B158StS/tXT/F0IawuntQkmn3XOI2wM7XTHPHJNdD8XvhTLq8g+IfgmY6X
440lBOksRwL1V5ZHA6kgYB/Ctv4Za1r11dXngvx3p3/FR+HY1Vbvyj5N/DnbHcxk9zgA981
6gqrtA2bWByMcYNAHG/Dfxva+P/BGn+IbfC3LRmK8gPBt7lcB4yO2DnAPbFdlFKJI1YD5cc
nNeHeLfhF4i0bxvL4++EWsrpGsXLGS90q4Yi0vj1OQOFJx378103w6+JzeK7q78N+JtI/4R
zxhYZa50uU58xOcSwn+NPU0Aelrl1w2OfT0Oa+dPjvolhr3xn+GOm6zJdw6TftcWUj2kpiZ
WbG0Bx0zxn2r6NB2pu+7helfPH7TW+F/hy6TMjDxGjKsZ+Zj8vI9MDNAEpsfhD8GfiPoeg6
Z4SQa1qsTyDULm4BFsoBwxeQ7QWIxkY61694N8VWfjbwTp3ifTUlt7e/UsIpCN8RDFWU444
IPI618pePrHV/EkupweK9U8XXlql9cSWcdxolsyIisc+WXcOyhQTkDA6nivpH4OQzQ/B/wy
k8ly5W2JBuo1jl2FyV3KpIBxj9KAPQGwNuBwTXL+N/G+keA9GTWdYhvpYGfYFsbZp3Y+mB0
/GuofoT/d5FAB3h1A9z60AeAXf7S1hfb7fwd4C8Sa1qsmBHBJamFQ3bPU/lUNj4H+LPxTVb
v4m69P4W0OQHboGit5ckgz/wAtHGefUH8RX0I0aAEqoUkgkjgmnBVOGA4zmgDlPBfw98H/A
A/snsfCmiw2AcASTD55Zf8AeY8nnt0rqvqc0pAU5AxSgAigBDgqcnIoXnml2Lt244pQAOlA
C/wj60Ufwj60UADDJx7VGrhk3Y5zinyY2nJwMdagLffYgbiByPT3oAezrjJxx0PpXB+MfCk
wnm8ceEdJspPHNrbeRazXLssUyZ5jcKQG+Unbnoa7Voz5OOjA5xUsmFQLj5W4NAHyTeeCPF
2pfDjVvHuv/ECLwxPqk66zqdrdab5TW88B2p5RDbuMAD1zmtzRfHfhf4n3fhy51621LwP8Q
WRV07VoIiIrgkZUFwNsqtjJjbHXivWPiZ8LNF+JWjRW2pTTWeoWeXtLyM58pj2ZTw68D5T3
pvw48Majofh46T4i8L6Rp80N356PpxDw3EuAPtCoeYmOPuj1NAGOfG3iHw1LcaP8YPDEMml
zFoxrumQNcWcwx0mhwWjJ69CKzLP4Z/CDxJenV/AHiifRZZMM6+HdW8hAccZhz8p/AVyute
NfiPcr4y+IOn+NLHSNF8K6jLZQ6FLCCb1I3Abzc8qWz8p9Kp2PiTwx8Rd93qHwOGrTpK0Ju
9BuIvNIUg8gMkg4I5Oec80AWvi74f134baP4d8VDxrrviqKy1uCWDTNQ8uQNIAxXDKoY+mM
9810mk/B2LUdBj1D4keLdUe61Cd9QvdIt777JZRTSHcykLgsBwMk9qh8X/CHwZovhm0v7TQ
/Gmun7RE0GlWWqSs0ch5DHexCAE4JzxXm1l4W1DWtX1my8L/B6yt9Q0KQfbpfE2sy35UlNw
Aj3YckYI6igD2iLxf8O/hvaHwr8OdCOs6jMS8ek6EDNvk4BaWXlU6DkntXnd34p1/x34307
wx4hH9tvNeILzwxozlbLT4RyxvLrH75x18tTt45zXGaj46v9f8AhP4Ue28MX1paaRqVu+t6
pZ266fZsfM2tCUTmRR3I49cV1118KPH1h8Upm+FtsNP8I2VwmoWP2+5ItVuHjG6REU7pQOw
Y4HPFAHqPiz4F+A/FcYktNOfw/fxIyRXmlqLdzu4IdRgOp44I6cd62/hR4T1rwr8MtI8P+L
rm31HUdO3CNgissCBiEVT7L3963vCWla5o/hq00/xFrr65qUe4zXzRiPexORtUdFFb2wF3U
DAcY3DrmgByMGXOAKUNlyuOlRqrbAGXkEZx0Ip4DAc8mgA6H3qveW1rf2ctneWkN3BMu14p
kDq49CDxU7PuUep4NPXI+XHHagDzNPgH8IY5VYeBNPb5zIN5dsk8kH5sEe3Sr2mfB74ZaJr
o1vTfBWnQXo5U+WWVcY5VGOFPuK75jweCSOwppzu3HPP8J+nSgDwO0SfVbL4+S3twIpfOks
w0S4QRxWvyHA/iwcGvOvDHhi88VfsVxy2NylhqGgXk+o20hQFh5R3FA3VM5PTrgV7L4c0mS
x+KPxQ8JybJbPXoItXjJb5gZ0aGRT6DKVzn7L9wjfDjU/C9wifaNC1OaCZeoZXPUg9QcGgD
0n4VeN4PiB8NNH8RrOklxJEIrsL/AATqMOPxPP0at/xV4j07wl4S1LxJqpcWenwmaQRgFmx
0AB6knj8a8c/Z/u5dK8S/EPwDd2a2dxpusy3qRBgf3UrfLtA7YC/TcK6r4w+HNS8bWPh/wX
BY3r6PqOoo+qXtoyg20EalsHP95sDoelAEmtfGTw1pPw00b4hG01G80rVGSKJbRFaSJ3/hc
FhyCCPqK8UsPBHw1+IfiXxV4pshqGj2VmLg+JNFv49rqWXessBU7UYMpIz1yfWnan8M/HVj
8OPFPwy0rwpqOo6db67Df6Rdyyx/vocgyDJIweDzjvV2T4YfEvRfDviX4eaP4eFz4V1jUYL
iO9W9jW4jgYgzRsT8zcAjk8dutAE3w51vSdA/Z/1Px3f6d/wl2n6ZdFLeC6s4kvLSFX24kk
IO/AZW9cV6j4M+K/8Ab3i2DwnrHg7UPC1/e2f26wF06PHdxL1KlOnXOK85vvhB4t8O2fjzw
d4O0Zrzwn4j06JbVrq/TfBeAYLHPJXn/wAdrtfC/hHxpf8Aj7w34q8XaVY6Ra+G9IbTre3h
uxcyTSMFDSMQAqqAn60AVfEvxm8S6P4y8R6DpPw9k1WDw0kdxqE8d+iMLZxkNGhXlsZ9elG
s/HCa9Z4/hl4cPjFrSwXU79xcCJbaFxlVGfvP1yvbFZ/ijwT8TG+JXjfWvDWmaRPp3ifT4N
L+03N55b2yqu15CgHzN8xwM9qz9M+Enjz4b+J76b4bHS9TsdU0qLT7ganM0JgljAUTfKPnH
fHB6igC5oX7R1hrXxA8M6PJpkVjo/iK285LmWf97bSgspjcfdA3JgHPetn4efGg+MfC3jTx
Re2dlY2Hh2aQRbHZmljVSwLZxjOAOM9a8zu/2Z9fNpcaTb3dgYF063itdQmdhLFcrKXlIQD
hG3NjPota0nwL8dwXnibTtD1PQbPw5rM1okkDiQu0EO3ggDHz4+bNAG/YfGjxDrf7O2qfEH
SrbT4Nf0u4KXVjMrPHGu8YXA5JKsvNbfw/+KmqeO/FmjvaTWiaRfaZNLc2JiIubG7hZVeN2
zypLbhkA4rn9Y+CXitfFfiubwbquieH9B1+zig+xeU5Ec0e0rIFHAbKk5HY12ehfCmHRfij
N8RUvlGpajYfZ7+CKPZHJcHAeZM/dBx06mgDb+I3gTSviD4Yk06+3297AyzWN/DxLZzDlXU
jkDOMgda818K/FvxF4Q1+38C/Gy0Gm37Hy7LxAh/0S+x0LN0VumT+YBr3ohvJ3AE4AH1NZW
s+HtE8Q6RJpOvaRa6raSMW8m6i3qG45x260AST67psWkXOstqNsdMt4zJLcxzB40jA3M5I9
APxzXzF421HxR4p8FX3xK1S9S18KvqMX9neFZU8ga3bq5wZMDe0jkAgdCBg8V0viP8AZ9n0
G4m1v4WTp5UihbrwzqUhexvkzkpyflHHQ9x94V2kniTwr/wj2geKPixosPg7U9Lu3jsoNTk
DLHMF2l49mdy46E9AKAPMtY8P+K7HU/CXxC+KNmfE/h2MP5+k29mCdDeZfl2oq5kiQYUg9+
ap/C74d6J8Q5de8RWGqa9pGlaRfNaeGCbsmfS8cuwU9Bk4Ct24qz8RPiL8SG8Lal4y0O/hs
PAGozHSIZPLLXEMJIBvkIwTuO8KPTFaHw+gsbbxPYN8LdL/ALBubeFIdY0PW8wS6vZsFaO+
TkjfjcSR3JBoA9i+Hmq+Lp9HuLDxvpfkavplwbT7bGmItQjAysyemR1HrXcEjfnPOK57UfF
HhvSdUstL1DxBY2N9qPzW8NxOA8w6DH48ZrbRcxKGyWAUMCPbpQBMSA6jaGZjz7cV5R8Vvh
/quu3Wn+NfB9wbLxroQZrB8DZdr1aCT1BAOD05xXqhGxnbsF59qc/zrgc5FAHAfDX4n6J8Q
tCikjuI7fXLddmoaXIQs1rIpww2ZztyDXm3x6tP+Ei+Kvwj8MqjeTc6nJcPKDgYUpkfXCk1
2HxE+Del+L7lPEPh6c+GPF8QzBqtoNu8jtKo+8Pfr9a8csPGeveIfj18OfDXiyGO08WeGdQ
ubTUmhB2XCmP5JFxx8wHP1oAvftGz2sPxa0G+0KTUpfFNrp7M0CWYubdLdyy79rMPm5bPUY
AzXtvwZVLP4LeFbZo7tALIDF4P3oO5s7vxzj2xXz58V7XV9Y+Mv9l+KrDwdbX0GmvLbT3d/
cW0clqZW8tchgPNGD7V9F/CiyWz+EfhizEsFxGlgoMls5eNzk8qx5I96AO3YkToCflwQ31N
OiKMnyfrULL+9zI27K4+hB7e9PikDqrquEP3fUj1oAlY4Q4xnoM0xGBbA4wMEe9BXKNuGR1
x61GqOzYkz98MPYcUAOD/AOkEDk47ninqSZBgsRj04qFY3D7mjGCOo6g/4VYUEKAxyaAE5Y
9xTqQnA96QbivzDBoAf/CPrRTCDsHHc0UAPbr+FReWQAq4wBgZqVs9hk4GKjMg3BTxnpQAi
tuLtINqg8GnBQ6+oqOXewdf4MDHvSggnBOATgAUALtDMW7jsacQSp4GSPyqKNwyFcYbGalV
ugI7UAeYeL/gv4E8R6vc+JZfDUM+uhDMAZ3iiupgMoZlXhuQKr/DH4M+HvBuk6Vq1/pdu3j
KOFmvNQid+ZJCSwAyAQM4GR0FepovzOXO8nv049KcThw3A7fWgBQhGCpx6f4Z/CvLLD4Wat
H8WNe8bzeMbmKw1Vgf7JtE8tGxF5YLt3YAnkY7elenu2yHG7LY/nUas6xnnAi4werUAc54V
8AeHPCvg0+FNMtXn0qWRpXjv5DOXZiGbdu65OTXVLGIYkRFwi4UKBgDjHAFRmQ+SrqDgAk5
p29lCgnJ25xQA+lUjucU0FScZ525pyk7d3f3oAcTjqKTIwT7ZpiLwTknJp+OCM9RigBNwPa
hQ29gxGBzxTWJRAQNx9KarMHYEdGxn14oAkC7XY56mgnIBpDksrdFU5NDMAcHg9KAPLfFaP
o37QPgTXLWUf8AE5gudGu4c/eRV85H/BgR+NeZfs0GWH4m/E623tIgu90hH3S3nSDH5Yr0+
9WPXP2j7AuVa08K6NJcSM3Cw3E7YGT/AHvKXdj0Oa80/ZfF9eeJviB4kMa/Yb66UeaPuvNv
dmC+oClPzoAv3J/4Q39t60ne7aKy8WaWVfzSMGQZCqD6bkHXua+jSOcbcY7180ftS6fb6Wv
g74gQQSnVNN1GONpEU7HhB37WPb5un1xX0daXcd5Z295EMLcxrIo9AwyMigCyRk5pccYNRo
SuS2TkZGB1p0pIjcDrjJPpQBG5YvsHJCg8V4/8YdN8X6FeWHxO8E3F7eX+lbYLjRss8F3bs
cudi/xD19K9efho85CvxnHXiq0+s6XbKDNqtjCCGbMl0q9OvegD5y1/xPqes6Vpfx4+HWsX
T31hCkeu+GTcbwsAOJF8s9GU98c9c8V714Q8WaD4z8O2viHw/eLc2lzErH5gWhPdXHYjNfP
Hj6HRvhj4+1L4n/D3xZpE15dYGqeHbidSt6knPyFegIG4D2/A8dqXjH4eFE8dfDDxRe+AfF
bFPtmji0kkt7pjyV8tQQFyOoAXnoKAPon4q/Fhvhpc6PEfDp1NNVEoErXaW6xlBkg7geo5r
sPB2vr4q8HaX4mS0ls01K1SdbeYfNGG7HjtXyPrPjfxH8UNM8P6v408CaydN0eebfc6Ppnn
w3+4bWBRyGTjvyAea6z4ffGfwX4Qi0/TNe8W+KltLC3ktorfVNMCxlSwMYyMsSijaPWgD1O
++L9rB8cp/hgltEjRWDSJfO5ObrZ5ixbe/wAvbrniuN8F/tIrf+E7SbX9D1C+1L7amn3t3Y
QolvHNI5WJQHbOSB6cGuK1Px18E9WtpI5fGPia/vW1t9cF1ZaYBcxORtEW7bnYBxXNKPggm
n3MC23xJkjkzLLPHaeWDJvLrIwCgblyQDjvQB7jaftE6TcRyKvhDVo5I/Lkw7oNwa48gkc9
mH61mQ/tNwySKz+ANUi08Sohu3uY+IzP5O8rjoHwuPWvP/DNn+y/rwsLY+J9b0y4iBjFvqN
29szEvuGW6HDcjnGa9esPgV8K7vTvKsUvNQsDkrNFqjypIDIJNpIOOHG7B7nNAHp/iHXtO8
MeFL/X9R3fYrGIyuI0G5+flCjuSSAPc14hY+MfDHjOHxD8RPiFeWdj4c09G0mz0idM3NiJQ
FlaeNQWEz42rjooPrXe/EnQr7VptCa91CHTvBWiltT1SQSETTGFcxKOPuA8nPU4FeH+I/F/
hvxH47s/FsvhK60zxNHZ79G0e5tSZNcmkJFrcuF+UqnzH5hkfQ0AbnibT/Buk+DvA0Xinx3
c6p4Hi1L7RpVjbWgke4t8BolmbOSkQzubHQjIrsvFHiD4Z6z8avC+iXst2PENmwksNU06QL
FEz5ZLd5Aed6qfl6YxwM14v4bjt/AuveMrLxho2oy+KbixnhNvp1gZbPS7WRMyXiqTjYxOS
oAwFI712+j6T8HvDXhTSPhHc6xPeXWsvBeNr9orKIrpl3QSCXkRsQBsU9gc9aAPafHfw58K
/EHRJLPxJYRtJGCLa9T5Z7VsnBV+vBPTpXG/BDxf4kmvPEnw78ZSpPq/hSVIFugSGuID8qu
2euAOvuK9b0yzksNLtrCS7nvXhiWN57jDSTFQBvfpknHUV4pptta2/wC2V4laCVg114bhmm
iHRn3qpz+AzQB7si8NGW3ZUDJ6UrMqMuRgMdoqsSyOyhl+ZucdPb9Kk5MiBuQ3OG+lADmYK
rkDAUfK34c184fGPQ5rH9of4Va7oNqg1S8u/s8rD+MIV+ZyPvAISM+1fRTguywqQAAXI968
T8f3aN+1d8L9PXLeRa3chU9AWUgN+lAHnXxd8aS+IPiHF4c1b4f6R4cYO1pD4m8S2zTRiPc
cMh+6AeuTnGa+jfAcNr4f+FmgWc+qWU9vaWKBr2FwIHGM7lJ7EVf8UyaVF4P1S417STqum2
1u8txa+UJTKijoq9DxnivOdU+E3hrx3d6FrGoyaja+GrPT4ltfDUZMEQz82ZADnpgFfagCr
efF3W/HOryeGfg5pK3roxS58Q6jGVsbYDrt7yH9K9i0eHUrfSLS31i8ivb9IlWe5ij8tZX7
kL/CPao7CxstKtbax06KKzs449iQwxhVQAYGAK0FJYN8pwMYPrQA7eMn1HPNIuFz3B5zUBD
OoIwSq/MTxmlWQsqAsOTjGelAE5cAA80u4ZHvUDykqCicjGT7U2a8tba0nuridI7aFd8krn
asa9SST24oAnHOSacCDXlnhn406H408cQ+G/B2kajq9iu/7XrIiMdrAFHGCfv5bjj616mBg
9aAHfwj60Ufwj60UADdfwFN2gvvPJAwM9qc39KYCc0ALgGomiUbDk5U5HNTU1utAChVGCB0
GKbht2Vp46U3JD8UAKQBk00qH4P1pSwDKG4LdBTsCgBuwc98+tNMMZZmx945qSo3cq6/3Dn
cfTjigBNmXb0Ap7Rqz7jnOMUBxxjoR+dCkhdpOWHegBdo9O2KQ8dO9AJzSsQKABeBS0iggc
0tAB3zSFQQR60mTmms5VWbBOOwoAeRwoBA5wM15T8QPiFI943gPwLepN4ouxie4XDRaPD1e
eZvuhgudq5yTWn8TPGGs6Ba6LoHhVIp/FPiK7FpYeaN0cKgZkncDqqDn64r5+8Qas0EF38B
fhxZ3GsazezNJrussPKe6nPzy5I5C8jJ7D5R1oAn8b+JNH0TRW+FfwhvJPEWv+JLgJq+qCc
zSztjBXzehcgE8cKtdN4A0X9oLwh4Li8LaD4M8L6RFB8yXV1cFnZy43u4UncSPpXbfCD4K6
T8OLNdRvTDqPiSSPa90q7YoEz92FTyB79TXsCogUBVAGPTFAHzt4r8E/Hbxj4L8R6F4t1rw
o2kSQNLCLe2YtIy/Mu05+Q/L1561lfDCX4x/ETwDHqWlfFfS9NtY0+yLbR6css8LJgBXPQc
c8V9NyHA+4ChVt2emK+dfhLu8EftEeOfAD6XPZ6fqztqmmFwNm1TghT/AHTu4+nNAHWw/DD
4hvrwv9Q+NOsy2hG6W1hto4wWKlTt9BkgjvUMHwW8QfbHXUvjJ4uvdNMRjFskyxNuIxksvU
e1eyqFABUY45x2powf3f8ACOnuKAPGY/2cfCEt7Hdar4l8V6o0YXaJtVfggY3ZHNWh+zb8I
isAm0C5uWiLMZJr2VmkJ/vHP8sV7DjHGKYrBkyBQBwknwf+F8sKR3HgfTJwixoDJFuYKi7V
GTzgDt0rO8VfA/4f+JLGJYdGh0fULaMJZ31h+5kttv3cAfKQPQjmvTM45pCygFsdBmgDwce
CPjr4Lit9P8FeONP8RaYGLyR+IIyJlJ5xuXJwTwB2rV+IfjjUPCXwktfFfirwBYTX5uktrr
TZpEmSHJI8xXwdwOMjvyBXsO9GLjaCUUMSffmuK8e+DoviL4Ufw7Nq82mwyTxXDSworEhDk
KQ3ABI7UAeY6f8AG3w7o3h7Qdb1XwLFZt4hV5bY6QI2VIBL5aiQnafM9VA4PFNP7SYtdAg1
vUfAF9HZT3s1pvS5jOUicKzBPvFhnlccYPtWhqP7MfhHUdYN7c6/rSxCdpILSORVigLMGOz
5fl+fLcdzT739nf4VaVYPd6xquqwWqvI8k13qpjXD/eBPA5Iye5NAF631Pwd4/sPFk3jL4e
2FnoGis0D6jdmNzIygFsBRuXAKn6mvNLK2svCC3vjD9n6+vdRgsCF1vwtqIlDPEx+V40cBh
xnGM57V6/4X8JfDC68HeIPDPhbWotU03Vg321U1H7TIWKgb9xJIPQ59hXkGs6Xqv7P/AMVt
J8XXvi3UtY8Layy6fe/a8S3ShVbYpPdVAyCOaAPT2vNC+PnhjTY9L8RvbaNb3Cza1o4jH2i
QoQywSc5UZXng5HvWp8SV8NeFdMj+Il/pEF3ruhRNBpG4bN00uFSIAckZbj05rl/iF8OLp9
Zh+KPwwlj03xJZxfaJoY12Q6vDjcQ4H8RX1GDnmsq98f8AhHxWvh/4meK5NQ0fQ/DE5Q6Zd
Wj+bNqUiqFYDnzEVd2MDrQBj2viPW/DzeJdI13TVi+MHim5S1t2eFpbSe2bCqYSB/qY13bl
PORk1d+C3hDwzceGfFXwk8X+GhHrNrOs18ZHOL+PcRHcQnjaq8AY6ZHrWh4qvF1z4peHfEn
w41K11rxHrOkmLSUuF3W2nWwbfNdv3y3CbTg5JrrtB8a654o8K3GoaF4f0yPx5pUn9manZ3
7mMWbjlhvUFmjYgMo70AekaHo9hoGjW2laf5v2aziEMbTSmR9o6ZY8mvE/Ew/sL9tDwhdRR
tJ/bmjy2cu3/ZJIY/TAravvFXxT8DQHX/H1tomo+HCVW7GhRyedYKT/AK07+JEH8WOQOa5b
x94p0eL9of4T+KbTULS+0u6ins/tNtKJF/e/KO/AG4c0AfREcSljuALKevrS7NrjYQpAxnt
SghQyEkFVxio/MiJAc/LnrQBIsSBgQvI7180/ErU/EcP7WnhODwfpcOparBpSxSecu5YYXm
JeRugXCZAz3Ir6T8xvP2EBRnGfXPSvHPhXep4j+I3xQ8XSKGmGqpo8ErrjEECfdH/AiSaAP
EdX0z40Xmtasbjw94y1HRb26uDfQw33lJexByIljB5jUDrt65r688K2Zs/CWjRG0ezMFlGo
tpZDI8HyD5GY8sR6mtoH5VYfxDNRS527c7QVPzDtjFAD/KQEgA5HI44x6CljCryBjjGKapZ
3C4wF5zT3IjUcFgfTt9aAEC8yBsBSc0xY41IVADzUwYspI9KYSNwbdxwMgepoAjmkhtY3uJ
pEhhhTdI7HARQMkkngDHf2r59toL/9oDxNd3Ut1cWfwusJmhht7d/LfWp14Z2YchOmB0I+t
aPxm1efxjr+m/BTw/fNb6lrYF1qsy9LWxTLMpx1ZvT6etex6Po+m+H9DstG0i1S1s7aMQwx
oAMAd+O56mgCXStG0rQ9Kh0zRdPt9PsoeEgtowiD8B/WtGo1+5gdMcU4EhAD1oAf/CPrRTC
TsHPc0UAPb39KiJYDeQcg4A9qkYjP4CkPI4oARuhApvdR/nnNOwaMGgCLHEcfZQOak98UuB
3pcjFAEQyI1OCSMYHcVIVwTjnNA607IJxQAw5CuQDnbSKpkSMsMEEcGpKKAIR1wQcljxnp7
ihh5jsOwAx71KVBKt3BpMKCKAETI4I+78tPoooARtuORTB06YpzAnGKQ8HGaAEkOFYjGT0z
3rzrxv8AEV9E1S38IeEbFNd8X6hhoLMuRFaoess7r9xQOQOp7VveO/HGi+A/CN3rerzIDGh
WCz8wJJdy9kQHkk5HSvEvEuv6x8Hfhl4i8Xatc2Q8eeMb5biKGBd/2cBFAX5vveWo69NxFA
GnqOo6J8IvtPjP4i+Il8S/EC5iZbeCLIEER6RwRZ/dx55Zjyat/s6+DNRs9L1n4i+JYAuse
KZjOiFMNDDvJHXn5j830wTWb8KvgJAJo/G/xDuF8Qa3frHfRxzszpE5G4NJn77cjHYV9FqM
KOMH0z0oAbyeqkEcc96F6Nmn5Aph60AI4PltjrivBPj7bX2gaz4R+KlnrE9jHoV7HZXUcKA
vJBNIN+D3GBjHvXv25SOv51wHxd8LW/jH4ReItGkjEk6WzXNuQNxSaMFlIA79R+NAHa2V1a
ajZx3tjcR3FtOokjkibcrKRkYP0qY5V9uOCp59K8h/Zv8AEkWu/AvSN8Jgm0vdYSKVwPkOV
x+BHvXsOVO7PQdaAI5JD5YIGQwwT/dp6DA+Xj60hIQAMwC9uKVZUbhST26d6AEK4R4znbjO
R3qF0MjtGwwhUZb1btUxmj6bxk54+lISpIHqcD3oAZtLKpcZbaQcd/SlVSDGCOi09nQIHGd
vrikLqEDsdqk4BPGaAHd8/wC0K8w+NXhez8Q/DLUNRbRxrGoaPFJeWNuQZI/NA25aPO18DJ
wQa9NZ9sRJB45xjpXN+PpHi+GfieS1vZbCWPTp2SeJtrRuEPIODjn+dAHzB4LvZx8VvA+o6
f4g8La3eXMjJdW2g6SbeW2h8klvNfHQdMHvU3xi+I/i7XvBt74Z8V/CyLSleL7ZDNd3+2RQ
JAiyRp1ZgT9wc4NU/wBmDUTP47NrH4gtVJ0qV3toRIzzOzq252ZQpZCTzkk7q5nwO9zq37Q
ek6P4j8Qx3Fvaa1LcKdQke5S4mRnBjXIKB9pXoduQKAO98IeNtX+JPgPRfhBILpfEgk8jXZ
3zAbWxicFjkcl2Xam0fjXoXh3wLpc3xEtNJtDJL4S8GjzbC1mu1ufMvZdwYk7iwWNeArAYJ
4rzX9pDSrPw1450fxN4a0y/0XxBqk25tct7nZE+1fmG3OQ+MZzgH3rg/DPwq8WeItF8P+LP
DugXc1hqdxJ9q1Sx1cxXswL4Msin5VwdxwPxoA+jYfh/q3w/+Mlp4h8B6JHJoPiFzBrFrgL
9gON3nROeVUnqvQnsKxvjLc3Xw28Q2HxW8NSWUd5Of7Pv9JlkKHV0P3CFXkuh4yMnn8Kqap
+z740huzf2vxz1yCCCJlSS73MYk75KuBj3rjNN8XNpWnava/EawtfF3jLwbqFva+HLiUlnu
muM+UwII3JlQ2cZxjk0Aa/ijXPjb8OPCY8Ta3qseuWmvW+y8jvYlMWhXMrZQ4A5iCHaRyMj
H15TQPhL4R8RXU3hjVLuNdW1ONrrQPE+jE/Yb8Dl4/KHyxujAgrxkYx2rs73xNqfxE+K2i/
Dn4mvY+GYtMlSW90fe8g1ufbuTa2MGL2J5JxXfeGPBHiz4e/Em7tvDFra3fgPW5jdSW0koj
fRpMfN5Sn7ynHQYoAZ8GvGd8ZtQ+FfjG4Mnivw22xZiMC/tgR5cqE9Rgj3xya9cQNJI2cDf
k4HbB6V5F8bNJXQtQ8OfF3TrR3vPDN4v20QL809i+Q6kDrt616b4f8AE+h+JtAs/EGgX0d7
YXYZopU/UEdiO4oAvz3AtLGe6ucrDaoZc5znapPP5V5J+zuZLv4Utrrxgvrur3uoPs6nfIc
Zruvibq8egfCXxXqu0sbbTpnUY6sUIH6kVm/B3S4vD3wZ8H6aZA7DTo5mccjc/wA55/4F+l
AHfIQxZh3OOntTwq8kgkniuL8cfE/wV8OrFJvEuriCWYZitYV8yeUeyjkD3Navg/xl4e8c+
FrfxH4cvftNhMSuWUq0bjqjA8hhQBshSJiQCoAwMd6HWRmUBsrnr3FS9JMdFIyQetCkEAjo
TQBE6lE+QffIBz1rI8W+IdO8JeE9Q8SanKI7HToXnfIzkj7oHqScAD1Ircdl2Hr9B1r5y/a
AvNU8ZeN/CXwc0dTs1CZL/UH6gQhjtz7DaT+VAGh+z94UvdRTUfjD4pDya/4llfyBLyba1z
8q498AD2Ar30c81Xs4ILO2t7O1jEdvDEscar0VQMAflU5dNwAPXpQAq/cLd8Yx+NGKUgjrS
kgigBD9wfU/0ooP3B9T/SigBXXPB6YH8qRQBwKVic/gP5Ui9aAHUUUUANPU+1IOfanEblIo
2jj2oATbRyuB1FKxIXIGTS5G4Y9KAAHIzRSAbe9LQAU0jofSnUHpQAgOTSkgdaZkggjHUZz
6V5b4k+Kxn8T3HgXwBpra14niBFxPKhWz0vnG+d/Uf3ByaAPS77ULPS7CW/1K6hs7SFd0k8
8gREHuTxXld/8AFfUPFM0mjfCXSZdUuWzv1y+haLTbRR1fc2DL7BRivMvHVv8ADbwBdWE/x
V8Va98QNeZ/Pk0z7SPsqt1BeHcFRP7oY8471lXXjP4s/HOdvDHgXTYfD/hZRsnmVikax/3H
lGQeONkf40AavjPxX4G8CRpr2ra9H8TfiMoKWzSuHtrBj1KRL8kYB6DlzVzwv4Cv77zfjP8
AGyabVJbaJZ7LSoombyFB3KTEO+T8sfTuSe3b/C74AeGPAIGp3+zW9cI3LM8IWK25/wCWSH
PP+0cmvZedwIGSPx/yKAPKdA+Pnw71e8ngnubzRUt0ObnVoBaxO4KhkBJPzfMp29hXSX3xX
+G+m3L2934z0pZEBLKs4cjAyfu57H8a8Qi+C/j+08W3niKCy0K9jfU7+VLC9uGdJYbpApkJ
CnDDaDjGaZpP7OfibRbuRItQ0a5jSazljmmDqwEcbpID8vcuCO52jNAHt8vxX+HkV9p1m3i
i283U0je1IVykokBKfMAQCQCQCQaXw18UvA3i/XZNF8Paz9svVjMqq0LxiVAdrMhYDcAeCR
0r5yuPgL428O2ui32uePvDFnZaC0LWb3jyxpD5chfaM4DZPUnnsK1vhinhfR/GWha5P8V/C
9yulWt3p8lvAXi3ebKZPkZ8dz+VAHU67+0W+jaXrTPo1jHqul62ultp814d08Jx+/QYzgZH
tWwn7SHw/uIdXFkdRvrnTQuYobYZnJIDNGSQCoY4JbHasfU/hRp3jrRfGFtp3jHQ7p/EOqR
arBcQQrNLbogUMmQ2edo5GOSeKqr+zTMnhWfw+vj2X7EkiyWcQ06MBCJN588/emGegJwPeg
Dm7j4ueGPDngC/vPhBouo2V/fXJ1O7EkAlisQ0wjkMgJwu4jAAr6otZ2m0+3nlXY00SOR6E
gE/rXx94k+DuleBfEeieFbvxV4lNl4qlawa6tLWGO3GZN6RvnuGBbvkH2r7AsrY2unW1m87
3H2eNYvNkxmTaMbjj1oA4b4weMrnwZ8MtR1PTZSuqTlbTTgkfmMbhjgFVPUgbj9BXkN/8Tt
c8TfBDwbr0Gqz2Ouw+JLXT9TW2byiziTDK6+jAj5T717j4n8Cx+J/GPhXxBLrl3aL4ena5h
s4kUxzORjLEjI4449a8t174T+BYvFGtyX/AMU7jSrnVtTh1OSxNxbx+VdId0TBSM9CfqKAM
iT4+/EObXI7Gy+H2nLHeXt7YWbT37AtNb5Ll+OAFB49SMVPN+0XrF5oC+IdF8KwXOmaVDZT
a80twRJC05+5AP4sAH5j61q6P8K/AfiLVbhtJ8ea3fXei6rcTzeVMoMFxcDMgPycgj9DS2P
wE+F+l+K7DQ4tc1V75YFubjSZLrKX8UcmUaVAMFVYgAD0oA848UeM/iL4r8P2fiFLuztzb+
Ll0/So7SaSJpiesco6eX8q9eeWr3z4V+NtU8e+CJtS12zgs9QtNQuNPuVtTmN2iOMrnkf/A
Fqw5P2d/A0ury6q1/rdu81//aIghvTHBFNu34VMYHzcjvXbeCfh/ongSDU49GnvpF1O8e+n
F3OZf3jdcZoA6VwFty5YbkXAJ/iPfNeVR+NtT8T/ABC+IXhC0gQaXoGl7WdITJK126twF/i
4/h7mvWGjDSRg/MVJJz714b8ELiDU/HPxg1oDdBPrvlK7dCqKR19qAPL/AIf2XjnV/ir4W/
t/xLHpJazlW1itltYr2JEZWMU0K4KeYo6csB1xWW4svDPxJ8Oapf8AiLwfPpuleJLlxptjO
fOs45XJaRyey4Bx2yaPgssOlftMSW9qyXVneSz+RNZDfbS4B3FJZ/nO04+6SeT2rOn12Lwr
8ZNUiPiuxt4bLXpbmdPsry/ag74eIx+WSNq5GM4JIOaAPYv2ndOm1z4S6J4h0Vkv7PS7xLt
5FXzD5Lrt8we2Dk+2K1/2dfFWn6l8Ph4VjnLXnh4LE5e38tZImJMcijoc5x65616lpN3onj
Hwda3trbGbRNUt2VYZYjH+5YYKsh6Z5GO1fMf7PTafZfHLXdDsL29Nhbx3cNlCHHkeVHOV+
fPLEDG054oA+gPindxRfCzxTFc6kumxT2T2wupELrE0nyDIXnHIz9a+Y/g/4WsJI/G/jk2C
eJNX8HOkOkrJOVgkaOMgPgnBxgEZPGa+h/jfBqNz8I9VtNC1KKx1K5aM2uZkia4IcMyDP3j
tB49q+cvh9e7v2adTi1LUI9I8O/8ACSBdZuQjSTXNu2wmGEL94s2FPPTNAHrfw08AeGPG/g
i78SeJtQtfE3ifVpxdXmoWsxzYzKdyQRspyipznGM89qgvfjx4l8HX0+heMfCNtPdaYY21G
8sr5UQ28pPlSRRMd0h2jJUZxiuj8GeG/wCzfHdp40+GUtjN4E8TwIdQsI32CGRFISaIY64w
GXr1rsvF3wx8DeO4d/ifw/b3dwIjAl2o2TRrnIKsOnPTrQBsX+paCNIhXV7yzh06+i2hb91
jWZGGcEMR2PSvIZPhD4r8I6xd6n8EvFcOi6fqPzzaVex/aLXfjIaIjO36n9ayP2jPCufB3g
zTrGyu7qGwuzALlbNr2SCHySpLqPvZO0A9jzXjzj4y6CPBBg0DWdP/ALKs4hbNHK4jkTe2P
MT7iscgENnt06UAe8P8LPiP41tzB8XvHqS6OobzNK0FPJS4HGPNk646HGO1VPDei/ErSfDV
o3wm+Ieh+JPCr74rGPXLdmkt1UkbVkXBYDB6j0rzLwj4P8aatd6Tb6+3jC906fWmOq20c3l
rHmNizApIW8reU5IAI6Cq+mfDX4mXVhBoreFNXsru1ucaRfG48iHTUEztKzpkZ8wEY4oA91
8GfBvRbDVJPFfjC4j8XeNHl8ye9uDmOEnOI40JKhRzgkflS/D6K28H/G7xz4G2iG21cRa/Y
qAQGDALMqjtggfnXHfAfwF4y8IeOp73W/Dt1p1jdaT5VxLcXIZZboTE7tm7qVxyK9I+Jfw7
1XxTrOj+KPCOu/8ACPeLNJR47W8dS8csT/ejkHp19etAHpMpYKCB83Uj1HehW+QEcqRkEdK
8Hb4cfHzWJGn1z4yQ6WUUiCLSbQhd3bdwuR+tdF4A8aeIrTxdL8L/AIjSw3Him3t/tVpqNs
NsOo2/dgOzjuMc0Aer/OJGbO0EDn+7XhnwvkuPE/7QvxM8WXKAxaa0eh2rOMNGEJJCjsDjO
e+a9zlkihjkmkwqopkLZ7AZ6fhXh/7NM8mseFvF3i2Vt51zxDcTqcdQOB+HNAHtzSt5m2LA
wcE9gKBEJUjj6YO79akEYBZ1UAsak24YMTzjFADCST7Uo6ZPA7e9LntgUEBV5BYelAAQSgw
M8n+lFDBtg8s7hk9PwooAewGckdhTF6nP4U9sZ56YFQfvN5x17UASnIpjsQpO7aBjkVBf3l
rp+nT6hqFxHbW1tG0sssjbVRQMk5rx6X4y6p4hsnufAfhC6k01iUXxBrkqWNgvbeNxzIB1A
HWgD2mRzhvLweOD2oRtwC7vmxk18p6bfafr3iVrW5/aG1l/FNyzQwXOmweRpfmEYEKblKNz
jnP0NdOde+L82iW3/CTeI9D+GhsmFvJf6gizyarMgyzquQqRkY9yaAPoRpQJNg680RsDj1x
zXjVl8UvFWiWkE/jHwbLq9gQQniDwuy3dtOv9/wAvO9OnI5wa6jwz8XPh/wCK9UTStE1+Nt
TnyYrWaGSB2I6rhx94egoA79SCWwSceopSTmmx7sZLFsgHnqKU9aABiQFPqaGYbgB3Gad2F
RsMyDA/hxQB5/8AEbxTrWmvpfhTwe0b+Kdfk8q1eRN6WcS/625cdwo6DucV5B498Sz/AA8W
z+EvwwNzeeNNckFxqWpqoa4kdudx7CRuT2CKCa6XTPFllpNr8QvjZrBN1Gl2dK0mAnY3kwN
sCKT0MkhOcf3c9qpfAHwhqmp6vf8Axj8UNG1/4hVzawYyYozJhmP93IAVR1AHJ5oA0/hh8I
vAejq83iDUtM8ZeL7xWlu5LmZLnY3O4RqckjsWIycV67Yz6Bp94PDOmvY2k9tEZV063Cq0S
Z4fYvQc9cV8fweBNdstB8d+I7bQtTS9ttckW0tbO1a2uY0kkBMyTJ87xFcqyD6jFQnTPH98
LSe88PeL4NRbRo9Oe9ghlE7iO9DMvmZyf3Rxknt3oA+3nYKDgEADcARikYbiVAHUYHc18NT
aJ8ak0S+g0uPxuILhHW7juDK8jQpckII8tnd5fJCkZ5ya9u1/4pXHwl+E3he11SC61PxHe2
nloNQIjcbV5aYISc9gFyxPHWgD3cjGOAeeRmvLPih8ZtC8AWcunWMi6v4omXba6ZApkYOeA
ZAudo/U143b2/7Q/wARtLjuPEGvL4W8Nz5mlu5ttiFTPyjCnzAOeASufWp/B+geEfhn4rkX
QLpvih8R7lGNvDY48iyUjl5H3EIOfvEk9hQBWi+H51uyi+IX7RPjO5sftbA6fpqsI3x2/dg
Mdx7KozjknNXm8Pfs4PaxxXHg3xNYw5yl9LY3iq5J6g88n1Ir2Pwd8OpLDxAPGHjfUj4g8Y
zIV+1umILBT/yytkP3B23dTivSUBHJOQfagD49t/hF8JdW142vgL4l6nomtSIXtLe6haLc2
OV3FY2fnrzn6133w88d+PPCfxAtfhZ8U0hnlvEdtL1lZQRcBTxGTj5u4z94Hg+teo/EbwhB
4x8CalpctrHNfrbvNp8xX57e4XJjdG6g5ArwX426nHq/w4+G3xN0yeR9WtJVdZMAgFF3y7u
24MjYH1oA6v8Aagt7ofDDS9TtYbuVtM1aG6Sa3wPswGVLN6cEgEd693s5fN02CcdXjDn/AG
iQM/8A6+9eEftI6tbz/AOCUy3cQ1i4tlgWEAB9+JCJPbbkY7nFe3aRFs0DTk3HaltGrcbSM
KoxjseORQBpgDj3wT7ivlD4qeDR42/acvvDOjQ6NHeX/h5Bc3GoxGQx/Py8QHSULjH0r6tO
4OojxjnOarzafZvP9o+yQ/adp/f+WN+PTd1xQB8XeIdftfAWp+LfC2neINSjuxq1jaxPBdG
0a4WO12u08mMquSOnU8Va0Lx9e6jaw6ne+MW/tpPBV9GZd4WSKdJzsXOMhtoH1x719eT6Xp
d7arJf6ZaTsWUkywK5Y+pyOacLPTBAWj0+0XdlflgUdWOR070AfPfwD8Rapc+Pn0658Sajq
1rd+GrO/kW+uDNi6YgSbS33cf3R0r6UhkJLiQnO8gZ7/T2qJba3gVzb28MbBQuUjC8enHap
okXYhYY2jGAOlAC5G5zjHHzf1rwL4A203h7XviL8PdUt41nsdV+1qQd3nQzA4PPUABefVq9
6jY/vGwSV4HvivJPGumL4T+LWgfE2C3vTZy2s+n639liaULAELRyMiDJweOAaAPHfAc1xbf
GTQILvabSLUrhLHwjE83m6AGL5nf5dpUgnhj/GK7vxBpnwlh8TarrXiP4harK9lq6S3GnvO
VtorskMsfyJliu3JAJ4HNeNrcyaL4xXxdoXjPw/c+IrvVpJY3hvbq7vb2F5CFimgRduwqRx
xjHatD4qk6X8bRYxLdWF1fSC4L3Eoa1W7mjWN7mKJAWV8Eja/GRQB9earrunWvhK91wX0S6
ZFZPcrcJgKE2ZUg/XGBXyd+y0kFz8QZbo3czzwaPPc3AaJdreZOo+U9QemR9a7r4iaVHPfe
CPgB4fvb2e0voIW1KR5QfJsos5Y4GAzZ5PfC+teaeKPht8V/g3eifwlqeqajpVwJIY7jTod
zLETuMUsRBxk/xDr7UAe26vpOr/ABk8T674e1ewg0/wjpCIdK1aE7rlrornz4SDtKbSR0x7
5resvhXpVhF4T8PaaYofC2gO13LZMu6W+ugB5ckjdCFyWIxycDoK8dj8OeJPBv7NdxrtzqF
z4T1a71iC/MVnKGSCLKrEjEk7FUZbHr1q78K77xD46sPHUVn421dNW1SK2Ftq18sYEduGZR
Kqx/cYkMAOMjBoA9k8KeEdV8H/ABE1pNLlgHg7Vl+2rZmTBsrwn5/LX/nm+c49a9EyAwZuB
0H+FeDjwL8fvDVoZtJ+K+n6ylshYQ6xYgeYoySGk5wPftTvDvxN+KGmXUNr47+Hsmt21ziW
DVfC7C5iKnP3lB7fh0oA9xE6rPKMkMNuRnoOef0rB8QeCPB/jS5tp/Eeix6q0Cskfns20Ie
owCAee5q2+pWH2eDUbyZNPE8aFBeOsTZIztYE9cdquaXcW97ZiayuYrmA5CvE4cccEZBoA8
m1f9nn4eXsSx6Pb3vhq7LBxdaZeSLIgHOCrMRjNYWq6N8fPBd+t14T8UJ4z0aGDzZLPWERZ
sj+AFeXOBkEHj0Ne9AYEjOpxggAj0Nc9H498ESJqF3D4u0qaPTo2muniulc28Y6sQOg9fwo
AzPAXxL8P/ETw+NQ0uZYrxN0V5YSsBPbSKPmXHVh1wRXbxNiVY5EHmOpYnrj0/SvFfH/AMG
dH1h7rx98PozpfjXYt3Y3VvceTBcOSDl1PGGTOc9a9V8Py6t/YWlv4iigg1mS1VrqJHGPN2
jft9QDnpxQBrLJumZCcLyQPTgZrhPiR8N7Dx1Y2F7ZanPoXiHSWMum6va5DwMeqnnlD3Fd2
gEkSvGyOGGRtIbd75FP2srMMBo8cZ5oA+d7P4leN/hzPL4V+N7rJY3cLrp/ii2iLROSuAso
UcEZzyM1lfsx+PvBejeAZvCep+JrK01U6pPNFDPJsEyMVAKk8c44/lX0jf6fYanpbadqtlF
f2zLuaGeMSKx7ZDcVy2ufCrwLrPh2/wBIj8MaZaG8iKJPBaIk0L4+V1YDgggH8KAOzMhYYA
JIB49x9KkiYugcPlcce9eb/BfxZfeK/h35Oqvv1zQbiTSr5s58x4jt3/8AAlwa9GTAYRYCg
9AO1AEmRvAx1JH6UoPqcCvNtO+J2ka58YJPBGgvNfjT7aSS+uoVzBHIrABC2OTz/Cfr0r0p
gMdM0AMm3bV2g9T0OPSinHOwcHqe9FAD26/gKTI9aVv6UzaaAOb8f+GG8afDvXPCsd41pLq
Vs0KTL/C3UA+xI59q+TPi1NeeJfh18PNYuk8jTrd20S+sYQBDY3cUoSSRR3LKrAZyBX2q4I
TOcFfm/KvmHxD4e/4SPVfiV4AW4+x+ErJhq7apeoFi0vUSwkaNMYLoyknrkZPWgDivjT8Pv
B/hm98H+CPAFm8viHUZwySPePLKqthY2KA4HzHcCAOFzW5L4M8QfE34+p4F8ea491pfg6xj
Z0HyPfKVQNIMfxMxUknnAx3rkvgn4o8NWPxwS68Ra6k6/Z3tLPUpS7oz4VUG6U7lUKCF453
V7Dod9LpX7b3iDT7uzYtqujp9nYH7qqit+H3MfWgCGb4N+O/AEtxN8HfHTabpchLtpupMGi
RsckMwK4J9Ru561haZ4p1X4hfDnxzB400q0i8TeCmN1a6rpyqkazqpYbHQ4LLg5AOCpGaT4
9aRrPiH46eDvDd3rep6Z4b8QRLaK1tIfLMu4lspwCeU69jWp8OPh1faz4QutD8OX8OheA59
Qmt7uKaMy6jqYico++ThY1JXaAo+73oA+htEu5Lzw/p95OcyXFrFMzYxksgJ47c1o1EkSRQ
iGJQiLwqgYAAGAB7AcVIOlAC1keJL2XS/COs6lCrtLa2U0yCMZbcqEjA9c1r1FOiz2ssDpv
WRCjL6gjBH5UAfHHxZhv7D9lD4caba3Iktb50nvpYzu82V0aU5I6/Mzc+ora8J+LNdgvNNs
NB8XXpeDUbW00zwzDZZguNNAQNN5m08EFmL54x7112vaFo/g3wmfh/8QNLN54AlvSNL1mB8
HSvMY+WkvQoVZuJBkc8iuVstT8f/ALO2oJo2r2p8V+CbqQm2vIcRtAW5IU4whPXaTsJ6EZx
QB9UxOXTKk4XIz06HFPz6sfevP7D4xfDO60SPV28aaXbQzIpMc86pLGSOjp1BrmvHPx78Fa
Jo7p4X1qw13Wp+YooZC0MIxzLMR0UDnHVumKAOm+I3xQ8K/DfRBfa7fB7142e1sIWzNcsOm
B2XOBk18+eGPCLeIvEEvxT+LiSaDpbSC6iju2CyX8pYNHDGuSyxptXagG5jyeKh0K0srPVb
L4ofEKG61vW76R30XSZ4T9r1afICS+Xz5UKg/Ip4A+Y5Ne/eGfh1dP4hTxp491Ea1r+0/Zb
IjNnpIOPkhQ9WAIBc88HGKAMLQvCTfFHUdT8V/ErSb19HlmC6JoWo/IkMAA/fSRL1d27N0A
969N0Dwl4Y8KpInhzw9YaSJP8AWCzgVPM+pAya12LHjjHr3JqQkUARBT5znqV9PepqYeFZh
3xS7xvC4OTQAyV0jRpZGCxoCzE9gBk18cfFHRr60/Zx8Elr2I6fJq812xHAaOZ3kjye/wAp
bP1r6h8feIbLwz8Otf1q9kWNLeyl2Bv43ZSqKPUsxAxXzd8Y3u7jwp8O/hpaxqZ7a1tJb1Q
QSDKViVAO7H5z9FoA7z4xWM3ibxZ8KvCGl3lqkUmom+NrIoZTDBGrCQ99oGQB3J9q94DKzl
1BDEEqMcH3rwjTFsfFn7WU8cukzLH4I0ZbSCdxlTOzAq4I+78jNgH34r3hDiVSq5UDrQBG3
mGZRt+6OMe/WpWXDICzYHHFKAdzMepHFKWPAA+tACuVXqNoHzZPpVaGP9wgIBU7mwPUninu
CoTJycbTSCVhblQBkKSD7ZoAkVMwBT9CfXnrSrIQWGMnn8B61HGHCpIzkp1IPpjp+dKkhdU
BwTzjHp6UASIRhkU5A5rmfHPhhPGXgbUvDZvZ7R7qL9xcQuVaGUcqwIx3A4roELAEAYz82O
9K7YjJGQcgj25oA8u+DNzFrXw2stY1K0tpfEllJNp99e/Z0855onKklgAeRg18/wDxltdT/
wCF4eJDb+HnkmaC3W0v7KBkkjlKgqXk3AEnBBJzjOR0r234WOunfFP4vaL5qiyg1aO+8zO1
FMsIZwfTHU1wt9Y+AfjZ8U/EWm6J4aubhreFEu/Fq3TKlu8QAj8iL7rE7QMnqM/iAeseE/A
Mmi/EvxV4/wBVmS4v9YEFvaMTu+zW6xLvU57lwScdhXn+vfFnUPGWq2/w5stE1Xw7Jr+oG0
i1W4Xy1urFCRM6E42lgpVcdmBr2DxP4fm8TeEbvw2mqzWJvYFhluIABIEwA4B7Fl3DI6bjW
Z4q8CeD9U0fSG1vTbgx+GUW5svssrCW3EagBVK8tkKBt6nHvQB5t8VdGtfAfw00/RrXWfEt
r4c3TQta2dhHqEaIzb1WXzPuqACBnv3qh+zteJq2veIb+zbVJLF7a3hS5v4oI/M2FxtxEOM
AjhuRWkdf+IHxQ8KjSrXXD8O7+9nluLZbuJfPv7Aj92I1BDAr0Y4zzW38KvhhN8J4dYutTu
NJ+zTQI019H5iSyMCSzSGRtoAz270Acr8Q/h9oOofHTTdOnj1VrTXtPvrm7CXE+w3KgGIYB
2qo2kbeAc15ppGofF/w58PdI0Pw3d67a6bPZW8tw/8AZ7M+nDzZRIsQCAkH5SQMnnjrX0Vr
vxz+GOgHyf8AhJY9VvGI8qy0tDdSys3ZQo9ffvWBB46+KvjK3ll8PeHtL8DWRJlW78Sz5uJ
EHG5YB0APGW4zQBD8SPCkvif9nVZtasr3xH4gstPElnPLavFO054LiEchtvY5ryKfwT8WvD
t9JoHw6k1uHwhfeQ0AUlfKN1GDIxB5GwqSfQ49a9N0n4cxeI/FOnXfj/41nxXOJWmg0m0ul
ht3ZeeArZO0+mPwr39RIBGkjuVIxlgMnjGP5HNAHg/wf07xvbeNp5dYt/ES2cenm21htZlL
x3N8JMLJAGP3NndQBg14zbfDrxzpeja5JH4C1i9l1KDUtPt/KiSM2TtMHjYY+9G4yDuz0wO
K+3nDSTIWk3BWOR29sg05GcNI5YlsnC+n/wBb2oA+OvEXwh+J/wDY97YWM+rnQNOij1WyQ3
O24keVEWe2yW42AOeeKfo3gHU9c0u6v9L0XWdZit9BEGmXC6xFJNBP553JvjfYHCHO0jB6E
19eSbbiyCkKyyAq5IyG/vZHv0rwLxD4N8XfB3WLjxl8JbX7b4auHE+reGxkgEdXhHUDGeBz
9RQB2vwJK6Z8NNP8OXt7p/8Aa1rJMXtLe7SaVI95x5gUnD+oXgHivUklUgc5DDI96+bNJ8L
fC/4walP40+G/iO+8JeKfKK3MVi6xyRsepli7g92HB+taFt8SPGPwf8VW+g/Ga9i1jRtSBN
j4hs4cFXHWJ0HbkYAGR15oA+h3dQNxGGA5FIBgAkkA/wAI7e9QLKs0KSpkhwHB9QRkfzqRZ
P8ASmXI2vyPr3oA8o8U/CrxCviG98SfDPxh/wAIhfamwbU4GiEtvclQcSBcZR/p1xXm3jLU
/j18K/C1zJq/iex8S6XquLNNVaMxyaZI/HmkAfdHIHvX0/IzFio4Ugjn1rmfGvhuLxh8O9X
0G8RWW4tpFjHdZAMowHqCAaAPP/gBPoq+Hb3SfDHhfU7XR7Rwza3qG1Tq1wfvyAEbiOOO2C
O9e2fr/SvPfg/4nn8Y/CrQtZuVWO7jj+zXQBHyyRnY/A4GSOnvXoEXI3bh16UAPIOwcdzRT
/4R9aKABuv4CkpW/pTQSTQA2VlWMu3AXljjPHevkvx1rUuq/s+eLfGd1YyeZ4z1hLe1O7bH
bW8DeXCX7DIjb6s4zX1rIAUOemOteN6t8JNV0me7HgO9spdDvtxuvDOvB5bAljuLx4yyHdz
xQB4H8Rrj4c3vwj8HeEPh/Fb6z4oLxSvcafbEzO6oRIzfLuZiTn8OMcV0vwu8UFP2gbrX/i
fE3hfV20SC0tYr8mNGKqqliW6FlUnH+17V2+m/CHxTp9y82geHvB3grUZkML65pstxdXEan
73lJKNqNjgHJxUfjPwlq9joA8N+PdM1H4ieGHSTyNbtbYSatpb4Byyjhk9x24INAGP4n164
8X/H/VdStonuNP8Ahnp8mpWthGRuvrnZkNnOMcjB9AK9f+DekSaV8JdCWe9ivLi8R9Slmiz
tLTuZSBnnA3Y+or56+H3hnU/Cl9qmoeFfAHi3xTDqlhJp6PqkEenIgfG5jklmXAH0HSvpv4
ceH9Q8KfDjQfDmp3q3l1p9okLyoMKeuBzzwOM98ZoA6zbx1pQMCikJINAC5FJt96TaDzTqA
KOpaVp+r6Xd6XqdnFeWN4pjnglUMsikcgg149qnhjxN4LS70zT9Ek8e/D26iEUmgXMoa6sA
OCsO/iSPGPlJyCAQa9vPIwelJtGAOcD3oA+Vrjw98KbloVb4C+NLXZlj9ntnQR5PqJOas6Z
oPguDUFk8JfBXxNrmtMQ1tdeI4mit4GH95pDwq9ehJ7V9QEZycnJ75pGyRtJJHvzQBwHgfw
PfaPdXXijxdqMGt+L9Qwsl5HFsitYu1vAOqoOeep7134XBPP6U6g9KAExSbfelBzQTigBr5
ACgZyetDEKpOMgd8447mmTXMVvG8s8ixxopdnfhVUdST0FeGa54jtPijDf3d7qLaL8KtJkH
23UWcxnWnQnKRsMEQg9SOX7UALr2saX45+JhvdUkR/h94Jilk1GeaXFtcagCCirz+8MX5bj
3ryn4XyR6t4o8V/Hb4g6mX0fR5fNt2MG1ZLgrtQKP+mSlVA7M1JDb6t8bNQj8DeA9HHhv4b
aPdF3mSHC8Lw755dyckLzjqeldZ4s0qHxn4i0f9nvwHFDb+F9HjjuNdvoDnbtJ/dZHBcnk9
8n2oA7r9nXTtQPw5vPFerSvLqHim+l1TzJRmTyz8sYc/wAXAJHsa9k2gRgc8nNVNK0yx0XR
rXStLtxbWVpGsMEI6RoAAFq4zBVXjv8A0oAVQCSo4xTsD0poO5AemRmlycUANk+bbgdGH86
b5IEZQN0JGfUGpB3pvQgdsZoAAMBQDwBjFO2g4YAKfakzjtmnLyOlADSATnoc9abIu8KGGM
9celSEDBNeV/Gb4iDwL4RW3sEe68Ra0xtdLtIuWaRht3H/AGRkfnQB5JpvgjxL8WfiT46vt
N8US6P4BvNX8i9FplJdSaFAjbDj7uRg19H+HPCmheDdCh0Tw5pkOn2CKcxRqBubHLMepJx1
Jrn/AIOeEbzwR8KdH0HUm/4mKK815jnE0h3MM9yMjmu9AHzcdqAEVFVVO0Z4OQKxvEuvab4
V8N3+v6tOLe0sozI7nnfxwoxzkkgADk1tZ+RfUjjNY/iW7XTvDGpam2knV3sYGnFkib2mZe
QoUjrnvQB85a74b0vWfhLqHjjW9e1U+PbS2fVJ47K5EdxZpOVZIChBMcKgIeecbjmqXge/8
W3+l+M9F1zxTDqOvtoQmi+1aol/pscPmfOZSgxEcDBBySDmvS/D0+m+C/hHrHjfXNJjvPEd
/bHWNbtJSiTv5vSJ93Koq4UBuODWX8JPHvgXxTruqeHNA8AWnh6zu4pJxLB5TpqGwhJAwQc
LluCeD2oA7/wV4C+HGlWVprnhXwzosTXEKTRX1pCG3AjqrHt1x7Vw37Q/wvl8ZeFv+Ej0Gw
F34h0nafK3Nm8tgSzQ4BwSTz+FdX8OfCvirwRrOs+G38m48ERuZtGleYtPbBzlrcjuqtnB9
K9JXgFWBAXHfkHrQB+d1p4k1DQtbttO174f6NLp95b7IYYrX7FcC3kyxMUqYcHryc8gj2r6
F+FmpQzhbz4c+OLzWNAtIZ5Lnw1rEgfUWuQp8uJXYcJ05yRxXMfHL4T6jpV1FqXh65urrR9
VvvMulZTNNZXkhISVG6rG7EKVHA6+lfNlrc2Om3drcRX2paVrdoZDLcxFQyThyE2beVXAKs
PUZ6UAfdfhr4xSXN3BpvjnwVqng7U7u5+yWscyNPFM2CSwcDAAwck8CvTtOvdP1CBL/Tb23
u7WbOyeCUSI5HBwRx1r4o0X9pvxz4cFxonjvTbTxVGRtDykQzKrAggsoIIIPpmvQvg9e6Bq
8M9x8HNQHhpkkN1q/h3Us3Hn8fu1hfPyR5JywB6igD6a2+XF8iMu5iSDxk9zU23a0a8c988
j1FeM2/xo1rQtUOn/ABP8AXnhiNriG0t721P2m2nlkOMBxj5e+effFemaT4q8M66tydI1+w
1AWTbZzDKG8ticAH0/+tQBwvjb4M6XqF4fFPgJ4/CfjKBjJBqFouyOZu6SqOCGHGcfmOK53
wz4nsviVY6t8L/iv4atbHxhaRsGs5ThLkYOJ4D1XnnIPuOK95VlYKd3c457V4V+0Xpa6L4a
074qaLIbTxD4Zu4vLuVBPmQvJtZGHdcsOvTmgDQ/Z/8AFGoa98PJNH8Q6rFdeIdGuJrKaFz
ieONG2qZAeScDGfpmvYI4wQCVIYLxkV4x4q+Ft/qerW/xN+GWrx+HPGN1FHJcu3NtfoVUlX
Hrz174p8Xi34/6LdRafqnw40bxDII2ke802/8AIR/9na/R/bnNAHtLANtbb3yRQyjIcKoI9
q+f4/2kNSsprmHxD8IfE+niDO5oojJtYdQcqB+IJqMftU6C+hNqjeBPE6xhym77OPK9j5hw
PwoA1/gqTo/jz4n+CQ6R2+m6wt5bwDqqTAs2PbOPzr3AY6BQOc18yfCnxTb+NP2o/EXirSd
Kv9Ns7/QollgvYvLcSKyjJHccHBr6Z6HHX3oAk/hH1oppY7B9TRQA5uv4CkwKVuv4UlABSY
AwcdKWmnrQApAPUA/UUuBQOlNwc9KAHYHPvRgZz3oooAQmm0+mtjIx19aAHDpTQTmmlgWKl
gDXl2teMvE+seNNZ8HeBodPtW0aCP8AtPXdQdjFZtJ821Yh/rGCjPJAGRmgD1WkJr5+0bx9
e+BUF5qXjWb4l+EpZTDeapaRJLNpE3bzBHy0TDPOOCK9t0fWtO1/TINV0a/gv7K5TfDPA4Z
XHY+3pzQBqDpS4FRKQV4GMdjTsHGTyvQUAPpgJO7NCEOgOeATTiRtzQAi1Hczx29vJNLIkU
UaFnkkOFQAdSewqK7vLaxsZ766njgt7eNpZJZDhUVQSST6AA/lXi11Pqfxb0o3/iBR4Y+Fq
7rh2uJ9lzrUK/MjvjiGE43H+Jhj1oAbcSy/F2/1HWNXv7zSfhZp6eWiGQQJrRVtzzSN18gY
wMHnBryfWdU8ZfGzxK2gfDKwitfCWgkrZ7k8u0jdB8krE8F88ouCFBBIq/q+sa/+0HrSeDf
BEU2keCtMdYZJ0AWHYpwJJB0Y4A2QjP8AebFfU3hvw5pHhbw9Z6BodklrZW0YREVcZIGCzd
yx65oA+YXm+OfwY+Gsz2+l+FbLQNOQSyTIzTSPK5wXOTlnLHnPHHHFWvhl4M+OXhGxvNR8P
6Z4TkXXyuoz6heTP5sxkBdVwD8oBbpg9etdZq9tc/GX4wW1hp2tR3Pw+8K3EZ1KFVO28vl3
N5Q7tt4z2Hua9/VRgYUKBwFAwB9PwoA8Qu9d/aQ0+zsVh8G+HNWlMGbt47kx4lLHKqM9gBz
z1p8vxM+MNhp4m1P4IzzyGYoBY6ij4UZ+YjGa9tIDd+lRNGQ25OjKQwHegDx+P4veN/Ki83
4G+JdzW5ciKWIhWzwMkjj9fan2/wAYPE5t45b74N+KrYtIFdUEThBtLbhg5PSvYOfKUAEc9
KQAiTepI9RQB4vZfHTVp9Plv7n4PeMoIVYCMrbK/mDpnGQR69DVpP2gvB9xbXMlpoHiuee2
jDSQR6PLuBJ2kDIwSCa9ajklYlSGCKoHPf1FRSYxgghMjG3gjByKAPPrz41eEtN1C2sLyz8
QQz3EMMw/4lEzqgkAIVmAIB559K1rj4rfD22tZ7ufxfYwW1vdGxlll3KEuMZ8s5HBxXYkyD
buALbssAcYrmPGUngbSPCl5qHjW20tNGR/tEpvIEZS/b5SPmc9BjmgB9p8QfBl94fbXdP8S
2V1YiGW4V45gWdIx85Cnk4+leTfBiy1H4g+JtR+NXiyzUNeObfQbeZciztlJG9M9zwM9zkj
rXOw+Gr/AOPgt7rRNCt/BXgCz3wRXSWypeajGSPMWNRgRxtj6Gu38Q+EvGXgWWfxR4L8ZTy
aRpcSM3hjUQotGhVQpRZOqYHzZ7nNAHtgwVJRcHvk15r8Vfita/Diy0+1tNMk1rxDqj+VZ6
XAfnkOPvHqducdBnmoofjV4Fk8B6j4pvNSWzbTm8q5sphsmWcL/q1Q4LZ6Keh+lcD8N9H1n
xj8TLr43fEDS4dBtPsyRaDaXUqqYoscSHOMHHc9d3oKAJNE8FfHjxjJLr3jP4hXnguG4kDQ
6TpW0tAp6q2TgfmTU/i3wHP4R8LXmueKPjb45bS4SBJAk6eZcMeEjQgZ3FiABXoGv/Gj4X+
GYpP7U8Yaa88YJ8i2lE8pPoFXvXn+r/tJeCbqG3Np4M8ReIA8iyCJtMKrHtPysNwIJB5GOR
60AZXh7wlqGhfCjxzq8+pPd+PNX0r57K7kWa4tISjGGFxIcFyCSSfw6VifAbSpbP4qxxz2W
sW8kugyQqb+S3VFAZfuJCxOMk8kgitXUvGWhfGTwx4v1qX4ci70rw/phuY5bvfHPLfAPmIs
hBZUXkivN/hle6/4J8a6tq9r4Ot49Q0/w7NcpBBaSwx3EQZHEjO7E/MCRgD7woA+t/hzDqk
Pw80u01HSJdKvLYPBJbTOXPDEBslieRg8nPNdajHavPOMECsnw7rmn+IfDNh4h0ycS2OoQJ
PE+c4DDJBPqDkH6VrDbkurAgng+tAEN5ZwX1vPZXMQkguEZJFPAcEYIz1HHpXyZ8RP2d9VT
xtp8vhXSY7jwgCN9vFdbLixycyupbJfON38XpivrosjoGbkHjj2qIgu6kLwr4x6d6APz61f
wtZeA9dh8UeDtSt/F1np266vLHU7bybyxZspunhYbgvI+YcAgEgZFcn4X1/XvD3j2LxX4Pj
ZtQt5Hup7aBi26DgurqAAExwSe/OOK+5fGXwm8P654gPjbTdJT/hI4oZQ8CyeVFqgZNphuD
/dI4r4o1trLwN4m8Q6fppOL+zm0+5ht2Y/2W7MDJAZCP3oAG0EHkfSgD768J+MPCnj/wAM2
+t6ReWl9asqySQkBzauVztZT90jkfhXzxqWteG7vwl4in0D4VQ23w6+1faby+tb77LeXJjk
CtcQIOWRD3+uOa8N+HXjR/hX430bW7fUJJ7K7AGqWSAxqYTxhhgbioORx2r1L4j6FH8NPFW
ma/4Pm1C40TVrCQ6S7SNNHDNM2Wt4EAK5bdvAcEZGMcCgD2q98C/EiXX4te8G/Fy7/s5nju
F0rUbfdCsLAHywQMnI78YrivHPjf4m6b4bm0f4u/DvT5/C2ryGzub3TrrP2VXbEZAGfmBwR
nr6ivS/g98RE8WeHo9F1q+tf+Et0mMJqdvE43ZJwjHHyscY3beFbiuz8ZeHG8W+E9R8Pw6l
Lpkt5HtS7jjDtAwP3h70AcZ+z/rT618E9GW7u3urrTXl06ZpBh1MTlUDD/dxzXqYUqylUH0
9K+RPB9x4o0/4p+ILbwDE+meJNNiV9V8Mamcwa35eEa5jkH+rkbIYDGOep5r6C+HnxB0rx/
ZXqR20+k6zp0nl3+kXnyz2jj1H8Sn+9QB3THMgQ9CCCO2KhFtbm28hreIxMMGMoNp/DpUjO
ryrIrdOQR3qUYC9hQB57rXhu5Hxt8K+LtOtD5YsLvTb+VFGUQgPDuPXG4MB9a9A+lNIOWUf
KCQee9PXkgjoaAA/cH1P9KKf/CPrRQA0bud3XjH0xS0rdfwFJQAUUUhOKAFopN1G6gBaQ89
KQsMhe5penNAAOOtNYjr2pSc15/8AFLWdV0/RdG0fQdSbStU8QarBpkN6iKzQBsl2UNxu2K
QKAKnxK8XeItN1vw54M8GTWceva/O6ma5iMosoETLTFB1GePm4yRXzz4vuLXUdSi+F/gnxV
qWv315LJNrV9akb9VvZGEe1yBjy41zkfdAAGSTWw/xS+Hvwy8YajB4c0vWfGGtlGs9Z1fVr
pgWRXO5EYg4y2eyrwOazPBT+LvAuuXHin4Y+CZ/EHhjXGaNYiRNLEuQUDKh8yNkOUI+6QAe
tAF/x94KvPgKLXxd4G1e/Sz+zrY3fnukiSy9V82M43xt8y8cp1HFeg+EbewsPjLoWoaNp0G
gQ614SOrXWn2rlYrmdpEHK5xlNx5AHWuO8aaPr3i2/g8UfHazfw34WsQsNlpGnSGW4vrh+N
ihSSCfzxwMc10en3GsWfjJbi301LHxjrcJgsLS/Jkj8N6PEv35lBwGYrnbkbievFAHv8RYE
q5BVuV+XGeOtSJL5Yhy+/IweMe+a+c9U+IelF7SPWfj0sUUZZC/hvS1Xac8yTMfMAUdBgY5
r0rwX4tv7fXm8EeKZmudR8k3WmaoEAj1i04IcYwokXcAyjsM0AejAOIm2n5iM5x2pjjG+IM
QdnWpFZw20kHnqPSh1AjOeQOelAHjXxrvLvUz4Y+GcMyWcXi69MF3eTsVVYIirtFnoXfkAd
+a82+Lctz49+Mej/B7R9QksvD9hNBDcWdpwGO0ySs3bEaBMDpljXsnjNpdY+KngDw75SG3t
pZtcuXcBsCFdiAemXkBz3xXkOlrb6t+3lfy6I/8AotnE8l6VA27xAI3z65LKM+3tQB9HeGv
Dmi+FdKi0bQdKh0+yiGVSJADkd2P8RJ5zXnXxt8Ya5pnh+28HeBrgTeM9em+zWtujfvYo8Z
eUf3AB/EeK9R1TU7bSdEvNTutqx2UEkzKzgbgik4yfpXjPws8NP408W/8AC9/ElnLY6pqKG
LTNOBYLa2wBQM3GXZgc+gzxQB3nwt8CWnw78EWOhQESXzqLjUbgsSbi4YfO35/oK7zvUXlq
p837ze1SbvnIIwB3oAbH0OeuacWAbbnn0qGecWtvPO0ckixKzkIMlsAnA/KvHdY+P3gV/A9
pq1vqt5Yy6tDJ9nZbMzyWW1vLaWVVPyqrEA/pQB7PvTAOeuMe+elZlxr2jWes2ujXOpW8Op
XZIt7V3AklwMnC9eBzXyhqXxm+IMfhCbRvEOoxadFI0+mf27Y8XH2iNfMUFW+VRMhXaw6A5
HNR/BHTfH+q+LNC8UDw5JfLpySWT6zqkjxLLYSAHapYFmkjO7aRwQSCe9AH2IGALcEgdgOc
1yXif4k+AfCCN/wkPimws5NpYQb/ADJHx6IvJNcBrXjLxJ8RvFWvfD/4YajFpkNgifbvEbA
yojEgNDCRxvxnn2PTFdD4B+CvgrwDbCa2sl1bV3JabV9RjEs7tnqM8L16D8STQByOufHXxF
qemOvw0+F/iLV3ZcRX97ZtDBk9CFPLDv1A968WtNK+Nd74kHibx/8AC/VvG0sJD2tpfSeXa
27biSREpwcdgRX3FHuRQN3AGMDpTs/Pu6c9qAPArP4w/EiCNLU/s/61GY1VAsEqhF+g24Ap
b7xv+0Rr0Bj8OfCex0NJAUMur3Ydl44OMj9RXvWwfNuJbcc8mnLu2rnCt0HfFAHxj45+Afj
aWws/HvjHVJde1R5hNrsOnpEHtrdAOYVxiRlUHgelUfgxZfDHxn461/SvGd7Nr/lyq+iy6z
eOBcRdCjR5C7hjOOOOnAr7akAkzEVBVhg55zXzj4+/Zqi1V528K32l2sH3oNMu7UiO3JOXK
zIQ4LEk5Yke1AHr1j8OPh3pzRPbeCdFg8sbo3WzQbSD2yP1rsIVWOJEQfKBhdvGBXxx4e8a
+KvhV8RbXQdV8Q3V7o9vfRaXqGl6ndrMYBIoZZ4WOG8vknngdM19jqA8COjMUYZVlO7I7HI
60AfP88Gp+LtO+I/ivU0v9L8GRafc2em2FkRD9tAUtLeYx99mXAJ69DmvJvhrqviXWPE1tN
oV1a3etnQ7mLTF1LXDfEYVSsbRYAUHGCGz+dfTfjXxlYaXrFr4LjtrmbVNa0+7kiFtCsht4
44y28xn72TwAepr5q+DVhe+J/ijZvpM+ppDBYXEd7cvFa2r2QliwjxeUM7t2OD+lAH0T4S8
dRD4T3ut3/hi40e78PJLDqOkxQiMpJEN0nlDhSpzkEVzniL9onwZp/gsa7oV7aalqrQQ3P8
AY80xinWJiN2SARuVTkr6CtHWLvxHp/wX1zQvFxS412PTLmEXgkEUN3HjYkryOAkTNuGVJB
4OK8l8J/s42+qeCZoNN8faTcHVLeJ5pYLGO7kikC4cRyhshOo4GT60Ae4w/Gn4dN4ettZfx
FElrPuTPlSHynBVWD/L8u0uoJP94VHJ8cvhhFd6naSeJRHPp6SPcBreQBTGRvAOPmIz0FeJ
6n8F9K1P4g33gK5+KU1vqbq2r/2cdO2RneAC6Hdhm+TpzxnjNdFP+yy1xHIs/j25ke6eczO
dPXJMqhXIweuBQB6BL8f/AIapa212dSvfIuJ3t/PNjIqwupA+c4+XJZceua8A1/X/AAJ4uk
8a67rulxW3ie2E9rPa25eG0vbWOUK1wG2/NcIrFgMg5Udq7uf9lCC8aR7j4g3zP5rSKrWSb
EY4yQucBsqOetbdv+zZYxS3Iv8Axfd38F0LxbiM2kcZcXCjdgjphlDD8u9AHxvFpVve6rq1
hf31xcDTrWSSzmciPeu4CIFW7HIJUV9FfALUfCnjT4T3vwn8bXy297a3b/YopH2TBT8weFz
/ABowOMdM9xXnPxg+FFp4Nu4bRfEN7q2tCBZ3aWwENq1uqhVPmZwJBjp0JI6GvJbRpri1Rr
e5cXsEoW28tz5wbqAqj/a6nORmgD36+1HxZ4J+IK61ZQ6V4T07w/ejTn0/7MI5JLEspM7uR
+/8wZJ2nOR0r7A8OeJ9C8Y+H4dc8O3qX9jcfccLt2sOqMDyrDuDzXyr4W8RXvxovbPQ9Rgs
tJ+JfhqMw2l3dIJYJoiwWaTyiCvnIOR2yM101p4u8OfCnxrofhDSfGU95pH2ia91+/W3Fy8
1y7iMiVwcRgMQCFHHegD3Lxd4G07xbaSo11daLdu8T/2lpzLFdDYchN+0kpnGVr5g+IY+J1
j4/TxRq8emeCdf08rb2OsW8ji01pCw2xSMd2X2j+LggnOMV9lgDYMHeD8wNVr3TLLUbYW19
awXUQ5VJ4w4H59Dz1HNAHhelfHPxD4dm+yfFzwDeaIkLbJNW04fabZD13MF3FAfXPSvU7D4
mfDzVdP+22HjXRZoOeftiKfyYg154n7Ptp4ev77UPAPi7UNCu79PLmgu1F5ayKT8wZH+8cZ
xnpXm3jj9nzXpvGE2sab4D8ParoqR4ax068eyknIX75XlVYnsvy4oA+tYZ4HtxcpMk0LKGW
RGDKwPQgjg1KmQCCO+V+lfMHwi0u28JfFW38IweM9TsLprY3N74R1BDNHG7R7gIZ+jFM8kY
9K+nwTzuOTntQA/+EfWikLfIPqaKAFbr+ApKVuv4CmnpQAE4prH5C3cUEFv4sUFTsK5zmgB
pbBPI+7mncAc8/SkCNjJO44xijYd3HHf8KAHk/OFz2zikY8CmlTlW6sOtA3mYqwymMg+9AB
ISibgO1eJeKddXxD8UmuZYifDvw3hfVLwxrulnvzH8kap1KqrE5x14zXtqr5iYJ5rg/FHw/
GpeILPxX4buotE8UWmUa7MPmJew4I8qdcjevTn7wIGKAPnX4J+JPAbeHvGsni/xLb6brHi2
eSLZcgZSJw2HBwR96Q9+wpuofCzwb4GsE1DxN8ZLfTtbCBYodJjzGyqAoLRRnczEAZbK9K6
fxt8MtSz9q8QfDzTLmO7JEup+DIGF1atzy9u4KzKcc8A+9cz4c+FWkX+rRWHhbwb4kuisxF
1feJgbKxKLjG6NQHl5JOzIxjrQBH4Y8XXuvfB7xh/wlWs30tlpLRXmg6jM0gkiv0Zlijjdu
WYkKdmWwGPNXdd1PxI/wAAV8YwWAv7/wASTSS+J71PneFU+WK1dQQUj3YBHAAznAJr27Q/h
JDaa1p+seJtcl1yXSiX07TUt0trCxfpujhUfMw7Meah8T/Daaw1+48U+BLO3kvb0Ouq6FdT
GKx1ZXUqWdeQkgzncBzzmgDwjWNe+AEnw0l0Lw9pNxrXiu+tPscTC0cXElwcD5j91fm9BjH
A4r0jR7q8vtJ+Gvgye2N9428N3ltc6itsAyaXbqrKwnccKWjIG0ckgV0lh8PvHMlrA8Gq6J
4DSAgwWGh6VDcbCQfvySgZIyR8uK73wj4Qs/Ceh/YbWQ3l1c3D3N5fzAebdzsSWkfHfsB0A
AoA6QSLuHfnFZPinxBaeFvCOq+Ib9gttp9s87ZOM4HA/E4H41rBCign5jmvJ/iHdSeMvGGm
fCuxiae2ZotS16RSMQ2yMGjhJ7NI4X8AaAOJvvFt98Mfhzc/Erxdcfb/AB74th22NoOI7OL
bvjgTPCKgYM395gK6L4K+C7fwJ8PLjxh4okRdd1iI6hqN3cn5ooiCwQn+Hj5j7kjtXnvxDs
1+Nn7Q+neA7O6Y6J4ehP2+aM5jWThpBx3Pyxj0OTVzxx4p1D4uePD8FfBN6bLw3Agh1TWIY
TNuKDIiz0ADKBnPJHtQBraWl1+0T4kGq6hBcaf8ONFuP9BtkUq+ryDje56eWMEbfQ8819Cr
GAqww7Y1UbQkYGAF6ADtjpVDw9oln4f8N6foOnWkdvZ2MIiSOMYHA5P4nJ/GvK/2hZ/FGl/
DqLWtF1q6sdMtbhE1O2tGEEtxHIwQETc+WFJHIFAHs6MUXDjAxk56j615R4u+Nmm+Bfi7be
EfFMENjol1YLcJqhckpKWYYZR/B8vXsa5j4VfEDX7DwbF4Q1fSNX8Q+LdMkVpYg4dZbSSQK
kyzH5XRVb1JODXf638NbXxR49vte1O7hn0u/wBFOjzWYgBkwSWMiyfwHnGAKAPnTxj4/wDi
3qOpeItDk1iCdbqV9LfTNMhYmCGRQ1veRFcuyP0JHA6HrV3R/gp4/wDFP9o6Y2lxeBvCc9x
9qWxvFW4lWQxBJUjRTxGWywyeCFOMivbFX4R/AfQiTPYaOyQYMkjiS+uAMHbk/Oe3A4HpWD
Z+Lfiz8TrcweEPDf8AwgehzjKa3qi77l4/WOHGMkdM9KAKeo6B8DfgtpUbeKJ/7Z1giMxx3
zfa7uYxjCbIui4HAOBx3NNe1+Lfxinjt9Ss5fh14GcBzFHIPt95GRwp/uAjqOK7fwN8F/B/
gu5fV5opNf8AEUzb5tY1PEs5Y/3c5CD6V6WOU37cY6e1AHhkHwK1TwdabvhL8QtT0Flbc1l
e7Lm1lbjJIxlSce/t1qWH4gfGHwxDO3jv4YLqtnCvzah4eukbcP73luf0GK9uGSpbmmtFuH
zJle4xwfr60AeYaP8AHn4Y6hJFY3mvHRdQdtv2PVYHtpVPYMGGB9c4r02KaK4jSa3mSaFxu
WSNgykexHFYHivwN4S8bWX2TxP4ctNURl2q8kI8yMf7Ljlfwryhfgj4m8CyS6l8H/HV3pxB
y2kauftFpIB2yeVPvigD3cg8kHilPykDAx614bH8fLzwvr0Hh74teD7nw3cyMkY1O1b7RYy
lujBwMgfnivarS8t7+1hu7S4jubSdd0csTh1ceoI60AWxjPvUUqgYO7LbgQD6+tSAZbd7Yp
JO3c9h70AeS/E74FeF/iLc/wBqgf2Trw2g36Jv81AMbZEPDfKTg9RXit78MfiD4BttW1XWP
iXf6R4SsYJDYR6fqTvM75xBAqOOrHA719iKA4+bGDzyM1yHiPwXpviXxHoGsao8tymhSyXM
Flx5MsrYCyOO5TnHagD578EQeIvhsuqa78TdB1LWbvU4TbXOvWl2L6502BovlVo1G5Cckk+
1cd8MHa++I+k22jbovDOl215atr+mWQs7hEaFsS3JJJJXqSe4zX1ndeEVsY/FF54MMGmeI9
dHnPd3GZgJwoUMUP8ACAeg49q8e0r4KeKPDvjY+L/EWo6b4qZEla+k2yW8jweUwaJIlxGcn
jv16UAd/wDC/W7bx/8AC82Or6tYeKfs0r2FzMg82O7CH5HkQgfeXBwcc+tZmr/s7+AdRuo7
zQH1TwjOQd40e6MPmDgnK8gHvxXn8Ov2uveMPDOsfAeL7B4ivLVl1nSbmMxWsdtEu1VuVAw
HB2qrA56V9AeB/Ev/AAlng601xtOksLmQtHdWki4a1nQlJEP0IOPagD5F8QfDPQ7r4leLoT
45ufDs3hmCGWO51m8MlzqLFCxYNuVgv8Py16z4A+HXhvxd4H07WLfxR4o0W/uYElmsbfX5J
TaOR97DknnhsEdCK9K+Inw08N+PPDN3barokNxqK2rraXwhUzwNgkBW69e3vXgvw6+GFh8V
fBmoW/jrTdR0TxVos66W2pws0M1wqqCjSpwrso+QE9u5oA7W3sfjx8MLxp4b0fErwxExL2k
uE1GJOvDEfMR6ZI9q9H8B/FTwr8QxNBo9zJa6rbgG60u8QxXNswOCGU9eR1FcGPgLr+nX+n
ajovxi8TQT2AKQ/bCJ0QEY+4xxtxxgj9a8x+IGm/FXS/FFt4m1Lwy934m06fdp2teHbX5L6
EH54rqJSWBYHcGPToaAPqfxX4Y0bxj4YuvDviCzW7sbsfNEGwykchlPqp5B9q+D/i18Orn4
aeIIBbX8z3ttJ50WoTBEN3GT8kiKOS0eMOe/FffljeSX2m2l5LC1tPcQRTPbNw0OQDtYexJ
H4V598XPhZo/xM0CL/TItP1excyWN7uDKpPDRsAeVb0z1oA+GfDnjLXdL8S6d4i0OxlbUtC
Pnl4AcNEXzKZfUOWwecCvsjwp4V+D+uWy/GC0WL7HLE9zNBcS5tbKViHmzG33X3DkdMgEDJ
r5I8ReFPEXwx1211O40eaHTb+N1jW8Ty2wSQUkQE4APIB4bgj0HrHwH8S6P4c1u4+GfjG3t
77SfFDRSRLJiaKOd1x5UnYlxjPocCgD1H4U/GmTxj8RNTsNT1WyWy1Nm/sXTIFaSeCKPILy
MBhFYc4Jz9K9+U5Zdx5A7dDXwX8T9MuvAHxH17TYPEFzbG+gjmd7G0S3Tyy58q1iAO/YMBS
U6Hkg9D9W+CPiboXiG703w0xmtPEQ0qO9ubJ/3ht8gDY7jjf32nkg5oA9GA/ec885qTbzkm
mLu37W5PrTskcE0AZc/h/Q7zxBaa/PptvJq1mrJBeMn72NWGGAb3rV2ilwD1FFAAVGwfU0U
v8I+tFAA39KYOtPbr+ApMigBGO0ZAzihTkA9M0tFABRRTcHNABzSc0+kyKAG9OlOHI55+tG
RS0AM253qD94Y69KUEqQM0BVVmI6kUYNACkADgAfShTwR2pADSYIJzQArMA2O5/Wk354/4F
9abgeapJYH+Ejt6/nTSVB3ElVXkkjjHvQBheLfGOh+DPDc+ta1cCONRtit1OZLmU/dijXqz
HgcetfPfi/xRL8PfhsltNJcWXj7x5P9u1FoTm5t42OfLTrjC4ijHqSa6WXxFYa9/a/xw8T2
vmeHfCxmtvD1o3zC4YNtNyQejM5Cr6AZrxiw8TSp4rT4ka7aweIPH+vzkaDobzqbfTolwBN
MSflAGQucZwW96AO9g8KeM/h18GJ9J8C6NFe+OPEMvmau8U4aTS4XUlFYkgg7eNx77jXs/w
AJPBnhrwH4Kg0TRJraa/lRZtQlWZZJJpdoyWwegJIHavPPhloPhrxxH47s9a8VN4n13W/s4
1+XT1MNtDwSkEMg6hcEEivmi81F/BmoXV54Ju9R0vXodS1CIzWkjbDAkqmOI4XLHAJweCBQ
B+jg+UbsqM+nSvK/i54pNpZ23gyy8Hw+L9T19H2aXNcrCrRryWbPJHHavmq7+I/xHn1N9d0
LxhrNzc3OoT2VrZzQEweSbdXU+XgDdvLAZ6YB4xza16ZdVsPDeoaD4o8YXmoQxX0q6tdxSL
PFcC23m3jlK5ZDIvI7c4oA6C71X9p8w/2L4a8Pabo9tZEQrYaOIGeyGNyo5YsVBB4z1xXb2
nwc+LHiPTrC88Y/GjV7WSVA1zY2UewRkjlA6tgn6ivKLXxZrl9cTXepat4kTQtTm0+bX73T
7Z4rpQLYoQrBclPMABxzx713HgfUvGGofFfTbWS98V/2ra6k0clrqMbR239iiL5HkX7omJ2
nPJJNAHqXhn4D+APDd8uqXlhL4k1ojc19rc32iQkdgD8ox9OK434iaV8SdN+IOjJH8TtSst
J8Ua39igs7KJV+xQeVuGCRnO5fpg1tal4O+JXgC6m1P4Uav/bWmSu01x4c1iXcqFiSTBITk
d/lJ9K59PGvgb4w+INC0vxLq2t+AvFWgzm4j02VhBmbBBZJGX5iMHGcdehoAyvD/wARvF3h
34z6fp3ijV7rU/DRC+GrnUHBFs98mD524jG4sdh+jVxMmveMdM+MupWS+KtfhitPFkVhFfX
N7us4IncsYpY8ckjAB6V9DJ8HfA+qeAI/Bk+pX2q6f9vbVPO+3K0xnJLM29R6knp3px+Bfg
SWHXor61vr5fEDI96bm8Zi7o25GU8bWHQEc4yKAPN/iZ468Y6Z8b7bXtChv5vCXhRobbVfJ
JNtul5l8znqiOuDzXA/FW68Vw/Fvx1P4U1TWJbXTLa01jzYtWaKGyR1V5GEZOHV88L2zX0t
pfwj8GaX4O1vwlFY3LaVrDlrxJLyR3mPHVicg4UfhWc3wC+FdxeLez+G3uJlCJ++vZnEiIA
FVwW+YADpQB5U2oaH8SZfiDruv+JtU0mTS7GCbR7f7e9oYIxbCQTBAQGJckZ59K4LSfEni7
Tb/V/Feu297qWkXWg2cPiCyMrmSJZ4fkulXOQMqpOMY3V9Xaz8Kfh9r/iC113V/C1lc31oq
RwytkDav3QVBwQuBgGtWPwT4Wj1nVNYTQrUX+rRfZ72crk3EXTYwPGMD0oA5b4Z6bpniL9n
7wpYazZw6pZz6agkjvE81X9Sc9/evPNa8Ja18DNYh8V+A4NQ1PwTJuGsaD5zSrZrnInhz0A
5z6V9CWtja2FlbafY20dvaW6CKOGMbUjUcAAfQVYeNCrh1DIwIKkcEHt+PSgDgbX4y/C650
2HUl8b6TFbzxiXbLMFkH1XqDWTdftAfDjIj8PXt/4ovC2xbXR7KS4ct2GcAL9Sa8vj8AeC/
h/8cV0TxP4T02/8LeKJzLo15cxbvsV13tznjb1xn0FfS2naZp+k2q22lafa2Ma9Y7aJYwPX
oKAPHW+KHxhW4mkX4Dag+nspNvm+RJge3mLzj6Cs241z9o+ezudWvrTwx4T0eKPzpTKpvJr
aIcnCLksfwr6BkON0i5yFGAfrXjPiRvFXjn4iXei+CNeufD8fhOEtdXLQbre9u5MFIGU/eR
U3bj6t7UAeY+J4dB1yK91XxL44u/DnxA1y3W5sHMstrBZWx+WGGbZxH5qqWO7BycD7td78G
/EHj/xn5Pi28kTTvCdjbtp1tpsbmX7bJGCGufMYliNwIz39+tWvAfhG38UeCvGB8e2Msmua
1dSwa2Jo/wB3AYwVi+zkjmNEI2kZzyapfs0Ta9L4LvBdXu/wzYTf2booFuITLHGz7527lmL
AH6UAcRb3WnXHgnTvib4l1jxPLrOt6tJasuj3Cxw2jGRkW2dCRgYH1zzXD6dr3j4/D/wE90
NQt9NbxQYP7Y/tVmkut0oBieLqRhepOOPeva7Ox+AGsfGbUtCitZf+Eljnd5LeczJafaR/r
Ni5CeYBz+PFd3F8H/hzD4bs/Dw0H/iV2V0b+C3e5lIimI+/ndkY9KAPB9Aj1J/in4su9Tv5
49D0fxO8L6lJrskUumRBiQiwklZELYU8HOcdqva/8S/Edr8eB8Q7WK6fwBp94PDlxOJh9mY
E4kcLn74k5Bx0Ar2O4+B/wruNTn1afwbDNczSm6Z2mlYyMerEbuT14wfWuQ1Oz+GejfEbSv
go/g6wbSdaSTUyryuQl2oIQEE8llB5z1PSgCH4ceJdB0vx/wDFzUdc1+CKyi1iOKB7i6Zx5
Tg8RqSeCzADaK8asr6w0z4bX/iTR9alg8Z23jFoLWRL5zNNbeb8ylN2DHtySSMcV9SxfBz4
VQulwvgfS2ljIdWaLccgjB6+vrXHfFKz8G/CXwO/irQfh5oM13dXKWE3mwAZjlJ39Bz9KAP
NPCPiXxTpnxvtfiP4k2Wvg/x3cy6bFLNcjymUA+SdpPyD5Tyf7xribzUtQsfDuq6dLE2oeF
db8SsLGZJS39mXcV2AUyDlA8XIz17V9k/8Id4PvPD2mab/AMIvpk2l2yia2s2gQwwllzlVI
4zmrVn4T8MafZvYWPh3TYLZ5xO0K26hHnHRyMY3e9AHkH7UXhvU9X+Hlvc6Tp0d0ltODeMs
X75YlBKHf/CinJP1r468M6TqWtWFzZaNbSXGoWrrexMshzHgn7o6b2IUBv5V9r+HPiBB8U9
V8ZfCTxXoB0nVbWOa3ukimDxSx52bkzg5GQ3p39q+QvFnhjxT8KNZuYIhPHC8stkl88Zj+0
FeCyZJJVgwI7ccUAfXvinQrD4yfBzRvEXh2Y/2rawpdW1zCAJ1dRia3DH7rMQRk9Dg1hfDX
4MX0txYeJfE0U3huytpBc2nh62mYSGQH/X3k33pZT1I6fhxXN/sd+I797TxN4Ou45fJtWjv
oS4x5e/5XUjsSQG/Ovq0EEgg59qAGPu8wFQScHmpl3bBuOWxzTSDkZ5x3PGaeOcAUAGRjOR
ijrwDXg/jf48W9n4z0/wV4PjSXUZdVi0691O9iZLW1fdzGCQN8hGQOwr3RmKl/lxjAHv6mg
B4BdB1GCaKZLIY1XHcn+lFAErf0poGDTm6/gKSgAooooAKKKKAA8imkYp1BGaAGUqHK5x3x
R0IpNx3HC8UAB607cKMZ5o20AAOaCM0YA5pQQexoAbgDOevamOqyq0LDKONh+h4IqQjNMdF
