%PDF-
%PDF-
Mini Shell
Mini Shell
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
<description>
<title-info>
<genre>antique</genre>
<author><first-name>Larry</first-name><middle-name>Niven, Jerry</middle-name><last-name>Pournelle</last-name></author>
<book-title>Tříska v božím oku 1 - Džin v láhvi</book-title>
<lang>cs</lang>
</title-info>
<document-info>
<author><first-name>Larry</first-name><middle-name>Niven, Jerry</middle-name><last-name>Pournelle</last-name></author>
<program-used>calibre 2.55.0</program-used>
<date>16.8.2019</date>
<id>5b8c15fb-c425-49e3-8b9d-f6c017996c51</id>
<version>1.0</version>
</document-info>
<publish-info>
<publisher>***</publisher>
<year>2007</year>
</publish-info>
</description>
<body>
<section>
<p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>Larry Niven, Jerry Pournelle</strong></p>
<p><strong>Džin v láhvi</strong></p><empty-line /><empty-line /><p><strong>TŘÍSKA V BOŽÍM OKU 1</strong></p><empty-line /><p><strong>The Mote in God</strong><strong>’</strong><strong>s Eye</strong></p>
<p>Copyright © 1974 L. Niven and J. Pournelle</p>
<p><emphasis>All rights reserved, </emphasis>which includes</p>
<p>to reproduce this book or portions</p>
<p>any form whatsoever.</p>
<p>CLASSIC, 1997</p>
<p>Translation © Věroslava Ončáková</p>
<p><strong>ISBN: 8</strong><strong>0</strong><strong>-</strong><strong>8</strong><strong>613</strong><strong>9</strong><strong>-</strong><strong>08</strong><strong>-</strong><strong>5</strong></p>
<p>Vytiskla <emphasis>Akcent </emphasis>Tiskárna Vimperk s. r. o.</p><empty-line /><p><emphasis>Věnováno Marylin a Robert</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>, které</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>to s námi vydržely, když jsme tohle</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>psali; a Lurtonovi a Ginnymu, kteří</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>nás pořád nutili znovu pracovat.</emphasis></p><empty-line /><p><strong>OSOBY:</strong></p>
<p><strong>RODERICK HAROLD</strong>, lord Blaine, velitel, Říšské vesmírné válečné loďstvo</p>
<p><strong>ARKLEY KELLEY</strong>, střelec, Říšské námořní dělostřelectvo a Blainův rodinný sluha</p>
<p><strong>ADMIRÁL SIR VLADIMÍR RICHARD GEORGE PLEKHANOV</strong>, velící vice admirál Říšských námořních sil, Nové Chicago, a úřadující generální guvernér, Nové Chicago</p>
<p><strong>KAPITÁN BRUNO CZILLER</strong>, Říšské vesmírné válečné loďstvo, náčelník INSS na <emphasis>MacArthuru</emphasis></p>
<p><strong>VELITEL JOHN CARGILL</strong>, Říšské vesmírné válečné loďstvo, první důstojník na <emphasis>MacArthuru</emphasis></p>
<p><strong>VELITEL JOCK (SANDY) SINCLAIR</strong>, Říšské vesmírné válečné loďstvo hlavní inženýr na <emphasis>MacArthuru</emphasis></p>
<p><strong>NÁMOŘNÍ KADET HORST STALEY</strong>, Říšské vesmírné válečné loďstvo, starší námořní kadet INSS na <emphasis>MacArthuru</emphasis></p>
<p><strong>NÁMOŘNÍ KADET JONATHON WHITBREAD</strong>, Říšské vesmírné válečné loďstvo</p>
<p><strong>KEVIN RENNER</strong>, navigační důstojník, záložní vojsko Říšského vesmírného válečného loďstva</p>
<p><strong>LADY SANDRA LIDDELL LEONOVNA BRIGHT FOWLEROVÁ</strong>, bakalář svobodných umění, mistr přírodních věd, kandidát věd v oboru antropologie, Říšská univerzita Sparta</p>
<p><strong>JEHO EXCELENCE HORACE HUSSEIN BURY</strong>, obchodník a magnát; předseda Rady, Říšská společnost autonetiky, Ltd.</p>
<p><strong>NÁMOŘNÍ KADET GAVIN POTTER</strong>, Říšské vesmírné válečné loďstvo</p>
<p><strong>VELKOADMIRÁL HOWLAND CRANSTON</strong>, vrchní velitel, Ozbrojené síly Jeho Veličenstva za Uhelným pytlem</p>
<p><strong>JEHO ŘÍŠSKÁ VÝSOST RICHARD STEFAN MERRILL</strong>, místokrál dominií Jeho Veličenstva za Uhelným pytlem</p>
<p><strong>DR. ANTHONY HORVATH</strong>, ministr věd pro Transsektor Uhelného pytle</p>
<p><strong>DR. JACOB BUCKMAN</strong>, astrofyzik</p>
<p><strong>OTEC DAVID HARDY</strong>, kaplan – kapitán, záložní vojsko Říšského vesmírného válečného loďstva</p>
<p><strong>ADMIRÁL LAVRENTI KUTUZOV</strong>, viceadmirál velící Expedici Jeho Veličenstva za Murchesonovo oko</p>
<p><strong>SENÁTOR BENJAMIN BRIGHT FOWLER</strong>, čelný představitel většiny a člen Tajné rady</p>
<p><strong>DR. SIGMUND HOROWITZ</strong>, profesor xenobiologie, univerzita Nové Skotsko</p>
<p><strong>HERBERT COLVIN</strong>, někdejší kapitán Vesmírných ozbrojených sil Republiky Unie a někdejší náčelník křižníku Unie <emphasis>Defiant</emphasis></p><empty-line /><p><strong>CHRONOLOGIE</strong></p>
<p><strong>1969</strong> – Neil Armstrong vstoupil na Měsíc Země.</p>
<p><strong>1990</strong> – Série smluv mezi Spojenými státy a Sovětským svazem vytváří Kondominium.</p>
<p><strong>2008</strong> – První úspěšný pokus mezihvězdného pohonu. Zdokonalení Aldersonova pohonu.</p>
<p><strong>2020</strong> – První mezihvězdné kolonie. Počátek Velkého exodu.</p>
<p><strong>2040</strong> – Úřad Kondominia pro evakuaci zahajuje masový transport trestanců. Kolonizace Sparty a St. Ekateriny.</p>
<p><strong>2079</strong> – Sergei Lermontov se stává velkoadmirálem Vesmírného válečného loďstva Kondominia.</p>
<p><strong>2103</strong> – Velké patriotické války. Konec Kondominia. Exodus válečné flotily.</p>
<p><strong>2110</strong> – Korunovace Lysandra I. ve Spartě. Válečná flotila přísahá věrnost spartskému trůnu. Sňatkem dynastií se vytváří unie Sparty a St. Ekateriny.</p>
<p><strong>2111</strong> – Začínají Války formace.</p>
<p><strong>2250</strong> – Leonidas I. vyhlašuje Říši člověka.</p>
<p><strong>225</strong><strong>0-2</strong><strong>600</strong> – Říše člověka prosazuje mezihvězdný mír.</p>
<p><strong>2450</strong> – Jasper Murcheson zkoumá oblast za Uhelným pytlem. Vytváření půdy Nového Skotska.</p>
<p><strong>2603</strong> – Začínají Odštěpenecké války. Objevují se nadlidi Sauronu. St. Ekaterina téměř zničena.</p>
<p><strong>2640</strong> – Odštěpenecké války pokračují. Temný středověk v mnoha soustavách. Faktické ukončení První říše. Sauronští nadlidé vyhubeni.</p>
<p><strong>2800</strong> – Mezihvězdný obchod se zastavuje. Pirátství a lupičství. Temný středověk.</p>
<p><strong>2862</strong> – Souvislé světlo Třísky dopadá na Nové Skotsko.</p>
<p><strong>2870</strong> – Skutečný konec Odštěpeneckých válek.</p>
<p><strong>2882</strong> – Howard Grote Littlemead zakládá v Novém Skotsku svoji církev.</p>
<p><strong>2902</strong> – Souvislé světlo Třísky nečekaně přerušeno.</p>
<p><strong>2903</strong> – Leonidas IV. ze Sparty vyhlašuje Druhou říši člověka. Koná se přísežný slib znovusjednocení.</p>
<p><strong>3016</strong> – Vzpoura v Novém Chicagu.</p>
<p><strong>3017</strong> – PRVNÍ KONTAKT</p><empty-line /><p>„Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?“</p>
<p>Matouš</p>
<p>7:3</p><empty-line /><p><strong>Prolog</strong></p>
<p>„Po celých uplynulých tisíc let historie se Aldersonův pohon tradičně považoval za ryzí požehnání. Nebýt Aldersonových objevů umožněných cestováním rychlejším než světlo, lidstvo by zůstalo uvězněno v těsném vězení sluneční soustavy poté, co ve Velkých patriotických válkách na Zemi bylo Kondominium zničeno. Namísto toho jsme již osídlili více než dvě stě světů.</p>
<p>Ano, požehnání. Nebýt Aldersonova pohonu, možná bychom dnes již byli vyhynulý druh. Ale nesmíšený? Uvažujte. Stejný traťový efekt, kterým byly kolonizovány hvězdy, tytéž mezihvězdné kontakty, které napomohly vytvoření První říše, napomáhají i vypuknutí mezihvězdné války. Světy zničené za dvě stě let Odštěpeneckých válek byly osídleny i zlikvidovány pomocí lodí s Aldersonovým pohonem.</p>
<p>Zásluhou Aldersonova pohonu nemusíme vůbec brát v úvahu prostor mezi hvězdami. Vzhledem k tomu, že dokážeme mezi hvězdnými systémy cestovat v nulovém čase, stačí, aby naše lodi a lodní pohony překonaly pouze meziplanetární vzdálenosti. Říkáme, že Druhá říše člověka vládne dvěma stům světů a celému prostoru mezi nimi; je to víc než patnáct milionů parseků třetího stupně…</p>
<p>Uvažujte reálně. Pomyslete na nesčíslné maličké bubliny, velice řídce roztroušené, které stoupají rozlehlým černým mořem. Ovládáme některé z těchto bublin. Z vod, o nichž nevíme zhola nic…“</p>
<p>– z projevu Dr. Anthonyho Horvatha v Blaine Institute, 3029 našeho letopočtu</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>ČÁST PRVNÍ</p>
<p><strong>SONDA BLÁZNIVÉHO EDDIEHO</strong></p><empty-line /><empty-line /><p><strong>1. Rozkaz</strong></p>
<p><strong>ROK 3017 NAŠEHO LETOPOČTU</strong></p>
<p>„Admirál vás uctivě pozdravuje a máte hned přijít do jeho kanceláře,“ oznámil námořní kadet Staley.</p>
<p>Velitel Roderick Blaine soustředěně sledoval situaci na můstku, kde jeho důstojníci řídili průběh oprav tichými a důraznými povely, jako by byli chirurgové asistující při složité operaci. Na šedé ocelové konstrukci probíhala současně celá řada prací, každá sama o sobě byla systematicky organizována, ale celkově to všechno působilo nesmírně chaoticky. Na obrazovkách nad kormidelníkovým postem byla vidět planeta dole a další lodi na oběžné dráze blízko <emphasis>MacArthuru, </emphasis>ale všude jinde byly z konzol odstraněny panelové kryty, do nich byly ukotveny zkušební přístroje a technici je sledovali elektronickými zásobníky s barevnými kódy, aby vyměnili všechno, co se zdálo nedokonalé. Celou lodí se ozývalo bouchání a hučení, jak někde na zádi na jejím trupu pracovala technická četa.</p>
<p>Všude byly vidět jizvy po bitvě, ošklivé popáleniny na místech, kde bylo lodní ochranné Langstonovo pole krátkodobě přetíženo. V jedné konzoli, úplně propálené, byla nepravidelná díra větší než mužská pěst a teď to vypadalo tak, že technici do systému neustále zavádějí celou pavučinu kabelů. Rod Blaine se podíval na černé skvrny, jimiž měl posetou svoji polní uniformu. V nozdrách, anebo přímo v mozku, pořád ještě cítil pach kovových výparů a spáleného masa a znovu viděl žhnoucí kov, jak vybuchuje z trupu a stéká po jeho levé straně. Levou ruku měl stále ještě přivázanou k hrudníku elastickým obinadlem a podle skvrn na něm se dalo usuzovat, že v předchozím týdnu patrně vykonával téměř veškeré činnosti.</p>
<p>A to jsem na palubě jenom hodinu! pomyslel si. Kapitán je na břehu a všude panuje zmatek. Teď nemůžu odejít! Otočil se k námořnímu kadetovi. „Hned teď?“</p>
<p>„Ano, pane. Signál je označen jako velice naléhavý.“</p>
<p>Takže se nedá nic dělat a Rod to pořádně schytá, až se kapitán vrátí na palubu. První důstojník Cargill a inženýr Sinclair jsou schopní muži, ale Rod je zodpovědný za poškození, a to dokonce i v tom případě, že by nebyl na palubě <emphasis>MacArthuru </emphasis>ve chvíli, kdy dostal většinu zásahů.</p>
<p>Rodův sluha si diskrétně odkašlal a ukázal na ušpiněnou uniformu. „Pane, ještě máme čas, abyste se trochu upravil.“</p>
<p>„Dobrý nápad.“ Rod se pro jistotu podíval na vývěsní desku. Ano, zbývá mu ještě půlhodina, než bude moci spustit člun na povrch planety. Kdyby se vydal na cestu dříve, stejně by se k admirálovi nedostal rychleji. Pořádně se mu uleví, až bude moci ze sebe stáhnout tuhle kombinézu. Od chvíle, kdy byl zraněn, ji nesundal.</p>
<p>Museli poslat pro chirurgova pomocníka, aby ho svlékl. Medik střihl do tkaniny skafandru, kterou měl těsně obemknutou levou paži a zamumlal. „Klid, pane. Ta ruka je pořádně sežehnutá. Už před týdnem jste měl být v lodní nemocnici,“ řekl mu káravě.</p>
<p>„To by šlo jen těžko,“ odpověděl Rod. Před týdnem <emphasis>MacArthur </emphasis>bojoval s válečnou lodí vzbouřenců, a než se vzdali, ta loď utrpěla víc zásahů, než bylo nutné. Po vítězství byl Rod ideálním náčelníkem na nepřátelském plavidle, na němž nebylo dostatečné vybavení pro jeho řádné léčení. Když mu medik sundal skafandr, ucítil něco mnohem horšího než týdenní pot. Snad něco jako sněť.</p>
<p>„Pane.“ Odstřihl několik dalších nití. Syntetika byla pevná jako ocel. „Teď je třeba provést operaci, veliteli. Musíme to všechno vyříznout, ještě než začnou fungovat regenerační stimulátory. Než vás dopravíme do lodní nemocnice, mohli bychom vám vyspravit nos.“</p>
<p>„Mně se můj nos líbí,“ řekl mu Rod chladně. Lehce se dotkl zahnutého konečku a vzpomněl si na bitvu, v níž si ho zlomil. Připadalo mu, že s tím nosem vypadá starší, což ve čtyřiadvaceti standardních letech není špatné; a také to byl znak vybojovaného, nikoli zděděného úspěchu. Rod byl pyšný na svůj rodinný původ, ale zažil doby, kdy bylo poněkud obtížné chovat se podle pověsti Blainů.</p>
<p>Nakonec skafandr povolil, rozevřel se a chirurgův asistent mu paži pomazal numbitolem. Stevardi mu pomohli do šmolkově modré uniformy, navlékli na něj červenou šerpu, přidali zlaté prýmky, nárameníky; všechno to bylo pomuchlané, ale pořád lepší než ta kombinéza. V saku z tuhého materiálu ho bolela ruka, i když měl anestetika; pak ale zjistil, že si předloktí může opřít o pažbu pistole a bylo to o trochu lepší.</p>
<p>Když ho oblékli, nastoupil na vyloďovací gig z hangáru <emphasis>MacArthuru </emphasis>a velitel člunu spustil plavidlo přes veliké letecké zdvihací dveře, aniž by loď přestala rotovat. Byl to nebezpečný manévr, ale uspořil čas. Brzdící rakety vzplanuly a malý okřídlený letoun se vrhl do atmosféry.</p>
<p>###</p>
<p>Nové Chicago: Obydlený svět, Transsektor Uhelného pytle, přibližně dvacet parseků od sektoru Capital. Primární je žlutá hvězda F9, které se obecně říká Beta Hortensis.</p>
<p>Atmosféra se velice podobá běžné zemské atmosféře, lze dýchat bez jakýchkoli pomůcek nebo filtrů. Gravitace je 1,08 standardu. Planetární rádius je 1,05 a hmotnost je 1,21 zemského standardu, což napovídá, že se jedná o planetu s vyšší hustotou, než je běžné. Nové Chicago se naklání na 41 stupňů s polohlavní osou 1,06 astronomických jednotek, lehce výstřednou. S ohledem na kolísání teplot v jednotlivých ročních obdobích jsou obydlené oblasti soustředěny na poměrně úzké pásmo v jižní teplotní zóně.</p>
<p>V běžné vzdálenosti je jeden měsíc obecně nazývaný Evanston. Původ tohoto jména není znám.</p>
<p>Nové Chicago je ze 70 procent tvořeno mořem. Souš je povětšinou hornatá, se stálou vulkanickou činností. Rozsáhlý kovoprůmysl z období První říše byl v Odštěpeneckých válkách téměř úplně zničen. Rekonstrukce průmyslové základny pokračuje uspokojivě od roku 2940, kdy bylo Nové Chicago přijato do Druhé říše.</p>
<p>Většina obyvatel je soustředěna v jednom městě, které se jmenuje stejně jako planeta. Další obydlená střediska jsou různě rozptýlená, v žádném z nich nežije víc než 45 000 lidí. Celkový počet obyvatel planety dosáhl podle sčítání v roce 2990 6,7 milionu. V horách se dobývá železná ruda a jsou v nich i města, kde se ruda taví; nacházíme zde i rozsáhlé zemědělské osady. Planeta je co do produkce potravin soběstačná.</p>
<p>Nové Chicago vlastní rozrůstající se obchodní flotilu a rozkládá se na výhodném místě, je střediskem mezihvězdného obchodu v Transsektoru Uhelného pytle. V čele stojí generální guvernér a rada jmenovaná místokrálem Transsektoru Uhelného pytle; existuje zde volené shromáždění a dva delegáti byli přijati do říšského parlamentu.</p>
<p>###</p>
<p>Rod Blaine se zamračil při pohledu na slova, jež plula po obrazovce jeho kapesního počítače. Fyzikální údaje byly nové, ale všechny ostatní informace zastaralé. Vzbouřenci změnili dokonce i jméno svého světa; z Nového Chicaga vznikla Dame Liberty. Celá její vláda by měla být znovu sestavena. Samozřejmě by tak ztratila své delegáty; mohla by dokonce přijít i o právo na volené shromáždění.</p>
<p>Odložil počítač a podíval se dolů. Letěli nad hornatou krajinou, nikde neviděl žádné stopy po válčení. Díky bohu tu nebylo žádné bombardování.</p>
<p>Někdy se to stávalo: městská pevnost odolá s pomocí satelitní planetární obrany. Válečné námořnictvo nemělo čas na zdlouhavé obléhání. Úkolem říšské policie bylo skoncovat s rebeliemi s co možná nejmenším počtem obětí na životech – ale skutečně s nimi skoncovat. Vytrvalá planeta vzbouřenců by mohla být zredukována na lesklá lávová pole, kde nic nepřežije, kromě několika měst chráněných černými klenbami Langstonských polí; a co potom? Neměli dost lodí na to, aby přepravovali potraviny na mezihvězdné vzdálenosti. Propuknou epidemie a hladomor.</p>
<p>Přesto se ale domníval, že je to jediný možný způsob. Přísahal před Říšskou komisí. Lidstvo se musí znovu sjednotit pod jednou vládou – přesvědčením nebo za použití síly tak, aby se stovky let Odštěpeneckých válek už nikdy neopakovaly. Každý říšský důstojník viděl, jaké hrůzy s sebou tyto války přinesly. Právě proto byly akademie umístěny na Zemi, nikoli v Capitalu.</p>
<p>Když se blížili k městu, spatřil první známky boje. Prstenec sežehnuté země, pobořené pevnosti v dálce, rozbitá betonová hrazení dopravního systému; potom téměř netknuté město zcela bezpečné v dokonalém kruhu svého Langstonova pole. Město utrpělo menší škody, ale když padlo Pole, účinný odpor ustal. Jen fanatici pokračovali ve svém boji proti říšským námořníkům.</p>
<p>Prohlédl si trosky budovy zničené zříceným vyloďovacím člunem. Někdo na námořníky určitě střílel a pilot nechtěl, aby jeho smrt byla zbytečná…</p>
<p>Obkroužili město, zpomalili, aby se mohli přiblížit k přistávacím dokům, aniž by rozbili všechna okna. Budovy byly staré, většinou postavené uhlovodíkovou technologií, dohadoval se Rod, několik vytrhaných pruhů bylo nahrazeno modernějšími konstrukcemi. Z města První říše, které zde stávalo, nezbylo nic.</p>
<p>Když dosedli na guvernérovu rezidenci, viděl Rod, že zpomalovat vůbec nemuseli. Většina oken ve městě už byla rozbita. Po ulicích chodily davy lidí a jedinými projíždějícími vozidly byly vojenské konvoje. Někteří lidé jenom nečinně postávali, jiní běhali do obchodů a zase ven. Příslušníci Říšského námořnictva v šedých kabátech hlídali za ploty nabitými elektřinou, kterými byla guvernérova rezidence obehnána. Letoun přistál.</p>
<p>Blaina spěšně odvezli výtahem do poschodí generálního guvernéra. V budově nebyla jediná žena, i když říšské vládní úřady jich byly obvykle plné, a Rodovi děvčata chyběla. Byl ve vesmíru hodně dlouho. Muži, jenž stál rovný jako pravítko za stolem v recepci, řekl své jméno.</p>
<p>Netěšil se na rozhovor, který ho čeká, a pohled upíral na prázdné stěny. Všechny dekorativní malby, trojrozměrná hvězdná mapa s říšskými zástavami nad provinciemi, veškeré běžné vybavení úřadu generálního guvernéra na planetě první třídy bylo pryč; zůstaly po nich na stěnách jen ošklivé stopy.</p>
<p>Příslušník stráže mu pokynul směrem do kanceláře. Admirál sir Vladimír Richard George Plekhanov, viceadmirál Blacku, rytíř sv. Michaela a sv. Jiří, seděl za pracovním stolem generálního guvernéra. Jeho Excelenci pana Harunu nebylo nikde vidět a chvíli si Rod myslel, že admirál je sám. Potom si všiml kapitána Czillera, svého bezprostředního nadřízeného jako kapitána <emphasis>MacArthuru</emphasis>; stál u okna. Všechny diapozitivy byly odstraněny a na obložených stěnách zůstaly hluboké škrábance. Veškerá dekorace a nábytek byly pryč. Dokonce ani Velká pečeť – koruna a vesmírná loď, orel, srp a kladivo – nebyla zavěšena nad duralplastovým stolem. Rod si vůbec nevzpomínal, že by kdy byl v kanceláři generálního guvernéra duralplastový stůl.</p>
<p>„Velitel Blaine na váš rozkaz, pane.“</p>
<p>Plekhanov mu nepřítomně odpověděl na pozdrav. Cziller se od okna ani neohlédl. Rod stál celý ztuhlý v pozoru, když se na něj admirál upřeně díval, aniž by jakkoli změnil výraz ve tváři. Nakonec řekl: „Dobrý den, veliteli.“</p>
<p>„Dobrý den, pane.“</p>
<p>„Ne tak docela. Myslím, že jsem vás neviděl od té doby, co jsem naposledy navštívil Crucis Court. Jak se má markýz?“</p>
<p>„Když jsem byl naposledy doma, bylo všechno v pořádku, pane.“</p>
<p>Admirál přikývl a dál si Blaina upřeně kritickým pohledem prohlížel. Nezměnil se, pomyslel si Rod. Velice schopný muž, který bojuje se sklonem ke tloustnutí cvičením ve vysoké gravitaci. Válečné námořnictvo vyslalo Plekhanova, když se očekávaly prudké boje. Nikdo si nepamatoval, že by odpustil neschopnému důstojníkovi, a v jídelně nižších důstojníků se proslýchalo, že korunního prince – dnešního císaře – ohnul přes stůl v důstojnické jídelně a naplácal mu pálkou na zadek, když Jeho Výsost sloužila na <emphasis>Plataea </emphasis>jako námořní kadet.</p>
<p>„Mám tady vaši zprávu, Blaine. Musel jste si probojovat cestu ke generátoru vzbouřeneckého Pole. Ztratil jste skupinu říšských námořníků.“</p>
<p>„Ano, pane.“ Fanatičtí vzbouřenečtí hlídači bránili stanici generátoru a rozhořela se bitva.</p>
<p>„Co jste, k čertu, dělal u pozemní akce?“ chtěl vědět admirál. „Cziller vám předal ten zajištěný křižník, abyste ho doprovodil s naším křižníkem. Dostal jste rozkaz spustit se na člunech?“</p>
<p>„Ne, pane.“</p>
<p>„Patrně se domníváte, že aristokratů se disciplína vojenského námořnictva netýká.“</p>
<p>„To se samozřejmě nedomnívám, pane.“</p>
<p>Plekhanov ho ignoroval. „Potom je tady ta dohoda, kterou jste uzavřel s předákem vzbouřenců. Jak se jmenoval?“ Plekhanov se podíval do papírů. „Stone. Jonas Stone. Má imunitu proti uvěznění. Navrácení majetku. Sakra, chlape, myslíte si snad, že každý námořní důstojník je oprávněn uzavírat smlouvy s rebelanty? Nebo snad máte nějaké diplomatické pověření, o němž nic nevím, veliteli?“</p>
<p>„Ne, pane.“ Rod měl rty pevně sevřené. Chtěl zařvat, ale neudělal to. Do háje s tradicí válečného námořnictva, pomyslel si. Já vyhrál tu blbou válku.</p>
<p>„Ale můžete to nějak vysvětlit?“ zeptal se admirál.</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>„No?“</p>
<p>Rod hovořil přes stažené svaly v hrdle. „Pane. Když jsem velel zajaté lodi <emphasis>Defiant, </emphasis>dostal jsem signál z povstaleckého města. Tou dobou bylo městské Langstonovo pole netknuté, kapitán Cziller na palubě <emphasis>MacArthuru </emphasis>se plně věnoval satelitní planetární obraně a hlavní část flotily si plnila své běžné závazky vůči povstaleckým silám. Vzkaz byl podepsán vůdcem rebelů. Pan Stone sliboval, že dovolí říšským silám vstoupit do města pod podmínkou, že mu bude zaručena plná imunita proti soudnímu stíhání a že dostane zpátky svůj osobní majetek. Stanovil si časový limit v délce jedné hodiny a trval na tom, aby ručitelem byl nějaký aristokrat. Pokud by bylo možné vyjít vstříc jeho nabídce, válka by byla ukončena ve chvíli, kdy námořníci vstoupí do generátoru městského Pole. Vzhledem k tomu, že jsem neměl možnost konzultovat tuto situaci s nikým z vyšší instance, nezbylo mi nic jiného než přistát a dát panu Stonovi své čestné slovo.“</p>
<p>Plekhanov se zamračil. „Vaše slovo. Jako lorda Blaina. Ne jako námořního důstojníka.“</p>
<p>„To byl jediný způsob, jakým byl ochoten o tom diskutovat, admirále.“</p>
<p>„Aha.“ Plekhanov se zamyslel. Kdyby popřel Blainova slova, Roda by popotahovali ve válečném námořnictvu, ve vládě, všude, A admirál Plekhanov by se zase musel zodpovídat před sněmovnou peerů. „Co vás přimělo k tomu, abyste uvěřil, že ta nabídka je pravá?“</p>
<p>„Pane, byla to říšská šifra potvrzená důstojníkem námořní zpravodajské služby.“</p>
<p>„Takže jste riskoval svoji loď –“</p>
<p>„Proti šanci skončit válku bez zničení planety. Ano, pane. Možná bych měl poukázat na to, že pan Stone ve svém sdělení popisoval vězeňský tábor, v němž zadržují říšské důstojníky a další občany.“</p>
<p>„Aha.“ Plekhanov mávl rukama v gestu náhlé zloby. „No dobře. Nepotřebuji zrádce – ani takového, který nám pomáhá. Ale ohodnotím to, čeho jste dosáhl; to znamená, že budu muset oficiálně schválit, že jste se spustil s vyloďovacími čluny. Nemusí se mi to líbit, Blaine, a taky se mi to nelíbí. Byl to zatracený, šílený kaskadérský kousek.“</p>
<p>A vyšel, pomyslel si Rod. Dál tam stál v pozoru, ale cítil, že uzel v hrdle už mu povolil.</p>
<p>Admirál zamumlal. „Váš otec hloupě riskuje. Jeho zásluhou nás oba skoro zabili na Tanithu. Je vážně s podivem, že ve vaší rodině přežilo jedenáct markýzů a ještě divnější bude, když vy se dožijete dvanáctého. Tak dobře, posaďte se.“</p>
<p>„Děkuji, pane.“ Rod to řekl ztuhle, hlas měl chladně zdvořilý.</p>
<p>Admirálův obličej se maličko uvolnil. „Říkal jsem vám někdy, že váš otec byl mým velícím důstojníkem na Tanithu?“ zeptal se Plekhanov v konverzačním tónu.</p>
<p>„Ne, pane. Dozvěděl jsem se to od něho.“ V Rodově hlase stále ještě nebylo ani známky po vřelosti.</p>
<p>„Byl také nejlepší přítel, jakého jsem kdy u námořnictva měl, veliteli. Díky jeho vlivu jsem se dostal až na toto místo a požádal mě, abych si vás vzal pod velení.“</p>
<p>„Ano, pane.“ To jsem věděl. Teď se ptám proč vlastně.</p>
<p>„Chtěl byste se mě zeptat, co jsem očekával, že uděláte, viďte, veliteli?“</p>
<p>Rod sebou trhnul. Překvapilo ho to. „Ano, pane.“</p>
<p>„Co by se stalo, kdyby ta nabídka <emphasis>nebyla </emphasis>upřímná? Kdyby to byla léčka?“</p>
<p>„Vzbouřenci by asi zničili moji jednotku.“</p>
<p>„Ano.“ Plekhanovův hlas byl ocelově klidný. „Ale vy jste se domníval, že stojí za to riskovat, protože se vám naskytla šance ukončit válku s minimálním počtem obětí na obou stranách. Je to tak?“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>„A kdyby námořníci zahynuli, co by potom asi mohla udělat moje flotila?“ Admirál uhodil oběma pěstmi do stolu. „Já bych vůbec neměl na vybranou!“ burácel. „Každý týden, co tady tuhle flotilu držím, dává šanci cizákům zasáhnout jednu z našich planet! Nebyl by vůbec čas poslat pro další útočný křižník a další námořníky. Kdybyste přišel o svoji jednotku, zničil bych tuto planetu tak, že by se vrátila zpátky do doby kamenné, Blaine. Ať jste aristokrat nebo ne, už nikdy nikoho nepřiveďte do takové situace! Rozumíte mi?“</p>
<p>„Ano, pane…“ Má pravdu. Ale – K čemu by byli námořníci, kdyby městské Pole bylo nedotčené? Rodovi poklesla ramena. Něco. Měl by býval něco udělat. Ale co?</p>
<p>„Všechno dobře dopadlo,“ řekl Plekhanov chladně. „Možná jste měl pravdu. A možná také ne. Ještě jednou se dopustíte takovéhleho akrobatického kousku a budete mít po všem. Je to jasné?“ Zdvihl Rodový záznamy o služebním postupu. „Je <emphasis>MacArthur </emphasis>připraven na cestu?“</p>
<p>„Pane?“ Tu otázku mu položil výhružným tónem a Rodovi chvíli trvalo, než se zorientoval. „Na cestu, pane. Ne k bitvě. A nechtěl bych, aby se vydal někam na dlouhou dobu bez úprav.“ Během té horečné hodiny, kterou Rod strávil na palubě, absolvoval zevrubnou prohlídku, což byl jeden důvod, proč se potřeboval oholit. Teď tu nepohodlně sedí a ptá se proč. Kapitán <emphasis>MacArthuru </emphasis>stojí u okna, je zřejmé, že poslouchá, ale neřekl ani slovo. Proč se vlastně admirál nezeptal <emphasis>jeho?</emphasis></p>
<p>Když na to Blaine myslel, Plekhanov se rozhodl. „Takže? Bruno, jste kapitánem flotily. Chci slyšet vaše doporučení.“</p>
<p>Bruno Cziller se odvrátil od okna. Rod byl překvapený: Cziller už neměl malou stříbrnou repliku <emphasis>MacArthuru, </emphasis>která byla znakem jeho postavení náčelníka. Namísto ní se mu na prsou leskla kometa a růžice námořního štábu a Cziller měl široké pruhy titulárního admirála.</p>
<p>„Jak se daří, veliteli?“ zeptal se Cziller formálně. Potom se usmál. Ten zkroucený nesouměrný úsměv znali na <emphasis>MacArthuru </emphasis>všichni. „Vypadáte dobře. Alespoň z pravého profilu. Na palubě jste byl hodinu. Jaké škody jste shledal?“</p>
<p>Rod, poněkud zmatený, podal zprávu o současném stavu <emphasis>MacArthuru </emphasis>tak, jak jej našel, a o opravách, které nařídil. Cziller přikývl a kladl mu dál otázky. Nakonec: „A dospěl jste k závěru, že loď je připravena na cestu, ale ne k válčení. Je to tak?“</p>
<p>„Ano pane. V každém případě ne proti řadové bitevní lodi.“</p>
<p>„To je také pravda. Admirále, má moje doporučení. Velitel Blaine je vhodný muž pro povýšení a můžeme mu <emphasis>MacArthur </emphasis>svěřit, aby se s ním vydal do Nového Skotska k provedení potřebných úprav a potom dál do Capitalu. Může s sebou vzít neteř senátora Fowlera.“</p>
<p>Dát mu <emphasis>MacArthur? </emphasis>Rod ho slyšel zastřeně a byl z toho celý pryč. Bál se tomu uvěřit, ale před sebou měl šanci Plekhanovi a všem dalším ukázat!</p>
<p>„Je mladý. Nikdy mu nesvěřili loď jako prvnímu veliteli,“ řekl Plekhanov. „Ale stejně je to asi ten nejlepší způsob. Nemůže se dostat do potíží, když se vydá do Sparty kolem Nové Kaledonie. Loď je vaše, kapitáne.“ Když Rod neříkal nic, Plekhanov na něj vyštěkl. „Haló! Blaine! Jste povýšen na kapitána a velitele <emphasis>MacArthuru. </emphasis>Během půlhodiny můj písař od vás převezme vaše rozkazy.“</p>
<p>Cziller se usmál na jednu stranu. „Řekněte něco,“ pobídl ho.</p>
<p>„Děkuji, pane. Já – myslel jsem, že mě neoceníte.“</p>
<p>„Nejsem si jistý, jestli jsem to udělal,“ řekl Plekhanov. „Kdybych měl možnost volby, tak vás přidělím někomu jako výkonného důstojníka. Patrně budete dobrý markýz, ale chybí vám námořnický temperament. Myslím, že to nevadí. Válečné námořnictvo pro vás stejně není kariéra.“</p>
<p>„Teď už ne,“ řekl Rod opatrně.</p>
<p>Uvnitř to pořád ještě pálilo. Velký George, který ve dvanácti nanosil do dětského pokoje vzpěračské činky, a vypracovanou atletickou postavu měl, ještě než mu bylo šestnáct – jeho bratr George zahynul v bitvě na půli cesty přes Říši. Rod si bude plánovat budoucnost nebo nostalgicky myslet na domov a pak přijdou vzpomínky, jako by ho někdo bodl jehlou přímo do duše. Mrtvý. George?</p>
<p>George měl zdědit statky a tituly. Rod si chtěl vybudovat kariéru u válečného námořnictva a dostat šanci stát se jednou velkoadmirálem. Teď – necelých deset let a měl by dostat místo v parlamentu.</p>
<p>„Budete mít dva pasažéry,“ řekl Cziller. „S jedním jste se už setkal. Znáte lady Sandru Bright Fowlerovou, že? Neteř senátora Fowlera.“</p>
<p>„Ano, pane. Neviděl jsem ji už řadu let, ale dříve poměrně často… potom jsem ji našel ve vězeňském táboře. Jak se jí daří?“</p>
<p>„Ne moc dobře,“ řekl Cziller. Úsměv se mu vytratil z tváře. „Posíláme ji domů a nemusím vám, doufám, zdůrazňovat, abyste byl opatrný. Pojede s vámi do Nového Skotska a celou cestu do Capitalu, pokud si to bude přát. Záleží na ní. Ale váš další pasažér, to je něco jiného.“</p>
<p>Rod pozorně vzhlédl. Cziller se podíval na Plekhanova, pokývnul hlavou a pokračoval dál. „Jeho Excelence, obchodník Horace Hussein Bury, magnát, předseda Rady říšské autonetiky a hodně velké zvíře v Říšské obchodní asociaci. Pojede s vámi celou cestu do Sparty a myslím to tak, že <emphasis>zůstane </emphasis>na palubě vaší lodi, rozumíte mi?“</p>
<p>„No, ne tak docela, pane,“ odpověděl Rod.</p>
<p>Plekhanov odfrkl. „Cziller to řekl dost jasně. Domníváme se, že za tou vzpourou byl Bury, ale chybí nám důkazy, abychom ho mohli vzít do vazby. Odvolal by se k císaři. Dobře, tak ho vezmeme do Sparty, aby si odvolání podal. Je to host válečného námořnictva. Ale koho s ním pošlu, Blaine? Má cenu milionů. Ještě vyšší. Kolik lidí by dokázalo za úplatek zničit celou planetu? Bury jim ho může nabídnout.“</p>
<p>„Já – ano, pane,“ řekl Rod.</p>
<p>„A netvařte se tak příšerně překvapeně,“ vyštěkl Plekhanov. „Žádného ze svých důstojníků jsem z korupce neobvinil. Ale faktem zůstává, že jste bohatší než Bury. Vás nemůže ani <emphasis>nalákat. </emphasis>To je hlavní důvod, proč do vašich rukou svěřuji velení <emphasis>MacArthuru, </emphasis>abych si nemusel dělat starosti o našeho bohatého přítele.“</p>
<p>„Aha. V každém případě děkuji, pane.“ A já ti ukážu, že to jsi tedy chybu neudělal.</p>
<p>Plekhanov přikývl, jako by četl Blainovy myšlenky. „Možná z vás bude dobrý důstojník válečného námořnictva. Dávám vám šanci. Potřebuji Czillera, aby pomohl vládnout na téhle planetě. Povstalci zabili generálního guvernéra.“</p>
<p>„Zabili pana Harunu?“ Rod ztuhl. Pamatoval si toho starého vrásčitého muže; bylo mu hodně přes sto let, když navštěvoval dům, kde Rod žil – „Byl to dlouholetý přítel mého otce.“</p>
<p>„Nebyl jediný, koho zabili. Hlavy nabodali na kůly před guvernérovou rezidencí. Někdo si myslel, že to přiměje lidi pokračovat dál v boji. Že se budou bát se nám vzdát. Takže teď mají příčinu k obavám. Vaše jednání se Stonem. Nějaké další podmínky?“</p>
<p>„Ano, pane. Všechno bude ztraceno, když odmítne spolupracovat se zpravodajskou službou. Musí jmenovitě uvést všechny spiklence.“</p>
<p>Plekhanov se významně podíval na Czillera. „Vezmi na to svoje muže, Bruno. Tak začneme. Dobrá, Blaine. Vezměte svoji loď, vyspravte ji a vydejte se na cestu.“ Admirál se postavil; rozhovor byl u konce. „Máte spoustu práce, kapitáne. Pusťte se do ní.“</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>2. Cestující</strong></p>
<p>Horace Hussein Chamoun al Shamlan Bury ukázal na poslední předměty, které si vezme s sebou, a propustil sloužící. Věděl, že budou čekat hned před jeho apartmá, aby si mezi sebou rozdělili bohatství, co tu po něm zůstane, ale bavil se tím, že je nechal čekat. Po tom rozechvění z krádeže budou všichni o to šťastnější.</p>
<p>Když se místnost vyprázdnila, nalil si velkou sklenici vína. Bylo to víno nevalné kvality dovezené po blokádě, ale sotva to vnímal. Na Levantu ho oficiálně zakázali, což znamenalo, že hordy obchodníků s vínem podsouvali svým zákazníkům lecjaké alkoholické nápoje – a to i tak bohatým klientům, jako byla Buryho rodina. Horace Bury si nikdy ne vypěstoval náležitou náklonnost k drahým likérům. Kupoval je, aby ukázal své bohatství a také jen tak pro zábavu. Sám se ale spokojil s čímkoli. S kávou to ovšem bylo něco jiného.</p>
<p>Byl to malý muž, jako většina lidí na Levantu, s výrazným nosem na temném obličeji, tmavýma, žhnoucíma očima a ostrými rysy, rychlými gesty a násilnou povahou, o níž věděli jen jeho důvěrní přátelé. Teď, když osaměl, se zaškaredil. Na stole měl kartičku od písařů admirála Plekhanova. Bez potíží si přeložil formálně zdvořilé fráze, jimiž ho nabádal, aby opustil Nové Chicago a litoval, že žádná civilní loď nebude k dispozici. Válečné námořnictvo bylo podezřívavé a on v sobě cítil chladný vztek, který ho hrozil zaplavit navzdory vínu. Navenek byl ale klidný; seděl za stolem a pokoušel se domyslet to všechno do důsledku.</p>
<p>Co na něj válečné námořnictvo chystá? Zpravodajská služba válečného námořnictva měla podezření, ale ne důkazy. Domníval se, že válečné námořnictvo chová zášť vůči říšským obchodníkům proto, že v jejich řadách jsou Židé a všichni Židé nenáviděli Levantince. Válečné námořnictvo ale nemůže mít žádný skutečný důkaz, jinak by na palubu <emphasis>MacArthuru </emphasis>nešel jako host. Byl by v poutech. To znamená, že Jonas Stone pořád ještě mlčí.</p>
<p>Měl by zachovávat mlčení. Bury mu zaplatil sto tisíc korun a slíbil mu ještě víc. Ale Stonovi vůbec nevěřil: před dvěma dny poslal Bury jisté muže na ulici Kosciusko a zaplatil jim padesát tisíc korun. Nemělo by trvat dlouho, než Stone umlkne navždycky. Ať si šeptá svoje tajemství v hrobě.</p>
<p>Je snad ještě něco nedoděláno? říkal si v duchu. Ne. Co se má stát, to se stane, věčná sláva Alláhovi… Zašklebil se. Takové myšlenky ho napadaly mimovolně a opovrhoval sebou za to, že je takhle pověrčivý blázen. Ať jeho otec ctí Alláha za jeho skutky; štěstí přišlo k muži, kterému nezbývala žádná naděje; protože po sobě zanechal několik nedokončených záležitostí ve svých standardních devadesáti letech.</p>
<p>Říše dospěla do Levantu deset let po Horacově narození a zpočátku měla jen mizivý vliv. Tehdy byla říšská politika jiná a planeta se stala součástí Říše s postavením téměř totožným s vyspělejšími světy. Otec Horace Buryho si brzy uvědomil, že by bylo vhodné přimět císařství k tomu, aby platilo. Tím, že se stal jedním z bývalých vládců planety, nashromáždil obrovské bohatství: prodal audience s guvernérem a se spravedlností obchodoval jako s hlávkami zelí na tržišti, ale vždycky opatrně, vždycky dal možnost ostatním, aby se podívali tváří v tvář hněvu paličatých mužů ve službách Říše.</p>
<p>Jeho otec byl v investování velice opatrný a využil svého vlivu, aby Horace Hussein chodil do školy ve Spartě. Dal mu jméno, jež mu navrhl důstojník říšského válečného námořnictva; teprve později poznali, že Horace je v Říši jméno neobvyklé, které se stává terčem posměchu.</p>
<p>Bury zahnal vzpomínky na rané dny ve školách Capitalu dalším pohárem vína. Poučil se! A teď investoval peníze svého otce i své vlastní. Horace Bury není z těch, komu by se mohli posmívat. Trvalo to třicet let, ale jeho agenti vypátrali důstojníka, který mu takové jméno dal, Stereoskopické snímky jeho agónie měl Bury ukryté ve svém domě v Levantu. On se smál naposledy.</p>
<p>Teď kupoval a prodával lidi, kteří se mu posmívali, když si kupoval hlasy v parlamentu, kupoval lodě a skoro koupil i tuhle planetu Nové Chicago. A co se týče Prophetu – sakra! – ten ještě pořád vlastní. Ovládnutí Nového Chicaga by jeho rodině vyneslo vliv tady za Uhelným pytlem; tady, kde je Říše oslabená a kde se každý měsíc objevují nové planety. Člověk by si měl dávat pozor – na všechno!</p>
<p>Fantazie napomohla. Teď si svolal své agenty – muže, jenž tu bděl nad jeho zájmy, a Nabila, co ho bude doprovázet jako sluha na válečné lodi. Nabil, malý muž, mnohem menší než Horace, mladší, než vypadal, s obličejem čmuchala, který snad bude možné mnoha způsoby zamaskovat, a s uměním ovládat dýku a jed, jemuž se naučil na deseti planetách. Horace Hussein Bury se usmál. Takže říšští ho budou držet jako vězně na palubě svých válečných lodí? Zatím, dokud nevyplují žádné lodi do Levantu, tak klidně. Ale až se dostanou do rušného přístavu, mohlo by to pro ně být obtížnější.</p>
<p>###</p>
<p>Tři dny Rod pracoval na <emphasis>MacArthuru. </emphasis>Děravá nádrž, vyhořelé součástky – všechno bylo třeba vyměnit. K dispozici měli jen málo náhradních dílů a posádka <emphasis>MacArthuru </emphasis>strávila celé hodiny ve vesmíru demontáží vraků válečné flotily Unionu na oběžné dráze kolem Nového Chicaga.</p>
<p><emphasis>MacArthur </emphasis>se pomalu znovu stával bojeschopným. Blaine pracoval s Jackem Cargillem, prvním důstojníkem, a nyní výkonným důstojníkem a velitelem Jockem Sinclairem, hlavním inženýrem. Ten byl z Nového Skotska, stejně jako mnozí důstojníci strojaři. Mluvil s výrazným přízvukem jako všichni Skoti v celém vesmíru. Nějakým způsobem si jej uchovali jako symbol hrdosti během Odštěpeneckých válek, dokonce i na planetách, kde galština už upadla v zapomnění. Rod osobně nabyl přesvědčení, že Skoti svůj jazyk používají schválně, aby jim ostatní lidé prostě nerozuměli.</p>
<p>Pláty trupu byly navařeny – obrovské záplaty pancéřování staženého z válečných lodí Unionu. Sinclair doslova kouzlil, když uzpůsoboval novochicagská zařízení, aby je mohl použít pro <emphasis>MacArthur, </emphasis>až mu nakonec pod rukama vyrostla spleť součástek a náhradních dílů, které jen stěží sloužily svému původnímu účelu. Důstojníci na můstku pracovali celé noci a pokoušeli se vysvětlit a popsat změny na hlavním lodním počítači.</p>
<p>Qargill a Sinclair se skoro poprali, když se dohadovali na některých úpravách; Sinclair trval na tom, že je důležité mít loď připravenou do vesmíru, zatímco první důstojník tvrdil, že nikdy nebude schopen řídit bojové akce oprav, protože ani Pán Bůh neví, co s tou lodí udělali.</p>
<p>„Takové rouhání nemusím poslouchat,“ říkal Sinclair ve chvíli, kdy Rod přicházel. „Nestačí snad, když já vím, co jsme s ní udělali?“</p>
<p>„Ne, pokud nechceš bejt taky kuchař, ty maniackej hudlaři! Dneska ráno kuchař důstojnické jídelny nedokázal zapnout konvici na kávu! Jeden z tvých řemeslníků vzal mikrovlnný ohřívač. A teď ho vrátíš, jako že je Bůh nade mnou…“</p>
<p>„Tak jo, vyndáme ho z nádrže, číslo tři – hned jak mi najdeš součástky na čerpadlo; místo toho tam totiž je. Copak ty se neraduješ? Loď už zase může bojovat. Nebo je snad kafe důležitější?“</p>
<p>Cargill se zhluboka nadechl a potom začal znovu. „Loď může bojovat,“ řekl jako dítě, „dokud do ní někdo neudělá díru. Potom je třeba ji vyspravit. Dejme tomu, že bych potřeboval opravit tohle,“ položil ruku na něco, o čem si Rod byl skoro jistý, že je vzduchový adsorber – konvertor. „Ta zatracená věc už teď vypadá napůl roztavená. Jak asi poznám, co se poškodilo? Nebo jestli se to vůbec poškodilo? Třeba…“</p>
<p>„Chlape, neměl bys problémy, kdyby ses nezlobil…“</p>
<p>„Necháš toho už? Když jsi rozčilenej, mluvíš jako všichni ostatní!“</p>
<p><emphasis>„To je naprostá lež!“</emphasis></p>
<p>Ale v tu chvíli se Rod domníval, že je lepší vstoupit jim do zorného pole. Poslal hlavního inženýra na jeho část lodi a Cargilla dopředu. Jejich půtky nedojdou konce, dokud <emphasis>MacArthur </emphasis>nebude celkově seřízený v docích Nového Skotska.</p>
<p>Blaine strávil noc v lodní ošetřovně pod dozorem důstojníka chirurga. Vyšel s fixovanou paží v obrovském sádrovém obvazu, vypadal skoro jako polštář. Cítil se bídně a několik dní byl pořád ve střehu; ale ve skutečnosti se jemu na doslech nikdo nahlas nezasmál.</p>
<p>Třetí den poté, co Blaine převzal vedení, vykonal prohlídku lodi. Veškerá práce byla zastavena a loď začala rotovat. Blaine a Cargill do ní nastoupili.</p>
<p>Rod měl velikou chuť využít své nedávno nabyté zkušenosti výkonného důstojníka na <emphasis>MacArthuru</emphasis>. Znal všechna místa, kde mohl líný výkonný důstojník svoji práci odflinknout. Ale byla to jeho první inspekce, loď byla čerstvě opravena po poškození z boje a Cargill byl příliš dobrý důstojník na to, aby nechal něco být bez povšimnutí, pokud to mohl opravit. Blaine se nenuceně procházel, kontroloval důležitá zařízení, ale jinak se nechal vést Cargillem. Přitom se ale v duchu rozhodl, že nedopustí, aby se tohle stalo zvykem. Až bude mít víc času, měl by celou loď projít a všechno zjistit.</p>
<p>###</p>
<p>Celá společnost námořníků střežila vesmírný přístav Nové Chicago. Od té doby, co generátor městského Langstonova pole přestal fungovat, nedošlo k oživení nepřátelských akcí. Skutečně, zdálo se, že většina místního obyvatelstva vítá říšské síly s vyčerpanou úlevou, což bylo mnohem přesvědčivější než přehlídky a jásání. Ale revolta v Novém Chicagu zasáhla Říši jako ohromující překvapení; oživení by ani v nejmenším nebylo překvapením.</p>
<p>A tak námořníci hlídkovali ve vesmírném přístavu a střežili říšské čluny; Sally Fowlerová cítila jejich pohledy, když kráčela se svým služebnictvem horkým sluncem ke zvedacímu zařízení ve tvaru člunu. Ty pohledy jí vůbec nevadily. Jako neteř senátora Fowlera byla zvyklá, že upoutává pozornost lidí kolem sebe.</p>
<p>A moc <emphasis>hezká, </emphasis>pomyslel si jeden z hlídačů. <emphasis>Ale bez výrazu. Člověka by napadlo, že bude ráda, že se dostala ven z tohodle smradlavýho zajateckýho tábora, ale vůbec to na ní není vidět. </emphasis>Pot mu bez ustání stékal po žebrech a napadlo ho, <emphasis>ona se nepotí. Nejlepší sochař všech dob ji vytesal z ledu.</emphasis></p>
<p>Člun byl veliký a ze dvou třetin prázdný. Sally zavadila pohledem o dva malé snědé muže – Buryho a jeho služebníka; nebylo pochyb o tom, kdo je kdo – a čtyři mladší muže; z jejich výrazu čišel patrný strach, předtucha a posvátná úcta. Bylo na nich znát, že pocházejí z Nového Chicaga. Nováčci, dovtípila se.</p>
<p>Posadila se co možná nejdál na zádi. Neměla náladu s nikým komunikovat. Adam a Annie se na ni dívali s ustaraným výrazem ve tváři, potom se usadili na místa přes uličku. Pochopili.</p>
<p>„To je dobře, že už jedeme pryč,“ řekla Annie.</p>
<p>Sally neodpověděla. Necítila vůbec nic.</p>
<p>Chovala se tak od té doby, kdy námořníci vtrhli do vězeňského tábora. Dostalo se jí dobrého jídla, horké koupele, dali jí čisté prádlo, všichni kolem se k ní chovali s uctivostí… a nic z toho ji nezasáhlo. Necítila nic. Po těch měsících ve vězeňském táboře v ní něco vyhaslo. Možná navždycky, napadlo ji. Jaksi vzdáleně ji to obtěžovalo.</p>
<p>###</p>
<p>Když Sally Fowlerová ukončila říšskou univerzitu ve Spartě a získala titul magistra v oboru an.itropologie, přesvědčila svého strýce, že namísto postgraudálního studia by měla nejdřív cestovat Říší, pozorovat dobyté světy a studovat primitivní kultury. Mohla by dokonce napsat i knihu.</p>
<p>„Koneckonců,“ trvala na svém, „co se tady naučím? Je mě potřeba za Uhelným pytlem.“</p>
<p>V duchu si představovala svůj triumfální návrat, publikace a naučné články, jak získá postavení ve svém oboru. Lákalo ji to víc než pasivně vyčkávat, až ji vdají za nějakého mladého aristokrata. Sally se v každém případě vdát chtěla, ale až bude mít do začátku něco víc než dědictví. Chtěla být osobností, sloužit své vlasti jinak než tím, že jí bude rodit syny, kteří zahynou na válečných lodích.</p>
<p>K jejímu překvapení s ní strýc souhlasil. Kdyby Sally znala spíš lidi než akademickou psychologii, možná by si uvědomila proč. Benjamin Bright Fowler, mladší bratr jejího otce, nezdědil nic a na místo předsedy senátu se vypracoval výhradně svými schopnostmi. Vlastní děti neměl a jediné dítě jeho bratra, které přežilo, bral jako vlastní dceru a viděl dost mladých dívek, pro něž středobodem světa byli příbuzní a jejich peníze. Sally se svou spolužačkou odjela ze Sparty a vzala s sebou své služebníky, Adama a Annie; všichni se vydali do provincií studovat primitivní lidské kultury, které válečné námořnictvo stále vyhledávalo. Na některých planetách nebyly hvězdné lodi tři sta anebo více let a války natolik zredukovaly počet jejich obyvatel, že se zase vrátili k divošskému způsobu života.</p>
<p>Vydali se na cestu do světa primitivních kolonií s přestávkou v Novém Chicagu, aby přestoupili na jinou loď. Tehdy vypukla revoluce. Dorothy, kamarádka Sally, byla ten den mimo město a už ji nikdy nenašli. Stráže Unie z Výboru pro bezpečnost veřejnosti vyvlekly Sally z jejího hotelového apartmá, obraly ji o veškeré cennosti a uvrhly ji do tábora.</p>
<p>Prvních pár dní v táboře proběhlo zcela normálně. Říšská aristokracie, státní úředníci a bývalí říšští vojáci měli zásluhu na tom, že v táboře bylo bezpečněji než v ulicích Novéno Chicaga. Ale den po dni byli aristokrati a členové vlády odváděni z tábora a už se nevraceli, zatímco do tábora přicházeli obyčejní zločinci. Adamovi a Annie se podařilo ji nějak vyhledat, a ti, s nimiž bydlela ve stanu, byli říšští občané, ne zločinci. Přežila první dny, potom týdny, nakonec měsíce uvězněná v nekonečně černé noci městského Langstonova pole.</p>
<p>Nejdříve to bylo dobrodružství, nahánělo jí to strach, bylo to nepříjemné, ale nic víc. Potom se snížily příděly jídla, pak ještě víc a uvěznění lidé začali hladovět. Ke konci už zcela zmizely i poslední náznaky disciplíny a pořádku. Nikoho nenutili dodržovat hygienu. Vyzáblé mrtvoly ležely na hromadách u vrat několik dní, než je přijely čety smrti odklidit.</p>
<p>Ze všeho se stala nekonečná noční můra. Její jméno bylo vyvěšeno na vratech: Výbor pro bezpečnost veřejnosti ji chtěl. Ostatní obyvatelé tábora přísahali, že Sally Fowlerová je mrtvá. A protože stráže sem vstupovaly jen výjimečně, zachránila se před osudem, který postihl ostatní valeny vládnoucích rodin.</p>
<p>Jak se podmínky života v táboře zhoršovaly, nacházela Sally v sobě novou vnitřní sílu. Pokoušela se jít příkladem ostatním ve stanu. Dívali se na ni jako na vedoucí osobnost a na Adama jako na jejího premiéra. Když křičela, všichni se báli. A tak ve věku standardních dvaadvaceti let, tmavé vlasy rozcuchané, v zamazaných a potrhaných šatech, s rukama drsnýma a špinavýma, si Sally nemohla ani sednout do kouta a rozplakat se. Jediné, co mohla dělat, bylo přestát tuhle noční můru.</p>
<p>Do té noční můry začaly prolínat zprávy o říšských bitevních lodích na obloze nad černou klenbou – a začalo se proslýchat, že vězni budou. hromadně vyvražděni, ještě než se lodi dostanou skrze tu klenbu. Usmívala se a předstírala, že nevěří, že by se to mohlo stát. Předstírala? Noční můra nebyla skutečná.</p>
<p>Potom k nim námořníci pronikli; vedl je veliký zkrvavený muž vybraného dvorského chování s jednou rukou na závěsu. Tehdy noční můra skončila a Sally čekala, kdy se vzbudí. Umyli ji, nakrmili, oblékli – ale proč se nevzbudila? Jako by měla duši zabalenou v bavlně.</p>
<p>Akcelerace ji tížila na prsou. Stíny v kajutě byly ostré jako žiletky. Odvedenci z Nového Chicaga se shlukli u oken a povídali si. Určitě jsou ve vesmíru. Ale Adam a Annie se na ni dívali ustaranýma očima. Když poprvé viděli Nové Chicago, byli obtloustlí. Teď jim pleť na obličejích povadle visela. Věděla, že jí dávali hodně jídla ze svých přídělů – a přesto se zdálo, že jsou v lepším stavu než ona.</p>
<p>Kdybych tak mohla brečet, pomyslela si. Měla bych brečet. Pro Dorothy. Čekala jsem na ně, aby mi řekli, že Dorothy našli. Nic. Zmizela ze sna.</p>
<p>Hlas nahraný na pásku něco říkal, ale nepokoušela se mu porozumět.</p>
<p>Potom z ní ta tíha spadla a ona se vznášela.</p>
<p>Vznášela.</p>
<p>Skutečně ji nechají odejít odtud?</p>
<p>Najednou se otočila k oknu. Nové Chicago se třpytilo jako každý jiný pozemský svět, jeho elegantní útvary byly nečitelné. Jasná moře a země, všechny odstíny modré byly jakoby zdobené bílou ledovou polevou oblaků. Obraz před očima se jí měnil. Jak se zmenšoval, znejistěla a zakryla si obličej. Nikdo by neměl vidět ten zmatek. V tu chvíli by byla schopná nařídit, aby Nové Chicago bylo do základu vypáleno.</p>
<p>###</p>
<p>Po prohlídce sloužil Rod bohoslužbu v hangáru. Zrovna dozpívali poslední chvalozpěv, když námořní kadet držící hlídku oznámil, že na palubu nastupují cestující. Blaine se díval, jak se členové posádky rozcházejí za svou prací. Nečekají je žádné volné neděle, pokud jeho loď bude v bojové pohotovosti, bez ohledu na to, co se v bohoslužbách o nedělních tradicích říkalo. Blaine poslouchal, jak muži kolem něj procházeli, soustředil se hlavně na to, zda nezaslechne nějaké známky odporu. Místo toho se mu k uším neslo nevázané tlachání a nic víc než brblání, což se ovšem dalo očekávat.</p>
<p>„No jo, já vím, co je to tříska,“ říkal topič Jackson svému partnerovi. „Chápu, že se mi může dostat do oka. Ale jak, proboha, se mi tam může dostat <emphasis>trám? </emphasis>Můžeš mi vysvětlit, jak se do lidského oka dostane trám, aniž by to ten člověk věděl? To je nesmysl.“</p>
<p>„To máš teda pravdu. Co je to trám?“</p>
<p>„Co je to trám? Aha, ty jsi asi z Tabletopu, viď? No, trám to je uříznutý dřevo – dřevo. Je ze stromu. Strom, to je <emphasis>veliký</emphasis>…“</p>
<p>Hlasy utichly. Blaine se rychle vracel na můstek. Kdyby jediným cestujícím byla Sally Fowlerová, moc rád by ji uvítal v hangáru, ale chtěl, aby Bury hned pochopil jejich vztah. Ani ho nenapadlo, že by kapitán jedné z válečných lodí Jeho Veličenstva opustil své místo, aby pozdravil obchodníka.</p>
<p>Z můstku se Rod díval na obrazovky, když plavidlo klínovitého tvaru najelo na oběžnou dráhu a navijákem ho vyzdvihli na palubu a umístili na <emphasis>MacArthur </emphasis>mezi pravoúhlá křídla dveří hangáru. Ruku měl připravenou u vypínačů interkomunikačního zařízení. Takové akce bývají klamné.</p>
<p>###</p>
<p>Námořní kadet Whitbread uvítal cestující. Bury byl první a za ním malý tmavý muž – obchodník se neobtěžoval ho představit. Oba byli vhodně oblečeni do vesmíru – kalhoty z balonového plátna utažené na kotnících, přepásané tuniky, všechny kapsy zapnuté buď na obyčejné nebo na suché zipy. Vypadalo to, že se Bury zlobí. Příkře něco říkal svému sluhovi a Whitbread zamyšleně zaznamenával mužovy komentáře, počítal s tím, že je později prožene mozkem lodi. Námořní kadet poslal obchodníka kupředu s poddůstojníkem, ale sám čekal na slečnu Fowlerovou. Znal ji z fotografií.</p>
<p>Buryho ubytovali u kaplana, Sally v kajutě prvního důstojníka. Předstírali, že Sally dostane prostornější kajutu proto, že s ní bude muset bydlet i služebná Annie. Sluhové muži mohou spát dole s posádkou, ale žena, dokonce ani tak stará jako Annie, nemůže být pohromadě s muži. Vesmířané, kteří už dost dlouhou dobu žili mimo planetu, měli na krásu jiná měřítka. O senátorovu neteř by ani nezavadili, ale s hospodyní by to bylo něco jiného. Všechno to dávalo smysl a vzhledem k tomu, že kajuta prvního důstojníka byla vedle místností kapitána Blaina, zatímco kaplanova reprezentační kajuta byla o úroveň níž a o tři přepážky blíž k zádi, nikdo si stěžovat nebude.</p>
<p>„Cestující jsou na palubě, pane,“ ohlásil námořní kadet Whitbread.</p>
<p>„Dobře. Všichni mají dost pohodlí?“</p>
<p>„No, slečna Fowlerová ano, pane. Poddůstojník Allot přenechal obchodníkovi svoji kajutu…“</p>
<p>„To je rozumné.“ Blaine se usadil do svého velitelského křesla. Lady Sandra – ne, vzpomněl si, že se jí víc líbí Sally – nevypadala moc dobře, když ji jen tak letmo zahlédl ve vězeňském táboře. Podle toho, co říkal Whitbread, se už zotavila. Rod se chtěl schovat, když ji poprvé viděl vycházet ze stanu ve vězeňském táboře. Byl samá krev a špína – a ona potom přistoupila blíž. Kráčela jako lady od dvora, ale byla vyzáblá a pod očima měla veliké tmavé kruhy. A ty oči. Prázdné. Měla dva týdny na to, aby ožila a už navždycky se zbavila Nového Chicaga.</p>
<p>„Předpokládám, že slečně Fowlerové ukážeš akcelerační stanice,“ poznamenal Rod.</p>
<p>„Ano, pane,“ odpověděl Whitbread. A nulovou gravitaci taky, pomyslel si.</p>
<p>Blaine pobaveně pozoroval svého lodního kadeta. Nedělalo mu vůbec potíže číst jeho myšlenky. No, ať se kochá nadějí, ale hodnost má své výhody. Kromě toho tu dívku zná, seznámil se s ní, když jí bylo deset let.</p>
<p>„Signál z guvernérského paláce,“ oznámil muž na hlídce.</p>
<p>Až k jeho uším dolehl Czillerův veselý bezstarostný hlas. „Ahoj, Blaine! Jste připraven vyrazit?“ Kapitán flotily seděl nahrbeně nad stolem a bafal z velikánské odřené dýmky.</p>
<p>„Ano, pane.“ Rod už – už chtěl říci ještě něco, ale potom si to rozmyslel.</p>
<p>„Cestující se dobře zabydleli?“ Rod by přísahal, že se mu jeho bývalý kapitán vysmívá.</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>„A vaše posádka? Žádné stížnosti?“</p>
<p>„Sám to moc dobře víte – My to zvládneme, pane.“ Blaine potlačil svůj vztek. Zlobit se na Czillera bylo velice těžké, koneckonců – dal mu svoji loď, ale čert ho vem! „Není tu přelidněno, místa pro ni bude dost.“</p>
<p>„Poslouchejte, Blaine, nevybral jsem si vás jen tak z legrace. Prostě jenom nemáme muže, kteří by tu vládli, a vy dokážete posádku zvládnout snáze než my ostatní. Poslal jsem vám dvacet branců, místních mladých mužů, kteří se domnívají, že se jim ve vesmíru bude líbit. Možná, že to tak skutečně dopadne. Mně se tam líbilo moc.“</p>
<p>Zelenáči, kteří neví nic a bude jim třeba všechno ukázat, ale o to by se mohli postarat poddůstojníci. Dvacet mužů pomůže. Rod se cítil o trochu lépe.</p>
<p>Cziller nervózně překládal papíry. „A já vám vrátím pár čet vašich námořníků, i když pochybuji, že v Novém Skotsku narazíte na nepřítele, s nímž by bylo třeba bojovat.“</p>
<p>„Zajisté, pane. Děkuji, že jste mi nechal Whitbreada a Staleyho.“ Kromě těch posledních dvou Cziller a Plekhanov odvolali z paluby jeho lodi všechny námořní kadety a spolu s nimi i celou řadu lepších poddůstojníků. Ale ty nejlepší muže nechali. Pro normální chod jich bylo dost. Loď žila, i když některé lodní kóje vypadaly, jako by prohrála bitvu.</p>
<p>„Nemáte za co. Je to dobrá loď, Blaine. Je možné, že vám ji admiralita nenechá, ale třeba budete mít štěstí. Musím vládnout planetě s holýma rukama. Nejsou dokonce ani peníze! Jen ty republikové, prozatímní, papírové. Vzbouřenci vybrali všechny říšské koruny a vydali tištěný papír. Jak, sakra, dosáhneme toho, aby se skutečné peníze dostaly do oběhu?“</p>
<p>„Ano, pane.“ Jako kapitán byl Rod teoreticky co do hodnosti roven Czillerovi. Dekret na titulární hodnost admirála byl pouze zdvořilostní, takže kapitáni starší než Cziller mohli od něj přijímat rozkazy jako od kapitána flotily bez váhání. Ale rada námořního postupu musela zatím získat Blainův souhlas a on byl dost mladý na to, aby si dělal starosti s nadcházející zkouškou. Možná, že za šest týdnů bude zase velitel.</p>
<p>„Jedna věc,“ řekl Cziller. „Před chvilkou jsem říkal, že na planetě nejsou žádné peníze, ale to není tak docela pravda. Máme tu několik <emphasis>velmi </emphasis>bohatých mužů. Jedním z nich je Jonas Stone – ten, který vpustil vaše námořníky do města. Říká, že se mu podařilo ukrýt peníze před povstalci. No, nakonec proč ne, byl jedním z nich. Ale našli jsme jednoho řadového horníka zpitého do němoty se spoustou říšských korun. Nechce říct, kde k těm penězům přišel, ale my se domníváme, že je má od Buryho.“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>„Takže střežte Jeho Excelenci. Dobrá, vaše depeše a členové nové posádky budou na palubě během hodiny.“ Cziller se zběžně podíval na svůj počítač. „Dejme tomu čtyřicet tři minut. Můžete vyrazit hned, jak budou na palubě.“ Cziller strčil počítač do kapsy a začal si cpát dýmku. „Pozdravujte ode mne co nejsrdečněji MacPhersona v Yards a mějte na paměti jedno: když se práce na lodi bude protahovat, a to bude, neposílejte admirálovi žádná prohlášení. MacPherson se z toho akorát zblázní. Jak jinak. Namísto toho přiveďte Jamieho na palubu a dejte si s ním skotskou. Nemůžete se rozparádit jako on, ale když to zkusíte, zaměstná vás to víc než psaní prohlášení.“</p>
<p>„Ano, pane,“ řekl Rod váhavě. Najednou si uvědomil, že není vůbec připraven na to, aby velel <emphasis>MacArthuru. </emphasis>Vyznal se v technice patrně lépe než Cziller, ale celou řadu drobných triků, které je možné získat jenom praxí…</p>
<p>Cziller mu určitě čte v myšlenkách. Z toho podezíral každého jemu podřízeného důstojníka. „Jen klid, kapitáne. Dokud nedojedete do Capitalu, nevymění vás, a do té doby budete mít na palubě <emphasis>OldMacu </emphasis>spoustu času. A nešprtejte ani na zkoušky. To vám ani trochu neprospěje.“ Cziller zabafal z obrovské dýmky a vyfukoval z úst hustý kouř. „Máte práci, nebudu vás zdržovat. Ale až dorazíte do Nového Skotska, nezapomeňte se podívat na Uhelný pytel. V galaxii je jen málo pohledů, které se tomuhle vyrovnají. Někdo tomu říká Boží tvář.“ Czillerův obraz zmizel a zdálo se, že jeho křivý úsměv zůstal ještě chvíli na obrazovce, zubil se na celé kolo.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>3. Slavnostní večeře</strong></p>
<p><emphasis>MacArthur </emphasis>se stále rychleji vzdaloval od Nového Chicaga za jedné standardní gravitace. Posádka po celé lodi pracovala na tom, aby změnila uspořádání, kdy se orientací orbity za působení rotace na přitažlivost vše změnilo tak, že co bylo dole mimo palubu, se teď při aktivním letu ocitlo vpředu nahoře. Na rozdíl od obchodních lodí, které často proplouvají dlouhé vzdálenosti z vnitřních planet k bodům Aldersonova skoku, válečné lodi zrychlovaly plynule.</p>
<p>Když byli dva dny cesty od Nového Chicaga, uspořádal Blaine slavnostní večeři.</p>
<p>Posádka přichystala stolní prádlo a svícny, těžké stříbrné podnosy a leptané křišťálové sklo, výrobky zručných řemeslníků z půl tuctu světů; byl to poklad, který nenáležel Blainovi, ale samotné lodi <emphasis>MacArthur. </emphasis>Veškerý nábytek byl přemístěn z rotační polohy kolem vnějších přepážek podle nově ustavených přepážek – s výjimkou velikého otočného stolu, ten byl ukotven na místě, kde se teď nacházela válcovitá stěna důstojnické jídelny.</p>
<p>Ten oblý jídelní stůl šel Sally Fowlerové na nervy. Viděla ho před dvěma dny, kdy byl ještě <emphasis>MacArthur </emphasis>pod vlivem rotace a přepážka byla palubou, a ten stůl byl pořád stejně zaoblený. Teď si Blaine všiml, jak si oddechla, když vcházela schodišťovou šachtou.</p>
<p>Zaregistroval rovněž, že Bury na sobě nic takového znát nedával, byl přívětivý, choval se velice nenuceně a zjevně se dobře bavil. Blaine si řekl, že to bude nejspíš tím, že strávil jistou dobu ve vesmíru. Možná tam byl déle než Rod.</p>
<p>Tohle byla Blainova první příležitost setkat se oficiálně s cestujícími. Jak tak seděl v čele stolu, díval se na stevardy v dokonale čistém bílém oblečení, jak roznášejí první chod, potlačil úsměv. <emphasis>MacArthur </emphasis>má všechno, až na jídlo.</p>
<p>„Velice se obávám, že večeře nebude odpovídat všemu tomu vybavení kolem,“ řekla Sally. „Ale uvidíme, co nám předloží.“ Kelley a stevardi se radili s poddůstojnickým šéfkuchařem celé odpoledne, ale Rod si od toho moc nesliboval.</p>
<p>Jídla bylo samozřejmě dost. Suchá lodní strava: bioplast, drožďové steaky, nonowashingtonská kukuřičná bylina; ale Blaine neměl možnost doplnit si svoji spižírnu, když byl v Novém Chicagu a všechno, co měl, padlo za oběť v boji s povstaleckou planetární obranou. Kapitán Cziller si samozřejmě své zásoby dal někam stranou. Podařilo se mu také sehnat šéfkuchaře a věžního střelce číslo tři, který zastával funkci kapitánova kuchaře.</p>
<p>Přinesli první chod, byl to veliký podnos s těžkým poklopem, který vypadal jako by byl z lístkového zlata. Po jeho obvodu se honili zlatí draci, zatímco hexagramy štěstí <emphasis>I Ching </emphasis>se nad nimi laskavě vznášely. Podnos i poklop byly vytvořeny v Xanadu a měly cenu jednoho gigu <emphasis>MacArthuru. </emphasis>Střelec Kelley stál za Blainem, ve svém bílém oblečení s rudou šerpou působil majestátně; dokonalý majordomus. Jen stěží bylo možné v něm rozpoznat muže, který dokáže některé mladé brance přivést na pokraj zhroucení tím, jak jim vynadá; seržanta, jenž vedl námořníky z <emphasis>MacArthuru </emphasis>v bitvě proti Obraně Unie. Kelley zdvihl poklop naučeným rozmáchlým gestem.</p>
<p>„To je nádhera!“ vykřikla Sally. Pokud to byla z její strany pouhá zdvořilost, byla dokonalá; Kelley zářil. Na tácu se skvěl model <emphasis>MacArthuru </emphasis>ze sladkého těsta a černá kupole pevnosti, kde bojoval; každý detail byl vymodelován s větší pečlivostí než umělecké poklady v Císařském paláci. Další jídla byla stejná, takže pokud použili kynutý koláč a jiný tmavý druh potraviny, konečný efekt byl jako na banketu. Rodovi se podařilo zapomenout na své starosti a vychutnával si večeři.</p>
<p>„A co budete dělat teď, my lady?“ zeptal se Sinclair. „Už jste někdy byla v Novém Skotsku?“</p>
<p>„Ne, měla jsem tam jet služebně, veliteli Sinclaire. Asi by pro vaši domovinu nebylo příliš lichotivé, kdybych ji navštívila, že?“ Usmála se, ale za tím úsměvem jí v očích byly vidět celé světelné roky pustých prostorů.</p>
<p>„A proč bychom neměli být polichoceni vaší návštěvou? V celé Říši není jediné místo, kde by si toho nepovažovali.“</p>
<p>„Děkuji vám – ale já jsem antropoložka, specializuji se na primitivní kultury. V tomto ohledu je Nové Skotsko dost oříšek,“ ujistila ho. V jejím akcentu se zračil profesionální zájem. Skutečně v Novém Skotsku mluví takhle? Mluva toho muže zní jako z nějakého románu před vznikem Říše. Ale velmi pečlivě o tom přemýšlela a přitom se na Sinclaira nedívala. Cítila jeho velikou pýchu.</p>
<p>„Dobře řečeno,“ Bury zatleskal. „Připadá mi, že v poslední době jsem měl to štěstí setkat se hned s několika antropology. Je to nějaká nová specializace?“</p>
<p>„Ano. Škoda, že nás už dřív nebylo víc. Zničili jsme spoustu toho, co bylo dobré na tolika místech, která jsme přičlenili k Říši. Doufáme, že se už takové chyby nebudou opakovat.“</p>
<p>„Předpokládám, že to pro vás musí být šok, když vás přivedou do Říše ať chcete nebo ne, bez upozornění – dokonce i kdyby z toho nevyvstaly žádné další potíže. Možná byste měla nějakou dobu strávit v Novém Chicagu. Kapitán Cziller říkal, že tam má problémy s vládnutím.“</p>
<p>„To by nešlo.“ Podívala se stísněně na svůj talíř, potom zvedla oči a nuceně se usmála. „Naše první pravidlo je, že musíme mít soucit s lidmi, které studujeme. A já to místo nesnáším,“ dodala s jízlivou upřímností. Ta emoce byla dobrá. Dokonce i zášť byla lepší než – prázdnota.</p>
<p>„Ano,“ souhlasil Sinclair. „Tak by na tom byl každý, kdyby byl zavřený ve vězeňském táboře několik měsíců.“</p>
<p>„Je to ještě horší, veliteli. Dorothy zmizela. To byla dívka, se kterou jsem přijela. Ona se prostě – ztratila.“ Rozhostilo se dlouhé ticho a Sally byla v rozpacích. „Nenechte si ode mne zkazit večírek.“</p>
<p>Blaine horečně přemýšlel, co by řekl, až mu dal příležitost Whitbread. Nejprve Blaine viděl jenom mladšího námořního kadeta, jak něco kutí pod okrajem stolu – ale co? Tahal za ubrus, zkoušel, jakou má sílu tahu. A předtím se už díval na křišťál. „Ano, pane Whitbreade,“ řekl Rod. „Je hodně pevný.“</p>
<p>Whitbread vzhlédl, zčervenal, ale Blaine nechtěl toho chlapce uvést do rozpaků. „Ubrus, stříbrné nádobí, talíře, tácy, křišťál, všechno musí být odolné,“ řekl celé společnosti. „Obyčejné sklo by nepřetrvalo první bitvu. Náš křišťál, to je něco jiného. Byl vytesán z čelního skla ztroskotaného vozidla První říše při návratu. Nebo takhle mi to aspoň řekli. Samozřejmě už takové materiály dělat nedokážeme. Ani to prádlo není vlastně prádlo, je to umělé vlákno, také z První říše. Poklopy na podnosech jsou vyrobeny z galvanicky pokovovaného železného křišťálu potaženého plátkovým zlatem.“</p>
<p>„Ze všeho nejdřív mě zaujal křišťál,“ řekl Whitbread rezervovaně.</p>
<p>„To mě taky, před několika lety.“ Blaine se usmál na námořní kadety. Byli to důstojníci, ale také chlapci, kterým ještě není ani dvacet a Rod si vzpomínal na své dny v jídelně pro nižší důstojníky. Přinesli další chody, kolem stolu se začalo hovořit o práci. Kelley dirigoval chod večeře. Nakonec bylo ze stolu všechno odneseno, zbyla tam jen káva a víno.</p>
<p>„Pane viceadmirále,“ řekl Blaine oficiálně.</p>
<p>Whitbread, o tři týdny mladší než Staley, zdvihl sklenici. „Na kapitána, my lady. Jeho říšské Veličenstvo.“ Důstojníci pozdvihli své sklenice na svého nejvyššího, jak už to muži od válečného námořnictva dělají dva tisíce let.</p>
<p>„Dovolte, abych vás provedl po své domovině,“ řekl Sinclair dychtivě.</p>
<p>„Samozřejmě. Děkuji vám, ale nevím, jak dlouho se tam zdržíme.“ Sally se s očekáváním podívala na Blaina.</p>
<p>„Ani já to nevím. Máme plout do přístavu, aby nám opravili loď a jak dlouho to bude trvat, záleží jen na tom, jak jim v doku půjde práce od ruky.“</p>
<p>„Dobře, tak když to nebude trvat moc dlouho, zůstanu s vámi. Řekněte mi, veliteli, provoz na trase z Nového Skotska do Capitalu je hodně živý?“</p>
<p>„Živější než ve většině světů na téhle straně Uhelného pytle, i když to není zrovna výmluvné a nic moc vám to neřekne. Pár lodí se slušným vybavením pro přepravu cestujících. Možná pan Bury může říci víc; jeho traťové lodě zajišťují dopravu v Novém Skotsku.“</p>
<p>„Ale jak říkáte, nepřevážejí cestující. Naším záměrem je narušit mezihvězdný obchod, víte.“ Bury zaregistroval tázavé pohledy. Pokračoval, „Říšská autonetika se zabývá přepravou robotických továren. Kdykoli dokážeme udělat něco na planetě levněji, než za kolik to ostatní mohou dopravit lodí, postavíme továrny. Naším hlavním konkurentem jsou obchodní dopravci.“</p>
<p>Bury si nalil další sklenici vína, pečlivě si vybral takové víno, o němž Blaine řekl, že je ho málo. (To tedy je <emphasis>určitě </emphasis>dobré; jinak by takový nedostatek kapitána nijak netrápil.) „Proto jsem byl v Novém Chicagu, když vypukla vzpoura.“</p>
<p>Sinclair a Sally Fowlerová souhlasně pokývali hlavou; Blaine byl příliš klidný a jeho obličej příliš bezvýrazný; Whitbread šťouchal loktem do Staleyho – <emphasis>Jen počkej, co ti </emphasis>řeknu – tak se Bury dověděl všechno, co chtěl. Podezření, ale nic potvrzeného, nic oficiálního. „Máte fascinující povolání,“ řekl Sally, než se mohlo rozhostit ticho. „Povězte nám o tom něco. Viděla jste hodně primitivních světů?“</p>
<p>„Ani jeden,“ řekla smutně. „Znám je jenom z knih. Byli bychom se jeli podívat na Harlequin, ale ta vzpoura –“ zmlkla.</p>
<p>„Já byl jednou na Makassaru,“ řekl Blaine.</p>
<p>Hned ožila. „O tom tam pojednávala celá kapitola. Bylo to velice primitivní, že?“</p>
<p>„To pořád je. Na začátku nebyla žádná velká kolonie. Celý průmyslový komplex byl do základů zničen v Odštěpeneckých válkách a nikdo se na to místo nepřijel podívat celých čtyři sta let. V době, kdy jsme se tam dostali, tam byla doba železná. Meče. Kroužkové brnění. Dřevěné námořní plachetnice.“</p>
<p>„Ale jací byli ti lidé?“ zeptala se Sally dychtivě. „Jak žili?“</p>
<p>Rod pokrčil rameny, cítil se trapně. „Byl jsem tam jenom pár dní. Ne tak dlouho, abych měl dost času ten jejich svět poznat. Před lety, když mi bylo tolik co Staleymu. Nejvíc si vzpomínám na to, jak jsem hledal dobrou hospodu.“ Koneckonců, chtělo se mu dodat, nejsem antropolog.</p>
<p>Konverzace pokračovala dál. Rod byl unavený a hledal vhodnou příležitost, aby mohl slavnostní večeři ukončit. Ostatní jako by přirostli k židlím.</p>
<p>„Tak vy studujete kulturní evoluci,“ říkal Sinclair vážně, „a možná je to moudré. Ale nemohli bychom mít rovněž fyzickou evoluci? První říše byla obrovská se spoustou místa skoro pro cokoliv. Nemohli bychom někde, v nějakém zapomenutém koutě staré Říše, najít planetu plnou supermanů?“</p>
<p>Oba námořní kadeti najednou zpozorněli. Bury se zeptal, „Co by fyzická evoluce lidí přinesla, my lady?“</p>
<p>„Učívávalo se, že evoluce inteligentních bytostí není možná,“ odpověděla. „Společnosti ochraňují své slabší příslušníky. Civilizace spíše vyrábějí kolečkové židle a brýle a pomůcky pro neslyšící, jakmile k tomu mají potřebné nástroje. Když se společnost pustí do válčení, musí muži všeobecně projít testem zdatnosti, než jim <emphasis>povolí </emphasis>riskovat život. Předpokládám, že jim to pomáhá válku vyhrát.“ Usmála se. „Ale to potom zbývá jen málo prostoru k tomu, aby ti nejzdatnější přežili.“</p>
<p>„Ale dejme tomu,“ ozval se Whitbread, „že kultura byla sražena zpátky ještě dál, než je Makassar? Všechno se. změní na absolutní divošství: klacky a oheň. Potom by k evoluci došlo, ne?“</p>
<p>Tři sklenice vína zaplašily Sallyinu špatnou náladu a dostala chuť povídat si o profesionálních záležitostech. Strýc jí často říkal, že na dámu hovoří až příliš a pokoušela se tedy ovládat, ale víno jí tohle udělalo vždycky – víno a vhodné posluchačstvo. Po týdnech nicoty to byl dobrý pocit.</p>
<p>„Zajisté,“ řekla. „Dokud se nevyvine společnost. To by potom přirozenou selekcí došlo k situaci, kdy by se dostatečný počet lidí spojil dohromady, aby se ochraňovali navzájem před okolím. Ale ne na dost dlouho. Pane Whitbreade, existuje svět, kde se praktikuje rituál zabíjení novorozeňat. Starší prohlížejí děti a zabíjejí ty, které nevyhovují jejich standardu dokonalosti. To není přesně evoluce, ale tak se možná doberete nějakých výsledků – až na to, že to neexistuje dost dlouho.“</p>
<p>„Lidé chovají koně. A psy,“ poznamenal Rod.</p>
<p>„Ano. Ale nemají nové druhy. Vůbec. A společnosti nemohou dodržovat stálá pravidla dost dlouho na to, aby v lidské rase mohlo dojít k jakýmkoli skutečným změnám. Vraťte se za milion let – Samozřejmě byly záměrné pokusy vychovat supermany. Jako třeba v soustavě Sauron.“</p>
<p>„Ty bestie,“ Sinclair si odplivl. „To oni začali Odštěpenecké války a skoro nás pozabíjeli.“ Najednou zmlkl, když si kadet Whitbread odkašlal.</p>
<p>Sally se uklidnila. „To je další systém, s nímž nemohu soucítit. I když jsou dnes loajální s Říší…“ Rozhlédla se kolem sebe. Všichni se tak divně koukali a Sinclair se pokoušel schovat obličej za zdviženou sklenkou vína. Hranatý obličej kadeta Horsta Staleyho mohl být klidně vytesán z kamene. „Co se děje?“ zeptala se.</p>
<p>Následovalo dlouhé ticho. Nakonec promluvil Whitbread. „Pan Staley je ze soustavy Sauron, my lady.“</p>
<p>„Já – omlouvám se,“ vyhrkla Sally. „To jsem tomu dala. Vážně, pane Staley, já…“</p>
<p>„Pokud se moji mladí muži nedokáží vypořádat s takovýmhle tlakem, nepotřebuji je na své lodi,“ řekl Rod. „A ty nejsi jediná, kdo se takového faux pas dopustil.“ Významně se podíval na Sinclaira. „My neposuzujeme lidi podle toho, co dělaly jejich domovské světy před staletími.“ <emphasis>Sakra. </emphasis>To zní nabubřele. „Mluvili jste o evoluci?“</p>
<p>„No – měla by být zcela uzavřena pro inteligentní druhy,“ řekla. „Druhy se vyvíjejí, aby se přizpůsobily prostředí. Inteligentní druhy mění své prostředí tak, aby jim vyhovovalo. Jakmile se druh stane inteligentní, měl by se přestat vyvíjet.“</p>
<p>„Skoda, že nemáme žádné jiné, abychom je mohli porovnat,“ řekl Bury mírně. Vyprávěl dlouhý příběh o nepravděpodobně inteligentní chobotnici, která potkala kentaura, a všichni se smáli. „No, kapitáne, večeře to byla dobrá,“ uzavřel Bury.</p>
<p>„Ano.“ Rod si stoupl a nabídl Sally rámě; ostatní také vstali. Když ji doprovázel po chodbě k její kajutě, mlčela a když se loučili, chovala se zdvořile. Rod se vrátil zpátky na můstek. Do lodního mozku bylo třeba zaznamenat ještě více oprav.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>4. Naléhavá záležitost velícího důstojníka</strong></p>
<p>Cestovat neeuklidovským prostorem může být podivné a frustrující.</p>
<p>Cestovat mezi hvězdami zabere nezměrně málo času: ale protože trasa cesty nebo trati může vést pouze po jedné kritické stezce mezi každým párem hvězd (nikdy ta trasa není úplně rovná, ale je možné si to tak představit) a koncové body stezek vůbec nepodléhají deformaci v prostoru způsobené hvězdami a velkými seskupeními planet, vyplývá z toho, že loď tráví většinu času tím, že se plazí od jednoho koncového bodu ke druhému.</p>
<p>A co víc, ne každý pár hvězd je spojen tratí. Dráhy jsou vytvořeny po trasách ekvipotenciálního termonukleárního proudu a přítomnost dalších hvězd v geometrickém obrazci může být na překážku samotné existenci dané cesty. Ne všechny existující trasy jsou zmapovány. Je těžké je najít.</p>
<p>Cestující na <emphasis>MacArthuru </emphasis>zjistili, že cestovat na palubě říšské válečné lodi se podobá uvěznění. Posádka měla své povinnosti a musela se věnovat opravám, i když její členové nebyli ve službě. Všichni cestující měli svoji společnost a společenský život se pěstoval jen do té míry, jak to bylo v rámci válečného námořnictva přípustné. Nikde tu nebyly společenské prostory, jaké jsou na luxusních traťových lodích.</p>
<p>Byla to nuda. Když byl <emphasis>MacArthur </emphasis>připraven na svůj poslední skok, svůj příjezd do Nové Kaledonie cestující pociťovali jako osvobození z vězení.</p>
<p>###</p>
<p>NOVÁ KALEDONIE: Hvězdná soustava za Uhelným pytlem s primární hvězdou F8, která je v katalogu uvedena jako Murcheson A. Vzdálený binární Murcheson B není součástí systému Nové Kaledonie. Murcheson A má šest planet v pěti oběžných drahách se čtyřmi vnitřními planetami, relativně širokou trhlinu, v níž jsou trosky nevytvořené planety, a dvě vnější planety v trójanském vztahu. Čtyři vnitřní planety se jmenují Conchobar, Nové Irsko, Nové Skotsko a Fomor; v tomto pořadí jsou od slunce, které je v místě známo jako Cal, Starý Cal nebo Slunce. Dvě střední planety nejsou obydlené, obě přetvořili vědci První říše na půdu poté, co Jasper Murcheson, který byl spřízněn s Alexandrem IV., přesvědčil Radu, že novokaledonský systém by mohl být vhodným místem pro založení Říšské univerzity. Dnes je už známo, že Murcheson měl původně zájem na vlastnictví neobydlené planety blízko rudého veleobra známého jako Murchesonovo oko a protože mu nevyhovovalo klima Nového Irska, požádal, aby i Nové Skotsko bylo přetvořeno na půdu.</p>
<p>Fomor je relativně malá planeta, nemá skoro žádnou atmosféru a jen několik zajímavých rysů. V každém případě však má několik hub, které jsou biologicky příbuzné s dalšími houbami z Transsektoru Uhelného pytle, a jejich způsob přenosu na Fomor byl původem k nekonečné kontroverzi v <emphasis>Žurnálu Říšské společnosti xenobiologů, </emphasis>protože na Nové Kaledonii neexistují žádné jiné původní formy života.</p>
<p>Dvě vnější planety mají společnou oběžnou dráhu a jmenují se Dagda a Mider v souladu se systémovým keltským mytologickým názvoslovím. Dagda je plynový obr a Říše spravuje čerpací stanice na dvou měsících planety; jsou to Angus a Brigit. Obchodní lodě jsou upozorňovány, že Brigit je základna válečného námořnictva a bez povolení je k ní přístup zakázán.</p>
<p>Mider je chladná kovová koule, značně podkopaná a pro kosmology problematická, neboť způsob jejího vzniku neodpovídá ani jedné ze dvou základních protichůdných teorií o původu planet.</p>
<p>Nové Skotsko a Nové Irsko, jediné obydlené planety ze systému, měly v době objevení rozsáhlé atmosféry vodní páry a metanu, ale žádný volný kyslík. Biologické balíky v obrovských množstvích je proměnily v obyvatelné světy za značnou cenu; ke konci projektu Murcheson ztratil svůj vliv v Radě, ale v té době už investice byly tak vysoké, že nezbylo než celý projekt dovést až do samotného konce. Za necelých sto let intenzivního úsilí se kopulí překryté kolonie proměnily v kolonie otevřené, šlo o jeden z nejtriumfálnějších úspěchů První říše.</p>
<p>Oba světy byly během Odštěpeneckých válek částečně vylidněny. Nové Irsko se připojilo k povstaleckým silám, zatímco Nové Skotsko zůstalo neochvějně loajální. Poté, co se mezihvězdná cesta v Transsektoru Uhelného pytle ztratila, Nové Skotsko dál bojovalo, dokud nebylo znovu objeveno Druhou říší. Tak se Nové Skotsko stalo Capitalem Transsektoru Uhelného pytle.</p>
<p>###</p>
<p><emphasis>MacArthur </emphasis>se otřásl a přeskočil za oběžnou dráhu Dagdy. Po několik dlouhých chvil jeho posádka zůstala v neeuklidovském, více než trojrozměrném, prostoru tranzitních stanic, byla dezorientována a všichni se urputně snažili překonat zmatek, který po takovém rychlém přesunu vždycky následuje.</p>
<p>Proč? Jedno odvětví fyziky na Říšské univerzitě na Sigismundu tvrdí, že cestování neeuklidovským prostorem vyžaduje nikoli nulový čas, ale transomezený čas, a charakteristickým rysem potom je, že lidé i počítačové vybavení jsou zmateni. Podle dalších teorií Skok vyvolává roztažení nebo zmenšení lokálního prostoru, což má vliv na nervovou soustavu stejně tak jako na počítačové prvky; nebo že ne všechny části lodi se objevují ve stejném čase; nebo že setrvačnost a hmotnost po přenosu kolísají na vnitroatomární úrovni. To nikdo neví, nicméně efekt je zcela reálný.</p>
<p>„Kormidelníku,“ řekl Blaine zastřeně. Oči pomalu zaostřil na displeje na můstku.</p>
<p>„Ano, pane.“ Hlas byl otupělý a nechápavý, ale ten muž odpověděl zcela automaticky.</p>
<p>„Kurs na Dagdu. Uveďte loď do pohybu.“</p>
<p>„Zajisté.“ V počátečních dnech cestování v neeuklidovském prostoru se lodní počítače po výskoku pokoušely postupně akcelerovat. Netrvalo dlouho a ukázalo se, že počítače jsou ještě zmatenější než lidé. Veškerá automatická zařízení pro přenos teď byla odpojena. Světla na Blainových displejích blikla, jak posádka pomalu reaktivovala <emphasis>MacArthur </emphasis>a kontrolovala své systémy.</p>
<p>„Položíme ho na Brigit, pane Rennere,“ pokračoval Blaine. „Vyrovnejte svoji rychlost. Pane Staley, vy pomůžete navigačnímu důstojníkovi.“</p>
<p>„Zajisté, pane.“ Můstek znovu ožil. Členové posádky se rozpohybovali a vrátili se ke svým povinnostem. Stevardi po akceleraci a znovunavrácení gravitace přinesli kávu. Muži opustili stanice neeuklidovského prostoru, aby se vrátili ke svým hlídkovým povinnostem, zatímco umělé oči <emphasis>MacArthuru </emphasis>prohledávaly prostor, zda v něm není nepřítel. Deska poruch se rozsvítila zeleně, když z každého stanoviště námořníci informovali o úspěšném přechodu.</p>
<p>Blaine spokojeně pokýval hlavou, když usrkával svoji kávu z šálku. Vždycky to bylo takhle a i po stovkách přenosů to pořád cítil. V samotné podstatě okamžitého cestování je něco <emphasis>špatně, </emphasis>něco, co pobuřuje smysly, něco, co podprahová mysl nepřijímá. Muži se přes takové záležitosti po jisté době ve službě, dokázali přenést; pronikali také hluboko do roviny základnější než intelektuální funkce.</p>
<p>„Pane Whitbreade, blahopřeji hlavnímu signálnímu poddůstojníkovi a buďte tak laskav a informujte o nás centrálu flotily v Novém Skotsku. Zjistěte si u Staleyho náš kurs a rychlost a můžete vyslat signál čerpací stanici na Brigit, že se blížíme. Informujte flotilu o naší destinaci.“</p>
<p>„Zajisté, pane. Signál během deseti minut?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>Whitbread se odepnul ze svého velitelského sedadla za kapitánem a opile kráčel ke kormidlu. „Během desti minut budu potřebovat plný výkon motoru pro vyslání signálu, Horste.“ Odcházel z můstku a rychle se dával dohromady. U mladých mužů tomu tak obvykle bylo, což byl jeden z důvodů, proč lodím veleli mladí důstojníci.</p>
<p>„PROSÍM POZOR,“ oznámil Staley. Volání se ozvalo po celé lodi. „Prosím pozor. Konec akcelerace</p>
<p>BĚHEM DESETI MINUT. CHVÍLE VOLNÉHO PÁDU BĚHEM DESETI MINUT.“</p>
<p>„Ale proč?“ zaslechl Blaine. Vzhlédl a u vchodu na můstek uviděl Sally Fowlerovou. Jeho vyzvání, aby cestující přišli na můstek, nebude-li nějaká mimořádná situace, zabralo dobře: Bury by sotva kdy takové výsady využil. „Proč nastane stav beztíže tak brzy?“ zeptala se.</p>
<p>„Potřebujeme energii, abychom mohli vyslat signál,“ odpověděl Blaine. „Vytvořit maserový paprsek na tuhle vzdálenost spotřebuje podstatnou část výkonu motoru. Kdyby bylo třeba, mohli bychom motory přetížit, ale obvykle je zvykem doplout si ke břehu pro vzkazy, pokud skutečně není třeba nějak spěchat.“</p>
<p>„Aha.“ Sedla si na volné místo po Whitbreadovi. Rod otočil své velitelské křeslo čelem k ní. Znovu si v tu chvíli přál, aby někdo vyprojektoval dámskou výstroj pro stav beztíže tak, aby nezakrývala podstatnou část nohou nebo aby zase do módy přišly ty maličké šortky. Teď zrovna se ve Spartě nosily sukně dlouhé do půli lýtek a provincie kopírovaly Capital. Jako oblečení na lod návrháři vytvořili cosi jako kalhoty – sice docela pohodlné, ale pytlovitého tvaru…</p>
<p>„Kdy dorazíme do Nového Skotska?“ zeptala se.</p>
<p>„To záleží na tom, jak daleko jsme od Dagdy. Sinclair chce provést ještě nějaké venkovní práce, dokud to ještě jde.“ Vyndal kapesní počítač a rychle si něco zaznamenával připojeným pisátkem. „Tak se na to podíváme, jsme asi tak jeden a půl miliardy kilometrů od Nového Skotska, takže tak sto hodin do obratu. Asi tak dvě stě hodin cestovního času plus doba, kterou strávíme na Dagdě. A samozřejmě ještě ta doba, než se dostaneme na Dagdu. Není to ani moc daleko, odtud asi dvacet hodin.“</p>
<p>„Takže nám stejně ještě pořád zbývá přinejmenším pár týdnů,“ řekla. „Myslela jsem, že když už se sem jednou dostaneme –“ Zmlkla a rozesmála se. „To je hloupost. Proč nemůžete vymyslet něco, co by vám umožnilo přeskočit v meziplanetárním prostoru? Je to poněkud absurdní. Pět světelných let jsme překonali za nulový čas a teď nám trvá celé týdny, než se dostaneme do Nového Skotska.“</p>
<p>„To už jsi z nás tak brzy unavená? Vlastně je to ještě horší. Abychom mohli uskutečnit Skok, je třeba vynaložit zcela bezvýznamnou část vodíku – No, není to nic běžného, ale není to nic moc v porovnání s tím, co nás bude stát dostat se do Nového Skotska. Nemám na palubě dost paliva, abych se tam mohl vydat přímo, vlastně ani ne na rok, ale na Skok to je víc než dost. Chce to jenom dost energie, abychom se dostali do neeuklidovského prostoru.“</p>
<p>Sally si vzala od stevarda šálek kávy. Učila se pít námořnickou kávu, která chutnala úplně jinak než cokoli jiného v celé galaxii. „Takže my se s tím prostě musíme smířit,“ řekla.</p>
<p>„Bohužel. Byl jsem na cestách, kdy bylo rychlejší vydat se k jinému Aldersonovu bodu, skočit, pohybovat se v novém systému, skočit někam jinam a tak to dělat, dokud jsme se nedostali zpátky do původního systému na jiné místo – udělat tohle všechno bylo rychlejší než se prostě plavit přes původní systém v normálním prostoru. Ale tentokrát tomu tak není, konfigurace je nevhodná.“</p>
<p>„To je škoda,“ smála se. „Za stejnou cenu bychom uviděli větší část vesmíru.“ Neřekla, že se nudí, ale Rod si myslel, že to tak je a nemohl s tím nic moc udělat. Měl na ni jen málo času a ani nebylo moc co ukázat.</p>
<p>„PROSÍM POZOR. PŘIPRAVTE SE NA STAV BEZTÍŽE.“ Měla sotva čas se připoutat, než pohon vynechal.</p>
<p>###</p>
<p>Hlavní signální poddůstojník Lud Shattuck se díval do svého zaměřovače, sukovitými prsty až neuvěřitelně jemně seřizoval tak nemotorné příslušenství. Teleskop na vnějším trupu <emphasis>MacArthuru </emphasis>pod Shattuckovým vedením zkoumal okolí, dokud nenašel maličký světelný bod. Dál pátral, dokud ten bod nebyl dokonale vycentrován. Shattuck si něco spokojeně zamumlal a dotkl se vypínače. Maserová anténa se seřídila podle teleskopu, zatímco lodní počítač rozhodl, kde bude světelný bod, až přijde vzkaz. Kódovaná zpráva se odmotá do cívky pásky a motory <emphasis>MacArthuru </emphasis>na zádi se přeorientují z vodíku na helium. Energie protékala anténou, modulovala se tenkým páskem v Shattuckově kabině a dosahovala k Novému Skotsku.</p>
<p>Rod večeřel sám ve své kabině, když přišla odpověď. Signální poddůstojník, který měl službu, se podíval na titulek a zavolal na šéfa Shattucka. O čtyři minuty později zaťukal námořní kadet Whitbread na dveře svého kapitána.</p>
<p>„Ano,“ odpověděl Rod podrážděně.</p>
<p>„Zpráva od vrchního velitele válečného námořnictva Cranstona, pane.“</p>
<p>Rod se na něj podrážděně podíval. Nechtěl jíst sám, ale důstojníci pozvali Sally Fowlerovou na večeři – byli koneckonců na řadě – a jestli se Blaine pozval na večeři se svými důstojníky, měl by přijít i pan Bury. A teď se ani tahle mizerná večeře neobešla bez přerušení. „To nemůže počkat?“</p>
<p>„Je to naléhavá záležitost velícího důstojníka, pane.“</p>
<p>„Blesková depeše pro nás? Velící důstojník?“ Blaine se zprudka postavil, na proteinový aspik zapomněl. „Přečtěte mi to, pane Whitbreade.“</p>
<p>„Ano, pane. MACARTHUR OD ŘÍŠSKÉ FLOTILY NOVÉ SKOTSKO. VELÍCÍ DŮSTOJNÍK 8175 –“</p>
<p>„Můžete přeskočit ty kódy pro dokazování pravosti, kadete. Předpokládám, že už jste to ověřil.“</p>
<p>„Ano, pane. Ale v každém případě, pane, datum, kód… ZAČÁTEK ZPRÁVY BUDETE POKRAČOVAT NEJVYŠŠÍ MOŽNOU RYCHLOSTÍ OPAKUJI NEJVYŠŠÍ MOŽNOU RYCHLOSTÍ K BRIGIT PRO NAČERPÁNÍ PALIVA S NALÉHAVOSTÍ AA JEDNA STOP DOPLNÍTE PALIVO V MINIMÁLNÍM MOŽNÉM ČASE STOP ODSTAVEC</p>
<p>MACARTHUR BUDE POTOM DÁLE POKRAČOVAT DO – pane, na tomto místě se uvádějí nějaké koordinační body v soustavě Nové Kaledonie – NEBO DO JINÉHO VEKTORU PODLE VAŠÍ VOLBY TAK ABYSTE MOHLI UZAVŘÍT A PROZKOUMAT PODIVNÝ PŘEDMĚT VNIKAJÍCÍ Z NORMÁLNÍHO PROSTORU OPAKUJI Z NORMÁLNÍHO PROSTORU DO SOUSTAVY NOVÉ KALEDONIE STOP PŘEDMĚT POSTUPUJE PO GALAKTICKÉM VEKTORU – zde uvádí kurs od obecného směru Uhelného pytle, pane – RYCHLOSTÍ PŘIBLIŽNĚ SEDM PROCENT RYCHLOSTI SVĚTLA STOP PŘEDMĚT SE RAPIDNĚ ZPOMALUJE STOP ASTRONOMOVÉ Z ŘÍŠSKÉ UNIVERZITY TVRDÍ ŽE SPEKTRUM VETŘELCE JE SPEKTREM SLUNCE NOVÉHO GAL HODNĚ POSUNUTO STOP ZŘEJMÝ ZÁVĚR ŽE VETŘELEC JE POHÁNĚN SVĚTELNOU PLACHTOU STOP ODSTAVEC</p>
<p>ASTRONOMOVÉ ŘÍŠSKÉ UNIVERZITY UBEZPEČUJÍ ŽE PŘEDMĚT JE ARTEFAKTEM ZKONSTRUOVANÝM INTELIGENTNÍMI BYTOSTMI STOP ŽÁDNÉ ZNÁMÉ LIDSKÉ KOLONIE ZŘEJMÉHO VETŘELECKÉHO PŮVODU STOP ODSTAVEC</p>
<p>KŘIŽNÍK LERMONTOV SPĚŠNĚ ODPLUL NA POMOC ALE NEDOKÁŽE DOHNAT RYCHLOST VETŘELCE DO JEDENASEDMDESÁTI HODIN PO MINIMÁLNÍ DOBĚ KDY RYCHLOST MACARTHURU DOŽENE OBJEKT STOP POSTUPUJTE OBEZŘELE STOP PŘEDPOKLÁDEJTE ŽE VETŘELEC JE NEPŘÍTEL DOKUD SE NEUJISTÍTE O NĚČEM JINÉM STOP ROZKAZ PRO VÁS JE POSTUPOVAT OPATRNĚ NEZAHAJUJTE NEPŘÁTELSKÉ AKCE OPAKUJI NEZAHAJUJTE NEPŘÁTELSKÉ AKCE STOP</p>
<p>PUSŤTE SE DO TOHO CZILLERE STOP CHTĚL BYCH BÝT S VÁMI STOP HODNĚ ŠTĚSTÍ STOP CRANSTON KONEC ZPRÁVY CRANSTON DŮKAZ PRAVOSTI – to je všechno, pane.“ Whitbread sotva dechu popadal.</p>
<p>„To je všechno. Je toho dost, pane Whitbreade.“ Blaine stiskl vypínač interkomunikačního zařízení. „Důstojnická jídelna.“</p>
<p>„Důstojnická jídelna, zajisté, kapitáne,“ odpověděl kadet Staley.</p>
<p>„Dejte mi Cargilla.“</p>
<p>Když se na obrazovce objevil první poručík, vypadal nasupeně. Blaine mu překazil slavnostní večeři. Rod z toho cítil vnitřní satisfakci. „Jacku, na můstek. Chci toho ptáčka v pohybu. Budu mít minimum času na to, abych nabral kurs na vylodění na Brigit, skutečně minimum. Můžete použít nádrže, ale dostaňte nás tam rychle.“</p>
<p>„Zajisté, pane. Cestujícím se to nebude líbit.“</p>
<p>„Kašli na – Vyřiďte mé uctivé pozdravy cestujícím a tohle je mimořádná situace. Nepřeje to vaší slavnostní večeři, Jacku, ale pošlete své cestující na hydraulická lůžka a uveďte loď do pohybu. Za chvíli jsem na můstku.“</p>
<p>„Ano, pane.“ Interkomunikační zařízení na chvilku ztichlo a potom se lodí rozeznělo Staleyho zabručení. „PROSÍM POZOR. PROSÍM POZOR. PŘIPRAVTE SE NA DLOUHOU AKCELERACI V HODNOTĚ NAD DVĚ TÍHOVÁ ZRYCHLENÍ. VEDOUCÍ JEDNOTLIVÝCH SEKCÍ DAJÍ SIGNÁL, KDY BUDOU VŠICHNI PŘIPRAVENI NA ZVÝŠENOU AKCELERACI.“</p>
<p>„OK,“ řekl Blaine. Obrátil se na Whitbreada. „Nacpěte ten sakramentskej vektor označení do počítače a uvidíme z jakejch pekel ten vetřelec přichází.“ Uvědomil si, že nadává a pokusil se zklidnit. Vetřelci – návštěvníci? Pane Bože, to je něco! Být velitelem první lodi, která vstoupí do kontaktu s návštěvníky… „Jen se podíváme odkud jsou, ne?“</p>
<p>Whitbread se posunul k přívodní konzole vedle Blainova stolu. Obrazovka se prudce vlnila, potom se na ní objevily cifry.</p>
<p>„Nechte toho, Whitbreade, nejsem matematik! Dejte to do grafu!“</p>
<p>„Promiňte, pane.“ Whitbread si znovu hrál se vstupními kontrolkami. Obrazovka zčernala a naplnila se skvrnami a barevnými čarami. Velké skvrny byly hvězdy zbarvené podle typu, vektory rychlosti byly úzké zelené čáry, vektory akcelerace měly levandulovou barvu, promítnuté stezky byly matně osvětlené červené křivky. Dlouhá zelená čára.</p>
<p>Blaine se nevěřícně díval na obrazovku, potom si položil prst na kořen nosu. „Z Třísky. No, to je teda síla. Z Třísky, v normálním prostoru.“ Trasa ke hvězdě návštěvníka nebyla známa. Ta hvězda byla osamělá, žlutá skvrna nedaleko veleobra Murchesonovo oko. V hlavě mu vířily vize chobotnic.</p>
<p>Co když to jsou nepřátelé, napadlo ho najednou. Kdyby <emphasis>Starý Mac </emphasis>musel bojovat s lodí návštěvníků, bylo by třeba na něm udělat kus práce.</p>
<p>Práce, kterou odkládali, protože se měla provést na oběžné dráze nebo na pevnině a teď by to měli zvládnout ve víc než dvojnásobném ge. Ale to bylo <emphasis>MacArthurovo </emphasis>dítě – a jeho. Nějak to budou muset udělat.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>5. Boží tvář</strong></p>
<p>Blaine se rychle prodral na můstek a přikurtoval se do svého velitelského křesla. Jakmile se usadil, natáhl se po jednotce interkomunikačního zařízení. Zaražený námořní kadet Whitbread hleděl z obrazovky z kapitánovy kajuty.</p>
<p>Blaine zariskoval. „Přečtěte mi to, šéfe.“</p>
<p>„Prosím, pane?“</p>
<p>„Máte snad otevřeny předpisy na místě, kde jsou uvedeny pokyny jak se zachovat při setkání s návštěvníky, ne? Přečtěte mi je, prosím.“ Blaine si vzpomínal na to, že je kdysi, už je to hodně dávno, vyhledal, jen tak pro legraci a ze zvědavosti. Dělala to většina nováčků.</p>
<p>„Ano, pane.“ Zjevně se Whitbread divil, jestli mu snad kapitán čte myšlenky, potom si řekl, že je to kapitánovo výsadní právo. Tenhle incident by mohl být počátkem legend.</p>
<p>„‘Oddíl 4500: První kontakt s nelidskými bytostmi schopnými vnímat. Poznámka: Bytosti schopné vnímat jsou definovány jako stvoření, jež používají nástroje a komunikaci záměrně. Podpoznámka: Upozorňujeme důstojníky, aby při aplikaci této definice používali zdravý úsudek. Uvádíme příklad rojící se krysy v Makassaru, která používá nástroje a využívá komunikace, aby získala své hnízdo, ale není schopna vnímat.</p>
<p>Oddíl jedna: Při setkání s nelidskými bytostmi schopnými vnímat, budou důstojníci o existenci takových bytostí informovat nejbližší námořní velitelství. V takové situaci budou všechny ostatní úkoly považovány za sekundární. Oddíl dvě: Poté, kdy je objekt popsaný v oddíle jedna zajištěn, pokusí se důstojníci s návštěvníky navázat komunikaci, avšak za předpokladu, že tím nevystaví riziku svoji posádku, pokud jim nebude dán takový rozkaz z vyšší instance. I když důstojníci nezahájí nepřátelské akce, je třeba si uvědomit, že tyto mohou být nepřátelské. Oddíl tři’ –“</p>
<p>Whitbread byl přerušen posledním upozorněním na akceleraci. Blaine děkovně přikývl kadetovi a uvelebil se na lehátku. Stejně ty předpisy příliš k použití nejsou. Z velké většiny se zaobírají prvním kontaktem bez předchozího upozornění a námořní velitelství si je velice dobře vědomo toho, že <emphasis>MacArthur </emphasis>se chystá odříznout cizí plavidlo.</p>
<p>Gravitace lodi pomalu stoupala, dost pomalu na to, aby posádka měla čas se jí přizpůsobit, celou minutu stoupala na tři tíhová zrychlení. Blaine cítil, jak se dvě stě šedesát kilogramů uzpůsobuje jeho akceleračnímu lehátku. Po celé lodi se teď muži budou pohybovat s obezřelou opatrností, jakou věnuje člověk zvyšující se váze, ale není to ochromující akcelerace. Ne pro mladého muže. Pro Buryho to bude tvrdé, ale obchodník bude v pořádku, když zůstane na svém gee lůžku.</p>
<p>Blaine se cítil velice uvolněně ve svém anatomicky tvarovaném křesle. Mělo opěrku hlavy a ovladače na prsty, na kolenou desku jako stoleček, bylo otočné tak, že bez jakékoli námahy měl ve svém zorném úhlu celý můstek, dokonce i osobní odpadní trubice. Válečné lodi jsou konstruované na dlouhý pobyt ve vysoké gravitaci.</p>
<p>Blaine si pohrával s ovladači obrazovky, aby si vytvořil nad hlavou trojrozměrný graf. Zapnul si soukromý spínač, aby před ostatní posádkou ukryl své čmáraniny. Kolem něj se důstojníci na můstku věnovali svým povinnostem, Cargill a navigační důstojník Renner se tísnili u astrogační stanice, námořní kadet Staley si našel místo vedle kormidelníka; byl v případě potřeby připraven pomoci, ale spíš tam byl proto, aby se naučil zacházet s lodí. Blainovy dlouhé prsty se míhaly po kontrolkách obrazovky.</p>
<p>Dlouhá zelená čára rychlosti, krátký levandulový vektor směřující na opačnou stranu – a malý bílý bod mezi nimi. Tak. Vetřelec přišel přímo ve směru od Třísky a snižoval rychlost přesně do soustavy Nové Kaledonie… a byl poněkud větší než Měsíc Země. Objekt velikosti lodi by mohl být nezměrný bod.</p>
<p>Ještě že si toho Whitbread nevšiml. Hned by se to rozneslo po lodi, narůstalo by to v báchorky a s nimi ruku v ruce by se šířila panika… Blaine sám pocítil kovovou chuť strachu. Pane Bože, to je <emphasis>veliké.</emphasis></p>
