%PDF- %PDF-
Mini Shell

Mini Shell

Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/
Upload File :
Create Path :
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/911.fb2

<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
    <description>
        <title-info>
            <genre>antique</genre>
                <author><first-name>Petra</first-name><last-name>Neomillnerová</last-name></author>
            <book-title>Odpal to, Red</book-title>
            
            <lang>cs</lang>
            <keywords>ebook</keywords>
            
        </title-info>
        <document-info>
            <author><first-name>Petra</first-name><last-name>Neomillnerová</last-name></author>
            <program-used>calibre 2.55.0</program-used>
            <date>16.8.2019</date>
            <id>f8630a10-43c9-41fb-9e27-5c82fe374786</id>
            <version>1.0</version>
        </document-info>
        <publish-info>
            
            <year>2008</year>
            
        </publish-info>
    </description>
<body>
<section>
<empty-line /><p><strong>Odpal to, Red</strong></p>

<p><emphasis>Petra Neomillnerová</emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p><empty-line /><p><strong>Můj vlastní deník 09 03 2127, 02 15</strong></p>

<p>Zatnu ruku v pěst, aby se mi prsty nekroutily jako banda červů, a druhou rukou si setřu z nosu krev. Vedle mě Hanz úhledně dáví na plastovou zeď cely a Enroy srdceryvně vzlyká.</p>

<p>Popotáhnu nosem a pokusím se převalit do polohy, která by lépe vyhovovala amplitudě křečí, heknu, vtom zarachotí mechanismus dveří a úzkou škvírou mezi ocelovými panely propadne Redcat ve zbytcích kombinézy.</p>

<p>„Znásilnili tě?“ Hanz konečně přestal zvracet a evidentně se vrací do života.</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Dalas jim sama?“ Hanz už se zdá být docela ve formě.</p>

<p>„Nenechám se zmrzačit.“ Redcat má modřiny na zápěstích a šrám na tváři, ale jinak vypadá docela v pořádku.</p>

<p>„No vidíš, a na nás jsi byla drsná, když jsme tě sebrali.“</p>

<p>„Však sis užil dost, jen neříkej,“ mávne rudovláska rukou a pokouší se upravit svůj oděv do použitelného stavu.</p>

<p>„Co po tobě chtěli?“ vložím se do hovoru.</p>

<p>„To, co po všech. Abych přiznala, že jsme na Capricornu šmelili s klepkama ve velkém a se Sheovým požehnáním. Chtěli, abych přiznala, že je naše stará rachotina překladiště. Prej Blaze, tuny Blazeu.“</p>

<p>„To je nesmysl,“ pokrčím rameny.</p>

<p>„Je. Kdyby to někdo rozjel ve velkým, věděla bych o tom,“ řekne Redcat ostře a otočí ke mně hlavu. Poprvé, co ji znám, se tváří vážně. „Je to bouda. A ne na nás, na Sheu, protože tomu dávají velký kapky.“</p>

<p>Polknu. „Jak velký?“</p>

<p>„Asi takhle,“ ukáže rudovlasá prsty průměr pomeranče. „Shea se drží, ale… Nenechám ho v tom,“ řekne pak rozhodně a komicky nakrabatí čelo.</p>

<p>„Nenecháš? Jsi tu zavřená v díře, jako všichni ostatní. Tohle je Purga, holčičko. Dělali jsme psí kusy, abychom se sem nedostali, a stejně jsme tu. A ti chlápci, co tě vojeli, ti jsou od Galaktický. Profíci, ne jako my.“</p>

<p>Zírá na mě očima, obkrouženýma zbytky líčidel. „Natrhnu Galaktický prdel. Jsme nevinní, chlapi? Jsme. Je to u nás výjimečný? Jo. Budem čekat, až nám napíchnou míchu? Pche. Na týhle stanici je spousta férovejch typů.“</p>

<p>„No, ti, který máš na mysli, maj ale na krku obojky, na rukách klepeta a pro jistotu na ně ještě míří halda jinejch férovejch typů,“ ozve se sklesle Hanz.</p>

<p>„Myslím, že mi bude zle,“ oznámí nám Redcat a pak se přímo před mýma očima promění v rozklepanou trosku. Má oči v sloup, od úst jí jde pěna a celá se chvěje.</p>

<p>Mlátím pěstí do zrezivělého hlásiče, který je v celách pro nepředvídané události tohohle typu.</p>

<p>„Co je?“ zachraptí ze zamřížovaného reproduktoru nad našimi hlavami.</p>

<p>„Zhroutila se tu,“ řvu v odpověď.</p>

<p>Dupot vojenských bot se blíží a Redcat na okamžik přeruší produkci.</p>

<p>„Mám se počůrat? Vypadalo by to dobře.“</p>

<p>Vzlyknu zoufalstvím, dveře se otevřou, paprskek zaměřovače mi ohmatá žaludek a pak už dozorci seberou bezvládné dívčí tělo a vlečou je pryč.</p>

<p>„Feťáci zasraný,“ nadává tělnatý chlap, kterého stav odnášené zjevně příliš nedojímá.</p>

<p>Doufejme, že víš, co děláš, děvče, pomyslím si a pak se mi ocelová stěna zavře před nosem.</p>

<p>„Co chce dělat?“ zeptá se mě sklesle Enroy.</p>

<p>„To jediný, co opravdu umí,“ povzdychnu si. „Zblbnout chlapy, vyvolat totální chaos a pak si sednout na svůj kulatej zadek a vymýšlet blbiny. Za tohle nás postavěj ke zdi. Všechny,“ zaprorokuju chmurně a na dotvrzení mého proroctví v cele zhasne světlo.</p>

<p>„Právě začal noční klid,“ zní počítačový hlas z reproduktoru. „Všichni jsou povinni se zdržovat výhradně v určeném prostoru. Porušení tohoto nařízení se trestá jedním dnem znehybnění nebo…“</p>

<p>Dál vyhrožovat mi netřeba. Vlezu si do tvrdé plastové kapsle, která tu nahrazuje postel, a poslouchám Purgu. Vězeňská stanice tiše vrčí elektrickými výboji, taky nesnesitelně páchne dezinfekcí a ještě něčím.</p>

<p>„Jsme v prdeli,“ šeptne z lůžka pode mnou Hanz.</p>

<p>„Ten pach by odpovídal,“ pomyslím si. V tu chvíli se Enroyovi udělá zle.</p>

<p>Stočím se do klubíčka a začnu se modlit. Taky myslím na O´Sheu, velitele Capricorna 70, chlapa, kterého jsem pár let nejvíc toužil vidět grilovaného. Pak to přešlo. Vždycky to přejde, když někoho vidíte den co den u u snídaně, šedivého únavou, nevyspalého, otráveného i vtipkujícího, dřepíte vedle něj na plastových seslích a věčně od něj potřebujete zálohy na vejplatu. Vím, proč Redcat zuří. Jo, možná máme se Sheou nějaké účty, ale někdo cizí se nám do něj navážet nebude. A navíc, bez něj jsme všichni v Purze skončili už dávno. Bez pardonu. Civím do tmy a zvracení ke mně doléhá jako vzdálený příboj. Pak usnu.</p>

<p>„Zadržení jsou povinni ležet na zádech s rukama u těla,“ zní mi v hlavě. No, možná je to jen sen.</p><empty-line /><p><strong>Můj vlastní deník 09 04 2127, 12 38</strong></p>

