%PDF- %PDF-
Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/ |
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/93.fb2 |
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?> <FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink"> <description> <title-info> <genre>antique</genre> <author><first-name></first-name><last-name>Lukec</last-name></author> <book-title>Untitled</book-title> <lang>cs</lang> </title-info> <document-info> <author><first-name></first-name><last-name>Lukec</last-name></author> <program-used>calibre 2.55.0</program-used> <date>16.8.2019</date> <id>99456498-c154-41ee-96bd-7163e62b183a</id> <version>1.0</version> </document-info> <publish-info> <year>2010</year> </publish-info> </description> <body> <section> <p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>ALEXANDRA IVYOVÁ</p> <p>CHUŤ TEMNOTY</p> <p>ALEXANDRA</p> <p>IVYOVÁ</p> <p>CHUŤ</p> <p>TEMNOTY</p> <p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p><empty-line /><p>PŘELOŽILA</p> <p>RŮŽENA ROSŮLKOVÁ</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Copyright © 2008 by Alexandra Ivy</p> <p>Published by arrangement with Kensington</p> <p>Publishing corp. NY, NY USA</p> <p>Translation © Růžena Rosůlková, 2010</p> <p>Cover © Franco Accornero via Agentur Schluck GmbH, 2010</p> <p>Copyright © Levné knihy, a s., 2010</p> <p>ISBN 978-80-7309-815-5</p> <p><strong>K</strong><strong>APITOLA</strong></p> <p><strong>1</strong></p> <p><image xlink:href="#_2.jpg" /></p> <p>Co se týče nočních klubů, tak Zmijí doupě byl ten nejdražší, nejelegantnější a nejpřepychovější klub v celém Chicagu. Kupodivu byl také nejvíce záhadný. Nenacházel se v žádném telefonním seznamu. Žádné křiklavé reklamy na billboardech nebo blikající neonová světla, která by upozorňovala na jeho přítomnost. Ve skutečnosti byla celá budova tak nenápadná, že ji kolemjdoucí míjeli zcela bez povšimnutí.</p> <p>Jedině <emphasis>někdo</emphasis>, kdo byl opravdu někým, věděl, jak najít toto místo. A tito <emphasis>někteří</emphasis> nebyli lidé.</p> <p>Mezi mramorovými sloupy a třpytivými fontánami se pohybovali nejrůznější démoni, kteří se oddávali rozmanitým nekalým aktivitám – gamblerství, pití, exotickým tancům, tajným a někdy také docela veřejným orgiím.</p> <p>A také za to utráceli nemalé jmění. Nicméně jim na penězích příliš nezáleželo.</p> <p>Senzační zábava – nepochybně; ale této chladné prosincové noci se upír známý jako Styx neúčastnil hrátek odehrávajících se pod soukromým balkónkem. Nepřidal se ani dokonce, když různí démoni ustali a kynuli jeho směrem.</p> <p>Místo toho s jistou dávkou rezignace sledoval svého společníka.</p> <p>Na první pohled se od sebe odlišovali, dokonce se zdálo, že nemohou být dva muži rozdílnější. Vlastně to nebylo zcela přesné.</p> <p>Koneckonců oba byli vysocí a oba byli jako všichni upíři obdařeni svalnatými těly. A oba měli temné oči a pochopitelně dlouhé špičáky. Ale tím veškerá jejich podobnost končila.</p> <p>Mladší upír, Viper, pocházel ze severních slovanských zemí a svou proměnou získal nadpřirozeně světlé, stříbrné vlasy a ještě bledší pleť než jeho předkové. Naopak Styx pocházel z horkých zemí Jižní Ameriky, a dokonce i po své proměně si zachoval bronzovou kůži a hrdé, ostře řezané rysy Aztéků.</p> <p>Tuto noc odložil svůj tradiční plášť a oblékl si černé kožené kalhoty, vysoké boty a černou hedvábnou košili. Předpokládal, že tento oděv jej učiní méně nápadným při cestách ulicemi Chicaga. Naneštěstí pro šest a půl stopy vysokého upíra se spletenými havraními vlasy, sahajícími až ke kolenům, neexistovala možnost, že by prošel nepozorován.</p> <p>Obzvláště smrtelnými ženami, které se nedokáží nijak bránit proti podlehnutí upířímu kouzlu.</p> <p>Během krátké cesty temnými ulicemi k sobě přitáhl bezmála půl tuctu okouzlených žen. Nakonec musel použít střechy, aby unikl jejich neodbytné pozornosti.</p> <p>U všech svatých, přál si, aby mohl zůstat schovaný ve své jeskyni, povzdechl si v duchu.</p> <p>Po staletí žil životem mnicha, který ochraňoval Anassa, vůdce všech upírů. Byl velitelem a strážcem, zřídka opouštějícím bok prastarého upíra.</p> <p>Když byl Anasso nyní mrtvý, byl náhle postaven do role vůdce on sám, a nyní zjišťoval, že už se nemůže déle skrývat a stát stranou. Ne, když ho soužila jedna nesnáz za druhou.</p> <p>Bylo toho dost, aby to naštvalo i toho nejtrpělivějšího upíra.</p> <p>„Jsem vždy potěšen, když tě mohu přijmout za svého hosta, Styxi, ale musím tě upozornit, že můj klan je dost nervózní z toho, že tě máme mezi sebou,“ protáhl Viper. „Pokud se na mě nepřestaneš mračit, začnou se obávat, že se brzy ocitnou bez vůdce klanu.“</p> <p>Styx si uvědomil, že nechal svou pozornost zabloudit, rychle se narovnal v luxusním koženém křesle. Ruka mu instinktivně vystřelila ke kostěnému medailonu, který nosil na krku.</p> <p>Byl to symbol jeho lidu.</p> <p>Víc než to, věřilo se, že se jím přenáší skryté síly z jedné generace na druhou.</p> <p>Samozřejmě jakožto upír neměl ani Styx žádné hmatatelné vzpomínky na to, co předcházelo, než se stal démonem. Nicméně ho to nedonutilo vzdát se několika málo posvátných tradic.</p> <p>„Já se nemračím.“</p> <p>Viper se sarkasticky usmál. „Zapomínáš, Styxi, že já mám ženu, což znamená, že jsem podrobně seznámen s každým druhem mračení. A ty, příteli, ty se zcela jistě mračíš.“ Úsměv slábl, když jej druhý upír sledoval s přemýšlivým a chmurným výrazem. „Proč mi neřekneš, co tě trápí?“</p> <p>Styx se odmlčel, potom si slabě povzdechl. Musel to udělat. I když by byl raději bičován, stahován z kůže a rozčtvrcován, než by připustil, že potřebuje pomoc.</p> <p>Jako vůdce klanu v tomto teritoriu, se Viper vyznal v Chicagu lépe než jakýkoliv jiný démon, kterého znal. Bylo by pošetilé nepřijmout jeho pomoc.</p> <p>„Jde o vlkodlaky,“ řekl stroze.</p> <p>„Vlkodlaky?“ Viper tiše zasyčel. Mezi upíry a vlkodlaky bylo stejně málo lásky jako mezi fanoušky Sparty a Slavie. „Jaké problémy chystají?“</p> <p>„Přesahuje to obyčejné problémy. Opustili svá vymezená loviště. Nakonec se mi podařilo vyslídit, že alespoň jejich část je zde v Chicagu.“ Styx pevně sevřel pěsti v klíně. „Už zabili několik lidí a nechali je jentak ležet. Pochopitelně je pak našly úřady.“</p> <p>S Viperem to až tolik neudělalo. Bylo by pochopitelně potřeba více než pár nějakých vlkodlaků, aby to otřáslo mocným a silným upírem.</p> <p>„V Chicagu se vyprávějí pověsti o smečkách divokých psů prohánějících se po parcích. Napadlo mne, že by to mohli být vlkodlaci.“</p> <p>„Mají nového vůdce. Mladého vlkodlaka jménem Salvátor Giuliani; pochází z Říma. Čistokrevný, s ambicemi příliš vysokými pro jeho vlastní dobro.“</p> <p>„Pokusil ses mu to vysvětlit?“</p> <p>Styx sklopil pohled. Ať už o to stál, či ne, jednou už byl vůdcem upírů. Což znamenalo, že všichni démoni na světě podléhali jeho příkazům. Včetně vlkodlaků.</p> <p>Nejnovější velitel vlkodlaků však doposud neprokázal svou oddanost Styxovi ničím jiným než pohrdáním.</p> <p>Chyba, které se brzy naučí litovat.</p> <p>„Odmítl se se mnou setkat.“ Styxův hlas byl chladný stejně jako jeho pocity. „Prohlašuje, že vlkodlaci se nebudou dále podřizovat jiným démonům a nebudou se řídit žádnými smlouvami uzavřenými v minulosti.“</p> <p>Viper pozvedl obočí, bezpochyby uvažoval o tom, proč Styx zatím to zvíře nenechal popravit.</p> <p>„Je buď velice odvážný, nebo velice hloupý.“</p> <p>„Velice hloupý. Svolal jsem zasedání Komise, ale to může trvat několik dní, než se všichni budou moci sejít na jednom místě.“ Styx mluvil o radě, která řeší spory mezi jednotlivými démonickými rasami. Skládá se ze starověkých Věštců, kteří jen vzácně odpouštěli nedodržování zákonů. Naneštěstí byli jen jedinou legální cestou, jak potrestat krále nebo vůdce jiné rasy bez hrozby vleklých krvavých bojů. „Do té doby bezohledné jednání vlkodlaků ohrožuje nás všechny.“</p> <p>„Můj klan je připraven nabídnout pomoc.“ Nemilosrdný úsměv přelétl přes Viperovy rty. „Jestli chceš Salvátora mrtvého, jsem si jistý, že se to dá zařídit.“</p> <p>Styxe napadlo jen málo věcí, které by ho potěšily více, než nařídit smrt Salvátora Giulaniho. Tedy až na zanoření vlastních špičáků do hrdla toho prašivého psa.</p> <p>Existovaly chvíle, kdy být zodpovědným vůdcem znamenalo pěknou otravu.</p> <p>„Lákavá nabídka, ale bohužel jsou vlkodlaci tomu muži neobyčejně oddaní. Pokud by náhle zemřel, nepochybuji, že by podezření ihned padlo na upíry. Doufám, že se pro tuto chvíli vyhneme válčení.“</p> <p>Viper pokývl hlavou. Bez ohledu na to, co by si přál sám uznával Styxovy pravomoci. „Máš plán?“</p> <p>„Plán? Stěží. Ale doufám, že bych mohl najít na Salvátora páku.“ Vytáhl z kapsy malou fotografii a podal ji svému společníkovi.</p> <p>Viper chvíli pozoroval malou, křehkou ženu na obrázku. S krátkými, rozježenými blonďatými vlasy a zelenýma očima, příliš velkýma pro její srdčitou tvář, vypadala jako překrásná uličnice.</p> <p>„Není můj typ, ale je pěkná,“ vzhlédl. „Jeho milenka?“</p> <p>„Ne, ale Salvátor už investoval značnou částku peněz a energie, aby ji vysledoval. Věřím tomu, že nakonec ji objevil zde, v Chicagu.“</p> <p>„A co s ní chce?“</p> <p>Styx pokrčil rameny. Upírům, kterým nakázal sledovat nepředvídatelného vlkodlaka, se podařilo dostat do rukou fotografii se stejným úsilím jako vystopovat Salvátora do Chicaga. Ale nicméně nemohli přijít na kloub tomu, proč je tou ženou tak posedlý.</p> <p>„Nemám nejmenší tušení, ale evidentně je pro něj velice důležitá. Důležitá natolik, že by možná začal vyjednávat kvůli jejímu navrácení… Pokud budu schopen ji dopadnout první.“</p> <p>Bledou tváří projel záchvěv překvapení. „Ty ji hodláš unést?“</p> <p>„Hodlám ji přijmout za svého hosta, dokud mi k tomu budou vlkodlaci zavdávat příčinu,“ opravil jej. Celé jeho tělo ztuhlo, když Viper zaklonil hlavu a začal se smát na celé kolo. „Co je na tom tak zábavného?“</p> <p>Viper ukázal na obrázek ve své dlani. „Prohlédl sis dobře to děvče?“</p> <p>„Samozřejmě.“ Styx se zamračil. „Musel jsem si zapamatovat, jak vypadá, pro případ, že by se fotka ztratila nebo byla zničena.“</p> <p>„A stále ji chceš ochotně přijmout pod svou střechu?“</p> <p>„Je tu nějaký důvod, proč bych neměl?“ zeptal se Styx. „Zcela zřetelný důvod.“</p> <p>Styx bojoval s netrpělivostí, která v něm začínala vřít. Jestli má Viper nějaké informace týkající se této ženy, tak proč to rovnou neřekne, místo toho, aby se choval takhle záhadně?</p> <p>„Mluvíš v hádankách, starý příteli. Myslíš, že by ta žena mohla být něčím nebezpečná?“</p> <p>Viper zvedl ruce. „Jen tím, čím by byla nebezpečná každá krásná žena.“</p> <p>Styx přimhouřil oči. Proboha, to si Viper opravdu myslí, že by podlehl kouzlu pouhé obyčejné ženy? A ještě ke všemu smrtelné?</p> <p>Kdyby toužil po ženě, tak by stačilo, aby se jenom vyšvihl na balkónek. Noční klub byl plný žen, a také nemalého počtu mužů, kteří mu dávali okázale najevo svůj zájem, jen co vstoupil do dveří.</p> <p>„Ta žena bude mým rukojmím, ničím víc,“ odvětil chladně.</p> <p>„Jistěže.“</p> <p>Styx cítil Viperovo neustávající pobavení, a tak netrpělivě ukázal na obrázek. Byl to koneckonců důvod, proč přišel nejprve sem.</p> <p>„Víš, kde stojí ta budova, před kterou je vyfocená?“</p> <p>„Je mi to povědomé.“ Viper se na chvíli odmlčel a pak přikývl. „Ano. To je bar Goth. Řekl bych čtyři, ne počkej… pět bloků jižně odsud.“</p> <p>„Děkuji ti, starý příteli.“ Styx byl okamžitě na nohou. Natáhl ruku, aby vzal obrázek a vrátil jej zpět do své kapsy.</p> <p>Viper se také vymrštil na nohy a uchopil Styxe za paži. „Počkej, Styxi.“</p> <p>Pohltila ho opět další vlna netrpělivosti. Nemá čas na otálení. Čím dříve dopadne tu ženu, tím dříve bude vědět, jestli je skutečně pro vlkodlaky tak důležitá.</p> <p>„Co je?“</p> <p>„Co jdeš dělat?“</p> <p>„Už jsem ti to řekl. Hodlám unést tu ženu.“</p> <p>„Právě takhle?“ Zeptal se Viper. Styx se zmateně zamračil. „Ano.“</p> <p>„Nemůžeš jít sám. Jestli ji vlkodlaci střeží, tak se tě jistě pokusí zastavit.“</p> <p>„Nebojím se smečky psů.“ Styx opovržlivě odsekl. Viper nehodlal polevit. „Styxi.“</p> <p>Styx zhluboka vydechl. „Mám poblíž své Havrany,“ přislíbil. Na mysli měl pět upírů, kteří byli jeho stálým společníky už po staletí.</p> <p>Byli jeho součástí stejně jako jeho stín.</p> <p>Stříbrovlasý upír ale stále nebyl spokojen. „A kam ji pak vezmeš?“</p> <p>„Do svého sídla.“</p> <p>„Dobrý bože!“ Viper se ostře zasmál. „Nemůžeš vzít nebohou ženu do těch vlhkých, nechutných jeskyní.“</p> <p>Styx se zamračil. Atmosféru jeskyní, které obýval, ve skutečnosti nepovažoval za nijak nepřívětivou.</p> <p>Pro něj to bylo prostě místo, kde se mohl bezpečně ukrýt před sluncem.</p> <p>„Většina těch jeskyní je celkem pohodlná.“</p> <p>„To je dost málo, když si chceš přivést jako rukojmí mladou dámu. Aspoň ji vezmi někam, kde bude normální postel a nějaké zařízení.“</p> <p>„Co na tom záleží? Není víc než jen člověk.“</p> <p>„Na tom záleží. Právě <emphasis>proto</emphasis>, že je <emphasis>člověk</emphasis>. Pane na nebi, vždyť lidé jsou ještě křehčí než víly z rosy.“ Rychlými, nehlučnými kroky se Viper přiblížil ke stolu, který zabíral velkou část jeho podniku pod balkonem. Sáhl popaměti do zásuvky a vyndal list čistý papíru. Poté, co naškrábal několik řádek, strčil ruku do kapsy a vytáhl z ní drobný klíček. Otočil se ke Styxovi a obojí mu položil do rukou. „Zde.“</p> <p>„Co je to?“ zeptal se Styx.</p> <p>„Klíč od mého panství severně od města. Je to dostatečně tiché a odlehlé místo pro tvůj účel, ale je také daleko přívětivější než tvoje temné doupě.“ Ukázal na papír. „Tady je adresa. Upozorním Santiaga a zbytek mých lidí, aby tě očekávali.“</p> <p>Styx otevřel ústa, aby protestoval. Možná že jeho sídlo nebylo úplně nejelegantnější a nejluxusnější místo na světě, ale zas bylo dobře chráněné, a co bylo důležitější, byl v okolní krajině doma.</p> <p>A také předpokládal, že by se dalo najít něco, co by vytvořilo pohodlí i pro neznámou ženu.</p> <p>Jak Viper poukázal, lidé jsou nudně křehcí, a Styx věděl, že jsou náchylní k řadě záhadných onemocnění a zranění. Potřeboval ji živou, pokud mu měla být k užitku.</p> <p>Navíc mu to umožní zůstat v pozici, odkud bude moci sledovat Salvátora.</p> <p>„Možná že by bylo nejlepší zůstat poblíž města pro vyjednávání s vlkodlaky,“ připustil.</p> <p>„A tak blízko, že si budeš moci zavolat o pomoc, budeš li ji potřebovat,“ trval na svém Viper.</p> <p>„Ano.“ Styx si uklidil klíček do kapsy. „Teď už ale musím jít.“</p> <p>„Buď opatrný, starý příteli.“</p> <p>Styx temně přikývl. „To ti mohu slíbit.“</p> <p><image xlink:href="#_3.jpg" /></p> <p>Gina, červenovlasá servírka s pihovatou tváří, se nedbale opírala o bar, když tři muži vstoupli do nočního klubu Goth.</p> <p>„Kočko, sleduj!“ překřičela rachot poblíž stojící kapely hrající rytmickou hudbu. „Teď je tady něco šťavnatějšího!“</p> <p>Darcy Smithová zvedla hlavu od drinku, který právě mixovala, a podívala se na nejnovější návštěvníky. Překvapením zvedla obočí.</p> <p>Jako obvykle nebyla Gina příliš přesná. Čekala něco jen vzdáleně připomínajícího tři muže stojící na prahu.</p> <p>Ale tentokrát, hmm… na hodnotící škále by získali plný počet bodů.</p> <p>Darcy hvízdla, když si prohlížela dva z nich, kteří stáli nejblíže u ní. Stoprocentní fitness kluci z plakátů steroidové generace, řekla si, když viděla mohutnost 1 jejich svalů, které vypadaly jako vytesané z mramoru i pod těsně upnutými tričky a vypasovanými džínami. Zvláštní bylo, že oba měli vyholené hlavy. Možná za to mohlo hrůzu budící zamračení, které sídlilo v jejich pohledných tvářích, ale vycítila ve vzduchu násilí, které přinesli s sebou.</p> <p>Fungovalo to.</p> <p>Narozdíl od nich byl muž, který stál za nimi, stavěn mnohem štíhleji. Ovšemže jeho elegantní hedvábná košile nemohla dostatečně zakrýt pevné prokreslené svaly. Temnou orlí tvář nezměkčily ani dlouhé černé vlny vlasů, které mu splývaly z ramen.</p> <p>S absolutní jistotou Darcy věděla, že ten nejmenší muž je z tohoto tria nejnebezpečnější.</p> <p>Ve vzduchu kolem něj téměř viditelně jiskřila vůle dravce a vedla jeho nohsledy kupředu.</p> <p>„Ten v tom obleku vypadá jako gangster,“ poznamenala kriticky.</p> <p>„Gangster v obleku od Armaniho,“ blýskla Gina úsměvem „Vždycky jsem měla pro Armaniho slabost.“</p> <p>Darcy protočila oči v sloup. Nikdy se nezajímala o módní návrháře nebo o ty muže, kteří považovali za nezbytné nosit jejich modely.</p> <p>Něco dobrého na mužích v Armaniho oblecích spatřovala stěží setina setiny jejího světa. Možná tak jednou za uherský rok.</p> <p>„Co tu asi chce?“ zamumlala.</p> <p>Návštěvníci tohoto undergroundového baru tvořili obvyklý mix. Gothici se svou satanistickou vizáží, metalisté a opravdoví podivíni a exoti.</p> <p>Většina z nich si přicházela poslechnout hard-rockové kapely a házet sebou na těsném tanečním parketu v divokém vytržení. Někteří dávali přednost temným místnostem, které nabízely rozmanitou škálu ilegálních zábaviček.</p> <p>Že by toto prostředí přilákalo sofistikovanější klientelu?</p> <p>Gina si prohrábla vlasy, než sáhla do své zásobárny moudrostí. „Asi si přišli prohlédnout domorodce. Lidé s penězi si vždycky otírají lokty o lůzu.“ Žena se zakřenila tak, že její výraz vypadal mnohem starší, než byla ona sama. „Tak dlouho, dokud se příliš neumažou.“</p> <p>Darcy sledovala servírku, která si s malým úsměvem zkušeně prorazila cestu davem. Neobviňovala Ginu za její cynickou povahu. Rozuměla jí. Obě se protloukaly, jak se dalo, odkázané jen samy na sebe. Bez vzdělání neměly důvod k nadějím na nějakou skvělou kariéru.</p> <p>Darcy nicméně nikdy nedovolila hořkosti ovládnout své srdce. Co na tom záleželo, že musela přijmout jakoukoliv práci, která se jí namanula?</p> <p>Dělala barmanku, doručovatelku pizzy, cvičitelku jógy a příležitostně modelku aktu pro místní uměleckou školu. Nebylo nic, co už by nezkusila. Pýcha musí jít stranou, když holka potřebuje něco k jídlu.</p> <p>Kromě toho se šetřila pro něco lepšího.</p> <p>Jednoho dne bude mít svůj vlastní obchod se zdravou výživou a nic jí nebude stát v cestě.</p> <p>Rozhodně ne žádný poraženecký postoj.</p> <p>Zaneprázdněná mícháním nápojů a umýváním skleniček si ani nevšimla, kdy nejnovější příchozí zabrali místa na baru.</p> <p>Pravděpodobně jejich oslňující a pružné svaly odstrašily zbývající návštěvníky, takže shledala, že s nimi zůstala prakticky o samotě.</p> <p>Cítila silný neklid, když přinutila svoje nohy, aby šly naproti čekajícím mužům. Bylo to směšné, plísnila sama sebe. V místnosti bylo přes stovku lidí. Takže ti muži nemohli být žádnou hrozbou.</p> <p>Instinktivně se zastavila před mužem v obleku, ztěžka polkla a setkala se se zlatě hnědýma očima, ve kterých doutnalo teplo, které bylo téměř hmatatelné.</p> <p>Jejda.</p> <p>Vlk v hedvábné košili.</p> <p>Nebyla si jistá, kde se ta nejapná myšlenka vzala, a rychle ji zaplašila. Ten muž byl zákazník. A ona zde byla proto, aby ho obsloužila.</p> <p>Nic víc, nic míň.</p> <p>Vykouzlila na tváři úsměv a položila před něj tácek. „Mohu vám pomoci?“</p> <p>Mírný úsměv rozechvěl jeho rty a odhalil jeho zářivě bílé zuby. „V to právě doufám, cara,“ protáhl se zvláštním přízvukem.</p> <p>Vlasy zezadu na krku se jí naježily, když zlatým pohledem přejel po jejím tričku a příliš krátké minisukni.</p> <p>V těch očích byl hlad, o kterém si nebyla jistá, zda je zcela sexuální.</p> <p>Spíš jako kdyby byla chutná vepřová kotletka.</p> <p>Doopravdy, jejda.</p> <p>„Mohu vám přinést nějaký nápoj?“ Přinutila svůj hlas, aby zněl energicky a profesionálně. Byl to hlas, který nechal zvadnout erekce již ve stovkách kalhot.</p> <p>Cizinec se pouze usmál. „Bloody Mary.“</p> <p>„Kořeněnou?“</p> <p>„Ano, velmi.“</p> <p>Odolala pokušení protočit oči. „A vaši přátelé?“</p> <p>„Ti jsou ve službě.“</p> <p>Střelila pohledem po mužích, kteří se hrozivě tyčili se zkříženýma rukama za svým vůdcem. Pat a Mat bez mozku, zato s tunou svalů.</p> <p>„Vy jste šéf.“ Odebrala se zpátky k baru, kde namíchala nápoj, přidala snítku celeru a olivu. Potom položila sklenku na tácek a vrátila se. „Jedenkrát Bloody Mary.“</p> <p>Byla připravená se otočit a odejít, když jeho ruka vystřelila a zachytila ji za paži. „Počkej.“</p> <p>Zamračila se na temné štíhlé prsty na své paži. „Co chcete?“</p> <p>„Dělej mi společnost. Nerad piji sám.“</p> <p>Pat a Mat se samozřejmě nepočítali. „Jsme ve službě.“</p> <p>Okázale se rozhlédl kolem baru. „Nikdo nevypadá, že by potřeboval tvoji pomoc. Nikdo, kromě mne.“</p> <p>Darcy si povzdechla. Nesnášela, když musela být hrubá. Bylo to špatné pro její karmu. Ale tento muž potřeboval víc než jemné naznačení.</p> <p>„Jestli hledáte společnost, jsem si jistá, že je zde spousta žen, které se s vámi rády napijí.“</p> <p>„Ale já nestojím o žádné spousty žen.“ Jeho oči se zanořily do jejích. „Jenom o tebe.“</p> <p>„Já pracuji.“</p> <p>„Nemůžeš pracovat celou noc.“</p> <p>„Ne, ale když skončím, tak jdu domů.“ Vymanila svou ruku z jeho sevření. „Sama.“</p> <p>Něco nepříjemného a divokého projelo bleskově jeho pohlednou tváří.</p> <p>„Všechno, co chci, je jenom s tebou mluvit. Určitě mi nemůžeš věnovat trochu času?“</p> <p>„Mluvit se mnou o čem?“</p> <p>Vrhl netrpělivý pohled na dav kolem, který se s každou chvílí stával neurvalejším. Nevypadal, že by chápal nadšení dorostu probodaného piercingy a oblečeného do kůže, který do sebe ve velké rychlosti zběsile vrážel.</p> <p>„Byl bych raději, kdybychom mohli jít někam, kde by bylo trochu více soukromí.“</p> <p>„Já ne.“</p> <p>Jeho pohled ztvrdl. Zlaté oči ještě potemněly a zdálo se, že každou chvíli vzplanou vnitřním světlem. Jako kdyby za nimi někdo zapálil svíčku.</p> <p>„Musím s tebou mluvit, Darcy. Byl bych rád, kdyby náš vztah zůstal přátelský – jsi mimo jiné krásná a svůdná mladá žena – ale jestli to budeš dělat těžší, jsem připraven udělat cokoliv, co bude nutné, abych si prosadil svou.“</p> <p>Darcyiino srdce sevřel náhlý záblesk strachu. „Jak víte, jak se jmenuji?“</p> <p>Naklonil se dopředu. „Vím toho o tobě hodně.“</p> <p>Oukej, to, co začalo jenom jako podivné, se změnilo na naprosto příšerné. Nádherný džentlmen v obleku za tisíce dolarů se svojí osobní ochrankou by ani nezakopl o chudou barmanku. Ne pokud by ji neměl v úmyslu zabít a mučit.</p> <p>Obojímu by se ráda vyhnula.</p> <p>Udělala ostrý krok vzad. „Myslím, že by bylo lepší, kdybyste dopil svůj drink, sebral svoje gorily a odešel.“</p> <p>„Darcy…,“ jeho ruka vystřelila, jako kdyby ji chtěl fyzickou silou přinutit, aby se k němu přidala.</p> <p>Naštěstí jeho pozornost byla rozptýlena a on otočil hlavu ke dveřím.</p> <p>„Máme společnost,“ zavrčel k Frickovi a Frackovi. „Poraďte si s nima.“</p> <p>Oba hrdlořezové se naráz otočili a s neuvěřitelnou rychlostí vyrazili ke dveřím. Muž se postavil za barovým stolkem a sledoval, jak docházejí, jakoby téměř očekával, že do klubu vtrhne armáda.</p> <p>To Darcy bohatě stačilo.</p> <p>Nemusela být královnou intelektuálů, aby rozeznala příležitost, když na ni zaklepala.</p> <p>Ať už po ní ten muž chtěl cokoliv, nemohlo to být dobré. Čím větší vzdálenost mezi nimi může nastolit, tím lépe.</p> <p>Rozběhla se podél baru a ignorovala, že muž za ní křičí.</p> <p>Ani pohledem se nedožadovala pomoci z davu. Křičící žena na tomto místě by byla jen další částí šou.</p> <p>Místo toho se otočila přímo ke konci klubu. Hned pod halou byla skladní místnost, která měla pevný zámek. Zkusí se tam ukrýt, dokud ji některý z vyhazovačů nezačne postrádat na baru. Mohli by si poradit s těmi šílenými návštěvníky.</p> <p>Bylo to ostatně v popisu jejich práce.</p> <p>Jak se soustředila na zvuky pronásledování zezadu, Darcy nepostřehla temné stíny před sebou.</p> <p>Ne, dokud se jí jeden z těch stínů nepostavil přímo do cesty.</p> <p>Dříve než ji pohltila temnota, uvědomila si jen krátký pohled do překrásné bronzové tváře se studenýma černýma očima. Potom cizinec vyřkl jediné slovo a ona v mrákotách upadla na podlahu.</p> <p><strong>KAPITOLA</strong></p> <p><strong>2</strong></p> <p><image xlink:href="#_2.jpg" /></p> <p>Styx stál mlčenlivě a nehybně vedle široké postele. Už stál v této neměnné pozici přes sedmnáct hodin a pozoroval ženu ležící uprostřed matrací. Jednou svou částí věděl, že jeho stráž je zbytečná. Nejen, že Viperovo sídlo bylo skryté před vnějším světem, ale bylo vybaveno i bezpečnostním systémem, který by zahanbil i Forta Knoxe. Jeho vězeň nemohl skoro ani kýchnout, aniž by o tom nevěděl. Zvláštní, že přesto zůstával.</p> <p>Nemohlo to být kvůli štíhlému, téměř křehkému ženskému tělu, spočívajícímu na zlatém povlečení. Ani srdčitou tváří, která vypadala téměř nesnesitelně nevinně, když spala. Ani krátce a rozpustile sestříhanými vlasy, které obnažovaly sladkou křivku jejího ucha a svůdně dlouhý krk.</p> <p>Nebyl tak zoufalý, aby musel okukovat ženu ležící v bezvědomí.</p> <p>Bylo to prosté, přál si být poblíž, až se probere, říkal sám sobě. Bude nepochybně ječet a plakat a dělat hrozný humbuk.</p> <p>Byla přece člověkem, koneckonců.</p> <p>To bylo to, co lidé dělají.</p> <p>Je krásná, připustil mnohem přitažlivější zdůvodnění, když opatrně přetahoval přikrývku přes její štíhlou siluetu.</p> <p>Zrovna ustoupil zpátky, když si uvědomil, že žena bojuje s kouzlem, které na ni vložil.</p> <p>Posunula se pod přikrývkami, její tělo ztuhlo, když si uvědomila, že jí svlékl tričko i minisukni, aby jí učinil větší pohodlí. Nechal jí, pochopitelně, její krajkové černé kalhotky a podprsenku. Lidé byli spoustou věcí zvláštní.</p> <p>Trpělivě čekal, až se jí vrátí vědomí. Nakonec se Styx zamračil, když zůstala ležet na polštáři s očima zavřenýma. Je vzhůru, ale předstírá, že spí, uvědomil si.</p> <p>Bláznovství.</p> <p>Postoupil blíž a ohnul se, aby jí zašeptal přímo do ucha: „Já vím, že jsi vzhůru. Tohle předstírání je ztrátou času pro nás oba.“</p> <p>Zapasovala se hlouběji do polštáře a vytáhla si peřinu až k bradě. Její oči byly stále pevně zavřené.</p> <p>„Kde to jsem? Kdo jsi ty?“</p> <p>„Nemůžu s tebou mluvit, dokud se budeš chovat takhle,“ pokáral ji, i když její vůně naplnila jeho smysly. Voněla po čerstvých květinách. A po horké krvi. Sakra erotická kombinace.</p> <p>Potlačil zasténání, když jeho tělo na tu výzvu okamžitě odpovídalo.</p> <p>„Dokud nechám oči zavřené, tak můžu předstírat, že tohle všechno je noční můra, která brzo zmizí,“ zamumlala.</p> <p>„Možná, že jsem noční můra, ale obávám se, že nikam nezmizím.“</p> <p>Čekal boj. Když stále odmítala spolupracovat, Styx přitiskl své rty na její.</p> <p>Velké zelené oči se úlekem otevřely, v jejich krásných hlubinách se zatřpytilo překvapení.</p> <p>„Hej,“ vydechla. „Přestaň.“</p> <p>Styx rychle ucouvl. Ne kvůli jejímu protestu. Byl Anassem. Jeho vůle byla vším, na čem záleželo. Ustoupil nazpět jenom proto, že se chtěl pohnout.</p> <p>Chtěl cítit její hněv a zahalit se do něj. Chtěl ochutnat její rty a ponořit své špičáky do jejího masa.</p> <p>Nebylo to jenom rozptylující, bylo to strašně nepatřičné.</p> <p>„Přinesl jsem ti jídlo.“ Ukázal na podnos na nočním stolku.</p> <p>Zelený pohled přejel po velkém talíři s čerstvou šunkou, míchanými vajíčky a toasty s velkým pohrdáním. „Rozhodl ses mě nakrmit před tím, než mě znásilníš a umučíš? Velice pozorné.“</p> <p>„Máš příliš živou představivost,“ protáhl. „Najez se a pak budeme mluvit.“</p> <p>„Ne.“</p> <p>Styx se zamračil. <emphasis>Ne</emphasis> nebylo slovo, které by se v jeho přítomnosti používalo. Nikdo si to netroufal.</p> <p>Rozhodně si to neměl troufat malý zajatec, kterého by rozmačkal jednou rukou.</p> <p>„Tím, že budeš tvrdohlavá, neuškodíš mně, ale sobě. Musíš být hladová.“</p> <p>Pokrčila rameny. „Mám hlad, ale tohle jíst nebudu.“</p> <p>„Není v tom nic, co by ti mohlo ublížit.“</p> <p>„Je v tom maso.“</p> <p>Zmateně na ni pohlédl. Nikdy netrávil příliš času se smrtelníky. Poskytovali mu krev, příležitostně sex. Nic, co by mu umožnilo nahlédnout jejich poněkud zvláštní návyky.</p> <p>„Myslel jsem, že všichni lidé jedí maso.“</p> <p>Zamrkala, jako by ji jeho slova poněkud překvapila.</p> <p>„Ne tento člověk. Já jsem vegetariánka.“</p> <p>„Výborně.“ Staletí tréninku mu umožnily udržet vlastní výbušnost pod kontrolou. Očekával, že s touto ženou budou jenom potíže, a zdálo se, že se trefil. Sebral podnos, prošel pokojem, otevřel dveře a podal jej čekajícímu Havranovi. „Prosím, přines slečně Smithové něco… vegetariánského,“ přikázal.</p> <p>Zavřel dveře, otočil se a spatřil ženu sedící na posteli těsně obmotanou přikrývkou. Škoda. Zjistil, že se mu několik posledních hodin líbilo dívat se na její tělo.</p> <p>„Kde jsem?“ zasípala.</p> <p>„Na malém panství severně od města.“ Vrátil se zpátky a postavil se vedle postele.</p> <p>Její překrásné rty se zúžily. „Jo, tak mi to neříká skoro nic. Tak proč jsem tady?“</p> <p>Styx si složil ruce na hrudi. Zdálo se, že ta žena zapomíná, že je jeho vězněm. On bude tím, kdo vyslýchá.</p> <p>„Co si pamatuješ ze včerejšího večera?“ zeptal se.</p> <p>Zamrkala kvůli jeho ostrému tónu a pokrčila nedbale svými štíhlými rameny.</p> <p>„Pracovala jsem na baru, když přišel nějaký muž s dvěma gorilama a začal mě obtěžovat.“ Sklopila oči. „Byla jsem na cestě do skladu, když ty… jsi udělal něco, něco jsi mi udělal.“</p> <p>„Nedojde k trvalému poškození.“</p> <p>„To se ti snadno řekne.“</p> <p>Ignoroval její výčitku. „Co ti ten muž chtěl?“ Odmlčela se, než jí došlo, že jí stejně nezbývá než odpovědět. „Mluvit se mnou.“</p> <p>„O čem?“</p> <p>„Nevím. A o co jde <emphasis>tobě</emphasis>?“</p> <p>Zasyčel nad jejími vyhýbavými odpověďmi. Obvykle ho jeho pověst předcházela. Každé trochu inteligentní stvoření by udělalo cokoliv, aby se mu zavděčilo. Nemělo by žádnou touhu zjišťovat, co je na těch pověstných ledových ukrutnostech pravdy.</p> <p>A to bylo moudré.</p> <p>„Znala jsi je? Už tě oslovili někdy předtím?“</p> <p>„Nikdy předtím jsem je neviděla.“</p> <p>„A vůbec tě nenapadá, proč by se o tebe mohli zajímat?“</p> <p>„Ne.“</p> <p>Sledoval chvíli její světlé rysy. Nevěřil tomu, že by lhala. Koneckonců, Salvátor strávil týdny tím, že ji stopoval po Chicagu, což by bylo celkem zbytečné úsilí, kdyby se znali.</p> <p>Nicméně bylo zde jedno vysvětlení, proč by vlkodlaci byli tak úzkostliví, aby ji měli v rukou. Bylo mezi tím pojení, kterému mohl přijít na kloub jenom on.</p> <p>„Musí mít nějaký důvod.“ Probodával ji pohledem. „Máš pro Salvátora takovou cenu, která ho nutí riskovat.“</p> <p>Kupodivu se pod jeho přísným pohledem nepřikrčila ani nerozplakala. Naopak vystrčila bojovně bradu a oplácela mu stejným pohledem.</p> <p>„Podívej, snažím se nebýt jako ostatní hysterické holky, které tlučou rukama a omdlí na povel, ale jestli mi okamžitě neřekneš, kdo jsi ty a proč já jsem tady, začnu křičet a nepřestanu, dokud nedostanu nějaké odpovědi,“ varovala ho.</p> <p>Styx zamrkal. Možná by měl zvážit svůj přístup k ženám. Připouštěl, že je dost nepříjemná. A bez pochyby vyděšená. Ale měla v sobě něco pevného jako ocel, což nepředpokládal.</p> <p>„Přeješ si slyšet pravdu?“ otázal se.</p> <p>„Ano, prosím.“ Protočila oči v sloup. „Pokud se mi budeš snažit namluvit nějaké klišé, že nebudu schopná pochopit pravdu, tak budu opravdu křičet.“</p> <p>Nevěděl, o čem to k čertu mluví, ale jestli skutečně touží po pravdě, tak ji dostane.</p> <p>„Výborně. Muž, který tě včera oslovil, byl Salvátor Guiliani.“</p> <p>Zvedla obočí. „Předpokládá se, že to jméno znám?“</p> <p>„Je to vůdce smečky.“</p> <p>„Vůdce smečky? Myslíš, že je něco jako šéf nějakého gangu?“</p> <p>„Myslím tím, že je králem vlkodlaků. Ty dvě gorily, jak jsi je nazvala, jsou součástí této smečky.“</p> <p>Její výraz potemněl, prsty sevřela přikrývku tak silně, až jí zbělely klouby.</p> <p>„Oukej. Jsem ráda, že jsme si to vyjasnili,“ řekla nakonec opatrně. „Teď, kdybys mi vrátil moje šaty…“</p> <p>„Říkalas, že chceš pravdu.“</p> <p>„Jo, říkala.“</p> <p>Styx si netrpělivě povzdychl. „Lidé jsou vždycky tak složití. Nevěří ničemu, ani když jsou důkazy všude kolem nich.“</p> <p>Vystrčila dopředu čelo, naškrobeně se usmála. „Fajn, tak nejsme moc bystří. Teď, zpátky k mým šatům…“</p> <p>Plynule se pohnula na matraci. Ne příliš blízko, aby si připadala ohrožená, ale blízko natolik, aby jí bylo jasné, že nemůže pomýšlet na útěk.</p> <p>„Ti muži byli vlkodlaci a já jsem upír,“ řekl vážným tónem.</p> <p>„A já předpokládám, že za dveřmi čeká Frankenstein?“</p> <p>Styx si ztěžka povzdychl. Směšné hollywoodské bláboly. Lidé by byli i tak dost blázniví, i kdyby si nenechávali vymývat mozky tímhle odpadem.</p> <p>„Zdá se, že nebudeš spokojená bez důkazů.“ Cítil, že je třeba malé přehlídky, Styx ohrnul rty a nechal svoje špičáky prodloužit. „Tady je máš.“</p> <p>Nenásledoval žádný křik. Žádné omdlívání. Ani žádné zajíknutí. Místo toho se na něj ta protivná žena nepřestávala dívat, jako by byl ubohý hlupák.</p> <p>„Viděla jsem špičáky už předtím. Pracuju v Goth baru. Půlka zákazníků má špičáky nebo něco podobného.“</p> <p>„Mohl bych tě jimi vysát, abych ti dokázal, že jsou pravé, ale nemyslím si, že by se ti to líbilo, andílku.“ Natáhl se přes její zkoprnělé tělo, aby sebral nůž, který spadl z podnosu. Trvalo to dlouho a bylo to skutečně děsivé. „Tohle možná jo.“</p> <p>Zděšeně ucouvla, strach jí planul v očích. „Co to, sakra, děláš?“ zeptala se, když si začal rozepínat hedvábnou košili, čímž odhalil svou hruď a na ní barevné tetování draka, který se třpytil ve svitu svící.</p> <p>Neotálel a vzal nůž, aby s jím přejel po hladkém svalu horní části svého hrudníku. Tentokrát dostal ze ženy, která si v děsu držela ruku před ústy, drobné vyjeknutí.</p> <p>„Sakra. Ty jsi úplně šílený,“ vydechla.</p> <p>„Jen se podívej,“ přikázal a sklonil zrak, aby se podíval, jak se jeho bronzová kůže rychle stahuje zpátky, aby nezbylo nic než pár kapiček krve.</p> <p>Měl stále skloněnou hlavu, když ucítil, že se pohnula, a předtím než mohl uhodnout její záměr, dotkla se lehce prsty jeho hrudi.</p> <p>Záchvěv neočekávaného napětí projel jeho tělem. Jenom se ho dotkla, ale dotek její kůže jako by se do něj vypálil. Zachvěl se touhou.</p> <p>Chtěl by vzít tuto ruku a hladit s ní celé své tělo. Uzavřít malý vesmír a sevřít ji těsně v náručí, aby neměla možnost úniku.</p> <p>Nevěděl, odkud tohle nebezpečné pokušení pochází, ale začínal se bát, že nebude lehké se ho zbavit.</p> <p>Proklatě.</p> <p>„Úžasné,“ zamumlala.</p> <p>Vší silou zůstal klidný, bojoval, aby se jeho myšlenky nezatoulaly.</p> <p>„Jsem upír. Opravdový upír. Ne jedna z těch trapných maškar, které navštěvují Goth bary a podléhají sezónním trendům.“</p> <p>Taktak ho slyšela, když svými prsty pokračovala ve zkoumání jeho hrudi. „Jsi zahojen.“</p> <p>„Ano.“</p> <p>Zvedla hlavu a pohlédla na něj ztrápenýma zelenýma očima. „A tohle dokážeš, protože jsi upír?“</p> <p>„Spoustu démonů má schopnost sebeuzdravení kromě těch největších zranění.“</p> <p>„A musíš být démon, abys tohle dokázal?“</p> <p>Zamračil se. „Věříš mi?“</p> <p>Olízla si rty, Styx musel potlačit sten. „Věřím, že jsi něčím… nadpřirozeným. Je to politicky korektní termín?“</p> <p>Politicky korektní? Styx potřásl hlavou. Tahle žena byla tím nejpodivnějším stvořením, se kterým se kdy setkal.</p> <p>„Dávám přednost označení upír nebo démon, jestli musíš.“ Podíval se na ní podezřívavě. „Bereš to… lépe než jsem očekával, že budeš.“</p> <p>Sklopila řasy, aby schovala udivené zelené oči. „Hmm, taky jsem nikdy nebyla úplně normální.“</p> <p>„Nenormální? Co tím myslíš?“ zeptal se.</p> <p>„Já… nic.“</p> <p>„Řekni mi to.“ Když se zdálo, že bude tvrdohlavě mlčet, natáhl se a sevřel její bradu dlaněmi. Soustředil se na to, aby byl co nejvíce hrozivý. Byla tu proto, aby odpovídala na jeho otázky. Naneštěstí její kůže byla hebká jako teplé hedvábí a nemohl zcela potlačit přání naklonit se blíž, aby cítil opět její květinovou vůni. „Řekni mi to, andílku.“</p> <p>„Dobře.“ Povzdechla si, než zvedla oči. „Bude jednodušší ti to předvést. Dej mi ten nůž.“</p> <p>Pozvedl obočí. Předpokládá snad, že bude tak podmaněný její křehkou krásou, že jí povolí podříznout mu hrdlo?</p> <p>Ano, byl okouzlený. Mnohem okouzlenější než býval poslední desítky let. Ale nepřál si zemřít okouzlený.</p> <p>„Nemůžeš mě tím zabít,“ varoval ji.</p> <p>„Nemyslela jsem, že bych mohla.“ Sklonila hlavu na stranu. „Myslím, že to jde jen obvyklým způsobem?“</p> <p>„Obvyklým způsobem?“</p> <p>„Víš, slunečním světlem nebo dřevěným kůlem zaraženým do srdce?“</p> <p>„Nebo stětím hlavy.“</p> <p>Ušklíbla se. „Půvabné.“</p> <p>„Co chceš teda dělat s tím nožem?“</p> <p>„Neplánuju nic tak podivuhodného jako ty.“ Nastavila ruku, dokud jí zdráhavě nevložil nůž do dlaně.</p> <p>Styx byl připraven se bránit zoufalému útoku, ale byl opět přechytračen, protože popadla nůž a dříve, než mohl reagovat, se řízla drobně do bříška palce.</p> <p>„Jsi snad…“ Jeho rozzlobená slova vystřelila, když se díval, jak její sladká lidská krev uniká pryč, aby odhalila již zacelenou ránu. Říznutí nebylo hluboké, ale smrtelníkovi by se tak rychle nedokázalo zahojit. Zvedl pohled, aby na ní objevil něco podivného. „Nejsi zcela člověk.“</p> <p>Nezdála se tím nijak mimořádně polichocena. Zdálo se, že by byla mnohem šťastnější, kdyby byla jen další obyčejnou smrtelnicí, jakých jsou miliony.</p> <p>„Nevím, co jsem zač. Až na to, že mě považují za blázna.“ Potřásla rameny. „Nedokážeš si představit, z kolika pěstounských rodin mě vykopli poté, co viděli můj malý uzdravovací triček.“</p> <p>Styx ji vzal za ruku a přiblížil ji ke svému nosu. Nadechl se zhluboka, ale zas nebyl schopen vnímat nic než vůni květin a velmi lidskou krev.</p> <p>„Máš ještě nějaké jiné neobvyklé vlastnosti?“</p> <p>Uvolnila si ruku a povytáhla přikrývku, která začala dráždivě klouzat dolů. Ale předtím ucítil Styx divoký tlukot jejího pulsu.</p> <p>Nařídil si, že svůj samolibý úsměv schová.</p> <p>Bože. Upír by se neměl ocitat ve víru tak ostrých a divokých myšlenek.</p> <p>„Skvělý úvod,“ zamumlala.</p> <p>Jeho pohled ulpěl na její srdcovité tváři. „Být upírem mi umožňuje přijímat to, co lidem připadá divné.“</p> <p>„Upírem.“ Trochu se zachvěla a potom se její oči náhle narovnaly. „Hele, počkej, jak moc si myslíš, že jsem divná?“</p> <p>Pokrčil rameny. „Ještě jsi neodpověděla na moje otázky. Nemůžu ti říct nic, dokud nebudu vědět více.“</p> <p>Kousla se do spodního rtu, předtím než neochotně připustila pravdivost jeho slov. „Jsem silnější a rychlejší než většina lidí.“</p> <p>„A…?“</p> <p>„A nestárnu.“</p> <p>To ho překvapilo. „Kolik ti je?“</p> <p>„Je mi třicet, ale vypadám úplně stejně, jako když mi bylo osmnáct. Může to být dobrými geny, ale to si nemyslím.“ Styx si musel její slova přebrat. Připadala mu mladá a nevinná, ale pro upíra bylo vždy těžké určovat věk lidí. Pochopitelně, protože čas neměl pro upíry žádný význam.</p> <p>„Musíš vlastnit aspoň trochu démonské krve,“ připustil zamračeně. Bylo zvláštní, že nemohl rozpoznat žádné známky smíšené krve. Kříženci měli zřídka všechny schopnosti jako jejich démoničtí předci, ale upír by měl stále rozpoznat, že to nejsou zcela obyčejní lidé. A teď ho mátlo, že on to nedokázal. „Co tvoji rodiče?“</p> <p>Světlé rysy v jejím obličeji se stáhly a staly nečitelnými. Jako kdyby si na tvář nasadila masku.</p> <p>„Nikdy jsem je neviděla. Od dětství jsem vyrůstala a pěstounů.“</p> <p>„Nemáš žádnou rodinu?“</p> <p>„Ne.“</p> <p>Styx se zamračil. Příliš se nevyznal ve způsobech adopce mezi lidmi, ale předpokládal, že to mělo co do činění s její démonickou krví.</p> <p>Také předpokládal, že právě toto byl ten důvod, proč ji Salvátor chtěl dostat do svých rukou.</p> <p>Teď musel nutně zjistit, jaký druh démona ji zplodil, a co by to mohlo znamenat pro vlkodlaky.</p> <p><image xlink:href="#_4.jpg" /></p> <p>Opuštěný hotel na jihu centrální části Chicaga byl stěží zařízen pro královskou návštěvu.</p> <p>Střechou zatékalo, okna byla popraskaná a všude čpěl zápach lidských odpadků, což stačilo, aby se zvedl žaludek i tomu nejotrlejšímu vlkodlakovi.</p> <p>Na druhou stranu to mělo tu výhodu, že mutantské krysy zmizely jenom pár dní po jejich příjezdu, a těch pár lidí, kteří byli natolik zoufalí, že hledali útočiště v této zřícenině, se dali snadno vyděsit a vyhnat „divokými psy“, kteří se proháněli po úzkých chodbách.</p> <p>Měli alespoň zajištěné soukromí, když už ne pohodlí.</p> <p>Salvátor Giuliani si pro sebe zabral největší pokoj a přemístil těžký stůl vedle okna, které shlíželo na hlavní ulici. Mrazivý vzduch, který pronikal popraskanými okenicemi mu nijak zvlášť nevadil – vlci jsou otužilí. Měl rád přehled a krytý hřbet. Nic se kolem něj nemohlo proplížit.</p> <p>V pokoji byla na stěně přitlučena velká mapa Chicaga a poblíž ruky měl dřevěnou polici, na které bylo uloženo obrovské množství brokovnic, pistolí a vrhacích nožů. A na stole měl rozloženo tucet fotografií Darcy Smithové.</p> <p>Byl mužem s posláním. Nezáleželo na tom, kolik vlkodlaků, lidí nebo upírů bude muset na této misi zemřít, aby byla dokončena.</p> <p>Salvátor nevědomky rukou hladil fotku, na které Darcy kráčela ulicí se slabým úsměvem na svých plných rtech, když tu náhle zvedl hlavu, protože zachytil pach blížícího se nečistého vlkodlaka.</p> <p>Ve světě vlkodlaků měli nečistí vlkodlaci nižší postavení. Radili se mezi ty, kteří dříve byli lidmi, ale pak se díky vlkodlačímu kousnutí proměnili. Na druhou stranu čistokrevní byli vlkodlaci, kteří se narodili vlkodlačím rodičům. Vlastnili mnohem větší schopnosti než nečistí.</p> <p>Byli rychlejší, silnější, inteligentnější. Byli také schopni ovládat svou proměnu, tedy kromě měsíce v úplňku.</p> <p>Naneštěstí, čistokrevní nebyli daleko od vyhynutí, a dokonce bylo těžší vytvářet i nečisté vlkodlaky.</p> <p>Jed, který proměňuje lidi ve vlkodlaky, byl pro většinu lidí smrtelný. Přežila jenom hrstka infikovaných. Během uplynulých sta let i tato hrstka spěla k zániku. Bylo to víc než dvacet let od doby, kdy se podařilo přežít proměnu poslednímu novému nečistému vlkodlakovi.</p> <p>Něco se musí stát, aby vlkodlaci nevymizeli úplně.</p> <p>To byl ten důvod, proč Salvátor vycestoval z Říma do Ameriky. Bylo jeho povinností zajistit, aby vlkodlaci nevyhynuli. A jedna část tohoto plánu závisela na Darcy Smithové.</p> <p>Musel ji dostat do rukou. A to brzy.</p> <p>Dveře se otevřely a nečistý vlkodlak, kterého vycítil, vesel do místnosti. Tedy vešla. Byla to žena. Krásná žena.</p> <p>Byl na ní ohromující pohled. Vysoká s mrštnými svaly, černé vlasy jí spadaly jako hladký závoj až do pasu a mírně orientální rysy její kráse přidávaly na exotičnosti. V tuto chvíli byla oblečena pouze do tenkých karmínových šatů z hedvábí, které měly rozparek, vysoko odhalující její dlouhé, štíhlé nohy.</p> <p>Od jeho příjezdu do Ameriky s ním sdílela lože.</p> <p>Proč by ne?</p> <p>Byla krásná, vášnivá a uvnitř jako zvíře. Už více než jednou se probudil pokryt hlubokými škrábanci a kousanci.</p> <p>Přesto však začínal být unavený její společností. Přes všechen svůj půvab neměla pochopení pro těžké břemeno zodpovědnosti, kterou nesl, a zvyšovala své majetnické nároky na něj, což se mu nelíbilo.</p> <p>Nebude patřit pouhému nečitému vlkodlakovi. On byl čistokrevný. Nehodlal dělat žádné výjimky, když šlo o partnerství.</p> <p>Jade pohodila vlasy a přešla pokoj s plynulou elegancí. Zastavila se před jeho stolem.</p> <p>Neuklonila se. Salvátor to přešel mlčením. Tahle nečistá vlkodlačice v jeho přítomnosti až příliš zpohodlněla. Asi bude čas jí připomenout, kdo ve skutečnosti je.</p> <p>„Hess se vrátil, můj pane,“ zapředla tak smyslným hlasem, díky kterému by každý muž pomyslel okamžitě na sex.</p> <p>Samozřejmě, už jenom být s ní ve stejné místnosti stačilo k tomu, aby muž začal pomýšlet na sex. To byla síla, kterou plně využívala.</p> <p>Opřel se ve svém křesle. „Pošli ho dovnitř.“</p> <p>Dovolila svému pohledu, aby přejel přes jeho pohledné, temné rysy a černé vlasy, které měl stažené do ohonu. Potom sjela níž k jeho pevnému tělu v hedvábném obleku.</p> <p>Hladový, dravý úsměv zvlnil její rty. „Vypadáš napjatě. Možná, že bychom měli Hesse nechat počkat venku a já bych ti pomohla uvolnit se.“ Zkušeným pohybem zatáhla a rozepnula si šaty, kterým dovolila sklouznout dolů a odhalila nahé tělo. „Víš, jak je to s těmito uzly jednoduché.“</p> <p>Salvátorovo tělo odpovědělo. K čertu, nahá žena byla nahá žena. Ale jeho výraz se nepozměnil, jen potřásl rameny.</p> <p>„Lákavé, ale obávám se, že nemáme čas na rozptýlení. A nezáleží, jak by to bylo krásné.“</p> <p>„Není čas, není čas, není čas,“ procedila, její vášeň se rychle obrátila ve vztek. Nebyla ženou, která by dobře přijímala odmítnutí. Popravdě, poslední muž, který zklamal její naděje, se nyní nacházel na dně řeky Mississippi. „Už se mi z takových slov dělá špatně. Jaký typ muže na mě nemůže mít čas?“</p> <p>Salvátor napřímil pohled. „Ten, který musí řešit důležitější věci. Jsem váš vůdce, a to znamená, že musím myslet nejprve na dobro smečky a pak teprve na svoji zábavu.“</p> <p>Její pohled začal být uražený. „Je to opravdu ten důvod, proč mě odmítáš?“</p> <p>„Jaký jiný důvod bych měl mít?“</p> <p>Natáhla se, aby zabodla červeně nalakovaný nehet do obrázku na jeho stole. „Jí.“</p> <p>Salvátor vstal, vzduch kolem něj vibroval hrozbou. „Obleč se a odejdi, Jade.“</p> <p>„Ona je… člověk, není snad?“</p> <p>„Neodpovídám psům,“ zavrčel. „Jsem tvůj král, a ty si to pamatuj.“</p> <p>Rozzuřená obsahem, nevnímala varování v jeho hlase.</p> <p>„Co je s ní? Vždycky, když jsi jí na stopě, tak se změníš. |si jí posedlý. To je nechutné.“</p> <p>Salvátor sevřel ruce podél těla. Mohl by jí rozsápat hrdlo, dřív než by se pohnula, ale odolal pokušení. Na rozdíl od nečistých vlkodlaků měl úplnou kontrolu nad svými základními instinkty. Nepotřeboval nepříjemnosti kvůli skrývání mrtvého těla ve středu Chicaga.</p> <p>„Nebudu ti to opakovat. Obleč se a vypadni.“</p> <p>Náznak zavrčení prostoupil jeho hlas. To stačilo Jade varovat, že zašla příliš daleko, než by si měla dovolit. S našpulenými rty se ohnula, aby zvedla šaty a zahalila si do nich těsně své tělo.</p> <p>Nasupeně kráčela ke dveřím a cestou po něm střelila ledovatým pohledem.</p> <p>„Možná že jsem nečistý vlkodlak, ale aspoň neslintám nad lidmi,“ vystřelila, když procházela dveřmi.</p> <p>Se slabým zamračení sledoval Salvátor její odchod. Ta žena se stávala otravnou. Zítra jí odešle k jeho oddílům v Missouri. Jeho druhý nejvyšší velitel má jedinečné schopnosti pro trestání nezkrotných nečistých.</p> <p>Rozhodnuto. Teď čekal, až Hess, vysoký, mohutný nečistý vlkodlak, vstoupí do místnosti a obdaří ho hlubokou úklonou.</p> <p>Ačkoliv byl Hess jedním z jeho osobních strážců a byl obratný natolik, že dokázal zastavil letící kulku a uměl šplhat po vysokých budovách, stále si zachovával úctu ke svému vůdci.</p> <p>Jak kráčel ke stolu, vlnění jeho ohromných svalů hrozilo, že roztrhne černé tričko a džíny, které měl na sobě. Nebylo snadné najít oblečení dost velké, aby se do něj vešla tahle hora masa.</p> <p>„Můj pane,“ zaburácel hlubokým hlasem.</p> <p>„Sledoval jsi stopu?“ zeptal se Salvátor.</p> <p>„Ano.“ Muž se ušklíbl, jeho vyholená hlava se zaleskla ve světle svíček. „Ztratili jsme ji severně od města.“</p> <p>„Sever.“ Salvátor si nepřítomně pohrával se zlatým pečetním prstenem na prstě. „Takže upír se nevrátil do svého doupěte. Zajímavé.“</p> <p>„Pokud se nerozhodl vrátit se zpět, až nás ztratí,“ poukázal Hess.</p> <p>„Možné to je, ale pochybuji o tom. Styx se nás ještě nebojí. Pokud by se chtěl vrátit do svého doupěte, udělal by to, a vyzval nás, ať si získáme tu ženu zpátky.“</p> <p>Hess zavrčel a přitom odhalil své protáhlé zuby. Vlkodlaci nenáviděli upíry velmi upřímně.</p> <p>„Proč byl v tom baru?“</p> <p>„To je otázka, není-liž pravda?“ odpověděl Salvátor.</p> <p>„Myslíte, že je mezi námi práskač?“ Hessovy modré oči zazářily strašidelným světlem. Jakožto nečistý vlkodlak nemohl kontrolovat svou proměnu, když se rozčílil „Tak už ne na dlouho. Vždycky jsem chtěl ochutnat tatarák ze zrádce.“</p> <p>„Ovládej se,“ vyštěkl Salvátor. „Nemáme žádné důkazy, že je mezi námi špeh, a nechci proti sobě rozeštvat smečku, kvůli falešným povídačkám a podezřením. Ne, dokud jsme tak blízko. Jestli tu je špion, <emphasis>já</emphasis> sám si poradím se zrádcem. Je to jasné?“</p> <p>Nastala chvíle, během které Hess bojoval se svými instinkty, a potom se zachvěl a záře v jeho očích začala pohasínat.</p> <p>„Vy jste šéf.“</p> <p>Salvátor obešel stůl a došel k mapě na stěně. Netrpělivě pokynul Hessovi.</p> <p>„Pojď sem a ukaž mi přesně, kde jste ztratili stopu.“</p> <p>Když se připojil se ke svému vůdci, nečistý ukázal na malý puntík severně od města. „Bylo to přesně pod tím.“</p> <p>„Takže rozhodně zamířil z města. Měl s sebou svoje Havrany?“</p> <p>„Ano.“</p> <p>„Musí mít ještě jiné doupě,“ uzavřel Salvátor. „Je moc zima na to, aby vystavil člověka živlům na delší dobu. Vezmi své nejlepší průzkumníky a začněte pátrat po jejich lupě. Nemohou se schovávat navždycky.“</p> <p>Hess zaváhal. Skoro jako by se nějaké vlastní myšlence podařilo zrodit v jeho tlusté lebce. „Můj pane?“</p> <p>„Ano?“</p> <p>„Zatím jste nám neřekl, co je na té ženě tak důležitého.“</p> <p>Salvátor pozvedl obočí. „A ani jsem to neplánoval. Ne, dokud se mi to nebude hodit. Je to problém?“</p> <p>Tvrdá tvář zbledla. „Ne, jistěže ne. Jen jsou ve smečce někteří, kterým se nelíbí ve městě. Ptají se, kdy dorazíme na naše lovící území.“</p> <p>„Lovící území?“ Salvátor si to se zavrčením namířil doprostřed místnosti. Ještě před odchodem do Ameriky studoval smlouvy mezi vlkodlaky a upíry, ale v podstatě nevěřil, že by vlkodlaci mohli vydržet být pouhými ovládanými zvířaty. Ne, dokud to neuviděl na vlastní oči. „Myslíš tím ten ubohý kousek území, který nám upíři předhodili, aby nás v něm mohli držet jako v kleci?“</p> <p>Hess pokrčil rameny. Byl nečistý vlkodlak. Neměl sílu na to, aby mohl bojovat s upíry tváří v tvář, takže byl nucen se spokojit s tím, co mu bylo nabízeno.</p> <p>„Je to dost odlehlé, takže se můžeme proměňovat a lovit, kdykoliv se nám zachce. Což je víc, než můžeme tady.“</p> <p>„Je to vězení, které slouží k tomu, abychom byli postupně vyhlazeni,“ odsekl Salvátor a popošel k malé zbrojnici naproti zdi. „S každým přibývajícím rokem je nás méně a méně. Brzy naše rasa vymizí ze světa a upíři budou slavit náš konec.“</p> <p>„A jak nám může pomoci náš příchod do Chicaga?“ namítl Hess. „Lidé po našich kousnutích pořád umírají. Ještě jsme nenašli jediného, který by přežil.“</p> <p>Salvátor řekl tvrdě: „Říkal jsem ti, abys držel nečisté na uzdě. Nechci na nás přitahovat pozornost.“</p> <p>Slyšel, jak Hess šoupe nohama. „Držíš je zavřené v tomhle baráku noc za nocí. Někdy instinkty prostě převládnou.“</p> <p>Salvátor se otočil se samostřílem v rukou. Namířil hrotem šípu na hlavu svého hosta.</p> <p>„Instinkty? Jestliže mi tyhle nekontrolované instinkty zhatí moje plány nebo přinesou potíže zbytku klanu, ti nečistí, jejichž vinou to bude, zemřou mojí rukou. A ty půjdeš do hrobu s nimi. Je to jasné?“</p> <p>V okamžiku byl Hess na kolenou a hlavou se dotýkal dřevěné podlahy. „Ano, Vaše Veličenstvo.“</p> <p>„Dobře.“ Salvátor odhodil kuši na stůl. Nepotřeboval zbraň, aby ho mohl zabít. Bylo to spíš kvůli tomu, že… to vypadalo efektivněji a dělalo to větší dojem.</p> <p>„Teď seber muže a začněte stopovat tu ženu. Čím dříve ji najdeme, tím dříve odsud vypadneme.“</p> <p>„Rozkaz.“</p> <p>Zvedl se na kolena a vyplazil se pozpátku ze dveří, které se za ním samy zavřely. Salvátor vyčkal, dokud neuslyšel zvuk prchajících kroků, potom vytáhl z kapsy mobil.</p> <p>Zmáčkl rychlé vytáčení a čekal, dokud neuslyšel důvěrně známý ženský hlas.</p> <p>„To jsem já,“ zamumlal svým sametovým a nečitelným hlasem. „Ne, podařilo se jí uniknout, ale poslal jsem muže, aby ji vystopovali. Nebude se mi schovávat dlouho. Máš mé slovo, že brzy bude doma, kam patří.“</p> <p><strong>KAPITOLA</strong></p> <p><strong>3</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><image xlink:href="#_5.jpg" /></p> <p>Darcy byla naprosto vykolejená. Probudila se zmatená, aby zjistila, že je v cizí ložnici s vysokým, nemrtvým pohledným mužem, tyčícím se nad ní. A byla ještě zmatenější, když ji začal zahrnovat otázkami, jako kdyby byli na rychlo-rande. A nejzmatenější byla, když začal sám sebe řezat a blábolit o tom, že je upír.</p> <p>Ale ať už byla rozhozená sebevíc, nedokázalo to zmírnit nepopiratelný pocit úlevy, který ji hřál u srdce.</p> <p>Kolik let se už vztekala a přemýšlela o tom, že je něčím <emphasis>jiná</emphasis>? Jak často se musela stranit ostatních ze strachu, že by objevili její skrytá tajemství a začali ji považovat za zrůdu?</p> <p>Vyrůstání v náhradních domovech ji naučilo, že lidé nevěří ničemu, co se vymyká normě. Nezáleželo na tom, jak dobrá srdce měli ti, kdo se o ni starali, nemohli prostě přijmout její zvláštnosti. Báli se toho, čemu nerozuměli, a nikdo ji už nechtěl pod svou střechou.</p> <p>Do svých šestnácti let vystřídala víc než dvacet domovů. Pak se rozhodla, že dá přednost ulicím. Nezáleželo na tom, jak těžké bylo přežít, bylo to lepší než sledovat někoho, koho měla ráda, jak se na ní dívá s hrůzou.</p> <p>A teď konečně našla někoho, kdo byl stejně zvláštní jako ona.</p> <p>Tedy až na to, že si o sobě myslel, že je upír. Také ji hrubě unesl. Ale stejně bylo cosi uklidňujícího na vědomí, že není úplně sama, jak si do té doby myslela.</p> <p>Chabá útěcha.</p> <p>Darcy zvedla hlavu a zadívala se na svého únosce. Vstal z postele a stál tak nehybně, že by mohl dělat figurínu.</p> <p>Samozřejmě, že jeho nehybnost nebyla jedinou zvláštností, které si člověk mohl povšimnout.</p> <p>Jeho štíhlá tvář byla až příliš dokonalá. Široké čelo, hluboko položené černé oči, obklopené hustými řasami, smyslně zaoblené rty, ostře řezané lícní kosti a vznešeně postavený nos. Připomínalo jí to nablýskanou aztéckou masku. Snad žádný člověk nemohl být takhle krásný.</p> <p>Mohl by mít člověk, který by nebyl vášnivý vzpěrač nebo závislý na steroidech, takové tělo?</p> <p>A to se ani nezmiňujeme o jeho modročerných vlasech, jež měl složitě zapletené s bronzovými a tyrkysovými ozdobami a které mu spadaly až do pasu.</p> <p>Byl exotickou fantazií. Vše, co by žena očekávala od upíra.</p> <p>Nebo naprostého šílence.</p> <p>Podle toho.</p> <p>Darcy sevřela prsty deku a polkla knedlík v krku. Neměla tušení, co se děje uvnitř jeho mysli, když na ni hleděl se znervózňující intenzitou.</p> <p>A upřímně řečeno, bylo to… k zbláznění! „Ještě jsi mi neřekl, proč jsem tady,“ obvinila ho. „A ani své jméno.“</p> <p>Zamrkal. Jako kdyby se probudil z hlubokého spánku. „Styx.“</p> <p>„Styx? Jmenuješ se Styx?“</p> <p>„Ano.“</p> <p>Darcy se ušklíbla. To nebylo jméno, které by vzbuzovalo hřejivé, miloučké pocity. Ale ovšem, on opravdu nebyl muž, který by působil jakkoliv miloučce.</p> <p>To teda ne.</p> <p>Byl divoký, děsivý a šíleně hezký.</p> <p>Až moc hezký s rozhalenou košilí, která odhalovala jeho dokonalý, hladký, široký hrudník, a na něm nezvyklé tetování draka, které zářilo zvláštním kovovým leskem.</p> <p>Kruci, bylo pravděpodobně dobře, že už nebyl na posteli vedle ní.</p> <p>Bylo těžké mít milence, když se neustále musíte bát, že byste jim mohla ublížit. Nebo lépe, aby neodhalil, že nejste úplně normální.</p> <p>Obvykle jí to nevadilo. Měla život plný natolik, že nepotřebovala nikoho dalšího, aby jí dodával zdání smyslu. Avšak tohle byla chvíle, kdy byla blízko záhadného muže, cítila jeho vůni a jeho doteky jí připomněly, co jí chybí.</p> <p>„Proč jsi mě unesl?“ zeptala se.</p> <p>Styx pokrčil rameny. „Musím vědět, co ti chtěli ti vlkodlaci.“</p> <p>„Proč?“</p> <p>Uplynula delší chvíle a Darcy si už myslela, že odmítne odpovědět na její otázku. Což byl problém, protože pro tuto chvíli si nedovedla představit, jak by ho mohla přinutit odpovědět. Ačkoliv přiznal, že i ona má v sobě démonickou krev, nebyla pravděpodobně natolik démonická, aby stačila na upíra.</p> <p>To bylo vše, co věděla.</p> <p>Nakonec si zhluboka oddychl a střetl se s jejím pátrajícím pohledem. „Přichystali mi jisté potíže.“</p> <p>Hmmm. To znělo dost temně.</p> <p>„Proč se o ně musíš starat?“</p> <p>Jeho výraz byl studený, lhostejný. Nic nenaznačoval. „Podléhají mi. Musejí se mi zodpovídat.“</p> <p>„Oni jsou tvoji zaměstnanci?“</p> <p>„Zaměstnanci?“ Z jeho úst to slovo znělo poněkud nepatřičně až směšně. „Ne. Dluží mi svoji věrnost.“</p> <p>„Věrnost. Myslíš jako nevolníci?“ Darcy se krátce zasmála. „Není to trochu středověké?“</p> <p>Záchvěv netrpělivosti se dotkl jeho pohledných rysů. „Vlkodlaci podléhají zákonům upírů, a jakožto vládci upírů se mi musejí podrobit.“</p> <p>Zamrkala. Nejenže byl šílený, potřeboval ještě ke všemu být hlavou bláznů. Šílenec s ambicemi.</p> <p>„Takže ty jsi co? Král upírů?“</p> <p>„Já jsem pán, Anasso,“ odsekl s přehnanou hrdostí.</p> <p>Ucítila, jak se jí rty napínají do úsměvu. Nemohla si pomoci. Byla to ta naprostá, ale naprostá arogance, která a připadala vyloženě směšná.</p> <p>Jistě, většina věcí v životě jí připadala směšná.</p> <p>Přišla už dávno na to, že pokud se nebude smát světu a všem jeho pošetilostem, tak se utopí v hořkosti.</p> <p>„Wau.“ Vyvalila oči. „Pan Velká huba.“</p> <p>Jeho výraz zůstal nečitelný, ale jeho temné oči se zableskly… něčím.</p> <p>„Pan Velká huba? To je lidský výraz pro vůdce?“</p> <p>Darcy se zamračila. „Ty se ve světě moc nevyznáš, co?“</p> <p>Styx pokrčil rameny. „Víc než bych si přál.“</p> <p>„No, stejně na tom nezáleží.“ Lehce potřásla hlavou. Byla ráda, že není žádná hysterka, ale i tak nebyla pravděpodobně ta nejchytřejší věc sedět si tu a urážet krále upírů. Nebo šíleného blázna. No, ať už tak, či onak. „Řekla jsem ti, že o tomhle Salvátorovi nevím vůbec nic. A stejně tak nevím vůbec nic o vlkodlacích. A nikdy jsem na ně nevěřila. A teď, jestli by ti to nevadilo, opravdu bych se potřebovala dostat domů.“</p> <p>„Obávám se, že tohle nemůžu dovolit.“</p> <p>Po tomhle ostrém odmítnutí se jí zastavil dech. „Co tím myslíš?“</p> <p>„Salvátor vynaložil ohromné úsilí, aby tě vystopoval.“</p> <p>„Už jsem ti říkala, že ti nemůžu pomoct. Vůbec mě nenapadá, proč by mě měl sledovat.“</p> <p>„Možná ne, ale tvoje přítomnost zde se dá stále považovat za výhodu.“</p> <p>„Co to má znamenat?“</p> <p>Jeho pohled zůstal nehnutý. „Věřím, že Salvátor tě chce dostat do spárů tak vážně, že to znemožňuje tvé propuštění.“</p> <p>Chvíli trvalo, než Darcy pochopila, co tím chce říct. Snad proto, že netušila, že to řekne. Nebo, a to spíš, protože prostě nechtěla věřit, že by mohl být tak chladnokrevný.</p> <p>Raději se vždy snažila si o lidech myslet to nejlepší. A to i když se jednalo o příšery sající krev.</p> <p>Vzchop se.</p> <p>„Ty…“ Olízla si rty, přitom jí neuniklo, že jeho pohled ten pohyb sleduje s temnou soustředěností. Naneštěstí si nebyla jistá, jestli myslí na sex nebo na večeři. „Ty si myslíš, že mě tady budeš držet proti mé vůli, a tím znemožníš vlkodlakům, aby se mě zmocnili?“</p> <p>„Ano.“ Tupá bolest.</p> <p>„A to i přestože nevíš, co ode mne chtěl?“ obvinila ho zamračeně. „Možná mě chtěl obětovat na nějakém strašlivém rituálu. Nebo si možná řekl, že bych se mohla stát chutnou svačinou.“</p> <p>Styx se otočil čelem k oknu. Odhrnul těžké závěsy, čímž odhalil, že noc už opravdu padla. Jistěže – byl prosinec v Illinoas. Slunce sotva růžovělo a hned zas zapadlo.</p> <p>Jak dlouho musela asi spát?</p> <p>„Salvátor by nevynaložil takové úsilí na to, aby získal pouhou oběť nebo dokonce jenom jídlo,“ řekl nakonec tiše. „Myslím, že tě chce dostat živou.“</p> <p>„Ty myslíš?“ Darcy si odfrkla. Karma nebo ne, nehodlala se pokorně nechat předat vlkodlakovi – tedy jestli byl skutečně vlkodlak – bez důvodu. „Nemůžu ti říct, jak je to všechno povzbuzující. Můj ubohý život pro tebe není možná dost důležitý, ale ujišťuji tě, že je velmi důležitý pro mě.“ Popadla polštář a hodila mu ho na záda. S neuvěřitelnou rychlostí se otočil a chytil polštář dříve, než se ho mohl dotknout. Vyschlo jí v krku. No, asi nelhal, asi byl něčím jiným než člověkem. „Prosím,“ zašeptala, „já chci jít domů.“</p> <p>Svraštil obočí, skoro jako kdyby zvažoval její tichou zadost. „Darcy, nebylo by to bezpečné. Pokud opustíš u tohle panství, vlkodlaci tě chytí dřív, než se stihneš vrátit domů. Tohle je jediná ochrana, kterou –“</p> <p>Temné varovaní bylo náhle přerušeno pronikavým zvukem. Velitelský hlas pronikl dveřmi. Byl to hlas se silným přízvukem a notnou dávkou francouzské povýšenosti.</p> <p>„Jdi mi z cesty, hlupáku. Nevidíš, že přináším pomoc v nouzi zajatci?“</p> <p>Styx se podíval ke dveřím s výrazem velkého překvapení.</p> <p>Sakryš, jak mohl příchozí tak šokovat pána všech upírů? „Proboha, co ten tady dělá?“ vydechl Styx.</p> <p>„Kdo je to?“ zeptala se.</p> <p>„Levet.“ Jeho pohled se vrátil k ní. „Připrav se, andílku.“ Přitáhla si pokrývku až k nosu. Jako kdyby ji to mohlo nějak ochránit. „Je nebezpečný?“</p> <p>„Jenom pro tvůj zdravý rozum.“</p> <p>Zdravý rozum?</p> <p>„On je člověk?“</p> <p>„Ne, on je chrlič. Francouzský chrlič.“</p> <p>Srdce se jí ostře sevřelo. Upíři, vlkodlaci a teď ještě chrliče?</p> <p>„Cože to je?“</p> <p>„Neboj se. Není to tak hrůzostrašné stvoření, jak bys čekala. Stěží může být nazývaný démonem.“</p> <p>Nevěděla, co by si pod tím měla představit. Dobře, vlastně jen do té doby než se dveře zlehka otevřely, a drobná, šedivá příšerka kolébavě vkročila do pokoje s velkým tácem v náručí.</p> <p>Se svými malými růžky a dlouhým ocasem poskakujícím za ní vypadala dost groteskně. Nemohla být vyšší než tři stopy a křídla na hřbetě měla tenoulinká jako babí léto a vzorovaná mihotavými barvami.</p> <p>Až na ta křídla to vypadalo opravu jako chrlič. Až na to, že tenhle neseděl na nějakém starém hradě, ale byl skutečně živý.</p> <p>Pohyboval se po místnosti a hlasitě čenichal kolem zamračeného upíra. „Konečně. Nehodlám kritizovat tvoji stráž, Styxi, ale myslím, že by měli se zpytovat v bezvědomí, jestli víte, jak to myslím.“</p> <p>Styx se zamračil. „Asi ne tak docela.“</p> <p>Příchozí našpulil rty. „Pokusili se mě zadržet. <emphasis>Moi</emphasis>.“</p> <p>Styx obešel postel a shlédl zlostně dolů na malého démona. „Přikázal jsem, že nechci být rušen. Řídili se pouze mými rozkazy.“</p> <p>„Rušen? Jako kdybych se já dal považovat za nějaké porušení.“ Levet obrátil hlavu k mlčící Darcy. Projelo jí bodnutí úžasu. Za těma šedýma očima spatřila jemnou a laskavou duši. Nikdy se nemýlila. „Ach, je tak krásná, jak říkal Viper. A tak mladá.“ Chrlič zamlaskal jazykem, jak se blížil k posteli a položil podnos vedle ní. „Měl by ses za sebe stydět, Styxi. Tady máte, <emphasis>mignon</emphasis>. Čerstvý salátek a ovovce.“</p> <p>S povděkem jí zakručelo v břiše. Byla strašně hladová a to jídlo vypadalo báječně.</p> <p>„Děkuji.“ Usmála se na něj, když si vzala kousek jablka.</p> <p>Jeho úsměv odhalil několik řad špičatých zubů; ale přesto – způsob, jakým se usmál, byl velice elegantní, vznešený a aristokratický.</p> <p>„Dovolte, abych se představil sám, dokud se náš hostitel nezbaví způsobů jedovaté houby. Jmenuji se Levet. A vy jste Darcy Smithová?“</p> <p>„Ano.“</p> <p>„Byl jsem vyslán svou drahou přítelkyní Shay, abych se ujistil, že se vám daří dobře. Ona se samozřejmě dobře zná s naším zarputilým spolenočníkem, takže si uvědomuje, že by se vám nemuselo dostávat potřebného pohodlí.“ Zvedl sukovitou ruku. „Ne, že bych byl zrovna nějaký uvítací průvod, myslíte si. Ale zato mám spoustu důležitých vlastností, pro které jsem byl vybrán a vyslán vám na pomoc.“</p> <p>Zamrkala, nebyla si zcela jistá, co si má o tomto démonovi myslet. Nevypadal nebezpečně. Ale stejně si už nemyslela, že by ji Styx jen tak nechal rozcupovat vlky nebo něčím jiným.</p> <p>Doslova.</p> <p>„To bylo velice milé,“ řekla opatrně.</p> <p>Levet se marně snažil vypadat skromně, když se upír přemístil a postavil těsně po jeho boku. Ten pohyb byl tak rychlý, že ho Darcy vůbec nepostřehla.</p> <p>Jejda.</p> <p>„Levete,“ zavrčel Styx varovně.</p> <p>„<emphasis>Non, non</emphasis>. Neděkuj mi. Ne, pokud by to nebylo formou hotovosti.“ Zhluboka si povzdechl. „Nevěřil bys, jak je těžké pro chrliče vydělat si na skromné živobytí v tomhle městě.“</p> <p>Bronzová tvář zůstala lhostejná. „Vůbec ti nehodlám děkovat. Ve skutečnosti je to ta poslední věc, která se mi honí hlavou.“</p> <p>Kupodivu Levet odpověděl úplně klidně a sladce. „Nebuď takový morous jako staré nevrlé kalhoty. Ty to nebohé děvče děsíš.“</p> <p>„Není vyděšená.“</p> <p>Darcy vytrčila bradu. Musela by se propadnout, kdyby nechala toho upíra mluvit za sebe.</p> <p>„Ale ano, jsem.“</p> <p>„Ha. Tak vidíš?“ Levet se na Styxe samolibě usmál, předtím než obrátil svou pozornost zpátky k Darcy. „Teď snězte svou večeři v klidu. Nenechám toho zlého upíra, aby vám ublížil.“</p> <p>„Levete.“ Styx se sklonil a popadl Leveta za ramena.</p> <p>Jestli proto, aby s ním zatřásl nebo aby ho vyhodil oknem, to se Darcy neodvažovala hádat.</p> <p>„Auvajs.“ Levet udělal rychlý krok zpět. „Křídla. Nedotýkej se mých křídel.“</p> <p>Styx krátce přimhouřil oči. Možná, aby napočítal do stovky. „Vidím, že bych měl promluvit s Viperem,“ zasípal, otočil se na podpatku a zamířil ke dveřím.</p> <p>„To udělej, mon ami,“ doporučil mu Levet. „Ach, a kdybys náhodou mluvil i s naší laskavou hospodyní, prosím, řekni jí, ať si nedělá starosti s mojí večeří. Raději si něco sám ulovím.“</p> <p>Styx se zastavil ve dveřích, jeho temný pohled si propálil cestu k Darcyině světlé tváři. „To snad my všichni, ne?“</p> <p><image xlink:href="#_6.jpg" /></p> <p>Styxovi se podařilo sledovat Vipera do dalšího z jeho exkluzivních klubů. Tento byl poblíž Rockportu a byl změřen na ty démony, kteří dávají přednost násilným sportům, jako jsou souboje v klecích, před hazardními hrami či sexem.</p> <p>Nevšímal si dvou démonů, kteří se snažili ze sebe navzájem udělat krvavou kaši, ani rozběsněného davu, který je zuřivě povzbuzoval, a proklestil si cestu ke kancelářím vzadu.</p> <p>Jak očekával, našel Vipera sedět za těžkým mahagonovým stolem krčícího se nad hromadou papírů.</p> <p>Stříbrovlasý upír se postavil, jen co Styx vešel do místnosti a zavřel za sebou dveře.</p> <p>„Styxi, dnes večer jsem tě neočekával. Odešel snad tvůj domácí host tak brzy?“</p> <p>Styx přimhouřil oči a s chladným výrazem odpověděl. „Kterého hosta máš na mysli? Tu ženu, kterou jsem musel unést v naději, že zabráním krvavé válce s vlkodlaky, nebo toho malého, nesnesitelného chrliče, který mě pravděpodobně velice brzy dožene k vraždě?“</p> <p>Viper zvedl obočí, protože nedokázal zcela úspěšně skrýt své překvapení. „Aáá, takže to znamená, že Levet už dorazil?“</p> <p>„Dorazil. Takže teď chci, aby zas vypadl.“</p> <p>Opíraje se o stůl, mladší upír si zkřížil ruce na hrudi. „Ne, že bych nesdílel tvou bolest, starý příteli, ale obávám se, že nemám nic společného s Levetovým příjezdem ani s odjezdem. Byla to Shay, která rozhodla, že tvůj host bude potřebovat nějaký druh společnosti. Je zcela přesvědčena o tom, že ty bys to nebohé děvče utrápil.“</p> <p>Styx se zarazil. U všech bohů, nezahrnul snad Darcy vynikající péčí? Nezajistil snad, že má veškeré pohodlí, jaké potřebuje? Neodpovídal jí snad trpělivě na všechny otázky?</p> <p>A navzdory všem pokušením, neodolal snad tomu, aby se k ní lehl do postele a nechal se zahřát jejím teplem?</p> <p>Pokušení, které ho nepřestávalo mučit, ač je nyní od sebe dělily desítky mil.</p> <p>„Nijak jsem jí neublížil a nic se jí nestalo,“ pronesl výhružným tónem.</p> <p>Viper pokrčil rameny. „Ano, ale na Shayinu obranu si vzpomeňme, jak jsi mě brutálně mučil, když jsem tě naposled navštívil, a jak jsi plánoval, že ji zabiješ a krvavě obětuješ. Možná, že má právo být trochu zaujatá.“</p> <p>Styx se nehodlal omlouvat. Plnil akorát to, co musel, aby se upírský rod neproměnil v úplné trosky. A nakonec musel zradit svůj vlastní smysl pro loajalitu a pomáhat Viperovi.</p> <p>„Také jsem se postavil mezi tebe a smrtící útok,“ připomněl ledovým tónem.</p> <p>Viper si povzdechl. „Proč někteří lidé stále prohlašují, se mi zachránili život?“</p> <p>„Bez pochyby proto, že je to pravda.“</p> <p>„Dobrá.“ Mladší upír rozhodil rukama. „Možná – a opravdu jenom možná – jsi za mě zasadil rozhodující ránu, ale to z tebe ještě nedělá Marii Stuartovnu.“</p> <p>Styx zmateně zamrkal. „Koho?“</p> <p>„Pane bože, ty jsi fakt úplně mimo mísu! Snažím se ti ukázat, jak máš málo zkušeností v jednání s lidmi. Obzvlášť s lidskými ženami.“</p> <p>Styx najednou zjistil, že cení zuby. Nezáleželo na tom, jak dobré to mohly být úmysly, ale nikomu nedovolí, aby vměšoval do jeho vztahů s Darcy Smithovou.</p> <p>Nevěděl proč. Věděl pouze, že to je neporušitelné pravidlo.</p> <p>„Té dívce nehrozí žádné nebezpečí z mojí strany.“ Přimhouřil oči. „A i kdyby náhodou ano, chrlič mi může stěží zabránit, abych jí ublížil.“</p> <p>„Myslím spíš, že Shay doufala, že Levet by ji mohl poskytnout více… uklidňující společnosti. Pro ženu není snadné srovnat se s tím, že ji unesl upír, chápej.“ Viper k němu vyslal významný pohled. „Obzvlášť upír, který strávil posledních pět století téměř v absolutní izolaci. Tvoje schopnosti jednat s lidmi musely zrezavět, starý příteli.“</p> <p>„A ona si myslí, že Levet znamená větší komfort?“ Zeptal se Styx. „Mnohem spíš ten chrlič přivede tu ubohou ženu k šílenství, a já musím zavést taková opatření, abych ochránil její duševní zdraví.“</p> <p>Viper se za stolem napřímil, jeho výraz ztvrdl. „Uvědom si, že Shay má pro tuhle malou příšerku slabost, takže by se ti vedlo docela špatně, kdyby se mu stalo něco nemilého.“</p> <p>Napětí ve vzduchu zhoustlo.</p> <p>„Ty mi vyhrožuješ?“</p> <p>Viper si nevšímal smrtící ostrosti Styxova hlasu. „Jen ti nabízím přátelskou radu.“ Plynule přešel k vestavěné ledničce a vyndal z ní dva pytlíky s krví. Poté, co je ohřál v mikrovlnce, nalil krev do dvou křišťálových sklenic a jednu podal Styxovi. „Teď, když už jsi tady, proč mi neřekneš o té ženě více? Zjistil jsi, proč je pro vlkodlaky tak důležitá?“</p> <p>Styx nejprve lehce zatřásl pohárem a pozoroval, jak krev stéká po jeho stěnách. Už to bylo pěkně dlouho, co se naposledy posilnil. Musel si dávat větší pozor, když měl nyní člověka pod svou střechou. Dokázal se skvěle ovládat, ale Darcy představovala více než jedno pokušení.</p> <p>„Nezjistil jsem nic víc, než to, že ve skutečnosti není obyčejná žena,“ přiznal.</p> <p>Viper šokované vydechl a sklenice mu propadla mezi prsty a třískla o stůl.</p> <p>„Není to žena? Neříkej mi, že <emphasis>ona</emphasis> je ve skutečnosti <emphasis>on</emphasis>.“</p> <p>Trvalo delší dobu než Styxovi došlo, co Viper řekl, Ne, že by ho ta dedukce překvapila. Žil už více než tisíc let. Existovalo jen málo věcí, které ho mohly překvapit.</p> <p>„Ne, samozřejmě že ne. Ona je… rozhodně žena, ale ne zcela člověk.“</p> <p>„Tak čím je?“</p> <p>Styx netrpělivě potřásl hlavou. Bylo mu trapné přiznat, že nedokázal rozluštit záhadu Darcyiny krve. Byl upír, proboha! Krev byla jeho specialitou.</p> <p>„Já nevím. Voní jako člověk a také se chová jako člověk, ale vykazuje démonické znaky.“</p> <p>Viperův výraz byl jedno velké překvapení. „Jaký druh, znaků?“</p> <p>„Na smrtelníka se uzdravuje příliš rychle, a přestala stárnout ke konci puberty. Také říkala, že je rychlejší a silnější než většina lidí.“</p> <p>„Tak to určitě zní, jako by v sobě měla nadpřirozenou krev.“ Viper se zamračil. „Jistě sama musí vědět, co je zač.“</p> <p>„Tvrdí, že nemá žádné vzpomínky týkající se rodičů ani jiných členů rodiny.“</p> <p>„A ty jí věříš?“</p> <p>„Ano,“ odpověděl Styx pevně. „Byla z těch neobvyklých schopností opravdu nešťastná.“</p> <p>Viper začal přecházet křížem krážem po perském koberci, když tu se nečekaně otočil. Stejně jako Styx byl oblečen v černém, ačkoliv jeho košile byla z prvotřídního hedvábí a dlouhé kalhoty z drahého sametu. Stříbrovlasý upír se vždycky vyžíval v módě. Styx měl na sobě silný černý svetr, kožené kalhoty a vysoké boty.</p> <p>Nenosil módní trendy, jen oblečení, ve kterém mu bylo dobře, a nepřekáželo by mu, kdyby byl přinucen bojovat.</p> <p>Jeho jediná marnivost byly bronzové řemínky a kroužky, které měl vpletené do svého dlouhého copu.</p> <p>Poté, co se otočil, rozhodil Viper rukama. „Míšenci nejsou tak neobvyklí. Shay sama je jedním z nich. Ale většina má aspoň tušení o svém původu. Myslíš, že její smíšená krev je to, kvůli čemu po ní jdou vlkodlaci?“</p> <p>To bylo to první, co Styxe napadlo, „To ještě nemůžeme říct. Ne, dokud nebudeme vědět víc.“</p> <p>„No, a co ta žena?“</p> <p>„Co je s ní?“</p> <p>Viper se pomalu usmál. „Je tak krásná, jak slibovala její fotografie?“</p> <p>Teď to byl Styx, kdo se otočil. Pouhá zmínka o Darcy stačila, aby ho vyvedla z míry. Ještě hůř, představa její sladké, srdčité tváře, se dala vykouzlit až příliš snadno. Jako kdyby číhala na příležitost, aby se mohla vynořit a zamořit celou jeho mysl.</p> <p>„Co na tom záleží?“ Zamumlal. „Je to můj zajatec.“</p> <p>Viper se zasmál se zjevnou rozkoší. „Takže předpokládám, že ano.“</p> <p>Styx se otočil s kamennou tváří. „Ano, je… překvapivě krásná. Je nádherná jako anděl.“</p> <p>Viperovo pobavení neutuchalo. Ta jeho pitomá drzost! „Nevypadáš tak spokojeně, jak bys měl, příteli.“</p> <p>„Ona je… nepředvídatelná,“ neochotně přiznal Styx.</p> <p>„Jestliže v sobě má aspoň kapku lidské krve, tak musí být nepředvídatelná,“ řekl Viper nešťastně.</p> <p>„Takže je pak těžké vědět, jak s ní zacházet.“</p> <p>Viper popošel kupředu a položil Styxovi ruku na rameno. „Jestliže jsi zapomněl, jak jednat s překrásnou ženou, Styxi, pak se obávám, že nemáš už žádnou naději,“ řekl pohřebním hlasem.</p> <p>Styx odolal nutkání odstrčit mladšího upíra přes celý pokoj. Bylo to směšné. Nikdy neztrácel kontrolu nad svými emocemi. Nikdy!</p> <p>Mohl jen předpokládat, že velká zodpovědnost si na něm vybírá více obětí, než si uvědomoval.</p> <p>To byla poslední vhodná výmluva.</p> <p>„Nedržím ji v zajetí pro své potěšení.“</p> <p>„To ale přece neznamená, že by sis nemohl užívat její přítomnost. Nemáš za potřebí žít jako mnich napořád. Tak proč nevyužít příležitosti, kterou situace nabízí?“</p> <p>Celé Styxovo tělo ztuhlo při pouhé myšlence, že by podlehl syrovému chtíči. U všech bohů, chtěl by využít té příležitosti.</p> <p>Teplé ženské maso. Čerstvá nevinná krev. Ach, ano.</p> <p>„Je pod mojí střechou jenom proto, abych mohl začít vyjednávat se Salvátorem,“ řekl ostře, aby přesvědčil spíše sám sebe než Vipera. „Už brzy bude moct odejít.“</p> <p>Viper ho zkoumal přimhouřenýma očima. „Co když mají vlkodlaci v úmyslu jí ublížit? Budeš stát stále při ní?“</p> <p>Co je to za otázku?</p> <p>Taková směšná, nepříjemná otázka.</p> <p>„Myslíš, že bych měl riskovat válku s vlkodlaky kvůli pouhé smrtelné ženě?“ řekl mrazivým tónem.</p> <p>Viper se krátce zasmál. „Styxi, já byl ochoten riskovat celou upíří rasu, abych zachránil Shay.“</p> <p>To byla v podstatě pravda. Styx tenkrát málem zabil oba, Vipera i Shay. „Ale to byla tvoje milenka. Miloval jsi jí.“</p> <p>„Stále věřím, že některé oběti jsou příliš velké na to, aby byly vykonány.“</p> <p>Styx přehlížel podivný tlak uvnitř své hrudi. Nechtěl vědět, co by mohl znamenat.</p> <p>„Tahle žena pro nás nic neznamená.“</p> <p>Viper vypadal, že ho to příliš nepřesvědčilo. „Je to tvoje rozhodnutí, Styxi. Ty jsi náš pán.“</p> <p>Styx se ušklíbl. „Můžu tě ujistit, že je to vysoce nadhodnocená pozice.“</p> <p>Viper mu stiskl rameno. „Nenechej se dotlačit k rozhodování, příteli. S vlkodlaky jsou potíže, ale můžeme ji udržet na uzdě, jen co zjistíš, co od ní chtějí. Nemá mysl vyjednávat se Salvátorem, dokud nebudeš přesně znát cenu svého zboží.“</p> <p>Styx pomalu přikývl. To dávalo smysl. Kdyby dokázal přijít na to, k čemu Salvátor potřebuje Darcy, potom by měl být schopen se vyhnout jakémukoliv vyjednávání.</p> <p>Pokud ji chce opravdu hodně, potom by se měl vlkodlak podřídit všemu, co by Styx mohl požadovat.</p> <p>„Moudrá rada.“</p> <p>„Mám své chvilky.“</p> <p>„Ano, krátké a pomíjivé, bohužel.“</p> <p>Viper udělal náhle krok zpět a vyvalil oči. „To byl vtip?“</p> <p>„Mám také svoje chvilky,“ zamumlal Styx a otočil se ke dveřím. Byl pryč z pevnosti už dost dlouho. Zastavil se ve dveřích, aby po příteli střelil výstražným pohledem. „Budu snášet chrliče jen tak dlouho, dokud nezpůsobí Darcy nějaké problémy. Když se na ní jenom zamračí, skončí na ulici, ne-li hůř.“</p> <p>S touto poslední hrozbou Styx vyšel z kanceláře, ale ještě předtím postřehl pomalý, nevysvětlitelný úsměv, který zkroutil Viperovy rty.</p> <p><strong>KAPITOLA</strong></p> <p><strong>4</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><image xlink:href="#_7.jpg" /></p> <p>Styx se vracel ke svému Jagovi v barvě tmavého burgundského, který byl zaparkovaný o pár ulic vedle. Nijak se nebál chodit temnými ulicemi, nezáleželo v kolik hodin. Existovalo jen málo věcí tak hloupých, že by si dovolily zaútočit na upíra. Ne, pokud si nepřály zemřít.</p> <p>Právě odbočil do postranní uličky, když se zastavil. Plynulým pohybem vytáhl z bot dvě dýky a začal pečlivě prohlížet tmu.</p> <p>Dokonce i přes zápach stok a lidských odpadků dokázal vycítit nezaměnitelný pach vlkodlaků.</p> <p>Tři nečistí vlkodlaci a jeden čistokrevný.</p> <p>A blízko.</p> <p>Pevně se rozkročil, když spatřil stín nejbližšího nečistého. V lidské podobě byl malý a šlachovitý s hřívou dlouhých hnědých vlasů. Vypadal spíš jako frajírek ze střední nebo malý zlodějíček, než jako postrach noci.</p> <p>Styx ale nepřehlédl dravý hlad v jeho hubené tváři a žár v hnědých očích, který značil, že se chystá zaútočit.</p> <p>Dokonce i nečistí vlkodlaci mohou být nebezpeční, když jim rychle proudí krev a když se ozve zvíře v nich.</p> <p>Styx nespouštěl oči z nečistého, který byl připravený poblíž černého džípu, ale zároveň zaměřil své smysly na hledání dalších vlkodlaků. Nesmí se nechat rozptýlit jedním prašivým nečistým, zatímco by ho ostatní mohli nějak obejít.</p> <p>Další nečistý vlkodlak se schovával za popelnicemi, a čistokrevný spolu se zbývajícím nečistým byli na střeše prádelny na druhé straně ulice.</p> <p>Mazaní psi.</p> <p>Mazanější než nejbližší nečistý, kterému z krku uniklo hluboké zavrčení. Připravoval se na útok. Svaly se mu napjaly očekáváním, začal dýchat přerývaně. Na rozdíl od Styxe, který zůstal naprosto nehybný, s myšlenkami jasnými a čistými a dýkami připravenými volně v rukou.</p> <p>Jeho zdánlivá lhostejnost stačila, aby vyprovokoval vzteklého nečistého. Vrhl se kupředu se zařváním, při kterém vstávaly vlasy na hlavě.</p> <p>Styx vyčkával, dokud na něj muž téměř nevyskočil. Potom vystřelil rukou a chytil zvíře pod krkem. Jak ho škrtil, kňourání se postupně proměnilo ve smrtelné zachroptění, když s ním Styx praštil o zem, a rozdrtil mu hrdlo.</p> <p>Sklonil se k nehybnému tělu a zarazil mu dýku mezi žebra hluboko do srdce. Vlkodlaci se mohou uzdravit téměř ze všech druhů zranění, s výjimkou zabodnutí stříbrného ostří do srdce a stětí hlavy.</p> <p>Jak nečistý vlkodlak umíral, ještě naposledy zalapal po dechu a zařval. Styx odhodil mrtvolu stranou. Otočil se právě včas, aby se mohl soustředit na dalšího nečistého za popelnicí. Mrštil dýkou takovou oslepující rychlostí, že útočící nečistý udělal ještě několik kroků. Potom se konečně zastavil a nejistě pohlédl na dýku níženou do své hrudi.</p> <p>Nebyla to smrtící rána, ale stříbro se propalovalo hluboko do jeho těla. S pronikavým zaúpěním padl na kolena a zoufale se pokoušel dýku vytáhnout za rukojeť.</p> <p>Odporně nasládlý zápach pálícího se masa začal plnit studený vzduch; ale Styx již věnoval pozornost dalším dvěma vlkodlakům, kteří stále vyčkávali nahoře na střeše.</p> <p>„Kdo bude další?“ zeptal se.</p> <p>Ticho protrhl až potlesk, když čistokrevný vstal a pohlédl se dolů na Styxe. Navzdory špíně v této čtvrti, měl na sobě hedvábný oblek, který byl ušit na míru jeho svalnatému tělu, a jeho černé vlasy byly perfektně upravené. Styx nepochyboval, že tento muž by se mohl pochlubit i pedikúrou a saténovými boxerkami.</p> <p>Bez legrace, vážně.</p> <p>„Dobrá práce. Ale, no ovšem, vždyť ty jsi ten proslulý Styx, pán upírů a vládce všech démonů,“ protáhl vlkodlak se slabým přízvukem. „Řekni mi, je pravda, že jsi získal jméno Styx, protože kudy chodíš, tudy za sebou zanecháváš řeku mrtvol?“</p> <p>Styx úmyslně vrátil zbývající dýku zpět do své boty a rozevřel náruč v uvítacím gestu.</p> <p>„Pojď dolů a přesvědčí se sám, Salvátore.“</p> <p>„Ach, nepochybuji, že budeme mít příležitost poměřit, který z nás je lepší, ale ne dnes v noci.“</p> <p>„Tak proč mě potom obtěžuješ?“ zeptal se Styx chladně.</p> <p>„Máš něco, co chci já.“</p> <p>Slabý úsměv přelétl přes jeho rty. Takže jeho úsilí začalo přinášet ovoce.</p> <p>„Skutečně mám?“</p> <p>„Dočasně.“</p> <p>„Jestli chceš, můžeme se vrátit do mého sídla, a ty si ji můžeš zkusit vzít zpátky,“ protáhl Styx.</p> <p>Vlkodlak hluboce zavrčel. „Ach, dostanu ji zpátky. To ti mohu slíbit.“</p> <p>„Ne, dokud nebudeš ochoten se mnou vyjednávat.“</p> <p>„Nenechám se vydírat nějakým plesnivým upírem.“</p> <p>Styx pokrčil rameny. „Potom drahá slečna Smithová zůstane mým zajatcem.“</p> <p>„Už nebudeme tvými psy, Styxi.“ Salvátor zkroutil rty pohrdáním. „Nebudeme se podřizovat tvým zákonům, ani se necháme spoutávat řetězy jako zvířata.“</p> <p>Styx přimhouřil oči. Cítil, že v čistokrevném doutná hněv, ale vlkodlak přesto zachovával přísnou kontrolu nad svými instinkty. Vzácná schopnost u vlkodlaka, která z něj dělala nebezpečného protivníka.</p> <p>„Tohle je stěží pravé místo pro vyjednávání o pravidlech a výhodách pro vlkodlaky,“ řekl Styx, jehož špičáky se začaly výstražně prodlužovat. „A dám ti malé varování, Salvátore. Nemám rád ultimáta. Příště mi zkusíš jedno dát, a osobně tě dopadnu a popravím tě.“</p> <p>Vlkodlak se výhrůžek nebál. „Ne bez odvety.“</p> <p>Měkce zasyčel a nechal svou sílu zakroužit ulicí. Bylo zřejmé, že bude třeba novému králi vlkodlaků připomenout nebezpečí, které skýtá zkřížení upírovy vůle.</p> <p>„Dal jsem svolat zasedání Rady. Jestli přijedou předtím, než se tě rozhodnu zabít, potom počkám na jejich souhlas.“ Zvedl ruce a poslal svou moc proti vlkodlakovi.</p> <p>„Jinak prostě projevím ohromnou lítost, že jsem byl nucen jednat dříve, než stihli přijet.“</p> <p>Salvátor klesl na kolena, než se mu podařilo nabrat síly a postavit se zpátky na nohy. Oči mu zazářily v temnotě, ale jeho ruce zůstaly klidné, když si urovnával hedvábné sako.</p> <p>„Mám se bát?“</p> <p>„To je ovšem <emphasis>tv</emphasis><emphasis>oje</emphasis> rozhodnutí.“</p> <p>Ozvalo se nízké, hrozivé zavytí ze střechy, když se nečistý vlkodlak po Salvátorově boku rychle pohnul. Velký muž s vyholenou hlavou a ohromnými svaly se proměnil v obrovské zvíře s hustou černou srstí a smrtícími drápy. Sloupl si na okraj střechy a zvedl tlamu k nebi.</p> <p>Dýka se ocitla ve Styxově ruce dřív, než se stačil Salvátor otočit, a nedbalým pohybem ji mrštil po nečistém. Ozvalo se překvapené vyjeknutí, když ta síla odhodila vlkodlaka přes celou střechu, až málem spadl na chodník na protější straně.</p> <p>Styx pozvedl obočí, když se Salvátor otočil k nečistému vlkodlakovi zády a vrátil svou pozornost k upírovi před sebou. Jistě vůdce, který vyznává filozofii „Vyměň součástku a sestav si vlkodlaka.“</p> <p>„Dej mi tu ženu, a začnu uvažovat o… vyjednávání,“ připustil Salvátor jemným hlasem, jako by se nestalo nic neobvyklého.</p> <p>Styx svíral dýku v ruce, připraven k ráně. Tohle byl čistokrevný, kterého by byla pošetilost podceňovat.</p> <p>Kromě toho jeho arogantní příkaz, aby mu vydal Darcy, způsobil jedině to, že měl sto chutí zabořit své špičáky do tohohle zpropadeného vlka.</p> <p>„Slečna Smithová nebude propuštěna, dokud nebudeš souhlasit s tím, že se vrátíte do svých tradičních lovišť a zastavíte své útoky na lidi. Jedině potom můžeme probrat tvoje stížnosti.“</p> <p>Nikterak překvapivě se vlkodlak krátce a nevesele zasmál tomuto nekompromisnímu rozkazu. Styx ani neočekával nic jiného.</p> <p>„Jestli mi tu ženu nedáš, vezmu si ji sám.“</p> <p>Vlkodlak, který si přál zemřít.</p> <p>Jeho oblíbený druh.</p> <p>Usmál se. „Jen si to pojď zkusit.“</p> <p>„Ty arogantní zkurvysyne.“</p> <p>„Proč je ta žena pro tebe tak důležitá?“</p> <p>Navzdory vzdálenosti mohl Styx v Salvátorovi vycítit náhlou ostražitost. Byla to otázka, na kterou nechtěl odpovídat.</p> <p>„Proč asi chce nějaký muž nějakou ženu?“</p> <p>„Chceš po mně, abych uvěřil, že jsi nechal sledovat tuhle ženu – ženu, se kterou jsi se ještě osobně nesetkal do včerejší noci – po několik týdnů, jenom proto, že se ti líbí?“</p> <p>Pokrčil rameny. „Z většiny mužů se stanou blázni, když se jedná o srdeční záležitosti.“</p> <p>Styx se zamračil. „Ne.“</p> <p>„Ne?“</p> <p>„Ty jsi čistokrevný. Nikdy bys neplýtval svými silami na smrtelníky. Smíte se pářit jenom s dalšími čistokrevnými.“</p> <p>„Neřekl jsem, že s ní chci mít děti, třeba ji chci jenom do postele.“</p> <p>Do postele?</p> <p>Jenom díky dvěma tisíciletím cvičení sebeovládání Styx nezabil toho vlkodlaka přímo na místě. Darcy byla jeho zajatec. Pro tuto chvíli patří jemu. Protrhl by hrdlo každému, kdo by ji zkusil unést pryč.</p> <p>„Nikdy ji nedostaneš do postele, vlčku,“ upozornil ho naprosto ledově. „Teď se vrať do svých lovišť dříve, než vás všechny zavřu do klecí a vykastruju.“</p> <p><image xlink:href="#_6.jpg" /></p> <p>Darcy nemohla popřít úlevu, která se jí zmocnila, když drobný démon oznámil svým místy zkomoleným jazykem, že se po večeři poohlédne v okolních lesích.</p> <p>Ne, že by nedokázala ocenit jeho snahu zmírnit její obavy a vylepšit jí náladu. Přes všechny podivnosti, které souvisely s tím, že je to oživlý chrlič, na jeho sarkastických vtipech bylo cosi okouzlujícího, s nečekanými záblesky laskavosti. I ta jeho přeřeknutí ji bavila.</p> <p>Prostě potřebovala, aby odešel, aby mohla najít své oblečení a vypadnout z tohohle blázince.</p> <p>Možná, že byla něčím zvláštní. Ani nemohla s jistotou vyvrátit, že v jejích žilách nekoluje krev nějakého prapodivného démona. Vlastně by to bylo nejlepší vysvětlení ze všech. Ale smíšená krev ještě neznamenala, že bude připravená zapojit se do společnosti tvořenou sexy upíry, malými chrliči a číhajícími vlkodlaky.</p> <p>Obzvlášť, když bylo celkem pravděpodobné, že těm vlkodlakům bude předána jako nějaká panenská oběť.</p> <p>Dobrá, možná ne úplně panenská, ale skoro.</p> <p>Naneštěstí její plány na únik ztroskotaly na skutečnosti, že svoje oblečení nemohla nikde najít. Jediné oblečení, které v pokoji nalezla, bylo volné bílé tričko, které jí sahalo téměř ke kolenům.</p> <p>A kromě toho tu byl ohromný chlápek, kterého povazovala také za upíra (podle jeho bledé kůže a dlouhých špičáků), který stál přímo za dveřmi, a dva další, kteří stáli pod oknem.</p> <p>Chvíli přecházela po místnosti sem a tam s pocitem blížící se paniky.</p> <p>Musela se odtud dostat.</p> <p>Ale jak?</p> <p>Přecházela takhle skoro hodinu, pak to vzdala, zhluboka si povzdychla a posmutněle zavrtěla hlavou.</p> <p>Její povaha bohužel nebyla uzpůsobená právě k rozjímání.</p> <p>A bylo těžké být skutečně vyděšená, když byla obklopená takovým elegantním přepychem.</p> <p>Jsou všichni upíři takhle šíleně bohatí? Tato ložnice a připojená koupelna zabíraly plochu zhruba jako domek akorát pro čtyřčlennou rodinu s drobnou zahrádkou a garáží. Vůbec ne jako její stísněný byteček. Sakra, nepochybovala, že tyhle saténové závěsy, které skvěle doplňovaly slonovinový koberec a přehozy, stály mnohem víc, než její měsíční nájem.</p> <p>Panebože, už jenom ta představa, kolik asi stály ty porcelánové vázy a jemné perokresby na zdech, stála za to.</p> <p>Když došla k hluboko položenému oknu, kterým bylo vidět na malou zahrádku a vzdálené jezírko, prudce se zastavila. Svraštila obočí, když si prohlížela krásné, ale oschlé fialky, které lemovaly parapet.</p> <p>To je ostuda, pomyslela si, když opatrně posouvala květiny dál od mrazivé tabule okna. Hned na to v koupelně natočila sklenici vody a začala zalívat opomíjené rostliny.</p> <p>Tak málo lidí se umí postarat o květiny, aby byly zdravé, přemýšlela, když opatrně odtrhávala zažloutlé lístky a otírala z fialek prach.</p> <p>Chce to víc než občasné zalévání vodou. Jenom proto, že neumějí mluvit, neznamená to, že také nic necítí.</p> <p>Zabrala se natolik do tohoto úkolu, který si sama uložila, že si ani nevšimla, když se za ní otevřely dveře a Styx vstoupil do místnosti.</p> <p>„Tady máš, Lístečku,“ mumlala si, když zalévala kořeny květin. „Ne, ne, já jsem na tebe nezapomněla, Tančilko. Nebuď netrpělivá, Lištičko. Dostane se i na tebe.“</p> <p>„Co to k čertu děláš?“ ozval se hluboký mužský hlas.</p> <p>Nepotřebovala se otáčet. Jenom jeden muž z mnoha, mnoha mužů, se kterými se setkala, ji dokázal rozechvět už jen pouhým zvukem svého hlasu.</p> <p>„Snažím se zachránit tyhle nebohé kytky, které ty zanedbáváš.“ Káravě mlaskla jazykem. „Jen se podívej, jak jsou povadlé. Měl by ses stydět. Když už si do domu nastěhuješ živé věci, máš povinnost se o ně pravidelně starat.“</p> <p>Nastala dlouhá pauza, když se snažil zjistit, jestli se už totálně nezbláznila.</p> <p>Což bylo spíše ironické vzhledem k okolnostem.</p> <p>„Ty mluvíš s květinami?“ zeptal se nakonec.</p> <p>„Samozřejmě.“ Darcy se otočila, ale při pohledu na něj se jí zastavil dech. Nezdálo se být spravedlivé, že nějaký muž mohl být tak neskutečně krásný. Spěšně vrátila svou pozornost ke květinám. Když se na něj dívala, cítila, že by se z ní mohla stát hříšná šelma bez mozku. „Cítí se osaměle, stejně jako lidé. Vid, Rudolfe?“</p> <p>„Rudolfe?“</p> <p>Pokrčila rameny. „Dobrá, nevím, jaká jména jsi jim dal, ale potřebovala jsem jim nějak říkat. Tahle roční doba se mi zdála vhodná pro jména podle Santových sobů. Znáš <emphasis>Noc před Vánocemi?