<p>„Ale oni by měli mít něco tak velkého,“ mumlal Rod. Třicet pět světelných let normálním prostorem! Ještě nikdy neexistovala lidská civilizace, která by něco takového dokázala. Stejně – jak ale admiralita očekává, že to „prozkoumá“? Neřku-li „ubrání“? Má tam snad se svými námořníky přistát?</p>
<p>Co ksakru je ta světelná plachta?</p>
<p>„Kurs na Brigit, pane,“ oznámil navigační důstojník Renner.</p>
<p>Blaine se vytrhl ze svých myšlenek a znovu sáhl na ovladače obrazovky. Kurs lodi se mu na obrazovce objevil jako obrazový diagram pod tabulkami s čísly. Rod s námahou promluvil. „Potvrzeno.“ Potom se znovu vrátil k tomu neuvěřitelně velikému objektu na obrazovce. Najednou vyndal svůj kapesní počítač a jako šílený na něj něco čmáral. Na povrchu plula slova a cifry a on přikývl…</p>
<p>Samozřejmě, lehký tlak by se mohl využít jako hnací síla. Vlastně <emphasis>MacArthur </emphasis>dělá totéž, využívá syntézu jader vodíku na vytváření fotonů a vysílá je v obrovském rozšiřujícím se kuželu světla. Odrazové zrcadlo může vnější světlo využít jako hnací sílu a získat tak dvojnásobnou výkonnost. Samozřejmě by zrcadlo mělo být co možná největší a nejlehčí a ideálně by mělo odrážet veškeré světlo, které na něj dopadá.</p>
<p>Blaine se sám pro sebe usmál. Byl pevně odhodlán zaútočit na planetu plující vesmírem se svým napůl opraveným bitevním křižníkem! Přirozeně, počítač zobrazil objekt velikosti zeměkoule. Vypadala patrně jako plachta postříbřené látky široká tisíce kilometrů a připevněná nastavitelným ochranným pláštěm k tomu, co by mělo být vlastní lodí.</p>
<p>Ve skutečnosti s albedem lodi – Blaine si udělal rychle náčrtek. Světelná plachta bude potřebovat rozlohu přibližně osm milionů čtverečních kilometrů. Kdyby byla kruhová, měla by asi tři tisíce napříč…</p>
<p>Bylo to využití světla k tahu, takže… Blaine si vyvolal zpomalení vetřelce, spojil ho s celkovým odraženým světlem, vydělil… tak. Plachta a její užitečné zatížení dohromady daly asi tak 450 tisíc kilogramů.</p>
<p>Nezdálo se to příliš nebezpečné.</p>
<p>Vlastně to nevypadalo jako pracovní vesmírné plavidlo, ne takové, které by mohlo překonat třicet pět světelných let v normálním vesmíru. Ti cizí piloti by se nutně museli zbláznit v tak malém prostoru – jedině, že by byli malí anebo by <emphasis>měli v oblibě </emphasis>uzavřené prostory anebo strávili posledních několik set let v nahuštěných balónech s tenounkými, lehounkými stěnami… ne. Věděli toho tak málo a zbýval jim příliš velký prostor pro spekulace. Ale stejně neměli nic lepšího na práci. Sáhl si na kořen nosu.</p>
<p>Blaine už skoro chtěl vymazat obrazovky, potom se znovu zamyslel a obraz si zvětšil. Na výsledek tohoto svého kroku se upřeně díval hodně dlouho, pak tiše zaklel. Vetřelec mířil přímo do slunce.</p>
<p>###</p>
<p><emphasis>MacArthur </emphasis>snížil rychlost téměř na tři tíhová zrychlení rovnou do oběžné dráhy Brigit; potom sestoupil do ochranného Langstonova pole základny na měsíčku, malé černé šipce, která se nořila do obrovského černého polštáře; obojí bylo spojeno nití ostře bílé barvy. Bez Pole, které by do sebe absorbovalo energii náporu, by hlavní pohon vypálil do sněhové koule měsíce obrovské krátery.</p>
<p>Celá posádka čerpací stanice spěchala plnit své povinnosti. Kapalný vodík elektrolýzou získaný z kašovitého ledu Brigit a po zkapalnění destilovaný se naléval do systémů nádrží <emphasis>MacArth</emphasis><emphasis>uru. </emphasis>Tou dobou Sinclair vyváděl své muže ven. Příslušníci posádky se hemžili na lodi, aby využili nízké gravitace. Loďmistři pokřikovali na zásobovače, když z Brigit brali náhradní součásti.</p>
<p>„Velitel Frenzi žádá o povolení vyjít na palubu, pane,“ zavolal důstojník, který držel hlídku.</p>
<p>Rod se zašklebil. „Pošlete ho nahoru.“ Obrátil se k Sally Fowlerové, ostýchavě usazené na místě hlídkujícího námořního kadeta.</p>
<p>„Ale ty mi nerozumíš, budeme akcelerovat za vysokých gee celou cestu až k odříznutí. Teď <emphasis>víš, </emphasis>co je to za pocit. Kromě toho je to nebezpečná mise!“</p>
<p>„Pch. Dostali jste rozkaz dovézt mě do Nového Skotska,“ obořila se. „O tom, že bych snad měla zůstat někde na sněhové kouli nebylo ani řeči.“</p>
<p>„To byly obecné rozkazy. Kdyby Cziller věděl, že budeme muset bojovat, nikdy by nedovolil, abys vstoupila na palubu. Jako kapitán téhle lodi mám právo rozhodovat a já říkám, že si nehodlám ponechat na palubě neteř senátora Fowlera, když je možné, že se strhne bitva.“</p>
<p>„Hm.“ Chvíli přemýšlela. Přímý přístup nezabral. „Rode, poslouchej mě. Prosím. Ty na tohle všechno pohlížíš jako na veliké dobrodružství, že? Jak si myslíš, že mi je? Ať jsou tamti návštěvníci nebo jen zbloudilí kolonisté, co se pokoušejí znovu najít Říši, tohle je <emphasis>moje </emphasis>pole působnosti. Mám na to vzdělání a jsem jediný antropolog na palubě. <emphasis>Potřebujete </emphasis>mě.“</p>
<p>„Obejdeme se bez tebe. Je to příliš nebezpečné.“</p>
<p>„A pana Buryho na palubě necháváš.“</p>
<p>„Nenechávám. Mám zvláštní příkaz od admirality, abych ho držel na své lodi. Nejsem k němu nijak ohleduplný, ale k tobě a tvým služebníkům ano –“</p>
<p>„Jestli ti dělá starosti Adam a Annie, no tak je tam nech. Stejně se těžko vyrovnávají s akcelerací. Ale já vydržím všechno, co ty, kapitáne my lorde Rodericku Blaine. Viděla jsem tě po hyperprostorovém Skoku, omámeného, jak ses rozhlížel kolem sebe, nevěděl jsi co dělat a já dokázala opustit svoji kajutu a vyjít sem nahoru na můstek! Tak mi laskavě neříkej nic o tom, jak jsem bezmocná! Takže, necháš mě tady nebo…“</p>
<p>„Nebo co?“</p>
<p>„Nebo nic, samozřejmě. Vím, že tě nemůžu nijak ohrozit. Prosím, Rode.“ Zkusila všechno, včetně mrkání očima, a to už bylo příliš, protože Rod se začal strašně smát.</p>
<p>„Velitel Frenzi, pane,“ oznámil námořník, člen hlídky na lodním schodišti nad můstkem.</p>
<p>„Pojď dál, Romeo, pojď dál,“ řekl Rod upřímněji, než to doopravdy cítil. Pětatřicetiletý Frenzi, byl o dobrých deset let starší než Blaine a Rod byl jeho podřízeným tři měsíce – považoval to za nejhorší službu, jaká ho mohla potkat. Ten člověk byl dobrý administrátor, ale příšerný lodní důstojník.</p>
<p>Frenzi se rozhlížel po můstku, čelist mu vyrazila dopředu. „A. Blaine. Kde je kapitán Cziller?“</p>
<p>„V Novém Chicagu,“ řekl Rod mile. „Teď na – <emphasis>MacArthuru </emphasis>velím já.“ Otočil se tak, aby Frenzi viděl čtyři kroužky na každém rukávě.</p>
<p>Frenziho obličej poněkud zdrsněl. Rty mu poklesly. „Blahopřeji.“ Dlouhá odmlka. „Pane.“</p>
<p>„Díky, Romeo. I já budu potřebovat chvíli, abych si na to zvykl.“</p>
<p>„No, tak já snad půjdu říct mužstvům, aby nespěchala s čerpáním paliva, ne?“ řekl Fenzi. Otočil se k odchodu.</p>
<p>„Co k čertu myslíte tím nespěchat? Mám tady naléhavou záležitost AA jedna. Chcete si přečíst tu zprávu?“</p>
<p>„Viděl jsem ji. Přes moji stanici vysílali kopii, Blaine – ehm, kapitáne. Ale z té zprávy je jasné, že se admirál Cranston domnívá, že na <emphasis>MacArthuru </emphasis>stále ještě velí Cziller. Ve vší úctě k vám, pane, chci říct, že on by tuhle loď neposlal proti možnému nepříteli, kdyby věděl, že její náčelník je – je mladý důstojník, který velí poprvé. Pane.“</p>
<p>Než mohl Blaine odpovědět, promluvila Sally. „Já jsem tu zprávu viděla, veliteli, a byla adresovaná <emphasis>Ma</emphasis><emphasis>cArthuru, </emphasis>nikoli Czillerovi. A dočerpání pohonných látek staví jako prioritní…“</p>
<p>Frenzi se na ni chladně díval. „Pro tuhle depeši by byl podle mě docela adekvátní <emphasis>Lermontov. </emphasis>Kdybyste mě, kapitáne, omluvil, musím se vrátit zpátky na stanoviště.“ Znovu se zostra podíval na Sally. „Nevěděl jsem, že se do řad námořních kadetů verbují i ženy.“</p>
<p>„Náhodou jsem neteř senátora Fowlera a na tuhle loď jsem se dostavila podle rozkazu admirality, veliteli,“ řekla mu příkře. „Jsem velice překvapěna tím, že vám zcela chybí způsoby. Moje rodina není na takové zacházení zvyklá a jsem si jistá, že moji přátelé u dvora budou v šoku, až zjistí, že říšský důstojník může být takhle hrubý.“</p>
<p>Frenzi zrudnul a divoce se rozhlédl kolem sebe. „Omlouvám se, my lady. Nechtěl jsem se vás nijak dotknout, ujišťuji vás… Jen jsem byl hodně překvapený, na válečných lodích zrovna často nepotkáváme mladé dívky a už vůbec ne mladé dámy tak atraktivní, jako jste vy. Velmi se vám omlouvám…“ Jeho hlas utichl, stále ještě bez interpunkce, jak odcházel z můstku.</p>
<p>„A proč jste nemohl reagovat takhle?“ divila se Sally nahlas.</p>
<p>Rod se na ni usmál, potom vyskočil ze svého místa. „Vyšle Cranstonovi signál, že tady velím já! Máme – no, asi tak ještě hodinu, než vzkaz dojde do Nového Skotska a další, než se nám dostane odpovědi.“ Rod stiskl ovladače interkomunikačního zařízení. „VŠEM. HOVOŘÍ K VÁM KAPITÁN. ZDVIH BĚHEM STO PĚTADVACETI MINUT. ZDVIH BĚHEM STO PĚTADVACETI MINUT. NEBUDETE-LI NA PALUBĚ, NECHÁME VÁS TADY.“</p>
<p>„To je ono,“ vykřikla Sally povzbudivě. „Ať si vyšle svoje zprávy.“ Zatímco Blaine se otočil, aby popohnal svoji posádku, ona odešla z můstku do své kajuty.</p>
<p>Rod ještě jednou zavolal. „Veliteli Sinclaire. Informujte mě o eventuálním zpoždění.“ Kdyby ho Frenzi brzdil, byl by Blaine schopen ho zastřelit. Jistě by se pokusil… kdysi dávno snil o tom, že Frenziho zastřelí.</p>
<p>Zprávy došly. Cargill se dostavil na můstek se spoustou příkazů k transferu a se spokojeným výrazem ve tváři. Loďmistři <emphasis>MacArthuru </emphasis>odešli s kopiemi nejdůležitější zprávy v rukou na Brigit hledat ty nejlepší muže.</p>
<p>Nová posádka a staří dělníci se shlukli kolem lodi, vytrhávali poškozené vybavení a spěchali do skladišť náhradních dílů na Brigit, absolvovali kontrolní procedury a chvátali za další prací. Když přijeli, další náhradní díly byly již uloženy. Později budou použitelné jako náhrada za Sinclairovo provizorní lanoví, které nevypadalo nijak zvlášť spolehlivě… pokud někdo přijde na to, jak to udělat. Sotva se dalo říci, co je uvnitř jedné z těch standardních černých krabic. Rod objevil mikrovlnný ohřívač a odnesl ho do důstojnické jídelny; Cargillovi se bude líbit.</p>
<p>Když už doplnění pohonných hmot bylo téměř u konce, Rod si oblékl skafandr a vydal se ven. Jeho inspekce nebyla nutná, ale byla morální pomocí pro posádku, aby věděla, že starý pán se dívá každému přes rameno. Když byl venku, rozhlížel se po vetřelci.</p>
<p>Boží tvář se na něj z vesmíru dívala.</p>
<p>Uhelný pytel byla mlhovinová masa prachu a plynu, malá, jak už to u takovýchto věcí bývá – dvacet čtyři až třicet světelných let silná, ale hustá a dost blízko Nové Kaledonie, aby zablokovala čtvrtinu oblohy. Země a říšské hlavní město Sparta byly na téhle odvrácené straně vždycky neviditelné. Rozprostírající se černota zahalila většinu území Říše, ale vytvořila jemný sametový horizont pro dvě blízké, jasné hvězdy.</p>
<p>Dokonce i bez horizontu bylo Murchesonovo oko nejjasnější hvězdou na nebi – velký rudý obr vzdálený třicet pět světelných let. Bílá skvrna na jedné straně byl žlutý trpaslík, průvodce, hvězda menší a matnější a méně zajímavá: Tříska. Tady nabýval Uhelný pytel tvar muže v kápi, hlavy a ramen; a vybočený rudý veleobr se stal bdělým, zlovolným okem.</p>
<p>Boží tvář. Byl to pohled známý v celé Říši, tento výjimečný výhled na Uhelný pytel z Nového Cal. Ale když tam člověk stál v chladu vesmíru, bylo to jiné. Na zobrazení to vypadalo jako Uhelný pytel. Tady to bylo skutečné.</p>
<p>A něco, co neviděl, se k němu z Třísky v Božím oku blížilo.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>6. Světelná plachta</strong></p>
<p>Jen jedno tíhové zrychlení – Rod měl smíšené pocity, jak <emphasis>MacArthur </emphasis>vyrovnával svůj správný kurs. Pružné síťoví jej udržovalo v akceleračním křesle během těch několika málo okamžiků, kdy se měnila jen normální gravitace – Rod se obával, že jsou to minuty, za nimiž se bude brzy toužebně ohlížet.</p>
<p>Kevin Renner byl lodním důstojníkem na mezihvězdném obchodním plavidle, než začal pracovat na <emphasis>MacArthuru </emphasis>jako navigátor. Byl to štíhlý muž s úzkým obličejem, o deset let starší než Blaine. Jak Rod seřídil své akcelerační křeslo nahoru, Renner na obrazovce porovnával křivky; a jeho samolibý úsměv nebyl výrazem příslušníka válečného loďstva.</p>
<p>„Máme svůj kurs, poručíku Rennere?“</p>
<p>„Ano, pane,“ řekl s chutí Kevin Renner. „Přímo do slunce rychlostí čtyři gee!“</p>
<p>Blaine v sobě potlačil chuť donutit ho, aby odhalil své karty. „Tak jedem.“</p>
<p>Rozezvučely se varovné signály a <emphasis>MacArth</emphasis><emphasis>ur </emphasis>zrychlil. Posádka a cestující cítili, jak se svojí vahou postupně boří hlouběji do lůžek a křesel a pohovek a dodávali si sil, aby vydrželi těch několik dní, kdy budou vážit strašně moc.</p>
<p>„Dělal jste si legraci, viďte?“ zeptal se Blaine.</p>
<p>Navigační důstojník se na něj podíval tázavě. „Věděl jste, že máme co do činění se systémem pohonu světelné plachty, pane?“</p>
<p>„Přirozeně.“</p>
<p>„Tak se podívejte sem.“ Rennerovy mrštné prsty opsaly zelenou křivku na obrazovce; parabola na pravé straně prudce stoupala. „Sluneční svit dopadající na čtvereční centimetr světelné plachty se snižuje jako druhá odmocnina vzdálenosti od hvězdy. Akcelerace je přímo závislá na tom, jak se sluneční svit odráží od plachty.“</p>
<p>„Samozřejmě, pane Rennere. Pokračujte.“</p>
<p>Renner nakreslil další parabolu, velice podobnou té první, jenomže tahle byla modrá. „Světelnou plachtu může pohánět rovněž hvězdný vítr. Tah kolísá stejným způsobem. Důležitý rozdíl je v tom, že hvězdný vítr má atomová jádra. Ta ulpívají na místech, kde se dotknou plachty. Hybnost je přenášena přímo – a to všechno je vzhledem ke slunci radiální.“</p>
<p>„Ale nemůžete nabrat kurs proti tomu,“ uvědomil si najednou Blaine. „Můžete nabrat kurs proti světlu tak, že plachtu nakloníte, ale hvězdný vítr vás vždycky posouvá od slunce.“</p>
<p>„Správně. Takže, kapitáne, dejme tomu, že jste vstupoval do soustavy se sedmiprocentní rychlostí světla, nedej Bože, a chtěl jste zastavit. Co byste udělal?“</p>
<p>„Použil bych veškerou možnou zátěž,“ přemýšlel Blaine. „Hmm. Nevím, co by to mohlo být za problém. Určitě to spouštěli úplně stejně.“</p>
<p>„To bych neřekl. Pohybují se příliš rychle. Ale nechme to chvilku stranou. Co je důležité, že se pohybují příliš rychle na to, aby <emphasis>zastavili, </emphasis>aniž by se dostali blízko slunce, a to hodně blízko. Vetřelec se v podstatě noří přímo do slunce. Patrně se to pevně připojí, až to sluneční svit dostatečně zpomalí… za předpokladu, že se plavidlo neroztaví a ochranný plášť se nerozštěpí nebo se plachta neroztrhá. Ale je to věc natolik kompaktní, že prostě musí skákat se zpožděným otevřením padáku, nemají možnost volby.“</p>
<p>„Aha,“ řekl Blaine.</p>
<p>„Není třeba se zmiňovat o tom, že když s nimi srovnáme kurs, také se budeme pohybovat směrem přímo do slunce…“ dodal Renner.</p>
<p>„Sedmi procenty rychlosti světla?“</p>
<p>„Šesti. Do té doby vetřelec trochu zpomalí. Bude nám to trvat sto dvacet pět hodin, po většinu cesty budeme mít čtyři gee, ke konci trošku zbrzdíme.“</p>
<p>„To bude pro každého poměrně dost těžké,“ řekl Blaine. A najednou si překvapivě kladl otázku, jestli Sally Fowlerová skutečně odešla. „Zvláště pro cestující. Nemůžete mi nabídnout snazší kurs?“</p>
<p>„Ano, pane,“ řekl Renner okamžitě. „Můžeme jet sto sedmdesát hodin, aniž bychom překročili dva a půl gee – ušetříme i palivo, protože sonda bude mít víc času na to, aby zpomalila. Kursem, v němž se teď pohybujeme, dojedeme do Nového Irska s prázdnými nádržemi za předpokladu, že vetřelce vezmeme do vleku.“</p>
<p>„Prázdné nádrže. Ale vám se tenhle kurs zamlouval víc.“ Rod se učil nemít rád navigačního důstojníka a jeho úsměv mu pořád naznačoval, že kapitán zapomněl na něco rozhodujícího a zjevného. „Řekněte mi proč.“</p>
<p>„Napadlo mě, že by vetřelec mohl být nepřítel.“</p>
<p>„Ano. A?“</p>
<p>„Kdybychom s ním vyrovnali kurs a on by vypnul motory…“</p>
<p>„Tak bychom padali do slunce šesti procenty rychlosti světla. Dobře. Takže vy nás spojíte co možná nejdále od Cal, abychom získali čas něco s tím udělat.“</p>
<p>„Ano, pane. Přesně tak.“</p>
<p>„Dobře. Vám se to líbí, že, pane Rennere?“</p>
<p>„Za nic bych si to nenechal ujít, pane. A vy?“</p>
<p>„Pokračujte, pane Rennere.“ Blaine otočil své akcelerační křeslo k další obrazovce a pustil se do kontroly kursu navigačního důstojníka. Zanedlouho zjistil, že navigační důstojník jim mohl poskytnout téměř hodinu v jednom gee těsně před zachycením, a tak dát každému možnost zotavit se. Renner souhlasil s idiotským nadšením a pustil se do práce na takové změně.</p>
<p>„Mohu využít přátel, které mám na své lodi,“ říkával kapitán Cziller svým kadetům, „ale poslal bych je všechny pro kompetentního navigačního důstojníka.“ Renner byl kompetentní a také chytrolín, ale to bylo dobře. Rod by se spokojil s kompetentním chytrolínem.</p>
<p>###</p>
<p>Při čtyřech tíhových zrychleních se nikdo neprocházel, nikdo nic nezdvihal. Černá krabice s náhradními díly zůstala uložená v držácích, zatímco <emphasis>MacArthur </emphasis>se řídil Sinclairovými provizorii. Většina členů posádky pracovala na visutých lůžkách nebo z pohyblivých křesel anebo nepracovala vůbec.</p>
<p>V jednotlivých sekcích posádky hrály složité slovní hry nebo spekulovaly o blížícím se setkání anebo si vyprávěly staré příběhy. Polovina obrazovek na lodi ukazovala jedno a totéž: disk jako slunce, za ním Murchesonovo oko a v pozadí Uhelný pytel.</p>
<p>Signální zařízení u Sally v kajutě ukazovalo spotřebu kyslíku. Rod zašeptal slova mocného a zlého kouzla. V tu chvíli ji už skoro zavolal, ale potom to odložil. Místo ní zavolal Buryho.</p>
<p>Bury byl v lázni gee: film vysoce elastického mylaru nad kapalinou. Jen obličej a ruce měl nad zakřiveným povrchem. Jeho obličej vypadal staře – skoro byl znát jeho skutečný věk.</p>
<p>„Kapitáne, rozhodl jste se mě nenechat na Brigit. Místo toho berete civilistu do možné bojové akce. Mohu se zeptat proč?“</p>
<p>„Samozřejmě, pane Bury. Předpokládal jsem, že by pro vás bylo velice nepohodlné zůstat na sněhové kouli s tím, že transport nelze zaručit. Možná jsem se mýlil.“</p>
<p>Bury se usmál – nebo to aspoň zkusil. Všichni na palubě vypadali dvojnásobně staří s čtyřnásobným tíhovým zatížením, které tahalo kůži obličeje dolů. Buryho úsměv byl jako vzpěračský výkon. „Ne, kapitáne, nemýlil jste se. Viděl jsem vaše rozkazy v důstojnické jídelně. Takže. Jsme na cestě, na níž se máme sejít s nečlověčím kosmickým plavidlem.“</p>
<p>„Tak to dozajista vypadá.“</p>
<p>„Možná budou mít něco, s čím se dá obchodovat. Zvlášť, jestli pocházejí z nepozemského světa. Můžeme doufat. Kapitáne, mohl byste mě informovat o tom, co se děje?“</p>
<p>„Na to patrně nebudu mít čas,“ řekl Blaine a volil tu nezdvořilejší z několika odpovědí, které ho napadly.</p>
<p>„Ano, samozřejmě. Nemyslel jsem to osobně, jen chci mít přístup k informacím o tom, jak postupujeme. Ve svém věku si nemůžu dovolit vylézt z téhle gumové vany po dobu naší cesty. Jak dlouho budeme pod čtyřmi gee?“</p>
<p>„Sto dvacet pět hodin. Teď už sto dvacet čtyři.“</p>
<p>„Děkuji vám, kapitáne.“ Bury zmizel z obrazovky.</p>
<p>Rod si zamyšleně mnul kořen nosu. Ví Bury o svém postavení na <emphasis>MacArthuru</emphasis>? To není podstatné. Zavolal do kajuty Sally.</p>
<p>Vypadala, jako by týden nespala nebo se celé roky smála. Blaine řekl, „Ahoj, Sally. Lituješ, že jsi jela?“</p>
<p>„Říkala jsem ti, že vydržím všechno co ty,“ odpověděla klidně. Pažemi se opřela o křeslo a vstala. Začala chodit a rozpřáhla ruce, aby ukázala, nakolik je schopná.</p>
<p>„Opatrně,“ ozval se Blaine a pokoušel se udržet hlas v klidu. „Žádné prudké pohyby a kolena drž napjatá. Můžeš si zlomit páteř, když si jenom budeš sedat. Teď stůj vzpřímeně, ale šátrej dozadu. Oběma rukama uchop držadla křesla, ještě než se pokusíš ohnout v pase –“</p>
<p>Nevěřila, že by to snad mohlo být nebezpečné, dokud si nezačala sedat. Potom jí svaly na pažích ztuhly a panika jí zaplavila oči, sedla si příliš zprudka, jako by ji přitažlivost <emphasis>MacArthuru vsála </emphasis>do křesla.</p>
<p>„Zranila ses?“</p>
<p>„Ne,“ řekla. „Poraněná je jen moje pýcha.“</p>
<p>„Tak zůstaň sedět v křesle. Vidíš snad, že bych vstával? Ne. A ty to taky nedělej!“</p>
<p>„Dobře.“ Otáčela hlavou ze strany na stranu. Zjevně se jí z toho otřesu hlava točila.</p>
<p>„Služebnictvo jsi poslala pryč?“</p>
<p>„Ano. Musela jsem je obelstít – neodešli by bez mojí bagáže.“ Zasmála se jako stará žena. „Nemám nic víc než to, co jsem si oblékla, dokud se nedostaneme do Nové Kaledonie.“</p>
<p>„Tak tys je tedy obelstila? Stejně jako mě. Měl jsem to zařídit tak, aby tě Kelley <emphasis>vysadil</emphasis>,“ Rodův hlas zněl hořce. Věděl, že vypadá jako by mu bylo dvojnásobně let, invalida na kolečkovém křesle. „Tak dobře, už jsi na palubě. Teď už tě vysadit nemůžu.“</p>
<p>„Ale třeba bych ti mohla pomoci. Jsem antropoložka.“ Při představě, že by měla vstát, sebou trhla. „Můžu se s tebou spojit přes interkomunikační zařízení?“</p>
<p>„Dostaneš kadeta z hlídky. Pokud se mnou budeš skutečně potřebovat mluvit, řekni mu. Ale, Sally – tohle je válečná loď. Je možné, že ti návštěvníci nebudou zrovna přátelští. To si, proboha, pamatuj; moji důstojníci na stráži nemají uprostřed boje čas na vědecké diskuse!“</p>
<p>„Já to vím. Asi si myslíš, že jsem mdlého rozumu.“ Pokusila se zasmát. „Když navíc nevím nic lepšího než si při čtyřech gee stoupnout.“</p>
<p>„Jo. A teď mi udělej ještě jednu laskavost. Dej si gee koupel.“</p>
<p>„Mám si předtím sundat šaty?“</p>
<p>Blaine se nemohl červenat; hlavou mu neprotékalo dost krve. „To je dobrý nápad. Zvlášť jestli máš na sobě nějaké přezky. Vypni video snímač na telefonu.“</p>
<p>„Dobře.“</p>
<p>„A buď opatrná. Mohl bych ti poslat na pomoc jednoho ženatého námořníka –“</p>
<p>„Ne, děkuji.“</p>
<p>„Tak počkej. V intervalech nás čeká několik minut nižšího gee. Nevstávej z té židle sama ve vysokém gee!“</p>
<p>Netvářila se vůbec tak, že by na to měla chuť. Jedna zkušenost jí stačila.</p>
<p>###</p>
<p>„Znovu volá <emphasis>Lermontov</emphasis>,“ oznámil Whitbread.</p>
<p>„Nevšímejte si toho. Neodpovídejte.“</p>
<p>„Zajisté, pane. Neodpovídám.“</p>
<p>Rod se mohl dovtípit, co křižník chce. <emphasis>Lermontov </emphasis>chtěl na vetřelce udeřit jako první – ale sesterská loď <emphasis>MacArthuru </emphasis>se dokonce ani nedostane k vetřelcům dost blízko, dokud nebude přístup ke slunci na dosah. Lepší bude vyjít někde, kde je aspoň trochu místa.</p>
<p>Aspoň to si v duchu říkal Rod. Může věřit Whitbreadovi a lidem od komunikací; signály <emphasis>Lermontova </emphasis>se neobjeví v lodním deníku.</p>
<p>Tři a půl dne. Dvě minuty 1,5 gee vždy po čtyřech hodinách na změnu stráže, uchopení zapomenutých předmětů, změnu polohy; potom zazněly varovné klaksony, měřidla otřesů se přetočila a hodně veliká váha se zase vrátila.</p>
<p>Nejdříve byla příď <emphasis>MacArthuru </emphasis>šedesát stupňů šikmo od Cal. Bylo třeba, aby se vyrovnali kursu vetřelce. Když toho dosáhli, <emphasis>MacArthur </emphasis>se znovu otočil. Příď mířila k nejjasnější hvězdě na nebi.</p>
<p>Cal se zvětšoval. Měnil také barvu, ale minutu za minutou. Pouhým okem si modrého posunu nikdo nevšiml. Na obrazovkách viděli, jak se nejjasnější hvězda proměnila v disk a hodinu po hodině rostla.</p>
<p>Nerozjasňovala se, protože obrazovky ji udržovaly konstantní; ale malý sluneční disk se hrozivě zvětšoval a byl přímo vepředu. Za ním se objevil další disk stejné barvy, bílo hvězdy F8. I ta hodinu od hodiny stále rostla. <emphasis>MacArthur </emphasis>byl mezi dvěma kolidujícími slunci.</p>
<p>Druhý den Staley přivedl na můstek nového námořního kadeta, oba byli na pojízdných akceleračních křeslech. Rod s ním jen velice stručně hovořil na Brigit, jinak se s ním neznal: Gavin Potter, šestnáctiletý chlapec z Nového Skotska. Potter byl na svůj věk vysoký, zdálo se, že se hrbí, jako by se bál, že bude příliš nápadný.</p>
<p>Blaine se domníval, že Potterovi Staley jenom ukazuje loď; docela dobrý nápad, protože kdyby se ukázalo, že vetřelec je nepřítel, bude se ten chlapec moci pohybovat po lodi s absolutní samozřejmostí – možná ve tmě a kolísající gravitaci.</p>
<p>Staley měl na mysli zjevně něco víc. Blaine si uvědomil, že se pokoušejí upoutat jeho pozornost. „Ano, pane Staley?“</p>
<p>„Tohle je námořní kadet Gavin Potter, pane,“ řekl Staley. „Sdělil mi něco, o čem se domnívám, že byste měl slyšet.“</p>
<p>„Tak do toho.“ Jakékoli rozptýlení ve vysoké gravitaci bylo velice vítané.</p>
<p>„V naší ulici byl kostel, pane. Ve farmářském městě v Novém Skotsku.“ Potter měl jemný a tichý hlas, mluvil velice pečlivě, aby z jeho slov vymizel i ten nejmenší zbytek nářeční výslovnosti, jež byla tak charakteristická pro Sinclairovu mluvu.</p>
<p>„Kostel,“ řekl Blaine povzbudivě. „Takže, jestli tomu dobře rozumím, nebyl to kostel ortodoxní –“</p>
<p>„Ne, pane. Kostel Jeho. Nemá příliš mnoho členů. Jednou jsme se s kamarádem vetřeli mezi věřící. Jen tak z legrace.“</p>
<p>„Chytli vás?“</p>
<p>„Já vím, že to říkám podivně, pane. Víte, ale jedná se o to – V tom kostele byla veliká zvětšenina starého hologramu Murchesonova oka proti Uhelnému pytli. Boží tvář, přesně jako na fotografiích. Jenomže na tomhle obraze to bylo jinak. Oko bylo mnohem jasnější než teď a bylo modrozelené, ne červené. S červenou tečkou na jednom okraji.“</p>
<p>„Mohl to být portrét,“ prohodil Blaine. Vyndal svůj kapesní počítač a přes obrazovku načmáral „Jeho kostel“, potom kliknul pro informaci. Počítač se spojil s lodní knihovnou a na obrazovce začala přebíhat informace. „Tady se píše, že příslušníci církve Jeho věří, že Uhelný pytel s tím jedním červeným okem je skutečně Boží tvář. Nemohli to trochu pozměnit, aby to oko bylo působivější?“ Rod pokračoval dál a zdálo se, že ho to zajímá; trvalo to dost dlouho na to, aby se dalo mluvit o plýtvání časem. Jestli budou kadeti takhle marnit čas…</p>
<p>„Ale –“ řekl Potter.</p>
<p>„Pane –“ ozval se Staley a příliš se ve své židli předklonil.</p>
<p>„Jeden po druhém. Pane Staley?“</p>
<p>„Neptal jsem se jenom Pottera, pane. Konzultoval jsem to s velitelem Sinclairem. Jeho dědeček mu prý říkal, že Tříska kdysi byla jasnější než Murchesonovo oko a měla křiklavě zelenou barvu. A to, jak Gevin popisuje ten hologram – víte, pane, hvězdy nevyzařují pořád jednu barvu. Takže –“</p>
<p>„Tím větší důvod domnívat se, že hologram byl retušován. Ale je zvláštní, že ten vetřelec přichází přímo z Třísky…“</p>
<p>„Ze světla,“ řekl Potter pevně.</p>
<p>„Světelná plachta!“ vykřikl Rod, když si to najednou uvědomil. „Dobrá myšlenka.“ Veškeré osazenstvo můstku se otočilo na kapitána. „Rennere! Říkal jste, že se vetřelec pohybuje rychleji, než by měl?“</p>
<p>„Ano, pane,“ odpověděl Renner ze svého stanoviště proti můstku. „Plavidlo bylo vypuštěno z obyvatelného světa obíhajícího kolem Třísky.“</p>
<p>„Mohlo by použít baterii laserového děla?“</p>
<p>„Jistě, proč ne?“ Renner se otočil. „Vlastně je možné vystartovat na malou baterii, potom přidat kanón, jak se plavidlo stále více vzdaluje. Tenhle způsob znamená velikánskou výhodu. Pokud se jeden kanón porouchá, zůstává přímo v systému a je možné ho opravit.</p>
<p>„Jako když si necháte motor doma,“ vykřikl Potter, „a pořád ho ještě můžete používat.“</p>
<p>„Vyvstávají ale problémy s výkonností. Záleží na tom, jak těsný paprsek je možné použít,“ řekl Renner. „Škoda, že ho nemůžete použít i na brždění. Máte nějaký důvod věřit –“</p>
<p>Rod je nechal, aby navigačnímu důstojníkovi řekli o variantách v Třísce. Jemu samotnému to bylo docela jedno. Jeho se týkal problém, co teď dál udělá vetřelec.</p>
<p>Do setkání zbývalo dvacet hodin, když Renner přišel na Blainovo místo a požádal, jestli může použít kapitánovy obrazovky. Ten člověk zcela zjevně nemohl hovořit bez zapojené obrazovky k počítači. Kdyby byl odkázán jen na svůj hlas, zůstal by němý.</p>
<p>„Kapitáne, podívejte se,“ řekl a umístil na obrazovku plán místní stelární oblasti. „Vetřelec přichází odtud. Ať už jej odpálil kdokoli, vystřelil laserovým kanónem nebo řadou laserových kanónů – patrně jich byla celá skupina na asteroidech s ohnisky zrcadel namířených na ně – po dobu přibližně čtyřiceti pěti let, takže by vetřelec měl mít paprsek, po němž může cestovat. Paprsek a vetřelec vyšli přímo z Třísky.“</p>
<p>„Ale měly by existovat záznamy,“ řekl Blaine. „Někdo by měl vidět, že Tříska vysílá souvislé světlo.“</p>
<p>Renner pokrčil rameny. „Nakolik dobré jsou záznamy z Nového Skotska?“</p>
<p>„Tak se na ně podíváme.“ Trvalo jen pár okamžiků dovědět se, že astronomické údaje o Novém Skotsku jsou pochybné a že žádné takové záznamy, právě z tohoto důvodu, nejsou v knihovně <emphasis>MacArthuru </emphasis>uchovávány. „Tak jo. Dejme tomu, že máte pravdu.“</p>
<p>„To je právě ono: to není pravda, kapitáne,“ protestoval Renner. „Víte, <emphasis>je </emphasis>možné zahnout do interstelárního prostoru. Co by bývali měli udělat –“</p>
<p>Nová pěšina vyšla z Třísky v ostrém úhlu k té první. „Zase většinu cesty sjíždějí jako ze svahu. V tomhle bodě“ – vetřelec by už byl dávno za Novou Kaledonií – „nabijeme loď až na deset milionů voltů. Magnetické pole galaxie na pozadí dodává lodi půlotáčku a k systému Nové Kaledonie se blíží <emphasis>zezadu. </emphasis>Mezitím, ať se o paprsek stará kdokoli, jej vypnul na dobu sto padesáti let. Teď jej znovu zapíná. Sonda využívá paprsek k brždění.</p>
<p>„Jste si jistý, že magnetický efekt bude účinkovat?“</p>
<p>„Je to středoškolská fyzika! A interstelární magnetická pole byla dobře zmapována, kapitáne.“</p>
<p>„Tak proč je tedy nepoužívali?“</p>
<p>„To <emphasis>nevím</emphasis>,“ ohradil se Renner. „Třeba je to ani nenapadlo. Možná měli strach, že lasery nevydrží. Možná nevěřili tomu, koho nechali za sebou, aby je řídil. Kapitáne, my toho prostě o nich nevíme dost.“</p>
<p>„<emphasis>Já </emphasis>ano, Rennere. Proč se kvůli tomu takhle potit? Když nám bude přát štěstí, tak se jich zatraceně od plic zeptáme.“</p>
<p>Na Rennerově obličeji se rozlil pomalý, váhavý úsměv. „Ale to je podvod.“</p>
<p>„Ale, jděte se trochu vyspat.“</p>
<p>###</p>
<p>Roda probudil hlas z amplionu: „POSUN GRAVITACE V PŘÍŠTÍCH DESETI MINUTÁCH. PŘIPRAVTE SE NA ZMĚNU NA JEDNO STANDARDNÍ TÍHOVÉ ZATÍŽENÍ V PŘÍŠTÍCH DESETI MINUTÁCH.“</p>
<p>Blaine se usmál – <emphasis>jedno tíhové zatížení </emphasis>– a cítil, jak mu úsměv na tváří tuhne. Hodina na vyrovnání rychlosti s vetřelcem. Aktivoval své obrazovky, aby viděl výbuch světla na přídi a na zádi lodi. <emphasis>MacArthur </emphasis>byl vtěsnán mezi dvěma slunci. Při pohledu z Venuše vypadal Cal stejně velký jako Sol, ale jasnější; Cal byl teplejší hvězda. Vetřelec byl menší disk, ale stejně jasnější. Plachta byla vydutá.</p>
<p>Namáhavé bylo i obyčejné použití interkomunikačního seřízení. „Sinclaire.“</p>
<p>„Inženýring, zajisté, kapitáne.“</p>
<p>Roda potěšilo, když viděl, že Sinclair je na hydraulickém lůžku. „Jak to vypadá s Polem, Sandy?“</p>
<p>„Moc dobře, kapitáne. Teplota stálá.“</p>
<p>„Děkuji.“ Rod by potěšen. Langstonovo pole absorbovalo energii; to byla jeho základní funkce. Absorbovalo dokonce i kinetickou energii explodujícího plynu nebo radiační částice s efektivitou proporcionální s třetí odmocninou vstupních rychlostí. V boji by pekelný vztek vodíkových torpéd a koncentrované fotonové energie laserů uhodily do pole a rozptýlily by se, došlo by k jejich absorbci, byly by potlačeny. Se stoupajícími úrovněmi energie by pole začalo zářit, jeho absolutní černota by zčervenala, pak zoranžověla a zežloutla, postupovala by po spektru k fialové.</p>
<p>To byl základní problém Langstonova pole. Energii bylo třeba vyzářit; pokud by Pole bylo přetíženo, uvolnilo by veškerou nahromaděnou energii v oslepujícím bílém záblesku, který by zářil dovnitř i ven. Aby se tomu předešlo, bylo třeba využít síly lodi – a ta síla byla dodávána rovněž k nahromaděným energiím pole. Když se pole příliš rozehřálo, lodě se zničily. Rychle.</p>
<p>Za normálních okolností by se válečná loď ani v těsné blízkosti slunce neocitla ve smrtelném nebezpečí, její Pole nebylo nikdy teplejší než hodnota teploty hvězdy plus množství dodané k zajištění kontroly Pole. Teď, když jedno slunce bylo vpředu a druhé vzadu, by mohlo Pole vyzařovat pouze do stran – a to by bylo třeba ovládat, jinak by <emphasis>MacArthur </emphasis>mohl být vystaven bočním akceleracím. Strany byly stále užší, obě slunce větší a Pole stále teplejší. Rodovy obrazovky se zabarvily dočervena. Nebylo to hrozící nebezpečí, ale bylo třeba tomu věnovat pozornost.</p>
<p>Zase nastalo normální tíhové zrychlení. Rod se rychle vydal k můstku a pokynul hlídkujícímu kadetovi. „Ke generálovi. Bitevní pozice.“</p>
<p>Na lodi se rozezvučelo poplašné zařízení.</p>
<p>###</p>
<p>Po dobu 124 hodin vetřelec nedával nijak najevo, že by bral na vědomí blížící se <emphasis>MacArthur. </emphasis>Situace se nezměnila ani teď; vetřelec se vytrvale blížil.</p>
<p>Světelná plachta byla rozlehlá jednolitá bílá plocha na obrazovkách na zádi, až Renner našel malou černou tečku. Hrál si s ní tak dlouho, dokud se z ní nestala velká černá tečka s ostrými okraji, jejíž radarový stín ji ukazoval o čtyři tisíce kilometrů blíž k <emphasis>MacArthuru, </emphasis>než byla plachta za ním.</p>
<p>„Tohle je náš cíl, pane,“ oznámil Renner. „S největší pravděpodobností seženou všechno do jednoho stáda, všechno, co nebylo součástí plachty. Jedno břemeno na konci plášťů tak, aby plachta byla vyvážená.“</p>
<p>„Dobře. Dostaňte nás k ní, pane Rennere. Pane Whitbreade! Vyřiďte mé blahopřání signálnímu poddůstojníkovi a chci vyslat otevřené zprávy. Ve všech pásmech, která se mu podaří pokrýt, na malý výkon.“</p>
<p>„Ano, pane. Nahrává se.“</p>
<p>„Haló, plavidlo se světelnou plachtou. Tady je říšská loď <emphasis>MacArthur. </emphasis>Vysíláme své rozpoznávací signály. Vítáme vás v Nové Kaledonii a v Říši člověka. Chtěli bychom se k vám přiblížit. Prosím potvrďte. Vzkaz pošlete v anglice, ruštině, francouzštině, čínštině a v jakékoli další verzi, která vás napadne. Jsou-li lidské, je jedno, odkud jsou.“</p>
<p>Patnáct minut pro přípravu. Gravitace lodi se změnila, potom ještě jednou, když Renner začal seřizovat rychlosti a pozice s podvěsem vetřelcova karga místo plachty.</p>
<p>Rod si dal na čas, než zareagoval na zavolání Sally. „Pospěš si, Sally. Prosím tě. Dostali jsme se do bitevních podmínek.“</p>
<p>„Ano, Rode, já vím. Mohu přijít na můstek?“</p>
<p>„To bohužel nepůjde. Všechna místa jsou obsazena.“</p>
<p>„To mě nepřekvapuje, Rode, jen jsem ti chtěla něco připomenout. Nepočítej s tím, že to jsou nějací hlupáci.“</p>
<p>„Prosím?“</p>
<p>„Jen proto, že nepoužívají Aldersonův pohon se budete domnívat, že jsou to primitivové. Nedělejte to. A dokonce i kdyby byli primitivní, primitivní neznamená prostoduchý. Jejich pracovní postupy a způsoby myšlení mohou být <emphasis>velice </emphasis>složité.“</p>
<p>„Budu. to mít na paměti. Ještě něco? Dobře, moment, Sally. Whitbreade, až si splníte všechny své povinnosti, informujte slečnu Fowlerovou o tom, co se děje.“ Na interkomunikační zařízení úplně zapomněl a podíval se na zadní obrazovku, i když Staley vykřikl.</p>
<p>Světelná plachta vetřelce se vlnila. Odražené světlo probíhalo přes ní ve velkých, těžkopádných vlnách. Rod zamrkal, ale nepomohlo to. Je hrozně těžké vidět tvar pokřiveného zrcadla. „To by mohl být náš signál,“ řekl Rod. „Používají zrcadlo, aby odráželi –“</p>
<p>Záře byla oslepující a všechny obrazovky na té straně pohasly.</p>
<p>###</p>
<p>Přední scannery pracovaly a prováděly záznam. Ukazovaly široký bílý disk, hvězdu Nová Kaledonie, velmi blízkou a rychle se blížící šesti procenty rychlosti světla; a zobrazovaly ji s většinou světla odfiltrovanou.</p>
<p>Na chvilku se ukázalo rovněž několik podivných černých siluet proti bílému pozadí. V tom příšerném okamžiku, kdy <emphasis>MacArthur </emphasis>byl zcela oslepen, si jich nikdo nevšiml; a v příštím okamžiku ty obrazy zmizely.</p>
<p>Kevin Renner hovořil do strnulého ticha: „Nemuseli řvát,“ stěžoval si.</p>
<p>„Děkuji, pane Rennere,“ řekl Rod ledově. „Máte ještě nějaké, snad konkrétnější návrhy?“</p>
<p><emphasis>MacArthur </emphasis>se pohyboval v kolísavých nárazech, ale světelná plachta jej dokonale následovala. „Ano, pane,“ řekl Renner. „Udělali bychom dobře, kdybychom se dostali z ohniska toho zrcadla.“</p>
<p>„Kontrola poškození, kapitáne,“ informoval Cargill ze svého stanoviště na přídi. „Do Pole dostáváme spoustu energie. Příliš mnoho a sakramentsky rychle a nikam neodchází. Kdyby byla koncentrováná, tak do nás udělá díry, ale způsobem, kterým se přelévá, vydržíme tak deset minut.“</p>
<p>„Kapitáne, já budu řídit za plachtou,“ řekl Renner. „Aspoň máme scannery na slunce zboku a já si vzpomínám, kde byl ten podvěs –“</p>
<p>„To pusťte z hlavy. Dostaňte nás skrz plachtu,“ řekl Renner.</p>
<p>„Ale nevíme –“</p>
<p>„To byl rozkaz, pane Rennere. A vy jste na lodi válečného námořnictva.“</p>
<p>„Zajisté, pane.“</p>
<p>Pole mělo cihlově červenou barvu a vypadalo pořád jasnější; ale červená nebyla nebezpečná. Na chvíli ne.</p>
<p>Když Renner pracoval s lodí, Rod ledabyle řekl, „Měl byste počítat s tím, že cizinci používají nesmyslně pevné materiály. Počítáte s tím?“</p>
<p>„To je jedna možnost, pane.“ <emphasis>MacA</emphasis><emphasis>rthur </emphasis>zakolísal; teď byl v ohrožení. Zdálo se, že Renner se vzpírá šoku.</p>
<p>„Ale čím silnější materiály jsou, pane Rennere, tím víc dotenka je roztáhnou tak, aby získaly maximální množství slunečního svitu na hmotnost. Pokud mají velice pevnou nit, upředou ji velice tenkou, aby na kilogram získali větší množství čtverečních kilometrů, je to tak? I kdyby meteory později získaly pár čtverečních kilometrů plachty, i tak by to bylo výhodné, že jo? Tak to prostě udělají hodně pevné.“</p>
<p>„Ano, pane,“ zazpíval Renner. Řídil při čtyřech gee, nechal Cal přímo za sebou; usmíval se jako zloděj a už se nepřipravoval na srážku.</p>
<p><emphasis>No, přesvědčil jsem ho, </emphasis>pomyslel si Rod a přichystal se na srážku.</p>
<p>Lanstonovo pole vedrem zežloutlo.</p>
<p>Potom najednou scannery obrácené ke slunci zčernaly až na křiklavě zelený okraj vlastního Pole <emphasis>MacArthuru </emphasis>a zubatou planoucí bílou siluetu v místě, kde <emphasis>MacArthur </emphasis>protrhl vetřelcovu plachtu.</p>
<p>„Sakra, to jsme vůbec necítili!“ Rod se smál. „Pane Rennere. Za jak dlouho narazíme do slunce?“</p>
<p>„Za čtyřicet pět minut, pane. Jestli s tím něco neuděláme.“</p>
<p>„Pěkně popořadě, pane Rennere. Vy nás budete držet vyrovnaně s plachtou a přesně tady,“ Rod aktivoval další okruh, aby se dostal k dělostřeleckému důstojníkovi. „Crawforde! Posviťte trochu na tu plachtu a pokuste se najít boční spojení. Chci, abyste odřízl ten podvěs od padáku dříve, než na nás začnou znovu střílet!“</p>
<p>„Zajisté, pane.“ Zdálo se, že Crawford je při takovém výhledu šťastný.</p>
<p>Celkem tam bylo třicet dva bočnic: dvacet čtyři kolem okraje kruhového pletivového zrdcadla a prstenec osmi blíž ke středu. Kónické deformace pletiva napovídaly, kde jsou. Zadní strana plachty byla černá. Prudce vzplanula, aby se vypařila pod přesně mířeným útokem předních laserových baterií.</p>
<p>Potom se plachta uvolnila, vzdouvala se a vlnila, když plula směrem k <emphasis>MacArthuru. </emphasis>Loď znovu lehce proplula, jako by světelná plachta byla jen spoustou čtverečních kilometrů hedvábného papíru…</p>
<p>A vetřelcův podvěs padal volně směrem ke slunci F8.</p>
<p>„Třicet pět minut do nárazu,“ řekl Renner, aniž by se ho někdo ptal.</p>
<p>„Děkuji vám, pane Rennere. Veliteli Cargille, vezměte si na povel kormidelníka. Budete mít pod dohledem ten podvěs.“</p>
<p>A Rod ucítil divokou vnitřní škodolibou radost, když viděl, jak je Renner z toho celý pryč.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>7. Sonda bláznivého Eddieho</strong></p>
<p>„Ale –“ řekl Renner a ukázal na zvětšující se obraz Cal na obrazovkách na můstku. Než stačil říct něco dalšího, <emphasis>MacArthur </emphasis>poskočil kupředu v šesti gee, tentokrát to nebyl žádný plynulý průjezd. Měřidla otřesů se divoce otáčela, jak se loď odmrštila přímo k vynořujícímu se slunci.</p>
<p>„Kapitáne?“ Blaine přes burácející krev v uších slyšel svého výkonného důstojníka křičet zpoza můstku. „Kapitáne, jak rozsáhlé poškození můžeme překonat?“</p>
<p>Promluvit stálo spoustu úsilí. „Jakékoli, po němž se dostaneme domů,“ namáhavě vydýchl.</p>
<p>„Rogere.“ Cargillovy rozkazy se ozvaly v interkomunikačním zařízení. „Pane Pottere! Je hangár úplně uklizený? Všechny raketoplány jsou na místě?“</p>
<p>„Ano, pane.“ Taková otázka byla v bojových podmínkách irelevantní, ale Cargill byl pečlivý muž.</p>
<p>„Otevřte dveře hangáru,“ nařídil Cargill. „Kapitáne. Mohli bychom uvolnit poklopy v podlaze hangáru.“</p>
<p>„K čertu s nimi.“</p>
<p>„Dostanu podvěs rychle na palubu, nezbývá čas na vyrovnání rychlostí. Dojde k poškození –“</p>
<p>„Máte moji důvěru, veliteli. Vydejte rozkazy.“ Na můstku se objevil rudý opar. Rod zamrkal očima, ale byl tam pořád. Nebylo to ve vzduchu, ale na jeho sítnici. Šest tíhových zrychlení bylo příliš mnoho na neustálé úsilí. Kdyby někdo omdlel – no, tak by přišli o všechno to vzrušení.</p>
<p>„Kelley!“ vyštěkl Rod. „Až otočíme loď, vezměte námořníky na záď a zůstaňte tam, abyste zachytni všechno, co bude vycházet z podvěsu! A měli byste sebou pořádně hodit. Cargill neudrží akceleraci.“</p>
<p>„Zajisté, pane.“ Šest tíhových zrychlení a Kelleyho skřípavý hlas byl stejný jako jindy.</p>
<p>Podvěs byl tři tisíce kilometrů vepředu, nebylo ho vidět ani za nejoptimálnějších podmínek viditelnosti, ale na obrazovkách můstku se vytrvale zvětšoval; vytrvale, ale pomalu, příliš pomalu, dokonce i když se zdálo, že Cal roste tak rychle.</p>
<p>Čtyři minuty v šesti tíhových zrychleních. Čtyři minuty agónie, potom se rozezvučelo poplašné zařízení. Nastal okamžik požehnané úlevy. Bylo slyšet, jak Kelleyho námořníci probíhají po lodi, noří se do nízké, měnící se gravitace. Tam, kde námořníci pokryjí plochu hangáru, už nebudou akcelerační lůžka. V síťových popruzích na chodbách a dalších v prostoru hangáru samotného viseli muži jako mouchy v pavoučích sítích, zbraně připravené – připravené na co?</p>
<p>Poplašná zařízení se rozezvučela a měřidla otřesů se znovu rozhýbala, jak <emphasis>MacArthur </emphasis>brzdil, když se blížil k podvěsu. Rod s námahou manipuloval s ovladači obrazovky. Byla tam podlaha hangáru, chladná a temná, rozmazaný obrys vnitřního povrchu ochranného Pole lodě, neskutečná čerň. Dobře, pomyslel si. Žádná významná zásobárna tepla. Dost velká kapacita na to, aby se přijala otáčivá energie podvěsu, pokud nějakou má, zbrzdil náraz tak, aby se s tím <emphasis>MacArthur </emphasis>dokázal vypořádat.</p>
<p>Osm minut v šesti tíhových zrychleních, maximum, co dokáže posádka zvládnout. Potom už vetřelec nebyl vepředu, jak se <emphasis>MacArthur </emphasis>otočil a upadl směrem k němu boční stranou. Drtivá akcelerace skončila, potom se objevil malý boční tah, jak Cargill odpálil baterie na levoboku, aby zmírnil jejich střemhlavý pohyb směrem k podvěsu.</p>
<p>Byl válcovitý, na jednom konci zaoblený, a řítil se prostorem. Jak se otočil, uviděl Rod jeho druhý konec – ten byl posetý spoustou výstupků – bylo jich třicet dva? Ale měly by tam být volně visící úpony z těch otočných knoflíků, jenomže tam nebylo nic.</p>
<p>Podvěs se k <emphasis>MacArthuru </emphasis>blížil moc rychle a byl příliš velký na to, aby se vešel na podlahu hangáru. Byl velmi masivní! A ze stran jej nemohlo zbrzdit nic, jenom baterie na levoboku!</p>
<p>Bylo to <emphasis>tady. </emphasis>Kamera na podlaze hangáru ukazovala oblý konec vetřelce, matný a kovový, jak si proráží cestu Langstonovým polem, zpomaluje, rotace ustává, ale pořád se pohyboval směrem k <emphasis>MacArthuru. </emphasis>Bitevní křižník se prudce zhoupl na stranu, popruhy výstroje se všem zaryly do těla, oblý konec podvěsu se neustále zvětšoval a – KRACH!</p>
<p>Rod zatřásl hlavou, aby rudý opar, který se znovu objevil, zmizel. „Dostaňte nás odtud. Pane Rennere, vemte si na povel kormidelníka!“</p>
<p>Měřidla otřesů se pohnula před akceleračními alarmy. Renner určitě nastavil kurs předem a uhodil do kláves ve chvíli, kdy mu předali řízení. Blaine se díval na stupnice skrze karmínovou mlhu. Dobře, Renner nezkoušel nic podle své fantazie; dal jenom boční poryv kursu <emphasis>MacArthuru </emphasis>a nechal slunce, aby ho obešlo. Akcelerovali snad v rovině planet Cal? Pozor na vodík při setkání s <emphasis>Lermontovem. </emphasis>Kdyby se jim podařilo při tomto přeletu s <emphasis>Macem </emphasis>přistát, měl by prázdné nádrže… Blaine se zmateně dotkl kontrolek na displeji a díval se, jak hlavní počítač ukazuje výsek trati. Ano. Renner ji stanovil správně a byla to také hodně rychlá práce.</p>
<p>Jen ať to udělá, pomyslel si Rod. Renner je kompetentní, je lepší astrogátor než já. Nadešel čas zkontrolovat loď. Co se s ní stalo, když jsme tu věc vzali na palubu? Ale všechny obrazovky, na nichž se měly jednotlivé prostory zobrazit, byly prázdné; kamery se buď spálily nebo rozbily. Venku to nebylo o nic lepší. „Pilotujte naslepo, pane Rennere,“ nařídil Blaine. „Kamery by stejně nevydržely. Počkejte, až se budeme vzdalovat od Cal.“</p>
<p>„Zpráva o poškození, kapitáne.“</p>
<p>„Poslouchám, veliteli Cargille.“</p>
<p>„Vetřelce jsme zavřeli za vrata hangáru. Je tam pořádně vmáčknutý, domnívám se, že v normální akceleraci se ani nehne. Nemám ještě celé hlášení, ale podlaha hangáru teď vypadá úplně jinak, pane.“</p>
<p>„Něco významného, číslo jedna?“</p>
<p>„Ne, pane, mohu vám dát celý seznam – menší potíže, něco povolilo, vybavení selhalo při nárazu – ale to je vlastně všechno; pokud nebudeme muset bojovat, tak jsme na tom dobře.“</p>
<p>„Fajn. Teď mi zjistěte všechno, co můžete, od námořníků. Zdá se, že komunikační spojení na Kelleyho stanoviště se přerušilo.“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>Někdo by se měl pohnout v šesti gee, aby ten rozkaz vyplnil, pomyslel si Blaine. Doufám, že se to někomu podaří na jezdící židli. Člověk může pod tím napětím klesnout, ale potom by už se k ničemu moc nehodil. Hodil by se k něčemu? Patrně pro nepříjemné informace? Ale co když nejsou nepříjemné…</p>
<p>„Námořní desátník Pietrov, hlášení pro kapitána, pane.“ Silný akcent ze St. Ekateriny. „Vetřelec nevykazuje žádnou aktivitu, pane.“</p>
<p>„Tady Cargill, kapitáne,“ dodal další hlas.</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Potřebujete Kelleyho? Panu Potterovi se podařilo spojit se s Pietrovem, aniž by opustil svůj člun, ale dál by to už nebylo bez potíží.“</p>
<p>„Pietrov je v pořádku, číslo jedna. Dobrá práce, Pottere. Desátníku, vidíte pana Kelleyho? Je v pořádku?“</p>
<p>„Dělostřelec na mě zamával, pane. Má službu ve vzduchové kapse, číslo dvě.“</p>
<p>„Dobře. Pokud by vetřelec vykazoval jakoukoli aktivitu, okamžitě mě informujte, desátníku.“ Blaine vypnul přístroj, znovu se rozezvučelo varovné houkání. Když se snížila akcelerace lodi, jako by z jeho hrudníku spadlo padesát kilogramů. Záludná věc, pomyslel si. Dostal se tak akorát na hranu mezi přílišnou blízkostí ke Calu a rujnováním posádky; každého ubíjel stres z gee.</p>
<p>Na jeho stanovišti na přídi se jeden z kormidelníků opíral o polstrování svého lůžka. Jeho partner se k němu naklonil tak blízko, až se jejich helmy dotýkaly. Na chvíli vypnuli své mikrofony, když pomocník první třídy kormidelního poddůstojníka Orontes hovořil se svým partnerem. „Můj bratr chtěl, abych mu pomohl s jeho otravným rančem na Afrodite a mně to připadalo setsakra nebezpečné. Tak jsem se dal k mizernému válečnému námořnictvu.“</p>
<p>###</p>
<p>„Veliteli Sinclaire, máme dost energie na to, abychom mohli poslat zprávu na velitelství?“</p>
<p>„Jistě, kapitáne, motory jsou docela v pořádku. Ten objekt není tak velký, jak jsme si mysleli, a máme v zásobě dost vodíku.“</p>
<p>„Dobře.“ Blaine zavolal do komunikačního centra, aby vyslal svoje hlášení. Vetřelec na palubě. Válec, poměr os čtyři ku jedné. Na pohled celokovový, ale bližší prohlídka není možná, dokud se nesníží akcelerace. Navrhuji, aby se <emphasis>Lermontov </emphasis>pokusil spravit plachtu, což by mohlo vést k prudkému zpomalení, vzhledem k tomu, že před sebou nemá podvěsek. Odhadovaný čas příjezdu, Nové Skotsko… navrhuji, aby <emphasis>MacArthur </emphasis>najel na oběžnou dráhu kolem neobydleného měsíce Nového Skotska. Žádný důkaz o životě nebo aktivitě v tom cizím tělese, ale…</p>
<p>To „ale“ je pořádně veliké, pomyslel si Rod. Co to je za věc? Vypálilo to snad na něj záměrně? Velí tomu snad někdo nebo jaký druh robota to mohl řídit světelnými roky normálního vesmíru? Co by si, ať už to byl někdo nebo něco, co tomu velelo, myslel o tom, že ho někdo nacpe do hangáru bitevního křižníku, odřízne ho od jeho ochranných plášťů… Hergot, takový nedůstojný konec cesty v trvání třiceti pěti světelných let.</p>
<p>A nemůže dělat vůbec nic, aby cokoli zjistil. Vůbec nic. <emphasis>MacArthur </emphasis>se nevynachází v tak kritické situaci, Renner ho má pod kontrolou; ale ani Blaine ani Cargill nemohli opustit svá stanoviště a on nemá ani v nejmenším v úmyslu vyslat mladé důstojníky na průzkum té věci.</p>
<p>„Je po všem?“ Sally měla naříkavý hlas. „Je všechno v pořádku?“</p>
<p>„Ano.“ Rod se bezděčně otřásl, když pomyslel na to, co se mohlo stát. „Ano, je to na palubě a kromě toho, jak je to veliké, jsme nezjistili nic. Na signály nereaguje.“ Ale proč cítí maličké bodnutí uspokojení kvůli tomu, že musela čekat stejně jako všichni ostatní?</p>
<p><emphasis>MacArthur </emphasis>se prudce zhoupnul a minul Cal v takové blízkosti, že bylo cítit tah okolku; ale Rennerova astrogace byla dokonalá a Pole drželo dobře. Čekali.</p>
<p>###</p>
<p>Ve dvou tíhových zrychleních mohl Rod odejít z můstku. S námahou se postavil, přesunul se do člunu a vydal se na záď. Výtahy mu pomohly „dolů“, jak procházel lodí, zastavil se na každé palubě, aby viděl, že bdělí členové posádky jsou stále na svých místech, i když jsou v těch vzdálených prostorách hodně dlouho. <emphasis>MacArthur </emphasis>je určitě ta nejlepší loď z celého válečného námořnictva… a taková zůstane i pod jeho velením!</p>
<p>Když se dostal až na Kelleyho stanoviště ve vzduchové kapse u hangáru, pořád tam ještě nebylo nic nového.</p>
<p>„Podívejte se, jsou tam poklopy nebo něco takového, pane,“ řekl Kelley. Ukázal tam baterkou. Jak světlo dopadlo na vetřelcovo vozidlo, spatřil Rod trosky svých člunů naražených na ocelové nosné plochy.</p>
<p>„A nic to neudělalo?“</p>
<p>„Vůbec nic, kapitáne. Přiletělo to, dopadlo to na nosné plochy – jako když mě odhodíte na přepážku; ta věc nepřiletěla rychle, ale spadla <emphasis>ztěžka. </emphasis>A potom – nic. Moji muži, kadeti, kteří se tu kolem pořád hemží, nikdo z nás neviděl vůbec nic, kapitáne.“</p>
<p>„No dobře,“ zamumlal Rod. Vyndal svoji svítilnu a namířil ji na obrovský válec. Horní polovina splývala s jednolitou černí Pole.</p>
<p>Světlo přeběhlo přes řadu kónických vyvýšenin, každá z nich měla v průměru metr a byla trojnásobně dlouhá. Pátral, ale na nic nepřišel – nevisely na nich žádné cáry plachty, nebyl vidět žádný otvor, jímž by plachta mohla být svinuta. Nic.</p>
<p>„Sledujte to dál, Kelley. Chci to mít pod neustálým dozorem.“ Kapitán Rod Blaine se vrátil na můstek, aniž by měl více informací než předtím, kdy seděl a upřeně se díval na své obrazovky. Neuvědoměle zdvihl ruku a mnul si kořen nosu.</p>
<p>Co to vlastně, pro krista pána, chytil?</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>8. Návštěvník</strong></p>
<p>Blaine stál celý ztuhlý v pozoru před masivním pracovním stolem. Vrchní velitel válečného námořnictva Howland Cranston, vrchní velitel ozbrojených sil Jeho Veličenstva v prostoru za Uhelným pytlem, se díval přes stůl z růžového týkového dřeva, jehož nádherné řezby by Roda fascinovaly, kdyby měl možnost si je pořádně prohlédnout. Admirál ukázal prstem na silný svazek papírů.</p>
<p>„Víte, co to je, kapitáne?“</p>
<p>„Ne, pane.“</p>
<p>„Žádosti, abyste byl propuštěn ze služby. Polovina profesorského sboru Říšské univerzity. Pár vojenských kaplanů a jeden biskup. Tajemník Společnosti humanity. Každé tepající srdce na téhle straně Uhelného pytle si přeje váš skalp.“</p>
<p>„Ano, pane.“ Zdálo se, že se nedá říct nic jiného. Rod stál ztuhle v pozoru a čekal, až to bude mít za sebou. Co by si pomyslel jeho otec? Pochopil by to někdo?</p>
<p>Cranston se na něj znovu nasupeně podíval. V jeho očích nebyl naprosto žádný výraz. Jeho všední cvičná uniforma byla beztvará. Miniatury tuctu vyznamenání svědčily o tom, že stojí před velitelem, který nemilosrdně vedl sebe a své podřízené do míst, kde nebyla žádná naděje na přežití.</p>
<p>„Člověk, který navázal vůbec první kontakt lidské rasy s návštěvníkem,“ řekl Cranston ledově. „Zničil jeho sondu. Víte, že jsme nalezli jen jednoho pasažéra a že je <emphasis>mrtev? </emphasis>Možná to zapříčinilo selhání životních funkcí.“ Cranston se podíval na hromadu papírů a zlostně je odhodil. „Sakramentský civilisti, vždycky to končí tak, že strkají nos do záležitostí válečného námořnictva. Nedávají mi na vybranou.</p>
<p>Dobrá. Kapitáne Blaine, jako vrchní velitel válečného námořnictva tohoto sektoru vás tímto povyšuji na kapitána a svěřuji vám velení bitevního křižníku Jeho Veličenstva <emphasis>MacArthur. </emphasis>A teď se posaďte.“ Když se Rod celý omámený ohlížel po židli, Cranston mručel. „Já těm bastardům ukážu. Myslí si snad, že mi budou říkat, jak mám velet? Blaine, vy jste nejšťastnější důstojník v armádě. Rada v každém případě vaše povýšení potvrdí, ale bez toho byste tu loď nikdy nedostal.“</p>
<p>„Ano, pane.“ To byla pravda, ale to nemohlo vypudit hrdost z Rodová hlasu. A <emphasis>MacArthur </emphasis>je jeho – „Pane? Zjistili něco o té sondě? Od té doby, co jsme sondu nechali na oběžné dráze, jsem byl příliš zaneprázdněn, musel jsem dát <emphasis>MacArthur</emphasis><emphasis> </emphasis>do pořádku.“</p>
<p>„Otevřeli jsme ji, kapitáne. Nechce se mi věřit tomu, co bylo uvnitř. Našli jsme tam tohle.“ Podal mu zvětšenou fotografii.</p>
<p>Ta bytost ležela natažená na laboratorním stole. Měřítko vedle ní ukazovalo, že je malá. Od hlavy až k tomu, co Rod původně považoval za boty, ale pak se dovtípil, že to jsou asi nohy, měřila 124 centimetrů. Nohy měla bez prstů, i když vepředu byly potaženy čímsi, co připomínalo rohovinu.</p>
<p>Ten zbytek byla šílená slátanina. Dvě štíhlé pravé paže byly ukončeny křehkýma rukama, každá se čtyřmi prsty a dvěma protilehlými palci. Na levé straně ta bytost měla jednu masivní paži, pořádně obalenou svalstvem, na první pohled mohutnější než dvě pravé paže dohromady, byla ukončena rukou se třemi tlustými prsty sevřenými jako svěrák.</p>
<p>Invalida? Mutace? Stvoření bylo symetrické směrem dolů od místa, kde snad mohlo mít pas; od pasu nahoru ale bylo – jiné.</p>
<p>Trup byl neforemný, svalstvo složitější než u člověka. Rod nemohl rozeznat strukturu páteře.</p>
<p>Paže – byly prapodivně uspořádány. Lokty pravých paží do sebe zapadaly velice dobře, jako plastikové šálky složené do sloupečku. Bylo to dílo evoluce. Ten, na koho se díval, nebyl invalida.</p>
<p>Nejhorší byla hlava.</p>
<p>Neměla krk. Mohutné svaly od levého ramene pozvolna stoupaly až k temeni hlavy. Levá strana lebky splývala s levým ramenem a byla o hodně větší než pravá. Levé ucho ta bytost vůbec neměla a ani tam na něj nebylo místo. Na pravé straně hlavu zdobilo blanité ucho – nad úzkým ramenem, které by se skoro podobalo lidskému, jenomže o trochu níž a kousek za ním bylo ještě jedno.</p>
<p>Ještě nikdy neviděl nic, co by se podobalo tomu obličeji. Na takové hlavě by ani obličej být neměl. Jenomže tam byly dvě symetrické zkosené oči, ve smrti otevřené dokořán, strašně lidské, trochu orientální. Ústa byla zcela bez výrazu, lehce pootevřené rty odhalovaly hroty zubů.</p>
<p>„No, jak se vám líbí?“</p>
<p>Rod odpověděl, „Je mi líto, že je mrtvý. Napadá mě milion otázek, které bych mu položil – Byl tam jenom tenhle jeden?“</p>
<p>„Ano. Jen on sám uvnitř lodi. A teď se podívejte na tohle.“</p>
<p>Cranston se natáhl k rohu svého psacího stolu a odkryl zapuštěný kontrolní panel. Závěsy na stěně po Rodově levé ruce se rozhrnuly a světla v místnosti pohasla. Obrazovka se rozsvítila a zbělela.</p>
<p>Najednou se ze stran objevily stíny, stále se zmenšovaly, jak se blížily ke středu, a potom zmizely. To všechno se odehrálo během několika vteřin.</p>
<p>„Tohle jsme vzali z vašich kamer, co byly na sluneční straně a neshořely. Teď vám to zpomalím.“</p>
<p>Stíny se pohybovaly trhaně směrem dovnitř na bílém pozadí. Bylo jich tam půl tuctu, když admirál film zastavil.</p>
<p>„No?“</p>
<p>„Vypadají jako – jako tamten,“ řekl Rod.</p>
<p>„Jsem moc rád, že si to myslíte. Teď se dívejte.“ Projektor začal znovu pracovat. Podivné postavy se zmenšovaly, přeměňovaly a zmizely – ne jako by se nekonečně zmenšovaly, ale jako by se rozplynuly, vypařily.</p>
<p>„Ale to jsou pasažéři vycházející ze sondy a světelná plachta je spaluje. Jaký to dává smysl?“</p>
<p>„Nedává to žádný smysl. A na univerzitě vám dají čtyřicet vysvětlení. Stejně ale ten obraz není moc jasný. Všiml jste si, jak byli zdeformovaní? Různě velcí, rozlišných tvarů. Vůbec se nedá říct, jestli byli živí. Jeden antropolog se domnívá, že to byly sošky bohů vyhozené na ochranu před znesvěcením. Už se chystá prodat svoji teorii ostatním, kromě těch, kteří tvrdí, že záběry byly na defektním filmu nebo že to byly fata morgány v Langstonově poli nebo podvrhy.“</p>
<p>„Ano, pane.“ K tomu nebylo třeba komentáře a Blaine se k němu ani nechystal. Vrátil se na své místo a znovu si prohlížel fotografii. Milion otázek… kdyby tak ten pilot nebyl mrtvý…</p>
<p>Za dlouhou dobu admirál zamumlal: „Jo. Tady je kopie zprávy o tom, co jsme v sondě našli. Vezměte si ji a někde ji prostudujte. Zítra odpoledne máte schůzku s místokrálem a on očekává, že o tom budete něco vědět. Vaše antropoložka pomohla napsat tu zprávu, takže s ní můžete podle potřeby konzultovat. Potom se budete moci podívat na sondu, dopravíme ji dolů ještě dnes.“ Cranston se zasmál Blainově překvapenému pohledu. „Jste zvědavý, proč vám tohle všechno říkám? To zjistíte.</p>
<p>Jeho Veličenstvo má jisté plány a vy jste jejich součástí. Dáme vám vědět.“</p>
<p>Rod zasalutoval a celý ohromený odešel, zprávu nadepsanou PŘÍSNĚ TAJNÉ svíral pevně pod paží.</p>
<p>###</p>
<p>Zpráva obsahovala převážně otázky.</p>
<p>Vnitřní vybavení sondy byla spíš veteš, spojená a spečená změť plastikových bloků, zbytky integrovaných obvodů, podivné proužky vodivých a polovodivých materiálů zamotané bez jakéhokoli řádu. Nikde nebylo ani památky po úponových spojích, nikde žádné zařízení pro jejich navinutí, žádná oka ve dvaatřiceti výstupcích na jednom konci sondy. Pokud byly úpony všechny jednou molekulou, dalo by se vysvětlit, proč chybí; po zásahu Blainovou střelou se oddělily a změnily se chemicky. Ale jak ovládaly plachtu? Je možné, že by úpony byly vytvořeny tak, aby se napínaly a povolovaly jako svaly?</p>
<p>Byl to sice zvláštní nápad, ale některé z nedotčených mechanismů byly stejně podivné. Součásti v sondě nebyly standardizované. Dvě udělátka, která měla vykonávat téměř stejnou práci, by mohla být skoro stejná nebo naopak zcela rozdílná. Zdálo se, že výztuhy a podpěry byly ručně vyřezávané. Sonda byla skulpturou stejně jako strojem.</p>
<p>Blaine si četl tu zprávu, kroutil hlavou a zavolal Sally. Hned za ním přišla do jeho kajuty.</p>
<p>„Ano, to jsem napsala. Připadá mi to pravdivé. Každá matice a šroubek v té sondě byly konstruovány zvlášť. Není to žádné překvapení, když vezmeš v úvahu, že ta sonda měla náboženský účel. Ale to není všechno. Víš, jak funguje redundance?“</p>
<p>„Ve strojích? Dvě součástky mají tutéž funkci. Pro případ, že by se jedna porouchala.“</p>
<p>„No. Vypadá to, že Třískané pracují oběma způsoby.“</p>
<p>„Třískané?“</p>
<p>Pokrčila rameny. „Museli jsme jim dát nějaké jméno. Třískanští inženýři zkonstruovali dvě udělátka, která provozují jedno a totéž, dobrá, ale to druhé udělátko vykonává ještě další dvě činnosti a některé podpěry jsou zároveň bimetalické termostaty a termoelektrické generátory. Rode, já těm slovům sotva rozumím. Moduly: lidští inženýři pracují v modulech, ne?“</p>
<p>„Když se jedná o složitou práci, samozřejmě ano.“</p>
<p>„Třískané nikoli. Všechno je to jednolité. Všechno pracuje na všem jiném. Rode, existuje reálná možnost, že Třískané jsou chytřejší než my.“</p>
<p>Rod zapískal. „To je… děsivé. Moment. Měli by mít Aldersonův pohon, že jo?“</p>
<p>„O tom nic nevím. Ale mají některé věci, které my nemáme. Bioteplotní supravodiče,“ řekla, jako by zpaměti opakovala naučený výraz, „namalované v pruzích.“</p>
<p>„Potom to vypadá takhle.“ Šla k němu a otočila pár stránek. „Tady, podívej se na tu fotku. Všechny ty dírky po drobných kamíncích meteoritů.“</p>
<p>„Mikrometeority. To se dalo čekat.“</p>
<p>„No, obranou meteoru neprojde nic většího než čtyři tisíce mikronů. Jenomže nikdo nikdy neobjevil obranu meteoru. Nemají Langstonovo pole ani nic podobného.“</p>
<p>„Ale –“</p>
<p>„Musela to být ta plachta. Chápeš, co to znamená? Autopilot na nás zaútočil, protože se domníval, že <emphasis>MacArthur </emphasis>je meteor.“</p>
<p>„A co pilot? Proč něco ne –“</p>
<p>„Ne. Návštěvník usnul, tak by se to asi dalo nejspíš vyjádřit. Podpůrné životní systémy se poškodily přibližně v době, kdy jsme si ho přinesli na palubu. Zabili jsme ho.“</p>
<p>„Určitě?“</p>
<p>Sally přikývla.</p>
<p>„Hergot. Tak odtud vítr vane. Společnost humanity chce moji hlavu na talíři s jablkem v ústech a já jim to nemám za zlé. Aghhh…“ Bylo to citoslovce bolesti.</p>
<p>„Nech toho,“ řekla Sally jemně.</p>
<p>„Promiň. Kam se dostaneme dál?“</p>
<p>„K ohledání mrtvoly. To zabírá polovinu zprávy.“ Otočila stránky a Rod sebou trhnul. Sally Fowlerová měla silnější žaludek než většina dam u dvora.</p>
<p>Maso Třískana bylo bledé; jeho krev růžová – jako směs mízy stromu a lidské krve. Chirurgové zajeli skalpelem hluboko do jeho zad. Odhalili kosti na zadní straně lebky až k místu, kde by u člověka měla být kostrč.</p>
<p>„Tomu nerozumím. Kde má páteř?“</p>
<p>„Nikde,“ řekla Sally. „Zdá se, že evoluce na Prvotní Třísce páteř nevymyslela.“</p>
<p>Vzadu byly tři kosti, každá vcelku jako kost holenní. Ta nejvyšší byla prodloužením lebky, jako by lebka měla dvaceticentimetrovou páku. Kloub na jejím dolním konci byl na úrovni ramene; jeho pomocí by se hlava mohla sklonit, ale ne otočit.</p>
<p>Hlavní hřbetní kost byla delší a silnější, končila ve velikém složitém spoji, částečně kulovém kloubu přibližně v oblasti kříže. Spodní hřbetní kost se nálevkovitě rozšiřovala do boků a kloubních jamek v oblasti stehen.</p>
<p>Hlavní nervovou spojovací linií byla mícha, ale ta probíhala ventrálně do hřbetních kostí, nikoli skrze ně.</p>
<p>„Nemůže otáčet – hlavou,“ řekl Rod nahlas. „Musí se otáčet v pase. Proto je ten veliký kloub tak složitý. Je to tak?“</p>
<p>„Máš pravdu. Dívala jsem se, jak ten kloub zkouší. Dokáže otočit trup tak, aby se podíval přímo dozadu. Udělalo to na tebe dojem?“</p>
<p>Rod přikývl a otočil stránku. Na další fotografii chirurgové obnažili lebku.</p>
<p>Není divu, že hlava byla nachýlená. Nejenže mozek byl na levé straně větší, aby ovládal citlivé, složitě inervované pravé paže, ale masivní šlachy na levém rameni byly připojené k boulím na levé straně lebky, aby ten účinek byl ještě větší.</p>
<p>„Všechno se soustřeďuje na paže,“ řekla Sally. „Představ si Třískana jako výrobce nástrojů a hned to pochopíš. Pravé paže jsou určeny pro jemnou práci, jako je třeba seřizování hodinek. Levá paže zdvihá a drží. Patrně by levou paží dokázal zdvihnout vůz a pravými pažemi se vrtat v motorech. A ten idiot Horowitz si myslel, že se jedná o mutaci!“ Otočila další stránky. „Koukni.“</p>
<p>„Ano, toho už jsem si všiml. Paže do sebe příliš dobře zapadají.“ Na fotografiích byly pravé paže v různých polohách a nebylo možné, aby jedna druhé překážela. Natažené byly přibližně stejně dlouhé; jenom spodní paže měla dlouhé předloktí a krátkou kost pažní, zatímco u horní paže byla délka předloktí a pažní kosti téměř stejná. Když měl Třískan paže svěšené podél těla, špičky prstů horní paže dosahovaly k zápěstí dolní paže.</p>
<p>Četl dál. Chemické složení se trochu odlišovalo od lidského, ale ne tak výrazně, jak by se dalo podle předchozí mimozemské biologie usuzovat. Veškerý známý život byl dostatečně podobný, že se někteří teoretici přikláněli k názoru, že život má svůj původ ve výtrusech rozptýlených v celém interstelárním prostoru. Tahle teorie sice nebyla příliš rozšířená, ale byla hájitelná a návštěvník by tu záležitost nevyřídil.</p>
<p>Ještě dlouho poté, co Sally odešla, Rod tu zprávu pročítal. Když skončil, v mysli mu vytanula tři fakta:</p>
<p>Třískan je inteligentní výrobce nástrojů.</p>
<p>Procestoval třicet pět světelných let, aby vyhledal lidskou civilizaci. A Rod Blaine ho zabil.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>9. Jeho Veličenstvo rozhodlo</strong></p>
<p>Palác místokrále byl dominantou jediného většího města Nového Skotska. Sally se obdivně dívala na obrovskou stavbu a celá rozrušená ukázala prstem na kaskády barev, které se měnily při každém pohybu letounu.</p>
<p>„Jak toho efektu dosáhli?“ ptala se. „Nezdá se mi, že by to byl olejový film.“</p>
<p>„Je to vytesáno z dobré novoskotské skály,“ odpověděl Sinclair. „Takovou skálu jsi ještě nikdy neviděla. Než tuhle planetu První říše osela, nebyl tu žádný život. Ten palác je skála se všemi barvami tak, jak kámen vytěžili z nitra planety.“</p>
<p>„To je krásné,“ řekla. Palác byl jedinou budovou na otevřeném prostranství. Nové Skotsko, to byly přikrčené změti domů a ulic a ze vzduchu byly dobře vyditelné kruhovité vzory, prstence stromů, které vytvářely konstrukci pro větší generátory Pole nutné na ochranu města. Sally se zeptala: „Nebylo by jednodušší udělat projekt města, kde budou pouze pravé úhly?“</p>
<p>„Jednodušší, ano,“ odpověděl Sinclair. „Ale, děvče, máme za sebou dvě staletí válek. Jen málokdo by si přál žít bez ochranného Pole – ne že bychom nevěřili válečnému námořnictvu a Říši,“ dodal spěšně. „Ale překonat tak staré zvyklosti není nic jednoduchého. Raději budeme takhle natěsnaní a budeme vědět, že můžeme bojovat.“</p>
<p>Letoun obletěl kruh, aby přistál na zjizvené lávové střeše paláce. Ulice dole se hemžily barvami, tartany a plédy, v úzkých uličkách do sebe všichni naráželi. Sally byla překvapená, když viděla, jak maličký je říšský sektor hlavního města.</p>
<p>Rod nechal Sally a své důstojníky v pohodlné hale a vydal se za odměřenými námořními průvodci. Sál Rady byl směsicí jednoduchosti a nádhery, skalnaté stěny bez ozdob ostře kontrastovaly se vzorovanými vlněnými koberci a tapiseriemi. Z vysokých krokví visely bitevní zástavy.</p>
<p>Námořníci uvedli Roda na místo. Přímo před ním byl stupínek pro Radu a její doprovod a nad ním celé místnosti dominoval trůn místokrále. Ale i samotný trůn byl zastíněn obrovským prostorovým zobrazením Jeho královského a říšského Veličenstva, Leonidase IX., z Boží vůle vládce lidstva. Při signálu z trůnu celý výjev oživl, ale teď představoval jenom muže ne víc než čtyřicetiletého, oblečeného do půlnoční černi vrchního velitele válečného námořnictva bez ozdob a medailí. Tmavé oči byly upřené na všechny přítomné i do jejich nitra.</p>
<p>Sál se rychle zaplňoval. Přicházeli členové parlamentu sektoru, dále vojenští a námořní důstojníci, přicupitali i civilisté popoháněni úředníky. Rod neměl představu, co ho čeká, ale všiml si žárlivých pohledů lidí za sebou. Byl zdaleka nejmladší důstojník v první řadě, kde byla rezervována místa pro hosty. Admirál Cranston si sedl o dvě místa dál vlevo od Blaina a odměřeně pokynul svému podřízenému.</p>
<p>Zazněl gong. Majordomus paláce, černý jako uhel, se symbolickým bičem za pasem bílé uniformy, přišel na stupínek nad nimi a uhodil do podlahy holí, která byla znakem jeho úřadu. Do místnosti vešli muži v řadě za sebou, aby se usadili na svá místa na stupínku. Říšští radní jsou méně působiví než jejich tituly, pomyslel si Rod. Většinou vypadali jako štvaní muži – ale mnozí z nich měli stejný výraz jako imperátor na portrétu, měli schopnost dívat se přes všechny shromážděné na něco, co bylo možné jenom odhadnout. Seděli netečně do chvíle, kdy gong znovu udeřil.</p>
<p>Majordomus se napřímil a třikrát svou holí udeřil do stupínku. „JEHO NEJVZNEŠENĚJŠÍ VÝSOST STEFAN YURI ALEXANDROVITCH MERRILL, MÍSTOKRÁL JEHO ŘÍŠSKÉHO VELIČENSTVA PRO KRÁLOVSTVÍ ZA UHELNÝM PYTLEM. NECHŤ BŮH DODÁ MOUDROST JEHO VELIČENSTVU A JEHO VÝSOSTI.“</p>
<p>Všichni se vyškrábali na nohy. Když se Rod postavil, přemýšlel, co se to vlastně děje. Bude snadné zůstat cynický. Koneckonců Merrill je jen člověk; Jeho říšské Veličenstvo je jenom člověk. Občas se dopustí nějaké chyby. Ale nesou zodpovědnost za osud lidské rasy. Rada může poradit. Senát může diskutovat. Shromáždění může křičet a klást si požadavky. Přesto ale, když se ozvou požadavky konfliktní, když už všechny rady byly dány, někdo musí jednat ve jménu lidstva… Ne, ceremoniální vstup nebyl ani v nejmenším přehnaný. Mužům, jimž náleží tak veliká moc, by se to mělo připomínat.</p>
<p>Jeho Výsost byl vysoký štíhlý muž s huňatým obočím. Měl na sobě slavnostní uniformu válečného námořnictva, na hrudi růžice a komety, vyznamenání, která si vysloužil za roky služby ve prospěch království. Když došel ke trůnu, otočil se k zobrazení nahoře a poklonil se. Majordomus prokázal poddanství koruně, než se Merrill posadil a pokynul Radě.</p>
<p>Vévoda Bonin, nejstarší radní lord prezident, stál na svém místě uprostřed za velikým stolem. „My lordi, pánové. Na rozkaz Jeho Výsosti se Rada schází, aby posoudila záležitost návštěvnického plavidla z Třísky. Je možné, že naše zasedání bude dlouhé,“ dodal bez sebemenší stopy sarkasmu.</p>
<p>„Všichni máte před sebou zprávu o našem zkoumání návštěvnické lodi. Lze ji shrnout do dvou významných bodů: návštěvníci nemají Aldersonův pohon ani Langstonovo pole. Na druhou stranu se zdá, že mají jiné technické prostředky, které jsou dost zásadně v předstihu ve srovnání s tím, co kdy Říše měla – mám na mysli i První říši.“</p>
<p>Zasedací síní zaznělo několik překvapených výkřiků. První říše se těšila téměř mystické úctě ze strany mnoha říšských vládců a většiny poddaných. Bonin významně přikývl. „Teď budeme uvažovat o tom, co je třeba udělat. Jeho Excelence sir Traffin Geary, ministr zahraničí sektoru.“</p>
<p>Sir Traffin byl skoro stejně vysoký jako místokrál, ale tím jejich veškerá podoba končila. Oproti štíhlé atletické postavě Jeho Výsosti měl sir Traffin postavu tvaru soudku. „Vaše Výsosti, my lordi, pánové. Vyslali jsme kurýra do Sparty a dalšího vyšleme během jednoho týdne. Tato sonda byla pomalejší než světlo a byla vypuštěna před více než sto lety. Po dobu několika měsíců s ní nemusíme dělat nic. Navrhuji, abychom na tomto místě učinili přípravy na expedici na Třísku, ale jinak vyčkáme pokynů Jeho Veličenstva.“ Geary vysunul bojovně spodní ret, když se rozhlížel po zasedací síni Rady. „Předpokládám, že mnohé z vás, kdo znají můj temperament, to překvapí, ale domnívám se, že by bylo moudré o celé záležitosti pořádně popřemýšlet. Naše rozhodnutí může ovlivnit osud celé lidské rasy.“</p>
<p>Z řad posluchačů se ozvalo souhlasné mumlání. Prezident pokynul muži po své levici. „My lord Richard MacDonald Armstrong, ministr války sektoru.“</p>
<p>Oproti buclatému siru Traffinovi byl ministr války skoro drobounký, neměl dokonale cizelované rysy, takže jeho obličej působil dojmem jemnosti. Jen oči měl tvrdé a pohled, který se vyrovnal tomu portrétu nahoře.</p>
<p>„Plně chápu názory sira Traffina,“ začal Armstrong. „Jeho zodpovědnost mě nezajímá. Pro nás je velice pohodlné vědět, že nejmoudřejší muž naší rasy na Spartě napraví naše nezdary a chyby.“</p>
<p>Nemá ani příliš výrazný novoskotský akcent, pomyslel si Rod. Jen náznak, ale ten člověk je zjevně rodilý. Zajímalo by mě, jestli dokáže mluvit jako my ostatní, když je to zapotřebí.</p>
<p>„Ale možná nemáme čas,“ řekl Armstrong jemně. „Uvažujte. Před sto třinácti lety, jak ukazují naše nejlepší záznamy, vzplanula Tříska tak jasně, že svojí září přehlušila Murchesonovo oko. Potom přišel den, kdy pohasla. Nepochybně to byla ta chvíle, kdy sonda byla připravena se obrátit a započít zpomalování do našeho systému. Lasery, které tu věc vypustily, existovaly hodně dlouho. Tvůrci měli přinejmenším sto padesát let na to, aby vyvinuli novou technologii. Pomyslete na to, my lordi. Za sto padesát let lidé na Zemi přešli od větrem poháněných válečných lodí k přistání na Měsíci Země. Od střelného prachu k syntéze vodíku. Na úroveň technologie, která možná postavila tu sondu – a za dobu sto padesáti let po <emphasis>tom </emphasis>přišel Aldersonův pohon, Pole, potom mezihvězdné kolonie a Kondominium. O padesát let později Flotila opustila Zemi, aby založila První říši. Tohle všechno může sto padesát let znamenat pro rostoucí rasu, my lordi. A tomu jsme teď postaveni tváří v tvář, jinak by tu byli už dříve.</p>
<p>Tvrdím, že si nemůžeme dovolit vyčkávat!“ Hlas starého muže úplně vybuchl a zcela zaplnil zasedací síň. „Čekat na to, co řeknou ve Spartě? Ve vší úctě k poradcům Jeho Veličenstva – co nám mohou říci, co bychom sami nevěděli líp?</p>
<p>Než nám odpoví, můžeme vyslat další zprávy. Možná se tady všechno změní a jejich instrukce pozbudou smyslu. Vždyť je přece lepší dělat vlastní chyby!“</p>
<p>„Vaše návrhy?“ zeptal se prezident Rady suše.</p>
<p>„Už jsem dal příkaz, aby admirál Cranston shromáždil všechny válečné lodi, které nemusíme nutně mít v okupačních zónách a na místech patrol. Zaslal jsem Jeho Veličenstvu nejnaléhavější žádost o posily do tohoto sektoru. Teď před vás předstupuji s návrhem, abychom vyslali k Třísce námořní expedici a abychom zjistili, co se tam děje; mezitím se v docích bude přebudovávat dostatečné množství plavidel tak, abychom si byli jisti, že jsme schopni zničit domovské světy návštěvníků, pokud to bude třeba.“</p>
<p>V síni se ozvaly udivené výkřiky. Jeden ze členů Rady rychle povstal a vyžádal si pozornost.</p>
<p>„Dr. Anthony Horvath, ministr vědy,“ oznámil prezident.</p>
<p>„Vaše Výsosti, my lordi, nenacházím slov,“ začal Horvath.</p>
<p>„Kdyby tak Pán Bůh dal,“ mumlal admirál Cranston po Rodově levici.</p>
<p>Horvath byl straší, pečlivě oblečený muž s dokonalou gestikulací; každé slovo artikuloval tak, jako by už za ním žádné nemělo následovat. Mluvil klidně, ale každé slovo se zřetelně neslo síní. „My lordi. Z té sondy nás nic neohrožuje. Byl v ní jen jeden pasažér, a ten neměl příležitost dát zprávu těm, kteří sondu vyslali.“ Horvath se významně podíval na admirála Cranstona. „Neviděli jsme naprosto nic, co by nasvědčovalo tomu, že návštěvníci mají technologii rychlejší než světlo, ani sebemenší náznak nebezpečí – a přesto my lord Armstrong hovoří o soustřeďování válečného námořnictva. Chová se tak, jako by celé lidstvo bylo ohroženo jedním mrtvým návštěvníkem a světelnou plachtou! A já se vás teď ptám – je to rozumné?“</p>
<p>„Co navrhujete, Dr. Horvathe?“ zeptal se ho prezident.</p>
<p>„Vyslat expedici, to ano. Souhlasím s ministrem Armstrongem, že není smysluplné očekávat, že nám Trůn dá podrobné instrukce z tak značné vzdálenosti včas. Vyšlete loď válečného námořnictva, jestli to někomu udělá dobře. Ale na její palubě budou vědci, příslušníci ministerstva zahraničí, představitelé obchodníků. Vydejme se na cestu v míru, stejně jako oni v míru přijeli k nám. Nejednejme s těmito návštěvníky, jako by to byli vesmírní piráti! Taková příležitost se nám už nikdy nenaskytne, my lordi. První kontakt mezi lidmi a inteligentními návštěvníky! Najdeme další druhy schopné vnímat. Ale prvního už nikdy nenajdeme. To, co tady vykonáme, zůstane v naší historii navždycky. Neudělejme na téhle stránce kaňku!“</p>
<p>„Děkuji, Dr. Horvathe,“ řekl prezident. „Má někdo nějaké připomínky?“</p>
<p>Připomínky byly. Všichni začali mluvit najednou, až nakonec věci dostaly svůj řád. „Pánové, musíme dospět k rozhodnutí,“ řekl vévoda Bonin. „Co máme podle vás navrhnout Jeho Výsosti? Vyšleme na Třísku expedici nebo ne?“</p>
<p>To se rozhodlo velice rychle. Vojenské a vědecké skupiny snadno počtem převýšily stoupence sira Traffina. Lodi budou vyslány hned, jakmile to bude možné.</p>
<p>„Výborně,“ přikývl Bonin. „A charakter expedice? Bude vojenská nebo civilní?“</p>
<p>Majordomus udeřil do stupínku svojí holí. Všichni se otočili k vysokému trůnu, na kterém v průběhu celé té debaty lhostejně seděl Merrill. „Děkuji tímto Radě, ale nebudu potřebovat konzultaci k tomuto poslednímu bodu,“ řekl místokrál. „Vzhledem k tomu, že se otázka týká království, nemůže se dát přednost žádnému problému týkajícímu se sektoru.“ Projev ztratil na své velkoleposti, když si Merrill projel prsty ve vlasech. Spěšně položil ruku do klína, hned jak si uvědomil, co dělá. Na tváři se mu objevil lehký úsměv. „I když mám dojem, že nakonec bych se s Radou shodl. Sire Traffine, dala by vaše skupina přednost čistě vědecké expedici?“</p>
<p>„Ne, Vaše Výsosti.“</p>
<p>„Myslím, že není třeba ptát se na názor my lorda ministra války. Skupina doktora Horvatha by v každém případě byla přehlasována. Vzhledem k tomu, že plánování takové expedice vyžaduje mnohem méně než celou Radu, chci se okamžitě teď setkat s Dr. Horvathem, sirem Traffinem, my lordem Armstrongem a admirálem Granstonem v mé kanceláři. Admirále, je přítomen ten důstojník, o němž jste už předtím hovořil?“</p>
<p>„Ano, Vaše Výsosti.“</p>
<p>„Přiveďte ho s sebou.“ Merrill si stoupl a odkráčel od trůnu tak rychle, že mu majordomus ani nestihl vzdát všechny pocty. Opožděně uhodil holí do stupínku a obrátil se obličejem ke královskému portrétu. „JE RADOSTÍ PRO JEHO VÝSOST, ŽE TATO RADA BYLA ROZPUŠTĚNA. NECHŤ BŮH DOPŘEJE JEHO VÝSOSTI MOUDROST. BŮH OCHRAŇUJ CÍSAŘE.“</p>
<p>Když ostatní odcházeli ze síně, admirál Cranston uchopil Roda za paži a vedl ho malými dveřmi u stupínku. „Co si o tom všem myslíte?“ zeptal se Cranston.</p>
<p>„Všechno v normě. Byl jsem na zasedáních Rady na Spartě, kde jsem si myslel, že to všechno docela určitě vybuchne. Starý Bonin ví, jak řídit zasedání.“</p>
<p>„Pochopil jste ten politický nesmysl, že? Určitě lépe než já. Možná se budete hodit lépe, než jsem si myslel.“</p>
<p>„Hodit na co, pane?“</p>
<p>„Copak to není úplně jasné, kapitáne? Jeho Vašnost a já jsme se rozhodli už včera. Vy se s <emphasis>MacArthurem </emphasis>vydáte na Třísku.“</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>10. Zabiják planety</strong></p>
<p>Místokrál Merrill měl dvě kanceláře. Jedna byla velká, vybavená zdobným nábytkem a vyšperkovaná dary z mnoha světů. Prostorové zobrazení císaře dominovalo na stěně za stolem z týkového dřeva vykládaného slonovinou a zlatem, koberce posypané živými květy z Tabletop prosytily vzduch svěží vůní a nohy našlapovaly do měkkého, kamery tri-v byly nenápadně zapuštěny do skalnatých novoskotských stěn, což bylo pohodlné řešení pro novináře, kteří se zabývali informacemi o ceremoniálních událostech.</p>
<p>Rod se jenom zběžně podíval na nádherné sídlo Jeho Výsosti, než ho tudy provedli do mnohem menší místnosti, vybavené téměř mnišsky jednoduše. Místokrál seděl za velikým duroplastovým stolem. Vlasy měl rozcuchané. Límeček u tuniky měl rozepnutý a sváteční boty stály u stěny.</p>
<p>„A. Pojďte dál, admirále. Vidím, že přivádíte mladého Blaina. Jak se daří, chlapče? Asi si na mě nepamatuješ. Viděli jsme se jen jednou, a to ti bylo – kolik? Dva roky? Tři? Přesně si to nepamatuji. Jak se daří markýzovi?“</p>
<p>„Velmi dobře, Vaše Výsosti. Určitě by vám poslal –“</p>
<p>„Samozřejmě, samozřejmě. Tvůj otec je dobrý muž.“ Merrill vzal svazek papírů a zběžně si prolistoval stránky. Otáčel je tak rychle, že z nich byla jen rozmazaná skvrna. „To jsem si myslel.“ Podepsal se na poslední stránku; koš na odesílanou poštu zavrčel a papíry zmizely.</p>
<p>„Možná bych měl kapitána Blaina představit…“ začal admirál Cranston.</p>
<p>„Samozřejmě, samozřejmě. To je ode mne veliká nedbalost. Dr. Horvath, ministr Armstrong, sir Traffin, kapitán Blaine z <emphasis>MacArthuru. </emphasis>Syn markýze Crucise, víte.“</p>
<p><emphasis>„MacArthur.“ </emphasis>Doktor Horvath to řekl s opovržením. „Aha. Když Vaše Výsost dovolí, nechápu, proč <emphasis>ho </emphasis>tady chcete.“</p>
<p>„Nechápete?“ zeptal se Merrill. „Myslete logicky, doktore. Víte, čeho se tohle setkání týká, ano?“</p>
<p>„Nechci tvrdit, že by mi nějak záleželo na jeho závěru, Vaše Výsosti. A stejně nevidím důvod, proč by se měl tenhle – fanatický militarista podílet na plánování expedice tak obrovského významu.“</p>
<p>„Je to stížnost na jednoho z mých důstojníků, sire?“ osopil se admirál Cranston. „Pokud ano, dovolte, abych vás požádal –“</p>
<p>„To by stačilo,“ řekl líně Merrill. Odhodil další balík papírů do příslušného koše a zamyšleně se díval, jak mizí. „Dr. Horvathe, předpokládám, že svoji stížnost budete náležitě formulovat a necháte toho.“ Jen stěží se dalo říci, komu Merrill věnoval svůj lehký úsměv.</p>
<p>„Moje námitky jsou dostatečně zřejmé. Tenhle mladík možná zavlekl lidskou rasu do války s prvními inteligentními návštěvníky, na které jsme narazili. Admiralitě to patrně nestačilo, aby ho degradovala a propustila z armády, ale já budu velmi důrazně proti tomu, aby se dostal do jakéhokoli dalšího styku s návštěvníky. Sire, vy snad nevidíte, jaké <emphasis>obludnosti </emphasis>se dopustil?“</p>
<p>„Ne, sire, nechápu to,“ namítl ministr války Armstrong.</p>
<p>„Ale ta loď cestovala třicet pět světelných let. Normálním vesmírem. Přes sto padesát let! Tomu by se nedokázala vyrovnat ani První říše! A proč tu cestu absolvovala? Aby byla zneškodněna u svého cíle, aby na ni stříleli, aby ji zadrželi na bitevní lodi a dopravili ji –“ ministru vědy došel dech.</p>
<p>„Blaine, střílel jste na sondu?“ zeptal se Merrill.</p>
<p>„Ne, Vaše Výsosti. Ona střílela na nás. Můj rozkaz zněl zachytit ji a prozkoumat. Když návštěvnické plavidlo zaútočilo na moji loď, odřízl jsem je od světelné plachty, kterou používalo jako zbraň.“</p>
<p>„Takže vám nezbylo nic jiného, než je nechat dopadnout na svoji palubu, anebo je nechat shořet,“ dodal sir Traffin. „To je tedy dobrá práce.“</p>
<p>„Ale nebylo nezbytné tu sondu zničit,“ trval na svém Horvath. „Když na vás střílela, proč jste nepoužil zdravý rozum, abyste se dostal za plachtu a nesledoval tu sondu? Mohl jste použít plachtu jako štít! Nemusel jste ji likvidovat.“</p>
<p>„Ta věc střílela na válečnou loď impéria,“ vybuchl Cranston. „A vy si myslíte, že jeden z mých důstojníků by –“</p>
<p>Merrill zdvihl ruku. „To mě zajímá, kapitáne. Proč jste neudělal to, co říká Dr. Horvath?“</p>
<p>„Já –“ Blaine seděl chvilku úplně ztuhlý, myšlenky mu vířily hlavou. „No, pane, víte, měli jsme málo paliva a byli jsme moc blízko Cal. Kdybych držel rychlost s tou sondou, ztratil bych kontrolu a nepodařilo by se mi nijak udržet stanici za předpokladu, že by pohon <emphasis>MacArthuru </emphasis>plachtu nespálil. Potřebovali jsme rychlost, abychom se dostali v pořádku zase zpátky z gravitace Cal… a já měl rozkaz zachytit ji.“ Na chvilku se odmlčel a sáhl si na zlomený nos.</p>
<p>Merrill přikývl. „Ještě jednu otázku, Blaine. Co jste si myslel, když vám byl přidělen úkol prozkoumat loď návštěvníků?“</p>
<p>„Byl jsem rozrušený, že budu mít příležitost sejít se s nimi, pane.“</p>
<p>„Pánové, mně to nezní jako nerozumná xenofobie. Ale když na jeho loď zaútočili, tak ji bránil. Dr. Horvathe, kdyby skutečně střílel na samotnou sondu – což by dozajista byl ten nejjednodušší způsob, jak zabezpečit loď proti poškození – osobně bych dohlédl na to, aby byl degradován a propuštěn z armády a nikdy už nebyl přijat do služeb Jeho Veličenstva. Namísto toho opatrně odřízl sondu od její zbraně a s velikým rizikem pro svoji vlastní loď ji vzal na palubu. Mně se tahle kombinace líbí, pánové.“ Otočil se k Armstrongovi. „Dickie, řekneš jim, jak jsme se s tou expedicí rozhodli?“</p>
<p>„Ano, Vaše Výsosti.“ Ministr války si odkašlal. „Dvě lodi. Císařská bitevní loď <emphasis>Lenin </emphasis>a bitevní křižník <emphasis>MacArthur. MacArthur </emphasis>bude modifikován tak, aby vyhovoval požadavkům Dr. Horvatha a na jeho palubě budou civilisté, účastníci této expedice. Budou to vědci, obchodníci, zaměstnanci ministerstva zahraničních věcí a eventuálně misionáři, pokud to bude Jeho Velebnost požadovat. Veškerý kontakt s cizí civilizací bude řídit <emphasis>MacArthur</emphasis>.“</p>
<p>Merrill vehementně přikývl. „Za žádných okolností nebude <emphasis>Lenin </emphasis>brát návštěvníky na palubu nebo sám se vydávat nebezpečí zajetí. Chci si být jist tím, že z této expedice se k nám dostanou informace.“</p>
<p>„Poněkud extrémní, nemyslíte?“ zeptal se Horvath.</p>
<p>„Ne, pane.“ Sir Traffin mluvil důrazně. „Richard se soustředí především na to, aby návštěvníci neměli možnost získat od nás ani Langstonovo pole ani Aldersonův pohon a já s ním plně souhlasím.“</p>
<p>„Ale co když – dejme tomu zajmou <emphasis>MacArthur?</emphasis>“ zeptal se Horvath.</p>
<p>Admirál Cranston vyfoukl modrý kouř z dýmky. „Potom <emphasis>Lenin </emphasis>odstřelí <emphasis>MacArthur </emphasis>z vesmíru.“</p>
<p>Blaine přikývl. To už si spočítal předem.</p>
<p>„Zvolte dobrého muže, který takové rozhodnutí učiní,“ poznamenal sir Traffin. „Koho pošlete v <emphasis>Leninu?</emphasis>“</p>
<p>„Admirála Lavrenti Kutuzova. Včera jsme pro něj poslali kurýrní loď.“</p>
<p>„Ten řezník!“ Horvath odložil sklenku na stůl a celý rozzlobený se obrátil na místokrále. „Vaše Výsosti, protestuji! Ze všech mužů v celé Říši jste nemohl zvolit hůř! Určitě přece víte, že Kutuzov je ten muž, který – který provedl sterilaci Istvana. Ze všech paranoidních kreatur ve – Pane, snažně vás prosím, uvažte to. Takový člověk by mohl – Copak to nechápete? Jsou to inteligentní návštěvníci! Tohle by mohl být největší okamžik v historii vůbec a vy chcete vyslat expedici, kterou bude řídit podčlověk, co myslí jen svými reflexy! To je šílenství.“</p>
<p>„Bylo by mnohem šílenější vyslat expedici pod vedením takových, jako jste vy,“ odpověděl mu Armstrong. „Nemyslel jsem to jako urážku, doktore, ale vy se díváte na návštěvníky jako na přátele, díváte se na možnosti. Nespatřoval jste žádné nebezpečí. Možná já a moji přátelé toho vidíme víc, ale byl bych raději, kdybych se mýlil já.“</p>
<p>„Rada…“ chabě protestoval Horvath.</p>
<p>„To není záležitost Rady,“ prohlásil Merrill. „Je to věc říšské obrany. Bezpečnosti království a všeho kolem, víte. Jasné je, co by nám k tomu řekl říšský parlament na Spartě. Protože Jeho Veličenstvo je představitelem tohoto sektoru, už jsem se rozhodl.“</p>
<p>„Aha.“ Horvath chvíli sklíčeně seděl, potom zase oživl. „Ale říkal jste, že <emphasis>MacArthur </emphasis>bude modifikován tak, aby vyhovoval vědeckým požadavkům. Že můžeme vyslat celou vědeckou expedici.“</p>
<p>Merrill přikývl. „Ano. Doufám, že nebudeme od Kutuzova nic potřebovat. Protože na to budou dohlížet vaši lidé, on nebude muset dělat nic. Je to jenom předběžné opatření.“</p>
<p>Blaine si opatrně odkašlal.</p>
<p>„Mluvte, mladíku,“ vyzval ho Armstrong.</p>
<p>„Jen jsem tak uvažoval o svých pasažérech, pane.“</p>
<p>„Samozřejmě, jistě,“ odpověděl Merrill. „Neteř senátora Fowlera a ten obchodník. Myslíte, že budou chtít jet?“</p>
<p>„Vím, že Sally – slečna Fowlerová bude chtít,“ odpověděl Rod. „Dvakrát se jí nepodařilo dostat se na Spartu a na admiralitu docházela denně.“</p>
<p>„Studentka antropologie,“ mumlal Merrill. „Jestli chce jet, ať jede. Nebude na škodu ukázat Společnosti humanity, že nevysíláme trestnou expedici a nenapadá mě lepší způsob, jak jim to zřetelněji předvést. Dobrá politika. A co ten Bury?“</p>
<p>„Nevím, pane.“</p>
<p>„Zjistěte, jesli chce jet,“ řekl Merrill. „Admirále, nemáte nějakou vhodnou loď, která by se mohla vypravit do Capitalu?“</p>
<p>„Nic, co bych svěřil tomu muži,“ odpověděl Cranston. „Viděl jste Plekhanovu zprávu.“</p>
<p>„Ano. No, doktor Horvath chtěl vzít obchodníky. Myslím, že Jeho Excelence uvítá možnost být tam… jen mu řekněte, že může být pozván i jeden z jeho konkurentů. Měl bych to udělat? Nikdy jsem ještě neviděl obchodníka, který neprošel peklem, aby se dostal na okraj konkurence.“</p>
<p>„Kdy odjíždíme, pane?“ zeptal se Rod.</p>
<p>Merrill pokrčil rameny. „To záleží na Horvathových lidech. Myslím, že je třeba udělat kus práce. <emphasis>Lenin </emphasis>by tu měl být během měsíce. Cestou vezme Kutuzova. Nevidím důvod, proč byste nemohl vyrazit hned, jak se budete domnívat, že <emphasis>MacArthur </emphasis>je připraven.“</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>11. Jeho církev</strong></p>
<p>Rychlostí sto padesát kilometrů za hodinu se vůz jednokolejnicové dráhy pohyboval s tlumeným syčivým zvukem. Zdálo se, že sobotní dav pasažérů se v tichosti dobře baví. Mluvili jen málo. V jednom hloučku vzadu nějaký muž podával dokola láhev. Dokonce ani tahle skupinka se nechovala hlučně; ti lidé se jen víc usmívali. Několik slušně vychovaných dětí u okének natahovalo krky, aby viděly ven, ukazovaly prsty a kladly otázky v nepochopitelném dialektu.</p>
<p>Kevin Renner se choval stejně. Otáčel hlavou ze strany na stranu, aby si přes čisté plastikové okno mohl lépe prohlédnout ten cizí svět. Na hubeném obličeji měl prostý úsměv.</p>
<p>Staley byl v uličce, celý napjatý. Potter seděl mezi nimi.</p>
<p>Ti tři si nevyjeli na výlet, nebyli sice ve službě, ale kdykoli je mohli zavolat přes kapesní počítače. Řemeslníci v docích Nového Skotska měli napilno, seškrabovali čluny ze stěn hangáru <emphasis>MacArthuru </emphasis>a prováděli jiné, rozsáhlejší opravy pod Sinclairovým dohledem. Sinclair možná Pottera bude potřebovat, v jakémkoli okamžiku; a Potter byl jejich přirozeným vůdcem. Možná na to Staley pamatoval, ale v jeho strnulém postoji nebyla ani známka po nepohodlí. Bavil se. Vždycky takhle seděl.</p>
<p>Potter mluvil a ukazoval nejvíc z nich. „Pane Rennere, vidíte támhle ty dva vulkány? Vidíte ty hranaté útvary u vrcholu každého z nich? To jsou kontrolní zařízení atmosféry. Když z těch vulkánů vybuchuje plyn, vypouští se z údržbářských stanovišť do vzduchu upravené řasy. Bez nich by naše atmosféra byla zase brzy špinavá.“</p>
<p>„Ale během Odštěpeneckých válek jste je nemohli používat. Jak jste se s tím vyrovnali?“</p>
<p>„Špatně.“</p>
<p>Krajina byla označena prapodivnými ostrými liniemi. Tu byly vidět zelené záplaty obdělávaných polí, tu krajina bez života, skoro jako měsíční, až na lehkou erozi. Bylo zvláštní vidět širokou řeku, jak v meandrech bezstarostně protéká z kultivované půdy do pustiny. Nikde nerostl žádný plevel. Nic tu nerostlo divoce. Lesní porosty, nad nimiž přelétali, měly přesné, ostré hranice a byly úhledně uspořádány jako široké pruhy květinových záhonů, které míjeli předtím.</p>
<p>„Bydlíte v Novém Skotsku tři sta let,“ řekl Renner. „Proč je to tady pořád takové? Myslel bych si, že se tu za tu dobu vytvoří vrchní vrstva půdy a že tu poroste divoce plevel a nějaká půda tady zplaní.“</p>
<p>„Jak často se v kolonizovaném světě stává, že kultivovaná půda zplaní? Za celou naši historii se lidé rozrůstali rychleji než vrchní vrstva půdy.“ Potter si najednou sedl vzpřímeně. „Podívejte se dopředu. Blížíme se ke Quentinově místu.“</p>
<p>Vůz zvolna zastavil. Dveře se otevřely a hrstka cestujících vystoupila. Námořníci vyšli ven s Potterem v čele. Potter skoro poskakoval. Tohle bylo jeho domovské město.</p>
<p>Renner se najednou zastavil. „Koukněte, je vidět Murchesonovo oko za dne!“</p>
<p>Skutečně. Hvězda bylo vysoko na východě, rudá jiskra viditelná na modré obloze.</p>
<p>„Ale nerozeznávám Boží tvář.“</p>
<p>Všichni otočili hlavy směrem k nim. Potter tiše promluvil. „Pane Rennere, v tomhle světě o tom nesmíte mluvit jako o Boží tváři.“</p>
<p>„A proč ne?“</p>
<p>„Vyznavač Jeho církve to nazývá Jeho tvář. Nehovoří přímo o Bohu. Správný příslušník církve nevěří, že je něco víc než Uhelný pytel.“</p>
<p>„Všude jinde tomu říkají Boží tvář. Ať už je to správný nebo nesprávný příslušník církve.“</p>
<p>„Nikde jinde v Říši nejsou vyznavači Jeho církve. Když půjdeme tudy, měli bychom do Jeho kostela dorazit před setměním.“</p>
<p>Quentinovo místo byla malá vesnice obklopená pšeničnými poli. Cesta byla vlastně široký pruh čediče s čeřinou na povrchu vypadající jako vhodné koryto pro lávu. Renner se dovtípil, že kdysi dávno, ještě než tu byly postaveny budovy, tudy vedly příjezdové cesty. Povrch pokrýval nespočet puklin. Protože cestu z obou stran lemovaly jednopatrové a dvoupatrové domy, jen stěží ji bylo možné opravit.</p>
<p>Renner se zeptal, „Kde má vlastně počátek víra vyznavačů Jeho církve?“</p>
<p>„K tomu se váže legenda,“ řekl Potter a zastavil se. „Ačkoliv, možná to tak docela legenda není. Vyznavači Jeho církve tvrdí, že se jednoho dne Boží tvář vzbudila.“</p>
<p>„Hm?“</p>
<p>„Otevřel jedno své oko.“</p>
<p>„To by celkem odpovídalo, jestli Třískané skutečně použili laserové dělo, aby popohnali plachtu. Jsou kolem té události známá nějaká data?“</p>
<p>„Zajisté.“ Potter se zamyslel. „Stalo se to za Odštěpeneckých válek. Víte, ta válka nám způsobila značné škody. Nové Skotsko zůstalo loajální s Říší, ale Nové Irsko nikoli. Bojovali jsme proti sobě přibližně padesát let, dokud interstelární lodi nezmizely a neztratili jsme úplně kontakt s hvězdami. Potom v roce 2870 se do systému dostala loď. Byl to <emphasis>Úhořový kráter, </emphasis>obchodní loď přebudovaná na válečnou, s funkčním Langstonovým polem a podpalubím plným torpéd. Ačkoli loď byla poškozena, stala se nejmocnější v soustavě Nové Kaledonie; tak hluboko jsme klesli. S její pomocí jsme zničili zrádce z Nového Irska.“</p>
<p>„To bylo před sto padesáti lety. Vyprávěl jste to, jako byste to prožil.“</p>
<p>Potter se usmál. „Svoji historii vnímáme velice osobně.“</p>
<p>„Samozřejmě,“ řekl Staley.</p>