<p>Enroyovi je pořád špatně, jídlo je příšerné a Redcat se nevrátila.</p><empty-line /><p><strong>Můj vlastní deník 09 04 2127, 16 63</strong></p>

<p>Teď je špatně mně a Hanzovi, asi po tom jídle. Redcat je pořád v čudu.</p><empty-line /><p><strong>Můj vlastní deník 09 05 2127, 16 63</strong></p>

<p>Dozorci jsou víc vyzbrojení, než když nás sem přivezli, což nevěstí nic dobrého. Hrajeme s Hanzem piškvorky a vzpomínáme na Redcat. Když jsem ji na Capricornu poprvé viděl, taxoval jsem ji nejspíš na jednu z těch holek, ke kterým nejdete dvakrát, ani když jste jim to poprvé zaplatili. Dealerka, destruktérka, živel. Dělat na Capricornu bezpečáka nebylo žádné terno, dělat ho tam potom, co Shea, velitel našeho vesmírného vraku, ustavil Redcat naší kolegyní, byl trest, ale výsledky měla, to zas… Vlastně jsme si žili docela pěkně, s hnusným automatem na kafe v kantýně, s dluhy, cholerickým Sheou, navlhlými koblihami k snídani a s Liz Lejaby alias Redcat v posteli.</p>

<p>Galaktická policie vtrhla do našich obvyklých malérů jako magnetická bouře, odervala nás od běžných povinností, namířila na rozvrzaného a vcelku bezbranného Capricorna kanony svých lodí a posádce poskytla fešácké zaopatření v kriminále. Co člověk nadělá? Pašoval jsem zbraně dost dlouho, abych si Purgu zasloužil, ale sedět nevinně?</p>

<p>„Rate, zasek se záchod,“ informuje mě Enroy vcelku zbytečně, protože nos mi slouží i přes to, že je přeražený.</p>

<p>„Skvělý.“</p>

<p>„Mám to nahlásit?“</p>

<p>Zavrtím hlavou, ale dveře cely se přesto otevřou, jako by za nimi někdo poslouchal.</p>

<p>Nestojí v nich však dozorce, ale Redcat.</p>

<p>„Tady to ale smrdí,“ konstatuje suše. „Prasata, jako všichni chlapi.“</p>

<p>Pusa jí jede a na rudo obarvené vlasy září na pozadí šedého plastu.</p>

<p>„Co tu děláš?“ zeptám se ohromeně.</p>

<p>Podívá se na mě roztržitě. „Vzpoura, vole. Takže sebou hněte, nebo nestihnete výslech zajatců.“</p>

<p>Když přede mnou hopsá chodbou, uvědomím si, že mám strachem stažený zadek. Vzpoura, vedená Redcat, může skončit všelijak.</p>

<p>Na desce poseté elektrodami leží důstojník galaktické policie. Už neřve, oči se mu pomalu vracejí do důlků. S ovladačem si pohrává povědomý chlap ve vězeňské kombinéze.</p>

<p>„Půjč mi to, Blue,“ vezme mu Redcat hračku z ruky a mně dojde, odkud ho znám. Jeho identikit svého času visel na kdejakém displeji. Hledaný, ozbrojený, nebezpečný. Nájemný zabiják. No, teď už vím, na čem jsem.</p>

<p>Chlápek si strčí vlasy za uši a opře se o zeď. Usmívá se, Redcat taky.</p>

<p>„Lepší než doma…, kouknem se, co dávaj.“ Zálibně zabrnká nehty na senzory a chlápek na desce se zkroutí křečí.</p>

<p>„Cat, takhe ne.“ Hanz nevydrží a věrný svému zvyku začne Redcat poučovat.</p>

<p>„Exne ti, kotě,“ zapřede Blue.</p>

<p>„Neexne, zazpívá. Viď?“ Rudovláska mazlivě přejíždí upoutanému nešťastníkovi po stehně.</p>

<p>„Řekni holčičce, proč jste vybrakovali Kaprouše. Hm?“</p>

<p>Chlap zavrtí hlavou a Blue se uchechtne. Ten se sekvencemi problémy nemá. Když sebou tělo dosmýká, poplácá Redcat po zadku.</p>

<p>„Teď se ptej, zlato. Cukrouš ti to poví.“</p>

<p>„Dá si někdo pivo?“ Enroy, zjevně šťastný, že se dostal ke zdroji potravy, přináší občerstvení.</p>

<p>„Zde,“ natáhne Redcat ruku a pak se na nás znechuceně podívá. „Pochcal se.“</p>

<p>Pokrčím rameny. „Red, víš, že se to stává.“</p>

<p>Blue se směje a z chlapíka se řinou slova.</p>

<p>„Nahrává to někdo?“ Rudá kštice se skloní k mužovým rtům. „Zajímavý,“ konstatuje Redcat, „vopravdu zajímavý.“</p><empty-line /><p><strong>Můj vlastní deník 09 05 2127, 20 08</strong></p>

<p>„Hele, kotě, jak se ti to vlastně povedlo?“ Sedíme v jídelně, kolem bzučí hovor desítek muklů, vypuštěných z ubikací.</p>

<p>„Vzpoura? Snadno.“ Redcat našpulí pusu. „Sešňupala jsem doktora, strávila jsem zábavnou noc s dozorci a pak… pak jsem potkala Blua,“ bleskne očima po zabijákovi.</p>

<p>„Purga jeho schopnostmi plýtvá, byl tu jen na skok. Šlo to rychle.“ To si dovedu představit, pomyslím si, znám jeho trestní rejstřík.</p>

<p>Odkudsi se ozve ženský jekot a pak slyším Hanzův odborný výklad. „Tam jí to strkat nemůžeš, to musíš takhle…“</p>

<p>Zavrtím hlavou. Když se nechal zlákat i on.</p>

<p>„Galaktická nám natrhne prdel, Red. Tobě, jemu, mě…“</p>

<p>Redcat na mě mrkne. „Myslíš? No, v tom případě sebou musíme hodit. Shea už tu není. Je na lodi a ta visí… tamhle,“ ukáže kamsi do vesmíru. „Ten obejda z galaktické říkal, že…“</p>

<p>Do křesla vedle nás dopadne Blue. „Říkal, že udání přišlo seshora a to znamená, že ten váš Shea před tím, než šéfoval rezavý plechovce, dělal něco jiného. Zajímavého. Místní hackeři už na tom dělaj. Smím prosit,“ zeptá se pak a nabídne Redcat rámě. „Jdem si pohrát s velitelem Purgatoria. Ta loďka venku s ním chce mluvit a on se tak stydí…“</p>

<p>„Jdu s váma,“ zvednu zadek ze sedačky.</p>

<p>„Tak trojka?“ zaculí se Redcat a zabiják ji štípne do míst, která jsem jí kdysi v počátcích našeho vztahu seřezal.</p>

<p>„Čtyřka, i s velkým náčelníkem,“ zasměje se. Procházíme věznicí, která právě prodělala přerod v zábavní park. Trestanci, ženy, muži i hermafroditi všech možných ras a druhů se baví způsobem, vlastním lůze celého vesmíru. Demolují zařízení a škádlí zajaté dozorce. Skupinka čehosi, co vypadá jako hmyz, strká statné dozorkyni sosáky do míst, která lze nazvat intimními.</p>

<p>Blue poklepe jednomu z nich na krunýř. „Jen mazlit, fešáku.“ Tvor souhlasně zabzučí a vztyčí panožku v mezidruhově srozumitelném gestu. Obrátím oči v sloup. Zlatý Capricornus.</p><empty-line /><p><strong>Můj vlastní deník 09 06 2127, 06 23</strong></p>