</emphasis>“</p> <p>Darcy nadskočila překvapením, když se najednou postavil vedle ní. Vůbec neslyšela nějaký pohyb. To byl tak tichý, nebo se dokázal přemisťovat z místa na místo nějakým kouzlem?</p> <p>Upír nevěnoval pozornost tomu, že ji právě vyděsil k smrti, a pohlížel na ni se zvláštním zájmem.</p> <p>„Předpokládám, že to je nějaká lidská tradice? Zdá se, že jich mají nekonečnou zásobu.“</p> <p>„Upíři neslaví Vánoce?“</p> <p>„Když je jeden nesmrtelný, tak rozdělování roku prapodivnými rituály trochu ztrácí smysl.“</p> <p>Její neklid rychle zmizel. Zvláštní, že když byl blízko, nemohla se soustředit na to, že je to nebezpečná nestvůra, která ji drží v zajetí.</p> <p>Možná to bylo tím, že musela překonávat touhu servat z něj ten upnutý svetr a přitisknout své rty na jeho hladkou, opálenou kůži.</p> <p>Ano, tím to nejspíš bylo.</p> <p>„Vánoce nejsou od toho, aby ohraničovaly proud času,“ namítla a přitom něžně hladila lístky Rudolfa.</p> <p>„Ne?“</p> <p>„Je to o duchu období. Mír zemi a dobrá vůle lidem.“ Snažila se řasami zakrýt samotu, kterou pocítila uvnitř. Nechtěla ničí lítost. „Je to o lásce, laskavosti a… o rodině.“</p> <p>Štíhlé bronzové prsty se natáhly a stočily se kolem její dlaně. Jeho kůže byla chladná, ale přesto vyslala ostrý záblesk tepla až na dno jejího žaludku.</p> <p>„Jestli je to taková báječná slavnost, tak proč jsi z toho smutná?“ zašeptal měkce.</p> <p>Naklonil se blíž, jeho tmavé oči byly zvláštně hypnotizující. „Cítím tvůj smutek. Objímá tě jako starý přítel.“</p> <p>Darcy ztěžka polkla. Ztrácela se v tom magnetizujícím pohledu. V něžném dotyku jeho palce na jejím vnitřním zápěstí.</p> <p>Ach. Bylo to už velmi, velmi dlouho, kdy se jí naposled někdo dotkl s takovou důvěrností.</p> <p>„Co myslíš tím, že to můžeš cítit?“ zeptala se zastřeným hlasem.</p> <p>„Jsem pánem upírů.“</p> <p>„A to znamená co? Jakože umíš číst myšlenky?“</p> <p>„Ne, ale dokážu vycítit velmi hluboké emoce, když se tě dotýkám.“</p> <p>Darcy se neklidně posunula. Nelíbila se jí myšlenka, že by dokázal číst v jejích myšlenkách. Obzvlášť ne, když jedna část její mysli zahrnovala velmi tělesné přání přitulit se k jeho pevné hrudi a prolíbat si cestu přes jeho dokonalé mužské rysy.</p> <p>„Ach.“</p> <p>Volnou rukou jí zvedl bradu. „Řekni mi, proč jsi smutná, Darcy.“</p> <p>„Předpokládám, že každý, kdo je sám na světě, je trochu smutný právě touto roční dobou,“ neochotně přiznala. „A jak už jsem říkala, je tohle čas pro rodiny. Pro sdílení svého života s druhými.“</p> <p>Chvíli bylo ticho. Pohledem sklouzl k jejich propleteným prstům. „Už nejsi sama.“</p> <p>Jeho podivná slova ji zaskočila. „Být držena v zajetí je stěží totéž, jako být doma na prázdninách.“</p> <p>„Možná není.“ Zvedl náhle oči a zajal ji pohledem. „Ale jsme tady spolu a já bych rád zmírnil tvoji osamělost, jestli mi to dovolíš.“</p> <p>Z nějakého zvláštního důvodu jí vyschlo v ústech a srdce jí bušilo až v krku.</p> <p>„Co tím myslíš?“</p> <p>„Cítím tvůj smutek, Darcy, ale zároveň cítím tvoji vášeň.“</p> <p>„Nemyslím…“</p> <p>„A to ve mně vyvolává touhu, u které si nejsem jistý, že jsem dost silný, abych s ní dokázal bojovat,“ potlačil její jemný protest. „Touhu, se kterou nechci bojovat.“</p> <p>S pomalým, smyslným pohybem, pozvedl její prsty ke svým rtům.</p> <p>Cítila se podivně zmatená, když sledovala, jak ji zlehka kouše po celé délce jejího palce.</p> <p>Vydala přidušený vzdech, když se celé její tělo otřáslo v odpovědi. Ach, chlapče. To bylo skvělé. Úplně skvělé.</p> <p>„Styxi,“ vydechla.</p> <p>„Kde je chrlič?“ zeptal se, jeho černé oči se zatřpytily nebezpečnou září.</p> <p>„On… říkal, že půjde na lov.“</p> <p>„Dobře.“</p> <p>Bez varování smýkl její rukou. Darcy vydechla, když zjistila, že mu padla do klína, s jeho pažemi sevřenými pevně kolem sebe.</p> <p>„Co to děláš?“</p> <p>Lehce se zasmál, když skláněl své rty ke křivce jejího krku.</p> <p>„Je to už dlouho, ale neřekl bych, že jsem příliš zapomněl,“ zašeptal proti její kůži.</p> <p>Volnou rukou sevřela kašmír jeho svetru, jak jeho jazyk zanechával vlhkou cestu na jejím krku. Teplo se jí začalo rozlévat celým tělem až hluboko do klína. Matně si vzpomínala na podobný pocit zvířecího, ale skvělého chtíče.</p> <p>Bylo to pro ní už příliš dlouho.</p> <p>Stále ale nevěděla dost o upířím sexu a zejména o tomhle upírovi, aby se mohla úplně uvolnit.</p> <p>„Chystáš se mě kousnout?“ zašeptala Darcy.</p> <p>Pocítila zachvění, které projelo jeho tělem. Jako kdyby pomyšlení na to, že ji kousne, mělo ohromnou sílu.</p> <p>„Chceš, abych to udělal?“</p> <p>„Bolí to?“</p> <p>„Právě naopak.“ Zlehka přejel svými špičáky po její kůži „Upíří kousnutí nepřináší nic než rozkoš. Musíme být velmi opatrní, aby se naši <emphasis>společníci</emphasis> nestali závislými.“ Dech jí uvízl v hrdle, když sjel níž a odhrnul její tričko, takže mohl rty sledovat linii její klíční kosti.</p> <p>„Společníci nebo oběti?“ zeptala se. Posunul si ji na klíně, aby ji mohl hladit na holé kůži na stehně. „Někdy to, jindy ono, někdy obojí.“</p> <p>„A kdo jsem tedy já?“</p> <p>„Čím bys chtěla být?“</p> <p>Olízla si rty, jak jeho ruka putovala po citlivé kůži jejího vnitřního stehna. „Myslím, že jsem rukojmí. Kterého hodláš předat sebrance vlkodlaků.“</p> <p>„Nic ještě není rozhodnuto.“</p> <p>Ušklíbla se. „To je uklidňující.“</p> <p>„Byla bys radši, kdybych ti lhal?“</p> <p>Darcy nevěděla, jak by měla odpovědět na tuhle hloupou otázku. A konec konců, stejně na tom nezáleželo.</p> <p>Styx sklonil hlavu a zajal její rty v žádostivém polibku. V ten samý okamžik šikovnými prsty našel okraj jejího tenkého spodního prádla a vklouzl pod něj.</p> <p>Trhla boky vzhůru, když začal objevovat její kluzkou vlhkost uvnitř.</p> <p>„Bože,“ vydechla překvapením.</p> <p>„Líbí se ti to?“ zašeptal.</p> <p>Zamrkala a zavřela oči, když se dostával hlouběji, a palcem snadno nahmatal kouzelný bod rozkoše. „Ano.“</p> <p>Zasténal tiše. „Cítím, jak ti bije srdce. Mám jeho chuť na rtech.“</p> <p>Darcy se snažila přemýšlet. Snažila se nenechat se smést tím temným, slastným přílivem.</p> <p>Všechno se to dělo příliš rychle, ale nedokázala sebrat dostatek vůle, aby zastavila ten lahodný nápor.</p> <p>Rukama zajela pod jeho měkký svetr, aby se přesvědčila, jestli je jeho kůže opravdu tak hladká a dokonalá, jak si představovala.</p> <p>Byla.</p> <p>Jako nejlepší hedvábí a na dotek byla chladná jako mramor. Tiše vzdychla, když zkoumala pevné svaly, které se vlnily pod jejími prsty.</p> <p>Jeho vzdech vyšel jako hluboké zasyčení netrpělivosti, když se mu konečně podařilo stáhnout jí triko přes hlavu a nechat sklouznout její krajkovou podprsenku.</p> <p>„Andílku.“ Lačnými ústy obkroužil křivku jejích drobných prsou, potom uchopil mezi rty vzrušením ztvrdlou bradavku.</p> <p>Darcyiny prsty na nohou se zkroutily, když něžně zatahal za bradavku, zatímco ji svými prsty stále hladil mezi nohama ve zrychlujícím se tempu, ze kterého se až zastavovalo srdce.</p> <p>Dlaněmi sklouzla ze Styxova hrudníku na jeho široká záda. Mohla by strávit hodiny jenom tím, že by se ho dotýkala, uvědomila si. Neměla žádný strach, že by mu mohla nevědomky ublížit, nebo prozradit něco o té části své osobnosti, kterou musela vždy skrývat.</p> <p>Poprvé za celý svůj život byla svobodná od všech omezení, která ji vždy svazovala.</p> <p>Užívala si ten úžasný pocit svobody. Zvrátila hlavu vzhůru, když rozkoš, kterou cítila, začínala dosahovat bodu, ze kterého není návratu.</p> <p>„Potřebuji tě. Potřebuji tě ochutnat.“ Styx na ni pohlédl temnýma očima plnými touhy, přičemž se Darcyino srdce jakoby podivně zmenšilo. „Dovolíš mi to?“</p> <p>Zachvěla se při tom hladovém výrazu. Bylo něco strašlivě vzrušujícího na tom, že po ní toužil s takovou silou.</p> <p>I kdyby to mělo být pro její krev.</p> <p>Zaryla mu nehty zad, protože cítila, že se blíží k úchvatnému vyvrcholení.</p> <p>V tu chvíli by mu odsouhlasila cokoliv, oč by si řekl.</p> <p>Cokoliv.</p> <p>„Ano,“ vydechla.</p> <p>Se zavrčením, které by ji vyděsilo, kdyby nebyla lapena v poutech vášně, se jeho hlava pomalu sklonila k jejímu štíhlému krku.</p> <p>Navzdory vzrušení si Darcy uvědomila, že je napjatá. Zdálo se přece jasné, že neexistuje způsob, jak by mohl do jejího hrdla zabodnout své tesáky, aniž by ji to bolelo.</p> <p>Jazykem se lehce dotkl pulzující žíly na jejím krku. „Slibuji, že ti neublížím,“ řekl zastřeně.</p> <p>„Styxi…“</p> <p>Její slova se prudce zarazila, když ucítila chladný tlak a potom následovala intenzivní rozkoš, která zaplavila její tělo.</p> <p>Cítila jak její krev proudí k jeho rtům. Jako kdyby vysával krev až z konečků jejích prstů na nohou. A v dokonalém rytmu pokračoval v masáži sídla jejích veškerých rozkoší.</p> <p>Bylo toho příliš mnoho.</p> <p>Vydechla při svíjení se pod jeho doteky, a zaryla mu nehty hluboko do zad. Už dříve se těšila z mužských doteků. Nebyla úplně nezkušená.</p> <p>Ale nic – <emphasis>nic</emphasis> – se nedalo srovnat s touhle téměř zničující explozí, která se zmocnila jejích pánevních svalů a vypustila z jejích rtů téměř polekaný výkřik.</p> <p>S něhou, jakou by nikdy neočekávala od takového ohromného muže, ji Styx přenesl na postel a položil její ještě se chvějící tělo na přikrývky. Potom se natáhl vedle ní, opřel se o lokty a prohlížel si jí pátravým pohledem,</p> <p>„Andílku?“</p> <p>Darcy trvalo několik chvil, než si vzpomněla, jak se mluví. „Sakra,“ konečně se jí to podařilo.</p> <p>Jeho výraz byl náhle ustaraný, když ji pohladil po tváři, „Je ti… dobře?“</p> <p>„Myslím, že jo.“</p> <p>Začala se pomalu zvedat na hromadu polštářů, ale silná ruka na jejím rameni ji zastavila.</p> <p>„Ještě by ses neměla hýbat.“ Obrátil se ke stolku za sebou, vzal z podnosu vychlazenou sklenici a podal jí ji. „Tady.“</p> <p>„Co je to?“ zeptala se s podezřením. Zachvěly se mu rty. „Nic nebezpečnějšího než ovocný džus.“</p> <p>Opatrně se napila a s úlevou pocítila sladkou chuť pomerančů. S úlevou a překvapením.</p> <p>„Je to čerstvé. To jsi dělal ty?“</p> <p>„Proč jsi tak překvapená? Nejsem úplně k ničemu.“</p> <p>Vyprázdnila sklenici hlubokými doušky, potom ji položila stranou a vrátila svou pozornost k muži, který se nad ní skláněl.</p> <p>„Jenom si prostě neumím představit, k čemu by upír potřeboval kulinářské dovednosti. Nezdá se, že bys trávil příliš času v kuchyni.“</p> <p>„Ne, naše výživa se neskládá z běžného jídla.“ V jeho temných očích se rozhořel žár, když záměrně sklouzl svými prsty dolů a pohladil křivku jejího krku. Zvedl obočí, když si všiml, že její tváře začínají růžovět. „Ty se červenáš.“</p> <p>No, dobře, a co má být?</p> <p>Právě prožila ten nejlepší orgasmus v životě v náručí naprostého cizince. A to ani nemusíme zmiňovat, že mu dovolila přitom pít svou krev, jako kdyby byla non-stop otevřená sámoška.</p> <p>Nebyla prudérní, ale také nebyla coura. A tohle bylo leště za hranicemi chování všech děvek.</p> <p>Bylo to… superděvkovské.</p> <p>„Jasně, že se červenám,“ zamumlala a přitáhla si deku až k bradě.</p> <p>Dobrá, bylo to jako zavírat ohradu poté, co už všichni koně utekli, ale dávalo jí to lepší pocit.</p> <p>Se zamračením svraštil obočí. „Co z toho, co se stalo mezi námi, tě uvádí do rozpaků?“</p> <p>Zhluboka si povzdychla. „Podívej, nevím jaký typ žen zveš obvykle na svačinu, ale já… obvykle nedělám takovéhle věci s někým, koho bych sotva poznala. Obzvlášť, když ten někdo je upír, který mě unesl.“</p> <p>Překrásné bronzové rysy nasadily odměřený výraz. Byl to výraz, o kterém si začínala myslet, že ho používá jako nevědomý obranný mechanismus.</p> <p>Bez pochyb alespoň několik z mnoha psychiatrů, se kterými se za ta léta setkala, by to nazvalo „blokování“.</p> <p>„Kvůli těmhle věcem si sem nemusím zvát ženy. Je mnohem pohodlnější získat to, co potřebuji, v nějaké krevní bance.“ V jeho hlase bylo cosi, co znělo téměř, jako by se jí ho podařilo zranit. Což bylo směšné. Bylo vůbec možné nějak ranit upírovy city? „A sdílení intimity není žádná ostuda. Byla mezi námi přitažlivost už od první chvíle.“</p> <p>„To ale nemění skutečnost, že jsme si cizí, ani že mě zde držíš proti mé vůli.“</p> <p>Styx si netrpělivě povzdechl a dlaní pozvedl její bradu, čímž ji přinutil pohlédnout do svých zářících očí.</p> <p>„Dnes večer mi přišel do cesty Salvátor, andílku. Je to nebezpečný čistokrevný vlkodlak a je zoufalý touhou dostat tě do své moci. Jestli tě propustím, nepochybuji, že by z tebe udělal také svého vězně.“</p> <p>Dotkl se její tváře. Nic víc, ale i to vyslalo žhavou vlnu vzrušení, která jí projela skrz naskrz.</p> <p>U posvátné krávy! Musí se začít ovládat a odolat pokušení hladit jeho nádherné zapletené vlasy.</p> <p><emphasis>Přestaň, Darcy Smithová</emphasis>, přikázala sama sobě příkře.</p> <p>Celý její život byl v ohrožení; a jediné, na co dokázala myslet, byl tenhle upír, ze kterého jen sršel testosteron.</p> <p>„Nejsem úplně bezbranná,“ zamumlala.</p> <p>„Možná ne, ale nemůžeš se v boji měřit s vlkodlakem v plné síle.“</p> <p>„A znamenalo by být jeho vězněm něco hodně odlišného než být tvým?“</p> <p>Tentokrát nebylo pochyb, že ho ranila. I kdyby mu neublížila, tak se jí alespoň podařilo ho urazit.</p> <p>„Nijak jsem ti neublížil,“ řekl pomalu. „Místo toho jsem udělal vše, co bylo v mých silách, abych tě zahrnul pohodlím.“</p> <p>I přes absurdní výčitky svědomí, Darcy nehodlala být zkroušená. Ona byla tou obětí, ne?</p> <p>„Ano, a zatímco jsem tady v pohodlí, tak ztrácím svou práci, nestihnu zaplatit nájem, a pohřbívá to všechny moje plány,“ obvinila ho, a uvolnila hlavu z jeho sevření. „Možná, že nemám úplně skvělý život, ale je můj a ty ho ničíš.“</p> <p>Také se neobtěžoval být nijak zkroušený.</p> <p>„Nemusíš si dělat obavy o peníze. Já mám…“</p> <p>Její ruka vystřelila a zakryla jeho ústa předtím, než mohla tohle instinktivní gesto zarazit. „Ani to nevyslovuj. Nejsem případ pro charitu.“</p> <p>Zamračil se ještě více. „Jsou to jenom peníze. Já je nepotřebuji a ty ano.“</p> <p>„Ne. Vydělávám si sama.“</p> <p>„Jsi úplně nesmyslně paličatá.“</p> <p>Naklonila bradu. Možná byla jeho zajatcem, ale nebyla jeho majetkem.</p> <p>„Na to mám právo.“</p> <p><strong>KAPITOLA</strong></p> <p><strong>5</strong></p> <p><image xlink:href="#_8.jpg" /></p> <p>Styx se probudil další večer strašlivě nevrlý a úplně sám ve svém pokoji hluboko pod domem. Přestože všechny ložnice měly tmavě zabarvená okna a závěsy dost silné na to, aby uchránily upíra před denním světlem, Styx se cítil lépe v temných chodbách, které procházely pod celým panstvím.</p> <p>A samozřejmě to také byla jediná záruka, že neupadne v pokušení a nevrátí se do postele ke své nebezpečně přitažlivé návštěvě.</p> <p>Jak by mohl pouhý upír rozumět takovému podivnému stvoření, přemítal, když se naložil do Viperovy ohromné vany a potom strávil téměř půl hodiny zaplétáním mokrých vlasů.</p> <p>Sdíleli to neintimnější objetí. Křičela naplněním, když její vnitřní esence proudila do jeho těla. Byli jako jedna bytost. Spojeni jako mohou být jedině upír a jeho milenka.</p> <p>Bylo to nádherné.</p> <p>Úžasně nádherné.</p> <p>I jako upír si uvědomoval, jak vzácné jejich spojení bylo. A ona, jakožto člověk, by měla být naprosto uchvácena.</p> <p>Místo toho mumlala něco o tom, že ho chce opustit, a dokonce odmítla přijmout sebemenší část značného bohatství, které jí nabízel.</p> <p>Byl ještě rozladěný, když vylezl po schodech a vstoupil do prostorné kuchyně. Naneštěstí se jeho nálada nijak nevylepšila, ani když spatřil drobného šedého démona, který seděl u stolu a byl celý mastný od zbytků své večeře.</p> <p>Večeře, o které Styx předpokládal, že ji ulovil v blízkých lesích a sežral za syrová.</p> <p>Ne, že by mu na tom mimořádně záleželo. Kdyby měl možnost, tak by také nahoře lovil své vlastní slaďoučké maso. Ale měl pocit, že Darcy by nebyla nadšená, kdyby vešla a spatřila Leveta, jak v kuchyni ohlodává kosti.</p> <p>Levet seskočil ze židle a zaculil se.</p> <p>„Mrtvý muž chodí.“</p> <p>Styx se zamračil. „Prosím?“</p> <p>„Nevadí,“ povzdychl si Levet. „Jen hrstka vyvalených opravdu dokáže ocenit můj humr.“</p> <p>Dokonale lhostejný k chrličovu podivnému, osobitému humoru, Styx obrátil pozornost k mnohem důležitějším věcem.</p> <p>„Darcy ještě nevstala?“</p> <p>Levet pokrčil rameny. „Ještě jsem jí neviděl, ale to bude nejspíš tím, že jsi nechal její pokoj hlídat a strážit, jako kdyby byla vzteklé zvíře a ne sladká mladá žena.“</p> <p>Styx ztuhl hněvem. Proč mu všichni předhazují to nejhorší?</p> <p>„Ty stráže tam jsou kvůli její ochraně,“ řekl ledovým hlasem. „Nebo bys byl radši, kdyby si ji rovnou zabalila a unesla smečka vlkodlaků?“</p> <p>Malý démon měl ještě tu drzost se usmát. „Jenom se snažím říct, že…“</p> <p>„Říct co?“</p> <p>„Že se máš ještě co učit o přátelství a působení na lidi.“</p> <p>Styx spolkl svoji zlost. Nebyl tu od toho, aby se zpovídal pouhému chrliči. Přešel kuchyní, sebral malou peněženku, kterou vzal na baru tu noc, kdy unesl Darcy.</p> <p>„Mám tady úkol, ke kterému tě potřebuji.“</p> <p>„Mě?“ Levetovy oči se rozšířily, když se díval, jak Styx důkladně prohledává obsah cizí kožené peněženky. „Hej, to je Darcyina peněžíněnka? Nemůžeš jen tak…“</p> <p>„Ticho,“ rozkázal Styx a vyndal věc, kterou hledal a podal ji démonovi.</p> <p>Při prohlížení malé, laminátové kartičky, Levet tiše zahvízdal. „Wau. Je vážně hezká i na fotce na řidičáku. Říkám si, co by asi tak řekla na mezidruhové rande. Víš, rád bych se nechal takhle ulovit –“</p> <p>„Chci, aby sis zapamatoval tu adresu,“ přerušil ho Styx. Bylo to, jako kdyby udusil otravného škůdce. Jestli bude stále tak tupě zírat na Darcy, pozná, co to znamená hněv pána upírů.</p> <p>„Proč?“</p> <p>„Darcy si dělá starosti o své květiny. Chci, abys šel do jejího bytu a přinesl je.“</p> <p>Nastalo dlouhé ticho, během kterého na něj Levet zíral, jako by mu narostla druhá hlava.</p> <p>„Její květiny?“</p> <p>„Ano.“</p> <p>„A ty chceš, abych je sem donesl?“ Styx netrpělivě zasyčel. Vždyť to nebyl tak náročný úkol.</p> <p>„Samozřejmě, že je doneseš sem.“</p> <p>„Dooobře.“</p> <p>„Něco se děje?“</p> <p>„Ne.“ Protivný úsměv zkřivil Levetovy groteskní rysy. „Myslím, že je pěkné, že se staráš o její květiny.“</p> <p>„Já ne.“ Styx ukázal na dveře. „Teď jdi.“</p> <p>Levet směšné zatřásl svými řasami. „Ještě něco, dokud jsem tady? Plyšovou hračku? Nebo její oblíbenou přikrývku?“</p> <p>„Můžeš přinést její oblečení,“ rozhodl stroze Styx. „Lidé nejspíš dávají přednost svým vlastním známým věcem.“</p> <p>„To je od tebe velice starostlivé.“</p> <p>Styx pomalu přimhouřil pohled. „Máš ještě nějaké další připomínky, které mi chceš říct?“</p> <p>Levet jakoby vůbec nepostřehl smrtící tón ve Styxově Masu. Mírumilovně se usmíval, když si prohlížel hostitelovy černé kožené kalhoty, vysoké boty, hedvábnou košili a jemné, tyrkysové amulety pečlivě zapletené do silného copu.</p> <p>Úsměv se stával čím dál širším a pozitivnějším, takže se Styx začal cítit nervózně.</p> <p>„Dobře, chystal jsem se vzdát kompliment tvému vzhledu. Jaká to elegance pro upíra, který je šťasten, jen když se může zahrabat do jeskyně. Jaká <emphasis>savoir faire</emphasis> –“ Najednou se zarazil, když Styx udělal výhružný krok vpřed. „Já… no… ne, zrovna teď. Už bych měl být na cestě.“</p> <p>„Jsi bystřejší než vypadáš, démone,“ zavrčel Styx.</p> <p>Počkal, dokud se oživlý chrlič nevyhrabal z kuchyně, potom se otočil na patě a prošel vzdálenějšími dveřmi.</p> <p>U všech bohů, nenechá se zesměšňovat zakrslým chrličem!</p> <p>Byl dospělý muž, a jestliže se rozhodl pečovat o svůj zevnějšek, nebyla to starost nikoho jiného než jeho.</p> <p>Nemělo to přece cokoliv do činění s jeho překrásnou zajatkyní.</p> <p>Trochu se ušklíbl.</p> <p>Dobře. Možná, že to mělo co dělat s Darcy. Možná, že to bylo jenom kvůli Darcy. Ale to ještě neznamenalo, že by se do toho měl míchat všetečný chrlič.</p> <p>Jak procházel potemnělým domem, zastavil se v jedné nepoužívané ložnici, aby vyzvedl brokátové šaty, které tam zanechal Viper. Poté se vrátil do haly a otevřel dveře do Darcyina pokoje.</p> <p>Když vstoupil, ani nešel dál, a rovnou se zastavil na prahu.</p> <p>Ostré znepokojení sevřelo jeho hruď, když jeho pohled padl na rozestlanou prázdnou postel a stejně tak prázdnou místnost.</p> <p>Podařilo se jí vyklouznout, zatímco spal? Přišel Salvátor na to, jak obelstít stráže a unesl ji?</p> <p>Když už chtěl svolat všechny upíry ve státu, aby vyhlásil pátrání, Styx se najednou zastavil, když ucítil nezaměnitelnou vůni čerstvých květin.</p> <p>„Andílku?“ řekl měkce.</p> <p>Dveře vedoucí do koupelny se otevřely a Darcy vstoupila do ložnice, oděná pouze nadýchaným bílým ručníkem.</p> <p>Styx si dal sevřené ruce v bok, zatímco se jeho špičáky začaly instinktivně prodlužovat.</p> <p>Nemohl se jí nabažit, dokonce i když byla jen člověkem. Prostě nemohl popřít divokou fascinaci světlými údy a svůdnými křivkami, které byly bohužel skryty pod ručníkem.</p> <p>Jeho tělo ztuhlo, když pohlížel do jejích velkých nevinných očí. Měla rty, které v každém muži vyvolávaly sny o tom, jak prozkoumávají všechny jeho intimní partie.</p> <p>„Sakra.“ Nezdálo se, že by sdílela jeho náhlé vzplanutí. Přitáhla si ručník těsněji k tělu a podívala se na něj otráveně. „Slyšel jsi už někdy o klepání? I jako zajatec mám nějaké právo na soukromí.“</p> <p>Nevšímal si její špatné nálady a popošel blíž, aby jí mohl dát svůj dárek.</p> <p>„Přinesl jsem ti šaty. Myslel jsem, že bys byla ráda, kdybys měla něco na sebe, a mohla tak opustit tuhle komnatu.“</p> <p>Zběžně si vzala ten překrásný oděv a prohlížela si ho se zvláštním výrazem. „Omlouvám se,“ řekla nakonec měkce. „Cože?“</p> <p>„Nejsem obvykle tak protivná.“ Zvedla hlavu a obdařila ho ironickým úsměvem. „A i přes skutečnost, že ty si to zcela zasloužíš, být naštvaná je špatné pro moji karmu.“</p> <p>Zmateně zavrtěl hlavou. Dovedl plynule mluvit stovkou jazyků, ale začínal se domnívat, že Darcy mluví jazykem, který je jenom její.</p> <p>„Tvoji karmu?“</p> <p>Pokrčila rameny. „Chápej, mojí životní sílu.“</p> <p>„Ach.“ Styx se sarkasticky usmál. „Obávám se, že a nevybavuji žádnou životní sílu, kterou jsem možná kdysi míval.“</p> <p>Při zmínce, že Styx už není člověk, se její výraz stal spíše zmateným než zděšeným.</p> <p>„Kdysi jsi ale býval člověkem, ne?“ zeptala se. „Už velmi, velmi dávno.“</p> <p>„Ale nevzpomínáš si na to?“</p> <p>„Ne.“ Styx se snažil soustředit. K čertu, který muž by se dokázal soustředit, když měl před sebou krásnou, polonahou ženu, která stála tak blízko, že ho hřálo teplo, které vycházelo z její svůdné kůže? „Když se člověk… přemění na upíra, už nemá žádné vzpomínky na svůj minulý život.“</p> <p>„Vůbec žádné vzpomínky?“</p> <p>„Žádné.“</p> <p>„To je divné.“</p> <p>Sarkasticky se usmál. „Není to divnější než první probuzení jako upír. V první řadě.“</p> <p>„Jak se to stane?“ Volnou rukou si prohrábla své krátké rozježené vlasy. Styxovi se vždy na ženách líbily dlouhé vlasy, ale tenhle styl se skvěle hodil k její štíhlé, veselé tváři. A to ani nemusíme zmiňovat, že se tím odhaloval pohled na její krásný dlouhý krk. „Myslím, jak jsi se stal upírem?“</p> <p>Styx se odmlčel. Bylo pravidlem, že upíři zřídkakdy sdíleli své dědictví s ostatními. Nebylo to vyloženě tajné, ale většina démonů měla tajnůstkářskou povahu.</p> <p>V tuhle chvíli se, nicméně, více soustředil na to, aby Darcy vysvětlil, že ji jeho dotyk ani kousnutí nepromění v upíra.</p> <p>„Stane se to jedině, když upír vypije člověka úplně celého,“ přiznal. „Většina zemře, samozřejmě, ale ve vzácných případech člověk vstřebá dostatek upíří esence, aby mohl opět ožít. Neexistuje způsob, jak předem zjistit, který člověk přežije a který zahyne.“</p> <p>„Takže jsi byl mrtvý?“</p> <p>„Naprosto mrtvý.“</p> <p>Stáhla obočí, když se pokoušela přijmout tuhle složitou pravdu. „A teď?“</p> <p>„Nyní?“ pokrčil rameny. „Žiju.“</p> <p>„Už na věčnost?“</p> <p>Usmál se. „To se nedá zaručit.“</p> <p>I chce přikývla a tiše dumala nad jeho slovy. „A co vlkodlaci? Ti se stávají vlkodlaky jak?“</p> <p>Styx se zamračil. Její zájem o démony, kterým byla vydaná na milost a nemilost, byl pochopitelný, ale nelíbilo se mu pomyšlení, že se zajímá i o nepopiratelně pohledného Salvátora.</p> <p>„Jsou zde praví vlkodlaci, nebo-li čistokrevní, jak si nechávají říkat,“ odpověděl s nechutí. „Ti se rodí rodičům, kteří jsou také vlkodlaky, a proto jich je velice málo. Pak jsou tady ještě nečistí vlkodlaci. To jsou lidé, kteří byli infikováni vlkodlakem a byli schopni přežít jeho útok. Jsou mnohem slabší než čistokrevní a mají jen malou kontrolu nad svými instinkty.“</p> <p>Darcy se náhle posadila na okraj postele. „Takže všude kolem si pobíhají vlkodlaci a upíři?“</p> <p>Styx ovládl touhu přisednout si k ní na postel. Bylo těžké si přiznat, že si není vůbec jistý, zda se může ještě spolehnout na svou kdysi dokonalou sebekontrolu.</p> <p>Bylo to vyloženě trapné.</p> <p>„Upíři, vlkodlaci a spousta dalších démonů a nadpřirozených bytostí,“ zamumlal bez přemýšlení. „Kolik dalších démonů?“</p> <p>„Stovky.“</p> <p>Zhluboka se nadechla. „Tak jak je možné, že o nich nikdo neví?“ Pohlédla na něj s nedůvěrou.</p> <p>Styx se ušklíbl, když si uvědomil, že to nebylo příliš uklidňující sdělení. Možná, že měl ten zpropadený chrlič pravdu. Měl se ještě moc co učit, jak se chovat, když má pod svou střechou mladou ženu.</p> <p>„Upíři mají schopnost změnit lidem myšlenky, když náhodou dojde k setkání, a většina démonů dokáže zcela zakrýt svou přítomnost.“ Pozorně si ji prohlížel. „Kromě toho navíc většina smrtelníků raději přesvědčí sama sebe, že nadpřirozený svět není víc než výplodem jejich fantazie.“</p> <p>Usmála se, ale z toho úsměvu vyzařoval tak hluboký smutek, že se Styxovo srdce sevřelo podivným pocitem.</p> <p>„Věřím, že je to všechno pravda,“ zašeptala. „Nikdo nevěřil <emphasis>mně</emphasis>. Dokonce i můj psychiatr odmítl uznat, že jsem opravdu jiná. Ani když jsem mu ukázala, jak se rychle uzdravuji. Přísahal, že to nebylo víc než salonní trik, který jsem si nacvičila, abych na sebe přitáhla pozornost. Říkal, že to byla pouze potřeba sebepotvrzení.“</p> <p>Styx si povzdechl. Fajn, už nebylo nic, co by tuhle špatnou situaci mohlo udělat ještě horší. Možná, že byl čas změnit téma a přemístit se.</p> <p>„Až se upravíš, připojíš se ke mně v kuchyni na večeři?“</p> <p>S viditelným úsilím ze sebe setřást svou špatnou náladu se pomalu postavila na nohy. Dokonce se přinutila lehce pousmát.</p> <p>„Jen pokud nebudu sama na jídelníčku.“</p> <p>„Já mám krev,“ ujistil ji a popošel vpřed. Neschopen odolat pokušení, se zlehka natáhl, aby se dotkl její tváře. „Ačkoliv se ti nehodlám omlouvat, že jsem se z tebe napil. A ani nebudu popírat, že toužím tě opět sevřít v náručí a ochutnat tě znovu.“ Dotkl se prstem jejích rtů, když se ho snažila přerušit. „Ale nebudu na tebe tlačit. To nikdy.“</p> <p>Sklonil se, aby ji políbil na rty, pak se otočil a vyšel ze dveří. „Budu čekat dole.“</p> <p>Darcy čekala, dokud Styx tiše nezavřel dveře, pak se vrátila do koupelny, aby vyměnila ručník za nové šaty.</p> <p>Zdravý rozum ji varoval, aby zůstala v pokoji. Když In la sama, mohla si Styxe snadněji pamatovat jako chladnokrevného upíra, který ji hodlal akorát plně využít pro své vlastní účely.</p> <p>Ale když byl poblíž…</p> <p>Dobře, když byl poblíž, tak musela myslet na to, jak skvěle si vychutnávala jeho dotyky, jeho polibky… jeho kousnutí.</p> <p>A ta strašlivá osamělost, která číhala hluboko v jeho černých očích.</p> <p>Osamělost, která se mohla rovnat její vlastní. Osamělost, která se nebezpečně dotýkala jejího srdce.</p> <p>K sakru s tím vším.</p> <p>Nicméně její zdravý rozum se nemohl měřit s její vrozenou potřebou vymanit se z vězení komnaty. Jedna z jejích nevlastních matek ji říkala, že je jako lesní žínka, kvůli jejímu zvyk vyplížit se z domu, a to i uprostřed noci, aby se ocitla pod širým nebem.</p> <p>Nezáleželo na tom, jak luxusní bylo prostředí, ve kterém se zrovna nacházela – potřebovala prostor.</p> <p>Vstoupila do černé koupelny se slonovinovými doplňky, odložila šaty na mramorový věšák a užuž si rozvazovala uzel na ručníku, když jí cizí ruka překryla ústa. Ucítila, jak se teplé a pevné tělo přitisklo na její záda.</p> <p>„Pššt,“ zašeptal jí mužský hlas do ucha. Hlas, který automaticky rozpoznala jako Salvátorův. „Neublížím ti.“</p> <p>Vytrhla se mu a otočila se, aby pohlédla od tváře vlkodlakovi. Byl právě tak pohledný, jak si pamatovala, i když teď měl na sobě úzké černé kalhoty a tenký černý svetr namísto hedvábného obleku. Byl také stejně tak nebezpečný.</p> <p>Jeho uhrančivé světle zlaté oči zářily výstrahou a štíhlá tvář byla dokonce ještě hrozivější, když měl teď černé vlasy stažené do krátkého ohonu na zátylku.</p> <p>Zkrátka, hysterická potřeba zaječet prolétla její myslí pouze na okamžik, aby byla vzápětí zapomenuta.</p> <p>Kdyby jí chtěl ublížit, tak by si křikem stejně nepomohla. Upíři, strážící její dveře, by už nenašli víc než její zakrvácené tělo, kdyby se Salvátor rozhodl, že ji chce mrtvou.</p> <p>Možná by zbylo ještě méně.</p> <p>Zhluboka se nadechla a přinutila se napřímit ramena, odhodlána čelit jeho zneklidňujícímu pohledu bez mrknutí oka.</p> <p>Jestliže má zemřít, tak tedy ne bez hrdosti. Viděla přece už dost starých westernů, aby věděla, jak je umírání se ctí důležité.</p> <p>„Proboha, co je to s váma, chlapi, že se musíte stále plížit za lidmi?“ zeptala se.</p> <p>Úsměv zavadil o jeho rty, jako kdyby byl potěšen ukázkou její statečnosti.</p> <p>„Přál jsem si s tebou mluvit v soukromí.“</p> <p>Přimhouřila pohled. „Jak ses sem dostal?“</p> <p>Posunul se a s nedbalou elegancí se opřel o dveře. Pomalu se usmál a odhalil tak své zářivě bílé zuby.</p> <p>„Zdejší bezpečnostní systém je dobrý, ale ne dost dobrý. Neexistuje místo, kam bych se nedostal, pokud bych si to skutečně přál.“ i</p> <p>„To je ztěží dovednost, na kterou by měl být člověk pyšný.“</p> <p>„A to je jen jedna z mnoha, ujišťuji tě,“ protáhl a pohledem významně přejel po jejím polonahém těle. Dobře, tak jedna nula pro něj. „Co chceš?“</p> <p>Přimhouřil oči. Bezpochyby byl překvapený tím, že mu nepadla k nohám. Je třeba připustit, že byl mužem, kterému většina žen od první chvíle ležela u nohou. Byl z toho druhu úžasných, sexy, nebezpečných chlápků, které většina žen shledává neodolatelnými.</p> <p>Naneštěstí pro něj Darcy už byla zapletená s jiným úžasným, sexy a nebezpečným mužem.</p> <p>Jeden za století, to byl její limit.</p> <p>Salvátor si ji dlouze prohlížel, jakoby přehodnocoval jak na ni. Poměrně běžný jev.</p> <p>„Vím, že jsi byla upíry unesena proti své vůli,“ řekl. „Tak mě napadlo, že tě vysvobodím.“</p> <p>Ostražitě si ho přeměřila. Ani na vteřinku nevěřila, že by jeho představa vysvobození odpovídala její vlastní.</p> <p>„Teď?“</p> <p>„Je to problém?“</p> <p>„Hmm, víceméně ano. Je to problém.“</p> <p>„Proč.“</p> <p>„Protože ti nevěřím.“</p> <p>Jeho rysy ztvrdly. Jakoby se z něj uvolnila jakási neklidná energie, která kroužila kolem a ohřívala vzduch. „A upírovi věříš?“</p> <p>Sarkasticky se usmála. „Myslím, že jde spíš o to, že on je nepřítelem, kterého už znám. A zatím mi neublížil.“</p> <p>„Zatím? Chceš vydat svůj život v šanc rozmarům jednoho upíra?“</p> <p>Darcy pokrčila rameny. Znělo to nepochybně hloupě, když to říkal takhle. Ale zas na druhou stranu, nebylo by od ní ještě hloupější, kdyby se nechala zachraňovat vlkodlakem, kvůli kterému všechny její potíže začaly?</p> <p>„Proč mě chceš zachránit?“ zeptala se stroze.</p> <p>Nastalo těžké ticho, jako by se rozhodoval, zda si ji má rovnou přehodit přes ramena a skoncovat s tím, nebo ne.</p> <p>Darcy byla napjatá a připravená křičet, ale on místo toho jen potřásl hlavou.</p> <p>„Věřila bys, že jsem prostě kladný hrdina?“</p> <p>„Ani na minutku.“</p> <p>Krátce a měkce se zasmál. „Nebudu popírat, že tě potřebuji.“</p> <p>„K čemu by mě mohl potřebovat vlkodlak?“ Narovnal se a teplo z něj se začalo šířit po místnosti a zaplavilo její holou kůži. „Ty to víš?“</p> <p>Darcy spolkla knedlík, který se jí náhle vytvořil v krku. Možná, že neměla zmiňovat, že ví celou tu pravdu o vlkodlacích. Možná to byl ten druh informací, o kterém se bavit nechtěl.</p> <p>No, každopádně už bylo pozdě předstírat, že o ničem neví. „Ano.“</p> <p>Salvátor postoupil vpřed a nasál vzduch kolem ní. „Nevypadáš zrovna vyděšeně.“</p> <p>Ustoupila o krok vzad. Za život se setkala už s různými nebezpečnými podivíny. Sakryš, většina lidí považovala i <emphasis>ji </emphasis>za nebezpečného podivína. Ale vážně se necítila úplně příjemně, když ji někdo očichával.</p> <p>„Kdybys mi chtěl ublížit, tak už jsi to mohl udělat dávno.“</p> <p>„Máš pravdu.“ Napětí ve vzduchu se uvolnilo a na jeho rty se vrátil svůdný úsměv. „Rozhodně netoužím po tom ti ublížit. Po pravdě zabil bych každého, kdo by ti chtěl ublížit.“</p> <p>„Ano, dobře… To je psychicky celkem uklidňující, ale stále jsi mi ještě neřekl, proč jsi mě sledoval.“</p> <p>„Už jsem ti jednou říkal, že tě chci osvobodit od upíra. Kdyby znal tvojí cenu, tak by tě zcela jistě zabil.“ Skvělé. Opravdu skvělé.</p> <p>To bylo přesně to, co potřebovala. Důvod, kvůli kterému by ji nebezpečný upír zabil.</p> <p>„Nevím, co myslíš tou cenou. Jsem jenom nevzdělaná servírka s míň jak padesáti dolarama na kontě.“</p> <p>Tmavé oči vyzařovaly teplo, které bylo víc než trochu znervózňující. „Ach ne, <emphasis>cara</emphasis>, ty jsi zcela jistě nedocenitelná.“</p> <p>„Proč? Proč já? Má to něco společného s mojí krví?“</p> <p>„Ano, má to úplně všechno společného s tvojí krví.“</p> <p>Darcy popadla dech. Na neklid, který se jí zmocňoval celou dobu, náhle zapomněla. „Ty víš něco o mých rodičích?“</p> <p>Bez varování se pohnul dopředu a uchopil její tvář do svých rukou.</p> <p>„Odhalím ti všechno, jen co se dostaneš do mé péče, cara,“ slíbil.</p> <p>Jeho dotek byl překvapivě něžný, ale Darcy odstrčila jeho ruce s netrpělivostí. „Přestaň.“</p> <p>Jen se usmál, když se otočil zpět ke dveřím. „Jestli chceš pravdu o své minulosti, tak musíš jít se mnou, Darcy. Pošlu ti během několika dní zprávu, kde bude plán, jak ti pomoci utéct. Do té doby sbohem.“ Věnoval jí ještě drobnou úklonu, když vykročil ze dveří. „Ach, <emphasis>cara</emphasis>.“</p> <p>„Co?“</p> <p>„Budeš se ještě muset znovu vysprchovat. Upíři vlastní jakousi tajemnou schopnost vycítit vlkodlaky.“ Zmizel jí z očí a Darcy si zhluboka oddechla.</p> <p>„Krucinál.“</p> <p><image xlink:href="#_6.jpg" /></p> <p>Salvátor se ponořil do stínů. Sžírala ho nespokojenost. Nic nešlo tak, jak by mělo.</p> <p>Obětoval třicet let tomu, aby Darcy vypátral. <emphasis>Třicet</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>bobem prokletých le</emphasis><emphasis>t</emphasis>. A potom, když ji konečně najde, tak mu ji těsně před nosem vyfouknou ti prašiví upíři.</p> <p>To stačilo, aby to přimělo vlkodlaka kousat a vrčet. A teď, když riskuje všechno, aby ji dostal pryč, tak je nucen to nepřístupné místo opustit stejně sám.</p> <p>Co se, k čertu, s tou ženskou stalo?</p> <p>Měla být vyděšená, že ji drží upíři v zajetí. Měla čekat schovaná v koutku, než bude někým zachráněna.</p> <p>A tím zachráncem měl být on.</p> <p>Ale nebyla vyděšená. Jakožto čistokrevný mohl cítit každou její náladu, a ačkoliv byla zmatená a pochopitelně opatrná a na pozoru, tak v sobě neměla žádnou panickou touhu po útěku.</p> <p>Po pravdě to trvalo jenom chvíli, než si uvědomil, že se Darcy může zaleknout a couvnout a odmítnout jakýkoliv pokus dostat ji z domu.</p> <p>Couvnout natolik, že by na jeho hlavu poštvala hordu naštvaných upírů.</p> <p>Salvátor byl mocný vlkodlak. Možná ten nejmocnější čistokrevný v dějinách. Ale to neznamenalo, že by si poradil s tuctem upírů. Zvláště pokud by jeden z nich byl mocný Anasso.</p> <p>A co bylo důležitější, nemohl si dovolit riskovat ztrátu Darcy.</p> <p>Byla klíčem ke všem jeho plánům.</p> <p>Teď tu stál s prázdnýma rukama bez jakékoliv jistoty, že získá svou odměnu.</p> <p>Někdo za to už brzy zaplatí.</p> <p>Začne Styxem, tím namyšleným pánem všehomíra.</p> <p><strong>KAPITOLA</strong></p> <p><strong>6</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><image xlink:href="#_9.jpg" /></p> <p>Styx přecházel po kuchyni. Pečlivě si prohlížel malý stolek stojící uprostřed.</p> <p>Nebylo na něm nic špatného.</p> <p>Vlastně byl úplně dokonalý.</p> <p>Ohřál vegetariánské lasaně s česnekovým chlebem, přesně tak, jak radila hospodyně. Láhev červeného vína a sklenky byly také připravené. Dokonce naaranžoval i svíčky, aby v místnosti vytvořil příjemné, uklidňující osvětlení.</p> <p>A to bylo to, co ho trápilo.</p> <p>Vypadalo to přesně tak, jak si představoval.</p> <p>Romanticky.</p> <p>Potřásl hlavou, když už asi po sté pohlédl směrem k prázdným dveřím.</p> <p>Neexistovalo žádné vysvětlení pro toto jeho zvláštní chování.</p> <p>Nemohlo to být pouze chtíčem.</p> <p>Kdyby chtěl jenom sex a krev, tak ji mohl snadno okouzlit pomocí své vůle a vzít si, po čem toužil. Dala by mu cokoliv, oč by požádal, a ještě by byla ráda.</p> <p>To bylo to, co upíři dělali od počátku věků.</p> <p>Ale tohle… starat se a snažit se, aby měla to nejlepší pohodlí.</p> <p>Tohle jisto jistě nebyl žádný upíří zvyk.</p> <p>Díky bohu pro klid jeho mysli si Darcy vybrala zrovna tenhle moment, aby prošla dveřmi.</p> <p>Veškeré pochybnosti a rozpaky nad tím, že se chová takovým divným způsobem byly zapomenuty, jen co dovolil svému pohledu spočinout na jejím štíhlém těle, zahaleném těžkými brokátovými šaty.</p> <p>Vypadala mladě, křehce a tak bezbranně, že by zasáhla srdce i toho nejnemilosrdnějšího démona.</p> <p>Přinutil se odolat touze přeběhnout místnost a popadnout ji do náručí. Místo toho zvedl obočí.</p> <p>„Začínal jsem se bát, že zůstaneš ve svých komnatách po zbytek noci.“</p> <p>Usmála se, ale ve způsobu, jakým došla ke kraji stolu, bylo cosi nedůvěřivého.</p> <p>„Také jsem si to říkala, ale nakonec jsem si uvědomila, že jsem příliš hladová. Něco tu krásně voní.“</p> <p>„Protože se zdálo, že moje pouhá společnost nestačí, abych tě vylákal z pokoje, tak jsem zkusil pokušení jídla,“ opáčil suše.</p> <p>„Moudré rozhodnutí.“ Posadila se ke stolu a zhluboka se nadechla a nasála vůni. „Co to je?“</p> <p>„Vzkaz od hospodyně říkal, že to jsou vegetariánské lasaně. Doufám, že s tím budeš spokojená?“</p> <p>„Jestli to chutná aspoň z poloviny dobře, jako to voní, tak budu více než spokojená.“ Zvedla vidličku a ochutnala první sousto. Při žvýkání přivřela oči zjevným potěšením. „Vynikající.“</p> <p>Styx cítil, jak jeho tělo instinktivně tvrdne. Pamatoval si příliš živě, jak zavírala oči při jiném druhu rozkoše. S tichým zakletím se přesunul a sedl si naproti ní. Ať už to bylo čímkoliv, uvědomoval si znervózňující moc, kterou nad ním měla.</p> <p>Vycítila jeho přítomnost, Darcy otevřela oči a opatrnost se vrátila. „A co ty?“ zeptala se.</p> <p>Náznak zlosti protnul jeho pohled. Právě ji ujistil, že ji nebude nutit, aby mu dala svou krev. Nebyl zvyklý, že by jeho čestnost někdo zpochybňoval.</p> <p>„Už jsem jedl.“</p> <p>„Ach.“ Sklonila hlavu, jak se soustředila na jídlo před sebou. „Nemusíš tu zůstávat, víš. Slibuji, že se během následujících dvaceti minut rozhodně nepokusím o útěk.“</p> <p>„Budeš se pokoušet zbavit se mě?“</p> <p>„Musíš mít na práci spoustu lepších věcí, než se koukat na mě, jak jím.“</p> <p>Styx se zamračil. „Co tě trápí?“</p> <p>Ani nehnula hlavou a pokračovala v jídle. „Byla jsem proti své vůli unesena upírem. Banda vlkodlaků čenichá venku a doufají, že mě dostanou. A jako bonus k tomu všemu zameškám práci, což znamená, že nedostanu zaplaceno. Nemyslíš, že jakákoliv ubohá žena by byla trochu napjatá?“</p> <p>Styx byl nucen připustit, že měla pravdu. Ačkoliv dělal všechno proto, aby měla pohodlí, a vynaložil ohromné úsilí, aby se cítila dobře, přesto byla stále jeho zajatcem.</p> <p>Jak by ji mohl obviňovat z toho, že s touto situací nebyla úplně spokojená?</p> <p>„Možná,“ zamumlal, opřel se na židli, aby mohl sledovat, jak dojídá poslední zbytky lasaní a dva krajíčky chleba. „Je tu ještě víc, kdybys chtěla.“</p> <p>Ironicky se usmála, když odkládala ubrousek. „Dobrý bože, jen to ne. Jsem přecpaná. Co bych teď potřebovala, je dlouhá procházka.“</p> <p>Styx se zvedl od stolu, aby mohl tajemně vyhlédnout z okna. „Živly mě netrápí, ale je tam pro člověka příliš chladno.“</p> <p>Zvedla se a postavila se vedle něj, aniž by si uvědomovala jeho tělesné reakce na její teplo a vůni. „Ach, podívej, sněží.“</p> <p>Pohlédl na ni a viděl, jak je její výraz naplněn dětskou radostí. „Andílku, nemůžeš jít ven bez bot a bez kabátu.“</p> <p>„Myslím, že ne.“ Toužebný úsměv se dotkl jejích rtů. „Miluji sníh. Vždycky způsobí, že svět vypadá tak svěží a nový.“</p> <p>U všech bohů, byl vládcem upírů. Démoni na celém světě se třásli při zmínce jeho jména. Nebyl tu nikdo, kdo by se mu mohl postavit do cesty. A přesto sebemenší náznak nějakého přání, které pronesla tato žena, ho nutil vyhovět jí.</p> <p>Bylo to strašlivě patetické.</p> <p>S povzdechem se sklonil, aby ji mohl nadzvednout a uchopit jako dítě v náručí.</p> <p>Darcy překvapeně zavýskla, když se zachytila přepadávajících okrajů svých šatů. „Co to děláš?“</p> <p>„Myslím, že jsem našel řešení, které tě potěší,“ ujistil ji, když ji unášel z kuchyně a sestupoval dolů do haly vzdáleného křídla domu.</p> <p>„Styxi, pust mě dolů.“</p> <p>„Ještě ne.“ Otevřel dveře do další místnosti a postavil Darcy na zem. Potom rozsvítil světla. „Tak jsme tady.“</p> <p>Její oči se rozšířily úžasem, když se rozhlédla kolem – byli v místnosti, která byla celá ze skla a nabízela tak volný výhled na padající sníh.</p> <p>„Skleník,“ vydechla a otočila se na něj s okouzlujícím úsměvem. „To je nádhera.“</p> <p>„Ještě není úplně hotový. Viper plánuje, že tím překvapí svou přítelkyni, až to jednou dokončí.“</p> <p>„Wau.“ Lehce se zasmála. „Opravdu báječný dárek.“</p> <p>Styx dovolil úsměvu, aby se také usadil na jeho rtech. „Zmiňoval také cosi o přerušení práce na druhém soláriu, které má v úmyslu opravit. Nepátral jsem po tom více.“</p> <p>„Nepochybně moudré volba.“ Přešla po podlaze, zdálo se, že vůbec nevnímá holé police a jen částečně dokončenou fontánku. Něžně se dotknula zmrzlé skleněné tabule. „Levet mi říkal o Viperovi a jeho manželce. Ona je také upírka?“</p> <p>Tiše se přemístil a postavil se vedle ní. „Vlastně je spíš jako ty. Kombinace člověka a démona.“</p> <p>Její tělo se při jeho slovech napjalo. „Nevíme, zda-li mám skutečně démonickou krev. Ještě ne.“</p> <p>Styx si prohlížel její odraz ve skle. „Jsi něco víc než pouhý člověk.“</p> <p>„Možná.“</p> <p>Když vycítil její odpor k tomu, aby připustila možnost, že má v sobě démonickou krev, jednoduše změnil téma.</p> <p>„Kdybys chtěla, mohl bych požádat Shay, aby tě navštívila a mohla sis s ní promluvit.“</p> <p>Otočila se s udiveným výrazem. „Podle Leveta tě nemá příliš v lásce.“</p> <p>Ušklíbl se. „Máme… složitou minulost. A ona se teď zlobí, že jsem tě přijal za svého hosta.“</p> <p>„Hosta?“</p> <p>„Zajatce, jestli se ti tak líbí více.“</p> <p>„Už teď jí mám ráda.“</p> <p>Styx si najednou přál, aby nenabízel, že Shay může přijet. K jeho nelibosti byla Darcy už teď odhodlána si ho držet od těla. Jen co Shay odhalí něco z jeho minulosti, tak už ho tahle žena nebude považovat za nic jiného než za zrůdu.</p> <p>„Možná bychom měli na její návštěvu počkat dokud…“ Styx se náhle odmlčel, když se sklonil ke křivce jejího krku.</p> <p>Ta vůně byla slabá, ale nezaměnitelná.</p> <p>Vlkodlak.</p> <p>Nevěřícnost vystřídalo ledové bodnutí vzteku.</p> <p>Během poslední hodiny se Darcy nacházela ve společnost i Salvátora. Ten bastard si skutečně troufl vniknout do jeho domu a nějak zahnat Darcy do kouta, ve chvíli, kdy byla sama.</p> <p>A ještě horší bylo, že ona jejich setkání úmyslně zamlčela.</p> <p>Není divu, že se zdála roztržitá.</p> <p>Vyhrožoval jí Salvátor, že nesmí prozradit jeho násilnou a nezvanou návštěvu? Nebo se mu podařilo přesvědčit ji, že je neškodný?</p> <p>Plánovali snad společně její útěk?</p> <p>„Styxi?“</p> <p>Styx si uvědomil, že na něj zírá s rostoucí nedůvěřivostí, a tak uvolnil své napjaté rysy a dokonce si dovolil slabý úsměv. Znal tu ženu jenom krátkou dobu, ale to mu stačilo, aby si uvědomil, že ji nikdy nepřinutí, aby mu vyzradila svá tajemství.</p> <p>Ne bez použití upírských triků.</p> <p>Což by z nějakých divných důvodů udělal velice nerad. Snad jen pokud by všechno ostatní selhalo, samozřejmě.</p> <p>„Něco se děje?“ zeptala se.</p> <p>„Co by se asi tak mohlo dít?“</p> <p>Zamračila se nad jeho příkrým tónem, ale jakákoliv odpověď, kterou mohla říci, by stejně byla náhle přerušena, když se dveře do zimní zahrady hrubě otevřely a breptající Levet napochodoval dovnitř.</p> <p>„<emphasis>Sacrebleu</emphasis>, myslíš si, že jsi mohl vybrat ještě horší noc, abys mě poslal se tahat po městě do úmoru, jako kdybych byl soumar?“ Zatřásl křídly a tak rozvířil sníh po celé místnosti. „Možná po mně příští noc budeš chtít, abych ti postavil venku sněhuláka a tancoval kolem něj nahý, co?“</p> <p>Darcy se překvapeně zasmála a Styx s velkým úsilím potlačil touhu prohodit tohoto dotěrného démona nejbližším oknem. Stejně tak, jak shledával Leveta protivným, tak nemohl popřít, že načasování jeho příchodu bylo tentokrát bezchybné.</p> <p>Kdo by lépe rozptýlil Darcy?</p> <p>„Mohu tě bezpečně ujistit, Levete, že bych po tobě nikdy nepožadoval, abys tancoval kolem nahý – ve sněhu nebo kdekoliv jinde,“ protáhl a ustoupil o krok směrem od Darcy. „Ale mohl bys zabavit mého hosta míst mne. Obávám se, že musím vyřídit jednu neodkladnou záležitost, která nemůže déle počkat.“</p> <p>Mírně se uklonil zmateně zírající Darcy, potom přišel zimní zahradou a vyklouzl ze dveří. Cítil, že ho její pohled provází, ale nevšímal si jejího nedůvěřivého zmatku, když vstupoval do haly a pokynul vyčkávajícímu Havranovi.</p> <p>DeAngelo vystoupil ze stínů a lehce se mu uklonil. „Můj pane?“</p> <p>„Chci, abys držel stráž nad naším hostem.“</p> <p>„Jistě.“</p> <p>„A řekni Santiagovi, aby znásobil stráže na pláních.“</p> <p>Bledá tvář téměř schovaná pod kapucí pláště sebou překvapeně škubla.</p> <p>„Obáváte se, že bychom mohli být napadeni?“</p> <p>„Ještě nevím, co mají vlkodlaci v úmyslu.“ Jeho tvář ztvrdla zlostí, která uvnitř něj stále vřela. „Ale ujišťuji tě, že přijdu na to, jak to zjistit. Do té doby nespouštěj Darcy z dohledu.“</p> <p><image xlink:href="#_6.jpg" /></p> <p>Darcy zůstala zamračeně stát ve skleníku, poté co ji vysoký, nepředvídatelný upír náhle opustil.</p> <p>Nikdy neměla schopnost číst myšlenky. A také rozhodně nebyla odborníkem na upíry. Ale už dávno se naučila číst v řeči těla druhých, a tak se nemohla zbavit dojmu, že její únosce byl plný zlostného napětí.</p> <p>„Vyrušil jsem vás v nevhodnou chvíli?“</p> <p>„Cože?“ Darcy otočila hlavu a uvědomila si, že se Levet přemístil vedle ní. „Ach… ne, v podstatě ne.“</p> <p>Zkřížil ruce na hrudi. „Jestli si ho přeješ následovat, nemyslím si, že bys měla. Jsem zvyklý na ženy, které byly omámeny upíry. Přineslo mi to do života už mnoho smutku.“</p> <p>Darcy si uvědomila, že se usmívá. Teď, když se už přenesla přes šok, že je ve společnosti tři stopy vysokého mluvícího chrliče, shledávala ho zvláštním způsobem okouzlujícím.</p> <p>„Jsem naprosto spokojená, že tu s tebou mohu zůstat, <emphasis>Monsieur</emphasis> Levet,“ řekla a sehnula se, aby ho pohladila po rameni. Spěšně stáhla ruku zpět, překvapená ledovou vlhkostí jeho šedé kůže. „Och, ty jsi úplně mokrý.“</p> <p>„Jistěže jsem mokrý. Plahočil jsem se křížem krážem ve sněhu.“ Ukázal prstem jejím směrem. „A to všechno kvůli tobě.“</p> <p>„Mně?“ Darcy překvapením zamrkala. „Proč?“</p> <p>„Náš ach-tak-okouzlující upír neoblomně trval na tom, že nemůžeš přežít už ani vteřinu bez svých opečovávaných květin a každého kousku oblečení, který vlastníš, což, mimochodem, není zrovna mnoho. Měli bychom ti něco nakoupelit, <emphasis>ma belle</emphasis>. Nepochybuji, že ten vysoký, temný a pochmurný páprda by ti měl ochotně poskytnout svoji kreditku.“</p> <p>Snažila se sledovat jeho vodopád slov, a nevšímala si jeho zmínky o její ne zcela ohromující garderobě.</p> <p>„Květiny? O čem to mluvíš?“</p> <p>„Velký pán trval na tom, abych se vrátil do tvého bytu a přinesl sem tvé květiny. Ale myslel na svého ubohého sloužebníka, kterého poslal do chládku a sněhu? Non.“ Levet si odfrkl. „Nejsem v jeho očích víc než bídný trpasličí sluha.“</p> <p>„Styx tě poslal, abys přinesl mé květiny?“</p> <p>Démon si zhluboka povzdechl. „Mluvím snad srozumitelně, nebo ne?“</p> <p>Darcy se rychle obrátila, aby skryla pobavení, a začala přecházet sem a tam. „Já… proč by dělal takovou věc?“</p> <p>Levet se rychle zasmál. „Jestli to nevíš ty, tak já bych ti to stejně nevysvětlil. Mnohem raději bych byl, kdybys ho brala jako bezcitné monstrum.“</p> <p>Zvláštní pocit jí projel jako mravenčení skrz celé tělo a Darcy rychle pokračovala. „Takže ty jsi přinesl i moje oblečení, že?“</p> <p>„Všechno je to v kuchyni. Přinesl jsem to, ale zas nejsem poslíček, abych doručoval a nosil tvoje zavadla do tvého pokoje.“</p> <p>„Jistě, že nejsi.“</p> <p>Roztržitě se na Leveta usmála, když kolem něj procházela, aby se dostala ze skleníku. Z nějakého důvodu musela vidět věci, které jí skutečně patří.</p> <p>Vstoupila do kuchyně, kde našla vše, jak Levet slíbil.</p> <p>Byly zde čtyři krabice se všemi jejími květinami a jeden malý kufr, ve kterém přinesl její oblečení.</p> <p>Dívala se na ně s nevědomým zamračením, když se k ní Levet připojil u stolu.</p> <p>„Vzal jsem všechno, nebo ne?“</p> <p>„Ano, to je všechno.“</p> <p>Zlehka začenichal. „Nedovedu si představit, proč ti záleží na téhle hromadě plevele zasazené v ošklivých květináčích. Zdá se, že si tím způsobuješ spoustu problémů, i když můžeš vyjít kdykoliv ze dveří a vykopat si jiný další plevel stejný jako tenhle.“</p> <p>„Není to plevel; jsou to moji společníci,“ opravila ho.</p> <p>„Jak myslíš. Předpokládám, že jako spolubydlící jsou minimálně dost tišší.“</p> <p>Smutně se usmála, když se sklonila, aby se dotkla jedné své kapradiny. „Nikdo to opravdu nechápe.“</p> <p>Nastala chvíle ticha, než si Levet odkašlal. „Po pravdě, bych řekl, že <emphasis>jeden</emphasis> upír to pochopil.“</p> <p>„Ano,“ zamumlala jemně, zvláštní mravenčení se vrátilo.</p> <p>Styx.</p> <p>On to pochopil. Nebo to nepochopil, ale minimálně pochopil, jak je to pro ní důležité. Proto poslal Leveta ven do sněhu, takže už se nemohla vztekat nad tím, že přišla o své věci.</p> <p>Bylo to…</p> <p>Sakra, bylo to tak sladké. A ohleduplné. A vůbec ne takové, jako by ji unesla chladnokrevná příšera, která by jí chtěla ublížit.</p> <p>A z nějakého hloupého důvodu se jí to dotklo mnohem více, než by dávalo smysl.</p> <p>Dobře, možná ne z hloupého, tiše připustila. Zřejmě když je člověk ve světě úplně sám, potom všechno, i ten nejmenší náznak laskavosti, pro něj znamenal mnohem víc než pro ostatní lidi.</p> <p>I když ta laskavost pocházela od krvežíznivého upíra, který ji držel v zajetí.</p> <p>„Omluv mě,“ zamumlala k Levetovi a vyšla z kuchyně hledat nepolapitelného Styxe.</p> <p>Potřebovala vidět toho krásného démona.</p> <p>Chtěla mu dát najevo, že si váží toho, co pro ni a její potěšení udělal.</p> <p>Když procházela prázdným obývákem a stejně prázdnou studovnou, zastavila se, když jí po kůži přejelo studené zachvění. Byl to chlad, jaký obklopoval Styxe, ale bez vlny vzrušení, která v tom byla vždycky přimíšena.</p> <p>Rychlým pohybem se otočila. Nebyla příliš překvapená, když ve dveřích spatřila stát mlčícího upíra.</p> <p>„Ach.“ Ukročila neklidně. „Ahoj.“</p> <p>Upír byl prostý emocí, jak se na ní díval z hlubin své těžké kápě.</p> <p>„Je tu nějaké přání, které mohu splnit?“ zeptal se.</p> <p>Odolala touze se rozklepat. Vypadal jako vosková figurína. Velmi zvláštní vosková figurína.</p> <p>„Hledala jsem Styxe. Věděl bys, kde ho můžu najít?“</p> <p>„Opustil panství.“</p> <p>„A víš, kdy se vrátí?“</p> <p>„Ne.“</p> <p>„Tak díky.“</p> <p>Darcy nemohla popřít, že byla najednou pěkně zklamaná. Což bylo skoro tak divné, jako upír stojící před ní. I jako žena, která se snažila myslet si o každém vždy jen to nejlepší, by se neměla upínat k muži, který ji držel v zajetí.</p> <p>Byla to šílenost.</p> <p>Skutečná… šílenost.</p> <p><strong>KAPITOLA</strong></p> <p><strong>7</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><image xlink:href="#_10.jpg" /></p> <p>Sledovat stopu z Darcyiny ložnice do zchátralého hotelu nebylo moc těžké. To ovšem nijak nezmírňovalo jeho doutnající hněv.</p> <p>Salvátor vstoupil na jeho území a položil svou prašivou ruku na Darcy.</p> <p>Styx chtěl krev.</p> <p>Vlkodlačí krev.</p> <p>To byla jedná věc, na kterou myslel. Tedy jen do té doby, než ucítil nezaměnitelnou vůni jiného upíra.</p> <p>Styx si spěšně pročistil svou mysl a obratně se ukryl ve stínech blízkých stromů; dýku připravenou v ruce.</p> <p>Jakožto vládce upírů byl vysoko nad malichernými rvačkami a klanovými válkami, které stále řádily. To ale nicméně neznamenalo, že by se nějaký proradný upír nemohl rozhodnout, že by jeho velitelské schopnosti mohly být vylepšeny kůlem v srdci. Vládl pevnou rukou, a tak se vždy našlo víc než pár jedinců, kteří nebyli vždy nadšení z jeho zákonů a pravidel.</p> <p>Aaach, jaká to rozkoš býti králem.</p> <p>Styx byl připravený k útoku, když tu upír přišel tak blízko, že mohl rozpoznat známou vůni. Zamumlal nějakou kletbu, vrátil dýku zpět do své boty a vystoupil ze stínů, aby se postavil svému vlezlému příteli.</p> <p>„Vipere.“ Dal si ruce v bok. „Takové nemilé překvapení.“</p> <p>Stříbrovlasý upír se zastavil a hluboce se uklonil. Každý by vypadal směšně ve zlatém saténovém kabátu, který mu padal až ke kolenům a černých sametových kalhotách, ale tenhle démon v tom působil jako vždy naprosto elegantně.</p> <p>„Dobrý večer, prastarý.“</p> <p>„Neříkej mi takhle,“ zavrčel Styx. „Co tady děláš?“</p> <p>„Věřil bys, že jsem se prostě objevil poblíž?“</p> <p>„Ani na okamžik.“</p> <p>„Fajn.“ Viper popošel kupředu, jeho výraz se stáhl do temných linií. „Jsem tady kvůli tobě.“</p> <p>„Jak jsi se dozvěděl, že budu tady?“</p> <p>Chvilku bylo ticho, než Viper pokrčil rameny a řekl: „DeAngelo byl znepokojený.“</p> <p>„On ti dal vědět?“ Styx ostře zakroutil hlavou. Každého z Havranů proměnil v upíra sám. Jejich loajalita byla samozřejmostí. „Ne. To by se neodvážil.“</p> <p>„Co jiného mu zbývalo?“ zeptal se Viper. „Opustil jsi panství očividně rozhořčený a ve vzteku, aniž bys s sebou vzal své srážce.“</p> <p>Ve vzteku? Styx se nad touhle narážkou pozastavil. Nikdy neztrácel svůj klid. A když už, tak stejně nikdo nebyl schopen odhadnout jeho náladu. Nikdy se nesnížil, aby kolem sebe dupal jako vzteklé dítě kvůli nějaké hlouposti.</p> <p>Najednou se ušklíbl, když si uvědomil, že přesně tohle bylo to, co teď udělal. Tedy až na to dupání. Proklatě.</p> <p>Všechno to byla chyba Darcy Smithové. Jedině jí se podařilo nabourat jeho ledovou sebekontrolu, kterou pěstoval stovky a stovky let.</p> <p>„Já nepotřebuji chůvu, Vipere,“ odsekl.</p> <p>„Ne.“ Viper se na něj díval s vážností. „To, co potřebuješ, je ochrana.“</p> <p>„Před hrstkou vlkodlaků?“ Jeho tvář zahořela uraženou pýchou. „Nepodceňuješ mě trochu?“</p> <p>„To nemá co dělat s vlkodlaky.“ Viper postoupil vpřed a položil mu ruku na rameno. „Už dlouho nejsi jako ostatní upíři, Styxi. Jsi náš vůdce, a DeAngelo je tvůj druhý nejvyšší velitel. Nebyl by hoden být Havranem, kdyby nepodnikl opatření, aby ti zajistil bezpečí.“</p> <p>Styx se chtěl obhájit. Tuhle noc nepřemýšlel jako vládce všech upírů. Přemýšlel jako muž. Muž, který chtěl nakopat prdel jinému muži.</p> <p>Noc testosteronu, ne politiky.</p> <p>Naneštěstí, DeAngelo byl v právu. Nemohl vědět, že Styx neplánuje nic nebezpečnějšího než drobné hašteření s hrstkou psů.</p> <p>„Dobře, dobře,“ zdráhavě připustil. „Můžeš tu zůstat a dívat se, jak rostou plísně, jestli chceš.“</p> <p>Odstrčil přítelovu ruku pryč a vykročil vpřed, jen aby se opět zastavil, když Viper vykročil tiše za ním.</p> <p>„Myslíš si, že půjdeš vyjednávat se Salvátorem?“ otázal se mladší upír.</p> <p>„Mám ti snad dát veškerý svůj rozvrh?“ vyštěkl Styx.</p> <p>„Je to jen prostá otázka.“ Viper přimhouřil pohled. „Jsi tu proto, abys vyjednával s vlkodlaky?“</p> <p>Styx tiše zasyčel. Nebude se nikomu zodpovídat. Ani mocnému vůdci klanu, který byl zároveň jeho přítelem.</p> <p>„Jsem tu, abych se ujistil, že Salvátor pochopil, že pokud ještě jednou vleze na moje území, tak to bude naposledy.“</p> <p>„On byl v mém sídle?“ zeptal se Viper překvapeně.</p> <p>Měl být proč překvapený. Jedině někdo velice odvážný a nebo velice hloupý by si troufl vstoupit do upířího brlohu.</p> <p>„Vplížil se do Darcyina pokoje, když jsem byl dole.“</p> <p>„Ublížil jí?“</p> <p>„Ne.“</p> <p>„Předpokládám, že se ji pokoušel odvést proti její vůli?“</p> <p>Styx jej hněvivě sledoval s chladnou výstrahou ve tváři. Nechtělo se mu přiznat, že vůbec netuší, co měli vlkodlaci za vychytralý plán. Nebo to, že Darcy úmyslně zamlčela své setkání se Salvátorem. Ne když pouhá myšlenka na to stačila, aby se jeho krev horce rozproudila a jeho špičáky bolestivě zatoužily po zanoření se do teplého masa.</p> <p>Viper by ho bezpochyby zamknul ve sklepě, dokud by se mu nevrátily smysly.</p> <p>„Co na tom záleží? Nestačí, že se vůbec odvážil k ní přiblížit?“</p> <p>„Ale není to, to co jsi chtěl, můj starý příteli?“</p> <p>Styx zamračeně ustoupil o krok zpět. „Co jsi říkal?“</p> <p>Viper rozhodil rukama. „Ta holka může být stěží náš trumf ve vyjednávání, pokud by ji Salvátor nechtěl mít dychtivě v rukou. Skutečnost, že riskoval jistou smrt, aby ji zkusil unést, znamená, že přistoupí na jakékoliv podmínky, které mu stanovíš.“</p> <p>Styx se otočil na podpatku a začal přecházet stromořadím sem a tam. Nechtěl, aby Viper viděl jeho výraz. Ne, když nedokázal ukrýt ostrý záblesk zuřivosti při pouhé zmínce o předhození Darcy vlkodlakům.</p> <p>Bylo to něco, co chtěl vyřešit později.</p> <p>Mnohem, mnohem později.</p> <p>„Mnohem spíš je to prostě jenom natolik arogantní drzoun, aby věřil, že je schopen ji unést. Potřebuje, abych mu připomněl nebezpečí, která na něj čekají, zkříží-li moji vůli.“</p> <p>„Takže tohle všechno děláš, jen abys uštědřil lekci vlkodlakovi?“</p> <p>Styx se otočil zpátky kvůli nepochybné nedůvěře ve Viperově hlase. „Je na tom něco špatného?“</p> <p>„Myslel jsem, že si přeješ předejít krveprolití? Není to ten důvod, kvůli kterému jsi unesl tu ženu? První bod mírového plánu?“</p> <p>Předejít krveprolití? Ne tak úplně, sakra.</p> <p>„Urazil nás tolik, že se to nedá přejít.“</p> <p>Viper pokrčil rameny. „Dokud chováme Darcy dobře střeženou, co záleží na tom, že ji chce nějaký muž unést? Kromě toho, nebylo by nejlepší připustit nějaké přímé konfrontace až poté, co je budeme mít zpátky na jejich lovících územích?“</p> <p>Styx polkl vzteklé zaklení. Jeho starý přítel se ocitl na tenkém ledě. Co bude nebo nebude dělat s Darcy, nebyla záležitost nikoho dalšího. Jenom jeho!</p> <p>„Nebude žádné… vyjednávání, dokud nepřijdu na to, proč ji chce,“ odsekl.</p> <p>Nastalo překvapené ticho, než Viper zaklonil hlavu a rozesmál se zjevnou rozkoší.</p> <p>„Už to vidím.“</p> <p>„Co?“ Styx přišel blíže, aby mohl chechtajícího se upíra probodnout netrpělivým pohledem. „Co je tady tak směšného?“</p> <p>„Ty.“</p> <p>„Já?“ Styx sevřel s přemáháním ruce v pěst. Dal se popsat mnoha slovy. Arogantní, velitelský, prudce smrtící. Ale nikdy, prostě <emphasis>nikdy</emphasis> nebyl směšný. Ale ve chvíli, kdy chtěl připomenout svému společníkovi, jak je nebezpečný zvyk smát se svému vůdci, Styx náhle ucítil nečekaný zápach. „Počkej, Vipere… něco se blíží.“</p> <p>Viperovi zmizelo z tváře pobavení nad přítelovou zmateností. Bude mít ještě mnoho příležitostí užít si, jak dostat Styxe do kolen. Ale pro tuto chvíli byl mnohem více zaujat nezaměnitelným pachem blížících se nečistých vlkodlaků.</p> <p>„Pokoušejí se nás obklíčit,“ zamumlal, když vytahoval dvě malé dýky, které ukryl ve svém kabátě před tím, než odešli z klubu.</p> <p>Zbraně – nikdy neodcházej bez nich.</p> <p>Motto, které mu pomáhalo zůstat naživu už pěkně dlouho.</p> <p>Styx zaklonil hlavu, aby mohl lépe nasát vzduch. „Tři z jihu a dva ze severu.“</p> <p>Viper se předem zazubil. Jeho přítelkyně, Shay, měla jen velmi mlhavý přehled o jeho účasti na soubojích ve volném čase. Jako mnoho žen jednoduše neměla smysl pro násilí, a tak na něj vždy čekala lekce, když se vrátil domů s nějakými krvavými skvrnami.</p> <p>Ale dnes v noci od něj rozhodně nemohla očekávat, že zůstane stát stranou a dovolí, aby se jeho pán stal večerní svačinkou pro vlkodlaky.</p> <p>„Dobrá.“ Zatočil dýkami v rukou. „Vezmi si sever, já si vezmu jih.“</p> <p>Styx nadzvedl obočí. „Jdou po<emphasis> mně</emphasis>. Já si vezmu jih.“</p> <p>„Nehodíme si o to?“</p> <p>„Prostě si vezmi sever,“ přikázal Styx a otočil se zády k Viperovi, takže každý stál tváří k jednomu konci ale je.</p> <p>„Neuvažoval jsi o tom, že bys mohl být ždibínek demokratičtější? Jsi v současnosti vzato kolem a kolem Američan,“ zeptal se Viper, zatímco jeho pohled bez přestání probodával temné stíny.</p> <p>„Jsem upír, a dokud mě někdo nevystřídá na trůně, tak je moje slovo zákon.“</p> <p>Dobrá, bylo těžké hádat se s arogantním šéfem.</p> <p>Jeho slovo <emphasis>bylo</emphasis> zákon.</p> <p>A od té doby, co se Viper stal tím, kdo zabil starého vůdce, aby dosadil Styxe na trůn, si prostě nemohl stěžovat. „Fajn, uděláme to podle tebe.“</p> <p>„Vždycky to tak dělám,“ jednoduše potvrdil Styx. Viper nemohl než souhlasit.</p> <p>Chladný větřík vířil alejí a Viper těsněji sevřel své dýky. Nečistí vlkodlaci byli blízko. Velice blízko.</p> <p>Už bylo tiše slyšet zvuk drápů škrábajících o chodník. Potom se zavitím nečistí v plné síle vtrhli do ale je.</p> <p>Už se stačili proměnit. Ve vlčí podobě byli velcí jako malí koně a byli obdaření nadlidskou silou. Byli také krutí a zlí jako samo peklo.</p> <p>S rudýma očima svítícíma ve tmě se hnali proti Viperovi, lhostejní k tomu, že by mohli dojít úhony. Chtělo by to ale víc než pět nečistých vlkodlaků, aby něco zmohli proti dvěma nejlepším upírům. Obzvlášť, když oba dva tito upíři byli vůdci klanů.</p> <p>Viper stál s rozkročenýma nohama a přikrčil se. Nečistý vždy útočí nejdříve na hrdlo. Bylo to předvídatelné jako východ Slunce.</p> <p>Vlasy zvedající zavytí protrhlo vzduch, když nečistí vlkodlaci spěchali vstříc smrti. Viper čekal, dokud neucítil horký dech na své tváři, potom zatočil rukama a vrazil své dýky hluboko do širokých hrudníků.</p> <p>Jedna dýka zasáhla přesně, zabořila se do srdce útočícího nečistého a udělala z něj jen hromadu chlupů ležící u Viperových nohou. Druhá dýka těsně minula srdce, a tak bestie se zavrčením otevřela chřtán blizoučko u Viperova krku.</p> <p>„Do krvavého pekla, ty ale páchneš,“ zasípal Viper, když rukou odrážel útočníka.</p> <p>Ozvalo se překvapené zakňučení, když příšera odlétla vzduchem, a s nechutnou ránou dopadla na stěnu cihlové budovy. Takže nastala krátká pauza na popadnutí dechu, než se zas zvíře vyškrábalo na nohy a s řevem se opět vrhlo kupředu. Ve své vlčí podobě ten muž působil, jako by si nebyl vědomý toho, že těžce krvácí z rány, kterou mu způsobila dýka stále trčící z jeho hrudi.</p> <p>Viper opět čekal, dokud nečistý vlkodlak nebyl blízko u něj, a pak se vymrštil na nohy. Křuplo to, když úder rozmašíroval čelist i chrupavku tlamy nečistého. Ale zvíře bylo úplně šílené touhou zabíjet a tím, že cítilo pach vlastní krve, a tak nečistý vlkodlak bezhlavě pokračoval v zápasu.</p> <p>Zuby ostré jako žiletky chňapaly kupředu po Viperově noze a tak byl nucen uskočit dozadu. Vrazil do Styxe, ale ani se neotočili, jak byli oba soustředěni na své vlastní bitvy.</p> <p><emphasis>Kde jsou zvířecí instinkty, když je potřebujete</emphasis>? Povzdychl si, uhýbaje drápům, které se sápaly přímo po jeho krku.</p> <p>Obrovská tlapa znovu sekla po Viperovi. Sotva byli tak blízko, šlehl po nečistém dýkou a zabořil ji do něj. Když ji z něj silou vytrhával, byl překvapen, že ucítil drápy, které se mu zaryly do zad. Do hajzlu. Čekal, že zvíře půjde opět po krku. Hloupá chyba.</p> <p>Zranění nebylo hluboké, a brzy se uzdraví, ale ne dřív, než bude mít Shay možnost mu vynadat za to, že je zraněný.</p> <p>Rozčilený tím, že dovolil vlkodlakovi, aby ho poznamenal, sevřel Viper rukojeť dýky a zabořil ji do soupeřovy obnažené hrudi.</p> <p>Tentokrát mířil přesně a stříbrná čepel se zanořila hluboko do srdce nečistého vlkodlaka.</p> <p>Nečistý zavyl bolestí, když se opožděně snažil utéct.</p> <p>Viper se narovnal a sledoval vlkodlaka plazícího se za blízkou popelnicí. Neměl chuť ho následovat. Nečistý nemůže přežít, a Viper nebyl tak brutální, aby ho potřeboval vidět umírat.</p> <p>Kromě toho se chtěl ujistit, že Styx také dokončil svůj úkol.</p> <p>Otočil se, aby viděl, jestli jeho společník nepotřebuje pomoci. Ale tu byl náhle vyrušen tichým zvukem kroků nad nimi.</p> <p>Pohlédl vzhůru na střechu rozpadajícího se hotelu. Očekával, že spatří další nečistého vlkodlaka doufajícího, že je zastihne nepřipravené. To, co viděl, ho však vyděsilo k smrti.</p> <p>„Styxi!“ zařval varování, když uviděl stínovou postavu, která zamířila a vystřelila z kuše přesně na srdce jeho přítele.</p> <p>Viper se pokusil odstrčit Styxe stranou v okamžiku, kdy se stříbrný šíp vydal do noci. Byl rychlý, ale i když se snažil Styxe strčit, aby ho zachránil před smrtící ránou, stejně šíp s příšerným svistem zasáhl přítelovu hruď.</p> <p>Vysoký upír shlédl nevěřícně dolů na své zraněni a jeho vyraz se stáhl bolestí. Potom s chvějícím se zaúpěním přepadl dopředu. Dopadl skoro až na zem, ale v tu chvíli ho Viper zachytil, popadl do náručí a rozběhl se stromořadím pryč.</p> <p>Do těch nejčernějších pekel!</p> <p><image xlink:href="#_6.jpg" /></p> <p>Darcy vybalila své věci, uklidila v kuchyni, došla do svého pokoje a přesadila své květiny do nádherného skleníku. Přitom celou dobu nepřítomně naslouchala Levetovu žvatlání; když náhle uslyšela kroky v hale.</p> <p>Nemělo by to upoutat její pozornost vzhledem k tomu, že byla v domě doslova plném lidí. Během té krátké doby, co byla držena v zajetí, napočítala minimálně tucet různých stráží.</p> <p>Ale to byli upíři.</p> <p>I kdyby nezjistila nic jiného, tak věděla, že jich zde mohly být stovky, bez hlesnutí číhající ve stínech. Což nebyla úplně příjemná představa.</p> <p>Darcy nechala Leveta, aby zalil poslední z jejích povadlých květin, a opatrně vešla do haly přímo k otevřeným dveřím se silnými ořechovými futry.</p> <p>Nahlédla do temnoty za nimi. Nebyla nikterak překvapená tím, že objevila příkré schody vedoucí hluboko pod zem. Zdálo se jedině přirozené, že tvorové, kteří se bojí slunce, budou vyhledávat místa, kam nemůže nikdy dosáhnout.</p> <p>Svedla jakousi hádku sama se sebou, jestli má sestoupit dolů. Nakonec se zhluboka nadechla a vykročila po schodech dolů; dříve než mohla zvážit tisíce důvodů, proč by to dělat neměla.</p> <p>Ocitla v širokém tunelu. Pomalu ji začala obestírat těžká vůně černé země. Byla to uklidňující vůně navzdory těžké temnotě kolem a ona se zastavila, aby ji pořádně nasála.</p> <p>Z hlavní cesty odbočovalo několik menších tunelů. Představovala si, že vedou do skrytých žalářů nebo možná sloužily jako rychlé únikové cesty.</p> <p>Únik.</p> <p>Věc, na kterou stále myslela, uvědomila si.</p> <p>Ale ne dnes v noci.</p> <p>Ne, když před jedním z východů, který zřejmě vedl do malé místnosti, stál strážce v plášti s kápí. A ne předtím než zjistí, co se stalo tak závažného, aby to vyvolalo téměř hmatatelné napětí naplňující vzduch.</p> <p>Došla až k nehybnému upírovi a zastavila se před ním.</p> <p>„Co to všechno znamená?“ zeptala se. „Co se stalo?“</p> <p>S tak rychlým pohybem, že ho smrtelník nemohl postřehnout, strážce odhrnul svou kápi a Darcy rychle ustoupila. Temné oči zářily zvláštním světlem a špičáky měl hrozivě prodloužené.</p> <p>Takže to bylo jasné – něco bylo špatně.</p> <p>„Náš pán byl zraněn,“ řekl trpce.</p> <p>„Zraněn?“ Ostrá bolest zasáhla její srdce a nutkání vidět Styxe, které ji trápilo poslední dvě hodiny, se teď stalo divokou nutností. „Je to vážné?“</p> <p>Zkusila projít kolem upíra, ale hned ji zastavil náraz, protože vystřelil rukou, aby jí zabránil jít dál.</p> <p>„Nemůžeš jít dovnitř.“</p> <p>Zatlačila proti ruce. Hloupost, samozřejmě. Asi by byla úspěšnější, kdyby se snažila pohnout cihlovou zdí.</p> <p>Ukročila zpátky, přitiskla si ruce na rty, ale zdaleka nebyla tak vyděšená hrozivými špičáky, jak by měla být.</p> <p>„Tak potom si zvykni na moji tvář, protože neodejdu, dokud ho neuvidím,“ varovala jej.</p> <p>Strážce se neobtěžoval reagovat na její směšnou hrozbu. A proč by měl? Mohl ji na místě zabít, jen co by ho omrzelo dívat se na její tvář.</p> <p>K překvapení obou se nečekaně ozval hluboký hlas zevnitř místnosti a promluvil.</p> <p>„Dovol jí vejít.“</p> <p>Strážce ztuhl, ale s nechutí svou ruku sklonil. Darcy neváhala a proběhla kolem jeho mohutného těla. Nevypadal příliš spokojeně, a ona nechtěla riskovat nějakou nešťastnou náhodu při procházení kolem něj.</p> <p>Jejda. Byla snad ohromující krása předpokladem k tomu stát se upírem?</p> <p>„Ty musíš být Darcy.“ Světlá tvář byla nečitelná, když si ji temné oči prohlížely s téměř citelnou silou. „Já jsem Viper.“</p> <p>„Ach, tak tohle je tvůj dům,“ zamumlala, ale soustředila se na širokou postel, kde ležel Styx se zavřenýma očima. Stáhla rty v bolesti, která opět projela jejím srdcem. „Co se mu stalo?“</p> <p>Otočil se a přešel k posteli s Darcy v patách. „Vlkodlaci nastražili past. Neuvědomili jsme si hrozící nebezpečí, dokud nebylo příliš pozdě.“</p> <p>Zastavil se jí dech. „Příliš pozdě? On tedy zem…?“</p> <p>„Zemře?“ Zakroutil hlavou. „Ne, byl vážně zraněn, ale uzdraví se.“</p> <p>Její pohled se nemohl odtrhnout od ostře řezaných, divokých, bronzových rysů. Styx i v bezvědomí vypadal nebezpečně. Smrtící válečník, který by zabíjel bez lítosti. Ale Darcy necítila žádný strach. Minimálně ne o sebe.</p> <p>„Co mohu udělat?“ zeptala se tiše.</p> <p>Nastala drobná pauza. „Ty si přeješ pomoci?“</p> <p>„Samozřejmě.“</p> <p>„Odpusť mi moji nedůvěru, ale pokud předpokládáme, že jsi momentálně držena Styxem v zajetí, tak bych mnohem spíše očekával, že si budeš přát ho dorazit, než abys mu pomáhala,“ opáčil upír klidným tónem.</p> <p>To se Darcy nečekaně dotklo, a tak otočila hlavu, aby se střetla s jeho nehybným pohledem. „Jestli si myslíš, že bych mu ublížila, tak proč jsi mi dovolil vejít dovnitř?“</p> <p>„Protože tě budu mít raději tady, kde tě mám na očích.“</p> <p>Trhla sebou při těchto příkrých slovech. Sakra práce. Snášela už dost podezřívání a naprostého odporu během všech těch let mezi lidmi. Takže teď to musí snášet znovu od démonů? Tak to tedy ne!</p> <p>„Drsné, ale upřímné, řekla bych,“ zamumlala.</p> <p>Viper pokrčil rameny. „Předcházím jakýmkoliv nedorozuměním.“</p> <p>Sklopila bradu. „Nikdy jsem nikomu neublížila, pokud jsem se nemusela bránit. Takže bych zcela jistě neublížila nikomu zraněnému a bezmocnému.“</p> <p>„Tak proč jsi tady?“ zeptal se.</p> <p>„Už jsem ti to říkala; chci nějak pomoct.“</p> <p>Viper zdaleka nevypadal důvěřivě, ale předtím, než mohl promluvit, ozval se šelest z postele. Téměř s upíří rychlostí Darcy skočila kolem Vipera a posadila se na okraj postele vedle Styxe.</p> <p>„Styxi?“</p> <p>Husté řasy se zvedly s bolestivou pomalostí. „Andílku?“</p> <p>„Jsem tady.“</p> <p>Jeho ruka nalezla její prsty a sevřela je téměř s bolestivou silou. „Viper. Je zraněn?“</p> <p>Viper se posunul, aby ho Styx mohl bez potíží spatřit. „Jsem zde, můj starý příteli.“</p> <p>Úleva se přelila přes bronzovou tvář, předtím než zas nečekaně ztvrdla. „Byl to Salvátor?“</p> <p>„Věřím tomu, že ano. Byl to jistě čistokrevný se schopností maskovat svůj pach. Téměř jsem si jeho přítomnosti nevšiml.“</p> <p>„Proklatě.“</p> <p>„Přesně to si také myslím,“ řekl Viper těžce. „Až se uzdravíš, budeme si muset s tímhle zmetkem dlouze promluvit.“</p> <p>„Krátce promluvit.“</p> <p>„To bude lepší.“ Viper ho stále sledoval. „Přál by sis jít pod zem, aby ses uzdravil?“</p> <p>Styx chvíli přemýšlel, než zakroutil hlavou. „Ne.“</p> <p>„Učinilo by to celý proces méně bolestivý, a to ani nemusím zmiňovat, že mnohem rychlejší,“ poukázal Viper.</p> <p>„Nemůžeme si být jistí, jestli vlkodlaci neplánují další útok.“</p> <p>„Nikdy se nedostanou přes tvoje Havrany. Nebo přese mne.“</p> <p>Styx bolestně potřásl hlavou. „Musíš se vrátit k Shay. Bude mít starost.“</p> <p>Viper se zamračil. „Ne.“</p> <p>„To nebyla prosba.“</p> <p>Zaujata zjevným teplem, které spojovalo oba muže, byla Darcy zcela nepřipravená na ledový pohled, kterým Viper šlehl jejím směrem.</p> <p>„Ona by tu neměla zůstávat.“</p> <p>Darcy se naježila, když se Styxovy prsty sevřely kolem jejích ještě pevněji. „Použil jsi své smysly, aby ses dotkl její duše, není to tak?“</p> <p>Darcy se zamračila. Dotknout se její duše? Hmm, to neznělo zrovna dvakrát dobře. „Ano,“ připustil Viper zdráhavě. „Tak jdi,“ rozkázal Styx.</p> <p>Viper nespokojeně zatřásl hlavou. „Jestli hodláš vsadit sám na sebe, tak budu opravdu naštvaný.“</p> <p>Styx se zlehka usmál. „Budu na to myslet.“</p> <p>Viper si mumlal kletby pod vousy, ale obrátil se, aby mohl vyjít z pokoje. Ve dveřích se zastavil a přes rameno pohlédl na Darcy.</p> <p>„Jestli mu ublížíš, tak nenajdeš místo, kde by ses mohla schovat. Jedině smrt tě ušetří před mojí pomstou,“ varoval ji dříve, než přešel práh a zabouchl za sebou dveře.</p> <p>Darcy se otřásla. Byla to hrozba, která se musela brát vážně. Těžko také mohla jinak, když přitom úmyslně odhalil své špičáky.</p> <p>Polkla knedlík v krku. „Je dost úzkostlivý.“</p> <p>„Známe se už pár let.“</p> <p>„Kolik let?“</p> <p>„Téměř dva tisíce, plus mínus nějaké to desetiletí.“ Její pozornost opět upoutaly Styxovy drsně krásné rysy.</p> <p>„Sakryš.“</p> <p>„To ty ses ptala,“ řekl ironicky. Poté vydechl bolestí, když se pokoušel posunout, aby se mohl opřít výš na hromadě polštářů.</p> <p>Zatlačila rukou proti jeho rameni a její obočí se stáhlo obavami. „Nehýbej se.“</p> <p>„Tak potom pojď blíž.“ Pevně, ale zároveň něžně zatáhl za její ruku. „Potřebuji cítit tvoje teplo.“</p> <p>Darcy zaváhala. Tulit se k upírovi určitě nebyl dobrý nápad. K jakémukoliv upírovi. A obzvlášť ne právě k tomu jedinému, který způsoboval, že se celé její tělo rozechvívalo.</p> <p>Ale na druhou stranu, vždy měla slabost pro stvoření, která byla slabá a poraněná.</p> <p>A přes všechny jeho snahy působit sebevědomě jako obvykle, se nedala nepostřehnout bolest, která stahovala jeho tvář, a slabost, která prostupovala jeho úžasné tělo.</p> <p>S povzdechem nad svou vlastní hloupostí se opatrně položila na měkkou matraci a objala jeho mohutné tělo.</p> <p>Potlačila další vzdech. Tentokrát vzdech čiré rozkoše, když kolem ní něžně obtočil ruce a přitiskl si ji pevně k hrudi.</p> <p>„Je to lepší?“ zeptala se, neschopna přestat zhluboka vdechovat jeho exotickou mužnou vůni.</p> <p>A vůbec ji nenapadalo, proč by vlastně měla. Mmmmm.</p> <p>„Mnohem lepší,“ zašeptal a přitom se rty něžně dotýkal jejích spánků.</p> <p>Ach. Její srdce se téměř zastavilo.</p> <p>Musel přestat, aby se to nestalo.</p> <p>„Viper říkal, že na vás zaútočili vlkodlaci?“ podařilo se jí ze sebe dostat.</p> <p>Sevřel ji pevněji. „Jednoduše využili příležitosti, kterou jim skýtala moje přítomnost poblíž jejich doupěte.“</p> <p>„A proč jsi byl poblíž jejich doupěte?“</p> <p>Styx se nad její otázkou pozastavil. Jako kdyby byl nucen zvažovat dopověď.</p> <p>„Myslel jsem, že ho potrestám za to, že se potuloval po mém území,“ odpověděl nakonec ledovým hlasem.</p> <p>Darcy zaklonila hlavu, aby na něj mohla šokovaně pohlédnout. „Ty víš, že tu byl?“</p> <p>„Cítil jsem ho z tebe.“</p> <p>Ušklíbla se, odolávaje potřebě přičichnout ke své kůži. Nikdy si nepřipadala páchnoucí, jako si připadaly spousty lidí; ale skutečnost, že je obklopena osobami, jejichž čichové schopnosti byly dokonalejší než zvířecí, ji činila dost paranoidní.</p> <p>„Ach, aha.“</p> <p>Temné oči se zableskly něčím nebezpečným. „Proč jsi mi neřekla, že tě obtěžoval?“</p> <p>„Protože jsem věděla, že by ses za ním vydal ven a pokusil se ho potrestat.“ Setkala se s jeho vyčítavým pohledem. „Nebudu zodpovědná za krveprolití, nikdy, pokud se nebude jednat o mou vlastní krev.“</p> <p>Jeho rozčarování se ztrácelo. Jak jednoduché vysvětlení! Vegetariánka a pacifistka každým coulem. „Předpokládám, že by to bylo špatné pro tvoji karmu?“</p> <p>„Velice špatné.“</p> <p>Jeho rty se zúžily, jak ovládal nutkání začít se smát. „Co ti řekl?“</p> <p>„Rozhodl se mne osvobodit z tvých ďábelských pařátů,“ odpověděla bez přemýšlení. V tu chvíli se kolem ní jeho ruce sevřely tak těsně, že to téměř zabolelo. Nevěděla, jestli to byla spíš myšlenka na Salvátora plánujícího její záchranu, nebo zmínka o jeho ďábelských pařátech, co jej přinutilo zesílit stisk; ale každopádně ji toto sevření přinutilo zalapat po dechu. „Umm, Styxi, jakožto člověk potřebuji dýchat.“</p> <p>„Promiň.“ Jeho paže okamžitě povolily sevření, ale pouze lehce. „Říkal ti, jak tě plánuje zachránit?“</p> <p>„Ne. Jen, že bych od něj měla očekávat nějakou zprávu.“</p> <p>„A z jakého důvodu po tobě touží? To neřekl?“</p> <p>„Řekl jen, že mi to nemůže říct, protože bys mne zabil, jen co by ses dozvěděl pravdu.“</p> <p>„On tvrdil, že <emphasis>já</emphasis> bych tě zabil? Ten bastard.“ Pokusil se posadit, bezpochyby připraven vyskočit z postele a jít hledat toho vlkodlaka. Zřejmá chyba, kvůli které ztratil dech a zhroutil se zpátky na postel.</p> <p>„Proklatě…“</p> <p>Darcy se zalekla, že si Styx mohl ublížit, a tak se opřela o lokty, a se starostí na něj shlédla.</p> <p>„Co mohu udělat, abych ti pomohla? Znám pěknou řádku bylinek, které by ztišily tvou bolest.“</p> <p>Jeho drsné rysy zázračně změkly, když se natáhl a dotkl se její tváře.</p> <p>Nikdy ji nepřestalo udivovat, že tenhle veliký, silný muž dokáže být tak něžný.</p> <p>„Obávám se, že bylinky na upíry neúčinkují.“</p> <p>Ušklíbla se, když si uvědomila, jak směšná byla její nabídka. „Ne, nemyslím si, že by mohly. Ty potřebuješ krev.“</p> <p>Pomalu přikývl, s bolestí stále vrytou v očích. „Ano.“</p> <p>Darcy se zhluboka nadechla, aniž by si dala čas zvážit nebezpečnou myšlenku, která jí prolétla hlavou.</p> <p>Kdyby to udělala, bezpochyby by vyběhla ven z místnosti a ani by se neotočila.</p> <p>„Je čerstvá krev účinnější než ta v lahvích?“</p> <p>Jeho výraz byl obezřetný, když ji pohladil po tvářích. „Je lepší, ale ne nezbytná. Uzdravím se.“</p> <p>„Ale uzdravil by ses rychleji s čerstvou krví?“</p> <p>Ostře zasyčel. „Andílku…“</p> <p>„Je to tak?“ tlačila na něj.</p> <p>„Nenabízej mi to, Darcy.“ Zavřel oči a celý se zachvěl. „Ty to ve skutečnosti nechceš, ale já jsem příliš slabý na to, abych odolal pokušení.“</p> <p>„Nemáš právo mi říkat, co ve skutečnosti chci,“ protestovala, ačkoliv nemohla popřít, že v jeho slovech bylo něco pravdivého.</p> <p>Nebylo to tím, že by se bála, že jí ublíží, když si bude brát její krev. Krucinál, co by znamenala trocha bolesti pro dobrou věc? A zároveň si jasně pamatovala, jak to naopak bylo příjemné.</p> <p>A musela uznat, že tu byla hluboká, temná touha uvnitř ní, která chtěla tu rozkoš zažít znovu.</p> <p>Pomalu otevřel oči a slabě se usmál. „Odpusť mi. Nechtěl jsem urazit tvoje ženské srdce, ale není důvodu, proč bys měla dělat takovou oběť. Pošlu si pro krev své Havrany.“</p> <p>Darcy na něj zpříma pohlédla. Nebyla nikterak tajnůstkářská a lstivá osoba. Mnohem raději nazývala věci pravými jmény a mluvila bez obalu.</p> <p>„Styxi, chceš moji krev nebo ne?“</p> <p>Jeho oči se rozšířily, nedokázal skrýt napětí ve svém těle ani to, že se mu začaly prodlužovat špičáky.</p> <p>Ach ano, chtěl ji a moc.</p> <p>„Bože…,“ zašeptal, jeho ruka přejela po jejím temeni. „Kdybys věděla, jak moc tě chci, tak bys ode mne s hrůzou utekla.“</p> <p>Darcy si pomyslela, že to by přesně mohla udělat, kdyby ji ovšem její vlastní tělo nezradilo a nevypovědělo jí službu.</p> <p>Teplo, které proudilo mez nimi, nevycházelo pouze ze Styxe.</p> <p>Měla na tom také svůj rovný podíl.</p> <p>Styx sledoval emoce, které se zračily na její tváři, pak jí zaklonil hlavu. Ten dotek byl tak lehký, že Darcy věděla, že by ho mohla odstrčit, kdykoliv by chtěla.</p> <p>Očekávala, že se rovnou vrhne na její krk. Byl upír konec konců. Místo toho, jeho ústa našla její a ona měkce zasténala, když se jeho jazyk dostal mez její rty.</p> <p>Ano. Ano. Ano.</p> <p>Tenhle muž poslední dva tisíce let rozhodně nepromarnil. Minimálně, co se týče líbání. Jeho rty byly něžné, ale z jeho doteku byla cítit také touha a potlačený hlad, který v ní vyvolal divokou vášeň.</p> <p>Pocit, který byl vždy velice vzácný.</p> <p>Darcy se naklonila nad jeho hruď, uchopila dlouhý cop a zatahala za silné uvolněné prameny. Aspoň jednou ho chtěla vidět s rozpuštěnými vlasy v celé jejich saténové délce.</p> <p>Rukou sjel po jejích zádech, a začal mazlivě hladit její boky. Bez varování ji nadzvedl a položil na své pevné tělo.</p> <p>Odtáhla se s drobným vzdechem. „Musíš být opatrný. Jsi zraněný.“</p> <p>Pomalu se usmál a jeho ruka proklouzla pod její šaty, aby mohl hladit její kůži a vychutnávat si teplo, které z ní sálalo.</p> <p>„Andílku, chtělo by to víc než nějaký hloupý šíp v mojí hrudi, aby mi to zabránilo užít si tvou přítomnost v mé náruči,“ řekl vášnivě.</p> <p><strong>KAPITOLA</strong></p> <p><strong>8</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><image xlink:href="#_11.jpg" /></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p>Ze Styxova hrdla vyšlo hluboké zavrčení.</p> <p>Bolest a slabost ho stále spoutávaly, ale byly zapomenuty, když ho zaplavilo teplo Darcyina těla.</p> <p>Dlaněmi netrpělivě bloudil po její saténové kůži. Hladil ji na bradě i na krku. Uvnitř křičel hlady, ale přinutil se oplácet každý sladký polibek stejně něžně, každé drobné kousnutí konejšil svými rty a každé pohlazení vracel svýma rukama.</p> <p>Její křehké a soucitné srdce ji dnes v noci přivedlo do jeho náručí. Kdo mohl říci, zda dostane ještě někdy takovou příležitost.</p> <p>Musel si vychutnávat každičký okamžik.</p> <p>A vychutnával. Našel linii její krční tepny a sledoval ji svým jazykem. A vychutnával si to. Jeho silné ruce netrpělivě svlékly šaty, co měla na sobě, a odhodily je na zem. A – přitáhl si její nohy a roztáhl je, až se dotýkala jeho čnící erekce – vychutnával si to.</p> <p>Zastavil se jí dech, když na ni přitlačil svým ztopořením. Styx strnul v očekávání, že ho odmítne. Její tělo bylo měkké a dychtivé, ale on už znal lidi natolik dobře, aby věděl, že často odmítají něco, po čem uvnitř velice touží.</p> <p>Nastala napjatá pauza, která Styxovi připadala jako věčnost, než zabořila svou tvář do jeho vlasů a rozevřela rty v dráždivém pozvání.</p> <p>„Darcy.“ Jedním trhnutí roztrhl svou košili na cáry, aby mohl cítit její teplo přímo na sobě. Potom naklonil hlavu a dovolil svým špičákům proniknout do jejího měkkého masa.</p> <p>Vydechla překvapena rozkoší, zatímco Styx s jemnou péčí pil její drahocennou krev.</p> <p>Život vtékal do jeho těla, uzdravoval jeho zranění a probouzel pocity, z čehož se začal chvět touhou.</p> <p>Byla to potřeba, která byla mnohem výš nad potřebou jídla. I nad potřebou uzdravit se. A dokonce i nad sexem.</p> <p>Byla to potřeba, která vycházela z míst hluboko v něm, na která už málem zapomněl, že jsou jeho součástí.</p> <p>Styx zasténal, když ucítil, jak její prsty hladí jeho vlasy. Nechal své ruce vyhledat křivku jejího zadečku a měkkost vnitřní strany jejích stehen.</p> <p>Její kůže byla horká a hebká jako satén, když jeho prsty sklouzly dolů k jejím kolenům a potom zpátky k místu, kde se její nohy spojovaly.</p> <p>„Ach, bože,“ vydechla, když ponořil svůj prst do její vlhkosti.</p> <p>Styx vytáhl své špičáky a olízl malé ranky, které se začaly zavírat. Pak nechal své rty prozkoumat její krk a ramena. U všech bohů, chutnala tak nevinně. Takovým druhem nevinnosti, který vycházel z duše a ze srdce. Bylo to erotické pokušení, které upíra zbavovalo smyslů.</p> <p>„Andílku, chci být v tobě. Chci tě cítit kolem sebe,“ řekl přerývaně.</p> <p>„Ano.“ Její tvář se přimáčkla k jeho krku a její horký dech vyslal příval štěstí do jeho páteře. „Ano, já to chci taky.“</p> <p>Chtěl říct něco romantického a okouzlujícího, ale nezmohl se na víc než na hluboké zavrčení, když ho kousla do krku svými drobnými zoubky. Zoufalá touha ovládla jeho tělo, když sklouzl svými prsty do její vlhkosti a druhou rukou si sundal kalhoty a prudce je odhodil pryč.</p> <p>V tu chvíli nebyl zkušený upíří milenec, který nabízí potěšení s vysokým nadhledem. Byl jenom mužem, který zoufale chtěl být uvnitř ženy, která ho činila šíleného touhou.</p> <p>„Andílku, už to nemůžu vydržet,“ zašeptal, líbajíc si cestu přes její klíční kost a dmoucí se ňadra.</p> <p>Její prsty zatahaly za jeho vlasy, maličká bolest, díky které jenom vzrůstala jeho touha.</p> <p>„Vždyť přece nemusíš,“ vyzvala ho mezi vzdechy.</p> <p>Nevydržel. Sevřel její bradavku v ústech, dovolil svým špičákům se znovu něžně zanořit do její kůže. Pak ji posunul nad svou erekci a hluboko do ní vklouzl.</p> <p>Darcy překvapeně vydechla. Zvrátila hlavu a zaryla nehty do jeho ramen.</p> <p>Styx počkal, aby jí dal chvilku si zvyknout.</p> <p>Chvilku, aby také sebral svou vlastní kontrolu.</p> <p>Styx ještě nezažil nic tak skvělého, jako být sevřen jejím tělem; převzal její pomalé tempo a přirazil ještě hlouběji. Zavřel oči, když rozkoš naplnila celé jeho tělo. Teplo, vůně, to, že ji cítil – to vše ho unášelo do temné blaženosti.</p> <p>„Styxi…,“ zašeptala. Dokázala dýchat už jen v drobných vzdeších.</p> <p>Sál zhluboka její krev, svíral její boky v rukou a dostával se do ní znovu a znovu. Neozýval se žádný zvuk kromě střetů jejich těl a jejích pomalých vzdechů rozkoší. Venku hlídali Havrani a chrlič bezpochyby někde způsoboval nějaký zmatek.</p> <p>Avšak v tomto pokoji veškerý svět zmizel a nebylo zde nic než tato žena, bez které se už skoro nemohl v životě obejít.</p> <p>Otevřel oči, aby viděl Darcy, jak se na něm hýbe. Styx zrychlil své tempo. Mohl cítit její blížící se vyvrcholení. Bylo už blízko. Tak blízko.</p> <p>Jen na chvíli se zastavil a zapomněl se pro naprostou krásu její tváře uvězněné v poutech vášně. Lehce zrůžovělé tváře. Oči potemnělé a zpola uzavřené. Rty rozevřené vášní. To byl pohled, který si chtěl uchovat v paměti už na věky.</p> <p>Z úst se jí vydral drobný výkřik, když ji pohltil orgasmus a její sevření kolem jeho erekce ho ostře dovedlo k vrcholu.</p> <p>Uvolnění jím projelo překvapující silou.</p> <p>S chraplavým zasténáním zvedl boky na posteli a ponořil se do ní tak hluboko, jak jen se mohl dostat.</p> <p>„Hrome, andílku,“ vydechl.</p> <p>„Wau.“ Dopadla na jeho hruď s hlubokým vzdechem. „Jsi uzdravený?“</p> <p>Styx se sarkasticky usmál, když pohlédl dolů, na místo, kde šíp probodl jeho hruď. Zapomněl úplně na všechno, co souviselo se zraněním.</p> <p>Což tedy nebylo žádným překvapením.</p> <p>„Jsem jako nový,“ řekl.</p> <p>„Jako nový, aha?“ podepřela se na rukou, aby mohla provést vlastní diagnózu. Styx zasténal, protože jejím pohybem opět uvnitř ní ztvrdl. Zdálo se, že nevnímá to nebezpečí, když si se zřejmou starostlivostí prohlížela jeho hruď. „Dobrý bože, je tu sotva škrábnutí.“</p> <p>„Tvoje krev je mnohem účinnější než krev většiny lidí,“ řekl přerývaně.</p> <p>Nad těmi slovy se ušklíbla. Jako kdyby ji zrovna dvakrát netěšila zmínka, že není úplně člověkem.</p> <p>„Vypadá to skoro jako součást toho tetování,“ prohlásila, jasně rozhodnuta změnit téma rozhovoru.</p> <p>Styx shlédl dolů na zlatého draka s karmínovými křídly, který se mu třpytil na kůži. Vlastnil ho už spoustu let, takže si už velice zřídka připomínal jeho původní význam ve světě démonů.</p> <p>„To není tetování.“</p> <p>Nadzvedla nedůvěřivě obočí. „Nepřesvědčíš mne, že je to mateřské znaménko.“</p> <p>„Ne. To je znamení CuChulainnu.“</p> <p>Zmateně na něj pohlédla. „A to má být co?“</p> <p>Odmlčel se. Uvědomil si, že se mu vůbec nechce mluvit o těch krvavých soubojích. Ne, protože by se obával, že by mohl prozradit nějaké tajemství. Ale prostě jenom kvůli její vrozené nevinnosti.</p> <p>„Znak vůdce klanu,“ odpověděl nakonec. „Dostává se po tom, co projdeš bitvami Durotrigesu.“</p> <p>Svraštila svůj roztomilý nosík. „Bojím se ptát se dál.“</p> <p>„To je skupina, která vybírá naše vůdce. Ujišťuji tě, že jestli jsou krvavé a smrtící, tak jedině, aby předešly válčení.“</p> <p>Vůbec ji jeho tvrzení nepřesvědčilo. Jistěže neměla vůbec ponětí o nekonečných letech barbarského násilí, kterými prošel. Nebo o brutálním masakrování ubohých démonů zapletených do sporů.</p> <p>Ovšem Styx si to všechno pamatoval příliš živě. To byl jediný důvod, proč souhlasil, že se stane Anassem.</p> <p>„Přemýšleli jste někdy, že byste své vůdce mohli prostě volit?“</p> <p>Prsty zachytil její rty, až se otřásla, a jeho tělem projela hřejivá vlna.</p> <p>„Nejsme ještě tak civilizovaní, andílku,“ řekl zastřeně. „A kromě toho, musíme si někdy užít nějakou legraci.“</p> <p>V jejím pohledu se objevil silný nesouhlas a káravě řekla: „Existuje spoustu méně násilných způsobů, jak se bavit.“</p> <p>„S tím zcela souhlasím, andílku.“ Úmyslně pohnul boky vzhůru, a usmál se, když lehce vzdychla. „Chtěla bys mi to předvést?“</p> <p>„Myslím, že už sis užil dost ukázek,“ napomenula ho, přestože její tělo se nezdálo souhlasit.</p> <p>Ve skutečnosti reagovala s neskrývanou vášní, když začal pomalu přirážet stálým tempem.</p> <p>„Nikdy není dost,“ zašeptal. „Nikdy se tě zcela nenabažím, andílku.