<p>„Ptal jste se na data,“ řekl Potter. „V univerzitních záznamech se žádná neobjevují. Víte, některé počítačové záznamy se za války pořádně zamíchaly. Něco se s Okem stalo, to je jasné, ale muselo se to stát někdy koncem války. Jinak by to nemělo tak velký účinek.“</p>
<p>„Proč ne? Tvář – to oko je největší, nejjasnější na celém vašem nebi.“</p>
<p>Potter se neradostně usmál. „Ve válce tomu tak nebylo. Četl jsem deníky. Lidé se ukrývali pod univerzitním Langstonovým polem. Když vyšli, spatřili oblohu jako válečné pole, se spoustou podivných světel a září z explodujících lodí. Teprve až když válka skončila, se lidé začali dívat na oblohu. Potom se astronomové pokoušeli zjistit, co se stalo s Okem. A právě tehdy měl Howard Grote Littlemead to božské vnuknutí.“</p>
<p>„Rozhodl, že to vypadá přesně jako Boží tvář.“</p>
<p>„Ano, přesně tak. A přesvědčil o tom spoustu lidí. Jsme na místě, pánové.“</p>
<p>###</p>
<p>Jeho kostel byl impozantní a omšelý zároveň. Byl postaven z lomového kamene, aby vydržel dlouhé věky a dlouhé věky také vydržel. Jenomže kámen byl zašlý, poznamenaný bouřemi. V překladech, na římsách i jinde měl pukliny. Stěny někdo lasery a jinými nástroji počmáral monogramy a nemravnými obrázky.</p>
<p>Kněz, vysoký baculatý muž, na pohled vypadal dobrácky a vyčerpaně. Ukázal se však nečekaně neúprosný, když je odmítal vpustit dovnitř. Nepomohlo ani, když se mu Potter představil jako místní rodák. Jeho církev a její kněží si v rukou měšťanů protrpěli své.</p>
<p>„Tak počkejte, vysvětlíme si to,“ řekl mu Renner. „Přece si nemyslíte, že bychom tu chtěli něco znesvětit, že ne?“</p>
<p>„Nejste věřící. Co tady hledáte?“</p>
<p>„Chceme se jenom podívat na obraz Bo – Jeho tváře v celé nádheře. Jenom se na něj podíváme a potom odejdeme. Když nás nepustíte dál, mohli bychom vás k tomu přinutit jinou cestou. Tohle je záležitost válečného námořnictva.“</p>
<p>Kněz se výsměšně zašklebil. „Tohle je Nové Skotsko, ne nějaká vaše primitivní kolonie, kterou neřídí vláda, ale jenom horda rouhajících se námořníků. Abyste se sem dostali, museli byste mít rozkaz místokrále. A vy jste jenom turisti.“</p>
<p>„Slyšel jste něco o sondě návštěvníků?“</p>
<p>Kněz trochu znejistěl. „Jistě.“</p>
<p>„Jsme přesvědčeni, že byla odpálena laserovým kanónem. Z Třísky.“</p>
<p>Kněz byl v rozpacích. Potom se dlouho a nahlas smál. Pustil je dál a ještě se pořád smál. Beze slova je vedl přes štípané dlaždice vstupní halou do hlavní svatyně. Potom ustoupil stranou a díval se jim do tváří.</p>
<p>Jeho obličej zabíral polovinu stěny. Vypadal jako obrovský holograf. Hvězdy kolem okrajů byly lehce rozmazané, jako by ten holograf byl hodně starý. Vyvolával dojem pohledu do nekonečna.</p>
<p>Oko v té Tváři zářilo jasně zelenou barvou s děsivou intenzitou. Jasně zelená s rudou skvrnou uvnitř.</p>
<p>„Bože můj!“ řekl Staley a chvatně dodal, „Nemyslel jsem to tak, jak to zní. Ale – ta <emphasis>síla!</emphasis> Musel to být pořádně průmyslově vyspělý svět, aby dokázal vyslat takhle silné světlo ze vzdálenosti pětatřiceti světelných let!“</p>
<p>„Myslel jsem, že si ho pamatuju větší, než ve skutečnosti je,“ zašeptal Potter.</p>
<p>„No vidíte!“ vykřikl radostně kněz. „A vy jste se domnívali, že by to mohlo být něco přirozeného! No, tak už jste se dost vynadívali?“</p>
<p>„Ano,“ řekl Renner a odešli.</p>
<p>Zastavili se venku ve slábnoucím slunečním svitu. Renner vrtěl hlavou. „Ani v nejmenším Littlemeada neobviňuji,“ řekl. „Je s podivem, že nepřesvědčil všechny na planetě.“</p>
<p>„Jsme příliš tvrdohlaví,“ poznamenal Potter. „Ten kradmý pohled siluety na noční obloze byl možná také příliš jasný…“</p>
<p>„To jsem ale hlupák!“ zvolal Renner.</p>
<p>„Ale no tak, Noví Skotové nemají rádi, když se s nimi jedná jako s tupci, dokonce ani od Něj to nesnáší dobře.“</p>
<p>Když si Renner vzpomněl na zchátralou budovu s omšelým interiérem, řekl, „Vypadá to, jako by Jeho kostel chátral od té doby, co Littlemead viděl to světlo.“</p>
<p>„Ano. V roce 2902 světlo pohaslo. Před sto patnácti lety. Ta událost byla velmi dobře zdokumentována. Znamenalo to tady konec astronomie, dokud se Říše nezměnila.“</p>
<p>„Tříska zhasla najednou?“</p>
<p>Potter pokrčil rameny. „Nikdo neví. Muselo se to stát na druhé straně světa, víte. Určitě jste si všiml, že civilizace tady je jenom rozšiřující se skvrna na pustém světě. Pane Rennere. Když se tehdy v noci Uhelný pytel zdvihl, bylo to jako když se zdvihne slepec. Vyznavačům Jeho církve to muselo připadat, jako by Bůh znovu usnul.“</p>
<p>„Bylo to pro ně nepříjemné?“</p>
<p>„Howard Groté Littlemead se předávkoval tabletami na spaní. Podle vyznavačů Jeho církve spěchal za svým Bohem.“</p>
<p>„Možná chtěl vysvětlení,“ řekl Renner. „Vy nic neříkáte, pane Staley.“</p>
<p>Horst vzhlédl a měl ponurý výraz v obličeji. „Umí postavit laserový kanón, který zaplní oblohu. A my tam vysíláme vojenskou expedici.“</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>12. Sestup do pekla</strong></p>
<p>Bylo prostě možné shromáždit všechny v hangáru. Prostor za zavřenými spouštěcími průlezovými poklopy – opravenými, ale stejně – byl jediným místem dost velkým na to, aby se společnost cestujících na lodi a vědecký personál mohli sejít; dokonce i tam byl docela nával. Hangár byl plný výstroje: náhradní přistávací plavidlo, největší veslový člun na lodi a kutr, vědecké vybavení uložené v bedně, lodní zásoby a další bedny, o jejichž účelu nevěděl nic ani Blaine. Lidé doktora Horvatha trvali na tom, že si s sebou musí vzít skoro všechny vědecké instrumenty používané v jejich oboru pro případ, že by se mohly hodit; námořníci se s nimi sotva mohli dohadovat, protože takováhle expedice na lodi ještě nikdy nebyla.</p>
<p>Teď byl obrovský prostor zaplněn do posledního místa. Místokrál Merrill, ministr Armstrong, admirál Cranston, kardinál Randolph a houf nižších úředníků rozpačitě postávali a Rod doufal, že jeho důstojníci dokázali přípravy dovést až do konce tak, aby loď mohla vyplout. Poslední dny byly plné nevyhnutelných horečných aktivit, většinou se jednalo o společenské záležitosti a na důležitou práci pro přípravu lodě zbývalo jen hodně málo času. Teď, když Rod čekal na závěrečné ceremonie, přál si, aby se dostal mimo dosah společenského života v Capitalu a zůstal na lodi jako poustevník. Po dobu příštího přibližně jednoho roku bude pod velením admirála Kutuzova a nabyl podezření, že admirála jeho podřízený lodní velitel nijak zvlášť nenadchl. Rus se okázale nedostavil na ceremonii u dveří hangáru <emphasis>MacArthuru.</emphasis></p>
<p>Nikdo ho nepostrádal. Kutuzov byl mohutný, statný muž s mizivým smyslem pro humor. Vypadal jako postava z učebnice ruského dějepisu a mluvil ve stejném duchu. Částečně proto, že byl vychován na St. Ekaterině, ale do značné míry to chtěl i on sám. Kutuzov strávil celé hodiny studiem starých ruských zvyků a celou řadu z nich přijal za své jako součást image, kterou si vypracoval. Můstek na vlajkové lodi si vyzdobil ikonami, ve své kajutě měl samovar s bublajícím čajem a jeho námořníci měli důkladnou průpravu v tom, co bylo, alespoň v to Kutuzov doufal, zdařilou imitací kozáckých tanců.</p>
<p>Posudek od válečného námořnictva na něj byl zcela univerzální: vysoce kompetentní, nekompromisně svědomitý při plnění jakéhokoli rozkazu, takže mu schází lidský soucit, což je všem v jeho okolí velice nepříjemné. Vzhledem k tomu, že válečné námořnictvo a parlament oficiálně schválily akci Kutuzova, kdy nařídil destrukci povstalecké planety – Říšská rada došla k závěru, že toto drastické opatření předešlo revoltě v celém sektoru – Kutuzovi potom nabízeli nejrůznější společenské funkce; ale nikdo nebyl zklamán, když jejich výzvy odmítal.</p>
<p>„Hlavní problém jsou ty jeho praštěné ruské zvyky,“ řekl Sinclair, když si důstojníci <emphasis>MacArthuru </emphasis>povídali o novém admirálovi.</p>
<p>„V tom se ani moc neliší od Skotů,“ poznamenal první důstojník Cargill. „Aspoň se nás nepokouší učit rusky. Anglikou mluví docela dobře.“</p>
<p>„Chcete snad říct, že my, Skotové, angliku neumíme?“ zeptal se Sinclair.</p>
<p>„Zkus hádat.“ Ale potom si to Cargill rozmyslel.</p>
<p>„Samozřejmě ne, Sandy. Sice, když jste někdy rozrušeni, tak vám nerozumím, ale… Pojďte se radši napít.“</p>
<p>To tedy stojí za to, pomyslel si Rod. Cargill dělá, co je v jeho silách, aby se spřátelil se Sinclairem. Důvod byl zřejmý. Loď byla v novoskotských docích, v péči mužstva mistra dokaře MacPhersona, takže se Cargill snažil hlavního inženýra nedráždit. Mohlo by se stát, že by našel vyklizenou kajutu – nebo něco ještě horšího.</p>
<p>Místokrál Merrill něco říkal. Rod se probral ze svých myšlenek a snažil se poslouchat zmatené bublání zvuků.</p>
<p>„Řekl jsem už, že v tom skutečně nevidím smysl, kapitáne. Celou tuhle ceremonii jsme mohli vykonat na souši – kromě vašeho požehnání, Vaše Důstojnosti.“</p>
<p>„Lodi vyjely z Nového Skotska už dřív, aniž bych se jim mohl věnovat,“ přemýšlel kardinál. „Možná proto, že tahle mise je pro církev poněkud komplikovaná. No, teď to bude problém mladého Hardyho.“ Ukázal na kaplana expedice. David Hardy byl skoro dvojnásobně starší než Blaine a jeho postavení bylo téměř stejné, takže kardinálova narážka se určitě vztahovala právě k tomu.</p>
<p>„Tak, jsme připraveni?“</p>
<p>„Ano, Vaše Eminence.“ Blaine kývnul na Kelleyho.</p>
<p>„POSÁDKO LODI, POZOR!“ Bublání utichlo, spíš se rozplynulo, než že by okamžitě ustalo, jako by na palubě nebyli civilisté.</p>
<p>Kardinál vytáhl z kapsy slabou štolu, políbil její lem a pověsil si ji na krk. Kaplan Hardy mu podal stříbrnou nádobu a kropenku, hůlku s dutou kuličkou na konci. Kardinál Randolph ponořil hůlku do nádobky a vodou postříkal shromážděné důstojníky a posádku. „Očistíš mě a já budu čistý. Omyješ mě a já budu bělejší než sníh. Pochválen buď Otec, Syn i Duch svatý.“</p>
<p>„Tak jak to bylo na začátku, je to i teď a vždycky to tak bude, světy bez konců, amen.“ Rod se přistihl, že automaticky odpovídá. Věří tomu všemu? Nebo je to dobré jenom kvůli disciplíně? Nedokázal si odpovědět, ale byl rád, že kardinál přišel. <emphasis>MacArthur </emphasis>možná bude potřebovat veškerou pomoc, které se mu může dostat…</p>
<p>Skupina oficiálních hostů nastoupila do atmosférického letounu, když se rozezněly varovné klaksony. Posádka <emphasis>MacArthuru </emphasis>se honem pokoušela odejít z hangáru a Rod ustoupil do komory vzduchové kapsy. Čerpadla hučela, jak vysávala vzduch z hangáru, potom se otevřely veliké dvoukřídlé dveře. Mezitím <emphasis>MacArthur </emphasis>ztratil svoji rotaci, když centrální setrvačníky pobzukovaly. Kdyby na palubě byli pouze lidé od námořnictva, atmosférické plavidlo by mohlo být vypuštěno dveřmi pod rotací, dopadlo by na zahnutou – relativně k <emphasis>MacArthuru </emphasis>– dráhu způsobenou Coriolisovým efektem, ale za přítomnosti místokrále a kardinála to vůbec nepadalo v úvahu. Přistávací plavidlo se jemně zdvihalo rychlostí 150 cm/sec, až se vynořilo ze dveří hangáru.</p>
<p>„Uzavřít a zapečetit!“ nařídil Rod úsečně. „Zůstaňte v pohotovosti kvůli akceleraci.“ Obrátil se a v nulové gravitaci se vydal ke svému můstku. Za ním se nad plochou hangáru otevíraly teleskopické podpěry – kotevní dráty a rozpěry, nejrůznější podpěry – až byl prostor částečně zaplněný. Design prostoru hangáru válečné lodi byl zvláště složitý, protože pohotovostní čluny mohly být třeba spuštěny v okamžení, ale přesto rozlehlý prázdný prostor je nutné chránit proti možné katastrofě. Teď, když měli k plnému stavu vlastních člunů <emphasis>MacArthuru </emphasis>ještě další čluny Horvathových vědců, proměnil se hangár v bludiště lodí, podpěr a beden.</p>
<p>Zbylá část lodi byla plná. Namísto obvyklé spořádané činnosti, která následovala po upozornění na akceleraci, byla teď na chodbách <emphasis>MacArthuru </emphasis>spousta lidí. Někteří vědci byli v bojových skafandrech, protože si zmýlili signál upozorňující na akceleraci se signálem vybízejícím k nástupu na bojová stanoviště. Ostatní postávali v kritických bodech v průchodech, takže blokovali provoz a sami se nedokázali rozhodnout, kam se vydat. Nižší důstojníci na ně ječeli, nedokázali civilisty zvládnout a nedokázali udělat ani nic jiného.</p>
<p>Rod nakonec dorazil na můstek, zatímco za ním se důstojníci a loďmistři celí zahanbení pokoušeli vyčistit průchozí chodby a podat zprávu o připravenosti na akceleraci. Soukromě nemohl Blaine vinit svoji posádku z neschopnosti zvládnout vědce, ale <emphasis>jen </emphasis>stěží mohl celou situaci ignorovat. Navíc, kdyby omlouval svoji posádku, civilisty by potom vůbec nezvládali. V podstatě nemohl ministra vědy a jeho lidi ničím ohrozit; ale kdyby byl dost tvrdý na svoji <emphasis>vlastní </emphasis>posádku, mohli by vědci spolupracovat tak, aby ušetřili vesmířany… To je toerie, která stojí za zkoušku, pomyslel si. Když se podíval na monitor, na němž byli dva námořníci a čtyři civilní laboratorní technici za přepážkou společné jídelny, v duchu klel a doufal, že to vyjde. Něco vyjít musí.</p>
<p>###</p>
<p>„Signál od velitele vlajkové lodi, pane. Držte stanici <emphasis>Redpines</emphasis>.“</p>
<p>„Příjem, pane Pottere. Pane Rennere, vemte si na povel kormidelníka a následujte tanker číslo tři.“</p>
<p>„Zajisté, pane,“ Renner se usmál. „Tak jedem. Škoda, že v regulích není nic o tom, že by se při takovýchto příležitostech mělo podávat šampaňské.“</p>
<p>„Myslím, že i tak budete mít dost plné ruce, pane Rennere. Admirál Kutuzov trvá na tom, abychom dodržovali to, čemu říká náležitá formace.“</p>
<p>„Ano, pane. Včera večer jsem o tom mluvil s navigačním důstojníkem z <emphasis>Leninu</emphasis>.“</p>
<p>„Aha.“ Rod se uvelebil ve svém velitelském křesle. Tohle bude těžká cesta, pomyslel si. Všichni ti vědci na palubě. Dr. Horvath trval na tom, že pojede sám a s ním ty problémy budou určitě. Na lodi bylo tolik civilistů, že většina důstojníků <emphasis>MacArthuru</emphasis> bydlela po dvou v už tak dost malých kajutách; mladí poručíci si zavěsili sítě v jídelně nižších důstojníků společně s námořními kadety; námořníci byli natlačeni ve společenských prostorách, aby do jejich původních kasárenských pokojů mohlo být napěchováno vědecké vybavení. Rod už si začal přát, aby Horvath vyhrál to dohadování s Cranstonem. Vědec chtěl vzít útočný člun s jeho obrovskými kójemi.</p>
<p>Tehdy admiralita zasáhla. Expedice bude sestávat výlučně z lodí schopných samy sebe ubránit. Tankery budou doprovázet flotilu k Murchesonově oku, ale k Třísce nepoplují.</p>
<p>###</p>
<p>Z ohledu k civilistům cesta probíhala v 1,2 gee. Rod protrpěl nekonečné množství slavnostních večeří, byl prostředníkem dohadů mezi vědci a posádkou a odrážel pokusy astrofyzika Dr. Buckmána. Taby si dělal monopol na veškerý čas Sal. První Skok byl rutina. Bod transferu k Murchesonově oku byl dobře lokalizován. Nová Kaledonie byla nádherným bílým bodovým zdrojem ve chvíli, než <emphasis>MacArthur </emphasis>skočil. Murchesonovo oko byla vzdálená rudá záře velikosti baseballového míče drženého na délku paže.</p>
<p>Flotila se pohnula k cíli.</p>
<p>###</p>
<p>Gavin Potter koupil od Horsta Staleyho závěsnou síť. Stálo ho to týden praní prádla pro dva muže, ale vyplatilo se to. Staleyho síť měla krytý průhled.</p>
<p>Samozřejmě, že ten průhled byl pod závěsnou sítí v podlaze jídelny nižších důstojníků. Potter ležel obličejem dolů, aby se mohl síťovím dívat, na jeho dlouhém obličeji se zračil jemný úsměv.</p>
<p>Whitbread ležel ve své síti na zádech. Několik minut Pottera pozoroval a potom promluvil.</p>
<p>„Pane Pottere.“</p>
<p>Skot otočil jenom hlavu. „Ano, pane Whitbreade?“</p>
<p>Whitbread ho dál pozoroval, hloubavě, s rukama založenýma za hlavou. Bylo mu jasné, že do Potterova nadšení Murchesonovým okem mu vůbec nic není. Bylo to nepochopitelné, ale Potter zůstal slušný. Kolik popichování vydrží?</p>
<p>Na palubě <emphasis>MacArthuru </emphasis>se děla spousta zajímavých věcí, ale kadeti se k nim nijak nemohli dostat. Kadet, co nebyl ve službě, si musel najít svoji zábavu.</p>
<p>„Pottere, myslím, že si vzpomínám, že ses dostal na palubu <emphasis>Old Maca </emphasis>na Dagdě těsně před tím, než jsme šli sebrat tu sondu.“ Whitbreadův hlas byl zvučný. Horst Staley, co také nebyl ve službě, se otočil směrem k Potterově palandě a pozoroval je. Whitbread si toho všiml, ale nedal na sobě nic znát.</p>
<p>Potter se otočil a zamrkal. „Ano, pane Whitbreade. To je pravda.“</p>
<p>„No, <emphasis>někdo </emphasis>ti to říct musí a nikoho jiného by to nenapadlo. Vaše první mise na palubě lodi se týkala ponoření přímo do slunce F8. Doufám, že sis neudělal špatný obrázek o službě.“</p>
<p>„Ale vůbec ne. Připadá mi to vzrušující,“ řekl Potter zdvořile.</p>
<p>„Jde jen o to, že noření přímo do slunce je ve službě velice vzácná věc. Nestává se to na každé cestě. Myslel jsem si, že by ti to někdo měl říct.“</p>
<p>„Ale, pane Whitbreade, nechystáme se snad přesně k témuž?“</p>
<p>„Ha?“ To Whitbread nečekal.</p>
<p>„Žádná loď z První říše nikdy nenašla bod transferu z Murchesonova oka ke Třísce. Možná, že o to zrovna moc nestáli, ale my předpokládáme, že to nějakým způsobem zkoušeli,“ řekl Potter vážně. „No, a já mám z vesmíru jen strašně malé zkušenosti, ale nejsem nevzdělaný, pane Whitbreade. Murchesonovo oko je rudý veleobr, velká prázdná hvězda, veliká jako oběžná dráha Saturnu ve sluneční soustavě. Zdá se mi logické, že Aldersonův bod do Třísky je na té hvězdě, pokud existuje. Nebo ne?“</p>
<p>Horst Staley se opřel o loket. „Myslím, že má pravdu. To by vysvětlovalo, proč nikdo nikdy nezakreslil bod transferu do mapy. Všichni věděli, kde je –“</p>
<p>„Ale nikdo se tam nechtěl podívat. Ano, <emphasis>samozřejmě, </emphasis>že má pravdu,“ řekl Whitbread znechuceně. „A právě tam míříme. Whee! A jedem!“</p>
<p>„Přesně tak,“ řekl Potter a lehce se usmíval. Znovu odvrátil obličej.</p>
<p>„Je to velice neobvyklé,“ protestoval Whitbread. „Třeba o tom budete pochybovat, ale ujišťuji vás, že do hvězd se budeme nořit maximálně na dvou ze tří cest.“ Odmlčel se. „A i to je až až.“</p>
<p>###</p>
<p>Flotila zpomalila, až se zastavila docela u rozmazaného okraje Murchesonova oka. O oběžných drahách nebylo pochyb. V této vzdálenosti byla gravitace veleobra tak slabá, že by trvalo roky, než by se na ni loď dostala.</p>
<p>Tankery se propojily a začal transport paliva.</p>
<p>###</p>
<p>Mezi Horacem Burym a astrofyzikem Buckmanem začalo vznikat podivné, nejasné přátelstvi. Bury se tomu sám občas divil. Co Buckman od Buryho chce?</p>
<p>Buckman byl štíhlý, sukovitý muž. Na první pohled bylo znát, že občas zapomene několik dní jíst. Zdálo se, že se Buckman nezajímá o nikoho a o nic, co Bury považuje za skutečný vesmír. Lidé, čas, moc, peníze, to byly jen prostředky, které Buckman používal pro prozkoumání vnitřní činnosti hvězd. Proč by vyhledával společnost obchodníka?</p>
<p>Ale Buckman si rád povídal a Bury alespoň měl čas poslouchat. <emphasis>MacArthur </emphasis>byl v té době úl, bylo tam velice rušno a strašně moc lidí. A v Buryho kajutě šlo udělat pár kroků.</p>
<p>Nebo, spekuloval Bury cynicky, mu možná chutná Buryho káva. Bury měl skoro tucet druhů kávových zrn, měl svůj mlýnek a nálevkovité filtry. Byl si vědom, jak jeho káva chutná v provnání s tím, co se nalévá z velikánských kávovarů na lodi.</p>
<p>Nabil jim servíroval kávu, když na Buryho obrazovce sledovali transfer paliva. Tanker, který <emphasis>MacArthur </emphasis>napájel, byl schovaný, ale <emphasis>Lenin </emphasis>a další tanker se proti rozmazanému šarlatu rýsovaly jako dvě černá podlouhlá vejce spojená stříbrnou jizvou.</p>
<p>„Nemělo by to být tak nebezpečné,“ řekl Dr. Buckman. „Vy o tom uvažujete jako o sestupu ke slunci, Bury. Technicky vzato to tak vlastně je. Ale všechno to není o moc masivnější než Cal nebo jakýkoli jiný žlutý trpaslík. Myslete na to jako na doruda rozpálené vakuum. Kromě kůry, samozřejmě; <emphasis>ta </emphasis>je patrně maličká a velice hustá.</p>
<p>Když tam pojedeme, spoustu se toho dozvíme,“ řekl. Oči mu hořely, měl zaostřeno do nekonečna. Burymu, který se na něj díval ze strany, připadal ten výraz fascinující. Už ho předtím viděl, ale jen zřídka. Patřil mužům, které nebylo možné si koupit ničím, co má Horace Bury k dispozici.</p>
<p>Bury už Buckmana nepotřeboval o nic víc než Buckman Buryho. Bury mohl s Buckmanem odpočívat, stejně jako s kýmkoli jiným. Měl rád ten pocit.</p>
<p>Řekl: „Myslel jsem si, že už o Oku budete vědět všechno.“</p>
<p>„Máte na mysli Murcheseonovy průzkumy? Spousta záznamů se poztrácela a některé další nejsou spolehlivé. Já své instrumenty používám od Skoku. Bury, podíl těžkých částic ve slunečním větru je překvapivě vysoký. A helia – obrovský. Ale pokud víme, Murchesonovy lodi nikdy nevstoupily do Oka samotného. To je právě ten okamžik, kdy se <emphasis>skutečně </emphasis>dozvídáme věci.“ Buckman se zamračil. „Doufám, že to naše instrumenty vydrží. Budou se muset samozřejmě prostrčit Langstonovým polem. Pravděpodobně si nějakou dobu pobudeme v té žhavé mlze, Bury. Jestli pole zkolabuje, zničí se všechno.“</p>
<p>Bury chvíli upřeně koukal a potom se rozesmál. „Ano, doktore, to určitě!“</p>
<p>Buckman vypadal zmateně. Potom: „Aha, už vím, co myslíte. Nás by to taky zabilo, že jo? Na to jsem nepomyslel.“</p>
<p>Rozezvučely se signály upozornění akcelerace. <emphasis>MacArthur </emphasis>nabral směr do Oka.</p>
<p>###</p>
<p>Sinclairovo silné vrčení znělo Rodovi v uchu. „Inženýrská zpráva, kapitáne. Všechny systémy jsou zelené. Pole se drží velice dobře, není to tak horké, jak jsme se obávali.“</p>
<p>„Dobře,“ odpověděl Blaine. „Děkuji, Sandy.“ Rod se díval, jak tankery ustupují ke hvězdám. Už byly vzdálené tisíce kilometrů, vidět se daly jen přes teleskopy jako jasné světelné body.</p>
<p>Další obrazovka ukazovala bílou skvrnu v rudé mlze: <emphasis>Lenin </emphasis>mířil do vesmírné rudé záře. Posádka <emphasis>Leninu </emphasis>bude pátrat po Aldersonově bodu – pokud takový bod existuje.</p>
<p>„Stejně je ale jisté, že Pole bude dříve nebo později prosakovat,“ pokračoval Sinclairův hlas. „To teplo nemá kam odejít, musí se ukládat. To není jako vesmírná bitva, kapitáne. Nedostaneme se na žádné místo, kam vyzařuje akumulovaná enegie, nejméně sedmdesát dva hodin. Potom – nemáme žádné údaje. Nikdo toho bláznivýho zakrslíka předtím neozkoušel.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Někdo to měl udělat,“ ozval se Renner zvesela. Poslouchal ze svého místa na můstku. <emphasis>MacArtkur </emphasis>si udržoval jeden gee, ale přitahovalo to pozornost: řídká fotosféra kladla větší odpor, než se čekalo. „Jednoho by napadlo, že to Murcheson měl zkusit. První říše měla lepší lodě než my.“</p>
<p>„Možná to zkusil,“ řekl Rod nepřítomně. Díval se, jak <emphasis>Lenin </emphasis>odjíždí a brázdí <emphasis>MacArthuru </emphasis>dráhu. Naplnilo ho nesmyslné podráždění. <emphasis>MacArthur </emphasis>měl plout první…</p>
<p>Starší důstojníci spali na svých pracovních stanovištích. Nedalo se dělat nic moc, když Pole bylo příliš nasyceno energií, ale Rod se cítil lépe ve svém velitelském křesle. Nakonec bylo zřejmé, že ho nepotřebují.</p>
<p>Z <emphasis>Leninu </emphasis>přišel signál a <emphasis>MacArthur </emphasis>vypnul své motory. Rozezvučely se signály upozornění a loď pokračovala pod vlivem rotace, dokud další sirény neohlásily konec nepříjemných změn v gravitaci. Posádka a cestující se vymotali z bezpečnostního lanoví.</p>
<p>„Propusťte hlídku dole,“ přikázal Rod.</p>
<p>Renner vstal a pořádně se protáhl. „To je ono, kapitáne. Samozřejmě, že budeme muset přibrzdit, až fotosféra zhoustne, ale to je v pořádku. Tření nás tak jako tak zbrzdí.“ Podíval se na obrazovky, kladl otázky a přitom hbitě pohyboval prsty. „Není tak hustá jako dejme tomu atmosféra tam venku, ale je hustější než sluneční vítr.“</p>
<p>Blaine to všechno viděl sám. <emphasis>Lenin </emphasis>byl pořád vepředu, na vnějším okraji rozpoznání, a motory měl vypnuté. Zůstala z něj na obrazovce černá štěpina, její kontury rozmazané čtyřmi tisíci kilometry žhavé mlhy.</p>
<p>Oko kolem nich houstlo.</p>
<p>###</p>
<p>Rod zůstal na můstku ještě hodinu, potom přesvědčil sám sebe, že je nespravedlivý. „Pane Rennere?“</p>
<p>„Ano, pane?“</p>
<p>„Můžete opustit hlídku. Místo vás ať nastoupí pan Crawford.“</p>
<p>„Zajisté, pane.“ Renner zamířil ke své kajutě. Už před padesáti osmi minutami dospěl k názoru, že na můstku není k ničemu. A teď horká sprcha a trochu spánku na lůžku místo velitelského křesla…</p>
<p>Lodní schodiště k jeho kajutě bylo zaplněno jako obvykle. Kevin Renner si razil cestu s jedinou myšlenkou, když se na něj někdo skácel.</p>
<p>„Sakra! Promiňte,“ odfrkl. Podíval se na toho mizeru, jak se staví na nohy a přitom se přidržuje klop saka Rennerovy uniformy. „Cože, Dr. Horvath?“</p>
<p>„Omlouvám se.“ Ministr vědy ustoupil a bez úspěchu se pokoušel oprášit. „Ještě jsem si nezvykl na rotační gravitaci. Nikdo z nás. Kácí nás Coriolisův efekt.“</p>
<p>„Ne. To jsou lokty,“ řekl Renner. Znovu nasadil svůj obvyklý úsměv. „Je tu šest krát víc loktů než lidí na téhle lodi, doktore. Já je počítal.“</p>
<p>„Moc veliká legrace, pane – Renner, že jo? Navigační důstojník Renner. Rennere, tahle tlačenice obtěžuje můj personál stejně jako ten váš. Kdybychom vám mohli nepřekážet, tak to uděláme. Jenomže to nejde. Údaje z Oka musí být shromážděny. Takovou příležitost třeba už nebudeme mít nikdy.“</p>
<p>„Já vím, doktore, a cítím s vámi. A teď, jestli –“ Představa horké vody a čistého ložího prádla se rozplynula, když ho Horvath znovu křečovitě uchopil za klopy.</p>
<p>„Moment, prosím vás.“ Jako by se Horvath pro něco rozhodl. „Pane Rennere, vy jste byl na palubě <emphasis>MacArthuru, </emphasis>když zajal tu cizí sondu, že?“</p>
<p>„To víte, že jo.“</p>
<p>„Chtěl bych s vámi mluvit.“</p>
<p>„Teď? Ale, doktore, může se stát, že loď si v každém okamžiku bude vyžadovat moji pozornost –“</p>
<p>„Myslím, že je to dost nutné.“</p>
<p>„Jenomže my teď zrovna projíždíme atmosférou hvězdy, asi víte.“ <emphasis>A já se už tři dny nesprchoval, jak jste si možná všiml… </emphasis>Renner se ještě jednou podíval na Horvathův výraz ve tváři a vzdal to. „No dobře, doktore. Jen pojďte pryč z té průchozí chodby.“</p>
<p>Horvathova kajuta byla těsná jako to bylo všude na celé lodi s tím rozdílem, že měla stěny. Více než polovina osazenstva <emphasis>MacArthuru </emphasis>by ty stěny považovala za nezasloužený luxus. Horvath podle znechuceného výrazu a omluv, které si mumlal pod vousy, když do kajuty vstupovali, zcela zjevně nikoli.</p>
<p>Zdvihl lůžko k přepážce a z protější stěny spustil židle. „Posaďte se, Rennere. Na tom zadržení mi něco vadí. Doufám, že od vás uslyším nezaujatý názor. Vy nejste námořník z povolání.“</p>
<p>Navigační důstojník se ani nesnažil to popírat. Byl pomocníkem na obchodní lodi už dřív a až od námořnictva odejde se slušnými zkušenostmi, bude jedné takové lodi velet; sotva může čekat, že se vrátí k obchodu.</p>
<p>„Tak,“ řekl Horvath a posadil se na kraj rozkládací židle. „Rennere, bylo skutečně nevyhnutelé na sondu útočit?“</p>
<p>Renner se začal smát.</p>
<p>Horvath ho nechal, i když se tvářil, jako by spolkl zkaženou ústřici.</p>
<p>„No dobře,“ řekl Renner. „Neměl jsem se smát. Vy jste tam nebyl. Věděl jste, že ta sonda se do Cal nořila kvůli maximálnímu zpomalení?“</p>
<p>„Samozřejmě, a cením si toho, že vy jste dělal totéž. Ale bylo to skutečně tak nebezpečné?“</p>
<p>„Dr. Horvathe, kapitán mě překvapil dvojnásob. Naprosto. Když sonda zaútočila, pokoušel jsem se dostat s naší lodí kolem okraje plachty, než nám dojdou síly. Možná bych nás odtud dostal včas a možná ne. Ale kapitán nás vzal <emphasis>skrz </emphasis>plachtu. Bylo to vynikající, mělo mě to napadnout a náhodou si myslím, že ten člověk je geniální. Je také sebevražedný maniak.“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>Na Rennerově tváři se zračil strach z toho, co zažil. „<emphasis>Vůbec </emphasis>neměl zkoušet tu sondu zachytit. Ztratili jsme příliš mnoho času. Už jsme skoro narazili do hvězdy. Byl bych <emphasis>nevěřil, </emphasis>že tu zatracenou věc chytneme tak rychle…“</p>
<p>„Blaine to udělal sám?“</p>
<p>„Ne. Zadal tu práci Cargillovi. Ten je na manévrování za velké gravitace nejlepší ze všech na palubě. V tom to je, doktore. Kapitán si pro tu práci vybral nejlepšího muže a vyšel ze cviku.“</p>
<p>„A vy byste do toho šel?“</p>
<p>„Okamžitě a bez rozpaků.“</p>
<p>„Ale ji nalodil on. No.“ Vypadalo to, jako by Horvath ochutnával něco ošklivého. „Ale taky na ni střílel. První –“</p>
<p>„Ta sonda vystřelila jako první.“</p>
<p>„To byla meteorová obrana!“</p>
<p>„A co?“</p>
<p>Horvath sevřel rty.</p>
<p>„Dobře, doktore, zkusíme to takhle. Dejme tomu, že jste nechal svoje auto na kopci s vypnutými brzdami a kola se stočila na špatnou stranu a dejme tomu, že auto sjelo z kopce a zabilo čtyři lidi. Jaká je potom vaše etická pozice?“</p>
<p>„Strašná. Mluvte k věci, Rennere.“</p>
<p>„Třískané jsou inteligentní přinejmenším jako my. Uznáváte? Dobře. Vybudovali si meteorovou obranu. Měli povinnost na ni dohlížet tak, aby nezačala útočit na neutrální vesmírné plavidlo.“</p>
<p>Horvath tam seděl docela dlouho a Kevin Renner zatím přemýšlel o omezeném množství teplé vody v nádržích pro důstojníky. Ten Horvathův výraz, jako by jedl něco ošklivého, byl pro něj běžný, jak si Renner všiml; vrásky v obličeji se mu srovnaly na své místo přirozeně a okamžitě. Nakonec ministr vědy řekl: „Děkuji, pane Rennere.“</p>
<p>„Není za co,“ Renner vstal.</p>
<p>Rozeznělo se poplašné zařízení.</p>
<p>„Pane Bože. To je na mě.“ Renner se rozběhl na můstek.</p>
<p>###</p>
<p>Byli hluboko v Oku. Dost hluboko na to, aby všechno kolem nich bylo žluté. I na indikátorech Pole se objevila žlutá barva, ale s odstínem zelené.</p>
<p>Tohle všechno Renner viděl, když se díval na půl tuctu obrazovek na můstku. Pozoroval místa na svých obrazovkách; a bitevní pole neviděl. „<emphasis>Lenin </emphasis>skočil?“</p>
<p>„Správně,“ řekl kadet Whitbread. „Jsme na řadě, pane.“ Úsměv rudovlasého kadeta jako by se spojil vzadu na hlavě.</p>
<p>Blaine se vrhl na můstek, aniž se chytil zábradlí. „Vemte si na starosti kormidelníka, pane Rennere. Pilot by teď měl být na vašem stanovišti.“</p>
<p>„Zajisté, pane.“ Renner se otočil na Whitbreada. „Pomůžu vám.“ Prsty tančil po klávesách vstupu, potom kliknul na řadu kláves, dokonce i když se na jeho obrazovce začaly objevovat nové údaje. Poplašná zařízení spustila v rychlém sledu: STANOVIŠTĚ SKOKU, BOJOVÁ STANOVIŠTĚ, UPOZORNĚNÍ NA VELIKOU AKCELERACI. <emphasis>MacArthur </emphasis>se připravil na nepoznané.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>ČÁST DRUHÁ</p>
<p><strong>BOD BLÁZNIVÉHO EDDIEHO</strong></p><empty-line /><empty-line /><p><strong>13. Rozhlédněte se kolem</strong></p>
<p><emphasis>Byla první, kdo našel vetřelce.</emphasis></p>
<p><emphasis>Prozkoumávala beztvarou masu kamenitého asteroidu, který se najednou objevil na sko</emphasis><emphasis>ro úplně prázdném místě. V době nějaké dávné kultury tady vytesali místnosti, kouty, nádrže a spižírny, potom tu horninovou drť rozprostřeli do dalších místností a komor, až to všechno vypadalo jako kamenný úl. Tohle všechno se stalo strašně dávno, ale to ji nijak zvlášť nezajímalo.</emphasis></p>
<p><emphasis>V pozdější době meteoroidy v tom výtvoru nadělaly spoustu děr. Silné stěny se postupně ztenčily, takže vzduch se mohl chemickou cestou dostat ven z kamene. Teď už tam žádný vzduch nezůstal. Nikde nebyl ani kov. Vyschlé mumie a kámen, kámen, sotva co jiného a vůbec nic pro inženýra.</emphasis></p>
<p><emphasis>Vyšla ven proraženou dírou po meteoritu; všechny vzduchové kapsy totiž byly uzavřeny vakuovým svárem. Po dlouhé době někdo odstranil jejich funkční kovové části.</emphasis></p>
<p><emphasis>Poté, co se dostala ven, spatřila to, velice slabá blikající světla naproti Uhelnému pytli. Stálo to za pohled. Cokoli stálo za pohled.</emphasis></p>
<p><emphasis>Inženýrka se vrátila do své lodi.</emphasis></p>
<p><emphasis>Teleskop a spektrometr ji napřed zklamaly. Byly tam dva zlaté úlomky a cosi uvnitř každého z nich, ale něco jí překáželo, aby se mohla podívat dovnitř. Dál trpělivě pracovala se svými instrumenty, nastavovala, seřizovala a přemisťovala, její ruce pracovaly s oslepující rychlostí, vedené tisícovkami cyklů instinktů.</emphasis></p>
<p><emphasis>Bylo třeba proniknout silovými poli. Zanedlouho měla něco, co to mohlo udělat. Ne sice úplně zřetelně, ale viděla veliké objekty.</emphasis></p>
<p><emphasis>Podívala se znovu.</emphasis></p>
<p><emphasis>Kov. Nekonečný, nekonečný kov.</emphasis></p>
<p><emphasis>Okamžitě vyrazila. Volání pokladu nelze ignorovat. Inženýrka měla v sobě málo spontánnosti.</emphasis></p>
<p>###</p>
<p>Blaine pozoroval horečnou činnost přes clonu rudé mlhy, když se pokoušel znovu ovládnout své tělo, které ho zradilo po návratu do normálního prostoru. Z <emphasis>Leninu </emphasis>zaplál velice jasný signál a Rod si volněji oddychl. Nic nehrozilo a on se mohl kochat pohledem.</p>
<p>Jako první uviděl Oko. Murchesonovo oko byl obrovský rubín, jasnější než sto měsíců v úplňku a zářil sám na černém sametu Uhelného pytle.</p>
<p>Na druhé straně oblohy byla Tříska nejjasnější z celého moře hvězd. Při průlomu zůstaly všechny systémy otočeny v tu stranu: spousta hvězd a jedno vzdálené slunce. Směrem k pravoboku byl pruh světla, <emphasis>Lenin, </emphasis>jeho Langstonovo pole vyzařovalo přetížení nabrané v Oku.</p>
<p>Admirál Kutuzov provedl poslední kontrolu a znovu dal Blainovi signál. Dokud něco hrozilo, vědci na palubě <emphasis>MacArthuru </emphasis>stáli v prvních řadách. Rod si objednal kávu a čekal na informace.</p>
<p>Nejprve mezi nimi bylo zoufale málo těch, které by už neznal. Tříska byla vzdálená jenom třicet pět světelných let od Nového Skotska a byla provedena řada pozorování, některá se datovala až k samotnému Jasperu Murchesonovi. Hvězda G2, s nižší energií než Slunce, chladnější a menší a trochu méně masivní. V tu chvíli nevykazovala téměř žádnou aktivitu slunečních skvrn a astrofyzikům to připadalo nezajímavé.</p>
<p>Rod věděl o plynovém obru ještě před startem. Dávní astronomové to vydedukovali z pertuberancí na oběžné dráze Třísky kolem Oka. Znali masu plynového giganta a našli ho skoro tam, kde předpokládali, že bude – asi sedmdesát stupňů od nich. Těžší než Jupiter, ale menší, mnohem hustší, s degenerovanou kůrou. Zatímco vědci pracovali, námořníci mapovali kursy k plynovému obrovi pro případ, že by některá z válečných lodí potřebovala doplnit palivo. Nabírat na lodích vodík protlačením skrze atmosféru plynového obra na hyperbolické oběžné dráze bylo na lodi těžké ale posádka se cítila mnohem lépe, než kdyby zůstala na holičkách v cizí soustavě.</p>
<p>„Teď hledáme Trójanské body, kapitáne,“ řekl Buckman Rodovi dvě hodiny po průlomu.</p>
<p>„Nějaká známka po planetě Třísky?“</p>
<p>„Zatím ne,“ Buckman zavěsil.</p>
<p>Proč se Buckman tolik upjal na Trójanské body? Šedesát stupňů před obří planetou na její oběžné dráze a šedesát stupňů za ní by měly být dva body stabilní rovnováhy, kterým se říká Trójanské body podle Trójanských asteroidů; ty jsou na podobných bodech oběžné dráhy Jupitera. Za miliony let by měly sebrat prachové oblaky a shluky asteroidů. Ale proč se tímhle Buckman zabývá?</p>
<p>Buckman ho zavolal, když Trojany našel. „Jsou přeplněné!“ škodolibě se radoval Buckman. „Buďto je celý ten systém přecpán asteroidy od jednoho konce ke druhému, anebo se jedná o nový princip práce. Na Beta Trójanech Třísky je víc harampádí, než kdy bylo uváděno ve zprávách z ostatních systémů. Je divné, že ti všichni se nespojili, aby vytvořili pár měsíců –“</p>
<p>„Už jste našel obyvatelnou planetu?“</p>
<p>„Zatím ne,“ řekl Buckman a zmizel z obrazovky. To bylo tři hodiny po průlomu.</p>
<p>Po půlhodině znovu zavolal. „Ty asteroidy Trójanského bodu mají <emphasis>hodně </emphasis>vysoké albedo, kapitáne. Musí na nich být silná vrstva prachu. Tím by se mohlo vysvětlit, proč bylo zachyceno tolik větších částic. Oblaka prachu je zpomalují, potom je dohladka vyleští –“</p>
<p>„Dr. Buckmane! V této soustavě je obydlený svět a je velice důležité, abychom ho našli. Tohle jsou první inteligentní návštěvníci –“</p>
<p>„Sakra, kapitáne, hledáme! Hledáme!“ Buckman se podíval na jednu stranu, potom se stáhnul. Obrazovka se na chvilku vyprázdnila, bylo vidět jen špatně zaostřený záběr technika na pozadí.</p>
<p>Blaine najednou stál čelem proti ministrovi vědy Horvathovi, který říkal: „Omluvte mě, že vás přerušuji, kapitáne. Pochopil jsem dobře, že nejste spokojen s našimi výzkumnými metodami?“</p>
<p>„Dr. Horvathe, nechci nijak zasahovat do vašich výsad. Ale vzali jste mi všechny moje instrumenty a pořád slyším o asteroidech. Zajímalo by mě, jestli všichni hledáme jedno a totéž.“</p>
<p>Horvath odpověděl mírně. „Tohle není vesmírná bitva, kapitáne.“ Odmlčel se. „Při válečné operaci byste měl znát svůj cíl a patrně i efemeridu planet v jakékoli soustavě, která je objektem našeho zájmu –“</p>
<p>„Sakra, průzkumné týmy hledají planety.“</p>
<p>„Byl jste někdy na nějaké, kapitáne?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„No, zamyslete se nad problémem, který před námi stojí. Dokud jsme nelokalizovali plynového obra a Trójanské asteroidy, neznali jsme přesně plochu systému. Z instrumentů sondy jsme vydedukovali, jaká teplota Třískanům nejvíc vyhovuje, a z <emphasis>toho </emphasis>dál odvozujeme, jak daleko by mohla být jejich planeta od slunce – a pořád ještě musíme pátrat po toroidu v okruhu sto dvaceti milionů kilometrů. Stačíte mě sledovat?“</p>
<p>Blaine přikývl.</p>
<p>„Chystáme se prohledat celou tuhle oblast. Víme, že planeta není ukryta za sluncem, protože jsme nad úrovní systému. Ale až skončíme fotografování soustavy, budeme muset prozkoumat to veliké hvězdné pole kvůli jednomu světelnému bodu, který chceme.“</p>
<p>„Možná jsem očekával příliš mnoho.“</p>
<p>„Možná jo. Všichni očekáváme co možná nejvíc.“ Usmál se – byla to křeč, která na zlomek vteřiny pozdvihla celý jeho obličej – a potom ten úsměv zase zmizel.</p>
<p>Šest hodin pro průlomu Horvath znovu podal zprávu. Po Buckmanovi nebylo ani stopy. „Ne, kapitáne, nenašli jsme obydlenou planetu. Ale to zbytečné pozorování Dr. Buckmana identifikovalo civilizaci Třískanů. V Trójanských bodech.“</p>
<p>„Jsou obydlené?“</p>
<p>„Určitě. Oba Trójanské body oplývají mikrovlnnými frekvencemi. To jsme mohli odhadnout podle výšky albeda na větších tělesech. Naleštěné povrchy jsou přírodním produktem civilizace – obávám se, že lidé Dr. Buckmana příliš přemýšlejí o mrtvém vesmíru.“</p>
<p>„Děkuji vám, doktore. Je některá z těch zpráv pro nás?“</p>
<p>„Asi ne, kapitáne. Ale nejbližší Trójanský bod je pod námi v této rovině systému – asi tři miliony kilometrů od nás. Navrhuji, abychom se tam vydali. Podle zřejmé hustoty civilizace na Trójanských bodech je možné, že obydlená planeta nemá skutečnou spojitost s civilizací Třískanů. Pravděpodobně je jako Země. Nebo horší.“</p>
<p>Rod byl v šoku. Země samotná mu připadala šokující, to už před kolika lety. Nová Annapolis byla na Manhome, aby říšští důstojníci věděli, jak životně důležitý je ten veliký úkol pro Říši.</p>
<p>A kdyby lidé neměli Aldersonův pohon před posledními pozemskými bitvami a nejbližší hvězda byla vzdálena třicet pět světelných let místo čtyřech – „To je strašlivá představa.“</p>
<p>„Souhlasím s vámi. Je to také jenom dohad, kapitáne. Ale v každém případě je někde poblíž životaschopná civilizace a já se domnívám, že bychom se tam měli vydat.“</p>
<p>„Já – okamžik.“ Hlavní signální poddůstojník Lud Shattuck na Roda divoce gestikuloval u zábradlí můstku na obrazovce číslo čtyři.</p>
<p>„Použili jsme osciliskopy pomocného rádiového majáku pro vysílání zpráv, kapitáne,“ křičel Shattuck přes můstek. „Koukněte, pane.“</p>
<p>Obrazovka ukázala černý prostor s body hvězd velikosti špendlíkové hlavičky a modrozelený bod obkroužený indikátorem světelného kruhu. Jak se Rod díval, bod zablikal, dvakrát.</p>
<p>„Našli jsme obydlenou planetu,“ řekl Rod s uspokojením. Nemohl tomu odolat. „V tom jsme vás porazili, doktore.“</p>
<p>###</p>
<p>Po celém tom čekání jako by se teď všechno najednou rozpadlo.</p>
<p>Světlo bylo první. Za ním mohl být svět podobný Zemi; patrně tam také byl, protože to se stalo objektem Horvathova pozorování v toroidální komoře. Ale světlo překrývalo všechno za sebou a nebylo nic překvapujícího, že jako první je našli lidé od komunikací. Sledování signálů patřilo k jejich práci.</p>
<p>Cargillův a Horvathův tým pracovaly společně, aby odpověděly na pulzy. <emphasis>Jedna, dvě, tři, čtyři </emphasis>blikalo světlo a Cargill použil přední baterie, aby poslal <emphasis>pět, šest, sedm. </emphasis>Po dvaceti minutách světlo vyslalo <emphasis>tři jedna osm čtyři jedenáct, </emphasis>zopakovalo to a mozek lodi zavrčel: <emphasis>Pí, </emphasis>základ dvanáct. Cargill použil počítač, aby vyhledal <emphasis>e </emphasis>k témuž základu a odpověděl tak.</p>
<p>Ale skutečná zpráva byla, <emphasis>Chceme s v</emphasis><emphasis>ámi hovořit. </emphasis>A odpověď <emphasis>MacArthuru </emphasis>zněla, <emphasis>Prima. </emphasis>Podrobná rozpracování budou muset počkat.</p>
<p>A situace se vyvíjela dál.</p>
<p>„Fúze světla,“ řekl navigační důstojník Renner. Naklonil se blíž k obrazovce. Prsty hrál podivnou tichou hudbu na kontrolním panelu. „Žádné Langstonovo pole. Přirozeně. Zrovna uzavírají vodík, taví ho a odstřelují. Láhev s plazmou. Není tak horká jako naše pohony, což znamená nižší účinnost. Rudý posun, pokud to čtu dobře… určitě je to zacíleno směrem od nás.“</p>
<p>„Domníváte se, že se k nám blíží loď, aby se s námi setkala?“</p>
<p>„Ano, pane. Malá. Dejte mi pár minut a já vám řeknu, jakou má akceleraci. Zatím předpokládáme akceleraci jednoho gee…“ Renner celou dobu pořád bubnoval prsty „… a hmotnost je třicet tun. Později to znovu trochu zpřesníme.“</p>
<p>„Na řízenou střelu je to moc veliké,“ řekl Blaine zamyšleně. „Mohli bychom se s ní sejít na půli cesty, pane Rennere?“</p>
<p>Renner se zamračil. „Je jeden problém. Míří na místo, kde teď jsme. Nevíme, kolik má paliva, ani jak je šikovný.“</p>
<p>„Ale stejně se zeptáme, ano? Oči! Spojte mě s admirálem Kutuzovem.“</p>
<p>Admirál byl na svém můstku. Za ním byly vidět rozmazané šmouhy, které dokazovaly činnost na palubě <emphasis>Leninu. </emphasis>„Viděl jsem to, kapitáne,“ řekl Kutuzov. „Co s tím chcete udělat?“</p>
<p>„Chci se s tou lodí setkat. Ale pokud nebude moci změnit kurs nebo se nám nepodaří ji chytit, dostane se sem, pane. <emphasis>Lenin </emphasis>by na ni mohl počkat.“</p>
<p>„A dělat co, kapitáne? Mám jasné instrukce, <emphasis>Lenin </emphasis>nemá mít s návštěvníky co do činění.“</p>
<p>„Ale mohl byste spustit člun, pane. Gig, který s vašimi muži vybereme. Pane.“</p>
<p>„Blaine, kolik si myslíte, že mám člunů? Zopakuji vám ještě jednou své instrukce. <emphasis>Lenin </emphasis>je tu, aby chránil tajemství Aldersonova pohonu a Langstonova pole. Abychom tento úkol splnili, nejen že nebudeme komunikovat s cizinci, ale nebudeme komunikovat ani s vámi, pokud by mohl být vzkaz zachycen.“</p>
<p>„Ano, pane.“ Blaine se upřeně díval na statného muže na obrazovce. Copak není ani trochu zvědavý? Nikdo přece nemůže být jako stroj… nebo že by to on dokázal? „Vydáme se k lodi cizinců, pane. Dr. Horvath chce jet v každém případě.“</p>
<p>„Velmi dobře, kapitáne. Jeďte.“</p>
<p>„Ano, pane.“ Rod s úlevou vypnul obrazovku, potom se obrátil k Rennerovi. „Tak, pane Rennere, pustíme se do prvního kontaktu s cizinci.“</p>
<p>„Myslím, že jste to právě učinil,“ odpověděl Renner. Nervózně se podíval na obrazovky, aby se ubezpečil, že admirál už tam není.</p>
<p>###</p>
<p>Horace Bury zrovna odcházel ze své kajuty – podle teorie, že někde jinde by se mohl nudit méně – když se od zábradlí vynořila Buckmanova hlava.</p>
<p>Bury si to hned v tu chvíli rozmyslel. „Dr. Buckmane! Mohu vám nabídnout kávu?“</p>
<p>Vypouklé oči se otočily, zamrkaly a zaostřily. „Cože? Aha. Ano, děkuji vám, Bury. To by mě mohlo probrat. Mám spoustu práce – můžu se zdržet jen chvilku –“</p>
<p>Buckman se usadil v Buryho křesle pro hosty, byl pokleslý jako kostra vystavená v lékařské ordinaci. Oči měl zarudlé, víčka napůl přivřená. Dýchal příliš hlasitě. Šlachovitá svalová tkáň na jeho hubených pažích byla povadlá. Bury si v duchu říkal, co by asi ukázala pitva, kdyby Bury v tu chvíli zemřel: vyčerpání, podvýživu nebo obojí?</p>
<p>Bury učinil těžké rozhodnutí. „Nabile, trochu kávy. Se smetanou, cukrem a koňakem tady pro Dr. Buckmana.“</p>
<p>„Víte, Bury, obávám se, že v pracovní době – A, ano. Děkuji vám, Nabile.“ Buckman usrkl, potom polkl. „No! Ta je dobrá. Děkuji, Bury, to by mě mělo probrat.“</p>
<p>„Zdálo se, že to potřebujete. Za normálních okolností bych nikdy dobrou kávu nepančoval destilátem. Dr. Buckmane, jedl jste?“</p>
<p>„Ani si nevzpomínám.“</p>
<p>„Nejedl. Nabile, připravte něco k jídlu pro našeho hosta. Pospěšte si.“</p>
<p>„Bury, máme tak napilno. Vážně nemám čas. Celý solární systém je třeba prozkoumat, a to už nemluvím o práci pro válečné námořnictvo – najít neutrinové emise, vystopovat to sakramentské světlo –“</p>
<p>„Doktore, kdybyste měl v tuhle chvíli zemřít, spoustu svých poznámek byste nenapsal, že ne?“</p>
<p>Buckman se usmál. „To je teatrální, Bury. Ale snad bych pár minut vyšetřit mohl. Teď tak akorát čekáme, až to signální světlo zhasne.“</p>
<p>„Signál z planety Třísky?“</p>
<p>„Z Prvotní Třísky, ano, alespoň to vycházelo ze správného místa. Ale neuvidíme planetu, dokud ten laser nevypnou. Pořád jen mluví a k čemu to je? Co nám můžou říct, když nemáme společný jazyk?“</p>
<p>„Koneckonců, doktore, jak nám vůbec můžou <emphasis>cokoli </emphasis>říct, dokud nás nenaučí svoji řeč? Předpokládám, že o to se právě teď snaží. Nepracuje na tom někdo?“</p>
<p>Buckman zavrčel. „Horvath má všechny instrumenty, které předávají veškeré informace Hardymu a lingvistům. Nějak to pozorování Uhelného pytle nevychází – a nikdo ještě nikdy nebyl tak blízko!“ Pohled mu zjihl. „Ale můžeme studovat Trójanské asteroidy.“</p>
<p>Buckman si všiml <emphasis>toho </emphasis>pohledu zaostřeného na nekonečno. „Je jich tam až moc. A ne dost prachu. Mýlil jsem se, Bury; není tam dost prachu, aby se usadil na tolika skalách a ani aby je naleštil. To leštění je patrně dílo Třískanů, musí ty skály mít prochozené skrz naskrz, neutrinové emise jsou <emphasis>fantastické. </emphasis>Ale jak je možné ovládnout takové množství <emphasis>skal?</emphasis>“</p>
<p>„Neutrinové emise. To je technologie syntézy.“</p>
<p>Buckman se usmál. „Vysokého řádu. Myslíte na obchodní možnosti?“</p>
<p>„Samozřejmě. Proč bych tu jinak byl?“ A byl bych tady i kdyby vojenské námořnictvo nedalo jasně na srozuměnou, že alternativou je zatčení… ale to se Buckman nedozví. Ví to jenom Blaine. „Čím vyspělejší je jejich civilizace, tím víc toho budou mít k obchodování.“ A tím složitější bude podvádět; ale Buckman se o takové věci zajímat nebude.</p>
<p>Buckman si postěžoval: „Mohli bychom jet mnohem rychleji, kdyby válečné námořnictvo nepoužilo naše teleskopy. A Horvath je klidně nechá! A… fajn.“ Vešel Nabil s podnosem.</p>
<p>Buckman jedl jako vyhladovělá krysa. S plnou pusou řekl: „Ne, že by úplně všechny projekty válečného námořnictva byly úplně nezajímavé. Ta návštěvnická loď…“</p>
<p>„Loď?“</p>
<p>„Blíží se k nám loď. To jste nevěděl?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„No, její výchozí bod je velký kamenný asteroid dost stranou hlavního shluku. Jde o to, že je hodně lehký. Určitě má zvláštní tvar, ledaže by v celé té skále byly vzduchové bubliny, což by mohlo znamenat –“</p>
<p>Bury se upřímně zasmál. „Doktore, to cizí vesmírné plavidlo je určitě zajímavější než nějaký kamenný meteorit!“</p>
<p>Buckman se na něj podíval velice překvapeně. „Proč?“</p>
<p>###</p>
<p><emphasis>Úlomky zčervenaly, potom zčernaly. Ty věci se určitě ochlazovaly; ale jak se vůbec rozpálily?</emphasis></p>
<p><emphasis>Inženýrka se tím přestala zaobírat, když se k ní jeden z těch úlomků přiblížil. Uvnitř kovových schránek byly zdroje energie.</emphasis></p>
<p><emphasis>A měly vlastní pohon. Co to je? Inženýři nebo náčelníci nebo stroje bez citu? Prostředník nějakého nepochopitelného úkolu? Proklínala všechny prostředníky, kteří mohli tak snadno a tak nerozumně narušovat důležitou práci.</emphasis></p>
<p><emphasis>Možná ty úlomky byly hodináři; ale spíš v nich byl náčelník. Inženýrku na chvilku napadlo dát se na útěk, ale to těleso, co se blížilo, bylo příliš mocné. Akcelerovalo 1,14 tíhového zrychlení, což byla skoro hranice její lodi. Inženýrce nezbývalo nic jiného, než se s ním setkat.</emphasis></p>
<p><emphasis>Kromě toho… všechen ten kov! V užitečné formě, pokud mohla sama říci. Shluky byly plné kovových artefaktů, ale ze slitin, které se daly těžko upravit.</emphasis></p>
<p><emphasis>Samý kov.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ale musí se to s ní setkat, není úniku. Neměla palivo ani akceleraci. V hlavě si vypočítala body obratu. To řešení bylo jedinečné za předpokladu, že akcelerace bude stálá. Nebude třeba komunikovat.</emphasis></p>
<p><emphasis>Inženýři v oblasti komunikace příliš nevynikali.</emphasis></p><empty-line /><empty-line /><p><strong>14. Inženýrka</strong></p>
<p>Cizí loď byla jednolité těleso nepravidelného tvaru a nevýrazně šedé barvy, jako by to byla plastelína vytvarovaná ve dlaních. Výlevy vyrážely zdánlivě zcela nesouvisle: prstenec háků kolem toho, co Whitbread považoval za záď; pas byl obkroužen jasně stříbrnou nití; průhledné vypukliny na přídi i na zádi; antény fantasticky zkroucené; a pustá záď, jakýsi jedový trn: osten mnohokrát delší než trup, velmi dlouhý, rovný a úzký.</p>
<p>Whitbread pomalu sjel dovnitř. Jel vesmírným taxíkem, kabina byla polarizovaná plastiková bublina, krátký trup byl posetý „pomocnými raketami“ – seskupení trysek pro řízení polohy. Whitbread v takovém vozidle pro vesmír trénoval. Mělo obrovské zorní pole; ovládalo se až dětsky jednoduše, nemělo zbraň, bylo levné a snadno nahraditelné.</p>
<p>A návštěvník ho mohl vidět uvnitř. Přicházíme v míru, nic neskrýváme – za předpokladu, že cizinec svýma očima vidí skrze čirý plastik.</p>
<p>„Ten osten vytváří plazmová pole pro pohon,“ říkal mu jeho komunikátor. Nebyla tam žádná obrazovka, ale hlas patřil Cargillovi. „Pozorovali jsme to při zpomalování. Zařízení vodícího čepu pod ostnem patrně napájí pole vodíkem.“</p>
<p>„Raději bych tomu ustoupil z cesty,“ řekl pan Whitbread.</p>
<p>„Dobře. Intenzita pole by pravděpodobně mohla zničit vaše instrumenty. Může rovněž ovlivnit vaši nervovou soustavu.“</p>
<p>Teď už ta cizí loď byla hodně blízko. Whitbread vypálil, aby se zpomalil. Přístupové trysky pro řízení polohy zazněly jako praskání popeornu.</p>
<p>„Vidíte nějaké příznaky vzduchové kapsy?“</p>
<p>„Ne, pane.“</p>
<p>„Otevřete svoji vzduchovou kapsu. Možná, že to potom druhou stranu napadne také.“</p>
<p>„Zajisté, pane.“ Whitbread viděl návštěvníka přes přední bublinu. Nehýbal se, pozoroval ho a hodně se podobal tomu mrtvému ze sondy, kterého viděl na fotografiích. Jonathon Whitbread viděl nakloněnou hlavu ke straně, bez krku, hladký hnědý kožich, silnou levou paži, která něco svírala, dvě štíhlé pravé paže, co se pohybovaly strašně rychle a dělaly něco v místech mimo jeho zorné pole.</p>
<p>Whitbread otevřel svoji vzduchovou kapsu. A čekal.</p>
<p>Aspoň Třískan nezačal ještě střílet.</p>
<p>###</p>
<p><emphasis>Inženýrka byla uchvácena. Sotva si všimla toho titěrného vozidla vedle. Žádné nové principy v něm nebyly zakotveny. Ale ta veliká loď!</emphasis></p>
<p><emphasis>Měla kolem sebe podivné pole, nikdy nevěřila, že by něco takového mohlo být možné. Snadno bylo vidět půl tuctu inženýrských instrumentů. U ostatních byl silový plášť částečně průhledný. Inženýrka věděla už dost věcí o válečných lodích, že by mohla kapitána Blaina vyděsit k smrti, kdyby to tušil. Ale to k uspokojení inženýrky nestačilo.</emphasis></p>
<p><emphasis>Těch přístrojů! A tolik kovu!</emphasis></p>
<p><emphasis>Oblé dveře malého vozidla se teď otevíraly a zavíraly. Útvary elektromagnetické síly vyzařovaly z obou vozidel. Signály inženýrce neříkaly nic.</emphasis></p>
<p><emphasis>Její pozornost upoutaly přístroje na lodi. Pole samotné, jeho vlastnosti podivné a matoucí, jeho zásadní principy byly věcí dohadů. Inženýrka byla připravena strávit zbytek svého života zkoušením. Za jediný pohled na generátor by mohla zemřít. Velikánská hnací síla lodi byla odlišná, od jakéhokoli zařízení syntézy, o nichž inženýrka doposud slyšela; a zdálo se, že jeho činnosti využívají vlastností toho záhadného silového pláště.</emphasis></p>
<p><emphasis>Jak se dostat </emphasis><emphasis>na palubu? Jak se dostat přes ten plášť?</emphasis></p>
<p><emphasis>Intuice, kterou prokázala, byla u inženýrů velice vzácná. To malé plavidlo… se snad pokouší na ni mluvit? Přijelo z velikého plavidla. Takže…</emphasis></p>
<p><emphasis>Malé plavidlo je tedy spojnicí s větší lodí, silovým polem a jeho technologií a záhadě jeho náhlého objevení.</emphasis></p>
<p><emphasis>Zapomněla na nebezpečí. Zapomněla na všechno v palčivé potřebě dozvědět se o tom poli víc. Otevřela dveře své vzduchové kapsy a čekala, co se stane dál.</emphasis></p>
<p>###</p>
<p>„Pane Whitbreade, váš návštěvník se snaží použít sondy na <emphasis>MacA</emphasis><emphasis>rthur</emphasis>,“ říkal kapitán Blaine. „Velitel Cargill říká, že je zablokoval. Pokud to návštěvníkovi připadá podezřelé, nedá se nic dělat. Zkusil na vás nějaký druh sondy?“</p>
<p>„Ne, pane.“</p>
<p>Rod se zamračil a třel si kořen nosu. „Jste si jistý?“</p>
<p>„Pozoroval jsem instrumenty, pane.“</p>
<p>„To je zvláštní. Jste menší, ale jste blízko. Měl byste pomyslet –“</p>
<p>„Vzduchová kapsa!“ vybafl Whitbread. „Pane, Třískan otevřel svoji vzduchovou kapsu.“</p>
<p>„Vidím to. Ústa otevřená do trupu. Tohle máte na mysli?“</p>
<p>„Ano, pane. Nic nevychází ven. Tím otvorem vidím celou kajutu. Třískan ve své řídící kajutě – mám povolení ke vstupu, pane?“</p>
<p>„Hmm. OK. Dávejte na sebe pozor. Zůstaňte ve spojení. A hodně štěstí, Whitbreade.“</p>
<p>Jonathon chvíli seděl, dodával si odvahu. Napůl doufal, že mu to kapitán zakáže jako příliš nebezpečnou věc. Ale kadeti jsou samozřejmě snadno nahraditelní…</p>
<p>Whitbread vystoupil na otevřenou vzduchovou kapsu. Návštěvnická loď byla hodně blízko. Celá loď ho pozorovala, jak se vydal do prostoru.</p>
<p>Část trupu návštěvnické lodi se natáhla jako kůže, aby se otevřela do jakéhosi trychtýře. Podivný způsob utvoření vzduchové kapsy, pomyslel si Whitbread, když se vydal přímo do trychtýře, přímo ke Třískanovi, který tam stál a čekal na něj. Jel po zádech, aby se trochu zbrzdil.</p>
<p>Návštěvník měl jenom svůj hladký hnědý kožich a čtyři husté chomáčky černých chlupů, v každé podpažní jamce a jeden na pohlaví. „Žádný náznak toho, jak se vzduch udržuje uvnitř, ale vzduch tady být <emphasis>musí</emphasis>,“ řekl Whitbread do mikrofonu. Po chvilce všechno chápal. Dostal se do neviditelného medu.</p>
<p>Vzduchová kapsa se za jeho zády zavřela.</p>
<p>Skoro zpanikařil. Byl chycený jako moucha do jantaru, nemohl ani tam ani zpátky. Byl v buňce 130 centimetrů vysoké, což byla výška návštěvníka. Stál před ním na druhé straně neviditelné stěny, obličej zcela bez výrazu, prohlížel si ho.</p>
<p>Třískan. Byl menší než ten druhý, ten mrtvý ze sondy. Měl i jinou barvu: na hnědém kožiše žádné bílé skvrny. Byl ještě jeden rozdíl – jemnější, prchavější… možná to byl rozdíl mezi živým a mrtvým, možná to bylo něco jiného.</p>
<p>Třískan se nebál. Jeho hladká srst se podobala tomu, co měli dobrmani, ti čoklové, které kdysi Whitbreadova matka chovala, ale na té návštěvnici nebylo nic divokého ani na pohled silného. Whitbread by si rád ten kožich pohladil.</p>
<p>Obličej nebyl nic víc než skica, zcela bez výrazu, až na křivku bezretných úst jemně otočenou vzhůru, takový zatrpklý poloúsměv. Malý, ploskonohý, s hladkým kožichem, téměř bez rysů – Vypadá jako karikatura, pomyslel si Whitbread. Proč by měl mít obavy z karikatury?</p>
<p>Ale Jonathon Whitbread byl skrčený v prostoru, který byl pro něj příliš těsný, a návštěvník s tím nedělal vůbec nic.</p>
<p>Kabina byla plná panelů a temných rozsedlin a ze stínů na něj zíraly maličké obličeje. Paraziti! Ta loď je zamořená parazity. Jsou to krysy? Zásoby jídla? Nezdálo se, že by Třískance nějak vadilo, když se jeden z nich zcela jasně ukázal, potom další, spíš jako by přitančili z jednoho konce na druhý, tlačili se co nejblíž, aby viděli vetřelce.</p>
<p>Byli <emphasis>velcí. </emphasis>Mnohem větší než krysy, mnohem menší než lidi. Vykukovali z rohů, byli zvědaví, ale ostýchali se. Jeden přiběhl hodně blízko a Whitbread na něj dobře viděl. Byl to malý Třískan!</p>
<p>###</p>
<p><emphasis>Pro inženýrku to byl velice těžký čas. Když vetřelec vstoupil, měly být otázky zodpovězeny, jenomže vyvstaly zase další.</emphasis></p>
<p><emphasis>C</emphasis><emphasis>o to je? Má to hodně, hodně velikou hlavu, je to symetrické jako zvíře, ale má svoje vlastní vozidlo jako inženýr nebo náčelník. Takováhle třída nikdy neexistovala. Bude poslouchat nebo rozkazovat? Má ruce tak nemotorné, jak od pohledu vypadají? Mutace, obluda, hříčka? K čemu to je?</emphasis></p>
<p><emphasis>Teď hýbal ústy. Určitě mluví do komunikačního zařízení. To nepomohlo ani zbla. Jazyk používají i kurýři.</emphasis></p>
<p><emphasis>Inženýři nebyli vybaveni tak, aby činili taková rozhodnutí; ale vždycky se dalo počkat na větší množství údajů.</emphasis></p>
<p><emphasis>Inženýři měli nekonečnou trpělivost.</emphasis></p>
<p>###</p>
<p>„Je tu vzduch,“ sděloval Whitbread. Díval se na signální zařízení, která se odrážela v zrcadle těsně nad úrovní jeho očí. „Zmínil jsem se o tom? Nechtěl bych to zkusit dýchat. Tlak normální, kyslík kolem 18 procent, CO2 asi dvě procenta, dost helia na to, aby bylo zaznamenáno a –“</p>
<p>„Helium? To je divné. Kolik ho je?“</p>
<p>Whitbread přepnul na citlivější měřidlo a čekal, až analyzátor provede úkon. „Přibližně jedno procento. Těsně pod hodnotu.“</p>
<p>„Ještě něco?“</p>
<p>„Jedy. SO2, kysličník uhelnatý, kysličník dusný, ketony, alkoholy a některé další látky, které mi tenhle přístroj neurčuje. Světlo bliká a je žluté.“</p>
<p>„Takže vás to nezabije rychle. Chvíli to dýchat můžete a včas se vám dostane pomoci, abyste si zachránil plíce.“</p>
<p>„To jsem si myslel,“ řekl Whitbread stísněně. Začal uvolňovat západky, které přidržovaly jeho upínací desku obličejového chrániče.</p>
<p>„Co to znamená, Whitbreade?“</p>
<p>„Nic, pane.“ Jonathon se kroutil už příliš dlouho. Každý jeho kloub a sval volal po tom, aby už toho nechal. Při popisu návštěvnické kajuty už řekl úplně všechno, co mohl. A ten sakramentskej Třískan tam prostě jenom <emphasis>stál </emphasis>v těch svých sandálech, s mdlým úsměvem, díval se a díval…</p>
<p>„Whitbreade?“</p>
<p>Whitbread se zhluboka nadechl a zadržel dech. Zdvihl proti slabému tlaku upínací desku, podíval se návštěvníkovi do očí a ze všech sil zařval, „Vypneš už konečně to příšerný silový pole!?“ a praštil upínací deskou.</p>
<p>Návštěvník se otočil k řídícímu panelu a s něčím pohnul. Jemná bariéra před Whitbreadem zmizela.</p>
<p>Postoupil o dva kroky dopředu. Postupně se narovnával, cítil bolest a slyšel praskání ztuhlých kloubů. Hodinu a půl byl celý skrčený v tom malém prostoru, pozorovalo ho při tom půl tuctu pokřivených Hnědáků a jeden dobromyslný trpělivý návštěvník. On trpěl!</p>
<p>Pod svojí upínací deskou měl vzduch kajuty. V krku ucítil nepříjemný zápach, takže přestal dýchat; potom si celý nesvůj přičichl pro případ, že by někdo chtěl vědět, jak to zapáchalo.</p>
<p>Cítil zvířata a stroje, ozón, benzín, horký olej, páchnoucí dech, hořící staré spocené ponožky, lepidlo a pak věci, které ještě nikdy necítil. Bylo to neuvěřitelně syté – a jeho skafandr to díky bohu tlumil.</p>
<p>Zeptal se: „Slyšel jste mě hulákat?“</p>
<p>„Ano, a se mnou i všichni tady na lodi,“ řekl Cargillův hlas. „Myslím, že na palubě není nikdo, kdo by vás nesledoval, jedině tak Buckman. Nějaký výsledek?“</p>
<p>„Vypnul silové pole. Hned. Jenom čekal, abych mu to připomenul.</p>
<p>A teď jsem v kajutě. Říkal jsem vám o opravách? <emphasis>Všechno </emphasis>je tu opravené, ručně dělané, dokonce i ovládací panely. Ale je to udělané dobře, nic tady nepřekáží, teda Třískanům. Já jsem moc velký. Neodvažuji se pohybovat.</p>
<p>Ti malí všichni zmizeli. Ne, jeden tady vykukuje zpoza rohu. Ten velký čeká, co udělám. Byl bych moc rád, kdyby toho nechal.“</p>
<p>„Počkej, jestli s tebou půjde do lodi –“</p>
<p>„Zkusím to, pane.“</p>
<p>Návštěvník mu předtím porozuměl, nebo to tak aspoň vypadalo, ale teď ho nechápe. To Whitbreada rozzlobilo. Znaková řeč? Zrak mu padl na něco, co <emphasis>určitě </emphasis>byl třískanský skafandr.</p>
<p>Sundal ho z háčku, všiml si, jak je lehký: žádné zbraně, žádný krunýř. Podal ho návštěvníkovi a potom ukázal na <emphasis>MacArthur </emphasis>za bublinou.</p>
<p>Návštěvník se začal hned oblékat. Hotový byl doslova během několika vteřin, navlékl si skafandr, napumpoval se, vypadal jako deset slepených nafukovacích balónů. Jenom vysoké rukavice byly víc než jenom nafouknuté koule.</p>
<p>Vzal průhledný plastikový sáček ze stěny a znenadání se natáhl, aby do něj uvěznil jednu z těch miniatur třetinu metru vysokou. Nacpal. zmítající se stvoření do sáčku hlavou napřed, potom se otočil k Whitbreadovi a bleskově přiskočil ke kadetovi. Dvěma pravýma rukama sáhl za Whitbreada a zase se od něj odtáhl, když Whitbread zareagoval: prudkým a bezděčným <emphasis>yip!</emphasis></p>
<p>„Whitbreade? Co se děje? Odpovězte!“ Další hlas na pozadí Whitbreadova skafandru řekl skřípavě, „Námořníci, buďte v pohotovosti.“</p>
<p>„Nic, veliteli Cargille. Všechno je v pořádku. Myslím tedy, žádný útok. Myslím, že návštěvník je připraven k odchodu – ne, není. Má dva ty parazity v plastikovém sáčku a nafukuje ten sáček ze vzduchového vodícího kolíku. Jedno z těch malých zvířátek jsem měl na zádech. Vůbec jsem ho necítil.</p>
<p>Teď návštěvník něco dělá. Nevím, co drží. <emphasis>Ví, </emphasis>že chceme, aby šel na <emphasis>MacArthur </emphasis>– oblékl si skafandr.“</p>
<p>„Co dělá teď?“</p>
<p>„Sundal kryt ovládacího panelu. Vytváří nové elektrické vedení. Před chvílí vymáčkl stříbrnou zubní pastu přes tištěné obvody. Říkám vám jenom, jak to <emphasis>vypadá, </emphasis>samozřejmě. JAU!“</p>
<p>„Whitbreade?“</p>
<p>Kadet se dostal do hurikánu. Tloukl rukama a nohama, divoce se pokoušel něčeho chytnout, <emphasis>čehokoli </emphasis>pevného. Protloukal se podél stěny vzduchové kapsy, natahoval se, ale nenašel nic, čeho by se mohl zachytit. Potom ho obestřela noc a hvězdy.</p>
<p>„Třískan otevřel vzduchovou kapsu,“ předával zprávu. „Bez upozornění. Jsem venku, ve vesmíru.“ Rukama seřídil trysku pro řízení polohy, aby zastavil klesání. „Myslím, že všechen vzduch na dýchání nechal vyletět ven. Obestírá mě hustá mlha ledových krystalů a – Pane Bože, to je Třískan! Ne, není, nemá na sobě skafandr. Támhle jde další.“</p>
<p>„To musí být ti malí,“ ozval se Cargill.</p>
<p>„Správně. Zabil všechny parazity. Asi to musí občas udělat, aby se jich zbavil. Neví, jak dlouho bude na palubě <emphasis>MacArthuru </emphasis>a nechce, aby řádili. Tak prostě loď evakuoval.“</p>
<p>„Měl tě upozornit.“</p>
<p>„To si teda pište, že měl! Promiňte, pane.“</p>
<p>„Jste v pořádku, Whitbreade?“ Nový hlas. To je kapitán.</p>
<p>„Ano, pane. Blížím se k návštěvnické lodi. A, tady přichází. Shání taxi.“ Whitbread se zastavil a obrátil se, aby mohl Třískana pozorovat. Návštěvník plachtil prostorem jako by byl hromada nafukovacích míčů, ale pohyboval se velice ladně. V průhledných balónech připevněných k trupu divoce gestikulovaly dvě malé pavoukovité postavičky. Návštěvník jim nevěnoval sebemenší pozornost.</p>
<p>„Dokonalý skok,“ reptal Whitbread. „Vede si fakt dobře. Krista!“ Návštěvník pořád ještě zpomaloval, když proletěl dveřmi taxíku, měl to přesně vycentrováno, takže se vůbec nedotkl okrajů. „Musí si být absolutně jistý svojí rovnováhou.“</p>
<p>„Whitbreade, je návštěvník ve vašem vozidle? Bez vás?“</p>
<p>Whitbread sebou při sarkastickém tónu kapitánova hlasu škubnul. „Ano, pane. Jdu za ním.“</p>
<p>„To doufám, šéfe.“</p>
<p>Návštěvník byl na stanovišti pilota, napjatě studoval ovladače. Najednou se napřáhl a začal otáčet upínadly na kraji panelu. Whitbread vykřikl a popadl ho za rameno. Ten si ho vůbec nevšímal.</p>
<p>Whitbread přiložil svoji helmu k návštěvníkově. „Nech to sakra na pokoji!“ řval. Potom mu ukázal na sedadlo cestujícího. Návštěvník se pomalu zdvihl, otočil se a sedl si. To sedadlo se pro něj vůbec nehodilo. Whitbread vděčně převzal ovládání a začal taxíkem manévrovat směrem k <emphasis>MacArthuru.</emphasis></p>
<p>Zastavil taxi přesně před otvorem, který Sinclair otevřel v <emphasis>MacArthurově </emphasis>Poli. Návštěvnická loď byla mimo dohled, za masivním trupem válečné lodi. Hangár byl dole a kadet si strašně přál jet gigem na vlastní pohon, aby ukázal návštěvníkovi, co ho pozoroval, jak je schopný, ale on to věděl líp. Čekali.</p>
<p>Vesmířané ve skafandrech přišli z hangáru. Za sebou táhli kabely. Mávali na ně. Whitbread jim odpověděl také pokynutím a po několika vteřinách Sinclair už zapnul naviják, aby gig spustil na <emphasis>MacArthur. </emphasis>Když projížděli dveřmi hangáru, bylo na horní stranu gigu připevněno dalších několik kabelů. Ty hned zabraly, zpomalily taxi, když se veliké dveře hangáru začaly zavírat.</p>
<p>Třískan se rozhlížel, otáčel celým tělem ze strany na stranu, Whitbreadovi připomněl sovu, kterou jednou viděl v zoo na Spartě. Úžasné bylo, že maličká stvoření v pytlících se také rozhlížela, opičila se po velikém návštěvníkovi. Nakonec se všichni uklidnili a Whitbread dal znamení ke vzduchové kapse. Přes silné sklo viděl dělo střelce Kelleyho a tucet ozbrojených námořníků.</p>
<p>###</p>
<p>Před Rodem Blainem bylo v půlkruhu dvacet obrazovek, a tudíž každý vědec na palubě <emphasis>MacArthuru </emphasis>chtěl sedět blízko něj. Jediný možný způsob, jak tomu handrkování učinit přítrž byl, že Rod dal rozkaz bojovým stanovištím na lodi a můstku vyhostit veškerý civilní personál. Teď se díval, jak Whitbread vylézá na gig.</p>
<p>Přes kameru, kterou měl Whitbread namontovanou na helmě, viděl Blaine návštěvníka usazeného na pilotově sedadle, jeho obraz se jakoby zvětšoval, jak k němu kadet spěchal. Blaine se otočil na Rennera. „Viděl jste, co udělal?“</p>
<p>„Jo, pane. Návštěvník byl – kapitáne, přísahal bych na to, že se pokoušel rozebrat ovladače gigu na součástky.“</p>
<p>„Mně to taky tak připadalo.“ Dívali se, jak Whitbread řídí gig směrem k <emphasis>MacArthuru. </emphasis>Blaine nemohl mít za zlé tomu chlapci, že si nevšímal cestujícího, když se pokoušel řídit člun, ale… nejlépe je nechat ho tak. Čekali, když se kabely připevňovaly ke gize a když ji navijákem spouštěli na <emphasis>MacArthur.</emphasis></p>
<p>„Kapitáne!“ To byl Staley, kadet na stráži, ale Rod to viděl také. Obrazovky a pár zrcadlových baterií bylo namířeno na gig, ale všechny těžké zbraně měly zacílenou návštěvnickou loď; a ta ožila.</p>
<p>Stužka modrého světla zářila na zádi návštěvnického plavidla. Měla barvu Cherenkovy radiace a proplouvala paralelně se štíhlým stříbrným ostnem na ocase. Najednou se vedle toho rozzářil pruh intenzivního bílého světla.</p>
<p>„Ta loď se dala do pohybu, kapitáne,“ oznámil Sinclair.</p>
<p>„Pro krista pána!“ Na jeho obrazovkách se ukázalo totéž. Lodní baterie sledovaly cizí plavidlo.</p>
<p>„Mám povolení k palbě?“ zeptal se dělostřelecký důstojník.</p>
<p>„Ne!“ Ale co se ta věc chystá udělat? Rod se v duchu ptal sám sebe. Předpokládal, že je ještě dost času, než se Whitbread dostane na palubu. Návštěvnické plavidlo nemá možnost úniku. A návštěvník také ne.</p>
<p>„Kelley!“</p>
<p>„Pane!“</p>
<p>„Četu ke vzduchové kapse. Doprovoďte Whitbreada a tu věc do přijímací místnosti. Zdvořile, dělostřelče. Zdvořile, ale dejte tomu stvoření na srozuměnou, že nikam dál to nepůjde.“</p>
<p>„Zajisté, pane.“</p>
<p>„Číslo jedna?“ zavolal Blaine.</p>
<p>„Ano, pane,“ odpověděl Cargill.</p>
<p>„Monitoroval jste Whitbreadovu kameru na helmě po celou dobu, co byl na té lodi?“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>„Je možné, aby na palubě byl ještě nějaký návštěvník?“</p>
<p>„Ne, pane. Nebylo tam místo. Mám pravdu, Sandy?“</p>
<p>„Ano, kapitáne,“ odpověděl Sinclair. Blaine aktivoval komunikační okruh pro zázemí můstku i strojovnu. „Ne, pokud ta obluda neměla vézt i palivo. A neviděli jsme dveře.“</p>
<p>„Nebyly tam ani dveře do vzduchové kapsy, než ji otevřel,“ připomenul mu Rod. „Bylo tam něco, co by mohlo sloužit jako koupelna?“</p>
<p>„Kapitáne, neviděl jsme tam WC? Myslím, že to mohla být ta věc u vzduchové kapsy.“</p>
<p>„Jo. Takže ta věc má autopilota, souhlasíte se mnou? Ale neviděli jsme, že by ho programoval.“</p>
<p>„Viděli jsme ho, že vlastně nově nastavil ovladače, kapitáne,“ řekl Cargill. „My lorde! Vy si myslíte, že takhle ovládají…“</p>
<p>„Zdá se to velice nevýkonné, ale ta obluda neměla nic jiného, co by mohlo progamovat autopilota,“ přemýšlel Sinclair. „A zatraceně rychle s tím zacházel, pane. Kapitáne, myslíte, že <emphasis>postavil </emphasis>autopilota?“</p>
<p>Na jedné z Rodových obrazovek se objevilo prudké světlo. „Vidíte? Modrá záře ve vzduchové kapse cizí lodi. A k čemu to bylo?“</p>
<p>„Aby zabil ty parazity?“ zeptal se Sinclair.</p>
<p>„To sotva. To by udělalo vakuum,“ odpověděl Cargill.</p>
<p>Whitbread přišel na můstek a ztuhle se postavil před Blainovo velitelské křeslo. „Hlásím se kapitánovi, pane.“</p>
<p>„Dobrá práce, pane Whitbreade,“ řekl Rod. „Ehm – napadá vás něco o těch parazitech, které s sebou vzal na palubu? Jako třeba proč jsou tady?“</p>
<p>„Ne, pane – zdvořilost? Třeba bychom chtěli jednoho z nich pitvat?“</p>
<p>„To je možné. Kdybychom věděli, kdo jsou. Podívejte se na tohle.“ Blaine ukázal na obrazovky.</p>
<p>Návštěvnická loď se otáčela, bílé světlo jejího pohonu malovalo na oblohu bílý oblouk. Zdálo se, že míří zpátky na Trójanské body.</p>
<p>A Jonathon Whitbread je jediný živý člověk, který kdy vstoupil dovnitř. Když Blaine uvolnil posádku ze služebních stanovišť, rudovlasý námořní kadet patrně myslel na to, že zkoušku ohněm má za sebou.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>15. Práce</strong></p>
<p><emphasis>Ústa inženýrky byla široká a bez rtů, v rozích zdvižená směrem vzhůru. Vypadalo to jako poloviční úsměv vlídného štěstí, ale nebylo to tak. Byl to neměnný výraz karikatury jejího obličeje.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ale stejně byla inženýrka šťastná.</emphasis></p>
<p><emphasis>Její radost neustále rostla. Dostat se přes Langstonovo pole pro ni byla nová zkušenost jako proniknout černou bublinou zpomaleného času. Dokonce i bez instrumentů, které by jí poskytly nějaké informace o Poli. Nemohla se dočkat, až ten generátor uvidí.</emphasis></p>
<p><emphasis>Loď v bublině jí připadala zbytečně primitivní a byla velice okázalá. Na podlaze v hangáru viděla věci, které, jak se zdálo, nebyly připojené k ničemu jinému, tolik mechanismů, že ani nebylo třeba je používat! A pak tam viděla spoustu věcí, jimž od pohledu nerozuměla.</emphasis></p>
<p><emphasis>Některé z nich mohly být strukturální adaptace na Pole nebo k záhadnému pohonu, který z Pole pracoval. Další musely být úplně nové vynálezy, aby dělaly běžné věci, alespoň nezkušené inženýrce minérce nové připadaly. Rozpoznala zbraně, zbraně na velké lodi, zbraně na člunech v hangáru, osobní zbraně, které měli vetřelci postávající v hloučcích na druhé straně vzduchové kapsy.</emphasis></p>
<p><emphasis>To ji nepřekvapilo. Věděla, že tahle nová třída jsou ti, kdo dávají, ale nepřijímají rozkazy. Samozřejmě je třeba, aby měli zbraně. Možná mají dokonce i válečníky.</emphasis></p>
<p><emphasis>Vzduchová komora s dvoukřídlými dveřmi byla příliš složitá, mohla se snadno zaseknout, byla primitivní a vyplýtvali na ni spoustu kovů a materiálu. Potřebovali jí tady, to poznala. Nová třída sem přišla určitě proto, aby ji získala. Na palubě určitě nejsou žádní inženýři, když používají takovéhle věci. Začala ten mechanismus rozebírat, ale cizinec ji zatahal za ruku, takže toho nechala. Stejně neměla žádné nástroje a nevěděla, jestli by bylo zákonné použít nástroje. Na to všechno bude čas…</emphasis></p>
<p><emphasis>Spousta dalších, hodně podobných těm předtím, se nahloučila kolem ní. Měli na sobě podivné obaly, všechny skoro stejné, a měli zbraně, ale nedávali rozkazy. Cizinec se pořád snažil s ní mluvit.</emphasis></p>
<p><emphasis>Copak nevidí, že není prostřednice? Moc bystrá tedy tahle nová primitivní třída není. Ale vydávají rozkazy. Ten první zakřičel jasný rozkaz.</emphasis></p>
<p><emphasis>A neumějí Jazyk.</emphasis></p>
<p><emphasis>Zaujalo ji, že v té situaci nebylo třeba o ničem rozhodovat. Stačilo jen, aby šla tam, kam ji vedli, když se to hodilo, něco opravila a předělala a čekala na prostředníka. Nebo na náčelníka. A bylo tolik práce, tolik práce…</emphasis></p>
<p>###</p>
<p>Klub nižších důstojníků se proměnil v přijímací místnost pro cizí návštěvníky. Nižší důstojníci se museli spokojit s jednou námořnickou kantýnou, takže všichni pomocní dělníci se přesunuli do té další, jejich počet se v ní tedy zdvojnásobil. Na celé lodi bylo zapotřebí podniknout kroky k tomu, aby se tu mohly ubytovat spousty civilistů a aby se vyhovělo jejich potřebám.</p>
<p>Hale jako laboratoři možná něco chybělo, ale bylo to bezpečné, bylo tu dostatečné množství tekoucí vody, zásuvky ve stěnách, teplá jídla a občerstvovací zařízení. Alespoň tam nic nezavánělo pitevním stolem.</p>
<p>Po kratší diskusi se rozhodlo, že se nebudou pokoušet předělávat nábytek tak, aby návštěvníkům vyhovoval. To, co postavili, by je mohlo ubytovat jenom v sondě, a <emphasis>to </emphasis>se jim zdálo absurdní.</p>
<p>Všude byly rozmístěny televizní snímače, takže i když byl do haly vstup povolen jen tomu nejnutnějšímu personálu, skoro všichni, kdo byli na palubě lodě je mohli pozorovat. Sally Fowlerová čekala spolu s vědci a byla odhodlána získat si Třískančinu důvěru. Bylo jí jedno, kdo se dívá nebo co kvůli tomu bude muset udělat.</p>
<p>Ukázalo se, že získat důvěru Třískanky je velice snadné. Byla důvěřivá jako dítě. První, co udělala, když vyšla ze vzduchové kapsy – rozpárala plastikový sáček se dvěma miniaturami a podala ho prvnímu, kdo natáhl ruku. Víc se o miniatury nestarala.</p>
<p>Šla tam, kam ji vedli, kráčela mezi námořníky, dokud ji Sally nevzala za ruku ve dveřích přijímací místnosti; všude se kolem sebe rozhlížela, otáčela celým tělem jako sova hlavou. Když Sally poodešla, Třískanka se prostě zastavila a čekala na další pokyny; dívala se na všechny s tím stejným jemným úsměvem.</p>
<p>Vypadalo to, že gestům nerozumí. Sally, Horvath a ostatní se pokoušeli s Třískankou mluvit, ale bezvýsledně. Dr. Hardy, kaplan-lingvista, namaloval matematické diagramy a nepomohlo to. Třískanka jim nerozuměla a ani ji to nezajímalo.</p>
<p>Její pozornost ale upoutaly nástroje. Hned jak vešla, natáhla se po boční zbrani dělostřeleckého důstojníka Kelleyho. Na rozkaz Dr. Horvatha námořník zdráhavě vybil zbraň a vložil jí do ruky jeden náboj, než jí pušku podal. Třískanka zbraň úplně rozebrala, Kelleyho to rozladilo a ostatní se při tom náramně bavili, a potom ji zase naprosto správně složila dohromady ke Kelleyho úžasu. Prohlížela si námořníkovu ruku, ohýbala mu prsty nadoraz a zkoušela klouby a svými prsty prohmatávala jeho svaly a složité zápěstní kůstky. Pro srovnání si stejným způsobem prohlédla i ruku Sally Fowlerové.</p>
<p>Třískanka vyndala nástroje zpoza svého opasku a začala pracovat na pažbičce pistole, dělala ji z plastiku, který vymáčkla z tuby.</p>
<p>„Ta mláďata jsou samičky,“ oznámil jeden z biologů. „Stejně jako ta velká.“</p>
<p>„Asteroidní minérka,“ řekla Sally. V očích měla vzdálený pohled. „Jestli používají ženy pro takhle riskantní práci, tak to se tedy jejich kultura hodně liší od říšské.“ Hloubavě se podívala na Třískanku. Návštěvnice se na ni usmála.</p>
<p>„Raději bychom se měli zajímat o to, co jí,“ uvažoval Horvath. „Vypadá to, že si s sebou zásoby žádné nepřinesla a kapitán Blaine mi dal zprávu, že její loď odplula neznámo kam.“ Podíval se na malé Třískanky, které chodily po velikém stole původně využívaném na spatball. „Pokud tyhle nejsou jídlo do zásoby.“</p>
<p>„Raději je ještě teď vařit nebudeme,“ ozval se Renner z místa nedaleko od dveří. „Třeba to jsou děti. Nedospělé Třískanky.“</p>
<p>Sally se najednou otočila, a než se dostala do svého vědeckého oddělení, trochu se zadýchala. Ne že by se pouštěla do vaření, než by přesně věděla, co se od ní očekává.</p>
<p>Horvath promluvil. „Pane Rennere, proč se navigační důstojník z <emphasis>MacArthuru </emphasis>zabývá výzkumem mimozemské anatomie?“</p>
<p>„Loď je v klidu, kapitán je mimo velitelské prostory a já nejsem ve službě,“ řekl Renner. Nedělalo mu veliké potíže nezmínit se o kapitánových trvalých rozkazech, aby posádka vědcům překážela. „Dáváte mi rozkaz k odchodu?“</p>
<p>Horvath o tom přemýšlel. Na můstku o tom přemýšlel i Rod Blaine, ale stejně Horvatha moc rád neměl. Ministr vědy zavrtěl hlavou. „Ne. Ale domnívám se, že to, co jste řekl o těch malých návštěvnicích, bylo velice lehkomyslné.“</p>
<p>„Vůbec ne. Můžou přijít o druhou levou paži stejně, jako naše děti přicházejí o první zuby.“ Jeden z biologů kývl na souhlas. „Jaké jsou další rozdíly? Velikost?“</p>
<p>„Ontogeneze rekapituluje fylogenezi,“ řekl kdosi. A někdo jiný se ozval: „Ale mlč.“</p>
<p>Návštěvnice vrátila Kelleymu jeho boční zbraň a rozhlédla se. Renner byl jediným námořním důstojníkem v místnosti, návštěvnice k němu přistoupila a natáhla se po jeho pistoli. Renner vybil zbraň a podal jí ji, potom se podrobil stejně přepečlivé prohlídce své ruky. Tentokrát Třískanka pracovala mnohem rychleji, rukama pohybovala téměř oslepující rychlostí.</p>
<p>„Já si myslím, že to jsou opice,“ řekl Renner. „Předkové inteligentních Třískanů. Což by mohlo znamenat, že jste měl také pravdu. Na celém tuctu planet existují lidé, kteří jedí opičí maso. Ale zatím to ještě nemůžeme riskovat.“</p>
<p>Třískanka se věnovala Rennerově zbrani, potom ji položila na stůl. Renner ji zdvihl. Zamračil se, protože plochá rukojeť byla vytvarována vzhůru do oblých okrajů, které teď byly tvrdé stejně jako původní plastik. Dokonce i spoušť tam byla. Renner uchopil ten kousek do dlaně a zjistil, že je úplně dokonalý. Jako by ta zbraň byla částí jeho ruky a sama mířila.</p>
<p>Chvilku si to zkoušel a všiml si, že Kelley už znovu nabil a po zmateném pohledu svoji boční zbraň uložil do pouzdra. Ta pistole byla perfektní a Renner by ji nerad ztratil; nebylo divu, že námořník nepromluvil. Navigační důstojník podal ten kousek Horvathovi.</p>
<p>Starší ministr vědy si pistoli vzal. „Zdá se, že naše návštěvnice zná nástroje,“ řekl. „Já se ve zbraních moc nevyznám, ale tahle se mi zdá vhodně upravená pro lidskou ruku.“</p>
<p>Renner si ji vzal zpátky. Na Horvathově komentáři mu něco vadilo. Postrádal nadšení. Je možné, že by ta zbraň lépe vyhovovala jeho ruce než Horvathově?</p>
<p>Třískanka se rozhlédla po hale, otáčela se, upřeně se dívala na každého vědce, potom na další vybavení; dívala se a čekala a čekala.</p>
<p>Jedna miniatura si sedla se zkříženýma nohama před Rennera, taky se dívala a čekala. Vypadalo to, že absolutně nemá strach. Renner se k ní natáhl, aby ji podrbal za uchem, <emphasis>pravým </emphasis>uchem. Stejně jako velká Třískanka, ani tahle neměla levé ucho, ramenní svaly v horní části levé paže spočívaly na temeni hlavy. Ale zdálo se, že drbání se jí líbí. Renner se pečlivě vyhýbal uchu samotnému; bylo velké a křehké.</p>
<p>Sally se dívala, kladla si otázku co dál a v duchu se také sama sebe ptala, co jí vadí na Rennerově chování. Nebyla to rozporuplnost toho, že lodní důstojník drbe za uchem to, co vypadá jako cizí opice, ale něco jiného, něco na tom uchu samotném…</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>16. Slabomyslný učenec</strong></p>
<p>Dr. Buckman byl ve službě v pozorovatelně, když z vnitřního systému vyšlehl oslepující laserový signál.</p>
<p>Byla tam planeta, to ano, veliká asi jako Země, s pokřiveným okrajem průhledné atmosféry. Spokojeně přikývl; na takovou vzdálenost to bylo docela detailní zobrazení. Válečné námořnictvo má slušné vybavení a umí ho dobře využít. Někteří z nižších důstojníků by mohli být dobrými astronomickými asistenty; škoda, že zůstali trčet tady…</p>
<p>Osazenstvo toho, co zbylo z jeho sekce astronomie, se pustilo do analýzy údajů z pozorování planety a Buckman zavolal kapitánovi Blainovi.</p>
<p>„Pošlete mi sem, prosím vás, některé z mých mužů,“ stěžoval si. „Všichni postávají v hale a dívají se na Třískanku.“</p>
<p>Blaine pokrčil rameny. Jen stěží mohl dávat rozkazy vědcům. Řízení vlastního Buckmanova oddělení bylo jen jeho záležitostí. „To víte, doktore, všichni jsou na návštěvnici zvědaví. Dokonce i můj navigační důstojník, který tam dole nemá vůbec žádnou práci. Co jste zatím zjistili? Je to pevninská planeta?“</p>
<p>„Tak říkajíc. Je o trochu menší než Země, v její atmosféře je voda a kyslík. Ale ve spektru jsou stopy, které mě zmátly. Linie helia je velice silná. Ty údaje se mi nepozdávají.“</p>
<p>„Silná linie helia? Asi tak jedno procento?“</p>
<p>„Mohlo by to být, kdyby záznam byl dobrý, ale upřímně – Proč jste to řekl?“</p>
<p>„Vzduch v lodi Třískanů obsahoval jedno procento helia a byly v něm poněkud podivné komponenty; myslím, že váš záznam je přesný.“</p>
<p>„Ale, kapitáne, <emphasis>není možné, </emphasis>aby pevninská planeta měla tolik helia! To je <emphasis>u</emphasis><emphasis>rčitě </emphasis>špatně. U některých dalších linií je to dokonce ještě horší.“</p>
<p>„Ketony? Uhlovodíkové komplexy?“</p>
<p>„Ano!“</p>
<p>„Dr. Buckmane, myslím, že byste se měl spíš podívat do zprávy pana Whitbreada o atmosféře na lodi Třískanů. Najdete ji v počítači. A vezměte si, prosím, záznam o neutrinu.“</p>
<p>„To nebude nutné, kapitáne.“</p>
<p>„Ale jen si ji vezměte,“ řekl Rod tomu tvrdohlavému kostnatému obličeji na obrazovce interkomunikačního zařízení. „Potřebujeme znát stav jejich průmyslu.“</p>
<p>Buckman odsekl: „Pokoušíte se jim vypovědět válku?“</p>
<p>„Ještě ne,“ odpověděl Blaine a už se k tomu nevracel. „Když už máte přístroje, sestavené, najeďte si na záznamy neutrina na asteroidu, z něhož pochází třískanská loď. Je to dost daleko od shluku Trójanova bodu, takže nebudete mít problémy s vyzařováním v pozadí.“</p>
<p>„Kapitáne, to bude zasahovat do mé práce!“</p>
<p>„Pošlu vám na pomoc důstojníka.“ Rod rychle přemýšlel. „Pottera. Dám vám k dispozici pana Pottera jako asistenta.“ Potterovi by se to mělo líbit. „Tahle práce je potřebná, Dr. Buckmane. Čím víc o nich víme, tím snadněji s nimi můžeme hovořit. Čím dříve s nimi budeme moci hovořit, tím dříve budeme moci interpretovat jejich astronomická pozorování.“ To by ho mělo dostat.</p>
<p>Buckman se zamračil. „No, to je pravda. O tom jsem vůbec nepřemýšlel.“</p>
<p>„Fajn, doktore.“ Rod vypnul spojení, ještě než mohl Buckman dál protestovat. Potom se obrátil ke kadetovi Whitbreadovi ve dveřích. „Pojďte dál a posaďte se, pane Whitbreade.“</p>
<p>„Děkuji, pane.“ Whitbread se posadil. Židle v kapitánově pozorovací kajutě byly z pletiva na ocelovém rámu, lehké, ale pohodlné. Whitbread si sedl jenom na krajíček. Cargill mu podal šálek kávy, držel ho v obou rukách. Vypadal bolestně ve střehu.</p>
<p>Cargill řekl: „Uvolněte se, chlapče.“</p>
<p>Nestalo se nic.</p>
<p>Rod se ozval, „Něco vám povím, Whitbreade. Každý na téhle lodi z vás chce tahat rozumy. Ne později, ale <emphasis>teď. </emphasis>Jsem první na řadě, protože jsem kapitán. Až budeme hotovi, předám vás Horvathovi a jeho lidem. Až s vámi skončí oni, pokud vůbec někdy, přestanete být středem pozornosti. Pak si budete myslet, že se už můžete vyspat, ale kdepak. Osazenstvo jídelny nižších důstojníků bude chtít slyšet celý příběh. Pořád si střídají služby, takže všechno budete muset opakovat několikrát. Dovedete si to představit?“</p>
<p>Whitbread byl vyděšený – a měl proč.</p>
<p>„Tak dobře. Položte to kafe támhle do výklenku. Dobře. A teď se zakloňte, až se páteří dotknete opěradla židle. A už se, sakra, uvolněte! Zavřete oči.“</p>
<p>Kupodivu to Whitbread udělal. Po chvíli se blaženě usmál.</p>
<p>„Mám vypnutý nahrávač,“ řekl mu Blaine – což nebyla pravda. „Vaši oficiální zprávu dostaneme později. Teď chci slyšet fakta, dojmy, všechno o čem chcete mluvit. Můj bezprostřední problém je, jestli mám tu třískanskou loď zastavit.</p>
<p>„Můžeme? Ještě? Pane?“</p>
<p>Blaine se podíval na Cargilla. První poručík přikývl. „Je jenom půl hodiny odtud. Během několika příštích dní ji můžeme kdykoli zastavit. Žádné ochranné Pole, vzpomínáte si? A přes vaši kameru na helmě vypadal ten trup docela křehce. Dvě minuty od předních baterií – a celá loď se může úplně vypařit, snadno a rychle.“</p>
<p>„Nebo,“ řekl Blaine, „bychom ji mohli dohonit, zlikvidovat její pohon a vzít ji na vlečné lano. Hlavní inženýr by dal roční plat, aby rozebral ten elektromagnetický systém syntézy jader. Stejné to bude s Říšskou obchodní asociací; ta věc je dokonalá pro dolování na asteroidu.“</p>
<p>„Byl bych proti,“ řekl Whitbread se zavřenýma očima. „Kdyby byla demokracie. Pane.“</p>
<p>„Není. A admirál chce spíš tu loď Třískanů získat. Stejné je to i s některými vědci, ale Horvath je proti tomu. Proč vy?“</p>
<p>„Byl by to první nepřátelský čin, pane. Vyhýbal bych se tomu přesně do chvíle, kdy by se Třískané pokusili zničit <emphasis>MacArthur</emphasis>.“ Whitbread otevřel oči. „Ani tehdy by je Pole nezaplašilo? My jsme v jejich domovském systému, kapitáne, a přijeli jsme, abychom zjistili, zda se s nimi můžeme domluvit – alespoň jsem si to myslel, pane.“</p>
<p>Cargill se zachichotal. „Mluví stejně jako doktor Horvath, co, veliteli?“</p>
<p>„Kromě toho, pane, dělá snad třískanská loď něco, co by nám mohlo vadit?“</p>
<p>„Vrací se domů sama, patrně se zprávou.“</p>
<p>„Myslím, že to nebyla zpráva, pane. On neudělal nic, co by se podobalo psaní a vůbec <emphasis>nemluvil</emphasis>.“</p>
<p>„Ona,“ řekl mu Blaine. „Biologové říkají, že je to ona. A ty dvě malé také. A jedna je těhotná.“</p>
<p>„Těhotná. Měl jsem si toho všimnout, pane?“</p>
<p>Blaine se usmál. „A co byste hledal? A kde? Vždyť vy jste si ani nevšiml, že ty malé mají každá čtyři ruce.“</p>
<p><emphasis>„Čtyři –?“</emphasis></p>
<p>„To nic, pane Whitbreade. Neviděl jste zprávy, ale tehdy jste nevěděl, že Třískanka programuje – nebo buduje – autopilota, dokud loď neodstrartovala. A prázdná loď je sama o sobě zpráva. Jacku, jsme připraveni na návštěvníky?“</p>
<p>Cargill přikývl. „A jestli ne my, můžete vzít jed na to, že <emphasis>Lenin </emphasis>určitě.“</p>
<p>„Nespoléhejte se příliš na pomoc ze strany <emphasis>Leninu, </emphasis>číslo jedna. Kutuzov se domnívá, že by mohlo být docela zajímavé zjistit, jak se <emphasis>MacArthur </emphasis>dokáže s Třískany vypořádat. Je docela možné, že neudělá nic, bude se jen dívat a potom se vydá na cestu domů.“</p>
<p>„Takže – to tedy nezní zrovna tak, jak to říkal admirál, pane,“ protestoval Cargill.</p>
<p>„Zní to přesně tak, kdybyste odposlechl potyčku, kterou měl s Dr. Horvathem. Náš ministr vědy pořád říká admirálovi, aby se do toho nemíchal a Kutuzov už ho skoro chce vzít za slovo.“ Blaine se otočil ke svému kadetovi. „Ani tohle nemusíte ventilovat v jídelně nižších důstojníků, Whitbreade.“</p>
<p>„Ne, pane.“</p>
<p>„Takže, hned jak budeme mít čas, podíváme se na to, co všechno si pamatujete o té třískanské lodi.“ Blaine kliknul na několik kontrolek a na nástěnných obrazovkách se objevilo několik pohledů na návštěvnickou loď. „Tak tohle zatím ví počítač,“ řekl Rod na vysvětlenou. „Něco z interiéru jsme už zmapovali. Naše sondy nebyly nijak chráněné, nebylo co skrývat, ale to ještě neznamená, že to usnadnilo pochopení toho všeho.“</p>
<p>Blaine si vzal světelný ukazatel. „V těchto místech byl uložen tekutý vodík. A <emphasis>tady </emphasis>byl strojní park; viděl jste tam něco?“</p>
<p>„Ne, pane, ale připadalo mi, že ten černý panel se dá svinout jako roleta.“</p>
<p>„Dobře.“ Blaine přikývl a Cargill to písátkem načrtl na obrazovku.</p>
<p>„Takhle?“ zeptal se první poručík. „Fajn.“ Stiskl nahrávací tlačítko. „Takže víme, že někde mimo bylo ukryto dost velké množství vodíkového paliva. A ten jejich pohon ionizuje, ohřívá a obohacuje vodík horkou uhlíkovou párou. K tomu je potřeba poměrně velké strojní vybavení. Kde je?“</p>
<p>„Pane, neměl by tady být hlavní inženýr?“</p>
<p>„<emphasis>Měl by </emphasis>tady být, pane Whitbreade. Bohužel se na téhle lodi děje deset věcí najednou a velitel Sinclair musí být někde jinde. Docela brzy s vámi bude moci pohovořit – Jacku, abychom nezapomněli třískanskou filozofii designu. Pořád hledáme jednotlivé mechanismy pro každou funkci, ale v té sondě všechno tak říkajíc vykonávalo zároveň čtyři nebo pět úkonů. Může to všechno nakonec být tak, že hledáme příliš mnoho strojního vybavení,“</p>
<p>„Ano, pane – ale, kapitáne, ať to zredukujete, jak chcete, musela ta loď plnit minimální počet funkcí. <emphasis>Musela. </emphasis>A my nemůžeme najít vybavení pro polovinu z nich.“</p>
<p>„V každém případě ne s naší technikou,“ řekl Blaine zamyšleně. Potom se usmál, byl to široký a impertinentní úsměv mladého muže. „Třeba budeme hledat kombinaci mikrovlnné trouby, palivového ionizéru a sauny. OK, a teď návštěvnice samotná. Vaše dojmy, Whitbreade. Je inteligentní?“</p>
<p>„Nerozuměla ničemu, co jsem říkal. Jen jednou, když jsem zařval: „Vypněte silové pole!“ To pochopila hned. Jinak nic.“</p>
<p>„To jste si maličko upravil, chlapče,“ řekl Cargill. „Ale to nevadí. Co myslíte, rozumí návštěvnice anglice? Předstírá to?“</p>
<p>„To já nevím. Dokonce nerozuměla, ani když jsem gestikuloval. Pochopila jen jedno moje gesto – když jsem jí podal její oblek – a to je úplně jasný posunek, pane.“</p>
<p>„Třeba je prostě hloupá,“ řekl Rod.</p>
<p>„Je asteroidní minérka, kapitáne,“ řekl Cargill pomalu. „To je úplně jasné. Alespoň loď je asteroidní minérská. Háky a upínadla na zádi určitě slouží pro zavěšení trvalého nákladu jako třeba rudy nebo kamene s obsahem vzduchu.“</p>
<p>„A dál?“ pobídl ho Blaine.</p>
<p>„Znám několik asteroidních minérů, veliteli. Mají sklon k tvrdohlavosti, nezávislosti a sebejistotě hraničící s excentricitou a jsou skoupí na slovo. Jeden druhému by svěřil svůj život, ale už ne ženu nebo majetek. A také tam zapomněli mluvit; aspoň to tak vypadá.“</p>
<p>Oba se s nadějí podívali na Whitbreada, a ten řekl: „Nevím, pane. Já prostě nevím. Není hloupá. Měl byste vidět, jak jí kmitaly ruce, když pracovala uvnitř přístrojové desky, převíjela a vytvářela nové obvody, vyvažovala půl tuctu věcí najednou, vypadalo to tak. Třeba – třeba náš znakový jazyk prostě nezabírá. Nevím proč.“</p>
<p>Rod si třel prstem kořen nosu. „Bylo by překvapivé, kdyby to zabralo,“ řekl zamyšleně. „A tohle je jeden příklad zcela neznámé rasy. Kdybychom my byli vetřelci a vzali asteroidního minéra, k jakým závěrům bychom mohli dospět stran Říše?“ Blaine si nalil kávu, potom Whitbreadovi. „No, Horvathův tým asi přijde s něčím víc než my. S nimi pracuje Třískanka.“</p>
<p>###</p>
<p>Sally Fowlerová pozorovala Třískanku s pocitem hluboké frustrace. „Nevím, jestli je hloupá ona nebo já. Viděl jste, co se dělo, když jsem jí nakreslila schéma Pythagorovy věty?“</p>
<p>„Hmm.“ Rennerův úsměv jí vůbec nepomohl. „Rozebrala váš kapesní počítač a zase ho sestavila dohromady. Nic nenamalovala. Ale myslím si, že v jistém slova smyslu hloupá je,“ řekl vážněji. „Aniž bych chtěl jakkoli urazit naše význačná a důvěryhodná ega, ona je totálně důvěřivá. Možná nemá skoro žádný pud sebezáchovy.“</p>
<p>Přikývla a pozorovala Třískanku při práci.</p>
<p>„V sestavování věcí je geniální,“ řekl Renner. „Ale nerozumí jazyku, gestům ani obrázkům. Je možné, aby ta sakramentská návštěvnice byla geniální a debilní zároveň?“</p>
<p>„Slabomyslný učenec,“ zamumlala Sally. „U lidí se to stává, ale je to dost výjimečné. Imbecilní děti se schopností vypočítat třetí odmocninu a logaritmy z hlavy. Matematičtí fenoméni, kteří si neumí zavázat tkaničky u bot.“</p>
<p>„To je rozdíl ve vnímání.“ Horvath byl zaujat mnohem obšírnějším pozorováním malých Třískanek. „Každý se musí <emphasis>naučit, </emphasis>že obrázek je obrázek. Vaše kresby – Proboha, co to dělá?“</p>
<p>Někdo na lodním schodišti vykřikl.</p>
<p>Cargill ostentativně vedl Whitbreada k vědcům. Vlastně neměl pochybnosti o tom, že by Whitbread našel sám cestu do důstojnické jídelny, kam zatím umístili Třískanky; řemeslníci už postavili klec pro miniatury v malé důstojnické hale. Ale Jack Cargill byl zvědavý.</p>
<p>V půli cesty po lodním schodišti zahlédl návštěvnici poprvé. Rozebírala kávovar z důstojnické jídelny – byl to akt potměšilosti ďábelštější o její nevinný úsměv.</p>
<p>Přikrčila se, když Cargill zaječel – a první poručík viděl, že je už příliš pozdě. Po stole byly poházeny maličké matky a součástky. Cizinka zlomila trubici kávovaru, patrně aby zanalyzovala techniku pájení. Součástky časového mechanismu byly úhledně vyrovnány jedna vedle druhé. Třískanka otevřela válcovitou schránku ve sváru.</p>
<p>Cargill si uvědomil, že ho ministr vědy chytil za paži. „Děsíte návštěvnici,“ řekl Horvath tichým hlasem. „Odejděte, prosím.“</p>
<p>„Doktore, buďte od té dobroty a řekněte mi –“</p>
<p>„Někde jinde.“ Horvath ho postrkoval na druhý konec místnosti. Cargill zahlédl miniaturní návštěvnice, jak sedí na bobku na hracím stole, jsou obklopené členy vědeckého týmu a vzorky z lodní kuchyně: obilím, chlebem, mrkví a celerem, rozmrazenými surovinami a vařeným masem. „No,“ řekl Horvath. „Jak si vysvětlit, že jste tak vyletěl. Ta obluda zničila kávovar z důstojnické jídelny!“</p>
<p>„To máme štěstí,“ řekl Horvath bez sebemenší úcty. „Pokoušela se rozebrat mechanismus vzduchové kapsy číslo čtyři, než jsem ji zastavil.“</p>