<p>Ležím na břiše v posteli, která za normálních okolností patří Tadeusi Gurthovi, veliteli Purgy, a je mi divně. Vedle spí stočená Redcat, Hanz, tři kusy zabijáků stíhaných na polovině planet mně známých a jedna pašeračka šňupacího cukroví které jsem osobně před třičtvrtě rokem, eh, nechme toho. Hmyzu jsme nakonec zamezili se zúčastnit, ale kdo ví, co bude zítra. Zašátrám na polici, jestli nenajdu něco k pití, po paměti nahmátnu kelímek… a napiju se čehosi, co chutná jako žaludeční kapky. No co, Tadeus je teď dlouho potřebovat nebude. Držel se dlouho, obdivuhodně dlouho. V podstatě ho dostaly až ty malé detonátory a ty by beztak dostaly každého, otřesu se a bezděky si zkontroluju jisté partie. Jo, Gurth opravdu nechtěl podat kocábce Ward, plné galaktických rejdilů, lživé informace, ale ty rozbušky… Nevěřícně se podívám na Redcat, jejíž tvář ve spánku vypadá skoro dětsky. No co, děti si občas hrají krutě a umístit chlapovi do varlat rozbušky kruté je. Blue si přetáhne polštář přes hlavu a já pokrčím rameny. Gurth byl přesvědčivý, když mu rudomodrá dvojka ukázala ovladač. Mluvil jako moderátor večerních zpráv, jako kniha, jako prodavač přípravků na prodloužení penisu, a tak se zpráva o vzpouře v Purgatoriu dostane ven až za pár hodin. Jen pár hodin a pak nás usmaží. Chvíli zírám na holý ženský zadek a pak si s povzdychem natáhnu kombinézu. Smrdí.</p>

<p>U automatu na kafe se ke mně přidruží Blue, se kterým jsem se v noci seznámil poněkud příliš na to, abych se tím chlubil. To se holt v kriminále stává.</p>

<p>„Jsi fízl, Rate?“ poplácá mě důvěrně po zádech.</p>

<p>„Hovno. Pašerák, ale před pár lety jsem na Capricornu dostal nabídku, která se neodmítá.“</p>

<p>„Kyselina do kostní dřeně?“ mrkne na mě.</p>

<p>„Proud do koulí. Ostatně, zeptej se Redcat, taky je z branže.“</p>

<p>„Kam to pustili jí?“ zeptá se se zájmem takřka milostným.</p>

<p>„Nikam. Shea jí jednu natáhl a bylo.“</p>

<p>Blue uznale nakrčí nos. „Musí to být férovej chlap.“</p>

<p>Přikývnu. Co taky jiného?</p>

<p>„No, je.“</p>

<p>Usrknu tmavé tekutiny, která má nezaměnitelně umělohmotný buket, společný všem veřejným atomatům na kávu všude v galaxii, a rozhlédnu se po místnosti. Na zemi pospávají trosky čehosi, co bylo včera večer lidmi, humanoidy, i nějaká chitinová schránka se tu povaluje. Blue na mě mrkne potetovaným víčkem. „Hackeři.“</p>

<p>Opravdu se k nám blíží trojice bytostí, z nichž jedna vypadá jako hacker, obtloustlý, mastný a s obličejem zpola zakrytým přenosným displejem, druhá jako obézní punkerka s oholenou hlavou a tetováním všude (s povděkem kvituju fakt, že všechny kéry přece jen nevidíme) a třetí jako saranče. Prostě saranče. Polknu a cikáda vydá cvrkavý zvuk nevídané intenzity.</p>

<p>„Ty mu rozumíš?“ zeptám se a Blue se na mě znechuceně podívá.</p>

<p>„Ani ťuk.“</p>

<p>Potetovaná si strčí za ucho jediný pramen vlasů, který jí na hlavě zbývá, snad na okrasu, a ochraptěle zaskřípe. „Máme to, chlapi.“</p>

<p>„A?“</p>

<p>Saranče zacvrčí, pak natáhne pařát a zručně mi lohne kafe.</p>

<p>„Pamatujete na ten průšvih ohledně kolonizace Murisu?“ zeptá se punkerka a její lidský kolega se uchechtne.</p>

<p>„Viděl jsem z toho záznamy. Co Murisanky uměly s ocasem, hmm.“ Udělá jazykem obscénní gesto.</p>

<p>„O to tam nešlo, macku,“ zpraží ho Blue. „Šlo tam hlavně o velkou spoustu šušňů, haldu bouchaček a tři prdele očkovacích vakcín. Kšeft,“ luskne prsty, „a velkej.“</p>

<p>„Co s tím měl Shea?“ vracím je zpátky k tématu.</p>

<p>„Šéfoval tam ozbrojenému doprovodu,“ usměje se na mě punkerka tak svůdně, že se bezděky schovám za kávovar, „než ho vykopli.“</p>

<p>„A nakopli ho tolik, že letěl až na Capricorna?“ optám se ještě.</p>

<p>„Přesně,“ vystrčí punkerka piercovaný jazyk a popleská saranče po krunýři.</p>

<p>„Jdem vzbudit kotě,“ zašklebí se na mě Blue, „bude mít radost.“</p>

<p>„Hm… jen mě napadlo, kdy to do nás Ward napraží.“</p>

<p>Blue se zastaví a oči má bez výrazu. Teď mě sejme, napadne mě a automaticky sjedu rukou do míst, kde jsem na Capricornu nosil blaster. Teď tam není nic, takže se na zabijáka zašklebím. On na mě taky.</p>

<p>„Neměj péči. Dřív to napražíme my do nich.“</p>

<p>Vytřeštím na něj oči a saranče za mými zády zacvrčí.</p>

<p>„Rozumí nám?“ zeptám se punkerky a ta si poklepe na hlavu. „Jasně, Berry je v pohodě, viď, Berry?“</p>

<p>Berry pootočí hlavu a zacvrčí, až mi zalehne v uších.</p>

<p>„A za co sedí?“ zeptám se ještě.</p>

<p>„Zoofilní pornoserver, megahustý věci, čéče,“ žvýkne punkerka.</p>

<p>„Hm,“ brouknu bezmocně a kývnu na Blua. „Jdem, čéče.“</p><empty-line /><p><strong>Můj vlastní deník 09 06 2127, 07 15</strong></p>

<p>Redcat se pomalu noří z mlhoviny spánku a toxických substancí a sotva je při smyslech, už nadává.</p>

<p>„Co jste mě nevzbudili? Kde jsou ti hackeři? Přinesli jste mi něco k jídlu?“ sune se k nám přes spící těla a tetování na její páteři se vlní jako had. Blue si položí prst na ústa, ale červenovlasou neumlčí.</p>

<p>„Chci mlíko a hackery, hned.“</p>

<p>Blue povytáhne obočí. „Přerazil ti někdy někdo čelist?“ zeptá se mile a já na Redcat nenápadně gestikuluju. Zírá na mě neprůhlednýma očima. Pak se usměje.</p>

<p>„Strčil ti někdy někdo do análu detonátor, Blue?“</p>

<p>„Žádnej nemáš,“ ušklíbne se Blue.</p>

<p>„Teď ne,“ zavrtí se rudá hlava, „teď už ho máš ty.“</p>

<p>Křepce sklouzne z lůžka a šine se ke vchodu.</p>

<p>„Jak´s to myslela?“ Blue má v hlase stín nejistoty.</p>

<p>„Jen tak,“ zasměje se Redcat. „Hele, přede dveřmi čeká saranče,“ zatrylkuje potom a bujaře plácne hmyza po zádech. „Do práce, hoši. Tohle nestačí.“</p>