dSjDPOeuKAPk7xJpmo6l+yRqnhyyilmfwzr0lrMIFLGSCKdiWKDqArgkegzXhGlG08YeG9J
8BiPw94emtbqW5n8RXU+wzoRwrHGTgDG0c8DgV9o6nbeI/h94v1rxJovhybxL4c16RJ76zs
iPtdpMqbGkjjPEisAMqOeK5K18I/AD4neLZIbbRbqz1owfa57NY5rAypuwXKEAEhuDjHNAH
kXhvxjrfgqyu9G8MfF3wwtujYgjs9CllWYADksseQecc5NemeH/AI2Xvhqy0y4+KXh6xn0/
VXZ7fxPocaS2sqjIJkUDdGwzj+97V2PiL4dfAvwX4XuG1vQdO0+AoT9od2a6zjAZCW3ls9A
O9cn+y3Bcz+E/EtnPp7TeHDfK9jNcJ8kgK7XAVs5OACxGRkmgD2Tw1468CeMZDF4a8S2Gpy
qomMVuwDoDwDtOCD29a6d0URhcqm4gbSuFPJGMe4rzDXfgB8NdZk1G/h0U6Vqd+3mfa7CRo
TA4GAyKpAHqR3Nc1D8HfiJ4UttMi8D/ABc1YpDNuni1gCWHaASSEGSQWxkZ79aAPdFgVXYg
cFVHXOQM8fhmpFBVz0KYPHU9a8Gb4l/Gfwxf3tv4p+Ez6zYWTAtqGhyECcf30Rs5HqKl039
p/wAGMXi8UeH9f8M3CsV2XNm0gwO5ZRx9KAPdCmEAwDnjAPb0rC1/wX4V8UW7QeIfDunanu
XaZJ4AzY/3uv61y+g/HL4Ua/Y/a7bxvpttkkeVeyi3k4/2XwTXV6V4t8Na3pn9p6Tr2n3ln
jPnR3C7fxz0/GgDyjV/2Z/B628lx4I1fWPB+psf3c1jeOYx6KyE8j8ag+H/AMQvHmh+Pbf4
XfFe1iOo3MTNpWswnEV9t6KexOBkHrngivdlmi8nf5ilXOVOcbvQD1z7V4/8eF8AS+FLFfG
HiRfD2px3PnaPqEalpredSCGCryU6bu1AHsRBZy2M5Hb1HFHEcbs5AVckn2HWvJvg18VX8c
6XPpOupDb+KNNVXmjiOUvYjwlxF6g9/Q14XrjWcnx38bN4j8WJb+HtP1eAywSalKkpRxnbD
CCRKC2FZccA5oA+yLe6tr23E9pcRTxFsB43DqecHke/FTO+FAXvgZr4M8MfEPxd4f8ACUek
+HPHFppNlY2b3qWcUETkyG82Mu5hkja28ewroV+LvjudtZ0DUfHtxZPo8l29jqVvaIX1S5X
Hk2zYUrg5PA6igD7RVsqpwf6/lTmcYOVyK+Mr74hfEVfhLe+JLzxdq41ybWRpz2ttAsSaYF
Xfhvk3DOSOB2FfR/wi1698U/CDw7q+qXD3Goy24W7mYEEyKzAgggc9KANP4heDrLx54Jv/A
A9dxjfKnmWkuPmgnX5kdT2II/LNeN/B39oCwuNNj8J/Ei//ALP1+zdrZNQuSFhvSrFcFugk
45z16+1fR65DAAkDp0r52+H3gzwj4v1j4n+G/EPh+21HTrXxK7W4kUgo7oC+1hgryM8HvQB
9CJIk8SzQussLjhkIIYHoQRwaz77WdF0u9tbXUNSs7G4vWbyFmmWMylQN23ONxwa8jsfgBJ
4funk8D/FDxN4dtmOYbMOs8UY9MP1Ga4/w98NNY+J9x4uuPixrV5qGn2RfTdG1C4gW2aPa+
ZbhI+AvKgZPUE0AdHqC6h8Qtb1DxZZ+M7jw7p8Df2f4TC3nkxXt1Gzb5mjJAlR2wgU9gTWE
ni/4peOoZo/A9o3hnWfBlsTqmmBFEN5f79vkAdChRGYYxyR6g1gaZoo1XwJq1x4otU1fRfB
kbaD4ZOnt5Yv7pnCrcJk/6zdsAI6fNXdeCtP8QfAvTk/4TKZ9a0jWpFutS1eFN0unXjHaTK
2cvFyo3/wnPY0AUofDmi63+y9Z65Yve3uu2z/21Jf2BRb1dQD5nO5uAy/MGBOMLXEaZrvxR
+Kmo61J4WabxPpU1qbMzXkzafa26uBgIqkeZMvVm9enFfR3h3W/h/e6trHhLwpqGmPd2xae
+srUZXLnLkjG1gc4OK6qysLDT7WKysrOKzt0+VIYUCoo9MDgH1oA+NdY+H3xj8D6NL4g1C2
j+y6fEpa703Vp5bqyVQAJVjLbWC9xgjmszw98SfGUfxV8KeI9ZtLLxtezadJZ2DRPFG9yrN
wVfHyzAjDA4P0zmvuWS3hkjaKVVkjZSjIwyCMYxj0x2718TfFX4aWXgP4vxp4O8PXOtWWoW
E1/Jp0Y3SWADANNbn+FlOCpI4PFAH2fpV9LqWl2d5cafPp8s0SSNbXGPMhYjJjbHcflXnP7
ROhDX/gH4kRI2eeyjW/h8sZIaM5J/wC+c1wfgz41alpXhiG/1C1fxb4ZsoAs2vWkq/bkYtg
C4tvvKUBAYjPQHvXtegeLvCfjaylTw7rdjrMTIPPijfJVGBwHXqMjPBoAZ4C1u08S/Dbw9r
dk6yRXVjCQy8hWChWU+mCCK6UnkBl2sOfqa+b9D1O6/Z78YP4V15Xufh5rl40umaoq4XTJH
bLRyD+7uOPwyOM19HLIsoSTgq3zKynIb3HtQB5R8YvhnfeLNHTXvBRTTfG2nvvtL+J/IkkX
B3QswHzZGMbvTrXjGreG5/jt4R07xraWwl8S6HGdI17SGmELTMgyHSQ5CsAd2Tx1HWvrLV9
RXStG1LVJX2LZwS3DEnj5EJ5/KvlzRdM+JKeBtE+LXgfTNNfVdetpv7c01QLe1ngLMyTlMg
K+AwJB7g0Aav7KfhrXdL1HxZrN8skthdLDBa3xk3rebWfLqx64GATnFfT5PzkKi59a+Tvg9
+0B8O/CXgaz8Law2s2wt2lk+0zRedGGeQt5aspOVGeD0wPWvX9L/aF+D+r2zTL4xtrLYcGO
9RoX+oyOR9KAPUwDtIJJPvTCX8rCg5BBz7Vylh8Svh9qU0S6f410S4MqgoiXqFmJ9s5rpzd
25kiRLqHe+cJ5i5b8M80AebeLfAq3XxI8M+LrDQY9Vksp3jntTLHDDFv63jAj5pABgda9RB
6DqAMAnvUYkjJeMuiuD8wZh6devSnbtpVT1PSgBzxq6jdnqaKUN8gzxyaKAFbr+ApKQk7h9
BS0AFFIxwM5x7+1YU3jHwzB4xg8HSaxbDX54zLHZAkuUA6njAoA3qK5jxD458I+EpYYfE/i
O00qa4RpIUuHwXUdx61k6X8YPhjq7Tpp/jfTblreIyyDzCpCAZJ5Az+FAHd5NGTXHaD8TvA
Hiae6j8P+KbTUXtYDczrDuPlRjq546Vzs37Qfwdtpo438bWz7wQWjjkdUwf4iBxQB6kTmly
cYrymf9oj4ORp8njOF3yAqx28rFs/8Brd8O/Fn4f8Ai3XhoPhzxCuoaiUZzCkEi7Qo5ySoA
698UAd2OlFed6P8YvAOu+LV8J6Vrc1zrbPJH9lFrIpjKcncSvy/U8V6ECc0AK3Smg4705ul
IAD1FACjOOaTB3HI49c0pBJ4NNIyMNzQBS1e8j0nQtQ1ZsYs7aW4Oe+xC3P5V84ar4yj+Gf
wm07x/JbNq/j3xnbmZdQuyGFuAofav92NFYbUX7xxnNfRmu6c+seGtU0qCYW8l5ay26Slc+
WzoVDY74JzXz14m8O6Z43/AGfb7w1qdhNYeKPh3bmPyIjnZJHGNrJn78ciKCD9R1FAGd8PP
2erzxPHp/jD4rave311cH7Z/ZhlLFgxJHmOTkA8fIuAAcGvp6x0+z06yhsbCBLW1gQJFDCA
qIMdAo6V8/eEP2mvA0PgPQ4vFV5eQ6wtusN4YLR5UV1+XcWHcgA/8CFe76drujanAr2GqWs
+USRkWUb0VxuXcucqSD0NAGoFCgAdBTcYYkcE0DeHYMc85H0p3GKAG85Bz0pk0EF0nl3UEU
6HqsqBgfzp56rng+lPoA5+/wDBHg3U7KWz1DwppNzbyrsdHs4+R9cZFcJq37Ovwh1iFYx4U
TTmHy77CZ4S49Gwefxr1vvmgDGccZ60AeSyfs9/DgPa+VBrNutqCEji1adR04P3uMdsYxXL
3XwV1XwfrNl4g+Hb2+u30dvLaz2viqdp0KSNuEiPzhlIxjuOtfQB6mkAHmdOvpQB8heI/C2
m+Crrwv4Iv7ybw54ltoWudL8YxExWs1w8jO9m6jlYsnAyeOuMV6VofxH8LHxBFoXxW8IaZ4
U8WEjZPd28b2t7xjzIbjGOfQn8a9G+IfgDQ/iP4Rfw3rzXC2hmWZXtmCupBzwSD/LmvCtQl
1HwWV8EfG/Q4PEHw1eU2ek67LEGlgPWPzSp3KMAjdgHigD6Lg0Dw04E0Wg6Ywfo8drGQwPu
ByKtx6Zp6cJp9ou196lYFGG9enX3rx7SPBHijwDYRal8IPEsWueHZgJV0LVrgyQsp5Btpx9
0npz8tdV4M+KWm+Jddl8K6rpV/wCGfFEKmWTStQTDOmeWifpIO+RQB3qWtuEfNvFlm3P8g+
Zh3PqfepgoyAgCqOyjFAHG0cYoXhaAHYAKk8YI/nXi3wRzJ4i+KV+0u4SeJ5gE/ubVH+Ney
vkjHJHf6V418K0Gj/F74s+GGiVN2pRanFg9UmTn8uKAPZgiyZY42sOnrXmPxM07VfF2p6H4
Bg028bRb+5W51i/GUiFrGSTDuzks7bQR/dzXqHyhQowedqjpzXi2ufEHxvPrniefwHY6ZqG
heE5I0vorhHM2oSbd86QuDhTGoHY5NAHMav8ACyy8GfFjwTqPhu6d/DD6gFfw9PqDCOGUA7
ZoFdsOFZgxUDPFdn8WfiVaeF7DV/D48NXPiF/7OeW8MaK8FksmViNxnorMCT6Bc1gaH4Tb4
u+HX+IniC/vIL7Uy03h1ARt0SNZAYpEA48w7AXY9fuisTQPFXiPwLa6/L418Ealr/ifU3lv
tblVoghsIMQrJEh4KYJAj68n1oA2U+Hlhovw58H3Hg640p/GuhWkd1YvbSrENVQYa4jJB+e
NwSNxyAcV7fpl3c3ml2l1d6fJp9zNEskltKwdoGxyhYcEjpkV8x/DX4WaL4mt5fH8Gt3/AI
da+upG8IQi5Xfp8AYnIQnDBvmzHjAXivafh5rXjvUJ9d0zx1pFvbT6TciCDUbZGih1BCuWk
VCTjtxng0AegFST8pyTXzB4h+I2m6F+2laJeXTQ2Kaeuj3ckyFEgaQh1ZTn7pbaN3TmvozW
dc07w9ol3rOrXcVpY2qFnkkfaAAP5k4AFfNfgr4dz/GTwn4t8Y+OLaMT+JLjzdIuIh5dxbe
WpRDjptxjg5yMnigD1PxX8CPh94ournVYrKTRNWkHN9pUpgbd1yyj5W5PpzXkGveHPHngrR
LvRfEel6hqOirKk9v4t8KokeoRBNwQXEYAMoG49fzNezfCPxnLrvhpfDviB1tPF+iAWuo2M
vySjYMJIAT8wZQDkcc16VgiZJFOA5xx34oA+Sr74i2nifwJqnhBPGml+PbvVpRBHZ6pF/Zd
1bx+XtGxmwjSh8NyR0PXNdb+z78SLG18H2nw98W6z9j8U2N3LZwWl6xLOgGURXPHA4HPQV3
3xZ0n4St4QuJPiLb6ZbWu3Im2qlzkf88yvzFvpn3r51uvCWi+DdXm8IC/g1HRtfs08R+HNY
1INm2uIRuKuY+WygwQMdBxzQB9CftCXU9n8APFTWsxilNqqO2cHaZFB/EitnRtPbw78A7Ox
sfLuZbPQsQ7yoR28rIzu4xk9+KwPiNH/wAJ9+zXqzW88d3JdaQt/HJArKsrqokyqtyAdrcG
uI1v4g2+pfsi6FfX1itzJrtvDo/2QuUEjlhE+CvI+VXPPpQB634D0G3b4b+HovEekaXPqTW
MRutlpFsZyuScAYPPpxWzceDPCVzG0N14U0iSJl2YNnH0/Lj8K0NH0210fRrHSrSLyoLSBI
UjznYoA7nrVyRcldpAOc/UCgDzrW/gb8KvEFjHZXvguwt0jwY5LJPs8gx23JgnPeueh/Zo+
GEF99vs11qB0PCR6rKgUemRyB+Nez8BjtLHnPPakKElWBwFoA8Uf9mrwDLc3lwdV8SMblla
JV1WX9x64JOWz/tV7Pa2sVnZQW0ZfZEixhnOWYAAZP5CphnOBQ5whIHtQArBSgy3c0UjJlF
8sZGT/SigB7dfwFJSt1/AUlADJXSOFpJGVI1BZmY4CqBkn8q+DfF3i+0v/HX/AAuDS5NX+3
weIFKgWsn2cafEojXEgG3J+fjPO4cV9a/GC18bal8N73SPANrBPql//o8jSyhDHCQd5XPVi
OPxzWHpXhnX4/2ZE8HXHhW2GsLpj2X9mSXI8t35AcydAf4/qMUAcH+1Leabr3wP8Pa9YmOa
2ur+Ca3n2gny3jZuD2yOD2rgLeyi+I/7QPg7w9ceFoPBE+iWUdxdQOy+ZqCqFbjYMHK8jPU
ZrSufhF8dNQ+C1h8M73SNIksbG9F7BdHURuRfm/dEY6ZYn9K7jxt8LPH3iGz8GeN9FtNN0r
4gaCqRXFvHc5imRMBTv288dQeqkgUAchrv279nb4va7qOj6O93oHi20kj02OMACC7LZVD6K
HY8eles+BPgj4f0LS/Ddxr9nDfa5p8FxNdSNGrRz3FwQZCwxzswAtYvxf8AAHxM8d6J4QW0
TQ7zUdHn+33jGRoUafIwkancdmM5Oc17HDN4ifwks89nZQ+ITbl2t1kJgWfHA3ddue9AHy7
8APAnhrxv4M8d6Tr9orw/26nlTxjbNFsJI2MRlRwOBxipPCuoeNNJ/ab+KK+CfDGna1cNIh
nhurv7L5KZBBU45ya9B+BPw58efDi78QW3iJNJex1WUXgktJ3d1mPVMEfdwT+VJ4J+G/xJ8
P8Axv8AEHje+utAbT/ED/6XFE0rSooOV8vPAbgdeKAOT+G194kuf2x/EsninSLLS9WuNIHn
W9tN5qIFEe3a/ckEZr6hH3zXidj8NviDZ/tEaj8Sl1HQPsN9Gtm9vtlMv2YbQDnGPMwo9q9
tA/eHBoAdRRRQAZFFIQSaUdKAA8givJo7W3t/2hvEenXgzaeKfDySFs9PIcxyA+nEoNes89
uteFSSfarr40eM7iZluLC2fRrNh/y7wxW+87f953JJ+npQBzv7M9hosLfETQtOkOoaVZami
QGZA5dBvXOfUhR+lew+I/hb4G8UWd1bap4fhBu51upp7bMEryKMKxdOcjivKv2SdIez+HWs
6xJGsbalfhQB38pApP4kmvooMD2NAHjk/g74h+AoYJPh5rM3iTTbaMp/YOtz5LuzZMguT82
AOimtXR/ixZpY2B8daNfeC9SvL02EdtfpvSSYKCWWQceXyBubAr0wkE5FZWu+H9I8S6JeaP
rlhHe2N3H5ckTjqCMHB7HpyPSgDShmhnhjngmjmikGUkjYMrD2I61N1FeO6f8ACPUvh9NNq
Hwx8SXlrbANK+hajJ9otbghTsRWPMQzjkZNXPCXxYuXa70z4meH5PBGqWaxl5blx9juS7YH
lS5wST/DknFAHqeCCacCMU0urAFSGz6HNFAD8j1pnf39aXBowaAHZGc1j6/oGk+K9Bu9E1+
wS+0+5wJLeTID4OR09wK1aVaAPnG2t/iT8EdZvYodOl1v4TW0jNHHE6Pd2ETcllGdxVGzx6
V12q23g34+eB11Pwnrix6pav51jqMQMdzYTLyAw+8FPQj8a9flRZEZHAKspBBGcj0weK8X8
SfBC3tfGE/xB+H2ry+GtdiQypZwQhrS6dQeHjyPvA4OO/NAHoHgL/hMD4H09PHkMMWvxqyX
TQMGV9rYVhg9xgn611AKquGww45NeIfDH40T69qd94c+I9ta+EvFFrKBb2UuYVmjYDGC55b
PbOa6/wCIeveK7eWx8MeCdPUazqsUrDUbxCtrYog+dmYfxnIwv49qAO/3ZBzgtk4x6V4j8Q
tQHw0+MmifEaWMtoeswLoerFF5hbduhmPHOOQfpXKeCPiefh98CvD97fWlx4k1HUtWu7YpD
dBpJNsjGSRS33lG0Y9j2ruX8S+Av2gPhZrfh/S9VNq89uhninTZLZOSCjHPGMjqDz070Aem
tBc6noL2srmyuLm3MbNbPuMJZeqt7ZyD61T8HeFNN8F+FbPw3pQd7a3G5pZzmSeRmJeR27s
c5q3o1tLpXh3TtNu78XdxY26QyTsuzzSqgF8fr+NaUe1UATOAOM96APFtc0+V/FFp8Nvhl4
mbw7dWguNduxCfNVHLDyYGz9yNnLkoOw4rmPBvxX0jSda8Ual8UdVjTxU96dKk0+ytnkFnb
wgkFVAJMZDFi2MdM12/ii4j+Gdzv8GaGmseLfGWrNKIrqXa0hVNz5cDhFVdqjplqx/g0ln8
QPEXin4oatpNrZ6ldSnRl08qGezhjwHWXI+Z3Ocn+6AKAOW8HfDTSfHFh4w8b6Is2nC9v5J
fClxE5QWax8idI+i75AQfUGvdfAereJNY8JWl34u0KXQ9cjzBcWzEMJGXgypj+FuorE8FeG
PEXgvXtR0KCW1n8CFWuNODHFxZOzktBjvEM5U9QOK534y/GqL4di00bRLSLV9e1JZEjiWYf
6MeArOoznJPA46UAc78ZdZ1Txt450r4NeG4P7Qtrkx3PiBoUBktYBIpXDE4Bxk+vIr27w74
c0rwr4dt9A0G0+z6fbAiGJnLkAnnk1xHwd+Fg+HmgXVzfXz6h4g1nZcX9zKAWjcqN0at12g
k/lXqOcsTQB4n8avDMumfYfi/4cinXxJ4YZPNSBN5vLTdiSNh3OGJB7V6J4M8X6T448G2Hi
rQpA1pdruMe4MYWHVDjoQeCPeukfaYJDJ905z9O9fP3hGzh+D/AMeNU8I3moxQeHvGKG90e
BCRHBOrYaLB4BIPBHBxQBieMPgxDqPxks7HS5Y9DF6JtSTW76cXdxdTHO62hhc4VEByeO45
FXvin8KTpX7M+m6bpc897e+Em+1xTglZZUyfNUdSPlZuM8Yr174ia7o/g3wvceOr/QTqtxo
kX7ny0UzRh2VW2k9ByM15Do3xr8Xaj8VLHSfF+g2vh7QrqRbGTTXfzbgtOm6GV2+7sJG0gd
M0AdF8CPFGnaj4PTwt9o03yrWFZdOtIbkzzGyYbQ0oboQ3ykdvSvMPAGqXDJo/wxtdZ0yw1
Kx8W3imxvLP7T51vG+/g4IiYYbB4yapw+G0+Cf7RjPbSeTbSxvfWNxclvLltMFrqDaPvSry
UA74zTPg7qGjXfxisfFVp4M1PU31vXL8wa0pZY7SJt20Oiggn5jncRtzxnFAH2WpOSwOVJy
uPSnEcg0KNiBV5IFA5PXmgB46Ux+oDcK3BPpjmnDhckd65nxv4os/Bvg3VvE19G8kGnwGQx
x7Q8hPAVdxwSSRigDjfiZ4r1i5vE+HHw/v1i8Y6rEJftZx5djbg/O7MPutj7oPUmvT7SKaG
xt4rqQzzJGqSSHneQOW7dTk/jXl/wAGvhzbeFdGuPE9xcTahr/iM/bLu9u49kpVjuWIr/Dj
P5+2K9aNACFDsG1gOT2opQwK9cYJHNFACt1/AUlK3X8BSdqAOc8b+MNH8B+D73xPrski2Vo
vKRDLyMTgKo9a8O1Hxv8AtGS6EvjvTfDWi2vh0Q/bV01yHuDBgn5jwQ2Bk46Z71t/tW2F5f
8AwKaS2jZ0tdQhmn2qSFjwy7iB2yw/Ouh034heENQ/Z+/txtZtLW2/sdoZYpJFDxSCLYU25
yTu6DvQBj6h8fNNl+FPhzxT4b003mt+JLgafZWEzbQlxkBw5GflUkH3BFYcuo/tL6X4qsLD
Wb/QfsV9FPi7tbIzRW0qxlwsnQgcYzXh9rpOr+A/Anwi8Za7ZSJYLrc17LG6kCNXKbdwOME
qhIHoB619gax8R/BcMNnZR67a3dxrqtFZpauJncNGW3kLyqAdS2KAPA/APxJ+PHj7QNS1fT
/FvhSxWwuBA8GpW6wljjOVPIA7c17p4M1/xPb/AAf/ALd8dwCHXLKG5kuzsCowiLEMMdVIA
we4r5Z+DHwt8A/EHwV4nPivUv7P1G0vBFBdLciIRr94nYxAYE929eteu/EH4kaH4r8CaV4E
8JagWk8SaougCdCNxtYmCzyrzkKRwCeuTQBL+z/8WPEXjjXPEeieNCy6kqpqFnEYhGI7dx9
1V6kcqQe4NZHjz4x+M/hx8foNJ1i9tLnwfOIp2RLLDW9u+RkuOcqVJJrJ+IHh6f4F+PfB/w
AS4fEt/rSNONKvReKgb7ME4UbAMgKD19BXSeIrTwp46/aSv/D17qFvPY6v4OWONkkUkkzB1
K5/iHDgf/XoA6jxjr3jux+LPgeDQ/FtmfDPii6CLb/YlZkjSPzGIkz828dPSvZwF83gdBiv
ijwdc+L/AA/8b/Anwq8V7nHhvVpZbG5LEmWCSFguM9Ux0x05Br7Z2gMTQAUUE4FIDmgBaKK
KAAHLAe9fPWrXk2mfA34t+JPIWZtV1W8iSIj5VXK2+73+6Wr6DGNwz0zXzh4mnsz+y/4/0l
mcHTdTvLaVG4dXN5vTd9VZTn0NAHc/s9aJ/YfwF8Pq5LSXkb3rAtkDe5IH5Yr1Zd3cjBGcV
598FobuL4G+EVvZd7/YEwPRcnH6Yr0EHB4FAAEwMA0u33pQciigAIyCKzdW0PS9d0/7Bq9j
b3tsGWRYpowyq46MAe4PIrSPSkBOQKAPGrD4Y+KPhtYarN8N/EUurz30kTJpuvSb4YyH/eO
rDo208D2FaOnfHDwxJfTWXiXTNX8JyQh2NxrFoYbd9v3isgyMZPGcZr1QHdnP0rP1jRdJ1/
TJtL1zT4NSsJsb7e5QOjY6ZBoAk0vVLDWdLt9T0q6jvLO5QSRTRNuV1PQg/wCNWgxOcqBzj
rmvKrj4H6La61d654O8R634T1CYfcsLgG2Bxhf3LAjAx0GKqDx142+H8ltp/wARdAuNa06O
DfP4o0iHdEp5P7yAfMoCjJagD2ClBxXO+GfGvhXxjp8N/wCGtctNQhlG5VjkAkA90OGH4iu
h5HBGDQAEksABx3PpSSblRs9uw7il9OSMeg60u3I5JNAHnXxA+Efhr4nXOn3mvXF/a3Wnhj
bTWcoRo2bBDdDnBHSvLYNb+M3wgttW1fx5E3jTwrF/o8RS6T7Qg3EJI4CnO4EA56V9MgBel
QSRJJHIjqroRyrgFTj19aAPnawPwR+Mdjaf2Rqn/COa/Nbz2osreRbeeITf65RGRsOeTkfW
sjxn8J/Hek6PqkWkWNnrjarfefcNbwKrpbQQBLWFY3OOG3ZAzyQRXofxF+Evwv1rVV8S+Jb
4+H9TSLyYLq2vBa4YZ2Mq/wATfzrxjTPE/wASLPQH0T4ReJPFHipBOFF3qOh4UsSN7LcOTh
OM4IPBoA4jV/G3ibSfB8Xgrxbr2qaedOuLa3bQWiMclzAAZpZZZG+YsSQqjOPrivpTTfjku
nQaofG+gppa2drZXUEemzm8eQXJIiiIwP3mMHA65rh/FV58bn8R6Pa+M/hzY6zoaqTfnRLO
O5+0xkYYZkyyED0PPauatPF3wPGyCTwp4k8MW2jawLxEW3aRbyWNcILgsGxgkhVJ+XPFAHv
/AIc8JjVviDJ8U7+/u7lrqzWDSrO7tfJbTIiMupX+8W7kZwav6L8PLXw78TtZ8baZqM0EGt
W4W80pR+5e4BH78c8Egfqea890P4m+NLB/COv+KF0q68PeLZJTb21gkjXlkdrSL3PmjC4IA
4rF8f8Ax68W39pcaV8O/h1rsy3KiL+0b7TZlG1lOdkeM59yfwoA2Pix8VJtV8QQ/CL4fPb3
mt60Ps1xqEc+Y9PVuGB2jk7ck4IxXUfCT4QWHwy0+/jlvItbv76VZXvpbYLIAqgeWCcsRnn
rXz78NIPjJ4I0mDT/AAb8Kfs17qF2xudW1eIHzAV4BJwY1U5OeeterW3gj9ofW/FFrq+s/E
PTvD0BtmjePSYxLHFznOxhtZzn72fagD34ZjkUsCqqDuJ7n69P1p0bq6ggg7hkYOR+YrwNv
2fNZ1C61U698YPEuoRX3GInEWWIxl1yVIGOi4rlPHGg/EX4NeF/D1n4X+KmoXcepXkelR22
owx+XGzAkOHYMVXgD2oA+qcZTaR7GvnL9qHRYLLTfC/xGjDSXXh/UYVkU5KtCW3Hp05UVd8
FfHLWbT4gr8MPifpNvpmuRkxf2pHLtgmIXKFgehYdCDg+1ei/FeF9S+DniiOy09dUeawkVI
VcYYY+8p6EjGePSgDoN2leMvBsbXEIuNL1e03NFIB80Ui9CPofwr4m1KG+8OXuqeHPHd7cX
/hfQb4272EGrJbM4yCu0ODLMwRgRg4AGBzX1P8AAfWZ/EHwE8LX17taZbY25ZMciNigJ9Dh
RXj37R+i3ulfFLQfF+kadbST6paNp5eRIz++Q7gzNJhUGw4DghsjjpQB2/juy0X4pfs5ahf
aRb3WnDTo/tGmzalEYJYjDg5Bc5Csq4znJz71i/sj6PcWnw11HWmvmkg1O+ylsCdsIjG1j7
MxPPrWNHr0/jL9kXVNIvNWi1/UNJljtr97e7CYjEoYZmkGH+TgkfexxXcfs02cel+BPEGkI
SV0/XrqGMk5IXggE9+MHNAHuK4JZQefpSuCEyOtRxNhGf5iWPSpNzZwcGgCNTMpyzqy46Yx
g14fJbwfGb4rLdEz/wDCF+D7r90ykGLVL0EB8qf4Y/X2rq/jL4p1XQfCNppXhtLefxD4hul
02yt5GILbwQ7Ag5GBznoK3Ph74J0zwD4F0/w3pysFjXzZ3aQuZJ25dt3fJ/SgDrhx157+2a
eDg5puPXrSngUAKFXbyM5JNFNLHYPqaKAHN1/AUlKxGfwFJQBDcW1vdW729xBHNC6lXSRdy
spGCCO4NeaWfwE+Elj4gXXLfwdbfaFk81Ed2eJH9RGTj8+K9RooAyta0DRfEGjS6LrelwX+
nzABoJkyoA6Y9MdsYxXMeF/hJ8PPB9teW/h/wzaW63qPFO7bmlkRsgrvJyq4OMA13nbFHXr
QB5hF8Afg6khZPA9jkjBzLKePT73I9jV+y+C/wrsJ4Z7TwRYRTW7K8UmXLIQcggluOa9ApD
04oA5vxR4D8HeM/IbxT4ftdWNqrLD5+792GxnGCOuBWXpvwn+Guk3lvfab4L0y2urdg8UqR
nchHQgk13A96Q4zz+FAGfLoOi3GuW+uz6XbS6pbRtFDdvGDJGjckKewOK0qBnHPWmNlsjpg
5oAc3Sm5pR1p3FACDpSEN2OOc/hTqac5oAB98cZ5r5y8RW8j/s1/EXy41E15rd2scvUzn7U
iI2e/Tb+FfQ2oRTT6VeQW0nlzyQOkbj+FipAP5187+KrAX/7FSW1lI0E9hBEswhJBM0Vxtl
3d/vBmPvQB33wD1Y6j8HdO064Qx32hySaXdRt1V4mIH/ju0/jXqRHtXxt8A/Hmk/DrxXrXh
XXtfF5Y38iSNqEas1tb3eSuGk/uuCvzjjIr7D3BwmDnuCOd30x17UAcs3xI8Gf8J5ceCG1y
O312AL/o83yCTcMgIx+Vm6cZzzXXHcOvH4V8teJrLw58RfEPjTxn4/iutD8N+EYX0+xglXy
JmuSNzXHqWztCYz29KP2dPHmo22paj4V8b3+rrqFxAupW0uq3AaGK242jk5RiDnBx0FAH1O
elNHWow8cyI8UqukgBVlbIYeoI61KFJYMO3FACgAdKMCjIyRnkdqKADA446dKY0UbqyOgZW
BVlPIIPUEU+g9KAOH8R/CnwP4jhneTRo9L1CVcDUtMAtrlPo6YP51x8Hhv4sfD9ml8M+JT4
70h2XOm62+25gQfeMUw+8x6BTXsw680rHPPegDzjQ/i34d1aSe31WHUPCdxC4hMWuwfZt0j
ZAVXJ2ueOgOa9BhuIZrZZLedblT/HGwYfXI61leIvC/h3xbYR6f4l0W11e1RiyRXMe4K2MZ
HocVwth8EtB8PRrH4O8QeIfDKCYzLHa3zSRFtpXBSTI289KAPVPmHGc1xPxC8eWngrSLcIq
3Wt6tP9j0qzOcTznAUHHIUE5JqCx8MeOdPaK0l+Icl9AsUyyTXGnRmdpDny2DDjCdcd68a+
Nnhv4geGo/DPjmPxRdanHoSSQ3uox2sS3FuJWA81Igu3C9M9cHrQB694Y+Gml2+p3HizxZZ
Q6r4q1LE1y9w/2iC1bOdlurDCKOMHr716CqIgwiKo64AAFeR/Dj4rWWpaYmneJ9Xga+iKRJ
rIQRWeol8mPY+ceYVGWT+Eg113xI8Xx+B/hzq/iUsBcW0RFsrEESzNxGp9QSRQB1vyAvyyn
GScnvUD29soZGSNi7b2/dghj1yeOTgV4fpPxW1zVf2YtU8YR3Kf8JVpavBcYttytcBwE2x+
jKy49657T/j7qviLxJ8LdIsbqC2bVn8vX1SLd5cm4osfP3c7HPtQB7bo3wz8C+H/ABPJ4n0
fw9Bb6nIWxNuZhFu+95ak4TOecAV2J3DOCQa+fLn4zajD+1BF4OFyj+GDINIZVhw32sru3b
+nDYXHvWJqPjL4k6fefFC/s/GKRWvgW6RoNPlsUkjuoWG7Y7ffBx3HSgD6afLJjPzdM98Gk
TC48wdc5Y+tfKvhz42eNfEnim60BNVjtW1jVLWysJRaoTp8ckJkkYAgb36Bd2feu1k1P4je
D/in4G8J6142XWbTXL67aVzaIkjQqoKI3oc7s7eOKAPedozkjP1rwT9qKKe3+HWg6takf8S
/xBazt/ePJAA/GsnwZ8adW1L9ovU9B1WaT/hGdSlkstJ3QlI0ki6Mr/x+YA5yMgcV6P8AHD
wxJ4q+CXiDTrdWmvLeD7ZbHPzebEQ68/QGgDd8W+C9B+IXg+50fXrRViv4oyZYlUTRMMMGV
iDgg8V5F8MPEMvgHxTJ8A/E939puFUvo2poABJbyKzKrhujjsOc9K9Y+G3iqDxd8MfD3iCO
VWa4s4xKc8rKBtdTjpyDWX8Ufhlp3xD8OhI9mneIbRhLp+qhTvt5AeMleWX2/EUAef8A7LU
l3baL418O3d+JxpOuyRJGE27M7txA7AkZx2Oa9p8TeFNC8XaYmmeI9Piv7OO4S4WKTpuXoT
6/Svm34Hz6l8Pfjh4o8E+PZPK1vXjHNaSYJjv2BY+YpHGWXce3Q96+q1IIJ59fm6igDzn4k
+CdBufhb4ttrDQ7e3mvdNKO1nCkcjiP5k64GBjv0rgf2aLvytP8WeHpVnWe1vre4d7hhvdZ
YVIJ25Gcr2Ne0+L/ACG8HaxBcwTzw3NpLAywRGVvmQqflHWvl79keV4vE/imwlSWNn0y1kU
OhTIV3UkD6baAPrxd6uy/KU7etBxGmT0GSxxnig7WQkdXAH614z491jxF468cH4VeEnFtYL
Cs3iHUwTmGFzgQxkfdlx+NAFL4evc/Ev4w6x8TZbkT+H9GEuk6GkkGxs8edKvrzkbq90G11
ADY5qhpemafpOmQaRpdolrZwJsjRUCgep47nqT3NaGPagBcn1pMN60FipAIz9KeelADSrOg
CHG0kH9KKDkIMZ6migBSDuH0FLQTyPoKKACiiigAooooAKKKKACmt1p1IRk0AKOlJkUtN20
AIO9OXvSEYpV70ALRTGP71R2HJpy5280ABYKNxOADivJdEisvCfxW8S+E9TAi0XxUw1HTIp
QTDNOykXUIJ4DHAfb/ALRxXrBycDj/AOvWP4k8N6d4n0N9K1ISLGXSSOaFyksMikFHRhyCC
Af06UAfH/j7wJd/D+S30bVNEum8Kz3FxC+raTMIjcQStmBblm+UNE2QA2FYdweas6BrfxF+
Hmjym18Ua9Pc6VGlxLpV5Y/bLL7K2fKcyoxMe5Fz8uQpr3iHxg/h5n8I/F61ijhm3Qwa5JE
DY6onYS8fu5MdVbAODiuH8Ufs+6NdSR+KPh1fC82oFOk3N+5tLqLJ/cpKrAxrgn5clR6UAX
bDx54L+MNpp/hL4iaENLn1CJL/AEwC9WSG4A+68coIxJkkbHGeOlcH4p/Z41+28ZRalctqP
iXT7+6uJbq8sQou4WYDyCySEK6p0I6V53q2kQaH421Wz1PwxpmjwCK5lutL1LfmNuJIxDcR
/ecgfunAAONpr6S+FHxbtr20sfBnjK6Wy8RRRhLeeV1MWox7QY2SQcF9uNynBzmgA1C41L4
HfAhtE8P3aeJNe0yE3YiueXW3aT55jGDnYmcYBxUnhP4v6s95o+k+K9KW7vNbufI0u90fBh
vYfLEnn7GOVUbtpI7gjtXV+LvhjY+Jdc/4SLT9c1Dw9rhtDYveWuHSW3brG8bgqw546EV8q
eLPAs/gJIbPxEb3Tr5L5LbR9St5XMOmabGTJLMHXGZZCzDae+eKAPu3KKWJbGOMH+dOr5v8
E/Hqa9+IMuj6vdWz+GZLV72LULm3eyksYVwI/NL8OHyBkdz3r0/RPi/4K8R+Ok8IeHrt9Uu
ntGvPtFsu6FFBwVdjjae/I7igD0HIpFZWUMDkGmhgwDA8EZFKuMhQMAD1oAU9KbTzyKaU3K
VJ4NAAWCfeOMnFOyNxXuOtRsgLbR0wMZpR99h3PegBe9MnhSeF4ZEDKwwcgMCO4IPUU7o2D
1pScjFAHgvxF/Z30PxBaST+C/J0K+mJkms3BNjdkDHzKDmM+jLzXa658Om1zQfBVnd6m9p/
wjUsF0YIYxKlxLGgAUl/4euD16GvRSFIAHAHTNJ8pI5JxxQB4r4n+Dv/ABMPFniXT/E+uRH
XJoLmfTtOtYZMvE6tGVViASCozk8815XrvhHwZpksl5d6B8QdDnTV11c3sGko4SbGAFKk4U
HJx7mvr4Bxx8u3oCOo/SmspJPzEEHIOT6d6APlO31n4NeI/h9J4Ov/AInanpUz6x/ah1DUr
QWtz5xO4kMV2ryevtVa4034YWmp6nqWpeMvF/iqw1e5EuoWlgsc8N55ZAUzeTyVOB1wW719
SX3h/Q9Uhlg1HQ7C8jkG10mt0bdnr2zXzV8SvA/w+l8Ur4W+FPhbd43lXElxpF29vb6WhI/
eXBRsZ9F/OgCbVdL+A327VrjU/iLLpN1rUtvqcMDH7PJpkigeU6DbujbZ8pB7Dp3pNTtPga
G03XH+L+pre2xuCmpi7M81wzKBISxQ/wAGFG0DHatuP9n3xZNp4ttW+Ll3dF1Q3DSabFKwc
DtI53bc9Ce1adv+zhpkk1vPq/j7xJfSW4KqytDEgU9QF2HaKAMCfUvgZqvw/wDDGkw/Ey6h
svC90r2d1GWWcPg7VfKcjGRwK9b0n4t/DTXNPnuLPxhp8tpCyQzPOxiXe4OFJcDJIB4ri2/
Z3+Hom8k61rkc043hBqQBkxzuAxz74qK9/Zu8JS6Yun2+v+IbSxEnnNbi5jZHfnklkPzcmg
DG+B2saf4V+Ifiz4Xfbbe4sJ7qXV9FuIJlkilgf7yAg43D5Tj2NfRLuwQhRtcdAa+SPEH7K
l1ZM7+EvGsc17DvngsrpBbzSpj7okQ8A9MhQOeal8H+PNX8IXc/hm01bUbDWY0O3wx4wOEm
n+XiC9/u4zgHrmgD2r4sfD1/GPh43nh6OG08X6eUl0nU8+XJCyvnbv8A7pBbjpzVf4M+MPE
PiDwheaZ4yl3+LtGvWtL+NowhHPyMAOqkfxDg1H4M+Nnh7xLexaJrtpd+FvEpJiNhqKFVkb
BJMUn3XXg9/SuC+JN0vwp+PWh/FWCeZ9C8RKdP1WKLLksAAjr2IHBHOchvWgD6D1NF/wCEd
vgcvi2mB2jk/Ieh9a+SP2UNO1C0+J+vreBkWLRYv3bDBAaXKg/gD+dfVPiq5ht/AWs3YaZY
UsJnzBGZXC7DghRySM5xXzn+zLosWmeNvF0lpqU13bw6bYJvmgMLEupfDKeQQDxQB7F8X/F
9/wCGfBKW/hq48vxLrtzHpmlrt3fvGIy2P9lcnPatT4Z+CE8A+CLfR5XWfU53a51G7BLG6u
GPzOSfw47VzeoLc6l+0rplhqWmWd5Yafpj39jctPiW0n+422PPOQeuOK9XVdhA6qMHr+dAC
bhkZ79DUgYEZzmmZVmeMDlMjPbmhNoONwwOMe9AD8j1paZkfQ56HrSk5FADiRtHPc0U0/cH
1P8ASigBT94fQfypaCBn8BRQAUUUUAFFFFABQTiigjNACA5paAMUUAFB6UUUAJnPFH3aCMc
igc9aAExuHJ49KVVCqFHQUoGKKAEIABPpzTSytHnPB9aViQB9aHQOm3oKAK81pb3ls1rdQR
3EMgwY5VDqfqDxXkniv4dx+Fll8a/DGxvLLXLWZJp9KsZ9ttqEW4eaphb5d23JGMHIr2HBD
4xwRke1IUULkdR3oA8Z1TTYfihZf8J98NfEcum63FbNps1nfwgxyBWYmC4iOWjdSzEMORkd
a+dZPD1lZ286eItEt7dPDEe+606UtYancQsdqgH7kgR23C4HO0DIr6s8WfDVLi9u/FHge6b
w54uZQ63MLHyLxh1WeL7sgIGN2MiuR1F/DPxbQ+D/AB1oU/hTx1aRFrYybQxfHL2sv3ZkJA
yvPHUUAc58L/ilrvh3xJbfD/x359xaTXCw6bqctwsskYkXdEssinbIjAMFkHdTnFfROoaZY
atY3Ol6raQ3tlco0csMqApIpyCMH69a+FEvJZPBPijS30bw3p0+neTb3+neTsvLqdZHQXET
FsRshIO1cj5unNfY/wANfFVt4s8B6ddQmVLqzjFnfQTgrJBcIoV0cHnPfJ65oA8d8Y/s6x6
bqtnrXw+ghuoor0Xs2hajMy28gjTEcatgnAbnaxxzXj+jat438G33jRrzxCfDHimGSK9mtF
to5LrVruV/khXrmEZ6L1zX3kwUjDLkdz7VnT6LpF5qkGq3mlWs+oW6kQXMkCtJF/usRxQB5
T8NvjnZ+I44NH8YW8Oh+IGuZLNI1k3pcvGgZ3HdADnOeOCM8V7NHIkkSPEyOjgMrqQQwPcY
6185J+zTHbfE3+1bXXrm30GS3l+1v5pN5dSTM3mIDjEaEHBI5rrtQ1zVU+JGj/B/4c3EGg2
2maeLy/u3txObaEcRxIr8FieSfSgD2QHJoJxj0rz/AMEeKb/E3hvxrr+jyeKYLmaNIYJY45
J4Q+IpDGDwzDqAOK77cWLDqueCPSgA/jzS4yM03Pyp7nFOJwcCgBG4dfelwPXrSYYsD6U1e
HZu5NAEmAOvNNwoORQcsMZwe1G3glSD9aAF3U1jtUsSABySegFc7408X6f4G8M3Gu6pDcXE
UeEihtYmkkmlb7qAAHknvXlun+FfiL8WIzqfxK1G78K+HJcmDw5pkhjmkjP/AD8Sj5jkfwj
FACeMvivJ4wvLj4b/AAmuJtT1+5kFveapbR/6PpcRJWR/M7sO2Mj3J4r1Lwd4K0HwR4eh0X
QbNYYlwZp/+Wtw/G6SR+rEnJ5q74d8KeHPCWjw6V4b0i2020iAASFAC2BjLHqx9zWwOTySf
rQB8c+Atc8Sad8b9Ij1LxFqcejya3qWmPdXl+09tdFDxbiM8RsCVwe45Fe2fFnWtP1r4Kah
eaV4xt9JtbuWO1Gpq7NEpMoVo2dOVBIKMw6V6BH4Q8KwFzF4esELXYvmxCObgcCX/e96s/2
JozabJpjaTZmwkYlrUwr5RJOSduMcnn60AfB8niA2+o6Rc+Gbq70PVNLl1IJe29017bybYQ
wW2dx80ZZMbT/e611c/wAc/F95410a7tPGV1FY3FtDFewrAv2eF2gyzoApLfP0bPXIxxmvs
eHQ9FhtIbWHSLKK3hQxxxJAgWNT1AGOKeml6ZEqLFp1rGI8bNkKjZjpt44xk49M0AfFl/4q
1fS7vRfEN54v1zWNSvvCjXEl1BGvm2ztOu6NGCfKBtYZxkDtXq/wVt7H4p/DHWdN+Ili+vv
Z6hJHHJqaF5UgdQ0e2RlDYweGGK+gRb28aBUtogo4ChBgAnkfSnBEDhVTaMduOh4oA+fdf+
Amv6boNzp3gzxTNq2jTRlJPD/iFzNCw6gRSj5omHZq8H1Xxb4j8F+Gde+GHinSryOwv42kj
s9VkMtxaSnASS3mzteMbRwcE5xmvv1zuBz6Zrwb43adJ8QvEOjfC/SNOsZ9Rmi+23upXce5
tMtsgBo24IdiencDpQByPg34la58QfgfD8PPC/2/UvGkluLK9v7jKx2UTPgztJ3wh4UfNXQ
/s26Xb2H/AAnQF1JfCDVE08X0p+a4WGILnnnbnt7iuN/Z316y+HnxN8VfCfW71PPmvBHa3Q
XEUsqDBQ5xgsuMD1B9q674Pa5o/g74c+O/EVysk0R8Q3rxWUTKZpyjcRoGI3v7D2xQB2ena
Rbah+0zqXiRtM1m3ubDRlsvtM8Ciym3MGzHJ1LYJGPavVnZgnyDIAPJIGa8y+HGga54eg8Q
+LfF+v8A9oXmuyLe7cFIrSFVJVAhwFba3IHcV51beMPF/wAevElxZ+B9YfQvA2mzR2+p7m8
q8vFf74UqDtAGVGCDQB3Ov/H7wZpeqTaL4dtdQ8YaxExWS10aAyhMf3n6D8M1mD4k/FfxB4
WuNd8J/CqOygj3Y/tu9EcrleDtjwMYPdiK3Nfm8D/Ab4c6jr2i+HYLYW0aQCO3XD3L/wAAk
fqeTkk+vvXmFz4R1Lxx4Us/iF8afiRcaHpF7EJo9K06T7PBFG3KqSeXcjHABJB9aAO00DxH
8WL3xNosGs+J/AItrm4UXWn2czG6I25aNeTll9P6V7axCEbujHAr5z+GnhH4F23j3S7nwfo
3iAazAXe3uby2uo4cBDli0iheh9e9fRxVSMHkUABACDce56UUIQkYDepooAGJz17D+VIOtI
QVmJAO1gCT+FPyKACiijIoAKbzmuA8V/E2DQ/Ea+GtB8N6n4s1tUE1xbaWFItYz0MjsdoJx
wvWpvDPxM8P69dT6ZeR3Ph3WbUgTabrIFvMAejrk4kX3UmgDu6KTcpIwevSloAKKKimlihj
eaZkSONS7uxwEUDJJoAloryWf4yNrETRfDzwlqPiOQ5xe3SGysMD+Lzn4YHsR1qrb3fxskm
bVLXXfCGrTbfMk8OxZAjXsqzgk7u2WGDQB7EqgZAYtjrmlPHSua8GeKo/F/h2PVTZyafdRO
9teWUzbns50OHjJ7kevcYrpDz0PbJoAQvtAPXJxSjO6mkqzKuQMHpmlHNAA3zAY4wafTPrQ
D2HIoAf1601/u0mKTI3Bc8noKAFOM44zXkPxNmh8W6xYeA/DjK3iWyuoNSe/Ckx6PGj53Ow
5DOAVVBy3OeKueJ/inK2qz+GPhzok/ifxGreSZ0Q/YLN/wCLzZ+mVHVRzXj/AI5urjwZ/ZX
wt8PXq3viLX5mvfFGqLc/ZzOWB3CSXkxJ14HIReOTQByPxL1/SPEPxG1zxT4W02S1EMDW0d
3FZiVLq5MgiFzIW+WEH5lSTruX2qPw7c/Ejwx4lvdT8D6/dRJrN+bdpfEUsIiupljy/mtuI
3g/KrAjdg+lReEPC1j4xhvXvBHongTTNS+0axqVrO8OnXqRDaiwqw3s59SeOwy1dhdQ/AXW
tMCP4F8X+FNMl/dCay06dYr6ND8rMFDZ56EjdQAmnfHn426d4h1PQtU8H2fiW70vJvYtOiY
tChwQ+6MsCCMgcfWvRPDH7SegX0Fu3irQ77w/FMcfbUIuLZOcAOy8oQeDuHGK820v4VfDXW
7qMfC34sah4d1u2PmW0F0DFMDwSG3BHYZHqcelcY/g4+DvF9zpXjr4f/2lNqSblkuNR+zrN
N3kjuRhGjYnLI/zDrQB912d1bX9jHdWVzFc28g3JLC4ZWHqCK4fxX8LtC8Ua8PEJv8AVNG1
tYfsy3+lXTWzNGPuq5HDYNfK3gnUvin8OfDOr674SuNKubHT7wx6n4dSf7U8CBs+dwThCCF
3oeQAxr23w5+054QvNUXTfF2nXfhW78tcy3LpNACRkfMhyMjnkUAeU+L/AAj4p+HHhPw1e+
JtKtBb6Lr0l3JrNncq9zfzyljEx3L8qjA3bjXYfD743+IrCO5fxSmqeJdLuLtbDTbiOOE3E
1yELzIChCvGo5DD1xXtd14++GWp6YIrvxd4fu7O4TeVnuo2DpnB+U9we3rXk+p/BP4Y68Iv
+ER8Y22m2MzJJJZwXkc6yOr718ks2YWJ4O0fhQB654U+JPg3xtFZnQdYSa6uoPtSWTkJPHG
GwSyduTj8K68OuNxY9j/SvEfgx4Ema5vvHXjLw3d6X4wa8kiG9vLiSBQFjSJV4ZAo6nqcmv
b127QgUlWXOcUAPXqRnOKYmDKytwRTRhVAX5TjGfQU1SN5GzkknH0oAsFckfWmhBtK7c5NI
zE4OMqe1SA5H3cYoAaoXb9wcHuM0gYb2BHXg+9PpjELyTgUADNtIHrRRnO4EdDke9KOD65/
SgBRSHrTqKAEHSm96fXP+J/GHhnwbox1XxLq9vp1qW2Ayt80j/3UHUn6UAb52gEnAA5rL1r
X9B0CyN/r2r22mQBdxeeUJx7DqfwrwfUPi78RviDcHTfg94OnTT3OP7b1CPylI7lQ3ygHjr
k+1Ylx8MvA2k2kevfGjxpd6z4nujl4rS6aR1bJJjhjUFyMnHAAoA9QT9oP4TS6ount4pWPc
cC4kt5EgPHHzkYqv8Or6w8V/Frx34u0/Vm1CyH2TS7XCMItiJvJU9GBLHnNZnhHwX8FvGnh
bU9G0fwgLFwvkXMeowtHfQlh8j/Plhwcqaxf2e5brRvh/wCNtGS4Ux+H9RnW0a4bKRjYSM4
/hyuSOuc0AcfpXgy5+Knh/wCKeqRWsmnazF4ie+0q9YDKSxDHlgrz0G088HFXf2Z/h94c8U
+FG8beJ9NGp6vZapMlv9okZo4mBUlvL+7uyc5xWX4G8d/Ef4ZfDbT73UfAaax4a1d7nVGv7
Fz5yK5ZmZx91eeRn+H3qL4QfFDxB4R8H2XhvRvhvrWv3Wp3dzeGSKMwxMWwUWNiMEDuxwPT
NAHr/wC0nq+paf8ABq503S0nkudZu4dOc2xy4DtkgDqdwGMV6L4N8O6T4U8K6do2kWC2dvb
28a48vazMF5Zv9rPvXmHhPwb8UfEPxJsvG3xQu7ODS7FpLnTtAhk3/Y5iAqOxAwzBc9ScZr
3AHenz4GSMfhQB4z+03o93rHwF1ZrBN0ljLFeSKOpjRvmI+m7NcLY+LtD1jRPhT8Q9RsJZf
CehW89jfFYfMTT7wIsayyJ/cGCd3bIr6engiuYZYZolmjlBSSNxlSpGCCO4NfKniiw1f9nv
4gPqGlWbXfwt8QyhNQsnAkS2dwVYc9OMkdmHHYUAfVFtdwXVjBc29ws8E0YdJkOVZTyMfhU
65I9V7GvGvhpPP4S8Wx+ALe7i1LwnqFi+reG7pXJkht943QMT97G8FT1xXsnAPNAEhAKjI7
0UiEKp385Y4/SigBW/pTQCDTm6/gKSgBGzxxmvJ/GeteMvEPj+X4a+Dr610SNdMS+1HVLiN
nlSN5CnlwgHAYjPzHpXrB/XpXnPhy2Op/G/xf4hcErp1ta6LbsRhd2PNlH+0dzqKAPKtX+J
vhX4T6LJ4R+Fvh261bV/tRtZr6a3d47i4T5ZNz/emkHQgcD1q94d+Ith45vLbwL8afBFlpe
s3W6GJZk5RiuVG1huiZhkqQSDj1qH4dtC/wAeZ7PTiJbSwvtZWB2G5hGzRNISM/LiUsoPVh
mt39oLwjb3GjWHjO0trd9T064S1aWYcJFKwUSFxgoyPtYP257UAdf8Mr7UbCXVfh9rVxJeX
3hl1SK8kbc1zaSAtA7E/wAYAKn3XPevR8jAJ4z614Jb63p/iyLTvEPhXx7pfhLx19nWw1KG
/SNzcGM8o8ZIzhslWXOQ1dfHqvxm0y3MFx4X0DxJMRiK6sdQNmpz0Z45Afx2mgD00nBIwcj
tivG/i/4q0e8bSPAVpr8Bu9Z1O1tdRsbV91y1o7HeBj7oOADnHBas/X9d1hLae2+KXjfQtG
01FLSad4YnlN7dnHMLE/Mo7fJgknqBXmI+JN7pdtLH8M/h5p/hvRLUCZ76bT2vpOoG6V0+V
CM5ILEjvigDa+L2oP4y+Iek/BPRRL4c0izdLV52cwQF2QNGFUffUIrhRwC2PSsy28NJ8Gv2
hPBOh2V4lxa3rhUuWg8m4njlLRtFJt4kVSFcEjIqx41uZvi/4Qj12w8M6jYeKvD08Nnq6W6
CRhG2WLxrkM4RgHU9cEgHk1o/DzwH4x+IvjqP4k/ELU5kttLlRLGP7KYHnWLkMofDRx7uTx
ljnmgD1K3EHg/41ayiz7NF1zT31i/8xwsdhNEyoZCT0EgPPoYzTdP+Juv+IT53hT4b6pqWm
Ssy22p3d1FbW8qhtvmDd8+w4yCF5Fcj8TtV+GOo+MJ9O1D4lXOi3+p2H9m3qadsmg8kuSBK
xVhGcsRnI61kfErxr4h8Gyw+EdD1g+H9K0/RYZLO8whl1Q5WIIsrApHsyGdhk46DFAHpV5q
fxcnl+zWuj+E9HuJX/czXmoyziUAfwxqq5P41q+E/G0+sa/qPhDxBpkml+JdKhjmnh3Bobm
NsgTQt1KZGPY8V82eNvhN4wg+Hup/ELxt8QVudR0y3S4tZYZ2nJfcuCHOFQkdCg/E16LoEv
iCX4a/Dj4n6xIsniaB4rOYD79/Z3EoTyzjqx+WQe6/WgD6DHOCD+NLu+YZXOeM00nO4dxnN
O6EbRlcUAEjBV3HpXnnxK1K8kGi+EtF1wabqniC9Fm7Q4a4jtgrNLJGOxAHU+tJ8SfGWraT
LonhXwk9l/wAJP4guGgt2vPmS1iVd0kzJ1IA6A8E4rx7xl4w8G/CHWb+PQLdPEnxM+xtJea
xqFwD5GeOdx4PpEnQUAVPFfiS807VV+Evwj1hPDWh+F7eSXWtXnkECiQDO1pcFixOckcsxr
x/w/wCFr7x743tfCcOjapZz6heC7uYLtneOG38sLJdF3w7OxyVJ+XBAxWr4T0LXvEXxcsdO
i1TSvEut6sGvtWvltVuIrDeVJdHbCPIAMeik4GTXttrpUM91qHhj4OaXcxxXhFprHje7naR
woY+ZHEz8yvgY+XCqTx0zQBqaR4Vs/HNxaeFtItrWz+GPhC++ym1O5pNVuYeu49PLV2JJ5L
MDXu8Y2PjkIOi5yB9Ky/D+gaX4X8O2mg6NbC2sbNNiR5ySepZiepJJJbuTWsp3DBBBJ49x6
0Ac34p8C+FPGdtHF4j0K11DyCZInkBR0YjBw6YYduh7CvP7nwd4/wDCFq+k6D/Z/jzwpsJj
0XX2xPb4wdqTEESAdg+PrXsLk54yBjkninOCWztyMYx15/rQB8Zax4K8D+MvGbR6a9v8NfE
M42XHhvXLRoYZsfxxSRlQwbHQEg+lO8X/AA7+KfhLQtesl8K6Nq/hjWXF1P8A2ZG0j6bJwR
JH0kAUjIHI55r6x8QeFPDvi3SDpviXSLbVrWRcGO4jDbfdT1U+4rgLfwB8TdGtzYeG/i0y2
FspW0t9T0yO4kjTtG8m4FgOADjOKAPj21s4ba3t7x/CHiBNeiuxOnidElWJgHBLm32HO1c8
DrVp9V8K6VHb6hoWk/avEEFzObvXbu3abTNSjfc3zxFflbJAwAMHvX1zF4d+PF6xt9R+Inh
/ToUOPNsNJMkkh9CHOAPpVGWy+Ovhlnt4h4Y8c2Mo3fZ5IBp0kZzyAoBVsj170AfJujeMdZ
tLgat4c1vUbFZEWO4mST7NDp8rEfNsDMJYh6EZr0uD4r/F+LxdD4a0jxjp3jHUJSr2kVjbQ
yW13GFy2WypRh3XrXY6rcfD25vpV+KnwEv9CvpVwLy1sjdRue+14MEHHfFcs3gb4O61bPpH
hP4rS+HrMTLcJb6hajMEoBwVldUdDzgjdzQB1+mftJ3um2qR+O/DdjbXMEnkXsNhej7TbsH
2/wDHs3JA9AxyOa918KeLfD3i/QY9b8N6lHf2FwzbZF4ZWx91l6qQexr5a/4UX8QP7NZfDV
14a1jS7srJc3trdMBqAR8qG3B8OecspB6ZPFJqXiPxn8MfHB1e0+H9v4Rvbzat5ClyX0vUo
z0IkxtjmBH3uhzQB9iruACNwcdPXFSgjaOw9PSvOfBfxc8L+Lglo0n9jam3yLYXrqrSEdfK
kzslH+6fqBXoYJwAVx9epoAfkUhw4wfWkwcZKnPoKapO77h56e9ADv4iQM0uQCMnjpntWRr
PiXw74egMuva7Y6WmMj7VOqEj2BOT+FeD/EH9peyhuItG+F6Ra3qczFPtEkTsnoFiQfNIff
GPegD6QDA0BgemeuK+XoLL9qzVgLiTVLbTbd4w4WZreAHPbCBiD9SKcfCf7Turv9jvvFllZ
WbLh51v1AQep8tQx/E0Ae/+KvGXh7wbpEuqa5qEcKxozJCGBlmIH3UTqT9K+bfClp/wufxz
qvxU8fbbfwRom5bO2uHPk4XnDZ4KjlmI6sQOgpkvw1+DvhgbvG/iy68ceKpRt+w2NyXmuWz
/AKtI0JY84yWIHfiu30nwbr/xCXTtG13wpN4D+HekD934e88GXUXByvm7ekYJ5U5yaANexg
8Z/FLSQbSePwZ8PJyFt7a1jKX99AOMhhxCjYyMAnB9667w94A8BfDWwn1DSNFtNNjSMvcXc
7GSQIAcsZHJIHc849q7OKGG2gjhgVYo4lCIg42KAAAB2AAryT4lzan4812P4UaDMkVjcJ5v
iG9ibLW8G4Ytx6SSen93JoAi8JzrqfiXX/jbr8f9l6PLYLa6V542ObJMubmUerk/KOSAR61
4N4du5NP/AGYPiHqi3c1le+IdaFjEQfmdmIyvPQEM2cc9RXofiLVNX+LfxAf4T+E7xtN8E6
Oqw313Gm8T+URlQ3YArgDuQT04pvi7wX4bu/ir8O/g/pdu1tomkpPrd3mRjI+SDgv7leWPr
1FAG58Y5/8AhCf2XLXwfLcLLqF9a22jQGBfLEj8FiFHIAUHg+te0eGdKXQPCej6PGW22lnF
bgE9dqjNeHXaRfGv472caWsl74H8Ib1ku1lKQ3N/kFdmPvbSpGRxge9fQrO25WJwoBJzzQB
IWXHz4AprAGRFB56georl/GPj/wAL+B9CutV17U0h8hc/ZonVp3P91UBzmvE7PxV+0X8QbW
48T+BbHS9C0CVj9itr9UaaRB/FuIOc+vAPbjmgD6WD5d/lI7/Uetef/Gqwi1L4H+MIZIPNx
pssqjbk7kG4Ee4wa8bg+KH7RHg3U3/4Tj4fvr9lMp2NaRBNpH+3EGGPwqv4k+P3jnxT4avv
DGifCzVrDVtRU2glmR5FRW+U8eWOxOSTxQBsfDG/+1aL8DdUCxvCIL7SpWRskSGMsoP4Rk+
3FfSu09+teHfDvwvongGPwh8NJWi1nxBbSS6vdyJn/QWMZG844AJOwDv1r3OgBCp2D6minf
wj60UAISdw+gopSBn8BUcziKFpGICqMkltoA7kmgDD8X+KbLwf4ebV7yGe5ZpFt7e1tl3S3
MznCRIPUnueBg15ZqXiHVvBfgi9sdSaO08beLby5vLOxgzMbJJGVWd2HAEacljgZGM1s2Ov
2vxK+I+mXWkwXM/hbw6kl6dRliaKGe7I2II9wG9VUud3TJrzfXrzRfiF8btU0HRtQF89/dW
em3k1sSyLpsKGa4TcOArygJ1+bkUAdV+z14L0zRtK13xbayXFwusXki2d7dHM01tGSvm5x/
y0fLe/Fe33ljaahYz2N9bJcW1xGYpoXGVkUgggjv1pbS1t7Kxhs7S3jt7aBAkUMahVjUDAA
A4AA7VPjAwKAPC9f/Zw8NT2rf8ACM6rPpq7t32S+jW/teDkKEkG5QPZhXJf8IB8ZdFtRo/h
1tS0mzYmNrfTtUiksznq8fmjzYg3dQW284r6hqNxtA2AYzkj1HegD520j4GeGfCWkza58RN
etzZrmW7t4iIId2c5luD+9m+jHBPbtVnxd8bPhToPw31DQPDNoupWkltJaRWdlZvHarvUjl
ioAXJ5xkntWN491RvjD8Rj4A0q5SXRNJu4xcSQtlMqN09xIR8uEGERT1die1YOt6fpGnTS6
58LPCukiDTJo7Sz13WjLcSX98zhRHaBjtYLk/PjGc46UAHgu38beGvh7NqdreXNhr/i3U9O
0bSL6e1USPbxoAXKPkKNobDNycZ4zVr4mr4+1L4G2cp169119K1S7sNWFjkSyKCyQySCPnC
4BZe+8dq5TXdYv/DniRbv4g/GmS68UaXKwis4NLa9isZQB8ybtiCQZxxnrXbeD/i78J/B19
qOsHxlr/ijVtcCPdzSWWxGkVcD90AArYABNAHLaX4X+Cl7+z34p1jwrpt7e6zYQRm8OoPsu
rWUsuTtGAEHJwByBivTNF8MeGtf/ZRs7TxNqFra2LQSTafqOphStkTIfJb5ug+6NvcHFeae
M5fg7491QeKrTxFeeDLi4dY9Ut5NPd/teCMNH5bFPMPqc59K9D1OL4YeJ/B/h7Q/C/xKsNF
t/Dzma1stQCzW8zDOPPjlC7+ST9Tx0FAHnTeAPjD4gsbHwbLdaXp3gtrj7ZGZryKa1AA/5Z
lW3tCT8yL2zzXsfgjSJfE+s6fKbpp/CPgpI9O0zblRqF7EgSW5J7opyqjpnJrh7T4C61elt
WtNO+Hl4sseEgSK5ltnBO4svz4Un0AwK77SB8VhYyW+hXngK0ttNXyo9CsTJLhR/C0oI2E/
7p60AeyKhDSMSCTjg8V59458f3ei6tY+DvC2inX/ABZqcLz29qWCQwRDgzzk/dTJ6dT2rc8
H+KofFvhyLU/ssljerM9te2U5+e1nQ4eNh6Z5B7qQe9eT2+pSeHvCPxW8dpuvPFtne3Nk93
Nj91Eu0whf7qKrhseoJoA57V9ZPwu1PV9YSCDxt8UZrc3urajIhS20iDaAEyPuJ0VV4Zupx
Xjl5ofiGLxLrPh2+s9GvPFWtfYC+6RpLmSaabzy8aYxgDCvzgKPeo7AXEVm2gafZajrXjzW
bqVtTSUyGO6tuFWEgEiTefnLnG31HFe2eDfB0+m6zdeDPAbxW2twxrJ4m8XXC+fPbSuOba2
JyN4HfPAweTQBo6LpetQXWpeCvAmobtblnX/hJvGPkpHFaMAD9ntkHG8A4CgYUHJ5rd+LHi
nxB8NB4a1ewvlTw4fNtLu0WzVne4MbmJs9gzjkDGSfevUPDPhjRfCXh+30XQrNYbSIlySd7
yufvSOx5Zm6knrU2v8AhzRPE2mpp2u6dFqFtHMlxHHKSB5iHKtx3BoA+TIPjB8TPEnhq11d
dam05dHmsrHV4YYEUyXUt0VB5GQvl4yB34rtbn9pe/0vUXfVPBkK2NxJcW9i0N6TJLLFIsW
ZAVARSx69a7b4laR8M/CfgrUNT8TeG7mfTNS1WO8u1sd29ronCyHBBAyPpXE6G3wD8Qao+k
Xfhe506G3s5bp5Nad4EjMko3q25urPgg8g44NAHCw+PPifZ/FR1i146jdQ6rfrLpNxfMtiY
4oEkKh8ZwASQSOorrfD/wAcvFut63fXul2kBtdQ1SwtoLPU3IW1SSBnbayDvsyDzj05rqLn
4e/s7x6Wt6bvTILITMi3Cau67pDgOpO7LZ4yO/Ga15PB/wADNTuZHW40h5LwxXrpFqBQFIk
Kq4Ab5QF447UAcvbftG69eaDfa7afDa5fTvtqWlhdS3BSOctJ5YVzjh92CduQB1ra8c/EXx
18Mb+TVdf07TtQ0nUmijs4o5WVdPZIszeY+CSGfhTjHTJFbmlfC34RazpV1NomnWl1YT3Cy
u1leO8SSqwb5MNhfmwxAxXV+KvAHhjxrDbw+IrF7pbZWRdszx7kbG5WwfmBwMg0Aaun3Tah
pNpfIFzdQpcY3b9u5QSM9Mc9RWlgZX07jHeq9tbQ2Ftb2VpEsFrbRiKJF+6FAwB+QqcA5zg
FSc4NACuNsTDJxt6Z4FZWr6DoWuWD2mraTZ6hahstBcQq6sR0yCK05GwHLgbW7VEc5SEjq5
69G7igDyW6+BWhxXsl54P8S6/4LE3zNZ6ReFbff6hD90eoBArGvdN8f/DW3u73Vby8+Kfgu
WELe2F2iNeWmOrouCJV9R1r3ZQRFGrvtkCdalYEqPu5oA+Vz8KfCvj/AEgeJ/hFqkLadLKX
u9Bv2YW/mcHYMfNbuCOo96vyaN8YPCnk2/g/R/EdtPks1tJqsGp6c2TjG6XbIn+fSvTdW+E
llN4kvPEfhjxJq3hDVNQA+2y6WyGO7wOC8Tgrn3HNY1z4N+Odg7SaD8VrLU4gn7uLWtMUMx
/2ig/pQBxr6j+1jeTx2sWjWWlqTt8yNICq+5ZnbgfQ1Xvfhb+0lrsxXVfiBFFAwKssd40ac
/7ESLmvRbH4d/EXUw0ni34u6nE0uPMtNGt47aJQf4VYqW/GtFPg9YY8uTx140aIvkxtrDgP
jtwM0AeDX/7PkPhu3k1P4k/FGwsLKRlaYrEWuJgOySSksGz/AHfyruPAM+kW/h+Sy+CPw8v
RNNlP+El1+ERxD1diSHceioACcdK9N0/4P+ANO1y313+x5dR1G2cNBcaldS3TQn1UOTiu/C
KF2gYUdAOAKAPGYvgXaa9Zi8+IPirW/EusEM7sLt4LZCRwI4UIwo9K+XrDw3Nq2j+M7sRTa
XBodteP51t9qVXaF9qlXZyrnJAZOoGTX6CmNcEAAFup7/XPY15O37P3gOe0nsZ7jXZbKaea
5azbUXEPmSn52wAM59DxQB558P8A4leEvCdhY+FdJ+Gklt4vFtHJLBb+Sj3EZg85rky/3SO
cE7ucV2Wm/tCaLqmmJqNr4bvhay39lYhpJUU7rkEhvopBBHWtiD4DeBILa2ELast9BIz/AN
qC9cXTqU2eW0n9zZ8u3HSpJPgX8OWu7O4g0y5sltXgkW3trt44WeH/AFbsv8TDJ56nJoA57
4h+M/iLp3xTvPDnhXV9KsrOx0J9bIvbJpDMIyd6FwwxkAY9K5Hwt8b/AAnDPHY23guW1uPF
ga9vJoLxXLTtEdzMOWQYUqBnIA6d69k8UfCrwz4v8Tr4h1ifU/tP2VrKSO2u2hilgY5aNgO
Sp7jPNcb4y+EfgjQkuPGel+E9S1G9tpEmOn6bemEhVQRs8anjIjHK55C8c0AZOg+IdI8A/B
eDXfCnhBNAk8S38Menw6lfCVJWmACSyOvRAoztzmuW1D4bfEHxj8cb218R+NNPihutLhfUJ
dEV4jNZeYQLdc5KElc9efQ11fj74YWXxB/Z+0Sz8AXc8kOnRJdaVBcT71uExzC5bqwGQM9D
XkmjePfiD8OvAOoabo/wlj8P6hCu7UNWuEdEYLwrBWJG4ZJwCV6nFAH1tDF4W+H/AIRVQ1r
oWgaZGFy5EaIO7E92/U5rwPxf+03qN3Muk/Djwfcaiuo77Ww1O5VlW4k6ExRgcgZHUisvRY
9G8RXlpefHX4x6F4gtIwpsdIt7zEHm4yXmAVQxHp0Hc0eKfihosvxp8Ot8LdKi8UtpumT2F
nbWKGO3t7iVwofIXDIFBJHTC9aAKdj8Mfh34B1W3ufijqN3428YXwWePQLOFpZCz8klByx6
jJIXivWLez+IfxEmSexvdR+GPhSyRYrWzjt0F9csP4m6rGg4AXr1zXZeB/AkXhb7Rqup3Q1
fxTqZ87UdVkXDux6Rx/3I16BR2xXagAHI9MUAeTP4S+N9k27Tfizpt60fCxaho6gSDsGZCD
n6VN9j/aDlLh/EHgyAOoT5bKdinYsuW5PseK9T9qcAMDgUAcX4E8AReD21TUbrVrnW9d1iV
Z9Q1K5Cq0jKuFVFA+VB2FdrTPUetPoAX+EfWij+EfWigAb+lcX8UdSXSfhJ4pvXkdNunypu
TkjcNuf1rsiDuH0FRTwQzQSR3CK8TqVkVgCGU9Qc0AeQfFVoLb9nq2tdJkH9j3AsLaa4tJP
lhtGkQO4I7FcDI/vZ7Vc+BGk6dD4An8QWun29pLrd5NOwtkCxrEshSKNAP4Qij65J71xPmx
t+x8ulXYfdqUj2Wn26AmS4X7WfLRB15RSfavQvgMgT4LaSUGyF57loYs5MKee+2M+4HFAHp
oooooAK5rx/9pPwz8SmzkaO4Gm3DRsrbSCI2PXtXSkEggdT0rx/45eItT07w/Z+HbREstO1
0TW95q0uSlvGqFjEB/fkAKjPGT9KAPOvhebbQ/hD8V9W0bTFg1GCIkLjaBCLQGPjsQCxPqa
0vDFje/8ACSWelxQx3d74c8JW914Ssrv5YbqV4syXBz1cNhP9kH3NUotFl0/4HeH/AA5uWb
W/iPqMMt5KJNkPlHa7IWPAxCoUKD8xyBmva/Fnga28RxadeadeSaNrWiljpl9CoPk5GDG69
HjYcMvpQB81+A/Fngbw98QZ28bLHdx6hZJDLPfW4kezvPML3P2lCMxkyMQGXKlVUV9L2Xw/
+HEYW+0/wjoOJ1EizRWsZEgbuDjofUV5J4h03xj4z1y50m50bRY/G/huDfOkL/6Lren3MZj
ZC5G6MggkBsgEDFavwR8QeJFms/BWsGK9srPSxPbzD5JtO8uVoPss+OHbKna4+8FzigDt9R
+DPww1e7W6vfB1ksq/e8gtCHPYssZANc9rH7Onw9u45JNEgutAu2GRJbTmSNiOm+KQsrD2r
2EA5oPUZ6UAfMU/7MviG5ZfI8f2+lqX3E6bZPb7uO6rJsB+gxXPeJfBCfAPUvD/AIn+1XGq
WP2iNZb+2tVglhcNl0lAP72OSMuPmyQRxX16u1VAFfMn7SPi8eIkt/hd4e0+4vb+fUYIrq4
EYMKyFcrDnuwDBj/dFAHpMF1H4b+Mkc0cqnSPHkAlhbb/AKq9hjHH/bSL9VrH11x4F8ZeJm
1rwzqmv+FPGZSWRNNtTcvbziLy5EkjXna6hSGHfIqE6fHrXxP8GeB7G5kuNN8BWyX2pMriQ
/atnlwRMxHLY3sR6V7kS2c8e3HSgDwPwp4f8WTaPPH8OPBen/DPT5yYxf6vG0+oyrn73l5+
XjpvY/SvVfBfhCz8GeHItFtJ5bpvNe4uLqbHmXMzks8jY7kmun7k45PU96RucAjIPYdaAEJ
+cBepzg9gKT/Vj5ecdKPxB+lFAHnPxl8Faz4++HEnh/RfsxuWvYLhhcyGNGjRwzLkA9eete
Z+OfgVrN/fx2/hOx0iHRTpMNkttd3DjyXW586TGQSynnHTFfSp6Go1GWVmGSARQB8IfFXwZ
rPhPxwyy2Flpv8Aa0t3cQ3EQZreS3kVU+zr+7bY/B7Z+Yciuw8O/AXxJc6Rqepp4VsbZ9Ws
2l0xr7UpRNppeEoIXjUYJ5zuPTPSvsBhlcOA4J5BUGlxli3r+tAHKfDvw+3hb4c6J4fnsLS
1vbS1RLmO0AMZkAwWBAGTx1xXWYGMdBUbJllIOw9eO/tUvagCExZYD7oz+dPPKnjPPT6Uen
vR6e9AETncJFY7VGMOw4PtihsvLtAYMpU4J6/SnSYCuW5AAOPfNOZS0h7Mnf1oAXG44xzjp
6VE6F48jOVI6e1Sjlg33SQQaVcGQnpjjHr70AHrj3pV4AJ60gGCSaU89KAEJyduaTBHHpS7
e/enDOOetADcHNOoooAKKKKACiiigAwPSmuAVwenQgjII9D7U6igDxq6+Cd7pGu3et/DXx1
qPhGa83NNZNGLq0LMckrG3Cn8O9c74h/Z88T/ABA1WK9+I3xEOoG0txBaCxshCFO7O91zgn
3FfQ9FAHgGhfsr/DLS4ozq632tXBj2zedMY43Yn76qgBUj3Jr2DQfCnh3wvD5Hh3Q7HS42A
Vvs0CozqOmW6t+NbrBSKGBJGKABcZp3HtTcH0x/WkwRQA/iikXpS0ANwc9KdRQelACkjaOe
9FNIOwcdzRQA5uv4VwHxh1TVdI+EetX+jag2nXaCNftCruZEaRVbb6HBPPau9Y8/gP5Vma9
pFp4g8Oahod+oa0v4Ht5c9lYYyPccH8KAPJPiBo1h4W8D+B9C0yRre3trtoLUmXD7zaTY+f
8Avsx4Pqa6r4J3uk3Hwa8N22kzRObS0WG5jjGGinH+sVl6ht2c5+tcLqtv4o8PaLb6L8XPD
2m+MPA1qqR/2lYRSPcWzIMJNNF1xt6sp461wvjf4c3nw/KfFf4L3klxoziO5eC3nd1jXI+Y
YJ8yIj7wPK0AfXI6UV5n8PvjP4Q8daRp5TUbfTtauYwZNMuH2OH77M4Dr3BBPBFelhvXGeh
GelAC1x/xL8NSeK/hvq+jwJ5t2yLNbKTjMsbB0H4kY/GuwpGG4YzjnNAHx9YfEbwPZ+AIvh
d8Sk1XSIrHFxZX0du0VzZushZEZSMrIh4DLlWGK6e18Y+ELrTkvbf9pPX7fCnfDcW8fm7QM
kFDFnOOhr6A17wl4Z8UwRweI9Ds9VSL7n2mIOV+h6j864Rv2fPhX9ua6h8PSwZzmGC8lSNs
jptDdO2KAPF4/izpNpZ3+l/CvTL+bXdYKh9c1GT7Tf3rdFZY1yQQCcb9ijPSvdfhN4L1Lwh
oV3LrKxR3l+Y2ECt5j26KgGx5f43LbmJ6ZY4qZdX+EPw3ibTYNQ8PeHJYky8EJjWbb6EDLk
n3rkbn9p/4Z2d79muk1eBSSEla0+WRezhd27B9wDQB7iDmkIzXnOk/G/4W6vCj23i61ti4y
EvVaBsf8CArrrTxX4Yv7dbiy8Q6bcxOdqul0mGb060Aa+2vmP4iqvgT9qPQvF81xHDpd8qX
UySYCB8fZ5XyejBGRv8AgJ5r6XhuoLhd1vcQzAdTE4b+Vcj4+8B+HvHegPY66iRMMm3vgFE
lox4LIzZHTqOh70AcJpuo6J8MPiJ4oufEuqrFpPjC5i1TT9Xdf3BcDa0DSLkKRwUJOCCea9
ptr21voI7mznjuLeVQ8csbBkcEZBBHBH0r5i+C19Np3xC8T/C69ey8T6G0r+XIgEsMIjQfM
YzlArggEA43qcCvTfhZK1l4k8YeFtJkW+8LaTdqdPukQBIJJNzS2qkcMI+OR03Y7UAer0nO
7g4GOo60A5+tLQAzAHAGKXHFDdacOlACZyPSkBwaUrk9aNtACE5pV6UbaOnFAARlgfSlPQ0
3dQzEKSB2oAiyQ3+6CfrT0YyKs2MFhjBpCCz9Oo5pxyABgAe1ACFAxHPGeR60IdzOTxzikk
YpGrdtwBp+MFwSMZ7daAEbj65xiua8T+PfCPg21WfxFrVtZuxwkCt5k0p7BI1yzH8Kw/ih4
i1bStM0bQtBuPsuseJNRj023uwMm2Q/NJKAe6oDjPGcV5D4l13TPAHjQeFPhh4Hj8U+Oige
51S/zc3Cu2Op/vc7icqqjqKAPUbH4zafPqNjBq3g7xJoNjqM6wWmo6haBLeQucJuIJKbj03
Yr09TnP5V83+APFHjLxR4p1j4S/F2K01G4nheSYQBBJbMpVgCYyRjDKyN1BHrXofw31nXLL
xFrfw48RXh1O70aKO5stTdwXurN+I/N/6aKRgnvwaAPT8ik3Vkan4j0HR722tNW1qysJ7s4
gjuJ1jaXt8oPXnArQuLiGztJLy7lSG2iUvJK5wsagZLMTwBQBYoqvaXttf2MF9Zzx3FtOgl
jljO5HQjIIYcdKmDZI4wD0z1oAdRRRQAUUUUAFFFFABRRRQA09adTT1p1ABSEZpaKAE6cUo
5FIRmkB5xQA6g8Cig8igALfIPqaKCvyD6migBWAz+ApuBTm6/gKaenFADSkeMOgZSNpB5BH
vXkeq+AJ/Ad3N4r+GaSJFH5kuo+G5J2+yX0RyziINkRSdSMfKeh6168Pegqp6qD+FAHy9qP
wh8J/EPwnB4w+GWquEZheRaFNP/AKOjkEvEFHzwSbs8g4BHTHNUfCfx/wBY+Htva+CfiT4V
1EXumkxNdS3CvO0Zb5OGx5mB3B6AdzXumq/C/wAP3eqXGr6HLeeF9WuCfPvNFkFu1xn/AJ6
Lgq/POSM571xeqaD4stY49F+Ing2x+JPhuI7U1a2hUahCuc5eHjdjAyYyM+hoA9I8K/EDwd
42txN4Y8Q2eoHaGeFX2yx5/vIcEenT8a6YkgjPHsRzXybrfwe8O6tBP4k+Bk6Xl5aO8V1ZS
XckU1lLkODFkApIMY2NwQTUM/iT9qXV7a20C78N3dhGsqiS+s4VglkUf3pNxCj+8QM+1AH1
ZqmraZotsbvV9TtdOtl6y3Mqxr64yxAr50+Kn7Q3h67M/gfwa95qk98otp9RsV3CFW+8Il+
88mBgEcAnueK4fU/Ad7e6utx8SPiZ4c0/yR8r3mpHVpQ4OSFjfaq8e3Nem+FdIt7S7A+Ffh
l9R1C4G258aa/BiFQO8C4UyeyoFX3oA4TS/hd4I8P6fFqXxH8av4Ul1LddvoLSxi4WH+ESS
MGkZvXHfgV3GkXHha005pdD/Z5v7zwrPGGOotbRPcXKjpJ5TnzGH1O72q9rMFj8JbKbXdf8
KXXxA1nUEkvtX1wQRKIVTGBh+I0A+6o9K2fBfx58HeJFvYNVDeGL20HmfZL2VWZoBEJBKCo
wE2mgDzHVPDnwT1BZnvvAXjjwcm0kyw2M6REepA3qPyFYFr8GvgZqmyfT/jCsEUrbPJuBCk
qn0IbaQ3uRmvov/hdXwwFgt9J42sfIaQxbgWB3gZxtxkcfnWDJ40+Afia4vpGfw7qdwsDXV
xJLpwZnjX7zZKZYj25oA8z0z4Ea9p169z8KPjHapHjZcvE3zAdlYRFlI929axfEXwqkbUs/
GD48WkFzIBtVZ3ZmjB7KxAHPsa3PHV58MFvtKTwJ4d0prm71WPStTtw9xYFd6kxiSNCm5T1
+brTvBvij4YaX8MdR1t/B/hr/AIS23tpprjTo4nlQJG5Vd0kgby84JxQBb8Hr4Q8JadqPhP
4NT3XjfX9ajMc14XVbfTY9pUPI+0BACxO0ZLGve/BXhiz8G+CtJ8N2UcaizgVJHjXAmkwPM
k9cs+Tz61yc3xX+GfhoWVjfanY6Pe3EME8trBCSsIlVSpZkXGOeprSi+LXgC58SweHLXX45
9TuZTbxJDE7q0nGVD7dpxkHrQB3eADmgkikRiwBYYOORjv8A5FOoAQcjJpaKKACiikPSgBa
MA0gzS0AJgUbRS0UAMG5Xz60ioVdn35yOnpTz0ptACH5sgqWHtSj5SXx17HrSd6kwKAPIdd
uF139oG13RsLTwPpbajN6Sy3CsqKO/AQmvPvgG2pavp/xP+JsNul3r2q3Mgt7aNvmQqhcJ7
cso9yK9F8f2h8JeMtL+Jlmk62wlSw8QhFLpLZHOyRkxz5bFTuHQZrzF31H4I+Pb3xZ4J0GX
xV4A8Uwi4WHTXLi1kBJypUEbec5x0OO1AHmT6j4/+E/iPQfiTe6MmmXGrr9kvLO6uPPur4A
gyPIrDMZc9MHjFfTfhWMW3x/8WyOoY6vpVhqKu2S9uBlPJ/3cgmvK7Dw34t+K3xNsvif8Sd
KHhnwXpMH2i3gvpVG1VbIVg3OGPJYjkV6p8NrSTxX421v4szTzraagp0vSLdkMY+xRtkSkd
97BiD/dxQB4x8RtX8NaZ8RPidoXjrSRqGt6xDCvh65kUN5KsmxArZ/dASfNnjoa5y/1zxzY
+KdQhuW8RvbxWk+nzzRNLc211m2CxGMBdnlseQRk9ya+x9U8J+GNdkZtb8PaZqMhOTJc2qO
2B05Iya2Y0SCJIYUWOKNQiIq7QoAwAB2GKAPhfTdf8cxNYWFv4v8AFOkWkDW1klrHHII44f
smZGA24G2QbR9c19b/AAp1TU9b+EnhnVtZuJ7jULizVriSdNsjPk/eGBzgV2pAJyQPypAAM
YAGOBgUALRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAYFFFFABRRRQAhJBoAHXvS0UAFNyadRxQAhJ2DnuaK
cQNo470UANYHP4D+VIAc09uv4U0HNAC0UUhOKAFo6c0DmigDgfEnwwsNe8Qv4g0/X9Z8N6p
MipcT6RcCL7TtztMikEEjP1rGb4SeIrmN4dS+Mni67tnBRokaKLeh4Kkhc8juOa9WBBpScU
AcVofwr+H3h1YRpfg/S45Y0VPPe3V5GI/iZyCSx7mu0GQMEY9B6UoOaKAOP+Juhap4m+Fvi
Dw5okUct9qNs0EQmk2JliOSfavF9N+B/jS70jxrp2rrp9l/wkGlWVpBKLjzTHLbgDD4AOxs
dunfNfTFFAHzdB8GPE1vc+FdSsPCfhrS5NM1MXt5a293JI06iMplpHX5iSc4xxWUvwR+KFr
p+jx6bcaLZXmnafe2H2hJm3sJ5TIHU7eGAO3J6Yr6mpCM0AfJ8HwF+JFrqS3kZ0Rg+rWurO
JL6WR90QYFS7gli24nJ6Z4qfTvgL8StD8PeIrDR7rQwvii1uLTUbaW4kKLuYmOZW28soJXb
+Pevqnb60ZA4oA+cfEXwc8fa3pWvWUX9h251Ww0yyVhcOTGLb75zt5z6fSvOfhfJqVt8WtP
xpC3vk6tOIdENxMj6PvBE1zsK7drY+8W74Ar7TxzSeWPML7U5/2Rn6UAOwA3fOMZPelpAAO
+aWgAooooAKKKQHNAC0UUUAFFFJkZoAWim4bfnjbTicUANagMo4JoY96UDjoKAEZVlQo6Ky
OCHVhuDD6V5Ra+DPFXw5u7tfhtbR6po2oOXOkX975Eenyk5LxNtJ2NnlB0xxXrNFAHmD/Db
UfGGqwan8UdQi1G2t9rW+hWLOtlG4/jkJ+aZv8Ae4HpXpcMSwxLFGioiKFVVAAAHQADoKko
oAMiikIyaUdKACiiigAooooAKKKKADI9aMim7TSgYNAC0UUUAFGRRTcEc0AOopAc0tABRSE
4pRzQAU0A5pciloAX+EfWij+EfWigAY47A8UwMM/dH60UUAO3f7IppYZ+6P1oooAcG4+6KN
3+yKKKAGhhn7o/WlLcfdH60UUACt/sj9aXd/siiigA3f7Io3f7IoooAN3+yKN3+yKKKADd/
simlhn7o/WiigB27/ZFG7/ZFFFABu/2RRu/2RRRQAbv9kUbv9kUUUABbj7opoYZ+6P1oooA
du/2RRu/2RRRQAbv9kU3cM/dH60UUAO3f7IpGb/ZH60UUANLDb9wfrTw3H3RRRQAbv8AZFG
7/ZFFFABu/wBkUbv9kUUUAG7/AGRRu/2RRRQAbv8AZFG7/ZFFFABu/wBkUbv9kUUUAG7/AG
RRu/2RRRQAbv8AZFG7/ZFFFABu/wBkUbv9kUUUAG7/AGRQW4+6KKKAGhhn7o/Wnbv9kUUUA
NLDP3R+tODcfdFFFADdwz90frTt3+yKKKAFJ+UcY5ooooA//9k=
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAKwAbQDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwDze2eTzT+8bBHrVsSu+X83
kcVVtEAxzgFSPlqeFgtwxbhTXzMtz9ZjsXZ3kHlKztu2+o61GdzOr72JAx1FJMqSp5gycfd
GcUgVXtvMWQI2fudDV3VwWkdRWkk8hkEh2hgxz0BqITTLy7sB2wRTsPu/fBjkZ5PUVFHv37
Vx1yoPOfasZI3i7Iky5iG1myDnGeBQ87ybgHIJGD2pRtOfmy59aGAUAY57moV7aEpJvUgR2
CMPNOR0+aoT5rDcJTg9t1SeWrOwB4xURVFGOTWfqaKyYnmTI2PNOO/zVJ5jHncxTuAcEUxU
GCcgY5ANJks2CPmxmoZpfoPMsqIIw7qG9TSgyhOGZvxGaE3bdwjJx6inthmGVJx6cc1ZAzf
Jjb5jdcnkcUp88PlZTzhmGaeqbo2OMkc9KAVyVPfqfSgi5C7vvYl8bjkZPIpCZIyh8wSY65
Jw1TOoZslTwOwqAxspYjJB6KadikJmVXysoODkKpIpXeVWz5pyeirnilChTuX5RjnNNfpn7
w6ZFLY0VxA8pYHzm5OPmp/muVx5uMkg84pRt2E43NjilSLcinYWj7n3qWDdtyJpJDgLI2B2
3UGRyciQjHT5qlaMEPxjaOMU14+cgcDg+1NDI/Mm/wCewOexJpRI4BBdlPpS7OOPm75piqw
52kDvkU7ASeY+3aLg8dOcUollGVMjEpyORTAiN1FOC4xuwQO9QAgldckSEE9t1IXk3YWbHq
Mk5pSAJN+0sCKAh3ZKnHpigVxC9wjgCYgHnGaZ5k2D+8Yc9cmpWjLnG0g9vpUYj77Dge9NB
cA8wPyyuPqxANB8zAzOwPs1LwRyCvuacFBU4AAHrVDI/MuW5MzH6npSrLKrgtMwOMfep7IV
yNo5HWkHXD5Ye/Woe5SYM8gZcS5IHHJzSCaYrh5SSfemsis3BLYBAAoU7iCy5PbFXELjyZt
xzLu9cc0qSSFgBP8ATnFIODkrn605yCx29xjdjgUEXGu06oN8pYezU1vNcjy5CAOoPUUu1Q
Q/XgDFDEAnB2/SgpEQlnDkCU7c4+91p6vJuAMpH/AqayDcR0xUpAJbC9QB+NLqUJ9oudxCX
DADp8x5pRc3P/PV2P1PFNaMjGBnHH4U/D5Ztm0D5TWmwrrqIs9yHDC6fPQc9DT/ADpmJUzt
gfeO7qaixh+mePyoA3qFOFIOc560XJbJ1uJ0yVuHJHU5/wAaU3dw5DPKznqeTgik8suUEag
HHJz1p23LKE5xwcdKdmZXV9hjzO2GMrp6AHI/Wn/aJQ6hZ5BjnGetNEe07yAcc4p6+WUYyR
Alh97P3TRsxe70NC08Ra1Z2zQ2ms30cY+YpHKwU/hSL4r1+Mkf2vdFl58xJSD/APXrLICqG
jd1LnDdMUhQFiG+8OuavnkupPsoLWx09pr+tS24eTxJc7iT965YHr9aKybEQfZRvZQcnqvv
RS9pMPZU+xSsMFASD92rCpvcgDJ60lrHjbj0q1EpSTcOua0UWc8ZKweV+5EYBy/J9qRkdVU