<p>„Jediné, co ji zajímá, jsou nástroje.“ Horvath okázale ignoroval Cargillovo rozrušení. „V jednom dokonce souhlasím s admirálem Kutuzovem. Nemůžeme dopustit, aby návštěvnice viděla Aldersonův pohon nebo generátory Pole. Zdá se, že dokáže odhadnout k čemu je jaká věc a jak funguje, aniž by se jí dotkla.“</p>
<p>„To je mi jedno!“ reagoval Cargill. „Nemohli jste Třískance dát na hraní něco jiného? Ten kávovar už je stejně několikrát opravovaný. Od té doby, co si s ním hrál Sandy Sinclair už nikdo neví, jak vlastně funguje. A Třískanka některé součástky úplně zničila.“</p>
<p>„Když se tak snadno daly rozbít, tak určitě zase snadno půjdou opravit,“ řekl Horvath chlácholivě. „Podívejte, můžeme vám dát jeden z laboratoří nebo si vemte náš – A, slečno Fowlerová, uklidnila se návštěvnice? A pan – Whitbread? To jsme rádi, že jste přišli. Čekali jsme na vás, protože vy jste jediný, kdo s návštěvnicí skutečně komunikoval. Veliteli Cargille, buďte tak laskav a držte se od Třískanky dál –“</p>
<p>Ale Cargill už byl na půl cesty přes místnost. Návštěvnice byla trochu přikrčená, ale Cargill stál dost daleko od ní, aby byl mimo její dosah. Mračil se, když si zamyšleně prohlížel svůj kávovar. Byl zase složený dohromady.</p>
<p>Třískanka se odtáhla od Sally Fowlerové. Našla kónickou plastikovou nádobu, napustila do ní vodu z kohoutku a potom ji přelila do kávovaru. Jeden ze stevardů v důstojnické jídelně se zahihňal.</p>
<p>Potom návštěvnice nalila dvě dávky vody, vložila kávové filtry a čekala.</p>
<p>Pobavený stevard se podíval na Cargilla, jenž přikývl. Poslíček vyndal plechovku s mletou kávou, měrkou ji nasypal do kávovaru a pustil ho. Celou dobu ho návštěvnice bedlivě sledovala. Totéž činila i jedna z miniatur, i když ji rozptyloval jistý biolog, který jí před obličejem šermoval mrkví. „Tohle už dělala předtím, pane, dívala se, jak připravuji kávu,“ řekl stevard. „Myslel jsem, že by si třeba dala, ale vědci jí nenabídli.“</p>
<p>„Za chvilku tu možná bude pořádný binec, Ernie. Buďte připravený, bude-li třeba uklidit.“ Cargill se otočil k Sally. „Jak moc se té obludě daří věci zase skládat?“</p>
<p>„Docela dobře,“ řekla mu Sally. „Opravila mi kapesní počítač.“</p>
<p>Kávovar bublal a voda v trubičce indikátoru zhnědla. Cargill si váhavě nalil šálek a ochutnal. „No, je to dobré,“ řekl. Podal šálek Třískance.</p>
<p>Ochutnala černý, hořký nápoj, přikrčila se a mrštila šálkem o přepážku.</p>
<p>###</p>
<p>Sally vedla Whitbreada do zásobárny důstojnické jídelny. „Vy jste docílil toho, že vám Třískanka rozumí. Jak se vám to podařilo?“</p>
<p>„Bylo to jen jednou,“ řekl Whitbread. „Říkal jsem si, jestli jsem neudělal chybu. Je možné, že by se rozhodla mě pustit, když jsem otevřel přilbu a zakřičel?“</p>
<p>Sally se zamračila. „Ona tam jen <emphasis>stojí. </emphasis>Vypadá to, že ani neví, že se <emphasis>pokoušíme </emphasis>s ní mluvit. A vůbec se nesnaží odpovědět…“ Ztišila hlas a spíš si jen pro sebe mumlala. „Základní charateristikou inteligentních druhů je, že se pokoušejí komunikovat. Whitbreade, jak se jmenujete křestním jménem?“</p>
<p>Whitbread byl zaražený. „Jonathon, my lady.“</p>
<p>„Dobře, Jonathone, já jsem Sally. Řekni mi jako muž ženě, Jonathone, co sakra dělám špatně. Proč se nepokouší se mnou mluvit?“</p>
<p>„No, Sally,“ řekl Whitbread váhavě. Chtěl si to jméno vychutnat. Je jen o pár let starší než on – „Sally, napadlo by mě půl tuctu důvodů. Třeba umí číst myšlenky.“</p>
<p>„Co to má společného s –“</p>
<p>„To by potom neznala jazyk, ne? To, co se jí pokoušíš učit by potom nedávalo smysl. Možná umí číst <emphasis>naše </emphasis>myšlenky, jenom když křičíme jako šílenci, tak jako jsem řval já.“</p>
<p>„Nebo jako velitel Cargill –“ řekla Sally zamyšleně. „Odešla od kávovaru. Ale ne na dlouho. Ne, tomu nevěřím.“</p>
<p>„Já taky ne. Myslím, že Třískanka podvádí.“</p>
<p>„Podvádí?“</p>
<p>„Hraje na nás, že je hluchá. Neví, co nám má říct, tak nám neříká nic. Hraje o čas. Zajímá se o naše stroje. Takhle získává dost času, aby se s tím vším seznámila.“</p>
<p>Sally pomalu přikývla. „Jednoho biologa to napadlo taky. Že čeká na instrukce, a než jí přijdou, snaží se toho co nejvíc dovědět – Jonathone, jak bychom ji při tom mohli nachytat?“</p>
<p>„To se nám asi nepovede,“ řekl pomalu. „Jak se dá nachytat myš, že dělá hloupou, když ani ty ani nikdo jiný předtím žádnou myš neviděl?“</p>
<p>„Sakra. No, tak to prostě budeme dál zkoušet.“ Zamračila se při vzpomínce na výkon s kávovarem a potom se na Whitbreada dlouze a zamyšleně podívala. „Jsi vyčerpaný. Běž si lehnout hned teď, už nám nic říkat nemusíš, ne?“</p>
<p>„Ne.“ Whitbread zívnul. Za ním bylo slyšet jako by někdo utíkal. Oba se v tu stranu okamžitě ohlédli, ale nic tam nebylo. „Zrovna jsme o myších mluvili,“ řekl Whitbread.</p>
<p>„Jak můžou žít na ocelové lodi?“ napadlo Sally.</p>
<p>Whitbread pokrčil rameny. „Dostanou se na palubu se zásobami jídla, dokonce i v soukromých zavazadlech. Občas evakuujeme části lodi, posádku přestěhujeme, otevřeme do vesmíru a pak je sledujeme, jenomže nikdy je všechny nepochytáme. Tentokrát s takovým množstvím lidí navíc jsme to udělat nemohli.“</p>
<p>„Zajímavé,“ pokývala hlavou Sally. „Myši mohou žít skoro všude jako lidi – víš, že v galaxii je patrně tolik myší jako lidí? Přivezli jsme je skoro na každou planetu. Jonathone, jsou ty miniatury <emphasis>myši?</emphasis>“</p>
<p>Whitbread pokrčil rameny. „Určitě by se o ně nijak nezajímala. Všechny zabila, kromě dvou – ale proč ty dvě brala na palubu? A to je ještě vybrala namátkou.“</p>
<p>Sally znovu přikývla. „Dívali jsme se, jak je chytla.“ Najednou se rozesmála. „A pan Renner si myslel, že to jsou mláďata Třískanů! Běž se vyspat, Jonathone. Uvidíme se tak za deset hodin.“</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>17. Vypuzení pana Crawforda</strong></p>
<p>Námořní kadet Jonathon Whitbread se dostal do svého lůžka v závěsné síti mnohem dříve, než předpokládal. Blaženě do něj poklesl a zavřel oči… a zase jedno otevřel, protože cítil, že se na něj někdo dívá.</p>
<p>„Ano, pane Pottere,“ povzdechl si.</p>
<p>„Pane Whitbreade, byl bych vám velmi zavázán, kdybyste pohovořil s panem Staleym.“</p>
<p>Tohle tedy nečekal. Otevřel i druhé oko. „Cože?“</p>
<p>„Něco ho rozčílilo. Znáte ho, nestěžoval by si, to by raději zemřel. Ale chodí tu kolem jako robot, sotva s kým promluví a když, tak jenom ze slušnosti. Jí sám… znáte ho déle než já, napadlo mě, že byste třeba mohl zjistit, co se děje.“</p>
<p>„Dobře, Pottere. Zkusím to. Až se vzbudím.“ Zavřel oči. Potter tam byl pořád. „Za osm hodin, Pottere. <emphasis>Tak </emphasis>naléhavé to zase určitě není.“</p>
<p>###</p>
<p>V jiné části <emphasis>MacArthuru </emphasis>navigační důstojník Renner vrazil prudce do reprezentační kajuty, která nebyla o moc větší než jeho kóje. Patřila třetímu poručíkovi, ale dva vědci obývali Rennerovu kajutu, takže se sem nastěhoval společně s námořním důstojníkem.</p>
<p>Renner se najednou ve tmě posadil, jeho mysl se pokoušela polapit něco, co možná byl jenom sen. Potom rozsvítil a pohrával si s neznámým panelem interkomunikačního zařízení. Námořník, který se ozval, se zcela zjevně musel ovládat: nekřičel nebo něco takového. „Dejte mi slečnu Sally Fowlerovou,“ řekl Renner.</p>
<p>Námořník ho spojil bez jediného slova. <emphasis>Určitě to je robot, </emphasis>pomyslel si Renner. Věděl, jak vypadá.</p>
<p>Sally nespala. Společně s Dr. Horvathem zrovna uložili Třískanky do kajuty dělostřeleckého důstojníka. Výraz jejího obličeje a zabarvení hlasu, když se ozvala „Ano, pane Rennere?“, jako by mu říkal, že vypadá jako kříženec člověka a krtka – zaznamenání hodný výkon neverbální komunikace.</p>
<p>Renner to přešel. „Na něco jsem si vzpomněl. Máte u sebe kapesní počítač?“</p>
<p>„Samozřejmě.“ Vyndala ho, aby mu ho ukázala.</p>
<p>„Prosím vás, otestujte mi ho.“</p>
<p>Na obličeji měla masku překvapení, psala na přední stranu ploché krabice písmena, vymazala je, naškrábala tam nějaký jednoduchý problém, potom něco složitého, co by mělo vyžadovat pomoc lodního počítače. Potom si vyvolala soubor doplňkových osobních informací z lodní paměti. „Funguje dobře.“</p>
<p>Rennerův hlas zněl hrozně ospale. „Jsem cvok anebo jsme pozorovali Třískanku, jak tuhle věc rozebrala na součástky a zase ji složila dohromady?“</p>
<p>„Samozřejmě. Totéž udělala s vaší puškou.“</p>
<p>„Jenomže <emphasis>kapesní počítač?</emphasis>“ Renner upřeně koukal před sebe. „Vy víte, že to prostě nejde, že jo?“</p>
<p>Myslela si, že je to vtip. „Ne, to jsem nevěděla.“</p>
<p>„No, je to tak. Zeptejte se doktora Horvatha.“ Renner zavěsil a znovu usnul.</p>
<p>Sally chytila Dr. Horvatha zrovna ve chvíli, kdy chtěl odejít do svojí kajuty. Pověděla mu o tom počítači.</p>
<p>„Ale tyhle věci jsou přece jeden velký integrovaný obvod. My se ani nepokoušíme je opravovat…“ Horvath si dál mumlal něco pro sebe.</p>
<p>Zatímco Renner spal, Horvath a Sally vzbudili členy vědeckého týmu, jejichž specializací byla neživá příroda. Nikdo z nich se tu noc moc nevyspal.</p>
<p>###</p>
<p>„Ráno“ na válečné lodi je relativní pojem. Ranní strážní směna je od čtyřech do osmi – v době, kdy by lidé měli normálně spát; jenomže vesmír nic takového neví. Na můstku a ve strojovnách je třeba celá posádka bez ohledu na to, kolik je hodin. Whitbread jako důstojník, který má dozor nad hlídkou, držel jednu hlídku ze tří, ale rozpis na <emphasis>MacArthuru </emphasis>byl zmatený, že se v tom sotva kdo vyznal. Měl ranní a dopolední hlídku, potom osm skvělých hodin spánku, přesto ale se nějak ocitl vzbuzený v kantýně službu konajících důstojníků v devět.</p>
<p>„Nic se mnou není,“ protestoval Horst Staley. „Nevím, odkud ten nápad máš. Zapomeň na to.“</p>
<p>„OK,“ řekl Whitbread mírně. Vzal si džus a obiloviny a položil si je na tác. Stál ve frontě na jídlo hned za Staleym, což bylo docela přirozené, protože dovnitř přišel až po něm.</p>
<p>„Ale tvůj zájem oceňuji,“ řekl mu Staley. V jeho hlase nebylo ani stopy po emocích.</p>
<p>Whitbread souhlasně přikývl. Vzal si svůj tác a šel za jeho nepřirozeně rovnými zády. Jak se dalo očekávat, vybral si Staley prázdný stůl. Whitbread si k němu přisedl.</p>
<p>V Říši byl nespočet světů, v nichž dominantní rasou byli běloši. V takových světech na plakátech z odvodů k válečnému námořnictvu byl vždycky zobrazen muž jako Horst Staley. Měl hranaté čelisti, ledově modré oči, obličej s ostře řezanými rysy, zcela symetrický a zcela bez výrazu. Záda měl rovná, ramena široká, ploché břicho pevné a samý sval. Byl to úplný protiklad Whitbreada, který celý život bojoval s nadváhou a všude byl alespoň trošku oblý.</p>
<p>Jedli v tichosti, byla to dlouhá snídaně. Nakonec se Staley příliš nenuceně zeptal, jako kdyby se zeptat musel: „Jak ti to vyšlo s tvojí misí?“</p>
<p>Whitbread byl připraven. „Špatně. Příšernou hodinu a půl Třískanka strávila tak, že se na mě upřeně dívala. Koukej.“ Whitbread vstal. Nakláněl hlavu ze strany na stranu, kolena měl povolená a ramena skleslá, aby se akorát vešel do neviditelné rakve 130 centimetrů vysoké. „Takhle. Hodinu a půl.“ Znovu se posadil. „Řeknu ti, bylo to mučení. Pořád jsem si přál, aby byli vybrali tebe.“</p>
<p>Staley zrudnul. „Já se přihlásil dobrovolně.“</p>
<p><emphasis>Trefa.</emphasis></p>
<p>„Řada byla na mně. Ty jsi přece ještě v Novém Chicagu dopustil, aby se <emphasis>Deafiant </emphasis>vzdal.“</p>
<p>„A ať jen si ten maniak zkusí ukrást mi bombu!“</p>
<p>Whitbread odložil vidličku. „Co?“</p>
<p>„Tys to nevěděl?“</p>
<p>„Samozřejmě, že ne. Myslíš, že by to Blaine roznesl po celé lodi? Po té misi ses vrátil trochu otřesený. Zajímalo nás proč.“</p>
<p>„Tak teď to víte. Nějakej osel se pokoušel podvádět. Kapitán <emphasis>Defianta </emphasis>by ho neměl nechat to udělat, ale možná ho nechal.“ Staley si mnul až bolestivě ruce. „Uzmul mi bombu. A já ho nechal! Dal bych cokoli za to, abych měl možnost –“ Staley si najednou stoupl, ale Whitbread byl dost pohotový, aby ho chytil za paži.</p>
<p>„Posaď se,“ řekl: „Můžu ti říct, proč tě nevybrali.“</p>
<p>„Tak to asi umíš číst kapitánovy myšlénky, ne?“ Mlčky se dohodli na tom, že budou mluvit tlumenými hlasy. Stejně všechny vnitřní příčky v <emphasis>MacArthuru </emphasis>byly zvukotěsné a rozuměli si, i když mluvili tišeji.</p>
<p>„Důstojníci, kteří mají odhad, to je pro kadety dobrá praxe,“ řekl Whitbread.</p>
<p>„Tak proč tedy? Bylo to kvůli té bombě?“</p>
<p>„Nepřímo. Měl jsi stimul se zdokonalovat. Ale i bez toho jsi příliš velký hrdina, Horste. Dokonalá fyzička, dobré plíce – viděl jsi někdy admirála s jemným hlasem? – naprostá oddanost a žádný smysl pro humor.“</p>
<p>„Já mám smysl pro humor.“</p>
<p>„To teda nemáš.“</p>
<p>„Že nemám?“</p>
<p>„Ani špetku. Ta situace si nežádala hrdinu, Horste. Potřebovali někoho, komu by bylo jedno, že bude působit komicky pro dobrou věc.“</p>
<p>„Děláš si legraci. Sakra, já nikdy nepoznám, kdy si děláš legraci.“</p>
<p>„Teď by se to zrovna moc nehodilo. Nedělám si z tebe legraci, Horste. Hele, nemusel bych tohle vysvětlovat. Všechno jsi to viděl, že jo? Sally mi říkala, že jsem byl na všech obrazovkách interkomunikačního zařízení živý, v barvách a trojrozměrný.“</p>
<p>„To jo.“ Staley se letmo usmál. „Měli jsme ti vidět pořádně do obličeje. Zvlášť když jsi začal nadávat. Vůbec nás nikdo neupozornil. Ten pohled maličko poskočil, potom jsi zaječel na návštěvnici a všichni se váleli smíchy.“</p>
<p>„A co bys dělal ty?“</p>
<p>„Tohle ne. Nevím. Asi bych se držel rozkazů.“ Ledové oči se zúžily. „Nepokusil bych se prostřílet si cestu ven, jestli myslíš na tohle.“</p>
<p>„Možná vteřinu řezného laseru do ovládacího panelu? Abys zlikvidoval silové pole?“</p>
<p>„Bez rozkazu ne.“</p>
<p>„Co takhle znaková řeč? Nějakou dobu jsem se pokoušel gestikulovat, doufal jsem, že mi návštěvnice porozumí, ale nechápala vůbec nic.“</p>
<p>„To jsme neviděli. A co s tím?“</p>
<p>„Už jsem ti to říkal. Na tu misi bylo zapotřebí někoho, kdo ze sebe chce pro dobrou věc udělat blázna. Jen si vzpomeň, kolikrát jsi slyšel, jak se lidi smáli, když jsem přiváděl Třískanku.“</p>
<p>Staley přikývl.</p>
<p>„Teď se na ně vybodnem a budeme přemýšlet o Třískance. Co její smysl pro humor? Chtěl bys, aby se ti Třískanka smála, Horste? Možná bys to nikdy přesně nevěděl; nevíš, jak její smích vypadá, jaké při něm vydává zvuky –“</p>
<p>„Jseš absurdní.“</p>
<p>„Jediné, co jsme všichni věděli, bylo, že situace volá po někom, kdo by zjistil, jestli s námi návštěvníci chtějí mluvit. K tomu nebylo třeba nikoho, kdo by pozvedl říšskou čest. Na to je spousta času, když teď víme, komu stojíme tváří v tvář. Bude místo pro hrdiny, Horste. To je vždycky.“</p>
<p>„To je povzbudivé,“ řekl Staley. Dosnídal. Teď se zdvihl a rychle odcházel, záda měl velice rovná, nechal za sebou celého udiveného Whitbreada.</p>
<p>Tak jo, pomyslel si Whitbread. Zkusil jsem to. A třeba…</p>
<p>###</p>
<p>Luxus na válečné lodi je pojem relativní.</p>
<p>Reprezentační kajuta dělostřeleckého důstojníka Crawforda byla velká jako jeho postel. Když zůstala zdvižená, měl místo na převléknutí a malé umyvadlo, aby si mohl vyčistit zuby. Pokud si chtěl spustit postel na spaní, musel nejdříve vyjít na chodbu; a protože byl na námořníka vysoký, naučil se spát skrčený.</p>
<p>Postel a dveře na zámek namísto zavěšené sítě nebo jedno z mnoha lůžek v řadě znamenala: luxus. Byl by bojoval, aby si ho udržel; ale vyhodili ho ze sedla. Teď nocuje v kutru <emphasis>MacArthuru, </emphasis>zatímco ta návštěvnická obluda okupuje jeho obydlí.</p>
<p>„Měří jen něco přes metr, takže se tam samozřejmě krásně vejde,“ řekla uvážlivě Sally Fowlerová. „Ale stejně je to maličká místnost. Myslíš, že to vydrží? Jinak ji budeme muset ubytoval v hale.“</p>
<p>„Viděl jsem kajutu její lodě. Nebyla o nic větší. Vydrží to,“ řekl Whitbread. Bylo už pozdě na to pokoušet se v jídelně nižších důstojníků spát a čekalo se od něj, že vědcům řekne všechno, co ví: alespoň by to mělo vyjít, kdyby se Cargill ptal, proč Sally obtěžoval. „Předpokládám, že ji někdo sleduje přes interkomunikační zařízení.“</p>
<p>Sally přikývla. Whitbread šel za ní do vědecké haly. Část místnosti byla oddělena drátěným pletivem – a za ním byly dvě miniatury. Jedna kousala do hlávky zelí a všema čtyřma rukama si ji přidržovala u hrudníku. Ta druhá, s vybouleným bříškem, si hrála s kapesní svítilnou.</p>
<p>Jako opice, pomyslel si Whitbread. Poprvé měl příležitost se na ty malé podívat. Měly hustější kožich s hnědými a žlutými skvrnami tam, kde ta velká byla jen světle hnědá. Čtyři paže byly skoro stejné, pět prstů na levých rukou, šest na pravých; ale paže a prsty měly stejně hubené, stejně spojené klouby. Přesto ale svaly vyššího levého ramene byly ukotveny k temeni lebky. Proč, ne-li proto, aby měli větší sílu a mohli paži používat jako páku?</p>
<p>Potěšilo ho, když ho Sally odvedla k malému rohovému stolu, pryč od místa, kde se vědci biologové drbali na hlavách a hlasitě se dohadovali. Přinesl kávu pro oba a zeptal se jí, proč mají miniatury tak divně uspořádané svaly; nebylo to přesně to, o čem s ní chtěl mluvit, ale to je jen začátek…</p>
<p>„Domníváme se, že jsou zakrnělé,“ řekla. „Je zjevné, že je nepotřebují; levé paže stejně nemají dost velké na to, aby mohly vykonávat těžkou práci.“</p>
<p>„To ale tedy ty malé nejsou opice! Jsou odnoží těch velkých.“</p>
<p>„Nebo jsou odnoží i něčeho dalšího. Jonathone, už máme víc než dvě klasifikace. Koukni.“ Otočila se k interkomunikační obrazovce a na ní se objevil obraz pokoje Třískanky.</p>
<p>„Zdá se, že jí je celkem dobře,“ řekl Whitbread. Usmíval se tomu, co Třískanka dělala. „Panu Crawfordovi se nebude líbit, co udělala s jeho lůžkem.“</p>
<p>„Dr. Horvath nechtěl, abychom jí bránili. Může si hrát s čím chce, jenom ne s interkomunikačním zařízením.“</p>
<p>Crawfordovo lůžko zkrátila a předělala. Tvar mělo neobyčejný, nejen kvůli složitým kloubům, které Třískanka má na zádech, ale i kvůli tomu, že s největší patrností spí na straně. Matraci rozdělila a sešila, základní ocelový rám ohnula a zkroutila. Udělala si drážky pro dvě pravé paže a jamku pro vystouplou kyčelní kost a vyvýšeními, která má posloužit jako polštář. „Proč by měla spát jen na pravém boku?“ zeptal se Whitbread.</p>
<p>„Pravděpodobně se levou stranou umí lépe bránit, kdyby ji někdo překvapil ve spaní. Levačku má o tolik silnější.“</p>
<p>„Snad. Chudák Crawford. Možná Třískanka čeká, že se k ní pokusí někdy v noci přiblížit a podřezat jí krk.“ Díval se, jak návštěvnice opracovává stropní lampu. „Má úzce zaměřené myšlení, že jo? Mohli bychom si z toho něco vzít. Třeba něco vylepší.“</p>
<p>„Možná. Jonathone, díval jsi se na ty nákresy pitvaného návštěvníka?“</p>
<p>Řekla to jako učitelka. Vzhledem ke svému věku by jí mohla být, jenomže na to je příliš hezká, pomyslel si Whitbread. Řekl, „Ano, prosím.“</p>
<p>„Všiml sis nějakých rozdílů?“</p>
<p>„Barva srsti se liší. Ale to nic neznamená. Ten druhý byl v bezvědomí po staletí.“</p>
<p>„A ještě něco?“</p>
<p>„Myslím, že ten druhý byl větší. Ale přísahat bych na to nemohl.“</p>
<p>„Podívej jakou má hlavu.“</p>
<p>Whitbread se zamračil. „Nevidím ji.“</p>
<p>Sally zapnula svůj kapesní počítač. Tiše zahučel, ukázal, že je ve spojení s hlavní pamětí lodi. Kdesi v <emphasis>MacArthuru </emphasis>přes holografické linky přejel laser. V paměti lodi bylo zaznamenáno všechno, co lidstvo ví o Třískanech. Laser vyhledal informace, které Sally požadovala, a vyslal je do jejího kapesního počítače. Na přední straně ploché krabičky se objevil náčrtek.</p>
<p>Whitbread si ho prohlížel, potom se podíval na obrazovku a na Třískanku. „Její čelo. Je šikmé!“</p>
<p>„To jsme si právě mysleli, Dr. Horvath a já.“</p>
<p>„Není to hned vidět. Hlava se stejně pořád naklání.“</p>
<p>„Já vím, ale je to tam. Domníváme se, že i ty ruce se od sebe liší, i když docela málo.“ Sally se zamračila a mezi jejíma hnědýma očima se objevily tři krátké vrásky, nechala si vlasy ostříhat nakrátko, a když se tak mračila, vypadala v těch krátkých vlasech velice sportovně. Whitbreadovi se to nelíbilo. „To ale znamená, že existují tři různé druhy Třískanů,“ řekla. „A jen čtyři Třískani. To je vysoký mutační poměr, nemyslíš?“</p>
<p>„Já… nepřekvapilo by mě to.“ Whitbread si vzpomněl na lekce dějepisu kaplana Hardyho, které dával kadetům po cestě. „Jsou uvězněni v tomhle systému. Dusí se. Kdyby měli atomovou válku, tak by s tím pak museli žít, že jo?“ Vzpomněl si na Zemi a otřásl se.</p>
<p>„Neviděli jsme žádný důkaz o atomových válkách.“</p>
<p>„Kromě poměru mutace.“</p>
<p>Sally se zasmála. „Argumentuješ v kruzích. Ale to nestačí. Žádný z těchhle tří typů není mrzák, Jonathone. Všechny jsou velmi dobře adaptované, všechny jsou zdravé – kromě té mrtvé, samozřejmě, tak se o ní nedá uvažovat. Nenechali by přece mrzáka řídit sondu.“</p>
<p>„Ne. Takže jaká je odpověď?“</p>
<p>„Tys je viděl první, Jonathone. Nazveme-li tu v sondě typ A. Jaký byl vztah mezi typy B a C?“</p>
<p>„Nevím.“</p>
<p>„Ale tys je viděl pohromadě.“</p>
<p>„To nedávalo smysl. Nejdřív ty malé uhýbaly velké z cesty a ona je nechala být. Potom jsem té velké dal znamení, že chci, aby šla se mnou do <emphasis>MacArthuru. </emphasis>V tu chvíli popadla první dvě malé, co jí přišly pod ruku, ujistila se, že jsou v bezpečí a úplně bez jakéhokoli varování ty ostatní zabila!“</p>
<p>Whitbread ztichl, myslel na vzdušný vír, který ho odvanul ze vzduchové kapsy lodi Třískanů. „Tak mi řekni, kdo jsou ty malé. Mazlíčci? Děti? Jenomže ona je <emphasis>zabila!</emphasis> Paraziti? Proč teda dvě z nich zachránila? Jsou snad k jídlu? To jsi zkusila?“</p>
<p>Sally se zašklebila. Bylo to skoro odfrknutí, prapodivné na jejím hezkém obličeji, byl to výraz, který u ní při žádné společenské události neviděl. „Zkusila co? Připravit je jako frikasé a předložit je té velké? Uvažuj.“</p>
<p>Návštěvnice v Crawfordově kajutě si nasypala hrst nějakých semínek a snědla je. „Popcorn,“ řekla Sally. „Nejdřív jsme to zkusili na těch malých. Třeba byly určené právě k tomuhle – ochutnávačky.“</p>
<p>„Možná.“</p>
<p>„Jí taky zelí. No, hladovět nebude, ale může umřít kvůli nedostatku vitamínů. Jediné, co můžeme udělat, je dívat se a čekat – Předpokládám, že hodně brzy dorazíme na jejich domovskou planetu. Zatím, Jonathone, jsi jediný člověk, který viděl třískanskou loď. Bylo sedadlo pilota vytvarované? Jen jsem ho krátce zahlédla přes kameru, co jsi měl na přilbě.“</p>
<p>„Bylo vytvarované. Vlastně vypadalo jako na ni přímo ulité. Všiml jsem si něčeho jiného. Ovládací deska byla napravo od sedadla. Jenom pro pravé ruce…“</p>
<p>Jak se ukázalo, vzpomněl si na spoustu věcí z lodi. Z tohoto důvodu zůstal v příjemné společnosti lady Sally až dokud nemusel jít na hlídku. Ale nic z toho nebylo nijak zvlášť užitečné.</p>
<p>###</p>
<p>Whitbread se nemusel dostavit na své stanoviště na můstku dříve, než Dr. Buckman zavolal kapitána.</p>
<p>„Loď, Blaine,“ řekl Buckman. „Z neobydleného světa, Prvotní Třísky. Nenašli jsme ji, protože byla krytá tím sakramentským laserovým signálem.“</p>
<p>Blaine přikývl. Na jeho vlastních obrazovkách se třískanská loď objevila o devět minut dříve. Posádka šéfa Shattucka nechtěla poskytnout civilistům lepší podmínky pozorování, než jaké mělo válečné námořnictvo.</p>
<p>„Dostane se k nám přibližně během jednaosmdesáti hodin,“ řekl Buckman. „Akceleruje na nula celá osmdesát sedm gee, což je nějakou podivnou shodou okolností povrchová gravitace Prvotní Třísky. Chrlí neutriny. Celkově je stejná jako první loď, až na to, že je mnohem masivnější. Dám vám vědět, když se dozvíme něco dalšího.“</p>
<p>„Dobře. Dohlédněte na to, doktore.“ Blaine přikývl a Whitbread přerušil okruh. Kapitán se obrátil na svého výkonného důstojníka. „Pojďte, srovnáme to, co víme, s Buckmanovým souborem, číslo jedna.“</p>
<p>„Zajisté, pane.“ Cargill si několik minut pohrával s ovladači počítače. „Kapitáne?“</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Podívejte se na výchozí čas. Ta cizí loď se vydala na cestu hodinu a něco poté, co jsme prorazili.“</p>
<p>Blaine si pro sebe písknul. „Jste si tím jist? To znamená, že jim trvá deset minut, než nás objeví, dalších deset, než nás zaměří a čtyřicet minut zabere příprava a vyplutí. Jacku, jaký typ lodi vyplouvá během čtyřiceti minut?“</p>
<p>Cargill se zamračil. „O žádné takové lodi jsem ještě neslyšel. Válečné námořnictvo by to <emphasis>mohlo </emphasis>dokázat, pokud by na lodi byla veškerá posádka v pohotovosti nejvyššího stupně…“</p>
<p>„Přesně tak. Domnívám se, že se k nám blíží válečná loď, číslo jedna. Raději byste měl informovat admirála, potom Horvatha. Whitbreade, sežeňte mi Buckmana.“</p>
<p>„Ano?“ Astrofyzik se tvářil utrápeně.</p>
<p>„Doktore, potřebuji vědět všechno, co se vašim lidem podaří zjistit o třískanské lodi. Hned. A mohl byste mi říci něco o jejich poněkud podivné akceleraci?“</p>
<p>Buckman si pečlivě prostudoval čísla, která Blaine zadal na svoji obrazovku. „To se zdá docela přímočaré. Vyrazili z Prvotní Třísky nebo měsíce obíhajícího v blízkosti čtyřicet minut poté, co jsme přijeli. V čem je problém?“</p>
<p>„Pokud na cestu vyrazili takhle rychle, jedná se skoro určitě o válečnou loď. Rádi bychom věřili něčemu jinému.“</p>
<p>Buckman byl znepokojen. „Věřte, čemu chcete, kapitáne. Buď vyrazili na cestu během čtyřiceti minut nebo… no, třískanské vozidlo by mohlo vystartovat něco přes dva miliony kilometrů v tuhle stranu od Prvotní Třísky; tak by získali víc času… ale tomu nevěřím.“</p>
<p>„Já už taky ne. Chci, abyste v tomto smyslu sám sebe uspokojil, Dr. Buckmane. Co by jim podle našich předpokladů mohlo poskytnout víc času na vyplutí?“</p>
<p>„Okamžik… Nejsem zvyklý myslet v termínech raketové techniky, víte. Mým oborem jsou spíše gravitační akcelerace. Hmm.“ Buckmanovy oči byly podivně prázdné. Chvíli vypadal jako idiot. „Měl byste vzít v úvahu dobu volného dojezdu. A mnohem větší akceleraci spouštěcího mechanismu. Mnohem vyšší.“</p>
<p>„Jak dlouho bude trvat volný dojezd?“</p>
<p>„Několik hodin za každou hodinu, kterou jim chcete dát na rozmyšlenou. Kapitáne, nechápu váš problém. Proč by nemohli s vědeckou měřicí lodí vyrazit během čtyřiceti minut? Proč se domníváte, že se jedná o válečnou loď? Koneckonců <emphasis>MacArthur </emphasis>je obojí a vyplutí vám zabralo nesmyslně mnoho času. Já byl připraven už několik dní předem.“</p>
<p>Blaine ho vypnul. Zakroutím mu tím jeho vychrtlým krkem, řekl si v duchu. Postaví mě před válečný soud, ale já to označím za důvodné zabití. Předvolám všechny, kdo ho znali. Budou mi to <emphasis>muset </emphasis>prominout. Kliknul na tlačítka. „Číslo jedna, co máte?“</p>
<p>„Vyrazili s lodí během čtyřiceti minut.“</p>
<p>„Takže je to válečná loď.“</p>
<p>„Admirál si to myslí, pane. Dr. Horvath o tom není přesvědčen.“</p>
<p>„Já taky ne, ale budeme se na ně muset připravit. A budeme o Třískanech chtít vědět víc, než se Hovathovi lidé dozvědí od naší cestující. Číslo jedna, chci, abyste vzal ozbrojený pobřežní člun a dojel k tomu asteroidu, odkud Třískanka pochází. Není tam ani známka po jakékoli činnosti, takže by to mohlo být docela bezpečné – a já chci jenom vědět, co tam Třískanka <emphasis>dělala. </emphasis>To by nám mohlo napovědět.“</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>18. Kamenný úl</strong></p>
<p>Horace Bury se díval na Třískanky, které si hrály za drátěným pletivem. „Koušou?“ zeptal se.</p>
<p>„Zatím nikoho nekously,“ odpověděl Horvath. „Dokonce ani když jim biotechnici brali krevní vzorky.“ Bury ho zmátl. Ministr vědy Horvath se považoval za dobrého znalce lidí – jednou odešel z vědy a začal se věnovat politice, tehdy se to musel rychle naučit – ale nemohl se dostat na kloub Buryho myšlenkových postupů. Obchodníkův nenucený úsměv byla jen maska navenek; za ní – nepřístupný a necitelný – pozoroval Třískanky jako Bůh, který posuzuje pochybné stvoření.</p>
<p>Bury přemýšlel. Teda, ty jsou ale ošklivé. Taková patálie. Jako domácí mazlíčci by nebyly k ničemu, jedině – Ovládl se a postoupil kupředu, aby se natáhl do otvoru v síti dost velkém, aby tudy mohl protáhnout paži, ale zároveň, aby se jím nedostala Třískanka ven.</p>
<p>„Za uchem,“ poradil mu Horvath.</p>
<p>„Děkuji.“ Bury byl zvědav, jestli některá z nich přijde prozkoumat jeho ruku. Přišla ta hubená a Bury ji podrbal za uchem – opatrně, protože to ucho vypadalo křehké a jemné. Ale zdálo se, že se jí to moc líbí.</p>
<p>Teda jako domácí mazlíčci by byly příšerné, pomyslel si, ale od každého by určitě prodali pár tisíc. Po nějakou dobu. Než se ta novota okouká. Nejlepší bude zahájit kampaň na všech planetách najednou. Jestli se rozmnožují v zajetí, když je budeme krmit a jestli je rozprodám, ještě než je lidi přestanou kupovat – „Pro Alláha –! Ona mi vzala hodinky!“</p>
<p>„Mají moc rády nástroje. Možná jste si všiml té baterky, co jsme jim dali.“</p>
<p>„To mě nezajímá, Horvathe. Jak teď dostanu zpátky svoje hodinky? Při Alláhovi – Jak se mohly rozepnout?“</p>
<p>„Tak si tam sáhněte a vemte si je. Nebo to pro vás udělám já.“ Horvath to zkusil. Ohrada byla moc velká a Třískanka mu hodinky dát nechtěla. Horvath byl nervózní. „Nechci je moc obtěžovat.“</p>
<p>„Horvathe, ty hodinky mají hodnotu osm set korun! Neukazují jenom čas a datum, ale –“ Bury zmlkl. „Když na to přijde, jsou i nárazuvzdorné. Máme reklamní slogan, že jakýkoli šok, který zastaví Chronos, zabije i jeho majitele. Patrně je nemůže nijak zvlášť poškodit.“</p>
<p>Třískanka si prohlížela hodinky se střízlivou horlivostí. Bury byl zvědavý, jestli ostatním bude připadat tenhle způsob úchvatný. Žádné doma chované zvíře se takhle nechová. Dokonce ani kočky ne.</p>
<p>„Máte na nich kamery?“</p>
<p>„Samozřejmě,“ odpověděl Horvath.</p>
<p>„Moje firma možná bude chtít tuhle sekvenci koupit. Pro reklamní účely.“ To je jedna věc, pomyslel si Bury. Teď se blíží třískanská loď a Cargill odjíždí někam s kutrem. Nikdy by se nikam nedostal, kdyby postrkoval Cargilla, ale s Buckmanem to šlo. Možná mu nakonec vyplyne nějaký zisk z té kávy, co astrofyzik pil…</p>
<p>Ta myšlenka ho nějak nejasně rozesmutněla.</p>
<p>###</p>
<p>Kutr byl největší ze všech vozidel na ploše hangáru. Měl zvedací základní část s plochým povrchem, který dosedal na stěnu hangáru. Měl své vlastní přístupové poklopy, které spojovaly vzduchovou kapsu kutru s obydlenými částmi <emphasis>MacArthuru, </emphasis>protože hangár byl obvykle ve vakuu.</p>
<p>Na palubě kutru nebyl generátor Langstonova pole ani Aldersonův pohon. Nicméně jeho pohon byl výkonný a mocný a palivová kapacita poměrně veliká, dokonce i bez přídavných nádrží. Dočasně žáruvzdorné krytí na jeho přídi bylo vhodné pro jeden (1) opakovaný vstup do pozemské atmosféry rychlostí až 20 km/sec nebo několikeré opakované vstupy za nižší rychlosti. Kutr byl projektován pro šestičlennou posádku, ale vešlo se jich do něj víc. Mohl projíždět z planety na planetu, ale ne mezi hvězdami. Znovu a znovu do dějin vstupovalo vesmírné plavidlo menší než <emphasis>MacArthurův </emphasis>kutr.</p>
<p>Teď v něm nocovalo půl tuctu mužů. Jednoho vyhodili, aby udělal místo Crawfordovi, když Crawforda z jeho kabiny vyhostila tříruká návštěvnice.</p>
<p>Cargill se usmál, když to viděl. „Já Crawforda vezmu,“ rozhodl se. „Vždyť by to byla hanba znovu ho stěhovat. Lafferty jako velitel člunu. Tři námořníci…“ Naklonil se nad seznamem své posádky. „Staley jako námořní kadet.“ Uvítal možnost zdokonalit se a dobře plnil rozkazy.</p>
<p>Interiér kutru byl čistý a naleštěný, ale na stěně byly vidět Sinclairovy podivné opravy na místech, kde lasery <emphasis>Defiantu </emphasis>protínaly dočasně žáruvzdorné krytí; dokonce i na dlouhé vzdálenosti, v nichž se kutr utkal, bylo poškození značné.</p>
<p>Cargill si rozložil své věci v jediném uzavřeném prostoru kajuty a kontroloval možnosti svého letového plánu. Na tu vzdálenost by mohli jet celou cestu na tři gee. V praxi by to mohl být jeden gee tam a pět zpátky. Pouhý fakt, že skála nemá zařízení na nukleární pohon, ještě neznamená, že je neobydlená.</p>
<p>Jack Cargill si vzpomněl na rychlost, kterou Třískanka přestavěla jeho veliký kávovar. Aniž měla tušení, jak by káva měla chutnat! Je možné, že by byli někde dál <emphasis>za </emphasis>syntézou jader? Převlékl se do skafandru, byl to tkaný oblek těsně přiléhající k tělu a porézní tak akorát, aby propouštěl pot; byl automaticky teplotně regulován a s pomocí těsně přiléhavého tkaného vlákna mohla být jeho kůže vystavena vesmíru. Přilba přesně dosedala k límci. V zápase s těžkou výzbrojí by byl k ničemu, ale pro inspekce byl zcela vyhovující.</p>
<p>Zvenčí nebylo vidět žádné poškození ani opravu. Část tepelného krytu visela pod přídí kutru jako velká lopatka turbíny, která ukazovala bublinu velínu, okna a hlaveň základní výzbroje kutru: laserového kanónu.</p>
<p>V boji bylo prvním úkolem kutru provádět pozorování a informovat. Někdy se pokoušel přiblížit na dosah torpéda k oslepené nepřátelské válečné lodi. Proti třískanským lodím bez Pole mohl být kanón více než dostatečnou zbraní.</p>
<p>Cargill si prohlédl zbraně kutru s více než obvyklou důkladností. Už se obával Třískanů. V tom byl skoro osamocen; ale nebude tomu tak napořád.</p>
<p>###</p>
<p>Druhá loď návštěvníků byla větší než ta první, ale odhady její hmotnosti byly velice klamné, protože závisely na akceleraci (známé), spotřebě paliva (odvozené od teploty pohonu), provozní teplotě (odvozené od spektra radiace, jehož vrchol byl v mírné oblasti rentgenových paprsků) a výkonnosti (čirý odhad). Když se to všechno složilo dohromady, zdálo se, že masa je příliš malá: tak akorát pro tři lidi.</p>
<p>„Ale oni nejsou lidi,“ poznamenal Renner. „Čtyři Třískani váží tolik co dva lidi, ale nepotřebují tolik místa. Nevíme jakou mají s sebou výstroj nebo zbraně nebo ochranu. Zdá se, že slabé stěny jim nevadí, a tak si můžou stavět větší kajuty –“</p>
<p>„No dobře,“ přerušil ho Rod. „Jestli to nevíte, tak to řekněte rovnou.“</p>
<p>„Nevím to.“</p>
<p>„Děkuji,“ řekl Rod trpělivě. „Je něco, čím si jste jistý?“</p>
<p>„Je to sice s podivem, pane, ale ano. Akcelerací. Od toho, co jsme tu loď identifikovali, je stejná ve třech významných cifrách. A to je právě zvláštní,“ řekl Renner. „Normálně si hrajete s pohonem tak, abyste docílil jeho maximálního výkonu, za chodu opravujete drobné chyby… a pokud to necháte bez dozoru, hodnota se pořád mění. K tomu, aby se akcelerace udržela na takové konstantě, si s tím musíte neustále pohrávat.“</p>
<p>Rod si mnul kořen nosu. „To je signál. Sdělují nám, kam přesně mají namířeno.“</p>
<p>„Ano, pane. Přímo sem. Říkají nám, abychom na ně počkali.“ Renner nasadil svůj krutý, divoký škleb. „A víme ještě něco, kapitáne. Profil průřezu lodi se zmenšil od toho, co jsme ji viděli. Patrně se zbavili nějakých palivových nádrží.“</p>
<p>„Jak jste tohle zjistil? Nemusíte k tomu mít cílový tranzit slunce?“</p>
<p>„Obvykle ano. Tady to blokuje Uhelný pytel. Od Uhelného pytle se odráží dost světla, abychom mohli dobře odhadnout plochu půřezu té lodi. Nevšiml jste si těch barev v Uhelném pytli, kapitáne?“</p>
<p>„Ne.“ Blaine si zase mnul nos. „Když odhodí palivové nádrže, tak to moc na válečnou loď nevypadá, že ne? Ale záruka to není. Svědčí to jenom o tom, že mají naspěch.“</p>
<p>###</p>
<p>Staley a Buckman se posadili na zadní sedadla v trojúhelníkové řídící kajutě kutru. Jak kutr plul v jednom gee, Staley se díval na Pole <emphasis>MacArthutu </emphasis>kousek za nimi. Proti černému Uhelnému pytli se bitevní křižník zdál skoro neviditelný. K vidění nebylo nic než obloha.</p>
<p>Půl té oblohy zabíral Uhelný pytel bez hvězd, až na ostře růžový bod několik stupňů dovnitř od okraje. Bylo to, jako by tady končil vesmír. Jako zeď, pomyslel si Horst.</p>
<p>„Podívej se na to,“ řekl Buckman a Horst poskočil. „V Novém Skotsku jsou lidé, kteří tomu říkají Boží tvář. Pověrčiví blázni!“</p>
<p>„To je fakt,“ řekl Horst. Pověry byly hloupé.</p>
<p>„Odtud to vůbec nevypadá jako člověk a je to desekrát skvostnější! Kdyby to tak mohl vidět manžel mojí sestry. Patří k vyznavačům Jeho církve.“</p>
<p>Horst v polotmě přikývl.</p>
<p>Z kteréhokoli známého lidského světa se Uhelný pytel jevil jako černá díra na obloze. Člověk by očekával, že tu bude tma. Ale teď, když si už Horstovy oči začaly přivykat, viděl v Uhelném pytli útržky červené záře. Teď ta mlhovinová látka vypadala jako řídké záclony jedna za druhou nebo jako krev, která se mísí s vodou. Čím déle se díval, tím hlouběji do toho viděl. Spirály a kotouče a podlouhlé útvary ukazovaly světelné roky hluboko ve vakuově slabém prachu a plynu.</p>
<p>„Představte si, že zrovna <emphasis>můj </emphasis>švagr je vyznavač Jeho církve! Zkoušel jsem toho cvoka převychovat,“ řekl Buckman rázně, „ale on mě prostě neposlouchá.“</p>
<p>„Mám dojem, že jsem nikdy neviděl krásnější oblohu. Dr. Buckmane, tohle všechno světlo vychází z Murchesonova oka?“</p>
<p>„Skoro se zdá, že to není možné, co? Zkoušeli jsme najít jiné zdroje, fluorescenci, UV hvězdy hluboko v prachu a tak. Kdyby tam někde bylo něco hmotného, našli bychom to indikátory masy. Staley, není to <emphasis>tak </emphasis>nepravděpodobné. Oko není od Uhelného pytle tak daleko.“</p>
<p>„Pár světelných let.“</p>
<p>„No a co? Světlo je rychlejší, když má volnou dráhu!“ Buckmanovy zuby se třpytily ve mdlé mnohabarevné záři z ovládacího panelu.</p>
<p>„Murcheson ztratil skvělou příležitost tím, že nestudoval Uhelný pytel, když měl šanci. Samozřejmě byl na špatné straně Oka a patrně se neodvažoval vzdálit příliš od bodu průlomu… a to je právě naše štěstí, Staley! Nikdy se ještě nenaskytla takováhle příležitost! Hustá mezihvězdná masa a rudý veleobr zrovna na hraně osvětlení! Podívejte se, kam ukazuji, Staley, tam, kde proudy stékají k té spirále. Je to jako vír, že jo? Kdyby váš kapitán přestal chytat lelky a pustil mě k lodnímu počítači, mohl bych dokázat, že ta spirála je prahvězda v procesu kondenzace! Nebo že není.“</p>
<p>Buckman měl dočasně vyšší postavení než Staley, ale byl to civilista. V každém případě by o kapitánovi takhle mluvit neměl. „Počítač používáme k jiným účelům, Dr. Buckmane.“</p>
<p>Buckman svěsil paži. „Je jich tam moc.“ Zdálo se, že přišel o oči; jeho duše byla ztracená v tom obrovském závoji rudě osvětlené temnoty. „Třeba to ani nebudeme potřebovat. Třískané určitě pozorují Uhelný pytel po celou svoji historii; stovky let, možná tisíce. Zvlášť jestli vyvinuli takové pseudovědy, jako je třeba astrologie. Jestli s nimi budeme moci hovořit…“ Utichl.</p>
<p>Staley řekl: „Udivovalo nás, proč jste tak vehementně chtěl jet s námi.“</p>
<p>„Cože? Myslíte jako vyjet si s vámi na výlet a podívat se na tu skálu? Staley, mně je úplně jedno, k čemu ji Třískan používal. Chtěl bych vědět, proč jsou Trójanské body tak nahuštěné jeden na druhém.“</p>
<p>„Myslíte si, že tam budou nějaké stopy?“</p>
<p>„Možná, ve složení té skály. Můžeme doufat.“</p>
<p>„Snad bych vám tam mohl pomoci,“ řekl Staley pomalu. „Sauron – můj domov – má asteroidní pás a báňský průmysl. Naučil jsem se něco o těžbě skal od svých strýců. Kdysi jsem si myslel, že i já budu horníkem.“ Najednou zmlkl. Čekal, že Buckman předhodí nepříjemné téma.</p>
<p>Buckman řekl, „Zajímalo by mě, co kapitán čeká, že tu najdeme.“</p>
<p>„Řekl mi to. O té skále víme jen jedno,“ řekl Staley. „Třískanka se o ni zajímala. Až budeme vědět proč, dozvíme se něco o Třískanech.“</p>
<p>„To není moc,“ zavrčel Buckman.</p>
<p>Staley si oddechl. Buďto Buckman neví, proč je Sauron neblaze proslulý nebo… ne. Taktní? Buckman? To sotva.</p>
<p>###</p>
<p>Mládě se Třískance narodilo pět hodin poté, co kutr <emphasis>MacArthuru </emphasis>odplul k asteroidu. Porod se překvapivě podobal vrhu štěňat vzhledem k tomu, jak vzdáleně je matka spřízněna se psy; mládě bylo jenom jedno, velké asi jako krysa.</p>
<p>V hale ten den byla spousta lidí, protože členové posádky, důstojníci, vědci a dokonce i kaplan si našli výmluvu, proč tam zajít.</p>
<p>„Podívej o kolik menší je dolní levá paže,“ řekla Sally. „Měli jsme pravdu, Jonathone. Ti malí jsou odvozeni od velkých Třískanů.“</p>
<p>Někoho napadlo přivést velkou Třískanku dolů do haly. Nevypadalo to, že by se nějak zvlášť zajímala o nového miniaturního Třískana; ale směrem k těm druhým dvěma vyluzovala nějaké zvuky. Jedna z nich vyndala hodinky Horace Buryho zpod polštáře a dala jí je.</p>
<p>Rod pozoroval dění kolem třískanského mláděte, jak jen mohl. Na novorozence se zdálo velice vyspělé. Nekolik hodin po narození kousalo do zelí a zdálo se, že umí chodit, i když ho matka obvykle nosila v jednom páru paží. Pohybovala se svižně a v tomto smyslu nebyla nijak omezená.</p>
<p>Mezitím se třískanská loď přiblížila, a pokud došlo k nějaké změně v akceleraci, byla příliš malá na to, aby to <emphasis>MacArthur </emphasis>odhalil.</p>
<p>„Budou tu během sedmdesáti hodin,“ řekl Rod Cargillovi přes laser. „Chci vás tu mít do šedesáti. Nedovolte Buckmanovi, aby se pouštěl do něčeho, co nemůže v časovém limitu dokončit. Pokud navážete spojení s návštěvníky, rychle mě informujte – a nepokoušejte se s nimi hovořit, jen když to bude nevyhnutelné.“</p>
<p>„Zajisté, kapitáne.“</p>
<p>„To nejsou moje rozkazy, Jacku. Kutuzovy. Z téhle exkurze nemá zvlášť velikou radost. Prostě jen tu skálu obhlédněte a vraťte se nazpátek.“</p>
<p>Skála byla třicet milionů kilometrů daleko od <emphasis>MacArthuru, </emphasis>v jednom gee to byl výlet dvacet pět hodin tam a dvacet pět hodin zpátky. Čtyři tíhová zrychlení by mohla tu dobu zkrátit na polovinu. To není moc, pomyslel si Staley, aby to stálo za to vyrovnávat se se čtyřmi gee.</p>
<p>„Ale mohli bychom cestovat v 1,5 gee, pane,“ navrhl Cargillovi. „Nejen že by tak byl výlet rychlejší, ale rychleji se unavíme. Příliš bychom necestovali. Kutr by se nezdál tak nacpaný.“</p>
<p>„To je skvělé,“ řekl Cargill srdečně. „Vynikající návrh, pane Staley.“</p>
<p>„Takže to tak uděláme?“</p>
<p>„Neuděláme.“</p>
<p>„Ale – proč ne, pane?“</p>
<p>„Protože nemám rád gee navíc. Protože to spotřebovává palivo a kdybychom ho spotřebovali příliš mnoho, <emphasis>MacArthur </emphasis>by se možná potopil do plynového obra, aby nás dovezl domů. Nikdy neplýtvejte palivem, pane Staley. Můžete ho někdy potřebovat. A kromě toho je to hloupý nápad.“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>„Hloupé nápady se hodí pro mimořádné situace. Přistupuje se k nim, jen když už se nedá zkusit nic jiného. Když to zabere, dostanou se do Knihy. Jinak se řiďte Knihou, která je především souborem hloupých nápadů, které vyšly.“ Cargill se usmíval Staleyho zmatenému výrazu. „Víte co, budu vám vyprávět o jednom, který jsem do Knihy dostal já…“</p>
<p>Pro kadeta to vždycky bylo vyučování. Staley by to dotáhl na vyšší funkci, kdyby byl schopný a kdyby žil.</p>
<p>Cargill skončil své vyprávění a podíval se na hodinky. „Staley, jděte se trochu vyspat. Po obratu dostanete na starosti kormidelníka.“</p>
<p>###</p>
<p>Z dálky asteroid vypadal tmavý, drsný a pórovitý. Otáčel se jednou za třicet jedna hodin; podle Buckmana to bylo podivně pomalu. Nebyla tu ani známka po nějaké činnosti: žádný pohyb, žádná radiace, žádný anomální neutrinový proud. Horst Staley pátral po teplotních výkyvech, ale žádné neobjevil.</p>
<p>„Myslím, že je to tak,“ předával zprávu. „To místo je určitě pusté. Forma života vyvinutá na Prvotní Třísce by potřebovala teplo, ne, pane?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>Kutr se pohnul dál. Tečkování, které z dálky vypadalo jako póry ve skále, byly dolíky, potom otevřené díry různých velikostí. Patrně meteory. Ale tolik?</p>
<p>„Řekl jsem vám, že Trójanské body jsou hustě seskupeny,“ ozval se Buckman celý šťastný. „Patrně asteroid prolétává hustým Trójanským shlukem pravidelně… jenomže, Cargille, ukažte mi detail toho velikého dolíku.“</p>
<p>Dvojnásobná síla a obrazovka byly z poloviny vyplněny černou jámou s menšími dírami kolem.</p>
<p>„Ani stopy po okraji kráteru,“ řekl Cargill.</p>
<p>„Všiml jste si toho, že? Sakra, ta věc je dutá. <emphasis>Proto </emphasis>je ta hustota tak nízká. No, teď obydlená není, ale kdysi určitě byla. Dokonce se pokoušeli dodat jí vhodnou rotaci.“ Buckman se otočil. „Cargille, budeme chtít tu věc prohledat.“</p>
<p>„Ano, ale vy ne. Na skálu se vydá posádka válečného námořnictva.“</p>
<p>„Ale tohle je, kruci, moje pole působnosti!“</p>
<p>„Vaše bezpečnost zase moje, doktore. Lafferty, vezměte nás kolem skály.“</p>
<p>Zadní část asteroidu byl jeden veliký miskovitý kráter.</p>
<p>„Celý posetý maličkými krátery… ale jsou to krátery. Ne díry,“ řekl Cargill. „Doktore, co si o tom myslíte?“</p>
<p>„Vůbec nevím. Jestli je to přirozená formace –“</p>
<p>„Někdo s tím hýbal!“ vykřikl Staley.</p>
<p>„To je zvláštní, přesně to jsem si myslel,“ řekl Cargill. „Asteroidem pohybovali za použití termonukleárních zařízení, bomby shazovali do téhož kráteru, aby odváděli tlakovou vlnu. To bylo uděláno dřív. Dejte mi údaje o radiaci, kadete.“</p>
<p>„Zajisté, pane.“ Odešel a za chvilku se vrátil. „Nic, pane. Je chladný.“</p>
<p>„Skutečně?“ Cargill si to šel sám zkontrolovat. Když skončil, podíval se na své instrumenty a zamračil se. „Studený jako pirátské srdce. Jestli používali bomby, tak musely být setsakra čisté. To by mě nepřekvapilo.“</p>
<p>Kutr dál objížděl létající horu.</p>
<p>„To by mohla být vzduchová kapsa. Támhle.“ Staley ukázal na zdvižený kamenný vrchol vymalovaný vybledlou oranžovou barvou jako terč pro lukostřelbu.</p>
<p>„Ano, ale pochybuju, že bychom ji otevřeli. Dovnitř se dostaneme jednou z děr po meteoru. Stejně… to prozkoumáme. Lafferty, zavezte nás dovnitř.“</p>
<p>###</p>
<p>Ve svých zprávách tomu říkali Úlový asteroid. Skálu tvořil nespočet mnohostranných komor bez podlah propojených navzájem tunely příliš malými pro lidi, ve všech byly vyschlé asymetrické mumie. Ať už stavitelé dělali jakékoli zázraky, umělá gravitace jedním z nich nebyla. Chodby se rozbíhaly do všech směrů; větší komory a špižírny byly všude poseté úchyty na ruce, ukotvovacími body pro lana, zásobovacími výklenky.</p>
<p>Mumie se vznášely všude, hubené a vysušené s otevřenými ústy. Byly různě dlouhé – od jednoho metru až po metr a půl. Staley jich několik vzal a poslal je do kutru.</p>
<p>Byly tu také stroje, Staleymu a jeho mužům zcela nepochopitelné, všechny úplně ztuhlé vakuovým tmelením. Staley jeden menší stroj odtrhl od stěny. Vybral si ho proto, že byl tak divný, ne pro potenciální využití; ani jeden z těch strojů nebyl kompletní. „Žádný kov,“ oznámil Staley. „Setrvačníky a další takové věci, které vypadají, jako by to mohly být integrované obvody – keramika s nečistotami, takovéhle věci. Ale jen hodně málo kovu, pane.“</p>
<p>Procházeli prostorem namátkově. Nakonec došli do centrální komory. Byla veliká, stejně jako stroj, který jí dominoval. Kabely, které mohly být supravodiče energie vedené z vraku, Staleyho přesvědčily o tom, že to je zdroj energie asteroidu; ale nevykazovalo to žádné stopy radiace.</p>
<p>Prodrali se úzkými chodbami mezi nepochopitelnými kamennými bloky a našli velikou kovovou krabici.</p>
<p>„Rozřízněte to,“ nařídil Staley.</p>
<p>Lafferty použil svůj řezný laser. Stáli tam a pozorovali úzký zelený paprsek, který na stříbrný plášť vůbec neúčinkoval. Staley si říkal: kam ta energie odchází? Je možné, že by do toho nějakým způsobem energii nahustili? V odpověď ho do obličeje udeřilo horko.</p>
<p>Zkontroloval teplotu. Plášť byl rozpálený skoro doruda, celý. Když Lafferty odvrátil laser, plášť se velice rychle ochladil; ale všude měl stejnou teplotu.</p>
<p><emphasis>Tepelný supravodič. </emphasis>Staley zapískal do svého mikrofonu ve skafandru a v duchu si kladl otázku, jestli by se mu podařilo najít menší vzorek. Potom zkusil na plášť použít kleště – a ten se ohnul jako konzerva. Odtrhl se proužek v kleštích. Rukama, v rukavicích odloupli celé pláty.</p>
<p>Zmapovat Úl s jeho těsnými klikatými chodbami bylo nemožné. Nevěděli, kde vlastně jsou; ale jak procházeli, značkovali si cestu a používali instrumenty s protonovým paprskem k měření vzdáleností mezi stěnami.</p>
<p>Stěny chodby v celém interiéru byly tenké jako vaječná skořápka. Ty vnější nebyly o nic „silnější. Úlový asteroid nebyl v žádném případě bezpečným místem pro život.</p>
<p>Ale stěna pod kráterem byla hodně metrů silná.</p>
<p>Radiace, pomyslel si Staley. Musela tu být zbytková radiace. Jinak by opracovali tuhle stěnu, stejně jako to udělali s těmi dalšími, aby si pro sebe udělali dost místa.</p>
<p>Muselo tu dojít k obrovské populační explozi.</p>
<p>A potom je všechny něco vybilo.</p>
<p>A teď tu není vůbec žádná radiace. Jak je to dlouho, co se to všechno stalo? To místo bylo poseto malými meteorickými dírami; spousta děr ve stěnách. Jak dlouho?</p>
<p>Staley se zamyšleně díval na malý těžký třískanský artefakt, který Lafferty a Sohl táhli chodbou. Vakuové tmelení – a putující elementární částice přes dělící plochu. To by mohlo civilním vědcům <emphasis>MacArťhuru </emphasis>napovědět, jak dlouho je Úlový asteroid opuštěný; určitě ale už teď věděl jedno – je <emphasis>starý.</emphasis></p><empty-line /><empty-line /><p><strong>19. Popularita kanálu číslo dvě</strong></p>
<p>Kaplan David Hardy pozoroval miniatury jenom přes interkomunikační zařízení, protože tak se nemusel účastnit nekonečných spekulací o tom, kdo Třískané jsou. Pro Horvatha a jeho lidi to byla otázka vědeckého zájmu; ale pro kaplana Hardyho bylo v sázce víc než intelektuální zvědavost. Měl za úkol určit, zda Třískané jsou lidé. Horvathovi vědci se zajímali jenom o to, jestli jsou inteligentní.</p>
<p>Samozřejmě, otázka následovala otázku. Bylo nepravděpodobné, že by Bůh stvořil bytosti s duší a bez inteligence; ale bylo docela možné, že stvořil inteligentní bytosti bez duše nebo bytosti, které bylo možné zachránit jiným způsobem, než to dokáží lidé. Mohli být i určitou formou anděla, i když jen sotva si někdo dokázal představit neuvěřitelněji vyhlížející anděly. Hardy se při té myšlence usmál a znovu dál pozoroval miniatury. Velká Třískanka spala.</p>
<p>Miniatury zrovna v tu chvíli také nedělaly nic moc zajímavého. Hardy je nemusel nepřetržitě pozorovat. Všechno bylo stejně zaznamenáváno na hologramy a jako lingvistu <emphasis>MacArthuru </emphasis>by ho informovali, kdyby se něco stalo. Už si byl jistý, že miniatury nejsou ani inteligentní ani lidé.</p>
<p>Zhluboka si povzdechl. Co je člověk, že Tvé umění jeho dbalo, ó Pane? A proč je můj problém vědět, jaké místo Třískané zaujímají ve Tvém plánu? No, alespoň to bylo přímočaré. Hrát si na Boha je stará, přestará hra. Teoreticky byl pro tu práci nejlepší muž, určitě nejlepší v Transsektoru Uhelného pytle.</p>
<p>Hardy je patnáct let knězem a dvanáct let kaplanem válečného námořnictva, ale teprve teď to začíná považovat za svou profesi. Ve věku pětatřiceti let byl řádným profesorem na Říšské univerzitě ve Spartě, byl specialista na staré a moderní lidské jazyky a obecně velice málo známý obor nazývaný lingvistická archeologie. Dr. Hardymu stačilo ke štěstí pátrat po původu nedávno objevených kolonií, po celá staletí ztracených. Studiem jejich jazyků a podle výrazů, které používaly pro obyčejné předměty, dokázal říci, z jaké části vesmíru původní kolonisté pocházeli. Obvykle přesně stanovil planetu a dokonce i město.</p>
<p>Na univerzitě se mu líbilo všechno kromě studentů. Nevěnoval se nijak zvlášť náboženství, dokud jeho žena nezahynula při nehodě vyloďovacího člunu. Tehdy, dokonce až doposud si nebyl jistý, jak k tomu došlo, se za ním přišel podívat biskup a Hardy se podrobně a bedlivě zamyslel nad vlastním životem – a vstoupil do semináře. Jeho první úloha po vysvěcení byla katastrofální cesta jako kaplana mezi studenty. Nevyšlo to a on poznal, že se pro roli pastora vůbec nehodí. Válečné námořnictvo potřebovalo kaplany a lingvisté se vždycky hodili…</p>
<p>Teď, ve věku dvaapadesáti let, seděl před obrazovkou interkomunikačního zařízení a sledoval čtyřruké obludy, jak si hrají se zelím. Latinská křížovka ležela po jeho levé ruce na stole a Hardy si s ní jen tak mimochodem pohrával. <emphasis>Domine, nonsum…</emphasis></p>
<p>„<emphasis>Dignis, </emphasis>samozřejmě.“ Hardy se pro sebe zasmál. Přesně to, co řekl, když mu kardinál svěřil úlohu doprovázet expedici k Třísce. „Pane, nejsem hoden…“</p>
<p>„Nikdo z nás není, Hardy,“ řekl mu tehdy kardinál. „Ale potom nejsme hodni ani kněžství, a to je mnohem pravděpodobnější než cesta k návštěvníkům.“</p>
<p>„Ano, my lorde.“ Podíval se znovu na křížovku.</p>
<p>V tu chvíli byla mnohem zajímavější než návštěvníci.</p>
<p>###</p>
<p>Rod Blaine by nesouhlasil, ale tehdy kapitán neměl tolik možností, aby mohl sledovat malé hravé bytůstky jako kaplan. Měl práci, ale teď ji mohl opominout. Interkomunikační zařízení v jeho kabině neústupně bzučelo, miniatury zmizely z obrazovky, a na jejich místě se objevil hladký kulatý obličej jeho úředníka. „Dr. Horvath trvá na tom, že s vámi musí mluvit.“</p>
<p>„Spojte ho,“ řekl Rod.</p>
<p>Jako obvykle byly Horvathovy způsoby ukázkou formální srdečnosti. Horvath si dozajista zvykl vycházet s lidmi, které si nemohl dovolit nemít rád. „Dobrý den, kapitáne. Máme první snímky lodi návštěvníků. Myslel jsem, že byste o tom chtěl vědět.“</p>
<p>„Děkuji vám, doktore. Jaký kód?“</p>
<p>„Zatím ještě žádný. Teď zrovna jsem je dostal.“ Obraz se rozdělil, Horvathův obličej byl na jedné polovině a rozmazaný stín na druhé. Byl dlouhý a úzký, na jedné straně širší a zdálo se, že je průhledný. Na úzké straně byl ukončen jehlovitým hrotem.</p>
<p>„Tenhle záběr jsme pořídili, když se návštěvník ve střední části letu otočil. Po zvětšení a eliminaci hluku jsme získali tohle a lepší zobrazení z toho s největší patrností nevykřešeme, dokud nebude blízko nás.“ Přirozeně, napadlo Roda. Návštěvnická loď by teď měla mít pohon nasměrovaný k <emphasis>MacArthuru</emphasis>.</p>
<p>„Ten hrot je patrně třískanský nukleární pohon.“ Šíp světla vtlačený do obrazu. „A tyhle útvary na předním konci – No, dovolte, abych vám ukázal vzorek hustoty.“</p>
<p>Vzorek hustoty byl tužkou načrtnutý stín obkroužený řadou mnohem širších, téměř neviditelných prstenců. „Vidíte? Vnitřní jádro, tuhé, užívané pro vypuštění. Můžeme se dohadovat, co tam je: nukleární motor, komora vzduchové a vodní regenerace pro posádku. Předpokládáme, že tato sekce byla uvedena do činnosti přes lineární zrychlovač pří vysokém tahu.“</p>
<p>„A ty prstence?“</p>
<p>„Domníváme se, že se jedná o nahustitelné palivové nádrže. Některé z nich jsou teď prázdné, což můžete vidět sám. Možná sloužily i jako obytné prostory. Ostatní byly bezpochyby odhozeny.“</p>
<p>„Uh hm.“ Rod si prohlížel siluetu, zatímco Horvath ho pozoroval z druhé strany obrazovky. Nakonec Rod řekl: „Doktore, tyhle nádrže při startu určitě na lodi nebyly.“</p>
<p>„Ne. Je možné, že byly vypuštěny, aby se dostaly k sekci základny. Bez cestujících mohly mít mnohem větší tah.“</p>
<p>„V lineárním akcelerátoru? Nezdá se, že ty nádrže jsou kovové.“</p>
<p>„Ehm – ne. Nevypadají jako z kovu.“</p>
<p>„Palivo je <emphasis>určitě </emphasis>vodík, je to tak? Takže jak je možné, že odstartovaly?“</p>
<p>„My… nevíme.“ Horvath zase zaváhal. „Možná tam bylo kovové jádro. Taky odhozené.“</p>
<p>„Hmm. Dobře. Děkuji vám.“</p>
<p>Rod chvíli přemýšlel a potom si promítl obrázky na interkomunikačním systému. Na systému bylo skoro všechno; sloužil jako knihovna, zábavní a komunikační prostředek pro <emphasis>MacArthur. </emphasis>V přestávkách mezi poplachy nebo během boje mohl jeden kanál interkomunikačního systému ukazovat – cokoli. Zábavu v rezervě. Šachové turnaje. Utkání mistrů ve spatballu. Hru – pokud měla posádka <emphasis>tolik </emphasis>času – a někdy tomu tak vskutku bylo, když měli službu v době blokády.</p>
<p>Návštěvnická loď byla samozřejmě hlavním tématem rozhovorů v důstojnické jídelně.</p>
<p>„V těch dutých koblihách jsou stíny,“ řekl Sinclair. „A pohybují se.“</p>
<p>„Cestující. Nebo nábytek,“ řekl Renner. „Což znamená, že přinejmenším tyhle první čtyři sekce se využívají jako obytné prostory. Mohla by to být <emphasis>spousta </emphasis>Třískanů.“</p>
<p>„Zvlášť,“ vstoupil do hovoru Rod, „pokud jich tam bylo tolik, co na té minérské lodi. Posaďte se, pánové. Jedeme dál.“ Pokynul stevardovi, aby přinesl kávu.</p>
<p>„Jednu pro každého na palubě <emphasis>MacArthuru,</emphasis>“ řekl Renner. „To je fajn, že tu máme tuhle celou místnost navíc, že?“</p>
<p>Blaine sebou trhnul. Sinclair vypadal, jako by v další disciplíně na interkomunikačním zařízení mohl vystupovat hlavní inženýr a navigační důstojník, patnáct kol…</p>
<p>„Sandy, co si myslíte o Horvathově nápadu?“ zeptal se Renner. „Jeho teorie o vypuštění palivových balonů s kovovým jádrem mě příliš nezajímá. Nebyly by snad kovové skořepiny na nádržích lepší? Větší konstrukční podpěra. Pokud…“</p>
<p>„No?“ pobídl ho Sinclair. Renner neříkal nic.</p>
<p>„Co se děje, Rennere?“ chtěl vědět Blaine.</p>
<p>„To nic, pane. To mě jen tak zčista jasna napadlo. Měl bych se naučit disciplíně mysli.“</p>
<p>„Vyklopte to, pane Rennere.“</p>
<p>Renner byl u válečného námořnictva nováček, ale učil se rozeznat ten tón. „Ano, pane. Napadlo mě, že vodík se za jisté teploty a tlaku proměňuje v kov. Kdyby ty nádrže byly <emphasis>skutečně </emphasis>udržovány pod normálním tlakem, pak by vodík vedl proud – ale byl by nositelem takových tlaků, s jakými se setkáváte v jádru planet plynových obrů.“</p>
<p>„Rennere, snad si <emphasis>skutečně </emphasis>nemyslíte –“</p>
<p>„Samozřejmě že ne, kapitáne. To mě jen tak napadlo.“</p>
<p>###</p>
<p>Rennerův podivný nápad ležel Sandymu Sinclairovi v hlavě až do příští hlídky. Ženijní důstojníci obvykle nemívali hlídku na můstku, ale Sinclairovi zbrojní mechanici zrovna dokončili prohlídku systémů pro záchranu života na můstku a Sinclair je chtěl vyzkoušet. Než by Sandy držel hlídku s jiným ozbrojeným strážním důstojníkem, když byl můstek ve vakuu, to si raději vzal hlídku sám.</p>
<p>To, co opravil, fungovalo dokonale – jako vždycky. Teď už Sinclair na sobě neměl skafandr, pohodlně se usadil na velitelském křesle a pozoroval Třískanky. Jejich program se těšil na celé lodi obrovské popularitě, soustředění se dělilo mezi velkou Třískanku v Crawfordově reprezentační kajutě a miniatury. Velká Třískanka zrovna dokončila montáž lampy. Teď vydávala červenější, rozptýlenější světlo a Třískanka řezala Crawfordovo lůžko tak, aby získala téměř čtvereční metr pracovního prostoru. Sinclair obdivoval její práci; byla obratná a ještě nikdy neviděl nikoho, kdo by si byl sám sebou tak jistý. Jen ať si vědci debatují, pomyslel si Sandy; to zvířátko je <emphasis>inteligentní.</emphasis></p>
<p>Na kanále číslo dvě si hrály miniatury. Lidé je sledovali dokonce bedlivěji než velká Třískanka; a Bury, který pozoroval každého, kdo se bedlivě koukal na malé Třískanky, se sám pro sebe usmíval.</p>
<p>Kanál dvě upoutal Sinclairův pohled a on se odvrátil od velké Třískanky, potom se najednou posadil zpříma. Miniatury měly pohlavní styk. „Nedávejte to do interkomunikačního systému!“ nařídil Sinclair. Spojař se bolestně zatvářil, ale obrazovku vypnul a druhý kanál přestal vysílat. Po chvíli Renner přišel na můstek.</p>
<p>„Co se děje s interkomunikačním zařízením, Sandy?“ zeptal se.</p>
<p>„S interkomunikačním zařízením je všechno v pořádku,“ řekl Sinclair škrobeně.</p>
<p>„Asi ne. Kanál dvě je vypnutý.“</p>
<p>„Ano, pane Rennere. Na můj rozkaz.“ Sinclairovi bylo nepříjemně.</p>
<p>Renner se zašklebil. „A kdo si myslíte, že bude mít námitky proti tomu – ehm, programu?“ zeptal se.</p>
<p>„Přeci se nebudeme vysílat takové nemravnosti na téhle lodi – a s kaplanem na palubě! Nemluvě o té dámě.“</p>
<p>Ta dáma, o níž byla řeč, se dívala na vysílání druhého kanálu, a když vypnul, odložila vidličku a odešla z jídelny. Zadními dveřmi prakticky utíkala, nevšímala si pohledů těch, které míjela. Jakmile doběhla do haly, lapala po dechu – malí Třískani tam byli stále ještě <emphasis>in flagranti. </emphasis>Stoupla si vedle klece a dívala se na ně dobrou minutu. Potom řekla jen tak, nikomu určitému: „Minule, když jsme se na ně dívali, byly obě samice.“</p>
<p>Nikdo nic neříkal.</p>
<p>„Oni mění pohlaví!“ vykřikla. „Vsadila bych se, že všechno do pohybu dává právě těhotenství. Dr. Horvathe, co si o tom myslíte?“</p>
<p>„Zdá se to velice pravděpodobné,“ řekl Horvath pomalu. „Vlastně… jsem si téměř jistý, že ten nahoře byl matkou toho malého.“ Zdálo se, že ze všech sil bojuje, aby nekoktal. Jisté bylo, že se červená.</p>
<p>„Pane Bože,“ řekla Sally.</p>
<p>Až teď ji napadlo, jak při tom všem vlastně vypadala. Vyběhla z jídelny ve chvíli, kdy bylo přerušeno vysílání. Do haly doběhla téměř bez dechu. Skoro všechny kultury v Transsektoru za Uhelným pytlem byly značně prudérní…</p>
<p>A ona je imperiální lady, která spěchá, aby viděla, jak se dva návštěvníci tak říkajíc milují.</p>
<p>Chtěla vykřiknout, vysvětlit to. Je to důležité!</p>
<p>Ta změna pohlaví se musí týkat všech Třískanů. Ovlivní to jejich způsob života, jejich osobnost, jejich historii. Ukazuje se, že mladí Třískani se stávají téměř nezávislými za fantasticky snadno… Bylo už to mládě odstaveno nebo „matka“, teď už samec, měla dál mléko i poté, co změnila pohlaví? To ovlivní všechno, co se týká Třískanů, <emphasis>všechno. </emphasis>Je to rozhodující. Proto tolik spěchala – Místo toho odešla. Neočekávaně.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>20. Noční hlídka</strong></p>
<p>V jídelně nižších důstojníků bylo kupodivu ticho. Tři služebně mladší poručíci mezi šesti námořními kadety – to obvykle znamenalo chaos. Potter si vděčně oddechl, když viděl, že všichni kromě Jonathona Whitbreada spí. I přes neustálé škádlení zůstával Whitbread jedním z jeho přátel na palubě <emphasis>MaoArthuru.</emphasis></p>
<p>„Tak co astronomie?“ zeptal se Whitbread jemně. Starší kadet byl rozvalený ve své síti. „Prosím tě, Gavine, dej mi sklenici piva.“</p>
<p>Potter si také jedno objednal. „Dole je blázinec, Jonathone. Myslel jsem si, že to bude lepší, až najdou Prvotní Třísku, ale není.“</p>
<p>„Hm. Mapování planety je pro válečné námořnictvo jen rutina, nic víc,“ řekl mu Whitbread.</p>
<p>„Možná to je rutina pro válečné námořnictvo, ale tohle je moje první cesta do hlubokého vesmíru. Musím dělat většinu práce, zatímco oni probírají nové teorie, kterým nerozumím. Myslím, že řekneš, že je to dobrá průprava.“</p>
<p>„Je to dobrá průprava.“</p>
<p>„Tak děkuju.“ Potter se napil piva.</p>
<p>„Ale už to není žádná legrace. Co jsi zatím zjistil?“</p>
<p>„Docela dost věcí. Je tam jeden měsíc, víš, takže zjistit mapu nebylo složité. Povrchová gravitace je přibližně 870 cm/sec na druhou.“</p>
<p>„Bod 87 standard. Takhle akceleruje třískanská sonda. To mě nepřekvapuje.“</p>
<p>„Jenomže oni jsou v atmosféře,“ řekl Potter zaujatě. „A my jsme zmapovali civilizační střediska. Neutrina, rozvířené sloupy vzduchu nad jadernými elektrárnami, elektromagnetika – jsou všude, na každém kontinentě a dokonce i v mořích. Planeta je <emphasis>přeplněná</emphasis>.“ Potter to řekl s bázní v hlase. Byl zvyklý na řídké osídlení v Novém Skotsku. „My taky máme mapu. Akorát končili globus, když jsem odešel. Chtěl by ses na to podívat?“</p>
<p>„Jasně.“ Whitbread se odepnul ze své sítě. Spustili se o dvě paluby níž k vědcům. Většina civilistů pracovala v oblastech s poměrně vysokou gravitací nedaleko vnějšího povrchu <emphasis>MacArthuru, </emphasis>ale nocovali blíže k jádru lodi.</p>
<p>Sto dvacet centimetrů vysoký globus byl umístěn v malé hale, kterou používala astronomická sekce. Na bojových stanovištích bude tato část patřit skupinám určeným pro kontrolu poškození a bude využívána pro provádění nezbytných oprav. Teď tu bylo prázdno.</p>
<p>Planeta byla kompletně zmapovaná kromě jižního pólu a globus ukazoval sklon osy planety. Zesilovací světelné teleskopy <emphasis>MacArthuru </emphasis>předkládaly obraz planety velice podobné planetě Zemi: různé odstíny modré pomazané bělobou ledových květů, červené pouště a bílé vrcholky hor. Filmy byly pořízeny v různou dobu a na mnohých z nich clona oblaků příliš nezatemnila povrch. Průmyslová centra byla označena zlatě a celá planeta jimi byla posázena.</p>
<p>Whitbread si to bedlivě prohlížel, zatímco Potter naléval kávu z Dewarovy nádoby Dr. Buckmana. Buckman měl z jakéhosi důvodu vždycky nejlepší kávu na celé lodi – alespoň nejlepší, ke které měli kadeti přístup.</p>
<p>„Pane Pottere, proč mám pocit, že to vypadá jako Mars?“</p>
<p>„To nevím, pane Whitbreade. Co je to Mars?“</p>
<p>„Slunce čtyři. Nebyl jste nikdy v New Annapolis?“</p>
<p>„Já jsem z Transsektoru Uhelného pytle, nezapomeňte.“</p>
<p>Whitbread přikývl. „Třeba se tam dostanete. Ale myslím, že vám odpustí část tréninku pro koloniální brance. To je škoda. Možná by vám to kapitán mohl zařídit. Zvláštní je to, že při poslední cvičné misi ti vštěpují, abys počítal s krajním minimem paliva při přistání na Mars a pak to <emphasis>udělají </emphasis>se zapečetěnými nádržemi. K brždění je třeba používat atmosféru, ale protože jí tam je sakra málo, skoro musíš odřít zemi, aby z toho byl nějaký prospěch.“</p>
<p>„To zní docela srandovně, pane Whitbreade. Škoda, že jsem zrovna ten den objednaný k zubaři –“</p>
<p>Whitbread se dál pozorně díval na globus a oba přitom upíjeli kávu. „Mě to vážně mate, Gavine. Pojď, zeptáme se někoho.“</p>
<p>„Velitel Cargill je pořád ještě v Úlu.“ Jako první poručík měl Cargill oficiálně úkol zacvičování kadetů. Měl také s mladíky trpělivost, když mnozí další důstojníci ji už zcela postrádali.</p>
<p>„Třeba ještě někdo bude vzhůru,“ řekl Whitbread. Vydali se k můstku a uviděli Rennera s vločkami mýdla na bradě. Neslyšeli ho klít, protože se musel věnovat dalším devíti důstojníkům.</p>
<p>Whitbread jim vysvětlil svůj problém. „A vypadá to jako Mars, pane Rennere. Ale nevím proč.“</p>
<p>„To mi nejde na rozum,“ řekl Renner. „Nikdy jsem nebyl nikde blízko u Slunce.“ Nebyl důvod, aby obchodní lodě pluly blíž ke Slunci než na oběžnou dráhu Neptuna, třebaže původní domov lidského Slunce byl centrálně lokalizován jako bod transferu k jiným a hodnotnějším systémům. „Nikdy jsem ani o Marsu neslyšel nic dobrého. Proč je to tak důležité?“</p>
<p>„Já nevím. Patrně to důležité není.“</p>
<p>„Ale zdá se, že se domníváš, že to důležité je.“</p>
<p>Whitbread neodpověděl.</p>
<p>„Ale stejně je na Primární Třísce něco divného. Vypadá jako jakýkoli jiný svět v Říši kromě – Anebo je to jen proto, že vím, že je plná těch návštěvnických oblud? Hele, něco ti povím. Za pět minut mám být u kapitána, pozval mě na sklenku vína. Počkej, vezmu si jenom tuniku a pojď se mnou. Zeptáme se ho.“</p>
<p>Renner vyrazil do své kajuty, ještě než Whitbread s Potterem stačili začít protestovat. Potter se vyčítavě podíval na svého společníka. Do čeho je to teď dostal?</p>
<p>Renner je vedl po žebřících dolů do věže s vysokou gravitací, kde měl kapitán strážní kajutu. Před Blainovou kajutou seděl za stolem znuděný námořník. Whitbread ho poznal – matně, vakuový destilační přístroj seržanta Maloneyho, umístěný někde před torpédometem na levé straně, dělal tu nejlepší Irish Mist z celé flotily. Maloney se snažil o kvalitu, nikoli o kvantitu.</p>
<p>„Jasně, přiveďte kadety sem,“ řekl Blaine. „Není tu moc co na práci, než se kutr vrátí. Pojďte dál, pánové. Víno, kávu nebo něco ostřejšího?“</p>
<p>Whitbread a Potter se rozhodli pro sherry, i když Potter by si raději dal skotskou. Pil ji od jedenácti let. Seděli v malých skládacích křeslech, která zapadala do zarážek ve stěnách Blainovy strážní kajuty. Pozorovací otvory byly otevřené a Pole lodi vypnuté, takže trup <emphasis>MacArthuru </emphasis>se vznášel nad nimi. Blaine si všiml nervózních pohledů kadetů a usmál se. Zpočátku to bylo se všemi stejné.</p>
<p>„V čem je problém?“ zeptal se Blaine. Whitbread mu to vysvětlil.</p>
<p>„Aha. Pane Pottere, mohl byste ten globus dostat na mé interkomunikační zařízení? Děkuji.“ Rod si prohlížel předmět na obrazovce. „Hm. Normálně vyhlížející svět. Barvy jsou nějak vybledlé. Mraky vypadají – no, jako špinavé. Není divu. V atmosféře jsou všelijaké nečistoty. To byste měl vědět, pane Whitbreade.“</p>
<p>„Ano, pane.“ Whitbread nakrčil nos. „Špinavá věc.“</p>
<p>„Správně. Ale to, co vytáčí Buckmana, je helium. To by mě zajímalo, jestli už na to přišel. Měl několik dní… Sakra, Whitbreade, ono to <emphasis>vypadá jako </emphasis>Mars. Ale proč?“</p>
<p>Whitbread pokrčil rameny. Až do téhle chvíle mu bylo líto, že o tom začal.</p>
<p>„Kontury jsou špatně vidět. Vždycky to tak je.“ Nepřítomně si nesl kávu a Irish Mist k obrazovce interkomunikačního zařízení. Oficiálně nevěděl, odkud Irish Mist pochází. Ale Kelley a jeho námořníci vždycky viděli, že jí kapitán má spoustu. Cziller měl rád slivovici, a <emphasis>ta </emphasis>přepínala Maloneyovu duchapřítomnost až ke krajní mezi.</p>
<p>Blaine vystopoval obrys malého moře. „Nedá se rozeznat pevnina od moře, ale mraky vypadají pořád stejně…“ Znovu pátral. „To moře je skoro kruhovité.“</p>
<p>„Jo. Tohle jo.“ Renner viděl slabý prstenec ostrovů, mnohem větší než moře, kterému věnoval pozornost Blaine. „A tohle – je vidět jenom část oblouku.“ To bylo na souši; oblouk nízkých kopců.</p>
<p>„<emphasis>Všechno </emphasis>je v kruzích,“ oznámil Blaine. „Zrovna jako na Marsu. To je ono. Mars krouží pásem slunečních asteroidů čtyři miliardy let. Ale v tomhle systému není tolik asteroidů a všechny jsou v Trójanských bodech.“</p>
<p>„Pane, není na to většina těch kruhů malá?“ zeptal se Potter.</p>
<p>„To tedy je, pane Pottere. To tedy ano.“</p>
<p>„Ale co by to znamenalo?“ řekl Whitbread nahlas. Otázku však položil jen sám sobě.</p>
<p>„Další záhada pro Buckmana,“ řekl Blaine. „Bude se mu to líbit. A teď využijeme čas raději nějakým konstruktivnějším způsobem. Jsem rád, že jste přivedl toho mladého muže, pane Rennere. Oba asi neumíte hrát bridž.“</p>
<p>Ukázalo se, že náhodou tomu tak je, ale Whitbread měl velikou smůlu. Prohrál skoro celou jednodenní gáži.</p>
<p>###</p>
<p>Dohráli hru, když se kutr vracel. Cargill hned přišel za kapitánem, aby mu řekl o expedici. Přinesl informace, několik nepochopitelných třískanských mechanismů, které v tu chvíli zrovna vykládali do hangáru, a utržený kus plátu ze zlatého kovu; držel ho v tlustých rukavicích. Blaine Rennerovi a kadetům poděkoval za hru a oni tuhle jeho narážku pochopili, i když Whitbread by se ještě rád zdržel.</p>
<p>„Jdu k sobě do kóje,“ oznámil Potter. „Pokud ovšem –“</p>
<p>„Ano?“ pobídl ho Whitbread.</p>
<p>„Nebyl by to hezký pohled, kdyby pan Crawford teď viděl svoji reprezentační kajutu?“ zeptal se Potter zlomyslně.</p>
<p>Na Jonathonově buclaté tváři se pomalu rozléval úsměv. „To by tedy byl, pane Pottere. To by tedy byl. Tak jdeme!“</p>
<p>Stálo to za to. Kadeti nebyli v místnosti sami, když spojaři, pobídnuti Whitbreadem, naladili na reprezentační kajutu.</p>
<p>Crawford je nezklamal. Byl by spáchal xenocidu, první takový zločin v dějinách lidstva, kdyby ho kamarádi nekrotili. Zuřil tak, že se o tom doslechl i kapitán a výsledek byl ten, že Crawford šel přímo z hlídkového letu na příští hlídku.</p>
<p>Buckman sebral Pottera a upalovali do astronomické laboratoře, byli si jisti, že mladý kadet způsobil chaos. Byl příjemně překvapený jeho prací. Potěšilo ho i to, že pro něj byla připravena káva. Ta láhev je <emphasis>vždycky </emphasis>plná a Buckman už to očekával. Věděl, že nějakým způsobem je to práce Horace Buryho.</p>
<p>Do půl hodiny po příjezdu kutru Bury věděl o plátu ze zlatého kovu. Teď to bylo něco zvláštního – a možná docela hodnotného. Starodávně vyhlížející třískanské stroje by mohly být také tak – Kdyby tak měl možnost dostat se do počítače kutru! Ale mezi Nabilovy schopnosti tahle nepatřila.</p>
<p>Nakonec přijde káva a rozhovor s Buckmanem, ale to by mohlo počkat, to by mohlo počkat. A zítra připluje třískanská loď. Není sebemenších pochybostí o tom, že tohle bude velice hodnotná expedice – a ve válečném námořnictvu se domnívali, že ho trestají, když ho odvolali z jeho funkce! Pravda, bez Buryho řízení a kontroly podřízených by nic nenarůstalo, ale ani by nic příliš netrpělo; a teď s tím, co se tady může dovědět, se Říšská autonetika může stát nejmocnější firmou Říšské obchodní asociace. Pokud se válečné námořnictvo domnívalo, že Asociace jim teď působí potíže, tak jen ať si počká na řízení Horace Buryho! Sám pro sebe se zlomyslně usmál. Když Nabil viděl úsměv svého pána, nervózně se přikrčil a snažil se být nenápadný.</p>
<p>Dole v hangáru byl Whitbread zatažen do práce spolu se všemi, kdo tam zabloudili. Cargill přinesl řadu předmětů z Kamenného úlu a bylo třeba je vybalit. Whitbread byl dost vynalézavý na to, aby dobrovolně začal pomáhat Sally, než aby mu Cargill přidělil jinou práci.</p>
<p>Vyndávali kostry a mumie do antropologické laboratoře. Byly tam miniatury velké jako panenky, velmi křehké, které se podobaly živým miniaturám v hale poddůstojníků. Další kostry, kterých, jak říkal Staley, bylo v Úlu hodně, se podobaly třískanské minérce, co teď obývala Crawfordovu kajutu.</p>
<p>„Hah!“ vykřikla Sally. Rozbalovali další mumii.</p>
<p>„Co je?“ zeptal se Whitbread.</p>
<p>„Tahle, Jonathone. Ta je stejná jako Třískan v sondě. Nebo ne? Klenutí čela je jiné… ale je samozřejmé, že vybrali toho nejinteligentnějšího jako emisara do Nové Kaledonie. I pro ně je to první kontakt s cizinci.“</p>
<p>Byla to mumie s maličkou hlavou, jen metr dlouhá, s velkýma, křehkýma rukama. Dlouhé prsty na všech třech rukách měla zlámané. Byla tam suchá ruka, kterou Cargill našel volně plout prostorem, lišila se od všeho ostatního: kosti byly pevné, rovné a silné, klouby veliké. „Artritida?“ podivila se Sally. Pečlivě ji uložili a přešli k další bedně; byly v ní zbytky nohy, která se tam také volně vznášela. Na patě měla malý, ostrý trn a přední část nohy byla tvrdá jako koňské kopyto, docela ostré a zašpičatělé. Úplně se to lišilo od struktury nohou těch ostatních Třískanů.</p>
<p>„Mutace?“ řekla Sally. Obrátila se k námořnímu kadetovi Staleymu, kterého také vybrali, aby pomáhal s nákladem. „Říkáš, že tam nebylo vůbec žádné záření?“</p>
<p>„Všechno tam bylo mrtvolně studené, uh – Sally,“ řekl Staley. „Ale jednou to záření muselo být příšerné.“</p>
<p>Sally se otřásla. „To by mě zajímalo, o jak dlouhé době to vlastně mluvíme. Tisíce let? To by záleželo na tom, jak čisté byly ty bomby, které použili k popohnání toho asteroidu.“</p>
<p>„Nedalo se to vůbec odhadnout,“ odpověděl Staley. „Ale bylo <emphasis>cítit, </emphasis>že to místo je staré, Sally. Staré, staré. Nejstarší věc, ke které bych to mohl přirovnat, je Velká pyramida na Zemi. Dýchalo z toho ještě větší stáří.“</p>
<p>„Hm,“ řekla. „Jenomže to není <emphasis>důkaz, </emphasis>Horste.“</p>
<p>„To ne. Ale to místo bylo <emphasis>staré. </emphasis>Já to vím.“</p>
<p>###</p>
<p>Analýzy nálezů budou muset počkat. Jenom jejich vykládka a uložení se protáhlo až do první hlídky a všichni už byli pořádně unaveni. Bylo 01.30, když Sally vešla do své kajuty a Staley do jídelny nižších důstojníků. Jonathon Whitbread zůstal sám.</p>
<p>U kapitána vypil příliš mnoho kávy a necítil se unavený. Spát může později. Vlastně bude muset, protože třískanská loď přirazí k <emphasis>MacArthuru </emphasis>během dopolední hlídky; ale do té doby zbývá ještě devět hodin.</p>
<p>Chodby <emphasis>MacArthuru </emphasis>byly zpola zality denním světlem. Bylo tam skoro prázdno, všechny dveře do reprezentační kajuty byly zavřené. Všudypřítomné lidské hlasy, které se přes den nesly každou chodbou <emphasis>MacArthuru </emphasis>a navzájem se přehlušovaly, až nakonec z té změti nebylo slyšet jediné slovo, teď ustoupily – tichu.</p>
<p>Ale napětí toho dne přetrvávalo. <emphasis>MacArthur </emphasis>si v tom systému návštěvníků nikdy neodpočine. A někde tam dál byl veliký, válcovitý trup <emphasis>Leninu, </emphasis>neviditelný, se zapnutými obrazovkami a dvojnásobnými hlídkami. Whitbread pomyslel na obrovský laserový kanón na bitevní lodi: na <emphasis>MacArthuru </emphasis>se teď lze ledasčemu přiučit.</p>
<p>Whitbread měl moc rád noční hlídky. Bylo dost prostoru na dýchání a dost místa, aby člověk mohl být sám. Byla tam rovněž společnost, členové posádky na hlídce, vědci, co pracují pozdě do noci – jenže teď to vypadalo, že všichni spí. Tak fajn, může se dívat přes interkomunikační zařízení na miniatury, dá si poslední drink, něco si přečte a pak si půjde lehnout. Velmi příjemné na první hlídce bylo to, že některé laboratoře zůstaly volné, takže bylo kam si sednout.</p>
<p>Když navolil Třískany, obrazovka interkomunikačního systému byla prázdná. Whitbread se na okamžik zakabonil – potom se usmál a vydal se k poddůstojnické hale.</p>
<p>Připusťme, že Whitbread očekával, že najde ty dvě miniatury při pohlavním styku. Koneckonců námořní kadet se musí nějak zabavit.</p>
<p>Otevřel dveře – a něco mu skočilo mezi chodidla a pak ven, byl to záblesk žluté a hnědé. U Whitbreada doma mívali psy, takže některé reflexy měl nacvičené. Rychle uskočil, zavřel dveře, aby už nic dalšího nemohlo utéct, potom se podíval na chodbu.</p>
<p>Viděl to docela jasně jen okamžik před tím, než to skočilo na velitelský člun. Byla to jedna z těch třískanských miniatur; a to, co měla na ramenou, bylo určitě to mládě.</p>
<p>Ta druhá dospělá musí být pořád ještě v hale poddůstojníků. Whitbread chvilku váhal. Psy chytal tak, že se pohyboval <emphasis>těsně </emphasis>za nimi. Miniatura byla ve velitelském člunu – ale neznala ho, nebyla cvičená na jeho hlas – a taky to, ksakru, <emphasis>není pes! </emphasis>Whitbread se zamračil. Tohle nebude vůbec žádná legrace. Šel k interkomunikačnímu zařízení a zavolal důstojníka na hlídce.</p>
<p>###</p>
<p>„Jé-ží-ši Kriste,“ řekl Crawford. „Dobře. Tvrdíte, že jedna z těch zatracenejch věcí je pořád ještě v hale? Jste si tím jistý?“</p>
<p>„Ne, pane. Tam jsem se nedíval, ale zahlédl jsem jen jednu.“</p>
<p>„<emphasis>Nedívejte </emphasis>se tam,“ nařídil Crawford. „Zůstaňte u dveří a nepouštějte tam <emphasis>nikoho. </emphasis>Musím zavolat kapitána.“ Crawford se zakabonil. Kapitán se asi pěkně rozčílí, když ho vytáhne z postele kvůli tomu, že se jedno to zvířátko zaběhlo, ale dostal rozkazy, aby okamžitě informoval kapitána o veškerých aktivitách návštěvníků.</p>
<p>Blaine byl jeden z těch šťastných lidí, co se dokáží vzbudit okamžitě, bez přechodové fáze. Poslouchal Crawfordovu zprávu.</p>
<p>„Dobrá, Crawforde, vemte si pár námořníků, abyste Whitbreada osvobodili a řekněte kadetovi, aby zůstal nablízku. Chci to slyšet od něj. Shromážděte další četu námořníků a vzbuďte kuchaře. Ať prohledají velitelský člun.“ Zavřel oči, aby se na chvilku zamyslel. „Halu nechte uzavřenou, dokud tam nepřijde Dr. Horyath.“ Vypnul interkomunikační zařízení. Musím zavolat Horvathovi, pomyslel si Rod.</p>
<p>A musím zavolat admirálovi. <emphasis>To </emphasis>bude lepší odložit, dokud nebude vědět, co se stalo. Ale nesmí se to odkládat příliš dlouho. Než zavolal ministru vědy, natáhl si tuniku.</p>
<p>„Oni <emphasis>utekli? </emphasis>Jak?“ domáhal se odpovědi Horvath. Ministr vědy <emphasis>nebyl </emphasis>jedním z těch šťastných lidí. Oči měl zakalené, řídké vlasy mu trčely na všechny strany. Pohyboval ústy, zjevně se mu situace nezamlouvala.</p>
<p>„Nevíme,“ vysvětloval Rod trpělivě. „Kamera byla vypnutá. Jeden z mých důstojníků se pustil do vyšetřování.“ Vědcům to bude takhle stačit. Sakra, abych tak nechal tlupu civilistů rozcupovat to dítě. Kdyby na mě poslal nějaké pořízky, tak se vzdám. „Doktore, ušetříme čas, když hned přijdete dolů do haly.“</p>
<p>Chodba venku před halou byla plná lidí. Horvath v pomačkaném červeném hedvábném županu; čtyři námořníci, Leyton, mladší důstojník na hlídce, Whitbread, Sally Fowlerová oblečená ve vytahaném domácím kabátku, ale s dobře umytým obličejem a vlasy pod barevným šátkem. Dva kuchaři a nižší důstojnický kuchař, všichni reptali, když dělali rámus pánvemi ve velitelském Člunu, kde hledali Třískanku, zatímco další námořníci se bezmocně rozhlíželi kolem sebe.</p>
<p>Whitbread říkal, „Zabouchl jsem dveře a díval jsem se na chodbu. Ten druhý <emphasis>možná </emphasis>šel jinudy –“</p>
<p>„Ale myslíte si, že je tam pořád.“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>„Dobrá, uvidíme, jestli se nám podaří dostat se dovnitř a přitom ho nepustit ven.“</p>
<p>„Uh – koušou, kapitáne?“ zeptal se jeden desátník. „Mohli bychom mužům navléci železné rukavice.“</p>
<p>„To nebude třeba,“ ujistil je Horvath. „Nikdy nikoho nekousli.“</p>
<p>„Ano, pane,“ řekl desátník. Jeden z jeho mužů mumlal, „To říkali o krysách taky.“ Ale nikdo mu nevěnoval pozornost. Šest mužů a jedna žena utvořili půlkruh kolem Horvatha, když se chystal otevřít dveře. Všichni byli napjatí, tvářili se ponuře, ozbrojení námořníci byli připraveni udělat cokoli. Rod poprvé cítil neústupnou touhu se smát. Udusil to v sobě. Ale to ubohé, mrňavé zvířátko… Horvath rychle prošel dveřmi. Nic zevnitř neodešlo.</p>
<p>Čekali.</p>
<p>„V pořádku,“ volal ministr vědy. „Vidím ho. Pojďte jeden za druhým. Je pod stolem.“</p>
<p>Miniatura se na ně dívala, jak se protahují dveřmi, jeden po druhém a jak ji obkličují. Jestli čekala na vhodnou příležitost, žádná se jí nenaskytla. Když se dveře zavřely a sedm mužů s jednou ženou se postavilo do kruhu tak, že jejich běženec byl uprostřed, vzdal se. Sally ho vzala do náruče a houpala ho.</p>
<p>„Chudák malá,“ lkala polohlasem. Třískan se rozhlížel kolem, zjevně byl vyděšen.</p>
<p>Whitbread zkontroloval, co zbylo z kamery. Nějak se to zkratovalo. Ten zkrat byl dost dlouhý, aby se kov a plastik slily a odkapaly. Zůstal po nich zápach, který <emphasis>MacArthurova </emphasis>vzduchová továrna nezlikvidovala. Drátěná síťka hned za kamerou se také roztavila a zůstala po ní velká díra. Blaine šel zkontrolovat tu trosku.</p>
<p>„Sally, mohli by být dost inteligentní na to, aby tohle <emphasis>naplánovali?</emphasis>“ zeptal se Rod.</p>
<p>„Ne!“ řekla Sally a Horvath zhurta unizono. „Mají moc malý mozek,“ doplnil Dr. Horvath.</p>
<p>„Aha,“ řekl si Whitbread sám pro sebe. Ale nezapomněl na to, že kamera byla uvnitř sítě.</p>
<p>Povolali dva mechaniky z divize komunikací, aby díru vyspravili. Navařili přes ni nové pletivo a Sally znovu uložila miniaturu do klece. Mechanici přinesli novou videokameru, kterou namontovali <emphasis>vně </emphasis>síťoví. Nikdo to nijak nekomentoval.</p>
<p>V průběhu celé hlídky pokračovalo pátrání. Nikdo samici ani mládě nenašel. Snažili se přimět velkou Třískanku, aby jim pomohla, ale ta jim zjevně nerozuměla nebo ji to vůbec nezajímalo. Nakonec se Blaine vrátil do své kajuty, aby se aspoň pár hodin vyspal. Když se probudil, miniatury pořád ještě nenašli.</p>
<p>„Mohli bychom na ně nasadit fretky,“ navrhl Cargill při snídani v důstojnické jídelně. Hlavní torpédoman choval dva hlodavce velikosti kočky a používal je k tomu, aby kajuty námořníků na přídi zbavili myší a krys. V tom byly fretky neobyčejně výkonné.</p>
<p>„Mohly by zabít Třískanky,“ protestovala Sally. „Nejsou nebezpeční. Určitě o nic víc než krysy. Nemůžeme je zabít!“</p>
<p>„Jestli je pěkně rychle nenajdeme, tak admirál zabije <emphasis>mě</emphasis>,“ zaskučel Rod, ale podvolil se. Hledání pokračovalo a Blaine šel na můstek.</p>
<p>„Dejte mi admirála,“ řekl Staleymu.</p>
<p>„Zajisté, pane.“ Kadet hovořil do komunikačního obvodu.</p>
<p>Po několika minutách se na obrazovce objevil drsný vousatý obličej admirála Kutuzova. Byl na svém můstku a popíjel čaj ze sklenky. Když teď na to Rod pomyslel, uvědomil si, že když mluví s Kutuzovem, je vždycky na můstku. Kdy spí? Blaine mu podal zprávu o ztracených Třískankách.</p>
<p>„Pořád ještě nemáte představu, co ty miniatury vlastně jsou, kapitáne?“ zeptal se Kutuzov.</p>
<p>„Ne, pane. Existuje několik teorií. Nejpopulárnější je ta, podle níž jsou s Třískany spřízněni stejně jako opice s lidstvem.“</p>
<p>„To je zajímavé, kapitáne. A předpokládám, že tyhle teorie vysvětlují, proč jsou opice na asteroidní minérské lodi. A proč ta minérka přinesla dvě opice na palubu vašeho válečného plavidla. Nevšiml jsem si, že bychom vezli opice, kapitáne Blaine.“</p>
<p>„Ne, pane.“</p>
<p>„Třískanská sonda tu bude během tří hodin,“ mumlal Kutuzov. „A miniatury utekly včera v noci. To načasování je moc zajímavé, kapitáne. Myslím, že ty miniatury jsou špióni.“</p>
<p>„Špióni, pane?“</p>
<p>„Špióni. Údajně nejsou inteligentní. To je možná pravda, ale mohou si něco zapamatovat? Nezdá se mi to nemožné. Říkal jste mi o mechanických schopnostech velké návštěvnice. Poručila miniaturám, aby vrátily obchodníkovi jeho hodinky. Kapitáne, za žádných okolností nesmí dospělá Třískanka být v kontaktu s miniaturami, které uprchly. Ani žádný další velký návštěvník. Je to jasné?“</p>
<p>„Ano, pane…“</p>
<p>„Chcete znát důvod?“ ptal se admirál. „Existuje-li možnost, že se ta zvířata naučí tajemství Pohonu a Pole, kapitáne…“</p>
<p>„Ano, pane. Dohlédnu na to.“</p>
<p>„Dodržte své slovo, kapitáne.“</p>
<p>Blaine chvíli seděl u prázdné obrazovky, potom se podíval na Cargilla. „Jacku, ty ses jednou s admirálem plavil, viď? Jaký je vlastně doopravdy pod tou svojí legendární image?“</p>
<p>Cargill si sedl k Blainovu velitelskému křeslu. „Byl jsem pouhým kadetem v době, kdy on už byl kapitán. Nemáme spolu žádný užší vztah. Všichni jsme ho respektovali. Je to nejpřísnější důstojník ve službě a neomlouvá nikoho, zvláště ne sebe. Ale je-li třeba zapojit se do bitvy, měli byste větší naději na to, že se vrátíte živí pod velením cara.“</p>
<p>„To jsem slyšel. Vyhrál víc akcí flotily, než kterýkoli jiný důstojník ve službě, ale Ježíši, je takovej tvrďák.“</p>
<p>„Ano, pane.“ Cargill si svého kapitána bedlivě prohlížel. Sloužili spolu jako nadporučíci, není to tak dávno, a bylo jednodušší mluvit s Blainem než s někým starším. „Veliteli, vy jste ještě asi nebyl ve St. Ekaterině, že ne?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Ale my máme v posádce několik mužů odtud. <emphasis>Lenin </emphasis>jich má samozřejmě víc. Ve válečném loďstvu, veliteli, je strašně vysoké procento Ekaterinů. Víte proč?“</p>
<p>„Jen matně.“</p>
<p>„Byli dosazeni jako ruské elementy staré flotily Kondominia,“ řekl Cargill. „Když flotila CD vytáhla mimo solární soustavu, Rusové naložili svoje ženy a děti na Ekaterinu. V Nástupnických válkách dostali těžký úder. Potom začaly Odštěpenecké války, když Sauron St. Ekaterinu zasáhl bez upozornění. Zůstala loajální, ale…“</p>
<p>„Jako Nové Skotsko,“ řekl Rod.</p>
<p>Cargill nadšeně přikývl. „Ano, pane. Říšští loajální fanatici. Mají dobrý důvod, který jim předkládá historie. Mír zažili, jen když Říše byla silná.“</p>
<p>Rod uvážlivě přikývl, potom se znovu obrátil k obrazovkám. Byl jeden způsob, jak obšťastnit admirála. „Staley,“ vyštěkl Blaine. „Zařiďte, aby Kelley dal námořníkům rozkaz pátrat po uprchlících. Ti hned střílí. Střílí, aby zmrzačili, pokud to jde, ale střílí. A ty fretky nechte volně pobíhat po velitelském člunu.“</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>21. Velvyslanci</strong></p>
<p>V závěrečné fázi příjezdu třískanské lodi všechny detaily její konstrukce přehlušilo záření pohonu. <emphasis>MacArthur </emphasis>ji sledoval na obrazovkách a byl touto činností zcela zaujat. O sto kilometrů dál celou scénu sledoval i <emphasis>Lenin.</emphasis></p>
<p>„Na bojová stanoviště, pane Staley,“ rozkázal Blaine klidně.</p>
<p>Staley uchopil velikou červenou kliku, která teď ukazovala na polohu dva a otočil ji ve směru hodinových ručiček. Poplašná zařízení zacvakala a potom zazněl nahraný signál trumpet „Do zbraně!“. Jeho ozvěna se nesla ocelovými chodbami.</p>
<p>„PROSÍM POZOR. PROSÍM POZOR. NA BOJOVÁ STANOVIŠTĚ, NA BOJOVÁ STANOVIŠTĚ. STAV RUDÁ JEDNA.“</p>
<p>Důstojníci a členové posádky spěchali na svá stanoviště – obsluha děla, telefonisté, torpédomani, námořníci. Lodním montérům, kuchařům a skladníkům připadla úloha sledování míry škod. Zdravotnický personál se rozdělil po celé lodi na jednotlivá stanoviště první pomoci všechno to proběhlo rychle a v tichosti. Roda zaplavil pocit hrdosti. Cziller mu předal loď v dobrém stavu a díky bohu v dobrém stavu <emphasis>ještě </emphasis>je.</p>
<p>„KOMUNIKACE HLÁSÍ STAV RUDÁ JEDNA,“ Oznámil hlasatel z můstku. Spolupracovník kormidelního poddůstojníka třetí třídy vyslovil to, <emphasis>co </emphasis>mu někdo nařídil, že vyslovit má a po celé lodi mužstvo spěšně vykonalo rozkaz, ale své vlastní rozkazy nedával. Papouškoval slova, která <emphasis>MacArthur </emphasis>vyšle do prostoru, po nichž vystřelí laserové dělo a budou odpálena torpéda, dál bude následovat útok nebo ústup. On oznamoval pouze výsledky, které už Blaine s největší patrností viděl na svých obrazovkách a přístrojích. Nepřebíral žádnou iniciativu a ani to nikdy neudělá, ale jeho prostřednictvím probíhalo velení na lodi. Byl všemocný robot bez schopnosti myslet.</p>
<p>„DĚLOSTŘELECKÉ STANICE HLÁSÍ STAV RUDÁ JEDNA.“</p>
<p>„VELITEL NÁMOŘNÍKŮ HLÁSÍ STAV RUDÁ JEDNA.“</p>
<p>„Staley, odvolejte námořníky, kterým byl zadán úkol hledat uprchlé návštěvníky,“ nařídil Blaine.</p>
<p>„Zajisté, pane.“</p>
<p>„KONTROLA POŠKOZENÍ HLÁSÍ STAV RUDÁ JEDNA.“</p>
<p>Třískanská loď ubírala na rychlosti, jak se blížila k <emphasis>MacArthuru, </emphasis>tavící plamen jejího pohonu plápolal na obrazovkách bitevního křižníku. Rod to nervózně sledoval. „Sandy, kolik toho pohonu můžeme zvládnout?“</p>
<p>„Není to moc horký, kapitáne,“ oznámil Sinclair přes interkomunikační zařízení. „Pole se s tím vším dokáže vypořádat tak asi za dvacet minut nebo to možná bude trvat o trochu déle. A není to zaostřené, kapitáne, neměly by tam být žádné horké skvrny.“</p>
<p>Blaine přikývl. Sám dospěl k témuž závěru, ale je moudré provést kontrolu, když se taková možnost naskytne. Díval se, jak světla neustále přibývá.</p>
<p>„Docela mírumilovné,“ řekl Rod Rennerovi. „Dokonce i když je to válečná loď.“</p>
<p>„Nejsem si docela jistý, že je to válečná loď, kapitáne.“ Zdálo, že Renner je úplně klidný. Dokonce kdyby Třískan zaútočil, byl by spíše divák než účastník. „Alespoň plamen pohonu mířili tak, aby minuly. Tomu se říká zdvořilost.“</p>
<p>„Ale houby zdvořilost. Ty plameny se <emphasis>rozptylují. </emphasis>Některé zasahují do našeho Langstonova pole a oni se mohou dívat, co to s námi dělá.</p>
<p>„To mě nenapadlo.“</p>
<p>„NÁMOŘNÍCI HLÁSÍ CIVILISTY NA CHODBÁCH, PALUBA B, PŘEPÁŽKA DVACET.“</p>
<p>„Do háje!“ vykřikl Blaine. „To je astronomie. Vyčistěte ty chodby!“</p>
<p>„To je asi Buckman,“ zašklebil se Renner. „A budou potíže dostat ho do jeho reprezentační kajuty…“</p>
<p>„Jo. Pane Staley, nařiďte námořníkům, aby dostali Buckmana do jeho kajuty, i kdyby ho tam měli odvléct.“</p>
<p>Whitbread se usmál pro sebe. <emphasis>MacArthur </emphasis>je ve volném pádu, veškerá rotace je ta tam. A jak námořníci odvlečou starofyzika za těchto okolností?</p>
<p>„TORPÉDOMETY HLÁSÍ STAV RUDÁ JEDNA. TORPÉDOMETY JSOU NABITÉ A PŘIPRAVENÉ.“</p>
<p>„Jeden z hlavních kuchařů se domnívá, že viděl miniaturu,“ řekl Staley. „Námořníci jsou na cestě.“</p>
<p>Návštěvnická loď se přiblížila, její pohon byl ustálený bílý plamen. Řídí ji velice dobře, pomyslel si Blaine. Snížení rychlosti se vůbec nezměnilo. Patrně důvěřují <emphasis>všemu </emphasis>– svým pohonům, svým počítačům, senzorům…</p>
<p>„STROJOVNA HLÁSÍ STAV RUDÁ JEDNA. POLE NA MAXIMÁLNÍ SÍLE.“</p>
<p>„Námořníci dostali Dr. Buckmana do jeho kajuty,“ řekl Staley. „Dr. Horvath je na interkomunikačním zařízení. Chce si stěžovat.“</p>
<p>„Dopřejte mu sluchu, Staley. Ale ne moc dlouho.“</p>
<p>„DĚLOSTŘELECTVO HLÁSÍ VŠECHNY BATERIE NAMÍŘENÉ NA NÁVŠTĚVNICKÉ PLAVIDLO. CÍL JE ZAMĚŘEN A SLEDOVÁN.“</p>
<p><emphasis>MacArthur </emphasis>byl v plné pohotovosti. Na celé lodi posádka čekala na bojových stanovištích. Veškeré nepotřebné vybavení umístěné blízko trupu lodi přenesli do podpalubí.</p>
<p>Věž, kde byla Blainova kontrolní kajuta, čněla z trupu křižníku jako dodatečná myšlenka. Při rotační gravitaci byla pohodlně daleko od osy lodi, ale v boji to bude první věc, kterou sestřelí. Blainova kajuta teď byla jen prázdná skořápka, jeho stůl a další důležitější zařízení byly už dávno automaticky přeneseny do jednoho z odpočinkových míst s nulovou gravitací.</p>
<p>Každý volný prostor v lodi byl nacpán, zatímco vnější paluby zely prázdnotou, byly vyklizeny, aby skupiny, které měly za úkol sledovat rozsah škod, měly ke své práci dost prostoru.</p>
<p>A třískanská loď se rychle přibližovala. Pořád ještě nebyla nic víc než třpytivé světlo rozptylované tryskou tak, aby překonala Langstonovo pole <emphasis>MacArthuru.</emphasis></p>
<p>„DĚLOSTŘELECTVO HLÁSÍ ZPOMALOVÁNÍ NÁVŠTĚVNICKÉ LODI V BODĚ OSM SEDM NULA TÍHOVÉ ZRYCHLENÍ.“</p>
<p>„Nic překvapivého,“ řekl si Renner pro sebe.</p>
<p>Světlo se rozšířilo a vyplnilo obrazovku – a potom pohaslo. V další chvíli návštěvnická loď klouzala přesně podél bitevního křižníku a její plamen pohonu už byl vypnutý.</p>
<p>Vypadalo to, jako by plavidlo vjelo do neviditelného doku, který mu byl přidělen už před šesti dny. Bylo oproti <emphasis>MacArthuru </emphasis>klidné. Rod uviděl stíny pohybující se v nahuštěných prstencích na předním konci.</p>
<p>Renner odfrkl, byl to ošklivý zvuk. Obličej se mu zkřivil. „Ty se teda ale sakramentsky předvádějí!“</p>
<p>„Pane Rennere, ovládejte se.“</p>
<p>„Promiňte, pane. Nikdy jsem neslyšel o úžasnějším kousku astrogace. Kdyby mi někdo chtěl něco takového tvrdit, řekl bych mu, že je lhář. Co si vůbec o sobě myslí?“ Renner se doopravdy zlobil. „Každého astrogátora v přípravném období, který by si dovolil takovýhle kaskadérský kousek, by vyhodili, pokud by přežil srážku.“</p>
<p>Blaine přikývl. Třískanský pilot se nedopustil sebemenší chyby. A – „Mýlil jsem se. To přece nemůže být válečná loď. <emphasis>Podívejte se </emphasis>na ni.“</p>
<p>„Jo. Je křehká jako motýl. Mohl bych ji rozmáčknout v dlani.“</p>
<p>Rod chvíli přemýšlel a potom vydal rozkazy. „Sežeňte dobrovolníky. K navázání prvního kontaktu s tou lodí. Budou sami a použijí neozbrojené taxi. A… stav rudá jedna zůstane nezměněn.“</p>
<p>###</p>