<p>Mávne nám na pozdrav a šťouchá před sebou nesourodou trojici.</p>

<p>„Krysáku,“ sevře mi rameno Blue, „čeho je ta holka schopná?“</p>

<p>Vybavím si křik Hollynoeho, když si s ním hrála, vyplašené oči tlustého obchodníka s dětmi, hysterii, do které Redcat za deset minut přivedla matronu, spravující létající nevěstinec, a koneckonců i stav, do kterého celkem pravidelně dostává mě a Hanze, a pokrčím rameny. „Prakticky všeho, proč?“</p>

<p>„Kvůli detonátoru.“</p>

<p>„Nó…“ najednou si připadám v Bluově společnosti víc cool než dřív, „víš, neměls začínat o té čelisti.“</p>

<p>„Potřebuje mě, pokud exnu, ugrilujou ji.“ Blue je vysoký šlachovitý chlap s obličejem pokrytým jizvami po vyříznutých implantátech, s bezbarvýma očima a s desítkami zářezů na pomyslné pažbě. Má strach.</p>

<p>„Všichni tě potřebujem,“ uklidním ho. „Ward to do nás za chvíli napere.“</p>

<p>Do místnosti vpadne Hanz. „Pohněte, schyluje se k průseru.“</p>

<p>Žaludek se mi houpe, když běžím směrem k velínu a podvědomě čekám výbuch. Někde přede mnou se Redcat směje jako vždycky, když ji někdo škádlí.</p><empty-line /><p><strong>Můj vlastní deník 09 06 2127, 07 29</strong></p>

<p>Redcat sedí ve velitelském křesle a mile se směje do snímačů. Pak se ke mně obrátí.</p>

<p>„No, tak prďolovi z Warda už konečně došlo, že něco nesedí. Máme se vzdát,“ zamává ještě směrem k holodispeji a pak spojení přeruší.</p>

<p>Cítím, jak se mi orgány stěhují břichem sem a tam, konečník právě začal sérii posilovacích cviků.</p>

<p>„Kolik máme času, než odpálí rakety?“ zachraptím. „No tak, Red, stačím ještě říct Hanzovi, že ho miluju?“</p>

<p>Otočí se ke mě i s křeslem. „Hele, stačíš mu i ukázat, jak moc ho miluješ. Nic neodpálej, maj tu fůru lidí.“</p>

<p>„Na to bych nespoléhal.“</p>

<p>„Klidně můžeš,“ vmísí se do debaty Blue. „Galaktická musí vyjednávat, maj na to předpisy.“</p>

<p>„Jó, předpisy,“ zapřede Redcat. „Takže chlapi, potřebujem vyjednávat a potřebujem, aby se vyjednávalo na modulu.“</p>

<p>„Na modulu?“ Ve velíně je najednou ticho, humanoidi drží hubu a hmyzáci krovky.</p>

<p>„Jo. A taky potřebujem, aby u toho Shea byl.“ Redcat se drží zpříma, ruce položené na opěradlech a tváří se jako generál vesmíru. Pro tuto výjimečnou příležitost zvolila černý lesklý overal, doplněný služební čapkou zdejších dozorců a náušnicemi, které se v pravidelných intervalech rozblikají jako stroboskop.</p>

<p>Ať to není pravda, přeju si intenzivně. Ať se probudím a zjistím, že to byl jen béčkovej sm pornofilm, u kterého jsem se ani neudělal.</p>

<p>„Blue, pojď mi pomoct vybrat vyjednavače,“ kývne na zabijáka a její prsty začnou tancovat po senzorech.</p>

<p>„Co ten detonátor?“ Blue se k ní naklání poněkud nervózně. No, není to film.</p>

<p>„Hele, teď není čas na anální sex. Teď pracujem.“</p>

<p>„Red…“ říká výhružně, ale rudovlásku to nerozhodí.</p>

<p>„Hele, stejně by mě zajímalo, jak moc velkej mazec ty detonátorky dělaj.“</p>

<p>Blue strnule civí na jména rolující po obrazovce, kávovar vydává obscénní zvuky a saranče cvrká nějakou melodii. Zní to jako triphop.</p>

<p>„Přiveďte saranče.“ Redcat zas roztáčí židli.</p>

<p>„Jmenuje se Berry,“ připomene uraženě punkerka a Red na ni mrkne.</p>

<p>„Nezapomínám na to, srdíčko. Hele, potřebuju od vás ještě jednu věc. Zjistili jste, proč Sheu vykopli. Zjistěte taky, kdo se postaral, aby to kopnutí tak moc nebolelo.“</p>

<p>„Moc nebolelo?“ Hanz se odněkud vynořil, má rozepnutou kombinézu a na hrudi něco, co by se dalo považovat za kousnutí, kdyby …</p>

<p>„S rovnokřídlejma je legrace,“ odmávne můj překvapený pohled a pak pokračuje, „jak nebolelo? Capricornus je poslední štace.“</p>

<p>Redcat kývne. „Štace jo, ale když si přečteš návrh obžaloby, kterou tenkrát předložili… tak je to na kremaci.“</p>

<p>„Jo tak.“</p>

<p>„Tak, tak. Takže… tým saranče a spol., rozjeďte akci.“</p>

<p>Punkerka kývne, tlusťoch zafuní a saranče začne bzučet popěvek ještě silněji.</p>

<p>Obrátím oči v sloup.</p>

<p>„Neflákej se,“ sjede mě samozvaná velitelka. „A vezmi mě na klín, uděláme inventuru vrahů.“</p>

<p>„Stepař?“</p>

<p>Blue sedí na pultě, já v křesle, na mém klíně Redcat a ta projíždí databázi vězňů.</p>

<p>„Dejme tomu. Tady sedí samá třetí garnitura,“ ošklíbne se Blue.</p>

<p>„Postačí,“ broukne rudovlasá a dál klouže šminkou obkrouženýma očima po jménech.</p>

<p>„Máma Sun? Obviněná ze 49 vražd na objednávku, prokázáno 10?“</p>

<p>„Ta je dobrá,“ ta je zabiják, „koho tam máš dál?“</p>

<p>„Pucek. 15 prokázaných, 24 ublížení na zdraví, z toho většina při mučení kyselinou. Milej typ.“</p>

<p>Kývnu, holoprogram nám nabízí něco, co je zřejmě tvář, ale vypadá to spíš jako mísa želé.</p>

<p>„Znám ho,“ Blue je ve svém živlu, „dobrej, ale trochu… surovej.“</p>

<p>„To potřebujem. Rychle a bez keců.“ Red listuje databází a pak se rozněžní.</p>

<p>„Koukejte…“ Civí na nás dětský obličejík modrovlasé holčičky.</p>

<p>„Buble Min. Třiasedmdesát prokázaných vražd na objednávku, obchod s omamnými jedy, pohlavní zneužívání. Tu berem.“</p>

<p>„Kočky z Ramery miluju,“ vzdychne Blue, „takhle vypadaj všechny.“</p>

<p>„Na třistadvanáct let dobrý,“ konstatuje Redcat a pak bouchne dlaní do opěradla, až se ledky rozblikají. „Co tam ta zatracená kobylka dělá? Dojděte pro pár typů z Galaktický, budem si trochu hrát,“ houkne na nás pak. „Jo, a ještě před tím sežeňte toho Pucka a Min. Daj tomu šťávu.“</p><empty-line /><p><strong>Můj vlastní deník 09 06 2127, 08 59</strong></p>