bDnoas+WS3PBPIpSvO5eckCq5ew0+5VxGrMN6rs+/vYAD2J7VXjIYlI8dcHbzg9evavqP4R
eHfBes/DzRL+TSLC81bTpJPNmkjDSxTbz179MYz+Fdrr3w38FeJb5NQ1rQYrm5VPL3pI8WV
z0OwjP411rBSlG6Z85PiBQqOM6eiPisIUQ8fL9ec+lLsO0kKW96+r9V+BXgO+tGj062udHu
MYSa3nZwD6lXJB/Svm/xFoN74Z8QXeg6jt+02hGZE4WVSMq657EfyNYVMLKkrvY9LB5tRxT
5Y3T8zm9pBzjGeOaawABBGO/vXa+CfBeo+N/Ea6ZZyG2giUS3l2VyIEPYernoB+J4r2i8sf
gZ8PnTRdV020u78ANKbi2N5KM/xOcELn0GPpSpYSU7ybshYrN4UJ+yhFyl5HzJ5KEDj0601
4CGGwZPSvSPiBY+DrjX0ufhvFJdWC2hn1BLOGR4bZt2FJyPkyM5HTjNcQUGwEMCSOGHNc9T
D+zerOzCY6NeHOtH26ozQqqrSOwRQR0fj/PtT9iy4dGDqejJyK+ofg/D4E13w9p0sGi2Q8R
6NbrDcu8A80EgjzM4+YNzg9a6bWfCnwnj1t5de0zQodRu/n23TJG0vbOCRmu6OX3V1I8SXE
DhUcHS28z46UEK0YYmj5Tjhjk55r6z134IeA9Xs2/syyOi3TD93cWUh2/ihJUivmXVtHvNF
1u80fUFUXdjKYZdv3SR0ZfYgg1lVwrpbu6O/BZpSxbairMx3j3Y2qQfrik2K52qOfetK2s7
i9vreytIDNdXEiwwoDwXY4Gfavpvw18EvBej6fE2vWi63qO0ebNdOfKVj1CJkAD65NKlhnV
2KxuZ08HbmV2+h8pGJBHnYWZTjNRm12p0IJ5x619HfFj4X+FNG8IXPiTQ7VNJubRkzAjnyr
gFgNu09G5yNuOlc78HfBnhHxhZ+IbXxDYpdXMMkPlbZGSRI9p+ZSDwC2c1UsFJTULnOs6g8
O8RGL0dmjxSKNHLqCpZeCAclT+HSldWdQAFCqe/rX2ZrXwm8D63pdtpzaOmnpbY8uWxxDKB
jG0tjkH3rmbn9nrwUYStrf6xbSkfLJ9pVwD7grzWksvmlaLuc8OIaT+KLR8riAHc/OSCCQM
YqV0gd0EMDxLsUFWO7cw6n6Gu18b+BNS8Ca5HY3sy3dtcoz212qbRIqnlSvZhkZHvxXq/wr
+G3gnxF8NbfVdZ0xL+/uZZRJKZGV4SshUIpUjHAB/GsqeElKTg9GjvrZvSp0Y11dpux84CB
Shb9AKaYAThkOAMgg19aj4BfD8S7xFqWOuz7a2P8f1q1N8DvhtJZvDHokkMrAgXCXUvmKfU
ZYj8xW39nz7nD/rHS/kZ8fGPnbwB7HNIY8Dp1rrPGnhGfwZ4vu9CuZftEcaiS2uCMGWJvuk
46EYIP0rm2XtXm1KbhLlPoaWIjWpxqQ2ZW8oEg7c496lIYklVIA7VIqkMMZ/CrMcUkpWOGP
dK7COMHu7EAfqRSjBydkOdRRi5S6FEq65UlvXpSFW4ONoNfU0n7P8A4QPhRrQG7Ot+Tn+0T
O24y4/uZ27c9sdO9fMYikB8ucYkjJVwOisCQR+YNdFbCypJORwYPNKeMbUFaxU2E/wA+5oZ
V2hCgy3IwK9K+Hfw11Dx7dyS+cbDR7V9k90Fy7v3jjB4yOMt0GfWvUH+HXwOS4fw/LrUY1Q
ZVmbVT5wb6Z259ttaU8FKS5noc9fOqNGpyJOVt7HzKUBAIyQfWnLBuAIHP0rZ17TbTSPFWp
6NZ6jHqMNpctDFcqR+9UAHnHBIzg49K6X4Y+G9H8VePoNE1ve1o9tNIsaMUZ3AGMEegJNZR
oNz9mzuqY6nHDvER1RwIhGMlCRjPFMEIUZK819gJ8DvASeHZdLFjK9xICRqMkm65RuxVugx
6Yx6g1zb/s5aGYSB4n1LfjqY4yv/AHziumWXzXws8inxFRd1JNHzI0YHY4B6460oi3P8qkD
HQV6N4++F2teBCl28yajpUr+Wt6kewxt2WRegz0BHBrK+Hvh7T/FHxE0rRNUZo7KfzXlUPs
aQKmQgI6ZP6CuR4WalyPc9WOYUnh3iIO6RyH2f5Q+0bD3ziozF8xDLwO1fYun/AAU+H9hBe
RyaS2ofajw93IZGgXssZ4245OevvXhPiH4NeNtDluJINNGq2ETsY5rSQPJ5YPG9Dg7sdcZr
pq4KcI3WpxYXPqFafLP3e1zykJk88dfwqSNMq24cGrr2+WZQhBDbWUgggjqCDyD7GlMQx0P
4Vw8jTPfVVNXTKClM7QSuD3p2xtmGJ68k16T8MvhrcePdWuGubmSz0iyIW4uIseZJJ1EaE9
DjknsCK7Tx/wDA+30DQJdb8K3N1dRWyl7mzumEjlB1dGAHI6kema7VhJzhzo8qrnGHp1vYN
6/geBrAPvKMj+dNEILZ25B71cKLuDRjgjIOa674eeDh458aQ6LcXElraRwvc3MsWN+xcAKu
eASzDn0BrCFGU3yrc7K+KjRpSqz2RxS26lS25kJPA7UpiAA3AhT0xweK9y8ffBP/AIRzSH1
rwxc3eoWtuu65tLnDyqg6urKBuA7j06Vx3wz8Gaf428ZnSb+6mgs47Vrktb4DScgKASDgc5
rZ4SakovqeZDNaE6TrRvZbo88b5VUIM54yac8YY5A6frXQ6/oTeH/E+q6DNKZ30+4MKykAF
1wCrHHfawzWK8IwMkkVnOm4XTPSo141YKa2ZTKgZJXj0P8AOmlAx+Yn1z2q4Yxwu3k0CNXZ
VBC46Z6Cs1F3NeddCSC3bygNvc96KsW0bGAErjk/zoq+QOcrW/G3/dqyi56darQ4yuA3SrI
6+jf3a1sccGPPmDrik6nLAEjp7UmSOMYzT8LkbjyP1oRZ6J8ErmW3+LFlCszJHdW00ciA4W
QhcqSO5GDya9J+OHirXvDj6FFoesS6b9o855TEFy4XbjJIPHzV5L8LrhIPi74clI4aaSH/A
L6icV734lm8H6l8W9F8NeJNKiu7w2Ek9lJcHdHuZwCm3puIjJB9iO9epQblStc+NzNRpY5T
lG6texD8HPFPiDxV4TurnXiZ/IuPJgvdgT7QmAT04JU8ZHX65ryT443FvP8AFN47Zl8yCxh
jmI67yzEfjivWfiZ4n8S+CNBgm8O6RZrpzYie8IJFoxPy/ugAMH+9nAJ5FfMU8t1eXdxd3s
8lzdTSNJJLIfnkc/xH/PaoxEnGmoN6mmUUPaV3iUrRXQ+kvgtp0WifCX+3WizLqDS30hHVk
XIRfwVa+Z7u8n1K8n1S5kMlzdyNPLIerMxJ/wAB+FfW/wAKmiufg74cBUOptPLdR0OCQRXz
14m+GfizQNZuLO10S71KxMh+y3NtHvDqTkA4+6w6YPFGIhJwioFZXiKcMVVlVdm+53H7PE4
fUPFGnuFaJ0t5yCM5OGQ59RjtXmXjvRIvDnxA1rRYIvKt4pxJbr1xFIN4H4ZIr3v4L+BdS8
K6Xf6nrcBtb/UmUC3YgtDEo4DY/iJJJHavIfjJOknxe1doWBEcMETkdiIwT+XFTVg1RinuV
g6ynmU3D4Xc6n9niTHijX4mbJeyiYA+gdh/UVF8V/D2seMPjWuhaNapdTR6XFu81gI4ULtl
m9unvWd8Ar2KL4mXVvvBN1prquP7yurfy/nVTxp4y1PRvjVrniPQrsRz2ji0w/McyRoNyMP
Tdu+h5q4NKikyasJyzCbo2btddtj6G0S3s/A3w+0+z1rWI1t9MtUimvZ22Lkd8n3OB+FfKn
jjXovE3jzV9etQVtbqRVtwwwXRUCK344z+NfXWnS2nibwtZXd/YRyQahaxztazoHUb1DbTk
c9a+Xvil4Rs/CHjV7TTBtsbu3F3DCTnyeSrIP8AZBAI+uO1aYlPk02ObJpwWJan8TuVfCFj
qGiXuh/EO9sMeHLTU0ikumccbt0ZYL1KqW5PtXuvxY8Da5430jS10K+iDWjtI8EsrRpPuAw
dy9xjj606w8LQ+Jv2eNK8PRFIWudKgeJiOBLgOGP1br9TXjNh8QfiN8MQfD+oBPLg+RLbVI
mZYx2MUgI3J6DJ4qeWNKKi9mRKVXGVnVi1zRez7GN4v0Txr4cksdM8XXdzLDIrS2qtetcRZ
UgHGejLkdfWs7w1qd5pnjDR760vJLVhewRu8bbcxtKoZT6ggnit/Vn+InxM83xJc6W93Z6d
AxDQxeRBGnBby95y7HAzgnp1riBIkfkzo2VR0lz9GDf0rkk3GopLY+iw7VTCzpTtzWd7H2L
8Tdf1Dwx8O9R1jSZUivo2iSFnjEgBaVVPynrwTXB/CT4meJ/FXiq70HX1guVS1N1HcRQ+W0
eGVdrAHGDuyPoa7H4lf8I3c+G9JsPFUs8em3+p28DGFwnzHLLvPUJleSOaS/tNK+F/g+8v/
CPgv7X5Y3zQ2rBZGAHLuzZZgO+Mn2r02pc3NfQ+MhKn7F03G8m9Gcf+0M8C+FNCjJIuTfkx
gdcCNtx/L+leZ/Dj4mXngSa5tJrOTUNIuX8x4UYLJFJjBZM8HIAyvHTNc54t8X6z431tNW1
mSMhYyltbwZ8uBG5wO5J4yx5OB06Vhx4GMZ4ry5126vNA+wweWr6mqOI6u/ofXXhH4l2vja
5u4tC0DURFaJmSe6MccYcjKx5DMcn6cd65LUPjzcaHrs+j+IPAl3Yz2xAmWK8SZlBGQyjA3
AjkHIp37PLqfCGtxBQHj1HLfjGpH6V5r8cWjf4uXaoAGjs7dWx64Y/yI/Ku6pWkqSmtz5/D
4KlLHSw8l7qv+BmfFDxlp/jbxXBqelW09vawWogxcKFdm3ZPAJ6cCuFxzxT8DjjpTlXPSvH
nJzfNLc+3w1GOHpqlDZDFB9av6ZOLXVrC7bGIbuCTP+7KpP6VXhtbm6uUtrW3luZ5PuQwIX
kfHXAHWluIZrdLu3uIJIJosho5EKPGw56Hp2ogmpJ2FXnCUZU09bM+85GCwvLngKWz+FfBj
eZPNN5HzPcTusfuzyED9SK+1dR1iOL4c3OvDIjGmNdAe3lbhXxl4e2xavoRnGY0u7YyZ7/O
uf1r1MU7uKPkslThGtNdEfTXjJ/+Fa/Ad9P0YmC4igisopE6iWQ4Z8+pyxzXyusUODGUDru
ydw3E+pJPUnrk19kfFDwzP4r+HeoaXZDN6pW4t1z96RG3BfxGR+NfIcdrfLqH9nCxu/tpO3
7J5Ledn+6Vxn056VGKjK65djpyOrSjCbqNc1+p754S8Nab4t/Zmg0tbOKK6gin8mREAZZ0d
iGGPXjPrXz9Y3V1b3NtqFlNLaXsR8yKWJtrxvjnB/MGvsX4b+H5fC3w50rS70bblIzNcDP3
XYlmH4Zx+FfHbMr3k8kJyrTylPoZDj+dTiFZRl1DKKntKlanvFn2n4Z1i4v/AIdaTrt66yX
E2nR3MrAYBbywzHHbnNeN+Dfjp4i1jxLpOma1pOnvbalNHBvtS6PGz8KeSQRk8967XwlqUE
f7OVrf3UzwwW+kzLI6LuZFjDKSB3IC9Kf4S+HXgjwppdv4n0i0udbuYbYTQXJJmkcFesSfd
DEeldj55ctjwIujBVI1I3ey8jV+LMUMvwi8R+eqlVtC67uzAggj3zXyDaXVxZ30F9Z3LW11
C4kjmjPzRsO4/wA9K9G+JHxWvvHFsNHsrKTS9Hjk3yxzEGeZ1PAcDhQCM7eTkc15qCDLnnc
eeK8/F1FKSUeh9ZkuDnChL2i0l+R9m/D3X77xJ8ONG13VHRru6hZpmRdoLK7LkDtnFaHh/w
AT+H/E9tLdaDqsN8sTGOQIcNGwOOVPI6Vwvwj1CNPgOkjMALFbtGPptZm/rXgvwx1a90v4j
eGrq1kdDeXCW86g8Sxy9QfXBOR7iu91uXlT6nzUMC6vtmnbkPYvjf4DsbrRJ/GenW6w6hZA
NebBgXEOcEnH8S5zn0Br50dgisygMV6D+8ewr7e8Wop8C+IA+MHTrjOf+uTV8k/DTSF134j
eHdOlj3xiUXU3G4bIhv5+p2j8a58RSXtI26nrZRjJQwtXnekdUfUXgPw9a+Cfh/pelTOkEq
RiS6kkIXdM/LZPTqcD6V1ZCyqynDIw5HUMK8K/aI1UPDoXhzfujmd7yeP+8q4VM/iWP4V2X
wY8Ry+IPh3Db3cjSXulubORnPzOoGY2P1Uj8Qa64yXN7NHg1MPP2P1lv4mfPHj/AMNJ4W8f
apo8Mey2DC4th6xPyP8Avk7l/wCAivQP2d7RX8TeILplyY7SGNT/ALzuT/IVpftDaSFm0DX
o0OSZbOVh05G5c/iDUX7Oin7Z4mByOLcA+3zVyRgo4g92piZVcrvfXY+gGjVlKt8wIwQehr
wTwv4a/wCEP/aVn023VksLqyuLq2x08tiCUH+62R+VdX8OPiXc+LfEet6Hq0MNvc2sskloI
uBJCrlCDk8spA+oOe1dlf8Ah6O88b6J4lWRUl06G4gYHq6yBcD8Cv613WU7NHzilOhzQfVH
zH8Vbcj4s+I5lwFEkPcdTEO1cBnqPeu7+Kz+Z8WvELj+CWKP8olrhD1rxaz/AHjP0DLm/q0
L9kNwKAABjaDn1paKz0PRL9qn+jLxnrRT7Un7MvPrRSCxnLs2rsj2ttAZvU0pLDqaSEhgST
6GnBSW+vvVmEUG4KAM5pQ2ev60kqhH2mo9w7/hUXs9DojG+p0ng68Sx8e+HbuRtscWowlm9
AW2n+ddr8atSm/4XAXs5fLutNtLcROP4ZAzSDP/AH1+RryhHxyCwYMGRlbBQg5BHvkCrOoa
pf6pqE2o6ldyXl7OQ0ks3JYgADp6AV0Kty0+XqeZVwLrYpVn8NrH2T4f1XTfH/w/tL2e3SW
11O22XNu3IDYw6H6HP6GvnLx/8ONR8Dzi489LrR55/JtZy37xCQSEkX1AB+Ydcdq5XQ/Fvi
Xwx5g0DWp7FJW3SRJho2PrtYEA/TFR634o17xHcJPr2rT6i8WfK80gLHn0UAD8eta1MRTqQ
13POwmWYrC4lyptcp7F8DvG1pYiXwbqlwsPmytcWDu2FYn78WfXPI9cmvoBSOfXPNfBHmB/
lbBHB5rp7X4jeO9PtVtbHxdqCwLwqy7JGX/gTAnFXSxcYxtIwxuR1KlVzotWZ9Z+K/FGk+E
dCm1fVpgkca/u4wfnnfsijuTXxnquo3Wt6tfapeMv2y9nNw4b5lBJyFPqoAC1Hqmr6nrN4L
3VtUu9RuuR5lw27YO+0dAD6ACqIbDH26Vz1cT7VpR2O7LspWGUpTd5PT5H1b4Uv/BXxGgst
Zs4F03xHpqbT5G2O4tCVwwHUOh7ZBH41QsPgR4di1p9R1jVr/Wd0xmMM+1Edic/PtGW5+lf
M8FzPa3SXdrcSW9zEcxzQOY3T6Efy6V2Fn8WPiRZwCKPxRLKBxm4hjlYD64FbLFUmrTR51X
JcTTk3h56P7z68llt7CykmuJY7a3hXJkYhEQAfkBXyP8AEjxdD4x8dTalZjFhbxC0tWIx5i
Akl8dgWY49gK5/XPF3inxGAuu65c38QPELtsjH/AFwD+NYpf8AIcY9Kzr4v2i5YLQ7MtyiW
Gn7Wq9T6a+B/jG01LwtF4Uu7hF1PS1KxIx5mgJypHrtztI9hXr0kNvOqiaGOUDpvUHH518E
xyzQzR3UEkkM0Lb0lico6H1UjpXaw/F34jwWwtk8TF0xgPLbIz/99YropYuPLaRw4zI6sqj
nQtZs+jviX4q0/wAJeCLwyFPtV3E1tZ2oIDSOykcD0Gck9K+OZVK2LxL822Ijd3PFXdT1bU
9Z1B9Q1fULi/vGBBmnfcQD2HZR7AAVUBP5gg96462IVSaaWiPay3LXhISU3eUj3f41akNQ+
HfgjzG3LfoLlwf4v3A/+LrvfhD4qbxP4Bht7ybzdR0sizuS3WQAfI+Pdf1Br5bvtb1fUrHS
7LUrw3VtpUBtrNCMeWhI4J/iOABn0AFWNA8Ta74V1T+0fD+pvazMoSUMoeOZR0DqeDjJ561
tHFr2l+h5s8lm8L7P7d20eifFD4UahoWoXviHw7Zi40Jt08sMZw9mernb3j6njpzkV5OjKT
uBGD0rrdf+KHjnxLpkml6rqsSWUo2yxWcAiEo9GOSdvtXG5PbpXPXnBzTpnr5bTxVOnyYl7
bHuX7PGpKmv+I9KMhBnghukU9ypKMf/AECvOfiRqP8Aa3xT8R3gcPGt0bdGB4KxqEGD9RWP
oPiLWvDGspq+h3QtrxY3hLOgkV1bGQR9QCPpWXuPJaR3ZmLMznJYkkkn3JJq6lZOkomVHAS
hjZ4iWzWgucc05ZCDyDg9aj3L60u7HSuO7PXse2fs+3OlReK9Yt52jXUpraM2xbqYwzeYF9
87CR6D2r0bxt8IdJ8aeIodafULjTpygiuhCit9oQdOT91gMjcO3FfKMM80E8VzbzyQTwtvj
kjco8Z9QRyK9BsPjV8RbG2WBtUtbzaMB7q1Bf8AEqRn8q9GjiafLyzR8tjcrxLruvh3ufSX
inRILz4can4fguTp9ubBrdZRg+UgXA6+wr4rjkaSBH3GOQgOrr/C3UEfQgGur8RfEjxp4qs
2stY1n/Q3+/a2sQhR/TcRkkfjXJEHjacfyrLE141GuXodeVYCrh4y9q/iPs74eeMLTxn4Qt
dSikUXkSiC8hJ+aKYD5s+x6g9wa6sxRed53lp5mMb8DP518M6Nr2seHNTOpaJqMun3ZG0vF
grIufuup4Yfy9a7hvjr8RGtjF9p0xHPHmraHd9cFsV2QxkGtTxcRkdeM37KzR7p8VfGFv4S
8E3RSZRqeoI1tZRZ5LMOXx6KMkn/ABr5EjCoFRTkKAMnv71Z1PVNS1nUZNS1fUJ9QvJBgy3
DZwPQDoo9hiqRY546dq4cRXVSWh72WZf9Ug+b4me76Rq+P2SNV2SfPbmazz6b5wMflJWj8A
vFbz2F34MvJMvZL9pst3XyScMg9lb9GrwuPxHq0fg+48JJNGulXF4t7Iu3594A+UHptJVSf
pUej6zqega1ba1o92LW9tiSjldwIPBVh3UjqPpXSsSk4vpY4ZZROdOqurd0e3fF34W3lzqD
+LfC1g9y03N9ZQAby/8Az2QdyRww6nAI71434X8P3XirxPaaBZ3UFlPcrJiW7DAKVHKkDnc
eRj2Nd7dfHzxzcWJt47TR7SYjH2lEd2+oUnGa8tWWU3n2rz5BciXzhchiJPMzneCMYOSelR
UnSclNfM2wNDHQoypTdux7lBpvi/wR8IfE/hK+0K5uru9ndLKbTkadHWYAO3y8ptGTyKpfC
f4X63/wlFl4n1/T5dNsNPYyW8FwMSzSYIU7f4VXOeeSR6VjaL8cvHOlWyW929lrCKuA92jJ
L+LJ9764qbUvjz44v4DDZwaZpbEYMkSNK34FjgflXR7SjKzvseesHmMVOnGK9/dnpXxt8Y2
2ieDZ/D1tcj+1tXTyRGjfNFB/y0c+nHyj1zXA/s+WUU/jnVr9hzZ2Cxp7eY/P6IK8jvb2+v
dQmv7+6mvLyYgyzzvuaQ+/8gOg9K3vBnjjWvAepXd7pFvaT/a4Vhljut2PlOVYFeeMnisni
FKqnLY7nlVSlgpUaes5Wue4a9qPwr1X4p6la+NHT7fpkUVtANQkItmUguxUDjcC2DuPYVP4
L1n4d6d8TZdC8DMCmp2jSXBtnZrcSxHKhd3faz528cV81ahqF3qmpXep30vnXd7M08z46uf
QemMAfSpNK1a/0TWLLV9NmWG8spRLCTnbnuGA6qRkGmsWufbTuc/9hT9j8T5rbdLn0z8etj
fDWBmI3LqUBUe+HH8q5X9neZBqnieJT0jtn/8AQx/SvNPGfxH1/wAdfZItUjtrO0tTvjtbX
cVL/wB9i3JOMgfWqPg/xtrXgfXJdV0hILgzQ+RNb3Odki5yDleQQc/nVPEQ9qmEMsrrASov
4m72NSTVJPA3xhvdSgbcum6rOJFHV4Gc71/75JP4V9g21xb3dtDc20iywzIJEdTkMpGQRXw
jfX13qeqXeqX0gkuryZriVgMAuxyRj0rtvDHxe8WeFPDf9g2UdleW8YItpLkNvtQf4Rg/MA
eQDSpYiMG1IMdlVWrCnOmrySszM8fXa3vxL8TXCkFft7pkH+6FX+lcq3WmvM7M8ssryySMZ
JJHHLMSST+ZNIW3LntXDUfNNtH0eFpOlSjTfRC5HrS9eDxio8rgnPSjPGTUXOmxq2hU2ykg
55/nRUdoM2ykNwc0UuZiaKVvHtYAg9qnVQSwcZxziooiSy7T6VYX78jYyWGK2RhESZSSwYD
BXt6VVCg9O1WZuSAPQYpjKVwDispo6I7EW3HFIVOamAGKXA9KjW92Vci2mlAJOMin7aAoBy
KdgbuMKcUm3PLdfapG6U2klYLjeQQq/rSMhBOSOuKkA70KuflJ75zRbSwXI/I967zS/hP4q
1nwenibTltpoHQyRW6yEyyjOOOMZ4J61xQ69ce9ez/D/wAW33hn4P8AiK9hfdPZXcX2SOcE
q3mFflUe/PToa3pU4SbUmefj61alSUqLV7pa+Z4zdWV3Y3b2l9ayW9xH96KRdrL9QaiEe4Y
6ZGa+qPFHh7QfE3jTwe2tWCede28zSwlipYCNWCtjk7STXIaf4S+HHiLxWNP8PWlw8elWs8
l5CxcefIGCoMk887ulW8NOOz0OKlnFOcU5Qa01tt9/meL6FoV/4j1u20fS0D3c+diudq4Ay
ST6VBqmlXmi6vdaRqEQjuraQxyqpyAR6H6YNe6+D/CUWgX3gPxCbOWwvryae0vIJSQWyrlC
QTwcKPzqx468A6PfeGNf8QQXC3WvJfGSeZG3CMblBiI9AhBo9hJx93cP7Xpqsl9l/ne33Hh
dr4e1O88N3viGCAHTrKRYZZGYA7mxgAdT1HSodH0S+1/WLbSdLh867uWKxqTtHAySSegFfR
lp4B8LR38ngefS9W+y2tqt9JeGdxb3EpG3JGcbh1A9q8j+FzpbfF/R8OSpnkgDMeTlWA/lU
ug01FlU8x9rTqSivhV192hxmp6VeaNqtzpl/EY7u2fy5E64P19PeqZT7xYgbeeTXvPxM8M+
HrHztZu7O61K/wBcvwi3kT4gtPmClcA8napHOec9K3dU+D3g2ODXnsTsuY7MSW9ukpJtiFJ
DEZ/iIPXjjim8NK7SQo5zT5Yymnr+en+Z4vb/AA08Y3DaWsOlqTqcZmgJlXAUDOWPbiuXur
O4sr2ayuojHPDI0UiHsykgj3xivpnwxbrp+s/D4jUbm4N3pMy7JpC6ghFbIHbk4+lc94x+F
+m3OhLrNhdiXWLnVFS6uBJuT97NtZMdPlLAU5YZ8t4GVPNrVuWstPL1f+R4DtYrkDr+FMEf
PQ19Dt8MfAc2o67pCaZqkV1o9kHa8klYRTu6khl9SNvI6c9K8j8C+GD4w8YWWitceTDIDJN
IvUIoyQPc9KydGV0n1PQo5lRqxnUV0orqcuI8N0/GrNlYXWo30FlZQNNc3DiOOMdWY9BXrU
vh34bTeLNP0GCy1Kyul1NrK7SUsY2jUMF+Y9NxC4x6mti2+H1j4O8XS6rdRskMesWcWksX6
q7DeMd8AsPwqo0XdGE8zpcuiadtL9TxTWNE1PQNWm0rVrU213BjehIbAIyCCOoIqXW/DOte
HTajW7FrNruLzogzA7l/Dvz0r274s+GtBtv7X8Yar9rvrm4229qlqcR2zooAMh+o/pWt4q8
P2fjfxXodpePI1np+ivfTCI4eQsVCgenINV9Waulujmhm7tCTWjvf5JbfM+ZtuDtyK19N8L
a3q+l32qabYSXFnYDNxKuAE4yfrxzxXSeIfB8OmfDvw54qgW5t5r9ngu4ZeCGyxVgD04Fei
fBq70yP4b+KYNSlMdmk+Z26FY3jCn+tKFG8rM7MRmDhQ9tSV9bfjY8TuPDur2mh2muXNjIm
m3rFYJyRiQj0HXnt61dvvA/inTdBXXb7Rp7fTjg+a+OAeASOoBr23xNbXknxc8FeGby2t4v
DEDCSwjj5WQoh+97jAwPSn6d4f8VX3x01SbWraebQmjk+aQ5t3iIAjVR0yP0xV+witE+pw/
2pPlUnZaX9VeyXqeDJ4c1t/DkniFNOlbSopPKe542hs4+pGe4qtpuj6hreorp+lWct3dt0i
jXJx6k9hXt1xJaWv7OWu2FvxFb6jNZp6kfaML+lZ3w90jUU+E/i+60SCZNfl/cRjaVlCBQc
LnB5DNg+1L2UVK1+lzb+0pOnKckk07L/ADZ5NrOg6r4e1L+zdZsXtLrYJPLYgkr0yMdabot
mt5r9layWNxfxvMqyW1r/AK2Vc8hfQ4716jrfh68g+AEWoeI7eSLVYNQ3QNdZMwiY42Ennp
k49qofDPQ9TufD3ibxFoLyf23p8QgslTBYFvmfAPBJHAzUqnZ26bm31zmw8pu2j5b9L9/Qy
PiD4Z07wxf2MNjpGqW1vLuka41HAEp/uKB02j865q98N67pmmWuqahpU9rY3Z/cTSLhXzyP
pn3r0yCPx3481nw1pPi3TrgaZBdjfLLbGIyYG5t2evAxwMV6tqcll4+8GeKNCFjJavYySW8
JkjIDFBmORMjpkEcelaexjNOUduhxSzKphlCnO0u7vfS9kfNGneCvFOraSdW0/Qru5shkiV
F+9jrgHkj3FZtvpGo3dnd3drYzSQWS77mQLxCPf/CvpXwXq1l48+GEWiabqU+kapp8EcMpt
n2tC6jAbjqpI5FcjeeHNXsPgFqOn2lo9xqUupuNRECl2kCyEHgckYA/Oh0EvevpYuGZy9pK
M4pPmS+T6nimp6XqWkvHFqdlLavJGsqCRcbkPRh7VS7HPNezfEPTrqL4OeCrnWLdotUh/wB
HYuP3gQoSA34BcivHCuCBWEocrserhMQ69Pn82vuZFg+lGDUoAOeOlIRUM7LsjIxRTiM0m2
nZNCeu43DfhTsGnDhSuOvejtTsTcjIyKQhgcA1JtpAvHWoKI2Hy470uCV4FOKZ70oUjo1NA
XrQOLZRg9/50VJaqv2Zcgk896KdkDKYRlYEIccdCKmCsC4+9hc8CrEifswQ3jRiLxm8iMVY
x3ZIB+u6rdrp37OMwZraHxyuEI3C6z8v/fVen9U8z4+Ofr/n3+Jmsh27sELgdai255BJ9a1
YdH/Z5m3xQ/8ACfbc9Bcfr1qU+GPgArBGm8fQk9SZuD+tL6m+5f8ArDFfY/ExdpHTBHp3pS
rjgqQR1yK2H8L/ALPiEFtV8cxnsDKM1G3hz9nwybP7f8d7z1xIDR9S8x/6xRf2DLCsY2Owl
gaNrbc7CK2U8I/ARmKR+JfHMRPXMgq1F4B+BsxZU8WeNk2jJcyDH8qX1FvZjXEVPrB/ec2V
buD+VJtbsp/I1sTeEPgLDN5TeOfG+7/ZIP8A7LUf/CJfAQv5Y+IHjdWPbj/4ipeBl3K/1ip
fyP7zMCOeAp/KlKvk4RiPXHStceCPgYCAPiH43Un2H/xFWR8OfgwdpX4jeNsN04H/AMRR9R
l3H/rHR/kf3nO4cPgjiu50L4n+JNB0aHSIoLK/s4G3QrdwBjGc5GD7EnFZafDb4OO+1fid4
0BPH3F/+N1oQ/Bz4TzDenxP8YY9TgY/8h1rHCzj8LMKufYWquWpTuvkQT/EHxRceMIPFVxd
h9QgBSJTHiOJSCCAvpz+dZmheKda8M+I/wC3NLn2XZLCQOu5ZVY5KsPTPNdIPgj8MmXP/C0
fGHTvt6f9+qqv8HfhZG5x8VPF4f8A3FP/ALSoeFq3u2ZrO8GouPs9GrdNh+s/FDxZret6bq
140MTaZJ5tvDChCK+MbiO/HFZ9t441y28N63oo2lNauPtFxMwPmBj97b9cDmsrVvB3wQ0O4
EOp/GTxfaM/QvbEq30IixVH+x/gDjK/HTxRg/8ATsf/AI1S9hVvfmKjm2DUVGNHT5Ho0nxr
8azWMVkwtFxE0Lv5RzNlSMk54IHPHcVwOk6lcaPq9lqlmw+02comQtyCw9fWq40f4DdV+O/
iYD1+yHA/8h1KmgfA6Ufu/jx4j5/6cz/8bpPD1JWvIqnm+FppqFK199jqofiHrjeGr/w/dW
9re2l5O9yhmQlraRmLkpz2JJHpmprT4oeI7fWdZ1ho4J7nVbNLSQsDtjVRhWAHfk8eprnbP
wP8JL+QJZ/HXxA7HkD7Jj/2Wrl38M/h3aRq9x8bfEUSsdoY2BI/Rar2FbdSIebYJXTo7+hZ
tvH2vWtz4enjaPzdBt3tbfcpG8NxlvU4x+VJaePNcs/BkvhqB1CS3v25ro58wPuDcZ4xuUH
NZieBPheWCx/HnWlPQB9P/wDsaY3gj4ZKef2gNU+XgY088fpSWHrL7RTzbBy3pfl/XU7fU/
jd4s1TTpbJ7awt4p7VoJWjVsszcbwex68e9cP4f1+/8Ma5baxpUypcwZADjKspGCpHoaafA
/w4CsB+0HqChcE5040n/CD/AA8Ku6ftEXKhMbidN6UnhqrabewU82wdKLhGk0nvseiTePJf
iPrdno3iC9tvDNgrGdZ7Ycm4UfuyzN0GcmrHxT+ICahqOjaXpGoLfxaO6zzXSjCzzrgcY7D
np/erzQeA/AroWT9oidl9TphP9aiPgrwJnaP2j2X2Oln/ABq/YVOVpPcwWPwaqRmoO0emnU
7Bfijqctlr+nahpVlqFlrsrzPbzM2IXYYO316A49ar6f8AErX9N8Q6brdukJksbKPT3iO5l
niX+8eue+a5hvAnghVyf2jwvfP9ln/GhfA3glm3R/tJw5PTOln/AOKqfYV735jZZngLNKk9
To/HHxF1rxx9mhvoIbSytSXW3tySCx/iJPX2+tZGl+JbrS/DWu6FCiPBrMaJM7EhkCk5x65
BxVb/AIV/4SA/5ORgAPTOlH/4qmHwN4SjOT+0taKDwc6Uev8A33UvD1nLmujSGa4ONNUvZu
yOxu/ilrN94VstGu7G2lvNPZHtdS+bzYyvRgPXHB9RW3ffHnxPe6E9jFp1pa3UkexrwFjjj
BKr0BrzNfA/hEqWT9pmwwOCf7M6f+P1Knw98NyOFT9pPT2YjIB0zr/4/wA1So11tIxeOy57
0n3Ov8HfFW/8JaAdFbRrTUbYzGZfNJVwxOTnjB55zU1p8ZPEdn4wvfEBtLaSO7RYXsuVRVX
O0huu4ZOTXLf8Kv0vyjIf2itOC9OdMC/+1Kj/AOFaaPkAftHaUT2zpgOP/IlUqNdLRobzDL
ZOTdN67m545+JWs+OUhgubeKysrdt4gjJbLf3iT146VS8D+O9U8D6pPcafElzBONs1tIcK/
oQR0NQN8JoY4Irs/tCaSsMpIjkbTgFfHBwfMqFfhZbjGz9ojQ8/9eK//HKj6vW5ue5rHNMB
7L2PI+Xsd7c/HTWrjxBZ6l/ZdvHbWkb7LZZCd7sMbyx9B2rP0f40eLrC5updRlTVI5IWiSO
QBRC2eG+Uc++a5IfCuMMP+MhvD/8A4Ar/APHKf/wqonhf2gPD7D0+xAf+z1TpV77mMcbliX
L7M7bSPjI+iaQYdO8I6ZbajKipJdRfIshA+8ygZP0zVPwh8XNc8MS3q3cK6rBezNcurttZZ
D94qfQ+hrmYvhHezErD8d/DkgHUCzB/H79OPwj1MLn/AIXl4a29P+PTH/s9EaNaOw1j8ttK
MoPUt+O/iBqnjm8t5LuBLW1t8+TbxkkAnqxPc44rizyc10h+E+pZZ/8AhePhcgHqbbGP/Hq
P+FSaxtLj41+EyFHJ8n/69Yyw1WTuzto53g6NNU6cWkjmgG5owTXQ/wDCqNdLqq/Gnwgdxw
B5Zyatr8HfFbFivxb8INtOCPLbg1P1Oo9jX+38L1TOS2mkIINdYfg34xDKB8WPBxOccqwya
mf4H+P0AZ/iX4PAPAJVhz+VUsFVJfEOEXc44KcUpArrD8GfHSjJ+JvgvA6/fwP0pH+DHj2M
Av8AEjwSARkEs/I9elH1KqL+38L5nJAHPPSlYccV1/8AwpD4kKc/8J/4KP1aQD/0GnRfA74
mT8QeOPBUhXhtrynn/vml9Sq9h/6wYTuzjMNQM967G4+CPxMtG23PjnwNCR1Eksin8itV3+
DXxHiYRyfEDwErYzh7iQEg9/uULBVew1xBhPMx7UP9mXle/wDOiurtfg38TvsylfGXgeVTn
DJPIQf/AByij6nUD+38J5nl503Tp441021MUj4ad9g2IMenc4otra3stsMREgK72K9V9iKz
vGnim30WOXTdNnAnnckyHG5BtA5Feer4o1GQKocqgXG9jhmr1j4GOx64buODdICMb85XBxW
0fEFoZJRNp8s/moPm43A9814Qmqa3qUhhW3a58rkeSm1wPwresrvxosbTQ6fI0QIyJDhyP6
0ByJnqpXTNRT9xEMs2SCNpAqB9Ji3oYplmRjjy3GCo7kmvPV1/XoRNHdaNcJMrBw6DIC+9a
OmfEFEi339q2wMUKvxg/wCNSwcGvhOwk06z8xEykgHJUKQzHpgUkukW06lYJ5YSeqEBdvbB
9azbfxVpc16s8VxFHJkHaDgD25rpRdW0k3yyLIFP8LZUA88dzSuS+ZbnOXPhm0ldm+3SRkH
PI57VjSeG9ZhnMtpK0oV871GdwNeoJFZ3zATBCdylWztY1VubWa3u/NgLiLHyg1LjcaqWOH
0zR9VgZxPqEduFww84Enr2rVtbaZLuQPfrcOxwrDpj3rprhYXgIZA2ACQw5x65rM1DRYwm/
Tg0bEh9o6EYpolzNGy063k3XAmmmSFtrNGy5ZuowDzgd63bVoFiieCYDjB8w+/WuBtb2axk
23aBI87cqSChPeursZbdAFCR7X4Vy355rS5nNXR2tsIZFLrK0kY+8QaybuOKSIsCQyEkEZz
j3qKCWYy4ihYrt5boMVa8tri3YiTcwI2qOAw9DWsXocunU4nXtM0zxFpEmmairvbs24SIPn
hYdxXzz4o8H6p4Z1MwzgzWr5aG5X7si/0NfSGsWBtZfNh3Mzt90H5VPoaoCyttZ0t7S+gje
LJGDztB6laGkzpp1HE+XkEoUYBKHp9a6Lw/Y3c12wlhkCgYJP8ASvTL74b2lqF8i5ZoVmSQ
Z5+UHkVr6jpkUknm2UXyKyiIIAPrzWDudPMpFTwn4WuJVEMEckjuwLvn7ozX1NoXwtt7zQI
JtTl3vImVhkGQo/xrk/hR4Qt7i10vVyxG/cbgHpvVuB+Ir6IjA2YwAO3FdMqSUVfqedOs5y
5V0PnbxT8B/PtpE0uRljzuCDk59j2rxzWvA/iDQZCmpaS4i6CUKcH/AHgK+7SB6ZqtPp1pd
qy3NtHKrDGHUGspU0/hKhWmtz89r/QftEon81iSACEG3avbp1rJl0IbEuIo2lkTPmbuAw7V
9v8AiH4OeGtYZpraAWUx5/ddCfpXlniT4G6raoZrIx3EEYyADgn14rOzW51RrRe588w6ZGu
bhnlUryFjfj/64pL/AE5JYRJGhznnA611GqeE9Z0sypNbSmA/6sMDlD6VzsoubYhZAN6DIH
3s+2KnmvZHQZc1lOIGL3IU4wqk7Tj2rJgYf2i9pcXG1QQCwOecdK6y/NokSBLhJ5GQMCy42
seq/hXL6joF5ey+eL23RuDt6A+ucUmNI05rfT542tku5GkIwRjv61nx6dfxwlbe4N3bqctD
npj7xzVWKz1K0b94YzJgKpjPUVq2dtMYDDPFICnIXcFzk/rSK0RlWujpqV1nTbwrGx4ikbD
/AJV7b8PvCVqbltRu0W8mjjaPyZsBXO3qD2x1rznRbNLnUo5pLQpLH9wqMAYOMe9fRnhPRP
EEWktDBoNmjogkSV+JJCTkbef51tSjd6nLiJ2VkzNvfBk+u3Ftd6ndyXCSIFH2aIgxgD5SR
3HvVLQLXU/Al9fp/ZdvqQvYzHvmtyxgH8OR05roE1bxRoR1jUCYYrloRlLkkNGAw/1eeCR+
VGoPq13HNqWqnUYtKu4EClCga4kHow6AHtWkowWsTlUptWaPMNXtLjzZcTCOFGLR2wyFUHk
gA9PpWabGIxtIb37qhlDcEn+7+FehWOkTwaY7S3kkT+bu8p4yUHTBPHJrF1PSJp7uSa4jkE
casWZFwWPqBjpWb8zZT6IyNN0fSn026vrzVBDcRgG3tzEW889wT2rtvCh0TyTE1qGZlAy0W
7cc8r9PeuWsUubqA2kFvHKkZ3k9GK+5NejaTD4Ss7O6W7jYXnymNI5ShTjBAI7d6ulq9CKs
tNTYs7XwjFfKZ9Jb94xMNyYSUfH8hUKWHh1g5i0i1muWZgjSt5cSrn7xPU49KxLzSbWILNp
WqyyBckxOxxGD755qvrVrHpdnHPJq66ik3CW8ZIYN6YrV1FF2cTlVPmd0yp4o0jRrE/6TfQ
XW/L+XaDy4YiBhc5GTXl2pXkluTHDEqxMMhwN2T3re1fTNdbZLfsAkuCIg+TGo9qw9RW3zI
ttFhYzt/eZLVjKalsehSjy9SbTbeS7vorh1LSRkFQq/KSOg+teyaP4duX0pnWKLzXJlbgfM
TXjek6hcWc0RjkVD1JcZAP0r2TTdX1n7IiacIJ2dMNk5wMdQBXRh3Tu+c5sVztJQMy50uO5
1loJEhyJAgZwAQQM1sz+DLqeHieEwFThoeSjcEZBrl9MWfUNaFxdkrMXk+Ruma7Bbq0SyaG
ISm52ncWlODx2Fa0YQne6OSs5Rtys4u78M3Fjq0Vpd3jRwS/MTgbuvpXUaTGmnq0ccNvqm/
O8vHt2jPQdqt39hZ6R4p8PlGKQ3UPmmWU7ycHng+ldQbsQosGn2STxuc4MRXcfWtqUVFykt
LdyJ1HNKL1ucPfWFt4gt0cvJYtG0u53IIO3ooHeo9OuJdGs7eW3cyyj5mEiADI6GurZNS1A
3uo3HlWzeUdtuVEhwcDI9K52PQoBcSz6tLJamRcJDCfur2Y/X0rWTlfmhuyE1a0tjl9Smbx
Bq32rVQcScEIBnpgY/GsOTQNRtLpbmW2M0RyFYrztHavUP7PsNPKNaamZjGP3aywAgD1+tV
5pdWeXz54RLhSC0a5O099orldFXu2bQqtaRWhi6NY6hLpUTLE1uvIVMY4z1orr7SYJaIC0h
9NyEEc+9FV7OPcPaT7Hw7Z+HtS1y+ubiV2Kq2S8gJL84rsbDwrY2JEV3iV2P3n4VT/hXT6l
cJBcypaRiOMnC4XHGKy42uZMyXQDkjhPTnrXmnslzToIhPK1sYoImBUFRtL47CrRby1Tzmx
uH1K+1Na8Z4wjCLcMAfLyoqXEdu3zuHkBDfL0NTYCE289xjEhVQB8pJGfrUU+m2FzA8d9aR
y7T028bvWrcdxJLcMD8pf7uas2wySs0qhFyc4zk9hSt3BOxyz+G9IdyEtTG44yp6f8A16ks
dHvbVg1vqrTICMxuuCuOnPet9niWcgxKwHQbvzJNWHmjw8MEBa4PG1B8oHrmixXNpqRWuq3
VtCfNtpJSi7fMPBB/wrStfEEKweRMMp1yWOSaLWCV4/JMZ3SEZD8kYqW80NvMdRBh1bnA7U
rsxumx0moK+2XBVmwu1fm+X3FbUe6a3DxyEbVDJ06+grjRbXFjcbogfnzgMeSKls9YNl/o7
IY1LHC/eC5680wcLo6G7jS7jkaUckbGOBwaw7KO6gvfs9zG8QckwMT98cDP/wBatJr9JIyh
GWdiUIPXip7WBbgLHqEsYUEncXwUNAtlZnSadM0sixQzL5hxmNztJx9eK2AbcJm52QBgS4D
cntXDCAwyJZ3FwroX3CQHOfbdV3TppYGliuUE9sWJJDYYKDwQM1spJqxzOPVG/exr9k8xCX
iAPlrkAccAE964xpY7V0cttDfez0U+1dhFFGtuhhnM0TnzVG7K4H1rH1XT7e4ErxRKQwyew
B7cVST3Ji1ezMo3Zj/ebVkgl7Hp9KltNKF3MGtLkxRAbnhPVTntVC3mWFNkg5yN6kcIKn8x
rWcXFoxILcEH9Ka5X8Rs00vdPoP4UvbxWU2nqS5G2QA/wnoeO1esqoVcE5rwL4b+K7STVoU
udsNwV8sEfL5nP8XuK99U7lBPHetcTolbY5qMbSdx4UEZppHtSjGc7uKduXHb865YyZ02TG
YPoajeIPwyhhRdX1pZxNLc3EcKAZJdgK4zVvih4d06FzCZLrb1KDao/E1vGMpbIiagtzodS
8M6Rq8RW+s0kJGN+Oa8Y8Z/BKweRr7TQiFTnBIXAqj4q/aCkWKSHR1S1bH3ywYj3zXier/E
zV9YuC82ryyl2xlpDz64ArnnCKfmbU4zfw6DPEXgQ6fftHKqkg53I+4Gubl0J/uJuJzgKF5
/OtGHxBLNcpHcXG9geFz7+td74Zh0/WtSg0+8l8tpcqkhOMNUqPY2lJxj7x5qunSBVWaLGB
jJHNWYrBjNAqRlivQHk19PD4CWV0qyTam6KTneh5x25re0n4LeHdKTzZjLfOhLL5pCjPvih
q2jI9srHjnw58JfadStP7VttlpkEIyHLc5JNfQaaDp9wFlEQtIY/wDVln5IHfrxWhpvh21S
UXt0u5wAsYPAA7VeurGO4KWiW6+TwZGYdcdFH1ro5oxirHn1L1HdnD3nhLS9XQvLJlNvyxr
J/rT6k9hXEN4Te4vRbalcTWlhbnduSUzBT6ADpXuzWURXMyKIxzsHygGvPfElzcahqjW+lR
M1pCPLYxKF5PXFZpOUuawXa0bOE1JbSBpJTf3ps4/l8qRl3Oe2B71iavbT3EZ1C91ASTfKr
eWV3qm3gAD0HU16Hb6Npj3UqXUc8rHG+SRPkQ8befbFdNa+HfCmlQLdX720krqR5koA4PYC
t5U9Lk+2S+E8S0/wxZ3lnHJot5IbhwfPWRcFQACMeua6rTPDN1f2MsM2nwidVwbqYhVK9OP
euzf7Jd3lxFpNnHNZogZpZRsjJHoRzj2qjLoF1qHkW9neiRV5MTvtCZ54A7E0lBQ1WoOpzb
uxzd2ukeH/AAhc295ZteXCyfNLFFlUJ6Dd3PtXMnwprFzjUNQtrK1nuYwbS1mYs6R4+8VX7
p+pFd3b2t74s1SK2lSWLRtJkPmrEwXzZRxkHHOK0dY0PwkLuOzu4ri1Eh33N1NIxZgOcbve
lP31oVCSg7Pc8WuPCGsNo76jNqVvHADgqjfN78nrXn09vLZTFriNi0p6k5yBXvviO08ExKV
0/VLqQLwixsWQH8eK8e1+eOTVJTE+6GH5UcjBznPFYTjys7qUuZXOdS1nVHlMuzC7VVhn3r
t/C3gnxrdRLqWkanDbM67kLThTjvxXMm2lmuleMNIwbdhj1r0uzebS9MtrmKWSzlmj3NEzb
k9xz0p0rc3vbCrScUuUy7NfF8Ut8IrCHUpLc+VKysNwPfb65p82vvYp9n1Lw9fWT5GZ3Unb
VzS7/wArUJ0+0LDJNIX3Zyo9a72GfTZ9NjM0cs88oyryEbdwHp6VtSUp/CzkqSjfVHCQeK7
TV/EeiLLcma2to2Q/wlSTnGTXXT+I1AkV3wm7EGDgr/jXnuo6VYXGqzS3FvGINuVWJtgXn9
aw7qw1TT0S+s7p5okJURSt+8xnqB3FWq0o3uDpRlazPU7DWbi1tpHkl8uIHJZeTj1roZrzR
7+KS/W7ZrllCKp74HJPpXiVn4iukMazI4HlkbTzjJ71ry+JbuXUoxo8UViPKWNli58zHUtn
1raniLKzOeeGbfMd5DPZiVpZoxIU5VW6P613fh7S1eyN3AscaPgoY+QymvCYdZne4Ec8oZl
OCsfGB35r1v4bapqd/pktnZvaxRW7/N5oLHntWkKy1SMqlGXKdDd+G5rqfzjJ5WRwv40Vp3
Wt6nDP5ccNsygdQrHNFPnl2Oay/mPiSYPJPcIwDFThST69av2umxmBpJUBCKP4uav2OmLcX
skrkrGrHIbHU9PrVm8HlwBYMfMuenWvKPp7maIIbeFSFyzjIJX7oqoIPNYR7N7k9uMU/fK8
xhXOSctnkEelXrSynlYso4booHNA721JILBfKUiMbgSAetQXMSxqzMm0Z+bHO2t/7F9kgR2
ZVDfMSTnI/u1jm8U3M0mPkkG7b1xjpSaElcz4I2clmhwoHYckVt20lolszPD+8OOSMfh7VT
tr2Eg+ZJnIOzbx82KIZzIjRuVwhzx/nmlYHE6e0vgZNuzCnG0Y6D61pvDbLG0jyfvZMnk1z
+nTQmRA/wDdJ2+taEiCdCoxknaD1Ix70WMGuVmbPETKxWIOqjOcEYqrLpdvdKyNCm4ngK2D
+NbcEboNkg3+YcAMcjHv7UxvLWcKsI+9t3A8ZLdvpSNOY4uex1LRrra6GSM/MpLD5akt9b2
TeXdKrIeowDmu8aKzuIBbQAyeY22R5Y9231x3NYGoeEA92wsiYLdF3kOPmX3J9/SkVzprUo
6pe2M1iEtEcMi7lPTB9azdK8QW12Q2fOmY7CS2GU9PxFWrnw1LbRMLbVPN3KSQRwR/SvP73
wnr1hdXdzprs4TEg2r8wNFyoxg1a568Jp9PhN5pci3cUTYktyex64FRjxbDJtCWQjYf6z5v
881wWi+INTt9PS7vLd0uI+CG/i57irk2qQ3rm/hiiWOT/WKDyD3rVVGkZOirnX6j5d0PNtd
m2UZ9+exqhFM9qOMMBkMD0U1lWVzNHGYQQyHkNmrMdw00jK+Tnilfm3HGFjbtLkrMs6vjHJ
KHk+le/eA/iXHdaObHWSxu4Eyj5GZFHb618328saOwEpwSOPQVa+0yBmFvN5bcEKfX61tCf
2ZaownT7Humu/G+GGaSDTIUiCkrukG5vy7VyNz8XvELQmQ6nJDGRwdgQn6VwMv2TUEa88vN
2DlkLYVveud1Frq6vfK2ZkQg72PC8dKt1uXZCVCL6nSaz8RdTvGZvMedz/HM5JP4VxVzd+J
NVucTXhRRydo/SrMdgY2EkmJWK5YrxtNaETwLaNHs+ZznAO41zTnKe7OqMYw2Rzj+HEnhP2
m7eUn+F+PzxWPd6ELC2eSNwTEdiJ65rtmjDbhEd2BucHrj0rG1xT5CyRSfMeqn61i4Lobxl
c5fRbWdrkzSRNtZu/QMK9C8NalMs6CRRHKkg2sPXNZGivbiBrW8VII8FxOFLEYGcYHrT9Ef
Gy5YMzB24xgH8KcW4O5MrO6PuLwNrx1fwzb71xNGwjYZ7Y6117srDbjPqK+b/hb4wjsdSt4
LmQRQzDymYnIB7Gvo5SrIGToenvXTUhzPmRwwk1eLEKDoOAPTtUbcZwOaczMGwBUbxFx87E
D0FEV3M5SXQjcRTrtm2vjt2FVfKtld0t7QAtyTtwDTL3V9L06ZLe5nCO3GPT61oKRNAskMg
2uAQwGRilqmZOLkrGLqVvqhjjis1i/eN82F+6PWuZ1LwbJNNF9o1HM9w21VC4CDGWP4V6MI
VCjLFyB1pTEpIJUEjoSOlW5NqxSo2OJ0TTAmktHbWawyozQ9cj03Ed6xrubUNBuZWigmnka
AwQYXAdvX8Otel+Uq52qFB5OBjNVpVRp0Hlb2XkH0+lDm4xMnT11MrQNHTStAt7aVAZWHmT
HHVzyaqx2kV34i1LeiMiIse113AnGc10MruqhpHiiXHO9uR6Vy0OoWcX2+7ur9Y4mmbcqxH
5gBgZNK+yYOFm2kea/EPTbO2aQ21tbK8YLF4V2DPp7nvXg99IkziNU+VXP7zP3j64r3H4g+
IIr/AHW6lfsiQkJgY5J+8a8avJIjGkkkDR4G1QF+XA/xNZVGnLQ7qF1DUkhNqhjuJVebLDK
rgdK9i8K+IoNS8PtaxeD76/jYlBOlqZQiZ5Az1NeOGESWNs6pmViQnIGMHrivc/CGv32leD
tO0oCW1hjj2mS3h3szE5Jz05zSTtqFbVLQ56A+GYNQ1Kym0q+W8+0f6JE1vljxyrAU/UL/A
Eq504JYwXEUMYPmI4aPawHQdcc1c03TNMvLvWLldSkivFuD5E07lM56scd63tC8L6jaX8zy
y21xYlf3lxuLByR9/wDxrWEtLWOadk7nkVp/xONeeyk1WCzhjiEnmz9CfTpVaQpcSLCzi4d
Mj93/ABENx+lTaRIJvGGrwiKKSBpigG37wBwMZ6CuitvDNtDq17bTGWwvLTIRgvEkmcgZ6d
DSWqNZJxdzi006abS7rU/szG1t38tnAxtY9PpVdLdoIxOquyZ2716E4zjP0r0iysZrK+1K3
tHtrlfLM0qyr8sh/u46ZrkZ7u0m1ZiWFsF+9CM4D4xgDp071fIrXEpuWhSt5YBMjKm8YyCB
jPHOa6Dwzr9no83nW8kyXBfLqRlSoqraWkctnPDFarPdSxjy234MZz94AfePtXd+F/hzNqF
tt1Gwe3mtyUkabgS7h2Ht1pw5k/dMpyglaRGPGkurot6CIgw24TcAcE80Vv6b8LbzT7L7ND
4hit4VdjHHJAHYLnjJJ60Vp7St3MuWgeFJJDnyl+Rwm3d68Y/rWZeueQp2lQsalupA9KqB9
TuJHSFv3rFmC4HAxmsy5trx7tZHnmUJkFmbC5HXj2rkPXirmxbT2dpzLKTIeRjua1LTxZYJ
FJ5CxF+wVhuFcPc6csQLwzlncD5S2cEdce1XdOsbCzZphEsm75SR60rmrgjYvvEM14FAtJD
tJyAvFUxeWbQ4ntp4QAd+8YAFaGnxtPNlo8x9NiitcMI18uay3xv0G3JA9/ehsi6WiOfh/s
y5dJIZoyrDgA42n05rVSyzF9wBsdfUVk6lpVlJF5o0kwyIxcMMqcH2qzYPPZWkXmyCeIHJY
kkqPShMbsy8EkgKNgbFGBzg1at7yWJceYEjByV67jUMkiS7iSPnHC+nFQouZdgYlchjgdfx
obIcdTYgkknYKjqAxwXPUD0qQPDAjxPHGFzwRyRj+pqGxm82VLYbEUZ6nj3b61sSaZHNLIA
S6Rnbuxjfxz/+ulYyZlQXMiMGRJArMSoPBb2yOlaa3y3k8UciblBChGY4LH19cUNpsVsxlW
FzKGXCbuEGeTmoo71XkJVHjKbiuE4znk59qRL2LkyQuxjuFjeRMKFXhRzntWReRQecwt1yR
gSP0yfTFa0VwXTz51iRTzkNjdnvn6Vj3DNv+RSoX5s7uGq2rma0M2fTrfDLc2xBPIPQ4NY1
xoER3SWUDBsYIAyCfQ11clu1z5Mm8klTuZxhSaiA/eNb+aTkBirHYM/UUlE2U3scdG8kD/Z
Hg8qRRja39KRGlSXyTvA6gkc//qrX1GCMosgkZ33kgjke/PvVayuoY7jy7pSvfI7j60tjW5
FMG+b5evGRUiJsVTKu7PAOcVauUtfPxG23cPlLHJ/GoowUJjlO5fpR5h0uSw4UrcQOAQeV9
qbe2cohF4rACQ9O/wCXapvLMUo/dKsQGAR3qRlYHfjO5doI6kdap6kLuU4Y9iYdUy3Ayf50
6a3SOYfJt3DBaP1pstpcQs10zN5bgcsOlV5JiIZLiJiQi/MW9alqxaaZLcpFbMQjkjgHHVz
XPX0YuJf3hfBPX0xW1aJdXUBmRC6jnd2FV3tVNxHI5DIDgKOhpFRaRRngZLeCcbBFJ8uPWt
vTbMm4ht0u7cpGOrjrx2p+roraQqRRACM5wO1ZUM8sPl3EZAdSOQMihoFqrnY6feS2t5Jax
umduRjsfSvp34aeIzrPh5LaYs09sMb2P3lPSvkmO8uG1KLUMBnlALHHHFepeAfFNzpuvo5Z
AqqqSLnAZc/zroo+8+U5ait7yPqDGTmq2oXItNMuboDcYY2fH0GaljmSSFZQfkIDA+oxXNa
54x8PWVvNb3txJ5EiFWljjLAZ4qWpXEnG1zN13SIJPABluNq3zKs3nscnzG5P/wCquCtvH1
7puk3GnRytcNAwYhuG6jIBH8qpfED4l6Tqel/2bYW1xLbWzCMys2wswHAxnOK87tdRnt/DN
3eSwxNO7hFC/K2Dz16/jS2dkNLmVz6JsPFup+IZYRplq0dtIgBkU8h+4rY0i91NPEV1o1+r
nyrdZkkLbt4Jx/Osr4WW3k+CLaSWQO8uHaQDackZI/A11sVrjW7m/YY3RpCnuASf5mr5mZ8
i3JHa7fzQESJQflYncT+FUYIJbi4lEtw5jCqEKNtDjnJrVnfFtKy4BCnBPrisl1lmlWztyY
x5I8yVRwPYe5qOpMktyrdmxt7lLa0s1vL5gWVSdwX3YnpXNp4XvdblvYtV1IwxRXB/cWaBV
yRnGT1ruI4Lawg/dRiMdOmSxPTnvUFvH9meX5SWmcs5HrTUbvUwk1FXPG/idoelaTZwxWm6
LfEQxPzMf9o18/3U87M8JlypO8K/8Ne9fFy4STxDFaHlWVAT7c5rxDVbaJNWeOEOMfISOp9
6xatJ2PQoO8Vcn01ZD9kZJFPl/KDj7pzXpaXmrrZLZ3sk8doBujUx4zxwRjtXAaL5e+2WIl
nVzlXORgmvV9KbUEEd7GokXcwQyJ5iqQMYAqkroVRpsh8MS29he3LRSRzQyqWImXf+Az057
1qfbp21K3S1vvmlUlw7COGNv7oz2xWJZx2M/im1s9UeQRSL87wjDEjr8vbmtq/8J6QPDuv6
paXrTRWiZt0LkMD33Kf0ojKyOaSTl6nO+AdK+3SatdXejPPEJuCgzgg5G0/gTXpOvWtpPoy
i3gu7NrdkIV4uJMZOSa8z+H/inVfD9wUmTz4Z/wB4YGbbkccj3r02f4g26yEWtvcXEB+Vku
F2HJ7K3QiuiE1y7mdWE/aXOOudG1OXQUGmBJppZ3mkmi+VjnJKgDntXFal4W1KNrS6v9OlL
XDHdJIduDnBGe1eyaRrN5PaStp1lFBJkui3KEHH+8OOtS6roXiDxElnHdNCnk53+S2BuJBz
71co86TRHtHBtNHjFgW8Na3ttrWcShN7xsQ7IATypHauyh+IGo6jqtpO2pyxx7grRgZA9cq
Kt+IvAl1oF6muW9950k2Ynkm/gJzkn2xXIeRPpdx51rseSI+WZETKPnv9BSUpR0LajNHssu
v6FKUke4mkJXO7ZjPPoelFeS7detx5c0Ssx+bJOeD9KK09szP6vDueaXa2ukJLKrZZnwNjA
vk9DjtXPyG5u2kcBljKbVHXqeSfeqMcV5eatLNLI7Ssx2ehFdZa2Pk2qMX2MDkLgk5rhZ7T
XLsYdvpKpsZZRNPt3YIwo5zirSwb7kuUVXY7QqDCkj0rZIhOWlBaYLsB9Md6x7iKV2QIH27
tyDP5UkK5q2epRWmREoeUHG0dM+/0q5b/AGy5u1m2BpiN25skZHPSs0RliLq7OBwvmBf04r
Yt7/7M0dsmWVwGZlXH0OabM2rbFoafNCkxlR5AVxyM8+1co1nPFfbI0HlYwR6jPpXpIu4vs
ZkjZWnxgqTkge5rl7m2t7y8eWI+VltqN64GTQhxujCNs9qPPs5ApVvnik6N7jPelju1mk8q
YrCd2D71r3cNvFZ4+1JdNndwMhf/AK9Yl+saOlzboAjgb0Ycg+gpM03NizulglM4V9wXALg
Y646V0tjdm4MZEvmjDBCzbC5/+tXAWd/FCR9qQyt93y/Xnqa3tN1W1SV45H8uQgEoRwMHIU
UXM5R6nX75i/mSgyHpgc8ms64eGItHBbuqscByByR/9eplvYjJnJkyB8iEDt+lUzMVIM8gc
fdPfA70jOSaMpPOSQ+aQxIwQx6flViO4XCrLCpZTjbjA/PvVq7ntFUJa/vISM7ZBjP41nxl
DcfJ909l4Ax35NNMmztqaLCSF/MMe6PHAB4Oe31qi9qJZjGJWDOu9snoPQn2p4DtOBtLk8A
g/KaZPEQVjfGAOCjZOKbdgSM97dpiwiQhY+OeAfcCsS9sGlAaFW54bIrop8xoFjTCsM++ar
CKRJEGTtwf160rXNVKxzEkVzBhs5QDhSKvafeRzFIJPm/2zxit82URcRzArgZVuxrD1HSkt
rpMD5JRmM5wQaNUWmpaGhOjfcfeEXoxp8PndGchR0wOKoQ6gyKIbssZVH3jyG/+vV6CY3CZ
hdirZOzOCAO9FybGzFJa3NqYJAdvTJPT8Kw9Us44lgViRCchiRxntUqTRxyear5bHzZ4FW3
iXUmSN/3ny7uGxiqepmk46orvKLbQoYkRVaQbcjoRVRbHzp0HmBXwG2irepRJBHsYAlB8q9
1FZ0M6o6M6AgsNpzkioKV7DNcmCEWo+XA5I71QtbWZ4TGnVuAtbV1BFf6osjKVjC8A9jmr9
pYRw3NxMnOFOPbjrQVzWVjGtHS1/wBFkBPlnD8cCr8E0lnJDdRPuUD5iRjH+RXPTSN50jry
SxAOTyevNa9ncGfTgkhBZhgj+VVF2Y5RVj29fijLZeD7fT2JEs64W4c8KmPu/wD164C+8UJ
qduLOCU/2YIjsiY5aN885J6g9RVDRNOTWrRNLup9klnITu7le4xXLfYUTXLpWkYJHI23nBI
BxitKk3uY06cdUtzSvRaS6k6RPvQlcSSrgk45GBnvS6ZbvNq8MF1I4tS6rIyHBUH0zV/wvZ
Ld+IrFbXMkyOzvu6YA6/wAq6TWYLaw1WWFy/l79sTRICHk7g+lRvqXJte6fRPgnRo9G0BLa
01aXUbNhvieZRvX1BI610+35cgGuW+H8E0PhSBpNyRv80asOQPeurfOANwAqr62Mor3dSje
mR0aBFyCQGPse1Rl5o0QR2jEp0xjGPzqzNKgMQ3KdzYHemQ3COhC84yDgVk5e9qzGSRXnla
SWBGtpVQPuJ256dOlYfiTxHZaPBHIXxk5fcCOPQ5rfnvIrK3BkLOw6bRkn8K8M+KHjs3SSa
PFatCWO1jLgMBnt6Vpzpa3FGHM+U4HxL4pbWtdl1NovIbzG2gnKgfwjFcpfym9vFb7SFL5P
A61ajhtbtZbm4lVI4+wbkketZ0MIudXBjQSJuAyCQFB/pWCk27s9CyjsdHomnNYxrc4EqgZ
+fpntXtNtpNh/Y2lS3mqi1e4O0hZQigEHkL615/8AZpJNQstKhXyrVVDCRuhXu30r15/Cek
2nhe1v7dI724swJmlb5t46sB6cVur20Rw1Hd3ucBc6Zo9p430yOPWkktY4Qbi5QbuRn05rW
8UahoB8P3drpSSXNxMEiafO0SYOScEVfttKtr/4pOtmiJaJbrMpRQAQRmovG+mQtqVtBbRm
L7QCenXnGcVk/dixLWSMvSr3S9N+yS6vCk8AGDHGBvTjGG46fSuok8YaFcxrYQ6ZFeW+4Kg
kXhc/rTbfw5JdLLa6giwROgESqFLrgfe+hrF1G10yLU40tnOmNCwYuOclQRz9a3ty2SRDkp
PXcv6feeIH8VQ2FkIvs0aFniaZR8mein8eldMksSXZ1DT711hLEOqEsm4cEEGvN5Y41RbcS
qsihmSQMcqTyTnvmq9pe3cNvKWu22Arm2YEFl7sPWq5uXQThfY9A8b6rFqPgyexSeNXl2hi
OjjPIwea5S1s57DwvFcR6ZbywRSqWuJznGOwGentXSr4GttRtLS/ttSlkRl3YmAyc9gR0ro
Lfw7Zvpn2KSYMd4LggY+hH0pxT3JlNL3UUbfwp4eurSG5k0+RWlXeRFIQvPPAzRXYxwiCGO
FFBVFwMccUVpdGHvHxJpNjG2oMuQdpLLnoSM1avrzbNIwRlUHYAgA+tN0+eCyvVF5cQRLuB
Dlh0OeMVVa+0y71V4hKZATlDnau7Pv2rkZ7ln1HTRs8cUjt8shy23gKPenJHcXLhVUMVXCj
jIA6Vuy6ZJa6PK5aJww2bYnDY98elYiTIo2nassfyk98ep9hSQBh1jwQ44z8rYUH3qpLOXk
OW+fdhskgHPTHtVuaUSWQAePyY+QApAH19aynW6aFZmGEjHOD79qbGjYtpWSPO4rIO5OR+V
W4Zo5LSQvNbx5J5JOVHfA/CudE0qki3QEZ6seTU8MEkrnzn24UHYO9SOxZ/dsCsTdMkMBVg
ojRorgFioOapEmMspTaW4HNX7XSpHkR7iYKrYIGc7aBmNcRQwSs0OF5+9mlEc4fzZIFmKjL
ENg+1db/AGJFNCzWwG3cdwYZOMdqhm0ASxxvDkOxAznAx7+9Q5AcbaaveabK7oHkhLYZJAB
yOlag8RtcRxC5wiuc4HTHvWzc+GgpR2EeS21gq/dPqa5vVY7OzulgjKm4BxIFYFG9MUufl3
LjBVPdOgmeaWNblz5VsR8r4wG+metZNxrLCHybMRoyjBIXO765qjd3lzdW6LM5kKDEYyTge
ntWXEs7ySKmGP3vl6/hXO6s73O2nhYrRmpH4h1m34Wfbjken5U+08ZLLqa2WsQhNxULMnGS
exrIvbO9mjlnjQ8LtGw/dP41laVot3q+vWlqQxZ3BMg+6qDlmPpjFCqtvc0qYWCjdqx6hNm
TcADszuyOwqIO0U6zRvuJ7HuK1JmidHWNvkzk8YJA6fpVDMa3JjeHMLDHmDsfWu2L7HiuNm
Ou8vCsyuGVeWA9D0FZczq5WOPcVA3YPNbNlZbpT5hBTG7BPGPeq0tvFBdbhtcNhlC9s9ge9
W9UK6Whl3UNpe26yFvKlH3l/wAKoQ7bWYxs22IenWtTU5EgnLhAyOAdoHK1FcW8c8S/MFZh
uG2si09NBNsd0o8thCwOWA5yKv6YWt13EhWKnLjtWGsNxaSJNwynOTmtIn7VGqxv5TEZKHp
mqDpY2r6H7dB5keHPTI/iFc5c2zRjHlIoXuT3rZszOUZACrRgDAGd3vioLiKSQGGRlOT1K4
/Gm7IlaFLTryEO8EuwMDkZ6VqS3dkIjBHeodw2u2cYrA1LSXlhK27lLlMGNzwG9q5ObxA2l
z+TqdjHKVJ+YHH6VG25fIpPmTOtu1sE8xIj5pPzB1HGauWtrDHYvLFK0km4EALxg1yL/EPT
7eH7HFYjLEEnHH1q8fFa/YmS3kjV3bcCf4R6Ci6KcJvod7oE2/Vd6oiTZUZ55OOaydat/wC
zteuVkjJMrGUM5+8CaoeHNfzqkE05McatlmHU5rvPFMNjd6dYaqyxsY3CAdN4IJAP41duaH
oZ6052tuYWhFrF57gsiuECJhsZB5P6Vp6HOsviKHUJz5VkJl2pI25d5ONxBrAieBp7aCcgo
GAmK9wT1B9q950r4aeFvFmj/a7W9eAZKwLA3KqvCswPJOefxqXdLREvzW567p9xbT2MMlo6
NHtAG3t+FWCFfB4JryfRfAfjLQp5oP7YhvLBFzFtZlkY+hroNG0fxXZ30V/LqcdxFMg8yDa
UKH6envUe0jfYOXSyOuuY1M1u24gB8bRwOlKyxBWTcVI5IU81Ff3MMEMbzyLERKuea5jxP4
it9Jt11OKZFIOxnZgVAPQkD0NRO0U2ZcvNKwviXxPpnhjSry42iOUKdufvO386+S9a1E65r
097PMHMr78s3QeldT478Yy+IJWlDK5Kldw/j/3R2FeVw3blzERtcfMVK8ihSb9DppUlH1N6
RrBcpb481jggnir/AIeW0m1KG01BwsMxw2z/ANBrADRynPVgoZ+xxWnolxpdvKk14832nzB
5YjXI+ppvY0krJnv3gnRZm1Bo4IWnjdPKYynOyPpy307CvWpdEshDOlqhtmmTy22H5SMY6d
K86+GkWptaTTzWtxHHkNHcXLZVge21epr1ddxRdxz7gYrphbl1PKk9Ty/4d2Js/Emqx3Mhe
4hXyVPbaDTtaNzrvxCewtdmbFUXJPTuf51c0lxYfFfVrXICSx+Yc9F4zWT4Kl/tb4ia5dLt
Ko7ssinIPOB+lczfMorzNbatrojvLOwu2k+0XX7lsBQoO7kd6ratoPhyG1l1HUrFXKZZnAJ
Na2oXFxYKjogmDEKqgdPU1m6q93eRw2csWzfzIigua7JTVrHLyWdzgZ5dPvNFN/p+iyWsJK
gODudgOM47ZNZUSDU55Akb/amJwhTJC/0r0oaItrDbxzR/6JHJlI0+U/iBV6Dw7pK3j3dvH
JDJKoGQ3alF9ClJLY460u9XsjBZBpLeIYCKUOxj6VvtF4jH2e/kaMzdNirgFc9DU+tPIiCz
FnLqEsQ3ZiGAi9sn6Z6VQ0XxHeo4gvLU+TuCKCCCvatXPQXK3udjBNLLbRSTW7JIy5Zcjg0
VZV0eNHUkAjIzRWWppynwPc6HBZxC5eJZJnywMrZ5/GjRdHe5vx5kBYsPmY8bR6A1vSnz7l
gx81kGFyQFzn0rTijS0ZiHMjGMDah43E8k1HKeg5W0OcktrNbyIxloApCuqMecetLPLePE0
SCKWNFySRzj6962p7a/bcLezUGT5XfZk/Ws14IrSQW1xcK2372E5/CkyomHDPOIGdpAoB4i
Hb6+tTi9faVnfKHsBjHTpUoAWVwkReNmwpI/rStaLJFhgy9RkcgYqSiFSpuVKnfxkf3eelX
Ytwv8AByQOtZ8FqISMs0akglV+707VIhuVlYKokDAuZB8u36UBa5s3FtNbEebCCHUFgBnHt
W/pwgMMY3F3IxvHAUjpXECHVJ7gt9qkCEYyD2963tMh1KJERJgEAJJfow/nUy2Cx3OnabIF
dvMXbj5iDn61dFl9ndYjKJEPzqB/Bx0rnlub/T9jzvC4UD5cnBzVia+j8xbh/MVQDkRcgk9
PpWRdie5nQ2UzW4DOkZYInJJrwO4vJUupJTL85cja3Y17PbagguOMgnoR1z61lXngjTNVmk
uURImkbdujl2nd2+Ugj1rCpdtWN6E+Ru5xOj3jpcEyx7kYDBxnNdBqNppukpBqNxexr567v
I/5aA/7tXR4IstGDzXR1icr8yR23lsPxJ/wrBi1HQLDVA//CLyz3AbJm1WcyBT67FABrkld
vqeh7Vct4os2lprGst5FjpMkdqcvJdzHy4owB1Zuw5/GrplsNFsmsdPUNhQJ7zHz3bdo0HZ
c/nXo/jGw1jVtI0TVb/UhcWV2Y1W3tYhFbxgY/hHU/X0rza1habxdLeOrukDuEXbhI3L+Wj
En6ZFRQrRnrB3t+ZhWc5K82dBBosdjG83iHXYdLvXXKWMMZubjBHVgOF47U6fTpDpqSabP/
aMBOcNbtBKB3ABJU/nmq15pTx3s/kORcJk+YxyZT3OfWq9rql3ZTu/Kvt2kOPklH91x39j1
FdnJXiueM7vscN6b0a0IVuGMZaIHbnbtb7wPoR2pTKgnWWJw2Bjaf4TS3dwst41zbyYcqCU
frj0PqR6981m3MuWcfeyOSB0NddKTlG73MpwszRluLa5dYpFG/PK4GGHf8axXsRbXLvamQR
K3+rc84NPNrK8KS2ySefEN5Y9CBVhdUmu9hlgPmKoBCJ2z3qmRZx1Qskal44lYeTIMAHqDV
RQbe42yqQFzgA8irs720m3yyVuMknd0qlNA18rwuNsy/MpzjNWhRNS2vUjmUTrKFQERuDjP
1pzT2zEK7qZWJXG7IxWHazERvb3SkHnbk96q3dvJG4milLgKeO9Uw5Dfum8yEo7hTHwnv8A
T2riPF2iJqlp9pSIfaY1+bPVvet611RJEG5GdlGCG6U8vFMw3jAYcgVmyopxd0eJNbxQbRd
NJ8nB8t+1aongur6G306FkBAG5uR/niur8ReF7S6Et1axm3uMbhjlHP8ASuNRrm2l8ryXS4
U4KHgD6Vg7nfGSkjr45XVYopDhE++69Tz0r0CG4vrrw/AsqFUZgVBJ+UVyWmwzX7WptYlUP
0Lj7zZAOfSvpfxB4XsNA+CdtaXIU6ndMkiMq8ju34AfzrWCkldHHVkuZI8x8L6LJrOu21vA
pkIKhV2jmvr7StIs7C0tVS1SKaGPBZfU9RnvzXzp8Mx9k8Tabc7UERYAjPrxX06h+Qc1UPe
TuZr4h4HrQcYPvRkAZrmvF2pXNnoNwmnun22ZCkSnjJI9e31pSfIi9DzL4weLoLa/Gl2t5E
ZY4hlY2Bbcxwcn2rw+9128msZra4kyEPPJy2fX1FZOrwXKajOZ5GMrMSTu3HPuaz7u6kdVf
btAXa/1rO5fJ1L8TQ+bHcGbcDyAP4cDGKq6iwtV8wKHzhWJHP8AnFSWyqlgkoGMnj6/1qtJ
PJcXIjjjNyzv1UdPpQOxSghe8nDFJVjnGQ2OFGcfUV6X4W8HQz2BvrfUt0sknkhUi3KvPUk
9PrXnoj1K1kuXFvNHGhUSMTjCk1674FvrOfXBa2ExtImUFAcEbiMEk1cUnuYVW0tD2Hwhpm
paNp9tpdu1yFguCZ3uFwjRc/d9T7iu5vruC1t2eWUIMdX4Fef6L4h07Q9LnfXdRlbUEcxus
r5CgHgL7Yrz/wCJfxRttXso7PQn+RZMuScbhVu6WrOKMZTbRoeLPFqaH401LWIojKslnjn+
9twP51o/AZ4m0zU5JAq3EjpwT82Of618+6vf6pqcwuLmQHd821mrqPB/ia58OXy3LYYMpXZ
E3Oe3NZxnZrsjtlS9x23PsYIH+YgEVII064Ga47wX43sPFGnoodYrxV+aFmyTjqfeuxVg3S
t001dGKSTsyOaMtG23hscH0rnLyy1uSEvDIiFQflZySR7Yrq8U0Lluaegp0VIx9Mle5tSly
mJB8rDPNLa6FY2xkZYzK0jFi8rbiPpWrsCvuAANPB4oeu4QppKzIfLVFVR0Aop8h+YfSinZ
GvIj4v1Sw+zrFHEchcbiVAbc3Tp1NddofhqG2tY729yMjJWTgj65rnbJBZM9/cqbq9lfEEY
PzD3x24q3dWWo3Vuja5f+QjHcYA/Kr2PuaRJb8T65Bbwiw0yZS3JZIeSM+9cLDZNIxub4SK
mckk8/StyO3ikuhFYJhY+MgZwfX3rTXR0g3TzQSXMi8/L8wU1LaRUdzlb+a1jtTHBZyQncC
GzkMPWs+E3DMFWMeXnHzGt3X7GZLCOZtqknPkqcsoPTNc/B97YwJycg5wcfShGpfgtmErF2
DHHJxkYqZ7f5xx5gXCgoOOtMt59rvFG/zFcBj1appbpo8Rb9qnDbT3oYE0Ig8mSN3VC33cd
c+lOt2uBNKhXKquAT1FVkIMijJ+bIOF49eKlhkYSBHIAfqB941nLYcXqXo57poi8+JApyme
CKsz3kElqqNvjSThh3BqrG7xqqvtCN93PJFWncuxSVeG5zwAa527ao3UW9iK30qOQCVTJhc
ZIb1rUOhahbx+favuQ9So5Hv71BF9nWGbazsix7ioIGTniut0Se+ubeKMYWFMY9SPeo5mU0
kjjE17WNNnW3uLTz8kqP7xB9qTVbHSvEFkfOh+zXingtwfxFei+ItJtY/D7X0VsWnjyzPj5
s545rntU8NNcxLdwl3tZYRuIYbkPv+dTO01qTSm4y0Zz/AId1jyvBmo+FNT3fa7CUXdrIz8
bOAQKzfDgc31/cm4YpLqYUJgEBVUuAM9OTTLyyNjrGl3F590SCGSQDIZDxk/TNZLveaf40v
tES68jybkyLnoWAwMfUVyUKMY1Xbrqd1Z81O6O71mKWNoriJcDd/FxknrXL6jHNLdbmdpCe
46A1dv8AXr4xJBqETOqvw23GPrSWkmn3zywq7CRR/q24OP617C0PIlqY0cbC6TZEQQDI+Oc
qOG/Q5/CkltJ4lkhAYeSWVgV9D/8AXrdnsUt72ymRd0TrLCVLhcExtgnPv/Kq1+z3OvmEeX
HNeiIkxnzApZFycj0xk1yRqclV32tc6HDmgjDtLlSHjMgGRtznil8mSOYLwmfyx+FaWswWk
uvXxsvKkt1bajxJsWQDjcB7kGs/zGVQxUk5wB1FdUXzLmMLW0EZYZgEnCrJnAcGq9yZzHsj
bdcJwD6ipZj50WYVG8Ak5rP853Cun3k4Oe5q4smws6rc2QnLfv1OHU/wt7VZWGRY13MrgLt
I747VQurcq7SISDIfnXPA96upKxjDxvuHRuaaKvYry6VGULwcOR0z1qiARlMF3U42dOfWtu
OYRy9MY5Az1FNltLa8JlRikq9AeBVWvsCkYjXTyqscqAhD901l69p5vporuJhHKgCg46+g+
lbM1sZ7pgqbGQHPbPFUTI+4wsuTwfyrOSujSMrO6O4+GGiR33iLS4dUYR2CP5kxPQhecfnX
1XFpJ8TaRqd/fQCJb+3a3s4nXmCHHBx2LHn8q+PdE1KXT5o3uOImYP8Auz8y49K+vvAPi22
13SooN+ZUX5STyy9vxreEeaFkclWTU+Z7M8E0zUrnRtdewktmW5syUKqnPy8bufWvpbwrrM
esaFDcjAcKA65yQcd68u+OHhyTy7PxNaBEVGEM+3hnLEbenWq/hDXdU0HRZ3ulWMSjEceza
QOzVlQhKTcEgqzUbSPXtX8TaHo426hqMVuxGQr5y3sK8a8R+L7rWb2RrWRYh8yIAeWX3rg/
Hvij7bcLA8kkk7tvUdenSucijuPs8l7JMtmgX7zNlmPoKq623JcXJcz0MTxRFcQahHAshNz
kMr54I/u03R9Ev76QXlywht1JRmYZ3E+n+NOkkWV3uMtOyDahbnaPeqmqO0lhHF9quAFOUQ
nhB34FZWSOlSdlFHQXFvoFnGsb3ouXTGF3A4x16VnaZNBdavHCk6WyLkqSDhvxFc/Ctrbly
7Ell7daltZmjkHlhkUjqxwcUX8gUHZ6nW6lpwvJJZoFYSD5Su44YdsCm2F5quhCOxgltzsI
ImiHzetZVnqspLbPN8wnLMfugeg96vRm2u50Rw4AbJx3H1/E00Q4uyRfCX2r3Ekt1KbhmyS
Wckk+5qlJo8cN9FIQxCn50XkY9jV+5vvsMpi047IyNpDDk1NCbrUoI4dggjVh8zcH/wDVUy
1YlpuZdy9p5SNFJGI8kANySKozTxLco9pAIiq4JB4Jre1HwsDIqRToSeQkfPNYQsLm1uVS5
HzN0U8VNjVSTO88H6nJZ3sN1BqIt2jUsp2gFuxFe7aR8Q7ZlWLUIHRgMGSP5gffFeC6HYQm
2jmMKz7l+4DnGe3sa7e3mtEtQqFYHHBGckL2roocsLqRy1veacT3Ky1/Sr1gkF4rORnBBB/
WtYEGvl+XVp7e5dluSAh5+Y4r3XwJqF1qPhe3vLuRnZ87d3XAOKvR7ApNO0jqiM0mDShs0b
qk2I5MgjjtRT2PTkDiimB8aedNp88d+T/xMZNx8oj/AFanoxH8hV77Jc3Uq200vmTyjfJO4
3FB2FaEenpd3UlxHnz5tuWkGSqjpj3rpbTTZIHVI4CVJ278ZJb1JrBysFkZdroLwIogK+Wv
dVwSavfZLu3R5YYCFAxwetdRHALS2JZvuHDY9fWm3ETvbb42bGCwAHT61yubuUrHl/iSK4G
mzm5QqSAwBHSuEjQfaZDhQGHAx/KvTPGk7fY8SHaXfZjHbFebs483fsxjjHrXVTuMeEEUg4
G2MY57U5mDzqVkGcADPSmKGdmOcl/73SiCJizsDu2fe449q0YF23uAsyqpDOflPpmqWp6rD
p7ySSfO7HhFHINRm4W2tbidwqBFJye1c1oxXXtaC3O7DuAF3Y47nPSs5StoaQi3qaUWrXeq
Xw8yeTcw4jjX0rsIZ7R5UthZ3IgQq2/qzHHIx6Vjf2Mmn65PPZmaC3THlF+rD2rrNI8OaG2
nR3+v61qE1/cgNHZaVF58kWTgFxnknrj2riqTVrndTpq1yI6nZ3U6yWtr5MsRIdCuMqO9be
gam0Fys28lCfunpXGnUoLsypeyTK9uSkDeRgzMDja2OnFa1rcJbKqlJFBxncuCD6EGrirmF
SLT12PZmure/wBHMM7fJONp9sisezaO3uhYSZ2oNpLHll6dKq6LcpdWEqMcuy5AHY+tXbm0
LanbTAhi0ZSQk4LelYVHyysZRgrnmnjiQ6hfyaPbQRRtauMuRzJkdM9gM1k+HdG0my1Ualr
zyXsaOokC9XOegP8AOtfxXEbPxTcQykmWSNDwPareieH767tIXiI/eP78Y71MqqhC8tD1KV
Lmia/iPTrZtPVRGI92CVPTBwR+IBrgNXtxa3sLvLvUDbHMnysg9D616vrENvAltazyZliiQ
zK/LAlvvceo6Vzmu2ts8Zh8iPZKv7snrurajVU4KR5lWCjU5Tzxtde1YQX53RrIzeY644AO
CPrkVpWOtWtx4smvNLY77S1WG1mi4zIUAZj9Bu/OvTNB8KXqQTR6ywSSVN8Ly26vEi7QBuB
G7HuOleOyaDqHhfWNQT7RG0+8tmFg0ZU8gKaFGNarZsuV4wLd0yRTFoctjHzEdT3NQyMjOI
wm3Po2M1De6ozopNo8bY5JGQfakt9Rsb0pG6hJBwQ3f2zXelZWOUWdHt5RPEQIx1Hp9Kozw
AD7TEd6PyQO1X3UTOUQ4XOMHpUBg+zyFd+5FBIFKKsBTt5x55jcdehPemXMD2TtcRk+W3VR
yKdJFwpxtyetWIJGUGC44U9/UVdhobbzxXUSF38vYcMc0LHtnMsUhAz8uT0AqlcWsaTPGoK
iRvkI6Ci3dwrQn7wzgk0tUOxpENK/2xSNjEqfWsu+SOK8RojvBHJqaGfZL5b5AXqvrU15Du
X7RCuW7jFErPYFoZ0ODKWDEAdM16N8PPFt1oksaMMRCXcpzgr7fSvNpJFabyVj2e4PQ1btL
lrdwWGSONpPX3pwm4O6JqU1ONmfX+peNNO1Lw9HIbP7TC+GBIBIcdwD6GvML65uZp3VMujg
/fba2e1cBoPjCa1je2eZnifoD2NWdR8XyIB+8SN1Tao68nvXa69NR926vueeqE+bXWxSv/D
Wu3+rNeymJX5AzJwqjoKzfERlt7hrR2GyFVVUHTdjmpovFV1LcItxJ+5jIcgdz7+1Zl5JNc
StdTkMr8lvSuCSitju95v3tipDq4t9iTIsgH8CjBP1qa4+z3UW9IvsrNyo3bsVHHYxSyqsa
b3kO0BQST71ba3a2uBAIgpi4ORnNSlcfNFGFJHNFcFGb5iMA45FJG0s8qRRwsWc43P0xWtL
avPcsdxye+P0rUUQW1qsj4kcN9wjGB3o8inLTQdpmlWrqVuLnBjP3emBjrjvVp9NFw6pauw
Rcrk9/fip49S0oL5Ag3M/KvnnHoTSPeC3l22xdIskBguQaGYczbJJdNsrD5PNZ3BDDjdn2z
VloZZYo5IZJNknAQjnNczLq84uI0jnKmNucjJH+IrqLJhPaRztK12iZJ2JyD/Sgppm5b6YV
0+KQuysVyXDfMT2xXLasJLq9XzkfeM4LHlcVsPdyMI0TMZIyi7+fyrJntZbqdRC+64kPQnA
AqXKwopozILjULG9WTS53fc4DR54x9K6dfEswaKG5tBDKPlZ1TBP1rKhtrhblXsly0ON8i4
+Ujkj3IFbuowjxPaLEHS3kQfLIPvE47kUalcyIbr7TfRyfZriPysZYBeWI7V9G/D3UbK78I
WkVodrQrteNuqn3r5Z8LzMb+TRbu8VZYJSgb+/XuHggy6b4kggQ7lk+QhTwRit6MW7nLWly
2PZlcsMjp2p46U1Rx+lSBRii+prFNoY7gEDHainsBxx2oouVZnz/pWmyRMkHES7QBxyc/xV
3ltahdF8oRq0mVw2OgH8X41z+lRSu5CsXkwEUOvHPUmu+gtobGExkFmKfebpgdBXkYmo1Ky
OlJNXMY2Vp5c0kkbSNIB8gXge9c/ezx20hdJNsQ5JB7e9dpG4njVX3AvwVHpXj/xP1Fba/u
NLsUJUYLkHBz6fSow7c3ZiehxvjHVoNR1BzCNkEQPPdj64rlkEbsTwXVeuMDn2p6XPnSsWO
C5yQT0qvL+6maMev5+1evFcqJJGhZlVEcFWOPoanC/Zxl1Tc3HFQxEyFVAK8ZY9hUk5Mtxm
Pd5ee/GPWq3AyNdjb+yNyY+cEknsKoeE7dRqMcCQwTFR5heQ7VVRzuNdNfWrXuk3UCou1E6
Y5HNee2d3LZ6uGlXCISrYwePTBrCro7nRSaasz0RdWl1DWWtLm3SCFlLRmPlW9ME9vpXVeF
tJk+3M+kzywXByuYZCpAPXkVDo83he88LrBCznUg+6NiGYKGPK88LXpngvwneQZupAVRTnp
94V5WJrxowbe57VGnHVyfunKReEptLvLrU4IY2ihyZftJypJ43A9c81Q8dadfLcQ69dyo5u
wEHlqyj5RkdRzwa9tv8ASNQaLFiqtu6g469R1965Hx1o5tPhvcT+INWkkvDIrQRk5DP0CqP
pmuLCY32tRfcZYn2bp6M8/wBB1NbVQSRuTG4E4Bz2qprvxHltdXFnpSW8wRgGkY5APUgVyN
9qAtFlSS4NrKekirlUJ7DHWqVno6s9rJYvDdxSkv56yZZznqR2r3JqN9TyNbN2O2tHn8UeI
pr25gEV7duFWNR8sSgdOfz/ABr0+5uE8I6Fa2mjwwXOqTxGQyOeIx2A9Sea8s1dW06RJHkE
ISNXdg2047j344q14V8S3HitLma6jYJDKiJJ6R9FH0GK8ypR9vab+FHaq/7pJaM37WL7baz
Xd3LLBNvYjUirSqhPLQ3KD5l29mHGK5zxbqbW9iqre6asiHImt7gytwOoUjgmu2vLZkIlSa
SKU/u3mgYo59jjgj61x+t+HILnXNPYLNdSXEwQGWTcHIHP5daywyqU5vX3SZcs3eS1Os8Fa
hqWifCi91vXb+WeDfnToJXzIpPX5uuG/umvLdTEkzTzlyGnfzPlXABPUY9uleo/EWwh8P2n
h/S4VzEw3MpPAx1IH415zewyrHLE7hlhGUGMHB54r08LaV6vc56zt7qOfM7xpNbyLhnIwzD
rWFe2Ebu0lu5ikU7jt6H8O1dTdWvnaZFfAAMmUdR1Poaw57WQsGQlXC556Yr0TlWpStNRZF
SOfKuDtB9fetdphJACwAbvj9KpDy3jIkiCumce1QpPMhO7aIf4c/e/GnYuxeDxyfupOARxV
a4LxJ5L8FeUc9qjZ8Hf6VJfkXdiAHHA6jtT5gS1JG8u5ijErEY6hTgis24D2zbXA5OFamQt
