%PDF- %PDF-
Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/ |
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/91.fb2 |
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?> <FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink"> <description> <title-info> <genre>antique</genre> <author><first-name></first-name><last-name>RZ</last-name></author> <book-title>Untitled</book-title> <lang>cs</lang> </title-info> <document-info> <author><first-name></first-name><last-name>RZ</last-name></author> <program-used>calibre 2.55.0</program-used> <date>16.8.2019</date> <id>b79b4c99-bc90-427c-bf77-e0ae66d0bc95</id> <version>1.0</version> </document-info> <publish-info> <publisher>HP</publisher> <year>2012</year> </publish-info> </description> <body> <section> <p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><p>ALEXANDRA IVYOVÁ</p> <p><strong>ZROZENÍ TEMNOTY</strong></p><empty-line /><p><strong>ALEXANDRA</strong></p> <p><strong>IVYOVÁ</strong></p> <p><strong>ZROZENÍ</strong></p> <p><strong>TEMNOTY</strong></p> <p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>PŘELOŽILA</p> <p>RŮŽENA ROSŮLKOVÁ</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Copyright © 2007 by Debbie Raleigh</p> <p>Published by arrangement with Kensington</p> <p>Publishing corp. NY, NY USA</p> <p>Translation © Růžena Rosůlková, 2011</p> <p>Cover © Franco Accornero via Agentur Schluck GmbH, 2011</p> <p>Copyright © Levné knihy, a. s., 2011</p> <p>ISBN 978-80-7309-923-7</p> <p><strong>PROLOG</strong></p> <p><strong>Anglie, 1665</strong></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis>Noční vzduch proťal výkřik. Sžíravou bolestí vyplnil rozlehlou komnatu a rozezněl se klenutými chodbami. Služebnictvo krčící se v nižších podlažích hradu se pokoušelo zacpat si uši, aby uniklo tomu pronikavému úpění. Dokonce i ostřílení, zkušení vojáci v kasárnách vzhlíželi s modlitbou na rtech k měsíci, pradávnému ochránci před silami noci.</emphasis></p> <p><emphasis>V jižní věži vévoda z Granvillu přecházel svou soukromou knihovnou, tvář staženou stínem nelibosti. Na rozdíl od svých poddaných nevraštil čelo ve snaze odvrátit pohled zlých očí. A proč by měl?</emphasis></p> <p><emphasis>Zlo už udeřilo. Zmocnilo se jeho domova a odvážilo se poskvrnit jej svou nečistotou.</emphasis></p> <p><emphasis>Jediné, co zbývalo, bylo očistit ono zamoření nemilosrdným protiúderem.</emphasis></p> <p><emphasis>Přitáhl si kápi pláště, aby zcela skryl svou nemocí poznamenanou tvář, a chmurně pokrčil rameny. Trpělivost, opakoval si stále dokola. Už brzy měsíc dosáhne správného</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>postavení. A poté bude už konečně rituál završen. Dítě, které nechal obětovat, se stane jejich drahocenným Kalichem, tak jeho utrpení bude už na věky konec.</emphasis></p> <p><emphasis>Náhle se otočil na podpatku a zamířil přímo k uzounkému oknu, které skýtalo výhled na úrodnou krajinu.</emphasis></p> <p><emphasis>V </emphasis><emphasis>dáli mohl tušit slabé záblesky světel. Pokrčil rameny. Londýn. Špinavý, rolníky zamořený Londýn, jenž zaplatí za své odporné hříchy.</emphasis></p> <p><emphasis>Trest, který se valí ze zchátralých nevěstinců a razí si svou cestu do svatyň.</emphasis></p> <p><emphasis>Zaťal ruce v pěst. Bylo to neodvratitelné. Byl pouhým člověkem. Zbožným mužem, jenž byl vždy vysoce vážen pro svou bezúhonnost. Takže když zjistil, že… se nakazil touto odpornou nemocí, bylo to, jako by se všechno obrátilo proti němu.</emphasis></p> <p><emphasis>To byl samozřejmě jediný důvod, proč povolil pohanům vstoupit do svého sídla. A s sebou přivést stvůru zla, která byla v současné době spoutaná v jeho žaláři.</emphasis></p> <p><emphasis>Slíbili mu lék.</emphasis></p> <p><emphasis>Slíbili mu, že ho zbaví moru, který mu ukrádal život.</emphasis></p> <p><emphasis>A jediné, co si žádali na oplátku, byla jeho dcera.</emphasis></p> <p><strong>KAPITOLA</strong></p> <p><strong>1</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><image xlink:href="#_2.jpg" /></p> <p><strong>Chicago 2006</strong></p> <p>,,ACH BOŽE, Abby! Nepanikař. Prostě… se… uklidni.“</p> <p>Abby Barlowová se zhluboka nadechla, přitiskla si dlaně na svůj těžknoucí žaludek a shlédla na porcelánové střepy, které ležely roztříštěné po podlaze.</p> <p>Fajn, no tak rozbila vázu. No dobře, tak možná trošku víc než rozbila. Spíš ji totálně roztřískala, rozmlátila a brutálně zničila, připustila si zdráhavě. To je toho. Vždyť to ještě neznamená konec světa.</p> <p>Váza je prostě jenom váza. Nebo snad ne?</p> <p>Ušklíbla se. Ne, váza nemusela být vždycky jenom vázou. Ne, když se jednalo o velmi vzácnou vázu. O vázu nevyčíslitelné ceny. Takovou, která by se nepochybně dobře vyjímala v nějakém muzeu. Vázu, o které se sní všem sběratelům a…</p> <p>K čertu.</p> <p>Panika ji opět sevřela svými odpornými pařáty.</p> <p>Zničila neocenitelnou vázu z dynastie Ming.</p> <p>Co když kvůli tomu přijde o práci? Připusťme, že o práci až tolik nešlo. K sakru, pokaždé, když vcházela clo elegantního sídla na okraji Chicaga, mívala pocit, jako by vstupovala do ságy <emphasis>Stmívání.</emphasis> Ale její místo společnice Seleny LaSalle nebylo zrovna náročné. A placené bylo rozhodně lépe než roznášení piva v nějaké zaplivané špeluňce.</p> <p>Poslední, co potřebovala, by byl návrat do dlouhých front na pracovním úřadě.</p> <p>Nebo ještě hůř… dobrý bože, co kdyby měla tu zničenou vázu zaplatit?</p> <p>To by byl konec. I kdyby existovalo v místním obchodě se starožitnostmi něco jako výprodej váz z dynastie Ming za zlomkové ceny, tak by musela pracovat nejméně dalších deset životů, aby našetřila patřičnou sumu. A to ještě za předpokladu, že tato váza nebyla jediná svého druhu a bylo by tedy možné ji nahradit.</p> <p>Panika se jí zmocnila na plné obrátky.</p> <p>Zbývala jen jedna jediná věc, kterou může udělat, uvědomila si. To, co by udělal každý zralý, zodpovědný, dospělý člověk.</p> <p>Schovat důkazy.</p> <p>Abby se nenápadně rozhlédla po obrovské vstupní hale, aby se přesvědčila, že je sama, a pak si rychle klekla na kolena a začala sbírat střepy, které se spokojeně leskly na hladké mramorové podlaze.</p> <p>Nic se nestane, když si nikdo nevšimne, že tam váza není, pokoušela se ujistit sama sebe. Selena byla vždycky uzavřená, ale během posledních dvou týdnů dost často jen tak mizela. Kdyby se příležitostně neobjevovala, aby dala Abby za úkol připravit nechutný bylinkový lektvar, který pak se zjevnou rozkoší pila, Abby by si myslela, že ta žena už nadobro upláchla.</p> <p>Selena určitě neobcházela dům, aby dělala inventuru všech drobností a pokladů, které shromáždila.</p> <p>Abby musela jenom zajistit, aby nezanechala po svém zločinu žádné stopy, a všechno pak jistě dobře dopadne.</p> <p>Nikdo se nikdy nic nedozví.</p> <p>Nikdo.</p> <p>„Ale, ale, nikdy jsem si nemyslel, že tě spatřím klečet na kolenou, miláčku. Velice zajímavá pozice, která skýtá jen ty nejlepší možnosti,“ protáhl posměšný hlas od vchodu do salonu.</p> <p>Abby zavřela oči a zhluboka se nadechla. Byla prokletá. Tím to bylo. Jak jinak by se dala vysvětlit její věčná smůla?</p> <p>Na chvíli ještě zůstala otočená zády, marně doufajíc, že Selenin nájemník, ten protivný Dante, prostě zmizí. Mohlo by se to stát. Existují přece případy samovznícení nebo černé díry nebo zemětřesení.</p> <p>Naneštěstí se země nerozevřela a nepohltila jej, detektory kouře také nezačaly hlásit požár. A co bylo horší – mohla přímo cítit, jak jeho temný, pobavený pohled pomalu přejíždí po její skrčené postavě.</p> <p>Abby sebrala všechnu svou pošramocenou hrdost a přinutila se pomalu otočit a pohlédnout zpříma na svou zhoubu. Zároveň si však v bláhové naději dávala dobrý pozor, aby rozbitá váza zůstala ukrytá za jejími zády.</p> <p>Nevypadal jako zhouba. Po pravdě vypadal jako pohledný, nebezpečně podlý pirát.</p> <p>Abby stále klečela na podlaze a nechala svůj pohled pomalu vystoupat přes černé motorkářské boty a dlouhé, silné nohy obepnuté v sepraných džínech. O něco výš sklouzla přes černou hedvábnou košili, která visela na jeho trupu. Volné, ale ne dost volné, pomyslela si s nečekaným zachvěním. Do ještě větších rozpaků ji dostalo vědomí, že se během posledních tří měsíců několikrát přistihla, jak tajně pokukuje po svalech vlnících se právě pod touto tenkou košilí.</p> <p>Dobře, tak se možná oddávala více než jen pouhému náhodnému pokukování. Zírala. Pomrkávala. Občas dokonce slintala.</p> <p>Která žena by však odolala?</p> <p>Se skřípěním zubů přiměla svůj pohled, aby vystoupal až k alabastrové tváři s dokonale řezanými rysy. Široké obočí, úzký aristokratický nos, pevné lícní kosti a plné zaoblené rty. A to všechno spojeno kouzlem divoké elegance.</p> <p>Byla to tvář vznešeného válečníka. Náčelníka.</p> <p>Dokud však člověk nepohlédl do jeho světlých, stříbrných očí.</p> <p>Na jeho znervózňujícím pohledu nebylo pranic vznešeného. Byl pichlavý, zlý a zářil výsměšným opovržením celým světem. Tyhle oči z něj dělaly ničemu stejně jako dlouhé havraní vlasy, které mu s leskem spadaly na ramena, a zlaté kruhy, které nosil v uších.</p> <p>Byl ztělesněním sexu. Predátor. Dravec. Ten typ, před kterým ženy jako ona roztávaly a ztrácely zábrany.</p> <p>Což se dělo však, jen když si jich vůbec povšiml. A to se bohužel nedělo zrovna často.</p> <p>„Dante! Opravdu tady musíš takhle čenichat?“ zeptala se, zoufale si vědoma drahocenného smetí za sebou.</p> <p>Předstíral, že si promýšlí odpověď, a pak lehce pokrčil rameny.</p> <p>„Ne, neřekl bych, že <emphasis>musím</emphasis> čenichat kolem,“ zamumlal svým hlubokým půlnočním hlasem. „Prostě mě to baví.“</p> <p>„Fajn, ale je to velice sprostý zlozvyk.“</p> <p>Pobaveně se ušklíbl a přikročil ještě blíž. „Ach, mám mnohem víc sprostých zlozvyků, má sladká Abby. O některých nepochybuji, že by sis je skvěle užila, kdybys mi dovolila ti je předvést.