%PDF- %PDF-
Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/ |
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/913.fb2 |
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?> <FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink"> <description> <title-info> <genre>antique</genre> <author><first-name>Kajman</first-name><middle-name>a</middle-name><last-name>Maru</last-name></author> <book-title>Untitled</book-title> <lang>cs</lang> </title-info> <document-info> <author><first-name>Kajman</first-name><middle-name>a</middle-name><last-name>Maru</last-name></author> <program-used>calibre 2.55.0</program-used> <date>16.8.2019</date> <id>29ffd52f-859b-488a-b921-2ef1ba89edde</id> <version>1.0</version> </document-info> <publish-info> <publisher>Kajman Travel Agency</publisher> <year>2009</year> </publish-info> </description> <body> <section> <p><strong><emphasis>Všude je voda</emphasis></strong></p> <p><strong><emphasis>Petra Neomillnerová</emphasis></strong></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p>Otevřela dveře a nakrčila nos. Pach špinavé šatny, vzpomínka na stovky zpocených těl. Kdyby nutně nepotřebovala zaplatit nájem za kutloch, kde přespávala, utekla by. Zvenčí zazníval úporný dusot bubnu. Srdce kardiaka, pomyslela si. Půjde to mizerně. Hodila na lavici sportovní tašku a začala se převlékat. „Ty jsi Babs?“</p> <p>Překvapeně zvedla hlavu, neslyšela ho přicházet. „Jo. Havraňák?“</p> <p>„Radši Havran.“</p> <p>Potřásla kšticí. Temná předtucha, že dneska bude všechno obzvlášť uhozené, se začala naplňovat. Byl starý. Kromě toho, že měl bandáž na lokti, vrásky jako rýhy v bahně, zplihlé, do půli zad dlouhé vlasy a pleť barvy ochozených bot, byl starý.</p> <p>„Díval ses ven?“</p> <p>Zašklebil se. „Sebranka jako vždycky. Pomeranče, plastové láhve, basebalové pálky. Vyzbrojili se.“</p> <p>„Někde pod tímhle zatraceným stadionem je žíla. Vodní žíla. Snad se napojím.“</p> <p>„Je to čím dál těžší.“</p> <p>„Je, spíš chytneš rozvod plynu, než…“</p> <p>Řev zvenčí sílil.</p> <p>„Nepřevlíkneš se?“</p> <p>Pokrčil rameny.</p> <p>„Proč? Jsem dědek. Na krásu jsi tu ty.“</p> <p>Ohlédla se směrem k prasklému zrcadlu. Ukázalo drobnou ženu v přiléhavých černých kalhotách a pestré podprsence. Amulety se jí houpaly na krku, a když se pohnula, pleskaly o holé břicho.</p> <p>„Na krásu?“ Před lety jí členové Convention začali říkat Babs, protože vypadala jako dítě. To bylo pryč, zbyla prostě jen malá ženská s unavenýma očima a pihou na břiše.</p> <p>„Ty,“ v hlase jí zazněla naléhavá stopa nejistoty, „co když to nepůjde?“</p> <p>Zakašlal, ale možná, že to byl smích. „Vždycky jsem něco vymyslel, neboj.“</p> <p>„Nikdy jsem s tebou nedělala.“</p> <p>„Vždyť vím.“</p> <p>„Budou studení, je jim to fuk. Nezajímáme je. Chtějí jen jedno, ale nejsou pro to ochotní nic udělat. Bude těžké dostat je nahoru.“</p> <p>„Blbce je vždycky těžké zvednout. Bývaly doby, kdy…“</p> <p>„Hele, o satori mi nezačínej. Potřebuju prachy na nájem. Musí to jakžtakž klapnout, musej to mít, nebo nás z pódia vynesou a místo rituálu půjdou sjet lajnu. Beztak jsou tu jen proto, že jsme levnější a zabijou s náma večer. Havraňáku,“ zaprosila o útěchu, „že to klapne?“</p> <p>„Sfouknem to, kotě. Jestli nenajdeš Vodu, ještě je tu pořád pod pískem železo. Je hluboko, ale když bude potřeba…“</p> <p>Protáhla koutky. „Jestli tu je, tak je šíleně hluboko. Neriskuj.“ Odkašlala. „Víš, obvykle, když to jde moc blbě, tak – hm, zkoušíme čerpat z lidí, nebo, no prostě, sex na ně zabere vždycky,“ koukla po něm rozpačitě.</p> <p>Rozchechtal se. „Jsem stará ventra, holčičko. Radši najdu tu rudu.“</p> <p>„Když myslíš.“</p> <p>Řev zvenčí zesílil. Jsou namol, pomyslela si a vzala za kliku.</p> <p><strong>* * *</strong></p> <p>Ten idiot. Tančila po pódiu a v duchu Havrana proklínala. Co ho to napadlo, vyměnit moji placku za jinou? Bubny v jeho nahrávce pomateně bušily, píšťala se drala spodky basů jako hlídka ghettem. Nenajdu tu Vodu, doprdele. Pod pódiem hulákala parta zlitých chlápků a jejich ženské jim mermomocí chtěly šplhat na ramena. Ještěže je tu drátěná síť, ale bozi vědí, kolik vydrží.</p> <p>Rozpřáhla ruce a přilnula ke zvuku bubnů. Našla jejich rytmus a nechala se pohltit. To bylo dobré, prostoupila se s hudbou natolik, že by ji od jejího tepu museli odříznout nožem, kdyby naráz přestala hrát. A pak ji ucítila. Žílu vody, hluboko pod zemí, chladnou, věčnou, prastarou. Vnímala ji břichem, chodidly, konečky prstů. Přicházelo to. Obrátila dlaně směrem k publiku a nechala sílu Vody vytrysknout. Koutkem oka zahlédla Havrana, bušícího na velký, temně znějící buben. Vykřikla. A na pódium dopadla první láhev.</p> <p>Zvuk skla ji vrátil zpátky. K pódiu se davem lidí, ještě omámených rituálem, prodírala skupina chlapů ve vojenských bundách. Opilostí zamžené oči, ale v rukách baseballové pálky a kusy kabelů. A láhve. Znovu zařinčelo sklo a první z rváčů se pověsil na drátěnou síť.</p> <p>„Zapíchej si s tou chcíplotinou, děvko. Dělej, než ti tam nacpu tohle.“ Gesto ruky s pálkou bylo výmluvné. Buben umlkl.</p> <p>Babs se rozhlédla kolem sebe. Ochranka zase v tahu, jako vždycky, když je problém. Ostatně, stejně by jich nebylo dost.</p> <p>„Co budem dělat?“ křikla a promnula si ruce. Dosud brněly ozvěnou obřadu.</p> <p>„Hlavně klid, kotě.“ Havran zapraskal klouby a natáhl kostnatou ruku k prohýbající se síti.</p> <p>„Vypadněte, dokud je čas.“</p> <p>„Tobě se vychčiju do huby, ty komediante.“ Spíš jen tušila záblesk a muž sjel ze sítě. Vzduch čpěl spáleninou.</p> <p>„Ten hajzl mě spálil!“</p> <p>Řev a pak nezaměnitelný zvuk natahovaného kohoutku. „Bacha!“ Voda v ní doznívala, ale na mlhu to stačilo. „Zdrháme.“</p> <p>Výstřely podivně němě práskly v hustém mléku vodní páry, ale ještě zahlédla, jak muž, který první přelezl zábranu, padá. Ani se nemusela dívat podruhé. Takhle jdou k zemi jen mrtví.</p> <p>Chladné prsty jí stiskly předloktí.</p> <p>„Máš pravdu, zdrháme.“</p> <p>Bílou clonou k nim dolehla houkačka policejního auta.</p> <p>„Nepočkáme na fízly?“ Běžela ze schodů, Havran ji nekompromisně táhnul za zápěstí k bočnímu východu. „Opravdu to chceš?“ zasupěl.