<p>Dobrovolníků bylo dost.</p>
<p>Samozřejmě námořní kadet Whitbread byl jedním z nich. A Whitbread to už předtím jednou dělal.</p>
<p>Teď čekal v taxíku. Přes svoji polarizovanou plastikovou upínací desku pozoroval, jak se rozevírají dveře hangáru.</p>
<p>Už předtím to dělal. Třískanská minérka ho přece nezabila. Černota se zavlnila. Najednou se dírou v Langstonově poli ukázaly hvězdy.</p>
<p>„To už je dost velké,“ řekl mu Cargillův hlas do pravého ucha. „Můžete vyrazit, pane Whitbreade. Vzhůru – a šťastnou cestu.“</p>
<p>Whitbread zapálil svazky pomocné rakety. Taxi se zdvihlo, proplulo skrze otvor do hvězdného prostoru a ke vzdálené záři Murchesonova oka. Langstonovo pole se za ním uzavřelo.</p>
<p><emphasis>MacArthur </emphasis>se jevil jako ostře ohraničená oblast mimořádné černoty. Whitbread kolem něj beze spěchu kroužil. Tříska jasně zářila přes černý okraj, za ní se objevila návštěvnická loď.</p>
<p>Whitbread si dával na čas. Loď se pomalu zvětšovala. Střed měla štíhlý jako kopí. Po stranách byly vidět funkční prvky: kryty poklopů, otvory pro nástroje, antény, to, co se nedalo ani pojmenovat. Jediná černá ploutev vybíhala z místa blízko středu: možná je to povrchový vysílač.</p>
<p>Ve velkých průhledných komorách, které byly rozloženy do kruhu na přídi, viděl nějaký pohyb. To, co se tam pohybovalo, samo stačilo k tomu, aby vyvolalo hrůzu: byly to takové nejasné stíny lidských postav velmi nepravděpodobně zkroucené.</p>
<p>Čtyři prstence a stíny v nich ve všech. Whitbread referoval: „Všechny palivové nádrže používají jako obytné prostory. Bez naší pomoci nemůžou počítat s tím, že se dostanou domů.“</p>
<p>Kapitánův hlas: „Jste si jistý?“</p>
<p>„Ano, pane. Mohli by mít nějakou vnitřní nádrž, ale ta by neměla být moc veliká.“</p>
<p>Už byl skoro u návštěvnické lodi. Zpomalil a zvolna zastavil hned vedle obydlených palivových nádrží. Otevřel dveře své vzduchové kapsy.</p>
<p>Hned se otevřely dveře blízko u přední části kovového středu. V oválném otvoru stál Třískan; na sobě měl průhledný plášť. Čekal.</p>
<p>Whitbread řekl, „Žádám o povolení opustit –“</p>
<p>„Povoleno. Zprávy nám předávejte vždy, když to půjde. Jinak se řiďte svým vlastním úsudkem. Námořníci jsou v pohotovosti, Whitbreade, takže nevolejte o pomoc, dokud to nebudete <emphasis>myslet vážně. </emphasis>Přijdou pěkně rychle. Hodně štěstí.“</p>
<p>Když utichl Cargillův hlas, znovu se ozval kapitán. „Nevystavujte se žádným rizikům, Whitbreade. Pamatujte si, chceme, abyste se vrátil a předal nám zprávy.“</p>
<p>„Zajisté, pane.“</p>
<p>Třískan graciézně uhnul z cesty, když Whitbread vstupoval do vzduchové kapsy. Třískan působil ve vakuu komicky, velkou levou rukou svíral prstenec, který odstával od trupu. „Odevšad tady něco vyčuhuje,“ řekl Whitbread do mikrofonu. „Tahle věc <emphasis>nemohla </emphasis>vystartovat uvnitř z atmosféry.“</p>
<p>Zastavil se v oválném otvoru a pokývnul na lehce se usmívajícího návštěvníka. Cynický byl jenom zčásti, když se formálně zeptal: „Mám povolení vstoupit na palubu?“</p>
<p>Návštěvník se mu uklonil v pase – nebo to snad bylo přehnané pokývnutí? Hřbetní kloub měl pod rameny. Dvěma pravýma rukama gestikuloval směrem k lodi.</p>
<p>Vzduchová kapsa byla třískansky dimenzována, hodně těsná. Whitbread našel tři zapuštěná tlačítka v síti stříbrných stužek. Soustava. Třískan pozoroval jeho váhání, potom se natáhl za něj, aby stiskl první a potom další.</p>
<p>Kapsa se za ním zavřela.</p>
<p>###</p>
<p><emphasis>Prostřednice stála v prázdnotě, čekala, až kapsa zaklapne. Divila se vetřelcově podivné postavě, souměrnosti a zvláštnímu připojení kostí. Bylo jasné, že ta věc nemá žádný vztah ke známému životu. A jeho domovská loď byla v tom, co prostřednice považovala za bod Bláznivého Eddieho.</emphasis></p>
<p><emphasis>Mnohem více ji zmátlo, že nedokázal bez pomoci přijít na to, na jakém principu kapsa pracuje.</emphasis></p>
<p><emphasis>Určitě je tady jako prostředník. Musí být inteligentní. Je to tak? Nebo že by nejdřív poslali zvíře? Ne, to určitě ne. Takoví zase určitě nejsou; to by byla v jakékoli kultuře smrtelná urážka.</emphasis></p>
<p><emphasis>Kapsa se otevřela. Udělala krok a zapojila její cyklus. Vetřelec čekal na chodbě, zaplňoval ji jako korková zátka láhev. Prostřednici trvalo dlouho, než si sundala skafandr a zůstala nahá. Protože je to vetřelec, mohl by si o ní klidně myslet, že je válečnice. Musí ho přesvědčit, že není ozbrojená.</emphasis></p>
<p><emphasis>Vedla ho k prostornějším nafukovacím sekcím. Velké nemotorné stvoření mělo potíže s pohybem. Nedokázal se náležitě přizpůsobit volnému pádu. Zastavil se, aby se přes okenní panely podíval do sekcí lodi a prohlížel si mechanismy, které Hnědáci instalovali na chodbě… proč by inteligentní bytost něco takového dělala?</emphasis></p>
<p><emphasis>Prostřednice by ho odtud nejraději odtáhla, jenomže by to mohl pochopit jako útok. Toho se musí za každou cenu vyvarovat.</emphasis></p>
<p><emphasis>Prozatím s ním bude jednat jako s náčelníkem.</emphasis></p>
<p>###</p>
<p>Byla tam akcelerační komora: dvacet šest pokřivených lůžek ve třech sloupcích, všechna se od pohledu podobala Crawfordově předělanému lůžku, ale přesto nebyla úplně stejná. Třískanka šla před ním, půvabně jako delfín. Krátkou srst měla místy posetou zaoblenými hnědými a bílými pruhy se čtyřmi ostrůvky hustého bílého kožichu na slabinách a v podpažích. Whitbreadovi to připadalo hezké. Teď se zastavila a čekala na něj – netrpělivě, pomyslel si Whitbread.</p>
<p>Snažil se nemyslet na to, v jak důkladné pasti se ocitl. Chodba byla neosvětlená a klaustrofobicky úzká. Díval se do řady nádrží spojených čerpadly, možná to byl chladící systém pro vodíkové palivo. Možná byl spojen s tou jednou černou ploutví venku.</p>
<p>Na Třískanku zasvítilo světlo.</p>
<p>Byl to veliký otvor, dost velký dokonce i pro Whitbreada. Za ním: slabé sluneční světlo jako světlo za bouřky. Whitbread šel za Třískankou do něčeho, co mohl být jeden z toroidů. Hned ho obestoupili návštěvníci.</p>
<p>Všichni byli stejní. Ten zdánlivě nepravidelný hnědobílý vzor se opakoval u všech. Nejméně tucet usmívajících se nesouměrných obličejů jej v uctivé vzdálenosti obkroužil. Klábosili spolu rychlými pištivými hlasy.</p>
<p>Najednou klábosení ustalo. Jeden z Třískanů přistoupil k Whitbreadovi a řekl několik krátkých vět, dost možná v různých jazycích, ale žádné z nich Whitbread nerozuměl.</p>
<p>Whitbread pokrčil rameny a teatrálně zdvihl ruce s dlaněmi dopředu.</p>
<p>Třískan po něm to gesto opakoval – okamžitě, s neuvěřitelnou přesností. Whitbread se svíjel smíchy. Plácnul sebou bezmocně ve volném pádu, pažemi se držel za břicho a smál se.</p>
<p>Blaine mu promluvil do ucha, hlas mu zněl střízlivě a kovově. „Dobře, Whitbreade, už jsme se všichni zasmáli. Otázkou je –“</p>
<p>„Ale ne! Pane, jsem zase na interkomunikačním zařízení?“</p>
<p>„Otázkou je, co si asi Třískani myslí, že děláte.“</p>
<p>„Ano, pane. To udělala ta třetí ruka.“ Whitbread se uklidnil. „Nadešel čas, kdy musím udělat striptýz, kapitáne. Vypněte mě, prosím vás, z interkomunikačního zařízení…“</p>
<p>Signální zařízení, co měl na bradě, bylo samozřejmě žluté. Pomalý jed; ale tentokrát se ho nenadýchá. Zhluboka se nadechl, nikdo ho nesledoval, a sundal si helmu. Pořád ještě zadržoval dech, vzal si akvalungovou výstroj z vněší strany skafandru a dal si mezi zuby náústek. Zapnul vzduch; všechno šlo dobře.</p>
<p>Pomaličku se začal svlékat. Nejdříve všechno svrchní boulovité oblečení – byla v něm veškerá elektronika skafandru a podpůrné vybavení. Potom rozepnul kryty na zipech a přiléhavou látku samotného skafandru. Zipy měl na každé končetině a na hrudníku. Bez nich by trvalo celé hodiny, než by si oblékl nebo svlékl tenhle oblek, který vypadal jako punčocha nebo trikot. Elastická vlákna těsně přilehla ke každé křivce jeho svalstva, tak to muselo být, aby ve vakuu neexplodoval; s jejich pomocí tak jeho vlastní kůže byla v jistém smyslu skafandr a jeho potní žlázy byly termoregulační soustavou.</p>
<p>Nádrže se před ním volně vznášely, jak se pokoušel vysoukat ze svého oblečení. Třískani se pohybovali pomalu a jeden – Hnědák bez pruhů, stejný jako minérka na palubě <emphasis>MacArthuru </emphasis>– přišel k němu blíž, aby mu pomohl.</p>
<p>Použil víceúčelový tmel ze svého náčiní, aby přilepil přilbu na průhlednou plastikovou stěnu. Kupodivu to nefungovalo. Hnědý Třískan pochopil jeho potíže, vyndal (vyndala, vyndalo) nějakou tubu a nanesl její obsah na Whitbreadovu přilbu; teď přilnula. Jonathon otočil kameru směrem k němu a svoje zbylé oblečení odložil vedle ní.</p>
<p>Lidi by se museli seřadit tak, aby měli hlavy otočené na stejnou stranu, jako by museli stanovit směr, aby se jim dobře mluvilo. Třískané byli otočeni různými směry. Zjevně jim to bylo úplně jedno. Čekali a usmívali se.</p>
<p>Whitbread se vysoukal ze svého oblečení, až na sobě neměl vůbec nic.</p>
<p>Třískané se pohnuli, aby si ho prohlédli.</p>
<p>Hnědák působil mezi všemi hnědobíle vzorovanými překvapivě. Byl menší než ostatní, měl o maličko větší ruce a hlavu měl divnou; pokud mohl Whitbread říci, byl stejný jako minérka. Ostatní vypadali jako ten mrtvý v třískanské sondě ze světlé plachty.</p>
<p>Ten hnědý si prohlížel jeho oblek a zdálo se, že něco dělá se sadou nářadí; ale ostatní do něho šťouchali, hledali svaly a zkoumali členitost jeho těla; hledali místa, na nichž by jejich dloubnutí vyvolala reflex škubnutí nebo poskočení.</p>
<p>Dva se mu dívali na zuby, které měl zaťaté. Ostatní mu prsty prohmatávali kosti: žebra, páteř, hlavu, pánev, kosti na nohách; prohmatávali mu ruce a ohýbali mu prsty do úhlů, kam se ohnout vůbec nedaly. I když všichni postupovali docela jemně, všechno to celkově bylo nepříjemné.</p>
<p>Klábosení přerostlo na crescendo. Některé zvuky byly tak ostré, že to byly skoro neslyšitelné výkřiky a pískání, ale kromě nich se ozývaly melodické zvuky ve střední tónině. Zdálo se, že jedna fráze se neustále opakuje ve vysokém tenoru. Potom všichni přešli za něj dozadu a ukazovali si jeho záda. Whitbreadova páteř je velice rozrušila. Jeden Třískan mu dal signál tak, že na sebe upozornil a potom se ohnul dozadu a dopředu. Klouby mu vystupovaly, jako by měl páteř na dvou místech zlomenou. Whitbread při tom pohledu znejistěl, ale dostal nápad. Stočil se do prenatální polohy, narovnal se a potom se zase stočil. Tucet malých cizích rukou mu prohmatávalo páteř.</p>
<p>Najednou všichni ucouvli. Jeden z nich předstoupil a zdálo se, že ho vybízí, aby si zase Whitbread prozkoumal jeho (její) anatomii. Whitbread zavrtěl hlavou a ostentativně odvrátil pohled. To vědcům stačilo.</p>
<p>Vzal svoji přilbu a mluvil do mikrofonu. „Jsem připraven předat zprávu, pane. Nevím jistě, co mám dělat dál. Mám se pokusit přimět někoho z nich, aby se se mnou vrátil na <emphasis>MacArthur</emphasis>?“</p>
<p>Kapitán Blaine byl poněkud podrážděný. „Určitě ne. Můžete se dostat z jejich lodi ven?“</p>
<p>„Ano, pane, jestli je to nutné.“</p>
<p>„Bylo by lepší, kdybyste to udělal. Abyste nám předal zprávu po bezpečné lince, Whitbreade.“</p>
<p>„Uh – ano, pane.“ Jonathon dal signál Třískanům, ukázal na svoji přilbu a potom na vzduchovou kapsu. Ten, který ho předtím doprovázel, přikývl. Nasoukal se zase zpátky do svého oblečení s pomocí hnědého Třískana, zkontroloval, jestli má všechno pečlivě zapnuté a připevnil si helmu. Hnědobílý ho vedl ke vzduchové kapse.</p>
<p>Venku nebylo žádné vhodné místo, kde by se mohl napojit na bezpečnou linku, ale když se Třískan, co ho doprovázel rozhlédl, nalepil na loď hák. Nevypadal zrovna pevně. Jonathon si s tím dělal starosti jen chvíli. Potom se zamračil. Kde je ten prstenec, který Třískan svíral, když sem Whitbread předtím vstoupil? Je pryč. Ale proč?</p>
<p>No, dobře. <emphasis>MacArthur </emphasis>je blízko. Kdyby se ten hák utrhl, mohli by pro něj přijít. Velice opatrně se odpoutával od lodi, až visel volně v prostoru. Používal průhledy své helmy, aby se vyrovnal přesně s anténou vyčnívající z absolutně černého povrchu <emphasis>MacArthuru. </emphasis>Potom jazykem stiskl tlačítko BEZPEČÍ.</p>
<p>Uzounký paprsek souvislého světla vyrazil z jeho helmy. Další potom vyšel z <emphasis>MacArthuru, </emphasis>vyrazil po své vlastní dráze do malého receptoru na helmě. Prstenec kolem receptoru zůstal ve tmě; kdyby se někde objevila nějaká výchylka, monitorovací soustava na <emphasis>MacArthuru </emphasis>by ji napravila nebo, kdyby se ta výchylka dotkla ještě třetího prstence kolem Whitbreadovy přijímací antény, zcela by komunikaci přerušila.</p>
<p>„Bezpečné, pane,“ oznámil. Hlas mu zněl podrážděně, ale i trochu zmateně. Koneckonců, pomyslel si, mám přece právo na vyjádření názoru. Nebo snad ne?</p>
<p>Blaine odpověděl okamžitě. „Pane Whitbreade, důvod pro tohle bezpečnostní opatření není jen to, abyste měl nepříjemnosti. Třískané teď našemu jazyku nerozumí, ale mohou si pořídit záznámy; a později anglice rozumět budou. Chápete mě?“</p>
<p>„Já – ano, pane.“ Teda, starej pán skutečně myslel, hodně dopředu.</p>
<p>„Takže, pane Whitbreade, nemůžeme přispustit, aby na palubu <emphasis>MacArthuru </emphasis>vstoupil jakýkoli Třískan, dokud nevyřešíme problém s miniaturami a neuděláme nic pro to, aby se Třískané dověděli, že takový problém máme. Rozumíte tomu?“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>„Výborně. Posílám vám člun s vědci – teď, když jste tak říkajíc prolomil ledy. Mimochodem, dobrá práce. Než pošlu ostatní, máte nějaké další kometáře?“</p>
<p>„Um. Ano, pane. Především, na palubě jsou dvě děti. Viděl jsem je, jak se pevně drží dospělým na zádech. Jsou větší než miniatury a mají zbarvení dospělých.“</p>
<p>„Další důkaz mírumilovného záměru,“ řekl Blaine. „A co ještě?“</p>
<p>„No, neměl jsem možnost je spočítat, ale vypadá to, že je tam dvacet tři hnědobílých a dva hnědí asteroidní minéři. Obě děti byly s Hnědáky. Zajímalo mě proč.“</p>
<p>„Nakonec se jich na to budeme moci zeptat. Dobře, Whitbreade, pošleme vědce. Budou mít kutr. Rennere, jste na příjmu?“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>„Vypracujte kurs. Chci, aby <emphasis>MacArthur </emphasis>byl padesát kilometrů od lodi Třískanů. Nevím, co Třískané udělají, až se pohneme, ale to u vás kutr bude dřív.“</p>
<p>„Vy pohnete lodí, pane?“ zeptal se Renner nedůvěřivě. Whitbread chtěl provolat slávu, ale potlačil to v sobě.</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>Dlouho nikdo nic neříkal.</p>
<p>„Dobře,“ kapituloval Blaine. „Vysvětlím to.</p>
<p>Admirál se velice zajímá o ty miniatury. Domnívá se, že by mohly dokázat pohovořit o lodi. Máme příkazy dohlédnout na to, aby uprchlé miniatury neměly možnost komunikovat s dospělou Třískankou.“</p>
<p>Znovu se rozhostilo ticho.</p>
<p>„To je všechno, pánové. Děkuji vám, pane Whitbreade,“ řekl Rod. „Pane Staley, informujte Dr. Hardyho, že se může dostavit na palubu kutru kdykoli.“</p>
<p>###</p>
<p>„Tak, a jsi v tom,“ pomyslel si kaplan Hardy. Byl to kulatý, bezvýrazný muž se zasněnýma očima a rezavými vlasy, které mu začínaly šednout. Kromě chvil, kdy vedl nedělní bohoslužby, se většinou záměrně zdržoval ve své kajutě.</p>
<p>David Hardy nebyl člověk nespolečenský. Kdokoli k němu mohl do kajuty zajít na šálek kávy, na drink, zahrát si šachy nebo si popovídat – a mnozí to také dělali. Jen prostě neměl rád příliš mnoho lidí pohromadě. Mohlo by se stát, že je v davu nepozná.</p>
<p>Také si udržel své profesionální sklony nepouštět se do diskusí o své práci s amatéry a nezveřejňovat výsledky, dokud neměl po ruce jasné důkazy. V duchu si řekl, že to teď nepůjde. A kdo <emphasis>jsou </emphasis>ti návštěvníci? Určitě jsou inteligentní. Určitě jsou schopni vnímat. A určitě mají své místo v božském uspořádání vesmíru. Ale jaké?</p>
<p>Členové posádky naložili Hardyho věci na kutr. Knihovnu na pásku, několik stohů dětských knížek, příručky (ne moc; počítač kutru dokáže čerpat z lodní knihovny; ale David měl stejně pořád rád <emphasis>knížky, </emphasis>jakkoli jsou nepraktické). Měl ještě další vybavení: dva displeje se zvukovými převodníky, zařízením pro ověřování výšky hlasu, elektronickými filtry pro modelování zvuků řeči, zvyšování nebo snižování hlasu, změnu barvy hlasu a fázování. Snažil se uložit svou výstroj sám, ale první důstojník Cargill mu to rozmluvil. Na tohle byli specialisté námořníci a Hardyho obavy o možném poškození nebyly v porovnání s jejich ničím; kdyby něco poškodili, museli by zápolit s Kelleym.</p>
<p>Hardy potkal Sally ve vzduchové kapse. Ani ona nejela nalehko. Kdyby bylo na ní, vzala by si s sebou <emphasis>všechno, </emphasis>včetně kostí a mumií z Kamenného úlu; jenomže kapitán jí dovolil jenom rukopisné dokumenty, a dokonce i ty byly schované, dokud nesehnala informace o přístupu Třískanů k vykradačům hrobů. Z Cargillova popisu Kamenného úlu pochopila, že Třískané neměli žádné pohřební zvyky, ale to bylo absurdní. <emphasis>Každý </emphasis>má pohřební zvyky, i ti nejprimitivnější lidé.</p>
<p>Nemohla s sebou vzít ani Třískanku minérku ani zbývající miniaturu, z níž se zase stala žena. A fretky a námořníci hledali další miniaturu a mládě (a <emphasis>proč </emphasis>uteklo s druhou miniaturou a ne se svojí matkou?). V duchu se ptala, jestli ten zmatek, který kolem Rodových rozkazů námořníkům rozvířila, jí nezjednodušil situaci v tom smyslu, že se dostala na kutr. Věděla, že není tak docela fér vůči Rodovi. Měl rozkazy od admirála. Ale to bylo špatně! Miniatury se nechystaly nikomu ubližovat. Mít z nich strach bylo paranoidní.</p>
<p>Šla za kaplanem Hardym do kutru. Dr. Horvath už tam byl. Oni tři budou první vědci na palubě návštěvnické lodi a ji při tom pomyšlení zaplavila vlna značného rozrušení. Musí se toho tolik dovědět!</p>
<p>Antropolog – považovala se za zcela kvalifikovanou a dozajista se s ní o tom nikdo nebude přít – lingvista a Horvath, který byl schopný přírodovědec, než odešel na ministerstvo. Horvath byl jediný neužitečný v jejich skupině, ale jeho postavení mu dávalo právo na místo, pokud o něj projevil zájem. Domnívala se, že s ní je to jinak, i když polovina vědců na <emphasis>MacArthuru </emphasis>tento názor nesdílela.</p>
<p>Tři vědci, velitel člunu, dva schopní astronauti a Jonathon Whitbread. Žádní námořníci a žádné zbraně na palubě. Skoro i samotné rozrušení stačilo k tomu, aby přehlušilo strach, který se odněkud ozýval v jejím nitru. Samozřejmě museli být beze zbraní; ale kdyby na palubě byl Rod Blaine, tak by se stejně cítila líp. A to nešlo.</p>
<p>Později možná na kutru bude víc lidí. Buckman s milionem otázek, až Hardy rozlouskne komunikační problém. Biologové přijdou ke slovu. Námořní důstojník, patrně Crawford, se bude věnovat třískanským zbraním. Specialista na strojírenství. Kdokoli, ale ne kapitán. Bylo nepravděpodobné, že by Kutuzov dovolil Rodu Blainovi opustit loď bez ohledu na to, jak mírumilovní budou Třískané podle jejich zjištění.</p>
<p>Najednou se jí zastesklo po domově. Domov měla na Spartě, Charing Close a do Capitalu to bylo pár minut. Sparta byla střediskem civilizace – ale připadalo jí, že žije v celé řadě vesmírných plavidel, která se stále zmenšují, změnou mezi nimi byl vězeňský tábor. Když absolvovala univerzitu, rozhodla se: bude osobnost, ne ozdoba kariéry nějakého muže. Teď se ale dalo tolik říct o tom, že by mohla být ozdobou, zvlášť toho pravého muže, jenomže – Ne. Musí být svou vlastní paní.</p>
<p>Na konci společenské místnosti kutru byl poničený gauč a zakřivená přístrojová deska. Byl to můstek pro řízení palby – to tedy je společenská místnost! Ale byly tam také gauče a zapuštěné stoly určené ke hrám a na jídlo.</p>
<p>„Už jste si tenhle člun prohlédla?“ zeptal se jí Horvath.</p>
<p>„Prosím?“ odpověděla Sally.</p>
<p>„Říkám, už jste si tenhle člun prohlédla? Všude tu jsou stojany na děla. Sice ty zbraně odstranili, ale podle toho, co tu zbylo, je jasné, že to byla děla. Stejné je to s torpédy. Jsou pryč, ale podstavce na ně tu zůstaly. Jaké poselství je tahle loď?“</p>
<p>Hardy se probral ze svého zamyšlení. „Co byste dělala, kdybyste byla na místě kapitána?“</p>
<p>„Použila bych loď, na níž nikdy nebyly zbraně.“</p>
<p>„Takové neexistují,“ odpověděl jí klidně Hardy. „Žádná, na které by se dalo žít, což byste pochopila po jisté době strávené v hangáru.“ V hangáru se konaly bohoslužby, ale Horvath na ně nechodil. Byla to jeho věc, ale neškodilo mu to připomenout.</p>
<p>„Ale vždyť je to zjevně odzbrojená válečná loď!“</p>
<p>Hardy přikývl. „Třískané by stejně naše příšerné tajemství dříve nebo později odhalili. Jsme válečnický druh, Anthony. Je to součást naší přirozenosti. A přesto přijíždíme v absolutně odzbrojeném bojovém plavidle. Nemyslíte, že to je významný vzkaz pro Třískany?“</p>
<p>„Ale pro Říši je to tak důležité!“</p>
<p>David Hardy pokýval na souhlas. Ministr vědy má pravdu, i když ho kaplan podezíral, že k tomu měl špatné důvody.</p>
<p>Následoval maličký záklon a kutr se vydal na cestu. Rod sledoval obrazovky na můstku a měl pocit bezmocné frustrace. Od chvíle, kdy kutr dorazil k třískanskému plavidlu, by měla být jedna z Crawfordových baterií na ně zaměřena – a Sally Fowlerová je na palubě křehké, odzbrojené lodě.</p>
<p>Podle původního plánu měli Třískané přijít na palubu <emphasis>MacArthuru, </emphasis>ale dokud nenajdou miniatury, nepadá to v úvahu. Rod byl rád, že se jeho loď nestane hostitelkou návštěvníků. Učím se myslet paranoicky, řekl sám sobě. Jako admirál.</p>
<p>Zatím po miniaturách nebylo ani stopy, Sally s ním nemluvila a všichni ostatní byli nervózní.</p>
<p>„Připraven k převzetí, kapitáne,“ řekl Renner.</p>
<p>„Propouštím vás, pane.“</p>
<p>„Dobře. Tak jedem, navigační důstojníku.“ Akcelerační poplachová zařízení se rozezněla a <emphasis>MacArthur </emphasis>se graciézně rozpohyboval směrem od návštěvnického plavidla – a také od kutru a Sally.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>22. Slovní hry</strong></p>
<p>Sprcha: plastikový vak mýdlové vody s mladým mužem uvnitř, límec vaku těsně dosedá na krk člověka. Whitbread používal kartáč s dlouhou rukojetí, aby se mohl poškrábat na místech, kde ho kůže svědila, což bylo všude. Bylo velice příjemné natahovat si svaly. V té třískanské lodi je všechno tak maličké! Tak klaustrofobicky stěsnané!</p>
<p>Když se umyl, přidal se k ostatním ve společenské místnosti.</p>
<p>Kaplan, Horvath a Sally Fowlerová, všichni v trepkách s přilnavými podrážkami, tam stáli seřazeni podle velikosti. Takové věci by si Whitbread předtím nikdy nevšiml. Řekl, „Ministře vědy Horvathe, jsem tu a po přechodnou dobu budu poslušen vašich rozkazů.“</p>
<p>„Výborně, pane… Whitbreade.“ Horvath odešel. Zdálo se, že má starosti a je duchem nepřítomný. Všichni na tom byli stejně.</p>
<p>Kaplan hovořil s námahou. „Víte, nikdo z nás vlastně neví, co dělat dál. Nikdy jsme se ještě nedostali do styku s <emphasis>návštěvníky</emphasis>.“</p>
<p>„Jsou přátelští. Chtěli si povídat,“ řekl mu Whitbread.</p>
<p>„Dobře. Dobře, ale z toho jsem celý nesvůj.“ Kaplan se nervózně zasmál. „Jaké to bylo, Whitbreade?“</p>
<p>Pokoušel se jim to popsat. Natěsnané, dokud člověk nedostane plastické toroidy… křehké… nemá smysl pokoušet se rozeznat Třískany od sebe, kromě Hnědáků, ti se trošku liší od Hnědobílých… „Nemají zbraně,“ řekl jim. „Strávil jsem tři hodiny na prohlídce lodi. Není tam nikde místo, kam by mohli ukrýt velké zbraně.“</p>
<p>„Měl jste dojem, že vás vedou záměrně tak, abyste se nějakému místu vyhnuli?“</p>
<p>„Ne-ee.“</p>
<p>„Moc jistě to neříkáte,“ ozval se Horvath zostra.</p>
<p>„Ale tak to není, pane. Jenom jsem si vzpomněl na nářaďovnu. Dostali jsme se do místnosti plné nářadí – na stěnách, na podlaze a na stropě. Na dvou stěnách byly jednoduché nástroje: ruční vrtačky, rozmítací pily s podivnými držadly, šrouby a šroubováky. To byly věci, které jsem poznal. Viděl jsem hřebíky a něco, co považuji za kladivo s velikou plochou hlavicí. Vypadalo to jako obchod pro kutily někde v suterénu. Ale bylo tam taky pár hodně složitých věcí, ani jsem nedokázal odhadnout, k čemu by mohly sloužit.“</p>
<p>Návštěvnická loď plula zrovna kolem předního okna. V ní byl vidět pohyb stínů nepodobných lidským. I Sally se na ně dívala… ale Horvath řekl suše, „Říkal jste, že vás návštěvníci <emphasis>nepopoháněli</emphasis>.“</p>
<p>„Myslím, že mě <emphasis>neodváděli </emphasis>od ničeho. Vím jistě, že <emphasis>do </emphasis>té nářaďovny mě vedli. Nevím proč, ale myslím, že to byl test inteligence. A jestli ano, tak jsem propadl.“</p>
<p>Kaplan Hardy řekl, „Jediný Třískan, kterému jsme kladli otázky, zatím nechápe ani ta nejprostší gesta. A vy mi teď tady říkáte, že vám dávali testy inteligence –“</p>
<p>„A tlumočnická gesta. Vlastně bylo úžasně jednoduché jim porozumět. Ano, pane. Jsou <emphasis>jiní. </emphasis>Viděl jste obrázky.“</p>
<p>Hardy si navinul pramen svých řídnoucích rezavých vlasů kolem sukovitého prstu a jemně se za něj tahal. „Z kamery umístěné na vaší helmě? Ano, Jonathone. Myslím, že jsme měli co do činění se dvěma druhy Třískanů. Jeden z nich je slabomyslný učenec a nemluví. Ten druhý… mluví,“ dopověděl nepřesvědčivě. Přistihl se, že si pohrává s vlasy a honem si je zase připlácnul na místo. „Doufám, že se dokážu naučit odmlouvat.“</p>
<p>Všichni se toho děsí, uvědomil si Whitbread. Hlavně Sally. A dokonce i kaplan Hardy, kterého nikdy nic nerozhází. Všichni mají hrůzu z toho prvního kroku.</p>
<p>Horvath řekl, „Nějaké další dojmy?“</p>
<p>„Pořád si myslím, že ta loď byla projektovaná na stav beztíže. Všude tam jsou přilnavé pásy. A také pompézní nábytek. A toroidy spojují krátké chodby, široké jako toroidy samotné. Pod vlivem akcelerace by byly jako otevřené padací dveře, kolem nichž není možné nijak projít.“</p>
<p>„To je divné,“ přemýšlel Horvath. „Loď byla pod vlivem akcelerace ještě před čtyřmi hodinami.“</p>
<p>„Přesně tak, pane. Spoje musí být nové.“ Whitbreada ta myšlenka napadla z ničeho nic. Ty spoje jsou určitě nové…</p>
<p>„Ale to nám říká ještě něco víc,“ ozval se potichu kaplan Hardy. „Zmínil jste se o nábytku. Všichni jsme viděli, že Třískanům je jedno, kam jsou otočeni, když s vámi hovoří. Jako by byli podivně adaptováni na stav beztiže. Jako by se <emphasis>vyvinuli </emphasis>tam…“</p>
<p>„Ale to není možné,“ protestovala Sally. „Nemožné, ale – máte pravdu, Dr. Hardy! Lidé si <emphasis>vždycky </emphasis>stanovují polohu. Dokonce i staří námořníci, co celý život prožili ve vesmíru! Ale nikdo se nemůže vyvinout ve volném pádu.“</p>
<p>„Dost stará rasa by mohla,“ řekl Hardy. „A pak – ty nesymetrické paže. Evoluční postup? Bylo by vhodné mít na mysli teorii, když hovoříme s Třískany.“ Pokud s nimi budeme moci mluvit, dodal jen tak pro sebe.</p>
<p>„Mohli se úplně zbláznit z mé páteře,“ řekl Whitbread. „Jako kdyby nikdy žádnou neviděli.“ Zmlkl. „Nevím, jestli vám to řekli. Svléknul jsem se. Připadalo mi fér, aby… věděli, s kým vlastně jednají.“ Nedokázal se podívat na Sally.</p>
<p>„Já se nesměju,“ řekla Sally. „Budu muset udělat totéž.“</p>
<p>Whitbread trhnul hlavou. <emphasis>„Cože?“</emphasis></p>
<p>Sally pečlivě volila slova; pamatuj na provinciální pravidla, upozornila sama sebe. Nezvedla oči od stolu. „Ať už se kapitán Blaine nebo admirál Kutuzov rozhodli před Třískany skrývat cokoli, existence dvou pohlaví člověka to rozhodně není. Mají právo vědět, jak jsme stavěni, a já jsem jediná žena na palubě <emphasis>MacArthuru.</emphasis>“</p>
<p>„Ale jste přece neteř senátora Fowlera!“</p>
<p>Usmála se tomu. „To jim říkat nebudeme.“ Hned si stoupla. „Veliteli Lafferty, půjdeme.“ Obrátila se, byla to skutečně urozená dáma, dokonce i ve svém postavení, které ani v nejmenším nesvědčilo o tom, že je ve volném pádu. „Jonathone, děkuji ti za zájem. Kaplane, můžete se ke mně přidat, až vás zavolám.“ A šla.</p>
<p>Za hodnou dobu Whitbread řekl, „Lámal jsem si hlavu s tím, proč všichni byli tak nervózní.“</p>
<p>A Horvath řekl, „Ona na tom trvala,“ a díval se přitom rovnou před sebe.</p>
<p>###</p>
<p>Sally zavolala kutr, když dorazila. Tentýž Třískan, který doprovázel Whitbreada, nebo aspoň úplně stejný, jí velmi zdvořile pokynul, aby šla dál na palubu. Kamera na taxi to všechno zabírala a způsobila, že se kaplan prudce naklonil dopředu. „To přikývnutí – dělá to jako vy, Whitbreade. Je to skvělý imitátor.“</p>
<p>Sally se znovu ozvala po několika minutách, poznali ji jen podle hlasu. Byla v jednom z toroidů. „Všude kolem mě jsou Třískani. Spousta z nich má v rukou instrumenty. Tak akorát do ruky. Jonathone, taky –“</p>
<p>„Většina z nich v rukou nic neměla. A jak vypadají ty instrumenty?“</p>
<p>„No, jeden vypadá jako ta kamera, kterou Třískanka rozebrala a další má mřížku jako je na osciloskopu.“ Odmlčela se. „Už se blíží. Fowlerová vypíná.“ Cvak.</p>
<p>Dvacet minut o Sally Fowlerové nevěděli vůbec nic. Tři nervózní muži upírali oči na prázdnou obrazovku interkomunikačního zařízení.</p>
<p>Když se nakonec ozvala, měla energický hlas. „Tak, pánové, můžete jít dál.“</p>
<p>„Já jdu.“ Hardy se odpásal a vplul pomalu do oblouku vzduchové kapsy kutru. I jeho hlas byl velmi energický, jak se mu ulevilo. Čekání skončilo.</p>
<p>###</p>
<p>Kolem Roda na můstku bylo živo jako obvykle, vědci se dívali na hlavní obrazovky, kormidelní poddůstojníci zajišťovali posun <emphasis>MacArthuru </emphasis>na vzdálenost padesáti kilometrů od cizí lodi. Aby byl Rod pořád zaměstnaný, měl u sebe námořního kadeta Staleyho a probíral s ním simulovaný námořní útok na třískanskou loď. Všechno samozřejmě čistě teoreticky; ale pomohlo to, aby se Rod v myšlenkách nezaobíral tím, co se děje na palubě cizího plavidla. Když Horvath zavolal, bylo to vítané rozptýlení a Rod překypoval srdečností, když odpovídal.</p>
<p>„Zdravím, doktore! Tak jak to všechno jde?“</p>
<p>Horvath se skoro usmíval. „Moc dobře, děkuji, kapitáne. Dr. Hardy se vydal za lady Sally. Poslal jsem s ním vašeho muže Whitbreada.“</p>
<p>„Dobře.“ Rod cítil napjatou bolest nad a mezi lopatkami. Tak Sally to má za sebou…</p>
<p>„Kapitáne, pan Whitbread se zmínil o nářaďovně na návštěvnické lodi. Je přesvědčený o tom, že to měl být test, jestli dokáže ovládat nástroje. Ve mně to budí dojem, že podle toho budou Třískané posuzovat schopnosti nás všech.“</p>
<p>„No, to je možné. Výroba a používání nástrojů je základní –“</p>
<p>„Zajisté, kapitáne, ale nikdo z nás nástroje nevyrábí! Máme lingvistu, antropologa a ministra – mě – a několik bojovníků od válečného námořnictva. Je to jako špatný vtip, kapitáne. Příliš velký důraz jsme kladli na učení o Třískanech. Neuvažovali jsme o tom, že nikdo z nás na ně neudělá dojem <emphasis>svojí </emphasis>inteligencí.“</p>
<p>Blaine o tom přemýšlel. „Jsou tu přece lodi samotné… ale máte pravdu, doktore. Pošlu vám někoho. Určitě máme na palubě někoho, kdo v tomhle testu obstojí.“</p>
<p>Když Horvath zmizel z obrazovky, Rod znovu kliknul na kontrolky interkomunikačního zařízení. „Kelley, můžete polovinu námořníků odvolat ze stavu pohotovosti.“</p>
<p>„Zajisté, kapitáne.“ Na dělostřelcově obličeji se neobjevil ani náznak jakékoli emoce, ale Rod věděl, jak nepohodlná je válečná výstroj. Měli ji všichni námořníci v pohotovosti v hangáru na <emphasis>MacArthuru.</emphasis></p>
<p>Po chvilce úvahy zavolal Blaine Sinclaira. „Máme takový neobvyklý problém, Sandy. Potřebujeme někoho, kdo umí dobře zacházet s nástroji a chtěl by se vydat do třískanské lodi. Když mi vybereš několik mužů, požádám je, aby z jejich středu vyšel dobrovolník.“</p>
<p>„To je v pořádku, kapitáne, půjdu sám.“</p>
<p>Blaine byl v šoku. „<emphasis>Ty, </emphasis>Sandy?“</p>
<p>„Ano, a proč ne, kapitáne? Copak neumím zacházet s nástroji? Copak neumím spravit všechno, co někdy fungovalo? Moji chlapi umí zacházet se vším, co se kdy na <emphasis>MacArthuru </emphasis>porouchalo. Naučil jsem je to dobře. Nebudu vám tu chybět…“</p>
<p>„Okamžik, Sandy.“</p>
<p>„Ano, kapitáne?“</p>
<p>„OK. Kdokoli, kdo uspěje v tom testu, bude znát Pole a Pohon. Ale stejně, možná by tě admirál nepustil.“</p>
<p>„Na palubě není nikdo jiný, kdo by zjistil <emphasis>všechno </emphasis>o lodi těch zvířat, kapitáne.“</p>
<p>„Jo – OK, sežeň si souhlas od doktora a řekni mi jméno. Koho mám poslat, kdybys nemohl ty.“</p>
<p>„Tak teda pošli Jackse. Nebo Leigha Battsona nebo kohokoli ode mne, jen ne Thumbse Menchikova.“</p>
<p>„Menchikov. Není to ten střelmistr, co zachránil šest mužů, když uvízli za torpédometem v bitvě s <emphasis>Defiantem</emphasis>?“</p>
<p>„Ano, kapitáne. Je to taky ten chlápek, co vám opravil sprchu čtrnáct dní před tou bitvou.“</p>
<p>„Aha. No, tak díky, Sandy.“ Zavěsil a rozhlédl se po můstku. Měl skutečně velice málo práce. Na obrazovkách se objevila třískanská loď uprostřed hlavní baterie palivového celku <emphasis>MacArthuru; </emphasis>jeho loď byla dost dobře zabezpečená proti čemukoli, co by mohla návštěvnická loď udělat, ale teď by se k Sally měli připojit Hardy a Whitbread… Obrátil se na Staleyho. „Posledně to bylo moc dobré. Teď vypracujte únikový plán a počítejte s tím, že ve stavu pohotovosti je pouze polovina námořníků.“</p>
<p>###</p>
<p>Sally slyšela, jak Hardyho a Whitbreada přivádějí na palubu třískanské lodi, ale sotva se na ně podívala, když se objevili. Strávila spoustu času tím, že se pečlivě oblékala, i když pochybovala o tom, že je to nezbytné, a v matném světle Třísky přejížděla rukama po těle Hnědobílého, ohýbala mu(jí) loket a ramenní klouby a prohmatávala svaly – a při tom všem neustále hovořila do svého mikrofonu.</p>
<p>„Dospěla jsem k závěru, že to jsou jiné poddruhy, ale těsně spřízněné s Hnědáky, možná dost blízcí na to, aby to byla čistá rasa. To bude třeba rozhodnout podle genetického kódování, až odvezeme vzorky zpátky do Nového Skotska, kde je odpovídající vybavení. Možná to Třískané vědí, ale měli bychom opatrně volit, na co se jich budeme ptát, dokud nebudeme vědět, jaká mají tabu.</p>
<p>Určitě neexistuje žádná diskriminace podle pohlaví, jako je tomu v Říši; ve skutečnosti je patrná převaha samic. Jeden Hnědák je samec a pečuje o obě mláďata. Mláďata jsou odstavena nebo alespoň není zjevné, že by na palubě byla nějaká kojící samice – nebo samec.</p>
<p>Moje hypotéza spočívá v tom, že na rozdíl od lidí po Odštěpeneckých válkách nemají nedostatek matek nebo rodiček, a tak neexistuje žádný kulturní mechanismus všestranné ochranné péče, jaký přežívá v Říši. Nemám žádnou teorii pro fakt, že Hnědobílí nemají mláďata, i když je možné, že nedospělí Třískané, které pozoruji, jsou potomky Hnědobílých a Hnědáci jsou vychovatelé. Zjevná je tendence k tomu, aby Hnědáci vykonávali veškeré technické činnosti.</p>
<p>Rozdíl mezi těmito dvěma typy je výrazný, ne-li dramatický. Hnědáci mají ruce větší a lépe vyvinuté a čelo jim ostřeji ustupuje dozadu. Jsou menší. Otázka: Kdo z nich je lépe vyvinutý s ohledem na používání nástrojů? Hnědobílí mají o trochu větší mozkovou kapacitu, Hnědáci lepší ruce. Všichni Hnědobílí, které jsem dosud viděla, byly samice a u Hnědáků po jednom od každého pohlaví: je to náhoda, stopa k jejich kultuře nebo něco biologického? Protokol končí. Vítám vás na palubě, pánové.“</p>
<p>Whitbread se zeptal, „Nějaké potíže?“</p>
<p>Na hlavě měla plastikovou kapucu, která jí těsně přiléhala ke krku jako námořnický sprchový vak; bylo zjevné, že není zvyklá na nazální respirátory. Vak její hlas trochu zastíral. „Vůbec žádné. Určitě jsem se dověděla tolik co oni z té, ehm, orgie. Co dál?“</p>
<p>###</p>
<p>Jazykové lekce.</p>
<p>Existuje jedno slovo: <emphasis>Fjunč(mlask). </emphasis>Když kaplan ukázal na sebe a řekl „David“, Třískanka, na kterou se díval, zkroutila svoji dolní pravou paži do stejné polohy a řekla „Fjunč(mlask)“ a mlaskla jazykem.</p>
<p>Dobře. Ale Sally řekla, „Myslím, že moje Třískanka se jmenuje taky tak.“</p>
<p>„Chceš říct, že jsem si vybral stejnou návštěvnici?“</p>
<p>„To ne. A <emphasis>vím, </emphasis>že Fjunč(mlask)“ – řekla to pečlivě, mlaskla jazykem, potom veškerý efekt zničila, když se začala chichochat – „není výraz pro Třískanku. To jsem přezkoušela.“</p>
<p>Kaplan se zamračil. „Třeba nám všechna vlastní jména znějí podobně. Nebo třeba máme výraz pro <emphasis>zbraň</emphasis>“ řekl s vážnou tváří. K tomu se vázal klasický příběh, tak starý, že už jistě pocházel a předatomového období. Otočil se k jinému Třískanovi a zeptal se, „Fjunč(mlask)?“ Akcent měl téměř dokonalý a nechichotal se u toho.</p>
<p>Třískan řekl, „Ne.“</p>
<p>„To pochopili rychle,“ řekla Sally.</p>
<p>Whitbread to zkusil. Přeplul mezi Třískany, ukázal na sebe a zeptal se, „Fjunč(mlask)?“ Dostalo se mu čtyř dokonale vyslovených <emphasis>Ne, </emphasis>ještě než ho jeden zvrácený Třískan poklepal na koleno a řekl, „Fjunč(mlask)? Ano.“</p>
<p>Takže: tři Třískané by říkali člověku „Fjunč (mlask)“. Každý jinému člověku, ale ne těm ostatním. Takže?“</p>
<p>„Může to znamenat něco jako ‘Byl jsem vám přidělen’,“ prohodil Whitbread.</p>
<p>„To by dozajista mohla být jedna hypotéza,“ souhlasil s ním Hardy. Docela dobrá, ale údaje jsou nedostatečné – že by ten chlapec měl štěstí a uhádl to?</p>
<p>Třískané propluli kolem nich. Některé z instrumentů, které drželi, mohly být fotoaparáty nebo nahrávače. Některé nástroje vyluzovaly zvuky, když lidé mluvili; další vysunovaly pásek nebo z nich vycházely kroutivé oranžové křivky na malé obrazovky. Třískané věnovali jistou pozornost Hardyho vlastním instrumentům, zvláště ten hnědý samec, který rozebral Hardyho osciloskop a před jeho vlastníma očima ho zase sestavil dohromady. Zobrazení se zdála jasnější a neustálá kontrola zabrala mnohem lépe, pomyslel si. Zajímavé. A takovéhle věci dělají jenom Hnědáci.</p>
<p>Na jazykových lekcích se podíleli všichni. Teď to byla hra, tahle výuka angliky pro Třískany. Ukázat a říct slovo a Třískani si ho zapamatují. David Hardy děkoval.</p>
<p>Třískani si pořád pohrávali se svými instrumenty, ladili je nebo je občas předali Hnědákovi a horečně při tom pískali jako ptáci. Rozsah jejich vlastních hlasů byl překvapující. Když Třískan mluvil, přecházel jeho hlas v okamžení od basu do sopránu. Hardyho napadlo, že výška může být součástí kódu.</p>
<p>Uvědomoval si, že čas ubíhá. Břicho měl prázdné a jeho stížnosti ignoroval s roztržitým opovržením. Místa, kde mu na nos dosedal respirátor, měl podrážděná. Oči ho pálily z třískanského ovzduší, co mu pronikalo přes ochranné brýle, a v duchu si říkal, že si raději měl vzít přilbu nebo plastikový vak jako Sally. Tříska samotná byla rozptýlený jasný bod, který se pomalu pohyboval přes zahnutou průhlednou stěnu. Suchý vzduch ho pomalu dehydroval.</p>
<p>Tyhle věci vnímal jako ubíhající čas a ignoroval je. Měl v sobě určitý druh radosti. David Hardy plnil svoji životní misi.</p>
<p>Navzdory jedinečnosti situace se Hardy rozhodl využívat tradiční lingvistiky. Nebývalé problémy byly se slovy <emphasis>ruka, obličej, uši, prsty. </emphasis>Ukázalo se, že tucet prstů na pravé ruce má jedno společné jméno, tři silné prsty na levé ruce další. Ucho se jmenovalo jinak, když bylo svěšené a jinak, když bylo vztyčené. Pro <emphasis>obličej </emphasis>neměli žádný výraz, i když hned zvolili slovo z angliky a zdálo se, že je považují za hodnotnou inovaci.</p>
<p>Domníval se, že jeho svaly se přizpůsobily volnému pádu; ale teď mu dělaly problémy. Nepřipisoval to vyčerpání. Nevěděl, kam zmizela Sally a ten fakt ho nijak neznepokojoval. Byl to krok, jímž přijal Sally a Třískany za své kolegy; ale byla to rovněž míra jeho únavy. Hardy sám sebe považoval za osvíceného, ale to, co Sally nazývala „všestrannou ochrannou péčí o ženy“, bylo hluboce zakořeněno v říšské kultuře – zejména v řeholním válečném námořnictvu.</p>
<p>Až když Hardymu docházel vzduch, podařilo se ostatním ho přesvědčit, aby se vrátil do kutru.</p>
<p>###</p>
<p>Večeři měli jednoduchou a jedli rychle, aby si mohli porovnat své poznámky. Ostatní nechali Horvatha milosrdně dojíst; ten potom na sebe vzal roli uklidňovače, i když zcela zjevně byl on sám na to všechno nejzvědavější. Dokonce i když nástroje byly projektovány do podmínek volného pádu, nikdo z ostatních nebyl zvyklý na dlouhý pobyt v prostředí s nulovou gravitací a stravování nabylo nových zvyklostí, které bylo možné se naučit jenom při značném soustředění. Nakonec Hardy dovolil, aby jeden ze členů posádky odnesl jeho tác a vzhlédl. Tři dychtivé obličeje na něj telepaticky vysílaly milion otázek.</p>
<p>„Angliku se učí docela dobře,“ řekl David. „Kdybych tak totéž mohl říci i o sobě.“</p>
<p>„Pracují na tom,“ podivil se Whitbread. „Když jim řeknete slovo, pořád dokola ho používají, zkoušejí ho ve větách, na všechno co je obklopuje – nikdy jsem nic takového neviděl.“</p>
<p>„To je tím, že ses dlouho nekoukal na Dr. Hardyho,“ řekla Sally. „Nás tuhle techniku naučili ve škole, ale mně to moc nejde.“</p>
<p>„To mladým málokdy.“ Hardy se protáhl, aby se uvolnil. Prázdnota byla vyplněna. Ale bylo to trapné – Třískani byli v tomhle oboru lepší než on. „Mladí lidé obvykle nemají pro lingvistiku dost trpělivosti. Avšak v tomto případě napomáhá vaše horlivost, protože Třískani vaše úsilí směrují poměrně profesionálně. Mimochodem, Jonathone, kam jsi šel?“</p>
<p>„Vzal jsem svého Fjunč(mlask) ven a ukázal jsem mu taxi. Už nemáme, co bychom Třískanům ukázali v jejich lodi a já je sem nechtěl vodit. Můžeme to udělat?“</p>
<p>„Samozřejmě.“ Horvath se usmál. „Mluvil jsem s kapitánem Blainem, a ten to nechává na vašem úsudku. Jak říká, na kutru není nic tajného. Ale byl bych raději, kdyby to bylo trochu slavnostní – třeba nějaká ceremonie, co říkáte? Koneckonců Třískani s výjimkou asteroidní minérky lidskou loď nikdy nenavštívili.“</p>
<p>Hardy pokrčil rameny. „Nedělají si nic moc z toho, že jsme přišli na palubu jejich plavidla. Je třeba ale mít na paměti, že pokud nemá celá třískanská rasa fantastický dar zvládnutí jazyků – já tuhle hypotézu odmítám – svoji zvláštní ceremonii absolvovali, než odstartovali ze své planety. Mají na palubě jazykové specialisty. Nepřekvapilo by mě, kdybych zjistil, že naši Fjunč(mlask) jsou třískanským ekvivalentem našich řádných profesorů.“</p>
<p>Whitbread zavrtěl hlavou. Ostatní se na něj koukali a on nakonec promluvil. Byl docela pyšný na to, že vypracoval techniku, kterou mohl mladší důstojník přerušit ostatní. „Pane, ta loď opustila planetu Tříska jen <emphasis>hodinu </emphasis>– možná ani ne celou hodinu – poté, co se <emphasis>MacArthur </emphasis>objevil v jejich soustavě. Jak by mohli mít čas na to, aby shromáždili specialisty?“</p>
<p>„To jsem nevěděl,“ řekl pomalu Hardy. „Ale tohle jsou <emphasis>určitě </emphasis>specialisté v nějakém oboru. K čemu by byly takové fantastické jazykové schopnosti mezi obyčejnými lidmi? A fantastické není nijak nadnesený výraz. Pomaloučku se nám podařilo je lehce zmást nebo všimli jste si toho?“</p>
<p>„Nářaďovna?“ zeptala se Sally. „Myslím, že tak jste tomu říkali, i když já sama bych se toho nedovtípila, dokud mi to Jonathon nevysvětlil. Vzali mě tam, hned jak jsem šla od vás, Dr. Hardy, a nepřipadalo mi, že bych pro ně byla nějakou záhadou. Ale všimla jsem si, že vy jste tam byli o hodně déle než já.</p>
<p>„Co jste tam dělala?“ zeptal se David.</p>
<p>„Ale nic, dívala jsem se na všechna ta udělátka kolem. Všude tam byla spousta harampádí – mimochodem, ta upínadla na stěnách nebyla dost pevná na to, aby snesla skutečné tíhové zrychlení, tím jsem si jistá. <emphasis>Určité </emphasis>tu místnost postavili poté, co sem přijeli. Ale v každém případě, protože jsem ničemu kolem sebe nerozuměla, nevěnovala jsem tomu místu nijak zvláštní pozornost.“</p>
<p>Hardy sepjal ruce v gestu prosebníka, potom celý v rozpacích vzhlédl. Tenhle zvyk měl už dlouho před tím, než vstoupil do kněžského řádu a nějak se ho nedokázal zbavit; ale vyjadřoval soustředění, nikoli úctu. „Nic jste neudělala a oni tedy na to nebyli zvědaví.“ Dlouhé vteřiny nakvašeně přemýšlel. „Ale já se ptal na názvy těch nástrojů a byl jsem tam docela dlouho a zdálo se, že moje Fjunč(mlask) to velice překvapilo. Je možné, že si jejich emoce vykládám špatně, ale skutečně si myslím, že můj zájem o nástroje je znepokojil.“</p>
<p>„Pokoušela ses některý z těch předmětů použít?“ zeptal se Whitbread.</p>
<p>„Ne. A ty?“</p>
<p>„No, já jsem si tam s několika kousky pohrával…“</p>
<p>„A překvapilo je to nebo to vyvolalo jejich zvědavost?“</p>
<p>Jonathon pokrčil rameny. „Všichni se na mě pořád dívali. Nevšiml jsem si žádné změny.“</p>
<p>„Ano.“ Hardy znovu sepjal ruce, ale tentokrát to bylo neuvědomělé gesto. „Myslím, že v té místnosti je něco divného a zájem, který projevili, když my jsme se o ni zajímali. Ale pochybuji, že se o tom něco dozvíme, dokud nám Blaine nepošle jednoho svého odborníka. Víte, kdo sem jede?“</p>
<p>Horvath přikývl. „Posílá hlavního inženýra Sinclaira.“</p>
<p>„Hmmm.“ Ten zvuk byl neúmyslný. Ostatní se podívali na Jonathona Whitbreada, který se pomalu usmál. „Jestli jste Třískany zmátl <emphasis>vy, </emphasis>pane, tak pomyslete na to, co se jim bude dít v hlavách, až uslyší mluvu velitele Sinclaira.“</p>
<p>###</p>
<p>Na válečné lodi námořnictva muži obvykle nedosahují průměrné váhy. Za dlouhých období nečinnosti si ti, co rádi jedí, krátí čas stravováním. Tloustnou. Ale ti, kteří jsou schopni zasvětit svůj život věci – včetně slušného procenta těch, kdo u válečného námořnictva zůstanou – na jídlo spíše zapomínají. Jídlo jejich pozornost neupoutá.</p>
<p>Sandy Sinclair se díval přímo před sebe, když seděl nehybně na kraji zkušebního stolu. Se Sinclairem to bylo takhle: nemohl se dívat člověku do očí, když byl nahý. Byl vysoký a štíhlý a jeho šlachovité svaly byly mnohem silnější, než vypadaly. Možná to byl muž střední postavy, kterého příroda vybavila třikrát větší kostrou.</p>
<p>Třetinu povrchu těla měl poznamenanou růžovou jizvou. Ostrý kov, který při explozi odletěl, za sebou nechal tuhle růžovou stopu přes žebra. Zbytek té jizvy byly popáleniny od plamenů nebo drobných úlomků kovu. Po bitvě ve vesmíru zůstávaly popáleniny, pokud člověk vůbec zůstal naživu.</p>
<p>Doktorovi bylo dvacet tři a byl to veselý člověk. „Dvacet čtyři let ve službě, co? Byl jste někdy v bitvě?“</p>
<p>Sinclair odsekl: „I vy byste měl jizvy, kdybyste byl u válečného námořnictva dost dlouho.“</p>
<p>„Tak to vám věřím. No, veliteli, na to, že vám je přes čtyřicet, vypadáte obdivuhodně. Myslím, že byste zvládl měsíc ve volném pádu, ale my nebudeme riskovat a dvakrát týdně vás přitáhněme zase na <emphasis>MacArthur. </emphasis>Předpokládám, že vám nemusím nijak zvlášť zdůrazňovat, že musíte dál trénovat cviky pro stav beztíže.“</p>
<p>###</p>
<p>Rod Blaine druhý den volal několikrát kutr, ale než dostal k aparátu někoho jiného než pilota, byl už večer. Dokonce i Horvath odešel na palubu třískanské lodi.</p>
<p>Kaplan Hardy byl vyčerpaný a celý jásal, zeširoka se usmíval a pod očima měl veliké tmavé kruhy.</p>
<p>„Beru to jako lekci pokory, kapitáne. V mém oboru jsou mnohem lepší – tedy alespoň v lingvistice – než já. Dospěl jsem k závěru, že nejrychlejší způsob, jak se naučit jejich jazyk je – učit je angliku. Žádný člověk nikdy nebude mluvit jejich jazykem – jazyky? – bez pomoci počítače.“</p>
<p>„Souhlasím. Ten jazyk by zaměstnal celý orchestr. Slyšel jsem některé vaše nahrávky. Vlastně, kaplane, nebylo nic moc jiného na práci.“</p>
<p>Hardy se usmál. „Promiňte. Pokusíme se to zařídit tak, abychom vás častěji informovali. Mimochodem, Dr. Horvath teď provází kutrem skupinu Třískanů. Zdá se, že ze všeho nejvíc je zajímá pohon. Jeden hnědý chce všechno rozebrat na kousky, ale pilot mu to nedovolí. Říkal jste, že na tomhle člunu jsou tajemství.“</p>
<p>„Samozřejmě, že jsem to řekl, ale možná by bylo poněkud předčasné nechat je bláznit s vaším zdrojem síly. Co k tomu říkal Sinclair?“</p>
<p>„To nevím, kapitáne.“ Hardy vypadal zmateně. „Byl v té nářaďovně celý den. A je tam ještě pořád.“</p>
<p>Blaine si prstem sáhl na kořen nosu. Dostával informace, které chtěl, ale kaplan Hardy nebyl přesně ten, s nímž chtěl mluvit. „Ehm, kolik Třískanů je na palubě vaší lodi?“</p>
<p>„Čtyři. Jeden na každého: pro mě, Dr. Horvatha, lady Sally a pana Whitbreada. Vypadá to, že byli ustanoveni jako společní průvodci.“</p>
<p>„Tak čtyři.“ Rod se pokoušel zvyknout si na tu myšlenku. Kutr sice nebylo plavidlo se stanoveným velením, ale byl jednou z válečných lodí Jeho Veličenstva, a teď jsou na jeho palubě návštěvníci – to je tedy blázinec. Horvath věděl, jakému riziku se vystavuje. „Jenom čtyři? Sinclair nemá průvodce?“</p>
<p>„Je to dost divné, ale ne. Několik se jich na něj dívá, jak pracuje v nářaďovně a pak mu žádného speciálně nepřidělili.“</p>
<p>„Ani pro velitele člunu nebo astronauty na kutru?“</p>
<p>„Ne.“ Hardy se na chvilku zamyslel. „To je divné, že jo? Jako by zařadili velitele Sinclaira na jednu úroveň s bezvýznamnými členy posádky.“</p>
<p>„Třeba jenom nemají rádi válečné námořnictvo.“ David Hardy pokrčil rameny. Potom opatrně řekl: „Kapitáne, dříve nebo později je budeme muset pozvat na palubu <emphasis>MacArthuru</emphasis>.“</p>
<p>„Obávám se, že to nepadá v úvahu.“ Hardy si povzdechl. „No, proto jsem o tom začal mluvit teď, abychom to mohli pořádně probrat. Ukázali nám, že nám věří, kapitáne. Není kubický centimetr jejich vyslanecké lodě, který bychom neviděli nebo ho alespoň nevyzkoušeli nástroji. Whitbread potvrdí, že na palubě není ani stopy po zbraních. Nakonec si budou říkat, jaká hanebná tajemství schováváme na palubě.“</p>
<p>„Já vám něco řeknu. Jsou Třískani na doslech?“</p>
<p>„Ne. A ani se zatím angliku nenaučili <emphasis>tak </emphasis>dobře, aby nám rozuměli.“</p>
<p>„Nezapomínejte, že se ji <emphasis>naučí </emphasis>a nezapomínejte na záznamy. Takže, kaplane, máte problém – s Třískany a Stvořením. Říše má jiné. Dlouho jsme mluvili o Velkých galaktických čarodějích, kteří se zjevovali a rozhodovali, jestli mají nechat lidi, aby se k nim připojili, je to tak? My se musíme rozhodnout, jestli dovolíme Třískanům opustit jejich soustavu, a dokud v tomto ohledu nepadne rozhodnutí, nechceme, aby viděli generátory Langstonova pole, Aldersonův pohon, naše zbraně… dokonce ani to, kolik obytného prostoru je na <emphasis>MacArthuru, </emphasis>kaplane. To by vypovídalo příliš o našich schopnostech. Máme co skrývat a skryjeme to.“</p>
<p>„Jednáte s nimi jako s nepřáteli,“ řekl David Hardy mírně.</p>
<p>„A to rozhodnutí není ani na vás ani na mně, doktore. Kromě toho mě napadá několik otázek, na které chci slyšet odpovědi, než dospěji k závěru, že Třískané nejsou ničím víc než opravdovými přáteli.“ Rod zaostřil zrak někam hodně daleko, nedíval se na kaplana. Není mi nijak líto, že to rozhodnutí není na mně, pomyslel si. Ale nakonec se mě zeptají. Jako budoucího markýze Crucise, když nic jiného.</p>
<p>Věděl, že to téma přijde na přetřes a byl na to připraven. „Za prvé, proč nám poslali loď z Prvotní Třísky? Proč ne z Trójánského shluku? To je mnohem blíž.“</p>
<p>„Zeptám se jich, až to půjde.“</p>
<p>„Za druhé, proč čtyři Třískani? Možná to není nic důležitého, ale chtěl bych vědět, proč jsou přiděleni po jednom pro vás vědce, jeden Whitbreadovi a z posádky nikomu.“</p>
<p>„Udělali to dobře, že jo? Dali průvodce čtyřem lidem, kteří projevují největší zájem učit je –“</p>
<p>„Přesně tak. Jak to věděli? Jak třeba mohli vědět, že Dr. Horvath bude na palubě? A třetí otázka je – co staví <emphasis>teď</emphasis>?“</p>
<p>„Dobře, kapitáne.“ Hardy se tvářil nešťastně, ne rozzlobeně. Jeho bude těžší odmítnout než Horvatha… částečně i proto, že je Rodův zpovědník. A zase ta věc přijde na přetřes. Tím si byl Rod jistý.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>23. Eliza přechází led</strong></p>
<p>Během následujících týdnů <emphasis>MacArthur </emphasis>ožil horečnou činností. Každý vědec pracoval dlouho po každém vysílání údajů z kutru a každý z nich chtěl <emphasis>okamžitě </emphasis>pomoc válečného námořnictva. Navíc tu byl problém uprchlých miniatur, ale z toho se stala hra, kterou <emphasis>MacArthur </emphasis>prohrával. Ve společné jídelně našli dokonce už dávno neplatné peníze, ale žádná těla. Rodu Blainovi to dělalo starosti, ale nemohl s tím nic dělat.</p>
<p>Dovolil také námořníkům, aby drželi hlídku v normální uniformě. Kutr nic neohrožovalo a bylo tedy komické udržovat tucet mužů v nepohodlné plné zbroji. Místo toho zdvojnásobil hlídky, které měly na starosti stálé pozorování kolem <emphasis>MacArthuru, </emphasis>ale nikdo – nebo nic – se nepokoušel přiblížit, uniknout nebo poslat vzkazy. Mezitím biologové byli celí zdivočelí nad poznatky z oblasti psychologie a fyziologie Třískanů, sekce astronomů pokračovala v mapování Prvotní Třísky, Buckman se třásl vždycky, když kdokoli jiný používal astronomický pohon a Blaine se pokoušel udržovat svoji přeplněnou loď v plynulém chodu. Horvatha si cenil o trochu víc pokaždé, když musel vystupovat jako prostředník v půtce mezi vědci.</p>
<p>Na kutru bylo rušněji. Velitel Sinclair odešel na palubu a hned ho vzali do třískanské lodi. Uplynuly tři dny, než Hnědobílý začal Sinclaira všude následovat a byl to zvláštně tichý Třískan. Vypadalo to, že má zájem o strojní vybavení kutru, na rozdíl od mnohých, kteří byli přiděleni člověku. Sinclair a jeho Fjunč(mlask) trávili dlouhé hodiny na palubě návštěvnické lodi, šťourali se v každém jejím koutě, kontrolovali všechno.</p>
<p>„Ten hoch měl s tou nářaďovnou pravdu,“ řekl Sinclair Blainovi, když mu podával jedno ze svých hlášení. „Je to jako testy neverbální inteligence, které vypracoval BuPers pro nové odvedence. Některé nástroje mají jisté nedostatky a mým úkolem je dát je do pořádku.“</p>
<p>„A co na tom?“</p>
<p>Sinclair se pro sebe smál, když na to vzpomínal. Měl poněkud potíže vysvětlit ten žert Blainovi. Kladivem s velikou plochou hlavicí by se pokaždé praštil do palce, a tak bylo třeba ho upravit. Laser se rozehříval příliš rychle… a to bylo ošidné. Frekvence vyráběného světla byla špatná. Sinclair to vyspravil tak, že frekvenci zdvojnásobil – nějakým způsobem. Také se o kompaktním laseru dověděl víc, než kdy předtím věděl. A byly ještě další takové testy. „Jsou dobrý, kapitáne. Vyžadovalo notnou dávku vynalézavosti, aby člověk mohl nějak ta udělátka vyzkoušet, aniž by prozradil ještě něco víc. Ale mohou mi také bránit v tom, abych se o jejich lodi dověděl… Kapitáne, už toho vím dost na to, abych dokázal předělat lodní čluny na efektivnější plavidla. Nebo vydělat miliony korun tak, že budu projektovat minérské lodě.“</p>
<p>„Chystáš se do důchodu, až se vrátíme zpátky, Sandy?“ zeptal se Rod; ale zeširoka se usmíval, aby hned dal najevo, že to nemyslí vážně.</p>
<p>Během druhého týdne dostal svoji Fjunč(mlask) i Rod Blaine.</p>
<p>Byl vyděšený a polichocený zároveň. Ta Třískanka vypadala jako všichni ostatní: měla na sobě hnědobílé skvrny, lehký úsměv na nesouměrném obličeji, vysoká byla tak akorát, že by ji Rod mohl poplácat po hlavě – kdyby někdy viděl Třískance přímo do obličeje, což nikdy neuvidí.</p>
<p>Pokaždé, když volal kutr, byla tam; vždycky dychtivá vidět Blaina a hovořit s ním. Pokaždé, když volal, byla její anglika lepší. Vymění si pár slov, a to je všechno. Neměl na Fjunč(mlask) <emphasis>čas </emphasis>ani potřebu ji mít. Učit se třískanský jazyk nebyla jeho práce – podle dosaženého pokroku to nebyla <emphasis>ničí </emphasis>práce – a on ji vídal jenom přes telefonní linku. K čemu byla průvodkyně, se kterou se nikdy nesetká?</p>
<p>„Zdá se, že tě považují za důležitou osobu,“ odpověděl Hardy s kamennou tváří.</p>
<p>Bylo o čem přemýšlet, když bezmocně přihlížel na ten blázinec na lodi. A návštěvnice si ani v nejmenším nestěžovala.</p>
<p>###</p>
<p>Měsíc trvající horečná činnost stěží zapůsobila na Horace Buryho. Nepřijímal vůbec žádné zprávy z kutru a neměl čím přispět k vědecké práci na lodi. Dopřával sluchu klepům, které mu vždy přišly vhod, a čekal, až se zprávy přefiltrují přes šeptandu, ale nic moc z toho nebylo. Zdálo se, že komunikace s kutrem končila na můstku a on mezi vědci neměl žádné skutečné přátele kromě Buckmana. Blaine už nedával všechno do interkomunikačních zařízení. Bury měl poprvé od doby, kdy odešel z Nového Chicaga, pocit, že je uvězněný.</p>
<p>Obtěžovalo ho to víc než je zdrávo, i když se pozoroval dost na to, aby věděl proč. Celý život se pokoušel řídit své okolí, kam až dosáhl: celý svět, přes celé světelné roky vesmíru a desetiletí v čase – nebo celý bitevní křižník válečného námořnictva. Posádka s ním jednala jako s hostem, nikoli náčelníkem; a všude, kde nebyl náčelníkem, byl vězněm.</p>
<p>Také přicházel o peníze. Někde v zakázaném pásmu <emphasis>MacArthuru, </emphasis>mimo dosah všech, s výjimkou nejvýše postavených vědců, studovali fyzikové zlatý materiál z Kamenného úlu. Zabralo to týdny úsilí zachytit ten klep, že je to supravodič tepla.</p>
<p>Mohla to být nesmírně cenná věc a on věděl, že musí získat vzorek. Dokonce i věděl, jak by se to dalo zařídit, ale nutil sám sebe k nečinnosti. Ještě ne! Čas ukrást si vzorek nadejde těsně před tím, než <emphasis>MacArthur </emphasis>zajede do doku v Novém Skotsku. Lodě tam budou čekat, i když to něco stojí, nejenom ta, která jej otevřeně uznávala za svého vlastníka, ale nejméně ještě jedna. Mezitím poslouchej, zjišťuj a vyzvěď, co ještě mohl mít, když opouštěl <emphasis>MacArthur.</emphasis></p>
<p>Měl několik zpráv o Kamenném úlu a prověřoval je. Dokonce se pokusil získat informace od Buckmana; ale výsledky byly spíš pro pobavení než pro zisk.</p>
<p>„Ale, zapomeň na Kamenný úl,“ vykřikl Buckman. „Ten tam na to místo <emphasis>přinesli. </emphasis>Není absolutně k ničemu. Ten úl nemá nic společného s vytvořením shluků Trójanského bodu a Třískani zpackali vnitřní strukturu do takové míry, že o původní skále se nedá říct <emphasis>vůbec nic…</emphasis>“</p>
<p>Tak. Třískani dokázali vyrobit, a také vyráběli, supravodiče tepla. A vždycky tam byli ti malí Třískani. Moc se mu líbilo hledat uprchlé miniatury. Samozřejmě, většina personálu válečného námořnictva tiše povzbuzovala předpokládanou oběť, prchající miniaturu a dítě. A ta miniatura vedla. Jídlo mizelo z podivných míst: ze soukromých kajut, společenských místností – odevšad kromě kuchyně. Fretky necítily žádný pach. Jak se těm miniaturám podařilo uzavřít s fretkami příměří? kladl si Bury otázku. Určitě návštěvníci byli… cizí a přece fretky neměly vůbec potíže ten první večer je vyčenichat.</p>
<p>Bury měl rád lov, jenomže… Dostal lekci: miniaturu bylo horší chytit než držet. Když tak uvažoval, jaké množství mláďat prodá, napadlo ho, že je bude muset raději prodávat ve spolehlivých klecích. A pak tu byl problém, jak získat chovný pár. Čím déle budou miniatury na svobodě, tím menší bude mít Bury šance, aby přesvědčil zástupce válečného námořnictva, že jsou to neškodná a přátelská zvířátka.</p>
<p>Ale byla zábava vidět válečné námořnictvo, co vypadá jako blázen. Bury fandil oběma stranám a trénoval si trpělivost; a týdny plynuly dál.</p>
<p>###</p>
<p>Zatímco šest Fjunč(mlask) nocovalo na palubě kutru, zbývající Třískané pracovali. Interiér návštěvnické lodi se měnil jako sny; když kdokoli vešel na palubu, vždycky to tam vypadalo jinak. Sinclair a Whitbread ji záměrně pravidelně procházeli, dohlíželi na to, aby se tu nevyráběly zbraně; možná by to už věděli a možná ne.</p>
<p>Jednou se Hardy a Horvath zastavili u kapitánovy hlídkové kajuty poté, co strávili hodinu v tělocvičně <emphasis>MacArthuru.</emphasis></p>
<p>„Za Třískanama přijíždí nádrž s palivem,“ řekl Horvath Rodovi. „Byla spuštěna na vodu přibližně ve stejnou dobu jako jejich vlastní loď, lineárním akcelerátorem, ale na oběžné dráze s úspornou spotřebou paliva. Měla by dorazit během dvou týdnů.“</p>
<p>„Tak takhle to je.“ Blaine a jeho důstojníci si dělali starosti s tím tichým předmětem, který beze spěchu plul směrem k nim.</p>
<p>„Vy jste o ní věděli? Měli jste se nám o ní zmínit.“</p>
<p>„Budou ji muset znovu najít,“ spekuloval Blaine. „Hmm. To by mě zajímalo, jestli by na to stačil jeden z mých člunů. Nechali by nás to udělat?“</p>
<p>„Nevidím důvod proč ne. Zeptáme se,“ řekl David Hardy. „Ještě jedna věc, kapitáne.“</p>
<p>Rod věděl, že přijde něco zapeklitého. Horvath přiměl Dr. Hardyho, aby žádal o všechno, co Rod pravděpodobně odmítne.</p>
<p>„Třískani chtějí postavit most – vzduchovou kapsu mezi kutrem a vyslaneckou lodí,“ dokončil Hardy.</p>
<p>„Je to jenom dočasná struktura a my ji potřebujeme.“ Horvath se odmlčel. „Chápete, je to jenom hypotéza, ale my si teď myslíme, kapitáne, že každá jejich struktura je pro ně jenom dočasná. Při startu určitě mají pohovky pro vysoké gee, ale ty už jsou pryč. Přijeli bez paliva, které potřebují na cestu domů. Skoro určitě přeměnili svůj systém pro záchranu života pro stav beztíže během tří hodin po příjezdu.“</p>
<p>„A tohle taky pomine,“ dodal Hardy vstřícně.</p>
<p>„Ale ta myšlenka je nijak neznepokojuje. Zdá se, že se jim to líbí.“</p>
<p>„Psychika Třískanů se v tomhle hodně liší od lidské,“ řekl Horvath vážně. „Možná by se Třískan nikdy vůbec nepokusil navrhnout něco trvalého. Nebudou žádné sfingy, žádné pyramidy, žádný pomník Washingtonovi, žádná Leninova hrobka.“</p>
<p>„Doktore, nelíbí se mi představa spojit ty dvě lodi.“</p>
<p>„Ale, kapitáne, něco takového <emphasis>potřebujeme. </emphasis>Lidé a Třískani neustále poletují sem a tam a pokaždé k tomu musí použít taxi. A navíc, Třískani už zahájili práci –“</p>
<p>„Mohu poznamenat, že pokud se připojí k těm dvěma lodím, tak se vy a všichni na palubě tím pádem stanete rukojmími, zcela v moci Třískanů.“</p>
<p>Horvatha to vyvedlo z míry. „Jsem přesvědčen, že návštěvníkům je možné věřit, kapitáne. Děláme s nimi znamenité pokroky.“</p>
<p>„Kromě toho,“ dodal kaplan Hardy vyrovnaně, „rukojmí jsme <emphasis>teď. </emphasis>Nikdy neexistoval způsob, jak se téhle situaci vyhnout. <emphasis>MacArthur </emphasis>a <emphasis>Lenin </emphasis>nás ochrání, budeme-li ochranu potřebovat. Pokud jim dvě bitevní lodi nenaženou strach – no, když jsme se naloďovali na kutr, věděli jsme, jaká je situace.“</p>
<p>Blaine zaskřípal zuby. Je-li postradatelný kutr, jeho posádka nikoli. Sinclair, Sally Fowlerová, Dr. Horvath, kaplan – nejcennější lidé z <emphasis>MacArthuru </emphasis>byli na palubě kutru. A přesto měl kaplan pravdu. Každou chvíli se mohli stát obětí vraždy, ledaže by <emphasis>MacArthur </emphasis>riskoval pomstu.</p>
<p>„Řekněte jim, ať pokračují,“ ozval se Rod. Můstek vzduchové kapsy nebezpečí nijak nezvýší.</p>
<p>###</p>
<p>Kapsa se začala stavět ihned poté, co dal Rod povolení. Slabá kovová trubka s pružnými spoji vybíhala z trupu třískanské lodi, vinula se směrem k nim jako živé stvoření. Kolem ní se rojili Třískani v oblecích na pohled velice křehkých. Když se na ně dívali z kutru, vypadali skoro jako lidé – skoro.</p>
<p>Sally slzely oči, když je pozorovala. Osvětlení bylo divné – matné světlo Třísky, vesmírné černé stíny a občasné plameny umělého světla. To všechno se odráželo od jasného, zaobleného kovového povrchu. Perspektiva byla úplně jiná a bolela ji z toho hlava.</p>
<p>„Pořád si říkám, odkud berou ten kov,“ uvažoval nahlas Whitbread. Seděl vedle ní blízko jako obvykle, když měli oba přestávku mezi prací. „Na palubě té lodi nebyl žádný náhradní materiál. Ani když jsem tam byl poprvé, ani teď. Určitě tu loď trhají.“</p>
<p>„Tak by to mohlo být,“ řekl Horvath.</p>
<p>Po večeři se sešli u velkého hlavního okna, v rukou měli šálky s čajem a kávou. Třískani moc rádi pili čaj a čokoládu; kávu nedokázali strávit. Člověk, Třískan, člověk, Třískan seděli v půlkruhu u okna na lavičce pro stav beztíže podkovovitého tvaru. Fjunč(mlask) se naučili lidský trik, kdy se všichni otočí stejným směrem.</p>
<p>„Podívejte, jak rychle pracují,“ řekla Sally. „Jako by ten můstek rostl přímo před očima.“ Znovu jako by ji chtěly oči zradit. Bylo to, jako by jeden z Třískanů pracoval o kus vzadu, dost daleko za ostatními. „Ta s těmi oranžovými pruhy je určitě Hnědačka. Asi má službu, co myslíte?“</p>
<p>„Taky ale dělá spoustu práce,“ řekl Sinclair.</p>
<p>„Je to trochu divné,“ řekl Hardy. „Jestli toho ví dost na to, aby dávala pokyny, potom musí být schopná odvádět lepší práci než ti ostatní, nemyslíte?“ Mnul si oči. „Nemám všech pět pohromadě nebo jsou někteří Třískani menší?“</p>
<p>„Vypadá to tak,“ řekla Sally.</p>
<p>Whitbread se upřeně díval na stavitele mostu. Mnozí Třískané jako by pracovali hodně daleko za vyslaneckou lodí, než se tři z nich dostali před ní. Opatrně řekl, „Zkoušel se někdo dívat teleskopem? Lafferty, přineste nám ho laskavě.“</p>
<p>V teleskopu se ukázalo neuvěřitelně ostré zobrazení. Někteří třískanští dělníci byli mrňaví, tak maličcí, že mohli vlézt do jakékoli skuliny. A každý měl čtyři paže.</p>
<p>„Používáte často ta stvoření jako dělníky?“ zeptala se Sally své Fjunč(mlask).</p>
<p>„Ano. Jsou velmi užiteční. Vy taková stvoření na lodi nemáte?“ Zdálo se, že návštěvnice je překvapená. Ze všech Třískanů právě ta její dělala dojem, že ji lidé nejčastěji překvapují. „Myslíš, že si Rod bude dělat starosti?“</p>
<p>„Ale kdo to je?“ chtěla vědět Sally. Přešla otázku, kterou jí Třískanka položila.</p>
<p>„Jsou to – dělníci,“ odpověděla Třískanka. „Užitečná – zvířata. Překvapuje vás, že jsou malincí? Takže ti vaši jsou velcí?“</p>
<p>„A, ano,“ odpověděla Sally nepřítomně. Dívala se na ostatní. „Chtěla bych se na ty – zvířata – podívat zblízka. Chce jít někdo se mnou?“ Ale to už si Whitbread a ostatní oblékali skafandry.</p>
<p>###</p>
<p>„Fjunč(mlask),“ řekla návštěvnice.</p>
<p>„Bože všemohoucí!“ vybuchl Blaine. „To tě přinutili zvedat telefony?“</p>
<p>Návštěvnice mluvila pomalu, s pečlivou výslovností. Gramatika sice nebyla nejdokonalejší, ale její pochopení idiomů a flexe bylo naprosto úžasné vždycky, když promluvila. „Proč ne? Mluvím docela dobře. Dokážu si zapamatovat vzkaz. Umím použít nahrávač. Mám málo práce, když nejsi k sehnání.“</p>
<p>„S tím nemůžu nic dělat.“</p>
<p>„Já vím.“ S trochou samolibosti dodala návštěvnice. „Vyplašila jsem námořníka.“</p>
<p>„Pane Bože, vyplašila jsi <emphasis>mě. </emphasis>Kdo tam ještě je?“</p>
<p>„Velitel člunu Lafferty. Žádní další lidé tu nejsou. Šli se podívat na – tunel. Až bude po všem, nebudou s nimi muset už námořníci chodit, až budou chtít navštívit tu druhou loď. Můžu předat vzkaz?“</p>
<p>„Ne, děkuji, ještě zavolám.“</p>
<p>„Sally by se měla brzy vrátit,“ řekla Blainova Třískanka. „Jak se máte? A co loď?“</p>
<p>„Jde to.“</p>
<p>„Vždycky jste tak opatrný, když mluvíte o lodi. Dostávám se snad k nějakým důvěrným zprávám o válečném námořnictvu? Nezajímám se o loď, Rode. Jsem pro vás Fjunč(mlask). To je o hodně víc než <emphasis>průvodce.</emphasis>“ Třískanka podivně gestikulovala. Rod už to u ní viděl dříve, když byla rozčilená nebo znepokojená.</p>
<p>„Řekni mi, co znamená Fjunč(mlask)?“</p>
<p>„Jsem vám přidělená. Vy jste projekt, mistrovské dílo. Já se mám o vás dovědět co možná nejvíc. Mám se stát odbornicí na vás, my lorde Rodericku Blaine, a vy se máte stát mým oborem studia. Mě nezajímá ta vaše obrovská, tuhá, špatně projektovaná loď, ale váš přístup k té lodi a lidem na palubě, míra, do jaké je ovládáte, váš zájem na jejich blahobytu a tak dále.“</p>
<p>Jak by s tímhle zacházel Kutuzov? Přerušil by kontakt? Hergot. „Nikdo nemá rád, když je sledován. Každému by bylo nepříjemné, kdyby ho někdo takhle studoval.“</p>
<p>„Napadlo nás, že to takhle pochopíte. Ale, Rode, vy jste tady, abyste nás studovali, ne? My zase určitě máme právo studovat vás.“</p>
<p>„To jistě ano.“ Rodův hlas zněl proti jeho vůli škrobeně. „Ale když někoho uvádí do rozpaků, když s ním mluvíte, to je patrně ten důvod.“</p>
<p>„Krucinál,“ řekla Blainova Třískanka. „Jste první inteligentní bytosti, s nimiž jsme se kdy setkali, které nejsou příbuzné. Proč byste měli čekat, že se s námi budete cítit dobře?“ Pravým horním ukazováčkem si třela plochou část uprostřed obličeje, potom ruku spustila, jako by byla na rozpacích. Bylo to totéž gesto, které udělala před chvílí.</p>
<p>Někde mimo obrazovku se ozval hluk. „Počkejte chvíli. Dobrý, to je Sally a Whitbread.“ Přidala na hlase. „Sally? Kapitán je na obrazovce.“ Vyklouzla ze židle a Sally Fowlerová se posadila na její místo. Zdálo se, že se nuceně usmívá, když říkala, „Ahoj, kapitáne. Co je nového?“</p>
<p>„Práce, jako vždycky. A jak je to u vás?“</p>
<p>„Rode, jsi nějak zneklidněný. Je to divná zkušenost, viď? Neboj se, ona nás teď neslyší.“</p>
<p>„Dobře. Nevím dost jistě, jestli se mi líbí, jak nějaká návštěvnice čte moje myšlenky. Myslím, že doopravdy myšlenky nečtou.“</p>
<p>„Říkají, že ne. A někdy se netrefí, neuhádnou.“ Pročísla si rukou vlasy, byla rozcuchaná, asi proto, že si zrovna sundala helmu od skafandru. „Jsou úplně vedle. Fjunč(mlask) velitele Sinclaira s ním ze začátku vůbec nemluvila. Domnívali se, že je Hnědák; takový ten typ přihlouplého tesaře. A jak je tam u vás s miniaturami?“</p>
<p>To bylo téma, kterému se oba naučili vyhýbat. Rod se divil, proč to nakousla. „Ty, co se ztratily, jsou pořád ztracené. Není po nich ani stopa. Možná dokonce zemřely na nějakém místě, kde je nenajdeme. Pořád ještě máme tu jednu zbylou. Myslím, že by ses na ni měla podívat, až se sem dostaneš, Sally. Asi jí nějak není dobře.“</p>
<p>Sally přikývla. „Zítra se zastavím. Rode, díval ses na pracovní tým návštěvníků?“</p>
<p>„Nijak zvlášť. Zdá se, že vzduchová kapsa už je skoro hotová.“</p>
<p>„Ano… Rode, oni na některé práce používali miniatury.“</p>
<p>Rod na ni hloupě zíral.</p>
<p>Sally znepokojeně uhnula očima. „Cvičené miniatury. Ve skafandrech. Nevěděli jsme, že jsou na palubě. Asi jsou hrozně plaché; určitě se schovávají, když jsou na palubě lidi. Koneckonců, jsou to jenom zvířata, ptali jsme se na to.“</p>
<p>„Zvířata.“ Pane Bože. Co by řekl Kutuzov? „Sally, tohle je důležité. Mohla bys mě dneska přijít informovat? Ty a ještě někdo, kdo o tom něco ví.“</p>
<p>„Dobře. Velitel Sinclair je teď pozoruje. Rode, je vážně fantastické, jak jsou ta malá zvířata vycvičená. A dokáží se dostat na místa, kde ty bys potřeboval kloubové nástroje a špiónské oči.“</p>
<p>„To si dovedu představit. Sally, řekni mi pravdu. Je nějaká šance, že ty miniatury jsou inteligentní?“</p>
<p>„Ne. Jsou jenom vycvičené.“</p>
<p>„Jenom vycvičené.“ A kdyby nějaké živé byly na palubě <emphasis>MacArthuru, </emphasis>prozkoumaly by loď od přídě po záď. „Sally, je možné, že by nás teď někdo z návštěvníků slyšel?“</p>
<p>„Ne. Mám sluchátko a nedovolili jsme jim, aby pracovali s naším vybavením.“</p>
<p>„Zatím. Teď mě pozorně poslouchej, potom budu chtít mluvit se všemi na kutru, vezmu si jednoho po druhém. Řekl někdo něco – cokoli – o tom, že se nám na <emphasis>MacArthuru </emphasis>ztratily miniatury?“</p>
<p>„Ne. Řekl jsi nám, že to dělat nemáme, pamatuješ? Rode, co se děje?“</p>
<p>Co se děje. „Pro krista pána, <emphasis>neříkejte </emphasis>nic o ztracených miniaturách. Řeknu to i ostatním, až mi je dáš. A chci vás všechny vidět, všechny kromě obvyklé posádky kutru, dneska večer. Je čas, abychom dali dohromady veškeré poznatky o Třískanech, protože zítra ráno budu muset informovat admirála.“ Byl skoro bledý. „Tak dlouho snad můžu počkat.“</p>
<p>„Samozřejmě, že můžeš,“ řekla mu. Usmála se na něj okouzlujícím způsobem, ale moc se jí to nepovedlo. Nevzpomínala si ani, že by kdy viděla Roda takhle znepokojeného, a to ji rozčilovalo. „Budeme tam za hodinu. Tady máš pana Whitbreada a Rode, přestaň si dělat starosti.“</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>24. Hnědáci</strong></p>
<p>V důstojnické jídelně na <emphasis>MacArthuru </emphasis>bylo plno. Všechna místa u hlavního stolu byla obsazena, seděli na nich důstojníci a vědci a ostatní byli po obvodu místnosti. Na jednu lodní přepážku lidé od komunikací nainstalovali velkou obrazovku, zatímco stevardi z jídelny pro nižší důstojníky jim překáželi, když roznášeli kávu těm, kdo se tu shromáždili. Všichni tu bezstarostně tlachali – až na Sally. Vzpomněla si na Rodův ustaraný obličej a nemohla se radovat s ostatními.</p>
<p>Důstojníci a námořníci vstali, když do důstojnické jídelny vešel Rod. Vstali i někteří civilisté; ostatní dělali, že kapitána nevidí; a byli jen tací, co se na něj podívali a potom odvrátili zrak; využívali tak svého postavení civilistů. Když Rod došel na své místo v čele stolu, zamumlal: „Pohov,“ potom se opatrně posadil. Sally si pomyslela, že vypadá ještě ustaraněji než před tím.</p>
<p>„Kelley.“</p>
<p>„Pane!“</p>
<p>„Je tato místnost bezpečná?“</p>
<p>„Tak, jak to dokážeme zajistit, sire. Čtyři lidi venku a já jsme se dívali do kanálů.“</p>
<p>„Co to má znamenat?“ zeptal se Horvath. „Před kým si myslíte, že nás chráníte?“</p>
<p>„Před každým – a přede vším – tady ne, doktore.“ Rod se podíval na ministra Vědy a v jeho očích se zračil příkaz a prosba zároveň. „Musím vám sdělit, že vše, co tu budeme projednávat, bude klasifikováno jako přísně tajné. Potvrzuje každý z vás, že četl Pravidla impéria týkající se prozrazení takto kvalifikovaných informací?“</p>
<p>Ozvalo se souhlasné mručení. Veselá nálada se najednou vytratila.</p>
<p>„Nesouhlasí s nimi někdo? Dejte, prosím, do zápisu, že tu nikdo takový není. Dr. Horvathe, byl jsem vyrozuměn o tom, že jste před třemi hodinami odhalil, že miniatury jsou dobře vycvičená zvířata schopná vykonávat technickou práci na povel. Je to tak?“</p>
<p>„Ano. Jistě. Docela mě to překvapilo, to vám tedy řeknu! Důsledky jsou obrovské – kdybychom se mohli naučit je dirigovat, vytvářeli by báječný doplněk našich schopností.“</p>
<p>Rod nepřítomně přikývl. „Je možné, že bychom o tom mohli vědět dříve? Věděl o tom někdo? Kdokoli?“</p>
<p>Ozvalo se zmatené broukání, ale nikdo neodpověděl. Rod řekl opatrně a zřetelně: „Dejte do zápisu, že nikdo.“</p>
<p>„Co je to za zápis, co o něm pořád mluvíte?“ zajímal se Horvath. „A proč se tím tolik znepokojujete?“</p>
<p>„Dr. Horvathe, toto jednání bude zaznamenáno a náležitě svědecky potvrzeno, protože to může být důkaz u vojenského soudu. Dost možná, že před ním budu stát já. Je to dost jasné?“</p>
<p>„Co – pro boha!“ vyhrkla Sally. „Vojenský soud? Ty? Proč?“</p>
<p>„Obvinění by mohlo znít – velezrada,“ řekl Rod. „Jak vidím, většinu mých důstojníků to nepřekvapuje. My lady, pánové, máme přísné rozkazy od samotného místokrále, abychom nedělali nic, co by mohlo ohrozit jakoukoli vojenskou techniku a zejména je naší povinností chránit Langstonovo pole a Aldersonův pohon tak, aby je Třískané nemohli prozkoumat. V posledních týdnech se zvířata schopná naučit se tu technologii a dost možná i předat ji dalším Třískanům podle své libosti potloukají po mé lodi. Teď to chápete?“</p>
<p>„Aha.“ V Horvathově obličeji nebyla ani stopa po znepokojení, ale byl stále zamyšlenější. „A vy jste zabezpečili tuhle místnost – Skutečně se domníváte, že miniatury rozumí tomu, co říkáme?“</p>
<p>Rod pokrčil rameny. „Myslím, že jsou schopné zapamatovat si rozhovor a potom ho opakovat. Ale jsou ty miniatury pořád ještě naživu? Kelley?“</p>
<p>„Pane, celé týdny už po nich není ani stopa. Žádné nájezdy na špižírny. Fretky kromě spousty myší neobjevily nic. Myslím, že ta zvířata jsou mrtvá, kapitáne.“</p>
<p>Blaine si mnul nos, potom rychle ruku odtáhl. „Dělostřelecký důstojníku, slyšel jste někdy, že na palubě téhle lodi jsou ‘Hnědáci’?“</p>
<p>Kelleyho obličej nevyjadřoval žádné překvapení. Vlastně nevyjadřoval nic. „Hnědáci, kapitáne?“</p>
<p>„Rode, přišel jsi o rozum?“ vyhrkla Sally. Všichni se na ni dívali – a někteří rozhodně nikoli přátelsky. Páni! pomyslela si. To jsem tomu dala. Někdo z nich ví, o čem mluví. Páni.</p>
<p>„Řekl jsem Hnědáci, důstojníku. Slyšel jste o nich někdy?“</p>
<p>„No, neoficiálně, kapitáne. Myslím, že poslední dobou někteří astronauti věří na Skřítky. Já osobně v tom nevidím žádné nebezpečí.“ Ale Kelley se tvářil zmateně. Slyšel o tom, ale neinformoval v tomto smyslu a teď kapitán, <emphasis>jeho </emphasis>kapitán, z toho možná bude mít potíže…</p>
<p>„Někdo další?“ zeptal se Rod.</p>
<p>„Ehm-pane?“</p>
<p>Rod se musel hodně namáhat, aby viděl, kdo to mluví. Námořní kadet Potter byl až u zadní stěny, skoro schovaný za dvěma biology. „Ano, pane Pottere?“</p>
<p>„Někteří muži z mého hlídkového sektoru, kapitáne – říkají, že když necháte někde jídlo – zrní, cereálie, zbytky z jídelny, cokoli – na chodbách nebo pod palandou spolu s něčím, co je třeba opravit, opraví se to.“ Potter se tvářil, jako by se necítil dobře. Připadalo mu, že docela jasně se musí zdát, že plácá nesmysly. „Jeden z těch mužů jim říkal ‘Hnědáci’. Pokládal jsem to za žert.“</p>
<p>Jakmile promluvil Potter, přidal se i tucet dalších. Dokonce i někteří vědci. Mikroskopy s jemnějším zaostřováním, než mají ty nejlepší optické přístroje, které kdy z dílen Leica Optical vyšly. Ručně vyrobená lampa v biologické sekci. Boty a střevíce vyrobené na míru. Rod se na ni podíval.</p>
<p>„Kelley. Kolik mužů z vašich jednotek má boční zbraň vyrobenou na míru, jako je ta vaše a pana Rennera?“</p>
<p>„Uh – to nevím, pane.“</p>
<p>„Odtud jednu vidím. Vy, Polizawsky, jak jste přišel k té zbrani?“</p>
<p>Námořník se zajíkl. Nebyl zvyklý hovořit s důstojníky, určitě ne s kapitánem a už <emphasis>vůbec ne </emphasis>s kapitánem ve špatné náladě. „No, tedy, pane, večer odložím svoji zbraň a sáček popkornu ke své palandě a ráno je všechno hotovo, sire. Přesně jak to říkali ostatní, kapitáne.“</p>
<p>„A vám to nepřipadalo dost zvláštní na to, abyste to oznámil dělostřeleckému důstojníkovi Kelleymu?“</p>
<p>„Uh – pane – uh, někdo z ostatních, mysleli jsme, že třeba, uh, no, doktor mluvil o halucinacích ve vesmíru, kapitáne, a my, uh –“</p>
<p>„Kromě toho, kdybyste to oznámil, mohl bych to všechno zastavit,“ dokončil Rod větu. Sakra hergot! Jak tohle všechno vysvětlí? Byl příliš zaměstnaný handrkováním s vědci – Ale ten fakt vyčnívá. Zanedbal své povinnosti a jaké to má následky?</p>
<p>„Neberete to všechno příliš vážně?“ zeptal se Horvath. „Koneckonců, kapitáne, místokrál vydal své rozkazy ještě před tím, než jsme toho tolik věděli o Třískanech. Teď už s jistotou vidíme, že nejsou nebezpeční a že určitě nejsou nepřátelští.“</p>
<p>„Navrhujete, doktore, abychom zaujali pozici, při níž se postavíme proti říšskému nařízení?“</p>
<p>Horvath se tvářil pobaveně. Po obličeji se mu pomalu rozlil úsměv. „Ale ne,“ řekl. „To nechci ani naznačit. Jenom navrhuji, aby když a až – až to bude skutečně nevyhnutelné – se tato politika změní, bude nám tohle všechno připadat mírně přihlouplé, kapitáne Blaine. Vlastně dětinské.“</p>
<p>„Jdi do háje!“ vybuchl Sinclair. „Takhle se s kapitánem nemluví!“</p>
<p>„Klid, Sandy,“ vložil se do toho první důstojník Cargill. „Dr. Horvathe, domnívám se správně, že jste nikdy nepracoval pro vojenskou zpravodajskou službu? Ne, samozřejmě, že ne. Ale víte, ve zpravodajské službě se řídíme schopnostmi, ne záměry. Jestli vám potenciální nepřítel <emphasis>může </emphasis>něco udělat, musíte se na to připravit, bez ohledu na to, co si myslíte, že <emphasis>chce </emphasis>udělat.“</p>
<p>„Přesně tak,“ řekl Rod. Rád někomu skákal do řeči. Sinclair se pořád ještě rozčiloval a vypadalo to, že nebude trvat dlouho a vybuchne znovu. „Takže nejdřív musíme zjistit, jaký mají ty miniatury potenciál. Podle toho, jak jsem viděl konstrukci vzduchové kapsy a z toho, co jsme dali dohromady o ‘Hnědácích’, je poměrně velký.“</p>
<p>„Ale jsou to jenom zvířata,“ zdůraznila Sally.</p>
<p>Podívala se na soptícího Sinclaira, křečovitě se usmívajícího Horvatha a Rodův ustaraný obličej. „Vy to nechápete. Ta věc s nástroji – no, <emphasis>ano, </emphasis>umí s nimi dobře zacházet, ale to není <emphasis>inteligence. </emphasis>Mají moc malé hlavy. Čím větší mozkovou tkáň používají pro tenhle instinkt práce s nástrojem, tím víc se musí omezit v něčem jiném. Nemají prakticky vyvinutý čich ani chuť. Jsou silně krátkozrací. Pro jazyk mají menší smysl než šimpanz. Jejich prostorové vnímání je dobré a dají se vycvičit, ale nevyrábějí nástroje, jenom opravují nebo mění věci. Inteligence!“ vybuchla. „Který inteligentní tvor by si zvykl uchopovat kartáček na zuby pana Battsona?</p>
<p>A co se týče špionáže u nás, jak by to mohli dělat? Nikdo by je k tomu nedokázal vycvičit. Především byli namátkově vybráni.“ Rozhlédla se kolem sebe, dívala se do těch obličejů a pokoušela se posoudit, jestli u nich nachází nějakou odezvu.</p>
<p>„Vy jste skutečně přesvědčená o tom, že ty miniatury, které utekly, jsou naživu?“ Ten hlas byl upřímný, s náznakem novoskotského akcentu. Rod se podíval na Dr. Blevinse, koloniálního zvěrolékaře vybraného pro tuto expedici. „Moje vlastní miniatura umírá, kapitáne. Nemůžu s tím dělat vůbec nic. Vnitřní otrava, poškození žláz – symptomy, které se podobají stáří.“</p>
<p>Blaine pomalu zavrtěl hlavou. „Chtěl bych s vámi souhlasit, doktore, ale na téhle lodi se toho o Hnědácích říká příliš. Před tímto setkáním jsem mluvil s některými dalšími náčelníky a na nižších palubách je to stejné. Nikdo o tom nechtěl podat hlášení, protože za prvé bychom si mysleli, že se ten někdo zbláznil a za druhé Hnědáci jsou příliš užiteční na to, aby riskovali jejich ztrátu. A v žádných irských lidových příbězích dělostřeleckého důstojníka Kelleyho nebyli nikdy na lodích válečného námořnictva Skřítci – musely to být miniatury.“</p>
<p>Rozhostilo se dlouhé ticho. „A jak vlastně škodí?“ zeptal se Horvath. „Připadá mi, že někteří Hnědáci by pro nás mohli být přínosem, kapitáne.“</p>
<p>„Ha.“ To podle Rodova názoru nebylo třeba nijak komentovat. „Ať škodí nebo prospívají, hned po skončení naší schůze provedeme sterilizaci téhle lodi. Siclaire, zařídil jste evakuaci hangáru?“</p>
<p>„Zajisté, kapitáne.“</p>
<p>„Tak to proveďte. Otevřete to do vesmíru a dohlédněte na to, aby veškeré prostory na té straně byly otevřeny do vesmíru. Chci, aby hangár byl <emphasis>vylidněný. </emphasis>Veliteli Cargille, dohlédněte, prosím, aby členové základní hlídky byli v plné zbroji. <emphasis>Jediní </emphasis>v plné zbroji, číslo jedna. Vy ostatní přemýšlejte o tom, jaké máte vybavení, které nevydrží vakuum. Až bude hangár hotov, Kelleyovi námořníci vám pomohou přesunout je tam, potom v ostatních prostorách lodi snížíme tlak. S Hnědáky skončíme jednou provždy.“</p>
<p>„Ale“ – „Hele, to je blbost“ – „Moje kultury <emphasis>vyhynou</emphasis>“ – „To jsou celý ty sakramentský bastardi, profesionální vojáci u válečnýho námořnictva“ – „Je možný, že by to udělal?“ – „Zajisté, kapitáne“ – „Kdo si hergot myslí, že je“</p>
<p><emphasis>„Ticho!,“ </emphasis>přerušil všeobecné plácání Kelley svým řevem.</p>
<p>„Kapitáne, musíte se takhle rozčilovat?“ zeptala se Sally.</p>
<p>Pokrčil rameny. „Mám dojem, že jsou taky pěkně vychytralí. Tak co? Když to nenařídím já, udělá to tak jako tak admirál. Takže jsme všichni zajedno v tom, že ty miniatury nejsou špióni?“</p>
<p>„Neúmyslní,“ řekl Renner. „Ale, kapitáne, víte o tom incidentu s kapesním počítačem?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Ta velká Třískanka rozebrala kapesní počítač slečny Fowlerové. A zase ho sestavila. Funguje.“</p>
<p>„Uh.“ Rod se zatvářil kysele. „Ale to byla velká Třískanka. Hnědačka.“</p>
<p>„Která umí mluvit s malými Třískany. Přiměla miniatury, aby vrátily panu Burymu jeho hodinky,“ řekl Renner.</p>
<p>„Posádka je v pohotovosti, kapitáne,“ informoval ho Cargill. Stál u palubního telefonu jídelny. „Nic jsem nikomu neřekl. Myslí si, že je to jen cvičná pohotovost.“</p>
<p>„To si myslí dobře, Jacku. A teď vážně. Pro všechny, co tu jsou. Jaké máte výhrady proti tomu, abychom zabili tu havěť? Velká Třískanka udělala totéž. A jestli, jak říkáte, to jsou jenom zvířata, tak jich musí být hodně. Kvůli jedinému exempláři se Třískanka ani v nejmenším nerozčílí. Ne?“</p>
<p>„No, to ne,“ řekla Sally. „Jenže –“</p>
<p>Rod rozhodně zavrtěl hlavou. „Je celá řada důvodů, proč je zabít, ale neslyšel jsem ani jeden, který by nabádal k tomu, abychom je nechali být. Takže to můžeme považovat za rozhodnutou věc.“</p>
<p>Horvath zavrtěl hlavou. „Ale všechno je to tak drastické, kapitáne. Co si vlastně myslíme, že chráníme?“</p>
<p>„Aldersonův pohon – přímo. A nepřímo celou Říši, ale hlavně ten Pohon,“ řekl Cargill vážně. „A neptejte se mě, proč si myslím, že je třeba ochraňovat Říši před Třískany. Já to nevím, ale – myslím si, že je to třeba.“</p>
<p>„Pohon neuchráníte. Už ho <emphasis>dostali</emphasis>,“ oznámil Renner. Když se na něj všichni otočili, věnoval jim pokřivený úsměv.</p>
<p>„Cože?!“ vykřikl Rod. „Jak to?“</p>
<p>„Kdo je ten bídák zrádce?“ chtěl vědět Sinclair. „Jméno toho darebáka!“</p>
<p>„Pr! Moment! Přestaňte!“ nabádal je Renner. „Oni už ten Pohon <emphasis>měli, </emphasis>kapitáne. Dověděl jsem se to teprve před hodinou. Všechno je to zaznamenáno. Dovolte, já vám to ukážu.“ Vstal a přešel k velké obrazovce. Na ní se střídaly různé obrazy, až Renner našel to místo, co chtěl. Nastavil obrazovku na skupinu hlídkujících.</p>
<p>„Je příjemné být středem pozornosti –“ prohodil Renner, když si všiml, že na něj Rod upřeně kouká. „Tohle je rozhovor mezi mnou a, ehm, <emphasis>mojí </emphasis>Třískankou. Použiju rozdělenou obrazovku, abych vám ho ukázal z obou stran.“ Kliknul na ovladače a obraz se rozhýbal: Renner na můstku <emphasis>MacArthuru, </emphasis>jeho Fjunč(mlask) ve vyslanecké třískanské lodi. Renner to zrychleně projel, až se dostal přesně tam, kam chtěl.</p>
<p>„Mohli jste přijet z libovolného místa,“ řekla Rennerova Třískanka. „I když se zdá pravděpodobnější, že jste z nějaké blízké hvězdy, třeba – no, můžu na ni ukázat.“ Na obrazovce za Třískankou se promítly hvězdy; obrazovky na obrazovkách. Ukázala svojí horní pravou paží. Ta hvězda byla Nová Kaledonie. „Víme, že máte okamžitý pohon vzhledem k tomu, odkud jste se objevili.“</p>
<p>V popředí se ukázal Rennerův obraz. „Odkud jsme se objevili?“</p>
<p>„Ano. Objevili jste se přesně v…“ zdálo se, že Rennerova Třískanka hledá slovo. Zjevně to vzdala. „Rennere, musím vám vyprávět o jednom legendárním stvoření.“</p>
<p>„Tak povídej.“ Rennerův obraz si objednal kávu. Káva a vyprávění, to se k sobě hodí.</p>
<p>„Budeme mu říkat Bláznivý Eddie, jestli chceš. Je to… je jako já, někdy; a je to Hnědák, slabomyslný učenec, někdy. Vždycky dělá špatnosti z excelentních důvodů. Opakuje totéž pořád dokola a co dělá, s sebou vždycky přináší katastrofu. A on se to nikdy nedozví.“</p>
<p>Důstojnickou jídelnou <emphasis>MacArthuru </emphasis>se rozléhal šepot. Rennerův obraz řekl: „Například?“</p>
<p>Obraz Rennerovy Třískanky se na chvilku zamyslel. „Když město příliš vyroste a je tak zalidněné, že je přímo ohroženo kolapsem… když potraviny a čistá voda proudí do města v takovém množství, aby stačily tak akorát nasytit všechny a všichni musí neustále pracovat, aby to tak zůstalo… když veškerá doprava se soustřeďuje na přepravu životně důležitých zásob a už se nedostává na to, aby se lidi mohli také dostat z města ven, ačkoli tuto potřebu pociťují stále víc… potom je to právě Bláznivý Eddie, který vede popeláře do stávky za lepší pracovní podmínky.“</p>
<p>V důstojnické jídelně se ozval smích. Rennerův obraz se usmál a řekl, „Myslím, že toho pána znám. Povídej dál.“</p>
<p>„Existuje pohon Bláznivého Eddieho. A pod jeho vlivem lodi mizí.“</p>
<p>„Bezvadný.“</p>
<p>„Teoreticky by to měl být okamžitý pohon, klíčový k tomu, aby zpřístupnil vesmír všem. V praxi to znamená, že lodi navždycky zmizí. Pohon byl objeven, postaven a mnohokrát otestován. Pokaždé celé lodě i se všemi na palubě navždycky zmizí, ale jen v tom případě, že se použije správně. Loď musí být na tom správném místě – to místo lze jen těžko určit s přístroji, které dokáží jen to, co od nich teoretici požadují – jinak se nestane vůbec nic.“</p>
<p>Oba Rennerové se teď smáli. „Aha. A vypadá to, že my jsme se teď v tom bodě, bodě Bláznivého Eddieho, ocitli. Z toho vyvozuješ, že jsme odhalili tajemství pohonu Bláznivého Eddieho.“</p>
<p>„Pochopili jste.“</p>
<p>„A co to pro nás znamená?“</p>
<p>Návštěvnice roztáhla rty do úsměvu znepokojivě žralokovitého, znepokojivě lidského… Renner všem pořádně ten úsměv ukázal, než obrazovku vypnul.</p>
<p>Rozhostilo se dlouhé ticho, potom promluvil Sinclair. „No, to je docela jednoduché, ne? Znalosti mají na takové úrovni, že vědí o Aldersonově pohonu, ale ne o Langstonově poli.“</p>
<p>„Proč to říkáte, veliteli Sinclaire?“ zeptal se Horvath. Všichni se mu to pokoušeli vysvětlit najednou, ale gesto hlavního inženýra je snadno umlčelo.</p>
<p>„Takže lodi těch zvířat mizí, ale jen na správném místě, jo? Takže mají dost vědomostí na to, aby znali Pohon. Ale nikdy se jim lodě nevrátí zpátky domů, protože odplují do normálního vesmíru tam u té červené hvězdy. To je nad slunce jasné.“</p>
<p>„No.“ Přikývl Horvath smutně. „Nic je neochraňuje – Koneckonců, <emphasis>je </emphasis>to uvnitř té hvězdy, že?“</p>
<p>Sally pokrčila rameny. „A vaše Třískanka říkala, že se o to často pokoušeli.“ Znovu pokrčila rameny. Potom: „Ale, pane Rennere, – žádná jiná Třískanka nemluvila o astrogaci nebo něčem podobném. <emphasis>Moje </emphasis>mi vyprávěla o ‘Bláznivém Eddiem’, jako by žil jen v nějakých primitivních dobách – jako o zapomenuté legendě.“</p>
<p>„A <emphasis>moje </emphasis>vykládala o Bláznivém Eddiem jako o inženýrovi, který vždycky používá zítřejší kapitál, aby vyřešil dnešní problémy,“ vyhrkl Sinclair.</p>
<p>„Ještě někdo?“ pobídl ostatní Rod.</p>
<p>„No –“ kaplan David Hardy se tvářil rozpačitě. Jeho buclatý obličej měl skoro barvu červené řepy. „Moje Třískanka říká, že Bláznivý Eddie zakládá řeholní stavy. Tajuplné, velice logické a kupodivu nepatřičné řeholní stavy.“</p>
<p>„Tak dost,“ protestoval Rod. „Já jsem asi jediný, jehož Třískanka se nikdy o Bláznivém Eddiem nezmínila.“ Zamyslel se. „Všichni se shodneme na tom, že Třískané mají Pohon, ale ne Pole?“</p>
<p>Všichni přikývli na souhlas. Horvath se chvilku škrábal na uchu, potom řekl: „Teď, když si vzpomínám na historii Langstonova objevu, není pro mě žádným překvapením, že Třískani nemají Pole. Ohromuje mě, že mají samotný Pohon, i když jeho principy <emphasis>lze </emphasis>odvodit z astrofyzikálního výzkumu. Ale Pole bylo vynalezeno čistě náhodou.“</p>
<p>„Představme si, že vědí o jeho existenci. Co potom?“ zeptal se Rod.</p>
<p>„Potom – Já nevím,“ řekl Horvath.</p>
<p>V místnosti se rozhostilo absolutní ticho. Zlověstné ticho. Nakonec všichni začali najednou klábosit. Sally se smála.</p>
<p>„Všichni se tváříte smrtelně vážně,“ protestovala. „A co když mají Pohon i Pole? Existuje jen jedna planeta plná Třískanů. Nejsou nepřátelští, ale i kdyby byli, myslíte si, že by představovali nějakou hrozbu pro Říši? Kapitáne, co by mohl <emphasis>Lenin </emphasis>hned teď udělat třískanské planetě, jenom sám, kdyby mu dal admirál Kutuzov rozkaz?“</p>
<p>Napětí povolilo. Všichni se usmívali. Měla pravdu, jak jinak. Třískané nemají dokonce ani válečné lodi. Nemají Pole a kdyby ho vynalezli, jak by se mohli naučit taktiku boje ve vesmíru? Ubozí mírumilovní Třískané – jaký problém by mohli být pro Říši člověka?</p>
<p>Usmívali se všichni kromě Cargilla. Ten naprosto vážně řekl: „Já nevím, my lady. A moc bych si přál, abych to věděl.“</p>
<p>###</p>
<p>Horace Buryho na konferenci nepozvali, přestože o ní věděl. Teď, když ještě pokračovala, vešel do jeho kajuty námořník ve stráži a zdvořile, ale rozhodně jej doprovodil ven. Neřekl mu, kam Buryho vede a po chvíli bylo jasné, že to neví.</p>
<p>„Dělostřelecký důstojník říká, abych zůstal s vámi a byl připraven odvést vás tam, kde jsou ostatní, pane Bury.“</p>
<p>Bury si toho muže vychytrale prohlížel. Co by tenhle člověk udělal za sto tisíc korun? Ale to nebylo třeba. Ne v tu chvíli. Blaine se určitě nechystá ho zastřelit. Chvíli byl Bury vyděšený. Že by přiměli Stona promluvit, tam v Novém Chicagu?</p>
<p>U Alláha, nikdo není v bezpečí – To je absurdní. I kdyby Stone řekl všechno, nemohly by na <emphasis>MacArthur </emphasis>z Říše přijít žádné zprávy. Natolik efektivně byli před Třískany zablokováni.</p>
<p>„Máte se mnou zůstat. Řekl vám váš důstojník, kam mám jít?“</p>
<p>„Teď ještě ne, pane Bury.“</p>
<p>„Tak mě odveďte do laboratoře Dr. Buckmana; Proč ne? Oba tam budeme mít větší pohodlí.“</p>
<p>Námořník o tom chvíli přemýšlel. „OK, tak pojďte.“</p>
<p>Bury našel svého přítele ve velmi špatné náladě. „Zabal všechno, co nepře trvá hluboké vakuum,“ mumlal Buckman. „Sežeň všechno, co se s tím vyrovná. Jen tak. Prostě to udělej.“ Šťoural se v přístroji. Spoustu věcí si už zabalil do krabic a plastikových pytlů.</p>
<p>Možná bylo znát i Buryho vlastní napětí. Nesmyslné rozkazy, stráž za dveřmi… cítil se zase jako vězeň. Chvilku mu trvalo, než Buckmana uklidnil. Nakonec astrofyzik klesl do křesla a zdvihl šálek kávy. „Moc jsem vás neviděl,“ řekl. „Měl jste práci?“</p>
<p>„Na téhle lodi toho na práci mám vskutku velice málo. Sotva se něco dozvím,“ řekl Bury nevzrušeně – a to vyžadovalo dávku sebeovládání. „Proč se tady musíte připravovat na hluboké vakuum?“</p>
<p>„Hah! To nevím. Tak to zkus. Zkus zavolat kapitánovi, je na konferenci. Když nejsou k maní ve chvíli, kdy je člověk potřebuje, k čemu potom jsou?“</p>
<p>Z chodby venku byl slyšet hluk: někdo přemisťoval těžké předměty. Co se to může dít? Někdy se evakuují lodě, aby se zbavily krys…</p>
<p><emphasis>To je </emphasis>ono! Zabíjejí ty miniatury! Alláh budiž pochválen, jednal včas. Bury se zeširoka usmál, ulevilo se mu. Měl lepší představu o hodnotě miniatur od toho večera, kdy nechal krabici s <emphasis>bhaklavahem </emphasis>u čelní desky svého osobního skafandru. Skoro o všechno přišel.</p>
<p>Buckmanovi řekl: „Jak se ti vedlo v Trójanském bodu asteroidů?“</p>
<p>Buckmana to překvapilo a potom se začal smát. „Bury, na tohle jsem za celý měsíc nepomyslel ani jedinkrát. Věnovali jsme se studiu Uhelného pytle.“</p>
<p>„Ah.“</p>
<p>„Našli jsme tam hmotu… patrně protohvězdu. Infračervený zdroj. Obrazce v Uhelném pytli jsou fantastické. Jako by plyn a prach byly vazké… samozřejmě všechno to způsobují magnetická pole. O dynamice oblaku prachu se dozvídáme úžasné věci. Když si vzpomenu na čas, který jsem promarnil na skalách Trójanského bodu… když celý problém byl tak triviální!“</p>
<p>„No, tak dál, Buckmane. Nenechávej mě čekat.“</p>