“</p> <p>Bože, musela s ním naprosto souhlasit. Ty štíhlé, ďábelské ruce by jistě přiměly ženu vzdychat rozkoší. A ty rty…</p> <p>Rychle zapudila tu nezvanou představu a prosila zlost, kterou původně pociťovala, aby se urychleně vrátila.</p> <p>„Pche! Jsi nechutný.“</p> <p>„Sprostý a nechutný?“ zeširoka se usmál a odhalil tak lesknoucí se bílé zuby. „Má sladká, na takovéhle urážky jsi v příliš prekérní situaci.“</p> <p>Prekérní? Bojovala s potřebou shlédnout dolů a podívat se, jestli jsou nějaké stopy jejího zločinu viditelné.</p> <p>„Netuším, co tím myslíš.“</p> <p>Dante se náhle s plynulou elegancí ocitl na kolenou přímo před ní. A svými drzými prsty ji zlehka pohladil po tváři. Jeho dotek byl chladný, téměř ledový, ale zároveň šířil teplo, které se jí rozběhlo do celého těla.</p> <p>„Ach, ale já myslím, že víš. Vzpomínám si na jakousi poměrně drahou vázu z dynastie Ming, pokud se nemýlím, která stávala tady na stolku. Pověz mi, miláčku, dala jsi ji do zastavárny nebo snad rozbila?“</p> <p>Proklatě! Věděl to. Zoufale se pokoušela vymyslet nějakou inteligentní lež, aby vysvětlila zmizení vázy. Nebo co na tom záleží, jakoukoliv lež, ať už inteligentní či ne. Naneštěstí nikdy nebyla přebornicí ve vytáčkách.</p> <p>A jejímu rozumu nijak nepomohl doznívající dotek jeho dlaně. Místo mozku měla v hlavě náhle sentimentální kašičku.</p> <p>,,Neříkej mi takhle,“ zamumlala nakonec chabě.</p> <p>,,Jak?“ Pozvedl obočí.</p> <p>,,Miláčku.“</p> <p>,,Proč?“</p> <p>,,Jen z toho evidentního důvodu, že nejsem žádný tvůj miláček.“</p> <p>,,Zatím.“</p> <p>„Nikdy.“</p> <p>„Tss, tss.“ Dante mlasknul jazykem, když svými prsty směle obkroužil její rty. „To tě nikdo nikdy nevaroval, že je nebezpečné vzpírat se osudu? Má ve zvyku se vracet a pak tě může i kousnout.“ Pohledem zajal její bledou tvář a pak sklouzl ke štíhlé křivce jejího krku. „Někdy doslova.“</p> <p>„Ne, ani za milion let.“</p> <p>„Já si klidně počkám,“ řekl tiše.</p> <p>Zaskřípěla zuby, když se ty dovedné prsty vydaly na cestu přes její hrdlo a pokračovaly k výstřihu prosté bavlněné košile. Pouze si s ní pohrával. K čertu, ten muž by flirtoval s každou, která by dýchala. A možná i s některými, které už dodýchaly.</p> <p>„Sjedeš těmi prsty ještě o něco níž a tvůj pobyt na tomto světě se značně zkrátí.“</p> <p>Lehce se zasmál, ale pak nechal svou ruku neochotně klesnout. „Víš, Abby, jednoho dne zapomeneš na to svoje ne. A toho dne mám v úmyslu tě nechat křičet rozkoší.“</p> <p>„Můj bože, jak vůbec můžeš unést to svoje ego?“</p> <p>Jeho úsměv byl čistě zlý. „Myslíš, že jsem si ničeho nevšiml? Všech těch rádoby skrytých pohledů, když sis myslela, že se nedívám? Toho, jak se vždycky zachvěješ, když procházím těsně kolem tebe? Snů, které tě pronásledují za nocí?“</p> <p>Namyšlený, nadutý slizák!</p> <p>Měla by se mu vysmát. Nebo mu plivnout do jeho arogantního obličeje. Nebo mu dát aspoň facku. Místo toho však ztuhla, jako kdyby uhodil na citlivé místo, o kterém do teď netušila, že má.</p> <p>„Neměl bys náhodou být někde jinde?“ procedila skrz zaťaté zuby. „V kuchyni? V kanálech? V pekelných plamenech?“</p> <p>K jejímu překvapení pirátovy rysy ztvrdly a jeho rty se zkroutily do zatrpklého úsměvu.</p> <p>„Pěkný pokus, drahoušku, ale nepotřebuji, abys mne odsuzovala do pekelných ohňů. To už mám dávno za sebou. Proč jinak bych tu byl?“</p> <p>Abby pozvedla obočí, udivena záští a náznaky hořkosti v jeho hlase. Proboha, co víc ještě mohl chtít? Žil si tak pohodlným životním stylem, o kterém si většina playboyů nechávala jen zdát. Přepychový dům. Drahé oblečení. Stříbrné Porsche. A sladká štědrá milenka, která byla nejen mladá, ale i natolik krásná, aby vás dokázala rozpálit a zároveň sužovat. Jeho život se dal popsat mnoha slovy, ale rozhodně by mezi nimi nebylo <emphasis>mizerný</emphasis> nebo <emphasis>ubohý.</emphasis></p> <p>Na rozdíl od toho jejího.</p> <p>„Ach ano, musíš skutečně trpět,“ odsekla, pohledem ulpěla na hedvábné košili, která sama o sobě stála mnohem víc než celý její šatník. „Úplně mi to láme srdce.“</p> <p>Stříbrné oči vzplanuly nečekaným žárem a vzduch zhoustl divokou silou, která v něm doposud nerušeně dřímala.</p> <p>„Nezkoušej mluvit o věcech, o kterých nic nevíš, miláčku,“ varoval ji.</p> <p><emphasis>Prostě to nech být, A</emphasis><emphasis>bby,</emphasis> přísně okřikla samu sebe, bez ohledu na to, jak snadno okouzloval lidi svým šarmem, byl ten muž nebezpečný. Nefalšovaný zloduch. Jenom blázni si úmyslně pohrávají s ohněm.</p> <p>Ovšem bohužel, když došlo na muže, tak Abby mohla mít rovnou na čele vytetovaný nápis <emphasis>idiot.</emphasis></p> <p>,,Jestli se ti tady nelíbí, proč prostě neodejdeš?“</p> <p>Pohlédl na ni, avšak dlouho mlčel, než přimhouřil oči a řekl: „Proč neodejdeš ty?“</p> <p>,,Cože?“</p> <p>,,Nejsem jediný, kdo tady trpí, nebo snad ano? Zda se, že každým dnem bledneš víc a víc. Jako kdyby ti frustrace a smutek užíraly kousek po kousku z tvojí duše.“</p> <p>Abby málem spadla dozadu, když si uvědomila, jak ostrý má pozorovací talent. Nikdy se jí nesnilo, že by kdokoliv vůbec mohl postřehnout její zoufalství z vlastní nuzné existence, ani rostoucí strach, že bude už brzy příliš stará a unavená, aby se starala o to, že nikam nepatří.</p> <p>A rozhodně ne tento muž.</p> <p>„Nic nevíš.“</p> <p>„Poznám vězně, když ho vidím,“ zamumlal. „Proč bys zůstávala za mřížemi, když bys mohla tak snadno proklouznout pryč?“</p> <p>Krátce, nevesele se zasmála. Tak snadno? Očividně nebyl tak všímavý, jak si začínala myslet.</p> <p>„Protože já tuhle práci potřebuji. Na rozdíl od tebe já nemám štědrého milence, který by za mě platil účty a stylově mě nechával oblékat. Někteří z nás si musejí na živobytí vydělávat prací.“</p> <p>Pokud ho zamýšlela urazit, tak se jí to zdaleka nepovedlo. Po pravdě její ostrá slova mu pouze vrátila jeho škodolibé veselí, které jí bylo tak protivné.</p> <p>„Ty si myslíš, že jsem Selenina děvka?“</p> <p>„A nejsi?“</p> <p>Pokrčil svá široká ramena. „Náš… vztah je o něco víc komplikovanější.“</p> <p>„Och, ano, nepochybuji, že dělat hračku bohaté krásné ženě je příšerně komplikované.“</p> <p>„Tak kvůli tomu ses mne snažila držet od těla? Protože sis myslela, že se Selenou spím?“</p> <p>„Držím si tě od těla, protože tě nemám ráda.“</p> <p>Naklonil se dopředu, až se jeho rty skoro dotýkaly jejích. „Možná mě nemáš ráda, zlatíčko, ale to ještě neznamená, že mě nechceš.“</p> <p>Její srdce zapomnělo bít, jak se snažila nezmenšit tu beztak malou vzdálenost a nedostat se tak do ještě větší mizérie. Polibek. Jen jeden polibek. Rostoucí touha byla téměř k neunesení.</p> <p>Ne, ne, ne. Chtěla by se opravdu stát povyražením, aby ho rozptýlila v jeho nudě? Nehrála snad tuhle ponižující hru už několikrát předtím?</p> <p>„Víš, Dante, potkala jsem už celou řadu namyšlený blbečků, ale ty jsi s přehledem –“</p> <p>Mírná urážka zůstala nedopovězena. Vzduch byl náhle plný praskajícího žáru, elektrizujícího jako úder blesku.</p> <p>Vyplašeně otočila hlavu ke schodům, když do domu udeřil hromový otřes. Nebyla ve střehu, a tak ji odhodilo dozadu, až si vyrazila dech.</p> <p>Na okamžik ležela zcela bez hnutí. Napůl očekávala, že se na ni zřítí strop. Nebo že se otevře země a pohltí ji.</p> <p>Co se tady k čertu stalo? Zemětřesení? Výbuch?</p> <p>Konec světa?</p> <p>Ať už to bylo cokoliv, dokázalo to shodit obrazy ze stěn a převrátit stoly. Náhle váza z dynastie Ming, kterou rozbila, zcela splynula se střepy a troskami dalších drahých věcí.</p> <p>Abby zatřásla hlavou, aby se zbavila zvonění v uších, a zhluboka se nadechla. Dobrá, minimálně to vypadalo, že zůstala naživu. A když se odhodlala udělat několik cvičných pohybů, nezdálo se jí, že by jí nějaký orgán chyběl nebo byl nějak zásadně poškozen.</p> <p>Ležela stále na zádech. Uslyšela pouze hluboké, divoké zavrčení, ale i tak se jí zježily vlasy a naskočila jí husí kůže. Dobrý bože, co teď?</p> <p>Pokusila se postavit a rozhlédla se po zdevastované hale. Kupodivu byla prázdná. Žádné divoké zvíře. Žádný blížící se šílenec.</p> <p>A žádný Dante.</p> <p>Abby se zamračila. Ignorovala svá třesoucí se kolena a přinutila se vyrazit ke schodům. Kam mohl Dante zmizet? Zasáhl ho výbuch? Nebo ho vyhodil z místnosti?</p> <p>Zmizel prostě v oblaku dýmu?</p> <p>Ne, ne, jistě že ne. Přitiskla si ruku na svou bolavou hlavu. Začínala uvažovat jako blázen. Musela na chvíli upadnout do bezvědomí. Tím by se to vysvětlilo. Nepochybně odešel zkontrolovat škody. Nebo zavolat pomoc.</p> <p>Jejím úkolem bylo ujistit se, že Selena je v pořádku. Soustředěně kladla nohu před nohu, což se začínalo jevit jako hodně obtížná činnost, a pokusila se vylézt po kluzkých mramorových schodech a neohrabaně projít chodbou. Na konci dlouhého východního křídla byly dveře od Seleniny komnaty otevřené a Abby vstoupila přes práh.</p> <p>A tu se zastavila. Nemohla dál.</p> <p>Dech jí uvízl v hrdle, když zděšeně spočinula pohledem na zničené místnosti. Stejně jako dole, i tady obrazy a různé další věci ležely na zemi, většina z nich roztřískaná k nepoznání. Hlavní ničivý úder navíc začernil stěny a místy je rozemlel na prach. I okna to vyrvalo z rámů.</p> <p>Její pohled doputoval k velké posteli, která byla převrácená na bok, a nakonec doprostřed pokoje, kde Dante klečel vedle ležícího zmrzačeného těla.</p> <p>„Ach, můj bože!“ Abby si přidržela ruce před ústy a klopýtala kupředu, srdce tlukoucí až v krku. „Seleno!“</p> <p>V tu chvíli si Dante poprvé uvědomil její přítomnost a otočil hlavou. Zamračeně na ni pohlédl. Téměř okamžitě si Abby všimla ještě výraznějšího zesinání jeho bledé kůže a podivně horečného lesku v jeho stříbrných očích.</p> <p>Očividně byl otřesen stejně jako ona.</p> <p>„Odejdi odsud!“ zavrčel.