<p>Redcat sedí u řídícího panelu s bradou v dlaních, jen občas mrkne na blikající kontrolku a pak vyklepe kód.</p>

<p>„Co to bliká?“</p>

<p>Zívne. „Příprava k evakuaci. Aktivuju moduly.“</p>

<p>„Jestli odsud něco odstartuje, zahájí Ward palbu, to je ti doufám jasný,“ upozorním ji.</p>

<p>„Je,“ odpoví líně. „Však taky nestartujou.“</p>

<p>Přihne si z kelímku čehosi modrého a pak holodisplej velitelského stanoviště ožije.</p>

<p>„Vzbouřenci, hovoří k vám Ute Keller, velitel kosmické lodi Ward,“ zakřápe z něj komisně vyhlížející chlápek, „poslední výzva. Máte třicet minut na kapitulaci, pak spustíme palbu.“</p>

<p>Red se natáhne po spínači kamery, nonšalantně přehodí nohu přes nohu a koketně na policajta mrkne.</p>

<p>„Ráda tě zas vidím, kotě. Máš tam Sheu?“</p>

<p>„Opakuju, poslední výzva…“</p>

<p>„To už jsme slyšeli,“ přeruší ho rudovláska, „chlapi, jak moc jsou Min s Puckem zaneprázdněný?“</p>

<p>„No, dělaj,“ zapřede Blue.</p>

<p>„A ukážou vzorek?“</p>

<p>Velitel Warda na nás přísně zírá světle modrýma očima. „Půl hodiny,“ zopakuje.</p>

<p>„Sheu,“ kontruje Redcat. „Vyměním.“</p>

<p>Velín se naplní nepopsatelným pachem. Nakrčím nos, Red taky, dokonce i Blue se ošívá.</p>

<p>Medůzovitý Pucek na nás hrdě mlaskne a pak vystřihne grimasu, která možná měla být úsměvem. Dva urostlí muklové za ním vlečou člověka, který se zřejmě dostal pod ruku maskérům hororu… nebo Puckovi a Min.</p>

<p>„Před kameru…“ kývá Redcat a vlídně při tom kyne Kellerovi, „ať tady Ute vidí, že se tu nenudíme. Ty,“ ukáže prstem na chlápka, který apaticky visí mezi svými průvodci, „chceš svému šéfovi něco?“</p>

<p>„Jsou to… šílenci,“ vypraví ze sebe nešťastník. „Šílenci.“</p>

<p>„Možná bys rád viděl další,“ přede Redcat a Kellerovy rysy povážlivě tvrdnou.</p>

<p>„To, co jste teď ukázali, nás opravňuje k použití veškeré síly, kterou disponujeme,“ odrecituje strnule.</p>

<p>„Ute, já se chci dohodnout,“ usmívá se rudovlasá mírně. „Sheu za všechna tvá děťátka. Mimochodem, taky jste ho nešetřili.“</p>

<p>„Nebudu jednat.“</p>

<p>„V tom případě se připrav na zábavná videa: A nejen ty, na všech rodinných kanálech odpolední zábavy se rádi podívají, jak se Galaktická stará o své příslušníky. ‚Ohlodávaní sarančaty, vykastrovaní, usmažení, uvaření, zakomponovaní do stroje na koblihy…‘ Ute, my máme fantasii.“</p>

<p>„Nedostanete se z toho, naposledy vás vyzývám, vzdejte se.“</p>

<p>Redcat se usměje. „Za dvacet minut na půl cesty… dva výsadkové moduly, v našem tři tví lidé, ve vašem Shea… a vyjednavači, přirozeně. Máme ty nejlepší.“</p>

<p>Keller se nadechne, aby něco odpověděl, ale Red nečeká, obraz zmizí a ve velíně je najednou ticho.</p>

<p>„Máš plán, kotě,“ konstatuje Blue. „Ten, cos o něm se mnou mluvila?“</p>

<p>Redcat se k němu otočí. „Přirozeně. A aktivujte někdo všechny štíty, co tahle kraksna má. Víte, co se říká, děti. Jistota je…“</p>

<p>„…kulomet,“ dopovím za ni a žaludek se mi stáhne.</p><empty-line /><p><strong>Můj vlastní deník 09 06 2127, 09 16</strong></p>

<p>„Saranče ke mně.“ Red stojí uprostřed místnosti a konečně vypadá trochu napjatě. Trochu mě to uklidní, signalizuje to, že není sjetá. No, spíš že není úplně sjetá.</p>

<p>Rovnokřídlý Berry k ní doskáče a cosi vzrušeně cvrčí.</p>

<p>„Překládej,“ houkne Redcat na punkerku a ta svraští obočí.</p>

<p>„Našli jsme toho ochránce. Víš, kdo to je… Daniel Merle. Hlavoun, co?“</p>

<p>Red proplete prsty. „To jsem chtěla slyšet. Jo, Danny, připrav si zástěru, budeš mít co schovávat.“</p>

<p>Ukáže na mě, na Berryho, na nezbytnou pankačku a naviguje nás do postranní koje.</p>

<p>„Blue,“ obrátí se k zabijákovi, „vyber vyjednavače a připrav, ty víš co.“</p>

<p>Blue kývne a v tváři má něco, co by ve spořádaném občanovi vyvolalo touhu opustit vesmírnou stanici i za cenu pobytu v otevřeném vesmíru a bez skafandru. No, budiž.</p>

<p>Do velitelského kamrlíku se s Berrym vejdeme jen stěží.</p>

<p>Redcat klepne na senzory, zvedne hlavu a pak vypálí: „A teď toho Merleho potřebuju sehnat a promluvit s ním.“</p>

<p>„Blbost,“ řekne punkerka a cosi zabručí k Berrymu.</p>

<p>„Hovno blbost, kamarádko. Nutnost.“</p>

<p>Punkerka stále bručí, pak sáhne Berrymu pod krunýř a obrátí se k Redcat.</p>

<p>„Prej to zkusí.“</p>

<p>„Má implantovaný připojení?“ nedá mi, abych se nezeptal.</p>

<p>„Jo, motherboard, čipy, připojení, všechno pod krovkama. Modlete se.“</p>

<p>Red sedí na stole a zpívá si.</p>

<p>„To fakt nemáš staženou prdel?“ zvednu obočí.</p>

<p>Usměje se. „Zažila jsem horší situace.“</p>

<p>„Horší než tahle?“ To zvedlo z křesla i punkerku.</p>

<p>„Jo, třeba na Lupusu 15, tam mě jeden chlápek chtěl píchat zevnitř ven.“</p>

<p>Polknu, punkerka sklapne a Berry ohlušivě zacvrčí.</p>

<p>„Má to,“ zaječí potetovaná a na holodispleji se zjeví tělnatý pán v obleku.</p>

<p>Red se usměje a pak pozdraví.</p>

<p>„To je asi omyl, mladá dámo,“ muž mluví, jako mluvívají ti, kdo nejsou zvyklí na odpor, „právě jste se dostali do nepříjemností.“</p>

<p>Red se stále usmívá. „Ne, my jsme v nepříjemnostech už dlouho. A nejen my, taky Shea, váš starý přítel, pane Merle.“</p>