<p>„Co? Jo, ukážu ti to.“ Buckman přešel k interkomunikačnímu zařízení a přečetl nahlas řadu čísel.</p>
<p>Nic se nestalo.</p>
<p>„To je divné. Nějaký idiot z toho musel udělat DŮVĚRNÉ.“ Buckman zavřel oči, zpaměti řekl další řadu čísel. Na obrazovce se objevily fotografie. „A! Tady!“</p>
<p>Asteroidy na obrazovce prudce klesaly, obrazy byly rozmazané a chvěly se. Některé byly nakloněné k jedné straně, některé skoro kulovité, mnohé poznamenány krátery…</p>
<p>„Omlouvám se za kvalitu. Blízcí Trójani jsou pořádný kus od nás… ale zabralo to jenom čas a teleskopy <emphasis>MacArthuru. </emphasis>Vidíš, co jsme našli?“</p>
<p>„Ne tak docela. Jedině…“ Všechny měly krátery. Alespoň jeden kráter. Tři dlouhé, úzké asteroidy za sebou… a každý z nich měl na jedné straně hluboký kráter. Jedna skála se zkroutila skoro do ledvinovitého tvaru a kráter byl na vnitřní straně ohybu. Každý asteroid v sekvenci měl na sobě velký hluboký kráter a vždycky linie procházela centrem skály.</p>
<p>Bury cítil, jak jím prostupuje strach a smích. „Aha. Přišli jste na to, že všechny ty asteroidy byly na místo dopraveny uměle. Proto jste o ně ztratili zájem.“</p>
<p>„Přirozeně. Když pomyslím na to, že jsem se domníval, že přijdu na nějaký nový vesmírný zákon –“ Buckman pokrčil rameny. Polkl doušek kávy.</p>
<p>„Předpokládám, že jste o tom nikomu neřekl.“</p>
<p>„Řekl jsem to Dr. Horvathovi. Myslíš si snad, že právě on to zablokoval heslem DŮVĚRNÉ?“</p>
<p>„Možná. Buckmane, kolik myslíš, že by bylo třeba energie, aby se s takovouhle masou skal pohnulo?“</p>
<p>„To nevím. Asi dost. Vlastně…“ Buckmanovi zajiskřily oči. „Zajímavý problém. Dám ti vědět, až tohle bláznění pomine.“ Vrátil se zpátky ke své výstroji.</p>
<p>Bury seděl na místě a upřeně se díval do prázdna. Zanedlouho se začal chvět.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>25. Kapitánova Třískanka</strong></p>
<p>„Oceňuji váš zájem o bezpečí Říše, admirále,“ řekl Horvath. Vědátorsky pokyvoval směrem k zářící postavě na obrazovce na můstku <emphasis>MacArthuru. </emphasis>„Skutečně. Faktem však zůstává, že buďto přijmeme pozvání Třískanů, nebo můžeme klidně jet domů. Tady se už <emphasis>nic </emphasis>dovědět nemůžeme.“</p>
<p>„Blaine, co vy? Souhlasíte s tím?“ Výraz admirála Kutuzova se nijak nezměnil.</p>
<p>Rod pokrčil rameny. „Pane, já musím přijmout radu vědců. Podle nich máme všechno, co z téhle vzdálenosti mít můžeme.“</p>
<p>„Takže chcete dostat <emphasis>MacArthur </emphasis>na oběžnou dráhu planety Tříska? Takové je vaše doporučení? Pro záznam?“</p>
<p>„Ano, pane. Buď, anebo jet domů, ale myslím, že toho o Třískanech ještě nevíme dost, abychom prostě odjeli.“</p>
<p>Kutuzov se pomalu a zhluboka nadechl. Rty měl sevřené.</p>
<p>„Admirále, vy máte svoji práci a já zase svoji,“ připomněl mu Horvath. „Je sice naprosto v pořádku chtít ochránit Říši před jakoukoli pravděpodobnou hrozbou, kterou Třískané představují, ale já musím prozkoumat všechno, co se můžeme dovědět z třískanské vědy a techniky. Ubezpečuji vás, že to není nic triviálního. V některých ohledech jsou tak vyspělí, že já – no, nemám slov, kterými bych to popsal, to je všechno.“</p>
<p>„Přesně tak.“ Kutuzov zdůraznil to slovo tak, že sevřenými pěstmi tloukl do opěrky svého velitelského křesla. „Mají lepší techniku než my. Mluví naším jazykem a vy tvrdíte, že my se jejich nikdy nenaučíme. Znají Aldersonův efekt a teď ví, že existují Langstonova pole. Možná, Dr. Horvathe, bychom měli jet domů. Hned.“</p>
<p>„Ale –“ začal Horvath.</p>
<p>„A stejně,“ pokračoval Kutuzov, „nechci s těmi Třískany bojovat, aniž bych o nich věděl něco víc. Jak je to s planetární obranou? Kdo Třískanům vládne? Všiml jsem si, že za celou dobu, co se svojí práci věnujete, na tuto otázku nedokážete odpovědět. Dokonce ani nevíte, kdo velí jejich lodi.“</p>
<p>„To je pravda.“ Horvath energicky přikývl. „Někdy mám vážně pocit, že jsou bez velitele, ale na druhou stranu to vypadá, že se někdy obracejí na svoji loď pro instrukce… a potom je tu ta věc s pohlavím.“</p>
<p>„Zkoušíte to na mě, doktore?“</p>
<p>„Ne, ne,“ zareagoval Horvath podrážděně. „Je to docela zřejmé. Všichni Hnědobílí byli od svého příjezdu samice. Navíc ta hnědá samice otěhotněla a vrhla hnědobílé mládě. Teď je z ní samec.“</p>
<p>„Já vím o změně pohlaví u těch návštěvníků. Možná ten Hnědobílý byl samec krátce do doby před tím, než vyslanecká loď připlula.“</p>
<p>„Na to jsme mysleli, ale zdá se pravděpodobnější, že Hnědobílí se nerozmnožují s ohledem na populační tlak. Všichni zůstávají samicemi – mohou být dokonce i hybridy, protože Hnědák je matkou jednoho z nich. Kříženci Hnědáka a něčeho dalšího? To by ukazovalo na něco jiného na palubě vyslanecké lodi.“</p>
<p>„Mají na lodi admirála,“ řekl Kutuzov souhlasně. „Přesně jako my. Já to věděl. Co jim řeknete, až se zeptají na mě?“</p>
<p>Rod za sebou uslyšel odfrknutí a hned se dovtípil, že se Kevin Renner dusí. „Co možná nejmíň, pane,“ řekl Rod. „Jen to, že se řídíme rozkazy z <emphasis>Leninu. </emphasis>Myslím, že neznají vaše jméno a ani neví, jestli na palubě je jeden muž nebo rada.“</p>
<p>„Máte pravdu.“ Admirál se skoro usmál. „Jenom to, co víte o jejich řízení, da? Dívejte se bedlivě, na palubě té jejich lodi je admirál, a ten si řekl, že vás chce mít blíž k jejich planetě. Tak, a můj problém teď je, jestli když vás tam nechám jít, dozvím se toho víc než on, když vás tam dostane.“</p>
<p>Horvath se odvrátil od obrazovky a úpěnlivě se podíval na nebesa, jejich zázraky a všechny svaté. Jeho pohled kladl otázku, jak je vůbec možné s takovým člověkem jednat.</p>
<p>„Nějaká stopa po malých Třískanech?“ zeptal se Kutuzov. „Pořád ještě máte Hnědáky na palubě <emphasis>MacArthuru, </emphasis>bitevního křižníku generálské třídy Jeho říšského Veličenstva?“</p>
<p>Rod se zachvěl nad tím tvrdým sarkazmem. „Ne, pane. Evakuovali jsme hangár a otevřeli jsme ho do vesmíru. Potom jsem veškeré osazenstvo a posádku <emphasis>MacArthuru </emphasis>přesunul do hangáru a otevřel loď. Všechny prostory s rostlinami jsme vydezinfikovali ciphogenem, oxidem uhelnatým jsme prosypali všechny průduchy a zase jsme je otevřeli do vesmíru, a když jsme se vrátili z hangáru, udělali jsme tam totéž. Miniatury jsou mrtvé, admirále. Máme jejich těla. Je jich dvacet čtyři, abych byl přesný, i když jsme až do včerejška nenašli ani jedno. Po třech týdnech už byla v pokročilém stadiu rozkladu…“</p>
<p>„A ani stopa po Hnědácích. Nebo po myších?“</p>
<p>„Ne, pane. Krysy, myši a Třískani – všichni jsou mrtví. Ta druhá miniatura, jak jsme jí dali do klece, je taky mrtvá, pane. Veterinář se domnívá, že smrt byla způsobena dlouhověkostí.“</p>
<p>Kutuzov přikývl. „Takže ten problém je vyřešen. A co ta dospělá návštěvnice u vás na palubě?“</p>
<p>„Je nemocná,“ řekl Blaine. „Má tytéž symptomy jako miniatura.“</p>
<p>„Ano, to je jiná věc,“ řekl rychle Horvath. „Chci se zeptat Třískanů, co můžeme pro tu nemocnou minérku udělat, ale Blaine mi to neumožní bez vašeho povolení.“</p>
<p>Admirál se natáhl někam mimo obrazovku. Když se na ně znovu podíval, držel v ruce sklenici čaje a nahlas do ní foukal. „Vědí ostatní, že máte na palubě minérku?“</p>
<p>„Ano,“ řekl Horvath. Když se na něj Kutuzov nasupeně díval, ministr vědy honem pokračoval dál. „Zdá se, že to věděli vždycky. Jsem si jistý, že od nás jim to nikdo neřekl.“</p>
<p>„Takže to ví. Ptali se na minérku? Nebo ji chtěli vidět?“</p>
<p>„Ne.“ Horvath se znovu urputně zamračil. Jeho hlas zněl nedůvěřivě. „Ne, nechtěli. Vlastně o minérku nevyjádřili nejmenší zájem, o nic větší než o ty miniatury – viděl jste, jak evakuovali Třískani <emphasis>svoji </emphasis>loď, admirále? Musí vybít i ta malá zvířata. Musí se rozmnožovat jako krysy,“ Horvath se odmlčel, obočí svraštil ještě víc. Potom najednou řekl: „V každém případě se těch ostatních chci zeptat, co máme dělat s nemocnou minérkou. Nemůžeme ji nechat jen tak umřít.“</p>
<p>„Možná by to bylo nejlepší ze všeho,“ přemítal Kutuzov. „No dobře, doktore. Zeptejte se jich. Sotva jim prozradíme něco důležitého o Říši, když jim řekneme, že nevíme, jaká je vhodná strava pro Třískany. Ale když se jich zeptáte a oni budou trvat na tom, že ji chtějí vidět, odmítněte, Blaine. Bude-li to nezbytné, minérka zemře – tragicky nebo náhle, nešťastnou shodou okolností, ale zemře. Je to jasné? Nebude mluvit s ostatními Třískany. Ani teď, ani jindy.“</p>
<p>„Zajisté, pane.“ Rod seděl nehybně ve svém velitelském křesle. Tak, a souhlasím s tím já? přemýšlel. Měl bych být v šoku, ale…</p>
<p>„Chcete se zeptat i za těchto okolností, doktore?“ ozval se Kutuzov.</p>
<p>„Ano. Stejně jsem od vás nic jiného nečekal.“ Horvath měl rty pevně sevřené. „A teď stojíme před hlavní otázkou: Třískani nás pozvali na oběžnou dráhu své planety. Proč to udělali, je otázka interpretace. Podle mého názoru chtějí skutečně s námi navázat obchodní a diplomatické styky a je to také logická cesta, po níž bychom se měli vydat. Nemáme žádný důkaz pro jakýkoli jiný záměr. Vy, samozřejmě, máte své vlastní teorie…“</p>
<p>Kutuzov se smál. Byl to hluboký, upřímný smích. „V podstatě, doktore, možná věřím témuž, co vy. A co to má společného s něčím jiným? Mým úkolem je udržet Říši v bezpečí. Čemu věřím, není ani v nejmenším důležité.“ Admirál se chladně díval z obrazovek. „Tak dobře. Kapitáne, dám vám volnost jednání v této situaci. Ale nejdřív nabijete torpédové destrukční systémy na své lodi. Chápete, že se <emphasis>MacArthur </emphasis>nesmí dostat Třískanům do rukou?“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>„Výborně. Můžete jet, kapitáne. My vás z <emphasis>Leninu </emphasis>budeme sledovat. Každou hodinu nám budete sdělovat nové informace – a chápete, že když se vaše loď ocitne v nebezpečí, nepokusím se vás nijak zachránit, pokud by to <emphasis>Lenin </emphasis>mělo jakkoli ohrozit. Mojí prvořadou povinností je vrátit se s informacemi včetně té, pokud k tomu dojde, jak jste zahynuli.“ Admirál se otočil tak, že se díval přímo na Horvatha. „No, doktore, pořád se ještě chcete vydat na Prvotní Třísku?“</p>
<p>„Samozřejmě.“</p>
<p>Kutuzov pokrčil rameny. „Tak do toho, kapitáne Blaine. Do toho.“</p>
<p>###</p>
<p>Vlečné čluny <emphasis>MacArthuru </emphasis>znovu zdvihly na palubu válec ve tvaru ropného barelu, který dosahoval poloviční velikosti třískanské vyslanecké lodi. Bylo to velice Jednoduché: tvrdá silná skořápka nějakého pěnového materiálu naplněná kapalným vodíkem se pomaličku otáčela a měla na ose pojistný ventil. Teď byl ten válec připoután k zádi vyslanecké lodi s prstencovitými obytnými prostorami. Křehká stěna, po níž měl být veden tok plazmy do pohonu založeného na syntéze jader, byla pozměněna; daleko vepředu se ohýbala ke straně, aby řídila tah přes střední část. Vyslanecká loď byla nakloněna ke svému pohonu, jako když se malá žena ve vysokém stupni těhotenství snaží chodit.</p>
<p>Třískani – Hnědobílí, vedeni jedním Hnědákem – se zabývali rozebíráním můstku vzduchové kapsy, roztavovali jej a dávali materiálu nový tvar, dělali z něj prstencoví té podpůrné platformy pro křehké toroidy. Ostatní pracovali v lodi a tři malí hnědobílí si mezi nimi hráli. Zase se interiér měnil jako sen. Nábytek pro stav beztíže dostal nový tvar. Podlahy byly nakloněny, vertikálně tak, aby se vyrovnaly s novým tahem.</p>
<p>Na kutru teď žádní Třískané nebyli; všichni pracovali; ale kontakt byl navázán. Někteří námořní kadeti se střídali a vykonávali jednoduchou fyzicky náročnou práci na palubě vyslanecké lodi.</p>
<p>Whitbread a Potter pracovali v akcelerační komoře, stěhovali palandy tak, aby vyšetřili místo na tři malá lůžka. V podstatě se jednalo jen o změny svarů, ale chtělo to svaly. Pot se jim v krůpějích usazoval uvnitř filtrových přileb a v podpaží měli propocené oblečení.</p>
<p>Potter řekl, „To by mě zajímalo, jak asi člověka cítí Třískani. Neříkej mi nic, jestli je to jakkoli nepříjemné,“ dodal.</p>
<p>„To se dá těžko říct,“ odpověděla Potterova Třískanka. „Mojí povinností je, pane Pottere, pochopit všechno, co se týká mého Fjunč(mlask). Možná se k tomu senzačně hodím. Zápach čistého potu by mi nevadil, dokonce i kdybyste nepracovali v náš prospěch. Co se vám zdá legračního, pane Whitbreade?“</p>
<p>„Pardon. Jenom ten akcent.“</p>
<p>„Jaký akcent?“ divil se Potter.</p>
<p>Whitbread a jeho Třískanka vybuchli smíchy. „No, <emphasis>je </emphasis>to legrační,“ řekla Whitbreadova Třískanka. „Míval jste potíže nás rozeznat.“</p>
<p>„Teď je to opačně,“ řekl Jonathon Whitbread. „Musím pořád počítat ruce, abych věděl, jestli mluvím s Rennerem nebo Rennerovou Třískankou. Gavine, dej mi sem ruku…. A Třískanka kapitána Blaina. Musím se ovládat, abych se nepostavil do <emphasis>pozoru, </emphasis>a pak ona něco řekne a já jsem zase zpátky ve stejné situaci. Dává rozkazy, jako kdyby velela kutru a my posloucháme a pak nám řekne, ‘Okamžik, pane,’ a nařídí nám, abychom jí odpustili. Je to matoucí.“</p>
<p>„I tak,“ řekla Whitbreadova Třískanka, „si někdy říkám, jestli jsme vás skutečně pochopili. To, že vás umíme imitovat, ještě neznamená, že vám rozumíme…“</p>
<p>„To je naše standardní technika, strašně, strašně stará. Funguje. Co ještě můžeme dělat, Fjunc (mlask) Jonathona Whitbreada?“</p>
<p>„Jen jsem o tom tak uvažovala. Ty <emphasis>lidi </emphasis>jsou tak všestranní. Nemůžeme se rovnat všem vašim schopnostem, Whitbreade. Vám připadá jednoduché dávat rozkazy a poslouchat; jak můžete dělat obojí? Umíte dobře ovládat nástroje –“</p>
<p>„Vy taky,“ řekl Whitbread a věděl, že je to zdrženlivé vyjádření.</p>
<p>„Jenomže my se snadno unavíme. Vy dokážete pokračovat v práci. To my ne.“</p>
<p>„Um.“</p>
<p>„A nejsme dobří bojovníci… No, dost už o tom. Hrajeme vaši úlohu, abychom vás pochopili, ale vy, jak se zdá, všichni hrajete úloh tisíc. To čestnému, pilně pracujícímu monstru s vypoulenýma očima všechno komplikuje.“</p>
<p>„Kdo ti řekl o monstrech s vypoulenýma očima?“ vykřikl Whitbread.</p>
<p>„Pan Renner, kdo jiný? Já to vzala jako poklonu – tedy že věří, že mám smysl pro humor.“</p>
<p>„Dr. Horvath by ho zabil. Předpokládá se, že budeme velice opatrní ve svých vztazích k návštěvníkům. Že nebudeme narušovat tabu a tak.“</p>
<p>„Dr. Horvath,“ řekl Potter. „Vzpomněl jsem si, že Dr. Horvath chtěl, abychom se vás na něco zeptali. Víte, že máme na palubě <emphasis>MacArthuru </emphasis>jednu Hnědačku?“</p>
<p>„Samozřejmě. Minérku. Její loď navštívila <emphasis>MacArthur, </emphasis>potom se domů vrátila prázdná. Bylo naprosto zřejmé, že zůstala u vás.“</p>
<p>„Je nemocná,“ řekl Potter. „Je to s ní pořád horší. Dr. Blevins říká, že má příznaky dietetického onemocnění, ale nedokáže jí nijak pomoci. Nemáš ponětí, co jí tak může scházet?“</p>
<p>Whitbread si pomyslel, že ví, proč se Horvath nezeptal <emphasis>svojí </emphasis>Třískanky na Hnědačku; kdyby Třískani požádali, aby se mohli na minérku podívat, musí je na rozkaz samotného admirála odmítnout. Dr. Horvath se domníval, že ten rozkaz je hloupý; nikdy by něco takového nedokázal obhajovat. Whitbreada a Pottera nikdo nevyzval, aby to zkusili. Příkazy jsou příkazy.</p>
<p>Když Třískani hned neodpovídali, řekl Jonathon, „Biologové zkoušeli spoustu věcí. Nové potraviny, rozbory šťáv zažívacího traktu, rentgenování, jestli nemá nějaký nádor. Dokonce v její kajutě změnili atmosféru tak, aby odpovídala atmosféře Prvotní Třísky. Nic nezabírá. Je nešťastná, plačtivě naříká a moc se nepohybuje. Hubne a vypadávají jí vlasy.“</p>
<p>Whitbreadova Třískanka odpověděla podivně monotónním hlasem. „Nemáte vůbec představu, co by s ní mohlo být?“</p>
<p>„Ne,“ řekl Whitbread.</p>
<p>Bylo to divné a nepříjemné, jak se na ně Třískanky koukaly. Vypadaly teď úplně stejně, přihrbily se, ruce na záchytech: stejný postoj, stejné skvrny, stejný lehký úsměv. Jejich individuální identita teď nebyla znát. Možná to všechno <emphasis>byla </emphasis>jenom póza – „Opatříme vám nějaké jídlo,“ řekla Potterova Třískanka najednou. „Možná jste to odhadli správně. Může to být stravou.“ Obě Třískanky odešly. Po chvíli se Whitbreadova Třískanka vrátila se sáčkem, v němž bylo zrní a ovoce veliké asi jako švestky a špalek červeného masa. „Uvařte jí maso, namočte zrní a to ovoce jí dejte syrové,“ řekla. „A zkontrolujte ionizaci v její kajutě.“ Vyprovodila je.</p>
<p>Chlapci nastoupili na kluzák, aby se vrátili na kutr. Po chvíli Potter řekl, „Chovaly se děsně divně. Napadá mě jenom, že před minutou se stalo něco hodně důležitýho.“</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>„Tak co teda?“</p>
<p>„Možná si myslí, že jsme s Hnědačkou špatně zacházeli. Možná se diví, proč ji sem nepřivezem. A možná je to úplně jinak: hrozně je překvapilo, že si děláme tak veliké starosti s pouhou Hnědačkou.“</p>
<p>„A možná byly unavené a my si tohle všechno jenom namlouváme.“ Potter zapnul shluk přídavných raket, aby zpomalil kluzák.</p>
<p>„Gavine. Koukni se dozadu.“</p>
<p>„Teď ne. Musím dohlédnout na to, abych bezpečně splnil svůj rozkaz.“ Potter nijak nespěchal se zaparkováním kluzáku, až teprve potom se ohlédl.</p>
<p>Na lodi pracovalo víc než tucet Třískanů. Výztuhy pro toroidy byly okázale nedokončené… ale Třískané se všichni vrhli na vzduchovou kapsu.</p>
<p>###</p>
<p><emphasis>Prostředníci se vrhli do toroidu, jemně se odráželi od stěn, jak se snažili navzájem nepřekážet. Většina z nich nějakým způsobem ukázala, že jsou Fjunč(mlask) pro cizince. Svoji pravou dolní paži používali málo. Chtěli se seřadit tak, aby měli hlavy otočené stejným směrem.</emphasis></p>
<p><emphasis>Náčelnice byla bílá. Chomáčky v podpaží a na genitáliích měla dlouhé a hedvábné jako kožich angorské kočky. Když tam byli všichni, obrátila se na Whitbreadovu Třískanku a vyzvala ji, „Mluv.“</emphasis></p>
<p><emphasis>Whitbreadova Třískanka jim vyprávěla, co se jim stalo s námořními kadety. „Jsem si jistá, že to všechno mysleli úplně vážně,“ uzavřela.</emphasis></p>
<p><emphasis>Potterovy Třískanky se zeptala, „Souhlasíš s tím?“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Ano, naprosto.“</emphasis></p>
<p><emphasis>Ozval se vyplašený šepot, někdo mluvil třískanskými jazyky, někdo anglikou. Utichlo to, když se náčelnice zeptala, „Co jste jim řekly?“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Řekly jsme jim, že nemoc mohla být způsobena nedostatečnou výživou –“</emphasis></p>
<p><emphasis>Mezi prostředníky se ozval šokovaný lidsky znějící smích a nebylo to od těch mála, kteří ještě nebyli přiděleni jako Fjunč(mlask).</emphasis></p>
<p><emphasis>„– a dali jsme jim pro inženýrku jídlo. Samozřejmě to nepomůže.“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Nechali se oklamat?“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Těžko říct. Neumíme moc dobře lhát. Není to naše specialita,“ řekla Potterova Třískanka.</emphasis></p>
<p><emphasis>V toroidu se rozeznělo hučení hovoru. Náčelnice to chvíli tolerovala. Potom promluvila. „Co to může znamenat? Mluvte.“</emphasis></p>
<p><emphasis>Jedna odpověděla. „Nemůžou se od nás tolik lišit. Bojují ve válkách. Slyšeli jsme narážky na celé planety považované za neobyvatelné.“</emphasis></p>
<p><emphasis>Další ji přerušila. V tom, jak se pohybovala, bylo něco ladného, lidsky ženského. Náčelnici to připadalo groteskní. „Myslíme si, že víme, co vede lidi k tomu, aby bojovali. Většina zvířat v našem a jejich světě má reflex kapitulace, který jim brání v tom, aby jedinec stejného druhu zabil jiného. Lidé používají zbraně instinktivně. A tím se reflex kapitulace strašně zpomaluje.“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Ale s námi to kdysi bylo stejné,“ řekla třetí. „Evoluce hybridu prostředníka tomu učinila přítrž. Říkáte, že lidi nemají prostředníky?“</emphasis></p>
<p><emphasis>Třískanka Sally Fowlerové řekla, „Nemají nic, co by bylo vychováno ke komunikaci a vyjednávání s potenciálními nepřáteli. Ve všem jsou to amatéři, druhá jakost ve veškerém činění. Amatéři ve vyjednávání. Když vyjednávání selžou, bojují.“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Jsou amatéři i v tom, jak si hrají na náčelníka,“ řekla jedna. Nervózně si hladila střed obličeje. „Střídají se, když si hrají na náčelníka. Na svých válečných lodích rozestavují </emphasis>námořníky <emphasis>po celé lodi pro případ, že by ti ze zádi chtěli ovládnout loď. Ale když mluví </emphasis>Lenin, <emphasis>kapitán Blaine poslouchá jako Hnědák. Je hrozně těžké být Fjunč(mlask) náčelníkovi na částečný úvazek.“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Přesně tak,“ řekla Whitbreadova Třískanka. „Můj náčelníkem není, ale jednou jím bude.“</emphasis></p>
<p><emphasis>Další řekla, „Náš inženýr přišel na to, že je třeba vylepšit spoustu jejich nástrojů. Dneska se Dr. Hardymu nikdo nevyrovná –“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Nechte toho,“ řekla náčelnice a hluk ustal. „Musíme se soustředit na specifičtější záležitosti. Co jste se dověděly o jejich zvycích páření?“</emphasis></p>
<p><emphasis>„O tom s námi nemluvili. Bude těžké se to dovědět. Vypadá to, že na palubě je jenom jedna žena.“</emphasis></p>
<p><emphasis>„JEDNA žena?“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Alespoň jak se nám podařilo zjistit.“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Ostatní jsou kastráti nebo většina z nich?“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Připadalo mi, že ne. A přesto ta žena není těhotná a od našeho příjezdu nebyla ještě těhotná ani jednou.“</emphasis></p>
<p><emphasis>„To musíme zjistit,“ řekla náčelnice. „Ale vy musíte jednat také trochu diplomaticky. Zeptat se jakoby nic. Musíte to udělat velmi opatrně, abyste prozradily co možná nejmíň. Jestli je pravda to, co si myslíme – může to být pravda?“</emphasis></p>
<p><emphasis>Jedna řekla, „Celá evoluce napovídá o opaku.</emphasis></p>
<p><emphasis>Jednotlivci, kteří přežijí, aby se rozmnožovali, musí nést geny pro další generaci Jak tedy –?“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Jsou to cizinci. Pamatujte na to, cizinci,“ řekla Whitbreadova Třískanka.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Musíme to zjistit. Vyberte si jednu ze svého středu a formulujte svoji otázku a také si vyberte člověka, kterému ji položíte. Ostatní se tomuto tématu budou vyhýbat, pokud o něm nezačnou cizinci hovořit sami.“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Já myslím, že nemusíme postupovat zase moc diplomaticky.“ Ta, co promluvila, si třela střed obličeje, jakoby pro uklidnění. „Jsou to cizinci. Možná jsou naší největší nadějí, jakou jsme kdy měly. Možná s jejich pomocí dokážeme prolomit dávný stereotyp cyklů.“</emphasis></p>
<p><emphasis>Náčelnici to překvapilo. „Budete ukrývat podstatný rozdíl mezi člověkem a námi. Oni se to nedozví.“</emphasis></p>
<p><emphasis>„A já říkám, že to udělat nesmíme!“ křičela další. „Poslouchejte mě! Mají své vlastní zvyklosti – řeší problémy, vždycky –“</emphasis></p>
<p><emphasis>Ostatní se k ní přibližovaly. „Ne, poslouchejte! Musíte mě poslouchat!“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Bláznivý Eddie,“ řekla náčelnice udiveně. „Zavřete ji někam, kde bude mít klid. Její vědomosti budeme potřebovat. Jejímu Fjunč(mlask) nesmí být nikdo přidělen, protože z toho napětí se zbláznila.“</emphasis></p>
<p>###</p>
<p>Blaine nechal kutr, aby vedl <emphasis>MacArthur </emphasis>k Primární Třísce za 0,780 gee. Byl si plně vědom, že <emphasis>MacArthur </emphasis>je vetřelecká válečná loď schopná zničit polovinu třískanské planety a nezamlouvalo se mu pomyšlení na to, jaké zbraně by proti němu mohli znepokojení Třískani použít. Chtěl, aby vyslanecká loď připlula jako první – ne že by to skutečně pomohlo, ale mohlo by.</p>
<p>Kutr byl teď skoro prázdný. Vědecké osazenstvo žilo a pracovalo na <emphasis>MacArthuru, </emphasis>předávali nekonečnou řadu údajů do počítačových databank, prověřovali, systematicky třídili a podávali zprávy o svých poznatcích kapitánovi, aby ten je zase mohl vysílat <emphasis>Leninu. </emphasis>Samozřejmě, že by zprávy mohli předávat přímo, ale platila tu mnohá pravidla vysokého postavení. Slavnostní večeře a hry bridge na <emphasis>MacArthuru </emphasis>se spíše proměňovaly v diskusní kluby.</p>
<p>Všichni se zajímali o hnědou minérku. Bylo to s ní čím dál horší. Jídla od Třískanek jedla stejně málo jako ze zásob <emphasis>MacArthuru. </emphasis>Bylo to zoufalé a Dr. Blevins zkoušel nekonečné testy bez sebemenšího výsledku. Miniatury ztloustly v době, kdy byly ztracené na <emphasis>MacArthuru </emphasis>a Blevins si říkal, jestli snad jedli něco neočekávaného, jako třeba střelivinu ze zbraní nebo izolace z kabelů. Jednou jí nabídl spoustu nepravděpodobných substancí, ale Hnědačce se zakalil zrak, srst jí začala v ostrůvcích línat a skučela. Jednou přestala jíst úplně. Druhý den zemřela.</p>
<p>Horvath byl bez sebe zlostí.</p>
<p>Blaine se domníval, že by bylo vhodné zavolat vyslaneckou loď. Jemný úsměv Hnědobílé, která telefon zvedla, mohl patřit jenom Horvathově Třískance, i když by na Blaina museli dlouho naléhat, aby dokázal říct, proč tomu tak je. „Je můj Fjunč(mlask) k dispozici?“ zeptal se Rod. Horvathova Třískanka mu byla nepříjemná.</p>
<p>„Bohužel ne, kapitáne.“</p>
<p>„Dobře. Volám mu, abych mu řekl, že ta Hnědačka, co jsme ji měli na palubě, zemřela. Nevím, co pro vás tahle informace znamená, ale dělali jsme, co jsme mohli. Pokoušel se ji vyléčit celý vědecký tým <emphasis>MacArthuru.</emphasis>“</p>
<p>„O tom jsem přesvědčena, kapitáne. To nevadí. Mohli bychom dostat její tělo?“</p>
<p>Rod o tom chvíli přemýšlel. „Obávám se, že nikoli.“ Nedokázal odhadnout, co všechno by se Třískani mohli dovědět podle stavu mrtvoly návštěvnice, která s nimi za svého života nikdy nekomunikovala; ale možná se poučil od Kutuzova. Je možné, že by pod srstí mohla mít mikrotetování…? A proč si Třískani nedělali žádné starosti o Hnědačku? To byla věc, na kterou se skutečně nemohl zeptat. Skvělé bylo to, že se nerozčilovali. „Pozdravujte moji Fjunč(mlask).“</p>
<p>„I já mám špatnou zprávu,“ řekla Horvathova Třískanka. „Kapitáne, už nemáte Fjunč(mlask). Zbláznila se.“</p>
<p>„Cože?“ Rod byl ve větším šoku, než by věřil. „Zbláznila? Proč? Jak?“</p>
<p>„Kapitáne, nedovedu si představit, že byste pochopil, jakému napětí byla vystavena. Jsou Třískanky, které dávají rozkazy a jsou Třískanky, které vyrábějí a opravují nástroje. My nejsme ani jedno z toho: my komunikujeme. Dokážeme se ztotožnit s tím, kdo vydává rozkazy a není to pro nás nijak zvlášť vysilující, ale <emphasis>cizinec, </emphasis>který vydává rozkazy? To bylo příliš. Ona – Jak bych vám to řekla? Vzpoura. Vaše slovo je vzbouření. My nemáme žádné. Je v bezpečí a tráví čas na lůžku, ale nejlepší pro ni je, aby už s cizinci nehovořila.“</p>
<p>„Děkuju,“ řekl Rod. Pozoroval, jak se ten jemně usmívající obraz rozplývá a ještě celých dalších pět minut koukal na prázdnou obrazovku. Nakonec si povzdechl a začal diktovat zprávy pro <emphasis>Lenin. </emphasis>Pracoval sám a bylo to, jako by ztratil kus sebe sama a čekal, jestli se mu ta ztracená část vrátí.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>TŘETÍ ČÁST</p>
<p><strong>SEZNAMTE SE S BLÁZNIVÝM EDDIEM</strong></p><empty-line /><empty-line /><p><strong>26. Primární Tříska</strong></p>
<p>PRIMÁRNÍ TŘÍSKA: Okrajově obyvatelný svět v Transsektoru Uhelného pytle. Hlavní složka: G2 žlutý trpaslík přibližně deset parseků od Capitalu Nové Kaledonie v Transsektoru Uhelného pytle. Obecně je známa jako Tříska v Murchesonově oku nebo Tříska. Hmota 0,91 Slunce; jasnost 0,78 Slunce.</p>
<p>Primární Tříska má jedovatou atmosféru dýchatelnou za pomoci komerčního nebo standardního filtru z výbavy válečného námořnictva. <emphasis>Kontraindikace </emphasis>pro jedince se srdečními chorobami nebo pro ty, kteří trpí rozedmou plic. Kyslík: 16 procent. Dusík: 79,4 procenta. CO2: 2,9 procenta. Helium: 1 procento. Komplex uhlovodíků včetně ketonů: 0,7 procenta.</p>
<p>Gravitace: 0,780 standardní hodnoty. Poloměr planety je 0,84 a hmotnost je 0,57 zemského standardu; planeta o normální hustotě. Oběžná doba: 0,937 standardních let nebo 8 750,005 hodin. Planeta je nakloněná s polohlavní osou 0,93 AU (137 milionů kilometrů). Teploty jsou nízké, póly nevhodné k životu a pokryté ledem. Rovníkové a tropické oblasti se rozehřívají do vysokých teplot. Místní den trvá 27,33 hodiny.</p>
<p>Planeta má jeden měsíc, malý a blízký. Původně to byl asteroid a na jeho zadní straně je kráter charakteristický pro planetoidy v soustavě Třísky. Generátor syntézy a stanice pro určení energie založené na měsíci jsou kritickými zdroji pro civilizaci Prvotní Třísky.</p>
<p>Topografie: 50 procent oceánu; plus četné ledové čepice. Povrch planety je z převážné části plochý. Horské hřebeny jsou nízké a značně zerodované. Je tu jen málo lesů. Orná půda je extenzivně kultivována.</p>
<p>Nejobvyklejšími znaky jsou všudypřítomné kruhové formace. Nejmenší jsou erodované až na hranici rozeznatelnosti, ty největší lze celkově přehlédnout pouze z oběžné dráhy.</p>
<p>I když fyzikální údaje Primární Třísky jsou velice zajímavé – zejména pro ekology, kteří si dělají starosti, nakolik inteligentní život ovlivňuje planetografii – hlavní zájem se soustřeďuje na Třísku a její obyvatele…</p>
<p>###</p>
<p>Dva kluzáky se blížily ke kutru a dvě postavy vyšplhaly na palubu. Když lidé i Třískani zkontrolovali loď, námořníci, kteří loď přivezli na oběžnou dráhu, ji vděčně předali námořním kadetům a vrátili se na <emphasis>MacArthur. </emphasis>Kadeti dychtivě zaujali jejich místa v řídící kabině a rozhlíželi se po krajině pod sebou.</p>
<p>„Musíme vám říct, že veškeré kontakty s vámi se budou uskutečňovat přes tuto loď,“ řekl Whitbread své Třískance. „Je mi to líto, ale nemůžeme vás pozvat na palubu <emphasis>MacArthuru</emphasis>.“</p>
<p>Whitbreadova Třískanka velice lidsky pokrčila rameny, aby tak vyjádřila svůj postoj k danému nařízení. Poslušnost nedělala potíže ani jí ani jejímu člověku. „Co budete dělat s kutrem až odjedete?“</p>
<p>„Je to dárek,“ řekl jí Whitbread. „Možná ho budete chtít do muzea. Náš kapitán <emphasis>chce, </emphasis>abyste o nás věděli –“</p>
<p>„A jsou věci, které chce zase utajit. Samozřejmě.“</p>
<p>Z oběžné dráhy byla planeta samý kruh: moře, jezera, oblouk horského hřebene, říční koryto, záliv… Byl tam jeden, zerodovaný a zamaskovaný lesem. Vůbec by nebyl vidět, kdyby neprotínal horský masiv a nepřerušoval páteř kontinentu, jako když člověk stoupne na hada. Za ním bylo moře, velké jako Černé moře, v jehož přesném středu byl poněkud plochý ostrov. „Magma muselo vyvřít v místě, kde asteroid protrhl kůru,“ řekl Whitbread. „Dovedeš si představit, jaký <emphasis>zvuk </emphasis>to musel být?“</p>
<p>Whitbreadova Třískanka přikývla.</p>
<p>„Není divu, že jste přestěhovali všechny asteroidy na Trójanské body. Bylo to kvůli tomuhle, že jo?“</p>
<p>„To nevím. Nemáme kompletní záznamy z tak starých dob. Představuji si, že se asteroidy snadněji dobývaly, že bylo jednodušší, když už se takhle dostaly dohromady, využít je pro civilizaci.“</p>
<p>Whitbread si vzpomněl, že Úl byl z chladného kamene bez sebemenší stopy po radiaci. „Ale jak je to dávno, co se to všechno stalo?“</p>
<p>„No, aspoň tak deset tisíc let. Whitbreade, jak staré jsou vaše nejstarší záznamy?“</p>
<p>„To nevím. Mohl bych se někoho zeptat.“ Kadet se podíval dolů. Zrovna pluli nad Terminátorem – což byla řada oblouků. Noční strana plála galaxií měst. Možná v dobách Condomonia vypadala takhle Země; ale světy Říše nebyly nikdy takhle hustě obydleny.</p>
<p>„Dívej se dopředu.“ Whitbreadova Třískanka ukázala na skvrnu plamene na okraji světa. „To je transferová loď. Teď ti můžeme ukázat náš svět.“</p>
<p>„Myslím, že vaše civilizace je určitě o hodně starší než naše,“ řekl Whitbread.</p>
<p>###</p>
<p>Sally měla už všechno své vybavení a osobní věci zabalené a připravené v hale kutru. Její maličká kajuta se teď zdála pustá a prázdná. Stoupla si k okénku a dívala se, jak se k <emphasis>MacArthuru </emphasis>blíží stříbrný hrot šípu. Její Třískanka se nedívala.</p>
<p>„Já, ehm, mám trochu ožehavou otázku,“ řekla Fjunč(mlask).</p>
<p>Sally se odvrátila od okénka. Venku třískanská loď přistála hned vedle a malý člun z <emphasis>MacArthuru </emphasis>se přibližoval. „Tak se ptej.“</p>
<p>„Co děláte, když ještě nechcete mít děti?“</p>
<p>„Ježíši,“ řekla Sally a trochu se zasmála. Byla jediná žena mezi téměř tisícovkou mužů a v mužsky orientované společnosti. Tohle všechno věděla, než sem přišla, ale stejně postrádala to, čemu se říká holčičí popovídání. Manželství a děti a starost o domácnost a drby: to všechno je součástí civilizovaného života. Neuvědomovala si, jak významnou součástí, dokud ji nezasáhla revolta v Novém Chicagu a teď jí to povídání chybělo ještě víc. Někdy si v zoufalství s lodními kuchaři vyměňovala recepty, což byla slabá náhražka, ale jedinou další žensky orientovanou myslí v okruhu několika světelných let byla – její Fjunč(mlask).</p>
<p>„Fjunč(mlask),“ ozvala se návštěvnice. „Nezačala bych o tom mluvit, ale myslím, že bych to měla vědět – máš na palubě <emphasis>MacArthuru </emphasis>děti?“</p>
<p>„Já? Ne!“ Sally se znovu smála. „Dokonce nejsem ani vdaná.“</p>
<p>„Vdaná?“</p>
<p>Sally Třískance vyprávěla o manželství. Snažila se nevynechat nic důležitého. Někdy bylo těžké uvědomit si, že Třískanka je návštěvnice. „Musí to znít tak trochu tajemně,“ uzavřela.</p>
<p>„Hele, nebudu před tebou nic skrývat, jak by řekl pan Renner.“ Mimika byla dokonalá, včetně gest. „Myslím, že vaše zvyky jsou podivné. Pochybuji, že je přijmeme za své za daných rozdílů ve fyziologii.“</p>
<p>„No – <emphasis>ano</emphasis>.“</p>
<p>„Ale vy uzavíráte manželství, abyste vychovali děti. A kdo vychovává děti, co se narodí mimo manželství?“</p>
<p>„Jsou takové charity,“ řekla Sally ponuře. Nedokázala zakrýt svoji nechuť.</p>
<p>„Chápu to dobře tak, že jsi nikdy…“ Třískanka ohleduplně zmlkla.</p>
<p>„Samozřejmě, že ne.“</p>
<p>„Jak ne? Teda <emphasis>proč </emphasis>ne? <emphasis>Teda jak </emphasis>to?“</p>
<p>„No – víš, že žena a muž musí spolu mít sexuální styk, aby se narodilo dítě, to je stejné jako u vás – prohlédla jsem si vás bedlivě.“</p>
<p>„Takže když nejste svoji, tak – nejste spolu?“</p>
<p>„Přesně tak. Samozřejmě, existují tablety, které žena může užívat, když má ráda muže a nechce, aby to mělo nějaké následky.“</p>
<p>„Tablety? Jak to funguje? Hormony?“ Zdálo se, že to Třískanku velice zajímá, i když byla tak trochu nad věcí.</p>
<p>„Přesně tak.“ Povídaly si o hormonech. Fyziologie Třískanů rovněž zaměstnávala chemická aktivační čidla, ale chemické látky byly zcela odlišné.</p>
<p>„Ale počestná žena je neužívá,“ nadhodila Sallyina Třískanka.</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Kdy se budeš vdávat?“</p>
<p>„Až najdu toho pravého muže.“ Na chvilku se zamyslela, zaváhala a potom dodala. „Možná jsem ho už našla.“ A ten zatracený blázen je dost možná už ženatý se svojí lodí, dodala v duchu.</p>
<p>„Tak proč si ho nevezmeš?“</p>
<p>Sally se zasmála. „Nechci se do ničeho bezhlavě vrhat. U nás se říká ‘Kvapné ženění, dlouhé želení’. Můžu se vdát kdykoli.“ Měla v sobě vypěstovanou objektivitu, a ta ji donutila dodat. „No, kdykoli během příštích pěti let. Jestli se do té doby nevdám, bude ze mě stará panna.“</p>
<p>„Stará panna?“</p>
<p>„Lidi by si mysleli, že je to divné.“ Byla sama zvědavá, a tak se zeptala, „A když Třískanky nechtějí děti?“</p>
<p>„Tak nemáme sexuální styk,“ řekla rezervovaně Sallyina Třískanka.</p>
<p>Ozvalo se téměř neslyšné <emphasis>lupnutí, </emphasis>jak loď připoutanou k oběžné dráze zajistili.</p>
<p>###</p>
<p>Vyloďovací člun vypadal jako tupý hrot šípu potažený žáruvzdorným materiálem. Pilotní kabina byla z průhledné hmoty a neměla žádná další okna. Když Sally a její Třískanka dorazily ke vchodu, překvapilo ji, že hned před sebou uviděla Horace Buryho.</p>
<p>„Vy se chystáte dolů na Třísku, Vaše Excelence?“ zeptala se Sally.</p>
<p>„Ano, my lady.“ Zdálo se, že Bury je překvapen jako ona. Vešel do spojovací trubice a zjistil, že Třískani využili starý námořnický trik – v přejímacím konci trubice byl nižší tlak, takže cestující byli unášeni. Interiér byl překvapivě prostorný, místa tam bylo dost pro všechny: Rennera, Sally Fowlerovou, kaplana Hardyho – Bury se v duchu ptal, jestlipak ho budou odvážet na <emphasis>MacArthur </emphasis>každou neděli – Dr. Horvatha, námořní kadety Whitbreada a Staleyho, dva námořníky, které Bury neznal – a návštěvnické protějšky pro každého z nich kromě tří lidí. Všiml si zasedacího pořádku a pobavilo ho to, jen částečně tak zakryl svůj strach: čtyři vedle sebe, u každého sedadla pro člověka bylo i místo pro Třískana. Jak se připoutávali, bavil se ještě víc. Byli totiž malí.</p>
<p>Ale Dr. Horvath přešel do pilotní kabiny a sedl si vedle hnědého pilota. Bury se usadil do přední řady, kde byla vedle sebe jen dvě sedadla – na to druhé si sedla Třískanka. Strach mu stoupl až do hrdla. Alláh je milostivý, jsem svědek, že Alláh je jenom jeden – Ne! Nebylo čeho se bát a on nedělal nic nebezpečného.</p>
<p>A přece – byl tam a návštěvník vedle něj, zatímco za ním, na <emphasis>MacArthuru, </emphasis>může jakákoli náhoda znamenat, že lodní důstojníci zjistí, co udělal se svým skafandrem.</p>
<p>Skafandr je artefakt, který ve vesmíru nejlépe slouží k identifikaci člověka. Je to věc mnohem osobnější než dýmka nebo zubní kartáček. A přece ostatní svěřili své skafandry do péče neviděných Hnědáků. Během dlouhé, cesty k Prvotní Třísce velitel Sinclair vyzkoušel všechny modifikace, které Hnědáci udělali.</p>
<p>Bury čekal. Zanedlouho se prostřednictvím Nabila dozvěděl, že Hnědáci zdvojnásobili výkonnost recyklačních systémů. Sinclair vrátil skafandry jejich majitelům – a podobným způsobem začal modifikovat skafandry důstojníků.</p>
<p>Jedna ze vzduchových nádrží na Buryho skafandru byla teď jenom atrapa. Byl v ní půllitr stlačeného vzduchu a dvě miniatury v bezvědomí. Riziko bylo veliké. Možná ho přistihnou. Možná, že miniatury zemřou po použití uspávacích prostředků. Jednou možná bude potřebovat vzduch, který tam není. Bury si vždycky přál riskovat, když z toho plynul dostatečný profit.</p>
<p>Když přišel hovor, byl si jistý, že ho odhalili. Na obrazovce v jeho pokoji se objevil námořník a řekl, „Hovor pro vás, pane Bury,“ odporně se usmíval a přepnul. Než se Bury vzpamatoval, díval se do tváře návštěvníkovi.</p>
<p>„Fjunč(mlask),“ řekl návštěvník. Zdvihl hlavu a s ní i ramena. „Zdáte se mi trochu zmatený. Znáte podmínky?“</p>
<p>Bury se rychle opanoval. „Samozřejmě. Neuvědomil jsem si, že mě nějaký Třískan studuje.“ Ta představa se mu ani zbla nezamlouvala.</p>
<p>„Ne, pane Bury. Jen mě vám přidělili. Pane Bury, pomýšlel jste na to, že pojedete na Prvotní Třísku?“</p>
<p>„Ne, pochybuji, že bych měl povoleno opustit loď.“</p>
<p>„Kapitán Blaine dal povolení, jestli chcete. Pane Bury, velice bychom ocenili, kdybyste komentoval možnosti obchodu mezi Třískou a Říší. Zdá se velmi pravděpodobné, že pro obě strany by to bylo ziskové.“</p>
<p><emphasis>Ano</emphasis>! Vousy Prorokovy, takováhle příležitost – Bury rychle souhlasil. Nabil by mohl pohlídat ukryté Hnědáky.</p>
<p>Ale teď, když nasedl na vyloďovací člun, bylo velice obtížné ovládat strach. Díval se na návštěvnici vedle sebe.</p>
<p>„Jsem Fjunč(mlask) Dr. Horvatha,“ řekla Třískanka. „Měl byste se uvolnit. Tyhle čluny jsou dobře konstruované.“</p>
<p>„Aha,“ řekl Bury a uvolnil se. Nejhorší okamžik měl za sebou. Nabil už touhle dobou bezpečně odstranil atrapu nádrže do hlavní vzduchové kapsy <emphasis>MacArthuru </emphasis>se stovkami dalších a bude v bezpečí. Návštěvnická loď je nepochybně lepší než podobné lidské plavidlo, i kdyby jen proto, že se Třískani snaží nevystavovat lidské vyslance riziku. Ale nebyla to cesta lodí, která zapříčinila, že mu strach stoupl do hrdla až chutnal ostře jako nový měděný plát –</p>
<p>Bylo znát mírné naklonění. Sestup byl zahájen.</p>
<p>###</p>
<p>K překvapení všech to bylo monotónní. Čas od času se objevily změny v gravitaci, ale žádné turbulence. Třikrát cítili skoro neuvědoměle žbluňkavý zvuk, jako kdyby se vytahovalo přistávací soukolí – a potom měli pocit, jako by se něco kutálelo. Loď se zastavila.</p>
<p>Odcházeli v řadě do přetlakové komory. Vzduch byl dobrý, ale bez jakékoli vůně a nebylo na co koukat – jen na nafukovací strukturu kolem. Ohlédli se zpátky na loď a bez ostychu se tam upřeně koukali.</p>
<p>Teď to byl racek s křídly, stavěný jako kluzák. Na hranách toho hrotu šípu rychle vyrostla nejrůznější křídla a startovací a přistávací klapky.</p>
<p>„To byla tedy jízda,“ řekl Horvath žoviálně, když k nim přišel. „Celé vozidlo mění tvar. Na křídlech nejsou žádné závěsy – ty klapky se hýbají jako živé! Lopatky trysky se otevírají a zavírají jako ústa! To jste měli vidět. Jestli sem někdy přijde velitel Sinclair, určitě ho posadíme k oknu,“ prohlásil s radostným smíchem. Nevšiml si upřených pohledů.</p>
<p>Nafukovací vzduchová kapsa na vzdáleném konci se otevřela a vstoupili tři hnědobílí Třískané. Burymu zase vstoupil strach až do krku, když se rozcházeli a každý z nich se připojil k jednomu námořníkovi, zatímco ostatní si to namířili přímo k Burymu.</p>
<p>„Fjunč(mlask),“ řekl.</p>
<p>Bury měl v ústech vyschlo.</p>
<p>„Nebojte se,“ řekl Třískan, „neumím vám číst myšlenky.“</p>
<p>Jestli se Třískan takhle pokoušel Bury ho uklidnit, nemohl říct nic horšího. „Slyšel jsem, že to je tvoje profese.“</p>
<p>Třískan se zasmál. „Ano, je to moje profese, ale já to <emphasis>neumím. </emphasis>Dozvím se vždycky jen to, co mi chcete ukázat.“ Burymu to vůbec neznělo jako jeho vlastní slova. Určitě studoval lidi všeobecně.</p>
<p>„Jsi samec,“ poznamenal.</p>
<p>„Jsem mladý. Ostatní byly samice, když dorazily na <emphasis>MacArthur. </emphasis>Pane Bury, venku máme vozidla, nedaleko místo, kde byste mohl bydlet. Pojďte si prohlédnout naše město a potom si můžeme promluvit pracovně.“ Vzal jeho paži do svých dvou malých pravých rukou; ten dotek byl velice divný. Bury se nechal vést do vzduchové kapsy.</p>
<p><emphasis>„Nebojte se, neumím číst vaše myšlenky,“ říkal, </emphasis>když mu četl myšlenky. Na mnoha znovuobjevených světech První Říše se říkalo, že tam žijí ti, co umí myšlenky číst, ale nikdy nikoho takového nenašli, díky Alláhovi. Tohle stvoření prohlašuje, že to nedělá; a bylo to velice cizí. Dotek nebyl odpudivý, i když lidé z Buryho kultury doteky snášeli špatně. V životě se setkal s celou řadou podivných zvyklostí a národů, aby si dělal starosti se svými předsudky z dětství. Ale tenhle Třískan je konejšivě zvláštní a Bury nikdy neslyšel, že by se <emphasis>kterýkoli </emphasis>Fjunč (mlask) choval takhle. <emphasis>Pokouší </emphasis>se ho ukonejšit?</p>
<p>Nic ho nemohlo nalákat tolik jako naděje na zisk – zisk bez omezení, bez limitu, zisk jen z toho, že se bude rozhlížet kolem sebe. Dokonce ani vytváření půdy ve světech Nové Kaledonie v době První Říše nevykázalo takovou industriální sílu, která musela pohnout asteroidy k beta Trójanským bodům Třísky.</p>
<p>„Dobrý obchodní produkt,“ říkal Třískan, „by neměl být objemný nebo masivní. Měli bychom být schopni najít předměty tady vzácné a v Říši hojné nebo naopak. Z vaší návštěvy tuším veliký zisk…“</p>
<p>Připojili se k ostatním ve vzduchové kapse. Velkými okny bylo vidět přistávací plochu. „Zatracený vejtahové,“ mumlal Renner Burymu do ucha. Když se na něj obchodník podíval udiveně, ukázal Renner prstem. „Všude kolem je město a letiště nemá jediný metr prostoru navíc.“</p>
<p>Bury přikývl. Kolem maličké plochy byly mrakodrapy, vysoké a čtyřhranné, nalepený jeden na druhém s jediným proužkem zeleně, který vybíhal z města východním směrem. Kdyby došlo ke srážce letadel, znamenalo by to pohromu – jenomže Třískani nestavěli letadla, aby do sebe narážela.</p>
<p>Byly tam tři vozy, limuzíny – dva pro cestující a jeden na zavazadla a sedadla pro lidi zabíraly v každém autě dvě třetiny prostoru. Bury zahloubané přikývl. Třískanům nevadilo, když jsou hodně natěsnáni. Jakmile se posadili, řidiči, byli to Hnědáci, rychle vozy odváželi. Vozidla se pohybovala nehlučně, byla znát jejich síla a jízda se obešla bez jediného otřesu. Motory byly v zarážkách vysokých balónových pneumatik, velice se podobaly, těm, které se používaly u automobilů ve světech Říše.</p>
<p>Vysoké, ošklivé budovy nad nimi čněly a zastiňovaly oblohu. Černé široké ulice byly přeplněné a Třískani řídili jako blázni. Maličká vozidla se míjela složitými klikatými cestičkami, místo mezi nimi se dalo měřit na centimetry. Doprava nebyla úplně tichá. Ozývalo se vytrvalé jemné hučení, asi proto, že všechny ty stovky motorů byly spuštěny najednou; občas zaslechli vysoké zvuky, jakoby drmolení, které mohly někoho obtěžovat.</p>
<p>Když už lidé dokázali přestat sebou škubat při každé hrozící kolizi, všimli si, že i všichni ostatní řidiči jsou Hnědáci. Ve většině vozů byli cestující, někdy Hnědobílý, velmi často čistý Běloun. Tihle Bělouni byli větší než Hnědobílí a srst měli velice čistou a hedvábnou – a právě oni jediní kleli, zatímco jejich řidiči mlčeli.</p>
<p>Ministr vědy Horvath se otočil k lidem, co seděli za ním. „Podíval jsem se na ty budovy, když jsme klesali – na každé z nich je střešní zahrada. No, pane Rennere, jste rád, že jste přijel? Čekali jsme námořního důstojníka, ale vás tedy ne.“</p>
<p>„Zdálo se nejrozumnější, abych jel já,“ řekl Kevin Renner. „Byl jsem vůbec nejdostupnější důstojník na palubě, jak to řekl kapitán. Nějakou dobu mě nebudou potřebovat na rozepisování kurzů.“</p>
<p>„A proto vás poslali?“ zeptala se Sally.</p>
<p>„Ne, myslím, že skutečně kapitána přesvědčilo, jak jsem ječel, křičel a vyhrožoval, že zadržím dech. Nějak ho napadlo, že vážně chci jet. A já chtěl.“ Způsob, jakým se navigační důstojník na svém sedadle nakláněl dopředu, Sally připomněl psa, který vystrkuje v autě hlavu z okénka do větru.</p>
<p>Až teď si všimli chodníků kolem budov o jedno poschodí výš, na chodce viděli špatně. Byli tam hlavně Bělouni, Hnědobílí a… další.</p>
<p>Někdo hodně vysoký a symetrický kráčel jako obr mezi Bělouny. Do výšky měl určitě tři metry a malou hlavu bez uší, která jako by byla ukryta pod svaly svažujícími se z ramenou. Pod každou ze dvou paží nesl jakousi masivně vyhlížející bednu. Šel jako moloch, pořád dopředu, bez zastávky.</p>
<p>„Kdo to je?“ zeptal se Renner.</p>
<p>„Pracující,“ řekla Sallyina Třískanka. „Veřejný posluha. Není moc inteligentní…“</p>
<p>Renner se snažil vidět ještě něco jiného, protože to stvoření mělo srst rezavě červenou, jako by byla namočená do krve. Bylo velké jako jeho vlastní Třískan, ale s menší hlavou, a jak zdvihalo a ohýbalo své pravé paže, byly vidět prsty tak dlouhé a jemné, že Renner pomyslel na amazonské pavouky. Dotkl se ramene své Fjunč(mlask) a ukázal prstem. „A tamhleto?“</p>
<p>„Doktor. MUDr.,“ řekla Rennerova Třískanka. „Jsme diferencované druhy, jak jste možná už pochopili. Jsou všichni příbuzní tak říkajíc…“</p>
<p>„Jo. A Bělouni?“</p>
<p>„Ti dávají rozkazy. Na palubě lodi jeden byl, to určitě víte.“</p>
<p>„Jo, to jsme si domysleli.“ Aspoň car. V čem ještě měl pravdu?</p>
<p>„Co si myslíte o naší architektuře?“</p>
<p>„Ošklivá. Industriálně ohavná,“ řekl Renner. „Věděl jsem, že vaše ideály krásy budou od našich odlišné, ale – nechci se vás dotknout. <emphasis>Máte </emphasis>standard krásy?“</p>
<p>„Heleďte, nic před vámi nebudu skrývat. Máme, ale ten váš to nepřipomíná. A já pořád nevím, co vy, lidé, vidíte na obloucích a sloupech –“</p>
<p>„Freudovský symbolizmus,“ řekl Renner pevně. Sally odfrkla.</p>
<p>„Tohle říká Horvathova Třískanka pořád, ale ještě jsem neslyšel vysvětlení, které by mělo hlavu a patu,“ řekla Rennerova Třískanka. „A co si myslíte o svých vozidlech?“</p>
<p>Limuzíny se hodně lišily od dvousedadlových aut, která je míjela velikou rychlostí. Žádná dvě dvousedadlová vozítka nebyla stejná – zdálo se, že Třískani nepřišli na výhodu standardizace. Ale všechna ostatní vozidla, která viděli, byla maličká jako pár motocyklů, zatímco lidé používali nízká vozidla aerodynamických tvarů, naleštěná, s jemnými křivkami.</p>
<p>„Jsou krásná,“ řekla Sally. „Ty jste vyprojektovali jen pro nás?“</p>
<p>„Ano,“ odpověděla její Třískanka. „Odhadli jsme to správně?“</p>
<p>„Dokonale. Jsme nesmírně polichoceni,“ řekla Sally. „Určitě jste investovali poměrně hodně do… tohoto…“ Zmlkla. Renner se otočil, aby viděl, kam se dívá a vyjekl.</p>
<p>Byly tam zámky jako v Tyrolských Alpách na Zemi. Pořád tam byly. Nikdy nebyly bombardovány, ale Renner viděl jenom jejich kopie v jiných světech. A teď pohádkový zámek, elegantní, s vysokými štíhlými věžemi tam stál mezi hranatými budovami třískanského města. Na jednom rohu byl minaret obkroužený úzkým balkónem.</p>
<p>„Co je to za místo?“ zeptal se Renner.</p>
<p>Sallyina Třískanka odpověděla. „Tady budete bydlet. Udržuje se tu normální atmosférický tlak a je to uzavřené, má to garáž a automobily pro vaši potřebu.“</p>
<p>Horace Bury promluvil do obdivného ticha. „Jste nejúchvatnější hostitelé.“</p>
<p>###</p>
<p>Od začátku tomu říkali Zámek. Nebylo pochyb o tom, že byl vyprojektován a postaven výhradně pro ně. Byl dost velký, možná tak pro třicet lidí. Jeho krása a luxus nesly pečeť Sparty – s několika nepříjemně působícími charakteristickými znaky.</p>
<p>Whitbread, Staley, Sally, doktoři Hardy a Horvath – znali jejich chování. Ovládali se, aby se nesmáli, když je jejich Fjunč(mlask) prováděli jednotlivými místnostmi. Schopní astronauté Jackson a Weiss byli naplněni posvátnou úctou a mlčeli, aby neřekli něco hloupého. Lidé Horace Buryho dodržovali přísně tradice pohostinnosti; kromě tohoto zvyku mu všechny ostatní připadaly divné, s výjimkou levantských.</p>
<p>Ale Rennerovi lidé respektovali upřímnost; a upřímnost, jak zjistil, zjednodušuje život všem. Kromě válečného námořnictva. U válečného námořnictva se naučil držet jazyk za zuby. Naštěstí jeho Fjunč(mlask) měla podobné názory.</p>
<p>Rozhlédl se po pokoji, který mu byl přidělen. Dvojpostel, prádelník se zrcadlem, velká skříň, pohovka a konferenční stolek, všechno inu matně připomínalo cestopisné filmy, které Třískanům ukazoval. Bylo to pětkrát větší než jeho kajuta na <emphasis>MacArthuru.</emphasis></p>
<p>„Dostatečný prostor,“ řekl s velikým uspokojením. Začichal. Nebylo cítit naprosto nic. „Odvádíte skvělou práci při filtrování vzduchu planety.“</p>
<p>„Díky. A co se týče dostatečného prostoru –“ Rennerova Třískanka sebou vrtěla. „Potřebovali bychom ho víc než vy, ale není tomu tak.“</p>
<p>Veliké okno bylo od podlahy do stropu a přes celou délku stěny. Nad ním se tyčilo město; většina budov na dohled byla vyšší než Zámek. Renner zjistil, že se dívá přímo dolů městskou ulicí na nádherný západ slunce, který měl všechny odstíny červené. Na chodnících viděl spoustu spěchajících barevných skvrn, většinou byly červené a hnědé, ale byla tam i řada bílých. Chvíli se díval, potom se otočil zpátky.</p>
<p>Blízko hlavy jeho postele byl výklenek. Podíval se do něj. Byl v něm prádelník a dva podivně vyhlížející kusy nábytku. Připomínaly to, <emphasis>co </emphasis>Hnědáci udělali s postelí v Crawfordově soukromé kajutě.</p>
<p>Zeptal se, „Dvě?“</p>
<p>„Bude nám přidělen Hnědák.“</p>
<p>„Naučím tě nové slovo. Říká se tomu ‘soukromí’. Vztahuje se k lidské potřebě –“</p>
<p>„My víme o soukromí.“ Třískanka zareagovala opožděně. „Snad nechcete naznačit, že by se mělo uplatňovat mezi člověkem a Fjunč(mlask)!“</p>
<p>Renner s vážnou tváří přikývl.</p>
<p>„Ale… ale… Rennere, máte vůbec nějaký respekt k tradici?“</p>
<p>„Mám?“</p>
<p>„Ne. Sakra. Dobře, Rennere. Vsadíme sem dveře. Se zámkem?“</p>
<p>„Jo. Možná bych měl dodat, že ostatní budou mít tentýž pocit, ať už o tom budou mluvit nebo ne.“</p>
<p>Postel, gauč, stůl – nic z toho nepřipomínalo žádné ze známých třískanských inovací. Matrace byla trochu moc tvrdá, ale co na tom. Renner nahlédl do koupelny a vybuchl smíchy. Záchod byl záchodem pro stav beztíže, trochu jiný než ty v kutru; měl zlaté splachoyadlo, jehož tvar připomínal psí hlavu. Vana byla… divná.</p>
<p>„Budu muset tu vanu vyzkoušet,“ řekl Renner.</p>
<p>„Řekněte mi, jak to myslíte. Viděli jsme vany ve vašich cestopisných filmech, ale s ohledem na vaši anatomii vypadaly komicky.“</p>
<p>„Dobře. Nikdo nikdy nevyprojektoval slušnou vanu. V těch filmech nebyly žádné záchody, že?“</p>
<p>„Je to dost divné, ale nebyly.“</p>
<p>„Mmm.“ Renner začal načrtávat. Když skončil, jeho Třískanka se zeptala, „Kolik vody to spotřebuje?“</p>
<p>„Dost. Na kosmické plavidlo příliš mnoho.“</p>
<p>„No, uvidíme, co se s tím dá dělat.“</p>
<p>„Jo, a bylo by vhodné, abyste ještě zasadili dveře mezi obývák a koupelnu.“</p>
<p>„Další soukromí?“</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>###</p>
<p>Večeře se tehdy podobala formální večeři u Sally, v jejím starém domově ve Spartě, ale byla podivně pozměněná. Sloužící – tiší, pozorní, uctiví, vedeni hostitelem, jímž z úcty k postavení byla Třískanka Dr. Horvatha – byli pomocníci metr padesát vysocí. Jídlo bylo ze zásob <emphasis>MacArthuru </emphasis>– kromě předkrmu. To bylo melounovité ovoce oslazené žlutou omáčkou. „Ručíme za to, že není jedovaté,“ řekla Rennerova Třískanka.</p>
<p>„Našli jsme několik potravin, za které se můžeme zaručit, a hledáme další. Ale budete muset vyzkoušet, jak vám budou chutnat.“ Omáčka přebíjela kyselou chuť melounu a výsledkem byla vybraná chuť.</p>
<p>„S tímhle bychom mohli obchodovat,“ řekl Bury. „Dali bychom přednost semenům, než abychom dováželi melouny. Je to složité je vypěstovat?“</p>
<p>„Ale vůbec ne, chce to jen kultivaci,“ řekl Buryho Třískan. „Dáme vám možnost zkusit půdu. Našli jste ještě něco, s čím by se dalo obchodovat?“</p>
<p>Bury se zamračil a podíval se na svůj talíř. Nikdo k těm talířům nic nepoznamenal. Byly zlaté: talíře, příbory, dokonce i poháry na víno, i když měly tvar jemně broušeného křišťálu. A přesto to zlato být <emphasis>nemohlo, </emphasis>protože to nevodilo teplo. A byly to jednoduché kopie plastického nádobí užívaného na palubě kutru <emphasis>MacArthuru, </emphasis>dokonce měly na okraji vyraženou obchodní známku.</p>
<p>Všichni čekali na jeho odpověď. Obchodní možnosti by značně ovlivnily vztah mezi Třískou a Říší. „Cestou do Zámku jsem hledal nějaké známky přepychu. Neviděl jsem nic, kromě toho, co bylo speciálně projektováno pro lidi. Možná jsem to nepoznal.“</p>
<p>„Znám to slovo, ale my s přepychem zacházíme velice zřídka. My – mluvím samozřejmě za ty, kdo dávají rozkazy – klademe větší důraz na sílu, území a údržbu domácnosti a dynastie. Soustřeďujeme se na to, abychom našim dětem poskytli náležité místo v životě.“</p>
<p>Bury tuto informaci uložil do souboru: <emphasis>„Hovoříme s těmi, kdo dávají rozkazy.“ </emphasis>Jednal se sluhou. Ne. S agentem. To musí mít pořád na mysli a říkal si, na kolik asi závazné jsou sliby jeho Fjunč(mlask). Usmál se a řekl, „Škoda. S luxusem se dobře obchoduje. Pochopíš můj problém hledání zboží vhodného pro obchodování, až ti řeknu, že kupovat od tebe zlato by bylo jen stěží ziskové.“</p>
<p>„To jsem si myslel. Musíme se porozhlédnout, jestli bychom nenašli něco hodnotnějšího.“</p>
<p>„Třeba umělecká díla?“</p>
<p>„Umělecká?“</p>
<p>„Moment,“ řekla Rennerova Třískanka a přešla do jazyka vysoce hlasově položeného a zpěvavého, mluvila tím jazykem velice rychle, snad dvacet vteřin, potom se rozhlédla po shromážděných. „Promiňte, ale takhle to bylo rychlejší.“</p>
<p>Buryho Třískan řekl, „Pochopitelně. Rozumím tomu tak, že chcete originály?“</p>
<p>„Jestli to jde.“</p>
<p>„Samozřejmě. Pro nás je kopie stejně dobrá jako originál. Máme spoustu muzeí, zařídím nějaké prohlídky.“</p>
<p>Dopadlo to tak, že o to měli zájem všichni.</p>
<p>###</p>
<p>Když se vrátili z večeře, Whitbread se skoro smál, když uviděl, že do koupelny vedou dveře. Jeho Třískanka si toho všimla, „Pan Renner nám řekl něco o soukromí.“ Zalomcovala dveřmi, které teď oddělovaly její alkovnu.</p>
<p>„Ale to nebylo nutné,“ řekl Whitbread. Nebyl zvyklý spát sám. Když se vzbudí uprostřed noci, s kým si bude povídat, než zase usne?</p>
<p>Někdo zaklepal na dveře. Znamenitý astronaut Weiss – z Tabletop, vzpomněl si Whitbread. „Pane, mohu s vámi mluvit o samotě?“</p>
<p>„Dobrá,“ řekla Whitbreadova Třískanka a stáhla se do své alkovny. Třískané pojem soukromí pochopili velice záhy. Whitbread uvedl Weisse do pokoje.</p>
<p>„Pane, máme jistý problém,“ řekl Weiss. „Tedy, já a Jackson. Přišli jsme, abychom byli ku pomoci, víte, nošení zavazadel a úklid a tak.“</p>
<p>„Dobře. Nic z toho už nebudete dělat. Všechny vás považují za inženýry.“</p>
<p>„Ano, pane, jenomže tohle je víc. Jackson a já jsme byli přiděleni Hnědákovi. Oba. A, a –“</p>
<p>„Fjunč(mlask).“</p>
<p>„Správně.“</p>
<p>„No, jsou jisté věci, o kterých se nedá mluvit.“ Oba námořníci dostali povel zaujmout jisté místo v hangáru a stejně nevěděli nic moc o technice Pole.</p>
<p>„Ano, pane, to víme. Žádné válečné příběhy, nic o zbraních na lodi nebo o pohonu.“</p>
<p>„Dobře. Kromě toho jste na dovolené. Cestujete první třídou se sluhou a místním průvodcem. Dobře se bavte. Neříkejte nic, za co by vás car oběsil, neobtěžujte se otázkami na místní obvod s červeným světlem a nedělejte si starosti s výlohami. Užívejte si a doufejte, že vás neposadí do příštího člunu.“</p>
<p>„Zajisté, pane.“ Weiss se najednou usmál. „Víte? Proto jsem se dal k válečnému námořnictvu. Zvláštní světy. Tohle přesně nám slibovali u odvodu.“</p>
<p>„‘Zlatá města v dáli’… Mně taky.“</p>
<p>Potom se Whitbread postavil k velikému oknu. Město zářilo miliony světel. Většina maličkých aut zmizela, ale ulice oživly velikými, tichými náklaďáky. Chodci poněkud ubyli. Whitbread si všiml, že někdo veliký a vytáhlý běží mezi Bělouny, jako by to byli nehybné předměty. Protáhl se kolem velkého veřejného posluhy a zmizel.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>27. Zájezd z průvodcem</strong></p>
<p>Renner se vzbudil před svítáním. Třískani mu vybrali a připravili oblečení, když se koupal v té pozoruhodné vaně. Výběr oděvů nijak nekomentoval. Vyhoví jim, možná to jsou poslední nevojenští sluhové, které kdy bude mít. Boční zbraň mu diskrétně položili vedle oblečení a po dlouhém uvažování si ji Renner připjal pod civilní sako upředené z jakýchsi krásných lesklých vláken. Nechtěl tu zbraň, ale pravidla jsou pravidla…</p>
<p>Všichni ostatní byli u snídaně a velikým oknem se dívali na úsvit. Podobal se západu slunce se všemi odstíny červené. Den na Primární Třísce byl o několik hodin delší. V noci mohli být déle vzhůru, ráno spát déle a přece vstávali za úsvitu.</p>
<p>Ke snídani měli velká vařená vejce. Pod skořápkou to vypadalo, jako by vejce bylo předem promícháno a mimo jeho střed někdo položil maraskino. Rennerovi řekli, že nestojí za to tu třešňovitou věc jíst a on to ani nezkoušel.</p>
<p>„Muzeum je jen pár bloků odtud.“ Třískanka Dr. Horvatha si rychle třela pravé ruce o sebe. „Pojďte se projít. Myslím, že to bude chtít teplé oblečení.“</p>
<p>Všichni třískani měli ten problém: který pár rukou používat při imitaci lidských gest. Renner čekal, že Jacksonova Třískanka z toho bude psychotická. Jackson byl levák.</p>
<p>Šli. Studená bríza na ně udeřila zpoza rohu. Slunce bylo veliké a kalné; takhle časně ráno se do něj člověk mohl klidně přímo podívat. Maličká auta se rojila šest stop pod nimi. Zápach vzduchu Primární Třísky maličko prosakoval přes helmy vybavené filtrem a stejně tak i tiché hučení aut a rychlé brebentění hlasů Třískanů.</p>
<p>Skupina lidí se pohybovala mezi davy Třísknů všech barev – a nikdo si jich nevšímal. Potom skupinka chodců s bílou srstí zahnula za roh; tam všichni počkali, aby si mohli lidi prohlédnout. Povídali si muzikálními tóny a zvědavě na ně upírali zraky.</p>
<p>Zdálo se, že Burymu to je nepříjemné; stál v té skupině jak to šlo nejdéle. Renner si řekl, že asi nechce, aby si ho všichni podrobně prohlíželi. Navigační důstojník zjistil, že si ho prohlíží Bělounka ve vysokém stupni těhotenství, vydulé břicho měla vysoko nad složitým hlavním kloubem v zádech. Renner se na ni usmál, sedl si na bobek a obrátil se k ní zády. Jeho Fjunč(mlask) tiše zpívala a Bělounka se k němu přiblížila, potom mu půl tuctu bílých Třískanů přejíždělo malýma rukama po páteři.</p>
<p>„Dobře! Kousek níž,“ řekl Renner. „Ano, přesně tam, tam mě poškrábej. Ahh.“ Když se Bělouni pohnuli kus dál, natáhl Renner krok, aby dohonil ostatní. Jeho Třískanka klusala vedle něj.</p>
<p>„Doufám, že se od vás nenaučím takové neúctě,“ řekla jeho Fjunč(mlask).</p>
<p>„Proč ne?“ zeptal se Renner vážně.</p>
<p>„Až odejdete, bude tu pro nás ještě další práce. Ne, jen žádný zmatek. Vyhovujete-li válečnému námořnictvu, pak nebudu mít žádné potíže s těmi, co vydávají rozkazy, určitě budou spokojeni.“ Rennera napadlo, že z jejího hlasu je slyšet téměř toužebný tón – ale nebyl si tím úplně jistý. Pokud Třískani mění mimiku obličeje, Renner to nepoznal.</p>
<p>Muzeum bylo dost daleko před nimi. Jako ostatní budovy mělo čtverhranný půdorys, ale jeho čelní stěna byla skleněná nebo z nějakého podobného materiálu. „Máme mnoho míst, která odpovídají vašemu výrazu ‘muzeum’,“ řekla Horvathova Třískanka, „tady i v jiných městech. Tohle bylo nejblíž a specializuje se na malbu a sochařství.“</p>
<p>Nad nimi se vynořil přízrak – vysoký tři metry a jeden ještě k tomu, protože na hlavě nesl náklad. Podle mírné vybouleniny vysoko na břiše poznal, že je to ona a že je těhotná. Oči měla něžně zvířecí, bez uvědomění, dohonila je a předešla, aniž by zpomalila krok.</p>
<p>„Zdá se, že když Třískanky čekají dítě, nijak jim to nevadí,“ poznamenal Renner.</p>
<p>Hnědobílá ramena a hlavy se otočily směrem k nim. Rennerova Třískanka řekla, „Samozřejmě, že ne. Proč taky?“</p>
<p>Sally Fowlerová se ujala tohoto úkolu. Snažila se jí opatrně vysvětlit, jak nevýkonné jsou lidské ženy v těhotenství. „To je jeden z důvodů, proč máme sklony vytvářet mužsky orientované společnosti. A –“ Pořád ještě dávala instruktáž o problémech porodu, když došli k muzeu.</p>
<p>###</p>
<p>Veřeje dveří by Rennera uhodily do nosní přepážky. Stropy byly vyšší, akorát se jich dotýkal vlasy. Dr. Horvath musel sklonit hlavu.</p>
<p>A světlo mu připadalo příliš žluté.</p>
<p>A malby visely příliš nízko.</p>
<p>Podmínky pro prohlídku nijak ideální. Nehledě k tomu, že barvy samotné nebyly nic moc. Dr. Horvath a jeho Třískanka živě rozprávěli, když doktor prozradil, že pro lidské oko se modrá smíchaná se žlutou jeví jako zelená. Třískanské oko bylo stejně stavěné jako lidské nebo oko chobotnice: bulva s přizpůsobivými čočkami s nervovými čidly vzadu. Ale čidla byla jiná.</p>
<p>Přesto na ně ty malby zapůsobily. V hlavní hale – která měla třímetrové stropy a byla ověšena většími malbami – se výprava zastavila před výjevem z ulice. Tam jeden Hnědobílý vylezl na auto a zcela zjevně káral spoustu Bělounů a Hnědobílých, zatímco za ním obloha hořela rudým západem slunce. Výrazy byly pořád stejné – mdlé úsměvy, ale Renner ucítil násilí a podíval se bedlivěji. Mnozí z davu měli nástroje, všichni v levé ruce, a některé z nich byly polámané. Město samotné bylo v plamenech.</p>
<p>„Říká se tomu ‘Vrať se ke svým úkolům’. Zjistíte, že téma Bláznivého Eddieho se pořád opakuje,“ řekla Sallyina Třískanka. Postoupila kousek dál, než ji mohli požádat o bližší vysvětlení.</p>
<p>Další malba v řadě zobrazovala polo-Třískana, vysokého a hubeného, s malou hlavou a dlouhýma nohama. Vybíhal z lesa, k dozorci. Jeho dech byl vypodobněn jako kouřově bílý proužek vinoucí se za ním. „Doručovatel zpráv,“ nazvala ho Hardyho Třískanka.</p>
<p>Další v řadě byl zase jiný výjev z exteriéru: dvě desítky Hnědáků a Bělounů jedly kolem plápolajícího táborového ohně. Kolem nich svítily rudé zvířecí oči. Celá krajina byla temně rudá a nahoře proti Uhelnému pytli zářilo Murchesonovo oko.</p>
<p>„Když se na ně člověk podívá, nedá se odhadnout, co si myslí a co cítí, že ne? Toho jsme se obávali,“ řekla Horvathova Třískanka. „Mimoverbální komunikace. My máme jiné signály.“</p>
<p>„Předpokládám, že ano,“ řekl Bury. „Tyhle obrazy by se dobře prodávaly, ale nepředstavovaly by nic svébytného. Byly by to jenom kuriozity… i když jako takové docela hodnotné vzhledem k obrovskému tržnímu potenciálu a omezenému zdroji. Ale nekomunikují. Kdo je namaloval?“</p>
<p>„Tenhle je dost starý. Vidíte, že byl namalovaný na jednu stěnu budovy a –“</p>
<p>„Ale jaký druh Třískana? Hnědobílý?“</p>
<p>Třískani se nezdvořile rozesmáli. Buryho Třískan řekl, „Nesetkáte se s jediným uměleckým dílem, jehož autorem by nebyl Hnědobílý. Komunikace je naše specialita. Umění je komunikace.“</p>
<p>„Copak Běloun nemá nikdy co říct?“</p>
<p>„Samozřejmě, že má. Má prostředníka, aby to vyjádřil za něj. Překládáme, komunikujeme. Mnohé z těchto obrazů jsou vizuálně vyjádřené hádky.“</p>
<p>Weiss procházel kolem a neříkal nic. Renner si toho všiml. Potichu se ho zeptal, „Nějaké komentáře?“</p>
<p>Weiss se poškrábal na čelisti. „Pane, nebyl jsem v muzeu od základní školy… ale neexistují třeba i obrazy nakreslené jenom proto, aby byly hezké?“</p>
<p>„Um.“</p>
<p>Ve všech halách s obrazy narazili na pouhé dva portréty. Oba zobrazovaly Hnědobílé, od pasu nahoru. Výraz u Třískanů musel být vyjádřen řečí těla, ne obličeji. Tyto portréty měly zvláštní osvětlení a postavy na nich podivně křivily paže. Rennerovi připadaly odporné.</p>
<p>„Odporní? Ne!“ řekla Rennerova Třískanka. „Tenhle může za to, že byla postavena sonda Bláznivého Eddieho. A tenhle před hodně dávnou dobou vymyslel univerzální jazyk.“</p>
<p>„Pořád se ještě užívá?“</p>
<p>„Jakž takž. Ale rozšířil se, samozřejmě. Jazyky to dělávají. Sinclair, Potter a Bury nemluví stejným jazykem jako vy. Zvuky jsou si někdy podobné, ale neverbální signály se hodně liší.“</p>
<p>Renner dohonil Weisse, když už skoro vcházeli do haly se sochami. „Měl jste pravdu. V Říši jsou obrazy, od nichž se očekává, že budou prostě jenom hezké. Tady ne. Všiml jste si toho rozdílu? Žádná krajina, kde by Třískani něco <emphasis>nedělali. </emphasis>Skoro žádné portréty, jen ty dva – a ještě zkreslené. Vlastně <emphasis>všechno </emphasis>je zkreslené.“ Otočil se, aby se odvolal ke své Třískance. „Je to tak? Ty obrazy, na které jsi nás upozornila, byly vytvořeny, ještě než vaše civilizace vymyslela fotoaparát. Nebyla to přímo zpodobnění.“</p>
<p>„Rennere, víte, kolik práce obnáší malování?“</p>
<p>„Nikdy jsem to nezkoušel. Dokážu to přibližně odhadnout.“</p>
<p>„A umíte si představit, že by se někdo do takových věcí pouštěl, kdyby neměl co říci?“</p>
<p>„A co třeba ‘Hory jsou hezké’?“ nadhodil Weiss.</p>
<p>Rennerova Třískanka pokrčila rameny.</p>
<p>###</p>
<p>Sochy byly lepší než obrazy. Rozdíly v barvě a osvětlení se tolik nevtíraly. Většinou to byli Třískani, ale byly víc než portréty. Řetězec stále se zmenšujících Třískanů, veřejný posluha ke třem Bělounům, k devíti Hnědákům a sedmadvaceti miniaturám? Ne, všechny sochy byly vytesány z bílého mramoru a zosobňovaly rozhodovače. Bury je upřeně pozoroval bez jakéhokoli výrazu ve tváři a řekl, „Tak mě napadá, že budu muset připravit popularizační programy, než je vůbec začnu prodávat. Nebo je dávat jako dary.“</p>
<p>„To bude nevyhnutelné,“ řekl Buryho Třískan. „Tenhle například ilustruje náboženství minulého století. Duše rodiče se dělí, aby vstoupila do dětí a znovu, aby vstoupila do vnoučat, a tak pořád donekonečna.“</p>
<p>Další představovaly několik Třískanů v červeném pískovci. Měli dlouhé, štíhlé prsty, příliš mnoho na levé ruce, a levá ruka byla poměrně malá. Lékaři? Zabíjelo je vlákno zeleného skla, které mezi nimi projelo jako kosa: laserová zbraň, kterou ovládal někdo z místa, kam nebylo vidět. Třískanům se o tom moc mluvit nechtělo. „Nepříjemná událost v historii,“ řekl Buryho Třískan a tím to skončilo.</p>
<p>Další skulptura představovala několik mramorových Bělounů a dvě desítky postav z červeného pískovce, které nedokázali rozeznat. Ti červení byli hubení a hroziví, vyzbrojeni víc než jen zuby a pařáty. Uprostřed prostoru, kde šarvátka probíhala, byl jakýsi tajuplný stroj. „A tohle je zajímavé,“ řekla Rennerova Třískanka. „Podle tradice může prostředník – našeho typu – vyžadovat libovolný druh dopravy podle své potřeby, a to od kohokoli, kdo rozhoduje. Už je to dávno, když jeden prostředník využil tohoto svého nároku a objednal si sestrojení stroje času. Mohu vám ten stroj ukázat, jestli by se vám k němu chtělo zajet. Máme ho na druhé straně tohoto kontinentu.“</p>
<p>„Funkční stroj času?“</p>
<p>„Funkční ne, Jonathone. Nebyl nikdy dokončen. Když se náčelník pokoušel ho dokončit, zkrachoval.“</p>
<p>„Oh.“ Whitbread na sobě nechal znát zklamání.</p>
<p>„Nikdy ho nikdo nevyzkoušel,“ řekla Třískanka. „Je docela možné, že základní teorie je špatná.“</p>
<p>Stroj vypadal jako malý cyklotron s kabinou uvnitř… skoro to dávalo smysl, jako generátor Langstonova pole.</p>
<p>„To mě moc zaujalo,“ řekl Renner své Třískance. „Dokážete vymoci jakýkoli transport, kdykoli?“</p>
<p>„Přesně tak. Naším talentem je komunikace, ale naším hlavním úkolem je zastavit boje. Sally nám dala lekci o vašich, řekněme rasových problémech s použitím zbraní a reflexu vzdát se. My prostředníci jsme se z toho vyvinuli. Dokážeme vysvětlit názor jedné bytosti nějaké další. Nulová komunikace může na sebe někdy vzít nebezpečné parametry – obvykle těsně před válkou, jedním z těch statistických zásahů, které vás nutí, abyste uvěřili v náhodu. Pokud se jeden z nás vždycky může dostat k transportaci – nebo třeba i k rádiům nebo telefonům – válka je nepravděpodobná.“</p>
<p>Na tvářích lidí se objevila bázeň. „Moooc hezký,“ řekl Renner. A potom, „Pořád jsem si říkal, jestli můžete nárokovat <emphasis>MacArthur</emphasis>.“</p>
<p>„Podle práva a tradice ano. A v praxi – nebuďte bláhový.“</p>
<p>„OK. Tyhle věci, co bojují kolem stroje času –“</p>
<p>„Legendární démoni,“ vysvětloval Buryho Třískan. „Brání strukturu reality.“</p>
<p>Renner si vzpomněl na staré španělské kresby z dob černé smrti v Evropě. Na obrazech na muže a ženy útočila znovu oživlá škodolibá mrtvola. Vedle bílých Třískanů tyhle věci z červeného pískovce byly nemožně hubené, kostnaté a jejich zlomyslnost skoro hmatatelná.</p>
<p>„A proč ten stroj času?“</p>
<p>„Prostředník cítil, že k určitému incidentu v historii došlo kvůli nedostatku komunikace. Rozhodl se to napravit.“ Rennerova Třískanka pokrčila rameny – svými pažemi, protože nemohla zdvihnout ramena. „Bláznivý Eddie. Taková byla sonda Bláznivého Eddieho. Možná byla o něco uskutečnitelnější. Pozorovatel oblohy – meteorolog plus nějaké další obory – našel důkaz, že na světě nedaleké hvězdy je život. V ten moment tenhle prostředník Blázivého Eddieho s nimi chtěl navázat kontakt. Shromáždil obrovský objem kapitálové a industriální síly, dost velké na to, aby ovlivnil většinu civilizace. Nechal si postavit sondu, sílu jí dal světelnou plachtou a baterií laserového kanónu, aby –“</p>
<p>„To zní nějak povědomě.“</p>
<p>„Správně. Sonda Bláznivého Eddieho vlastně byla vypuštěna k Nové Kaledonii, mnohem později a s jiným pilotem. Předpokládali jsme, že ji budete sledovat domů.“</p>
<p>„Tak to vyšlo. Bohužel byla posádka mrtvá, ale sonda dorazila až k nám. Tak proč tomu pořád říkáte sonda Bláznivého Eddieho? No, to je jedno,“ řekl Renner. Jeho Třískanka se radostně a vítězoslavně smála.</p>
<p>###</p>
<p>Před muzeem na ně čekaly dvě limuzíny a bylo pro ně přistaveno schodiště, po němž mohli sestoupit na úroveň silnice. Maličká dvousedadlová auta velikou rychlostí míjela přepážku, aniž by zpomalila. A ani při tom nedošlo k žádné srážce.</p>
<p>Staley se dole zastavil. „Pane Rennere! Koukejte!“</p>
<p>Renner se podíval. Auto stálo u veliké prázdné budovy; protože tam nebyly žádné obrubníky. Hnědý šofér a jeho pasažér s bílou srstí vystoupili a Běloun svižně zašel za roh. Hnědák uvolnil dvě skryté páky vepředu, potom je zdvihl proti boku automobilu. Ten se sesul jako harmonika do čehosi půl metru širokého. Hnědák se otočil a vydal se za bílým Třískanem.</p>
<p>„Oni ho složili!“ vykřikl Staley.</p>
<p>„No jistě,“ řekla Rennerova Třískanka. „Dovedete si představit tu dopravní zácpu, kdyby to neudělali? No tak pojďte, nasedat do aut.“</p>
<p>Nasedli. Renner řekl, „Nejel bych v jedné z těch malých smrtelných pastiček kvůli tomu, aby Bury ušetřil pár drobných.“</p>
<p>„Ale vždyť je to bezpečné,“ řekla Rennerova Třískanka. „Tedy bezpečné není to <emphasis>auto, </emphasis>ale <emphasis>řidič. </emphasis>Hnědáci nemají příliš vyvinutý teritoriální instinkt, to za prvé. A za druhé, pořád se v tom autě rýpou, takže se nestane, že by něco přestalo fungovat.“</p>
<p>Limuzína vyrazila. Za nimi se objevili Hnědáci a hned se pustili do odstraňování schodů.</p>
<p>Budovy kolem nich měly podobu čtyřhranných bloků, ulice se křížily v pravém úhlu. Horvath to město vnímal jako uměle vybudované, nebylo ničím, co by vyrostlo přirozeně. Někdo ho navrhl a nařídil ho postavit, od samotného začátku určil jeho vzhled. Jsou všechna města takováhle? Prozrazovalo to, že Hnědáci nebyli nijak nuceni cokoli vylepšovat.</p>
<p>A stejně, řekl si, nějaká inovace byla. Ne sice v těch nejzákladnějších věcech, ale třeba v takových věcech, jako je pouliční osvětlení. Na budovách byly široké elektroluminiscenční pruhy.</p>
<p>Jinde zase byly věci podobné plujícím balónům, ale vítr jimi nehýbal. Ještě na dalších místech po krajích silnice byly tunely nebo se spouštěly prostředkem nebo tam nebylo vůbec nic, co bylo vidět za dne.</p>
<p>A ta krabicovitá auta – každé bylo trošku jiné, lišily se od sebe provedením světel nebo nesly stopy po opravách nebo se zaparkované vozy různým způsobem skládaly do sebe.</p>
<p>Limuzíny se zastavily. „Jsme tu,“ oznámila Horvathova Třískanka. „ZOO. Tedy přesněji, rezervace forem života. Zjistíte, že všechno je zařízeno tak, aby to bylo pohodlné pro obyvatele spíše než pro návštěvníky.“</p>
<p>Horvath a ostatní se rozhlíželi, celí zmatení. Obklopovaly je vysoké čtverhranné budovy. Nikde nebyl kousek otevřeného prostoru.</p>
<p>„Vlevo. Ta budova, pánové, ta budova! Existuje nějaký zákon, podle něhož není dovoleno zřídit ZOO v uzavřeném prostoru?“</p>
<p>Jak se ukázalo, ZOO byla vysoká šest poschodí, se stropy na Třískany nezvykle vysokými, ta výška se dala jen těžko odhadnout. Vypadaly jako nebe. V prvním poschodí byla otevřená modrá obloha s plujícími mráčky a sluncem v poloze těsně po poledni.</p>
<p>Procházeli žhavou džunglí, jejíž charakter se měnil, když se pohybovali. Zvířata se na ně nemohla dostat, ale dalo se jen těžko poznat proč. Nezdálo se, že by si uvědomovali, že jsou zavřená.</p>
<p>Byl tam strom, co vypadal jako obrovská metla s držadlem zasazeným hluboko do země, kmen měl porostlý rašícími shluky kulatých listů. Zvíře jako obrovský Třískan stálo pod ním na svých plochých nohách a upřeně se dívalo na Whitbreada. Na obou pravých rukách mělo ostré drápy a mezi rty vyčnívaly kly. „Tohle byla varianta typu veřejného posluhy,“ řekla Horvathova Třískanka. „Ale nikdy se úspěšně nedomestikoval. Sami vidíte proč.“</p>
<p>„Tyhle uměle vytvořené podmínky jsou úžasné!“ vykřikl Horvath. „Nikdy jsem neviděl lepší. Ale proč nepostavíte část zoologické venku? Proč vytváříte prostředí, když reálné prostředí tady už je?“</p>
<p>„Nevím přesně, jak k tomu došlo. Ale zdá se, že to vychází.“</p>
<p>Druhé poschodí byla poušť se suchým pískem. Vzduch byl suchý a balzámově vonný, obloha jasně modrá; na horizontu přecházela do žlutohnědé. Na písku rostly dužnaté rostliny bez trnů. Některé z nich vypadaly jako silné plovoucí listy leknínu. Mnohé z nich byly okousány, po jejich okrajích zůstaly otisky zubů. Našli zvíře, kterému patřily. Vypadalo jako holý bílý bobr s hranatými vyčnívajícími zuby. Když ho míjeli, krotce se na ně dívalo.</p>
<p>Ve třetím poschodí vydatně pršelo, v simulované dálce několika mil byl vidět blesk. Lidé se sehnuli, aby mohli vejít, protože s sebou neměli nic, co by je chránilo před deštěm. Třískané byli napůl rozzlobení a napůl zakřiknutí. Nenapadlo je, že lidem bude déšť nějak vadit; oni ho měli rádi.</p>
<p>„A tak to bude i dál,“ předpověděla Whitbreadova Třískanka. „Studujeme vás, ale neznáme vás. Postrádáte rovněž některé z nejzajímavějších rostlinných forem. Možná jindy, až ten déšť zastaví…“</p>
<p>Čtvrté poschodí už vůbec nebylo tak divoké. Dokonce na vzdálených iluzorních kopcích byly malé kulaté domky. Na nízkých stromech, jejichž koruna měla tvar deštníku, rostlo červené a levandulově zbarvené ovoce pod plochým zeleným diskem listoví. Pod jedním z nich stál pár proto-Třískanů. Byli malí, zavalití a zdálo se, že jejich pravé ruce se srazily. Dívali se na skupinu smutnýma očima, potom se jeden natáhl pro levandulové ovoce. Levou paži měl na to tak akorát dlouhou.</p>
<p>„Další nepoužitelný jedinec našeho druhu,“ řekla Horvathova Třískanka. „Mimo rezervaci forem života je vymřelý.“ Zdálo se, že je chce popohnat. Další pár našli v melounovém záhonu – byl to tentýž druh melouna, který lidé měli k večeři, jak Hardy poznamenal.</p>
<p>V širokém, travnatém poli se poklidně popásala rodinka tvorů s kopyty a chundelatou srstí – jen jeden z nich stál na stráži a neustále se otáčel obličejem k návštěvníkům.</p>
<p>Hlas za Whitbreadem řekl: „Jste zklamán. Proč?“</p>
<p>Whitbread se překvapeně otočil. „Zklamaný? Ne! Je to fascinující.“</p>
<p>„Moje chyba,“ řekla Whitbreadova Třískanka. „Ráda bych prohodila pár slov s panem Rennerem. Mohli byste ho najít?“</p>
<p>Společnost se nějak rozložila. Nebylo možné se tady ztratit a všem se líbilo cítit pod nohama trávu: dlouhá, stočená zelená stébla, jemnější než běžný trávník, hodně se podobal živým kobercům v domech aristokratů a bohatších kupců.</p>
<p>Renner se přátelsky ohlédl, když na sobě ucítil něčí pohled. „Ano?“</p>
<p>„Pane Rennere, je mi líto, že vás naše zoologická zahrada poněkud zklamala.“</p>
<p>Whitbread sebou škubnul. Renner se zamračil. „Jo. Zkoušel jsem na to přijít. Takhle bych to nepociťoval. Je to celý cizí svět, všechno je tu soustředěno kvůli nám. Whitbreade, cítíš to také?“</p>
<p>Whitbread váhavě přikývl.</p>
<p>„Hah! To je ono. To je cizí svět, koncentrovaný kvůli nám, je to tak? Kolik zoologických a v kolika světech jste viděli?“</p>
<p>Whitbread v hlavě počítal. „Šest, včetně Země.“</p>
<p>„A všechny byly takovéhle, akorát že ta iluze je lepší. Čekali jsme něco úplně jiného, něco mnohem většího. Není tomu tak. Je to jenom další cizí svět až na ty inteligentní Třískany.“</p>
<p>„To dává smysl,“ řekla Whitbreadova Třískanka. Možná její hlas zněl trochu toužebně a lidé si uvědomili, že Třískani nikdy neviděli cizí svět. „Ale je to moc špatné,“ řekla Třískanka. „Staley má příležitost. A stejně tak i Sally a Dr. Hardy, ale to jsou profesionálové.“</p>
<p>Ale následující poschodí bylo šok.</p>
<p>Dr. Horvath vyšel z výtahu první. Ztuhnul. Ocitl se na městské ulici. „Asi jsme si spletli… dveře…“ Šel dál. Na chvilku měl pocit, že ho opouští rozum.</p>
<p>Město bylo pusté. Na ulicích bylo jen málo aut, ale byly to vraky, některé z nich ohořelé. Několik budov se zřítilo a na ulici po nich zůstaly hromady hrubého štěrku. Černá pohybující se masa na něj štěbetala a v zástupu odešla do temných děr v hromadě spadaného zdiva, až už nikdo nezbyl.</p>
<p>Horvath měl mravenčení na kůži. Když ho návštěvník chytil za loket, poskočil a vyjekl.</p>
<p>„Co se děje, doktore? Vy jste určitě vyvinuli zvířata do měst.“</p>
<p>„Ne,“ řekl Horvath.</p>
<p>„Krysy,“ ozvala se Sally Fowlerová. „A existuje také druh vší, které žijí jenom na lidech. Ale to je, myslím, všechno.“</p>
<p>„My jich máme dost,“ řekla Horvathova Třískanka. „Možná bychom vám mohli ukázat pár – i když jsou velice plaší.“</p>
<p>Zdálky byla malá černá zvířata k nerozeznání od krys. Hardy vyfotil jeden roj, který spěchal do úkrytu. Doufal, že se mu později podaří udělat zvětšeninu. Bylo tam veliké, poněkud ploché zvíře, skoro nebylo vidět, dokud se neocitli těsně před ním. Zvíře mělo barvu a vzor cihel, kterých se přidržovalo.</p>
<p>„Jako chameleón,“ řekla Sally. Potom musela vysvětlit, co to jsou chameleóni.</p>
<p>„Támhle je další,“ řekla Sallyina Třískanka. Ukázala na betonově zbarvené zvíře, které se pevně drželo šedé zdi. „Nechte ho v klidu. Má zuby.“</p>
<p>„Odkud berou jídlo?“</p>
<p>„Ze střešních zahrad. I když mohou jíst maso. A je tu jeden hmyzožravec…“ Vedla je na „střechu“ dva metry nad úrovní ulice. Obilí a ovocné stromy se tam rozbujely a byl tam malý dvounožec bez rukou, který vymršťoval a stahoval přes metr dlouhý jazyk. Vypadal, jako by měl pusu plnou vlašských ořechů.</p>
<p>V šestém poschodí je čekal tuhý mráz. Obloha měla šedou olověnou barvu. Sníh v poryvech poletoval po nekonečné ledové tundře. Hardy tu chtěl zůstat, protože v tom ledovém pekle byl nějaký život. Ledem prorůstaly keře a malé stromky a byla tam velká, poklidná věc, která je ignorovala, chlupatý hopsající zajíc měnivý s talířovitýma ušima a bez předních nohou. Museli skoro použít násilí, aby dostali Hardy ho ven; jenomže on by tam zmrzl.</p>
<p>###</p>
<p>Večeře na ně čekala na Zámku: lodní zásoby a plátky plochého zeleného třískanského kaktusu 75 cm velkého a 3 cm silného. Červený rosol uvnitř měl skoro chuť masa. Renner si dával, ale ostatní to nemohli ani pozřít. Všechno ostatní jedli jako vyhladovělí, živě si spolu povídali s plnou pusou. Museli mít za sebou strašně dlouhý den, když mají takovýhle hlad.</p>
<p>Rennerova Třískanka řekla: „Napadlo nás, co by turista chtěl vidět v cizím městě, alespoň víme, co ukazujete ve svých cestopisných filmech. Muzea. Sídlo vlády. Pomníky. Specifickou architekturu. Možná obchody a noční kluby. A především způsob života místních obyvatel.“ Omluvně gestikulovala. „Něco z toho jsme museli vynechat. Nemáme noční kluby. Malé množství alkoholu s námi nic nedělá. Příliš mnoho alkoholu nás zabíjí. Budete mít možnost poslouchat naši hudbu, ale říkám vám rovnou – nebude se vám líbit.</p>
<p>Vláda je vlastně setkání prostředníků, kde mají možnost spolu hovořit. Může se konat kdekoli. Rozhodovači žijí, kde chtějí, a obecně si sami připadají vázáni smlouvami svých prostředníků. Uvidíte některé naše památníky. Co se týče našeho životního stylu, tím už se nějakou dobu zabýváte.“</p>
<p>„A co životní styl Bělouna?“ zeptal se Hardy. Potom otevřel pusu a zívl tak zeširoka, až mu zapraskaly kosti.</p>
<p>„Má pravdu,“ vložila se do hovoru Hardyho Třískanka. „Měli bychom mít možnost vidět, jak všechno funguje v rezidenci rodiny toho, kdo vydává rozkazy. Možná dostaneme i povolení –“ Návštěvnice začala najednou štěbetat vysokým hlasem.</p>
<p>Třískani uvažovali. Sallyina Třískanka řekla, „To by možná šlo. Uvidíme. A to zatím bude pro dnešek stačit.“</p>
<p>Po chvíli ta změna zasáhla lidi. Doktoři Horvath a Hardy zívali, mžourali očima, tvářili se překvapeně, omluvili se a odešli. Bury se ještě držel. Renner se divil, jakou rotaci ta planeta má. On sám prodělal dost rozsáhlý vesmírný výcvik, aby se dokázal přizpůsobit jakémukoli pracovnímu programu.</p>
<p>Ale párty se rozpadala. Sally řekla všem dobrou noc a šla nahoru; viditelně se potácela. Renner navrhl, aby si něco zazpívali, nedočkal se ale žádné odezvy, a tak toho nechal.</p>
<p>Spirálovité schodiště vedlo nahoru do věže. Renner se otočil do chodby, nechal se vést svojí zvědavostí. Když došel ke vzduchové kapse, uvědomil si, že určitě vede na balkón – ten plochý prstenec, který obepínal věž. Vůbec nestál o to, aby si vyzkoušel vzduch Prvotní Třísky. V duchu si kladl otázku, jestli ten balkón byl postaven proto, aby se vůbec používal… a potom pomyslel na prstenec kolem štíhlé věže a sám sobě kladl otázku, jestli Třískani hrají hry z freudovským symbolismem.</p>
<p>Patrně ano, Šel dál do svého pokoje.</p>
<p>###</p>
<p>Renner si nejdřív myslel, že je ve špatné místnosti. Barvy tloukly do očí: Oranžová a černá, něco úplně jiného než v bledém hnědém ránu tohoto dne. Ale skafandr na stěně byl jeho, jeho dezén a znaky hodnosti na hrudníku. Rozhlédl se kolem sebe a pokoušel se rozhodnout, jestli se mu ta změna líbí nebo ne.</p>
<p>Byla to jediná změna – ne, v pokoji bylo tepleji. V noci byla strašná zima. V předtuše přešel pokoj a zkontroloval alkovnu, kde Třískani spali. Ano, tam bylo mrazivo.</p>
<p>Rennerova Třískanka se opírala o zárubeň a dívala se na něj s tím svým obvyklým lehkým úsměvem. Renner se usmíval ostýchavě. Potom pokračoval ve své prohlídce.</p>
<p>Koupelna – záchod byl jiný. Přesně jak ho načrtl. Chyba; nebyla v něm žádná voda. A neměl ani splachovadlo.</p>
<p>No co, zbýval jen jeden způsob – vyzkoušet ho.</p>
<p>Když se podíval, mísa se leskla čistotou. Nalil tam sklenici vody a díval se, jak protéká, aniž by za sebou nechala jedinou kapku. Mísa byla zcela hladká.</p>
<p>Musí o tom říct Burymu, napadlo ho. Základny byly na měsících bez vzduchu a ve světech, kde voda nebo energie pro její recyklaci byla vzácná. Zítra. Teď je příliš ospalý.</p>
<p>Rotační perioda Levantu byla 28 hodin 40,2 minuty. Bury se docela dobře přizpůsobil standardnímu dni na <emphasis>MacArthuru, </emphasis>ale vždycky je snazší přizpůsobit se delšímu než kratšímu dni.</p>
<p>Čekal, zatímco jeho Fjunč(mlask) poslal jejich Hnědáka pro kávu. Chyběl mu Nabil… a v duchu se ptal, jestli ten Hnědák má ještě další Nabilovy schopnosti. Už vážně podcenil sílu Hnědobílých. Jeho Třískan by zjevně dokázal zrekvírovat jakékoli vozidlo na Prvotní Třísce bez ohledu na to, zda již bylo sestaveno či nikoli; i tak byl zmocněncem někoho, koho Bury nikdy neviděl. Složitá situace.</p>
<p>Hnědák se vrátil s kávou a ještě s jednou konvicí, z níž naléval cosi světle hnědého, nekouřilo se z toho. „Jedovaté? S velikou pravděpodobností,“ řekl jeho Fjunč(malsk). „Mohly by vám ublížit znečišťující prvky nebo bakterie. Je to voda, zvenku.“</p>
<p>Bury neměl ve zvyku příliš rychle uzavírat obchody. Cítil, že příliš žhavého obchodníka lze snadno napálit. Neuvědomoval si tisíce let tradice za svým názorem. Podle toho také vztah mezi ním a Třískanem vypovídal o mnoha věcech… „‘0 botách a lodích a pečetním vosku, o zelí a králích’,“ citoval a všechno to ke zjevnému zájmu Třískana identifikoval. Třískan se zajímal zejména o různé druhy lidské vlády.</p>
<p>„Ale asi bych neměl číst Lewise Carrolla,“ řekl, „dokud nebudu vědět podstatně víc o lidské kultuře.“</p>
<p>Nakonec Bury znovu nastolil téma luxusu.</p>
<p>„Luxus. Ano, v zásadě souhlasím,“ řekl Buryho Třískan. „Pokud jej lze snadno transportovat, může se zaplatit už jenom snížením nákladů na palivo. To se určitě týká i toho vašeho pohonu Bláznivého Eddieho. Ale ve skutečnosti existují jistá omezení.“</p>
<p>Bury už na několik z nich pomyslel. Řekl: „Pověz mi o nich.“</p>
<p>„Káva. Čaje. Vína. Předpokládám, že obchodujete i s víny.“</p>
<p>„Víno je pro mé náboženství zakázané.“ Bury se nepřímo podílel na obchodu při transferu vína z jednoho světa do druhého, ale nemohl uvěřit, že by Třískané chtěli s vínem obchodovat.</p>
<p>„To nevadí. My nesnášíme alkohol a nechutná nám káva. Totéž se patrně bude týkat dalších vašich luxusních potravin, i když by možná za zkoušku stály.“</p>
<p>„A vy sami s luxusem neobchodujete?“</p>
<p>„Ne. S mocí nad ostatními, bezpečností, trvanlivostí nebo zvyky a dynastiemi… obvykle mluvím za rozhodovače. S tímhle obvykle obchodujeme, v jejich zájmu, rovněž obchodujeme s diplomacií. Obchodujeme s trvanlivým zbožím a nezbytnostmi, schopnostmi – Co si myslíte o našich uměleckých dílech?“</p>
<p>„Prodávaly by se za dobrou cenu, dokud by nezevšedněly. Ale domnívám se, že náš obchod bude spíše v myšlenkách a návrzích.“</p>
<p>„Ah?“</p>
<p>„Naprosto hladká toaleta a princip jejího fungování. Různé supravodiče, které vyrábíte efektivněji než my. Našli jsme vzorek v asteroidu. Umíte je vyrábět sériově?“</p>
<p>„Hnědáci na to určitě přijdou.“ Třískan mávl ledabyle rukou. „V tom nebude vůbec problém. Určitě toho můžete nabídnout spoustu. Třeba půdu. Budeme chtít koupit pozemky pro naše vyslanectví.“</p>
<p>Patrně by měly být nabídnuty zdarma, pomyslel si Bury. Ale pro tuhle rasu by půda byla doslova nedocenitelná; bez lidí nikdy nemohli mít víc než to, co teď. A oni budou chtít půdu pro sídliště. Tenhle svět je přeplněný. Bury viděl světla města z oběžné dráhy, pole světla kolem temných moří. „Půda,“ souhlasil, „a obilí. Existují takové druhy obilí, co rostou pod slunci, jako je to vaše. Víme, že některé z nich můžete jíst. Je možné, že by tu prospívaly lépe, než ty vaše? Potraviny převážené ve velkém nikdy nepřinesou nijak závratný zisk, ale semena možná ano.“</p>
<p>„Možná máte i nějaké nápady, které byste nám mohli prodat.“</p>
<p>„To pochybuju. Vaše vynalézavost je obrovská a obdivuhodná.“</p>
<p>Třískan mávnul rukou. „Děkuju. Ale neudělali jsme všechno, co má být uděláno. Máme třeba svůj vlastní pohon Bláznivý Eddie, ale generátor silového pole, který ochraňuje –“</p>
<p>„Kdybych měl být zastřelen, přišli byste o jediného obchodníka v tomto systému.“</p>
<p>„Při Alláhovi – chci vědět – jsou vaše úřady skutečně rozhodnuty střežit si tolik svá tajemství?“</p>
<p>„Možná změní názor, až vás lépe poznají. Kromě toho, já nejsem přírodovědec,“ řekl Bury smířlivě.</p>
<p>„Jo, Bury, ještě jsme docela nevyčerpali téma umění. Naši umělci mají volnou ruku a přístup k materiálům a mají nad sebou jen velice malou kontrolu. V podstatě by výměna umění mezi Třískany a Říší napomohla komunikaci. Nikdy jsme nezkoušeli směřovat naše umění do cizí mysli.“</p>
<p>„Knihy a vzdělávací pásky Dr. Hardyho obsahují spoustu takových uměleckých děl.“</p>
<p>„Musíme je prostudovat.“ Buryho Třískan upíjel zahloubaně svoji špinavou vodu. „Mluvili jsme o kávě a vínu. Moji společníci si všimli – jak bych to řekl? – značného kulturního odklonu k vínům. Mezi vašimi vědci a důstojníky válečného námořnictva.“</p>
<p>„Ano. Místo původu, data, viněty, schopnost cestovat ve volném pádu, jaká vína se hodí k jakým jídlům.“ Bury se zašklebil. „Slyšel jsem, ale nic o tom nevím. Jde mi na nervy a připadá mi dost drahé, že některé z mých lodí se musí pohybovat pod stálou akcelerací jenom proto, aby zabránili tvorbě usazenin v lahvi vína. Proč je prostě nemůžou po příjezdu odstředit?“</p>
<p>„A káva? Všichni pijí kávu. Káva se mění podle genetiky, půdy, klimatu, způsobu pražení. To vím. Viděl jsem vaše zásoby.“</p>
<p>„Na palubě <emphasis>MacArthuru </emphasis>mám mnohem více druhů. Ano… a jsou také rozdíly mezi těmi, kdo kávu pijí. Kulturní rozdíly. Ti, kdo pocházejí z amerického světa, jako je Tabletop, by se nikdy ani nedotkli mastného nápoje, který je velice oblíben v Nové Paříži a to, co se pije na Levantu, jim připadá moc sladké a příliš silné.“</p>
<p>„Aha.“</p>
<p>„Slyšel jste o druhu Modrá hora Jamaika? Roste na samotné zemi, na velikém ostrově; ten ostrov nebyl nikdy bombardován a mutace se podařilo ve staletích následujících po zhroucení Kondominia eliminovat. Tuhle kávu nelze koulit. Lodi válečného námořnictva ji přivážejí do Říšského paláce ve Spartě.“</p>
<p>„Jakou má chuť?“</p>
<p>„Jak jsem už říkal, je výhradně pro královskou rodinu –“ Bury zaváhal. „No dobře. Natolik mě znáš. Znovu bych za to tolik nezaplatil, ale nelituju.“</p>
<p>„Válečné námořnictvo nesprávně posuzuje tvoji hodnotu, protože pokulháváš ve znalosti vín.“ Nevypadalo to, že se Buryho Třískan směje. Jeho dobromyslný výraz byl výrazem obchodníka: odpovídal Bury ho výrazu. „Byla to od nich dost bláznivina, samozřejmě. Kdyby věděli, kolik se toho ještě o kávě mají dovědět –“</p>
<p>„Co navrhuješ?“</p>
<p>„Máte na palubě svoje zásoby. Naučte je něco o kávě. Použijte k tomu účelu své vlastní zásoby.“</p>
<p>„Moje zásoby by nestačily ani na týden pro důstojníky bitevního křižníku!“</p>
<p>„Měl byste jim ukázat podobnost mezi vaší a jejich kulturou. Nebo se vám ta myšlenka nezamlouvá? Ne, Bury, nečtu vám myšlenky. Vy nemáte rád válečné námořnictvo; máte sklony zveličovat rozdíly mezi nimi a vámi. Třeba myslí stejně.“</p>
<p>„Nečtu vaše myšlenky.“ Bury v sobě potlačoval narůstající vztek – a v tu chvíli to pochopil. Věděl, proč návštěvník pořád dokola opakuje tu frázi. Mělo ho to vyvést z rovnováhy. V obchodní situaci.</p>
<p>Bury se zeširoka usmál. „Týden dobré vůle. No, pokusím se řídit podle tvého návrhu, až budeme zase na oběžné dráze a zase budu stolovat na palubě <emphasis>MacArthuru. </emphasis>Alláh ví, že o kávě se toho mají dovědět spoustu. Třeba se mi dokonce i podaří naučit je správně zacházet s kávovarem.“</p>
<p><strong>Konec první části. Pokračuje </strong><strong><emphasis>Tříska v božím oku 2 - Přízračný křižník</emphasis></strong></p>
</section>
</body><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAMkAjQDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwDx2/uRe3r3O3Bfr359aqlB
ja3NKOuacfWvm22fslNciUYbIiMas3QVIEUADFLxnNLSuXzyIWjXd0pTGAAdoqQle/HvSnk
cZp3Y+eXch8tT2/SneUoIIAqRQMH1oxSuHPIZ5K5DHGKUopbOBU0qxqQI3Leue1R0XHzvuN
Ma45UUAAIYx0NOXnrRx2HNO4uaRGIVyPal8sKc8flT++M4NIc9DU3GpyGCNTknFKEVccfpT
vwpep9Kq6FzzvuRsgPOOKkRUUD5BnHHGaeu3dzzik8wq4ZQAR3ouJyk+pEIkJbIANC28eOQ
Mj1qQbjnPPOc0cc+tF0Xzy2uK9riIE7emRj0qExLjHU1Z8zIYAYyKYcYzSbJVSezZGYVIGM
flQ0SnrTznHFKO2epouPnfcZFDbqkgkQsSPlIOMUwRAoFIzipT6Ui+9DYueXdkflKDnFI0S
ljkVYwPSmkDPSi5XPLuQCFMjA5FPMecHipNuDmnAdvWk3cPaS7kYUAcjNJtGCB0xTsY4pcc
GhOwuZ9yHyY3GCtBiXbhcD8KlHBxTRzTuHPIj8tSvzDNAt17KAPSpcDGKXByBnrSuUpyZGY
Y/SkWFR90gfhVgjC9KQLii5XNIhMSnk4P4UnkrzgVKwwuKFORxzRclzl3IlhGeRxQIU5wKm
BBbANIMZIouLnkReSpHb8qQQxgg46VMMYxTTxmi4+d9ydJ3C4yMDpxUT4bLEAk+1J0WkBO0
Ubk6oB1GMDim+WCT35p9JnmgfPLuI0S4xio/s6DnHNTZNAPHHSmmxczfUi8mNBhRTWjUgcD
8qsA89KRhnmi4c7XUh8tVcMAM/SkMOR1FTYB9qcFGOM/jRzBzN9SssKg5xk0phUjoDU2OSK
B0p3YuaRALePAO0E59Ke0Kk5KD8qmGO1BouF+5WNvE3VF/KpDbpsxtU49qfin5/d/Wldhe2
xW+yxA5AXP0oMPPbH0qalGKLlcz3RF5a9lFBhUckYqXHHSmsD3ORVBzytuRmGMjpTPIQHO0
flU5PGKP4faldk8zIfIU8hRSG2XOSB+VTZ44peAM5ouxc8iubZPQfkKaLeIAgoDn2FWc+tJ
lc4p3ZnKTe56v8ADOGJPCkyiNf+Pp+3+ytFSfDbnwtNz/y9P/6CtFdKbPMnbmZ5MOnFKp+X
kUdOlKDn5TXMeslYTvS7vlzjvSnr8tB61NgsMZQ64PAzmndAB6UvBNB54A6UXCwAA5pv8VO
UfN0obA5pAB65oxmkzyBzSZ560AO/ipOnSgdaXsaABeT0pxPH40xRgdaC2eKdgHZpDz1pOa
XtRYBOlO7Cmn1zTu1FgDdgdKbkE5PFLxg5pOKLAOAx1peMYpDyMUh6UrAO464zSDAbNJzS9
6Bg+M5HekB9+aOtAHPSiwh2TgUuM0nGKaScDmgBxPSg53cU3r36UZyOSaAFJGcelAPtScUE