</p> <p>Nevšímala si jeho varování a poklekla vedle spáleného těla. Ať už tajně nenáviděla tuto krásnou, chladnokrevnou ženu, vše bylo v tu chvíli zapomenuto a po tvářích jí začaly stékat slzy.</p> <p>„Ona je… mrtvá?“ vydechla.</p> <p>„Abby, řekl jsem, abys odešla. Teď! Vypadni z téhle místnosti! Z tohohle domu…“</p> <p>Temná, rozzlobená slova proudila dál, ale Abby už více neposlouchala. Místo toho se v udivené hrůze dívala, jak se jedna sežehnutá ruka pohnula na koberci. U všech čertů. Mohla být ta nebohá žena stále na živu? Nebo to byl jen nějaký příšerný klam její představivosti?</p> <p>Zmrazená úlekem, Abby zírala na prsty, které sebou škubaly a v křeči se plazily stále blíž. Bylo to jako z noční můry. Pocit, který se jen prohloubil, když ruka vystřelila vzhůru a popadla její zápěstí bolestivým sevřením.</p> <p>Abby otevřela ústa, chtěla křičet, ale nemohla. Ledový stisk jí vyrazil dech z těla. Z prstů, jež se zarývaly do jejího masa, se linul mrazivý chlad. Chlad, který pronikal do její krve se spalující, nemilosrdnou agónií. Se zaúpěním se zoufale pokoušela uvolnit z toho brutálního sevření.</p> <p>S ohromeným údivem si uvědomila, že umírá. Bolest jí svírala srdce a zpomalovala jeho tep, dokud jej úplně nezastaví. Zemře, aniž by kdy začala žít.</p> <p>Byla taková hlupačka.</p> <p>Pozvedla hlavu a setkala se s Dantovým zářivým kovovým pohledem. Jeho krásné, hříšné rysy vzplanuly matným světlem. Byly pochmurné a s příměsí něčeho, co mohl být vztek, lítost, nebo… zoufalství.</p> <p>Pokusila se promluvit, ale jasný plamen světla prolétl její myslí, a s přiškrceným výkřikem se po hlavě vrhla do temnoty, která ji příjemně obklopila, jako by na ni už dlouho čekala.</p> <p><strong>KAPITOLA</strong></p> <p><strong>2</strong></p> <p><image xlink:href="#_2.jpg" /></p><empty-line /><p>Obklopena stříbrnou mlhou bolesti <emphasis>Abby proplouvala světem, který nebyl úplně reálný. Byla mrtvá?</emphasis></p> <p><emphasis>To jistě ne. To by snad odpočívala v pokoji, ne? Necítila by se, jako kdyby její kosti byly pomalu přelámány a její hlava měla brzy explodovat.</emphasis></p> <p><emphasis>Kdyby byla mrtvá, tak by všechny ty řeči o posmrtném životě byly jen jeden velký, odporný podvod.</emphasis></p> <p><emphasis>Ne. Musela snít, ujišťovala samu sebe. To jediné by vysvětlovalo, proč se stříbrná mlha začala trhat.</emphasis></p> <p><emphasis>Bylo zvláštní, že navzdory nejasné příchuti strachu ve vzduchu nedokázala nezírat do mihotavého světla. O chvíli později už dokázala ro</emphasis><emphasis>zlišit temnou, kamennou komnatu, </emphasis><emphasis>byla osvětlena pouze jedinou blikající pochodní. Uprostřed kamenné podlahy ležela mladá žena v bílých šatech. Abby se zamračila. Tvář té ženy jí byla pozoruhodně povědomá, ačkoliv bylo těžké určit ty pravé rysy, protože se zmítala a křičela zjevným utrpením.</emphasis></p> <p><emphasis>Kolem její pokořené postavy seděly v kruhu ženy v šedých pláštích, držely se za ruce a zpívaly hlubokými tichými hlasy. Abby nerozeznávala slova, ale vypadalo to, že jde</emphasis> o <emphasis>nějaký druh rituálu. Možná exorcismus. Nebo zaklínání.</emphasis></p> <p><emphasis>Šedovlasá žena se pomalu postavila a pozvedla své ruce proti zastíněnému stropu.</emphasis></p> <p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Povstaň Fénixi a zrod se v plné síle,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> zvolala velitelským hlasem. </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>Oběť byla nabídnuta. Požehnej našemu vznešenému Kalichu. Požehnej jí svou slávou. Dej jí moc svého meče, aby mohla bojovat s hrozícím zlem. Vyzýváme tě. Zjev se.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p><emphasis>Ženy začaly opět zpívat. Karmínové plameny projely místností a chvíli se držely v těžkém vzduchu, pak obklopily ženu křičící na podlaze. Potom, stejně náhle jako se objevily, se vsákly do ležícího těla.</emphasis></p> <p><emphasis>Náhle šedovlasá žena otočila hlavu k potemnělému rohu.</emphasis></p> <p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Proroctví je naplněno. Nechť se zrodí zvíře</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p><emphasis>Abby čekala nějakou strašidelnou, pětihlavou příšeru, která by patřila do prapodivné noční můry. Samovolně zalapala po dechu, když byl přivlečen muž oblečený v bílé košili s volány a v saténových jezdeckých kalhotách. Kolem krku měl nasazený těžký kovový obojek a byl spoután silnými řetězy. Měl skloněnou hlavu, takže mu tvář překrývaly dlouhé havraní vlasy, ale to nezastavilo mrazivou předtuchu, která projela odshora dolů její páteří.</emphasis></p> <p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Stvůro z</emphasis><emphasis>la, byl jsi vybrán ze všech ostatních,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> zanotovala žena. </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>Bezbožné je tvé srdce, avšak bylo ti požehnáno. Zapřísaháme tě, Kalichu! Ohněm a krví tě svazujeme! Ve stínech smrti tě spoutáváme! Na věčnost a ještě dál tě spoutáváme!</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p><emphasis>Pochodeň náhle vzplanula a s děsuplným zavrčením muž pozvedl svou hlavu.</emphasis></p> <p><emphasis>Ne! Ne, to nebylo možné. Ani v podivném a směšném světě snů. Obzvlášť ne v tomto, který byl tak strašidelně skutečný. Přesto nebylo pochyb o jeho děsivé kráse. Nebo doutnajících stříbrných očích.</emphasis></p> <p><emphasis>Dante.</emphasis></p> <p><emphasis>Otřásla se děsem. Tohle bylo šílenství. Proč by ho tyto ženy spoutávaly? Proč by ho nazývaly příšerou? Stvůrou zla? Šílenství, nic jiného. Sen. Nic víc, snažila se přesvědčit samu sebe.</emphasis></p> <p><emphasis>Ale v tu chvíli bez varování se nejistota, která jí projela po zádech, změnila na spalující úděs. V čisté zlosti Dante zaklonil hlavu, na dokonalé alabastrové rysy dopadlo blikající světlo. Právě to světlo, které se zalesklo na jeho odhalených, dlouhých, smrtících špičácích.</emphasis></p> <p><image xlink:href="#_3.jpg" /></p> <p>Když se Abby nakonec opět probudila, stříbrná mlha a nejostřejší hrany její bolesti byly pryč.</p> <p>Přesto se s neobvyklou opatrností přinutila zůstat naprosto bez hnutí. Po dni, který už přečkala, se nezdálo, že je ten nejlepší čas na to začít slídit a klopýtat kolem, jak mívala ve zvyku. Místo toho se pokusila provést inventuru svého okolí.</p> <p>Ležela na posteli, usoudila nakonec. Nicméně ne na své vlastní. Tato byla tvrdá a proležená a děsivě páchla něčím, o čem ani nechtěla uvažovat. V dálce slyšela zvuky pouličního provozu a o něco blíže tlumené hlasy nebo možná televizi.</p> <p>Dobrá, nebyla ani v Selenině sežehnutém domě. Nebyla už ani ve vlhkých kobkách s křičícími ženami a démony. A nebyla ani mrtvá.</p> <p>Byl to ale jistě pokrok?</p> <p>Abby vzala svou odvahu do hrsti a pomalu zvedla hlavu z polštáře a rozhlédla se po potemnělém pokoji. Nebylo tu příliš co k vidění. Postel, na které ležela, zabírala skoro všechen stísněný prostor. Kolem ní byly holé stěny s těmi nejodpornějšími květovanými záclonami, které kdy kdo vyrobil. Na konci postele byl rozpadlý prádelník, na němž stála letitá televize a v rohu bylo ošumělé křeslo.</p> <p>Křeslo, které bylo momentálně okupováno vysokým mužem s havraními vlasy.</p> <p>Byl to však skutečně muž?</p> <p>Její srdce stáhl rostoucí strach, když její pohled spočinul na podřimujícím Dantem. Bože. Musela by být šílená, aby si mohla myslet to, co si myslela.</p> <p>Upíři? Žijící a dýchající… nebo ať už upíři dělají cokoliv… v Chicagu? Nesmysl. Holé šílenství jedoucí na plné obrátky.</p> <p>Ale ten sen! Byl tak živý. Tak skutečný. Dokonce i teď cítila ještě ten odporný, vlhký vzduch a štiplavý plamen pochodně. Ještě slyšela výkřiky a zaříkávání. Slyšela řinčení a chřestění těžkých řetězů. Stále viděla Danteho, jak je strháván kupředu, a jeho dlouhé špičáky, které z něj dělaly monstrum.</p> <p>Ať už to bylo skutečné, či ne, dokázalo ji to vyděsit dost na to, aby zatoužila po mnohem větší vzdálenosti, která by ležela mezi ní a Dantem. A možná i po několika stříbrných křížích, dřevěných kůlech a kropence se svěcenou vodou.</p> <p>Abby se téměř bez dechu posadila a spustila nohy přes okraj matrace. Její žaludek hrozil vzbouřením, ale zaťala zuby a posunula se kupředu. Chtěla odsud pryč.</p> <p>Chtěla být zas ve svém známém domově, kde by byla obklopená jen svými známými věcmi.</p> <p>Chtěla pryč z téhle noční můry.</p> <p>Abby udělala jeden nejistý krůček za druhým a plížila se napříč místností, byla už skoro u dveří a sahala po klice, když se za ní ozval téměř neslyšný šelest. Vlasy na krku se jí zježily hrůzou, když ji uchopily ocelové ruce a sevřely se kolem ní.</p> <p>„Ne tak rychle, miláčku,“ zašeptal temný hlas těsně u jejího ucha.</p> <p>Na okamžik měla v mysli úplně prázdno, jak byla ochromena strachem. Pak ji ovládla naprostá panika.</p> <p>Zaklonila se a pokusila se jej nakopnout do holeně. „Nech mě jít. Pusť mě!“</p> <p>„Jít?“ Jeho paže pouze zesílily své sevření a zcela znemožnily bláhový pokus o útěk. „Pověz mi, zlatíčko, kam bys měla v plánu jít?“</p> <p>„Do toho ti nic není.“</p> <p>K jejímu překvapení se krátce, nevesele zasmál. „Můj bože, ani nevíš, jak bych si přál, aby to byla pravda. Oba dva jsme mohli být propuštěni, uvědomuješ si to? Byli jsme volní. Řetězy byly přetrženy.“</p> <p>Abby strnula nad jeho hrubými, vyčítajícími slovy. „Co tím myslíš?“</p> <p>Přejel svou tváří přes její temeno zvláštně důvěrným způsobem, potom jí prudce otočil a ona se setkala s jeho planoucím pohledem.</p> <p>„Myslím tím, že kdybys nestrkala svůj půvabný nosík tam, kam nemáš, tak bychom si mohli jít oba dva klidně po svých. Teď, kvůli tvému činu hodnému Florence Nightingalové, je to, kam jdeš, co děláš, cokoliv si pomyslíš, zcela a jedině i mojí věcí.“</p> <p>O čem to, sakra, pořád mluvil? Její pohled nevědomky klouzal po jeho dokonalých alabastrových rysech. Poslední věc, kterou potřebovala, byly další potíže.