J5SgHB6E1ayt5GbediSOhFSymgjXzrYvldydTu5qWB3jh8zzjLETgjPIqnGPs7rayKUXBAf
+9k0JMbKeV25jPIx6UCH3MCR3gnjQiOTr/jUTBzLvKAlDkMO4q/A0d3Zf6O52kbgKoSpNGr
KMkMME0rDbJIJ/s0rRSkEOMqR2NWoTbTyglwGHy7WGc1nxKiIskrByPug9KSKF2uWliO5CM
/Q0LQTOlht7eISTXTLbWqc7yKkg8ReD57n7Gtt5rKNzu5IA9MVlXltJdW6zXEjGJRgRev4V
xPiHQ5PM82ORYw4y53Y+U+1KNfkdrDWGdT4metP4q8OwZj0+ONJWQiJsAsxx2rFj8fNBshe
SMsOHDrjn615t4OgVvE8Mc4YoUaKMu2cHacfrVzxlpNy08F7BKAsiDccYwR7itHiZSd1oCw
sI6PU9Vh8R6fqW2K5to8MPvDt7g1LNo6PbyTW8xu4Cv3SMlPfivEbfUNVtVUrfCVExlQBgf
nXbeGfFEg1JClyyrLhTE/Aq4VY1NJIznhnDWDO1l0+CKxyh8xohkMOA2awNWlkCqkUxUei9
UNdPq1uVt4pI2KRy/NhORXIXKebcmOIF+xcNkL6/jWM4crsRB3WoyC2iit1MpzIwOSDnj6d
qtadf3lqjOisIl6/N94VKmlny41h4DDO4d6QadKqlsjGdpGcHPSpNWylLrFyLgXMK7MfdYt
zT21aW5t2YPMbgdgay4YZ3uGtlJaNGPRRkYq7FLbWdxuUkgLli3r6Y7UrD0sWdI1qawnJn8
xIm4KjqT3q22v3HzYbbCAcY4qgbiOfPlW+4McD5c1rQaNtiiecKWYkbSelBm0l0Mu0mnaNJ
RJ5dzJJnIHOPXNfSPwaF7fzmbUon32yEpIVwHB4zXmXhPwdFrWsWlsrMFUjIHQ/jX1npdjF
p1jDaRKNsSBc4wTitYc0VdMxm4TajYtkc04dKdRQjS1hrdvpRSmiqsB5L4O1PTNbgW7tLxT
PtAMZGCrDrxXcPGzRtG3RhgHPK+9fOK6brnhqd7yz3hN2SYhzntn0rvtB+ImrvCsF2sTtNH
wQclfr7142IouT5os3Wmh6VCkAVdx+cDglSQo968M+LU4j8VSSRsoE0KgkLgfUV7fpFwl3D
EsZLsUDFgc1418X7FjrRuZJSWVQhAGOKxwbfPZkz3PJAGLjcCu7uBR5Km4jLKW55OeoqJrh
AuFBUA8L3otJgJ2RyxYdMV7nQkuRrLGzrEmOeQeuKtqtuDnDtIeq5yBVQ3GVYyEx5b5nJ6j
/Cs671lLWYR2rb95I3468dqaasLU2LnURbRTRxojSS8KjHoMck1yJ0mK73zyIXlYfMI1wOt
aNjZXeo3iI+5Z52A3sOAPWpdYPn6kNLsN0NhGBlkbBmbpk+1c1SSe5rShKcuSPUjtHFk/lx
XJiYcsFO7gfSvUPBvxWjsCthq99O0aHEbhSxx2z9K8wh0eWMz7ZUJtzmVlI4HpVifTm+zpc
WzpNGxw4XO5Pr6Vw1lSrLlmj36WGnTXvSPrzR/GXhjVrdJbfW7TkZ2ySBG/I189/FPxJ/aX
jmUSXq3Nnbvsto0fch9+OOtcDPZmPTUdJF3lWJYnLIB0B44qexgsBYwQNKlxcyyI2MYZCD6
dxXBh8LTwrc4O5pDAKUku5Na2U97qC6xeJG8UFwivApAzzjGO/1robPwpZStNbWzpaXBkeV
LjkGNRlvx9KsW0lkNVmmRUG9MOiR4AYHrzUdzLBDADdTGFBMu5snDrjofbJB/CsqladWdkz
7GhllKhhJSlHWw3xRZXmuavDYX0smk2jW0RjZYSzyIBjdgdMnNdTaaNaaH4UcaQ0QQNG00x
bdJIcnH+6PasqDWNKMjS/a/tNxnDTzS8sAMYGeg9KiuXZrFntpQsU33hkNuIPFej7J8qV7H
5nWj7+i0OnF7Bd24W6uGjWNdznOAntXl8vjO/k8Vx3ljcq1vptwWtYnXAcZwcn3qXXL26it
kium823c4YI+12qlo+l6dcvLeRSblJ5gcYeMZx+P4VuqcIpk2mtUtDvNe8awePdatrmS0ex
ezt/Lkgds4YkklfbgVl3sG26iVvmV4gcjnPpWjZ2FjOYIwBtZSTI5AkjUcD+fQ1SubaW01N
tMZi/kysNx4JA/+saMNUpx/dxOeUnLcyVhkG9QAUkBBXPRhWC8Ekdy3mA5B249q7e9sliii
uFiB3gtz6iucl8q41FlckLtGQOx612qTuZ3sc7Or7ioO1kOOR1qtMUeFZNpxnBAFampKIbq
VoxuB5Oe9Zj/APHsFXrXQWmZeNkpgDndnK5PWrUbtGfIfPP86qX9o0sCuhO5eQw6imW12+2
KGf8A1g+67HrWb3NlsWZFeK4PHXjFMikeO4RcjOerHGKtzSCcqygFkPODTZI4bj5iOV6nFM
lklxEdRtPlYPIp3Kc9PSoYCs0aswy6j5venWMX2KTcIyAx7nqKddFI70yg5EpyG6AN70myS
ig+xSbrfc0TNnyh/CfatOGaJoiT8289f6VU2hJ85PHTHapUVFlcKSEbkj0PtQgHvAI5RvUq
snQEdKIYphcNHG2xSMn8Ktx4uF8lxnPANNSLEwjL9Dtb1x3pk3Oq8O26/wBi3N7JBuYt5UY
/m30HrXPeIdOg1OxdLUwG6Q4JX5twr1q8/wCEL1TRPCtjb38um217vguioCzAIpx14wx7mu
G8ReH/AA1pjwal4PurwbuZorrBK/iDg1xpvmd0dPN7t7nkkNnJoV4spby5YZFdcqeSP6V7H
4g8LxeLPAy+IvDMSIWj86601Dh4j/G0fquecdq4fxhbTXLwlIhmThjjpxXoHhK7udJ0zw4k
b7N4lLR5BOD3PtxWdWTgk0dFGPtXaR85XSi2u5baUgZJKFDkYq7pE8X2uNpNjsOAWyOPatD
4nRWdt4/1E2+GSUmRVj6AsM/hWFpMjm4VYLEyTIoO18kHv0Fbwdlc1klax7fPHOvgQJGzuG
ZNjZzgE881ipBc2eiFJysRJ3Rqx+Y+taHhvVZJLSGz1SyW1tp0zumbagPoR/Wluo9Mnu0h/
tawhlYAGIy+YAw7Ka76kOZKUTxVzRbjJGZpl/IIdhJypwwPUCrF1cqYG8tvMBOCFPT3rNns
5bO5mVpASD275qEw3EhxCpXAycd65depqrM19PnsIwS0wUOCDxnFYksAuZ28lS5lfinto8z
osbsISo3An+Kp7eCTT5EV4xMCMKyHk0x6LVEUaTR5t443BB6Ad663RNP1uZfMsraeZSNozH
lc/Wu18G/D7UddiS8jtc2m7a+4bSw9s19K6XoNjp+nQWkFpEiRIFxt9KpQb3OWdW7tHU86+
E3he7sI2v8AU7dklC4TeMYJ616+oIAzUaRhAAAABUueMVo3pYdNW1YtFFFRexsIRRQaKOcO
U8u1DRbgwSNBOhOxQqlep6c+tcrfeDLiC7+2Rt9kPl/KyplW9foa9L1BD96ImN9vQHPaoLO
0ilV1mV37/Meh9s185KvKmrnTGKlseM23iTX/AAjculzNLJHnCPj5GXPTPrVPxd42svFdvC
8btDMijfFIMNu9vUV7Vf8Ahu4mV45YoL2Jl2iOQBf1r59+I3g5tD1BfJR4mdQVwc445Brvw
1WE5aLUiUFa5wuoQyRXJUnEiHof4qltJl8yGUcnJDKeCDWet00syrdfK4ONx78VYkhkjuEk
hO6JyN3sa9ToZMt6ssR04jcRKxAjBHU1lafaeZqlvFISQF3ykdlHX6Vc1WUxNbF3IjUYajT
JFeK6srb/AI+76RYQxIOI++Kibsho62xsf9FguT8qC2N1KSeRGxIUfjXMSyt/pMkbDzml4G
P4cD8q6zag0XVWBLxyvHZw8/eVSF/Lr+dcdKyrqF1GcYWZlxnA4NedJt3uerlqvW07E8UQ3
rbbhHvIMrZ4PtmnvOWuRFa7y2zaNp52jtU9pY3Mtv8Auo0ZVcYO8GtvT9MjsRI8uXml44/h
+lcVSsoK59thssnXatsVV0+5GmKbYPvuBhicYqxFpvlSJdXUcYnRcKy98dzWnEUjiEYZtq9
AecUs08YjDOUXPGGNcLrykrI+mpYCjRak1sNQKqpKcDK5c1xWsX8t9ftGNzW6ZCr/AHveun
uIdQ1LSpptJjM6Qj9+qjDhR6DuK5C2068vTLJACxjA3ZOMc10YWK5nKTPKzfGKaVGm/UzY4
2kkfenC42rmrSNcW8UjieVChwm1jxnqaluUeFY/LQpdo2JARyuen1q7cW32Kyhtmid7qaMc
nkbyeR+Vei6vmfORwsWrJXt1GXUN1d315AZzO1tHuLt2GB/jWlo1nD5VpOfniuoyoOcGKVT
z+FWbaJbfUY3dgVv08qUMPuOBkfqKuaeEiS+twgASfdjptyMnFcNau9ke3g8uiqkVP7jRtN
XFtdfZru0S8gUKrOwCyqc8FX/oav8AiNM3cGrWsy3SXqfeBAZSCAQ3oa5+UMzI1qd8nckdD
2qS0uGt2WG4b5ACQuMqCe1d9CjFqNTr1Pz7NlFYyooKyTNqWZLq0htQXKpkKcZ/WucvLYLO
OMy5I474NdFb3i2UsTNLH9nVsbTwAW/+vWdqUjvqczoqp5b5AAByMZ/+vXcu55NjkL6OQsr
xgg4y2ay3GFPXpXX3UcbMpX5WeMnB7iuZu7bZu444YEfyreMlYUXcgDKsISRCCQRxWWYYpG
KLgsh6MOtaEbM4ZCPlPXNULuCeBmkXDKBg460G6ZRW4mtrgrONqZ7fyFbECPjzgcRnqtUY5
Y7hB6jqGFX7WEqrtG3BGCp6UAyy93GEVp0VlQ52jvWVc+WJDKACWOdpHH4UrSGG7EFymCOQ
3ZvamXkXmISFIyNoANSxImTEihnJx/Ax7n0qwVEkO4gKw4PsaqxwTG0jgkGE68nH602G5ki
AglA2u+FamgZsaaQzNBMSH7H2ra0Xw9Lr3iSDSrV0E8n3S7BQRjkZNc+sTR/vIj8y8gH0rb
jnDrBNA4in67gcFcU3qtDN7m9a+HtT1C9uba9097e9sg0sUTLw8SMASD0ODT/E1tqN1qJvt
QntyZEXEdtAIkXHYKOM16rDa+IBY2n9n6jp2pLBEP8AUMDIFYAsrDqc47V57451L7H4bu9W
urMCSCRYTHu/iYcfyNeXzvn1O+MU4nJSwHUC42KV29zjOOuKTVfE+g6Zpdq15NFFe2cRihS
L52ZfQ4rzfUtf8QajCsstykdqQSiJxj8BXKXZS0ka4WbzJGUklvX2rpcoS0saUac4O7Zr3v
iGwku5riPw6l3dynzPtF2c4PsO1ZOoeNPEbsYWnhtkwMLBEqkflWOn226VpHdhGAdx/lUg0
SRbNLyWVAp64PzKe2frVqTWjHKCbuMub+6u4/MuLySWYnHlnOcEda6LwJatqPiaAlC3kcKA
erHvisM2Mz2Q+zK7NG3mSk4yARgV6D8K9KnNzJfSROnlruDAVrD3nYwre7HU7+/0q7nvE8y
LBI3SbRkoOyn3pF0q4CKlrG3zMBkDtmt+CS7s7hZEctJIhDAjJOe9RTeIfJ3vKhjYHCt5ZA
rSUUnqeYpPoYVxBNb7yz4kXoDjmlg1OJbYW99pEcpHIZDtIFXZr62uYz5yoxYg5HOPpT4Fi
KBFKnJzyM1S0WhTatqey/DPxrawaaITDKlkn7tQeShHX617baXUN5bJcW8qyRMMhh3r5Y0L
VXspEhYIYwOFUDPP8Veo6B4mu7doHt5Ge3VQWhzxt9veutRVWOm5xqTpyutj17JPais7TNY
s9VgEtrJkj7yHqp960cjvXJKLTszshKMldBS0ZWmMRnik9Ni20OOKKjY9PpRUa9hcyORS/W
80pJEQMFAD7R86nHcelXtPKXEZj3fvUGTnrj6VgRaTcaSEnsGaZpXHXgPx09vatDxHFImjH
UYHa1v7bDRunH1Uj+JT6V8/iYqT5UbwdjozDuRATyvf1rgPiR4buPEFijWkQae0yQAOSK67
w7qg1jRYblwqzkYmQH7rVqmNGZWKgk8ZrCEZ05JroWz4U1a1SS9kiMYSUHGP7pFZpurqxUC
ZHbb0KDIX612XjOKGPxjqkttgwfanVdvIxmsaaKObIPUpxX08G5RTZj1Mie8TU7B23DzI2G
AB1qPw7PMurKIwNzkhQe2Rj+tJd2htZ/OiXYD1K9CfQiobHzUvI5/ux785/wCBDpUNXKWzP
TL63jtrPQ7C2ct5k4Zh7KOv5153FcK19eJJmZvtDtuUZB5r0P5T4q0i3YZMcLSkHpg8ZrzC
yffq19b7gojupMAd1LGuJw907suk1WVjdWWzjdZVa4R+vynAFXn8RzhYoYLcSOBjfKfX2FZ
DqAzKASu7aP8AClEaC6y4wv3QR3AFcjpRl8SPtIYqvTTUJWub9pd6he3sMdzd7UmiYqsQx8
w7VLp0k0OomNlLMynO85DY5qjp3mRHSpx9zzWXdWxqEDQTR3KjmGTknpg1yTajLlWzPdwan
Up803dq1/RnceF/sNpevc2kaxJcgLIkh/1EnsfRulYviXQoLIXN7bWrfZZ2MV4iDAifOUcY
6A5/SqS/b49XiXTVaWWfCpGBkMT0/nXtNjG9jbG68RKiMsSrcTKQ0U4A6N6MK8SvWlhpqd7
36HjY+Kw9ZWV/I8H1jS4l0mDWLZvOniCibByHXorViR+I9InvlvLqKRJoxtCAcD1NekeI7v
wpPYTQ+Ho7hDcymWSN1AEQIwVX2J5xXherwGHUJwXKj7yheu739vavcwVq6fOmjLE4jEYSh
GtTjZN6po7Bte01r1JbNnfzCN8TLgZ7EH1rpFh82QqY2US4LuR7dTXDeHrm21CL7JdxpFKX
5Y8bj2P511FnqD2kbJMomSElZYw2CPeu6WDg9EeL/rHi4ydktfI6m201YrFplQSKwyu7ue1
ZV3aSwQsJIVCy8gFuAa6mxntL/T45IbjdboudpHCk+tPFtGdDeS6KiK4LGFtvLgYyR6jkV0
RTho9j5yrUdWTm92efzrM8ItZtu5M+4Ipum3kKGWOY5LDCs3HI4xz1rUltvsOoy28wWZUAx
9KifRhc/aZ7aMfI2fm7D2966FLsc5RLJJdmORhhF6H0qG9toJLFzFyWGVQdsVVaeSyunaWJ
1U/xOMn2rXsYortXkdViwSVb1JrVELc4glUlRSDtz1PenPGsshdWwx6e9Pv0MdzKQchCfmq
C3AmCyOAwdgufSrNr21Kcumvh3jBjkJ+92qK21J4i1vKOnDH3re3lllVCdynaA3Ssy80lrl
jN9yQH7w70FRknuMeM3iAlDx0NaESx2ttm4Tcu3A4yQazrS9MET2MkQlkB4LdgK1PIW40/5
pzEATgHnHekJipbQ3mnygyZf+AZ6e2KyXt0VlidRuT7wHIBqzFE0mHtyTMn3gF+9VwbriQS
xDy3UbWB9aYimzXEUYEwIwdoapTdu0wXcFLKBgetSMsk77NnKHPPpVLYq3TjhQBzigD6r+G
mqXGrfDG1ni0mOSS0laAvBtRvlxhh6mvN/jSjt4HZltzAJtQVn3cNwjYzXGeEfiB4n8HwGD
RLpVtZGJaGVQyluma1fE3i7XvHfw811NVWGWWyWO7jEUO0gK21vrwa8qth3Gp7SL0OqhUUV
yyR40IVe02bAAqdhXNarAlxcReUqgH76YwQK6HTdRjktzAIdsyrjLfdx61l3FqZ72GLzGnu
jl9ka/KPqa3vY6I7szJtSto7Y2iQmWTqzA8AemKpE3DSYLSeY4GxQn3hXTXOjWlqA11NHHO
fmKp1Uf41VEHV7SCRgvLuTyR2NJyNLmMkN/LewRyieC0chWabpxzjI9q9u07xx4VsrLyLKz
eIKqq/ljA6e5zXktyGvRFvumTPOwr1xUBs5reFpHDH5uDu5JreFZw2OapRVXc9ti+I+jJco
fJnAD7Ryv54rYh1jTtWizaXsTbiSIpuGr50W5mMgi2oQDgsf5Vq2s8xciGRoT/tNz0HQVf1
hvdGDwkUvdZ7Rqmm2wYfZnSN8/MF4/Ks2e7GnZhXMmVyGPWub0bxbeWczW80v2hBwQy7ifp
XQreaJq4ILPZTEZyy7kz/AEq4yT1ic7puHxajotfdWBZCrFcMUPattfHeq2qQJahCo5AOGG
a5O/066sSQSrRyJuWROQwHoait4ppZI0JwCQK255Inliz1vw58S9Ssb0XMr20bAgsEB/eDu
K+o7O5F3Zw3CH5JUDj8Rmvgy2eRptjKMo+ARX2F4X8VaX/wi1k014A0UKo3y56CrUpT+J3Z
yzUab93Y7gsB1rn9d1z7Iy2lnzcSDl/4Yl9TXPa344hMJh0eTLn70jLjA9RXJQ6rMhluZGE
6yHL+ZyfrW1Okr3kZyqSasjqX1af5d11LKcffHfk0VyJ1COT5hcIvJ4Jx3NFV7plySO0u9Z
k8JhDfRCfR5pA0Vwr5MfGcGukgutH8S6U/2eVLiAjaSp5U4r8+1+IviO1tFtbm6uJLBsqUm
YlcnjvXpHg/xl4m0R01DRWk+zx4DL1WRf7rDv8AWvnfYXW57PKfSV7pl9pUcaefIipxFeIO
mDwHH9ao6p8QNR8LaXK3iS3BVkPk3Ef/AC0JHynir3hD4kaR4qjWyvMWWosNrQTjCyHvtz/
KuS+NOlnTPA8UlriW0+1KGh+95ee6t1GfSsKcZRnyy2HJo8Lubv7ZYmZ9u6WQykZ5GTnms6
3ZROS2TkYAz0qpcD7LGbi3cvDjJyMD6H3q3aiJrSCcZHmn7x5r3VorGbJLiNZYSndRkH09q
wbRlDwM7bVMmGUnHfmupuyFRiUjQtydq9u2K54qljeqxwUSQNkjqDUSBHb6dqIuvGOoyRES
xWFn5SsO+AO/1NeO/abmz8R3EsjbY5JSWB75Oc16f4IuhMNbYou6ZDlh6Hv/ACrhPHWmLZT
2soUhpLZc57nmuR7s2oz5KhtxTI6Kw+bcQetOwWlcE4EY4z71xWj64gRLOVvmT7rHriuuiu
FuLh9rZDAciudx6n01HEKSUWzom3jwvazKCJIrh+R6YzXTxNHd2pVjnzY1cZ9Oma5jTpI3s
TbqFeQzKFQt1J4rR01L23ubczW85gQSx7lXO7HJCnocV5lWm2vO59bhMbSo8qlL4kvwPT9B
Npovhd9b2CTUChiiJI+RugwP1/CsGz1S5EN3Y3kpuobwfvFmcnDDJGPTrVPQZllu/teuNKm
iJK9ktvbjdJJOY9ynHoOn40trpV3eaOl/bXVo0ca/vGuWaIqwYgr/ALy4B/GvK+qqN5T1u/
6Rz0sfgfbTjVbbvvbttYzpooku4ikbKrhlZGOShA/lXK+IdMhkvLeQ/KZTs4Hf1/GvUIfD1
lY3ltq3jLUVjjuBItnbaerTeYQufNZuMAA1zXiLRA2qxRwTC7t5ZI0hubY7y+/G1gvXjP5i
vRw0+WcZdGYZjmeFxmGq4eD1Wx5BqOm3MN+scEkkUsblkI+8p7n6VteGPET6xrM1nqe0O0T
RvIOAxA+Vqp+NL6ZIZY5GH2pC0XnDgyAHbz6Vyui2EgtjMpKBs/MrHJx6Cvebsz89cbo9Y8
PXHk+L7Lw3b6oLn7QAsyE5gjPUB8ckDvivRrrxLD4i190RYYILEeUkFpho4ugwrd84Jz74r
gPCwuvAfgS4vtkP9oa+DHarLGHdAcqZQTyDzgVHZOdG1J4YAyRWqxQTEHJZmzlj75NW7SRz
NWZ02snztSa4jH7lvlQDqcdyamtJZZbW4to3xIwDBT3xSzeVJpSNCdxBxjHSpLS1uFulZWK
SLFnipWmhZmPYpfXtxbXH9xSGI6H0qJNLuLSJzASyx5O1+uB/M1euZZ7O7SeRCGLhmb1IrZ
jlTUlubuP5CMnavXpTuyOU8nvXaR5C2NyuQy1XjjGzYgyFkDAA9a6jxFoWVkvNxV93G0dfr
XL2sc6vulAAU4BHet4lX0satrBb27Sy3hMr9VjQ8DPTJpreJ3tJlEenW+1VLFgob+dfQPgn
4e+Frf4dw3WuQm4uL4iWRwcnJ+6o/CvOPiD8NIdESTU9Illmgjxm0ukHmLk84I+8Kw+tK/K
jaNFSWqPOF8ZafeNK91osNwxIBMaAE59KnhttL12My6LNIjMMyWrtll+lYup2s1zEJYLVLO
LcEZIAfLHckn1qtZ30ml6qht2Ecg/5aKPvgV0Qnd+/sL2Ufsbmo9nJaXTxLIwdRwOh/EVEI
LtphPE2GXqp6Guykgg8Q6X/AGragLcxD5gv8XHU1z5k8tC7qQhBDFedrVpOPK7HOpqV/Ip/
aHmPmMW25xhuBVW7IcBkZXIGCqH71WbhRJErOcFOOD1qnBEsW+cZJc4Ge34VJZftrdrqJIs
ja54Gcc07xt8QNXsb2TQNPuYBZWdt/Zy/Z4xtmjI+Yn1JPetjwvodpr2r2umS30enpcuAs0
4+QPjIBHv0rK+J/gOx8BtDbG/+1ancguyKoxGhPHT1rlqzXNyGtNKUtTz23ivAux5hbwY3E
H7xFOS8ZAYLbbaL1eY8u/0q1Z6b9qjT+0ZvJhYfMqjnaKitmnM5fTdKthao2PPmJLSAelZ2
Z1uSW5NZvbeYwhsXvrgHmW4+UfrVpr3xKJVDaZbpaA/MI8biPrU6/wBqyoTHHaRtjGGjJ/G
prN9XikMepsk1swxiEbdp9aa0J9pAbFqHh+V0aa2e2f8AiDIDgVbuNK0O9yLHUreRnx8nCk
E/WqWqaf5CtcwgyW8wwCoyyj3FYyWttKhKIsgCjIzhl981KS6mke5ozeCZY51DOwKneEPIY
/WsLW9J1CxdJZLYogHJXjHvTYrnXNMe5a31KZvL+ZEckhx7V2emeJrTxBo6pcDddqNro4+9
7ik12Kujjba6NnAtzDMkkxGNx/h/CtCz1GSWVs/eA7HqPWs/WtPTT7xrtYdsJ/hHY1Stg13
exzIXWMDBYcYqlexEkmes6Rc3F/4PmEmMRSYV29B6VHDbTWtmt55vleb8gTuRVjR4reLwpc
KXKKuHOO57VkKxunk8ltwRu+cCu9/CvQ8n7UvU0bBC90ZN21gcD3Nel+Gbq5jjuIZ5t2CMR
+gridBg06CdvtCvdTsQ2xeEFeg20yLANqhCxzgLjArWk3FqRz1m5aWOjkEckA3FQD/dOD9K
wNWuNWZFi063Re2/dyRSGSTcEV938QGeRVYwyAIryMC3TjOBXVVqQnqYRuiK10fXmt1dsEs
STlwO9FXVbEagSAcdyBnmiufQvmkfJ91qV1ZSC3MCTJFLuIdd2cHqK9T8P/FGzn8i11XREP
AUfZ/k/SvFtQuZbxVklJJXlW6dD7VLJKht8NHljGCrgkd+ea4uVHqn0rrlrFdaIvibw1q0U
ttGcyW6ybZ4Wz1PtmsG88X+I7vSRYS3r3FozKZIZDuLEd/rXhtp4q1bSjOthIscTnZImM5x
yPrW/o3jq5vLmGHUVCFQcyqMYP0qko7NCcXuehsVkjURxllk4ZGGOfpUwuSbeOKOMLHGx3R
9DUenhLmxMxuvM3DeHJ6+2aju7e/Z96xl1AzlByfyraxm9TaklS4jjaKQMEOFGOhrm9dYGd
gflDKBkdyKv2826SKaM7JiCkqMMZ+lVdWiklvUkCoFBVQhbBOepqJAi/4LhlWPVYo8rvsmc
AexGKZ8RIY5LfQZGxh4lUD145rV8DS/8VY0RAKND5B/3eax/H1rdX2m6VaWiM99aXDxIgGC
wz0rjlpId/e0MiL4V6nd+DD4vtCBbQSlJArgOARkHHccGsvSpJxI1tHIZiI/MJIwVA9a9O+
HGvXV/wCCNW8LXkyQzW9lI0MbpzIVP3Se5xurzjQLpdNvru6kiR1LeW0aj5uvDAGtZ04pJr
qbUqs7tdjq9PspE2zXc8SW91DvDcEgngDA6V6JNHZW+hQRwWcMsd6VW2kMpjWCTPLJ2GRkH
2ry03Ml5Zm1e2WEwxkxTouCy7s/N/hVhr3UdT0yzg1K+do7csYYl+QR56t7k4rhqRk1Y9Cn
RlVkp9j1jTL/AE6/RPD4ms47iwvmIVXCho2UAuHPDYII/GpNa1XQPCguNF1e8naSS7aQwWQ
80QYAUBiRgk8mvLdO0mxawuJ4IJJHQqkc0khGZOwVR1reurK8OlPFdaxcXEqjISZVcM3Qjn
mvNnTpr3XJ2vc9XC5RiKl68V0PULG7t/Hmm2E2lXEl/wD2eZIHsnKRzJn7jhe4IGDg1n6aT
p+u6VYz3mn+Zp04jNusiBhI5ZgrlT8wXgZHTNeX2sGuaJqlpf6HIbe78tjHJD1UlcFefUE1
mxwM6xRy2Usd0JPNSXo555z64PpQsPDlUYy0WyMnl1SlOUpq10YfxENvZzajpASN5o7hjwc
snPzAN3FXfhf4Xu/FV5Z6SCEtldpZbhhgRRjlmJ7VN4h8IS6/Fb67p84uZriZoruIt88UoO
NxHUKeK9nvLGL4V/BL7Cqr9v1dPKdDgF8j5m285AHcHvzXsqLtqfPykoPk6nnXjHWrTV/in
aJp8YTS7BktbaPttQYyfcnmotWtWttO14JJuzMspc/eznNYcE1kNZsru2IkiSVec55xzkV0
3jEnztUmRdsU6BxjpjAqvhephPdI0vDWoJqFgIWZcEAt68f411sNuktzE8A6/LtHUV454Wv
3tUQYyHOCfoa9Z0e/ghlZLidVyAUzRNaXQJ2ZPr2myyW7gRCVAcoe8X19a4Sy1Kaz1SSJiQ
rDacV61PKGiGGDbxjA6V5d4m06Wz1c3CKoSU5PYfhSpN7MZu36SXel5MIfIMnHTmuC0u2E9
2LY/P5j7VBOBye/pXV6PqkctnNZtL+8dSYyT3ArBe3EeqJNj5A6sxJwD6iupLSxK3Pp/QtI
c6Avha9v/tBtbZopZBgmQsuMjGMBc8dzWDf6Dpfh7w6NPuLyS5eKPITJKqQDyM85OeldH4O
u9ZuYY2nijmtmt1YXTBQ+ccKMdR9eaq+K9GW7sZTLK6b/ALzKcfhXg4iTjKyR6+HjFztJny
xqMjQy3dtBZ4S9digZj8hHfb681wskFwt/Ctw254iyccZz3r0HxLp0tnqH2ia8EaNKyq5Yn
bzxn2rh5lmfVHhmbe7dCo6c17EbSijnkuWTN7wlrbabeQK/y27ybJM88dOldJ4htorCRp4m
/cXJOHxwh6gH61wI/wBEle1kTynjkPIHzA+tegXUw1LwusZJd1iDLnoMd/rXbTlzQcX0PNq
0uWakupyzbidwGFIBIxxUaxqJHSRsptzx6VYLRiFVYnB/M9qlmCRWixRxqpAJDnkuc9Kyua
X1sWNHiuJ9sUEUk7njEK5Ye+e31rG8eQ6lBqMUF68s+rXCr5nmHPljGFAP0r0b4UTf2d4lm
ubtjDp3ksk/feD0Cr1zWN4n0nUvEni3UfEksQtrSZiLYbssijgHYOnFcdSo/acp1U42XmcB
HbRmErFJ5yWwCzSY4eTH3QfSr9rFAkPIUKo+4RwT6U29sL7StGjtFBigjGQXxuZuTuIqPTJ
lu40iAG5AOvqapO5M4ySuXHZIZB8oYn+EdRSdYS33Gb0q5JbDaHgAK7trTt0BqAQxpJiFmm
kHB3cCqtcwRWjMkIzGcjPKnv71nX2jW17avd6YfKukyZLfvW4kQUlmxt6Edx9KoqiW+uWzs
5Uu3l717ntmlKPY0jNp2OVSVXeMXAPmRLneRzn/APVVm30uC905hATDdWcuFKdSDyPrUnim
zk07UlLr5RcMTnjpUnhCWH7esE7uolJXcvrxisju6XM+C4lvbd7W8LGdcjLDrisa5tLuwmU
oP3Z5bnjNekpoU0c1xHdxgbX3K5749K5DVZ2Ny0Kx5iY4UjnBrRbCud3pAkbwDI7EBtyg/S
m2Tw21pMJEw8pAXirXhi4jHhGVbkKVdxG+R0z3FZV8ksWpNFMfu52gdCOxrumvdTPIv78l5
naWH2UKDG3BXDDpkiumtHClGZywxgE9iRXlcWozRkPnaBxxWvFrUs8Db5mJH8O7HNJOxEoN
ndTN5MLMkiO4ORg8kVGL4alIFtSzygZ8uPoD7muGOtSiPyLaJmZupY1saJc3ocWguUtFl+Z
yoznHrVcyI5LHYfYvs6rEbicEDnFvvGfYmiucluIvMJlF/ITyGilIUjPYZop3HZHgt14N1N
0EEMBfbuwFzkHOaqzeB/ESwjZp0rrEpz+VfR7W9sl68Wya5kXJEcK+Wq8e3eo0ginUifTb6
Z+QoV9uT6kmsXGx1qrrsfKM9hfwLtu4WjAOTgcD8ahiQqxaQsvq31719LXuhx7Gjn0xSjcM
sh7fhXJ6l8O7G7s3kgikgycbojuVfwqWmkbqtG+pwWh+Kn0K53Sbri27Z7DHHFeh6L8UtKl
vIibUBuhR1wDXDap4E1yzZmjxeRdjjB9OlcjNZtbTmCWCVJE++D8uKFO25UqUKmqPd9U1nw
trhZxM2nTA/u2Y4+b39jWHc22owOrXCtIgCuki8hlPpXkJz5e0szNvyo9q7Lwr4mnAis7m8
kk+bYyuchfTFDlzGcqXItGej+EbxbbxRbNy29sE59eg/OtzVLdb/W7VDKY5heJNu9CCc1yu
nItvf2l6GZlDjIA967G8UL4htyMBjKDn1BP/ANesKm5zvfQ5n7Vc+F/H9zqVtKEntbgzqAP
leNj8y/QjNaPifwNdN4+tZ9Aslks9cC3dqofCBSMvvbou0nn0FReLbFJNfYNuVZSUfPeu68
GSy+LfBNz4fg1JoLmwtpILeFUDIxGSzM3UA8DA6mnGKau+hrCbVmjzTUrGKy1STT7LVhqMU
SqPtCKUUZ4KjPUA9D361tXmmR2Etu0SF/3aj5ueR1qheW8Fte2h2EIyx7weqnOCK7C+top5
oBuJjLED/aGK8mtWfNF9D9HyzL4uE4y1krFDRELvLK6gJE+R7k1reWkqkSHaM5+npVbTbRr
d57aQ4IbHPfvmtBrdxcCFFLsyg7QK4Ksk3ofV4SKp0VB7lQkmC3HTy23L746VPNDDeGNnjy
Fy4x1zjnFRZCSQQScMrEFT1FTTqqiR8HYIiMe5rO7TRrUjGUXHc4Wy1240zxCNQnQ/MrBZF
byzLj36Z+vBxXc6v4q0vx+bO3eSSwezh8q2urhNsMgJ+bIGfLbtnofauc8Rabb3WhQQpGI5
IyPLcdV9auWumxW2nrE1oCkaKQWO04HIA/HmvoKFdVIpn5DneX/U69r3vqchrekPoXiSASW
ogYlchfuN/tehB9RXaeIhNe+GkvI4gUlttjt6Y7/pWTrN9aReFb+xuoFuJZnjmtpVOPsjAn
IAPQEEZA9K6F5Gn+G3nAofLTcG6YA7CtpK54Ur6NnBW0H2dY444yu7Dq3sRXoPhVodSWO3n
KmYEBcnqO9cosKvY20uMgRYIHYVpaLJLYX1tKvyoTvDfpVtX0JuexRW1vDYSmTBS2bljwev
tXO+LNCXU9NkltQPPU5UH+If41tJdobC4eZz9mkUh2Hbj7351W0C4Ess2nPDKIFX5p2IIt2
P3Xz/AHTmuNz5JXOqnT54t32PFwbnTZjhgrpnhuv0I7VNLqS3AjkKgLkA84INdp480GaOd7
4RoZojsnUDoR3H1ry+UEkkJgZ+YV6EGpxuYWs7M+odC+JmlDwtp2nWdxFHdRQrE3nvt+Ycc
DvWhJYa3rtoXkmkkiDdEwFJ9a+XF2m0JjR2kAzkHG0d6+rPg/4nh8ReA7e3bH2myXy3Geq9
j+VcNXDq/MmdsK7pw91ankHxW8HQ6fPpcM1yYDdMF3ff2AnkYHJzXmmq6La6deNFHLgFcxy
upVjj2PI6V738dLC/t7/SvEVqjyRQgxSEDPlHIIIHrXihv/tviS7u0sZb0MvyxtlizEYIPp
9K2oJ8gp1G7SZxmpXDy3xnu1AluFHC9mHeuq8DywXUcunXEhZXG7Dt39BWRPpbPDJczWjsw
yUjAxszWfZXEmnTRvC4W5iO8tjArqhLkldmFRKpGyPTNO+H2t69q8kenWRW2EhxIQWH6V6h
pHwRt4YN+tXYZxwNzYUD2UdfxNWfhF4stpfDd1LcXqwxMyjBGcSd/wBMUzxf8WNOsJntrCd
bgrlWbHSuDFVpqfs6WtxUoyauzYu9H8K+E9KEbqHBB+aX5Q5HsK8q1rxNaX9y0VhEsUH/AD
xhTao+rHn8K4/V/EV1rV3JcXs8k+4n5GbC49qpRw315/q7eUD73yLgN/wI/wBK54UvZq83q
ehTw9SeyKPiyaMwMxHzoP8AV9MY7fSuC8P3Vw+p/YIWA8+RiWP8BHUn2rrNZtJdNu5INQTN
vcpgtncyd+vsaw9KtDpOvs8pzaqjbSozvz0H49661LsXVpOMGnudY+l6tPbhrfT7mS252sB
gMO5qpHOtvuictGwOCCtdUP7X1i2TyPEFoh24+zxyFWQemKxrzSbu02tewP1yZSMg/Q1SqI
8lXRArwFt+cjpn3qlfoDbTnaDIQWBHarEqxI+YpCFHrTJZwI5mBAXYeT6AVrfQL2aOA8SeJ
49Znt52iIYQiN1PQsOCaf4fnWPUkkfKCM4+pIrDigBut4AcAkqT0JJ54rXhjSDVXikkO3Zu
yDwCB1rFqx6PQ9A1HV5BZZBD7l+Xvj61xwKiMsrcmT5lzyvtVpb5HgQFt5OFHZTTI1EitOr
bZJT2HGBVrYg6jT45f+EMKRLl/Pzz9KJXbUNPWUfNPbja+PQdKjtpzb6C6xyEbSevqOas6R
Pa3EMV9CojSUbJkPOc966ObY4eXWRnr5flbifw9KktJVW6WNWCk8ZPYVe1PTza3L280RSOZ
PMjYdMf0rk2iuUmVoJQEUnJce/UU27bkpXR17+QjFQyhhn5ycDpURn0+1mXzLttrdShJI+l
c0PPlDSXEsjruxwMCtFdKjlkiwduV4JbOB64pqQrJHc2fiDTo7VEgS8KDPLSYz+FFJDBaww
JGNzbR1WMkGinzE2R6smmWtlKiLIscgHzBxzkjue9NkhtyzQoAshwBKOmTXDyQ6zqlz9sQS
lpCOd/etaLRNahiHmXTAtySPmwe3FRLTqKOo++jhfVZLd2a48sbQinqR1PFJHoF8qSNGBu6
H5eV9q6zSNLhhsI4YonDAfvJXP3mPXNdJa6aVn82OYKGHRl4JrklieV2NOVHkN54cujDOzm
OVY8kmIdD15rhZraFrmVZYYpTnkOgya+pBb2qabPaSQK00wO5gK8F8daKmkeIo9gJilQMDj
p61rQrxquzGk0eeal4H0K9ikmW2FtIMcoev4VzA8D6hot7Fe20IvLTfuyq8qBXpMbBm8vBY
gYGe3NWYJPLlMDSlF74PBrpaVgU5HLadcf6JOI/uwkMQevXmux115Y306+VRtdEYY9e9cza
RK+tXkJPkq0bjAH3j1ANdlrCibwVZy43SxBe33RjHNclR2aM3vcw/G115Ys9RjOUaRGYnpt
PBNQeCvF48C62YMopuirrKAcxDd8wH+0R0Pas/xK73ngSWJThoYiFY+xzXFPcNq9jYXUcbb
+MsvXIHPH4U0raG1NXST2PVNbtGt/GF/D5ZkjSUyREyZ3Rv8AMp9+ta9o0k5tEitw5gyTgn
YSfWqvhG7i1trF5VE1xaQ+U4YHO1T8uffFeiwWWn3N3bxW6eXL99Y8/LjvkV4mLqRg7SWx9
Vg8ZiIK8ZGElussxuiq2xwFIAOTxjjNXm0157dIbi9lMaYIPlgHJ7ZHWuhks4JZf9LUERgA
7Uxj2GK3LeCxjjjeCzKQqu/c5zkDk14tTFJWSR6E8TWn8Ujz+XSHiuoYrVma4U73kkUYC4q
PUbK6huR50pvNqZKuBhfpXSaHJFqmpXupyRuVVic7cgjsKbfWMsmo/MGJlfdkDA24zj6VrH
EJTSmtkcyxFe11Nnk+s6leDbZG1txATgJs5z6561qRy3V54djjkhEiKQzSITle2CKk8R2Mc
etI+AvzAE9ufenw29rFpM8kCPGd2DICTvHpivoqMo+zTifOZlXq1Z2qO9jgfEwW3sAzMAsj
YAJ5IBrWtNYi/wCFaS6b5oMzzLEgzyATz+lcX4xvI5tWiiifMaHcQah0iNpNXhRXJgDBse5
rtZwyV4nr2naVcyW9rGiqCfu98iqc9oIoJWRyJ4mYBT069K6+1tzbW+nbT86sPlHXGOtV30
+Vftq3KqCcuGPfJ5rCM3e5zXNTwBfR3ytbvIXbBV0PIPtXQ6dYJ4U8VmdUa40fUlFuYWGdo
znBP+yentXm3hS8OkaqJkX5PNwQeMV7dN5eq6T5b4ZCA8ZXghuuR71jXjdaHXRqcsrdCh4y
0eNv7Uj2BhdQB0+XHbn+Qr5knhEd9KkiHehK4r65TyfEuiNaeaf7RtARlxg4/wDr180+L9P
l0vxBcxzQGKQ9Q4wc+oq8DUTTg90XVjZ8xh2zakt0wsYWkLKdyqAflwc9e1fQ/wAMrKfSPA
tveLaiC6nmlcbuCUYAL+RBNeceD7KKPw/NdwoZL+/cWqEjgQkfOV9x6+9eqrdGLT4tPiZvl
QJgdQo/rXRi4tJQjuzbCw9onOWyNO/Y3zbLjff7MM0YPGB944+lchrmn21zrx03SbeG3tmI
R/JjALsDkkn2HccVpatrHk3kllZwyxIVRy842yx+uMdQw7VsWWlvBokt8YNlzKoVBjAiTHT
3r1MvwjpRvM8rH4yM5WgrIx9J8DwX1mQ+GikdkjGATJjqSewrlPFHwfgnilksLdN0WWynI9
/xr1KB7iGex06zfZP9miVcD5UB5Zq7KGNAn2fG5lUbiRjOfWuurJWaaOGk5p3TPi28v9R0y
1Xw5pduLCK3XEjqf3szd2Y9KxvsqRBnuJuQc7Rkk19E/F3wVYLpC6npemy/2krkiaAfKq9W
Dj096+a9SvraGQNMWhmAAIK8V83PSTifc4KWHdLnas/MvLdwRDMNv+8zkO3akk1K7m2+ddE
qBwAcYqlZRvqMmyzBlPtXS6Z4QudQkCXLy2eZFAl27htPofrWTil8R31MZRoxve5V/wBF13
SHspDm7iBcAfMXWoPB19PoGr4vNKtZ0Vtge7Qjj2yOK63Rnt/B3itlaJFSWFrdJpF6uGzjJ
6EivQE1zSLyNhqlhG28D7yD6daxnLlTVrpnzmJxkqzulZFC5tPBviaDc1rDFchQfOgbZj8R
1rl9Z0m98PWclxpmprqtgF/e21zg4B/umtS78P6GrSz2MktsP4QjE5+lczrc3lWZtkMgTHJ
Iwcd6ilHpFnno4G7nDSvJHGqI33UXoPaquqSCHQ7ybOMRYX3zxV0WdxOryrEVWMBhzz9a5n
xXdSpGdNhA3thpCeoFeo3ZWNYRbkjlLODzJIhGjNwThRzW9qkDGO3ugioJN0ZB7jFVNKEUc
m7dyBtznnPqK2dXiZfDqeVHuCYwSfu5PJqW7ne3rY5uzmklmUbt0cOUXIxXQ6VHvBVgzp0D
HjArA0yJJBMXcrGucn1rc0wMocl2CYPfpTT6ESVjejJiEEQYbXcknqAM4qlpUslh4jvLPJe
KRyEPQLxVW4uSmr2NuJT8qBivqc5ovXI8S/umYDKvgDrxzVy6GMY3uenWuh3vie1t5RdRxL
ErRNuBbH0ro9O+FmmxrILq9lnbaNgKCs/wHfBF+zISztggbc49a764kvWbYZGGQeAMYr0KT
g42krs8utzxlZbHO/8ACtvD2xUupGYjt5mAfwrWsvBnha1wYrdGZRjls/yp32cgK0g+bGdx
Ofypsl08ETFfToSM07wT0iYrme7Okt9P0ZbZFNjCSBjPl5zz60Vycd6ssSs04j6jbzxzRU+
1/uo05fNmvp2lxW8sfmFppDjaB6it6ONFtFlkjK7gScjBpNI0a9uTLcoSScBto/1eegFWhA
moTS21vdSiG1IVyVxvfuB7V5la6lbodUbdBRJLNDGAqR2w4Bxy1aylViJV8ouPlP8AMU2TT
2ghEjwgjGVFVxDdSKHWMIhPU9fwFedUnFK6ZvGFyxG6faNpysj4BA5z71xHxU8MsvhaPW+c
2UoVuedrH/GvR7PTRCiXkzgrnbuYHjvXO+LrWfW/D15aNNhriRQvUL144+tZ4Wb9opLYqpa
1j5zt5FVwXXIz0NSuhJ3A7c5P0qSaAxzyW0oxtPUdTUgt42DOpcgA9R0GK+kZxnP+d5GvNc
ZXLH5h65H/ANau2ScNoyWLLuiuY2HPH0rhNdhS1+zXKDqAWJ7g8V0dheC8hitDNskSIOjqP
0rlrRTsEtrmLe2sqaZqFlMvleUScN1IxjFeY6VqsmnmKJIyBDI7jJHoQB+teo61qTSaob2W
Ti4iKSgjGGHGPavLbVGkmkt0iR1MoUkD5gMmlN6XR0Uux6v4HmuoPHlk9lDNLb3m12VDksN
vzge46/hXsmgAy3+o6rvMceTFAQPmxnsa4j4MatF4c1JDqcSvbqvzsygsit8ocfTofY16jo
mnzPo8p8vy47eVlUYwD82c5/KvBzVKNP2nfQ9XA1G6jhLoaGiW4a5mdoS6ryCeT70njG/h0
Xww8hk8u6uj5SHv0/8Ar10Gi2uywaVm+Z+mzpXjPxM8Q2974zk0yC4MkdnCIdo/gkJyT79q
+XwdOWKxfKvhjud2Ir20RveF7tE8OJaFw1zPNhyOMD3rrLiNF85cHfsVFzz9a8v8Nz3VtcC
G7UC5J34r1iO2aQTTTNuEoVVA6jjJrqzCCp1b9zfDyUoHnHjKzaRY2iKOiyAbugJ+lQpaXD
aZLBZGPNxGNzdovUD61ueJrceTH0YbwG2jpzimFEt7BhdOsSDG1x1AHQV7uBqOVBHiZlFRq
6nzZ4x0LVNG1Zpp4tqS8hiOvtV3wbCtxrFsHG5jlsHjoOM16P4lgbxTrVvYgRzravvMichg
f5e9c3LLp3hXXdTvJ4vPijYJEEyFZ8c8+1e1C7R5nNdWPWNFkklsxPKAlw+F3HkRrjH64pX
kh+3sk3BxgsW6/hXkcPjnWtW1UbrpreJlJWCL5V2444FSS+IL5bhGjmeVv7r85pKk1q2ZOL
O/1G3gtb4ypgiU7sIQRmvQvDd/Nc6fFETh4uD2x714Tca7q13GgdUtscLhQtdP4E1vU4NSu
bfULlvJICoR82/6UOF1YcNz1XUr660rVLW8tG/fqMlQf9Yuehqv8SodD8S+CpNaGIdQtACC
eGIJwVNYGoeIIIdQEqqZfLQRqrZB3ZrN8SNe6rYG+W0uIoUIF0pHySDqCo9q5pYdqpGUXY9
GNSPJaRr/AAw8+zstPtfEGluLGZmFnfOmdhJ5UHoF7810fjC7GkXkBS2V0vYHQEhgRlgAVI
/rXW+HLrQ9Z8D2unvsMMcAVlbgjA+8PevJ/EusNJOLC6uZJxaEpBcvkGD5s/MO4OB+Fe7LD
xnONR7o8yOJlGMqa2Z13gPQ4NSv5Zbw+b9m6kn77e/tXpWtwtDoUxtlA8tQduM/KOteQeCt
dbTdSW8nwEmBWSNH3ZAH3sDp1717bBdW2o2SywOssMq9RyCK6qkpJqXQ5Yxi7qW55La6zZL
rhk1TUpbKCO2d02OUMoXA2gj0znFN8PfE2106aa3uotQvbIuGgnZCWVSOQxPJ9van+M9H0v
TtUkuo9Fl1ieJAYbEIWjIbhmbHIOQOa8/vdG1nxFfWLaZ5WmX09xsa1abOFxgDb2Ax9a8vF
4ycJqKW562CwdOpBznsj2zW57vxLplprHhLVdvkbwwxlWyBw6Hr9K8f8T+CrLV7mW6Syjt5
9wecRr8ox1ZV/mK3/CzeIPC1yZHhYEZjubQ9JcdwT0Poe9drc3Wj+IdOddHLx6pEplW2lBV
2PdR6mvDrOpVn7Si9e3+R68Yqh7s1eL2f+Z4z4csdA8PeH7i1ntM6sl05VV53qQADn0607W
9dkF3Y2l3Ksct0nlxqo+WPHKsce9b3ifyY73S9VSzECXcCoyFNpV1+V1I7HJB+hrzvVoH1X
VZ7qZjwuxB/d461rH35XmePUiueUkdV4l/svxHoyiG4SzknCzRvKCRFcKdrA8cDIwfqKx9L
8SgQnQdatGTVYn2siJkt6FQO3vV2w1G/0y1GpqYrd5ohbXCzoWSRcY8xQeDxwR361JprWKX
M/i3y2ey0m1FlHJIAGcgZz/QU7tXj06ENJJDb63FlIBcXKwxx9T1yTzWRq11bQaVJdykbdv
7sOMF29fpXDav441fxF4iF80UUVqrfLGw+8fXFZGvT6peIGlvkeKI/Mp4AX2Fbwhp7250U8
NOWpvat4p07SdEi09I1a43ebI4GSzdlz6V5Lrmotda49wzkysMuAPun0NQX1yr35BuC8UXA
YHq3P/1qYiNKA5WRnc9D/FW9jphTUCzpkTtdAkOB0AOOPc1208Tt4fmjbq0TYAGegrnNMg8
pWfjO4ALuya6+ENLphjbBLA7j/QUge55vYMy/upBIGZc7Npz1rrLWBEVtp2qyAE9eaw9OQJ
qdyJCyyB8I/pz/AIV1KtGEVl+Yk7hnoMVcVqKZyGoSzx+IWmlDbVKruA+6PSumhjD+IYn3F
jJGAoJ46c1gNA92Ll3nQMWLlT9eBW2s0tjFpd5GFJMbHc/cjiq3Jemx614DgX/hI0jS8MY8
ogAKeSK9K+0hIn3wmaTsyHn8a8O+HusC78WWYuElhlkfKmPlcnIwa9wu5XjRYYy2RkMemK7
cPtc8rGP3rFMzTyBU+zlWHUk8H0rNnjk/tBVlliaMAuwzhlH+FXJpktrI8/vzwD1qLTYmdJ
JJkWWU8Zfjj0raV3occdyM6fYFEZ53DFc/KRg80VVk+3tK27yI8EgKewzRWfszXmZ63aQ3E
J80Trp64BBTg4xxxWro9nb2MBO/ejEsH29e5qOx0a13xXU7PdzsoZpZeCfQgelX7rUIYdPe
3gjDlgUCjoueN31rwcTUlKfIdlKNlcqQzDUL6R9zLCvybQccZrbtYV+bYMhOF3DnFZOn2yW
sEQ7KMnGSSc9aviaItJGocj73XANePiX7ridtNOWqJr+dBaeSqn5zhiOgp1rYxXORPGGjkT
ZtI7e1NtopnkkJG5GOMHtWxDEUK4GABjHpU4atJ8sUFSKR86/FHwD/AMI9dDVtPV5LOfrnk
xN7+1edWN1CY1glbDg4we49K+ytS0y01fTpbG+gWWCVSrAjpnuK+TPGfhaXwd4qn02RN0L/
ALy2k/vp/jX1dCb2ZwyRxviKGSWzeIglY/kVfTnj+VM8NyiKK3u3DERNtbnnir2pNusEuMZ
ZWxJnoTg4rE0Fo4/E0cNwDHFcAuF7E4OCK0n1JXwlj4hREoNRtotttfgujEYCSVwOhwrNrM
CIAWbLygdcgV7ncaYmt+DrnT2iEkirvj3cEEDoK8i8P2Cw+IFGPLKPsY/zrl5r6G9OWh7V4
T0O8v8ATtH1O1sxLPCpidSQBNEVO4H3x0+lenact5bWUWmySwMsUIjDQDCkL0PucHmuV8Lx
2xhAaWSOEMsYQHlyRjGK9TtbC2F1FGFXMaDIPRRXx2aYpq9NvTsfQ0IU4pVHuWJLiLRfDE+
ozMoW0gMpJGOQK+MxrE9z4tm1KY+azyGSTPck5P5Cvpz4x6vDp3wtmgicb7+RYE29xnJ/lX
yPIJ4JFbPDNkBepFdXDlB+xnWe8n+R5lepeTPbvCcr32sJqUuXWWcxhf4mFe3xwf6LsbiVO
TntntXhXw8vFtZLKaSIFbYec+f4R0B9698ttk9kk1vG37wknd1P4V5uexlGotLI9DDT9xHE
eLgtvpst6VJEIy2Oc14pqPi7UPE19Do9oNsryjBRecD196918cWzr4R1JAf3ojbgfT1rwnw
Rp8WjpdeItRbYkaEoWHOewHqTXtZLO+HfkzjzNqU0zs/Ks/D2gi0iKjV5XIyf4V6lj7YryP
xRDc3dsZopP3EeX2MfnbJ+9XoWqyPJpcd3djdqGqfPhuqQg8D2rifH1yLXQrNYImE75AUDL
f8A6ulfQU9jx1uYHhiWd9aFtHGZZMeWi9zntXumn6Ho9hosLPDCJ5V3zvLyQfQV4v4NiuLX
xZaM8Zt7l8F8dWU9fxr1/wAWXtloekC8uo+EGIY5Dlpj7+1OpeVkKb1K96dKt7BWkWKOPOF
lb7zjvgVjaXq6prC3lrlYT8sYbrkd64qa+v8AXd19euDK/CJHwqDso9K6zwxp8t80EKL0xu
YfwD1rWEeXcrlsen2Nt58h1GeLEhIZR3HqfzrVZ2linhkc48sgLnpTm22mmAxncYkwD9K5n
W9Tax+zwxEC4K7nzWasBzdhrN/aXU+nLOUtw+372Op5ratoLi+lvWvAXdYkO5u67sA+/Arj
hNIut/NHlDgyFuepFeo6FGHR5mGTBajKnuFkBH6V7ND3rXOSu7O6O60rwfaWa3L6VKbScbF
yV3BiYvmyD65qxGdQshJb6dZ3JW2d42lhIIOACAR39a1NLvI57O2vxIdt3dADHGMZUA1qaW
wU6g7JsBu3APr0FW243OJe8jzPULm6unK60L9YXDW7rbrsm29VGfXNVrPwzqeiwI1pp1vpV
/dSqLITz+ZdTMOSfRcDr9a73UCXu545IzIv2lNqY4GACWz9K898eBbbxZbz6hYz3TXG2Kzl
iYBLeXac8dRyRzXHjcKq7U72O7B4yVO8Ej0aLSmNzDc+INRhuLpowr2yKMB/UYOapazZWEN
/ZXNrptxDcw3kaecjABAwI3fTtWXo0sx0+C2nk2XIUHeBksQvPNbEOqJcrBdSsWgxskjbnd
g9T6EVzzyuFOLlT1Zo8fVlKz+EwntJfHXgTUrLVp401Cwm3Q3RTaA2OCcdj0NeOwRXFjqd5
YalB9nu42IIIyo4GMHuCK9zaa38LeHb25gi+1xXcjOCGABwSB1rzi41Oy1rSrX+0dCkiki/
dyXe8fuQWwvzD6968KddPR2vs/U61CTjdLQx/EN5Avw+YzSbliIiO3354rg/FHimwtvhvbe
HtMujPfXUhur10XhM8KmfXFdb4r8NyPptrZRXEgh3b5FJByBkc4rifHnhbT9LsNNv9C3JY3
MW1ww/j9T7mt6XIly31bIjuecJPfXNzGkFyELnaAFHWvV/HHgfSvCvw2L3Jln1e5hjxJK2B
GWOSB+FeW2cX2fXIIgeNy5GPevZ/jheRSaZpNm0pbz8Pt77QgUfrmtal1UjF9Tvi21a54HB
4L1VvC0niGRdls0hSPapJbHUCq6QTQx29wInVY1Byy4yD7V9LafottL8CNIR9wK+Y2A2Nx5
714br8i6OJC0qJITn7P1cDtinTqc9/I1tYr2c4SMRJG44x5hj2++Peul08RSQxwhG80A8dq
87fxFqBU5jUAjO9l3cf406w1rUrqIj7UVaPqyYBwfetQW5chIGpXiykB1Y8evzVe1C7ltNK
3DGSpAHuelZdpC5IUKX3EFpH+8eaPEFyqTC2OSVww79KI7ila4kLu2m3UkgH3QQR9a2beMX
PhXTSMBhOyhx/BVLTYFm0iTEJCmMbsjrxVjTXAsrKydSyNO29emAK1M2et/DjRbO2jGr6jK
I5iCtspwMkfxn+legziRkdLV/NA+Yg9SSOgryKOU26vHuO1UOP9jpiu+8NeI1+zxrczfMqn
Ddz+FddPQ8apFylcW7upba5UyIhwAXXOMGrUOrqwKhBFMRkDOcGrN6Le/Ky7QikbztG4tWd
caQY4zcMpKnADoQQRVvmuZGpHq8XkJ9pt0klx8zGM880VQRZmiTY2FAwMjtmip94D1C28ST
6jqryMXEAwscAGOO2ff6V1H2Sc26K6AZO7bj+dfP2meN9V0K5LKI5OeBIm8A9+a9B0T4220
snka9YiOMnBng5C8dx1ryMVhJytKB3wmkrNHowVonRpCiq3Tac/hUlmqy3ZcMCucL9K52Px
Fo2pTLLp9x50LnnaD8n1FdBYFDcRhInUA56dR614GLhKLXMjuoyXKzoLeERggdzmrYHFQIQ
MkkAe9Bv7KNCXu4VA65kFergqSjHQ5ZNvcs9q83+Lvh+21bwc955SrdWhDRzdwO4rrLrxd4
btIy8+sW6gf7Wa8v+Kfj7R9S8LjS9Ev1uJJXHmkAjAHOK9i2yRmz581SRRYSW4PMmDgj9fa
rkt74evND0+5F5Cur2KCN1J5kTHQHpmq80Fveh4ZSdhXBPda5eXw0EmZYbxSBjCMCKupBtE
JI9IsPEek6ZE811dAFkO1FOW6ccVzPh4Q614/W/sbFxZ7wzAgct6nsK5O5lWK4eHy4+GCZT
Jyfqa9C8DaZefYJhYgi4nkz5aZJYL/nNcVdqnFyZ00KN56HtvhzS7DTbJNTleN9UuRvAlYB
IOvb1FbK6imo3cei6QxuGPN1dD+BT1APvXIaN8PdS1KBZ7u4ktk7FieBn09a761j0jwv4du
4bF1JtYzLM5PzMfUmvz/GTpym7S5pN7dEe45RSsjyL446ut1q2m+GbXBSzQyNjk7yMD9BXk
s3huZdKk1ljvEC7GT+7W/JNe614ouNUfdJPdSHyx1IzwCPYCrfjW6tdL0a28M2M5YqqteS9
3Y/w19zgaH1ehGmux4tefv8qK/gXzr66dElcRkANnsvcf59a+ldD1CK6mmht0/cwICzZ9eA
Pyr5g8FTPaa3I0ZCgJxlscH2r6T8KxQadpVtaqd15fZmdSckAjIz7V87n8E1c9HDv9zYZ4v
thc6HeR7GAVCWwM5GK8F1Ro9U1Wz0eyTydOtEEsgzxtHJJ/lXvHi/UxpmkXbzKSiQEsR69B
Xzvq8x0Xw6LC32PqmrESSnb80UXVUz2z1IrXIFJUZc3cwx0laKI9Y1uG51dbgldijy4ohzh
R0H+fWrVpZRGGbXNeX91CuY1foR2AFaPhHwKzyQ3mpRmaQpv2EdzWX8Sr63e6XSobhGt7bD
TLG2Ru/u/hivpee8uSJ5d76HGWesif4kQ6hODFHkkRDAIUCummu28e+NBPMzW+j2mAN/Rq4
BtP1BFbxBMPKNw2yDd3I7flXa6Edci8PXNzZzQW6q5ADRAuT9cVq9AaWyO417RtJvbWCLTb
OKIxgnMaYLEe/Srfw6sbiCK+a5ARF+TaBgDHpXCaWPEWoPdC/1y5ikt4w0QUfKfaur8N69N
Z6VPDvd7u4cspYcjHX86qOxCTS1O/hmxcvG7h2kOWHYAe1cl4hXdqisrIzRpucN1B/r9K2t
HmtYYZLmWYeZsABY9M9aw5pbe9u7mZY3nndjsVRxgDArOMUmU1c5bV5VRlkhTcwcqGIx+H5
13/h/Vs2MZkj2yvGbSaM8YyMq36V5xqy3UZ+zBysS4IB45Ynr71p6XfXKLE+1naPCs2OHH8
P5GvUw9Rp8tjnq004n0N4KMV14A8reDJHJI8fqpByK14dX022jM9zdLFG9w0uDycEZBxXle
l+I7qy0T+zbaHbM2ZVnfoAeqD610PhxJrvUJpLbEqxRNEzzsAFVjkFua7eVNNtnBaXNY6XU
7pjpt5qaBrOx+a4eR/vNwBx9QK8T8Z/Em2i17R4Z9MntmsZy10lyoLFSflZSDzxzXeeMPG3
hrSPDs+n6vqMevay8RiW0tpP3UZwQCxHGB+dfNvinxJq3ifUrO41Ke2mks4BCDbwBPlXoGP
8AEfeuGrWs7I9DDYeTTckfQun6+lxJbtFp93YXE0Au4TcLgTJnG9cdB7HmnrqTW2qSMN3lS
tuEZPQ9xXk9p8YfE15d2Ca4lvPY28f2ZreGAKwTGMgj6CvR0u9I1a1+16bdxyxMOPnAaI57
g961hW5l5mc6HKztmt7vWPAs9xDIqJBK6pAwwGAOevXvXES6ZqL+FzFcXMNrFqIjZlwWZdj
7gB78AV2zPcWnwzWW1aJxKXeUA5DHcRwfoK88s9ZL6dEuo25SO0jC7w2VxuwGJ+pr4us6M6
03BdfxPWpKsqXuv3Sz4xlePTLi580J5UeP973rh9VuI7r4RWYfaSk+CTz0PSrfxJ12GCwXS
WjuBcnDKxjKoV69e9eXvqd5/ZUmmByImPm+Wexrtw9LmgnLuYoynx/bSTBcZYcf3ea7P4z6
gtxrWj2SsAbexjGR6kgmuHtZZH1OKbHzK4LDPQZra+LN75vjudnTH7mIIWPbaMCutq9RM6Y
Psd/rniePQPhHoNui77ya2Pkg9EXccvj1z0rwm4n+1XLXM/7525Ic85/wzW3q2rz3+kaek8
odbaMWoyfurnOK5u6b9ykkc0e5T8yng4HT86FTUNuptFt7i6papJpTzRzMEjIV1UYHWsXTL
uO0kKRwBzu4LHHtiujuJIpLG4KwqDjaQG+8fX61yMJU3i7R1bnPbmtY7FHYrdsxiHyIA2Qi
9vWuf1b7TcXMl30UcD3FbgjFzZARyclThyu3APBGap3hit7SWyhO4RgZwRz6nPepi2iZJM2
dHWVPDU7iWQjYQnHI9qdYCSNtLdhliSTv7k1Jooi/sBlgkJXaxYjs1VbO5nlkszEm5oZMKG
4BP/6606kvRHe3zhr5VWQIAqMR3zt5zVm3t5o1V3ZlZs7SDWVbx2wlMl4+6RSqylT0PTite
CWJhHFJKfIDfL6qK6TzZHV6X4p/4RpCmpQNOrKAqd66mHxHpWqCTykMLNytuSDuHqDXmWub
Lp4oo5GnCAfvccg+n5VFHCLXFzFceS0a7euRj0FWp6GLgm7nqMMLPEGiwyc4JlA7+horkbP
V4pLRDt8sjIxz60UtOxPIULojyGjLlM85zyc8CsGb7TEX8pcg85PU1qJMZb2WJFJaM521FJ
ZvNlVO1c5IqrGqeo/w54g1fSdUin0278t8fOHGVx6EV6n/AMLb1+aFYY0gtgF2fuk5c+ua8
3tdInQhVRGUkjBHWun0zw7bxWgkvXZpmOdqjOB7VjOEZfGiru+hor438RGQrcX7kNnEe773
41VudcuLiIoiTK+T8/mcA+9acWnaWh81lYjdtWIdc+5rasfD1t9qN3LCsNiwGdvJJ/HrXNP
kp7Ita7nDRade3Z82WQlj82AS39azNU0HUIonugkkqr/rHA+6fcfSvWLuO2tnCtYGK3kPyr
/y0cd+nSt2xt9OutFntNN8KyO7KS7+ZgE47+tRGvqrg0fM6qxuBErnJBySMA+lK6u0o8xVD
Y2cHr71NqSCDVJYfmiZZGGD/Dg8is2/uvsqRzHc5KbsAe9ehzXjclbizaJDLNKlvCFnkGQz
t8o9TXrPg1fEVpYWiWEUUcdtlwAMkkrjmuI8LOmpxxu8MchDAurgknnofava7DRLmaEACzs
/MJYyxI8r9eAoxgYr5nNcVGnHlkevhIJe8zWsJPGOoQMb+aOwtVG1nVB5knsvPXtXknxD8a
pNIvhDRI2srbzAbu4mbDzY7N7Zr07xf4h0vwd4UuEe8czXCf6InPm+d0LjP3RnmvnjS4tNl
jnvtXneeWdyzDzAC3OScmvMyjDxqyeIlHRbaFV6vKnY3bK+i0Szb7Ftu7+bI89htjiHtmuK
1o2SRTTXN2by9kORtb5Vat5GsriWWGytYnhUEgXEm4mqctrALdr0vpkU6qWWIn5xj0FfWRV
tTyU/euWPh3LcxXRkPlvKDzFINx46GvetEe9kjikgRpnZwbm63BcgDhVJ6AV4H4UvzYXUlz
qCkyTkMrwjO3n0r3vRfF+gx2UMZuLs7AFCfYTnPtivnc2jK14q57mEfLBpoz/Ht2bzRXhit
wW86MFSxAPP8R7ivPdPsbOO8WSMR3t2AZJbuU/uoiPr1A7AV1vxE18tZLJFpN6iEhpXvF8t
WGeABnNcVpUlhfXcQvJnu5BzFp9qmVB/r9a6stVqG1jzsdfmuzeu9T1GbS7k2EbrblS0l26
7VPqVFcJpegxajHJdTKF0+3O+SV+Ax6492Nd94iN1c2EVnqt1Ho1k2ALVPmkf29q5O8nlvL
dtPsreS20qxGSMcuc/ef3NepFaHnp2Rh6lMmp6zG0Fh5NrZwl1RRwG7Fvc10FzbPpXwqmlk
RPNGJC4P8TNkfpSaZokj6MkhV2m1KcFFPaIHua0fG4Sz+Hd7bGIFw+yNT1BHcCqbWkUPmXM
kecldYulgvrPUWaRFG0dMnOcVp6R4j1DTp0SaEfbWBHmyLnk+npXnGm6xqNpIv2O4llEB3y
28gAABrvBr2m+I7XyxBHC5AAZMgj6GupJI0cWj1phY2fhn7RM4aZk3h8/xEdKi0J4rbS5rw
EuzplmAxt9cGvGF1290eZNF1KaWewEuUYHO0n39K9Bl1a2tvDhttNuzKkzAKrdSMc5Pb2qO
UTViPWFLfaEb5/LkDeYecjHT61NoEzIfNAk8mM4yFyM9uKp391/xKbS0yA333f1J9a3/DVm
90hUHKIpcpjgnHBrroJ8yMKr9073S9AGsahc3cksjbJYhGq/KmxwSSR34AqfxR4Khj8EDXb
KNGkgXfeQt92eMnG7PXI9M4roPB8JGoQoC217MOcnqVBArqo4Re+Bp7eTDxzae6bfcBs1vj
YXpSj1ObDzaqqS2OB8O/BTw/PpVvqRuCr3MSybUiBEZPPGc1n6z8HrC+8cQ2N1dLLFcwNKb
gwKsilSBgbcDvXpHgv+yZvBelGG/L+XCof9+eGxyOvrUGp2/h9PGGl3T3wWULIpJuCc5wQD
z0zmvhMRVnCCns+/Ndv5dD6GEpczV/wOFf8AZw8PkhotaukIxnMYOf1rlte+HNloGv6folq
1nMtxukklSArKFXH3jkg5r6OC2AhyLn5D3EvB/WvGPEtxZv8AESeSwc5trYCRg2Rkt2r0cO
6lTFU6T2d72lc53J8kpPob5s7S3+FQ8tjapFM/lBTxjOCOe2BXC3+kTDT5oJNRVIJ4ozIVi
Hy4YOAOfUV1PiW7jHgKys7WZT9pVhIFflGOeea4B9TaTxHb+HL+TKxwxTTSYweF3HP4AUqj
hVrz5Y2syP3sKKd9C9rFleeIJr/ExAgWNDGQGThOcg15beaLDcalcWiwnz2OV8nhTgcjHau
+h8Ry/ZLq5ghk8nzWaaXbxuY5VffjHFeb2njC0j1jUL2ePzbogI+8EbHxyPbGa66KaVmYWl
a5zLRR2msQDaVKSYk3DGBmrXxnhmHjqPa8LLNbQujD+7tHP5VBqkk7zQeZgNKrSgAEHGRit
74hac2q3/ghmRpGvtPjRiRnHzkZOPQV0tfaOik9bM89t7a9g0YXHlxrbuxCKwyze9NTQ1k2
TRAs0q87v4Dng16f4v0+K2jjtYIDDGqxoI/TA61z0arFCsezaUOCc/e5qfiV0dMrrQ4zU9B
1m002S5KmSJju3qfbFctC5tGic7XLHcD6V7D4i1a1sfDLSPIEkkQpGg53Z4PFeQMYWWNhH5
exfmLDrVJWKi7o2tP1J4rv7LcyfuZORg5wfaqusXcNxqEn2VWKKm0M/GSOtU3ES+TsOV7+o
OKRCrWgOwSMTnLCnZA0d94WhdvDU5OzHIwx5A9aboVmlxZXLpz5B3DBzwDVrwpJIdAuZ44z
GMlDzgAVo+DUDxarGreWR5yhf72FppXkjCo2osqGCV7kuq5AIbaO3NbpileOIAhc9ABzWcE
aC63eYFZ0GVBz3qSbUZLdmLwt5eeoPOO+K6Tiepq/2ZqSRiVpUiA5CnqatGb7NE0pIlJwAr
dM/Ss6012C4t/LgeVxGpIWRcEH3qSe4iSFGYMzhe/cmgVjYs7y0Nv/AKTO0Eu45RegorEgs
7t4QwVXznknk0UhWNy0VxFGQ5EaltpZl3lCeAcdu9b7WkFtZoXCtMw3FVbJHTANVLGzTS4G
byhJcbAqoeQhzyTU07b2MT7vtDHMkmOFHtWrdiB1nDfSCRi+x4nBKDnGa30mnkvIbaFHeQd
FB+77moIriystFSG1bzryRg7S85Q54BB6n2rptEtI7HMssoN9OMSFxkqPw6VyuTtdmtjR03
QrW3ubc3o80SE45OSe4FbLStZSLdRxi7gLBfs2c4T61Xjhn1DxBaRiKT7Kpw7s+09OorqPs
Vq0yJFtVGYqiHqa86pPl1Yk7ysjN0T7VqmrT393BCbJCVRmQFvoPau9tSscSiJQqdgBWXa6
PHaakASXgnT7oGFRx1I+tb/lRqmE444rgcKtV88HZHU2krHyV8U9AGl+NLueJNsVyfPHoST
yPzrgLoG4uFkc7AigLjoK+gvjtDF5+mhYOTG2XxweTXz6EjK7ZGLFyXIHYdq9xT/dpBQp80
rG9oc6LqEU7W584YAkhbaw9W9DXuGmarfxaSl5beJGa13bUFzbBst6EqRXjnhbSrWe4P8Aa
chTzhiORRlV46tXbXNlJpekq4uAse5Sypxk9mx718zmHLUqcnU+qoYeLj76sUNes9V+JnxD
t9EWWP8A0aJ3kkRMLGo9QT1J4/GvPde8HX2mXZW/tGVQxVSOjY6AGvoP4M2jOmt6u5V3uZl
jwq5Jxzyfxr0XVPDunaoFNzDGWDbs7elepSqLDQjDoj5rEu9WSWx8Vwv9jMe2dwgGCXAx9K
l15Y7rS4byG2tHSJgm+JgHzn0r1f4seALbSYzqWlBmiHzSIeApzya8f+xeZCs6Wwc7h1+XH
NenCUakeaJzRjrqWtPdLcrJPBmFm2tkZ2+gFeo6NYzx2guWlP2fG4knBUY4rza1m0+S1/sz
U2+yEt5odgSy4z+ea9L0jVdImtoIrjWIrWOJQFWUHa36V4eYc7Xuo+wwE6cV70hPFAhvvDF
yLiIn5Q6uXJbj61T057LT9OsrrSLpYLmSEbtsQYqfxqPxXrOiCKRE12CbeCVEe4qPbpXOaX
rfhr7HEpu2ikVNpBB4OfX0q8upy9k7o83PHTnKLp9jo70PFePf3LedfycI1wOQDwW2/wAIA
55qlIbSS1SzjKvpyvmQpnfeSeg9VFOvdc8NRaVmbUPl3b3VFzJMP7uew4rlb3xNca1IU0+3
WytkOVjj6n/69epGMnofNqLOsbV90sNuJSJpXRSQMC1i74HqcCrFnc2mu6+lmYVms7cllZh
ne/TNZGg+Fb3UWzJI9tHjf5vXPtntXRvZNoFmz2oUbZFBbGMe9Wo2ZLR5N8RPDNqfEeo32l
wraw2EQaZohgM57Y715rYapeRmFwdscB3MFX36V9KDQZtb8OSIxaQ6ndBpGUDciDPOa5XVv
hzpcEs8MFlNEIuA4Yjdx/Wt79DdS01OXWTRNU0aW5Z0eMJudZD39vQ5rL0/UZbO0jgkh82G
BzKH3dPRW9hWi/gl0imbT5VlwoLxSfIWx+lVmSwtnW11GOTTr2NflIGAfQN6ijoLQvrrMV+
UZNq5/iUgg16x4InWMM4+6U2nPfK14Qseb026wRx3C5fZF/q5c479q958HwF7W3iWDy2eFW
2j2HIruwfvTMMQrRPU9DuEgudAu26PHJC/box/xrtNIttmkvbH7qSTR4/2ST/jXnpmEXhbS
blGw0V40WB2z2rvrW/trSwurm9mFtEMPuc47V14lLkcjy6LfOkZHgSfQW8J21viBZIWeORX
AB3Bjyal1y08N3WvaOkn2IuHZmX5fnULxn2ziovh4NM/4RZVdIhcyTSPIJFwWJYkHB7YIpv
iqPQo/FPhtbuKFRJNLg4A6J39q/PqsWqd1y6vpv8AM+phZT6nWNBo9rbZaK3ijAz0AFeIal
eWd14w11tPSNY2McIZedx6nA7V7Neaj4fsbNnurm1RAuMMwP6V4ZY3lhc+INdljhZVnuS8J
XGCNuPzr0cDyxxkZcqXuv4f1Oaqn9Xna/Q7zWNIsZvhdZWt7bgE9xhXBySCD+teceJ9G0zw
54W1XW7e2Zry9gjs4gpLMpYgu59PlGPxrufFWs3A0jRREoiE0GRHMODxjIPr7VkazHO+m2c
8syNKsMccwU54xnkH+tZe25qsm1Z3/r7zNwnGnF30PG5PFMcdjNp1qwNm8oulQHGxwgQjB6
9P1rPtfD0GoreeIb8MCwMqW8OAOB1b64rM1TWbp9SnS8gt32yEKBGFbH4Vv2ccD6e4t9Sax
kICmO5BKEEdNw6V6LiviQOTjGxz3i7UIdX1O9v7aNVik2iBY1wsQCrx7d69E8H6bJqXjTwf
BcqhXTtJac7xwQScfqa85vbS3sX2z6lG7BsGK3bf9Oa66Xx+/hnStMvtO09LjULvTfsivJk
+SUkPJHfOaVVSdNqJcPiRP8QohHf3RuQIogwZWYgZH174rxPU9c3LJFYP/ES0j9Megr1LXN
Emv7f+0fEuoub6dQ5VnwsZIyFx2ry7XY7K1tWFsI28pid8aj5vanR0gkdrd2c1d3cmpRedc
bnYccnjj2qBlieyAOASwOF5HHan27h7dySkZGSC9a1kbSTSXmBVJgMHA+8fpWpT0M3S4BNJ
D50YG45znPX2pl7HJhbZI9xQn7q/pxW/a2wsrOJ1G7OOQucnrisy+mube8E3leUztt2gYPO
aOthXOy8I/P4VdEHODksuMEHmtzwpCYZ79AcELLl+vBHFcz4Pu5F0kRoGffkFG54Ndh4ajC
rq2GC4TJ56ZFawXvHLV+C5lXMUi3kksRyVwtOt08wK0h3lT92prnYr7hIdvbimQeWBmJcMf
1rU5S5AgSGRVRd8p5IHIHaiRWdU3crF+eahNxHB+8VwT04PeoZrjzCA0hDH7qr3PvQBtWl3
OtsoUEDJ4x70VQt/NEC+cyyvz8wk2/pRTsB2VzqyNdOUhyq/KeRjNW7S2mksbkzKJZiPM2o
2CO49sYrlF8yPHAUocgN61t2IubiaU3N26jyTI/TBA6DFV1uzOxetYIkEc6SGRiwbDH7ren
vXqmj2EdyYyWCE8+Zz1x3rjdBsLW9ksLcyBHlYOVHOF6+nFerrLZ2No0UEfzNjL9xXFippL
QcVqPsI2doERf3qvkyKeuR6V2FlpzKC9wocj7rdx71yOhOX1a7t2mAcKku1epGPXtXexXUT
RAKQzBfugjNcE1CVuZlx0Ykkc8dnJ5BLyqCU3dz6UttP9ptknCkbhyp6g9xTI57l5CHgKr6
5oEDiV285grHIVRgCo54pcsTQ8e+OKjydPkaRCeiJnkAda+cp7+e38RCS3SMKFCsGXIJ9DX
v3xma4/tOyMrRzIkTBR0KnHUivCLSBZ71TIQRM7bh1+hrupyXsrsulfm0Oz0HxQttIIZ/D8
+F+aRrM7gVPoK6u91LTvEph0vS7PVzeXRDW8csAH3eoBzwPrTfDOhz6eHv9TmjgtliIguIz
97j7jD/Gum+E8Lan401TVJSZRaQ7InY9Cx59ugNeLKjTqVeZLU914mpTpXudh8MvDOseGdG
vIdVWOJ7mfzViRt2wYx1ruyDu6cVIq5UY604gCux0HJXZ4Lnd3ZwvxH05NR8I3KBvmjGdpH
Br5e+z+VBJs+aOR9oz1Ujv9K+w/EFnHd6DeRuGwYm+71PFfI+qQSW92wbI8s/d6c5rpwXNF
uLKVrXOd1C3ddcjaQKxltyQV7c4rv8AwR4fsdbmmkuEkaQMVjKcLjHGfauE16WNJLR4pMyx
xOsjDpknoK9S8D6nbyaUiaLqNrFcOq+aGJLL/wAB7/hWGYOag3E9jARUtLjPGvhVINJjtbF
Idiyxj92ACCxwcn61lRfC7VBYzNPBErnLLGXBPHviu81tlGjXMLpELpVEgaHIV2DZBIPIrv
bO6tdS8P2twERmkjD8HoSK48BXlGk1J3szHNY2cH0Pl+48F3qyKt1beU27aOOv41Jb6CdH1
KKZELJGwMhIr3bUoEuWMc2GRe3qa5TxBpyS6S7wJieFS231Hoa92FRyWp4kpa6G2Jlh0+O5
jUCLaGjAXAIxx9ea4bXb95tJlj/jDZbJp/h/XJJrRrSRgVtVJjQnIHY1z1/cCW+mTcCgPCj
ufWqUbO6Cx3HhFjc6XBbKMmCMuc8c54Wr2qTJZSxXEsagj5CrdCOvNZHhmKS1tGkbIaYDav
65qxr9o91pzv5m0hS2081H2i0ro4O5uyWluhsjaWQkoP4RngVwHiHT112TUdTuLhonjASFQ
uQxzzn04HFdRq07h1jRFCCPI9c1L4f0KK9s5Lq5xImXKIc4Jx1rddiLHla/2xpU0CTI6Oxw
PMIOR6Zr6S+GYd9R06JmzI0QVsnIGf8A9deQ+JNMjudiySKbgPlTH2r1H4dPJZeKNM8/eSh
RTxjPSuvDPknoY4jWB6Fd5PhDU7fpJZ6grZHpyOK7jSBBqugmG4jiuklt/LKyLlc44yK4vx
DIun6p4msmIC3AWRB75B/kTWl4O1EfYInUliFGcdxn0+lekoKrCXmeXJuDUl0OV8LeAJrmO
ODW77VFu47mSGSCK5KeQuflZRjlcc9elaHirwXqvhXRhe6NqqakWuEgSPUYA7RbzjcHBzx9
K9esyrahIw+86AE4xVq6t4p7cJIiOuQ2HXIyD1+teHUwdF6Sij1KWKqte05jyjUvhpo0ehS
NqmqajfXvl5IEvlxs+M4CgcDNcD4d0OTTNa1hbC2mj0lo12yXJO7zcchc9hX0DrK7tNkUpu
/p71wBJezuMDp1zya7qOFpxheCscrxE53Unc1/EVha3XwlgjuYldfs4YHoVJGflPrXnGn6X
NZ/D9pWuZbqTUEW43zHcy4UgAGvUfGTLZfDJI+DtgUAt7LXnMck03w4slE2wiEqpPUYz2r5
rF/xZPzR3xfuqJ88XUP2rX8SclWAPPUjvXZ65pv9kaPHNuTHlruUnJYkVhaTZrd+Lre2VgR
NdDJbuBXb/EAo8EULJGuxzyCPTpXQ5Waii2+h41qUxkxOimIk8bev5VsxTRafZ6FreoRtdQ
I8uyEn5WYEEZ9s81i6sQSFUhR1bA5Oa2NWt5R8N9Dk2Dy5rqTODkgYFbeR0LWxreIdN8VeJ
NCtfFV75TWd7ulSKF8EAHGPrXlfiBPsrRpCrR4H3eoOfWvo+RYrX4P6AkkZ4tyyAHpuJ5OK
+dfGzFrswRSjKLuPsKxpyvc6bWszkpVSWHzEIbc+Dk4rp9OtDcQWitjEUgBCjge5rlSqQ+W
VcFByQa7vw2N+kpIW+RpD29K3ehcXdl+9SFYZJFcKgwAAOlcfqd7cRyYVvO2tu3E9a6zUGa
UAImyGVwp9RiuM1uOOKUwoN5c7QRzj0pLcjozofDEk1vbecZNpfsT0Peu7bEXh8S2cj+bc8
cj5jjrnFea6LN9nMSyKXYuOF4PA716faW5m8KWjjKTLMxdO4Uj1renvc5KstDMcTkRqUION
3NSJBMEO5xGCMY9a6/QvDcN7DAY2ZjyJHfnj2r0PT/B2gJEIrjTY5iBncck1rys45VFHQ8S
l06GK1RjI0rEbWWJc7aWPTrsAOiskfQMwG4AV7dc6XpkNrJJb2MEYBOOMA+lS2UEEccYayh
eSYYI4PFUoMzdbsjxSMQqm0K0uCfmbHNFex3uneHUuijWMasOCAo60VXKyfbvsedadEt3O4
uHCAAkZ/ix2rdm+wpoKAkCViSrIDlR6H1zXa+LPhf5d5LqfhrZGzMM2Q+7nH8JPSvM306+s
r77LexSQSxPsaCUkN06+4rKnUjPY1u2ep+CYIls3uJVKb2KISPmYY7V6FY2fkLcJdW0jRsP
kbqVNcF4QUzTQRpKZUgti5zwQSa7y+1q9sbi1s49kjy2++QSDJHHFcGIu5WNInM6Vfyya1q
kEFwsKK4EshGG2/wB0Gu+8PRCZ2nVSsK8Lg8t7mvJrKJV8V3t9AQY3xuAOQW7/AK17X4fs2
ttMjOT+9Af6ZrGtFNJFpGzjIAwKeBgdKQLUGpXkWnaZcXszBY4Yy5JPoKulBRvIbZ83/FLU
pf8AhL9QaQrOIv3KbscDHQCvK9LiR7UO65SKTZJt4ZDxzXQ+KdSbUprjUGwWmlZwM5Y5rP8
ACtkbnVrhCi/Z3j3O8hxhu341dT3Kep14Zc0j0bT4Ym8Jr9kElxFK7hlZ87CB95q9F+D1gt
ppOrOJkmV7lY/MXoxC5P5Zx+FebQanpkXh2fRrGRYr0ksAhBJOOmfevV/hDEYfh1ChGH8+X
cD1B3V5uF0lJ20Z343SmkehKQO9PIzSAAClJ4r2Y6QtI8Uq38SzWU0LkqrIQxU4OMV8ieNb
lF165XPmsH3bie57fyr6l8TeI7DQNKuLi7c5EZ2qBnJxxXyDqkv23U5Z5H3GRt59jWcV+8c
il2MjUMXU1obkbEU43Y4L44Br0DwraWUOkT3HlW0pQBh5a7nUtxgV5xqk4iZMKrqp3Mrng+
+K7zwkusb4ZLCWxkAXbsdtmQRnrXPjL8uh6WDtszW1zUNcvdFLGE2dso+zx7QGlds8bq9M0
7bo2k6dZRjzIkgVZGbg7tuTxXOMP7e0i/sm0mW31Dy8k5GAV6EH+tYen+KkTR8XSE6hA5ik
jkbDDtnHftXDg4qSatsaZlCVk90dbfXpEu8YIcEgMeQPX2rl9Y1JzZyw2xbLj5nJ7Gse91i
7ll8l/lUkbpFBO4HsPas7UL27ms5FjBkaXkBFK7ADwK9qDSWp4jjK+iOeju5Le7iEGVVgyt
juCamUxrdCYgiMH171TWx1WB90tu7f7vYYqP7Q0jpE0bIMBiG4JrTmvswSezPR9I1RrazaS
YZKjKp2APT86TVtXkTTpPLA86U4UMeenPFYq6hEUijtgHZY9oJHG6s2RrmTV1Fwv+oB6nPJ
FRFXd2abGZqUarbPKp3naOpxjsak0d5ZYYLZmkitYw2QhxvGckVl6nNJvkBG2N8BUPt1Oau
RXa2+kpbQ7i6Lhm9zW1iDM1Jo3vy1rhQpOEPbHv3r0zQnmikgu2HKwxygnsQeRXkcr7Fkle
YJJggDnJNes+G3D6LpJDKTLAcnJIHNdOHV5mFf4D0Hxu0V9qaXsJ+WaFHz6nFQeGJ/s9nDL
yBHIFdRxkelUbu5WfSbZApeSPMeSf4RVnw0hms7yA8ugWRQOlevh7Rqcp5dVfu7nqT6tDaX
lmzSECXAPfOeldN/rYiMdK8uuJXl00Nj96hIz/dwMivQdBvv7Q0uKfOWKjP1xXLiqPIlJGm
ElryPYlnQTQSR46qRXm6xML+5swCXkkVVA9zjFenNkT4I4NedXouLDW7y8hUGSFt4J55BP+
NZUnaMrA1aRe+I5X/hBZwhC7P3ag9zkLXl6up8FxR+d8qo4JA6fhW38TNSni8GaBFNMVnvZ
TNJj35/ma5GWVo/BzxwzqX6ZPG3jqa+Yrxk25PuenHoefeBohP44skYAlZGYHPIAzXV/EC0
tprmSGEpE3Mm5geTjGK5bwGjp4zjmcoGCucg9ea3fHc8kUssZYsxUnn1J7Vck1URo9zyG8h
YzgOd4UYIB6j2ro9dWOL4PaWsTEk38gJ7rhRXOzKRMrSyAktnbjgCur8SWsi/BbTrtV+U6l
KC34CuiTs/mdNO7Z6LeSiX4ZaXDKwW3S2jAYr/ABbcnP418z+LZzHqhkVgCybSQM5Fe+ahq
H/FE6aVRvLazTqeA2MZx3rwfxNDJdXAWOQgpyRt9etZUo6s7JWsjkY5YjOkjxl+Qx7V6L4c
CHTpXjQKuSwVuxPpXBww2z7maVlCr93jkV3+hrGuio+8syn5R6iumSEiO8uCHPm8FBn0Fc3
cEzrDcQrGpSYAyMevvirer3bu5+UgBtucdD3/AArCCs0pZWU4fJXBPHHWlFaky2PX/C3g+K
+08XMkm93bf8mAOvSu50vw4Ly4WWNJYLJVKszHJmI4OPaoPB1ukmgwqJAIlUswXqfYV6Dbe
ba6dDLGMKRiNP7gJ6V1RSWx4lWo7tE2mWdraqtvBCAsQG5sfpmp7iZlMse0glsHaecURK4t
ejbicEkYyfWs67n8uGSZx+8AOBnO41s9kc5HqF1cmFU8siMnIyMBQO5qoNYjtYBMkZubjcB
vA+WMe5rJvL25udPjtS4+ZsuSSOOwqjfzXBhaB9Rj8hNrKkS4APual6GiV0b32tJB5lzeIs
rZJAI9aKpWU2lR2cYazScnnfjrzRU3Qch9GymW8EUlvaD7IUxulO1icelcD4k8H32sQ3Ae2
iSdSTDIJAzA9qPCfjC4ntSb+TfhvmYHluOldk2uaSbBYpZpDK5ypCfd+prk9lyyvDQv3loz
yTwvpev+HtTmh1ONktXG3zlIYKo5I46dKv6t4rjDTTGZWldwgIP3VAOCK7xLi11B2jEiRqY
2O9eOAPfrXlPjDQV0y/8AtECiSJvvccAkcNRJXl7xrGRveHL+1itoZhGskrMHf6nk16vpfi
y1vbkW7WxhJ4VgeMV4J4W1EWmmubiL5j0Zefl966aHVInIK3JAJ5yduB7VE4anQr2PfEcOu
5SCPUdK8w+MPjCz0rwpcaSjCS6uh5Z2kHy+R196wrrxfLpVqBDqDR4UkDfkj8K8R8U6/LrG
pPcXEzSbmyWYYJPrVU46WJdzE1K5H2KDYWXyiNxPUg9cV0j2EtutrEuoj+y541lLQrliG6g
9+MfrXENdiW54kAXgHI6c9a6/TorvP2dJI7qALmLaMmM5zt9+azxHqd+F31PSbyzsbr4fxW
sWhL+4kAt5dwSZyfUjkepzXqHgD7LoXw+smuLxJZJd0hw3Jya8jS5vJfDN1aSXMVtfzDcyq
S0meBjA4UYrU07VbhvD9iILNXnth5MytkBccCvNoX95XNsVBNI9jfxxo8ETSTmWNF/iKjB/
Wub134pWdpCf7Oj8yTacK6nrjg8Vxc+matd2+yZCJDyCyfKnvg1FL4S1mWFkVCQcfMADu/A
V1OrGMbTkcfsjhtW8T6hq95NLf3DOx5CtnAJ7YrmLm7Xy5CYQjN3C163b+AbS3TzdUaVmjy
Pugc+vrU0HgGzu2JEb+W0fEj8Y/CmsXSjoHIfOV1vlmExjbehwM8AirdvqWrWsqyo7IUGAV
7D2r6Kl+DOj3RUXV4IAig9csw9qut8CtBNtutJbggj7ryFT+AxV+3p1dB+05Njx/Q/HF2HV