8cGhIY7vmmgDGaTJ9aMn1osIUe9OXhh7U0Y96WkzSKFyT3oJxSHrSDlBk5NCKY7qM0cEYBw
aQ4A6mk6fMKZmH8XTmmhcNnmlBzkkUhztIoSEO+lITSYbHWlGMkGhoYjdKQdBTsfKKTiqQC
9DxQMZpO9L1PShoTAjnigrjg0rdc008jmpEOxxxRkjtSL92nDPcZoGNGcHNLzxSn6YoFOwW
GHknFAGBil/ipRnJovYLAAcc0h6jIpckCgHNILDRySKcfuH2o55PFB+5zQAmOKCtHOBgZo5
Ht7U7BcQEgDJpxPHFN60nPaqACc44pcZBpPfrRu4NAhvTrSggHFNOM96COM0EMDwaO/Sk6c
nmmnOOM/nTsS9T1/4aH/ilZs5/wCPp/8A0FaKj+GoY+Fpv+vp/wD0FaK2R5c2uZnlVHQZ70
UoHy81ge0GaXHAzTcE9KcBkcmgQjdaeoxx3+tKhG8ZGQKUkbjgYqAEHXJ7U0nIH1p5A9aYR
jAoEB9TTQOeaU9cUEe9VYY7GKTHNJ82eRS0WADx3puaXPelwM9RTAQNjOKTtmnEYpFGRQAA
Z6UvTik6GgAswA/WgAyQaUHPakwc84/CjvQAvfGaDwMGjHfNGPekAgoPSjml7UWGJkgUbvS
hjkYpB1oEKc54oB4oPBpKLAKeRSHjilB9ulIT3osAds0UmcKAKcOaLDQmaVRR36U4DjNJhY
FFKuM4waFpyk5zUs2SEwOc0mBjin9j700KQDQgGtTB14p7etNwTyKYmhMnNBzmlwR1pD1ou
Zh2zRmlYALwc03vinuAoPABpCeaXFNPWmA4HjFKx9KaOmaWk2Apz+lIOnNLnige9G4rAM0H
PY0ufSkyKTGKSc0hyRSjHeg4xxRcQyndqQdaPegYp6UDjrQORQSelABjLdeKcf8AVnv2qPG
Oaf8AwY96BDdwHFL1GaMUuCcCqQhtBOKPbvQRyBTAQ02huuBR0FAAabnqaU845oP3elBIhP
y4ppOKU80xmGcVRJ698NM/8IrN/wBfb/8AoK0UfDMf8UrP83/L2/8A6CtFbWPJm1zPQ8p6j
il4Pek75pencVznti80pBxTV65p688UCBeKcSMU11P8NAB4GaQkHagMG+opMdc0DGcdqBik
DrTSfpRjJ5pMYOR0pjF7ig0mc9qOooGGBRjNIKXNBIvTrSZ9DikOKKAHHHXNAIzTMAkZPSl
zzQA8k9ugppOaOuMGkGQTmgY/qcelIeO1HekINADweOuaQkZpikgYp1IQnfNGRRnFISOtAC
9aMmgNSZ5NMYopD1xSjpTMHdSEPwAeKM4agZz1oPWk2McF65p3akAAHBpQRSGKoFKAc9qRR
jpTqlmgHhaTHWlGFz8tGT6UIsawOBTaceaTFMljGpoNOwOaUgbapEMbx60ADPWjjHNIM/8A
1qokdScd6NpHJFGc0CAYxxxS4PrSUZoGKeuKSgjNKMYoAAOaCOeaXNM6mpYhwHtS4poBpaa
AWg9O9JgnpSjIODUgIPumlHSg9DimgHFUhi55waUfMMdxTf4qACBUsQ5aU43UzPTFBzkYFU
IU00npjrRyFxQOxpjY3ocmjrR680duaCRnAJ5oyfUUEHOcCjBpiYH7uabSnOcd6axIGKDM9
a+Gqt/wi02D/wAvT/8AoK0VZ+F/2c+Epi8jK32t+B/urRW6eh5c78zPI+1A5604HHWkBrnP
bAA+tSdBk0w07CnHagQ9cN0yalRlXgjPGKhXcDwaH4+tBNgYryAvNNyPTmm8evNOAHWgpaD
oYpbiZIIIzJJIcKo7mtIaHctJNBHLDLcRKWaFGy3HWrPhCSOLxRbeaAokDRqx/gYqQD+tTe
G1uIPG8KygkxSsZSeMDByTXPKT1sKTOcRS7hFU7j2oIIOCMHuD2rf0Jox40hMIDRvM6qSOx
zzip5IorOwtdRWNJXmvHjlVl5bB6e2RTdSzu0DlZWOW6c54IpQMZzx/Su4mjstPhmNtbQyi
LUAgLIDkMBlR9KqarawvaaxDHbxr9juR5ZRMH5s5X3pKrfoJNHIhT6ilHXBH51IYikojmUo
Qdp3DB59a6G6t47fWm0WazQwySxbXIwUU46HvmtOYd0c1gFuOasx2E8unXF+m3yrcgOCeee
n8q6C4t4mj1yxuUVfsRDQSAYxzgKPrUOiXHkeH9Vk8pHMbRMBINwPJGCKlzdroly0ujm8HP
WrNnY3N9M0VsgeQDdtzjI74+ldXqNvYrpd1q9jAkUzJFI0YUYTdnIA7cinQ20A1y3nijSC2
aBbu6wB+7GOV/GpdUakcp9ikMc8u6MLBwSzfePoKrfw8/lXSyvDdaFq9wlskKrco6MqY+U5
wKp6dbxDQtSvwFae3ZMEjO1TnJqud2ux3KNrp8t1ZXV1G6BbZQzgnkgnHFVB3ycAdz0rvLK
yspre4RHW0W8s45pABkRtuAx9DWRFpzFNZkuY0S8s0GxMcAZ5IHfip9r5BzI5pQDyelIQO3
TOK1tWhgay06/hCxy3MZ8yNRxkHG72zV5VhudDt9UjiRWtQ0EowOTj5T+NU56XsFzAlt/Kh
ik82NvMUttU5K/WrX9k3PkWUqlGF4SEw33cHnPpW/aabb31rpkscKJI1rM+1R95lJwT61PY
uLuHw59ogRxI8sJQrx9ah1H0Dm7HGyIYpmiLK207cqcg0049s+lPmjZJpODtDFQ2OODXS6O
0UWiW85tYpH+3LGdyAlwR0zWjlaN0NvqcuBnuB3/CnYHpXYvZadpObma3Mtu11LC6qoO4Dt
nt1qtbxW17pRkSBUOmyl3JA3PGemfcVn7W4+ZM5+O0kaze7O1YkO3k8k+wqMAbs9gcYrorQ
W8uhwzvbRs8eoKpO374bt9K0bkwWsGqiK1hU2N0vltsHQ/w/Sl7ULnGHjp9KcAMiu0u7Kzs
bi61F7cMi3CBkVQRtZQcc9q5xvs41xXt4GEBmBET+npQqjlojVNGcELsq5Ayccmn3EBgneL
zEk2nG5DkH6V2OpxW5i1FTawhbK8TZtQDIJ5WoNSsUs5NRvraBWaG4RdoXIVSM4x+lSqocy
OPxRirF3ma6lmEIiBOSqjCrUHlPx8jfMMrx976VtcoYeKZ3qUjBK4wR1HpTD6CqRLQw9aUg
Y4pSpxTQCAatECk8U0daWgAZphYUikxilbpTSMdKBCilUds00A0uCOlADscUgwM0DI79aCO
M0rgFGc0i9DzSg4zimAuMUhODQKRqAFXoaXPNItLszyTgUBoNPXNKfu0MOQKX+A5HSoYho4
4pTkcUcUmcHrVILAMKeeaG5ppz+HrSDPAzwaYrC8UhPFJ34NB6UCGMaMn1oPJo7YAzTExCc
HNRkknkmnmm7TnOaImZ7H8L4kbwjMzbsm7fov8AsrRUvwtvTF4Qmj8snF2/f/ZWit4vQ8mb
fMzyJtuzn71C0nPpSqp9a5z3dBSBng07Y2QaBgds05n+XpQKwEYwSeaa3PNNYnAoUkdRU3A
PpTs9OeKTOTkDFJ6A1QDg7RuCpwVOc1pXV5qptvOl3Kk4wZMAGT2JHWl8PadHq2vW9lMcRH
LPg/wgEn+VWZddf7Y4FtCbTLIsJQfKOnX171jJ+9ZCl2Ma1uJbS5juYX2SIwYMOoNWDq16R
IolOJH8xhgY3eo9DVxPD1ybGW5L+W0Uay7GXA2n0Pr7VY/4Rf8A4mC2TajEZihkKhTwu3dn
603KDd2Ds9THTUL1YjEJ22iTzsH+/wD3vrUx1i+ZZi87YncPIeMsR0NWG0dY/scpvEa3nja
Xew242nBGPwqDWYGgvInEcaJNEroqjHy9s+9CcXoJJMrXl1LfXsl1cMXkkxuOeelT3Ws6hd
W0FrcXBdIsbfXjpzW74Y04Ra9BHdlSZrdpTG6ZGNuR9KqRaS1zZ6fbwmBPt08mHIO5Svb6V
PMri0uY9xqN3dKVmlL5ILHu3oT60Wt9PZq6QsNkgCspAIP1FaA0WJpVhiv4nfesWApyWJxx
7e9Zkts0OoNZSOFKSeWzHkDnGatSi9irK1iSPUrpJZJElJ8wbHB6MPTFSxatexecqykrORv
BAIbHSn3Gjy293cWZkDyxMqJtHEhbpj8Kde6JPZ2Auy+5BL5LKwwQf8KPd6hZEUmqXTwTQ+
YRHJjcg4Bx0qC0u7i03iJyFYYZSMgj3qzBprT6RNfpKD5UgjaLHPPQ1Zt9AmuJ/LSXCFzGs
m3IZsfypNwV0VoUxqd6BLiZh5oAb3A6CnnVr57v7S0zeYU8slv4l9D60TaPcWtsJ7lvLUsy
qVGQSp55q8nhwtMtv9uiWaS2+0KpU4Ixnr64qeaIrRMe6mknfMj8oNoA6AegpiTyrbPbo5E
bkFlHQkdK3LPRGGp2DRzxTJco8iMVOAVHIINQ/wBjCW1iv5b6KIXLsEQKeWBxj6U/aQHoVE
1m/h+y+VOym1z5W3jbnrT213U3milNwwMTF1xxgnqR70tzostrFfOJlYWUohcKDznof0rL4
HGfxNUlB6pC5V0L02oTS6ctmzFkWUy8joTSQX93DbrbpKVjWTzAvow6Gtm00u3ufC9zGI/+
JhGou1PfZ0x+XNY+mxtNqtrFGyB3cBWcZGc9xSTTTGi2mvamkdwguSRctucEAgt3PsapJPK
gmCSkLKMPg/erWuLIwaZqE7rC7C58ljjkH/ZHQVXsNMW8s7i8e7W3itioYspJIY1CcbXKVt
yGHUrmG1W2jfESSCRVIGAw71K+q3sgnzMW+0MJJRgfMR0rUl8KSxXUivfw+QkK3AmIOHQ9/
wAPSq0egl7iG3+1IrXOfIOPvjsfbJqeaDKTixkWvaokssq3LFplCvkAhsdOKoGWb7SLgufM
3btxrYtvDs00dt5l5HFJceYqxlTncvb2q9pVpcLJo7y+Q8Uty0WNgLcevHNJSitUUrLYxm1
i+dZQ8pbznDuCAdxHQ05Nf1SOa5niuiJLgYl4+96fjUl1pajUWhEyRSSTMPLcYEa56k/0pm
r2nkwWcsaIIJFKoUXG7BwTSTi7XKsmUPttz5dwhlbbcYLj+9ilN/dCW3k80brYYiwPu1pWe
hC7tLS4k1COAXTmONSpJ3DtTF0C5aV4DLH56lwY1OT8nX6dKrmgg0RjSSNLI8rtlnO4k9zU
fHfrXSWfhr7Wtmg1KKOe8jLQxlTyQehPbpUD+HJo7OOaa8ijeV2RIjnO4HBFP2kVoTdbGCS
c4phGD1rZfQ7gXjWeWM8YZpEKEFQO+O4rVsdFe0uLiKZFuI57J5kyuCD9OxqnVikQ2kcj39
BS7dvU9fapriBbeRAJhISPmA7H0rWi0AvDYvJqESPeKGjUqSeTitOdaA9DB+tIx4rodP0qS
3vYLl5I3jivhbOhXOTnk89qn1DQI/PuLu0u4pIUu/KkiUFfLyePwqXVV7E3Ry+eB70uSOCC
a6K70V5bu8kklt7eK0lSF9ik5J7471UudDltJbn7ROFhhkEQkA++SM01UiFzKHNHUVtN4eu
Y/tH75CIoBcL1/eqfSmWmkkzpIf3kKhXkwuQpPQe9JziF0Y5UY60gAHXvXZzaUi6bqsN4be
3eO6jCSqvCggnj9OKxrrQpLS4n+0TIkEMgi80AkOxGeKUakdmK5jnaB1pvzH0xVzULCbT79
rSXG4BWBHQgjIP61bbRpIr+CyuphDLIyr8y8KD0YeoqudbjMkCnYOOa1U0ieO7e3VlaaKcx
BCh+bHJJ9q2JNDtru+sSoW2tJY3yEB3hlBJJz2pOokx3RyAHvQA5X8a6g20UngobFiMn27y
llIwduO9ZF5pclrapciVZI3kMeR6jrSU0yHLqjNwO/WmkfMMVsW1nJNos0gmiEayqrbhyM9
8+lSf2DJJ5TW84dJZfK3Yxz7VTmo6MdzDAyp7YoJBzWzHonm3c9vJOYDbxmRxJHzwanj0hr
O+hmX/SrYxCVty9VPbFDqRsJu25zuMdulB6H2rpriwlW41IxXEQjEKybVUYIJ6e2KjubTaL
C0lhjildlzJsP73PTBqfaIi5zRxjvTavalHKupXC7N3lsVLIh21R49CM1sncTYlN6U/qSCO
lMbnPtVRRL0Pa/hVBE/g6VmCZ+1v1b/ZWiqfwweUeE5wrHH2t/wD0FaK6E1Y8mcW5PU8tya
UAbcnrSYOc96FBGTXKe4GaUZ4pB96nNwMLye9ACEjNBPHFNK+tWbG0+2ahBaCTZ5rhN2M4z
S0QFYBgMGnjkVa1OwfTtRntWYusTlA+CA2KqhCByCM9M0k1a6GtS7o2ovpOrwXyru8skEeo
PBH5GpL5NLM0k9tPIysdyRFcFSfU1m+WWPyK2fbmkVWfIClsdgOn4VLim+a5LVjodTvtMv4
o7lZLmK5ZFSWIY2cADIP9KkbWbM+JZdQ3P5DW5jXjnOzbWPaaa91Zy3CzKoi5YN6e3rVIAs
RgEn9TUKMdUJR0OkttU0g29jBdrKRbWzpuCg7HY5DAVn65eW17JaNbSOwigWNy453CqH2S6
aCS4EDmOM4ZiOAT2qD5h1QhT39acYRWzDkZ19rruljULbUplnFylr9mdFAIJ24BFQWWr6fb
jRw7yf6I8jvx13Vy4V2GVQkDocUoSRSylGXHUYxg0ezjfcOTzOj03UtLtFkMyyicXQlV0AJ
ZAc49qxdSnin1W4ngZikshYFxg81LJpu3S01H7QhRjt2gENu7iqsVs8syR8KXOMvxj3pxjF
dR28zak1uJ73S7nyCWtgpmJP3yOP5VX1qbTpJ2bTpp3WV95WUY2Z7e9ZssLJPJEhEyocF0U
4qxFZGWxkut+CvG0jk0csU73Dl6ljSdSWw+1LKnmJPFs2j1zkGrtrqFhNoAs7uWe3uIJGkR
4gCHDdjXOnJPAwelbUeiwtpFrqMl+sS3MhiVShOGGOaVSMVuDWhPaaylrpk9pvM9vcKd0Mg
ztfPBHpVhNa0/+11vGMnlJZfZwMc7tuPyrBv7C506/lsrgDzIjyVOQR1B/KpNN05tQnlj80
ReXE0uSCcgDpS5Y2uHLbY2rPVLG3GmFncm0ilVwB1LelUZtRtxZaVFHvY2kpd8jqC2eKxsM
Y92CNtSQ289yWWGJpCi7jtHQetHs1YOW50Ooanpk0F/FFJM7XtwkxyoG0DqP1rDZbJtSwjS
G03jLMPm21WUEgsBkD2oC84UE/SqSUdmWk11Op0rxALbXCZ5XOnMGjeMDJKEYArP0uFG8TW
7QK7wJOG34ztXPeq2mac+oXptRIIWEbSfMD2GajhmuLfJgeSPeMfLkbqnlWtmCjvqa+oXls
bC+tFLedJeGXpxjp1p+kJE/hjVjI7IpeIEqueM1z7B9537gc/xCrUE11HbyxQlxGcb1AOD9
ankSjYpR0sb82u289pdwtvVTaLbQADsDkk0xNXtj/ZV25YT2CBCoHDYPy1z+0lcgMR6/wD1
6v6fpxvbe8m83YbaPzAuM7+ccVPLFF+zSVjZg1qzNxpsk0kga3MryEL1ZjkY/OnWuq2UCaW
Wd2NrO8zAL1B6VzHlujbSjBvQg5/KrlhZteXa25kWNzwN4OM+ntU8kdy1SXc3pdT0m+1Gzv
r6N2kRisuB/rB2P1FUdZu7O50+yitpZJDbl87lxkE5zVZtNCT3EbXKKkC5LnPJ9AO9U0tp3
jkeOMskYy7AcKDSSSLVNdzeQ21v4c0W4ldwI5nkCqOGIPTNT22s6UDHdSPLFcMJfOAUHJbO
Dn8a5uSW5NulszP5Q5VOePcelC2n+g/aZJkUM21U6lh60+RPVsylTu73OiluLbTk0O+LMzw
W5ZF28M2445rMvtTtr2zsFMrrNHI8kxA4yxzxS3di6eRBd6kGjKkp5YLBBjge2awip5A5UH
A96qMFuSonWReJLZ5IodQLzr5bwNcADzNh+79cVU03VbHSb64kguZ5QIjHE7r1JIPI/CudY
OAu5CpY/Lx1q3YaY19NPEZPJaKIykMp5A603CK3JdMXW5LG5v8A7TYbh5w3vGRgK5649quN
qtqsuhuhd1slAkBHX5snFYhjYYU5J7cc01lYOAVIYf3qvlVhNaHUvqumWx/cyyz51AXZyuO
PSqZ1S2hmuFilZ4bq6WWQ4wQoOcY/Gs+90yWyjtH3iUXEXmjaPuiqGxjzsYjpmkoRJUOx01
zq1jNFqQV3/wBKu1lXj+Bf/wBdF9rFnqEN9anzI0lmWaJscggYINc1sYD+lPEJ6OGBIzjHJ
p+zQ+U34vECQazbTvGZLeCD7PsP8S4/xNN03UbBrbULS+eWFZiJI5YQCVI6CsJUDzKrNtBO
N2OlT6hYnT5VheVHcgN+75GO1HIg5TUW8sRo89kJpGd7lJAxH8IHX681PqWs2WpRXtqzOsc
k4nR8dOMEVzQBwAAcUmDjdg4PGT0NHs1uxchf1S+Go6iJ2G1EVYxx2AAq7f6ybjS4LMym4a
3l3QzOMMqgfdz35qidNI0X+1PN+UzeV5ZXnOM1BPbGC3gkaVWkfnygOVHbmi0XoKx0CeIbY
+IoNQkgIiKFZQOSWZcFqhhvdNsdbWWO5mntgki73XBXcMdM1zwDYzghc4JI6Vc1HTn066WA
uJMoshZVPAYZFNwitLhY17bUdJXRLTT5/NkVL3zpML1TGMU3V72xm0dba0lkkaO5aQZTaNp
6Vz2xw3Q5+lO2uRgjJ7Cl7Nb3DkaN+xaO18OM13ESjXkTbGGN6gZ4p97qmlyW4hgFwqrctK
pOBhSOMY6YNYMk11OI7Z3kcKMKnJx+FV2VjJt2fMTjAHNHs03dha50T6+kvmG5LSStbeSJc
DJPqakTWtNkj+yTibyWt1iZ0xuBHQiuZeKeNd0kTop4yQRzTooWkuYYZD5O/gMQapwja5Li
upt22yLTtTmWORIJIgkbydW59aaNaiFva2krPLFDKHQkfMg7gH0qlc232YvaS3byLEhcGNS
VJ/wrKEcjbDg4JxuAPHNEYJoTjpqX7vU5nuboQTOsErltv1rMJB49K0NU0x9PuWiG94wFJk
2nHI6ZrPY88VrFroSxpPXGeaZnr709uuKj71cST274VZPg6YhwP9LfqR/dWiofhcAfCMxIJ
/0t/wD0FaK3Wx5FSXvM8oPApvNObtSDmuU98UE43EYpd1Hb2pMUAhP4q0tCkWPXrFm6LMuf
zrN78U9XaNgy8MDnIpNXVhWud/dN9qv9Ti1D5oYrxCeOFUnrWRdBUttbs7pVyrK8BI6ZPRf
wrnnvLh1cNM5Ehy2Wzn60kt1cTxqkkhYDHU56VhGly2RCi0b2kTtF4c82LIKX0ZLY52nsK1
JrZrOW4vrGxa4mivGEqJnG04Kgj0xnNcUk88UZjVyqFgxAPGR0qdNQv1aUx3MgaYYYhzl/r
603Tbd7g090dFYyXFppd9qhjId2aC3hUZALcsQPasfQntotTl/tCGV4ijI5iHzR/wC0KpRX
dyi7FndFBztzgZ70xZJ7eRmVmSRhyehOafJZMdnY65oRb6Zf2/2prm3F3FIzgcmI+oqCeNV
u9bs5wot/I8y3JHAxjbg/561zAu7hRIFlcCQYfBxuHbNI91PJAYpJGK4xjNSqVtBJM2tIld
PDWrtEPnRo3HHIGex9a2ppWuLuaFgPKudMEn3erAfePv1riY55oonSOQhXxlc8GpBe3YORO
wITZ97B2+lOVLUGmdRqKz6bA1vHppewuIo3SU5K4HOR6Gpo47Z9Z02/tnZY2n2TWsg5RyMY
HqveuRe7u2hW3kmk8pTkIScD6Ck+23W9XEzhlOQc8g+tHsvMEn1OlkstRtrKK/0yIzNFPKk
+0Z2vkgZHpirmnxySy6HIIiyNHLG5C8b+eDXJRXl8BKIppQJOZCGPOfXFNhv7y3hFvHcyJG
GztBOM+uKSp6LUYyW3mRi8kZCF2UMRgEg111rP5HgzSJTpq3aLdSZDqSe3IrkZZ5pI1ildt
iHIVs8E+1SxX1/FCIYbmVY05wGOB/hVzi5Lcck3sddd+TB4rv8ATbiUyR6jCAGc8xuQCAfT
mszTRINbvLb5S8dpJENvK5AxmsuznsyZri9aaW5XmHB4Lf7VVVmuYbl5Vd43fO7nB565qFD
oFn1OrgS3g1bSkjjD6dcW2GGM84O7Poc1neHXdb3UooCRI9rIEC9zn/CsUXlykXkpM4TOQA
elRwTT20glhdkcD+E4NP2btuCR2FsscN/onlLusLiLZJ8vVud+6szRYIZL7U4UKm4WF/s+e
QWB7fhWSLq6jRovNcKTkrnvUcTyRSrJG5Vh0I4NJQsVGDO50X7NcHSXugyXDQzxuQPm247+
vpVW3054r+eJm3h7VmsH/hP+BxkYrmVvrtJRMJ3EmMZB5xTftd1+7HmsPLOV5PH4VHsmnuH
IzW1JhL4d02eVP9LVnQ7hhiAeK6C1eVl06BI8w3GnyAgDG5hnrXEyzzTENMzMQMAsf5VOL6
7wirNINi7FAONvsKHTukrl8jaR1lhYXS2US3ESsJrGQwiNOMj1PrWd4ckkitNVMOROLYbMe
x5xWVHqF8kSxi6lVASQAxAH0qO3nmhk8yKRkY9wcUvZ7mig3ozsZXiv9KN2vOqfYlOCACQG
OT9cYot4lvLjTZTuTNsXumQYJCE/zGBXILdTpP54mbzP72anF9dpI0izSKzjazcjPtWapW0
TLVN7HRG5ur+212WSHYXiWRF24AUNiqOjtMfD+tRxMd+xGIHPGeTWWbu7befOkClcMck8eh
/Go7e5ubcOYJGXeNrbehX3q1CysWoNJo3LycXOjQauhAlij+ySAnkn6fSrb2k8em3guYg0i
RQSoVT5VXPb1NcmWfZtDZQ/MV9TVn+075YhELmTaq7ANx4HpS9m7WREoStodYbi5fxrJYsP
3TQsYkC8cpmuc8OqV8UQxsoYsXXaRkZwetZxvrz7QbgXEgmIxv3c+n8qjimninE8chWUdGH
WrjCysRyNI7C2h/tC1083EfmTAzxRg/Kd4PAz2FRWN1cPeur2LW9xDZyxhnHzSEcknP0rlf
tNx8g858Kc9eh9afJf3bXf2prmRpcYDliSB6VPstNyHFnVRyQanpMNxIq/2r9kkVGIwWYHj
/x3NYGplJdB0qdxi5HmIxIwxUH5f61Qa5mMvnGVjIDkHPSoJZpZpA8rlj781caduolDXQ7G
8s3u9AsbjTpCblLMboiMFoweSP61R1DVLmxh0aVFAhMKOybQMlTzmsAX94dh89xsXavP3R6
D2qKaeecKs0jOF4UMeAKfJ3J5ejOlnt5E162t7ExsL6bz4iwyAD0ou5G0+LRr9423RTSLIX
XBOG5H5VzHnSiRHErb4/utn7vpilnvLqdNk9w8i7t2GOef/wBVP2bYrM6lbC3GvxaeSskd0
WuIlzjcSPlXPasjXJLl4re3u7J7aSAtHmQ/O359hWSs8wkjfzG3RgbTnkY6U66uri7kWS4m
eVhxlyWP5mqjTdwSOvivZI7jw4m1Vt7lI9/yD5iGPWpbOyQxQwX0OxF1JlbcMDJX5fwzXFP
d3MgiDysRF9wZ+79PSpZtRu52JluJHyd2Sx6/Sp9kybM66ytpp9LSz1ONwseo7ZA3AztO0A
+me9YmuTXJto7K6sWha2lZTJJ1OewPcVly6jfzLtlupGXgkFienSo7y9vL6QPdzvMVGAXbO
KaptPcaTub8cVveeGgsGbe8t4izRt9ydB3B7GtW6jaaTU44lLSSafE8a47DbniuLS6uPK8o
yNt6DnoKlOoXvmrMLmQSKNobdyB6USpXFZnXBHTVyFjG6XStybl/iC9T6GhrSXUrC3miUPf
S2OYuMNIwPzY98Vxwv7sS7zcybtpXO7se1O+3XSpCwuJAYvuENgr9PSp9kxNM6K1ivby1ur
h7Jn1C2VPkA2v5Y6nHc1kz3Mk3iqO7ntxAzSozRL25FURf3Yna4FxIJW+84bBP41XZpGk8z
fl924k+tWoO5SOyvRcXI1GMEGWPUVKEjgBs4pJ4XtILaW5tWnMN06SjGN2R29q5Dzp/m/fN
8xyeT19ae17dOcNcOR7sfTrSVN2M+U6UQW4nu/scrtBcWrMqyj5k55BqlfQ3lqqTWse7T7i
NTuAyMDGR9c1gmefczecckYzQbqcWwt/Ofyx/Dk4/Kq5BOMjqtQeaUavA7kr5EbID0H/164
jqTxirLzzSbi0jZIw3PWq4ODzWlOPKhWaQhADck0w/jTzz2pvrWqJaPbvhO8H/AAhku5GY/
a35x/srRUHwsuJI/CEyKOBdv2/2VordM8mpH3noeT9etIODik560A/N1rkPfsO3Db0oByKB
05pO/HSgY7cRU9nALvUILZjtErhSR2yarHrWjoQLeILAdf3ynn60nswZsXPhyxSa8tre+le
a0cBtyABlJxkVE+hWA1KTTkvJWuEViPlABIGcVY1jUYLTxBqAjjb97MDISeoBzgGsqbUt2v
8A9pwx7f3m4IxzXPHmau2QpSY6x0mC6YpJO8TpbtO425xjtWha6RFDeo1tcnbNZtcIzICVw
DkfpVCDVljv7+4ki5uo2iCqcbM96tR63bRvDIYJG8uyNqPmAPPf9abU0V7xRFhBDs+23Jhl
kh89WAyMnoD9a29V0631CZ5TcPHdJYJceWF+UADBBrKvNVsb/TbdJ7U/a4kEQlV8KyDpx61
Yk162e4nl+zupeyFsBu6e/wClTZsnUzdG0+LUruSKSVowkTy5UZ+6M4rUTQNPl+x+XeTAXs
TvHlB8pXPB9uKydKvo7CWeR42fzIHiABA25GM1oW+t28EunO0EhFnC8ZG4ZYtnn9aqXNe4t
R1p4djlRVu7tbZ5ITMrEjA9AfrUEGk2sukXOoyXDxpbgLnAxJJnhVqS61fT73ToVnsWN5An
lrKHwrKOmRTLrU7K40y2sVhkjit0PyIR87HqxNTeYXZYn0iS4vlEt0ZQLIXRO3Bxx8oFQXO
k6fBLFtvnKPai42lPmJOPlFalhcpqGpG8htpJBa2qQ+UkgV3xxlf8KrS3emWd9dCS2uCJot
gEjgvGc5yCKScwu2SQ6e1hba3ZF85tEmDdxyDj9azhpscVpJf207S/ZvLckr8rFm6CrN1rt
pI140dvJ/pFukJDMMKVxz+lSXGvadPBcxrZyRidYwQHGFKHPA9Kpc/YVyPxJZLF4hmmuA6C
ZkdEAwGXAziprvS4IdS1mzsp5Io4YQ5QgHf0+Un8aj1TX7XU4GSa3fekgeBtwzGvGR7g4pk
2uWj3V/dLbSLJeRBCC2QrdSf0pWn2KVyo1hDZlvOuTHdRIsqoVyGPB25+mK0fE9mItVnubn
ejXCK8QC8MdozVXVNS0/UFhuTayJfBVWU7xsbb3x61bv8AxFDqlvc2k1ozIzKYPm+aJsAYz
70/evcd3e5XuLJbO0SOGXdbXVuJ/OKDJPTZ7c1H9gtrC5ZJLgrdW2xghHysSR8tT6jLeWWh
22k3kYjnRy45BKoeQPpmk1DVtNv5Ybs2Lpe4USsJPlbGOcevFJ36lFzXdKtZLrV7qGd/Otn
V2j2jbhuw+lZWl6db3lte3FxM8a2sYkwgzuycYq9daxb3H9rEQupvipXJB24PeqNhfx22nX
1q8ZZrtVXOfu4OaS5ki0nY0Rpltp2sHE3mqsSSxKyZdt3t7VHc6Iqtq26ZnurNw2wDAdT1P
6irja5p0zz+ZZvl0jVCrDIKf0NQPrkSeILvUbeFjHcIVKSe4qVzjXMWNPsfKsL8wp9ohj2q
58sM0WRy4Hpmkj0iEx6TPZs/2m4Du5bGMKeT9MVR0nVF0+5+0h5RMWO7H3XXHQ1pwa/bxfY
ZDbFntxJHImflZG6j2qWpDakS3mn22o3mnuZo7SO4cxNEgGUOODx6mqFjocc2oR2c87xSPK
yY29AM8/pVe6ubBZ4zpsMkQRtwMj7mHtmrw1pD4gj1Rrf5Ywf3anvtxn8+aFzbo0SkkT2ej
2qXemz29wzCeVoT5iA7WB649KnuLdrvw+skudsF3IryBecYFVbTWbW3FhmGRvssrynDD5i3
8qtWmv29paC38lpI5JXeZGPDqRwPrUe91FHnuQWNrGdOi2O227uTAdy5IHqKTT3hsdXjsSg
K28zeZIf4054IpbbV7G3to4GtZGW3uDcRDf0z2NZ8txbvcXs8kTjzssgDfdJOefWqSbLSbe
pRujEbuZ4kAjZ2Kj0GeKrE5ONtP3Anlc0nOc1urWNbWITw1NJ+apSMk0zGB+NNMhoaRgZya
byARS89KTGKZDEyRzR1FKewNNJIPFNE+Y1gV4FBIA6UFmJpDmqIGsOmD70zd2pxHfNNIyM1
SZO4ZNHbmlIIIwKa2cGncQUcjqKRQcdKXODyaCQ+ho+tGCQDnOaNp78UXAUEdqMc5xSYIGR
TgSeaAGFeaUg7KCeacTlKkBgbtjmkPUds0o60rKSc56VSAYDxQelLxikNMVhpH600jintnF
N60AxlIVXrxStTcqRyDTIaGHhsZpaRqO1UZs9m+F7qvhGYFQT9rf8A9BWioPhirN4TnO4f8
fb/APoK0VujyJr3meV5NGKTPOKcDmuU94OtKcADFAHFDAAUDCljdkIIYqw7im9qD04oAezm
SQs5JLdSTmnNtCbVPIPB9qhAx1604j0pWCxZsIYrnULeCeRkjkcKWXqPetK80Qafr40+5mZ
rdl3xzIo+dcZFUtKiMmqWyAAndnn6V0GnXltfadNp+pv5dzZK8ltIf/QKxk2noKTaOWW2nl
VpIIHeMZwQM8D6Uht5wqOYX2ycIdv3vpXU28irc6DdWxH2eGL9+M4wwJ3ZHuKgW5trnRZn8
wI9jcNJAh67X9PxpKb7BcxrexcyI10skMTZ2kLkuR2FU1jkaYxJGxfO3aBkmuisryKfw5KJ
5QJtPk82IHqQ2cgVU8MszeKrI7trmQnk85x0qlJ6ivozMmtLu3ijlmt5I0k+4WXG76VNZ2E
s+oWtvco8Mc0gTdj19K6uwu44Ut7fWMktfF0DnJjGCAfbmo9JbySba7OXbUUaEk9Bnlh7VL
nIhTMKbTrqx1URMs625m8lZtuN3OMg03UNOeLXLqytlkn8p9oOMnFdBLJPPayiWTJOqrhS3
3R3I9BVufzmku7jT4I57uG9Z2BYAhf4W68jrU+0d72GpI46wsHvtShtisgSRwrFRyuaivLf
yNTuLWLc4SQovqecV2VvA90+k3lsYxtunN3sIUIxbOT7Vz0ef+E0TkZN7kFSOm7+VaRk2Vz
JmXJaXUW0yW0iBjgEqRk+lJJDNDgyRMqkZBI4NdxMs16lyjT+WTqo2OxGIx681ma7bSQ6FA
rr863Mu8lgzD0Jx61KqSbsPmM2w0xZtPk1G6EotUkEZKDrkE1UlsriH96YZPL3AbiuMntW3
aCU+DFVZNge+HJPCjHp6c1t3drcQ6NqURYTTi5jZWLjMgH8Q9qiVRpsOaxxMsdyzJ5qSEtw
C38VWLWxfzwt1BMoKF1CLkn3+ldatvZXt5HcQn7Lc3EcqeRK2U84DhlPYGqWkJqNrqklvqD
Mrw2kmIywJXI6Gmp3RSkrHNx2V2Y9yWszJt3bthxj1zSpZ3TMm23kJddyjb94eorstOaYxa
LAWIj+yS7xngnnANP0+Fy+kTqy+VHaSq5LgbW5wv1qfauxanocpFZLPBahPNWWZ2Ulk+XHt
6nFMeyd7p47JJJ0Q4DBetdXpRkMXhzDYxcSgnsPrTZ7K5bTob7TJAJYZpDON4DId3BI9KlV
GWp6nNG1ji01Lp2bzHbCrs4IHB59avadpQkspL+6SQ2sbhD5fU+4+lWtR81vDOmZk3HdK3B
z3qawz/wiw3FvK+2qXwf4QOSfahydrml2ldGG1rcKDL9nkMW7Acr19Pzpz2d1HF5slvKiZx
uZCBmus1Rb60e5RIbc2NzIm2ZGBBGcgD0NX55N1zqxuiXgjlgO0nIxxkgVHO0tifaNHCm0u
I0EjwSKhOASvWpWsbsAn7LKACAflPBPSumlPkT64ZW320wUQkHhju+Uirl5JcltdVXbiGMJ
g9Txkih1GuhftX2ONXT7s3wtHheKQ4yGXke9LNZOLiWG2SWZUO0nyyDn+ldlPAZ4plt0jmv
RBAVViAW45wc9aptc3kunapNLiO5aeEFYzwuOKXO+wva3OLeJoZmSRSjL1VuCKMA+/tW54i
8s+J7guCYyw+6fvcDvVSQ6P5ZEcNyJMcZcEZ/Ktk9DS90ijHaT3DkwQvJt6hBnFJJY3cchh
ktZlkA3bShzj1rd8P8An/YtZEDNv+zfKFPP3hmtm0uJhZRQysxvIbCQsWPzcngH3qXN3aMp
T1scJLZXcQDyW0qDdtGVIyfSlSwvZDhbSY8kcIfxrobO++1aTeQ38+ZIHFzHvPLHGCB+lWt
MuJzpumsJSPM1AsxB7cdfampuxMp+RyotIxp73MjMpDbEUKefXJqW206OfRby+Lv5kDooQD
htxra1ZZP+EcugBgf2gxx6DH8qf4ZitX0O+jvG2LLNGiNn7h5w34GjmdrkuWiZyYtZ2k8pY
n8zuuOlKljdMzKttKzKdrAIeD6GulktLiLQ7uEAtqKXYZwDksmOGB9M1oXl55ljqTWz4cGB
HKnBLgHcarndtjJy8jjf7MvWiuJfs0gW3OJCRjafeqxtZlQSSxOiHHzFema7nU1llj1tIWG
5pISSp7YOWNR3ljKmj6nDIwuJQ8JEhYEsv94D0FHtGJTOX1bS30/UntrcyToiK27bzkjODV
S+sbrT7r7PdxGOTAYqfcZrr/E9ss0j3Vi7ExMi3Me773Aw49qxPFqP/wAJBOznKMqbHzkH5
RzVxndjvdmKyOse4owQ9yOKWC0uLjJigeVemUUkZ9K6HUvs93oKzGM299b7I3Cn5Jl7H60z
SXeHwxfeXJsb7TF0PIGTk1XO+VuxN9DItNPlnvTbSh4Qv3yVJK+2PWoZIJRvkWJ/JDbA5HG
fT613L2kz63dzI4aIXkStEpA4x98n0qgZUafXNNu5REkcpu4g3Ayp7euRUKbbFzGJaaX58M
zzSGB4OqMpy3096i/syZJLb7TFJDHcfcYjJxzz+lbelzQ31jNbXytEZWeSG5Q4KsF5VvY1p
RQ/aW09XZTnTikLSHC+Z6exo55JtIOc5W9017TUBbQK1wyLvJCEAj1A9KqCGefHlQu28kqF
Qnp1roxqF5a65p41GKOHyl8lkXrsPByal08i08RS2cEoaKCCba4PDEjNO7SDmW5zkGnztfx
W88M0W8b+E+Yr7CrN3pkS6bbXNoZZXmkkTawHRehrorN2EmgvJJgrbzb3L9MhsA/pUcMMFz
4WtrQssV6TK0T7v4t2dh9M1Lk7i5tTj3tbhY438l9khIRsfePpTBG5cxbCXBxgVvWMyvot1
ZXTbZLR/Oizzz0IrJs4XvNThgEgQyMAXY4wO5rZTbTHzLqQT2l3BGkk0DornClh1+lTQ2yS
W0LmCdmkl25UfKfYe9XvEDyPcIgJFrAPKiGck+p/GrunMP7K0ob8KLw7jnp0pNvluDZy9wq
pcSLGGChiAG6j61ETzWvfSWgnvEmtS1wZGKyCQgDn0rHOO5rWOpNxp96QjJpxGaYeDjNWtS
HqevfDMsPCs+On2t//AEFaKPhmE/4RSbJ/5en/APQVoroPJm/eZ5ZhfWlX72KTGOD0oBGOC
D+Fch7g8sR0oLZHSm0p6UDFpKSrumRW9xqltb3QYwyOFbb1waTdtQKnepPLcwmTadoOC2OM
+ldLqOj6Xam8CI6ixuQknz53If60y700LPHp6O4tZnTyOc5Vu596yVRPYSaexz0Mcss6RwK
zSMcKF6k0xgyO24YYEhgT0I4xXR6athb+JLOELItxHdbDzkMucfnVfVbOzNhJfW6skkd00M
u5shj1BH5UKWoXTMZXYDAbAPOAetL5MzW7TiN/KBwWA4B9K2NPtNJXQv7SvoZZWjuRFIqvj
5SM8fSr95ZxWGj6nZLKWgS6ibPU7GGR+NKU7Owm4rQwZL2NtLhtIbWOJlH7yVc7pPrUemXS
2Op294YhJ5L7wvTJrcj0fT5RbTbZFiN4Ld1zhipGVP19aV/D9pchI7IPFJHdtaylm3buMgj
j2o9pHYLrY567nNzdSTcjcxYZNR+ZIzKNzEjoc9K6mystFXVtMi2i4kkcxywlywz2YH+lYK
zJZa354gR0imJ8tuVIBPFOM09iVZlRnlwSSwye5605ZZAxw7Dj1q3eX8dxZC3Wyhi/eNJvQ
cgHtn0FZ/Q59K0XmVZWHrI6g/O3J5560gJ3g5OfWkZgxzQBkgd6YJIlE0gyPMYg9QT1pTI7
Dliec81G3ykqetNAJOKTSLsiYO4TarELnOB0qVZXA2+YeRjrUAUDrT+MjjNSaJIl8x88uTj
pQZnkcuzkt0znmowMMTTs8jNTYLEqyyggpIwK9MHpTklYFQCcZyRnGahHB5FSDHpUtI0UUa
d7qXnwxW9vD5EMRLhAxOCepzVNZHyWDEE9eetRjAI96f8ALzzSsiuRIkLlkwSSPSlSRyhRW
IUjp2qIDkVKABzQa20JN7lRljgds0/zpct87fN1561Dj05p6k7elIVkPLMVCnJA6DPSpBI4
z855GDzUSqTjBqTj0pMpIPMY8hiCBgHPSm+Y6nhsZ64PWlK8VGaB2QpcuxJJJ96YxpcU3PJ
J/KmMvafqIsRdAxbzPGY85xgHvVIyyBi24qSe55NMz1IPWkxnrSM3FIazZ4zTQ7KMBiADkD
PQ1JjHSo2UA/1qkJq41pZGBQuxU9RnrTQ7r8qsQD2FKVqMDBzTsQ4jjNIHLbzn1zTC52lQx
wevPWl/iqM1RDQ8ySbifMIyME560wyvjAkPTHXtSHrQRx2osieVB50vP7xuRg89aidmYEMc
9sGnsBj09qap7GqXcTSQM7mHBY/Q0wMVXAJFB6EU3OBV9DOxKs0vJEjc9eetNLMz7ixJxjJ
pigZ60hGGoshWJEZlBCsR+NPEkgUDeQo6DPSoweKXjHWjQLDndmO5mJbrkmlEpVdykhumRU
X40dVyOgNGgWH+axKjdkDoM00u2flzwaaG9KDnPIxmiyCxdN8v9nLaR28cbZ+eUD5mHvVMk
lw+efWmnjrSE8+1AuUGfcMk/metW7q/E1slvDCsMSncVU8Fsdao9etBGBRYLDGbcckZpPvH
pSn2pBwOSRVImwh46UxuuaeeTTcY+b1pxM2etfDQ48KzAn/l6f8A9BWinfDPy/8AhFJtyEn
7W/P/AAFaK6Dy5r3meV845pRgdqAMDNKDmuU9oKceaaOtLQMXip7S4a0vILkKGMTBgD0OKr
4pSe1AG5Lq0mpSXduY4ka/lDMxOADRqV9c2xsrP7Skj2H3XQ5Geo5rFXAIPQ0jEEAnkDp7V
nyIm1jZm18SavDqK2MEUquJH2AjzGHc1XudUM2my2YhVVknNwWBOd3p9OazGAPSlVQw+/g1
Sih8ttTobG4gg8HSpLGkhkvA5QtzwKqrr0pS4SSJXaeZJmc9ivQY9MVjg9i1AVdwGTzU+zV
7smysdJL4mSSVn/s6FA1wtzhSfvjHv04qvF4jlgbfFCiubr7Vu6/NjGPpWLtTBIY59xTDxx
nNPkQcpsy6zCuqQ31lYx2vlv5mxSTlu/4VUubyGeKcJaxxvLKZA46rnt9KognGKPcnFNRQ7
C5GaX8aawUOcEkCjBIPc9qoA2kUoHPSnNHsjUl8k9vSgAg85FBQY5yaeMAdKAmVDZyacRzw
Kll20Dg08YGM01RUmBipLSFbhemPekHUFh+NGSRzTh93FSyxVFPCjNMANSr2pMtDtnIPpTg
BnGKXGec0oXnOaRaEGMj0p54bFNA6inYAPXmkMVQCakXGfamKMZ9actSxoeFBHcVIoB7Ui9
M05SQcYpFDtvy1CeKnbJGKjKHGaB2I2AI61EV5qcgAVGwOeKYhm0ZprNgdKkwabgYINMlkZ
OFyaQ4Kkjr707GfvfhTSPSmiWRkEDg0w8HgVJ35prZB9qYWImyTTO2KlIprgE0zJjSCOajI
/WpWGRwO1NAZiBjFNCZGw7UzHT2qRlw5A5ppBHNUQxhAOQabtAHrTsZye9WrRLFg/wBtaYf
3fKx+uad7IzZRHfArWtNKSbR5NVmuvKjjlEKqFyWYjP6VUu0skdfsckrDv5gA/lXSTTHSvC
ek28lujNO8s/zLng8A1MpPSxm32OauYoYpFSCYyxkA7iuOT2qBUJGOvet6xmWy8PXN4FXc9
wqwhgCcgZOfzrUW2a0vRtiXYtm08rFeHZh2/MVLm07D5jjNrA8AnPTjrVtbFDoTaiZcMJvK
VMdeOTXXWkixXWlWoKO0Fq0szbRjBBOPrjFQC2VPCkJgb/SoVecQ7c/I7Y/MUnUbaTQnLU5
CztmuLuG3TOZJAg71tjQIZPE8+lR3pKQKzPLs6bRk/wCFN8LwmXxNauSCkDGZmI4AUZrWs7
55dO8QalJCiBkMSkKA2Xb1+g5olN30BydzjHXLv5eWCnrinJG8kkY2nDEDp6mukv8AZpmn2
0VvCHWW1AaQEFWZuv4irAm26rp2nxupVYUMxwOcc4qud20Q3O5zeqWQ0+9eFGaVF43sOCe4
qjtYgZBO7px1rs4ZYbyX7LfkgXF1viR/4VH+NVo5t+vQWzQeRHDK0hLY4AHShVH2J5jl47S
aYt5UTuFGSQOg9agBya6lL+WWw1SbzNsYAjQAgHBNcrjntWkW5bgm2FNbHSnEY47007sYxW
iVjOR6z8NAP+EVm/6+n/8AQVop/wAMyP8AhFZ+P+Xt/wD0FaK6DzJt8zPLOdtKv3qMZGaaA
a5T2R45z2o6daQcdTS5oC4E88UGkxxzR2GexoGA680vYelHXvxSkny8DkE0CEIBpBnoBR1N
KG2ng80DYnzUo+YE5wRSFSe/FB4GBzRckVhtYqTnvSdqDyQO9KQVHNA7sbxSgjr2HakOT0p
doxQID1p5G0DNCR7mwGwaTPJGCQOtAxQw6Upz9KQ44wKcAcYzxQaJDumBT19OtN54p6jHWo
bKQBeaeB81IRzkGnBc+9SWhMU5ByaVQadik2XYQcnOKlUUgBx0p6g5qS0KFz+FOHJ6UDlva
n4zkDikxoQcNTsZbNCg9acB3FIYu2noq96F6U9QcYpDQ4KO1PVacicbf1p20HkcVFyxMDPz
UxlI4qYoANx60z7wyAcU0xlZk96iwQe9WXAJxTGXimSQ9OtRsMnIBxUhTd1NNxt4/KqRLGU
3Jz3p3IPSjrTERnG3I5PvTcE9QKlIOMU3aeM0AtCHaBkE00rUjD5unNMKkHmqRm4jNtMOVO
RUhLdqjOT1pogaQPmPemk5px4HNJjGcUybDWxgYGKjOexFTEZWoyvFNEtdBoPORx9afLcyz
BElkZlQYXJ6fSmY4xTCp5BFXvuQ0OMjGPYSdo5AqUXtyY1QzPtC7QNx6elQ4+WkCkjAFFkK
yJVmkWQuJSGIwSD2p63MoG5ZG6bevb0qDYccig8L7UWRLQ5ZnjJIcqSMcGk86QKy7jtbqM8
Gozk0HgUWQWHb38vazEj0zQJHEgcsd2OoNNA4oOMj1ppaBYDM7HcWYkepoM0hkLliSRjOe1
M5PWggdutAhNzYxkhT2phwelLgk4JoIx1FOwmM5JpKceKaRk5qjN6nrPw0/wCRVm4/5e3/A
PQVoo+Ghz4Vm/6+3/8AQVorex5s5e8zzDoOtA47ikUk4yKcACeRiuU9gRaeAeoGRTeoOOPr
SjpQMa2c5o6c0rfXNJ9eKADqfalbr8vApOmMUuM0AJ1I7UHrQfvBQM5rS0SxtNQ1WO1vZmg
iZSTIOi+59qTdldiuZ59M0wdcmtuXSPsGoXtnqUbh4Yi8bKcBvQ/Qis37FdC3Nx5Enk4Hz4
6ZqeeNrg7FcZHNBO7k9a24dKtpZLwNHcReRaiZVk4JPHX25rMWyvDbfafs7mPIG4D+lPmQr
lcnjpilXirz6Nqa28txJYTpFH95iuAP/rVbk0mFba2khlkaW4IUxlM+Xn17k+lJSQzI9+mK
XrVm8iitr+SCHeVQ7T5gwc9+KlOl6ikazS2UqxnGCV656U7pdRlIDmnYq0unXvmxxfZpTJJ
91QPvH2qwNE1VmQCylO8kKAByR1qeddzSJQHGMdRTyAeemavWWmtcTS+cssaR5GFXJLDt7U
kOk6hPGssNnK8bBirY4IFTzRKKmOOtKBz1oMe7jkY/CrR0+7jgM5gby1+8eu360XRokV1BA
OO/epBx0q9o9lHf6tBZyOwWVtuU69M06awEVlvWCUsZmRZCPlYDoMetQ2luVezsUgSRzSj0
Fa/9jsmhG8kjlE/2gRKnY5H86XS9JW4upYrxJIwsDyrgjqoqeZBdGWuPSjHJ96tJp147KI7
d2yu/gZ+X1qeWxVTEtqXnDrktjAJHXHsKOZFXRRAwRmpQPY1rWWiSSx3i3MMqTxRCSNV/iy
Rg1Qmtrm2m8m5iaKUDlGGOKnnTKjKLZGoHsKeq55rXj0SS40SG7s4ZZrh5WRgORgelVFsrp
YfOaB1j3bM443elJTiKMkyJe3vUqRr0q5/ZF2libx0wgk8vB65+lK9jcwqHeBwCducdD6fW
ockVzLa5UZcDmo3BUYyBWvb6Vd3EywLDgkFvmPGB1qqLG6kR3jt2YJnPFCku4+ZXsZjrwDx
TDycVfFncyQGZIC8YG4kDt61d1PRZLYLLbQyNAIUkdzzgkCnzpaCclsYDrgECoSPWrYhklk
EcMbSOTgBRnmmXFtcwkGSEoG6Z7/Q1pfWwMpnGabwPSrsdur2lxK0UpKYAZRlV+tNOn3CJH
NJbyCN2Cggd/T6mhSQtCm2QOOtMUZOec1rXNlFELxvs1yqw427h932b3qG30yfzYmmhdYWd
UZwOmf5VV0F0UWXHNQlQRznPrW3q+lTafeTKIZfsqPsWRh1P1rPgtbi5dkt7d5mUZIUZ49a
FJPUV1bcpEEfSo2+lakmlagk/ktYzB9nmY2nO31+lV7jTr+3jElxaSRoW2cr/ABelUpLuQ7
FE4wfSkOD0q+ulahISsdlK2G2kquRn0p0Wnv8AY7meeKcGMiNVVMAP6MT3p86IbSZm9U4pC
uBV86PqiqxaxmwrBT8vQ1UuIZraRop4zG69VYYNUmiGV9200hOean+zTND5wiPl4zup6WF5
IIyLZwsrBFOOMnpzT5kQypkY6UBsA4rb/sJoLXVFuty3NmFwFIwSTis+00+a4vRBMjxKp+f
jkD0+p7U1NEIo5JPJob7gxzVw6Xezzy/ZbSVkRtvT7voD71LHpziK6a8SWIWw5ATkN2BPQU
+ZdxGaORQOQcipIoXnkCQqSx7f1pJY5IG2yJgkbvwpjI9tIeDWkNPuJrOy+z2MjSzuwV85E
vTgDtigaJqLXFvA1syNOSqbiMEjr9KnnQvmZR6cUc8HBq6NLvZLiSGOLcyEggEckdcetXY9
MiOl2dwYZXmlnMbopxkDHT3puSQjFOCfem5GOtTTxiO7kQIybSRtbqPaoiABwKsGNIzTcil
z6c02qMz134Zhf+EVn7f6W/8A6CtFN+G3/IrTf9fT/wDoK0VseXOPvM8uDUvBHSmdsUq5rm
PZFHHvRk9cUU49qBDdo696KVifSlGCKBjenNKpIXkfnSkYpMZ6daBk9navfXSW0TKHc4Bc7
QPxrUstLuYmWUmIrNHIow4+XAIOfSseJmimRlOCD2p8kxJ2qx2gHaD6ZqGmyWdKuq2mo+G5
bfUc/wBo2qbI5D/GndD9O1P1d7pLWa4sZLf+z7yFASpG7gfdI65rllgneCSdUYxxcM44Az0
pbeeOKfdLCs8YBBRuh4qPZpaonlOwupFfUL9ndVE+mpt3HH904578UzVGuIrdrqylthp91E
mSCu8YA+Uj1yK5uea71B573Z8kKqpwR8q9AB61TV8YBGVU9DU+z6pkpNnfXF5Jp+taxPdyH
7Pc2QSME8MWUYGKoyz21xFp93Igt7+3miWQxv8AJcKMYOOxFc9qt++p3bXPliMsqgqDwcAA
fyqCa2u4IYJpUZUnG5Cx4Yewo9khqDTLWuAjxDfksrEzFgy8g10q3sS6xpjXMw8lrERfe+4
+0gE/ia4ohs+hNTLyCxzwMACrcHJbmtjsNJlFlHZWl0w8+O/3qdwPy4wT9D1pIpmTT4UNxk
xaqWOH6r6iuRyxIIOcCnA4/iPXvWapW6lch31rbMNWN0bmOSH7a+Y94Aj3Lw3vUVkxgl0aJ
pkXyriZZQHGBknn6VxSllP3mAHvTgTkjJx3NS6Zfs2W4TFb62jTqJIY5wXAOcgHNdIXW11D
V55ZFktrmF/KIPB3dB+Fclg8MB0qRS7duD2ocb6m3KzU8OMkfiKyL44Y856cHmt6zlihtbX
7XKpSG+kLgnP3hgN9M1xwyDkU/LFeDkfypShcU4XOujiurHTihlgaWO/EqbnDK4x1x/Ortn
Jpi6yt6qCGOaCRXtnbhG7gH0PauFRZGcKvUnA5q2mnahNcRwrBIXc4UHgk/jUOnpuTyNq9z
aDppGvwX0Unn2c4I2g5ZVbgqfcVZhhtRqN5pMd0iZgMdvK3ChicnPpXPWdyLK4ZprSOdgCo
SQZCn1470ws8kplOC7HJNHIzT2budPaLdQ2+o2s9yhnFsFQhwQuGHy5+lU9d/eTWM24HNsi
nByQQO9Z0VpcTLujiZlJwSO1Pitp3Tf5TEHPOOlLk1vcFFJ3bN2ykmOg2It5MPb3Rd13AEg
45+lXY7q1vrrU7Z3CxtL9qiPYMvX865nyZlthPsdY2OAxHB+hq3FdbLA2y28YkZstN/Fj0r
Pk6sXJ1N2wmibS4J52VhBeeZIpbkjjkVNG32YagDIjCWRXgYnIJ3da5z7PMtoLgp+7LbQfe
kXeeWbA9PSp5Bqn5nXK9m+oxzRL9lllSSN4i2VL4+8D2Bqsi3ENhbz2TW+6GMxS7yNyHufx
FYGySQiNFLOxwoA5qB1kjkZHyrqcEHsaSg27XGqXS5tahayNbx39ldRJbNCI2XzMMpHUY96
tSyb7q6XzEKyaeAo3DGQBx9a51ba4mQNFC0ijqF7VXEchcKincTtx6mq5NQ5NdyXRoxJrdu
jXLWuScyg4xx69qt67Ds0OzGIw0ErqwVwx5PB/GsuSCSIAyRlc5xuGKrMCTyfpmtlFtpobi
21JPY1tEdRpepCQHYpikYeqhuRVnVDc24kaOa2awnlWVTERlsdOOoIrKF5nTvsVvbBHlwju
M5fngUxLe5sVa4u7DfFuMQ8zoG9sVLjq2ZNatnQ3pUT675pLKXil25xkZBwKz763mh1Vb2O
7jksbqZJEVJBk89CPasO8uprq6e4fOXPQVUJcMB0HamoNFRg0dXqTtJZ68hlVwblJFJbIYe
1ZvhkyNeXccLFXmtZFU5wB3/pWUIZ5Ld5lUmNCFZs8Zq1pN1Na3brbW/nyzoYVX61bjaLQn
C0GjpLK5l+yW1rJIUuks5lJLD5c8qDWPpN1Bd2F3p+pylTuE8TtyN69R+NYkyyRStHJlHHD
AnkY7Uzyp/I85omMRON3QZ9qI07E+zVr+h0Flcu+gu4lw/wDaEbkA4LL0/Sp9RwbXW496ZN
7HKF3DDD2rkskcDIpjNk4yS1V7Ml09XY7K9uHaXX0SYbZYopE+fjgjge9YHifD3ltKMESW0
XcEjgZz71lF2OPmIzx1pjAsDuzx0qo02tbkqFnc6Oxe0n0WG2v41jaAb4p1ONy5yUYe/arm
pPdWkjsi250y4ljmEiEZbBGB7EVyMcFxLDIYUZo413OQegpYIbq8nW3t42kc/dUUez1M2nu
drF9mivdf/tArLBcFWVlcZxngj3Gay7TSrq2e+V7tJhFJE5RZABKufvE+1cs5dSwYng4PtT
2iuo7ZZ3RlhlyisehP1odNrqTys6m7LxLr6xzp+8uI5FKOPmGe1SaiS6eIUSRds0ULr8w5x
jI+tcSXbbu3E5pdzkcZ57U/ZW1uS42dy5o11Na6pFcQrGSufkk+6w7g/WpNeFn9vWWwBjil
QEwk58pu4BqhPbXFnMI7iMxPgMAe4PINQsScH371qo63LR1umXMKWegSPMkZguX3KW+6CR8
30qW0uIkW1L3KEx3znJbjDdD9BXGjdgHqc4qWCCa6mW3t13yMcBB396l073dyHFnXKjLZNJ
Z3ttFd207lg5ALA/xKaqW1ypsdPeSWNpI7wswDYyD3rmZUlhkeNxsdTtYGnQ2tzNDJNDEXj
hG5j/dFL2em4crL+oS2cV1eRtbiaZpGKzbzgDPp0rHpc8kk0zqcjtWsYiYH71Man98io25N
WiWev/DNN3hSYlgD9qf/ANBWik+GYY+FJiP+fp//AEFaK6UeXO/M9TyrknFOHy0fd5HP1oB
HPFcp7IDrSnIOaSnbj7UguIAT1NWLKKKa/ghmfZE7hWY9hmq5ODxzV7R/KOr2xnmSFFfdvc
ZH4ik9gexv3Wk6cZ5LFI1SY3AjjdXzuX1qFNP0aW6t7UOTP55RkTPKep9DT9Y1RFlWVVsjO
jhkltlIP41Sk195b+K+FrBHMp3sUXG9vU1zxjNq5Ck7Xua1paWKX9hLDZqD9saAhuQ647+9
U4bHTDbSXElqZCb0QbQ5A2nNZ6a5cRGAqsa+VMZxxzuPvTf7ZkC+WkMSp9o+0bccbqfLILs
1biyt4NP1KJdzLBfLEnzn5lPY1Jd6XpVt/arpaNtsnTYS5y2eoPtWRJrc8yzoYowtxOLhvl
/iFFxrlxcR36yRRn7aytJgenTFPkkGpp3Wk2MB1URwkCO2jljG77hOK5YZLAEVsT67czC6J
ijAuoliYBf4V6Yqpf3KXc0bLFHFsiCEIu0H/wCvVxuty46bm7oOlWV8qJPBJ80MkhkY45Uc
bamSwW/0nRVkfAihmY/7qmqNv4lntoLVY7eAvBEYVcryUPUGmW3iC6t3s2hjiC2yuqqy8EM
eQfWsnGbZN2yHVYtNRLZ7CQM7p++Rc7Qc9s1raVp2my6bp0s9t5s1zcm3J3Eccc/WsK/u1v
Zt6W0Vsg6RxLgCrdprU1rDZxJFGVtJTMmR1Y+tU4uySNZJ6GlZaNYzXbWjxSYMsq+axwMLn
G38uatWdjpG3R4bqxLvehleQSEEc4BFUYfFE0SQZs7eRoXdlYjnDdR1q3fanFBp2lfZRC88
cTDIOTGSTxWVpXsx+9exMdG03GnWscLNc3bvH5pkOFIbGR+FQRWGm3EF8dv2cWUqjdz8yE4
OfeqB1iaRLEIqo1nzGyjnk5Ofxp8mrSySu6xRoHkEkiqOHI9aXJK1i0pG9BpMFnqzJLaxzW
8ltK8UiuSrgDgj3qktjaW39mJLAHF8A5O45UFsYFVbfXbi2lj2RoYo1dPLIJBDdaX+2JGgg
heKNhbkmEkcp7Cp5JItc2xVvrVbXWJ7MN5iRylRz1FdHc6Npv8Ap9rbQPFJbtFskLkkljzm
uX8xnujcSkOS+5jz1zmtSXX7iSS6dY0je5ZWfA6FemKclJ2sVJS0NA6Vpcs5sYZSLxZgg2Z
+ZR1z70+0v0udcsFIkW5hn8sFmyNnTH1qjN4iuZ7qO6SGCCdWDs6LguR0Jok1svqSX0Vnbw
SId5EacM3941PLLqRaT0ZZn0+zthDPNCZftdy6AFjlVDY496nfRbRBfQwgvPazqN2f+WZ9q
zl1aTyRE8SOFlMyZBOxj3HtSW+pXMUl1KknzXKFHLc5zS5X1KtLoblktnaW3myzGC2vXZSo
JztHHHvTQsOmW6WkplktrpTIShxx2qjbaw8OnfYXt4p41O5DIuWQnuKs/wBrySaeltNbwzG
P/VysvzID2rOzvqTyu5ehsra5Gjb0dlmLhhv7D09KljstOaG1kNm3725NvgSHkZ6/WqEWsT
xm1Iij/wBGBCfLzz1J5pYtXkjWFPKRhDKZV69alqQ+WRNeWMEWkTsinzIroxA5ONuKbpFrb
Tw3j3ERfyot4AOOcimS6jJc2r25iRUeTzT67qdaXbWsM0YjVhOu1iewotK1jVRfLbqactnD
bXge2hcboEcfMdsZPXJqKfTLZp9QtURnniRZIzu6+opW1i4IZRBEUaNYyhGeB3qvLqk7ak1
+qokxXYdo4PGM1CUiVGVyfT4I3ku7exkVbjaF8ssR5mPvYpPsMdxaafGIFhkZ5MuM5AWs2C
6ktn3rCrSBt4c9QamTWrmLychXkhcurkc89RVcsugpQlrYnlbS7rULKS7l+0Fm8qYBjhR0B
FVBpVrDrMVhdRbvMuCvBP3O1Vb+7F2wKW0MA/uxDAz603+1bpdUi1GXbJLEAFDdOBjpVqL6
BySWxcTT7IyWVxDE8Ra6NuwVz8w9c09dON3od6oXfFa3rME3fM645A9azl1qWJIEW3jxBMZ
lOD940xNdu4SDFFGP3xnPHXPUdentT5ZaEuMtCO1srW+0q4lhhK3EEikruJ/dnr+VY1yEF0
4iXbGCQB9K3oZja29zqsc8Eb3CtH9nQ/Nz1OOwrLuriOXT7a38pQ0W4mRVwTk9z3rWO5pFv
m1JtPtY5tD1Cdw4eEptweOT3FaQsLWERXlvG0UsN3Eihj8xB5+b3qtbyLpmjzATRSy3DRyI
FOdu05waWbxHNNI7i0gVWmE+FX+Md81LU3sZPmd0g1+yi0/WXW5ty6yymTzFfgqTyBUOtWk
ViJoNheD5fs2SeFIzmiXUZ9WC2Ewt4xJKXWRyQIyevPYVU1e5eRrazM6zraR+UHXkMPrVxi
+o4c2zGaPYQ6hfNbySojlD5Ic4Dv2Un3q9HpFpb7p9SjEMRn8oxvklcfexismCdYN+Yw+4A
dTkc9RWmPEd28M8N1BBcxysH2ypu2MBjI96uSk3oKalzaGBcxwC/kS1LPbmT92W4JXNdLda
ZpFu+pp9kdjZxJKCZOpOMg/nXNSOzXBlIB5zgdK0ptdknN87W0f+mIqMOeAPSnJN7Ey5uho
SaXYie8CRPGn2BblVDYCk/wBKx/DTFPE9kqttzJtJ9AQc1Yk1yd2mJgiJltxak4P3B/Wsyw
un0/UIbyNFaSLJUNyOmOaajKxFm00bEmip/wAJCNLkiVMl5WlB++oBbinZsJfD+mrcQulut
8yMoY/dwOaqJ4gukazkCR77VmMbEZIB6r7j2pxuzrKR6XFHaWERkaUMSQqkjnn8Kjll1M9b
FbV9Mh0xrqIoP9ZiE56r1B/I1Ws7GOXTL7UJMulttUKO5ajWbuW8vlDy+YIUWJW9QBil03U
3sLe6t2hS4t7ldkkb9ODkHjpW1nyjfwm3rVlBMJNUaPIt7OAmNjnJYY/Lioo9C0+5ktTC6Q
zXdqJI4pThS+cEZ9wDiqFx4iuJp5HMUSxyQrA0YX5So6Z9/eqTapKZN0iK6BVCAj/VgdAKh
QkTqkak1skHhvyJbBUnW/MWB9/pyM1YWyiglsruKDyZUvBEFDZIHofeska/fj7xQlphcAsu
SrDuKml8RXMsit5EHyz/AGj5Ux83enySsTdlDVUVteuIx0MxA7963oLSK0k1fTFjGVtxl+5
NcvdXElzdyXLgK7tv+Xsc5rTk8R3rwSIyQ75I/KeXZ8xHaqlGTVkN3LR0mwTUbnTJI9rxQb
1lz3xmuXwM5rSuNXnuRufHmlfLZxwSPQ1nH71VCNtxCYOM9KYeaexO7GajI561tYl6nrvw0
cr4VmAx/wAfT/8AoK0Unw2B/wCEWm4P/H0//oK0VujzptczPLc5FJjvSA07tiuc9VsBwaKQ
HJxg07FFgF71NaW093eR21um+WQhVGcZNQDrWloEsMHiCynuJBHEkgZmboBmpd7aDexJcaF
fwJM8jQkwAmRVfJTtzViw0cIL1L+EM62omjIbpnpVxbuznv8AXYzdIgvMmJ2BwfmrQt9W0+
3v57lZ45o/siRbWB+YjrWHPO2pnzuy0OQGnXDO6nZhFDO2eEHbNS/2Nfr5jGNSsUXnlgeCh
7j1rWMmnRJqllb3SOt2EkikP8BBzsNW47+0ntJdMNwkbLp4t0lfoW3biKrnkU56nL3drcWT
os6AeYgkXBzlT0rQkstLVJNmooSsAcAoeXPUVY1n7Fd3MLx30e23s0UYUnc68EVgZOecjnp
VJt7lLXYPvewoxzwaBndyc04VoUkHanjp0ptO9KTK3HbRgc0qjrikAycZ4p4UDpU3ZQc+lP
XJOM8UBCwJHanRqA+TQaJD1BB4608ZHTrTlXLe1KVwc1nctDgML836U4AYpBjr2pwU0F3FH
Slx3pAD0xTwMGpGC4Iz0qRVzyKQJxxipgp2AgikIVV6DNSKvzUKoyMjmpcc4AqGO4qqasIt
NRcHmplABqGISpFU9f0o25PPSpETH41LKuPVDgcYqwsa01AeMY4qwi5Ixzioux3YwoAtQlQ
c4q4Yzs6ioHXHNCGirzkioXQnmrDZDdKYVJBH61SYmVSCOKikDYx1q064FQsN3TtVJgUWXB
xmoypz0q2y81EUHerEVTuz7VGQSAKssuOOxqIjHbpVIGyI9Ki5B461ORkemaYU6e1UkiXbq
NPJwTg1E3JPrUjAZzk0wgGnYXoRke1IMc9qkII4ppBxwOtO4EZAIOKjwACKtQwXMqOYYHkC
9di5x9aglR43ZXUq3oRzVJ+ZDV9mQFj0FRljnmrEdvLPIUijaRgM4UZOO9QkY3DHOapMl9h
o+4c9c0wMc8HFPwMdaaEPWmQMIbazccdc0wb3wM9alCFm2gZJIGPWh0KZGNpBppkNFd1ZXK
8cUmSKtfZp2ga5WBzCpwzhSQD6E1HcWd1bokk0DxpIMozLw49jTuu4nYhwc5NKxP4UscUsz
bIkaRhk4UZOPWmtnA707Im4wntTScCp3tpliSdo2WN/usRwajVHkfYkZY4ycDpQn1C/Qj4p
M5Py8U6mkEc1SZDQ1vXBzTaccMO+aaQaYj134aEf8IrNwf8Aj7fv/srRTfhoceFZ+M/6W/8
A6CtFbI8ua95nlmKcfc0wcUoJ9K5z1hw9aCSMYpN3tSsTxQA6k6UhbpS7vWgYByOh75pSc5
75pCQD1pueBQIcGPTNGSDkfpSZ70oznkUDAMe/TpTxyuOnemnHanAZHSkUgwRz1p4AK7hSA
EelLggdKTLQYzyKcPQ96B0xTlzuxjgd6kpIUbRgdxUg47daYMbuRUq/epFIUA468VIigikH
FPBOMikaIftYjg0KCx57U4Fh170oGDnFSUKVwRSjOetBORT1BpAKo4pcc89aADnBB+tPAFJ
jFjGalCbRjtTUUjnFTqM8mpYxVA3AkGrKgEZxUKdcdqnVcDPFZyYyQD16VIqg4waiBycGpk
O04C5qQJdmBxz71KF4GKYnWrMaFjjArNsaHIuE5HXpU6rzgcUirgCpgAWzjP0qWSI6DGMc1
XdD34HtV5lBXoarOvNCAqOmPWojkDGOKuMB6moHHWmaFVkY88YqsVIJJ7VcZWx0NQFQTyTV
olld1z0qBkNW+AeBUcikgmtLiKhXKioehxVhgV71Gw9apAQEc8VGx9BUxA61GeeatCZE4HG
Kjwc1Oy80xsCmiR8NnPeMVtoWkKjJC9qLnT721QNc2zxqTgE96i3Mp+Viv0pWd2+87Eemae
otb3Oq8O2DyeHLpI7lbaa/lEETtnkKCT0rP1eOLVJZb9Q0VpZRrCWYfNKw4/M8mozrskVtp
0UEKRfYWLLgn5yTk5qKbWUmS4iNsoSSf7TtBOA3v6j2rDllfmMEpJ8xdttNj0p7y98wqqWY
YZPKs/G3645qhceGcXHmW8rm2ECzOWHzBm6L6Z/pUR1p3glhuIxKXkEpJPUgcD6Uq6672t1
bXkfmrMwcEMVKkDAH0qkpXE1K41NFsWN/KLlzb22wBxj5mbqP502/s9MtNHgli85553coWI
HyDgHFVDqDHS3sQqojy+axUfeOOBTdTvRex2qCJYhBF5QCnOQP8a0tK9xe9fUs+HbVxqMF+
8SvHHKoUOQAzZ56+lVfEcHkeItQiGAombGPzomvllNsEiEcduBtRSfmxzk0msX39qajLfmJ
YTIRlFPFUr81w1UjY8qFPBen6dNdNA97ObgoE3Fl+6v+NSa5phvdTNjE5+xaRbpCXB6tjpj
sSayrnXBNqtjex2iKtnGkccTMSox3qH+3ZGN+J7dJEvTvdSSNrdeMVmoyvdGVpbki2Fpb2+
o3MFzJugiRVKN1kbgr9OtS3Wh2UEdzullDQQI/bG89v1rMh1Ro7BrVYY9rziYkjuO30p8mt
zyNcNIisbiQSMSOmO1a++DuaF1pr3SW1kCVisoPMlJ6Bm7fjVaKxs4lup4J5ALeEHKnq5/h
pja/IZLsvbxMl2ArIe2O9U4dTeG0ktkijKPIsnToR2pWkTdl6fRbSCOcvLJ5kVuJWz2Y9q5
0rjrnNas2syzJeJIik3DAlvQDtWVktyT+dawUluA1h8wpmRUlMwa1EesfDY/8UtN/19P/AO
grRT/hr/yK02f+fp+/+ytFbHmTfvM8qxkZpRzQpBXoaVfeuc9UTP1pSelKOTSEc0AtAA+al
IGTjrRSDI7UDDBx70m3NKDmlIxjkUDsAHanHHSkA75pSMEHtQFgXmpB6CkxkcUoBB6YqSkK
Aaf2poBJxUhUcYNK5aDZxkYpyjik5HFOUVJokAFSKD6YoC08Bs4pFJChc4qQDoBTVDYzT1B
JGcUirDsfN9adjPFKR0IpVB71LKQuzPU08IOmaAMmnbfekAoABzk5qVUzz1pBgAZFSAZ61I
xwUCpUXJFIgqYcYGKTHYeEAqVQpH0poGSKkRSKyYDlAOOOamWPnJ4pgXnJH41ZjGQM81LGh
yIoPap1QdM4FIi4HQGp0UDnNQyGOSPj1qwqY6mkRSBkVOozWTYiNx8vTP0qB4l65xV4phel
ROgxihPuNMoGIZAHWopEAJz19KuugXO47jVV1XBIJyatDuVnHFVXX2q8UJFV2QEnjGKtFop
spxnFMIx1FWJI8DAPFQspA5NUhMruNzcCoShJ5FWiPlzUDcHoa1Qiuyjp61C6hcCpyeeQfS
o3GD0qkIgYHJqIgg1O3JPamMOOe1WhETZIpNuE5pcbu5FKV+XrmmIiwuOuabjsDinbSRxgU
m1hk8UxDCMcnk1E2Tk4qYgkdaaeByBQIh28c1ERzUxHBxUeCfT8aom1iPdzTXyV604g5xTS
CU/Ggmw3IApjc8inleKbtxyTxTJZGRzgcUj+g61MdmOB+dRMO9WQyE+tGRjOacw4GKaQMcc
1RDQzI9KDwfalxzjFI3rQSIRkZxTcAj5s0vbpScYxVEHrvw0VT4VmOR/x9P8A+grRTPhqce
Fpvl/5en/9BWitkeZOL5meWKfSkxjvQDg8UZ5Nc56wq/epOc0UvP0oGJQRkccGigc9KAsKD
tHTNKBgZoHv1p2PWgotWFnc6leJZ2qBpX4UZxk09dOvHuZbURbJoclkY4xinaQ7Jq9syMVI
bIIOCK635NfsP7Zi2jULKNkulHHmLj5X/wAawnNxdhN8u5xsdtNJFLOqfu4uCc9/SmKPXFd
NptlBLpMsctuUAtHny5yXbPDAdhTJ7ez/ALLs9VjtUERgKSL2MucClzlJoxpLG6ghE0kDKj
cK3Zj7U+1sbm6D+RCXKHDAdR711SWW+DSJYGS5shPHGysctC5PzAj0Pr7U4i1trq61eU+VE
921uVjXjb3FT7RbMtTRxrIVYofvBiDmnAHr29a6WPT7C9029/s+3Pm29zvBblvKPrz2qxax
6c2ny3n2GGRhepCmRxtPXih1ClUXU5uO2nkhkljjLRx43N6Zp0ETzSpGmNznAycV1MulWzJ
qdrEvl4vY4kIP3Q3UfWqTLaJfnS2sATHcqgfoyjOMH61PtLlc66GJIjwzNGxUlW2kA5rRsN
HvNQRXt1Qh22KHkClj7ZqTU0s7W91G1W0y4m2xOH+4B2p2g7jrthErHBuFxn603J2uim3yt
oWTQdShJxAJMNtxGwYg/QVXNlcLBJO8eERtpOe9dLasG8V6uXVisSyyhQxABH0quRYXekw3
UlqIFe82sFJOFwM1nzu+olUa0ZiWllcXTS/Z08wRIZG56AUxQCACeneuysdMEOupEjQ/Z57
eQxzJwGXB6+4rLW0VNZ+yNp4fyFJbBwG4+/n0qfaIamm2jG2KcHtVm3tJLpmEQHyKXJJxwK
6WPT9P85Ge3SUfYTMQOBuHenQ2NlJdQSC0VRNZGVkDYUMAeaTqIXtUc1EvcLnitRdEv5Eil
SEFZR8nzD5jVHb3zjPSuoU26eHdJkuJXXy5XcbRktg9PYVMpNJWKlJxSa6nOeU0crI6lWXg
gjGKlRfxz0robu5tprD+1GsInmnmdcMTwAOKS9tbaIR3ccCCCaNPLHo3es/aXWoKrfcxUjJ
PB74q69nNC0auuGcZA9RW5dWdmiXkcdrGnkrGwZeGyfeqmrQxx3ypGuMxqTznnFTz3dhRqq
TsivJZzWrhJkCMw3AeopYh3BHPSuk1C3cWFtcFEkxCqMO6H1qKKzt1vI7F4lKvEG3d9xGc1
nz3M1X927MlEOOTU6Jt6LmtiG1tgkUXkLmS3LsT60+SNCbNPIDYh3EAfqazc0R7ZNmWtvLK
kjRqCIxk1WaNiM8/hXSwWkS3BCEJ5lvkntVSDbHPdRPAo8qMjkdfejnuEay1Oecc0qWNxPG
8qICqDOMjOPpVmUxssflxbGxy3rzU2lm3+3FZWcOykIQfu/WtVJ20NnK0eZGSLK4ljDRw5z
0Gev0qoLK4lSVkQlIuXJ4xXSTBkbS0jBJAz9TnmmvsOrau6fdEbcdj+FHOxe2djnotIvLuA
Sww71PAO4DP51nywNFI0Trh14IPatbT42kvELE7IgXODjp0/WqsCi61eMSDes0vI7EE81qm
b3abuZLg8rjFJFbvNJ5aDc+DgetdRd2VnJbl4rPBjuzEFi6uvvmozZ2MLWFxIBAHkdWKHO3
0zTVRNaGXtE9UcvcW0ttIY5oyjgdD/Wo/sU5s2vNuYVYKWz0NdVd6cIpLi81ARt5eza/LLJ
n+L8qYzWMOm6hLaW/nQNPHsSUHAJBz+FX7TqhOqkrnGuvykgYxUG0s4Ud+Me9djq2nWlkl1
exwI6idYxGw4Ubc1h65ZxWeo7LcFY3jWQL/AHSwzj8K0VRMpTUtUZ93YzWU5guECyYDYHPU
VV2/L7V2l/bQySPfTYZbW0h4K5BJHU1XP9mHTdVksbZWiYxKryDlCeDj2oVXoR7RHIEY+lN
YZGPWusfTLIale6S8ICQQF0lHXcBn+tS/2bpL3r6YLFEL2azefuO5X25z9DVe1QOaOKxjjj
NWJLC6SLzzCfJxnf2PtXTjSrM6xcaK0QVUtd6Tnru25z9Ko3zRaez6JLC0sahHQ7jw/ByR6
Gn7RC9ojmyvH3cE1ER24rtdTt7WS51staQx/ZokMeBjacgf1rC8QWcFpewpBGE3QRyMB6kZ
qlUu7DUlLQwyBjNNYHb0xXVXem2kOnWWsQQJ9kkgIdDyFkHGPx4qO6sdJ0+2ms7sEXLQrJG
wU7g5Geufu0e0RPMjlwPlzmo2Getb2gW9vfS3FhNAjyTQt5Bb+FxyPzqzDZWi2dzcyIv+gi
OFvkyCxzuJGfYVbnYTkjlduT1pGXDe1dbb2Ok6leXX9n7YJWKvAk4+VxjlR6HOTUun2Vjs0
uKewiZ7h5I5Aw5IB/pQqqM3JHFLG8sixxrlmOMZp1xA1vK0MgAZeCPeutjtrFzYTJZxoReG
EhRgOvvUM6WVpplxcrYQyP8AbGjXeOAuOlNVUzNzRx2D60exrrb3TrFJNVVbZAIrZGXA+4T
XJe57VrCSkgvdDG4ak4obrnrSdq0M3oevfDYZ8LTf9fT/APoK0VH8NFY+FZiD/wAvT/8AoK
0VsjzJ35meW4xQCDSE0ij1rnPYFzzT92MZNMI4wOBS/nQIUnJ4yKUDI96QA9zVuxspr6+t7
KDb5szBF3HAyaGWisBgjvT857VsXHhy5toi3nROwuPsrqp+4/ufQ1DJo80KxSvLF5Mjsm8n
ABXrz6Vmpxew1Z6layupLO6FzDjzFztyM44p8F9cW88zQuY/MUq4HHynqDV9PDV089vB58Q
e4haaMEkEqPbsT2p6ab/aU1tDa+TAxjbAbOW29c+5qbxC0RU8RaitrHADFhIDbhtgyU9Cao
C7n+xCyMh8gP5gTsGqW20yWZUYzxxqwZjuOCAvWrieH7p5ZUEsShIBcb2JAKnvU3iXFRREm
r3S7fL2RHcrHYMbivTNXIvEN/GbgMYmS5O50ZARu9QOxqL+wriDUFilKPCEWQyLkqVPSrt5
oNz9tvZD9ntY7cpkbjgBuhqXKFykoXM211C6tXuHglKtOhRz6g1JbajcW9mttHt8pZRKARk
7h0NXZvDd7Et2BLC7WqCVkVskp6il8KwQ3XiO2tp4UmjfO5WHXjNDcbXH7u66EUuuXrxzqS
o82UTMQvO8dDTrjxBf3VzDPOY2kjYNuCAZI9fWtK905P7AuLq4sVtLgXAS2CfL5q9xjn86z
v7EuSk2HRpbYBpYuhUfWoUo7guR6kMmo3Fwk6uUJuH8x2CjOf6Uthdy2V3HeQbRLG25dwzg
1sS6ZBJpEFxAkQYyLC77/wDWN6Lnp71Q1O3EOqPaiJYTERGQpzk+tVzxehaaeg+LVrlLy4u
sIZbhSshK9QetEWo3ENpHaps8qJ/MA29/U1duPDrxX81rbXKTGGATNnjIxk4qC003LJJM6e
Xs81lLYOM8Cobjcr3GOt9WuoTtTaF2NGBjgBuTirSa3erPFOChljj8ndtGSnoa0rfSkaa+a
6t7dFiK7cyFQpbofXFc/JEBMwBXqRkdDUJxYoqMndGn/bd68ZVzFjyjEDsH3fTinprFyhjK
rGGWLyRhei1q22lLc+FoLtbaNSkjGabbkhRjArMdF1C7Y2tusESDJwPuj1PqayTi3chODv5
FWS4e4jiibbtjGF2j+dWpb6aezhs5AvlQZ24XkZpt1YTWVwIZtrFgHU/3gRWzfaPvWOW1MU
ZS2WVkB5PqablE0coKxmG5mks0tDt8pG3L7GpfPdreGBmMkcJO0ehNaEWgyiWINPCXkAcR5
5IxmnzWIcx3EQjhikyvJ6Eday54g5wuM/tK7kMu/Z+9ADfL1x0p01zLdzLLLt3KAOnUCntp
UyGMB1+dd/8Aur6mny2MtnKqy4IddysO9K8dyU4X0LP9pXTE8oF8sR4x2FKt3OUA4yF2hsc
4+tEOnPJA7iWMbFDEE/pn1rUuNODbWhMalYg5TueOtZNxMJOEXylVbyclSm0FU2DjtU8V3c
IVG5SFXAyO3pTY7CbBG5RIF37O+KtLbo9llVQOuAzHp9PrUXRLcERvdzsvG0fLs+72qu13M
H3EqW2bDkdRVx7KSJW3MpC43AHnB702W18pXQqrPtB3dsdsUrrYE6fQypXeVVRtvyDjAxUT
3MwiVQqKQCNwUZrRWzkDh2CkBgCueetJqVlte4mjaMoj7Si9RWia2NOeN1EykvJ4lQggmMk
qSMlc+lVkup4BLjB80bWJHJ55q5HatJE0hYKqHBYjjNCaZPOdqYBJKrnJDEVaaNfcSMgTvD
HKkfAkGG+lVo5Wt7lJ4gNyHIzyK0IbGSe6+zLgSk7fmPGasWen/wCkWsjhHikm8sqfbrV8y
WxcpxSM9dXu4SNuwYk837n8XeoZdWupFVCkQRSSqhBgZ61YudOZ73y0KAySEKmcFRnrTpbK
OKW2k2xLblTli+d+OD9Ku8Rfu0UotZvIWYDy3jZAhjdQy4HTiq0mpXJhkhIQxyOHYbByR0/
KtLUNIYXiCBFii8sOQTkoD3b39qy76ynsbgwXAw2Nwx0IPeqi49Be43oJNrF1LLKZdjrNjc
rLxkdDWXcTSXNy8spLsfUVq6dbwSTgXAV4ycbSTuP096deaPMmoywqscUaMFLKd2M9B9au6
THeKdiqmv30dw8xETB4xE8bJlWUdARVT+15xFcxGONo7jG5SowMdMU67sJrW+e0m2q4IGe2
D3rYj0G3hv7m1naO4igjV2fft2E9OO45qrxWpL5EYM2rXcy/Oy72QI0mPmZR2Jq/rmqL9qZ
bJ4mRoUiMqD5sAAEZom0d/ssC28cLvcysVlRs8L2FM0zT4St8Jo45ytszoe6tnFO8Wrke69
UZ0mq3UsbK5AdkEbPjDMo7E0691q8u7aKKVYi0YAEoQCQgdAT6U0aYzySItxF+7QO7E4Cj+
p9qrXlrJZXrW02AwI79j0NX7hajFls+Ib43U0+yHM6BJFKAhgOmfeqOoX0+oXCzXDAsqqow
McAYqzPo9zBKElkjBaHzwQeCp6YpmiwxXOt2cE0YkjklVSpHUd6aSXvIEorVFI39z/Z408y
N9n37wh6Zq3d67eXenR20yxOYxs83YPM2+mat3eki51u6jtYlt7eOcxKSDjOeBViPQGOhzW
8yQQXiXnlGSRsZGOlLmg7EtRvc5WCeW1uEnt2KOh4OelWrHWL7T5pzA4xOPnV1DK3uQamOj
TrLJHcyLAFl8kuwyC3t7VTu7C6tdTawlTM6sFCjvnpitLxYpKI5dWuPMZl2eZu3A7QCp9qc
ut3sbW7K4LW+Shx0J61L/YtzCJnBjle2ZfOjHVcn9as6/p0a6xKyFIE2oqpjG7IHIo5oJ2M
nymaus3kcccasoEchlXA6Me9V7jU7qe1NvJIChk8zoPvetWrnQrmAXeZYz9lA3Y756VFpdr
NcG5aEQkpEWIkGcgelWuS1xNISfXdQmt3hZ0w0YjYhACwHqe9YwIAxjNbB0O9FjLcgDMSB3
Q8EA9Dmskj0/lVR5fsmaSRGw5xmmkZ9qefvc01iO1amZ618NSn/AAi03OP9Kf8A9BWin/DO
bb4UmAjXi6fqB/dWit7LueROUuZ6Hk4pM4pRkGjj0rmPbDJ9KU9gaKfx3oCIinHv9a09Cuo
7PXrG7mAEcUoZvpms/Aq3p1lLqGow2MLKJJW2gt0zUu1tTRnSSalpUguoZZXmjfUBcDjG9P
epZbrRJ47O2luy9vBdNIy+WV3RnnGK5S4tZLW8mt5Dl42KnB4yKYPvDOR3rn5I20ZKhpZHQ
zX08viKPVbaU3Mwk+SONThUHAH5VFe36QeJxc2SmOOFxtQ9u7D+dZlndXNrK0lpI0TsCpK8
ZBqLDbiepJ5Pf8a05EmaKGp0MV5pM2vTSSbo7VoyIcjd5THvjvzWjPqumyedi6YtNY/Z+Ux
hgf6/pXM2Gnz6g8iQFN0Y3MGbHHqPWoXTy2ZQQwU9R39xWbhEfImdlHqemXFuLSW9e38y2i
UyomTG6dsd6pJe2iWGpWounlMxTbI4J3bT+lc2vXI/nT1DY64z60vZxLVPzO1TV9N+3alM1
wVS6shEG28hgBxWN4ZuoNP16O6uZNkSBhuUEnkY4qjd6fLa2trO0ilbhNwA7c4wfeie0e1k
SMyozlQxCHO32PvSUVayCMY2t3Oij1O0sNHu7fzzeSSzLLGuzAUKc9T60SalZ/a7+8t5WLX
0ewoV5Qnk/X0Fc0oJYZPfFXr+xlsHiDsrGWNZBjsDS5I7C5EtDZv7mxkazitrnba2irsjKn
lsgsT9eao6rNDca3PcW8nmRyNkN0IHpWWvJG4gVMinqBinypGigonTTalbJr8OowSmSORAk
0ZGNoxgimW1xpr3948rvGpH+jyFd2zB4GKwwoA61KAenHsR3rNpD5FY6q+1KwuYdQEdyS1y
sZA2Ecr1FYkkUEboLebzgVywKkbT6e/1prW6RJGyyq+8ZOP4T6H3pecjb+lQopLRihC2iOi
ttXSy0uyjhmHmxSN5kZHyuh6g1MkmkJc3KQXTR292mMhDmE9ce4rIuNLaExiS5iXfF5oJz+
X1qqgyBk4PpUcq3RKpp3aLd0IzcYjne4AwN7jGfpW8l5Ztc7/OxvtBCeD8rYrDtbV5ld9yo
qDJZjinImWAPHGfpUySLcItLU3Re2yaraXCyFlWMRuCCNvGMip9+nMttA1wXSKUs3yEBlNZ
dzZPZyqjuCWUOCOmDSIq7hkn61nyp6oj2cWrpm3FcwNd3Eks5xONpZBjywOmPWqs5BmVY5m
m9XYVXSMs4x1PQCrjQeQ4jJBbHOO3tUuyEopPcvhrZbFLdJsBvmk46ntU4uo/tIuUkyfK2b
SOlZ8MJlmEYA3E4GasG3eORhxhcbiOg9qydjFxjszSNxEZvtYOGZNpTHehniaGKNJCqLyRj
qarfZ2WASkjaenPWlUZb2z0qLIy5I9C5K8TiceZ/rFAHHSop5ittAzKRIp5z3FMKsOVGPTF
LPbyy+ZJJKGZFBIzmiyFyxva5HKbYzrcK5OWBKFehqKeaBkvB5hzK+5Rj+dNSIyvtDAfXtV
aaIhiCfumrsjdQV1qFpMbdmYsCrHmNxkMP6Usk9nJGI0nktfKYldo4ZT/AFqs5GOPzqsyjk
1aSuX7NN3Y23nW11OOd8sobk+3rVtbqzgNuiXBcxTmQkKcEHqfrVSWJRbq4kUl8/Lnlagt7
J7md0R1Uhd3zVdr6suUIy1b2LdxPpt5fRXkrFWDYkUA4Ydm+tMabSw9kJ7retsWyqoQG7is
tlP3eM+1R3Fs8DJ5hG5hu2g5wPeqUUP2ce5oxX1u8t2Li+w91/y1VT+7x04rMngtZ3uGkv3
laJPkcrw5/pVNtvIPGRn6UkkG20V/PUliQYweR9a1SXcr2aT0ZZ0eS2tryS7uGw8aHygRkb
u1WLeeybT57O51FopnbzROqk5PcEVjMAB6GoZQOCG5xVct3cHTTd2F06m83pI0wUg7343Yr
auLuwkl1KRbsbbuBQAFOVYY4zWHDAZ7mOFXAaQ4BPSm3dtJbTy27kF42KnB64q1FPQHFPQv
pdwx6XpqJdGGe3kYnaDgA8g1et9csodRmvisSzyW5SQKvySPn07ZxWD9gkbSZL/evlxuEK9
8ms4qSS2RjGRRyKWhHs09DcA0H7ZcyR3DR+bHvj3qWET9Svv7Vn+Ip7O61b7TbTeYkiKWGM
FTio7PT5b1Lp43RfIjMjbvQVWuLdYlibzo5DIm4hT9z2PvVqKuUopS1Ls+px3Hh+C1dT9qi
/d7/wC8nUfrUegtbQ6vHdXVyIRbMsgyud5B/SoLiwnt7K1uGZGjuQWQA+nHNUjDI6F1Q7V+
8R2q0k0JJOLSOnh1Kzura8tZLl7NmuDcRzgFt3scVWF7bf2WIGuS8qXqyguCS692P5Vz3IG
QMfWkbIHap9mlohOmdHql9p19FJbfaSojuWmSQJ/rA2Misa+1Xz/EQ1RBkxsrID3C9qzsvk
579KbsOTkVUYJaDVJJWN+bUrMT6jcwyEi+UDZjGwk5bNTazrFhqoJkYrJBtML7fvY/hPtXN
CJiGlVTsThmxwKn1PT3sLsQvIr/ACByQOORmnyRMpU0bN9qGlS29+yXT77uNCF2fdYds1m+
H8o900ikRtbuN+KyEjaSRU4BdgATV/UVvNMkfSzclkAyQvAOarlS90nldrMuapf2V9aC5S9
mimdAklqF447g+lczxjkU9s7ajI4rSEeVGfK4kTLzTae2e9Rnhq2IZ7B8MZCvhScBFP8Apb
9v9laKb8Mvm8KTEcf6W/8A6CtFbK55c0uZnlOfWkx0pT1oC1znrWADPSnkAD3pF2jjNPHSi
5aQiDvWt4dLDxLp5U4JmXp9aysY6GrNrNLbXCTQvsdDkMOoNRJXVinFtWOz1mye28QwzWoE
9nPdHLbc4YnlTTGuI7nxLd6TLbwiKTfHGNgGG7frXNf2vf5LNdOSX39f4vX61C1zctci6Mr
GXO4P3z61gqemrFCD6m/bRzCS5jigjKWqBJH2ZIbPatB7WCfVtS0dIFUywiSE7cEOBkn8a5
W2v723kkeC4dDJw+09frUrahdyXf2t53MuMB8803B7lcjOis9kVpc6rDCZHinWEiNRyMfTg
GsG+dG1WSWK3EC79yxddvtTrLUr6wSRbWdolmGHwfvVXZ284ufv5ySeuaUYNbmkYtbnbSGG
XxBJppsoPJSzMhVYwMkpn69ajt9PSaysZXgDXKWUrqMY3kMQM/hXMLquoJfrffaZPPVdofP
OMYx+VPXVtRE0dwbuTfHkqc9M1Hs5XumLkl0Ous7RNUsdMlvEJeK1mlQBcbiG4H1rntVuI7
lLci1kilRSrysMGT0JAqBta1MzRT/a5N8XKYP3fpUNxeXN9MZ7qZpJT/E1EYSTuyoQcXqb+
n21vd6DJFE6x30avKFdeJkHXB9RWoqLM0IeMMTpRcqVzyOmPeuRivLhYBAJiEAIAHb2qwup
36yxyi5k81F2KQeg9KThJu4pQlI6m0gjE2nvLbRkvYPI4ZOpGcZ/KpEtFvbOG8SFPtf2IyY
VQN5Bx09cVy41XUPMDNcPu2lBz0B6ipo9TvkaBo7p1aAbYypwVHtUckr7j5JXubtmpms7jU
JrQrLbogGxPmI7tg96y794pr5pbe1NsjAHY3Y45OKZFqeox3LXEd3IJXGGbPUUiMJrrzbuR
iHPzOOT+FLlaepSUkzqYrWOSC2uBFukjszJtRQCTuIz9RUcaQXf2q9t7Zo5YbcEA9XOcFsV
nzapIk1t9ikkjFvH5aseCRnNMivr0XBuUuG85hguOuPSs+WRMYT3OjVftD2n2iMOWsGLFl6
kdD7UtosckOnxNbxlZ4XMh2jJxnHP4VgnUr0nebuTcF25J7en0qWO/u1KbZmyi4U/3R3qHF
pC9lJLc2Igkukpd7V3WrFXAA+ZT0p06m2jgVLdZo5ocnK5Bb1zVJ5bcWix2nmZcZlL/wBKc
l7di1FuZ28n+6KnlugUHudAWeXEMiK8f2QMQV7iqGkIv2+NWUNnOQwzVdLy5OSJmzt2Hnt6
U+CWWKQPG21h0YVNmifZtJo2o4zcLbyJEhl3uAcYGBUuI1mtSyBvOUq5YdTnjistLm4Qp5c
pXbyAOOe9WTNPIF8xy2ORk9KxdzH2cu5bVEtpo4HQkR5LEDp6GrSxmOC7XeHQqrKQOuTWYr
yiUuZPmIxk1YjeYE4kI3cH3qWtCJU33LsxSLMPlMdoyhPQfSpWX5BKoH71RwPXvVVJJZYgr
PlR6nrU8eQFHOB2zWeuxg4tLQszAMsy7R8uNvHem+UjXUyn5Q0Y3fWkaSQgnefm6+9V5HmB
I3n5hg89aauQoSfUi2Mv2veuGVcrgfrVe+jLOh2kZjBJAqYzzgkiU5xtquZ5hv3Mzbhg5NU
kdcIy5rsrWyxCdTKm5ADkjt71FqUIjmQiRZEZcq4GMipAzqxZTjjFQN87jzGJFaI35W5XZN
HEZLKz2QJI4lYcjGQB3qaGGL7Ras2P3iSb3C8Y5qtNceVFEtq7fu2LBj1yapvf3rHDXDZ5x
zTab6kuMpXs9yRh9l1aGKVEe3YYVtv3lPGfrTILdbfV47N1VwN5bK5yOwNRrOJmVb6WQxIM
qFweaoyXU32x7iORlZhgEHnFaWNeV3saUbGSPTzJFGTNM0ch2DlOwrIv4IV0VSsaqy3LoGA
5IpBfXq7FWUgIcr/sn2qrPdXUsIikfcm4sFPqepq1FouMJXuT6OlvMJYJm8mSUjy5WXcA39
0+xqdo49MitmltvMMrP5iBQysc425PTFZMc9xAD5bEZIJx+lKurX8Nu9sly3luSSpwcHvV8
rbCcG3dMrRrjWIvLTYTMCqdcc1u6tp6HWLeKMq9rdXHzuF6Nnla5+OVo5lljJDqc5z3p8up
30qPG9wxDt5jD1b1+tW4vmTQOErpxNSd54dI1ZJI8C2uk8sbMBcZ/Os7XYIY42uoUVYr9Fk
jAA+Xj5gPxqJtSu7plhvbuU27kCQA5JH9aq6nLHK6R2rSNbxLhN/X3pxg73JjFqWpL4eX9/
fg/cNpIWB74HFXreyt7iHTZTChlSzklIC/eYHjPrWBBd3FrvMEpTepU47g9qX+1b9ZYHNwy
tb5EeD90elaOL6DlCV7o3Vmik07RLm+iJj/AHqsUT7oz1/CllhksdN1iMSxXEJjidJFUYcE
/erBk1nUZsebcMQmQFxwAetQpqd8iyhLghZU2svYr6Ucj7kRhJo2rmOKTRrbX4UiXEbQTIF
Ay/ZsVKLa2j1XTtPMSPaXFsHckDklSS2fY1yxnk8gwGQiMndt7Zp51C9W1SAStsAKr7D0pq
DLUZJhp7RRavG5hNxGrklV5LL6/lXSSaZAJbq/tJGvIxbK8GABIoLYIIx1FcfDJJDOJYztc
dx2qzDqN/BdC4guZEkUYBQngU5QbCcW3ob0lyJ9E1lobQ2ylIjsxyWBxuxjjNN16zc6bBd2
uXm8iNblCvIGOtc+dRvFklkFwxabAfn731qNtQv2JKzyAOuw89R6U1Tad0zFxknc27m0dNH
u1uoFWWKONlCJwvuD3qTUYY1TU7yP/j7SKIjjnGOTXPyaxqfleS91IUxtwT2FVmvr0S+a07
lmXGT3FWqcr6sTUty1r1ujfZZoIcStAHmCjgH1NYJGBVs3lz+9/ettlGHH94VUOCOpFaxTW
jJW2pG5wPWosgn3qVl+XkVGMBsitDOR658Ndo8LTZP/AC9v/wCgrRTvhoyf8IrNk/8AL0//
AKCtFdCueVN+8zyfGeec0q89aE574p4GBmuc9iwir2/WngYFNGQetOx7mkWhRnmtDRkzrdi
pUMHnUEEe9UsfLxV/SbiC01i1u59xjhkVyF6nB6VMti7XRoeLdi+LdQihjWOKKTaqqMADFP
udJuJhZhp0eJbTzmcJjy1z09zT9Tu9GvNYvdRYXDtOxZYjgBSffvVmPXrH93C8Upt2sxZyH
jI75H41z3fLZEK6jYfPpC31lpEFp8zNbvLlVAZsMcDHc0unWSPoWrwxhnCSRjcU5Tn5vyqG
fU7I/YRaPcRm0iKJJwDnOc1cg8TJFJdSFDuuGQybQPmUDBB+tT74NysrFLStMR7xZ1cvbRy
BA7JkM3qR6Cs+/heHVZ4nmVyrkFk6H34rZjvtIaxurBlnjgMnnQlCMr6qfasB2V7rKr8hbg
ZycVSbe5rFye50EnhdQbi3j1BZLmKITeUFI3LjPB9agOhHzLm2WfN1bJvdCuAR3x71raxep
pusS3UIf7RNbxqgcfKq4HPv0qi+swveXV/GrrPdRiJ1PQD+Iis05CTnqQf2JE2lm+W7zukE
MSMmDKx7D6VKuhFheRrPm4tVBlQrxjocfSp7rVdPke1aHzUjtFXyIsDGQeSTT5dYtzdXl1b
JIr3oAkVsfIM/Nj1zQ3Kwc0rCT+HI4Z5IlvhI8KiSXCY2Jgfmadb+HvPazYXQ8m7RjGwX+M
fwkf1qZtZtX1e8mSN/s91D5Tg/eXgc/pUX9peV9hjg3NFaOWBYYLEnn6UrSH75Xj0yNliMt
yImcMSGXkAdh7mtO20KGL7U91I21LUTxBRg5PY02HU7KXWLm5uYGEcqMibBkxk9DWg+sWMn
m4SZlmtVhJbGQwrNylewSlLYopocy2kkhlxIkYl2EAAj2PrV/UdPa4uYSiFRFaoz7FHUjio
by90+8VLgpMtx5YRkBGzjjP1q42r6fI80M0UrQSQpHxgMpXuKhuVwbne5kXtn9gvDBvEi4D
Bh7jvU+m2n2y9itjIIhIeGxmlVdOlhuWXzRIoHlktnP1ptpOYpUboqkNx1Wm22jZXtYvRaU
zv5eTuDMGXb0Ud61bDT/st2pLiSOSBm5AyDiol1ONtUa5ljHkTIUYKeRnvS2s9pbzvsEpQx
sgZhySazdzG82rMl+wyzWlqd4MZDtgD7oHWiLT0faYJg67dzYGStT2uoQRR28RR2jjVkfOO
QafbTWEbywhZfIlXbuP3vas9UZ801oQ3FkLWbZvDqy7gR1q3b2KSwtJ5oXau4nbkfT61BJ5
e8eXnaO7dTV9JoDZxwKHUA7m4+8al3FOUrEkVsVtGCMpxhycdvSrVzaI7u6yYaNVJXbxSfa
7QRsixsAygEDtipDcwyGbCvmVQoGKxbZzXncjew2MC0gKld+RS28TmUBepycGrLGRbRIpIy
pzkZ9KW3ChlznI7+9K7Fztxdx6wApkcKgwRjmrcNuQWwN25cjjpSeasgKsmM9SB1PrU0UoG
QMjAx9azbOOUpWIHhGGw3yr14qJrU7iA+flyOOtXnMZVhj5WqBpNkiEchOMUJhGUjPa1XzA
TIFyMkEVHJYgebukwEx29au748yM6EEjgjmoZpkcTABvnx+GKtHQpzKQsdk5DfMqEduuap3
0TR3DKxXn+5wPyrTmnt33xyBwrYII9QKzZthc7QdvarVzqpuV7slSxiWWFEIO6MsyuODVae
3DQyPFJGwdwnC4I9qt/aoFdJGDkrGUI9DVJZoVtGgYMMuHJpq9wXNcjtbHyNUSNlJbDZVh7
dqzHs0+0eW84RzncCPue31rbF+kbRu7M7xqyq2OcEcVVa8sWvRdyRt5jqVfgfex1FaXdzRS
ndtmadH3yACcRo0PnDK5P0NQvo7PKghfzUaIygquDj6VpyX9qeVEp/0cxc89+tVJr+AfZmS
SWKSCMKGUehzVpyLjKZWhtRJo17GvzL5iDft5UYOaow6XFPbXN1DKJRbEExleWFbQ1qFDPK
IyoncMy4GCMYIqlYN5F/LcWtvI9idyuWHABHQ/SrTkUnJJlKXTRdSXVxJcrF5KK7AJjr0Ax
6UlzoKK04S7V2jhEwUqRlSPWnLeRra38Uhbfc42lRkDBqaXVrRpppCHHmWwgUYHUVd5XHJz
vp/WxkarbSwpZ+ZOJd0KsuFxtB7UlposdzZQXE1+kCTSmNQULYb39qm1O7ivDb+UpURRCMg
+1Woxbp4YtJpS+2O5YkKM56f4Vo27D5pqK7mbP4fS3tJJ7q+ETCRotoUn5gOD9Krro4hMdz
HMs6RzRo2F+U7sVe1DV4Ly1jjlVjItwZ3HGCD2/KrE2raVseOHz40M6TKu0bVA6rS96xLc0
jL1bT4f7fmikYw+ZcBFjVf4c4Jptzpotv7Xjs7hTDb7UcPHljz2NXdT1uyv7iK6aOQ3EE+U
fAG6POQD71XudU05xqvltLm+ZWQlRxzk1XvWEnLlK+v2SJdxyuPs8Rt49u1eHbb0qi2kOdM
mnimWRoUWRsDIGTjGfWtjUtes9QtJLKdZGiVFFu+BviYDB/OmTavpL2NxbwpNCs0KRhABhW
U8/nT9+2iHzSsUpPDQga4V75C0ESzOqqeUPue/NKuim3upvs16yxvZGcFlySpA4+tWp9YsJ
rnUZR5u25t1hQYHBGOv5VXbXLTc/7mQE2QtAMjhsdafvjvLQ5gZP19K2tNWO2t1kvPLWK5y
IzImdp/vVTvI7IRWzWhdW2/vAxz83rVtb/AE6XRY7G9tpHmgJMTRtgYPUGtm3ZDm24qxCvh
+WaNnkmCsyNKjMPlYD3qTWLMtpmmzTho4xBgMB95s9Kdc6np13pkCSRTR3kCeWNhGxh2zT5
9fs59OGnzwO0CwhVGfuuP4hU+8YPmuZ0dgp0K5MMqMQqyudnY/wg1z5HFdZLrOlmwmhihki
MtuI9oIwCO9cnyRW0L31JV2RnkEVEVznGKnbjjHJqPHJ7ZrcTPVfhso/4Rab/AK+n/wDQVo
p/w2YDwtMMj/j6f/0FaK6EeVP4meZ6jZiw1a7sVfzBbytGHPG7aSM/jUA54rS14H/hKNUwP
+XqT/0I1n7cVzPc9OndpXDbSjmkHP3afjpUm6Q4dKlgVWmUN0JAPGaiwatWcjQ3kMirkq6k
fnUN6FbK5PcWv+nyQWnnTqDxlCG/Kp7PTkubOadpxC0B+ZGUkkf7PvXaXlrI1/qlxY263F7
DLHLt3YJUr2rPtXivpZba+iNrJJIzpND0Rscqw6YrD2jtoQql1c5uHT5hLbrcRSQJccoWXr
ml1GyWwvWtxL5hQfMQpAzXXQQG8m01ZB5haykRMtgbgT39TXPa7JeSPAt7aC2kij2BByTj1
5pxqNs0U7mWqSFN4VivdgDipY4JVCOVdUc4D7ePwrobuC+trO3u7KIvp89sqyEDKrjqD71c
1cXNrBNDBaxvYzqkiTZyPoOeKHN3Dn8jIv8ATpjrpsJbxpQgBMrgnAIBrOWIC42FyybtuQO
3sK7O4guf7Xv541JjTyZHVRlmOOn0rF1aN7TxZN5aYKzBlHrk5GKhTew4yKt9ppsnRElE7P
zlFOB6D6+tQJE7Ns2sW/u45P4V2Uy6pe+JL+3hn2okJcjaCcEDIX3qaax821lMUTR3ctkjq
DwTtPIHvipdR9RKpbc5m+0trCe2ijd5XliEu3ZyM9qijVQWVsqenIrrbi11CQRyhSGFgjSq
Blzg9B6e9ZevwtDrZYRMokVHwR7CkqlxxqX0Mr7NIFDmORFzgsy1qXGmNbJEySiZpcFQgP6
+hrpJ55kvpxcbvsktmrEHoG2jGPfNSPJLc6sLRzkNaBkQnAD4/mah1G2T7V3OdtNKe4Nysp
aFoYzJtK9aq/ZZM/6pjxnoePeuuspJ5b50v7QQgWzIwU/NtH9aphpbHW/LuGMltcLsVz3Ru
n5VPO+ZlxqNtmFHay8BEJz04PP0qWOBtxXYxbOCMc1vwQTPfT20Em5IYiDtGSwH933NaTJI
t7dFYyrS2ofpkg1LqMHW6HMLBMr+UUfd2Xac1ZjSRvlEbHHBABzn0roISbq1VXj3Xywglc4
bg8fpTkluGt72QxCGTapwvY1k5sz9s97GTBahxJJI3lhB0wTk+lPjQ9zmtuSNib5RnDxK/w
CNZwtpvk+Q/vPu/wC1U3uEavNqxijOPbpVtFyxzSx2rgOdmNn3uelPjAB470mx8w5UGcZq1
GnIx161GEzjAFXI4wDnNZSMZyH5ZjlmLe57VKgPpzSxqNxG3j1qVVx0rNnHJkgX2qWNWA5p
EXAVjVhF7Vk2ckpDWU7R7VA4G3O3Bq80eF6Cqrxg855oTJhPUpOoIyRz04qB0ySPWrrpjhc
ZqB15561qmdkJFGRQTgDOKqvHgnitCQMDxVZ0Jq0zrjIoNGSBVd0JzjtV90/Sq7DJwK0Nky
jICeAcfSqzLzg1ouoPA4qsyDNWmaXM8r/CD7VXkUZxtyavlMEnFQOAOT1rVM0uUHAHBGPao
jNLFG0ayuqN95QeD9atyLvycVXdenHSrQ9yo69ucelQuoI6VbI96gdARx1rQoqMvFBnm8jy
PNbygchM8ZqYrknAzUDIeTimhPXcpsgzz0qNgOfWrTrn6VWZSCfStUMrNnB68HvUTfdwRVp
lyOlQletUBARnvmmuvy9cVK2cYGPxppX5eOtUIgxjkHmmn170/BJximlMDNGoEJ+77igDBx
TyAByaaQx9h2NWiSFhwQDgVE31qZ+D70wjK5FPUTKxAyeMdqRhjkdPWpCuOaYy5FO7MmiJg
MdaZgYK96kYY6c/Wom/iI4qzGR0nh7xlJ4e017FNOS5DSmTeXI5IAx09qK5nCnBzRV87MPZ
xfQ2NeyPFGq44/0qT/0I1nkA+taWvkf8JPqv/X1J/wChGs3j1qXubU/gQ5V9KcRyDTQeKfn
AFRY3iOAq/p72kcxkuozLjlQDjBqipFSqQOtJ6ll+91Se81Se9JKPKeQpqATShSBIwyckZN
Q4HNKDhQcZqUktkNRitibz5lCIszBU+6Nx4p4EtxJlt0jHpjk1XUDNaelMyazZlGKnzk6fW
pdlqOyWpXMtzEhtpHkRc5MZyB+VPV53CQRs7c/KgJOD9K6XUtMjudf1C8uGKW/2owjDAHPc
8+lQ2umxabqFnP8AaPPSW68uF4zgMobBNZc8dyOaFr2MRZrmN2zK6tjBBYgn2NOEksr+Y77
mPdjk10VxpVtLqs9xcyGGGe4kVGLAbQD1OffFPstG010sRNJK8l1JJGCpG0be9HPHcrngtT
BjnnSUyrM4k6bgTmplnnyjtIxK8Aljn86hcKkzA9A2Dj0z1rYuLKyg0KO8CyCaZsRKxHKjq
x9vSlJq6HaK3KiXEwcnzXyeC2TnFWBIZZA0rs2Pf9Kk0i0t7wXZuGdVgiMg2455HFajaTbx
v50bs1uIVlIcgHJ7ZrNyimHNBOzIdQvHv5fPijlSNEVWGSQuKqiSYsHMhLLwDk1sNaWirqA
tbt3iiiWQBDkZyMg+tTjR7FriS1iml+0CATKSBt6ZIqFOKEqkImMs0pJzIQzdWycn2qbLyh
fMdmxyBnpWkdKhFzNYqzfaI49+/wDhJAyRUzaXb754/MfMUCzYJ7nHFS5xuV7SNzOiZ1O5G
IJBGR1rTtLtYY5xKXd3TYGB6VJc2tmt0kSo6bYA+F5ySO/pUy6fAt5JaszbvKDoM98dKzbi
zOUoszolk3CRXYsBgkZzVxEm+YKZGGPmxn9as2MYiZZ1OwwrmQMcDJ7Va8pGkvGS5LAKHO0
8EntWfMZSmr7FaPzcFt7HJxznn2qYbwwzuBXpntWg6SqbZZc7dw2OoGD9femvHGsxkuGYqz
lQe/FZ3IU4voRIGxltwDk596kVQTz+lXYVhlht4pCzKXIUr2FVwFWby+oDYzSuJVLt6EsSf
jVpI2yPlNSiGESMiMweMA5q1uQ3IQM24Dris5M5J1exAqFccHn2qdIyVyBT0CSRRCUtkk8i
plUx4VmIz0JrNyOaVS4iIRgZq1HGCy02PBRN3WrEbcAY7ZrJs45zYjxnGKqyx47Gr7uhXrU
DDMf0pJsiEmZ5j4yagdMHrnNX2CtCxwQc96hZY8hf4sjjNapnXGoZzoASSKruDnAGK1HESu
SuSF654qld7RO20hx147VoddOpzOyM+WM8NjGarFcA5ABrVMIlSEM/3gcA9jVaS3UM29SoT
AIJ6GrUkdUai2M6RR1IxVN179jW01vbeXNI0hZUYKCvfNQ3NlAgnVHbdEA3PTBqlJXNFViY
pTKkYqq8Qz+taEQSWTy/mLNwMetTT21rHctCHZmReVHJLelbJo2c0mYMi8Z/QVFLG0aDeuM
jIz3rT1KGO1umjQ5XA6/SrskFtdrp8U5cyvGQpXGPx/KtOYtz5UmzlnQ4wRg44qu6Hqevp6
10a6dbKi/apghdWKsTj6Cqa2tqdNmvHkeMRnYrcYZ/b2p86H7VbmHJEyEqwKsOoquy49feu
r1u1AME8qMWmiQIR3bHOaoPpUP2qexDsLiKLzAx+63GSKtTQ/aJq5zrLwcVA0bnOF46n2rp
pNHt1kuk8xyYrYTjp1PY1Q0WPztatot2zeeuM9s1anpdBzpq6MMI+duxiTyAO9RbH3lVQuT
wAO59K65Ba3GryTW08pldxEw2AYzxkdsVVgsEsL+1mkkd2kuTHHt46MOTTVRCjUOXeORULN
EwQcbipAz6VEygrzXfXVs13o2qwhHkjjvsjaM7ByTiubWwtJ9JlvYzINk6xKDj5g3erjUT3
CM4tO5gkAEUk8E0SoZonj3jcu4YyPWtDVrZNP1W4s0cusZwCetbN1Zf2hY6U0p+WG0aR2Y4
JG44GaqU7WY3JKxxp4BHWlJLDgcV1cem6Oq3ciP54Wy83ar58ps9M9657T7eO51O3t3LCOR
gpweauM0ylKLKJjZnCgbj6AU0oVUEggH1rsodH02SYvaS3EUttciJyWB3AnsKi1C0sby8mu
Wd9kDeU29ggJ9sUvaGXtInGPjOMVCelbd7pEn2i4fTEe5s4+ko6AelYp6c9a1TuDsyJhzio
WB3H0NT8k9KiY4atTCQ0KMDiilxkA5NFLUVkamv/wDI0arjn/SpP/QjWeoz3q9r/wDyNGqf
9fUn/oRrPB/Gqe5NN+4h/OaeOgpv0pc9KRvFkgwBTgc9KaCDjNOjG+RQoLZP3R1NZl3HqWz
z0p4PY8itK90qOC1t5bcTymY4wy4CN6fWkttE1Ce6S2EOGdGkUk8EAZzmo5kUpIh057WO/j
N1CJoe6M2AfxFbFrqel2ogkGmq8yZO7cQRhsgmqNxpsEWhW97ufz5JnjYHpgelS2empdW1r
I15DG0rlCGfBXA4zUaSJbTLcWuRz293BqVmLhLiYzja+0o/r9MU6216NIYoJ7FJUgm82LDE
bD6e4rn3XyZWTcG2krkHIPNIpIbJo5EUqaep00uu213aSRXmnK7CVpYiHI2E9R7iktfEAgW
yxbAi0LleSN26ufHPQ04EDgUckQ5EXfNR5yxX5S+4jPUZzita+1SK/P8Ax7eWVQRxjdwij0
FYCnHI61Irk85waHFMqxs2F8tjHdRmLf8AaIzEDnG0Vrx+IISDE9mHt2hWFo2PUL0Oe1cqr
N1zUoZvaocExOCbuzroZFXTbyUqkUdyqrEinPep9VvEtL+TyoyszQJH5gbIxgZrkFkOBk1Y
Ds2CxJ+prP2aF7NXN99YaSRpkj23EkflM+e2OuKtHWo3En+i4llhELktxx3Fc2jlTzUgck1
LhG5bpxZ041qJ2djagmSIRthjnj0pH1TzNSivIotjKoG3OQccVgRvJ2qyrf7QqHFIn2UVqb
ttqapNOZ4BNFccsnTH41owukdlcytGsayqAiqc5571y8bDjJq1G5YY54rNxuZypp7G9HqRQ
BVQ+WHD7Seh9BU66hHMjpNBwXLrz0JrDRsnNWFOcVnYXsom3FfovkgRZ8o564pqyFrgNjG5
s1Qjb5sVMG5681nYjkinobc1wIrhwqnc2MtnjFSpdKZzIV5IxgGsYO2etWEY8YbBqWjB0Uk
bEc4EaqRjacjFTrPlR5igkd81lpIfUVZVsgZNZNHJOmjTjnHynb93ipo5l9BWYjZPerMbYO
T0Pas7HLKmi68oC8CovtGxcEZzTGY4xgVXZyDg0WIjBErXC4OFxzmoHuEL5CAc5PuahdyeT
xUUjDGQea0SOmNJD2uVBfem5H5xnkGqMrh5AEXAJ6USHPVqgbA53VaR1wppbFmd1SKGJ8bl
B3YPQ1C+oBkdJoxIhAHWqrtwed1VmYEk4/Oq5UbRpLqWnvVWB4RFwzhgAary6gshnzEQZAB
16YqtIcruBwDVcnsR+NaRSNlTiT2t4ltP5rxhyBwM9DSC/to1lV7diJFwx3cg1RZsngfjVe
XOCK0UEaezi9yXUboXdx5yx7BtAIzn8qcNViS4tZWt2/0dCoXdjPvVFm+Xk1Xd8555rTlNO
RNWNGfVYZ7dY5rQPNHkJJnGB9O9V7jUbee2hgNsypEpAVX+XJ7/AFrNdxnmomI9aqMEP2cV
obV3ry3FvJG9vlCF2ZblGXjIqpNrAkmkuVhC3MkXlM+cjpjOPcVlM6npzUTOAfTNXyJE+zj
tY2Z9dhMcm20xJLAIHJbsO4rKsL+Oy1KO7ZDIYxwmcZ4x1qpI2VI/WoGYbfWrUVayDkVrG3
Za3bWsDo1oXb7QJlbdjHsT3pD4itnZfPsC/kTmeEeYRtyckH1Fc+W4wKhcjtnNV7NXuL2cT
p18Um2hkEFsyM9x55O7PB6rjuDVJdbtFguomscQyyiZFD42EHpnuKwi/wAvHWmsfkz1p+zi
L2cdizqd8L/U5rvy/L8zkjOQD7VoReI2je3DWkbwxQGB4yTiRSc9e1YLHI4GKbkHrV8qLcE
zXi1e3t3uljsUS3niMZjDHI9896g0RoxrtnlQFEgPJxisoknpQWIwemPSnyqzsFlZpHQz6q
lrqciRQiONbgzOSc7yOlUYNcSNr1Li0Se3u23GNiRhuxBFY7yE9WJqEtTUFYzUETz3ckjsY
/3SN0RTxVEnHWnk881CzfNitFoJ6bAzCoyB3pScU1iK0sYyDI9TRQzEntRQTqamvsP+Eo1U
kZP2qX/0I1mqTjNX/EC/8VTqo3f8vUn/AKEaz6b3Jp/CiYFcUuOc1GpGKfmkbRZIAD2rU0C
W1t9dtJrttsAY5IGdueM/hWSCaduOc1nuUdpbW76Troj1DUIZLSV2MbxuHBYj5XI7VPaS3U
GqwWV9d2uxY5Uh8lhtBYcHPbNcLlh1JP1p29iRk9OntWfs7bsnkfU6ieB38NWVqJIxMl3Ij
jeO+OfpWJLG0EzQkgsjFSQc/lUAkIxycik3c5zTjGxtBWWpMBgUfxVHk5HPHvT8nFMslGAO
tAOTTByOtKhBGKQyYHFSKeMVF2zT1Pyg0AWFfoKmVvmFVRnqOtSo3Y9algWhgmp1fIAqoMn
gdKlQkcVAXLo5OakU4PJqsvPNPUkHIqGtR3LiknpU6MxcDAFVUYY681ICQ3Ws2ikXwQuKnU
jj5qpKSVGamU1NiGXo5AMgNVlHAIJJP0qhGwAFWA/IrOxO5oRcnOT7c1ZRvUmqEb9DmrCyg
dOazaM2i8h565qwhGKoxsze1WEIzjdWdiWi/G23gDIq1E4xgnArPV9pGR+VWInyfQVk0c84
l9T6Gp1bOM9qpK5NWVORxWbRxyiWCx9RUTsGbB6UvUAj8qgc55PFFjNR1CRzVV2yTkinOar
uV7datHVGI1m5qu7E96ez4OMZFV3O5jzitEjqihrFsZzUErZUilkY4CjPWq7kBjuPFUkajW
kC8dqgeQA+9EjfLnmoGYZ5Ga0SNUhC4zjPSoZX4FNeQgkbefaoGc4zk1qikhsrAZIqszHjn
rTpG3ZOai+YlQoLE9hWqRpotRrYzzzUDHrgGrElvcCMyeRJsXqdhAFLps063awW5G+YhM4z
jnmi/YiUlytopsjZwFJ5xwM81A4IJVxgjtXYyXbT+KWs4MLbRNhgoGDs5NYt7plxc3MM0Mo
mkutz7RxtAPJ+nWhVO5mqi6mC3XOTUTNntjtWw+juGGJ0EflmR2IxsHbI9arS6RNshljceT
LCZvMYY2LnHNaKS7l80e5lnoWwfr2qAknrXTS2ZOkWVjC/y7WuZZCMbE6DNUIdCeae0RJxs
uUd1Yr0C5zn8qrmRKmu5iNgDpTOg+tbI0OWULJFcLLb5CmVVONx/hHr61mTxLBcyReYJEjf
AZe4FUpJrQrmVrornceoI44460w5D47V2WsRuDbtZbW06/VI4yFB8s9GH1zWZeaParJefYp
pGW2dIVVl/wBY5/8A1E0lURCqROcII6UjAqAT1Nb7+H9t3fwPehFsQvmSFOMk9P8APpSDw/
EwT/Ttyujyq2zjYvc+mavmQ+eJzj+55qJiK1xok32RbieUQh4zIm4dR2/OkTQpSxhllCTiE
zbf7oAzzVcyJ5kYjcHIzUbcjnmugl8PCKKQteYdLfzyCvAz2Nc+QSO1aRaZk5XI2ph+tPao
yRuNaGTY4sOKKZ2ooJNXxC2PFWq54/0qT/0I1noy45q/4gG7xRqv/X1J/wChGs0DHfim9ya
fwIlFS7ulQA/KKcDyBSNUSFuacDxTPl9KXOKRRKCQRxSg+tRgnrRkkVFi7kucc04HvUYJ4O
KcOeaLFpkobinhiGFRLnNPBG4ZPSpZaehP15pVODmogw5waUN2pATbzjIGacrZ5xUW7HSnA
kgA8UgLCsfUVIrHOetV+AOKehyQKGUXFbaQKmBI5BqmrdDUqtmoAtCQkgGrGeAKqgk4OcVO
repzUNDJl4qZevOagB7CplPPJqRosq2McnFTq3fOaprndmpwSOTWbAuxvx0qeJgDg81SQjr
mpkODmpaE0aSyADAHWp4nGMCqK/w881PG4z1APpWdjJovxyMG5XIq0jFjkDAqhG57mrEcgD
deayaJaLqvg+lTo/zZqorkt2qZWFZtGTNCKSrSSY+Ws6NuQc9Ksq3Occ1nY5pxuXd59Kryu
2cN1oZ325xmqskhPJPNFrkQgOd896qs2M80rOahdjzVJHXGIjv8vWoGfHvSSPgZPWq5cnk1
aTNloLIT1P4VWeQ8jORTnk6nNV2lyDWiRSEYhxk1VdsNgNT3cYwDiq5b5uDWqRoI7bW61Az
5BGaHIycGoGcg1aRSGsewbmmF5UdXRirLyCDjFMk5Oe9R7sVYX6EzajezMyyXEjgjBBan6Z
ew6dqaXk0TOsYJCr1zVE+o61DI5x71SVxNKzsXotTWC4u5EVmaeNkDHqCxq1Fr9vGY1MTqv
2f7O7K3I9xWDkAZNQuedwp8iuZunFu7NP8AtOFbe8tm81o7kLl2bLZB/lTzrsEttcWssLiB
kVIwhwVC9vpWC7fNUZz2qvZxCUIvU6K5120uBcxpDJHFPAkJIPK7fT2qquvlJZXWNgv2Y20
IBx5YPU/59axBggnnPSmHkcnFWoISgjej1uFvDcOmS+dE1u5dTERh8+tZNpNCl2HnjLw5OV
B/r2qqNg96aXO3A4FEYJbFqKWx0EWsWtnbWtpGkskUVz553kZHoBTIdehhD4tsn7ULhSzfz
9a548ngUxjR7OJPs11Nq81tZ7W+hjiKG7mErHdngdj68mrUjQro5spS6GKHKzo3yueu3Fcv
nOeB6YpTKxQqzHpgc1SgiXFGtf6zFdW9sxikWeFVXbv+Tj2qO51wvNPcRArJchRIfQDsKxW
JxioyeKrkRm4o3J9bW4F95kJ/0lVUYb7uKwWI9abupO/NWo22JskJk+lQP96pz0qFjzWiMp
DdxH8NFJjI6UUybo2dfI/4SnVc/wDP1J/6Eay8j+9Wn4g/5GjVP+vqT/0I1lYOetD3Jp/Ah
4Ybeop4OTmmBfcU/gAUjZD1OadUQ68U8HnmlYY/PGKXpTcj0oY8cUFEq+5p2QBUStxipoYp
JpBFEhd24CjqaTLuLkYBHWpFxjI602aGe0laC4iMci9UbqPrUgt7hbX7UUbyN+zf2zUFJgC
c804YJpoxn1pwOWyBilY0Q/ODSg5Gaa2MVJHG8rpFGu5nOAB3NSA9dpI3E4x2p6EZHb600x
GGZ4pUKuhwQexoHL/dFOwyYEDinrkDrUP3TUqNnrSsNFmNjgZNSq/NVgDkHk54GK0GsLyO3
M72zqgGd2M8Vm2NvoKrZ71KDmqyHnpxVuCKSYOYoy4UZJHYetRJBaw9WI71Nv5warCpYzlh
WbQy2jAcnmrCOCR0FVIgHcKoyx4AFWikkMhjlQo69QalhYtKfmBqdSCee1U15ZRzknAA65r
SXT77O5rWTjvis20jOTS3Hxuue9WRtODVXyZUY7o2Ug45XpUoDq211KkjODxWV0ToW42x0q
yrdOnNVBHJHGruhCtwCR1qRCTx0qTOyLyN71YjYd6oowxnNWEasmZuNy8z4H+FVHbnHenje
5/dqWHoKryEbsgnP0oRMUhrM2Dlc1BIeen61L9ASKryI7OVCEnr07VSNtCN2Hc4HpUDuAfa
nOQPlPGKrSPt6c1si7DXdCpNVmcqadISf4cfjUOyRw7KjMqfeI6CrSL2GySZ4IqAkg5BpZH
xjuarFssfmwa0SNEDE5JzVZ2JqwY5RbrMykoTjd2qpISWAGAKsN2I3qRUbOoOKmeKWKFZnj
YRv91j3qozg8/rVqwhHJqB92OTmnsxPSoX4OGOMU0hjCTjGDUZLY+6aC4Ung0xnYjIPHpWi
RIxu+RUeVBzycetKMkn260s8U0DbZozG2M4PpVDa0GNJkVGcEUg5PJpZoZYSFljZCRkBhji
mKxH3phOBS4KjOeKGDNHkAfWgdhhP4GozgcVIsckvCKzc44GaZLG8bmNl2svUGglsjyAKif
kjmp44Z5lzFCz84+UZwab9muHjVxCxRn2AgdT6VcSGyux5ppOelTNa3O9E+zyb25A29ahIw
SuCD0x3zV3M2yE53c0p6c1NdW9xauFniaNmG4A9xVfORmhambYjdKibDdaexNREnnirsZyD
OBxmijLYHFFMi5seIAP+Eo1X/r6k/8AQjWYtaXiLP8AwlGq8Y/0qT/0I1mKe+OKT3CC9xDs
n2pQSDg803IPSnYxg0jQcp604dKjyM+tOU0DuSAZNOGe1NDAHIPNAYkjPNIq5IOo4rQ0cbt
esVB589P51Dp08NvfJLPBHMmCCjjIORitW316Gyjg8nTbYyRDhimCCDkHNZz5mrJBKXQ1Lu
zg1DxXqHnRPIzXnl7gcIozjr61NHpWfDF3GMzQ2d65KZ+Z1AxxWNZ+JZoIX82GKeVrkXW5w
c7/APCnxeKJ4pUMFskaid5yvJBLdQfasOSfYi8h0en2cNjZXtzEzpeysigE/IoOPzqpqdn/
AGfq1zZq4dY3Khj6dqm/trdCsDWyGKOXzo1yRsbvj2rPmuZri6e4lbdJI25ie571ST6nRG7
Oim0JXhsXtV8yG5KKs4bO1u4YdjTLaDTH1KGy2TLMLkR5DdU7/jVOPWri3TZbKIAZVl+U/w
AS9KsXGvLNqUV/FYwQTK4kYoD8596m0hLmvZmgNK0+Cc3F7KUgkuHjG5jlVB6+5qxZaPpTp
YGQSytd3EkQffgYHQ4rKXX3a1mtriyguI3kaZQ6/wCrY9SKdBrzwpZEQRsbV3kUEnkn1qeS
QrTJZrLT9PFsbxHlW43sNp2kAEhR+lWDpmm2sDRXc4jnMAlRtxzk9Bj+tUv7eeXTvsU9pBN
tLGOR1+aPcckCn3Gt/arKKCWzhaeJPLWc53bR0FCi+pSU76jdHKPq9kJFDAyqCpPXmt+eKG
9n1hgskZhkARVf5MlsciuVsrprPUIboIJGibeA3QmtKPWWC3qLAoa7YMxGflwc8fjRUi29C
qie6NIW+nW179hnidpkkVQxPBORkGtGW3tJNU1dYVeAW8ZKqjYBOcY+nNY13rr3c0c5tYY5
127plX5pMetSHWt9xey/ZY1a8TZJgnp7Vk4yJtK5pxaTbDUP7MlJEph8wyhuhxn8qsrpdgU
WPy3WR7Tzy+7gMOwFZB1qeTbIY187y/KaUdSvSp01yTfuECf6j7OOv3fX61HLILTuQWaq91
Ejk7XYBgDg9a6GewtYrx5LiX9y05jy7HIA5z71z2moHvkbeiLEQ53nHAPb1Nak+sqJ7qEwR
XMEkxkTf/CfUYqZJuRcruSsQOyRXbeS25Fb5T/I1u29xL/wjV1MWYuZ1AJPXiuY8wtIWwOT
2rSi1E/2U2niFNjNvLZOc0pLQqpC6XqdIZ0NtYq7Su8+G5boc0n2WKae625kkicjaTyVrGO
pM32NjGoNsoUYPB+tWY9SPntOqKshYtkZHJrLkZz8jRsJGG0SGVkJjUsSM8iks4IpowdrBm
VmJP8ASqMOqSRRpGY1KKGBXPDZ9asQ6oyRIgt48ICq5z0Pao5WY8s0LC6ZAPK5+bP9K0J4o
7dpNoODgJn0rFVgT14q+9w8yRh/4FCioaNGndF+xZfNkLZ4jOaHtoXhFzGWCeWXZM981Thn
MDsdqkFSpzTWvXjIAACBSu32pKLM3CXM2iZVQLbzwp80vQZ/iz2ol8lrq62SPuSPLEN3qqN
QaEqURcKpVR/d96rNeiNZBHAoDpsPJzjOapRY+SReSzs3eJGV1MkJkJ3dCKyr6GFbKCeJSh
clSCc5I71IuqskiSeUpZI/LGc9Koz3XnWkdv5agRklTn1q4pmkIyTux0cKfYJb51Z9kixhe
nPcmtCDTVWC7itiWSWJJApPPXJ/lWLHetFbyWzoskcpyVPr60p1uZPNAjUM23aefkC9MVry
yKlGbvYYsVvNZX032d4vs5G0Fuc5qrq0EVpqHkw5CFFJzyckZqdtY3PcF7SJluMGRMkAsP4
vrWfqF4b68+0MgjbaFwvtWkE09TSmpJ6mjaadHeaZbkM6ySSsG5+XAGfwpDplhciNoJRlEZ
5kVi2AOnJo+1tpNhZRJJG88czSEBtykEdDVM6ysV4Z4LOKNGDB41zhweuTS5ZEe89jQa2gv
dF08AmNFEsrKxP3Rx1qnBYaPdXsSRyMyGBndUbIVgOmSKrrr7wNClvaRJDEGURnJ3BuoJqr
FrK2189xBZxxAoyBFJwARz9apRkJRn3G6pbWsVlY3NtvRZ0JKO2cEGmaNZW+oXDRzo2xcvL
LuwEQdarX2oC5tbS2EARbZSqnJOcnNJbakLXTZ7IwKyTtukbcQze3HatVF2NdeVLqULhoft
MjWynygx2bjnjtW++j6aI5YI1l85LNblXL5G49sfjXPTPHJO0qRhELZ2A9vStKTX2LTObZN
0tutueTwo6Ee/FVKL6EyuPutL0+1tLiOW5C3MKqygt98nBK47VPPpVk+qXFlumaUWgmh3Nn
5tucH1FVrnUU1lkBsoEvGUK9yzEbsD06ZpupaoLfxJHqFq4Z4kQDnIyBgiklLqJcz3FsdNs
555rfDi6SDzVG7gyAZIxUS2o1DVYbORHnuZFUOWkICnqSfTApmkNcvqz6os0UbQHzn3tjd6
gDvUFtrLWlxfSCFZHugVMmSCoPpVWY1zNl0WGjS3GryxNM9vYoCnzfeOQDSXml2MOoSRxxz
yIYY5UTPALYzuPtWcmrQwWt3axWapHcqqt8xzgHNWX8UF0nWWxieOZY1IJPVOho5ZktyRbk
tF8PXk10rOYBN5C7D1GMk/l0pttZaPNBb3TWkk3n33kAu5zsI7+/NV5fE6z/AGpLrTYZorh
xKEYn924GMj/CsyPXJ4IoI1hiIgnNwvH8X+HFNRmRdm5a2ltpLyGe78q3uZJIickMEBxngc
1QisbEWdhO9xIqPePGZCeAB0OO1RDxHJJaPb3dnbzqZWljLj/VM3Uj2ovbkWejWdqzwzyJK
8hCncpBApqEupHvF17Wc65dLfbxMto0iOj5DjsQfSsa5tLKxxBeQvJJLEHDK3Rj/SkTXZ4t
yBFdfJMKhudqnrTbnXPtVhDBcWkLTQqEE+Dv2+lWoyW4XZsapa2V4bhZISJ7eySVZN3fFcQ
+duM1tSeIJpHuWaGPNxCIWIHQDpWGTmtacWiVpuA560z1p+aiJx3rYzkKBgdf1opnmfSigZ
ueIf8AkadVHb7VJz/wI1mDpjtWn4gAHinVOP8Al6k/9CNZw65qXuEPgQ09eKdgkYoxnrSnp
zQWNwegGasWlrPeXkVrbJvllYKq5xkmoAecZxWnoUq2+v2FwzKqxzKzM/QYNJ7Dews2ialb
yFJoApXO75hhcHBz6U4aDqfnSR+QAY4/NJLDG3+9n0rbuLyyl1DxDZLOpjvG8y3mzwWBzg+
gNSW+pWr2Zs5JkVk05rdmz95t2QBWHNO17EKbtcxpNA1SLzGaFSI0EvyuDuX1HrQmnN/ZEk
727GfaHBzjYhPDY75rdtLu2+06aZbqIAac8EpJ4XIOB9elLELKLTJIP7Shf7TY7fmJLCQNk
KfQcUnOXVD52YUug6nBbvNJbqFjVXf5wSFPQ464qxcaQ8VjIFhK3NvGJZgzdEPQ1sT3drNP
fFrqMibTUQ4b/louPlp9zPZSLeXTXkW2809U2A8h1xxjtS55XuUqjOPAYIGIO3pk1rS6fO0
dosVk0bvD5pZnzvHdvYVSvbT7H9nQXCTeYgcbCcIT1H1rpovss1ppBvbgQ7rKRVLfdJDHaD
VzlazNHO2qK+k6LHJ/aialEd9vaGePa3/fJ96zrfSb6eQrHGCyp5rAMPlUdTXYWWpWNvfzX
MtzbSrLpwiZezOvAUD3xWEZoNL8QW9/p8yyw3AAaPOWXdwyn+lYRlLmYQqSbZlX8USLDNAh
WJ0yNzZLHufatKfS4/7P06W2iw0sTSSktxwSPwqprBtjqbw2mfs8fyx57CuiWTT7zw5ZadP
PFFOsTEShuVYHIVvY1bk0ky5SaSMzRNHN3ew/bIx5Lxs4XftYgA8iqj6ZeILdvLAF0CYuRz
jrXR28tnJd6detewReTAbeZCcYIBAI9sVn2t7bnRLiCY5ezctbOO+7gg/zrNSbYc8ubyMuz
tbm7vVtIFDStnapOM4q3aWN+06i3iDOzNHhiOo6iqFpcvbXkM8ZG+Jwwz61tajqEEerW9zp
p+VT53sHPLfhmtJOV7GjbvYis7OR5082ItGZCjBW5GOpH0qxcWcf2/yLEF4woO9mGCP7xPa
rd1dwwa1azWMixDb5pDj5VZuoPsavW9zps008ULRWUtzBluQUWTPb0BFYuTTJ53zJ9Cnaac
Ft9SS9hKTwQh156Enr71WsraCWOdpbhImjXcqn+P2+taSXe7+0Uvr6KV3t/LDKeCR0ArGmj
WERYmSXeu5tvO0+lSm2hxk3cuXkMdvKqQzpMm3O4dsioVbOM1XjYkYyKmUN3PFVaxqlYsB8
MBVhG7VSTr61ZXjrUNFFxM4DdRVhXy+eAKoxnnoatI3SoZLLiNk4AqzG2Rg8VSVxn5eDViN
uOazaIZcRhjaKnBK96po2Pu1PuGM1m4mZZZwRjdUDPn5SOPWkZ+ORmo2YBelCVgEcnknpmo
Hk5pS5LY6D3qCQ89RVItDXfnnpVdn4yOae7cZJqs7KMkd61RokNc5PXFVmfAzgn3pxb5qiY
jPSrVyxGckdOKrlueBg05z70zNUIHbCgVBI4qQ7i2ApJPQCoZI5UGJImTPTIxVRE7XsQsxP
IJqEuS3FSORxioicGtQGuxPFQscD1qwI5pSRFE8hHXapOKgnjlix5sbJnpuGKE+hKIicr0p
rkkYpQ2Rj86TAzyfpVoBisQcdKY/JPr1pxwfunNIVO3dg46Z7UwGhjtIzUL46iphzmoGOTi
mK9hpOaYR8pNODDv8AhTliklB8qN3I5IUE4o0W4myAtzzSbQR1qTyJyWUwSZQFiCp4HrUJb
5ueKaszMaxO3rmkYljz2pOTQe1aE3Gk47596Yx+WpHjfbv2nZnG7HGfSkSGSeRYYUZ3boB1
NO5Nys3XpTTx2qSRHRyjghgcEGowSegzVXMpDaYRUhGV3VGfvUyBw24HyZ96KFYhQM0UAbP
iAD/hKdVHP/H1J/6EaznZcnYDg++a0fEP/I06qV5/0qT/ANCNZq0m9Qh8CHZoPNIetKM0jR
BjBzSAkHIyKe2Qvam4NACqTuJz1pwyee5603kDtQPu4oCyJMnt6Yp2cgDPQYqNelKD81Iuy
JVY57dKNxx1/CmK3NLkA460DsizFcMk6S8OVwQGGR+VWLq/mu5UaUKAg2qqjCqPYdqzweae
x9Klx6lJIlJbjkVoadfyWDyPEqMzqUy6g7R6jPQ1lqeKkU89aVu5ehYyd29jkk855zS7zv4
OPpUIbFPUk++KVi1YmBx3yKvTalNdWcNo6oscQwNqhSx9z3rN5HJqUcYINTYqw/p6/Wrdjd
yWN2tzGqO65AEi7hz7VTHPWpRjbSY2rliSeS4naeVsu5ycDApQ/IOOlQAEd6eG4qLD0LAbc
ScmpQc9aqLg85qwh6ADNSItRY4xVpTVJWwBip0cA+tICwOCKlDc5HJqDO4A96fGwXv1rNll
lJDk8VZjORyeapqwzxzVhWPYVDQi2hwfWrSNVBGJ9jU6hs5DVFiGi/GSR7+lTKxB5PFU0Zs
Zwc1YBJGQKztYixaY+1QyEEcn8qCx7moZHUZxS3Cwxmw3H61WlY59ac0mWOeKhkYY4NaJFp
Ebluuc1XYHHTFSOxwfSq7NnjtVlDGJJ4qJi3pTiSM0wk4ODVhcbtZ2CKCWPAAqZ9P1CNTI9
nKoHU7eBVYvg5OeKabmUgjzG+maFcl3voXdHuYbbWYJrkHyuVY90yMZqXUNPu0uJLW5nLWt
sDN5ucgq3T86z7e6iihlimtxKsmPmzgr9Ksvr4aKa3lthJC8Sxqu/ldvQk96JKV7ozlzc10
O/sOBpMNO4X7Kbl8j7o7Cs3U7KGya3EUxYzRCRtwwVJq3d+IGuI5kSAIZIEhZs9hzWdqV+N
QkjcRCPZGE4PXFVDm5rsE5Xuza0gCDwxfXDXItjdyLbxufbk1nQWf9ppctPduLeyXKyMM4B
PAqvcamkmgw6YsWBFKZd+epNV4L54NMurRAD9oIy57Y6Yqoxd7kxUlr1LsOiwS3FuouHEVy
37k7fmKDqxH50+20C3nFq32mRFuJnQcfwr/FRDr6QxWbG0DzWsZiDFjhlOe34mq8euvHLaM
YAY7ZWRVz13dzRaYryIG0qOKOKa6uTDHM5VDtydo/iNWP7NY22m2K3ZC3shbawAC4OAfxqt
canDd6fBbTW+ZICwVw2AVJzg/Skm1eGWK2jlts/Z4vKBVuTzkGqtIpuVriyaR5ZuW3tHFbc
SMw5DdgKgk0uD7FJeLck2oIjXjl3IyQPpVmTxALmO7jvIN8dwE4U4IZehqlHqarp4s5Ig8a
S+cg3cg8f4VfvGd5FXVbBtN1J7MuX2BSCevK55/OtfXc6JZWej23yN5QnnZerswzgn0FYV7
eT3d49zMd0jnJz6elaNxrUF/aQf2jaebPbr5ayBsFgOm76U2m7Dk3pcv6dNc3umXl3dSsS6
x2SEdTk5P6AVVk0Kyhm1VpZ5TbWTrGHAGTk9MevFVItYaK1igES7UufPIz1I6CmXestcRXc
SxKguphM2D3Gf8AGlyyvoZ3a0RcPh+A6mtj5rh5I2mUEf6tQMru9Tj+dJHoFsIoHuLiUF7R
rlgAPl9PrVWXXZ3cyqoWcwiBpB124x/Kg67I8jsYUCm1FsoP8Kiq5ZC5mKNLmk0+zhWdtkk
bXEit0RezAUmkxW0d99st5Hb7PE0kgI6dhTBr8iS27eUjLFAbfb/eBqnBqKWv2wQ2wCzR+W
Bn7vvVcsrak3ZYm0cRQfa7+XY00ZlA/lWBkt24rVvtVN7awxywqZIkEYfJ5ArK5B61pC6Wp
Ku9wPBx2puB6UpOW/8ArU3B5ya0BjwF2jjNFIPuiipFdmv4h/5GjVB/09S/+hGs0fexg1q+
If8AkaNU/wCvqT/0I1lmh7jh8CF289adt9abkDrTgcnHpQUtA7fjSjrSDr2pc+nWgYn8VN2
/MCaVQNwJPWlbGDjmgYp4HFO+veo1yeKVgc8UWGPAGeKXjPvTFGOpp4xSKFHXmn5HHFRgHd
Tz0pDuOBGTTxz0pij5eRT1HB3H/wCvSuMUDnrUoIFQg88DAqXgLipNEyTeOO9TJg9TxVYY4
Hep0pFof9KkH3ajwQaeCaljH8gcU4EnqDTM+tKCcYBpDJkz2FTIcVAmQKcSSetTYC1G3Jzi
plcLzmqqNx1qZSWx0qWBaRwTnNTqRiqqjBzUynnmoaAsIfmGasqwqnxgnvUkbnoV/GpaAuo
4DcDNWEJPbFUk9e9Txt6mswLyPheTUyyN2qiGyMA1ajIUc81BNi0SxXNVnI9OfSlZ8jHUVD
I42kdKLAkRkjBIHNQs3WnM/Hymq7N6Dn1qkikDtwar568U5jnqahZsHGM5qkhgST2ppJAzS
F8c4qFpDg571SEDvk1Az80O52VAXNaJDQM+aiYjilLjr61GzEDFWIa7AdDUZPQClbPoKjJ+
bpiqQDm5NJlR1oOTTTx1HFMkcenBqFj8vOakZgBgVEzZXGKYCDkfeqJh1zg0uMc5qMuckA0
0JsCOOOKjOARyc04ucHioixIqyLinknPNMzx+NBXI60wjA65oJ1FJB64pjE9ulBI+lISStO
xNxM984Ipp/wAik69qGJAwRxVWJuIajK05u3rSMPlx+tMVxD0ppGRxR04JzSnnpxQQxu3nr
zTGWn9snrTe+aoncchUIA+c+wopR90c0VGoWNjxDz4p1YDtdSf+hGszFaWvnHinVT2N1J/6
EazRyKbFT+BCYGMU/GB6U3Bpc5IoLsJ0PXNPAz3ppBzTt3G3jNAxyERk4AORjmm9vekHLc0
vegBC2COwAq5p2nXWq3gtrNVaTaWwxxwBk1SPWum8FYXxKHcZVbeVj9Nh6VM21FtA3ZXMef
Tp4IGnd4mjU4Yo4OD9KrRIZJVjXAZjgbjgVtWi6bc3tnBBbzkPcATCR8gqfp0rU+x6ZcC6j
SxjhezvUiQqT86lsEH8KydS1riU1Y5aaFoLh4HKlkOCVOQfpTQBmusgsbIeJNTM1tGum2cj
PIWGeP4UHuagNtaQW+nXv2NJFv53BTH3FBACj3o9qilNHOxo8sqxx8sxAAJxzUlzbT2l1Ja
3C7Jozhlzmup1DTbTR7yzNtEswuLtlDMM7QGAAFPvrS31O91+KOFWvYpxKjdyucMPw60ufy
Hzrqcf0HrT1Oevan3Zje7d4owkecLgcHHekDIAuY8Y6nPWtbaXNbseoORjFWBtABU57EYrb
1K2sbe2j1G2t0EFzbKqDGcSdG/lXPq3XnGOlZp3LhK5LzkirH2eVbRbn5TGzbRg85+ldJpN
pYvb6OsllFJJdySK7v6Dpj0NLaaTbXNnZKsXzPcyqxB5dVGcVi6iQe0Rg2VpcX1wLeBQ0hB
IBIHQc1GsbtKI1X5icde9dF4fntW1i3MdoIpYkl3svAYbTgU6eC3m0zTL63sEFzNM0flJwH
OeCal1PIXtPeaMKa2uLXaLiIxMf4W4NRAkE5FbfiV7dLqG3jw9xboFmmGfmb0H06VjW+w3E
fm58vcNwUc4zzVxd1dlp3VxQOM9/Sp42C10smiwCfz18trMRNNHLFzuA7EeorH1OSxle2ks
ozH8mJCF2qW9QKhTUnoKM0xsSvPIiJy7nAGcVbksriAz+YADAwV13DOfb1qppeTqlpzyZlH
6iunltYL2TUWdRvN8kayd1BPNRKVpWCUrSsZFvbTTW0tyigxxY3nPTNOW2n+yi6KbYScBie
tbltEhttUso4VjCyxxAgcn5sHPrUF8bGK0mslDm4gkwrhcBV7gnvUc93YlVLuyMlWJ4qVC2
aiBYjkVvW9nCdNlL25jZLfzBu+8xz972HtRJpGkpKJQifA5AqykgxxxVBGJHSul02G2NrZM
9ujvPMUYtzxWbshTmoxuZyRSzbvLQsVG447Cqkp5rorW2iJa3ePbDIZPmY8vjpj6VRVLdtP
huliUmJisv+16VKkQqmr0Ms2tw0H2gIfJxkv2+lQRwyzvsiQs393vW5sWbQd1rsZFOZYTwV
OeoHcVNeCKK/ur4YgFtsUbV9RTUnsHtehy00bxSmNxhx19qrsSTx2rpBHZajJqEVrb5Z4xL
EWHOe+PrVWKOz8i/eS2jdraJSDzy2a059Nhqr5GHHbz3MhWGMswG49sCqjM2emcdhXXXNta
i51ERQCMfZEkVQSAjHFY9/Ha2FxLZSWfmHy12SdDk4JP0pxmEal9zJuoJbZljlwGIDjBzkG
qj/XNamvQw2uoiK3TYvlo2M56qKr6PFDca3awTpvjkfDKT1FbJ6XNOZWuZ/HQ9qYc45OBXU
S2dlPaW00OngsLqSMoh5kUetJ9l02KfSWngjKXRdJAvCjnAP4cUlUI9ojkmB34OaAM8decY
HOT7VuGw8i/h04Wqy3TOy89ucD8B1qxcx2P9rPHZ2PnJZxEPJGcKXHVj7A1fOhe0XQwvsN3
57wGLZIiF2BIGBVQgkc/lXWvYWjapMzKJGOn/aMhiBvx/Kq93aaVp8EtlcqzzeQro6p8xY8
5z6dqPaISqJuxy79DUbHHXiuzmstLWW7iFkn7iyS4DZJO/AP5HNYWvxQRmynghSHz7dZHVB
gZyatTTdrBzrYxC2c80+1tJ766W3tU3yt0BOKSJlFwhMfmc42H+I+ldjbRWVt4l0ixhhjju
osvcSqMAMVOB9BVOVuhM52OHZHjdlcEFSQfrUZwMmusXRlbXTps0Sjy0ecuv/LbAJ4NSaVp
2m6hDZ3EloiObl4XUfxLtzn6jil7REc6ONLc8/pTSPlJ/wAmutttLsJND0yd7ZTJNfmF8Ej
KZp89tpkVlcyR6bEWg1AW67iSHU+tDqLsT7RM4s8DJ4+tTpazPaG5CjZv2Yz8xJ6YFdYmkW
SeIprX7EDE12sQdj8qggEqPf3qsLKzj0+SRIF3LqXkhickp6U/aoHJHM3FtNaS+TOoWTGSA
c4oht2uZkhWRF3dGc4UfjV3X444vEF9HCmyNZSqqOwp/hy3hufENvDPCJIirEqenCmtU3y3
E2YzDaTkj5cimk5FdRHpdreaRvtGTz0JE8Tj5sFsB1PpTzplkNRv9LeFVFvEHSTuSPep9qi
eZHJlTwcdaQ4zwa7C8sLNJdTC2yKIrZGBx91jjmuPC4HPNVGXMF0IRxjNM74p7AAUytSCUN
gAZopoXIGaKQWNnXwf+Ep1X/r6l/8AQjWaK0vEJ/4qjVP+vqX/ANCNZoODik9x0/gQUu0n5
uBig5z1pRkDB7mgoaeTxRjHPFO6Hip7G1k1DUYLGEqss7BFLnAyfWjYZW60HjHNbdz4fvLd
SY5I52Fx9mZY+Sr/AI1HPoc8FvDcyTxrDIxQuQflYdiOtRzxfUFr1Kmn3hsLwTqqn5SpDKD
wRg9a0I/EN1biB7YRxyRI0QbYOVPbpUc2g3EDQiSeJfNhM/zHG1B3P1p6eHLpmn3TQxJDEs
zM5PKnuKhuL3JaTCy1qYXVtGfJhiWZZGZYwOh68DmpNT1YjWJjZmMW63BmTav3j2Y1Fc+H7
q1csZY5LdYhKJ1J2kHpQPD9680mXiWNYftHmE8GP1FK0Nx8sV1D+3r10lSQxsk0nnSKUBDP
TU1e78sIdhVXMiDH3GPXFWH8OXKjCXUMhMH2iMDOXTvj3qGPQ717N5xt/doJWTnIQ9/1ppw
Y0l0HQa/fQw/Zw6SqJPOXzUDFW9Qe1W7e/H+lazLqBW+lDIYVTBkBHJz0FRyeGLqOK4YXML
y28IuGjUnJQjOR+dRHQrsO8YkjYi3+0gA9V9vek3DoCUejKz37yaTBYuAUhYlSFGRn371WA
7j1rZvNA8qW2jt7gS+Zbid2wflBq3ZaO1pLfQ30EcuLEzxNj6YNPniloaJpIxGuriSzjtC5
McZJRfTPWmKTjPrWuvh64Nt5puYd5g+0rGDksvf8qkg0mddHu5TarJMI1kIbOY09R61POrF
pq2g2DWr22js1idF+yE+WdoJBPXrTo9cvo/IWJ1QW8hljIUZVj1Pvmq1odONtcfaWdZcKI9
q5D8859OKNQ+yLfOLCRpLfA2l1wenSp5Y7WHaHY0X1+9a+F2ixRS7SpKRgDnrxS23iC+tlt
o4vLC25JjBQHbnqaxgaeMg9aHCPYrkj2Ll1dvdqA6IvJYlVxkmoopWilWRVG5TkZ5BqIHnp
TuM5FVsrIqySsjYttdv7WSOSBlj2FsJtyp3deKr3d7Nez+bKVBxwFUKB+VUgxNKM5zUKMdx
RjFO5ctJ2tbmK4QAvGwcbuelaB1a7KzJuQCWTzWKrg7vWskHqacrZGalxT1YSim72OifxBq
EsLozRgybSzhACxHcmkvNYu79VFyyDHUogUsfU+tYqMRjPSp1Jz1rPkiLkinexcWTPuK1Tr
l88IiJTaE8s/KORWIj4GC35VIGpOKe42k3dlpGOa1YdVnhhhijVMQtvQ471iq2amRvXis2k
ymk90ba65exqqh4+CxBKZxntWcbqZYZYQ+IpTuZR0/CoGJAqNjjnNCiug4xiuha+3zJBsUq
DtCZAwSM5FTf2/eC5aX923mKEdSgw+O5Hr71lls8+tQk4OaaiiXCLd2i0NQuYr0XccpWUcZ
7AfSok1KSC3niXaRcffJXJOKqOzc81GWOMk5q+RDcYvoaEmuXchmZyhM0Yic7eqioLrW7y5
s44JvLbaMByg34HQE9TWaxy2e1RknnvVqCF7NdixqN9LqE4uJgN+AvAx0GKgs7uWyvI7qEK
JIzlSRnFQlu9Rty2apJbDcVsa0eu3sDRiIxgRSNKBtHJbrUF3rN1fRwRShAIGLIVUAjJzWf
jnIpp45pqEdyVCKNFNZvYdSfUBKDOy7SxGe1Lb69eWrOYUhVJIzG6bAQwPXIrKY54pv4VTi
n0Bxi9zprfVxMst7fTRBjbNbeSi4YjHy+1ZM+vXtzYR2k2xhGuzzCg37R2zWexJBGeBUYyR
S9mk9ieRI1H166eSeV1jLTxCFzt6r6Vn32oS3ohWXb+5jEa4GMKOgqCQqABnmoG46VaUdxJ
LcltLl7O8iuogpeI7l3DIzV0a/drffa0SJZcsxbYMksMGsrPWmE4qnFPcmUU9zYXxDfbbba
y7rXIjYL8wB6g+oqBNbuYbqGa32wmFy6oo+UHvx71nqOM981G4xRyIzsjafxLfMkEYWFUgm
M6KEACue9VJNauTC8W1PLecXBG0cv61mUHGz3p8i7EuKNweKNTDO26Lc03nKxjBKvjqKlud
USLTdsU6z3MlwLncE2iNsc8fWudAGOcimszdM5FL2cWTyJkt1dTXly887bpHO5m9a0dCnt7
K7F/LcBWiz+62k78j1rJ2k8+tIQRxmtOW6Gy4dRnCFEfYCCuQOQucgUsuqXUisHbLMoUv3Y
DsapYHPFNJx1FHKibI05te1GW2aCScENHsJAGSPQ1k7cnaelOIBOaYwAoUUtgSS2GtgcZpM
DGM0pGDmkJwSR3rQmQ9JVVADGre5oqRPL2DdnNFF2TZdjV8QAHxRqh/wCnqX/0I1md84rT1
7/kZtV/6+pP/QjVDvUvcun8CIz96loP3qWg0uJyW4q5pUsUGr2lxMSEilV29cA1TI2g+9KC
QKGrqwM7H+37Fb3ULoMzie+juEXbj5B1qneyaPJrMLvfz3Vm8vmMpXBRM52+5rmgTuJJ60H
JYd81l7JdDLk7HUNe6Zfa693f3LFGjZYlEZxFgYTI9q0orq0vo7qSG4ZxFpXluxT7p3dcel
cKxweDmpoLu4t45Egk2CUbXx3HpSdJMOVnRxa3aDTX0VnY2xtvJEuP4s5z9KW01m0itUtJJ
jtgs5IVfbne7HP5VyoGCc59zQWLH2oVJD5TqrTV7CKbTWeV9ttavE/HVmBH4jmm397Y3emw
TwahNDcLAsMlsFPzEcZz0xXLnk0ucKB2p+ySYKNjs7fXNNS+mmMjlG042qDZj58Y59veltd
R0sJa3L3Th47FrZo9mfm9c+lcYSPSlQgDIHNL2MRqB2NvrGmZsxPPIq/YjaS7V5jOeGHrVe
1vLC2vrjfqEtwhtniWR1PzEjjj0rmAOQcZp54Y4GPpR7KJSjY6y21XT4pLAvcMRBZvE+Fz8
zZ/Tmi/1CxurCC4hvpo5lhEUlso+8w4zn0rkwTwM9KkHr270vZpbFKnfUuXMVvHMotp/PjK
AsSMYbuKjUYOM1FyevQ07v0qmjoRP3FSYB61CrDpmpCeetSXckAAPFLnnFMHXrTx15pMB4N
P3dgaiGcU70qQRMrY4p6kYxUQwTjvTuhxSaGWVYdKmVucVUHWplb5qloRbBxxuqVGHeqo5O
alHB4qWhFlRxmrC8dCAKqr9ypVJxis7AmTk/LULklenFOY/LURbihIpMUDNRP0PSlMnpUDN
1ycVSQCMBnpUJYgkdqf5gPFQOePWrGMJ+bmoycdDStzzUZPNWFxSRt561HxmnMBioz1phcA
fWmnGcCjrmmscHpQK4h+9SZwauwadc3Mfmo0Sr6vIFqtcwvaylGZHbGco24fnTFdMHtblLR
bswMIHO1ZCOCaabG9+xpd+Q6wytsR8cOfQV1gga68HJYxnctnKsso/uqRyalv1S7ufD2ksC
tssPmnacEZBP8AIVl7R2MPa6HCTJJbu8MibXHBDdRUGRjpXVW2k2F3FZXE7Sk3d08XL8kDv
+hptno2nSQWLypIxuLp4uH/AIR3rT2iBzS6nKnGaj4OfSulg0S0S3F5dTbLZ5nRSWxhV7+5
z2ptno1q91Z28wkkNyjzHnG1ACR+PFUppic0c6OR9KaRkV1FhpOlyrpSzJKXvXcHa+NoBwD
USaHDDeafbT5kN7IQpDY2qDjJ/WmqiIujno7O4mt5Z4o90cON5zjGelRzRSwlVljKMQDgjH
BrqPsKWugxQBixvr3ymI4O1Djj8ab/AGZa3eo6nBl5p7Y/uonfl1X73PsKSqdSVK7OZhglu
Z0hhG53OFXOM1ek0DVEVXa3xGwJVywwcde/NUCwSUuhZOTgV12rRE6zoehAHyooY0YA8nd8
xP61UptPQHJp2RyMEEt1OkEMZaVzhV6ZqR7KeO0S6dMRO5jU56sOorfSy0z7bqSxQMgsopG
3iQ/MQcDntVyK0sp00rSLlWkD2jzlg23y2OTk/kBR7QfMcZwB0NMb1rqk0W0k+z5VgBYtcy
HJ+Zu30FNi0rTWgtjJG++W0aY/N0PY0/aom6OVzTD2JFdFPpdjYWSPdSB5pId4UHnJ6AD09
653bzwauMubYlNPYCecYpp5p20dc0hrQTHLH5i7g2BRSxhCmWYg5ooIszZ17jxPqv8A19Sf
+hGswcetaev/APIz6rwf+PqT/wBCNZ3NS9y6fwIbmjNOxzijbzSuaDST0NJyOlOK89aMUxj
QM5zSk+lITg0vWgQmOc0uB1NLjn6U3rxQAufSmgZ5FKM8gdaVQM+9ACDrR2pe9FACingY61
Gad2zmkFx+aAxqNSd3I4qQcN1oKHc1IpPccU0ep6U4NzgCkaRY7cQcYxTg/POaaeGpQQe1J
ou5Juz0qQc885qHvUyNwRmoZSZICdvPanqc01SMYpw4qR3H9OR17Uo3Z6U0N604DnrSGPB+
bmnd8HNRk4I604HnrSBsnQjpmpAagBWpF+ppNCuWUbkVMv3e1VFbiplkHB71LQi2nAqwpGK
pKxNWEfPODms7ATkg1GxAGM0EgKPeoHbIxnimkNMYzc8VE55oJAzg1GWPQVQ7jT16GmO3fP
4UpY561H0JqrBcaTntmo2Iz0p7Mc5BppbNUkFxG6U3o1KzEj+lMBPemMQg5zTGJJyakGemc
01hg80ANLkDG6o/MCuCRuHpTnwDUJAJp2Iuab61duLoJsSO52+ZGowG29B9KdNr97JqQvys
fmrH5IG3jbjHT6Vk5CoeOajJJ5J5p8qfQzcUakOtXNvNZyKqn7KrKi44+bOT9eajTWrqGa2
ZAhW13CNSvHJ5/nWaWOMZxTCxx1zT5V2IcUaEmrzS6elnLDG4jZijbeVB5IH41MPEV4DBiO
ISQw+QH24JXGOaxwygHimFx2FVyqxDSOh1PVVheCKydGENusIlXryPmI9OazG1q58uDJAlg
TykfuF5/wAaogll9eahkU7sdKFBIVkaqa5cBLCMRowsjlMr755pV1eZGadI0SZndt4HOW4N
Y+M96kJzGOafKhNIdGwjmV8K21s8jINX59avLjWP7VdlW59VGOgwKzBS45p2V7jsWra/uLa
G5RCMXI2yZGcjOamn1a5nRtzAM0YiZwMEqOgrM69aceBT5UFjTOu3xUqXAVoRB93+GohrN3
vkcspLxCHkcBazyMimnilyonlRcu9Tub2GOOcq3lgKG2849Ko8UE4pOe5xTtbYW2w0+1NzT
jwajcE5561ZMmSqw2iinQlVjwYg3vminYnmRta/uPibVMA/8fUn/oRrMwc1p6/n/hKNV/6+
pP8A0I1m8Goe5cPgQmCTxSnIApKcelI0G5yaMZ4owfSl+lAEeOaUfdzTwOuaaRimAZpMUnf
itDSdKn1nUUsbZ41lcZXe2AeKG0ldhczicHinZq6mmXBurq3ldYJrdSXWTPbsKpDOfr0NSm
nsAqjNIacKTG7npVXQCEZAoOaeMgetKFdwxVCQvXA6UCGCpR0qMdBgdaVeTQUh+fmFOH36F
jdozIASi4BbHAz0q7p+nzajLLHCyqYomlYk9lqblXKucmngYHNNAB6dPfr71LBD584i85Ie
CdznAFDsNicZ5p4OBxinPazLZrdPtEZYqPm5OPb0pbeCSeZIYh8zHADcCodik9BQxwKnXpk
1BIjQzvCzKzIcFlOQfpUqpIITJg7Acbu1SzRDsZ6U8EYBpzWs0VrHcuVCSEgLu+Y4749Kiz
nafUVNx3JD2oH3jVmz0+e9RzBtOzlwWxgdzUn9mz/Ymvt8XkLld27v2GKVwuVwcAelOU5PP
FMY4UA8E+tAJz16UN3AnHAOOKlXoKg7dakVqkVyyjVY3MnHcde9U1yo3VoPZTRWaXblDFJg
Kc/ePfj2qWK5GX4zUbHjPahs9z+VElvItolwzAK5wo3fMffFIaIXb0qJmGKe3I+Xn6VHGvm
zJGCAzkAZPFVdIdyMn5qZgkZrTuNHuLeG8kd4z9mdUcDnJPpWXn6cetNNdAvcRlPqKaAME5
5q9JYTRWi3TmMQuQEYnJbPX8qrT27RSSKjiVUGTInK1SaBMgByM0hPNTw20s0UjxqSIl3Mc
Zxn1qO4gktpPKmXa2AcEYxmi47kO7Of50wtnrSnjgc1EW+eqQNiuckVCxIJxUjHNMAyTmmj
O4wqe+Rn1ppBHenMfcUw4IOKom40nJx3qNu4p56emKbjg96tEDR0pvHelwf1ppB3nNMTAHC
frScMuSaTOAfSgHIwBQSJhRxSt9ykAbd1GKcfuj60AJjFJgMeuDS5o7ZoAZsAb71PIGOpNN
/CnDpTBjcE9Ka2afz1ppbNBJHjPemEENzUhzn0pOAeTQSxjAnmmN0qUmo+MkZqiGWbe3upI
Q0MYZc4ziilguJ4otkRwoNFO6M7y7Gpr5/4qnVf+vqT/wBCNZuPetPXz/xVGqf9fUn/AKEa
zM84qJG9P4ELtJ6c0pGBRnHTilPOKRoM5IIoAAHWn8A0mOme9ACAAZ60rLnpQKDkCgAihkl
fZFG0jHsoya0NMjnhuWlVHQmF2RsHnA6iqtjdy2N5HcwuyOhyCpwatnWb4RRKk7KY92Dnpu
PNRJN6ImV2rHQXbQa3oVxriuq3sUIgukHV+wk/oajksPL0y8W5tYo5oFgKoqcKCeue+e9co
k8qb9jEbhhver41vUpIhbvdyeUUEWM/w56Vm6b6EJSR1V5LFJeazZzW8K20MaPF+7Aw2Rjn
86beJDLqWqw/Z4Uayh8yBFQAsxAGffqa5/XNZN7fyNbzyG3IAAPsKoHU7yS7F087NMMDce4
pKm+o0mdLGdP8nSrq+t8tJFIszRryg6B8VLJbyWWn6xAJ45o5Fh2zIo+ZSeD7Vy5vroSiVJ
irgY4Pb0pY9TvYjJsnZfMTy2919Kfs3bcNTpJLa2h1m+09oE+wpaF0IH8QHDZ+uaxdAWxN6
6XjtGjoVWbGfLbjDEelU31C8eBYWuHZFG0ZPOPSooLiS2YmM4yNp9xWnK9dSrOx108U1ho1
1asEbF+isUXIYY4P0NaC3XleJNTtkt4kitrV2RFjA52jOcda4r+1b1RKq3EgE2C4B646U8a
rfG7e6+0v50i7GYnkr6fSslSfVi5Wzroo4buO3uWt42ll0x3OyMfM2cDAHU/SmWlvF9u0RZ
bdCHsXZgyfebDfrXLpq9/E0Gy5dTbg+UVONueuK0NO1cxzJfXtxNLPAT5cXG0gqQf51LpyW
txu6Zr2dgl3Y6SohTeVncYH+sZT8ozUOkSSXGsadBd2MahWdS7R4Z+OhHfFYC6leiOFBOwW
J96AHAVj3FStq+oy3iXcl5I0yfdcnJH0oUJDSdiGVXDPJ5ZC+Yyg4wMg9K6nS0+0+HdPtZC
BFLflX49h1/Gubk1C5m042byFozIZCD6nrTIb+6ht3topWWJ2DMoPBI6VUo3VjR3asdZDLb
S6pa6fPYkyRXRXfKuBtORt9+lTpOv2aORYIVZNQMK5jHyp6GuXk1rUriSGSW7dnhIKHPTFH
9pXbZBuGwz+YR2LetZOmw5ZdzrpobbSpmultnkjluZEdEUcgHhSO2c1Svbn7L4atvs9tHCJ
pJVbKAkDPAPuKyYtb1OGSYx3jjz+X/2qqyXlxLbiB5mMYJYLnoT1NL2buNQd9Ta0Z1XRNSn
MUckkZTYXUNjJ5rYvLOG2lu9Qht9xV4gVjUHAK5Jx6E1x9reXFskkcUpVJRhx/eq8ms6kk3
nR3cgfbsyD/DjpRKDvdBKMm9DaMsP2HVLyDT0tyJIyiOoYpnqfar1zHbyz6nbNBEkSRRv8i
YIJIy2a5Bb+6xKvnsRLjzMnO761YOq3xZ289sunlt7r6VLpvuTyS7nSSRQrqGqWUkKfZYYN
0JA6Y6HPfNLK5trKztJ4ke6nYSMNgxEnYfjXLf2hc/ZxC0zlFG0ZPbOcVabVr6RSHuGJ4Ge
+B0FLkYckjrp4IbyW9gmjVI47tFUBQu0HtWFq7w/Y5LP7JIksMpw7rjavYdKy31O+fzQbl2
WXG7J646UXep317CsNzcvIqDABoVN33KUJX3NKJVt/DtteQqryvcES/KDtA6D6GtHULW2sZ
1nsIlxLd7JPlyExg49q5SK9uLfIilKhjkr1FPh1W/tjIYrhh5n3snOapwb6g4yfU6O+VXXW
kb5RJeRq3bAyf0qvJb2y3+q2Esai2gg3xMV546HPvWBNql9P5vmXLt52PMz/ABfWmtqN20P
lNcMVwB15IHvRyMFCRuXkk1npFtZzQRm4uCszKEGIkzwv41Pfv9ng8QrAiou+IbQo4Hf8K5
2fVb+YfvLgsSAM45wOgpo1a+8yaRrhi0q7HP8AeX0p8jBQaaK6XN1axukMjxJMuGAGAw/rU
dzcz3UoluZWkfaFyxycDoPpTrm7muBGZnLeWuxc9h6VVJB71qomrSExt6HNRtjr1pxPvTDk
npkVoIY3OOKY24dDUkh5zjimEgn9aBXDgDnk0hxtzW2NMt7HRYdS1IM7XRP2eAHGVHVz7Z6
U+xi0u9leSOyKJBbM8y7yQz9Fx+OKnntqZOSOeYDmoz8o4rVi02eO5kS9spWEUZkdVOCBjg
/TpVI2Vy0DTpEzRgb8+g9fpWqkmF0UySTjFBBJPPPpVv7DeCFpvs7CONd7sR90etIdOvhA8
7WzLGi7mJ7A9DRzIRVABU7jRuAXAxVkWF2LdpvIbYF3k98euKu+HbCG/wBctrS4XdCxzKOm
FAyT+lDlbUluyuY4688UMCQMfWuls9O03WLvULSzhNu8UbzQsHJBC9jmsWKwvJ4w0Vu5BBY
Z44HU/SkppgrMqbOPm/DFNJxW9YafHJPpkU9qymdzIXZvleMe3aqtzps8tx51tb7YLh2MIB
4wO1HPrYdzLDZ6Cl5J6VZsYRLqEELplS43A+lbuo6VYWeuzPHFv01rfz4wT2x6/Whzs7MVz
mSvcUwgAAA1oDS7ySHzVhIVgDyegJwPwqF9OulleIwn5HEZPbd6VfMhlIjPSk2gGrx026ER
k8sBAxXJPUgc4qkRxnNCaexDVhCO1NPGeOad3zTSMn2qzNlu2SBoQZH2tnpRUtnaxS2+6QN
ncRxiii6M7x/mLniHjxRqn/X1J/6Eazcc8c1qeIF/4qfVP+vqT/0I1mYFTLc3h8CEbpxTgC
w4NFKOAKRoJg85oCkjFIetKrYNA7gBk4PUU3FPLc800kZ6UCAYyKGB6g0mRuHel4bkmgBAA
FBDZPcUn8X0p22kI5yKAEAyeBS4IHShRzzT2A24WgBOtKB680360uB1oEA604gcc4pCVozk
9KY1sGOfanAjYDjmlzwAKTAoAD39acB8tIAKX5fXmkUiTcT3oDfNTQaepG08ZNS0MUnIxSg
Y6GkB4zTgeMEVIDkbIqReTUSYxUgbnFJmqZMDh8GlHWmDrTxxz1qRj1qQEg1GDu7Yp3PSkB
JS0wEDrTlIzntSYiTI28inKeaj3cetPUUhokJAXgUzJ9KXPy0zOSaBgQO9M6570rEYpu75e
KBiYwPSkNLkke9REkmmgHHpUbEjpSl8DvTC/emK4OSQAWqMcHnpS5B5PSmE4PB/OqSFcD3N
NGSPU01jzTRljxxTSM5Mu288VvGVktIpmJzlx0qK6l+0NvEEcIHaMYFRHHQ80xicY5p2RN2
jo9Tki1nTNLMNzHC9pD5MscrYxg9R9ap2Vxa2Wk3dusoM88yRsQM7YxySKxckCms3HHHrU+
z921zPl0sddeXtpJ/bEkdypL+VHHt7xDrj34qrfS2J8QQ3Ju0/s0sg2IORGMcEVzKSspOGI
yMGkLYGM8CmqaRLjqdRfTQtY6pHHdRy3V3cIoRCSPLByAP0q1qMm1Dc+dFPZySRJd7D86hc
fLt7D6VxscrxSLKhw6nKn0NWJ72SZGQHarncwHGT60vZK9wcWbV3qMMZ1a5WVJXvP3MSr0j
jz1/lUfhuS3totUuHuEhuDbGKBXPUsfmP5fzrAVsMGOT6ihiS5I4B7elP2atYOXSx0ml3lj
oVncslx9pvbpPKOwfLFGT83J6sau3k9mDqksN5Cc26xWqg8BO4/wB72rjM85OaVicDOan2S
DlOte80/wC3SPFdII4LARQE/wB7jII7Hk1lRXMa+GzbkkTRTb4ie4Iwaxg3tnmpri6mumDy
tkqu0celP2Y0rE+nNDGt1LJOEcRHysjqTx/KtJtVtJ9AsbO4RjNBL5cjf3os5x+dc7n1o6d
Kt009wkrnR63qCS6gTa3SPavKriONcbVHTNO1HVbC4ivxESMzLLGMdeOtczuzzignjrij2a
Js73ua7XUI8Oy2ckyyszCSLb1UnrWETuFL6g0VUYqOwbDf9nIzSNwMUGmk8471RDOs8O32h
QaUU1KyuJZ/MJ3R4xjAoqjpGn3t1YebbxRsm8jLPg5oq7s52433/Edr/wDyM+q/9fUn/oRr
MHHStPxACPE+qZ/5+pP/AEI1mgAjrUPc66fwISlyaXA69qQAZ5pGgEZNJz2FPPFKvrQAznA
BpNvNOI+akOR2/GgA200A04nHWkyAc0ALg4xTTnpinZyT6UxvrQAHIp2MigD+8accdM0AJ2
xSY7ZpwA5pBQAAZbFLt/Sk5HTrSqTjmgAzSjrSHrQO9AASB1pRjtRSgcUDTHKc0/PBHT8aY
KcOetJjuKCB36VJnK5GKbgDtRUhceAfanqegpg+7mlUHjiky7k/8VPU46GmDp0pQOc1JSZO
pyPmpwxu9qiBqQDpSYxxxjNKMDjFKdp4oxzUsBVHGKeDg5puQBxS0gHkZGKj6DFPJppGaBj
G4GaYOuae3pTcYFMY3jn+VSTpbrFCYpGdyP3gIwAfamAjuKYx5poTuRsR6U07cYzQxBzmm5
FMncONgqI8nFPJAFMyB3poT0Gnhs4xSBqdnIOaYCuRmmSwLc+tMMmTwMih8biQeKZ3yvWmS
PP1qJsZ604k5yaTK1aExmOc0mc9qkADHAIH1qPJ56UyAI6c0UA0u3NBVxKXqMHpS7cCkzzj
vQFxrA5pxGFBxzS5XOaUkYAHrQIY2abnPGP1pxJzzim4GfegYY4FBzu6U8dKafWgka2cDHF
Mb0qQ9KZwfWmAzFNIwetSfL6U1gOtBMiOmEZqTFNx6UEGrp2ova2pjWbaNxOMGiq1t5Pk/v
M7smiquYuOuxq+If8AkZdU/wCvqT/0I1mAYGMVreIMHxNqZ/6epf8A0I1lgYPXNZvc6qfwI
Q+lAXJpzA9qQBgMgc0yxSM8HikUYGM0fN3FAHNAABycjinfLsFIAMmjHy8UAIQCaaQAOlOx
TWNAAOnSm4welOUmgnnpQAAdqXAFCjvSGgBc4o6g8UhBxSj0oEJ2pSeeKQjJ4oAxQMOhpaX
jHNKAKAG4pe1OxQPegQU7+dMJA4FOB45NJjHDODmnZ4pMDHWmnjipAkViPpUqn0qBakBxSK
RPk05eahRuTT1NJlIlB56VIDzUSsB1p6sKljTJd1KGpucjg0KR3NIpO5ICalH3aiBG3rTg2
DikykObvSUEnJPpUYJwaQDiR7VHn5ulOJJPT8qaw700A0jknNRnrQ7HtUe41QmxTnPamMKU
sMe9ML9u9NEsPemHBO49fSl3YApCRmmSxSAFK96iYcgEU5mz1zUYb1zTFcVsZ4GBUeCWz2F
PZgaaGxVoT1EOD17U6OEzBvKxuAzg96AQSc4pI2IfIOKZEiMggcD8TSYJ61LIDycdajGc4o
GJjFFPx1poAzzQAYyKMY5HNBJxQCcUCAAZpccU3A7mnMRsAHrQMj53Y7UuOTgU/YTyBmm4P
pQAgDY5pSrKOaAOPm60rdjzQBGSc9KSnkd6YxoENIGeKaeeKdtFJ8o70yRvFR4PPFTAE9DT
DxQSTRIDHlmUH60VGC20UUWRFvNm/rq58S6p7XUn/oRrLPBzWjr7bfE2qf8AX1J/6EazOtJ
rU0h8CF3cc0vOBzTcg9qUnpzQWgPHvSg8ijK96SgLjxjmmEe9Cn5sGggA8UBqLtJHFM2nPJ
zTtxx14pqnnFAhRx1FKBntSGlHSgBwwMgim4BHFJnBoyPSgdxewpduTxSAj0pwILDigLjSp
H1pCD1xTmb5qcCMdKAGhQWAJ2j1oK7XIByPWnEj0pMdyaBikGjBzSgkg005oAD05FKAuKXg
DtimkjPBzQA/qeKCMUwNSsTwc0mBJ06U7k0xSCDT84xUlXHqMNTxjNNDAjOKXI25HWkxkgI
PGKeuagUEjJqQHAxUsCXBB61IoGMYquGyakBpMtEuSRjNP75qNafUstDt2AeOtHBGaQH5aQ
8AYpAITg8UxiTQScmmEmmAwnJqM5HpTi3NMz8uaszEJppGaDkHk9abzzg0IB3Soxyacx4wO
tR7znpiqQmIScmmkdhTiwwM1GTnvTsQxSD60gODyBQB6mkAHOTVIQ84J6cUbQBxSA4FKDzz
TEIxcCkxwKfuXODUZPHBoAXPakxnOKUdqQk5oGC8rzxSd/5UdsUUAJk5wRinkAIOM0nU5PW
lP3RSuIGbHTj6UmR/doyO4pff1pXHYac+lGc9qOQcClPvVANYgCo+uKkPIxTenHrQA0jNNw
AfWnUHpQSJ0GaaeaViabkigQ8A7RhaKQEBRnP5UVNxWNnxAufE2p/9fUn/AKEaz1AHBrT8Q
f8AIy6rx/y9Sf8AoRrLzznFW9wh8KFAGc96CgzSA049M0jQYV3e1G0jvTh1zSt6mgkjHXin
kZ70i8mlxkGgY0+nekPApQOemKdt96BCHgUAZpQoxyakRYxglutAEJGDRtJqR9of5eaTdkU
ANIoGSeBS5PpS8DBxn2oACOKTHTNSARCDeC3mbiCD0xTSQeRQMCAMHvRyaQ0ueBQMOaTjOK
cVJbApOB2zQA4qDjFRspFPOM9aTHPNACKMjrS7eD3NLxQP0pAKhGafkUwEEYoy3GOlJoZMt
KOWpoIBOTzQrc5qWNEoB+tO71HuGOvWnr9c0hjlFSDrmosk9sU6k0Un2JQ3y5xU64qquR0q
dG9RUtFJkmAKY3qKQvkn3pDk8DrSsO41mwOvXrUZNDZDEEcimbu2KaQDepOKTAC4Gc0pPXt
UZYdaoliHk0hUDpSd+aazc9DTJButJ+dJu5pOuaaE2IQcdKb1607t1pFxnmnchiZ4pQM077
vI5pCx6jiqQCMMc5xTjsABzkmkJ3ZHU/SlI5HFMBmBnOKChx6049hQWI4FAhmMcg4NNI5zn
NP5NNK0BcX+HmkFP/hphPGMVNxiDGacRkDFIDzxQ7kAYpAKNwA4pxGTk0m4kCgnNAxjDBpD
ndg07nHPNNNUIkxkcUm00u7jFIenWmAxhTcfN+HepDgjrTPUfrQSMI4pNvGOgp3LHAppOCQ
O1AgEYIHzAUUbiABzRU2CxueIAR4o1M+t1J/6EazR1rS1/nxRqn/X1J/6EazT7U5bih8CGk
ZPFOwehozmnbuakoYePrS4JHNBGTk0qn5fpVgIgGe9DEA/LQHwcetAGck1ABnPJoOQM0EgC
k61YxAxPanH7tDAY4NJ27mgQq5xQMAnihGG7ApT1oATbmnbRsznJpvSlFAAc5AJoCjgZ6U0
n5qUn0FA0OPpSGjGAKVhlhQMTJzTsAcg0hHzZ7Uh5PagAzzjFPCj0pgHPP6U7OBwaBAcAZz
mkJyOOKafTFHOSMZoEApeQR6Ug6807OO1JjRJnOcDNICc/dIpqnrxijPNSUiUHNOGc9aao5
wDTgvPIzSGS59BTlGBk1Gp96cCalgiQMfSpAcnH61EBtAODg8ing59qTNIkp29jUe7DZHWk
yaY27rQUI5O71zUZPzU4n2ppbnOBigi7A5xuPFRM3pyKe7ZXA6VHyPamhNjSfwpMmlPJyab
zngj8aZIhI6UHI5BprdDmhTTQmLjdSbF7HmnUncUwFORxSDGac1IV79apEsdjHfrSNn1zTe
TxjFGD34pMBeOM0hGaQ8DrRuGMZ59qQCYowccUAnJzzSA8mjUY4coQabtO3NLnANJu+WgQo
HHXFIAOh5poJzyKXdhu1Ax5K54oAz0phOTilGeaBi0mAaTPFG4+lUIDxS9RRnKUY75pgNJA
pvfPandTim+1BIm05yKjPJNS008NwM0EsVVjKAlKKaWPHFFRqOxta+ceJ9T/wCvqT/0I1nd
RxWlr/8AyM2qZ7XUn/oRrMU7feqluTTXuIACe1LxQGNOwuR61JYzJ6UHpxSkjPalBFWAi5H
akOcgUob5uTTiQaAGd8UUHg0h9aAFNKMEU3r1pwx2oAQHDcCl3ZHIpvejmgLjuDQvU008UA
mgBwHzEUp+XoaQOAOaDyTQNCsScCjndRnigcGgBxAoOcDnNNz70mWFA+g/nOTQR2yKYCSOa
fu45NJkiHg9KRiT0GKX37UpxjNJAMA4oJwacCMUhxnjrTAQNk808EZpg64pcjNJsaJNzA9A
BUitmosgnk05cDPNSUS9G9fpT9w/+tUOSDlR1pwYd/zpDRNvJUL2AwKepHeoQQBk0obd0OK
TKTJGem7sjmkPJxTW4HWgdxCeabntilJPpzTSf1pibEIyeuKQ5P8AF0oJAzg80zce1BLAsO
lMzz1pCcNk80pIIzjFMlsDyKFGKBgLz3o4z1pgLnjpTeQc0pPPoKM4PXNABnJx7U/I4yM0w
43cUDrQApIzxSE9vSnM3AB7Uw4z1ppgJnNLjjjrSYNAwO9UIDTelPGOeaQrzSuMQcikIwKU
DFDdKkBQM0hA7Gk5PAPFOOMCgBCPXrQB70vHej6UAJimng07OKOtVcBAAByKXIFP+TFMO2i
4DScGkHWncN+FJ1pk3YHI6GmHjPrTufSmHvnvQIXCkAlgPwoppYcUVmM2tfbPifVP+vqT/w
BCNZnU+1amvf8AIz6n/wBfUn/oRrMAb0q3uTB+4hQB97NGfm4pRuBHBpc4PNSXYaevUUnfO
KVhk7hxS7xjGKsSEKZwaNp7Glz7UnTr3qbjE780p6UmOcikOc1QgxQPvmkBweaXPNABzk4o
U59zQfbrQo5zQMGzQvSnMM0qgYxzQITZx60Z7YwaeAoPOaQ4zxQA3pSgZNB5xTihTo2fSgB
vAPSjrSgnqaaTk9cUDHqhbgYpuDuOaVH2t1zkUpGBSYWI91GWPbinduOtKBgUkJje2KTkHr
SkrkZ/SugTRbR9I0q6WaQTX05h+bG1ACBmlOSitQehz/8AFQeSRW7q+m2WnzXlq0dxDcWzh
VRz/rBnGc1ffw5p39rW2lw3UyzXFusyyEAqCVyQfas3USC6OUUYp4PBre03QoNS0O7kglYa
hbsSsX8Mqjrg9c1mTQWqaVbzr5vnyMytu6cU1NPRDTRVBz1qTPGBxWjp2lC50w37LJIBOsJ
VP4c9z7VPJpMFrDNdTTl4FuPs8ezq3qfwpOcb2DmRkckdKcCO9WdTspNN1GW0dt23BDeoIz
Vqw04XOmS3zJI6xyrGUTqAf4vpQ5Jal3SM3NI3Fbkeh5nv38x3trRgmYxkyMegHv71U0ywi
1LVvskjvANrELjLZAzikpJ7DumZJcZ+tIx4IrR06Gwlu0S8ErBn2LHHw2CcZq3PpNrBBd3b
zNJbRXH2eMrwW9zRzpaMhySMDtjtSVoaxp50vUntWcsu0MpxyVIyP50ljYC4sL7UJmZbe12
gherMeAM9qu6G31M7PpSbq6B/DvyS3IZ5LdLZblQo+dgTjH4VmanaJZXghifduQOQTypIyR
+tCkm7Ii6bKOR0xSitTRNKfVr5ogJDFGm9/KXc+PYVFqaWltfSQWizrGgAxcDD59x2o5lfl
HfWxRIzSd6N3HJ4oJqgsB60qn3pO9IaAJDgjtk0w4wQTyKFb5eaTPNAx6H5Tz+dIeSRxTR9
40GncQo7im9CaWlz2pBcQHIpCT0HSnYwpHrSHAAz1oAQdKDnigU4npQMQjnijkClBGaDjOa
AGjk80poJHHNBPanYQ3PNKCB9aAOOlI3QUhi0YyeKQEZ6Uv3j7VZLEPynFRnk81JjnPao2b
nA4oEMPbOaKlVU2Dfkn1FFTYdjV1448T6n/wBfUn/oRrNBNaevj/iptU/6+pP/AEI1mjjoa
ctyYL3EOBbsaf5jCoxx3px2npUlj2lBUDaM0z0OBTQoyeaeOKsQpxj7oo2p02dfegMNuaNw
pWATYo7frTSATjFGQWoPDHmgLMaSOlH8QoIoxyKVxju9N9qU5Bzjimg/N0qhig4PNOBHrRn
tSY5oEP75pD60oBzQMEc0ANzxTjnbu4NJjBznIpMevegYobHFIc9TT1OAabkdaTAZznpUm7
A60rlQRj0ppwRmpbGhcfLnPNMJOaXkAUE+lJMTE4I966kqtx4N0iJ5kR1unAO77ikfeP41y
2eKcHOMZOPSlJcyIkr6HX3d2974bu4dbeOae2IFnMCC7+2e4rYkupTrOmK0kBs3s0junYjC
gDkZ6g15szMCMMRTvMYrjcaydK/UTpm+LhtND3+mTBUgu2MOW5K+47jFSeIZ9MvLGxvbL91
LMzNNCOkbHGcexNc4WDDGTnpSFs9ecVSpq9x8qvc6bw/qM2nafcT2W1rlpVR4mPysh6jmrW
pPa3WlzadYkfuLrfEuezAbvyNccH2/dOKerkHcMg+tN0k3cThrdHUa3qGlz6vIXtTcuqKjS
rIRnAA4/KrGj6mllb3V1pUYScsqGB23BkPU4NcgWyeTUiuQCAcEVLpJ6Fct0dnd3MI0+8st
JlETx3KTqitzyPm59jTVurefxylxFIgV4MTNuAUsUw2K4ws4J+br70nmc8HFHskCh2NPTxq
NpdSX+ngAW8m3cWHHPHXtWtJqP2zULqzihheynlWWTzOFVwOWFcoZCARk4PUetMDE5G480/
Zp7g1c6PWNS0m/1ia4lt5JVAVEZX2ghRj9cUlve2NxoGo6ZbQeQZNkyAvnew9/pXOHJ7j60
gbaQFJ4PGO1P2aJ5TvINT+yi0ktpV+3WdiEVSQVZi3QjvxWNq8+lyXyXM1nmWaMNMiSEKr9
8VzwkYHcGOaZubkkk1KpJO41GxtwK8habRYpYHhXLkz8kdsZpPEF7/aF7DcSc3BhAlI6Mw7
1kq7LypIJ96acdTVqGtxqNnzBj3oFLxtBB5pFPHWrZQE4ajI78UHGeBSUAABpSKBQQaAAAD
BoNIc4ANJnAoAd0pCeKTPFFAhR9aRqBStigABIFKeRTVznBp3tQMASCBQTnk0Cj2xQA3GcE
UN1zQT6UZPrRcAB4pM5FJyD7UZFAAFzzipFUg+v1qP6U8E/SrJYrgg5xxUB5JNTNz3qIg5o
EOR5FQAAYopmWAGKKi5ZseID/wAVNqn/AF9Sf+hGs0f7VaXiDA8TaofW6k/9CNZmRjNVLcy
p/Ahx4+7Tv4ajyT0pSSAKg0Hc0daZmnBsCmMVT82KUg0zILZpxcA/hmgkOhGaCR1phanDpV
MYp7UhAPWn7h+FM35PoKgBwIPHNGBjikDjOM0Bj6ZpgAxjmgdOtScFQcDmkHynkUwvcNrBc
k8HpTDUnLd/wqM8GncAA59qdkd6aCMdaXgnNMLinrSNSMcHAppORQMd1pwximA84pSTtxUs
BzDaKb7ZpM/LwelBXChu5qRXFzgcGmg5OaCeKbTGOJ5oB5pB1zS5pCuLyevSk6Uc0HIJBBp
gxM57UqkD1pKTNAEm6nqfeq7MKcrcZpFImJPpTOn1o30wtkUDEZj6U0bqCScn0pOSQelMke
Oh4pR60wYGeaAxxmgCQmm5ppPzY60Z9qAH5Jpy7Tw3NNBBGCcUuQq/1oAcvy5GOKMA03cMZ
FIGoAcRz1pcjpTWYA8DNIT04oAfjvQDim7yDSF8jigQrHrTeoo9M0ZANABjjrR6UZ5pCRmg
B3FNyfrQPWlIIFAgU80o96jB+brSknFBQ8tjNHvTDzzS5+WgPICcnGcYpew5phJwOlB3d6Q
Dmx0pRtA6ZNMJzj6UZ4zQMeCufu0b17gGos4OaaWx3q7kXJ3fjgUzf+FMD8c0hYCi5Jeju7
eONVeySRv7xJorNacZ6iilZjuS+K7uWLxbqwTAH2qTjn+8axkv7gsw3Dgf0oor0ZpHyVCpP
lWrHm/uFeMBhyuanhvp3bkj8qKKxaR34epNrcaNQnMhHy4+lTrcyHHSiispI6YTlfcRryZZ
No24xT/tUpfnHSiikloXzy5twluZF24xzT0uJCoPFFFDWg1OV9wa4kCr05OKQXMhYjA4oop
WNpSd9yUzOqsQBxSC5lYgcAGiin0MZSldak/mMFJ9BVf7XLxwvNFFBtKT01LlrIzSYOOhqo
1xJvK8cUUUWJlJ9xyTOyZOKbJO6TKgxg0UULc1cny7irKzPzimzTPHt245PeiijqHM+Xcnh
PmElucDNJMxS33jruxRRU9QUny7hFIXByB0q1GivE24Z2rkUUU7GfM+5WhYyD5velAypNFF
SzalJ33K4mcg9ODip0+Yc0UUwUnd6kbSMJNo6VOfmEWe+c0UUh3bZCXIEgwOCOaMnb+NFFB
Cb5xrsVIAqROWPtRRSNYt8w2RiFyPXFCfMcE0UUIqTaY2RiEJB6UqMWHPpRRTBN3JigVCR6
VX3kR5HrRRSQ6ja2JpBttkcdW61As8mfL42miiq6GTbLO0bc1FkjK54xmiiktyKzdiRB8wH
sajZiPzoooQ4N2JkGUDd81FKxVyB2Iooo6mjb5RpdgetIHJBJ5oopsyjJ66jVmcg8jilErk
Y96KKREZPuO3tg89KjMzg9uaKKqwKT7kX2iTcw449qf5z8dKKKdtDJSlzPUjlndGwMUv2qU
oDxRRQPnlzPU0dFtxqnifTdLnkdIbqYRu0eAwB9Mgj9K9oX4NeHOSdV1c/wDbSL/43RRXVT
imtjzMXVqKppJ/eJJ8G/DixEjVdWBB4PmRf/G6Z/wpvw6Tzqur/wDfyH/43RRWnJHscyr1f
5n97JP+FNeGwuRqmrZx/wA9Iv8A43Uf/Cm/DuMf2tq//fyH/wCN0UUckew/b1f5n97HR/Bn
w2x+bVNWP/bSL/43TD8HPDocj+1dXxnp5kX/AMboop8kexDr1f5n97JD8GPDQAI1TVx/20i
/+N1LF8IPDaFlN9qMgPd2hJ/9F0UUOEex51TE1v5397IJfgx4XMhP2/Ux7Bof/jdFFFPlj2
Ob6zW/nf3s/9k=
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAMkAjQDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD497VLB/x9wntvH86jxxmn
w/6+P/eFDHH4kdFPIZLiTbwpYnFQkbR1qTHzk++aa4zXDfU+mUfdREelJgVKFyfSkIxTHYj
C00j2qVuBxURJxkigzkhlFFGOM1dzGw1gewpNop1GKpEtEfXigrxTsYycUhz0pmbQw800+l
PPFNxzTMWtRMc80hXmnUhOBTIaG4xQVwockY9B1pW5pMZ60E2GbaaRUm2ggAU7kcpGUFJtq
SkIqjNxGqBvpON2aco+fNMHagh7WEPWig9TRQShD0pT90Uh6UpHyigS2EpaSloAKKKKBBRR
RQAUUUUCCiiigAooooAMCiiigAooooAKSlooAAPlNFL/AAmkoKewUUUUEhRRRQAUUUUAFFF
FABRRRTAKKKKYBRRRQAUUUUgCpoLu4tpUlhmZHQ7lx2qGikB0WteL9b8Qae9vql/JcJlCAe
mRwD71zNPbIHtTM+1UMKKKKBi54qS3GbmIf7QqPjFS2gJvIh/tCk9hw+JHQhcEmkI5qYr1A
puAOK4G9T662iIlFMbkmpRxWv4Z8Mar4v8AEUGhaLAst7OGKB22qAAScntwP1qkZu0VdmCe
MZ6UxhXe+N/hb4s8BafZ33iC2gjt7uQxRtFMJPmAzg46cVwxXr9eM0zPSWxERzxTSDUhA9a
QgetMhqxFSV6loXwJ+IHiPw9a67plrZvZ3ab4mkuQhIzjkdq57xd8M/GXgaOObxDpJgt3O1
Z0YSRlvQsO/FUYOUW7JnGHpSdwacckdqQjjrVIhoYw702run2E+p6na6dagNPcyrFGGOAWJ
wMmvVpf2bfilGu5dOsJCBnC3a8/TNO5m1qeN9TRgGt/xT4P8ReC9WXSvEumvYXTLvQEhldf
UEcGsHFMmwmOKTBPNOrrPA/w98RfELUbqw8NpbPcWsYlkSeYR5U8ZHr/APXouTY5LBprA4H
1r0XRfg145159cWxs7Zf7EuDbXbTXARQwBJAyORgda89dSjshIJUkZHTincmyI9vGab1NSZ
HrUZ4amnciSEB+fFMUEkCpU5cUBeaq5i43IT940gGakcDdTQvNFzPlGgUr42jFGMLSHpQLZ
WEHSloooJCiiigAooooEFFFFAgooooAKKKKACiiigAooooAKK7dvhT44T4eDx+2lRjw+Y/O
FwbhN20nbnZnNcRQOwo+6aSlH3TTSQBk9KBvYWivW7b9nL4s3ljb3tvoUDQ3EazITdoDtYZ
B/I/rXC+L/BfiLwLrS6R4msltLx4xMqLIH+U+4ouhWOeooooEFFdH4P8ABPiPx5rEmk+GLJ
by8iiMzxtIqfKO+TXaXX7OvxetbSS6/wCEYE4iXcVhuY3fHsuck+3Wi4zyiinyxS28zwTxt
HKjFHRxgqw4II7GmUxBRRXa+CvhX42+IFjdXvhXTY7uG0kEUrPOseGIyBg+1AziqK9L1/4E
/FLw1o1xrOp+Gy1lbLvllt50lMY7kqDnA78V5pxxSTBqwUUUHpzwKoAoru9c+EXjrw9o2l6
vqOmRfYtUmigtZIp1fzHkGUGB0zVfxp8MfGHw+tbSfxPZwWq3jlIgk6yMSBk5A6CpuFmcZR
RRQIax4FJmlboKbVAL+VFJxRQACrNiCb6Ed81XxxW14SsIdW8aaPpU92tnDd3KQPcMMiIMc
Fj9KT2NIfEjT6ZyPamnG6um8Z+HrXwz4rutGsdVTVreHaVu4wAsmR2wT/OudKbj7V591c+x
tdKxCSApxX0H+y5pCyeLNc8QyJldPsxGpYcbnOTj8F/Wvn/yhkHpjmvqv4Ha14e8FfBDWNY
v7u0fUZ2lnFnJMA8gRcKuPfB/OrjJJ3ODFXdPlS3F+ICHxh+yuNcLtNNZ3j3JkHOR57gge2
HUfhXyU4zjGeeea+2tD8ceDvG/wU13TBbad4aWaGeCKw81RhiuVYDA/iA7V8VNGVbYxGQSC
R3ock7NE4e9pJrqVmAwR3prKdpPpVkqDnjn1qPacEY5po1tqfbWlaBca5+yrpOkWurw6PPP
ZxbLudyiRndnkjnmuW/aCuLrRPgno/hm4hn1BnMIk1ID90WUE9c8sxH5Uni3XtFf9j6z0m3
1W1l1FLS3/wBHSUeYpDc8UfFfXtE1L9lvSLKz1a2ur2NLQyRLIDIMAZ468VV1fc8uEZJpvu
z5FwMZppXPaptho20XO2S1NrwSm74heHVwSTqEOB/wIV90+OPB97rfxI8KajaeJIdLSxLtJ
bmQiS4HGAqggMPWvhvwQ8UPxF8PSSyrFGl/CzOxwFG4ZJr6j+L3ijw/c/Gz4d6hYa3aTWlv
LJ580cwZYxkdSOnFG5w1YuU1bszzj9qrVJL3xzpOmtplxapZW7bZplwJ9x6oe6j1r562ivp
L9q3VtK1rXvDFzpGpW99CltIjGCQPsbdnBxXziVx2qr9jSnH3ER7a9G+Cvik+Evi3o9+0my
2uJBa3GeBsbofwOD+FefFelTWeV1C2OcASoc5xxmncc4XVj7f+NN7p/wAO/hR4jm05/LvvE
962D0O6RQHx7BV/8eNfCX4Y9q+sv2qte0bWPBvhWHStVtb6WG8kaRYJA+0eWACce9fJ2DTT
RjSTUVcYQB0pvXGaewpOMdBVBKIiD5qReoHvTk+9QoO4fWkRYYw5J96Q9KlYcke9MPvVEWR
EVzTSPkFSMeKYegFUYySYylpSuBQBnvQZWEopM9qKAFooooFYKKKKACiiigQUUUUAFFFFAB
TSygckDNOr6i/ZpuvA+o+D/EHhfX4dJGsTs728moQxn5Wj28Mw42mk3ZXZSVzqpMSfsEBj2
0/t/wBdK+MwflAr7Q8f3GieAP2T38A3mv2F/q7QC3RLOTfuzJuyB1wB6+lfFwpRdwatuOH3
TUcn+rb6VIPummOCY2A9KsHsfop4z8L+J/Fvwb8NWXhLxDFoN/HHaTtcSSvGHjEGChK88kg
49q+JvirpXiTQvHkujeKdbXWb+2hTFykjOpRuQAW5xX2F420bRfiN8GfDfhq18cadot1bpa
XLSyShiNsG0rgMD1b9K+Q/in4GHgbxDaWn/CVWviQ3UPmtcWxyEIONp5PNYxlGUtGire7c4
CiiitjM+gv2SCB8Y70f3tNf/wBCFfTHh/w7rfh74l+NvFd1rQ1XTbxAbfSbORpZYSMHJQ8B
jyABXy7+ytf2Om/F25udQvIbSD+z3XzJnCDJYYGTXr/w28SaVa/tP/Eea71m3hs57dDDI8w
COd68g5weKyk+ly11PknxzqP9s/EXxHq32V7T7XfzTG3cbWjyx+Uj1Fc9XYfFJopPjB4ukh
dHifVJ3R0IKlSxwQR25rj6tbXFLcT6V9jfsgxGfwP4uhDhN1yoDHtmM18dV9afspazpOmeB
/F8Opala2byzDYJ5Qhf90egPWlJ2VxLdHomj6frXwx+BXif+29Tk8XSyvcSRHTy04iRlxgk
8gDqeOM18DAbQFzwK+yfgL4i0uD4NeM7G/1i2gu2vbpYo5pgrEGPjAJ5HNfGw6dCPY0oPoW
9haQ4x0pRgnnpQcZrQg+4/gNd6d8Sfg1pmj6yRNdeG7+Nl3cnMZ3xNXz1+0P4xbxX8XtQgg
mD2OmN9lhCtldy/eP55H4V6F+yTq2m6TN4qbU9Tt7FJEhCGeQICfmzjPWvnnxbIsvjjXZUZ
XVr6Yhl5BG88j2rNWcrDXw3MXrzRRRVkiMeBTKc3QU2qAKKKKAHY966f4d6JH4j+J3hrQJ5
ngj1K+jtnkjALIrNgkZ71zHavQfgmM/HzwOD21WE/rQNOzuj0r4z/C+2+G+taZb2V/PfQXk
DOXnUAhgcYGOoxiui+EHwO0j4j+EZ9Yv9XvbGaO4MOyFVZSAAc816R+1Zpfm+HfD+qheYLl
4ifZ1BA/8AHTWr+yy2fhzqcf8AdvyfzUVxpfvbH0U8RP6nGrF67fieU/Fj4CaN8PPBB1+y1
u9vZvOWIRzIgX5u/FeWfDzw7b+LfiDo/hq8nmhtL2XY7xEbgME8Zr66/aaXPwfbr/x9xf1r
5l+CSn/hdfho8D/SMf8AjppTS9pYuhOUsK6knqrn0AP2UvBoj2DX9XHqNyH+lfKnxA8N23h
b4haz4es5nltrKcxxyS43EYB5xX6ZDHWvzw+M4A+NXic4z/pXcf7Iq6sUrWOXA1qlRy5mex
eGv2W/DGv+FNM1v/hJNTia+t0nKhEwpYZwPavLPjV8ItP+F1zo0enajc36X6yGR51UbCpGA
Me1fXfwRvhffBPwxJ5hkMdqISx9VJH9K8m/a7tA+geGL7BDRXMyEjvuQYH6VbS5DOhXqSrc
knofKug6Y+teJNL0ZnZFvbqK3Zk6oGYAkevBNfWbfsj+F2yjeLNW8vHTy4/8K+b/AIWwJef
GDwrbMhIa/jOB3xk/0r9JD09qmmly6k4yrKElGJ+Z3xV8G2HgP4j3/hjTbu4ure0jjPm3AA
ZmZcnpx3r3/wAJ/sr+FfEPg7Sdcn8RapFLfWqTskYTapYZIGRXifxruRf/ABw8VzEllS8MQ
JP91QK+7/hl/wAkr8Men9nxf+g1cbXDEVZxhFp6njK/sf8Ag0EH/hJdXDDviP8AwpX/AGRf
B7YLeJdX49BH/hX0qeaY2KvlOH6xU3bPzh+Nvw90/wCG/ju30DS9Qub2GS0W433ONwJPI44
xW78DfgzpHxWttck1TWLvT202SJFFuqsGDAk5z9K2/wBrTH/C4LMjr/Zqf+hGu1/Y3OLPxi
PWe2/9Aas1uehOTVFSW+hNrH7I/hyy0O+vLTxLqks9vBJLGjRx4dlUkD9K+VPC2kxa74x0T
RrmV4Y7+9itndANyB22kjPcZr9UJoVmgeB+VkQo30Ix/WvzS0ezbSPjxp9iwwbXxCkeMdAJ
+P0xVSWpnRqynF33PpVv2Q/C8iDzfF2r4XsscfX8q+UPHvh218JfEHWvDdpcSXEGnzmFJJQ
NzYxyccV+ouT5YPtX5qfGYj/hdviw463zfyFTIVCcp3TPPjt7H86Zj2qQrzSNimayjcagG+
hSAQcZpUA35pqD5uemaRk9j638I/sq+GfEngzRNfn8SanDLf26zyxIke1CwzgcdPrW8f2Nv
BpHHizWc47xxf4V7X8LFx8JPC3H/MPi/lXa7eKtHG6jvY+IvGn7IOvaTYS3/g3XV1zyxuNn
dRCGZh/skfKT7cV8z3VpcWF3LZ3sD29zAxjlilUq0bA4IIPQ1+ubJuXtXx/+154As7aHS/i
Fp1usU8kv2O+KL98kExufcYIJPtTHB82h8iPXsXwP+B938Vb+4v8AUZ5dP8O2bCOW4jX95P
J18uPPHTqe1eQKjSOsaLl2OFHXr0r9R/hh4QtvA/wy0Pw9bRBHgt1acr/y0lYbnb8ST+GKZ
Mu5y+kfs8fCTSbQQp4Ptrs7cNLdlpXb3JJ/kK8v+LP7LGh3WiXOs/Di0bT9TgUyHT95aG5H
cLnlG9OcHpgda+qsDpQVHapW5Keup+QMkckEjxTRskkZKsrDBUjqCPWvRPg58NYfin43l8O
3OqSaakds1x50UYdjtIGMEj1rqf2n/B0XhX40XF3ZQiO01qIXyKOAJOkmPbPP1Jra/ZBVT8
Y73PbTXx/30Ku4NWZ3c/7GelQ20s3/AAnd6yojOB9jTkgZx96vkR7ULqpsVfIE/khvX5sZr
9atQH/Equz6Qv8A+gmvyeA3eKsD/n9P/oylHcHrG59ZR/sY6XJBHL/wnd6NyhiPsadxnjmv
B/jR8MLf4UeMrHw9b6tLqi3NkLozSRCMrl2Xbgey5z71+ltqv+hQj/YX+VfCv7Y+P+Fw6Pj