</p> <p>„Jsi šílenec. Nech mne jít nebo –“</p> <p>„Nebo co?“ zeptal se jemně.</p> <p>Dobrá otázka. Škoda, že na ni neměla žádnou brilantní odpověď.</p> <p>„Já… začnu křičet.“</p> <p>Tmavé obočí se zvedlo v ironickém pobavení. „A chceš vážně zjistit, jaký druh hrdiny ti přispěchá na pomoc právě sem? Kdo si myslíš, že by to měl být? Místní dýler? Děvky pracující dole v hale? No, víš, já bych vsázel na toho opilce odvedle. Ve vzduchu čpěla téměř neovladatelná touha po znásilnění, když jsem tě sem nesl a procházeli jsme kolem něj na schodech.“</p> <p>Abby náhle pochopila, co je to za úzký pokoj, oplzlý zápach a ozvěny beznaděje. Dante ji unesl do jednoho z těch nekonečně sešlých hotelů, které byly zřízeny pro chudé a zoufalé.</p> <p>Možná by se otřásla zhnusením, kdyby to nebyla nejmenší z jejích starostí.</p> <p>„Nemůžou být o nic horší než ty.“</p> <p>Při takovém obvinění ztuhl, jeho výraz zpozorněl. „Trochu tvrdá slova pro muže, který ti možná docela dobře může zachránit život.“</p> <p>„Muž? Je to skutečně to, co jsi?“</p> <p>„Cos to řekla?“</p> <p>Jeho prsty se jí zaryly do ramen a Abby si příliš pozdě uvědomila, že vzdorovat Dantemu nebylo zřejmě to nejlepší rozhodnutí.</p> <p>Přesto to musela vědět. Nevědomost může být blahoslavená, ale byla zároveň velice nebezpečná.</p> <p>„Ty… viděla jsem tě. Ve snu.“ Otřásla se, když se vzpomínky opět probudily. „Byl jsi spoutaný a ony zpívaly a zaklínaly a ty… tvoje špičáky…“</p> <p>„Abby.“ Pohlédl jí zhluboka do očí. „Sedni si a já ti to vysvětlím.“</p> <p>„Ne.“ Zuřivě zavrtěla hlavou. „Co mi chceš udělat?“</p> <p>Při jejím ječivém tónu se jeho rty zkroutily. „Ačkoliv mi hlavou při nejrůznějších příležitostech prolétlo nemálo lákavých myšlenek, pro tuhle chvíli nemám v plánu nic víc, než si s tebou promluvit. Dokážeš se uklidnit na dost dlouho, abys mohla poslouchat?“</p> <p>Samotná skutečnost, že se nezačal smát a neřekl jí, že se pomátla, ještě prohloubila Abbyin úděs. On ten sen znal. On věděl, o čem mluví.</p> <p>Abby byla poslušná instinktu a donutila se předstírat porážku, byť se ještě ani zdaleka nevzdávala.</p> <p>„Mám na výběr?“</p> <p>Pokrčil rameny. „Po pravdě ne.“</p> <p>„Tak fajn.“</p> <p>Abby se nechala odvést k posteli a počkala, dokud si Dante nebyl jistý svým vítězstvím. Pak jej prudce odstrčila.</p> <p>Zaskočen, Dante klopýtl a během mrknutí oka už Abby upalovala ke dveřím.</p> <p>Byla rychlá. Dětství strávené ve společnosti pěti starších bratrů ji vycvičilo v prchání z místnosti před hrozícím masakrem. Ale překvapivě uběhla jen pár kroků a Danteho ruce se kolem ní opět sevřely a zvedly ji do vzduchu.</p> <p>S tlumeným výkřikem pozvedla ruce nad hlavu a popadla jej za hedvábné vlasy. Hluboce zavrčel, když za ně brutálně zatáhla. Jednou rukou stále škubala jeho vlasy, zatímco druhá ruka se mu svými nehty zaryla do tváře.</p> <p>„Sakra, Abby,“ zamumlal a povolil sevření, aby mohl lépe vzdorovat jejímu útoku.</p> <p>Abby se nezastavila ani na vteřinku a vykroutila se. Pootočila se a zacílila kopanec na jediné léty prověřené místo, jehož zranění přinutí i ty největší muže schoulit se a pištět vysokým hlasem. Dante zalapal po dechu, jak se jeho bolest zdvojnásobila. Abby se ale nezdržovala tím, aby se kochala svou dobře odvedenou prací a vrhla se ke dveřím.</p> <p>Při tomto druhém pokusu se jí skutečně podařilo popadnout kliku, ale tím to skončilo, protože v tu chvíli byla prudce zastavena a Dante si ji lehce přehodil přes rameno a odnesl ji zpět k posteli. Zakřičela podruhé, když ji snadno hodil na zatuchlou matraci a vzápětí překryl její svíjející se postavu svým vlastním o mnoho větším a o mnoho tvrdším tělem.</p> <p>Abby byla vyděšená jako ještě nikdy v životě, když pohlédla do jeho bledé tváře, která byla nadpozemsky krásná, avšak zároveň hrůzostrašná. Byla si ostře a až znepokojivě vědoma jeho šlachovitých svalů, které se k ní silně tiskly. A také si byla vědoma toho, že ji drží zcela ve své moci.</p> <p>Vůbec netušila, co bude následovat, ale rozhodně ji překvapilo, když se jeho rty pomalu zkroutily do úsměvu.</p> <p>„Na tak malého človíčka vládneš velice mocnými zbraněmi, miláčku,“ zamumlal. „Vypadá to, jako bys prováděla tyhle špinavé kousky celkem často.“</p> <p>Nějak se stalo, že toto škádlení poněkud zmírnilo dávku jejího panického strachu. Kdyby ji plánoval vysát až do sucha, tak by se přece nevyžíval v povídání, ne? To jí dávalo trochu naděje.</p> <p>Tedy jen pokud upíři nedávají přednost si s večeří nejprve trochu poklábosit.</p> <p>„Mám pět starších bratrů,“ procedila skrz zuby.</p> <p>„Ach, tak tím by se to dalo vysvětlit. Přežije ten nejsilnější, nebo v tomto případě, ten s těmi nejšpinavějšími zbraněmi.“</p> <p>„Slez ze mne!“</p> <p>Pozvedl obočí. „Abych riskoval, že ze mne uděláš eunucha? Ne, díky, nechci. Dokončíme naši debatu bez dalšího škrábání, štípání, tahání za vlasy nebo kopání do koulí.“</p> <p>Zahleděla se do jeho uštěpačného výrazu. „My spolu nemáme o čem debatovat.“</p> <p>„Och, to ne,“ protáhl, „o ničem. Kromě skutečnosti, že tvoje zaměstnavatelka byla upečena za živa, skutečnosti, že já jsem upír, a také v neposlední řadě skutečnosti, že díky tvé hlouposti ti teď jdou všichni démoni v okolí po krku. Debata celkem o ničem.“</p> <p>Upečené zaměstnavatelky, upíři a teď ještě démoni? To bylo příliš. Opravdu příliš, příliš.</p> <p>Abby zavřela oči a srdce se jí stáhlo hrůzou.</p> <p>„Tohle je noční můra. Dobrý bože, ať si tedy Freddy Krueger klidně projde dveřmi.“</p> <p>„Tohle ale není noční můra, Abby.“</p> <p>„To není možné.“ Neochotně pozvedla víčka a spatřila jeho třpytivé stříbrné oči. „Ty jsi upír?“</p> <p>Ušklíbl se. „Moje dědictví je to poslední, o co by ses měla teď starat.“</p> <p>Dědictví? Potlačila hysterické nutkání začít se smát.</p> <p>„Selena to věděla?“</p> <p>„To, že jsem upír? Ach ano, věděla o tom,“ odpověděl suše. „Po pravdě, by se dalo říct, že to byl jeden z předpokladů k mému povolání.“</p> <p>Abby se zamračila. „Takže ona byla také upírka?“</p> <p>„Ne.“ Dante se odmlčel, jako kdyby pečlivě vážil svá další slova. Což bylo směšné, protože jí mohl oznámit, že Selena byla Belzebub, a ona by se stejně nemohla vykroutit z nemilosrdného sevření jeho svalů. „Ona byla… Kalich.“.</p> <p>„Kalich?“ Krve by se v ní nedořezal. <emphasis>Žena křičící v agónii. Karmínové plameny…</emphasis></p> <p>„Fénix,“ vydechla.</p> <p>Jeho obočí se šokované stálilo. „Jak to, že víš zrovna tohle?“</p> <p>„Ten sen. Byla jsem v kobce a tam na podlaze ležela žena. A myslím, že nějaké další ženy <strong>na </strong>ní dělaly nějaký rituál.“</p> <p>„Selena,“ zamumlal. „Musela ti předat nějakou část svých vzpomínek. To je jediné možné vysvětlení.“</p> <p>„Předávání vzpomínek? Ale to je…“ Odmlčela se, když výsměšné ušklíbnutí zvlnilo jeho rty.</p> <p>„Nemožné? Nezdá se ti, že už jsme hranici nemožnosti dávno překročili?“</p> <p>Ano, překročili, jistě. Propadla se do nějakého šíleného světa, kde nic nebylo nemožné. Jako Alenka v Říši divů.</p> <p>Jenže namísto mizejících koček a bílých králíků s kapesními hodinkami byli v jejím světě upíři a záhadné Kalichy a kdo ví, co ještě.</p> <p>„Co jí udělaly?“</p> <p>„Stvořily z ní Kalich. Lidskou nádobu pro mocnou bytost.“</p> <p>„Takže ty ženy byly čarodějnice?“</p> <p>„Asi pro to není lepší slovo.“</p> <p>Skvěle. Vyloženě skvěle. „A ony Selenu zaklely?“</p> <p>Stříbrné oči se zaleskly temnou září. „Bylo to mnohem víc než zakletí. Vyvolaly ducha Fénixe, aby žil v jejím těle.“</p> <p>Abby mohla téměř cítit karmínové plameny, které se vnořily do ženina těla. Otřásla se hrůzou. „Není divu, že tak křičela. Co ten Fénix dělá?“</p> <p>„Je to… bariéra, hranice.“</p> <p>Sledovala jej s opatrností. „Bariéra proti čemu?“</p> <p>„Proti temnotě.“</p> <p>Paráda, tak teď bylo všechno křišťálově jasné, zhruba jako hromada bláta. Abby se netrpělivě zavrtěla pod tělem, které ji přišpendlilo k posteli.</p> <p>Což byl špatný, velice špatný pohyb.</p> <p>Jako kdyby jí náhle projel blesk, byla si jasně vědoma jeho pevného těla, které bylo tak blízko. Těla, které ji pronásledovalo ve snech už mnoho nocí.</p> <p>Dante zaťal zuby při jejím nevědomky provokativním pohybu, jeho boky se instinktivně pohnuly v odpověď.</p> <p>„Myslíš, že bys dokázal být aspoň trochu méně tajemný?“ podařilo se jí ze sebe dostat.</p> <p>„Co myslíš, že bych měl říkat?“ zeptal se přidušeně.</p> <p>Bojovala, aby se jí myšlenky nerozutekly. Dobrý bože! Teď nebyla vhodná chvíle pro myšlenky na… na… to.</p> <p>„Něco trošku jasnějšího a konkrétnějšího než jen <emphasis>temnota.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>Na chvíli nastalo ticho, jako kdyby on sám sváděl svou vlastní bitvu. Pak jí pohlédl zpříma do očí.</p> <p>„Tak tedy dobře. Ve světě démonů se o temnotě mluví jako o Knížeti Temnot, ale ve skutečnosti to není reálná bytost. Je to spíš něco jako… duše, podstata. Stejně jako je Fénix duchem. Esence síly, kterou démoni vzývají, aby si obohatili a zlepšili své temné schopnosti.“</p> <p>„A co má Fénix do činění s tímto Knížetem?“</p> <p>„Fénixova přítomnost mezi smrtelníky vyhostila Knížete z tohoto světa. Jsou jako dva protiklady. Nemohou být na tomtéž místě zároveň. Ne, aniž by byli oba zničeni.“</p> <p>Fajn, to vypadalo jako celkem pozitivní zpráva. První paprsek naděje v tomto bezútěšném dni.</p> <p>„Takže už žádní další démoni?“</p> <p>Pokrčil rameny. „Ti zůstali, ale bez hmotné přítomnosti Knížete Temnot jsou oslabení a zmatení. Už se nedokáží spojit a zaútočit v plné síle a jen zřídka zabíjejí lidi. Byli zatlačeni do stínů.“</p> <p>„To je dobré. Zdá se mi,“ řekla pomalu. „A takže Selena byla tou bariérou?“</p> <p>„Ano.“</p> <p>„Proč?“</p> <p>Zamrkal nad tou příkrou otázkou. „Proč?“</p> <p>„Proč ji vybrali?