</p> <p>„Jménem zákona…,“ ozvalo se někde za nimi. Pistole štěkla, ještě než doznělo „stůjte.“</p> <p>„Do řiti.“</p> <p>Havran se dotknul zámku dveří do suterénu. „Kam to lezem?“ Srdce bouchá o žebra a v hlavě hučí. „Je tady jeden starej výtah. Na koks.“</p> <p>„Na koks?“</p> <p>„Tos už nezažila. Pojď.“ Postrčil ji před sebe jako otec lelkující dítě. Dveře za nimi zapadly.</p> <p>„Tohle jim ujede?“ Nedůvěřivě kopla do pneumatiky starého motocyklu.</p> <p>„Nediskutuj a sedej. Ujede.“ Narazil jí na hlavu přilbu, spadla jí přes nos a páchla kouřem.</p> <p>Motor naskočil. S podobným pocitem, jaký jí někdy přinášely zlé sny, dosedla na sedačku a objala Havrana kolem pasu. Stroj zaječel a ona tupě opřela hlavu o kostnatá záda a myslela na vodu. Zpěněnou, páchnoucí vodu řeky, která tekla městem.</p> <p><strong>* * *</strong></p> <p> „Z tohohle nádraží už dávno nic nejezdí,“ pokusila se zakřičet, když se vynořili ze spleti úzkých uliček. Zbytečně. Na jazyku měla chuť vlastních slin. <emphasis>Co to, kurva, dělám? Ještě odpoledne jsem chtěla zaplatit nájem</emphasis><emphasis> a</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>umýt si vlasy,</emphasis><emphasis> a</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>teď? </emphasis>Motorka jí zatancovala pod zadkem, jak Havran prudce zabočil pod prorezlou střechu. Zastavil, a když slézala dolů, nohy se jí třásly. Strhla páchnoucí helmu a vztekle se k němu otočila.</p> <p>„Do čehos mě to navezl?“</p> <p>Vypadal dvakrát tak starý, než když ho dnes viděla poprvé. Kůže těsně obepínala lebku a v ní žhnuly oči. Vyvolávaly v Babs dávno zapomenutý dětský pocit. Zmlkla.</p> <p>„Navezl, já vím. Pojď.“</p> <p>Nepoužívané nádražní budovy obrůstal plevel a útlé kmínky stromků likvidovaly balkony.</p> <p>„Nic odsud nejede, Havraňáku. Nic. Hluboká symbolika. Měli jsme jet do Unicornu, tam by nám možná někdo píchnul,“ ušklíbla se.</p> <p>„Myslíš?“ Tón jeho hlasu ji zábl v žaludku.</p> <p>Betonové pláty se drolily pod jejich kroky.</p> <p>„Tady.“ Strčil do zaprášených dveří a vešel.</p> <p>Čekala prázdnou místnost, ale proti dveřím trůnila zděná stěna baru.</p> <p>„Průser?“ Dokonce i barman tu byl. Muž s vystříhanou hlavou, zhruba v Havranově věku.</p> <p>„To si piš,“ odpověděl mu.</p> <p>„Tak už to spustili?“</p> <p>„Už.“</p> <p>„To se dalo čekat. A co ta malá?“</p> <p>„To je Babs. Je tady přes Vodu.“</p> <p>„Taky šamanka?“ vztáhl k ní ruku barman.</p> <p>„Jo. Ještě jo. A ty?“</p> <p>„Já už to dávno nedělám,“ zachmuřil se muž. „Tak dávno, že už jsem ani neviděl ty vaše ’mše těla‘, dítě.“ Znělo to skoro zle.</p> <p>„Čistej?“ naježila se.</p> <p>„Ne.“ Havranův hlas zněl unaveně. „Fin prostě jen nemůže snést to, jak nás ponížili. Co ještě horšího ti můžou udělat, než tě přimět, aby ses prodávala před hladovýma očima. Před nechápavýma studenýma očima, za pár babek honoráře? Hm? Považují tě za Vědoucí? Ne, honí si nad tebou péro. A nad jinými taky, přirozeně.“</p> <p>„Kašlu na ně.“</p> <p>„Kašli. Jenže jak dlouho to bude trvat, než začnou chtít malá soukromá satori, ’mše těla‘, za které se platí prachama na nočním stolku?“</p> <p>„Na to bych nepřistoupila. Nikdy.“</p> <p>„Už teď dlužíš za nájem, ne?“</p> <p>„Oni nás potřebujou, kurva,“ vyjekla zoufale.</p> <p>„Potřebujou.“ Fin jí přistrčil sklenku. „Jenže zrovna teď o tom nechtějí slyšet. Je před volbama, ne? Poslední dobou jsme pro ně jen o stupínek výš než dealeři drog.“</p> <p>„Už ne. Sejmul jsem při práci jednoho chlápka, možná dva. Už jsme pod těmi dealery.“</p> <p>„To se jim bude hodit. Lijí vodu do děr. Už teď.“</p> <p>„Kdo bude hledat zóny, kdo testovat podloží, kdo zacelovat rány, až jim zase bouchne chemička? Neobejdou se bez nás.“</p> <p>„Bez nás dvou klidně,“ zchladil ji Havran. „Jsou i loajálnější. Jen se podívej, kdo je teď v radě Convention. Mudrci zrovna ne. Ale jsou šikovní. Způsobní. Asertivní. A když my skončíme v cele…“</p> <p>Žaludek se jí zatřepetal v krku a v mysli znovu ožila představa vody. Vody v ústech a v plicích.</p> <p>„Ale kuš.“ Finova ruka překryla její. „Taky jsem dělal Vodu. Tohle není řešení.“</p> <p>„Chci domů.“</p> <p>„To není dobrej nápad, děvče.“</p> <p>„Potřebuju tam.“</p> <p>„Co tam máš? Oblíbeného potkana, dítě, knihu, strom nebo snad chlapa?“</p> <p>„Nejspíš ty knížky. Hele, musím přece domů. Přece nezdrhnu jen tak, bez ničeho.“</p> <p>„Budou tam čekat.“ Barman si přetřel hřbetem ruky strniště na bradě.</p> <p>„Hodím tě tam.“</p> <p>Havran se zvedl a se zapraskáním protáhl záda.</p> <p>„Zavři to tady, Fine.“</p> <p>„Bez starostí. Půjčím vám káru, motorka je moc nápadná.“</p> <p>„Dík. Jen nevím, kde ji odstavím. Však víš.“</p> <p>„Já už ji najdu. Dávej pozor na tu malou.“</p> <p>„Zpomal. Už hezky dávno nejsem žádná holčička.“ Oči bývalého šamana změkly a na chvíli měly barvu horského potoka.</p> <p>„Pro někoho jsi. A buď ráda.“</p> <p>* * *</p> <p>Kolem nich se sunul život města. Vyhlédla tmavým sklem okénka a povzdechla si.</p> <p>„Trochu ’gangsta‘ kára, ne?“</p> <p>„Naštěstí. Tohle není zrovna triumfální jízda. Kde mám zahnout?“</p> <p>„Na příští odbočce.“</p> <p>Hadi aut se plazili magistrálou a pářili se na křižovatkách. „Mám toho dost.“</p> <p>„Ale no tak. Říkali o tobě, že jsi cool kůže, děťátko,“ zasmál se Havran potměšile.</p> <p>„Cool? To mysleli ten ledověj balvan v žaludku?“</p> <p>„Taky že je v tobě Voda.“</p> <p>„Všude je voda.“</p> <p>„Všude je jenom bahno, dítě,“ zachraptěl. „Jsi doma.“</p> <p>Zmáčkla tlačítko bezpečnostního pásu a podívala se ke dveřím.</p> <p>„Seď,“ sykl.</p> <p>„Támhle je Jewel. Tys mu volala?“</p> <p>„Blázníš? S hlavouny Convention už dlouho nemám nejlepší vztahy. Nejspíš přišel slídit. Sondovat a pak práskat.“</p> <p>„Těžko říct, Babs. Nelíbí se mi to. Buď opatrná.“</p> <p>„Budu. Vlastně… vlastně by ani neměl vědět, kde bydlím.“</p> <p>„Jak jsi na tom s telepatií?“</p> <p>„Jakž takž.“</p> <p>„Půjdu s tebou.“</p> <p>„To nemusíš.“</p> <p>„Půjdu. A ty se snaž slyšet a nebýt slyšet, jasné?“</p> <p>„O.K., boss. Co mě vlastně pořád buzeruješ?“</p> <p>„Asi na mě lezou tyhle otcovský pudy, vodní vílo.“</p> <p>„Tak lez.