Lx/mZgHIyDIB059PavQrrwzY+MLeTV0vYP7RKZCxJ5Y4OABS3PwCdpBJpt464BLRTngn60y
L4Z+NNGihaFmZInDLHHhyADk5IPIrgrU4xtKk7M9GliadSFqhg2GpXOm3LaRqtmsjJIqbH+
U49A3rXqvh238N615sMdu9rcrw1vOoViPVT3rmprPxF5Rub3Rkkyd4J0xpHzn3NS+FtB1jW
/GMGpSC+s4LRjIfOgESHsFAHr/SsuerLdWIrRo2vFnb3vgywazZ2RdwU5YKOR2xXLX/AMMo
JbM+Xbo7MgxJ0P0FewQQhYVWU72HcipDEh5Iz26VvQhU+Js8uTeyPljxJ4VvvDq7rWMMI1w
wPUD1rBeLyrFJVBZR8zN3ZvSvo74g6ZaSaL5ogTzSdpb1XvXzTc6hvjW2iyqF3bn64r0qMr
3j2J8zn715LiQAZ3sf4uw71qW+n2cGjSTyTq8p5jQngjvWaqfab2VgcKgPze/pVrVppjpgj
hjC4XJ4xnFdiIOb1S5VXjZuQ5wRjcx9AMV6xocoTS7CTCxhbVRsj4xk9BXjts1tc3sc/lSR
TL1RjytesaNuXT7e3DB2WPzD9O1dFL4iK60Oq/jcR8YbOc8c1ueD1L6xcQEHDpjA9q5q3WS
KPbLwHjD4HPeun8JSbfGEI4UFSQM9TjpXo05Wlc8qqrxZv61ELC+gJ3bZouSOmRxW74Bv1a
3msnYCRDlQPSneM7Iv4aF4o/eW0gYHGMKetcj4Lvlg8QxbmKbyU6deaUp+1i4sKceRRkev3
HqOtcFrETjXb6Ij5Jk/mtd3cjdCT7VxOtt/xUkJIKqVVSaywseZuPkysRLllc82+LU6m/0D
SQwMdvabsgg88f4Vx93Nv0bVFZo1UIGUN64xxXd634ejvdVmDzDem5Qx5HXNcP4i8P6hbWM
yCIsD8paMZ3c8cV41XDyi9jvhO5yvgaJT4nR4cMVU8N/StLxk63EdxPM5WYfcUdAOlVvB1t
Na66yxxHzgrDDLyD2qvrrTul4LiNlbOFDHnrzXI/4hucLdWwVYgpyp6kfXpXperWIf9m2Ms
GHlXRnwRwRux/SuCZDJNHGsmFXooHU+n517P4wtXsPgbFpzRKpMCuRnoc5NFfePqdVLc8as
PEH2zwNHpwkJltZD8vUlcZX+ZrzfV7lRdE+afmUlu5BzwKsadey2Wps7tmEgxSqB0xyKz9V
+0Es6WarCGMocjnnitYnQZ0SySsgmCjC9VXBA9BXoOlRRnQBt6tn5u5Pc1xFtHc/bY1RF5C
vhhhTxXdaYNnh5nKqrDp1wKopbGZexwx6dIrSZJyD8uc1ykgljiW48/wCQth4+mD0xXUXLh
Il5XzHzlhXIMN1tJE27eJs5boaqO5L+Fn0/4Ctln8MW0g5duQvtiuutJBMbhA5kUOEDA8DA
9K4vwLqMmm+DA4iEs23airzkkV1GmRrpFoYZ5Qbm4TzpSTjZ7Cu17I8GSvKRotM8WnPI85C
ocK3TbxzXMPqs1/duFwI414OcYHcj61Nea+l5Y3EKkLFg9eWxXMJcAl45HIEjfdUZOMcVIo
wLN3qUCRqkCgc7gDzk1klb2489i7jPzYj+6a6DTY9CsofNuka4lc8swxj2FXZdc0dTiKyWR
87YY1Q5NBonbSxylk0RtEMstwrnOQq570V2UGnXjQK8mjvGWydoyMDNFFiubyINGa4trhZI
nYtPk898Ct+DxFGLhYrwneDwC23Nczb6XqFq4RmdVyRleePStcaBYCJTfyOsk5AUbTz780c
t9S7o6Ia2WQXEd6qYBAhVgfxqxFqui6layjVJyPOUIC75I98dqwovCenBRLCyyBVzt3/Nj3
A6Vch8LsuLqS3REVumzOBXLJ3Hsc8kCQ3ZhVzJCGwpU7dwB4JrRTS9TnhxFtRFPG5txIPOa
62LQItwaP5Y2XJBjUZ+nep7fTPIkVZbJJRnoHK8+9c8qttDotdaHB/8IXqN+nnT3UjAdwM1
l33gTGmpqMMhuYS/lsShBRh1Fey2U+nx3620Vp9llAIEU0h2t64PStL/AIRtjcyPFbbbScn
zER8rHJj5XH0/lWMsVKOqLhGLdpHzBqHhC/tJmKdGG5QOmPSuq8JP9nsGlWKP92gXbj5g2f
517ofC2n3WlxRahYYlfg4GCCBg9K4XUvhff6bMuqaEzjbJu8vBPT270p1VWiaUZqnO1zP0u
5i0YNPdQoks5y8rnJArX8L3+jaf4nYTag5sNWOFywBjkB+8R/dPSudvllciDUj5V0zbdxG0
j1JRsfoTW7pGgeHvsTRW9lc3d7LgLPK21AfZRksfYVwpOD5mm7ndUcakeW57NFpNlb71jVs
N1LtuJ/OnNaSQpthcYzn0/WnaLZ3cWg2cV85luY4wGdxtY+mR2rRa1SVQsg3VyvB1pTstTg
57GVDpNvIoNwFdlff8vOT+NaBgjwUj/dg8HaoqZEiRtuQSOwFPRkZiAMHGcGuiOHlop2TIc
rmb/Y8DTiRyz/73PNaQiYDG7cB0p4DBhk49hTgea9Gjh4xVmZSlcFQAc04LijNRNOFBOeld
s3Soq8iVqSEe9N2KOAMUgmBXcelNaXkBa5516PKpFJMkwFGaZI5WJ2BxgdfTiq1zfx2s1qk
oJFzJ5QPocE/0qzJwrHHaq9pFwcodAs01c4DxHqZu/D9tNInlyB28wHsQpB/MYP418uJG2o
as8Fqwedld1jLYCqoJyfTivpXx/aIdI1AWLtJfToWSBWwWfbjgepHT1r5R8D60th4m1KPUL
fdPHp90oilBHzbMYx2/GuDL6zdNy63OipDVdEX7EIxgc4dXYsQOTTNev4IbctKJPLLbeDk4
9hXJJqmo2s8Dx3MfzfNwRkKe2Kiv/EUM0ix3jqqIcsT3r2r3Rhy63RZ09UitpLhXLu75DHq
R717BoiCWxt5F+75CrjpnvXjjSW8jxJYviGRctg5BHoa+kfC+jI/wiuL94FE8DxbWXsoUZx
+ddVC19TmxD7FFA6iMp/EvQn3FdB4WaP8A4TCwRhwzf0rBtwrpGAg4JXrwK0tDkMPijT5nB
GyYAke/FddOWtjilH3We5a3bCfw7fxMAwaFuD9M14lpcnk3MUquwMciyFvY9a98mQS2jRno
6kH8RXgsURWa+hA+aJmQ+2G4rCnKzuazjdcvke8owlsVcA8qDXE6uBJqjbz820Kvsa6jw/M
1x4etHJyfLAP16VymuPFFqbSEAMMfMT7114TSo0cuIjzKL8jndWRY9Zd+m9d2OxqG/Hmtby
xtggYPpV/xMubi2kjX5GXn3FYvmH7LIp6Bu/atJjg9OYzPEPw91fW4bjxZ4T1hrLV7fMT23
AWYAZ4PYkGvCNR1jxCtw+m6yFScE7l8v5ifc19Y+G78/wCm6amFkmKyKeowBgmvnb4keHrz
S9fnvRZy2dvdsWRrlw8jjPX2HpXxs8Ry46eHat2PosNBSpqaMHwtpFzrPiLT7IKB506g/wB
5R1J/SvZPi1bZ8D6i0S71jjQA9OM4rkvg7pW/UrvXsiSCyTylLtyXYdQPpXV/EsXV74QGnW
xaSe/vFhjUMBuUDNZ1ZuVaMTomkk3Y+VYbaUXLjyfML9FxjGQKy73SLprt1EUghJAYnJ2r1
Neqx/DXxa127TRRwbGGd0nA7dq6JPhA8yf6ZraRh1y/kAkn2Gelemqc+xyuvBdTwSOzjnvJ
I1k+Qnanbn1rr40NppP2XYzKVHfIOK7TVPgxPY263+n30cwDfNDKwRh9PXNYd/pGoaLF9j1
LT7i2YLuAmjKqQehz70OLj8RUK0JbM5K/dBpTNJG2/dxgdvSuaEVkkEpMrSO3IKnjJ6Vu6z
dTkCIqbdlbpu3Aj1HrWDbWEk07RZIAOdijqc9qItXNZbH0J8Pxdv4VEdpF5l1sDDP8Jx/hW
+PBvivUz59wFgVgQGlbdtHsKpfCxbi0hEs1tJbW5UEPMuN2Bjj1Fe1x30VzalSBJ6NjpXqW
U4p+R8/VqSjUdkeSXngbUoVDRzpJKseCVO3J9qcng3ULmNCVjgBXnnLEjvXplzGFQsyscjk
gcZrHSKdpg0JPlck5OK55Jp2Rak2rtnnl14WkizEl+okXpnpmqJ8O6rpji8WVZ2QZDq/KfQ
V3WqLG0jzSKAO4IrHSTdcIyFmQ8BcYzgfyp7LUSk7mNBf37QKftFwx5yWkOc5orp4rRZIhJ
5dupbJIIyRzRU3RpY6Bxpt4/wBjtr6SCY8I5jO3r0zW8mlpOfL1aCOWMEKksWQw9+TVS81e
ztJmiLAAnfkEYHHqR0qlc+ObRTBZWCi8u5drKV+YR57n2FaOMbttkcs2rIpa/oAtdU+wQSy
zI8QaP7OcSvz3xXa6Xc6oNNSO90ItJGuSysCPyPfFTeDpraXSrrWpH+0yXD7fM2jcrdwe4F
R+H/GOm3PiqfT72MWwDNHvY4BcdM+maznOEY3ZcY1KkuSKvY27S0MxExtpOcNulUKCK0Le3
t9R0k3KW27aWVlQ/NuU4Ip0Gu2szajbR3NvHJYSeW0crgowIypz1APTNebHx1c6T4yvYtOt
JRbRuJLmy3BskjDshHBA615NadOHvPU7qOGqVE4rQ7i5sNNuHkgntzDZTqreZIMeWTxkHt/
jVfSbmfSbjVPC2qzqf3bPZTsNrTJjoT3IrmdV8QQalazWGoXTQR3g3W6AEOMOCf05rO1bX7
vVpF0PU8g2sgMNxs++OgO7sfavM+twimktz145fOTV3tuew6RcR3WnQzzRKkhjVipIyuR3r
TQRyJ8uMdRXguieJ7tdUl0uGeXyI0ZWklHBBPC12+i+KRpti0VzKHS2dd+AWYRn6eh/Slhc
dCLVKotO4V8snFOcHc7LWvD2ja/Z/YtYsYruHO7DjBB9iOaqaH4M8N+HZWn0nTlglcbS5Ys
2PTJrnD41kuL9lkvrawtJFzFK4yOvc9s1dm8Yzq8MtvFDLD0bDff91Ndv9qYWNk1pscry+u
ny9bXO0UqQcHOKew+U84rjNO8Vebp9zdS8PFJtKsMbQelbMOuW8sNpIXXFwmRzxn0qaeb4d
xfOrWMZ4WrB6oZpV7eNbXbagiZhuXiDRDOVU8Ej1rQe4txELnzU2Do+eOe1ULS5ldbmNEjS
cyM6xscEjPU1ieIHe11Ozt7edVa9bbNAw4dfUehB71xTxSjS5oaruOnS558t7HUG8iaZUDg
EckZ/Cs+fxJYW+vDTZJQshTdknA9hmuBk1Jr+ef8Asfzbi6sHxc27HDoFbg+4PrXN6vL5mp
yXCW5LTqQEL8xyds/XmuCGOxEruWjZ6lPLoPdnvCXSvGJVIKkZ61z3iPVm0nThq0TJJHEQJ
UB+8pOMismw1S3uPBK/YLox3FpCqzxsPmUgY5B7e9c+l29xpcRmgaWOMPBLHjoCcqw+lY4j
HVJrkq/8OZ4fAuTcuidjvtL1y2vrZDG20EFvmOMfWsbTfFov9Q1ARMs0ET4hCjBZRwTnvXG
2P23T4ynnyT2jExsrqcqD7+lSadZtoep/2dZ3iKCm+GF+Sw9Aa45Vqs6doy1W3od7y+jByu
99j0m5MeqyxJGGH2dPPGR/Fj5fxrP1DxRDb6QrMP38qSL5Zb5ldRyK8+1LxDqRu2V2m06V/
lLDo2OikfyNUo7iWS/k+0yu8kg80Fzk/N1GPwFd7xjnDXd7ipZVLRz2MLxZc32tw2Ei3gtW
bYPOL7GG3lT9QTXnfiTQtRutTtPEN3B/xM/OFvdSRgCO+B4LcdGI6nvXoXiK2ZpPtKWsj2k
gKsqjK5Hf2pIbFdK1S2gt7eXVLW8s0laEncWHOcduD3rtw2IVKmuXVmmLw8J1LLSx83aj4O
1OBr5rN5JGt8naBuwmTjJqDxF4H1rSrHTb+S0eWKS3R5XI+VHbJAP+NfRxttEi1Vr7TRKSg
KyW0hIJwOAR/FzTJra81Tz5dQt0e0ki8pLR4yCp/wBr1Azniu15hdqysjill8qcE7nzbodl
NNcRhN8ch6k8Lz/T3r7S8HwXx+Ck8EkO6SYqkeznd06flXntr4T0OTRNPvUeCaayiNvMFXl
gCdpC9e/T2r0TSFaHwIRFMJoWcwxyCU5gB/hKds+vvXqYPHRqO0dzysVgZRhzy2OOiSSCdU
ZCrL8hHvVjSQE1qJ2ckbww9sHmppLd4YGiQoSTuUg8+9RWaldZtwFba4BLFcZ55xXqQrJzV
meXOk0rH0XEQ9qjDnKg/pXjN1GLXxhqtqIs+bI+Px5/rXstoyPZQtGflKDH5V5P4jjaLxze
uhwdobP4ColK1wavax2ngW483QWtmyHgkKMKxvFFuE8REFcLPGOferPgq4A1DUEyAJAJRz6
cGp/GUYe3sb5QRh8EkYOK7sNO1VX6o5qsG6WnRnM+IXMul6fN6KUGO5rLaHdowulJJ3Yzjq
a2dSjEvhTKcmCYHPoDWbpknm6PdWjN3yPY13SSV/I5IXtbsRQyNa6jp96jAFJFVwP7pPNWf
in4FXxRYC7t7ki+t12wxNKscbjOfmJp2iQLd34tSoZ8EhW/iwa3fH2p6XpPhm4uNR0+K9ZE
ylu67gDjqfpXwfElNwxFKvR3bsz3cBUdnE+ToNUvvDWpv9i1CSGWIkOMgpu6FT2IruLHxsv
iPV9Mhexjja2R9mGyplb+IZ9q8o1G5/tDU5ZptscTNuWCJcL+dW9P1G30u9t7yQCKOFw5wQ
cDpXfCK5k2tUd9a0qbsz3hg7zSxfad7EAuvGB7VnXt+YQu+RQHxGBGw61l3V7b6natNo98t
4kqlg8bY2jjhvSsu306W5kWJI5pZyylkROFHqSa9Ll1PEutmaM0EU9piOZnmm4j3HcMjuSe
leneDdcOs6bFoGs29neNZx4YzgSbohwevORXF3Oi6pNaJZwQLFGjY3sRnB6BVHeui8MeFJ7
TXXnWVbSeztzKMEZlI5wR2GK5Mwoe1oStutUOjNKdjwHxPp1haeMdXhh0b7NbJcv5EUy8oP
Ssa2WCIv5cESlhjcF5Fdd8Ttfutd8QCay0ZrSFOX2tu3HuS3euIjNwfuW2zHOXkGDXJQ5nB
cy1Pa9pFaHonh/xbcWtoljcATrCu2ME84ruNL8Q301lNOiABWVMDPr1rwuGa8+2wj7RaWio
QWZ3Mm8HsAO9dzFcapHC8tjI7WoOCUBz7ZFenTqK3KeVXppyvE9hXUCS3nMPLK5X5uM1Vt9
R06W8aO9fahwAyHgGvIrfxFfW9sZBdMZhwUk6HPXOap/2veHAMxWMtkhegrRtNmMYaaHqWt
2c8ku6J/NhPReMiobHQRFJHKJ965zsLZOK422128dox5u4A52tyK7Lw/qP2y6hae5t7dPRW
4qkk3axErrc6yGGHyV/cSDrwq8daK6GwsDNZI4vUwScY6HmitfYmftEfOF7r9/tuNKZ1ZQo
IRjke2M+tdFpd7/Z2lhdOd/tEqBZmZQePQfSvMb1ft85iimIkGQ7/wAWR6VcS+1Kw04PBdC
4jibYWddpQn+dcUu1j0Y6aJnqek+L30q8kjluEtJLoBXV/lU46H0B960NS1Oyup0vfLkN3K
AjTR4ZDg8dOPxrxL7fYS6zbi7vWuEl/wBa56KP/rGuxjlkttOk0+z+yxQqctM/y7jjIOSe9
eRiaXM1Z6Hr4Soqb5ranf2N/aC9DanCZ55AY5mHyKw/hYH1HvWLFrNz4Y8QPLbWb3Fo0pyz
DJx2Abt/KuV0LUtQnmmtkuBMM7RxuRh3X/69bAvb64tooradIjE/zQuBkkdt1cUsO1J3d0z
0+eMotrQ7SS80vxLr0T36LaEAuEc7VHtu6Uk2tXIkuLyxZPMiZcDzARIM4ArnoBcpcrI9gX
WMAeTP8ybj13Dt7Yq/p0fhWygXU7Z7m0vIpFW5SVPMRiTkbR7YrklSjFaa2OlSckotaMs+H
oNT/tJ59U07MV2GQlm/1Lds4rrrXTRNp08r3BntiP3lwhxgjoM/hWAohQyz2MKyXV38ykMW
yfUjt9KytM1bUHT7A29PNZklSI7N+cgnb0yPavPqwlVfMtLHqxoyUeWLNGea0f7HqEUzvYy
4QggEMM91PuOorWmllVQBDdR2Zw0ckQDIhHPNcgkK6U8eksl1LChM0TSx52j0+laUMhvXHk
6hJFPbjDRP/qnU9MilOndK+qOj2UFHmW/U6WHxBJG1zaTz2++5gUHGCGJPH4itJLu0tLWPL
CHaDiRhkKfQ+lcJqccM8SXNpbfaFicFwhwq8889q7Xwbe2XiXSL2zn08wopDCUHd83THPWs
61H3FN7dThxKp0Vfc3v7fhu4ra3WdPt4VXSeBwyjP9Paq2s/bLbVtIvb2+8+NCw8wnABPQY
9K52/8G3Gkx7bSZo4mOBcWz/c9iDTBZapLYeVZXkF/GhwQ0uGU/jXPGnBaQl7vY46VGlZTg
1br/XQwINVj/tq21y2u3sJ2ZllMR+9z19PwNbV1daZquqCa8U212wEa3cYIt5+43D+Bh69D
WQfDN/b3nnuIl8xcSQZBDk+gFaUxfTRG/lMsSY3RkEcf1Nds5xSUY66HYsPCoubaXc2bCK0
1ZzHb3D6drFvmMyK4y4/uuOjKeoq3b2+uWXnWMduPOuQFQycqGH8XHQYrjtSvrRJvtGlxAX
eB5oYYVl7fN2NdR4H8SQwzXNrqU7eaOcMDkDGeD3riqwqOnzLbszCpSnCEpRV/LzOti0vUE
uEuTMkUiworRbcqzY5/CuTvLvRf7bZrjT3TUYTtZoZfu+hxnFautanaapdILfWYreGWLBjd
sENWE+lwW9wq3LLO0vzJLHyrY9TXIlyu8n9xlhqSkuas9bbFprGTUvtaXkYEin90xOGQjpn
61lRW13avG94sYvAdkZXkEeldLrLafq1vCIX+z3K4QsDx06n2rKuNOfS12386upAIaJst7N
zTp1Wk+h20J6Wk7Pt/kVPtws7ee2awmiQgl0YcDPBIzTLyGzuJft1jdPG1oRDs2ZXAGNvqB
WhNf3V+sVj+6fcwCOTkkZzzWZp+h/bJpoLd54L3lnIkXZICfU1105WXNsDhFrmq6WJ7FbDU
kZ7zR1t5g3+ugHf1qJNLup7yzed2GQ0kcqj7oBwM+ucVP5GqWF1El1bCORUw5tphJu544rp
rl11DwwoiE1lLGSQkiAOwGe1clatOnKy1T/AylUVOzjrFnAazAjaqi28C2VyH3SSouFkx0O
K2DpmsNBHLZ3VlGT80is2A496eY5ja7rhhMI2AcEfPg+h/pTba0GpXDxrciCLaU2kZPPf8K
63WcUrO1upu4J032IlvPJjUTW6yxREq7LGcqe4B71dl0yKTRdJ1CG4V5InlDID0RjkAe9Oa
C40a0NvePPP5o2m4HzKw9hjFZTpbPYF7TxHMiI+AjLgBu4xXZRxtSMuenI86tgqdeK008j1
G28TWemQ6baXRKxSx4E7H5Q/ZT6Vx/iKO6vPGU0US7HkRZMMRgrjqG9Ko2n2S6gtbGTUXkU
5ZFyMbu4NVZNMu7SWRrhi0Kp+7bzOT7E169POm+anWauzzKmUwtHk3XTudN4W8seJVs5ZFk
UhstGeCRyFz6V23iW1W60WUYyV+YV5xok8VtfRahGGaJZPnkHb1Fd9da5p+o293p9lL5twI
S/Tgema93A4+jUakpa3PHxWArU04uPn6HKQKZtD1G3B3sYg4Ue3Nc3pEhXUGjA+WRcn8K6f
w7HMs8sMuS8lu/GMZ4rltHjKanC7NsXey4Pr6V9K68JpuLumeAqU4tqS1LemTPY+J4nX7yT
YP0zzXW+OvFWn6NCmntpZ1rULriOwiALMv95s8BR6muB8Q6pp/hVJte1wl0lkKWdpC2Jbhx
157KO5rrfE9/pVrpa61e+GLiV7q3RWuY/mVAV4VmU52+tfOZvODhBLVp6npYWLV0z5L1u4v
LjWLq4uILWIPMf3CKPl9uBTbH7MZtl1BCiseCq8j61q61dPNrF3LIlraSyttghij2oq9sZq
lbPfAO00sf3sbYxuP/6qlPTaxs20mP1LxRf+D77T7zS0EcUzFZFYAxygdmWvWdO8QacdQ2X
zwwa9cwRzSQoxIhRhkKp6Zx/OvJfE2nSa3oEIhIkuoZVMcUYyT7VDpGi3GnXsj6vMkmtG4i
QIJdzIrZyGA7gAfSt6FRp2ZEoRlC59H2V4ZLVlQN5gI8tgckkdDV/RZzD4jD3O0KytHN5rh
cKy9yTXnGra3qOieCJbjRJ0guyRE2HG9U5J2g8/jXz9rOp6m0klzHf3FxPKw3PO5LD1FVWq
SmnDZGdKiviPZ/GfhezOqaxqVnfw2Wl2UyxO08vyfOMqAR1zg15+n2Dzxa2+uaXNuQEMTkL
+daxmfVP2YtU1SKVPOt9QgSWLO5jhSAT+dfPc17bXt6kYRIFYL5kigjBHtXPTg4o3S7nq7x
wwa1ErbWZcsJ7cjDH0+teieDtTMGogSXL4mXy+f4Sema4f4a21vqFza3l5NFBpFjIJbguMZ
UdeffFZd18SIjr9/d2Gnebp8d0zlk4MYL/KB61cX7xMld2PoPUBo0MbW98qXMwAwAoJOR61
wfiKx0+BI5bKExo/31H8JqfRJz4ssft2mu8mSDLlcbT1wa6dPBiMEN9JlVYM0cYI3Z9Sa7I
pvY5FaHqeaWwupJV+zx5bHGe/tWxZ6VrcjogtniQHJDHaK9AOj28NokFnAsJDYB25x/jVr7
E7EbvujBx/WtLMTqMy4/F/iS1hS2WyZFiG1Qq5GPrRXQRW8nkJ5QO0g+nqaKOaXcz5jxe6t
PCUNxJOkeoWVyDkpIpcZxz09awri00tmWK21Dy1mO8tMrjB69K9WXw54ns72We00uCQSY/4
+AMEcfdJ70mqeKdDuLdrXW/CkYv4mMaLHnDdsHHb3rjhF8vvM9J1Fe0UcDbWGiyXEFxN5Al
hQpI5GEc9iferHlWF9OTLdQQPAxyvzMkq9m49Kq33hvUpIo5YFJWaQkWMCk+T9T3NOTR7uE
ySFWiKjARiN0h9BXJLlve53QcraIalnAZZDb+JbS0XbkqiPyR36Vs2DeHzKJ7rxBLIIiC4j
tT83tz/APrrGitnCiSe3GwnayqfmT296ty6aY4lWKESQSfMJM/e9PyrKdpK1zopxkbMnifT
lR4NP+1iCWThrm4XZu+gBNYkviC7Sd7F3SLEm8lpCykjofesq4Z0jaOXS4JYwNrNn5lPrxV
KzkkWQ+TEfOTkCRdxyfT2qadKLR1vEOySO7/4SK6igt7uO4jhdBvDxpgH/wDXVbTtejM7fa
YbkyE7leJiOTz09K5CYK9u02opPDNu2rtyErrPCfhOO8s31LVtRlWEgGCCP/WTenPYUPDRc
XdE/wBpSjJWZtRa9dyL5Qklfe5+7klF9DitNLTxNekhJvJiY4V5mCfqRmt6x0ma00sslkLB
Y3RIIFUF5yx5JbtjHWrlzpJn1CO41FnSNx1fPX2HYVUcHGMeZoynm9ST5UybR/BPiCbT3Ca
1aySnhkaXAbP0GKuXun3vh1VTUo3thCFdWj+45HoRxmtLTtBMlsPLkbeQCWSTaPYV6HYBL3
Sn0/VLUSIq7Ss2G3iufEYCNRe6rHPRzeVOfv2kjwuTxfqUUszzTGRbg42jAVVPQn396IZbm
eAhLpJkaMPI4HGfTjvgcVB4/wBB/wCEf1rfplxFcWDSfJEGyI2P8D/57VxceoatavJA8kUM
SHAjRsjGc5rzfqWlkrH1VPG0XG8bWZ3Ml1aWs+66DPbyKJYZATjaenPXPb8KafFD2QJiknu
bdhmLcd65/EVkfZrjU/C+lpDcYk2z71XkhQ4IH610WlaPZ6Rax+bbC4Z+ockgcVdPL3JXZz
VM2owTU1cj0vVbS+8yXVdMSKE8b1Xj6+9aV4+jpNElk8yOgxgIVDZHcnrViXXfLQI+i2TWa
YUIYgVJ+vWmK2i38W2B/wCzLvnarkyRM3pk8rXJWwE0+cmhmtOpJKV0jN0++05IvJntwqZI
Rd251z15Pat/T9Q1KLT2kg01J7SPcqeccSN+HcVRjsbaJPLuImt9QQlwxTKN/unuKrPqF9d
m2bSXkiMmVe25KAg8kHtXlVYKTs/xPbq+yqxTpLTv0Lmhazo738w1GF2mwcRFthGe3oa6Ea
rBHHJHZpA6Mv7u3uGBVPbJ6Vh2uoNaieG/tQsiHdG8oB3Y96i1DVILtUmsfKhuMBjHIgZXr
nqQ55rljoYTw/tJ35W/yNDTDdLrqy3NlZxWrKy7YJM7WIOCKntrOOfS99ou2VOQ7dRjqCO4
rMu7mJ57aaxiEM4OXRRhScU3TrhotQSSR7m1uVIIVfmX3BHfNOpF1IJrQUqMuVy8lp6G3fW
ui3GjeZpuoGy1EgDaSPvehHeqGj6zHBbTW13qU0UpJbMgzjnse1VNS0/TLrWTfRi7s2XL+W
3+rBxycdvpVa7092hWeMCfaA27Z0x3pyhBxUJPcKFKM6fLNvXv0OglhkijkvbJnlEZzKoG4
sD/ABEdT9azLi7tiguV1mGCJW+4cZJ7jHWtDwoPENyBLZTq9qQR5svRPp/hVPxRBZpfQRO9
vfyhTklFDM34DiphTcJckupnF2rexbT9P1Nywl/tXSZ/LJuRERjHygDFZCW+mwLLcK8TrIQ
oym3PbFY9tq2tWN6JtHtJQQMNC6/JKP7uP61sy6xCqf2hf6fHZSEfOnJweuMdM05UJU5Ple
g/ZVKU2t0+w9oLNbW2KWaxzOzOm3qpHelWSzndW1S8lnD/AHFA2qp9/Q0G+ttXlgvYvkliG
I4ghAX1NZjNdecd8KTRs+X+XKjnnntScF8yowco+9oy3qzvbra/ZrY2tmxy2G+9j3FU7SA2
VvLdaZc3ESHLFGkIY59PUc1avtSFnMscWmAWbLkyh8sjey96zlnvLYLdzSpPC/8AeHIB9q6
aTcIpx0HSpOScX1/E2LLVboGGa4uPlRCoVkwXBGKr2kjXl2TaGG3tIVeaa4nYr5YUZ3EdhV
SPVNNMgSK7WSUH0yY/pms74ha1No/gSUGYRSaqyp5hAV2gXlseuTjNe1l2JrRmo62/A8LMs
NBRvZI86+Lt/qWs6hpPi+aNDod3b/ZrSWE7kRkJDA+jE5OK+hF0/wD4SL4caXc2mpyT3Emn
IqQi5McMjbRwcd88V8Ya7rlzJbLodvfP/Z8rNP8AZyfkSbpvx6kVsaXrut6TpVqsN7dbBF8
xWQgIfUCvcr0ZVY8sT57l5UpF3XJI7fVpbW9DQzwOwlSb5mDdwG7io/DNlda3qEVrodjNeX
EjEGNcgFe5J6AUyx03WPGXiFLLP2yWQ4EuMBhjlifbvVnxp40svh54Xm8EeEdTiub+9b/iY
ajbnhVH/LKNuuPU9+lb/DaL1Zm1zLQ2vHur3nw08GNa2lpCuqX8zQpqcbCRI1VRvWM/3snB
NcZ8IHj1D7Rd3W57uKUyySu/BBXA69zXL6v4lu9Y+DFnp1xIGfTtSbyyTklHXJH5810Pw8t
1j0C4uhAcMyqAp68V004JMiWlM9l1iyj1bQY7uyVY9QtCfLLNkMvdD2wa+d9etJoL99OMtw
vnsCjSYJjbvj9a9osLuSWGG2ZGUxN8qg8En2q749+HtvJ4atfETPsnsJpEeRhjKuAVx64II
/GrrbXIoPllY8RkhvdJ8D3ejWuqtNFfXHzpnAYjkEj864+XR49PSKWSRZQzHkAjJ/8ArV6D
Da3MNykP2iKVUbcocfdOeue9F94Z892ha6E4CmRtuMKT6VjdvU7lBI41vEl5H4CXQ4rdgbi
43GVejgZ+X9awNJWX7ebSRzGkjASqfQdq6268LSpM0C3EmIzlUH8JPt2rPuNLuGumCkQSA4
+YY49Se5pp2VhOCvc9ih8QroHh6z0LRSFvL/E00mNpjTsM+pr1DwHq8Wr6fJb3N3JcXMID+
Y/cdMZ9c183wSSsRNcZ88YXOeuAAPpXpvg97+6v7a2slaCyt2DvsON7erHv3ropTfMrnFXg
ox03PbWeLLMuMqCfxNMd7dYWE0gAAyzLVNZhCPM+UMRkn/GqF1rFtl0l/dqq7t56E16MuWM
bpHmJyluwfWoVO2K3mlQdGVMjrRU2n6lHPp8M2y3csCSdyjue2aK5OdGns/M4zxF4ikGnxm
edzGpCwWsTk+d7sewFQ6fI1nZBZ9OF3dKwllmLbhtI+7zXE6dr2ltdzajrDSeYuVhG3K8cH
j3NS6rq81pYxXMd0VhnO2KCJ97y54GcdKwvfU7LO1i74k1q8uNQECyzQWkZXyyrBQg/iGBX
PyTQzrEDcPchSBGgyvU+tZ7jUGtMiKVr+4JVgy8Qj0INZmrXN5b+Xplgf9LuCFaQ/wAJ/wB
kdK5ZRR3U5NWR2sE9q7NDZwkzKnzjeWVG78+pqxdSrZ6L/o9+Jk3gSQyEBVP+yeua5+0sr6
1trW2twYokTM0ztt3t9e4zVZ1ksY1gN2t9L5vy+Uv8JNRyI3dWyNey1GK1ila0lEd3Of3kF
wv3/TBrf8P6DdPrQ1HU1DXAwTBDyqJ/tN2PtU/hXQXl1QX2oh5XER3GQACIev5V00uvaVo2
mzNaPJNOQVT5AA2e7Z5NbRgkclSu3omOlsLfWtTjsZ4Ha3iHmRwKoOf97/PSu+s9HitZLdI
UR50XL7YwqoMfdUHtXmvguTUr/UpbyG3LO0v71xkZ7n9OK9SvPtFxMILd5M4DNlgMKO2a2l
FOJyuT5iWKJDm4uHYc5A6genSnXl3ILEzXKCVHUnLdvpWq/wBmj0FHfarSjKRnknFZslq95
AtsxGzofYeprr5JctomEZq/vD/C/wBrSVJGUeSz4wwyxHbg9q9CivoYIZLm7uYxEhxuI2gD
0z615t4h1G80S2tLrT7dNlm4SVmbPmivNb/x7cSC80k77i0vFYJHvx9nbqGB/PPrXFKpCK5
Gzb2FSq+dFH4gXN3b+NNRudOuo73TZMNuRt4257+jVx9s8+p3LzEeXCh2hB2FXb6zuEzb2M
0vZpQ6AFnA9vTP61T0mB7bUJROwYYLcvt+brXL7smenCE4JI9G8IWc4hh05wzQ27PMCTtLb
sAZz1HFd/FpjSqFibJI2DPYd/xrL8L29z/Y8U1wysCgBJGcY7An611tsIY4YIzKiSsWkOTy
AB3rppRhGHvs5K/M56IzpNCX+yHijRpMcbeuPQ1zVp4bWS3ljvJJY5A5KqPbrXXaj4lTS7O
MwfvJpyFJUZCp3auO13xlAl7aT2bxyQo+6XBwWXHzD6+lYVK9CU+U6KNCvGPPFG/ADZlLO5
naaxdQU3ffRs/dX0rn799T0m9nu4rhlsmlygjXIbPY+9bN3NY366ffWcjPBLJtIxgjjjj3r
VW2jMjxKCxeLawY4GPT864MTgoVk3FLT8Trw2Nq4aTjLZ9DibqSXUbSFUc3DFziTldnqDTZ
Gt7WaSC+fZEije7jacHpt9eawNT8RDRtUm06KKd5oXIm3cbuODWTZ6vca5rtvNqzxyWtv8+
FcsCewH5968P6lNXb2R9pDHwcUobs7tYryyln06a4U7CNhBydh5H4V1nhHU7OW5fSbqZoJc
YjfywNx9M+uOa5DT9T0/V5LqPcFuFIdWJwfL6YP0qvpKi5kmZA9x55LRDeBt2nBJHauOrR5
oyUjSpyVqPs27Pudfr0UWm3U1vf3ck6uPlZT8uztkjvVODV9Si0s2VhBhVwVPVivsTWZMZ0
Zop9wXIXYeRwOBVuO+Cab9na+gtXkYCKTcCwPYEdgfWuN0NEmrmjp8lJe0tL+uxk3t5eaRF
cSW17dJ57BjFGpIJzzwOlV7C6bUGuIwrRzlfMBZCrsO/XvXQwxXgtpYrqeS3b1XG5/wDaU9
Kygthp80b213dXNyMlpLnljnr7V1wmrOLWprC8p+4ja0ay1OfT3ubK+a4EanKnHmRnsR6iq
dkJ31GX7SPtjIMkytgF+xxWfHJfhyNElG5MGSIvh8Hkgeorclu9Q1QefNZiwkC7flVS2exr
FwcXfuYz54zasmn968jOudVungSG3uDBcF8OVGcjPPPatLRNXeO9eO6iym1lkRu7DoQPeuY
utM1QXuFhS1SRAsnm7lWVuu4ehPpWtb3F3a38X2yNHWMDlTnI961nTi4cq1NbQrQlFLU1bx
7a5la8y1sq/IQBx+tSWVjZaqUAvQkyDCg/xD6VVS+hup5iGFt5OR5ZXO8eoH1pn25nikY2o
WROnlDLEeormcG1ZKxlySUbR0t+BNe6Tp9pM0E0wknP3RCMsPcVX8W+Fb/xN4R0O00hI5vs
UkjtLeSKqgEjCbm4J9qvW8KNErpcB3bljKSGH19Kr33hqw1/TGS6SS5jXJXypWG3Pcc4Brp
w2KVCS55M8vHYf21Na6nk+u/CDXNc8VJdafoVhoceFM0UOoRvCJBwzKC2QD1xVrWPD/hPwD
KbfxRcajcTbdqWltEACOpYyH5cH2zWT4j+GmpabG97o1/PLsGTC+d+369DxXON4+ur/wAIp
4M8SRm4jhkMtpPIN0lsw4KqT1UjtX11GcK0eaMj5Orh503aa0Oy0D4m/Dez1tI7fwjcafa3
WbSa8kvGZokYYZgBxnBzXz/8RNBTRvGl5a2dyl7ZLKTDPFyskf8ACQfpRdxwiV0idzliCdh
HIPXHarEeqQvLFDfRPdJbqEiUj7v5V1RcYkKlb3kRaJoaXSTyMheEgYVuAW+ntXsfhW1n0j
S2thabvMIdUKkdqg+FunrqviaTzYl8qCNpChAwfevU4LSVmmguY1uLYEqFJ2uvpjFclXGqh
No7KeCdeD1scja3ljDcRCaMRSq2WcqcZrrNVceJfDk2j3N4RbsyzFwP9WR0Ix7HpUV54Tt7
hft8MS2qJjcsxwvHbJ7mo7HR7mHTbhRDI8FypVSgyY37dO2OK1jmFGpG8jlq5dUprmieK+K
PCFvpOu2n2e/OpRylgGizkH+6R6968+1BNV0i6fzjJH5R5wx6H19K+hbjRY9G8O6lqV6yG4
sp4jGkDE4U53H+VcNd3Ok60nkX4+zyyt/rmXJIP8LVs5pv3CaadrS3PKxrBmuXmi1O4jmzz
5vO725q7YeJb0/LeWguoWfaJhn1rX1TwcllqEM1r5VxDNna3Y46/Ssm0sJGXUJCrRqykxIG
4U5FVzItxZ1dnc204Y2zRzSscEd+uDxXu3g2wg0jwnGSmZpv3jkDp6CuA8MfDiy/syy8Qy4
WaSMSbjx9frXoWn31ikjw3F2p2IDsAwCRXVRTjqzzsTUT92KJmvI7maSJWHmADcrHBxSRz2
lpazrqEQe3K5zIR930+tZ1tLa/aJ7s4BHzE7c5Off2rN1rVLW9URQ4kjVshTxgjufWumTb1
ZwqLHw2fhqRWlIu4N7FhEmMIM9KK5jyYwMreOQ3PzdaKzsb8hQbwDq9/HHCUNuefndguR+N
R2/w4i0ifzNX8VWkYU5WGNiWIB7kd6y9S8WazrtgbqSaO0t4WJTD5bHpXE3OpXTI8Hn7hKf
nnmblF64Arl5ZfaZ1+70PVtR8a+BNH057Czmmu5s4cRLjcfcnnNc/deIbKGO0jayh095m8w
YXdIq+pJ6GvP8ATbKOMTa3qKn7Nn/RIn/5bt/8StaGk2Fx4i8SM13dpKqEsQo5ZQMkAf3Rj
FTyeZfMjoNR1u48RtBo9mpkZ5PMDb8sFH96vYfAHw8QTJfamvnmQZUjhU9ARXD+EbbTbRbj
VmtnJ3BYvLXG3B/lXX2Xj+70yYtfRO8G7K8DPU1rCCv7xzTk5aI9efT7W60FraaNJPMkPmO
BglF6AfjXIeJ7DTIoUit7WNEWMhBtGcHAzVqz8b6XeadbpFdoGlA3LIuwjJzXH/EjWrm12w
CNFAh3JLG+4lev867KqhyrlOSHNzanT/D6JLPTZGhLfPIcbj+ddwLeNRI/mF3fAxXnPh/U7
dtEtLeOREdIlZ2A5+bk9K6e11uVrfyriEhnTIkUH5Bngkd6UWrWY5J30N25iWW7kbL7IFHJ
x+OKrlXv4ZrayvI7eUo5jZursBkCrKT28VgAs+YycsOuRjqT2+leEeIrq7/tyWXTry6+zgu
VDSYI+hHQU5VYx1ZdKhKrojU1fxPp8zWVudQurnfkXsLABQR12kc9a5SFIIppnjfLSsQglA
OxTVOOB4LMTOVdJ2AdHU5BFWLPTIrp5n3ukgBJIb5VOeM/hXkVJRPfpUJQaN37NMlrHeI21
ZsRBd3LN/e+tMTS0j1APK5LW+ZpnxhUC8gZ7kmliWaHSjHNskiQbhLvOUPYgetV4JLrUQ1j
A5Uz485pDw+On1rgTeup7MqSeiWp3uieK9Yh8PwXdlbx3QSQoY3+7zznH4/pVW+8R3qRNtY
wSnrC6YbB7A9xWNHpraRHH9uuN8LkBFiyFYj1p2oXratYIcQwJExRkflj7g9qwdRzla/umi
wipq8lqSHUNUg04NJcGVcnaB95c/w/SqV3pskV1HcXnz2jOjtErDIPt/WsWO9je8jgZ8wQf
ecnr7Vv3V3p+o3FrcW0BLR4B3nCmiUZQlddTakozjvtsbaal9hGIoisXLRyIcrmul0rxfat
p5W4kVZN2w7nPX1964y9jupbVrcRQzRyfNviXG36fSqNl/aGiWn2dp45IpJCS+MlD3x9azp
VJQXMnqXisHGpZSWnUl8VadrWr3kmsxxQRrKMSkDjA4H4msldPeyt38ubFwIwzlD8sYIwF9
2Nbf8AadpJJImoSPG0rgG3hLLu9Kbc3truFounPAzNgl+5HbNVGvU2kL6lTilyMb4ele2n+
2eYrymNRP5h3bVA5Qcc59q2pwvhtENlEG0+4yYpSpyjdQOOwOBWPa6VcMrzSRPZ2Tc+duyV
PTHHat6CS3s9PXTrmUyafIPnEIP7v/aB7c1zV2nLm3OmlCUYtiR3uoau8M66TJOoA87ZMY3
ViMcjoRV1dDs7e+hvktlIKDME4IMeM5+bvmtSyNhYwve2OpM9sEy6v8yvxhce/as/UL+7jS
WWWeZUZsLCygYHpXnubnLlgrI66UJSfNJm7Yalb+XHbwFWQDhZmz+RrN1TSp7i5+2hPLiXl
oY2B/Wuesbi6e7nMsWLYY8ph2I6g4q/qs93baVcXdsv2q2dQNq5JDZxwBWSpezqrkerOhRU
bTjomVJbQtA5eZlIwCyH5/bBHSt+3iml04z+fPFbj5QsnzhsfrXGzzanLbLGjLbKQN/mDaw
rSjvNXjht7OO+Sa2DgFWAyffPet6lNySV0zWpDmd4RO7h8Stc+HruW4mtPKtFxtlQ9hgZPa
ucs2nvI4p7JoJRks6eZjOe34VWu3vNgthdJ5dxw0RRQsvPAPvTES2szMyzw6bcyYTaMEYrn
VOELuJzwo+y5nHRMsxXE8NyYmt7dJtxJVm5Iz1+laM29WS6sysaHBLkkhPUYHWspbG9LxCW
4Vpk/wBXPkHcp96bbSmwk8m+lkkgkkMexeSXPpVOPM1ybms3GK5m9DekuGttkl9cyGNyD5c
HyhxjoT1q9J4rt7fTNghks4xyqqnUegzWVZal4GaZFu9fktrlAUNncDeue2cDg5rfk0m51y
MQ6TLbXEQQB5DICEPqBWdTC2kueB5EsTh6kve6d9DK82A21xLJNKytGCQFy2DzjHY14B428
HLpvirVbK0uF+2xASpDcD70bjcMEfxc9K9/8U6/afDbw+ZJmiuNblAWOEHOwkcyOPbsK+ft
a16x1rVE1g60X1NXDSPIMeaM/wCRXtZZTnBSlayZ42PrRryXLsjzw2WtyuY5LVTk/LK2AB7
eualh0mVp47WG0QOh3M5bjNdHq2omOLzdM09p5ZR5juPuqSfSs/TLG6uhPf3uoGWRV+Wzg4
bHfNe9ZNanltnrvwbtbC1Osy3CzmcxKgeJCRsY4Jz+GK9K03VrOSV47SOC0j2lQsw64Pc1w
nwfaDTPDN9qJhJur2XyYjLNgRRLycr9a7qCKxknFw1tDcBpN3mSP8uT1Hpivlcw5ZV5XPoc
BSk6PM0V5TdalqUsF3eIbMAoI4xwT6g96aLLULFpF03UIo/l2bZBzj3Hr71rSeJ9NQGKxtI
RftOVDXCkxRIvoF9a25Ld9QWCbU9KMMbhjJPDtAVRz5mSSQPrXP7OrC2mhMsTSjL30cEIxb
+GNcuGijvVt7JoJpGAALuQBx6g14zLp1jveK6eFW2l95HJ5xXqnxR8V6fmDwj4bZJtNljE1
3JGQTK/8JLD+7jNeEX91FJNb2Ut6ttHtKvL1JBOcAV9Ng4uMNep4c5KUm0S6jb2IhZDfSDA
+ULwgPtXOyxIyNHayeYFGGdzkEkj3rskn8FaIvnWsqavKVUbpkOIyOowevNZuryQ6lD/AGz
DLYiUyfNZ2qiPCeprrW5jM7G+1+6ksrGxhLw28NssZjB6sOp9hVKK62NGyzEPIeN7dT0xXR
aXo9nqujWkhiMUkkeDMjDGeeDWJPo9t4d12NLmF5xEDKMHcCe3610wrxlLlZw1KEoLma0O4
n0DTxp8D3c7m4ccbXwc46YrlNUsLi1DTNAwiJwHKHHH0qJbm4affPffNLIZNu45TPauzOqx
x29tCt4bh2+8jD5MY7+teg3GS0OFpxZwccZmjD+W79tyscH6UVuSaLJI5khDhHyw8tSF69q
KXIu5rzs4TxB8ONa0rFubQQxsMqC3ykluorDm0HRLa4tU1DU4JppDtMEXEaY7u1fY8VlZJ4
e1DUdcWJ7NkY4uPmYgDnr718/wWmkSapcalb6ZFANrmGEIMKnqc9TVV6UYao56FeVS/kcZc
6FYWGqQ3vicO9hNZkxPt2xxHsE/pXNmLTrLSl1CxR4r6bcF2EghWPQj6fzr0vxDp9veaKNV
1uKWPSLJGjitQ3zTTYyo9lz2FePZvLrVJFdGAjYNheiE9vyrkSO5PQ9l8MxC18NiNpNwbZs
RTxnvn1p+tKjLHGpR2eXO4L+lMgvmg0XTYYVCvgurY7eldDp2mWU2myahdxNIRIGDdNpx2q
jF7nLat/Z1lFbiyXzZR80rNyOB2zWXdvFqFof3l2ij75OQgHoPTmtG6uI5b4RpZLPDICrO7
Y28+1F1/ZjWhSC7aScEBomb5enTFYVJdjsp029zoPBMvk3BgDFmaLDOPmCZ4Fd+DG1qu6Zz
eAhfJ5V8Hoc984rxhNXutL2RaWwR1YMZFHT1zW1Y+ItZl1tLmS2mkVl2rIhwUOfvZ9KzdWw
/q92d9r0dzHZQhtYjRZ8g28QwNoHU9zivO7m9tmljjjeaa+ZTEVdBsUdvc11F1plxdXdo+s
anGbtVKwidyqkE5AyvQ/Wq8vl6jqUcIlW2uoCd0VxGCGXpgOOua4p1k3dHp4fDOMXfQyoNI
a2iK6miyNNGHgkLYH3uc0zV0trG7iS0b7LC6gMmM7uOTXdXFtcXmn/2edMsykKE7iDnJ569
q53VdK1COVb17G3aBD5QuPmZF4zjJrkhV5panqzhGML7mZC0EdjLHOTJAi7kGc5PYfQ+lbV
jop1LTopRObWVvmkKD5Yx9a56G6uby8dl062FvCQpRl++R04zXb6JYPdQXa3KoIzhUitz8u
T0Vj/SlXk4xvc2wc4yn7y0KMumXEFjNbJfvcxqwkQycqG7YPvWZfJb2kYEen3E1y43SsRhd
30FaVhd3EWq3NhdWwjMefmZj+7UdVI/rTrARAXty26QW77twB+YH+EeuK5oTknpqetVVCav
F2v3OXi0+W7zNbwQxzA8xOuBUEwnfNskKvtcocPxn2rqLxYNXhkmhgktZY8Km4435qrc293
pSxiPy5blGDMphBHA6gmupVWzk+rxjtL5oihikigjsZZpjFwduMMMnoe+K3fDuo2E8k9hf2
EcdovMbgnDEHpk9zVuy1Cy1O1gRLN2vJF3SbISFGO2TWTqURkCSW6pbRxggRuh5bPqOBXJJ
+09yeh6MYPl5qbuij4h1GS81g29paRqilSrIdwA7Z9+K0rEX93HDa3dsDbxqzjGBu56g1Lo
9nYfZY7doAL5sjaSRu+p7YqbSreWweU3LtfyxKQIbecFRzxTck4csVsc8ZKnNzqPRl6BJdO
i3JcRRQSfKjXBJAbGRlfrU+j6zptzfzPqGlRJcJjLAgj656c1Tk0nVdZgaSTTFigYZVRJhg
3+0T2qxbeH9RgtjDqGr2dtC+AwUZcAdqX1SdSGqOKvmOGUrc2g9NWB1uWDQLO2mtpI/wB9H
cEInX+H0NSTPa3moN5lqqzx4Zo5WIlTj+IdG9iKiudM0pbJrCLxO8dqx5xZ5/8AHhUdva/Z
9pW+jvdq/K8w2uO3GeayqYScIqyNMPmWHctyvP4ysdOt5rWHS1aRSFUnKgknqeOlV9N16a9
llSOy8sklGUPxn2rVvLaa50m7W8tY7mQwlFUJncfXI9K5zTPI0WGCG8QJubI4I69yKlUoKL
93U9OlUU6nuSVibVLtoLK3lM8RuxKqLbhck7jjJJ64p+qa/Bps+o6VLAjXFlGsqSxDAywyQ
e1UNQe2ubuVVtpDPAfkIBIbI61egfRpLJbHV4FSM8lYhhnJP8RPJoUEoptXSJq886jUJalu
w1C61LSZtUhvIYWsFPkW7qG3SBfmyPxxWWNUXxFO7XVsRcxICyGLyyGPXOOo9Ke3h/RYbnz
oNRkhMj/KwcEtn1HY02z0uODULqO0lkupCh8xt+SFAwPyqkqfxIzjTqKS59e5r6fJDBalZr
rMMa42bsnJ6fSsjxdfM1nELGTAikEwCcYYD1qZbNLOeSzRknEnl7TKoGz1PB571f1TQnvbQ
W/3YwOGRRWcJQp1FKbOmrTdalKEdGcvo+n2urz3WqLdrFeRxF1VkyWk/uqO/wCNMfxT4mso
Y7nz7tE4KYJVSAcD8M1SudGutL1BXtLwxPGMsVPT6Cty98QXOlaXZR6jbrcAKPKieLOxA2Q
x9CT2r14yUnpqfIYihUou0tDmtUu7zxFetqOoJcSXDhvMd2PJ/wD1VyaT6ZDatHqGnRywq2
0TbTuGT0NdNc+LWuH8qRUVOS+0AHJPXP0pryq0YntYI/LOIg7AcFh/hXbHRWscNovW5yuLT
7TJc6HqbWTYAA3bkbHYqaje7lmtpri7sURlYg3EWFYH8O1bt7YvsNzA0JUEBgFVTnFUZLa3
FmJBlkBO/J6mrTXUxdr6nonwlXSjpt7HqVz+/wBwbygCwOe/tXYXviOOXW4tJt7NfssKmNS
w6+/0rzH4X3SxX93cRxyYjQj5FLE/Ud+td3J4jY6lHdT6MNu0ojY5b3+tfPYij/tLla+h9X
gkvYRcnoYN/qN/puryRKzSQySZJTjcB6VJF8R2GmapHPcyXN3dobYNuO0RqflHsKlvV+2RX
Woak0lushAiAHzc9WA+lcJc6NMkE99aSCOBvuBgGL4PUDsa9Gi4SspLU8zFUJqfNT1RXubi
wl2b4y8rsVOz5QRXParoo0y6F/o90k87ZxDJg8fxZz6VZu7yWzC+daMuM/Pt71BaXlvNIZE
lLg5LADlPUnPbNeimuh47TW47+0HDW9nc6L5V2D5ruVADriq1x9mZ2LWrWvmEKzKM5JNX5L
p7yZWvHLFVC4QZ47Cq11d2l1cyCYSC5Rd20t8hx0GKdxLXY9m06K20nw/BbyxxSoyKYjz8+
epb0IodLMQK0SK9y+QplYHafXnsKybPUZbnT9Py7QAwJHsSQfOQevtWoseNTIuIYpovLOVf
pn61475oSbPoYUIVYJSMnX/Ds9ld2zxyGWW5jzLJwQrGs43F/ps8YmZWwQpJHX6V2dnqVqV
lL7YlC/KnYVm63Ja39rBAB5jffHHKn1rto46pdKSPKr5UldxZcs/FtlDaJEIrqQrkFkbgnP
aisRNEkt4kjk1uyVyNxHJxmivR+uLueV/Z9Tseh/FTxFJ/ouhJOfKlYvMVIOVH3V/OuC06G
2ntzezo7SNJ5ajnG0df1rV1n4ufDbV7yO61T4K6/cSoNgYOBx+DVWn+Kvwsliijk+C3iNEj
OV2SYxzn+9XXWrqpLmOKjgK0IKPK/uZxHijULa+8S2sN2GuLIOP3Q+XOOxriruyjtNSecJh
7uUsoBOI1zwf6V67d/EH4NX0qS3PwV8SF06Mr4P8A6FTZvHvwVuAiT/BnxOFVcLh+3/fdY8
8e51LDVusH9zOMs9bT7THDFGHkVdgYDP5V3emXdubRbK5Z158za/rjuKox+NPgXHP54+Dni
lZB6OT/AOz1qJ8Uvg9EP3fwp8VocEZB5/8AQ6Oddx/Vqv8AI/uZ5Zfrd6Z4rWK1LR2crFmk
kzlPUYp7XVs8oNpbtJMZM7s8H616LP47+B1xF5c3wr8XEbt5OTnP131HB42+AsG8J8KfFq7
+rEZP/odc0lfqdMI1Y7wf3M54LapEWsJNsp5mgfnDf7PqKsabPf2upRiFhEnUrLyOa6BPH3
wIiYMPhr4wTC7eB2/7+Up+IHwGKBG+HfjFQM46/wDxysvZ6WudMZzTvyP7infXl1qmryzyn
92mDLIuMNgcfWoTfStqBmlgEe3YwULlQB0BrbsviV8CbKJ47fwJ4yjVzkrs3D9ZKfF8SfgI
inPgfxgMZ+9HnOf+2lZqhbqjp+sNu7hL7ihpyyPJO0+vSmCRgWRSANo5IP8AKtiTXVS4MJi
nEIH+jW07ll6Y3EfyqmnxF/Z9SJo18G+MVViCR5R4+n7yrC/Ev4CbhJ/winjMsOAxhJIHp9
+sZYS7vdB9ba0UHb0MyPVNNN8Vu4WRgfkEaAEt61tWN6l5qBh0UXCQhQJJf7x69emc0yD4l
fAGC8N9/wAIn4sMq/LmS3Jxn231Zl+L3wKZFX+x/GESKMBI4Sox+DVtHB0pazZz1cZWStTg
18jdWOOeBor67R5uPnIDSLz3I65rYiGmxRMgiZ0ZQrkcZ+gFefj4ofAESBxpXjNSDkgI3P1
+etK3+M/wKgZHXTfFgKdN1uxx/wCPVvDDUIvSJwSq4qW9/wATo0k8NrIGTRmPP3wW/Ln2rp
k8G+EfEVj5sVvNaXKqFBUk4B5+6etefRfHL4HREf6D4ofDbvntWbB/OtOz/aL+Ddk7NEniY
7uz2jkfzrX2NJ7pGcZ4iGsW/wAS7L8O9a0CGW60u6N1ppBZhG5LD/gPUfSuGuvENtJq5tZE
le0/1QQj5g3qR9a7iP8AaV+D8chkX/hI4ye/2KTH865/W/jF+z1r96l7e2euxXKc+ZBYvGW
+uOtebVy+PNeLue9hs3xEIqNRfgZsmq/ZLbUmvLtvMeMRwxbNrKOhbNReGPGdjG7W15p0cC
r8stzANoK9AxFNvPH/AOznqRzeXnixmHT/AEeTj9Kifxv+za7xObrxOpjXZgWjjcPfjmtaO
GdPdGOPxaxHwXR6bKll9iFzaMzwsisJVPXNctqOm6qkjyvaSSIfmDODyKpaF8V/2f8Aw+0n
2HWfEwicg+VNaSMq49PlroV/aB+BeCsmp61MGfeRJYykfTGOntXXya2Wx4/v7219C3pHhYy
WsU10jubtNyLNwqj/AA965bUNWthqf2NNPjW3KtGZgchpEJ6Z7Vpr8cvgQt3NL/buuiOYkm
BrKUov0G3ge1Ylz8Sv2dbuSNpPEGvIkTbo0SxlCr6j7lZVXWl7kYq3qdWHhSi+ape/ozo9A
1HSrpIwTFYsib0nVs7mH8JFbF0o1aeT7Rpdks5iMKzAfJhupA9f5V56nj79nCOOWNPE3iBE
c5C/Y5vlPqPkrVg+LnwGt41WLxnrw2sGBaxlJHt/q6ydKpKPLJK3qX7RU589K9/mZmuXV9Y
6hHZ3Gmi1WOQIzxnl0x8pJPWq63mnW14kkUMMq5y4IywI75z+lXtW+IX7Oet3outS8X63KV
QIqfZJgqj8Equ/i/8AZnaLYvi7VY2yCWS0mBIHb/V1xPASaslb5o9+hnKjH94rv0ZZWzsPE
Be6FkITFmRthILkc4PtUOlXNvdXcrnVZw3zKI7ZFQAEdyecVHH4u/Z7iSQWvxM121EnDAWs
vI9OYqdYeJv2bbOQyjx9qcsvOHktpeM/SOp/s+pZr9TeWeUZNJp29GNN3LbC7e6so5ygARw
AQfTOO9W9L1m/ljVZo5FXym2kJsV8Drz+VWf+E/8A2fHtfs83xBvJE3BmJspAzYHGSI+cVA
fG/wAA3t1t/wDhZ+oCLdkr9jfken+r4FQ8vqtWcPxBZzh078z+4qWF8tvPdTzBIrg/MsrLw
cfwD1NXlsNK1OwMmqCaKXdvYQSZaTjo3oPanTeMP2d52iJ+Id0qRMGVfs0nH/jlMm8WfAeW
QtH8VrqFCclVtT831JjyabwFe/NFWfqKea4KorVLv5M8z1mxV3aGC3iuoomP+stwrH23DrW
dJdpH4XtrERG3llvjINoJC7Rjn0Fexv4t/Z+eMpH8SpYiV25W3b+qVjXNz+z5dsDJ8WZ9o/
hNtx/6Lr0KVOrZKUdvM8HEzwrfNSk/uZ5DfT6sCotmtbhWOSQ+39DUEtzNFaSQStFFEMySI
0gXd7A16bNo/wCz3O3/ACWWVVHY2n/2FZs/g79nS5bMnxqkOOga06f+O10+zl2OP2sDmfhx
q0misWtLiKV5GKvweB9e9eiX2spcriSSOIyE58pMk/h2qnpugfADT42WL42ISehNrjH6VsR
Q/AlJw7/GiN1xjb5AB/PbXLVwjnLmsevhc0hRhySK8Wtz2tt5SWn2u4RsK8sY2oD/AA5JqG
exa6tYbp9MhF1IT/qmPHfpXVLq3wMMCRyfFmwmVRt+eAdPy6+9VzcfBFZkktvjRbRbc8FAR
/KuT6pVTvGJ3yzLCTWsn9zOE1LSWu1az1S5SL7O2flUbyevFcq1rBaags8KBiAyMsgx5ikd
DXsXl/AlpGmk+MFhLOxz5kij/CopbX4Fzg7vjFp27t8igD9K6qVOrH4kebXxGFnon+B4jfW
MUv75ExlgP3TlWWud/s9JLySVBMvzfOZDnI9K9/k0P4KOzE/GzSlycjEQ4/Wqp8LfBppTKv
xz0fcfWNf/AIqur2c+x5zq018LOH08yvDGxYoFA2BumB6V0dpcvMY47iUsignG7GPYVsxeG
fhIgK/8L30Y5OeUXj/x6rlvoPwkiyp+OGhvn+8F4/8AH6xqYeUuh10cZGG7Iftmdq74ZLcq
U2bMso/z3qqrWixKI4/kLH5Fb5yo963xpvwm89Wj+NWhIAclVKjP/j9NTR/hYjgJ8a/DxGc
4LLnnqM765vqlTsdrzDDvW5Us71FtVEWkwMmTgyqWY8+tFdBHpfwtEahPjJo2B/dmTH/oVF
L6rU7E/X6Hc85mOZT7HtTSTj7x496WX/XfjSHtUXZ91FITecHJNJuyBgmm96WpszQXew6Mf
zppkfJ+dvzpdpPOaMDpRZgO3t/eP50Bmz94/nSDqBSshzxSswQiu+3O9s/WlLuern863PB/
hl/Fvi+x0FZmgimDSTSr95I1GWx7k4H412fxQ+GumeDLTTtT0N7n7FPL9nuEnk8zY5GUfJ5
GcEEdK3jRnKDmjzauZUaWIjhpbs8v3N/eP50F3UZGT+NDAIrOzcDk+/0/CvUrj4Yada/BKT
xfdz3i60LT7fgSDy1U4Ij24xjbjnrUU6bqXt0NMbjqWDcVUXxOx5arMRRuk/vn86eQAxAHe
lI4OMVnqd9l2Gh2PGc/WgFgcmus8A+EU8Y+L4tJnuXt7WKBrid4uHKggBQexJbr6Ctb4qeA
LPwKun3+lz3E2n3e+Jop5NzRyKu4YbAJBAPHtW8aM5Q50eXUzPDU8R9VktTzs8GnAnHWvbv
+FF2beCPtP9p3f/CQfZvODBl8kvt3bAuPu9s5rw+NxLGkgAG4A4HbPalOnKlZyZWCx9DGOS
pdB+T/AJFBYkYOPyopSskmEgiMkrMERB/ExIAH5kVCbdrHoS5YptrRCdsYH5UfgPyr0fx18
NLTwZ4P0rU/7Xnn1Oe4SCeJwoicspY7BjI2kepz7V5uSTg8DP61pUhKm7SOTCYqli4OpTWl
7bAVyc4H5Umwf3V/75FScBGYnAUbjxnpXtHhv4J2Or+DbTUdS1W9g1S9gE6CJlEUG4ZVSuM
tgYzyO9OnSlU2M8dj6GCjF1Fv5HiBVO8afiopUVeu1c/7op80EsFzPb3BVZYJHicL0LIxUk
e2RSpH2rDXY74yhJKUVoyNkT7xjQn3UUmyM9Yoz/wAV7B4V+C6+IfBltrV7rdxaXl/EJ7eO
GNTHEh5TfkZYkYz0615JPbzWtxLa3AAmt5Hhk2nIDoxU49sitalKdNJyODC5hhsXOVOnvHy
ITFEesMf/fA/wpPKh/54Rf8AfA/wqUYxS4HpWSbfU71BdUQ+RB/zwi/74H+FONvbgf8AHvD
/AN+x/hS960dH0y51nW7DSLTYLi9lWBGkyVUnqxx2A5qkpN2RNR06cHOS0Rli3tiebaH/AL
9r/hQ1vbf8+sP/AH7X/CvUfHnwlfwb4bGv2mszajDCyJdJLCqFQxxvUr2BIyDXmm09MqO2D
1z/AJBq505wdpHLg8TQxkPaUl+BXNranraQH6xL/hSfZbPH/Hlb/wDfpf8ACvSPA3wwvPG2
n3mpS6kdLsoHMMLrEHM8gHzE56IDxxzwa88UsQQwG5WZCV6EgkZHscUSjKMU31Jo4jD16s6
VPeO+hD9jsv8Anxtv+/S/4Un2Gwxj7BbY/wCuK/4VYpoJz1rJyZ3qnB9EQf2dp3/QOtf+/K
/4Uf2dpp/5htp/35X/AAqz3Fdx4C+HN945+23K3w02xs2EQm8rzDNNjO0DIwoBGT704RlN2
icmKr0MLTdSqtPQ89/s3TMY/sy0/wC/K/4U3+ytKzn+y7T/AL8r/hV+aNobia3dkd4JXgZk
+6xRipI9jimAEt1pNtOzN4Rp1IpqKs/Ip/2TpPfSrM/WFf8ACnf2PpH/AECrT/vyv+Fdt4O
8A6741mmbThFaWML7Jb24yV3Y+6ijlj69hXoN58ALlLXzLHxakk/9y5tAsZ9sqciumFGrJX
R5NfM8BQqezla/oeEf2To23H9lWhHp5K01tH0Y9NIsx/2xWt3V9I1DQtcutH1W2+z3luRuX
IIIIyGUjqD1qgQQuSaxkpJ2Z6VJUasFUilZmadD0UnP9kWf/fkUf2HoYX/kE2n/AH6FaFFT
r3L9jT/lRm/2DoTcnRrPn/piKP7A0L/oDWX/AH5FaVFPmkL2FL+VfcZh8P6CTk6NZ/8AfkU
f8I9oH/QEsv8AvyK06Q9KOaQvq9P+VfcZY8N+Htx/4kllyP8AniKP+Eb8PE5/sOy4/wCmIr
UWlp8z7k+wpfyr7iG18M+GRbLnQrLPP/LIetFa9sUFuuevP86KOZ9xewpfyr7ijIR5jc9/6
Uo5K49Kjl5lfFOH3l5xxUm8RGI3Ug56UpYZ4GaUH1GKCxtH8+x9KU880lAD9o9aUepGRTci
pFIxg0Ad38HrtLb4s6aJGA+0288HP97aGH/oNe8/ErRDr/w41iyij3Txw/aYOMnzI/nAH1w
R+NfLGk6k+ia5p+tQ/fsLiOcj1UMNw/75Jr7RikjubdJoW3xyKHU9iDyK9XCu9NxPgM/jKl
i41V1St8j4ejgkvhBa24LPeSJEgHJJchR/OvpT4xyQaT8ITo0B2LcSQWES/wCyCCR/3yhrm
dM+E2qaf8Yobn7Mn/COWt0dQinDD3KRY65Vz+Siqnx91rztZ0rQoAJDaQvdyJngyP8AJGCP
XG7/AL6rOEPZU5d2a4nExx+Locr0STf5s8u0rRdY8Q37WOh6bNqN0DuYRAAIPVmJwo9Mnmu
j1H4YePtK0x7+50NZYol3uLadZJFA9VHJ/DNeleJrWT4a/AuO00lza6hdvFDdXijD+ZJzJI
T64BA9K2vhp9r8MfC4an4t1BoYXd7tWvZtzRQMBtBJOcnGcf7WKUcLBaPexpXzrEu9WlZRv
ZLqzzn4FzJ/wsa5C4Il06QqfYSJ/jXTftESofDWi22fma5kmx7LE2f5iuN+FV9E/wAZ4biF
TFFfG92IeMI37xQffCg4rf8Aj9MJtX0bTv7tlcSn/gRVR/I1cJKNBmNeLqZpB21aT/A9tlu
Ut/DT3bYxFZmQ/gma+M9F0rUdWmttN0fT5r+8eIN5UAyVH95j0Ue5NfVqTtq/wgglNzFbS3
+kKgmlOER5IsAk+mSKwLoaf8Gfh7H/AGTos2pzsyrcXAG0NJj/AFkz8lV7DA9BWtWn7S19k
edl+NnhHONNXk7JHgOteHdc8NXkdlr+lyWM08ZeIGRXDgEA4ZSRkEj86Zo+naxqurw2/h6w
uL3UYJEnQRLkRsrBlZ2OAoyB1NXfFfivW/FuoDUNVaNpIV8u3toRtjiLHpzySTtyTXrviu3
f4YfBeGy0ST7Je3s0cNzeKDvLsCZHz2OBgelcMKcJVG47I+nxGOrUqEKNVL2k9PJI4rx5pf
xT1iUeIPFXh9ks7VCEhspFkS3Uj5m2hi2T3PavNlYHBBBBGeOntX0/8O5b7QPhQmoeNL5ok
UyXO69ky0VueVVi3U4ycf7WK+YnljmuJpIY/LhklkkiT+4jOSoPvtIq8TBJc99xZDipS58P
JLlj1Qr/ADROBzuRh+lfYvhS5WfwHod6zfK+nwSk/wDbMGvjtU5CscA19KaDrbWv7N8OrKc
S2mkSRpju8YMYA9yVAp4LeRz8SxbVN+bPn230zVPFfiW7g0DTZb+5uJ5rlUQhQiNIxDMxIC
jkDrVW5s73Tb+fS9RtXtLy3OyWGQYMZxkdOoI5BHFfT/wz8GReDvB9tDNGDql2iTXkmOS+O
E+ijj8/WuC+O2kQw6noniJECtOHs5iByxA3oT+TD8RVVMNywc+pOCzqU8RGhFe5su56j8PZ
Fk+Gfhlwc506Dp7IK+T9YxJ4m1iZcEPf3JznA/1rf4V9M/Cq7LfBzSJnb/UwzICewSR1H6C
vC/hr4Yi8aeNIYdRQvYxI1/dqOkmWyqH2LEk+ykd6uuudQijiyqpHC1K9ae0f8zH0fwh4o8
QW3n6L4fu7u352z4WONsdcM5AP4Vn6po2r6LfCy1rS7jTroqWVJxjzF9VYZDD6GvYPF3iLx
dd/F+z8H+FLyWxtrGSACC2+VWXCvK0n+wFOAOnTua2fjvdaZ/wi2n2Dsh1OS8SW3UffRFB3
t7DHHuTWcsPDlbT2PQpZxiXXpwklafRbpeZ4Ja6XfXl5HY6daT311IPlgtkLt6k8dh612fh
XRdb8M/E/wt/buj3Vh5955cTSqNrEqwwGGRkDtXpXwusbPwx8KLnxc8AluLmKW8kKj5jGmQ
kYPYfKT+NcDY/FfxZqmt6YNYOnyWMl/byNF9l/49gXGNjZzkZxuOc+1ONKFPlc3qyMRmGKx
irQoxThFNO+56/8ZJ0h+EOt5P8ArBFGPqZVr5cjhmu7lbW0gluLqZtqQwoXeQ/7Kjk19HfH
WUD4cxQFsGbUIFx6gEk/yqp8FvDttp/hKTxZcIGu9QLlZCATHAjEBR6ZIYn1yPStK1N1aiX
Q4suxn1HAyqpXcpWS+R5i3ibxv4P8AS+FbzRLnRrS7lkP9pXETq4R+WRcjaG7A579K4+90f
VNHS2Go6RfafFOpaD7TEyCQAZIXPXA5r2fQvjLe+IfF1ppl3oFm2jalcrBApJMqZPyO2flb
nBxgY98V0vxvhV/hkZpFDSRXsDRsR0JfB/Q4qJ041I3jLY2w+NrYWvGnOmoubu/O5882fh7
XtT0y61HTNEvL6ztcrNPDHuRfXHOWIHUDOKq6dYXmqXcNlpdrNfXUqkxwwR72cd29h7mvqH
4Rokfwk0cqhY4mLj++3mvmo/hh4IXwpo099eWyx6vqcrzTLgZt4y5ZIR9ARn3+lOOETS1Lq
8RVabqRlFXTsj5eubW5sruayvYJbW6gbZLBKm1ozjjI9wa7Xw54t8X6F8NtX03Q9Cn+wy3E
ksmtJG7rahlAcdMbhjrnAzXVfHrSIrfxDo2uxLte8he3kYdCyfMh+uGb8hXqHgGwtk+EGhW
ohUwzaYhkQ8hi6ZbP1JNTTo8tSVmGNzJVsHSqVIptv8AI+SlRI41RBhVGBk5/Xv9aAQJORk
HrTYR/o0QGTtUDmlKnfmvOe7ufZ0mnFWPp/4Q69oc/wAM9OsYb23hutPQw3cTuFZZMkliD2
bO7NeM/Enxe/izxfeNb30j6LZEQ2ojlZY3Cj55eCMktnBPZQR1rirfTn1LUIrK0sDf3tw2y
OGJN0j8c/gPU8CvdfBnwRWJoNR8aSxytGQ66ZAcxAjkeY38f0HH1r0VOdWChHQ+OqYfC5bi
JV6suZu9o9de557q/hC5sfhjo3jK/u7yXU9VugkiXMjPi3ZW8ofNkggKp6/xGuMcAN79K9o
+OviO0nn0zwpYyoz2j/a7kLjER2lY047ncxx7CvF25JPvWGIsp2R7OSSqVMM5z6t29BtGR6
0hGab0rmPbH5HrRketNwaQ8UCH7s8UjdKZmlpXJuOWkPWgHFGfmJpiL9tj7Mvyk9f4veii1
Um2Xj1/nRQDKT/6x6X0x2pJeJT74pA3PNBKdhG+8D2NP7Coz8zKoPNKMqSrdRQaJi80v160
3dS5HfrQMWnq3zVFuP8AdNKG5pNlInyMEkZGOR6+1fSXwZ8WR6x4NXRbibN/pAERB6yQf8s
39+OD7j3r5oPPc1b0rV9V0HV4dW0e+e0vYeFkC7gynqrL3U+ldGHrezld7Hj5tl/12hyx+J
bH2le3trYWVxf3kqw21ujSyyPwFVRkn8q+OfEmtz+JPEmo6+6l5bmXzoY242omPLT8gM+5r
W8T/ErxV4w04abqjW1tY5BeC0Rl88joXLHOO+OlcnuPc4P8q2xOJUmlDY8vKMnnQ5p4jdq1
vJn1xc2ui/Ev4dxxSsZLLU4ElEsfWJ+oI91bsa8zj+Al+06Qan4xMmnQHMYETFlX0AZtq/X
mvNfC/jrxH4NllOj3UTW0zb5LK5G6J2/vDHKH1x1rV8R/Fvxj4m0+TTpZLbS7KVdksdiG3S
g9QXY5A+lbfWqUo8z3POWUY+hUdOg/dfUi8LSWOk/GrTE0i5km0+HVjbQTTEF3jYGPJIwDk
lucelbXxrvUn+KDQKebWxhh47ksz4P4MK8xt5ZraeC4tX8ma2kSaIgZCsjArx6cVpa7rt/4
i16813UfLF1eSBmWIEIgChQozzgACuP2q9k4rue8svqLGU617qMbN+ex69qereb+yhZI2A8
8Ueng5xjbNt/khrvPh34gj8Y/DyAaji4uYlNlexsMhyBjJ9mUg/ia+aJPEmpt4QtvCMjxnT
La8a8Q4Jk3HPy+m0Ek+uTVrwr4w13whqkt9os8YWcBZ7aZC0U4HTOOQR0yOccV1LFRTSe1j
x6uR1ZUptfHzNr0JvFmgXPg3xRc6RLE7rBItzZsw4nhVgygHvjG0++K+mNa0jRviP4FW2e4
Itb+JLiC4iwTG2Mqwz1xkjH1r548XfEjWPG+nQWGpaXplskMolEkKu8gI7At90HvjqKr+E/
iN4l8HB7fTnt7mwZi/wBju8lVY9SjDlc+nSphWpQm10Y8VgMZiaNOUo2nDTfddzvB8DfE13
NDBrnjRZdNgI2AGWUqq9MK52rx9ce9eQX0Vrb6tewWV095aRXEkcE8mN0kYbAY4459utdn4
m+L3izxLpsmm4ttKs5QVlFmWMkqnqpZvuj6VwEexQEjUKo4AA6VhiJ02koHqZRhsXTbniHZ
dF/wxPkZHPPWvoP4Y6xp1r8Dp7vVtr2OlzXBlRwCMK3mAe5ywx9a+di2Mjv61pR+INVj8JX
fhVZoV0m7u1vJRyJCwABT0Kkqp/AUsPVUJNnRm2CqYynCEF119D0T4beNNXu/i3DPqt/Kya
55sckLOfLR9u+MKvQY27eOua7v47eV/wAIJYs2BKupRbB+DZ/SvnrS9Sn0nW9O1e3QPNY3K
XKo5wG2n7uewIyPxrqPHnxDvfHVxZiSxXTbCzJeO3EvmM8hGC7NgDgZAHvW0cRelJPc8qtl
M44+nKjG0NL/ACPQ/h9q5tP2evEszzD/AEA3iRkfw5QMB/309YHwM1K2sfGtzp0hCtqFiqx
Fv4njJJUe5DE/hXn1j4n1HT/CWteGbVITZ6xJG8zsxDw7CNwA77gAM1mxXU1tcQXFvcvBPC
4kiljOGRh0I9xU/WIrkl2NllVSccRF6c70/M+jfHHw11jVvFH/AAlnhDWf7L1R4xDMC7R+Y
AMBldeQcAAggjgd6838VfDfV/Dvhy68VeKfEy3OpvJHDFHHulaZ2YDa0j89MnA44rS0z49e
IbTTBBqehWeo3KrtFzHMYA59WXBA/CuE8U+Mtd8Z6il5rU8YSHP2e1twRFDnqRnlmI43H8K
1q1qVrrdnBgsBmEaqjNcsYvfTb1PoL4T3Nnq3wlsbB181bcS2VxGw4OGbI+hVhWTZ/BLw1p
OtDVrnV7mXTLQ+ellLtVU2/MNzjllXHQ+nJNeL+EvGWseC9VlvdJMVxDcYFxazk7JsDAYY+
6w6ZFdH4x+L+teLdBm0SDS49IsbpfLunSfzZJEIwUBwNoPfvTjiKbgnPdGVbKsdTryjQ+GX
Xy8zsfj5fQy6Z4Yt43DNNcSXA2nIKiIjPv8AeFdd8JLm31D4T6XAh3eQJbaZR2YO2R+RB/G
vnTxD4r1DxNZaFBewxwto9l9j3I27zW4y/wDs8KvH1rR8EePdX8EXkz2kEV7p10wa4tJGKf
MBjejc7WxgcjBpRxMPat9DWeVV3l8YJe8m3+h6v4f+Cceg+MLbVptdE2mafKLi2h8ra+R90
O2cYWrPx3vlh8B6fZA5e71CPAHcIC5/kK858b/FjWvGWjPotnYLoen3KmO5ZbjzJpQf4QwA
2L6nqelcx4m8Y6r4rttEttQiWEaRaeQNj582TgNIf7vCgY9zVTrUoRcY9TLDZdjauIpVcQt
vwSPePgvqcZ+FBNw22LTrm4R2Y4CqG8z+T1yHw4+Iuta98W5Ptt1I2naykot7Vm+S3CDfHt
HYlA2fUn2rzPS/FuraP4S1zwvaiP7JrWPMmZiGh42yBR/tqMZ7VV8PazJ4e8U6VrkUJm+w3
AkaJThpEIKsAfXBNR9ZXuWfqdTyaTeInKOr+H8z3H4/BT4Y0EnGRqJH5wvmtvwZrax/s+2u
qFxusNMmRjno0QZcf+O14v8AEX4gy+OtStDDZyWGm2G4xRyuC8kjcF2xkDC5AGe5rNsfGV/
p/wAOdX8Ex2ge31KfzVuvNwYUYqZF245yV4x/eNU8RH2jttY5lldeWCpprXmv6JnL24KW0S
seQi/yqQkbiM9Bk/Sm9eQR+B/SkK/eGdoZcEn1/wAmvL0b1PurNRtE+mPg14TtNH8G2+vyQ
q+p6xGJmlYfNHCeUjHoMcn1J+ldp4ptfE93or2/hPULLT76T5TcXcbOI19VUfxfXivALT40
eINN8F6XoOl6VbQXdnCtvJezN5quFGAUQYwTjnPArU0r4+69bHy9a0O01BAv+stZTA5PuGy
v5V7ca1JLlufm9bK8fUnKtKDd2ZsnwZ8bCa9utUvNPiiiSS4kvGmaZp2AyeMA5OOprzNGEs
EcoIG8BiAPavT/ABl8ZtT8UaJLoum6V/ZFrcjZcSvN5krp3VcABQe5PbpXmOQBhRgDgD0HY
V5+I9ndKmfV5TDFqLliNOiQhGKY3WnMSegFMOc81y3PdHDpTR70uabzVE3Fye9FFFQNoKMe
9HGKTDGqTJNK0cC2A9zRTLYYtx9T/OimJlKViZD9cUIMjmpJYzvb92ep7+1IkMmMBWzQPoQ
MdrHml7BsZHfmnGKQ9YyceoxSeU5H3Co+mRU3KY3LDrxRuDcDg+tSrG/I8on60zymPOw/nQ
V0FyMdT+dFO8pwM7G/KhkfaPkb8sUhobmkZjTgr9kJ/GmhXycofzoKAdjk0o4GBRsb+634D
NHly9lb8qFpsAmBg44zTR16Cn7W/uH86NjdkP4U7gB5oz/PNKI5Afusfwp3lyH/AJZn+VIT
GEknOaF647Upikz9wj8aURS44jP50EDT6dqOAcgYNP8AKk7xn86Njf3D+dBSGHJ6/jQDg7l
6VII2PGw/nTDFIDwrD6c0DsMc9CeppDz3yO1OMUh/5Zk/Wjypf7jflRsMbk/XnNLvJ4weet
O8p/7h/OlEcueYz+dArCZ9enp2o4zleKc0T44Qn8ab5Uv/ADzP50BboLuPrSEknNOEUhHKH
86Qxy54jOPrQMQHHSlBIbdk5/nS7Gxt2HP1pVifH3X/ACo8gDgR/X9KbuyMDpSmNwDw/PtT
dpH8Lc+vFArCgDkt6Yof5mywBNKI5cfcJH1pRFKc5jP50DG5Pr2xSDjsKNr/AN1vyoRGI+4
fzoI6iqQpz0OOopFICjjkGnGJgPuH+dMCOVyEY/UYoWhVkLk+tGec4FKFY9UYY9BmnbG/ut
+VAPYYeAM80DAJO0c0bHBOFf8AKnGKXB/dn86CdRpycZJOKASKBHLtyUb+dG2TsrH8KAA80
cYx3o2v3Rv5UbJM5EZ/OgBpJzTwS3tSbJD/AMs2/Kgq/wDdf8qYrAO/tRQFk28o35Yo2v8A
3D+dIBKRic07a/8AcP50bG/uH86AsXrUZtl/Gin2qH7MuVPf19aKAsf/2Q==
</binary><binary id="_2.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAKkAcQDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD7FJx6dB2pMn2/Khuv4Cko
AXJ9vyoyfb8qSigBcn2/KjJ9vypKKAFyfb8qMn2/KkooAXJ9vyoDEsQQMfSkooAXOPT8qC3
HIGPpTQQSR6UtACRvmMfLjBx07U4knjA/Ko15Cn68VIODQAi/KCOPyFIzHHQfkKUd6awJHF
AAGJUbQBz6Cn5Pt+VMwc/Nzg5FOoAXJ9vyoyfb8qSigBcn2/KjJ9vypKKAFyfb8qMn2/Kko
oAXJ9vyoyfb8qSigBcn2/KjJ9vypKKAFyfb8qATjt+VJRQAuT7flTHkKsFBwTznHApx4ppI
II28igB+7IyMYPtRk+35UnQhe/YVSu9X0vT4xJf6jbWqM4jDSyhQWPRevXnpQBe3H2/Kjdn
pj8qZuBGB1IyB6ihSAgyeD0IoAfk+35UZPt+VVr2/s9OsJr/ULmO1tYFLSSysFVB6k9hUkc
8M0CzxSK0TKHV8/KVIznPpigCXJ9vyoyfb8qyrnxHoFmsTXOs2cQmkEMZMwO9z0UY71phhj
ceB7/y+tADtx9vyoyfb8qzf7b0htebRE1CFtTWLzWtA2ZAmfvEelaNAC5Pt+VGT7flSUUAL
k+35UZPt+VIeMZ70UALk+35UueO35U2igBQTjt+VGT7flSUUALk+35UZPt+VJRQAuT7flRk
+35UlFAC5Pt+VGT7flSUUAKx6fSikbov0ooAVuv4CkpW6/gKSgAooooAKQnAz61x/jnxRr/
hixN5pHh1NTt4oJLi4nln8tYQuMDGOSc8fSuFufif4v0LxNpkviXSIodKu4ZJRbadH58s6B
AwkVs/dG7nOOlAHtdH8689l+MPhCDUtLshLPK1+kT70QFYfM+7v54PtVP4meOdZ8Jazo1nZ
XGn2drqCyCW7u4XkELL04U5wcjtQB6bkZA/zn0o3DGe2cV8/v8S/Flymk6lFcrFHeaHd3Mt
vbxqQs0ZIDqDyOBnBNdFJ8Y44LZIbLRLzVJYUghu7lGSIfaJVXaFVuWOTzjigD1xyAMhhxT
84OCDXhPgn4o6+lv8AYPEOn3F9NcXF3DbXryx4MkKlzCQPQDluxIr0j4eeJdU8W+DLTXdUs
I7SS4ZtohfejqCQGGef/wBRoA60LgCloo7gUAFB4Gaazbd3HIp2Qyk9qACikGe4pTwKACil
xxmkoAKKKKACiiigAooooADwM0UHkYooAKa7hEZ2OFUEkk4wKceBXnvxX8UyaJ4ZTRNMt2v
Nc15zZWduhAb5uC59gM80AdBB448J3N1dW1p4gsrie1ga4ljilDFYwMluK5fwV8XtB8Za3P
o0NrcWV2AZYvtBXE6DuuO+OceleF6d8OrqDxNpHgyNriLxGZZf7SAcrD9iwrB1I7EbhjPJF
a/jzw1bap8U9SsPCVvFJFpVjHc3TrK0YtvKXDICP4iuMjrQB9BeOGj/AOEB1dX1j+xY3gZD
fkEiDJxuOO3b8a+XdY0+30jT7zRLmO0OoBLaRLuzvPtFuy+aB5m0j5XI5znPFeg/BjxjYar
o0vgfxRJ9rFwf9CS6UtHNFjLR7j1wR0NewxeAvBMVjJZReF9OjtppBM8ItwNzDox+lAHhOq
fEDxXoq3/h5vGktzqFtqckMVwiwozxeWGG53+UAFunU9KS0+IXxB/suxjbV7jUp/EtmItOm
hhQLa3Sy4cHAwSFHI7Bs17xP4D8GXMrSTeGNNkkd/MZjAMlsYz9ccVnaX8OdH0zxU2spcTv
HCzPYWBAWCxZ12yMijuw7npzQB4br3jbxNf+EfMuPFMeqS6rHd2l9o4jQC0SMEeYBjIOQPv
etejeN9Re1+BGgz/aJI7GY2Md5LEf+Xc7d+SOgxwcV6P/AMIn4Y828lGgWIkvVKXLCBQZlP
UN6596vf2Vpp01dMNjCbFYxELYoPL2DoNvTAoA+ZPFs3hqHWX0rwtZ6dYWB1Ky8vUbOcyLu
OcEZ4VlB5HsK1l8Z6/YappcGoeNrr+zoNXvdOuromP5okUFS3H3+Tj/AHa93i8J+GYbT7HF
oNgtt5gmEQt12hx0bGOvvUknhnw7NC8Muh2MkUkgldGt1IZwc7jx196APCvhjrp1n4p6Le6
hqZ1C/k0SeGWZyod2WU4BwOu3b+tfRS9wQAQcYFUIdD0W1ukurXSLK3nTpJHborD1GQPetE
CgBBySB1FFIp79CaWgAbnB9KU8HFJRQAUUUUAFFFFAAOc0UDiigAooooAKKKKABui/Sihui
/SigBW6/gKSlbr+ApKACiiigDA8Y6NdeIPBmq6NZSRRXF7F5KySDKrnHJHfjNcxrHgXWNWv
NDuxq1pbtYaXPYTBYmbzGkj2Aqc8KOv416NR1GD0oA8f8OfCHVNA1C2u4vENq37uKK6BshI
XEf3TGWztJGQT711XjHwXf+IvEGia3p2tR6Zc6QztEHtxOGLdSQSO1dtgelFAHk83wdUwRN
beJZ4LnyLmGeT7OjiYznMrY4xnsB0rzi78C+PbHx+ZoLS9m1C18mLT9Qghje1ZEAUSTbvuk
KOgGcivp+msSW2g/MOlAHlumfB63tLW0in8TXs7QXkt82I0Ad5U2SAdwDzXW+CvCNv4M0H+
x7XULy8t43Pl/aiMxKf4RjtXTgAAAdKQ9OKAFpRjPNH8NNIyQfSgAGQWz3pegxSA5zzjmkB
/eHnPFADySetNb7ppaKAAEkUUBdgxmigAooooAKKKKACiiuZ8XeJrjwzaQTwaDe6uZmIK2m
0GJVG5mYtwBxQB01H8WK8ab45R/adKnl8NXOn6ReyKGv7uTA8tlJ3IFznBGK76Tx74Ohs9P
vZfENuINQH+juCT5gzjJwPlAPGTxQBf8SX2rWHhy5uND0ttT1HG2C3Vgu5icAknjaM5PsK4
jwN8PNX0rxNf+JfGOrR63q8yhIJRnEA6sAp4U5447Cuo8U+L7fwtp9leTWFxfi9uEtoltip
y7D5cEnHNc5b/ABU0+8u9FjsdLufLv9Rl0y5NyVje0ljTcxI6EAd80AdRpnhqPS7/AFvUku
5Li/1OXzPtE4BMChcIi46KMDj1rL8B+BovBejXUUt22p6hfTPPeXUiYMpP8Prjmrll498F6
pa3s9h4jtJoLMbpn37RGucbueozx3qonxN8Cvfafaw+I7WaTUWdbdo9xDEccnHHPFAGl4h8
G6F4k0JtHu7OOBUBMM1ugSS3c/xxkdDWlomlDRtEs9MW5nuhbRiMT3DbpJPcmqEfi/wvPb6
hPF4hsXi00/6WySDbD2+Y+mfSs3wT42t/GWmapfWlk1tFZXb2wKSiTzQBuDqR0Bz3oA7Lry
OlGB6Cua8NeLtK8S6Bc67aia1sYJXjla7UJtKfebr096fB458H3OltqUHibTnslcI1wZ1Ch
ucDn6cUAdFRXL6v438PaZ4Um8SR6la3dsoYxLHMv7+QD/Vr71Ho/wAQPDWpWmkNNqdtY3uq
wpNHZTyjzRnouBxn+dAHWUUUUAFLSUUAHSiiigAoPT3pGxt5bA9a8n+J/wAQ9MtLXUfBel6
olrrl0ghM8iN5EO7+FnH3WIz16dTQB6ujq67kYOvqpBH506vAvhbqltpvjxPDdndX1jE1i3
27TtRn8wJdAgBopCfnDDnivfFORkc+/rQAtFFB6UAGM9KADjmlH3aSgAooooAKOlFFACsV4
47UUjdF+lFACt1/AUlK3X8BSUAFFFFABRRRQAUUVh+ML+bS/BOs6jbzeRNb2kkkcmPusBx1
96ANwnHXim5GGcEfjXzO/wAYfETWXhO0l1CW3ubecLr0yxBWP73CpkjjjPSup1D4t+K9O0q
y1ybw9YR6TqiTHTv3rNICn/PTGAMjJ4z70Ae3hhtye3Wl3LnG4V4lqnxh13Tnul/sOxdo7C
zvIgZH5MxAw3uCe3aoU+JPjuXxPY+H00vS7a/XVTp90vmO6OCgdcHqOM5IFAHuZZR1OKNy4
znj1rw69+LeunxRqfhuSxsRItpd+TJYzszQyRqxG5sFc4HbOKiT4p+KrCysbWLR7bUI7TR7