“ Vysvětlila Abby, aniž by si byla úplně jistá, proč ji to tak zajímá. Věděla jedině, že v tuto chvíli jí to přijde důležité. „Byla to čarodějka?“</p> <p>Dante se podivně odmlčel, jako kdyby uvažoval, že na její otázku neodpoví. Což bylo směšné po tom všem, co jí už odhalil. Co může být horší než skutečnost, že se stala rukojmím upíra? Nebo že jediná osoba, která držela všechny ty hrozné, zlé věci zpátky v noci, byla teď mrtvá?</p> <p>„Nebyla až tolik vybrána, ale spíš nabídnuta svým otcem jako oběť,“ přiznal nakonec neochotně.</p> <p>„Byla obětována vlastním otcem?“ Abby šokované zamrkala. K čertu, vždycky si myslela, že její otec byl největším parchantem všech dob. Byl to krutý omezenec, jehož jediným vyjádřením citů k rodině bylo, že po nich házel flaškami od whisky, pochopitelně poté, co je předtím sám vypil. Přesto ji nikdy nepředhodil jako krmivo bandě šílených čarodějnic. „Jak mohl něco takového udělat?“</p> <p>Elegantní rysy ztvrdly jakousi dávnou zlostí. „Poměrně snadno. Byl mocný, bohatý a zvyklý si dělat, co chtěl. Všechno mu vycházelo. Nebo až do té doby, kdy se nakazil morem. Výměnou za uzdravení dal čarodějnicím svou jedinou dceru.“</p> <p>„U všech ďasů. To je strašné!“</p> <p>„Myslím si, že to považoval za férovou výměnu. Byl vyléčen a jeho dcera se stala nesmrtelnou.“</p> <p>„Nesmrtelnou?“ Abby zalapala po dechu přívalem náhlé naděje. „Takže to znamená, že Selena je stále naživu?“</p> <p>Jeho krásné rysy ještě více ztvrdly. „Ne, je mrtvá. Už navždy.“</p> <p>„Ale… jak to?“</p> <p>„Já nevím.“ Jeho hlas byl hrubý potlačovanými emocemi. „Alespoň zatím nevím.“</p> <p>Abby skousla svůj dolní ret. Téměř očekávala, že se její bolavý mozek rozpadne a ona vlivem okolností náhle zemře.</p> <p>„Takže pak je Fénix ztracen?“</p> <p>„Ne, není ztracen. Je –“ Dante se bez varování postavil na nohy a hlavu otočil ke dveřím. Napjaté ticho naplnilo pokoj před tím, než konečně vrátil svůj pohled k její překvapené tváři. „Abby, musíme jít. Hned.“</p> <p><strong>KAPITOLA</strong></p> <p><strong>3</strong></p> <p><image xlink:href="#_4.jpg" /></p><empty-line /><p>Dante vztekle proklínal svou hloupost.</p> <p>Po 341 let byl strážcem Fénixe. Ne dobrovolně a ne bez doutnajícího vzteku často žehral na takový osud, ale svůj úděl vykonával zcela oddaně. Šlo o to, že neměl na výběr a čarodějnice o tom věděly.</p> <p>Ale teď, když bylo nebezpečí úplně největší, zjistil, že je stěží schopen se soustředit na hrozbu, která už byla na dosah ruky.</p> <p>Netrpělivě si stáhnul vlasy. U všech čertů, nebylo se čemu divit, že byl roztržitý. Během posledních několika hodin zažil více otřesů než za celá staletí. Smrt nesmrtelné Seleny. Divoká, opojná radost, že pouta byla zpřetrhána. A hrůza, když viděl, jak Fénix přešel do Abby.</p> <p>Abby.</p> <p>Sakra, sakra, sakra. Shlédl na její štíhlou postavu. Ta žena se stala jeho nemocí a posedlostí, jen co překročila práh Selenina sídla. Kůži měla hebkou jako satén. Medové vlasy v prstencích lemovaly její něžnou tvář. Její bezbranné oči. A žhavá vášeň, která doutnala těsně pod jejím důvěřivým postojem ke světu. Přitahovalo ho to jako zpěv Sirény. Delikátní sousto, které měl v úmyslu si zcela vychutnat, až bude mít dost času.</p> <p>Ale teď se všechno změnilo. Abby už nebyla více milým rozptýlením. Žádnou rozkošnou zábavou. Byla tu, aby ji chránil. A tak to mělo zůstat už navždy.</p> <p>„Pojď,“ přikázal měkce a snažil se zaktivovat své dlouholeté instinkty. „Něco se blíží.“</p> <p>Okamžitě vyskočila na nohy a opatrně na něj pohlédla. „Co?“</p> <p>Pevně ji uchopil za ruku. „Démoni.“ Zaostřil své smysly a prozkoumával blížící se temnotu. „A víc než jeden.“</p> <p>Její tvář zbělela, ale s vnitřní silou, kterou na ní vždy obdivoval, se nezačala třást ani křičet, ani žádné takové ty podobné otravné věci, k nimž smrtelníci bývali obvykle dost náchylní, když se setkali tváří v tvář s něčím záhadným.</p> <p>„Ale ti nás přece nebudou obtěžovat. Nemáme zhola nic, co by mohli chtít.“</p> <p>Ušklíbl se. „Mýlíš se, miláčku. Právě že my máme ten nejcennější poklad ze všech.“</p> <p>„Cože?!“</p> <p>„Obávám se, že tato i následujících dvacet otázek budou muset počkat na později, Abby.“</p> <p>Přitiskl si ji k sobě blíž a tiše došli ke dveřím, které byly vedle postele. Natáhl se, sevřel kliku a škubnutím otevřel. Dřevo zaskřípělo, když klika vypadla z rámu. Stále držel Abby u sebe a vedl ji stíny do vedlejší místnosti, opatrně přejel pohledem opilce, který si ve vodkovém bezvědomí hověl na své posteli.</p> <p>Dante přešel těsně k úzkému oknu. Otevřel je a naklonil se k Abbyinu uchu. „Drž se blízko u mě a snaž se nedělat žádný hluk,“ zašeptal. „Pokud nás napadnou, chci, abys zůstala za mnou a neutíkala. Budou spoléhat na to, že se jim podaří tě vyděsit a vlákat do pasti.“</p> <p>„Ale já bych chtěla vědět proč…?“</p> <p>„Teď ne, Abby,“ zavrčel netrpělivě. „Pokud se odsud máme dostat živí, potřebuji, abys mi věřila. Dokážeš to?“</p> <p>Nastala chvíle ticha. Dante si chmurně uvědomil, jak je její sebekontrola na hraně. Byla na pokraji zhroucení a on mohl jedině doufat, že hrozící kolaps přijde, až když budou relativně v bezpečí.</p> <p>Nakonec si těžce povzdychla a zdráhavě přikývla. „Ano.“</p> <p>Pohlédl jí hluboce do očí a překvapilo ho, že v nich nalezl náznak čehosi, co mohlo být teplo.</p> <p>„Tak pojďme.“</p> <p>Vzal ji za ruku, pomohl jí prolézt skrz uzounké okno a počkal, dokud nebude stát na kovovém požárním schodišti. Potom ji následoval do noční tmy. Na moment se zastavil a shlížel na neuspořádané stromořadí pod nimi. Instinkty ho varovaly, že poblíž číhají démoni. Naneštěstí zůstat na místě by znamenalo nechat se obklíčit a polapit. Neměli na výběr, museli kupředu.</p> <p>Nebo v tomto případě přímo dolů.</p> <p>Dante ponuře naklonil hlavu směrem k blízkému žebříku. Abby nejistými krůčky přešla plošinu a přinutila se začít slézat po příčlích. Počkal, dokud její hlava nezmizela, a pak sám vstoupil na okraj a přistál vedle jejího chvějícího se těla.</p> <p>Jen co otevřela ústa, aby promluvila, natáhl prst a dotkl se jejích rtů. Ostře při tom zavrtěl hlavou. Nebezpečí mu mravenčilo po kůži. Něco bylo blízko. Velmi blízko. Otočil se k velkému kontejneru a udělal pomalý krok vpřed.</p> <p>„Ukaž se,“ přikázal.</p> <p>Ve stínech se ozval šelest, následovaný ostrým skřípěním drápů po chodníku. Pomalu se vynořila ohromná, mohutná postava. Na první pohled se nabízelo považovat vetřelce za neohrabanou, nemyslící stvůru. Se silnou kožovitou kůží, mokvajícími vředy a znetvořenou hlavou se třema očima vypadal jako klasická zrůdička z plakátů, které si děti věší nad postel. Ale Dante znal právě tohoto démona příliš dobře, a tak věděl, že pod vší tou ohyzdností se skrývala prohnaná inteligence, která byla mnohem víc smrtící než jakékoliv svaly.</p> <p>„Halforde,“ uklonil se Dante posměšně.</p> <p>„Ach, Dante.“ Hluboký, dunivý hlas měl zároveň zdvořilý, elegantní přízvuk, který by se nejvíc ze všeho hodil do nějaké soukromé školy pro děti bohatých. Směšný kontrast k jeho hrubému a zvířeckému zjevu. „Měl jsem předpokládat, že začneš jančit, jen co si uvědomíš přítomnost tady těch pekelných psů. Zkoušel jsem je po staletí vytrénovat, aby byli diskrétnější, ale musí se vždycky přihnat, i když by utajení posloužilo lépe.“</p> <p>Dante se ujistil, že stojí přesně mezi Abby a démonem a pokrčil lehce rameny.</p> <p>„Pekelní psi nebyli nikdy proslulí svou inteligencí.“</p> <p>„To ne. Což je skutečně škoda. Přesto poslouží svému účelu. Takže se pak nemusím zaobírat vší tou špinavou prací sám.“ Halford vrhl opovržlivý pohled na zchátralý hotel. „Musím říct, Dante, že jsem si vždycky myslel, že máš poněkud lepší vkus.“</p> <p>„Jaké místo by lépe posloužilo pro úkryt před spodinou než přímo jim pod nosem?“</p> <p>Halford se otřásl dunivým smíchem, který se přízračně rozléhal alejí. „Chytrá léčka, až na to, že každý náš bratr ve městě cítí tvou krásku na míle daleko. Obávám se, že není, kam se schovat.“</p> <p>Dante tiše zaklel. Ačkoliv Abby v sobě nosila Fénixe, ještě plně nezískala jeho síly ani znalosti, jak tyto síly kontrolovat. Do té doby, než to dokáže, bude jako maják pro všechny démony v okolí.</p> <p>„Podceňuješ mé schopnosti,“ protáhl hedvábným tónem.</p> <p>„Ach to ne, nikdy bych si nedovolil být tak hloupý, abych podceňoval právě tebe, Dante.“ Démon vykročil vpřed, jeho drápy znovu zaskřípěly o chodník a zanechaly v něm rýhy. „Na rozdíl od mnoha dalších v bratrství, mohu snadno cítit sílu, kterou ses snažil skrývat během všech těch zdlouhavých a nudných let. Což je důvod, proč jsem připraven ti dovolit odejít. Nemám vůbec v úmyslu tě zabít.“</p> <p>Dante pozvedl obočí. „Ty mi dovolíš odejít pryč?“</p> <p>„Samozřejmě. Nemám žádné potěšení ze zabíjení svých kamarádů démonů.“ Halford zkroutil svou tvář do výrazu, který mohl připomínat úsměv jen vzdáleně, i vzhledem k tomu, že tím odhalil své tři řady zubů. „Nech mi tu holku a já ti mohu slíbit, že se ti už nikdy nic zlého nestane.“</p> <p>Ach. Dantemu náhle došlo, o co jde. Halford byl sám. A nebyl si zcela jistý, že by porazil upíra. Minimálně ne, dokud se zde neukáží další démoni a jeho spojenci.</p> <p>„Poněkud velkorysá nabídka,“ zamumlal Dante.</p> <p>„Rovněž se domnívám.“</p> <p>„Přesto si myslím, že předání takového nedocenitelného pokladu by chtělo něco více hmatatelného. Konec konců, kdybys se mnou o to děvče musel bojovat, možná bys zjistil, že budeš muset svou slávu sdílet ještě s bůhvíkolika démony, kteří se sem už řítí.“</p> <p>Náhlá rána do zad ujistila Danteho, že Abby slyšela jeho posměvačná slova. A přirozeně dospěla k předvídatelnému závěru. Byl to zlý upír, konec konců.</p> <p>Natáhl se dozadu a sevřel pevně jedno štíhlé zápěstí. Nemohl riskovat, že začne utíkat.</p> <p>Halford přimhouřil oči. Všechny tři. „Co může být hmatatelnějšího než tvůj život?