“</p> <p>Na chodbě je cítit přepálený tuk z fritézy. Šlape po schodech kolem věčně nefungujícího výtahu a snaží se, aby její srdce pracovalo tiše. Poslouchá. Poslouchá a neslyší nic.</p> <p><emphasis>Ticho, </emphasis>pomyslí si. Ne, Jewel nejde pomoci, v nejlepším případě práskat. V nejlepším… Zastaví se. Nejde pomoci, to znamená, že jde ublížit. V tom se jí do myšlenek prolne překvapivě jasný obraz jí samé, ležící na podlaze. Kolem jsou lahvičky tinktur. Jistě. Zadlužená, v maléru, přecitlivělá, potrhlá… Kdo vůbec považuje šamany za duševně zdravé? Policajti jistě ne. Otrávila se? To se dalo čekat. Obětovaná.</p> <p>Znovu se vydá nahoru po schodech a Voda se znovu ozve. Ta hluboká, studená stoka, plná toxických řas. Prostupuje jí žilami a pomalu stoupá k očím a výš a výš.</p> <p>Vrazí klíč do zámku, vyťuká kód a dveře se otevřou. Jewel sebou trhne. Neslyšel mě, pomyslí si žena. „Na návštěvě?“ zeptá se kousavě.</p> <p>„Babs…“ Šaman k ní vztáhne ruce, pak mu zřejmě dojde, jak teatrálně gesto působí, a zase je spustí. „Babs, kotě, cos to vyváděla?“</p> <p>„Já? Šli po nás. A Havran je sejmul v sebeobraně. Budete s tím něco dělat?“</p> <p>„My?“ Zní to výhružně. „Myslíš Convention? Jednáme se starostou. Všechno bude dobré… když se půjdete přihlásit na policii.“</p> <p>„Tak na policii? Jistě, když nás nedostali přímo na tom stadionu, máme to napravit, že?“</p> <p>Jewel udělá krok směrem k ženě a ošklivě se usměje. „Ano, napravit. Jinak to budu muset napravit já.“ V hlase má smrt a jeho prsty se svírají. Babs cítí plameny kdesi za jeho očima a v hlavě se jí náhle ozve pomalá melodie bubnu. Havranova bubnu.</p> <p>„Proč zrovna já?“ řekne tiše. Kdesi hluboko pod budovami se valí voda, pod jílem a kamením, prodírá se jako krev žilami k srdci města.</p> <p>„Proč zrovna ty? Ptáš se? Co ten rituál tenkrát na Pláni? Musela to rozehnat policie. Podněcovalas anarchii, naváděla k rabování. Došlo k narušení pořádku,“ povzdechne farizejsky, „k potyčkám…“</p> <p>„Ale hovno.“ Bubny v hlavě dál buší, ale už to není nepříjemné. „Prostě se jen na jednom místě odvázalo patnáct tisíc lidí. Ale chápu, vadilo to. A teď chtějí mou hlavu. Teď chcete mou hlavu,“ opraví se. „A Havranovu taky, že? Je mimo kontrolu.“</p> <p>„Mimo kontrolu? Čistě soukromě ti můžu říct, že je to nebezpečný cvok. Psychopat. Zanícená tkáň, kterou je třeba odstranit.“ Jewel se dostává do ráže. „Nákaza.“</p> <p>„To chápu. Takže mě chceš zabít?“ Babs stojí uprostřed místnosti, ruce svěšené. „Prostě oddělat.“</p> <p>„Babs, holčičko… Je tu jedno řešení.“ Jewel vytáhne z kapsy kapsli. „Bude to rychlé.“</p> <p>Bubny duní a Babs jen potřese hlavou. „Dělej.“</p> <p>„Děvko.“ Muž švihne rukou a konečky prstů mu náhle ožijí drobnými plameny. „Koleduješ si o to. A pěkně dlouho.“</p> <p>Hučení vody v uších je teď nesnesitelné. Babs zatne zuby a zvedne bradu. Dívá se. Jen se na Jewela dívá, tiše a upřeně, tělo je voda, i Jewelovo tělo. A voda teď plní plíce, dere se do dutin, zaplavuje ústa, tlumí plameny a rdousí. Muž padne na podlahu, chvíli ještě marně bojuje o dech a pak je po všem. Z vodopádu v hlavě je strouha, potok, kapka… slza stékající Babs po tváři.</p> <p>Skřípnou dveře a šamanka se k nim ztěžka obrátí. „Kdes byl?“</p> <p>Havran se mlčky sklání k ležícímu tělu. „Utopený?“</p> <p>„Však vidíš. Kdes byl?“</p> <p>„S tebou.“</p> <p>„Ty bubny…“</p> <p>Stařec si zastrčí za ucho pramen vlasů a zvedne ze země pohozenou knihu.</p> <p>„Jo. A koukej balit. Za chvíli jsou tady. Cajti i našinci, hm…“ Babs se bezradně rozhlédne, pak popadne rozměrnou černou brašnu a bez rozmyslu do ní shrne knihy, které ležely na polici. Havran beze slova knihy zas vysype.</p> <p>„Co děláš?“</p> <p>„Je to moc těžký a navíc, k ničemu to nepotřebuješ. Vem si šaty, doklady, baterku a jednu, slovy jednu, knížku.“</p> <p>Motají se kolem mrtvého, v tom stařec strne.</p> <p>„Blíží se, kotě. Padej k zadnímu schodišti.“</p> <p>Babs se naposledy rozhlédne, přehodí přes rameno řemen tašky a vyběhne ven.</p> <p><strong>* * *</strong></p> <p>Schody berou po dvou.</p> <p>„Cos slyšel? Jsou to naši, nebo benga?“ štěkne udýchaně žena. „Kam běžíme?“</p> <p>Havran se na podestě zastaví. „Do kanálu.“</p> <p>„Cože?“</p> <p>„Do kanálu,“ zopakuje mírně. „A pak ven z města. Pro tenhle svět jsme oba vrazi, bejby. Bereme kramle.“</p> <p>Babs si vyčerpaně přejede dlaní obličej. „No budiž,“ zachraptí a znovu se rozběhne. Zlý sen začal.</p> <p>„Kudy?“ Mačkají se u rozbitých dveří na dvorek. „Tady přece žádnej kanál není,“ syčí Babs.</p> <p>„Ale je. Syp,“ postrčí ji před sebou. Přeběhnou dvůr a Havran botou odsune zetlelé listí. Mříž je těžká, kluzká nalepenou břečkou.</p> <p>„Prosím. A neškleb se, kotě, voda je přece tvůj živel, ne můj.“</p> <p>Babs se podívá dolů a žaludek se jí zahoupe.</p> <p>Z ulice se ozývá ječící siréna.</p> <p>„Policajti, kurva.“ Z otevřeného poklopu stoupá pach stojaté vody. Šamanka zašilhá na nebe a vklouzne do zejícího otvoru jako potkan. Siréna na chodníku neumlká.</p> <p>Kroky se rozléhají ozvěnou, pod nohama jim čvachtá voda. „Kam?“ Babs si lítostivě prohlíží špičky bot, do kterých teče. „Ke starý čističce…“</p> <p>„A potom?“ Brodí se po kotníky v utopených nedopalcích a pytlících s psími exkrementy.</p> <p>„Ven z města.“</p> <p>„Dobrý, asi budu zvracet,“ oznámí šamanka zajíkavě. Vtom v chodbě ohlušivě zazní výstřel.</p> <p>„Stůjte, jste zatčeni. Odhoďte zbraně,“ ozve se z uctivé vzdálenosti.</p> <p>Havran potřese hlavou. „Pitomci. Co bychom asi odhazovali?“ Mrkne na Babs. „Pošli jim sen a já pošlu svůj.“</p> <p>Přikývne. „Bude o potkanech a pijavicích,“ šeptá a potom přivře oči. V kanále je ticho, jen kapky dopadají na vlhký kámen.</p> <p>„Teď přijdou naši.“ Havran seskočí ze žebříku a zabočí do jednoho z postranních tunelů.</p> <p>„Nejspíš. Nebo zásahovka. Pravděpodobně právě lijí vodu do děr a pouštějí psy.“</p> <p>Stařec zavrtí hlavou. „Nechají nás, abychom se potloukli sami. Je to… výchovnější a o to jim jde.“</p> <p>„Dát nám lekci?“ Babs se smutně ušklíbne. „Těch už jsme dostali. Koho myslíš, že pošlou?“</p> <p>Havran potřese vlhkými vlasy a stiskne jí rameno. „Ale no tak.“</p> <p>Šamanka mlčky šlape vodou, pár metrů před ní zašustí po úzké římse potkaní ocasy.