<p>Muž se zarazí, jen na okamžik, ale ten stačí.</p>

<p>„Má ho Galaktická a nejednají s ním moc hezky. Promluvíme si o tom?“</p>

<p>Merleho tvář je bez výrazu. Rudovlasá si sepne ruce pod bradou.</p>

<p>„Něco se vymklo vaší kontrole, Danny, a já mám řešení.“</p>

<p>„Vyřeším to raději sám.“ Merle už je zase ve své kůži. „Ale díky za upozornění.“</p>

<p>„Za jak dlouho?“</p>

<p>„Co za jak dlouho?“ prohlíží si Merle pěstěné ruce.</p>

<p>„Za jak dlouho to vyřešíte. Já za deset minut. Deset minut a bude po všem.“</p>

<p>Muž si Redcat pátravě změří. „Dobrá, a co potřebujete ode mě?“</p>

<p>Saranče cvrčí, punkerka ani nedutá a já si připadám jako ústřice před posledním pomazáním octem.</p>

<p>„Přátelskou pomoc,“ přede Redcat a já uvažuju, jak moc je ta holka šílená, „účast a mocnou ochranitelskou paži. Bude z toho trochu nepříjemností.“</p>

<p>„Jak velkých nepříjemností?“ ptá se Merle pragmaticky a mně dochází, že Shea ví hodně.</p>

<p>„Dost, ale ne tak, aby je hlavoun tvého formátu nezvládl, Danny.“ Redcat pohodí hlavou a její oči září. „Mimochodem, mám ještě další nabídku. Na Purgatoriu máme spoustu schopných odborníků… kdybys chtěl a dal kulantní nabídku…“</p>

<p>Merle se usměje. „Snad později. Takže Purgatorium, vzpoura, zdá se.“</p>

<p>Redcat kývne a zvedne se. „Je čas. Ještě se ozvu.“</p>

<p>„Poslední otázku,“ zarazí ji muž, „pročpak se o Sheu tak zajímáš?“</p>

<p>„Osobní věc,“ odpoví Red mírně. „Řekněme, že mi dal přes hubu, ale s dobrým úmyslem. To lidi sblíží.“</p>

<p>Merle přivře oči. „Starý dobrý Shea.“</p>

<p>„Tak.“ Redcat zamává do snímačů a otevře dveře.</p>

<p>„Neflákat se, holoto. A nabíjet.“</p><empty-line /><p><strong>Můj vlastní deník 09 06 2127, 09 24</strong></p>

<p>Na displejích hrozivě poblikává Ward, výsadkové moduly propojené spojovacím tunelem se otáčejí v temné prázdnotě a naši „vyjednavači“ se připravují na svůj výstup. Máma Sun nacpaná v těsném skafandru vypadá skoro seriozně, o Stepařovi a Puckovi se to říct nedá. Upřímně řečeno, nevypadali seriozně ani s přilbami, kryjícími tvář. Někdo má prostě takový dar. Porcelánová Min je mezi nimi jako pěst na oko.</p>

<p>Redcat luskne prsty. „Kde je Shea?“</p>

<p>„Vydrž.“ Blue a drobný muž s odstálýma ušima se sklánějí nad panelem, který ovládá bezpečnostní systém stanice. „Vydrž a až ho uvidíš, tak řekni.“</p>

<p>Stepař postrčí policajta s upálenýma ušima, Máma Sun si hodí přes ruku druhého. Dveře tunelu se pomalu otvírají a v nich stojí Shea, obličej zpola zakrytý obrovskou náplastí.</p>

<p>„Je tam, chlapi. Můžem.“</p>

<p>V tichu, které nevěští nic dobrého, zejména tomu, kdo Redcat zná, se rudovláska přesune k zabijákovi a uvelebí se mu na klíně.</p>

<p>„Štíty na plný výkon,“ velí, vůčihledně pod dojmem seriálů pro pamětníky. Ušoun se shovívavě usměje a ukáže na jeden ze senzorů.</p>

<p>„Odpal to, Red.“</p>

<p>„Mám to zmáčkout?“ zeptá se Red dychtivě a mně se v hlavě promítnou všechny okamžiky, kdy její nalakovaný nehet radostně mačkal nějaké tlačítko.</p>

<p>„Red, co chceš vlastně udělat?“</p>

<p>Prstík dopadl a tmu prořízl záblesk. Kurva, tak zase pozdě.</p><empty-line /><p><strong>Můj vlastní deník 09 05 2127, 09 26</strong></p>

<p>Spojené moduly se točí jako káča. Displeje ukazují poletující trosky a Purgou otřásá řev.</p>

<p>„Redcat,“ chraptí Hanz, který se zřejmě už nabažil zábav s trestankyněmi a zjevil se vedle mě, „Redcat, tys to naprala do Warda.“</p>

<p>Rudá hlava se k nám pomalu otočí a rudá, pošetilá pusa se pohne.</p>

<p>„Ehe. Ten Keller, to byl děsnej vůl, nezdá se vám?“</p>

<p>„Byl,“ řekne suše Blue. „A teď prdelko, co kdybys mi vyndala ten detonátor?“</p>

<p>Redcat vrtí hlavou a zírá na displej. „Tak kurva, přihlásí se ten modul, nebo ne?“</p>

<p>Zabubnuje prsty na opěradlo a na obrazovce se poslušně zjeví obličej Mámy San.</p>

<p>„To teda byla drba. Čím jste stříleli?“</p>

<p>„Se zeptej kluků. Jak to vypadá u vás?“</p>

<p>San se ušklíbne a přejede si prstem po krku. „Jistota …“</p>

<p>„Jasný, kulomet. Všichni vykoštění?“</p>

<p>„Oni tu perdu na rozdíl od nás nečekali, Red,“ ozval se Stepař.</p>

<p>„Tak domů, děti. Co Shea?“</p>

<p>„Praštil se do hlavy. Spí.“</p>

<p>Redcat povytáhne obočí. „Kdo se o něj stará?“</p>

<p>„Želé,“ hlásí Máma.</p>

<p>„Tak to fofrem domů,“ vydá naše samozvaná velitelka rozkaz a pohodlně se rozvalí v křesle.</p>

<p>„Přineste trochu toho modrýho svinstva, napijeme se.“</p>

<p>Saranče radostně skáče, punkerka natřásá špeky a Hanz právě ukořistil Olu Jeveny, kterou jsme před nějakou dobou poslali právě sem, a pokouší se ji přimět, aby mi darovala své spodní prádlo.</p>

<p>„Shea bude rád,“ pomyslím si při pohledu na všeobecné mezidruhové spuštění a pak se rychle vrátím na velitelské stanoviště. Rád bych se taky trochu spustil a Red má obvykle pro podobné věci pochopení.</p>

<p>Nemá. Nepřemluvil jsem ji já, nezviklal ji Blue, který zřejmě zažívá s tušeným detonátorem v análu horké chvilky, odmítla dokonce i nabídku Berryho, který ji chtěl povozit na krunýři.</p>

<p>Strčím loktem do Blua. „To je tak, když ženskou zaslepí kariéra.“</p>

<p>Zabiják jaksi teskně přejíždí prsty po pažbě blasteru. „Jak se zbavím toho detonátoru, roztrhnu ji jak hada.“ Olízne si rty jak mu trhání hada v hlavě spustilo generátor představ.</p>

<p>„To by nebylo moudrý,“ namítnu. „Mít takový dvě, čert ví, kde by měl další detonátor.“</p>

<p>Znechuceně se na mě podívá a pak do sebe zvrhne kádinku modravého svinstva.</p>