“</p> <p>Dante pokrčil rameny. „Věčný život přestává být zábavným v okamžiku, kdy jsi nucen se zahazovat s ubožáky. Jak jsi řekl, navykl jsem si spíše na luxusnější životní styl, který se chýlí ke konci, když odešla Selena.“</p> <p>„Proč, ty…“ Abby se s hlubokým zavrčením pokusila vyškubnout z jeho sevření a nakopla ho se zuřivostí, která by smrtelníka srazila na kolena.</p> <p>„Tiše, miláčku,“ přikázal, aniž by otočil hlavou. „Halford a já začínáme vyjednávat.“</p> <p>„Prase! Zrůdo! Zvíře!“</p> <p>Dante si nevšímal kopanců, které doprovázely každé slovo, a setkal se s Halfordovým pobaveným pohledem.</p> <p>„Temperamentní věcička,“ zasípal démon.</p> <p>„Vada charakteru, která se dá snadno napravit.“</p> <p>Halford napjal své vyboulené svaly. „Velmi snadno. Tak a teď už to dořešme. Jaká je tvoje cena?“</p> <p>Dante předstíral, že přemýšlí. „Dostatečná zásoba krve, samozřejmě. V těchto dnech a dobách je skutečně příliš nebezpečné se vydávat na lov mezi lůzu.“</p> <p>„To se dá zařídit.“</p> <p>„A možná několik Shantog, aby mé sídlo zůstávalo přes noc teplé,“ zamumlal. Záměrně si vybral démonky, které byly pověstné neukojitelnou sexuální touhou.</p> <p>„Ach, upír se znamenitým vkusem. To je všechno?“</p> <p>Dante postřehl triumf třpytící se v Halfordových očích. Usoudil, že přišla jeho chvíle. Démon byl zaměstnán myšlenkami na slávu, kterou získá, jen co přivede Fénixe ke Knížeti Temnot.</p> <p>„Ve skutečnosti ne. Budu také potřebovat tohle.“ Povolil své sevření kolem Abby a shýbl se dolů, jedním plynulým pohybem uchopil dýky, které měl schované v botách. Tím samým pohybem se naklonil vpřed a dýky opustily jeho ruce dřív, než se opět napřímil.</p> <p>Na okamžik stál Halford pouze tiše v temnotě. Působilo to, jako že si ještě nevšiml dýky hluboko zaražené ve svém prostředním oku, ani druhé, která mu trčela z žaludku. Ale ať už byl v šoku, nebo si nebyl vědomý nebezpečí, smrtící rány vykonaly svou práci. S nervy drásajícím zaúpěním se zhroutil mezi nechutné odpadky, kterých bylo všude kolem požehnaně.</p> <p>Dante nezaváhal a vyrazil kupředu. Zkušeně rozřízl Halfordovo hrdlo a poté mu vyřízl srdce. Nebyl natolik hloupý, aby předpokládal, že je démon mrtvý, dokud nedržel jeho srdce v rukách. Nakonec byl spokojen, popadl dýky a otočil se zpátky k Abby. Spěšně couvala z jeho dosahu, oči rozšířené děsem.</p> <p>„Abby.“</p> <p>„Ne!“ pozvedla proti němu ruce. „Nepřibližuj se ke mně.“</p> <p>Dante se musel hodně ovládat, protože se ho zmocnila silná netrpělivost, ale přemohl se a vrátil zakrvácené dýky do svých bot. Shrnul si zacuchané vlasy z čela a teprve pak učinil další krok blíž. Stačí málo a ona mu uteče. Jeden špatný krok a bude ji muset pronásledovat bludištěm uliček.</p> <p>Což by za normálních okolností byla jistě svůdná kratochvíle, připustil si nevesele. Nicméně dnešní noc byla všechno, jen ne normální.</p> <p>„Abby, ten démon je mrtvý,“ uklidňoval ji. „Už ti neublíží.“</p> <p>„A co ty?“ zeptala se nejistě. „Tys mě chtěl prodat tady téhle… věci. Jen za krev.“</p> <p>„Neblázni, Abby. Samozřejmě, že jsem tě nehodlal prodat.“ Natáhl se a dotkl se její tváře, aby ji přiměl pohlédnout mu do očí. „Chtěl jsem Halforda pouze rozptýlit před tím, než udeřím. Za předpokladu, že sis toho nevšimla, byl poněkud větší než já. Takže se mi tím podařilo předejít ošklivému střetnutí.“</p> <p>Olízla si rty. Bylo to drobounké, nechtěné gesto, a přesto se Danteho prsty sevřely těsněji kolem její hedvábné kůže. Nezáleželo na nebezpečí kolem nich, mít ji tak blízko u sebe v něm probouzelo divoký, bolestivý hlad. A obával se, že ten hlad se jen tak neutiší.</p> <p>„Proč bych ti měla věřit?“ zachraptěla.</p> <p>Zkroutil rty a nechal svou ruku klesnout dolů. „Protože v tomto okamžiku, miláčku, nemáš jinou možnost.“</p> <p>Nastala dlouhá chvíle, kdy bojovala se svými vnitřními běsy a démony, než nakonec připustila, že démoni, kteří je právě pronásledují městem, jsou mnohem nebezpečnější.</p> <p>Přesto bylo vidět, jak vkládá svou ruku do jeho s přemáháním a neochotou.</p> <p>Dante jí však nedal čas na další přemýšlení, sevřel její prsty a společně vklouzli do temnoty. Byl překvapený zábleskem zklamání, když si dotčeně uvědomil, že z něj má stále hrůzu. Ale co jiného lze čekat od smrtelného člověka?</p> <p>Naneštěstí vědomí toho, že jej považuje jen za nepatrně lepšího, než byly příšery, které po nich šly, anebo snad ani to ne, v něm zanechávalo smutný pocit zklamání a prázdna.</p> <p>Dante zatočil ke straně uličky a nepřestával dumat nad ženou, která se snažila udržet tempo s jeho dlouhými kroky. Přemýšlel a užíval si teplo, které do něj pramenilo z její dlaně. To nepochybně vysvětlovalo, proč byl zaskočen, když pekelný pes náhle seskočil z garáže, kolem které procházeli, a srazil ho k zemi.</p> <p>Během jediného úderu srdce jej smrtící pes připíchl k zemi, kyselina z jeho zubů dopadla na Dantovu kůži s palčivou bolestí.</p> <p>„U všech čertů!“ sykl. „Ty smrdutej, slizkej kuse hovna!“</p> <p>Dante se natáhl a připravoval se démona popadnout za hrdlo a roztrhnout jej, když tu náhle zafoukal proud vzduchu, následovaný odporným zvukem lámaných kostí. Zamrkal, když démon odlétl stranou, očividně mrtev.</p> <p>„Není ti nic?“</p> <p>Bylo to jako představa ze snu. Abby se nad ním skláněla, ač měla tvář potřísněnou blátem a vlasy rozpuštěné a sem tam zacuchané, její výraz byl plný něžné péče a starostlivosti. Dante si pro sebe ukradl jeden okamžik, kdy si pouze vychutnával ten okouzlující pohled, než se neochotně zvedl na lokty. Otočil hlavu a spatřil škubajícího se démona. Poté zas svou pozornost obrátil k Abby.</p> <p>„Krásná otočka, lásko,“ zamumlal, protože spatřil rezavou trubku, kterou svírala v rukou. „Zabíječka démonů, mimořádné, vskutku. Skoro tak dobrá jako –“</p> <p>„Vyslov jméno Buffy a probodnu ti srdce,“ varovala ho a pozvedla trubku v divadelním gestu.</p> <p>Lehce se zasmál. „Velmi děsivé, zlatíčko, ale jestli bys chtěla tuhle prácičku odvést do konce, muselo by to být ze dřeva.“</p> <p>„To se dá zařídit.“</p> <p>„Ó, to nepochybuji.“ Dante se vyšvihl na nohy a smetl ze sebe ulpělou špínu. „Naneštěstí to bude muset počkat na později. Teď zas musíme pokračovat.“</p> <p>Dante ji uchopil za paži a opět vyrazil ulicí. Tentokrát už měl smysly na pozoru. Ostré, bystré a neomylné.</p> <p>Čert aby to spral. Dostal ho pekelný pes. A ke všemu ještě před zraky překrásné ženy. Nehodlal se nechat podruhé takhle ponížit.</p> <p>Zabít možná. Probodnout kůlem, polít svěcenou vodou, setnout hlavu, možná. Ale ne se nechat ponížit. Všechno ostatní bylo pro hrdého upíra přijatelnější než tohle.</p> <p>Téměř půl hodiny pokračovali potichu a dostávali se ještě hlouběji do ubohých okrajových částí periférie. Nenásledovaly už žádné další nečekané útoky, ale Dante stále cítil přítomnost démonů.</p> <p>Proklatě, potřeboval by vědět, jestli je stále pronásledují nebo jestli se mu a Abby podařilo zakrýt stopu.</p> <p>Zvolnil tempo a prozkoumával stíny, dokud neobjevil úzké dveře proříznuté do zadní stěny cihlové budovy. Rozhlédl se, aby se ujistil, že jsou o samotě, a pak pozvedl nohu a vykopl těžké železo z pantů. Ozvala se dutá rána následovaná oblakem prachu, ale Dante se ani nezastavil. Vtáhl Abby do opuštěné garáže a rozhlédl se kolem, jestli tu nejsou nějací nevítaní otrapové plížící se v temnotě.</p> <p>Uběhlo několik napjatých chvil, pak to Abby nevydržela a ztratila svou zkoušenou trpělivost.</p> <p>„Co tady děláme?“ zeptala se.</p> <p>„Čekáme.“</p> <p>„Víš vůbec, kam jdeme?“</p> <p>„Pryč odsud.“</p> <p>Abby zaskřípěla zuby. „Dokonale nejasné jako vždycky. Předpokládám, že si myslíš, že tě to dělá temným a záhadným?“</p> <p>„Och, ale já jsem temný a záhadný.“ Risknul jeden pohled přes rameno, aby se setkal s jejím nasupeným výrazem. „Není to, co se ti na mužích líbí?“</p> <p>„Líbí se mi na nich, když jim bije srdce a mají smysl pro vybraná jídla, ne pro krev,“ vrátila mu pošklebek zpátky.</p> <p>Dante se zakuckal a opět přejel pohledem uličku. „Jak si můžeš být tak jistá, miláčku? Ještě jsi nezkusila upíra. Mohu ti zaručit, že by to byla příležitost, na kterou bys nikdy nezapomněla.“</p> <p>„Můj bože! Ty musíš být mentál! Nebo ten nejvíc arogantní –“</p> <p>Dante jí náhle varovně sevřel ruku. „Pšššt.“</p> <p>Abby byla okamžitě v pohotovosti a snažila se očima proniknout temnotu. „Něco se blíží?“</p> <p>„Ano. Zůstaň za mnou.“</p> <p>Čekali v napjatém tichu, až nakonec uslyšeli tlumené zvuky kročejů. Dante nasál zatuchlý vzduch, čímž se rychle ujistil, že vetřelci jsou lidé a ne démoni, takže mohl uvolnit své napjaté svaly. Nepředstavovali pro ně skutečné nebezpečí.</p> <p>Potom bylo ticho prolomeno statickým bzučením hlasů, které vycházely z vysílaček. Slyšel, jak si Abby drobně oddechla.</p> <p>„Dante, to jsou policisté. Ti by nám mohli pomoci,“ sykla a vykročila směrem ke dveřím.</p> <p>Dante se instinktivně natáhl a sevřel její štíhlou postavu do náručí. Lehce ji přitiskl ke zdi budovy. Zvedla ruce, aby jej mohla zuřivě bušit do hrudi. Aby předešel výkřiku, který se jí už dral z úst a mohl by tak okamžitě prozradit jejich přítomnost, Dante sklonil hlavu a překryl její rty vlastními.</p> <p>Jeho záměr byl čestný. Polibek měl pouze předejít katastrofě. Ale ve chvíli, kdy se dotkl jejích saténových rtů, byla všechna ctnost zapomenuta.</p> <p>Propojilo je neskutečné teplo. Zpevnil své sevření a hltal ji s nenasytnou touhou. Chtěl ji ochutnat, svádět, pohltit, dokud jeho temná potřeba nebude naplněna.</p> <p>Jeho ruce netrpělivě bloudily po jejích zádech, přejížděly po citlivé kůži její šíje a pak se zabořily do medových kudrn. Držel její hlavu a dále se zmocňoval jejích úst. Všechny myšlenky na nebezpečí byly zapomenuty v mlze žhavé rozkoše.</p> <p>Přitlačená k němu, Abby na okamžik ztuhla překvapením z toho náhlého objetí, ale s potěšitelnou rychlostí lehce zavzdychala, obtočila své paže kolem jeho krku a otevřela své rty pro jeho polibek. Téměř jako kdyby na tuto chvíli čekala s tou samou divokou touhou jako on.