bU7u6uLgiXyXIDHGAGYegoA92yOcdutMZlDKwYc815bovxNv9b+J0vho6faWMEUrJ5dxMwu
nXYWDquNpX2zkVJ4y+Jmo6BqWo2+jaPFqVvoMMNxq0kkhVo1kOFCDHzHHJ9KAPTx86rn1O7
2NLvXsc/TtXj/w9n1XxZ8QNc8UXl9KLSwmNtb2sVyxRQyA7GT7pAB3bjznI6VjXfiXx5pvh
/WfFg8SPdQ6ZrctmbGe3Ty5YQ6r1GCGG7igD3s8HBB9OlFfO3hr4q674bsZLjXbZtT0a41O
5gS78/fOrKobaq4+6OlbNx8X/EumXcGn6p4asRf6xFFPpCxXGUIdsATHHBHfHcUAe3b04+b
rSlgDgmvE2+K/i2HVz4abw3pza5bvcR3CtcOsX7tPMVlPcEZrb+HvxF1nxhrjWeqaNb2EU2
npfWzQuWLKW2ndnpyDQB6l14NHt2oPFH40AFZuvQXt14c1O109Va6mtpIogzYBZlIGfzrSo
oA8bh8AeJE8OfDrTZ9MtZZfD07NdobobGXGARkHPODj2rj7L4QeLU1K0uNW0ODUrZlnt5LR
tRaJYg0pZXJXqhU8qOcivpT37jpRQB5x8TPDOq654V0fTNK0ZNSjtb2GWe3E4iJhRSCqse5
4HXoa8/T4ceO7K/sb/RtDt7K2TUJLu30x7oSJYhojHyx6hs5IGa+h6CcDJoA+YYPhp8Q3kv
ZdY8Nf2il5bRwSJ9ujiMXlyhlMQUY7ZUHp3rYT4f8Aj62utDuJNFh1HZHexNvliSW384AJJ
M44d165XNfQxHGKKAPmnT/hX4ktNCB/4RWVdRsniMyy36yJqSJLkxogwFBHOWNel/DHQNf0
CHxIdX0NbD7betdwRLKjBlZT8nHAweK9KIz3NLwevSgDwrQtO+JuieBNQ8MWvguH7Rez3M7
XN1cxvCivkhdgPJ6e1cha+AfHX2DULHUfBk1299eWd0ZPOgCqIs712ggAEcYAx9a+peOnam
7QXVm/hzQB8sP8PfHNv9okbwW1zYSSXkdtZ+bGBA0w+SULnHy8D8KveHvh/wCOl8WaJfSeF
5NNktzapM08sctvIkQ+aRudyvx8oXivpfDMi7SF56+tOVQFwencHnNADj96mKCBz60/HuKS
gAopCcY4PNKCCSB2/KgAoHTd2oBB6VzXiXxppfhaeztbuG5kub8ultsiJjaQDIRmH3Se1AH
LfFfUbi2h0LSn1mfQ9I1S7MN7qUI+eFQMqmf4dx43V5trHhfW/F3xCuPDb2un2Fw6fbvtKz
falmiCCIPNg8y/xA8dcV0nhb4jr41aPwp420BruHVpZYlm8gxwKyjd5QzySoGC3rXpHhXwF
4Z8FtcT6HYPBcXC7ZZJZmkfaCSFyx6UAM0T4eeGNCt9HWDTUlutIRlguZhucFuWfPqT+Xau
sTO3kbfakDYZvvMR14pQ6nG0gg9CDwaAHUVyUXxK8Dza9c6GPENul7bP5ciyHYobuu48ZFd
Uk0cihkcMrcgg5B9x7e9AD6KKKACiiigAooooAG6L9KKG6L9KKAFbr+ApKVuvPHFZWr65Ya
CbRtUmEEN1MIFlP3UYjjJ7AmgDUorzyH4raP8A29e215aTW2jQXH2OPWM74JZurLx0A9asa
f8AFXwrd73vJpdKt97CC4u4ykd0q/eaNsYPQ8UAd39AeKK8GF/8RPFo1TxR/wAJXH4a8O2k
jSadLIgjiuFDYUvkZ2dPmPXPAq1p/wAS/iHq9/D4SsNBsE8S2oMt7cSyZt2iA+Vlx0LcUAe
2SypBGZZpEjQdWZgAPzrK13SdM8WeHLnRbuZ3sb0bHe3l2lgCDwy9K8m1a58S/E7xDZeB9Y
0afwzHYk3mqMLgZmj6KI+PmU9CexzWfp/iH/hXH9p3vhG+i8UeDre623luGIn09jwoDHgqT
3oA9EvPhZ4QvrWeCaG5RJ5kuLiVbghpnRQqhm7jHbvSWvwo8IWiTxG3upraSKSGO2nuGkit
lk+/5SnhSfWvPX1z4qaGtv8AErUi93od0zPd6KHB+yW38LAY69MkdO/FZn2H4uJ4am+Jdtr
t49zOXkOnO24Jan7rBBxkDnA5FAHd3nwe8A2Gnz3ep32pLbpEiyzz6gQFVDlN2PT06Ulh4G
+Hfi2a51fRtYu9Rn+1i4luLe/bfHKF29sYyvHPNeZXL+JL/T9J0nxd40TVPBF/NHLPqcB3s
jYz5Lkcp9WAFd7q2geH9GjfxV8NfE2naLeWMYs5IRIrWt0/8Mcvox7N3oA2X+CPg1pBPBNq
tq5MojEN2QIxIMMgyCdpyTz3Oaut8IvDMlvNFJeapmSwGmvtuQP3CkEKOOxA5rzGL4x/ETU
vFMOl6N4et5pbGBnv7JQJDIyD52VwflHoB+Zr0rUvjD4U0nS9Ju7triaXUoBMttaR+bJF/e
DjOVIOR+FAFrSPhf4f0nXrTXEvNSvLm1Z3gS7ufMSFnGCyjAOfqasa78OPDviDxE2t3pu0e
YIl1BDMUivAhyolH8QHpUd38VPAum6bpt9ea4kdvqiFrdthYkDrkDpg/wAqm1j4leDNCm06
3v8AWUZr9BJC0CmRdhOBIcdF96AL/h3wnYeF7rU57Ge6c6jP58yyuGVWxgbQAMADH5VzsXw
z8M2utO9/qt9ereXLXn9nXd4DC8rNuL7OC3OOucYrYv8A4jeDdM1SXTLvxFZx3cULTMm7d8
oGeoHLY5xXn+keD7f4o3l7478Ry3cVte5XR4Um2Pawj7kvyn7xIJAoA6R/g54UuIEtribUZ
7f7e980Uk4Kl2GHXpwp449qmHwd8IDTZ7CX+0J94VYbiS6Yy2iqcqsLfwAHOOvWuUfxd8Qv
Dl6/w/jW18S+InC/Yr8HBSL+/cJ2IH+TXQaT8RNU0CB7H4n2H9k3MbYi1COPNvdj2I4VvTs
aAL8vwl8KvcWdz52oJdwmRnnFyTJcl1wTIx6nH0rG8L2nwv8ADXjYWej+JmbVrW0FmLae83
Js3EhRkYJB9CSK5Xxn8YtQ1fwVcR6LoN5pkOpzG1ttVncLEyA4ZgR909q3j4T+GVp8IbKy1
y/0wQCFiNVjkDO0+Ms6MOXIY/d5+lAHr0l3bwKpnmjj3nYpkcLub0Ge9SRjBPJPfBHI/Cvk
zTp9J1eW21f4k3epX+nW9sbPSobSN2edEbBuCo5UKACSe59jXX6ZN4n1HUI/C2mfExf7BiZ
JINafAnaRkJS2yf8AWEfePoOKAPocY/vLj1zQMc549Md68THiz4l3V/D8P0js7fxNC/mTaq
m1oGtMHbLtzkMT29q3tJ+JcWk2p0f4jhtE1u1R3M0ybLe8RP8AlpGw45/u9aAPTqaGO8Ky4
zzXl0XxfXTtOjvvGHhq+0S2uozLZ3KL5sVwD91RjlXYYwD61y/ij41abrdpaaF4cuJtKm1G
TyL28vY/LNih4YY/v46UAe87125JGMZJFRmWOVpI1dd0ZAYBgSPr6V88Nd6r4R1qDwf8KPF
0viK4vfmktLoCeO1yMmTzs8Z645xU3/CEahb+KYPD3hbxlftqd1Gz+KLoSZSPcMrkdFY8gL
1A5NAH0JuwB+R5p9eRWei+PPhsGi8PRp4p8LK3mm0nlIvYSfvbWPDDPOKpal8ZdT1vVo/DX
w80GS61qQbma+Xy0hC8uCp5z2z0zQB7V2pFO5c9K4nwp8QrPX7a4tNVh/sTXbBc3thdHyzH
/tqTwyH1rY8P+MPDXigXKeHtYhvzbNtkEXJXtn3Ge9AG/R7djSDpycnuR0zVbUNRstJ0+fU
NRuUtbSBC8k0hwqigCxyuFU59M96YlxDIzJHKjuhwVVskH3A6V5FrvxS0rxX4fvPDvgp72f
X9Qb7LAjRNCY1PWcnHCAd6y9V+HGseAILPxj4Ennu9XtYQupWshMovx/G/J9u1AHtq3dubs
2n2mE3A58oON2PpnNWNwwSO3bv+VfNvg2y034ma7qPiDU/E403xlI6vZRWZK/Y4oxgZBHzZ
zyPQD1roT8W9Y8E6hqXh7xkkHiK809EMd1pWFLk/cWRSflJ/nQB2fif4t+DfCuprpt9eyXF
4jATR2kfmfZwerOegA6kda88m8YeK9c8T3/xA0aSabwn4amW3WxiyTeKcCSQAdcA7vpRLpd
z9kubCSxt77xv42fz54JkVk0qAHO4qRwVU5GeSa9j8P+HtG8G+GF0uwjWCyhQvLK5yHOPmd
yeuaAHX3ivRNLt9Muby4MNpqTBYJyp2DK7gXbogPqe9eNat448VN4y1C8jlhtxYyI8Hhy/V
VF/bAk+fDIRhpCcYAOcVm/E/4gaX4llsdM0OB9V0+1l8yFbdg8d0y8PHJEBuAC5wR35rsvA
vgGwZrHWpryS78Moi32ladfDdJZSt94liM4UZGOnegDdstQ8Dw6jpXirX7W10PxBqkS+XFf
SfvFOCOF6KT68E1q/EXWDofgTVdQhuZIb9oWt7Py8eY07jCbB3PNfPvxOurDVba98USKLq7
1rUTBp0hztitLcbd6e7Nn8qo/D7W7rWfiN4Xs/F+u3F1YWMpe0inckJNj5B78+tAGlrNr44
8JXsMWi6xrVze6daR6jqoe6YoxfnCp1KqDhse1d/D8Y7/wAX6ZaaL4I0Wb/hJL0ESGfmGyU
DmQv356CsD4zeL79vG1ro/hi2ddQ0rEc1/D80mZePKGOCCAMqeta/7OmlxjS9c15pYzd3U6
wvAvDwhc5DDtkk/lQB5b4v8ANo3i9NGvdag+0zaa19Nc3h2xz3B6xIfdum7ivSfgZ45a3hu
fB3iW9+zT2pX7CLttrbDkeVk9CMZA7ivUvHHgHQvHumrZ6tG8U8GWt7mE4kiJ64zwR7V4Tr
3g6XxB8MbfxBbxOdd8MtLY6kpIMsyxE/MW7soIP0oA+o1Oe2D1x6Utec/Czx7b+LfDltZ3R
aLWrOFftMMqlS68BZFz95SMcjoa9HNACUUUUAFFFFAA3RfpRQ3RfpRQAp69M8CuL+Jsfn+B
bi1ezt57eeREmnnBZLRCwHnEDk7fau0br+Aqlqtvc3ejXlraPFHcSxMiNMm9ASO69x7UAeI
azrvhyDw2nw28OW6S6XIy2txrl1g2sMrHc7bv4nxkg9M47A1B4xvLmT4e2sNvo8K+AYJEtx
deWXu1VCAZQG4CucjPXnNesaR4E0PS/BH/CJzW63lnMh+0tIBmZzyWPvnp6Ypui+Fr7TfB1
34Zv9RTV4X8yO3a7j3BYT92N/7wFAHk15qervdeG4PiLpyaV4Ml/fWi24Mir8hEUU2M8hec
461haV4oi8L6Vqui+D5IzYalOI4tcnQxz2G5gP32ckoB91xxz61643wtWXwrD4au/FGoy6W
jiV7VVQqwzny1YgsEz0GelT+MfAcOqWaXui2dqdQt7b7IbS5GLe+tx/yxlA7d1P8JoA8r1/
wZrcPinSfB/hfxVPqUkyfahJJKfO02I43MZBy0b8/L3Nb/iz4Z2/hK20rxT4ZtUurfRUi+3
6dKOLxIySZWHQuMk8+3pWr8E/C40mw1TU76G5g1eWY2sttPu/0VEPyxqxPzrgjBrZ+K8Gp6
to1l4etdQtdL0+/mxfXk9wIWjiB5CgkFs8dKAOTX4qa1O8fibU/C5j+Hl2DamQqHkTs0jgf
wHpzxWRoHgzxVqGgv4t0TWLywsbJ5bjw/o7yFg0e4nD5P3WHRfTivU9MvPBFlpmmeAo76yu
Uu7UxwWiYZbiMLhiduRycmjwpY3ng3QZdI8QX8Cada3XkaZcyOA0kLfcVv8AaBOAPQUAeHa
Zpem3fwu1LxF4Skc+I4jKuuWjwZDRScOvlHjC9U78GorTwx4T8beIPD/h/wAHRSWumLCP7R
uiSrXYTG6Qxk/eDZGevzegr22XwQNM+IsXjDw9bxK90DbalbSHakkbYPmpjo4IyfXPrWJqX
gbWNE8T6prfgiytc60nlzFpBBLYtnl4WKkEHqRjtQBzen2Wn/AjXL251Kxnv9J1UlLbUoiD
JDtBYQOuOpPfvXL+H9Ugl+Ik3iHwVotvfXetM6SaJfxENZg4LTBxwIzyfzrudR82f4v6fYe
ONR0qewVWt7DS5pS8k25cCdlA2l2O4YbGMcV1eueDdF1bUV1Lw5qo0rXdNhMMT2UqgFVHyx
SoOqDAGDzQB4XFd6V4N8fXPneEDd3k6SWo0WVyVtJXb/llxho3ByO+CfSiD/hHvD2leIy+j
yXA1JP7MfR7l/8ASNMmyTGFb+KInoRyMDPWvQvAfw38TN46n8Z/ERY5r2PbJAqSK6tIeN3H
QAdK6nx74F/tfxHofirS9Ot73U9NuEE9tK+xbmMngk+qnkUAeeal8JNH8O/By9u/EFwRrij
7QLlPvpKcBIPRgehx3FVfBvhn4kxeGpvF3h7VIdOkNu1vDplxn5oE4yN3CMDkg16X4y8HeJ
vF2pylru1trC0VTp0LMWDTn708mB1QZ2Ad+tV9U8NfEKS30TRNC1qLS9EjhEV7PLIZLyTPD
knG1jjJBBz+VAHkfw48QeOZLzUtW0O2+3fZV+16vNcDzJtQGceWr8kEDoB9T2r0KXWP+F0X
6aHp9vc2fhWwdbjULi4Ta9xIMbYFHVQOcn2r0HwP4Mt/B+nX8UciPLf3TXLGNdiqo+VAB7K
Bn1OT3rn/ABJ4DvpNbll8L3c+mRa6TBq3lsBFHHjJmjHUSn7o7cnNAEMnjvw7aTTacfDi/w
DCIWd4NOfUY1V4I5AAcFMH5ATgt61g6L4B8Ia1FrPjHVoGt/DUyyvp9k/yx2sf8dygH3dxX
K/WvV7Pw3o1n4YHhq206IaUIfJ8nbwV759T3z61xN18NNVvNHXwhN4qnXwtEQVjCZupI+0T
SHjYp6Y5xigCD4ZeCjaWMPiXWr0Xu+x+x6fFKgQW1jlmAcDguwPzGuQ8MfDXwv4km1/WHuZ
YvCltcTppab9ogYYMk4P90MPl9QK9I1zQPG19ZyeHdJ1jT9O0KSFbb7Q0byXgjC4YckKSR3
p9/wDD5Z/BGm+C7HWLnTtFtoxFcrCi+bdJwdu/+Hnqe9AHh1v4SuNM8IzfEabxHqEepNdpH
ochX97cfNtjaQE9G9OmK3vEXhvxP4fj0fXPH2pSeIfD0moJe6pHHDue0lK4AAPPl5wCF44r
12bwjPdeK9Mubm5g/sDRkU2GnxoQyz4273PQgDOPqa6qeCC7tZLW4RJonUo6MMqyn+E/UGg
DzVGsviP4xtLyGKOXwhoILpI4zFe3GABtB42Rjv61zlvoegfETxTqXj3WNNt7PwvpyyQRfJ
s+37Sd07sOSoAO36Vt3fwo1aPTJPD+heNb3TPD003mfYRHkxRk/vEWQHOD2B45rofEPhCTX
/DVh4ZsZv7J0SN1juYUT5poUHCpjoCev1oA8r8GfCa11xL3xPpOp6n4fgluCdDYMBIiKeJX
4GQ/ZfT1qh4C8Man4xa/8M3GoTQaNp2oTSanqEErB9WnPCjOAQAACeT1r6I1LS3uvDdzo2n
Xr6YXtzBDcRoGMPGAyg9TisXT/Bo0HwEPC/hjUZdNliT5L1oxI+8nLOc8Enn6ZoA4LRdb+J
Gn3l18PtIgstWv9BUM+rXTkRyw4zGjAciU8A89Oaw/A/jax0G+1LxJ4s8PX8d5fXUkd5rSx
h4IpF48hCCSEGMZJ5Ir0KP4c3Fl4Al8N6P4iudPubuUy32p+X5kt0x+/kk8Z55puo/DN73R
dG8J22rtZ+FtPjUXNlDF+8vWU5w75wFJ5I70AeV+ONXsPiPdaEs+gHQP7UdotP1+8m2hoA3
zBlHc9g3FdD4/0nTvBGn+GofBU01r4sUrbWaWgG69THPmjoQSe+Rk163rHhLw7r2hDQdT0u
GWxRQscQXZ5YHA2kfd/Csbwr8NtJ8Kaxcaul9fatdyRi3hkvXDtbRj+BOOBQB51pvib4ifD
+6tPCF/Yr4o1XV4zdWLNMQYGziSN88kA55zj04qwNQ8Q/F3WU8M6vYyaBpGlhZdasnP724l
DHCKf7nGa9hOiacPEP8Abz25OoLB9mSUjOxM5O0ds55qrf8AhfTr3xFZeIj5trqFqhj86Fy
okT+46/xKDzQB5b8SI4bL4g+FdO8Hiay8YTRiGC5tnHlw2wOP3yEHcuM4+lU/EHhvxV8PLB
Nd0zxpPLNqcottWvL1S8MBbgXCrzsC8j0r0rwx4DttA1nUfEF7fTaxr9+x8y9uAuUXtHGB9
xcV1V1b293YS2l5As0EqmOSNlyrg9j7UAeVL8JNNsvDNne+D9Q8vxJAftlvq7N5n2mUqc7w
DgowJxjjmsbRvAWg+LvClutjNcaT4u0q6kku7m4CvOt2SGcyr/EhPK9gOnNepeG/Cln4Tgu
bTTbq8lsJW3RWk8m9Lb1WMnkL7VcTw9pi+LT4mWErqbW/2WSVWIDoDkbh0NAHmXwl0mHQj4
s1bxLLNJ4ihuGi1G4nBwEA3KUJ6qw54+lY3xE+KWieJ9E/4Rvw/qr20OoBfM1J42WAH7xgY
9QWGBkcAHnFenePPCl94z0m30a31U2GmyTg34QfPPGOcK38Jzg141ffDDxHceONO8H3hRtP
ZXuJNXtodvmREYIkX7qy/KFBXnvQB1fgnS/CPji8t9ZXwjL4c1HQ51i8+zlURTSAbSoZOHX
Arq/EJl8Y6rdeDNNcxaZEyDWbyM4wMZ+zoR/Ew+8f4Rx1NdXpunaX4f0K20rToYrGws0EUK
k4EfXnJ6n+dZOneH7Dw94M1GzspnkW4We6muZn+aVnBLNkfhj2FAHJ/Ej4XWnibw9apoka2
eoaTEsdnGWIiMQ/5ZkDgZ65614/4h+GPiDw7p8/iWK80y0vLHy5ZdPtrkyyRHjGMg7iTgY9
+Kl0nUdW8KfD6w8VWWrywvqJNnHLb3DNuKsxYzeZuVGACgEda7X4U6xb+KfiFd6lfzW9zqF
zoduLgeXgPKjnJb1YDafxoAyvEOn3vgz4XaZrGrIRr2q69Dql04wr7wSwRsnJwM9MdatDxj
pngXxR/wAJlpthdHQPFiiW5tSgH2aVDzKjjKtxklQa9I+Kum2t/wCBHubqOKRLC5gvCsw+V
grjcD7EV5Z4+g0/wLBN4fFvNf8Ag3xJG1zbwRMBJZXOePJJ4C8rx70Ab/in4sa5Ddanr/hK
awufDmkeRbvJNGT9sllxwrA5G2tf4WeK/DPifWvEDWGnXumatdlLi+sp33Qsw+UvGPfv61z
mqeB7jRv2YrjTim7UMx6jOqRcq5YHYB2IGBn2rlPCXiXUNJ1RPGunaQZ7S3jjs9dMMrNIQf
8Alo6ONwZSByvyn1oA+n/sdkt2bxbSFbmKLyllCAMqZztB9MjpVrduY/hVHTdQsdVs4NR06
4S5trpFljkQ5DL6/wD1qurxuzxzQA6iiigAooooAG6L9KKG6L9KKAFPX8BWN4h8TaN4Vsor
zXLlra3lkEQcRlwGPritluDn2FYniPUbPS7OKbU9Lmv7MSZkaKDzxb4HDMvXHuBxQBDpXjX
wnrUgj0zxBZzyHom/Yx/BsGugXDfdIP0ryabU/gd4nYX18NLiuZCU33CG2l4/I0qfCjwnf2
sY8O+LNTtEz5pW0v8AzVOehC54+tAHrH0INJkFeeh4NeS/8If8XNEimfQ/HcOpKr/u7fUYj
ynuxzzTIPFfxmsZzBqPgC11FY/vS2s2N/uDnH4YoA9cIz2UZOcn1ryP48W0NxoPh35bb7Q2
sRRRtdAMhDA53Z52+oHanr8RfiRFAWuPhRevJvOBHIQAvbtVa5+IXjy/Tafg5eXCjkrOScH
2yKAOP1bTrP4deK9Ee8vo4pzZ6jdM+mqEjjLr8kcAbJXHUZyM9axLDxbe3sl1p+peIWeCG/
06e3ilu/PVsyDfhmAOcHJ7A9OK9Jl+JmsRS2reJ/hBqMWTsjkEay49lBGc4/Cp4PiXb3ttN
Lpnwo1ucRHYn+hxoCfQk/dP50AcxFr2qnx3eX48VX8sUPiuOwhtvtA+ztbuCScY5Arp/iX4
iuLTxXFpkviO58O2a6ZcXcE0EgX7Tcrjah4PQZ471V1v4g63Aum22j/Cm/hup5hI63dsrK6
Ly4Qrn5+wY1Yf4t6a1pFca98OtdgCz+UhmshKFyeoJ7+ooA5/4UJc+JfH97q/iWWR9Wg0+z
lMMgAXcVIDlccnowPHJrQ8OeIvCvhr4lfEfUNRvbOxC3cShsne/wAh3BV/i+Y5IHU1f0n4v
eDftFzLf3rm7eYqrxaVJHJHFjKq+ASSMdeAewqSX4ufCb7SbmVFmfBbzTpZwzd/mK53GgDy
pviRrlxqd/Jp3ivUILR7K5ljN3OhZmVsr8gGEPYD0q//AMJ34s0xorGbxfc3Kaha2E015Iy
MbIStmUqQOCBgZ7V6BJ8WPhE6uXssPICzRvpJ3ZPUEY61t6P45+GPiGaPTtIks7i4uF8hbJ
bIq7KATtK7en14oA8417XPFUPihdA8P/E6Ca1jhN3FfXlwkQbJ5VnAxJjHQVp+HfF/iG6+L
Gn2+q+IZru0vp3ht1sJEe2l2xYwUxuTnJ3e1dtb+MPhbe2MS3M2kWT2chVba/gSGS3dTz8h
Hynviuq0WDw1c3D6tosGmSzzfeubVYy7j3K80AbUbl89COxx/n0pWbDBcZOM01GCARng5OA
evXpUhwMnrgUAA6V5N8RPEfxA8Pa9avpEmnQ6Tf3cFjbmaMu4lcHLn2zivWFOVBrj/HfhC6
8XJoyW+rjTl0+9W8/1Ak3sv3RyeOaAPMrb4i+K/C3j7VLXxtHc6nBBbQs6WMQ8q0LMR5uf7
pBHvXead8VvDmo+O/8AhErSOeRyTGl0ADHJIF3FfXp36ZFVPEnwuv8AXtZ8SahF4lW2XW4I
IDG1sG8kRMGGDnnkH86Xwh8Mr7wl4jN7B4jjk0qWVp2svsilzIy4P7w8hc5OBQBgfEb4l+J
PB3jC5sLS40v7Klml9DFcQuZJjuIKAr0JxwTxVXxF8RPEdjqOqXVnfKtrJb6bPBF5IkS385
vnXcMZzjrXT+Kvhvreu+Mb3XtO8Q2tgt7YLYSxy2InKx852knAOehxxWHq/wAFrySGex0rx
Bbw2RtrWKKG4tjI5EDblBbcAcnOeO9AF7xJ8Y9Nge90vRbLUJrl0mjs76KFWikljHzkBjyF
7/Squj/GW1XwZJcahp1/Nq9lpi38hlhEa3g4UuuOigkc1wWk+D/HTeI55rfSxb3WpyTR3S3
OnsYbKN87pI5GO3nP8PPvXft8IdYeCRZvEdpOJNDXRzm0Kltp3K33umQCfWgD1LRdUbV9Ds
9Tksrmxa5QSfZ7hcOmR39K5f4myeJX8PWkHhS8EF3JdqJY0uFgmuYgCWjidujGlv8AWtX8J
+H9M0sofE/iKZvKSKHbb+ZtXczEdgAPxridW+IM3iW2l0fVPhHqOsX+nOrXVqHV0tZGHyYY
DPIJ6YoA4i28d+IrHXbjW9E1S5ujZWBa+ttacyFSs20xjZ8pYA43961vFvxQ8QXfh9ZP9Eg
0jWGkhs/schF1atG4G9jno2Dx71sJq2wpbap8ArwAW/l4gRW/dA528gZ59TmltfGXwstFuR
qXgC60UTL5F00+l5jUjqhZfcdu9AHb/ELVdTsfAMNhoMko13VFS2s/Ix5m7G5mGewFcrp/j
zxJrmi+FNO0iayh1S7lmstSe+iLmN4RycKeCQDWxH8TPhFe3unXkmrWq3NiCtq88Tq0IK4I
GRjpxTLTxV8ELW8S4sb7RIJ0la4WVYipV24Z846nNAHl2l/Erxh4O0hrKOeDVFu5bgWrXGW
ktZFm27mYnGw54BxWnP4z8V6TrVzret3llZ60dIWIxhzLE0huCAfLQkbto6dPevU7S6+Esk
N0llP4dEeoH/SAPLUygnJ3Z961F8N+BNQhUxaTot1D5Qt1ZVjYbM5CcH6+9AEHwy8S6h4q8
A2uq6qE+3CWWGUomwMVbAO3+HjHFde7LgjPAxn2qjZ2Wk6Dp7/ZbSDTLRAZJNqCJF45Yjp0
A59q8k8X/HKzW4TRfAMQ1fUZm2JdMjNDu9IxjLt+lAHs89zb20DTXE8cMSjJeRtoH51B/aW
nCBrr+0LXyD/y185dv55r560Hwh8RvEWpT6j4s8NQ3k7hiZdbnby4+PlVIEwvWtLTPgVrdz
dG51/W9OtVEjP5NhabgMjGOcKPyNAHuun39jqdqLrTbyG8tiSolhcOpI6gEVZYjcAeVPHXi
uI8BfDzT/h/Z3Ednql7fSXIG8zHEaf7ka8LW/q/iLQPDsFs+uavaabHIxWM3EoTefbPWgDl
filo1/q2n6S1roUniC0srozXemRz+U1wuwhcHI6Ng4rjrqHxh4P+AmoTyXk+l34vRLb24YT
PawvIFEBLZzwele4W89ve2sd3azJPbzKGSVGyGB6YPpXn/jXxF4HnN34X8UWd1eQwbJrhUg
cpChOVkZl6D39qAPOrrxtq/gWbUPDN2NN1yCM29xFJfxLEV8xNzLsQYYg8DgEd62bD4o6xc
Pe3ml+GdIt7Oy0uLULq4mn8vy96nCjC/wB4Yx1x9as6svwig8N28NnpltrVjHqEMLiwl3SR
SycKzOTuKkcda7CD4W+B7SzubS10SNI7u3+yyq0juDHnJXknoenpQBm+C/EsXxR8DarBrmn
xW8e9rKbyWOyVSu7cueQPY1xvgzSPD/ij4r6vPY3U+r6B4ejRLS3vJDJHFcNwxTPOBsGK9Z
8P+FPD3hCK4j0GxFnFcbWl+ctkqMAksfQ4zWlaabpunSTT6fYQWrT4aTyowhlI6E/r+dAF1
k3nHXj1rx74u6Cui6XL458N2cdrfxHytSaJcC6tpBhw46HHHPUV6pdalp+kWqTapqMFmjNt
ElxIqAnrjk09JNP1awPlvBfWVyhBIxJFKCeR6H6UAeRfBTU77TLJPDl5HK+k3kJv9IujG2H
jP3o2OOGB9a9oZhg8HjqcVEYBHbi2tlSFAhRFVflXjj5fT2rwvSfit4lvl0+xn+ywak01xj
9xhLu3WNykkeT8pDIQR0oA96Q5QHB6Z5pSwBxzn0rxvQvjNHHb+HtO1XT7i/vNQtY5JLuJo
1LO4JH7sdBwB1H0oj+OEFzIm/wfqEVvI0RExlQlFdiivj13AjAznFAHsisGXcpyPWlryv4a
fEPUNbuofD2uWV296yTyxahIFVLhEkK8AemMV6pQAN0X6UUN0X6UUAKev4Cm4z1pzdfwFJQ
Bj6t4X8Pa9CsOsaPa3iKQR5kYyMe9cHqfwO8MzXcl7oN7f+H52x/x5v8AIB6Y6j869UoIBx
kZxQB5Dp/gr4seHrWS00TxtZ3kDOWC30bSEDPGGOSPpmtW68VfEfw3awya74Mh1qJflkuNG
nLt/wB+iM/rXpWTSd89D696APPdE+MHg3WLsWNzNcaNeA7fI1BPLy3pu6Z+uK9ASRJkWWN1
kRhlWDZBHqD0Nc54i8B+EvFcnna7okF1cbPLE/KyKvpkf1rzs+HPH3wvW5vfC16PEXh5Mt/
Zd0W82FAMnY3t7UAe045yMg+xpjsFKsTwp/KuN8F/Enw544t1XTrj7PqGMSWUxAkUjqR6r1
wa1PGc99D4J1qXTIBc3a2j+VCc/MSCMfXk/pQBxvgOHxDrnjfXPGutCextSxs7CxWTdE0Y4
83GSMnHUYrX+IOu6xpknhzSNJvodPn1u++zm+uEWRbcBSxIDcFj2zVn4b6DP4a+HOj6XdIy
XkcHmSKSTtZjuK/UdMVY8dSeDF0CNfHJhGnNMoQyhsCQ8Lgryp5oA8oh8Za74N8d6tHrslh
4itozaQ3V3EiRNGXJVSAAct65IAq7Y/Fqy1SaTTIfBthPeyXaW9mgdBDK75KszFcgDHJAIz
XXWfhL4Va1Je6dpmm2cz2Twi6jt94CleUBOcE89evrVC28IfB9vDt3rUGl2I0hSRLcF3xGY
2wSDn5cHuOaAOPHjLXNM1/xJDfaPbXElxLJDbzDyme1mS3MmxRtwyjk5NUJ/ENpruveGba1
sn0fVgtqr69p/lrLI1xDhgY8cqQBXoGsaR8H7J8aibO3eeL7eFWWQCSPZ5ZkAB5G049+9Re
GtJ+DOsa0sPh3yLu/ttk6KJ5MjZ91lDHBwPTpQBy/iP4I3mnTz6xpMqeJQ433NlqKgTT85b
y5FxsbryMelR+F/BvgnxDeXcWhXet+B/EkCCK404XOCrEEggNy49wa9cTx94MfVLzTE8S2T
3lrG0k0Qk5UAZPI4OAO2a4PVtK8A/EvxPDq/hnxt9k8T2sIEM1q43EA5yVOC3GR16UAWF8M
/Frwrb2o0XxhbeI44v8AW22pKEZhnoshyR+JpyfG+w0zdbeL/CmsaDPGSjkxeZHnPUNxx6V
u+BfHi+I9Q1TQNR8uDWtJlMMkQyv2hF6yqrep/mK7iW0tr2HbdwR3MLc7JF3KfQ4NAGV4e8
U6D4ns0uND1SC6RudgbDqPdTyDW1uyu5eQD0rzDxR8HtK1DVH1/wAM3kvhzXN4bz7YkRHA7
xjrTFm+MnhiCTzbbS/F1rGvyMhNvcH6joaAPVKTAwARnHSvHF+Nt1YG2j8SeAtb0+SQEyNH
GGUAdSo9PqRWhH8e/h1KsZ/tO6Rn4ZWtHynpnHA/OgD08sUXyyN2B1/GgnDN3Kjt06/zryG
T4yXGszz2ngDwhfeIpIMmSZx5cajjjA5z7VYNn8ZfFDyfatSsvCVrJEMRWq+fKCfUnkGgDs
vEPjjwp4TQxa5rMFrIFB8jcWkYeoQZP54FcLJ468V+PS+k/DzS59Ig2b21jVIyo2+kQ5yTW
z4e+EXhbSLuTUdZWXxFqc4XzrrUcSBn9Qh6V6KkKo4CrtVRgBew9B6UAfP/AIz+G1l4X8Ca
t4uu/EV/e+J4AjxX81wyiOTIyIwMe4wcivT/AIaeHrbw/wCD7S6RZXv9UiS7vbiSYyNPKy5
yT7ZIxXP/AB0hnn+HllYQoj/atTt4SXPq3Az9cZr0uwt/slhbWaosYiiWMKhyqkKOnrQBNI
C/y5GQM/UelNkgiuEaCeNZI3HzI4DA/gaUjE24LncuB7UElWU9MfKaAMu68J+F74o154e06
cp90vbqcfpVaPwP4NzJnwvpnTb/AMe69PSujHGBQAAzYoA84v8A4I/De9aWT+xGtJJP4reZ
l2n1A5A/Ksu4+AngVbKNbGfU9OkibebiO6JPHqDwPrXrEn3PvbQOp9BXg/xH8b3fiS1vvDv
hh7l9Ot/kubq1AaS9kzxBCAckf3mHAoA8t1SSaXxBP4W8O+J9Z1bRruTyIPPJIuLgEDacnm
MdyOPUV6doHwo+IHhDXrjXtH1Dw5e3flnAuYGHP90Yxs+ortPhn4APhjTIr/V0ik1Qx/uod
gIsFIy0aN154yfWvSVCmNcDjrj60AeYS+IvjHaxWSy+A9JvJ5Rl3t7xgkfHQ5HH60kfiz4t
SFoU+GFukgz80moAL9Qcc/pXpwHDMBz29qCVSL5iFUDLE9AO5NAHlKan8db63EaaF4d0hwC
S9xMzkj0ABPX1rhdC17xRr3xUuzqegad41uLGyNt/ou2O3tiWBbazfKxzkHvXSeIPG/iHx5
rUvhX4Zlo7KL5NQ1hlUR7D95UJ9BnnqenvXe+B/AGi+AtOurTR57mYzsGmkncHJHcYHH0oA
f4F0ybw34SstE1C4t1u4zJO1rHID5CM5YLg8kLnGenFc5qHguHxJ8TrnxLIkV5pcdlEltNB
dfKJo2JIdFPzLyAQc1xPxN1LW7P4xy3egWU0066Ytg7CBiu2bdlsgfw8GuH0PVfEdloi+GY
Ztc08WJkOltp9swW6u/NB/ecDK455xQB1Vn8IPiFaTzSvFpkvnTwzOVn2giKQv8q7cDqPyr
6Sj3t5cjJtkx8w7A4/xr5YuJ/Glx4ISe7PiW71eXU5Ib7M0yxw7UzGAqjlSSOnHFT6dP4yv
NRttSnh8UvNZvYusUiSrG37zbPxnBAXnmgD0f436pbr4ZtfD0txPFHeObm7eAZKWiY3n8yo
HvXmvwi+I0+ieIxoeu6tcz6Zfr5Ft50gk+zyZwA+TlcjHr1Fep6Bptt8QdZ8ReJ9YiM2nXI
fSNOi/hMCnDuB6swyPpXm1z4QsfBmp3/w61Lw+2vRa5CZNN1K0RVvItoJI3NwWGOxGRQBW+
NOuX/iu5/0C383wxo1yto10pykly2c+20Y6+tdp8KtZPgi9/4V34pCWlzO4utLlD7o50kH3
QwGM/z5/Hgre31PXPgtqPgyz06aPVdGvvtj2bL5c15btk79h/u5HHtVTWPFBm+FWlaFqtgN
QuQm6x1AyEzwFSDwQflCjjBwfagD6yupI0gn82QxqsbMWX7yjucfSvIdDsvhFrkWn6TpWtS
yy6XHN9nkmkaN0SXIcB2ADYycehNcz8HPiNdPI/gzXbmS5kuVk/s+4kOWdsZMZJ7HtknHQ1
Uf4V+KB8P4GudGlvtZhuzHHZXEqPHbRFiWeLBG4njO49qAPQY/g34IivLKWDVNShkRU+z7L
7klRtDA4yTggcVKfhB4Ua28uLVtSEUawxIftKfuvLcuhBx2LHFeQW3w4+IouNMWbw9ctcWS
GNHkvAI1TcWBRlOUb0AyD0zQ/wAN/HzWUIutD1T+zHnLTQQ3CC5dtu0SEElc9Ru9OaAPd9B
+Hui+H9ZsNRttQv5rmxinhhjnkUgRyvubIAyRuJ5ruq8G8G+GPF1p8Vo9Tv8ARb5bdXYTT6
hPvMaFAFKSKcPyOUxx1zXvNAA3RfpRQ3RfpRQArdfwFJSt1/AUlABRRRQAUUUEgdaADIHJO
KQ8kD0rM1jxDougWQvNZ1KCyhZtimVsbz6KOpPPSvPLzxX8QfFN1AngPQVs9LkGJb/VIxGQ
c4OEzk8cgigDc8TeBPCF5KNUeODQNW58jUbaUWzxuehPIDc4zXhniL4geLrHQdW8H6zf23i
CBZxayarCr5hdWDNGSMZOBj69K9t034WaMJo77xXLL4n1WMlhc3jEqMkEAR52jGODXVT+Ht
CuLWayuNHs3t7l/Mni8ldsrf3iMdfftQBDpPiPw9qEVpb2Gs2U0piU+Ss6+ZgKD0JzkDrXE
fG+GST4ZR2ttb3M5kv4Cfs8TSMq7ixbgHt3riPEnwzXwJrJ1rTPDsfiHwzIc3Vuf+Pi0Unk
RkYJGOfXPHSuu8P+FfB/iK1OseCfGWtWKFQv2e3v2K25K8K0bZ24/umgDlbLWdZ8GeBtU8B
2unX41VZ1is9QitHcSQTsGErsB95QSMHmqdvaX/gzSfHfw5k+2X9o9oLi0njtX2u5270GAe
oIPHevQbHwJ460+W2ay+KV5LFbhdkF3bK4kwcnceCQasTwfGiyjhW1vfDmpqpJlMkbxFsnI
AHONooA80utL1fQNQvtKntbq/0fTfD902l3jQuzIk6qFjfjqDnA6jmohY3Hivwv4W0nwZaX
VpqmiadcG+vhbvDtZk2iPccbyzZ4r1HVPEPxS0y5vPsvw/stTtFl/cSw3oDMmMlinXr2quP
iP4tis99x8L9a+0iFZCsW0ruPUZ6gDt1JoA82MVl4k0PwjpfhnRbnTtQ8PxyTarM1s0f2UK
h3qxx87M2cDmovhtDJo3izwlrWtWc9zY3kEsFjJHbsDZTliGR8DJBB6n19q9NtPiT4kndhH
8KNfDbS+SFXLfiBnNLp/wASfFU9/Da6h8LNas0fdmVSHC4BPoOaAIPiD8O7u6vofFvg2ePT
de07dJhBj7Z/skjoSMius8BeM7Hxn4dj1CB0ju4gI7y1B5t5BwVIP0ODXLw/FHWpo7xp/hp
4hha1iLgeWGEjBsDHHHXPeuF1nXJvC/xAXxD4R8Ja3pNpHtTV43syLeZM5ZlHYjJ5oA+jiA
CAcc9PekyuOowP0rzA/GbQT4cg1i00PWrqOeV44o4bUncF6tuHA6+uavf8LX0SO1b7RpGtR
TRwRzyRR2EjFQ4zjPTI6c0AegycxsrjcpGCD3Fcd4z8N+HZfA2tedpVlDss5W81IFV1IQkF
SB1ziqVh8VNGvnslXRNfgF2xXdJYPiMDoWI7H2rn/FPxK8G+JPCWveH4xqpaS1ljZxp8pxx
16djzzjpQBzPwAmudP1LUdLkWZILuwh1FPOXbubcVZl/2STxX0FjgKh6EY+teLeD2t4vG3g
m7NwswvvDkloskY2qTG4O0r2wD0r1XxEmrzaBeR6EYP7SeNo4TMcIrHocgHsaAOe0bx5b+I
de8UaJbWwFxo7ZhJkwtyuM7sjp8wIrl/DXxf1HXNf0fT7jQbaGDVJpYla2vBLNCUzlnTHyr
7motO+GniDw/qHhnV9Ch0yG+tLRrfWA0zgXjNnLE4+bnnnHWqOjfCrxXodnperaQ2k2fiOy
uZlkbJaG5t3OQHwAcjJ/SgDV1bVNJ8afF6DwPqEMqJorC9trmG42iadQCYnXHIAI/WqFp8W
fFWo6re6bbeGtKmuLO4mgkRNQO9toYlwCBlAAMkZqvqPgPUvD3giy8QXNzo9h4l0vUG1K81
WWV9sikkkFgNxyCBtx2rY8CeCbqDTtf1qV9Hu5Nc8y5sLu2VvkEyEFSSM7STQBn+Hfi14n1
60ubuPRtHMUNjNclIbxzJbmMceaMcBiCBjmvUPC2qTeIfBuma3d20dq9/Es/koxYJnkDJ74
615h4f+HPj/RtBi0OO58PQQpZy273EUBM10WVgquSM7AzbvXiuo8IaJ428PR6fZa9q+lpom
k2hh22iMGlIXhnLdMAE8UAehLkqSe561zHi3xvo/gzTludUMslxcsY7W0t13TXDDso/rXI+
M/i9pelwtYeFZ7fWNTeMsJIz5lvar3ZmHJ45wM1yXhLwF4z8Q+JrrXPEmpkWtyI5U1OMgy3
KEcRw5GYoyOowD7UAF3rvi74i30uhyai2nLNugfTNHbzPsRKkq17L1x6qnXkVPpmn2fw01n
SdHh0N/FXi6O0kmiZJlgjtrfPzJDu+8ScnH3jzzXsWieGtF8Naa1hoWmxadFg5Ea5Zuc8t1
PJPWuG+I/h/wAT+ItR+zWfhbSNW06S3C291cTmCaynyctuHJXpwKAJYfin++163vPDN1Zza
LaLeSxyXCAtlQwTBPDnnjtipf8Aha1kttosjeHNUZtXspL+JBsO1EBJDnPWuHPwx11V8USa
/plrqc0ulpDYajdXCE+csewnnGCSSct6VeXw342iTwlcR+HHn/s7QrixlAuomYSOpUEHoRj
B/GgDdtvjLZTaY+qDwlrUdmbaS6ikKx7ZETG/BDcYznJ644zUfiLxD/wnzeH/AA34e1y70q
y8QwSSyXcNsr+dEo+eLfnMbjoeO9cFaeE/HeneAZtAsPh8La8urJrW+vmuo2acBsrtUNj6n
rW0vhHxf4W8Uf254e0S4msE0uSW309HQ/ZbuVFR1C5xwQCcHmgDvPBOs+C7Kw1zRvC1k9su
gOYrpET55ii8uP72cHk96b4Y+K/hvxVqtrpllaajbteK0lq91BtS529dreorg9L8Ja34G8S
adqOm6NrOqR61pbR6ynysUmbk85GDuJ47VU+HHhbxN4Z17wzrFxoV/IJlns723m62TM3yyo
GOFQjH1OaAPojDeUAGIJxznrS5PTP+7WPfeKfDulTW9rqGt2cM08ogjR5Bl5McLgdD9a8e8
QfHp4NW1TSdL0k2rRq8VvcXKl2aZTgMY15K9cUAe87SBnJCgYXHauP8e3li3gy80u58TWWj
NfR7BcXEgI2E/NgZySRkAjvXgtvf/FPxRrEN5DF4i1CYFXMRzY2owMY9we9dBZfA3xBqwtm
8S6lY6TaQZ8q2sI/OeMM2WXe/Tn3NAHZQ/F3wTpXhp49BtLy9hsJBYwWsUOwSkD7ysfl28Z
ySOtZq/GO6a6/tF/Bsl9YeWrQrZTxXFzC/O4yKDlQB0xXT6T8I/BWlOkklrc6pIOEbUJ2lX
P8AuHC1f1P4a+C9VjEsmhwWVwBtS4sSbeSM+oKEZPsaAKXhzXvAXi3xRDr9nB5PiaOyDMtw
hjuI4W/hI6NnHbNcr4N8Lw+M/GHiPx1rOnfZbS7Elhp1u8Plt5ONpdl45PXPv7VW1PwH4k8
230TV9KbxDaLN5dl4kt7kR6hYKTx5mcFwp9+lTan8SNY8NzS6DoFlDrVn4atli1G/1CbyPO
kA+6h6F/bvQBw3iTwtq/gPw0NNubyFri0vfN0O9tY/3t07jZLbPgZBGQ2faqngz4ian8PPF
t3puu3d/qOlKxiullcuYZBgM6Z54JwRXo/h/UdF8aaovxP8Ra81nZ6UMx6NdOoSwkxjzG+u
Mim6t8OvDXiLUx4y8Gzwav8AaJS2oWUdyGiuFf8A1jKf4ZBncAe4oA9isbq11XTbe/sp1mt
p0WSN16FSOMVabhSRg8CvLPh9Hrfg3X7vwDqNlez6WrtLpN+VMiJF2RmHQjnrXqoZfX9KAF
z1P50ds9qaN2SGHDdafgBdo6DpQAjdF+lFDdF+lFACt1/AUlK3X8BSUAFH9elBOO2fauP8W
eO4PD8T2el2D63rG9Y/sVuc+UW6GVv4FPqaAOtkmihRpJ5UijXku7AAD1ya4LU/iNb3cF3b
eDLI61qcFz9jdZgYreNupZ5egXHevMPEGqa544f/AIRaCS88Q36zC4lWxIis7LcMGKZv+Wm
0+49s11Wl/A4TWkY8W+KL2+CRiMWtm3kwoMYwBj9cZ96ALC2fg601m41j4geLtO1m6E3m2d
tcXAdNPBxlEUE5weAxGcV6PpPiXQNd3jRtYtL0oASsEgJX8O1c5pfwk+H2lFWi8Ow3EgGN9
2xmJ/M4/SrNr8NPCGn+KLfxHpenvpt9AScWkrRxSAjGGQfKR+AoA7Cm4y6t6U4DAI6555oH
FADHYqpwPvcAjrXkPiLwDrfhfWpvFvwxWNLyYk32lS8xXQOTuUHowJ7H/CvYcDj2OaaV4ID
EA9B6GgDh/A3xB0vxLCNPvh/ZniKD5LrTZgY3EmOSgJ5H0ruTgjPYda868d/DCy8SXa+ItK
vJNJ8S221oLyP7pKg7Q6/pmqfgb4pS6xrB8KeLNLfRfEKINqScLcY4JX0JIzj3oA9R2jgnt
yPypFXCBF+Xpk04HIoPI9KABuRg8j0NMZNygdOMdc96fRQBGVLA4PfINR3Nql3ZzWk43RTI
yMPrkH8cGpvuLnrzTu5+tAHi/gowfDb4kah8Op72eew1FFvNNebscHcmemfp/WvZNrk5LHp
keua4P4peC5/Fnh2O40pli1zTJFuLKZmxgjOV4659PpVr4aeLpvFfg+K6v18rVLSRre+iYY
ZJF7lewPUUAdqAQCASOABg4H5dqimt45opImRNso2OAAN4PUH8M1NTFcsFYcZOM+9AHzj4G
U+H/iRp+hNNAbPSdU1GNJWYDy4mjViWJPA+ter33xZ+H2nuIT4iguZgNxS1UykADPO3pXkX
j34eahqXxnay8K3O241e3N1ehxhLVW+Uk9jkdutdRon7PehQQb9e1m8v9y7RFbL9nj6e3zH
8aANeX48+B4mJhh1OUDJObfZnAz/ERWBP+0Pp/wBnla08OS702sBPdIC6E8/dzzXc2nwe+H
VsoP8AwjUMzdzPI754x3NdPZ+HdB0uPytP0WxtUGABHbIOB+FAHzd4s+M+r+J/DV9oy+GLe
DT7tEiYzJI7cng5wADnGPerPhrVvjbbWFtpuiaRdfY7OFEWKayRAo54+fBbknn2r0vx/b3G
sePPB/g+GSFbO5me/u4iu3zBAQRkjpk9vavU8A5OcgnOfxoA+d5tD+PWsWbpcXNzbeZj5mv
o4ChBzlQvT061ma74W+O8+jyWF7PdXunty8MF4shYY5GeGx7V9N7Rtx1B5GaMHOc989OlAH
yj4L1zwb4V+IQ/tDwlJYuCSs+pzESWp2HcFjK7cE8ZzzXtGhfF/wAH6vd22nPJcaZfykhYL
qPCgdQA65XoPWux1jw1oXiC1a21nS7e9jbgiVMnHoG6j8DXnWr/AAJ8JTQ79AuLzQrtG+WS
J/NU57FW7fQ0AeqQ3lpeWyXNncx3ML9JIm3KfxFc14x8baP4Q0zz7oTXV3MdlpY2o3T3L9l
UDoD/AHuleFax4a8ZfCRbPU4NUjn0qK4CxizuGjDOeimE5BzjnFctYeOvFSfElvEEtkNR8T
SAW8UM1sxKDHCqmRj16etAHsieAfFPj/Voda+JF6LXScF4tEtpmUx5HG5h1PrXq+nWFppOn
2mm2MH2e1tU8qNMn5V7ck1866j4r+OOrzQpBpOq2CDI3Wmn+X5h75LZqFPDfxe1y1srC9td
dEVs7OZLq/jgUOWyrZTLHFAH0be6tpWnASalqdrZg/dWaVUzzjjJ5rA1P4leA9FV3vPE1gv
ls0bRwyeY27rjAz2ryQfAjXtRZ5dRvtL08ly2xPNvHXJyfmYjP5Vu237PtnHExn8W3mXB3C
2tY4lP9aAOk1T4pW66VqV3oWjTzPaeUyyX7C0t5kcZ3q7feA9Op7V5vN8QPGfje7/s7QI7l
xNbtBPZaYpWOJ8/LILlh0xyR17V6FY/A/wZBOlxq0uoa7NGcj7fcFlPp8ox/OvRtO06w0qx
Wy02yhs7deBHCgQD8qAPAvDvwB1G5kmm8U6yLSGRg7Wlidzuw7tIe/0z9a9Z8MfDjwn4SjP
9j6annt/y9XH72b/vo9B7V1+B06iori4htLSa7uHEcEKNI7HsqjJNAEEN9bTO8ENzFNNAds
qJIHMbejDPy14b4g1fxR4r1LxB4s8J61NpmjeFo2jtWXmK9mTmXK9x2HrXl3iAz3WupfaJP
e6fqeuyXN/I8k3kRyQs37raTjPyg9T3r1T4f6loXij4KXvgDSZGt9ZjsZVlifgySEk7ww4Y
Z/LgUAaOgfHPR7vwHe6pqyomtWMSlraM/JdknCeX65J+6ORiuQ1z4m/ErwnqWlalrdzFu1Q
/a20gwYFvDnAj8w9yOfUV5gk1vZvb3GjaJc2fiDRJt10J5fOSRlwMFCOMHPHTk+le0+P5NO
+K3ga11zwo51LWtH2SS2MQDPtcfMhUjnkA/hQB3A+Lvg//AIQNvFkV2WRcj7CWXzzJ/wA89
vfPXPpXHX3w+n8S/Bu7v50eHW7+V9eMSA7fMIbbER7JgfWvMNc0a/1PWNJv08Hy6ZrTRok9
hJZGG2vpVOf3ZBwhZR909SDzXfah8W/HNvoNnr0VrpluupN5FlozxvJPlRtaYEdtwOFNAGD
4H0F/iV4r064vLS3EOi20K6nOjllv3X/Uo68DcO/ptqt4T1LWvCes6/4otLaS6vNPvHg1yy
SELD5DP8skbKBuYckr2zmvXfglHYj4em4glkk1C5vJnvvOXa6z7uVI/hHpVDR/CTw/F7xdY
PqN7Fb6kkN+oTHkzoxO+NwRg9MHHOPrQB6lo+rWGuaJa6rps/n2d1GJYjnqvofcd6vbcksD
wQK5fwb4Qg8G6bLpen6jPdab5hktoZ1G63z95VPdc+vrXVc9xigA70UUUADdF+lFDdF+lFA
Ct1/AVDczxWtpLc3EywwxKXeRzgKo6nmpj1/CuV8d6jJp/hWSO20X+27m9ZbaCyZN6SM3dw
f4R1NAHBeLfifper6FqNrp2o3mm2bhFtL+1jzNevn544VOOAMfP+QNZPhP4ba74mgNx4h+0
6Nolx88lr5rfa7/ABwGmfO76D9K7vwN4AXRj/a/iUw6nrz4ZWEY8u0XtHEvRQPUda9CPBxn
nvQBnaRomlaFpkWm6TYRWdtEBtRFxz6n1b3PNaH4nPrRRQAUUUUAFFFB5xjtQAm4An6gUtB
Ckk4FB6UAGM1w/wAQPh/Y+MrS1uEuHsNYsG820vY+qsOQrdyufyrtufMULyvfNC53NnsaAP
LPAfxA1k64fBHj60+xeIIsiG5Pyx3wH93jGcfnXqWWPI4H0rmvGXg7TvF+kfYbkta3EQL21
7CMSWsnZ1P9PTPfFcV4B8Wa1o+vzfDrx3PnVIMtZXsrYW7jzwA3fHbPPY0Aettv2jb1zzT+
Byegpgboe2cc9aVwSFUdWOKAG4L4B6dT/SpCc0zd9505GcAfSlUYyByPWgAwCc14b4qeX4T
fEUeKdH06e70nXsx6ikknyrcFxtO4/dJyevFe51geL/Dy+KvCGpaD54t2u4iiTMu7y2zwcf
1oA3EfcI3BHzrnHUcjse9NeWNYXkdxHHGCWZjgAdya85+Eetvd+EhoGpXKtrehSyWdzGZt7
bVOA+T2NbnxHuVtvhR4luFPln7DJyOCDjH9aAMD4aQJrniDxN8QZBIBq0/2axySMWsZwCB7
sCa9NXCkgdDXO+DLRdN8D6DZqqLss4chBhRlc4A/Gug34fd2oAkYALtX73ao2z8rZwR2p+d
x3UwdiTgsCcntQB47pM1nqP7Uuqs6yRvYaaIYRvyHbClmx24b8xXshwSFP8VeO+LLW40H49
eF/E1jZOttqiHTru4B+Qu2QoI65xg5PoK9hQ/MSe3TPpQAqkFfl6DpS1GXxwigAdfanqSVB
NAC1E+4A9znPSguwZxjgEVzfjbxfZ+DPCN5rl2GkZP3UEePvybflH0PegDitVsYfiP8Xv7K
uplu/DfhyBZJ44mIWS6Y8DIPOMV0fjz4f2Hi20jubVxp+uWPz2V/Dw6OOgY914x7VF8JPDa
6B4IiuJpRJqWrEX90wGMGQbgoHoAa74oAQMD1oA8y+H3xGk1WeXwl4pj/ALO8U2TNE0TfKL
rbxuXPGe+O+a9NRVwBgfUcfWuL8eeB7HxdprTRIlrrkA32N+mUkhkHIyy87fWsH4a+MNeud
SvvBHjMGLxFpoDo54NzF3b/AGsdcjrkUAeoybhjaeM8g808qNmB1NHH4e9Hcc9DQAwAM5J+
op9NTlQ31H607aT3oAQnGT6V5b4u1nU/GWq3nw/8OWErWKSpDrGrbwIoIz8zRLzkvj8s1v8
AxA1DxJDptvovhSyml1PVnMC3anCWS4y0hPrjoK1fCHhe08JeHIdJhla6lLNNcXEg+e4lbl
nY9ST70AeX/FP4Wav4qvtHfw6LGOy0qxNqIZ2PY/IoGO4GK8Y8MXA0rUbTVPD+u3Fr4ptRI
HtbuEeVKEDbo1ZeucEbSPpX2o+FjYnoBk14b8SYLP4feP8AR/iNb2cMsNw72t9ZKqhpSV/1
i8fe9aAOV8TX/hn4o6Jo2q6FYJaeMLq5Wza0zhyjAhn44KqASGPTB71Np/g+C/8AHGt6Z4C
mv7CbRNOS2h1K2m2pLeLkt5v97J44rsPhN4Ua7uNb8eanpCaZdazK62duqYa1gIwWUdixP5
A1yGl+JfGPwwuP+ERufDyS2MF+5iudhjOoIf4Q5GC3IxnnigDpofGuveLfCPh7w1patB4g1
N5bfUrkoG+xpEds0g4wGPO368VofET4cabJ4T03U9KWeK68MxJ5Zidlke3Q5dRjo5xkGuB/
4S/X/AnxKutVvNHudO8Oa/c+e9tdoC2D1dcdCDzt717R4V+I3hnxldXFjp12EuIJSiQ3JCN
PGP40U/eU+nX1oA81uIZPh7qun+PvBlxca94X1tVW7t2kaWaRm5Ein+Ju3qCOa9n1PXdP0n
w1L4i1DzLa3igEzjb+9CkZ249ckcVznhfRr/SvEeo6Dfaal1oMD/2hpV44BETuxLRY7FSSQ
ewNW/ibc39n8PNTl03S4NSlMZVoJyNmwn5mYdwOuBzQBF4e+ImkeILvSYIba6s5NVjmeAXK
BfmiO1kIHRsfN6YrtlwVyOhr55+Gulz2/wATLJ7Lwu+mwpaNLcm81GO6dAwyrxgHcpYk/ga
+hlJ28nJoARCWJJ6HpTqYnyLs75zT6ABui/Sihui/SigBW6/gKSlbr+ApKACiiigAooooAK
KKKACiiigBoB3GnE4GTSbhz7Uv44oAQkDGT1pquXduuAcZx3qlq+p2WiaPdatqkhitLVN8s
iqW2r3OBzXjGreM9VvNesPiHoWlanBoGnEQXE13IUivIGYLmKEclu+7pigD3NpMYYYZc4yO
xrlfHXgfTfG+k/ZLzdDdW+WtbxDh4JOowfr1/Sug02+stU0qLUNPuY7m1mG+OSM5X6D6d/e
pUuYDdPbm4jaWNQ0kasCy56EjrQB5h4Y8Yav4VMXhb4o3MVrfMw+w6g2Whuk7BnH3WHvXb+
JrXXr/AE2JvC2uRaZeRt5ivPF5sUy/3W7hfpUXjHwbovjbQm0nXIBJFkmORWwUOOD+B7Vx3
gTxPqGj64/wz8VxmXULOM/YLwIwW9hUZGSf4sHHHpQB03hDxfJrtxfaRq1kNM8R6awS7sd+
4EY4kQ/xI3UenQ12CkEDBzmuE8Y+C5tYvrfxF4fuhpnimwGLa6blLhRyYpB3U9KzdL+Lmlx
6jJonjOzk8L6tEACLr/USHoTG+On1oA9OozgZ9KiguLe4gjltZkmhkAKPG25WB7gipCymPI
PB70AeJfEbRZfA+v2PxL8K6Yd8czDVIYgSs8TdXYA8ECun8canZeIfgZreraPcLc211p7Oh
Vt3oTnHcYwa9CmiWaJ43jVo5EKOh6MCMc18+eLvC3iP4ZaXrl54euDceENQilhl07JLW5kQ
rvOeAAfT15oA9d8B3BuPh1oE8j5d7KLd6ZC4/pXTqoPJ5HauW+Hxsf8AhXeh2tpe29z9nso
kcwsCFbbkjHbk4rrFBAwRg0ALjHGc1HIcPljlf7vrUlNKhl3HoKAPMvjUGTwFb363XkPpuo
21zwcBj5mB9cdce1d5pk11JpkU168LzzR7y0IIVs8ggHkcEZrzz41S2V/4YsPCTxM17reox
QxcHgBhvbI/2TivTLSzisrO3sos7LeJYhnuAMZ/KgCVCWTaRgFaemB8w7rSKhAXPUZpwOFU
HGelAEBcCIl2C9ck9BgZrxuaAfFj4o25tnW88F+H2DSswxHc3XPC55OOOelbXxD8W3Nxdp8
PvCRFz4j1VTFIVb5bKE/ekb0IGa7Twn4X0/wf4atdD0uMJDAvzEf8tXP3nPuTQBuqFVQirt
A6D0FLR296UDNADNm5+e3SvLviVpmp6Trul/Ezw/Z/arnSFaG9t163FufvY9duTXqnTFM2k
phse3egDJ8MeJdI8WaBbazo84lt5eNp4ZHHVWHYitdiAVycV4fqlqfg748t/EGmIw8J65OI
r+3HzfZpjnDj068e2R6V7cJI5FBUhgwypHQj1oAfkbtvf0oo27ff3ooAF4Le9I7rGjPIwVV
BYk9gOppa4L4la1rFjpul6L4ZvVttd1i8S1gbYHZY+TI4B7KKAJvD3xN8I+Kdfm0LTL2Rp1
zsM0RRJ8ddhPXFchrSyfEj4s2Ol2Yin8PeFpBNfSsMrNO3SMH2xzXJfFfwtpfgr4W+HtMTU
Hl1GG8klS62bJZCwJkbI5UZ5rZ+Aet21i2q+ELswG+3/b4ZozkXCMACM9SRxgdcfSgD3ZGO
WBP+1z2Hb9Ko6ppthq+nTaZqlpDd2sw+aGdMqT6/X0xXmHxH+IWr2d+nhr4frcX+twn7ReN
BAJo4YsH5Wzxk46deKyfBPxt1jxBb/wBnnwtLquu7d8QsWEcTpjlnLcJj9aAG+NdB0y7uLH
4U2Gom5lub6KeKKQtLNplsFJkYuex52g9M1wV9oOvLHafETSMC4sdVGnR2EQ2taJCfLjUnq
zNjnHHzCvf/AAN4YvtLhvtc16O3bxFq85muZYjv8pP4IlbuqgD25Nef61p+u6L8StY8K2EN
kuneMD9qt5LtnAimRPm8vb0fdhqAPWPCviTTPFfh+HWNNf5ZAfMiJw0L/wASMPXrVH4iRab
N8PNcj1a4e3svsp82WNdzJ3BAP3uccd64Tw/4a8ZeCfiLZyafaJdaNrESPq4ix5UM+MM6k8
4JyfxNdH8YRAPADC81yfSLJ50juJYIWlaZCCPL2rzg+vtQB5B8L/IPxT0aKH7Qsxa5e6uJ7
NYXaTywPLX5jhAoBA96+oyRlenPSvnD4O2r6143j8QDR1urexiNvFqvniMqQu0FoNzHcRgE
j0619HbSeT1FAD/480lFFAA3RfpRQ3RfpRQArdfwFJSt1/AUlABRRRQAUUUUAFFFITgdKAF
4A5P/ANeuV8VfEDwv4PjC6rqAe8f/AFdjbjzJ5D7IOa5bxB4n13xX4uk8DeCbw2KWuDqmrq
ufJX+5Gem73rqfD/w+8K+HmW5tNNW4v87nvrs+bO7dyWPT8MUAa+h6vDreh22rQ2txbJdLv
WK5TZIBnuO1adN2jOTz6+/pTqAIrm3gu7SW1uo1kglXY6MOGB6ivm/4j6nqiXuo+FtV1qS3
a3/5B2jaTD5URi/5Zy3Ep6J2KjHQ19KNkIdpwe1cB8QvA3/CVSaVdWsNtJJZXKvdQzkgXkI
HMZI9M5GaANX4fx6ZF4G0qLSVsYoFt13wWEgkihkIywBzn7xPXmqnijwNFqmrp4j0a+fRfE
cK7EvYhlZgOiTL/EtY+h6T4Z+Dfh/Vr7UNcItbi58xVmCoVA4VAByxHr3wK9Dsrq3vLSC8t
ZBLb3CB0kU8FcZFAHm4+IHirwrqcVh8SNFht7GfCx61p4Z7ZG9JAeVzW/4s8L6d488Mwmy1
JbW6iIuNN1O3PMDgcMpHUHoRXXXNtb3lnJa3UKTW8qlXjdQwZT2INeQXIvPhD4nhktmkm8B
6hKI5Ii2RpczHgj0QnH0oA0/CPxBuoNcPgbx7CNO8QxsEtpQMx36dpF68nvXf6voej6/ZtZ
6zp9vqFv8A3Z4wwB6HB7H6Vz3jfwvb+J/Dpu7HbFrFqv2jTL+LAeNxyvP91uh9c5rM8BfEC
41a6bwx4tszpfiyBWaW2aMqkqDH7xSeD/WgDBvLO4+Dt/8A2poNrNe+DLt1W/gLln09gcCR
Mn7vzcj2r1aw1LTtX0+O7067ivLSQArLC4YH246H2NS3Vra31nLaXUCy20oKvFIuQw9CK8+
vvhF4cWZrvw1faj4YvHG0S6fOwjz7xk4P1oA9L69K474m2EuqfCvxFZxFlkNozIAxG4r83O
PpXPf8K88cRxF7X4t6qZlPy+bCrK31GapXngb4sPp8yD4mx3TMpUwz2m2OQEYIY44GKAOb8
P8AhPVtJ8B6T40+F1zctfX0Mb3em3Dh4ZlH3jg9CCD09a9M8DfEXSPGFt9lINhrsIP2rTJu
JY2H3iAe3cV5h4Q17xT8I9Pl0bxf4ZvbjQ45N0d9aKJUhU9cFeq/kRXZ+JvB2j+OdJj8WeD
riO38QMoms9Ttn2+aw52SEdRjjmgD1HcMZHNKSEhZ3dVVRksTgD157V578LvFWq69oN3Y+I
gRrekXLWl0WABkI5DY+mBmovi7rSWfhNfDcE2zUvEDiwtlwQMMwDkntwaAKHg57nxj8TNW8
Y3Mon0XSmbT9GwuEbn95IPU5G3d716qgYdemPzPrWL4Y0Cz8MeF9P0Oz3GK0j8vLHO5urMc
Y7k1tcgkDPTigBScduPU/wAq4Tx546bw5Fb6Ro9o+oeJdSGy1souWiB6yuADhR61H44+IsH
h2SLR9EtG1rxLc/JBYW/zeUf77kcKB7+lSeAvAo8PRz61q9y+qeJNTUNeXUgH7s940PVUGc
Yz2oAh+Hvw6TwhLd6vql6dR13UcNcz7flQk7mC9+WPX2HFehUAYJ9+9NBJI/GgB1BBOADjn
NITjHpnmgMd2KADd8zfiaVdrruB4JpikZJI4A+b3zRyi4bHXIx0oA5nx94XHi3wHqmiKR58
se+Fj3kXlc/yrN+FOuXXiD4cafPfri+tHazm4wd0ZK5I7cAV3ZJAJHX2ryHSLqfwB8ZtS0G
+YR6D4mc3lhI3CRT/AMcftu7UAev9T7etMRtwzjHOKMHGzPAOfencc8daAELAHHfr9B61wH
h6W38T/EvW/EiOs9ro4Gk2ZU5Qt9+ZwfXOF49DXbX1nbahZz2N3GZILhDHIoYqSp7ZHNU9C
0DSPDWippOiWSWdnGxIjXJ5PUknkmgDzT4+eGbvWvBFvrFkqyzaK7TOuMsyMAGwPY449q8H
0G48Mw6DevFq0+j+ItOcXumyKmfPcg7oxtHBY4xkmvsy7mt4LS4nv2jhtVX52mICBec7s9B
Xzx4L8M+DbrXNQ8XxWUo8I+H2luILy4Qh7yQtndjvHGB8uBz3oA9R+Hvhafwj8O5ZJyh1q/
8AMv7uaRR/rGUsFb2H+NeL+FvDF1J4etfGngvV5U8Yo81zc2exUgkVXO+Je3uB6V6hF8VfD
mvRTaNrdle+H7DU7Z/sl9qK7IrxG43rjpycgV5MukeOPBDazo+k+IH2aCn2uBGCCO5tZVO+
YbupGBkDJ5HSgD0rTPj/AKRcC0S78P6gsojJ1F4o8paYOC2OpXPXpj3r0V7fw74xg0bXYzH
fR2covLGeJz8rEAc49jyK8b+GDaZ4U+DmvePtViSSe9aRSZ0P7xfupHnuGbnNWfg5reo+Ft
Ug8B+IrJbZ9VX+0rBkO4bXGSpx0xjpQB77sDR4YAjbhhjtXPeLdL1/V9Ijs/Dmrx6TeGdHa
d4hKDEPvKFPqK6BMnzOc4bFcn4702e90E3i+I9T0SDTlkupzp3+smVVzt/Q8UAZPhX4WaZ4
c8SDxJNqt9qWsMGUyErBEQe3loApGOma9FUgqCpyK+cPBOttqHiDwzc3viDXpJJtSkg+zS3
6zgsI9yF0UD5SCcsCdpGK+jozmJDz07jBoAdRRRQAN0X6UUN0X6UUAK3X8BSUrdfwFJQAUU
UUAFFHWj19qAA9ODjvXnHxI8U6rDNbeCvCWZPEWrDHmA/8ekOcGU/0qz47+JuheEdGujBf2
l5q+0rBZpJv/ef7eD8o+tebeBpfiDqsV/reh6Kr6xqr5utc1bMccaDG2OBOpUdfSgD2jw3o
GmeD/DMGnQPHHFCmZrmQgGV+rOzHrkk9a57VPi/4I0+Vraz1JtYvt21bTTYWmkdvbHArJX4
QS6x5dz438XatrdyeZYopRBbn2CjtXe6T4a8PeHkWLRdGtbLIwTBCqsfq1AHCTfEPx7eqp8
P/AAtvypPEuoTLGD7YHT65FV5tQ+PlwqyQaJoNkGH3GlDMp/M160uN4LbifWgpuPXHtQB5L
FZfHqRWll8QeHoXPKQGDdx65Arc0SP4rpq1qNfvNAuNMJPnvboyyOMdhjg57+1d8i4RPYU6
gD5e8V+FtS8O6zcXGo/a5tQOpeZaa/qM6yWcVq+QQ6MSNy5I6V6j8J9Tjj0e38NabFe6npN
jCWGuzRGKK4lLnKRq3JUZ4NL8ZPC7az4Yj1uzRTqGi5nRnUMoj48z5TwSANw91rhPhj4tlT
xob3xDqVtp0GpW4jRbicIbxt37t44RlYeOvQH0oA+ht/77YTkE4FR3tlaahYT2F7Ak1tcIY
5Y3XIZTwc/41ImzdnHbrTpP9W2MZxkZ6UAeafCq6ubS21nwZqcjNeeH70xw+Y2W+zscxnPc
Y4rW+IfgaHxnoqLb3JsdYtHMlldIOQwH3G77DgZFY9+58P8A7Qem3PmBLXxJpzWrennQn5f
zBFaPjv4h6f4TjSygEV/rty3l21kGxyzYBkOfkX69aAKngn4gm+nbwx4wiXRPFFrtje2lbC
zjHDxnoc+lejEbh84wvQgjp715vLpHhb4u+EItSlsmtr4BohccfabKZGIKhlPIDD1xiuftf
FviL4YypovxIuJNS0qUA2uswozlCCP3cgP6d6APaVJZSpJJBx9R60pXnJ71Vsb231GyivrO
QTW08YkSVTw4PT6VYwXw4P3uaAGuqOskTxiSN12shHBHvXkvh5bb4cfE+68LPM0Gg+IF+16
arrhI592HhB9SOQK9cYABveuO+I3habxZ4TktLAxJqtqyXVhMw5jmRsjn3FAHHatJpPg/9o
rS9QkkNrDr9lItwXJZTPnCHjgE4ArQsLqfxf8AHG9W6td2leE4zFDnlXunxliPUAHFcXd+M
H8T6z8P9Se2hXXdK1T7DqljKpEqu4wCAeqYVmB7HFdx8LyY7bxjrF/fwzQTa3cMblV2qQnG
TnsB39qAPR7q6trGzuLy9uEt4IFMkk0hwqL6k15PrHxF8Q+LTNpnwpsZL2JHEN1rLIBFCD1
Me7G4gc5qpqVzcfGXWV0TT47mz8HWchluNQZDjUWRgPLTP8H8+tewWVjZ6fZQ2djaw21tGo
RYo1CgY4Ax34oA5zwb4D0jwdayyWxe81O6Aa8vZzmWduvPoOTwK68KBjjGP0pmdpAHIHy5p
WHzKN3zdvp3oAf24/SsZ/E3hyPz/M16wiFu2yTdcqDGx42sM8HNa3BOFPH9K+WdUksrD41e
IvENxYW2p6Dp2pw/brYpuEYZcCbA6lD1HvQB9NWGqafqkt5FZXkdy9pJ5U6of9W5UHb+RB/
GrkgIYAZDHPT6V8y3fij7U+oHRfFFzYxX3itFFxbyeW7WzRgbun3R0yelY2oeK9T/ALNi0y
DxReS2umy3ai2kvJIbidfNxHiQA7328gHt9aAPqHSNf0fXJb6LS75bp7Gc286qCPLcc7Tmt
XblMbTtPY18hXniZI7fXoo7nUhc3+qNIfs87Q7sW+0eayjJOegH3j1xWtpreML/AEzRp7DV
9QvpfElm+mOzXUi/ZLlHH7wg9BsA6cUAfU5VsYA9q4n4ieG9J8ZaEnh64v4rLVJW+0WLlgJ
A6jOVHUjA5x2rwGz1DxZBb+IxqXi/UYb6ytZ7aSxPneZhOUbf91AcduTz616Jc+H9OtfglZ
+KY9Tv/wC2Lazkmh1GV3mliln2iQ88jpjp8o5FAHbfDnxJe6hZT+GvEFs9r4i0RUgu0bOJl
6JMp7hsfnXV6pqum6LALnVdSgsYGO0PO4UE+gz3r518LXGoeGjYfEARXc9lFfnTNQla5eaK
aBwoEkRcBiqvk8+ten/GhbUfCu6e4dGC3dsdzYOf3q5PT09KAO40rW9G1yB5dH1W21FYzsc
28ok2n3x0q8QSXHKnHIPQV8x+L7zT21vW/EPhmxvl8PTQ2tpPc2CtbQSXCvkklRnaBgEgde
9cf/wlWqppcGlX17qF3YpcXLfYEuJo3AYDy2L/AHmQHnB5oA+q/GnhKw8aeHDo2pz3EELSK
+63k2NuHY56is3X/BOm6t4Y0/wfbX503SLUo89rAV3XEKjhGPVQSMkjrXyxPen7JDp1xq11
qdubeJ1vklm26axYtL8meSehyfeuk07w7qlzdalf3VxrsmpRwz+WsFizx3NuU/dv5xb7pBX
CjmgD3rxh4G0TxvpunadNdtBp2lkn7NZojb/lwEDYO36CvB9Zs/EdzP4Y+GeqWk0cyX/l2F
7NlXazY42SDOQOO/tXvXws0yx0v4baWbWxmsJ7mJXu0lRlczEYc4fnkjiuO8DeEfFl18Vr7
xV45t136cjW9pMyKPtAJyrgLx8q8butAHfeL/C1vrPw31Lwzp8CLm22W0YHyqy8r+OV/Wvm
PWdI1Lwvb6ffiw1HQdVsgjrd3yGMMw+8keNwb5uckjI7V9jKrfxuCOoyc8dqratYW2q6Vda
be26ywToQVZdwGRjOKAPL/hp8RNb1K7ttH8ZmGO5v18zSryNQI71QMOAw4LCvQfElpr15Yq
ug6tbadKrh5XubfzleMDlcZx1rwefRfFXm3Pw11+9SW9WMahoOobCHDpn93G3GDjt25rv9B
ttW+JPw2m0HxvperaPfW5WGa4RzC87qM71Pp/eHQnoaAOC0Wxg8OfFPQ8+K9FvNSu70Q3Ft
pVmVwjA5BflUGRzjGTX0qAVGD2ryTwr4C8QeCdSFtoH9lapo95dJNcyXcXlXECgYO3HB6Z/
GvWeSSeTyetAAxIcJ3606iigAbov0oobov0ooAVuv4CkJxSt16Z4qnqOqWGj6fJqOp3cVpa
RctLKwAH/1/agC2eKwvEHi/wAN+F7Pz9b1SGDnCw53SSHsFQck1yUepeJPiJcuuh3E+geF0
Ow3hi23F8D1Mefup/td627LwH4b8OW893o2jW8+qpGSlxeZmkdwCRljz19KAMdPGnjfXQH8
KeBWitH6XWsy/ZwfRlQcsKml8K+M9eshbeKvGS2sEvyyWujwCLf/ALPmNk/liud+G/xE17x
F4zn0vWr21aE2hnMS25hMUocqVUkkuAByegrf+J5t7jwTa69bTyTR6ZeQ3StZsWMibtsgUr
14J/KgC7pngL4d+DoJL5NJsbbyl3SXV6+9wP7xZz7+1ddYXljqFjDd6Zcw3Nm65jlhYFCPb
HGK8F1D4e+L9T1jETDVLTSlW40qe9c7b+NpQ5gnJPJAHcV6r4B8P3nh7RLyO8s4NOa8vJLs
WFs++O1DY+VWxzzk/jxQB11Nc5AHT3p1MkiEhUsxG3kYoAeOgo/iJo579aKACjNFcP4o+Je
geHtRTQ4vO1PXpcCLT7Rdzlj0DHovvQB2ciiZSoVJF+6Q3Q/h3r5u8eWGneCYPFOhzaPJqw
14C9+27RC9vFv+40nPyq2AAAOor3bwve+KL3THufFek22l3TSnyre3m83Yg6Fj69eBUHijw
xpfiOPTzqzv5GnXi3ygY2uUBOH9V747nFAHJ/CPVta1zTNR1HWb+csjrbjTZIPLW0VRwVPV
twxzXp7khQMHk7a8h8Q/F2O5uoNB+Htuurapfy/Z4r2X5LVJB1TcQNzcV6np97Jc2EE84jW
5VQJkjcMqSDhxke4NAHF/FbRprzwnb6/psUjaroNyuoW3lfeO0/OvuCueK5PX9O8H+OND/w
CE30a3F0jXMLaxGkTG4ljjBzCidd5JGRxkd69sZTlV/hYE9a8e1qFPhd8R4fF0MjReGNekE
GpxLjbbTn7kgHYE9TQB6JaR6F4Y8KpNbWsWlaTbR+e0QTyxEpGTuHXPr1NWJItF8UaFG00F
vqumXkYdd6h45AfukZ/pzXnHxChtm8XWF94ve+1DwXJCJEt7YZt4pl/inI5KEEEe9dD4F8d
aF4hc6Xp9l/ZqqXfT7aQbHuLZePOCdhu45oA55vhn4n8KTrd/DvxQ9taLIZRo1+xaAseqgj
oPr+dXfCfxZtLvV5PDnjO1Tw7r0MhiKyHEMp9mPA9vWvTzneEAOWbk9sVjeIPCugeKNLksd
c02K6iOdrEbWjPqpHINAGyWVkVlYEHBHPUUgYSO64wufX064rySf4d+NvDls0fw98czx2q4
MdjqgEyhu4VyOB+FQNrfxv8ADNxCNU8PWHiazZyrSWPyyfTA6fiKAOe+OOhQWHiTQfEmhTL
Ya1e3RheYPs3sAPLY+hycZ71R8NwXuteELP4TXEEumagdReXWEuXCOLfJfMSnG4NwuBnHWr
fjO88WfEq2XRU+Fs1nqdqGlS6vJ9otwem08ZJxxnuBiuev/EnjDxzdabp+j+ETH4j0Dy45d
RRv9IjfO3BJGApwcg/oKAN3xJ4l8Y/DvxFFoVt4ktDY2sEdxHataLGhQuyiFQoyeBktXf8A
gPx9rvjS9tVXSrG1shZie5ImYyBi7KFQdhlec9q83n8VQa74oltfF3wk/tnXbECG9ltpC7o
q9GCcDHJPpyPWvTPh7qXw1vtSvR4M06Kw1GBBFPC0RhmAB5UqTzg9frQBw3jvx94q8J69qG
jJrEgukvU1CG4kjUxrZlOY2AHIDkAZrOHxj1s69pWqskcbXtvLZmzMxFt5nnBFmYE5UBTk1
9AX+gaJq2/+0dMtbzzYhbuZYwSY8527vTPNY8Xw88DKkmPCWlgkNGxFuBuVuvrQB5V/wufx
S2pXdm9voXl6e/72dGdheKswjJj56ck17w1paNHKRawMLkEv+7X956Z45/GuE+IGmeH/AA1
8O9W1aw0CwS406xKWx+zKREMggAY6A812Hh+a4ufDmmXU8qyyS2sUjSKu0OWUc47UAW0sLJ
GAWzgQj+7Eo7fSo/slk08TNZwOwbIZogSCOpz27VaYSM2SOPY07nf02r0Hv70AQrb25JbyE
5bJyAeR0NYFp4L0ay8ZXPixBctfyqVVGmJih3DDFE6AtgZro1+RTldvOTzx+dUtb1ax0XRL
rVNQnWG2tkLuzHGeMgD1J7fWgC0IYj5wZE3OAXyo+YDpn1p+FRVAwI+hGOK47wf42/4SdRb
32j3WiXxhFzHaXLBjPA3SRT146EdjVjRPiD4d17xRe+G9Nnd7yyVmbcuEm2ttfy26NtPBxQ
BreIdFtde8N6hol2v7i7haHaegJ+6w+hwa5T4ca5NrXh6fQvEFup1fQnFndiVARIB9yTB9Q
M59jSeKtf8AEmoeJIPCfgc2a3sEf2nULu8QtFbpkFIjjoz/AJgVyc/iaDxJc6h4c0jSH0bx
1rD/AGDV2YbxaQoCGl3DgrtPyn/aoA9ht3sp7Imxe3lgbIHklSrHPtx6143r2vfDzxF45ub
nVm1PRJdLSa2g1m3lMMd2Ex5kSkZ3EHj1ParHiPw1eeBIdM0v4d3BsTrbrYSWZBcB9vzXKf
3GCA5PQ/WrfxA8M+DtA+DkekXEbRiwK/2cUUtM90x4IXPzMxySPQ0AcND8OZb3Sn8X2GkXF
popMbnQfPfz7+0BO6SVs8yHO4D04r0aLxdc+KPE+laB4EuQmj2USXOo3kafcUDKWqg8bzjn
0Fc5qPjv4j+GPC5h8S6RZW17qNuq6bdxfLFDMSAIp+cI23kHpnrXffDbQNO8O+DYdPguLe6
vG/e388EgcPOeTkr+X0oA8Z+JHj3XdI+K+q2Npr+q2mmRpHHLbwFcgbAWKbhwQec9OtWPCn
xqurbwJqNpqczanr1uwj05pRue7DEkFwOMqefpXpvj/wCF2keNCusKq22uQhWhuZATE+052
SIPvKRketef/DPwn4cttb8VeL57Vp9KsA0VrNcxeWGwpMzIvYdVWgDW+EPxUvfEFxcaR4s1
O2F8372zdkEXnrk7hnpkZ6V7XHPHPAJYZUlSQ/KyNuDD2Ir4YWO68Uaza6Fo1mY45rx/sVs
FH7hHO4/N1AC8k163omta34G1ePVtDsr1/h1DItncySyboy4IR50B5RNx4xkHFAH0Q9tbPc
QTvDG8kOTE7rlk45we1TZJ47gD5vX1qrZajp+oBvsF5Bd+V94wyBsZ5GcdMjmry4JyOQaAI
1ChsLwucn2FSBgfamFGILDjIxTlQrjJzxQA7uw9aKP4s0UADdF+lFDdF+lFACt1/AVn6jo2
natJavqNqlyLWQypHINybsYyVPBx29K0G6/gKSgAQCNAiAKqgAADAA9BS9wcdKSigDkLH4c
+GLNAs1s98yXcl5C87fNbs5yyoVwQh/unI5NdRaWdrY2sdpaW8cFvGCqRRqFVRnPAqeigBN
oHPf8AzzS/Tp6UUUAFFFFABR2oHB5rybxZ4y1jxHrc/gH4fSxTX7qRf6j/AMs7GPoQGHV/T
8qANjxd4r1K51BfBngw+Zrs5C3V2Iy8emxEcyMem70Ga1vDHgfQvC1vvtbc3WpyfNcajc/P
PO5+8xY8j6DtUvgrwpZeEPDEWjW0r3TbjLPcy/enkPVjXSEAMCOtACgDO7qfWkK7mJJ69Rj
qPQ0q9KWgDwH4nae1r4gtdAuLgaZ4dkZbuyttJst15dXIOXRGHRhndk9j7Vd8BeJ7bwvfro
WofZ9Lhv5dsGkKz3V5BISczXLZ+QMMZz0Nel+OvD8/iHwrNa6fdS2eow/vbaeBtsisAcqp7
bhkfjXznDe250+PTFE3h3SLsyJdpp8H2rUrgpgubib+DuxxwBQB9XKxPbJXPJ5yKzta0bT9
f0a50fVLdZ7K6TDhx2Pp6EHBrlfE3hK/8T6Jo/8AwjnjK+0j7LEpSaJyVuEIGGfBGTx196x
l0H4xaC3k6P4r0zxBbj7yarEUYZ6/MOaAKPhKD7HPrHwe8ZyfbIFizpj3BJa4tT/DnuVOPy
NeW+JdG8QeBfFs+g2lzIFklFxZ6rO3lOUCDlps8InePoeuM123xCk8czWNpqmt+DpbXWdLJ
lsdW0WUTxxkYJWVD8204/Wtqz8SeFPjB4Ri0nUJbWDxDbqsqW92OIrlR99c43oT29OtAHb+
DPGmneLNKD211vv7dVW5icbHz08wJ/cbqD6GuulPCj3AbHvXHeB/BFv4TtHu7qdr7Xb5Q1/
euSS7D+FBjAQdh6Vd8cXev2Hgu9n8M6e9/qZAjt40xlWbjec+mc/XFAHBeMvi7e6XrGpaT4
W0ZNRfRF87VJpjtiSPgEKQeuSB+Brl4Ifij4c8Ht8RNP1gXJv4Gvb/AE+8zIUUtlPLXsApG
a0tS+Geu2/grSPC2hxpLcavcLLr+pyNgsvBKk5zgk8AV7U9jayaO2mMhltmh+zMCP4CMc+1
AGR4R8XaT4t0iG5sdRtrm78iJ7mGF8+S7KDjHXGc81wfw2d9Q+KnjzWob2G7s3njtVuIhtD
MvJX3I4BPfFUdH+Gup+CdNt/ESapbWN9ozzSTCPPlXdiGLCOQf3gOA3bPNa/wO0aSy8D3es
Tae1nd6vdvdASrjMRwU2+3JoAZ8Q4ZPDXj7wl4302JY55boabfuBtWWN8Ab/pjg/T0q98Rf
AE+qxw+IPCcy6V4k07zHjliXb9pHOVYjucDr1p/xwaKP4UXkrxh5PtVsU9VbzF5Feg2siy2
kM2MAxpIfxUGgDmfh34tTxj4FtNSk2JeoPIuo16pIvB47Z6iutPKKOleP/DQjRvih468Hw2
gt7YXK30AVcKoYAY/KvYQMtjsOnvQBzHxB02XV/h1r+n20TzTzWUirEvLMeox+VZvwr8Sx+
Ifh3YyAIl1YILOeIN91kGB9AR69wa0PEvj3wv4ThnbVdSQXUZVfssPzzknkAIDmvn/AFy98
S6PrV34r8HWF74U8P8AiKWO3eS5UKzuxyZdnVM5PPUfjQB9OajqNjpNnLqGoXcVlawgmWaZ
9irgZPXrXnmjfEy/S4W88YaSmjaFqjF9M1En90EycJMf4GbAK9uaq6f8JJ59T05/Fniq68S
6PYjzY7O8BO+c4JcnPK5HAPrXe+KtG0fV/CeoaPrbRxafNARKxx+5ABO4Z4G0DOe2KAPP4d
H8U/EBZvF02vT6KkTN/YVnCSkYAY7Zpv7wYDAHoa5rUPiDq+teLbHS/Efg+6+y+HWNzrEFm
vnL5q52SEf88xndjqa0dK8ZeNtI8LQQaZo7anov7rTtN1e+/wBHkd2IWOWSM9I8lR6nGe9d
bodz4S8D31t4S1HVjL4h1LN5dTXAP+kSN1LN0UHooPFAGT8VZrO+8DaX4p8O3E7ar50cWl3
th97E3ysrY6oRnIPcVtxfDXT38B6RoUkj22raZCDBqVsNksU5+ZmyOoLdVPBriNJ8MXHibU
9Q8MaBrMw+H1vemZ51yknmjcXggcfeQMRlu3StGz+Ix+H8f/CGeKoL/VdQsfmhurVPNM1pg
ssrcgghQd3HagBPCfjXRfCumvoup6fqU/iv7U76skMDTTOw5Nw2OsZB+X8qteLD4eXSx8Xv
DGpQJe6ftBnifEd9ECFaCUf3jnAzyCKTRvEGlaRPqXxP8SSfZY/EMsVvpiKpll+zKvy8L0J
xuPoBWXpej6X4m+KV3F4Zl3+EYp0vNUhIDW13eYyoi7dwzDpxQA3w38SNE1bU9e+IGsysl3
YxLaWGkbg00cZxyo/jZ34yOmK6nw/DZeOPGH/CW3rkppIFvaaRcqVk0+fHzvKp6ueAvbFct
4S8E6VqfxSu9b06CR/C+jTSCw89VCG7LYdYzjJjUg4zxnNdz4g8M6pb+LLXxn4VkjXVAFgv
rWZisd7B/tH+F17N3xigBfiXqsNr4UOkrbRX1/rUg0+ytZYxJvkbjfj0QEtn6Vm23w1/4RZ
9HuPA949hdW8kUd/EZD5d/EfvM4/v9SG9Biu61K406xtP7R1OSK2gtAZPtExUCLjqD2ODj3
xivL5vFXiH4oSzaN4Bkk0rQ8lL3XJUKO67iNkHPXGef5UAdhr/AMQ9B0W4k0+0E2sauDgad
pkfnTD3OOF/GmaTLrXi3QdTtfE3h1NB068RoLeEzB5ijKQzMo4U88D86858cTaP8OPDFl4X
8LX9xpl/v+2Xt9bBWufL55cnu7dvrW78HviPfeMbO50rW8JqliA8k4AX7QhP3tg6Edz+NAE
/w2+E9r4M1i+1G9P2q63tb2LOd/lwDnJHZ2PU/h0rzw/2n4Z8b+K/DKa9c6fo0Dtdpp726z
28kEnJ3Bj8q5PJXp0xmvetL8W+Gtdu5rLSdbtLu4t2MbwJINwPQ9ev4Vdk0XSJdUGqXGnW7
33lfZzcNGGYxE52ZPbIzQB8h+AYvEeheMbPWNM0rULm3s2F3diyXMckG0kjI+8cdutfY1hf
RahYw3tsrCCeFJY942thhkZHY0Q20FpCsNrFHAgJbZEoUZ69BVpeUXPpQAxMhACxbJ71IDu
GaTA49qRvlTj1oAUkZUDucUtMQcsfQ5FOBLMSPu9PxoAVui/Sihui/SigBW6/gKSlbr+ApK
ACiiigAoooyPWgAoqnqWqadpFg9/ql9DZ2qDLSzOFX/wCv9K8xufiT4h8V3DWfwx8OtfW8b
bG1a8/d26n1VTgtQB613xWfqWsaVpFpJe6lqdvbW0Qy7SSAAf1zXBweA/GuqypceLviDeYx
zZ6Qgt48n/aAyagf4FeApc/aU1GaQ5JMl67nPc80AZF/8QdZ+Id5J4Y+HUd1bQnm51uZdsc
cY4O30P6mu+8EeB9F8DaQbPSw0k9w2+5uZPvTvjkn0+lctH8H49DJPgvxdrGgSFgxUOJ4nP
upp1yfjV4eZpoxpPi22UcKqfZpz78YB/AUAeoJ8p2d1UDNPzjtXkafF3XLYlNZ+GWv2xVRv
aBd4Dd+ae/xlE8e3SvAfiW7um4ET2+xT9WPSgD1nOe2KK8ph1P42auputO8O6LoNqzDbb6h