</p> <p>Utíkají, napadne ji. Třeba jsme opravdu nebezpeční.</p> <p>„Určitě pošlou Nathana,“ hlesne.</p> <p>Havran je za ní, ale Babs vytuší pokrčení rameny. „A co?“</p> <p>„Má vodu líp zmáklou než já.“</p> <p>„Opravdu?“</p> <p>„A Filomenu.“</p> <p>„Myslíš Lysku? Proč? Je to budoárová kůstka. Co s tou v kanále?“</p> <p>„Nesnáší mě.“</p> <p>„No, to je kvalifikace. Koho dalšího tipuješ?“</p> <p>„Thea.“</p> <p>„Ten je jistý. Má nevyřízený flastr zase se mnou. A Shadow.“</p> <p>Babs sklesle přisvědčí. „Ano, Shadow nás odmázne rád. A ostatní?“</p> <p>„Ti si nebudou pálit prsty ani pro nás, ani pro ně. Malé kšefty v malých čtvrtích, klid, pohoda.“</p> <p>„Teplý postele a dálkový ovládání k telce zabudovaný v sedací soupravě.“</p> <p>„Přesně tak,“ nakopne Havran nepozorného potkana. „Rozluč se s tím, děťátko.“</p> <p>„Nech si ten otcovskej tón. Nejspíš nás sežerou krysy.“</p> <p>„Sežerou,“ zasměje se Havran. „A koukej se vsoukat sem. Máš přednost.“</p> <p>„Tam nevlezu. Mám klaustrofobii. Může tam bejt… cokoli.“ V šamančině hlase zní panika. „Cokoli.“</p> <p>„Strč tam tu tašku a pak tam vlez sama, jasný? Kdyby něco, pomůžu ti.“</p> <p>„Nelezu.“</p> <p>„Tady všude je voda… Kotě, pro tebe je tu bezpečno.“</p> <p>„Hovno. V takovýhle troubě nikdy není bezpečno.“ Babs si najednou uvědomuje masu města nad sebou, tuny země, těžké vlhké hlíny, v nose pach splašků a potkaních hnízd, sesune se na zem a přitáhne kolena k bradě. „Je mi nanic.“</p> <p>„Kotě…,“ šeptá Havran, ale jeho tichý hlas je ostřejší než křik, „zvedni zadek a vlez do tý škvíry. A udělej to zčerstva, nebo ti tu prdel zmaluju, jasný?“</p> <p>„Ty hajzle, dostals mě do toho.“</p> <p>Zvedne ji ze země a přitiskne zády ke zdi, hlavu na pěst daleko od její. „Dostal. A dostanu tě v pořádku pryč, když tam teď vlezeš.“ Přiloží jí dlaně ke spánkům. „Já vím, že je tu všude spousta země, kamení, písku, ale ty jím projdeš, tak jako pramen tryská na povrch. Už víš?“</p> <p>Babs znovu zaslechne dunící bubny, průzračná voda se dere kapilárami země, kalná voda divoce proráží hráz. „V pohodě?“</p> <p>„Jasně,“ hodí sportovní tašku do nízkého tunelu. „Lez za mnou.“ Světlo baterky olízne stěny a Babs po břiše vklouzne za ním.</p> <p>* * *</p> <p> „Někde tu jsou.“ Už hodinu jdou úzkými chodbami a potkani, kteří zprvu mizeli v temných zákoutích, je teď doprovázejí jako kasteláni, jako čestná stráž.</p> <p>Havran kývne. „Už nějakou dobu o nich vím.“</p> <p>„Kolik jich je?“</p> <p>„Tři. Nathan, Lyska a Shadow.“</p> <p>„Kurva.“</p> <p>„To ona je. Co voda?“</p> <p>„Zatím v normě. Zatím, ale Nat ji umí zvednout zatraceně rychle. Ve třech to můžou zatopit, nebo…“</p> <p>Šaman si položí prst na ústa. „Slyšet a nebýt slyšet, už jsem ti to říkal,“ šeptne. V tu chvíli se voda kolem nich pohne jako živá rtuť.</p> <p>* * *</p> <p>„Máš je?“ Bledý muž s pihou se opře o zeď a neklidně o ni pleskne dlaní.</p> <p>„Přibližně,“ zapochybuje holohlavý. „Skončíš to?“</p> <p>„Pokusím se, Shadowe. Nejsou to koťata, nebude tak snadné je utopit.“</p> <p>„Pohni zadkem.“ Plavovláska se s nelibostí pokouší vyprostit podpatek z chumáče nedefinovatelného svinstva. „Je to tady k pozvracení, ten pach.“</p> <p>„Nemělas chodit.“ Chlapík s oholenou hlavou se konečně zvedne z kleku a přičichne k vodě, nabrané v dlani. „Bude to o hubu. Je to Havran. A víte, kdo je Havran.“</p> <p>„Cvok. Zabil Jewela.“</p> <p>Shadow neurčitě odplivne do břečky pod nohama. „Toho zabila Babs… Viděl jsem tělo, pěkná práce. Co ji dostat živou?“</p> <p>„Pokud ji chceš živou, jdi ji lovit sám,“ odsekne Filomena. „Mně stačili ti poldové ohlodaní potkany. Za tohle nás ukřižujou, jasný? Nemysli, že jsme pro radnici něco jiného než ona a Havran. Chtěj důkaz loajality…“</p> <p>„Proč ne,“ broukne bledý. „Jen bych si s ní trochu pohrál.“</p> <p>„Pohraj si s mrtvou. To tě taky pobaví.“ V ženině hlase zazní podivná nota odporu.</p> <p>„Nechte toho. Jsou blízko. Zkusím…“</p> <p>Filomena zaječí.</p> <p>„Co je?“</p> <p>„Potkan. Já se z nich zblázním.“</p> <p>„Drž hubu, Lysko,“ bledý zapraská klouby. „A nech ho dělat. Chtělas body, tak mlč.“</p> <p>„Ale…“</p> <p>„Příště starostovi vyhul péro a máš to bez potkanů. Nate, pohni. Divně to tu hučí.“</p> <p>Vyholený znovu nabere do dlaní vodu a dýchne do ní. V páteři, v míše, v mozku cítí vlhko, obklopuje ho, vzlíná, plyne, kypí, rozbíhá se jako pavouci nožky a hledá…</p> <p>* * *</p> <p> „Je to tady.“ Babs holení rozhrne vodu a zadrží dech.</p> <p>„To vidím, ale voda je tvůj živel, prdelko.“</p> <p>„Jeho taky.“ Ženin hlas zní zastřeně. „Jeho taky.“</p> <p>„Takže nic?“ Ve vzduchu visí puch rozkladu. „Tvé řešení je chcípnout tady?“</p> <p>„To ne.“ Babs polkne, zavře oči a ve spáncích zabuší krev. „Kurva, tu vodu má on. Nemůžu…“</p> <p>„Ale no tak…“ Havranova ruka pleskne o promočenou látku kalhot. Pak znovu, rytmicky vyklepává rytmus.</p> <p>„Bubny?“</p> <p>Šaman přisvědčí a Babs tleskne do dlaní. Jednou, dvakrát, třikrát… V uších jí znovu zní šílené bubny jako na stadionu. Voda se valí, voda… Zakloní hlavu a vyjekne, ztracená v zběsilém rytmu. Stoupající hladina se zastaví.</p> <p>Havran dál pleská dlaní o stehno, žena se nevědomě usmívá, její mysl je teď kdesi u pramenů. Brouká si jako dítě, kolem šustí malá šedá těla, hledající bezpečí. Voda se žene kanálem jako honicí pes, zuří, čenichá, a když zpozoruje kořist, pustí se za ní.</p> <p>* * *</p> <p> „Něco je špatně?“ Shadow nezúčastněně pohlédne na svého kolegu.</p> <p>„Jo, a zatraceně. Najednou necítím…“ Nathan nedopoví. Proud kalné tekutiny ho zasáhne do tváře, hlava, zvrácená v nepřirozeném úhlu, narazí na stěnu, nezdolná paže vody uchopí tělo a naráží jím o kameny, znovu a znovu. Filomena ječí.</p> <p>Shadow si znechuceně otře ruce o zadek kalhot a špičkou boty se dotkne Nathanova těla. „Má dost. Ta holka mě začíná zajímat.“</p> <p>„Zabije nás.“ Plavovlasá šamanka si stírá rozmazanou maskaru, ale na vzhledu jí to nepřidá. Vyhlíží jako uplakané dítě, puberťák. „Ležet v těchhle sračkách…“</p> <p>„Sklapni.“ Bledolící muž si zamne nos a zkoumavým pohledem přeměří prsa své společnice. „Byla to blbost jít sem s váma. Seber se. Seber se a jdem.“</p> <p>„To ho tu necháme?“</p> <p>„Potáhneš ho na zádech? Jestli jo, berem ho s sebou.