/AKA6/wDo2ShAtUYnwQ+A9l8W/D2q6rd+IbjSWsbpbZVhgWQOCgbJyR616x/wxXpWf+R/vf
8AwCT/AOKrR/YxX/i3fiUjodUX/wBFCvqXbRd9CUz5Dm/Yrsfs7iHx9cCbB2F7JSuffDZx9
K+efib8JvFHwr1mK012OO4srnP2bUIP9VNjqP8AZYf3TX6hhRXn/wAXfA9t4++F+s6DMim4
8lp7Rz1jnQEowPb0PsTRce5+XnTivpL4S/s22XxE+Hdh4sl8W3enSXTSAwRW6uF2OV4JPt6
V82lWVijqVdTgqeCD6V+iX7LYx+zvoJBGfMuP/Rz0CPA/i1+zanw/+HN94stPFV5qzWckat
BJbKo2swXOQe2a8n+EXw/tvib8Qk8K3Opy6bG9tJcCeOMOwK44wfr1r9APjVpf9r/A7xdZh
Q7nT5JUU92Qbh/KvjX9lFC/x5tXVgALGfjHsuaIuw5PQ9UP7GOkqOfHd9tJx/x5p/jXx3dx
fZbu5gB3+TI6A9M4JH9K/XaUDyucY61+R2q4Orage32iX/0M00we1z628IfspaL4j8E6Prl
x411a3lv7VLh4o7eMqhYZwCecVsy/sZ+HJSGfx1rDH/r2i/xr3j4YDHwm8K8Y/wCJbD/6DX
YVL02FfQ+Uj+xd4YCn/it9X4/6dYv8a+aPi54Dtfht8SbzwnZX81/BDDDKs86BWO9QxGBx3
r9QiBg1+d37UxH/AA0Nq3oLS1/9FChNldDa+CHwC0f4n+CrrxBqHiK/06SO6a2EVtGhUqAD
klua2/ip+zfoXw9+HGp+LtP8UaneXNttxDNFGqNuYDkjmvTP2QB/xZ29J/6CUn8hXUftMfL
+z7r/AB1MX/oYoaQobn50lixySSfU0UUVRJ9J/B39nLw/8Svh1B4p1LxHqVhLJNJEYYI0Zc
KcA5POaf8AGH9njQfhh8OJvEul+JtTvp1njh8q4RFUhu/y817b+yop/wCFC2PvdT/+hVH+1
cQPgXcAdGvYf5mofYuJ8BLLIoIVzyf50zJySe9GRnFB6dKpIg+nvhN+zT4c+Ivw103xZf8A
iXU7Ke88wNBBFGUXa7LwTz2ru/8AhjHwh/0OWtH/ALYxV337Mox+z34dOMZ88/8AkZ69kxx
Sbd9APmCP9jfwjGjD/hMdbwev7qKvBfjp8JNJ+FGp6VbaXq15qS3yuzm6VVKYx021+i/ODm
vi79slh/wkvhoekUn9KSepa6nyxRRRVGY1ugptPY0yqAKKKKAHdq7/AOCv/JfPA/b/AIm0P
864DtXefBpivx28DkHB/ti3H/j4pDPvD9obTf7R+DV/ME3GzliuBgZIw23/ANmNct+ywSvg
/XELgg3oIA7fLXrfxF09dT+GfiC0K7mkspSo9WC5H6gV4/8AsqsT4Y8RK2MreRj/AMcNc8l
+9TPWhJPL5J7pnR/tLZ/4U5MR1+1wj/x6vmH4NNj40eGMnn7Vj/x019O/tMf8kam9ryD/AN
Dr5e+Dq/8AF5vDDDtd5/Q1nU/iHbh/9xl6SP0IzxX55/Gxf+L2eJeMf6Tn/wAdFfoZj5a/P
T42gn41+JTn/l4/9lFaVuhx5Z8UvRH1H+zRem5+DNpblw5tbmaP6Zbd/I1j/tX2rS/Cizu0
GTBqMYPHYowP9KrfsoXhk8A6zZsQRBf7lwegZB1/I10f7S9sk/wO1GRjj7PPDJn/AIFj+tU
n7hjFcuKt5nyx8BbZrn48+Gtke4QyvMc9sIef1r9DOFGOARXwh+zNZNc/HG2lJwttZTyH3O
AB/OvuLVJvsmi31wSMRwO/X0UmiHwXFjda3L6H5n+Nr3+0vH3iG98zeJb6Y7vX5yP6V+h3w
x/5JR4Y5/5h8XX/AHa/Na+ma61G6ug2fNleT65JP9a/Sf4ZKR8KvC4J5+wRf+g0U3qaY1Wj
E39T8QaLorRLq2rWliZclBcSqm/HXGayz488Fg/8jRpef+vpf8a+b/2wWkWfwoyk4xMP5V8
qefKP4jWcpTvoZU8IpwUrnt37UOp6dq/xWs7vS72C9t/7PVfMhcOoO48ZFeifsdY+yeMDxj
z7b/0Bq+SnkLN82c19bfsdD/iX+MfQz22f++Gqott6nRiI8tGx9WN1yP0+lfn/AOONLOmft
dXEBASOXWoLhMnoHZSK/QAjAr4v+O9gLH9qbw5fbRm+FpJwPvbZNn9K0l0OTCy1kvI+ywNs
fr1r80/jKQ3xq8WHH/L8/wDSv0t24TrxivzO+MBLfGnxYf8Ap/k/pSaLwnX+upwpIqNqc1P
tbW6v7uKzs4HnnlbaiIMljUtpJt9DrlduyIE/1nWlXk16ja/ArxtNp5u3+xxS43C3aX5/oc
cA15rdWd1p1/NY3kTQ3EDlHRhyDWVPEUqrapyvYidGpBXmrH6d/C5f+LS+Fhyf+JdF/Kq/j
r4p+FPh1c6fB4mnngF/uMbxxlwNvXOPrVz4Ygf8Kp8MKeg0+L/0Gvm39s5v9J8IgNjib+lb
9Dzacedn1X4e8R6P4q0KDWdAvo72ynHyyIe/cEdQfavOP2jtKGp/ADxGmzc9vHHcKQeQVkU
/yz+deb/sa6jcXHhDxLpryborW7jkRT/DvQ5/9Br2f40RCT4HeMhuI26XMw+oUmqWwJWnY/
Or4caWNY+KPhfTnTfFNqUG9euVDhj+gr9UQqqAoGAOAPSvzO+BKeb8ffB0ecb7z8sRuf6V+
mbgYyPzpjq/FY8A+Mf7QsXw28T23h/S9Nh1K7UCS8ErlfLU4KqMfxEc5r2zw7rln4k8M6dr
1hn7NfQJOmewYdP6V+b3x3v5L348+LXeQOYrwwgjsFG3H6V9vfs6zNcfs/eFSWZgkBT5jk8
MamMeoqiSaseOftp6Wh0fwnrITLpPNasw/hBUPj8xXAfsfDPxjvv+wbJ/6EK9h/bJjDfCzS
JOhj1NePXKGvIP2PQf+Fx32B/zDZOf+BCrFJaJn3TqQxpF5/1xf/0E1+TkfPipf+v3/wBqV
+s+qD/iTXhP/PB//QTX5LxnHipfT7Z/7UprcX2T9bLUZs4QB/yzX+VfCP7Y/wDyWPSf+wOh
/wDIslfd9oP9DhP/AEzX+VfB/wC2R/yWTSgP+gOn/o2SkgieofsYf8k58S/9hRf/AEUK+kt
e1uw8N6Be65qsjR2NlGZZXVSxCjrgDk183fsXDPw78Tf9hRf/AEUK9k+NY/4sb4wz0/s6T+
lDIijT8H/Efwb48heTwxrMN60Yy8Jykij1KnBrq2RW4Zcq3BHrX5l/AXxHdaF8b/CssczLF
dXS2kwB4ZJBtIP86/TcDg9amKaWo9mflL8SdLGi/FXxRpqptSHUZ9inspYsB+RFfdn7LYz+
ztoH/XS4/wDRz18afH+FYP2h/GaLwpvFP0zGh/rX2Z+y1k/s66Bgf8tLj/0c9V0HJanrmsW
aX+gahYyruS4t5IiPXKkV8A/sxxPp37RtvYOSWhiuYG9yvB/lX6HkfLXwn8ONO/sH9ufUdM
27Ql7ecYx99S/9aBfZPuKRSYiOnFfkZqYxqt/6/aJf/QzX68Sr8mc49K/InVuNZ1LGf+PmX
/0M00N7H6kfDIg/CXwrjtpsP/oNbmpa9oujPEmr6tZ2DSjKC4mWPdjrjJ5rA+FeW+EPhT/s
Gxf+g181ftpkx6l4PZcA+XPz+IqZX6CifUZ8deC8H/iq9Kx6/a0/xr4F/aXvrLUvj3ql5p9
3Dd28lpbBZYXDqSIwCMivIftE2DhuD+FRu7OcscmiKd9WClpY+7/2PyD8Hr5cdNSk/kK6b9
poZ/Z917HYxf8AoYrlP2O2LfCbU1xnGpP/AOgiux/aXTP7PviLHbyif++xQOC1PzjopKUcm
qJP0F/ZUOfgHYcdLqf/ANCqH9rJMfAyUqel9D/M0/8AZPyfgNacZxeT/wAxS/tY8fAq4GP+
X2H8PmqeppDc/Pvig9KMYJpcZqzI/Rf9mTDfs8+HCT088f8AkZ69W1HVtK0eJJtU1C3so3b
YrzyBAzYzjJ+hryb9l85/Z68P+zT/APo565T9sUsnwo0eRDgrq6cj/rlJWUt9C46ux7c/jr
wdkj/hJ9M/8CU/xr4//a11jStY8QeH5dK1G2vUSKTe0EgcL0xnFfN32mbtIw/Go3kdz8zFv
rSUZp6sLroNopKWtCBrdBTac3QU2qAKKKKAHV3vwZTf8ePA6dv7Xtz/AOPZrgwK9B+CKI3x
78EhjkDVIiPqOaAP07vYkuNOuIHXcrxspHqCK8D/AGYrdrKPxnYSZLW+oJGc+oVh/SvoL5X
Tg+1eNfBqxXTPiB8TbIRhduqo/H+0pb+tYT+NHoUX/s1WPo/xH/tKNt+D8wIBzdRcfjXzB8
GQG+NXhlck4uc/+Omvpv8AaZwPhAxP/P3F/M18z/BIofjX4dOCf3x/9BNY1P4tj1cP/uD/A
O3j9AyflxX53/GV/M+NHib2usfoK/Q4dP0r86/i6274w+KGHX7a39Kuv0OTK1rN9kj2z9km
7Xf4oscnI8mTHbnI/pXrnx7t0ufgV4kicFsQo+fTEit/SvCP2Ubt08da1Z7vllsRIU+jgZ/
Wvo74swi4+D3iiNl3D+z5XI9lGc1UfgMay5cX80fMv7Jtm03xH1m8MeRb6eBu92cCvqH4l3
50z4W+JL7cF8qwlOT2+Uj+teAfsiWg8zxRqHzAoIYcducmvWP2g74WPwM15twHnCOD67nA/
WnHSAqy5sZbzR+fHKpyBgDoK/S34aEt8K/DJ9dPhYfTaK/NRkBhf/dNfph8OUCfDDwwgGMa
Zbf+i1qaWptmCdo+p86fth48zwivGStwT74K/wCNfJ5GDX6Z+Nfhj4Q+IMtlJ4p09rxrIMs
O2Vo9oYgt069BXIN+zV8JByfD8v8A4Fyf41Tg2Z0cVCEFFn59Y+YEdM9a+wP2O4saH4ucj7
11bj/xxq8J+NXhbRPB3xUvdC0C2a2sYYo2WNnLnJXnk19A/sgoR4U8TsvX7bED/wB8Gohub
Yv+DdH023avl39pbTivxI+HGrqpIe8FtnsMSK3/ALNX1GxG4Lxk9q8M/aP08y6B4T1NAN1n
r1uD7Bjyf0FbyR5uHdp69T20cRA5yK/Mz4wcfGfxV7379PrX6ZxtuiAwcqByRX5m/GBg/wA
avF3tqUw/8eNRI3wetzgz6V9FfBbwjBpnhG78a3lvvu5Y3+zbsfIig5Ye5P6V88bcnC9TxX
29ommJbfDuz0uMCNV08R89ASnP8zXh5tWcKcYR+09T2sJTUp6ni/wP8SapqXjzWbe8u5J47
iJp9shJAIbt+dcf8b7e3g+Kt0YQAZYYmcAfxbef5Cuw+BOktp2oeIfEuoKYLS2Q2wdxjkHL
Y+gFeVeN9f8A+El8c6jq45jkkxH/ALg4X9KKEE8dKcFoopE1Xy0HGW9z9JPh1GV+GPhpen/
Evh/9BFfMn7aDD7f4ST0Sc/yr6i8AqB8NvDncjT4f/QRXzl+1p4W8S+I9a8Kx6BoV9qm2OV
SbaEvtYkYBx0/GvftofP0dJC/sWqP7C8WyhcGS4gBP0Vv8a9y+NEwh+B/jFwM50yZQPqpH9
a5n9nL4can8Ovhm0OuwiDV9TnN1PDnJhXACofcDJP1rR/aFvxp/wE8TSlwpkhWEZ/23Vf60
PRCjrUPiP9n5S37Qfg3A4F0//op6/S9slT0r81v2exu/aF8Je1zIf/IL1+lLZ2HA5xQgqfG
flv8AF8g/G3xqfXVZ/wD0Kvu/9m9dv7Pfhgn/AJ5Of/HzXwZ8WTu+M/jMkYJ1a4/D5zX3v+
zqCP2fPC/H/LFv/QjTWwVTz/8AbIJ/4VRpQ451Jf8A0E15B+x2CfjFqB7DTX/9CFeuftlHH
wt0dfXUgc/8ANeTfsdYHxd1LI5/s1v/AEIUCl8KPunUsHSroEZBhfj/AICa/JkAf8JgFUYH
27AH/bSv1pvjjTrn/rk//oJr8loyW8YRuBn/AE4H6/vKa3I+yfrXa/8AHpD/ANc1/lXwb+2
P/wAll0r/ALA6f+jJK+8bRt1lAx7xqf0FfBn7Yxz8aNNHppMf/oySkOGtz1T9i3I+HfiY9j
qi/wDopa9l+Nf/ACQzxh/2D3/pXj37F64+G3iNux1Qf+ilr2r4t6bqOs/CHxPpWk2kl5fXN
k6QwR8tI3HApsiB+c3wggkufjV4Mgi+8+qQdPTdzX6oDGMDrivhj9nv4G+O9O+LGneI/Fnh
260bTtJDTKbrCtLLghAoyeh5NfcjyrFC0rnCopYn260dLsb3PzH+Psv2j9oXxlICSv20Ae+
I1H9K+zf2WFx+ztoOf+elwf8AyM9fBPjvVl134jeIdYRt0d3fTSIc5+Xedv6Yr74/Za/5N1
0D3e4/9HPS6FT30PbT3r5H1HSPsH/BQiwZfkS/tftIPqfJYH/0GvrfcDx39K8B8eacbf8Aa
/8Ahlq4TC3NpdW7HHVlRyP0NMSWlj3uQZjHFfkPrIJ1vUwOv2mb/wBDNfrvLxEfavyI1Yj+
1tT45NzKc/8AAzQH2bn6jfCYH/hTnhPPX+zYv5V80/trri78HY/uz/zFfTPwqGPhD4Vx/wB
A2H/0GqvxD+Eng34nPYv4rtbmZrEMITBOY8buucdelIUXbc/LT/Giv0NP7JvweCkjTNQzjH
/H63pXxn8ZfCekeCfi5q/hzQo5IrC1KeWsrl2GVBPJ96YKN1c+q/2Nzn4TasP+om3/AKCK7
b9pQD/hnzxJk/wx/wDoYrjP2N1I+EmqEdDqb/8AoIrsf2lyF/Z+8Q7u6x/+hik9yqe5+b9B
6UUUyD9Av2Sv+SERcZ/06f8AmKT9rjP/AAomTBx/xMIP/QjT/wBkwf8AFhoDjrezn9RS/tZ
gn4FTnuL2A/rUvQunqz8+qXvSDrjNKKszP0S/ZaJP7PeiD/ppP/6Naub/AGxgf+FQaWQcD+
1o/wD0XJXTfstjH7Peh8fxzn/yK1eheOfAHhn4iaJDpHiizkubSGYToscpjIcAgHI9iah7m
kdNT8qO2aWv0R/4ZY+DfT+wLvH/AF+yV8rftFfD7wv8PPHFlpXha0ktbWW2EjpJKZMse+Ty
KoFC92eL0UfWikZjWHAptOY8Cm1QBRSjmigBy816b8AbVrv4++Eo0JBS68wYP90E/wBK8xF
es/s5AH9ojwr7Sv8A+gGgGr6H6F+EL4ajocsyvv23U0ec5wVcjFYvg+x+y/Efx1clcG6ubZ
yfXEWKpfCS9aay8T2BfJs9buUHqNx3D+ddtY6abXX9S1EEbb1Ysj3QEf1rCOqiztqr2c6kP
T80zx/9qGbZ8LbeH/nreoD+AJr59+Atr9q+N+gqGxtMrnjsI2Ne+ftTZ/4Vrp+P+f8AXP8A
3ya8M/Z5GPjlo+OPkn/9FNWE3aqezR/5F7t5n3b29q/OP4mSCf4r+KHBHGoTL+TEf0r9HDj
Nfm78QiP+Fn+KMnn+1Lj/ANGNWlfozlynVzPSv2X8p8XJvnwXsJFx6/MpP8q+tfHieb8OPE
cZwS+m3C8+8bV8afs73sdr8btKRycXEU0XH+4SP1FfbHiS3+1eFdUtgMmW1kTH1U0UneDM8
arYqLfl+Z4b+ylp6x/DnWb05ZLnUChBHHyKPz+9U37Vuo/ZfhfY6cMf6ZfICPZVLfzAre/Z
rt/s/wAFbQ8FZrueQHH+1j+lee/tdXmIPC9gJOXaaUr9NoH8zVPSmFOKljX6s+TwhwVIx2r
9OfBcSReA9AiQnamnwKM+gjWvzLQkSDmv058J8eCtEz1+xQ5/74FKiysyVlFm1gUMAR0rO1
DX9E0mRItU1ezsncblWedULD1AJqg3jXwhgj/hKNL/APAuP/GrlWpx0ckeSoSeyPhj9omYz
fHXWlI4jWJP/Ha9w/ZEjdfBXiGQ42tfKP8Axyvn/wCOd7b33xs167sp4rmB3TZJE4ZWAUdC
K+iv2SBj4d61kAZ1DP8A44KypyTeh7OMVqC+R7Fr+qLY+NfC9kzhft8k0Y9ysZbH6Vi/GTS
jqvw6aNcF4b60lGfadM/pmsv4rX/9meNvhrdM2xG1zyGbsA8TgmvRNe0pdZ0WbTidokZST9
GB/pW/c8trl5X/AFuXxhYRgjhf6V+YnxQf7T8X/Fso53apcD/x81+nbriI8YOK/L7x8S3xN
8UHnJ1O4/E+Yaie514KOkvkc1bwSTXUMcSF3dwFVRksc9AK+9dLhZdFso5UKkQICpHIO0ZF
eF+EfCtl8PPh/c+O9etkm1Zot9tFIMiDP3R/vGvafCWrPr3g7TNYk2+ZdQh2I6Z718fm1f2
yUobJ2v5n0WHpKk1d6s+d/il4uvR4jfwLaQx6NpUcwEohH+s3clz/ADo1H4I6Ro/h/wD4SH
UPGscVhsEgk+z/AHwRxjn9KZ8ftEnj+JOn3dshJ1KJEXHdwdv9RWd8afEDj+zPBtvcF7fSb
VUmA6NLt5z9On516WH5pU6KoO3Mrv5HHiNJ1PaK66H354GSNPAGgJFIZYhYw7HK4LDYCDj6
V0eKwPBgCeAPDqjoNNtv/RS1vZHrX0eyPl3vcAgGcd6+af2wPESWPw303w9HIBNqV2JGGf8
AlnGMn9StfRt5d2tlaSXV5cJbwRKWeSRtqqB3Jr85/j58Qo/iD8TJrmwdm0vT0+y2nPDAE5
b8STUSmtkdFCF3cj/Z0iMn7Q3hXrhZZWOf+uL/AONfpGfun0xX5yfs3uY/2g/Dny5yZR/5D
Nfo23GeO1VHYmqmpH5YfFI+b8YPF8nTfqtwR/32a++f2diz/s+eFGK7c27fj8xr4K+JbE/F
jxSSP+YjL/6Ea+/f2fUCfs8+DccZss/+PtREvERtI8x/bMYD4ZaIvdtR4/74NeS/sdM3/C5
dQQfdOlOT/wB9qK9Z/bM2/wDCttBB6nUjg46fuzXlv7Gq5+MGsnH3dIb/ANGpVIyl8KPujU
MDS7onoIX/APQTX5JwNnxPCyDrdjH/AH8r9aNXONCvz6W8n/oJr8l9JHmeJNPHreR/+hihb
k/YP1ssc/2dbZ6+UvX6V8Ffthnd8bLID+HSo/8A0N6++LUbbKAekaj9K+Cv2wSp+M9oNoGN
OjyfX5jSe46Wz/rqj179jBf+LX66397VD/6LWvp0qDya+Yv2MSx+GGuKTlRqX/sgr6eJHc1
TtuZRE2KeTXi37RnxDbwL8MLq2s0l/tHVla0gdVO2FSPmYt0Bx0Fe07h6iuS+IvhOz8cfDz
WPDd5GGF3bt5TEZMcg5Rx7ggGpfvLQ0j8R+UpOST61+jn7Likfs5eHjjgtcEf9/nr86Lm3k
tLqa1mUpNC7Ruh6qwOCP0r9IP2ZUCfs3+FunzLO3/kd6fQh7naR6skfxcn0Xe26bSUuApJx
8srAkf8AfQrnPiLYK/xM+Fur97bVpoCc/wDPS2fA/wDHaz9Y1E2X7WHhu13MBf6DcQ4zwcP
v/wDZa9L1bR4tVn02WVRv0+7W6jJHRgrL/JjQWtHqaM4/cP8AQ1+QuqHGqX//AF3k/wDQjX
673hAspmxwEY/pX5Eal82p33YGeQ/+PGgLe4fqf8LV2/CPwqP+obD/AOgiuwrk/hou34U+F
lznGmwf+gCtHXfF/hjw1JDH4g12z0x5wTELmUIXA6kZpNpK7JWpst3r81v2kST+0H4jz/ej
/wDQBX3s3xW+G4H/ACOuk89P9JWvz8+P2qafrXxy17U9LvIryzmMflzQtuVvlHQ1EZxk9GX
HSLPqT9jhQfg/qB7nU3/9BFdX+02hH7PniDJz/qj/AOPiuX/Y5GPg1fn11ST+Qrq/2nT/AM
Y9eIPcxf8AoYqxU9z83Rz3pRSUtBB+g/7Jo3fAO0A5/wBMnzj6io/2tFb/AIUXMeg+2w5/M
1N+ySMfAK25B/0yf+Ypf2tOPgNc+97D/OixpT+I/PWgenrR2opmfU/Rn9l4bv2ePD+Om6f/
ANHPXtWw9K8X/ZY/5N10E/8ATS4/9GtXqfiLxV4d8J2Ud94j1e30u2lfyklnbaGbBOB74Bp
Oy3GjUZWC9K+Dv2wVI+KunDaBmwQ5/E19aN8avhVjB8daV/3+/wDrV8bftR+J9A8VfEGwvv
Duq2+pWy2ioZYG3DOTxUKUXsXDZngfXmiiirMhGxgUynk4Qj1wPpTaoAopaKADtXqv7PLY/
aH8K4fbmdvvd/kNeV44r1H9nv5v2hfCIBP/AB8sTkf7BqR3PsL4Q6ht+LfxH0gnaPtouAnb
J4P8q90xwK+YfAGoNp/7WviuxdvlvJJkx/tAKw/rX08DxzWNJ3TR6WYx5a11s0n+B4N+1GM
/DOy4z/pq/wAjXhP7PRx8ctGA7pOP/ITV7v8AtQ5PwzssHpeqf0NeFfs+oB8cNFYHHyTnn/
rk1Y1f4p6uHX/Ce36n3Z2r82/iL/yVLxTj/oKXP/oxq/SXtX5t/EbP/C0fFP8A2FLn/wBGN
WtbZHHlS1n8jS+EV6NP+MHhi48woGvUiY+zcf1r9DLhd9pKoAIKEc/SvzS8KXZsPGOjXoba
IbyJifQbxX6YhRLDz0ZaVDqLNFapGX9aHB/CLS10X4V6XYKpGxpiQfeVz/LFfOn7WF15vxA
0azDjENiZCv8AvOR/7LX2DY2EOn2SWlvny0zgH65r4g/aWuxdfGa6iyD9ltYouD0+Xdj9aq
tpGwZd+8xEpeTPGI1BcZyMnrX6a+Ff+RN0XnI+xQ9f9wV+ZyKeOPQV+mPhQY8GaIB/z5Rf+
gCooPVs1zZWUD5V/a248YeHsD/l0fP/AH3XzeZGUDIBFfSP7W5/4q7w9/16yf8AoQr5rJ4w
ayqJOWx1YaC9hHQVwCA2OtfZX7JRB+Hmsgf8/wD/AOyCvjPPoTkV9lfsk8eANd/6/wAf+gC
tKXxHPmC/dGl+0/O9j4U8J6pE+x7TXYpA3/AWzXutnOt1YW90n3Zo1kH0IzXgn7WaFvhNYb
Ryuoofp8jD+teqfDPVhrfwq8NamDnzrGLPOeg2/wBK6E/fPJqL9xB+p1kn3G+lfnfY6HHr/
wC0vqdhMu+GPV7meRSPvBHJ/wDrV+h7/cb6GvhPwOyL+094o3kAtdXgXPc+Yf6VxY6ThQlJ
bpM68uV2790dZ8ffNT4bxrEP3Zu0D/TB4/lVn4E6wNQ+G6WTuTJYTNFyeinkfzrrfHPhr/h
LfBl7oodUllXdEz9A4ORmvMPgxoXizwr4j1Sx1bRprWxljGZWI2b1OBt55yK+RpShUwMoX1
TufRzjL2ilFHoPxE0zTG0WLxNe2puJ9BLXduoGQzbcfN7A8/hXxhf3Vxq2pXV7dOZJ7hnkd
iepPNfft3aw39hPZzpuhnjMbr6gjFfI3j/4Z/8ACCWt3eXOqRSee7LYwR/eMfctnpgccV25
NiYq9Gb16ehhiqTlG6+Z+hHg3LeAfD2Rg/2bb8f9slr5+/ab+I/jHwJ4i8PQeGdZksIru1l
eVUAO5g4API9DXv8A4LP/ABb7w6R/0Dbf/wBFLXyl+2UCfFPhPP8Az5z/APoa19bJJxsz5a
gv3h4P4h+J3jnxRA0GteJL27hbrG0mFP4DiuM5JzT8U0jBxzWUYqOiPQs0eufs4Jv/AGgPD
vO0q0p+v7s1+jLdxX5zfs3EL+0H4c3HqZV/Hym/wr9GT93J6+1bR2PPr/Gflp8S/l+LHikH
/oIzf+hGvv79n9t37PXgz2ssf+PtXwF8Tzv+LvivAK41GbIPY7jX33+z8rR/s8+DQ3ey3fm
7U47mmJZ5j+2aM/DXQT6akf8A0Wa8t/Y2Yr8YdZXH3tIb/wBGpXqf7ZbKPhtoKnq2pHH/AH
7NeV/sc/8AJZdW5/5hDf8Ao1KfUw+wj7l1cZ0O/HrbyD/x01+TGjfL4m070F5Ef/HxX606q
P8AiS32P+feT/0E1+SenZ/4SGy7f6VH/wChimSvhP1ytTus4W7GNT+gr4K/bCUf8Lmsz66d
H/6Ea+8rL/jwt/8Arkv8hXwd+2Fn/hcdl0yNOj6H/aNIql1/rqj1r9i/P/Cstf4x/wATPr6
/IK9n+Lup6ho/wc8T6tpV09pe21m0kMyHDIwYcivHf2Mtv/Cq9bIBB/tM5/74WvV/jcf+LE
eMB/1D3/mKGk9GZLc+d/2b/jV4s174ljwp4p1mXUoNRgd4TOQWjkQZ4PuARivsoDgCvzJ/Z
/nlg/aB8I+U2DJdbDz1BUg1+nA7URioqyKk9T8qvitZR6d8YvFtpCoWNdTmYL6bm3H+dfeX
7Mhz+zf4XzzgTj/yO9fD3xwKj48eMAOMX7cf8BFfb37MHP7N/hk+9x/6PemgqK02ch8Y9RO
iftRfCnU/uq5a2ZvRXfaf/Qq+kx97FfIP7Xl7/Z3jPwDfo2JLd3kB/wB2RD/Wvrawuo77T7
W9iP7u4iSVfowBH86FuOfQkuRusph6oR+lfkLqX/ISvB6Tyf8AoRr9e5/+PaQf7Jr8hNU/5
CWoen2iX/0I02JfAfqn8Nm3fCrwsw/6BsH/AKAK+W/202ZNf8IsrEZgmH/jwr6g+Fxz8IvC
hP8A0DYf/QBXzB+2uANW8IHv5M38xSaCmfJfnyY681GxZj8xzSUtKxnfY+9P2N33fB3UU7p
qb/8AoIrr/wBppd37PfiH2ER/8fFcZ+xp/wAkk1b/ALCbf+giu3/aV5/Z78R/7sf/AKGKZr
D4kfmxRRRRYhrVn6F/sl5/4UBbE8D7bPj8xTP2tmC/AaX5c7r6AD86n/ZOGP2fbIcEfbbj+
Yqr+1wSPgPIQcY1CAf+PGguk/eTPz5xil9aSloRntofo7+y4gT9njQ8dDJMf/IjVy37Y4I+
D+mOpwV1RP8A0B66r9l7n9nfQv8Afm/9DNcx+2MM/BvT/wDsJx/+gPQXHc+DDNLn75phYsd
zHJpO5pKNCBaKKKQgONhpnPpTyP3bH06io/wqgCilyO9FAC9PevVP2eio/aF8KEqWAuGxjt
8hrysc16n+z1G0n7QfhVVViVnZjjsAp5qQPcJL86T+2JcXO4gPqvln/gaBf619iKcgV8LfE
q7k079obUr9eGiv4pfy219yWcqzWcEqnKuisCO+RXNRl70ke3mcPdpT7xR4d+1ASPhpZ7ep
vV/ka8M/Z9O7446NkdI5v/RTV7l+1CcfDiw9ftq/yNeH/s9kH436Qf8ApnN/6LNZ1P4yO/D
/APIufzPug1+bnxCXd8T/ABQf+opcf+jDX6Q9Ofavzg8e5b4k+JmHQ6ncf+jDWmI2RyZQta
j9DnrVvIuIZePkcNz7EGv010O4+1eHtOuScma2jk/NQa/MgglCMcHjiv0b+HV2L34ZeHLoE
kNYxDn2XH9KnDvVo0zePuwZ1Z+7X57/ABquxe/GfxJJ12XHlZ/3VC/0r9BnOEJ7ivzZ8Z3H
2/x3r96ckzX8zkk+rGrrvREZPBtzl5fmc8obj61+l3hX/kStFHf7DD/6AK/NVF+bAHSv0r8
L/wDIoaN/15Q/+gClhx5ttA8h+N3wb8QfEzXNLvdH1CwtUtIWjYXRcEknPG0GvJW/ZM8dAZ
Gu6IT/AL0v/wARX2jQeldDppvU82njasYqK2R+bfxF+HGrfDXXbXSdXvbW6nuIvODWu7aBn
GPmAOa+mP2Sxj4f62cddQ/9kFed/tXjPxH0skYxY8f99V6J+yWSfh9ref8An/8A/ZBWEPjZ
6OMk5YaMn1sXv2rk3fCW0b+7qEfI+hrZ/Zs1L7d8ENPhZ8yWc0sBHoAxx+lZ37VCbvg6r/3
L6I/zFc5+yPqnneFvEWklsmC7SZRjorLj+amrvaock43wUX5s+lXOFOR27V+b2ra/N4Y+PW
u6zbqWMGr3JZc/eUyEEflX6RPzGfpX5g/EH/kp3ik+up3H/ow1NeCnHlkPAbT+R9Np8XfAz
6Wl8+rBCVyYNhMgPpivG/Gnxn1DV9Wt10TdZafbTLKAT80pBzlj6e1eQEnOO1NYDcMk141H
K8PSlzWv6nsyxE5KzPrfTPjR4QuPD326+ujb3SJhrXBLMw9O2DXzj4/8Z3njPXbjUJ8pAql
IYe0a/wCNcwrnOATj0pJFHkyHplTW2HwFGhNzitfyIlVnKPKz9SvBX/JP/D3HH9nW/wD6KW
vlT9spf+Km8Jn/AKdJ/wD0Na+rPBX/ACT7w8P+odb/APota+VP2yMf8JL4V5/5dJv/AEMV7
EvhPAw2tU+VsYNB96Xp1pDWJ6bR3/wSvPsHxz8JXJcoBeheB13Ky4/8er9Mz0r8oPDeoto/
ivSdXUkGzuo58jqNrA1+rNncxXthb3cLh4541kVh0IIyDWsGeZiVaSZ+cX7QXh260L44+It
1syRahN9rhbbw/mAE49TuOK+9fhro8ugfCnwzo04IlttPiVwRgqSuSMe2a0db8H+GfElzZ3
OvaHZalNZSebbvcRBjE3qK3SPlxWiVtTKrVU0vI+Tv20brHh7wpYhgAbqWUjucJj+tebfsg
3MUPxsuYXYiS402RFHrhgf6Vr/ti6wt58Q9F0WNwTYWRdgP70jcfotecfs8a4mgfH3w5cSS
COO6drNiTgYkUqM/jUX1NZxtBLyP0lvIzPYTwryZI2QfUjFflhp3hi+X4w2nhR7eT7WusJa
GMLkjEuCfpgZ+nNfqocN8vr2rnv8AhCPCY8WDxYPDth/bwXYL/wAkCXHTr644z1qzmv7tmb
0MYjhSPoFUL+Qr8+v2tLz7R8eJYQR/o1jAnXpkbv61+g+MDPTnNfmH8ctbTxB8cPE+oxMGh
W6NvGc9VQBQf0qX2Lp6Js+pf2Mzn4Va1x/zFD/6LWvV/jd/yQrxh/2D3/mK8m/YyGPhXrfO
c6mf/Ra16z8bf+SE+MP+we/8xVGUdz4C+BBI/aA8Fkf9BBQfyNfp+BgDmvy/+BPHx/8ABR/
6iKfyNfqAehHtTG9z8w/j1EYv2g/GS8Afbc/mimvtX9l/n9m7w19bj/0e9fG/7RcPlftD+K
zjG+dG/wDIa19kfsvf8m4eGx/tXH/o96laFT1keNftsR/6d4LkHG5Lpcj/ALZ19J/CHVxrn
wb8J6nu3GXT40JJycqNv9K+d/2142MXgybsrXS/pHXpf7KWqnUvgHYQO2XsLma3x6LuyP50
wnsj3G4/49Zf9xv5V+Q2qf8AIU1Af9N5eP8AgRr9eLs/6HNj+6f5V+ROrDGq6ge/ny/+hGi
40vc+Z+pXwr/5JB4T/wCwbD/6CK84+P3wQ1z4u3uiTaPrFlp409JFf7WrnduI6bQfSvR/hX
n/AIVB4Tz1/s2H/wBBrtKZlF2Phg/sWeNwT/xV+iH/ALZy/wCFeO/FT4Wav8JvEFnousala
X8t3b/aVe2DAKNxXBzzniv1Jr4S/bMYf8LT0L20zH/kRqTNIq9/JHqf7Gh/4tNq4x01Nv8A
0EV7B8VvBl54/wDhnqnhSwu4rS4vVULNMCVXDA845rx/9jYk/CjVz2/tJv8A0AV9NdqCIu2
p8Nf8MWeMv+hw0f8A78yf4V5j8WvgjrPwig0qbVdas9SGou6J9mRl2bQCc7vXNfpnXyH+2s
f+JV4R5/5bz/8AoK0y4K7dz0L9k3I/Z+suP+X24/mK6/40fDe9+KPw7fwxp+pQ6dM1xHOJp
0LL8pyRgc1yP7Jv/Jv9l/1+3H8xXvOaRnF2Wh8Qf8MU+Ku/jbSvwt5K8a+K/wAKtQ+E/iGz
0bUNWttSlu7fz1aCNlCDOMHd1NfqG3SvhT9so/8AFz9D6/8AIO/9nND0NYJPmb6I+gf2Xs/
8M86IDxiSYf8Aj5ra+NnwxvPir4Jt/D1nqkOmvFdLcGWaMuDgMMYH1rF/ZeOf2etEI/56Tf
8AoZr2o0zOLtqfE/8AwxR4g/6HrTx/26v/AI15v8XP2f8AU/hL4es9YvvEdrqcd1ceQI4YW
QrxnJzX6PHrXzD+2WP+La6L/wBhD/2U1L0Lpxuz4XooPWigzJoyRa3HUcL/ADqrVlP+PO4P
+7396rVQWDbnvRRRQIcOBXrn7OC7/wBoTw3zjDSHn/cNeRHpXReDtRvdL8VW9/p1zJbXUYb
bLG2GXjBwaiTsrmtODqTUEe4/GcgfGTXWXORKpznHavtDwHqA1L4faDeg5MtnETznnaAefr
X56alqN/qmoy399cyXFxIRvkkOWb61tWHjvxbp1lFZ2Wv3lvbxDakSSkKo9AK82NVwbkup9
njMvdenCCavE+nf2o3x8NtNAHXUVz7fI1eI/s+oR8Z9MYHOEk6f7tcTrHizxH4gs1tdX1e5
vYEfeqSyFgG9aztK1W/0a/S8027ktbhcgSxnDD8aTquUuaxVLAyp4V4du71/E/SwkFSO+K/
OLxuA3xD8SHcAf7SuOO/+sNarfEXxt94eJtQ/7/tXI3dxNeXUt3PK0s0rF3djksT1JqqlZ1
NGiMDgJYTm53e5XxyAa+9vgXeC6+Cnh8eZv8iJoc9+GPB/Ovgk8AHdz1rf0vxp4o0jTlsNL
1y8tLdSSscUpUD8KmE3B3SDHYV4mChF7H6K6rdGz0e8ugcGGF3/ACBNfmbdTNLfTy8lWkZu
fdia6ST4h+NJ7d4JfEmoSRuCrK05IIPasCS0uktFvpLaVbaQlVmZTsZvQHpVzqufS3zM8Dg
3h4vme5X6YOMciv0q8L4/4RDRyOn2OL/0AV+aIfkY7V00fxB8ZwxJDH4k1CONFCqonYAAdB
1ohUlDZfiZ4/CSr8tnsfpBuFIW9q/N8/EfxtznxRqX/gS3+NKvxG8cEZHirU8Dt9qf/GtPr
NTrFff/AMA8v+yan8x6j+1Vz8R9M7ZsgP8Ax416N+yepX4e6yf71/8A+yCvkzWNc1bXLhbj
V7+4vJUG1XnkLkD05qfSPFXiLQ7V7bSNYvLGJ23MkEzICfU4NSqkk+ZI9GthHUoKknqj7G/
afAf4LTE9Vu4T+teP/snan9m+IWs6YD/x92IcDPXY3p/wKvGdV8YeJ9YsjZ6nrl9eQFgxjn
nZ1yOhwTWRp2qalol59r0u9nsp8bfMgcowHpkU/aSb5mrMy+qNYf2Leup+pLn92x9jX5h/E
Bf+Lm+KDnj+0p//AEYauN8QfG+3/katWwOn+mSf41y9zcT3l1LdXDtLNKS7yOclieSSe5qv
aSn8SsZYbDui5J9Sm/QHFMJ6cVKwbHIzTSpIpnTYbSSHET59DTgpzQeDTJadj9SPBLf8W98
OkD/mHW/H/bMV8q/tjnPibwqP+nSf/wBDFeBR+N/FsMKRReJNTjjRQqot3IAAOgABrN1bW9
X1po21XUrm+aMEI1xK0hXPUAsTiq55vRrT5/5HnUcO4VOZmQeeaYetTbVI9KZsHXNCOpoRe
ufTmv0E/Zy+Ilt4v+Gtro086/2to6C3kjY8vGPuOPbGAfTHvX59Ac8Gt3wz4p1rwlrkGr6J
eyWt3Ccq6HGfYjuKLtao5q9LnR+qwPFUNX1ax0TSLrVdSnS3tLVDJJI5wABXxvafte+L47R
Y7nQ9NuJgMGT5kyfUgGvL/iH8a/GnxDT7Jqt8sNhnItLYbI8+/dvxpqq3oonHDDSv72xzXx
L8XT+OPiNq/iN8rHczHykb+CMcKPyH61ytleT2Go299at5c9vIssbDsynINMYfNTCPQVXqb
VFfQ/UT4W+P9O+IvgSx1y0mX7WEEd3CG+aKUDnI9D1H1ruM1+Vfgv4geJvAWr/2h4c1OW0d
uHQcpIPRlPBr3Bf2w/GwsBG+i6U0+3Hm7HHPrt3Yo55Lpc43Bpn1D8X/AIhWXw8+HWoatJO
gv5Y2isot3zPIRwQPQdfwr8wrid7m4kuJnLSSsXZuuSTnNdT43+IHiXx/rJ1TxHqL3Ug4jQ
fKkY9FUcCuRbgE5AFVG+8huyjyn3T+xicfC3XM/wDQUP8A6LWvWfjYc/AvxgME/wDEuf8Am
K/NrRvGHiXQLRrXRtcvrCB23slvcPGrN68Hmrd78Q/GV/Zy2V54o1K4t5lKSRSXbsrj0IJ5
p+9czSsaXwbufsXxx8GXDEbU1OLPOOCcZ/Wv1KyK/H+2nntLmK6t5GjmiYMjqcFSOQQa7G1
8d/Ee+Mxs/EOvXXkxmWXybqZ/LQdWODwPc0Ny6Ba70O5/an0mTTPj5qM7xMsd/bxXCMRw/G
Dg+2K+rv2XuP2cfDvX71x/6Pevzz1jXtY165SfWNSub+VBtV7iZpCB6Ak9Kv6b408U6Vp8V
jp3iDULO1iBCxQ3Loi5OeADjrQ27Db5nc+r/wBtUKdD8INnDCef9VT/AAp/7FmrB/D3inRG
b5ormO5VcdFZdvX6ivkXVvE2u65EkWr6veagsZyouJ2kCn23E4qHSde1bRGlbSdTubFpcBz
bzNGWx0ztIzT96wm09D9bboj7JL/un+VfkTqpJ1W/3DB8+Xj/AIEa3W8feMCMHxRqp+t7J/
8AFVzTuZJGeQlmYkknnNJc3Ud/dsfqh8KXB+D/AITJI/5BsP8A6DXa719RX5MweNPFNvbR2
8Gv6jHFGNqIl1IAoHYDPFPPjrxdjA8Rang9f9Lk/wAaTc+hCR+sW9c9RXwr+2UVPxO0Nlbn
+zOmP+mjV4UPHni5VCjxHqWPe6c/1rJ1XWtU1udJtVvp7x0XaGmcuQPTmhc73LTSufbn7Gp
C/CjVwWGf7SYf+OivpnePUfnX5I6X4n1/RbdrbTNXu7OFm3MkMzICfXANXz488X4/5GTUv/
Al/wDGk3O+liEkfq/5i/3l/OvkT9tRlbTPCGDn9/P0/wB1a+Wf+E78W/8AQxaj/wCBL/41m
6nr2s6wiJqmpXN4IzlRNKz7T7ZNNOd/etY0i1E++f2TXUfACzBYD/Trgcn3Fe9eZGP41/Ov
yRsPE2vaZZi0sNWu7aAEkRxTsignqcA1YPjXxURzr+of+BL/AONJ+0vpYhJJWufrKZY/76/
nXwv+2Qyn4k6G+Qf+JeRwenz14D/wmfik/wDMe1D/AMCX/wAazdQ1XUdVkWTUL2a6dBhTM5
cgemTTXO90i4yUU2fod+y9Kg/Z70VWcAiSbgn/AGzXtPnRYz5i/wDfQr8kbTxHrdhara2mq
3dvCn3UjmZVH0ANTHxb4jIwdbvv/Ah/8aT9pfS34kpKx+s5mh6+an/fQr5h/bImV/htoqq6
sBqHIBzj5TXxofFfiI/8xq+x/wBfD/41Vvdb1bUIfJvr+4uY87gssrMM+uCaF7RuzKi1Fux
n/Xiikpa0Mx4bEEo/vYqCnn7h+tMqgCiiigkd0rf8HJaSeJYFvmlS32sXaMAt+GawDzW34W
B/t5MHGEY/pWdT4Gjqwn8eHqesLa+CyP8Aj91T/v2lSi18ElQPtmqf9+0rnwqgAkjrQAufv
DFeCqb/AJn/AF8j9JenU6D7J4Iz/wAfmq/98JTJrTwYttIYLvVDLg7AyIAT74rAYKeQwoCg
5Gfyp+za6sXvMWyuZLPULa7VFcwSrIFYZBwc8/lX1h44+FujfE/wBpnifwjZW1lqxt1eKON
VjjmBwSj4HBB718m7R2I+tfV/7Nvi6Gfwrd+GLy6VJbKXzIQ7YyjckD6HP5110dGlLZnjZm
6lNRxFPePToU/EfhLw98I/gFcW01ra3WvXy+W1zLGrMZnHO0kcBRnH0r5P2c5r6G/aW8Urq
nimx8N2s4eHT4/Mk2NkF36dPQfzNfPpG0c8Yq6sk5WXQrBU5qgqk95akllp9xqOp2un2ibr
i5lWFB/tMcf1r66+M/hbS/D/AOzVDpEMap/ZbW4hJAzvLAMfqcnNeDfBH+yE+MGjSa0+yJG
ZoyRwJQvy5Pauv+PvxTXxXfDwvor7tKtJCZJh/wAt5B/QVUZKMWras568alXFQpxVox1bPB
bMW5u4vtjOsG794Y+oHtnvXTm3+Hy4/wBJ1g/glcwUUIPXtUtnpmo6lOYdPsbi7kHJWCMuR
+QrncOZ2u16Hc3bVnQGH4e7iPtOs/lHR5Hw+/576zj6R1ys0E0Fy8FxFJDKhwySKVKn0IPS
k8skHGTj17Uexf8AMybvyOoa3+H/AGuNZ/KOmGDwB/z31n/yHXM7OeDTWQ/XFCo/3mJ37HT
NB8P8YM2s/wDkP/CojB8PQP8AW61+cf8AhXNOpJOKiZD8x6Y6A1fsX/M/vM3J/wBJHT+V8P
CMeZrX5x/4U02/w7AJ8zWT6/NH/hXKsD19KYY33ZLY9jT9l/ef3mPO/wCkjq2h+HYI+bW9v
f5o/wDCmmL4dBuDreD/ALUf+FcoUJ7fLTdvy9c0ey/vP+vmRzS8vuR1qx/Dsudx1sD13R/4
UCH4cH7x1vj/AGo/8K5AA56VJ5MhAwjH8Kr2P95/excz8vuR1Xl/DknG3Wx774/8Ka0Xw59
Nb4/24/8ACuXNvJn7jD8DUJjZidoLf7oo9j/ef3slzdr6fcjq9nw5PAj1v674/wDCmmL4d5
/1WtY/66R/4VyrRSIm5kdR3yKYMj2NP2C/mf3sjml5fcjrPK+HI/5Y61/39j/wpCvw46Bda
TPBJkjOPwxXJlGYjbyfQDk0ptLgRkvBIvqShAFP2P8Aef3mLnLy+5HVfYvhyo/5Cmt57fuo
/wDGozZ/Dv8A6CWs/wDfuP8Axrj2bA5ZePemH5uQcj1HSmqL/mf3mTnLy+5HYNZ/DvnN/rR
+iR0xrT4cnA+363/3xHXIN3qPBJp+x7yf3mbqu2y+5HYG0+HAIzfa4f8AgMdJ9m+G+Rm71z
A9o65600TWNRhafT9JvruFBlpIbd3UD6gGs+SJ42KyKyOOCrDBH4GqVH+9L7znlUfZfcjod
Yg8GJpzHRbjVJLvcMLc7NmPw5rZ+Deu6b4e+LeiXWsWltdabNKLa4S5jDoFfgNgjqDg1wOP
enRl45FZCQ64II7HPFdEI8qte/qc05OWtj7P+KH7LUniX4mWGseEmt9P0bUpB/akakKLX+8
8a99w/hHQn0rlP2oovCvhDQvDfw+8MaPZWZRBPPJHCvmtGvyqGb72ScnPevoj4P8AxB07xP
8AB7RdVv7+GK7hg+z3KyyBWDxjBJz7Ac18G/F7xg3jf4q61rvmlrd5zDb+0ScL+HGfxocui
FBt3kzgD0HGa+5/2V/Adrpnwb1HxLqForz+IS4+dc/6MoKhfcE5NfDaqpYLIGCZG7aOcd//
AK1fbXxK+M+g+Bvg1ofhPwLIjXl7pcSxsnS0hZMZOP4jz/OqbsiIxaaPjK7isIvEtxC5c2C
XLpmP7xjDnp74ro/s/wANP+e+vf8AkOuNcu7lmBLE5PFIVfPCsfoKiUObrb0L5+V6K/qdmY
PhkM/vNe/OL/CkEfw0z117/vuP/CuNxx1J4z6UnJ71PsvN/ewdVrdL7kdn5Xw0ByTrx/7aR
f4UoT4ZY5XXifXzY/8ACuNCOeqP/wB8mkZJIz8ysvrkYo9j5v72HtX/ACr7kdmV+GQ6Ra9/
3+j/APiaQj4Z9oNdP/baP/4muMOfWko9l5v72Htn2X3I7UD4Z97XXT/23j/+Jpf+LY54s9d
9v9Ij4/8AHa4mrFjYX2p3a2em2c97cv8Adht42kc/goJp+yXd/exe2fZfcjr9/wAMRkf2fr
v/AIFR/wDxNBl+GAHGm68T73cf/wATXO6t4a8R6CEOueH9R0xX+613avED/wB9AVk80nRXd
/ew9tLsvuR2u/4a9rDXPxuU/wDiaPO+Gmc/2Rrn/gZH/wDE1x6W9xIu6O3kcdMqhIz+FPFn
fN0s5/8Av03+FHsF3f3sftZdl9yOuM/wz2kHRtcJ9ftqD/2Sj7R8M/8AoC62f+35B/7JXIf
ZrjzfLFvKZMZ2BDux64pzWV6qlntLgKOSTEwA/Sj2C7v72P2kv5V9yOs+0fDMDnQ9cH/b+n
/xFN+0/DbP/IE1sD2v0z/6BXJfZroorpazMrdGEbEH6cUptLsdbSYfWJv8KfsV3f3sXtZfy
r7kdaLn4adP7E1zgf8AP+mP/QKBP8Mifm0fXR/2/J/8RXHmCdZDGYZPM67dhz+XWnfZrnBP
2eYAc5MZ/wAKPYru/vYe1l/KvuR1/n/DEnnR9c4/6fk5/wDHKhuZ/h2bOUWmlayLjadjSXi
lQe2Rt5rkf880UlSSejf3sTrPsvuQZzyKKKK2MAJ+Rxx2qOpCPkY/So6oBcUUmPeigkdW/w
CEgTr684HlP/KsAVv+EDjxCvOP3bfyrOp8LOrCfx4eqPqj9m+ztLzx7qEV7bQ3UQsshJow4
B3DnkV9SR6b4Ra8Nmmn6Q1wBuMIhiLgeuMZr5O+Bd8+max4k1JGw1vpMsgJHQjkVrfs939x
qPxdu7u7meaWW0d2Zzk5LV59Kq1aKPo8xw0qtSrWUmlFLT5H1Dc6P4ZtLd7i40nTIIkGWd7
eNVUe5I4rj/iNpugP8JfEd1p2n6ef9AlZJoII+w6ggVf+LxYfB3xMy4yLNjz+FfOfwz125u
Phl8QNAubhpIU0uSeFGJO3ghsfpXTVqOElHuebg8NOdNYnmfuyWn3HsXwe1vwV4l8JWWjW2
nW0moadaoLgTWiZJ/vZxzzXpsml6Bawm4fTbC3jQZaQwogA+uK+W/2aZSvxFvYRwJLFifwY
V9F/Ez/klfiMAf8ALk/FKm/3Tb1sGNw/JjfYReja/Ek1jwV4M8VaW0V7o1hcxzLhZo413fU
MOf1r4p+JfgSbwB41m0ZmaazlUS2szj78ZPf3B4NfQ37NOvXWoeENS0q7naZbGcGIvztVh0
+mQaoftRaSk2haJq4TEkM7QMw/usM4/MfrSdp0ua1jrwU6mHxTwk3eJ3Hwt13wX4v8MQRaZ
ptv9q06GOKdZbVFYNtAyOORx1rq9fHhTwzoN3reqaXYx2lqm+RhaoTj06cmvn39lt2PiLxD
GOB9mjY/99EV6t8fXK/BXVyuc74R+BkANXTk3RucdbDpY72Cbs2vxPk/U7OL4i/Gm5g8Nxm
G31i9zCCgTykPU7R0AGTX2JaweBvhB4PtrV5rfTLRcIZWGXuHxyxxyT3r58/Zl0WK8+It9q
kqbvsFp8mezOcA/kDWr+1Zc3I13w3aAkW5t5ZD6b9wH8qiDap863O3FR9tiVhb2ikem+KvA
ngn4w6bZeINB1C1+2W86Ot7AoIdQwLRuO/APXpXklj4m8JeCP2ifF7eJbNXspStvEi26yKh
4O4g9BXPfs9eMrnQPiRDos0x/s/Vv3LIzcCTqrfXtXL/ABkUf8Lp8T7hwbj+grOU24p9SqN
Cd6mHm9EtPvR9z2uieGLq2iuYdF0945lEit9nTlSMg9PQ14L8f9f8HaJe6FoUWnQxXttfQa
hcCC3QDyVbJBIxknHSvcvAcjTfDvw9I+STYQjk5PCgf0r48/aDjuL3463dnBuklkSCKJB/e
bgD8zXTV+FWPOy+HtKz527Jf8A+oIvEvw6n+HR8ctpdrb6Qyl8y2iByc4xjHUmvhbx3qena
7491rWNKiaKxvLlpYEZAhRSBgYHAr3D49XSeFfAnhH4c2UjKtvbrLcqP4iBgZ9ed1fOGMnp
xWEpNux6WBo8sXNvfY7X4P6KmtfGPw1YzRLLCLrzJAwyNqgt0/AV3P7UugwaX8S9PvLO3SC
C7sgdqIFXcrYJGPYrUn7MOmG8+MEl6RlbKxduuMFiFB/nXoH7W+lh9D8OazsB8meS3LY6Bl
3f+y1ql+7bMlU/2zk6NHyERgYNN2+vFSMAeq0mOckcdhWR2DdgI6j8a/Qj4Pax4T8X/AA7s
ZNO0y383T41tbgS26bg6qOenQ1+fWD6Z9BX1L+yNqhF/4j0diWDxx3C57YJB/mPyq4Npnn4
+F6fMuh7J8Wdd8J+CvAd3c6lpcO69RraERW6k72U45xwK+YP2c/Fvhrwz40vbLX7US/2x5V
tbuYg6o+48nPTqBXvn7UOl/bvgzJeAfNY3Ucuc9ASVx/48K+Pvhpp76r8WPDNhHjMmoRt3x
8p3H+VXK/MZUYp4Vt+f4H0t+1Nrnhuw8HweE4bWOLVbuRLgCKJV2orfxEev9K+NSpX0APSv
Wv2iNbfVvjZrQD7obMpbRjOdoVRn9c15Nww5Gam922zopR5IKLOn+Hmu2Hhr4h6NrmpwNPZ
2c/mTRooYuMEYweO9fox4W1Hwx408J2ev6XYW0ljfJuCyQKCOSCCMeoNfl/sAORX6B/s0Se
Z8CNLz/DNMv/j9XT3ODGxslO56JJo3g2O/h06XRtHW5nVnjha1iDOq43EDHOMj868I/aD+B
3h+/wDCF74u8LaXBpuraepmnS2TYlzGPvZUcbgOQRWh8etauPD/AMUPhlqts5Ro72RWwcbl
YxqwP4GvfNRto73S7u0uIw8U0LIyt3BGCK16tM5YylSlGV9z8lGU4Oete7fs7fBiD4ia/Nr
viKJm8N6ZIFMXT7ZL12f7oGM/UCvHdZsfsGv6hYfxW9xJEPwYj+lfpN8JPCcXgv4T6FoiRh
JltxNcYH3pX+Zj+ZxUx3udWKfs3Zb3LOreNPAHgCXTvD+o6lZaKZ8LbWqLtVR0Bwowo9686
+OvwR0b4geF7nXtBs4bfxJbRmaKWBQBeADJRsdSR0PrXyV8bfEtx4j+Muv3rysYYLg28IB6
InAH6V9wfAjxHL4o+COgX1y5kuYojayse7IcfyxThJt6nPOLotNfM/NKWF4ZJI5EZJIyVZS
OhHBFfpP8JdG8PWXwI8IXOpadpybdKhkmnnhjHVcksxFfGX7Q/hOPwl8ZtWhtYvLs9RUX0S
gYA35LY/4EDXf/ABq8Y3lh8Dvhv4RtJWgFzp0dzcKrEblVQqqfbqfwFJ+7sVVppvT1PrHT9
Y+G+oagmmaXe6DcXUpIW3t/KZnIBJwB14BrYk8PeG4oGc6FpqqoJJ+yR4A/KvjX9kLwy2re
PNT8UXChk0eERxMRnMkgIOPQ7f519V/FjXx4Z+EfiTVzJteKzdYyOu9vlGPz/SnG6Wpz29/
lR4H8FviN4F1H4h+I/D+raTA19retSyWDG0jaJEAAWPJGQflOMDFfTzeH/D8iq0uh6exAwC
1shwPy6V+ZXwleUfGrwg6SMD/akLBgefvV+oV8Sun3DL1EbY/KnG9hTV6mh8reIPjJ8KNO+
NtrN/Ywk0/TLe40+48uxj2tKXX5wO4G0jPWvpe10bwxeWcN3a6LpskE8YkjYWqfMpGQenpX
5T65LJLr+pSM2WNzIf8Ax41+pPw6bd8LPCr85bS7dueeTGDRFNbjqaPQ+Gf2pvD1vofxslm
tbZLe31CzinRI1CqCBsOABgcqa80+HGjDX/il4Y0cpvS51CEOuM5UMGbj6A19Kfto6QRd+F
dcROGWW2due2GH8z+VeZfss6IurfH7Tbh0JXTLaa63dgduwf8AoRqh1HomfoAugaEiADRbE
BRwPsycfpXxd+1P438IavPH4O0KyWLUNHvCLqVIFjRjtwQCOTgmvuN/uH6V+VnxNLH4seKS
xYk6jNkt3+Y0mEL8rZxtFOyRkDvTfbHSmZNamloOiah4k8Q2Gg6VCZr6/mWCJB6sep9h1Nf
pF4F8AeDPgj4AeTMMckMXm6jqsqjfMRycnrt7BRXzN+x14Rj1T4har4suY9yaPbiKDI6SyZ
5/BQ3516v+1/4jk0z4ZadosEmxtTu/nx3RBnH5kUnohwjzOx6toXif4e/GDw3fW+nvb61p4
Jhube4i5XI6lTyOOhFfB/x0+FTfC3x61nab5NFvw09jI/O1c8xk+qnj3BFdb+yb4jl0r40L
o7SMLfVrV4SnYunzKf0avor9qTwlF4h+C91qiw7rzRpBdRsBzs+64/I0le2ppTd3yM4P9lb
4g+FJfD9l8Nrqw/4nJaa4SaSNWSUZ3bc9cgAn8K+p5LHTo4mdrG2VVBJPlL/hX5yfs2OV/a
E8NjGdzSD6fIa/RTxA7ReGdTkQkMttIQR2+U0+hnFPmS7nx3D8YPB0f7Vk/iZdNml06S1XS
VQRKSZN+PM29MfrXsvx6+IfhHwd4Ju9Cu7YSalrFnJHDHBGuUBGN7HsOa+RfgV4V/4TH476
Tbzp5lnYzNqNySOAsZyM/Vtv5VV+Oni9/GHxh1q+WTdbW8ptoBngInH88n8ah37nQ1abfY+
r/wBmr4g+GPE3gnT/AANDYNHquh2CCUyxqVmAOCyn6kdfWvavEV9ofhvw5fa3qdrEtpZRNK
+2IE4AzwPWviD9kCZo/jbcxI3yyaXMCP8AgcdfVnx/JX4CeKmA5+yj/wBDWr6GEfelZnyfY
/GLwtH+09L8SJtLnXSJrdoBBtUupKBMkdOMZr6P+M/xK8H+DfAUUdxYi6m1+1cWghjUYVk4
c+g+avzsLEAsDggda9//AGgbiS58F/DBpHLE6KpOec9Kl32ubw1m5dlf7jwBvvMfc02l70h
61RzN3dwooooEKP8AVsPpUR4OKlI+VqiqgDFFFFArDu1b3hMH/hIFx/cb+VYPat7wmpbxAg
zjCN+PFZ1PgbOvBq9eHqj2Xwl4lTw7b65HJC0janYSWYIbGzcMZr0D9m84+Krg55s3/HkV4
2VAYYIx3r2T9nPaPirxnm0kxXjwl70T7zMKdsPVfdfkfSHxaXd8HfFAxn/QXr4x8KeJo/Ds
GvRSwNKuqafJYjBxtLY+b3xzxX2j8VQD8IvFAP8Az4Sfyr4IIB4JyBXVi/iR5ORwVTDTjLv
/AJHt37NgA+JVyT1+xN/MV9H/ABJGfhf4iH/TlJ/Kvmz9m5x/ws+dR3sn/mK+lviGA3w38Q
KTgfYpAT6cVpRX7pnFmLtmUWu8fzPEf2WmcnxKv8GIGx7/AD11X7TGw/Cy2Dff/tGLB/4C9
Z37M2h3Vl4X1XV7iBolvZUSMsMFwoPzD2yTVb9p/Uo08OaNpIbMk05lI9Ao4OPqcUK8aFmX
JKpm/udH+hzP7Lb58W+Ifeyj/wDRleufHvP/AApfV165eLn/AIGDXj/7LjY8aa6mOtih/wD
Iley/HZQ3wc1cHsYz/wCPCnS/gkYj/kaR9Y/oeW/ssqgvvE5wPM8uD8Blq9R+MPw0X4g+F1
S2kWHVLImS2c9G9UPsfWvGf2ZL+K38barp5cB7q1DIP72xv8DmvrNuh5xV0LSp2OXMJyoY1
zjvofnDBZ6n4U8cWianBJZXdheRmRJBgrhgfyx3rV+LF9aap8Vtc1CxuI7i2uJBIksTblYF
R0P1r6w+M3wxs/GvhqXUrOJU12yjLwSKOZgBkofX2r4kkhZZHWRSrp8rKRyCK56kHTa7HvY
OrDFL20d9mvM/Q34f8fDXw8PSxi/9BFeG6l4aXxF+2Wplj322nQR30vGRlVwoP4/yr3PwCP
8Ai2/h7B5+wxf+g1Do/hgWfj7xB4nnRTLqCwwxsOojQcj8zmu3lukj5WlV9k6ndq34nxL8a
tfl8Q/FvW7hsiO2l+yxqeqhOPwycn8a88XjtxXq/wAe/D50b4x6q6riHUNt2pxjJYfMf++g
a8tCDPt2rjlo2fWQipU4uG1kfTv7Julnf4l1lgMYitgdv1Y816H+0hpf9ofBa/mC7ns5o5x
xnADYb9DXN/s83Ft4c+F9nPOoEut6q8Sc4zheD+hr1z4i6WutfDTxBprLuMtjJjPqBn+ldc
dYuJ81UnbGqb7/APAPzYdQe/5VEfvdcirDL8vK4Pp6VDsOcVzI9+UbDRgHNe2fsy6t9g+Mt
va78JfWskXTGcDcP5V4oUAOa7T4Wal/Y/xb8NX27aq3qI5zj5WOD/OqW5y4iHNSkvI+5/i/
pv8AbHwe8TWYTefsTyhfUqNwH5ivj/8AZx05bz41Wd1JxFpttNcuc9CFwP5mvu7VLRL7R7y
0kG5J4XQ/Qg18afBG0Phyx+J3iC4Bzpdi9or5xtclv/rVtLdM8vDSvh5Q8/zPD/GGotq/jb
W9Sc7jc3ksmc56sawzjAxUkzMzGR/vMcn6mmsF2/L1rK56s1qxFNffn7MpB+Ben4/5+Jv/A
EKvgPGBxX33+zECPgZYnt9pm/8AQq1p7nlY34F6/ocT+1JFJJ4n+HiRj5mvmA/77ir6ckOb
dj/s15R8TPAN/wCNviL4DuY4h/Zmk3Ml1eyseABs2qPckGu18deI7Xwl4E1XW7qRY0trdig
PG98YVR9TgVburtnG1z8kY7n57W2lrrnx8TTj86XWu4YAZyvnZI/IGv0luSLPTZnUhVhiJG
OMYH/1q/O/4JxNqn7QfhqSViS968z/AF2s1foRrpx4c1M9MWsp/wDHDShtc3xklKsrbf5n5
Xa5O114g1O5LF2kupXDHvlya+1/2Q74zfCW/sMn/RdRcgE/3gD/AEr4guW3XUrnA3OWx+Nf
Zn7HMwbwV4mt+0d/Hj8Y6UNy8ZHRtdzmv2y9JAu/DGtouCyy2zH16MP614V8UvE2meJL3w4
umTvNb6Zo9vZMzAj515bA+pr6h/bDtYn+GuiXBA82HUcg+gMZFfD6xPPLHDFkySERqPc9Kf
UUW3TUvKx98/sm+HTpHwUGqOm2XWbt7nOPvIvyKfyFZX7Xuv8A2D4ZafoMcmJNTvAWHfYgz
+WSK9v8B6DH4X+HegeH4hgWNlHEw/2toLfqTXxr+1z4gGp/FOz0NJMx6VaKCuf45Dk/oBVS
OWkuabZ5J8JRj4z+EPT+0oev+9X6g3/OnXJ/6Zt/I1+YXwnCr8ZPCTkZH9oxH9a/T2+I/s2
6z2ib+RprYmS95H5Javzrd/8A9fEn/oRr9MvhvrkX/COeFPDjFRKfDttdr6soVVP4ZIr8z9
W/5DN/j/n4kx/30a+6PDmrjTPip8IbVpNqah4Ta3bpyQkbKPzFJF1I6v0J/wBrfSFv/guuo
AfPp17FKD3w2UP/AKEK8r/Y/toNOufF3iy+x5FvFBZqw6qzNkj2zla+mvjLpbax8GPFNnHG
JJPsMkqIRkFlG4fqK+Yvhpjw5+zPp1zykviTxXbQhehZFmUZ+ny03oJR54RXqfbJYNHuA4I
zX5X/ABNx/wALX8Uf9hGb/wBCNfqef9Vz129K/LD4m8fFjxR/2EZv/QjQ+g6a9yXqjjyBRj
kccUppCcUyLH3x+yDpAsPgzc6gY8SahfyPuI6qoVQPz3fnXm/7aF5v8Q+F7D5spBJL145YD
+le5/s0WqWn7PHhtUbJkEsjfUysf5Yr53/bImL/ABN0KDJxHp2cfWRjSY6O8vQ8m+CN6NP+
OnhK4J/5fljyDjhgV/rX6QeNtNXWPAmu6awDC5spUAx3KnH64r8y/hfL5Hxc8Ivn/mLWw/O
RRX6nXUXnW0sR5DqV/ChGcXacX6H5w/s6wtD+0Z4dhf7ySSqfqENfoh4k48K6r/16yf8AoJ
r4B+B8H2f9qzT7c/8ALK9uV/INX6B63bzXmgX9rb482aB0TPTJUgUy3aNX5nxp8CtOk8GfA
34g/FF4GNzNG9paMBkhF4JHtuYc+1fLMsjyzvNISXcljnuSa/TnTPh7b6V8CV+H4VcjTngk
K9GlYEk/99HNfmbe2sljf3NlMpWW3laNlYcgqSKXU2bUoNrue9/shf8AJcZh/wBQub/0JK+
rP2gMn4CeKhnH+ij/ANDWvlP9kQY+OM5/6hc3/oSV9V/tA/8AJBPFOOv2Uf8Aoa0zGmv3iP
zNf7jH2Ne8fHk58FfDAD/oCL/SvCGX5CD6V7x8eR/xRnwxGOP7DXH6VLNaXxS9GeDd8Uh4N
ObFNqjlsFFFFIQDPlsfpUZ5NSE/u2H0qOqAXHvRSYooFcdW94S58RJ3Hlt/KsGt3wluXxCm
3n5Hz9KzqfAzqwf+8Q9UehgDdgkqPWvYf2defiyo6n7JL+mK8fzxmvXv2dQR8XFIGc2cvH5
V40PjR+h5j/utT0Z9L/FIbvhL4nGethJ/KvggHqT6198/E/n4T+JuePsEn8q+Biw5A55rrx
fxI8fh7+BL1/RHs/7ODAfFKTjrZSfzFfX8qxyRtHKqsjDBDDII96+Qv2cSD8U34z/oMnT6i
vqLxjcy2XgzVryEjzILdpF57jmtMK7U2zyc4i5Y1RW7sbQjjhjAiRVUDhVGBj0FfCPxY8YX
ni74g3txcRtBDZs1tDC3WNUYjJ+pr7g0O+TVPD2n6hEcrc26SA/UDNfFPxr0X+xfi5rMax7
Ibtluox2ww5x+NPEO8EzXI1H284y3t+up2v7L3/I9a3/14L/6Mr2j47HHwb1k4z9z/wBCFe
MfswjHjnWT62Kj/wAiZr2X47/8ka1nGf8Aln0OP4hU0v4DKxOmbQ9Y/ofIvgLxQ3hHxzpmu
LkxwSYlUd0Iw386++9N1C21TTLfULSUS286CRGByCCK/PvRvDEuseGdf1yK6VBoyRSGIKSZ
t7beD2x15r034N/GCbwpOmg69IZNHlb5HPW3Y9/932rGjU9k/JnXmmD+sfvKe8dz7BYBk6Z
r4K+LuiJ4f+K2t2cMQjhkl+0RqOgDjd/WvvG2uIrq2juLeRZYZFDK6nIYHkEV8eftJwCP4o
xyrgNLZKT+BIrrrtOCZ5mSyarSguqPqL4fnd8NPDx7/YY//Qa6XI+7nJxXMfDslvhn4dP/A
E5R/wAqwdF16VfjZ4m8OzTllNpBdQqzZxjIIH51rzcqR5Ps3Nza+zr+J5P+1XoeY9B8QRR9
Ga1lf1H3lH/oVfLpGFP+cV95/HPQ/wC3Pg9qypHums1W6QgcjYcnH4ZFfCkEXnXMMWNxkcK
AvfJxx+dc1ZWmfUZbP2mGXl/w59CajfSeE/h78H7BWMbG7W9l91Zv8Gr6slijvbF4mzsmjK
n1wRzXF3nw98G61puiw+IdPhu5tMtkgg3yldgAHTBHpXcRLGsCiIgxqoUEHPFdFNWb1PnMR
VjNRcU01e/rc/MnxFYvpfinVtPlGDb3ckf5OcVknbn3r0v44aYdJ+M2vw7NomkFwO331Brz
Njg1yvRn1V+ZJrqhrr0qewuTZala3ithoJkk4PPDA1XJ3NikVPm470GUo30P1H0i7F9oNhe
7gwngST16qDXzF440tvBPwf8AiTJ5Zt21zXjGo+7uQkMCPbk17b8HdU/tf4NeG7ouWk+yrG
5znDLx/SvIv2t9VWDwroWjLwbi5edgD1CjA/U11S+C587g1ar7Ppf8j43cncec+9Ax2pzEY
6cCmMwx0rG57bAda++/2YmB+B1kB2uZv/Qq+AlORivvn9l7n4H2n/X1N/Orp7nmY7WC9T0P
xB440Xw14n0LQ9WZ4pNad47aX+AOuPlb0zkYqh8U/BFv4++H1/okpZJ9vm2zgkbJVHyk+o7
fjXif7Wd1JY3fgq8hYpJBcSyKwOCCNhr6W0m7a/8AD+n3rYJuLaOU4/2lB/rWqbbaZw29ko
VI7nwB8Bbea1/aE0C2nUxzRTyRup7EIR/SvvvxF/yK+rY5/wBEm/8AQDXxDp6ReHv2zFCOs
cS60xHphweP/Hq+4tZXzNA1FFGS1vIuPX5TSj1NsUkq6t5H5RPnzG47n+dfZP7Gob/hFvFm
en22L/0XXx5eI0d9cR4wVlZcfjX2b+x3GE8CeI5Afmk1BM49kxShub434X6lv9r9gPhVpin
qdQX/ANBNfKnwf8Or4n+M/hjSZE8yE3izzL6pH87D9K+nf2xb0J4F8P2AHM1+ZCT6BD/iK8
+/ZA0A3vxA1jxBLHuTTbMRKSOjyHqPwU/nR9oyvbDr5n207BIWYnAUEn2r8uvif4gbxN8U/
EWs7tyT3jiM5z8inav6AV+jPxM10eGfhd4h1jeFeCzkCEnGHI2r+pFfl5Gj3l5HGgLyTyBR
x1LH/wCvVS3IoR9xs6z4TkL8YvCbEZX+0YuPxr9P7840u5/65N/I1+c3h/wq/gv9pjQPDkl
8t69pqMG6ZY9m4sA3TJxjOK/RfUf+QXdD/pk/8qa2M6qtUiv63PyZ1bB1m/7fv5P/AEI19R
eNdX/sHx38A9V3YWHTrcMQeMN5YOfzr5g1YY1jUBgcTyD/AMeNe6/H26e20j4TXcfDw6FFI
PqBGf6VJ0SjeTXkz7s1W1F9o95ZlQ4ngePaehypFfIPxF0+XwV4f+DHw+mBjnt9TS4nUnOT
54Azj619Z+G9RTVvCek6lGcrc2sUmfcqM18fftAax/aH7U3hTT0b5dOms0/F5QxqnsclFu0
vJP8AyPtU/wCq/Cvyy+Jn/JVvE+R/zEJv/QjX6mscwZ/2a/LP4mf8lX8Uf9hCX/0I0S6GlF
e5L1Rx2OaQjuafik6Z/lQmJo/Sf9nJWX9nzwxuHWJz/wCPtXzX+2MMfFbRz/1DR/6MavoL9
l6+F1+z9o0XmBzayzQn1H7wt/WvCf2y4B/wn/h+dSRusCvTrhz/AI0yaO8vQ8E+Hn/JU/CZ
x/zFrX/0atfqzKMxsK/LL4WQC4+L/hNScBdUt3474kBx+lfqNqM4tdMurhmwI42fJ7AAmgz
6o/P74PMp/a7tiOh1C56fRq/QokYyTX5zfAqfz/2otKnB3ebeXDZ9chq/QbX2dPDeoujFWW
2kOR1+6aEVUXNVt3NHMbxZVgysOo54r8zPjv4dPhr42+IbNU2wzzfao/TEg3fzJH4V9w/AD
xE3iT4LaPcSymWezaSzlYnJJRuM/gRXz7+2T4dFv4k8P+Jo48C6ga2lb/aU5X8cFvyoLpq3
PD+tDlv2Rcn44y/Nj/iWTf8AoSV9XftAAf8AChPFPtajn/ga18ofsjnHxzYeunTf+hJX1j8
fhn4C+Kge9p/7OtBMV+9SR+ZbfdPrg17v8dz/AMUV8Lzzn+xB/SvCH+630Ne7/HU/8UH8L8
8H+xR/Skzan8UvRng5OTTT1p/A7c008nNM5GJRRRQSIV+Qn3plTY/csfeoaoAx70UtFIBa3
/CPHiFBnqjfyrAHQ5re8KFf+Ehj7ko2Kip8DOnB/wC8Q9Ueg5wK9h/Z42N8X48Z2/Y5SPrx
Xj4wcjrXtP7ONnJP8S5btFbZBaPubHALYAGa8amm5qx+hZi/9lqPyZ9H/E3/AJJX4jJPP2F
zz3OK+ByCQOMetffvxCtbm9+G2vWsK5kks3AUDJPGa+A+c9CPY11YvdM8nh/+BJef6I9n/Z
yXHxTfA5+wy/zFfTnjvH/Cvde6D/Q5f5Gvmv8AZstZ5viHd3iqfLgs2Vn7fMRx+lfTXjC2k
u/BOs20XzO9pKABySdprTDp+yZ5eZyX9oRd9uU4/wCBmstq3wl0wSNultN1u3foTj9MV5d+
1Bouy/0PX40z5qtauR6ghhn9a0P2Z9WCR614flLJIjLcKjcFf4Wz+ld38eNAfW/hXdyQRl7
ixkS5QDqQDhv0JP4URfNQa6lQths1t0b/ADPH/wBmHI8d6z/14L/6Mr2X48gn4M6zz3j/AP
QhXk/7MNlN/wAJLruoGM+StskO/HG4tnGfoK9i+NNnPf8Awf1yKBGkdYxJtUZOAQTTpJ+xs
ViZJZrBt7OJ87/BrSG1vwj8Q9NQZebT02f7w3kfrXjeGRyrcMhwQeor6N/ZdVTqfidGAZTD
ACD/ALz1x3xc+FWteHPF91qOkaZcXWjXkhlR4Iy/lMTkoQORznFc6g3TTR6tLExjiqlGT9D
2H9m7xJdat4NvdIu5WkOlyqsZPPyMMgfmK8q/aSuBL8Ulh3ZMNmgPtnJ/rXrH7O/hDU/Dfh
TUNT1e0ks5dTlR0ilBDiNQcEjtnJ4r57+K+sp4i+LOtXVuTMiy/Z4sc7wvyjH5VrU0pKPU4
cDCH1+pKHwo+zPh0MfDHw9g5/0KPn8K8V1nWhov7X9nK7ERXUCWr+nzKcZ/GvcfBFvLZ+Ad
DtZ0KSR2cYZTxg7RxXy98eBcaR8a7bVgjYEcNxG46EqeR+GP1rWq/wB2rHm5dTVStVpvqn+
aPrXVbGPUtFu7CQArcwtGc9ORivz/APCXh6dvjLpXh2WM5g1QROv+yj8/oP1r9AdNulv9Jt
b0HIniWTntkA/1r5/sPAk9t+1xPqItitl5LakshX5CzDYR9ck/lV1VzWYsDW9nTrQk7af8A
8f+OOs3Fz8ZNajt7l1jtikHyMQMhRn+dfUXwQ1RtW+DmiSySF3hRoGJPPysRj+VfGXxHlnP
xM8RG6Vkk+3Sghxg4DYB/EV9Pfsv3ck/w1vIH5SG9Yqe3IFZUlao7I7Mygvq8fKx5P8AtU6
c1r8R9O1FQNt5ZhSfVlYj+WK+fWBPBr67/ax0ppfDug6ykefs1w8DsB2cAjP/AHyfzr5FPP
3qdSykdOFlz0INdrfcNOMijJHSlYDt1ppLA8YFZ3N3ofb37L2qG9+ErWRbJsbyROewPIFeQ
/tYar9q+I2m6UsmRY2QYgdi5z/Suo/ZK1PJ8SaQzjAMdwq+ueD/ACrxz476r/a3xp1+ZX3L
DIIF5zgKAD+ua2v7iPHw1PlxM2+i/M8tI+Q/Wm7cjipGxt5pnbINSd7QwDmvvn9l/A+CFoO
/2qb+dfBKKS2ApYk1+gv7Oem3emfBHSY7q3kt5JpJJdsi7TgscH9M1rTXXoeTjmuWMVueYf
tiAmz8KgdS9wM/glfSfhSNovA2hxE5K6fAP/Ia14h+0n4Q1zxbeeC7XRdPuLwi8eOUxoSIw
235m9BhTzXvYEGj6GiO6rBZ24UsxwAqrj+labNs5KmtOml/Wp+fnxN1I6X+0xquqpnNrqkU
/wAvHC7cj9DX6C200Wo6NFOrgx3UIfI7hl6/rX5heNNY/t3x5retBsrd3cki49C3y/pX3P8
As9eNI/Fnwos7aWXN/pKi0mXPOB9w/iMflUQaudONg04yXQ+DvFVjLYeM9bsZRh4LyVSP+B
mvtT9k2xa3+Dcl4yqv2u/lZSOpC4Ga8M+Pnwv8RWnxhuLzRdFur2116QSwm3iLjzWxuU4+7
z69q+vPh34dTwB8K9I0W6ZYmsLMPcuTgByNz5PsSR+FVFcu4YySlFW6nzL+2FrCXHi7QNDR
x/otu88g93IA/RT+deofsmeH/wCy/hBLq7piXVrt5QT12r8gH5gn8a+TPir4pk8dfFLVtZh
JkjmmENqo/uL8qY+v9a/Qr4d6Evhj4aeHtBX5TaWUcbf723J/U0oau5lifchGB4r+114oOm
eAbDwzG+X1aUtIo7ImDk/ia+SfhlocniP4seGNHiUky38bOB2VDvbPt8v619FftH+BviP45
+JUEuheFr2/0uxtViinQLtZidzYBPrxW7+zl8DNa8G61P4y8ZWYs9QERgsrQsGaIN952IyM
kcAfWm073G2o0Uk9TyLWJGf9tUM3bXY0A9ADivvfUOdNuh/0yf8AlX5/6fDda7+2YRZxNK/
/AAkTyMQPuxq5y34AV+gV2jTWksa5y6kfmMU1sRiFaqkz8mtY41vUf+viT/0I17f+0Mf+Ka
+FhHfw+n/oKV454m0+6sfGOraZLC4uY7ySLyypDE7zjivev2lNA1Gy8G/DS7ntnRLbShZzH
HEcgVCAT+BqbHS/4lvJn0l+z/rH9sfAbw1Mz7ntoTasSe6ErXx1421Ya1+1dJeByyDXoIk9
gkir/Q17t+yp4kSL4NeI7SaXB0meSZeeiGMN/PNfMPgmK78U/HLQ2gieWS81mO5cKCSF83e
x+gAJp7qyOaEeWM2fp7/y7/8AAa/LX4m4PxY8U4/6CEv/AKEa/UplIjKgj7tfl/8AFvTLzS
/jB4nt7yJonN9I65GNyk5DfiDVPYVDWEreRwtNIHf6048d6acUkDPtz9jbXRceCNd8Pu4Ml
ndi4RT/AHXXn8iv61hftoabKR4W1ZVGwGWBj3zgEf1ryf8AZu8cxeC/i5bLezCLT9VX7HOx
PCEnKMfYMB+dfW/7QvgK78f/AAoubXSbf7Rqdi63duinJcgfMo9yv58U1roZ09J69T4w/Z+
099S+P3hSJUDLHcNM+RnAVCc/nivvz4ra2nh74S+JNVdwhisnVT7sNoH6183/ALKHwv13TP
FOpeNfEOkXGnR28BtLNbmMozux+dgDzgAAZ9zW5+1546hs/DVh4Gs5gbm9f7TdAHlI1+6D9
T/Km3ZBGP7z0Pn/APZ2JP7QvhhickzSZ/FTX6Ma+M+G9SH/AE7yf+gmvz2/Zl0u7v8A4/aH
cQ2skkFoss0sgB2xgIQMnp1wPxr9D9Tg+1aTd22SPMiZMjryCKOgm0qqZ8rfsdeIQ0firwt
LJyky3sSE9ASVbH44r0D9qXw6Nb+CN5dpErzaZMlyhIyVXo2PwJr50/Z1uNR8MftJJpNxbz
Rm6M9lOhQgKeSCfTlf1r7k8W6MniHwbq2iSKGW9tnhwfUqcfrQkXfkxF33/Bnwl+yhfLa/H
a3gPW6s5o0/ABv6V9ffHhN/wI8VqP8An0z+TLXwb8O9RuPh38cdIudUja2fTr8w3AdSCFOU
Y/kTX6O+KdGi8VeCNU0QSL5eo2rxI/UDcvB/PBoWpKXJWjfufk4eVPBJx0Hf0r339o9Bp0P
gHQiRvtNDiLAdif8A9VM8Bfs5+Pb34nW1n4i0GbT9EsLgS3N5MAI5UU5AT+8WxjisD9orxH
D4i+NGpizKtaacqWUe3oNgwQMds5pPctaczXoeRN3puadjJ60Feao5txtFFFIVgyfLI96jH
Wnn7h+tMp3Ex2R7UU2imK47tW74TyNfXC5Ijb+VYVb3hHnxCv8AuP8AyrOp8DOrBa4iHqj0
EAYORx6V9KfDj4v+CfCfgXTtLu7edb2JCJnihHz8k8nv1r5rBwDQDk8GvFjJxd0fo2LwsMV
FQqXsfYx/aF8BPGykXxBGMGEc/rXzf8UNf0TxH47uNV8PRGGykiQBTGIzuA5OBXEl/TP4Uf
eOcmqlUnJWbObC5dRwkuenc+nPAPxk8C+GPBOnaVcW86XkMQWZ4YBhm9znJrqT+0R4CPBW/
I/64/8A16+OyCOho5pxrVErXOSrlOGnJzle78z3xfiz4Xs/jXH4osYZotJlszBOixBWLdc7
R15xXobftE+AHQrLDfOrDBUwgg/hmvj9gCeeTTQACcmnGrNbMKuWYeo053ukl9x9dW37QHw
3skK2en3VshPKx26rn8jU837RfgGSMpJBfurDkGEHI9DzXx8VOcjpULK5qvbVP5jH+ycM3f
W/qe52PxZ0jQPEfjjX9AXyptTWH7BG8GApGd24DgYzn3r0jwb+0T4c1S1SHxOP7LvFHMgBa
N/fjkV8gklRz19aA/o2PxpKc1qmb1suoVfi3/pH1f8AEn4+aJFoFxpvhC5N5fXCFPtIUhIg
epGepxXjHwj8Z6H4O8XXer+I7Z7qKWAouIw5Dlwc89Oh5rzdmz+NRvuC596OaTfM3qOngKV
Kk6Udn959j/8ADSvgTJAtdRx7RD/GsTWvj38P9WvNNnl026lS1lLuJbdW3DBGOTXyiScZya
jLHae9X7So1ZyZyxyvDwd4p39T7HX9pjwHGoVbHUQoGABEo/rSN+0z4E37/wCz9R34xny1z
j0618ZsxxxTDIcdTnpjNX7Sp/MY/wBl0L3SZ7J8ZPiP4a8daxod/o1nLCLRy1wJYwGf5gRy
OvQ169p/7R/gDT9PhtIdMu4gqgMIoVUE45PWvjtjgBhzTWO4e9F5dy6mCpzhGEtkfVfj34/
eCvEvgPWNDtrK8+0Xls8UJljBVGI4PX9a+TCCFP1qdjgVCWyo4qlKT3ZVHDqjHli9Bn1600
+tOBy1N6NmmW1c9X+AvjXTPBPj26vdYuTbWU9m8TNjPzZBX+tebeI9ROreJ9V1Rm3G7upJQ
fXLE1Q6fNnk0yTrnv3oW1jJQ5ZOXciYZHvUeKlzUb4qkTLY6HwLrNl4f8faNrWoRNNa2dwJ
ZEUAlgOwB4r67g/ar8B7ljOj6nEmcZ2R4UfQNXxhb2X2mDcEKt2JqCezu7Xl4yV9RWkqct4
ysePJ0sRNp6WPuU/tS/DgE4j1I/SEc/rXlHxZ/aQHifw/P4d8KWc1na3IKT3ExG90/uqB0B
r5q3knrSZFZ2l9p3+43hhYQlzIjY5JJ713Pww+JOrfDbxVHq1gBNbuPLubZjhZk/oR2NcK3
0pOh4p30sbTgpK0j9B9H/aM+GGo6ctzdaw2nTlcvbzxncDjkAgYNeLfGr9oqDxHpMvhnwZ5
0VjMNtxeONjyr/dUdh65r5hDsCRkjJzTWOTQ1J7s5YYeMHdGt4YudNtfGGk3us7/AOz7e6S
acRjLMqndgD3wK+0R+1h8PlUAafqYA7CNeP1r4Vzg5oLEjrVNPo7Cq0FU1Z91f8NZ/D7/AK
B+qf8Aftf8aB+1l8P2YL/Z+pjPcov+NfCZJx1pCTjrRaX8zMHhY9z6g+Fnxy8G+D7zxVfat
ZTzXGq6rLdwyRRLuSNgMLk89ulem/8ADWngBcg6dqWP91f8a+D93amlj3p8st7sU6XPJybP
r69/aE+HN18U9K8V/wBjXRitLKaBwYIy5dypVuvbB5rW8U/tOfDvXfCep6UdIv3kubaSOIy
xIyo5UhT17Z618VZpOSadn3YuTW56Z8NPiJH4L8IeNdHmMzSa5YC3gKchJBkbjn2Y9Pauy/
Z/+L3hf4YaZrUev6fc3VzezpJE1uiEooXBGSQRk9q8BB659KTOe54p/gU1zKzPu4/tdeAf+
gPq4H+7H/8AFV4j8fvjJ4W+JmhaZaaHpt1a3NrcGSWS4RBvUqRgEEn86+f+cDB5/lSMCQcZ
OOaaTW7M4R5H7pHxSGnYO0kAkDvTTk8AZPtVoiwquUdXUkMpyCOo+lfXnwk/antbDRLfQPi
AkzG2QJFqMS7yVHQOvc+4r5BPOMGnpIY2LAdRihxvsZ2u9T748WftW+A9M0d38OG41fUWU+
WhjMaKfVie3sK+IvFninVvGPiS78QazOZ7u6bcxPRR2AHYD0rDLEjBOaGDBQSpAPQ0lG27K
Xu7H078GP2hPC3w3+HFv4d1DQby6u0mklkng8sBgzZA5OTivSD+2L4NII/4RrVOR/z0j/xr
4Zzx3pQGOSFPHXjpQ463uTycz0PsPSv2n/Bdh4x13Xm8OXrf2mLcIv7sNEY1YNz77v0rpD+
2F4NII/4R3UMEd3SvhnknrQQwOMHJ9Rip5ZdWVyqfvHo/xm8e6b8Q/iRJ4m0myeyheCOPy5
MEllGCTivc/g/+1Dpuk+GbXw948S4JtFEcN/EvmEoPuq69cj1FfIjKykBlK59eM0AcnHFVa
63CS5tz7Z+Jf7VXh1fDdzYeBBcXWo3CFBcyxmNIQeCQDyT6V8UzzSXM8s8rmSSRizOerE8k
mmNgDduyfU9qacnn8KFHl3YdOUaetJyKXFB6YqzNjaAMjNGDSjgYoJEI+Q/Wo6nbmM8VBTE
xcUU3mimQPHWt3wjn/hIo9vdG/lWFXQeEEL+JYyB0RiazqfAzswX+8Q9T0IJ8uSDn0qMhgB
xVkgBSDTVjLAZ4rwz9MlIiVCeB1pwVt20irCxAZHep0iGRRc551LEC2+ec0ohJO1VzVwoR9
3FSKmOwJNBxzrmeLf8AvLTZLfCnBGa1PJ7BARUUkDFjgDimjNVzJaNgoOark/Mc1qPEyk+v
r6VVkiGKaOiNW5RYZ6+vWmkKDjvVho+Pf1qMpyTVI6PNER5qJuuDkmpiMnqAaTYnJIyapOw
rNkQGeoNNZeOanPXjio3TjOaZLiVtueQMUiBYpVkdA4BztPepym5cnpULKpOCOlVFmLiQyO
WdnCgKTkAdqYDlS3epmHp0qMgg9K0MXoRFs5B61GQM9anZRnJGRULLhuOBTM7DABk01sYxT
8c0x+WpmbuRH0zjFNbOMVI392oicNTM2JjimHPORUpO6mFMn2qiGi3bXVzhYoidv04ouLy4
V2jd9wqTTb37NIcQq4/2hVS9k8+7Z9gXJra75bnjU6aliJORVcgsSBgmlyKTB9aAvzVkemt
FYaQaacA04swc4HHrUZ60yGxpPPFI3anUUzNkbD0pOMVIx4NRkn0pkMD0qNiacaYetWjGQ3
NJTjxSUzMSinU2gLD4ZPJkWUKr7CG2su4H2I717f8AEGTR/DHhLwxJaeG9ITUtQgWa4Y2iH
IwD/WvGtKtWvtbsLNBlp540GR6sK9M+PF2r+O7fSYsCLT7VIlHp7VwVkpV4R9X+h00W40qk
k/6uReH/AA/pPxH8P6mlnYw6fr+nx+an2YbEnT3X1+lcT4YmtbDxIsGrwF7KTdb3IC7iqng
kD1B6V6d+z3CU1jxBqrnZbW1oFLnpkknn8q5rwp4yuNA1TUbbR9Ms7q71G8LM9zGHCICcYz
25JrLnmp1KcVfb8fyNHFShGpLe5z3i260pZotG8PRONMtScTyLiS4Y9Xb/AAp/inW9I1Lw9
oFjp+gjTriyg8uaUDBnP973ra13xNfeMviRpMdqIoik8dtEYYwFLFgGbHuf0rovF9y+o/tD
6dptiERbeeC12hQV65YY9+a0U3HlUlqk3v8A1cxlGMlKSlpotkeMC3naQRiCQuRkIEOSPWo
iCODwa+lJ9cSX9ouLRdCijjieQJfS+WrNIirkqOOFFeG+NHtpfHetyWkaxwG6fYqDAHPatq
GIdWXK420T+8xrYWME+V7OxgRwyzcRRPIf9gZxTjHK0AfY5jQ4LYOFPpXp/wAD5yvjmewYF
4bqzlVo+oJxwfw/rVK31U6f8MvEOiXNtEUuL7Fu5X5iw5Yg+gFVLEOM3BLaxMMPGVNSb62P
OduOtev607WH7Omix3cSreahds27YAwiGcdBmvJYIXuLiK3jyXldUAHqSB/WvePidoral4t
8GfD6x/deXbpG2OdmcbmP4Ams8VNKcIvu2/RGmFg0pyXoeR+FFsbfUxquqWM97b2mHSCNCV
mk/hVj2Ge3U1q6Xc6j4h+L+nvJbLaXd7fIPJSLYEGeRtI4GOK7/Tr5P+F26R4Q0RRFommS+
V5IHEm1SWdv7xz61D4IKa9+0hfaxMFNvatPc7iMhQoIBrCpXvzya+zf79jX2NoqMXs0vvOR
+LTnUvihrJsbUiC1YR4hj+VMDHOOlcFHBcTKxhgkl2/eKISF+uK+gvBXiNtW8eeJ47SJY9A
gtri4nRlB89jwGckZJ6/lXMfCG4a51XxVpRYG2ubCaRYj03c8j3xVU8RKlTcHH4Uh1cPGdR
O+7a+48i8mYw+esLmLO3eFOM+meldVfa5aN8MdN8P/ANheTdw3Ly/byuDKCTkZxz2H4Vqf2
1NF8JP+EeeBBJNqe+0ZVAfA+8x/4FgD8a2/jbcvFd+H9Bdg8ljYIZWA6uw5rZ1XOpGDW7f4
HN7KMISlGWtvzPIAD/8AWpcYNKSeuKSu880XFNxS0Y4oGBGbeQjqCKh6VaIAtZQR83y4Ppz
VSmRMXNFJRTJHds10vgj/AJGUD/pkwrmv4a6bwNz4lGf+eTVnU+BnThP40PU9MaMDrSFe5N
Pbg5zj600YK5zzXgn37berYq7BgfnUq8v8vSmpFu7Yq1FHtYcUznlK3UesKkHnNPWEDBIzU
yxhR83SlEm0/KoIpHDObewgjAHpUboFyM81I0hB6VWebLkuBgdKaMGpMhkjAIAJzVaWBVPI
Oau7S4DjvTJY2JyGyKpGsZpO1zIkTB4HSqjr61pSoQTkYOaoSAl/SmevSlfqQhefamOMNUu
07iP1pjqRVHTbQhIJakPcHtTiSvNMY7iaszvYa4z3qLaMH1p/OOCKaQaaE1oREALio84ORU
4zggj6VA4ZWPHFUjCa0GMxIqM4JHNSN93pUeVxjFWYMY2N9R4OSev05p+MvxUqXsludsSK3
4VcFd2OPE1nShzIqkMc4jb8qiZHOf3bflWmuqXQOSqMPTFRT6sSh32wOPSulUkeC80k3okZ
jHYPmyPrTTMink5qG91C3nJzbsG+tYzs24n5gKfs0Usye9jq9PUzOWUg47Z6029t5Yrg74y
M8jiuahmnt3EqORjmukg8VTTSRRSRIw4BJXtT5bKxhDFWqOoVh1HFB61oavPE0gCRqgx2FZ
nHrWDVmezCfPFSGnnI9abjHApx60nShBuNxxSCl3c4oJGOKYmMPOaYwwPWpMZprAYpmLIqY
1PPGajq0YyENGKWimZiZpMZ4paSgXMd38JdHk1T4laROUAtbOYTyyvhVTaMrknvmtPx54Z8
Ta98TtVnhsspLP8Au53kVYwo/i3ZxXm0U80IPlStGD/dOKc15dMu1riQr6bq5XSl7b2qfSx
rGpH2bpyjc9V1bX9K8D/DmTwX4fvkvdRvW36jexfcz02Ke4A7/WsrRPAuqy/Dy/8AEWnz28
l86FnthIDMluOpx2z/ACrzkkkkk5Pqa0NL1zVNHu/tWn3ckMmNp2nqPQ+o9qn6vKMXyPVu7
ffyH7e8k5LTt2O8+G3hu80/4r+Hv7VSOFZYjexfOCGG07fxzitbwrag/tEzXuoXELNbNPeS
NvBRSAcDPQnmvL9Q1rU9TvFvri5PmxqEQp8uxfQY6Cs8TzB2kEjBm6kHk/Wk8NKbcpuzas7
foHtoR91R0vc9l+F041H4oeK9dM0YuY7S4eHewXczHHf2ryDVEMeq3QeVJX8xizIcjJPODU
Mc8sRYxyMhYYJU4yKjJ3HJ5rWnR5Jud+iX3GdSs5xtbW9zu/hFfWum/Ei0vLy4EFtHDNvfp
xt5rB8UatBqerymwUxWEbsIIyecEk5PuawgSpJHGaDz1q/ZJ1faEqo+TkOj8BW1vd/EXw/B
cSLHCbyMuznAADZ6/hXtNzeRWv7S8OoandW8YlVooArhggKYBJ7ZzXzojNG4dSVYcgjtT2n
meXzWkYvnO4nnNY1sN7SXM30a+80p1vZxate9j3rwP4el0T4k+I7zV5raPUntZzZo8y/xdX
JzgcYrC+HskGh6d491qS8hNwtobWM7h+8ZiSdueuMDkV5N9ruTKZDO5ZhgknrUYlcAqrEBu
o9ay+qNpqUt0l9xr9atJNR63PWfhtEqfDPxtdRXUEF5cIkIaaQLtTkk/rWP8I9S03RfG+o3
Oo3G2xGm3AduhYcYx7ntXn6SyIjIjsqt1APBpgJBJBIPsa2eHuqib+L8DL27XJZar/M6nTb
q1174k6RG+2204XkaRoW4jjDZA/lmtb4zBm+JV/cSXMcrSMAgjcMFUDAyR/KvPQ21ww4IOQ
RRI7SuXkYsx7k5rRUeWpGcXsrGLrNwlF6t2IR05pD1qTbnvRtNdNzj5GRnp0pe2MU8jAowa
LlcohwLWQHrxVWrTAfZ3JbkYxVWmjGe9goooqjO47tXS+Cf+RmGP+ebfyrmu1dN4IP/ABVC
cZzG38qzq/AzqwulaPqemsc04JnFS7VIACipBHha8E+5cl1BAAu0A4HNW4ANwLD8Kjji2Lx
VpSABj8RQcdRphIhK8c80xU5IINWkC4AwRmkZeeOPrQcHNYpOjKSCc5qo2S2FB61qsp2E96
rtGpkJ4zTRpCppdkcag8ZNO2KWqQKijcuT60YZjkjFWjjqTTd0ULpQykgCsi45bcyjn0rcu
l2p+NZEyqzZFUevg531KByG6cVG+c9KtEKvQZyO9R7d7ADqelJM9foVT92oiMmrEqMkrI2M
g44OabhQDkZNWTuQEAcUgwRjvT2HIyMUwDBJNO4bMawOADzUMinbUzN81RHj+I1aM5NbFV8
g4qNg1TSHL5pjdMVZyyZGeD07VNZRhnZm6VCT8+Kt2rxrCxPU9q6KW54uau1Gxbjggbriq1
5aQ4YjH4VJFNEwxg1VuZBkgE12HyKirmVJaQsScc1D9kgdtpX5hWgMEcimhEkn+bgg0irly
z0KO7s3BQZxxXHzRm0vnjIxsbFei6dNsfaDxXC68Ausy54BJNBrT21LzXcN3AjA4dRgkioj
jbxxVG2P7oovU1cVcjrXPNant4Kb5eUTdzRnPFKVApCO/tUHobCYxSHrRk0tAnqGOCajJyO
tPIJXrxTCRjGKCGiI1GamPXpTGUHpVJnPJEeeaKcQuwYHP1puKozsxD0oHvRRimZ2CilAzS
7aBpXG9aAvvS4peoxRcOUbyOjdabz3OafilK4ouTykZpeq4pSBSgcUByjcUU7FB5FA1EbRS
9sUUD5QpKdRQKwdqQjNLijFNDsNwKTaO1P/AAo79KRPKyPGKQ9ak25pUTJfnGBn60XJ5SLb
TscU7b7Uh4phyjHX/RZCf9n+dU60Hx/Z02euV/nWfVo46qtIXBopw6UVRkJ2rqPAqMfEm8Y
wkbE5rl+tdd4AG7xBMv8A0xP86xq/w2deE/jR9T1CHnPerKxAkYIFVSdgwDj1qZXyBk/lXh
n11SLLJXHQ5xT0U5zioUY7hgge9WFkXdnIzQck7omXP8RpDnIoRweSc09mXIAJJ9qDile5G
3zZHaoiOSeKk2sCT+lRtjHTjNNC53shsb4O09Ke+CMhiM0gC5BB/ShiGDcmqQmkyvOFeIgm
sSfCuQK07hyhG0A1mTZLnK59xVnp4OHKyqcHj8KicBTgGpgoGTg1C43fxUJHs81yBh81MPP
apmXk1EzY4xVCTVxu1uCwqJup7VYZwU5qECIoWZmB9BVJXJqT5Ve1yu7AAjPNVyT/APqq9B
qNlbD99p7Sv/eJzU6+K7FThdKA9wK6Y07nz1fM5RlaMLerMZg3UqfypHfKBQwI9K0L3xPDd
RlINPCSDuRWdJqcRCmayKufTvWvsbnOs0X20vvI2IXJJrPku/KlIGcVbku7YqX8h1I7ZrJu
ri0klLoGGe2aunTcWcePxirxUYl6K+G4lWxUrXKycls/jWB5qAkKeKXzSOQ2K3PHsbwmUCp
beSMMzsAawEnkzkHIq4twfs7n0oJa1OosZFacMuB7Vy/igKNUJC9akttRMTDa23mqusSvdT
ecTnA60Gy0KkMgTa2KvxEnOQQD0qjFGNqnOa0lw9vkfwmomtDswtS00MbHrTadye1IfvDiu
c91ic+lFLkGkHegQh6UmOKd2pOKBMaV4zUbAGpD19qjPemZSIzwKbUh6VGasxYUmKXFGKZI
oBFOwaD0FLzSGkJg46U3jOKeOaQLzQVYadoVSDknrR1p5ApKZNhu3JoA45p1IetIBtB4FPx
nmjimFiKlwaftoAoJsxBzQelOwBRgf/WpFJCBQaUqKAM9KeF9TSbKUSPFGKfijAxTQcpGRS
c5yacc9aTrQQ0JmggntT9uaTB9aYrDJsLp0mc/M4ArOrTuZF/sxogBkyhs/hWZWi2POr/GL
miiiqOcWuu8AD/ifTkHpAf5iuR7V2Pw/IGt3BIBzCcfnWNb+GzswX8ePr+h6Nlnbk5pyswP
0pnOSeRS5DdsH1rwz7ppNFuNs88iraDcOaoRYDAZzWiFXaMGg8+tHyHgAA+lIjkH5RxS7R0
9qeiDa2CBj170HFLawMwJOcioZGGABnNOc85pAcgfL1qkjCxEQSpwcEdKYWIWpWXBIyRVdi
QMcVdhxetkUroyEZ3VRYNnqTntVqeVy2z86gkwAGUnHriqPXpKyRFsJz2zzVeUYwO471ZZ+
xPNQyHcvTGDQdkX0K5Vjz1FRsuVORUu45xnionLA8UzXlIhxxyKgfbuPBxU7ZIpmMnGKaBo
rOvGRjHvT4IIDHmRQT7U+RQsZJrLkuHRsK3FduH1PmM7koxjGxpS2UDWskkagMF4rmrSaOR
XN1ICysQAa0RdzbWVW5Pase1tvOmd5AD8xORXafKSfummsVs6naMg/wC1VWbTrcjCQgk981
Lb20ZvBbgfMRmllgZJmj7A+tMwT1uZsmnJg4AGO2apSWTBSQcit1hEiBSmW71TlTjKqAKRq
pMyhBKowCc07bdRxsMEBqsTIykEHH0qCR3zgOTSLUm9xjLOI/MZcDNOE0zoU4PFRb5H/dhi
cnpU72FzGV6ZI6Cg10REkrrwe1a2kAzs3nHbERgmsp7K6jUSNHweM5qS2mmtXClepzikyo3
3ibf2SHzGQXkeewpDZTZO35h6gVlXN47sJPJWNvXHWtWDxE0dmIlhAYDk1nyo73iKl7FZ4p
E/hP5VGD3x0qT+2dQaTdGRj3FSrqd2dwaGE59VqWkdcK0pdCDcCtN9qle4MiYMSKf9mouSK
hnUm2tUMzyRTD1qXgDBFM2kHNBEkJt7mm4FPJ7YpuD6UENDcCk6U/aaAKq6J5RQ2BjApAM0
5gAKAvHXFSWlYQriko/HNG1icYpi3ENJUoQ45pdoFNsOQix2pdtPwC1Lj2qblKCIttG2pse
1GO1Fx8iIsUu3k1L/AA9OfWkAG40XHyIjCc0Knvmpx8pDA80m3mi4ctiPbilHQ8U4jDFSKU
YDZwDQOyIiBgk0mART2HHApAMLQS0RkYGKQAZqYrnrxTQoB5oI5RhGKQ81KcY6U3FVcXKVr
vi3IPciqFbtzYhvDk2oEkGO4SH8xmsKto7Hk4j42H+etFLRVGFhf4a7H4eAHXrjJ58k4/Ou
Orsvh0CfEU+DwID/ADrGt/DZ1YR2rR9T0qSKQcgE0ixN8pPerowRznFOKKeO1eFc+1VQqCP
94McVcUcjmoPL3NjGMdKlSNhzTMarUupbBBIGcUu0AZz+NQAsOCOT71JukIAzxTseZJagQG
GSQKiLbfQ04LjO481G4zwFq0jKyvuKXLIw2nk9agaPcDnn6VNJ5SsoRy2Rlt3Y1G3KHBPNW
VFGdNkMcqPY5qszEd+O9WJuJAc5Xpiof3TSAMWC99vWg9ajF2K7AsxA6etRSykjYxJ21ZmM
YiLqjAZwD6j396zpNwZgQQTTsdsYDS2MAcUw8tSFsZqMzEA96djZuxI/Tioy6qRnvUYlc85
4zUEsjLk9c00rkOaSFuJMoeM1juqbielXy25SW/Kq0kbeUXAAFelh42R8LnNbnr2KUm7HBq
fT4VS18053Me9RlgrjJBzVqFy1mp2457V02PDd3GwsarFdfaF5bGKiMjS3OSeSaSaYKOmMd
aIY5pnU28Rcn0FInlaWpBdsY5mXrVGWcgdK6KPRLq8mxMpj/Cr8XhOBciVi59KGhqRx6wzX
ap5UbNuOOBV+Hw5cOCJlKPnoa73SNMtre22pENynGasXMCecD0yenrTTSFeepxMHhdYbpZJ
DvxzgVRuvlunGMYOK9Alh+XK8VwWpgjUpgeu41hUfY9fLqcakffVykWyxycj3ppQEZIBp/G
PmAo6nIrC7PdjCMVZIgeFZcbgcDml8qMdFFTAZ6d+tG36UczL9nFu9iHAHAApVAOSRS96eO
lK4KJGfSkNOINGCDzTE0M6nkZoxxmnEjmmnpQS0NIOetG08Up9aUZx1oFYQAcikIxTsEnin
UDUbjNvSgrxUpHHvSDrSuVykSx808jFO28UmCeM5qrk8o3qKMZqULxS7eaVylAiC96MVKBj
tTtuRSuWoEWOKRuMYpxGD7UNyKBWG03vTqTBpk2F+nam5OeDTwOxoOBQOw3BPU0u3g0p5NL
/DxQHKM25FIVp3tRQS0NwaQjg080x8Z460CasIPu80m2nUjelMzepbuXceCJ4gw2m9RiD1z
tNczWreM407y8/IZAT9cVld63hseNiFaowFFLiirMBe1dt8N1Y+ILk9MQH+Yrie1dz8Mwf+
EiuQOnkH+dY1/wCGzfCu1aJ6aWIBXvT0iJIJJz71aFvnnFOSMAZPWvCWp9VUrJR0GbDuHFK
CuCD1qfYSM7qjZdvK457Vqo2PM+sXdmNIG0YXJpAOPQ+lS7Tu6gU1iMg9SKdjOUmthrKR15
NRuoJ4FWMgkbhULsBnB/8ArU7Gam2VmjAUk9RUbgomSfyqVnGeuKpT3IVTGf4vWhnfh4yno
U5T8vfOaoyygHBqzLMPKIP51lSSfPmqSue7RTjoWUuQFCkAgcDIz1plzcRtP5kShSexOapN
IVPbmq/me9UkzST1JmkzkehqEnOfakeYEKOOOKgZ+TzirSIkxxbHQ0xy2BzkUwvyOaQSHcF
z1q4q7sYTmoxcn0EkPy4FR7SU25JzWpFaNLxsz71bj0xSfn447V6kUoo/OcTWlVquSRxt1A
yrIVPzKM10mhRx3HhwI6gvu61ka5GLYzhTwRgGtLwoSNIy397GKTdh8miuXDocZhc45rY0u
yhhjX5MMB1qVsrb4IwcU6zZjyMYHGajmLlFWJkiLXJPYVYm2rG3ABA61WG4SsQTilnJaBgD
njrQTGKJLFy0DZHGe1VrxyZFKgjbS2UqR2xBcAj1NZeo61ZwTmN51B/Oi6L5JNvQ0pJF2Ak
nOK4HViTqUx/2ia2pPEenSKUExJHTArBuzJdTtMighvQ1nJM9bB8sHq7FMZqRR6nFL5bggF
GB9KCpA5Qj68VnY9eMovZi7CBycU3kE0qnjrmlY8VBrfQizzyeKUUg60dDQQA6mmkH0pT7U
oB20yWMI4zSKM54p+RimjcOlMlgFz3xSjGKAD7Uu00AkN6dqXbxS4pR13UilEcFO3JpCOKV
TxTj0pGhHjjFLtHWnfhSgYbjnjrTCw6RCj7VYOB3HQ0AYHIoHJ+ancAc0i1Eb17Ypp471IS
MYFMxgUDaIcHPNKRx0NOIpeoAoM7ERXA60bTmpMAnFOXk4NMSjqR4IpvU1IRkkU0jFAmrDQ
O9OU4zTR0pexpiFIA5FMNOHSm+poJYhOKTrzUUk6jgCopJjt4FOxzyqxRaLKBzUbSKDmqLS
kck0wzMfWr5Wcs8Sl0LV1MWsWi9XB/Ss361YCTTxuyjcEG48jp0qvWsTzakuaXMLmikoqjM
d2ruvhh/yMlx/wBcD/MVwuO1d58LVB8RXR7iAn9RWNX+GzWk7TTPWyeODTgwyARke1NUYyC
KUc9ODXjKB606ztqOD/Nxn2pzoC2cZzTRnBJ7VKqA8k1sonnznd3REykINowajeIAAnrVos
BkY4pjLuAIGcVXIyfbNFMk8kEjFQtwpIJFS3EsUBLSOEz0rCvNVxnysAevrUs9fB4epW1S0
LNxMAMg5I9ay7i4Rhwc1Qu9RaTpxWa9yd33uKFG59BCjCl8RoSTjdgnPtVSSUZzuH0rPlum
Y8nAqs07AnBNaKBU8QuhoNMASMio0bzHKl9vGcmqW9ioyMmmsec5Fa8tjlda5cL5A3EU3dm
qQfCZ9OKaLpOQW2n0Ip8pk6yW7LueelPhZBIXdGkC9l7VnNeRrgl+K1NPvrOC3dpZFLMfWt
acHzHDjMUlRai9zWt76QgAWZUepNSXV/IgAhh3Hvg4qkdZsNvM1VrjW7REPlfP+FdVkfLPR
6IytYme6Ry8WCOuDWp4akjWxRVwcHlax7nUop1ZRARnqaqWN1PYzM9up57GhopSi9z0S5vY
iAANuBzUMGpQQR5aQAGuHuNUvZFJIIPtVMSXkgO4E/jU8o3Uhax383iS0RSEyze1Yl54luS
rCMBfauZzcKc+WSR70+WeSWEg2/zeop8pKq22Qs+tX8ilfMIz6VmNM7uWkJc+5qzFuX78RJ
96tIkczENGqg/nQkinNsp2t8bZTtiRif7wzU76ldsRIFCL/siormBF4QZx3p1oGZGiflR2p
Sdkb0Yuc1FE0GrXAkEjLvKnjNbUfiCWUbJLSNvqtZS20SEYHSrLSZQKABjvWPMj1IYVxfvM
szXkUg+azjVv9kYqn5isxxHtphbPNN75qL9ztjFReg89c00gnoKUZNPAOKRpa4wDPWnEcHF
P2cZo2mkVy6EPtRtqXy880FDkHHAp3J5SNetP25pQvNPA70i1Ei29qMVJjnpS7aB8pHTsFu
p6U/AUcUmCRk0FWG4A70mQKD1zSEGgTHZ54FP7VHzThkjFA0xQfWk+U5bPI9qTBJpcHrikF
xMA0hHalowc5pisAoCkClxk9aQkigp2QnApu7AIA4NKc5xTW4FBkxuMAD0pO2KXNQTyeWvB
5qkjKclGN2TFgM81GZBsPIrPaZmPNSK/GKvlOL6ypPYbJzzUe405zgVGOa0ijz5O7EamEYq
Qk8Uxqoxkh+1TbSN3BAqvUuT5JHbOaiqjNhRS4oqSRa7v4ZZPiC7AJ4t+PzrhO1dx8NZPK8
QXTesB/nWdbSmzehFyqRiup7AhO35utISBg/pVOG7MkjdOKnLq3fGK8qJ6VehOGjLSrlfrT
1P8Peqq3AHBJqZbq3XliM+9bqyPOlSqX0TLXl/LkjJqC5Pk27Mx2jFTpcxyRgqQT7UyeSNk
O7DcdDV3TW5lFONRcyOGvrppZThiw5xWbL0AJxx3rfvhDG7MqKMdhzWBcvu6niuZ7n6Jhai
lBJKxnzv8uFrNmkCgjkmrUzHdkZwKoTEFuARW0UctWd2xruSv0qq0rgk7aklP8JRmz6VnXM
scMqgK4HcHvXRFJnlVqjgrls6iij5u1WP7Ttp4Q3kojDuK5943nZ3iXAAyQasWHlSI0Uozk
8c4roUF1PEq4ud+bsWnvY0fKEEg5GKqT3cs0jNgAt1wK0v7NYRExxBvQZqm2n3MeWaLbitF
BHJPEupqymWeRdrGpYojg5PHpUbx7XBI59Kmi3KSCufanaxhKTfUsRQjPXNXUsTIvykDNNt
YWYD5B+JrZgit8qkg256lW6VSRyTb7lCLTgAATyatJYxjGf1q2LBPtSul2WjB+761ZaNd54
2itDGTZlSWcfzDtimwWymDaEGVPU1riPP4d6jCgSMvf0pXKp+8ZptAWyVFItqmcbMVrbD/A
HKDF324qDdQuZ/2CHGdoJpstjH5LBVUNjrWiEoERLU7mqhFHB3DSQyGOXawJxxXRW2gGa1j
uoHALDoeRmn3nhuOaczGR13DoozWrpMAsYfsyyySA9Nw4FRY2jU5JJxZiTaVew/8st3+6c1
TMciH50K/UV6JDarInPPvU0mmQyjDRq/1FZOCPQp5jJaSR5lglsinBea7S58K2z5aFjE57j
pWXP4Y1CLPlhZgO61m6bWx6NPGUZbuzMJQAaeOualktZoP9dE6HOORxTQuTwKzem56MbPVB
jIpQAcYFOUcGlxjGKi5rYYV4pNpx7VLxjpmkCknB4ouFiIr2FKF4qUJk5p2zkYouVylbac9
TUgAK1Nik2jHai5SjYj2+1NIOM1Jnrmk6kY6UA0iHFKI8/WpHA3Ee9Lt74p3JcSFlAUYFNU
HrUxGeDSBQvfIp3JsR4I5pByOtSkZpmzFK4co1e/ehsnvig5XoKZyfmYUzN6Dl+9TSTng0f
SlXr83pQTcbyTSP2waU9Dgc5phyB0xTJbExnpVC7JEhU1fU7Tk8Cs2di8pPXmtIK5wYprks
tyJevPSn4x0pQh71JkbSMZ98VocMY2RDtJ60uAFxTwckmo3pXJtYTqKYVzTsn0pwU98VVzP
l5tiGTiL8aiqeZf3f41Bj3prUxkrOwYoo/D9aKdiLDu1dX4HkMWqXTZAPlY/WuU7V0fhNlj
vbgnj93/WsqutNnfl9liYX2uejC+MZ3A0w+ICoKAA1gzXpYbd3FUt/wA+d2c15sYW3Ptans
m9rnRvrM79Dg9qhF3O7AtIc1nRkHp+dXIohI2Bkn2qXobwSttobGn6hcI+wMTXSWxecZcE5
FZuk6QyyJI/AIrp440j+QDFbU6fU+VzXGU+bkpIzG0u2Xc7KWOO9clqtuPOPlREfSu+kYKG
DHP0rC1J4zGSFAA9a2ko2OLL8VWjUV7s8+khZXIZDmojAMH5c5rZnjV5GJqk0YHy9q51JH2
Xsm1dozTAAen51h6vCTcRheN3euoeMgnHNU5bZZHXeucdK1hOzuedisL7WDhscuLR8kLP+A
qo0ckbZPHPBrpH0pftG+NigPUCiTSUddrMcfyrq9qrngrKqzujBivJxIoMxA9c1JJfTiYIZ
i6g9T3qWbTFiYYlyv0qpsMjsqYytaKV9UzzamHnTlySWp0+o3vhb7Jp4060uFmEeLppHDBm
/wBkdhUMd/ovGYmHrzXNAttJwKjzVXOd0YvVo7EavpauFRGAxSPrOmlshW3Y71y9u0a7vNU
tkce1QMPm3KDinzMl4eG52UWtaaq/MealOvWSjJcmuHJzU6SKtu0Ozlj1o5mJUINnRya3Ab
jMcrBfTNTJqdmT5puXDfWuaurZYSnlnOVyaqcii5Spw3R2q65boSRdnHvSP4kLHaJVK9jiu
MDYBFTWcElxNsQbsDNLVmnurdHUx+IY1QeYVZq0rbV7B4w0k6q3pXFSStau8LwIT05GcVHb
eX5vzy7R9KHcbjE9B/tnTVYZmX8atJrWlF1xKgJrgNQuYnhRI3RvdRzWYHYMDuNLUnlh1R7
FDrmkx8efH9M1YTXtKc4+0oPfNeNNIyIFWTdnr61FvfGNx/Opsylydj27+09Nyf8ASoj/AM
Cph1fTl6XUfHvXivnS4++aPNk/vGjlY/cXQ9lk1LSJV2TyQup9SDWTdWXh6Zi9vfJC3XGeK
8xQyu4VWOT71abT7xXQZxu75pNPqzopVGnamn951NzBHbZP2iKZf7ymogI2TIIIPpWZb6PI
FzLISPTPFacVuIowijArnna59Nh/bW/eIXYAOKNoqbZ8vAz7U3YSemKzOvlGADmmkgVIVqN
1GelFx2Gt0yKTNABweKdznpzTCw3bzg05VAZTjvSncc5NKpyAMd6LisNdQXPbmkAx709gd5
+tMJyeeKEhDDgt0oKjHFA6jinfxVQhMDb700HHUU4kAUOpWFZCQQ3TnmgTdiCQgj5ahOacx
oBGeRTMZO4DApSAelGecYpRxQQJgU1wD0pxyTxTZWWMZ70WB7alaXdzniq3loBknmntOzse
KBgitFocE3GWxERxTeRUjcHApBjHNUmc8lfQiwepppXPap84HIpvBPSmZun0IlWnE47UrcN
gU1gduBzRYm3REMxPln61BVqdMQ596q1ojiqq0tQzRS5oqjK4VueHv+Pi49dn9aw88Vt+Hv
8AX3A/2P61lL4Trwf+8Q9f0N5Y845HWp0g+YZqNcbMEVPGx7tiuCR9rBRLUMQVhjn2roNHt
wtwHkGRWBCxPU9+tbtpNsVdpyR196zNMQpOnywOyjZAoI6VLuBHHNZVvdbgvIz6VZNyobg4
PoK3jUTR8LVwlSEia6LCPsBiuT1KR9+3JwK6O5l3QkNmuXv3IIBBrOo7nt5NTSldmcxOCTn
P0qFumasEZpNhPVaxvY+vepTaMMOBjNRmHHQ9K0AmSMLTTGM8rg01IxlTT3KKxYY/LR5PPG
KvGNQxwvTpSpErdV5p8xDgoq72KBskkQqyqKy5NNWCdRFGi5PPHWuuWzwmfWqN3aN9si445
rSMmedXlSdtDhNSs/LllKhRgZIHFY1djrFjG63U4BBVRXK28QkkUP0xzXoUndWPlMelGd0Q
AkDg8U7cxXBbipiwR2iRcoT9akjsjI55wPStbHmOa6lOpEj3KD74FTzWhRwATn6VpWlirRJ
lScHrT5bbic0kZ024TLvUkBcCozEpGSGHvXUJp9nICXuUUgdDTH0+3dhGt3H83Ap2XchTe9
jkiMEirNjM8MpZDg4xU+q6Y+nzBTIsiN0ZTUujWqXMr788dKSVmXOS5blG6Z5Zmkc8moCMV
s6hbqkW0LyDjNVLiErBEuzBI60OI4yvoUenNWbS0e68zZ/AuauWWkS3TZOStdPpGiLBe+VI
dquvNKy6ilPsjiYraSWUIqnrWk+gzxOGlDiJhw2K9NgsdG05d6xoSO5HNZ+q6gs8JhgjCxn
tih66JFUajU1KaVjhBYWUefMOT9ayZtnnNsTC5wBXWyae2/fGgfjlcdKjGnwScmIZHUGsG/
Z6s99UoYyCjRsvzMWC1UQLcJncvNdW2nyvp0VyduAAcCqcqW1vDsZlUEdKuWfiSwh002Vxu
bsCKUZKXQWIo/V5Q5WtNys8yRsiE8tyBU6tFuAZgp9KyJrzTJ58uH+Xpg4rHlnc3LGKQ7Ow
J5rJU+Y9CeO9n7zs0dkwj6I45560oXIxgZ9q5SxvZ4p9xdf+B11MFzYNBvu7lEc/3DSdJrq
OOZ05OziNKrnbnmo2GGwac09mH3RXCuPeoHu7XOPNXJqHFo7YV6dRXTJe/HSkMfJI60qlGU
EHilBwcGkbpoQpgGmqu3acc5qQgsBmmkAMM0imiFySzZHem571Ky8t9aZsOcCqRi4kQHelL
VIwORkCoymT1wKYrDDgjmm56Z5FPK++aaQDTIauRMMtmlK8VIF4NO2cA0yeQhC/N0pduDx0
qYLzQVVRk0g5EtyBtqKWLYrPmlMjYHSrNxJvfaBgVT2EMDnmtEefWk2+WIxRinZwCalWMEk
5prpn6VaZz+zdiAksc0AZFSbQOKTGTjtTuZcrGNnuaaOlSYHftTSD17UEOLG4yeeaf3pAB3
pSwHQUxpWIbvPk9O9UxyKv3G02h5+bcDWfWi2PPr/GO4FFNoqjnCtzw8CJ5/8Ac/rWJ2rY0
HIuJ8f3P61EvhOzB/xoep0QODg1OPLKgnrUSoxANWEiY8V58j7aEWydGOBsHFalqxUAgVnx
RFOvSr8WQRWEmd8Kd4+8aSznhicH2rRgEkhV24FZkKZILV09lHHLbxvkccGpiuZ2PGzOaoQ
5kiVbYPFjuR3rLvdKJQsz8DsK6JYdo4GRQyAoQyjn9K7FFNWPj4Y2pTnzQdjz+S2IyBnj2q
RdPkPIzXWy2cJbcQM/Somi2ZIAx9K55QsfR086bjtqc2tkwAJ4xR/ZksjEKN3fNdEIlx2P4
VIiqqhQBj27Vl1Nf7Rna5zR0ifb0781Zh0tI8Mw5Fb21D2JppAAwFrRI4KuY1aitsZbQRjn
GCKzL6B2nVxjjNdBInIJGRWdf2ccsL792ccEHpWkbXOT2retzjdSt3bTbsgDJWvOxK0bEYG
RXqF7aNa6RIIUMgZTu3HpXlkn+sbjHNd1LqYYp88U2adrcyJbt+6TDfxEVNapPNcFY9u4As
aS3RTpq7jjJ4qW0mNvKxCltykcV1pHjt3La6sHiMU9nG5UY3YrQtGeWyVEslx13c1yMsd0G
d13eWx61taet/NaKVnZV9AanW5bUOW7/IR9OnZ3Ywupz+dUZtMu/MzGjAVvCx1VplzKyxdd
xNakGmSuu5rpj6GmZuo1sziX0zUGUKVY49cmlto7uxuHUhkfPpXZ3ttcxRZhuPmHtTLey83
E2oQrIzDhs4NKw+eT0ZDaaSLywS5mOWJ5puo6VEwhWPqp71rRIkMQiiztz0qnqVuz3UL+Zs
QcGluXGPVk+kac0OeVYHn6Ve8l21HA6Bal0lPKtgCwbP3TVkKxvPukgr97HSpuRfoVpYQOB
81QC0ZjgR/pW4luSwyMAVYNqMAx8c9aL9gMSPSWbkfKPWrMnh+3lj3cxuB94VtqJBgFRt/W
lKtn0qZaqzOmnOVN80XY4S+0Pyjm5gEqdmFY1xoNtKFa3YxkdSK9PMat8rAEH1rIvtHjk3P
bNsb07GsHCX2Ge9Rx9GraGIjfzOG/4R6AoMOfM7t61EPDMYfLTvk+1dI0U0R2yxEY6kDijc
p6DiudzqLdnv08NhKq92KZzLeGUZi3nsB9Kenh2PgGYkD1FdFtLHCijGBjGKj2s+5f1DDre
BlR6RBbphQG9zUn2CEciJfyq+RTTU87Z0Ro04q0UVTENoCoOKaYlxyKtMvqMfjUTcnHahMr
lRDIPlHFMCDcPrViQDaOKZgZGc5q0yZRIHUbj9aOMdKe4G5vrSYAHTNPUzcSFl9OcUz8KlZ
Se2KYVximibDCOPemsox0qTGGPFGAevFUQ0QjAGKcAStKy55x0pdvy5HWgiwmMHFQz/dPNW
MDrVS4cbT2poiekbspPkE4pgBxkikbBkwp4qZEwgYnnOMe3rWh5m7GLgDrTWqRhmo+ORQXJ
aWGfhSFGUBiMA9KlCjHShyTGFzwOlNMxcdCAAetKwwOlKFIHTJpxHYii5CWhXwaNjHtVgoM
dKTaM9afML2fcr3aAWvA71nd8VoXuVgA96zz61tDY8rE6VLC4ooHSirOawdRW34dA+0XGeP
3f9axe2K6DwurG4uwuD+65J7c1E/hOzBa4iC8zo41CoAB9DVuLGMtwRUK5CjA5FKisW75rz
Gffw93YuRqX5BxV+2hLNyc46VUgXAOT0FaNqWJAI4rCSfQ3nNRjqzQtrcyvkgD6V0trB5cG
CM1kWZUAcGtqK4G3BBNa0tD4jN6s6krLYnMhRcYqF5M8DrTHcfMVOahGc/KfxrRytseFGHc
kzn73NAVdrHPNRKTgg9aCSRgmp5jWKGkYBxUY4b5vzqTcM/ezTcLn61Gh2RbQgLEttY49aY
7MAQDmn4YEgcA9vWmEEZ6HHalsa3OevR4inugImiSBTnjgmqesazqOnrEjWsTNIdoAfJzXT
SSKsqxkZJ5xmuC1vVY4tQaKZFklST92WHIrpp+9pYU00uZMt6ndSLoZeaJ4ZCOcjivOprJ2
ga6AyCa63VtYu73SWgmKq7fw7cVzNvdfuTbPnA7V3Ula9zixMm0rEEErxxFX4QdB70Wk8sl
5lTzg1Unb96QCcZxU1qhWcnftIGee9anI0bcpX+zFTeCzNyuOlbelWsEWmCSYlV6jHeuPmv
SIhEpBOcg46V1VgpudNtvMclcfnT3VjN2juiad5L1vItiyRL79a19IDDShE/LBjyaporRIX
hjDSAYwelW9HkLWEplAVw54pOwrt6k00KBdxIz6VWuRdGWJRCoix94GrMskRiJfINRvcQiJ
WaTOB69Kk0jdFf7RAkux5VDDtWgslmy4MiE9cE1zd7qOnxTFyFY/Ssa51dDIWghC+hpMuML
yvI7d9U063bDTquOwqF/F+kwnbu3e4FeaTyvK7SHgt2quUbbuxmp5WzT90tLXPTJPHthHxF
EWIqA/ENB9y2/OvN+c88fhRx6UnApTS2SPRf+Fjtn/j1FM/4WPLkn7Ip+przzn1paXIh+0f
Y75viNPni0jwfrSj4hN0NmM+xrgKKOSI1UfY9BTx7C+Vnssg9wajk8VaRMwY2zxn1U1wX1N
AyelJ00zWGJnB+6d5/wkGm9Y53Hsy1LFqtlO2FnXP1rjLbSr+6AMUJAPduBW9ZeGUTD3Um9
v7q9K5qkKUep9FhMRjpte7p5nQBg43KQR6ikIBHU0y3tltk2RAhfc1I/SuV26H0EVK15bjX
PA+ao+q5NKTyARmom3btw4FNCZKxXHI/GoycstNJbFNG4sMjmrWhMmDj5j9aTOWzQQd57c0
7aVGcZzTJWpGxO7imld45bGKm7HimlTjJpktEe3gn1PpTdtSHJAoC569qBWI/L6UjL82Km2
k46UjZx2zRexPKQkFRt4rNvRggD0rTdsD3rKuW3S5HJrRHLiGuWxXjQZ3N1FTAgdBTADjkU
4IeueKu5xJdEhDznHNMZOcjAqU4HTvSckdKAavoRAHGDS7Km2DjilKAjAFAlTZB04owOKmK
DGMU0pii4nAjwKTbg8VMFBH0poUE+lFxOLKN+P9GB/wBqsytbURi1X/erIrphseJjFaqOzR
TaKs4rju1b/hfH26cZ6x/1rAro/CfN/cALuJiwB+NZz+E7MD/vMPX9DqUHHIzUw4HAxTAHU
lShUjsaUgHrXlNn6Kti7afNIARxXQW9uudwHFc9ZkLKMD866m0ZWjUEcgc0I8bMJTS0LsKB
UBAFS723AdqYhUJhRSK21ver0R8xUUpblgZYY2kClOQpA605JMr1zQTxnP6U1ZnA9CIKQOe
tOCrj5hj3FOznsKRhgcCkxojKHk+tChc4oYnj5qOPXNYs74K6AqcjOfrULffIAJqbdkdelM
yMbgDmoUjdQMy+tmuiAGZcdStcH4l0G/juI5rffOoOQe616YV43VXmRXUqygqeoranWcGE6
SnG1zxoQ6teXAtwuWHqat3ugXmnRLdvLBIQOVDc16J/wjumG4+0eUPm4K1PJpWnNb/ZpbeN
kIwARzXW8Wcawd9zybTdGutWnlkhiBCDJHvUy6JO2rpZeS28r8wb+GvT7HSNPsoGitYvJBO
cqeTVCaFRr/mhvmMeM9c0fWm2zSOBTtzOzOUn8GSR28qwmN9y8M3UGsIanf6YFs5E2mLoCM
Zr1R0IXIOBXG+LtJjktzexo7TY7dMVNKu5S5ZHdicuiqXNT3RmnxHJ9kVlGZDwR2rQsdRSO
2WZiw39Qema4oM0cYjdM9+Kv2dxLNCtuV+Vehr0D57obuoa1IAjRsMZ6VlXGozTkleAR0FR
3FpKu0k/KfWrsVlhAWU5x6UEXMV45nOSCRTxbOBk457Gtn7K23OOnaktojM7qq/dHPtTJbZ
lrak9efpUi2m5SAK2BZkDtQYSg4XJoDUxJNPJXis+a2kib7pIrp5o32FlTPtUDRMygtHz6G
kWmcyVYdQaTB9K6BrJWJJi24po0lmXKkEHpQUmupg80lbzaI7qSpCkUsPh9w26Vvl/nSa6l
R958sd2YsNvLcOEiQsTXV6Z4djjAlugHb+72FaljpsFvECseDWltwmcYrz6tdvSJ9rgMrjS
SnU1ZGsaRoFRQFA4FNyR3qQnJNQl8ngVznuDiRjHeo2BIpSc0pHHApC8iE529Kj5J5GKsFc
im7c9qolxIypHJHFAyWHy8VMycDB4pAMMKdw5SFhhzx3pT1FSPjec+tJg/hRcEhjD+EDNNK
DHzVITxximHkYOKEyLXIdpzwOKUA1JjC4ppPIFWRawwqc0OBgAilbhqa5wpNDJbsUrh8HFU
zy3Sp5W3OTVcEseOtbI86buxxTkY608IccirEcR3DPNStH7UN6lqndXM9o93IFAQ7OetXBA
2C4Hy5xQFAbkZouT7O+pUwR1U04rxn9KtmMnqOO1NaPA+6M+tHMP2bKmO2aNhNTeWcelOAw
Tmi5PIQKmM8dqRkJ5xUzf7PHrxTC3Y/mKBWRl6n/x6qP9rrWPW7qiD+zyxODvGB61g11Q2P
msd/GYuKKTNFWeeO+tdN4NEJvrsyzGJlhzGNuQxyOPbiuZ7V0fhIN/aFwV42xf1qanws78B
/vMPX9Dr87gCTknqaftHemDI7VNyeMc15Ej9GS0JYk2spBNa9rOY2AJwKyY845qzGSBwc4r
PmFVw0akdTp4pFKZB60olTdgsKxYpJjg549KtqwkYYGDScmfPVMDGLdzZDADKkU4T54OKpx
dMVKNoHJ/CrUmeLWw0blgyg9BQGHTv70xNpUDHWpFQZyTmteY8+VPl2I85Hak2jfuxQwxnA
70oU4ByaxmzrpbDWAPXg00qoAXdzUjqDg5INJs3nk1mjsIjwMk0xgnc/rUrY6YprjOMgEUw
0K7FQMY3E9DURQk/M3WrJjywI6VG64PJpmqasRj5Dng8VUmCs27YA/qKuhQX654qtMuGyBm
mmaQtJlST5Rgtj61yXiDU1KG0iYHn5iK1PEF9Lbp5ECne46+lcta6ZNd3myU/MV3n3ruw1H
m99nFmOO9nH2MX6lSwsornUhHKcAr1HalS3+y6hNEoLqucHvWlaWwi1wCLgIvNWPLjbU5l2
EsSDkdq6v+XlmeZp9V5+txNLsRPZP5q5fdxmt+Kyi8rYVAOKgtoxGrYbAFaKwxSN87ZwPWt
djjupIy5LSIZCDPvWVpyILy4BH3hgVtzIsRby3JBrn9IE8up3PmrtRehPei7YOKS1NNoRtK
7cEVTkhIJrVePPPFQtDv7c0FNdjPMa+XzTREfl4q95JBxtJpVh3MFC8imSn0KYtt2QR1qzD
YsTt24xWnDaqgy+CfSpTNaQj55FBHbPWi47XKo06MY3DJqvOiLIFAHHap7vUJw6tawiVAOc
NXNXmtzQXLM8K5z03ZrKrdxtE78v5IVlOrsjoAw2Zx+FZ0V7IdRe3bhQMiq0GpXE67tqJkc
DNZ7m5F20pf73APpXFGk72Z9biMwhZTps6Jp06k8j0pVkRiADXPaWTbeJEiu5x5ZHJJ4rsZ
/wCxHQ7Z4w3qDVvD6bnDHOlKVuXQokKDilyKapsi21b5V+ppG8qMkJdRSe+6snSkj0oZlQk
7PQd15pMc4FCyoSE3KT/snNPyKyejsenTnGorwdxhGKUAbhSkcULnINIoY6/M2fWm+2Kkfu
fU0mPQU0K5E4AGAaYoHSpGB3cjim7SDnHFUjJtDcjNMIyfT61Jjd04NMP1qkyHqRthSckZN
V55DtwoqyyBu2cVGyKf4apHPJMzmRiARzT4YD1xzV5IctjsO1WEiC9qbkkZxo3dyOGLnOMc
dadJGFXpk1ZHPPAFRyDPFRdnTZLQogEDjOD2pViOTuFTiPB6mnBRzuPPrVXMlEg28H2qNiC
OKsFRnAyc1XdCOOopp3FK6ITg5qM5xnFSEcjFMYs2Qo49fSqRzyGH7wqNhweDUgT5xzmnsV
6d6dyN9zJ1Yf6GOeNw/lWFW/rA/wBDX2f+lYFdVP4T5vH/AMZ+gtFJRWp5o6un8FsBf3YK7
t0OPpzXMfwV1HgtSdTuR1/df1rKq/cbPQy9XxUF5nYKnTHWp1jyffFPWNdpPen4AFeM2fps
YdxqKcetTx7cVGmM4xwKsxgY5FQzXRD0JU8E4NWo3CfMOTVUFM7efrU6jjjmpOOslJF6CfP
SrIdcKN3JrOik2jgVYRgxU4GRVXPArUFd6GpGqnpke9SMuOF4+tRQMuM5qdtr/dbH0p8x4N
WjZuxCBknIxQyn+9TynGVPSkwWIGaTdwhGyEC5GDzTCpUc81Jj5c7sYqMnP3qDTUj4J44pW
KhcGk+Ree/vTd6EkHqaZai2NZl4waacGmuwHQfmaYZATjdjFBag30EwrNxxUMqEdx+dSlwx
64NQS7uuc0zaCeyOa1spDdpvjLM3oKyobk2901wisdy7cYrc1OyjuJxLJndjHWs24sYUXIB
+ma9uhf2aPlMa08TK/cq6aXl1su6FAy8Z71JbYGr3PrWZHMbHVPOyzIg+6TUkM7ywvqkUir
vkIKGpt+8udVSUXg1Hre5rzyEQOFOORUN/fvaALG2Nw61EJPNh2ycbueKytUmBkHUqOlbHB
T0TLMeoOxAJ3FjV21LG/dQflUZxWDbuvmpx/FXRaa4N3OSOgpGjehK1wVY4U9akjnJcAjg1
VnuVV3G3Bz3qhJqcSjg4NFynFvY6R2iji3FgKzpdTt4zlQS1c/PqDyZCtmqLXBYdTmgfKjY
u9elwVjfArFl1GSRZQ7FnP3TnpVZo3kOASasW2mSySDAOD7UIfNYoSXd2xPlySY781XFy+y
RW+bd3Pauui8MySqNjYJ60kvhGGM/PK2epApSkoK7N6FKeIlyQWpj6Uk/+sZgsfTJatiW1t
lst0t0SOpAOavwaLZxQqoizx61bFhbCMJ5S4+lcE6yb0Z9XhsscF7yuzlGsVmBmjeTBHBYd
ang0Q+X5k8r89hXVCCJFCKo2joKdtU8YpOu2rI1p5PCMuaTv5dDDh0O1wrksfYmrQ0mzU52
E1oBBng0d8CsXUk+p6EMHRhtFFdIIYx8kYqYrnoP1p2BjmoyFB4JpPV3OiKUfIcQOMUcAel
J0NB+YZpD5kIcHpyaGAx6fSkIA68VMkTS8Ihb3FUlcwqVYx1bIMDaMfrTiDtGasm0lUDMZp
nlSA4K4+tNpo5liKctmVWVduQM1FJj0xVtoH3AkYFNMQXJP60IHWSKWCOi9aVIvl6nOatBd
wLcDNN8sqwOeK0MFXu9SNIwrfdNS496TftUgnr2pm7AyOlS0aqeuhI3tUJPfHNKWzzSHGOM
ilsXe5GWwcUhcHjpTXYZ65pAQc96uxLY5nAbA71CcnNLg8nNH400rCburEZX2qIrxwKn25z
zUbAgY96dzJojxjvzTCADkjJqQg5PNRsCDk9KaIehnayM2IPT5/wClc/W9rDZshg/xg1gV1
0/hPmsw/jP0Q6ikxRWp51hR0xXV+BnC6ndfKDmHnI6ciuUrrPA8kiandKhwrw4b3Gaxq/w2
ejl3+9Q9Tt1Uqc9jUyjcRxxSKMDKgkd6cNpPPSvFP0vYekfzZ7VI2M8dKRNvQcD3oP3sZz9
KQ+a+jAADJzUyYYcNg0ioO/61Iq/MvGM0jCc4rQejYHNSw4EmexNMWNycAcetTLGeQeMd6D
zqzTRei4OdxqyvIzzVaNQMA5Iqxux70Hh1I3diQnuaT1IpBIhAzgUjSRjvk0jP2bYpPy4zi
oHztyDj2oLsM4PNRSMwGe3U00UqYHBUE9RUe9VJzTElEhbZhgDg0p25wwzmmbwpjHdQPWoJ
GGRyAKc5UDg1CxDfMKZ2QpIeHzhgwzULvmTJpysFzkdaiduSTxTSb0JqJQvJ9Cpcgs+4EEV
nX3mCM+WNzCtQAZZiKqSp8rNjOa9ymuWKifn9epz1pTPONVu7oTOsibCaqWV1KfLg3kIWzX
RXNg15fTRCPdg9u1c5LD9nuDGeGVqd03Y6XGSgpNaHRfaBHIqF8giql9JudVzxVe0h8+/jR
2IXBJpb0BGA3ZxVHP1shgkxKuD0NbFrqBiaTb1YdTWChy4wOa0o124LdTzQWuwXVzMSSWz9
KogyOS4z+Narxx4DcHNSwRRSME8vj1FIvWWhmxxHfzznritO70oJHDJEuQRk4q3JbRW0Rl2
55Fa87uLKKSGLfgDPPSgTjyuzMfTdPVhl4ua6S10xFw7KB9KbZOxJ3QgH1zitSJzjYwAxzW
Um1qaxim7Do4Y0jwBisq8yLjGOMVsDlSc4rLveLgcCsKzbgevlFli1EphQB8tJz6VOFyKjI
wa4Ln3S2GBS2TSYHvSvIkS7ncIvqawtQ8SW8BK2+JGHeqjFy0Rz1sRToq9SVjbJAHApu4ng
cVybeK5jHjyk3etVf+Elvi6kFQM9B3rdYeZ5zzfDX0Z2hQluhzTliOMlDiqWmavHJAskxUO
feungubSVdxZD7VChrZk18bUS5oRujLWBn4C8fSlNpLtxtwBW/FLbN9xkY+lSmSMDoG9q05
I9zyZ5liOa3LY5w2axjMnPtU8MhjXCAAVPqJz86gBT2rN8xhjC1DdtjqpwniY3my2ZZCxJb
H0qJ5epPNQl3ZueKjGAcms7nfSwqgiZpDwT0qtcXUYGAMmiVwEJP4CsuaTJ561pFEVIJMsm
5LYCriiSc4AwaoCXceOMU8uDirMlBdCbcfWlDYJyahJHrUe75uTzRa50KSRc3KW60jNiolc
59TTy+8Zx+FKxpdMaU3UhGF4FPLgcd6TcCCDTRLIzQAPXmkJGeKdkBulBInSmkj1qTI3YIp
oGDzQJkeOaYyhhtJ4qVgueDinbFHU5pisY+sxqumE85DgCuZrq/EIA00YB/wBYP5VylddL4
T5jMl+/+SDNFJRWx5o7tXVeCD/xMrrPXyv61yvaur8DoW1S6A/55f1rGr/DZ3Ze7YqD8/0O
9QnFKG5wKXyWAyKcsZJI6YrxbH6Mqt9iRDxyOKcnzSZUVGEcirCRqqfNnNSN1EtifaSR61P
HGTjNRxAuwwCavhUVBluaR5teVnoNWM7hwKckfPp604Y6j+dOQAilc4buw4YC5A+gpN/8JF
Hy8fWo3ZRIeaLk+zuSgDbkn9KgfIbg8U0y4G4NzUTyb+aDZUWSl8DOcVXeQ7SQSaGZTkDgj
kVWuAzxEK2Cw6imtzX2SS2E00jyZm3AHeatuwKZD/NWH4fR4bW5WWQs/mHBPNabliOa3qW2
Rw4OlJ80pIRypPXJqJvvH0qTqvFQs0aHMsgRfUms4pt2R6Upxpxbm7IUBi2F5FWVgLRkuCA
Rxg1R/tbS7c7fPBI71BL4gsjwJxj6V6lGioavc+MzHMJ137OnpH8yybQ4X9+3yn8/rVe5Jj
UnAK1EusWTdLgVQ1XXbOKAqG5bjiu254MYy5rkWnRPJqN0yISp4z2rlbrSblL+eWWBhEWJU
1f0ue5N60MF7IkcnOe9Njnn8+5hkmZ1VsZJ61jFJTbPYnUnPDRi1omzPQLBe/UYqC7QuAQa
sTQv9pWQnIpsqkR8ZBFanDcgtIz567gQPpWpJGHPXjtxVK1S4mkAAwK2IrSQsu7kUCIoIwx
CuMgVsW6RldqDGPanQ2yRkEAZNWRtHAAFJsaXVkFzBvtiueCatRL/AKMqHkCo3P7sjrVm3I
8rkUi7aktpw5DcjtxWgeQNo59KoQcFio6/pVuFzu3A8j1rKctLI6KNPXmJ1bkqcgVRu/8AX
DcB0q/G3mHOQR61QulHn+tZVv4Z35S74wYFUpnvVeVQAecVNhse/tWXq94tlp8sjn5sYFef
FXZ9nKooQcm9jlPEeptLcG2ibCLwcd65okk0+WRpJWcnknNRgV7EIKKPgcTXlXqOTClpTwo
FJVnKSLNIhUqxGK6zSNW82MJLneBjIrj61tMDxzKSOKxqRUonqZfXqQq2TO/0u5/02PcML6
10FxdRQn5cEEda42Byqg4x+NaEVyWwsg3LXBsj36+GVeamaMkvmknGQe9VWT5sA8dqsRJ8v
Q4PpUjRgEHBqDOnPkfLEo+WDnAprRsqkgCrpjySAary5VMdhTOmFabehl3LsEK9DWVJKApL
sAKdrGqww5jjOXrlZr6aZvmbiumnSbVzhxWOhCVrXaOpimt2XiQfSpTjqvIAzxXFiaRTwxq
zHfXCrtEhA71o6TOWnmcX8UTpy3P1oAJxntXNG/nwBvORWpY6gXCpIcse9S6bR008bTqSsa
YPNOaXacU1oycNn3qKQEnio0PQba0LAkGwjaCT60zzcORk1DtYgGpURiu4CgjmfUcg79qky
QeDikIIX6UbeOetId0KxLdevrQQ2Mg0mOMU/JbIIpDGqi9cZp2Ce+KVFI604qfQUFIx/ELf
8SpV4yZBk965Suu8QhRow7t5oHTpxXI12UvhufLZk/8AaH6C5opMUVqecL2rr/Aa51e5yf8
All/WuPrsfAIH9r3XP/LD+tZVf4bOvBO1eD8z0VUY9OaeE2jLd6dGSMDHWnlcjCnJNeKfaJ
yTGoASAKkaPLcGnJEcj1qYJhAcc571JLnZ7ixoyLgA0j5DYJNWN2FHamv8xzj8alji9bjUc
Icbd2acJNvbFJkLnBzVd36+tSi+XmexL5qgkhuaiMjHsKiwW6inEDHXpT2NlAReM570HPbp
SqCxz1pTkHk07m3Jci2nO4HINRPkBgTzSPdW4jZ/O+VWwc1QutViit3mWB3wO4xVwi29jnn
OEYtsr2t4bSG5lMRkCsSdtMs/Eltdy7JI3iz6jiueTVr5bOaaOJBFIxO0nmksNbtZbu3N7C
kaITnAxmvRWHvrJHzbzRwt7JnVyazZpKEMoGPQ1HcazZy4UqjAetcPrzWsmsSSWU2IXxjnp
VJRIzhRPkngDNdNOioLQ8XFYupXf7x6HbPe2bHJSMVSk+xysWyBjpiubMdwj7ZZMAdaux/Z
lQFpmroucFl9k1QbcdJB+QqtdRQTureauB1GKrifTldh5zflU1tcWUceGQS5PVu1S3poioQ
T3divbNGmsq5+WMDAIqvcIq3ck6udpk55rQuJbW5j+zxxJCD/ABjqKoCW2srea1kAmLHIb0
qYq8uZnXKoo0/Zp31uWG2yMDuGDT/JR5AoIYGqMEsclwIVRmZugrVtIQ8rbITlOue1Wcknc
kS28uM4Q5+lXYciIbwak81BbAjk5xirSR7ogQpqJuxcEtyo0ozndtx0zTQ7bt55A7CpzbmV
sKKakDrMUbggZrPV7Gq5XoRncPmLHk+laFvAw+ck7feozbSOAQPSr3lTqpVmDDHFNS7kSWu
hHkIhKjmr1rFvt8txmqIhb5c/pWtbhfLCrxjrWctGdEZe7YEi8pdo6e1QS2++QkfhVs8nGB
x70xgy5J/KlVd42DCTlTq8yKnlhUJbt3rzfxVqKzT/AGeJ8hDz9a7jWtTis7N2ZsNjHFeS3
Mvm3MkmSdzE81FCmm7nr4rETVKz3ZFk55oGM80UV2ngIVuTSUUUhhW1Y3MSWvznDjpWLT1O
GwSQMVMoqSOjD15UZcyO00+7hmDBnyT0FXo2VLgYJCnsa4S2uWhlVlOAOa622u0uIEZW+Yd
a5ZwtqfT4TGe1jyvc66GQvGEAzUm2Qk5BrLsrzYgBbGPWtfzVaIMGBzXO7WMasZ06jSW5AQ
Q5yfyrF1m9FvZyHdgngVq3VyIYGkYgADOa831bVJ72VlJ+UHirpU+Zl1K/sIO61ZlzSmWUu
SeTUZ5oP86K9FLoj5RybbbEAO7H40v0oop2EFTWzsk6kNjmoachAcUmtC4S5ZJncWvzxDqe
KmWBZWx0rK0m8YRCM9DxW0RwGXrXny0Z9tTl7SndCyaeY1GfTiiMGKJ1Kg5457VaWcPCEcH
IFV8CR9rPtBOCT2pXOeCkn7xWcfNioxknFTtHhiAcgHGR3phGBTuapCBTinAHFBOKUEjtxU
miHdRjpSYA6kmgnv6UM2B/dzTLujK8RH/iSEAH/XLz+FceOtdb4icro8cZJ+abOPbFcjXbS
XuHyOY/7wx34UUlFbHni+ldp8OlD61dKTgeR0/4FXF9q7f4cY/ty6zz+4/9mrGt/DZ14T+N
D1PSkj7DkU8gAgKKk2AAFf0p4AUAkcmvEPrbjVUMwPTFSgDOTTd+z7o5pjEZy3BNQ2UoN7k
rcgY45pjKw6nNMJUqOeRSbs5HSpudMaTsOKjHWomC7eOSak3EY5qNl5yW60GygxoBxwM0GP
Kn1pwbbnGadxnJJoNbDAoC81TlsYp38zdIGHTD4q6VBbIambcHgdO5qotrVEVOWSszl73w7
dHfLazu8hbITOBWZf2GvGENdZKqMHBFd9uUdR37U2dInBWRchu2K6o4hx3R4VbAwbbjJryP
IL22vLV0gK8t0AOQaSfTpIoR5gO8jLDHSu91PTbcavZNDCqAHnFW9f0GK809pkk8qRBztH3
h713rEp8vmeDPASXNrax5lFaRkhGXczdCa3rPws0oVzBIAecqRW14W0OGVpLm5VZkU4UGu9
igiVAFQADoAMUVKyTsjlhSbV5HBf8ACKiaPEkcwOOtIvg2EqP9cMe1egkDsOlRswA4GfpWD
rSNY0oPdHCweFLZLnMto0qEfe6EGrKeHtN3lPsToo77utdd6k8Z7011JwOvvWcq0+52U6NN
bq5ylx4bsCSsMO3K9Q3Irggt1p2pTQvCs204UuM4FezsiEE8ZxjOK4m9sPMvixjPX72OtdG
Gcm3c5cc6TSUFY55RJcrHi2WKSM5Lr3rYtgYcf3261sQaYGXBSpzpW0bgwyPauptnnJxStY
ymj2wbsck9BV63jMi471KtvkeWQT61o2dqIVbC8kVE52NKcNLobBZLGMstSm2iPzBB0xmpW
LgAk5B7U8bduF61HOhODvqQNbxbAVpjHnGM/SphuyQRTfLYtkDHvUymawjrqV3X5ef0oTcB
xxVnaM9DUbR7Qc/hmpVTuaOm09BkkmwHnkisHWfEKafafK4Mh4xmtC91CztIm+0zqrAfdz1
ryfVrs3N47o2YyTitEubRGlNeyvOQ7UtYn1CQl2+U9hWXS0V0KKSMKlWVR3kwoooqjMKKKM
UrAIOuadmkpcUhodHgNueMsikbu1bukzwqxGfmY4Ge1YS52Fc8GpIJvJkBPJBqZx5tjsw1b
2U7nW3t2I1MS9V6Ed6hh8QXEaCNsYHrWFNf714Bz6mqLTOxJJrJUl1PQrZg73izY1PW7m5/
dByE6YFYpYk9aQnNFbRjZaHkVa060uaTA0UUVZiFFFFABRRRQBtaTJklCee1dTF8ygZya4O
3laFg6kiuw0y5N1AWwQVrjqx6o+oyyun7jNDHOaAmRkZpwYbeaXcAM4yK5kz3ZQW6GNGQRk
U0oMVcUeYhOKgcEHBFO5wqXvWISMDgc03BAxipj1AApu1ec5zRc0Iui+lQNLhgBzmpXwar4
5JNNakSkZviB91gi4Ay/H5Vy+K6LXm/0OLj+P8ApXO5rup/CfLY/WuxKKXFFann2FrtvhuC
dduuePIP8xXE5Ndx8Nf+Q/dAf88P6isa38NnRhtK0fU9TQFeRSqCxwTgVIQRg4FKEPPGCa8
M+qUiu+4NgHH41G4JX5ic1ZeIEfMgJHTNQOuDuHBNI7KUuYYFGBj8acAST3FPUM0nABwOlR
ktzxjPaotqehcccZHNNzkfSkCknJH60bsNiiw+awmc/wD6qcMHrk0m/JPalGB1oJuJxuwCM
U7ZkYpmcnpTizYwKaM6iYuMchcYpSpY5zTVVz0OaeBt5zzVHOypLa+bdoS3K89KsTRiaFom
UlWGDzQwDS7hnPoKeMIuZKd7/I55RSdn1K1jbQWI8mFdiDnGc1qiZCBjqaqgxEgrjNWfLG0
cfrVJtu552IVKmrNEjbcdSD3xURAA+XpmnbPl6mmDlvat4nizqLoLg4znj0pg4PFPdlXgGk
x37VbpijXWyI5G3ArjrVKO2Vp8t2NXmXJ46U1Uw2V4qoT5UZ1o+0YwQogBx1NDoD2OKd9e9
SdB1FV7XuL2FloUvK+b5VzSiNs85FWACzZBxipFTJzjmm53ehHLyrUgMXAA9Kl2IYwO+Klw
33cCm7dr7utK7JbT3IWhwuf0pjLj5RyPerYKspUsM+9ViSGPzA560nY0p3uQuVRGYngVwvi
DxjsV7S0XDdC9anivWBZWhijbDv1x2rymeUyyFmySTnNa06ak7s65zUI6bsfd3tzezGW4ma
Rz3JqvRRXYrdDz3Jy3CiiimhBRRRimAYzSgGlUU7I5pGijcZTse1GBRkUg5ReMVHznmpOMU
0jJoBxG0c07ZTiKBcrIxg5oxilIFITkAUyRBS0maUc0wQo6c/hSHpS0HpQAlJS0UCJEG5fp
W9ot4sLeU38XFYUTAHFWoX+zTiTqOtYzV1Y9HDT9nJTR3YQMnFMAOwiq1he/aosjjFWzk5x
XA00z7KE1OHMifT5VF2scnKnirt9arHIWT7prIyYZhL6VuWlzHfQ4YjcKo8nEqdOoqkTLKY
IOKdsyufWrcsKK+M8VAy4zgms2dlGpGaVii8Xzc8D6VEYw3HGPpVybdt4NQgEdSBVRkVKOp
zviVFSxhA6+Yf5Vy1dX4ofNhbp28zJ468VynrXfS+BHyeYf7wxaKMUVscAvau3+Gxb+3rpl
6+Qf51xFd58MYDJrd9JnmODp681jW/hs2ofxEepLl+cg461MpzhcAmkVMJk9aPkVSB9414j
Po4u+gSZBwBVORzkrirq8nBPWozAMknmkzqpTjTepTLMoA7DvTHkCjJNTXMqxg5Arn7y6ZR
wT9KSVz1aU+ZXZoyanFF944qBdWt3+YmueZzM27dntgmm7WBC/KPxro9krClWvsjp49RtXf
Aar6sj8g5FcjFGqOM8kc/WtyzmOcMKzlBLYE9LmoULHIp6QnO7PAojkUx4/iqYFcDII/Csz
jnVYojwuAQAajAG8juKm3jI7/hSjaASRzmmkcsq3KV/LJJ4qtO6RDfK4XHXJq3cSrGuTgYG
TmvMvFHiSWa4a3t2GzOMjvWtOk5uxDxXJ77Og1LxVaWfywsssnb0rAm8e6m+6NCijsQK4t5
C+C2S2eppm4g16MKEYI8atjJ1n5HVjxhrKOGFyXU1M3i/VWOfNAPtXLxMFUnFNLfNV8i6Et
to7GDxdqLuFeUEH2rq7LXWEINwwYnoBXk8TKJlJzit231REmXuBxjNZ1Iu1kdGGp0G71Eer
Wt3HdLhOD6VOByRkVwdnrEbONjlGxW5Z6jOrAvIGU+tcesdzsxGXKfvYdnQ8YwOTTTkDBGa
bDdJLwGWpSA3QmtEk9Twp88HyzVhY1XFSBeeuKqNd28Jw8gB9zUsN1DK4VZMn2qrpGUqc3q
kTnGDmoupyTUj46CozHlgd2K0jdq6MHZOzGeUMctg+uKp3EscETPI4AHcmn3l0lrbySyPtV
RXlfiHxFPdzsiOQvoKnkc2juorljzSKHifUvt2pO0Z+QHArnic0+RtzZpldsVyqxz1J8zuF
FFFUZBRRQKYwoFBooAeBj8acBxQBnFP20jeKYzGaNp9KlRKkwPSoubKF9yvsNJtINWCMUmM
0XG6SRX53UrZAqXYN1RydCKq5m4tEJOaKKBVHO0ApaQ0o6UxBQ3QUHpQegoASiiigSHLxzU
u4kYqEZKnFWLdQSVdckjA9jUStY6Kd37psaHOUn2H7prqskisfTbOK3iV5ANxGa1knjkHyn
pXDU1eh9hgouFPlkx5jVkqGJntZdynjvUvmIeCcCmPyQQOB0rJN7HVVipKxrlhLCj8VA+VB
OAaqQzurYIyDVoHMZYAle9NnmqEqMrldzuHFQMA3bP0p8gKtkE81AZgp5FJI6+dNXZheKV2
2VsecFz/KuVrqfE04msrdfRz/ACrlvSvQpfAfJ5hb27aFopM0Vrc4Ba9D+FUu3V9RTA+aAH
J7c153mu9+F27/AISG8PBH2fn8xWVb+Gzah/ER60eR70bVJ6c+tPRfm5JxUpMYXGOa8Y9iM
+V2IFQKSxOWqOVtrjrtqbBOcgGql6+yP04zU2Z10rTkkjI1GZdzHPA6Vzdw7yy4Xo3Wr95I
0shy2FqFI1IB6gVrFW1Pd5NOVFNYCDhRzStFKCpCVeWIb8gcUkibenOKvmH7NWIonGQuMN6
1chJWTOTVUYAyVwamj56Nj61L1DZWNu1kLNk5wTWuEBIJ9KxLVGIUDPNb0ZTYvGSOtZ2PEx
MrbEZXaRmmGUITmpJpE2bnIUL3NedeIfEjrPJBaS4Ud81cabk7I5KU003I0PFXiJLaJ7WFg
zsOqnpXl00hlkLk5JqW4maWUuxJJ5yeaiI716lKn7NWPPrVHV22EBAXpzQDntSgrUgUBQa0
JjERc5IFKFO7pTsqKUk44qbmyQh4OKYSVfOaeD0yM5pHwTTE7Fq3ufLIIJB+tdnpd2lxAuC
cjtXnwJR89RW7omoGGfZjg9qwqw5kehgcV7OdpdTtjcPESY8jNZmoa1qVupxMVX1FSSzMyg
pwPQ1WlMc6mKUDOOprmh7u56+IpU62q3Mb+1rkyby7N7k1fh1O8tQLre2G6jNULizgic7Xz
jsKZLMZbMQZ5HSt3Z9Dy1HkTjJnWWfi+TyiXzIB2Nadt4sglUh4thHfNeapvsmDyn5DVe61
DkCAkCmqd9jgqxor3ppXOk8V+JkuwsVo5Cj7x9a4qYkMCXDEjPHY1EzsScnOaSumMUkeXOd
3psBOaSjFLiqIEopaTBoCwlOA4FG2loGkGABRjkYpcEilA5oLSHelTADFRY6VLnAqJHTDzF
UjOKcDhqYp5zUqjjNSdEdRGxjPWkC55p7YAx3NN5pjYxhUb+tTHk1DJxmqRhUVkQGgLuYKO
ppTSZK8irOJiMpV8Ht1opfekxTEBIxxQQMCkxTsZxQIbR/FQRiikwJ49hGOmatKVGD3Hes8
Eg1MGIGahq5106lkaovZOAGOBU8F+0U2FJ2msZWJ75qeIkyZqHFHfCvJ2szqkuBIARxVuOU
DrisK2mGME9KvCQMNuPeuWUT2adZmnuDfdHFTxysg2kDB9az42JAAyKtqCHBPI9Kzeh0StV
ViWUFkLY/KsudHZu4HrWyxjKE/dNU2Ic4C0RZyckr8sjlvESqtnbkDnd/SuarrvFYQWNtjA
beRXI/hXfS1gfNY3+OxcUUZorWxxXFwK7z4YELr103/AEwx/wCPVweT6V3Pw2GdXvX9IR/6
FWNf+Gzpwseaso+Z7GvTJ4pGA+9mo4ptyYPYU2eZR8q146loeusPOU+VjZbmNFJIwRWHfXb
yMQDhSKnnfMhJJqq6CQdhmkme/h8PCkkzNMRc+ozUhjCrwMVYEBVgc8CnmMAAgDmq5jrfKU
1TJBxwacyAr0/WtEQnyz8g5pjWxEfGKLmTqxWhnrCDU8UBJ5UgeuKsxxAMdwy3bNaMMAMeC
fp7UanNUxCirIitMghQCeOK1cbIsso/GmWsSxHJOcCsnxVqUthYAwgDecHNVFa2PGxEnVla
JzHizXZDL9mgcrGvXaetcBM7ysWIJFadxI1zK0jHryarGIc16MUoo53BtW6FEAkcrSeSx7H
FXwqhRlaiZuSOlVcn2aKwhGaUoSKsgArUbCqTK5EloQkYFNLcVKRxxTCozyD+dMzaGEkKTn
p70zzOlPbGOtQ0zCTsPLjFPt5WimEkZwagyM0hfnrinYlzs7nU6drLK5+1HcvTPpUep6xEL
gi3IZSOtcx5jjjJppJPU1n7KN7s2ePqez9mvvL7X8hJO7r70G8bAOeazjTx0Fa8qOaOIm+p
YluHlGGyarsTT88U3APFC0Ik3J3Yyin7QKTHtTI5RtOzxSgCl20DUWNoAyM1IEzQVxxSK5X
1GYNGPWnYxSHtTQcoClpe1N6UiloPHNSdRzUIPNTKeKlmkNWOUgdRSq3OO1Mp4Wg3XkSgbu
nNK6YGaSORU6/lUNzc5+VelRqaSnGMbsRnVcZOagd8mo9zHk0mc1qkefOrzbCkikPI4oo71
ZiJk96UetH8VKetIBKdQOmaOaBpDWpKeabSE1YMc07PGKQdRQetBSehKhwAamWQqc1WU9qd
k4pNG8Z2NOK4UEHcBV6G9QviueVskVZjbB5yKzcTtp4mR1UV0GGAQMetXfOYKBjGa49Lgoc
qxrR+3loxlj061jKmejSxdtzpElUx/MckdqqzTuD8q4PvWQdV2NheeetDauGXIXn6VCptG0
sTTZV8Qs5tIWcnO/p+Fc5Wtql4bm3jB7MTWRXZBWifNYqSlWckOxRSZorQ5Ra7r4b/AC6jf
HP/ACxH864Wu3+HGDq14vYwj/0Kuev/AA2duAdsTB+f6HqSEgnBPSonZt/P51JuCjrUUjAr
kDmvDufbac10hHRWGTUDJh8KcU/cxGAR70xnAfBOTTLGmFi4+bipUt2DZPP1pftCKACADUc
mpJGBuKrTuyJJl3y8DBp/2USRgg4A61zl/wCIcxmOD8xWHFrupRvmKVsZ6Hpito05Hm13HZ
PU78Wa9CenepF8m3jO9wMeprjn8TXskYAVVfHLA1l3Or3soIaVsHtVqm2ccotq8md3PrOnw
RsVmDOO1cL4h8RS6lm2VVEQP41Q+0SCM9Mms2VHaQk1tCmk7sh8sV7iK5yMc8DtU2Rj2pqx
7W5FShDnpW90REgcqAPyqIrk8DNaHkCTC4GevNRlVBJXjFFyuUqbNq1Ec7sVYc5yM1XP3qp
EMYetNPJxT8daaeFNWZSIHWoCcVPITnioCDmrizkqb6EZJzTSealdSFqIAmqOSVwpDS4JOK
XbxQTYbTs8CgDijFA1oKDSjrSAdacBQWrilTSAZpcmgA0F2Q5U4pwQZ56U3lT1ozkcmkzRN
IfkAYBpGHPWo844FFCQOQ7FBwQKb0pe1MkSkIoJozQTcB1qRTzio880vWk1ccWkSlsd6Qye
lQs1JkUuUftX0Hl2znNRkknmjcaSrMZSbFYlgMnOBimil5pRk0XMxKKXFBoKsFGKTGaUDFI
BwHFKfSm07GQKC1qNxRsOeelPo7UDt3ECDPWlK80lOLYFA7IZjnipAAVpnWnDGMUDW45VWn
4I6GmhcDNOFSzdBjjOaVSR0NBxjim8ikW9Nh2STnJpQSCCrYb1poxRjr7UCuyO5x9nAHXdz
VOrU4Kx8+tVatHDU+IKKKKdjOwtdv8ADcZ1u6+bjyP/AGauJ967n4aqraxeOeAsP9awr/w2
duB/3iHqeoMq8YqNtqsSxAH1qG4mAB2mqcjFhy55rwUrn6JSox5bsfcXUe7CcAVTa9IyR2q
vK2xupNVzlyT+ldEY9znqNJ2Q+S/fkrjJrMuJpJidzEe1XDCuODg96qmBi/J4roioo46nO1
5FFiDwCM1GF5wOlXDbhTkUwREL0rW55/srO7CFUjGWXNI5QZIFMcsvyimquc7jSQ20vdGbS
4J24HameV1zVtk/ConUAdadzNxRUMSl+5NOKbeOfrTnUDnNNZiFwB0FURaxGffqKgaTBbOc
1KWyPSq8i45BzmqRnJkTh+vY1H1PSpGyy4JwajUgHFWYiEY4qM/dNTEHdntSbAAc1VyWrlR
lNRFcGrjZxjAqvJgNiqizGa0uQPuJxUZGD0qcimMMHmrucs4kJzmndqcQKTApmPKJRS4oxQ
Ow1c0+k6Ud6B7BRuPakJGMUnP0oFccST70uflpp6YFKOlAJgOtB60ZA4paCkxKd2pKDwKB3
EIoxxS9qQ5xQJrqNzQTx1o60UEDR15oNLzSUEBRS7SRT97eUI8DGc570DsM5paKUc0DEpDT
h1pcc5oHYYBTgpxTuMe9KDgUFKIzbTqAOKdxkUFpDce9FOIyMU3HOOaVwsGKCKce1G3jNFx
8omMCg9KcFJOMUpTAIp3HysZk470BuaUqRyKTGDSJ1TJVPHJxTW6ZBzTQc/SjmlYu4in5uT
U1Q7T1ozwBk8UWJjK2424yVFVqsTH93zUFUjCe4A+1FJRTuZ3HDtXc/DchdSvmJA/cj+dcN
2rrvArFb67x3jFYV/4bPRy1J4qF+/6HpM8q7SODWe8xGQMUnJJLDpUZXLE4ryIxSP0GU76I
Zy/3qbtCt8oqTbgcU+WIRlcSLJuXOV7e1aHO0r6lcAK2SOD1pWx2Awe9K65A5xUbKVGe1Mh
trYryL83UEVXZvSrm9ApPc1SkxkbetaxOKoupE4BIJ61GVwM5qVutRO3y8VockktxGc4xnm
q7yP0BpxDMuTx9KCNuSvpTMm2RsemR+NNZxnpmmSMzH6UwkBR/eq0jJyFZwMnBFX9K0a71g
XRtXi3W0LTsjtglR1x61l5yDWp4a1c6N4mtL5vmiVtkq+sbcMPyNTJPldjNys79Cgtk0mmT
6gJY1SJ1TaT8xJ6Yp40qRtFOr7kEAmEGP4skZzW34t06LQ786JbTLLH5hud6nghvuf8AjuP
zNXNBupbHwmzRRo7nVIl+dQwAK88H16Vm6j5OdD5Vexzg0iY6A+siSM26TrbsufmDEZHH0q
tp9hLqWp2+nxMiS3DiNd54ya9ANrDbR6rbbFWGPxNCmCMKF2nj6UWVukV1asLNU2eJxGDsx
hNjHGfTNR7d6/10KcVex5wLMf2r/Z81xHAVlMbyP91cHGaz5E2zOgYNtYjI7+9esW1zb6re
Wy3sNuby213yYgYgN8JDbgePmwcdaqaMIETSY2toAtz4gktpCYgxaI4yv05rVV2umpjKEW7
HnFrYvdpO6yRxpCm9nkOAfQfU+lUGwRnp79hXpuh6YyzRQ3NpGbOea8VNibmkKofveihsY+
tYms2s+kadBDa6es1nd6XG5lePcA5UFyD2KtkVcK3NKxjOlZO5zWs6RPouqvptxIkkyKjEo
ePmAP8AI0ul6Nd6u1wbcokNrH5s88hwkSZ4J/w716T4nJvl8T28sSGO1sbOeMiMblbagznr
0zXN6A6z/DTxNploM3rTW9xtX70kS53AfiQcVUazcLvfQzdJc9kc3daSINN/tCK+gnh80RE
DKsDjOSD0FM0bSptb1iDTLeVIpZs7WlzgYBPb2FdNoGipeeFra9isvO1BtXjtY1lciNwVLE
FfqMV0elaesWu+GLgwKlw13dxyFUK/dzgfTrik6zV49SFTTszyU5zxSZGDn8q9D0HSy+hRi
+s4lgl0u6mhIT7xHRmP97PQVUvUN18O4bqOBFvrYLHc4UbvIyTG2PrwfwqvbbL5GbpbnIXt
mLNowLmGffGHJiOQuf4T71Vz298V6jf6PausF7HagTQeH4LxI4UALuzKHOO+FJP4Vw2vz29
3rCXFpp5tEkjTdH03nHLAds06dZTYqtLlV7mPnr7UoOTxzXpKaBpuo3MGoWB8202SZtSgEs
M6x7vLP94YBI9cVyHiC5t7trGSHT2tHWDy5WYYMxBPzkevIH4VUKqk7WCVLlXNcxCQTwQcn
igema9St2sn/sfTruytlsr3w+ZrlvLAO9UciTPXcCo+vSqk+maZF4m1TRyif2YulCa3l4yG
ESsGz6liR+NSq+vK1sHsvd5rnnPccj86CcjA5Paup8IJG1j4lleCOUw6cZY2ZA2wh15GenW
uqvYre5i1BJbaJUl8OxX7bY1XM21fn6cUTrcrtYcKaavc4a10CW9vZrWzvrefyrN7wupONq
puK/XjFZs9usUFtMlzFN56FyiHmLnGG9DXpMUUaeKjshWNpfC8sjBUC5Y27HOBVSLTjc6b4
Ze0sIJZF0m5mlLpwArEb8DksB0qVWalrsX7O+h5zj3x9a0dH0ifWrua2t5URoreS4O/PKxq
WYDHsDXo7wRabZ6lfQWMfnjQLG8UyQgkS70BbHYnkmm2FsbbxBbG1jDWt94eublpkQDzJGg
cv9Du4xSeI93YlUbPU8yWydtMe/MsaqrhAjH5nPfA9BS6Vp8mrata6bBIkcty4RGfOMn1r0
C30UPoN1b6papbhLazdSicRo0mC+f7xB5qG2ivdO+IVpo02nLFBFqyNFIYsHbyAFbupHNVG
vzXS/rb/Ml0Unc8/liaCeWF8FonKEjpkZ/wq9LpMsfhu31wzRmGe5e1EYzuDKoY/oRXR+JW
N54Q+2TQp50OtXNurrGFJj2owU47Ak/nV7w1YQ6j4W8P2lxGrRvrU4AY4DsIFKqT7nFDrNQ
Un3/QpQ1t/W5wdraXF3P5FrBJPLtLbI1ySAMk/QAVEOnr7+teseD7iZvFFtbHTZLOeCwvYm
d1w837snBGBnB6YrydjIzEyAh++Rg5rSFTmk1YidNRWm4mKXGKACadgd61JURtFOwO1JtpD
sJk0pPGaNtLtNA7ADmnhcE55poHzU7BzwaRaQpAyKXGG2kUY55NOzk5pGiSFKLTcDBpxz0B
pCPlPNBT0GEZFRlfepzwMAUwrmgzkrkeB0/lT+CMUbTnilAx1oJSADioiMHmpMH1prrQgkQ
ynMf0NQVPIR5RGOc1AOtWck9xwGaKQE0VRAp5HFdb4GJN/dnt5Y/nXJfwiu18AIXm1Ham7E
Skn05rnr/w2ejluuKh6/odicgHtmm57GnMDjk1G5I7V5KPvmxcjGOaZkc5yKTcc8Uh5J5qj
JyB3UDgVA7HipD19aicfOM9TVpGUpEZUAHPFVnXnoeKuOcgdDUT8jnP1qkjnkkVHBxULbPf
nrU8hHNQNgVsjilYaxUDA5P8qQ7dmB1pGAPOCDTGOAOaZg3fcZIgKnnmqhXBznJq22COTUW
FOR0NUjF6lRs4OKaOegwfpVnZg81Ja2Ul7fQ2kGPNncIgJxknoKq9kQ43IJpJJ5fNldnfAG
WOTgcVZi1K8t7cQQSssYcSbQeNw6H61sTeD9VhjBQwXLCf7M6QybjE/YN6dD+VVh4bvpI4J
LZkuI5pGiDoeFZRkg+nHP4Vn7SEkV7OVjNm1XUJ1dJLqUh5BMwJOGfsx9xUs+t6nOyma+mZ
lYODvPDDofrWjYeFZ7y6td1zEtrciXbOMsNyKWK49eKzrbQdQvIHltwrfunmReQZUT7xHbs
fypp0/ImUWVJNXvzdR3IupBKjbg4JyD6j/HrTP7Z1FAm26kHlyGZcN91zxuHuamm0O7tntT
JNAVubX7ZGwYldnoeOvbFbGu+HFhjtIrNLaKfyxLOElMhGV3buBwuD09armgjLVvXcwU1/V
oUCJfzIA5k4fHzHgn8agfWtRayFk13KYAxfy9xIzn0rodH8Pi3vLxNQt4rmG40ie7tpCD/C
OCPQgg1g3GgXlqLMyTRMl1a/akdSSNoyCD75BH1pxdNvYwlGS1TIJtXv5xOJLuVjOoSQFj8
4HQH1qtbXMtpKJbeVkcd0JFPs7Ca9E7x4WO3TzJXPRVzgZ+p7V1HiDw8sswfTxbwi10mG8l
RTjzOxK+p5q3KMXymSi5K5zkus6lI8b/a5MxNvTDH5W9R71K+v6tLMJHvpyyuWUlz8pPGaW
10C8umTYyiM+Xl+SFL/AHQcdK3ovDJt/Dt7LfQ2yXUVw9mjtIfvhQdu3HJIIwaTlTj0QKEp
HOJrepwwrBFeyrHHu2qHOFz1GPeqw1G7VZFE74kUIwz94Dsfar9/4c1DT9Pa+mC7I5vIlXk
GN8ZwfX6iptL8K3mqaZFqEd5Z28UtwbVPPk25kxkA+gPrVc0Erohwk2VY/EGrx3cF1HfzLN
Anlo4blV9PpVK5u5rq9a6nkZ5WOSxrYTwjqn2a4uJ5LW2EE7WzJNLtbzFGduPft61Tn0HUb
eC7mdFJswpuEB+aIN0yPrwaIunfQbU1uRjWb+O5S4ju5I5I38xWU4Ib+99agv8AUbvU7oXF
5M00mMZY5NUjzWlHo93LpMeqRmM273H2b73KvjIyOwI/katqMdTFOTdjU13Xhe2GlWlnI6x
2lhHaSA8byvJ/CsdtQu3t/s7zMyBdgGe3p9K6DStCM9jdxtZrPeKJGtmDkB9g+Y9MHGDj6U
iaTEfDEzNaRJqEcayMWlxiInAIXuT19cVipU17qOhU5y1bOetry5tYp47eZolnTy5QpxuHo
fapn1fUGJY3UmTF5ON38A/h+ntWre+ENUsYZ5DJb3DW8sUUkUL7iC+Nv1ByBT/EOkpa6VaX
dtZ+TGXaCdyxYrKB93kcD0q+eDelmTySjuZH9s6j54nN3L5oi8gNu5CYxtz6Y4+lEGtalbv
A0V5IrQoY49rfcU9QParGkeHrrW7iGC0ngWWVXbEjEBFUZZmPYACkh8PX89lLcxGFljt2um
UPyIlbaW/M9KpuHWxEYzfUjm1vU7iJ4pL2ZldPLYFzyvYH29qbDrWpW9qtrFdypEuQFVsAA
9cfWty88Ezx6vPYWd9BKtrZQ3k8smUCK6Kzdu278qzW8NXvlyvDNBceXC9x+6fO6NG2k/1G
e1QpUulinGa3ZWbXNUNsbc303lFPKK7zgqOQPzpkmtapNJbtLfTO1uAIyzE7PTB9qsL4evm
R9rRtOnl/6PuxId5woA7n2qzb+D9VuruzggaEm7ma3VnJUJIASVbPsKfNTW9hclTzMia9uZ
rc28sztGXMm0txuPVsepp8d/dRwRRJPIqxv5qKGxtbjn69Oa05fC97EtnIs0VzBciQ+ZDkh
Nhw4PHatHUtL0yzZ1vYhapLaRy2RtxuWYZwS2eQTzSc4dEUqcr6swW1rVH1BL972Y3CjCyb
zkVQdmllaR2LMxySeprS1aLTk1aYaVI8tnx5bSJtPTnj61SCj0rRWtoh8j2bGqMDpSEipCO
OtMK80x8ulkIAetPFIBTuhpFRQm3pmnEDFGM0vXgfrQVYj2e1O2Hk4pcmly2eDQPlTECjv1
p7uGYHaBgY4prD3ppGB1oCw7d7UE5HtTSeaB900BcUEfhSd6SkPNAhe9GKTGOaOvNBIuKYQ
T3p4puKBNEMoAiPrmq461ZuM+Vn3qtVo46nxCdKKDzRVGQ7tXX+BZpEvb1E43xD8ea5Cuw8
CR7rq9k3gFYwBn61hX/hs9HLn/tUPX9DtGz6ZqMkng9KlYn1zURJ35rykfcTADHpTSOSV4p
STnIFMcn86ZmMJ4PGag3Hd83AHepGztIzioSOmT1rRGErjg64JFQO+T14qQrycD9aikFUYy
ZWmLAEiq5bJOamnbAx0qrt5zWqOOUris7dKaSxFOHAzTe+R1pmTHrE7QvOEyiHDHPQnpULE
EZ71ICQMetRudvAPeqRFhvXlhWloDBfE2lkDpdRH/x4VXsdNvdRmeOyge4kRC5ROTgdTRZQ
X6F9QtEI+yMHaTgbDnjr70m01a4W6nbrr8HhvxBqQLCfz9RaSRQMeWg3A9e/zfpWZo/iOx8
PobVGM1vNcPI7beURkKDHvgmuRu7ya7uZLmeTfLIxZ2PUnvVVY5rmbyoY2kkOcKoyTWEcNF
L3hSqN7HYaP4hsNJFhp807SQJcTzSTKv3Q8RRQB+Oaz7jUNMl0KzWPVri3uLKN4DFGh2zKW
JBU/wAOc85rn5dN1ENOTayD7MgklzxsB9f8KrXGn3lrAs08DxRyHCluN/GePWtVShe6OWdS
ZpyaxDN4Qj014z9rjkZElPQRHkjH1rd/4SHS38VyTPPJHa3OlpYPKq/NEwUfMB9VH4VwRJL
DApuWLbia19hDb+tTD2rWx2djqenadqd15mozXsX9nT2ySMhHzOMDAycDrzVSa/eLwFHYXd
s8c8cxWCVxj903zMB+OD+NcwT7ZH1qzeajd6j5X2q4km8lAibznavoKPZJWE6mhq+H76yis
dX0u/kMMWoW6osqrny3Vtykj0PT8a0p/EWn2/ibSbq3eWe1hsks7gMNpkUAhse3NcZzn0NI
wOM5p+yi5XZHtGopI67T9Y06bTtW066uZrAXFwlxbzRLv27AyhWAIzw36Con1u0h8OR2kUj
yzJqovMyD7yhFUZOevynPpmuU6UdeKfsYsSqSS0Op8U32mXlxPd6ffXMi3cnmi3kXAgJ6jP
8AFVvTREfhzC89wIETWQ5JGdwEeSB+VcXuJHHQVZ+3XJ04ad5zfZQ5kEfYMRgnHrjinKl7q
iKM3e512q+Jbe9024mVh9rm1g34QjjZgADP4UzUPEFkNS8RanaNn+2bcxLER/qyzKWz64K8
fWuTksryKEzS27pHgHcRwc9Oe9QD27VMaMY7Dc5u5o6bp1heWFxNc37280UkarGsW4OpOGO
c9R6Vs2V9YaI+t6W0rXduyh7VsY/eqflYjtwSK5YMVztYgZpGzuznJrRw5tHsQp2Wh2A1HT
rrwtZL/as9le2SSRPEikidWJIIYdDzg0mv3Oi6nHa6rbXbwXTQRQy2oThWRQu4HuCADjrmu
PySPrR689Kj2KXWw/aye56XN4p0garreoRsXM9zYywwsnDiFhvz6HiuZ8UXNhLLK2n6nPdw
XEpmWORSvlZ5wfUjPX2rm/mJz3zirOoWF5pt59kvYTDMoDbW9CMjp7UKlGM1qNVG1ax0+ka
lpmneDLi0hm8vVNQk2TzlCTFAMfIpHXd1NX7DUvDlho81tBcSLJdaVNZSgx8mVmBDk+mAOO
1cRf2N5pl0bO9iMMwVXKEg4DDIPHqKr88YyPwpexjL3m9xqq17qPQrnxBpMl/q1+s75v8AR
47MRlOVkVEU5PodpqDTNT8PWejxKk8kdzLp00FwpjyWmY5Vs55GABiuQu7G8sobWW7hKR3c
XnRMT95MkZ/MGo7uxvLGK3ku4TGtzF5sRJzuXOM8VDowat6fgW5yWtjrb7V9EbxDZ+KLeWV
rjzYZJ7NlwoKYyQ3ocfrU0OqaHYeM7PU4dSu7qzW4acq6YaNSp+Xr8xGetcCvTFPyK09jHv
0sZKq30R32k+IdHttOsrG5kmwftUc0kY5QS/dYeuMVy2rNbG9SO1u5byNBjzpBtzz2HasyN
WkkESjLMcAZq1cWN7ZmNbuBoXcbgjjBI9cUKnGD5l1NlKU7K2g5EtBpckrTOLsOqpGF+Ur3
Oarq2anutOvLWxs72eLbBeBmgbIO4KcH8iarqvetEl3G207DxRt4yKUDFDUFWG5w1KWz1po
paAFHPHOKdgVGfelycUDHE/5FA6A008DBoUHHSgaY9+3rTCcDmlPA+tIeRQJsQsO9AYc4NR
4I604A0zG7FyKKTGOc5p2M0jRCUlOK8UqrkcUBZgpx1op2yhRSuVYguVxblu2cVT7VevBiA
fWqI61ojhrL3rCUU7NFOxgHQZrsfAmPtV9nrsFcd/DXZeA+bi9BI+4BWNf+Gz0Mu/3mHr+h
2jcdKhOFbrgkdKmYAZGarODyT2ryon3M3fYazHFR7x60oO5TkfhSqg2YK4qjnbZWkfNMDcg
46VKVUN0qNyAeOtapHPK6Y0nknPWq0zntUr85JFQOCwOKpWMJtkTsGUdiKZjj1+tOPAxSHg
HNWc9hmDg8UAHnNOLjpTZCFXINMT7jWcduoqs7/OSKGbLZzTGIx1zVGDmbXhrUbnTNZe/tJ
dk0MLMp7Hpwfaug1uyt7nQbzxPpKgaffmMTwr1t593KY9CeRXEWeoPYPM8aIxljMR3DOAet
Mi1a9t7OazhlIgkdJWjPQspyp+orGVJylzIlVbaHZw6Dplw1rJNZGMHVI7N4DISQjJnDe+R
VnQ9M0a91O2KWQtZrTVfsj+XI2ZUKsVJ9wV/WsSx8Y3d5r9m2oSQRQNex3U7iMA7l6tx3rN
u/Et3aeIXudOeJVhupLiJkXALEn58euKh05u6ZMqtzVhFp4h0bUZEtvs1w99aW4cSMww7EM
xBPfisLX7yIxvpTQOsthcNCjFy22McbSPc85qlDrVzb6fc2UQRIrmZZn2jkMv3cHtjNP1vX
rvWij3SQ7xyzRxhGc+rEdTXRGnJS8jmlUUkbejQaLHoOi3N7pEd5NeX720jF2DFML0GeD81
akvh3RYTpemLaI01/qlxpzXLSEsipMFDj3xWFDq9vY+CNOit2ibUIb6WchlyUUqoUg+uQ35
1jzazeyW1pbvIdtpK00RHVWY5Jz9ankm22n1YvaJI6MaRpVw+vJNa/ZE0iaNsIfmaMyBWTn
vjke9aFrolrpWo6hKsNle2Uul3M1tMvzK6gcfRh0rkrrxBf3bTSSsC87rJMwHMrL0LetPg8
R39s6NCyeWsckYjZQVw/3wR70OnNdf6t/mNVI9jet/Dul/21o2jTxh11SwFy1xnBWRlJyPY
EY/OrE2i6PLdaVpcOmxxPNpi38s+WZnK784Ge+0VyX9vXohiQOA0aNHG46ordQD2p/wDwke
p/2lY3ySqs9jEIImAAwgzhfccn86p0qm9w9pG5tWdv4evJppILESlNNlkkDZRBKpyCvPpir
kul6NNGqrp0cLXWhPf7lyCkqAn5eeB8v61zMviK9ee5mCwxNPC0LKkYVdrHJAAGBTR4j1JW
QrKoK2Zsh8o4iPVf1odKd7oh1I2syDRYEuGvGmtPtIity+S2FiOQA7e3OMepq74i0m3tfGQ
0q0OyOXycE9i6qSfpkms/S9YutIN0Ldk2XUJhlRlDBlyDgg+4Bpup6teapqCX104adVVQ4A
BO3p/IVs4y521sYc8bWOgv5reO9k8NXFtcTLZXaxQqrktgHDDHPLdqtf2BogOmzXQ+xx3N1
c27ruLCPaP3e4j0YgH2zWXdeL9Qurq1vTHbpewOshuEiAeQr0LHuajvfFN5ewrDNBb+WJnm
CiMABn+8fxrN06nQ09rFGrJ4dttLa5u9XhiWG3uYrdlQl0cMu7crA9CAce9WbTR/D8kFtc2
9obqG51r7BG0rMreWwBXIzwRmsODxbqdstxBIIp7eaNEa3mjDphfukA9CPWqieI9Qjjhi3J
tiu/tyjHST1/QVPs6r6j9rBbGprul6dbaHdzWtv5U1lqclluDE+YgB659CP1pPC1jpk1ne6
nq1qkmn6dEWckkGaVuI4x+PJ9hWTea/eXthcWkxQx3F012+FGTIepzTrbX7qDRI9J8uN7RZ
jPsZQcvjGT68VahPksS6kHK5tWmi2N1olzJJZPbSxaY92jO/LuJCNw9Fxxz6ZrofE9tpGo6
lrlpc2Spe2+kxXcN2rMG3LGvykdCCOK5H/hL9U+xC0YRFDatZnMYyYic7c+mapXuv3t8Gec
gzSRLDJIOC6KAAp/IflWfsZuV3/W3+RXtIpHaa9o9vdXup69dsuyyt7GMRMuQS0S8nHYY/W
syHRdD1ebUToSjzkYSwWlydpkj2ZcIfUNyAeorLj8Y6qmpT3hMTm4hWCWN0BR0UAKCp44AF
Z6a3dpc+cmxHV96lVA2HGOPwpxpzSsDqQep1uvaeW8C+HdWEKzLBp5hdDkNFmeXDn24289x
UkumW+paFpk9x839n6A90qf8APRhLtAP/AH1n8K5keKdUFvHb+apijtmtQjKCPLLFiD68kn
6mof8AhI9RVbVVdVS1gNsigcbD1U+o5pexqW07/wCY3UgS6/YWUGjaDqlonlPqEEhlhByFd
H25H1HNX5tJsIdEstbtIoruyRohdoxxJG2fmDD+63Y1zN3dzXYiWTCpEu1EHRR7CrT6rcva
SW4IVJQofaMbgv3c/StnGVlb5mcZLmeh103hmzbxgNPjiWO1vZvPtSMnEIUuAvOfb8K0dLu
tL1HVVk8gT3KafdCYyodg2plCMk4IHWuIi1jUY7uxvI7hxLZALCc/cA6Y9q0D4o1E6kL5TC
j7HQqkaqpDDDZAGORWEqc20n2O2E1a6Oo0rRLbxDpvhOzvH2RJbX8+0f8ALQqQVT8SMVzVz
ZWc/g2LV0hW3uo702rov8a7cg49R0qqNf1FIrFIZhELEuYNgx5e45bH1NS2fiC8t9Qgu1ZU
ELNIECDblhgnHSmoTTv/AFuyuaL+ZiqBjpSH6VM5DSMwAAYk4Hbmom610JtktKxHikAqQDi
kI9KZnyjQOafsPHFKBxTz2oKSI9g3ADvTTwT7VLznFN2HqaAaIzuYdKMYWpe3FNIJoFy3Is
Ek08LweO1O2+lOGR1xii4lEjK4XpSDrU8iOqLux8wzxUKjDUx2FAzkU8L6UgHNP6LSLQgHr
SAAU7tSYP8A9egCtecwjjvWfWneIfsm8HgMBWZVrY82v8YUUuKKsxAV2HgYf6Rev/srXH44
rsvA2DJqHy/wJj86xrfw2d2Xf7zD1/Q7MnvgVC5GcHipmHHWomJIz3ryUfbyG5UHpTGYnOD
xSSMQecYqIuvQCrRhKQx9vqagZgpxTnJwSBVZmJIya1tdHLKQ9pOKYcbM9KiZSTnNKGG3B7
VSRje43ac5J4qGQndtwanLDpg1E6nOaZlJIYFX1NQzscgelOklUfKKgdj25zVpGMmrWRAWy
SCeK6G30zS/+EOfW7o3DSJeLalIyADlS2Rx7VzZHzc8Gu20qa4h+HE8NncRpdtqSy+WXAYx
iNgTz74qaraSaMI3TsZmp+Gha65DaxGSeze2S8dgvzRRsM/N6Uyx8NfaX1aN47hXgtPtdpg
f60bgB+HWupubuwudYuUW6hfUbnRGhuJEbEb3BI4B6ZxTJ7m2jsZ0W8gMqeHktiRIP9aH5X
61gqkrK5q4rqebXdndafdNa3sDQSoBlGGCOM0rabqPktO9rJsUAliOgPAJ9BW94qkt5L3SH
SRJRHp9tHKVOfmCgMCfWt2/1CzGv67qqOjWOoWISKLdja5CgLj2xmt3UdkYOEb2ONvvDmq2
OqtpktvuuFCsyoeBkAjn8aqPpGpRwNcPZSrEk32dnYdJOu3616TeiC71DXRaXdn9rm+zT2z
TOuHVIwGAJ6EH+VY1vqkNzd61bavdxyCULdCRfutMnQD69M0o1pMUqUEY0PhiZ/D899LBdC
eElTGE+Vsck5z29KraboM0+saZb39vJHa3c6wlx6kjjPY47VvW+oQr4V0trmcOP7XeeaINz
5ZCDJHpw3FaE809t4ns0k1KzbTJNSS6TymByu7O9vTAo9rNXQuSO6RwurWcVjrl5Yw7mSGV
kXPJIzU1ho1y+q2cF5ayrbzXKQOU4ILEcZ7HmtGe6t7b4jnUZSlxbR34mOOVZQwNbtne29h
e6tDJdJJHe6jBNbPkfKBJv8z244qpVGofcL2a5m2cbqmkTWuq3VtDBIYo7p7ePIBYkMRj3N
U7mxu7OJZZ4GjjclVbsSOo+tekXd5or+NrTxEZY1tzdSpcwIc7WOcSqPQk5+tctfzJb+Drn
Sbh0muJNQ8+NlbdhApBP4nt7U4VJSS0E6cdzBj0+/mthcRWzvES2GxwdvLY+marw28tyzJC
uWVdx5xxXoHhWGyg07T7uTUoWMkdzG8UsuDESvygA8DPr7VzXhezsJ/EMI1W4SKytwZZgWx
5oXnYPcnir9rpK3QxdLYx77TrzTZ1t723MMrIsiq3Uqeh/GrdzoGsWlpLc3VhJFFGqO7HHy
hhlTj0IPBqx4mubvUtbl1G9kjaa5+bYhBCDoq/gAK7K4v9PaXVTJdwyxHTbGIAv99l8sOq+
pGDSlVkkmSqUW2jln8O2sdtp9z5s7pdTRxumzHk7jg5PcntVTxF4fu9G1e7gW2mNnFcvbwz
MM79p46d667V/tlrqjmG709tKvLyGSNoWGXUOCOOq4Hr6VpJqenxeINVv764imtR4gSZfn3
ZTn5h7Dis/ayWu5fs4vRnld1aXluqyXEDomdu4jIyO1WrLQtY1KJZrHTZ7iNmKhkXgkDJA9
8Vs3kq2XhDUtLuJBLLLfrJAwYElRnLfjxV7S3uB4I0V4p/LWLWGdmLbdgCqSa1lVai3brYy
VOPNbtqclDpt/cBhFaSPglcBe46j3IqaDRNVubeKaDTZ3jmDmNgv39v3sfSu41PWrLUdU0b
U9OkWBbS/ma4AwPlMu/fjvkHH4VbtNUsnm8MzR3UcMI1e9maPzMeVGzZUkdv/rVPtZ9VY05
Ka0uecvpOqI9ur2EoNyCYuM78dfyrU0fQlupdRh1BJYXgsJLuLbgA7RkE+orpdO+y3+j6Za
vqi206XV84IcKSGVdq57BiCKsSSWqOJPtdsAvhuSA7ZBzJyNn17VDrN+6w9nFPQ4D+xtV8/
wAk2MolMAudhHPlEZ3fTHOapwwS3D7YYy5AyfYDvXppltZdRg1Vb62S3Phw2ih5AG84Qldp
HY5xXFeGbxrDUpp2ghnjMRSWCY8SIeCAfWt41W43IlBc1iYaEp8HNqQilOoDUVsxHn5dpRm
6evArLj0rUJ1JitJHUMyZA6lRkgepA9K9HtpPDkei6hpEV0v2a61JTC8jZe2BhI3++1vl9w
ag8K2ttYS6fNc6rC5huZ0kRpfljyhAYD/a9fpWHt2k2bKkpPc4ZNA1iSyF6mnym3MRmDjoy
A4LD1FMTRNVIP8AoMuRb/a+n/LH+/8AT3r0KxurWFNEge7hXyNIvYX+b7rsH2g/XIpbSe0i
02O5+3QKreHJLDYXw3nHPykf1odedi44eNzlNV0NYBpn9mQyv9psEu5d5zt65OewrHuLea0
na2uYmimTGUYcjIyP5iu5aG2vre2hfUYo3h0RURBJhXkDf6tj7Ak49qyfGBgm8WJNbzwyI8
MA8yM5XKooP6ilTqtuz8zXkViHRNHil13T7LWIHjtri4EcjIw3qDj/AB6VCNAv7m9mhsbYy
7ZZVQAjOEJycfgfyrrBd2N9rOiahcPBa6hHdhbmRD8kygD96R2Pb3qC3aG00rV7u0vIjqOo
zvbx5kx5UGcs2fVuBn0BqHVl6M05VY49tJ1FLP7U1q4j2eaGP9zON30zxmqBAJ616JHDa2v
h+5ji1WGY3WkBBuk+YSCRSYwOwGM8da4a+svsV0IBcQ3A2K2+E5XkZx9R0ranU5m7kziuhT
A+bvjvTiBuO3pmn7SOgpu1q3uZpCdqd2xgY9aVR2HWlOBwc5ouMZj3pyLvz82ABQQR2oU7a
AaGH7uMUAZ4qTg8c0YANAJDdoFITxilbnmlySm09qLhYY3WhQCc8UEZJzQoxQSxQvPXpSEZ
bOTzTm46GkHApishStIGyuO3pS7jjAoVcrnIoHYiu2P9nNGQB84NZVat8VFmV/i3Csmrgeb
X+MdRTaKsxHCux8Dfe1Dk52r0+prjq6/wRnz77Hov8zWNZe4zuy//AHmHqdoTxzTMDFPbCj
5uc1Czhe3FeTY+zlIiYjOMfnVds78DjNTMSWOcgHmoWC98k1otjmmMk2429arFkXqAKkkyK
jdcjOe1apmDI2kBPAqNjkZHFOPzUw4xgnmqRi2NL8ZprSNikIycDnNKyr70zNplVwWOcU0K
TwRVkqAfQU4BMZ61VyeTUomPuRTj7Ej2qdlB6VGYz/EOaPUhwKxBL5wc+tMIfkAkY9TVvYQ
MiozGWJLDNXczdNdiuY3Yrk57Zp81vdRp+8hkjHYspFTAsoBAPAr0XxNqlzZfEO2Rh9ogeG
2EluwysisigjH41lKpyyS7pv7ilTi1qeWbnHrxTQSTnqe/vXouseC9Pt9fNvBcSiKXWDp21
QDtBwQR+dYUmgWVjLH/AGncywx3Bl8tlXOApKgn6kYojXjJK25LotdTm3jdAm5WBbkbhigh
ioIOMV6FqWkWWrafp/m3EqXkGh+fHtA2kJk4PqTXK6LpMeppqJkkZGtbR7lcDIbaRkfrTjV
i4uTB09jFwep65zTH3ffyTjnr0rsbfw3p08mlxtPMH1LTnuYwCuBKGcBc+h2/Wq2jaf8AZJ
jqSkAWsSPOkm3aS7EKvPHTmn7aNiXTucplw2DkYpHO5ea7aPw/p2q+MLu1fUZJbcZuJbpMA
RRBckn1IPH40mn+FtHvLHTrprm5P9oXNxbxhcAKYxlWPqOelHt4rdE+yfc4nbOyZCsB64zS
JnOQcdq7y0sjaeGptOvL6O3W5gN1GzEckEgJ6jOKS48K6VHZXSW89w13BpsWoEybQMEgMMD
03DFDxEeqBYfqjhvLLDOCwUcn0pjM3PXmu01ewg07TGjtJpDptzbJcRsSN0kh4wT7YPFY+k
aZa6lZamGeQXlvCZoUBAD4PzD8qpVU02yJUktDDLvhTyMdKayyKFVgUzggEY61d1G3itJzF
E5ZkjG/P97uB7V2muRxyeJLG6lOJYNLtXiRUyXbaOvpxzzTlU5beZmqKd0eeSJMyF2jfaDt
JwcA+/pV19TmPhuHRvLRYo52nDD7xYgA/wAq9Bl0mKHRdZ03VLqWSMaxADLGOWLJ15+tYl1
4QhhTVY4rh5bnT71bdlAGGiJwH+uf51CrwlpIt4brE4nZKIvNCt5ecbsHGcZIzTdzep9q7K
90tIfB0k8F5M9uupGIQMBtJ2ff479qpWHh6HUPD93ewzP9rtpo0MXGDG3G7861VaLTZk8K7
2RzYLDkE+tSlJjH5hDBSduSDgnrjNdXH4asLnSpbyzuZnaC9W3lQgfLEw4f8xitKHSn1TwZ
a6davwusTKrMRwohVif51Pt46NDWGd/eOCCzeUCVYBuVJHH4U1YznpjJx+FelWOlaXqeq6J
b3N351uLedWtFYEwFFJBJA5BxmsXTdAsdQtnaKaUSiGaU5XCrs5C++ahV12NFhV3OXaOZNp
kDruGVJBGR6+9OUNu4yK6fxMxksvDR4YnS1bPr+8cf0p7aLZDS9N1OKWR4Jo5ftGMfJInYf
p+dN1dE2aRoRvY5wK4HXnp+FJ82Oox6dq6y58PWNlaTLeXgivIY4pdu4HeHAbaB2IVgan17
wtp2nWurGzlnebTbiON2kI2sHGQOOhFQq8W7fobex7WOMDEHknpjNI5J5JJ9KlCAsQR+dIV
+XFbp2M+VdgSQDGcgdPwomcB9qSFlI4yMGmODwKCH2Kp2/L6CmmTbUcXbA5JpoB35zTQeSD
wKDntSKsTDaxwcUmABxiogcduaN2eKQ7j/ADAGxj8aaWJ5poIzSkjIwKBXuBJx1puKM571I
pByCgPHWmmSxMMDnjpSDrzSnk4pQAD1oZVg2gDrQRShuMY4ow2SeMUhEeKcPlGSM0oBJ5xg
UuT3I4qrhYYRk5oYccU4kEcUhJ2jIouFhgzigcGnHpTcEc9aLkkV8P8ARGYjkMOayq1r4/6
Iw9WH8qya1hseZiPjCijHvRVnOOrr/BLbWv8AP91efxNcgeldd4M+/fA9wv8AM1lW+BndgH
/tEfVnZblI5OaR9rDmod6htoGT3NMLkEjrXlWPseYRiB1qFuuccUjPnrTGPGM1aRg5LqNcZ
qBmwcGpWbmoWVjyBmtEjKXkMY9+lMC55p7KSMHIpEVicZOKoxt0HpGCvpTGAzgjgVL9xSDz
R5ZdyxPFFzTluVWQ5PWnBFVRmpWXBGKa4G3J60rhy2IsAZOOKgbJPy1OxOcAZpvTg+tUZNE
SqSeRUgTDdqdxn5TQck0CUURSBQwyMjuK6S/8U291rcOsrpg+2wxxpHukLICi4Vsetc3IBx
zgmojwRg9KHBOzZLvsdFY+KXhhUX1sbqeK/wD7QSTeV/ed8+tMuPEFvqFgbe80tJZoZJJLa
UOQYg5yQf7wz61z5J3DLYpMlWDIehyKn2ML3sRKT7m9/wAJII2ic2nMVi1iBuPQjG761maH
qo0q6uXeDzobmBreRM4JU46Ht0qg7s7Fm7nPSmHrkcVapxtYz1Ni711mn0iS1t1gGlp5cXz
EkjeWGc+5NLZ+JAmo6rJe2Udza6kMSwbioBB3AqR0wawnVm7nFAiz2p8kLWsTaXQ3bXXbe2
sL+yjsVijvGUOUchvLXomfTJyfWrFr4lS0h02CKxTy7G4luVXceS4AI/DFc4IsEkilKsBwB
SdOD6FLnXU6CbX7S60iG2udMSS6tlaOK4LnIQnOCOhxk4pz+J/MkuMWiBrjT107OSAqgr8w
9+BXO5YdhRsJOT1oVKHYG5W3NzXHurTQ7LQJ54JvJdpgYnDgBuQMjrWZouoSaRq0V+kYdo8
/IejAggg+1QMOhJJ+ppAuTkVaSUbMlxvqMnzcTySuBl2JP411B8S28kkhuNODpJZQ2fyvtY
eX0YHHGe471zgXmk8vAwaUoxluON07o6jUfE8N6t0FtDEbm7iu2O8nBQAY/Gq//CSyrrWqa
jDAqf2gjK8ZOQue/wBQRmsBkPBFJghuahUoLYvml3NE6ip8Mf2P5GT9qNz5m7knbtxUekal
Lo8tw8ChvPhaBg3TB6H6g1SCmnhSOTVqKtYVr6s29GN9o+i3+pRywG2vI2tihYF2bsdvbB7
0aTr0mlafY2sUCu9reNdZY5D7kClCPTArIGdoXt6UpAGMVHJ3BKxtW2s2en6/FqWn6akEab
98TOWLbgQRk9sHirFt4ltLWzt7dNMUeRFLbqyyEFkfrn3965og5570CPJ4pOnFl3kixq9+u
ox6dGIfLFjbC2U5zuUMxB/8eNLDqlxDoFxo67fImkEp9QQMcemePyqv5R5BpnlYFXZWsS4v
c3dS1+DU4IpJ9Pj+3rEkL3SscsqjA+XoDgAZ9qfqPiOS/j1ZXtkX+05I5HwT8u30rACDntS
Y4qPZQ7Fc0u5oG+08ahNN/ZcXlPCY1hydqNjG8c9e9VpJrZ9OhhW1RZ42YtMCdzg9j9KqlW
xnFBVgOtacoryGZUn5hnHamv16BR2FIwO4cU7ByOh+tWZtEe0A4PekyM49KcU+agKoOWOaB
WGHaccUhGBkVMVUrxxTSny9aAsQHg0ZIFPwQTzmkfAA70EMdlPK2hPmznd/Sm5wQB2pinrU
mcsMCgQueaOR1FHU8CnHB9x3oLEGOtPByMVEMdhT1XCk0AP43EjvUZ4Bz3pcZzzSe1AMQcA
UrnKjFN7044BJzQSNAJanAZz2xSDrSKevvQIjvVX7E55yHFZHfNbV2hOlTt6OvNYlbw2PMx
Hxi/LRSUVZzDhyOa7HwLc6fBc3qahPDCroNrSuVx9MDmuOHTNAJFTKPNGxpSnKlLnieuN/Z
qthdYsgpPUy9f0pjQ2bSEJrWn9M8z4/pXlBdj1bP40bj61z+wgeh/adfyPT3W0Rv+QnZOP9
ibP86hAtnBK39qP96UV5tuPr+tG4+tP2EQWZ1V0X4no0gt4yA15bHnGRKOaaXtQSou4OP+m
grzvPvSE+5o9gu5azOf8AKvxPQhJbFCwuoMD/AKaCk8+3AwLmH/vsV57+JpefWj2C7h/acv
5V+J6Cktu2SbqHPb94BT90JOFuoMf9dBXnXPqadn3o9gu4/wC1J/yr8T0RFildVN5bJk43G
UcVZubCwVN8OtWspH8O8DmvMcn/ACaXcT3oVBdyXmU2/hPSYtNt5k8z+1bKM9laYZqKfTo4
oUk/tCzkLdQs4yK863H1/Wl3H1P51XsUJ5jJ/ZPQHs/LK4u7Nt3dZxx9ajltSGx9rtSfada
4Pccdf1o3H1/Wj2SF/aEv5Udyth5rDdd2ygdzMtVmtSG4mtz7+aK4/JPf9aM+pNHs0L6/L+
U7JrJ1Xe01vj/rstNNoR/y8W/T/nstcfk9M8UZ96fs0L68/wCU6/7MWbas0Gcf89VFN+yHO
PPg4/6aiuS/E0mT6mn7NB9ef8p1xt1ReZoef+mopwtlC5+02/4yiuO/E0v4mp9mg+vv+U68
QqSf9Ig4H/PUVG8B6ieAj/rqK5QEg9TQSSepp+zQfX5fynUeWAuTND/38FO8oKm9p4SPTzB
muVz9TRmn7MHjX/KdT5QIybiH6eYKFEQIUzRfg4rls++KMn1NJ0xLGv8AlOuMSAg70yenzi
mvDJkjKf8Afxf8a5TcfWjcfX9aXsx/XX/KdZ9ml6b4+Of9YP8AGlFs7MRuj4/6aD/GuS3H1
/WjefU/nR7MPrz/AJTrVt5ACSYx/wBtF/xpDEygBnTHX/WL/jXKFz/eJ/GkLH15+tHsw+vP
+U60IAoYOhH/AF0H+NRswAGWT/voVyoY+v60En1NNUw+uy7HWAJgYdMk/wB4f41OEUHDPGP
+Bj/GuMDEdzS7j6mj2Y1j2vsnZ7Yu0yZ/3xULqobAkjJJx98YFcluPqaTJ9TS9kP+0H/Kdg
Ydv3pI/wAJB/jSeWOnmR5/3xXI7j6/rRuPqfzo9mH15/ynXvHsGC8X/fwf41GUyoPmR/8Af
YrlMnHX9aTn1p+zJ+vP+U6byxnmRP8AvsVGyru2mRM5/viudyaM0/Zi+uy7HQEovHmLn/eB
pjPGeN6/nWFmjNHIL64+xvrjHDp/31QJE5G9PzrAzRk0cgfXJdjpIjai1nSRY2kbBSTfgpj
PA9c/0quUGf8AWJ/30Kw80Zo5Cfrj/lNwxgNgSJj/AHhTlhzjDp/32Kwcn1oz9aOQPrb/AJ
ToBASTiSIY9ZBTWTY2DLH+DisHJ9aM0cg/rj7HQLCGXcJYgPQyDNO8v5f9bF/32K53NGaOQ
Prj7HRCHIz50Iz/ALYpgiByfPi+X/bFYGaM0cgfXH2N8wZUESwj/toKVLbcju1zAoUd5BnN
c/mjNPkJ+tS7G+tuTyJocdMeYKDbsp/1kP8A38BrAz70Z+tHIH1p9jpbqO3j8KXbSXEbXDy
p5aI4JIBO449K5inZJHJpM1UVY5pzc5XYUUUVRIL9yiiipJCiiigAooooAB1ooooAKSiimg
FXrRRRQwCiiikAUUUUAIelA6UUUAOFIetFFACUtFFADqbRRQAUUUUwCiiimMKKKKSGFFFFD
EgooooQMP4qKKKYgHWjvRRQAUUUUDQUUUUAFFFFAhM0tFFIoTNLRRTJDAooooAKKKKACkoo
oAWg9KKKTAKKKKEAUUUUwA0goooAXtSCiigBaKKKCgooooJCkoopALRRRTA//9k=
</binary>
</FictionBook>
Zerion Mini Shell 1.0