<p>„Děvka,“ zavrčí a v tu chvíli se mezi námi objeví rudá čupřina.</p>

<p>„Co se flákáte? Shea je tady, tak si snad aspoň zapnete poklopec.“</p>

<p>Automaticky si přejedu prsty po zipu a pak se zarazím. Redcat se si mě měří jako seržant zobáka a mně dochází, že se něco změnilo. A taková to bejvala roztomilá holka.</p><empty-line /><p><strong>Můj vlastní deník 09 06 2127, 10 02</strong></p>

<p>Klušeme k modulu, který právě nahlásil přistání. Redcat dychtivě, já s obavami. Náš šéf není typ člověka, který by miloval karnevaly, zejména ty, které se odehrávají v base a za asistence delikventního hmyzu.</p>

<p>„Red, kvůli Wardovi se Shea posere,“ upozorním svou rudovlasou přítelkyni.</p>

<p>„Blbost. Bude rád. Dělali mu nepříjemný věci.“</p>

<p>„Nespoléhej na to, napráská ti zadek,“ pokusím se vyhrožovat.</p>

<p>„Zatím je v bezvědomí,“ usadí mě Redcat realisticky. „Zatím je v bezvědomí, a až se probere, tak se bude starat spíš o vlastní sedací partie.“</p>

<p>Hangár hučí, většina muklů v různých stádiích intoxikace tančí, šplhá po zdech, případně, pokud jim to jejich tělesná stavba umožňuje, visí u stropu. Red všechny zdraví státnickým gestem. Možná z ní jednou bude něco velkého.</p>

<p>Modul se otvírá, Shea, který se zřejmě probral natolik, aby změnil opatrovníka a teď poměrně nonšalantně visí na Mámě San, se belhá dolů. S námahou otáčí hlavu a měří si pestrý dav. Pak koukne na mě, tak výhružně, že před sebe strčím Redcat a ta ho obejme. Nekonsensuálně. Shea sténá a já se klidím pryč. Jistota je, no, však víte.</p>

<p>„Bezva,“ vříská Redcat a nadšeně Sheu mlátí pěstičkou do pohmožděných žeber. „Zachránila jsem tě.“</p>

<p>„To je od tebe hezký, dítě. Ten výbuch, to bylo co?“ Sheova tvář má téměř metalický design, olověná barva kůže přechází místy do tmavě modrých odstínů kalené oceli.</p>

<p>Red ho plácne po zádech. „Ward to koupil.“</p>

<p>„Ostřelovali jste ho?“</p>

<p>„Ne, napálili jsme do něj atomovku. Purgatorium je sice starý, ale připravený na všechno. A kluci se vytáhli,“ stepuje rudovlasá nadšením. „Dali dvojitou nálož a prááásk.“</p>

<p>Shea jde k zemi elegantně a s praxí, leckterý wresler by mu mohl závidět.</p>

<p>„Je ti zle?“ Redcat se účastně hemží a saranče dokonce podává osvěžující nápoj. Punkerka zvedne jeho hlavu ke svým vnadům a to nebohého šéfa probere.</p>

<p>„Ward byl Galaktické policie, pravda? Udělali jste z něj haldu trsátek. Ti chlápci, co mě transportovali, byli taky z Galaktické. Ještě teď mám po kapsách zbytky jejich mozku,“ ohlédne se po decentně pokašlávajícím Stepařovi, „a Purga byla galaktický kriminál. Co je z ní teď?“ otáže se Shea sugestivně, ale úsměv z tváře Red nemizí.</p>

<p>„Teď je z ní zóna mezidruhové lásky, Sheo. Uvolni se trochu, sbal nějakou hmyzí adolescentku, relaxuj. Žijeme jen jednou.“</p>

<p>„A už ne moc dlouho, co?“ zavrčí Shea.</p>

<p>„Danny to zařídí.“</p>

<p>„Hm, vězeňský drogy nikdy nebyly moc kvalitní, dítě. Kdo je Danny, taky cikáda?“</p>

<p>Red se urazí. „Je to tvůj kámoš, ne můj.“</p>

<p>„Danny?“</p>

<p>„Hlavoun Danny.“</p>

<p>Shea třesoucí se rukou přijme od Berryho posilující tekutinu, kterou mu rovnokřídlý vytrvale vnucuje.</p>

<p>„Proč jsi to udělala, Red?“ zeptá se ještě.</p>

<p>Dívka nakrabatí čelo. „Víš, že vlastně ani nevím?“</p>

<p>„Typický,“ povzdychne si Shea a položí dlaň na pohoří v punkerčině výstřihu.</p>

<p>„Kdo tady poskytuje první pomoc?“</p><empty-line /><p><strong>Můj vlastní deník 09 06 2127, 12 40</strong></p>

<p>Obědváme. Upřímně řečeno, ať pod zámkem, nebo vzbouření, jíme pořád stejné blafy, dodávané jídelním automatem. Chutnající jako zpocené ruce. S přemáháním do sebe vpravím další lžíci a po očku se podívám po Sheovi. Jí urputně, a nad každým soustem nadává.</p>

<p>„Frajle bláznivá, vysněžená.“</p>

<p>Polknu.</p>

<p>„Smaženka.“</p>

<p>Polknu znova.</p>

<p>„Popravěj ji.“</p>

<p>„Myslíš?“ neudržím se. „A co ten Danny?“</p>

<p>„Danny je had. Nechá ji v tom zkoupat.“</p>

<p>Vedle sedící Hanz poplácá po zadku svůj nový objev a natankuje trochu zkvašených řas.</p>

<p>„Jednaj, furt s Dannym jednaj,“ informuje nás.</p>

<p>„O čem?“ Shea statečně bojuje s instantními nudlemi.</p>

<p>„O procentech z honorářů.“</p>

<p>„O procentech?“ podivím se.</p>

<p>Hanz si svou zprávu vychutná. „Jo. Berry chce tři sta tisíc kreditů měsíčně. A Red to zprostředkovává. Agenturní provize, chápeš?“</p>

<p>Nechápu nic.</p>

<p>Když kolem kluše Blue, nedá mi to. „Taky nastupuješ k Merlemu?“</p>

<p>„Ne, vole, mám v pácu lepší šolích.“</p>

<p>Sklopím hlavu k nudlím a cítím, že mě dění jaksi míjí. Když mi po podbřišku přejede teplá okončetina, ani se nepodivím.</p>

<p>„Zvedej se, dělám si čárky,“ oznámí mi krátce osrstěná mladá dáma. Jo, když mezidruhová, tak mezidruhová.</p><empty-line /><p><strong>Můj vlastní deník 09 08 2127, 16 34</strong></p>

<p>Nepopravili ji.</p>

<p>Purga se pomalu vylidňuje, jak transportní moduly distribuují kriminálníky do všech koutů vesmíru, ty opravdu dobré s příslibem lukrativních nabídek. Redcat se ukázala být schopným impresáriem, Danny solidním velkoodběratelem vrahů a odborníků na zbraňové systémy, ovšem i pár rozkošných děvenek už jsme mu poslali, dokonce najal i modrovlasou Min. No, doufejme, že to u ní nepřežene s důvěrnostmi.</p>

<p>Shea, kterému se už pod modřinami objevuje obličej, hraje šachy sám se sebou. Sklouznu do sedáku vedle něj.</p>

<p>„Jak to jde?“</p>

<p>„Blbě. Nejsem dobrej taktik, ostatně, Danny mě vždycky porazil,“ ušklíbne se. „I teď.“</p>