“</p> <p>„Kam jdeš?“ Panika v jejím hlase zazní jako polnice.</p> <p>„Vyřídit to. Já jsem profík, ne blonďatá coura. A tam dole je dědek a vyčerpaná ženská. Takže pohni.“</p> <p>* * *</p> <p>Babs nevšímavě překročí statného potkana, který se hotovil bránit si kus mikrotenového sáčku. „Nat je mrtvý. Zbývají dva, možná tři. Havrane, proč k tomuhle vůbec došlo? Jsou to bratři. Vždyť je nás pár.“</p> <p>„Bratři? Bratři, kteří tě podrazí, když přijde malér. No, i tak je to možné. Jsme šťastná rodina.“</p> <p>„Nedělej si legraci. Za posledních pár let o sobě, pravda, nemám nejlepší mínění, ale teď… Nestačí, že jsem flundra, ještě i vrah.“</p> <p>„Kotě.“ Babs by dokázala nahmatat ostrou bolest v Havranově hlase.</p> <p>„Babs, občas se prostě stane, že, no, že lidem připadneme jiní až moc. A dají nám to znát. A v takovém případě si buď navzájem chráníme prdel, nebo si jdeme po krku. A je jasné, co si vybrali ti nad námi.“</p> <p>„Hm. Jak daleko je to k té sračkárně?“</p> <p>„Tak kilometr, možná o něco víc. Fuj, to je smrad.“ Havran se rozkašle a Babs přetáhne cíp bundy přes bradu a nos. Splašky pod nimi houstnou.</p> <p>„Všude je voda,“ zavrčí Babs, „i v hovnech.“</p> <p>„Zaútočí.“</p> <p>„Co?“</p> <p>„Zaútočí, bejby. Udeří spolu, Stín ji k tomu dofackuje, i kdyby nechtěla. Země a vzduch, budem mít zadek v kalupu.“</p> <p>„A ty?“ Zbytek věty zůstane viset ve vzduchu.</p> <p>Starý šaman se usměje ostrými zuby, přeraženým nosem, vybledlýma očima. „Já? Já udělám, co má rozviklaná kostra dokáže unést. Pojď, máš mokro v botách.“ Prstem setře Babs z nosu pavučinu. „A vem to tou starou šachtou. Novým já nevěřím.“</p> <p>Baterky blikají a potkani si slavnostně vykračují v jejich světle.</p> <p><strong>* * *</strong></p> <p>Tohle je poslední, co jsem chtěla, pomyslí si Filomena. Po kolena ve sračkách a s chlapem, o kterém všichni vědí, že je psychopat. Já chci…</p> <p>„Už mě sereš, blondýnko,“ Shadow jí položí studenou mokrou ruku na zátylek a stiskne. „Sereš, jasný? Ty přece umíš otrávit vzduch, nebo ne?“</p> <p>„Ne!“ vyjekne žena a zakucká se.</p> <p>„Aha, takže se už jenom kurvíš? Skvěle.“ Šaman stále nepouští krk své kolegyně, tiskne rty k jejímu uchu, šeptá …</p> <p>„Jsou dole v těch starých chodbách. Zavalím průchody a ty uděláš ostatní. Kouř zvládneš, maličká.“</p> <p>„Ale…“</p> <p>„Dole je nasraná Babs a Havran, o kterým nikdo neví, co je vlastně zač. Víš, co s tebou udělají, když tě dostanou? Vidělas ty fízly?“ Jeho hlas zní skoro mazlivě.</p> <p>„Když já nevím…“</p> <p>„A víš, co s tebou udělám já, když budeš dál dělat fóry?“ Shadowova ruka švihne dolů a pak přiblíží k ženině tváři šílícího potkana.</p> <p>„Nacpu ti toho kanálníka do kalhotek, číčo. A budu se koukat… a poslouchat a…“</p> <p>Jekot naplní chodbu, rozbíjí se o zdi a zalyká se ve Filomenině hrdle.</p> <p>„Tak, holčičko, tak,“ šaman znechuceně hodí zvířetem o stěnu, ozve se ošklivě zapraskání a nářek zraněného přivolá další houfy druhů s lysými ocasy.</p> <p>„Vidíš je. Kamarádi se o něj postarají. Jsou jako my. Dobrá parta,“ zašklebí se Shadow.</p> <p>Potkaní komunita hoduje.</p> <p>* * *</p> <p> „Nedá se tu dýchat, nezdá se ti?“ Babs nervózně nadhodí popruh tašky a ohlédne se. Havran přikývne. „Nedá. Už s tím začali.“</p> <p>„Lyska?“</p> <p>„No ba. Stín ji vyděsil k smrti.“</p> <p>„Jak to víš?“</p> <p>„No, tuším. Mimochodem, ten rachot, to zasypali průlez.“</p> <p>„Do prdele. Já jsem ti říkala…“</p> <p>„Že máš klaustrofobii, pamatuju se. A já jsem ti řekl, že jestli začneš s hysterií, seřežu ti zadek, he?“</p> <p>Babs několikrát polkne, a když promluví, její hlas bzučí jako napnutá struna: „Máš nějakej nápad?“</p> <p>Havran jí s úsměvem sundá kabelu z ramene. „Vezmu ti to.“ Jeho tvář vyhlíží v světle baterky jako tvář světce, namalovaná na plátně, které rozlámal čas.</p> <p>„Není to jedno?“</p> <p>„Ne. Když to táhneš, dýcháš zhluboka a jestli začneš ječet, budeme se dřív dusit. A neboj, dostanem se odsud. S váma mladejma je potíž. Máte v hlavě jen to, co sami s velkou pompou píšete pro svět. Navzájem si předkládáte lži a pak si spokojeně hladíte břicho. New age,“ vyplivne ta slova s obzvláštním důrazem. „Jen neochota pracovat, dítě. Jen to.“</p> <p>„Aha, takže já jsem se učila z knížek, zatímco ty… Do tebe to vpravili metlou, půsty a dechovými cvičeními, co? Mluvíš, jako by ti bylo sto,“ urazí se Babs.</p> <p>„Lichocením si to u mě nevyžehlíš,“ pohlédne na ni Havran kose. „Nevypadám zas tak mladě. A jdi dál, musím prorazit zeď.“</p> <p>* * *</p> <p>Shadow se spokojeně usmívá. „No vidíš, že to jde, puso. A teď kouř.“</p> <p>Filomena polkne. „Já nevím…“</p> <p>„Ale víš,“ prohloubí se šamanovi vrásky kolem očí. „Vzpomeneš si.“</p> <p>Povzdychne, poslušně vytáhne z vlasů prachové pero, urovná ho na dlani, foukne a pírko jako by ožilo. Chodbou se hadím pohybem prosmýkne průvan. Plavovlasé vyvstává na spáncích pot.</p> <p>„Máš zapalovač?“ zeptá se sklesle.</p> <p>Benzíňák cvakne, peří doutná a někde dole se začíná valit dým, vstupuje do plic, plní chřípí…</p> <p>„S citem, puso, jen je přidus.“</p> <p>Filomeniny vždycky vlající vlasy visí jako bez života, zplihlé od navlhlého prachu. „Hele, já nevím,“ zajíkne se.</p> <p>„Prostě je nezabiješ, jasný?“</p> <p>Hrozba v Shadowově postoji by byla jasná i člověku méně vystrašenému.</p> <p>„A pohni. Musíme je najít,“ postrčí ženu před sebou.</p> <p>Klopýtají po mokrém betonu. Shadow sní. Bylo by příjemné vlastní rukou zabít Havrana, dívat se a hmatat jeho smrt, ale mnohem příjemnější by bylo nezabít Babs. Kdo ji bude hledat a kdo ji najde v některé z nepoužívaných šachet? Může žít dlouho… Její pihovaté břicho, světlá stehna, křik. Babs v krysím hnízdě, prosící, ječící, v pláči. Malá soukromá zábavka na týdny, možná na měsíce, když bude trpělivý. A on bude.</p> <p>Kovové trubky na zdi, snad jakési vedení, rachotí, vyzpěvují jako obludně zvětšené struny elektrické kytary.</p> <p>„Co to je?“ Filomena trhne rameny a celá se zhroutí do sebe. „Chci odsud. Chci pryč.“</p> <p>„Kušuj.“ Přerušila jeho sen, nána.