“</p> <p>„Styxi…“</p> <p>Cokoliv chtěla říct, bylo ztraceno, když ji náhle přetočil na záda a přikryl ji svým tělem.</p> <p>Nakonec přijde svítání a on by měl spát, aby sebral zpět své síly.</p> <p>Do té doby si chtěl plně vychutnat tenhle vzácný čas, kdy mohl být sám se svou překrásnou zajatkyní.</p> <p><image xlink:href="#_6.jpg" /></p> <p>Bylo o několik hodin později, když se Darcy vrátila do své komnaty a naložila se do horké vany, aby opláchla celé své zesláblé tělo.</p> <p>Byla celá rozbolavělá, ale byl to ten nejsladší druh bolesti.</p> <p>Sladký a poněkud děsivý.</p> <p>Darcy zavřela oči, když se ponořila do ohromné vany a lehce si povzdechla.</p> <p>Nebyla vyděšená ze Styxe, ačkoliv mohl být dost děsivý, pokud se mu zachtělo. Bylo to spíš kvůli jejím vlastním reakcím, ze kterých se propadala hanbou.</p> <p>Skvělý sex byla jedna věc. Něco, co by se nikdy nemělo považovat za samozřejmost nebo na co by se dalo lehce zapomenout. Ale posledních několik hodin se Styxem to šlo mnohem dál za skvělý sex.</p> <p>V objetí jeho paží se cítila mnohem šťastnější, než by si kdy dokázala představit. Jako kdyby byla víc než jen teplé tělo nebo vhodný dárce krve. Jako kdyby byli propojeni nad rámec pouhé tělesnosti.</p> <p>Jako kdyby… jako kdyby už nebyla ve světě tak sama.</p> <p>Neklidná z takových myšlenek, se Darcy rychle vydrhla a vylezla z vany. S povděkem si oblékla své vlastní džíny a pohodlné tričko.</p> <p>Byla úleva mít zas vlastní oblečení. Náznak něčeho známého a blízkého v tomto úplně cizím prostředí.</p> <p>Poté, co si vyčistila zuby a projela hřebenem vlasy, se vydala dolů. Její život byl vždycky příliš hektický, aby si mohla dovolit se příliš parádit. Měla svou vlastní nedbalou eleganci.</p> <p>A zcela jí to vyhovovalo.</p> <p>Slunce právě vycházelo, když vstoupila do kuchyně, ale zdálo se, že zde už dlouho nikdo nebyl. Bez pochyby Havrani byli zalezlí v tunelech, aby se ujistili, že nic nebude rušit jejich pána, a Levet mohl létat po lesích a bavit se nějakou svojí divokou hrou.</p> <p>Tfujtajxl.</p> <p>Naštěstí její vlastní večeře byla připravena od hospodyně. Opravdu nadaná žena, která dokázala připravit lehce osmažené tofu, které se jí jen rozplývalo na jazyku.</p> <p>Možná, kdyby měla dost peněz, aby si otevřela svůj vlastní obchod se zdravou výživou, mohla by tuhle ženu od Vipera odlákat. Několik polic s hotovým jídlem, které by chutnalo jako tohle, by jí určitě přivedlo zákazníky z celého města.</p> <p>Potom, co dojedla večeři, Darcy umyla nádobí a bezcílně se vydala směrem k zimní zahradě. I přesto, že žila po větší část svého života sama, shledávala, že rozlehlost toho domu zvyšuje její pocit osamělosti.</p> <p>Nebo možná byla jednoduše už příliš navyklá na Styxovu přítomnost.</p> <p>Nebezpečná myšlenka.</p> <p>Odhodlaně ze sebe setřásla klíčící paniku, vstoupila do zimní zahrady a začala zalévat své květiny. Nepotřebovala úžasného, panovačného upíra, aby dala svému životu smysl.</p> <p>Kdyby se během uplynulých třiceti let nenaučila už nic víc, tak aspoň to, že by měla vždy spoléhat jenom na sebe, aby našla naplnění.</p> <p>Naslouchala jen zvuku svého dechu, zalévala své květiny a něžně odtrhávala ovadlé lístečky. Soustředila se akorát na nezbytnost prořezat svou přerostlou kapradinu, když ji zvuk za ní náhle vytrhl ze snění.</p> <p>Její překvapení se ještě prohloubilo, když se otočila a spatřila štíhlou ženu s dlouhými černými vlasy, zvláštně bronzovou kůží, a zlatýma očima, která přicházela směrem k ní.</p> <p>Neznámá byla neskutečně krásná, ale i Darcyiny netrénované oči cítily, že byla něčím jiným než člověkem. Ne upírem. Ale něčím.</p> <p>Žena se zastavila těsně před Darcy, pomalu se usmála, a tím byla zapomenuta veškerá nejistota z jejího ne zcela lidském původu.</p> <p>V tom úsměvu byl celý svět laskavosti a dobroty.</p> <p>„Vyrušila jsem tě?“ zeptala se jemně.</p> <p>„Ne tak úplně.“ Darcy sklopila hlavu na stranu. „Ty jsi Styxova přítelkyně?“</p> <p>„Úplně takhle bych to neřekla. Já jsem Shay, a ty musíš být Darcy.“</p> <p>„Shay.“ Trvalo chvíli, než se Darcyiny oči rozšířily poznáním a uvědoměním. „Viperova… družka.“</p> <p>Žena se zasmála nad jejím váhavým tónem. „Ano, trest za všechny moje hříchy.“</p> <p>Darcy si nebyla jistá, proč tím byla tak zaskočená. Shay byla jistě dostatečně krásná, aby upoutala pozornost onoho elegantního upíra. Ale zároveň v ní bylo cosi zemitého a teplého. Což Viperovi rozhodně chybělo.</p> <p>Myšlenka na upíra se stříbrnými vlasy Darcy přiměla dát si ruku před pusu.</p> <p>„Ach, neměla bys tu být.“</p> <p>Shay zvedla obočí. „Neměla bych?“</p> <p>„Já vím, že je to tvůj dům, ale myslím, že tahle zimní zahrada je myšlená jako překvapení.“</p> <p>Žena se zasmála, když se rozhlédla po krásné místnosti. „Viper není zdaleka tak lstivý, jak si myslí, že je. Vím už několik týdnů, že pracuje na tomhle.“ Vrátila pozornost k Darcy, spiklenecky zamrkala a usmála se. „Nicméně, neřeknu mu o tom, jestli mu to neřekneš ty. Muži umí být tak citliví, když si myslí, že jsou chytřejší.“</p> <p>Darcy si nemohla pomoci a opětovala úsměv. „Neřeknu ani slovo.“</p> <p>Shay popošla k polstrované lavici. „Doufám, že se zde cítíš pohodlně. Dobře, tedy tak pohodlně, jak můžeš, když jsi sem byla unesena proti své vůli.“ Zatahala za dlouhý pramen vlasů, který jí padal na rameno. „Jednoho dne zarazím kůl do Styxova srdce bez ohledu na to, jestli je Anasso nebo ne.“</p> <p>„Anasso?“ zeptala se Darcy.</p> <p>„Pán všech upírů.“ Shay protočila oči. „Umí to dávat dost najevo.“</p> <p>„Hmm, ano, má v sobě jistou domýšlivost,“ připustila Darcy.</p> <p>„<emphasis>Jistou</emphasis> domýšlivost? Ha! Mohl by napsat celou knihu o chladnokrevné pýše.“</p> <p>Darcy se lehce zamračila. Připouštěla, že ji Styx držel v zajetí. A občas uměl být odměřený a vzdálený. Ale také věděla, že má v sobě úžasné vlastnosti, které před většinou lidí skrývá.</p> <p>„Bere své povinnosti velmi vážně. Možná občas až příliš vážně,“ řekla tiše. „Ale umí být také velice laskavý a něžný, když ho blíže poznáš.“</p> <p>Její společnice se šokované zakuckala, ale zdálo se, že cítí Darcyinu nechuť mluvit o Styxovi zle, takže se lehce usmála.</p> <p>„Na to mi bude muset stačit tvoje slovo.“</p> <p>„Jestli jsi tu, abys ho navštívila, tak se obávám, že se ještě neprobudil.“</p> <p>„No, vlastně jsem tu, abych navštívila tebe.“</p> <p>„Mne?“</p> <p>„Viper mi o tobě vše vyprávěl, a tak jsem prostě musela přijet, abych se s tebou setkala osobně,“ vysvětlila Shay.</p> <p>Darcy se ušklíbla při vzpomínce na své krátké, ale napjaté setkání s tím upírem. „Dovedu si představit, co asi tak mohl říct. Nezdálo se, že by si mne zrovna zamiloval.“</p> <p>„Po pravdě byl docela okouzlen.“</p> <p>„Tomu se mi těžko věří. Vypadal přesvědčený, že zavraždím Styxe, jen co se otočí zády.“</p> <p>Shay žalostně rozhodila rukama. „Je jenom ustaraný o svého Anassa. Všichni upíři jsou posedlí potřebou ho ochraňovat.“</p> <p>„To jsem si už všimla,“ řekla Darcy suše.</p> <p>„Ano, předpokládám, že jsi už měla příležitost.“ Shay se krátce zasmála, když vstala a přešla kolem Darcyiných květin, který byly rozmístěny na dřevěných policích. Darcy cítila jakousi neklidnou energii, která se rozlívala kolem Shayiny štíhlé postavy. „Ty jsou tvoje?“</p> <p>„Ano.“ Darcy se postavila vedle ní. „Doufám, že se nezlobíš, že jsem ti zabrala tvou zimní zahradu, ale bála jsem se je nechat samotné ve svém bytě.“</p> <p>„Jistěže nezlobím.“ Žena se natáhla a lehce se dotkla rozkvetlé fialky. „Očividně to s květinami umíš.“</p> <p>„Miluji květiny.“</p> <p>„Já také, ale nějak to vždycky skončí tím, že zabiji všechno, čeho se dotknu.“ Shay se otočila a pohlédla na Darcy svým zlatým, tajemným pohledem. „Možná, že bych tě zde mohla zaměstnat, až bude skleník hotový. Budu potřebovat někoho, kdo by mě zachránil před tím, abych se stala rostlinným masovým vrahem.“</p> <p>Darcy se usmála. „Neřekla bych ne. Vždycky se sháním po práci.“</p> <p>„Viper říkal, že jsi servírka?“</p> <p>„Ještě vedle dalších věcí,“ ochotně připustila. „Nikdy jsem nedodělala střední školu, takže beru všechno, co se namane.“</p> <p>„Jsi ve světě úplně sama?“ zeptala se Shay jemně. „Ano.“</p> <p>„Jako jsem byla já po mnoho, mnoho let… Je to…“ Zlaté oči potemněly bolestí, která se teprve teď začínala uzdravovat.</p> <p>„Osamělé?“ Dokončila Darcy se smutným úsměvem. „Osamělé a děsivé.“ Shay potřásla hlavou, jako by chtěla vyhnat své temné myšlenky. Potom se zcela nečekaně natáhla a uchopila Darcyinu ruku ve své vlastní. „Dovolíš?“</p> <p>„Dovolím co?“ zeptala se Darcy.</p> <p>„Viper mi říkal, že si myslíš, že bys v sobě mohla mít démonickou krev. Já jsem poloviční Shallot, což mi umožňuje rozpoznat většinu nadpřirozených bytostí. Měla bych být schopná říci ti něco o tvém původu.“</p> <p>Darcy na delší chvíli zaváhala. Nevěřila úplně, že by jí ta žena mohla pomoci odhalit tajemství její minulosti. Ani když byla démonem.</p> <p>Ale i tak se jí zdálo hrubé jí nedovolit to vyzkoušet.</p> <p>„Co budeš dělat?“ zeptala se nakonec.</p> <p>Shay nakrčila nos. „Omlouvám se, ale budu tě muset cítit.“</p> <p><emphasis>Cítit mne? Ježíši. Co je to se všemi těmi lidmi?</emphasis></p> <p>„V pořádku,“ opatrně souhlasila.</p> <p>Shay si přitáhla Darcyinu ruku k nosu a zhluboka přičichla k její kůži. A voněla k ní znovu, a znovu a znovu.</p> <p>Vypadalo to jako zvyk všech démonů.</p> <p>„Zvláštní.“ Žena pustila Darcyiny ruku a ukročila zpět se zmateným výrazem. „Přísahala bych, že…“</p> <p>„Že co?“</p> <p>„Že je tu zcela mizivý náznak vlkodlaka,“ přiznala Shay.</p> <p>Darcy rozhodila rukama ve vzduchu. „Proboha, už jsem se dvakrát vysprchovala a vykoupala od té doby, co jsem byla blízko Salvátora. Mám se ještě vyvařit v bělidle?“</p> <p>„Tys byla s vlkodlakem?“</p> <p>„Jenom malou chvíli a on se mě sotva dotkl.“</p> <p>Shay se kousla do rtu, když uvažovala nad Darcyinými slovy. „Tím by to mohlo být.“</p> <p>„Nezníš, že jsi si si tím stoprocentně jistá.“</p> <p>„A také nejsem, což je velice podivné.“ Žena si zhluboka povzdechla. „Omlouvám se, skutečně jsem doufala, že ti budu moct nějak pomoci.“</p> <p>Darcy se instinktivně natáhla a dotkla se její dlaně. „Bylo od tebe velice laskavé, že jsi přišla a zkusila to. Vážím si toho.“</p> <p>„Musela jsem přijít.“ Její oči potemněly. „Já vím, Darcy. Já skutečně, opravdu vím, jaké to je být jiná… Muset se stranit ostatních, ze strachu, že by mohli odhalit pravdu… Vždycky přemýšlet o tom, jestli budeš někdy v bezpečí…“</p> <p>Darcy se jemně usmála. Cítila nepopsatelné pouto s touhle ženou. Příbuznost, která ji hřála u srdce.</p> <p>„Ty to znáš.“ Lehce stiskla Shayiny prsty. „Ale teď jsi šťastná.“</p> <p>Shay zamrkala, jako kdyby ji polekala Darcyina vnímavost. „Ano.“</p> <p>„Já jsem také. Šťastná, myslím,“ ujistila démonku. „Trvalo mi to chvíli, ale už jsem přišla na to, že život je velmi vzácný, přesto, jak umí být složitý. Bylo by velmi špatné nevážit si každého dne, který mi byl dán.“</p> <p>Ticho naplnilo zimní zahradu, předtím než Shayin temný výraz vystřídal úsměv. „Viper měl pravdu; <emphasis>ty jsi</emphasis> ohromující.“</p> <p>Darcy mávla rukou nad jejími směšnými slovy. „Většina lidí si myslí, že jsem divná, ale to je v pořádku.“</p> <p>„Většina lidí jsou idioti,“ odsekla pohotově Shay. „A protože i já jsem pro všechny ostatní divná… Myslím, že bychom si mohly dobře rozumět.“</p> <p>Darcy si myslela totéž.</p> <p>Poprvé v celém svém životě byla obklopena takovými lidmi, před kterými nemusela skrývat své pravé já.</p> <p>Nemusela lhát ani nic předstírat, nebo se soustředit na neustálé divadlo, že je normální.</p> <p>Bylo to… uklidňující, uvědomila si s překvapením.</p> <p>Zvláštní pocit, vzhledem k tomu, že byla držena jako zajatec upírem a pronásledována sebrankou vlkodlaků.</p> <p>Ach, dobře.</p> <p>Bylo to prostě další zvláštní dobrodružství v životě plném zvláštností a podivností.</p> <p><strong>KAPITOLA</strong></p> <p><strong>9</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><image xlink:href="#_12.jpg" /></p> <p>Styx se probudil sám.</p> <p>Na tom by nebylo nic nového.</p> <p>Probouzel se sám už nespočetně let. Aniž by během nich pocítil jakoukoliv známku lítosti.</p> <p>Upíři od přírody nebyli družnou rasou. Seskupovali se do klanů mnohem víc kvůli ochraně než potřebě nějakého společenství nebo rodiny. A i když se už spřátelili, stejně stále byli ochotni zabít jeden druhého pro někoho dalšího; avšak zřídka cítili potřebu vyhledávat někoho jiného pro sebemenší jednoduchý vztah.</p> <p>Tuto noc však Styx pocítil totální podrážděnost a nevrlost, jen co se otočil na bok a zjistil, že je postel prázdná.</p> <p>U všech svatých, tohle bylo špatně.</p> <p>Darcy měla být v jeho náručí. Její teplo se mělo rozlívat kolem něj a její vůně sladce vyplňovat místnost.</p> <p>Proč ho opustila?</p> <p>To bylo to, co chtěl zjistit.</p> <p>Poté, co si dal rychlou sprchu a stáhl své vlasy koženým řemínkem, oblékl si šaty a vyšel hledat ženu, která momentálně ovládala všechny jeho myšlenky.</p> <p>Nebude to trvat dlouho.</p> <p>Byl upírem, který dostal Darcyinu krev. Ve chvíli, kdy stoupal po schodech a vstupoval do haly, ji už mohl cítit za dveřmi zimní zahrady.</p> <p>Když Styx procházel halou, aby se k ní připojil, dovolil si drobný úsměv.</p> <p>Díky bohu, že kolem nebyli žádní Havrani. Styx nebyl typem démona, který by se často usmíval. A rozhodně ne, když spěchal, aby se ocitl ve společnosti smrtelného člověka. Jeho služebníci by se bezpochyby báli, že se zbláznil.</p> <p>A možná, že by měli pravdu, žalostně připustil.</p> <p>Když už se přiblížil ke dveřím, jeho úsměv najednou zmizel, když ucítil nezaměnitelný pach chrliče.</p> <p>„K čertu,“ vydechl, když se Levet vykolébal ze stínů s takovým výrazem na tváři, který se dal popsat jedině jako úšklebek.</p> <p>„Nelenochodil bych tam, být tebou,“ řekl Levet uštěpačně a mrskal přitom ocasem. „Ne, pokud si ceníš svých… ehm… mužných cenností.“</p> <p>„Proč?“ Styx vykročil vpřed s ponurým výrazem. „Stalo se něco Darcy?“</p> <p>„Je v pořádku,“ řekl Levet chvatně, protože bezpochyby vycítil ve vzduchu smrtelné nebezpečí. „Ale je momentálně zaneprázdněná.“</p> <p>„Zaneprázdněná?“ Styx naklonil hlavu a nasál nosem vzduch. Jeho výraz potemněl, když zachytil známou vůni. „Shallot.“</p> <p>„Ano.“ Úšklebek se vrátil na Levetovu ošklivou šedou tvář. „A Shay s tebou není zrovna moc spokojená.“</p> <p>Styx pokrčil rameny. Shay byla velice daleka toho, aby mu odpustila, jak kdysi mučil Vipera a jak se z ní pokoušel učinit oběť pro Anassa.</p> <p>Ať se jde bodnout.</p> <p>„A byla snad někdy se mnou spokojená?“ zeptal se. „Nikdy.“</p> <p>Levet dával najevo, jaké nadměrné potěšení mu působí Shayin odpor ke Styxovi a jeho Havranům. Dost nebezpečný postoj, a vzhledem ke Styxově špatné náladě se zdál být až téměř sebevražedný.</p> <p>Jeho ušlechtilejší část chtěla být potěšena, že Darcy má společnici, která jí může zcela porozumět a sdílet s ní její pocity. Obě byly z části démony, a obě samy na světě. Nebo minimálně Shay byla sama, dokud ji Viper nepřijal za družku.</p> <p>Kdo by mohl lépe vysvětlit Darcy, že nadpřirozený svět není tak děsivé místo, jak by se mohla obávat? A, což bylo ještě důležitější, že mít v sobě nadpřirozenou krev není nic, za co by se měla stydět.</p> <p>Jeho mnohem méně ušlechtilá část toužila vyhnat Shay z jejího vlastního domu předtím, než bude moct otrávit Darcyiny myšlenky a poštvat ji proti němu.</p> <p>„Jak dlouho už je tady?“</p> <p>„Tak asi zhruba poslední hodinku. Zdají se, že si skvěle rozumějí.“</p> <p>„Dobře,“ dostal ze sebe, ale nechtěl nic víc, než nějak setřít ten škodolibý úsměv ze rtů tohoto malého démona.</p> <p>„Dobře?“ Levet se krátce uchechtl. „Ty se nebojíš, že Shay přesvědčí tvou krásku, aby ti vrazila kůl do zad?“</p> <p>Styx nad tímhle cíleným posměchem pokrčil rameny. Byla pravda, že pro něj platilo neotřesitelné pravidlo, nedůvěřovat nikomu jinému než svým Havranům. A možná ještě Viperovi.</p> <p>Podezřívání a paranoia byly nejlepšími přáteli upíra, pokud chtěl zůstat naživu.</p> <p>Ale navzdory svým instinktivním obavám nevěřil, že by se Darcy pro něj mohla někdy stát hrozbou. Možná že měla neuvěřitelnou kuráž a železnou vůli, ale měla v duši takovou něhu a citlivost, která nemohla být falešná.</p> <p>„Darcy je příliš jemná, aby komukoliv ublížila,“ řekl s absolutní jistotou. „Včetně mě.“</p> <p>Škodolibý úsměv opadl, když si Levet krátce zklamaně povzdychl. Ani dnes si neužije žádné barbecue s upířími špízy.</p> <p>„Musím přiznat, žes mě dostal. Není vůbec jako démon. Nebo jako člověk, v tomto případě.“</p> <p>Styx pozvedl obočí. „Tobě se podařilo zjistit, co je zač?“</p> <p>„Je démon; o tom se nedá pochybovat.“ Do Levetova hlasu vstoupil náznak zlosti. Nelíbilo se mu, že není schopen určit Darcyin původ. Bylo to jako urážka jeho schopností oživlého chrliče. „Ale je to, jako kdyby to něco překrývala její lidskost.“</p> <p>Styx se sklonil, aby pohlédl zpříma do jeho šedých očích. Rozhodl se využít Levetovu nenasytnou zvědavost proti němu.</p> <p>„Salvátor zná pravdu.“</p> <p>„Ten vlkodlak?“</p> <p>„Ano.“</p> <p>Levet se zamračil, jasně cítil, když s ním někdo manipuloval. „Právě ti nakopal zadek. Opravdu chceš znovu ztrapňovat sám sebe?“</p> <p>Styx pomalu zasyčel. Málokdo by se odvážil připomínat mu takovou ponižující porážku.</p> <p>„Jakýkoliv blbec by dokázal vystřelit z kuše, když by byl pěkně schovaný v dálce. Nebylo to víc než šťastná náhoda.“</p> <p>Levet vypadal naprosto nepřesvědčeně. „Když to říkáš.“</p> <p>„Dobrá, dobrá, jsem zjevně neschopný vyzrát nad vlkodlakem.“ Styx ovládl svůj vztek a ještě se přinutil ledově usmát. „Ty, na druhé straně, můj příteli, vykazuješ mimořádné schopnosti a inteligenci nezbytné k tomu, abys ze Salvátora udělal blbce.“</p> <p>Levet ucouvl s rukama nad hlavou. „<emphasis>Non</emphasis>. Tisíckrát non. Jsem alergický na psy. A to se ani nemusím zmiňovat o své alergii na dlouhé ostré zuby a šeredné špičaté drápy.“</p> <p>„Mocný chrlič se přece nebojí ničeho, ne?“</p> <p>„Jsi chorobomyslný nebo duševně vyšunutý? Jsem tři stopy vysoký chodící kámen s kouzelnickými schopnostmi tetičky Harryho Pottera a malými holčičími křidélky. Jsem vyděšený úplně ze všeho!“</p> <p>Styx pokrčil rameny. „To, že jsi malý, má tu výhodu, že můžeš proniknout do jejich doupěte nepozorován.“</p> <p>„Víš jistě, že ten šíp zasáhl tvůj hrudník, a ne tvůj mozek?“ Levet si odfrkl odporem. „Proč bych měl riskovat svůj život kvůli tobě?“</p> <p>„Protože by to nebylo pro mě. Bylo by to pro Darcy,“ řekl Styx plynule. „Dokud nebudeme vědět, proč ji vlkodlaci tak šíleně touží dostat, bude stále v ohrožení.“</p> <p>Šedé oči se přimhouřily. „To není fér.“</p> <p>Nebylo, pochopitelně. Ale Styx neváhal použít cokoliv, co mu připadalo nezbytné.</p> <p>Věděl, že tajemství vlkodlaků byla cenná, důležitá i nebezpečná. Nejenom pro Darcy, ale pro křehký mír, který držel na uzdě krveprolití.</p> <p>„A jak předpokládám, pokud uspěješ, tak určitě najdeme něco, čím bych odměnil tvou snahu,“ připustil zdráhavě Styx.</p> <p>„To bys mohl asi těžko.“</p> <p>„Co je tvým přáním?“</p> <p>„Být šest stop vysoká rocková hvězda se svaly z oceli a neporazitelnou silou,“ požádal okamžitě Levet.</p> <p>Styx zvedl obočí. „Já jsem upír, ne čaroděj.“</p> <p>„Dobrá, dobrá.“ Levet namířil prstem přímo na Styxovu tvář. „Udělám to, ale jenom pro Darcy, chápeš?“</p> <p>Styx byl natolik moudrý, aby skryl svůj úsměv. Nepochyboval ani na chvíli, že démonovo měkké srdce pro něj udělá to nejlepší.</p> <p>„Jistěže.“</p> <p>„A jestli nakonec skončím ve vlkodlačím břiše, tak se vrátím zpátky jako duch a budu tě pronásledovat po zbytek věčnosti.“</p> <p>„Jen pouhá myšlenka na to stačí, aby jakémukoliv upírovi přivodila noční můry.“</p> <p>Levet vychrlil řadu francouzských nadávek a kleteb. „Víš, ty Styxi, jsi vážně v dobrý v obměkčování slušných osobností.“</p> <p>„I mocnější démoni, než jsi ty, si to už také vyzkoušeli, chrliči.“</p> <p>Drobný démon udělal něco, co Styx odhadl na nějaké velice neslušné gesto, potom se otočil a začal plížit dolů ke kuchyni.</p> <p>Přirozeně musel mít poslední slovo.</p> <p>„Mluv k ocasu, netopejre,“ zavrčel.</p> <p><image xlink:href="#_6.jpg" /></p> <p>Zbrojnice za Viperovým sídlem byla krásná a úžasná.</p> <p>Nejen, že obsahovala sbírku zbraní větší, než by stačila menší armádě, ale byla také vybavená všemi zařízeními, která byla nezbytná, aby si upír uchoval své dovednosti v parádní ostrosti.</p> <p>Byla zde střelnice, řada terčů pro lukostřelbu a vrhání nožem. Byly zde vycpané figuríny pro souboje rukama a další obrněné pro šerm.</p> <p>Byla zde také malá aréna, která byla ideální pro skutečné soutěže.</p> <p>Styx si převlékl své kožené kalhoty a měkké semišové boty a sekl mečem proti vyčkávajícímu DeAngelovi. Zápasili spolu už přes hodinu, a na důkaz toho byli oba poseti krvácejícími ranami.</p> <p>Cvičné bitvy mezi upíry vždy tíhly k tomu být více bitvami než cvičnými.</p> <p>Navzdory svým zraněním, Styx zjišťoval, že jeho napětí roztává pod známým přívalem radosti, že může stát proti rovnocennému soupeři.</p> <p>DeAngelo byl mistr meče a stál si velice dobře i proti Styxovi.</p> <p>Mlčky předváděli plynulý, krásný tanec mečů. Mohli pokračovat ještě další hodinu nebo ještě déle, kdyby ovšem Styx neucítil, že do místnosti vstoupila Darcy.</p> <p>Přestože zůstala stát tiše ve stínech, Styx nebyl takový hlupák, aby bojoval s DeAngelem, když bylo na blízku takové rozptýlení. Koledoval by si o probodnutí srdce soupeřovým mečem.</p> <p>Což nebylo zranění, které by chtěl dnes v noci blíže poznat.</p> <p>„Stačí, DeAngelo,“ rozkázal a otočil svůj meč jílcem proti soupeřovi. „Budeme pokračovat zítra večer.“</p> <p>„Ano, pane.“</p> <p>Havran vzal s hlubokou úklonou oba meče a odešel do vnitřní zbrojnice. Styx spoléhal, že jeho služebník vyčistí a naolejuje zbraně před tím, než je vrátí do jejich pochev. Styx také spoléhal, že upíra napadne zamknout za sebou dveře, takže Styx bude mít jistotu, že bude o samotě se svou okouzlující zajatkyní.</p> <p>Popadl ručník a došel k čekající ženě. Jeho dravá složka byla v plné pohotovosti. Darcy se dařilo unikat mu už příliš dlouho.</p> <p>Nyní se nemohl dočkat, až ji bude mít na dosah ruky.</p> <p>Až ji sevře v náručí. V jeho posteli. Sténající pod ním.</p> <p>Ach, ano. To bylo přesně to, co chtěl. Až ho z toho celé tělo pálilo touhou.</p> <p>Zastavil se před ní a hluboce zavrčel, když se na něj sladce a svůdně usmála.</p> <p>„Velice působivé,“ zašeptala.</p> <p>Styx pokrčil rameny, pořád se soustředil jen na její svěží ústa. Jeho válečnické schopnosti byly věhlasné v celém nadpřirozeném světě. Bylo to něco, co přijímal bez přemýšlení.</p> <p>„Mám za sebou nějaké stovky let tréninku.“</p> <p>Její úsměv se rozšířil, když pohledem záměrně sklouzla k jeho obnažené hrudi. „Nemluvila jsem o vašem šermování.“</p> <p>Styx se otřásl, jak jím projelo divoké vzrušení. Pouhý její pohled stačil, aby ztvrdl a umíral touhou.</p> <p>Popošel natolik blízko, aby cítil kolem sebe její teplo. „Hmm, žena s vybraným vkusem,“ řekl zastřeně.</p> <p>Zaskočena ukvapeně ustoupila o krok vzad a nakrčila nos, když si prohlížela mnohé rány hyzdící jeho hruď.</p> <p>„Dobře, musím připustit, že můj vkus bývá o něco méně krvavý.“</p> <p>Styx proklínal sám sebe, když si ručníkem začal spěšně stírat krev. Tak vzácně trávil čas mezi lidmi, že měl tendence zapomínat na jejich útlocitnou povahu. Bez pochyby na to měla vliv jejich smrtelnost.</p> <p>„To se uzdraví,“ ujistil ji a odhodil ručník stranou.</p> <p>Pozvedla zrak a pohlédla na něj poněkud zmateně. „Ale nebolí to?“</p> <p>Zamrkal nad její podivnou otázkou. „Samozřejmě, že ano.“</p> <p>„Tak proč to děláš?“</p> <p>„Nesmím vyjít ze cviku.“ Odmlčel se, pokrčil rameny a pokračoval. „A po pravdě mám šerm rád. Cítím se díky tomu… živý.“</p> <p>Zkroutila rty. „Poněkud ironické.“</p> <p>„To, že se upír může cítit živý?“</p> <p>„Ne. Že se cítíš živý díky zahrávání si se smrtí.“</p> <p>Styx popošel zas o něco blíž a byl potěšen tím, že Darcy tentokrát neustoupila. Žalostně se usmál.</p> <p>Zdálo se být pravou ironií, že upír, který se těšil takové nemilosrdné pověsti, která udržovala všechny démony na světě pod jeho kontrolou, začínal panikařit, když si pouze pomyslel, že by se ho tato drobná žena mohla bát,</p> <p>„Co je to život bez nebezpečí? Jaký potom je?“ zamumlal. Nemohl si pomoci a musel se natáhnout a špičkou prstu obkroužil její svůdné rty.</p> <p>„Bezpečný?“ nadhodila.</p> <p>Její kůže pod jeho dotekem byla jemná jako hedvábí, což vzrušovalo jeho svaly k bolestivé tvrdosti. „Nudný.“</p> <p>„Pohodlný.“</p> <p>„Bezútěšný.“</p> <p>„Klidný.“</p> <p>„Pustý.“</p> <p>Náhle se zakousla do jeho prstu, putujícího kolem jejích úst, a vyslala výzvu čistého chtíče až do jeho prstů u nohou.</p> <p>„Možná bychom se mohli shodnout na tom, že se neshodneme,“ řekla, smaragdové oči zahořely nebezpečným ohněm. „Dávám přednost životu v míru, a s tak malým procentem nebezpečí a násilí, jak jen je to možné.“</p> <p>Styx ji pohladil po tváři. Nemohl popřít, že jedna jeho část byla silně přitahována takovou jemnou a citlivou duší. Byla to jakási neodolatelná útěcha po těch staletích nekončících brutalit a násilností. Ale nebyl by to on, kdyby nebyl realista.</p> <p>Sama ve světě by se tato žena stala pouze obětí čekající na zkázu.</p> <p>Vlastně bylo úplně zázračné, že přežila relativně bez úhony po tolik let.</p> <p>„Je to nádherný život, andílku, ale je jen málo takových, kteří by vlastnili tvé láskyplné a křehké srdce,“ řekl měkce. „Potřebuješ někoho, kdy by tě ochraňoval v bezpečí.“</p> <p>Zelené oči se pomalu přimhouřily. Styx si zdaleka nebyl jistý, jestli to bylo dobré znamení.</p> <p>„Ty si myslíš, že se o sebe nedokážu postarat sama?“ zeptala se Darcy.</p> <p>Náhle se cítil, jako by padal do propasti, kterou nevědomky vykopal.</p> <p>„Myslím, že bys raději obětovala sama sebe, než abys ublížila někomu jinému,“ připustil opatrně.</p> <p>„Nepotřebuji meč nebo dýky nebo pistoli, abych porazila upíra.“ Bez varování přišla těsně k němu a položila dlaně na Styxovu hruď. Ostře vydechl, když začala směle prozkoumávat jeho zaťaté svaly. „Existuje druh zbraní, které jsou mnohem více hrůzostrašné.“</p> <p>„Andílku…“ Jeho hlas zanikl, když se naklonila a špičkou jazyku se dotkla jeho tvrdnoucí bradavky.</p> <p>„Ano?“</p> <p>U všech bohů. Sevřel kolem ní své paže a pevně ji přitiskl ke svému vzrušenému tělu.</p> <p>Měla pravdu. Byl zcela a skutečně poražen tímto drobným ženským dotekem.</p> <p>„Nebezpečné zbraně, vskutku.“ Jeho paže se sevřely úžeji. „Ale byl bych raději jediným upírem, vůči kterému je budeš používat.“</p> <p>Pozastavila se nad jeho divokým tónem. „Dokud se na mě budou ostatní upíři dívat, jako kdybych byla něco nechutného, co se jim přilepilo na podrážky, myslím, že ti to můžu docela s jistotou slíbit.“</p> <p>Styx byl překvapen touto nečekanou, temnou emocí, která sevřela jeho srdce. Posedlost. Neexistovalo pro to vhodnější slovo.</p> <p>„Možná bych měl ujasnit, že myslím všechny démony, lidi, víly a stvoření tohoto světa i jakéhokoliv jiného.“</p> <p>Zaklonila hlavu, aby mu mohla pátravě pohlédnout do očí. „To je velice… obsáhlé.“</p> <p>„Zcela vše obsahující.“</p> <p>Její rty sebou škubly, když si uvědomila komičnost jeho znervózňující odpovědi. Ale předtím než mohl protestovat, sklonila opět hlavu a její rty se přisály na jeho uzdravující se hruď.</p> <p>„Takže ty nechceš, abych dělala tohle…“ Její prsty provokativně sjely dolů přes jeho břicho až k okrajům jeho kalhot. „Nebo tohle…“ Škubla za knoflík a pak mu rozepnula zip. Styx přidušeně zasténal, když se její prsty měkce obtočily kolem jeho tvrdnoucího penisu. „Žádnému jinému muži?“ Pohladila ho od zdola nahoru.</p> <p>Styx zabořil svou tvář do sladké křivky jejího krku. „U všech bohů, ty jsi zabiják,“ zasípal, mlčky si ještě uvědomil, že by zabil jakéhokoliv muže, kterého by se dotýkala takovýmto důvěrným způsobem.</p> <p>Nezdálo se, že by byl nějaký důvod trápit její mírumilovnou dušičku takovými úvahami.</p> <p>„Varovala jsem tě,“ vydechla.</p> <p>Ano, varovala. Ale její varování nezahrnovalo její rty sající jeho bradavky, hrudní kost, malou prohlubeň mezi jeho prsy, a potom najednou byla na kolenou a její ústa sevřela vrchol jeho erekce.</p> <p>Prsty se propletl jejími měkkými kudrnami, když mu netrpělivě stáhla kalhoty a její ruce jej hladily něžnými a zároveň vášnivými doteky.</p> <p>„Ke všem čertům, andílku.“</p> <p>Darcy, díky bohu, nevnímala jeho přiškrcená slova a vzala jej hlouběji do pusy. Její oči se zavřely a jeho špičáky se zcela natáhly, když cítil, jak její jazyk krouží po jeho žaludu.</p> <p>Ještě nikdy necítil nic tak slastně příjemného.</p> <p>Tak nádherného, že si byl jistý, že by v tuto chvíli klidně mohl zemřít a stejně by měl úsměv na rtech.</p> <p>Zasténal, když přitlačila a laskala ho s elánem, který hrozil, že brzy bude konec jeho překvapené rozkoši. Styx bojoval, aby udržel vyvrcholení ještě o chvíli déle.</p> <p>Tvrdil, že nebezpečí mu dává pocit, že skutečně žije.</p> <p>Bylo to ničím – <emphasis>ničím</emphasis> – ve srovnání s tímhle.</p> <p>A chtěl, aby to trvalo déle než jen pár okamžiků blaženosti.</p> <p>„Andílku… přestaň,“ zasténal, a také se snížil k podlaze, až také klečel před ní na kolenou.</p> <p>Samolibě se usmála při pohledu na jeho prodloužené špičáky a potemnělé oči.</p> <p>„Tobě se to nelíbí?“ dobírala si ho.</p> <p>„Líbí se mi to příliš moc,“ vydechl, rukou sjel po křivce jejích zad, dokud nenahmatal lem jejího svetříku. Jediným plynulým pohybem jí ho přetáhl přes hlavu. „Teď jsi na řadě ty.“</p> <p>Slyšel, jak se jí zastavil dech, když rozepínal její podprsenku a nakonec vzal do dlaní měkké kopečky jejích prsou. Díky bohům, že se nemusel starat o dýchání, uvědomil si, když v jeho těle explodoval spalující žár vášně. Jak mohl muž pamatovat na takové nudné věci, když se střetl s takovou krásou?</p> <p>S mazlivou péčí přejížděl palci přes pevné vrcholy jejích bradavek a ostatními prsty hladil křivky jejích ňader. Dotýkal se už bezpočtu lidí, ale nikdy nebyl tak okouzlen strukturou jejich smrtelnické kůže.</p> <p>Přesně jako teplé hedvábí, uvědomil si fascinovaně. Teplé hedvábí s lehkým náznakem pulsujícího života, který přiváděl jeho smysly k šílenství touhou.</p> <p>Možná, že Darcy vycítila jeho podivné rozpoložení, a tak přesunula dlaně z jeho širokých paží na jeho ramena.</p> <p>„Styxi?“ zeptala se měkce. „Je něco špatně?“</p> <p>Sklonil hlavu a přitiskl své čelo na její. „Pokaždé, když jsi blízko, tak zapomínám na všechno kromě tebe,“ odpověděl zastřeným hlasem. „Kdybych mohl, zamkl bych dveře a zřekl bych se celého světa, jen abychom mohli být spolu sami až po zbytek věčnosti.“</p> <p>Prsty ho pohladila po ramennou a sjela dolů na jeho záda. „A to tě trápí?“</p> <p>Vzdychl, jeho rty sklouzly po jejím drobném nose a přitiskly se na její ústa. „Zdaleka ne tak, jak by mělo.“</p> <p>Neschopen si vysvětlit svou zvláštní posedlost touto ženou, se Styx zmocnil jejích úst hladovým polibkem, jeho jazyk kroužil mezi jejími rty. V tuto chvíli byl připraven a chtěl zapomenout na celý svět a všechny své povinnosti a závazky, které na něj čekaly za dveřmi.</p> <p>Jeho úděl si ho dříve nebo později stejně najde.</p> <p>Ale přál si, aby to bylo až později.</p> <p>Mnohem, mnohem později.</p> <p>Zvedl Darcy do náručí a pomalu ji položil zády na podlahu. Potom ji přikryl svým vlastním tělem. Její nehty se mu zaryly do zad, když si polibky prolíbal cestu dolů přes křivku jejího krku a spočinul na její klíční kosti.</p> <p>„Chutnáš jako jaro,“ zašeptal, když cestoval svým jazykem k vrcholku její bradavky.</p> <p>Darcy zasténala, když prohnula záda v tiché výzvě. „Jako co tedy chutná jaro?“ zeptala se.</p> <p>Svými špičáky přejel po její kůži, aby ucítil její sladkost. „Jako med,“ zašeptal, zatímco jeho si jazyk nepřestával vychutnávat její ztvrdlou bradavku, „a jako nektar z květů a sluneční svit.“</p> <p>Její oči se slastně zavřely při jeho něžné péči. „Kruci.“</p> <p>„Teprve jsem začal, andílku,“ slíbil a rukama sledoval štíhlé křivky jejího pasu.</p> <p>S minimálním úsilím jí svlékl kalhotky. Když je sundával, zatáhl za ně a svlékl jí je ještě společně s botami. Potom, jen co byl takhle dole, zahrnul polibky její chodidla a vzal do pusy její palec.</p> <p>Tiše vykřikla, když pomalu začal stoupat vzhůru a zastavil se, až aby ochutnal její podkolení jamky. Nelhal.</p> <p>Skutečně chutnala jako nektar. Sladký natolik, aby opil mysl každého upíra.</p> <p>Jazykem se vydal sledovat pulsující žílu na vnitřní straně jejího stehna. Styx nepospíchal kupředu. Tohle byl čas pro Darcy, ale brzy se mu vrátilo jeho přesné vnímání a ochutnal ji tak, jak to dokáže jedině upír.</p> <p>Úplně zlehounka ji štípal zuby, propracovával si svou cestu vzhůru, stoupal po jejích nohách, aby dosáhl toho nejcitlivějšího místa.</p> <p>„Styxi.“ Prsty se zapletla do jeho vlasů, když ponořil svůj jazyk do jejího vlhkého klínu. „Ach…“</p> <p>Usmál se, když mu málem vytrhla vlasy z kořenů. Ta bolest byla malou cenou, kterou platil za její přerušované sténání rozkoše.</p> <p>Styx zajel jazykem ještě hlouběji, a uspokojoval ji v pravidelném rytmu. Její boky se začaly pohybovat, když se její vzdychání stalo jen neartikulovaným sténáním. Byla blízko. Mohl to cítit na svých rtech.</p> <p>S posledním milujícím olíznutím se Styx zvedl nahoru, a zahrnul její rty vášnivými polibky. Její nohy se instinktivně stočily kolem jeho pasu, když zvedl boky a jedním pomalým pohybem se ponořil hluboko do ní.</p> <p>Přitiskli se jeden k druhému a rozkoš jimi projížděla ve spalujících vlnách.</p> <p>„Musíš být skutečný anděl,“ vydechl, když se od ní pomalu odtáhl a pak zas přirazil pomalým pohybem svých boků. „Protože jsi mi ukázala nebe.“</p> <p>Měkce se zasmála, což se záhy proměnilo na překvapené vzdechnutí, když se její záda prohnula ve vzrůstajícím vzrušení.</p> <p>Pokryl celou její překrásnou tvář polibky a vnikl hlouběji do jejího tepla. Tohle <emphasis>bylo</emphasis> nebe. A ona byla jeho anděl. Zanořil svou tvář do křivky jejího krku Pokračoval v neúnavném tempu, čekal na ni, až bude pod ním připravená.</p> <p>Přišlo to v okamžiku, když zlehka vykřikla blahem, a on dovolil svým špičákům vniknout do její kůže a sál vše, co mu nabízela. Posledním přiražením se ponořil tak hluboko, jak jen mohl, a dovolil svému orgasmu vrazit do ní s bouřlivou silou.</p> <p>Do nejhlubších pekel.</p> <p>Bylo štěstí, že byl nesmrtelný.</p> <p>Taková rozkoš by jistě přivedla smrtelníka do hrobu.</p> <p><strong>KAPITOLA</strong></p> <p><strong>10</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><image xlink:href="#_13.jpg" /></p> <p><strong> </strong></p> <p>„Tudy.“</p> <p>Salvátor dovolil Hessovi, aby ho zavedl do zatuchlého sklepa jejich současného útočiště. Jeho nálada byla stejně špatná a zkažená jako těžký vzduch, který ležel všude kolem nich.</p> <p>Sofie by měla přijet do Chicaga za méně než týden, a on stále neměl Darcy ve svých rukou.</p> <p>Nyní Hess vykládal o nějakém slídilovi, který pravděpodobně vnikl do budovy přes všechny hlídky a byl vyslán, aby…</p> <p>Dobrá, Hess neměl úplně jasno, co měl asi tenhle zvěd za lubem. Jistěže, Hess se zřídkakdy snažil používat tu rosolovitou šedou hmotu, kterou měl ve své lebce.</p> <p>Proč se také zatěžovat přemýšlením, když se můžete protloukat kolem se zvířecími instinkty?</p> <p>Naštěstí Hess nevnímal Salvátorovy ne zcela lichotivé myšlenky. Náhle se zastavil a ukázal do inkoustové černoty.</p> <p>„Tady, jak jsem vás upozornil,“ nečistý vlkodlak si odfrkl, jeho prst ukazoval do vzdálenějšího rohu. „Vetřelec.“</p> <p>Záchvěv překvapení projel Salvátorem, když si prohlížel drobného démona, který se momentálně zabýval svým dechem a foukal, jako by se snažil očistit si svá křehká křídla.</p> <p>Nadechl se zhluboka, neschopen uvěřit takovému velkému přídělu štěstí.</p> <p>„Chrlič. Ten samý, jakého jsem cítil ve Styxově brlohu,“ zašeptal.</p> <p>Hess se zatvrdil, vzduch kolem něj zajiskřil, jak se snažil zůstat v lidské podobě a neproměnit se ve vlkodlaka. „Takže on patří upírovi?“</p> <p>„No, vypadá to tak.“</p> <p>„Tak už víc ne. Zlikviduji ho jedním kousnutím.“ Větší muž postoupil kupředu, ale jen aby se zas ostře zastavil, když se Salvátor natáhl a chytil ho za paži. „Ne!“</p> <p>„Ale…“</p> <p>„Je tu očividně jako upíří špión.“ Salvátorův pohled zůstal upřený na Leveta, který třásl ocasem a celý se klepal. „Je jedině zdvořilé se ujistit, že přinese nazpět něco svému pánovi.“</p> <p>Hess se zachvěl vztekem. „Ztratil jste rozum? Měli bychom ho zabít.“</p> <p>„Opravdu, Hessi.“ Salvátor si povzdechl. Nečistí. „Jsi vždycky zaslepen řešit problémy násilím, i když by ti diplomacie posloužila mnohem lépe.“</p> <p>„Když pozabíjíte své nepřátele, nepotřebujete diplomacii.“</p> <p>„A k čemu ti budou mrtvá těla?“ opáčil Salvátor.</p> <p>Hessovi se z krku vydralo hluboké zavrčení. „Leží na zemi a nedělají problémy.“</p> <p>„Lekce, můj příteli,“ protáhl Salvátor. „Moudrý muž umí využít všechno. Včetně svých nepřátel.“</p> <p>Nastalo na chvíli ticho, když se Hess pokoušel zapojit svůj mozek. „I chrliče?“</p> <p>„A skrz něj jeho pána,“ zamumlal Salvátor a usmál se.</p> <p>„Byl jste dost rychlý vystřelit šíp na upíra,“ zavrčel námitku nečistý vlkodlak.</p> <p>Salvátor pokrčil rameny. Nemohl popřít, že mu působilo ohromné potěšení, když poslal toho arogantního bastardka k zemi. Jediná škoda byla, že se mu nepodařilo ho zabít.</p> <p>„Dobrá, ale bohužel měl neuvěřitelné štěstí,“ protáhl. „Dnes v noci jsem nicméně přišel na další způsob, jak vystřelit šíp proti Anassovi.“</p> <p>„Co uděláte?“</p> <p>„Nech mě se vypořádat s chrličem,“ přikázal Salvátor. „Chci se ujistit, že tvoji nečistí na něj nesáhnou. Potřebujeme tohohle malého démona, aby se vrátil zpátky, a jeho přátelé si mysleli, že vnikl dovnitř i ven nezpozorován.“</p> <p>Hess zaváhal, potom pokrčil rameny a zmizel v temnotě. Nečistý vlkodlak by možná dával přednost poněkud krvavější odpovědi na vetřelce, ale byl alespoň natolik inteligentní, aby udělal, co se mu řeklo.</p> <p>Salvátor vytěsnil svého služebníka z mysli a upřel svou pozornost k Levetovi, který se opatrně šinul po vlhké podlaze.</p> <p>Úsměv rozzářil jeho temnou tvář.</p> <p>Při této příležitosti jakoby přišla hora k Mohamedovi.</p> <p><image xlink:href="#_6.jpg" /></p> <p>Darcy vydechla hlubokým pocitem uspokojení.</p> <p>Nemyslela si, že svede Styxe, když se ho vydala hledat.</p> <p>Nebo minimálně ne vědomě.</p> <p>Ale na co by se měla žena dívat, když s takovou mužskou dokonalostí sdílí společný prostor? Nemá to snad roznítit její vášeň?</p> <p>Obzvlášť žena, která si už mnoho let odpírala jakýkoliv náznak blízkosti?</p> <p>Prostě se nemohla přinutit cítit se provinile.</p> <p>Její život byl příliš často vyplňován osamělostí a zklamáním. Proč by si nemohla užít nečekané záblesky štěstí, které jí zkřížily cestu? Měla by žít okamžikem a zapomenout na důsledky.</p> <p>Když ležela na měkké matraci a stále obtočená Styxovýma rukama, bylo snadné žít okamžikem.</p> <p>Cítila se zcela vnitřně spokojená, dotkla se zvláštního amuletu, který nosil na krku, předtím než pozvedla hlavu a setkala se s jeho doutnajícím pohledem.</p> <p>„Jsi spokojený se svou porážkou?“ zašeptala do jeho vlasů měkce.</p> <p>Pomalu se usmál. „Přiznávám porážku, ačkoliv musím upozornit, že se cítím mnohem víc jako vítěz.“</p> <p>Teplo jí projelo každičkou částečkou těla. „Zvláštní, já také.“</p> <p>„Proč jsi odešla z mojí postele dnes večer?“ Jeho prsty zlehka přejely po jejích rtech. „Chyběla jsi mi, když jsem se probudil sám.“</p> <p>„Byl jsi zraněný a potřeboval sis odpočinout a vyspat se. A kromě toho, nejsem typ holky, který by se rád válel pořád v posteli.“</p> <p>„To je něco, co bych rád změnil,“ zamumlal.</p> <p>„A jak jsi vymyslel, že to uděláš?“</p> <p>Jeho ruce se kolem ní sevřely pevněji. „Jestli chceš, abych ti to předvedl, můžeme se vrátit do mé ložnice.“</p> <p>Zakuckala. „Myslím, že všechno předvádění by mohlo počkat na později. Na rozdíl od tebe, jsem dost člověkem na to, abych potřebovala nějaký čas na vzpamatování se.“</p> <p>„Jsi mnohem víc než pouhý člověk.“</p> <p>Povzdechla si. Nemohla si pomoci. Záhada toho, čím a kým je, ji bude pronásledovat, dokud neodhalí pravdu.</p> <p>„Možná, že víc, ale co? To je ta otázka. Ani Shay mi to neuměla říci.“</p> <p>Teď byl na řadě Styx, aby si povzdechl. Nasadil ostražitý výraz. „Takže ty ses setkala se Shay?“</p> <p>„Jako kdybys to nevěděl. Bezpochyby jsi ji cítil v okamžiku, kdy překročila práh.“ Darcy zatřásla hlavou. „Tohle mne opravdu začíná děsit.“</p> <p>„Shay překračující práh?“</p> <p>„Ne, celá ta věc s tím čicháním. Není to úplně zdvořilé, abys věděl.“</p> <p>Pokrčil rameny, a zavlnil tak svaly pod její dlaní. Krása.</p> <p>„Většina démonů používá svůj čich, aby přežila. Takže sis… užila její návštěvu?“</p> <p>„Ano, hrozně moc.“ Darcy se usmála při vzpomínce na tu krásnou poloviční démonku. „Mám jí ráda.“</p> <p>„Předpokládám, že umí být okouzlující, když se jí chce,“ neochotně připustil.</p> <p>Podepřela se na lokti, takže mohla shlížet dolů na jeho napjatý výraz. Její srdce malinko poskočilo při pohledu na krásu jeho temných, a přece jemných rysů.</p> <p>Nezáleželo na tom, zda-li by zůstala s tímto upírem po celou věčnost, nikdy by se na něj nevynadívala.</p> <p>„Tak nějak se mi zdá, že vy dva spolu máte nějaké nevyřízené účty,“ řekla zastřeně.</p> <p>„Nevyřízené účty.“ Nakrčil nos. „Ano, i tak by se to dalo říct. Nepochybně tě varovala, že jsem bezcitný bastard.“</p> <p>„Ano, varovala.“</p> <p>Zvedl ruku, aby ji mohl pohladit po tváři, pohlédl na ní pátravě. „A stejně jsi mne vyhledala.“</p> <p>„Už to tak vypadá.“ Trochu se zamračil. „Proč?“</p> <p>„Proč co?“</p> <p>„Nedovedu si představit žádnou jinou ženu, která by mne neměla v nenávisti a nebála se mne.“ Jeho ruka se stáhla kolem její tváře. „Nejen, že jsem upír, ale unesl jsem tě a držím tě tu proti tvé vůli.“</p> <p>Její rty se ironicky zkroutily. „A nezapomínej, že mne hodláš předhodit smečce vlkodlaků.“</p> <p>„To je příliš vzdálené rozhodnutí,“ zavrčel. „Salvátor nejeví žádné snahy k vyjednávání. A dokud se bude chovat takto, tak nebudeme diskutovat o tom, že bys kamkoliv odcházela.“</p> <p>Její pohled se přesunul k jeho amuletu, který nevědomky hladil. „Hmm, asi máš pravdu. Měla bych se tě bát a vyhýbat se ti.“</p> <p>Trhl sebou nad jejími otevřenými slovy. „Tak proč to neděláš?“</p> <p>Proč vlastně?</p> <p>Darcy si zhluboka povzdychla. „Abych byla upřímná, tak přesně nevím. Možná proto, že se ve skutečnosti necítím jako v zajetí. Celkem vzato, nezamkl jsi mne v mém pokoji, zajistil jsi, aby hospodyně vždycky připravovala moje nejoblíbenější jídla, a poslal jsi nebohého Leveta ven do sněhu, aby přinesl moje květiny.“ Pokrčila rameny. „Nebo možná proto, že nepřemýšlím jako většina lidí.“</p> <p>Styx pozvedl obočí. „Nepřemýšlíš jako oni?“</p> <p>Zasmála se. „Žádné překvapení, ne?“</p> <p>Jeho rysy změkly. „Věřím, že jsi žena, která raději následuje své srdce než hlavu.“</p> <p>„Myslíš, že jsem impulzivní a vnitřně nevyrovnaná obvykle po většinu času,“ souhlasila suše.</p> <p>„Myslím, že jsi laskavá a soucitná a schopná vidět vždy něco dobrého i na těch, kteří nejsou hodni tvojí sympatie.“ Pohnul rukou, aby mohl stočit své prsty zezadu na jejím krku. „I na bezcitném a nemilosrdném upírovi.“</p> <p>Darcy pomalu zavrtěla hlavou. „Ty nejsi bezcitný, Styxi. Přesně naopak.“</p> <p>Stáhl rty. „Je jen málo takových, kteří by s tebou souhlasili, andílku.“</p> <p>„Jenom proto, že se snažíš na ostatní působit nemilosrdně,“ poukázala. „Bezpochyby ti to pomáhá k tomu, aby v tobě viděli váženého vůdce, ale já tě vidím jinak.“</p> <p>„Opravdu?“ pohlédl na ní zcela fascinován.</p> <p>„Ano.“ Darcy na delší chvíli zaváhala a uvědomila si pravý důvod, proč na něj nepohlíží jako na svého nepřítele. „Všechno, co děláš, včetně toho, že jsi mne unesl, děláš pro své lidi. Jsou tvojí rodinou. Tvojí zodpovědností, povinností. A ty bys udělal cokoliv, včetně toho, že bys zemřel, abys je ochránil. A já si tě za to vážím. A doufám, že… kdybych měla rodinu, že bych udělala to samé.“</p> <p>Něco se zablesklo v hloubi jeho očí. „Andílku…“ Zvuk otevírajících se dveří přerušil prudce jeho slova. „K čertu, DeAngelo, jdi pryč.“</p> <p>„Pane,“ ozval se ode dveří hluboký, emocí prostý hlas, „máte zde žalobce.“</p> <p>„Žalobce?“ otázala se Darcy.</p> <p>S úšklebkem se Styx vymrštil na nohy, jeho nahé tělo se zalesklo bronzovým odleskem v pohasínajícím světle.</p> <p>„Upíry, kteří vyhledali soud. Obávám se, že se toho musím účastnit.“</p> <p>Darcy bojovala s nutkáním obejmout rukama jeho nohy, polaskat se s tou linií jako vytesanou do mramoru. Proklatý DeAngelo a jeho vyrušení. Nechtěla, aby jí Styx utekl. Ne, když vypadal tak skvěle a k nakousnutí.</p> <p>Naneštěstí chápala, že Styx má povinnosti, které jsou nad jejich vztahem.</p> <p>„Je těžké být králem, co?“ povzdechla si.</p> <p>„Častěji, než by se zdálo,“ zamumlal a oblékal si své kožené kalhoty. Potom na ni pohlédl divokým pohledem. „Budeš tady, až se vrátím?“</p> <p>Sarkasticky se usmála. „Mám vůbec, kam bych šla?“</p> <p>Sehnul se, aby jí ukradl sladký, něžný polibek. „Nikam, kde bych tě nenašel.“</p> <p>„Tak nějak jsem si to myslela.“</p> <p><image xlink:href="#_6.jpg" /></p> <p>Styx nemohl popřít divoké zklamání, když byl odtržen od Darcy. Příznačné. Už přece ukojil svou touhu po krvi. Nebyl už žádný další rozumný, vysvětlitelný důvod, aby potřeboval zůstávat v její společnosti.</p> <p>Pochopitelně – nic na jeho vztahu s Darcy nebylo rozumné nebo vysvětlitelné, uvědomil si suše.</p> <p>Šlo to mnohem dál za potřebu sexu nebo krve. Šlo to dokonce za hledání pravdy, proč je tak důležitá pro vlkodlaky.</p> <p>Ten pravý důvod byl, že jeho život byl rázem jiný, vždy když byla Darcy nablízku.</p> <p>Cítil se náhle více než chmurný a neochvějný strážce nebo všemocný vládce upírů.</p> <p>Byl… mužem.</p> <p>Mužem, který už dávno zapomněl, jak drahocenná může pravá společnice být.</p> <p>Vynikající, nádherná, sladká společnice, která byla jistě mimo sebe, aby nabídla nebezpečnému upírovi takovou ukvapenou náklonnost.</p> <p>Styx potřásl hlavou a přinutil své myšlenky přestat se zabývat Darcy a soustředit se na záležitosti na dosah ruky.</p> <p>Ať už si sebevíc přál odnést Darcy do ložnice a zamknout dveře před okolním světem, nemohl zapomínat na své povinnosti.</p> <p>Sepnul si vlasy a natáhl se po těžké černé róbě, kterou DeAngelo držel v rukou.</p> <p>„Kdo jsou ti žalobci?“ zeptal se Styx, když vklouzl do taláru a vykročil směrem do kuchyně.</p> <p>DeAngelovy světlé rysy byly nečitelné. Jestli měl nějaký názor na svého pána a jeho očividnou posedlost jejich zajatkyní, byl natolik moudrý, aby to nedával najevo.</p> <p>Chytrý upír.</p> <p>„Nazývají sami sebe Victoria a Uther,“ zamumlal. „Nevzpomínám si na žádná taková jména.“</p> <p>„Přicestovali z Austrálie.“</p> <p>„To je zemský spor?“</p> <p>„Ve skutečnosti myslím, že je to více než…“</p> <p>Vstoupili do kuchyně; Styx se zastavil a zamračeně se podíval na DeAngela. „Co?“</p> <p>„Osobní rozepře.“</p> <p>„A to je přivádí za mnou?“ Styx zavrčel rozladěním. „Jsem Anasso, ne…“</p> <p>„Anna Landersová?“ nadhodil DeAngelo se slabým úsměvem.</p> <p>„Kdo?“</p> <p>„To je jedno.“ Narozdíl od Styxe se mladší upír během několika posledních staletí zcela neodřízl od světa. Nicméně málokdy nudil svého pána nezajímavými výstřelky nebo módou. Naštěstí. „Přišli vyhledat azyl.“</p> <p>„Proč tedy nešli za Viperem? Já nemám žádný klan.“</p> <p>„Ne, ale můžeš jim poskytnout ochranu před jejich šéfem.“ DeAngelův výraz se změnil ve škleb. „Volá po Krevním vyzvání.“</p> <p>Styx pozvedl obočí. Krevní vyzvání byl smrtící souboj jednoho proti jednomu. Souboj, který nemohl být brán na lehkou váhu a podceňován ani klanovým vůdcem.</p> <p>„Co je obviněním?“</p> <p>„Prohlašuje, že kuli spiknutí převzít jeho klan.“ DeAngelo pokrčil rameny. „Popírají jeho obvinění a říkají, že šéf klanu odhalil, že jsou milenci, a přál si zničit jejich předurčení stát se spojenými.“</p> <p>„Šéf klanu chce Viktorii sám pro sebe?“ otázal se Styx.</p> <p>„Uthera,“ opravil DeAngelo.</p> <p>„Ach.“ Styx si lehce povzdechl. Poslední věc, kterou si přál, bylo zaplést se do nějaké domorodé šarvátky. Obzvlášť, když ho ta domorodá šarvátka držela od Darcy. Naneštěstí pouhý fakt Krevní výzvy byl otázkou, která ho nutila vzít záležitost na zřetel. Proklatě. „Setkám se s nimi,“ řekl a přinutil se vydat do přední části domu, kde cítil čekající upíry.</p> <p>Vstoupil do obýváku, pohlédl na vysokou černovlasou ženu a ohromného Vikinga, kteří před ním padli na kolena a přitiskli hlavy ke koberci.</p> <p>„Můj pane,“ řekli unisono.</p> <p>Styx potlačil vzdechnutí a udržel své rysy v odměřeném výrazu. „Povstaňte, Victorio a Uthere, a povězte, proč jste vyhledali spravedlnost Anassa.“</p> <p><strong>KAPITOLA</strong></p> <p><strong>11</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><image xlink:href="#_14.jpg" /></p> <p>Blížil se západ slunce, když Darcy opustila zimní zahradu a vstoupila do kuchyně. Neviděla Styxe od chvíle, co byl odvolán kvůli těm žalobcům, a mohla jenom hádat, že s nimi stále jedná.</p> <p>Na chvíli zalitovala, že se nemůže dívat, jak si Styx hraje na krále.</p> <p>Nepochybovala, že musí vypadat vážně velkolepě, když udílí rozsudky těm, co jsou pod ním.</p> <p>Hrdý válečník sedící na svém vznešeném trůně.</p> <p>Potom se její zdravý rozum vrátil zase na své místo.</p> <p>Nevěděla zrovna moc o upířím soudnictví, ale byla si téměř stoprocentně jistá, že nezahrnuje vřelé, opakované schůzky s psychiatrem nebo nějaký jiný druh sociálních služeb.</p> <p>Mnohem spíš zahrnuje meče a krev a nemilosrdně rychlou odplatu.</p> <p>To není zrovna její oblíbený šálek kávy.</p> <p>Darcy se v kuchyni chvíli zdržela a vzala si jablko z jedné ze skříněk. Pak se náhle otočila, když se druhé dveře zprudka otevřely a Levet se vbelhal do místnosti s mumláním nadávek pod vousy.</p> <p>Trochu se otřásla, když se s ním do místnosti vlil ledový vzduch.</p> <p>„Dobré nebe, vypadáš úplně zmrzlý,“ řekla, když došla ke dveřím, aby je zavřela. Ať už milovala sníh sebevíc, nepotřebovala zas, aby naplnil celou kuchyni.</p> <p>„Nepochybně protože jsem úplně zmrzlý,“ odsekl Levet. Zatřásl svými křídly, aby se zbavil přilepeného ledu. „Během takových dní si nejvíce ze všeho přeji zamknout tohohle nesnesitelného upíra do mrazáku a dívat se, jak se mu líbí být démonskou zmrzlinou.“</p> <p>Darcy přes něj přehodila ručník a začala jemně vysoušet drsnou, suchou kůži.</p> <p>„Styx tě opět poslal ven?“</p> <p>„Ty si myslíš, že bych se z vlastní vůle poflakoval ve sněhu?“</p> <p>„Proč by to po tobě chtěl on?“ zeptala se rozladěně. Skutečně, co si asi Styx myslel. Nebohý Levet byl na pokraji smrti umrznutím.</p> <p>„Och…“ Jeho nemotorné rysy získaly zvláštní ironický výraz. „Jen malé pochůzky. Kde je náš pán a vládce?“</p> <p>„Sedí na svém trůně.“</p> <p>Levet překvapeně zamrkal. „Mám poněkud strach se zeptat, co tím míníš.“</p> <p>Se zasmáním Darcy odložila ručník. „Dává rozhřešení nějakým dvěma upírům, kteří přijeli zdaleka.“</p> <p>„<emphasis>Sacrebleu</emphasis>. Úplně typické pro upíra, který mne poslal ven do sněhu a teď čeká, že se budu kopat do zadku, než se uráčí mne přijmout.“</p> <p>Darcy sledovala Leveta, jak vyskočil na stůl, a přitom si všimla, velké obálky, kterou držel v rukou. Zvláštní tušení ji krok za krokem mrazilo v zádech.</p> <p>Evidentně měl nějaké informace pro Styxe. Informace, které možná měly velice co do činění s ní.</p> <p>„Stále jsi mi neřekl, co jsi byl dělat,“ připomněla měkce svému společníkovi.</p> <p>Levet se odmlčel, najednou byl ve tváři celý ztrápený. „Nejsem si jistý, že by si tvůj věznitel přál, abych s tebou sdílel to, co jsem odhalil.“</p> <p>„A?“</p> <p>Nastala další pauza a potom se Levet náhle usmál. „A tak samozřejmě s tebou budu sdílet cokoliv, co si budeš přát.“</p> <p>Darcy mu oplatila úsměv. Už od začátku věděla, že si oblíbí tohohle drobného démona.</p> <p>„Řekni mi, kde jsi byl,“ zeptala se.</p> <p>Jakýsi stín přelétl přes Levetův úsměv. „Když se tvůj statečný šampión zotavoval ze svého téměř smrtelného zranění, rozhodl jsem se proplížit do vlkodlačího brlohu.“</p> <p>Aha, myslela si to.</p> <p>Stejně se ale pokusila zatvářit, že to na ni udělalo hluboký dojem. „To od tebe bylo velice chytré, o statečnosti ani nemluvě.“</p> <p>Levet zatřepotal křídly. „To jistě, ale víš, mám prostě jakousi pověst, že jsem úžasně odvážný, když si to situace vyžaduje.“</p> <p>„Dovedu si to živě představit.“ Darcyin pohled sjel k obálce v jeho ruce. „Odhalil jsi něco důležitého?“</p> <p>„Je to jistě fascinující.“</p> <p>„Mohu se podívat?“ Natáhla ruku, ale zvedla obočí, když neodpověděla a ani se nepohnul. „Levete?“</p> <p>Ušklíbl se a ztrápeně si povzdechl. „Řekl bych, že to musíš vidět, stůj, co stůj, ačkoliv se bezpochyby zítra ráno probudím roztrhán na kusy.“</p> <p>Chlad se přemístil do dutiny jejího břicha. Nedovedla si představit, co by vlkodlaci mohli vlastnit, aby se jí to týkalo. A musela připustit, že malá část jí pocítila záchvat paniky a nejistoty.</p> <p>Tajemství jsou nebezpečné potvory.</p> <p>Dokáží vybafnout a kousnout člověka vždy, kdy to nejméně čeká.</p> <p>Ale stejně to musela vědět. Prostě musela.</p> <p>„O co jde?“ procedila.</p> <p>Oživlý chrlič neochotně položil obálku do její ruky. „Tady.“</p> <p>Polkla naprázdno a posadila se na jednu z dřevěných židlí, rozestavěných kolem stolu. Ukázalo se to jako moudrá předvídavost, když se její kolena začala chvět slabostí.</p> <p>Poté, co otevřela obálku, vyndala svazek fotografií a rozložila je na stole.</p> <p>„Sakra,“ vydechla. Její pohled se přimhouřil, když se dívala na těch několik obrázků. Na všech byla ona a všechny byly vyfoceny během posledních dvou týdnů. Ona v obchodě se smíšeným zbožím. Ona v parku. Ona ve svém malém bytě, díky bohu, že v kuchyni, ne v koupelně. Udělalo se jí úplně špatně od žaludku. „Oni mě špehovali. To je fakt… strašné.“</p> <p>„Je tu ještě další,“ řekl Levet měkce.</p> <p>Darcy pohlédla plna překvapení na Levetovu nataženou ruku, na které ležela fotografie, kterou až doteď schovával.</p> <p>Vzala si fotku a ucítila, jak se jí splašeně rozbušilo srdce. Měla před sebou totiž snímek, na kterém byla žena s dlouhými světlými vlasy a zelenýma očima.</p> <p>Kdyby nevypadala o něco starší s těmi dlouhými vlasy, mohla by se vydávat za Darcyino identické dvojče. „Můj bože. Ona vypadá jako já,“ vydechla. „Ano.“</p> <p>„Musí to být nějaká moje příbuzná.“ Darcy si olízla rty, které byly náhle úplně suché, když vzhlédla, aby se setkala s Levetovým ostražitým pohledem. „Možná snad dokonce… moje matka.“</p> <p>Cítila, jako by se pohled na celý její život přesouval do nějaké zvláštní perspektivy, a tak si ani nepovšimla, že vysoká, tichá postava vstoupila do místnosti a hleděla na ní pátravým pohledem.</p> <p>Ne, dokud se studená ruka nedotkla jejího ramene. „Darcy, co je to?“</p> <p>Malinko nadskočila, když zvrátila hlavu dozadu a zjistila, že přímo za její židlí stojí Styx.</p> <p>Její ruka se třásla, když mu ukázala tu šokující fotografii. „Podívej.“</p> <p>Nebezpečná zlost nečekaně prudce zalomcovala jeho jemnými rysy. „Odkud to pochází?“</p> <p>Levet vykročil vpřed s umístěným výrazem. „Ze Salvátorova brlohu. Řekl jsi mi, abych to našel.“</p> <p>Upír dal průchod svému vzteku. „A abys přinesl všechno, co najdeš, mně, ne Darcy. Co sis u všech pekel myslel?“</p> <p>Darcy zamrkala ve zmateném úžasu, až z toho Levet nervózně zatřepal křídly.</p> <p>„Proč by to neměla vidět? Ty snímky, vzato kolem a kolem, patří jí.“</p> <p>„Jistěže se mne dotýkají,“ řekla a postavila se na nohy. Nerozuměla Styxově podivné reakci, a v tu chvíli byla příliš ohromená, aby o tom přemýšlela. Nic ji nezajímalo, jen ta fotka. „To je… já nevím. Musím mluvit se Salvátorem.“</p> <p>„To je vyloučené.“</p> <p>Darcy se otřásla, když pohlédla na upíra, který se nad ní nakláněl. V první chvíli si povšimla elegantního pláště, který splýval z jeho ramen. Nepochybně symbol jeho moci.</p> <p>Symbol, který se mu nějak záhadně dostal i do hlavy, pokud si myslel, že může udílet rozkazy všude kolem, jako kdyby byla jedním z jeho upířích sluhů.</p> <p>„To tedy rozhodně není vyloučené.“ Zamávala mu fotkou před jeho arogantním nosem. „Chápeš, co to znamená? Já mám… rodinu. A vlkodlak ví, kdo to je a kde je.“</p> <p>S rozmazaným pohybem jí vytrhl snímek z rukou a díval se na ní přimhouřenýma černýma očima.</p> <p>„A co když to není více než trik?“</p> <p>Instinktivně ustoupila před bodající vůlí, která rozvlnila vzduch kokem něj.</p> <p>„Jak to myslíš?“</p> <p>„Salvátor je rozhodnutý, že tě dostane do rukou. Myslíš si, že by nevyužil jakékoliv lsti, aby tě dostal do svých pařátů?“</p> <p>Něco velice blízkého zklamání obemklo její srdce. Možná, že bylo pochopitelné, že Styx by nevěřil čemukoliv, co pocházelo z rukou vlkodlaků, ale zas by mohl alespoň zkusit pochopit její vzrušení.</p> <p>Pro boží dobrotu, vždyť na tenhle okamžik čekala už třicet let!</p> <p>„Tohle není žádný trik.“ Ukázala na obrázek v jeho ruce. „Ať je to, jak chce, tak ona vypadá jako já. Dost jako já na to, aby to mohla být moje matka.“</p> <p>„Darcy…“</p> <p>Natáhl se, jako kdyby ji chtěl pohladit po tvářích, ale Darcy rychle uhnula stranou. Nenechá se zviklat jeho něžnými pohlazeními.</p> <p>Tohle bylo příliš důležité.</p> <p>„Ne. Já to musím vědět.“</p> <p>Netrpělivost zkroutila jeho překrásné rysy, předtím než byl schopen opět nabýt svou chladnou kontrolu, což byla jeho velmi důležitá součást.</p> <p>„Tak potom musíme zjistit pravdu,“ řekl s temnou autoritou.</p> <p>„Jak?“</p> <p>Pozvedl ramena. „Navštívím Salvátora sám.“</p> <p>Darcy protočila oči. „Jasně, vždyť minule to dopadlo vážně výborně.“</p> <p>Samou nelibostí odhalil blýskavé špičáky. Neměl rád připomínání, že ho Salvátor dokázal nedávno málem zahubit.</p> <p>„Byl jsem přistihnut při nepozornosti. Ujišťuji tě, že se to znovu nestane.“</p> <p>Darcy mu věřila. Mohl zabít čistokrevného dříve, než by dovolil znovu své ponížení.</p> <p>Což by jí nijak nepomohlo k tomu, aby odhalila pravdu, kterou potřebovala.</p> <p>Od mrtvého vlka by se odpovědí nedočkala.</p> <p>„Možná ne, ale Salvátor by asi nerad odpovídal na otázky svému úhlavnímu nepříteli. Nebo snad ano?“</p> <p>„Odpovídal by, kdyby věděl, že je to pro jeho dobro.“</p> <p>„Och, pro boží dobrotu, nemůžeš tu pravdu z něj vymlátit,“ povzdechla si, její vždy veselá povaha byla zatlačena do kouta okolnostmi. „Mělo by mnohem větší smysl, abych se ho ptala já. To by mohl být ten důvod, proč po mně jde. Možná mu ta žena zaplatila, aby mne našel.“</p> <p>„Anebo už je také v jeho pařátech,“ řekl temně.</p> <p>„Och.“ Chytila se rukou za srdce. Myšlenka, že by ta neznámá žena mohla být držena vlkodlaky, stačila, aby začala panikařit. „Dobrý bože. Musíme něco udělat.“</p> <p>„Už jsem ti právě slíbil, že si s tím poradím a vyřeším to, Darcy. Nechej to na mně.“</p> <p>Zhluboka se nadechla. Tohle musel být ten nejnatvrdlejší upír všech dob.</p> <p>„Jestli trváš na tom být také účasten, tak fajn, ale já budu tím, kdo bude mluvit se Salvátorem.“</p> <p>Jeho oči se zableskly výstrahou. „Tohle rozhodnutí není na tobě.“</p> <p>„Dělám svá rozhodnutí sama. Nenechám tě opustit tuhle ženu v nebezpečí, protože se chceš nějak pomstít vlkodlakům.“</p> <p>Darcy řekla všechno, co potřebovala. Zaradovala se, že tím to pro ni skončilo. Rychlými kroky se vydala ke dveřím.</p> <p>„Kam jdeš?“ zavrčel za ní Styx. „Převléci se.“</p> <p>Styx se díval s nemohoucí zlostí, jak Darcy vyšla z místnosti.</p> <p>Dobrá, podařilo se mu to celé zpackat s ohromujícím úspěchem.</p> <p>Jistěže, to nebyla zcela jeho chyba.</p> <p>Otočil se a ukázal prstem přímo na drobného démona, který se snažil schovat za jednou z dřevěných židlí.</p> <p>„Ty,“ vydechl smrtícím tónem. „Ty za to můžeš.“</p> <p>S námahou Levet zvrátil svou bradu do tvrdohlavého úhlu. „Hej, neobviňuj poslíčka. Koneckonců, ty jsi ten, kdo mne poslal do toho proklatého doupěte. Mohl jsem být už dávno zabitý a mrtvý.“</p> <p>Škoda, že nejsi, pomyslel si divoce sám pro sebe. Přišel sem, aby vyhledal Darcy s nadějí, že stráví zbytek noci v jejím slábnoucím objetí. Měl potřebu se jí dotýkat během těch hodin, které strávil jednáním s dvěma stěžujícími si upíry, kteří od něj očekávali, že mávnutím kouzelné hůlky vyřeší jejich problémy.</p> <p>Nyní se zdálo, že jeho šance na další něžné dotyky jsou nulové. Nebo možná ještě výrazně nižší.</p> <p>Ne, je nucen uplatnit své nadřazené postavení, aby už nebyla šance, že by se ocitla někde poblíž toho zmetka Salvátora.</p> <p>„Takže ses prostě vrátil s fotkami, které jsi předhodil Darcy, a ona se teď chce vrhnout přímo do náručí svých nepřátel,“ zavrčel.</p> <p>Levet přimhouřil pohled. „Řekl bych, že už je v náručí svých nepřátel.“</p> <p>„Dávej si pozor, chrliči.“</p> <p>„Můžeš snad popřít mou poznámku?“ Malý démon se odvážil vylézt zpoza židle a mrskal ocasem. „Ty jsi ten, kdo jí unesl. Ty jsi ten, který ji tu drží jako vězně. Ty jsi ten, kdo ji využívá k tomu, aby dosáhl svých vlastních cílů.“</p> <p>Samým vzdorem sevřel Styx ruce v pěst. Ten zatracený chrlič měl pravdu, pro kterou ho chtěl odpálit hluboko do podsvětí.</p> <p>Nepotřeboval žádné připomínky toho, že je darebák v absurdní frašce. V tuhle chvíli se mnohem víc soustředil na nebezpečnější ničemy.</p> <p>„Salvátor je ten, kterého se musíme obávat, ty hlupáku. Už investoval strašně moc úsilí, aby mohl na Darcy vztáhnout ruce.“</p> <p>„Ale pořád nemáš žádné důkazy, že jí chce ublížit.“</p> <p>„A stejně tak žádné důkazy, že nechce.“ Spalován potřebou něco uhodit nebo kousnout nebo zabít, Styx přecházel sem a tam velkou kuchyní. Bylo to směšné. Nikdy nepřecházel sem a tam. Bylo to znamení nejasné a zmatené mysli. Přinutil sám sebe zastavit a podíval se na protivného démona ledovým pohledem. „Přeješ si vložit svou důvěru ve vlkodlaka, který právě dokázal, že se neohlíží na žádné zákony, které by ho měly omezovat?“</p> <p>„Nemám žádná přání vkládat svou důvěru v upíry ani vlkodlaky,“ odsekl Levet. „Jsou notoricky chytří a obrátí každou situaci ve svůj prospěch.“</p> <p>„Jestli se Darcy něco stane, tak tě učiním osobně odpovědným,“ varoval ho Styx. „Nikdy jsi jí neměl ukazovat ty fotky.“</p> <p>„Ty bys je před ní schovával?“</p> <p>„Samozřejmě.“ Jeho střeva se zkroutila, když si připomněl tu bláhovou naději, která zářila v těch překrásných zelených očích. Nemohl dopustit, aby měl ten bastard Salvátor možnost jí ublížit. „Není vůbec žádný důvod ji tím zatěžovat.“</p> <p>Levet na něj pohlížel s otevřeným podezřením. „I přesto, že víš, že jí to může nabídnout to, po čem touží víc, než po čemkoliv jiném na světě?“</p> <p>Styx přešel Levetova slova s nemilosrdnou zpupností.</p> <p>Salvátor byl mazaný parchant, který by se neštítil ničeho, aby vylákal Darcy z tohoto střeženého úkrytu. Nebylo pochyb o tom, že se jedná jen o další léčku, jak polapit ženu, kterou tak zoufale chtěl.</p> <p>Ale co kdyby se nejednalo…</p> <p>Černý pocit marnosti naplnil jeho srdce.</p> <p>Ale i kdyby to tak nebylo, tak stejně stále nemohl Darcy dovolit, aby mu unikla.</p> <p>Pro tuhle chvíli byla jeho jedinou pákou, jak přinutit smečku vlkodlaků, aby se vrátila na své lovící území, aniž by došlo k otevřenému krveprolití.</p> <p>„Zatím nic nevíme,“ řekl nakonec strnule.</p> <p>„Jestli je ta žena její matka –“ začal Levet, ale Styx ho okamžitě zpražil ledovým pohledem, takže přestal.</p> <p>„Stačí. Promluvíme si o tom později. Pro teď musím zkusit Darcy přesvědčit, aby se nevrhala do Salvátorovy zpropadené pasti.“</p> <p><image xlink:href="#_6.jpg" /></p> <p>Darcy udivilo, že se jí při oblékání čistých džínsů a měkkého zeleného svetru klepou ruce.</p> <p>Nevěřícně na ně shlédla dolů.</p> <p>Safryš.</p> <p>Během let přetrpěla to, že ji považovali za labilního podivína, vystřídala tucet domovů a žila na ulici, dokud si nevydělala dost peněz na to, aby si mohla pořídit vlastní byt.</p> <p>Během uplynulého týdne byla stopována vlkodlakem a unesena upírem.</p> <p>To všechno stačilo, aby se i mnohem vyrovnanější, klidnější a houževnatější žena nervově zhroutila.</p> <p>Ale nic – <emphasis>nic</emphasis> – ji nerozhodilo tolik, jako ten prostý obrázek.</p> <p>Přitiskla si chvějící ruce na břicho a přinutila se několikrát zhluboka nadechnout.</p> <p>Bylo tak snadné udělat závěr. Ne, nebylo. Pravda je pořád ještě daleko, uvědomila si hořce.</p> <p>Ale některé věci měly přednost. Musela chytit pod krkem Salvátora a zjistit totožnost té ženy.</p> <p>Držel klíč k otázkám, které ji stravovaly už příliš dlouho.</p> <p>Právě si nazula své kožené kozačky, když se dveře do pokoje prudce otevřely a Styx vplul přímo k ní, s výrazem tak odměřeným, že okamžitě věděla, že se blíží potíže.</p> <p>Dala si ruce v bok a odmítla ucouvnout, když přišel a zastavil se jen kousíček od jejího třesoucího se těla. Tyčil se nad ní a vyzařoval takovou sílu, že by ji mohl smést jednou rukou. A pak tu byly ještě jeho špičáky, kterými ji mohl vysát až do poslední kapky.</p> <p>Možná to bylo bláznovství, ale Darcy se nebála.</p> <p>Ani když natáhl ruku, aby uchopil její paži. „Darcy, musíme si promluvit,“ přikázal hlubokým hlasem.</p> <p>„Ne.“ Střetla se přímo s jeho pohledem. „Nebudu se o tom hádat, Styxi. Já musím znát pravdu.“</p> <p>„A nedůvěřuješ mně, že bych tu pravdu odhalil pro tebe?“</p> <p>„Věřím, že bys vždy udělal to nejlepší pro své lidi,“ opatrně odvětila. Upír nebo ne, Styx byl ješitný jako každý jiný muž. K čertu, byl ješitný jako několik mužů dohromady. Nezdálo se, že by byla nejlepší příležitost pošlapání toho všeho. „A ty musíš připustit, že co je nejlepší pro tvé lidi, nemusí být vždycky to nejlepší pro mne. Tohle je něco, co si musím vyřídit sama.“</p> <p>Otřásl se, jako kdyby mu dala políček. „Sama?“</p> <p>„Styxi, tohle je pro mě důležité,“ řekla tónem, který se chvěl zoufalou potřebou, která byla v jejím srdci.</p> <p>„Strávila jsem celý život sněním a hledáním. Jestli je tu někdo, kdo má odpovědi, pak ho musím najít. To jistě dokážeš pochopit?“</p> <p>Jeho natažená ruka se zas sklonila dolů, když se otočil a došel čelem k potemnělému oknu. Zamračila se na ztuhlé držení jeho ramen a nezaměnitelné napětí, které otravovalo vzduch.</p> <p>„Zdá se, že jsi zapomněla na jeden případný fakt, andílku,“ řekl a jeho hlas byl podivně silný.</p> <p>Darcy se otřásla, když na její hlavu dopadla temná předtucha.</p> <p>„A to je co?“</p> <p>„Momentálně jsi můj vězeň.“</p> <p>Vězeň.</p> <p>Málem se jí zastavilo srdce, když si dávala ruce v bok.</p> <p>„Zadržíš mě tu, abych nemohla mluvit se Salvátorem?“</p> <p>„Budu tě držet v bezpečí.“</p> <p>„A co ta žena?“ vyštěkla. „Co když zmizí dřív, než s ní budu moci mluvit? Co když jí Salvátor ublíží?“</p> <p>Pomalu se otočil, jeho pohledné rysy byly nečitelné. „Chápu tvoje zklamání.“</p> <p>Darcy bojovala s dechem. Ne, ne, ne. Tohle se nemělo stát. Ne, když byla tak blízko.</p> <p>Ani žádný upír nemohl být tak bezcitný.</p> <p>„Samozřejmě, že jsem zklamaná. Strávila jsem celý svůj život čekáním na tuhle chvíli. Nemůžu si ji nechat uniknout.“ Vystrčila bojovně bradu kupředu. „Nenechám si ji uniknout!“</p> <p>„A já tě nenechám vrhnout se do nebezpečí, když jsi očividně nervózní a přetažená,“ procedil. „Salvátor je nebezpečný <emphasis>čistokrevný</emphasis>, ne nějaký patetický člověk, se kterým bys mohla manipulovat zamrkáním svých řas a půvabným úsměvem. Dokázal by tě zabít, aniž by musel vteřinku přemýšlet.“</p> <p>Vykročila vpřed, příliš naštvaná, než aby si všimla, že jeho oči vzplanuly nebezpečným ohněm.</p> <p>„Neodvažuj se být ke mně blahosklonný,“ odsekla.</p> <p>Na chvíli se nepřátelství ve vzduchu stalo téměř bolestivým. Darcy si instinktivně třela dlaněmi paže, když kolem ní vřela upírova vůle, a potom bez jakéhokoliv varování sedl na jeho bronzové rysy mrazivý chlad.</p> <p>„Moje rozhodnutí je hotové, Darcy. Udělám vše, co bude v mých silách, abych zjistil, kdo by mohla být ta žena, a ty zůstaneš tady. Je to jasné?“</p> <p>Ustoupila o obezřetný krok nazpět, výraz měla stejně mrazivý a neúprosný jako on.</p> <p>„Křišťálově jasné,“ odsekla. „Mohla bych požádat o nějaké soukromí?“</p> <p>Něco, co možná byla lítost, ztmavilo jeho oči, když pozvedl ruku, aby se jí lehce dotkl.</p> <p>„Andílku, nechci, abys byla smutná, ale zas musíš pochopit, že nemohu riskovat, že na tebe Salvátor vztáhne ruce.“</p> <p>Setřásla jeho ruku, protože odmítala dostat se pod vliv jeho měkkého, okouzlujícího hlasu. Ať už respektovala, jak chtěla, Styxe pro jeho vztah k jeho lidem, v tuhle chvíli byl jejím věznitelem, ne milencem.</p> <p>Stál mezi ní a pravdou, kterou si tak zoufale přála znát.</p> <p>„Dáváš jasně najevo, že nechceš riskovat svůj trumf ve vyjednávání.“ Její pohled zamířil přímo ke dveřím. „Teď půjdeš pryč. Nebo jsem ztratila i právo na to být několik minut o samotě?“</p> <p>Nastalo tíživé ticho a Darcy se začínala bát, že Styx může skutečně odmítnout odejít. Mohla cítit, jak se divoce dívá na její odvrácený profil, jako kdyby se pokoušel přečíst její temné myšlenky.</p> <p>Dost znervózňující pocit, musela připustit.</p> <p>Během let se naučila skrývat tajemství. Dnes v noci to pro ni bylo důležitější než kdykoliv předtím.</p> <p>Po chvíli, která se zdála být věčností, si Styx ztěžka povzdechl.</p> <p>„Možná, že bude lepší si o tom promluvit až potom, co si odpočineš,“ prohlásil neochotně. Vykročil ke dveřím, ale pak se zastavil a drobně se zamračil. „Já nejsem tvůj nepřítel, Darcy. Kdybys mi jen trochu důvěřovala, tak bych ti to dokázal.“</p> <p>S tím zmizel z pokoje a zanechal za sebou jen svou exotickou, mužnou vůni.</p> <p>Poté, co osaměla, Darcy krátce zavřela oči.</p> <p><emphasis>Kdybys mi jen trochu důvěřovala</emphasis><emphasis>…</emphasis></p> <p>Spral to ďas, důvěřovala mu. Což, nepochybně, jen potvrzovalo názor většiny lidí, že je totální pomatenec. Která žena se zdravým rozumem by kdy důvěřovala smrtícímu predátorovi noci?</p> <p>Ale s touto důvěrou přicházelo neotřesitelné poznání, že je příliš uvědomělý a zodpovědný na to, aby zapomínal na své povinnosti.</p> <p>Udělal by všechno, co by musel udělat.</p> <p>Stejně jako ona.</p> <p>Nevšímala si zvláštní bolesti v oblasti srdce, Darcy se přesunula do připojené koupelny a zavřela za sebou dveře. Když byl Levet dostatečně laskavý, aby posbíral její oblečení, přibalil i její mobilní telefon a malý svazek bankovek, které měla schované v šuplíku s ponožkami.</p> <p>Když objevila tenhle dáreček, moudře obojí – telefon i peníze – schovala mezi ručníky nad umyvadlem. Věděla, že může přijít čas, kdy bude potřebovat uprchnout z tohoto luxusního vězení. A Styx jí to neudělal ničím snadnější.</p> <p>Přitiskla si telefon k hrudi a uvažovala, kdo by jí mohl pomoci.</p> <p>Policie určitě ne. Akorát by jí zavřeli do svěrací kazajky, kdyby se je pokoušela přesvědčit, že byla unesena upírem, tedy pokud by jim Styx a jeho Havrani neudělali nic příšerného, až by se náhodou pokoušeli vniknout do panství.</p> <p>To samé platilo i pro hrstku jejích přátel.</p> <p>Nemohla dopustit možnost, že by je vystavila nebezpečí tím, že by je zatáhla do svých problémů.</p> <p>A samozřejmě, neměla žádnou rodinu, ke které by se mohla upnout.</p> <p>Takže zbýval… do hajzlu, už nikdo.</p> <p>Stiskla zuby proti těm poraženeckým myšlenkám a začala přecházet sem a tam po vlhké podlaze.</p> <p>Určitě tu byl někdo, kdo by jí mohl pomoci. Musel být.</p> <p>Zkoprněle se zastavila, když ji náhlá inspirace praštila do čela.</p> <p>Shay.</p> <p>Překrásná démonka dala jasně najevo, že bude připravená a ochotná pomoci Darcy s čímkoliv, co by mohla potřebovat. A co bylo ještě více důležité, nebála se Styxe ani Havranů.</p> <p>Byla perfektní.</p> <p>Teď jen potřebovala nějak vymyslet, jak získat její telefonní číslo… „Darcy.“</p> <p>Telefon jí vypadl z ruky, když si uvědomila, že Styx tiše vstoupil do koupelny a stál těsně před ní.</p> <p>„Kurva,“ vydechla a srdce jí bolestivě vyskočilo až do krku. „Co tu k čertu děláš? Říkala jsem ti…“</p> <p>Její vyděšená slova byla přeťata, když se štíhlým prstem dotkl jejích úst. „Pšššt. Ničeho se neboj, andílku, všechno bude v pořádku,“ zašeptal měkce.</p> <p>Zamračila se na jeho prsty, které hladily její bradu a potom sklonil hlavu, aby pohlédl hluboce do jejích rozšířených očí.</p> <p>„Styxi?“ hlesla, když se jí začal zmocňovat zvláštní klid a mír. Neviděla nic – jen jeho černé oči, neslyšela nic – jen jeho měkký, přesvědčivý hlas.</p> <p>„Jsi velice unavená, Darcy,“ konejšil ji. „Musíš zapomenout na všechna trápení téhle noci. Zapomeň, že se Levet vrátil od Salvátora. Zapomeň na ty fotky.“</p> <p>Její řasy se snášely dolů, navzdory tomu, že bojovala proti temnému nátlaku. „Ale…“</p> <p>„Zapomeň, Darcy,“ vydechl. „Teď spi.“</p> <p>Spala.</p> <p><image xlink:href="#_6.jpg" /></p> <p>Viper lehce potřásl hlavou, jak si prohlížel malý obrázek.</p> <p>„Podobaje zřejmá,“ souhlasil, zvedl hlavu, aby pohlédl na Styxe, který přecházel sem tam po malé kanceláři Zmijího doupěte v dolním městě.</p> <p>„A Darcy o té ženě neví vůbec nic?“</p> <p>„Nic.“ Styx se přinutil zastavit vedle elegantního, zdobeného stolu z doby Ludvíka Čtrnáctého, který perfektně padnul ke zbytku vybraného francouzského zařízení. U všech bohů, během posledního týdne strávil přecházením více času než za uplynulé tisíciletí. A to všechno kvůli Darcy Smithové. „Byla… těmi obrázky rozhozená. Obzvlášť poté, co byl Levet natolik pitomý, že jí prozradil, že je našel v Salvátorově sejfu.“</p> <p>Možná, že Viper vycítil něco ze Styxova hlasu. Pomalu se zvedl na nohy a pozoroval ho obzvlášť pátravě.</p> <p>„Rozhozená? Co tím myslíš?“</p> <p>Styx zaskřípal zuby, když si vybavil obrázek Darcy ležící v hlubokém spánku na posteli.</p> <p>Neublížil jí. Ve skutečnosti jí zcela jistě zachránil před její vlastní hloupostí. K čertu, byla by schopná nechat se chytit do Salvátorovy ďábelské pasti.</p> <p>Všechno, co udělal, bylo, že se ujistil, že se probudí až dnes večer, nebude si pamatovat nic, co se stalo během uplynulých dvaceti čtyř hodin. Bude v bezpečí v jeho péči, kam náleží.</p> <p>Tak proč se cítil, jako by nějak zradil jedinou ženu, která vnesla od jeho života mnohem více než prázdné povinnosti a nekončící zodpovědnost?</p> <p>Viper nadzvedl obočí. „Styxi?“</p> <p>Styx neklidně pokrčil rameny, jeho prsty se mimoděčně sevřely kolem amuletu na krku.</p> <p>„Jako všichni lidé má tendenci se vrhat po řešeních, aniž by měla sebemenší důkazy. Je zcela přesvědčená, že tahle žena je s ní pokrevně příbuzná. Možná dokonce, že je její matka.“</p> <p>Viper pokrčil rameny. „To je celkem logická domněnka. Podobnost je až zlověstná. Nemůže to být náhoda.“</p> <p>U všech bohů, byl snad jediným, komu zbýval zdravý rozum?</p> <p>„Ještě nic nevíme. Může to být jednoduše chytrý tah od Salvátora, jak nalákat Darcy do svého brlohu.“</p> <p>„Stěží chytrý,“ opáčil Viper.</p> <p>Styx strnul. „Jak to myslíš?“</p> <p>„Řekl jsi, že Levet našel ty fotky ukryté v sejfu, je to tak?“</p> <p>„Ano.“</p> <p>„Jistě, kdyby vlkodlak plánoval využít ty fotky, aby vylákaly Darcy do jeho doupěte, tak by je přinesl s sebou, už když se poprvé setkal s Darcy na baru.“ Poukázal Viper měkce. „Nebo minimálně by je vzal s sebou, když posledně prorazil tvou ochranu a znovu se s ní setkal. Těžko by s nimi kohokoliv obelstil, když je měl zamčené v sejfu.“</p> <p>Styx nebyl hloupý. Sám si povšiml toho, že je divné, že se Salvátor nepokusil použít fotografie již dříve.</p> <p>Nakonec ale usoudil, že na důvodech to nic nemění.</p> <p>Minimálně ne tak dalece, jak se bála Darcy.</p> <p>„Kdo může říci, co se psovi honí hlavou?“ odsekl.</p> <p>„To je dost pravdivé, předpokládám,“ souhlasil Viper, přimhouřil oči. „Jak je Darcy?“</p> <p>Styx se ostře otočil a spatřil pastelový akvarel, který zdobil zeď.</p> <p>„Je jí dobře.“</p> <p>Nastala krátká pauza a Styx se odvážil doufat, že jeho ledový tón ukončí tenhle nevítaný výslech. Což byla blbost, pochopitelně.</p> <p>Nic menšího než dřevěný kůl zaražený přímo do srdce by nedokázalo Vipera zastavit, když už jednou zanořil špičáky.</p> <p>„Říkal jsi, že byla těmi fotkami rozhozená,“ nenechal se odbýt.</p> <p>Trhl sebou, když si vzpomněl na bezbrannou naději zářící z jejích očí.</p> <p>„Víc než rozhozená. Byla rozhodnutá vtrhnout do vlkodlačího doupěte a požadovat vysvětlení,“ procedil skrz zuby.</p> <p>„To je stěží překvapující. Shay mne naučila, že lidé mají ohromnou potřebu mít rodinu. Zdá se, že jim to přináší pocit pohodlí a bezpečí.“</p> <p>Rodina?</p> <p>K čemu Darcy potřebovala rodinu? Obzvlášť takovou, která se o ní nestarala, když ji nejvíce potřebovala.</p> <p>Mimo to, teď měla jeho a Havrany, aby jí zajistili pohodlí a ochranu.</p> <p>„Také se zdá, že jim to zároveň krade zdravý rozum, který by možná mohli vlastnit. Vystavila by nebezpečí cokoliv, včetně sebe samé, jen kvůli pitomému obrázku.“</p> <p>„Není to od ní tak pitomé.“</p> <p>Styx otočil hlavu, aby probodl svého přítele divokým pohledem. „Nedovolím jí, aby se zapletla do Salvátorových sítí. Je příliš mnoho v sázce.“</p> <p>„Mluvíš o dohodě mezi vlkodlaky a upíry?“</p> <p>„Ano, a samozřejmě o Darcyině vlastním bezpečí.“</p> <p>„Ach.“ Viper se ušklíbl. „Jistěže.“</p> <p>„Co?“</p> <p>„Nepředpokládám, že v tu chvíli z tebe Darcy byla zrovna dvakrát nadšená?“</p> <p>Teď byla řada na Styxovi, aby se ušklíbl. „Byla méně než spokojená.“</p> <p>„Měl bys ji raději mít stále na očích, starý příteli,“ upozornil ho Viper. „Cítím za jejím sladkým úsměvem lži a vůli ze železa. Jestli se rozhodne uprchnout, nebude snadné jí zastavit.“</p> <p>Styx zavřel oči, když mu nával smutku bolestivě zkroutil žaludek.</p> <p>„Není důvod se toho bát.“</p> <p>„Jsi velice jistý si svým šarmem.“</p> <p>„To není můj šarm, čím jsem si jistý. Podnikl jsem určitá opatření, abych se ujistil, že neudělá nic ukvapeného.“ Jeho chladný tón nedal znát žádnou nemilou emoci, které ho svazovaly.</p> <p>„Jaký druh opatření?“ Viper pomalu zasyčel. „Styxi? Tys jí vymazal vzpomínky?“</p> <p>K čertu, nepotřeboval, aby to znělo tak šokované. Bylo to cosi, co upíři dělali běžně už od počátku věků.</p> <p>„Bylo to jediné rozumné řešení.“</p> <p>„U satanových koulí!“ Viper potřásl zlehka hlavou. „Hraješ nebezpečnou hru.“</p> <p>„Tohle není hra.“</p> <p>„Ne, to teda není. Jedna věc je okouzlit někoho cizího, a jiná věc je použít svou sílu na ženu, kterou si taháš do postele.“</p> <p>Strnulými pohyby Styx popadl svůj plášť a přehodil si ho přes ramena. Nepotřeboval žádné připomínky toho, že bezostyšně využil Darcyinu důvěru proti ní. Vždyť to, že ona nebude mít vzpomínky na předchozí večer, ho bude pronásledovat až na věčnost.</p> <p>„Udělal jsem jen to, co bylo nezbytné.“</p> <p>Užuž otevíral dveře, když ho zastihla Viperova tiše pronesená slova.</p> <p>„Možná, ale jestli Darcy odhalí pravdu, budeš za to zle platit.“</p> <p><strong>KAPITOLA</strong></p> <p><strong>12</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><image xlink:href="#_15.jpg" /></p> <p>Byla skoro půlnoc, když se Darcy probudila s pocitem zvláštní dezorientace.</p> <p>Ne, bylo to víc než dezorientace, uvědomila si, když se vysprchovala a oblékla si džíny a svetr.</p> <p>Cítila jakousi rozmazanou a nejasnou tupost uvnitř hlavy, jako kdyby ji jí někdo naplnil bavlnou.</p> <p>Zvláštní na tom bylo, že nemohla mít kocovinu. Nepila alkohol, což bylo poněkud nečekané, když byla barmanka. A necítila se, jako kdyby udělala nějakou ošklivou fatální chybu.</p> <p>Mohlo to být tím, že poskytla svou krev Styxovi, a tohle byla cena za to?</p> <p>Sužovaná lehkou bolestí hlavy a nejasnými pocity, což nebylo až tak strašné, Darcy vyrazila dolů.</p> <p>Nepochybně dobré jídlo a čerstvý vzduch bylo všechno, co potřebovala.</p> <p>A možná tak ještě jeden nebo dva upíří polibky.</p> <p>Jenom myšlenka stačila, aby jí rozpálila krev a přinesla lehký úsměv na její rty, když se známá, tichá postava vynořila ze stínů u paty schodiště.</p> <p>„Dobrý večer, DeAngelo.“</p> <p>Upír se jí lehce uklonil, což dovedlo Darcy vždycky zaskočit. Přestože se upíři zdáli schopní přizpůsobit nesmírným změnám, které museli prodělat během staletí, stále si zachovávali způsoby starého světa, které se zřídka vyskytovaly v těchto dnech a dobách.</p> <p>„Lady Darcy.“</p> <p>Lady. Rychle si rukou projela své krátké, špičaté vlasy. To zrovna moc nesedělo…</p> <p>„Viděl jsi Leveta nebo Styxe?“</p> <p>Upír se na ni díval z hlubin své kápě. „Myslím, že odcestovali k Viperovi.“</p> <p>Bodnutí zklamání projelo jejím tělem dříve, než ho mohla nemilosrdně udupat.</p> <p>Ježíši.</p> <p>Právě spadla z výšin pohádkové říše. „Oukej.“ Věnovala mu další slabý úsměv. „Je už večeře hotová?“</p> <p>„Je připravená a čeká na vás v kuchyni.“</p> <p>„Výborně.“</p> <p>Následovala další elegantní úklona. „Kdyby bylo ještě cokoliv dalšího, co byste potřebovala, stačí mi jenom říct. Jsem vám k službám.“</p> <p>Darcy prošla kolem upíra a vydala se do kuchyně.</p> <p>Havrani ji neděsili, ale v jejich společnosti se cítila nepatřičně až potrhle. Nebyla zvyklá mít kolem sebe tolik lidí, ať už démonů, nebo smrtelníků. Chvílemi se zde cítila, až jako kdyby byla jakýmsi pokusným králíkem, který je bedlivě pozorován skupinou vědců.</p> <p>I když je ne vždy mohla vidět, cítila jejich pohledy, které ji sledovaly, ať se hnula, kam se hnula.</p> <p>Ovšem mělo to i své výhody, uvědomila si, když vstoupila do kuchyně a objevila zapečenou zeleninu čekající na ni v troubě a na stole připravenou velkou mísu čerstvého ovoce.</p> <p>Poté, co si naplnila talíř, sedla si ke stolu a těšila se, jak si vychutná tuto výbornou večeři.</p> <p>Seděla pohodlně na židli, ale tu jí náhle projela vlna závratě, že málem spadla na podlahu.</p> <p>Co to sakra je?</p> <p>Chytila se rukama za spánky. Společně se závratí se ještě přidal podivný pocit déjà-vu, který se usadil v jejím mozku.</p> <p>Nedávalo to žádný smysl. Bylo to, jako kdyby se nějaká vzpomínka snažila dostat na povrch, ale vzpomínka někoho jiného, ne její vlastní.</p> <p>Darcy se snažila nepanikařit přes tyto nepříjemné pocity, zhluboka se nadechla a bojovala, aby dala těm obrazům nějaký smysl.</p> <p>Bylo tu něco… Levet, ano. Chrlič stál v kuchyni a držel v rukou obálku. A ona se pro ni natahovala…</p> <p>Co bylo v té obálce?</p> <p>Fotky.</p> <p>Fotky jí samé. A ještě někoho jiného.</p> <p>Hlava jí bolela k prasknutí. Pak se náhle vzpomínka vrátila. Švihem byla na nohou.</p> <p>„Ten zkurvysyn,“ procedila šokovaně a chvěla se vztekem a zlostí.</p> <p><image xlink:href="#_6.jpg" /></p> <p>Styx věděl, že je něco špatně, už ve chvíli, kdy se blížil ke skrytému sídlu.</p> <p>Jen co projel vysokou železnou branou, cítil chvějící se napětí svých Havranů.</p> <p>Poté, co s ječením zastavil Jaga před dveřmi zámku, vyskočil z auta a vpadl do domu.</p> <p>První věc, které ho udeřila do nosu, byl nezaměnitelný pach kouře.</p> <p>U všech strašlivých pekel!</p> <p>Byl tu oheň. A to velice nedávno. Možná, že by to nemusela být šokující vůně ve většině chicagských domovů během zimy. Lidé celkem často pálili polena, aby se ochránili před severským mrazem. Ale upír by zřídka dovolil otevřené plameny kdekoliv poblíž. Obzvlášť ne uvnitř svého domova.</p> <p>Aniž by nějak zmenšil své podezření, Styx prošel potemnělou halou a vstoupil do obýváku, kde objevil DeAngela a dva další Havrany, jak spolu tiše hovoří.</p> <p>Když vstoupil, otočili se a pohlédli na něj se ztrápenými výrazy. Jeho srdce poskočilo náhlou nejistotou.</p> <p>Když už upír vypadá ztrápeně, tak to znamená, že se muselo stát něco strašného, příšerně špatného.</p> <p>„Co se stalo?“</p> <p>„Pane.“ DeAngelo se zhluboka uklonil. „Obávám se, že jsme vás zklamali.“</p> <p>Nejistota se přelila do nesnesitelně vyjícího strachu. „Darcy? Je nějak zraněná?“</p> <p>„Ne, můj pane, ale ona… upláchla,“ přiznal upír s očividným znechucením nad sebou samým.</p> <p>Na krátký moment Styx necítil nic než obrovskou úlevu. Darcy nebyla zraněná.</p> <p>Vydržel by všechno, jen ne tohle.</p> <p>Styx si nevšímal Havranů, kteří si ho prohlíželi se stoickou omluvou. Stálo ho nesmírné množství úsilí probudit svou normálně chladnou a logickou mysl.</p> <p>Nakonec se mu podařilo potlačit a uspořádat všechny nesouvislé myšlenky.</p> <p>První bylo nepříjemné uvědomění, že zde musel být nějaký naléhavý důvod, proč Darcy musela utéct.</p> <p>Nevěřil ani na chvíli, že by se jednoduše probudila a rozhodla se prchnout z jeho „zlých“ spárů. Konec konců, už s ním byla několik dní a nikdy neprojevila snahu upláchnout.</p> <p>Jeho snaha vymazat jí vzpomínky byla jasně neúspěšná.</p> <p>Tahle myšlenka mu zkroutila žaludek hrůzou.</p> <p>Proklatě, měl přece uvážit, že nebyla úplně zcela člověkem. Konec konců existovalo velké množství démonů schopných odolat upírskému očarování.</p> <p>Jestli si tedy byla schopná vzpomenout, tak potom pouze neutekla, ale mnohem spíš se už právě pokoušela vyhledat Salvátora.</p> <p>U všech zpropadených hromů!</p> <p>„Jak?“ zeptal se náhle, jeho ostrý tón dokonce přiměl vyčkávající upíry couvnout.</p> <p>„Rozdělala oheň v kuchyni, a když jsme byli zaneprázdněni, použila tunely, aby utekla z domu,“ přiznal DeAngelo.</p> <p>Tak to by vysvětlovalo ten kouř.</p> <p>„To bylo od ní chytré,“ neochotně připustil. „Dokázala pochopit jediný jistý způsob, jak rozptýlit dům plný upírů.“</p> <p>DeAngelo zableskl svými špičáky v rozmrzelosti. „Nebylo by to tak chytré, kdybychom ze sebe neudělali hlupáky a nenechali se zmást. Nemám pro to žádnou omluvu.“</p> <p>Styx se zachvěl nad jeho temnými slovy. Jeho jediná myšlenka byla najít Darcy a přivést ji zpět, kam patřila. „Jak je to dlouho, co je pryč?“</p> <p>„Méně než dvě hodiny.“</p> <p>„Dvě hodiny?“</p> <p>„Oheň vypukl krátce po půlnoci, ale my jsme postřehli, že tu lady Darcy není, teprve před chvílí.“</p> <p>Ledový strach se zabodl do jeho srdce. Dvě hodiny? To bylo příliš dlouho. „Proklatě. Teď už může být všude.“</p> <p>„Vydáte se po ní pátrat?“</p> <p>Styx si stručně uvědomil, že jeho druhý nejvyšší velitel ztratil všechen rozum. Ani všichni démoni ze všech pekel by ho nemohli zastavit při stopování Darcy Smithové.</p> <p><emphasis>Samozřejmě, budeš si muset dávat pozor</emphasis>, šepotal varovný hlas vzadu uvnitř jeho mysli.</p> <p>Nepochyboval ani na minutu, že celé sídlo je neustále střeženo vlkodlaky. Ale jestli se Darcy podařilo uprchnout, aniž by ji viděli, rozhodně nechtěl, aby se dozvěděli pravdu.</p> <p>S jistou dávkou štěstí se mu mohlo podařit vypátrat tuhle potíže způsobující ženu a přivést ji zpět před tím, než zjistí, co to obnáší hovořit se Salvátorem.</p> <p>Štěstí.</p> <p>Zadupal touhu zavýt frustrací.</p> <p>Byl upírem, který spoléhal na chladnou logiku a perfektně připravené plány. Nevěřil, že by jeho osud ovládalo vrtošivé štěstí.</p> <p>Ne do dnešní noci.</p> <p>Snad k němu budou bohové milostiví.</p> <p><image xlink:href="#_6.jpg" /></p> <p>Taxík dovezl Darcy k rozpadajícímu se skladišti v rozpadajícím se průmyslovém parku.</p> <p>Nebylo to zrovna nejhezčí sousedství. Ve skutečnosti to bylo temné, špinavé a nesnesitelně opuštěné. Ale s rychle uplývajícím časem nemělo moc možností. Její malá suma peněz nestačila, aby se dostala příliš daleko.</p> <p>A skladiště jižně od Maregna nebylo ještě tak špatné místo, aby zde nemohla počkat na Ginu, dokud nepřijede s jejími věcmi.</p> <p>Bylo to těžko první místo, kde by ji někdo hledal, a od té doby, co bylo zhruba před třemi měsíci vypáleno, měla mlhavou naději, že upíří sebranka, která už jí byla nepochybně na stopě, ji nebude moci ucítit přes tenhle přetrvávající zápach.</p> <p>Nebyl to nejlepší z plánů, ale na druhou stranu zas neměla tucty dalších, ze kterých by si mohla vybírat.</p> <p>Věděla, že má jedinou, ale opravdu jedinou šanci uniknout od Styxe. Nebyl čas na to vymýšlet si komplikované intriky a zahlazování stop. Rozdělala oheň, pomodlila se a vyrazila do tunelu tak rychle, jak dokázala.</p> <p>Pouhá skutečnost, že se jí podařilo stopnout taxíka a odjet tuhle vzdálenost, nebyla pořád nijak úžasná.</p> <p>Obtočila si ruce kolem pasu, aby se ochránila před ostrým mrazem. Darcy přešlapovala na místě a probodávala očima těžkou temnotu.</p> <p>Po chvíli, která se zdála věčností, uslyšela nezaměnitelný zvuk Ginina zrezavělého auta, které bylo spíše popelnicí na kolečkách než opravdovým autem. Hned se hrnula k postranním dveřím, kde se domluvila s přítelkyní, že se setkají.</p> <p>Během chvíle se Gina také hrnula přímo ke dveřím, vzrušení se kolem ní tetelilo s téměř hmatatelnou silou.</p> <p>„Darcy? Svatá Gvakamolo, jsi to ty.“</p> <p>Darcy se nervózně rozhlédla po prázdném prostranství a pustila Ginu do skladiště. „Samozřejmě, že to jsem já. Kdo sis myslela, že by to měl být?“</p> <p>Gina pokrčila rameny. „Myslela jsem, že jsi mrtvá.“</p> <p>Darcy překvapeně zamrkala. „Proč sis proboha myslela, že jsem mrtvá?“</p> <p>Štíhlá žena hodila na podlahu těžkou tašku, kterou přinesla.</p> <p>„Dobře, ehm, ehm. Zmizela jsi z práce úplně beze stop, nezvedala jsi telefon, nebyla jsi u sebe doma, a v pizzerii, kde jsi dělala doručovatelku, říkali, že ses neukázala na žádné ze svých směn. Co jsem si asi měla myslet?“</p> <p>„Ach.“ Darcy si nikdy nepřipustila myšlenku, že by si někdo mohl myslet, že zemřela. Kruci. Co její práce? Její byt? Jestli se ocitne opět na ulici, opravdu probodne tomu proklatému upírovi srdce kůlem. „Volala jsi policii?“</p> <p>Gina vypadala touto otázkou zaskočena. „Ne.“</p> <p>„I přesto, že sis myslela, že jsem mrtvá?“</p> <p>„Mrtvý je mrtvý.