IXm29yccVL/wkHxc0H5tb8JWXiC3IPzaRNtdOeCyt1H0oA9OYfeOdu5uG9OK89m+Feh3HjR
/Ed3c3NxBvklGlvg24llULI3qc4yR71Lo/wAVPD+panFpOpWmoaDqskvlJa39uyeY3orDg1
3zhSrDZQAyCGK3hSGFFjjRQqIowEUDAAHanOOQFAz3HtTWXAK9WIz+FPYfdIOGzQAjcPx61
4H8ToF1HxPr1t/YmkmPw/ZRakJjE8c8qMTuQSIRt6dTXvgAEhC+tchrfw88Oa5rsuu6kt49
xKiRSxpcMscyIchGUdVzQBwNt8aLqHwnLq0PhLbZWs0dmJZ9RTMj7dxXuWITHPfvVpvjdG9
5BFB4ZnlQxRzSq9wvmoGQuxVMfMqgHLdOa6i5+Fvg6+trq1urCZ4bm9N+UWdlCSFdp24xtB
XjArz7XPg4NAubjxLpFxNe2dhEHTTMkTNEBhoRJk5UqTwRnt3oA17r4z6hb3dvp7eC2+23c
Uc9vG14pVonRmViccHCHikvfjRfqmnyW/hRJYb6C3kDSXeza8wO1R8pzypqPwhYfCjUvAI8
SpbNpttaTCS5+03L77WULsEZJOdoU8Ae/fNVvDWheBfE/iJIdB8H3d94fswkZ1ma9dYt8ed
iohOWGT196AEl+M0ereHbi8vPCUc+kNiyuxNcjImdSwTbjmPjGatSfGS5tUht7PwrGwC24j
2XQVF8yLeB06ALiuysfhT4D02+iu7XQEMsaGNfMdnUkg5OCcZ5IyenasbXfhz8N/DXhm+1r
+wI0XTrdrhc3EmCyqdu7nkEkCgDJsPEN38XJbzwtdabb6dpjWVvftJ5hkmRjJu4GMY+XH41
7HHGoiMSDaiqExjHy44/SvDfDmpaF4P8IeH/ABBd+GkTxbqlm0On6Zp+9meIncqncTjgj5m
9eK6HTtI+JPjSzlk8Waq/hSykLKlhp6jznjbkB37EdOKAMa28YaB4b+OPjO/8Rana2FvLBb
xwv5pfzSoPACg5OBkjrWk3jHxp8QXms/Alg2i6Q5YjXrxDmVcYIiTH3s5xntWJ4M8H+HtC+
OWv+Gl0qG7tIrCOeCS8AldCcZPPruNe5RQxRxCKGNYokG1ERdqqPQD0oA47w58OtI0K7GrX
8jazrxiRZdRvcM7lT8pC9j2z1wKw/j4gf4Wyosnlv9tgMfqWLdvp1/CvUhwY2I5HavG/i5E
/iHxd4L8CwSt51xd/bJ8cBI17n17/AJUAes6bFImj2kM8onlSFFeXH3yFHzfjXP8AjXw9qX
ii1sdEiuobfSZ5w+pFmPmzRLgiJMcYYjk+grqcqibVXbhcY9B6UrEqFKD5jjAx09aAOF+Jl
xFbfD26tIbG8uZ5ikNlFZxFyJgQ0XTooKj8qzbP4bW+s+AL228WySXGua5GJr67b70Mq8oq
Y4UIe3es3w98YbjW/GlvoEnhs26XV1NbmSC5Ejp5eRl0Ayq+/SvQ/FHiG28KeG7nW71GlS3
AURxD5pWY4VVz3JoA5/wzezeDvh9Kniu0i0uDQ1FuJoW3pdIMBZUUcgsex70zwLpsmpy6p4
21nTDbX+sSnyEuVy8FmAAkZ9MjJOPWom+IbadaXU3jLw5NpMYaP7Oluft3n7hkghBwV754F
OuPi14MjktrS21YS3l9b+bbCRG8vJUlFkP8BJGKAOX+H3h2fWPENzrc90knhnTL29j0iwZB
tG9irt7KOQKoPYeNPDnia9+H3w4vrOK0WKTVVeWIFoQ4wIXb+EluVb0IrU8K/F+wMMx1yzt
NMsbOwguGazVjiWRyDGIwPXHPfNdj4Abw3f6ZqGuaBdT3smqXzy3M10cS7xx5Zz0VBgKPSg
BnwuvtNvPhtp1ppivDPYI1rcQznMkcwPz7/qcnPvXaySLEN8hVVA3FicAe+axl07QNButV8
QLa29g84Et9dD5d4UdX9wMcivKv7a174w6pNpekiXSPAsDtFd3gx5moH+4n90GgDQ1TzfjJ
fz6Np9x9n8HabchJ72M5OpSjrEnbYO59a63W9Z0jwH4estH0XTUlvbiRbbTNLiwpncnGT32
jks3oDXM6h42h+Hl5/wAI3a/D3VpNG0+NFt7mxj3o+Ryfrk9Sax4PFV34n+KWia1onw41Vp
YB9jlv9QDxpBCx5ZU6Z56nmgC/4i+HN0fhZ4je9uTq/ia9K388+MBpI+ViUdkUbgAOvWvA/
COneKtb8X2+l+G5bqyu3DEypmMwQuNpYk84x2PWvsHxL4j03wx4dudb1SULbw4Krnc8rY4R
fUk8Yrn/AIf+Hri1tJfFmvDPiPXQs10xXCwR/wDLOBR2CjGffNAHk/jyy0PQ57Pwd4R8LzT
+KtKgjuV1WIiJ1AGSeuXJwcg17p4Q1w+I/BGja0WRprq3R5RGcjcB84x9a8n8S6f4d1H9pA
J4mmtY7YWELxx3PKyOQy7dwI2NjOCTirNjd3Xwu8eC0cxxeAtbnY2bKwkW1mIHRh91T170A
e4AB1yABTgMNjNZ2laxpmtQyzaTqFvfRRMYy1u4YBh1B96vAllBP40ASU1yqjL5x7UoOVyO
lLQAxHBO0Dquc0vSUgcDFMYYdNm4HO3HapSQM57UADdF+lFDdvpRQArdfwFJSt1/AUlABS4
PYUn06+lc74n8Z6B4UtlOq3Ja5m4hs4R5k05HZUHP4mgDfeWOKJ5ZHCIgyzMcBR6mvOtf+K
ETXB0jwJYt4o1h+MQf6iDtlpMY/Cqdr4a8V+P7sal43nl0vRFbdb6LbPsMynoZiOT/ALtXJ
/Hnhrwr4kTwbp3h97ZI5ooJPKCQKpfhGRSQZB6kdKAGaP8ADa51K8GtfEfUj4hvmwYrIjba
WZPZE7sP7xrvbVdM08DTrQQW5jXeLaIBML/e29vcmo9asLnUvD9/p9tcy2k88DxpPC21kfH
BB+tfOFnN4l1Z9I1nUrU6hHNDN4ZvIrIS/aMhfvSv/CS2CGGOB70AfQes+MPDWh2aXmqazb
QQysVjYNv3EdR8ua8z8TfFibUdIhPhCxu38uSS4uZHcQyRJbsrOrJySrqeDxnpXEaB8IfHN
5dpeXulWOni3czRWt9hoCzcOojT8Gznk9RXt8Pw68Ptqo1rULcXGqS6f/Z91Ig2R3ClQGJU
dzgD8KAPN7f4heII/HznUdVSXTYbuKL+z7WEFTaTruSckZYlSQDXvJK5CnkGsfSvDmjaFDH
b6RpttZoqiMeXGN2wdBu6/ma1SD5mdmFA4OetAEjfd65x2pqljjkrz0HFBOcDHUZpo3noPm
B60AOjJLsScj1xjNKfVfX1xkUikFdqjAU4pxKjqcUAMaNXfewUsOhK5I/Gld9vGOTwKccYP
pTDyQG5I5GPSgB2ANo68daCCWU+hpBuACkc04ZycigBrfKysOfmyaAN2Qcc8UpHBx3pEO3j
8KAGeZlAVTkkgDvxVDXtc03w7otxrOrXAt7G2XdLIF3HGQAAB3JOPxrRCZDM3qCMdjXiuoy
3vxV+Ib+H7VWfwNpM4a8uI8oLqZeTHn+JQeOM9/WgDysW91d6zc/EG88Ks/gy51APNZrlI2
QnbvKDh8ZznpmvqvQBo3/CPWTeH/I/ssoGt/IxsC9jUw0zTzpf9mG3jXT/ACfJNuEGzyzxj
FeZfDtpfBPi7UfhfqJUwFn1DSJSc+ZETyn1FAHrGGV8jHLZx+FeO/FnWo9Q1rS/AkcTy28h
F/q3lclbSMlipx6kdPp6167c3UVnZyXk5CwwoZZGzwqgZJ/IV816Xaap4u8Sx3xnCXvi28F
48LEoRpUTgrsYDHzFeR3Cj1oA9Q+GWiW81xqPju43zXWtS5tFnhZGs4FBCRbW+6cDnHtXpK
p5eSOnHBOc+tOJweWJCnFO6nBHFAHjXieaTwv+0F4d8QXkoTT9btjp7FV/1bDhQx75YrXsS
48hdvUDBzXIfEXwVH438Lf2aLt7W7gkNxayIcYlCkKM9gc1W+G3i1/Enhs2Gosq+INKY2uo
Q9/MU43cdjjrQB3GSQBtJK9fevKfCyweIvj34q19AZINIgi02By2QG53kfiDXrAYmMYbAbv
6V4x8CEAj8XzB2k3aq6h26sBkk/mTQB7Ixzn+7kZoB+bA5OcYzjHvXnviH4oWFtq7eH/Ctj
J4k18P5Ztrc4hhP/TWToOvQVw+r33jiG5M/jr4n2HgwSH9zYWWJHx2yo5H50AdDpXwjuNJ1
iLWbTXo4NTj1KW8WeG1wXgcndE2T8x9D0HPFdTrPg+58R+BJPDGvaw1zeEiVb+KEIVdH3xs
E6cHAI7147b3HhB3VZfjvrRuJWyHwVTIPvnArt7LSPic0S3Phz4n6VrlsAx/0u2Db17biuT
mgCpffBbWdZuZ9U1Txii6pdyJ57WtqYoZFVdoyobJc9zVfSPgVeaROnleJ7SdWj2SefpqyN
uUNtKZPy9Rmt06t8dIlWBPC3h+5ZR81yt0Qr/8BJyPpTvtPxzubhU/s3wzYQt96be0mz3xn
nHpQBzsXwS16CFhL4utmRobeE/6I3+rhk3qM7vXP51pWXijw98LtK1Cwm1iPxFq2oX8t5BZ
6Yu6U7z90gZx9ay9c03S7cpcfE/4rS3budr6fpknlxj1UBctj6gVBH4y8P6ZaTf8Kp8BW00
VogEurXMYgt4s+rN8x5IySRQBsf2b4l8csNY+Ik6+F/CkREiaSs4RrjHO6Z/T2qG58aeIdX
WfRPgv4ftJdLsR5LagdscSN/djU4B/3qsaN8L5PEd3aeJ/HXiOTxQ7/vUs42zaLn7oT1x6+
1eqWOl2OlxNbaXYW9nG/wAxEKBBnpk464FAHzTdQ61da7NY6ve+NPFtxa7/ALRHp2YLdpAO
VR8E4GccAZqmk/ivUfDfiDXNI1DV9D0Xw5Gv2W0lu2kJlDAOrOfvkcn07V9LeI7fVr7w3e2
mg3Mdpezx+XFM54QEgNIOPvAFiPcCsjSNA8L6l8LxoGjSbtDuLd7ZXjGGB53Pz/Fuy3PegD
xbwP4mufEHxM0qw8a+JrXW7a0t2lsmJHk+ew4LjA+cDPXoa+mGZGUsx49+3FeCWXgXRrjUJ
PA3jHQ4pdRjRpdL1qyTyZLmAcGRyDgyJlcj3pZPFnjD4TWU+geKC+rWU0DJo2qQR7yXC4VZ
QTyfr+tAHpmu/D3wx4j8RWWv6xZma4s0KlCQI5x/CJB325OK5jxppWlPolv8L/D2kxT3Wot
5ojfLR6dDnLTnPK45CqOpNedaB4p+LegS+IZrlRrjWaR3N7aXrkyQbkDq6KMHYAeRXqPwqR
ZdGuPE2o6nb3mqeJZmvX8rOERQFEQzzhc89BzxQB5P4j1DRPB3j2y07wzol7oy6DJG+o3qz
EG7gBALeX0bJPJ6/Svpmwv7XU9Pt9QsZ0ntbiMSRyIflYdsV5h8WfCmkap/YniLVY4/sdjc
fZr6QnG23k4Dlh/cbHPNcN8P/GWpfDrXZ/CHilo20WK7eAkAs1lIeVOeuxwQQenegD6TyAO
AcU7tUUchMaSbgUI+Uqcgg9CKlGQAD1oAQghlKdmyc0YB3Cjd86rjrnn0pi5D896AJF4RQ/
3sdqKG6L9KKAFbr+ApjukcbSSOqIoyzMcAD1J7U89fwrB8T+HYfE+mR6Zd3k0Nl5qvNHEdp
nUc7CfT1FAHLXfjvVfEl1LpPw4sBftGxSbV7gFbSEjrtPV2+nFXfCPw7tdBv5Ne1m9k1zxH
PkSX84+4M/dQfwj+ddhY2Nlpunw6fp9tHbWsKhY4Y1wFA/rVmgA7ADjFed+LfhtD4o8aW2u
STpFEtm9rKVyJUfOY5EI7j37cV6JR3z3oA57QfDI0eQXV1q95qmoNbLay3E78MFJIOwcA88
mtq3tLW0V1tbeOBXYu4jUKGY9ScdTU2BnOOlLQAgUAEeveloooATA596COOScc0hDZ4Py+v
pRuBYqfu9j60AC5zz6YH0pTx07mkHMpHYUmSSe+D0oAcPvNx3p34A1HnhsH6H1p46CgBPmJ
25Gf6U0HYeOfT6UPtEhkJxxjHrSKWBUEYA4P86AH7t42nI96UDAxSHqPrRIQAcHB4/AetAC
nORgZBPJ9KamCu4HO4daCG3EA4NRyzRW1vJLM3lxwrudj2AoA8x+J/jCELF8P9IuSuva3JH
CMMY/s0THmQtxzgHAB5rtPCPhu28J+FLHw/bSGeK0QjzWQKZGJJLkDuT3rgPhxow8S+IdY8
eeJNFZ7u4uF/sy4uVHl/ZlB8to1zwee/NevEKMt09aAIx8uCOTjPNebfF3Qr2bSrLxhofy6
34ff7TGwHMkQ5dMd+lelAZAU9T0PtQ4DqUdAwxtKnv7fiM0AeQeNfFv/AAlnwc0ZdNTybzx
a8dokO7/VgnMvI/uqrVp/DKzvprzWdduZon0ed47bRo4phJClvGNuVH8OSOleW3FrfeG/iX
4lttKXzofDtvPc6XatjbDJcFVXkkDq5IGe1fSGiWS6doNhaCJIpUhXesahV3kZbgccnNAF8
D9647HmlU5JNMUneTj2z6j1qRRl2Yfdx0oAQj5g+SMV5P4u8Ca1YeKofHHw7Mdtqyn/AE+0
Ztsd9GOcH/a7fjXrB+Y7fcUg6qRnlcHmgDhfA/xL0XxqH09om0nWbfKz6dcMN644O31/nXi
ngceINWPinwrot82jaO99LcX+p4P7uEHGxD6kZPWvTvi34T8Nv4b1HxPHZNb+IV8sQXVs5j
kklLBEHHUnOPWvLNfh8WeDvB9z8PL650y1gvrYToltE5uNQdnAZNwP3x09DQB0PhCy1TxBp
N/o3wqki8N6JbusV1q90C15eSkZOCOAAPT1r0bw78JPCWjXAv7m2/tnVimJrvUD5xd+pIVu
hrQTUNE8A+CdFsls5UaSKOC1sLeMPPPJsyQF7t1JJqWx8f8Ahm7S2im1JdPv7kb00+8/dzq
QTkMpzgnB70AXrjwf4UuLOS0n8N6e1vKp3qtuqn8wARXE3/wO8KG5S78N3eoeGpB98afOSH
HphjwfxrZm+Jvh+38GSa00ka3jQPNHpbzqJ5cE8de+04qe0+IWharp+kTWM8d4dSuY7WSKG
ZSbV2jL4foeAMcUAcm3wv8AiD9pFtF8VtQTToxhAQ3m9f4ucH86lb4KyXsaprvxB13UI1Py
qJCoGeuQSf5V3LeOvBUULyN4p03EbFHPnr94dVrdsr6z1OzhvrG5iu7aZd0c0bZVx65oA4L
Qfg74D0KZpRpJv58jD30nm7cdwuAAe+cE1peO7DT9P+EviO0tLWCztPsMz7I41VAxGfu4x1
rtSAQc8ms++srLVrSTT7+1juraTAkikGVbByM0AfJ+nv4qW5huLDS9ftLdtO8gi3WV1YfZ8
KRjCgFsHAHGasapJ4n8P2NlpTLrv2bUDazPZXEkkbXknlsJUWT7yhWwSBjAx616t498c+Kv
DXjP+xNBNq8Zs4prWzFm8jzOX2FAVOFGATuPArG1/wCJWha7pGpWni3wPFdS6c0cqxrdrOs
e9tjMzp/q8Y5xnNAHmulQeLbpNIudD0jXpfs7o0l0kksm5lkbei5baAOhByTX0P8ACuG/tf
h3ZWWpWFzY3CTzbobpNrlS5IP5GuW8MfE6xGs6H4T07w1a6fDPEHPl3gEa7y2TEcfvF4znP
U4xxXqWsavY+H9Iu9Y1OXy7a1GSWOWJ6BV9SSQBQBznxH026uvD8Wr6QgOraHMt/bAAlpQv
34vl5+ccGuS8PX0Xxa8bw+Imt5V0TQEH2WKePAlvHX5nweoTkDIrkPiF4/8Aidp2m2V3cQQ
6LY60ksUFpHFunijwPmdz92Qqegr1P4Yal4ObwLZ2Xhe7Dw2gAnSTCyo5+8ZPUn1oA4fx5q
mq/DT4n/8ACZQWaappmuwLZy2xyHzGAfvc4OBkDuOK4HxPLJpHiK50fwR4mNvpGtgX11FEC
o07dklWYAbUIOcDGdoFew/Gs2v/AArxss6aob2E6Z5R+d59/wAoHrnn9KpRfDm40v4La7Yx
W5vfEuq2rSXksp3vJL18sMew9KAMX4NeKI9X0BPA/ii2M0FxHI9jPdg+XewBgGQZ5JB59cG
vbTpOmOHL2Fu/mAJIWiVmkUcKCSMnHavknwZrEes6bb+Db7On3FrO93pmq/NvtbvP+rYc5R
iMYFe8fDf4jy+KLm78PeI7f7D4n04Ms0UalUl29WX0PqPegD0iPaIAduB0A9McCpVztGetR
KrHejjAB3ZHY+lSEtngcUAH8ePxoyWOO4PP0pPfvt/rS9Jzj0oAcPmUH6j9aKPugBeBRQAr
dfwFJSt1/AUlABRRRQAUUUUAFFFFACHqAB1OM+ledeIPFHiq88V6j4d8ER6eJ9JtFubh78E
+a7fciTBG0453HNejjHPvxXAa54C1K68cSeKPDniNtFub22W1vh5Cy70U8PHn7jgcZoAiuf
iVDY+Jo9B1DQr+CRi0K3IKFJJEj3sFXO8jqAcYNZFv8ZY7vRf7VsfBmqvYyl2S4nljijZVG
WbcTgc8Y9aqr8Gb6HXTq1n4ylWRboXcUlxaLNMTggiRyfm4PHSpW+C050HR9MbxSc6VJO0c
y2a8pL1XaSRkHnd1oAoaf8Tb678YXus2kd7f6O+hxXkGlLsDpKZNrDPTjue1WP8Aha8ur3H
hx7COfTT/AGy9hf242So+1M7d/wCIwV681RPwBm+zray+MpjElsLWNI7VRlFYuFbnBGT6Vr
WXwXmsXszF4xufLtr1b8RG1jKmYJtyPRcdqAL3hf4sR+JPE1jpI8PXFhbagZ0trmWVWDvD9
8bR296h8V+ItZvPE+r6RpHiBfDlnoNjHd3V2bcT+a8mdq4wcKMckc/lVjw58J4NA1rRbxPE
Fzdf2PJcSRxvEgDGblxkdBmtPxJ8PYtd1x9astcvNEubi1+w3X2UKRcw5+624cdwDQBzGif
E3Wbu5XSrPRovEBsLBLq91O2uQiSnZ1VWAzluMVQX46S/2PqF3P4fjF3a3McAWC5MsHzjOW
cDqMcgDr3rqrX4S6JZR39pb3l6the6aumNas6lUjA4cNjcWzz1rJtfgfptkga18Ua1DP8AI
xmR4+SilRkbcHgkUAQD4v37aloWmf2PYW8+oIks0k99iJg7lQInUFWOBn5sdMda9gUDed+c
Z78e9eaRfBnw/BcwCPUtSFonlvNYGRTDOyPvDHK5U7jk4r0xVJKgjAx0HagBQCFI615h8Vt
daLTdO8H2GorY6p4juFtlkZseXDnEjZ7HoB9TXqI64PHOK8q0G2bxn8U9d1/V9Mjn0rSG/s
/TC4DoXDfvJOR97tkcAe9AHoWjaZ/Y/h/TtHExlFnCtv5u3bu2rjdgVffhGZQfTHr708sNx
UngdKCQVyKADAMnmdwMD8aZypwxGADTwMde4zSAr5mcdRgmgD508XS3UvjHxz9k0qPUTcal
pmnmKSMyrgfMSQD7D6V9GAbY1ULjCgYHbivnKwu9J1P4uXFhcaOL+LVPEjyxzGZozCbeMfM
Av3uT0PHFfRxYZGepoAZ5YBbPRgM+1ODAlgBjihsYweQetIN2RzweooACQDjvtpFZsPuwFX
ofSsHxdrEujeDtRvLcCS+8l0t4g6gySbTtAyfx/CvFfhVY+PG8TWl1Dq9/J4fkZprqZpVli
mYKMoNx3K+8nIPQCgDvPHt41/8AE7wH4W3hoJLltQuU/veWPk/I5NZ3h25HiL9onxNqV1Z5
i0a2jsbZ2AZUYt8xz2Y/MRWZaavp918SfHnj+8mMen6FaDTbW5AOFfGGK5/2uPxrc+BWly2
Xw2TV7uQSXGr3Ut47Hljk7RuPc5GfxoA3PHvhzW9XvdA1/wANvbnUtFuGlW3umKxzIy7XBI
BwcD0rznxB8OPiX4h8Vpr12uisQ0E4t4pWijQoRiMnGXwO/T2r31zjAIGTyMetKARnPJPc9
aAPn7TfhR4sWPUhqGm6QZLjR5LC3lExdo5SxYPkjK5zjj0oHwm8YSXc8f2fSrGCV7VjLbSk
GPy4TGzBcA87iTyM17/6U8gb/dhj8KAPn2x+EPiS0/sYPpHh9xZXSvNL5sha5RQRlwwIAO7
oo/GvVPhx4e1Hwr4FstC1UQi5t3lb9y25MNISMcehrqT91PYEVLndIMelACn7yjsetMYYJP
Tcc4pz5yAOxGfpSAsQTjJHAz9f8KAMeXw5p8viw+JT532trP7ERv8A3bRbskFfXk81xi/BT
wXFKjW41OEr91kvGAjG7eBjHTJNemOxwMDA6CgKTnd3xigDgNI+E3hDSL6zurW1uma1kSZI
ZZyY1kAI34Pfmu1u7C1vI9l7AlxCGEmJFDfMDwcH0qyBmQkNmhmUjHPNAHD/ABV8NT+KvAF
3p9jZfatURlltPm2FZAQMg544Jr5z0bwtImuXUni2eaw0nQo1GpRlgpdjkpbo0bfOxPIzyK
+jfiF4hubGysfD+jXSRa7r1yLS3YfM0Mf/AC0lA7bVzgnvisPxz4Hs7L4Gaj4W0LT/ALRJa
wrOMqWkuJFIJc92duTQB5F8OfFME3xA0MeMNSuG06xDx6Qs5LrE8h+Te3fA6E9K+qDtjkZF
Zd7csNwy5+lfIsvhfxNceDbiC+8K3+mWast99pEI8tBGp+8pIK9Scgnr04qrqv8Awlpg8L+
JdX12+XUtTVlstjgSRQJtER6gDcxPXr1NAH0nd/C7wRc3U10ujC1uZmaRrm1kaORJCfvjnA
PpXKH4M6lH48tPE8Hji88xJA0rSRjz5FHBG9cA5GASRS+DPinb2fw9u7rxteu2u6Q7RXtuE
xPJ8wCts75zXaeCPH2heOrOe40syQNauVkgnwHVf4XwOMH+fFAHWRYPTceuc/pTmuLdCVe4
iRlAyGcAihGVZguTyQwHrXzl8TYvAVp4suNVs5NO1DU4JGXUdOvLmZDcEqMBWUYG0YOPegD
6Ihu7W6aRbW5inEbFHMbhtrehx0NSJzJn1HFeUfA1bZfC2sXFq1uEfUHcQW4JSAFQQm9hlv
qK9Xi+VE56EnPsaAJW7fSikcjI+lFADm6/gKSlbr+ApKACiiigAooqve31rptlNfX88dvbQ
LvkkkbaqqOpJ7UAWGO0A9c9h1rG17xToPhm0+1a5qcFkh5VZG+Z/wDdUZY/gK4618Y6z49u
2s/A6SafpCbvO1y5g++R/DCh6n/aPFWNM+EPhW3vf7S1x7zxNqRbcbnVJS/PsnAx+FAGv4P
8e6P42W7fSLTUIo7Y/wCsurcxpKPVD3/nXUMdrHAyx6URQxxRJFCqxRoPlVFAUfgOKCcIxH
VentQAZXB+Ybe9DsTHuXqp6etIUUhjjAz0owTGQjYbGFPY0AOXO4Fxzjg+tO6HJ6VHEdxZh
wh4ApzHGOCR3xQA0JkE55PBPqKU527Qc84anDCsVPA7U1j8+R94DAzxQAwkiTb7HmngjyuT
zjimEh5FAPzDripdgICnpnNADM568NgA0+PjAPX+VQKxJVz03Yz6j1qZiDu285oA57xlrf8
AYPgfWNXEipJb2zlMnBEhGEA98msb4U6BqPhz4b2Nnqssb3krPePs52iTDYb1PrWP8YLgXN
v4d8KtYyXdvreqRR3KqOsaEMV/H+QNekWUFvZ2EVnbQ7LaACKOMfwqowBn8qALJGWB/vDIH
tTQS0QKjLJz+NNaQFWwR8gxweRTlbLKyqQTzt9aAHc9+pPWo5W8pTKOMBv5VTm1fTrXVrPS
LrUIUv7oM1vAxw0oHJIq9MokTa33TkHHoQRQB83fDqewOt+ETfwXS3eoalqN9ZyRShQEJxi
QY+YEgjjHSvpNvvAf3cmvnv4cz2kPiXwbprXVypih1FYyVjMZ2TMCpz8wOMdMV9B4Pl4Y8+
tABkhsEZGM0Hh0556j0/Gnk/KOBkjB9qo6lfx6VpNxqEoDG3jLqpcKXOOFBPAJOBz60AeH/
GHXI7vxvZ+Hb200z+zdPjFwf7U8xIZpn6KJIz8pC56+9aGiLN4A8Oap4w+w2mjeG59PSWHT
o7trk/a84Rhng7gQOCc8VxnhW01vxD8Qtf0aax+xrqU0V5fJqZMrm3RyfJUAFWDE4zx0ruN
bgg8b/FnT/BlqBH4d8Mxrd3ixfdeXI2Rnt8uFGPrQBzh0bUrD4a+DPA17A32zxPqf2u8WPC
uIt3mMG98EZr3+2s7XTbOGwsraOC1gAWOGJcADsK8paeDxV+0jHHFdSJD4VszlAcCWVjgjH
oARz7V6+wBYk9vfFAHNeI/HGj+G7+Owu7e+vbtoXuWisLczNHEv3nbHQVFc/EPw3a3vh23m
nmQ+IFD2jNHtUKQMF8/dySBj1rn9bOv+HfijL4i0/wAM3fiCy1PTY7TbakbopEckbgSMKc5
JrifEfhPxV4uufEHiC/0jUNJ1DSY4k0mytQjpcFSX+Vs8jPpigD07X/iV4f8ADusahpV/Bq
DXVha/bZhFb7lWHpu3Z6Vmn4yeF0t7u5u9P1izNlBHcyRT2m12hkICyKM8rkjmuI8QWfirW
dY1O+/4RXVQ+oeFhZlTEv8Ax89drc/pWLqHg/xZpei6jYWXhzVNW/4SDSLeNZp2D3GnyRt8
8LEnhD1AHtQB7PP490eHULfT5LPURNdaadUT/R8gW6jPPPDe3rxWLH8ZvC1x9jWx0/W7trq
Bp4hDZE74wSCwGegINc1ZeEr7QfEen6jpula7cpNoFyk/2qYzGCcqNsQ3H5T14HB4ridP8I
6/L/wjKav4Q8Sm203TJbSc2X7qYOzsVwcjgbuaAPbdK+KPhvV9WbTLdL+G9Fl9sWGe32NKg
G4hBnlgO1dJoGuWniXw7Za9YJKlteIHiEy7WxnHI/CvCH8K+I9f1i61eLw9qWharY6dA+mT
yEbS8IZWjcg8lkI49a9j+HWn32mfDXQ9P1O2a1vYLcLLA2MxHJOOPrQB1D52DJyd1SDqKYw
y23/gVLuGMkEg+gzQAkfOD68flUT4w4P8J6f3qgv9U03R4Un1K+gs4ifLEk7hAW9Oe9ef3P
xm8Lvqtxp2iWuo65dwHaEsoN6StnHDZ6DPWgDtn0DRpPENv4ils4pNVhi8iO5bhlUknHoOp
5rScs2zDEg56cYrzg638V7/AF54bLwjp2k6Uk/lm4vZt8kinoVUEciuj8J3U39j3Nlf+Kbf
xHqNrO6zzwBFKc/cZQflI6e9AHK+Nrm48aeKB8N9Mllt7WPZNrd4BwsPBWEHGCWJH51mfFT
4a3viSPRrnRLOCWDSYHt2smk8tmjIBQIfXjpXbeM9ah0LQ5kgu4bLVNTcW1rJIuQJmA+ZvU
Ko3H0xXj8nivxV4L8aNZWviLUvFGiaaIZNbmkhWTyTIvJVgMgY6dcUAZXhrw//AMLA8fafp
Us7XGjeHoI0vWuLdYp1YDBgZlJ3ZYZAJOADVzwvpd/4b8R3ttobRWvjGxvpLeW3vJSsGrWz
/OFU4wpUdK978Np4euNMg1Xwzb2y2V5+9EltGEEvfJx3yT1961vs9s84nWCNpGbHmFBuBAP
OaACJ5WiheZPLd1DMgP3Gx2PevJvi7ql94Z1Hw7qvh2K3a8a4nElm0O83RMYGSq8sRxXroA
JyDlVHzV4V8ZNVubDxLBdweNLLSLrTokubC1EDNcbmBVyWUH5GAAwQefSgDsvhdq2sa3oeo
3mr/Y47n7SQ1rbQmE242D5XQjIbjvXoaEgKxGSwxgdhXmnwftr8+GL/AFLWLDU4NV1K68+4
l1HG6c7QAygAYUDoCBXpqAjccHnnntQAihmUEjGfWilcs2CpOMUUASN1/AUlK3X8BSUAFFG
QOvfgfWuS1r4gaBpGpNpMTT6rrGDiwsIjK5YdjjhfxoA6e5uoLK2ku7uRYbeJSzuxwFAHU1
5Lpsmu/FjWGuNUshZ+A4JsxWzqQ+pFc7WY904zgce5rbtPBus+KtSt9c8e3p8hfng0KHKwx
+nm/wB9h6dK9DSOOONY441REG1VUYCj0A7CgBsEEFrbpbW0KQwxgKkaKAqgdgKkoooAOc4W
oi6lT82MsFNSE53Kp+bFVnDEoFAxuGeOaAHtJgkA5Xue9KTniPk9vp/9amkDzyjDgfNuHYU
5VRQMZ+VqAHbwrhR0BIpzNjgfeHNMZflIxyDnNJIuJl55wKAI3LGQhTklgcegrifi1rGuaF
4AuNX8P6k1ldWs0ZZlRX3oTtZSCOOoruSjpcl1HQfnWF4t8M23i3w3c+H765uLaGYqxeDbu
yDnv9KAPIbb4qeIvD+ma19vEuq3cV1b/YoNUT7LO0EnBk2gYKhuAetaGu/FvxZ4d1uysdV0
/R9++FLm0tpXlkO4ZZlbgKBkAA8kiujk+EGh3mkzWOqalq+pXMvlg388gMyLGfljU4wB3IH
41Jqnwi8H6nfSapqb3ommWMzS/aygkZAArkf3scfiaAONPxg8aXFvq+p2vheJdHgjnNvdtE
+2HYcZdidrEgdBjBNVrf4sePIdWggv4tJSBZbGSby4m3GC5OFAyeCOua7r/hWPgSwhvt3nR
2k0TCSKa/byoYzgGQDOFJ9apXnhX4PW1ql3f39mkLBI/Nk1Jv3gj+70bnBxj0oAk8VC/uvj
54LtIHBt7SCe7dGG0AfdLZ7noK4r4lDVdM8f6jpOkfanl8WWMcdkBMwEcyyDzCOeDgdq3I/
FPhB/jfHqsfiu2FimiC3jb7SGjkk3nMfPP3QD6k811D/ELwDf6xYmBk1XUFnWG3kt7R5TAz
8bg5XAHqRQB4VonibVNX8dLftrlx4XSfT3tnvi4IkngT5l+bjJYCtex+JXjPWdHu9SufEkl
lqukR2otNOiiC/2kXcKzMpGW3DpjpXo8/jDwteS3GiH4b6pd29rNIY2XSg0ckgbllzjqc89
6S98ZavNqIm034MajcXltHttrq7jjjZRjgKccDGe9AHF6H4lk1r4h+F9Z1/WGGrjV7q0k05
2ULYx7NqqoHIyepzya+jl+aUAjjPBH0rya7/4WHearcnSPh3oOm5Tcl/eOrSCTGc8DPXjr2
q62k/Gm5vUl/4S3QrGBkBZIrQtyBz1HrnvQBwWit4f0q90efUb67tJ9O8S39lbTW8KlX3Nu
KSseVBJA/GvoosCpBHQdfevmiHSYo/GGreFfF3iOBbmLXrG/S4FpuFzNIpyir0QNgcnPPNf
SUmWTOCNrYIoAPMLA/wkpnPpXz78XfGNh4w0az0nw/qMt3bQzTfbobe38yTzIx+7DxnB8sn
PI/I17zefbhply2mrG98Yy0CyHChx0B9s18/TP4z8dXt5oureDNBtdVsp4UeUM1vcwbjkyx
kHLgDJzz1oAl+FHiTTrBPE2sjSYrW3t9LWdWF08zxJGSPKO4naGfLAehruvhtp39geAL3xL
foF1PWPM1W6kk4CZDMikegA/EtWd4k0DR11DQvhfodqLZNSlF3qbRKN5tYucSN3LsAOfepf
jFqSnRdH8E2JEE2u3kUGIlIEduGAfp7kCgCb4NWOpT+F9Q8Va1bxi/125a7+0AkvLEQQOP4
R6CvUlfcGJIBIPBqlpmmQ6PpllpdkrR21pEsMS7skAcAk9+KuNHhnTPJX8qAJF+cYYcE8j1
4FIFwpIYknIA96ayMsLgHnPB/4DSqgyCG+o9eKAGM+CzNypHH+H41KWIlJJ4IzUEqbtiAYw
3r1xUy/vGSQ8fL0oATncF2Dkg9fTrSyck7uSeAfSmucYGcFAST7mmMzSKS3RcYIoAeTtUKM
ckjn+dEbjyWk3FVHOW4AA96wfFnirSfCWjTalqkoJQAR28ZBmkdjhVRfUn8K4eHQfGPxCxP
4slm8OaCHWW1020k23D9mSc+hHOBQBveJ/ip4a8PXH2SEXOsaiwUraacnmtgnH3hwOawv7S
+MHisFLLTbTwbprHy/PuD51wQR98L0BHv613+h+H9C8N2Is9B0yDT4VUgGFPmbv1PJ9fxrX
U+YSj9uWoA860z4RaH80/iy8uvFV8x8xnvpSYlcD+CPOB+NdvZ6bpulW0dppenW9nDHlAkE
YQKCMnpVxHyyk8cFc1zHiXx14Y8KXNrY61dul3co0kcEcTSSMoHJwvWgCv4y8VXenunh7w5
bte+JdQiP2aHb8lum7aZpT2UA5x3xXznP4e1/QfF/iGfwxMPtXhfypr26hl2ySDbudtvRt2
ScHtiu68F65feJ/i/NcSWd9Y3907XM81wxTy7CMfuoUTGRuY5OaufGTQJbK+sPFWlX0ujJd
EWOq3EAOCHXCM6jqOSDQBuaHdad8UPGV3rb27Xvh/SrdLWx8xSqNPIv75sdeBlaw/FPwy1a
08YLq3hu9vLfRdTbZq8NowzBGFwcAn5lK9v4awPBvjPUPhr4lvfA9xbnXdKtpvOku7SNt1t
GVG59oHI9Qelexa38QPDek6J9vsb+21Ke4OLC1tGEstzKxxtVQfwycUAeH+FD4vtPF0vhH4
beKUn0WZP7QjuWjV0jTqFbP3Dkbdv417N4A+IZ8XXuo6PqWn/YNb0vi6iik8yJucbkYds54
61ykOi6l4F+FHijxbPaQL4r1RGmuI7f7kG58KiqOgVWzXnvw419PDGo6N4wm0yS00HbJpep
Xyy71uJ2bespHXjp7UAfVYG2UohGFXIryfx/4E8R+NPFgSCfS7TRhaov2q5tUmmR8ncqH7w
yMd+K9NtrmG7gW9tLlJrWRBJHLGdwdSOu7vXnXxd1Dxdp3gq1uvC9zNAFkzdywY83ZjKhc9
ycZ9qAOo8G+FB4S0oaemtahqSsfMLX0m/yzjG1P7o9ua6rIJWPkk9a8v8Ahj4q1HxM+v3Vz
vWxhmi+yJcODKjNGPMHHRMjjvXpqLhvMB5BOf0oAkLhQFPzEDk0UMgbB45FFAEjdfwFNyMA
k4FObr+Ari/iPq2u6F4Um1XRjAI4/kuGdSXhVjt8xP8AdznFAFDXNb1rxRrM3hXwbdC3ihO
zUdZVQ4ts9Y4/WQjP0rpfDPhbSPCWlrYaXA3JJlnmO6Wdu7M/UmuF+H9nqsnh2TT/AA/bSa
Fp0cjb7+9hzc37MvMwXOFOeh54xXR6H4C/sd7aefxRrOpXMNy1yXnuPlkJGMMo4xQB2e9Of
nXjrz0+tZ8+vaJbammmXGrWkV86llt3lAfAGTx249a5SL4UeFo9Rv7931Kaa/ffNvvX253b
hgex6VrReAvCUXiSfxENHjbVJy2+4kdnPK7TwTjpxQBBf/EjwHpqwPd+KdP2zttQpMJBn32
571mXHxj+Hdu0C/28sxmJA8mJ2xg4JPHA9K6G08GeE7JI1tvDOmRKn3VW3X5ec9cfjWl/Zu
nRgsmnWgJXB2wqM8/SgDjdQ+LPhqyvLuxt7PV9Qu7YlWhtbGR9544DY565oi+ITX2nXNxZe
DPElxJEyJ5EloIWfdzlS5xgV3WdkuMDB4HY/nUcsgUOvJKfMflzj2HvQBwtn438TSLcm7+G
Gt26wx70AeJzK2egGeKjsvGfjy+nuN3wvu7W3jVijzXsas7BeAR7mu7aSQBVjUlQvB45PHX
86eWdlkMaMQeMAd6AOGs/EHxSmuY/tHw/sreItlz/AGkpJyPpxzWebz43zkquieHbJXkwJJ
J2kMa57gfeNekREGJkA+ZDgEc80gc5R1YkYOR6nFAHnKeFPirOLh734k20Rmw2y309SqYbo
pODj1q9qfhHxrqGr/a/+FkXVhbAqUt7WzQDgYOSeuTk/jXdjaVB+7j5h7msTxZ4jTwp4Svf
ERs5byO0Xe0SMFJycHk9KAOLX4T36ywT3fxH8STyxfOuyUIAd2e3T0qO8+CWk31mLa+8Ta9
LCbh5nT7Vwd57Dtj1q1ZfGDQxo7ah4gt30VCV8mMSLdm4QjO4bAcY7+netU/FPwWs8UA1N5
fNmMCvHCzLu2h8Zx3U8UARH4UeDJ5p5bq0ubxpbaOzfzbpzlEAwOvHSrOnfC/wDpdz51r4V
sjPGCEaVTKdpP8AtE5rV8N+KNK8UaRLqejPPJa7yscksLR7/cbgMjmtl2+cbnIBUYx0zQB5
L4M0TQ2+Nnjh7SO222KQRQ24RWWJyuSVGMLggCvXYYkhQrDEqDGTtUDr9BXmPgkzj40fEZJ
beJP3luyupGMbTgYx36n3r00SbSy8k7aAJ1z90MT+NR7mIYA8qcfhTFIBXk9MZHSnL1QcAf
xE0APJUKFHAbv60oUYx3Xio2YH5v4Fyc0O5EW8dzmgDwbW9N0LUP2q7SG9EsryQRT7VJRY7
iNSUz65A/WveeSuCeAeT6mvnb4j3i6H8VW10R2kWtWF1a3MDQ533Fm+I2EmeNwPTHrX0IJM
yHYR90OAe+elAGemtaFd6xc+H49Vt59SiUvLaRyfvFUng8VRtY9C1vxDJrsdo6ahpDSaf9q
liKdeW2k/eUev1ryHxD8J/FNtfz65ZXp10yXLzzR2rGyuy0npICcqo/hruvEMtr8O/gvfxW
QkLQWxjhEspleSaUnPznljkn8qAM74YCbxP408WfEaZSsN1N/Z9ip6iKPr+eP1pdNnu/Fnx
6utViso5tE8ORPYQ3AbAWdgCzYP3jzjjiokv7f4U/AywtrjfcarcQstvCgJMlzIC23A543c
ntiur+HvhhfCfg+00x7iS5uJybq4eQ5AlcAsueuOtAHZMyqrNnJUdPSnEMIgW2hyMFqqAFE
EcY+6DznG0Z4Bqwz7YV38e/pQBIuBCAe3UmmbQIRt4bP5CmvIvlb23Ii8liMAD1z6Vy2vfE
Dwl4Xnb+3dft7ZpAAIgfMccccLnrmgDpyhEgwcBWOPfinPs27SwVsqCT1zXnE/xNvb2KxPh
DwTq+tG7jMgmkT7PGuDjG5gee+PSpZrH4keKtIudP1G5svCCSSbVNixuJpIyORu6L9R+lAH
Y6zruiaJa/a9Y1W3sbeLq8r4IPbjrXCTeMdW8eaPd2vw3t2UrgJq14hjgYEkPs7lhn6VY0f
4PeDtOke41SKfX71nDG51N/NPy9MDtXfRRx28cNvbwJFGuSEjUKqDPoOMUAcT4P8AhpYeGn
/tTU7yfXPEEqCOa8um8zHzA4QNwMGu+VSp3cDdnjtUUjhHIALKWL8fWnM7DduBODt4+tAAu
fKDr1U8AdzTljjVepCu27NMy3mu0YyAu0j09/yrkvGnjGPwtpcMNnG17reokxabYqM+bJ7j
so6kmgDA1P4v6Zo3iK+s7/Qr6PR9PultrjVFw0ccpXdt2jnpWb4I1XS9f8ReKPilqN5CbO2
Q2tlAWBe1tlGWZ16qX7e2areKfAd7B8Brmyubp59WgkOr3UqDBmlLbpMj+LAJwPRQK86k0z
QfFnhm6vvBmuDStYNqg1DRZZQsd6VH3gSAN3AO0cdBxQB6d8JppPFHiDxV8RJLM2qalMlpa
K3zFYowAR7dB+Oa6n4oalpFr4E1G01K4MMupRNbWsUab3mnOCiop6nOOe1RfCvUNBuvhrp1
v4fn3R2MIWeIn54pTy4cdjnPPfrVm98K3Ot/ES08S6pdW0mlaZF/oFmqZJmb70jn24wBQB5
9aQy/B/4daj4l8Qym88V603l53bmDlSVQnocdWrlvhBpOjWXxKtrzUvNkm1Cz83SJ54x5dx
L96YoR/Epz7jFewfEzwZN448Ky6ZBcRxXtu6XFvJNkoHH3gcDOCG/8dFeAT+GvEfhXVP7Iv
me71nSttxo5S4aONQv7yQxkja2cEFOG+tAH1ldWlrf2U9pdor288TRyo38SsMGvOPBHgw2X
hrU/BPizSVvdNsr8z6fJMoMc8Z5VgB0K989zUvhP4y+DvFU8VoZn0zUZEAEdyAqSOcEhWyR
n2OK9HLHaTj592Rk5AoALSK0s7YQ29usMKKESJAAuOgAA4HFeG/F//hI9R8Q6XpF1pemx6O
L0NZyXV4YheP5fzI46BQMjPrXuEa4iEAz8xxk9uc15T4x8Q/DzW/HL+F/G+lop0+eNILieQ
bWZk3ZbHzLHjueCaAHfCH7LHqPirT00fR9MlimgMselTGZHOz7xYnnFeuIMwjryc8Vw/g23
+H9rLqNv4Gh08EeWLr7EdwGQSMn14ruk4VVPWgBzA8ZH5UU5ui/SigBW6/gKo6tptvrGiXu
lXS7oLuFoXHsRirzdfwFISQCQMkdvWgDjfhrfXV54JgtdQbdf6VLJp1xk5IaM4Gf+A7a7Ku
F8HxtZ+P8Ax3Yk/K13BdIPZ4uT+Y613VABRRRQAUhGRilooAhmQsykHGOh968H8TeN/EFr8
ZU1Cz+1/wDCMabcR6bdOg/0cyPgOzH1UlcGvfHxjBYjPHXFciPAPhVPD194eNlI+l3k5u7i
Jp2zJKW3Els56/yoA8l8SeJNe8NeK/GaXGrXv/CPSsLRZlnPmWdy8QkiZT1CH7uF71dtLW5
1jUZorrxPrFssHhW31APDeNHslIJLkHgjjNelr8PPB6W+oW8mnvNDqSKt2Jp3feFGFPJ4I7
Gm3/w78HX92l1daYxYwx221JnVDCgwsZUHBXHY0AeTfD/Wdf8Aig8mm654jvbKKw02OVPsU
nkNcSMT++YjkrwK5G88VeLriC3uJ9R1a6X+yJZH+y3pjUeVIUFycdVGBkdTX0Xqfw+8G6jP
bXlxpaxSwxC2Q2rtBuhHSJtpGU9qT/hCvCv9tQ6oulhbqKyOnIA7bPIIx5e3OMEZz60AaWj
vM/hbTJri9XUJjbRtJdL0mJUHd+Oaq+MNCufEvgfV/D1rNHBNfweUkkqkqh65OKvaPo2m+H
tEj0jSbYwWMJzFGXLYBOcZPNeW/GqbW3m8MQ6BfSWuozzXUSeXKYy48oEpx1JGQPrQBOPhN
eWi6XN4fvNL0rUksXstQxbmSGcONpkRScq/HXp9aqr8DrmzuI4NK8Um30+KdbmKCW0EjtKI
xGWLZ4BFcld+MrW10241LwhqE+mSxeHrZBFzJLBL9pIdMuDlsZJrJ17x74zttSu9CPijUbm
G1lmjtrm3xHOz/LteU7f9UCTQB9F+FNGutA8KaNo1xdrefZIxC0yQ+WGA46eoFbhUg5cFee
Af4etfP3wz8ReJb34i2sV/rmo67YSrLGs6syxBVXGZEZeBnOGB5yK+hBIwy2M5HHBB4x/jQ
B5r4Lsr22+LHxDe4uI5zLNatlVwSrKSo9sCvSCrAnClWbpnrivPPBsYX4s/EO4F20uXtV2M
wIUlCcZ9ulPuNZ8X6r4p1xPDWpWFppuh3UUFzbXEGWuMgPIQ5OFO04HbvQB30gMce1csFcE
D1qwVDOAeVxxj1rxQ/HaJINSebw+ftVu0f2SKGcSrcNI2ApYDgjHOAR6E1YufjPewSxQ23g
i+8xoI5ZVnnVHiMjsigrjoWHB7jPAoA9i27t5xhgNoHBzTGViNo/iwBzXhw+LGuXGojXLbS
Z3httMuXutIWddgaKUKzqcfNgVr6n8YbvzUj0XwsdSjl3eROt2qrIY4VlkwMdFBwT60AYnx
48JQaje6HrSajb6fduxs8zbv3pHzJwB1ByMnsa9S8Ea6PE/gnStXMSxyyRBHCnjep2sB+IP
WuB+JN/ZeLfgZY+I3jjgZprW8jidyMMX2kZHPQkfhWF8M9M8dW974j8P6Z4kg0qzsLyRTbX
Fr5rAyDKyocgkcd+KAPeWR2iUY+fAyTwDj2ryvxndWnij4h2GhSTo2h+FgdV1mToiuB+6jP
XJ4ziue8f6v8R7bxFD4c0Lxob7VbhVVdP02zCSRIFG6WV+QuT+lc34c8AXGo+Nm8NWfiu7u
lG258TiPiPzCeIlb/lpnkH0xQB32g39v4w8USfEzWdRtbLwrpYktdLguwIyDgB5t3Tnn1OK
37/4ueBLCKcW2qtqVxlfLt7GNpXnJXKhABz9e1adp8N/BUOkxaVLosN3Z2s0lxbx3DGRIi5
5Az29u1dHaadpliiR2dhbwLGCF8uMLjAwDx3xQBwaeO/G2sW8jaH8Mb+KV4d0UuoTJEgfPI
PtVvRLH4sXOs2l54k13SLLTo2LS2Vnb72cY+6XPT6g16CUO88noMnPJFRKyjzD1GeR70AcJ
N8L7TVrq4uvEHifXdTaUsvl/avJiEZOdm1AB7Zq9YfDLwJpVyLq18N2zXI24lmLSt8o45Yn
0rr/Myz7MgBTj2NNEn7tud2B1x3x/9egByxsNrhVBC4GBjHcYpxVQGTdtGMkKKOcqC3Rhmk
aRQxUEAklRkegzmgBwVWXngHI/Ol2MdvPOOT6+1MRzsVSvzHHegMN4YsSQSW9vSgBTGAGw2
MjApWjDzDBztySPWk3hgCRyDyBTQ7GUlRwTkj2oAEiKgbW47VTfR9On1ZdUls0N8kRhWcr8
yoeSo9BVuRn89FjPy8H8KSOdmbLAnJPOeMCgCvf2QvtFutPLD/SLaSEAjgbgR/WvMR8DvCu
p6FpEWvWnk6laxBLiXTT5a3BxgE8HnA5Iwa9ONzsR7mRkjiRcl3baAO5P5V5Tca54z+Jt29
l4SeXw54VV/LfV5ARcXmDhhCOw680AO8R6B8LvB84vrjWLnRtShjSFE027cTShQNoMYzuPu
R3ru/CfiVfEdrczw6Nq1hFEERZNTh8sy5HUDqfc15/e6RY/D7xBo+k+EfC8Ov8AiXVUkmbU
NVny4RMb2ZznHXoK6T4f/EGXxdcavpV9YRWmqaQwjnNtP50T7iRlGPOAR+tAHeiLDNznPPP
fpwPyryjxa9z8RvE114G0zC6FppEmsX2CHDg5EEJ/hbHUjmtT4lfEFvDFm+j6Cj33ii6jAg
tIEMhhDHHmMB93HbPWtzwF4fPhvwXb2EzM+pSj7VfTMctJcSfMxJ7ntQB8fX19bahrGpz/A
GCyhXaYbSDJXyQhwvlkdHXb365NfVfwn8XDxf4At5bmXdqWnH7NeK5O7I+6x+orzH42eBr+
38RQeLNHskisXCR3BtVCvBJuGJGHTkn/ABqlY+H/AIkeAL248b6e66hEJCNRtETY00YON23
o2RkqV6c0AfTQUhtxG7uM8c15Z8Y9DiuNEs7+LS7OST7TGl5qMlmLiS0hwfmCY+YD0OQK67
wf4v0rxnpQ1jSYrmKAyFGE6FSWwOh7j3FVPiB4wbwb4Uk1Yaeb2WSRbdYmfYgJ6l37D+ecU
AcZ8HH0/wDtjxFbaK0Go6TF5ITVo7IWxuGwcoygYbBPBGK9nCgkHOcd64Pwf4ysvEGvXmi2
VtbpDaW0N20lowZB5iAlGAHDhs8eld1FnLD+HtQBK3RfpRQ3RfpRQArdfwrnfE/iG90CxW5
tfDuoawMEuLLGUA9c8/lXRN1/AUhP5UAeFzePNT0r4h3PiOfw1c2Nvc2cFvPZ3UqpPIPMIV
4k/jIzjHWu1X4n2qhzc+E/EsGznB05myOfT25qHx5awW/jXwLr08aOsepGycuuQPNUlTntg
it/xl4muvC1ppuoLapPZS3kVvdySOV8hHO3f6dT3oA5xfi1HJDHJa+BfE10jjcGWzAGCcet
K3xTninSO4+H3iaIOrNn7MH6dOhrDu/ilrmq+HZz4btbSK8hW9MruxbykgwVcDoQ4PGa0Lf
4oX10bAR6Fd29zHJIl/aTFdxxbmUbSDgZxmgCwfi9ZmxkuIfB3iaXY2wL9hI5781FdfGOCz
liim8C+J0eY7VU2nLcdvWqo+NVuItMtrjw7fw3epQpMogZZhDHISqOcdRnt7H0rA0P44Xun
aJaQeItFu9T1SaSRYJ4GjjScCQoMZOAc8fWgDqZPipc3UU0mnfDvxNerHIIl3W4jG7v1IIp
svjnx75pji+EepbZR/y0vIxt+uM1l3/xO1uOHWtMOlzRa0086WcAaPdapHAsjPIc4O3Pbmq
dv8d7ODSbV7vRJ7lkWKG6mEyIxkMYZiIsbimP4unNAGy/jP4jtHIi/CmfAGWL3q4IxzjjtU
EnxA+I62tpEPhPerO55Yzhk2Hp06N7Guh8BfEaPx018I9EvtNjtwhRp/mWQNn7rAew/Ou4U
GNUwTgjgUAeWnxt8S3neFfhTcAR4G1rxRjPcNjB/Ckbxl8UI7dpD8K5RNuwhS8VgOepBGen
evVAwbkNnFIZDKfkyMEM3v7UAeYN8RPFummaXX/hZqltZQL5jzWkwuCh46KMFvwpU+I013q
Fs0fw28Rz790iPJaIMdwVLHg+1enpI5jLDO5QQBR5mR5e7sG696APG9X+LCQeHpriDwTqVn
du2yN9QscW4O75nkZBwAMn8Kx7XXfAPja+f/hNL2x0/wARWrmzE2m3jwxXkJAIG8Y4PQg16
T8UtSuNL+Fuv3NsY2drbyR5pwoDnaeOucHjNZvgbwn4b1P4W+Gjq/h2xuJobJMGeBWZOOSe
Op60ARa5410Tw9Z+HdI8K6hpc32u8SzTZKrRQW6/fLEHAwOAe5IrsL7X/D+lnfe67YWodRI
BLOqFh0yMnnHB4rwVvBnw8i+JfipdXggsPCujwrDsM5UyXDLuKqcg5wDwPpUekfC7T/HmoG
6sdCufCmjWrqySXAeafUIz0ZQ52opGRxyM0AbfhHxz4V0v4k+KdTlmW20fxBeAWt7LIpQug
w24AkqrFshsYrtZ/Dnw88WeIZ9aOspfTTKEura31ELDPgYUyRqRnAwKw7HwX4X0j40HRI/D
GnHSpdE8yMyqJCrLJhmZWzkt0yO1dHd/CD4dXNs9snhqO2dizia3dkkUk9mB4HseKAKkXwZ
8BmJhDFcSStH5fm/bWZo+cqVIPBXoPSrx+E3hmeaKaT+0NyxpHuN6+SFfeCT/AHt3Ofeskf
A/wexP2K61myCuOIL5gMhevIp0Pwb01WaceMfEoZk8uL/TT8nofegCa6+FsWmIt74Mk8jVJ
GeNzqc7zQ+VIT5q7R1JPIq/Y/C7w9baFomnzLcyHSIpI4jDI0YZpQd5IB5zk9e1YCfCHXba
S3fT/iprsZhOAZDuHfoM4q03wq1s+ZKPih4kF3IT+88xdgJXHK56fSgCH4l6BZ6P8GYdB08
RwWNvNbJG11OQqjzcn5sEnBPfisjxZr0Xw6+Ls+tQj7SNf0ZY1gUht11GMRcdgeOfrTtc+F
vjq+0KWyu/iHcanaQ2+42cltnz2XBCg5B6jjJ61wV94X1C40vSNZ8SyQatD4jvLe3mvZN0d
1p207DEACQOAB+FAG/ocdxPb3XhnwnqRvPHOsziXxDrceCNPjJ+ZVYHnsAFyOvtXtvhPwvp
3hLw3DpOnwIpiXMsyj5ppD952PUk/pSaRoegeFrAWOiabHawwR/8s1/eMMkEk8lj3wfyrl9
E+L2iarp/inU57aWKy8PuA0kf7wzRkld4UYxyD+BzQB6JFGXUoVC7uDj+dOWMbiccDivL4v
jDpHn6hdXmm3ltptrbwToHiYXEjSyFBhe6nAINWZ/jH4TisHuDa6lLPH5jzWa2+JYUjOGdx
nCjJwOaAPSlZsZJPBz/ALopqopPAAB5NeLn4t+IdQkxpWn2lqhvZrZUvEbzFCQeau4BuCSM
H8K9I8Gavd+IPBWja5fRRx3N9brK4j+7uOTwM8daAN+Pc0G5cKwPGen40rRjzCdwDEcrRv3
7V7uCCPShpBH5kuMhU4NADwi7juwWwOO2O1NKZK98Fufb0pDNtc5UqFHzDHNSBmYZYcLwMe
vrQBGsOGBfjHFOb74woIyAfehdxIJYOG5yvAp8nUYI45oAiWELAVRzhnzkHnGelOCcEt3/A
IfSnHbgFhjPODTZJEWNsqelAAQZCzD5WC4GO1RrGu0DO1cfLjuT2qRcKyIO3I9zXGePfGUf
hLTI47OJr3V9Qzb6daIN0ksmfvfQUAYfioN438Y2/wAP9Pkf+ybE/aNcljbHHVIPxPX6V2O
v6vo3g7QRf3n+j2duFhghiU7pGxhIkUdScYxWZ4G0A+EvByC+cSajL5l3qVyvJlmPzMSep2
9MdPSua8KPcfELXh491OFodL095E0TTnGRvGQ07erEYA9OaAGW2gar4ksvEXjDxnHJpE11p
8tlZ2PmjNjbFQxLEdHYgZ9K8j+H48R+DdPsfiLbKtzoNwWtL6OHIfylPMhGMkA4O8f1r6O8
Zr9q8B6/aLviebTZjnOf4CSPqema8B0vxpfadpCW3ipbKWOHSQml2X2be0rygKNuwcfL1BO
TwO9AHqmsfFjwfp2pWF1YQtq8FzCLi8vbRATZ2+doaTv97+HqK7bQPEeieKNJ/tHQ9QjvrT
eU3xgqQ3cMDXzdb+D9Z0WG68JPok0T6zDb3+qSWrq80NmHP7mJD95gevf06V1/grUdD+GHj
y/8MteGTQtYmjNndtwbWZQQYZQeh96APc7rTrHVNJk07ULZLi1uIjFJGw4ZT61T0rRLbRtD
g0S3eWaCBDEn2h97BDxgnvgcD2rRE0TSOscyvIDny9wzj1xSqVVgAdwf+L3oAq2Om2elafb
abYwi2tbbhIlGAozmuH+Md5f6d8PpXsjEVuLiOCcyW32jEbHkhMYJHXn8K9DL/MoLZIA4/E
GvMfi1Lqlj4eGsWfiDU9PJeK0itLJUAklZxhtzD5TjIz05oAwfgpDbWOr61pthrY1C38iKQ
RLpzWaqSxBchuSe1e3xg4TB4AIPua8U+G8mpaZ451G08T6vqf8AaBso2ih1K5hmQpvx8jIf
vZ4wfwr2dpNsuPQk/nigCy3RfpRSBQVXB7UUAObr+ApKVv6Cs7VNb0jRY1k1bU7axV/umeU
Jn86AOX+K0Z/4VxeXyKWl06aG9THUGORTn8s/nW7rej2HjHwlJpl+XFnqESOTE2GA4YYP5U
mtC08QeC9Ugs5obuG7s5EVo3DBtyHHI98Vn/DbUDqXwx0C4cnzEtVhkBOSGT5T/KgCvH8M/
DUCasLZbiBtVs47GZ0kwyxouPl44JwMnvUMvwy0ebU59QbUdQWaeTzXCyKFZ/KMJONvdDXd
UUAeeWfwl0WyaFotb1wNHELZit5tMkKnKxEgfcB7Cqg+C3haO18k3mpMsUgkgLTg+R8+/an
y8DdyfpXp1IOevAoA871L4T+HdYvptSu7vUkvLmYySzRXAViGQI69PukAflXno+B2vR+LZn
i1KKTTZHWP7TJMTMbYcGFl28kgfeBFfQoHzkhcgcUyTsQcY70Acz4W8F2HhNHj0281G4jaM
RKt5ctMIkB+VUB4AxXShS+VU4xwppfMBRmGOmB+eKSN1EuCeecDucdaAIhleEXAPB9zSAYX
II3ZxgU8FBgM2AeTijEancCAen1FAA+4O6LgbgMnPSkKE7mGOoA+lSOpMYCgYxjNEeGyo4H
C/Q0AeQfG6G41tPDPhG0vzFLq2obZIlP3owvLMPRSM/hXS+KfGuleCNDTSrWZZ/EDwiLT9P
jQs87kYQ7R0XI69K8x8SeL9P1L4l6zrFkHudV0uBdK0O0jTdJPdMTulx/dXPXpxXoHgnwU2
mW0XijxZi/8YSr5tzdzkMYeMeWnZFxjIHvQBwPwr8D2HjK3uvFHiS5uri+h1d5nsiQsImU/
xDncRkjFe/gARnch3A8gdD7cdhXlfwm1Cw0b4V6tr14xgtVv7y6eQj7yq3UHv6Cuv+H+t6r
4i8D22u65bpazX0jyRoikfus/uyR6kdaAOR8SYtv2hPBt5Nbu/wBpsriAMnQMASD17bsH6i
vVCGV/YfLx2zXl/wAR5Gtfid8OLiO+SBPtsifMuduV5Of9ocY+lesLHy2Rycgj+VAECZWRc
dCCp+o70u1tpVR1OF+lOG3eB1HPP86a7blB568dsigB0IG1cA7R83P86cQBGoBBww59aQSK
VUx5+YemcLTJriCFJJHZYY4TlnkO1VAGSST04oAe2RlguSGBA9a+ftb0CLwrceKPBUpmm07
xHHNqOkuy4S3uUG/YGP8AEcDH0r0S/wDidptza+Z4T0u98WOJHhK6fH+7SQLkbmOBj3Fc3c
+HviB8Qb7SrnxW1l4XsLK5W8WzgXzZyRwCzHhT2xQB0nh25uvHPwZspv7SNnd6jafZ5LlED
NHJkqxAPU4qjdfCy3ltBYaZqy6ZA+l/2XdCO0Um5zgiRuevArP+Esz6PrHinwTcO3l6RftN
bIx+7E5yAPbJz9a9bDAwnYAGx/KgDy/WPhJ/acsjP4imheeytbCQi3QjEDBlYZPBOOlcH4x
+FHilfFb3ujRTanaTCS4V0EYImdgSkqswBjyoPGetfRZJO1mIJOPwpQ2xiQoOTtyfSgDyez
+EVwN19qfiF/7Qnmlu5hbQIsayyxGNwoPYdq9B8NaJH4c8L6doMVy1wLGERJM4Cs+PUCtdy
d64XI24NJ5oG0bBjJCk9eKAFjIaUNjnH696a0eZQmflIwRUmQNn93Gce9IHBJZRgkZzQBHL
E5Wbn72PxqR8b3GSOhI+tOLMwJxyAOfSjAYsR3wMUAKdqR8cKox+NLjOMjnHNMLCRVwQwHU
g/kfekMoMoC85HH09aAHH/VsOo7E1C4/fYJ+Q43e3HFTMMIU65GT2rj/Gvi5vD8CaZpFsNQ
8Q6h+70+0Xkluhkb0VeuTQBF468ZyeHTa6TodkdV8R37Yt7IN8qgdZJMchRVbw54G1CDW5P
Fni7Ul1PxI0RSLyhtt7JT1WNfX/AGqn8F+DpdBF3q2s3g1bxNfrm6vm7r/DEnog9utdnb7s
SiTlgcfpQA0QiSFBgFRjcp6H1/OmiNIxHHBEiKowqqAoXnnFPLMkbKgJcHOB/KuS8b+N7bw
Vo9rcSWE+pXN7P5FvawfekYcnB57fzoA6K+sItR027sZw/k3MTwNjgqrDG4e4zXl2heH9B1
zxrpkNiv23TfBFubUXkqjFzcnouRwQgHJ9SK63wv8AELwx44t7m2sJGW5jjY3NhP8AJLECM
MPTjJGa2bCy0nw1oQsbOO207TbXPyFgiop7sT3z3NAHD61fw2Px90Y3lrI2dGlW3AGTPNv3
bEzwWA5/Gn+Irjwt4j8MXz6y9nc+HrOF/tE8rM15aXOTtXHrgjAHOeOldfq2neH/ABFp9te
6iIbuKwkW9t7qJ/8AUsuSHVl7YBz7V5/4ftJfijqY8TavZCz8K2s2/TbAHb9ulVubmbGCcE
DAoA82s9Nfwh4H07xFZanOPH73gjt7WWUySGFiQsEsW4kLt529sjFe9+CvGem+MvDC31tMo
vYVC3lrja9vKOCpXr1ziuXi0HRYf2hL27utMRr6806K8tpiAf3isUkYf7QG3kc4NcJ4jm1z
4Y/GC48VRxWt9a6hBLM8cKC2LwqQGyBxvBOc9TQB9FAERsx6hTg+vpXlHxg1Wzij03RdcS3
TRbmCW7uHnLK0rw4McMZUjDsT19K9VtLmK+tLe7Rt0E6LImDnggEc1zPj3VPDWk+F5NT8U6
MNUtLaRfLg8kSsZScJjPA5HJoA8i+HXgzR28apZeINEsmuxYw6xB9kml32hL/LHKC3zNgg1
9GMAZASdxJycDtXBeGdW8K3viSd9L0yOy1a+0+K/MoUB5oScYJBySp+XB+td3EG++GwHOQD
246UASAgZBJHJ6D3oo3PgYIA7DFFAEjfTPA4rhfH3hTU/EX9nXOlwaTdyWJkL22pQ70nyuA
oIII5967o9fwFN2j0oA8DbQNS0TVraz8Mu/h/xfNam5k06PLabqGM7kQtnDAdq6v4Iy3EXg
7UdHuoDbXmnahIkts3/LEthsdfUmu917RY9c0maz+1T2MzDEd7bNtmgOeqN26c15TbeCWvv
i1rWnS+J9Vs/ssFrcZs5hG10SpDPJjqcjrj+KgD2onn0B4BPeqV1q+l2MXnXuoW1tFuKbpJ
lUZzjHJ61yl/8MdD1OexlvtU1uf7HGIkBvmXeAc5bAyx5x+FMm+EXgC4REm0V5ER2lCNcyY
ZmOSSN3WgDX1Lx34O0iKB9S8SWESzkrHtlDbyOuAM9KxNZ+LfgjRPPSW/mu2iIR/sdu8io2
M4L42jg1Z1Pw/8PvA/hO+1I+HNOhtLRGl2tGrF3I+6pbPJOB9azvAPgiDT/h1LpOtRi5TWn
kuriGeNQV8zohx1I45oAm0/4qaNqljd3OkaRrd80EKyiGOxcebltvyseDzUY8Z+K7uEtY/D
bWAWikbNzJHGFlA+VMZyQT/FWf4Hum8IeIJfhpqLTMlupu9GuGGfOts8xE/89E56djXpvJc
8dRjOMY70AeaW/ir4rCx8y7+HVlAyxO7SSagqRpjkZ6/59K5TwhrXjrxZ4lh8dSaHa3ttZn
+zI0t7po41QkmaZQ332zgc113jrVp/Feot8N/DV15dzcLv1S6jwRZ2ucMuf77+nau50vS7H
RdAtdK02JLa1s4xHGD0wACS3/16AOBTW/i+09+3/CD6XHFHGfswe93b2DdCQecjPYYqY+L/
AIiQavsuvhqRpwADPHeKzlsfw9jz26mrWrfFLRbTWBofh+0ufEWtE7fs9h80cbdhJJ90CuD
1XXNvie2vfH2rDUbu1nElr4Z0Qb4reVV3fvn6M4HOM9ulAHey/Fnw5p9rbDxBFf6LdOv72C
e0kPkt6FgMVR8bfERLbwvbR+DXh1nVNcc2tqLWTeYzjliBz36cYrqLvxBoV34DbxTc7bjRD
amdgY/MyhHOB6ivGfBPg5PEPia9+IHgmA+HNNtZSml26oQbw4+cuD91W6EjtQB6N8M/hpB4
J077XqDx3mvXY3T3BUZi9UU9uvNbXjrVW0XwBruo5VGism8tR0MjDaF+pJxWV4H+Itr4skG
kXka2uv26ubmGIMYQVco2wnlhiuX+NviHT7JvDGlanJKNMlvftt7HDy8sMeCox2yx/SgCtf
2sX/CN+BvhDZ/PdXqQ3GolOPLgX94+7/eOBXtkKJHDDFCqrGi4VduAgx0xXnHw20W6vr3V/
iHrcQi1HXGH2a3H/LparxGv1IGeO1eis4XZkEkuCeM8HigDx34zxXkUvgzV4Ft2istTUN5z
+XlmKhck9sBjXtTFmQMCBuOeK8o+No8P3ngS407UtQs4NXRRPYxTShXLKewHqMjmmeHfiH4
l1zw3pyeHPA15eyvAkct5dzLBaqVXBIbknkelAHqoG8NtA4O7APr29qyPEHiLR/D1h/aOv6
pDp1vkIXc9WIyAPfgjtXGar4X+IfiuQ22ueJLbw/pokG2HRt7PKpHRnP8AEPwFdDpvgHwpp
c/2n7Cbu4ZYkaW8kaYlo/uuQxID88kUAY2p+LfFuswWzfD3wq08V3Azrf6mfs8cfOMBD8xP
cHoasad4Cvry40vVvGHiK41bUILV4JrdMLazK+cqyAfOBnHPpXeqx3pu7A8dsUiyfxABV3d
hjrQBWs7Kz02witLC1itbZE2JFCgVVAGMACpNoGyQKVQDcQD1+o71IMD5BywJzn+dcr4r8b
2fhRNPim0+81CfU2aGCO1QfeUAnJYgAUAc9qUC6T+0Lpl022JNa0mW3J6CSWNg357a9OiIJ
K7NvzL+VeGeOvEp1Lwpo3jI6VPYzeHdejR4XlSV9nCsWKEgAjHB9a9tt5ldUZXLqwDBsdjy
P0NACnkhB1Y5PsKcActjJCrjPpUcjBT0+bOzI7VICRvDt0IJ96ADBKyHcd20Y9KVUHOeu0b
c9vWlkDIu/u/H+7SA8gNz2oAlEeFG/qTkj0qMgK2B2FAky4Ynkpn9axvE3iXSvC+lnVtYme
G1DLFuSMuS7HAGB2oA2XdERi0ojTZuLN2x3rmNd8Y6fp/hJ9b0vVdKmedDHYNPcbYLibsm4
d8gj/CuJ8TfFeS48O6rP4O0tbhLGVLSa61FNsLM/RVjPLk9MHHBrx7RdGv/ABnrdnY6FpS3
2l20j3b2NwGjtrSVv9bCzjopYDbt65waAPZPh38QLnV/ELwa5qytHrK+bYwsoUWsqDE1v07
cMuTyDXrW0f8ALNTnPUenpXhTaP4Q8C6rBqfi6Y6x4ovXjuYdJ02DcFuAMb40XHsMtxlc9a
6bUr74p+L9Na20nSLXwfa3CbWnvrjfdBT2CIMISPXmgDT8S/E7R7DUn8N6Jbvr3iJ28lLK3
UkIx6GRsYVR35qTwb4KutFvL7xL4huY9Q8T6mR9onH3IU7RRjsB6jrXFeF/APxG8ApLLo11
4c1IyHdMJonSe574Mp5yeld34W8ead4ovp9Le0u9I1u0X/SNNvU2SoAfvL2Zfp2oA7NFWOR
gAN3UUiNtV253DlvrTgqkh92D29/enMPk+Ud888c0ARTJvYFeNx/XFeQraXfjrxx4h1u1d4
9O0Ozl0zSJA/yG5KESTL24+7n6V1XjbxLd2v2PwtoEZk17WQyQMOVtkHEk7+gUdPU10egaN
beHtFtNG09SkNqoXOAS5/iY+pLEk/WgD5T8H2MunaaniLwfrTS+LtMEpvdGuIv9ZGp/eFQP
vjue5616drHieH4r2OheD9Cct9rKz67GpKm0ijILxE+pY4rM8dadqfww+JcXjvw3pkUunai
BFPbKQC8zHlB3XPByPSuv+GPhq80O31vxhrVh9jv9XZrn7FCoHkwgswU/7ZJyfwoA8T1LUN
e8JeIfEHw88OaybbRLrUFtUkYkrCXP3d38JIIB+lfVfh7Q7bw3oGnaHYqwgsoRAGfkk8kk/
Uk/nXz14b0O28XWnjK6fTpzo+vXamwMbebdQ3AY7ZGQHKou47ield58M/Hhgsbnwd411ZLb
X9FleLNw4AliUcHd/FgZ569KAJviXZXNvq2g+Lbmye90jRy/24W7+XNCj4UTKRgsF9B2FW/
H+k6L41+Fq3FhcJPHHC15ZXEh2hivBLuw4B712JbSfEmiTLDJDf6bfRMm6Ntyyq2Rwe3XpX
F6n8KX1L4d6T4ZGv3Mc+nqsH2rzHRTEXycoDhn2/KGOaAMj4Ba3q+oeFdQ0e7Qz2mmTbLe7
DblYnOUHqARkH0Nanxg8YaJovhy70K5Fje6ndrFiwvC2zyy2DISvIwecjniu/0jTLbRdGtt
Is8+XawiJXwFLbR1OO+DXmHxStVk+IHg6a20iHULqRp0EMs6wC4KAFYy7AjHJOO9AHO/BG2
trHxVqVtb6to2pGa1LF7B3kkjw/GSwyFxxxxX0ITtZAP7uAB61534VbxBJ4pkh1H4faf4dt
fs3mfaoHV2kbcP3eVA4PXFeiou5n42nANAD5GYFcDjFFIdxAOdvFFAEzdfwFJSt1/AUhIHW
gA44z0JxXnbSJbftFJGODfaEd3uVkr0XB9DXmPj+ePR/iR4C1/BUSXUmnzOO6OvAP45oA9M
GCAQMZFLnHPpRgjg9qrX97Dp+m3N9O6pFbxNIxZgowB6ngUAcJ8RrCPxFqHhzwqPtTrLdi6
uDbbT5UaZw0inqhOB9a74L1VcYXgjGOnNef8Aw/sLvUtc1Px/qMNzZ3GrRrBb2VwFzb26HK
kMvBDda9GP3T9KAPIfjMZdJTwp4ztlH2jSdUVR/tJICGX8cVt+OvFd5YNYeGPDjK3iXWWVL
VeSLaP+KZ8fwgH8ax/jwHl8BadYRSBZ7zVYIo1P8Tc4P4HBqvYWfh34b69ZR31xd+IfGmts
kLy53SGMn52UdEjA/OgDr/Bvg6y8E6DNHHJJe6hcMZr68fmS5kOTn/AV5N8U9U8aXdnpx1o
p4e0S8ndFslkZjIFAP+kMmSN3QKOlWdc1rx34Z+Lpju5b7XYYAbyOC0fy/OsyCHVIh8rupI
9/lHqa9ON1e+JfDN7LqPn+FrIlJrK9MipN5eNxZw3CHPBU0AeA23iuCOJfDejE6bpkl5E/2
fQImjvrmMr8212+Zisg3EHkjg13HhH4daoPDN3/AMJHeJYafPcx6xDNIMXVvMp5Lk8YZRyD
71csvF/h/TI5dJ+Gug3fi7W7eRma9aIFS7H53aU4znpgYHHFasHgXW/F9tDffEnVJWbInXR
7EmK3hY87XI5kOOD2oA5/QLKPxpqk/h7w3aG1+Hdrcm5mu4ywOoycNsUt/wAs92chRgivaY
bS2sbGGztIIrWGP5UihXYqHrgAdBTrWKCxto7G1t4re3hASKOJdqoo6ADtT5GcwMEK79w2k
jpz1oA8Luryy0D9oaGfyorZru+EUridWwJYMElcfJ8yjvUuneGrL4s/E/VvEl/Mz+HtKkFl
axxcC6KnJyfTOScetcx8aLHSF8XapFbQ3TazfPZujRgFFkO4Y45yVOa6C98Z23wzg0PwLos
bsluinULxB5m5nB3CMD70u48enANAHsGr67onhfTXutV1CCxhjUqI+CxUDCrGg5bjoMGvG/
FnjvxXr3iGHw34bglgiuipgs7d9tzdRsOXmb/lig644Ipvhn4Xav4m1t/FHjC6v7Y7h5CSS
AXkoA+V5GGREcdl54r1jw94G8L+F7ie60rTxHeXfM928jSSt3PzN0zQBxmgfDC50i2bW/E1
/BqV7aabJaxLBD5ska4JDCV8l3HIBIq78BZhJ8LSh8xtl7MP3vJIyP1r01ydpyCmQVBHO0n
jP4V5j8H1bSZPFXhK5uxPc6ZqjsAcbjHJyGwOmaAPVABtA/iK9e9NKEkA8gHJzSFwp3f3fl
qPe4+Zjlckn396AABliUsPlHpzxSpGzRAj7wcZ9KRXDRIR8qrUvmKjFHUjn1oACuG8xsbm4
A7V5P8AFy3lbS45NZg0WTRIJI3Q3kk4lMzbgVxH1BFerScOpU7ScmvOfiq15caGtkmiXF5B
5sMy3MV2kDRTiQBEXcCckkcigDzfTIE1P4HfEHTdLs7a2SGRbmMQW0kCH5Vc4EnzE4Xr3r2
rwJfxan4F0TUEl8wXFohLZz8yrtP8q4vwHpOqQaj4ns/EVjPbNf2sW2O51IX0rLtZSWI6YJ
HarHwOfd8LvsOW3WeoXFuN3ba2cD86APUXhUxIF5G5TmlRA0Yzye1N8w9uF6YqXJ24CkNjI
oAHyzBD1X5iajbbkFzjnrjikDbRvkf73X2ppZ0lReo5wv8AePXNAHjXiD4w6noXjxtCn0q0
s7eC6jgmW8dzPJEw5nUj5AnPevQ7668LeLINQ8LS3tvfi4tRLLHG2QYWOFcMOByM8dMCsTx
t4a8PXOtWXizW9Zj0dLOKSC4MqoUvITztYNnI69OfSuR0bW9WvLQ6L8FfClpp+iQZA1a+Uq
jZPPlg/MR3ycnigCzpngC18O6ZqOtfEPXIF0ye28i9tcjybqNAAkkpPJlAwPlpNNbxt4zsx
Z+CLSDwP4PjOyG6MOLi4T+8i9sjuefeui074ZJc6lBrfjnWp/E2pRMrRRyLstYCOu2Lofqa
9Aj5A8riNvlGBgKB0HtQByPhL4beHvCVzNfRmfUdVl5lv71vMlPsCfu/Su3H3jnGDjFQOW8
9T2z0p27JDduoNADipbggYJHTvXJ+M/BEPiSW11Kxv5dH16yDfZNRtwCyZ/hcfxL7V1IkCo
zZ5B4olcNCGXkkEfjQBwHhfxbrlv4kHgvx1bRRaxtMljfw8Q6gg4OzPRwOq16GSrRnkYbgY
7VzfirwjpfjHRxZag8sUkMnn2t1A22S1kHR1P8AMd684vPiTr3w4s20Txtp02q36jbY6lb/
ACQ3i/wlyeFI4zQB0PiXUPDXw61LU/F+o3E13q+sBIYLYNukYKMLFEOy55J7k1zWqx65f6B
D4h+KXit/CWjyuvkaZprFCcjIDuOd2B0Faug+FYY4v+Fk/ESeK/1xU+1bi+YLGMD5UiH3Sc
Hrzk08aBrHijTp/F/iy1gvpfIkm0jQ2UiG3VgSGk/vuVxz2z60AZngO0i8b67Z+JGWc+GPD
W620aK4lMklxMPvzyE9Tg969gCo8JEw6jnJ6g8Zr5L8A/Ea/wDBOrz3U2mzL4cu5D9osoWZ
ltXzjdGW6kHPHU/hXrPxQ+KN/wCHdK0Sfwfc2V3/AGoHdnx5hCgLtwAeu5sHPegDyTVP7M+
H/wAR9VsP+JnB9luTLDc2E2ydxwVicn5TG2dxOMjpXSX1t4c+JPiTwnHpN4JNQ1JcatEyiR
4oI/m3SOAAZCVI3cH5hXI+L4ZvF2qjxBHNFHr9w8Vne6IUaOcTgbSY0PVWwDyeK9/8DfDjT
vCnhU2TRhNYvrZor29U/OruCSqnsq5AGPSgDzHwhq3/AAiPxzv9Ksb2MeE7nUGtCEbNvDIV
yoBzwcjGe+K+lTgfIc4J49cD+lfM/wAPtHsNRtvEvw+8TastvcWpeCK1RcPPKGLfaCOruMA
gA5wT613Xw28Z61a+Jr74f+ObjdqFsB9huZhse7QdAT0JIwf07UAevMsYuBIB14I+tV57Gx
uXj+1WsM7w7jE0sYcoc9VJ6H3qZiUdRyW6fiabKT5jKBlM44+tAEjhFYovLZySevSpcFY9w
GSADiqu8NMqjjAOT65I4/KrSuSVJ6nIP9KAEaXytqrEWBGeaKkboPpRQArdfwFJuC/MTgDq
aVuv4CmkZGDQB5D48+IuuWeuw6F4etJ7CRJWEl7cWrSmYoNxSJBksp6FgOK0PiXa3uu/B9N
ZFjJa6lp/lamIG+9Gy4LD64J4rstU0R5/Eema/ZtCLy0DQO04LfuG5YKB0bIHPpWZeeOfC0
viCLwmty2o3t8TC0NqvmrGCCCXYcAY60AdHpOow6roVjqtuwaK6gWZSDnIIB/rXI/F5n/4V
Tq1tCrPNeGK1QIu7LPIFGcduay/h3qSeHLm5+G+rK9teWMsj2Pmf8vFszZXYe5AOMD09q0/
ilDfz+GdNg00t5z6tacqhfjzAcnHbigDq9Ds5dP8P6dYzbRLbW8cb45BIUA4rQb7p+lBLDk
jJz2/WuR8T/Ebwt4UnWz1K9aW+fP+h2iGaXGCckDoOOvagDyv47+JZNP8WeFtPtfJuJrCX7
c0Mg+UyAgRhj098VreFpPDngCKTxB4/wDE1nN4sv1NzdTSyiR4o8cRxY6dhgVy+n6bd+JPG
V18TNb8I3eteHNQkdba1iIllgC4VHMefmB2noeM0aB4f8Oj4R+IfGWlaVaSapbXU1xbG9H2
hrZUk4jZW4yFyKAOrk8YeKvHku7wB4QNi8QaOPXtWQRiJTx+7XBJyK0NK+E7315aar4/8RX
XiXUIyJGt5WxaBgMbdgA3Ae9XfFnxHk8I21hbxWltfSyabJcuXnEZR0RWCMijgMCcH2rhrr
4+6zPqM8Om+H7G3t7a386R72Rt6/ICW+XjDFgFHU96APcrfTbGyXy9Ps4LSJhgrDCqA8+gA
59zVgIwBYZIdV7cfdxXhOnfGjxTq76dZ2Ntoz3s0lz5gO8FxCocBVznLKTj3Fa/wf8AFd94
i8Y+KbjUtQjllu4ra8S3jkLLbgg5QAngjjd70AexLGGDRscZJJ9cVQ1bUrXRdCvNU1Bljgs
0Mj7iBuA6Dnuegq/I7b3XaRjJHvXz/wDGXxhHrl9/whejLJci3uEWYoMrcXP8EB9VGQxbtj
pQB514i12e58YS+LtH1J7e4kuPO/0hUNxbO4wqxRjOdiADdznOMV7N8L/C95qGt3PjLXtEW
xxGItOimiCOXY5luWTn53ODnt04q94f8JaB8KvCdx4k1q3k1HU9nm6heLEJmiJwGEeT8qgk
VuXnxQ0CynsYRb3ssl/p7alD+7CK0SoSdzscA8dKAOwMQ86Qk8nuOp9eakKEtuAUOMo36Yr
yq/8AjILS4u9nhiaWCLR01VGNyoZ0cgcjtjJ+uOK7uz8WaDc38GlrqlqNTnRZ/sQlzIFK56
euO1AG68WUI3D5TuFeVaureH/2i9DvbeCWG21+za0uZEXCPKpLLz/e46dcGu71jxT4e0K9t
oNZ1i3sJbs7IkmfbuPt7Vy2n+MYvFPxJn0K00eyvLHR5DIb6WT97FKFx5iIRjGSVznPegD0
JUZ3mVhj0+tII+QzclU2e2a86sPi9pupa4dEsdE1KfU1uJLZ4V2ZjCEbpGOcBfepIPi14Y/
4RtdZ1q/i0lJJZoki3+a0ojbBddo5HTjrQB6HJHmAgjaPvY79eKJY9wZOu5gWPpXEt8WPA6
3cNidY3l7T7X5ixsyBcZxuxjP1qP8A4W74Bk0ibVpNbMVpDMkT+ZBIrB2GVG3GcEUAd0/zA
MCOHwD7V5f8ZdVOjeErG2mitp7G/uPIuYLgvmVVQuiqVIIJZcZ962rT4qeC7/VLXSbfUJft
N1Iqxs9u6R72GQhYjhuOldldW1peCE3VnHO0Db08xAwjPrz3oA8O+E91oVz8RbpvD8SrDd6
TFPIAkhFtOrYaISPyw+YH8K6H4LxwW1r4s0+InNtrco5Oc5H867x9TjtfEdrpH2OOJp7d5x
IropyrKCuzqf8AeHFcR8Prd9J+IfxB0llAQ3sd8mB2kUmgD09IySrL97PepC4BIbAA5PPNQ
RF2C/Ng9R70y/ntUtbmS9YLbRRmSQscAADOfpx+lAE7tDGHaVlVQhLFjgD8a8017x9qesao
NC+GdimtX0X/AB8ag4/0S0BGPv8ARmHoKwLa91L4z6tLHHJPpvgCzcxOAxjl1OTspP8Ad+l
eu6Rptho2mQ6XptrFZW0IwsUagAD+p9zQBxHhv4X2lqy6p4vv38U63IctLe/NDCf+mSdAPQ
16EIVjKRwqsar8oCAAY+lBcI53ZLds+nbFOWZeh4YH8KAHFfkBzkAc02KNQu3BHzHj+9Sls
REHvURkYvvBxtUYFAE7oHYE4yOmKayYGDgrjbSRP8rnrtOKXeWCjAGTQAgQH5W5wevtTgih
QMcAk0xn2sy45J4qMyOQmBg/dPpmgCzsXaqDgZ5qpfafaanayWd/aw3VvLwUlQMMEe//ANa
p49ykqxzz97tSk4JjHzEDr2NAHjumiDwTqsnw+8ZSRz+E75jJo93en5FIYHyHPqD0z6CvXt
kboqxbCowVYDoeOn6Vm+IPD+j+KNEk03W7JLu1Y7sOcFXHQgjkEetcI3hXx54ISQeCNVi1v
SVO4aTqzEyR+ojmPOPrQB5BqFw/hz4heJrbVNT1XSdFhu2k+yRItwnlu+4Eo5xtJzyB1Nb6
/Da41X4e+IPEWkaJJoNzdXiX+maYFBdYIvurg527jucAd/WvS5fEmr3Lg6l8Ib+S5kQLKxa
3kQgHIBcnlc1twT6l4j0TUbHV9CvPDxMRgy1wjMwIxlCncDpQB5T8GtI1nxR4oufiT4mZZ5
rdPsdu7xAM7Dh34HUDjPXNe++SjfMM8knmszStIs9D0mw0bSovKsrWIRxqDzjuxPrkZOaqa
N418N6zr1/o2napFcXthJ5U0S5B3DrtJ+9j26UAee+NvhxeReNrf4i6Oi3r6e0UlxpgQ7rg
IeWQ5+9jHHqOtGs/CMeJr+TVvPj0gyvHcQCMu7sWOZBKG5BA+7tIweor18eYX5baBnH1FQu
wEpz/AAjAx0oAr6LpraVo1pp7381+1vH5P2i4I8yQDoWwAM1rFAcDOT1z6fSqiEFvLUk7u/
pUzO0ayF+CFGMetACIqxsSepbkmpwAFB7Z4NUiz7Om4FgQT3HepizPtCuVGSBtPpQBOSCB/
QZ70U1SPLXBK5HQH3ooAkbr+FULrVtMsbmK2vdStraeUEpHNKqFgO4zV89fwFc9rPgvwtr+
ow6hrOi297PCuwPKDyvoR0IFAFxte0BpWtm1qw8zGNhuUyc9uteDeMdAtPC/ji2udM1w+HN
GvIfLhvrUblVeQ8MYQZZ8ncST0znpXqv/AAqf4fNJO7eGoCZGDbSxxGQMDbz8uetOv/hx4f
l8DSeE7KN4bcFpLWR3LtbydmVicgdiB2JoAwBpvh3x98NrDUkv7m1utDysOpykPPbyRfeZi
vDggAn6+tcBqHxn1TXfDllp2n2tzJ4ltbuORZbBN8F8sZ546gMKt+FvEqeDPFlvpup6vJa6
Oqy2d3FPEY4GkBwvkRYyFBzmRvvZrudc+GD6hqp8TeH9c/szULeNH0tYIUjggxydwUfOGzy
aAMHRZ/iR8U9PupLi/wD+ES0Tz/3b28J8+fGPkBJBABBycc1W8Z+D9M8G+EbbRPDWn3N54l
8QSCwfV5A0sojdh5rs3JVSPSuz+H2ojUrzXLzU1urDxApSPUtNmmJjiYA4liB+6rjnjivEJ
vFviRfA+q+GGmuFuNTkfU7e4eUtssl3FgHzkcoAPqaAPp/S9Jt9G0jT9LsoUjtbSBYEC9FA
GDj1z+fNeT+G/CxtPHXjvwVqdpI3h3U1F7HGilY2Ehwy7x0I9KzfA1zp91q3iyOa/kFtNoF
pJGkt23yq0OXYZPHzdxXnfiCyng1BRp0N1OI/DdvfSM15Islu2BuuEGfmcDnaevWgD6Hg+F
fw9t4SjaBFNucEm4kd2Y4wBknJyO1ctbfArwwnidtTnupbnT/OMy6a0ShBnpGzdSgxwprD+
IGr6vrNhoWleDbw6xNpNmms3VxHMu4hQAjNzyWwx2iovEXiC91vWvC/j7wniaWHR5Lq7sTI
f9IhEgWaLGeWUM35UAeu2PhDwfpk0V3Y6JpNpcRfNHNEigo3QkH6VoWGjaDpczSabp1lZyS
AkmGNUZlJyRx1BOTXzToun+GdY17wQ02RpGp3eoq6TStGTCrExq/zcYzTZdM1LSbWXxbpd1
5tvDq8+hWpuHaRZLWQlVYEnnac4NAH0zqMkw0m5eG/itX8ltt3KA6RNg/MRnBC9cZGcYrwn
4L+HV1TxTq3jVkkuLOCRo7Sds/v5T/rJtp+7kEYx06ZrqfGemReHvhpovw00BmWfWLhNP3E
lmMed00hz+PNdsz+Hvht4KVRBPb6TYBUHlxmQ5Zsb2AGfcnoBQAnjzTL/VPh/rdlpcLXV7c
WjQxxggM7HGOtePRfDfWtO1TRLuy8LX08cmhTWl6k1yr+XOyFVXDnAXpx0r6EjuIb22SSCS
OWKZBIskfKyIehFOMkZZ+eNoY/lg0AfO8vgrxtLpcls/hSaORvDEekq/nxMwnV9wJ+bgYyK