</p> <p>Kov se zlomí, jako by trubku ze zdi urvala ruka násilníka, polámané kusy víří chodbou, šamanka vřeští, schoulená do klubíčka. Bledolící muž zatne zuby, ze stropu se sype suť a pak mu jeden z kovových střepů vnikne do hrudi, rozerve plíce, přetne míchu… Je to příjemné, pomyslí si Shadow, to teplo je příjemné.</p> <p>A potom umře.</p> <p>Filomena vříská do tmy.</p> <p>* * *</p> <p>Babs konečně přemůže záchvat kašle. „Jak jsi věděl, že je vedle chodba?“</p> <p>Na tvář jí sedá prach z provalené stěny, lepí se na vlhká místa pod očima.</p> <p>„Brečela jsi?“ Havran oklepe z ramen suť a zkoumavě se na ženu podívá.</p> <p>„Z toho kouře. Všude je voda, však víš,“ popotáhne Babs nosem. „Co teď?“</p> <p>„Půjdeme sebrat Lysku, co jiného?“</p> <p>„A Shadow?“ Myšlenka na šamana s bílou kůží jí nejde z hlavy. Některé z jeho myšlenek byly ’slyšeť. Byly slyšet a zněly nemocně.</p> <p>„Chceš ho snad pohřbít?“</p> <p>„Mrtvej?“ naznačí Babs palcem výmluvný pohyb.</p> <p>„Úplně.“</p> <p>„A co Theo?“ Teď vyslovila to, co někde hluboko hlodá celou dobu. Theo, kterého jediného z těch všech neuměla nenávidět. Byl to on, kdo ji přivedl. Ten, se kterým házela na kanále žabky.</p> <p>Havran se na okamžik zarazí. „Theo? Zatím se neobjevil. A pokud má rozum, tak se ani neobjeví,“ doloží suše.</p> <p> „Proč on, Havraňáku? Kurva, proč zrovna on musí lézt do řiti magistrátu?“</p> <p>„Je starej,“ poprvé je v Havranově hlase slyšet hněv, „starej a posranej a nechce znova tvrdnout někde v pustině. Vracet se, eh, k pramenům.“</p> <p>Babs zamrazí. „A my,“ řekne tiše, „my se k těm pramenům vrátit musíme?“</p> <p>Havran potřese hlavou a vrásky v jeho tváři se sečtou ve staletí. Neodpoví.</p> <p>Filomena pláče. Výseč světla z její baterky chaoticky těká po zdech a co chvíli zašlehne k zemi, jako by se světlo leklo toho, co ozářilo. Plavovlasou ovládla jediná myšlenka – pryč, za každou cenu pryč, ven, tam, kde vzduch nepáchne potkaními výkaly a smrtí. Utíká, hledá, hledá kohokoli. Najít ji není těžké.</p> <p>„Támhle je,“ ukazuje Babs a cítí, jak v ní roste vztek. Tohle kolo vyhraje, o tom není pochyb. Jen pojď, couro, zapraská klouby drobných rukou a bubny v její hlavě se znovu ozvou.</p> <p>„Havrane, je mrtvej…“ Filomena rozhodí rukama a v poslední chvíli se zarazí. Zabili jejího průvodce a ji budou šetřit? Strnule zírá na svou protivnici s vlasy plnými suti.</p> <p>„Já…“</p> <p>„Já jsem neobyčejně omezená nána, chtěla jsi říct, ne?“ zašklebí se Babs. S obličejem pokrytým slzami rozmáčeným svinstvem vyhlíží příšerně… A nemilosrdně.</p> <p>Plavovlasá se nenápadně přesune blíž k Havranovi. „Probodla ho trubka. Lítaly…“</p> <p>„Nežvaň, Fil, vím to.“</p> <p>„Jak?“ Filomena zase nabírá k pláči.</p> <p>„Hele, ale mě to taky zajímá,“ obrátí se k němu i Babs.</p> <p>„Kovy, horniny… Nemusíš všechny odkráglovat ty, andílku.“</p> <p>Babs hvízdne. „To ti nevadí ani kovy ve slitině?</p> <p>Havran se unaveně opře o stěnu. „Ne, vlastně jsem o tom nepřemýšlel. Prostě, není to podstatný, hm?“</p> <p>Vztáhne ruku k Filomeně a přitáhne si ji za pramen zmáčených vlasů. „A ty mi něco pověz, děvče. Šel ještě někdo? Nebo policajti, zásahovka, nebo co já vím? Copak vám vlastně řekly moudré hlavy z kanclů? No tak…“ Zatřese dívkou, která vypadá, že se co chvíli zhroutí.</p> <p>„Já nevím… Šel jen Nathan a Shadow, Theo měl jít, ale, no prostě…“</p> <p>„Prostě nepřišel?“ S úlevou kývne.</p> <p>„Od kdy děláš do vražd?“ vloží se do rozhovoru Babs. „Měla jsem pocit, že tvá specializace je kurvení.“</p> <p>Filomena se tiskne Havranovi k boku, Babs zatíná zuby, bubny zas duní.</p> <p>„Kotě, co je s tebou?“ Šaman promluví velmi důrazně, jeho obvykle matné oči teď září.</p> <p>„Je mi z ní na blití. Přišla tě zabít a teď se ti věší na krk, to je…“</p> <p>„Tak ji sejmi. Bránit ti nebudu.“</p> <p>Babs nerozhodně zvedne ruku, pohne prsty, najde vodu, Filomeniny slzy, sliny, pot… a zarazí se.</p> <p>„No?“ Havran vytáhne obočí a Filomena vyjekne.</p> <p>„Je mi prostě blbý zabít babu. Myslela jsem, že bys mohl ty.“</p> <p>„Aha, takže tobě je to blbý a po dědkovi to chceš. Jsi alibistickej spratek, děvče. A navíc, zabíjet ji je zbytečné.“ Havran hmátne po krku plavovlasé a přejede jí po obratlích. „Nepřišla nás zabít, přišla zažít dobrodružství, bezpečně schovaná za zadkem těch dvou. A nějak se to zkomplikovalo. Počkáš tady,“ přikáže.</p> <p>„Nechci. Půjdu s vámi.“</p> <p>Babs sykne a Havran do Filomeny lehce strčí. „Tady, jsem říkal. Najdou tě, když budeš volat, najde tě Theo nebo jiný našinec. Ne hned, pravda, za nějaký čas. A my čas potřebujeme.“</p> <p>„Sežerou mě.“</p> <p>„Kdo? Potkani? Ale no tak, jsi šamanka, foukej do peříček, udus je, omam… a neotravuj, nebo mi dojde trpělivost.“</p> <p>„Spíš mně.“ Babs sebere z podlahy tašku nasáklou vodou. „Pojďme.“</p> <p><strong>* * *</strong></p> <p>Místo, kde řeka opouští město, je jaksi bezútěšné, snad že se tu ještě příroda zcela nesmířila s faktem existence betonu, tráva ještě vede partyzánskou válku s asfaltem a plevel drží své pozice. Svítá a za plotem z rezavého drátu pojednou vyrostou ze země postavy.</p> <p>„Kurva, je mi zima.“ Babs zajektá zuby a bezvýsledně přitáhne k tělu promočenou bundu.</p> <p>„Vydrž, kotě.“</p> <p>„Všechno mám mokrý.“</p> <p>„Převlíkneš se, slibuju.“</p> <p>Únava a voda odplavily všechny šminky, Babsina drobná tvář v nemilosrdném světle rána potvrzuje přezdívku. Vypadá jako obličejík dítěte, které příliš zabíjelo. Havran pohodí hlavou a ukáže na budovu z červených cihel vzdálenou několik desítek metrů.</p> <p>„Pojď se ohřát.“</p> <p>„Co to je?“ Šamanka se rozhlédne po klenutých zdech.</p> <p>„Sračkárna. Čistička, víš.“</p> <p>„A lidi tady…?“</p> <p>„Už se nepoužívá. Jsme z města skoro venku, Babs.“</p> <p>„Tady vytéká řeka? Jdem s proudem, co?“</p> <p>„Proti proudu… Pokud se chceme vrátit. Chceš suchý šaty?“</p> <p>Babs vyčerpaně přisvědčí a Havran ji vezme za zápěstí. Cítí, jak jí v žilách slabě, namáhavě pulzuje krev. Malý tichý bubínek, pomyslí si.</p> <p>„Bratře…“</p> <p>Babs chraplavě vykřikne a Havran ji odstrčí ke stěně. „Theo. Přišels nám popřát šťastnou cestu?“</p> <p>Jestliže Havran po probdělé noci vyhlíží jako svoje vlastní mrtvola, Theo má rysy těžce nemocného. Vypadá na umření, pomyslí si Babs. Zraněné zvíře nejspíš zaútočí. Otřese se.