</p> <p>Když si Dante uvědomil její odevzdání se, změkčil své rty, jeho polibky se prohloubily s přesvědčivým záměrem. Pohnula se neklidně proti jeho tuhnoucím stehnům, když se jeho rty vydaly na cestu přes její hebké tváře a dolů po křivce jejího krku. Byl pohlcen ohněm vášně, který v něm rozdmýchala.</p> <p>„Abby… moje sladká Abby… chci tě cítit pod sebou,“ zašeptal drsně.</p> <p>Cítil, jak se zatřásla pod jeho dotykem, potom se odtáhla a pohlédla do jeho rozšířených, velkých očí.</p> <p>„Jsi šílený?“ vyštěkla a přitiskla si dlaň na své naběhlé rty.</p> <p>Dante nečekal takové ostré odmítnutí. Stiskl zuby a zastrčil si ruce do kapes u kalhot. Byla to krušná bitva s touhou, která stále pulzovala v jeho napjatém těle.</p> <p>Rychle škubnutí, několik žhavých polibku a už by si ji vzal na špinavé podlaze, jen aby se mohl hluboce ponořit do jejího těla.</p> <p>Naštěstí si zdravý rozum postupně získával vládu nad jeho opojenou myslí; udělal opatrně krok zpátky a pohlédl na ni už konečně celkem klidně.</p> <p>„Pokoušel jsem se tě zadržet, abys nás nenechala oba dva zabít. Nemohl jsem ti dovolit zavolat na ty policisty,“ vysvětlil příjemným hlasem.</p> <p>Svraštila obočí. „Myslíš si, že démoni už zamořili chicagskou policii?“</p> <p>„Ne, ale myslím si, že až bys začala vysvětlovat těmto milým policistům bez kousku představivosti, že nás pronásledovali krvelační démoni a pekelní psi, že bychom oba skončili v polstrovaných pokojích se svěracími kazajkami na sobě. Pokud by nás ovšem neodsoudili do vězení za vraždu Seleny. Nevím, jak ty, ale já bych se raději obešel bez svěrací kazajky nebo vězeňské cely s ohromujícím výhledem na východ slunce.“</p> <p>Její výraz ztvrdl, jako kdyby se chtěla hádat a nepřistoupit na jeho argumenty. Poté si obtočila ruce kolem pasu a ztrápeně si povzdychla.</p> <p>„Fajn. A jaké je tvé brilantní řešení? Plazit se těmihle odpornými uličkami už po zbytek věčnosti?“</p> <p>Pokrčil rameny a poodešel k otevřeným dveřím. „Ne až tak dlouho, alespoň doufám. Znám místo, kam můžeme jít a být v bezpečí, ale musím si být jistý, že se nám podařilo setřást naše krvelačné přátele.“</p> <p>„Bože, to je bordel!“ zamumlala.</p> <p>Dante přinutil své špičáky, aby se zkrátily, jak v něm stále doznívaly záchvěvy touhy a mučily jeho tělo.</p> <p>„Pro jednou jsme zajedno, miláčku.“</p> <p><strong>KAPITOLA</strong></p> <p><strong>4</strong></p> <p><image xlink:href="#_5.jpg" /></p><empty-line /><p>O DVĚ HODINY POZDĚJI byla Abby úplně vyčerpaná. Přežila výbuch domu, násilnou smrt své zaměsnavatelky, byla pronásledována démony, z nichž jednoho dokonce zabila svýma vlastníma rukama, hodiny se vláčela odporně páchnoucími uličkami a políbil ji upír. Aby byla upřímná, nebyla si jistá, co z toho ji znervózňovalo nejvíc.</p> <p>Nicméně teď stravovala celou její bytost trýznivá slabost.</p> <p>Bolely ji nohy, smrděla jako stará skládka a znecitlivující mlha počínala zahalovat její mysl. Sakra, v tuhle chvíli by zaplatila slintajícímu démonovi, jen aby vyskočil zpoza rohu a celou ji snědl.</p> <p>Naneštěstí se zdálo, že ty příšerné stvůry, které před třemi hodinami vypadaly, že jsou odhodlány je zničit za každou cenu, najednou zmizely a nebylo po nich ani vidu, ani slechu. Takže byla odsouzená k tomu vláčet se za mlčenlivým upírem.</p> <p>Možná, že tohle už je peklo, přemýšlela. Možná, že náhle zemřela nějakým záhadným výbuchem a teď je odsouzena k potulování se temnotou a uličkami plnými démonů už po celou věčnost.</p> <p>Ne, není to peklo, našeptával jí zrádný hlásek. Ne, pokud bude celou věčnost dostávat polibky od toho úžasného upíra. Polibky, díky kterým roztávala a zmírala touhou.</p> <p>Srdce se jí náhle rozbušilo, ale ostře zavrtěla hlavou.</p> <p>Očividně začínala blouznit. Upíří polibky. Bože. Nepochybně už byla mimo z toho toxického puchu všude kolem. Co je moc, to je příliš!</p> <p>„Dante!“ Zastavila se a dala si ruce v bok. „Už nemůžu jít dál.“ Dante se s jasnou neochotou zarazil na rohu a otočil se, aby se střetl s jejím neústupným pohledem. Ač byla unavená, zalapala po dechu.</p> <p>Ozářen matným světlem pouliční lampy byl Dante nápadně krásný. Jeho splývající havraní vlasy. Jeho divoce elegantní rysy. Jeho stříbrné oči, ve kterých doutnalo smrtící nebezpečí. To vše dohromady vytvářelo obraz, před kterým by se podlomila kolena každé ženě.</p> <p>Dante si díkybohu nevšiml jejích zrádných myšlenek, ale natáhl se a stiskl jí ruku.</p> <p>„Už je to jenom kousek, slibuji,“ pobídl ji měkce.</p> <p>Její výraz po těch slovech ještě více ztvrdl. „To už říkáš celou poslední půlhodinu.“</p> <p>Pobaveně se ušklíbl. „Ano, ale v tomto případě nelžu.“</p> <p>„Uhh.“ Opřela se o cihlovou budovu, příliš unavená, aby se starala, že se na ni nabaluje další vrstva prachu. Ale další špína už nic neznamenala. „Měla jsem ti probodnout srdce, když jsem měla příležitost.“</p> <p>Pozvedl obočí nad takovým nevrlým tónem. „Víš, Abby, jsi akorát nevděčný spratek.“</p> <p>„Ne. Jsem unavená. Jsem hladová. A všechno, co chci, je vrátit se domů.“</p> <p>Kamenné rysy změkly, když se natáhl a přivinul ji k svému pevnému tělu. Něžně jí přejel rukou po vlasech.</p> <p>„Já vím, miláčku. Já vím.“</p> <p>Ať už upír, nebo ne, Abby byl jeho dotyk až podivně příjemný, tak lahodně nádherný… Bez postranních myšlenek si opřela hlavu o jeho širokou hruď.</p> <p>„Dante, skončí tahle strašlivá noc někdy?“</p> <p>„To ti zaručuji,“ slíbil jí a táhl ji dál, dokud nebyli pryč z aleje a neocitli se v úzké ulici. „Vidíš tu budovu na rohu? To je náš cíl. Dokážeš to?“</p> <p>Pohlédla na budovu a nakonec usoudila, že to kdysi musel být hotel. Hotel, který byl dnes zatuchlý, plesnivý a nepochybně plný hladových krysích společenství. Těžce si povzdychla, potom neochotně přikývla.</p> <p>Byla příliš unavená na nějaké dohadování. Jestliže několik krys a rezavá židle mají být odměnou a odpočinkem pro její bolavé nohy, tak ať!</p> <p>„Pojďme,“ zamumlala.</p> <p>Abby ráda přijala Dantovu pomoc a belhala se přes ulici a kolem budovy k její zadní straně. Prošel bez povšimnutí kolem úzkých dveří, které zplihle visely na pantech, a místo toho se natáhl a dotkl se jedné uvolněné cihly poblíž okna. Překvapivě – no dobře, možná ne až tak překvapivě vzhledem k událostem této podivné noci – stříbrná záře naplnila vzduch a před tím, než Abby stihla položit jakoukoliv otázku, jež se jí drala na jazyk, vtáhl ji Dante přes mystický závoj do rozlehlé karmínově a zlatě zařízené haly.</p> <p>Abby klopýtla a zastavila se. Rozhlížela se kolem očima rozšířenýma údivem. To bylo nemožné. Nebyly tu žádné krysy. Namísto nich tu stály tmavé mramorové sloupy a rudě sametové zdi a klenutý strop s freskou překrásné nahé ženy.</p> <p>Bylo to tu luxusní, exotické a zcela jistě víc než trochu dekadentní.</p> <p>„Co je to za místo?“ vydechla v údivu.</p> <p>Dante se ironicky usmál, vzal ji za ruku a zamířil k téměř skrytému výklenku na druhé straně místnosti.</p> <p>„Lepší je neptat se.“</p> <p>„Proč?“</p> <p>Přešel její otázku, protáhl se kolem průsvitného závěsu třpytícího se zlatými hvězdami a vtáhl ji do potemnělé chodby, kterou prošli až k posledním dveřím. Dante je otevřel, počkal až vstoupí i Abby a pak dveře za nimi pečlivě opět zavřel a rozsvítil.</p> <p>K Abbyině velké úlevě se ukázalo, že tento pokoj je ještě pohodlnější, než byla ohromná hala, kterou nechali za sebou. Bylo tam příjemné teplo díky obložení z atlasového dřeva, na podlaze byl hebký slonovinový koberec a na něm rozmístěný kožený nábytek. Bylo to jako anglické venkovské sídlo… nebo jako přepychový hampejz, pomyslela si.</p> <p>Nepřítomně si začala prohlížet knihy v kožených vazbách, které plnily police na stěnách, pak se zhluboka nadechla a otočila se, aby se setkala s Dantovým ostražitým pohledem.</p> <p>„Budeme tady v bezpečí?“</p> <p>„Ano, tahle budova patří mému známému. Jsou na ni vložena kouzla a zaklínadla, která teď zajišťují, že nikdo nemůže rozpoznat tvou přítomnost zde. Ať už člověk, nebo démon.“</p> <p>Kouzla? Zaklínadla? Fajn, to znělo… rozhodně méně divně než cokoliv, co se tento večer přihodilo. Přesto Abby cítila, že jí zatím neřekl to hlavní. Což je vždycky špatné znamení.</p> <p>„A tvůj přítel?“ zeptala se.</p> <p>„Cože?“</p> <p>„Je to člověk nebo démon?“</p> <p>Pokrčil rameny. „Je to upír.“</p> <p>Abby protočila oči k světlému trámovému stropu. „Bezva.“</p> <p>S tichou ladností stál Dante najednou před ní, výraz měl ve ztlumeném světle neoblomný.</p> <p>„Předpokládal bych, že budeš raději předstírat, že nemáš tyhle ošklivé předsudky, miláčku,“ varoval ji hebce. „Budeme potřebovat Viperovu pomoc, máme-li přežít následujících pár dní.“</p> <p>Abby si uvědomila pravdivost jeho slov. Byla k tomu muži, který jí během posledních několika hodin zachránil nejednou život, nespravedlivá. Skousla si spodní ret.</p> <p>„Omlouvám se.“</p> <p>Stříbrné oči potemněly a něžně se dotkl konečky svých prstů jejích planoucích tváří.</p> <p>„Jsou tady ještě nějaké věci, které musím zařídit. Chci, abys zůstala tady.“ Prsty jí přejel po bradě a pohlédl jí hluboce do očí. „A ať už se bude dít cokoliv, neotvírej dveře, dokud se nevrátím. Rozumíš mi?“</p> <p>Přeběhl jí mráz po zádech. On ji opouští? Nechá ji samotnou? Dobrý bože, co když se nevrátí? Co když ji napadne nějaký démon, zatímco bude pryč? Co když…</p> <p>Abby se snažila posbírat svou roztřesenou odvahu a zvedla bradu. <emphasis>Přestaň být takový bezcharakterní slaboch, </emphasis>napomenula se. Proklatě. Starala se sama o sebe od svých čtrnácti let. Nejenom o sebe, ale i o svou matku, pote co nebožačka zjistila, že život se snáší snadněji skrz láhev whisky.</p> <p>A vždycky to zvládala bez pomoci hříšně krásného upíra.</p> <p>„Rozumím.