“ Gina pokrčila rameny. „Nemyslela jsem, že by tě policie mohla přivést zpátky nebo něco takového.“</p> <p>„Řekla bych, že máš pravdu,“ uvědomila si nemilosrdně Darcy. Skutečně nemohla obviňovat svou kamarádku. Gina dělala mnoho věcí, aby si vydělala peníze, z nichž ne všechny byly legální. „Podařilo se ti najít moje peníze?“</p> <p>„Jojo, byly schované přesně v té skříňce, jak jsi říkala.“ Gina si klekla ke kožené tašce a rozepnula zip. „Víš, nikdy by mne nenapadlo schovávat to do krabičky od tampónů.“</p> <p>Darcy zakašlala, když jí Gina podala padesátidolarovou bankovku, kterou pokaždé schovávala na nějakém jiném místě.</p> <p>„I ti nejotrlejší zloději se zdají být alergičtí na dámské hygienické potřeby.“ Strčila si peníze do kapsy. „A co kabát?“</p> <p>„Přinesla jsem ho, ačkoliv si nedovedu představit, že nosíš takovou odpornou věc.“ Gina vyndala vojenskou bundu, která patřila jednomu z vyhazovačů. Zašklebila se, když to podávala Darcy. „Smrdí to úplně stejně jako Bart. Blee.“</p> <p>„Je to každopádně osobité aroma,“ souhlasila Darcy, když se násilím nutila, aby se navlékla do těžkého kabátu. Páchlo to po cigaretovém kouři, pivu a dalších věcech, na které raději nechtěla myslet. Perfektní prostředek, jak zamaskovat svou vlastní vůni. A páchnoucí nebo ne, bylo v tom teplo.</p> <p>„Také jsem ti přinesla nějaké jídlo.“ Gina zas zahrabala v tašce, aby vytáhla balíček grahamových tyčinek. „Díky.“</p> <p>„Ach… málem jsem zapomněla. Pamatuješ si na toho pohledného gangstera, který přišel té noci, kdy jsi zmizela?“</p> <p>Darcy se ušklíbla. Jestli si pamatovala? Byl vypálen do jejího mozku se všemi nejmenšími detaily.</p> <p>„Je dost těžké na něj zapomenout.“</p> <p>„To každopádně.“ Gina si zhluboka povzdechla. „Je tak báječný, úplný cukroušek k zulíbání.“</p> <p>„Co je s ním?“</p> <p>„Vrátil se noc nebo dvě po tom a nechal tam pro tebe tohle,“ řekla Gina, když se narovnala a položila jí do dlaně malou věc.</p> <p>„Nechal mi tam mobil?“</p> <p>„Jojo. Řekl, že jestli přijdeš zpátky, tak možná mu budeš chtít tímhle telefonem zavolat.“ Gina na ni pohlédla se zjevnou závistí. „Nádherně romantické, kdyby, ses mě ptala.“</p> <p>Darcyin žaludek se sevřel. Byla pravda, že právě opustila Styxe s odhodláním vyhledat vlkodlaka, ale zároveň nezapomínala na Salvátorovy zvláštní přivlastňovací manýry a na množství špiclovských fotografií, které Levet objevil v jeho doupěti.</p> <p>Který muž by chodil kolem a snažil se fotografovu cizí ženu?</p> <p>Podivín, uchyl, to je ono.</p> <p>„Jenom, pokud se ti líbí psychopatičtí šmíráci,“ zamumlala.</p> <p>„Hej, jestli ho nechceš ty, já bych si ho od tebe s radosti půjčila,“ namítla Gina.</p> <p>„Věř mi, Gino, tohohle chlápka bys skutečně ne chtěla.“</p> <p>„Jasně, že ne.“ Žena protočila oči v sloup. „Co bych také dělala s k smrti nádherným kusem chlapa, který jako zázrakem není gay?“</p> <p>Proklatě. Poslední věc, kterou Darcy chtěla, bylo, aby se jediná její kamarádka zapletla s nemilosrdným démonem, který teď vstoupil do jejího života. Naneštěstí, nebyla tu žádná možnost, jak ji pravdivě varovat o nebezpečí. Ne, aniž by si Gina myslela, že se totálně zcvoknula.</p> <p>„Věřila bys, že je to vlk v obleku od Armaniho?“ zkusila to.</p> <p>Gina se zamračila. „Co tím chceš říct?“</p> <p>„Jen, aby ses od něj držela dál. On je… nebezpečný.“</p> <p>„Ach můj bože.“ Gina si přiložila ruku před ústa. „On je drogový magnát, že je to tak?“</p> <p>Fajn, tohle byla tak dobrá lež jako žádná jiná, rozhodla se Darcy. „Něco takového.“</p> <p>„Typické.“ Gina si znechuceně odfrkla. „Je to přesně tak, jak říkala moje babička.“</p> <p>„Co říkala?“</p> <p>„Když se něco zdá příliš dobrého, není to skutečné…“</p> <p>Darcy se nevesele zasmála. „Měla bys kázat v kostele, sestro,“ zamumlala, její myšlenky se bolestivě vrátily ke Styxovi a jeho bezohledné manipulaci s jejími vzpomínkami. Její prsty se těsněji sevřely kolem mobilu. „Musím jít.“</p> <p>„Kam se chystáš jít?“ zeptala se Gina.</p> <p>„Nejsem si úplně jistá.“ Podařilo se jí upjatě usmát. „Děkuji ti, Gino, a prosím, slib mi, že budeš opatrná.“</p> <p>„Já?“ Žena se záměrně rozhlédla po rozpadající se budově. „Já nejsem ta, která si hraje na schovávanou v odporném skladišti.“</p> <p>„Prostě mi to slib, prosím,“ trvala na své Darcy. Nikdy by si neodpustila, kdyby se Gině něco stalo.</p> <p>„Jasně, cokoliv. Budu opatrná.“</p> <p>S pokrčením ramen se žena otočila a vyšla ze dveří. Během chvíle Darcy slyšela zvuk startujícího auta a rámusení, když odjíždělo z parkoviště.</p> <p>Osaměla. Hluboce si povzdechla a zírala na telefon. Útroby měla sevřené velkými obavami.</p> <p>To bylo ono.</p> <p>Obrátila telefon, otevřela ho a prohlížela si jediné číslo, které bylo uloženo v seznamu.</p> <p>Měla v rukou prostředek, jak kontaktovat Salvátora.</p> <p>Všechno, co teď potřebovala, byl pouze dostatek odvahy to učinit.</p> <p>Salvátor byl ve své kanceláři a prohlížel si velký štos zpráv, které nedávno přišly z Itálie.</p> <p>Bude samozřejmě velké překvapení, až celý nadpřirozený svět zjistí, že si Salvátor platí štáb nejtalentovanějších vědců z celého světa. Všem, hlavně upírům, by se líbilo skoncovat s vlkodlaky jako s divokými psy bez inteligence. Jak jinak by mohli ospravedlnit, že je drží zajaté a utlačované na vymezených lovištích?</p> <p>Salvátor byl celkem šťastný, že může tu nadpřirozenou sebranku udržovat v nevědomosti. Nakonec pochopí, jak špatné jejich předpoklady byly, ale ne dříve, dokud se neuskuteční i poslední z jeho plánů.</p> <p>A na to potřeboval Darcy Smithovou.</p> <p>Obrázek jejích křehkých rysů se zformoval v jeho mysli právě v okamžiku, kdy se ozvalo zvonění. Telefon přerušil ticho a zaplašil vidinu.</p> <p>Salvátor se zamračil nad vyrušením a automaticky se podíval, kdo by ho mohl prozvánět v takovou hodinu. Srdce se mu rozbušilo, když spatřil číslo svého druhého mobilu.</p> <p>Toho, který zanechal pro Darcy.</p> <p>Poté, co rozevřel mobilní telefon a přitiskl si ho k uchu, vyběhl z místnosti. Pokynul Hessovi, který držel stráž u dveří.</p> <p>„<emphasis>Cara</emphasis>?“ řekl konejšivým hlasem. Na druhé straně bylo ticho, ale jeho cvičený sluch mohl snadno slyšet Darcyin přerývaný dech. „Cítím tě tam. Mluv se mnou, Darcy.“</p> <p>„Já… chci se setkat,“ dostala ze sebe nakonec.</p> <p>Salvátor seskočil ze schodů a pak ještě z jedněch, a celé jeho tělo se začínalo chvět elektrizujícím vzrušením. Mohl cítit bázlivou ostražitost v Darcyině hlase, ale bylo v tom ještě něco jiného. Náznak vzpurnosti.</p> <p>Ať už se bála čehokoliv, byla odhodlaná se tomu postavit.</p> <p>Což mohla jedině znamenat, že chrlič doručil fotografe, které mu Salvátor podstrčil.</p> <p>„To je přesně to, co chci i já, <emphasis>cara</emphasis>, ačkoliv odpusť mi, ale dával bych přednost, abychom se setkali někde mimo upíří pevnost.“ Salvátor zdolal poslední schody a proběhl rozpadající se halou. „Jsi zvána připojit se ke mně v mém vlastní skromném příbytku. Možná, že není tak elegantní, ale slibuji ti, že bys byla naším nejvzácnějším hostem.“</p> <p>„Ne. Chci se sejít někde na veřejnosti. Někde, kde se budu cítit bezpečně.“</p> <p>Nebyl nijak vyveden z míry jejím ostrým tónem. Byla to inteligentní žena. Bylo jedině přirozené, že byla podezřívavá.</p> <p>Poté, co opustil budovu, Salvátor plynule došel k čekajícímu hummerovi a vklouzl na sedadlo spolujezdce. Hess byl stejně rychlý jako on, usadil se za volant a otočil klíčkem v zapalování.</p> <p>„Kolikrát tě budu muset ujišťovat, že bych ti nikdy neublížil,<emphasis> cara</emphasis>?“ zeptal se Salvátor a zapnul GPS systém. Úsměv přelétl přes jeho rty, když vyhledávací systém, který zabudoval do Darcyina mobilu, začal pracovat. Byla pěkně daleko, ale byla také pěkně daleko do ochrany upírů. „Ty jsi pro mne tou nejdůležitější věcí na světě.“</p> <p>Cítil její nedůvěru. Křehký strach, který ji svazoval. Cítila se bezbranná a jakýkoliv náznak ohrožení by ji přiměl prchnout.</p> <p>„Potkáš se se mnou někde na veřejnosti nebo ne?“ zeptala se.</p> <p>„Potkám se s tebou kdekoliv, kde si budeš přát,“ ujistil ji měkce.</p> <p>„A ještě chci, abys mi slíbil, že přijdeš sám.“</p> <p>Salvátor udeřil do dvířek na své straně, zatímco Hess projížděl prázdnými ulicemi závratnou rychlostí, při které se téměř zvedaly vlasy na hlavě.</p> <p>„Teď, <emphasis>cara</emphasis>, musíš být rozumná. Ze všeho, co vím, si můžu myslet, že je to past nastražená tvým upírem. Nejsem úplný blbec.“</p> <p>„Ani já ne. Prostě se nenechám obklíčit hordou vlkodlaků.“</p> <p>„Potom musíme najít nějaký kompromis. Jsem odhodlán udělat cokoliv, co bude nezbytné –“</p> <p>Bez varování byla jeho uklidňující slova přerušena, když hluboce zavrčela.</p> <p>„Ty zkurvysyne.“</p> <p>Salvátor se zamračil. „Co na tom záleží, jestli jsem, ale proč jsi tak rozčilená?“</p> <p>„Ty už jsi tady, že jo? Stopoval jsi mě.“</p> <p><emphasis>Jeho krev běžela ledově</emphasis>. To bylo takové vlkodlačí rčení pro vyjádření obav a bezmoci. Salvátorova krev byla obvykle vroucí jako peklo. Ne však nyní.</p> <p>„Někdo tam je?“</p> <p>„Sledoval jsi mě do města nebo jsi dal něco do toho telefonu. Proklatě, Styx měl pravdu. Tobě se nedá důvěřovat.“</p> <p>„Darcy, musíš mne poslouchat.“ Jeho hlas přetékal nutkavostí. „Ať už je v tom skladišti s tebou kdokoliv, nejsem to já, ani nikdo z mého klanu.“</p> <p>„Och, opravdu? Tedy jak víš, že jsem zrovna ve skladišti, Salvátore?“ zeptala se. „Připusť to, že jsi mne sledoval.“</p> <p>Salvátor si hluboce odfrkl. Poprvé za svůj život pocítil, jaké to je, když věci nejdou podle něho.</p> <p>Jestli se Darcy něco stane…</p> <p>„<emphasis>Cazzo. Si</emphasis>, ten telefon je sledován mým klanem, ale jsme stále pěkně daleko,“ přiznal. Mlčky se snažil přemýšlet, jak dlouho jim může trvat, než dojedou ke skladišti. „Nevím, kdo je s tebou v budově, ale jsi v nebezpečí.“</p> <p>„Proč bych ti měla věřit?“ Zalapala po dechu, když se na pozadí ozvala ozvěna vzdáleného zavytí. „Kurva.“</p> <p>Každičký Salvátorův instinkt se otřásal na poplach. Poznal to zavytí.</p> <p>Mohlo patřit jedině vlkodlakovi.</p> <p>„Poslouchej mě, <emphasis>cara</emphasis>. Musíš se odtamtud dostat. Uteč odtamtud hnedka!“</p> <p>Její dech zasípal do telefonu. „Začíná to být jako v opravdu špatném béčkovém hororu.“</p> <p>Salvátor pokynul, aby jel Hess ještě vyšší rychlostí. „Cože?“</p> <p>„Znáš to, jako když policie zavolá, aby řekla chůvě, že hrůzu nahánějící skřeky vycházejí z vnitřku domu?“</p> <p>Zavrtěl hlavou, přemýšlel, jestli ji strach dohnal už k šílenství.</p> <p>„Neznám ten film, ale –“ zbytek jeho slov byl přerušen náhlým tichem, které doléhalo k jeho citlivému uchu. „Darcy!“</p> <p>Hovor byl přerušen. Zahodil stranou telefon a pohlédl na řidiče po svém boku.</p> <p>„Dostaň mě do toho skladiště během následujících patnácti minut, nebo si dám tvoje srdce k snídani.“</p> <p><strong>KAPITOLA</strong></p> <p><strong>13</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><image xlink:href="#_16.jpg" /></p> <p>Darcy schovala telefon do kapsy, když si ostražitě prohlížela ženu, která stála poblíž zábradlí nad ní. Nevypadala jako typ ženy, který se běžně potuluje po prašivých skladištích. Ne s takovou vysokou, jako proutek štíhlou postavou a uhlazenými černými vlasy, které rámovaly její dokonale oválný obličej a šikmé oči.</p> <p>Vypadala spíš jako exotický motýl, který by se měl koupat v hedvábí a šampaňském.</p> <p>Naštěstí byla Darcy dost chytrá na to, aby nedala jen na vzhled. Jestli se během několika posledních dnů něco naučila, tak to, že ty nejkrásnější a nejelegantnější stvoření na světě jsou také ty nejvíce smrtící.</p> <p>Skutečnost, která se jedině potvrdila, když ta cizí žena sklouzla ze schodů. Ano, sklouzla, uvědomila si Darcy se zachvěním. Nebylo pro to žádné jiné vhodné slovo.</p> <p>Ta žena nebyla člověk. Nebo minimálně zcela člověk. Darcy chvatně ustoupila k nejbližšímu oknu. Mít poblíž únikovou cestu se zdálo jako šikovná věc. Ne tak šikovná jako pistole, samozřejmě, ale protože si nemyslela, že by byla schopná zmáčknout spoušť, ani kdyby pistoli měla, okno se zdálo tím nejlepším řešením.</p> <p>„Takže ty jsi ta záhadná, ach-tak-fascinující Darcy Smithová,“ řekla žena s afektovanou pomalostí a její tón zvedl vlasy vzadu na Darcyině krku. „Myslela jsem, že ti fotografie prokázaly medvědí službu, ale jak vidím, tak ty jsi opravdu… tak obyčejná, jak jsem si myslela.“</p> <p>Obyčejná?</p> <p>Dobře, Darcy už byla určitě oslovena hůře. Ale ne s takovou zjevnou záští nebo s tak velkou osobní nenávistí, která na ni zářila z temných očí.</p> <p>Nějak se jí podařilo naštvat tuhle ženu, a ona teď byla odhodlána, že za to Darcy zaplatí.</p> <p>„Omlouvám se za zklamání,“ zamumlala. „My se známe?“</p> <p>„Už bys byla mrtvá, kdybychom se už setkaly,“ zavrčela žena, temné oči začaly zářit přízračným světlem.</p> <p>Další záchvěv mrazu přejel Darcy po zádech, když se instinktivně natáhla, aby se dotkla rozbitého okna za sebou. Začínala poznávat tuto typickou, zřetelnou záři.</p> <p>Ta žena byla vlkodlak.</p> <p>Což znamenalo, že Salvátor lhal skrz své dokonale bílé zuby – zřejmě poznávací znamení pro démony všech ras. A to znamenalo, že Darcy byla ve velmi, velmi hluboké pasti. Možná, že by byla schopná obstát proti většině lidí, ale nevěřila ani na chvíli, že by dokázala odrazit ničivý útok vlka.</p> <p>„Zkusím takovou odvážnou domněnku – předpokládám, že mě nemáš moc ráda.“ Darcy se snažila odvést pozornost té… věci, která se blížila stále víc. „Myslíš, že bys mi mohla prozradit, co jsem udělala, že jsem se tě tak dotkla a urazila tě?“</p> <p>Chvění energie bylo vidět, jak září kolem jejího štíhlého těla. „Ty jsi urážlivá.“</p> <p>„Prostě… jako… celkově urážlivá, nebo bys to mohla nějak přiblížit?“</p> <p>„Jsi člověk.“ Natočila hlavu a odplivla si na podlahu.</p> <p>Darcy pozvedla obočí. „To je ono? Jsem urážlivá, protože jsem člověk? To je dost drsné.“</p> <p>„Ty jsi urážlivá, protože ti Salvátor dává přednost přede mnou,“ zasyčela.</p> <p>Dobře… kruci.</p> <p>To bylo všechno, co potřebovala. Psychopatická expřítelkyně, která je ještě ke všemu vlkodlak.</p> <p>To teda pěkné díky, Salvátore.</p> <p>Darcy začala skrytě vytahovat okno za sebou nahoru. Dávala přednost tomu, aby se nemusela nořit do rozbitých zbytků skla, kdyby si mohla vybrat.</p> <p>Byla stejně směšná.</p> <p>„Takže potom Salvátor neví, že jsi tady?“ otázala se.</p> <p>„Samozřejmě, že ne.“ Svit v mandlových očích se stal přímo strašidelný a zlověstný. „Ten blázen je tebou tak omámený, že by mne zabil, kdyby se dozvěděl, že jsem ti jenom zkřížila cestu.“</p> <p>Takže Salvátor nelhal.</p> <p>Jakási vlna úlevy projela Darcy. Bláznivá, samozřejmě, když tu byla velice dobrá šance na to, že bude snědena jeho naštvanou přítelkyní.</p> <p>Povytáhla okno za sebou o dalších několik centimetrů.</p> <p>„A stejně jsi tady,“ řekla napjatým tónem.</p> <p>„Neměl mne posílat pryč. Možná, že jsem nečistá, ale nejsem děvka, aby mne mohl odložit a odkopnout.“ Svit se stával více zřetelným, když se vzduch naplnil bodavým teplem. „Zaplatí za to.“</p> <p>Darcy polkla knedlík v krku.</p> <p>Kurva, kurva, kurva.</p> <p>„Podívej, jsem si jistá, že to celé není víc než nedorozumění. Já Salvátora skoro neznám.“</p> <p>Okno bylo skoro z poloviny otevřené. Už jen dalších pár sekund. <emphasis>Ach, prosím, bože, dej mi dalších pár sekund</emphasis>.</p> <p>„Ve skutečnosti jsme téměř cizinci. Možná, že kdyby ses vrátila, aby sis s ním promluvila, všechno by se to vysvětlilo.“</p> <p>„Rozhodla jsem se to vyřešit teď.“</p> <p>S vlasy zvedajícím zavrčením žena náhle vyskočila kupředu, její štíhlá postava se před Darcyiným ohromeným zrakem plynule přeměnila z člověka na vlka.</p> <p>Šokem zůstala nehnutě stát na jeden srdce zastavující okamžik. To, že jí řekli, že vlkodlaci existují, byla jedna věc. Vidět ženu, jak se proměňuje na obrovské zvíře, bylo něco docela jiného.</p> <p>Ten podivný pohled až vzbuzoval úctu.</p> <p>A také byl naprosto děsivý.</p> <p>Když opět přišla k sobě, Darcy sotva uhnula stranou, takže vlkodlak přistál jen několik centimetrů od ní. Zaznělo frustrované zavytí, když se vlkodlak otočil a odhalil své zářivé rudé oči a zuby, který vypadaly, jako že byly stvořeny proto, aby prokously celé tělo skrz naskrz.</p> <p>Ou. Už vůbec nic lidského nezbylo v těch příšerných očích. Nic, s čím by se dalo nějak rozumně domluvit.</p> <p>Darcy couvala pozpátku a oči držela stále na vlkodlačici, která se přikrčila k zemi, jak se připravovala na další skok.</p> <p>Neměla ponětí, jak by měla bojovat s takovou bestií, ale věděla, že to musí zkusit. Jakkoliv dávala přednost nenásilným řešením před zápasem, byla dost chytrá na to, aby si uvědomila, že by bylo těžké se nějak dohodnout s útočícím vlkodlakem.</p> <p>Ozvalo se další hluboké zavrčení výstrahy a zvíře se vrhlo vpřed. Darcy instinktivně vykopla oběma nohama. Byl to zoufalý čin, ale kupodivu se jí podařilo strefit se přímo do vlkodlakovy tlamy. To ji zastavilo a vlkodlačice ostře zaječela, když potřásla hlavou.</p> <p>Darcy byla okamžitě na nohou a prchala ke vzdálenějším dveřím. Skutečně nevěřila, že by to mohla dokázat, ale v tu chvíli se prostě hodil jakýkoliv kousek prostoru, který mohla získat mezi sebou a útočnicí.</p> <p>Byl to opět pouhý instinkt, který jí znovu zachránil život, když ucítila, jak jí bodnutí projelo zády a střemhlavým skokem se ocitla na špinavé podlaze, právě v okamžiku, kdy jí vlkodlačice proletěla nad hlavou.</p> <p>Náhlé střetnutí s cementovou podlahou jí vyrazilo dech z plic. Jedině velkým úsilím se dokázala zvednout na ruce a kolena.</p> <p>Nad sebou mohla vidět, že divoký skok bestie skončil uprostřed hromady rezavějících barelů. Několik z nich spadlo přímo na ní a účinně ji přešpendlily k zemi.</p> <p>Ale ne na dlouho, uvědomila si Darcy. V okamžiku, kdy se zvedala na nohy, si všimla krátké, železné trubky, která ležela jen několik centimetrů opodál. Jakoby neochotně zvedla trubku ze země, narovnala se a pokračovala ve svém úprku ke dveřím.</p> <p>Už skoro proběhla celým skladištěm, když ji zaškrábání drápů o cement přinutilo otočit se a postavit se blížící se vlkodlačici.</p> <p>„Do hajzlu,“ vydechla. V ústech jí vyschlo, když spatřila dlouhé zuby, které mířily přímo na její hrdlo.</p> <p>Aniž by si mohla dovolit nějaký čas na soustředění, švihla trubkou přesně proti přibližující se hlavě.</p> <p>Zazněla děsivá rána, když se železo setkalo se silnou lebkou, s dostatečnou energií, aby to Darcy odhodilo dozadu. Utržila několik bolestivých ran, ale když se vyškrábala zpět na nohy, uvědomila si, že to zvíře dokázala omráčit.</p> <p>Možná víc než omráčit, připustila si s hlubokým otřesením.</p> <p>Nestvůra ležela na boku s očima zavřenýma a těžce krvácela z trhliny, která vedla od jednoho ucha až ke křivce její tlamy.</p> <p>Nevolnost zhoupla Darcyin žaludek, když si uvědomila, že uhodila ženu silněji, než původně zamýšlela.</p> <p>Vždy cítila, že je silnější než průměrná žena, ale být lepší než vlkodlak…</p> <p>Opravdu byla divná.</p> <p>Potřásla hlavou a vypudila z mysli tyhle absurdní úvahy a stále svírajíce trubku se otočila ke dveřím.</p> <p>Vyšla ze skladiště. Když přecházela parkovištěm, všimla si elegantního sportovního auta, které bylo zaparkované poblíž popelnic.</p> <p>Opatrně se přiblížila k autu, pohlédla dovnitř, připravená utíkat při prvním náznaku, že ta žena nebyla sama. Srdce jí poskočilo, když padla pohledem na klíčky, které byly stále zaraženy v zapalování.</p> <p>U svatého Jána, že by se konečně štěstí postavilo na její stranu?</p> <p>Darcy trhla dveřmi, otevřela je a vklouzla na sedadlo řidiče. Motor nastartoval na první pokus. Chvíli zápasila s neznámou řadící pákou, ale nakonec se jí podařilo projet parkovištěm.</p> <p>Nevěděla, kam se řítí, ale chtěla co nejdál od skladiště. A to muselo být správně.</p> <p>Nijak netoužila po druhém kole s momentálně omráčenou vlkodlačicí. Ne když byla pohmožděná, otlučená, a stále se jí dělalo špatně z toho, že věděla, že očividně ublížila někomu jinému.</p> <p>A samozřejmě také věděla, že Salvátor přijede každou chvíli.</p> <p>Byla momentálně dost daleka tomu, aby důvěřovala další vlčí obludě. Ať už tu vlkodlačici poslal, nebo ne, stále byl za ten útok zodpovědný.</p> <p>Zdálo se nejlepší ustoupit, aby získala nějaký čas na rozmyšlenou. Musela vymyslet, jak a kdy by se s tím nebezpečným mužem měla setkat.</p> <p>Darcy odbočila z hlavní silnice a vytáhla telefon z kapsy. Jela pomalu dolů prázdnou silnicí a opatrně si vrývala Salvátorovo číslo do své paměti.</p> <p>Když si byla jistá, že jej dokáže zopakovat bez chyby, stáhla okénko a s malým úsměvem vyhodila telefon do neobydlených oblastí, kterými projížděla.</p> <p>Byla už otrávená z toho být nešťastným trumfem při vyjednávání v soukromé válce démonů, které nerozuměla.</p> <p>Od teď chtěla začít hrát hru podle vlastních pravidel.</p> <p><image xlink:href="#_6.jpg" /></p> <p>Styx ze sebe vychrlil řadu starodávných kleteb, když vstupoval do temného skladiště. Ačkoliv Darcyina vůně byla silně cítit ve vzduchu, bylo očividné, že už stačila utéct.</p> <p>A co hůř, cítil v okolí i nezaměnitelný zápach vlkodlaka.</p> <p>Jak procházel stíny, Styx objevil ženu, která ležela v bezvědomí na podlaze. Měla hojící se ránu na straně tváře a bouli na spánku, která zřetelně vystupovala.</p> <p>Darcy?</p> <p>Zdálo se neuvěřitelné, že by jeho sladký, nevinný andílek mohl porazit tuto bytost, ale i kdyby se nenaučil nic víc během uplynulých dní, tak alespoň to, že bylo marné pokoušet se předvídat, jak se Darcy zachová.</p> <p>Mátla ho, nechápal ji a fascinovala ho od první chvíle, kdy ji unesl.</p> <p>Vzduch za ním se zavlnil, když přišel Viper a postavil se vedle něj.</p> <p>Vzal s sebou Vipera na honbu za Darcy. Vzal si ponaučení z toho, že by neměl spoléhat jen sám na sebe, a tak poslal své Havrany do Salvátorova doupěte, aby dohlédli na toho prokletého čistokrevného.</p> <p>„Její stopy vedou na parkoviště, ale tam musela najít nějaké auto, kterým pak unikla. Už je bez pochyb na míle odsud.“</p> <p>„Proklatě.“</p> <p>Styx byl napjatý frustrací. Noc utíkala příliš rychle. Brzy už vyjde slunce a on si bude muset vyhledat nějaký úkryt.</p> <p>A Darcy zůstane venku úplně sama.</p> <p>Vydaná na milost a nemilost Salvátorovi.</p> <p>Dobrá, možná že ne jenom na jeho milost, uvědomil si, když jeho pohled padl znovu na vlkodlačici v bezvědomí. Viper sledoval jeho pohled a zkřížil si ruce na hrudi.</p> <p>„Kdo je tenhle nečistý vlkodlak?“</p> <p>Styx s hnusem svraštil nos. „Je cítit Salvátorem. Musí být z jeho party.“</p> <p>„Myslíš, že sem přišla, aby se setkala s Darcy?“</p> <p>Pouhá myšlenka stačila, aby jeho špičáky zatoužily ponořit se vlkodlačího masa. Pochopitelně, jeho nálada byla už beztak dost pod psa, že by zanořil s radostí špičáky do čehokoliv.</p> <p>„Ať už sem přišla kvůli čemukoliv, nevypadá to, že by se věc vyvíjela podle jejích představ.“</p> <p>„Ne, nevypadá to, že by to tu celkově probíhalo nějak dobře.“ Viper se otočil, aby pohlédl na Styxe se zvednutým obočím. „Tvoje žena se o sebe ale umí postarat.“</p> <p>„Jo, už to tak vypadá.“ Styx se zamračil, rozbušilo se mu srdce při myšlence na Darcy bojující s vlkodlakem. Nejenom proto, že jí mohl velice snadno ublížit, ale také protože znal svého andílka natolik dobře, aby věděl, že musela hluboce trpět ve svém srdci, že ublížila někomu jinému. „Musela cítit, že je její život v ohrožení, jinak by nikdy nezaútočila.“ Náhle se otočil, aby došel ke dveřím, a nasál zhluboka vzduch. „Ale proč by Salvátor posílal vlčici, aby napadla Darcy? Kdyby ji chtěl mrtvou, mohl jí zabít v baru nebo když pronikl do našeho sídla. Vypadal, že ji chce zoufale dostat živou.“</p> <p>„To se zdá jako zapeklitá otázka.“ Viper se vydal na vlastní prohlídku skladiště. Jeho výraz byl velice soustředěný. „Byla tu ještě jedna další žena. Člověk.“</p> <p>Styx hluboce zasyčel. „Nic z toho nedává smysl.“</p> <p>Viper si pečlivě prohlížel černou tašku, která byla pohozená na podlaze. Potom potřásl hlavou.</p> <p>„Je to záhada, kterou budeme muset rozluštit později, starý příteli. Východ už tu bude za méně než hodinu. Nemůžeme se tu déle zdržovat.“</p> <p>Styx sevřel ruce v pěst. „Jestli má Darcy auto, může projet celý stát, než ji budu moci začít zase hledat.“</p> <p>Viper snadno vycítil zlost a frustraci, které ve Styxovi vřely jako sopka chystající se vybuchnout, a tak přešel místností, aby mu položil zlehka ruku na rameno.</p> <p>„Ani Anasso nemůže vyzvat na souboj slunce a zvítězit,“ řekl jemně.</p> <p>„Jistě nechceš říct, že se neporazitelný Styx bojí pár zbloudilých slunečních paprsků?“ ozval se uštěpačný has poblíž dveří. „Jak strašné zklamání. A ještě mi řekni, že neumíš skákat přes vysoké budovy nebo zastavit letící střely.“</p> <p>Jedině omezující ruka na jeho rameni udržela Styxe před skokem k otevřeným dveřím a roztrháním hrdla čistokrevnému.</p> <p>„Možná se bojím slunečního světla, ale rozhodně se nebojím psů,“ varoval ho s ledovým pohrdáním. „Tak se ukaž, Salvátore.“</p> <p>„S radostí.“ Salvátor prošel dveřmi, oděn v dokonalém, kouřově šedém obleku a se svým cvičeným nečistým vlkodlakem v patách. Pohyboval se s plynulou elegancí vlastní všem vlkodlakům, ačkoliv kolem jeho štíhlého těla se blýskalo neklamné napětí. „Ach, velkolepý Viper rovněž zde. Jsem opravdu poctěni společností takových vznešených upírů, že je to tak, Hessi?“</p> <p>Mohutný nečistý se zamračil dopředu na dva upíry a poté si záměrně olízl rty.</p> <p>„Vypadají jako moje večeře, můj pane.“</p> <p>Styx se usmál a dovolil své síle zavířit kolem, až srazil nečistého vlkodlaka na kolena.</p> <p>„Tahle večeře má zuby, pse, a nechutnám příliš dobře. Ale pochopitelně, jestli mi nevěříš, jsi zván, aby sis zkusil ochutnat.“</p> <p>Nečistý se hbitě napřímil, ale než mohl spáchat jistou sebevraždu, Salvátor ho chytil za paži a smýkl s ním dozadu.</p> <p>„Klid, Hessi. Dnes v noci máme na starost důležitější záležitosti.“ Čistokrevný vykročil vpřed a prohlížel si ženu, která stále ležela na podlaze v bezvědomí. „Jade. Měl jsem to tušit.“ Jeho pohled se přemístil na Styxe. „Jsem překvapený, že jsi jí nezabil.“</p> <p>Styx zablýskl špičáky. Možná trochu dětinsky na důstojného vůdce všech upírů, ale v tuhle chvíli se necítil ani trochu důstojně. „Já bych to udělal. Ale tohle není moje práce.“</p> <p>„Darcy?“ Salvátor se pomalu usmál, téměř šťastný výraz se mu usadil na tváři. „Dobře, dobře. Kdo by to byl řekl? Stává se z ní docela žena. Každý muž by byl potěšen, kdyby ji mohl pojmout za svou.“</p> <p>Naprostý, divoký vztek zalomcoval Styxovým tělem, a ani Viperovo pevné sevření ho nemohlo zastavit, aby skočil kupředu a chytil Salvátora pod krkem. Vysál by Salvátora do sucha, předtím než by dovolil tomu psovi, aby položil svou ruku na Darcy.</p> <p>S oslepující rychlostí Salvátor vykopl, a podařilo se mu strefit se do Styxova kolena. Styx zasyčel, když se jeho prsty sevřely ještě pevněji kolem Salvátorova hrdla.</p> <p>„Poslal jsi tuhle nečistou, aby zabila Darcy?“ zachraplal.</p> <p>Salvátor zavrčel, když Styxe zlomyslně udeřil do břicha.</p> <p>„Vždycky jsem slýchal, že upíři prochází jistými změnami vlastní anatomie, jakýmsi scvrkáváním údů. Ale netušil jsem, že to znamená, že se jim zmenšuje i mozek.“</p> <p>Styx uskočil a uhnul před tím, než Salvátor mohl zasadit další ránu jeho břichu. Trhl sebou a potom byl nucen uskočit dozadu, když Salvátor plynule vyndal dýku z podšívky svého saka.</p> <p>Osvobozen z bezprostředního sevření smrti, Salvátor si klidně narovnal a upravil svou kravatu, když pohlédl na Styxe. „Obětoval bych cokoliv, jen abych udržel Darcy naživu.“</p> <p>Bylo by velice snadné odkopnout dýku stranou a znovu sevřít vlkodlaka pod krkem, ale Styx odolal nutkání.</p> <p>U všech čertů. Co se stalo s jeho odměřenou disciplínou? Jeho chladnou lstivostí a logikou?</p> <p>Anasso se přece nekočkuje ve špíně s obyčejným vlkodlakem.</p> <p>„Tak proč potom na ni tahle žena zaútočila?“</p> <p>„Jade má sklony být dost impulzivní, a to i na nečistou.“</p> <p>Styx přimhouřil pohled. „Ty čekáš, že uvěřím, že tahle… vlčice se prostě ocitla tady ve skladišti a jen tak se rozhodla, že zaútočí na Darcy?“</p> <p>Salvátor pokrčil rameny. „Musela sledovat vaše panství a vyčkávat na příležitost, že ji dostane samotnou.“ Odmlčel se, a jeho rty se zkroutily v úsměšku. „Když už o tom mluvíme, proč tu byla Darcy sama, v první řadě?“</p> <p>„Nepleť si mě s hlupákem, pse.“ Prach zavířil, když Styxova moc rozvlnila vzduch kolem něj. „Darcy je možná nevinná, ale ujišťuji tě, že já ne. Evidentně jsi Darcy podstrčil falešnou fotku, abys ji vylákal z mojí ochrany.“</p> <p>„Na té fotce není nic falešného, netopejre.“</p> <p>„Nemožné.“</p> <p>„Jestli chceš, můžu říct Sophii, aby ti na důkaz toho, jak moc je skutečná, rozpárala hrdlo.“ Zlaté oči se zaleskly matnou září. „Což možná udělá sama od sebe, až zjistí, že jsi její dceru držel v zajetí.“</p> <p>Styx se zarazil. Mohla to být pravda? Byla to fotka pravá? A jestliže byla, mohla být ta žena Darcyina příbuzná?</p> <p>Prudce odsunul náhlé otázky. Teď nebyl čas, aby se trápil myšlenkou co <emphasis>kdyby</emphasis>.</p> <p>„Co je to za hru, Salvátore?“ zeptal se.</p> <p>Temné rysy ztvrdly. Jeho vlastní síla rozvířila vzduch. „Tohle není hra. Darcy patří mně.“</p> <p>„Nikdy.“</p> <p>„Už žiješ dost dlouho na to, abys nikdy neříkal nikdy, netopejre.“</p> <p>Čistokrevný si opravdu přál svou smrt.</p> <p>„Uvidím tě mrtvého dříve, než na ni vložíš ruce.“</p> <p>„Ne, pokud tě dostanu do hrobu dřív já.“</p> <p>Styx vykročil vpřed, zcela připraven přijmout jakoukoliv výzvu, kterou by mu Salvátor chtěl nabídnout.</p> <p>„Tohle je výhružka?“</p> <p>„Ach ano.“ Záře ve zlatých očích se zatřpytila, když Salvátor bojoval, aby ovládl zvíře v sobě. „Ty jsi unesl moji choť. Nikdo mě nebude vinit za žádnou odplatu, kterou si zvolím. Včetně smrti.“</p> <p>„Choť.“ Styx sebou trhl, jako kdyby mu Salvátor zarazil dýku do srdce. Po pravdě, cítil se, jako kdyby se to stalo. „Čistokrevný se může svázat jedině s dalším čistokrevným.“</p> <p>„Přesně.“</p> <p>Styx hluboce, výstražně zasyčel. Pokušení jednoduše zabít vlkodlaka a skoncovat s tím v něm vzrůstalo s každým okamžikem.</p> <p>Bez ohledu na tresty, které by byl nucen podstoupit, by určitě cítil dostatečnou kompenzaci. Ach ano, to potěšení položit Salvátora do krásného, hlubokého hrobu…</p> <p>„Darcy není vlkodlak,“ procedil.</p> <p>„Můžeš si být vážně jistý, netopejre?“</p> <p>„U všech bohů, tohle je nějaký trik.“</p> <p>Posměšný úsměv zkroutil Salvátorovy rty. „Mysli si, co chceš.“ Zatočil dýkou, potom ji plynule nechal vklouznout zpátky pod své sako a vydal se napříč místností. „Pojď, Hessi, musíme se vydat po stopě mojí královny. Je mi tak líto, že se k nám nemůžeš připojit, Styxi. Do doby než slunce zapadne, bude Darcy moje. V každém slova smyslu.“</p> <p>Styx se pohnul, ještě než stačil přemýšlet.</p> <p>Tenhle pes by se chtěl dotknout Darcy? Nejdřív se ale podívá do pekla.</p> <p>Jak běžel vpřed, byl nepřipraven na velikou postavu, která před něj náhle skočila. Narazil do Vipera ohromující silou, která je oba poslala na podlahu.</p> <p>Během mrknutí oka byl Styx opět na nohou, ale stejně tak i Viper.</p> <p>„Styxi, ne,“ zavrčel Viper, jeho zuřivý výraz varoval, že byl zcela připraven se postavit Styxovi, aby mu zabránil pronásledovat toho prokletého vlkodlaka. „Svítání je příliš blízko na to, abys bojoval s vlkodlaky. Musíme odsud vypadnout. Teď.“</p> <p>„A nechat ho, ať si svobodně vystopuje Darcy?“ zeptal se Styx, jeho celé tělo se chvělo touhou následovat vlkodlaka. „Dostane ji mnohem dřív před západem slunce.“</p> <p>Zvláštní výraz se přelil přes bledé, pohledné rysy jeho společníka.</p> <p>„Jestli je skutečně jeho chotí, tak potom musíš zůstat stranou, Styxi,“ řekl opatrně. „Ani Komise by ti nedovolila držet družku krále jako zajatce.“</p> <p>„Darcy není vlkodlak,“ odsekl chladně.</p> <p>„Ale…“</p> <p>„Už ne, Vipere. Jak jsi tak bystře poznamenal, svítání se blíží.“</p> <p>Otočil se na patě, Styx přešel skladištěm, jeho moc rozvířila prach všude kolem něj, a skla v oknech pod tím tlakem zařinčela.</p> <p>Byl upír na válečné stezce, a všechno v jeho okolí bylo v nebezpečí.</p> <p>Čert aby to spral.</p> <p>Vůbec si nepřipouštěl možnost, že Salvátor nelhal. Musel lhát.</p> <p>Darcy nemohla být choť nějakého prašivce. Ne, když si byl tak absolutně jistý, že byla určena osudem, aby se stala jeho vlastní družkou.</p> <p><strong>KAPITOLA</strong></p> <p><strong>14</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><image xlink:href="#_17.jpg" /></p> <p>Darcy se probudila s mravenčením v noze a bolestivě | strnulým krkem. Samozřejmě sportovní auta byla skvělá a vyhovující, když chtěl člověk jezdit kolem a vypadat skvěle, ale byla pěkně k ničemu pro ubohou ženu, která se snažila aspoň pár hodin vyspat.</p> <p>Mnula si krk a zároveň se zkoušela probojovat z auta a rozhlédnout se po malém parčíku, který si vybrala za svou skrýš.</p> <p>Byla to jedna z těch pečlivě opečovávaných zahrad, které se daly nalézt jedině v těch nejelegantnějších čtvrtích. Místo, kde se nemusela bát, že bude napadnuta během spánku. Minimálně ne lidmi. A od té doby, co se jí podařilo ukrást tenhle typ auta, který mohl patřit jedině někomu se značným jměním, ani policie by se nemusela obtěžovat rušit ji.</p> <p>Kručelo jí v břiše, když si povzdechla nad tím, že báječné grahamové tyčinky zůstaly v tašce, kterou jí Gina přinesla.</p> <p>Sakra práce.</p><empty-line /><p>Ta pitomá vlkodlačice zničila všechno.</p> <p>Samozřejmě, žena pravděpodobně litovala svého útoku mnohem více než Darcy. Minimálně v tuhle chvíli.</p> <p>Darcyin žaludek se stáhl znovu při přetrvávající vzpomínce na násilné střetnutí. Ježíši, ta žena byla jistě šílená. Jak jen mohla být tak žárlivá, když Darcy se Salvátorem sotva mluvila?</p> <p>Možná že prostě všichni vlkodlaci byli jednoduše šílení.</p> <p>Nebo možná, že ona sama byla tím šílencem, pomyslela si Darcy s lehkým povzdechem.</p> <p>Která žena aspoň s kapkou rozumu by se poflakovala po tomhle parku, když by měla být v autě a ujíždět tak rychle, jak jen by to bylo možné, co nejdále z Chicaga?</p> <p>Balila si své věci a začínala znovu už tolikrát, že to ani nedovedla spočítat. Konec konců nikdy neměla nic, nebo někoho, kdo by ji držel na jednom místě.</p> <p>Nové město, nová práce, nový začátek.</p> <p>To je toho!</p> <p>Ale i když jí pokušení našeptávalo řešení, věděla, že zatím neexistuje možnost, že by skutečně prchla.</p> <p>Ne, dokud se nedozví pravdu o té fotografii.</p> <p>Darcy si přiložila ruku na kručící žaludek, ale pak najednou strnula, když jí jakési podivné mravenčení zvedlo vlasy na šíji.</p> <p>Park se zdál tiše spící pod sněhovou přikrývkou, ale ona instinktivně věděla, že zde už není sama.</p> <p>Něco, nebo někdo, se plížil pod blízkými stromy s takovou tichostí, která rozhodně nemohla být lidská.</p> <p>Darcy se pomalu šinula zpátky k nedalekému autu, byla plně připravena utéci, když ze stínů vystoupila Salvátorova elegantní postava. Pamatovala si i neohrabaného obra přímo za ním, z noci, kdy se k ní poprvé přiblížil. Mistr Svalouš byl beztak oblečen v tom samém černém tričku a džínech, jako kdyby bylo pětadvacet stupňů místo nuly.</p> <p>Salvátor byl samozřejmě oděn v dalším nevyčíslitelně drahém obleku. Tento byl v kouřovém odstínu šedé s pruhovanou košilí a dokonalou kravatou.</p> <p>Uvažovala, jestli je odebírá ve velkém.</p> <p>„Kruci,“ vydechla a couvala k autu, když tu náhle uklouzla.</p> <p>Viděl, že se sápe po klice, Salvátor udělal několik rychlých kroků vpřed a zvedl prosebně ruku.</p> <p>„Prosím, Darcy, neutíkej,“ přikázal, jeho přízvuk byl více patrný v jeho naléhavosti. „Přísahám, že tu nejsem proto, abych ti ublížil.“</p> <p>Ušklíbla se, když si připomněla své poslední setkání s vlkodlakem.</p> <p>„A ty si myslíš, že ti budu věřit, protože…?“</p> <p>Pokrčil rameny. „Protože kdybych ti chtěl ublížit, tak neexistuje nic, co bys mohla udělat, abys mi v tom zabránila.“</p> <p>Fajn, to znělo jako docela pádný důvod.</p> <p>Nebo jako vlčí důvod.</p> <p>„A to by mě mělo uklidňovat?“</p> <p>Pomalu se usmál. „Ty vlastně nepotřebuješ žádné moje uklidňování. Dokázala jsi, že jsi více než schopná se o sebe postarat sama, když je to nezbytné.“</p> <p>Otřásla se, protože se jí vůbec nelíbila pýcha, která zněla v jeho hlase. Dobrotivý bože, poslední věc, kterou kdy chtěla, bylo být obdivována za to, že ublížila někomu jinému.</p> <p>„Byl jsi ve skladišti?“</p> <p>„Ano.“</p> <p>„Je ta žena… je v pořádku?“</p> <p>„Vzpamatuje se ze svých zranění.“ Temné, divoce pohledné rysy se jemně posunuly. Jako kdyby jeho emoce proudily spíš pod jeho kůží než na ní. „Ale jestli bude v pořádku, stále visí ve vzduchu. Ještě se musím rozhodnout, jak jí potrestám.“</p> <p>Darcy se neobtěžovala skrýt své zamračení. „Potrestat jí?“</p> <p>Zlaté oči se zableskly v jasném slunečním světle. Uvědomila si, že jsou stejně znervózňující v poledne jako o půlnoci.</p> <p>Hele, nebyla úplně hloupá.</p> <p>„Není jiná možnost,“ oznámil jí tónem, který nepřipouštěl kompromisy. „Nejen, že překročila mé jasné zákazy, ale odvážila se zaútočit na tebe. A to já nebudu tolerovat.“</p> <p>„Kdyby ses mě zeptal, myslím, že už byla potrestaná dost,“ zamumlala Darcy. Neměla nijak v lásce ženu, která jí šla po krku, ale odmítala být využita jako záminka způsobovat vlkodlačici další bolest.</p> <p>Salvátor si lehce povzdechl, když si upravoval manžety na své nažehlené košili.</p> <p>„Musíš opravdu překonat svou jemnou povahu, cara. V našem světě tě to zabije.“</p> <p>Vytrčila bradu. Nepotřebuje být poučována, jako kdyby byla dítě. Nebude se omlouvat za to, že nemá krvežíznivou povahu.</p> <p>„Myslíš ve <emphasis>tvém </emphasis>světě.“</p> <p>„Ne, v našem.“ Vlkodlak nechal na chvíli vyznít dramatickou pauzu, jeho pohled opatrně sledoval každičký její výraz. „Jsi opravdu jedna z nás, Darcy.“</p> <p>Její srdce ostře poskočilo. „Myslíš démon?“</p> <p>Jeho rty se rozevřely, jako kdyby měl odpovědět na její nejpalčivější otázky, ale potom netrpělivě zavrtěl hlavou a úmyslně přejel pohledem po otevřeném parku.</p> <p>„Tohle není místo na mluvení. Pojď se mnou a prozradím ti všechno.“</p> <p>„Můžeme stejně dobře mluvit tady.“</p> <p>„Jsi úžasně tvrdohlavá kvůli takové maličkosti,“ zamumlal dříve, než jeho rty zkroutil zkroušený úsměv. „To by mohlo náš společný život učinit velice zajímavým.“</p> <p>Společný život? Jakože žili spolu šťastně až do smrti? Kruci.</p> <p>Opřela se o auto a pohlédla na něj s novou ostražitostí.</p> <p>„Počkej, šéfe. Trošku předbíháš, ne?“ zamumlala.</p> <p>„Šéfe?“ Vypadal pozoruhodně uražený. „Já jsem král, ne šéf. Zjistíš, že vlkodlaci jsou mnohem sofistikovanější než upíři, navzdory naší pověsti divochů.“</p> <p>Zaskočena jeho zřetelnou rozmrzelostí, Darcy pozvedla obočí. „Nikdy bych si tě nespletla s divochem. Ne v obleku za tisíce dolarů.“</p> <p>„Děkuji…“ Pohlédl na ni na delší chvíli. „Aspoň myslím.“</p> <p>„Ale to nicméně neznamená, že hodlám strávit celý svůj život s tebou.“</p> <p>„Ale strávíš, víš,“ ujistil ji klesajícím hlasem, smyslné zamručení překrývalo jeho slova. „Je to náš osud.“</p> <p>Darcy se otřásla. Nemohla popřít, že z toho muže vyzařovala čirá zvířecí přitažlivost. I na tu vzdálenost dokázal slabě rozechvět její kolena. Ale Darcy neměla zájem o syrovou, spalující vášeň, kterou nabízel.</p> <p>Dávala přednost bolestivé něze svého upíra.</p> <p>Myšlenka na Styxe vyslala nečekanou bolest do jejího srdce.</p> <p>Přestože na něj byla naštvaná, a to ze sakra dobrého důvodu, nemohla popřít, že jí chybí.</p> <p>Když stál po jejím boku, necítila žádný strach, žádnou nejistotu.</p> <p>Věděla, že kráčí cestou, která nemá žádný rozumný nebo smysluplná základ.</p> <p>„Já zrovna moc nevěřím na osud. Dávám přednost myšlence, že mám nad svým životem nějakou kontrolu,“ řekla a rukama se objala v pase, aby zahnala mrazivý chlad, který zasahoval až do morku kostí. „Což je docela směšné, když uvážíme situaci, ve které se právě nacházím, že jo?“</p> <p>Čistokrevný se náhle posunul v rozpacích, pohlížel na ni se zvláštními obavami.</p> <p>„Darcy, cara, nebudeš plakat, že ne?“</p> <p>Popotáhla, překvapena, že má skutečně slzy na krajíčku.</p> <p>Při tomto uvědomění jí ztuhla záda, jako při ničem jiném. Doprčic. Nebude přece prolévat slzy kvůli arogantnímu upírovi.</p> <p>Ani ne kvůli upírovi, který si dokázal získat její srdce.</p> <p>„To nic není.“ Znechuceně potřásla hlavou. „Jsem jen unavená a vyděšená a hladová.“</p> <p>Salvátor, který stále vypadal směšně vyděšeně při představě, že by se musel vypořádat s uplakanou ženou, si odkašlal.</p> <p>„Obávám se, že mohu udělat jen něco málo s únavou a strachem, ale docela rád ti obstarám něco k jídlu, jestli si to budeš přát.“ Rázně pokynul svému společníkovi.</p> <p>„Hessi.“</p> <p>Obr, který připomínal komiksového Incredible Hulka, k němu přistoupil a hluboce se uklonil. Černé triko protestovalo, ale nakonec neprasklo, jak Darcy zpola očekávala.</p> <p>„Ano, můj pane?“ Jeho hlas byl drsný, jako kdyby víc času strávil vrčením než mluvením.</p> <p>„Dojdi do nejbližší restaurace a přines slečně Smithové nějaký oběd.“ Zlatý pohled pohladil Darcy. „Máš nějaké zvláštní přání?“</p> <p>Byla příliš hladová, aby odmítla jeho nabídku. Kromě toho, nemohla popřít úlevu nad vyhlídkou, že by se mohla na chvíli zbavit Hesse. Měl tak divoký pohled, že z něj byla výrazně nervózní.</p> <p>Připadala si jako vepřová kotleta, těsně se houpající nad tlamou vzteklého psa.</p> <p>„Žádné maso,“ řekla s větším důrazem, než bylo právě potřebné.</p> <p>Ústa obou mužů se otevřela úžasem. „Žádné maso?“ zeptal se Salvátor. „To myslíš vážně?“</p> <p>„Proč bych to neměla myslet vážně? Jsem vegetariánka.“</p> <p>„Nemožné,“ vydechl šokovaně Salvátor.</p> <p>„Co je na tom špatného?“ zeptala se. „Je spoustu lidí, kteří nejedí maso. Abys věděl, je mnohem zdravější jíst zeleninu a ovoce.“</p> <p>„Ale ne když –“ Čistokrevný náhle uťal svá slova, jeho rysy se vyhladily do nečitelného výrazu.</p> <p>„Když co?“</p> <p>Přešel její otázku a otočil se ke svému poskokovi. „Hessi, přines slečně Smithové něco, co nebude obsahovat maso.“</p> <p>Výhružné zavrčení se vydralo z hrdla toho ohromného muže. „Můj pane, nemyslím si, že bych vás zde měl nechávat samotného. Může to být past.“</p> <p>Salvátor přimhouřil pohled. „Velmi chytrá past, uvážíme-li, že je jasný den a ani ten nejodhodlanější upír by se neodvážil vyplížit se své skrýše.“</p> <p>„Upíři nejsou tím jediným nebezpečím.“</p> <p>„To je sice pravda, ale já nejsem bezbranný.“</p> <p>„Stejně s myslím, že bych měl zůstat.“ Hess otočil svou hlavu, aby mohl vycenit své zuby na Darcy. „Nevěřím téhle ženě. Je cítit zákeřností.“</p> <p>„Hej…“ Darcy začala protestovat, jen aby se zadusila vzdechem, když Salvátor líně udeřil druhého muže do brady.</p> <p>Muž překvapně vykřikl, klesl na kolena a přitiskl si ruku na krvácející ústa.</p> <p>„Tato žena je předurčená, aby se stala tvou královnou, Hessi,“ řekl Salvátor temně. „A co je ještě důležitější, upozorňoval jsem tě více než jednou, že když chci slyšet tvůj názor, zeptám se na něj. Do té doby budeš dělat, co ti přikážu, bez jakýchkoliv námitek. Rozuměl jsi?“</p> <p>„Ano, můj pane.“ Hess se vyškrábal na nohy, uklonil se a obezřetně vycouval pryč.</p> <p>Darcy počkala, dokud Hess nezmizel mezi stromy. Aura násilí, která z něj vyzařovala, zmizela s ním. Potom si zhluboka povzdechla.</p> <p>„Kruci.“</p> <p>Salvátor se plynule pohnul kupředu a zastavil se, až když se Darcy napjala jeho blízkostí.</p> <p>„Omlouvám se, jestli tě vyděsil, <emphasis>cara</emphasis><emphasis>,</emphasis>“ konejšil ji. „Nečistí vlkodlaci jsou vzpurní od přírody, a Hess ještě více než většina. Dělá to z něj méně než spolehlivého služebníka.“</p> <p>Zvlhčila se své náhle vyschlé rty. „On nebyl jediný, kdo mne vyděsil,“ řekla pomalu. „Mlátíš vždycky své služebníky takovým způsobem?“</p> <p>Pokrčil rameny. „My jsme vlkodlaci, Darcy, ne lidé. A stejně jako většina démonů, jsme násilné bestie. Respektujeme sílu. Nejsem králem jen proto, že jsem čistokrevný. Je to právě moje síla, co ze mě dělá vůdce.“</p> <p>Zamrazilo ji u srdce. „Nemůžu uvěřit, že všichni démoni jsou násilní.“</p> <p>„Možná, že někteří jsou trochu jemnější povahy, ale ujišťuji tě, že většina démonů spoléhá na čirou brutální sílu. Je to způsob našeho světa.“</p> <p>Její pohled klesl, když se její žaludek sevřel nejistotou. Nemohla uvěřit, že by byla nějak předurčena stát se krutým a násilným zvířetem.</p> <p>Určitě to neměla v povaze a nezáleželo na tom, jak špatná byla její krev.</p> <p>Ne, jistěže nezáleželo. Nedovolila by, aby ano.</p> <p>Darcy pozvedla hlavu a střetla se se zlatavým pohledem. „Tak potom se mi tvůj svět nelíbí ani trochu.“</p> <p>Salvátor se zamračil nad jejími ostrými slovy. „Ty si myslíš, že upíři jsou jiní?“</p> <p>„Možná že nejsou.“ Pohlédla na něj přímo. „Ale nikdy jsem se nebála, že by mě Styx udeřil.“</p> <p>„Ach.“ Prohlížel si ji zblízka. „A ty si myslíš, že já bych to udělal?“</p> <p>„Řekla mi to.“</p> <p>„Způsobil bych ti bolest jedině, kdyby to bylo tvoje přání. Ty jsi moje choť, moje královna. Jsme si rovni.“</p> <p>Darcy se zamračila. Salvátor už předtím něco zmiňoval a naznačoval, že o ni má důvěrný zájem, ale nic takového.</p> <p>Mohla si jedině představit, že si s ní nějak zahrává a žertuje.</p> <p>„Jasně, pravda. Já a královna, velice zábavné,“ odsekla.</p> <p>Zamračil se a naklonil hlavu na stranu při hlubokém nádechu. Určitě rozpoznal, co si myslela, co cítila a co měla k večeři před dvěmi týdny.</p> <p>Zatracené démonské nosy.</p> <p>Nakonec pomalu zatřásl hlavou. „To nemělo být vtipné.“</p> <p>„To je dobře, protože nebylo,“ odsekla. „Jak bych sakra mohla být královna vlkodlaků, když očividně žádný vlkodlak nejsem?“</p> <p>Zlaté oč se zableskly něčím, co možná byla lítost. „Tohle není ta příležitost, kdy jsem si přál ti říci pravdu, cara. Děláš to mnohem těžší, než by mělo být.“</p> <p>Ach ne, ne, ne, ne, ne.</p> <p>Chlad se vrátil k Darcyinu srdci. Bezmyšlenkovitě ustoupila za auto, aby získala potřebnou vzdálenost mezi sebou a tyčícím se vlkodlakem.</p> <p>Nevěděla, co se chystá říct, ale měla podezření, že to vůbec nechce slyšet.</p> <p>„Tak potom bychom možná měli změnit téma,“ řekla prudce. „Řekni mi o té fotce. Kdo je ta žena?“</p> <p>Salvátor byl dost chytrý na to, aby ji nenásledoval. Místo toho se elegantně naklonil přes sportovní auto.</p> <p>„Někdo, kdo si velice přeje se s tebou setkat.“</p> <p>„Tak proč zde není s tebou?“</p> <p>„Měla by přijet do Chicaga teprve zítra nebo nejpozději pozítří.“</p> <p>Darcy zamrkala překvapením. Ona nebyla v Chicagu?</p> <p>Nebyla zamčená v nějaké kobce, a snad ji ani nikdo právě nemučil?</p> <p>„Ona tedy ne… není nikde u tebe?“</p> <p>„Ne v tuto chvíli.“ Salvátor zvedl ramena. „Byla zaneprázdněna vlastními povinnostmi během uplynulých týdnů, ale ve chvíli, kdy jsem jí zavolal a řekl jí, že jsi mě kontaktovala, zahodila všechno a spěchá, aby ti mohla být co nejdříve nablízku.“</p> <p>Darcy se snažila uspořádat své myšlenky. Pekelně těžký úkol.</p> <p>„Takže jí nehrozí žádné nebezpečí?“</p> <p>„Samozřejmě, že ne.“ Jeho oči se přimhouřily nad jejím zmateným výrazem. „Něco se děje?“</p> <p>Dobře, nic víc než skutečnost, že naprosto zpanikařila při pomyšlení, že by mohla nalézt svou matku v nebezpečí či ji znovu ztratit. Stejná panika ji přece, byť poněkud oklikou, vedla k tomu, že uprchla od Styxe, vystavila se žárlivé vlkodlačici, která ji chtěla zabít, spáchala velkou automobilovou krádež a teď stála v mrazivém parku a v žaludku jí kručelo hlady.</p> <p>Co by se sakra mělo dít?</p> <p>Odkašlala si. „Jak to že ji znáš?“</p> <p>„Byli jsme si blízcí po tolik let, že si to ani nedovedeš představit.“</p> <p>„Ou…“ Zvažovala jeho slova, než jí došlo, co tím musel myslet. Bylo to něco, co by ji v životě nenapadlo. „Ou.“</p> <p>Jeho rty se zvedly ve smyslném úsměvu. „Z tohoto rozkošného červenání mohu jedině předpokládat, že jsi dospěla k závěru, že jsme milenci.“</p> <p>„A jste?“ zeptala se bez obalu.</p> <p>„Ne.“ Lehce si pohladil svou světle modrou kravatu. „Sophia je jistě krásná a vzrušující dost na to, aby svedla každého muže, ale už má několik milenců. A já dávám přednost tomu, být něčím víc než jedním z mnoha.“</p> <p>Milenci? Jakože množné číslo? Jakože celý harém?</p> <p>Ježíši. Bylo to všechno divnější a divnější.</p> <p>Což o všem vypovídalo.</p> <p>Darcy si přitlačila prsty na své pulzující spánky. Potřebovala by víc než šest hodin spánku ve stísněném autě, aby se s tím vším dokázala vypořádat.</p> <p>„Krucinál, začíná mě z toho bolet hlava.“ Pohlédla na Salvátora, rozhodnuta, že už má dost tajemných hádanek a jemných náznaků. Byl čas popadnout býka za rohy. Nebo vlka za ocas. Cokoliv. Zhluboka se nadechla. „Kdo je ta žena?“</p> <p>„Myslím, že by to mělo být zřejmé.“</p> <p>„Potvrď mi to.“</p> <p>Nastala napjatá odmlka, předtím než se odlepil od auta a postavil se těsně před ní.</p> <p>„Ta žena je tvá matka, Darcy,“ řekl.</p> <p>Přestože očekávala jeho slova, její kolena zeslábla a srdce jí poskočilo až do krku.</p> <p>„Jsi si jistý?“ zašeptala.</p> <p>Natáhl se a lehce se dotkl její bledé tváře. „Vzhledem k tomu, že jsem byl přítomen, když ses narodila, tak jsem si víc než jistý.“ Jeho prsty přejely z její tváře ke koutku jejích rtů. „Byla jsi úžasně krásné dítě, stejně jako tvé sestry.“</p> <p>„Sestry?“ Náhle ho chytila za zápěstí a prudce jej sevřela. Mohla udělat buď tohle, nebo padnout na kolena. „Já mám sestry?“</p> <p>„Tvá matka dala život čtyřčatům,“ řekl plynule. „Což není nijak neobvyklé pro čistokrevné.“</p> <p>S pláčem začala Darcy ustupovat pryč, její ruka se zvedla v prosebném pohybu.</p> <p>„Počkej. Prosím… počkej.“</p> <p>Zamrkal nad její prudkou reakcí, jako kdyby před ní najednou položil jadernou bombu.</p> <p>„Co je, Darcy? Je ti špatně?“</p> <p>Objala se kolem pasu, ale nepřestávala couvat. „Je toho na mě moc. Potřebuji chvilku.“</p> <p>Stáhl rty, když snadno cítil, jak stěží ovládá svou paniku.</p> <p>„Varoval jsem tě, že tohle nebylo vhodné místo pro tenhle rozhovor.“</p> <p>„Ujišťuji tě, že místo nemá co dělat s mojí reakcí.“ Krátce, téměř hystericky se zasmála. „Proboha, žila jsem úplně sama po třicet let a teď najednou zjistím, že mám nejen matku, ale ještě tři sestry?“ Polkla zvláštní knedlík v krku. „A k tomu všemu už jsi více než naznačil, že moje matka je vlkodlak. Což by mělo znamenat…“</p> <p>„Že jsi také vlkodlak,“ doplnil měkce. „<emphasis>Si</emphasis>.“</p> <p>„Ne,“ instinktivně to popřela. Styx tvrdil, že se ji Salvátor pokusí obelstít a oklamat. Starověký upír měl očividně pravdu. Bylo snazší věřit tomu, než že by měl Salvátor pravdu. „To není možné.“</p> <p>Ve vzduchu to zapraskalo, jak se Salvátor pokoušel ovládnout svou trpělivost. Darcy cítila, že to bylo něco, co nedělal zrovna často. Nebo rád.</p> <p>„Co musím udělat, abych dokázal svá slova?“ zeptal se.</p> <p>„Nic.“ Řekla ostře. Nic překvapujícího. Bojovala se svými vlastními zmatenými pocity. „Myslím, že bych si všimla, kdybych se jednou za měsíc proměňovala ve zvíře. To není věc, kterou by mohla dívka ignorovat.“</p> <p>„Je tu důvod, proč ses neproměňovala.“</p> <p>„A to jako?“</p> <p>Jeho rty se stáhly netrpělivostí. „To není něco, o čem bych se chtěl bavit, dokud nebudeme mít zajištěno soukromí.“</p> <p>„Můžeš mi tady říct, že jsem vlkodlak, ale už ne, proč nevykazuji žádné příznaky toho, že bych byla vlkodlak?“ zeptala se nevěřícně.</p> <p>„Vůbec se m tady nechce mluvit o ničem.“</p> <p>Pohlédla na jeho hezkou tvář. „Tohle tajnůstkaření mi už začíná jít pěkně na nervy.“</p> <p>Odmlčel se na dlouhou chvíli, nebylo pochyb o tom, že si připomínal, že zašel příliš daleko a bude mít teď velké potíže se z toho nějak dostat.</p> <p>„Myslel jsem, že budeš potěšená, když zjistíš, že máš rodinu.“</p> <p>Neklidně pokrčila rameny.</p> <p>„A to jsem, samozřejmě.“</p> <p>„Ale?“ zjišťoval.</p> <p>„Ale všechno.“</p> <p>Ani nevěděla, kde má začít.</p> <p>„Kde byla celou dobu?“ zeptala se nakonec. „Proč jsem byla odložená, když jsem byla ještě miminko?“</p> <p>„Darcy, ty jsi nebyla nikdy odložená.“ Zlaté oči náhle vzplály nebezpečným světlem. „Ty a tvoje sestry jste neuvěřitelně důležité pro náš lid. Není nikdo, kdo by nezemřel, aby vám zajistil bezpečí.“</p> <p>„Děláš si ze mě srandu?“ zeptala se nevěřícně. „Byla jsem ponechaná osudu, abych hnila v pěstounských rodinách jedné za druhou, dokud jsem konečně neutekla a živořila na ulici. A to ani nemusím zmiňovat, že jedna z tvých služebnic vypadala, že poněkud zapomněla na to, jak strašně důležitá jsem, takže se mě pokusila zabít teprve před pár hodinami.“</p> <p>Salvátor se zamračil. „Jade je pouhý nečistá a není v postavení, že by znala naše tajemství. Cítila akorát to, že jsi pro mne ohromně důležitá a cenná, ale nechápala přesně, jak důležitá.“</p> <p>Skvěle. Protože byl natolik arogantní, aby se svěřoval nečistým, ona málem přišla o život.</p> <p>„A důvod proč jsem byla odložená?“</p> <p>„Jak už jsem řekl, ty jsi nikdy nebyla odložená, Darcy.“ Dal si ruce v bok. „Ty a tvoje sestry jste se nám ztratily.“</p> <p>„Ztratily jsme se vám? Zní to, jako kdybychom byly náhradní díly, které se dají odhodit do příkopu.“</p> <p>Znervózňující bodání se přehnalo přes její kůži.</p> <p>„Tak mě potom nechej mluvit přesněji. Byly jste nám ukradeny.“</p> <p>Trvalo chvíli, než vstřebala jeho slova. „Ukradeny?“</p> <p>„Zdravé malé děti jsou vždycky ceněné, Darcy,“ poukázal. „Jsou lidé, kteří by zaplatili za dítě jakoukoliv cenu, a samozřejmě tito lidé, stejně jako démoni, by byli ochotni získat takové děti tím, že si je ukradnou.“</p> <p>Dobře, to bylo něco, co nečekala.</p> <p>Je to tu znova. Zjišťování věcí, které nečekala, se zdálo být velkým tématem jejího života během posledních dní.</p> <p>„Byly jsme ukradeny a prodány na černém trhu?“</p> <p>„Si. Během doby než se nám podařilo zloděje vystopovat, už jste byly odeslány lodí z Itálie do Ameriky.“ V jeho hlase zazněla taková zuřivost, že měla podezření, že se musela utvářet během spousty let. „Je nemožné sledovat stopu přes oceán, dokonce i pro čistokrevné. Takže nám trvalo roky, než jsme se dopátrali, co se stalo s tebou a tvými sestrami.“</p> <p>„Takže jste je ještě nenašli?“</p> <p>„Podařilo se nám vypátrat dvě z tvých sester, ačkoliv jsem je ještě neoslovil.“ Ironický úsměv se dotkl jeho rtů. „Jak jsi předvedla, není vždy snadný úkol dokázat, že jim nehodláme ublížit.“</p> <p>„Můžeš mě z toho stěží vinit. Já –“</p> <p>Zarazila se náhle uprostřed věty, když se Salvátor rychle pohnul směrem k ní s výstražně pozvednutou rukou.</p> <p>„Hess se vrací,“ řekl tak tiše, že ho málem neslyšela. „Musíš jít se mnou. Slibuji, že ti odpovím na všechny otázky.“</p> <p>Darcy udělala úmyslný krok zpět. „To si nemyslím.“ Jeho obočí se svraštilo. „Darcy, jsem jediný, kdo zná pravdu.“</p> <p>„Možná, ale myslím, že jsem právě slyšela dost pravdy,“ přiznala. „Vlastně začínám věřit, že nevědomost může být skutečně blažená.“</p> <p>„Nemůžeš před tím utéct. A ještě jistěji nemůžeš utéct přede mnou.“ Výstraha v jeho hlase se nedala přeslechnout. „Jsi příliš důležitá.“</p> <p>Napřímila bradu navzdory jeho jednoznačné výhružce. Nenechá se zastrašit nebo šikanovat. Ne, když si zoufale potřebuje nějak srovnat vše, co se dozvěděla během tak krátké doby.</p> <p>„Už jsem přišla na to, že tady není místo, kam bych mohla utéct,“ odsekla. „Minimálně ne nikam, kde by mě nějaký démon nebo něco takového ihned nevystopoval, ale pro teď chci jenom nějaký čas na přemýšlení.“</p> <p>Vratkou chůzí došla k autu, které ukradla, napůl očekávaje, že se Salvátor natáhne a zastaví ji, když míjela jeho štíhlé tělo.</p> <p>Naštěstí ho schopnost vycítit každou její náladu varovala před příliš povýšenou a unáhlenou snahou ji děsit nebo zastrašovat. Zastavil se.</p> <p>Chytrý vlk.</p> <p>Byla už tak na pokraji zhroucení, že by začala utíkat co nejdále a co nejrychleji, jen kdyby se ni špatně podíval.</p> <p>Vklouzla do auta, nastartovala motor a byla připravená sešlápnout plyn.</p> <p>Bez varování se otevřely dveře a Salvátor jí položil na klín velký balíček.</p> <p>„Nezapomeň si svůj oběd,“ řekl dříve, než mohla protestovat. „A uvědom si, cara, že i když jsem teď trpělivý, tak přijde čas, kdy budeme muset naplnit náš osud.“</p> <p>„A ty si musíš pamatovat, Salvátore, že můj osud je přesně takový. Můj. A naplní se tak, jak budu chtít já, aby se naplnil.“</p> <p>Vzkaz vyřízen. Zabouchla dveře a s kňučením pneumatik vycouvala zpátky z parku.</p> <p>Dobře, ve skutečnosti to nebyly <emphasis>její</emphasis> pneumatiky, uvědomila si s krátkým, hysterickým uchechtnutím.</p> <p>Koneckonců sama tohle auto ukradla.</p> <p>Mohla jedině doufat, že jí nejsou na stopě policisté.</p> <p>Její stopa už byla celkem přeplněná.</p> <p>Díky, nemám zájem.</p> <p><strong>KAPITOLA</strong></p> <p><strong>15</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><image xlink:href="#_18.jpg" /></p> <p>Nebylo ničím jiným než troufalostí nazývat rozpadající se hromadu cihel s děravou střechu penzionem. Ačkoliv zde bylo patrno několik patetických pokusů nanést žalostnou barvu na stěny a přikrýt ošoupané koberce rozházenými rohožkami, jediná věc, která by mohla vylepšit tohle místo, byl buldozer.</p> <p>Ale, kromě skutečnosti, že ubohý pokoj se nemohl chlubit ničím víc než úzkou postelí a rozbitou televizí, bylo v něm o něco tepleji než při spaní na ulici, a pro tuhle chvíli byl prost všech démonů.</p> <p>Darcy se schoulila vedle radiátoru, který neochotně a jakoby s námahou vyplivoval teplo, a začala uždibovat salát, který objevila v balíčku, který jí Salvátor hodil do klína. Pokoušela se dát svým zmateným myšlenkám nějaký řád a pořádek.</p> <p>No dobře. Jak ale můžete uspořádat myšlenky, které jsou zmatené, roztříštěné, popletené a nepřehledné?</p> <p>Všechno, co chtěla, bylo odhalit pravdu o své rodině a minulosti.</p> <p>Jednoduché a přímočaré.</p> <p>Ha ha.</p> <p>Jestli se dalo Salvátorovi důvěřovat, což byla věc, které se bytostně vzpírala, tak potom pravda o její minulosti byla, že její matka byla vlkodlačice se zástupy milenců a že přivedla na svět čtyři děti. Děti, které byly ihned ukradeny a prodány na černém trhu.</p> <p>Byla to zápletka, která by mohla inspirovat pouze Hollywood.</p> <p>Ježíši. Po tom, co se odehrálo v uplynulých hodinách, už byla dost vyděšená, aby se ještě zabývala myšlenkou, kdo – nebo co – může být její otec.</p> <p>Nebo… Jak mohla být údajně prodána na černém trhu, jen aby skončila v nekonečné řadě náhradních rodin?</p> <p>To bylo dost na to, aby z toho ubohou ženu rozbolela hlava.</p> <p>A začalo jí pulzovat ve spáncích.</p> <p>A… slyšela bzučení?</p> <p>Darcy odložila svůj salát, přitiskla si dlaně na čelo, a bojovala s pocitem, že se jí uprostřed mozku formuje černá díra.</p> <p>„Darcy.“ Darcy drobně vykřikla, když se jí hlavou rozlehl neodbytný hlas. „<emphasis>Sacrebleu</emphasis>, já vím, že mě slyšíš,“ zavrčel hlas.</p> <p>„Levete?“ vydechla.</p> <p>„<emphasis>Oui</emphasis>.“</p> <p>„Kruci, já jsem se zbláznila,“ řekla a její hlas zněl nepřirozeně hlasitě v prázdném pokoji.</p> <p>„<emphasis>Non</emphasis>, tvůj mozek je v pořádku,“ ujistil ji Levet. „Mluvím k tobě skrz portál.“</p> <p>Směšné, samozřejmě. Zatřásla hlavou. Drobný démon nebyl přímo v její lebce.</p> <p>Nebo minimálně doufala, že ne.</p> <p>V tuhle chvíli by byla ochotná věřit čemukoliv.</p> <p>„Skrz co?“</p> <p>„Portál,“ řekl s náznakem netrpělivosti v hlase. „A ačkoliv je moje magická moc úžasná a obávají se jí démoni široko daleko, tak nastaly drobounké okolnosti, kdy to nešlo přesně tak, jak jsem planýroval. Především, když jsem otevíral portál a podařilo se mi uvolnit tu nejotravnější vílu. Samozřejmě byla nádherná a oblečena v šatech, které spíše odhalovaly… na tom nesejde. To, co chci říct, je, že to musíme teď provést rychle.“</p> <p>„Takže tohle je…?“ snažila se vymyslet, co to vlastně bylo. „Kouzlo?“</p> <p>„Samozřejmě,“ odmlčel se. „Kde jsi, <emphasis>ma chérie</emphasis>?“</p> <p>Navzdory šoku, že slyší skutečný hlas ve své hlavě – alespoň doufala, že je skutečný –– Darcy ještě nebyla úplně hloupá.</p> <p>„Tak to ne. Nechci, aby mě vystopoval Styx,“ řekla. „Ještě ne.“</p> <p>„Styx je stále bezpečně zalezlý ve své rakvi. Je to Shay, kdo mne požádal, abych tě kontaktoval.“ Jeho slova ji zaskočila. „Proč?“</p> <p>„Má o tebe starost.“</p> <p>„A je také Viperova družka,“ poukázala suše. „Družka, <emphasis>oui</emphasis>, ale má svůj vlastní rozum a moc se o tebe bojí.“</p> <p>Darcy pocítila teplo u srdce. Nebyla zvyklá, že by o ní měl kdokoliv starost.</p> <p>Ale stejně by nikdy nechtěla vyvolat spor mezi Shay a jejím druhem.</p> <p>„Vyřiď jí, že děkuji, ale že nic nepotřebuji. Starala jsem se sama o sebe už velmi dlouho.“</p> <p>„Pche! Ale ještě jsi nestála proti smečce vlkodlaků a bandasce rozzuřených upírů. Potřebuješ nějaké bezpečné místo, kde by ses mohla skrýt.“ Nastala krátká pauza. „A Shay si přeje, abych ti připomněl, že nic by ji nepotěšilo víc, než naštvat toho ach-tak-arogantního Styxe.“</p> <p>Darcy si nemohla pomoct a musela se zasmát. Nepochybovala ani na moment, že Shay se vyžívá v tom, že příležitostně dělá naschvály vládci upírů.</p> <p>A po pravdě, mohlo by jí pomoci, kdyby si promluvila s někým jiným.</p> <p>V tuhle chvíli si nebyla jistá, zda by si někdy dokázala své myšlenky utřídit sama.</p> <p>Potřebovala přítele. A topení, které by skutečně hřálo. A velkou mísu čokolády.</p> <p>V tomto pořadí.</p> <p>„Dobře. Řekni mi, kde se s vámi mám potkat.“</p> <p><image xlink:href="#_19.jpg" /></p> <p>Styx netrpělivě přecházel sem a tam a sledoval na podlaze poslední sluneční paprsky. Musel ve svém honu na Darcy počkat, až bude tma, aby mohl bezpečně cestovat. Možná, že by odešel už dřív, kdyby Viper nezůstával v sídle po zbytek dne a nevyhrožoval, že ho přiková v poutech ke zdi, pokud bude zkoušet nějakou hloupost.</p> <p>Během posledních dnů se stříbrovlasý upír ukázal být cenným přítelem, ale byly chvíle, kdy jeho rozhodnost chovat se logicky lezla Styxovi pěkně na nervy.</p> <p>Poté, co přikázal Havranům, aby střežili sídlo pro případ, že by se Darcy vrátila, Styx a Viper zamířili do skladiště a sledovali slabou stopu přes Chicago do malého skrytého parku, kde se zastavili, aby si prohlédli pošlapaný sníh.</p> <p>„Byla zde,“ komentoval Viper očividné. „A ne sama.“</p> <p>„Ne.“ Styx sevřel ruce, když ho objala Darcyina sladká vůně. Mohly to být hodiny, kdy stála v parku, ale otisk její podstaty zde zůstal. Společně s mnohem méně lahodným odérem. „Salvátor a nějaký prašivý nečistý vlkodlak tu byli také.“</p> <p>„Nejsou tu žádné známky boje a necítím žádnou krev,“ uklidňoval ho Viper. „Setkání bylo zřejmě mírumilovné, a stejně tak je zřejmé, že se rozešli do různých směrů.“</p> <p>„Což ještě neznamená, že spolu nejsou teď,“ zavrčel Styx, přecházel sněhem a studoval stopy. Salvátor stál poblíž Darcy. Dostatečně blízko na to, aby se jí mohl dotknout. Zatracený pes. „Co s ní sakra chtěl?“</p> <p>„Dobrá otázka.“ Viper se mu postavil po bok. „Naneštěstí, poprvé za všechna staletí, jsem na rozpacích s odpovědí. Úžasné, není to tak?“</p> <p>„Úžasné,“ řekl Styx suše.</p> <p>„Ale pro teď bychom se měli soustředit na vypátrání Darcy.“</p> <p>Viper měl pravdu, sakra práce.</p> <p>Stejně jako měl pravdu ohledně Darcyiny reakce na jeho pokus o vymazání jejích vzpomínek.</p> <p>Vlastní zpupnost ho zavedla přímo do této momentální pohromy.</p> <p>„U všech bohů, je to moje chyba. Kdybych nebyl…“ Styx potřásl hlavou znechucením nad sebou samým. „To já jsem ji sem přivedl. Teď je sama a vydaná na milost a nemilost Salvátorovi a jeho vlkodlakům.“</p> <p>Viper mu položil ruku na rameno. „Pochybuji, že je úplně bezbranná, starý příteli. Sám jsi řekl, že máš tušení, že je více než člověk, a už to dokázala tím, že nakopala zadek alespoň jednomu zuřivému vlkodlakovi.“</p> <p>„Ta vlkodlačice byla pouhá nečistá a sotva dost stará, aby se pustila vodítka.“ Jeho pohled propaloval temnotu, která ležela kolem nich. Mohl cítit pulz a energii noci, která kroužila kolem nich. Byla to síla a nebezpečí, které Darcy musela ještě pochopit. „Darcy by nebyla žádným protivníkem pro čistokrevného.“</p> <p>„To chce klid, Styxi.“ Ruka na Styxově rameni se stala více svěrákem než zdrojem útěchy, když Viper ucítil Styxovu stěží potlačovanou touhu vyběhnout do noci a rozervat město na kusy při pátrání po svém andílkovi. „Mnohem spíš to vypadá, jako kdyby Salvátor neměl žádný zájem ublížit té mladé ženě. Ve skutečnosti, řekl bych, že je stejně úzkostlivý ochránit ji jako ty sám.“</p> <p>„Ach, ano, a já jsem odvedl perfektní práci, co se týče její ochrany,“ řekl Styx kousavě. „Mohl jsem jí už stejně dobře vrhnout do Salvátorových čekajících rukou.“</p> <p>„Velice dramatické, ale stěží výstižné. Jednoduše jsi udělal, co sis myslel, že bude nejlepší.“</p> <p>„To nejlepší pro mne.“</p> <p>„A o čem sis myslel, že je nejlepší pro všechny upíry,“ dodal Viper.</p> <p>Styx netrpělivě mávnul rukou. „Ano, samozřejmě.“</p> <p>„Tak proč se potom musíš cítit vinen?“</p> <p>„K čertu s tebou, Vipere –“ začal Styx. Vzápětí se zastavil, když vycítil nezaměnitelnou přítomnost upíra. „Někdo je poblíž.“</p> <p>Viper nasál vzduch a potom se usmál. „Ach, Santiago.“</p> <p>„Co tu dělá?“</p> <p>„Je to ten nejlepší stopař, kterého jsem kdy poznal,“ vysvětlil Viper s náhlým úsměvem. „Santiago dokáže najít Darcy, a nezáleží na tom, jak daleko nebo rychle dokáže běžet.“</p> <p><image xlink:href="#_19.jpg" /></p> <p>Čtvrti na okraji Chicaga nemohly být už více odlišné od úzkých, špinavých uliček, které Darcy nechala právě za sebou.</p> <p>Bylo úžasné, co může několik mil a nějaký ten milion dolarů udělat.</p> <p>Zdejší ulice byly široké a spořádaně klidné; s obrovskými domy schovanými za vysokými bránami a starými stromy.</p> <p>Nebyl tu ani žádný zbloudilý lísteček, který by kazil tu dokonalost.</p> <p>Pane jo.</p> <p>Přesto byla ve střehu, když zaparkovala sporťák na rohu a vykročila k velkému stromu, pod kterým na ní podle Leveta měla čekat Shay.</p> <p>I přes obraz, jak si hororovou hrůzu představují filmaři, tušila, že asi dost velký počet démonů dává přednost luxusnímu prostředí před temnými, úzkými alejemi.</p> <p>Nehodlala se však nechat zaskočit.</p> <p>Došla ke stromu a objala se rukama v pase, protože se jí zima dostávala až do morku kostí.</p> <p>Sakryš.</p> <p>Upsala by duši za horkou koupel.</p> <p>„Darcy?“</p> <p>Hlas přicházel přesně z druhé strany stromu a Darcy vešla do stínů, aby našla Shay čekající na ni. „Jsem tady.“</p> <p>„Díky bohu.“ Poloviční démonka se překvapivě natáhla a sevřela Darcy v pevném obětí. „Strašně jsem se o tebe bála.“</p> <p>Darcy se cítila podivně trapně při tom otevřeném projevení citů, a tak pohlédla dolů na své pomačkané oblečení s lehkým úšklebkem.</p> <p>„Navzdory tomu, jak vypadám, mi je fajn.“</p> <p>„O to se můžeme snadno postarat,“ ujistila ji Shay.</p> <p>„Proč jsme tady?“</p> <p>Shay pokynula hlavou k rozlehlému zámečku dole v ulici.</p> <p>„Jdeme vlastně tam.“</p> <p>„Wau.“ Darcy se nejistě zasmála. „Vypadá to jako palác. Kdo tam žije?“</p> <p>„Patří to…“ Shay se odmlčela a potom si těžce povzdechla. „Dobře, sakra, mohla bych také být upřímná. Patří to Dantemu a Abby.“</p> <p>Darcy protočila oči v sloup. To jsou démoni rozlezlí úplně všude po okolí Chicaga?</p> <p>„Nech mě hádat, upíři?“</p> <p>„Dante je,“ přiznala Shay. „Na rozdíl od něj je Abby bohyně.“</p> <p>Darcy vyprskla nad tím směšným prohlášením. Bohyně žijící na předměstí? Fotbalová bohyně?</p> <p>„Tak teď jsi mě právě pěkně odvázala.“</p> <p>„Odvázala?“ Shay se s porozuměním zasmála. „Ne, to se obávám, že ne, ale slibuji ti, že Abby se nebude chovat jako všemocné božstvo. Po pravdě, předpokládám, že si ji zamiluješ.“</p> <p>„Teď vážně. Bohyně?“</p> <p>„Přesněji v sobě nosí duši Fénixe, který je mnohými uctíván. Je známá jako Kalich.“</p> <p>„Může to být ještě divnější?“ zamumlala Darcy.</p> <p>Shay se natáhla, aby se mohla dotknout prstem jejích rtů. „Jedna věc, kterou jsem se naučila během posledních měsíců, je nikdy, ale opravdu nikdy neříkat nic takového. Je to jako mávání červenou vlajkou před tváří osudu.“</p> <p>Darcy s tím nemohla nesouhlasit. „O tom jsem se už také přesvědčila,“ řekla s povzdechem.</p> <p>S povzbudivým úsměvem ji Shay vzala za ruku a zatáhla ji hlouběji do stínů. „Tudy,“ zašeptala.</p> <p>„Proč se plížíme kolem?“</p> <p>„Jsou tu vždy nějací upíři, kteří hlídají sídlo. Prohlašují, že chtějí pouze ochránit Danteho a jeho ženu, ale po pravdě jde o to, že všichni démoni sledují Abby a duši, kterou nosí v sobě.“</p> <p>„Proč?“ zeptala se zmateně Darcy. „Oni ji uctívají?“</p> <p>Shay si drobně odfrkla. „To těžko. Byla by schopná je spálit na malé hromádky popela pouhou myšlenkou, Takže se snaží úzkostlivě vědět, kde přesně může být v jakoukoliv chvíli.“</p> <p>Dobrá volba. Byl to sakra dobrý trik.</p> <p>„A ona je vdaná za upíra? On je sebevrah?“</p> <p>„Dante je spoustu věcí, včetně obvyklých upířích zvláštností a nešvarů.“ Shay začala na prstech vypočítávat. „Arogantní, panovačný, majetnický a mrzutý jako peklo, ale ne sebevrah. Abby je obvykle schopná ovládat své síly, ačkoliv už došlo k jedné nebo dvěma nehodám popálením.“</p> <p>Darcy si nemohla pomoci, ale záviděla té bohyni. Dala by opravdu hodně zato, aby dokázala sežehnout jednoho nebo dva upíry.</p> <p>To byla schopnost, kterou by potřebovala každá žena.</p> <p>Darcy pohlédla přímo na zdánlivě tiché sídlo a marně vyhlížela nějaké známky číhajících upírů.</p> <p>„Jestliže je místo sledováno upíry, tak jak můžeš čekat, že se kolem nich proplížíme? Bůh ví, že nás mohou cítil na míle daleko.“</p> <p>„Připravila jsem malé rozptýlení.“ Shay se usmála samolibým očekáváním. „Jen počkej.“</p> <p>Darcy už už chtěla poukázat na nehoráznou nesmyslnost poflakování se kolem upírů přichystaných, aby je vypátrali, když byla tichá noc prudce roztříštěna hlubokým třesknutím, který zarachotil okny a Darcy kvůli němu spadla na svou promrzlou zadnici.</p> <p>„Auvajs,“ zamumlala a přinutila se opět vyškrábat na nohy. „Co to bylo?“</p> <p>„Levet.“</p> <p>„On odpálil bombu?“</p> <p>„Ne, tohle se mu obvykle stává, když se pokouší o jakýkoliv druh magie a čarování.“</p> <p>Darcy si nemohla pomoci, ale musela se zasmát. Nějak jí nepřekvapilo, že drobný démon byl náchylný k magickým nehodám.</p> <p>„Něco k zapamatování.“</p> <p>„Přesně.“ Shay proklouzla kolem jednoho z vysokých dubů a potom se překvapivě sehnula dolů a nadzvedla poklop, pod kterým Darcy mohla jen tušit jakýsi tunel. „Pojďme.“</p> <p>„Tudy?“</p> <p>„Věř mi,“ řekla tiše Shay, když mizela v temnotě. „A zkus si pospíšit. Zrovna dvakrát si nelibuji v temných místech a radši bych to měla za sebou co nejrychleji, jak jen to bude možné.“</p> <p>Darcy jí následovala s rukama před sebou, jako by ji inkoustová tma měla sežrat. Neměla problém s tunely, ale nebyla úplně nadšená z běhání střemhlav hustou tmou krkolomnou rychlostí. Se svým štěstím určitě narazí do zdi a upadne do bezvědomí.</p> <p>Procházely skoro nehlučně, Shay tišeji než Darcy, dokud nevyšly z tunelu a nestanuly v rozlehlém sklepě.</p> <p>Darcy vydechla úlevou, když ji objal hřejivý vzduch. V tu chvíli jí bylo jedno, zda-li jsou ve sklepě samého pekla, ale hlavně, že tu je teplo.</p> <p>Ta myšlenka jí sotva prolétla hlavou, když se světla na stropě rozsvítila a jim vyšla vstříc pohledná, tmavovlasá žena s oslňujícím párem světle modrých očí.</p> <p>„Abby.“ Shay se také pohnula vpřed a objala štíhlou ženu, vzápětí pokynula rukou Darcyiným směrem. „Tohle je Darcy Smithová.“</p> <p>„Darcy.“ S okouzlujícím úsměvem žena vykročila a podala Darcy ruku. „Jsi velmi vítaná v mém domově.“</p> <p>Darcy pocítila, jak drobné zachvění projelo jejím tělem, když se jí žena dotkla. Tušení síly bylo neomylné.</p> <p>Bude si pamatovat, že tuhle ženu nesmí naštvat.</p> <p>„Děkuji,“ zamumlala a odolala nutkání zachvět se, když Abby pustla její ruku a otočila se čelem k Shay. „Dante venku pátrá po Darcy, takže můžeme v klidu vyrazit nahoru, kde budeme mít více pohodlí.“</p> <p>Shay se drobně ušklíbla. „Ve skutečnosti potřebuji jít zkontrolovat Leveta. Doufám, že se mu proboha zas nepodařilo podpálit si křídla. Musela jsem poslouchat jeho sténání a skučení celý týden, když se mu to naposled přihodilo.“</p> <p>Abby se zakuckala. „Přiveď ho zpátky sem. Objednám jídlo z jeho oblíbené řecké restaurace. Jestli ho něco může odradit od lamentací, tak je to jídlo o sedmi chodech.“</p> <p>„Dobrý nápad,“ zamumlala Shay, když vykročila k blízkým schodům. „Obstarej tedy jídlo.“</p> <p>Poloviční démonka vyšla z místnosti a Darcy začala cítit zvláštní nejistotu, že zůstala sama se skutečnou bohyní, a tak si alespoň neobratně zkusila smést prach ze svých džínů.</p> <p>„Předpokládám, že všechny upírské pevnosti mají takové tunely?“ zeptala se.</p> <p>Abby se zasmála. „Jsou trochu posedlí potřebou mít temná místa, kde se mohou schovat. Předpokládám, že jim to nemůžeme mít za zlé. Na slunečním světle jsou docela hořlaví.“</p> <p>Větší část Darcyiny nejistoty opadla, když viděla hostitelčiny nenucené způsoby. Zdála se být… normální.</p> <p>Ať už to sakra znamenalo cokoliv.</p> <p>„Tudy.“ Abby ji vedla do schodů a společně vylezly v horním podlaží. V prostorné hale, která byla větší než celý její byt, se Darcy prudce zastavila. S nedůvěrou nechala svůj pohled přejet přes křišťálový lustr, který vrhal světlo na drahocenné obrazy a keramikou dlážděnou podlahu.</p> <p>Abby postřehla, že její host se zastavil a v úžasu zírá kolem sebe. Zpomalila a otočila se přes rameno. „Darcy? Je něco špatně?“</p> <p>Darcy pomalu zatřásla hlavou. „Nikdy předtím jsem nebyla v domě bohyně. Je to neuvěřitelně nádherné.“</p> <p>Abby si drobně odfrkla, když se vrátila a provlékla svou paži pod Darcyinou. S drobným zataháním přiměla Darcy pohnout se k dalšímu schodišti.</p> <p>„Dobře, tahle bohyně by raději žila v útulném bytečku, kde by se nemusel pořád utírat prach a byl by blízko nákupního centra, aby mohla cítit vůni tašek z Prady.“ přiznala Abby s milým potutelným úsměvem, který zval celý svět, aby se radoval z jejího štěstí. „Dante, na druhou stranu, dává přednost marnotratnějšímu a okázalejšímu stylu.“</p> <p>„Jaké to je?“ Ta slova vyletěla z Darcyiných úst dříve, než je mohla zastavit. „Jaké je co?“</p> <p>„Být vdaná za upíra?“</p> <p>„Ach.“ Krásné rysy náhle změkly do zasněného výrazu Byl to ten samý výraz, kterého si Darcy všimla u Shay, když mluvila o Viperovi. „Řekla bych, že to není pro úplně každou ženu,“ přiznala Abby. „Většina upírů má sklon k nadměrné ješitnosti a velice si libují v udílení rozkazů. A samozřejmě také mají málo zkušeností se sdílením svých emocí. Potřebují hodně trénovat, aby se z nich stali vhodní partneři.“</p> <p>Darcy se krátce zasmála po tomhle popisu. „To bys mohla říct o všech mužích.“</p> <p>„Ano, ale upíři mají tu vlastnost, že všechny tyto chyby povyšují do epických rozměrů.“</p> <p>Darcy se ušklíbla. „Vím přesně, co tím myslíš.“ Abby poplácala Darcy po ruce. „Na druhou stranu |sou mimořádně sexy a vlastní schopnost vyvolat v ženě pocit, že je nejkrásnější a nejvíce žádoucí žena na světě. A co je ještě lepší, jak se jednou připoutají k jedné ženě, tak jsou zcela věrní a oddaní po zbytek věčnosti. Nikdy se nemusím bát, že mne Dante opustí pro jinou.“ Darcy překvapeně zamrkala. „Jsi si tím jistá?“ Abby se zastavila dříve, než zavřela dveře. „Ano, ale ne protože, že bych byla tak domýšlivá, že bych se považovala za neodolatelnou.“ Lehce se zasmála. „Ve skutečnosti právě naopak. Ale jak je jednou upír s někým svázán, je neschopen toužit po jiné ženě. Dante mne vždy bude milovat tak moc, jak mne miloval tu noc, co jsme se stali jedním.“</p> <p>Darcy pocítila podivný záchvěv u srdce.</p> <p>Záchvěv, který rozpoznala jako závist.</p> <p>Jaké to asi je, mít takovou neochvějnou důvěru ve svého druha? Vědět nad všechny pochyby, že bude vždycky stát po tvém boku? Že se nikdy neztratí, nikdy nepoleví ve své náklonnosti a nikdy se nerozhodne opustit tě pro jinou?</p> <p>Pro Darcy, která nikdy v životě nepoznala takovou jistotu, to znělo přesně jako popis ráje.</p> <p>„Jsi velmi šťastná žena,“ řekla s melancholickým úsměvem.</p> <p>„Ano, já vím.“ Abby naklonila hlavu na stranu. „Ale zas ne že bych chtěla, abys věřila, že tohle všechno je nějaká pohádka. Může to být klidně chtíč na první pohled, ale ne láska. Abych byla upřímná, na začátku jsem většinou chtěla Danteho pořádně třísknout do nosu.“</p> <p>Darcy se zasmála. „Tak tenhle pocit znám velmi dobře.“</p> <p>„Styx?“ jemně hádala žena.</p> <p>„Ano.“ Darcy si hluboce povzdechla. „Jsou tu chvíle, kdy umí být ten nejněžnější a nejohleduplnější muž, jakého jsem kdy poznala. A potom další věc, kterou vím, je, že kolem sebe rozhazuje rozkazy a používá na mne svou upírskou moc. Je velmi… složitý.“</p> <p>„Typický upír, obávám se.“</p> <p>Setkala se přímo se zvědavým modrým pohledem. „Potřebuji vědět, že mu mohu důvěřovat.“</p> <p>„Ano, to potřebuješ. Do té doby jsi víc než zvána, abys zůstala u mne.“ Abby poplácala Darcy povzbudivě po ruce. Natáhla se a otevřela dveře. „Tohle budou tvé pokoje. Za dveřmi po tvé levé ruce je koupelna, a objednám, aby přinesli ti vegetariánskou večeři. Takže si můžeš dopřát zaslouženou lázeň a já ti přinesu nějaké čisté šaty.“</p> <p>„Ach, ano,“ Darcy vzdechla. „To bude úplně skvělé.“</p> <p>„A nedělej si starosti,“ řekla Abby s úsměvem. „Když jsi zde, jsi úplně v bezpečí.“</p> <p>Darcy úsměv opětovala. „Shay měla pravdu“</p> <p>„Och?“</p> <p>„Říkala, že se si tě hned oblíbím, a to se stalo,“</p> <p>Abby ji rychle objala. „Ten pocit je zcela vzájemný, má drahá. A teď si užij koupel.“</p> <p><strong>KAPITOLA</strong></p> <p><strong>16</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><image xlink:href="#_20.jpg" /></p> <p><strong> </strong></p> <p>„U všech čertů.“ Styx obrátil svůj pohled k upírovi, stojícímu po jeho boku. „Jsi si vážně jistý, že je tady?“</p> <p>Santiago uctivě pokývl hlavou. „Ano, pane. Ta žena, kterou hledáte, je uvnitř tohoto domu.“</p> <p>„Proklatě.“</p> <p>S úsměvem, tak protivným, jak jen to bylo možné, ho Viper poplácal silně po zádech.</p> <p>„Podívej se na to z té světlejší stránky, starouši, měl jsi starost, že Darcy může být v nebezpečí. Teď jsi zjistil, že je na tom nejbezpečnějším místě na světě, kde by jen mohla být.“</p> <p>Styx podrážděně zasyčel. Jistě, že se mu ulevilo, že je Darcy v bezpečí. Hluboce ulevilo.</p> <p>A samozřejmě byl také potěšen, že není ve společnosti těch prašivých vlkodlaků.</p> <p>Přesto nebyl blázen.</p> <p>S celou svoji mocí se nemohl měřit s bohyní.</p> <p>Jestli si Abby bude přát držet ho daleko od Darcy, tak pak neexistuje nic, co by s tím mohl dělat. Zatroleně.</p> <p>„Co si u všech čertů Dante myslí?“ Jeho chladný pohled vystřelil na hrozivě čnící zámeček. „Měl přece Darcy najít, ne ji schovat.“</p> <p>„Nepochybuji o tom, že Dante ještě teď pročesává ulice a pátrá po tvé uprchlé zajatkyni,“ uklidňoval ho Viper. „Tohle vypadá mnohem spíš jako práce Abby a mojí drahé družky.“</p> <p>Styxova ruka se pevně sevřela kolem medailonu na krku, když se snažil ovládnout sílu, která jím proudila.</p> <p>Potřeba probojovat si cestu do Darcyiny blízkosti byla stejně nebezpečná jako směšná.</p> <p>To ukazovalo, jak bylo těžké ovládat své nezvladatelné emoce.</p> <p>„Proč by se vměšovaly do upířích záležitostí?“ zeptal se ledově.</p> <p>„Protože jsou to ženy.“ Viper bezmocně rozhodil rukama, také ve tváři měl rezignovaný výraz. Nic překvapujícího. Rozhovory o ženách vždy tíhly k tomu vnášet takový výraz na mužské tváře. „Dávají se společně dohromady mnohem rychleji než jakákoliv jiná stvoření a roztrhají na kusy ubohého muže, který by se odvážil ublížit jedné z nich.“</p> <p>„Dokonce ani Shay si nemůže myslet, že bych chtěl ublížit Darcy.“</p> <p>Nastalo těžké ticho, potom si Viper opatrně odkašlal. „Anasso, pane, unesl jsi Darcy s jediným záměrem – vyměnit ji s vlkodlaky. Nemůžeš mít Shay za zlé, že si myslí, že tvé úmysly jsou stále takové.“</p> <p>Styxovy špičáky se zableskly v temnotě. „Salvátor ji nikdy nedostane. Nikdy.“</p> <p>„A co tvé plány na její výměnu…?“</p> <p>„Nebudu se ti zodpovídat, Vipere,“ vyštěkl Styx, poprvé vděčný za svou pozici Anassa.</p> <p>Nechtěl uvažovat, natož aby se snažil vysvětlit, své tvrdé odmítnutí zabývat se předáním Darcy vlkodlakům. Ne, když by to odhalilo rostoucí slabost uvnitř něj samého.</p> <p>Viper na něj pohlédl se znepokojivým úsměvem. „Ne, řekl bych, že nebudeš.“</p> <p>Styx netrpělivě potřásl hlavou. „Prostě potřebuji vidět Darcy.“</p> <p>„Uvidíš.“ Viper obrátil svůj pohled k domu. „Ale nejprve mi dovol promluvit se Shay.“</p> <p>„Vipere…“</p> <p>„Ne, Styxi.“ Viper se otočil a pohlédl Styxovi přímo do tváře. „Jestli je Abby uvnitř, může tě docela snadno zastavit při vstupu – sám víš jak. Bude nejlepší, když se to pokusíme vyřešit s minimálními ztrátami krve. Obzvlášť, když se může jednat o ztráty naší vlastní krve.“</p> <p>V tuhle chvíli se Styx mohl stěží méně zajímat o to, kolik krve bude prolito, nebo čí krev to bude.</p> <p>Musel vidět svého andílka.</p> <p>A musel ji vidět teď.</p> <p>„Já <emphasis>získám</emphasis> Darcy,“ přísahal hlubokým hlasem. „Skvělé. To by mohla být legrace.“ Viper si přitáhl plášť a začal scházet dolů ulicí. „Pojďme.“</p> <p><image xlink:href="#_19.jpg" /></p> <p>Darcy byla ponořená ve své bublinkové lázni a bezstarostně nevěděla nic o bitvě, která zuřila o patro níž.</p> <p>Díky bohu, protože jinak by byla hluboce vyděšena zvýšenými hlasy, obviňováním a příležitostnými hrozbami, které šlehaly vzduchem.</p> <p>Samozřejmě, bylo by hezké, kdyby byla alespoň trochu varována, že si Styx prodírá cestu domem jako přírodní katastrofa, dříve než vyšla z koupelny a jednoduše ho našla, jak přechází ložnicí.</p> <p>„Kruci,“ zamumlala s pohledem upřeným na blízké dveře, a posuzovala, jestli se k nim stihne dostat, nebo ne.</p> <p>Styx snadno vysledoval proud jejích myšlenek a plynule se postavil mezi ni a dveře. Jeho výraz byl napjatý nečitelnými pocity.</p> <p>„Počkej, Darcy. Prosím, neutíkej ode mne,“ řekl měkce, jeho pohled spočinul hladově na její světlé tváři. „Chtěl bych si jen promluvit.“</p> <p>Nebyla to Styxova žádost, co zarazilo její útěk. Koneckonců na něj byla stále královsky naštvaná. Odejít by bylo jen její právo.</p> <p>Ale byla téměř nahá a mokrá, zahalená jen do malého ručníku. Zdálo se moudřejší zůstat ve svém pokoji. Nepochybně s sebou Styx přivedl celý upíří národ. Dávala přednost mít své privátní partie v soukromí.</p> <p>Kromě toho, jestli zůstane, bude se na něj moci do sytosti vynadívat.</p> <p>„Shay ti řekla, že jsem tady?“ zeptala se.</p> <p>„Ne, tvoje spiklenkyně byly pevně rozhodnuty držet mě od tebe.“ V jeho očích bylo patrné přetrvávající rozhořčení. Dobře, řekla si. Doufala, že ho Shay před tím, než mu dovolila jít nahoru, nechala skákat skrz obruče a tancovat, jak ona píská. „Naštěstí jsem byl ještě pevněji rozhodnut se k tobě dostat.“</p> <p>Utáhla si ručník těsněji. „Jsem na tebe naštvaná.“</p> <p>Jeho rty se zkroutily. „To jsem si uvědomil, když ses pokusila pomocí ohně srovnat moje útočiště se zemí.“</p> <p>„Byl to velmi malý oheň.“</p> <p>„Žádný oheň není malý pro upíra.“</p> <p>Záchvěv palčivé viny probodl její srdce. „Nikdo nebyl zraněn, nebo snad ano?“</p> <p>Styx si opatrně stáhl svůj těžký plášť a odhodil ho na blízké křeslo. Stěží popadla dech při pohledu na muže v těsných kožených kalhotách a rozevláté hedvábné košili, což naprosto stačilo, aby vyniklo dokonalé tělo skryté pod nimi.</p> <p>A co bylo ještě horší, jeho vlasy byly volně rozpuštěné a vlály kolem něj jako ebenová řeka.</p> <p>Sakra, sakra.</p> <p>Muži by neměli být tak neuvěřitelně krásní.</p> <p>Nebo být schopní ženu rozpálit a trápit jen tím, že jsou s ní v jedné místnosti.</p> <p>„Jen DeAngelova pýcha.“ Styx pokrčil rameny. „Není zrovna nadšený, že ho přelstila zrovna taková malá mladá dívka.“</p> <p>Darcy přísně vrátila svou pozornost k jeho bronzové tváři. Měla by se zlobit.</p> <p>Záchvat žhavého, zpoceného sexu nebyl na programu.</p> <p>Ne teď, rozhodně.</p> <p>„Takže byl uražený, protože jsem malá nebo protože jsem dívka?“ zeptala se.</p> <p>„Kvůli obojímu, předpokládám.“ Otráveně nakrčila nos. Upíři.</p> <p>„Tak potom jsem ráda, že jsem jeho pýchu zranila.“</p> <p>Tmavé oči potemněly ještě více, když vykročil blíže. „Bylo to od tebe nerozumné pokoušet se uprchnout. Mohlo se ti něco stát.“</p> <p>„A ty jsi měl starost, že přijdeš o svůj trumf ve vyjednávání?“ zeptala se.</p> <p>„Proklatě, Darcy, já jsem se bál o tebe,“ zavrčel, ale jí přeběhlo příjemné teplo po zádech.</p> <p>Darcy se náhle otočila a přešla k velkému arkýřovému oknu. Nechtěla, aby viděl, jak je jeho zájem pro ni důležitý.</p> <p>Ne, když nevěděla, jestli se zajímal skutečně o ni nebo o své proklaté upíry.</p> <p>„Jak můžeš vidět, jsem v pořádku.“</p> <p>„I tak to byla pořád bezohledná lumpárna. Měla bys to vědět lépe.“</p> <p>Fajn, tak tohle efektivně rozmačkalo to malé teplíčko, které jí začalo rozkvétat v srdci.</p> <p>Prudce se otočila, aby ho mohla opět probodnout očima.</p> <p>„A co ten trik, který jsi použil na mne, aha? Nikdy bych nepotřebovala uprchnout, kdybys mi nezkoušel vymýt mozek… Ty… ty hnusáku.“</p> <p>Bronzové rysy zpřísněly. V každém, kromě Styxe, by dokázala vyvolat provinilý pocit.</p> <p>Nicméně tenhle upír byl až tak arogantní, že by nikdy připustil, že udělal chybu.</p> <p>„Udělal jsem to pro tvé vlastní dobro,“ opáčil předvídatelně.</p> <p>Darcy protočila oči v sloup. „Ach, dej mi chvíli. Ty jsi to udělal, protože jsi mě nemohl kontrolovat, a to se nikdy nestává ach-tak-mocnému vůdci všech upírů.“</p> <p>Styxova tvář vzplanula po takovém nařčení. „Bál jsem se, že tvoje přání najít rodinu tě připraví o zdravý rozum. A jak se ukázalo, měl jsem pravdu.“ V tlumeném světle lampy, vypadal každým coulem jako starodávný král.</p> <p>Starodávný král se špičáky a silou stačící, aby se za ní rozevlály záclony. „Nemohla ses dočkat, až se vrhneš bezhlavě do nebezpečí.“</p> <p>Darcy zvedla bradu. Nehodlala se nechat zastrašit.</p> <p>Hloupé, samozřejmě.</p> <p>Každý jen s tou nejnepatrnější známkou inteligence by byl zastrašený.</p> <p>„Neodešla jsem jen proto, že jsem se chtěla dozvědět pravdu o své rodině.“ Ukázala prstem přímo na něj. „Odešla jsem, protože jsi mne zradil.“</p> <p>„Já –“ Náhle utnul svá slova a jeho síla ještě jednou zavířila místností. Navzdory jejímu nejlepšímu předsevzetí, Darcy udělala rychlý krok zpět. Dobrá, možná byla trochu vyděšená. Připravena udělat ještě jeden krok, zastavila se, když Styx ztuhle pokývl hlavou. „Máš pravdu.“</p> <p>Zamrkala. „Já mám pravdu?“</p> <p>„Ano.“ Sevřel ruce kolem svých boků, když na ni pohlížel svým temným, hypnotizujícím pohledem. „Chtěl jsem, abys zůstala, a byl jsem ochoten udělat cokoliv, jen abych tě udržel u sebe.“</p> <p>Darcy se musela přinutit dýchat. „Protože mne potřebuješ pro vyjednávání s vlkodlaky?“</p> <p>„Ne.“</p> <p>„Protože ses bál, že bych mohla být nebezpečná tvým upírům?“</p> <p>„Ne.“</p> <p>„Protože…“ Drobně vykřikla, když Styx stál náhle přímo před ní, objal ji rukama a jemně přitiskl na svou hruď.</p> <p>Ani ho neviděla pohnout se.</p> <p>„Kvůli tomuhle,“ zašeptal předtím, než se jeho rty přiblížily k jejím.</p> <p>Darcy sevřela jeho paže a roztřásla se jí kolena. Spral to ďas. Jak na něj mohla být naštvaná, když ji líbal tak, jako by bez ní měl zahynout?</p> <p>Znovu a znovu jí kradl polibky a potom zahrnul celý její obličej péčí, která ji přiváděla k šílenství. Darcy měkce zasténala, protože její tělo se začalo utápět v radosti. V tom dotyku bylo cosi magického, až téměř neuvěřitelného. Nakonec se neochotně odtáhl a pohlédl na ni s takovou křehkou zranitelností, že jí to málem zlomilo srdce.</p> <p>„Darcy, už nikdy ode mě neutíkej. Nemohu snést pomyšlení, že už bych tě možná nikdy neměl sevřít v náručí.“</p> <p>Sklonil hlavu, jako kdyby ji chtěl zas zahrnout polibky, ale se silou, o které dosud nevěděla, že má, Darcy zatlačila rukama na jeho hruď.</p> <p>„Styxi, počkej,“ přikázala. Nepřekvapilo ji, že se okamžitě zarazil a pohlédl na ni zkoumavým pohledem. Přes všechnu svou arogantnost by Styx nikdy nepoužil svou úctyhodnou sílu, aby ji přinutil podlehnout jeho vůli. Nahrbila se a s přimhouřenýma očima na něj varovně pohlédla. „Chtěla bych si jednou pro vždy ujasnit, že se mnou už nikdy nebudeš manipulovat. Nejsem bezduchá panenka, které můžeš poručit, kdykoliv si zamaneš.“</p> <p>Něžně ji pohladil po tvářích. „Nechci bezduchou panenku, andílku, ale je to pro mne velice těžké.“ Ironický úšklebek zvrásnil jeho krásnou tvář. „Jsem už zvyklý dávat rozkazy, které jsou plněny bez otázek.“</p> <p>Dobře, ehm.</p> <p>Musela by být totální idiot, aby si nevšimla, že byl zvyklý, že se mu ostatní klaní na každém kroku.</p> <p>Ale stejně bylo těžké věřit, že by se tu nenašlo pár lidí, kteří by s ním nejednali jako s polobohem.</p> <p>„Ale jistě nemůžeš rozkazovat úplně všem kolem?“ zeptala se.</p> <p>„Obvykle ano.“</p> <p>Krátce se zasmála. „Musel sis vybírat velmi poddajné přítelkyně, jestli ti vždycky dovolily, aby bylo vše podle tebe.“</p> <p>„Přítelkyně?“ Svraštil zamračeně obočí. „Upír se zamiluje jen jedenkrát, a to už je pak na celou věčnost.“</p> <p>Srdce se jí bolestivě sevřelo.</p> <p>Jaké by asi bylo být družkou tohoto upíra?</p> <p>Mít jeho věčnou oddanost? Už navždy jeho doteky?</p> <p>Rychle zaplašila tyto nebezpečné myšlenky pryč.