</p> <p>„Tak. Myslíš si snad, že jsem vás přišel zabít, Havrane?“ zazní kousavě. „Stačí mi vidět tě, jak utíkáš z města, jak tě vypráskali z bran. A vybral sis.“</p> <p>„Vybral.“ Šaman šlehne po Babs pohledem.</p> <p>„Proč ji, jestli se smím ptát? Jsi starej, oba jsme.“</p> <p>„Je nejlepší.“</p> <p>„Teď snad. Pobili jste kde koho. Byli mladí. Mohli…“</p> <p>„…nás odkrouhnout,“ dokončí Babs. „To mohli. Mimochodem, někde v kanále ječí Filomena. Někdo by ji měl vytáhnout, případně ob…“</p> <p>„Ale no tak,“ okřikne ji Havran.</p> <p>„No, nabízelo se to.“</p> <p>„Takže si odvedeš tuhle malou?“ Theo vrazí ruce do kapes a zachvěje se, jako by ho sevřel ranní chlad.</p> <p>„Nejen ji, ale to až časem. A co ty? Neříkej, že se ti tahle situace líbí.“</p> <p>„Bude po volbách, zas se to uklidní.“</p> <p>„Uklidní, pravda. A pak ti šlápnou na krk. Kde budeš vystupovat? Na podnikovejch večírcích těžařů? V barech? Bubnovat opilcům?“</p> <p>Theo pokrčí rameny. „Proč ne? Nemám už zdraví ani chuť zmizet do nějaký zapadlý díry, měnit jméno, přikládat do násypnejch kamen.“</p> <p>„Minule jsme utíkali spolu,“ řekne Havran spíš pro sebe.</p> <p>„To už je dávno. Moc dávno.“</p> <p>„Pravda. Takže co? Zabiješ ty mě, nebo já tebe?“</p> <p>Theo na okamžik ožije. „Hrdinná smrt? Zabit v boji? Havrane, díky, ale tak velký pokrytec zas nejsem. Nathan je pryč, myslel jsem, že on časem dokáže najít cestu. Nebo Jewel.“</p> <p>„Cestu k moci? Nebo cestu do státní správy? Kancelář na magistrátě? Dotace? Theo…“</p> <p>„Proč to řešit? Jsou mrtví. A já, já řeknu, že jsem vás nenašel. Starý, neschopný, neškodný. Convention čekají špatné časy. A pohni, Havrane. Našinci po tobě nejspíš nepůjdou. Policie určitě.“</p> <p>„Ta Filomena,“ připomene Babs skoro nesměle.</p> <p>„Nezapomenu na ni, děvče. Bude se ještě hodit, až budeme vysvětlovat, že nejsme nebezpečné asociální zrůdy.“</p> <p>„To nepochybně,“ zašklebí se Havran. „Nerozmyslíš si to přece jen, Theo?“</p> <p>Stařec znovu pohladí rukáv svého vlněného pláště. „Nemám co. Nevydržel bych to. Oheň hasne a já chci dohořet v pohodlí, ne zajít jako zvíře.“</p> <p>„Dohoříš, ale v kleci,“ Havranův hlas zní chraplavě, jako by někde pod petlicemi tryskal pláč.</p> <p>„A co? Já nejsem snílek. Šťastnou cestu.“ pokyne Theo Havranovi a pohledem se zastaví na Babs.</p> <p>„Dala ses do spolku s rozviklaným starým psem a to, co ještě jakžtakž fungovalo, jste změnili v trosky za jednu noc. Dřív jsme jen lidi nezajímali, teď nás budou nenávidět. Čistá práce.“</p> <p>Babs odpověď zledovatí na jazyku. „Nestojím o to nechat se nenávidět. A držet.“ Zvedne hlavu. „Uhýbala jsem před kamením dost dlouho. Havran má pravdu. Je čas vypadnout.“</p> <p>„Jen jdi,“ zasměje se štěkavě Theo. „Jen utíkej do lesa, ty městskej spratku. Opouštíš svoje teritorium. Tam venku nebudeš nic.“</p> <p>„Tak dost.“ Havran stiskne Theovi paži. „I ty jsi opustil domov, a navíc se už nemáš kam vrátit.“</p> <p>„Dojemné. No, jdu.“ Šaman volným krokem odchází po úzkém chodníčku z červených cihel. Pak se otočí. „Pozdravuj prameny, jestli k nim někdy dojdeš, naivko.“</p> <p>„Budu,“ sykne Havran tiše a postrčí Babs. „Lez nahoru, nebo v tom mokrém nastydneš.“</p> <p>* * *</p> <p> „Tudy.“ Havran seskočí ze žebříku a ukáže bradou na malá dvířka. Chvíli se hrabe ve svazku klíčů, pak vybere jeden už notně ošoupaný exemplář a vsune ho do zámku. Skřípání kovu o kov je drásavé.</p> <p>Šamanka výjev apaticky sleduje opřená o zeď. Rozhovor s Theem sečetl vyčerpání, hlad a šok, podtrhl a oznámil výsledek. Dává se do ní zimnice.</p> <p>Havran baterkou posvítí do úzkého výklenku za dvířky a spokojeně hvízdne. „Je to tady.“</p> <p>Skloní se k o zeď opřenému kletru a začne z něj vytahovat oblečení, pak omete vrstvu prachu z kartonu plastových lahví s vodou. Vedle nich se povaluje starostlivě zabalený šamanský buben.</p> <p>Babs se k němu bezmyšlenkovitě skloní, rozhrne voskovanou látku a udeří dlaní do kůže. Pak znovu. Vyklepává melodii, kterou slyšela poprvé na stadionu. Monotónně.</p> <p>„Tys mě do toho navez.“ Její hlas zní cize. „Věděls jak to skončí, připravil ses. Ušils to na mě, Havrane. O všechno jsem přišla. O všechno.“ Ruka stále dopadá na chvějící se kůži bubnu. „Já tě zabiju.“</p> <p>Tlukot bubnů jí vybuchne v hlavě, voda, Havranova voda, stará pradávná chladná voda v jeho žilách, v jeho plících, v jeho… Odhodí buben a rozpláče se. Havran se opře čelem o zeď a vykašlává vodu…</p> <p>„Babs.“</p> <p>Zkroutí se do klubka u studené zdi a záda se jí chvějí v bezhlasém nářku.</p> <p>„Babs.“ Havran se sveze na zem vedle ní a takřka nesměle jí přejede rukou po zádech.</p> <p>„Byls připravenej,“ vzlykne.</p> <p>„Do prdele, kotě. Furt jsem připravenej. Po kolikáté myslíš, že utíkám? Vždycky je riziko, že někomu se bude hodit zamávat davu před očima odlišností. A kdykoli to můžeme být my, hm?“</p> <p>Posadí se a popotáhne nosem. „Kdys utíkal naposled? Nepamatuju se, že by…“</p> <p>„Tos ještě ani nebyla na světě, Babs.“</p> <p>„Nejsi tak starej.“</p> <p>„Jak to víš?“</p> <p>Zvedne hlavu a prsty se jemně dotkne jeho tváře. „Nevím, no.“</p> <p>„Opravdu ne?“</p> <p>„Tvá voda… je stará. Hrozně stará.“</p> <p>Havran přikývne. „No vidíš. A teď si vezmi aspoň suchej svetr.“</p> <p>* * *</p> <p>Jako šelma se křovím prodírá vůz řízený mužem, jehož nápadně nenápadná košile a podivný tvar brýlí neomylně řadí do kategorie „tajný“.</p> <p>Filomena schová tvář do Theova kabátu. „Co budeme dělat?“</p> <p>Starý šaman neurčitě pokrčí rameny, jeho tvář se teď podobá hlavám mumií, kůže napjatá na lícních kostech jako blána bubnu. Zachytí pohled řidičových očí v odrazu skla, čte, a když skončí, pevně semkne rty.</p> <p>Filomena vzlykne. Zima, šok a důvěrné způsoby potkanů v kanále vykonaly své. Křečovitě svírá Theovu ruku a tělem se šíří neodbytné chvění.</p> <p>„Co budeme dělat?“ promluví konečně Theo. „Ty si vystoupíš.“</p> <p>„Ale já…“</p> <p>„Vystoupíš,“ jeho hlas zní dutě, ale přesto nedovoluje diskusi. „A pak se převlékneš, umyješ si vlasy a rozpomeneš se na to, co umíš ze všeho nejlíp, jasné?“</p> <p>Oči plavovlasé spočinou na Theovi víc než udiveně. „Co umím nejlíp?