<p>„Teď?“</p>

<p>„Hm. Já dostal nakládačku, on kandiduje na viceprezidenta Unie, co chceš víc slyšet.“</p>

<p>„Viceprezident?“ Představím si, jaké síly si nechává od Redcat najmout na volební kampaň a hvízdnu. „Má dobrej tým.“</p>

<p>„Jojo. První ligu.“ Shea cvrnkne do figurek. „Já můžu jen doufat, že když budu mít štěstí, najde mi Red teplé místečko někde v ochrance nějakého supermarketu na Merkuru. Budu prohlížet lidem vozejky,“ protáhne se. „Ještě rád. Stárnu.“</p>

<p>„Sheo,“ zaječení mi připomene staré časy na Capricornu. Redcat k nám běží na absurdně vysokých podpatcích bot, které si nechala naposílat v několika životu nebezpečných barvách.</p>

<p>„Sheo, mám pro tebe džob.“</p>

<p>Šéf pozvedne obočí. „Vidíš, říkal jsem to. Supermarket se blíží.“</p>

<p>Dívka dosedne půlkami upjatými v leském overalu na stůl a bravurně se přitom vyhne figurce krále, která jí míří do strategických míst.</p>

<p>„Bezvadnej. Budeš mít radost.“</p>

<p>„Jo? Já bych měl radost, kdybys kvůli tomu, že mě zmáčkli, nerozpoutala válku,“ odsekne Shea.</p>

<p>„Válku? Jedna detonace, takhle malá,“ ukazuje Red mezi palcem a ukazovákem škvírku, kterou by neprošel vlas. „Jsi nevděčnej a nemáš mě rád.“</p>

<p>Můj pohled se setká se Sheovým.</p>

<p>„Mám tě rád,“ vydechne šéf zmučeně, „co je to za místo.“</p>

<p>Redcat se pyšně usměje. „Velitel Purgy. Gurth jde do penze.“</p>

<p>„Kvůli těm detonátorům?“ ošiju se při vzpomínce na výslech bývalého ředitele vězení.</p>

<p>„Nó, taky. Ale hlavně, že to dostal shora. Má prej nějakou farmu dole na Mineralisu.“</p>

<p>„Není to ta skalnatá planeta, kam se musí voda dovážet?“ ptám se podezřívavě a Shea znova rozestavuje pěšáky na šachovnici.</p>

<p>„Jo, je,“ odbroukne Red bezstarostně. „Prej tam chce pěstovat rejži.“</p>

<p>Shea se zadívá na řady bílých a černých figurek a pak bílé dlaní smete na zem.</p>

<p>„Co děláš?“ Red sedí na stole a pohupuje nohama.</p>

<p>„Kobercovej nálet, kotě,“ zavrčí Shea a úšklebek na jeho tváři je takřka ďábelský.</p>

<p>„Konečně mi došlo, že s poskakováním po políčkách se nedostanu nikam.“</p>

<p>„No, konečně,“ přivine se k němu Redcat kočkovitým pohybem. „A ten flek koukej vzít, budem sousedi.“</p><empty-line /><p><strong>Můj vlastní deník 10 05 2127, 22 30</strong></p>

<p>„Rate, kde mám, kurva, ty záznamy?“ ozve se z reproduktoru tak hlasitě, že nadskočím já i vyslýchaný.</p>

<p>„Už končíme,“ syknu a rychle čářu po displeji záznam z výslechu.</p>

<p>„Hned to bude.“</p>

<p>„Já nevím, že tobě a Hanzovi to vždycky tak dlouho trvá.“</p>

<p>Odešlu protokol a houknu na zlodějíčka, který apaticky civí do zdi. Na cestě k celám potkám Enroye, žvýkajícího koblihu. Sladký domov.</p>

<p>Capricorn mírně praská, trochu se otřásá a smrdí dezinfekcí. Pořád je to vesmírná poslední štace, pořád sem míří hbité lodě pašeráků a přivážejí horké zboží, pořád máme málo cel, zastaralý hangár a nejvyšší koncentraci bordelů na metr čtvereční a možná i krychlový. Něco se ale přece jen změnilo, říkám si, když si před poradou do dvoudenního strniště cákám kolínskou. Porady teď vede někdo jiný.</p>

<p>„Jak jste daleko s prohlídkou Skycoona?“</p>

<p>„Hotoví, no, skoro,“ mlží statečně Hanz.</p>

<p>„Řeči. Co ta rvačka v Černý díře?“</p>

<p>„Vyřešená,“ hlásím s úlevou. „Všichni za katrem.“</p>

<p>„To u mě není vyřešený. Buď zacvaknou pokutu, nebo klepec a nucený práce. Uklidit by to tu chtělo.“</p>

<p>„Blue, co pěknýho ti pověděla ta kouzelnice z Trojského koně? Pokud je hloupá, pošlem ji do Purgy, pokud ještě hloupější, čekají na ni její věřitelé.“</p>

<p>„Řekla mi úplně všechno, lásko.“ Blue cvaká s titanovým nožem exotického tvaru. „Mně holky neodolaj.“</p>

<p>Red, sedící na místě, kde ještě před nedávnem sedával Shea, se usměje. „Opravdu? Tak to tu poradu možná dokončíme jindy, pánové.“</p>

<p>Vstanu rychle, protože fronta může být dlouhá a disciplinovaně následuju velitelku Capricorna. Mezidruhová láska má svý kouzlo, ale někdy to ani v rámci jednoho druhu není k zahození.</p>

<p>Nalakované nehty si vykračují po Bluových zádech a cílevědomě míří ke konci páteře.</p>

<p>„Red, vyndáš už mi konečně ten detonátor?“ Zabiják leží na rozlehlé posteli a s rukama pod bradou. „Mohla bys. Píchnul jsem ti, jak jsem nejlíp uměl. Hákuju v týhle díře, dokonce jsem tě nechal šéfovat.“</p>

<p>Pro jednou se rozhodnu být kolegiální. „No, mohla bys být velkorysá, kotě.“</p>

<p>Redcat se protáhne, piercingem v jazyku zazvoní o zuby, zatřepetá řasami a pak nakrčí nos.</p>

<p>„A tobě ten tvůj nějak vadí?“</p>

<p>„Co?“ zakoktám.</p>

<p>„No vadí?“</p>

<p>Zatímco moje tělesné ochlupení provádí vzorný stoj spatný, klouže dívčin pohled po ostatních.</p>

<p>„Nebo tobě, Hanzi? Enroyi, hm?“</p>

<p>Polknu. „Chceš říct, že my všichni, že my všichni máme…“ slova mi nějak nechtějí přes rty.</p>

<p>Red pokrčí rameny. „A překáží vám to snad v tom, žít jako jedna velká, šťastná rodina?“ zapřede. „Není to tak vlastně nakonec lepší?“</p>

<p>Dívka se spokojeně stočí na polštáři a já zavřu oči. Znovu a znovu se mi vrací záblesk vybuchujícího Warda, drobné úlomky sypající se nekonečným mezihvězdným prostorem.</p>

<p>„Red,“ zeptám se opatrně, když konečně můžu zase mluvit, „Red, myslíš si, že anální sex za těchhle okolností je úplně bezpečný?“</p><empty-line /><p><strong>Konec</strong></p>

<p><strong><emphasis>(Sorry, vole, error. Antologie humoru v české SF</emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis>Mladá fronta, 2007, edice: Ikaros,  č. 22 )</emphasis></strong></p><empty-line />
</section>

</body>
</FictionBook>

Zerion Mini Shell 1.0