</p> <p><emphasis>Zapomeň na to, Darcy, myslíš si, že bys chtěla tahat</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jeho arogantní zadek přes hory a doly, bez fňukání nad</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>věcmi, které nikdy nemohou být.</emphasis></p> <p>Zakázala svým prstům se rozběhnout po jeho pevných svalech na rukou, hluboce si povzdechla, a vzápětí si hned přála, aby to neudělala.</p> <p>Kruci, ale voněl tak dobře.</p> <p>Čistý, mužný a exotický upír.</p> <p>„Jistě si ale musel randit už dříve?“</p> <p>On svým prstům nic nezakazoval, a tak je nechal samovolně bloudit po jejích tvářích a potom kolem chvějící se linie jejích úst.</p> <p>„Ne v tom smyslu, jaký myslíš. Příležitostně jsem měl milenky, ale to byla pouhá náhodná rozptýlení. Upíři zřídkakdy uzavírají vztahy.“</p> <p>Zachvěla se pod jeho jemným dotekem. „To musí být hodně osamělé.“</p> <p>„Jsme samotářská stvoření. Nemáme lidskou potřebu družnosti.“</p> <p>„Takže já jsem také náhodné rozptýlení?“</p> <p>Na chvíli zavřel oči, jako kdyby bojoval s nějakou vzdouvající se emocí. „U všech bohů, tady není vůbec nic náhodného na tom, jakým způsobem mne rozptyluješ, andílku,“ odpověděl a probodl ji s téměř rozčileným pohledem. „Učarovala jsi mi, popletla mi hlavu a přivedla mne téměř na pokraj šílenství. Nemám chvíli klid od té doby, co jsem tě prvně uviděl stát na baru.“</p> <p>„Těžko překvapující,“ zamumlala. „Řekla bych, že unesení ženy bude sužovat každého upíra.“</p> <p>Zmateně se na ní zamračil. „Ve skutečnosti upíři unášejí dost často smrtelné ženy. Nikdy jsem to nedělal, ale pro spoustu mých bratří je to hra, kterou si vychutnávají.“</p> <p>Darcy svraštila znechuceně nos. „Dobře, to není jen hrůzu nahánějící, ale je to i více informací, než jsem ve skutečnosti chtěla.“</p> <p>Netrpělivě potřásl hlavou. „To, že jsem tě unesl, není ten důvod, proč tě shledávám rozptylující.“</p> <p>„Tak potom proč?“</p> <p>„Protože ty…“</p> <p>Zvedla obočí, když se jeho slova zastavila. „Já co?“</p> <p>Mlčel tak dlouho, že se Darcy začala bát, že odmítne odpovědět. Potom se zřejmým přemáháním se přinutil dokončit své přiznání.</p> <p>„Přiměla jsi mne cítit.“</p> <p>„Přiměla jsem tě cítit co?“</p> <p>„Všechno.“</p> <p>Zmateně zamrkala. „Obávám se, že to je trochu široké, Styxi.“</p> <p>Ponuře sykl, jeho prsty se stáhly na její tváři. „Děláš mne šťastným a zuřivým a vášnivým a vyděšeným. Nejsem zvyklý na tolik pocitů.“</p> <p>Dobrá, pomyslela si se sobeckým zábleskem uspokojení. Bylo by to příšerně nespravedlivé, kdyby ona měla být tím jediným, kdo se trápí.</p> <p>„A?“ napověděla mu.</p> <p>„Nemám je moc rád,“ procedil. „Jsou znepokojující.“</p> <p>Odolala touze protočit oči v sloup. Jasně bylo vidět, že Styx strávil velmi dlouhý čas buď ignorováním vlastních pocitů, nebo jednoduše dokázal žádné nemít.</p> <p>To by byla hezká schopnost, kdyby to bylo možné.</p> <p>„Styxi, pocity nejsou něco, co můžeš mít rád nebo nerad,“ řekla měkce. „Prostě jsou.“</p> <p>„Na to už jsem také přišel,“ zamumlal, jeho oči pomalu potemněly. Pohledem se přesunul na její vzhlížející tvář. „A také jsem přišel na to, že tu jsou nějaké pocity, které mám mnohem raději než jiné.“</p> <p>Darcy vyschlo v ústech a její srdce se splašeně rozbušilo. Ach pane, věděla přesně, jaké pocity má na mysli. Ty, které jí právě stahovaly podbřišek a sužovaly ji bolestivou potřebou mít jej hluboko v sobě.</p> <p>Mimoděk zavrněla. Něco mezi zasténáním a povzdechem. Nebyly si zcela jistá, co to znamená, ale ať už to bylo cokoliv, stačilo to na dodání odvahy Styxovi.</p> <p>Posunul ruku a zachytil její hlavu, když přitiskl lehce své rty na její ústa.</p> <p>Byl to pouhý motýlí dotyk, ale dokázal vyslat blesk vzrušení skrz ní. Ach… bože. Byl chodící, mluvící sexuální pokušení, a ona k němu byla příliš vnímavá.</p> <p>Prsty se zaryla do provazovitých svalů na jeho rukou a její tělo se instinktivně přitulilo blíž. Potřebovala cítit jeho chladnou sílu, jak se k ní tiskne, přitisknout své křivky tak těsně proti němu, že nebude možné říci, kde začíná jeden a končí druhý.</p> <p>Byla to touha, která šla mnohem dál za pouhý sex, uvědomila si se slabým záchvěvem paniky. Dokonce i když utíkala od Styxe, tak věděla, že část její bytosti, základní, nejniternější část, mu bude patřit už navždy.</p> <p>Nevěděla jak nebo kdy se to stalo, ale tahle skutečnost se nedala popřít.</p> <p>Když Styx nebyl nablízku, cítila se, jako kdyby nebyla kompletní, jako kdyby jí kousek chyběl.</p> <p>Styx cítil odpověď na svůj dotek, obtočil kolem ní své paže a prohloubil polibek. Se vzrůstající intenzitou pronikl jazykem mezi její rty a ochutnal lahodné vlhké teplo s hladem, který se ani nesnažil skrývat.</p> <p>V hlavě jí vířilo a srdce burácelo, když její ruce klouzaly vzhůru po jeho pažích až k rozložitým ramenům. Mohla cítit ten divoký hlad probuzený v jeho pevném těle a neklidné pohyby jeho rukou, když jí přejížděly po zádech a přes křivku boků.</p> <p>Pomalu zavrčel, když se dostal do koutku jejích úst, a potom táhnul svůj jazyk po linii její brady.</p> <p>„Chci tě, andílku,“ zamumlal, když zabořil tvář do křivky jejího krku.</p> <p>Celé její tělo se třáslo mocným návalem touhy. Nezáleželo na tom, kolikrát se s ní bude Styx milovat, nikdy, nikdy to nemůže být dost.</p> <p>Darcy si snažila připomenout, proč z něj už neservala oblečení a nepodlehla mu. Slabě zatřásla hlavou.</p> <p>„Počkej,“ protestovala bezdechým hlasem. „Nemůžu přemýšlet, když mne líbáš.“</p> <p>Přejel svými špičáky po její citlivé kůži. „Pak tedy nepřemýšlej.“</p> <p>Sevřela prsty kolem jeho ramen. Ostrá, brnící rozkoš jí projela od krku až hluboko do břicha.</p> <p>„Ještě to není vyřízené, Styxi,“ upozornila ho.</p> <p>„Pššt. Také nemůžu přemýšlet, když tě líbám,“ řekl a jeho rty se přiblížily k jejím.</p> <p>Její oči se pomalu zavřely, přestože hlas vzadu v její hlavě varoval, že tohle není ten nejlepší způsob, jak ukázat Styxovi, co si myslí.</p> <p>Byla praktická žena. Věděla, že by tím ztratila bitvu, všechno se to mlelo v její hlavě.</p> <p>Mohla mu vysvětlit své stanovisko později.</p> <p>S hlubokým vzdechem Darcy rozevřela rty a zapletla své prsty do jeho rozpuštěných vlasů. Silné prameny v jejích dlaních byly jako hedvábí. Chladné a hebké a dokonalé, stejně jako zbytek jeho těla.</p> <p>Ach ano. Mohla mu své stanovisko vysvětlit mnohem, mnohem později.</p> <p>Projelo jí teplo, když Styx sevřel pevněji její boky a s plynou lehkostí ji zvedl do vzduchu a odnesl ji směrem k široké posteli.</p> <p>Pocit absolutní vyrovnanosti se usídlil v jejím srdci, dokonce i když se její tělo chvělo vzrůstající touhou. Pocit jistoty, že vše je, jak má být.</p> <p>Nezáleželo na tom, jak protivný, nepříjemný, arogantní a odměřený uměl Styx někdy být, tohle bylo přesně to místo, kam patřila.</p> <p>Do jeho náručí.</p> <p>Ucítila, jak hladký satén hladí její záda, když ji Styx něžně položil na postel. Čekala, že ji bude následovat dolů na matraci, ale když neochotně zvedla pohled, spatřila ho, jak stojí vedle postele a hladově přejíždí pohledem po jejích štíhlých křivkách.</p> <p>„Jsi tak krásná,“ řekl zastřeným hlasem, když se natáhl, aby něžně sundal ručník z jejího těla.</p> <p>Darcy se otřásla pod žárem v jeho pohledu. Byla v něm divoká touha, která ovládla jeho jemně řezanou tvář, což nikdy dříve neviděla. Jako kdyby byli odděleni místo několika hodin na dobu několika let.</p> <p>Polkla zvláštní knedlík v krku, ležela bez hnutí, když pohladil křivku jejího krku se srdcervoucí úctou</p> <p>„Styxi?“</p> <p>„Tak měkká… tak teplá,“ zašeptal. Úmyslně rukou sklouzl a uchopil do dlaně její ňadro. „Mohl bych se utopit v takové sladkosti.“</p> <p>Darcy přivřela oči, když palcem laskal její tvrdnoucí bradavku. Ano, ano, ano. Tohle byl ten druh věcí, na kterých se může žena stát závislou.</p> <p>Pátravýma rukama pokračoval ve žhavé pouti po jejím těle, přejel po křivce pasu a pokračoval dolů k bokům. Dech se jí zastavil a drobně zasténala.</p> <p>Kouzelné.</p> <p>Stále klesal dolů a prozkoumal její stehna, lýtka a nakonec konečky prstů. Nespěchal, hladil a pátral. Opečovával ji, jako kdyby si chtěl zapamatovat každičkou její částečku.</p> <p>Prsty žmoulala povlečení pod sebou, když se rozkoš rozlévala jejím tělem.</p> <p>Se zavřenýma očima Darcy vnímala dokonce ještě lépe dotyk jeho rukou, vůni jeho těla. Vypálilo jí to do srdce nesmazatelný cejch. Žádný další muž už nikdy nebude schopen ji dojmout takovou touhou.</p> <p>„Prosím,“ požádala měkce. „Já tě potřebuji, Styxi.“</p> <p>„Jako já potřebuji tebe, můj andílku.“ Uslyšela slabý šelest, když se vypořádával se svým oblečením, a potom se chladná, pevná síla jeho těla natáhla na postel vedle ní. „Vždycky tě budu potřebovat. Na celou věčnost.“</p> <p>V jeho hlase zazněla nevtíravá naléhavost, která z jeho slov učinila slavností slib. Otevřela oči, aby se setkala s temnou září jeho pohledu.</p> <p>„Styxi, nemluvme o budoucnosti,“ poprosila. „Chci být jenom v tomhle okamžiku.“</p> <p>Pohlédl na ni, jako kdyby si přál nesouhlasit, ale nakonec pomalu přikývl.</p> <p>„Tak potom pojďme udělat tuhle chvíli něčím, co si budeme pamatovat,“ zasípal.</p> <p>Bez varování se jeho ústa přitiskla na její s takovou překvapující vášní, že ihned vyslala záchvěv vzrušení celým jejím tělem.</p> <p>Rukama ho objala kolem krku a oplácela jeho lačnou touhu s nadšeným očekáváním. Jeho rty byly chladné a žádostivé, když se napily z její odpovědi. Hluboké vrčení zaburácelo v jeho hrdle, když hltavě hladil její nahé tělo a zanechával ohnivou stopu na její kůži.</p> <p>Jazykem vstoupil do svatyně jejích úst a špičáky se přitiskl k jejím rtům. Propletla svůj jazyk s jeho a zvedla hlavu, aby si ho mohla lépe vychutnat. Tak divoká odpověď ho zaskočila. Darcy náhle v ústech ucítila kovovou chuť krve.</p> <p>V první chvíli si myslela, že ji poranil svými špičáky, ale když se odtáhl, uvědomila si, že to byl Styxův ret, který byl prokousnut. Instinktivně se natáhla, aby z něj mohla olíznout kapku krve.</p> <p>Překvapeně zasténal rozkoší a oči mu zaplály doutnajícím ohněm.</p> <p>„Ano,“ vydechl a sklonil hlavu. „Prosím, andílku…“</p> <p>Snadno vycítila, po čem touží, a tak sevřela jeho ret svými ústy a něžně sála malou ranku. Očividně upíři milují akt poskytování krve stejně jako její sání.</p> <p>Uchopil ji za boky a přitáhl si ji ostře proti svému silnému vzrušení.</p> <p>Darcy drobně vyjekla a poddala se tomu něžnému útoku. Dnes v noci mezi nimi bylo něco víc. Pocit, že jejich vášeň je propojená, že jeden naplňuje toho druhého. Vzduch kolem dýchal touhou.</p> <p>Styx ustoupil zpět a prokousával si cestu přes její tváře dolů k bradě. Čekal, dokud nezakloní instinktivně hlavu, a pak jí přejel jazykem po žíle pulzující na krku. V ten samý okamžik jí jemně roztáhl nohy, jednu si otočil kolem boků, takže rukou mohl snadno vklouznout mezi ně.</p> <p>Nehty se mu zaryla do ramen, když ji neúnavně dráždil s vytříbenou zkušeností.</p> <p>Och… kruci. To kouzlo se zdálo chýlit ke konci příliš rychle.</p> <p>„Ještě ne,“ zašeptala, když stiskl její čnící bradavku.</p> <p>Potichu a zcela vědoucně se zasmál. Zároveň Darcy bez varování zjistila, že leží na zádech a on se nad ní tyčí připraven.</p> <p>„Teď, můj sladký andílku,“ upozornil ji. „Zcela jistě, teď.“</p> <p>Oči se jí rozšířily, když sledovala, jak jeho hlava klesá a ústa cestují po jejím těle palčivými polibky.</p> <p>Více než polibky, uznala, když ji jeho špičáky a jazyk rozpálily. Dokonce i dotyk jeho vlasů ji hladil, jak klouzaly po její kůži.</p> <p>Znovu zatnula prsty do povlečení, když pomalu a metodicky zkoumal každý kousíček jejího chvějícího se těla. Rozkoš, která byla téměř omračující, brousila její smysly až k téměř bolestivému okraji.</p> <p>„Styxi,“ vydechla, obtížně vzdorujíce potřebě chytnout jeho vlasy a přitáhnout si ho zpět, aby ji přikryl.</p> <p>„Ano, andílku?“ zeptal se, když zahrnoval nesnesitelnými polibky klenbu jejího bříška. „Říkal jsi teď.“</p> <p>Měkce se zasmál a posunul se těsněji mezi její nohy a stiskl vnitřní měkkost jejích stehen.</p> <p>„A to také splním.“ Jeho jazyk ji pohladil na kůži. „Jsem vždy muž slova.“</p> <p>Čekala, že se přesune na ni, Darcy byla nepřipravená, když ucítila slabý tlak a potom Styxovy špičáky nořící se hluboko do jejího stehna.</p> <p>Krátce vykřikla a skoro poskočila na posteli. Ne bolestí a už vůbec ne strachem. Ale jen čistou erotickou blažeností.</p> <p>Nic, nic na světě se nedalo srovnat s pocitem takové intimnosti upířího aktu.</p> <p>S každým přisáním se její celé tělo stávalo citlivějším, ve spirále výš a výš. Srdce jí bušilo a dech se zachytával v plicích.</p> <p>Bylo toho příliš.</p> <p>Přiškrceně zasténala. Styx, jakoby čekal na tenhle konkrétní zvuk, se začal plynule pohybovat s narůstající rychlostí. Poklekl mezi její roztažené nohy. Ruce vsunul pod její boky, aby mohl zvednout její pánev na matraci o něco výš.</p> <p>Darcy byla krátce překvapena, cítila se podivně bezbranná, když na ni pohlédl se spalující touhou. A když do ní potom jediným zkušeným pohybem vstoupil, byla z jejího vědomí zaplašena jakákoliv další souvislá myšlenka.</p> <p>Zatnula zuby, když ji rozevřel a zcela naplnil. Mohla ho cítit každou částí svého těla, jako kdyby v její krvi proudila přímo jeho podstata.</p> <p>Na chvíli se zastavil, jak si vychutnával ten pocit být do ní tak hluboce vklíněn. Když už si byla opravdu jistá, že víc nesnese, začal pomalu přirážet svými boky v rytmu dovnitř, ven, dovnitř, ven.</p> <p>Obtočila nohy kolem jeho pasu, když ho přivítala ve svém těle a každý pohyb oplácela pohybem svých boků.</p> <p>Hluboce vykřikl, zvrátil hlavu a jeho tvář se stáhla smyslným opojením. Vlasy mu splývaly po zádech a malý medailon sklouzl po hladkém bronzu jeho hnuli.</p> <p>Darcy si byla naprosto jistá, že nikdy v životě neviděla nic tak krásného.</p> <p>Její temný, mocný Azték.</p> <p>Jeho tempo se zrychlilo, vezlo ho hlouběji a hlouběji do ní a Darcy zavřela oči, když se její pánev sevřela sladkým napětím. Třpytivá radost v ní zpívala, ostrá a soustředěná dokud se s drtivou silou neuvolnila v explozi blaženosti.</p> <p>Vykřikla ve stejnou chvíli jako Styx, když se s posledním, skvostným přiražením ponořil hluboko do ní.</p> <p><strong>KAPITOLA</strong></p> <p><strong>17</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><image xlink:href="#_21.jpg" /></p> <p>Salvátor se navrátil do svého zchátralého útočiště a zavřel se ve stísněné kanceláři. Někdo by možná řekl, že se tam vydal trucovat. Tedy pochopitelně ne jemu do tváře. Ale Salvátor se spokojil s myšlenkou, že si jde pouze ujasnit své možnosti.</p> <p>Téměř nepřítomně vyhlédl ven potemnělým oknem, když si připomněl své krátké setkání s Darcy.</p> <p>Byla krásná. O tom nebylo pochyb. A byl zvyklý, že nemívá problémy dostat ženu do postele. Což bylo, samozřejmě, tím jediným důvodem, proč po ní pátral.</p> <p>Ale na druhou stranu zas nemohl popřít, že nebyla úplně jeho typ.</p> <p>Nebyl v ní žádný nebezpečný oheň, který by mohl vzplanout smrtící silou. Žádná syrová, doutnající smyslnost, která by přitahovala každého muže do její blízkosti. Žádná nepokojná energie, kterou se projevovala většina vlkodlaků.</p> <p>Byla vegetariánka, pro Krista pána!</p> <p>Lehce potřásl hlavou, než pozvedl kuši ze svého stolu. Zamířil s ní na dveře přesně ve chvíli, kdy se rozrazily a vpustily dovnitř Hessovu mohutnou postavu.</p> <p>Zbraň mířila stále na mužovu hruď, když Salvátor pohlédl na nevítaného vetřelce.</p> <p>„Varoval jsem tě, Hessi, nemám náladu být rušen,“ zavrčel.</p> <p>Nečistý se ledabyle uklonil s pohledem upřeným na smrtící šíp.</p> <p>„Přijíždí sem auto, můj pane,“ upozornil ho.</p> <p>Salvátor se zamračením pohlédl přes rameno. Skutečně – dlouhá, třpytivá limuzína zastavila před budovou. Jeho svaly se napjaly. Byla jen jedna osoba, která by se odvážila vyvolávat tak zbytečnou a křiklavou pozornost.</p> <p>Poslední osoba, kterou si přál v tuhle chvíli vidět.</p> <p>„Proklatě,“ zamumlal, ale nepřestával sledovat, jak žena vyklouzla ze zadních dveří tohoto obrovského auta.</p> <p>Obrátil svou pozornost k Hessovi, odhodil kuš na stůl a nahradil ji dvěma stříbrnými dýkami, které ukryl do pouzder schovaných pod sakem. Na rozdíl od Darcy, tahle žena se nikdy nemohla dočkat, až uvolní svou divokou povahu.</p> <p>„Vezmi všechny nečisté vlkodlaky do ulic a nevracejte se, dokud vám neřeknu,“ přikázal, když si odhrnul vlasy z tváře.</p> <p>„Chcete, abychom se schovali?“ Salvátor se usmál nad načepýřenou hrdostí nečistého vlkodlaka.</p> <p>„Sophia vlastní povahu ještě horší, než je má, a nebude potěšena novinkami, které pro ni mám. Nechci riskovat žádná náhodná úmrtí, dříve než bude mít možnost se nějak uklidnit.“</p> <p>„Ach.“ Hess těžce polkl. „Dobrý nápad.“</p> <p>„Ano.“</p> <p>Salvátor sledoval, jak nečistý pospíchá z místnosti. Důvěřoval Hessovi, že posbírá zbytek klanu a odvede je bezpečně pryč z budovy.</p> <p>Pochopitelně to také znamenalo, že bude sám tváří v tvář královninu hněvu.</p> <p>Nenuceně se naklonil přes okraj stolu, byl připraven, jak jen mohl, když mocná čistokrevná prošla dveřmi a stanula přímo před ním.</p> <p>Jakýkoliv jiný muž by při pohledu na ni padl na kolena. Nejenom, že byla až k smrti nádherná ve svých přiléhavých kožených kalhotách a sotva zahalujícím topu, ale vzduch kolem ní vypadal, že plane sexuální výzvou.</p> <p>A každý jiný vlkodlak by podlehl dravému hladu, který se třpytil v jejích zelených očích. Láska k násilí pevně sídlila v tvrdých koutcích jejího úsměvu.</p> <p>„Ach, Salvátor, tak fantasticky nádherný, jako vždy,“ zapředla, když směle přitiskla své tělo proti jeho. „Mmmm… jistě budeš mít polibek pro svou královnu?“</p> <p>Salvátor ji uchopil za paže. „Ne teď.“</p> <p>Posměšně se zasmála a nechala svou ruku sjet dolů k rozkroku a dotkla se jeho přirození. Scvaknul zuby, když škádlivě zmáčkla.</p> <p>„Ty jsi takový neposlušný chlapeček, že mi nechceš dopřát nic z tohoto lahodného potěšení.“</p> <p>Salvátor ji prudce odstrčil. Nevadila by mu dravá žena, ale neměl zapotřebí plýtvat svým semenem na ženu, která sdílela své lože s tuctem mužů. A se všemi naráz.</p> <p>Byl král, ne pouhý člen klanu.</p> <p>Mohl si vybírat takovou choť, která by patřila jen jemu samotnému.</p> <p>„Teď není čas na takové věci,“ zavrčel.</p> <p>Sophiiny překrásné rysy, které vypadaly tak mladě, jako kdyby byla ještě náctiletá, náhle zkameněly. Skutečnost, že byla přes tři sta let stará, jí přidala na mazanosti. Přinutila se strnule usmát.</p> <p>„Stále trucuješ, protože jsem ti odmítla dát výhradní právo na své tělo?“</p> <p>Zvedl obočí. „Ani výhradní právo by mě nesvádělo k tomu, abych ochutnal, co už měl každý vlkodlak i nečistý na pěti kontinentech.“</p> <p>Bleskurychlým pohybem se Sophia natáhla, aby mu uštědřila pravý hák. Salvátor přijal úder s lehkým úsměvem, aby ji ještě více vytočil.</p> <p>„Ty bastarde. Můžeš být král, ale ještě nevládneš mně,“ zasyčela.</p> <p>To byla celkem pravda. Jakožto čistokrevná, které se dařilo pravidelně otěhotnět a dokonce donosit do termínu celý vrh, byla tato žena ctěna všemi vlkodlaky.</p> <p>Dokud neměl s kým přivést na svět vlastní potomky, byl nucen jí prokazovat minimálně velkou dávku respektu.</p> <p>„Tak drž své ruce ode mne, dokud nebudeš vyzvána.“</p> <p>Vycenila na něj zuby, potom se otočila a začala přecházet po úzké místnosti. Náznak pohrdání se usadil na její tváři, když si prohlédla rozpadající se okolí.</p> <p>Nic překvapivého.</p> <p>Sophia měla nároky na své okolí ještě mnohem vyšší než Paris Hilton, natož aby dokázala vydržet v něčem takhle ubohém.</p> <p>„Kde je tvůj klan?“ zeptala se nakonec, když se zastavila.</p> <p>„Hlídají ulice.“</p> <p>Rty se jí zkroutily. „Obáváš se zde nějakého útoku?“</p> <p>Salvátor se za stolem narovnal. „Vypadám jako hlupák? Samozřejmě, že se obávám útoku. Netopejry by nepotěšilo nic víc, než kdyby nás mohli jednou provždy vyhladit.“</p> <p>„Řekni mi o tom Styxovi.“</p> <p>„Chladný, smrtící a příliš namyšlený na to, aby věděl, že měl zůstat v hrobě,“ procedil skrz zuby Salvátor. Nenáviděl upíry i za lepších okolností, a Styxe, toho zasraného vládce vesmíru, měl už plné zuby.</p> <p>Sophia se zasmála jeho ostrému tónu. „Ach, smrdíš žárlivostí, Salvátore. Tomuhle upírovi se skutečně podařilo dostat pod tvoji kůži. Musím se s ním setkat.“</p> <p>Vynutil úsměv na rtech. „Sjednám ti setkání, jestli chceš, ačkoliv tě musím varovat, že očividně preferuje… tvoji mladší verzi.“</p> <p>Náhlé teplo zaprasklo v místnosti, jako kdyby měl uhodit blesk. Sophia vládla silou i vztekem, srovnatelným se svým soupeřem.</p> <p>S úsilím se jí podařilo ovládnout svou divokou zlost a probodla Salvátora vraženým pohledem.</p> <p>„Kde je ta holka?“</p> <p>„Darcy?“ Salvátor záměrně použil jméno. I přestože Sophia dala život čtyřem holčičkám, neměla žádné mateřské pudy a cítění. Pro ni její povinnost skončila, když jednou děti opustily její tělo. Samozřejmě ty děti byly velice vzácné, takže byla přinucena se účastnit pátráních po nich, když se tenkrát ztratily. Což byla skutečnost, která jí nijak nezlepšovala náladu. „Momentálně tady není.“</p> <p>Zelené oči se předvídatelně zableskly vztekem. „A to sakra znamená co? Není momentálně tady? Říkal jsi mi, že se ti ji podařilo dostat!“</p> <p>Pokrčil rameny. „Neboj se. Mluvil jsem s ní. Je to jenom otázka času, kdy mne zase kontaktuje.“</p> <p>Její hluboké zavrčení zaplavilo místnost. „Co jsi jí řekl?“</p> <p>„Řekl jsem jí, že má rodinu, která by se s ní velice ráda setkala.“ Zatrpkle se pousmál. „Obzvlášť její obětavá matka.“</p> <p>Sophia ignorovala jeho sarkasmus a začala znovu přecházet po pokoji. „Už ví, co je zač?“</p> <p>Salvátor se otřásl, když pocítil teplo, které vířilo kanceláří. Už to bylo dlouho, co měl čistokrevnou ve své posteli.</p> <p>Potřeboval Darcy, a potřeboval ji brzy.</p> <p>„Zkusil jsem jí to říct.“ Nával zlost stáhl jeho výraz. „Není překvapením, že byla méně než přesvědčená. Ještě před pár dny vůbec nevěřila na vlkodlaky.“</p> <p>„Měla jsem vědět, že to nezvládneš a všechno zpackáš.“</p> <p>„Zpackám?“ Ruce ho svědily potřebou obtočit se kolem jejího krku. Byl král. Jeho rozhodnutí nepřipouštěla žádná diskuse. „Všiml jsem si, že nemáš žádnou ze svých úžasných dcer uvázanou na vodítku. Já jsem alespoň dokázal najít a kontaktovat Darcy. To je podstatně víc, než jsi byla schopná ty.“</p> <p>Sophia se pohnula se svou vlnící se elegancí a stanula před ním. „A kde je teď? V rukou upírů?“ ušklíbl se. „Ach, ano, odvedl jsi obdivuhodnou práci.“</p> <p>Potlačil potřebu ji znovu odstrčit. Nedopřeje ji uspokojení z vědomí, že mu vadí její blízkost.</p> <p>„Jak jsem řekl, brzy sama přijde a vyhledá mne, Mám odpovědi, po kterých zoufale touží.“</p> <p>„Ty hlupáku. Nemůžeme sedět na zadku a jednoduše doufat, že se možná rozhodne, že se ti ozve.“</p> <p>„Tak co chceš dělat?“</p> <p>„Chci přivést svou dceru domů.“</p> <p>Přimhouřil oči. „Spíš před tebou v hrůze uteče.“</p> <p>„A co to má znamenat?“</p> <p>„Darcy vyrostla mezi lidmi,“ připomněl jí uštěpačně. „Opravdu si myslíš, že můžeš hrát roli June Cleaverové?“</p> <p>Zkroutila rty. „Můžu, alespoň tak dlouho, než se mi ji podaří vylákat z náručí jejího upíra. Pak už ji budeš muset pobláznit ty.“</p> <p>Pobláznit?</p> <p>Salvátor se duševně otřásl. Nikdy nezkoušel nikoho pobláznit, ale jestli to dostane Darcy do jeho postele, tak to tak udělá.</p> <p>Potřeboval dědice. Silné dědice, kteří doplnění a pozvednou upadající vlkodlaky.</p> <p>Udělal by cokoliv, co bude nutné, aby toho dosáhl.</p> <p><image xlink:href="#_19.jpg" /></p> <p>Styx si uvědomil, že úplně ztratil rozum.</p> <p>Nebylo žádné jiné vysvětlení, proč by jinak úzkostlivě přecházel po podlaze, když se Darcy oblékala v sousedící koupelně.</p> <p>U všech bohů, ta žena byla vzdálená jen dvacet pět stop. Dost blízko na to, aby mohl slyšet každý její pohyb a cítit teplou vůni její kůže. Mohl být u ní rychleji, než by mrkl okem.</p> <p>Ale pouhý fakt, že tu byly tenké dveře mezi nimi, stačil, aby skučel a pukal rozmrzelostí.</p> <p>To bylo víc než směšné.</p> <p>Hodil na sebe oblečení s palčivou netrpělivostí. Styx stále káral sám sebe kvůli té bláznivé obavě, když se náhle místností rozlehl slabý a tlumený výkřik.</p> <p>Se zábleskem strachu proskočil pokojem a prudce otevřel dveře. Pohledem přejel po koupelně a hledal cokoliv, co by mohlo Darcy přimět vykřiknout.</p> <p>Vše, co objevil, byla Darcy sedící na okraji velké vany, jenom v džínech a krajkové podprsence, a pohlížela v hrůze na svou ruku.</p> <p>Předpokládal, že si musela nějak ublížit, a tak s pospíšil a rychle před ní poklekl.</p> <p>„Darcy,“ řekl starostlivě a počkal, dokud nezvedla oči a nestřetla se s jeho pohledem. „Andílku, co se děje?“</p> <p>„Moje ruka.“ Vypadala zvláštně omámeně a natáhla svou ruku. „Něco s ní je.“</p> <p>Opatrně vzal její ruku do svých dlaní, jeho prsty se instinktivně sevřely, když pohledem zabloudil ke karmínové spirále, která vystupovala pod její kůží na předloktí.</p> <p>Na moment se zastavil, aby vstřebal, co viděl. Nebylo to tím, že by nevěděl, co to je. Každý upír dovedl rozpoznat tento starobylý symbol.</p> <p>A nebylo to ani tím, že by neočekával, že se toto znamení objeví. Už od začátku věděl, že jeho reakce na tuto ženu jsou mnohem silnější, než by měly být. A když do sebe vzala jeho krev, tak to všechno do sebe zapadlo.</p> <p>Stejně mu ale trvalo dlouhou chvíli, než se toto pochopení usídlilo skutečně v jeho vědomí.</p> <p>Pochopení, které bylo záhy následováno zábleskem ohromujícího uspokojení.</p> <p>Divoká mužská radost z vlastnění.</p> <p>A byla to právě tato reakce, která ho překvapila více než cokoliv.</p> <p>„Do všech pekel,“ vydechl nakonec.</p> <p>„Co?“ Sevřela prsty v pěst a začala propadat panice. „Jsem na tom špatně? Mám nějakou nemoc?“</p> <p>Styx ze sebe oklepal svůj šok a přinutil se soustředit na ženu sedící před ním.</p> <p>Vůbec netušila, co se s ní stalo. Byla ovšem otázka, jestli ji nevyděsí víc, když se to dozví.</p> <p>„Ne.“ Přinutil své prsty povolit, ačkoliv byl dost chytrý na to, aby věděl, že by bylo jistější držet ji stále. „Jsi úplně v pořádku, Darcy, to ti mohu slíbit.“</p> <p>„Ty víš, co to je?“</p> <p>Povzdechl si a pak pomalu odpověděl. „Ano.“</p> <p>„Tak mi to řekni,“ dožadovala se.</p> <p>„Přísaháš, že ode mne neutečeš, když ti řeknu pravdu?“</p> <p>Odkašlala si. „Proklatě, Styxi, ty mě děsíš.“</p> <p>Sklonil se blíž a jeho pohled se zabořil do jejího. „Není tu nic, čeho by ses měla bát, andílku, ale chci, abys m slíbila, že mne vyslechneš až do konce, dříve než uděláš něco unáhleného.“</p> <p>Část jejího strachu zvláštně opadla, ale prohloubila se její ostražitost. Nepochybně začínala věřit, že karmín, který září pod její kůží, nemá co dělat s nějakou smrtelnou chorobou.</p> <p>„Tak mi to už řekni,“ naléhala.</p> <p>„Ještě nemám tvůj slib, Darcy.“</p> <p>„Proboha, prostě mi to řekni,“ odsekla netrpělivě.</p> <p>Protože si byl vědom, že tohle není žádný slib, tak ji sevřel pevněji. Musel podniknout alespoň něco, aby se ujistil, že se nepokusí uprchnout.</p> <p>„Tohle je znamení věčného spojení,“ řekl měkce.</p> <p>Pohledem sklouzla ke své ruce. „Mám tetování, protože jsme spolu spali? Já myslím… Kruci, co to říká? Měla jsem sex se Styxem?“</p> <p>Schoval své pobavení nad jejím rozhořčením. Ach, kdyby to jen bylo tak jednoduché a prosté.</p> <p>„Je to symbol, ne slova, a ty to nemáš kvůli tomu, že jsme měli sex. Je to fyzické znázornění starobylého svazku.“</p> <p>„Mohl bys to říct znovu a srozumitelně, prosím?“ zeptala se.</p> <p>Polkl povzdechnutí. Nebyla upírka, a tak nevěděla nic o světě démonů, připomněl si přísně. Je přirozené, že je zmatená.</p> <p>„Je to znamení pravého svazku, věčného spojení.“</p> <p>„Věčného spojení?“ Její tvář viditelně pobledla. „Jakože… Žili spolu šťastně až do smrti?“</p> <p>„Částečně.“</p> <p>„Co tím myslíš, částečně?“</p> <p>„Tohle znamení vyjadřuje, že jsi má pravá družka, ale pro úplné splynutí bys mi měla otevřít úplně sama sebe a bez nejistoty.“</p> <p>Poněkud se otřásla a uvolnila se z jeho sevření. Postavila se na nohy. Neochotně jí dopřál tenhle malý kousek prostoru. Mohl ji snadno zastavit, kdyby se rozběhla ke dveřím.</p> <p>Objala se rukama v pase a pohlédla na něj ztrápenýma zelenýma očima.</p> <p>„Dobře, dobře, nechej mě si to ujasnit. Já mám tuhle… věc na ruce a teď jsme svoji?“</p> <p>„Já jsem k tobě připoután jako tvůj druh,“ vysvětlil obezřetně.</p> <p>„A to znamená co?“</p> <p>„To znamená, že patřím tobě a jen tobě už na celou věčnost. Už pro mne nebude nikdy existovat žádná jiná.“ Zamrkala, zcela ohromená jeho otevřeným přiznáním. „Jéje.“</p> <p>Jeho rty se zkroutily. „To je jediný způsob, jak to uvést.“</p> <p>„A co já? Patřím já tobě?“</p> <p>V jeho srdci se jakoby zatmělo.</p> <p>Samozřejmě, že mu patřila. Zabil by kohokoliv, kdo by se ji pokusil odvést pryč.</p> <p>Snažil se přemoci divokou touhu sevřít ji v náručí a varoval ji, že ji nikdy nenechá odejít.</p> <p>Už s Darcy udělal spoustu chyb. Nebude ji nátlakem manipulovat, aby se stala jeho družkou. A nezáleželo na tom, jak zoufale si to přál.</p> <p>„Musíš se mi dobrovolně nabídnout sama, a až se pak napiji tvé krve, tak budeme svázáni.“</p> <p>„Ale… Já už jsem se ti svobodně nabídla přece více než jednou.“</p> <p>„Ne tvé tělo, Darcy.“ Hledal slova, aby co nejlépe vysvětlil to mystické spojení. „Musíš nabídnout své srdce a svou duši. Svoji pravou podstatu.“</p> <p>Přemýšlela po dlouhou chvíli. „A co se stane, když to neudělám?“</p> <p>Sevřel zuby až to zaskřípělo. „Zůstaneš nepřipoutaná.“</p> <p>„Budu moct prostě odejít a ty ke mně budeš stále připoután?“</p> <p>„Ano,“ zavrčel a svraštil obočí, když si zakryla tvář rukama a on uslyšel nezaměnitelný zvuk smíchu. „Připadá ti to směšné?“</p> <p>Pomalu nechala klesnout své ruce a Styx zjistil, že jeho zlost zmizela, když si uvědomil, že její tváře jsou vlhké slzami. Dojalo ho to. Proklatě.</p> <p>„Dobrá, dokonce i<emphasis> ty</emphasis> musíš připustit, že na téhle situaci je cosi ironického,“ řekla a nejistě si osušovala slzy. „Tys byl ten, kdo mne zajal a držel mne proti mé vůli. Teď to vypadá, že ty jsi tím zajatcem.“</p> <p>„Vskutku to tak vypadá,“ zamumlal a pohnul se kupředu, aby stál přímo před ní. Se záměrně pomalými pohyby se natáhl a uchopil její obličej do dlaní. Palci něžně přejížděl po přetrvávající vlhkosti na jejích lících. „Na co myslíš?“</p> <p>Nepohnula se, aby setřásla jeho dotek, jako by na něj hleděla se zranitelnou bolestí.</p> <p>„Věděl jsi, že se to může stát?“</p> <p>Impulzivně sklonil své čelo proti jejímu, nejistý, zda jí nabídl útěchu, jakou potřebovala.</p> <p>„Že můžeš být mou pravou družkou?“</p> <p>„Ano.“</p> <p>Dotkl se rty jejího obočí. „Myslím, že jsem věděl, že je to možné, od té chvíle, kdy jsem tě unesl. Nikdy jsem nebyl tak… zaujat nějakou ženou. Za celý svůj dlouhý život.“</p> <p>Zaklonila se a pohlédla na něj s velice sarkastickým výrazem. „Tím myslíš, žes mě chtěl dostat do postele?“</p> <p>„Do postele, klidně i na podlaze, na kuchyňském stole, v zimní zahradě…“</p> <p>Praštila ho do prsou. „Styxi.“</p> <p>Jeho ruce se úžeji sevřely kolem její tváře. Jak mohla nevnímat pocity, které v něm hořely? Jak vůbec mohla, byť jen na okamžik pochybovat, že celý jeho život byl od teď zasvěcený jen jejímu štěstí?</p> <p>„Neměla ses ptát na tak směšnou otázku, andílku,“ řekl s divokou naléhavostí. „Víš moc dobře, že mi jde o mnohem více než o ložnici. Nezdá se, že by mohla přijít chvíle, kdy bych tě neměl ve svých myšlenkách, i přesto, že bych si to třeba přál jinak. Stala jsi se mojí nedílnou součástí.“</p> <p>Okouzlují začervenání se dotklo jejích světlých tváří a Styx se usmál, když se její ruce zatřepotaly zmatením.</p> <p>Nikdy zcela neztrácela tu sladkou nevinnost, kterou nacházel tak přitažlivou.</p> <p>Zhluboka se nadechla a opatrně vážila svá slova. „Ty se ale nezdáš být…“</p> <p>„Nezdám se být čím?“ napověděl. „Tak zneklidněný, jak bys měl být.“</p> <p>„Souhlasím.“</p> <p>Zaváhala nad jeho rychlou odpovědí. „Souhlasíš?“</p> <p>„Samozřejmě. Upír se k někomu přimkne jen jednou za svou existenci. Je to chvíle, která přiváže jeho život k jinému na celou věčnost, a to se pokládá ze jeden z nejposvátnějších obřadů.“ V jeho úsměvu se objevila stopa nostalgie. „Teď jsem připoutaný k ženě, která ode mne může velice snadno odejít. Přinejmenším bych měl být ztrápený.“</p> <p>„Ale ty nejsi?“</p> <p>„Nemohu popřít, že je ve mně část, která si zoufale přeje, abych tě k sobě také přivázal, ale nad tím se ještě rozkládá pocit…“ Styx hledal správné slovo pro stav, který ho naplňoval. „Pocit míru.“</p> <p>„Styxi…“</p> <p>Přitlačil prst na její rty. Mohl cítit paniku, která probleskovala hluboko v jejích očích.</p> <p>Ne úplně lichotící, ale stěží neočekávanou.</p> <p>„Promluvíme si o tom později,“ řekl přísně, jeho prst nevědomě obkroužil její plné rty. „Nejprve bych si přál vědět, co ti řekl Salvátor.“</p> <p>„Jak můžeš vědět…,“ začala, ale pak přesekla svá slova hlubokým povzdechem. „To je jedno.“</p> <p>„Řekneš mi to?“</p> <p>Natáhla se, aby odstrčila jeho ruku, protože jí jemné dotyky rozptylovaly. Schoval náhlý úsměv. Měl rád, když rozptyloval tuhle ženu. Ve skutečnosti ji chtěl rozptylovat ještě mnohem víc, než tahle noc skončí.</p> <p>„Řekl, že ta žena na fotce je má matka.“</p> <p>Styx si ji prohlížel zblízka. „A tys mu uvěřila?“</p> <p>Ustoupila zpátky, ve tváři obranný výraz. „Styxi, sám jsi tu fotku viděl. Dokonce i ty musíš připustit, že vypadá příliš jako já na to, aby to mohla být náhoda.“</p> <p>Potlačil nutkání hádat se. Příležitostně se dokázal vážně poučit ze svých chyb.</p> <p>Zázrak všech zázraků.</p> <p>„Jsem si jistý, že ti musel říci mnohem více, než že ta žena je tvá matka,“ řekl místo toho. Její oči potemněly. „Ano, to řekl.“</p> <p>„A?“</p> <p>„Prohlásil, že moje matka je čistokrevná.“</p> <p>„Ne,“ řekl mnohem ostřeji než zamýšlel. „Musí lhát. Ty nejsi vlkodlak.“</p> <p>Její rty se při jeho tónu zúžily. „Dobře, ale určitě jsem něco jiného než člověk. Sám jsi řekl, že musím mít démonickou krev.“</p> <p>„Démonickou krev ano,“ neochotně připustil, „Ale ne vlkodlaci.“</p> <p>„Jsi si jistý?“</p> <p>Byl? Rázně se otočil a začal přecházet po kachlové podlaze. Po pravdě byl bezradný ze skutečnosti, že není schopen určitě přesně, co je Darcy zač. Co ale věděl, byl fakt, že nedovolil sám sobě připustit možnost, že by mohla být, byť i jen zčásti, vlkodlak.</p> <p>Nemělo to co dělat s předsudky. Upíři mohli být namyšlení a považovat se za nejlepší rasu, ale velmi často si vybírali milenky jiných druhů.</p> <p>Ne, tohle zdráhání pocházelo přímo z jeho strachu ze ztráty této ženy.</p> <p>Bylo dost špatné bojovat s dlouho postrádanou matkou, navrátivší se do Darcyina života.</p> <p>Ale jakou měl šanci proti volání celého klanu?</p> <p>Pomalu se otočil a setkal se s jejím ztrápeným pohledem. „Nemůžu říct přesně, co jsi zač, ale vím, že jsi už dávno ve věku, kdy by ses začala proměňovat.“</p> <p>Uhnula pohledem, když se natáhla pro svetřík, který visel na věšáku. „Možná tu je důvod, proč jsem se nikdy… nezměnila.“</p> <p>„Směšné.“ Sevřel ruce. U všech bohů, měl zabít Salvátora už ve chvíli, kdy vstoupil do Chicaga. „To musí být nějaký druh hry.“</p> <p>„Možná.“ Darcy si oblékla svetřík a prudce si ho stáhla až k bokům. „Ale ať už je to cokoliv, chci se dozvědět pravdu.“</p> <p>„Darcy…“ Jeho marné varování bylo přerušeno, když se otočil přímo ke dveřím.</p> <p>Byla rychle po jeho boku. „Co je to?“</p> <p>„Přichází Viper.“</p> <p>„Možná bys měl jít a zjistit, co chce.“</p> <p>Otočil se, aby prstem pohladil její tvář. „Potřebujeme dokončit tenhle rozhovor.“</p> <p>Sarkasticky se usmála a pak ho jemně odstrčila. „Jdi. Budu tady, až skončíte.“</p> <p>„Slibuješ?“</p> <p>Protočila oči v sloup. „Prostě jdi.“</p> <p><strong>KAPITOLA</strong></p> <p><strong>18</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><image xlink:href="#_22.jpg" /></p> <p><strong> </strong></p> <p>Neslyšnými kroky Styx opustil koupelnu a přešel potemnělou ložnicí, aby otevřel dveře přesně, když se tam objevil stříbrovlasý upír. Vyšel do chodby, ale nechal dveře za sebou otevřené. Nezáleželo na tom, jak moc to bylo bláznovské, ale nechtěl žádné překážky mezi sebou a Darcy.</p> <p>„Vipere, dokud nebude dům v plamenech, nechci být rušen,“ řekl s výstražným zamračením. „Musím s tebou mluvit.“</p> <p>„Ne teď.“</p> <p>„Sám víš, že bych tu nebyl, kdyby se nejednalo o záležitost velké důležitosti.“</p> <p>„Je mi jedno, jestli se blíží konec světa, já…“</p> <p>Byl přerušen ostrým varovným zasyčením, když Viper náhle prošel kolem něj a stanul blízko dveří. Přimhouřil temné oči, roztáhl chřípí a pozorně nasál vzduch hluboko do plic.</p> <p>„U všech pekel. Ty ses s ní svázal?“ zavrčel Viper. S rychlostí blesku praštil do dveří, až se zavřely, a stanul přesně před Styxem. „Ztratil jsi rozum?“</p> <p>Styx se nevesele usmál. „Řekl bych, že je to možné.“</p> <p>„Víc než možné,“ procedil skrz zuby Viper. „Vždyť ani sakra nevíš, co je zač.“</p> <p>Ušklíbl se, dobře si vědom, že jeho slova nemohou nijak společníka uklidnit.</p> <p>„Vlastně Salvátor prohlásil, že je dcerou čistokrevné.“</p> <p>„Ona je vlkodlak?“ Styx očekával otevřený nesouhlas, a tak byl vyveden z míry, když Viper místo toho pokývl hlavou. „Shay říkala, že je cítit vlkodlakem, ačkoliv ani ona si nebyla jistá.“</p> <p>Styx se zamračil. Shay naznačila, že by Darcy mohla být vlkodlak?</p> <p>Proklatě, proklatě, proklatě.</p> <p>Potlačil nutkání zavrčet a místo toho uštědřil Viperovi přísný pohled. „Teď už přece nezáleží, co je zač.“</p> <p>„U ďáblových koulí,“ zamumlal jeho přítel. „To tedy na tom sakra záleží!“</p> <p>„Tohle není tvoje starost, Vipere.“</p> <p>„Ty jsi náš Anasso. Je to starost nás všech.“</p> <p>S úmyslnou lehkostí, Styx dovolil své síle naplnit chodbu. Viper byl jeho přítel, ale teď nebyl v náladě, aby byl poučován, jako kdyby byl démon zelenáč.</p> <p>„Přeješ si mě vyzvat? Myslíš, že patříš na mé místo?“</p> <p>Temné oči se přimhouřily. Kdyby šlo do tuhého, oba věděli, že Styx vládne větší mocí, ale mladší upír byl dalek toho, aby se nechal zastrašit.</p> <p>Viper byl jako ostatní upíři.</p> <p>Byl příliš proklatě arogantní, aby se nechal zastrašit. Dokonce, ani když by měl ustoupit.</p> <p>„Nedělej ze sebe blbce, Styxi,“ vyštěkl. „Nevzal bych si tvou pozici, ani kdyby přede mnou ležela na stříbrném podnose. Ale nemůžu stát stranou a dívat se, jak ohrožuješ sám sebe kvůli ženě, která jasně patří k vlkodlakům. Co když je Darcy past?“</p> <p>„Past?“</p> <p>„Nic nevyvrací, že Salvátor tě záměrně nenalákal, abys uvěřil, že loví Darcy, takže ty jí potom sám zatkneš.“</p> <p>Styx si odfrkl, jeho výraz varovně ztvrdl. „Proč by si přáli, abych unesl Darcy?“</p> <p>„Možná, že ona je jednoduše špeh.“ Viper statečně – někdo by možná řekl, že hloupě – odmítl brát zřetel na nebezpečí, které vířilo ve vzduchu. „Nebo o něco spíš, byla vyslána, aby tě svedla, abys zmírnil svou ostražitost, a odvedla tě od skutečnosti, že vlkodlaci porušili svou smlouvu. Trik, který se ukázal být úspěšný na plné čáře.“</p> <p>Styx sevřel zuby a přinutil sám sebe ustoupit. Uběhla už celá staletí od chvíle, kdy naposled zaútočil s bezduchým vztekem, ale v tomto okamžiku si nemohl být jistý, že to neudělá.</p> <p>„To nedává smysl, Vipere,“ řekl se zřejmým přemáháním. Buďto, nebo mohl prskat a vrčet. „V jednu chvíli mi tvrdíš, že se k Darcy nechovám s náležitým respektem, a pak hned ji obviňuješ z toho, že je nějaká ďábelská Siréna, podstrčená, aby přivodila pád všech upírů.“</p> <p>„To je právě ono, Styxi. Nevíme o ní dost, abychom ji mohli považovat za přítele nebo nepřítele.“ Viper frustrovaně potřásl hlavou. „A jistě nevíme dost, abys z ní mohl udělat svoji družku.“</p> <p>Tak tohle bylo příliš.</p> <p>Nikdy na sebe nechtěl vzít tíhu pozice Anassa, ale jednou už byl vůdcem všech upírů.</p> <p>Nemusel se zpovídat nebo omlouvat za jakékoliv rozhodnutí, které učiní.</p> <p>Obzvlášť, když se to týkalo jeho družky.</p> <p>„Už o tom nebudeme více mluvit. Stalo se a nemůže se to vrátit.“ V jeho hlase byl nepřehlédnutelné podráždění. „Tak a teď mi řekni, proč mne rušíš.“</p> <p>Na chvíli bojoval i Viper se svou dominantní povahou. Byl vůdce klanu a také byl zvyklý rozkazy udílet, ne je přijímat.</p> <p>Nakonec se mu podařilo překonat svůj instinkt pokračovat v marné bitvě a strnule pokýval hlavou.</p> <p>Souhlasil, ale neměl z toho žádnou radost.</p> <p>Styx s tím mohl žít.</p> <p>„Desmond přijel do Chicaga a požaduje návrat příslušníků jeho klanu.“</p> <p>Trvalo chvíli, než si Styx připomněl, o kom přesně Viper mluví. Samozřejmě v tuhle chvíli pro něj bylo těžké myslet na cokoliv jiného než na návrat k Darcy.</p> <p>Nebezpečný postřeh.</p> <p>Nakonec se mu podařilo vybavit si v paměti dva zoufalé upíry, kteří tak nedávno žádali o jeho ochranu.</p> <p>Desmond musel být vůdce klanu, kterého se obávali.</p> <p>„On se potuluje po tvém území?“ zeptal se Styx překvapeně.</p> <p>Bylo rozsudkem smrti vstoupit na území jiného upíra bez formálního dovolení.</p> <p>„Dožaduje se práv Reparace, protože momentálně prý držíme dva z jeho lidí proti jejich vůli.“</p> <p>„Vždyť ví, že přišli jako žalobci a že jsou pod mojí ochranou. Vyzvat tebe je jako vyzvat mne.“</p> <p>Viper pokrčil rameny. „Řekl bych, že to je právě to, o co jde.“</p> <p>U všech bohů, byly chvíle, kdy nepřál pozici Anassa ani svým nejhorším nepřátelům. „Jaké jsou škody?“</p> <p>„Dosud zabil tři pekelné psy, jednoho impa a pět nižších démonů.“ Viper se ušklíbl. „Dost velký masakr, aby mne vylákal ven, ale ne dost velký, aby vyvolal totální klanovou válku.“</p> <p>„Žádní upíři?“</p> <p>„Zatím ne, ale je to jenom otázkou času. Musím se o to postarat, ale dával bych přednost, kdyby se to obešlo bez zabití vůdce.“</p> <p>„Přeješ si, abych šel s tebou?“</p> <p>„Ano.“ Viper rozhodil rukama. „Samozřejmě, jestli nemůžeš…“</p> <p>„Půjdu.“ Navzdory své nechuti Styx pochopil, že nemá na výběr. Bylo to jeho rozhodnutí zajistit ochranu těm dvěma upírům. Teď byla jeho zodpovědnost vypořádat se s vůdcem klanu, který si pro ně přišel. „Jen mi ještě dovol pár chvil o samotě s Darcy.“</p> <p>Viperův výraz jakoby zkameněl, ale naštěstí potlačil svou potřebu pokračovat ve výčtu svých argumentů.</p> <p>Chytrý, velmi chytrý upír.</p> <p>„Jak si přeješ,“ zamumlal s hlubokou úklonou. „Budu na tebe čekat dole.“</p> <p><image xlink:href="#_19.jpg" /></p> <p>Darcy stála proti oknu, když ucítila, že Styx vešel do pokoje. Chvíli ještě hleděla do těžké temnoty a mlčky si vychutnávala chladný náraz síly, který ji zalechtal pod kůží.</p> <p>Mohla být ztrápená z myšlenky, že je připoutána k upírovi, ale to nijak neměnilo divokou vášeň, kterou pocítila, kdykoliv vstoupil do místnosti, nebo ten zvláštní pocit bezpečí, který se usadil hluboko v jejím srdci.</p> <p>Jako by pouhá jeho přítomnost stačila, aby zaplnila celý její svět. Kruci.</p> <p>Pomalu se otočila a ovinula si paže kolem pasu. Netušila, jestli ji spojení učinilo citlivější na Styxovu náladu, ale věděla ještě dříve, než se setkala s ostražitýma černýma očima, že je něco špatně.</p> <p>„Co se stalo?“</p> <p>Pohnul se vpřed. Dost blízko na to, aby sevřel její tvář ve svých rukou. Jeho dotyk byl něžný, ale Darcy mohla cítit napjatou potřebu, která hučela v jeho těle. Dotkl se jí, jako by se jí <emphasis>musel</emphasis> dotknout.</p> <p>„Vůdce cizího klanu vstoupil na Viperovo území. Musíme to s ním vyřešit dříve, než nechá téct upíří krev proudem.“</p> <p>Natáhla ruku, aby přikryla jeho prsty, které tlačily proti její tváři.</p> <p>„Nelíbí se mi, jak to zní.“ Zamračila se a její srdce poskočilo strachy. „Bude ti hrozit nebezpečí?“</p> <p>Pokrčil rameny, vypadal, že ho víc zajímá tvar jejích rtů než to, že se chystal postavit nebezpečnému upírovi.</p> <p>„Velice malé. Desmond pouze potřebuje připomenout, jak je nebezpečné porušovat naše zákony.“</p> <p>Přimhouřila oči nad jeho nonšalantním tónem. „Pořád se mi nelíbí, jak to zní. Co když ten upír nebude chtít, abys mu připomínal svoje zákony? Co když se rozhodne, že ti ublíží?“</p> <p>„Viper bude se mnou. Je jen málo věcí, které by mohly stát proti nám dvěma.“ Odmlčel se a svým pohledem zajal její. „Bojíš se o mne?“</p> <p>Dobře, ehm.</p> <p>Navzdory neuvěřitelné upíří vnímavosti existovaly situace, kdy i oni dokázali být neuvěřitelně tupí.</p> <p>„Samozřejmě, že mám starost. I když mě můžeš strašlivě rozčilovat, nikdy bych nechtěla, aby se ti něco stalo.“</p> <p>Jeho výraz zjihl. „Protože ti na mně záleží…?“</p> <p>Zarazila se nad jeho slovy. Ne protože by měla námitky proti jeho obvinění, ale protože bylo tak bolestivě pravdivé.</p> <p>Záleželo jí na něm tak moc, strašně moc.</p> <p>Přesto zjistila, že je sama sobě směšně neochotná přiznat zmatek, který se usídlil v jejím srdci. Ty pocity byly příliš nezpracované a křehké, aby byly vytáhnuty na povrch a mluvilo se o nich.</p> <p>Minimálně pro tuto chvíli.</p> <p>Darcy sklopila pohled, aby schovala oči za závojem dlouhých řas.</p> <p>„Nechtěla bych, aby bylo ublíženo komukoliv.“</p> <p>Jeho prsty se stáhly kolem její tváře. „Nemůžeš prostě říci ta slova, andílku? Nemůžeš připustit, že ti na mně záleží alespoň trochu?“</p> <p>„Ty víš, že mi na tobě záleží,“ povzdechla si nakonec.</p> <p>„Nezníš, že bys z toho byla zrovna nadšená. Trápí tě to, že jsem upír?“</p> <p>„Samozřejmě že ne.“ Pozvedla zrak. „Po pravdě jsem ráda, že nejsi člověk. Vždycky jsem věděla, že bych nemohla být s… normálním mužem.“</p> <p>Styx zamrkal nad její otevřenou zpovědí, a pak se neochotně zasmál.</p> <p>„Byl jsem právě uražený?“</p> <p>Usmála se místo odpověď. Nevyznělo to přesně tak, jak zamýšlela.</p> <p>„Ty víš, jak to myslím.“ Bez přemýšlení zvedla ruku, takže prsty mohla lehce pohladit výraznou linii jeho čelisti. Jak by se ho mohla nedotýkat? Bylo to tak proklatě příjemné. „Strávila jsem většinu let odmítáním vztahů, protože většina lidí si myslela, že jsem buď blázen, nebo úplný podivín. Nikdy jsem nemohla být prostě sama sebou. Je báječné nemuset předstírat, že jsem něco, co nejsem.“</p> <p>Otočil hlavu, aby se dotkl rty jejího temene. „Přede mnou nebudeš muset nikdy nic předstírat, andílku. V mých očích jsi dokonalá.“</p> <p>„Těžko dokonalá.“</p> <p>Temné oči se zablýskly. „Jestliže si myslím, že jsi dokonalá, tak potom <emphasis>jsi</emphasis> dokonalá.“</p> <p>„A tvoje slovo je zákon?“</p> <p>„Když se to tak vezme, tak ano.“</p> <p>Neschopná se hádat, protočila oči v sloup. „Jaká zpupná pýcha.“</p> <p>„Možná, ale ty se mě snažíš odvést ze stopy, andílku.“ Prsty přejel po její tváři. „Dokážu cítit, co je ve tvém srdci. Můžu to cítit z tvé kůže. Je to cítit ve vzduchu všude kolem tebe. Proč to nemůžeš vyslovit?“</p> <p>Darcy bojovala se svou neochotou říci to nahlas. „Příliš mnoho věcí se stalo příliš rychle, Styxi. Potřebuji jen čas, abych si všechno srovnala.“</p> <p>Temné oči vzplály divokou emocí, když bojoval, aby získal chladnou kontrolu, která pro něj byla teď velice důležitá.</p> <p>Ale nedařilo se mu to vždycky, když byla Darcy nablízku.</p> <p>Hmmm. Bylo to dobré nebo špatné znamení? Když si připomněla jeho otevřenou vášeň a až bolestnou něhu, rozhodla se, že je to dobré znamení. Velmi dobré.</p> <p>„Máš pravdu, ale není to snadné,“ zavrčel a potřásl hlavou. „Zvláštní vzhledem k tomu, že jsem často plánoval a vymýšlel po staletí, aniž bych kdy ztratil svou trpělivost. Kvůli tobě se cítím, jako bych se znovu hledal.“</p> <p>„Hledal?“</p> <p>„Jako nově povstávající upír,“ vysvětlil.</p> <p>„Můj ty bože.“ Potlačila nutkání se zachichotat, když si zkusila představit tohohle pyšného válečníka, jak jako ubohý nalezenec začíná s miskou ovesné kaše. „Vykládáš to tak, jako bys nebyl víc než bezmocný sirotek.“</p> <p>Pokrčil rameny. „To není špatné přirovnání.“</p> <p>Záměrně dovolila svému pohledu cestovat po jeho mohutné, velmi široké mužské postavě, nakonec se vrátila k jeho čnícím ach-tak-bílým zubům.</p> <p>Jistě zde neexistoval nebezpečnější predátor.</p> <p>„Sirotek se špičáky?“ zeptala se.</p> <p>Skoro se nepohnul, ani v jeho výrazu se nic nezměnilo, ale Darcy slabě cítila, že se uvnitř stáhl do sebe. Jakoby se dotkla vzpomínek, které držel hluboko schované.</p> <p>„Jsou k ničemu, když nevíš, proč je máš, nebo co s nimi máš dělat,“ řekl chmurným hlasem.</p> <p>Natáhla prsty a něžně se dotkla jeho ostře řezaných rtů. Nikdy by neřekla, že se pod nimi může ukrývat hluboký žal a zranitelnost.</p> <p>„Jak to myslíš?“</p> <p>„Když se upír probudí, nemá žádné vzpomínky na svůj předcházející život, a žádné uvědomění, kdo nebo co je. Většina zemře při prvním svítání, a i ti, kteří přežijí, to zřídka zvládnou déle než pár týdnů. Ne bez ochrany někoho staršího.“</p> <p>Darcy se otřásla při pomyšlení na Styxe, který musel projít takovou traumatizující proměnou zcela sám.</p> <p>„Měl jsi někoho staršího, kdy by tě ochraňoval?“</p> <p>Jeho překrásné rysy se stáhly. „Ne.“</p> <p>„Ale přežil jsi.“</p> <p>„Jedině čirou náhodou. Dokonce jsem byl tak slabý, že jsem se nemohl postavit těm válečníkům, kteří mě chtěli používat jako otroka.“</p> <p>Ušklíbla se rychleji, než mohla zastavit svou přirozenou reakci. „Nevěděla jsem, že upíři mají otroky. To je… strašné.“</p> <p>„To bylo. Mnohem strašnější než si můžeš vůbec představit.“ Jeho mdlý tón upozornil Darcy, že by si to ani neměla zkoušet představovat. „To je ten důvod, proč jsem se připojil k předchozímu Anassovi. Byl rozhodnutý, že spojí všechny upíry dohromady jako rasu a zastaví náš zvyk porážet a masakrovat ostatní.“</p> <p>Darcy bojovala s tím, aby jí netekly směšné slzy. Její vlastní dětství mělo sotva na růžích ustláno, ale začínala věřit, že je to nic ve srovnání se Styxovou minulostí.</p> <p>A on ještě ke všemu nebyl ani zahořklý, ani naplněný temnou potřebou pomsty. Místo toho, aby dumal nad hříchy jiných, vzal situaci do svých rukou a bojoval za lepší svět pro všechny upíry.</p> <p>Jak by se mohla žena nezamilovat do takového muže?</p> <p>„A uspěli jste?“ zeptala se laskavě.</p> <p>„Částečně, ale je toho stále mnoho, co vylepšovat.“ Svírající bolest byla vystřídána ponurým odhodláním. „Počínaje našimi nejnovějšími a nejvíce zranitelným bratry.“</p> <p>Pohlížela na něj s nefalšovanou zvědavostí. „Co budeš dělat?“</p> <p>„Nedovolím, aby nalezenci byli zotročování jejich stvořiteli. V budoucnosti budou přijati klany a nebudou muset bojovat o přežití.“</p> <p>„Ty jsi moc dobrý vůdce, Styxi,“ řekla přesvědčivě.</p> <p>Sklonil hlavu, aby mohl pohladit její rty dlouhým polibkem. Darcy pocítila známé teplo, ale dříve než se do něj mohla opravdu ponořit, Styx se odtáhl se zoufalým povzdechem.</p> <p>„Vůdce, který potřebuje vyřídit záležitost s Desmondem,“ připustil a ustoupil o krok zpět a natáhl se pro svůj těžký plášť s kápí. „Nechci tě opouštět, andílku, ale musím.“</p> <p>„Já vím.“ Darcy se objala rukama v pase, nelíbil se jí zvláštní chlad, který jí přeběhl v předtuše po zádech. „Ale slib mi, že budeš opatrný.“</p> <p>„To mohu slíbit.“ Usmál se vřele a potom ji překvapil tím, že si sundal amulet, který mu visel na krku a jemně jí navlékl koženou šňůrku na krk. Pocítila příval energie, když krásný amulet spočinul mezi jejími ňadry. Uchopil její tvář a naposled ji políbil. „Vždycky se budu vracet k tobě.“</p> <p>„Styxi…“</p> <p>Potřásl hlavou, odtáhl se a tiše vyšel z pokoje.</p> <p>Osamělá Darcy se natáhla a dotknula se amuletu na svém krku. Její prsty se zachvěly, když přejely po hladkém kameni.</p> <p>Možná to byla její představivost, ale téměř věřila, že může cítit Styxovu přítomnost, která byla součástí amuletu. Chladné napětí jeho síly. Divokou, neúnavnou sebejistotu, jíž maskoval zranitelnost, kterou mohlo vidět jen několik lidí. Neochvějná loajalita k jeho poddaným upírům.</p> <p>S povzdechem se natáhla na postel. Byla úplně vyčerpaná, ale také cítila bolestivou prázdnotu hluboko uvnitř sebe.</p> <p>Byla to prázdnota, která byla způsobena pouze Styxovou nepřítomností. Ďas aby to spral.</p> <p>Mohl říkat, že on je jediný, který je přivázán jejich nečekáním spojením, ale ona znala pravdu.</p> <p>Nepotřebovala žádné tetování, aby jí řeklo, že již patří zcela a navždycky k tomu zpropadenému upírovi.</p> <p><strong>KAPITOLA</strong></p> <p><strong>19</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><image xlink:href="#_23.jpg" /></p> <p>Byla to lahodná vůně jídla, která vytrhla Darcy z lehkého spánku. Promnula si rukama tvář, posadila se na posteli a spatřila Leveta, jak se vznáší na prahu s podnosem.</p> <p>„Levete.“ Unaveně pohlédla ke stále temnému oknu. „Kolik je hodin?“</p> <p>„Něco málo po třetí.“</p> <p>Což znamenalo, že spala jenom dvě hodiny. Není divu, že se její mozek cítil, jako by uvízl pouze na prvním rychlostním stupni, a oči jí řezaly, jako kdyby si je vyleštila šmirgl papírem.</p> <p>Zatřásla hlavou a pokusila se přemýšlet souvisle.</p> <p>Nebyla ani trochu překvapená, že první myšlenka, která ji napadla, patřila Styxovi.</p> <p>„Už se vrátil Styx?“</p> <p>Drobný démon zatřepotal svými půvabnými, jemnými křídly. „Zatím ne, ale Viper se nám ozval před pár minutami, aby oznámil, že se jim podařilo vystopovat vůdce klanu v malém domku západně od města. Měli by se vrátit před rozbřeskem.“</p> <p>„Ach.“ Bojovala s hloupým zábleskem nejistoty. Ježíši, to Styx nemohl odejít ani na pár hodin, aniž by začala plašit? To šlo za hranice veškeré směšnosti. Přísně obrátila svou pozornost k nečekanému hostovi. „Ten podnos je pro mne?“</p> <p>„<emphasis>Oui</emphasis>.“</p> <p>Darcy se usmála, zvedla se z postele a protáhla si své strnulé svaly. „Děkuji. Voní to báječně.“</p> <p>Levet podivně zaváhal. „Smím vstoupit?“</p> <p>„Samozřejmě.“ Darcy se zmateně zamračila. „Vždyť víš, že se nemusíš ptát.“</p> <p>Levet se ušklíbl. Docela dobrá podívaná vzhledem k jeho prapodivným rysům.</p> <p>„Vlastně musím.“</p> <p>„Musíš?“</p> <p>„Nechci tě obtěžovat.“</p> <p>Darcy potřásla hlavou a uvažovala, co se drobnému démonovi stalo. Dobrý bože, vždyť právě on stěží bral ohledy, aby se neobjevoval na místech, kde chtěl být.</p> <p>Byl přece neschopen se urážet, zcela bez jakéhokoliv vychování, a jeho kůže byla silná jako… ano, jako u chrliče.</p> <p>„Ty nejsi nikdy otravný, Levete,“ řekla zmateně.</p> <p>„To řekni Mistrovi Vysokému a Mocnému.“</p> <p>„Styxovi?“</p> <p>„<emphasis>Sacrebleu</emphasis>. Nikdy jsem se nesetkal s takovým panovačným blbcem.“ Obrátil oči v sloup a podařilo se mu důvěryhodně napodobit Styxův hlas. „Darcy je hladová. Darcy je unavená. Darcy nesmí být rušena. Darcy musí být chráněna. Darcy musí…“</p> <p>S malým zasmáním zvedla ruce. „Vzdávám se. Myslím si, že už vím, o čem mluvíš.“</p> <p>„A to je jenom začátek seznamu. Dokonce vymyslel, že musíme Viperovu domácí hospodyni přenést sem, aby ti mohla stále připravovat tvá oblíbená jídla.“</p> <p>Usmála se, když pohlédla na čekající podnos. Být nezávislá bylo celkově dobré, ale nemohla popřít, že ji hřála u srdce Styxova očividná péče.</p> <p>Nikdy v životě nebyla rozmazlovaná, tak proč by si to nemohla vynahradit alespoň trošku teď?</p> <p>„Řekla bych, že Styx občas dokáže být trochu panovačný, ale nemůžeš ho za to opravdu vinit. Je zvyklý udílet rozkazy.“</p> <p>„Můžu ho odvinovat,“ opravil ji Levet rychle. „A myslím, žes to udělala i ty. Utekla jsi od něj, není to tak?“</p> <p>Darcy pokrčila rameny. „Ano, dobrá, jako všichni muži má pěkně tlustou lebku, takže ženy musí občas pociťovat silnou touhu ho po ní něčím přetáhnout.“</p> <p>„Řekl bych, že se ti to podařilo. Podle Vipera…“ Levetova slova náhle zanikla, když zaklonil hlavu a nasál nosem vzdychu. Potom bez varování skočil dopředu. „<emphasis>Sacrebleu</emphasis>.“</p> <p>Víc překvapená než vyděšená Darcy instinktivně ucouvla, její oči se rozšířily, když Levet popadl její ruku a pevně ji stiskl.</p> <p>„Co to děláš?“ zeptala se.</p> <p>„Vy jste spojeni.“ Levet jí vyhrnul rukáv a odhalil tak karmínové tetování, které zdobilo její předloktí. Znovu nasál vzduch. „Nebo, přesněji, Styx je přivázán. Ceremonie ještě není kompletní.“</p> <p>Ježíši. Mohla by prožít alespoň jeden den, kdy by kolem ní nikdo nečichal?</p> <p>„Už to tak vypadá,“ zamumlala.</p> <p>Levet ustoupil a prohlížel si ji se zvědavým výrazem. „Jsi velice klidná, a nezdáš se, že by tě to nějak rozrušilo. Chápeš, co se stalo?“</p> <p>Darcy bojovala s nutkáním se hystericky rozesmát.</p> <p>Chápala, co se stalo?</p> <p>Vůbec ne, sakra.</p> <p>Její život byl jedno velké zmatení od té doby, co Salvátor vstoupil do baru. Upíři a vlkodlaci a démoni… Ach bože.</p> <p>„Ne zcela,“ připustila se zoufalým úsměvem. „Styx řekl, že to znamená, že je ke mně nějak připoután.“</p> <p>„Nějak? Tady není žádné <emphasis>nějak</emphasis>. On je k tobě co nejpevněji přivázán už na celou věčnost.“ Levet pomalu zatřásl hlavou. „<emphasis>M</emphasis><emphasis>on dieu</emphasis>. Kdo by řekl, že ten chladnokrevný a bezcitný bastard může být vůbec schopen připoutat se k ženě?“</p> <p>Darcy se na svého společníka podívala zničujícím pohledem. Nebo tím, co pokládala za zničující pohled. Nikdy si nebyla zcela jistá, ale zdálo se, že v romantických novelách to zabírá.</p> <p>„On není chladnokrevný ani bezcitný. Vlastně má to nejšlechetnější a nejvěrnější srdce ze všech lidí, se kterými jsem se kdy setkala.“</p> <p>Levet zamrkal překvapením nad jejím ostrým tónem. „Bude mi na to muset stačit tvé slovo, protože tohle určitě neodhalí nám, ostatní lůze.“</p> <p>„To jen proto, že není zvyklý dávat najevo své pocity.“</p> <p>„No nekecej,“ zamumlal Levet.</p> <p>Proč se všichni vyžívají v tom, že vidí Styxe jako Darth Vadera nadpřirozeného světa?</p> <p>Zasvětil celý svůj život, aby chránil tyto démony, což bral jako svou povinnost, a nikdy po nich nechtěl nic na oplátku. Měli by mu prokazovat neskonalou vděčnost, proboha.</p> <p>„To neznamená, že je nemá. Nebo že ho nebolí, když je stále nepochopen.“</p> <p>„Možná.“ Levet nevypadal vůbec přesvědčeně, ale vytěsnil její argumenty ze své mysli a vrátil pozornost zpět k její ruce. Náhle se začal smát.</p> <p>Darcy se zamračila. „Co je tak zábavného?“</p> <p>„Jen mi došlo, že máš teď na vodítku toho nejmocnějšího démona na celém světě. Nevím, jestli ti mám gratulovat nebo přát upřímnou soustrast.“</p> <p>Ach.</p> <p>Vlastně ona sama nevěděla také.</p> <p>Zatím se v ní střídala čirá hrůza a klidná blaženost.</p> <p>Ne zrovna nejpříjemnější mix. Jako na horské dráze.</p> <p>„Styx je sotva na vodítku,“ protestovala.</p> <p>„Och, ale to víš, že je.“ Levetův úsměv se stal vyloženě zlým. „A to je na tom to senzačuně ironické. Upírky se snažily Styxe vylákat z jeho dobrovolně drženého celibátu už po staletí. Vzteky by skřípěly špičáky, kdyby zjistily, že je už zadaný navždycky.“</p> <p>„Bezva.“ Darcy protočila oči v sloup. Jestli jí tím chtěl Levet nějak zvednout náladu, tak to se mu rozhodně nepodařilo. „To je všechno, co jsem potřebovala. Dav zhrzených upírek, které mi půjdou po krku.“</p> <p>„Och ne.“ Křehká křídla sebou ostře zatřepotala, a jejich nádherné barvy zazářily ve slabém světle. „Není upíra, živého nebo mrtvého, který by se odvážil ublížit vyvalené jejich Anassa, <emphasis>ma ché</emphasis><emphasis>re.</emphasis> Možná by ti přáli, aby ses smažila v pekle, ale nasadili by vlastní život, aby tě ochránili.“</p> <p>Oukej. To znělo líp.</p> <p>Minimálně o něco lépe.</p> <p>„Možná, ale jak jsi řekl, tak… obřad ještě není dokončen,“ cítila, že na to musí poukázal. „Nic ještě není rozhodnuto.“</p> <p>Levet svraštil své neposlušné obočí. „Možná ne pro tebe, ale zcela jistě pro Styxe už ano. To znamení na tvé ruce dokazuje, že je k tobě přivázán už po celý svůj život. Pro upíry jsi teď královnou.“</p> <p>Obtočila si ruce kolem pasu, když jí přejel mráz po zádech.</p> <p>Královna? Ona?</p> <p>Fajn, to bylo tak… patetické. Jako celá upírská rasa. Potřásla hlavou a začala přecházet křížem krážem po místnosti.</p> <p>„Tohle všechno se děje příliš rychle,“ zamumlala. „Příliš, příliš rychle.“</p> <p>„Ty nevěříš na lásku na první pohled?“</p> <p>Odvrátila svou tvář od drobného démona, aby neviděl její zkroušený výraz. Byly doby, kdy nevěřila na takový nesmysl. Nebyla si jistá, jestli pravá láska vůbec existuje.</p> <p>Pro ni to byla taková pověra jako upíři a vlkodlaci. Jak mohla uznávat něco, co nikdy neviděla na vlastní oči?</p> <p>Teď věřila.</p> <p>Na obojí – na démony i na lásku.</p> <p>Ale láska na první pohled?</p> <p>Ach ano.</p> <p>Naneštěstí, ještě musela sama sebe přesvědčit o tom, že existuje i příběh končící slovy <emphasis>a žili spolu šťastně až</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>do smrti</emphasis>.</p> <p>Pomalu se otočila, pohlédla na Leveta se slabým úsměvem. „Řekla bych, že věřím. A co ty, Levete? Můžou se chrliči zamilovat?“</p> <p>Překvapivě tesklivý výraz dopadl na nehezké rysy. „Ach ano. Jsme jako většina démonů. Máme jednoho partnera a to na celou věčnost.“</p> <p>Darcy mlčky pokárala sama sebe, protože cítila, že se dotkla citlivého místa. Do hajzlu. Nikdy nechtěla ublížit tomu drobnému démonovi. Ne, když si byla jistá, že strávil celý život posloucháním urážek a posměšků.</p> <p>„Řekl jsi většina démonů,“ pronesla laskavě a doufala, že odvede jeho pozornost od bolesti, kterou omylem probudila. „Co vlkodlaci?“</p> <p>Jak doufala, drobná tvář se projasnila a úsměv se vrátil na jeho rty. „Ach. Musím přiznat, žes mne dostala.“</p> <p>„Žádné <emphasis>ani smrt nás nerozdělí?</emphasis>“</p> <p>„Před stoletími čistokrevní občas sdíleli monogamní vztahy, ale abychom byli upřímní, stali se zoufalými kvůli dětem.“ Pozvedl obočí. „Většina dnešních vlkodlaků je pověstná svým sexuálním apetitem. Obzvláště ženy, které mívají až tucet milenců naráz.“</p> <p>„Ou.“</p> <p>Levet pokrčil rameny nad jejím znechucením. „Strach z vyhynutí je mocné afrodiziakum, <emphasis>mignon</emphasis>, a přivést na svět mláďata je důležitější než pravá láska.“</p> <p>Darcy se ušklíbla. Ouha. Nebyla prudérní, ale vidina, že by se od ní očekávalo, že bude mít najednou v posteli tucet milenců, nebyla úplně tím, co by ji lákalo.</p> <p>Obzvlášť, když si nemohla představit, že by dovolila <emphasis>jakémukoliv</emphasis> muži kromě Styxe, aby se jí dotýkal.</p> <p>„Potom tedy, když Salvátor prohlásil, že ze mne chce udělat svou choť, nebylo to nic víc než pustá lež?“</p> <p>Levetovy oči se rozšířily. „On to řekl?“</p> <p>„Ano.“</p> <p>Nastalo ticho, dokud se Levet nezasmál s neskrývanou rozkoší. „<emphasis>Sacrebleu</emphasis>. Není žádný zázrak, že Dlouhý Zub byl tak rozhozený. Upíři jsou příjemní jako osina v zadku i za těch nejlepších okolností, ale stávají se z nich zuřiví šílenci, když jsou prvně sezdáni. A když je v okolí další muž, který čenichá kolem…,“ udělal dramatickou odmlku, „Bůh pomáhej všem, kdo jim přijdou do cesty. Nejdříve zabije a pak teprve se bude ptát.“</p> <p>Darcy instinktivně pohlédla k oknu. Jako nezvaný host si zvláštní nejistota znovu nalezla své místo v jejím žaludku.</p> <p>„Je mi jedno, jakou má náladu. Nelíbí se mi pomyšlení, že stopuje někde odpadlého upíra.“</p> <p>Levet se pohnul dopředu a zlehka se dotkl její ruky. Kůži měl hrubou a kožovitou, ale jeho dotek byl vítaně příjemný a povzbudivý.</p> <p>„Chtělo by více než pouhého upíra, ať odpadlého nebo ne, aby mohl ublížit Styxovi.“ Potřepal křídly. „Věř mi. Viděl jsem ho v akci.“</p> <p>Darcy se přinutila, aby si vzpomněla, jak se dívala na Styxe při cvičení s mečem. Nemohla popřít, že vypadal jako nenadálá smrt v kožených kalhotách.</p> <p>Ta představa jí ovšem nijak neusnadnila soustředění.</p> <p>„Možná, ale mám z toho špatný pocit.“</p> <p>Levet se zamračil. „Máš nějaké předtuchy?“</p> <p>Darcy došla k oknu a přiložila ruce na chladivé okenice.</p> <p>„Jak jsem řekla… mám z toho špatný pocit.“</p> <p>Bylo poměrně snadné sledovat zběhlého upíra v Chicagských ulicích. Desmond za sebou nechával stopu mrtvých pekelných psů, víl a dvou impů. O něco málo těžší bylo sledovat ho podle čichu přes předměstí a ven z města do farmářského domku, který byl kupodivu velmi blízko Viperova sídla, které Styx tak nedávno sdílel s Darcy.</p> <p>Trochu obtížnější, ale ne dost obtížné, připustil Styx, když poklekl za přerostlý živý plot, který obklopoval ošuntělý domek.</p> <p>Zíral do kalné temnoty a prohlížel si dvoupodlažní domek, který už očividně pamatoval lepší časy. Bílý nátěr byl oprýskaný, střechou protékalo a okenic chybělo víc, než bylo na svých místech. Dokonce i okna byla vymlácená a vyražená z rámů.</p> <p>Nicméně nebyl to tento neuspokojivý stav domu, který ho trápil. Nakonec ani jeho vlastní útočiště poblíž břehů Mississippi by se nikdy nedostalo na titulní stránku časopisu <emphasis>Perfektní bydlení</emphasis>. K sakru, pravděpodobně by se to nedostalo ani na zadní stranu „Barabizna století“.</p> <p>To, co ho trápilo, byla skutečnost, že se jim s Viperem nejenom podařilo vystopovat šéfa klanu bez potíží, ale dokonce se vplížili k domu téměř na dotek, aniž by narazili na nějaké stráže.</p> <p>Styx dumal nad svým varovným znepokojením a sledoval, jak Viper proplul nejhlubšími stíny a připojil se k němu u živého plotu.</p> <p>Styx počkal, dokud se jeho společník nepřikrčil za ním, pak prolomil těžké ticho.</p> <p>„Vůdce klanu je uvnitř?“</p> <p>„Ano.“ Viper pokrčil rameny, jeho oč zářily příslibem nadcházejícího násilí. Jednou válečníkem, navždy válečníkem. „Je zabarikádovaný ve sklepě s dvěma dalšími upíry.“</p> <p>Styx se zamračil. Držel vlastní krvežíznivost na uzdě, protože cítil, že je něco špatně. „Jen dvěma?“ zeptal se.</p> <p>„Ano, a dokonce ani nejsou nijak zvlášť silní,“ potvrdil Viper.</p> <p>Styx stiskl ruce, když pohlédl na barák. „Nelíbí se mi to.“</p> <p>„Co se ti nelíbí?“ zeptal se Viper, jasně dychtivý dobrého boje. „To, že bychom je mohli poslat pod zem, když už se tak pěkně zapasťovali sami?“</p> <p>„Nebo past nastražili.“</p> <p>Viper se pozastavil a pohlédl na Styxe přimhouřenýma očima. „Ty něco cítíš?“</p> <p>„Nic.“</p> <p>„A?“</p> <p>„A to mě trápí.“</p> <p>„Ach, jistěže.“ Upír pozvedl obočí. „Dokonale rozumné předpokládat, že protože necítíš žádné potíže, tak se nějaké musejí chystat.“</p> <p>„Přesně.“</p> <p>„K čertu, měl jsem tě tam nechat s Dantem. Nově zadaní upíři by měli být drženi pod zámkem pro své vlastní dobro. A pro moje,“ zamumlal si Viper pod vousy.</p> <p>Styx přešel ne zrovna lichotivé vyjádření o jeho loveckých schopnostech. Nikdy příliš nefandil používání hrubé síly tam, kde mohl lépe posloužit mozek.</p> <p>Dost nedémonický přístup.</p> <p>Otočil hlavu a probodl přítele pohledem. „Nezdá se ti minimálně podezřelé, že zkušený vůdce klanu by mohl být tak hloupý, aby vtrhl do města, vytvořil takový zmatek, že nás vylákal, abychom ho začali stopovat, a potom se raději, než aby opustil město nebo se s námi střetl přímo, naivně schová na výhodně odlehlé farmě bez veškerých viditelných záloh?“</p> <p>Viper neochotně uznal Styxova slova. „Příliš snadné?“</p> <p>„Byl bys tak pošetilý?“</p> <p>Jeho společník hluboce zavrčel. „Proklatě, musíš myslet tak logicky?“</p> <p>„Ano.“</p> <p>„Kurva.“ Viper potřásl hlavou a bedlivě si prohlížel ztichlý dům. „Co chceš dělat?“</p> <p>„Myslím, že by bylo rozumnější zavolat pro posily dříve, než budeme pokračovat.“</p> <p>S přikývnutím vytáhl Viper z kapsy mobilní telefon a otevřel ho. „Proklatě.“</p> <p>Styx se zamračil. „Co se děje?“</p> <p>„Baterka je vybitá.“</p> <p>„Ale byla plná, když jsi opouštěl Chicago?“</p> <p>„Ano.“ Vper zandal nepoužitelný telefon zpátky do kapsy. „Ale není neobvyklé, že moderní technologie selhávají pod upíří silou.“</p> <p>To bylo dost pravdivé. Předcházející Anasso vyhodil celou rozvodovou síť elektřiny, když ztratil trpělivost, a Styx mohl být zřídka v tomtéž pokoji s televizí, aniž by se sama od sebe nepřepínala z programu na program. Nebylo by nic divného na upírovi, který vysál sílu ze své baterie.</p> <p>Ale vzhledem k tomu, že to znamenalo, že jsou teď parádně odříznuti od pomoci, Styxovy instinkty začaly varovně bít na poplach.</p> <p>„Nelíbí se mi to,“ zamumlal.</p> <p>„Co teď?“ zeptal se Viper.</p> <p>To byla otázka, pochopitelně.</p> <p>Zdravý rozum si žádal, aby se vrátili do Chicaga a vyšetřili tuhle divnou situaci podrobněji. Bylo by více než pošetilé vběhnout do pasti, jen protože jsou prostě netrpěliví.</p> <p>Na druhou stranu mohli riskovat, že dají Desmondovi příležitost uprchnout a způsobit ještě více hrůzných škod? Co kdyby obrátil svoji zabijačkou horečku proti upírům? Styx by neměl na výběr a musel by vyhlásit klanovou válku.</p> <p>A byl by chycen uprostřed.</p> <p>Čert aby to všechno spral.</p> <p>S pochmurným odhodláním zvažoval své možnost. Ne, že by jich bylo mnoho.</p> <p>Nechtělo se mu vcházet do domu, aniž by věděl, co čeká uvnitř.</p> <p>Jediná šance byla vylákat Desmonda a jeho nohsledy ven.</p> <p>„Teď zkusíme sklapnout past, aniž bychom se nechali chytit,“ řekl nakonec.</p> <p>Viper si prohlížel jeho divoký výraz. „Máš plán?“</p> <p>„Vlastně jsem vymyslel, že použijeme Darcyin plán.“</p> <p>„A to by mělo dávat smysl?“</p> <p>„Dokázala, že nejlepší způsob, jak vyrušit upíra, je zapálit mu dům.“</p> <p>„Ach.“ Viper se ušklíbl. „Oheň jistě upoutá jejich pozornost, ale těžko je to ten nejlepší způsob, jak získat přátele a vlivné upíry.“</p> <p>„Nemám žádný zájem dělat si přátele.“ Styxův tón byl zcela mrazivý. „Jsem tu, abych se ujistil, že moje zákony budou plněny.“</p> <p>„Mluvíš jako pravý Anasso,“ řekl Viper se slabým úsměvem.</p> <p>Styx se na svého přítele temně podíval. „Když se podíváš zpátky, Vipere, tak si vzpomeneš, že ty jsi ten, kdo mne dotlačil do této pozice.“</p> <p>„Jenom protože jsem nechtěl, abych v tom uvízl já.“</p> <p>„Děkuji mnohokrát.“</p> <p>„Kdykoliv.“ Viper vrátil svou pozornost k blízkému domu, ponurý výraz se mu usídlil na tváři. „Nepředpokládám, že tě napadlo s sebou vzít zapalovač nebo krabičku sirek?“</p> <p>„To nebude nutné. Vše, co potřebuji, je najít, kudy vchází do domu elektřina.“</p> <p>„To by mohlo být docela snadné.“</p> <p>Viper nezaváhal. Postavil se na nohy a zamířil přímo k zadní části domu. „Tudy.“</p> <p>Styx si pospíšil, aby mu byl v patách. Pohybovali se s absolutní tichostí chladným nočním vzduchem. Jenom víly a možná impové se dokázali pohybovat v takové tajnosti.</p> <p>Nerozvířili ani sněhové vločky, když urazili malou vzdálenost k zadnímu dvorku.</p> <p>Štěstí bylo pro jednou na Styxově straně, když snadno našel jistič, který byl poblíž malé verandy.</p> <p>Nepotřeboval se obtěžovat s otevíráním, ale místo toho položil ruce na každou stranu a nechal svou sílu působit na kov, který byl uvnitř jističe.</p> <p>„Drž se zpátky,“ varoval přítele, když cítil, jak se kov zahřívá pod jeho dotykem.</p> <p>Viper byl dost chytrý na to, aby se neptal, a couvl od kouřící krabičky. Styx vlastně nemohl vytvořit oheň, ale mohl zahřívat dráty, dokud se neroztavily.</p> <p>Nechtěl ublížit Viperovi, kdyby se mu síla vymkla kontrole.</p> <p>Styx se soustředil na krabičku pod svýma rukama, a věnoval málo pozornosti svému okolí. Skoro ani nevnímal, když se Viper prudce otočil.</p> <p>„Styxi…,“ varoval ho tiše.</p> <p>S neochotou Styx zvedl ruce a otočil se, když uslyšel zvuk blížícího se auta. Stiskl Viperovu ruku a zatáhl ho za blízké křoví ve chvíli, kdy jim vjel do výhledu náklaďák a vyskákalo z něj půltuctu upírů.</p> <p>„Proklatě,“ zamumlal, když si uvědomil, že vůdce klanu musel přikázat svým nohsledům, aby se ukryli daleko od domu, takže je nemohli vycítit. Ne, dokud Styx a Viper nevstoupili do pasti. A byla to past, chmurně si uvědomil. O tom nemohlo být pochyb. „Já tu zůstanu a zdržím je. A ty přived pomoc.“</p> <p>Viper pomalu zasyčel. „Nemůžeš je zdržet jenom sám.“</p> <p>„Je jich příliš mnoho na nás oba,“ poukázal Styx. Ucítil, že vůdce klanu a jeho dva společníci prošli domem. Brzy mohou být obklíčeni. „Naše jediná naděje je, že ty unikneš a vrátíš se se svým klanem. Není to daleko do tvého sídla.“</p> <p>„Tak potom jdi ty a já zůstanu,“ tvrdohlavě trval na svém Viper.</p> <p>Styx věděl, že jeho přítel se bude hádat, dokud je oba nechytí a nezajmou, a proto nasadil svůj nejvíce velitelský hlas.</p> <p>„Nežádal jsem tě, Vipere; tohle byl rozkaz.“</p> <p>Nastala chvíle, kdy Viper bojoval se svou vlastní ohromnou pýchou. „Proklatě. Nenávidím, když na mne vytáhneš svou hodnost.“</p> <p>Styx zmáčkl jeho paži. „Jdi.“</p> <p>„Jestli se necháš zabít, tak budu vážně naštvaný.“</p> <p>„To už jsi říkal předtím,“ řekl Styx suše.</p> <p>Styx čekal, dokud se Viper nerozplynul ve stínech, a potom se pomalu postavil na nohy a vystoupil zpoza křoví. Nechtěl, aby nějaký podnikavý upír, kroužící kolem domu, objevil Vipera dříve, než se mu podaří upláchnout.</p> <p>Nemusel si dělat starosti.</p> <p>Jen co vystoupil, pozornost všech upírů se okamžitě obrátila k němu. Pozvedli kuše a namířili jimi přesně na jeho srdce.</p> <p>Roztomilé.</p> <p>Nikdy neočekával, že by se stal milovaným Anassem všech upírů. Nebyli zrovna rasou, která by své vůdce nosila na rukou a rozmazlovala. Měli spíše mentalitu typu <emphasis>člověk člověku vlkem.</emphasis></p> <p>Ale přesto se nestávalo často, že by se nějaký upír odvážil ohrozit jeho vlastní existenci.</p> <p>Zle by za to zaplatili, pomyslel si, a vzplanula v něm zlost.</p> <p>Narovnal se ve své plné výšce a záměrně odhodil svůj plášť, aby odhalil obrovský meč, který měl připoután na zádech.</p> <p>Byl to meč, který budil hrůzu po celém světě.</p> <p>„Já jsem Styx, váš Anasso,“ řekl hlasem, který zaburácel široko do kraje. „Složte zbraně nebo budete souzeni.“</p> <p>V tu chvíli se upíři zachvěli, jejich nejisté pohledy odhalily, že nebyli zcela lhostejní ke zjištění, že páchají trestný čin, který je může stát život ještě před svítáním.</p> <p>Ale těsně před tím, než se jejich odhodlání mohlo úplně zlomit, se otevřely zadní dveře a ukázali se tři upíři, kteří se zdržovali v domě.</p> <p>„Zůstaňte na místech, vy zbabělí bastardci. Jestli nám unikne, tak osobně uvidím každého z vás umírat.“ Vůdce sešel ze schodů a postavil se přímo před Styxe. Ačkoliv byl o několik centimetrů menší než Styx a vážil taktak polovinu co on, měl ve své hubené tváři výsměch, když se hluboce poklonil. „Ach, božský Anasso.“</p> <p>Styx počkal, dokud se upír nenarovnal, a pohlédl do jeho světle zelených očí a úzké tváře obklopené špinavě blonďatými vlasy.</p> <p>Nenechal se ani na moment oklamat mužovou téměř křehkou postavou. Měl v sobě tolik síly, že se Styxovi udělala husí kůže.</p> <p>„Desmond, předpokládám,“ prohlásil s úmyslnou arogancí.</p> <p>Uštěpačný úsměv neopadl. „Máš tu čest.“</p> <p>„Čest není to slovo, které bych použil.“</p> <p>„Ne? Dobře, možná je to tím, že nevíš nic o cti.“</p> <p>Styx nezaváhal, natáhl se a chytil upíra pod krkem a zvedl ho do vzduchu.</p> <p>V davu shromážděných upírů do zaševelilo rozruchem připraveným k bitvě, ale Styx je klidně ignoroval. Nebude tolerovat nerespektování. Ne od jednoho ze svých bratrů.</p> <p>„Stojíš na tenkém ledě,“ řekl smrtícím hlasem.</p> <p>„A ty jsi hloupější, než jsem předpokládal, když si myslíš, že tě můj klan nezabije na místě, kde stojíš,“ varoval ho Desmond. „Pusť mě.“</p> <p>„Nikdy nezpochybňuj moji čest.“</p> <p>S opovržlivým pohybem ruky pustil zrádného upíra, potěšen, když neobratně klopýtl, než se mu podařilo získat rovnováhu a narovnat se.</p> <p>Malicherné, ale co? Sakra.</p> <p>Na chvíli se Desmond zastavil, aby si přejel rukou po své nefritové hedvábné košili, a nakonec se mu podařilo znovu se usmát.</p> <p>„Nerozumíte mi, můj pane. Nestěžuji si na váš nedostatek morálky. Vždycky jsem si myslel, že se rytířství už dlouho přeceňuje. Jaké místo mají čest nebo věrnost nebo tradice ve světě krvežíznivých démonů? Jsme nad těmito slabými lidskými pojmy.“</p> <p>Styx nebyl překvapen nad vyznáním tohoto muže. Byl to názor, který sdílelo mnoho upírů.</p> <p>„Zřejmě věříš, že stojíš i nad upírskými zákony, jestli se nepletu,“ řekl Styx s ledovým opovržením.</p> <p>„Vlastně je to tak, že ty jsi porušil zákon první, když jsi zajal dva členy mého klanu.“</p> <p>„Zažádali si o ochranu. Je mým právem a povinností nabídnout jim azyl.“</p> <p>Muž pozvedl obočí. „Tvým právem?“</p> <p>„Já jsem Anasso.“</p> <p>Zelené oči potemněly, když upírova síla zavířila ve vzduchu. „Když to říkáš.“</p> <p>„Říkám?“ Styx si založil ruce v bok, aby nesevřel prsty kolem hrdla tohohle nadutého idiota. „Není pochyb, že jsem vládce všech upírů.“</p> <p>„A přesto, jak ses dostal k takové proslulé pozici?“ Muž dlouhou chvíli předstíral přemýšlení, pak luskl prsty. „Ach, ano, už to mám. Zamordoval jsi předcházejícího Anassa. To od tebe bylo docela podnikavé, musím říct.“</p> <p>Styx ztuhl při tomto obvinění. Po pravdě to byl Viper, kdo vyslal smrtící šíp po předchozím Anassovi, ale Styx nikdy nepopíral svou spoluúčast. Přijímal plnou vinu za smrt upíra, kterého obdivoval a chránil po staletí.</p> <p>Upíra, který se zbláznil ze svých vlastních pokroucených závislostí.</p> <p>„Jsi tu, abys žádal o navrácení členů svého klanu, nebo abys diskutoval o mých právech na vládnutí?“</p> <p>Upír se usmál. „Pravdu?“</p> <p>„Pokud to dokážeš.“</p> <p>„Jsem tu, abych ti odňal tvá takzvaná práva.“</p> <p>Styx se zamračil. Proklatě. Když se sem vydal, tak věřil, že tenhle upír pouze dělá ramena v očekávání, že mu to pomůže získat zpět členy svého klanu. Teď si uvědomil, že je v mnohem nebezpečnější situaci.</p> <p>Nebezpečné a potenciálně smrtící, připustil, když nenápadně pohlédl na kruh upírů, který nepřestával mířit zbraněmi přímo na jeho srdce.</p> <p>„To má být nějaký vtip?“ zavrčel.</p> <p>Desmond s odporným úšklebkem pohlédl k upírovi, který se tyčil po jeho boku. „Jacobe, žertuji někdy?“</p> <p>Mohutný upír s řídkými černými vlasy a tupýma modrýma očima pomalu zakroutil hlavou. Styx se nepotřeboval dívat z větší blízkosti, aby mu došlo, že tohle byl upír se zlomenou vůlí.</p> <p>Kdysi bylo běžné, že silnější upíři týrali a zotročovali ty slabší. Vůdcové vládli díky hrůze a strachu, a ti pod nimi to buď přijímali nebo platili hrůznou cenu.</p> <p>Během posledních staletí Styx pomalu, a občas bolestivě, zkoušel změnit takové praktiky.</p> <p>Naneštěstí to vypadalo, že Desmond uvízl ve starých časech a celý jeho klan trpěl pod jeho hrůzovládou.</p> <p>„Ne, můj pane,“ odvětil služebník.</p> <p>„Tady to vidíš,“ posmíval se Desmond. „Žádné žertování.“</p> <p>Styx pohlédl na upíra s chladným opovržením. Nemohl myslet na nic jiného, než jak by si vychutnal rozpárat hrdlo tomuhle prašivému chvástalovi. Naneštěstí půl tuctu kuší mířících na něj poněkud omezovalo jeho možnosti.</p> <p>„Jaký máš plán?“ zeptal se. „Že mne zabiješ a pak nastoupíš na moje místo?“</p> <p>„Hmm, něco na ten způsob. To je to, co jsi koneckonců udělal i ty. Vždycky se učím od mistra.“</p> <p>„Opravdu věříš tomu, že by tě upíři následovali jedině proto, že sám sebe prohlásíš za Anassa?“</p> <p>„Proč ne?“ Desmond předstíral, že si prohlíží své pečlivě upravené nehty. „Následovali tebe? Nebo ne?“</p> <p>Styx se krátce, nevesele zasmál. „Jen protože to tak sami chtěli.“</p> <p>„Nesmysl, můj pane. Jsi příliš skromný. Tvá pověst se šíří široko daleko. Všichni upíři vědí, že zkřížit tvoji vůli je totéž jako vykopat si vlastní hrob. Skutečně, když zazní tvoje jméno, tak si všichni nadělají do kalhot.“ Desmond pozvedl pohled a odhalil tak horečný třpyt v zelených očích. Třpyt, který Styx začínal pokládat za projev čirého šílenství, ne za pouhou ctižádost. „Což znamená, že upír, kterému se tě podaří zabít, dokáže, že je ještě nebezpečnější a ještě krutější. Perfektní vůdce.“</p> <p>Fajn, byl to vážně blázen. Bohužel nebezpečný blázen.</p> <p>Styx na moment zvažoval své možnosti. Nebylo jich mnoho. Mohl nepochybně zamlžit mysl hrstce upírů nebo je omráčit svou silou, ale ne všechny najednou. Bylo tu prostě příliš nepřátel, aby si probojoval cestu. A oni on nebyl tak rychlý, aby předčil kuše.</p> <p>Jeho jedinou nadějí se zdálo být přesvědčit zběsilého upíra, že se mu nikdy nemůže povést uskutečnit jeho odvážný plán.</p> <p>Bezva.</p> <p>„Jsi patetický,“ řekl nakonec a sám se ušklíbl. „Já? Že jsem patetický?“ Vztek zaplavil vychrtlý obličej, přestože se Desmond snažil k urážce tvářit lhostejně.</p> <p>„Zvláštní, já nejsem ten, kdo se stal právě rukojmím, nebo snad ano?“</p> <p>Styx pokrčil rameny. „Můžeš mne zabít, jestli chceš, ale upíři se ti nikdy nepodřídí.“</p> <p>„Proč ne? Pro většinu našich bratrů je jeden Anasso stejně dobrý jako jiný. Co záleží na jméně, pokud dokáže před všemi uhájit své zákony?“</p> <p>„Jestli je tohle pravda, co potom bude bránit dalšímu vůdci klanu, aby prostě přišel a sesadil tě z pozice stejnou zradou, o jakou se pokoušíš teď ty?“</p> <p>„Jsem dost chytrý na to, abych se zamkl ve vlhkých jeskyních, a hrál stranou stojícího, záhadného mnicha.“ Vrhl na Styxovu mohutnou postavu přezíravý pohled. „Lidé dokázali, že nepotřebuješ být laskavý nebo inteligentní, ani dokonce schopný, aby ses mohl stát vládcem. Kolik šašků a idiotů už sedělo na trůně? Potřebuješ jen získat přízeň svých lidí a půjdou za tebou.“</p> <p>Styx se ostře zasmál. U všech bohů, tomuhle upírovi stoupla schopnost terorizovat svůj malý klan příliš do hlavy.</p> <p>„Ty si opravdu myslíš, že můžeš po lidsku politikařit mezi démony?“</p> <p>„Hmm, dobře, bude to chtít tu a tam nějaké utáhnutí.“ Usmál se svými úzkými rty. „A pochopitelně se budu muset ujistit, že mám dost donucovacích prostředků, abych přesvědčil ty, kteří by mohli mít výhrady k mému stylu vládnutí.“</p> <p>Myslel si, že hrstka rváčů mu může zajistit pozici Anassa.</p> <p>„Spletl jsem se. Ty nejsi patetický, ty jsi blázen.“ Styx se úmyslně sklonil, aby zdůraznil svou vlastní velikost, když promluvil přímo do mužova ucha. „Budeš mrtvý do jednoho měsíce. Jestli tě nezabijí mně oddané klany, pak moji Havrani. Nezastaví se, dokud ty a všichni tvoji poskokové nebudete mrtví.“</p> <p>Desmond chvatně ustoupil o krok zpět, ale odhalená hrozba se ho dotkla. Jeho tvář se stáhla podrážděním rukama si uhlazoval košili ve snaze předstírat, že se tenhle trapný incident nikdy nestal.</p> <p>„Ano, musím připustit, že Havrani mne trápili. To jsou strašliví nepřátelé,“ připustil ostře. „Nejenom, že jsou vycvičení a věrní nad všechny důvody, ale nejsou hloupí, aby ihned zaútočili otevřeně jen v touze po krvi. Ach ne, jsou z toho druhu trpělivých vrahů, skrývajících se ve stínech, a zabíjeli by členy mého klanu jednoho po druhém.“</p> <p>Styx se ledově usmál. „Pronásledovali by tě po celou věčnost.“</p> <p>„Jak jsem řekl, problém. Pokud ne…“</p> <p>Styxovi se nelíbil samolibý záblesk, který doutnal v zelených očích. Varoval ho, že překvapením pro dnešní noc ještě neodzvonilo.</p> <p>Škoda.</p> <p>Pohár jeho trpělivosti k překvapením se již totiž naplnil.</p> <p>Ještě nějaké a bude muset začít být extrémně násilný. „Pokud ne co?“</p> <p>„Pokud nebudeš tak laskavý a neprohlásíš mne za svého nástupce,“ řekl Desmond s uštěpačným úsměvem na rtech. „Písemně, pochopitelně, protože tu bohužel už nebudeš, abys mohl toto prohlášení učinit ústně. Havrani nebudou mít na výběr, prostě budou muset uznat moji pozici. Možná, že z nich dokonce udělám svou vlastní osobní stráž.“</p> <p>Styx pomalu zavrtěl hlavou. Tohle už šlo za pouhé šílenství. Tenhle upír skutečně blouznil.</p> <p>„Plánuješ mne zabít, ale předtím než zemřu, očekáváš, že tě jmenuji svým nástupcem?“ zeptal se a nemohl potlačit svůj ostrý smích. „A to lidé říkají o <emphasis>mně</emphasis>, že jsem arogantní.“</p> <p>Zelené oči se přimhouřily. „Neřekl jsem, že mojí žádosti vyhovíš s nadšením, ale jen, že to uděláš.“</p> <p>Styx výstražně blýskl svými špičáky. Obětoval už všechno, co mu bylo drahé, aby uchránil upíry před psychopatickým šílencem. Nemohl je teď předhodit dalšímu.</p> <p>Ani kdyby to mělo znamenat jeho smrt.</p> <p>„Nikdy.“</p> <p>„Upír by měl vědět, že se nemá nikdy říkat nikdy.“ Desmond luskl prsty. „Jacobe, skoč pro papír a pero.“</p> <p>„Okamžitě, můj pane.“ Mohutný upír se neohrabaně uklonil, vyběhl po schodech a zmizel v domě.</p> <p>Styx popošel kupředu a usmál se s chladným pobavením, když Desmond zavrávoral zpět.</p> <p>„Ztrácíš čas,“ procedil skrz zuby.</p> <p>Desmond se podrážděně zamračil, potom se mu podařilo nasadit opět neupřímný úsměv. „Myslím, že ne. Koneckonců, možná, že nevlastním tvou sílu, ale stal jsem se velmi, velmi chytrým. Nikdy bych otevřeně nevyzval protivníka, kdybych neměl absolutní jistotu, že zvítězím.“ Jeho úsměv se rozšířil. „V tomto případě, je tím ujištěním pěkná, malá blondýnka, která se zdá, že upoutala tvou pozornost.“</p> <p>Styx ztuhl, když ochromující šok projel jeho tělem.</p> <p>„Darcy?“ vydechl.</p> <p>„Jaké krásné jméno.“</p> <p>Styxovi hrozilo, že ho ovládne panika, dříve než se mu podaří pevně získat kontrolu nad svými smysly.</p> <p>Ne. To nebylo možné. Styx si nebyl jistý, jak se Desmondovi podařilo dozvědět se o Darcy, ale přece tu nebyla možnost, jak by na ni mohl vztáhnout své prašivé ruce.</p> <p>Nebylo to nic víc než trik, jak ho vyprovokovat k nějaké hlouposti.</p> <p>Dobře, k ještě větší hlouposti, než bylo vlézt do očí bijící pasti, nastražené upírem s komplexem pánaboha a jeho partičkou idiotických veselých kamarádíčků.</p> <p>„Ano, a jeho nositelka je v bezpečí pod ochranou Fénixe,“ protáhl. „Nebo tě napadlo vyzvat na souboj i bohyni?“</p> <p>„Jistěže ne.“ Ten chlap měl ještě tu drzost se ušklíbnout. Imbecil. „Naštěstí jsi zajistil, že taková strašlivá zhouba nebyla nezbytná.“</p> <p>„Já…?“ Rozzuřený pouhým náznakem, že nějak ohrozil Darcy, se Styx náhle zarazil. Zkoprněle si uvědomil, jak se ten upír dozvěděl o Darcy. A jak se dozvěděl přesně o chvíli, kdy budou s Viperem pryč, takže se mohl snadno dostat s odpadlíky do jeho domu. „Lidé z tvého klanu,“ zasípal zhnuseně nad sebou samým.</p> <p>„Přesně,“ protáhl už-teď-mrtvý upír. „Tím, že jsi uvěřil jejich srdceryvnému příběhu, a tím, že jsi je vzal s sebou do Danteho domu, jsi jim dal perfektní šanci odhalil každou svoji slabost. A samozřejmě perfektní možnost, jak unést tvou milovanou Darcy. Teď už ji sebrali, takže se k nám bude moci připojit při této významné příležitosti.“</p> <p>Styx pomalu klesl na kolena, když jím projel chlad smrtící zuřivosti.</p> <p>Později bude mít příležitost potrestat sám sebe za to, že se tak snadno nechal napálit svými nepřáteli. Budou to nepochybně roky dumání a sebeobviňování a chladno krevných plánů, aby se ujistil, že takovou chybu již nikdy nezopakuje. To bylo koneckonců to, co uměl nejlépe.</p> <p>Ale teď ovšem byl zcela pohlcen zuřivostí, která neměla žádné hranice.</p> <p>Ale v Desmondově pečlivě propracovaném plánu byla jedna trhlina, se kterou nemohl počítat. Netušil totiž, že Styx nově prošel obřadem spojení.</p> <p>Nebyl chladný, přemýšlející Anasso, který by přistupoval k téhle situaci s objektivní logikou. Takový Styx by si jednoduše uvědomil, že je bezbranný, přechytračený a stojí sám proti přesile. Takže by pochopil, že nejrozumnější způsob jak ochránit Darcy bude přistoupit na upírovy požadavky.</p> <p>Ovšem tenhle Styx byl vzteklé zvíře, které vědělo jen to, že jeho milá je v nebezpečí a že musí zabít kohokoliv a cokoliv, co mu bude stát v cestě.</p> <p>Cítil, jak síla začíná pěnit v jeho těle, Styx pohlédl vzhůru, když Jacob vycházel z domu, svíraje ve svých masitých rukou pero a papír.</p> <p>Desmond, který netušil, že jej od smrt dělí jen několik okamžiků, se usmál a shlédl na klečícího Styxe.</p> <p>„Dobrá, Styxi, vypadá to, že dny tvé vlády se chýlí ke konci. Máš nějaká poslední slova?“</p> <p>Zaburácel silný vichr a země se zatřásla, když se Styx pomalu postavil na nohy.</p> <p>„Jen jedno.“ Jeho ruka vystřelila k čím dál zmatenější tváři jeho protivníka. „Chcípni.“</p> <p><strong>KAPITOLA</strong></p> <p><strong>20</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><image xlink:href="#_24.jpg" /></p> <p>Elegantní zámeček se koupal v pokojném tichu.</p> <p>Dobře, tak tedy klid ležel na všem, kromě Darcyiných luxusních komnat.</p> <p>Když si Darcy uvědomila, že už stejně nedokáže usnout, dokud se Styx nevrátí, nerozvážně se nechala Levetem zatáhnout do hraní dámy.</p> <p>Seděli naproti sobě se zkříženýma nohama na posteli. Když Darcy pohlédla na hrací desku, náhle se zamračila. Nebyla žádný přeborník, navíc se mnohem víc než na kameny na desce soustředila na poslouchání, jestli se už Styx nevrátil. Ale ještě nebyla tak špatný hráč, aby nepoznala, že je dost rafinovaně podváděna.</p> <p>Zvedla hlavu a blýskla po svém drobném společníkovi zamračením. „Ty švindluješ.“</p> <p>„<emphasis>Moi?</emphasis>“ Levet přitiskl sukovitou ruku na svou hruď se směšným pobouřením. „To je nesmysl. Proč bych podváděl, když jsem tak vidutelně lepší hráč?“</p> <p>„Lepší? Ha.“ Darcy ukázala na desku. „Právě jsem ti dávala na prdel.“</p> <p>Levet si drobně odfrkl. „Jsem zraněn, <emphasis>chérie</emphasis>. Smrtelně zraněn.“</p> <p>„Houbeles. Jsi akorát bídný podvodník,“ opravila ho Darcy. „Pokaždé, když se podívám z okna, hýbeš s kameny na desce.“</p> <p>„Pchá. Nikdy jsem neslyšel takovou hanebnou pomluvu. Mé cti se nedá nic vytrknout.“</p> <p>„Tak jak potom můžeš mít dámu, když jsi ještě nepřešel přes celé pole?“</p> <p>Levet zamával svými křídly, takže hrací kameny vzlétly z hrací desky a rozprskly se na posteli v záplavě zářivých barev.</p> <p>„Dáma, tsss. Taková hloupá hra,“ stěžoval si, když seskočil z postele a začal přecházet po koberci. „To, co potřebujeme, je opravdová výzva.“</p> <p>Darcy, která nepřítomně sbírala rozházené kameny a uklízela je zpátky do krabice, střelila po svém společníkovi podezřívavým pohledem.</p> <p>Nevěděla příliš mnoho o druhu démonů, jako byl Levet, ale předpokládala, že Levetova představa výzvy a její vlastní mohou mít docela odlišné významy.