“</p> <p>„Držet hubu a vypadat dekorativně. To je natolik neškodné, že tě nechají být. Slečna vystupuje,“ poklepe šaman na rameno řidiče a ten k němu obrátí bezvýraznou tvář.</p> <p>„Jistě.“</p> <p>Když auto znovu vyrazí, stojí Filomena na rohu s rukama svěšenýma a její ústa vypadají pošetile. Kalhoty nasáklé vodou stoky jí sklouzly k bokům a obnažily břicho a její kadeře se v chladném větru rána ani nehnou.</p> <p>„Doufejme, že i jim se to bude jevit dostatečně neškodné,“ pomyslí si šaman a jeho obličej v tu chvíli připomíná smrtku víc než kdy dřív.</p> <p>„Nezastavils je?“ Zástupce lidu v dokonalém obleku trůní za rozlehlým stolem.</p> <p>„Ne. Jsem starý muž, jiní se je pokusili zastavit a neuspěli.“</p> <p>„Nezastavils je, nebo ses o to ani nepokusil?“</p> <p>Theo se ušklíbne se vší posupností své únavy. „Slovíčkaření. Řekněme, že nejsem schopen zastavit Havrana. Že nikdo z nás není schopen…“</p> <p>„Ani kulka?“</p> <p>Theo jen pohne koutky rtů. „Kulka? Zastaví kulka sesuv, nebo povodeň? Zastaví přívalovou vlnu? Něco se dalo do pohybu a teď, teď je čas čekat.“</p> <p>Muž se neklidně ošije. „Měli jsme dohody, a Convention je porušila. Skončilo to masakrem,“ nadechne se k patetickému finále, „obyvatelstva.“</p> <p>„Opravdu? Pokud někdo přišel k úhoně, byli to především našinci.“</p> <p>„Theo,“ mužův hlas je konejšivý jako teplý masážní olej, „vy to nechápete. Jste nezvladatelní… Nebezpeční a nespolehliví.“</p> <p>„Tak nebezpeční? Chápu. Chápu to dokonale, jsem jen příliš starý. Mimochodem, řekněte mu, ať míří na hlavu, nechci umírat zbytečně dlouho.“</p> <p>„Všichni jste zrůdy,“ vyjekne místostarosta a násilně v sobě budí hněv vůči drobnému muži, schoulenému v teplém plášti. „Zasloužíte smrt. Likvidaci. Eliminaci.“</p> <p>Theo zapraská klouby prstů. „Vybírejte uvážlivě, koho zlikvidujete. Část města stojí na pohyblivých píscích, budete potřebovat uši, které umějí naslouchat…“</p> <p>„Kverulanti.“</p> <p>Někde za Theovými zády kdosi tiše natáhne spoušť.</p> <p>„Havran měl pravdu, to já nechtěl opustit město. Jenže, když se to vezme kolem a kolem, budu pryč dřív než on.“</p> <p>Zbraň je opatřena tlumičem, a tak výstřel ani nezaburácí, jen neobřadně škytne, střela proletí Theovým mozkem, vyrazí jedno z hnědých očí s narudlými skvrnkami a zaryje se do zdi.</p> <p>„Vždycky se vrátíme,“ sdělí mrtvola přítomným a pak se tělo subtilního starce změní v popel.</p> <p>Místostarosta zvrací na svůj světle šedý oblek a žaluziemi se dovnitř dere úsvit.</p> <p>* * *</p> <p> „Podej mi ten kanystr.“ Motají se před opuštěnou kůlnou, Havran dolévá benzin do nádrže otřískané trosky.</p> <p>„Stejně to nepojede.“</p> <p>„Pojede a nedržkuj.“</p> <p>„Chytnou nás.“</p> <p>„Ale ne. Ostatně, to s tou vodou v plicích ti jde docela pěkně.“</p> <p>„Mám odkráglovat další policajty?“</p> <p>„Tak jsem to nemyslel.“</p> <p>Šaman nakopne motorku, motor se ustálí v pravidelných obrátkách.</p> <p>„Co jsem říkal?“</p> <p>Babs nerozhodně žongluje helmou na dlani. „Kam chceš jet?</p> <p>„K pramenům.“</p> <p>„K pramenům týhle řeky?“ V Babsině hlase zní beznaděj.</p> <p>„Samozřejmě. Ty se nechceš vrátit? Pijí tu vodu, žijou s tou řekou… A ty s ní dokážeš mluvit.“</p> <p>„To je šílený. Je to… Havrane, je to děsná spousta vody. A já mám jenom jeden bubínek.“ Žena se ošije. „Jsi cvok.“</p> <p>Havran se jen dívá, tak dlouho, až šamance zacukají koutky.</p> <p>„No dobře. A co ty?“</p> <p>„Je to děsná spousta země, kotě.“</p> <p>Motor zařve v obrátkách jako pila. „Sedej, Babs. Je na čase to odpíchnout.“</p> <p>„Ale…“</p> <p>„No jo, na venkově je tma, ticho a zima.“</p> <p>„Podívej…“</p> <p>„Všude, kam šlápneš, je po dešti bahno.“</p> <p>„Havrane…“</p> <p>„A když tam budeš provádět svoje ’mše těla‘, rozbije ti nějaká vesničanka ciferník.“</p> <p>„Kecáš.“ Babs si narazí přilbu na hlavu a vyhoupne se za Havrana. „Jsi starej, zkaženej a kecáš,“ huhlá do chrániče zubů.</p> <p>Pneumatiky se protočí v rozmáčené půdě, stroj zatancuje a potom vyrazí.</p> <p>Zkalená voda řeky se potácivě valí z města jako opilec, který přebral a vyválel se ve vlastních zvratcích, a město se za ní dívá spánkem slepenými okny předměstských věžáků. Je ráno.</p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis>vyšlo ve sborníku Pod kočičími hlavami, Triton 2007</emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>Petra Neomillnerová (1970) vystudovala Střední knihovnickou školu</emphasis><emphasis> v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Praze, pracovala ve Státní lékařské knihovně, od roku 1993 je na volné noze jako grafická</emphasis><emphasis> a</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>žurnalistka. Současně působí jako redaktorka několika internetových časopisů. Od roku 2003 jí vycházejí fantasy povídky</emphasis><emphasis> v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>časopise Pevnost, přispěla též do antologií Punk Fiction (2004)</emphasis><emphasis> a</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>2005: Česká fantasy (2006). Vloni publikovala sbírku povídek Vlastní krev</emphasis><emphasis> a</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>připravuje také svůj první román.</emphasis></p> <p><emphasis>Do oblasti městské fantasy doposud nevstoupila, její drsné</emphasis><emphasis> a</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>mnohdy erotikou prosycené příběhy se odehrávají převážně ve venkovském prostředí, ale část její nefantastické tvorby, dostupné pouze na internetu, pracuje výrazně</emphasis><emphasis> s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>atmosférou velkoměsta, což jistě není špatná kvalifikace.</emphasis></p> <p><emphasis>Hrdinové povídky, kterou se právě chystáte číst, mají sice nadpřirozené schopnosti, ale ani ty jim příliš nepomohou vyřešit všechny problémy, spíš je naopak tím víc přitahují. Je to zkrátka hořký příběh</emphasis><emphasis> o</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>lidech, kteří bojují se životem, jak to jde. Ovšem bojovat umí,</emphasis><emphasis> i</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>když po svém</emphasis><emphasis>…</emphasis></p> </section> </body> </FictionBook>