2fB3hLxdafEiLV38PTaNatIJ7xbmWO4jkxHtzGRllkz74xXuIYl9zABskY9B2qY7AF7AcAC
gDx3x/4P8Sa3ruqQ2Gj22q2mu6bFaJdzzKp05lOSQCMlTycjnNbnw28NavoGoeIYNUs1WKe
5SSC63K32hFjEfKjkZxnBr0I7FfaeGXgH+8ao6pqFlpOkX19qTBLSCIySnsR3H17UAeH2nw
98ZaR4mufFel6RAmqx6rLIsUt0uy9s5Tgo2Om0gdfX2pul/DXxxaLpaTaFp4FncX07Zu1I/
fphcZHODWv8HvEd4L7/AIRpWtrmwuo5tStmguDNJZIX4hmz0OOg60vxRvfFX/CxfD+h+FtT
v0F9ZySPZ2twIc4YfvBxyQCTg+lAGPpHw5+Iel6Wsdvb6VbXM2iPpjSPOSIT5pcMBtOSQce
nHNVYfhR8QVs7mB4bBo7i7tbxxPftI26E5Klscg5/AYAqncfGTxbZSavp0WrafcrYW8zQ3U
tsFErROF/vfMSM5+le/eG7m/m8OWM+q3kV7d3EKyvNDHsRtw3DA9gRQB5Tr/w18Yaz47Gux
3Ng9tFfQXVskty42qoBZAirjIwcN1rvviZp2saz4FudP0W3nnu5ZIt1vBP5LSJu+cb+oGM1
16bRu4+7jn39KRZCY13cN0xQB4t8NPAnjHQvE8ep+ItNt5JZYGiF5NfNPPAhA2xhPuqM4yR
1rsNOj+zfHHxFEet5pNpKmBxhXZMH3rvMhIiy4Hl8fWvOtR1qy0L40G81K6isrGbQD5k0rb
Qpjn9fx6UAeg7AEDbgqpyT2X1yfSvKdQv7n4sazc+HtFuHtPCmnzBdRvo/vX7A58iP0XPU+
1KL/wASfFJXh0e4bQ/BTt5Ml8ybLrUB/EIwfuL2z3r0TRNG0vQNBttI0izS2tIcKEA5JH8R
Pdj3NAFux0iz0uxi0/TbeK0tIAI4oY1wqJ6D8asBN2CehGz8fWnKzBiuMgHFIXyqAdcnFAC
eUFj3E7jt7+1ARjgsAWPJ4pwdWzjle9IJDvz6/LQA6RdwFNEG1GXPJyB7U4OMBj3YYpjTfM
3GSDx/X8qADySsTeW3LY/SnqimMbhz0z9aZ5jBfkXOB09BQknLc8DBwetADigKBD95G4/Cm
tGCrjnJO4c1KGA5xyeaYX4JAyVoAUqkfy8kAZIzRsH7zB25HANMdyVVmHzMefpSSM68gbue
9ADvlKDDEADnjtVRtU006p/ZrX9uLwJ5n2bzgJAp4B2k9DXF/FDxHrGg+D45NEult9Vvr2G
1t22hj8zEMACCMge1ea3fw1s9U+LGpaNY6jfpf2GnLeyanLclppLtz8hJP8I9BwM0AfRCxq
NqqeAcMD/I0YHltgAlRwR1+lfPXhf403uleD9V0nxEXvPFWns8dp5g3C8k3bQhxj5h39fWt
HXfiD8TPAVnbah4ttNLuIdSSRIba0BVraUKGBZjkEfNgjmgDq9duJfHvimTwfpV1dWekaVK
r6vfWzlDI5Hy28bDucnce1eR/wBjWeu/ELxG3g3Zp+p+HGiOnWqEn7WkIIky3qT69SK92+H
Ojz6L4E06O6O+9vVbULqTII82U5OCPrj8K8k8J23i/Svi34ivNJtI49Dk1doL6ZUErBAS5U
fxLnd6fjQB6n8P/iLo/j20lNqkltqFsFNxazDBBPBKnuuR1rsdsZmBB3ZOBg5Ar5c8f+F9U
0LxvbXngm3urSHxNC0ccCnDq8g+dCOq+uOg9a6bxB/bXweXSYfCL3t7Ne27T39ncE3EW6ML
vkTPzLjJyRxQB9CRqoJA6GnmMZBJ4A5zXN+DNbn8Q+DtJ1m4WFJ7yDzZFgYlFbuBnnrXQhv
MUAfxDFACKAYgO5B/U1KwVY9wUZ5ORVYE4AQ/dOw/jTi7Rx4ZgQ0gVRQBMqg5HYHAoqUKCM
jjOaKAEbr+ApKVuv4CkPPGcZ4oAAyjBPINcVfeIdb1fxRbaV4UtYpdPt5yupanIweOPb1hU
d2PHPaoPEl3d+LryXwfoOoSWiIAdTv7dxutcc+R7Mwzz2rrtJ0qw0TSYNL023WC1gXCIP5k
9yepNAHAfE7w9D9juvE9rpKX948MdpcLNzFFCGLecR1zHyRgjOTnNY/w28Tak/ihfC8Ooza
lYiJ737dqcZhluVOAq28fGI19T2r2R445Y2jkXcrqUYdiDXzn4l8P634E8Xz6vYeILi0jaW
JrWWY+a+oBm/ewL1OVAAVMYx6UAepePtG1QaXd+JPCcELa5FDsmR49wvrcHLQsO5xnBrzv4
UX3h3Xru+0vUtK0xYrm3K2CEAMkTMfNthn5iFbJx6E17R4f1608QaMmp2UVxEGJjaK4gMUk
brwwKnkV8/eNbbUPBPxLvx4ZggjnmC6vp6C2VnJzieNCfugjLHHPFAHsUPw28FRw2sU3h+3
uhbrthefLsilsiPrkoCeAcgVzWkXGk6l8dPE+iXGlQXAi0+GJJWt/9XHtCyRFjgFTx+XFek
6XfR6notpqcY2i5gEgVWDbcjkZHpXnCy31n+0uVlSL7Jqei7Uw5LOqHO5vQ7uPpQB2dj4P8
KaWZhYeHbO1FxF5Eogi2+Yh7Ng9KfZ+EvDOnTQTadoVla3EQbZJDEFIDfeAPbPcVsg/IMn5
2I/LNK/DAbd3t685oA8j+Idpo+kal4M8P6R4Y0iV9Svmibz7QPsiyGfaO2Sck12njCHw9o3
w+v577TLd7HTIWeC3KAqkgBCBM8BtxGPrXL+NGhl+PXw/tGZS8MdxOwzjjbgf59q5v4ueOr
Ca+bwdZXd3Je2RjkeOEI0dzcFgI4HU+hw39OlAC+AbDUPEHxLj1DW9Vm1T/hGbBIlmcKgNz
Kd5XA4yikg+4qXxt4k0XXPGkukarrd7pmh2NriO+06U+U87kBldkzkY4wR1qa2sbz4eaN4X
8IxXlraSa1JI2qapcZwX2ZMYPZiG2q2e1Ynhb4cadN8Wr1LC5juND0AQGUrL88sgjBjDBfl
fDZYmgD0X4caHqHh06voxa8m0KCaN9Mmu8EsrJltuP4fbsa7yNWaRGxleVPsfX8qlJ8tcED
qc4/Kg4TKrn5STx+FAESY+TByOM++PWpVBLvgcZ/Kq6XFpLM8KzxtLCv7yNGBZMnjI7dKm8
xfLICkr2HrQAszohd3kChVO4scBB1JNeJa9HffFvxr/AMI5ayuPBemtvur63GPPuMY2Kx4I
HPStj4la9rGt6vB8PPCMge4vR/xNbmLLNYwkgDOOASC3X0rvPDHhnTPCegWug6VG4tYCSDI
25mY9WP16+1AHn+s+EJfC/wARfCuueDtGkjt3R7TU1twFiaFV+Vn/ANrjrVpPH/gjVINJ8T
i0ae7fUf7Lg81E8+FycHHPyr9Otek30Us2nXMNuQ00kTrGOg3FeP51892XwN1y1EV9BLp0O
pItu8MJnbbFMsmZpFYdcrjAxxk+lAHpTD4UT6pepLBoMlxaM0900kSDbzh2Jxzg8H0P1rEP
xd0XT/BeqahbWFvFJpt09nYWC3A/0lEwN6gD5Rg1yOqfBPx1qGsXt/eaxpspcsySGR+u8Mi
7cYVeAD69TUzfBvx5dapruovrGiJda1E8F0iI+1EYA/IexyAOKAPRbL4neHMXL6zcxaYsEy
QqJX3mWQxCQ4C8jGcc1qT/ABC8FQQWZbxDBJ9sCGExkyZ3nC7to+XJ6ZrzyL4XeKxrVpqct
5o7GK6W6fHmA4WHyQv5c+5rhLDwJ478PeNLeL+xTdx2t1buqKjG31EIxxKzDhdoOfm9KAPq
ghyFVT/Fnp19jXlXjbRdM8QfF/wXpOr2gurT7NdXDxc4ZlIK7sdRntXqzhsK5BBLZxmuAu3
eT9oKwUHK2ugyucD+/KAP5GgDuY4VtoRDDEsUUWEijQAAD0AHb0qUbdw3MQd+QPeo2faoKp
yVwARxnOMn8jXlWrfFuXQ/FHizRdXj02z/ALJg36c0kj5u3IyqnAODjH4mgD1oZXaD998An
8aYi/dYdEI5rz61+J+n2+h6LceIbS4tbnUbaGZntoS8EBkbCDcTyT7Zx3qlrnxRs7TxZotp
pV2jaUbyWDUbuW2JiHloSVjkzjcCOaAPUAqhMLyTjPtnNM25l2liQODj1ry3Tfi5YzeM9X+
3XDW3huK0hns3ntXjmlkckfKOrhuNvFaw+L3guOCETXF6ly8jwm2Nm/nLIoyyMmMg4INAHf
NlEGGDsG43c5HqKCqpDtBwT8pyckVzmoeK7Rfh9N4x0gJe2qWb3kQfKbwB0Pp3/GuST4wWU
/h7wpfWunq9/wCILoWptml/49sNtdi3cAkYHegD04qqhl3El+49B2oh3Yffjzj2HYdq800j
4uaKbnUYNcB0+4XUJbGzjhSSdp9nU4C5B9qseAfiXD4lMml6iY01wTzIIbSFzGIlfCsxP3S
QD19DQB6McABcbm25BHf2pJvMVCFbG5sj3pW+RF+UgA9OuKRps72XhVYAcdjQAvyuFP8AD3
Hv2oaTMO8kKF/iP8OOua5Xxxrx0Hwjcm0Lrql0Ws9Phi5kknfhQv6nPYCvnfxjp3ibwHpOl
6Rb+JtTl1TWrV5tVgMxZDzzzyQeo44oA9h0kHx58UX8RNDv8OeHQbbT2flbm6zl5VA4IA4z
Unj/AMNS6Xe3XxM8O3k0Gsafbr9phLfuryCPlkI+nf2rW+F2r6PqHw60uTQ7IWFrAnkG1Lb
vLcdeepyTnPvWj460q8134f63omnvtubu2aKMg9X7L9DQB5frvgHQvGulW3jfwXdRWHiO7a
O6VBdgxmbglSccOO/61y1z44uL/XfC1r8QNOLXmjXVxbanHcxEBo2AAnK4xtwSCR+FbkL+O
NB17SvC2l+C9AnfRrIXjW0dwWw2NvmtI2CrHnAOeB16VUPimT4u+IbW00C0g8P65p8L4uZ7
kMJVYYaPy8fvIz6E/gaANbw741Hw9uI9K1u2RfC15O0mm3cN4twbWN+QjbT8yDIIxyBXZ+I
fDXly6l4w0LxrdaElxCtzP5YR7WbYvyOwI6EcEjrmvN7r4f23g/xDaWVjr8Nwl5Co1XSYpk
jkweGniR/l2rwdpwQOhrvrH4XzHwI3gnVvE91qGnCdJYmjRUZIFO7ySSeQxOfQY4oAr/DiK
Txjq938TNUtCsm37FpiuDiKJVG9xnqWbPP5VUtLW8b9pPWW1Vrq6hgsjLZmVykcMDqFcKMY
cZJ4yK9IuNS0Xw5Fa2V7qFjpiyAQW0TuI92OAFU9v60l/aTXXiLSdV06WIi086G5/iMkbD7
ox/EGUcHpzQB554UuU8EfEh/A1u1z/wAI7q0IudNMgZxbyEZeNXI6fxAepFevR/MeByvAFY
9zruk6frWnaZdXAjvNS3/ZIQpIfaMkLx8px9OlVY/Gvhl9UbR/7WiF4l2LIw7WBE5G4R9Ou
KAOh5WTgZGf19KGCYGz7yndg9vpTNzFSTwQ2WB/h4709PkVRtLZ5JI5oAdJtYqQccUVI7D5
fkPT0ooAeev4Cue8WeIl8O6A11HClxeXDrb2luz7PPlbooOD2roWGTjOOBzWNfeH7LU/EOm
6veqZm05XNuhPyq7cFiO5AHFAFHwb4Yt/DWjSwqZ2u72U3V09yweTzG6qWA5A6A103f8ArQ
BgYz3zRQAVgeKtJvNU0G7XSJIrfWUjY2N1IoJhkK43AnpxxW/QeV29qAPnbwX4hTwX4vvFu
tS1XUdLuXSyuZpz5iWN3vIKFz/rGLZJKjGCK774seEH8Q+Ho9a09WbVNHVp4VQ4aaPHzpn1
xkj3rC+K2g22lajpni23tL6VPP8ALljtJFXyWI+R1LDEZZsBn9PStH4V+JbvVpb7TtU8RNq
19bgBURN0SxqxBxNgecVJAZ+mcAUAR/CDxFa3mnX/AIbsooorbS9j2RjVgGt5TkE57htwPv
mqnjKGy0/9oDwRqTWk5mvY5bdpQ52hiNqY5xkdx6Vw2vWOteBvihMfC1vJdTWoF/bWqMf31
k7EyRbOrFWLEfWtDx/45sdV8S+DdUsNP1pfsF6twIpdPaLdnAYITyzAAjH1oA+go1LOpbGQ
vAAwPpUwBXa78DJ5+tefWfxZ8PapNJHo1hrOpSxON8MNgwI3HGCWxyD1rF1Lxj8RIfDFzr2
pabpfhLTIXLFr12uJ5EPChY+PnJxxmgDB+K/iZPC3xe8Pa7Fp7Xs9jpsoERbbksxClj2AIP
1qp4M0e0uJU+JvjS4jstHsnae1F6MSS3DsMyvxyAThep4HpWZB8OvGHjnw3qXjXxVfyprLw
o+n286hUZE+YiQdgeSBXp91pC/Er4c6FcQauLBvJS7iktMNAZlBUZDD5lU549aAOg1afwrr
nhi1XU4V1fRdVdI4ikRlDFz8rccqPft3rR0Hw1onhbT/ALBoFgljbM3mMiHJ39Mknqe1eX/
DT4cX2g67Ld+IbaWG60w+TZzxXzSwz7wcuIjwvU9+K9ojXaPmy7KBnHc0AB2KHLEfLkknoM
1k694j0vwxoN3rerTLDa22WIJ+ZmPRR6k1yPjD4o6f4e1T+wdHspNe8QyEAWNschD/ANNGG
dv05NZun+Btc8YatDrnxOmQiJvMs9Ctn/0e3HrIR99j/n0oAm+FGj6nKmu+ONcSS3vfEcwm
SB/+WUAzsB9+a6Dx74oXwh4Nu9RjzJqEieRZxR/MzStwuB3rqt0UNsxwkCIOc8BVA/kBXit
mx+K/xVbUZoxc+EfDbn7E6MUElx8pDHue/THQUAdf8MvCd94e0KfU/EDLL4j1hzcXsw7cfK
hHsDyPWvQVwGGT0w3TrUbuftKo+CSrHmkjLvbI/GS24f7IoAe2GmVVypHJwelcN8TvCdx4m
8Pxy2GpNp99pMhvoHAJR2A5VgDyOK7lNyuZBg5GPr6UKrORlcYXJz6mgDjfh743t/HHhA6m
LbybmEiC6jJ+XzAB8yn+6foK7EEq0hLcnClh/D/jXjfi62vPhp4wb4iaUkZ0C9aODVNKgQq
WJBHnADjOB7V6lpWrW2uaDZaxp7mS0v1EseRg7SOh+lAF/CMpz94jBHv2qTywoVgxxs2HBw
BSEqWVxjjjI7jtQpG0ZO0AYwfWgB+8TptQkggOCfSuCsik/wAeNYkVgPsuiW8Rzz96Qmu7Q
qI1UEIyccenpXnXh5gfjh43UsCy2dntXvjBP86APRJjhMtxtPPPQGvO2+H2ozeKvGGqyXtn
LHr1oLWFHhLGAhcLk9Mc59c4r0Qh5CZOeR93vx60mVZVIIOSSSB0oA8Hvvgh4ov4rNJ/E1h
Mlraw20W+GQiDyzkbFzgbupPemXvwM8U3OmJocninThp9vdyXkZ8hw5kkHzZAPAHavoErv2
nCg4B6VGzkuCzHZnGB6+9AHg118HfHF1eadqM/ibShd6dFBDbCO2YDEB+QsSe/Qk+vFbcfw
v8AETeMLTxPNqenDUHupry8Co4QO8exUjz2HJyfWvWy2Yiu0EZwwIpVx5bEKBxnpQBwlr4J
1S1+DTeB47y1fUEt2txMyMIiGcscjr0JFcM/wK1e1vJ9S0vVLDzvtkNzaxSq4S2CsGZRj1I
r3eVUyrOOCOcdfpTU/wBUjkfN0BxjH5UAePeH/hl4o0nxta+ILi60yUR6hc3jqhk3/vhggH
1H61H4H+G/i7wd4rfVYtR06e1u3lW8gZ3O5DIWVlOAQwB5B969kDYDIV/hBI9QTTgpeUHLM
BnB6n6UAI4RQ7nPJxuPAPPFZmtaxYeHtCvta1NmitreIu5HVgMcD3JxXjHxC1rT/EuuS6ne
m8k8GeHnMF7NaTMv2u6bhVTBGQDjJ7VxvgK61jWPEcXgHVryeDQr2cXn2e83O5CHeiKzc4O
Bn1oA9l8CWes+JdTHj/xPE1qXjZNI06QY+xwsfmcju74HJ7V4x48axT46awnie21O8g86Iw
/YpSkkKFRjGeCvJJHevq+F2YDamIwOFyOPY+gFfN3xy06+s/HH9sXMZXTby0jRbgkqBLHnK
gjuRzz1oAq317feB2tNV+FetxvpnihkEWlyqGkhkPAfacncSDz0FdhY/FW68J61qXhTx7PB
qGoWMJuI7+2G0Ttt3iJ1H3W7ccVyvw+8C6zN4Vl8b3V7JFPYWc66Ejrua3GC3me/Vsemc1q
af8Ljrfwfhvxa20muu39q2tyhMr3TkZ8uQv1yeMZ9KAOqg8K6/rXgbxPqkk8MPiHxTAsiqC
QltGFURw5PPTOT6kV8/WVlHoCidLnUdI8Y6ZefZ47aOAyLNIeQQ3VfTuDkcV7Lofxd8Q+IN
Pfwvp+gJB4zdmtxH0tosL88zE9NvQpn0rifDl/pemfGEX/iK/n1awtbtrKLV5WG37XtwHcd
1GWAbtkelAGh458MXFzY6La+KRbt448T3iMbpX2RWkSKFCH2w2CB3r1n4beI31LQn8O6iRD
r3h5hZXdu+dzKuAkgB5IYY5968/8AjfqWgK9k0ElzNr2jtGQqwCS1RXIZVlY8ZIAxjk1kDU
/iZe6zZfFLS/DKxebCtrdR28glS7iHG/Z1A/EnigDpfiXp91c/Eq2udO0i+vdRS3hjjt5rP
z7K4UycqWPMTDGS1cRcaN4qtoLiwhtPEmnLLqtwby5s43mDMf8AUhAGG7GTk8Z6mvWvG/jf
xF4b8QWtjBHBo+myRRv/AGjdWzzwSTM3MLMpHlALk7iCCeKx/DXxR1pP7QtdcsTqO2W+a0v
fNSBJkgIzGegAAI+b34zQB574ksfiFP4ljubbTNcudbs2ZIrrZmNYDCoXaV+UNnfkjuetO0
/TNZtb+2uoPDviOGzXVIrvMsLGXBtyrsSec7/5iu6tvjlPPaRxWfhBru4LSxskN6CmI0Dtt
JA/hznj+H3p03x0a9ntbXRfDD3ctxhQJbsRvvMe9uMH5QOC3Q9qAPLrz/hJvDtnawzrrqQ6
pDCs9tdySKL6cM2+IOTlBtx0717j8Fbi1m+HoEd3c3F5FdyLd/aQ2Y5c8KCxOQF4GDXKax8
SY9VsvDlj4x8D2d1BrHlXG1roFgHcoGReqkdTyOD1Nd38JbsX3gjK28NqlvfXMIhgjEaqqu
QowvBOB170AeiAnaPlxRS7ioA6/WigBG6/gKSlbr+ApKACigkDqaO+KACij+tGRjPagCrqN
hZ6pplxp2o20dzaXKGOaGQZWRT1BFeAeI4PEPhrxzFLZ6tOl1bXKrpuj2CZjuLFcBUVBwm0
gh2bjkH0r6IPK5yMVwXxO8NJ4q8KXNrZGSTWbaF5rWCGcRtccY2N3KE9umQKAPINRvdSvVu
PiRbCSbxBompxNeJbsZYIrQjmGKQcPt/iIzg5rufiHq2iaxcfDfWLe+L29zq0ckc8UnyhMc
598kfnV34W+FfEfh3Tb6LVruZtHuFjNpY3MYDwNj58qOFGcjHfrXm+teFI/h78XPDcj6gg8
OXOoC5itZJMi0b+IMvTbkj5h6UAfSgihiMkmI4ACXcjC8AdSeOPWvKNFtI/ih4xu/Eup75v
Dejz+TpNs3EVzKMh52H8WCOK1/ijdXVx4KsdC0y78q5169i01ZUPzGN+XK/8BBrsNI0+z0T
SLPRrCNY7WyiWGNPoOtAGikIMAGVIIwQO49K811DTfF3gnxJd61oe3VfC1w3nXOlyNh7Hu8
kA9AM/KOua9LeUJCpUdOG9s0rldwydpAGKAMDwx4s0TxhpX9o6PM7RpI0RhnjKSKy9coeR9
a5T4j+K9UVofBXgeYTeJ9QOxzGCfsUP8UjN/Dx0zzVT4n3Fhot3He+Hh5Xju/VbbTzbKGmm
UvliVOVC4z8xGeuKyfAF/a/DiG7tvH2ny6Lq2o3Hz6zcSedFfEnhVfnbtzjBxnrQB6H4F8F
aZ4L0WG0t0WfUJMyXd6wzJNIepLHnFdX5Q+Y4A4wDjpUcUscsHmxOrRyKCjqcgg9wfSh3IZ
n5+TnAODgCgDzX4teItTsNKtPCegKs2teIHa3WIfM6RHhpFHt6Gur8J+FdN8I+GIND0yIpD
HzI7HJllI+dj9TXm/w7gTxp8Stc+JU8M1vDG/2GytmJIKhdryZ6HoRxxTPFHxS8U6L481bQ
rWDSryK08loLUxyfabtZCAETBwWXOTntQB7V5Ss/mP6YLenpUiRARiPqpOD714hofxZ1DSL
bX38TxXmrrbajJGJIIo41gVFB2nJGTz93rW5B8WbBbzVNTkeWbQ7XTre+ijityJl8wkHJzg
8449jQB6iqjGF4wQtSAKruyk5bH6V5Y/xn8PW1hfXV3p+qwzW80cAtZoQruzruQg5wAfeuo
TxrpcfgpfF12k9nZlC4hkTMmSxQKoHUs2MUAdFdWttdx/Zbq3E8E2RIjjKsMc5zXjGgXjfC
Dxa/g/XLwyeHNWYy6bcBSVtmLf6nHXuBkcCneLfiveXVvb6FoVhqmj+IG1CG3uLeaJTcRI6
khk52knjmuz1bwkPEXw8XSdeZdT1mK3YQ30qiN458ZVgR93nbnFAHbKpJxgAld2B6A8UuxF
3rnOW6Vxnw917UNS8Mix8QXEZ8QaS7WeoqCNwYH5W46hhjnvXZy5EgIx0OPrmgBPLwCyNlj
wD6+9ebaTGtt+0J4shWMgXOk20wJ9mxxXo5AKbV5bLL1964S4uEtf2gLNNmwX+iPFuPG5kk
3cevFAHoRRWkB3d/6VGYxkjdnufYf/rqJMFyxbGTuOT0qWOUNIAflAJz70ALISNpA3EYx/t
UpiG4Z7kk+57VGjHfjngZ+lZmseKPD2hzbNY1uzsZDGJDHPMFO31xQBrvGNp5J53fjSrGp3
jnJXvXGH4m+CP7Xi0u31+G4uZFMuyBGkG3GcnaOpHaq0PxKh1K9tYdF8LeINQguGAa6NoYo
kTkZy5GRx2oA7wMpiBkXOOKcFBQAjODn8a85HjrxXJeaeqfDXVha3LfvJGljzCA5A+XPJwM
/Qird74/n0zS7O8vPBviLfO0ivDFAJWiCnG5ip7jkCgDuB/r2DDdyMH14rx/W/EOr+OPiGf
Anhe7mtNCtMnVNTtvvE45iVu3pxzzUXjXx5aautjpcOuT+H9FuXYahdT2ssdzgY/dRgrgbh
kFq7PwrrHw9sNNh07wzqmlxWqRm4VI5QCFJIMhLYJye5oAo+N/DOl23wc1jRNNtIrS0trTz
oUPCqV+Yn1J4PXua+V7XUdbvobKddVkWfRFRbWV+GQMcAlu+G9c8EdhX2xe29jrelXdk7RX
lpdRGGQJICCrAjGR9a+XvEHwyt7Dx7H4IsLaa4uNSZJdMuxMMQwj/WGdcc7cEr68UAaY8W+
ONQ8A6v481fxXeaOUeO20yK32JFcS9JAowSR1OT3Bq54L1bVfivrek6F4vlifTNGi+2zRFs
SX0ucRlwOu3uB7Vu/HDSksPhJodpp0HlafplyiOykZjUIVUn1JPX615FpWuaTDpdvef2QNN
1/TXD2uqWU/Idfu74GPzIeQzLz7UAfX+qW7f8I9f29hDGkv2N44EchUztIUegGcV5/4E1Ft
E+EV9Dd2t9YX2gRyLPBqRGA4XcNjDgxk/dxmvONR1258U+CZPHvjqO6fSlZLTTdH0+cwx3M
pyHlYg5ILDOKyLJPGE02i/CvxTBdW9rqOoJcvPdTZDwAD5EJ429TtyecUAepfCjQX1q3vvi
Jre0ap4kLqFiUxi3h6fKPViPvdxivANY8H3Wlm609w819/ar2FtagEvIcDGQeMFSCG5B59K
+ttZ8ReHPA+iWqatfG1iA8u3jWPfJtVeiqvOAO+K898D3LeP/ibrHjuaKRdNsbf7BpbyR4V
sn52yedw7ntuoA85+J+h3vgrwP4Z8OyX0lxdX/mXepM7FhO6hQiknqEBIA6VreGfEniT4Wa
JptzdyWfiHwlfASZtJAWsXPUYPI75HTjjFdd8cfCGueKdJ0vWNDtVuF04S+bEHG8K2M7c+m
3kV534M8A3fi7xNbWsV9FfeFLExzveLAI97FfmgXgHO773XA70Aem3Wo+EfFPinTYdbtte0
yLXrdPs1vcShLW/CsSFdQSdwz04yCK25vhF4MubJbGWC7a1SWZxCLo7A8mN+PyGB7V5H4+1
W81/4na0unG9kj8NxbdLNjDuFrMm0sWUfeBYEZ7V7Z4T8a6R4k8FR+Inu4oEiAN6ZCEFvIo
+cHPTJ5BPrQBl2nwc8I2V6LuNtTUoJTj7WSHDrsZjx1K+lcbafBDVbDxpLPY6rHaaUsoEVw
Z3e5+zkbTCVxg5AxuzXuiyQywxyxSLJFMoZZFIIKnoQfSpRuA2k/xDH60AeeD4NeBtkZNvq
BaFFCSi9fcVVty/Taeg6Cux8M+GtM8K6R/ZmlG4+zmRpv8ASJDI25jknP1rSVSoKuMlhjip
Ap8obSNx/TtQBJkkCimFFfBBI7UUATN1/AUlK3X8BSUANc4Gc47ZxnFcvZeOdG1DwnqXie0
Sd7DT3mSVAo3sUOCQPTuKseNF1uXwrc2vh+zNzeXRWA4kCGONjh3GepAzxXnbeE/EXhiPxP
4f0DSrzU9H1PTFWCeaZGcXG0ockkcbcD8BQB22qfELSdI0rS9Ru7PUWi1KBrhBDbl2jjVQx
ZwDgcEVFafEvw1c2dvdS/a7Pz75NPjjuoGjfznXcuQeilSOfeubu5/FV98N73w4fBd9bPDp
EdsjPKhkmm+VWCYJ4AGc1l+JPDWq+MLedZdP1fS4dG0tDp6iJN11cFBncc5OCqgYx3oA73x
L4/8AD/hrUk0zUBfS3TxNOq2tq0xKjIbp6YNc3/aGkaVrl78W9c1m1k0G6s4LTS/KRy6xE5
JIP8RPt2rlNX07xT451Tw21xp2saDqKaLcRS3UURRVuMjCO39xsfrUVnomp+O9M8OeBdS0L
VPC+m6VZyNOzW2Y5bhflCqzE8YLEZ654oA9+hkjurdJ4pPMhnUOrjupGRXinxh0zRj428E3
2q6e959ovPstxAMkTRfwj04ZvyFdx8Krq+l+HlnZalbXUNzpzPZk3MRjMioxCMAeoK4qL4u
aFc698NtRh05Fa+til3ATnIaM7vlx3xmgDhtQ0O4+GfinRtU1TUbnUfAthcSi1SQebJp0si
7RuPUxj5sHqM17DaSwXcC3lrKk8MqB4nQ5DgjqDXN+DdYsfHXw1srjUI0u47q2+z3sb95FG
HyD3Fcfocq/CLxTD4U1G8luPC2syb9NupTu+yTZ+aEn09DQB7B5JK7CMqxAJ9eKJ2EatcO/
lpGjMz9doHOcfQUjTMHYpyMDG055/wDr1wHxb8Sy6R4LOnWIxqOtzLp9swPKbyFdvwB/WgD
mfhvpzeNPiLq3xSvAzWgla10pJeygYLj046fU165qejabrWkSaXqtpHfWcq7XimAZT+H9RU
GiaRa+H9DsNCsVCQ2NusSnoDjgn3JPNahDYBHOTjpigDzC50HxN8O4zP4Gtm1rRJJwbjS7i
UtNbjAGYXJ+6MfdNZPj74h6brfgWz0jwrcXMes+JJfsdsmwxtGd4WQvnpySvHJycV7RvxjP
3/4dxxmvnKyi8SeNviXrXj3wzHZsmgXH2aws7pP3dz1B2nopI3HPqRQB7n4c0RdB8N6Zo8Y
RFtoUixHkKSByfXrn865q3+H8sHxdu/Hkmpo6Tw+Wln5I4IAAO4k88Z4Ga3PCXi/R/FdrNL
p0pF1ZuIbu3ZSpgkA5XnkjOeehrl/jNFe3nw+S10yWSC/uL6CGF1fYQwJbr2HFAHLap8D9T
1HXr2/Pim123lzPMY5LMusIkHOMtjcOOafF8Fdej07UdPfxZZvb3Onw6eG+xFXVEfcM889/
zrktE+I97rXxI0LXtbnOnWdjp1xaNK7N5RnWPc0jKDg4JXjFWLT4v+NY9H12cXkVxLbW0N3
bS3NqsZbdIEYhVP3MEEZ5x1oA625+D3iC4vLy8j8VacftpgMkM1hvjkEcewBlzzXQt8P9Oh
+GFv8ADz+3Wjum/eQzsQXMivvyiE52g9vSuGv/ABx8Sl8Svo9hcadO2kQQzXck4jhW68xQ5
HzHlcHAKnJNcprPxF1I694d8fX3kTXsJvYodP2qosgMICx+8wy2ecdKAPUH+Eur3Go2viG/
8SRXPiAX0N1POLbbHsiXasaKDkZzyTXrRCv5hbqMA/l2rzfwf4i8QTeMLzQtV1a21i1OnQ6
nFdQRCJo2f/lmQpIxxxXpC8MrMMMeGA6cUAeReONG1vwV4n/4WR4Ss2u/N41qy3/LLHgYlA
6grjt9a9O0nVtN13RrHVtMukuLW5j8xHXp0yQfQirU5hmt7gT4WMxsJd2Au3BBJz2xn2r58
8IeKbbwh4in8NeEbiTV/D2oTGKxvLuMpCt8Rny/MHGwnGSB9KAPoMmOOMyF1EascsSAB681
5N4i8V6E/wAYvBt1a30GoWzW13aiW1YTYlYgBeM8549s1qxeC/E3ii3mh+IOuLJZTL5S6dp
JMUI5zl3PzM2R9CKp6fomjaR8ZdO0XQdKtbez0fRpJZljQDEkjKEJ/wBogHmgDVl8T+P7qa
ZdK+G8sUaLgG8v403HcAwG3Pp9KLiP4vXzS/ZJPDmiwsvyZMlzImf73ABOPSu5kYmUkZODt
K544/rSxlkaRhncBwD3FAHBXnw88Sa9qss+v+Pr/wDs5kC/YdNX7KpG0A5YEnrz+NXtM+Fv
gvStSW/TRzeXoXC3F7KZ2GFx/F7V2vzAIoByDgn1pkcmFj+YncMf1oAjg02zt2329rDE/A3
RoFOMewqyU/dkDhfQdB9PaokZ234bG01ieLNHvNd0iO2stavNFaGXzXuLNtsjBVPyZ9Ccfl
QBvhU3qW3HjHtSBlVgCSQGz+GO9fOEtv4uX4ZaN4ttvGGvT3mo3UVt9lNyEU7pmUkNg9QB2
rqp7nxf4c+FN9HJcanP4i1S8FpaWlxMLia2LcZRgBkFQWGQMUAewGGKYGCSNZjz8si7h79c
1iXvgrwrqYkS/wDD9lKJofs8h8sKSgOduVxXh2qeL/EV38G9OAv9StNf0bVo9MvfLlMUsuQ
23dn+Ij9RXonwh1HVL/wzrR1a/uJ3t7+WCK3u5RLcWqpgFHfAJ+bJBxQBYsvhDoWjatBqvh
i81DSriFJCsK3BeFmK4BKt2Hp3qrpPh/x1oWr3mvaraaR4mvJRHAt1b5tpxCCd2QeMAYwo7
16a0jKAV5CkfhxSffbAPB54oA86h8c+A/GBv/Deu2ktiVAee11aPyVZQ2AVbODz0xXCax8O
tPPiWP4eeFdPQ2N4/wDat/qtzHveyhJAWKJsd9p7/wAVe16/4X0LxZpb2Ot6bDdxN90uNrL
juGHIritVHjbwdqj6lpT/APCQ+FlCtNpxQC4tEXACwBcbxgDrmgDhPj5p8eleG/CWhaXaND
pVuzpG4PyhwAFB/wBrqc/WjV5NKt/g/pHhnxFBqX/CW2rf8StYZRc3JlHzLIhUkrEw9ew4z
jNelm78L/E34eXkEW69juLcs9ojKLmCRQSoA6K4Pc8etQ+A/A1vY3EXi7WtLt4fE0tsluwi
O4QRqNqgej44PbrjFAHini5/EkksGk+KLln8Y6jawxJI+2GCC1BLPGXzhpG7kY5wM1seGLv
X/g3pNrq+u2klzoet7gbWFtz2syDMbAZ2neOwOOK7r40W/gO802zPiJZrjV1ylhbWIBuZwT
/q8EEbDjkkdqzPDnwv1bUbzTrzxpcPDptnL5lj4dgmaSG2PBAZzyfagCh4m8Y+ObzwbZaZr
2jWWhp4ndLeLU/OyltA+flcfeD478gbq9o0LRbDw14etdH09f8AR7CIKuFwzsOrH1JrxO68
Py/FfWNe1nVX1D7Bp14dN06zsWUPbgcPJIjcD35JNdB4F+Kml22itofjS7Oja3pKmGVbxCv
noi4VwT1Yjt37ZoA8X8PeLvEmg+Nta17RpFtba7nmiu5bqFpYosszLu2jIbOfSt3w9exeI7
zVviN42tBH4ds1ijnsbRRHFqN0uAg8v+L15PWu0muvC3xC8eSaV4RklFvqdkG1u7hykbQo2
4IFI4kLcFu2e5r0jVvAGgax4BHg9YpNO0yBkMP2fGUZTkMCRgkk5PrQBwnwp8WfZ75vD+oa
dLp2n6pJLfaHE0olTyQfmhU5JyME7TyK9sUIQJFYP8vy4718Y3Npd+HPEF34L1jxAdOs9Jl
a7tHhhMrRybcjywCCN24buev0r3L4T/EvUPE6p4d1+xuTqlsvN4ELRy4GcOf4Wxg89aAPXj
t3BzweAV9KCNigjrg/zqAMSVIzgHnPU05GYzlW7LmgCQh8LtHGKKeckDBA4ooAeev4CgqQO
1DdePSuF8evr6WqT6P4xstCOzAjuIlJc55IY+g7YoA7nrxx+OKQAY6ZA6814VqGraZD5Utz
8b9UlwDvjs4gWJH90AevqDWHbfEFotVnEPxM1xLM7Viku9LSfcOc55GDnpQB9I4BPL89u2f
1pR/vc++a8Jj13W7ixRofjPaxzTfcS70/yRjt82ODXRafYfF+S38218b+HdSjKfK32cv+qj
B/OgDY8RSX+qfEvw1otjqD20FksmpX3kSgM6fcVGXurE13mGbPfuV/xrwTSPCvxR1nxDrOt
N4x0yxv5YlsZZ7RVlVtmSUGPuFcj3Oeela998JPFN/BaJd/E3VZzvQXCklVAwclCvO768Yz
QB69I6xlyzgMFwSzDiuQ8SfEvwP4aTydS16GSYLn7PbHzXI9wpOM++K52H4H+HFu/PvNd16
6TZjypr08n1JH8q6rw/8AD7wp4W077Hp+jwTB5C8ktxGJJH74LEZwO1AHl3wn1OPSvHmrWD
WF7pGia2n27TY9QGwsVbDEZ4Gc9K9S8b+EtP8AGPhebRtQUKxw9rOOGhlHRv5VzPxh0lrrw
ZaeJLOx+26lol1HcwL5fm5Xd86EdxgV2PhzXoPE/h7S9ftAVhuoxN5bDlSSQV/Ag/lQByHw
z13UZ9Fv/DfiEsPEXh2TyJ4yOZIs/u5B6qRnn2rnb938ZftH2OluGbTPC0XnNkZUz4B59yS
PyrT8ctF4O+LvhbxoHaCx1DdpuoyL0bj92W9cHpVz4SW0cuma94tEcinxBqUk0Zk++IFYqh
/maAPR3UlN6tvfke2c8/yqU5ZcBjyc884ppIXcq9CQFP8AOmzzx20E88vywwqXZl+bCgEk/
pQB5p8WvE2pWdlYeEfDJY+Idcbyo1TAKRdGbPb6muo8BeFU8HeD7HQUaJrhFZ5njUjfIT8z
89ew/CuG8CzW/wAQPiHqnxEwyQ2DHTrCEDBK7cs7HufmPH+FevLJmdwg+UNtyOhOM5oA898
beC7241OLxn4Qlaz8TaeRlEOEv4R1iYdCx7E966C3TQvHmh20mp2KyvbzLNLambc9jcKM7W
KH7yk/SukX7oycDdjjrzXlPibS5/APj2P4g6NbyHSr4lNet1PyRr0+0bR1PTpQB19z8O/Bt
75Lz+HLNxA0kkeARgucv0Pc8mshPhF8OjbxxjwpagkbHO58lc5xnd612+n39jqWl22oabeJ
dWlxHvikjOQ2eR9KscZI7oMkDvQBzM3gTwhf6lY313oFrNcacqxWzsDlFXG0H1xgdaoj4X+
A31SfUJfDVq9zNI0kzkE72bqf6/Wuy4QOR1BGR6UPLwsqjK5IA9aAMPQPCXh3wtZy23h7S4
rGGc7pduSzn3Y8/hW3vCwOznCr1YkAADqT6CnEhi0X3cMF/wDr15l42t9Q8a+JrPwXYXscW
i2zrNr0kM2yUDPyQ4HZu9AEq32rfEDxRfaXZZtPB1kRDNeI22TUJQMmND08rHDeorovEPg3
R9a8JSeFPssVlabQLcW6BfszD7rpjoQa3NP0+00zT4LOxtI7S2g+SOGMYVUHAA/n+NWZH4R
l+8eCe9AHlnw88WX2n+IZvhb4gXztV0pH8q/D/u7pRgjhud2GHek8C3n9p/Ev4la05MkEVz
FZqwHaMHgeuOtbPxJ8JT+LvC0YsLiHT9Vsn+2QXBXDfKGBTcORkYBNeZ/BfxjFodlF4d1e3
SGPVLud01OS5Q+bKoG5XHVenBPWgD0Ox+L/AIHudah00Xt1HLI4jZ5rZo0Q5IyxP3QSOCa7
Jtd0RJbaGbVbKNroBoVadQZATwV55/CvFPGfhDWvGHiPXtQ0a2s7+xme1eIQ3sY+0iHhk4+
6x3dT6Vk6l8MfHH2nTV03w/ZxWECRSrbreruQhyWR3cbmP0wKAPoy11Gzvnb7LfQTtHkOqS
qxU54BwTirIjUPhBkpXDfCzw7c+G/Ba2mqaTDp+pvNK02wqxYFiVJYdcDiu6BIBVuM9D6ig
BoG1XJ/iqG4gNzavbyZUSgh1U4O0jBGfxqVCRlmHB7elQXl7bWNt9qu7uK2iDkGSVgoA9cn
0oA5t/hz4Wfwna+GpIJxpdtN9ogT7QwaN85zuBz1PFMsvhr4YsNUh1aGC+kvLe4Fwkst1I7
GQLtBOTgjBPWuO1Xx/wCMfE82qr8P4rCx0fTdwl1zUGCxysP+eRIK49z+lYcWkf289pca58
eDLMFJeG0nWJc+i8jP1xQB6PqXwr8Iale317eWt0JL+6W7mKXLpvlX7rfhk4rZ07wnoel6/
qGvWds8V/qWBPIZWIlPAztzjPA5rzKDw58T/Dlrc6r4S8bQeKbWQgLbXp8wsvYhslQR6Ait
rSPip9jvLLw1480S70HW55AiyEBraVj0dX7L/KgD08hBGFyeu1vrTSmFKoxGORiiJlID7lc
OMqy8hvUinF1MuV6EYoAkAG9FBAA5quqt5jFTtyO2RjnvUgZllGV3ALzx05phcqzgnIbOCK
APMPGfg6Dwvb6h4/8AA9pFp2vwRNLNgMYrhP48xjgsOo966GT4heH9P8D2Xie4vkuYr6JRC
kALSXExUfIijnduyCO1dhJGklsYXQMsilXX+9njn8K+cPB3w/jm+MmoWJvbdbLw5ftcpapI
wlIJ3IADxs5AJHce9AHReFofEOrfHm313xPYQ6dPHpLSQWSkO1pEW2xrI398/MTXUa/8UPD
mjeIbzS5bO+vra0C/b72yi3x2hz0cjvnrisTVNT1DQ9e12w0K6t9V8ZeJLoGFI1Lx6faKAq
vKP4cA5x3JrmPidp8/gX4VaL4e0+/Z0vr1m1S6Oc3bkbmLMOgJPT0FAG5a3sMXxg1a+0rxF
Jp2g6npC6tLOsObdpQpAfJGOmGI4PbrXF23hq+vfA+pfErx1LPqdrZsbnT4lQK94SQFlkJ5
8ssQQnTHpXN6T4js9S13TfBk+stp3gia6R7q1ikJhBxygY/MIywBwTxur6r1LSLTV9AudHu
I1jtLiLy8QAAKnG0jtgYFAHhWj2eq/CO4sfGep3cN7pWt/u9WSziAazLDchUHk8k8DpVvUP
GPjmWTTdc0zU3S51O+k/svQRsXfZKpO+QY3FmK8GujMC/EnxrFbwW9tJ4Q0G4MlxIDxqF2q
ADAHVVPesP4p+Fb2X4qeF9e0SKKS4vAYo4mlMKmaEF1Xcv3cgH0zQBpfC7T9E+IGj6z4j17
SIZbqbWXmVCObfcijbuGCRjjB4z2zXrem6LpuiwC20yzitY1RVwq5JxwCT/Efc14PPr+v/D
zxkniy48I3+n6XrKj+1rJnDwx3GR88LLnseh6171pOo2mr6VbapYuZLW6jMkeVKnGeAQeQR
QBdaP5yVY5B3D606JcbpMDc33qVnAIP8WRxTFBBdEJJ6k9ue1AD8rgbjj/APXRUbxSSbTH9
0LiigCy39BXI+MIfDkkmn/2voL65eh3FpaRoJGYgZbOSFwB69K65vc4GK5TxPqdzoF5Y+ID
p0t3ptvG8V35SbpIFbBEoHUgYw3tQBizadqUsQj0n4Y6PZSSDLNfvFsX8EUk0n9k+M7e0Ft
eeFvCur2R5NrbqYPK+m4EN9eK76zvLa/soL20lEtvcRrLG4/iVhkH8QanoA8mufDHhWdGiv
PhTqkM+0swtGXYo9QVkAJ9sZ9q4GHRNIg1bd4I8Zw6Lqgk+Wx1fdZ3MJ6bA3Rx7MDX0vWbq
eh6Nq0ZXU9Is77IwfPhVz+ZGaAPFNBsviz4GsLldL0mz1iG4na4nYMspkkbqdykY/KtVvir
4+0yWGXXvhldQ2n8ckBfK/mCPeur/wCFaWulXj3fgvVbnwxNJxIkH7+Cb3aN+AR6g1YGlfE
ayjLweLdN1Ipz5d3p/l+Z9WQ5H4CgA8IfEjw74u3x2U7Wt4vP2S5KpIeeSvJDD6dK7F8jIB
wB3FfO/ibTPB8+vXFt4+sj4J1+dhJFqFg7S2dxn+MEjCt69Dz1rZWH4reBLAX1jq0XjXw8q
B/LLFplTruUjn8i1AHslxbrd201qHMSTo0ReM4Kgjk815R8E7r+z7bxJ4Od5JDot/J5Ty9W
iZsdO3IJrqvBPj/RvHtg8unsYLyJVFxZyMN6ZzyD3HB5rGSOTR/2iOZkW21/S/lUA7nkh9f
fAPPegDU+L2iDXvhRq8Cxh5rNBex9sNH838s1a+Gvk/8ACq/DIj4X7IuWU9znP611Gq2seo
6JfWDt8s0EkTY68oR/WuC+DbtL8KNFhmdv3DTQKxPO0OQP50AehhCkQXkgfN09q8l+Mut6r
b+HNO8JaEz/ANo6/MYQsYJcx/xEEdATgH0rjfDl5q82r6GkmtatcI/ii5sWBuztaJU3Kp9R
xnP4d677Vgs/7QHhkw3zv5Vjc+bCkg2Iy9Mj+Fvm5AoA7bwvoFv4c8N6bo9pGtuLaFEZU5U
uVy5Ld+c4rViB3ZQbVYZHHvXnkviRrD4q6neS641xolpoP26S1SQGNXV9pK44zxjr1rk/BP
irxHqNv4u0zXnvrK9vrR9W04uxR44iDgR+ij5SPxoA9zQhsoQRz96mTWsFxDNZzIJYmjKOr
dCp4NeBeGfGfiObXvCPhjXNRvLbWYLpBMFfMeoWkkRdHfjlhtHPvX0ANrk4JAYHINAHlXgx
F+Hvjaf4ez3jzWOobr7Rw67Qo/5aRM394dQK9SQ/Ku7G7GNw6CuE+I/hyXVNMtPEemQRNrf
h+T7Taedu2Mo5dSF6nA4ro/DHiOw8TeFbHXbMnyrtPuNgFSOGHpkHtQBuOpzg9MHjtj1pi4
ZBCuAUbPFMluBCN00qQggnc7hRgd8muC174teBdBmmi/tP+0r1GCtBYKZm3enp/OgDrPE+r
p4f8Lat4gkkjRrW2aRPMOF3AfKPzxXL/CXS7628ELqWsP8AaNU16VtRuX6kbwNnPcBQK8v8
b/E698daJbaDo3hXU7aO8u41EkpA+0spz5QAGMnGce1dzHrnxfvFjXTPA+maRBsKAXl4CY8
D5QQv3ePagD0bU9V0vRLJZ9X1S2sIum6eUJuA7Lnr/OvNk+IfirxcJY/h14Xd7WKXadU1E7
ImAPOxerA4Iz71iap4S8KaD5XiD4v+JZde1SZgIrYlikXOcRxg7iPc8e1UdT+NIIg0XwRpk
Wm6epES6ldpiK3QcM6xjkKPfvQBB8RNa+J+jeF7i68TeI9K0pb8C3j0vT1Du+fvfvCMquOp
pvhbQPBeg6daaf4/8P6ZImpx7LTXoJi9vNuJOxjn904yBnviuJuZ4FlHijW9Th8U6jb679l
lW4m+Se3WMnIA4Ct2wPrTl8XaHp9jq9l4atLmXStYR/O0jUgvl2zY+WSKQEjIPUYoA9pu/g
l4OkNvJor32iXEWGW4tLhm3DB2nr265GM+tMs9L+NHhmV4rfUNN8YWecRfbWMEyAf7QHUj1
rzr4c3HxftI4F8M2VxeaOF2hdTOITx1VmIIGe1dnqGgfG3XJ1/tHxZpmixyZxFay7Soz7Ak
/nQBuy/EPxdZM63nws1dfs8eWa2mSZcHP3ePm+gpknxfMcyRz/D3xOk0g4T7Nn8j3rHki+N
HhIPqUGs2viuwtl+a3bmVhkZIGMkj61b0T45+HLmBh4njm0O5OOOZIyR2BHIPqDQA6f4reI
buB5PD/wAMtcuSr7WNypQBumCAM4561lan4W8ZeLbx774qata6N4UtgLh7C0mG3I6At1/Hr
z2rc1n44eD9PB/suW41W4kX92iKY4ycf89G+6K4G+vfFPxHmTXfFN1b+GfCNid8b3EZ8p3x
wyK2DK3QgkY7Ac0AFomr/FW+uNJsbqLQfAGjOF8tcIPJAPLYHzNgE8kAcdTWhFoHwP1a1tr
WHTNUs7aST7LBq2yVIZ3yQP3jZUkn2ArZ8P6HrPiHwgvhXQ9Ln0DwtMXNzqt6QbzUFZssyJ
/CHA6noDgdK9TutB0i78NN4eutPibSSiw/ZgMKEHOOOn1HOaAPCbSPx58Fp7qC3sDrHh1pj
KmFZ12/3gV5iP4EGu3tfHXw5+J+krousRQx3UzbBZXvyyKx/wCecgGM+mD9a1z4b8UeFbW6
Xwn4jWfT4wZU03VImnMeBkokgO7B6AHOK8s+IdhP4l8BeGfiHoWiWljOg8y9+zL80bbgAWI
HIVgc8ZGaAOtsNJ+IPwzuLptOhn8a6HKo2W7TEXFoBnaFB6gDrjrWrb/Gjwul7DY65Y6poV
wozKt5bEIh/wB4f4VjaX+0F4ba2tv7R0u/WbaFmkg8uSPd0LZ3Z9+lJqvxw8GyxNZ2WjXWt
vMgjaOWEKrZ4CkHkj6A4oA7qz+KXw/vEZ4fFthhTyJZPLOPo2Cfyq9YeNvCGr6pHpml6/Y3
d2W3LDFKCXHevA7nxHoV/btZ/wDClLeQIOTbiVSg45LCMEitm2/4VRqulSyXPg3UdFuImER
u9MjkmEUmMgh15BwM4IoA+g8kqAyk8qMH614N8VtP1vw34xi8c6Pqb6ZZXtl/Z11eW9v5j2
zY4Yjrg8cjkYqbRLn4k6JpMVz4SvU8c6E7tuN4GhuoSDyjbjnp0/lWxpnxv8K3T3lh4o028
0ERjaVvYzIr+qnA4xgj3oAu/C6P4faLpSxaL4jsdU1a+Aku7l5h5879GG1uQM9jzXXeJPDm
neJfDOoaDqUSOtwGVTjO18YR+OQR6ivMdQ0/4MeNbuPw7olzbWGqzt9ot7ywgMbI5P3dx4z
n+HqMZFZfjDxj4+8OpH8O5At/rV2gS21i3+V51JIxs52sMAbj7mgDnf7X8Km9s9O1fwbP4n
1PTLb7JfrpmwWzFdw8wBV3E4GS3rXReEfir4e0Hw9/wh+rQazKrNJFaiWLbIYXPyxnJ6gHG
fyrR8EeGdc8MXc/hPw3qNrDqcKpc6xqs1v5yRuw/d2sa5GeMknqM1nfEXUr3xV8MtZuNR02
2j1jwxq4tnuLUnDLgZdSwyM7hkdqAO88NaR4j8K6cmheGfC1rYafHdyKz3d35kkkZTKzcdy
xAKnoFqaDTfiNOtvc6vD4au57W2eSOARuMXgyEYOfujBwR+XWsPxjqlpqPw48HX93q01taX
NzZpcz29w0WUKkS7mX0I5rkNL8VeM9Mlms9I1uebTVW9vNKF7bmae9jiYbU3HkqQDz1wKAP
XJNd1zTNJmm8TaAtxDb28Mjy6d/pBlmLYZViPIVcjDVuaPr+kavd31pps4knsHVLiJlKGHc
u7Bz3wRXgsvxH+ISRQ6jo2pw67ptzstldLEIYruRN3l8ddhGM+/NSX/j3x3FYWWp/wBrQaZ
JfW0979nWwXzD5RCqrHuGIcgnmgD6IbB3PnLYYH2HagSxun7pwwypG05HHWvnCL4n+N5ZdU
ubnU7S2tCwhuLQWzvLYREj9+MLggg55Nej/BFx/wAK1gQTGUpd3IZyCpP7zhsHkZBzigD1I
OIlCnvlvzNFIQSFwO1FADm/oK4b4h+JLrwlDpWti3a50pbhob+IHnYwwCB3I613LdfwFee/
GO3km+FWqiBGcxvFJJj+FQw3H8jQBf8ACEK6Pql/oFrcGXSFgivdOR+WjjcncoPdQenpnFd
kOf5V5l4R1eC41rwpMWU/2l4d8tW6fNE4yo9ep/KvTee9ABRRRQAUhAPOBkdM0tFAFO9sLK
+tmgv7SC6tyu0xzRhxj8a87eDWPhjdA2ijUfA80wEkRY+fpRc43Kf4osnp/CK9OY4K8ZGea
5rx6iP8O/EUTvjfp8w3eny//qoA8r8Safa/Dv4z+H/FGmQxQaVrz/ZbpFHyRs+MkEcYPynH
1rX+IVxb6H8XvA2sHTri5mmeS0d4QcEEgIBzjcMk47iub+Iskur+Fvhv4MtotupX6wTmOTq
irGFyT2/+tXSfG+31BfCujanp0e/+yL+Od3EmGQHaqnA655+mKAPVNRmWy0u9vHGBDFJKe5
wFPNcD8FIJB8J9Jkk+Zpnmmye4MhI/rV/4lat9h+FGu6ir/Z3lsvLRhzhpAAB+IY1d+HFs1
h8MfD0PlhAthEw56Fhn8+aAPNvHvhbwZ4Zi0y0stNnu9Y1bUt1nbPfyxxpK5CvKSpBXANda
nwe8HbIneG/gu4QzF7e+kUlnOZDuPJz09xWYU/4SP9o57e90+O4sPDlptt2HzLHM4DAt/te
x9K9VjYHIP8LKAfUYz/kUAeff8KX8C+WIVivliEIt3CXjKHQHJDeuTgn1Na+ofD7w7qmr2m
oSpdrd21kbKF4rhl2QldhGB14zXUeZHCJJHYKg3FmJwFGBySeB+NeJ65r+q/Ebxd/ZvhPxH
daT4UsoSNS1RR5MZfceEc9SOnb8qAO4tfDfgi11DS79ryOSbwvGYYZZ7sF4VAOBIT9TjPpW
jf8AxF8CadbJJeeKtPXzcqCkocj/AL5zXnC+EvgLaxiwvNSsrifaTJNLfPukOeW3A4yeuKr
ar4n+CPhe1kbRtAsdZvF4jjjhJViB/HI/A/L6ZoA3pvjSuo3FxbeDPCGqeIvKIBnjXZGR64
xn2rgvDGseP4PEEvhDw/p9n4Yj1eR9Qt4r7LtAG4cxHoTnJwea2rTxH8ZtZtYo/Cfg610DT
3A8po7ZUU8/eBfHBHsKoaj8NPEmo6tFqvxF8fWOmME2xO0oaQHn5VPyhRgnOKAL/iHw/wDD
nRIW/wCE+8d6vr+rxAFoIrsszE9ggztHuSK5jw/4m8Q29yZvhx8NrWLTwQPMNo9zK2O7y8Z
J/wBnit7QPC/gfSrqSTSfC2t+O71mJiuZbTyrXI64ZsA/73Ofeu9dPiH9nW9vfEOi+D04W2
09LdZ4xj+GSQ4x15CjigDyfXvil4p1nVPD6yeFxY3Wk3gumghVy878gqE25HHfnFddb+Ivj
d4pnZdF8PwaFazA7Z7iMAxAk87n5J/CtO81/wCIU3irSNBj8ReHTcaisuXsLf7QYFQZLtls
AZwAAe5roIvAmoajdLd+K/GesX82dixWjfYoY+Om1O/uTQB5ZqPw/wBB0LWkm8c+IdS8T67
eLlNN0lWkmYjqWY5O364Fb1z4es30TbB8FpYNPhy081zdKt0EPVowpJZgMnaa9J0qy8E+F5
JrbT7nTrC+bmczXatcSY5G9yS3HXrXUW8sd3DFcQsk8TfPHLG2VfI6qaAPm3/hHfg1ONlof
FN7dDgR21o5c+qHKAbveus0uyh02KCLRPgbcB2b5J9SliV8joSzEsPXFeykE+Y8YIkkH3uM
Pg9B/jUgQZZtpUDLBs4znuaAOIj0r4k6iiTan4k0zRZGORb2Nl54gHb5nPJx3xUUnwo8M6h
dve+IJ9R129ZNjT3l2wx/uKuAB7V3Tl2jZQMHg7u3HfjqOKztf8QaN4c046rrF4lrZ7lVXO
WLM3RVUck+woA5q3+GunaSWm8L63rGguTjyoLoyQj3Mb5FcvqXhPxTLNLL4i8CeHvFqM2Td
2Ehs7lz2JB7+vPNenXOvaVp+kPq1/dLb2ht/tDM/DbOCCF69/Sr8V1bXVml3bzRtBKgkWXI
wQcEcn1oA8X0fw34l0m6kuvD/wAJdLsZXYfvtX1LzpF/3cA4HFdZpHgi41HXD4i8fNb6hqS
MDa2MbmSzsVAHCIerZGcmuv1jX9E8Pxfa9ZvoLC2ZtqtIcBzjt7+wqKx1rR9Z09L7StQhub
ZmKrIjgc/3TnGD7HmgDZJOPLBzShUK7ADjGTVQXlt5jvHdQlYfvESKduT1PPH44psWpWW5f
+JhbMjybEImX5zjOBzyfagC4xAfhchuD9a84vvCHiPw34guNT8ArYSWt6h+16VqErrBvJJM
iY+6TnkV6HFdwPcGJLiGSVDlo1cFgPoOacxYSoG5yfpQB45Nd3FszSa38DI7jU3BKXOnxxT
wO3QEk4YD6iruneGPiM7w6g9p4N0O46osOnGSWMY4y3HIr1YZCJH0JBx/hTSXWNhxvx0xyK
APP/GGta/oWi+F9OudZigvNV1KOxu9QhhCBVIOSgJIQngZrhLT4iaxbaxq3hfw1fub61kuL
p7vXtko2RL/AKpDHjcWx94knBr26/0jSdb057HVrGG+tyciKddy59cHoa5A6f8ADZvDmoSS
aHYLpOgzSxyvJbjYjqBuKnqRyAfegDy2X4l6n4l1nwzrU91a6LpcF4Ve2R383eICzSSdN0e
eAMZqS0+KnivWrWa1SDRLu6kvbe2SWez2LJHKrYJVjnGV/Ku88GQ+HPH39o69eeALKySOZY
LeaaIM9wqgjcQBgADjFdXH4B8G2zRyReF9PjaJw8bCLlSDxz1NAHhF7PBZfCy08bWcv2S7u
NSLx6daqq20d6hZDMnG4DC52EkZNa/hfwvrmh61DbaU6al4vvbVLq91HUCZE0mF+gH96Rvy
+Wtj41WenaX4T0DQdMtILOC61MSeVHGAinjc+Pqa7Lw3F/xdPxnsYjy4bGGMk8AeWen5UAb
vh/w9Z+GdG+w20klxIJDPPcync88x+87eufTtXDeMNHj8OXmovdBpfCPie4CanEnElncPtC
TI390kDIPQ816jNwg/gzyzEYGfpXL/ABEvlg8Cz2Koklzq8i6fbRuu4GSRtu7/AICMt+FAH
mXhq11L4d/FSw8Aajcw6xo2qrvtSYxuixuwWHTqDuA4PBFd5498Q6j4e1Lw1JZGExT3kiTo
6KfMjWIvgFvucjHHHPSuM8UacdK+PPw7tbKVp5IbVIWMjZZghYZPuQSa9W1rwrofidIIdcs
EvYoCXjV2ICuQATwR2oA8wsPjTdXVrBFY+DYZLme7MSRw3P7ofu/Mznb1xuzx2qpL8X7nV7
3RNR0zRpLbSYndbyIqjyXLiAuYlBHCjI+bPNegw/CzwNFIs9voARlbK7ZpPlJQpkfN/dJFe
eeOdD+GvhW0Sy03Q0vPELAwWmn21w7kEjG5lBz0P1oA9G8CeJ18aeF59UfTbe0k85oTFGwk
BUY6kgEHnofTpiuvjCRF0WNI0Bz8ox19h+Fec+G5Z/Anwz08X+m2sWr3t2kX2O2JUSTSsB8
xOSWCjJPtivS2ASU4IIHByO4oAmwdq4xjFFI2CFO7HHYUUAObGeRngV558QfD3ifxde2Xh+
zlW08PyDzL643DcSG4AAOT04HT1r0NuvrxXP6z4WtdcuI3vdR1GKAJte1guTHFL67gOf1oA
5vRtO03UfFWn2+jqBovhNZIFkBz5l04wy577R17ZNehg5HTBycj3qjpekaboumx6dpVlFZ2
kedkUY4Gepz1JPvV6gAooooAKKKOxoAD9w+/Fcd8QyW8OWmmZ2x6nf29lIe5RnBZfxANdj1
UVw/j9JEvfCV/uDW9trUPmQk/6wsCqH2wTmgDl9YiEn7T3hyBkj8m3015I8n7v3unvyPyrf
8Ai3o8Oq/C3WxLPJEbKE3Me2QqrsoOA3qOelcv46/4knx38E6+ymWK6VrJ1x827JAx/wB9i
vRfGCyT+B9dhgtDeySWcwEKEfOdp9eP/wBVAHlfj3UI9a+BvhexsJPMXWrizgR88nAAbPuC
MEe1evyGy0bw0zzT+RBp9qAX6eWFTg/XivBrPUV1Xw98G7OS1VES6JMYOfM8sFA/HYnn19a
9G+Nmp22nfCnVYrgkvfhbeEICTvJzj/PWgDG+Fjx+HPAt34x8W6ols2v3Iu/tF4wVivSPef
XHtWzqnxc8F2s72mnXVxrl8U3LbabAZWY/wjI9e55xXlw8O6FpWnRXvxU1uV4oIA2meH0ui
8sSgcdCMkj6fWtbSfGuqrBEPhl8Jvs0TcG6lg4YHpk8f+hGgB+vr4w8YWUWp+Oh/wAIb4Rs
1JuYkmLS3AyBswOST24x7VkaLDF47lmgkuZPDvw18PICsG7b9oAJwznuTjk8+g5q/rXh7X7
g2Ov/ABb8TWUWnwyB10a2Yl5TuwI1RRjd243H3Fdzp3hbUfE50+58QWMOleG7F/MsfDsUW0
kr9wzkHBGDkL0zz1oA5WfQ/g/fw/6N4Q14KQPLltLO4zICODk9j2z9avaV4e1GxBPhX4O2k
aqP3V7rl4vnMezFcMR9K9hDfM0QO3KDGONvBPWnvkFXAy5TLUAcFb+BNe1CBtQ8QePdZi1R
gcppk4hgtvVEUg59MnJrR0n4ceE9OvhezaedW1A5D32pv9plb8W4H4AV123Ea7GOGGBzTFl
JAKrwzhvw7/jQA7Ygj242ogAVRwFx0xiuG+Lfh/TdY+Heq3F5bCWewheW1bBbZLjG7A5Ofx
ruC7OSGCgjqfUeopZC7RrgbAVx9COlAHzPq3huw0jw/wCGNe8LJf6RqVxpE88ktkrq0kyxq
ApyPlDHdwRz6V0Xw91Pxtrfj601HW9avbZTGudP+yyeVNDs+/u4VcH8c546V7w7EBiBgbd2
OwPpRCW3KjZJHBJ796APA9U8Ey698WvGMstuIrOFIbhg9oXa5AiODDL/AAsGA4HXvmuaf/h
K41tL2B9djbTdP0+WKIpKkSMGPnZUDBGByK+ocsQ6kcc/N6iq4VTBFwPLkbYFIyGBBzn1HJ
oA+RBqfizV7iS5sr/V5L6+ikCSxPK41Fd/zyRjgJtTsMV2th4b1lPIEupeLLiODTLiezkEc
kWy4BG1MFju4zjd1r2/Q/CPhbQbwXui6NbWE75UtGD8oPJ2jPy5PXFbzM6xgKNvBA9qAPIP
A2neK7P4WeJbeKK5j1h97WNxM7q9xIY/vbZCShzwR0J6Vwy+DfEEusaNL/Y+tPox1K0klgu
2JmScJ++kAJ+Vd2ecivpj5XR/4gp6HnpTZTvYSIdoUFiBxn5aAPHvix4evtV8UC9sNBu9R/
4ks9pby2vKxzFwRu5GBtzXAXXgLxTBI9ha6RriaFKLaa4WJsszGEhyFZgMq2OOlfUeSr7Qc
Ac8dKJFHl8gsDxnvzQB5H4m8Pa6/wAOPB9hZ6ZqF/c6dfQ3M0MzIZgiZyW525xxwepFYD/D
3U9V+IVvr+peHbtdKvtTluJdP8wKLePy8K8ihsAsw7ZOK95Yt8jAA+WcP7j2oXeU4zkHAPq
f/wBVAHyRrvh3xZ4bhv8AUNR0E6bZ6hIkXl7lW2lYSkqj/PkoQepxmrnhzwbquv6JKmmaC9
9GIpLZLgyokdpe+YrGVCDhkCjG4HPAr6muLW3voHguIY54pGAKTKGU49jT4rS3gtPItLeO3
iHSONAij8BxQB4l4L8DeJ9E+I1jrVzokkEf267+1XfnofMhdf3ZIznG6vdXUkhiR0zxSEfK
SATjnAPFKiESfe4AwV9DQAp7MR0puc73bGDxSOTkrnihx/o+0AjvmgBjzRWdu1zdOkccKF3
fsABkn8MZryGcgfAjxnfvD5NrqU15d2wkGGeOVhsYjtnP8jXZ+P71rD4d63PHGJWltTb+2Z
DsBPsC2T+FeWfGDVtR0zR9D+HlkUCSW0L3M8xOSFYKqH/Z3AEn0AFAHoXwbgij+FWnNEpVZ
JJnGWJzlzyM/Su/YhlYZ3cYzXO+DND/AOEb8HadoH2hJ2tIArSpnazH5jjPbniug+8wCuPu
jpQB5Z8afC2pa14csNd0ffLfaJIZxbrg+anBYgd2AGfpmsDRPED+IdRuPE/hXxbp2i6vfRR
JqGnarD+6mdVwrK3BGR2GcV7c7M2WRQwboD0Fefax8IfAusSSGTSjbyTMXaW3kMYRz1IXle
fpQBYs/HUujyR2HjqC20+SVgsGp2m6SxuAeAN5+4wPBB/CqHiDXNN1bx5pdtazpPZeEml1D
Vrkf6u3PlMI1z0ZsknaOnFediwuPAPxIg8DzXkmr+FNVty01teHgRsHLMAM4KheoxmmXdpc
T+GfAvw40dvsKeIQby8njOXlUsSN5PJ+UZyetAG54IvL/wCJnxjTx0tj9m0nR4jbw72BYsV
O3OO5BJPpwK9ymuLe0sXu7iVIoYo2eSSQ4CqvJJ/KuKXwKuk3dhd+FtUm0u4s0jtfLI3wTR
jmRnjGN0jc/PnNcv8AFHVtf0z4cXVhq9xprSapvt0hthJvuMyDaqj/AK5k7vegCrq+reIfi
frZ07wbq0mleFrNSt1qQO3zm7qO+AMdCD60eHL74W+D3e60SW98Q66P3YlEMksty+cbVYja
BkcnPHcmozo0ulfDzwJ4Fkd7afW75W1K1tztkkiKs8n0XhQfavaLS1tbG0gtbGFLe1t1CpH
GNqqvYAUAcdoXhS8utY/4S7xpIt1rBO6zs4yTFpic4VB0Z+eWPfpXfAqRk4ww3fjUIGRIvQ
Hn8KUnClwu7+GgCwuWRSQOlFMaUoFULnAooAkPX8BSUrdfwFJQAUUd8Vj6x4o8P6AI/wC2d
Wgs2lzsRzljjqcDnHvQBsUVzTeP/BSRQSv4nsFjuEMkTNJgOoOMj8eKvaT4m8Pa9JcR6LrF
rfvb480QPuKZ6ZoA16Kz7fW9Iu9budEttQhm1G1QST26NlowemfStDvigArhtaRtb+KejaD
I4+x6ZbnV5Iz/AMtZd3lxg/7K8t9cV3NcN4jc2XxV8JXsEn7y6hubOaP1j2h934EfrQBxvh
7Hj/4zaxrmoq623haUWtjaMQVMmSDIfc8fp6V6vrFtJcaDqdtBO1u0ls+JVUEqdp6A8GvKP
Asw0f49eN9AMeILwi9jx0BHOPyf9K9gmhjurSa1uU3wzKY5F9VIwRx7UAfM3h6ErbfB2bzA
YhdXMbkkcSCQ5Xjt9K734uXD6v4q8HeCrYQ3UN9fpdXMQb94ERsj6Lgk/hXnsF7p1p4a8Lr
bl44dA8Vy28p29I2YlT9MY69TXe69Jps37TfhzzbZoJIrN5ftCjIuGIbyzkfwgHBJ9aAMHT
bayf8AaO1O08c6Qkk9423SfMjzCqqcIQPdAQO2a9EebxPq3xA1Xw3b66NFsbG1hlgW1t0d5
I34LFm4Ugg9KwfHckbfHf4fwqV3oJJCCOVycBv/AB08Gug8PyLffFvxTqVuMW1vBa6c7A4D
TrlmUHvgMPxoA0dB8AeH9GuDfiB9T1R23vqF+fOnJPox4X6ACuskRF+bBOzjim7jHII/ctn
1oLtukVu+DQA5YlyHP8QwaeYhjAPH3T9KZEcsI26EbhSTTpDG80jqkKjl2OAPXJoAeiEKUB
yM/L7Cm+QojjBznviuf0rxz4Q1q5lg0rxHY3k0CsXWKUZAHU+4+lQH4keBBAHbxhpWfUTjF
AHTRoquePmbgn19KfJGSnGD9aotqFotj/abXcSWWzzfPZwEKEZBye2Kxv8AhYngWSKby/F2
lFUxk/aV45oA6KONETLZJyd2R/D3qRV2z8EE7MLiuYl8d+CpJFC+LNLKlwuFuVySeMficVa
1DxZ4X0LVUsdX8QWNjdTLuSGaYAjHH4dO9AHQFAsLLnrTPJAhVeyH5aw7rxl4bsZVhvfEWn
W8jIJtks6g7D0b6VYg8RaHd2Euq2er2lxaIP3k8cwaOM/7R7fjQBqCNAeBg96WT5+PYrVCP
V9PudLkv7e+gms0DOblHDRlAPmO4cYFU4fFPh2406TVrXXbCawhYh51nXYpPYn19qANsoMl
h3JB/Ghgoi2YyR8vHfmsjSPEmh68jpoes2epJGMu9tKH2+mcVpqSUClvmPcdqAHhUEvzHCD
Iwe+TTgpVCFOWxx9Ki2AEBzk5wD60olLFmUcLnHuRQA4RhURR0brmnlUDKqHoQaiSRmyynl
lBAPbPUU7gSZX1xQAqALg46Eke9O2bQOeSc4pEP3dx6ZNN+bDAn5sZHsKAHhP3ZH50EqjHG
R70iM2OehG408kbcnkUARkfOpwPmyaFKhFJ5K9R6U5htK45yR+ApQQoZCuCSQTQBg+J/Di+
I/C15oRu5LQXIGJY1BKncGGQe2Rz7V5X4q8Oz/EHwpqhvbf7P4v8NO9qq2RYR3EfDABSckO
vI9xjtXtm9tqKepYjNclrmh6/Brq+JPC89r9sMaw3VldfLFdopyp3DlXAyAemOtAHnfgr40
aVp2nQ6D4wt7ixurRFg+1GJiCAMDzB95SOnTFe06dqWn6nZpe6ZewXkG0YeCQODn3HT6V5p
ra32qQCTxx8LBqEeTtudLuFuJU+v3XAx7ke1cTp/gbw5d39zP4L+JsmgQ3IzJY3BaGaPHVS
Cy5HuRQB9AXeqaNpzn7dqlnbHJAEs6pye3JqvPrWg2ds91caxZQRKhcyGdB8uPrzXgmoeA/
hFZJI2p+OrvULlBmZIn855G9tqsaoxeHfg5DcxyE+KZ4lwfs5tJcSD0PycigBNU1CTxR4h8
Y/ECAPHpdtaPptjOwx5srgRoEHYjJP/Aq1vF0OoW/xl8MWGjR7tQsdB22a54aRYX24/GneJ
raLxT4Rn0nwTol1o/hvRY21KSSS1eE3U6gbERD8zdyxPtXT614K034lrpHi3RfFA07VFtUX
dC2SWA4BGdykEkUAWPhvc6rc67dW8V5r91pX2NXun1uHY8d4TysXAO3GSVwQMjmrs1l4Uv8
Ax1H491PxVb3VtYN9htrd3CxWs/TH+/1/WqPhPRviF4c1xrvxb4rgu9Bs4ZFy85OZDghmLA
YIx3NeZyfDv4gzQy6mtlO6zXiaobSORDuuTJjcuDjAjOfxoA+gLHwzBa+Lr/xLe3Zvr10+z
wK4AWzhGfkQd8ncS3U10a7BCNw49On5e1fLWseHvE9nq+tatrlpdaHBKXls2jlZ0+0hhJGC
AxJ34I6dyK0rTwf8QYdQi1i8t9cupLuA3lulneCOK3lkBMkTqxyvUAY60AfSpxuxkZAOeai
RiUKkY7j3r5pm8G/ERLO4s7aw1yPTpfsk13HHd/6RK3lEOVZmPIfBPQV9CaPBNZ6Lp9rOZZ
JoYEDmdg0inaPvMOCaANmTy9wypPHainZXau7riigBW6/gKSlbr+ApKAEY4xXlviTRvFlj8
Qrzxd4RtdO1jfbJaXdjcH94gUZAU9gRg45zmvU/fvXF6x4B/tPXrvV7PxTq+jveqizxWTqq
OFAHccEgdaAPHdd1O01u38B3XhjTlsLwatPG1jdjKx3BcMwPqm48DpzXp2hzT+HrXXfFHjW
x0/TdYt0kUtaNsS4tY8FTtzz8xxnryKZqfwf025j0lNJ1u90hNKzJAIkV8zEgtMSed5x1qh
q/wcvNbnmudS8fandXE0PkOZIkx5ed20YHAyB+VAHn/hvUtU8K+PNH8aa7p1/Y2+vzSw301
wqiOUyndCUAOeF25J96+mgQRwQfpXDeMvAEnjDwhp/h+61yWAWzK7zrAC0xVcDj+H14rptB
0+80jw/a6fqGpHU57aPYbkoEZwOmQO+KANOuH1vyx8YfCpmyv+hXfkknCtJ8nH125rtg4I3
fw4z71znjPRZdZ0HzdPIXV9PYXenueMTL0GfRhlT9aAPLtOutL8O/tK+JZ9XuktFv7ZXtpL
ptocsAMKTx24/KvbYZYpYUlR1ljdcq6nKt+IrxvVbrwL8TjFpHiyG48MeJIYw0aXiCKRGOR
hGb5ZEyOh+tZyeG/ij8MLJx4Xu49f0oNuNuYslSewQnIH+4ce1AGX8W/DOr2/jy4uzPa2Xh
rxDJbWk1xMwCJMvR9vHzDHDV2Hw90cab8VtegutbPii6XTrcLqOQfJXkeWwBwp4B4rAuPi3
qmoWM2keJvhdc3ckw2i2aJ2TjuylTj8DW18L/ABXJLrMeg2fw4fw3ZSFnkmjRlQsoyM5HOe
e9AGXrfxI0N/GP9r2Hg/7Xqunx3dt9rvZfL2GJdzBQMgghjz15rofD3xI8JQR6gLmBNGJeK
7lKbpfPlmiDsxAGQV7+wriZ/AV/feN9Q0WLxHoz3sjXt6LTdI7RxzDZliOBgAGrEvwT8YXs
bBvEumrE8cEckWyQB/LTYMkEHHegD04/EvwPBNZWp16Nze+X5SqjMpD/AHGLY+UN2zXYuuH
fJ+Ynge1eDQ/BjxXb6cLWTW9JZFNowfynB/cOSuTnqQcH6Cvd4WZ3JlxvwBleAcdce2aAHh
CZWIGeOF/pXlvxjuV+x+HNHuMrpeqapHFencQNgwdhx2OST9K9UYkEggZx2rm/F/hKw8beF
5dE1CR4QcPHLEQHicZwwz14J/OgDzH4xaPp2h3vg3WdFsobS9h1FIIo7eMRiVT2GOqj8ua5
jwbF4ikg8Sw6V4Q0zV9NudXeK5M+GniVjtYKg64Vs5BAr1HQfho1hqEOra/4luvEV1ZRNHY
m5QeXaDGNwXu3T8qveAvAVz4Gmvx/wkTalDfyec0LQLHtkzywPv6dKAKXxG8Gz6p8PrLw3o
V3FA9lJEbW2uJMC6CDiIk/ePFcVpUOieJfiBo2h+PvAf8AYHiBE823NvgQXar1V1xyOD+Ve
m+PPB1z4wsNNig1uTSbixuRdxXESbyGCkDHoec1Q8OfD6607xW/ibxD4jn1/W4YPs9tNJEq
JAp64XuaAPJ9E8OaNeal8V1udPTy7CQz2zRIAbcozMNnHHKius+HHhfQvE/wiur7WbK2vr7
UzcTXdzLh5RLkgHd14GDx0rpfBXw7vfDWv63ql74jGsJrAYXMBtRGHbJIJ9MAkVjRfB/ULG
e703QPHV/pvh2+YvNp6xgtsJ+ZUftngevFAHjenvfyyfD8poceq3EL3CW9vMqhb1ElOFyRw
ByATnOK6/wbBa3PgP4k+JWEFjLdRSQSaVCDtsuuAexJP8q9B1P4WLNrPhzVND106TaeHYlS
1tVtxJjnJLHOCT7+tZ+t/BmbVNd1e90jxVLo9nrLhrqySPcrvnceQcYzzQB55o1/qfh3wj4
i+Fzxg6ve3UKWig5R0mA8xhjoMdhVDw54f1rXPBFgNEs7PU7vQNYmaXTJduLjgfMQcBgDxz
617onw5QeL7Hxddaq1xq9np/2QyC3VVeXBCz7c8YBxiuQsfgnrmh6v/a+leP2tbxZGkaQWe
AzP1GM4IPpQBsfDbV9HvPGWrQzeGH8MeK2tYlubJcCJ40PysgAwOv416wigITGpx0561xnh
HwQdA1W613WNXm1vXr5BDNeyIEVY1HEaKOgFdjvK8tgsQc0AP2BUby+WPTNNiAIc45GCR9O
lKvzlA33UJpDxICOhyD75oAZgxhdw2/PkH1zUzp8gHUMeajlPk8glmJ+UelKWJBBOAwxkdj
QAbASGJwduKfsJjJz3yKiYbcKzHIbmpUZmLKRgUAKBtjGT0GCaQjkd1I60hbdEfypQ3yBW4
PtQAMMggHjAFJJyjAHkEAH1pI8+WR1PvTAQyKucZ4BPf60ASbRujYEfKSCaa5DZxyA3GO/t
QgPK9dvUd8+tLEU2A4wFJ4NABtYjLPj6dqxNd0zwvJaPqviXTtNaO3UtLPdQoQi+5INbrDd
H8hxkYrznxIo1f4leFfDt7Ju0/Zc6g0WeLiRCFRW9hknn0oAntfHXw1srURWeq2UVqg6wWz
rGAP8AaVK66w1C01bTItQ069jvbOQboriB96sPYivGtS+N7Qapqdh4f8FS6la2Lskk6HAwv
DMyKp2jgjn0p3hrXdEtNX0LxP4eS40nw/4guJ7S/sZX/wBHt7oKCjgdEyQRxjJ7UAe37Dtk
Z2zxwucgfT61yepfDjwdrVzJqV5okYvZQN00DtCzH+8dhHze5zXTvv8AKMo3AHGB6A1MrMs
RwOhwf6UAcPD8NtPa+gfUtf1rWbK1ZWisb+5EsG4cAlcfNj3NdukCxJ5cYGwEkKAAAMdB7U
9AuGJ43H5RTyQZVXGQBzQBVaMR2qKAMgADPOOD/jT9m/Cs5BY5HOeABn86ULiHYfWk2FdpB
3FcgevNAChArYyAV4Kg/cyex/AU9lB2tvG0jp7565pBhixKjJxk+tNILwBVGCP8aAJZEYkY
IHFFOPIU+1FADm6/gKSlbr+ApKACisjX/EWneG7W2utT80RXE626NHHvw7cLn0BqDxH4osP
D+jajqB23kthEZpLSGVRLtHU4J6DNAG/ScVVs723ureB0lRXmjWURFxvAYZGRU8c0MoYxTR
yBeG2ODt+uOlADwMHIyDR/+qq11qFlZ29zPc3UaJaxNNN84yiAZJI69K57w14207xHod3rS
W1zpunwcia9URo6bdwkU56fWgDp2X94jAf7J+lBTcQVOQTggnoK52w8YaNqHiu48P28rm5h
t471ZTjypY3xgq3eugkbbLtjZSV+YrnnH0oAyta8OaLr1gbPWtMt9TgOcCdNxX6HqPwrkv8
AhXV3ocwuvB3i7UtNkVdv2W/Y3du4PRSrHI+oOa3/ABB438MeF7qCDXdYhsp7g5jRgSdvcn
HT6mt0SBolKMrbl3q2fvKfagDhUvPi0sn2VNG8PFoyQ139sk2t77MZ/DNMuvDvxD1uB7TW/
HFpZWDDDppNoY5JB3Xe5JGemRXeKQzqocPvOQUOcH+lc1J8RfBcGotpkviK0+2JKLcx5OUc
nAU8daALPhjwb4f8H2c8Gi2RjaXDTzSuZJJT/tMeSPbpXQIAIlGMjPzf0rI8SeItN8LaS2p
6qshgMqQbbeIyEuxwBgdveqXhvxbpHiu21B9LeYpZzC3nMsZjZWxzgHrxQB0eNpUSdBnAHI
anqpVyW5JOTTMbmYE4ZTg47fSnk5lbnG0baAFK4Ur3NJgYcqOTigZJU85x1pUGIxu6dKAEd
Y8mPAPDfypGALI44J49qRw4kDHG0Bjjv0pVRgoU/MoYcelAETNlgQBuTG7jrz1qxNgg7T83
Y9xUSx4kLEfe4P07U+YkAspAKqSM96AEk5Qgcbhn6io9gLRuIwrE7f8AcwKeQCjMOMKD174
pc7n3gkcgkD6GgBFCBBvUHAH40wLiQrtyoGSe2c1Mse5UD9AOvenYCrtPc0ARbjuOfmI657
mmOQBIHQsqkjnr19anCDLbD8x9ajbKZQjIZTyfWgBy7s4B5T5hx94VGUyVBOCcnHoKMkp5o
JGEI+mBUijc6ueSOfwxQAi/6tlHy+YfyqSMDg/WoZG2IoHRMYPcnNDsYZhydhHH1NAEo4Jk
xkr/AAnvTMqsRDndzn6U5gAckkYGPrTMKzsg5yTQBJjI+bkHnFcf4n8X6tp3iC28M+GtIh1
TWrmB7vy7mbyYoolOOWAOST0FdgEVgDuIZR0rgvFPhjxJL43sPGfhG6sVv4bVrKeLUN3lPG
TuzlfSgDPsfinaQ/2jL4otl0e3so7bzE2SPLFNLnMbDHPQ4NaNx8U/CI8Ly6zDfyMBJJbRR
G3fzZJVUEqI8ZwPWuK1z4bePdSl1Zri70i+e/mspZLl2aFm8nJb5QCMEtiob/4dePbTxjd+
KtKOmSzyXsrQwM5YeVKmxnOR94dfoKAOr0b4vaDJoGkzeIpTZanqEKyyQW0LyRxAyFFJbHH
IxSaf8VbGLXPEeleI/s9lNY3ptbNYg7+eAm7J4O3tk9BXnNz8JfiS+l22mG5024t7aBYY1S
5dBFscvyoGGJJPXOM1fsvhx8QtM8Sah4nttO019QvGmjeA3eVaKRCpGSOCCAfxoA9AsPip4
cTwzpeq+I9TtNJub6JpVhjcygoGK7gwHYjmtfVPiH4J0m5gh1DxFaQzTxLMoDEgoVyGOBwP
TvXlsHw68cR6Hpmnvo9iWs9GutNG+6XCySNuDgEe+K85AutK1WW31DSY5bPT7m2S+0p7xRP
c3Ee1AU43Mp64HFAH0/4q8X2fhrRIr1FN9e3hEenWsQO67kYfKFHoAck+lcDr2pjwFLP408
Y6tFeeJb62+yWWn26bIbdMgsPXAJ+Zj6cV2nivR9V1OHSdd0ERRa3pTfaoILk7Y5lZdskb/
wB0kcA9iK4nXvDsfxQSa5sLqXRfFFhELO906+UsqjIcDGM4yARIvUCgC78IvC8kHw4vrjV1
aG48SSSz3AIKMsbghOOvQ5/GuG8F21nomqa/8HPG9s62mpylrOeQ/eYg4ZT2Y4BB9RV+58X
fGH4diKbxXYQa7oowgnTkj/gajPTuwH1qtpt7c/EXxZF4/wDFXk6H4V8O4e0c8eY3UKXI55
5OPbHU0AeqeDdU1S3vb7wTrtyt5f6RDFIl2q7TdW7ZCswPRxgA+9dyFYKijrjmvOfCUU/iT
xTqHxCkWSC0uIPsGnwSRFHkgVsmRwefnbJAPSvRgCi5L5wg+tAAQBs2jhcrTYsjI98mlVhv
XI+WkjBBZj0K4oARiWkPOFLDBpx52cYzzTHQpbBepFS7c7CDzg/yoAjJAjmAGMHj3pc7doX
jaMn8e1Ki5LAjnA6+tMfiQKoyQeaAJj8oUH0oofqNvI96KAHN1/AUlK3X8BSUAcX8SNP1PU
tB02HSrCW8ni1O3uCsQGUVGyWOT+leb3nhjxCU8WG28NXX2S6t7nMdyiTSrM7jb5EmdzqwG
Sp4HAr3w/5NAznJPPr60AfOvhnwXqdvrDza1pPiKTUoPMdZYpVSExGPHLZ3bsfLtHf0rtPh
TpOp6eurRPaSpY+VEltd3VoLaaRsHcrLkhtpP3u9ercjof8A61B56kk+v/1qAPmufwvrV3o
7QrouqWuvWIv31O/8tm+2oysI0UniTcSuF7V3cWhMf2bp9L0/RpEuZdOJa1KMrmbqflPOa9
aJbI+Y4phTcSSfxIyf/rUAfMOpaBDfRX8tv4e1SAW2g2q2Za2ljK3CyDftx1JBPXg9q1PB2
gatcfEqLVfEEmvwaql/50ax2jGGaEp1aQ/dT/ZPoK+i1LZOWPt7GmsCExksc85PBoA8I+Jl
o58X399oltq9vrsdtDBsjs/tFrqaMc7DkbQR74rlINP8Wf8ACX6rq3iGDXhrMIbytOsYG8m
eIwkFBKDiOP2GTmvqHcVxgnluD0/lTWLMXTJUDnk8CgD5/wDgbBqEHi3UFurC5s7a5sYmjj
8iaOLep+b75OWH97vUdt4Y1bVPHHjy8s7u/sZIbw3EFs1t+5v1CnA5HJzggg19ABkDMWUhF
z8rckYHanruM0TsxPy55NAHyXfaffy6Xp11o1hrEUf2eBNdNyspL3XnZzhvvEdcqOldH4Hi
/s/4pz6pf6dqVxpk2ozx2syxy/upjyJWQAblIJAJ6V9IM5MhjwGA5z0xQH8whtx7gj29/Wg
CQAIdu3nOaUquSwXBbg1XUfudu7mM/L71OwLIP1oACAXTbyR19qfkOuVOQKYd2Tg5Pr6e1R
5GDg4HWgB5G5R8ucUfIEPIBPUelIuUPqtKwHm+2M0APGCcnpwPwqMhXXyjyCDUm1hEuMZNM
/56E4+9lcUAB8slw4x3NL8gBfbzt/SmBPmOeTzmkfeVQrwR2Pp3zQBY4xkdKaTiVG7AmmRk
hmTt2p5B4Pcd/WgBEDLuDvuOc5x2pWYAheCT2NN5LBmOCTTJPmcMBz2BoAcnNuQxGGJ6ema
U7VKxqcNjIPtUUeTMFAwpGPxpzg71PfpQA51EmMfUUNy8eBux69cHvTJCdgxwVz09Kf6Z7D
9KAHLhjh+QOAaAU80cYJPH0psxKxhschDnHrUMbOnllxkkDGKAJwdgUH73f6UI20EYOOwpi
hjMSzDoMevXNKDJ5LPG3zBcDPrQBIXQHbjBbmmsSqeYOg5zTSpZlQdOcn60KHZW3j7xAx7C
gB5OUPGA3JFMX7m3sTtoBJRFP8WQfp2p2cRuqYJBOKAGyuVRWU7lzg+30qJrSzkuvtL2sJn
GCJDEpcehyRnP408x8ouflXn6mpChYKTgnvQA9gSpAOD61zHiDwbpHiK5gvbr7Ta6lbgpFf
WUxiljz7jhhx0bNdQehqFOOHz65HrQB55/ZHxF8OzPJZa2njSwcbHstTCQSJ/tCQDaw9iKX
T/C/iPX9Wt7/wAc21haWVg2+x0WxbfCsvaSU4AcjsMYFd86AQEAncaWMlnUtnGcigBxwY3X
0AwfSnseynkkNQAAznH3qAuw7jyo5/PrQApbdIu0fd4+tKvVh3PJoGBJ9aAuHLEAgigB2Rj
OeKDwwBqPy8x7ehyDxTiuWGOlADj0z69KavzHPpTSTvOOVPU+lOQ4CkDrzQA48gEc8UUkZC
RgdeSf1ooAcxwcYFJu/wBkUUUAG7/ZFG7/AGRRRQAbv9kUbv8AZFFFABu/2RShuvyiiigBA
3J+UUjMMfdH60UUAGRhPkFIxAVjsFFFAEMm0jBQYUkDr6GnbgYSSg+VgB1oooAkYKochB19
6bGqBAwjAJ+tFFAAyoASIx1HrTtw8zG0eveiigAhbcm7aMtyaYdpZMovIPrRRQA5SPJX5B2
9aeSPMHyjoaKKAFBBbbtGKZ8oJ+QfrRRQA4kYY7RkGkYjAOwZPJoooAUkDnaKC3H3RRRQA3
IJX5B196HYeWshUbgcd/WiigBRt2h9gyTS5Bz8o4oooAY5XafkH3gO/pTm28goOgoooAR2H
mKhQEEe9Owv9wcA0UUACthQQo6UkRzEnyjkc0UUAI7BQ5CjIFKr5mCbRjGaKKAGs+yQAKv3
f60rEBc7ByM0UUAKCCfuil3c/dFFFAASCMFRRkYxtGKKKAD5SvKCg7VkQBBRRQA2Vgq8KP1
p2QRyooooAMjJ+UcNRu/2RRRQAbv9kUbv9kUUUABIX5goyeKFI8tTtHQ0UUAMHKg4x9KKKK
AP/9k=
</binary>
</FictionBook>
Zerion Mini Shell 1.0