</p> <p>„Jaký druh výzvy?“</p> <p>„Něco, co prověří naše skutečné schopnosti. Něco, co bude vyžadovat prudkou inteligenci a zároveň vybroušené schopnosti sportovce.“ Tlap, tlap, přecházel drobný Levet tam a zpátky po koberci, dokud se nakonec s lusknutím prstů nezastavil. Docela umělecký kousek s prsty tak tlustými a sukovitými, jako byly ty jeho. „Olalá, už to mám.“</p> <p>Darcy seděla vedle šachovnice a posunula se na okraj postele. „Bojím se zeptat.“</p> <p>„Pétanque.“</p> <p>Darcy zamrkala a potom se překvapeně zasmála. „Můj ty bože. Děláš si srandu?“</p> <p>„Cože?“ Levet nafoukl svou hruď. „Pétanque je starodávný a vznešený sport. Hra králů, ve skutečnosti.“</p> <p>„Myslela jsem, že to byly vždycky šachy.“</p> <p>Levet nadzvedl obočí do úctyhodné výšky. „A přesně kolik králů znáš?“</p> <p>Králové, no jasně.</p> <p>Po Goth barech a levných penzionech se přece pohybovali pouze šlechtici a královské rodiny.</p> <p>„Nech mě přemýšlet. Hmmm…“ Darcy předstírala soustředění. „Řekla bych, že nula.“</p> <p>Levet výsměšně zatřepotal křídly. „A já, na druhou stranu, znám stovky králů. Některé z nich i dost intimně.“</p> <p>Darcy zvedla ruku. „Dobře, dobře, dostáváme se sféry s příliš mnoha informacemi.“</p> <p>„Velmi směšné.“ Levet protočil oči v sloup. „Když říkám intimně, tak to znamená, že jsem zdobil jejich hrady po několik století. Byla bys ohromená, kolik se toho může vnímavý démon naučit, když posedává vedle okna královské loužnice.“</p> <p>Darcy se ušklíbla. „Ou, dovedu si to představit.“</p> <p>„Samozřejmě, že pokud jde o královny, dobře, řekněme, že moje důvěrnost byla poněkud jiného rázu…“</p> <p>„Stačí.“ Darcy ho prudce přerušila. Neměla náladu na podrobné líčení chrličových sexuálních eskapád. Ne dnes v noci. Vlastně ani nikdy jindy. „Nebudu hrát pétanque.“</p> <p>Levet si dal ruce v bok a natrčil svůj spodní ret. Bezva. Šklebící se démon.</p> <p>„Zkoušela jsi to někdy?“ zeptal se.</p> <p>Darcy se mimoděk otřásla nevolí. „Když jsem byla v pubertě.“</p> <p>Levet snadno vycítil její neveselé vzpomínky a popošel kupředu se zvědavým výrazem. „Co se stalo?“</p> <p>„První koule, kterou jsem hodila, skončila až na konci ulice.“ Pochmurně se usmála. „Spoluhráči mne požádali, abych okamžitě vypadla, a později večer to samé učinili i moji nevlastní rodiče.“</p> <p>Levet povzdechl a jeho krásná křídla soucitně poklesla.</p> <p>„Ach, Darcy, to je mi líto, omlouvám se.“</p> <p>Pokrčila rameny. „Je to dávno. Sere pes.“</p> <p>„Ano.“ Zkřivil obličej. „Přesně tak.“</p> <p>Darcy se uchichtla, když zaplašila ošklivou vzpomínku. Nějak platilo, že když byl Levet nablízku, věci už nevypadaly tak špatně.</p> <p>Ale když chtěla navrhnout, že by si mohli zahrát vzrušující hru s názvem „shod chrliče ze střechy a sleduj, jestli umí skutečně lítat“, tak Darcy ucítila zvláštní bodnutí, které jí projelo kůží.</p> <p>Otočila se ke dveřím s absolutní jistotou, že někdo schází do haly.</p> <p>Dva někdo.</p> <p>Oba upíři.</p> <p>Mohla… je cítit, proklatě. I přes silné zdi a těžké dveře.</p> <p>Očividně strávila už příliš, ale opravdu příliš času ve společnosti démonů.</p> <p>„Někdo přichází,“ zamumlala tiše.</p> <p>Levet krátce zavřel oči a pak je zas s praskáním otevřel a zamračil se.</p> <p>„Dva upejři, které vzal Styx pod svou ochranu.“ Jeho nos byl jasně lepší než její. Nebo možná vlastnil nějaké další mystické a magické schopnosti, jak se dívat skrz zdi. „Myslel jsem, že jim Dante přikázal, aby se schovali v tunelech, dokud jejich šéf nebude odstraněn.“</p> <p>„Odstraněn?“ Darcy nakrčila nos. Vlkodlak nebo ne, nikdy si nezvykne na to, že je běžné zabíjet. „Ježíši.“</p> <p>Levet blýskl podlým úsměvem. „Vyřízen? Rozšmelcován? Odeslán do nejbližší krevní banky…“</p> <p>„Levete,“ zasyčela, když vyrazila ke dveřím a otevřela je. Dva upíři skutečně stáli venku, bledé tváře bezvýrazné a jejich těla přízračně nehybná. Jako dvě figuríny nastavené do jedné pozice, uvědomila si a nepatrně se zachvěla. Z nějakého důvodu jí jejich přítomnost… dělala starosti. Jako kdyby se pod těmi ledovými maskami něco chystalo. Něco, co pečlivě skrývali.</p> <p>Její dlaň se sevřela pevněji kolem kliky, jak se pokoušela odolat nutkání zase dveře s bouchnutím zavřít. Ne jenom, že by byla směšná, ale pouhé dveře by nikdy nezastavily žádného upíra, který by byl rozhodnutý dostat se na druhou stranu. Místo toho se přinutila vykouzlit úsměv na svých rtech.</p> <p>„Ano?“</p> <p>Unisono se uklonili, ačkoliv vysoké, tmavovlasé ženě se podařilo narovnat mnohem rychleji než mohutnému plavovlasému Vikingovi.</p> <p>„Paní, omluvte naše vyrušení,“ řekla žena chladným, mdlým tónem.</p> <p>Paní? Dobře, to byla novinka.</p> <p>„Nerušíte mne. Mohu vám nějak pomoci?“</p> <p>Vysoký muž s dlouhým blonďatým copem a širokou tváří udělal nepatrný krok vpřed.</p> <p>„Obdrželi jsme zprávu od Anassa.“</p> <p>Darcy pozvedla ruku a chytila se za splašeně bijící srdce. „Od Styxe?“</p> <p>„Ano.“</p> <p>„Už je tady?“</p> <p>„Ne, vypořádal se se zrádcem, a teď se vrátil do svého sídla,“ řekl muž a jeho hlas byl stejně nečitelný jako jeho výraz. „Přál si, abychom vás doprovodili, abyste se k tam k němu mohla připojit.“</p> <p>Darcy se zamračila. To nebylo Styxovi podobné, posílat někoho, aby obstaral jeho záležitosti. A obzvlášť, když se to týkalo jí. Když ji chtěl na blízku, potom k ní přišel; neposílal by nikoho, aby ji přivedl, jako kdyby byla pes.</p> <p>„Proč prostě nepřišel a nevzal mne s sebou?“ zeptala se.</p> <p>Viking vypadal chvíli bezradně. Jako kdyby ta otázka byla pro jeho prostý mozeček příliš složitá.</p> <p>S hladkou lehkostí vstoupila žena do této nepříjemné situace.</p> <p>„Obávám se, že byl… raněn během bitvy,“ řekla. „Raněn?“</p> <p>Darcy se podlomila kolena a černá vlna paniky hrozila, že překryje její mysl. Styx, poraněný? Ne. Ach bože, to ne. Nesnesla by to.</p> <p>Musela…</p> <p>Uprostřed snahy pročistit si mysl a soustředit se přesně na to, co potřebovala udělat, její panika byla probodnuta podivným pocitem. Cítila, že to nemůže být pravda. Že by věděla s absolutní jistotou, kdyby byl Styx zraněný.</p> <p>Když pomyslela na Styxe, co cítila bylo… chvění. Jako bzukot rozčilené včely.</p> <p>Styx byl rozzuřený k nepříčetnosti. Necítila žádnou fyzickou bolest.</p> <p>Hrubá ruka se dotkla její paže. Pohlédla dolů do Levetových zvědavých očí.</p> <p>„Jsi v pořádku, Darcy?“ zeptal se.</p> <p>„Ano… já…,“ zavrtěla hlavou a přinutila se vrátit pozornost k čekajícím upírům. „Jak zle je zraněný?“</p> <p>Žena pozvedla svou štíhlou ruku. „To nemohu říct. Já pouze vím, že si přeje, abyste byla s ním.“</p> <p>Levetovy prsty se stáhly kolem Darcyiny paže. „Nestrachuj se, <emphasis>ch</emphasis><emphasis>érie</emphasis>. Já půjdu s tebou.“</p> <p>„Ne.“</p> <p>Darcy zamrkala nad Vikingovým rázným odmítnutím. „Proč ne?“</p> <p>„Pán neříkal nic o tom, že bychom měli přivést chrliče. Musíš jít sama.“</p> <p>Fajn, sračkometr začínal ukazovat nejvyšší hodnoty. Nic z toho nedávalo smysl.</p> <p>Jestli byl Styx zraněn, tak proč se potom nevrátil zpátky sem? Nejen, že tu byl Dante, ale domu vládlo i dobro bohyně. Kam jinam by mohl jít, aby byl lépe chráněný?</p> <p>A i kdyby byl v jiném útočišti, proč by posílal tyto upíry, aby ji k němu přivedli?</p> <p>Měl přece pět spolehlivých Havranů, které znala a důvěřovala jim, aby ji přepravili.</p> <p>Nenápadně krůček po krůčku couvala zpátky, s rukou napjatou na dveřích. „Kde jsou Shay a Abby?“</p> <p>Nastala chvíle ticha, potom žena pomalu zamrkala. „Obě ošetřují Vipera.“</p> <p>„Byl snad také raněn?“</p> <p>Viking hluboce zavrčel. „Musíme vyrazit. Už se blíží úsvit.“</p> <p>Darcy udělala další krůček zpět s pohledem upřeným na ženu. „Jak se vám ozval?“ Mrk, mrk, mrk. „Prosím?“</p> <p>„Styx. Jak se vám ozval?“</p> <p>„Poslal poslíčka.“</p> <p>„Chci mluvit s tím poslíčkem.“</p> <p>„To stačí,“ zavrčel Viking a jeho špičáky se zablýskly. „Vem jí!“</p> <p>Ještě než ta slova stačila opustit jeho rty, Darcy práskla dveřmi a otočila klíčem v zámku.</p> <p>Levet překvapeně vykvikl a podíval se na ní, jako kdyby se zbláznila.</p> <p>„Darcy?“</p> <p>„Něco není v pořádku,“ vydechla a zatlačila rukama proti dveřím, které se upíři na druhé straně pokoušeli vyrazit.</p> <p>„Ne. Do prdele!“ vyprskl Levet a přidal svou vlastní sílu k otřásajícím se dveřím. „Musíš utéct. Tyhle dveře dlouho nevydrží.“</p> <p>„Ani náhodou.“</p> <p>Zhluboka zaklel. „Mučedníci jsou nudná stvoření. Koukej odsud sakra vypadnout.“</p> <p>Darcy zaskřípěla zuby a dupala patami, když bojovala vedle Leveta, aby dveře zůstaly zavřené. Ani na minutu si nepomyslela, že by mohla čelit dvěma upírům a přežít. Sakra, nemyslela si, že by si jí podařilo vydržet jen jediný úder. Ale nechtěla utéct pryč a opustit Leveta.</p> <p>„Nenechávám kamarády ve štychu,“ zamumlala, když se dřevo pod jejíma rukama otřáslo. Dost brzy dveře povolí a zábava bude moct začít.</p> <p>S rukama naběhlýma námahou, démon po ní šlehl odhodlaným výrazem.</p> <p>„<emphasis>Sacrebleu</emphasis>, upíři mi nemohou ublížit, když se proměním. Ani jejich špičáky nejsou dost ostré, aby se mohly prokousat kamenem.“</p> <p>Na tom něco bylo. Sakra dobrý argument, ale jestli Darcy byla nějaká, tak paličatá.</p> <p>„Neopustím tě.“</p> <p>„Jenom mi překážíš.“ Levet zabručel, když se uvolnil pant a proletěl jen několik palců od jeho tváře. „Mám několik velkolepých zaříkávadel, která bych velice rád použil, ale těžko je mohu přednést, když tu stojíš a koukáš se na mě.“</p> <p>„Proč ne?“</p> <p>Vyslal k ní pohled naplněný temnou výstrahou. „Problémy s výkonem. Prostě jdi.“</p> <p>Jemná záře začala obklopovat drobnou šedou postavičku a Darcy přinutila sama sebe, aby ustoupila. Měla stále živé vzpomínky na velkolepou explozi, která protrhla vzduch, když se plížila do sídla. Jestli měl Levet na mysli nějaký podobný druh magie, tak potom souhlasila, že nechce být nikde poblíž, až se věci začnou otřásat.</p> <p>A se vší upřímností, jestliže odejde, Levet se bude moct proměnit do podoby sochy. A jak poukázal, ani upíři mu nemohou ublížit, sotva se jednou promění na kámen.</p> <p>Darcy ignorovala bolestný pocit viny a otočila se na patě a čelem proti oknu. S dveřmi obsazenýma zdivočelými upíry bylo okno jedinou únikovou cestou. Kromě toho, jaký by byl rychlejší způsob dostat se dolů a varovat Abby, že její dům se stal útočištěm zrádců.</p> <p>Darcy zkřížila ruce nad hlavou a narazila do okna s neuvěřitelnou rychlostí, která ji pronesla sklem až do nehybného nočního vzduchu. Vykřikla, když ji ostré střepy pořezaly na kůži, ale její pozornost se mnohem více soustředila na tvrdou zem, která se velice rychle přibližovala. Šrámy a modřiny, jedno jak hluboké, si dokáže vyléčit během pár hodin. Ale zlomený vaz… To by bylo horší.</p> <p>Máchala svými údy, jako by uměla létat – což není schopnost, která se obvykle připisuje vlkodlakům. Podařilo se jí otočit ve vzduchu, takže skončila přistáním na zádech, nikoliv na hlavě. Malá útěcha, ale když dopadla, náraz ji vyrazil vzduch z plic a otřes z bolesti projel jejím tělem.</p> <p>Kruci.</p> <p>Se zasténáním se vyškrábala na nohy. Byla překvapená, když zjistila, že může vážně dokončit svůj úkol. Krvácela z množství ran, byla tak pohmožděná, že se jí špatně držela rovnováha a v hlavě jí bušilo, ale nezdálo se, že by měla zlomenou nějakou kost nebo poškozený vnitřní orgán.</p> <p>Noc začala vypadat nadějněji.</p> <p>Pohlédla k domu a uvažovala, kudy se asi dostane k nejbližším dveřím, když se za ní ozval lehounký šramot.</p> <p>Otočila se, připravená téměř na všechno, co by mohlo zaútočit z temnoty.</p> <p>Upír, vlkodlak, apokalyptičtí jezdci…</p> <p>Lvi, tygři a medvědi…</p> <p>Napjatá a připravená se vypořádat s nejnovější katastrofou, Darcy cítila, jak doširoka rozevírá ústa, když štíhlá žena vyšla zpoza starého dubu.</p> <p>Navzdory všeobjímající temnotě, Darcy bez problémů viděla stříbřitě blonďaté vlasy, které jí vlály kolem ramen, a zelené oči, které zářily nezaměnitelným svitem.</p> <p>Nefalšovaný šok ji držel neschopnou pohybu, když se žena s plynulou ladností postavila přímo před ní.</p> <p>Tohle byla chvíle, o které Darcy snila každou noc během uplynulých třiceti let.</p> <p>Jakoby ožila její nejtajnější naděje.</p> <p>Teď se snažila přijmout, že se to opravdu mohlo stát.</p> <p>„Matko?“ zašeptala nakonec nevěřícně.</p> <p>„Ano, drahoušku, jsem opravdu tvoje matka.“ Úsměv se dotkl jejích rysů, které byly tak přízračné jako ona sama. „To je od tebe tak velice ohleduplné, že jsi mi přistála přímo u nohou. Ušetřilo mi to spoustu námahy.“</p> <p>„Cože…?“</p> <p>Darcy byla naprosto zmatená, že si ani nevšimla, jak se její matka pohnula. Ani když zvedla ruku.</p> <p>Vlastně až poté, co se její pěst setkala s Darcyinou bradou, si Darcy uvědomila, že někdy sny a skutečnost nemusejí být totéž.</p> <p>Darcy dopadla na studenou, promrzlou zemi a číhající temnota vplula do její mysli.</p> <p>Nojo, realita byla pěkná děvka.</p> <p><strong>KAPITOLA</strong></p> <p><strong>21</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><image xlink:href="#_25.jpg" /></p> <p><strong> </strong></p> <p>Styx mířil prstem přímo na srdce svého nepřítele a cítil, jak vzduch praská smrtícím žárem jeho zuřivosti. Jakoby v dálce mohl cítit prudký neklid, který se zmocnil okolo stojících upírů, mohl cítit jejich nejistotu, a slyšet, jak se jejich prsty stahují kolem spouště na kuších. Na ničem z toho nezáleželo.</p> <p>Svět se scvrkl do vychrtlého upíra, který stál těsně před ním.</p> <p>Upíra, který ztratil svůj samolibý úsměv a sledoval Styxe s novou ostražitostí.</p> <p>Bystrý upírek.</p> <p>I když se právě chystal na smrt.</p> <p>Znovu.</p> <p>„Divadelní triky mne neděsí, Styxi,“ podařilo se Desmondovi zachraplat, dokonce i když se krčil pod zlovolným pohledem. „Jsi obklíčený a tvoje žena je v mojí moci. Uděláš, co ti řeknu, nebo poneseš důsledky.“</p> <p>Styx viděl, jak se upírovy rty pohybují. Nepochybně vyhrožoval nebo něco takového, ale Styx už ho dávno neposlouchal. Jediný zvuk, na kterém záleželo, bylo hřmění moci a síly, které se rozléhalo v jeho těle.</p> <p>Styx prohloubil mráz, který se vznášel ve vzduchu a pohnul se kupředu. Nevšímal si šípu, který mu zahvízdal kolem ucha.</p> <p>„Styxi?“ Desmond zavrávoral zpátky a zvedl paže v obranném gestu. „Nebuď blázen. Můj klan tě zabije…“</p> <p>Varovná slova utichla, když Styx obtočil ruce kolem jeho vychrtlého krku a zmáčkl.</p> <p>Poplašné výkřiky naplnily vzduch, když Styx zvedl svíjejícího se upíra a lehce použil jeho tělo jako štít proti smršti šípů. Desmond zaúpěl, když se střely zanořily hluboko do jeho zad a stříbro pálilo jeho maso.</p> <p>Styx za sebou vytušil další útok a s výsměšným pohybem vrhl Desmonda na upíry, kteří se s hrůzou dívali na svého vůdce. Instinktivně se vrhli na pomoc svému šéfovi a dovolili tak Styxovi, aby se otočil a střetl se s výpadem zběsilého Jacoba.</p> <p>Upír byl skoro stejně vysoký jako on a nepříčetný vlastní zuřivostí, ale jeho síla se nemohla měřit se Styxovou.</p> <p>Jacob se vrhl s řevem po Styxově hrdle, ale jenom frustrovaně zavyl, když se Styx snadno vyhnul jeho útoku. Jak se pohnul, Styx natáhl nohu a jednoduše toho hlupáka podrazil. V okamžiku vytáhl svůj dlouhý meč z pochvy, a když se upír pokoušel zvednout, Styxova zbraň prořízla vzduch.</p> <p>Jacobovi se ani nepodařilo zvednout na kolena, když Styxův meč proťal zezadu jeho krk a uťal mu tak hlavu jedním plynulým popravčím pohybem.</p> <p>Styx nečekal, až se tělo rozpadne, a odkopl ho pryč. Otočil se právě včas, aby se střetl s kůlem, který mířil přímo na jeho srdce.</p> <p>Prudce zvedl ruce nahoru a v té samé chvíli se sklonil. Kůl se zarazil hluboko do jeho svalů na předloktí, ale ani necouvl. Ubránil se smrtícímu úderu a teď byla řada na něm.</p> <p>Útočící upír vyvalil oči, když se Styxova ruka sevřela kolem jeho prstů, dosud držících kůl. Kosti zapraskaly pod tlakem, když Styx uvolnil kůl a pomalu jej namířil na upírovo srdce.</p> <p>Nastal krátký zápas, protože strach o holý život propůjčil mladšímu muži větší sílu, ale konec byl předvídatelný.</p> <p>Styx stále drtil upírovy prsty proti kůlu. Hluboce zavrčel a zabodl ostrou špici do úzké hrudi.</p> <p>Ozvalo se bolestné zaúpění, potom upír spadl pozadu na zem a zvedl se kolem něj oblak prachu.</p> <p>Cosi hluboko ve Styxovi truchlilo nad ztrátou jeho bratrů. Nepřátelé nebo ne, stále byli jedné krve. Žal ho ovšem nezastavil, když popadl svůj meč a otočil se čelem ke zbývajícím upírům.</p> <p>Chtěli ublížit Darcy. Za to musejí zemřít.</p> <p>Dva z nich se stále skláněli nad svým padlým vůdcem, ale tři další sebrali dost odvahy pro útok.</p> <p>Styx rozkročil nohy a pokrčil se v kolenou. Takhle byl připravený na nápor. Měli by být vycvičeni rozdělit se a obklíčit ho. Nemohl připustit, aby se to stalo.</p> <p>Musel udeřit co nejrychleji.</p> <p>Zvrátil hlavu dozadu a hluboce zařval. Volal po síle, která proudila v jeho krvi.</p> <p><image xlink:href="#_19.jpg" /></p> <p>Viper klel celou dobu, dokud dodávka konečně nezastavila a jeho lidé nevyskákali do noci, aby obklíčili dům.</p> <p>Nechtělo se mu opouštět Styxe. Upír by neměl opouštět bratra na bitevním poli. A obzvlášť ne, když ten bratr byl Anasso.</p> <p>Ale jak jednou Styx vydal rozkaz, neměl na výběr a musel ho poslechnout. A po pravdě, bylo mnohem rozumnější, aby šel on hledat posily. Kdyby musel zůstat, znamenalo by to jistou smrt pro oba.</p> <p>Logika nicméně nikterak nezmírňovala studený strach, který objímal jeho srdce, ani nezmenšila vztek, který proudil jeho krví.</p> <p>Chtěl něco zabít.</p> <p>Hodně nepřátelských něco.</p> <p>Viper se plížil k zadní části domu, držel svůj meč v jedné ruce a smrtící stříbrnou dýku v druhé. Cítil v chladném vzduchu smrt. Zemřel už víc než jeden upír. A to před chvílí.</p> <p>U všech ďasů.</p> <p>Jestli byl Styx…</p> <p>Temná, strašná myšlenka měla sotva čas se utvořit, když vlasy zvedající výkřik protrhl noc.</p> <p>Šibeniční úsměv přelétl přes Viperovy rty.</p> <p>Styx.</p> <p>Byl stále naživu. A ve velmi, velmi špatné náladě.</p> <p>V nejvyšší rychlosti doběhl Viper za roh domu a potom se překvapeně zastavil, když spatřil Styxe, jak stojí sám proti třem útočícím upírům.</p> <p>Nebo se minimálně snažil dívat.</p> <p>Styx se stal jen rozmazanou šmouhou, když se s neskutečnou rychlostí vrhl vpřed. Zableskla se ocel a jeden z upírů padl bez hlavy na zem dříve, než si ti nešťastní hlupáci uvědomili své nebezpečí.</p> <p>Zbývající se zastavili v šoku a pokoušeli se vycouvat z dosahu vířícího meče.</p> <p>Byla to marná snaha.</p> <p>Ledová mlha se zformovala kolem jejich těl, když je Styx udržel namístě pomocí své divoké síly. Byly bezmocní cokoliv udělat, jen se mohli dívat, jak jim kráčí vstříc jejich vlastní smrt.</p> <p>S námahou Viper setřásl své vlastní chmurné zaujetí vražděním a obrátil svou pozornost zpátky ke svému okolí.</p> <p>Tři upíři zůstali na okraji pozemku, jeden natažený na zemi a zřejmě raněný, a dva další se nad ním horečnatě skláněli.</p> <p>Zvednutím ruky Viper navedl své společníky ke vzdáleným zrádcům. Rozkázal, aby přivedli tolik živých, jak jen to bude možné. Ne z nějaké zvláštní sympatie. Sakra, chtěl by každého z těch upírů přikovat k zemi a nechat je čekat na slunce. Ale chápal moudrost toho udělat z Desmonda a jeho klanu výstražný případ. Chtěl jejich popravy udělat tak viditelné, že si už žádný další klanový vůdce nedovolí takovou hloupost, jako je pozvednout zbraň proti Anassovi.</p> <p>Čekal, dokud jeho muži nepochytali všechny upíry a bezpečně je nespoutali stříbrnými pouty, která přinesli, a pak obrátil svou pozornost ke Styxovi.</p> <p>Už zbýval jen jeden upír.</p> <p>Viper zaváhal.</p> <p>Měl by nepochybně zasáhnout.</p> <p>Styx byl nepříčetný vzteky, ale možná až by přišel ke svým smyslům, tak by mohl hořce litovat toho krveprolití. Upíři vždycky ctili morální a etické zásady.</p> <p>Jediný pohled na bronzovou tvář ovšem zastavil jakékoliv další úvahy o vkročení do blízkosti tohoto polopříčetného muže.</p> <p>Prázdným, nemilosrdným zrakem drtil nepřítele a nedával mu šanci. Styx popustil uzdu upírské lačnosti po bitvě a krvi. Možná poprvé za celou svou existenci.</p> <p>Kdokoliv by byl tak hloupý, že by mu vstoupil do cesty, by byl odsouzen k smrti.</p> <p>Včetně Vipera samotného.</p> <p>Přiblížil se tak blízko, aby mohl případně zakročit, kdyby se věci nevyvíjely dobře. Dokonce si začal užívat pohled na Styxe a jeho výpad vpřed s mečem tančícím v krásném, složitém tanci.</p> <p>Všichni upíři obdivovali sílu a moc, ale jen hrstka se mohla v obojím měřit se Styxem. A ještě méně mělo jeho smrtící dovednosti se zbraněmi.</p> <p>Byl v tom mistr a byla rozkoš se na něj dívat.</p> <p>Vyděšenému upírovi se podařilo pozvednou kuši, kterou držel v ruce, a zamířit jí Styxovým směrem. Jenže ta snaha byla příliš pomalá a přišla příliš pozdě. Jediným velkým skokem se Styx dostal přímo před něj, vytrhl mu kuši z rukou a rozlomil ji s hlubokým zavrčením.</p> <p>Naneštěstí upír před ním nepadl na kolena a nezačal prosit o milost, čímž by si možná zachránil život. Místo toho zašátral vzadu pod plášť pro nějakou skrytou zbraň.</p> <p>Smrtící úsměv se dotkl Styxových rtů, když pozvedal svůj meč. Jediný, okem nepostřehnutelný pohyb a mladý upír stál náhle bez hlavy.</p> <p>Viper se ušklíbl.</p> <p>Vrrr. Radost z boje, skutečně.</p> <p>Vykročil kupředu, protože chtěl upoutat přítelovu pozornost, když Styx zaklonil hlavu a nasál nosem vzduch.</p> <p>S pohybem příliš rychlým, aby se dal spatřit, se otočil a pohlížel na upíry, kteří byli pevně spoutáni a střeženi Viperovými muži.</p> <p>Hluboké zavrčení postavilo Viperovi vlasy vzadu na krku. A kurva.</p> <p>Styx stále cítil krev. A v tu chvíli nebyl schopen rozlišovat přátele od nepřátel. Pro něj bylo všechno pohybující se výzvou k boji.</p> <p>Teď bylo na Viperovi, aby nějak uklidnil to vzteklé a zuřivé zvíře, ve které se Styx proměnil.</p> <p>Perfektní. Úplně zasraně perfektní.</p> <p>Viper zasunul meč do pochvy a opatrně si připravil v ruce dýku a vykročil čelem ke svému příteli. Nechtěl Styxovi ublížit, ale nemohl mu dovolit, aby pozabíjel jeho muže.</p> <p>Mumlal si kletby pod vousy a ujistil se, že Styx má dostatek příležitostí ho vidět dříve, než se k němu přiblíží. Moudrý muž se nikdy nepřibližuje k rozzuřenému upírovi zezadu.</p> <p>„Styxi. Můj pane.“ Držel ruce nad hlavou na znamení míru. „Je po všem. Nepřítel byl poražen.“</p> <p>Temné oči zableskly směrem k Viperovi, ale nedalo se z nich vyčíst, jestli jej skutečně vidí.</p> <p>Nakonec nebyl ničím víc než překážkou k dokončení jeho cílů.</p> <p>„Desmond žije,“ vysoký upír vyštěkl hrozným hlasem.</p> <p>„Je už pevně spoután,“ řekl Viper pomalu. „Jestli se mu podaří přežít těžká zranění, bude exemplárně popraven před Komisí a vůdci ostatních klanů. Musí se stát lekcí pro ostatní.“</p> <p>Styx zasyčel, jeho oči byly stále rozostřené a třpytily se smrtí. „Zemře mojí rukou.“</p> <p>„Samozřejmě, že tak,“ uklidňoval ho Viper. „Ale až potom, co bude označen a odsouzen našimi lidmi.“</p> <p>Bez varování Styx vystřelil rukou a popadl Vipera za límec košile a zvedl ho do vzduchu.</p> <p>„Darcy,“ zavrčel.</p> <p>Viper potlačil potřebu bojovat se Styxovým sevřením. Neublížil mu… zatím. Nechtěl zbytečně svého přítele vyprovokovat k násilí.</p> <p>Obzvlášť ne, když před tím násilím stál sám v první linii.</p> <p>„Darcy tu není, můj příteli,“ řekl pevně. „Je v bezpečí s Dantem a Abby.“</p> <p>„Ne.“ Styx jím prudce zatřásl. „Je v nebezpečí.“</p> <p>Pitomí čerstvě spojení upíři, zaklel Viper v duchu.</p> <p>„Můj pane, nemáš jasnou mysl –“</p> <p>Ale nedořekl to, protože jím Styx znovu zatřásl. „Upíři, které jsem vzal pod svou ochranu, jsou zrádci.“</p> <p>Viper šokovaně zasyčel. „Jsi si jistý?“</p> <p>„Vyhledali mou ochranu jen proto, aby našli má slabá místa pro svého pána. A tak našli Darcy.“</p> <p>„Tohle byl pokus o převzetí vlády? <emphasis>Coup ďétať?</emphasis>“</p> <p>„Ano.“</p> <p>Viper zaklel, vzteky téměř neviděl. Měl vycítit něco podezřelého na Desmondovi a jeho neohrabaném pustošení města. Měl nejprve vše prošetřit, než vystavil svého Anassa nebezpečí.</p> <p>„Do nejhlubších pekel.“</p> <p>Černé oči se zableskly. „Musejí být potrestáni.“</p> <p>„Až přijde čas.“ Viper se natáhl a sevřel Styxova zápěstí a s mocným trhnutím se mu podařilo uvolnit z jeho sevření. „Nejprve se musíme dostat zpátky a varovat Darcy.“</p> <p>Bronzové rysy se stáhly v agónii tak intenzivní, že Viper mohl fyzicky cítit jeho bolest.</p> <p>„Už ji mají,“ zasípal. „Právě ji vedou sem.“</p> <p>Kurva. Viper stiskl přítelovo rameno a modlil se pro vlastní dobro, aby Darcy nebylo ublíženo.</p> <p>Nebyl si jistý, jestli by dokázal zastavit krvavou lázeň, kterou by způsobil šílený Styx.</p> <p>„Jestli je to pravda, tak potom se musíme připravit a zajmout je,“ řekl. „Ale myslím, že by bylo lepší kontaktovat Danteho. Ti dva upíři možná plánovali unést Darcy, ale pochybuji, že by to zvládli tak snadno.“ Usmál se sarkastisky. „Tvoje žena vlastní spoustu skrytých nadání.“</p> <p>Styx pomalu padl na kolena a zabořil tvář do dlaní.</p> <p>„Tak jsem to nakonec pochopil.“</p> <p>Viper poklekl vedle něj, s rukou okolo jeho ramen. „Pochopil jsi co?“</p> <p>Styx zvedl hlavu a pohlédl na Vipera uštvanýma očima. „Pochopil jsem, co jsi myslel, když jsi řekl, že bys obětoval cokoliv, abys ochránil svou ženu.“</p> <p>„Ano.“ Viper pomalu přikývl. „Jsi tedy skutečně spojen, starý příteli. Ale tuto noc už nebudou třeba další oběti. Už brzy bude Darcy zpátky v tvém náručí, kam patří.“</p> <p><image xlink:href="#_19.jpg" /></p> <p>Darcy nebyla nijak zvlášť překvapená, když se probudila s bolestí hlavy o velikosti Texasu. Nebo s tak napuchlou čelistí, že se cítila, jako kdyby měla pod spodním rtem nacpaný celý grapefruit. Nebyla dokonce ani překvapená, když zjistila, že je v neznámém pokoji a připoutaná k posteli.</p> <p>Vždyť to přece dávalo krásně smysl. Co na tom bylo strašidelného?</p> <p>Polkla zasténání a přinutila svá těžká víčka, aby zůstala otevřená a zkoumavě si prohlédla pokoj. Byla to téměř zbytečná snaha.</p> <p>Nebylo zde nic k vidění. Tedy pokud nepočítáte falešné dřevěné obložení, které bylo nazdařbůh přikované ke stěnám, a vyblitě žlutý koberec, který byl nádherně prorostlý plísní.</p> <p>Byl to úzký, ponurý pokoj, který vypadal jako jakýkoliv jiný pokoj v laciném hotelu. Přebývala už v takové spoustě podobných pokojů, že je poznala již jen podle pachu.</p> <p>Ne, ne přesně jako každý laciný hotel, uvědomila si, když otočila hlavu a spařila těžké mříže na okně. Byly zřejmě novým doplňkem, což ovšem nijak neprosvětlovalo nepřátelskou atmosféru.</p> <p>A stejně byly směšně zbytečné, když byla spoutána jako nějaký divoký maniak.</p> <p>Posunula se na tvrdé matraci a shlédla dolů na železná pouta, která měla kolem zápěstí. Byla přidělána k těžkým řetězům, které vycházely z podlahy. Řetězy, které nepochybně vážily stejně jako ona sama.</p> <p>Buď si její únosci mysleli, že je nejnebezpečnější stvůra v Chicagu od dob Al Capona, nebo ji potřebovali spon tanou a bezbrannou z jiného důvodu.</p> <p>Kruci.</p> <p>Doufala, že to byla ta Al Caponovská možnost.</p> <p>Nic dobrého nemohlo pocházet od někoho, kdo chtěl mít člověka spoutaného a bezmocného.</p> <p>Darcy si nevšímala přetrvávající bolesti v hlavě a zkroutila se na posteli. Používala nohy k tomu, aby se mohla posadit.</p> <p>Nebyla nijak blíž útěku, ale aspoň se necítila až tak bezmocná.</p> <p>Díky bohu, protože dveře v protější stěně pokoje se prudce otevřely a za nimi stála teď již známá žena. Její vlastní milovaná matka. Ta plesnivá děvka!</p> <p>Darcy byla krátce šokována silou vzteku, který cítila vůči ženě, která jí pravděpodobně dala život.</p> <p>Ale zas je třeba připustit, že jejich první setkání se dalo těžko považovat za schůzku snů. Ne pokud ty sny nezahrnovaly chladné rány pěstí, únosy a připoutání k posteli. Ale i když měla plné právo cítit se zrazená a dokonce zklamaná, tak ta hmatatelná zlost byla něco, co se neshodovalo s její povahou.</p> <p>Možná protože Darcy už nemohla lpět na svých dětských představách o matce, která byla laskavá, něžná a milující.</p> <p>Tohle vědomí zanechalo v jejím srdci bolestivou díru a ostře odsoudilo tu žena, která to způsobila.</p> <p>Poté, co zavřela dveře, žena nenuceně prošla kolem postele. Darcy se otřásla, když zvláštní bodání přejelo po její kůži. Byl to pocit, který začala spojovat s přítomností vlkodlaka ve své blízkosti.</p> <p>Jako kdyby cosi v jejím těle rozpoznávalo společnost jejího vlastního druhu.</p> <p>Ou… do hajzlu.</p> <p>Žena se zastavila u okna, zkřížila ruce na hrudi a pohlédla směrem k Darcy.</p> <p>Nevypadala, že by na ni její dcera udělala nějaký mimořádný dojem. Což nebylo nijak překvapující. Darcy dobře věděla, že vypadá jako grungeová grupie. Naproti tomu její matka byla oblečená v kalhotové sukni slonovinové barvy a měla vzhled jako vystřižený z módního časopisu. Vlasy měla elegantně spletené a sčesané do složitého drdolu.</p> <p>Byla by fantasticky krásná, kdyby její výraz nebyl tak chladný, že by mohl mrazit vzduch.</p> <p>„Takže jsi vzhůru,“ prohlásila žena úsečným tónem.</p> <p>Darcy přimhouřila pohled. „Už to tak vypadá.“</p> <p>„Začínala jsem se bát, že jsem tě praštila příliš tvrdě. Byl by to docela trapas, kdybych tě zabila, potom co jsme tě konečně našli.“</p> <p>Zlost projela Darcyiným celým tělem a začínala vřít.</p> <p>Cože to její drahá, milovaná matka právě řekla?</p> <p>Že je ráda, že ji nezabila?</p> <p>„Prosím, tvá péče je ohromující,“ procedila Darcy.</p> <p>Samolibý úsměv se usadil na rtech její matky. „Byla bys radši, kdybych tě políbila muck-muck? Bylo by to lepší?“</p> <p>„Při představě, že bys to měla být ty, kdo by se se mnou muckal, tak myslím, že se bez toho obejdu…“</p> <p>„Ať je po tvém.“</p> <p>Darcy se posunula na matraci. Strašně jí iritovalo chrastění řetězů, které se přitom ozvalo.</p> <p>„Vzhledem k tomu, že jsem tady evidentně hostem, ať chci nebo ne, tak si myslím, že by ses mohla minimálně představit.“</p> <p>„Ale ty už to víš, mé nejdražší dítě.“ Uštěpačný úsměv se rozšířil. „Samozřejmě, mohla bych být poněkud agresivní, kdyby ses mne opovážila oslovovat matko. Jsem Sophia.“</p> <p>Sophia. Nějak se to k ní hodilo, řekla si Darcy. Mnohem lépe než matko. To každopádně.</p> <p>„Nikdy by mne nenapadlo říkat ti matko,“ ujistila kousavě svou společnici. „Kde to jsem?“</p> <p>„V Salvátorově letovisku,“ Sophia přejela po místnosti pohrdlivým pohledem. „Prasečí chlívek, co?“</p> <p>„Už jsem viděla horší.“</p> <p>„Hm, to asi ano.“ Matka naklonila hlavu na stanu a sledovala Darcyin divoký pohled. „Vypadáš slabě a křehce, ale máš oheň v očích.“ Krátce se odmlčela. „Což ti může být jedině k užitku. Budeš potřebovat spoustu ohně, dceruško. Slabost není mezi čistokrevnými tolerována.“</p> <p>„Už jsem zjistila, že dobré mravy nejsou na žebříčku zvyklostí příliš vysoko.“ Darcy kývla směrem k poutům na rukou. „Když jsem jako malá snívala o setkání se svou matkou, nepředstavovala jsem si, že na mne zaútočí a připoutá mě k posteli.“</p> <p>„Také jsem si naše první setkání představovala poněkud jinak, ale je to jen a jen tvoje vlastní chyba, abys věděla.“</p> <p>„<emphasis>Moje</emphasis> chyba?“</p> <p>Sophia zvedla ruku a začala si prohlížet svou dokonalou manikúru. „Měla jsi poslechnout Salvátora, když se k tobě poprvé přiblížil. Ušetřilo by nám to pěknou řádku potíží.“</p> <p>Darcy se krátce, nevěřícně zasmála. Byla obviňována za to, že byla stopována, vyděšena a teď se probudila připoutaná k posteli?</p> <p>Tak to už bylo příliš.</p> <p>„Odpusť mi, ale nemám ve zvyku poslouchat cizí muže, kteří mne pronásledují ulicemi Chicaga.“</p> <p>„Škoda. Podařilo se ti Salvátora tahat za nos jako tupce. Musím připustit, že mělo své zábavné momenty, ale já nemám jeho trpělivost. Je čas, abys byla se svou rodinou.“</p> <p>Rodinou.</p> <p>Kolik let toužila po rodině?</p> <p>Být obklopena svými milovanými na místě, které by mohla skutečně nazývat domovem?</p> <p>Prudce zatřásla řetězy. „Vtipné, necítím se zrovna jako rozmazlovaná dcera. Hmm, možná to nějak souvisí s těmi řetězy, které mne poutají k posteli.“</p> <p>„Budeš se mít jako prase v žitě dost brzy, má drahá, ale nejdřív musíš dokázat, že jsi schopná přijmout svou pozici mezi vlkodlaky,“ protáhla Sophia.</p> <p>„Těžko mohu přijmout nějakou pozici, když o ní nic nevím.“</p> <p>„Ano, to je to neštěstí, že jsi nevyrůstala mezi svými lidmi.“ Sophia si dlouze povzdychla. „Tvoje nevědomost o našich cestách to dělá všechno mnohem těžší, než by muselo být.“</p> <p>Dobře, to bylo ono.</p> <p>Byla unavená, bolela jí čelist a její nejvroucnější přání zjistit pravdu o své minulosti se proměnilo v trpký balvan na dně jejího žaludku.</p> <p>„Neštěstí?“ Její hlas klesl až do zoufalého zaúpění. „Je neštěstí, že jsem byla unesena jako dítě a potom přehazována z jednoho domu do druhého, než jsem skončila na ulici? Je neštěstí, že jsem strávila třicet let cítíc se jako zrůda, vždycky odmítána ostatními lidmi, a přemýšlela jsem, co je se mnou sakra v nepořádku? Je neštěstí, že jsem se dozvěděla, že jsem… vlkodlak od někoho úplně neznámého? Hekla bych, že je to trochu víc než jen neštěstí.“</p> <p>Sophia protočila oči v sloup a přistoupila k posteli. „Ach bože, přestaň už fňukat. Život je děvka pro všechny z nás. S nikým se nesere. Jediná věc, na které záleží, je, že jsi zpátky, kam patříš.“ Otřásla se vzteky, když se Darcy prudce zasmála. „Co je tu tak směšného?“</p> <p>Darcy zavrtěla hlavou a snažila se skrýt svůj černý humor.</p> <p>„Jen jsem si vzpomněla na takové staré pořekadlo.“</p> <p>„Jaké staré pořekadlo?“</p> <p>„Dávej si pozor na to, co si přeješ.“ Trvalo chvíli, než si Sophia uvědomila, že Darcy mluvila o ní.</p> <p>„Ach.“ Jízlivě se usmála. „Salvátor mne varoval, že doufáš v Jane Cleaverovou.“</p> <p>Fajn, ale co na tom bylo, sakra, špatně?</p> <p>Doma uvařená večeře, být ukládaná do postýlky, něžná pusa na tvář…</p> <p>Darcy se ušklíbla. „A místo toho mám Mommii Dearestovou.“</p> <p>Sophia zcela lhostejně pokrčila rameny. „Řekla bych, že to je docela pravda. Ale víš, nejsem ve skutečnosti až tak strašná osoba, ale připouštím, že nejsem zrovna žhavá do toho být matkou. Vždycky mi to připadalo jako velice nudná práce s malými odměnami.“</p> <p>„A co láska tvých dětí? Určitě za něco stojí?“</p> <p>„Zdaleka to nestačí. Možná, až budeš chovnou po několik století, tak to pochopíš.“</p> <p>„Chovná?“ zeptala se ostražitě.</p> <p>„To je to, co jsme, abys věděla,“ protáhla Sophia. „Čistokrevné ženy mají ve smečce jen jediný význam. Rodit tolik mláďat, jak jen je to fyzicky možné.“</p> <p>Darcy vyvalila oči. „Pááni, ty jsi už měla… mláďata?“</p> <p>„Štěňátka?“ Ostře se zasmála. „Ne, naše děti se rodí v lidské podobě. Říkáme jim mláďata, protože se obvykle narodí víc než jedno dítě, a samozřejmě, mají v sobě vlčí krev.“</p> <p>Fajn, tak tohle bylo tedy vážně povzbudivé. Ale připomnělo to Darcy jednu dobrou věc v tomhle cirkuse. „Salvátor řekl, že mám tři sestry?“</p> <p>„Ano.“</p> <p>„Budu se s nimi smět potkat?“</p> <p>„Pokud se nám je podaří lapit.“ Zelené oči se zaleskly mrzutostí. „Dokazují, že odvedou být stejně nepříjemnými osinami v zadku jako ty, má drahá.“</p> <p>Darcy byla rozpolcená mezi úlevou, že se sestrám daří unikat jejímu vlastnímu osudu, a lítostí, že je nejspíš nikdy nepozná.</p> <p>Sestry se zdály být úžasnou věcí, kterou v životě člověk mohl mít.</p> <p>„Jsou tu ještě nějací další?“ zeptala se. „Myslím, jestli jsi měla ještě nějaká další… mláďata?“</p> <p>Chvíli bylo ticho, pak Sophia pokrčila rameny. „Byla jsem těhotná více jak stokrát.“</p> <p>„Dobrý bože.“</p> <p>„Ale těhotenství zřídka trvaly déle než prvních pár měsíců. Žádné nevydrželo až do porodu, kromě tebe a tvých sester.“</p> <p>Něco jako možný náznak smutku rychle přelétlo přes Sophiinu krásnou tvář, potom se schovala opět za svou masku zatrpklé lhostejnosti.</p> <p>Darcyin dech se zastavil v nečekané sympatii. Sakra práce. Nechtěla uvažovat, jak bolestivé musí být pro ženu, když otěhotní znovu a znovu, a vždy ví, že za rohem číhá smrt.</p> <p>Nechtěla přemítat o myšlence, že nějaká žena se musela naučit chránit své emoce před takovým zklamáním. A možná proto se stát během uplynulých staletí cynickou.</p> <p>Nechtěla sympatizovat s tou ženou, která s ní jednala, jako kdyby byla nějaký obtížný kousek jejího zatoulaného vlastnictví, který byl nezbytný pro její plány.</p> <p>„To je mi líto,“ zamumlala, než ta slova mohla zastavit.</p> <p>„To je prostě život vlkodlaků.“</p> <p>„Proč?“ zeptala se Darcy, když si připomněla Levetovu nedávnou zmínku o problémech vlkodlaků s nedostatkem dětí. „Já myslím… proč tolik potratů?“</p> <p>Sophia netrpělivě zasyčela. „Co takhle kdybys zkusila používat svůj mozek, zlatíčko? Dovedeš si představit, co se asi děje s ženským tělem během proměny?“</p> <p>Darcy se ušklíbla. Nebyla si úplně jistá, co všechno spadalo pod proměňování, ale neznělo to dobře.</p> <p>„Ne, vlastně si to nedovedu představit.“</p> <p>„Fajn, tak mi dovol, abych tě ujistila, že je to tak naplňující, jak jen může být, ale je to také extrémně bolestivé.“</p> <p>„Och.“</p> <p>„Ano, och.“ Matka začala s rostoucím neklidem přecházet po úzké místnosti. „Existují legendy, že v Dobách Temnoty dovedly čistokrevné ženy kontrolovat své proměny, a to dokonce i během úplňku, takže mohly donosit své děti bez obav z potratu. Jestli je to pravda, tak potom tato schopnost byla ztracena už kdysi dávno.“</p> <p>„Takže ty se tedy musíš proměnit bez ohledu na to, jestli chceš nebo nechceš?“</p> <p>„Při úplňku ano.“ Sophia se zastavila a významně na Darcy pohlédla. „A příležitostně, když se najde někdo tak hloupý a rozzuří mne.“</p> <p>Darcy přešla tuhle ne zrovna nenápadnou výhrůžku. „Takže jak bych asi mohla být tvou dcerou? Já jsem nikdy… nezměnila svou podobu.“</p> <p>„A to je to, co tě dělá tak významnou, drahoušku.“ Zelené oči šlehly přezíravě po Darcyině štíhlém těle. „Čistokrevná žena, která se neproměňuje. Dokonalý rodící stroj.“</p> <p>Rodící stroj? Ou, fuj. Ne v tomhle životě.</p> <p>Teď se ovšem nezdála vhodná chvíle se kvůli tomu hádat.</p> <p>„Proč se neproměňuji?“ zeptala se místo toho.</p> <p>„Svatá prostoto! Neptej se mě.“ Sophia se lehce otřásla. „Salvátor ti řekne všechny vědecké podrobnosti. Má to co do činění s pozměněnými buňkami DNA, myslím.“</p> <p>Darcy se ani nepokoušela skrýt svůj šok. Do prdele. Byla připravená na vysvětlení divné, bizarní nebo dokonce mystické. Vědecké pokusy byly až na úplném konci seznamu.</p> <p>„Genetika?“</p> <p>„Ano, to je ono.“</p> <p>„Byla jsem geneticky upravená?“</p> <p>„Ano, má lásko.“ Usmála se posměšně. „Jsi vlkodlačí verze Frankensteina.“</p> <p>Místností se rozlehlo hluboké zavrčení, když se dveře prudce otevřely a Salvátor přešel přes práh.</p> <p>„Drž hubu, Sophie, nebo ti jí zavřu sám!“</p> <p><strong>KAPITOLA</strong></p> <p><strong>22</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><image xlink:href="#_26.jpg" /></p> <p>Darcy se ostře nadechla, když temný, divoce krásný Salvátor vstoupil do místnosti. Jako vždy byl oblečen v hedvábném obleku, který musel stát nepředstavitelné jmění – tento byl světle modrý s tmavě antracitovou kravatou. Černé vlasy měl sčesané a svázané do ohonu vzadu na krku, a tak mohla lépe vyniknout elegantní dokonalost jeho mužných rysů.</p> <p>Omračující pohlednost ovšem nijak nezakrývala temnou agresi, doutnající v jeho zlatých očích, ani násilí, které náhle prosytilo vzduch v pokoji.</p> <p>Že Sophie nebyl nijak nadšený a vypadal, že je připraven s tím něco udělat.</p> <p>Darcy se instinktivně zachvěla. Jestli se tihle dva vlkodlaci budou rvát, tak nechce být připoutána uprostřed.</p> <p>Sophia, zdánlivě lhostejná k nebezpečí, se přesunula před Salvátora a se zjevnou důvěrností ho štíhlými pažemi objala kolem ramen.</p> <p>„Ach, Salvátore. Jak vidíš, podařilo se mi dokončit, co ty jsi nedokázal,“ prohlásila zastřeně. „Žádné překvapení. Ženy jsou obvykle schopnější než muži a nezáleží, jak moc rádi se muži považují za nadřazené.“</p> <p>Setřásl její ruce a pohled stále upíral na Darcyinu bledou tvář.</p> <p>„Jediná věc, které jsi dosáhla, je, že se ti podařilo vyděsit svou vlastní dceru. Doufám, že jsi spokojená?“</p> <p>„Alespoň už není ve spárech upírů,“ odsekla Sophia a přesunula se ke stěně, o kterou se opřela v dobře nacvičeném postoji. Nepochybně by tato póza přinutila slintat touhou většinu mužů, ale naneštěstí pro ni Salvátor ani nepohlédl jejím směrem. Zatvrdila se. „Kdyby se ti podařilo ji získat nebo unést hned po příjezdu do Chicaga, měl bys ji dávno v posteli a ona by čekala první mláďata.“</p> <p>„Hej!“ Darcy frustrovaně zatahala za řetězy. „Počkejte chvíli –“</p> <p>„Nech nás,“ přerušil ji Salvátor pevným hlasem.</p> <p>Sophia se zasmála. „Pověz mi Salvátore, jsi dost mužem na to, aby sis ji vzal, když je teď spoutaná a bezbranná?“</p> <p>Ze Salvátorova hrdla vyšlo hluboké zavrčení, když pomalu otočil hlavu.</p> <p>„Nebudu ti to říkat znovu, Sophie. Nech nás.“</p> <p>Následovala chvíle dusného napětí, než se Sophia nakonec výsměšně uklonila. „Jistěže, Vaše Veličenstvo.“</p> <p>Pohnula se ke dveřím, ale pak ještě pohlédla přes rameno k posteli. „Pokus se jí neublížit. Je to moje dcera… koneckonců.“</p> <p>S tímto uštěpačným dodatkem Sophia vstoupila do haly a přibouchla za sebou dveře.</p> <p>Darcy osaměla se Salvátorem. Nejistě se zavrtěla na posteli. Nemyslela si, že by ji ten muž skutečně znásilnil, když byla připoutaná k posteli. Ne potom, co si během posledních dnů dal takovou práci, aby získal její důvěru.</p> <p>Ale cítila se nepříjemně zranitelná, když došel až k posteli a shlédl na ni.</p> <p>Její matka to vše bolestivě ujasnila – byla geneticky pozměněna z jediného důvodu, aby byla schopná rodit děti vlkodlakům.</p> <p>Byli očividně zoufalí.</p> <p>Jak dlouho mohla Salvátorovi vydržet jeho trpělivost? Trhla sebou, když natáhl svou štíhlou ruku k její tváři. „Ne…“</p> <p>Zlaté oči potemněly lítostí. „Darcy, nechtěl jsem, aby to dopadlo takhle. Jsi zraněná?“</p> <p>„Nešahej na mne.“</p> <p>Ruka poklesla a jeho výraz byl náhle plný uražené ješitnosti.</p> <p>„Navzdory svému dědictví nejsem zvíře, Darcy. Neublížím ti.“</p> <p>„Ne. Zdá se, že na to máš nekonečnou zásobu žen, které to dělají za tebe,“ zamumlala, protože ji stále pálila rána, kterou jí uštědřila matka. A nemluvě o honičce s milou žárlivou Jade.</p> <p>Vzplanul těžko potlačovaným hněvem, který naplnil místnost nepříjemným teplem.</p> <p>„Mám jen nekonečnou zásobu žen, které mají ten pitomý zvyk plést se do mých věcí.“</p> <p>S tím mohla těžko nesouhlasit.</p> <p>„A co mají tvé věci společného se mnou?“</p> <p>„Už jsem ti to říkal, <emphasis>cara</emphasis>.“ Pomalu přejel pohledem po celé délce jejího těla. „Přeji si z tebe udělat svou choť. Ujišťuji tě, že je to mezi našimi lidmi velmi významná a vážená pozice.“</p> <p>Přitiskla se k tvrdé matraci. Nebylo to tím, že by byla úplně netečná k přitažlivosti tohoto žádoucího muže. Byl pohledný, až to bralo dech, a obdařený tím osobním kouzlem, který většina žen shledávala neodolatelným.</p> <p>Možná by za jiných okolností byla z jeho zájmu nadšená.</p> <p>Ale momentální stav věcí zahrnoval i to, že byla šmírována, pronásledována, připoutána k posteli a bylo jí řečeno, že její cena tkví v její geneticky upravené děloze, díky které může rodit mláďata jedno za druhým.</p> <p>Což nebyly zrovna věci, které by oslnily jakoukoliv normální ženu.</p> <p>A kromě toho – nebyl to Styx.</p> <p>A to bylo ono.</p> <p>„Nepochybuji, že je to velice vážená pozice,“ řekla pomalu. „Ale co když to nechci?“</p> <p>V úsměvu odhalil perfektní bílé zuby. „Budeš chtít.“</p> <p>„Jsi sám sebou docela jistý.“</p> <p>„Náš svazek byl určen v den, kdy ses narodila. Nedá se tomu uniknout.“</p> <p>Pohlédla významně na svá zápěstí. „To zřejmě ne, pokud mne hodláš nechat připoutanou k posteli.“</p> <p>„Uvolním tě, když mi dáš své slovo, že se nepokusíš o útěk.“ Jeho úsměv opadl, když se setkal s jejím strnulým pohledem. „Můžu dostat tvůj slib?“</p> <p>Darcy zaskřípěla zuby. Bylo by tak snadné zalhat. Jen otevřít rty a slíbit, cokoliv by chtěl.</p> <p>To bylo to, co chtěla udělat.</p> <p>Salvátorova důvěra jí nabízela možnost k úniku. Více než dostatečný důvod pro lež.</p> <p>A navíc by se mohla okamžitě osvobodit a stihnout se vrátit ke Styxovi dříve, než ten nebezpečný upír udělá celou situaci ještě horší.</p> <p>Darcy se otřásla. Nevěděla, kolik bylo hodin, ale předpokládala, že může být asi pozdní odpoledne. Což znamenalo, že slunce zapadne tak za hodinu až dvě.</p> <p>Maximálně za dvě hodiny bude tedy Styx schopen vyrazit po její stopě a bojovat za její záchranu.</p> <p>Udělala by cokoliv, aby zabránila tomuto nevyhnutelnému střetnutí.</p> <p>Naneštěstí ta slova prostě nechtěla opustit její rty.</p> <p>Nemohla vyslovit takovou do očí bijící lež pod Salvátorovým upřeným pohledem.</p> <p>„Ne.“</p> <p>„Potom se obávám, že řetězy musí zůstat,“ řekl. „Aspoň na čas. Nebo až se smíříš se svým osudem.“</p> <p>Darcy se krátce, nevesele zasmála. „Stát se… chovnou? To si nemyslím.“</p> <p>Salvátorův výraz neskrýval rozčarování. „Sophiina práce, předpokládám. Měla by se naučit držet jazyk za zuby.“</p> <p>„Proč?“ Darcy pohlédla přímo do jeho zlatých očí. „Chtěl jsi přede mnou skrývat skutečnost, že jsem vědecký experiment? Nebo že jediný účel mého života je rodit tolik dětí, kolik jen bude možné?“</p> <p>Překvapeně sebou škubl při tak otevřeném obvinění. Ale ještě překvapivější bylo, že jeho oči potemněly, jako kdyby cítil jakési malé bodnutí viny.</p> <p>„<emphasis>Cara</emphasis>, není žádným tajemstvím, že už po staletí vlkodlaci vymírají,“ řekl hlubokým hlasem, v němž zaznívala nepřeslechnutelná bolest. „Čistokrevné ženy ztrácejí více a více dětí, a dokonce i nečistí se stávají vzácnými. Rychle se řítíme k zániku.“</p> <p>Darcy se kousla do rtu, když jejímu pitomému srdci hrozilo, že změkne. „Já… Je mi to líto, ale…“</p> <p>Salvátor pozvedl štíhlou ruku. „Počkej. Chci, abys to pochopila. Darcy,“ řekl téměř prosebným hlasem. „Najal jsem celý batalion doktorů a vědců, aby nám pomohli, protože jsme prostě zoufalí. Musíme mít děti, jestli chceme přežít.“</p> <p>Snažila se soustředit na svůj dokonale oprávněný hněv. Byla živá bytost, ne kus majetku, aby jí někdo smontoval a pak jí říkal, co má dělat.</p> <p>„A ti přišli na ten brilantní nápad pohrát si s mou DNA?“ zeptala se.</p> <p>„Vědci izolovali geny, které nám umožňují proměnu, a potlačili je v tobě a tvých sestrách.“ Odmlčel se, pak se natáhl a lehce se dotkl její tváře. „Je naděje, že budeš moct donosit mé děti do řádného termínu, když se neproměníš.“</p> <p>Darcy sebou škubla, aby ze sebe setřásla jeho dotek. „Tvoje děti.“</p> <p>Významně pozvedl své tmavé obočí. „Já jsem král. Mám vždy právo první noci.“</p> <p>Krátký záblesk sympatií byl naprosto v nenávratnu.</p> <p>To se stává, když muž začne tlachat a nepoužívá přitom mozek.</p> <p><emphasis>Mam vždy právo první noci!</emphasis></p> <p>Imbecil!</p> <p>„Ne s touhle ženou,“ vyštěkla.</p> <p>Zamračil se, jako kdyby byl vyveden z míry její nevolí. „Jsi členkou mého klanu, cara. A tohle je tradice.“</p> <p>„Může to být tvoje tradice, ale moje rozhodně ne,“ procedila skrz zuby. Ježíši, a ona si myslela, že Styx je arogantní. Byl neškodný amatér ve srovnání s tímto mužem. „Opravu věříš, že skočím do postele s někým úplně cizím, ať už jsou důvody jakékoliv?“</p> <p>Salvátor znovu pozvedl obočí. „Nejsem proti tomu počkat den nebo dva, abychom se lépe poznali.“</p> <p>„Den nebo dva?“</p> <p>Pokrčil rameny. „Potom už budeš těhotná.“</p> <p>Darcy vydala zvláštní zvuk. „Do hajzlu. Řekl ti někdy někdo, že máš způsoby řeznického psa?“</p> <p>Stáhl koutky úst. „Chceš raději, abych tě zahrnul sladkými slovy a falešnými sliby?“</p> <p>Darcy ztuhla, když si vzpomněla na Styxův temný, krásný hlas, kterým jí šeptal při milování do ucha.</p> <p>To bylo to, co chtěla.</p> <p>Tak zoufale, až ji z toho rozbolelo srdce.</p> <p>„Můžeš si svá sladká slova schovat pro nějakou jinou ženu.“</p> <p>„Pro několik následujících měsíců tu nebude žádná jiná žena.“ Přimhouřil oči. „Dokud budeš těhotná, zůstanu ti věrný.“</p> <p>Dlouhou chvíli na něj zírala.</p> <p>„To nemůžeš myslet vážně.“</p> <p>„Naprosto vážně.“</p> <p>Krátce se zasmála. „Zrovna, když jsem si myslela, že už to nemůže být horší, než to je.“</p> <p>„Právě jsem ti slíbil věrnost. Co se tím zhoršuje?“</p> <p>Posunula se do čela postele a probodla ho pohledem. „Pověz mi, Salvátore, poté co ti porodím mláďata, tak budu předhozena dalším čistokrevným mužům, aby zkusili své štěstí?“</p> <p>Zamračeně si ji prohlížel. „Budeš si moci vybírat partnery do postele podle sebe.“</p> <p>Znechucená celou situací, Darcy pozvedla bojovně bradu. Už toho bylo příliš. Nechala by se prohodit oknem raději, než aby přistoupila na takové potupné uspořádání.</p> <p>Děti by měly být společným rozhodnutím dvou lidí, kteří jsou zamilovaní jeden do druhého a dovedou vytvořit harmonický domov plný lásky a bezpečí.</p> <p>Chápala tuto potřebu více než kdokoliv jiný.</p> <p>Kromě toho, už patřila jinému.</p> <p>Ani rasa, ani povinnost, ani železné okovy na tom nic nezmění.</p> <p>„Je tu jen jeden muž, kterého budu mít v posteli, a není to vlkodlak.“</p> <p>Nastalo tíživé ticho, když Salvátor přistoupil k posteli.</p> <p>„Zapomeň na svého upíra,“ zavrčel. „Ať už sebevíc nenávidím, když musím souhlasit se Sophií, tak v tomhle má pravdu. Ztratil jsem příliš mnoho času. Ty patříš mně. Ani jeden z nás nemá jinou možnost.“</p> <p>Darcy pomalu zavrtěla hlavou. „Ne.“</p> <p>„Ano, <emphasis>cara</emphasis>.“ Sevřel jí bradu nečekanou silou. „Dnes v noci, až vyjde měsíc, tě učiním svou.“</p> <p><image xlink:href="#_19.jpg" /></p> <p>Na rozdíl od Darcy, Styx nebyl momentálně připoutaný k posteli. Byl ale nicméně pevně zamknut v tmavé cele hluboko pod Danteho elegantním palácem.</p> <p>Nebylo to zrovna první místo, kde by člověk hledal mocného Anassa, vládce všech upírů. A také to nebylo první místo, kde by si mocný Anasso přál být.</p> <p>Naštěstí pro všechny zúčastněné, jak hodiny denního světla pomalu uplývaly, Styxovi se podařilo získat zpět kontrolu nad svým probuzeným strašlivým hněvem. Po pravdě, byl nucen připustit, že mu přátelé nedali jinou možnost.</p> <p>Říci, že byl naštvaný, když zjistil, že za jeho nepřítomnosti vlkodlaci unesli Darcy, by bylo jako říci, že hurikán pátého stupně není nic víc než lehký vánek.</p> <p>Vybuchl vztekem černým jako nejhlubší temnota.</p> <p>Kdyby ho přátelé nezadrželi, nejenže by zabil zrádné upíry, kteří svým pokusem o únos Darcy vyděsili tak, že utekla z bezpečí domu, ale vrhl by se slepě do nastalého úsvitu, aby získal svou ženu zpátky.</p> <p>Znamenalo by to jistý rozsudek smrti a vlkodlaci nepochybně doufali, že to udělá.</p> <p>Teď, jak se blížil soumrak, se snažil zbavit rozptylujících emocí a zvážit situaci s tím nepatrným zbytkem logiky, který se mu podařilo shromáždit.</p> <p>Žalostně si uvědomoval, že mu jí mnoho nezbývá.</p> <p>Proklatě.</p> <p>Možná se mu nemusela dělat vzteky pěna u úst, ale jeho potřeba dostat se k Darcy se stávala bolestivým utrpením, svírajícím celé jeho tělo.</p> <p>Přesto to stačilo, aby si uvědomil, že jestli se chce dostat z této cely a vydat se hledat svou ženu, měl by přesvědčit své přátele, že se mu navrátil zpátky zdravý rozum.</p> <p>Došel ke dveřím a promluvil s chladnou autoritou, která pro něj byla více než typická.</p> <p>„Vipere, já vím, že mne slyšíš. Máš přesně jednu minutu, abys sem přišel.“</p> <p>Ozvaly se kroky, ale dveře zůstaly pevně zamčené. „Jen klid, prastarý. Jsem tady.“</p> <p>„Otevři ty dveře.“</p> <p>„Až bude temná noc.“</p> <p>„Vipere.“ Jeho hlas by mohl zmrazit celou Saharu. „Buď otevřeš ihned ty dveře, nebo nám nechám celý tenhle dům spadnout na hlavy.“</p> <p>„Takhle mne těžko přesvědčíš, že bys měl být propuštěn,“ poukázal Viper. „Nechal jsem tě zamknout v řetězech, abych tě uchránil před tím, aby ses sám nezabil. Nedostaneš se ven, dokud si nebudu jistý, že jsi zase při smyslech.“</p> <p>Styx polkl vztek, který v něm začínal opět pěnit. Proklatí dotěrní přátelé.</p> <p>„Už jsi dosáhl svého. Nehodlám udělat nic hloupého.“</p> <p>„Mám tvoje slovo, že neopustíš tuto místnost, dokud nepadne noc?“</p> <p>„Mé slovo,“ přinutil se ze sebe vydávit. Ukročil stranou a dveře se zlehka otevřely. Čekal, dokud Viper zcela nevstoupí do úzké cely, pak se natáhl a popadl ho divoce za černou hedvábnou košili. „Co jsi zjistil?“</p> <p>Viper se ušklíbl, ale nesnažil se uvolnit, když si prohlédl Styxův zpustošený výraz.</p> <p>„Shay se podařilo sledovat Darcyinu stopu zpátky do Salvátorova doupěte.“</p> <p>Styxovy zuby o sebe klaply. Přesně tohle očekával, ale to nijak nezmírňovalo jeho bolest.</p> <p>„Je si jistá, že je tam Darcy stále?“</p> <p>„Ano.“</p> <p>„Je…“ Styx se odmlčel a odkašlal si. „Je zraněná?“</p> <p>Viper se natáhl a chytil ho za paži. „Je v pořádku. Styxi, vlkodlaci jí neublíží. Ne, dokud ji budou potřebovat.“</p> <p>Styx hluboce hrdelně zavrčel. „Podle všeho krvácela, když se zvedala ze země.“</p> <p>„Sotva víc než škrábnutí.“</p> <p>„A co kdyby šlo o Shay?“</p> <p>Světlé, elegantní rysy ztvrdly. „Potom bych byl já tím, kdo by byl zamčený v této místnosti.“</p> <p>„Přesně.“</p> <p>„A ty bys byl ten, kdo by mne varoval, že je naprostá pošetilost pokoušet se napadnout Salvátorovo doupě bez řádného plánu.“ Viper pozvedl obočí. „Myslím, že jsme už udělali dost hloupostí za jeden týden, nezdá se ti?“</p> <p>Styx náhle uvolnil sevření, otočil se a začal přecházet po špinavé podlaze.</p> <p>Nemohl popřít svůj plný podíl na všech těch hloupostech. Neslýchaná slabost pro upíra, který byl proslulý svou bezchybnou logikou.</p> <p>Slabost, kterou se rozhodl nechat za sebou.</p> <p>Nebudou se dít žádné chybné kroky, když jde o záchranu Darcy.</p> <p>Prudce se otočil zpět a spatřil svého příteli, jak se na něj dívá s ustaraným zamračením.</p> <p>„Kde je chrlič?“</p> <p>Viper zamrkal překvapením nad takovou náhlou otázkou. „Stále v kamenné podobě.“ Udělal krok vpřed. „Styxi, doufám, že ho nebudeš obviňovat. Udělal, co mohl, aby ochránil Darcy, a abych byl upřímný, nejsem si jistý, jestli by se ti podařilo ho uvrhnout do ještě větší deprese, než ve které právě je.“</p> <p>„Klídek, Vipere.“ Styx mávl netrpělivě rukou. „Já vím, že ten malý zdržel stráže venku, takže se Darcy podařilo uprchnout. Nezapomenu na jeho statečnost.“</p> <p>Viper se stále mračil. „Tak proč ho potom potřebuješ?“</p> <p>„Už byl v Salvátorově doupěti. Doufám, že nám bude umět nakreslit schéma rozmístění pokojů a dát nám aspoň nějakou potuchu, kde by mohli držet Darcy.“</p> <p>„Ach.“ Viper pomalu přikývl, jeho oči se přimhouřily, když zvažoval možnosti. „Jestli dokáže proklouznout nepozorován, mohl by nám také říci, kolem kolika nečistých vlkodlaků budeme muset projít. Byl bych raději, kdyby nás nepřistihli podruhé nepřipravené.“</p> <p>Styx se usmál. Začínal věřit, že se plány, které měl v hlavě, podaří uskutečnit.</p> <p>Už brzy bude mít Darcy ve svém náručí. Patří k sobě.</p> <p>S ničím menším se nespokojí.</p> <p>„Vlastně nemám v plánu bojovat s nikým, pokud se tomu budeme moci vyhnout.“</p> <p>Viper se šokované zasmál. „Opravdu tohle vidíš jako možnost?“</p> <p>Styx přejel netrpělivě prsty po svých dlouhých vlasech. Potřeboval sprchu a čisté oblečení. Také by se měl najíst, než opustí Danteho panství. Neměl by jít za Darcy, aniž by byl při plné síle.</p> <p>„Bude muset být,“ řekl roztržitě, jeho myšlenky se soustředily na zbraně, které se dají nosit co nejsnadněji.</p> <p>„Jistě se nebojíš vlkodlaků?“</p> <p>„Nikdy.“ Styx se ironicky usmál. „Ale bojím se o svou ženu.“</p> <p>„Velmi moudré, ale stále to nechápu.“</p> <p>„Stejně jako toužím potrestat vlkodlaky za jejich opovážlivost položit ruku na Darcy, znám příliš dobře její jemné srdce.“ Ztěžka pokrčil rameny. „Nikdy by mi neodpustila, kdybych vyhladil její dlouho postrádanou rodinu.“</p> <p>„Nevěříš snad, že by s nimi šla z vlastní vůle?“</p> <p>„Ne. Slíbila, že tu na mne bude čekat, a nikdy by neporušila své slovo,“ řekl Styx s absolutní jistotou. „Ale to nic nemění. Může být naštvaná, že byla unesena, ale radši by zůstala zajatcem, než aby byla na její obranu prolila krev. Obzvlášť, kdyby ta krev patřila jejímu klanu.“</p> <p>„Nemá žádný klan. Teď patří k nám,“ opáčil Viper.</p> <p>Styx si nemohl pomoci a musel se usmát. Jeho přítel možná choval hlubokou nedůvěru, pokud šlo o Darcy, ale teď když byla Styxovou družkou, by nasadil Viper vlastní život, aby ji ochránil.</p> <p>„Nemohu už více souhlasit. Je to Darcy, koho o tom musíme přesvědčit.“</p> <p>Rozmrzelost padla na světlou tvář. Viper vždycky preferoval přímý přístup. Nepochybně proto, že byl zavilý válečník, všemi velmi obávaný.</p> <p>„Ty chceš vyjednávat o jejím propuštění?“ zeptal se.</p> <p>„Jenom jako poslední možnost,“ připustil Styx. Stejně jako by raději smetl vlkodlaky z povrchu zemského, udělal by cokoliv, aby osvobodil Darcy. Včetně polknutí pověstné pýchy upíří rasy. „Doufám, že se mi podaří dostat se dovnitř a odvést ji dříve, než vlkodlaci odhalí můj záměr.“</p> <p>Nastalo nevěřícné ticho. Náhle ho Viper sarkasticky přerušil.</p> <p>„Och, samozřejmě. Co může být snadnější, než proplatit se pod nosy tuctu nebo ještě více vlkodlaků a unést jejich nejvýše ceněný a chráněný majetek? Možná zítra večer zkusíme ovládnout vesmír?“</p> <p>Styx si dal ruce v bok. „Pochybuješ o mých schopnostech, starý příteli?“</p> <p>„Ne, pochybuji o tvém duševním zdraví.“</p> <p>„Stoupáš si na tenký led, Vipere.“</p> <p>Teď byl na řadě Viper se svou trochou přecházení z místa na místo.</p> <p>„Do všech pekel, nepřiblížíš se ani na míli k jejich útočišti, aniž by o tobě vlkodlaci nevěděli,“ zavrčel. „Jak moc je nemám rád, tak musím znát, že nejsou úplně vymaštění a mají schopnosti, které nejsou příliš pozadu za těmi našimi.“</p> <p>„Což mám v plánu využít ve svůj prospěch.“ Viper se prudce zastavil. „A tohle plánuješ udělat jak?“</p> <p>„Budou očekávat, že napadnu jejich doupě plnou silou.“</p> <p>„A myslíš, že odvolají stráže, když to neuděláš?“</p> <p>„Právě naopak.“ Styx se usmál. Byla to spíše grimasa, která by roztřásla hrůzou většinu lidí. „Chci, aby byli v plné pohotovosti, až ty a tvůj klan obklíčíte doupě.“</p> <p>Trvalo chvíli, než Viper chápavě přikývl. „Odpoutání pozornosti.“</p> <p>„Přesně.“</p> <p>„A zatímco my budeme řinčet šavlemi a vyhrožovat naší temnou pomstou, ty se hodláš vplížit zadními vrátky a unést svou ženu.“</p> <p>„Ano.“</p> <p>Viper pomalu a neochotně přikývl. „Může to zafungovat, ale nechci, abys šel sám.“</p> <p>Styx se zamračil. „Vážím si tvé starostlivosti, Vipere, ale oba víme, že se budu pohybovat rychleji a s menším rizikem prozrazení, když půjdu sám.“</p> <p>„A co když se ti něco stane? Jak se já dozvím, že Darcy stále potřebuje zachránit?“ opáčil neoblomně. „Nebo bys dal přednost tomu, aby zůstala v rukou vlkodlaků?“</p> <p>„Sakra, mor na tebe,“ zamumlal Styx. Věděl, že byl úhledně přechytračen. Zaťal ruce v pěst a ostře přikývl. „Vezmu si chrliče, ale ty ho upozorníš, že bude plnit každý můj příkaz bez otázek, nebo ho sám vlastnoručně předhodím vlkodlakům!“</p> <p><strong>KAPITOLA</strong></p> <p><strong>23</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><image xlink:href="#_27.jpg" /></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p>Salvátor měl pěkně mizernou náladu. Poté, co vyšel z Darcyina pokoje, vyhledal své podřízené vlkodlaky, aby se ujistil, že jsou připraveni na nevyhnutelný příjezd upírů.</p> <p>Připouštěl, že v sobě má jistou dávku arogance. A nepochybně také zdravou porci ješitnosti. Ode dne, kdy se narodil, byl rozmazlován každým vlkodlakem, se kterým se setkal. Byl předurčený stát se králem. Čistokrevný s bezvadným rodokmenem, který vynikal mocí a silou vysoko nad ostatními, dokonce už od těch nejranějších let. A mimo to byl obdařen tím druhem mužské krásy, kvůli kterému o něj ženy bojovaly. Někdy na život a na smrt.</p> <p>Takže nebylo nijak divné, že předpokládal, že každá žena by ho chtěla mít ve své posteli.</p> <p>Vstoupil do své soukromé kanceláře, přešel po staré prošlapané podlaze a nalil si velkou sklenku brandy.</p> <p>Raněná pýcha ho nutila, aby se vrátil zpátky nahoru a dokázal té nevděčné děvce, jaké potěšení právě neuváženě odhodila stranou.</p> <p>Nevěnoval pro nic za nic desítky let tréninku, aby vypiloval své postelové dovednosti.</p> <p>Žádná žena neopouštěla jeho lože neuspokojená.</p> <p>Ale větší část jeho osobnosti nechtěla podlehnout takovým základním instinktům.</p> <p>Jak řekl Darcy, nebyl zvíře.</p> <p>Vzít si ženu proti její vůli mu bylo naprosto odporné. Dokonce i když by to znamenalo získání vzácných dětí, které tak zoufale potřebovali.</p> <p>Takže co teď?</p> <p>Salvátor ztuhl, když ucítil, jak drahý parfém naplnil vzduch. Na chvíli uvažoval, že by mohl proskočit blízkým oknem. Dokázal by snadno vyběhnout po kolmé stěně nahoru a uniknout tak na střechu.</p> <p>Vycenil zuby, když si uvědomil, jak zbabělým směrem se ubírají jeho myšlenky. Nebál se žádného muže a už vůbec ne ženy.</p> <p>Dokonce ani Sophie.</p> <p>Opřel se nenuceně o stůl a klidně usrkl brandy, když se dveře tlakem otevřely a vstoupila krásná čistokrevná.</p> <p>Lehce se usmála, když se před ním zastavila, a nechala svůj vyzývavý pohled klouzat sem a tam po jeho těle.</p> <p>„Nešťastný Salvátore, nevypadáš obzvlášť spokojeně na muže, který se právě vrací z postele své chotě,“ protáhla s lascivní koketérií.</p> <p>Záměrně znuděně si povzdechl. „Odejdi pryč, Sophie.“</p> <p>Zelené oči se zaleskly nespokojeností. Byla ženou, která od každého muže ve svém okolí čekala, že bude říčný touhou, když byla poblíž.</p> <p>„Jak bych mohla?“ Pohledem sklouzla k jeho poloprázdné sklenici. „Jakožto matka musím být znepokojená, když najdu muže své dcery, jak utápí svůj smutek v brandy.“</p> <p>„Jeden panák je ztěží utápění.“</p> <p>„Tak potom piješ, protože je to pro tebe jediná cesta, jak přinutit sám sebe k naplnění svých povinností?“ Výsměšně mlaskla jazykem. „Jak smutné.“</p> <p>„Drž hubu, Sophie.“</p> <p>„Neshledáváš jí atraktivní?“</p> <p>„Shledávám jí mnohem atraktivnější než její matku.“</p> <p>„Kruté.“ Krátce se pohrdavě zasmála. „Pověz mi, co tě trápí.“</p> <p>Salvátor dopil zbytek své brandy a s hlasitým klapnutím položil sklenici na stůl.</p> <p>„Tvoje dcera se rozhodla, že si nepřeje, abych se stal jejím chotěm.“</p> <p>„No a? Co na tom záleží?“ Sophia lhostejně pokrčila rameny. „Je teď tady a je ve tvé moci.“</p> <p>„A proti své vůli.“ Náhle se narovnal a bojoval s nutkáním ji uhodit. Sophia měla ráda, když k ní muži byli hrubí. Nechtěl jí dopřát takové potěšení. „Já žádnou ženu znásilňovat nebudu.“</p> <p>Sophia snadno vycítila odpor, který v něm začínal kypět, ale jen se pobaveně ušklíbla.</p> <p>„Snad nepochybuješ o svých přesvědčovacích schopnostech? Podívej, Salvátore, tady jde o tvoje koule, a ty snad máš, ne?“</p> <p>Hluboce zavrčel. Jak, sakra, to sladké, nevinné dítě o patro výš mohlo vůbec vyjít z lůna této ženy, to bude navždy záhadou.</p> <p>„Moje koule jsou úplně v pořádku. Jenže ona si myslí, že je zamilovaná do upíra.“</p> <p>„Takže? Časem na něj zapomene.“ Sophia se natáhla a přejela dlouhým, nalakovaným nehtem po Salvátorově tváři. „Láska není víc než falešná iluze, kterou muži používají, aby lapili ženy do věčného otroctví.“</p> <p>Salvátor se ušklíbl. „Okouzlující.“</p> <p>„Snad nevěříš na lásku?“</p> <p>Salvátor si snažil zachovat netečný výraz. Láska mezi vlkodlaky nebyla teď ničím víc než mýtem. Honba za plozením dětí se stala náročným posláním a nic tak obyčejného jako city nebo dokonce vášeň tomu nesmělo stát v cestě.</p> <p>Bylo by to bráno jako pouhá osudná slabost, kdyby připustil, že v hloubi duše toužil nalézt jedinou ženu, která by byla jeho pravou družkou.</p> <p>Salvátor si uvědomil, že ho Sophia sleduje se vzrůstající zvědavostí, a tak se přinutil nonšalantně pokrčit rameny.</p> <p>„Nezáleží, zda věřím nebo nevěřím. Dokud Darcy…“</p> <p>„Och, svatá prostoto! Prostě padej nahoru, ať už to máš za sebou,“ zavrčela Sophie nespokojeně. „Jednou ji přivedeš do jiného stavu a pak ji naservíruješ někomu, kdo nebude mít tvůj uhlazený jemnocit. Co třeba Huntley? Má rád, když může přemáhat vzpouzející se ženy.“</p> <p>Salvátor ztuhl. Nemohl uvěřit, že by Sophia byla až tak bezohledná, aby předhodila svou vlastní dceru takovému zběsilému zvířeti.</p> <p>„Ty jsi fakt děvka.“</p> <p>„Ano, já vím.“</p> <p>Pozvedl ruku a už chtěl násilím vystrkat tuhle odpudivou ženu ze své pracovny, ale v tu chvíli byl vyrušen.</p> <p>Jeho smysly se zostřily na plnou pohotovost, když zaklonil hlavu a nasál nosem vzduch.</p> <p>„Někdo přichází.“</p> <p>Sophia ostře zasyčela. „Do hajzlu, to jsou upíři.“</p> <p>„Dobře.“ Salvátor se chladně usmál. Všechny myšlenky na Darcy a jeho neradostnou povinnost byly zapomenu ty, když jím projela vlna nenávisti. To bylo to, co chtěl. Příležitost zbavit se jednou provždy toho, co mu znepříjemňovalo život. Právem či neprávem obviňoval upíry za ubývání vlkodlaků. A nejvíc ze všech Styxe. Zaplatí za všechno, co provedli jeho lidem. „Jen co Styx vstoupí do mého útočiště, zabiju ho. Ani Komise nebude moci odsoudit vlkodlaka za obranu svého území.“</p> <p>Sophia přecházela po pokoji se zjevmým rozrušením. „Myslíš, že bude tak pošetilý?“</p> <p>„To jsi nevnímala nic, co se tady dělo?“</p> <p>Vyslala k němu ostrý pohled. „Jestli musíš něco říct, tak ven s tím.“</p> <p>„Je s ní spojen obřadem.“</p> <p>„Obřadem spojení?“ Náhle se zastavila.</p> <p>„Cítil jsem ho z ní. Nic ho nezastaví, aby se k ní zkusil dostat.“</p> <p>„Jsi šílený?“ Sophia zbledla a dala si ruku na srdce. „Upír po obřadu spojení? Všechny nás zabije.“</p> <p>„Nejsem nijak nezkušený v bojích, Sophie,“ v Salvátorovi se ozvala jeho hrdost. „Mám už rozmístěné své nečisté a připravenu spoustu ošklivých překvapení. Nenajdou v nás tak snadnou kořist, jak očekávají.“</p> <p>Sophia se krátce nevesele zasmála a otočila se ke dveřím.</p> <p>„Jsi blázen, Salvátore, a já pro tentokrát nehodlám zůstat, abych se nechala zamordovat těmi krvecucáky.“</p> <p>„Fajn, uteč pryč, Sophie. Já zatím přivítám a ztrestám ty arogantní bastardy. Mám v plánu zůstat a bojovat.“</p> <p>Zastavila se a pohlédla na něj přes rameno. „Vrátím se a zakopu, co zbude z vašich kostí.“</p> <p>Salvátor se díval, jak se za ní zavírají dveře, potom otočil hlavu a plivl na zem.</p> <p>„Poseroutka.“</p> <p><image xlink:href="#_19.jpg" /></p> <p>Navzdory svým nezpochybnitelným dovednostem a plynulé ladnosti pohybů Styx zjistil, že má co dělat, aby udržel tempo s Levetem.</p> <p>Na druhou stranu to nebylo až takové překvapení vzhledem k Levetově malé postavě, díky které se mohl perfektně pohybovat úzkou kanalizací, zatímco Styxovo mnohem větší tělo se muselo ohýbat téměř dvojnásobně.</p> <p>Ještě horší bylo, že zápach, který naplňoval zatuchlý vzduch stoky, by stačil odradit i toho nejodhodlanějšího démona.</p> <p>Styx odkopl stranou krysu, dost velkou na to, aby spolkla menší auto, a vzápětí narazil hlavou do ocelového šroubu, který trčel ze stropu.</p> <p>„Pro lásku boží, chrliči, zpomal,“ sykl, když si prsty stíral krev z čela.</p> <p>Levet pohlédl přes rameno a zaklepal křídly. „Myslel jsem, že jsi byl dychtivý dostat se k Darcy?“</p> <p>Styx hrdelně zavrčel. Téměř šílel touhou být opět se svou ženou. Pouze vědomí toho, že nezbytně potřebuje zachovat chladnou rozvahu, aby se mu podařilo Darcy získat, drželo jeho kvílící bolest na uzdě.</p> <p>„Pro případ, že sis toho dosud nevšiml, věz, že jsem značně větší než ty.“</p> <p>Levet přimhouřil pohled. „Och, jistě, předhazuj mi svou výšku.“</p> <p>Styx si s námahou zachoval trpělivost. Kdyby nevěděl, že Levet zbožňuje Darcy skoro jako on sám, už by toho otravného pitomce zardousil.</p> <p>„Chtěl jsem říct, že je kvůli tomu mnohem těžší plazit se kanály. Jak daleko ještě musíme jít?“</p> <p>Jako kdyby vycítil křehkost Styxovy sebekontroly, Levet začal být nepřirozeně vlídný.</p> <p>„Je tu poklop jen pár metrů vpředu.“</p> <p>Dobře, díky bohu za to. „A tím se dostaneme do podzemního parkoviště?“</p> <p>„Ano. A pak tam jsou schůdy, které nás dovedou do horních podlaží.“</p> <p>„Určitě budou střeženy,“ zamumlal Styx, frustrovaný svou neschopností vycítit přítomnost jiných bytostí přes těžké železo, které je obklopovalo. Nepochyboval ani na moment, že Viper a jeho klan už obklíčili zchátralý hotel. Takže by vlkodlaci měl být plně zaměstnáni hordou upírů. Ale rozhodně nechtěl Salvátora podceňovat. Nenechal by Darcy zcela nechráněnou. „Musíme udeřit dříve, než budou moci spustit poplach.“</p> <p>„Neznepokojuj se, upíre. Mám perfektní zaříkadlo…“</p> <p>„Ne. Žádná zaříkadla,“ rozkázal Styx divoce. „Poradím si se všemi nečistými, které bychom mohli potkat.“</p> <p>Levet uraženě zachrochtal. „Nevděčný pacholku.“</p> <p>„Už jsem tě viděl kouzlit, Levete. Nebudu vystavovat Darcy tvé nešikovnosti.“</p> <p>Levet blýskl přes rameno potutelným úsměvem. „Máš to těžké, prastarý.“</p> <p>Jestli doufal, že Styxe naštve, marnil čas. Styx byl smířený s tím, že jeho život se teď točí pouze kolem jedné drobné ženy. A kupodivu to bylo téměř bezbolestné. Téměř. „Je to moje žena.“</p> <p>Levet zůstal naštěstí zticha, protože se museli protáhnout slizem kanálu. Ne, že by Styx očekával, že mu to dlouho vydrží. To už by mnohem spíš mohla spadnout obloha, než by tenhle chrlič držel jazyk za zuby.</p> <p>Zázrak trval méně než minutu. Levet si odkašlal a s tváří otočenou stále kupředu, prohlásil: „Víš, že je možné, že by mohla chtít zůstat raději se svou rodinou?“</p> <p>Styx sebou trhl. Proklatý chrlič. Ponuré myšlenky byly rozptýlením, které sotva v této situaci potřeboval.</p> <p>Styx se protlačil o něco dále vlhkou, špinavou stokou, a stiskl zuby, protože ho bolestivě bodlo u srdce.</p> <p>„Zvážil jsem tuto možnost.“</p> <p>„A?“ dotíral Levet.</p> <p>Ten démon byl buď úplně blbý nebo neuvěřitelně naivní. Nikdo se ždibíčkem zdravého rozumu by se nešťoural v upírově ráně.</p> <p>„A neodvedu ji odsud proti její vůli,“ procedil skrz zuby.</p> <p>„Opravdu?“ Levet překvapeně zakuckal. „To je velmi… neupírské.“</p> <p>To samozřejmě bylo.</p> <p>A šlo to proti všem jeho instinktům.</p> <p>Ale už dostal tvrdou lekci, že nemůže Darcy nutit silou, aby zůstala po jeho boku.</p> <p>Jeho tvář byla najednou chmurná. „Neřekl jsem, že nestrávím zbytek věčnosti tím, že se ji budu pokoušet přesvědčit, aby si to rozmyslela.“</p> <p>Chvíli bylo ticho, pak si Levet lehce povzdechl. „Vybere si tebe, Styxi. Přes všechny její dobré vlastnosti se zdá, že má zavražděníhodný pokleslý vkus a zamilovala se do tebe.“</p> <p>Styxovo srdce se při démonových slovech rozbušilo. Přesně jako kdyby byl slabý, citlivý člověk, a ne vládce a vůdce všech upírů.</p> <p>Patetické.</p> <p>Opravdu patetické.</p> <p>Ale, co měl démon uvízlý v osidlech lásky dělat? „Ona ti to přiznala?“ zeptal se.</p> <p>„Nemusela. Jsem Francouz.“ Levet vzdušně mávl rukou. „Poznám lásku, když ji zřím.“</p> <p>Styx si ani nevšiml, že hlavou narazil do dalšího vyčnívajícího šroubu.</p> <p>Věděl, že se k němu Darcy cítí připoutaná. A zároveň, že její city jsou velice zamotané.</p> <p>Odvažoval se dokonce doufat, že časem by mohla být ochotná nabídnout mu dokončení jejich vzájemného svázání.</p> <p>Ale nevěděl, jestli to vše stačí, aby dokázala překonat svou touhu po rodině.</p> <p><image xlink:href="#_19.jpg" /></p> <p>Darcy zaskřípěla zuby a pokračovala v tahání za železné řetězy. Zápěstí měla napuchlá a rozedřená z toho zápasu až do krve, ale odmítala připustit porážku.</p> <p>Sakra, slunce již muselo dávno zapadnout a nebylo pochyb, že Styx se už vydal na svou hrdinskou výpravu.</p> <p>Musí se dostat pryč dříve, než se všichni pobijí.</p> <p>Darcy klela a kroutila s těmi ďáblem ukovanými řetězy, že skoro si nevšimla slabého mrazení na kůži a tichého šepotu, který se ozval v její hlavě.</p> <p>„Darcy.“</p> <p>Strnula a dech se jí zúžil náhlým strachem. „Styxi? Kde jsi?“</p> <p>„Jsem blízko. Jsi sama?“</p> <p>„Ano, ale Styxi, je to příliš nebezpečné,“ pronesla nahlas, protože neměla ponětí, jestli je opravdu v její mysli nebo ne. „Salvátor tě bude očekávat.“</p> <p>„Vlkodlaci jsou zabaveni.“</p> <p>Darcy se neodvážila zeptat, jaký druh rozptýlení má na mysli. Začínala se učit, že nevědomost je opravdu blažená.</p> <p>„Nezáleží, jestli jsou zabaveni, ale on se dozví, že jsi tady.“</p> <p>„Nebojím se smečky psů.“ Z jeho hlasu Darcy vnímala proud odhodlání a rozhodnosti.</p> <p>Ďas aby to spral. Její vlastní potlačované emoce hrozily rychlým vzplanutím. Proč si muži vždycky připadají, že jsou povoláni do zbraně?</p> <p>„Teď není vhodná doba na tvoje chlapácké kecy,“ procedila. „Akorát všechno ještě zhoršíš.“</p> <p>V její mysli bylo náhle hrobové ticho a na chvíli si myslela, že byl od ní odtržen. Potom jí přejel mráz po zádech.</p> <p>„Ty si nepřeješ být odvedena?“ zeptal se. „Chceš raději zůstat?“</p> <p>Navzdory vzdálenosti Darcy snadno vycítila Styxův panický strach. Bál se, že mu řekne, aby odešel, protože se rozhodla zůstat s vlkodlaky.</p> <p>Srdce se jí sevřelo bolestí.</p> <p>Ne. Ach ne.</p> <p>Myslela si, že potřebuje rodinu, aby naplnila své srdce, ale nebylo to nic víc než iluze. Všechnu lásku a bezpečí, jaké mohla kdy potřebovat, nalezla v náručí svého upíra.</p> <p>„Samozřejmě, že tu nechci zůstat,“ řekla konejšivě. „Ale nechci, aby ses vystavoval nebezpečí.“</p> <p>Zalila ji jeho úleva. „Jediné nebezpečí, které mi hrozí, je, že budu odtrhnutý od tebe,“ řekl pevně. „Nemohu bez tebe žít.“</p> <p>„Umíněnče,“ zamumlala. Znala ten tón. Přijde, aby ji odvedl. A nic, ani peklo samotné, ho nemůže zastavit. „Buď opatrný.“</p> <p>Potlačovaný smích zazvonil v její mysli. „Ano, ovšem, můj andílku.“</p> <p>Darcy se unaveně opřela o polštáře a snažila se zpomalit zběsilou rychlost svého srdce.</p> <p>Sakra, sakra.</p> <p>Co když Salvátor číhá ve stínech, aby na něj zaútočil ze zálohy? Ten vlkodlak byl zoufalý. A zoufalý démon je jistě nebezpečný démon.</p> <p>Styx může být zraněn. Možná dokonce zabit…</p> <p>Děsivá myšlenka byla naštěstí přeťata, když se dveře prudce otevřely a známá mužská postava přešla přes práh.</p> <p>Zaplavila ji mohutná vlna úlevy, když opět spatřila krásnou bronzovou tvář a mužné tělo, oblečené v černé kůži.</p> <p>S havraními vlasy, spletenými do copu, a dlouhým mečem, připásaným na zádech, vypadal každým coulem jako válečník. Ale vše, co Darcy viděla, byl něžný milenec, který změnil její život.</p> <p>„Styxi,“ vydechla rozechvěle a hlas se jí stáhl silným dojetím.</p> <p>Ozvalo se pomalé, nebezpečné zavrčení, když Styx přiskočil a dotkl se jejích krvácejících zápěstí.</p> <p>„Zabiju ho,“ procedil. Jeho mdlý tón byl strašidelnější, než by mohl být jakýkoliv výkřik. „A bude to tak pomalé a bolestivé, jak jen dokážu.“</p> <p>„Ne.“ Otočila ruku, takže mohla jeho chladné prsty obejmout svými. „Jen mě osvoboď. Ať se odsud můžeme dostat.“ Temné oči zadoutnaly potlačovanou zuřivostí. Uchopil železná pouta a lehce je rozlomil ve dví. Avšak když zavadil o její pleť, byl jeho dotek jemný. Skočila z úzké postele a zhluboka se nadechla. „Díky bohu.“</p> <p>Sotva se chodidly dotkla podlahy, Styx ji hned pozvedl do svého náručí. Rty líbal její čelo a potom se zaklonil, aby si přimhouřeným pohledem mohl prohlédnout její nateklou tvář.</p> <p>„Ty jsi zraněná.“</p> <p>Darcy se ušklíbla a přitulila se blíž k jeho pevnému tělu. Co na tom, že se chovala jako v nejhorším klišé? Slabá, ohrožená žena spoléhá na svého velkého, zdatného muže, že ji zachrání. Byla příliš šťastná, než aby se o to starala.</p> <p>„Pozdrav od mé milované matičky,“ zamumlala do jeho hrudi.</p> <p>Styxovy ruce se sevřely pevněji a tváří zůstal přitisknut k temeni její hlavy. „Je mi to líto, Darcy.“</p> <p>„Na tom nezáleží. Ona je…,“ Darcy zavrtěla hlavou. „Dobře, není ani trochu taková, jak jsem si představovala, že by měla být. Abych byla zcela upřímná, přála bych si, abychom se nikdy nepotkaly. Raději bych byla osamělý sirotek, než bych ji prohlásila za svou matku.“</p> <p>„Už nejsi osamělá, Darcy.“ Z toho divokého prohlášení jí vyskočila po těle husí kůže. „Máš muže, který je k tobě připoután. A rodinu netrpělivě čekající, až tě vrátím do jejich péče.“</p> <p>Darcy si nemohla pomoci a musela se usmát, když si vybavila Shay a Abby a jejich arogantní partnery.</p> <p>Starali se o její dobro a poskytli jí mnohem více péče než jakýkoliv z vlkodlaků. Včetně její matky.</p> <p>Ano, to bylo to, co dělá rodinu rodinou.</p> <p>„Ano,“ řekla dojatě.</p> <p>Nechala se kolébat jeho příjemnou silou, dokud se po místnosti nerozlehlo odkašlání.</p> <p>„Ač velice nerad, tak musím překrušit tuto scénu z romantické telenovely, protože si opravdu myslím, že bychom měli pohnout rohama a vypadnout,“ přikázal Levetův hlas.</p> <p>Darcy s radostným překvapením otočila hlavu a spatřila malého, zbožňování hodného démona, jak stojí ve dveřích.</p> <p>„Pohnout rohama?“ zeptal se Styx zmateně.</p> <p>„Chacha.“ Levet mávl rukou. „Šup šup. Víš, co myslím, tak hybaj.“</p> <p>Darcy skryla svůj úsměv a vymanila se ze Styxova náručí, aby mohla pokleknout před Levetem a políbit ho na tvář. „Levete.“</p> <p>Jeho šedé oči vzplály rozkoší. „<emphasis>Bonjour, ma petite</emphasis>. Přišel jsem, abych tě zachránil.“</p> <p>„To vidím.“</p> <p>Pyšně o sebe uhodil křídly. „Nejsi první, <emphasis>évidemment</emphasis>, samozřejmě. Zdá se, že se u mne stává tradicí, že zachraňuji dámy v nesnázích. Je to cosi jako mé posílání.“</p> <p>Styx si hlasitě odfrkl, ale Darcy pohlížela na svého přítele s vážným respektem.</p> <p>Nikdy nezapomene, že tenhle démon nasadil svůj život, aby mohla utéci před upíry, kteří jí chtěli unést.</p> <p>„Opravdový rytíř v lesklé zbroji,“ prohlásila se srdečnou upřímností.</p> <p>Levetova hruď se viditelně nadmula hrdostí. „<emphasis>Précise</emphasis><emphasis>é</emphasis><emphasis>ment</emphasis>.“</p> <p>Styx došel ke dveřím, aby se k nim připojil, a zamumlal si pod vousy dříve, než se Darcy stačila zvednout.</p> <p>„Myslel jsem, že sis přál… pohnout rohama,“ připomněl Levetovi.</p> <p>„Otrava jeden.“ Levet vyplázl jazyk, pak se otočil na patě a vedl je do temné haly.</p> <p>Darcy šla za ním a Styx jim kryl záda. Pohlédla přes rameno na jeho chladný, odhodlaný výraz, když se plížil stíny. Byl napjatý jako ocelová struna. Bůh pomáhej každému, kdo se opováží zkřížit jim cestu.</p> <p>Tiše se pomodlila, aby se jim podařilo z tohohle baráku nepozorovaně dostat.</p> <p>Nejen, že se bála o Styxe a Leveta, ale myšlenka na krvavý souboj, který by musel skončit smrtí jednoho ze soupeřů, jí stahoval žaludek hrůzou.</p> <p>Možná byla naštvaná na Salvátora a svou matku, ale nechtěla, aby jim bylo ublíženo.</p> <p>Rozhodně ne kvůli ní.</p> <p>Darcy si dávala pozor, aby nezakopla o pokroucená prkna, a držela tempo s Levetem, který je vedl do zadní části budovy. Sotva začali slézat po úzkých schodech dolů, těžký pach hniloby nabýval na síle. Víc než jednou vrhla pohled k nízkému stropu, který byl vlhký a pyšnil se pavouky tak velkými, že pomalu očekávala, že se každou chvíli objeví hobit Bilbo Pytlík a začne s nimi bojovat.</p> <p>Tfujtajxl. Chtěla být co nejdříve odsud pryč.</p> <p>Už sešli tři podlaží a procházeli opuštěným vestibulem, když je Styx předběhl zarážející rychlostí.</p> <p>„Počkejte.“</p> <p>Rozpažil ruce a otočil se s pohledem upřeným ke vzdálenějším dveřím. Jako na povel se ševelivě pohnuly a objevila se Salvátorova temná, štíhlá postava. Darcyino srdce kleslo, když spatřila samolibý úsměv, který měl vlkodlak na rtech. Salvátor na ně záměrně Čekal a měl v úmyslu působit potíže.</p> <p>„Ach, Styx.“ Čistokrevný předvedl rozmáchlou úklonu. Dokonce i ve špinavém okolí dokázal vypadat spíše jako uhlazený byznysmen než jako zabijáčky démon.</p> <p>Což jen dokazovalo, že kniha by se nikdy neměla soudit jen podle obalu. „Vítej v mém sídle, pane. Začínal jsem se bát, že nikdy nedorazíš.“</p> <p>Styx se rozkročil a dal si ruce v bok. Jeho výraz se ani nehnul, ale vzduch kolem něho zledovatěl.</p> <p>„Zůstaň stranou, Salvátore,“ přikázal tónem, při jakém se Darcy otřásla. „Ačkoliv bych si velice přál vyrvat ti srdce z hrudi, nechci zklamat Darcy.“</p> <p>„Na tom se shodneme.“ Salvátor vyslal záměrně důvěrný pohled Darcyiným směrem a potom obrátil svou pozornost zpět ke Styxovi. „Naneštěstí už jsi mi byl osinou v zadku příliš dlouho. Dnes v noci mám v plánu to s tebou vyřídit jednou pro vždy.“</p> <p>„Odvážná slova, vlčku. Doufám, že pro tenhle záměr sis přivedl s sebou pomocníky,“ sykl Styx, když se postavil před Darcy. „Ani ty nemůžeš být tak hloupý, abys věřil, že mne můžeš zabít bez pomoci.“</p> <p>„Uvidíme,“ zapředl Salvátor.</p> <p>„Jak si přeješ.“</p> <p>„Ne…“ Darcy se natáhla, aby chytila Styxe zezadu za košili. Marná snaha. Nechytila nic než vzduch, protože Styx už skočil vstříc čekajícímu vlkodlakovi.</p> <p>Darcy vyrazilo dech z plic, když se dva démoni srazili strašlivou silou. Na moment ji zahltilo zděšení, ale i obdiv. Fascinovaně sledovala, když se do sebe zahákli a svaly jim naběhly nadpřirozenou silou.</p> <p>Proplétali se čím dál víc, jak se každý snažil dostat navrch. Styx měl na své straně velikost a sílu, ale Salvátorovi se dařilo využívat rychlost, aby se vyhýbal mnoha ranám, které by obyčejného smrtelníka zabily.</p> <p>Navzdory Salvátorovým bleskově rychlým protiúderům to nicméně vypadalo na rychlou bitvu se Styxem jako zřejmým vítězem. Potom vlkodlaka obklopilo zvláštní záření a Darcy cítila, že se děje něco i s její krví.</p> <p>Instinktivně ustoupila zpět, když Salvátor zavyl, až se zvedaly vlasy na hlavě, a začal se proměňovat.</p> <p>A do… prdele.</p> <p>Nestalo se to naráz, jako když viděla proměnu Jade. Místo toho se zdálo, že vlkodlakovo tělo samo sebe pohltí. Zároveň se prodlužovalo a trhalo jeho drahý oblek. Až potom se mu začala protahovat tvář a jako kouzlem celé tělo pokryla hustá srst.</p> <p>Vždyť to <emphasis>bylo</emphasis> kouzlo, pomyslela si se zachvěním. A ne jen tak ledajaké. Muselo být pěkně bolestivé, neboť se projevovalo lámáním a praskáním kostí.</p> <p>Možná, že ta proměna v sobě měla děsivou krásu, ale Darcy nemohla popřít omračující úlevu nad tím, že byla geneticky upravená. Obrovské zvíře, které teď stálo uprostřed místnosti, mohlo mít divokou sílu a moc mnohem větší, než by měla po proměně ona, ale nestála o ni. Její puberta byla dost těžká i bez proměňování se jedenkrát měsíčně v divokou bestii.</p> <p>Ježíši. Skoro jako bychom probírali PMS.</p> <p>Darcy polkla knedlík, který se jí udělal v krku, a snažila se přemoci zvláštní okouzlení. Salvátor stál právě na zadních nohách. Na předních tlapách mu narostly smrtící drápy a sápaly se po Styxovi.</p> <p>Musela to zastavit.</p> <p>Musela zabránit tomu, aby se navzájem pozabíjeli.</p> <p>Darcy vykročila vpřed bez sebemenšího nápadu, jak splní svůj záměr. V tu ránu málem až padla na kolena, když jí Levet duchapřítomně objal nohy, aby jí zabránil jít na jistou smrt.</p> <p>„Ne, Darcy,“ přikázal.</p> <p>Shlédla na něj dolů s netrpělivým zamračením. „Nech mne jít, Levete. Jinak bude někdo zraněný.“</p> <p>„Oui, a pokud se tomu budeš pokoušet zabránit, tak to bude tvůj milovaný upír,“ zachraptěl. „Jenom bys ho rozptylovala.“</p> <p>Zaskřípěla zuby, protože pravdivosti jeho slov se podařilo proniknout mlhou jejího strachu.</p> <p>Do hajzlu, Levet měl pravdu.</p> <p>Ve chvíli, kdy by se vystavila sebemenšímu nebezpečí, by Styx přestal věnovat pozornost útočícímu Salvátorovi a pokoušel by se ji chránit. Nemohl by si pomoci.</p> <p>Bylo to jako vydírání.</p> <p>Přitiskla si dlaně na rozbušené srdce a snažila se sledovat pokračující bitvu.</p> <p>Styxovi se podařilo tasit svůj velký meč, zatímco kolem něj Salvátor začal obcházet v kruhu. Dokonce i proti čistokrevnému vlkodlakovi vypadal divoce a zcela neporazitelně, ale Darcy neunikla opatrnost, se kterou čekal na Salvátorův výpad.</p> <p>Nezáleželo na tom, jak úžasné byly jeho dovednosti, bylo zřejmé, že respektuje nebezpečí, které vlkodlak představuje.</p> <p>Dlouhé drápy zaškrábaly po dřevěné podlaze, jak se Salvátor chystal k útoku a potom skočil stranou, protože v ten samý moment vzduchem zasvištěl meč. Jak se Styx pohnul, vlkodlak mu chňapnul zuby přímo po krku.</p> <p>Styx se s lehkostí tanečníka vyhnul útoku, který by mu nepochybně roztrhal hrdlo, jeho meč změnil směr a bodl přesně do míst Salvátorova srdce.</p> <p>Vlkodlak se meči plynule vyhnul a s pohybem příliš rychlým, aby byl okem postřehnutelný, přeskočil Styxe a zaryl mu své drápy přímo do zad.</p> <p>Darcy poplašeně vykřikla, ale s Levetem pověšeným na noze se nemohla rozběhnout kupředu.</p> <p>Styx klopýtl, ale neupadl. Naopak se s ladným půvabem otočil dokola a zanořil meč do Salvátorova boku dříve, než vlkodlak mohl uskočit zpět.</p> <p>Kroužili jeden kolem druhého. Tmou se šířil nezaměnitelný pach dvojí krve. Upírovy i vlkodlakovy. Darcy si zoufala, když ho cítila stále intenzivněji.</p> <p>„Levete,“ zachraptěla, „udělej něco.“</p> <p>Levetovy krátké prsty se jí zaryly do stehen. „Já nemohu, <emphasis>chérie</emphasis>. Už bude brzy kanec.“</p> <p>„Ale co když Styx zemře?“</p> <p>„On neprohraje, Darcy,“ slíbil Levet. „Musíš tomu věřit.“ Věřit?</p> <p>Přitiskla si ruce na ústa, když Salvátor udělal další výpad a síla toho pohybu poslala oba soupeře na podlahu. Dřevěné parkety skřípěly na protest, když se po nich převalovali znovu a znovu, jejich špičáky se nořily hluboko do protivníka, jak se oba pokoušeli zasadit smrtící úder. Nebo v tomto případě smrtící kousnutí.</p> <p>Darcyin žaludek se obracel naruby, když se pach krve stal tak silným, že ji téměř dusil. Oba dva měli nesčetná zranění. Některá z nich byla málem smrtelná.</p> <p>Zavytí protrhlo vzduch, když Salvátor mocně udeřil a podařilo se mu dostat Styxe pod sebe a připíchnout ho k podlaze. Ve stínech mohla rozeznávat naběhlé svaly pod hustou srstí, pokrývající Salvátorovo tělo, a bílý záblesk jeho dlouhých tesáků.</p> <p>A co bylo ještě horší, tak mohla přísahat, že jeho zlaté oči hořely velice lidskou nenávistí.</p> <p>Chtěl Styxe mrtvého dokonce víc, než toužil získat jí.</p> <p>Darcy si ani nepovšimla, že jí slzy začaly smáčet tváře, kousla se do rtu a obrátila svou pozornost ke Styxovi. Potoky krve tekly po jeho bronzové kůži a jeho rysy byly tak stažené, že bylo zřejmé, že zranění musí být značně bolestivá. Ale jeho výraz byl spíše plný temného odhodlání než strachu.</p> <p>Tiše mu posílala svou sílu. Marný úkol, nepochybně, ale v tu chvíli mohla dělat těžko něco jiného.</p> <p>Salvátor věděl, že je ve výhodě. Otevřel zeširoka tlamu a připravil se ke smrtícímu úderu na Styxovo bezbranné hrdlo. Darcy zalapala po dechu, vyděšená délkou vlkodlakových zubů. Mohly určitě způsobit zranění, které by ani Styx nedokázal vyléčit.</p> <p>Výkřik jí uvízl na jazyku, když Salvátor vyrazil svou hlavou dolů. Přesně v tu chvíli Styx vykroutil ruku z jeho sevření a zabodl meč vlkodlakovi do zad.</p> <p>Strach se obrátil v nepředstavitelný děs, když Darcy viděla, jak meč prošel Salvátorovými zády a vyšel ven hrudí.</p> <p>Ach bože.</p> <p>Zavytí se rozlehlo místností, když Salvátor klopýtl zpět a svalil se ze Styxe na bok. Krev stříkala z jeho těla a náhle ho obklopila přízračná záře.</p> <p>Darcy věděla, že to znamená, že se promění zpátky do lidské podoby. Jako by jí to řeklo mrazení v její kůži.</p> <p>Byla to pomalá, bolestivá proměna, a Darcyino křehké srdce se lámalo soucitem, když se Styx postavil na nohy a nedbale trhl rukou, aby uvolnil meč ze Salvátorova těla.</p> <p>Nezáleželo na tom, co jí Salvátor udělal, nebo na skutečnosti, že se ještě před chvílí pokoušel zabít Styxe, ale nemohla se přimět cítit nic jiného než lítost s trpící, v agónii třesoucí se bytostí.</p> <p>Svěsila ruce a sevřela Levetova ramena, když se Styx postavil nad svého poraženého soupeře a meč třímal ve vítězné pozici před svým tělem. Ve tváři se mu usadil odměřený výraz. Bylo nemožné poznat, co se mu honí hlavou, když shlížel dolů na nahého, těžce raněného muže u svých nohou.</p> <p>Salvátor dusivě zakašlal a přinutil se otevřít oči.</p> <p>„Skonči to, upíre,“ zasípal.</p> <p>Styx se lehce uklonil a začal pozvedat svůj meč.</p> <p>„Styxi… ne!“ vykřikla Darcy a vytrhla se z Levetova sevření. Klopýtavými kroky došla ke Styxovi a uchopila ho za paži. „Prosím, nezabíjej ho.“</p> <p>Na několik úderů srdce si Darcy myslela, že Styx hodlá ignorovat její prosbu. Stála u něj tak blízko, že mohla cítil napjatou zuřivost, která se šířila z jeho strnulého těla.</p> <p>Po momentu, plném napětí, se temná hlava pomalu otočila a probodla ji planoucím pohledem.</p> <p>„Bude pro tebe hrozbou, dokud bude naživu,“ zavrčel.</p> <p>Moudrá žena by okamžitě utekla před Styxovým pohledem se špičáky v plné délce a krví potřísněnou tváří. Divokost, naplňující jeho obličej by vyděsila i to nejstatečnější srdce.</p> <p>Nezakolísala. Necouvla. Místo toho stiskla prsty kolem sošné pevnosti jeho paže.</p> <p>Nikdy se nebude bát tohoto muže.</p> <p>Ani když bude v té nejupírštější a nejzlejší náladě.</p> <p>„Nemůže mi ublížit, dokud budu mít tebe, abys mne ochraňoval,“ poukázala vlídně. „Prosím.“</p> <p>Shlédl dolů na její prosebný výraz a potom si neochotně povzdychl.</p> <p>„Do všech pekel.“ Nechal klesnout meč a obrátil pohled ke zraněnému Salvátorovi. „Tohle si zapamatuj, vlku, jestli jen zkřížíš Darcy cestu, nebudu se rozpakovat. Budeš mrtvý dříve, než se nadechneš.“</p> <p>Se slabým zasténáním se vlkodlakovi podařilo zvednout do polosedu. Protože byl úplně nahý, bylo snadno vidět, jak se rána začíná zacelovat, ačkoliv ještě nebyla zdaleka uzdravená.</p> <p>Hlava mu klesla dolů a krví slepené vlasy zakryly úzkou tvář.</p> <p>„Nech si své hrozby. Prohrál jsem. Brzy vlkodlaci vyhynou a upíři se budou moci radovat z našeho konce.“</p> <p>Styx se zakabonil a sevřel přísně ústa. To bylo trpké, nespravedlivé obvinění. „Nemám žádný zájem vidět konec vlkodlaků.“</p> <p>Salvátor se krátce zasmál, ale skončilo to bolestivým lapáním po dechu. Darcy zamrkala soucitem. „Odpusť mi, ale tomuhle nemohu uvěřit. Věznili jste nás tak dlouho, že už nemůžeme přivádět na svět děti.“</p> <p>„Ty obviňuješ <emphasis>nás</emphasis> za nedostatek vlastních potomků?“ zeptal se Styx.</p> <p>„Lékaři mou teorii potvrdili.“ Salvátor pomalu zvedl hlavu, jeho tvář byla bledá, ale zlaté oči mu žhnuly zlostí. „Vlkodlaci potřebují volný prostor. Tak jsme stavění. To, že jste nám ho sebrali, nám pomalu ukrádá naši starodávnou moc. A i tu nejdůležitější schopnost našich žen, aby dokázaly ovládat svou proměnu během těhotenství.“</p> <p>Styx se odmlčel, protože zvažoval Salvátorova zlověstná slova. Jeho výraz ztvrdl, když si do důsledku uvědomil, co Salvátorova slova odhalují.</p> <p>„Tak proto jsi chtěl Darcy?“</p> <p>Salvátor pokrčil rameny, už se nestaral, kdo bude znát jeho plány. „Ano. Ona byla… upravena, takže její vlkodlačí zvláštnosti byly potlačeny.“</p> <p>Levet si znechuceně odfrkl. „Tak to vysvětluje, proč jsem nemohl odhulit, co je zač.“</p> <p>Styx nespustil pohled z vlkodlaka zkrouceného na podlaze. Darcy instinktivně zesílila svůj stisk, když vycítila jeho přání dokončit, co začal.</p> <p>„Nikdy nebude tvoje,“ vyštěkl.</p> <p>„Styxi,“ řekla prosebným tónem.</p> <p>Trhl hlavou prudce ke straně, jeho oči ztvrdly a zazářily matným svitem.</p> <p>„Ne, Darcy. Prosím, tohle po mně nežádej.“</p> <p>Darcy zamrkala, než jí došlo, že Styx nechápe. Myslel si, že po něm žádá svolení dát vlkodlakům mláďata.</p> <p>Instinktivně se otřásla.</p> <p>Nikdy nebyla ženou, kterou by ovládala potřeba mít děti. A zaručeně by se nevyspala se zástupem cizích mužů, aby jim porodila početné potomstvo.</p> <p>To bylo… prostě špatně.</p> <p>„Nikdy,“ ujistila ho s malým úsměvem. „Jen jsem chtěla navrhnout, že by se upíři a vlkodlaci mohli pokusit najít nějaký kompromis. Musí tu být způsob, jak vlkodlakům vrátit zpět jejich sílu.“</p> <p>Oba muži na ni překvapeně pohlédli. Jako by ten nápad probrat svůj spor a dojít ke kompromisu byl nějakým pojmem z cizí galaxie.</p> <p>A možná to tak bylo.</p> <p>„Můžeme to vyřešit před Komisí,“ nakonec neochotně připustil Styx. „Už brzy by se měli shromáždit v Chicagu.“</p> <p>Darcy otočila svou pozornost k raněnému vlkodlakovi. „Salvátore, přál by sis vyjednávání?“</p> <p>Tiše zavrčel, když pohlédl na upíra, který se nad ním hrozivě tyčil. „Jaký to má smysl? Pro panstvo jsme pouzí psi, kteří nemají žádné slovo ve světě démonů.“</p> <p>„To není pravda,“ řekl Styx ledově. „Komise je nad všemi rasami. Spravedlivě tě vyslechnou.“</p> <p>„Chceš, abych padl na kolena a prosil?“</p> <p>„Bůh ochraňuj muže od jejich pýchy,“ zamumlala Darcy. „Co takhle to brát jen jako začátek? Jistě je to malá cena za spásu tvých – našich – lidí.“</p> <p>Jeho zlatavé oči se zableskly mrzutostí. „Nemáme žádnou jistotu, že to změní náš osud.“</p> <p>Darcy zaskřípěla zuby. Salvátor zněl víc jako rozmazlený fracek, než jako zodpovědný vůdce vlkodlaků.</p> <p>Očividně potřeboval popíchnout, aby si připomněl svou pozici.</p> <p>„Fajn, tak pak půjdu já a promluvím o tom před Komisí,“ prohlásila Darcy. „Někdo musí prokázat trochu rozumu.“</p> <p>Jak předpokládala, Salvátor se okamžitě naježil uraženou pýchou. „Nikdo kromě mne nebude mluvit za vlkodlaky. Já jsem král.“</p> <p>Darcy na něj zpříma pohlédla. „Tak se jako král chovej.“</p> <p>Zarazil se, ale překvapivě bez dalších námitek slabě pokývl hlavou. „Máš pravdu. Splním svou povinnost.“</p> <p>„Možná, že tu je pro tebe ještě naděje,“ zamumlala Darcy.</p> <p>Salvátor přimhouřil oči a na tváři se mu usadil hloubavý výraz. Byl dost chytrý, aby si uvědomil, že s ním je manipulováno.</p> <p>Sjel pohledem pomalu ke Styxovi. „Přemohl jsi mne, upíre, ale tvou odměnu ti úplně nezávidím.“</p> <p>Styx se musel nechtě usmát. „Jí se nic nevyrovná.“</p> <p>Salvátor si nevěřícně odfrkl. „Když to říkáš.“</p> <p>Darcy potřásla hlavou. Ještě před minutou byli tihle dva démoni odhodláni zabít jeden druhého. Teď zde sdíleli jeden z těch čistě mužských momentů, kdy společně probírali ženy.</p> <p>„Stačí. Jsem unavená, hladová a umírám touhou po horké sprše. Chci jít domů.“</p> <p>Styx podivně ztuhl. Pomalu otočil hlavu a pohlédl na ni s nečitelným výrazem.</p> <p>„Domů?“ zeptal se opatrně.</p> <p>Náhle si uvědomila, že použila to kouzelné slovo začínající na „D“. Zhluboka se nadechla. Můj ty bože, co se to stalo?</p> <p>Kdy začala přijímat to, že být poblíž Styxe je všechno, co potřebuje, aby se cítila jako doma?</p> <p>Pomalu vydechla a rozhodla se, že na tom až tak nezáleží. Kdy, proč a jak… To už byla minulost.</p> <p>Záleželo jen na budoucnosti.</p> <p>Její budoucnosti se Styxem.</p> <p>„Ano.“ Dovolila úsměvu, aby rozvlnil její ústa. „Domů.“</p> <p>Sladké slovo.</p> <p>Styx se natáhl a přivinul ji ke svému tělu. Potom jí políbil do vlasů.</p> <p>„Můj andílku.“</p> <p>Darcy se chystala přitulit ještě blíž, ale byla zastavena Levetovým chraplavým odkašláním.</p> <p>„<emphasis>Sacrebleu</emphasis>. Už je to tu zas.“</p> <p>Darcy se zachichotala a odtáhla se, ačkoliv Styx odmítl pustit její ruku. Což jí nijak nevadilo.</p> <p>„Oukej, Levete, dosáhl jsi svého. Jdeme.“</p> <p>Levet zamával vesele křídly. „A já budu řídit.“</p> <p>„Ne,“ odsekli Styx a Darcy najednou.</p> <p>Styx se ujal vedení. Opustili rychle se uzdravujícího Salvátora a vyrazili konečně k posledním schodům. Chtěli být pryč z tohohle prašivého doupěte. A to nejen proto, že nebezpečí stále ještě číhalo v temných chodbách.</p> <p>Nemohl si pomoci, ale musel znovu pohlédnout na ženu, která mu kráčela po boku.</p> <p>Jako vždy se jeho srdce zahřálo známým teplem a divokou něhou, která se zvláštně mísila s naprosto mužskou touhou. Bylo to tak nevyhnutelné jako východ slunce. Obojí smícháno ještě s pocitem, který by se dal označit jedině jako radost z vítězství.</p> <p>Darcy dala přednost jemu před vlastními lidmi.</p> <p>Je třeba připustit, že její lidé se neukázali být milující rodinou, po které vždycky toužila, žalostně si uvědomil. A to osoba, která ji porodila, snad ani matkou nebyla.</p> <p>Ale na druhou stranu, Darcy byla samostatná a nezávislá žena, nebo snad ne? To, že pro ni rodina byla zklamáním, ještě nebyl důvod vrátit se k němu.</p> <p>Bohové věděli, že byla dost nezávislá a věřila ve svou schopnost postarat se o sebe sama. Nikdy by s ním nezůstala, pokud by si to ze srdce nepřála.</p> <p>Styx se snažil skrýt přihlouplý úsměv, který hrozil, že se mu rozlije po tváři, když se mu okolní svět připomněl Levetovým prudkým zataháním za košili.</p> <p>„Kam to jdeme?“</p> <p>„Zpátky do garáže.“</p> <p>Levet se zakabonil. „Nehodláš, doufám, tahat Darcy skrz ty kanály?“</p> <p>„Och, takže ty byly dost dobré pro mne, ale pro Darcy už ne?“ zeptal se.</p> <p>„Pochopitelně.“</p> <p>Styx se musel zasmát. Aspoň Levet zůstával pořád stejný. „Neboj se. Mám tušení, že se Viperovi podařilo zanechat nám tu lepší možnost dopravy.“</p> <p>Zakabonění zázračně zmizelo. „Skvěle. Vždycky jsem si přál řídit jeho Jaga.“</p> <p>Tenhle titěrný démon za volantem rychlého, silného, dokonalého Jaga? U všech čertů, Chicago se z toho nikdy nevzpamatuje.</p> <p>„Až peklo zamrzne, chrliči, dřív ne,“ zamumlal Styx. Snažil se uchovat vážnou tvář, když slyšel, jak se Darcyino hihňání změnilo na kašlání.</p> <p>Levet přimhouřil pohled. „Kdo ti o tom dovolil rozhodovat, upíre?“ zeptal se. „<emphasis>Mon Dieu</emphasis>, ujišťuji tě, že Viper mne nechává docela často…“</p> <p>„Ticho,“ zašeptal Styx a náhle zůstal stát.</p> <p>Darcy po něm střelila ustrašeným pohledem. „Co se děje?“</p> <p>„Vlkodlak.“ Nasál nosem vzduch. „Ach. Tvoje matka, jestli se nepletu.“ Ledově se usmál. „Chtěl jsem se s ní setkat.“</p> <p>Snadno četla v jeho mysli a tak zavrtěla hlavou. „Ne, to ne Styxi.“</p> <p>Frustrace projela jeho tělem, když zvedl ruku a lehce se dotkl její nateklé čelisti.</p> <p>„Dovol mi jí alespoň zlehka pustit žilou.“</p> <p>„Prosím, Styxi, chci jen pryč odsud.“ Chytla ho za ruku a zakolísala slabostí.</p> <p>Styx ji rychle obejmul rukou kolem pasu. Proklatě. Chtěl potrestat tu ženu. Chtěl jí s chutí vrátit ty modřiny, které udělala jeho vyvolené. S velkou chutí.</p> <p>Ale Darcy měla pravdu. Už vydržela dost. Jediná věc, která byla důležitá, byla dostat ji zpátky do jeho sídla, kde se o ní bude moci pořádně postarat.</p> <p>Ne, že by zapomněl na dluh, který měl u její matky. Až přijde čas…</p> <p>„Jestli se pokusí ti ublížit, zabiju jí,“ zahrozil a přitiskl si Darcy ještě pevněji k sobě. Pak vešli do garáže.</p> <p>„Jedině potom, co si to s ní vyřídím sám,“ varoval Levet a záměrně se postavil vedle Darcy z druhé strany.</p> <p>Krátce, napjatě se zasmála. „Muži.“</p> <p>Vstoupili pod široké sloupy a Styx snadno zpozoroval nablýskaného černého Jaga, který byl schovaný ve vzdálenějším rohu. Také spatřil štíhlou ženu s blonďatými vlasy, která se o něj nonšalantně opírala.</p> <p>Darcyina matka, samozřejmě.</p> <p>Byly si příliš podobné, aby se dala popřít příbuznost. Nebo minimálně tak vypadala z dálky. Bližší pohled odhalil, že Sophiiny krásné rysy byly poznamenané hořkým cynismem, který její dcera nikdy neměla.</p> <p>Žena se narovnala, když se blížili, a Styx musel přemáhat zlost, když cítil, jak se Darcy zachvěla.</p> <p>Přál té ženě, aby se smažila v pekle.</p> <p>Podivné bylo, že Darcy nebyla nijak překvapená, že matku vidí.</p> <p>Spíše naopak by ji překvapilo, kdyby si nechala Darcy proklouznout mezi prsty, aniž by jí zkusila při poslední příležitosti nějak ublížit.</p> <p>Darcy polkla nutkání vykřičet zklamání i vztek a postavila se přímo před usmívající se ženu. Nebyla to touha být v blízkosti milované matky. Vlastně se jí z toho skoro zvedal žaludek. Ale byla si příliš dobře vědoma, že Styx byl nedočkavý, až tu ženu potrestá za to, že ji unesla. A dnes v noci už rozhodně nechtěla vidět žádnou další krev.</p> <p>„Co chceš, matko?“</p> <p>Sophia si dala chvíli na čas a přejela Styxe pomalým, nesnesitelně lascivním pohledem. Očividně se jí líbilo, co viděla, protože v jejích očích zasvítil chtíč.</p> <p>Samozřejmě, proč by se jí také neměl líbit?</p> <p>Byl vysoký, temný, prostě k nakousnutí.</p> <p>Ale byl výhradně její a Darcy těžce nesla, jak na něj její vlastní matka zírá, jako kdyby byl kus sladkého cukrátka, které se chystá ochutnat.</p> <p>Nevšímala si Darcyina zamračením staženého obočí. Sophia pokračovala v zírání na mlčenlivého upíra.</p> <p>„Pouze jsem si přála vidět upíra, který tě svedl a odvádí tě od nás. Mm mm. Musím říct, že máš dobrý vkus. Vypadá skvěle. Žádný div, že jsi Salvátora shledala nedostačujícím.“</p> <p>Darcy si opovržlivě od frkla. „Nezůstala bych, ani kdyby žádný Styx nebyl. Nemám žádné přání stát se… Jak jsi to nazvala? Chovnou?“</p> <p>S očividným úsilím její matka odvrátila pozornost od Styxe a věnovala své dceři pohrdavý škleb.</p> <p>„Není to tak špatné, má lásko. Jsou tu jisté výhody, které se v tom dají nalézt.“ Nízce a chraplavě se zasmála. „Občas několik výhod najednou.“</p> <p>Darcy neunikl smysl té vulgární narážky. Ušklíbla se při pouhé představě.</p> <p>„Možná pro tebe.“</p> <p>Sophia pokrčila rameny. „Takže ty se otáčíš zády ke svým povinnostem vůči rodině?“</p> <p>Darcy vyvalila oči nad tím nespravedlivým obviněním. „Rodina? Možná podle krve. Ani to ne, vždyť vy jste mou krev upravili. Nepatřím nikomu.“</p> <p>„Myslíš, že s upírem bude tvůj život výrazně lepší? Jen přemýšlej, Darcy. Nebudeš moci mít žádné děti, žádnou rodinu, kterou bys mohla považovat za vlastní. Nikdy.“</p> <p>Darcy se nepotřebovala otáčet, aby věděla, že se Styx otřásl nejistotou. Přes všechnu svou domýšlivost byl pozoruhodně citlivý ke každému ohrožení, které by ji od něj mohlo odlákat pryč.</p> <p>„Vlastně už se nemůžeš plést více,“ odpověděla s absolutní jistotou. „Už jsem našla svou rodinu.“</p> <p>„To vidím.“ Zelené oči se přimhouřily.</p> <p>„Jsem si jistá, že se budete mít beze mě stejně fajn jako dosud.“</p> <p>„A tvoje sestry? Hodláš je odvrhnout tak snadno?“ Sophia vytáhla svůj poslední trumf se sladkým úsměvem. Darcy ostře píchlo u srdce. Proklatá ženská. Jistě věděla kam stoupnout, aby to bolelo co nejvíce.</p> <p>Naklonila bradu. „Jak mohu odvrhnout sestry, které jsem nikdy neviděla?“</p> <p>„Och, my je najdeme. Tím si můžeš být jistá.“</p> <p>„Doufám, že se vám to nepodaří.“</p> <p>Sophiin výraz potemněl. „To je marná naděje. Kromě toho, právě proto, že zrovna tobě se nechtělo vzít si Salvátora, neznamená to, že jedna z tvých sester nebude chtít sdílet jeho lože. Je dost pěkný a umí být okouzlující, když se snaží.“</p> <p>Darcy nemohla popřít pravdivost jejích slov. Ačkoliv se Salvátor rozhodně nemohl měřit se Styxem, byl to krásný muž. Nepochybovala ani na minutu, že by se našly zástupy žen, které by skočily po příležitosti porodit mu jednou nebo dvakrát.</p> <p>„Možná,“ uznala. „Ale ač bych si strašně moc přála poznat své sestry, tak se tím od tebe nenechám vydírat.“</p> <p>Sophia pozvedla obočí, jako kdyby ji Darcyina odpověď vyvedla z míry.</p> <p>„Zásah, děvenko.“ Nasadila ironický výraz. „Tak předpokládám, že už nám nezbývá nic, než si říct sbohem.“</p> <p>„Doufám, že nečekáš na polibek na rozloučenou.“</p> <p>K Darcyinu velkému překvapení si matka odpustila kousavý komentář. Místo toho se její výraz stal zádumčivým, když hleděla na Darcyinu světlou tvář.</p> <p>„Ne, ale bylo by hezké se rozejít za okolností, které by nebyly tak hořké.“ Cosi, co mohlo být sebekritickým výsměchem, přelétlo přes její krásnou tvář. „Můžeš mne považovat za matku z pekla, ale vše, co jsem udělala, bylo pro záchranu mého rodu. Můžeš mi to skutečně vyčítat?“</p> <p>Šok nedovoloval Darcy se pohnout, když se pokoušela uspořádat si narážky v matčiných slovech.</p> <p>„Ty chceš mé odpuštění?“</p> <p>„Řekla bych, že ano. Jsi koneckonců moje dcera.“</p> <p>„Darcy,“ zavrčel Styx zezadu, protože jasně očekával nějaký trik.</p> <p>„To je v pořádku, Styxi,“ utěšila ho Darcy. Byla blázen, samozřejmě. Na světě neexistoval jediný rozumný důvod, proč by měla důvěřovat téhle ženě. Ale Darcy se znala tak dobře, že si uvědomovala, že by později litovala svého hněvu a zklamání. Takové negativní emoce by příliš tížily její srdce. „Je to tak, také bych byla radši, kdyby byl mezi námi mír. Nezdá se správné… nenávidět svou vlastní matku. A abych byla upřímná, ráda bych někdy poznala své sestry, jestli se vám je podaří vypátrat.“</p> <p>Na Sophiiných rtech se usadil úsměv, který vypadal opravdu upřímně. „Potom tě mohu vydírat. Představím ti je, jen pokud slíbíš, že je nebudeš poštvávat proti jejich vlastním lidem.“</p> <p>„To bych nikdy neudělala,“ protestovala Darcy. „Mimo to, jestli budou v něčem jako já, tak budou mít svůj vlastní rozum. Budou se umět rozhodnout, jak naloží se svou budoucností.“</p> <p>„Pak tedy máme dohodu.“</p> <p>„Já…“ Darcy pomalu přikývla hlavou. „Děkuji ti.“</p> <p>„Tak vidíš, nejsem úplně zlá.“</p> <p>„Jsem ráda, že to vím.“</p> <p>Matka s dcerou na sebe dlouhou chvíli hleděly, až hořkost v Darcyině srdci vystřídala neurčitá harmonie.</p> <p>Nakonec Sophia neklidně pokrčila rameny a vydala se k otevřeným dveřím garáže. „Uháněj, drahoušku. Tyhle citové věci nejsou skutečně mojí parketou.“</p> <p>Darcy zamyšleně sledovala, jak její matka odchází. Nebyla tak bláhová, aby věřila, že by mohly mít takový vztah, o jakém vždy snila, ale možná že mohou alespoň nalézt jakési smíření.</p> <p>Styx se držel zpátky dost dlouho, ale teď se postavil vedle ní, a než si mohla uvědomit, co se děje, zvedl ji ze země a pevně sevřel v náručí.</p> <p>„Pojďme, Darcy,“ řekl jemně. „Je čas, abys byla ve své posteli.“</p> <p>Darcy se natáhla a dotkla se prsty jeho rtů. „V naší posteli.“</p> <p><strong>KAPITOLA</strong></p> <p><strong>24</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><image xlink:href="#_28.jpg" /></p> <p>K velkému úžasu všech Styx nakonec dovolil Levetovi splnit si sen o řízení nablýskaného černého Jaga. Nevnímal Darcyin zvědavý pohled a zamumlal něco o tom, že je ochoten obětovat obyvatele Chicaga, jen aby zavřel ústa tomu otravovi. Ale nepochyboval, že jeho až příliš vnímavá žena začala tušit, že není pravda, že skutečně nenávidí toho rejpavého ubreptaného chrliče tak moc, jak rád předstíral.</p> <p>Kromě toho mu to dávalo perfektní záminku nechat si Darcy v náručí.</p> <p>Drobný démon si jízdu opravdu užíval. Pištěl radostí, nadskakoval za volantem a roztáčel motor podle Styxova příkazu, aby je odvezl do jeho tajného sídla. Styx seděl na sedadle spolujezdce a opatrně kolébal Darcy na klíně. Sedělo se jí dobře, samozřejmě, s hlavou opřenou o jeho rameno a drobným zadečkem přitisknutým ke vzrušené erekci.</p> <p>Styx uvažoval, že by podstoupil mnohem víc než tento vlasy zvedající výlet temnými ulicemi Chicaga kvůli takovému naprostému štěstí.</p> <p>Přitulil tvář k Darcyiným vlasům a zhluboka se nadechl sladké vůně. Zároveň smutně uvažoval, jak jeho moc byla poražena. Jeho kdysi povýšená důstojnost a chladná logika byly nahrazeny zakrslými chrliči a tvrdohlavými anděly. A co bylo ještě horší, byl teď víceméně příbuzný s prašivou smečkou vlkodlaků.</p> <p>A bylo mu to stejně všechno jedno.</p> <p>Styx si přitáhl Darcy blíž a zavřel oči, zatímco Levetovi se podařilo sejmout dopravní značku a opovážlivou poštovní schránku, která byla tak hloupá, že stála u silnice.</p> <p>Jeli, pokud lze nesmyslné kličkování nazývat skutečnou jízdou, skoro půl hodiny, když Darcy náhle zvedla hlavu a prohlížela si spící předměstí, kterým se řítili nebezpečnou rychlostí.</p> <p>„Kam to jedeme?“ zeptala se</p> <p>„Do mého sídla. Mé pravé sídlo leží jižně od města.“</p> <p>Pohlédla na Styxe pátravým pohledem. „Proč se nevracíme k Dantemu?“</p> <p>„Protože jen co bychom přijeli, tak Shay a Abby by se na tebe vrhly a švitořily a poskakovaly kolem tebe. Byl bych rád, kdybych vůbec mohl letmo spatřit svou vlastní ženu, dokud by si nebyly jisté, že opravdu nejsi zraněná a vypověděla jsi jim už úplně všechno, co se stalo. Jsem prostě sobec a chci strávit následujících několik století tak, že tě budu mít pouze pro sebe.“</p> <p>„Ach.“ Vrátila hlavu na jeho rameno a spokojeně se usmála. „Jak je to daleko?“</p> <p>Styx jí něžně masíroval krk a rty se dotýkal saténové kůže na jejích spáncích. „Několik hodin Levetovým osobitým řízením. Řekl bych, že budeš mít dost času na zdřímnutí.“ Ztišil hlas. „Věř mi, tvoje nervy ti budou velice vděčné, kdyby se ti podařilo během jízdy usnout.“</p> <p>„Hej…“ Levet začal protestovat, ale hned přestal, protože se musel soustředit, aby se vyhnul nešťastné popelnici u garáže.</p> <p>Darcy se zachichotala a přitiskla se blíž ke Styxovi. „Nejspíš máš pravdu.“</p> <p>Styx si užíval sladké teplo, které kolébal v náručí, a podařilo se mu držet jazyk za zuby. Kupodivu také mírnil svůj vztek, když chrlič porazil poslední dopravní značku a řítil se s nimi po silnici, která vedla ke Styxovu soukromému panství. Naštěstí v širé krajině už bylo méně objektů, které by přitahovaly Levetovo řidičské umění. Díkybohu. Nic než pár malých borovic a keříků odsouzených k záhubě.</p> <p>Skoro o tři hodiny později Levet zaskřípěl brzdami a zastavil před starou farmou. Ačkoliv byla ve výrazně lepším stavu než hotel, který si vybral Salvátor za své útočiště v Chicagu, Styx nemohl popřít, že to bylo nic ve srovnání se sídly Danteho a Vipera. Ale ne pokud někdo dával přednost tichosti venkova a přírodním krásám skalnatých kopců, kvetoucím stromům a mocné řece Mississippi.</p> <p>Brzy zanechal marné lítosti, že nevlastní bohatý, rozlehlý dům, jaký by mohl udělat dojem na jeho novou ženu. Potom, co žila několik let na ulici a ve stísněných pokojích, předpokládal, že bude potěšena možností sama si navrhnout a nechat postavit nový dům svých snů.</p> <p>Kromě toho, i když jeskyně za domem mohly být temné a ponuré, pro tuhle chvíli poskytovaly přesně to, po čem toužil. Absolutní bezpečí a ten druh ničím nerušeného soukromí, které bude trvat tak dlouho, jak jen si bude přát.</p> <p>Jeho Havrani přijedou před úsvitem, a nikdo, vůbec nikdo, nebude mít dovoleno přejít přes práh.</p> <p>Opatrně, aby nevzbudil ženu ve svém náručí, Styx vyklouzl z auta.</p> <p>„Vrať se k Viperovi a ujisti ho, že jsme v pořádku. Promluvím s ním za pár dní,“ přikázal a lehce se usmál. „Och, Levete…“</p> <p>„<emphasis>Oui?</emphasis>“</p> <p>Jeho pohled schválně přejel po nablýskaném autě, které teď bylo plné odřenin a škrábanců, o velké promáčklině na nárazníku ani nemluvě.</p> <p>„Mohl bys zvážit, jestli neopustíš Illinois před tím, než Viper bude mít možnost se lépe podívat na své auto. Zabíjel už i pro míň.“</p> <p>Chrličova šedá kůže vyloženě zesinala. Přes všechnu Viperovu uhlazenou sofistikovanost ho občas dovedl posednout zcela mimořádný vztek, že bylo radno se mu klidit z cesty. Navíc byl posedlý láskou ke své drahé sbírce automobilů.</p> <p>Kombinace, které nevěstila pro drobného démona nic dobrého.</p> <p>Levet jasně vycítil nebezpečí, do kterého se dostal, a těžce polkl.</p> <p>„Přiznávám, že mám nepřekonatelnou touhu navštívit Západní pobřeží,“ řekl rozechvěle. „Prosinec v Chicagu bývá <emphasis>toujours</emphasis>… vždycinky tak depresivní.“</p> <p>„Dobrý nápad.“</p> <p>Styx se uchechtl pod vousy při představě Viperovy reakce na zbídačeného Jaga, vstoupil do domu a zamířil přímo do sklepem. Zde pak už snadno otevřel tajný vchod, který vedl do rozsáhlého labyrintu jeskyní, vyhloubených pod útesy.</p> <p>Navzdory inkoustové tmě a složitému bludišti chodeb ani na moment nezaváhal. Našel by cestu i se zavázanýma očima.</p> <p>Vzduch byl čím dál chladnější, jak sestupoval hlouběji a hlouběji pod zem, a plný studené vlhkosti, takže se Darcy ve spánku otřásla.</p> <p>Zamračil se a změnil směr. Jeho vlastní komnaty byly naprosto nevhodné. Mnohem lépe by se hodily pro trolla než pro mladou ženu. Předchozí Anasso se nicméně rád obklopoval přepychem. Takže v jeho komnatách by měla Darcy alespoň pohodlí.</p> <p>Potlačil potřebu se ušklíbnout a vstoupil do velkého sálu. Rázně jím prošel a položil Darcy na širokou postel, která byla povlečena zlatě a rudě. S opatrností uložil své rozkošné břemeno doprostřed načechraných podušek a zakryl spící ženu přikrývkou. Potom odhodlaně překonal svůj přirozený odpor k ohni a podpálil dříví, přichystané v ohromném krbu.</p> <p>Jakmile si byl dostatečně jistý, že oheň vydrží několik hodin, sundal svůj těžký plášť a vrátil se k posteli. Byl zesláblý, ale sotva se natáhl vedle své vyvolené, uvědomil si, že dá před spánkem přednost prohlížení její světlé, dokonalé tváře.</p> <p>Otočil se na bok a bojoval s touhou pohladit hebkou kůži na její tváři.</p> <p>Což byla zbytečná oběť, protože najednou otevřela oči a pohlédla na něj s ospalým úsměvem.</p> <p>„Styxi?“</p> <p>„Ano, můj andílku?“</p> <p>„My jsme teď ve tvém sídle?“</p> <p>Usmál se a pohladil lehce její tvář, jak si přál. „Ano, to je ono. Alespoň pro tuhle chvíli.“</p> <p>Posunula se a opřela se o polštáře, ale zároveň tímto pohybem přitiskla své štíhlé tělo blíže k jeho. Styxovým tělem při tom dotyku projelo spalující teplo.</p> <p>„Máš v plánu se přestěhovat?“ zeptala se.</p> <p>Snažil se ovládnout nápor čistého chtíče. Mít Darcy v posteli bylo pokušení, kterému nikdy nebude schopen odolat.</p> <p>„Až budeš připravena, vybereme si nové místo společně,“ slíbil.</p> <p>Její oči se rozšířily a pak se škádlivě zasmála. „Budeme kupovat dům?“</p> <p>„A proč se tomu směješ?“</p> <p>„Já nevím.“ Natočila se tak, že byla tváří přímo u jeho. Pohyb, který Styx nadšeně uvítal. „Zdá se mi to trochu… domácké pro takového hrůzostrašného upíra.“</p> <p>„Och, mám v plánu zůstat hrůzostrašný,“ zavrčel, obtočil kolem ní ruce a přitiskl si ji blíž k sobě. „Alespoň v některých věcech.“</p> <p>Usmála se, v očích jí smyslně zablesklo, když se natáhla a začala rozplétat jeho vlasy.</p> <p>„A jaké věci tím míníš?“</p> <p>Plynulým pohybem jí přetáhl svetřík přes hlavu a svlékl jí i džíny, které mu protivně stály v cestě. A vzápětí na podlaze skončilo i její saténové spodní prádlo.</p> <p>„Dávám přednost činům před slovy,“ zašeptal jí ke spánkům. Rukama zároveň přejížděl s nedočkavou žádostivostí po její holé kůži.</p> <p>Zastavil se jí dech, když prsty uchopil její měkké ňadro. „Vždycky jsem měla nejraději muže činu,“ řekla hlasem zastřeným touhou.</p> <p>Styx se plně ponořil do akce. Do velké akce, která je oba zanechá uspokojené a vyčerpané.</p> <p>Ale když zvedla ruce na jeho ramena a objala ho v milostné výzvě, zjistil, že sám na dlouhou chvíli prostě jenom shlíží a kochá se její zrůžovělou tváří a očima potemnělýma touhou. Na celém světě neexistovalo nic krásnějšího, nic drahocennějšího, než byla tato žena. Stala se jediným smyslem jeho života.</p> <p>Srdce se mu rozbušilo zvláštní, omračující něžností, kterou dokázala rozdmýchat pouze Darcy.</p> <p>Něžnost, o které by i jeho nejbližší přátelé přísahali, že ji v sobě nemůže mít.</p> <p>„Darcy… můj andílku.“</p> <p>Sklonil hlavu a lapil její žádostivé rty v jemném polibku. Neměl ani Danteho okázalý smysl pro romantiku, ani Viperovu poetickou povahu. Neznal slova, jakými by Darcy vyjádřil, co pro něj znamená, takže jí to musel dokázat činy.</p> <p>Prohloubil svůj polibek a vychutnával si její chuť, zatímco rukama objevoval štíhlé ženské křivky. Byla tak drobná, tak strašně křehká, ale zároveň v jejím těle byla síla, když se proti němu pevně prohnula a zaryla nehty do jeho ramen.</p> <p>Dával pozor na své špičáky a opatrně vklouzl jazykem mezi její rty. Darcy tiše zasténala a začala z něj prudce svlékat košili, aby se mohla dotýkat jeho hrudi. Pomalu sjela k pásku jeho kožených kalhot. Styx se ochotně zaklonil, by jí pomohl. Společně se jim podařilo rychle jej svléknout do naha. Vzrušeně se položil mezi její nohy.</p> <p>U všech svatých, nebylo nic lepšího než cítit teplo její kůže, jak se tiskne k jeho. Bylo to jako zahalit se do vyhřátého hedvábí. Fantazie pro každého upíra.</p> <p>Sklonil hlavu dolů, přitulil se k jejímu krku a přičichl k její kůži. Vůně krve mu naplnila smysly.</p> <p>S námahou odolal potřebě zanořit své špičáky do křivky jejího krku. Byl už ztopořený a tvrdý. Ve chvíli, kdy by ochutnal krev, by byl ztracen.</p> <p>Cestoval ústy po její klíční kosti, zlíbal ji celou, až objevil nádhernou křivku jejích ňader.</p> <p>Darcy si slastně povzdychla a prsty propletla překrásné Styxovy vlasy.</p> <p>„Styxi.“</p> <p>„Ano, andílku,“ vydechl roztouženě, když se rty přibližoval k ztvrdlému vrcholku bradavky.</p> <p>„Styxi, já chci…“ Utichla, když ji začal sát se zvyšující se intenzitou. „Počkej, nemohu přemýšlet.“</p> <p>„Neočekává se, že budeš přemýšlet,“ ujistil ji a obrátil svou pozornost zpět k její bradavce.</p> <p>„Ale já chci dokončit obřad.“</p> <p>Styx jakoby zkameněl. Pomalu zvedl hlavu a setkal se s jejím odhodlaným pohledem. „Co jsi to řekla?“</p> <p>Natáhla se a sevřela jeho obličej v dlaních. „Chci být tvou ženou, Styxi.“</p> <p>Divoká, skoro bolestivá radost sevřela jeho srdce, ale přísně se hlídal, aby to nebylo vidět v jeho tváři.</p> <p>„Víš, co říkáš?“</p> <p>Oči jí zajiskřily pobavením. „Možná vypadám jako typická tupá blondýna, ale obvykle rozumím slovům, která vycházejí z mých úst.“</p> <p>Pozvedl obočí nad jejím škádlením. „Darcy, spojit se s někým tímto obřadem není jako lidská svatba. Nedá se z toho vystoupit. Budeme spojeni na celou věčnost.“</p> <p>Její pohled zůstal stále stejný. „Dobře, nevím, jestli mám před sebou celou věčnost, má lásko, ale vím, že všechen čas, co mám, chci strávit s tebou.“</p> <p>Uchopil ji za bradu, jako by hledal v jejích očích, jestli je pravda, co říká.</p> <p>„Je to opravdu to, co si přeješ?“</p> <p>„Ano, je to přesně to, co si přeji.“</p> <p>Pomalu se usmál. Jeho ženou. Na celou věčnost.</p> <p>„Tak se to stane.“</p> <p>Také se usmála. „Řekni mi, co musím udělat.“</p> <p>Styx se jí stále díval do očí a prstem začal lehce putovat dolů po křivce jejího krku. Cítil horkou krev, která proudila přesně pod její světlou kůží.</p> <p>„Musím se napít,“ zašeptal váhavě.</p> <p>Téměř se obával, že by se mohla zaleknout. Ačkoliv mu už svobodně dala svou krev, tentokrát to znamenalo něco víc než pouhé občerstvení. Tohle bylo svázání, které ji k němu připoutá bez šance na útěk.</p> <p>Kromě toho nebyl to zrovna druh romantického obřadu, o kterém snívají mladá děvčata.</p> <p>Ale s připraveností, která ho zaskočila, přitlačila jeho hlavu ke svému hrdlu a jemně ho požádala, aby si vzal, co mu dávala.</p> <p>Styx blaženě zasténal a zanořil své špičáky do jejího čekajícího masa.</p> <p>Okamžité potěšení rozpálilo jeho tělo. Byl připravený na něco úchvatného. Intimní sdílení krve je vždy velmi erotické. Ale neočekával příval spalující rozkoše, který ho zalil jako bouřlivá vlna.</p> <p>„Darcy.“</p> <p>S tichým zavrčením sjel rukou po jejím těle, a hledal teplo mezi jejíma nohama. S úlevou zjistil, že už je pro něj zvlhlá. Potřeboval být uvnitř ní, když pil její krev. Bylo nutno dokončit svázání tím nejintimnějším způsobem, jak jen bylo možné.</p> <p>Jakoby vycítila jeho potřebu, Darcy obtočila nohy kolem jeho boků a prohnula se v tichém pozvání. Styx vděčně zasykl, když se natočil a vklouzl do ní s hlubokým přiražením.</p> <p>Zachvěl se, když se kolem něj sevřela. Tohle je ráj, uvědomil si Styx. Potom mu mysl zahalila rozkoš a on rozhoupal boky s divokou intenzitou. Tohle byla dokonalost obřadu, ve kterém jsou muž a žena skutečně navždy svázáni.</p> <p>Styx bojoval s blížícím se vyvrcholením a vklouzl rukou mezi ně, aby mohl laskat zřídlo její touhy. Cítil, jak se chvěje, jak vrcholí a stahuje se kolem něj, jak zarývá nehty do jeho kůže.</p> <p>Vykřikl temnou slastí, když jím proudila její krev. Cítil její srdce, její rozkoš, její nezměrnou lásku, její naprostou oddanost.</p> <p>Jako kdyby se z nich stala jedna bytost.</p> <p>A nic nikdy nebylo tak úžasného.</p> <p>Styx slyšel, jak Darcy jemně lapá po dechu a potom ho úplně pohltily drobné dozvuky její rozkoše. Krátký okamžik sebekontroly byl ztracen, vzepjal se a vlil se do ní.</p> <p>„Má vyvolená,“ vydechl a sklonil hlavu, aby mohl přitisknout svou tvář ke křivce jejího krku. „Můj věčný andílku. Moje spáso.“</p> <p><strong>KAPITOLA</strong></p> <p><strong>25</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><image xlink:href="#_29.jpg" /></p> <p><strong> </strong></p> <p>DARCY Z HLUBOKÉHO SPÁNKU PROBUDIL proud tichých kleteb. S líným protažením přinutila svá těžká víčka, aby se otevřela. Zjistila, že je v posteli sama. Žádné překvapení, uvědomila si posmutněle. Poslední dva týdny ji naučily, že Styx byl nemilosrdný ve svých nárocích na sebe samého; spal vždy jen několik hodin a pak se zas vracel ke svým nekončícím povinnostem Anassa. Velkou část nocí samozřejmě také věnoval rozmazlování své vyvolené.</p> <p>Najednou už nebyla osamělý vyděděnec, který by se musel protloukat bez přátel a rodiny.</p> <p>Otočila se na bok a se zasněným úsměvem pohlédla na karmínový znak zdobící její ruku. Za necelý měsíc zjistila, že patří k rodině vlkodlaků, našla přátele, mezi které patřil oživlý chrlič, démoni a bohyně. A především získala za muže silného, dech beroucího, srdce zastavujícího a k smrti milujícího upíra.</p> <p>Vzato kolem a kolem, nebyl to nejhorší měsíc.</p><empty-line /><p>S úsměvem odhrnula pokrývku a natáhla se pro těžký župan, který byl pohozen v nohách postele. Byl jí o několik velikostí větší, ale aspoň těžký brokát příjemně hřál. Styx nelhal, když ji varoval, že jeskyně mohou být studené a vlhké.</p> <p>Znovu se ozvaly tlumené hlasy. Darcy zvědavě vyrazila ke dveřím.</p> <p>Ani neočekávala, že bude v rozlehlých jeskyních se Styxem samotná. Byl Anasso a tak musel být celou dobu chráněn svými Havrany. Ale pět upírů, kteří tvořili Styxovu tajnou stráž, bylo většinou tak potichu, že bylo nemožné říct, kde přesně se nacházejí.</p> <p>Co se asi muselo stát, že dělali takový hluk?</p> <p>Darcy si opožděně přála, aby si našla také čas a oblékla si ponožky. Vstoupila do velkého pokoje, který byl spojený s ložnicí. Její pohled padl nejprve na rozdělaný oheň, který spokojeně plápolal v krbu, pak se pomalu rozhlédla po místnosti a objevila Styxe a dva z jeho Havranů, jak stojí uprostřed místnosti.</p> <p>Nechápavě si všimla veliké borovice, zaražené do nádoby s pískem. Strom se nejistě nakláněl na stranu, navzdory všem snahám upírů, aby stál rovně.</p> <p>Jakmile vycítili její přítomnost, tři upíři se otočili jako jeden. Oba Havrani se hluboce uklonili a mlčky vyklouzli z pokoje.</p> <p>Darcy sotva postřehla jejich odchod, když kráčela ke stromu s lehkým zamračením.</p> <p>„Styxi… co se to děje?“ zeptala se.</p> <p>Oblečený pouze v kožených kalhotách a s vlasy volně splývajícími z ramen vypadal upír tak skvěle, jak jen krásný muž může vypadat.</p> <p>A když se usmál… bože. Darcy měla co dělal, aby se jí nepodlomila kolena.</p> <p>„Pokus o překvapení, miláčku,“ řekl s žalostným úsměvem. „Bez velkého úspěchu, musím uznat.“</p> <p>Pomalu zavrtěla hlavou, její srdce na podivně zastavilo, když si uvědomila, co vlastně vidí.</p> <p>„To je vánoční stromeček?“</p> <p>„Ano.“</p> <p>Pohledem sklouzla k výstředně zabaleným krabičkám, položeným na zemi. „A… dárky?“</p> <p>„Myslel jsem, že je to tradice, není to tak?“</p> <p>Zastavil se jí dech, kdež se sehnul a sebral jednu krabičku z podlahy a postavil se s ní přímo před ní. Byly to už roky, kdy naposledy slavila Vánoce. A ani během jejího dětství to nikdy nebyl den skutečně naplněný srdečností a klidem, který tak zoufale potřebovala. Ne, když byla vždy a všude tak očividně nechtěná.</p> <p>V tuto chvíli se ale její fantazie a sny zcela naplnily.</p> <p>„Och, Styxi,“ vydechla a vzala si krabičku z jeho rukou.</p> <p>Jeho výraz byl neuvěřitelně láskyplný a něžný, když se dotkl její tváře. „Tohle jsou tvoje první Vánoce s tvou novou rodinou. Chci, aby stály za zapamatování.“</p> <p>Přistoupila natolik blízko, že mohla položit svou tvář na jeho širokou hruď. Libovala si, že cítí dotyk jeho chladné kůže na své vlastní.</p> <p>„Jsou dokonalé.“</p> <p>„Otevři svůj dárek, lásko,“ naléhal.</p> <p>Odtáhla se, když se snažila skrýt svůj netrpělivý úsměv. Jak vůbec někdo mohl považovat tohoto upíra za lhostejného a rezervovaného, jí bylo naprostou záhadou. Nikdy nepoznala nikoho, kdo by se o ní staral s takou láskou a péčí.</p> <p>Rychlými pohyby roztrhala papír na malé sametové krabičce a s dychtivostí, která se Styxe zdála těšit, rozevřela víčko. Uvnitř objevila veliký, naprosto dokonalý prsten, posázený rubíny.</p> <p>Zcela ohromená pozvedla hlavu a setkala s jeho pátravým pohledem „Dobré… nebe.“</p> <p>Styx si vzal krabičku z jejích roztřesených prstů, vyňal prsten ze sametové podušky a jemně jí ho navlékl na prst.</p> <p>„Myslím, že je to lidská tradice, vyměňovat si prsteny mezi zamilovanými?“ zeptal se zastřeně.</p> <p>Nejistě se zasmála. „Ano, ale tohle je mnohem více než zásnubní prsten.“</p> <p>Jeho dlaň se sevřela kolem jejích prstů. „A to se ti nelíbí?“</p> <p>„Je nádherný, ale je to příliš moc. Neměl bys –“</p> <p>„Chtěl jsem,“ přerušil ji pevně a přejel prsty po její bradě. Pohlédl do jejích velikých očí. „Chci, abys byla šťastná, Darcy.“</p> <p>Rozslzela se dojetím. Přitiskla se k němu, objala jej rukama kolem pasu a položila si mu hlavu na rameno.</p> <p>Rubíny byly nádherné. Styx si dal na vánočním překvapení tak záležet. Vše dělal pro ni, jen aby ji potěšil. Tolik laskavé dobré vůle ji až nutilo plakat radostí.</p> <p>Ale co nejvíce naplňovalo její srdce, bylo vědomí, že tento muž je její vyvolený. Její životní partner.</p> <p>„Jsem šťastná vždy, když tě mám nablízku,“ řekla dojatě.</p> <p>Obejmul ji rukama a něžně políbil na čelo. „I když jsem ten zloduch, který tě unesl?“</p> <p>Usmála se, když si vzpomněla na tu noc, kdy ji unesl z baru. Kdo mohl tenkrát tušit, že se její život jednou provždy změní?</p> <p>„Právě proto, že jsi ten zloduch, který mne unesl. Bez tebe bych asi skrývala, kdo jsem, i sama před sebou, a byla bych ve světě úplně opuštěná. Nebo ještě hůř, mohla bych být Salvátorovým zajatcem.“</p> <p>Jeho paže se kolem ní stáhly s rozmrzelostí. „Salvátor.“</p> <p>Odtáhla se a střetla se s jeho přimhouřeným pohledem. „Myslíš na to, co jsi řekl? Budeš vyjednávat s vlkodlaky?“</p> <p>V hlubinách jeho temných očí to zadoutnalo, ale pevně přikývl hlavou. „Vždycky držím své slovo, andílku. Půjdu před Komisi, jak jsem slíbil. Nebo alespoň půjdu, až mě konečně pozvou na slyšení.“</p> <p>Zvedla ruce a pohladila ho po hrudi. „Děkuji ti.“</p> <p>„Mohu si dovolit být velkorysý.“ Pohledem sklouzl k výstřihu jejího županu. „Mám vše, co jsem kdy chtěl.“</p> <p>„Jsi velmi moudrý vůdce,“ zamumlala a teplo jí začalo proudit celým tělem.</p> <p>„Och, velmi moudrý.“ Ustoupil a sáhl po pásku jejího županu. „Teď bych řekl, že nastal čas, abych si i já rozbalil svůj vánoční dárek.“</p> <p>„Ale já jsem ti nic nekoupila,“ škádlila ho, když jí snadno svlékl obtížný župan.</p> <p>Sklonil hlavu a zašeptal proti jejím rtům. „Můj nejdražší andílku, ty jsi mi dala všechno.“</p> <p>ALEXANDRA IVYOVÁ</p> <p><strong>CHUŤ</strong></p> <p><strong>TEMNOTY</strong></p> <p>Z anglického originálu Embrace The Darkness,</p> <p>vydaného nakladatelstvím Zebra Books</p> <p>v New Yorku roku 2008,</p> <p>přeložila Růžena Rosůlková.</p> <p>Vydalo nakladatelství Levné knihy, a. s.,</p> <p>v Praze roku 2010.</p> <p>Redakce Slávka Járová.</p> <p>Obálka Franco Accornero.</p> <p>Grafickou úpravu a sazbu z písem Sabon a Lithos</p> <p>programem TeX připravil Bohumil Bednář, Pisces.</p> <p>Tisk a vazba Těšínské papírny, s. r. o., Český Těšín.</p> <p>Vydání první.</p> </section> </body><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8 lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABkAEEBAREA/8QAHA AAAgIDAQEAAAAAAAAAAAAAAAYFBwIDBAgB/8QAORAAAQMDAwIFAQYEBQUAAAAAAQIDBAAFE QYSITFBBxMiUWEyFBUjQoGRVXGh0RYXJDSTVHKSlMH/2gAIAQEAAD8AdLvY9QqluIg6snQ/ O5YU4hpbYVn6CNoIPtyc49+un7o8Rrf5rkbUcC5jcnYzLiBGQBz6k4wTj+val24+MF3sEl2 HeLC2H0qT5aklbaXE5wVYUCccEAjOcUyac8VdPX5lHnuG3PkZUh8gpTzjlY4AyR9WOop0Sp K0hSSFJUMgg5BFR99bZegtsvIQsuSWghKhnKt4PH6A1hLmLsTYdfSt63pz5jwxmKkd1e6Bz k9R3yMkSaVJWkLQQpKhkEHIIrKou/qYXbzDdSFuyjsZTuA9Q5CuvATjJPxQdSWJvKHb5bkr QPWDKQMf14qLulh0jrKKll1USaQCG3GZAUoYz0IOeMk4qotV+Gd/0y59ut6TLY2fiLhoVuV nhYKRnCeenTFfdH+KU6x5Q4gvsJB3QM4T3O5s4Owjuj6cZxirEb1uG1pm3CJ9qeKQ6wIchD jLLaunT1klHJO09e1Yf5uafWlbU6O+hhxZRvcQC2tBOMjGSeM8EdiDiurw/wBSxJc64WBh9 99uKfOircRtAZOB5fT8qsgHnIIOaeajr1YbZqGAqFdIjchog43D1IJGMpPUH5Fee9R6PVBu 8mE3ELZivKSpxJ3lY27m8IHYp5PXoR2pRbaUVghC0lCyFkekn4Hz1qZtur9UaekrRbrlMYQ wogsPHelIz0UlXGeAOlbbnqeFqdJVebe1HnflmxAEJJ93EYO7+YPattsuEy2h1ttG7cypSf KXlLpH1rbPOF7R17cgjnjVftVRr8Yy3Ii2XANkgpIVvTk+oA8bsE9gMnNS3g/cFteIMNtch SGnUuI2qOd3oVgfvj9q9H0UrTLJbLvf7i1Kjx3CRHcUlRwVrTnZu9wBng+/TvWVw0fakwJy 4kZllyQsvuqwTleSonr75xxx06cVVeo39EyHXU3CY2iSlx1MgQUqUtSgBsIWRtUAeOfnBx1 TZr2kg8oRoN1CTnKTIaABzxg7CcY6ittknMuXINMMyIUAtrW95TxUoFKCrIWR6T6cHHUcGl 5xot5CzhYVgp/+0x+HL6IevbPJeUG2RI2lxfCRlJHX9a9Nfe9s/iMT/nT/AHrspGuWsrRYI s67XNpgOPOkxW0A+bIQMoCgD7gHnpz81Tur/Ei+6saEdSRAtwVlMdjICuo9SvzdT7D4pSLJ QMOhTalYKdwIBGcE1i22p11LSMblqCRk4GTU7IbYtumypKFolS3SwCHdyShHLigB7q2gfCT 71lY9JzbldmIH2ZT0p0bhEQvapKcfU4fyJGQTnk9O4q+9J+HVtsEOOqchq4zmm9gdcbGxse yE9B/3H1HuaavscX/pmv8AwFfJbb70N1qM+I7y0FKHSjdsJ7474qsbf4cJkaokxdUz3bi62 0hdufcWrKmwVBQCc7RtJTkcjkHvUp4lWu22/ScZLMePHaacSyAGio7VDHpSn6lDAOD1APtX nQkk5JyTU9plLENqZeJCVEx0eVFwoAB9YISo57AAntzjmpG8Mqs8W3zIioZcSyiOyG1FwhZ Sl1TiQeh/E285wc46DF1+G2j2dN2NMx4OLudwQHZLjw9ac8hB78Z5+f0pyooqJ1BsZjRp+0 l2LKaKCOwWoNqHHbas/sPaq98X9RoEN22iQ415S28eUQCsq5OCU9k5HCuiuao1xfmLKySVK yVE9zmu12W0uxx4iHHEONOuLcQQNq92zBBAz+XoSenHWiVcHJElmaiQtD7SEck4IWkAZTj+ Q/amK3a21W5Ely5F+uKozAQCEvHKnFZ2JznIBwon4B+KsDQmskRdRvwr9rES46IaBEW/htt eTuJUonhYGByeQTzwKs/72tv8Ri/8yf712VGaiWlFlcKgohTjScJ6klxIH6c15s8Qbyq8ar kr3rU2wotIKlZCgCfUB0APXilnjaODnvzRXTBts65zEw4MR6RIV0abQSr9qabLpTULUi42p 2C+AtgfaGExvPVu6ox2SrqN2fTk561ZelPCRqGiOq9lt9ltanDCdQl3KiBjKwARgjoMg/uK ff8ADlj/AINA/wDWR/apKoTVk9q32dLjqCsKfbG0NqcztO8ggfCT8V5s1fLYuF+lymitP4o bS26CHAlI2gq4A7D54qC2LJACTknAGO9PWjtDInXZoToz8xP2ZqQGIxSQCpYADhzgJwFZGQ at6w6AZtjr76lpimTuK0RCQvkg480+oDgDanaOP55bYkRiDFRGjN+W02MJTkn+p5J+TW6ii q78V7mzFNoiPo81t1bjq20kgpCQn15HQAFWTzjOcHFUhPkovN1RGbkkRkrP+pkn1EfmWo9c YHCcnAGBkk5tbQHhTGU999XuO95Kv9rBlYKsYADjmOhPJCe3vxVrQ4MS3RkRoUZqOy2MJba QEgD+QrfRRRXPOEs2+QIBbEvyleQXfo349OfjOKqyZpC4XzUcO0aruL8+UmIqQ69HCG2vL3 YSjIQCk7sn2IHbtFab05ptrxVTBXHW5GZW43EacSSFPNpCipXZSQARnPUDKRV4UUUUUVomT I9vhPTJTqWmGEFbi1dEpAyTVeStRXF6yTb7Et7s9mQ2H5BUstIjxgDhttQ+teFFRI4BzzwB TTpKwot1kgPTWkO3Py1uOyFpBWFuq3uAHrjccfoKYaKKKKKVNWtIul8sNglgrt85x5yS0CR 5vlICkpJH5cnJHfAqZviUM6auCENoCEQ3AlAT6QAg8Y9viu9s/hpwAOBwO1ZUUUUUV//Z </binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w AARCAKJAbgDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2 uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL /8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1 dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwDx4McDgdB2pdxx0H5U3pj6 Cjmv07qeUO3H0H5Ubj6D8qbRVpgO3H0H5Ubj6D8qbmkNO4Dt59B+VJuPoPypvNAouA4scdB +VJu9h+VJSU0wHb/YflQW46D8qbS9qdwDPsPypd/sPypMUlFxMdu9h+VJn2H5UlFFxoerEH oPyp24+g/Kox1p1K4Dtx9B+VIWPoPypDR1pXAMk9h+VL07D8qSjmkBUms1e5WdHKv34pps7 iRmZrkgfSruSO9LweDkisJUIS3NFKxjz6VPsc29wQT7VUOg3k5Xzrs5A4rpAOeDgUnBJzmu eWEpsftGcstvrmmy4hbzY/pSPf68sokW3BA6jFdUxIXg8U0kelc8sKl8Mi1UfU5Vta1tOWs gf+A1E3iPUyCkunDB4+71rrTj0BprRwtjfECR0rL6tU6SK51ucPt1qdzLaQeQvUrinafrtz Yag0d+gwTgkiu4HygYwDWVqmi2mpZZl2OBwR3rCeFlD3oyKU7l6KZJ1E0bKyNyABT1lY53q BzxkV56Ly/8P3xiDllHQGugsvFNrdR5usRzL09DURxUF7r3E4X1HLJ/xVjBQM45yK6LODtO Pyrgf7bSHX3uWG9CeorsrO/hv4vMh5A/SijUVpWYSTscr4yU/bIZMcD2re0aZZtIiZSMgel UvFVqZdN88c7Dz7VQ8KXZKvbnt0Fcily1m+5S1idYG3DaQPXpQPmyFAH4VDJcrEQ5HHSnpK j4ZCMntXW3eRFgVzu2sBn6VID8vQflUcx2DzAMmk80uo2jNHNbQLD/ADFJ2nAHfimy4A+XB H0qIxktycE0h84fInI9ahsZLHOzAhVA7cimTKHTZJtwevFVybiJuYyc9xUoQSKC+QTU30KR x2tWsWn38ctuRgnOK6+zm+02EcwwTjsKw/EGmxGzM8ZLPHVDQb2fBthOEH8INcalyyK3Oqy zOcABvcVEHkTcJFBHsKqRS3N1cFHbAXgkVYNtMMlJeO+a0u3qSTxyAjIOfwrJ8RRifTt5Iy nNXGgmVlCOADTZrSOS1kjmJJI4NTO7VikcFBIYp45P7pr0a1cT2kcq4+Yc8V51PEYrl4vQ1 1Phu+82BrV2wV+7XHQnyS5S5K5W8QRhL0PjqKKteIdpKAjnFFFSmua40d0w5H0FJSt1/AU2 v0Cx5gvNJRmkJOaaAWik5wT6Uc+tMBaKTnOO9ANJagLRRx60npg9aa3sAtFByCc9u9IRxkc imAtJijoeaPYcn2pXQmFLSZ4HB5pQCTgDOKYCgY5opAeKd3x1pPQdxDQKOT0FICNuc0gem4 poFHGRnjNLSAABThikxijj1odkh3Ck60dM5pD97Hes2+griNmkA4pcHdzwKaT6A4rJx7FXF 4pDR9OaByeKzvbqPl6iGl57H8KQ9cUA9sfjUOKlqhrujJ1HQbLUZfMbKyY61zc3g+7Wc+W4 KdjXcs3y461Gcce3WvPrYeE90bKbR5peaLfWbkPGzL6gZp+larPpc+MMI2+8DXpHBBLAMp9 RWXqWhW2oxkhBHIOhXoa4Z4V0tYs0UtbMgvr6zvtIlZZBtZeRXMeGpNmrlR0INUr2wvdOla Jw2z1HSm6VcLa6lFM5+XODXFOrJzSmrWNLHowi3kKw6c0r28TDnhvamCYs6vHypXINKJlIL OduK9GMk9UZWIZTPDEQhz9aW2n3JjPzDqKGl80najEDqapTPLazieFB5JODnrUNu4jVJLfP nOe1ICc02NwyCTGA1SnGMnjNadNQeghYkYPNNPTFKM54GR61HuJJOPlHei2moEM0PmDa/wD q2GDXD6hay6Zf7k4UnKmu9cBkwW4Nc94gCyWmGXLp0NcddK10XENIH2/98s2xl6jPWt1wcK oPWuQ8M5a/Zd5UYzj1rvdH0y51/XrXR7Jf387beew9aKM7xuwe9iCK0nuYZHhtZJIovvuoy BVFpPl253KD09BX0d4vl8K/Cn4XyeGI5YbrVr2PM0owSCRXzXbTefZMxwo9fWqUrkmBrWlO pa8iyVPWsO3uJLadZI22kHmvQ22S2RjcAqRiuD1GyktbhvkIQng1w148usTVO5o32qpqCKA uCo5NFY9udrnHJxRXP7Vvcqz6HsTHkfQUlObqPoKSv0pnliDrU1rbveXkVpH9+ZtgPpUPSm nzC6iFishICkdQaiTaV0NHpyfBDxvJHG8CJLE4yHB4xXFeJfD934U1M6bqLo0oGTsOa+uvB dxFZ/DiHSLi8km1E2nmkb+eRXxXrq6ifH2pC/uJJWWVtods4Ga8jB4utUqyi3sa2Wx2vhv4 a+JPFem/bdJCOOy5G6r+o/B/xZpWnyXt8I4UiGSrMMmn/BK71KP4o2trHezLbsvMYc7fyq5 +0bqWt2/jRbC31KeOJxyiucEVM8TXjW9mnuJJN2PPNJ02bW9YTTrTaLhzt5PGa75vgj43WP eIY3B/iUivKLQXVnAJILh4p1GQ6nBzX1T4Zurl/wBnd7/UNTnW4SM7ZN5zmujHYitRcXF7h bU4Xw98C9dm1VX1tkXTkBaUqwyOK5HTvh3rnifUdS/4R6JZbW1naNVyMkA0/wCFnxA8Sy+J dQ07UNVlewkVh+9c+h9ayvhh4rvPDvximLXsq6dNdOrKHO3k8VyRrYq7dy3DQ0Nc+GfiTw7 pb6hqyJBEv8LEZo8OfDTxL4p0U6vpKo9srbTyMivUf2k9BupPCNrrljeTGPILIGJBBrkvh9 d3Xg/4K6pr91dyotwSkSbyPxFUsdUdHmT1IjFSjc8+1/QLrw1ei0v3Bc8YBzzXTaL8KfFOv 6PHqOmKsiP/AHSOPrXlqahqmtajJqV7cvMHY7d5zgV9Tfs7f6Dod/Lq19KsNw4ECFjj8K6M Ria1PDqV9RuKTseNeKPAms+ErZZ9WkjUnjaCM1V8L+E9U8W3ZttK2hgM5Y4rf/aGguV+IEP lXEotWH3WYkZrh9JutRs9YshY3ktuzSID5bEZ5qqNetVo81xWVrnbeJ/hT4n8I6OdX1AqUU 4IHauIs4Hvr2K2hwWkOB6Zr7V8V6E3if4cHT3mLyG2U4zk7tveviKWC40zULjTXLRTWzlSR 1BqMFjJ1k4y3Ismelj4K+MWtUuVSIwMu7fuGAKydJ+HWva3e3Vpp7xPPanayhhzXa+Gr/UJ P2edZu59RuWuYCfLbzDwK8j+FN5rbfETTZ/7TnVZph5qhz8/NYrEV0p36GyimrnoA+CPjhB l7dY19XIFNn+CvjeC3Mkdqkw64Qg13f7SHivW9GgtbbSLyW33KPuufSvIPA3xc8V6HrtnJr N5PPZMwVtzk4rnp4nEzhzIhJbmHqOn3+k3r2Go2rwzoeVIxW74a8Far4sV20xl2q21ix7+1 fQnxT8N6d4z+HK+KdLjjN2sfmLKgxkY5Br5v+Hl7qCfEbRIbe6khia5VZY1bAbnvXVHFzq0 XJbonR3O0f4GeM4wEYxAnlQzDJrlPEfgTxP4VBl1bT3SE8eYORXqH7Sur6n4V1HTr3Q7+4i laQFlEhwRxXb6Jrtn45+AElzqC+dP5R3l+SGArgjjK/Kp9BtXij5RG3GVOAP1rt/D/wALvE vifSBqGlbJVY/cU8j61wEbobm5gU5MchGfxr6O/Zt860Oo399eulrOPJhVm43e1dmKryhS5 4lKPQ8o8TfD3XfCNgt5rLRx54CZGa47dkZGMdsV6h+0pZ6nb+L7VvtcrWsnIUscV5XEAkS+ uOaihVco8zCK90eTWhomjXXiDVotLstvny8Lk4zWd171G891APPs53t505R0OCKqUpWbRdt T06X4HePIB/x6qVHU5GMU2H4JeMrhS1qiSbfvKrA16pdarrEX7MlrfG/mN40LEylzuP415D +zd4y8QL8RpbTUdTuLiC6UqFkkJAOa8321WUb9hJ3XMZ/iv4U674f0eS911Io4APukjNeO2 ng2/wBa8URaPoyhnuOULHAr6H/acs9Xs/FFtIt7MbGY8oXO38q8i02zubnUNPhtJnhuJJVU SRnBFYThKrHnka0pcyudNYfAb4r2iGL7GoTtuIO76Vd1D4KeNdK059V1aNLeGJdzByBXofx b+IN54F1XwZp0eoz+Zbxp9rBc/MOM5rq/j3I3iH4LW+u6VczqrRLIxVzhge1c1OUk7XIU7N PufOHg/Qb7xlqEmmaOVM6EjGcZxW/4q+FXirw74cm1TWLZYLeDk5YZNY/wS0+7uPiHpy29x JEsamWXYcZx61rfEvXNc+IfxdTwppeoTtbtKImj3nbjvxXQ5NOyNLe8YHg/wzrPi+RIdJtz LDjLSn7qD3NesQfs86zc2TyWviGznuFGfKDAn6VW+JviCz+Dngq08C+FQI7uWMG5nX7xY9R mvIPBPxA8XeH/ABNbarc6jPLbmQebGXPQmpVSUhNXTNLxL4d1jwlqv9n6zbPBKemRww9q6v QvhF4x8SaNHqek2okgboMj9a+hfiNpGh/ET4PrrcCrJcrD50MgHzAgdM15B+zP4t1KDxNqH hi/vpPKKkIhc8N7VXtZSjYyjO6bfQ4HxX8OfEPhK087W2ijjbqoI3Z9q5jT/COoeMZl0fRw HvXGV3HHFdt+0HBq1t8RI1mvJmtZWOyNmJFcr4TttQufGWj22n3MsEzTqN0bEEihu8DWLVk +5Yb4J+N/CEE+q61bJBbRrySRk/StvwT4H8Ya7u13wqym4hyFAIzWt+0v4vvhr1h4ft9QmK wQqsy7zgn3rU/ZdhubXXbvVL+/lisIgARuO0k9K56c+WLQ3rqcJ4v+FXj+zSXXfGF0Dk58t m5xXHwpbpaCIcoeMV9EftXWkscWmXtjfT+VJw43nBzXzrbq0dsqsRkDIreD924ou8blQpcp dBIz+7PT2qDUklELRzrvU9GHatVMkHPU96SVA8ZRhkH1qZK6KRw5gktZ/mXgjiir155sd2V lG5R0NFedKOprdnqDdR9BSUrdR9BTc1+mPTU8sDWn4csv7Q8VaZakZVp13fSszufSvQvg5p Y1X4hxRuPlijLk/wB33rCvPkpuRUVdnpPhbxBv+Pd/4fjbdbR2QiUZrxn4saW2ifFK7jwVW U5Wva9D8G+FdG+NL+JYvE6T3UshUwh/0rkP2lLOJfEdlqcMeP7zEda+dwtRfWNNmW9J+pgf BbP/AAtCzzwSvWk/aCDj4iqHfc2eDSfBE7/idZ46lak/aHgki+JEat98gED2rsqu+LViY6S R5w2BDz1xX0ho8gX9muTzAGXYR+NfNzEGDPfHSvqr4f2mm3PwIP8AbG42EalpQvXFbZm7Qi 5bg273Pk3QLC/1WS+i0zc00JLtt9KisraSylc7z50cm8nvkV9FafrfwutPCOvv4Dtm+3iJh I0nJFfO+mvJcfaZZeS7k5NVhKqqvlsbSuo6n2D4ckt/ip8HE024kCzonlux/hPTNeC/GbU7 fRbHTPh7pM3mRWyATOOjNXe/s4vqb3uqWWCdOk6k9j7V578cPCL+H/ial0xZ4bldwJ6A15s KSjiXSexhTfLO0tjgrK2S3tkiCnnAzXubaz/wh+ieCrMjDXkgJH414/p9u11q1napz5kqjA +tfRHj3wL4X1iXw/c3viBLN9KRCIt+DnFdmYTtambR1bucx+0bYJK1hq8a4BCk4+grx/QiJ Nb0zdzulXn8RX0v8abCy1D4OwXNowuPJjBWUc5Ar5l8JN5ms6V3/er/ADpYConTaWxjDWNj 6W0/xpdWHxhPhOe4/wBHu4EZAT0wK8s+OPhRNB8YLrFoMW94My+m6s/4s6nPofxv0zVoCUM EaEkemK9u8aaVb/Eb4RJqlmokmEHmgjkggdK4aX7mUai2Y6lozT6M8n0O52/ADX1BwCDXAf CsiPxjo7E/8th/Ou08Oo7/AAB8SQv8ssGVbPtXE/C4j/hLtH3dPNX+ddiakqlzWSfLoet/t Otm8sXVD/Dn8q8OESyWqq2GBGQPSvdv2pWQXOkqhx8q5/KvC4QPJX2FLAW9nyrqRFWSPpn4 QajNrPwpvNMnlJS0Urg+hrwjwmi2nx5trJDiNL4bfzr2L9n8g+GvE7S8RqoIzXjHh6YS/tF Qugwv24AfnXKtJzgKCtzXPQ/2qLoyapYgt8iyAVseF7seFv2bp7q6xEbpT5SnqeK9B+J3ws 8N+LfE2my67qwtj5oZId2C/tXlv7TFnceH/D+kaLpIKaYQEA9MVyU6kZJU0XFaJHz/AKZO1 zLdXQGPMYt+te6NrB8F/DvwsFk8t7q+EjY44NeM6JYbntLRQf3rBQfXNfRvjbwB4W1zw94e s9S8QrYT2SI/ls+Oa6sS0oKJruyr+0TYPeeGdJ1wNuURq2frXgMbholI6YFfWPxV0q11L4F IbGUXUVrCqiVTndtFfIOnz+ZZK2MYOOanDT0MoarlXQv7gBUcpLISO1NaQ46cVCznaSp4ra U73sarXU+qpY4pf2TYpZX2ssDYr5c+GerPo3irTNQRsAT4Y+2a+lNVRpP2UrTDFf3LcCvkv RZClgG+46PnI+tefT0umTDVNI+r/wBojTP7Q8AWus7t5RRKD9a8L+Fdn/bHj7S0d8Rx4mz/ ALtfRt6F8bfs1C6Yb5Y4PL4/2RXiHwI0xgNd1ubhdNhkXJ6A1EXpYijdLk6nJfG7VpvF3xP uUjZSLYbFP0r3z4OXUnj74Eah4T1Ibru0RlUn+6AcV8tRXDal4hv9Qk5Z5WIPtmvcP2fPEU uk/EhdMH+p1Fdm3tUypK10aVVokuhifDOOX4daf4w8SanGS1iXtoAw67uARVP9nKzPiX4ua hrl02ZbeNrgfXmuy/ak1yzsYP8AhH9KtEtllfdNtGN596z/ANkSwSbVNduB/rDbsg/KuO8o PUblenzHmfxfu7rXvijfoXLKGOCe1cbBe3FtJ9nuwEKjG49CK6PxpO1t8VdWguflxKV/Ws2 7sEvjtnIx2Irsvde6ax2R9cfs9a/Hr3wr1TTZsOtqxjXPPFeCeGZ28LftNRhJNlu92d3pgm vRv2WYfsl9rOnSysbR0LkZ9q8X+Jt49h8Zbi507P7mYFT+NZqdrpnLGHvOPc+gP2qrDTJdJ 07VbYn7TDhmKjsa8k+DF1b3vxEtJY9zG2j80kjgYr3f4k2EPin9n2LWCge6+zqSR7CvG/gp ZxaN8OPFfjB4hmFGtw57E+lL3kjSnZxa7HlXxV119f8AiXq16TlVmKKfpXqng7W5fCvwDuN Rl+WS/uEEbdyAa8RW0/taWe9kYh5pevqSa+tLv4Q6Lf8AwH8PWGr+II9KMP74CRsb881g04 7m7tY1PjXCnib4E6RrUajd5KyFh7AV8p2spnt4m3Z4wa+19V8N6W37OTaTBqI1BLW3Ijlib PbvXxBpu6NZoW4Mbla6oS92xz0uqNHdjio2k7UE8UzOetDZqUr+1W5+596irke0SszEUVk0 mVc65uo+gpppzdR9BSc9utfoSWmp5w0HnBFeofCmSXR9O8Q+JB8qpbPCre5ry9mAV3zyo5r 2G2tYNG/Ztvr2ZjHLeS7kwOSK87H1bQ5O5rDe54XoNzqB8cway99KP9K3NluOtfTP7QlodR +HmnapCu9VjQ7wPavmfS1K2glAHLhs+nNfV2q38Hij9nyO1S1eR/JxvAzjArgxFJUZQlEc3 qjyD4Fvu+JVljqU4NWv2i47mP4iRPcHLHoc9qzfgK2z4n28DffTIx3HNav7RlvdS/Ea2VM3 ErY2qnNKpK+Ki0C+JHno0y9l0iTU0tybSIfM9fQmlTTQfs0yJbtjzVOT7V534m0y88Lfs9I t4ht7u/fLKwwQK9C8OSW4/ZkUTO25ojgKM5p4usqtvJjadj5k0XUZ9FtdUWyQZvMxScVJps T+SIyDvYgKPUmuh+Gehr4h8dRWE0DyWrSkyMBkAe9dX4X0G18R/HSTQ7OIRadZSsWPYbTXT GtTppvyKleWjOp1HxA/wk+G2kvakJqGoSLLMO4Wum+LNrbeMPhHYeKrQedcbBIxHO32rxj4 365D4i+If9m27E2dmPKAHtxXpPwa12PWfCOpeBdSyx8smHPPGOlee4S0xNyJR2Z5z8K7Eat 4901WXKxhmf2IFcz8Tbm+1n4hX0SXsypCxXarccV6x8J/DtxpfjXxF5xMSWKuwdh0GK8bu5 PtnjLVruN96tMwz6812c0a9bXsVF2ufTXhpn8Qfs6SWDEyyW8RiJPJ6V87+DIynjWysW6xX O39a+gPgBqNvceEta0u6BkjjLNsHJPFeMafaLZfHeO1CNGs10WVCOgzXPTkqUpwM46No0/j zCo+Jdoh/jhUfpXpP7P3jKJLe78J6q+5Bkx57j0rz/8AaBCf8LPs1UbQIhn34rlvC+sN4d8 VWOqKMxJIBJnutVGCqYa3Uc1eJ7B8SfCFz4c8C+JLmzkEdhdsZAo7kmvGPhgT/wAJdorgce YoI/GvpD44SDUfgyt/aXAWznQSBQfXtXzn8LSg8aaLnvIuPzrnoSbpSv0HFtwt2PU/2nQTe 6efQL/KvFFI8hcele9ftQafPssLmOJpB8uSoyBxXl/gPwRqfi3VLeLyHg0+PDz3LjAAFXha sFTu9xQu7Hr3gO3k8NfAfVtbmYQm7U4J4zXgHwzmN58YrC8J3eZeht3416F8bfH1nDo9v4B 8PSgWcA2EofvEda4X4V2vkeO/D6dCblSc9etYwV+acjXlsmen/tI6tq2i+NdJ1eG9kJtpwy IpwO1bvjCO5+Inwf8A+ElSYXLCIEp3jIHNZX7VmnG2vNNuGkBEsvAPUVnfArxArvdeBtScL BfRkRbjwMiuelbl5jJpqCPP/htZvrHjbR7QjKicFl9ADVf44Xt1qXxYu9PhuJEjtfkGxsDA r0vwD4VuPDXxv1y0dMwWMTyI2OD1NeL6/enVviJquoZDAyEe9ap+0lqb7an1H8Kc69+zrd6 TdTNIbZH6nJPFfK8Uf2e+u7QjHlysMfjX0f8As36mLi01/QXOQY/lH1rw3x3p39i/E3UrLB RXcsgrKm+WbRnT0kzJJByDUTACJsdqCWB5AyOuahkkARvmx61pKRonpY+qLmNpP2T7aQdBC 1fIWmSlbJnjTeckEfjX16b6MfspW9sY2y1uxDY4r5F0Xb9kbGOWOcdua54O5NNWufV37O+u R6n8N9Y8PXA3tCjssZ9xXGazaS/Dz4M+I49ptrzVrgmMHg7c1V/Z81z+zfiN/Z5G6G+G0j1 xUP7UXit7/XLXRUiCQwngLxxWb0ZMdJs8X0mMw2Ks33m5Jr074NkH4vaKM/xnB9K83tZENk m0jbjivQ/gzKP+Fv6KCMYckitnJamsndM1/wBqBc+PrYOnyt1q/wDspzG08e6rpMT7Untyy sfWqf7UF8l744snjheELx8wxurjPhp4jbwt4/07Vi/lxFhHL6YrnaUok70lFFX9oPw9c+G/ izc7wSJgJA/qa5rTrj7VZLKeoGK+rf2ifh/F4+8JReMNAP2m6t4xIVTkuvpXx34ea8e//sa O3d7mR9ipjkGuenem9SqcuZeh9L/s/W8kOj+INddikMMbIT718/65d/2p461KfdvUyHBr6O 1We1+EvwDl0qaULrGrDzXj7rntXzDpSsfMuZSfMmJYCuqNpNsa3cj7E+EM3/CYfAvUdAdvM nto2UA89RxXmvjyzm+G3wKbww6+XcalOZGXoSM1ufsva8bLxXf6JIQFul3YJ9K4n9pvxbJ4 j+I1vpSKFhsgUAHSs07ysZQVqjPMPB2ky33iDSbMjek0yjA7c13v7R+tXn/CW2GhRXciw2N uq7EYgdPSk+CmmtqHxY0dFTdFbsWcfhXI/HG+W++LerMjEiOQp+RrOtrsbqV5W7HvH7Md9c 698PPEOiXNw03lfIiOc8EV89a1atpXjXV9OYY2XDAL7Zr1P9knV2g+IV3o7SBYruEk5PesP 48eH/8AhHPi9MyD5LkbyfU06T0szL4ajXc4NnpA/FMLAjNR9eM4qtjUtRBXY7xRWJcX7xyN FG3zCisnURSPSW6j6Ck57UrdR9BSdK/STzS5plxYWeqwz6jCZbWM7nUfxe1eh6t8cNB1DSP 7Am8PoNKVNsaBeVPrXlzKHXB6elQfYoCclQfwrkxGHVZp9i1KxPpV9pqar5z27Np3mbtgHJ HpXskH7ROkaJp0WjaboCmwjXYUK9c9a8Zjt4lXaowKjNjbliSg/Ksa2CjVST6Dc03c9P074 xeC9C1OTWtG8OCLUXOS23gVfk/aH0S5vlv9R8K2txcKciR0ywPtXkA0+2/55r+VK2nWxX/V qfbFYPLY21ZTqRbuez/E7xpp/ibw/oWu6tZsNKkbmJRwcdqor8ftIstMt9G03QIxpka7fKZ eorz3xJ4kTVfC+k+GRb7EsiTnsaxY9PgEa/Ip49K5qeBi/dkXJxSPfPA/xT8P63qk2haP4f tNIuLlCfPVcHOPWuS8PfFjQvA15q1vb6QJ9Va4dJrhxkkZ7GvNY4ZLKQT2DGKYdGXgiqdvp 4Msks43yOSzMeSTR9RSk10HzRtdG/4s8S6N4l8Sx6ppdj9mmkGZcjgmrXhnXrjwz4ostbtz zE4MgHRlrASzgjbIUA+1WCAVK13LDxUORmcpXZ714s+OPhrS4xdaNpMLPqCBbv5eT614Nq+ t6Nq+uvdaJZGyik5kUjHPtWZLpqSTq7HIHY1ZS1hjPCgVyUcJGm7lcyPVfDnxl0TwHpMVrp ejg3bLiaRhy9Ok+N3g251qLX5/DCDVIuVkCcE+9eUSWsEjbmUE+9M+wWx42L+VRPCRcrhFp O56D4u+Lvh7xpaO2qaEq6kvEUyL0FcBFJ9ptip+43QnqKZ9gtwc7B+VTpGsa4HT0rWnT9no tgburHc3vjYah8G5fDOoXH7+1P7vceSKyPh34y0DwXbnUdS003V4nMORkCuUurUXIx0pPsk RiEbAHHrXO6dk0upS0PY7j9pa1vd66p4ft76BuiSpnFcr4n+Pmravp76X4e0mHSLdhj9wu0 GuD/s+26eWv5Uq2sMfRB+Vczw8RxsjLtbGe5vWvb9zLOTu3NXpngrxv4c8EltR1LTTd6jG2 YCRkIa43IWq80EU3LgH61c0nHlG9T0nxV8dtH8bWMtt4i0ISSDmGQLyp9q830jWp7LVINY0 8tHJBJuUHrgHpVc2VscfIvHTinxxxxH5RWHKoqyG7PQ+ir/9oXwlpGg2eqW+kQzaxcR7LtS vzEd6+fvE3ijQfEPihtT0LS2sBPy6YwM1k3GmwTT+Yyj8aetpDG3yKAayS5dUNHrHhT4y6D 8PNDEWmaP5mqy/6+dh1HtWN49+L3hnxtYBx4fFvqo6XAXBP1rgJbWF+WUE+9QmytxghRn6V O2okle5PHOZYAzfNkdRV/Q7zSbDV4LvW4GubKM5MS9/rWWF2rtHA9qjdEK7M5FZ30sXpc94 f9pvQY9HXw6nhmNtGVDGIyvQV4jrGt6PqevtL4fszZ2znJQjGKzv7PtzyVFTQ20MJyqilBc okjq/BmuL4a8aWGsE4S3bLVn/ABI8RW/jD4n3F/A2+0AG0fzrKchl21Shso4JjKvem7C5db jJkktJ/wBzGWtiMn2NegfDf4meHPAkrareaU91qsZ/clxkCuOLdR1B7VBNbQSgF41z64rJ7 lOzPV/Hnx38M/EDQ5LfVPDypqC/6mZV5WvI4JftUHHy4GBUEukWkg4GD7UxNOeFf3MxH40k 7aBFJHrnw/8Aj5rHgNF0nWIP7Q08cDdzgelb998b/hda3z6/o3g2BNYPKnZxuPevnm/ivAm X2yKPaufJ+cnGDmuecve1CMEr2O88YeNNb+IevG+1Jj5ecKg6AVFCghiWMfeAqlpTRtZKUA yOtW2bLe9dCl7ug32R1vw78Rp4V8eW2rSSlIVRlc59a5XxTrB8R+Pr7UkcvGXO0+1QSgPGy etVba1W2Ykd6VxHsngH4xeGfhrpZkt9DF3rLcGZ1zhfauC+JHjPw9431Qalp2lfYr2ckznG AT7Vzc0EcjhiATUQtIA+doqfUdj0L4ZfEnw/8MY5LwaQbnWm4WZhkKK2fHPxz0Px5oM8Wr+ Hk/tYD9zdIvIryOe2hmXDjn1rOm0lhzE3FYO62CybuSRaxziQVfiu4ZhlDzXPS2s0P3149a jSR4/mUkVHO+paSLsjD+0ZG96KhjcSS5PpzRUOSH8j2Buo+gpKVuo+gpK/UDygpAOeKWlNX cBM+1OpopTRzC5Rwx6U5eT6Ed6YOtOzQ5CcSKS3VzvPLCnAH+AYqQUvJrKSXQq10RjOeeDR UwC0pgEn3TzUPYV7aFfrTM81NJDJH7ioiMnPQelYSk0WhD1yKOxoxk8UhOKycigHTmjIpCc 0mazcirC7qaWOaTNNJrGUi0OLY5ppIH40maaTWDkFhSRjAphJApC1MLVi5FIUt600uKYWph asXMocWBNNLdqjZqZurJyAlLE9TTC3pUZemluKych2JCxNMJHeo92O9NJOahyHYfuHemFgD kClCljgA1PHaSu2ApxUNjIC4IpN2K1IdFuJjwjVrW/hO5lx+7P5UrsDlgSR0oCseK9AtvA9 zJj90fyrUi+H07YzCfyos2B5Z5ch4waTyZM8A17Evw7lVctEfyqeD4cNIdyxnP0o5WB4sYZ ccg1GYZAvQ17i3w0lAP7k5+lQS/DWYD/Un8qTQHiTo+CpXg9a5TU7cW93hRgGvoeb4cTgEm FsD2rgPHPgC9stM/tKGF2EZ+YAdqwqRe5SPPtJujExiJwGNbhb5s+tcgpZXyBgjtXcadYPe 6bHdIS+eMDsaiLdhlNm596TdkZNW59Pmj+8pBqo6Mo5Bq7iELjrSFzjNQvJtHSozNlcEVNw JhMC20c0M4HU81VVhnIFKJCxORxRcCRykgxIMisi7t0Ri0Z+X0rQZgelROiMhzWbQ0yhZ/6 40U62G25IxRWDiVc9gbqPoKbTm6j6Ckr9Te55QlLQBS4pgIKWiii4wBp30puRSg0rjsOzS0 nenY71PMFmOWpUIB9KiAxTxU3Rm1YvKUYYK5zUNxpu9TJFzjtSxt0q9BKFPJ/ColZlxkc4y ur7WG0jtTDzXVXNhb38ZKEI9c5e2c1o+2ZTjsRXFNWNVrsVTSZzQST34pmcVyylYuwuaaTT S1MJrFzHYeWpjMPWmFuaYXrFyKsPLUwvTC1Rluawcxjy3vTC3vTC1ML1k5DHs3FMLcUwsTz TAxPSsnMocWGcUfTmp4bSWaQAL1ro9M8LXNyw+U8+1Re4HMx2sspGFNbFl4fubggKh/KvU9 D+HUsuwsn6V6bo3w5ji2lkH5VSjfcDwrTPAtzMwJiP5V22mfDiRtu+LH4V7tp/hC3t1HyLx 7Vv2+jQxgYQVaigPHdP+GyJgtGPyrpbTwFbRkFoh+VemJZKvAAqdbYDtVaIRw9v4QtIx/qR +VX18NQJHlYgSO2K64QYHSniI5BUD6UnNDOPj0q2k/dtAAR1yKcdGhtkKrGN7dBiulvLEyL vQbWA7d6zdOna71JreePZJb889xUc4iODQo3t1eWMA+mKmPh61I5jH5VvBN0oCjIPUjtVkR cYxUOoByjeF7RhxGv5VVvPAGl6jYy2c0CFJVI5FdusRHOKk+zF3Rgdu3ms5VdLFH5f/FfwN P4H+IN5pbrthkYvEe22tr4QTWU+vpoN7jy7s7UZuxr7C+O3wRtviRpP9q6e/k6taISoA/1g HavgZl1Pw14jaKZWhvrCbAHQgg1imugNn1PrnwfmjkcRwlgBkEDtXnerfDi5hVisJwPavqj 4LeP9N+I/giMzpGNStkCTpnk4HWul8SeC7XULQPboqOD93GM0N9xrU/PLVPDc9vKUMRBHtX N3li8GeDxX2fqXw3GpTzlLYBlJUkivMfFfwqvLSCSRYAR7VOgHzenmg/MuBUgJznPFd7feD 7hIG/dbCK4u90+W2kZGzxUgZ0kpTORUBlfbk8DNMuHbdtHNNVWIy3I9KLgTxN+9yB2ootQR KcjHFFK1w16HrbdR9BTaRm2kD2FHU5r9HjUucFh2cUmaTPNNJ5q7k2H5pM03NJmochj80oa o80ZrNzLRJk09XPrUO6lDVm6hokW1INOFVA59aVZD61HtBummX1b0NPD4OQeaoCQ+tIZ9ne l7Uh0jcgkJYYbFaaRR3cfkXChg3Q1yKXzBhV+DUZx8x4ApOaZlJSi9CXVPDVxaI01sPMiHO B1rmnJHBBB9DXbWviYxnZIAy9CD3qvqWm2mrxm5sMJL12CuKqkaQn3ONJ5xmoy3Wn3UM1rK Y7hSrVWLEtt6iuCUrG+g4tmmE+9ML8+mKYWrByGPLUwmmk8daiZ8GsnICQt71GxNNzuOBVu 0sZblwBnk1DkUQJE8hCqCa39L8PzXTr+7J/Cun8O+C57qVCUJz7V7h4Y+HyRhHkjHHtTUQP OPDvgB5mR3h4PtXr+heA7e3VS8Qzj0rutL8Ow2sagRjj2roobNF4wKvRAc/YaBb26riIce1 bcNmidEAq+sHpUyw84xUOokBUSAAdKlEHtVsRYGcU1B5jsucFe1ZuoBAIRgHHWnCMAgVacG MBguQTiniJSxJ/Cs3UAriLGM1Xu4mUBkJBzWhcSJaxF5BkCqiapbS2ZnlHlgHHIqedjGRz7 4cqu4g4b2rL1GCP8Ati1uIcrv+ViKtxO1tPJcQN5sTjJAqhNPuuIW2MkAYkuegNO4G9Y2v2 OzIZiQSSS1XIgsqhkIYH0qrZmd9PYTEP1we2KngmjhswzRlNvWsm2wJXeOEbpDtXOMmpAgK 7s8mqU15YyW6tK37onn2q5BNHIq7GG3Hy/SodyiYccAV8E/tW+Bk0Hx5F4ks4QkF8MPgcFu 5r71LD+I4ryX45/DSX4keCWtLWRVvLYGSHPc0ouzB6nwr8LviFqPw+8ZW2q2kzfZy4WWLPD g1+g2k+LrPxP4fg1+KUGybBJjP3T6GvzI1LS73QtXuNJ1SBoLq3coQwx07ivQvhx8Vta8F3 cdi07T6O7gy27HIrZ6kL3T9CPD1lDdW9zcvIXikkJUn0qLX/CVheac43OrHsvel8AeI9C8S eFoL3RLqOVJFDMgP3D6Vu3919lkjJGVPUelZFHhHif4Q3MGntfWhEyYz5Z+8a8I1/wTb3U6 p5Jtp920xOME19r3N415fJFbyAgHJjznFcV8QfDMPiHT7meGwW2vrVd8MqjBY+9UB8Ja54P eznk2RH5fauKntJYJWyCAK+0NV8CPqfhmC8s41mlcFZMDow614N4h8ITRmZZLYoyk44qQPI 7Vz55B5oral0Oe3uWPlHpRRcDvWHzA57CkJxTd3T6CmkncK++5rPQ4yTOaaSc0ZpM1op3RD DdRnNNJpN1JyAdRnmmZozWMpGkUPpcgVFmlzxWEpG6Q8tnvTgccVDTwwrPnNLEjPsFVncse tNmkyeDUQYDnNQ5k2LkeBjjNbNhGJGAfkelc6s3zCtfTrvbIOay9pZ6hKGhrXWkKwLxZU44 qLSZZLO+USZBziuksGW4QbsUy805N5m2YYdKcnzao4ra6kviDwodX0g39sMyAZIArySVZIJ mhcFXQ4wa+hvB98rRm2uCCo7HvXB/FjwimmXceuWg/cXHJC9jXHUXU6opWPLy3XPWoy2KYW OeetMZq45SsUh5bIyDTeSwA700EngDOa29H0iS8uVBQ1k2MZpmlS3U6jaTmvXPCXgV53QtG evXFangzwPvkRpI/zFe86F4cis1UBAPwrSKvuMyvDng6K0jQmMce1d/a6dHAAFWrNtbLGgA q9HGeOKG7CI44dowBU6Qj0qZE9qnWPisJTGRJEucVJ5YB4GaWSF3T92dppqiZE24yR3rFyu FiRUAJ78VUljMNysgHyvwaS11SGa7e3YbXUdTVu6RZrckckdKlMdhHUiBucnHFOtoWSEeYd xqvbM88nIwqda0c+4pNjRDJbpNHtkG4elUp7G3WBo5GVY24GR0rSyOmailiSddkiB0qU2ir I56WyntNkkV0PJHy/SqT6NqBt7sfbRcBhvROlbd3pKvA5FxIqZztFS2UMSgXCOHUDaa05tC GZmga1b6jpjWsw8m8g4eJuCMUWus2pa5iuLhZAh6Lzj2rK8TCPSNctdbgiDCQ+VLjoc1dt/ D2n2Mq3MeALlw7ZPXPajoItWEZupnVIv3D87iO1WXu4ophEoJaPjGMVqHy4VVEQIh4wO1Zl 3D5szTxjDIpyPWle5Qoujc6nCsDYULkipbieGaZ7NZSkpGSB1riLfV7q1ku9Qkj8rySV+bu ParNhraXU51OOJtxGCx7Chk82p4x+0D8LNI8S6TNrWlgL4htB88Ua8yivjC4s7mwma3vYXh mTh1cYNfqRrWn2IMOvQxIXUZkI53186/GDwFo/ju0udc0TTjZ31qpB2LhZf8A69NOwNXPCf g78UL/AOHfjS0lkuJP7IncLPETkYNfoS+t6brOg2up2ciT2t0m4OpyRkV+V09nc288ttcxm No22sjDBBr6G/Z++LUuhazbeGdbZrizmO23DnIjNDRF2fVWj6dLa64bpGcwDn1rqdW08X9u txFuAHJHTPtWX/bUFl4it7WMArdLu29ua0dS1Q2UNzHdXCRBh8hHapLurHiK65PoXiy+8Mo gCynfDznk9aseKvDlrr2mQRQ2ixXhHzbe9V/GPheW2eDxdZ3SzNaPun56qa6XTNYs9Ukg1n SShSzQKyMfvnvWjWhnzM+ftd+HdzYyt9ot2VB0bHWivoi8ltdchllvJIYwWHynt1orBxL5k fGLAAD6CmZA601mwRz2FN3A85r7yU1c5UPBzSZprOBTC3PtTjMViQtTc+lNyKTNTKQ0h+aX NMzRmueUjojEeaTdxTN1ITWMpmyQ/dSM2Fpm4VHK3FYuZTiQtIS1IzgcZqNjioXesXUFYnE hBqRLpk5U4NUhIBxULSlT1rOUrjv0O10bX2jlQSvgZr0u2uLbW7LbDIqzoOB/er5/W5weuB XSaJrtzbzJJE7KYz8vvQq3KuU55xOxk16TRdVMc2UYHBFdb/ben+L/AA9Jot3KvmMPkcnoa 4DxcIfEOix6tafu763GJVH8fvXnlpq9zayCSGZkZT0zXPObuXTppo0tc0PUNA1CW0u42Kqc rIBwRWRndjad2fSu0j8bPf2YtNVgS5QDGWHP51QFtoNzOGhJtiT93tXM5rqaeyn0K2kaTJe XCgKete7eB/BLSPG7R/pXN+C7PQY7mNbm+Ree9fTvhaLw0LaNbXUbdmx/fFWmmS0+pJonh2 O0jXChSB6V1UFuEx0NXoLWJ0/dzJJ/umrK2TD+Gm6iRBXSPBqzGmMVMtsQalEOBWEqlx2Gq gqRF9e1KFAFO4xxWDdykhdopON3vS5pP85qR2MLU4oklEiwMrnqy02y1GJnW03FMdd5rZfZ IdjjO31rE1vR49RGxE8h8fLKpxVpiZZtXNwbuK3kwOzelUtPvLiHU2stQfgDKy9j7Vn+F5Z dNuptKvZ/NYnIJ4NXtZsYZl2mQxq/RycYNMm5p/2ms1yYrQiRV+8auRzCRjtXaF/WuSiuYt KENsqYkbgvn73vW7bILCdd8xYSjdtqWhpli/v/ALIYQYiyytt+lV2vILDenl/J12j3qjrN4 Z7mGAQeZbj5i4PKmo5ryGG+hklQKsg2/Me3riqSFcu6r9gn0CcMA4KlkBGcGuVtvFGn3Oma dp0s/wDpSShM+9dJ5sLRGO3X7SW46cAV5fZmzn1fV4NiWt1bTfu1PUn1FAPc9H8RteLPZta yFgrDzAD2qyvzy3Oy6G51GEzyDXCw6/qlpB9l8Q2jFZjgXC+lLc+IdPi1CJtOuXkMJAKgZ3 fjTSBuxv6tpSXuky6csweaVSvHUNXK6FcLoEI0i7uldyxjdX6/WtJdWQXNzcRSuGmPYZ2NU VtZ6BqFyYvEGDOPmEu7bTuidGZmoahrOnafe2V3ITYLl4ZV7j0rhvC/iJNW16KO0uGksFkx LH/tV3Pji1vtJ8OeVZ3scokOIYn67f61wPh7SJfD11Jf2duTFcLmcBc7X9aG0Jp9Dzz9oDw LPJ4hl1/R9L8mAL+8WNevvXzzbzXFvepcW8jRTRHK+oNfez+KNDk8Jyu7pfz5aK4RuSq49K +KPF+mw6b4mu0t0xDLIZE9gTTCx798KPiTc36xNqt0Z7+1YLsblmX1FfQOq31t4gv7AmdDF IAWToQK+A/BfiqXwX4xs9bijE0cbDzUYZDL3FfeHhuy0D4m6AvijRJ/st1IoAKHiJvpUDsd k+lWeoeH9Q0q5tAlhJEV8wcE8V806BJqngXx2nh+6VptLvJD9juD93r0Jr3LU9X8QeE9ANl rVmb2zb939rQ8rnjJFXpvAOg+IvAkVhcTK8siF7e6U8xMeQQfancLHD69FPZ3jrcQhnfDZi 6UVjaJ41s/h5eXfhj4jwvcJA+LfUSNwkXmirRnY+WXJfG0Y4FKcBeBzSZK8D0pgJJOa+t5b mVxevWlJFNyKaWxTWghSaUNUJelDVnKRcSbdRvqEvSb65pSOyKJS47UwtzTGOBUZesJTNUi YtULv700uajdqxcirDZGqBm96JHqBiayciGgdhgnNVJJ8d6lc5BqhOrEnFLmIaEe7wat2uu i24IyBWLJFITmoWVsdKTaM27nYw+MSsUsR4VuK5+e+R7pnU4XsKq2tlJcuEArXPhiZYllOc VlKSGlYjt7pnAzWnHKSQM4FZsduYm2EdKvRKcVxzZ6NLYvrcyqflkYY9DV618RavYuGtr6Z CPRjWR0AOaRnIFYuTNeVdUekaV8Y/GemMAmpSEDpk119h+0d41gYedN5ij1rwnzMctjNHnY PQ1DkxOjGR9NQ/tU6vAmJ7JJD61saZ+1bDPOkd7aJGrdT6V8ku+8HnFU5d2Djbj1o5mS8Mj 9LfCvxR8O+JbRHiv4RO3VC1d3DLHLHviYMp5BFfk1pniLVtF1CO5s7p02HOFPWvuj4CfEyb xfoW25c/aLcYdSe3rVKd9DmnRcdT6A8xQQGOCarXlw1tGsuNy5xj1p+6OdQ7cHtXP6nevNr UWlM/lRj5g/v2rRI52y/Nq9s1vJtY+Z3HcViT6pcRWxaJzP5XzNnqoqbWLePTI4rkkPNIdp A6E1zGqQ3iahEFYhJx+9CHtVozYuo6teS3cOvafZB4ox+93fex3rt7bUdM1/QBelQ8IHzKe CprH0kWkUCrbW0k46Op6Guc1nw34osdVe/wDDl/BaabPzJaS87m9qQIvSahYSXK+fDcfZ4W +Sd1+VfxrpYr+zlWK+guEuVHyjB+7XOwW3jTb9kupNONm6ZCsnQ+9cB4wsvFvh6CPxBoVu1 xcRP+9t4T+6I+lVfQbR6hcy/ZFuGnZt07/u9vUV5/4uh1GTW9P1RdQfZbn9/Ep+Xb71FF8W NJ1XT7RdchfSdRQgMHU4aunsluvEWnyyaSttLbTAqXbkmiJMi9Y+LHgtozDZJ9nYYVh1NeP eMdYl0z4o2motbEQXMe0KvdvWujtIb7Sb+50jU7gpdKSIkH3Tn0pPGPhO+ttC0/VZ2F15cg ZiBlkFNEssax4zubzS0sRYuUC4Z9vSqfg++tZIrq2tliu3TJldeWWuhiiitdNgs1MVxbyoJ ZDj5wGrHfwknhnWzqnhg5V13SYPy89Q1JgacerWkEUcMM8QklfLKx5FUPFGnQQzm4a93Qqg l68E+lcxql/p+vTG2hiWx1RJQSOmT/hQ2rLeeLLTw3rFxHFAyhWmJ+UUJBczfF+s3viHxZo kekys0SqAvmHCnHWrEvjO88N3MlqwWaWVhEUI4OasXfheHSviDYaZZ3P2yzkBMLo2dmak8e aaml6I9nc20S3JO6OU/eH41VhcxwOtve6POfEsGneXpssm24VeQT71R8WeDbXWbJtZSOOCK 5iDR8/d4qzY67cXV7beGvM8+zuVw/m/Moeuo8E+BdfvfEl3petXYuLKLmEL90r6VT0EpHyZ c25tLq4tpSCyNtyOlexfs/fFi68BeLYtG1KfOi3jbWyeEJ7123xj/Z/lstDm8X6CQFi5mts c49a+W/mYY+4ynhe4rO9zVH6ialq0PiC2+wRxBrO6XiRvusD0ryHUf+Ez+H2qeRYTSaro7Z 2wA5eIH0rlP2e/jNp99pkfgbxZIUnT5ba5Y/pXrt7Fd3PiwWenSh4xx5mcnFCJep4r8Sdc0 3xf4YSOVvstzG+GiuBtbpRXsXxP8A6DceDonNtCL0N88wHLcGitotWGo9z4rLHAJ9BUe7g5 4pHckA+1U753W2Zk6ivpZVOVHOkW/MIprNVK3lZ4FYnNTF6yVS47D2bmm76hZvemh6zlIqJ Z3Ubqh30obNc0pHbAkL0wtTSaYxwKwlI1SFZqiZqQsSeajY1k5FpCO1R5pW60wmsnIOURua iZKloCZNS5E8t9Cm0G7ipINNMzhRVwQ5IrRsofLlU5FZuoS6Vi9o/h5hIpK5Ndna6JmArJF xVLS7yJZU3EDFdzYXVvPHsyBmkve1OSpJpnmes+FwpMsC49RWCdLlRflQnHWvcL3R0khLIw OawH0MMTtUD196icWXTrtI8mktigzsIqlISDivT9R0DEbEIBXm+s2zWspGMVg0d1Osp6FGS bB4pFdmGTVQSZerBkUAClY7Ldh24DhhkUza0rbANx7CmhpJGEaDJY8CtK7EOjWygkNduOn9 2pbHe0rGLc2zwtzyewr6i/ZL028m1a8mUERKuW9DXzHYW95qupRQxgtJI2ABX3t8FdEh+H3 hSA6hGY5r3BLkY60ofEZYmaUbHtepYSzLQ/6wEYx2rntXeMvbeYAHbG5625XtEs3mEwdJOe tczrFreXHkPEu6Adj1xXZY8e5T1ePUbpFt4LrzpYzui44H41iQTXdrY3VlqknmXCHezlsHH oK3bu01C80GUWM3kGPgBeprzCWWS81SwS+vSLmKQq8ROCwoQpHop8V3Fv4fbUtPtg1kBsKD 7w96paT40TX9KxE+bm3m4iJ5rKjaa0uW0dsJZ3BB+b7yfhXmepau3gD4sx6gbNrjTHXYTDy ufWmxJn0m14ms6IBJIbd87WOMYNeeeKdY1XSpFsI4We2DASNn7wp0vjfTtT8NudNukZpmyY s4Za57WNYaLQDLNK13MvzFT1OOlJLUUpWR1aWvhq9VIdb0qFbOeP5XIBZD9ax08Ovot3Nce Cdfk06BFJMT/OD7iqHgGHVPFFjK+twtbwu+63V+B7V3b6emhPbLqyBY5G2rJHyCPQ05abCi 7njWmfEWJNdFt4phlk1UTYS9MZ2yDNex6n4i0+TQ7zzpXBmhwqNHwOK4T4qR6f/Z0djoNik t7vEkZ2jIapfBPj+w1KCXQPGkAtNUt48BJl2+YcdvWmguJ4a1Oy8RaPJcafITNb5hbJxjFX dDeWTw/fFr350LK6k9+1cv4Xjg8MeNLyOaJ/7O1JmaBUHAaus8O6RJrk+pXFnaPBbl8FTxu xQB5/rXw/1YTQ6rZ6or35BkQA9B6GuO8EaUvjLxffW+v3jw3FuSpjzjcR3Fe6eKrjSdA06L TY2X+1L4+VtZuUz6V5zfeGX0jXItQiBint03PIvf60+gk+5QtdA8Rv4rvodE1FwtrxGHOWX 0qh4uTxDrsln4a1HWRLq8kgR1HDAV5/qPxK1rSvHk8+l3RPnSBWduAOa9W8F+GGufHyeLdX uxqN3dx71MZyENUmEmjovCfgO08K6XNb6jbfbbu3zIG6849a0fAWu67FJfSTWIZXci2YHOP au30GyuX1a6gu5FaCZTvX1GOlYui6lZ6VeXFlaWYNtHKcSf3eeaV7goneWjapqtitjqtira ddRkTEnp7V8K/Gz4W3ngbxPcahYWzNo91KTGw52+1fc+i3kmsXrtayv9nQgMj8BvpVP4ieB 4PGfhi80eOMEzoUjLD7jetZPQ1Wx+aNldXWn30Go2TbZoXDZBr7E+F3jCw8TQxatoLvDq9n Hm8t5Hz5uPQV8m+IvDt94R8T3fh/U4WjltnIBYY3D1FXPBniu/8ABviWDWNOkIZOHTPDL3F V0JR9ffFrxdqE/hCLVdKuBalnxJG/ODiivnjxR8Qf+EqgkggykUr+YyNwATRVIlyaOVY4PP pVS6bMD+mKkZy2D7VTuZGELgDPFe/Ul7tjKK1G6e4NoBnoasFh1BzWVpc263ZT1BOatB+9Z Keli5IsM1NzUJkzTTIcdalsS3LIel3n1qosmTTw/Nc0md1Msb6aXOaYW4pu7NYSZ0pDiaaz ZphJpvHc1lcpIcSDTe9Ax3NKelQ2VYXg0ucDioS2DUfmHOKzch8pa8wgU4XTR9DVEyHNRPL 6GoepXKbsWqvGQc9K6TTPEbAKC2DXnHnNnrUsd4UYEORU3aJlRTPcLLxOxwjtkVsNrVs0eQ RmvDbfW2THzmtaHxDlcb6ftGjjnhW9j1G61GGaDAxnFeY+K0BJYVZi1wlSN9Z2o3H2yI5Oa zlO46VHlZxu7Y/WnGfmmXUZjlPFVy+DzSvc9BSsdFoxijaW8nIIiXcKx555b/UJJ3+ZnPH0 qstzIIXiU/K3WtDQ0jfV7aOUZUsAaVrKxCfNPmZ718B/hyuqaquuXylYLf5sMOK+vr670y6 0aCwKKVHRiOn0rn/hd4e0yw8DW80JV454vnA7Vvz6KI9OeVCoSM5QE9RW9GGh5tas5yfkUb WB0nFtPdfJHzCc8N7VavrqW1sXlikZz0bJyAPasr7Jp+rNDcX7vbeVkbVfrWfHFqy2V7YWK Zs5nxFPKeQPxrdXe5jpbmZdXWNRSykgso8RMM7j1rEg0X7d4xhbWbdNwUNHPB1/GtfTNJ8Q 3thP4baZIMpn7Xj9KzLnw74s8EkapBqA1iGAfNA4wW/Gk3FbC0lqTa/4QMN22sfbZry3+7t iPzL9a881KHzXks1t3ldvuK5Hy1fPxpgsbK/n1HTp7VmbHl7CVH41ymh6TrXxP8TDWtJu3h s4TudVO3ctVbqS0cz4ra18F2wWd5TdXTDY8HRPrXsenaDDffC6y8QCcTSEDowz+NXrLwHod 9Fc2moAXYYFXV13H8D2rztvCOr6ReSaPpXiCew0hpOIZQSEOfX0pXEknufQVjpbPoOmtcSq qBAwWLjFYnjnUFt/C8sEvmbYMyGU8gelcDbfEqbwFqUOj+MZjdaey4ivYuVPtXc2yzeLvDc kpkhh06R96RswYyr2qOW2po9tDy3wx4/0/X7hJp2S2urEHHmj/WY6VL4o1Dwf430KTUb63u LfxBE/l28kAK59D9K7O98EeGmjl16TR9t8mERohhcfSuh0tPDv2S2SbTYopbb53Bj6j1zVX bMlc+abv4ka54W0ddF1fSpria3cNb34U4UE85/CvqnwF4n0bW/DGnDQtRtnkkiBuEBG7djm s+XRdE8ZLqF3c2NssQiZII3UL2614t4P+GM7C41LwVq7aZ4hsJnLQmTdHKM8DFD13NUe4eP PBei+IbSG5mjl+1W/CzRcMG9a+VfFV7470XUruyiea6tmYpscEuy17p4b+Oo0bWv+EX+I2l vp9+G2m5K/u39816NoUWheIvEd1q1uLS/tgnybQGxQnYmSufGXhDTtB8UT6nbahaGO82g7S NpGOuM12Xwg8Ry+HvG1/wCDnhe4hnJe2lbqo9Aa67xx8K18SfEjUb3wxdDTbiCMsDGNq/Qi vIpvG/8AY+raZaahaC313SrgReeq48xM8/WqbElofV41fRI7K4CvNDcKCrEnndVLR9Nll8D Xd1JAUaSQssh7iuK1fVrvVLe1hsLXy7zUAJMbeo9a37XxBq0VqPDzReW6J80bHrinYXMdp4 b1ET6abG0KrO3zK/TpXQWj6xaSs9wPPUr8oXu1cNpOoW1x9kjt4Ta3I+Rj0rvJZ7yytYhO+ UjOd2KixqmeVfGL4T6d8SNDfUIbL7H4gt1JR8Y8z2NfB+paRqWga9PpWqQNBcQsVIYYzX6P av4qWC8NxA/nrx5hHavnP482Gj+KWj1e1g8q+iT5gife9zT5SW7nznaqVlbf0PNFWbBVbck p+ZeCDRU6i5SzI2OnpVZmByDRK+B17VUZ/evcb1MepmiR7XUSg4RjWi7ngjpWVqL5nVl6ir CTM0IyK5oP3maMt+YMUwy56VVMvPWmGYDinJiRdEuDgGpvM96zkcAZNSpLuOK5pM7KZfDk0 u6q6OOlOL4NYSZ2RRKTTWNM30wtzismzVImU5FL06mowxFIWxUNmiQrdyKhJ55qTcMVXkYl uOlTcGhjOS2M0xyMcGkc/nVcsc8mlcBzEr+NMLGgnNMNJyJZIHx3qRJ2U5zVYmjNTcfPY1Y L0qfmPWtSC4Drya5cNirtvdsnB6VEkSzXurJZ0LKKxmsGDFTW7a3kckZHT61G+1nJBqQSvu Zdto80r4FdTonhuRJ0mfjBzmqlnOkcwzXZWd7B5asCMdwafN3MKl17qPYvBPxXn8GaMbC+h FzaY+RWNdTafGfR9Wj8vUpnslY/JGnYV8xarqhOQDujHQHtXKprM0l+zh22rwAacpyS90MJ QjOVpn37YXnh7Vms59P1ISqOWUt1rsbRLTV3aOWICKMcqOMV8ReBtb1O1ngcMwj3Agg9a+x PDlxdXtjb30IEYuFAYmjD1ZSlZnTmmXxwyjOnszsitlBYiCBjGFGd9ZOuzQPpOy4uI57YjA +b5qLmzla9WJpWNsowcVX1PwzBJGt3E7eSvO3PFdjtc8V33Obk8KQeJ7aPTU06OKwjGXZ0A LVzXwmhg8O+PNd8IYEcbMZYlPHy16DY6jcRb9xOyI9B6V5z8Qb6z8PeM9K8d2UTwuzCC4BH ylfU07sk9KuJ7bwk915sLSBzvL44XNef6x4hg1ySSzhtvPtn4dwuGI71141fR9Z0tp728Mr XK7kwfkAPQVWsbXS9Llt4nt1BUFtyjhhQlYTieKar4C1jxBfpoNm6nSJT8gmPzJ+dVrMa98 LfiNpWh61cyXmik7ROWO1favYtxm1C71ezQKkB4DdBXJeOb2XXvCFwt1ojlmIVLnbwCehFG ok2joNTvNbgsL67tr+0j0pR5sbyOASvXFeS618UtQ1awVvDUM87oPKfy0ySa1h8AtSh+HM2 peK/GN2yJCZY4EkO3pkA1618D/D2ij4cWcraNDFKhK+ay/NJ7mrukh7s4r4NazqHxO06ez1 sfYJ9PJRlU7XI9xW3oPh638H/ABK1iwt5JDaTYcDPzH1NS+Nfh94p8PeP4/HHw2WNJJBi7s iPllHfArgbf4r3V78Xlsdf0p9H1F0Mf75cKT04qN2W1oe4654R8J+OtM8m5sopnC+XvcYb8 6+e/wCyvFfwF8ZC7sbiW78MtJmZEJcxqTXtOnXl+lvNBGVWdG3b88H6VhXF5cTX8lnqduL2 C8BjkT7xp8tiX2KmgeKNP8UfE6afR9QU2t1EGAB745BrA+MXw80jUNEkvLfSxHqUKmXz0HJ IrzHT9Q0f4ZfGyawty7aXctzk/NET2r6FW5uPEMUwnmDWDRFYyn3mBFUGtj5s8B/GK8sdVi j1q3e4uLNfJXC5O0eletabren+KNZfWFuHSOXgno0Z9xXg2q+DNS0Lx3qZs0d57djcxjrlc 9K9d0rTdL8UeCIPEXhSV7XWbT/j8tFOFkI68UJslI9Oigv38m2tvmw42zAc/WtPUrvxYrmx 4uF24y/GaxvB+varP4XF5ZQRzGE7ZYWHzqfSuifVW1rTBcRv5FxC3zoeo9q0Rdmc3Z/2lb6 Zdi7srUvnJXfXnXiTX9KuBctCY4rmOJlaBuldrqlxHLqURjLYB/egHg1xnjTwx4dvIbjVLY tby+UThuMmmlchnzXFbTX2rXLW4CEtniiu7+FVjY3Hi69jvkE0a4AH50VDiLmPMZpM8Z7VR ll2nrRPKBk7ucdKpFmf5ycV6TkSlqQ3UhaQGrEbkxDJqk5LS1PnauOlclOXvM1a0JHY7Sah yScimtIdu2mZIHBrSTuJItK+OCamQjGQaorljzU/PQVlLY6IKzL6P71MDmqEZx3qyhG3Oa5 ZHdAlJxSe9NyWGaRGOcGsWdBMH4o69aiDYapSQahspARxVdzUxziq7Nz0qbjIXHfNQkYNSy A461B1ouSxCabmgjmkpGDYuaM0lFAXFpwYg00UUFJlhJWByDirsVzkcms0fSpUJFQzRGn9o +bAq5DqLR4BY4rFycZJo3kdeaS1J5b7mpe3xeMgN1rS8OeH574rMkTSknhQM5rlhummRQCW Jxivp7whp1r4S0mwAEcusXsQe2U8hGI71lVb2R34PkinKXQwP+Ec1HRktklj8udipijHU59 q+t/CV3OfDem6bLABKqAvgY5r5Q8LXviS6+N0CeKA5nRjhWHA+g9K+ydPTy0tJUiADDk4p4 SFptyFnGI9tTgoF538svEqEFxjkZqpeG8NgbBEIDc5B61szTRLGxYKD2qo1xBEFn3KfUE16 m6PmbNLU5iythHeSR5O4DJRqk8R6DpHiTwneWOoqkZljKjI+6fUU7VdTtvOd4pkjnJwtKls bmzN5dyecFXAMZyM0iLHhj6fr/w00Y6drEL6t4bkP7u7jGXhz/hXYWfiiDTfCsF1pd1Dq9q qFmLsA6L7j2r0dYYJLHyL0rcwS/cjcZ/SvLvFPwL0m91B9X0jVZ9Kin/11tETtf2x2pp9xs wV+N/gO7l8qGOcqg2vBGpPmP8AhWNq3xT1i78VeHv7f0R9H8KefgMw4YZ43CvRYfg7Y6Voc Y8O6bBHOBu851BYt61cm+Gd3q3gi4s/F7x3l7LwiKOFXsR6Gm2iUafjvxfouo+FbvTNNvYL sPCCiRsDxjiuw+GyLH8OdJXYFzHyPTmvkjxp8JNR+Hmhf8Jh4a1eeWOBttzaSMTtX2r2P4Z /EeLW/DumWNm7IyRZb+tCV0F7SPYvEmsz6ZbrJa4fn5gO1eO/EPw7pfxGthDJHHa6mi74rt BtZW7c11s9/JcakLKbLrM3ymrt14VtLeHMkhEzcoQehoUbFNny5bP8a7cz+Hly0dsdiXRHL L/WjTfFvjf4T6nNL4qhfVLW6Qss2CdhPb2r6gijni1K3MyqWiHXHWs7xPpWia7FNa31mrJK D8zL0JodwUT588LeG/D/AMX9H1vxBdS+XqrEtEFONhHStf4ZeLr1p7rwnrk4gudNDRrnjev rmvMtRTxD8EfH92saSNot427egyuDWZ4r8QW97eW3iDRroRyyriVlOCc1cWluJux7P4JjvP FfxT1bV1UPaWURgKtyGxWFZXOofDX4sSQqBHpeqynr90knpXpXwk05NG+H76nEyTi6Xe8hP IJ9a574xQ6Lq3g8X1peQfa9PYSEB/mzWqimSjrdZj1HwRqEfizSo/N0m9I+2RLyFJ/irO1T UjJfRaxpMuba8+Vtp4+tbPw78V2HjL4UJBOPNSKPyLhOueK870i5bw/fan4c1L5bOVi1m57 D+7T5S7nR3FteOqXkcoUpztHO6snxZrVlqXhSSwWwMd4yEkDqMV0c96YNASTSYFN0F2/Mep ryjUb7X/Dn27V/EWnKy3SlQyc7c1VtDLqcT8KppLTxdfOkZbBAwee5oqp8OdbsbLxVf3V5K 0Ucp3LgfWisGNo8p3ZJLmo3fC8U1tw61Ezn1rqctLlKOowk78jrT8s3JNRZ+bNPya5ab1bN Wh2e1JmkzmituZCSJEbFShsioFyKlQjpWcmdESZWqTeduBUGNpp28cVzSOuCsWFY7MZ5pwJ BqFcZzmlDNmsWzZE6uNxzT1aoFIP1qQccms2WiUtxxULrxmpRzUcnSpuO5Xaq7ZBqwx2jnp ULHNBEiOkpT7Uh4qzBhRTd3pS5Pegm6HA0UmaUGky0yQcdafTAM0/HFQboU7ttAGcL1J6Um 7PBp1uyx3kbPyAwp2sS9bHQaVbwWl7Fc3QDBBuK+9elW/iVNbu7N4yYLq3wEYnjA7V5hcxz XN2ZbdhtOMDNIItRgBZX2+4bms2ru51zinC0T61j8a+C7q606917Za67YKB5seB5w969m0L xt4f8RJDHpd/GxVem4cGvzbubyRwPOndpF/iY5NW9G8Uaxot4txYX0sbKcgK2AaunNxbOae EhNJOWp+kcuroJ2syczE8GkeQm7SE7ZEPXH8NfOvwy+NdprV3badrzrBe8KJm6NX0JY27ie WYYYsNx54YHoRXVTqxfu9Tzq+GnR9DSutBsLm3MzRruK4DDvTNMhvtIgjjWJPsTth93Wo/t c1vJHGEMnPCg9Kuz6hM9u8F3DhXHX0Nb2OO6Ip7eFLsRzP5TKS8TjofanPcr9gSKdCk7twf WsUa1ay+fpOqkQNCu6NmPJH1rMXWtX1iMWmnwhYkygunHAFLlGdpq/iDTtC0yB7i7iVjxgn Ncfc/EfR7bzLcXQZ2+ZWPf2FVNP8N6fpd0Dr3mak875Erncg+gq03hTSh4nS7FnE9sASoK5 wapRRJxfxB8deHr/wCGmpWscE09zc/IWxwpNeH/AApv9R8KeNdP8N6w221vz5kMw67Sema9 4+JkllZ/C3V7W202BZ3bh0QZArzi88FXGq/AjTfE2nxldS0phMJieSo/hqkrE9T6ee0tonS 58mPEIyHHcVQu7o3ZMyvlIjla8n+Hn7QXh3xVp1t4d1FRY6mqCMmQ8Owr1WK4jfTmMcaggH AHOapRbLatqPmtzqAS6hm2rtwdvWsXUJnltjaOjGVD8pXqR71pabdWj2jSeZ5bLwy9qp6nq lpZhZHj3bv4x6Vap30C5yeoTaDrGjXGl6/YQzWzqQZphzHj0r5jtvhZc+JfFN9ZeE2H9lpI Qk0v3RXs/wASLa+8QeH7+30CJzvXOVOMVynwG8Z21laX3hbWmWxntMsWfgsR71Dgr2Dc8u1 3VfiN8OJ5fCF3eyR2wO4EH5XX2ruPhzq3gbxjo8+j+JJ5bTU3RsSucKxxxXdfFDXvhp4s8J XEd1qETavbriFgOc+ma+bIv7Ek0/bK7Wt9HnZMhwGo+HcND274K38nh3xhrPhdbhXtpGJU5 4I7YruvGWiDUNDubizkX7baEvEzdM+lfLXgzxC+leM7e6u7pgiuNz55I96+uNGvrHWCZDLH LazplQrDJOK1T5hWOX8Aaxc6xoqi7iKywMRIT3I9K6PxBb2up6HepPEZYRCwCkdDjrXJ+Gp TpPiHVNPxi2ikLYx0ya6sXlt9n1C1kYlXjO2tOV2JR8xeEbS0bxFe21woKI2Bn0yaKm0u1Z PGmoIpAAb196K5pRJckmeWSMarmnly5pjHHFTKeljqsNA5qTHFR08HPU1nB2GkOAp2BScet SKBnjmqcjSMRgXmlIwcirCx5qKRNrYqXI15RQ2RzScZFN6CkOcisZM0vYmZumKchbvTQBgU 7dtGDyayZqpDwADmpkOB81V168mpdxzyM1LNFK5Pn0pGIxTQy4xSNgDJOagpEEmfwqAkj6V YILfSonGKaIkQ5yaD0zSnimE9qswYlAJNFO7dKZmGKUUgJ9Kcv0pFpj1NSDOKjBGalXBFTY 3TIz+tN7/NU3AbpmmuATQS0CyS4UBj+dL5sh6u2D700L3pR1xTsNSaHpGzHr1rY0/RmvZVj hkPmNx06VlwD5ua9E8FWiy6nCDjk0rXZFSqoRv1NrRPhxHCkWoXE8ieWQcjjmvrrwHqUOre EbSMXPmm3Gwkn5iBXnVppkWoQxaaijaVGcV3Gg6VpmgT2TWl1tw2JEJ71cKTUrnLLFyq0+W R3FsI4bkKFJ3evapb+381v9IkMf8Adx61ZYwtOCuCMbsisjX74fZiR/CMrj1ru5NDiZhT6Z pXiCcWssTyTo2Gm6YroreFIbT+xYIgFjHUDGa5Pw/dzK8zzv5BB3HPG6sfWPjJo+g60bVrW S9lT/ngM1fKFzt7+SK20xbZm+VHyO5BriPHPxGsvh5YxXlxIJZJx8luOSTXmfir403ur6iI fCmkTPOxy0Uq1W0H4eeJPG3jC18RePp1jt4sGO2B6fhRYk5HxL8SvGet6DqF/JoLWuk3TcF uoFal18aNCT4Hf8Ivp91JDqZTY8QHDGvX/ivpej23wwvLRESONV+UYweK8U8OaB4OvfAcN1 qFgv2pGwJFH3ue9CiKTOYs/hRf3/w+g8W6S0kGoRnzGUcE98ivQPhh8dHjhTQPFEnkzW4MY mP8XbBrudCuPO0mOxjl8uyRNoCdcY718/8AxE+Ht/Z6lLqGjwmaB3JbYOQaqzQKVz620yeC 80qW/E4FvLyrKciormFv7OUmferH5Q1fIvgv4o+IvCtx/YuqO72OdrxydUr1jxX8VtLsfCy x6deG5upEzHtOdma1i1bUpml49+KmmeFbWTTbOJWviMYH9a+Z5LzUPE3ixpLYeTeXrYwrbR XV+DfCeqfEfxM15qEzeRnMkldv8U/BOjeEfDdjqOiI0d7bOMOB96olFv0EpHFxfCTxbcXCx NFsOe560/X/AIS6voNmtxd3CEt0VTnBr0fwn8YNO1i0sbPVXFpdxAIztxk16fqaaTc6XHeF Yr5MZ654rRUrhc+QdU8Ea/p2lrqU1vutT1kTmjQ/FGs6A0c9heyIU6LuJGK+odVTw4PAuoF ZgIJYz+6JHyH2r5csbyzsPt1rPbpLC+RE56is5Q5dhpnfaB8UGOq3V1qsYAuQA7D2r1uy8U aRr1kk+mukjldrRscHNfKBISQsOM9F9atWGrXunXXnWU7xSDrg01MdjptQlks/GOotjY/mY wDRWJDqD3epSXFz8zvyzHvRUtrqTY4nJA4puSetLmkPSuKRuhwp4U9RUQNW4HX7rUrmsVci wfSplG3BIqYxKVypqF8hcGi5vy2JkfJxRIu7mmQr8u41MSGjGOgpXNCqVPSmNkEe1SsDuLD pUBJzUsiTJ942iml8sDTCF2+9KwO0DFTYfMPVjI+AcYqQOQeuagjQtIF6VaEaLx1qGVFseu SMkcVN8rLxTNwICgYpcYFQdCExjIqBiMmp24FQMmDmmiWQMdx4pnfkUsgK5PY0+KPzCSeBW hzbuxGw7AUqqcc1L5Qz1puCr80irWGZ9qATmlOc8Uc0x2Ac1IucUwKSakAxQUmOA9aCpPNO HSnAZFFguMAwOaABuzTyKUIByaaQmx8P3s133hO9W2uYpGOMECuDjGGGK3NPuDG4IOMU7WZ jVSkj6X0Dxcun6vBOi+ZHgBq9ZgGjeJbGW4tphBPjcF96+SdL8Rm3RQ/IFem+GPG8KXEOw7 R0Jz1reL1OCSkn5HuFj45sdO0p7LUIy1zGCu71rk7vWPEt/G/9m2TeWzbgz1ka7YM1susW7 edby8nH8JqvYeOL+wEdrOQ8KEHcOwre9wSuXr3QvH+pWzxTzpbhgMFRg4rovBvw+0jw4j3V 7ENQvZ1OWkGcGtZfEtnrsVtc6dOu5AA6Z5P4VszXQheBgcIV54q0hHNWXh7S7LWGvlsrdSW wWCdKfqZ8i93xS/IeQasajfILG4mjxhTwM8iuPGrT3s8PmQZUH72eDWkYtkCePb5NT8Eahb 3UWDHGSHPfiuH+GOkWOqeCY5JIG8tHII9ea7PxhOo8HanELbzf3R/DiuM+E+oef4Ea1tHMU iSHcMe9XFaktXZ6S2i6JHp+yydobgDhQajmstQvtOFvPZxW6jgsV6+hqfTY1VROzBj0JNW7 q8ldCidK25L6D2Plr4r+Btag8UxNa2Xno6ZaWIcMa4rQfCWq6rq4svJcOpw0Z9K+wbiNJ1C SgMO4IzXH33hi7stTk1XQlRSRgp3NZewvLclsg0qVfBljbrJpJtbYACWYHArQ1Px94T1HT2 gdI791PyIY85qH+w9U16H/AIntz+67wA8VatNG0bSflttPjBU9SoNdSjZWEjxfWfh5ceJdZ F1pGmPpizHOWPAPtVXUvDvxE8Kaaxa8lkso+CQ/GK93W7I1LjATHQVg+PLiXUPB19bW6s0u OAKj2TSumXc+cn8Q6pNC8M15J5bfeTdwazWkVzgjnsKlkgeJtk0bI44IIrTj0af+xJL37Mx jH8eOlces3ZjTMy0hhurpYHlwX4B9DSX1hNpl49tKwLL0I7iptM01r+ORklWJ06ZOM1Dcpc o225yxXgMec1CWtitx1piRiuecUUyzyrNt5oqWUnY5o0CjNGa427moYpQ2DSdRRj2pDV9yd J2UYqXdvUc1TqRCV/Gkaxmy0AUXJPFO3AjaDgVC8hKgU+FkUbnGaZtz30FP+qxnmomXJCjm pvL8yTcvC1IYgvzCkx2uQpGQwDKcU+X7vFSDe44pgCx7t+SalhYSGFj8+anQANzzUaSExkI pxT0wnJOahotaEiqxcelKwOaRpcEEU0XGcjFJIrnHsv7sGoi2F5p6yNIdgFQ3cgUqij5qqw nIZKAyhTxTkDZ2AcDvUUryFVDrj0q0Pkh3M2OOlUZLcjPGBTAu6TrkU5S8x+7halCAHaPzp WK6kZQelNKCrHlkd800xmnYojVRijGTUgWlCVVibjAtOC8U8IKkVeadguMCU/y8ipAop4Xi nYV7kSJzVlAVYGmiPFSqDmqsK9i1HcOFxmtOx1Se3uY2ViAp6VkKtWrdcuM96ewaSR9XfDn Vo9V8PPY3eHikXkelVfFPga+060/tCwBns26gckCud+EszLHIjHGEOK9u0jU/OsHtJAGXb9 1u9dEYto86btI+ajqd7pV15lhcPFKhyQa7PSPjOcLZa/BtUDCzJ1zXV+LvBuj61ExtIPs93 32jGa+fvFOg6joF2be/hKqT8jHuKrWInqfRVteW11o0l3DcCRLjnOaz7OOSSKVfmCpyMdDX hvhTxdqVhjRVnUxztgM/RK9PuofElhBHcWmpxXClR+6Uda66clYzaL3ivUW/4RG9iWTblCC T24rH+EmnwL4VkdJSHZySfXmsXxvq+uf8ImyXFgsKy/eOOa3Ph1dQW/hREjYb8ZI96uPxGT ep36AxvtRiFHY96fNcksqIPrWL9vcRLLIeM1M16Wh8xRx611qJdyzJJslyeU749aridRcMF bOR+VZ/20S7irfWoWuBESTxVqKuK6LyzsiFVx15J61WuZQQXViTVR7tMkhhzUbXClQvXNXy oXMkI8ivcLjhu9RTo0kpIwV7g96oyzBL5VU9TjPpVyS4Ma7Bgn1pKOlmLmPEPiBBFF4jYRp tD84ArNXxZeR+Hm0NYwY34JxzXYfELSJbkJqUaFSv3q8609gNVheRAyBuQe9eZUjyy0LTKE UUxm8uMHex4xXawaWZNKW2vISZSMg4qjctFB4iiuFhCISMAV6KwMO2Ty0dHTIPpxV0oJtky k7njstsbe8lRAeD0orVuAP7auS69W6UVyzilI1hPTY87xRjmijvXmnSTJGD1qUQKe9QqTUq yEUM6Y2tqI0ShuDxSyqFAwabLIMDFMJ34GakTlHoIDk8mnA4xmmEYOBS7GpkJl/kQ5XrToi WjJeqG98YzxUqOxURig1UmTJOI2OelPjQXG7Lc9qVIVCY6k0ggkibKGixbuJEskZZO1K5Ko Djino5R/3g61I5RyR27UguVZgSow3J7UkUJKks2CKmSHa2Tye1Omj8uDdjk0rEoggGJCVbp UbHzbwAc1cSE/Z8opBPeqlov+mFT1pkyLE6lRnqe1PEKzKpdsH0pk5JuUQjgVZgxzkdKLFx GvFkBV+UAURpgYzketWwoPGKj8v5jTsXsRhBQUqfZgYo200gINgo21PtpdntVpEFfaKkVaf sqQJTsAwJTwtPC1IqU0ibjAp9KkVMc1KsftU6w7qoqxCkZbtxWlY23mSAY7063tWdgqius0 nR/mR2XoeaajdmdSaij0b4ewm2UsRjKV63oKB5S0g4CZFecaBEtrAiKOTXVpqckaGOzBabG MV6MI2R5kpJs2dWvlt0aGABrh+mO1cH4j8MPrelTQ6i5luSpeJ/T2rpoC8UQa5OLhjkk9qp 6hPcQBZN2Ubg4p8nMJSPle7imsdQeFjskhfH417T4N1SbXPDySRS7p7fgoe9cV8R9Aa0vxq 0KgxTn5j6GsbwXrs+k6x5cRJWb5dtZU1admD1R6F8Qna48KF2uwJQcGPPSmeBLN7Hwykzvu Z2/SqPjyK1g8NpLISbm4YMVz0qz4dv1Gi28OGSPbgk112XNoY3sdZLqdsrBN5cHsO1WxdH7 JiPkHtWPBDboC6gMeu496uTXMcdvvRhu9K7FFrcXMV3uTBL8wK5qC51BXyu7HGBUNzd+ZIj DBBGD9arm35Jc4HXJqrdSObsRrLO821cmtBJgI8yMFK9c1zGteJLHTkU2pDzLwcVxmp+Kr+ /c7GMYPpUOpFDV3udrqHiews58NKGYN2rI1H4hgErawb+ODXn0paRy8rkn3qMjjIrmlXeyN FE2dT8V6nqcLQzSYRu1c4Vww+bGOc1rW9vYtblppG8yrmmwaPJOq3bnGeKxkpTdyr2Ocklk kcO7Esv3eatDVtUQri7cqO2egrrNT0DSF02a6tZgSOgzXNabpEupXLQQsFIGeaXLKL0HddS rDcyT3TvJ1Y9aKlezk0/UHgmXJHeisZRd9S1JHBU5RzTadXmI6yToKCwZcAc00tlcVJDhTu bpRy3LT6BHbmTrxQ0DK2KsmULjaKR5Cy8CnymvLErNHsGSwpwZj70kgOATUsJUYIpcoluKs JK5NSxwFcN1qXII6YqQISoINFjRDkILAhamwM9KhUMDUqvhsMKLFXIp4t6FgM4pkCI0JJ4Y djV1RlcrVVoSjk+ppWM2RMJUIz36GnO7m4RGG4VfSMSph+oHFReWscyMakaHTO6QNhcKBWf p6ofMndsEVpXrFLVie4rIslMg8oDhjkmmkTLcuwL5oaRxyTxVqNBuGBSpGE+THSnxnY+MU7 FofgCgAelSbacFx2p2LuRbAB0o2j0qxjPak2U0h3KwTNOCj1qwqcfdoWI56VaRDZCI6URnN WlhJ7VMsBAzinYm5TEZPap0hOOKupbbu1TpEinaSM07ElWOAsBWhbWDSHGKtW9sjYwM10en WHIYrxVxhcidXlIdK0jkEjpXWWtvHEVUYJ7iktoFiXCLkmui0fQ2uZRJO21Rzz3rshStqef OpzMu6WpjAlkGFxxXR2kkEUZnC/O/Q1RZFFzHDAo2oOR61YlkURl2GzbwK6eUyW4s7SXAcD 7vc1i3b3y27RqwdR2NX0uhbKfn3CSqdzexHI6k+laqNgbschr2ky6roFwbicYQFgnvXjFlN 9i1WOYjiJ+cfWvc9ca5l02aLTky7KeK8HuYpILqVJlKyBjuU+tcteLi7ji9Dqtd1yDXNZgy 7Lapt3A101z4r0S20oWUEQbA/h61y+meHl1jRVlsmC3MZ+cGtiw8E2kSvLfXG6TH3a3gptX RlJpGa3jW7jJW1QlOwNWLfx1Ii7bmDex9KueVoNlE/mQKGGQDnrXDXTpNdyyRLhM8VTnODF FJnaf8JbbviRkKnrtFYuoeLL65lKwsVjPGK57Cj5jk1fs9MnuoywXamfvUnVlITVjPkdmLM 7HJOeaWC1uruJpbW1kljjPzuoyFrqpvC0VvpxnMnmOBn616R+zpd6ZL4h1XwbfwRSRajGzb pFBKn2rKrCSV2bQ97Y8NW2nlJ2ws34VZfRdUjtjdNYyi3H8ZUgV71deDHtfiJ/wjEdoCZJs RnbjCZ61o/tBaxYeFtD0rwnYQwhokzPtUBifek4QdknuJKXU+XZpVjdVORmnrsxuAOPWiK6 /tK/AVAy5x0ruYfDtlJYAOoWRh61p7CXQJOxxJlmVSqSMUxzzUmmXr2eoRz5IGcHHpWveeG poJTHE+4HtWDLG0MjRTKVZOKh80XqTdS2Ol1g293Otxa4ckDIornrKR4pTtYnPrRUORqkjz +gUlSouRXjxVztbGgc1LsJGaAh64qxGmeK6FEnmIip4qVU+XmpBFg9Kf5JbHOKlo0TKtwDg DHFNtkZpMDoKlumIdY8VYs7d1yxrOxUXqSLGSMkYqcLgYxUoTAqQJnmixsiAKOuKcF55FTb KULntRYCHBQYHSkeNpovlPI5zVkKCORTNrI25OncUrCuMtclG39RxT7qHKBgOV5pkpEbC4H 3V6imzyymwa4UjD8AUcpPNYp388k9pvCgJnFWtLjQWWQuWPeslTLcMlquSucmunhtPItgE6 4p2EpXI9rF/mGKmWEdQM0mZMDcKUM6nA70rF8woUkkkVIq8cjFOVG4z0NSeUc47VSRSkRBe M44pdmRmpGAA2g1KkeEyadg5iJIiV461IsRzjNTH5Ruqld6jFBFheX9BVJE8yLiqiY3MBUn nQgkEjPatfwf8LfiH4/mB03TXtrN+lxKuFr2DT/2P/EJgU6l4mt2c9kB4pu3clyPDElTaSD isO4upWvhHGT1r6C1X9k7xrYI02m65b3aDpHjmvJte+GfjXwpfLca5pMkVsrYEuOCauCi9L mcp2NPQ7cyRIXwPrXd6Zp5kIGOMVz/hTwh4o8SI40KzabygCa7mH4efE63ARdKcMPau2Kpw erOOd57GhZWNjbRGW4J3DoK0xeQNETEqggcc1zs3w/8AipIu3+y5DWNHb+INB8SDSfEELQ3 CgMQfSt4ShLZmfJbc7DTxPHctdTyZU/wt2qaW5jO8M4ZD0rKv4tS1CZbPSlLzyfdUd6ov8O /imGOdNcj6VcpQW7FGF9jTZonG0ScDpUBWMcKwB9apj4dfFDqNMf8AKsDxJpHjXwjDHda7Z vFFJ0rSNWm7JMHTaOuWaGNhuIB9a8g8f6fHHrRvbfHlydcetei2ngnx74g0eHUdJsXkglGQ ao6j8HviZqFk8L6UxK9CRWdapTlHlb1FGD6HmWga4+j3m4HdE/DjNdNqviO3RFa2k37l5Hp VcfAb4rgHGjt+VcMbDU9O1q40a+iZLy3bZIp9azp19OVainC2rLs88lw7OzkbjnGajADZCs Bj9aluLC5iuYbTG+6ucLGi12UHwK+KVwImOkMkLAMGx1FZt8rvMIU7q6OOtLc3M6wr2656V c1HVvsCJZQnjOGIr0WP4KfEaKACLR23jqQOtc/N8HPHM+unS209vtQXzCpHatac4NXuNwb0 LVhcWl1pse+4Xdt9ay9I1AeFPiPpmuQT+WizqJGHdc12Vn8GfiDAgU6KykcdKZqXwT+IF9B 5R0gjHIOO9dFSrSnT5b6kxhOE/I+xYNL0XU7m18Z+Uhne2DrJ7YzXwB8VdZu/GvxV1S8Dt5 SSGJc9ODivf9PPx5tPCaeG10tTbRw+QHx8wXpXmEvwN+I63UtzDpzs0jF2DDnNeZQjGm7zd zpqN9DzvTPD0liBM2F5zV+bV8XqxKTgcZrvV+EnxSkjCNpDccdK868R+Ede8MeJ0sNchMEz jeBXqRrxlpE55QbV2joIvMuiksZBC9TXN+JoVXUl+UDcOtbFn5ukzCKYlkl6e1Y/iHzPthz yCMirq2cbs54P3tCk2lXNrGs4UOrjPHNFdjpCCXRowygEAdaK51QTVy/aWPn8DJq3HH8ucV DCm+QCtRYgBivDpxPQqStoQxxbh0qRE2yYNS7djDFPKHcGrdkRYFOeelKEJOewqYLuTNNnY RWzMeD2qGjRMz/+Pq+CKPu1rLFtGKqabbkIZscsa1AnFQ0bRIghqQLnrUgQ08JSsbJkO2nB OKl2GlCYcCmkK5CI+acIhnPep9vzU4Jjr1NOwrlK5twbdwoySK5yeWZlS3BOAcYrqryaO1t mz94jisXT7fzb0XUq/uyf1o5TKT1L2macLeMSMP3h7mtQDByetPUYH16U8LnrRY2TSIdit1 FOWIA1MqrRtOeKdiW0NIycdqSRgq7AMt2qZhtXJqONCTuYc9qfKTzpEHltgH+LvU2/5Qn8V PKMzZxTZk8plfFUokc9ypf3H2aMs5PTjHevf/gH8BB4jji8a+M4SLHd5ltbvxuHqfavOfhD 4Hm+InxOtrWSMnTrRhJNxleOxr6x+NfjaLwF4Fh8P6Ftt7y4j8qNI+NidOKyk9bILmd49+O WheCUbw94RsY7i5j+T90AFjNeJ3/xx+J9/cA2+rRwDqqBOlcDHY3U02WYyTTcySNySa7HSP D8NuEa8bCnoxrpp4dNmcqqijsfCX7RPjjT9TtLPxLbLqMMsgjMqjbjNeufHi4TUPhZa3kaj ErBwD7ivnrVYLQlVjhAMTAqw717b8TrhX+AOiTTE5CLyKU6ShURnGfPFnnvgPxTe+D9Mku9 PlVWlQb4z3xXuPwq+JF749S+F1bCA2rbdwPWvmKDFzoiyxr8oX71ex/s1hf+JzhRjzOTWuJ px5OZIilP3rHS/E/4taj4M8T22h2FmJXmQMZD2ry/WNRufEesnW9RCtO6gcDoKn/aA3D4pW DEjPkjH0rHglK2y9+K6MHRSipWFWlrY0rXUJNLv4dQt+JYzlTXpng34saprHiyLRL+3BWQc OtePySgYBbr2rY+G+f+FqWpHcVviqMXByaM6U3c9m+L/wARbr4c+G4dQtrYXEkz7RntXz1r 3j/WPiTZQLqqrFbpyFAr0z9qfB8D6eMdJjg18/aDdJb6fGJpFCbR1NcuBp0+Tma1Na82kev aP8U9a8IaFHZ28aT20Awq+1e+eCfE83irwhFrMkJgdgTtz1xXxFrHiPTEs5I1cs3bbzX1v8 FJ/tHwgt5MEfKxGfpUY+nCK5orUWHm5I8n8UftDeKo/Fl7oWj6ekSQMU81ufxrym/ghTUbr xNq22a9ujvZunNVNdkij+KGsyOwIEpJI+tYetajJqtyIUBMa8ALXbh6MKcFPqYVptuxTjmu rzxPb38IxLFJuT2xX0R4b/aE8Qxa/puhalZrOspWLzF49q8f0PR1t4PNkIaZhjjsKdpsYX4 jaQigYE68/jRVw7nBzmTRqtPlPqH4vfFzUPh9cafb2Vl5xvI9+T/DXL/Bvx5qvjz4lahqep bVaO3CqoGMCsX9pZiusaECAV+zjk1S/ZsWMeONVdRkC3z+lecqMPq/PbU7OaXPY7/xp8fZf C/i650GDQmuxB1kDViL+0xcG6t4G8OMPOkCg7uleZ+L7qPUPiHql0mOJCrfga5m5UHVLIZw BMpr0I4Gn7FStqc8sTJ1OQ+5dR8QtY+CX8SPAfkg84xA+1eBQ/tRzzGTy/DTMFYqPn616/4 gOfglcEDJNgOv0r4d0lhGZwVBO84rhweHhVck0b16jgfV/wAPfjtJ428YroMujGzZlLZLZr xn9piZf+FyWUDNgtbgg0fChU074k2FyT+8kO3P1o/agtjJ8VLOVOJEt1PHetnQ9liVGKIjV c4nCXcTS2KBVzInINcvq9wl2EI+WROGHrXSWGoJNZ7HOJQMYrC1myWJxcAYLda9OrZw0OGD tJmvoF0GsSr/AMOBRVHRLiSO3bZAW5HQUVMHoRK9zyaxjBcsRmtEIpxzSWsXkwrlck1aWJX bpgV4aiejOV2VipC5NCuuRlh+NWJbcvFtU0JpymMbvmNDQ4vQWF4gdrMMVSlQ3l4IUJ2qau XcEUNrkAhqk0u1CxGYnLNSsWmSxx+WqxAYC1OsdSiLnHc1IqdvSk0bxkRhKcEqcR5FOEdLl NFIg2Uuw9an8unhMdRQoj5isE7nrSORGjPJxirRiJ6Vlas7jbF0z1qrGbkZ3lS6rd45EY71 dWD7PayQA52MK1rC0WC1UgfeHNULxTFcsB0enYhsuRJmFGzyRUwQ1Lbwj7NGfQVLspKJopa FcR/ISBzTwmOSKsCPjI6U7aGOK0USXIzXYzP5ajpVhIz5ePSlj8tbhgBk1YGOR601EzuV40 2hnJzg9Kr3eUtpHb+Ice1XYYmecjPyiodRtzI0FsvWSRR+tNK2o4s+uv2V/Ca6P8P5vEcqg S6k3ORyAK8o+LWrTeJvi7fRDLxae3lRjtivqXwfYp4f+EVrbwrsWOyLge+2vlKwWO61/UNT nIaWSZuT35rHDU/aTbIqzsiCy0oi8iVFG5RuORUt8s87OHlVVU4Cita4ldmM1rgOvB+lU5j A9v57JufPIFeuocp50mZV8rx6Mx8wbsd+taGu/FyPxB4BsfAxsXSS3AUzN0aortUuIdvl/K eAK59PDX+mi6VMYPSpdFSd2XCdkbMCfZtD8pGJVU5WvW/2YJDJHreeMS9K8qlUpYlAOcc16 z+zQoV9cAGMyVz4xONNpG1CV5HPftA4PxSsDnpCK56KUCFQD2rd/aGlWP4oWIJx+5FchFdJ tABGcetdeCTdJXJxDtLUvSyDqR+NbnwvmMnxStu2BXHzXeM7iMV0nwouFk+KlmFI6CrxbSp MxotOZ3f7WM3k+ALBgM4mNfJ+hifV5oYDIQhxkV9Y/tYhv+EE0/C7h5xr5j8J2zrKLqSPZ8 vAFcGBV4o6sS7HQ3uh6ZbWRCwhmA5b3r65+DYUfCWBUHAVsD8K+S9QnYWTpkE9a+tPg2c/C m3IH8Lfyq8xXuIywbu2fCfi2e4h+K2toxZUM7cfjUb3xjGIU2EjrW54wslvPifrTL8u2Vj+ tcrLlGKg5wcVLvGCLkryLMOsahbt8lw3J55rrfDUzXPjTQ5XOWMy5P41wZDM3yxk56muz8K TRx+L9CQsA3nrxn3qqVRuElJijFcx7t+0kN2r6EpGR9nFea/D3xbqHw+126vLWBbiO7jKHc OlelftITRJrvh5Cw3tAOK8qVI+Nq5rqwVGNShZmWIqOEyldTXratdao4GLiQyMPqc1G15Dc 6lYmNgGEy5BrScKU2svy+lZM9jB/aljIg2N5y8Cu6ceSk0clOd5pn2n4hyfgjOBzmwA/Svh bSTvvmj7K5yK+6PEO5fgfNjqLAfyr4M0K9WG/uXmU8yHt714mXStNno4va53djqk2iata6v CN0lu4cL64qn468aX3j/xnFq93ZiAxRiMADrQk8NyuNw/2aT7PFu3bRu717s6EZS51uedGu 4qxgX2l3PmrcW2F7kDvWbqMt6YliuUG31rsBuAbjgVga7yF7VhVp2Q4VLsn8NRS/ZXKkdR1 oqtod4IIpFJzzRWcbWLb1OFSIKgGOKeEGOBVjYAmMU5FUDFeUkdFyuIhmpVQAVMEB6CnBB6 UOJpFmTqedscYHU1ftowtuo9qragyeZHnsa0YVDxrj0qbFXFVakCknpT1jx1qUJjqKVjWMi MIcU4JzUwUU9Y+c4p8popFcJzTtpz0qcpikIGaOUfMM2VlaxDmIPjkGtsLxnvVDVuLXnqe1 Kxm5DNNufPttmPmUUalbB4UZfvA0aJADEz5xWrNAJoSvQ4zVKOgr6FGwdnTyyeVq+ADxis7 TAI5ZQxyc1qqS3AQ1SiCkRttUZPFN2s+HzhRUqw73JfkCkuSEUoox6Cr5RORBbQRsWcDvUk qlUOByelWIUQQAJwB1qEZuLj5GBVarlM+YS1ikT55Dz6VLbxGbxHpsZXcWmX+Yq/FbiTbkd 6nsYxZeLtKmYbgJl4/GlKPuXHGXvH3fqn+i/DOcqMbNP6f8Ar4g8Pan5iyu5+9I38zX3LrK ib4e3KgcPYH/0Cvz905jBdXEQOAkrfzNc+BdrsrFK0bnojXsUdo7J/F0qFZ0jt0jxk9fzrm zqapsjP3c5qzHqsbzc446V690zzW9DdhnLTLC68LzV5iA390da56C6eK7LuciT7tabT4QCY 89RWkV0IUrDL+byo3O3PHWvWf2aG3f2246mSvHryUyoyqMrivX/2Zht/tsY/5aVx5hpSdjs wkryOg+K/wQuviN4mt9Zg1hrNoowmBXHr+zNq64x4nkwBjFWfjt8SvF3hLxjbaZ4enVI3iD nNeZQfGr4lyqP9LQHuM15tCniHBOLOytKmpe8ekf8ADNOqFcN4kkP4VteBPgJfeEPG0XiGf XJLmOMf6sivIn+NPxEVgn2xS57A12fwr+JvjvXfiLBpetXCmzkGdo61dWOIUHzPQinKlze6 dR+1Pg+BdPJ6GY4r5w0XMdgmBkECvo/9qgAeBLAYz++NfOugoW09QT2FduWq9M58Y3ct3yK tkzdzX1v8Ggf+FTQD/Zb+VfI2oBhatz0r65+Dh/4tPCc87W/lSzRWgiMBuz428TXdvb/EjX PMcZ8xhj8a4mYq0j7ehOak8au7fFrXAGIxO3H41ABwK5ZVuaEUdUlaRKLiWKMomOlHhOSU/ FHRN7Ej7Qnf3qNhx83Wn+E8D4oaHz/y8J/OsXotC4r3j6L/AGoTjxj4V7ZtxXCLgIpHpXc/ tTb/APhKvC7KpOLcc1wURL28ZzzivZypP2ep52PdpEoUEZNUJxjU7HH/AD2X+dXu3WqM/wD yE7Ef9Nlr1ay9x3OKhLVH2X4h/wCSJT4P/LiP5V8PaNFFcGZZUH3z2r7g8QjPwSn7f6CP5V 8Q6GfmmH/TQ18/lkbyl6nr4x2iirdxm11ZVhYpHn1rb+3W8cQ3yhmxRfafHekFjgjvUC6Rb KoDEsRXtqEou55EZJjX1W3jB+fmsLU7kXEm5XyK1rnTrNVxg5rLu7SKOPfGDXPWbaNIWTI9 Mh3yNk+lFM0+KVpH8s0Vw+8dPMjI8vkZ6YpNoDcCpm+ZQRyMChNoGcGuZo1EVCelJcMIbZm 71OuxWBbp7VS1CVZF8tM9aOgXKdvayXcu9xkVtxxLHhQOlR2CSR2gymPerqBGHJwacV1aLT GbAaeqZHIpyqMj5hU2VU4HP0p2W5SbIQnPSpAuOop68kYqXZxyRRaxXMVyN3ApAmD0qwkfO 4dKkC57U+TqHMVwABWZrKYgRvWtvy/asXWH3MsPoaUkJyJ9IiAswQOprTZAEJ9qi0yDy7JV PXrVwoPKZjwAK0UfdFzGRpsS+fM5GTmtVELEIg5NUNNx5soHrxWxBiN/MYjNS3yxFF3Zp22 kxNEBIPnNQjTNPu5pIw486M4ABrL1XX2sbchHw79K5zQdUuYfECyvNuMrZIzXnPENSsdfsr q5rTwzRXr27Dy1Bxz3qRLeGNxtkVcdeetb3iXS0vYo7yNtrsOcVgxaKHILyN+denTTkrnHU dtDXtLi2XhpF6VSvdQt4NQtbrzBiOVT+oqzB4fh25MjZxVDxDokMWlllJJGGH4Vu4N6HNGa cz9AtJkXVvAFvIp3C4sgo/75r8/tYcaV431jTZEIaGcgj05r7R+BOuprfwj0pvM3zQfu3B7 AV82fHHw7HoXxjur0w7ItRPmg44NeThnaq4M9KuuaB5zJM8rAxKcfSp7K5CS/OhLjsRWgHi XbsX8hTGK+erhV2nvXs+zadzx3K7LlpM803nyjCj7q1sq4373O4EflWMjqn7zIBHRa2H03V ILFb6WzkW1f5hIV4NdHuxVjK7kx87KIW2+lew/s0bv+J03/AE0rw6S4DRNz2r279mRiya1z x5grkzG3sjtwcvescx+0ZgfE+xyMgwCvN3sRjzYBhmFejftGtt+J1jnp5Arz+OQoBnkEdKr AxToojGytIqw6esMollO5/X0rvfhMA3xXtOcnArjXYqpJbKntXV/CAg/Fi1AzwK1xcUqDMM PK9VHpn7VP/Ii2HP8Ay2NfO2gPmwUj+7X0P+1WCfAth/12NfOGhborBS3TArlyz+HY7se7G jec2j19b/BsH/hU0OTztb+VfJV0AbBj619bfBoKfhVAFweGH6UZsrQSM8v+I+AvGhx8XNcH Umdun1pu0bQB1Fdf4o0u3X4v60txGA/mk4/Gufv4ljv5URcL2rhdHkpKXc7JyvNma+7H1rY 8C6dDL4/0e4kbLrcLgfjWY68HGcgV0nw1i+1/ETSIEXcRMpP51MI7ml7tHu37S7r/AG94fT YCwtwRXmMXMEZ6cV6N+0nOrfELQ7VTkLacj0rztB8qegFe5lsf3KZ5GPledg6VSm/5Clif+ my1db0qlMQNRsc/89lrvxH8M48O/eR9leIf+SJT/wDXiP5V8PaN/rJiP+ehr7g8Rf8AJEJ8 f8+I/lXw1orlWmB/56Gvnss+KXqezjfhR0Rb5abuyOahMy9Cead5kezrzX0XP0PBsVbtRvJ HNVLra2nldvNaThHUn2rMujhNo6Vy1UdFMzbBmjmfBxRT4F2uzGiuFtnUlcp+SqgAL2pSgC fd4q0yHaPoKURgLk1m4FKZkEojlmHFVIYTeXWV4VTn61PeOZLkoBtGcfWtOztVhiHy8msuW 70NLkNy5ityV+UAfdr2v4ffs/p468EWviB9VeA3BPyA9MV5DcWgmtzGee9dDpfxY+Ing/w8 mkaNdxR2kOSgK0VoT5fdN6Uo9T25f2VoVxjWWJHXJpG/ZXjVCV1yTjJ616b8EfFWteL/AIc RaxrsiyXhyCVGBXz14x+NnxJsfHuq6Tp97CtpDKyKCvIFeXB1pS5UdklCKuzy65szp3iG+0 lpC32WVo93rg05kVSueAaUfaLm9n1K9YG4nYu59SacF81854Fewo+7qcM5LoKdoYKgzTWSX tVpE28qOaeB1LcVoo6EOZUUMAc1z8kZuNT2nkA11EgXymbHQVzkb+XdmUL0OfrWUlqLmOhR USMZG0KOax9QvGkkMcbYWnz3st0PLhUjd1FSwaPJIN0rbQfWnZvSInIzLeeWAkx/NV+zeaR zJISB6VqwaZawIfl3epqncS20av5ZAUda5q94qzNqOrMDWYPt5bBOI+4qxoukxSXFlNAGkk RgZPYVmtLMtxJIcmEntXWeEoFS1mulY7nbH0FeL9o9eOqOs1BQbJdudu7jNZqLwAK2NTjKW UAHQjNZ0S84r6vCRvSTPAxEveLMIwOaqazGtxZmLHatBAAcVVuRl8V3+zXKcHPaVz0P9mPx b/ZXiDUPCN9KEjufmttx6Y616X+0T4Ik8ReDBrenwl73T/nOBzsHWvk2aS/0HXLXXtNdkuL Zw/HcDtX3H8OfHWl/EjwTHc742mKeXdQE8hselfN4ynKjV9pE9/DyVSNmfD2n6hFPCNy7XA xj39DVhAJW+YbADnFen/F74M6t4W1mbxD4atDc6XOxeWJBkxn2ryW2v9shM8UiP0CshBr06 VdVYqzPOq0HCTNIKLi6SMjhiFBr6Y8d2otPgDpcaogZY15xzXzVo3nX+u2VvaWs0rmZQQEO BX018cGfTfglZQ4KuqqCB24rnxNROrBRZWHpy5JOSPmYsWtBjlsc171+zASV1snvIK+etPl lfTFYI7MV52rmvoX9l+OZYNaaSCWPMnG9Sufzqse17IeEi1UOU/aTbHxMsf8AriK87EjbEw O1eiftKRzH4lWDpbyyR+SAWVCQDXnEb5jVSChH94YNb5dZ0kYZgvfJGZmwDXafCJNnxZtDn qBXIYymVUtj0rsvhCsj/FS1kNvMsajlyhAFa41r2DMcJFuomj0f9qsE+BLDB584184aIpfT 1XPYV9I/tURTS+A7IwwSTYmORGpYj8q+adDlZbNA0ckbYHDqRXHlbSpnoZgm9jYORC0Tc5r 6j+AN4tz8NhbdJI5WUj0FfLxAZPm79CK9Q+Bfi5dC8Ty6Hfy+XBeHCMxwM11ZnTc6V0cWX1 Ep2Z5n8XtMm0L45agZE2x3BDI396uFvyHvHYetfZPxz+FreNtGi1fR4gdWsRuTH8a18Y30V 9ZanPZ39lPBPG2CGQgfnXlQrRqUVG+qPVlBqpfoVpeELDqO3rXpH7OGhya18YIbwLmzslLS egPavO4bDVNZvI9N0iwmuLmY7RtQ4H419h/DTwVZ/Bb4V3+s6yypqd1GWkJ67scCudye0d2 aR01Z5F8aNRGq/Fu42tlLP92PauYSTKgZqrdSXOs6ze6xcOfMuZC5z9aYIpAxG+vpsLF06a ieBiZqVR2NAnjO6s24YpqtiTyPOWnFHIz5mMfrWe73ba3p8SW08jecvCxk8Zqq8/cs2LCxb mrH274hP/Fj5z/04j+VfDmiSx7pwcffavuXxBHI3wSmiCMZDYgBQOc4r4I0wXMVzOk1pPEw kbO6MivBy+SjJ37ntYxXib1y6kkoarCVx1NOG1xweKaU65r2m3ujxEhTcvjANQvMzjDCneW c8c0jQyAbiOKzbb3NFoNhGSxxRUkCH5h06UVi0aKQ0oDgY7CgKMYI4qcoQRx2FMK7FLN0FV JWQRepzsyf6cdw78VuRIyKC4zxWXsaW4ZlGTnit+GMiJQwycd6ypw6lzloRom72qpqkeLGT v8AKa0lTBqnqqn+z5CB/Ca2kvdYoS95H11+zeP+LRRfU18veMU/4uhrhzj/AElq+ov2cePh LED718weMSP+Fna4SP8Al4avJw/8eR6ld/u0Zlwm4Ko6U+O3UDHemsHlOIhx61YSFlXJbpX rKB5bmRFWRsCmb1BLSHAqYo7vwePesy+mLDyVA4PWpm+XYadxb65VYPLiPJrPt7OSd1Cjjv T4oHnm2jntXQ2Vp9ni2nqe9Zxi5PUTnYgs9OjtzuIy3atDBbgjApyjjH607+EmuxU1BXM/a XdjPu5wqGJBz3rL+zWihTM3yynB9qt3hJWVh1ArnJr4tZEEAnOPpXz2LqtyZ7NCHu3N+00i we5NrM2Y5OYzW/pfh+40yYqWzbyNxXIQ3YjtrK4Zvun5vavX7aIXWjw3aHMQXepFcCWtzrj KyaMXVVKwxpggKcVnxr3ra1cNLbQz7flY4rJGFBxX12CV6CPnsTK07Dl4zUDjc+anGccVCx A616DVjzW3cp3MKzQlCNxNUdB1zxF4B19dY0CZ+GzJDn5XHpitR3T7oB57VFLGJE2uODXPX owqKzOqliJU9j6T8HftGeDfEVqtp4hA0+/xh43XKE/jXSXVl8HdZkN/cnTC7c8Oq5/CvjG6 0O3n+6vJ7jiqTaG0OB58uR0+c8V4k8ts/ddj1Y46LXvI+1x4r+EXg6IyW8tmjDn90odq8l+ LHxb0bx1oP9iaFA7wh8mV1xmvDodLt8q7li49WJrWh2RLtVVA710UMvjGSlJ3OetjtLRR2P wl8YeBvBlxfjxrGzBgPIxFvA9a9rtf2ivg/axj7HPNAvTCWu3+VfL8lpBdPyg/KlGlWwUgx KT64q6mWxqSvzChj4wjtqfTt5+0J8G70bL6WSf0L2mTXz94/wDEvhrxL49a88IRuumlAPmT Z83fisT+yrVgN0YyO+KdHYRQDcijitKGX+wnzJ6GdXHQqxs1qbnh7U9K0fxPaX+tqx06Mgy YGf0r3q2/aA+DGn4Fq8kRA+8lpg184yxpcQ4I47iqR0i2Kn92Bn2q8Vg1Xad7Izw+MjS6H1 HL+0X8I7qEi4uZ54/SS23D8jXjfxe+IXw88S6fbL4JgZb3d87CHyxiuBGl2pIGwYA6Yp40q 1DAiMAj2rKjlipzTjI3qZhGa5WiTT5DJbrkndjnI71POriRJYSUmjwylTg5p8UYRNq9KWRl Rd7nAHevasoRtI8ZtqpeB7b4A+PdrbWsWkeNNySIAiXIHX0zXot7qXwn8WKp1CfTZWIzklV P418R6xfxXbtFGPl7mud+wtuJS4lUnuGNfJV6FKVRuDsfT0K8+VcyPum58bfBv4eWclzbS2 alRgeQodia+fPG/wAWNV+KGsNa20TWuhwHKJ0Mnua8dj01AwaR2f8A3mJrctLySzIMSjA4q sNQhTnzSDEzc4WidWoWLCg5GOnpUbqC2RWbFrMEh2yJtY+lXY7uGVcBxntX0brQasmfPTp1 I6spS30Vjq9pLc5NrHIGlwM4Gea+kNK+O3wN020hSJSsyqAxNmCc49a+cLiATMQ68+tVP7J tQM+Uv5V5uIwsa2tzvw+JjRV2j6xP7THwkwYzf3JUj7ptuK5/W/jf8DdT0y5h8nfNJGwTFq FO7HHNfNv9l2uMeWOPakOlWhBBiU59q5YZZGDumdX9oRluina3H2m/uZIgRAZCUHtnitHbl jnp2pY7WODiNcCnkYNelGnY86rU5neJFs/CnY4wTxTsjPNJ8uarQhNktva+ZuIbuKKWJyof aaKTSKVyNlJIJ9BVa8cLEQDz6VPd3AhG3HJAxWWUlnYZ+Y+lY1HZ8prDa4WEDNd7zwK2trc jtVSCykSMyFtuKrDVDDc+VI24dKcfcWo2nPY1inHSs7VjnTpMcYU1fW5QpnoCK5bxDq0SQP EjdQc1VRpIdJNyPtP9nPn4TRH618veMWB+KGuL/wBPDV9N/s1P5nwdhf1zXyd45vBbfF7Wg x4+0N/OvGwrTrSZ6+Ii/ZpGmipGg2jr1ofaB8zYFQreQi2DDkkVk3178u52wo7V7MpKKPG5 W5WL93dx+X5UXDetZQjkkfjk1JY4vzmPjHet22sVjbcwyRUKDnZlSlyuzILCz8keYw+Y1fw CetPZc9KQJ2711xp8uhyynqIFGeKHGImNI8qQj5yKaZVkhYqcioqv3GjSC1RlT48iQnuMVx MwKb4j2Ymu1umxbnaO9cpqcRjumYjG5a+VxFuex9DQelg3GTTPK7E8V7D8Ob5r3wzc6XKcy RL8n0rx2HH2cIelejfDi6+zawMnAcY+tc600N2dZfpnw4iY+eNzmucVmHOODXT60PKhuIx0 LFsVyyE7cV9bgH+5R81j9KhICSKhKgtyakDHacdagdZANxOa9C/c867eoMi788VBNI7Erin eW7ODuxStHtyScms99S9mVxIY+9MlYyYPeh8hxmnnsRxWdlLVlrUi24Gc81YhjDDJphx+NS wvsOTzVR3sTJ22H+VnlflqdM4xmjcsqHnpSp90cVtGKvdGEpB3pHO1CTTmjJ5FNdSE559q1 dyVZajIyDGQOKY7Oi4fpViNQEBI5psw6YGcnmod3uVdbsSJlbBXg+9O4LYpHXYm7bjHcUwy qoD54pXjHVsfLzMWWaKAEu1c5qmqtcExREqoqxqlzEznLcVgTyL97PyivIxGLlOXKnoevh8 NGOrEVfXp3qQBe1U0vonkEasM1cUE5NecopanpNjuO9SqVUcHNRAkCkwc9afMzPkT1uSu4z wtKJCjB0Y59KjpjOIwWPSjne40r6HR2d6LiII33x1qxg856VzmjXsL3xQHJrpRg5NexhpOU bnj4lcsrMZikxT+tIRnpXTa7sc61I8ZNKy8Zp23vQ2MUru7RV3HYrEA9RTCPmxUuMk5pMZa srLuUmLCMhhRT4VxuoqJJrYvmKV4Fa5BHIAFWrSAKDI3BPSqrAF1+grUQExKuKKcOaV2VKV o6Ec5/wBHbjtXBXU3k6nvkb5QelegzL+4Ye1YHhK0t734p6VaXcKzQyTqrIwyDzRiLQV+x0 4Rc+g1dY09rMfPhselcTq8sE00jKxIIPY1+j2o+EPhdo0MTarounWwcDG+MDNZL6b8EfLLt ZaTj1KCvH+vc32bnqwoRp6X1Mn9mdl/4U1bhRxXxx8UriOH4ra47EjFw3Y1+jHhyLw9Ho6f 8IxFCunn7ogGFrj9WsPg82qzDWbXS2vmOZPMUbs+9cFKvyVHJI6ZR5o6s+CbDXLZYB5j5/A 1X1HUYr35I2wB7V95x6b8EJJRDHZ6QXcgKoQda86/aR8HeFdE+F8V9oujW1pO0yjzIUwSK7 o4xymotHL9XUffTPmzw/cw2sG6U4Ud62/7fsAceZx9DWP4es1+2WVzPHvgSQF0PQj3r7G8K 678Gdfks9Hg0vTBqTIFEDQjcSBzXo1cS8OlJRucioRrSd2fKv8Ab+ngA7/0NMbxBYA53/oa +19a074XeHI431zR9KsVk+75kI5rI/tT4Ildwt9HI7HyRXL/AGpKeqgX9QhH4mfD2s67DK2 2GQ5Psa2NHlZrDdITgivtfR7b4Q+ILt7bSNL0i7nQZZUhGRXkGlS+DdB+Mmvwa9ZW8dgGAj jKfIn4U4411VJOPQc8PGmotdz581LUbe3hIdsYPoa5zVdUtJTEwfqPSv0B0nSPhL4qcppmm 6dfMvVVj6VifFL4T+Ebz4V65DpXh+1trxYS0csceGUj0rxqlRSeqO+nCyuj4OXU7YKqhga7 rwhexyapa+UeS4rxdYJ1vWtCSHicqfwNeo+C7aS1u7d2JyWFVGPUtqyPW9fnQQTSscY4rhj rVopILjNdDrVwL6wmjXiQcV5PPp9y+rQWwJzNKEwPc17eEm4U9Tya1JVKtjtz4isFxl+ntT 4ddtLptkTZ/CvsLwd8L/CNv4I0qG/8P2s10IRvkdASx96Zq1j8IvDFx5WpWGnWs452mOoWa NvlURTy6MdbnyJNeRwR+ZIcCs2TxBZdpP0r1DxTeeEb74qWl1YxwroquN4C/KR9K940yw+D OrTRQ2Fnpc80gGEVBkmtq+OlCz5TChhITvqfF512zaQKJMk+1akMqzKGU5FfYPjD4R+ENU8 Hajaafodta3rRkxSRphg1fF1nDcaXqlzpF6Cs1s5TB6nFGGxiruw8Vg3TjdGsUbdnHFQT39 rbNiU4rQidSdrd62vANnoEfj+CbxKYvsBPIlGVNejWfso8yVzzsOlOXLI47+2bAAlJv0NSx +ILLAQPkn2r7M0nw98KNdd/7I0vTbkRcuEQcVgeJYfg3p+l6hbC30yO+ETKiKnzBscV5UM0 k5cvKetLAQUea580QXCzoGU8Gp8gKcjk1XtbcQySdNhY7T2xTilzc3CWljE01xK21FUda93 mah7SR4Uqd6nLEZLcQ2yfO+WPQULba9exiSw0a4ni/vInWvoXwL8HdD8O6UniLxlJG9wE8x 0mI2IOvSrl98cfhxosxtNGsUvEQ7S0CgKK8SrmUpS5aSuexTy+EY81VnzDqQ8QadCZb3Rrq GEdSyGuavfEEU9uFhk2mvuHw/8AEb4eeNv9Anhto7l+Ps9wo+avN/jJ+zjpuuaZNr3gtFtN RhUyfZ0+7IPYVyTx837lRWOyGDpbwPlbfJOBlt3vSSwt9nYnoBVC2nm0u8k07Uo2huoW2SI /GDWvPIpEIHzK7qDj61m0l1Ll7suU42G8ji1QbnIAPoa6mLVbMJgyfoa+5tB8D/Da1+H+na xrWhadEnkqZJ5Ix1x3NRrF8BckrFo5yP7orB4hXskdMqCZ8RjUbMgfvP0NB1OyH/LT9K+9N G8M/CPxAzpo2l6ZeMg+YRoDiotZ8P8Awd8Pzxw63pml2Ukg+USIBmk8UtrC+r6HwWdWs+gk /Q1Sv9WtTbMiyfMR6V924+AuM+To/wD3yKrePfBHw6n+E2ratouh2BCw74544xn8DUrEWeq BUD4K8NanDBq2ZpDyfSvQjr1iBnfx9DXuXwy8Q/AR/CFnaaxDpsWqoSsnmx5Yn617pZeAvh 1qVjDfWPh+wnt51yjrGCCK7o4/2K+E56uEjU1PhZddspZNqPyfY1peavlh+3Wvp/xBd/BHR 1u9MNnpw1GIFdixfMrV8yX6RyT3QgTarOxQdgO1elhsTKteSjY8rEYeNN2uZkus2kT4ZsCo 31+wA+/+lX/h/J4f0T4kRX3i9Y5NKCEFZBlc19deGLT4L+NYpJPDen6bemJcvtj+59awxGL lQlrG510cHGcb3Pje31S2uW2xt+lXc4r6i1+++C+m2F7Z2lvpwvQrJtSPkNXzDPta5laMYT edv0zW1Ct7ZX5bHJXhGk7ISEnLfUUUQj79FbOVjmWpGkQklGBxgVqIu1QKbHAI8fQVMFNdc KdjKc9LFa5BFs59qx/h8vm/F/SMnpOv863btC1swHXFY3gaGOy+KemX95L5EKTAs54A5rlx cW4NHoYKSR9H/tCS+dPp9mJGygDEKccV86a7E0emSCOWQfKf4q9p+M+uWGseL7dtMukuLdI Rl4zkZrx3XsHTJAvTaeKzwlJLDrmWoqlVvEaM+rf2c5Xk+E1ruYtsOPmOa+YPiKZZ/i7rGZ ZFCynADV9O/s48fCmD618z+O1Enxe1pSePONeNh43xTR6+I92iU9MsvL1CzuDLIHEyEHd71 9BftHSrc/AywlU5DvHz+ArwiNlR4uciNga9S+LviPStZ+A2mafa3scl8rruhB+ZcV6WLoWq wkkeZg6901Nninh+MLYAMcgiuq+GUMa/HHQnCLncwyBXNaLFLHYqCv511PwxRv8Ahd2h/wC 8a7cVFKi9DOhK+Istj0f9q9S1voylyBzwD15rxCxs0ksIwcrx0zXuf7VQHk6MT714vpw/0N Bnhhx7VyZTCMqXvG+YzcWrHdfAFhp/xVkt45CBOpBB5qj8RUDfFHXkKjmTv3qP4Z3sOi/Fj TtQvJhBaruEjt0p3jm8t7/4javqNo6ywSPlGB61pChbFSVtLGM66dJa7Ha/s+qYfEupbAVY RFgK+h9K1G28TaDdMAGT54HHvjFeA/AcBtf1JwNpFu3P4Guo+AXiYajdeJtEkk3SWl9I5Ge 2a+extLkqtLoexhantKaZ8RfEDRm8L/FnV9MaPbsnZgD6E5re0bU2hEUojyE5ruf2svDf9j /FK01kLhNSQtnHpXn3h4JPaYboBVxXNFM1rNpHdx3wvLI3IUKW61X8AaOPE3xi0nTlG5FkE jD6Gs4yG3tyqH5COlen/s2aYsviDxD4ruV2jS4yY2P0r0ZTthmjhhB+1Urn1JoOvxarrWp6 XEBjTmEOAenFfOXx3UN4/AIx+7HFd98ANXOvah4w1Ytu+0X5bP4muA+OzY+Iox/zyFcOBj+ +szTHP91c8sVVCgFBz2rW8CBk+KGihZGj/fr8qng1l1qeBTj4paL/ANd1r6DFpOi9DxMHdV Uj7tMsbTMiOrMv3h6V8e/tCeDT4d8cw+KLOPFpqPD4HCmvVrrx4fD/AO0m/hu8k/0LUbdQm TwHrufih4Rg8Y+BL3T2jBnjQyQt6YFfK0ZOjOL6M+mqx9pBo+LomDIkgPUVYdleMggFh0rM sPMtppLG5UrLAxUg9sGrzDCnJ5PNfZqScE9z5GpFwmeofs57x4t8QL5j7fIOFJyM4ry7WAZ PiPrbSln/AHxwCenNepfs6f8AI36//wBcD/KvLtY4+IOsnv55/nXj01/tUj2qrthyyZFELf 3QOa94+BXgaM27eMdWhBc5ECuPugd68Q0rTpNY8Q6dpUCFhcShXx6V9X+NtTh8AfCC5e2YR tBb+Uo6ckYqs0rS92lF7mOW0Y61Gj55+OPxLvPFPiuXwno9y66battlaNseYa86ttPt7ZFV YwB346mszRI3mabUJjmWZ2Yk+5rfxwBmuvCUI04po58VXlN2GGEp+/tcwTpyjocEEe9fTfw N+JMnifS30HVpN2q2YwGbrItfNXO3GaueE9cn8K+PdN1a1JTdII5P90nmozDDqpTcuqKwVd xkkzqP2rPhallLF4+0WEJGzbLmNB39a+e7C786ztmzn94n86/SbxZo1n42+Hl7p7qskd5bk xk884r8z7q1l0TxJdaPLuj+y3Xln6ButeBh5Xi4s9+qk7M+zfjDdNb/ALKtrDFKVkmWIAg4 PSvj2CzcRKguJdxHPzGvor4u+MtB1f4QeHtD0rVIbq4WNfMjjbJUgd68JiChlA64q6ULJ3M ak2nofRH7KERj1bVwzu5EY+82a5H9sCSU+PNFjWV1UochWxXafsrEf21rH+4K4n9r8/8AFw 9FwP4DXOo/vbHRFtxueHrYvNZ4F1LzjnceK+zPC9z9o/ZR1BDLv8mApuPOa+P7Yn7OvY4/O vorwF4z0C1/Zx13R9R1OG2vW3COF2wzVtXV5KxFOTSbZ8xWemJIkzRoBLvYhq+4P2YvFn9u fD6XSJXIn0x/KUMckj1r4+0GISxy4GdzHaa9R+AviV/CvxXWwmfZaX3yHnjca78VRUqCaOa jV99ps6b48+GI9D+IkeqJAPs96uS2P4685Y5ww4FfVnx98NDWvALajEu6bTz5vHcV8kpNmz 3t1Uc10ZfV5qVux52Ppe/c5TxZcoIyrkcdBjrX038JdIT4cfs96j4hmQQ6hqSF4j3INfNOl 6XJ4q8f6dokSGXz51V8c4XPNfTnxt1GPR9H0TwLYviOyhXdjuMdKxrr2lVUztg1So3PEWIu ZJLmVA0k7FyT1yaMYAHpTkwFoxzXsRXKrI8Ntyd2xsY+/wAUU9Oj0VnJFXNAjBH0FISR0FO cYI+g/lTc8V6MVqcN9AONw7g1n3NjFLerkfKOTitA8kVEcefUVIpsuEpLYkVQuFQYUVma5n +zZM9dprU71k6+dulynP8ACaVVKNPQujJuqmz6t/Zz/wCSUwfU181+OEz8XNZOP+Wxr6R/Z vJb4UQk+tfO3jZP+LrauT/z2avmMFripH0mM/gFQIoXpk1E9pC7b2Xce+an6Clr6uUFKx8s 5ON7DI4wi4Ga1vhnn/hd2h4/vGssVq/DP/kt2hjr8zVx4/Wg7HoZfrUTZ6P+1Rkx6N3NeR+ G9Pm1O5tdOjYeZO20H0r139qlZja6O0UUkmOoRCa8u+Ft3Jc+OdHtxY3CYmALNGRXlYCtCN DV6o9PG0JVZIi8TWKeHdafSL2QM6cmqSyK0IdNu3+dVPjtfOnxfvbZJOeBiq2kSO2nJvOSB XoUMTzJPqeficJ7NHuvwFCnXtS5PNu3H4GvP/gV4k/sf9pXX9Id9q6ndSIFPfBrvvgIQdf1 L3t2/ka+cdL1RtB/aLl1dGwbfUmBP1bFeJjI81Wd+x6+AfLRR9L/ALXvhgal8P7bXlj3Pp7 7QR2Br5O8LTfuCM/w1+hXxJ0mPxd8H9RtiA/m2vnj67c1+dfh9Hs5preXhkcoR6c1y4bVW7 HXX1SZ195MqaSXB+YjANe5eEE/4Qr9ljVddPyXGpgpnuQa8GeGS5FtYxDc08qqB+Ne8/HSQ eHfhJ4a8IW/yieEO6jscV21Vfkpo5KTteTNn9kTcfB2sM55a5J/M1z/AMdjj4k4/wCmQrpv 2SlC+D9WHpcVy3x3P/FzQP8ApkKzwqtimgxutA80HStTwNn/AIWpomOvnr/OsutTwKf+Lq6 J/wBd1r2sV/BZ42E/jI3/ANoiS4s/jTb6nZtsnto1cEdulfT/AMNvFUPjHwBp+qhw8pTy5V 9wOc182ftBxLN8V3jPX7OKs/s6+MW0Lxbc+Fb6bFtecwgnhTXhVaHPhYyjuj3qdZKo4Mp/H Hwi3hjx+dYtovLsdRO4kDhW9K4PqnTnHWvsT4teEo/F3gG7gWPdcW6maM98jtXxnaNKqNb3 AxLESrA9jXoZbX56fI90eZjqFpcyPWP2dQR4u8Qf9cD/ACrzHV1B+IOs+vnHH516j+zt/wA jd4gB/wCeB/lXl2sn/ivdZAHPnH+dFHXFSKq64a56d8DdMGq/Ed5HXK2cXmA+9dV+1Rqxg8 KaZpUTc3Up3gelRfs4WgOpapffxFdlc7+1Vc7te0O1z0OcVw1X7TGWfQ7MOlDDXR5BpMQSz jAHbFX9pBPNV7UbbdAOOKnBxX0sVZI+cm7yYvIqpfqTamVfvxfMDVsmophuhZD0xzSmuaLQ Qbi0z7K+EernWfhnpsjvvaOPy2r4g+Peirovx0vrRVMazqJfrmvqz9m28abwDfwOcmK5wo9 q8J/axshB8WrDUdvM0Kpn6V8jH3K7ifWp81FSPJLLTIoGEixjOOoqzEALg9xVm2RjCh9qje NImZi2K9CSSR5zk2z6H/ZX2/25rODzsHFcP+2ASPiHopA/gNdp+yqytr+sEHP7sVxn7YH/A CUHRf8AdNeXf98enT/hnjFrIxt1JGOMVDe2YuUw4+btjvU0A/0ZTVjGVBHaupq7Obmsje0C x+zWKk9xVbUZZ9I1a01i3zvtpBJx7U+w1uKyjEc8RYetWNQe31OxaSD06V7MZxnT5Dy+WUa vP0PvLw9eWvjf4X2krusy3toBL3w2OlfDPi63fw9r2p6VKpjaGVsKf7ueK+g/2V/Fv2zw9e +GLmT/AEi1cyKCf4a89/as8NS6Z4rstbtY/wB3qfyEgdDXj4abo1pQfU9arBVaakQ/sv8Ah uK88Van41vI/wDRdMUruYcA1neONal1/wAa6lfyP5kfmkRey16hokCfDf8AZqRtgj1DV1/e L0Jz3rwxDx8zdec+9d+FXPUlVfQ4cdL3VTiSA8UueM1HnH8VKfXtXrXPItYlixh80UQ8q2a KzbRpFXNBskj6CkwKew5H0H8qaa9BHDYY2FUkmqyiUy7wMrUt2QFGKr/amRMKK55ydzeEdC 6QSACKxvEB/wCJZIoPO01qQys8RZutY+uZbTpD7GlUneFiqUf3iPrL9nA/8WngA65r538b/ wDJVtX/AOuxr6I/ZwGPhRB9a+d/G/HxW1f/AK7Gvn8D/vUj6DGaUCp25oYkUgNJIa+rvZXP k+4m41rfDNv+L1aJ/F8xrELGtj4Yt/xe3Qux3GvOxkv3TPSwMf3iZ9Z+OPE3gzw7Fbf8Jas TLKP3fmKDWD4e8c/C3Udat7XRUt1vZGxGVQA5ryr9rlFa00Utk/T615b8KI4IPHWjXAQFhK AK+Xw9BTg5XPpK1TlaRifG+PPx11DdyT/jTtI+W0CCpvjQhf46XpIOSAah07hMe1ethE043 PPxkk4nuPwDP/FRakO/2dv5Gvl3WlZfiVrcw6rfO35NX098AznxNqYz/wAuzfyNfNepqJPi Rrq4yPtkn86yxHvYiS8i8KuWkj79+F2pp4m+FWnmZt5eEwyfTGK+DvHGkt4c+MOv6aE2Q/a CYx7V9Vfsya4brQ9U0eV8NbOPLU+leTftU6CNJ+I1hrMEe2K6i/eMB1avNo+5VlE9Bvmgc9 8LNKOv/FfQ7crvgik3yjsBXXfH/Uxqfj+4sEbdFYoET0FXv2ZLBPtGu+J51/c29uRG57HFe f8AiK9bV9c1bUXbe0krDJ9M16dFe0r69EedWlyU0j3T9lFdvhTWB6XFcb8eHx8VAvrEK7b9 lhQvhfWAP+fiuB+Pkm34uov/AExFc+H0xbNcQuahqcFWl4FP/F1tEH/Tdaze1aPgX/krGi/ 9d1r2sV/BZ4uDb9sdl8e8f8Lfyf8AniMV5Pd3E+kara6zZsUltpBJkegPNeqfH0n/AIXAB/ 0xFeb3kSz2zIVzkVhg4qWHszprz5MRdH3J4E8S23jDwPp+sxMGM8QEqehxgg18tfGXwm3hL x/LdwJtsb87we249q2f2bPGh0vxDdeDtQl2w3OZIQx4B9K9r+Mvg5PFXgOfYm66sszRYHOa 8SlJ4XENdGevKKr0nc8Y/Z0OfFmvv/0wP8q8u1l0Pj/W1RhuEzdfrXoP7M9xLL4z8SxyjDR QlGX0IFeQ+JAY/iLrjI5B85v51206lsRKaOWVP9xyM+n/ANm5UGnai2fn3kmuD/amhYeMNF nY/KTxXRfsuX4lj1WzkctIpLfhVH9rCzaN9BvlGVdypPpXKpL622dChy0OVHj1q26BSemKl qpYyB7RCPSrIPFfUp6I+XmmptD80x2+R8+lLmmOflb6U92EWr2Z7/8AsxzmXSdVjydqymvM /wBroZ8baO2egFelfsvwSJpGrzFTtM5Ary39rG6EvxS06yB5jiViPrXyD97Es+spu1BI8ng u2ZI0RDwKjuIpJOWyAauQr5MI6cioZHYnk13trZnnt9j6F/ZTiEWs6t6mMVxX7YB/4uFov+ 4a739lsf8AE51U/wDTMVwH7YH/ACULRv8AcP8AOvMatW0PVhrTPG4T/oy/SpQ3GBUcK/6Ep pR1rtXW5xPsDu2OTwO1b2iRM1pIXX5W6VjWtu95dJGo4B5rsoo0hhESDGBXVhYOTuzmxE+V cqL3wj8Qv4S+MNgXkEdteyeVKScDFfZXxD8CWHxB0azgl2nyZVljY+mc1+dXiu4mtdSt57e QxyRyKwYcYOa/RvwJq8+p/CbTtVk5nFl1Pcha8/G3jU5kenhtadj53+PPijTj4isPDUNxsg 0uERvGn94CvHP7dsEDGONpMf3hVbxVeTan411a/vMtPPM2T6YNZLRkREr2/WuijVlTp8sTz 6lKM6l2bR8RWzFWaLap44rRS5huVEkL5XuK4hseXtYVseHMKJQxOc8V0UcTOU+VmVXDwUW0 dRAeHoqOAj5gD3FFd85WZww2NUsCQPYfypueaZkbwfYfypS4J4r00zz7Mjm2n5TUCImDv6V JIheUEdKhcjeRngVyVJanVBOxNxs+Q4FZ2sLnTJCf7pq4rgnatQa0MaW4/wBk09HAcLqoj6 s/Zz/5JVB9a+dfHH/JVtX/AOuzV9Ffs58/CqD6185+OiF+K+sD/pq1eFgtMXI93F3dAo5wa RmzxTGbmkPWvpXLQ+ZUReBWv8MTj44aFxxuNYp6Vr/DE/8AF8dB/wB415+M/hM9HBL30ej/ ALWv+o0U/pXivhi9l06WC9gO2aE7kNe1ftbnFtop+v8AOvCNMbFqhHcV5GD0po9jFLVE3iC a61/xHJrV84M7cE+1S2jKpwTjPSrmh2S6v4qsNIkcqt1IFJHbmt34g+HLbwd42Gj20zSqqA kkdMiuqFRRqqJxzg5QbO++ABJ8W6op7WzfyNfO96mfiJrzDj/TJP519A/s+OD4z1ZQcj7Mx z+Brwa6T/ivtez/AM/kn86ylriZHVDSgj134D64NK+KENpI22K7Q59M16T+1Z4cOqfDWHVY 1/eWkoLHH8NfPGkXj6R4o0vUIztKTrk+2a+4PEOl2/jn4cS6e2GTUIAFPoa8/ErkqqaOjDS 5oNHgfgqH/hDf2Vru6PyXWojKHoSDXjEaE6eW/iYZb3Jr2/43vH4d8GeGPBdq4DWyqsgXuB XjDDFuyjpivZwELwc+55WOlaSifQf7MCbfDWrD/p4rzL9oJwvxhT/riK9T/ZlXb4c1bP8Az 3ryP9ol9vxjQZ/5ZCvOpf72zvlrh0ckMlAa0PArH/hbOif9d1rNiIMQ+laHgQ/8Xa0Uf9N1 r2sS/wByzx8IrVjs/j7x8Ysf9MBXnxUFea7/AOP5/wCLy4/6YCuA7Vngf4MQxy/e3Mdry48 PeI7LX7Nir20qu2O4Havv7wpr9p4u8H2OrRFXS6hAkHXBI5FfBeo24ubJkxweK9q/Zi8bND eXvgnUJ8Kn7y33HqfQVw5nRv78eh6WAq3XKzrPBXgmbwj8d/FcsEJXT7y3MkbY4JI5r5j8U Jj4g60Qes7ZH41+h9zbx+TcTMi+cImy3fpX57eJth8fa1g/8tjg/jXnYRuTZ1YrSNkel/sz 6qNP+JuoWczYiubfCe7V6v8AtOaK+ofDH7fGmWsX3dPWvmLwjrjeG/iDo+qodsKzASfSvuz xHptr4w8A3VoSJIb22LrjnnbkUqy9lVjNjpPnp2PgTRJ1lso1BzgVrg574rl7ctoWu32jXq GOS2mZSD6Z4rbN/ARlQa+lp1lyo8GvQamXM89aZI22J2Azxk+1UjqkY4EdRtqKTzRWqRktO 4jGO5NOWIUdTOGHbkj63/Z209rP4e3E7Lgzz71PqK+Yvj1qA1/4+XUkR3RQRiLHoRX2F4f8 vwN8GUuroCFrW0MrA8c4r8/21SbWvF2p6xIS3n3DOpPoTXztD3q0pn0M/copG3JaM8IVTgg VRXTbjzDufipvtku3aaVbpmOCTXoSit2cHQ+h/wBl2Jotb1bLZHliuC/a+GfiHov+6f513v 7Lxzrerck5jFcH+18P+Lh6L/umvLa/fnqU3+7PH4RmxAqMDjNWYE/0EfSolTg11yjc5EzV0 FRvdu9bpPBPesLRTtkZa2yeK9TC2ULHl4ltzsefeMeZlH+2P51+h/wx/wCSIWH/AF5N/wCg V+eXi8fvlP8Atj+dfob8Mv8Akh1jj/nyb/0GvGx/xI9zDfwz4W1zbHr+o9SDO2fzNVI2Bhb jI7Vf1pR/bmo7h/y2b+ZqlEn7o46YreK0RyN+8U3TEeD1z1rQ0YlS+arSJ8lW9KGGanRjaq iZu8GbcLffyKKZD/HRXoyep5kVoaW88D2FAbB61CWwRz2FIXGMV2KZgloaduA8Dv3FZcgPm tz3rW04ZsZD7Vkk5mbNZzdzWDJLcAPk1Drbj+zZf901MnDcVQ1xv+JbL/umr0VMUdaiPrb9 nI5+FMP1r5v8d/8AJWdX/wCupr6O/Zw/5JPBn1r5y8f4X4tasB/z1NeDg/8AeZHuYv8Agmb 1zSEnrQG60ZyhY9QcAetfRrY+at2FOe3T0rS+GLZ+OugqGGdx4rJikjl1O2sHkEbTuF3HoK +kPBPwN0TQvEWneK59ainuYlDqoYAcivLx9eMKfK+p62BotvmOP/a5x9l0XIPt+deC6aQbJ BuAwOK+4viB8OvDHxGjtl1q7TFv9zbIBXIR/s+eAo4ljW8AA/6aivGoYmNOFmevXpOdrM+e PhhEt/8AG7w9ZhsgyFj+FdR8ePk+LVw/RVUA+/Fe5+Ffgr4L8K+K7bxDZXatdW5ymZRXD+M fAcPxB+MeoWzapDapCoO4sOeKuNeLq8/RIl0fc5TlP2cpRJ421f5h/wAezYHtg14xeL/xXe vH1vJPw5r7N+Hfwl0LwBf3F/b6pFPPPGUYlxjmuK1v9nXQpL7UdYsteihlnZp3UsDz1pxxM fbOT6idJqFj5tv/ADPsZ28SJ8wNfbXwZ1tde+FulkPumt0Ebn0Ir4xvIViuLm23B/JcpuHf Fe6fs7+KV07wz4g06Ztptla4TPoBWuLp89O6MMNPlbTOM+MmsrrXxYuFRt0VqvltzwCK4ty Ch+YbSOBVPUbmW/8AEup6tI5PnTs/1FerfDj4TweNNFOr3msRW6g4EZODXfSrqhQVzjrUHW q6M9B/ZqJXw5qvHHn14p+0ncRxfGWMM4BMINfV3gLwXo/gPTZrWz1CKTzm3MS45NcT8SfgZ 4f+IniJddn1iK3uQu37wNeLHERjWdQ9dUf3XIfL9m4e1V85UjjFaPgRiPi/oiHGfPU1c8Y+ FYfAHjex8MDUY71Ll1QOp+6DX0L4W+B/hLR9UsNfk1FJLyLbKp8wYz1r1K+NpunbuedQwko 1LnkH7QBC/GYZP/LBeK4BpAibmr628cfCTwn421s61d3yR32zbuEoxXyR4ttodG8Z3ugwTC VLc43g5BowOKiqfJ1FjMM3LmKMl08mQuMVlafrF74V8Z6f4ht3KfZpQzgfxDNX1Xaoaq+pW 6T2pBUMSK6H76akZUGoyVj9CtD1y18R+C4dZtJA8dxbbiQe+3kV8EeJI93j3WeMfvj/ADr2 79mLxyZtF1LwNfy/Paoz2+Ty2RyK8X8SFF8f60shw3nH+deRhIctVo9KvLmhoYF3bSOhZQf l5GK+uv2efiFF4j8Ir4d1GUDVLDjaT95e1fKZlVQwDZFN0jxLqPg7xJb+ItIcrJEwLovRx6 GurE0lVj5o5sNUcXqex/tIfCy5s9aPjvRLYywSH/S4kHQ+teHWFxDcQgq/bp6V9weBfib4R +KXhn7NK8K3UibLmymYA574zXnni39l6zvNRkvvCOpjTlkO4xONwz7VyUcTye7UOqtR9oro +aTFjkHnvXpXwU8AT+LvHEOozwkabYtvdmHBYdMV3Wi/swambtJNe19HtlOWRFxkV2PjT4i eB/gj4MbSNDMU2p7NsUMRBYt6sRVVsQp+7TM6VBxd5HHftTfESOy0S28CaRcg3VxgzbD0T0 r5e022MFqqgYx3p11qWq+KfEFz4g1qXz7q5cvz/APQVeHA2qK0oJU1qVXu9EBDDB60vrlgD SbjjB4r0/4U/DC2+IltdSz6tFZrbNtw3BarlViveZgqTZ3f7LT51nVgxyQgrif2vQf+FhaJ 2ypxX0l8Nfhjonw5kuJrPU4biW4GHJccVmfFP4MeHfidqlpqN5q0dvPbAhSJAa832q9rzI9 GMLQsfFNuMacvfjmoxx05Br0X4r/Di2+Fq2fk6vHfx3A4CnpXnMLLMgEfAbnNeh7RSXMjh5 OVl7Sj/pRHrW7657VhWHF0Mcdq0r28S0gaRu1d+FfunDiYXmrHGeLSDKoPHzj+dfoX8Mc/8 KQsRjH+hNgn/drwnw5+zfo/i3w/Ya7qniCJVulE3lBsFR6V9OaFpGl6D4Ug8P2t5EbaKIxA mQdMYrxcZVVSWh6+Hi4wsz8+9ZXdruo4HPnNx+JqogxD79DX0/4m/Z70WRb7VbLW4opMNKV LA89a+abmAWt1cWasJPJYguO9dlKcZx0OGpGUZXZnyKPLqbTeHYHpTWAMVPsh8zVtD40yH8 LNeAAlxRSWx+ZqK7J7nLBKxKzDj6Cm7h1qGRiGH0FNLGh1ffsSqWh09gpXSyw7g1iZ/fN6Z resz/xJB9K54n98R710Sa0M3GxOjDdzWfrjqNNkAPY1ZY/N1rK1w/8AEtkIPY1lKeljelT1 TPsL9m1i3wniJ7Gvm3x1Ju+LWsFm6TMK+jv2aDn4SRf71fNHj3J+LOskf89mrxsLK2Ikz1c TG9KxAGXn5qTIJ4NVG3DFOBwOvNe6quljw/Y2VylqtpPKBJCxV1OQR1BqGLWfHGABr9yFUY UbjwK1kdnXb1qWMLjATmuerBS+I6aNRxVkZP8AanjvGTr1zj/eNObVvHJi4165B/3jW3yyh QOlQSN8xUCuf2dOStY1+syi7HJXfizxvZShT4huev8AfNXrLVvFExfUI9VnW5f70gY5NM1X SHuphInUGtSygNrp/lsOaFTgtLFutK17kf8AbPjYr8uv3PH+2aauq+OJJMPr9zsPBBY8itS JV8sg9etRO5JIPAqlSh2M/rDlpcrRRsn32JZuWJ7mpre/1jS5ZxpF21utynlTY/iU9qDg1N bsM4K5rphy1HYyk3FXIPJaGBVx161FLq3iCyhMGk6lLax/3UYgVpS/Op46Cs/AIzSq04v3S aVWSdyimueNiDnxBc5/3jTTrfjgHcPEN1/30a0MccYpAcLziuf2EHpY6/byictew65qWoLf ajfSz3CHKyMSSK1k13xwm1Rr9ztHAG48Vpoyqw3IGFSzzxSKoSILirdGL1F7eRjtrnjkbl/ 4SC5wevzGqtpb3kt6bu+maadvvO3U1uMVI6c0kSqDyOaIUIp3Qp121ZiyACIDFVpsvGUJq6 6grVJxliK1qKy0MaW5zg1bXPCmuJq+gXj2d4AV8xfQ1fs7271GaXUL6Qy3Ux3SOf4jVi5s0 nxuGaWG3WFdoFcHI07o7vaK1iQjJOKjeMMjKRkHrU4HNJjIxSsyEkY5gvtOu0vtJupLW5Q5 Vo2IruNL+PXxZ0aFYJdWa9jToGXtXOYHbmmlASfl+uaiUIv4kbxrWVjf1n46/F3W4WgGsNZ wvwyxjtXCLYXd9etfapcSXVw5yXkYnn8a3Nka9sn2owB0qI00ntYHUZAkKoMAU7aMcVJil2 1UoN6mer1ICgPBqul94h03euj6lLaK5ywQkZq6VoxjtRK0tEiuZlNfEHjv/oYrof8AAzU6e IfHA6+Ibk/8DNSYHpSg+1XCnBaNClVktDL1R9d1vYdWv5bvy/u7yTipbOBooQr9q0ckjgVG VwcmtHBJaGfO2OtTi4X1qfVbc3cJQdcVXQhZQ/ar32yLoetbUZJRMKqfMjPTVfGNnbpb22u XEUKDaqBjgCpR4g8cFMDxBc/99Gp5Z45AMDpSC4jxgDmsuSD6Gyqz6DIvEPjdCyS65cvGww wLHkUsasyMZCSzHJPqaGufQZpEmByDwTTUFDZESnOYSRqIuKZa/eIxUh5iNMtcgkkU0veRN /dZfgJG/FFNhb79FdE9yKaVtRpaQkbhngUoU9+BVhLW4ZhsQgYHUU97WVCPMYY71dkZXNi0 voo9MWEkZwaycoXLZ6mmMI1yA1OhRDiqcrIhrQVo3c5UVk65G402UexrdLGPG05rK1tmfT5 flPQ1zSldG1J6o+tv2aQV+EkWf71fNPjhwnxb1nIyPOavpj9m3P8AwqeIf7VfNXj2At8WNZ I/57NXm4b+PI9XEP8AdoyjIGfNOLIy5xzSxW7HIIxVhbVSMk9K9jmPFd7jEj3oGxinsAmMG nyOuAE4xVdiCcE1m3caVhzOVHBpquGppjwM5zSkAAFaLDaH7Sh3HmgyoPvCkbcVHOKQbDww yaLR6isL56HoKYMMeaXaisMDilJRpQBxVadBbETqykADrU0MThxU7suwBSCwqGCRhcZfpWt PlWoSba0JJEZFZietZ3bhSea1JZYprtVB+Q9asXItrfACDpWslGRlFyiYZ6jjFDAA1NPIjN lVxUDdM1ztWOpO4hOKbRRms7l2G9akXrTcZo3Y4qocyepE9UTuRsqkx5qUuSMVGRSqTTY6c bLUYQetJ2p9IVORxWLbNVYZ2pMYFObg+lIazdy1YZ0pMn8KdjNK0TY3ZpasrREZ25pCKcNo 60OR2qlFkuQzHNLTRTqh3KTEbpSUpximmoV7jvYXFJRSjnit0jNsBmkPpT9vpTvJJ5yKHG5 NyDGBg00D5s4qVkwetNIAGazcbGqdxD7U3vS0lSUApygFgD3po6UmcGnzk8pfmUC3AWoYsq Oai884waYZzjitFVSM/ZmjC4+biiqdvM25h7iiq9uhqkzZl1W5kxsGBgVVMs0hy7VF5bxkB mwMCpRDJxgZB71pzM5rIULnq1WYxsGc5qrsx3o8zAxmm56DUbloyAHNVdTm36bKigZKnmkL HvVe95tX75BrJu6NYwtJH17+zXLG3wpREcMY2w/sa+cPG8o/4WrrLIwYec3Ir1n9lm4nHgD xJEXOI3JXJ6cV4DfzSy+N9beRyzG6bk1wUFatJnoVlemacl2ccVCJ5WJGeKrkkA5NOjDOeK 9NO55XLqWQC3GaUiPuTmq4DCT71SMeAwxmhRBjjIgJCnmlRy/y4wfatnTfDcd7CJ5bgJntW xHomiWPMkpZvrW8YXMm7HGETFsbGY9jViGwvpyNlu+D3xXYm80S24jRWb3qGXxJbRDESr+A rb2USOcpQ+HH+z+ZcPt9h1qUeF7Z4g4lbdVK48SSuTheKZB4jmRgCuRQlFEts2IdA021XzJ Xye+awdZt4I7kC0YEGn3urtdIwyRmsZrhh94kmqfKC5ug5YCHyXxinSrJLgPJ06VWaYkdTm mGRietQ6kEWoSZIUYsVzUbAodh5pDI2c5waaWOM9TWEpJm6VgHJzigEFuelIZOMAc07ZleO tJK427CMy7vlqRIwwz3p0SJjBHNWA0Y4xW0YO2phKepTNuezUnllVOTV5hGMMTgVDNcwBSo GTU8sN2VzvZFHAP8VJvIxg04vF260mUHOKzlYtNjHO45JpvGOaVnU84qMvz0pWTRabFPFBZ iOvFML57Uu/jBFQ7IrUCfU0lNYg9qaXO6lzBYcRzQTimMx4pM1LaLTY/NGajJ4pN2KzckmV uS54oU1Fv96UNVbisTbh+NAL+vFVy5ByaUzHHFGwuUmfrzUbHiojKxFJvJrGbNIRHbqM1GT SZrn52bqJJnFJmmZzQc1PMOyH5ppNJmmk0mx2LFsT5h/Cim2pPmHI9KKVxFppmdwGPYVchv DHEV6mst+gY9cCpI5RxXfzt7nH7NMvCQvljxTQw6d6gZ+KVOo+atoqL0ZDTTLaRu/PaobpS 0DJ+tWDOixgK3NV3cSKV65pyUUhxbubnwy+LQ+HltrmlXAPk3sbCIgfx9q5qwnkvLme+mJM lw5kJI9aybvR/NvBJtBHYV0tnZ+XaIu7LY61zqmr3R0Tqe7Zjue3NWYgV68ZqMwvGm7IJqP zmJ6811QVtzkk77FvYCetKCqnA5NVFl+fLHikebJ44rbmhHcx5ZGqNTnSPyxIVA9KhkvpXG XlJrN3nOc5+tIWHel7ZdEUqfctm4yc5qNpSzdag3DHAo6HoaXtW9h+zjcl3NnrS+YQc1CWw aTcdtZ88rmnJEnMx9aYXyajVgetLxjrVtt7kpJD803JqMuAetPDqe9JKPUbb6AxNN3Ujt6V EzHFZ1JLoXGDe5NvA+tOjlKvk9Kq7gV5PNSopK1nCo3sXUirF/K8MDyaVygGS1ZxkkVvaon mZu5rpVVnMqaL0tyhQjOcVTMoPIpI1U9ailIV8DpWEpvc2jBEm/Jp+7jmqokOak8wMOuKnn uU4CsfemE0hI9ajLY4zV30FYk3U7PFVt+O9P34HWs5saRIzcUwtzUbPkdaaXHrSjLQqxIWp CxHeoi2e9GahspIk38UhNRkkUm6pbLSJQaUPUWTS5pwYNErMMinArjpUOfWnA5FVJkICeaT NNLCkyPWsGzVCsaQGkJzSA4rBuxotB+CW4qZYWbGahRsc1N5xHY1006fNqzCctRrxFO9Qkk GpHkZjURJPWpqRiti4Nvcmtn/eMaKZb/wCsaiuWxvZF2USFRFtXOB3pyQvtxhcj3qeT/j5/ AU5OhrrizjtYheKXAxt/OmiOUEZ2/nVz+Gm9x9a3QiIwSEZ+X86Fic8ZUH61cP3KiH36t6o lbjPKlHBK/nUyLLs6j86ce1PT7hoo/ETU2ImEpGM/rUaRPvwSPzq13FM/5b1uzNKwx4WB6r +dM8t+nH51ab7wqIfeNTZM1RGIHPcfnTvs755x+dWF6UpraEUZSbEit8YI25+tNlWQtjC/n VmH7wqOT75rRpIxu2yk8cnX5R+NMVJDnkfnVp/u1AnesHubWGrFJzjafxpvlzZ4C/nVqOlH 3vxptkJalQ29yRnav500wzjqF/OtYf6sVA/3a55G8TOMUvGSv50jQyBc5H51YfqKR/u1m1o axZUKS5Awv51KBOBgbfzp5+8tTD7op4cisJCJGBVgv51E8EgkwAv51ah+/RJ/rhW8jCJXS3 kLY+X86rz27pIc7fzrVT/Wiql5/razexaepnGNvb86iMcoPGPzq0f60h61zNnStStiUf3fz pGSQ84X86sGkqkwaK5jkz0X86Qwzdfl/OrdKegrR6oVip5Unov50wxyei/nVw009al6AVhF ITjA/OpBauCMkfnUw6VKe1OKJZXktyF7fnVfyW56fnWhL90VWHWiaQ4tkIhfHGPzpfKk9F/ OrC96cOtc99TQrCJ++386BE+D0/OrJpvY1qQVPKkPYfnSiCUjoPzq0PuipB3+lZNGkSiYJP UfnSCCT1H51bbrQvasHuaEKQyrjIX86nZHwMKv51L/AA049q7qWxzy3KTwyk8BfzpjQyY5C /nV4dKZJ92uaroaRK1vE+9unbvRVm1/1horBNnTGNz/2Q== </binary><binary id="_2.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8 lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABaADsBAREA/8QAHA AAAQUBAQEAAAAAAAAAAAAABgABBAUHAwgC/8QAMhAAAgEDAwIFAgUDBQAAAAAAAQIDBAURA BIhBjETIkFRYQcUFSMycaEWQpEkY4Gxwf/aAAgBAQAAPwA5qOn5krTTyXq6UsMxH29WlwYv vzkxlHypyM4IHb5795LT1NQQ5oeopa5gSVjrKeIg/BKhSf476pavru+2KQQ3q1UhkUMzGnl IVlXBYjdyMAg/3c8eur+x9b2O/mJKWp2Sy52LIMByO4DDyk8/pzn40Q6pqGAGGqrrdTwwyz TOVG3Ys4DfqbHcnBIb5zyONWNJVx1aMU4eNtskZ7o3qDrvqg6pu0NvSjgmWZVnmH5sULuVK nIVdqnztjAzj11Df6mdMQypHPUVUDMu/ElHKNq+58vbVZeeo/p91rbjRVl9pwm8bTITEQfc bgOD/jj40G3/AKGrbZQtcunRDeqF3USQ0jFg/JPKrxwMeZeQcEY1Z9Jdb3G+xRWysukXg7l iRqiMiSdiMeC7KSQQTw2BvAJ4wdF926outnkXf07KaKJDmrpp1kiU8DBUAEDHqQMfOqik66 opbxaKyJESevdqWvjJ2lMDIbHsCQMnuM60XXKqpYa2klpaiMSQyqUdT6g6zmptF5r7RJT0y fiT008tIXllKuQjFR5sgjcuNzZ7jtqDcPpbcP6fyq0L1MWWaLBAKqD5VIHJY57/AB86CT0x 1t0kVqKM1VJLPGjrHTSMPMSPKQBgkcAg+/rrhVXytuty23SiFvuaDZUTQwmNZx3HiKo8r7s kMOM4yONXVP8AUu6dOUrULJTXCknjUxvI4LouMYK5PmBGTnOglr3JL1FFcaeJVEL+QBAp25 43Yxnvjn4B16y0+qqzU34dS1kkzoqzVk0+7dwFZzjnQj1f9XLT0/Kaa2R/ilZgqTG/5MbA9 i3qfgfHOs2vX1f6urmeKmaC2wheY4YBkZ9y2T644xnQzDdOoauSMR3KtG5WOY5GXjPI4754 /ckD113vk1NGYrYPFjq6MR08r718MqoywIx+oSFuc4wNKxdNXO/1zpRQCWYBQsITazDgBz6 KvYljjvxnOvS8FVeTTxmotcCzbRvCVWVB9ceXX1f7glsslTUsZ92wqn28ZeTcRgYH8+3HOg 6o6c6h6qoobdU1cdvsKoEjjpajxJZI1O381xwxIGcDjnnJGqDrvpO2dL2JBQUy1BI8B2lfc 0asCQ2CDjBHGAP1HntrHapGWWQM4lwcmQnJb0OD66MrNb6uz2dLlJEnjrCteH8TJ28JTqVH +4Q5HPCrrr0r0qlVf0tMCrWXPxM1VX4fiQUKjvt/td+/J8oIAAOcjf7VaKSz0n29KpJJ3Sy ud0kzerO3qTqbp9VFP4FrvrUKbgtxD1Ua9wJFI8T9s7lP751nX1uuDLHTUMRnScYlTbt2Fe QWJ75HA/YnWO2ejjuV7oaF3YRzzpGx3BSASAcEnHv30djqD7SG/wBQHhWrgr4GWiqAiBljY hCMd2U7T+2f31N+nHXdo6atVTLPR1E9wragfcyB1BkPO0KCee5POOTga0K2/UVK7qCnsstk rIKiqciJgyum0BtzEjgbSpUgZ5GjPT6gVaE3WhkwMIJMt7cDXm76j3+o6j6xqJ5Sop4SIYA vGIwTgn55Pf8AjQ5WqiOqKrKyKFYHac8dwV45/wCf3OpbSyXCcVNVJHLKqAttjzkcKC5GAO Mc5/nUi2Goj6noJo6Rqh1qkRlkXySOG7c/GO+tJsPRfUcDx0i1EVZSW6R2omp6gB6dy2fM2 MEjJJAPcnnWhwdNXiOFUk6xubsO7CGD/wBQn+Tok1TXCWIX2FlLvPTUcrCJQTuDlQOACe6H XmLqGjNBda6llkjE8NS0TxQ5KeXuck578cj31J6X6QruqHmNOywwUw3z1E/kijX5c8A+w+D rZrR0raWt6U1htVQtPUJ/qZahDCGG39IY+Y5JzlcgbeD20V0fS9IkdKK1IZxRkNTQpEI4oG Hqq+pxxkknv7nVzHFHCgjiRUQdlUYA19afWZ9afUCKw3G8UaNLHUBI4llUEjGzdtU/2vmTv zgc+wOTWaw3fq6tamhh8aRsusCSBPD3AfmtkHyjK5zyxPHOSN/6Y6DtHTdoioQhrHGWkknJ YOxAB8vYDAAA+NEun0tNqvvdHcK+2mmtlx/Dpndc1AjDsqZ8wUHjJHroIt9mttJbupL1fLa lf9nPKoaqXeagRgEuA3Cl29uMjjjjU76VQU4sdZN+F/ZV33skdU7JgyMMHjIGAuduBxlT76 OtLS0tNqm6kvqWmGnpYmc19wfwaRI497Z9Wx2woOeeO2dUtyt98qK23WmUwC01cu2aBRl0S MiTcz+pcjaQOBn1znRmAFGAAB8afS0tLTarYAD1LWsQCy0kAU+oBaXP/Q/xqeygyxsQCRnB 9tfelpaWlpa//9k= </binary><binary id="_4.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w AARCAAkADMDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2 uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL /8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1 dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD+/YAEDIB4HalwPQfkKB0H TJAxn1xn/PtXlVv8cPhBdmYQfFH4elraeW1uIpPF2hwzw3EEksM0UlvPfRTxSRzQTxNHJGr q8TkjYNxAPVDtAJIAAGTx/wDWr85/2vv29dP/AGddZuPh74d8Lp4h8f3Gj2Wo299e3cK+G9 FN+J3SPV7a3kGrT6glpCL21sbeMQXMckfnXduGAb4d8c/t3/EPwt+05b634h1/RPHHw8+Hm ueKtB0jR/h/qp0nw54q03V0l01dQu5ANQOr6hpcp00D7Wk8CzW1zPpxgV/MPwd42v8A4q/t hfH/AFi98P8Ahxr3xR8RNUA0rQNPurj+zNKtzax2csdzfXMRSCw0TSILO8u7gtAk4tbtZV3 TMlAH61fssftfftjfHXVL3+zfhj8O/GnhbQ7hIfEfiK5u7zwBDYzXQaeCxs7iV9Xju74WwQ xWsenz53F7y5tgVA/XbT5ri5srae8s1sLqWGN57MTxXQtpWRTJCLmECKcRuWVZUAV1AbapJ UeW/Ar4Y6d8IvhR4J+H9ja2NrP4e0PT7fWJdPKtHf661vHNrF9JOIIHuvtd/JPIk0sas8Bi AVFVEX1+gBMD0H5CilooA+LP29vi1rvwi/Z417U/C2oy6T4k8S31l4T0zVIAwudOi1NJ5dU vbORWHkXkOl2t2LWcBpIpXVoR5m0j+drwF8Fvil8VLe/u/CXw68XeJEtpDqd/qWgaFf36/a DcSRSrLqIiiDtqqPeTzMJL26Nyv720McszJ/Tz+0P8CNC/aC8IaB4S8QyLDYaR408NeKJ38 syS3Fjpd0V1jSoyoZohrWj3F9pUk6AvFHdOy1674X8JeHPBOg6b4W8J6RZeH/DmjwfZtK0X S4VtbCwt9zSGK3ijAKq0jySMWZmaSR2ZiSMAH8gHjrwr4m8H6ja6b4w8JeIfBtzYajqEcen +JtL1Cw1I2YWSaG4j+3W1vaT3Ektw0S2NhITFNbyyyTCJkVv1H/4JFeBZ77X/AIkfEye3hk 0fQ7C18B+HbiWRGu7W7vprbWNTVlDecxksYra3aR8C3Mf2Q+c296/bXxB4Q8M+LbVbHxZ4f 0HxNZRzx3MFprujafqltBPEQYpY4b6G4jEkZ5V9obtnGRXL+APg98O/hddeKbnwD4bsvC0f jLVLXW9f0/SVNtpVxq1rbC0F7bacCbewaaFUE8VoIrd2RX8oPuZgD02iiigAooooAi3kcDH HH5fjRvPoP1/xoooAN59B+v8AjRvPoP1/xoooAN59B+v+NG8+g/X/ABoooAN59B+v+NFFFA H/2Q== </binary><binary id="_28.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8 lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABaADsBAREA/8QAHA AAAgIDAQEAAAAAAAAAAAAAAAYFBwIDBAgB/8QAMxAAAgEDBAEDAwIFAwUAAAAAAQIDBAURA AYSITETQVEHImEUkSMyQlJxYoGxFTM1ksH/2gAIAQEAAD8AsNrbWRV80NRfa+OKpcfpZBLH kN9xKYKfHjzkD5znYtn3DBDwg3OZWBOGq6KN8jrAPDh+cnStuH6m3PbF7W11lnppyn3yyxT sP4ZJCsV4kr4JPkDI770z2Le9iv6w/pqtY5Z2ZYopcAuV88T4P+PP40w6i6Di9BNPa0p0WW eSSMCPgspz2Tj+45PL36Peum318dfAzBeEsbcJoicmNwO1J9/Pka69Q1/vdstZporjKYRLI pjf0WccgegMKfuJ6x5xk+2uG4fUbatrmMNZcXhlDFTG1LKG6OD/AE+BrmTeOwby8qG5W9nm ADtUR+nzA8ZLgcgMf41W27NkXS11M+4bFIt5tczmWUQOCF/1YU9nv+ZcEeetTGy983G/RLZ Ku4wyOV4xisDK05J/7TyDvkMdED7hnPYOnK57vq9r0dKbpt2aOnC8JJaSRXjjwuRxHRxnI7 x0PfUTFve11m6LVX0BjWSqd6KugeTEiJ5RyM4GCPcZ7I1YutFZR09wpHpaqISwyDtT+4I+C Dgg+xGk627fqayhnorrGtwhSeSKUklZJTyPbHrII4E9+fbrUJuj6XXPcVHRiKagpmhZgY/S 4mKIH7I0YZyB2e/c50kPtTeuz+L2yKVKuaRf/HTtI0eR0roBjBwcZ+PfUZXVFYa1lvVBJZr jKuJJEgMMdSM5/iAfynIzyA/yPfTVdPqpdrfBHZ6ikt9cJKeLi6MzFM/IB/mAwMfjOTnSCL l+n3HFURVTwxJJj1iOT+nnBDDot1kd9ka9Xo6yIrocqwyD8jWWuelp0pxMUd29WVpG5+xPs OvHWkrd31Xs+1Xejh5XOuwSEiIEcefAZv26GTqtK/6w7vusoakSko41BOI6cPnHfZfPYHxj StU7l3HfXdKy81kwZW5B5G44+MD2PjHjvW66SRUFHTIk8hr6RlgUqq8FRfvYEYJ5CViM5wQ Pzr5Ytt3PclzISkeolk+7gFIzk45Nj+Ve88jgHGNeo7cs6W+BKqNY5ljAdVfkAR+cDP7awu tfHbLXUVkpcLEhP2Rl2z4GFHZ79tJtFb7xvOhpoqyolptveimHE2KmuwBkuVJCKcdqO/zpc 3v9PLNaLMjUbTySQSF/SUp0D0ueXXEHHQ7Of2qKSrqKMz0qu2GwGVuwOvj5/wDmmewUNRY7 Ql29FTMYxcByUkrGj8IR155zEEj4QfOtG2tuT3q90tBb3iq7kW9WZ3UNBTJ7lv72yQfj27z 16J29tyg23b/0tGGd3PKaolIMkzfLH3/HwNSujUVSUsdru86QkLBcGMwjAACSgAMQAP6h2c nyPzpW+r1xFq2p68dOj1DyqiO8ZYL8nPsfgn5OvP1LAK68R01VKVM0ojaRcHBJxnsgH99PF FuoW+W8xmIh4aikkgp4l9LKQNgec57KEg+cZ+dS/wBPt22LZ+3K261qT1FbVT8J2TgSzAcu K+P785Pn/bT5TfUNpL7Q2qq2/WwSXDgadlZZBg55FsHrjg5xnGnTRrBo0aRZGQF0zxYjsZ8 688fVy51V13QscsRip4VPpN3hoyccj/6+2km4vTvULHSJ9sY4ch/WQfP/AB+ddU1wqp4+E9 FDLKkagyyRYZVVePff58nyca+Wu21ymmu0dG01MlQikn7VZuQ+3keu9WLatpblqGW109S81 topWmgSOp4TwEsDxMoUpyz2QD5B8Z1ZZ2lcXJaTeN6DEk4iMSqPwAUJ/cnTPriqVZrpR8Rn ishb78YGAM49+yP31Qn1Hams1VUbeRpC8EEXFyAxckljnxwbDYyOWR8Z0ubd2pfrpPHPQ0E kkXXKXkFVA3glj0PfVzbc2NtqW3Ty0lDLM1RCizxyZ9NiMNxBYfdkquTkgZyMaZqba8UsUK Xb9PVQwcWgoo4AlPCwGMheyx8/zE49tTkUMUESxQxpHGvhEUAD/Yaz0ar7em+Lftu81kfGX /qCUSLHIg5LHyLnJHjl4wCPfvrVMRi6bsqhI+ZzPMIkgjK+vO+PnGT19zM3Wr12x9PqWgtl Kb4xuNen3ycnPoq2MY4DCtjxlgSf204oiRRrHGqoigBVUYAA9gNZaNGuG801dWWepprbVij q5U4x1BXPpnPZx/jOkqz7dir7heJNwSS16W1RTLUyzZDv6YaWQKMcDxKKQc9Dz51p+lNJbp Kq717UardTKvqSiLgqRuMrGowOJAHYH+k5OrJ0aNGjUNuncMO27M9Y4ElQ5EVNBn7ppW6VQ Bkn5OB4B0tXCK90ttobW0cZo7rUfoqkyjlUTeqrM8rY6XoN9uD/AJGNPNNSwUcIhpoUhjHh UUAa26NGjRqNqKaCW/0c0kEbyxU8vpuyAsmWTOD7a+3VQZLeSAStWpBPseLD/gnUho0aNGj X/9k= </binary><binary id="_3.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w AARCAAlAD4DASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2 uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL /8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1 dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD+/YAEDIB4Havmn9oH9oi6 +BWg32vwfCH4hfEHT9Ps3u73VPDltp1voGnqo4Opand3LXVtCHISa4h0u6ig5aQhAWr6XXo PoP5VTv7G0v7W6tb6CK6s7u1ntL20uIo7i2vLOeKSK4tbm3mVopreeKR45onUrLGxR8qSKA PzR+C3/BTr4XfEDUDo3xD8O3fwxvZ41l0zU2vf+Ei0C/dnWL7A9za2Vrf2N8Zm8mAz2DWl2 6ny7iMgqv6bxvHKodMFT0OByPUe3Uc45B7c1/LZ+2N8E9S+B/xr8ZaTpPhGTQvAfiO5udW+ Ht7BEwsLjTpxHdz6fpV7Ez+X/YV5LPGbFn+120MMb7IoGiY/c2pf8FI7rTvhn8Gz4TtLqDx x4curG1+Kmka9YwHR/EWjaF4enivV03XWmkmWbWbmCO6tZbeJbyC7xCyPGHaQA/bDA9B+Qo wPQfkK81+D3jjV/iV8NfCPjzWvDP8AwiF54q0m31mPQv7Xt9cNrZXq+dYSnUbWKGKX7XaND diLy1kt1mEEw82N69HSWKTd5ckb7XaNtjq22RCQ8bbScOhBDIcMpBBAwaAH4HoPyFMcADgA c+n1qSmP0H1/oaAHL0H0H8qU9D2pF6D6D+VLQB8Nf8FC/h8njj9mHx3NBpcmq654OhsvF2i tbQyTahbHTryCPVzaiGOWdYJNHnvnvkQhHtoj5rBYlZf5yrlLyaNbq4jg+0TyG7tL1V+1QP bS28cSpM4AjEnkIXSMpiEzfIrKdx/rv8beHD4v8KeJvC32qSxTxH4d1fQpL6KNZZLRNWs5b KS4ihciOaaKOZ5Io5D5RkVPMBU180/D79hn9m/wH/Y11D4Dh8Rapo1nDBHf+LbqfW4b26iA 26tc6NM6aD9vIBVfL01IreJmijjBJkIB+Bem/EXx62grpMfjHxpp/hyyjiaBbHXtZi0SzKO kUS2kUVxDpyxSSkhNsIt4Io2ijjM0a1+oH/BOX43+IbnVtZ+CfizVW1RPsuqeKPDN5ceZJd rqMN9v8S6fJeSHfdwXP2z+1LZ3LuskVztbZvSP9TrrwZ4SvNIl0G68LeHLrQ5ojDLos+iab JpUkPy/unsGtmtmQEblQxYzgcYDD5H8B/se+Gfhh+0bYfFXwX9tsPCyeGfFby6HPeGeKy8U eIb21tmh09V8tYNEi0ia7NpZMji0liKRuUeNVAPt+mP0H1/oafTH6D6/0NACB8ADHQY6/wD 1qPM9v1/+tRRQAeZ7fr/9ajzPb9f/AK1FFAB5nt+v/wBajzPb9f8A61FFAB5nt+v/ANakZt wxjHOev/1qKKAP/9k= </binary><binary id="_5.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8 lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABaADwBAREA/8QAHA AAAgIDAQEAAAAAAAAAAAAABgcABQEDBAII/8QAMBAAAgEDAwIFAwMEAwAAAAAAAQIDBAURA BIhBkEHEyIxURQyYSNxgRVCkaFigvD/2gAIAQEAAD8AcrMqqWYgADJJ7aqaOvkvredRMFtg JHnYyar3B2fCf8u/bA5O2wxQ09rWmhgSAQySI0SeyncT/vOf51vuNzorTT+fXVCQoThc8s5 +FUcsfwOdLvqLxnp7dMkdotZrwWw8jS7dpzjG0A8/gnRBZ5+p+p6KKvlrY7NTTBmSKmhV5Q M+nc0gI5GTwo7a113SSw0YNwvN3vFQXIpqeStMKyOclQfL29vc/AJ1cWbpmC1WyOkepq5nX LO5qpeSTnj1ew9hqm8ROoUt0NBaFYBrjMBMd+3bCCC3JIA3fb7jgnXNF1/GTFarFaGqZUUe WtKQYtgxwrYwPjnHt299a711BcbRUSXFqalt9W0eFgeYyNWMq52ugwqkZ+7ccAHJIGNLmeb qbxHusi25DUSLJ+pWKzLHACMbI8n0x/JHqb3PYaK7HYeiOhHp57x1HQ1VVFuVo1RZBkjnKq C3HYnRPL4rdG0cZ8uqmeJMeqGkfbg459h8654vEay3q7UL2Y1tXOjPH9OKdwJEbblh2BGBg tx7jIznR576SHjvVxPe7fRkgvHTiU88gFmGP54/xoM6d61q7Lcqipip4WWaMoY921UjA4VR 7e+PyefnVtf7/wDUVctVca/O5Fgnhp5A7TqMMYwckKoPpZu+OAedVD3bqi9UstPb6ZqSgcq DTUEXkxEnge33E47k5xq8snhz1Ba7qBWw0sTrGshjmG9XGftyPyOf20W9M9BXeCvqReqKNo ZMNEkZDqAVIYMWxkDggHOec6N+kbHBbPrZxHEZWnaFZQgDFEwvJCj3YFiORk6I9IXxbsF/u PUC3qW0vTUrQiEN5iyDK5+4rwuc8Z+NAv1y04WlqKUwBP05duPNA98jI4P5/jvrouEtbTVK Xe2A08NVTpJmFAoXHofgcD1qf8g9xrutXid1XaoxHFc1eNB6Vlp0f/eM9/nRlZvHiYyIL5Z 4pFjQ/q0pw+7gZCsf39jpt2XqC19Q0n1VrrI6hBjeqn1Rk9mHuD++pZBUpT1CVQjDrVSkbD xtLFh39+dWOvMkcc0TRSoskbqVZGGQwPuCO40mvEfw+pbSv9Up4S9p9Mbxov6lHlvuQj7ly ftbjsCMjQTakeChkt8zx1FEg+tVwcboG/TmwDzuwFIHYpn86H7ta5bLeKm3VQO6Byu4D7x/ aw/BGD/Ou7pakhudxW0y+YHq3VFIAIB+SD8ZOnHbvCye0ytebHeXpq+Rt6CMnymQjIUg+4J wTnI+MavOmL/VVXUdZQ3Gj8iqWNVmkgDSU7Sr8Sf2nB+wjPGcnOjDVR1F1LSdM09PPWQVMq 1EvlJ5Ee71YJAPPfHGgm9+L9ljp3t1xsleGnQxzRbkG0k7XXOeCvPxzj299Lnp29UsU1VTR oEoFFW8U1Uys+GhK7Cv2nLeWcDuPxnVHcmeS02ms2zLUxhoFMgB8xByjKPfHqI7+w541t6J rBS9WU9TNPLGwOfMjwZAcj7c8Z9/f86+nq2s+ltT1EILMFCxhFDeokKOMjuR31soKNKCjSB WMjDl5G+6Rj7sfyTzro0rvEHp/qqW5QXGnuEtbS07+dHDsCQxbTnDhTk8d8du2lt1RZLnQW unatUVlXc6qWoeSBkkjByPs2dz3/gY0JqJIhuMaume/I4P41t82SWenFRxGi7UGwYC5JwB+ 5OvU6eUsckbkvKx9W4E5GOQe2c/vp++H9zqrn4eQNXTJLLDUJHtQjO3zE25x/46Yesazqqq +mrVVTCpWkjp6xGZ46qBAkiMfdgcck985z31RVfRsIujV81vpKkzQGmmkghEbGI5OdmSC2c eocnjtpW3/wAOZblNJP06BNJAD9TTE4YdtwU85JByMDGOM6Bauia2XUU1XG8flON6SrggZ5 yNNToq4xR9G1tMJ4KWOpEU8Ur5XDIyhlJxyQEHIHx86dIIYAg5B5BGprOpqa4a+y265TRz1 VMrTRHMcykpIvvwGUg45PGdJnxD8Pq2w17Xu21Mz0sjE+fI5LUzE+znnKH2DdifV86pOk7j VWyrYXejkmpJt8UuyTarbxyBjjfnkfOQPg6e/SNeLn0ja6zBBkpkzkjOQMHOO+Rq31nU1NT XiWKOeJ4pUWSN1KujDIYH3BHcaVXR9vtFbd7vZamgMdCJJXoo5huACtsdAc5bacEDtnVx0R YLrTzQ1qXqpjhpp5aest8shmSVlLAvkn0sWwxA499H+s6mpqamhTrajmiit91t0UQraasWN ZGiDbFmxGzY7kEqf+vxrVNc67pi80sl2jQ0lxm+nqKuLiMSYAjkI/sLY2sORwvOi/U1NTU1 NeJY0lTZIiuuQcMMjg5GuW8qr2OvV1DK1NICCMgjadaem3eTpq2u7FmaljJZjkn0jX//2Q= = </binary><binary id="_7.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8 lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABaADsBAREA/8QAHA AAAQQDAQAAAAAAAAAAAAAABgAEBQcBAgMI/8QAORAAAgEDAwIFAgMECgMAAAAAAQIDBAURA AYhEjEHEyJBURRhMpGxI3GBwRVCQ1NicoKhstHh8PH/2gAIAQEAAD8AO6uy3R6tacbqr6Jp HJhKCNxIoBypDLww4Oc888d8ay27eltjRqS/U9xUSANHWUQ6untnMZXJ/wDc6EqjxlrrNep LbfLNTxvC/TJ5ErHBzjuRjjv/ANaPLJvOw3+SOGirkM8qlkic4ZwO/T7NjBzgnGp7Q7SUFZ GKm4WyQJJJUSN9PKSYp16uD/hJ5ww4wRkHUtbblBc4GkiDJJGxjmhfh4nHdWHz/se44070M bu3HZrTUUNLdpjTZkWoSd4JHUFW7KVBHWeePjJ+NNz4r7JEpja9hSADk08oH/HUPcqvw13f WfVm80MdYhGJZP2ecdshwOoc9tVxujZ1525XmrtYavtZcSiajP7NHGQB6DlSARg++ffRLtz xCul3t9Pa6+vgIR0ifrDpNWKx6eguoPSw9zjLDnIwdEdb4iV9njgnfbM1LbIl6Hww9HA6en gcYGOcHvxxrjSeIVum3LZ6ykQQR3QvBXwkqWRgcRu+Ox4/I/bVmaa3O20l3t81DWxCWCZSr A9xkdwfYj2Ptqm7l4d3m7QQww/TRx0zyRSO0fqdkZ8k45CnpQ4Pu2hm4bB3RI5jFvQdMIaT GPSQ2MfIyTnGmy2ve2w6uKanFTRvNEJf2R6lI+GU8Ej3BHGmc92iv1UZqpYbfcHXEjRRBIa kjnLKPwuT/W/Cc8gcnU3Wb8ulqtU9ilp6WqjnjUrLLlnXnjPPcDIx7d/fQnQ1zNeqevq3kk aOdJJCFBLAEZJ+/bvr1yCGAYHIIyCNbai7PLCKGeo4VHqZWLZyDlzg8fbGg7dvixtyyCWmo 4Eulcg5RQPLU8/ib3P2GdVtePGHc13YrBFRUkQBwiQCQhcc5L5/QaF6rcd9ucbwy10rRkZd IwI1IxjkKADra6COmkNHNIGlpumnkWJVAwoyefch8jPvrSx7dul+q44LdSmolZlAQfBPc/C j5OBr0wtzv6IqLtfCqMAfXx/9ac7ou0dl25W1rmUMsTCPyULP1kHGB+/+HzoJeg3Fv23pS0 1S1n26KfoQhlaapYDHr6TwDzlc+3OdVjvjw/m2i6Ma2KdWGXAXp6Cc9PGT3wfjQbovsdJJY 6KO5z0quwgNwPXx6A3RCOe4MuGIGchR99cdt7bkvF/gtlGYayumBaVmBaKlGfUT7OQOe/Tn A5zr0ZtzbdDtqhNPSBpJZW66ipk5knf5Y/oOw1LaWoi3062i7TUETItLVBqmCLt5bZHmKB8 ZYN/qOqv8dLvAWpbYKtDUJ62pkUnpBz62b5wAAPhm1UtrpY6260tLMzJHNMqOy4yATg4zxn RXU7oJp7o5po6eoE9O8NNInp8pBhQV7HB6T98/GdSvhvv3bmyrfMKiiuE1bWuPOePy2UBc4 CjIPuT/APNWZZvE+hu96p7V/RVfBLVv0wMVVlICksSQcDpKkEAnsdGus6grrLHDuqzu47QV OMLk/wBl/wCNedt/XB7vvGrqWZhEWCxeZ3RPbP6/x0NPnzGy3Ucn1fP312qp5qpllmIY9I7 ADAHHt+7Trb8crX2gaOkNUfqEVYurp62zwMngHRhRbT3jNcaa3Wirlkit8xanlikA+my2W6 iDgHuSuSTq4ItubsWJVl31OzgclbbAAfzB/XRXqBu8lBJeo6epMZljt88gDEdXSWTJUHv+E 54+NeX7oklLcKim6egByCoOcjPbP2/lrtbdvVl0edISi/Tqzu7thFVRkkn4xzqzNqeGdLLA lSga6h/7wGKBBj8JJGTktz0g4x88iyqbaFG6UpucFHKKZhLFS01OIoIpccuF7sfux/hqegp 4aWFYaeGOGJfwpGoVR+4DW+s6qXf2947XfbrRo5SeOBIUfywy8r1FQccMevGM4xyc4waqtd kuG5qyOmoqRWkPpip4ulWI92Y+yjjLHvwB31fO1vC+y2O108VfGLhVIOqR5CfL6j7BOxA+S Cf5GoAVQqgAAYAHtrOlrGozcFHda+1NTWe4rbql3UGoaPrKJn1YHzjtqvodvWxbbf77uWOS vktcjpG9SxAkkjXBkX/O2BjkAqB2A1JeEFFb0s9fWxURhuDVjw1bkY5GCFUYGAOrBHyD341 YelpaWsagd2blWwUcUNOjVFzrW8qjpox1O7e7Y+FHJ/L30L3C23ior7Lt6rp40tNZM5kjcm SYrEfMZ5JAQvVIe4GRyeTqw4YIaaMRQRJEgOQqKFH5DXTS0tLWNDFMBJ4n1xcdRhtUPllue jqkfqx8ZwM/OBqemVTcKZiAWCvg45HbTnS0tLS0tf/Z </binary><binary id="_6.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w AARCAAgADIDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2 uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL /8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1 dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD+/YAEDIB4HalwPQfkKQEA DJ7fyGT9eK8m1345/CPwz4gvPCfiP4keCfDviSye0juNH17xDY6ReodQt0urMrHeSwl45re SOQTRMyKWaNykkbCgD1k7QcEDn/Z4xxnJxgYzk5PTJ6Cvlv8Aaj/af0P9mXwvoGu6j4du/F Oo+KdTvtF0PRLG9trG5ku7TTZ7xr24e4VwNLtrgWdrqEkStcW/26KSOKZgIm/N/wDb3/aZ8 ZWnjOx8H/Dv4s6Jq/w8uovD2u3mm+AFVdTsNY0PU0u7iy13xhY3UzX1teTi2uTo9nLGq2rx NfRSx/Kfif8Aah/ak8X/ALUfjfwnd3Hhu18M2vhaFdI8NeGdKvbzW7uTU9c1K1tb2XU5PIs Yr+/1SW2ht7SwjstltC0S5uJw0sgB9o/CH9uT9r743/FePwj8PtC8A6k0yzajd6Ld6Dc2/h 3QtFtij3F3qXiM3ceoW0MSXNrbrPcTtcX14xjsbCTOK/afwnceJ7jRLE+NLHQbDxJ5QXUoP Dd/e6jopuMAsbC41Kx06+aLnAW4tlcY3B3RlY/Hn7Bf7O2s/s/fCOe08ZadYWPjvxhrj69r UNtOl9e6dphgiGjaHqd+sMJlvrINdXd5Cktzb29zeyIk821sfdNAEB6n6n+dFDdT9T/OigD zr4weMpPh78MPHXjiGGO5n8KeE9b122t5AzrPd2Fi8tpG0SgmRDc+UHUZLg+Vg+ac/wAy2k +Bvil8efGl5qGieFvFHjvxLql9Jqfii9S1utW0271W5hlv501W5uHitNPWS3eKOC2nu7Tbp uI7KGQxLn+oTx54VtfHPg7xL4OvWRLTxN4f1XQ55iA7W39o2jW6XKxlk3/ZpWjuCu9SxiAA LFayPhX8NPC3wk8HaV4L8J6TYaVp+nWsC3MlpGqzapqflhb7Vb+Zi09zd30wM7STyOY43jg jCRRLGgB/LT8Sfgt8dPhasJ+IHww8VaFpF83kajq9zoxuNGR5JDcv5Guxu9raQowEMpmulk ukt4oY2ZGjA9S/YW+EN38QP2nfAey2gv8AQvCmqyfEPxGbu4ENu1n4dumbTLqKOdZJby8ut e1HRJIbWIhFtobiYyhIVDf1A3lpa39vNaXkUF1aXMTQXNpcxQ3NrcQuCHingnSSOVHUkMjq VYcMrDivPbD4PfDLSPF+m+O9E8H6FoHinS9Lv9Ft9T0Cwt9GabStSa3e5sb6DT0gtr+ENaW 7QfaopHt2jJhdAxFAHpijaMdckknjkk5PT8h7AdaWkyPUfmKMj1H5igCFup+p/nRQep+p/n RQB//Z </binary><binary id="_8.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8 lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABoAGMBAREA/8QAHA ABAAICAwEAAAAAAAAAAAAAAAYHBAUBAgMI/8QALxAAAQMDAwMDBQACAgMAAAAAAQIDBAAFE QYSIRMxQQciURQyYXGBQlIjwZGSsf/aAAgBAQAAPwC5a5pXRxxtltTjq0oQgZUpRwAPkmuG HmpLCH2HEuNODchaTkKHyDXpSldVLQj7lJTn5NEqSoZSQR+DXalKUrwmTI1viOS5byGWGhl a1nAFauLGfvbP11wCm2XkhUaGocNjuFODyvzg8J7d+Tk2GQHbU0wvAkRAI76P9VpGD/D3H4 IrW6o13ZNJjZNdW9J27/po+FOBOPuIJAA/f8qtpHq/qG/S3I9iiNRUIWkJUlJdUoFWPdkcA 5A4Ax81NbbpvUN5Zak6gv1wbCkjdHjOfTccnBCBkHt55xWNM9NdLB1uJ9G7JnyUr6KpMhx0 NJBGVkbuwyOPJIFTS02mDZLeiDb4zcdhGTtQkAEnuf3WbSlKVWXqlq5NnvNpgLbDrDZ+rkN ZIUojPTIx3AKVHB4yBWDpvXGrr5dWfq2I8OK04orXIbU2naBk7j2BwoVj6q1m9Eu8lcW8oR LaQCmREQhKQjnIcBKt/jYk8kqzkCorD0tK1RKN7vD6bLZFHf8AWT1jqSM91Aq+5R75+0cYq VWbVfpro1RRbFTrjISkjrIZ5UcYIBO3IOPyK2J9drSl4INjuKQVEAq2A8fs/wDfFZ1j165q a/tPWnTc4r6YbkLcU2GwyScK3Z4Oc477hn4BFiUpSlK+d/Wa5F71AdYClEQ2W0pBHAUUhX/ YNRuJqW+fSotzEl5LUlYSonK95yMnHOTnHbnxWdI60WWuVb4jty6D2WngyemF9gtaOffx2J wMee1eUjTOttQuIlyYU+Ytz7VO5JGRnAB7Dt+PFTCw+k0qFNdYut1jRnGtroU2lS0k5BHOU 8j47/zvvI3pLNXdkuTLjHkwWyotOlBDhSSCEkDxysHn/wC1N9F2hq1WBtSUNB+UovPKbTgE nsP0lOEj9VIKUpSuDnaduM44zVE+pegr+7cpmophjOoeKMuRUqCG8AJ94JJSMAHdyB5x3qu Urk2h7pvIIcQrclJURtVj2rBB/OeODiva8Q3kOm5J3dKYA+lQOeF5zyPhQUn+Ut+qb/as/Q 3mawD3CHlYP87eB/4qZWP1iv0d/N3htXZpZAB6YbcSoeQQME48EfFXLY9XWLUduU5bpaVBP scZWdrjfGTkfrPbI471sLGUC0tNN5wyVNYVjI2qI5+DxWwpSlKVwQCCCMg+Kpj1P0c1Yki5 xogesSgUvRUqIVDWo/e0edoJ8fb4xyMQy1sLFv6EhLrltS70TIUghIYdyN3PhDiQrjznmop NimFOfilxDvRWUdRH2rwe4/B71JtBMKuV9YtzrqPpilRc59ycjunPkH8Hue9WnL9IIcFCLj pe7zLZPZ9yHHFAox3OQEg/ztx2rden94uFzalLnWx1jrOb0ykA9GSoJCVLT/rnAPwTnk81M 6UpSlRDV+r7jYbtBtlthRpbs5Ctu933NKBHuUgclOCfI7d6rnUHq7MuEJ62zbRAcgTIxIUF OHqgjwQRghXH4KTUIg3xuLpi42549TroS3GGPcj3blE89uD/AOxrCvIQpuA+VD6hyMOukrK lAgkAq4GMpCeOfnzWboaZHgaxtkh1gvlLyQlJWEALJwDk8Y/dfSdzdku25iG+Fx3p74YKo6 slCcFSsHx7UqGfBNbZppthlDLSAhttISlKRgJA4ArvSlKUqntSelE2NcjLtMx9UNZIcUrMh 9CVDC+DjcO2Mc8nmq7v9lmGZDs9tjJliNE6gERDilLBJK1qCgFA57jHGAOe50X0MqOoKWwo YAyDxjIOM/FdHZC1y1yHFF1xZ3FSlZJJ8knvXo2FqltOxkjft6m1KeARnx/K+hNI6hVe9O6 efkyN0pE9TLoKvcSG3QMj8jFT2lKUpSlY0u3xpuC80Ookex1Ptcb/AClQ5H8qK3nRrkg5dZ Rd4qWlpLTq+lIyrHIcHClccFWD+ap3UOgUQhLlxJiWEMrO6FKwh9Cf12V3H25x8nuYlBEtE spjoV1Nh3e0nanHJ45GO+aujRCfodM2yXLSl95d2DrTrJKk7FnYc47EFS+PgCrapSlKUpSl Y063Qbmx0J8RiU1/o82FgePNUN6jemrumHnLnb3Cq1vrIUtSlFUYkfarGSUnsD/D8nU6Y1d IhWqdBf6zxfSNn/J2UB7VDzuG1IwOFJ+CBn6SiPplQ2ZCDlLzaVg4xwRmvalKUpSlKVg3rc LHOKYInqEdeIpGQ8dp9n97VWOntNpu2jbzp6RDZbuTakvQ25GEutpUkLbSc5KE5yCB8q55q VaE0uxa0C9MT5KzcIyevGV7WkO5yopT/jg5Tt8c1MqUpSlKUpSofqS2SHda2V+JOkQvrG3Y 77kdQCjsSXEDkHIzuzkduPNcwJ9ysOqVW67MpEG5nfHlNZ6Qkf5JOfs39wCcbs4JzxL6UpS lKUpSupQkqSopBUnsSORRSErTtWkKHwRmu1KUr//Z </binary><binary id="_9.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8 lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABaADwBAREA/8QAHA AAAgIDAQEAAAAAAAAAAAAAAAcFBgEDBAII/8QANRAAAQMDAwIFAgUBCQAAAAAAAQIDBAAFE QYSITFBBxMiUWEUgSMyQnGxYhU0UlNzkaHB4f/aAAgBAQAAPwBy8AZNRUaY7ennCyjbbEgp D2SFSFdynB4QOme/bjk6tIxm4OnmoCENtqiOutLbb6JIWT/BB+9d9zu0CzxfqbhJQw30Tnl Sz7JSOVH4AJpY3/xwaZf+m09bkyllW0OyFEDPH6R25988HIq2Wl3VGpLGxPXcWrQt8KUG2I oWQNxxkue49k/NcUvSlziqMqdrK8y1O+huG28lkPOHokFIGAeegGOvQVMW/Si2oTYn3m6vS SMuFFwdCQfZPI4Huea4PEO/sW2NAtS3QlVzkJQ6ArCgwCCsjkYzwM5GMn2qJb8WYy7gm2Wa wvzm0uhttxkhDYbGASOD06dh8itV11i/FbeuqfLtUwrWhEXylOOvlHAS6nISMggheT6e/GC uHUar8SbuZERp2atpWFSslttrPOxJPCE9fk9T1xV8s9s0FpKO0i9X2A/MjqUtaWylYwQE7S ACVY/76VMo8YNFRY4bblSilobQkRV9u3Iry14maevl0hf2WZkiW0pWI30iyVgjBIIyAQO54 5I4zmr+DuSDgjI6HtSR8eJwRqC1xQ0jciMXPNPJwpSklP7cVTtP64kaZmTH4cOK6+6jy2XS k4aGeiQegx/7mtF4ukidNfn3OW2p50Bt5uI76nAAeAQSkIyBkd+MDvXh/UWpLvFEKKp1iAf QmHBQW2eexCfzdOqiTU5b/CvUqYypT7LDTa4wdCFqB35PCPhXH+1SUTRupWZbYct7Dy0Hy0 PZDjIJB2hRwAACBnGeSOKZHh3pNFhFxmvr8+W++pkOlOPwkHAx7ZOT88dcVdKRHi1p2+3TU Qu7ttVFjFhLKFqdC0lYPAJT+XO79WBkHmlkA7EeU0+hTW8BKwUAq2nByM/zUhcpVwS+Li08 823PbDhU2A2lZHpVkI4/MDx8j3rrt2vNVW5W6JdnRt9R3ISrjI45HTOOKuVl8b5aNrGoLWz LjhON8YbF/HBOD39qcFkvdlvEP6yzyGZCS0FbGtu9I9iOoPwa22SU5JZlodaU0WJbjQSQBx nIxjtg1JUKSlaSlQCkkYIIyCKSniboSNYm1XWNH8y0OupDyEj8WEeQC2f8vJ/IeMgAYB4pN shqmxHbal5E2HAV9duQooV5Bwl0AHBzgIJH9PeoG8WqTZLtItstOHmF7TjoR1BHwQQfvW+x QI9xlKjvu+WVjCeMn7fOcD7037R4VXKxpj3qxXpbc5tj0tFtKUuE9lHnI+COeORU7ojUcif qK4QrhCXFnISG5akncw4+hSgSg84JT+n+nv1q+VBar1ZF0lCZlS4kqQh9zykfToCvXglIPP fGKpeofF60txnrVdNPXECQlTL6FKQAE8pXggnJByMcc+1K7T+o0QGJ8EuJRD+mlhhTqfxT5 je0IBGepCCewwa47259fY7XcnXVKk4XFcSpKU5CMFJAHJ4XySPua0aWuDNr1Pb5shRS00+h S1BG8pGeTjv+1fUsmetNmVIhqafdICGSlQ2laiEpJ9hkgkVvttvatkFuKySQnJUs9VqJypR +SST966aUviPpDVc65RpcS4uzojTinGkLTtEYk5GdhycHoraMAcnvSu1Db3bdFhxXAmTIfW 5IcloUlwOkkDCVDkgYyc45UeO5r/KVfIPcUKUVHJOSazgpCVAjnpg8innoG+u3bQECO6ouv wrtGaJKednmoIPHtnGfimxWKzUVL03aJU5u4GE01PaUVty2kBLqVEYzn9XHY5FU7UHh3GmT xKfs8WY24opfdiJ8l7YcknZnaVD04UCCcnINLPU/h+1FQ4/YX1SBGbCpER1JQ+2APUtSTyB 37dTjOKotNjw2u0C0aWuzMqW26HUtSENtq5QUnGCCPSokDnPP8vMEKAI5B5FFZooqNuunrT fEpFygtvlPAXylYHPG4YOOTxnHJpKa/wDDKTpyYbtaXlC2Fwq3EkmGT0B77ScDd27+9QWjb +iItUefbhLiuJU04ltGFPqOSAVDqoHJA7/uE4+g9Kz2bnpa2y2FKU2uOkAr6naNpz9walqz RRRXh1tt5lbTraXG1pKVoUMhQPUEd6S2idNWm83u7R12kMRXUrehtuqWlaBvKDx/iQcY9t3 frVt0LYb/AB3YlyfvK0R0ocYlW1SlOAuJURvyVHaoqG4gAdav1ZooooqrayjTWnLdcLVIES UqSmG49tCsNvFKScHgkKCCM+1cbFynaZ1Ayi9RmmmLqstvTWD+Ap8ABCznlBWkbSnkZSME8 1dKKKKKKj7wlK0QwoAj6xo4I7g5H/Nbbs02/aJjTzaXG1sLCkLSCCMHqDW2H/cmP9NP8V// 2Q== </binary><binary id="_29.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8 lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABaADsBAREA/8QAHA AAAgIDAQEAAAAAAAAAAAAABQYABwEDBAgC/8QANhAAAgEDAwIEBQEGBwEAAAAAAQIDBAURA AYSITETIkFRBxRhcYEyFSNCUpGxM3KCoaLB8PH/2gAIAQEAAD8AsIbdeOojSa93SNUIEEor zmU9SVdSMEj/AHH21tjs+4KbrFud6gDPFKujjYY9MlOJJ+ueuhF23je9vVqU9xtEVTGsPjS VFKSE48uPY5IOce/cdvQvYt62TcLJHR1OJpOXBGH6+OM8T2OM9s5+mj2l61UzRUdZcrTGha pqZZliJ4pUAt+r6McdG9RjOjNBXwXGm8eAnCsyOrDDI6nDKfqD010aD366UlC1JDVrIBLKp R1p3k8w6gLxU+Y49ceuhNR8UtpUkoiqa6eGQsV4vSSggj/T/wCxrFTvLY1+hFLUXml/WrIK gNFhgQVI5geoH06aSNzbNqLWhv222N8pJp/Enp6YnBAUAdIiM46kMuCCfrojtTeFbuelhtc txST9Ij8YNE1TgZaKSQZ84x6Ac16/zDTddt1zbcpY5KuySimRPM9O6si/5e2Rj3wfodDot1 2xb5bLjScFhvLGnqQ0nF0YZEbMnXGSMdcHqM6eNaK2jhuFDNR1C8opkKMAcHB9j6HQWhs80 9kjSuCy1arwkYHqWQkZBOcZ4r7aXd4/Dqoutukko5YJ6sRFF8WPgSM5CgjP/Wq1baXxE2W8 tVQx1MC8DI3yUnNcE4PQe2B6e2tD7iqKu5xpXUhs90Rh8waeHwlqMYILp0CuMdG7HPXAzpx PxQqLLIaG+Ua3CFacNGYJUYuWXK809AAOo9D+NV9FfvnNxUdyjgWBkqRJIxcNhi5Icg9yMj zfQfn1J36jWdc1IyilMpRoVZnciRs4ySc59vXSNuv4w2Tb8z0dBGbrWL0/dOBED9X65+wB/ Gq6unxu3XVyOtIKW3oegCRc2X8tn+2lo3/dG46hoHudTM8nVwG48/QA4xnvgD6ga77tVxU7 tRx5lqLaFglLIoik8LByMA8jyMgOehGD3OuC0bZvN9cihhLSVBPGnRTk5PUkdlUdPMSB6DJ 16mpWlakiM8PgyFByj5cuJx2z664txXSGz2KqrZ/F4JGR+5jLv19QB7d/xoAtluO76NVvLS 260lB4FFS1JEki5IxOw6MCuDhTjqep76Xd1/DiwWKxPV0peFEyjl4hLgMwx3Ix7Aj+b+lEM OLFcg4OMjsdPtkttTt7b/7UamK1HgLW81bLYc8KVcA4wXDOR1/Sv2197U2gKu8JaaaVJrpk tVVDKXgolHcAdpJMnufKDjv3F+WizUdlpfBpVJdzymnkPKSZvVnb1P8A8GBru1NcNFD8jVy 0qDFO48WEZ/SSfMoHtkg/nSL8brxHQ7TholXlPU1ClT/IACc/fVE2WiFzvdFRNnjUTojcSA cE9cZIGcasig3q8FvutUYoZ7mtyicUfBY1ESIUQDuMKwU4Hr99Efhfui17d2hJUzRVVRPUV T/MFGRm5/wqqZBOQR9ySNPlt35BXXumtEtqrqaoq1LwkqrpwCksWZThcMCpHXqNNOs65pJJ BcoIx/htDIzdPUFMdfydeffijXG9b/d51ZKOKNaeJmQqQB1/JLE/g6Q5yiycYguI+nNSfP1 76JVVbLX1jVEtvEtS6DMg5LlhgcsA4z0/rrq2fbrhNfbdNT2uSpWSYrGchOZxg8WbC8lzn7 gas2zbX3FRVdBTrHR1kVsLQJPRz4lhBYMQ46KCCQxGckFgCfSx6e23dIQs9/klkySWFNGo7 9BjHoOn40X1xSVkYuTUpTDx0/ieITgYYkY/468xbtd4LtW0LPSH5aRYQtP5lyowxB98jGT1 9Nb9pbAu+6ZkmWL5e3Agy1Up4rxB83E4OTjP01dNk2zaKSjNPZLK01BWvynNX5VUBfKASOR BJB6AjIPXTJHt6ld4GrY4KgUrBqaJYQkcB91X3+p/HroqAFGFAA9hqazqt9271htk18pqaa czgCLxI0xxIQHw4z1y3mJJ7IPrgGqrNZ7zu2o8CNF/fyc0pYAsYGe8rY/Si5Bye/YdyRfO1 9l0e3bRT0csr100SnlJKTwJPfCZ4juR7/XTJqamsaG3+guNztnytsubW2ZpFLVCIGYID1AB 9TpTtdtprJarxf7tAJ6mJ3jjedhIrkYXKZIx4knXBwcnGeg1t+FdDb6e0V88FEYK1q2RKuQ 5PJgchQSB0Xlx+4OnrU1NTWNA9yXz9mikt1Lze4XKUQwLGvJo1/jlx7KOvtnGhVVTXRrxbL JVCjFtqXaXwIlOY0gIZct/EWZkz0AGPXJOnFVVBxUAD2A1nU1NTWNC6eGI7nragxIZhTRRi TiOQXLnjnvjPXGtlYqm9W5+I5ASgHHUAqM/2H9NENTU1NTU1//Z </binary><binary id="_10.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8 lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABaADsBAREA/8QAHA AAAgIDAQEAAAAAAAAAAAAABgcABQECAwQI/8QAMhAAAgEDAwIFAwMDBQEAAAAAAQIDBAURA AYhEjEHEyJBURRhgRUycTNSkSRyobHB8P/aAAgBAQAAPwByO6RRtJIwREBZmY4AA7k6oYZJ d1w+apaGzPgx8YetX5P9sZ447sPgHnttECLa9DS9Cxy0kYp5o1GAkielhj+Rx8gg++vXdr1 brHTLUXGpWBHbpQYLM5+AoBJ/Glre/G3y7k1FYrUtSsbdJmmf0vhsHAXsMZOcn240UW6DeF +pVqa27x2mKaIssdHTozAk+khnLZ478DuNV9dssxTwNc9y3i7Vs7FKenapMEbNySSI+QoA5 x/6Bq9pdi2WGljjnjnnlVfXI1XN6j7n9/A+2qbxT3TDZqGhtTTCI3OcCd88pApBf/P7fydV 9v8AFF6ur+jttkeeKLpWFEkEZYZ6QuOR7HHtzzjGt9zbtqtvVb3D/QUFZIOaVZDO1R04HS+ OkKy9QJYZ9ORk4A0uHo794j7lY0s89ZFG5WW5uhjRYzgHC5wqjnCjk8k++DKw2fw+2TOKi7 bkorlURHMSAeYIjk8hUzk/c5x9tX0/jRs6lULG1ZKoPSPKpiAMf7iNb2rxIsu4b3A1robpU VATyzH9PwEZhl8gkADp98Zzxnto90ifHC4od4UVKRlaalVyCPcs3AP3GP8AGgq07uutoeeo oliWSVAnmOn9IDOAnxjPA11u1aJJAbrXpcHjYZ+nkD9RAHpD9wvOCecntnGdSuvO6Lzb46V hNTWsDEdNTQmKnwME8KMHvkk/Oc6t6Pwd3VVySqFpUMbqOZx6gSfUMe3H59s6Mtu+GN0tVV UGvpaWrSGoU0jsU5XDDqYkHGMKcAE86N9k2Wmt1HWVsXrkrKl/WwHUI0Yoi5HwFz/LHRNpE eLm3L9ctxfrL20wUpgESt5gcEqfcjhcg8Zx2POdLaKfyVNLVIwjAY9KjpbJHH/n41Y3Ke5R VJvFPNNClaVqOqPKAtnk+wOHDD8asqHxT3hQKqJdRKiAALNAj4HxkjPPvzo2svj3J9SEvtp RYSBh6PORz3wx5GPvppW2/WjctteotVelTCRhjE2GT+QeQeffW9gWGO2mCFiRDPKp6hgjLl hn8EH86stayRxzRNFKiyRupVkYZDA9wR7jSR8Tdi0tgk/U4aXqs07BXMf9Sic9un5Q+yngH jIyNCFrKNRfptXVNLSQzZQqfSsE3pd8dwQyxNg9sHQ7dbbU2e6VNtrFCz00hjcKcjI9wfjV ntGzLuK/QW2WZ4o5ch3VQxVACTgH+Bpzt4X09jpo7hti5VFDc41HQ/XmKU8cOPdT8asdiX+ S53K5RTwS+blBLURgvSzTIOljG2OMqEJU9jke2jbVFujdlNtWOlkqqOrqFqnMSGnQNh8ZCn JHfnGM9tBO4fFmyTQT2S52Gu8uqRopepowuMlWZWyQcEHB+RpX2m+wUNmuFBJEWp5aeYQs4 w/rZABkd/2fHHq+dVl4kWroqCuYN9RKjpM3SAHKtw3B74ODwO2u+yrhFbN4WyqmaZUWdVLw uFdc8ZBPGOeR7jI19O3qunprUGplKVFRJHBEXUHy2dgoYj3AznH217KKjgt9JHS0ydEcY4H ySckn5JJJJ+TrtpSb5sO9YrutfT101xpYmEsMjKESmPURjpX1ZGc9YxwBntpa7jtlTQWu20 8iNNPO0tQ8nmLJ1Fj2TpJPThcnPOSeBjQ71yFFGMiI5BK5xz/1nW1VIzzDMiuFUKCgwAMdg NcwGQLIrgEEEYbkH/4a+i9gbkqr7su2S1khmqo6lYpJGT9wDEA59zgd++j/AFjWdVdXty2V VUlalNHT10RZoquJAJEY9z2wc++c50H33w9juMkzV1DFUJUHqnqLcvkzMQuASjEg8nPB56R kaUe59ktbJKqptMj1NBTsiusvpnjLLnLRkBgPuQPzjOhPvpzeHEkFBsySM1MYKXKkq+uHJB DMgKFjj1DpIIPbPvnTm1jWdTU1W3Pb1ovAb6+gildl6TJjpfGCMdQwfc++kZvrwyqNqVj1t tlf9MnPSk7Pj6ctkeW/v0ngBu3OD3zrzbP3QlPZ662VvmiKanMYjhUDzgP29GMeoHPV/euf cDL929XG5bdt1c0oleopY5HdRgFioz/znVhrOpqamuNXS09dSS0tXCk8EylZI3GQwPsRpQe G1isVyS9UslqdJCTUURlLFkjJZB0k49SshGcA5GdE3h5Yb3RwUlxqLtUR07xyR1FqlJkEcg YjIYnIJYFiPlsdtH2s6mpqamhPd1HV091tF0tUq09VJOKCWTyg5EUpyWAI7hlB/Jzrz0lxu m3dyxQX2OMUt1HT9XT8U4qAcLweULrgHJILAYPfRnqampqamtJFVgvUoOGBGR2OvFf40l2/ cUkRXU00mVYZB9J17ozmNSfga//Z </binary><binary id="_11.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8 lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABnAGIBAREA/8QAHA ABAAICAwEAAAAAAAAAAAAAAAUGBAcBAwgC/8QAMRAAAQMDBAEDBAEDBAMAAAAAAQIDBAAFE QYSITFBBxNRIjJhgRQjUnEVFkKRJKGx/9oACAEBAAA/ANy1zSlcZA781zSlKUpSlKVhXO4i 3R0KDSn3nlhphlPbiz0M+BwSSegDUPOtjjC4V4uUgPyI8lC3Vj6W2EEKSQgHoAqBJPJA/Qs tVXUHqLp/T63GXpPvPtnapKAdqVfBVjGfkDJHxVPs/qTq7Vd3MSzWmKyyvakvLyoMAk5Wes nAOBxzV0kaSk3JSXJ+prz9qQWY7yGEZA54QkHk89/usFjQNhfuW5LEhbcZw+649KeUp5fBx yrG0eeOf0c3MAJSAOgMCuaUpStVy/UawwdR3a7zyZMmA8INviNklYSM+44AfpGTkZ7wkCp6 16yumo4rjrGnREhLSlP8i4PAN5UDngD6x0Bj9kcVQ9U62m2r3rBbr05JbWMFqPFUj2zwPZb dJKinknPeMAEeIuzenr0oN3PW1wTYrbj+k046ltwg4ICUqztHPORn5+av0f1L9PdLQ0wrW8 46hPf8ZhRKjjtSlYyf3XW1642V9JUzY7w4BjJQyg99dKqxaF1AzfILxg2+axBbWVNPSk43K UolaOznaT2OPHYNWqlKUrhSglJUogADJJ8V5CnzFOXaZIS4Hi84o+6pAycnOcdZq22/1Dvk u3M2qVNjR4LDKukBKlJGMJHH3HGB12eajWrrOtFwTItcZxU6W3tafeYCtoJBCmcjlXH3/Oc Vmf7C1tqGcXJjMpbhQVLkTlkAdnG45z0eB+M4zU1bvRa+uWz335bSF+4kiLzhxPZ+sZ288d HoH4qyvaSnRWoqJZEIuvx2kCKrAVv2IUVAJGSnc7hRxyoHGea2lFisQorUWM2G2WUBCEDoA dV3UpSlY89L6oLyIzaHHVJKUpWvYDn84P8A8ry5fdF3XTri2ZzWHgohLae1pzwtP96cA9cj yBWJZ3EqfTBakuMqmtqjrUPtO7lKSD43hOTXV/PvNokBtE6ZGdbGMJcWgoxwU44xggj/ACD VjtHqzrG2vpKrn/NR17ctIWDk954V/wC62Lpj1ut8+SiFf4ybe6SQZLatzOfGc8p/zz+qvt 2fjyrM3NZeD0dDrUj3GXMpKUrCs5HYwKlqUpSlKwLzZYN9gLhzmipCh9K0nats/wByVdg15 21vpxFjvKbRKbbYkpALE1Cfbako8FY6Sr5UOM9jzXXdYLt5t7s32UiSYouJUpW0lIUWnxz2 S4neB4G75qptuNpacQtrcpWNqs42mti+m/pzD1ZblyLi8phHuHZtH1OADBAz4BPdW9emrn6 Z26TJt90bl2h1zD0CUCEr3kJASQCUq5AzyD5FbB05JelWGIuREkxHkthC2pQ/qAgYyT5z3n 81J0pSlKpN69RV2i9SLYLE+6Y60hTqn0ISsKA27c+SogDOB3zxWtdfa1a1zbmWW7M7EkxJW 1la5H1JJH1BScY8Dzxiom4aofkNWZBSBOEl95/aUbMOEIKRk8Z2qJz8j8VVZ7LcC6yYwQlx tp0gD3Er4B4G5JIP5wcVtb0IltOOzYi0rLrf1pUVApxwANveRzz+cVtSQ2udqJlhS/8Axob IfW0UghxxSiEHkf8AHao8Hsg+KlqUpSlYF6t8i6Wp6HFuL1ueXjbJYwVIwQfPzjH7rR1z9P 8AUTVycj3aURGlO+4/JceGJJSpRSAojCFEZ4UcZAyeqpepEynL7PlKipYQJBBDBK221f278 YJHz81hsP8A8NBdQSHnW1DK2gSM5GUk9cee6xWwFL2kZzx3jFTOk9QSdLahj3WJ/U2FSCjO A4CMYIHOOQf1Xp2CS5e5b+47XYrBCTkbeXPH7qUpSlKUr5cbQ62ptxCVoUMKSoZBHwRUPI0 zE9p5FvDcESVbpDaWELaePH3IIx0MZGDVBv8A6ZQlQnpE23yC4hW9o2r6gAE4DewjITwOec fOK1RqXSkvTqYklTzUqBPRvjSWVbkqGASD8KGRkVDxm/dfQn3G29xxvc+0H8nxXpvTNzQ/c IbZjJack2ltRIVuwW1kbSec8LyOSe6tlKUpSlKUqu6l0NY9UQnmJkUNOuYIkMgJWlQzg/B7 I5rz/qbTFz0TckR33EpIc3tkjc0+B04Acg+QUkcfkEVfdAax/wBQmWViY06lbEhbQfByhAc QoBsgnIGQjarzjH+dy0pSlKUpSlUb1chNztHBn+AZMhyS22y6E5Mck/cT4BxtPIH1CoYafs 900jYr5FhxYslj2mpakpLft5V7bhOCCShWSMntOavmm7G5p61mAu5yriA6paHZStywk/8AE nzjn/upalKUpSlKUqlx7bchqe+QYshhqGgNSGoi2gWnkvbvcS55+5tRBHW88HqpDS17kPPS LJdW3GLlCJIDqgS+yT9K0kd4yEk/I57qyUpSlKUpSlfAabS6p1LaQ4sAKWByoDOAT+Mn/ui mm1OpdU2kuIBCVlIykHvB8ZwK+6Ur/9k= </binary><binary id="_12.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8 lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABaADsBAREA/8QAHA AAAgMAAwEAAAAAAAAAAAAAAAYEBQcBAgMI/8QANBAAAQMDAwIFAgUCBwAAAAAAAQIDBAAFE QYSITFBBxMyUWEigRQVI0JxUpEkM2KSocHR/9oACAEBAAA/ANlJCUlSiAAMkntVVFmv3iQX Iu1FsRkB7qqSQSCE/wBKQRjJ69sDk+OkGhG081DKW0OxXHGnW0dEK3k4+4IPznPerC5XaBZ 44fuEpEdClbU7uq1dcJA5UeOgrP71402qFKQxbYpmgjcVle3jPIx2OOeT7UwW9zV1/hR5ip cG0R32t6Qyyp14Z9JO8bR/GPv7ec2zz4TCEzNUXWfMkK2MMNKbjha85yNichIHXkjGT7VYx dLrRHQJV6urr3VakTFpTn2Az0HQd+OapfFK/ptVkjQStCET30okEr2kMAjeBjnnIT/BPtVJ aPFdM64sWWx6eflNtHYymO6E/QnAGdw6BPJPHb+anah1PKs1wdnJYbt89aNqYpUpwysAEb0 4CBgcbwr6QDknAFZxs1d4kT1PxU+YApSXbgoltpobQS2D0SgewGTnJ+HK1aZ8PtLR4yb9fI MqdHCiQHElOSQR9IySRgEZpmV4r6FiRwGrwFpQAEobYcJx/trxj68sF3vlunW6RIklfmRAx +HcB+ooJcSNuDjCQeRwfsXusN8eJWdQW+GraECKHc4OfUoEffA/t80l2XW1ysV1cmWxqIha kBtCnGE5bQBjAAwMnAz7kfzmVe7m9PlO3i8XVibKW+ltcRjB85KcZTkehHAGf3HoDgmocm+ aiu8FMGOFQ7a64UtRIqC0wTjkZ6Hg5O4mmOy+Emp0li5eVAcQkJcLTzowtJAVwSlSeh6016 Q0W+JLr9zszHnLJ3OtKUEJGCkBvrzkAlXwKb9B29puDJuSUBAkyHUR2wMBlhCylKQPckFaj 3Kqa6wfxcsF+ud+F5etq40RLCWkrU6ladwJPJT6M56q4yOvSs1hFlibsnBxLJyh0ISNwH3q zuU2XBuKLpbZS4/4ttLoMYlIRxgpJGBkEGp9u8T9XW1DTTVzDrLSQlLTzKFJAHGOmRxxwae 7D49IUtDN+tQbTwC/DOQPkoP/AEa1i13W23iEmZa5bMphXO5lQPPXB9j8HmomlY7sSwMxnm 1NuNOOgpVjP+Yo549wc1cV1cbQ60pp1CVoWkpUlQyFA9QRWIeJuiYun3RNZhbrLJVhS20kr gOH+nkZbJPpPGcgYyKT42G4a7Y5MZmwYq96X21EoDLxShRwRkEKDasEAgg+9LlxgSLVcZFv lo2PxnC24AcjIPY9xUyx2z86nJiOPhpO0qU4UlXlpSMknHQYz98Vs0Hwwuuj1N3TSV1cemf SHY8ohDTyc8hQH8568Y4q70HqR69Xe8svRHI621IU8kZW2l8DY4ErBII+lBA+Tx3p3pf1Xq +PpNERUiDLlGYpTbIjpBy4BlKDk9VdsZ6Ukai8WbPKiPWS6WCaG5TSm38uNgJ6hW0k8kKBH bkVmFm1C3CtVyt72z8MuHIaj5QAtxbim8bsZ6bNw9uearby+uaxBmuhXmLZ8pS1JALmzjcT 3PbP+mp2hbr+S6thyErKVO5ZS4kZ8srG0EpPqxnpkZ96+mLtJlMWxKY6f8XIUhlBI4QpRwV HB6AZP2qRbrfGtUBmFERsaaTgZ5J9yT3JPJPcmpVZL4gaa1i/eotyi3F6Q3F5adR+ihgZV6 gklRVz6gAMDms11bZ5dsYtyZElqa9K82Qt1hxLiCtS+Qnb2wkHtyo0tt7lErUnelI5KgSB7 Dj+1dXHVuqBWokgYFcoC0KQtCtpzlKgcbTn37V9N6M1OdUaft0jYsPoID2T6toKSc598Hv/ AON1FFVEvTFqkPty2YrcSaypbjMphCUrbWr1K6YJPfIOaTdReH7EhvdMtQktl3c87aG0suu J24ypsnkhXP0nnAyKyjVWlGIk1b9jfMmKpZAZU0pt1kZ43JVzjpycc9sYpVCtvChlI/bnvW 5eHMddi0REcfa3uO3Jl0pSQVpQ4UoGQBkY68/8VrFFFFFVdx01Zrq4XplvaU8oYL6MocPGP WnCunz7e1YPrjQErRUtciK6pUFzcI0hQHAIOWl+ysE4P7vg8VG0pqhcSzT7e5ubbkRy1uQO 4xhQGPqAJyoDnBJHUivo2DKbnQI8tpYcbfaS4lY6KBGc1IooooqFeI0KXZ5bNxjiREU0out FOdyQM8fPHHzWV6K05ZdRaQuNobaUy825+IiODch7YrltSjwFEEbfbKfim7Qlpu8JDcty6K ctD8RKWbc6rzFxFJIASHO+BkH598U50UUUUUm6mjSbdqO1SbIqPEl3IqhLW41uQMZdCikEZ P0rT1/fntXNmvDtm1D+R3aIuCblufjEu+Yz5uTvbbWex4WEkAgqUPanGuKKKKKgXFCFzrWV JCimSopyM4PlOc10vzDL9s/WZQ55bzbiN6QdqgsYUM9D81ZV/9k= </binary><binary id="_13.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8 lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABZADsBAREA/8QAHA AAAQUBAQEAAAAAAAAAAAAABgABBAUHAgMI/8QAOhAAAgEDAwIEAwUECwEAAAAAAQIDBAURA AYhEjEHE0FRIjJhFCNCcYEVNIKhMzdDUnJ0g5GSssHx/9oACAEBAAA/ANl4AydV9NVtd4/O p8pRnPS5H7wORkc8L9fX8u/VjyLJRxsvTJFEsci9XUVZRggn3yNd3G6UVqiSStnWLzG6I1w Szt3woHJOs/uPi8xuq0NisU1wxyxLYLYYBsBQe2e/P5aLYKXclxpuutuUdsd1GIqKFXKfxy A5P8I1Cr9opPEI6y63K5VLKFiEtX5Ij+L4nAjC54Iz37AcZ1Kh2NYooVjaGplKjl5KyUsfz +LUTel6ghuNl27IwC3io6J/j6fuVHIyP7xwPqMjXMm/aUXFbZZ7TV3FopxA4p1ACAd2Gfwj kZ4GRjI1F3FfLjt+kku0aUVFNIeoUkk5lFUMAFyFA6SOoEsCeAM+msvL7s8Q7tUU1vladJG ++rCGjiK5x0rn5IwM/COWxk5OAD3b8GxPDwq9ZuClluSJ5TOjk9I5OOhSfc8nJ+urhfFraD ozJWVLdDBWVaOUkE9vw+vbUmi3na7nfKeOjS4SSzRFRE1HIoC9eC+SBgAjBz/9KtYl45TK2 47dTyHKLSdZA7gFmGf9wMc+mh3ZPiXJtKOan/ZiVjTyj78uQyoAB0jjkevprrdt6mqLtPUX mqlmjkmJNJDNlZFwGCqw4Efyjq7nHAzk68vO3tuG3mmaGrpLWFRYIIEFPACw+AAcdQPf175 1Y27wY3Q0yCV6ejLDpZurqwPcEZ/lj+etE2tsF7LVVD3FYayqfqWKtaIEsox0swz83cZ9tE G06Cmgt71sUUAeqcgNEoAESkrGoOMkBQDyTyTq91hXjBYbxX7rW5RUksVM0CQxu5GHcHOAQ SATkYzjJBxoCjraSQeTcadqZoEEfVTxjzCezFg3c4A44/TU+4XW9wOt3o6p4YKtFlKQr0xg /K3wAdIAbqXtzj66l0PivvanVYEu3nDqyPOhRj+WcZxo3snjwZJ44r3aFRX482jfqPcj5D+ nr7n6a1W2Xe3XqlFVbKyGrhP44myB+ft201nXotqIe6s4ORj8R9NTdcTQxVMLQzxJLE4wyO oZWHsQdYt4k7Fhsx/aPkS1NobCtKnM9ES3HP8AaJzj4u3bI40KWukZLdPb2mStpIkFUXplL lqaQqknHdWVlRsEcFT+orc7bPaLpUW6sUpLTyFH4Pp6jOOCOR9Doj2dYId37kjoIWMJCsQW ThEAPxcEdjjA+o51sFD4aSbXNRX7XuktPWtGvTTynNPIQOQynJw3vnI9NW+29wVFddauiuF vqqOqAQuWbrp2cAgiNvQYXqweedE+qrcO5KDbFHHV3BZzFJJ5amGIvhsEjOO2caFL54lbal p2s93oa2Fa2ErIkyoAqlTkE9RwQRjHcHGsq2vu6K1RVdAvWKSKKranncASBXj6VQgZBywT1 wDqs3LMtwtFmuTK6zmFqeUGPpB6COlgScsSG5Pb09NTvDG8S2zelM6RSSiXKNDTxBpHB5wv 04BP0B19H3WaaC3SNTMqzMVjjZxkKzMFBP5Zzr1o6WOipI6aLPSgxk92PqT7knkn3OvbWc7 729uq53mCooq55qOB0mp6YqqQq4YZ805yfcHB4B7d9Zjviy3O12mmqbw4qK24188zzxMjRH HSPgI5579h6DGRoJUkH1x6j316TzyTiPqACxr0IAMYGc/r376kJ0UpirKeZOoyEInV8SYx8 RHsc8e+Dr6T2Fud7zsukr7lKn2hXFPI64IkfICnA9TkcaLNNp9UddtGz1ksdTFSR0tZDIZY aiFACkh5LdPysSe+RqpuGzoZ3YT22jMcqlameihWKSYEMCGT/ichiT7ayTeGx5qVY0sLVFf TwD7yLyikiMc5byu4HGCcDnA9tAcsEsDdMsbI3swwe2f/AHW3eGU9TYNl1M9bJSyJLVRywQ o69SkkKwI4CnC5Az9fz1vTafS0tV1y2/abu6yV1BDNIpBEmOlxg5HxDB4P11i/iB4cT7fqp LvRTO9HJL5gqGIH2Rj2VgBypPSA3p6++q3Zm6moxVU92plamryyPJHDzJIQADH0jAkUN6dw fcDO92KtjuNhoayN2dZoEbqbOTxznP11P0+lpaWuJoYqiF4J41kikUq6OMhge4I9dZf4fWq x3BL1bXtuIpZWlp45wxMaZ6SuT2ZCig45HHOrvZFkvdL9lrZ7lJBTJHJTz2qRzMEdWI6g5P BLAnHoDjRvp9LS0tLQzu2mr6dqK52Z4YatZ1pneSLrHlzMqFiARnpPS36a8pLpU7cvURudN HFR3KXy5qqJj5KS4+ByD8nV8pB4yF5POirT6WlpaWo9b+7f6if9xqk8Qv6v73/lH0QRf0Sf 4Rr/2Q== </binary><binary id="_14.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8 lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABaADsBAREA/8QAHA AAAgIDAQEAAAAAAAAAAAAABQYABwEECAID/8QANRAAAgEDAwIEBAQGAgMAAAAAAQIDBAURA AYhEjEHE0FRFCJhgSMycaEkQlJigpEVFjOx4f/aAAgBAQAAPwB5bbr01alJJe7tDBI4NLKt cxJPJMRB47Dj6Z9e/k2jeNujD024/jejLGOppUYN64HT0t9s+ugl08R7/ty4LDerJTtBn55 ad2woz6k5wcEHHPtn2abDvay7gjhNPOYZJ/8AxxzYHWR3CnsxGeQDkeoGmDS7Z6SRKSquNt jSJ6qsln8tl6VnUscE+xbGQ393OdGbfcILlTGeEOvS7RujjDI6nDKfqCNbOlrd9+t9qFJDc hUQwNNHL8QkDuAyuCFBUEAkj1xwfXQ5PGDZjt0/Hzq3PBpZM/sNal2vvh5vZIqaW+UiyQv5 sbSgxfNggElwAcE5xnnHOq3vOw75aQ9xsFbFeLWH6nlo5AwVhySVUnGMfmHPHppr2jvysvZ itNddIJkCiJVqoHiNSSeVeRSelhjtjDA8850zbj3ndduvTTyWPooFX8SdJw0WOcYwufQccH ntrSs+76es3bRVlHE6RXdGjqY2kXKFT8kjKCSp5C4OOCDqxda9woKe6W+ehqkDwzoUYEfuP qO4/TVbrsGouFHDLNMjzr5qdTwnrdwz9TElsgMVU8DAL8D3Xr94Tbie2wrQwUk8veRAVBBP 9xxkjOM8cDSjJYd37KrA3RU0krKzfw82MhTjJxwwz6c5GvjUX2a5TvNcIlpZ5omE+E8qKoI 7N0qAFkBzz2JwOMnLFV+ItbRWqSy1dNS14RUUTmUSDGM4KHJzkc89xz6DSvYrqjbxoa2T8D M6lyMnqOeMj9QP/euq9QkKCSQAO5Oh1udJqBa+pHlMDIxYvgKvUTzzjGOdI24/F+xbbEtDa 1N2rEY9TowWLJ55cfmPPoPTuNVtdvGDd10aQJVw0cL8eVBApAH6sCf30ui5bgvtQIBW1lVJ JhOjzSerqOAMeuSca+lwqXprlKoHmxwIsDFwuHKKF44P6+5Gty07fum4a6CagoOp5JB+DEc sVBGWOeEHBGSQD2Hrrpujnq5aSN6iiNNKR80RlV+n7jg6G7wui2rblS/lzSPKvlqkMZd8Hh iAPZcn7aUVsN435R0qy11JQ7ajI8qip5WllcLx0SsDg9uQCcfUjOk3xG8M7ftCy09fQVEsi Mxjm84jJY8qVIHHYjHt+mqw06UNok29SJXMCldHSLUKVPKyTnohXngMELSfTIz219NmbTe9 Xw2emGKmHqFdUyJ1x0+DjCDt1cMAxzyeBxnXQNh2/bdt25aK2wCNe8kh5eVvVnb1J0S1nQy gjFBcqigQEQuPiYh6KWY9Y7/1c/5H21VvjtcI5PhbYJT5kSioZT2wSVGPrw32A1U9jp4aq9 UkNQrvE0g6kQqC+OenLEAZ7ZzxnTVDuiuo7JdJJ4kkrRdDLJBOvSAJIpEZugYwQSPU84+5/ wAPt/WLaNhgp0tVbU1dZNiokj6Wd3/lCr6jB4yc5zqxbD4hQXq8UtqazV9LUVMRnVnCtGIs AhiwPrnHbg8abtZ0MrKmGhuL1dQQscdG7s2CT0qwLf6yNcxbp3DV7p3NUXGdvJE7BUUnARO yg/Y/udBASrAqcEHII1tVc9RcpzO6GSUjqdwuM/8AzA+ntrb21A0t/o4zBM6zMYx5TBG+YF chm4GCQcnViWDae62qaKKG5Mwo0KUtTQ1HVHGOtsiVuxAP8qkkjjB9LittJcKa3ww19zNbU qPxJxAsfWc/0jge320Q0v3Wrie519E48wJa2d48g56mIxj3OPvrmXcVOlFfauhiMbRUsrQo 0a9IcKcdWMnv378Z1uba2jcNyrU1EBjio6JQ9TPIwUKvc4z3OAeP3Gre294eWlY6Soo7dJU gKQ81chjRhjj5CAx55zgd8ZI06nalsqGpXuNPDVmjXpgj8oJDFkYPTGOOfrnsNGIoo4IUhh jWONAFREUBVA7AAdtetZ1UG/8Ad9Ikd4oKenqUqnmaOVguesACPpU+ikgZP1wOTxXm2rFeN 4VkFLRuPkckCLCLSjIzIwAxjk4GcnH01fu29i2jbttp6URmrkiTDSzksGOckhPyjntxn66Z dTU1jQbdFqu94t0VLZ7ybTJ5oaWdY+pimDkDkYOcf60jUVgt9Dte+3m6UAlnrJWp45V/iHl XqCKyBjz1N82Cc/XR/wAK6S0U+z45LVTeX1yMk8xBzOykjqyQCV9hjjkd86dNTU1NY0v7kv vwtZQ2KkSaavuLYKwAFoYQfnkOTgDHAPv+mhH/AB90qdzWu0XJaRLbFGa2OlplOITEwVELH HUPnRicfmX207KiooVFCqOwAwBr1qamprGh9DBCt1uc6xIJXlRWkCjqIEa4BPtzrzIB/wBn pjjn4KXn/OPRLU1NTU1Nf//Z </binary><binary id="_15.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8 lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABaADsBAREA/8QAHA AAAQQDAQAAAAAAAAAAAAAABgADBQcBAgQI/8QANRAAAQMDAwMCBAQEBwAAAAAAAQIDBAAFE QYSIRMxQQdRFCIyYUJxgZEVI4LBNFNicqGi4f/aAAgBAQAAPwC5FKShJUohKQMkk4AFcbDx ujTUph1TcVQC0fJhTo55OeyTwfuKZ02lLen4kYKQpcZHQc2jAC0fKRjxyK6LldYNpZQ7NfD fUUENpAKluKPhKRyT+VV7ePVqQ7cWrfpe1omPFQ6i5C8BI3bSMJPHJHOT37UUQ4+pbzEMif cVWYuZCI0RlClIGSBuW4FZVjHYJFNybAiIppt673i4PyMobZXNLee+5R2YwAD7f8kV2Q9IW uJEbYUZb6kDBcclu7lf9qjtb6iYtk+zWp+QiOxOeWuU4te0JZQgqIz9zgY84I81y27Xzt1U zHs9pcnO8qJS4G0JSOOc+eRgduRzTeq9SO6X33BHwsSc62XPgVOF0yOANygMBO3j5wewI54 quYELV/qRcJUmM8r4QubXZzn8r5f8tHfCRjO0fqSTR3bx6d6GDCnrrDVIYC20FC+qv6io7g gd+fI4wMVJL9XNIJYVIEqUqOHOn1xDc2FWM4zjvjnFOMaxt0+/xHIcacp55C2UtPQ3EFaAo bloJGMAj5s47D2wTGqS9dnupfrZEDKXCiOHSSCMJ3KB58A45/IUO6V9SHNONzER7TFXJkIK GXEKKOl+QPdPA4zngUzfbkkXB+VdHjO6q0JdZac/xIQOxUPpbBSO31EZHbNaSZWuL+zHgtR pEO3SXEtMxYzPw8YbgFjgYBGCFZOffNTFk9F9QPTVfxBDLKGjhSVOj+ZnOClSd3HnkZ8Yov snpbOjvRU3g26SxFBCUIZySk7sAuYCiU8YOM0VaGtTUO2uzAghb7ziGgpIHRYQtSW208fSA M/cqJonqjvVrTd2nXld9lQnGYqY6W0ltYcTlJOdyvwZ3DGRg4IyDiq3U66ytUe5NqCGkkFg J2KCsADxweE5z3AqYuNwvMJ+ReLbcJDceaUurCMpA6gJ5T2xuC0/0/cV0wPVPWttQhCbmHG kkbUPsoUAPbOMgYPg0c2X16YW4Gb7aiz8wSX4ityR7naecfkTVq2262+8RUyrbMZlsq/G0s KA/P2P501ZApFtDKloWppxxBKDkcLOP1xiu+tXG0PNKadQlba0lKkqGQoHuCPNUv6j6Ih6f bcnohrkWp/a2ClaurAXk42+FN/6VeeARxQ7bYimbUu03BwyYjSQ42thQwuK/gFXPYodDKsH sd3FBV0tsmz3STbpiQl+M4W1gHIyPIPkHuKNPTuwxbpOMCZHRNjSoylyCGyoxU9kqQcZCtw AOPB+1WZD9MpGnX25ul7v8FKCcOodSS0//uAPYeOPJ5FTmlLg+/MnxpFvVEcQoFzpneyXQM L2r89k8Hkc96JagtUarj6VbiuSYcmQmUtTaCwEkBYTuCTkjvg4xntQnevU2zSmX7FdLPLAl R1JcAcbKSMEK2LJ2kggjPHzCq1sOpXEaemwpKgm3xIchqIVJSXFFx1pQT35wRu4+/tULqNS nW7Zcioh+RHw5vXuWopOAtXn5hj9qm/Su+vw9d29p5xa2nh0MZSAkbTjv/bB5PevQt2W+mC W4ylIefUlpDiRnplRxu/Tv+lPw4jMCG1Fjp2ttJ2pHv8Ac+5Pcn3p6q21fpy/syk3CJPfnO MO9eO7LCS1G55BSnk4GSDjH64qqNTWG4QP4fDeS48p8OPGShYdbc3EE7NuTtGM8+SeBUDb5 y7e+X24zMgIznqtlScEY5pmZLkTX+vJUVKKQBxgbRwAP2rdtlbDsd5h5KnOHAEcqQQfb9M1 6l03dX7rp21zndi3XkpS+GhuQlQByQfHIFTtYrNRczT1vkyBNajtxrg2D0prTSeo2T35I5+ 4Puag7jo9l9iXFet8NyLMQS+5GZCXS5twHNpyNw8Y/aqi1doJDT0y4WFZct8dKSY7mUOs5J 42K5xnHfB5PHFAbLq47yXUHatPIJGcfvXojRkthvRUB5uXFLSpzZSlhsspTuKQUcgbiDkn/ wAqwaxWaVKo652C13fJmw0OLKSnqJJQvBGMbkkHH61TGuPT2RYZzb8SQtMZzchmWtX0lX0s rHZOSSAvhPg880xpHWki2WCTY5MBx1x1laYzTKPqUARvTt9iPmA7gZHOd162yYLha4k0DAk Modx7bkg/3rprNKlSrmuLMZ+2yWpkcSI6mldRop3b045GPNVnomxWy+6SdjLiJRIjsqcgOd PDsZLmcKSonJUFoPzcYKcDgCifSVpu0f4G4KnOsQnYmHrU9lfQc+XG1R54IVnPv+xbWaVKl SoV1Jb7oi/2yVY5CYbksqiy3ekFgIALiVEHgkFKh/Wa0h3N+w6oTbLokNs3VPUZeRno/E9l oSScjeMKCT2IOM5ospUqVKlWiwCtskAlKsjPjg1EaxSFaPupIBKIy1pJ/CoDII+4IBB+1TI 7Cv/Z </binary><binary id="_16.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8 lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABaADsBAREA/8QAHA AAAQUBAQEAAAAAAAAAAAAABgABBAUHCAID/8QAMRAAAQMDAwIEBQQCAwAAAAAAAQIDBAAFE QYSITFRBxMiQRRhcYGRFSMyQhahM1Lw/9oACAEBAAA/ADN3TUpm5BheqbzHEh5S4ziZO/Ix ktEKBTxgkcZI+nMv/H9Tx3PMjaxedSEkFuVBaXu645Tt5oYvnifedIXVuDfbbBkjnc7CcWk HPT+WcHbyRz1HPNF9h1tY9QlpuJJKHnkkoadTgqx1APQkDkgHIHtRBQ/DjyVJm3K2oaaedk LIbVw3JSk7QTjkE4OFDuMgjFWtuuDVyi+c2lTakqKHGljCm1jqk/Mfj3FSqG9YX+3WdMRm5 OrjNOuBz4nylKCNhBwCkH1HoPlmqx3xf0ewUh2VKb3jckqiODcO4yOlQLrqHw11i0WJtyaa edwUOPNraUkjgHKgB9j1oI1Foy8WRz9QsSVXi2HCnlR3ApOAOOEnI453DkZGDRFpLXcm9tt WmfcW1tOANtB0FDr+eC044DwodwMrHPBBFEl21bcNPojSDYF/pqGyFriupW22gYA24wDj57 eAetVMfXcBWq7dIittoeuLoiS2d+FhPVLikjOMEkZPt1rTa+M2FHuMJ2HLaDrLydq0n/3B+ ftWYO+Hkq/W9a1LifFxJJbDq2gS55alI6dBuSG8jpkE8ZoRvHhpqt5hMhMZkqKSC0lRCkg8 ng/Ycd6p3rJrTQMxZZefhu+XvPwzhUlaenQcHHv2qGq8qvV182UIsCc6Ch5zyghl444K0jh K8/2xjOM45olkeKdzg2ly0luNJ81pKdw5DYKT8z6uQD8waBItwULvHnPFS3UvpWtSiVbuc8 88/muvAQoBQOQRkEV6qBa0ttQnHQQlDjzrpJ44Kycn7UC6p8Z7FZpCotsZ/VpKE5DragGUq Ptu9/t+azi8eMeqbo7uZMWEgJUgJaZCjhXByV5odev+or26tK7hJeWr1KCFbc+3QYz1x968 XVww5yYj+5b0ECO6kBCU+n2BT1wrdz7jFfWx6VvF/kJFvj+a8pYIa/idp5Kz7JSO5wOQBmu o4b1wciNKlQkMPFPrbD+/afqEjP4qNqi7NWTTsya6443tbKUKbQVKCiMDAAPvzQBDtt+8Q7 bHQmYbXpltsNsNtvBT0gABP7uD2B9OR15z1oU8SPDa26PtTEuA/IeL8jywHMHaOSMnHT2z9 O/GaHbgYznHOe9Gllt8qxW5i4qiIL3w6rilYVlQR/BgbfceaQoj5J7VF0vpaRfb6LPHZS9M J3PyVkluIkZ3ZA4UrpjnGeOetdG2DT8HTlvEWElSlK9Tz7p3OPK/7KV7n/Q6CrOlVVBjotV 0dgsNhEaUlUlpIwAheR5gA7EqCvqVfKs28brtFESPa5PnuOOLDzYaI2I25BBJ/tyOg4FY9b YyLjeIsVe5KH3koVs2g4JxxkgZ+4o4Rrkwm7w6iO2iW3LjuMNyU7FbG8pSnAPVKsKxnnmpv h3rizaQscqZJjypdwnScP7VpKlY6bQTnHqJyep+nGj27xIZn6giWdVkntOTfUw6NqkFIHqJ IPG0gg4zgijOnqjuryWNTWpxf8UR5Kiducf8fvXPWs7i/fNaSpjk1CkhRKFIQQltKegA5z0 6+/WhZSf3ClJ3c4BHvUubMffTh9pvzFYKl7RuyOP94ye/Wptibkualt7jdvU8XnmwlpCUje cgcEjaDnvxRnaNFapkTY7cWT5qLSVfDpYmDMZZVnkjKc87ikKyeRmtVa0fcw0kP61va3Mep SPJSkn5DYcfmiqqW5SGReAhRBLEJxTgJGAla0AZz7HYr8VzLqNvydQPQUKZS1HV5KPJACQO v35J5PNK2acn3NpTkPBLWVrVuwEoBA3Z7c1q2n9DRJNtaREt7sx1aUl16SooiqSBwkZBVk5 5IBwUnBrQImlYiY8Rqcll1ENXmMR2WvKYaVzghI5JAOMqJ745q6YYZjMpYjtIZaQMJQ2kJS kfIDpXunrK9a67RZrrfIzLy0yA20w24g5SjACtuPdZK1DsByeeDklqgXXVl1TCgR96nV7vJ Z9KW+Mb1dgMjJPJ+proLTHhxY9PQWm3Gfj5QThx+QSoKJ6gIPpA7cUWU9Kmqr1HButytJi2 e5C2yVuIzJ2bilAOVYHfFAcLSVoai6iv98txmuQXHA2qQ6rL6mk5U51AG9Q6YwMYqd4N2yH D05KfTDLM9UpbUpxSSMlPISkEAgJzjHcH5VodKlSpqotWag/Q4LDUcKcuE90R4jSE7lFR6q x2SOfx3qgn2+5SrnZLHLjsotcpa3XIo9S20skL3KWDhRWpQChjHPv1o8CQkYSAB1wKelSpU 1D7aQvxFkFQBLdpa2E/1y65nHbOBn6CrKYhBulvcKElaVOAKxyAUHIz9h+KnUqVKlSr/9k= </binary><binary id="_17.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8 lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABaADwBAREA/8QAHA AAAgIDAQEAAAAAAAAAAAAABgcABQECAwQI/8QAMxAAAQMCBQIFAgUEAwAAAAAAAQIDBAURA AYSITETQQcUIlFhMnEVQlKBkTOSodGx8PH/2gAIAQEAAD8AcuwFzikZmu5iU4IS+nSbFHm2 1euQbkKDfskWtq79rc465ZQ0xSVRW2Us+WkvNFtIsE2cURt7EEEfBGPdPqEOlxVSp0hDDKS AVLPcmwA9zfsMLnM/jIzAmswKDBRNkLUAtTy9KUm/02Hcj529jxghy+7nCvU8Tqq61RA7u3 GYYBcSnsVFy9j8W43+MbVDLMpaguVmiruqUrSy008ljUu17XQn3F+NgDtizpmXhChJalVKo THrlSnXZbl9+wsRsO3fFVn+uppsODTSpKPxSSlh1xTmgNtX9Zv2uNr/AD8YqWvE2OHU0+hU ORP0ehLTACEtpTso3tYj7bfbHtrteqFIYNRMaHS5LpF0OOB5cogCzZQm2+/1BXptubDCok1 HNfiFWVGlsyJEkAhx1tWlqOk7FCDeyU+5vqVa/wAYMMuZcydkFDMjNFap0iotq1IQkauiSN wQLlQ22JG3bBMPF3JqRpblyChOwKIjmmw9tsarz9Rp9dp4gpqD8pGpAiCG4CtKykFXFgUgX udrE8Xwc4Rvj1KtmGlxjcoTF6ik2te6yOee2BzLXiGugS/NppjL8joFhBKghLLd72SO/wC/ NvnHLMtcXXJzk+rTLHZpbcZdy7YbhO5ASDsTwTuAbnHFU/NdRonRpsGXDpBUE9KCypDKrmw 1EbrJPck460jwwzJVKuiA5F8oFMh9TrxsAgi4+STxb3Bwc5e8Pa9l2pPdSOxJhNOgx3V3Us /ULJSPp3N9xbg/GDvJdNDSJlQcaU2t11TDSFEHQ0gkDfuVK1KJPv8AGCfCS8XMt1msVtuqC mmMwiOGw6t0KSSkk2JGyL6gBqsCRz7q1sGDIdiz2XW7XS4jSAtP93Hbf2++LOXPq0OUKvT5 LzLcptLylsp6aQr6VDSNtlgj+OL4sIHipnKnqSW6qHEAAdNxhspsDxxf/wBwYUXx7kpcbbr lKbW3wp6ISFf2qNj/ACMNyi12mZhp6J1LltyGlgE6T6kH2UOQfg4xRBKSzLTKbCCJr3T+UF ZKT/nFjjVxtt5pTTqEuNrSUqQoXCgeQR3GEz4l5GZo4RVUtLkUUK0ONo/rQbk2KD3bufpOw 4BF7gHpiY6Ib0J5fnIEdzzYU2dBcYJDboA5Ctm1WPGjvtehrNKfolYk02QQpyOvTqTwschQ +CCD++O2XaO5Xq0xTmiEl291q4Qnuo/YXw4YnhPV8ssMVDK9b01MBHVDmzbn6h7FJ22I7c4 IsmZqVV61PgzYz8ae2EpkpJ1MdZGyumrgXTpOnYix53ODXFPmbM8TKtPROmx5TzS19O8dsK 0mxIvciwNrYEKj4s0joCFU6HUGhJaUHUuBGlI4IJvyDccXBA98KmhZgRTVzYbN/wAMKJSmV SgOodbRQlKhe25KCbd/jFVVpSqlR6dNecKn2QYhGhKRoQAU2tyfUbk8455YqCaVmGFPUkqD LyTpTp1b9xq2/wC8jH1TMmux6Q5JbbC3wNKU8AuE6R+2o/xjpTYKKdCRHSorULqccPLizup R+SbnHpwtM+5WzNUqxHlwnX6i20vqR2SpLTMdQPChe678X7Ac4VWaYVRpQCJxL0+dIdkuyG XEraVq5Cbd7kk3t2274G0pcfWFraWtKEjWQDskG1yf4F8ayVKW8VEAA/TYWuO2NEEoIcGm6 FA2P+sfSHh5m1zMOS235idT0VxEd1xe4Wq6bE2Asdx/jB1jGM4q5+XaXPfTKXFQ1NbJLUtp IS62o9wr/dwe+BSvZKU/LVLchNyFPWafkw0aHVtG99bROlRHpsob8+m2FPV/D5UViRKgTTM ZavsWy25fm3TO9gNif1XFtsBdyElNzYncYd2QIiMu5FkPLkxnTLW1Jb9ZGoJUNQIte40/8c d25zviYziYmKqr5YotdUF1GntPOAAdUXQ5pF/TqTY6dzte2+Ernbw2qGV6o5V6Y+ryTiytu SFafKk/lXYcG9grj3te+PHkbMxbbVTqgx1YelSFtttA9YKFtIt+fm36r2vfTh7ZYmpqOWKb LRezkZB3Fr2Fr27cYtMZxMTExykstPxnWX2g80tBSttSbhYtuLd8KDIFJp9Rl1+nCnFuHIa U9ATISS5HBWtCk2NvUCE7D2G/fBVkai1tnylQkVV5thtDsaRTHFl1IUlRSFhRUbKJTqPbcg YOcZxMTExMBud4MhupUSqU3otTPNeSDrgJCA9+fSDZRSUg2OxxrHqc3LeYI8asRUoZqznTX LY/oKk8JVa90qcSACm1gUixNzgzxMTExMTHiqiQWWCQDaS0Rft6xjnmFtDuXKilxCVp8s4b KFxcJJB/YgHHsjEqitKUSSUJJJ77Y//Z </binary><binary id="_18.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8 lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABaADsBAREA/8QAHA AAAQQDAQAAAAAAAAAAAAAABgAEBQcBAggD/8QANRAAAgEDAwIFAwMDAgcAAAAAAQIDBAURA BIhBjEHE0FRYRQicSMygSQzkRVCJVJicqGx0f/aAAgBAQAAPwA6rbJczdWUdUXWjin/ALDK YXTdySpBTg47e4Hv39xauprbC0kHUb3FlGFiq6OPB+SU2nQ3XeJd5sdR9PeOn1Dpu3GJyBL g4GwHkccnPbj30UdP9cWDqTy0oq0LUSAlYJRsc4749G/gnRDofoYat1rrjQIkbyVMnlxO36 dQo4DHj7SSGII9+c8albbcYbnTGaIMjI5jlif90TjurfI/+EcHTrQ51hfbba6enprhVyUfn yKyVIgZwhVgeCFI3HsB+dR48W+izIUa5yKQeS1LKMD3/b2151nVvQXUsRpnvdGpY7C8sfls QcZUF1HBwM/gZ1W176Dullnlu9pmS4Ww1HnSfTtmNBnK8Id3HHK8jU90z17cL8sFkq7jF5R 2Rh5Q0c05JI8mSQZ2n5AywBOQcjRpeuqq7pikieo6eeKjihyzU8qOiEHhB+3/AGj4+AdQFD 4h2ua+UN0hhipxcKg0VUGbawHeN2A7nPHIHc6s3XhW0VNcqKWjrIllgmXa6N6jQDNZGmtMi 0NIlVVComgqZYwFkmkU7O7f8yqCxJwDkj20K1PhPfrnTzXGspaWOrqN0jwRvgqfQD0BPHxo WaydcdGXPybbBc6SV0LkU7+YrgDuQowcD303qr095ubG6U1PbrkyFZnMRjjqG7gyL2V88hs YyQSB30SL4hXWz0kVDXUdLVqEUjeRI54wVkBOSeBn8D30ET336m6U1clKkMsUgchT9jEHIJ GO4/8AQGusUcSRq47MARzrfUbZYZ4o6x6gqfNrJZIyuMbM4Xt8DQh1j4sWPp6T6eiLXKvQE hIH/SU4/wB7Dg++Bn+NVzcvGbqmUq1JDR28OuQVj8xzk98vnvx6emhV+peoLnO/m3GoYyps lMSgEp7YUDjT28VVLQf8MjhkWupQlNIqoixsVO5g3GSwckZzztGmFr6Yu16dVpKJndwRFGo w0mOCR8A92OB866Po7h1FT0UEB6Y5jjVD/Xx+gxqUvtyjs9jrK+STYIYmYNtLfd6cDvzjjQ C1J1J13baaktlWLRYIwIzKT/UVChRksqn7Qc8LnOOT6aG+o/Da39GdOVFZPXy1UjHCxxRc4 Ofc8DHc6q+sn+skUwwskUY2qmcgdzoos9rnsdshuk1LmaSP65SScpEpAh7cffLt4PonpnW/ TnSj1t8S3KIq27u+ZVkG+ClGMsX9HYZzjO3Iwckga6BsHTlD0/S7IAZamQDz6uUAyzH/AKj 7D0HYDUrpahKKnp7DepaOniSGluO+qARMBJRtEmf+4FT+Q2gTxpuMFVY4qKFJRN5m5mZCql AM9/fjsRjn8apKipZKqvp6T7kNRIqA/k4z/wCdWBbuoRaVv006oK6ilp/Jo3jIBjiccH252 9j3J7aceGXW9n6WttwnrI6qasqZA0uGTAUE42DO49+f41ZtP4h0010oLa1or457iR9OCEI2 87ixDfaV2nI7jHbRdrOmVUsTXKiD5LfqbR6HgZzrn/xU6kivPUdR9GxaGMmn3hiMFThuPk5 59tA0gXcIky8ittDh8g/jjtrZ5nnnRtnmOAA27P3fnnTiyMf9WpttF9WRMrCJRy/P7f5/B0 dUvRHVkVfTx0clQ4pJJZadYp0WppiSP7hyVUtkMRuOQD+DbMfTPUMkatVdaVwmI+8U9PCkf 8AqT/k6KdQ12qVS7UkCzKkwp55VGfuOAo4zx6+vtrmS80E1gvc1NWxQzMVEhUSFl+4bhz6k Zx/nW3T/AEvd+q6k09qpFcxJudywRQPck6tyxdGWqnoJorNb3uVTKViqHqFMMKAD7lLHOcn BO0N6Yx30X0HRFvjp44a2CmeCJhJFSU8XlxI2Qcn1kOfVv8aI4YIqeIRQRJFGvZEUAD+Brf WdVz1x1DS0VyuCI0orKaCNfsj3gLywGMEFiW4HwSeF1UCJe+s7i9NS06Fp6jK00ahWJ9SWx khR3LH1+dXr0f4d2/pu2Rx1ZNbVsCZnYkR5PcBO2OfUc4HxgujjSKNY40VEQBVVRgKB2AGt tLWNR1/prpWWWems1YlFWybVSoddwjG4bjj325x840I2mzpSzXe5dQGWsNBEImnmYOkrBcv MucbSRhSD229yNeXhJarZR0txnjpmW6CoK1Ujx7CgbDCMA8qB6j39xjVi6WlpaxqH6ovy2C 1CVVaSqqZFgpYkXczyNwMD1A7n4GhqvprsHtdmqUgW23OcwyRSKWqHIBkkkdlO0FwrDaMgb u/seJGka7Y0VR3wBjW2lpaWsag54o5OuqJ3jVnit0xRiMlCZIwSPbjjT6vRWr7axUFlqG2k jkfpPp9paWlpaWv/2Q== </binary><binary id="_20.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8 lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABZADwBAREA/8QAHA AAAQUBAQEAAAAAAAAAAAAABgADBAUHAQgC/8QANRAAAQMCBAUDAgQFBQAAAAAAAQIDBAURA AYSIQcTMUFRImFxFDIjM0JSNXJzgaGRsbLB4f/aAAgBAQAAPwDYnnmo7C33lhDbaSpaldAB 1OKenvOZkbRPWC3S1gGOwoep+xuFr8DbZPjc9bCdTJBcQ7GdWDIjOFDibWIBN0H+6SN/nwc R69mSm5djpcmukuOGzUduxcdPewJGwAJJNgO5xncvi3Pqs5yLl2KwhDSNZde9WrpcdvPYHp 4wYRKNmCpxkuVevOsl1O7dPKW0o/lVpub+Se+Iz2RsvRPp0TIiqtIcWUMfWLU6bndSiVE7A C5/2ucTmeHuU2mkpXQYDq/1LMdI1H46D4GKniVmoUIUyGH220yHwuQFAkqaSegsD1Nr7H/O I8DPVZzC61T8vQYpeCEuPOvrKUttm3qAHUWO3wdsNZmr9VoKy/U5MYVDllcdqAgJCAL7uLW rdvsbp3JOnfALAo9V4gSHKlPWI9IU5eVVJakoUsgdU+AOgSPSO9zc4K4mbOHOTykQ58qpuR vU3y29ei40mxslO/nExfG2lJLemhVVQd/L9KAVnYEAat9ziYxniTWp0B2m5cn/AFB1FCXFt 2LRICyoarpBKbBR7i2D4XIBIsfGMP46VNpOYIMII1ONxg4VBf2XKxa1u+2AWh5rrNIkSJTD oAkAhxSkEarAbAgbdBYdBYYsq5UZdVqR5jcqsPIIK0KaUPxO4UB6gAdgnYkb+BiQ9lDiJmZ tt2ZCmfTWTy23FBCG03sAlu+1r+BtfBnQOC0mCVCbUmiFJSv8NF7r/aoftBt33xdQeF70OS 4o1RpxsW5KuRZQOmxJsR8WBHz2wTZVp6orU2Q6AXXpTiEG99LSFFCEj2sL/JOL3GR8Vsh1W s1U15vluMNMBvSy3daLEnUsdSN7Ei5Hi2MsdmT21ohTIzS0rOpCVKs2UeEkHpt1Bw9VadJl Q28xNSXXi8gLXdRUtC0EIcur2Og+dLifBxEi5tzHCeD0eu1BCxtf6hRHxYmx6YOKFxmzHHS hdVbjVRhKtCkFvlu3sbEFItv03GNgy5nGiZmatT5QS+lIK4ro0Otj3T49xcYsKZpQ3Ia5ra 1IkOFQQq+nUoqAPg2IxMx3GUcS8ktQUPZhpsNL0QkuVGCBYE2/NRYXQryR7Egi9wfKzCnIb 7TS1vwEEzkIWDdaU+h9kgfqUhSTttsk3GBnM9Bcy7W5EEuJeZSu7DyVAh1s7pULeRb+98XO S4TEisx6dz3HUyU3dabd0alAagOhvbuLXxr7nDChyYrc+khylVQWcalIWVFpQNx6bge3Tpf D+SqnWpFWmsVGmJ5Ys2uosbIfdQSCVJsLKIABtsCkDBrgaztm17KcSE8xATNXLf5CWy8EEK KSUkeRewPi+AuocXVMl6l1Kn09xXrafU2+otrAulaLWuDt73BBGM6oeZU0iHLDT6GUrakKa aCAvQpadCQL/wCb9t8Qa6HXKDRpE1wfVcotpCnitamBblm3RKfuA37Yn8PKnEoeaYNQnALB CkJ1KslCT6STtta5/wDMei5UqQ/SHDGUiM88oNNOKOoAk6dQ6e9vjEyHEYgQ2okZsNsspCU JHYDD2M0zjw5mz6qqqwZ0hadaXjzFqfcZUk/a0hRCSmxvYm+1hjNMx0aoR0Q6NAYZmuPOuu q5DS/qFrPZxtQu2oJA9I+bm+B9ESp0ZTq36WQtsjWJDGrl9t0qG1yR1xBmzHp0gvPLUo2CU g29KR0SLAAAeAMPOM89MZUdg8xSDdAAI2PXz7749AZJrorGUYbbhKZMSa2042SPQAsaenax GD/HMdxHlQYs3l/UMIcLStbaiPUhXlJ6g/GKSp5WRUAG3yiWwpJQ9zSUOuoIIIK02uBfYW6 28Yy7OPDaDI50iihVPmRm9S6c+lI5oud0FPU222ve3W5xnKl1CJ9KkA6ym6U8v1W6WO2+Nv 4eF+FlCdPD0eQ66604SygkIASkFB26gA79r3xpQNxcYWO4WFhmTFjzGSzKYafbPVDqAof6H GNcQ+FzFOecrNL1MU9RK3g2gqVFVb7gBuWyett09RtcYosoZnqlGEmO8F1GLLSmMp1KiUK1 CwSVn9QuQm/uO4I3igzG59AgS29Wl2OhQC/uG3f3xPx3CwsLHw7s0uyNfpPp/d7YzrIcdUq jVKgVWAIBlpW+3EUmym0LUpCgAQQLEbexB74sslZTVAfbrbs91Mtbao8mIx6Y2pJCdkeRo6 9+u2DXHcLCwsLAvnGG+9IpD0WY9DcXLERx1iwXynN1BJINjdCd/nzhtx+flqvR3paUu02cA 1Llto0hD17IcWkfbqBCSrpe3S25XhYWFhYWGJH3sf1f+jhurfweZ/QX/wATiS3+Wn4GP//Z </binary><binary id="_19.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w AARCAAdADEDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2 uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL /8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1 dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD+/YAEDIB4HalwPQfkKF6D 6D+VY+p+INF0eWzg1TVtM02XUBcfYV1C/tbP7U1qImuFt/tM0QmNukySzLGS6xncFPYA2ML 6D8hXG/EHxvonw38GeJvHPiAuNG8K6Rd61qfkCE3H2SzQPIluk0kUctzJlUtoGkRriZlijJ dgD8zfti/HXxn8Gvhtp/i34bT+C7u9vtU/sa5Gr3r3eromp2k66XeeF9KtJ/s2q3UVzG81y l4JYI7aPzFilAkC/kd8QP23df8AiV+znoH7P2paZrmo+NtVlT/hOPHniDUorltbsdO12bWL a3gt1t43Mtw0VlYzx3JWOyhtUjjWQ7dgB9MePf8AgqX4huvFkFj8H/h/o1/4ZbULaxs5vFQ 1J9f8RyX0kdvZx2enaXPEmlvPMxaOOZ72dleK3aJLlmWP9O/g140+KvjDQba8+KvwqT4aat Nax3CQweJNO1uC4MpQLFJZRiPVNIu1VvMlsr5JjCpCtcmbfDH+RX/BNj9nrU/Evjy4+OXir wrDL4H0S21W28C6hrAQfb/Fs15DaXWq6fpJXyLu30m3bUoIdTkR4YtSuN1kxuLfzk/d1V2q BnPfp36k9ySTliWLMWJJJoAXA9B+QopaKAEH3Rj0H8q/np/bI+J/ij4q/GDxVYSPqM3hHwP qGp+E/CXh+3hJaa90mOJdfvJbZY5LiTU9U1CFliuo1DCxtoLcqIwxb+hMPgAY6DHX/wCtXz B8Gvg38PfDvjf4qeO7HRPP8UXfxE8SWkGqajMLyXSbK7gsNRu7PSEaNIrKG4vtSvZpZFR7u RJVglupIkCkA/np1/4T/Fbw9o9nqvi7wB4/0jQ737NeWt7qmheI7XT4Ir2EpJJI8okhtjPl Q0gnixtiKW0KyOsvkWk2ep6tq+haFpFuG1fXNVtvDukQwXLG4mvNU1CDS4JkuSYolnnupbV WLuiq9yhJIhwP7DXRJYnhkXzI5FZHWQI4dGBUo6uhV1KnB3Alh94nnPz94m/ZY+Afie+t9Z k+G3h3Q/EVp4h0rxTZ+JfC9ha6Drdtrmj3tvf2l6LmygWGcNNbILm3u7e4trhXkeSEzMJlA PUPhj4TsvAnw98GeDdPtEsbXwz4a0bRktEKEQy2On28F1vaNmV5ZbtZ5ppQzGWWR5WZi5J7 qqdtOJYzIEK73YkFt3PA67V9OmKseZ7fr/8AWoAkoqPzPb9f/rUUAf/Z </binary><binary id="_21.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8 lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABaADwBAREA/8QAHA AAAQUBAQEAAAAAAAAAAAAABgABAwUHBAII/8QANRAAAQQBAwMCAwYEBwAAAAAAAQIDBBEFA BIhBjFBBxMiUWEUFTJxgZEjQlKCFiQzNaGx8f/aAAgBAQAAPwDZFrS2hS1kJSkWSfA1WQJ6 86w3MiKcYgqJKVKRtW8Aauj+FJ/RX5alw3sogmO1HajfZ3FtqYaACUfESOB2sEK/u1LksnC xEQypz4Za3BI4JKlHslIHJJ+Q0B5z1eiQpC42Mhe+tsK3rfcCEgp7p44vg9yO1VyNXza+rs sw2oPRcUhxtKt7TXurF8/z0OPlWoZHTuSZZL2S6tzExZJ9piKWo3uL5oDaBfHi64J1a4zAO woKWX8zkpTgKiXHX7VybA/QUP01Wdc51MD7txiXw2qdKQHzupSWRZVXjmgOfBOquH6niXkz jMbgXphSsIQth5Htkc9ldj2+n1rXTn+pJGCKp8pEaBJeQSzGQsvOyCkC0uAAJFX+LdwPJqt ZbJyPV3qDkH2sY07JccWUuPtApZaSB+BCjwhP7KV5+QNsRhujelgw7mc9jDJZHwtIKDt+Gl ggWVX3o3RArnRIr1V6KbR/vYUQO3sO2f3TqI9ddO5PMY9yHJkSHkLLaI4iPWreEjen4a4HN /0qOjTWI+uk1v79gxLJKIwWspFlAKlDv4vj9hob6U68X0kxMTDYjSHXCClx0ECwkgEJ4ofE Lo2aHjUvUuRmZPIO5TMSnnmVNoQ41BB2vIoHhRsIRYAvm6NDzrjm5TrLIREsJhyoWLK0tIh Q2yy1dDaKHKvHJv8APV/gPTbP5BaTKjQ8ayWUOD3gSTfIoj+Yc2O4uj30Xq9N5bmVTInCBJ ShW5pawSd9UCq/FgfDyDejPAQS2Xpj+1TxWphtQbCdraDtAFAGjtvm/HNAauNYr6udL5WZl nc2uIymJ7SWw6HSrbtvlR2/BZPBPHHJ5Gs6xTUVEtyNnlzWG0pKFNshKV9hV7h2+FPHyGu7 NZDMRJhyUGbLjokJQ+8holtLayaIIFCwtKgeOSPrrpxfqP1rHFt5VyQ0khbnuNIdPcnkkX4 PnRvg/WM7W15zCpaYP434KlBSKNDckmyK+p1quMy+PzURMnHympLS0g2g2RfgjuD9Dzr1jV 7oykFIT7TzjYHyAUQP+K11aZxtDram3EJWhYKVJULCge4I1inqX0JDwRGUajPvYhz+GUNrJ XBUexRfdBP8p4B4BF6pOnYKXcY9j5bqZbDSPtAW0SvfGepLprwpCw0qjVFJ+fIRlsZLwWXl YyUNj8ZxTS9p4P1H0I5/I6MfT7Cq6kkuQpMhaESmyCtCUlaapIoqvxuB/TWjL9O5HR6Xst0 hMdVkN4qPKept5PlK/wCo+RZFE3erfo/qj73ykpmZAkQJjraFrbcO5pa02lXtquiKCeOD37 99GGqHqnqtvphMTfj5UxUxam2gwE17gFpSbIq/17HQvmfUzDPsS8LkMe4HXG1trb90bV8EE IXVWFAjmiCPFazTp7PPY7FZKJJjhmK3AfS0HP8AUUHFoG0ECyDQF+KJ1T9SyEZOLAyr6XES XmPaUqkj3SggBZANixQsjmr5vVp6bdQDp/q2OGnlKYkJ9tTYZ9xSlqFADix8VcDv9dfQ0ma 592hYb9l91QaQlzilk0D2P59tTwIDGOhtxY6aQjkk1alHuo/Unk66NZr1l0x1G5lmsnFyDj yWHULZcWm244+IUWwCVEXe7gfMcXrMeq+l5mOx+OZYWciCl6Q4+077u4kjcQB2FAEg2eSTo bxpkA22hOxJJO5sqCleBXa+eNQykyLQ++2Ep/ChHYADwB8tdrWQexaYzjcYNLX/ABQoH8Qs gVxwRzR+v5a37B5dGe6ewmRyClAuTW9gUdxK9pCT9ORf66ONNp9V0rBQJL4lIZTGmIvZKZS EuJvvzXIPyNjQ7lujYbinZL0IOOONEPSYaEodUQBtUUdlGxdCrrkHtrJ+p/TielJmYRwZCG yn/MHb7bjKq3KKknmiOew+VVWg9cT7LkW2Q4StG2i6j4SaB2gc/P8A61vvTL6E9OR0yywZK JjDm1sjbtJQAUD6Dg/W9H2m0+lparshgMXk3PdlREl2q91Ci2uqr8SSD/5rEesOi810rkzJ YyCjGIKIkt0jbtKT/AKaNKoGj2IocGhqXpvqd3F4mRjsmzYMYLZLSeCpCVbSngAdhuHmt3P Ot0hviVCYkgUHm0rq77i9S6fS0tLVfnosGZgprGSj/aYhZUXWgCSoAXxXN8cV51mvSGDZ6j 6Rle60lWSiso+7pQSQttvbbNXQJFFO4gXR7itFfRmMzUMR5S8kF4mTESpuA6d64hpO1KV+Q BuBv6ADjRdp9LS0tLQpmYk+F1TjXcKY8f7ehTD5WwVIT7YU4k0COTak/wBxPjT4jLLxfUH+ H8i0IypaDIiAct7+7iEKNWLO4DuAT4A0U6WlpaWlrhl85WADyB7hH0O2r/Yn99VXXvHSzjo 4calRlNrHdB99sWD4NE/voj1//9k= </binary><binary id="_22.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8 lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABaADsBAREA/8QAHA AAAgIDAQEAAAAAAAAAAAAABQYABwEECAID/8QAMhAAAQMDAwIFAwMDBQAAAAAAAQIDBAAFE QYSIRMxBxRBUWEiMnFygZEzYqEVFiMkgv/aAAgBAQAAPwBxuWjra3d0vuS7nGblvDpvR57w U08STjGSkJPpxwePUUQa01eIA/6Orbi4kc9Oa21IyfyQk/5pT1F4l6h0ddo8S92yC605vJc Y6iA4AeNpOcHGCfu7445pysOtLLqFDXlJGxx4EobcxlWO4BGQT8Zz8Ufpdjw5Djk272zDch 6QrCXP6cpCQlI3e32kJUPQ+o4otbbnHukdTjOUraWW3mV/eysd0qHvyPyCCODW3S5rK8x7V b20zETG4jiwXZcZor6ISQods4JIxk8d+ewIQ+M+mG9hfj3RgLGQXIuARgHPf2NeLvqjw41r CRBm3eOFnC2nHEKbU0r0wpQA9e2cGq4vegLvZlPzNLPi92lwYcVGdS6r/wBJR6g9iO2M8Ux 2DX9wuFubiT7swpnalH/OhSFuE/SWnHUnKSO4UBlQz2IIpnu+vrppiFF8xo53y/S5cjyB0W 8cYB25A/UB6AZoRbfEWzSNRQLrHYMV+5u+VnR+p9qcZbdUMcnsN3sSD2FWrXh9hqVGcjvtp cZdQUOIV2UkjBB/aq7Vo6ddrIu2JLKhCkOMtPSWkqUEp3JGEkYAUjpgnPOCcZ5pBuPg9qlq 3eY6UUqSoYYbcTlIyRyo4zjAPc9/eg69N6z0XcepEL7D4ScrhuFQJGCUnHBIBBwfTmtGXd1 395fmOnBuT/0vvow01K7EdQcBKsjO7sTjIHejCde3mz2h6ySvJ3KJLQlZS4711ISUhPTKs8 YCe3BB9aWWru6q5xpiwFvM4QlSvYDCSfcjjn+0V1wOQDnPHevVDbOlbcaS+88laXpLrqVAA AI3YT/gDmkfVPjVZLM+uJamTdX0cFxCwlkH9XO79hj5qurj4zatmPOqiuxYCHMjaywlRx2G VKySRStOvl7vryzLmvyVL+5OcA/sOPbFZvp6brcF5alSIKRHVhtCEpA5I+n7iFlQye4xX3s 2j7xfAnycVSlOY6SMHLgJxu+Ej1UcD0710dHuF/jRmmE6YWoNICATOa5wMUQ1BP8A9MsMyU EvqWhpWwR2yte7HGAKQ4dlumvre2iRcVW6xNJ6ceKy6FPLAGw9VSTg9s4/u9ar/wARfDtjR 7TcmJJcfbccwoKxhsEcUg07Wa3u6etqbq6lPWbjC4FO8AjJKI4we/1/WQPQJz2r46X0w5d7 23bICBKuBXuflqG5iGEnk8ZDh7YJ4zjvnI6Kslhg2GMpqIgqccO5+Q5guvq91qxz3/A9MUR rNB4zKbZf5DQWAxNbMhCSQAhaSA5j4O5Kvzu96q7xx1Cw6iNZkNPdT+ruVtCCMkZxndngjk YwT71U1rjty7pFjuhRbcdSlQR9xGeQPk+lMrWpHItruolNtIuXnWnG47jW3CQhaCMjGduUH afUZ96OeHHiDZNGWtyOq2TZEyW4C8ttaTuIJCUpT7YP8k1Zdj8TIl7vjFnRZ57Ul/Kgo7FI SgDO4qCvgjjPIxTrWaD3BhTupratGAURpI3Y7ZLVczasu7181FInSnFOFfCSF5G0cJ25HAP fGB3NBEqKVBSSQQcgj0r6yJKpThddALqlFS1jjeT8dv4rcscZ528QQGH1JeeDael9Kleh2k gjIzVgQ9JavkqiQIUtaha3NkSRHISGB1DkqV9pwOcA5+rHPNXFAss+LCbZlagmy3kg73iht O7nPbHHtRml6/XpFvmSE9AqcYty3Ur55KlY2jH6M/xXL90ZdjXB2M84lxbJ2FSe3H571s2G yPXmS6E7AzHbLjyluBG1PxnufirOsnhpBW6wYcKTcWlry+5LSY7KU7cYHJUrBzwBz7gVZqN J255LKbkxHmojk+XZVHQllgHuEoHH85NGmmm2GkMstpbbQAlKEJACQOwAHavVZqqNc6stdv fvBS64ZhcEc5yQtKUJy0j0BypRUrnH5IxV9isF21pP8vEbQtSllSg2AhDIUTlasDAAPp3Pp 2q+tPeG2nbBDYbMRM59pBSp+SN27JyfoP0gZ+KbalSsUJ1Ja7ld7YmJbLsu1uKdSXH205Xs 5yE+x7c/FIzVihW/TF2v8q3CbclvqaiLlq65cO7poUnOfvUSrHurHzRzwrt8CBo9CYjAS8X lpkvbSC8tKiM884HYD05/JdKlSpWKX9S3zysmFY4hfVcLkrAMdIKmWh97hzwPYE+p+KFuRL pI1ZarZOXHNvCFTfJtsgpY6WEtp3nlRysKzxyngU6Yx2rNSpUrFa7TbaZsh0ISFqCQpQHJA Bxk/ua13Up/3HGVgbvKPDOOcb26IVKlSpUr/9k= </binary><binary id="_23.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8 lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABaADoBAREA/8QAHA AAAgIDAQEAAAAAAAAAAAAABQYABwIECAMB/8QANRAAAgEDAwMCBAQFBAMAAAAAAQIDBAURA AYhEjFBE1EHFCJhFTJxgRYjQpGhF3SSscHR8P/aAAgBAQAAPwB4rtsQGpgo2vF3pC7N8nUQ Vj9ScZaM9WVxgZGRnCn252RYtwUPptR7qqalUJMkdbSxS9YxwAVCEHOPOlm4/Eq+7fujU15 sUAgRHPqRM4MgQkFwMEqp47jHPfTRtzfFm3Ksa00jQTyAlIZgAXx36SOGx9jn3A0xEgDJ4A 0t2a0vSxz3OgVInqaiab0Ub+XUozllJ5IDEHIZffnOitovFNeaV5YA8ckMhingkGJIZB3Vh 7/4III40Q0C3LeKW2rTRVtNVtDLMhWaCIuFcMCq8c5JH6f3xoN/q3tNZPTeerRusxjqpH5Y dx28axuW7/h/uGgno6u70gFREEZpUaNsHDDlgOMgH24Gq8u3w/r7NRy3bbVal+pDIW9OlwR FjkNhT+YDsV5Gje1d7125qUWutuCiLqWOMVH8t6vP5o3kXIBH2ALLk+Dp0qd2Vdn6Xudhlo 6KPqDVCyho0UflOAM9h24PPY+Alv3/AG647ztqWosi1/qRVVK8QVvdJiR54xj2b31Y+vCto 6e40U1HVxLLBOhR0byDqv32zWtt6hhSlNVVUMsqRsJihDIzIpwOBwEYnPfPGk+8fB/c1fEK 9pKL5gRkvCG6D5Iy2OktngngYA0Ai2xvjadzEFujqoK3o9YtSykqyexHY49j+2tb516m7dd bTijuasUmCxCKKoYE5LYwFfPGRgHzjkljv/xTvD217V0W6ohWBUM6scyEjB4z4Bx+qk5Ok2 1bhqF3LS1smI+qaL1TCuGcBge+eSccnPOurtTWlQhEpCZVWIiR5HUvnpJYnOf86Q92fGizW OeWitUP4pVRkBnVwIB7/UM9RH2GPvqt7p8ZN4XFj6NVBQxn+inhHb9WydAJNy7ivE6rNeK1 3GQiROw5Y9gq4HJP+dY3usjZxFlVqqfpp2WFVMIWMBQVbuxJBOf+9bu2dn3W91CtRQ5ljKY iKHLecsSMIMdmOAeAM66RFdeCATZlB9vm1/8AWs79Xx22y1NQ/rk+myqIIy8hYg46QPPn9t Iq2m7fECjpV+aSg2ygVY6eGQtNMq5GJW7Z4HHI59xpT+IHw8t20tqLVxH16p3EUspwPJKsB 4J7HB/bVWFGXp6h0hxkE+3bOm6moP4apKetZENbHTmrL5BETvhYFPHBw3qY9iPbWW1Novfb z+EUqxPVLzU1PUSlIoOCV5+ps+eVyRj310ZabRSWak+XpUOWPVLK/Mkznu7t5Y//AHGt7U0 NoqdrfcZ6aKICknzPHhh9Dk/WMZ7EkNwO5b7aqb44Vc+YqcF1QygupIAK4+njOTyrHOMcaq 6z0Iu18pqNImKSyAdHWAceR1HgZ/8AOmik3HJS2mvlrFi/FluMcyQSp7RSL28qpKnB84799 Htg74tmzduxRx2qpq6qumzMVmXJbsoUY7YxwTnJOrB2/wDEUXu9w2l7HV0886GVHWRZIxGB yxbjz9PAIzxnTrqaGV9QtJco52BPRRztgKSTgxnsOdcy7u3A26N0VFxqJmMbfTHhfyqBwAD 4znv76BLI6qVViATnj30SqnirITU5M9VJgMAhBBJ47HHjGNeu2nk/iCg9SllnSSRo1SJvSY sw6cq3YMCQR+g1Yu39nbogqqVaWpppIqGX5eOWkkRnhX1WYmQnGcHr4U55xjB1Yq7SvAUdW 9rwWxyQkIBP/DTTpc3DdmoLgegkGGjd/oGWLMwCjB4x9J1zNerVJaK1qaeQGcH608qfvjjR vbGxrlfuitqFENrhx6s0knQCO5VTg84/tn76tOm2FbVieGxUDS08jj1vm0aFZQuAB1H6iAc twMMexA06U+26ZpYJ7iIquSnPVBGIgkNOeeUTwee5JOjEcaRIEjRUReyqMAay1NVXvTfFst dwuqUscn4kXWkaVGJ61UK3QvgNl2BI5AHv0jVY2Gx3bdt3jpo4l65Gd1WMLGIT5d8AlVBx3 5PYeTq/7Psi022hghqozcZogeqSpJZSzcsQh+lf2HbydMWvupqaD7ltl0u9tSktd1a2O0qm adFy/p4OQpzwc4OftpKoLVRW3b153FcaUVFXBUPHRzzSes5ZGEakHwXlyffLYzjRv4ZUlDB t2aamoVpqiSrlWqYHJkdWIzzyB7L4505ampqaml/dd9a2Q01uo+t7ncn9KmSJQzqP65MHj6 RzzxnGhNbR3N7zZ7HU+gLXUs8r00cfWQsBDqXkPcsxUnjuPuSXREWNQqKFUdgBgay1NTU1N CaWKNty187RqZUhijWQj6gpySoPtnnGvKvJ/jGz/wC1q/8AuHRrU1NTU1Nf/9k= </binary><binary id="_24.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8 lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABaADoBAREA/8QAHA AAAgMAAwEAAAAAAAAAAAAABQYABAcBAwgC/8QAMxAAAgEDAwMDAgQGAgMAAAAAAQIDBAURA BIhBjFBBxNRImEUMoGhI0JicZGSFYKxwdH/2gAIAQEAAD8Aa5OhaGmvAVrpdaSOVl/CTQXB 1O/B3RkHI7DIPc8jxyWmsN5t1DI1o6hrp6gcrHXiOZG5+cKRx/V40kV/qz1B071C9uvlopf ahco8kYdN67iBIv5sLjHGCdPdk63sl7anihqRFPUgmGNyP4mO+1hwe3buPIGj7usaM7sFVR lmJwAPnS9aqGeK3vXWkJA1RUy1HsyD6J0Z2KnudpIIO4fPI0Yt1yprpA8tM+THI0UqHho3X urDwRq3pb6uv9HZYqYV9PVmneVH92CAvhlYFVBHYkjz44HJ0DT1p6SctkXBQjbWY0xwPucH t++ql26s9Mut4FprnXqrI2UeWOSIg4P82MY5zgnGcazzqD09r7BDFc+n6xb5buS89MQ3tuB 3wpODycEEkY8aYeleuK3qCkitVzr6eVI2jjghrFOKxicBJZAfHfGPq85wRp5vfW136fgE1d 0zK0bbVVqSpEoLH5O3hTwMkZz40FtHqFRV/VdmlpmZHuyvS11IV2mKVcbJMc8915PbHxrTt dFbR09wopqOriWWCdCkiMMgg6zxbNcK3pgWcJLLVLPJFJUCMb5hE8mwOxGFBAXnnz850k3H 0bu9JaqSUVVJJMC3u0/5Hb6vDdjx84x+uhr9C9d9Jk1VCJ45BGJHFFKSQvc5A74xyOdD6y6 S3b3JKyg/D3JQVqJIoNsVSRnmRVH0yZ/mGAfOOTohXdd3SnpHtc60FxppIVVmK73wQcnOcq 68eOCo/Vetl7nh6it1eiKskEkYZl4aUBh+Y/JGATj799es9capUGaO3O9YEpwrySOzSZABY tknxwc/bWcdZ+stsoJzRWOlhuk8TA++5zCD/TjlvHwNZ9cPV7rSum3pclo1HaOnhUD9wT++ g0V56mvMskZulwmWQ/xVWdgGLHbgjOPqJA103qqp3qEWGVmlpEWnDqBsZUUKCMd8nccnxjX f050rdr3XwJQQb5t6MqNkZXvuJxhVwO57+M69PLVXUoC1siDY5Aqs4P8Arqr1bcja+mqudY KmZ2jMapTRl35GCQB8DJz9tJ0diu3qRbFlr65rZ0+4X8HR07K7uqnGZT5PHAyQD445QvUf0 7Xo+KnraWpElG87KFwFkQHlRnu2ADz447Z0hVknuSIMqxSNVLJ2bHb9sf401x2eoslq3tFH DWxRgvv4b3J1HtrzjG2Ms+fBP21a6M6VgvNwWgtuautRwamvKZp6OPBzsB/O+eATx5A4zrf rFYLd05bVobbAI4xy7nl5WxyzHyT86JamhdtojbbhV08O4Ukx/ERJj6YnJO9R9icNj5ZtY7 639T09xrqSzQRtupNzyu4HDHjAHcYx+uRrOLGqSXWGKVQ0TNudeBu2/VjJI74x386Yqfrit S117RyoldNWe7GMbRGpieMsuP5gCAP076PdA+pFm6OsaUMdoqKiqqJS07rMNzt2XAIwF8d8 99aX0/6iQX2/JZjaKynnkVpUkyrxGIDIfdxwTwCARnzpy1NUalhDc4qmT6Yo6aXc57D6kP8 A6P8AjXl3rK6S3rqmtuMxb3J3ztaL22VRwoIH9IHOgeu5lLoVCKzA5ZxwBx2yDjVqx0b1t2 p6b8JJUicmPYmNxyCMqTxkdxn40+WHozrFrhb5LbXoBRP7SVFPJvEEZY7sk/S2NzfSpPc61 lOlr0EUN1rdSwHJEMAyf9NM+gd7qJ3aupRsWCOgLliqsQ7EgEAkdgCT/ca8t3Pe12qI2ZGK SGMMowpCnA/8auWWw1tdWEqiRxQqJJJZWwqqe3IPc5AAJHJA1rVj9M7VVU6TU9NNUhiTJ+N jMEZOeFC43YVgcjjPzjGtAh6YoTLHLXpHWtBkQI8KrFAD3CIBgZz3OT99GI40ijWONFREAC qowAB4A19amsc6v6zWjvF6gp4ZTOan2gVBPuqkaBlXP5SCCS2MAYxychB6X6XunWVWkFLKm d7NhXwKVdwJkYAcDwF4J/sNb7YOhLFYKOmiSlWpngQqaicbmYk5Y4PA5/xpk1NTU0H6ktNx vNBFSW+7y2o+6GmnhH1lAp+lfjnbz9tJAoIqPpC4X+qtcNXcvxTx23c5qJAC4jXazcnLln/ 7Z0c9K6Gio+i4TS0rRSPJIJ5nTa1QysRv+SPj4056mpqaml3qm9PSzUFloleWuucuzbCwDx QjmR+e3HAPyftjQdKK5S9UWa03GKkSgiiesSjp0O2m9ohY138b+XBOQBlRgcaeQoVQqgADs B41zqampqaF0Eaf83dZti+4WiQvjnaEBAz8ZJOPudECqmVWwNwUgHHIHH/wa+9TU1NTU1// 2Q== </binary><binary id="_25.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8 lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABZADsBAREA/8QAGw AAAQUBAQAAAAAAAAAAAAAABgABBAUHAgP/xAA4EAABAwIFAwIDBQYHAAAAAAABAgMEBREAB hIhMRMiQQdRMnGBFCNCYZEVFiRSsbMzNDVicnWh/9oACAEBAAA/ANkUpKEFSyEpAuSeBiqR rr8ZSnWy1T3R922sWW+n/eDwg/y8kc24x6ZcLf7vwmUNoZMdlLK2UEENLQNKk/Qi2HrWYKX l9hL1SlJa1khCACpa7c2SN/meB5wKOeoM+qS0xct0pMhR3Dsi/TUPO6dgObKBUL/XBA3T65 PZCp9Z+yFRB6dNQnSB7a1hRPzAHyxBl5PgGShbs2pzJjiSGftMx1TYI3uUpIFhe9voMTP3M oirKdjOLcI7lJkOoBPyCrDHjmPMLNOrNNpchbbUWSl1yU8tZToQlBKQLeVEH6JI848jnNuX NEOiU96pBISoOMrSlFrkWufG3PG43xXZqzBKy8FzUuwYM90axGUpTvVbFklTtrBAF+RcmwS LnbADAy1XPUOWJz8l1FMcWS9UHUaVvb82JtoFtkDYC3m5xocDNOSspxU01uvxnSO1KWR1FE 82+7B99v0x0fVTLyktqix6nKStegFmEuwI282/QY6j5xjzK9F+z0WsJkPoS0W3omnS2STrv ftAPOq1/F7YMcYR6zS30Z4YAcUttiOhZbWgltN7828HcY8Ml+qKqIw+h2kIkSpTwJdDyWk2 NhYX2FhYAcWHgDEPNE9UmuyqmpQqqnJQC242pxiShPwBVtko7RZPKrE7WBx2aH6g5weS3UG ZcKnoSjpsqaU1HQnYJCGxtsD9ADc4Jcv+jU6PObkTp8FMZd+qyylS+om5sQVbD8KgeRjRaL Ql0JaiZCpIcWUNgMoSGm9RKQSBc2G18SMvR3EwnJspQXLmOFx1QFgADpSkX8BIH1ufOLXGJ eqOWq7UK8qruR247CmUIQjqFbbqklR0qUANJIO17A7i98BKqhDjoSxNj9NP2fSW2gAtDo3T cEcakpuDuR5OGq06sUqou1amTnoLFQUiWBEdLSe+5A0g72UFp420/niXTPUrPUdJWxV3pLb W6kvoS4LH3uL/APuDmlesk2CY5zNR06FpKRIhkXF1c6SeLD38Y1Ok1mm12GJlLmtS2DtqbV ex9iOQfnjqlsvR4CGX7a0KWL3vcajY/UWOJeOXWm32ltPNpcbWkpWhYuFA8gjyMYv6gZGp1 CkmfKStdEes2hTYJegrPFv5m+e0n8hY2xSZbpzcqIukz7SIsVXUbU2NWqLIAQpYuAexzpL3 +HuvgNnwqhl2a9BkLShaHShwNrBvpNrg+x5B+WNIyNl9GdUrRVHn22hZSkdZBU4EkbA2va4 A+vI2wcK9O2qGlU/Kkl2DPZSS23cFp/nscB+IG/J3HgjFnlafKdlzmJ1KXAkKc6jhR3suOA BKlJWNt7A6TuP1sSYoMzZuZyy7EZdp0yUubqSx0EpKSsDZJJO1/e3v7YGa16jUWfClUiXS3 3A8yoqC1thDjWlR6jajcH4Ta/4reTjNMt5j+zZUqsKYpptuPTZDUXqaitxTy2iE+21ri35n Fbm7ROYplXlvJRUJ0MKeaSgAEoUUJUbcFSQPHjBP6WZjFKzC1EYabkMSmw0oBIS4k3Gk3Vw LqN9/6Y3CoyHGYiQ12PPrS0hVgdBUbXIvvbn6YkR2G40dthoWQ2kJF+cd4zbNeU685UYs1i dLluRilTcx54hDVz3AtNi/ABum3A9sZxmjKtaiwITUNgz2W23pDsmIsOBRUoawLd2lPae7f uJwNUuoSoU39oGHHkdI9wkMFbfGnuA+f64hS5Bem9VYKk9tkqFu2wsNvFsEaZLLTUZ6DDXo SkuuJvuyQrtAV9L335ta4xveX6m/WKDTZrUhLv3yUu9S6VCySlSVXG6gr5b74JcNh8V8iiQ H5KZaY7bExBJRKaQkOJJ53tve5uDcHFTLpDjLkgu0WDPjSlfxCo7SUPOAW0hSTsqxtvccDb GTZl9OH5SpVSy4ht1s/wCLDdT0nkKuSVBCraRpIO9udvyEqfWXKcFRn4bfXZV00kAAXvuFe Pkf6+Nqy9JejZTgqVMjSFuzGZHUitKbbLZWkLHgqVYKO/y4GNCw2HwsLEKXSKdP1mTEbWpY spYGlZFrfEN+D74xPOXp1NyvOdqVOmuJiLJU1Lcdt0VG/wB2vb8RNgs7XIB5viTlLPc1ihS IdZaMptTKmm0MthQWbG1tJsFAcgDcAnkd20QJKZtPjSkkFL7SXAQLbEA+fnj3w+FhYWI1RY jyadIZlRkymFNq1sKTqDgtxbGdZBp9PrdAm092nBlvpao7TnxNIWVAWV8Vwts3JsdQuLC2C HJ9KqKCxVXau8qO9HU25Ti6XmmXAoC6FnfbSoH8ybWG2CzD4WFhYWBfNTU+NU6VKpL7UWRL fTCedWjXZskruE8E3QRv/McebFTlZfrzEKqxwiPUxf7SwP4dEm5uN9069jY/i4JvfBXh8LC wsLFRXf8AMUf/ALBP9teFmj/QH/8Am1/cTi3x/9k= </binary><binary id="_26.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8 lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABaADsBAREA/8QAGw AAAQUBAQAAAAAAAAAAAAAABgABBAUHAwL/xAAwEAABBAEDAgUCBQUBAAAAAAABAgMEEQUAE iEGMRMiQVFhBxQVIzJxgTNSU5Gxcv/aAAgBAQAAPwDZSQlJUogACyT6agsvfi0Zt9lSkRXK Wg/5kkcfIB4PyNc+nWgx09BjgbSwylpSf7SkbSP9jUifk4WLbQuZIS14ightJ5U4o+iQOSf 20NH6gNy3ynD4t/INpHnWlaUBPNGyeBVj1/j2n453qHMQ0SXJETHAqP5bTReJHNWpVfHp76 eZi5yEHfnsg4+6pAQhnwm/QAmik8c7jroenZCjuX1Fltx77HGwL+Bs41F6lzP2+bw+I8Vht mWpxyUp4WC2hPCP3Ue3/k654rrROWKUY3GyZTaSEl0I8NB5o1ftRPtVc6g9T9QyOlivIb4U eQ8AswVPKX9wBwVdhsIFWrkUAOeNAuIxnU31DkDITFOJiLWsmXRQFosflp58rffgA2QLJ9N Gxs/pbo3DM4h/MQEqZKklAWkqJUoqrYLPrxrvE6+6WlHw4c9ThBra3EePJ+AjXlHVOFkZ5k szH3XVILCY/wBq7YO4WoAp96BPpxom1iv1UUwrr+L9zKK2mmEFyPtA45oXfINruhY5Prrjj vqm/DilnHYchCVhtbqSlCQd21CUg9+B6m/4GoXV+Vaay0lzMOfiCVOhSozP6X1JAAClAja1 dUOSrbfajqN9z171er7ERZcPHqRTMOOj7ZjYOybNWO3c9tHPS/0ncwMxU112G7JUAQoIJSy bP9PsQarm/XRlCM9me7Heh2y46unk+XjuDV0O/cdzZ166dxYituT5DLKZkkm1NgUhoKOxCf iuT7kn41c6xb6s9HZPKZxWXSUtoW2httKj5FUO26qSqzwFVd8GxWhRnIRZGDEbIMMRHoqSq N4LXnQ4kGkEGyQo977DXjIZfqmBNcl47JSI0PIOiShLK6aT4nmSDXlv0r0KSPTVpB+pPW8J hMkyGMjEJ2n7hlB3cbiPLRHArk6NMB9aosx5tnN4eRjg7yh9FrbI96oGv2vWmMPsymQ6w6h 1tXZaFAg/zrnA2CAyltpTSEICUoUbIA4H/Nd9eHmGpLC2H2kOtOJ2rQtIUlQ9iD31if1C6M awk1uU++4capO2PKULcirFUhdC3EUKFmwLomqNfjcO85inMFJdR4sVxEJTyK27H/zYywRya dsknkJWRWg3DwXGso7GluriqjOFLoSkFxJ5Se/tzeta6Nx2EcaUyhSi+toLjvOC227SBwu7 NmxR7WRoshdJy8A34+Ckstv+AUuR3QrwX17iqzzae5AI7et6n9PZJMmTPirS+0829vLTwJ2 2Be1fZab5sdgoWBq81R5/qdGClxYf4ZNmvzQoRxHSnapYrykkiu932oHQ3nOuMFnMZk8Gpu R4xZUC1vQlToq0ls7qXft69vjQRg84hroKcZzSoxjwfBYdeJC3keN+WAK8xSrcAR221xWhz rhltM6Blm5C2pOUitSnWm2vDDSjaDQB4/Tx73o3+je1ElYkOtvlTZKCoFTiVAkEJNfpNXXu BrUsjLWmKxHipLb0t0MN7hWwUSpVfCUqI+a1MjRWIcduPHaS200KQkeg110A9QYHqEZATYu QStbCy63KmC227b20EISSnbV8+WzdGtZb1Hjcr067ATHY8bwcepb73lWHEqWdxBST5BuAFc 0TqtQZOQxzM+TGbeDav1ONEoWOEgHaRVUf3P76juPNDIKVlmXyh5wIK1+UhCSKASL4CR2Hr XOr/FRHcP1axLxq1Jj7ULUN9FhJI2BYHe6T2PN1xzrfXyVy8cSCrzq8xSBR2Hmj/Pb/AJqf ptPquXgoAlGZGYbiyzdvsoCVKB7hX9wNDg+w1Dk4yPGgyGlwGG4zjavFcixklRI53bKNnv2 BN6yDqv6cSJcpOT6dU5Kx5UUhAJWptW4igk9hfp39dVOJzspvIqhSGz98HAwh9xagCvcQnc PSj/rn41tUJiTjPwlmVki54ctaav8AqIWlexIHJocdzdJ/jRRptPpaWq+XhYUpLpCVx3HQr c5HWW1EmrJrhR4HcHtrD+sOls309lHXkSQ488VFt51CNk1HBqq2pWkdwe4Fp5saKen+u5MT AuqzcZUZ1tTaklCCAQlVEihwg0B8FVWAoVqwIIsGwdLT6Wlpapur4kCZ0rkW8nFVKjBhSy2 geawLBSfQg+vpobYx7GS6J+4aiJXkMYj8stnaSQlKiEkiqWggWRRBBI0RdOxsyyHnMlkkTI zyUrjJ2ALaBu0qUK3cbea99XWn0tLS0tCTsafjOrX4+KixDGyEX7lxLpIClN7Gy2kDhNpKe SD27am4DKIayEjpt5ssPQW0KjpWrl1gigR77T5TXHb31f6fS0tLS1HU02cg28W0l1LSkhe3 zAEpJF+3A/0NVefab/FcE/sT4qJpQlyvMEltdgH2NC/21d6//9k= </binary><binary id="_27.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8 lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABaADsBAREA/8QAHA AAAQUBAQEAAAAAAAAAAAAABgABAwUHBAgC/8QANxAAAQMDAwIFAQYDCQAAAAAAAQIDBAAFE QYSIRMxByJBUWEUFTJCcYGRIzOhJERSYnKCsbTw/9oACAEBAAA/ANl7DJqshy1XtrrshbUB X8tZ4U+OQTgjKU+x7n4Hd9OssRbKxDYaSyIuWVNJTgIUCcjH9fkEGprpd4FmjB+fISylRwg YKlLPslI5UfgCs/ufi+oTEMWWxuy0ZG511YAPmwUjbnnA9/0oktidRX+1CXIuzdtD43sJgs BRSg5xuLoJKuR+FPb544pWjGGnmhPvd7u0iQvayy9NU2gHuVENhOAAD/x3Iq/tunYttt7UQ SJr3TB87ktzJySf8XzVNrq9sxpFrsTrsdtu5un6lT7pbSlhA3KBUO27ATzwcmqmN4sIvE5q 3aX09LuLhOFKKg0htIVjOTx90Z5x6CpNVaol6XaXdpCY1vmPtksw0qW+ZO3APUAACSMjzA9 uOcAVm0VrWWvJ70uOp92M8spcnLGxCEpwShJz5Eeu0d+M5rRLTJ8PdHQGGpF4gS5baDuebA cWvOfwoyM+n6VYP+LekYiQevKU0FbA4iKvZx7EgcU9u11ab3fIjlsbmuSHG9i4zjLiT0lH+ akfdwFDBJI4zj2JrWEeOtyDupoluKQBHjBzJRzklXGc9jx+1COm9c3jTgkt24R+rLAQHnEA rRxhICj2A9qsNQTHHrvLuVwuBuC3UIbdahLJRJSnBJKhwlvKQPc44H4qidl621YmPEQzITA cWltqLGaLUdPAwNqfTBHJ96tIng1qtuRvLkVh1sjbhe/k9uw4HyaKWPDrUS5bcR9yCIUQqL EtcULWe2ct5AyMqKTj86ONC2Zq2WX6hKWt8s7kltrYEtDhtIzzgJGefVRPrRLWDeK2ndQ3W /ovT1pMRhbAaGXUuAKTnhSk8JznjOBx3rNA2qLLUzKC2ihRS4naCQR6YPyKvbncrzBnqu1v nSYzE8/VpMdSkIClcKHGBkK3J/2/lXVbvFPWdtSUt3lbySQcSEJc/TJGR+9HVi8eEuvpavN mShTignrRCT69yk5PHwSa1e33SJdoSJltkNSmF9ltryD74+ae1OOOW1kvJ2OAFKk4xggkY/ pXXXy40280tp1CXG1pKVoUMhQPcEeorE/EnQsbT5TPYiqdszx2KCB/EgrPZST3Uj/KeB24y KHLexssy7VPlNPRoqgttxsBxIYkAJUoA85S4GTjgg5oOnwXbZcn4MoYcjultzb7g4JHx7UQ 6QskG/agZtjTrzfUB6j2M9MAdxjnGc57DFa+z4by9NKcn6SuTcWWU4Uw8gqYdAVkAgkkHGe e/tirfROoPth66NLiOxnGpJCsne0tYG1fTc7KGU5+N1FdUWqdVtaWairdt8uYZa1NNiOEnz hOQk5I5ODjGe1CV88T7JIQ7YbvaJbCZbCkvB1bYCRgggKyRuCgRzjBHfisz05qVEezXK2zl KRHbgPoijAKyXFtnbk/6Mgj5+KptTThd/orq8f7dIa2yvKkb1JwAvj3HwPu+vNXnhPdYtq1 Yh2WhWxaC2hxKjuSskDgeufXPp+VehbsZLkENQlhLkhaWw5uwUJJ8yh7kJyRXTFisQorcaM 0lplpO1CEjAAqWsz1bp3VbdyFwhXNyaWVh6MqQlIaY5PCgPUA5CsAcckmsq1RZ7nbYdubfb deW+p53rhaXEuFaudm3J24APODlR4FDSEBaklRbQnjuTj2ycc0777jr4LyR5AEBA4CQPQV1 qSiDKiPwnNyllLzak8rbIVwMZxnIPB+K9L2WfIulksU2WMPuvFSxjGD03P/AGaJKanquk2O E+99S00mNMAOySyhIWnPfuMHOOQQaE7zoVh+S487bo7jchBblPQmEpdWnAAOwnAIPOU98cg 8YzLWPh82xmdpth12E2yFOdRwBe7jJ2HkZBzjv34wKB2FiHKQpxhKhxw8nIHvx+/oa9BaEk uS9Mx5Ulro5ltuNKKslaVHAwDkgeYj8q0Cmp6VKq64WG13RxLsuIhTyezqCULHGPvJwaxLx A0DL0y4uVEfcchuHDUhauUAjHRXgfJ2qPftxxmDSeopVsstwtVzRIW0+x/D6a1BaSAo5Qe2 BnzJHPqOxr0BFkIlxGZLZBQ82laSDkEEZFSU9KlSrkuqI7lplplxvqo/RUXGNu7qJxynHrm ss0bYrZqfSM1p63hc6IwPo3CohzBBUg7s8kLSU54HlOO5ov0TaLpCS1NXeFvW6TFTi3uEuf SuDHlQs84HmBB9ce1F1PSpUqVB2pYMyJqa0yrK/HhPzguG4440VpG0F1J2AgE+Vac+gWalt tzfsl8atV0itQWbkkuR+msqaTI3He2FED72d4GB+KiulSpUqVU15J+3dP8AP97d/wCu7XPr pKVaTklSQShxlSSR2IdRgj5ohr//2Q== </binary> </FictionBook>