“</p> <p>Jako kdyby vycítil její snahu tvářit se statečně, jeho prsty se stáhly kolem její brady. Hleděli si do očí. Dante pomalu sklonil hlavu.</p> <p>„Abby,“ zašeptal.</p> <p>Měkce přejel svými rty po jejích. A znovu a znovu. Jeho dotyk byl lehký, ale stačilo to, aby se celé její tělo chvělo rozkoší. Chvělo, tetelilo se a spoustu dalších příjemných a povznášejících věcí.</p> <p>Nakonec zvedl hlavu a ustoupil zpět. Abby se stále vzpamatovávala z otřesu a tiše se dívala, jak odchází z pokoje. Až poté, co za ním zapadly dveře, si uvědomila, že potřebuje také dýchat.</p> <p>Dobrá…</p> <p>Ukázalo se, že její nohy nejsou až tak unavené, jak si myslela, protože její prsty se pevně zkroutily rozkoší.</p> <p>Hysterická potřeba se zasmát jí bublala v hrdle, když se natáhla na koženou pohovku. Upíří polibky, skutečně. Byla blázen. To bylo jediné vysvětlení. Byla prostě nepříčetná a šílená.</p> <p>A naštěstí také byla příliš vyčerpaná, než aby se tím zabývala v tuhle chvíli.</p> <p>Abby dovolila své hlavě spočinout na kožených polštářích, zhluboka se nadechla a zavřela oči. Poprvé po mnoha hodinách se nemusela ohlížet přes rameno kvůli záškodnickým démonům nebo přeskakovat hromady hnijících odpadků. A v dohledu nebyl ani žádný upír.</p> <p>Konečně si mohla prostě odpočinout a relaxovat.</p> <p>Relaxovat? Ano, správně, našeptával jí tichý hlásek uvnitř hlavy.</p> <p>Zhluboka se nadechla. Ne. Mohla to udělat. Vše co potřebovala, byla jen trocha soustředění.</p> <p><emphasis>Relaxuj, relaxuj, relaxuj,</emphasis> mumlala si pro sebe tiše. Zavrtala se hlouběji do polštářů. Zpomalila svůj dech. Pokusila si představit si překrásný vodopád, klidnou louku, hlasy velryb… ať už ksakru velryby vydávají jakýkoliv zvuk.</p> <p>Všechny tyto nefungující snahy vzaly za své, když jí po kůži přelétl studený závan.</p> <p>Náhle si byla jistá, že není v místnosti sama. Otevřela okamžitě oči a pozvedla hlavu. Zastavilo se jí srdce, když zjistila, že se její instinkty nemýlily.</p> <p>Uprostřed místnosti stál neznámý muž.</p> <p>Ne. Muž ne, opravila se rychle. Teď když znala pravdu o Dantovi, mohla rozpoznat, co tyto až příliš dokonalé rysy a divoká elegance znamenají.</p> <p>Ne, že by tento upír byl věrnou kopií Danteho, usoudila snadno, byl vyšší a štíhlejší, s vlnami pevných svalů pod rudým sametovým kabátcem, který mu splýval až ke kolenům, a černými saténovými kalhotami. Měl dlouhé vlasy, ale byly jako z bledého stříbra při měsíčním svitu a jeho oči byly až neuvěřitelně temné jako půlnoc. Ač byla jeho tvář nebezpečně krásná, přesto se v ní zračilo cosi děsivě prázdného, až jí z toho přejel mráz po zádech.</p> <p>To nebyl ten roztomile zkažený zlobivý kluk.</p> <p>Byl to padlý anděl, který se držel dál od světa, jež ho obklopoval.</p> <p>Pomalu se postavila na nohy, uvědomila si, že si v rozpacích olizuje rty, když nonšalantně vykročil kupředu.</p> <p>Jeho půlnoční pohled po ní sklouzl se znervózňující intenzitou. Když byl od ní vzdálen pouze necelý krok, tak se zastavil.</p> <p>„Ach, Abby, nemýlím se?“</p> <p>Temný hlas ji pohladil jako příjemný teplý med. Hlas, který byl smrtelně okouzlující, stejně jako celý jeho zbytek. Jejda. Spadal do kategorie Nebezpečný s velkým N.</p> <p>Přesto, Dante by ji zde nenechal, pokud by si nemyslel, že ji nechává v dobrých rukou. Možná, že nevěděla moc o upírovi, který ji zachránil, ale věděla, že by ji záměrně nepředhodil jako večeři jednomu ze svých přátel.</p> <p>Nebo snad ano?</p> <p>„Ano, a ty jsi – předpokládám – Viper?“ přinutila se zamumlat co nejzdvořileji.</p> <p>„Dobrý postřeh, velmi bystrá.“ Temné oči přejely po jejích štíhlých rysech a medových kudrnách. „A krásná.“</p> <p>Krásná? Lehce se zamračila. Byl snad slepý? Nebo měl snad opravdu nějaké postranní úmysly? Nikdy si nepřipadla jako víc než ucházející průměr. A to tedy jen ve chvílích, kdy nebyla celá zablácená a špinavá kvůli prolézání postranních uliček.</p> <p>„Děkuji ti… myslím.“</p> <p>Jeho rty se zvlnily do příjemného úsměvu. „Nemusíš se na mě dívat s takovou nedůvěrou. Nikdy se nekrmím svými hosty. Bylo by to poněkud špatné pro mou pověst v podnikání.“</p> <p>Dobře, to bylo uklidňující. Pročistila si své vyschlé hrdlo. „A co je teda tvou prací?“</p> <p>„Jsem obchodník s rozkoší,“ řekl prostě.</p> <p>Byla v šoku, její oči se rozšířily při těch nečekaných slovech. „Ty jsi pasák?“</p> <p>Jeho tlumený smích a naklonění hlavy k jedné straně jí silně připomnělo Danta. „Nic tak světského,“ zapředl pomalu. „Já nabízím… ach ne, Dante by mi nepoděkoval, kdybych tě zasvětil do takových špinavých věcí. Je až příliš ochranářský, když se jedná o tebe.“ Bez varování se natáhl a lehce ji pohladil po tváři. „A to je malý zázrak.“</p> <p>Neklidně se zachvěla. „Cože?“</p> <p>„Taková nevinnost.“ Pohledem přejel po její napjaté postavě a pak se zas vrátil k její světlé tváři. „Zlatý maják v temnotě.“</p> <p>Nejdříve překrásná a pak nevinná? Ten ubohý, pohledný upír musel být úplně vyšinutý.</p> <p>Což nebyla zrovna dvakrát příjemná myšlenka.</p> <p>„Obávám se, že si mě musíš plést s někým jiným,“ řekla pomalu s důrazem na každé slovo, jako by mluvila s nedoslýchavým.</p> <p>Zkroutil rty, když si uvědomil, že ho považuje za idiota. „Nemluvím o tělesné nevinnosti.“ Elegantně zavrtěl hlavou. „Taková nudná smrtelnická posedlost. Nemyslím ani ducha, kterého teď v sobě nosíš. Mluvím o tvé duši, Abby. Poznala jsi tragédii a dokonce zoufalství a bezmoc, ale zůstala jsi nedotčená.“</p> <p>Udělala jeden opatrný krok zpět, zoufale si přejíc, aby se Dante co nejdříve vrátil. Na tomhle Viperovi bylo něco strašně znervózňujícího.</p> <p>„Vůbec nevím, o čem mluvíš.“</p> <p>„Zlo, chtíč, chamtivost – temné vášně, které se snadno zmocňují smrtelníků a pokoušejí je.“</p> <p>„Dobře, předpokládám, že každý je někdy v pokušení.“</p> <p>„Ano, a tak strašně málo dokáže odolat.“ Zmenšil ještě víc tu malou vzdálenost mezi nimi a znovu jí přejel prsty po tváři. „Taková nevinnost musí být nevyhnutelně neodolatelně přitažlivá pro ty, kteří se pohybují nocí. Hříšnost se vždycky pokouší o své vykoupení, stejně jako stíny touží po světlu.“</p> <p>Abby už začínal bolet mozek z těch podivných přirovnání. U všech ďasů – a jí připadalo, že Dante mluví v hádankách. „Ach… dobře,“ zamumlala a udělala další krok zpět v jejich podivném tanci. „Kde je Dante?“</p> <p>Viper pokrčil rameny. „Nevyzpovídal se mi, co přesně zamýšlí, ale řekl bych, že si šel opatřit něco k snídani.“</p> <p>Najednou jí zakručelo v břiše. Nemohla si vzpomenout, kdy naposled jedla. Což znamenalo, že to bylo už hodně dávno.</p> <p>„Díky bohu, umírám hlady. Doufám, že přinese…“ Výtečná představa palačinek a vajíček se slaninou se náhle rozplynula, když si uvědomila, co si může asi tak Dante dávat jako svačinu před východem slunce. „Ou.“</p> <p>Viper pozvedl své zlaté obočí při jejím nepřehlédnutelném zachvění se.</p> <p>„Nedělej si starosti, krásná Abby. Není na lovu.“ Přemístil se se svou hypnotizující elegancí a švihem otevřel skrytý panel ve zdi, čímž odhalil malou ledničku, naplněnou tmavými lahvemi. „Jsme v domě upíra. Mám vždy dostatečnou zásobu syntetické krve. Ta snídaně, kterou Dante shání, je pro tebe.“</p> <p>Abby si oddechla směšnou úlevou, že Dante venku nevysává život z ubohých kolemjdoucích.</p> <p>„Ach, tak to je v pořádku.“</p> <p>Upír zavřel panel a usmál se záhadným způsobem a opět stál přesně před ní.</p> <p>„Ty to ještě nevíš, že ne?“</p> <p>Zamračila se. „Nevím co?“</p> <p>„Od té doby, co byl Dante zajatý čarodějnicemi, už nemůže pít krev z lidí. Je to součástí zaklínadla, které ho váže k Fénixovi.“</p> <p>„Och… rozumím.“</p> <p>„Ne, nemyslím si, že bys rozuměla tomu všemu,“ zamumlal měkce. „Utrpení, kterým si Dante prošel během uplynulých tří set let, je nezměrné a nepopsatelné. Byl spoután a uvězněn těmi, kdo s ním neměli žádný soucit, neviděli jej jinak než jako pouhé monstrum.“</p> <p>Abby ztichla. Dobré nebe! Byla tak zaujatá vlastními strachy, že si ani na okamžik neuvědomila, že Dante tohle musel přečkávat všechny ty nekonečné roky. Byl vězeň, připoutaný na věčnost k Seleně. Bože, byl vůbec zázrak, že ji nenakopal do zadku a nepohodil ji v nejbližším<strong> </strong>příkopu jako potravu pro démony.</p> <p>„On není monstrum,“ opáčila ostře.</p> <p>„Nemusíš mě přesvědčovat, drahoušku.“ Zadíval se jí hluboko do očí. „Mohu jedině doufat, že pochopíš jeho utrpení a uděláš, co bude možné, aby se zmenšilo.“</p> <p>„Já?“</p> <p>„Ty máš teď tu sílu.“</p> <p>Zamrkala a lehce potřásla hlavou. „A já si myslela, že Dante byl záhadný. Bez urážky, ale upíři jsou zvláštní stvoření. Ne tak zvláštní jako Halford nebo pekelní psi, ale opravdu podivní.“</p> <p>Zasmál se a natáhl se, aby ji pohladil po vlasech. „Jsme starobylé bytosti. Viděli jsme zrod i pád prvních národů. Jsme svědci nekonečných válek, hladomorů a přírodních katastrof. Takže si jistě můžeme dovolit být trochu výstřední, nemyslíš?“</p> <p>Co na to teď asi měla říct?</p> <p>„Nebo alespoň dostat nějaký vojenský metál.“</p> <p>Půlnoční oči se na okamžik naplnily čímsi, co snad mohlo být pobavení. „Ale jsou tu i obrazy radosti, rozkoše a nečekaná krása. Krása jako je třeba ta tvá.“</p> <p>„Vybraný vkus jako vždy, Vipere,“ protáhl sametový hlas ode dveří.</p> <p>Abby byla překvapena náhlým vyrušením. Otočila hlavu a spatřila Danta, jak pomalu kráčí směrem k nim. Ležérně na gauč odložil kufr, který nesl, a ani se nezastavil.</p> <p>Abby se jeho návratem ulevilo více, než si chtěla přiznat. Zahleděla se do bledé, trochu nasupené tváře. Bylo tak směšné si přiznat, že se cítila, jako by se jedné její velké části stýskalo, zatímco byl pryč. Části, která teď byla spokojená.</p> <p>Byla si sotva vědoma toho, že Viper se postavil za ni a položil jí ruce na ramena.</p> <p>„Takže ses nakonec vrátil, Dante,“ zamumlal Viper. „Měli jsme starosti.“</p> <p>Stříbrný pohled se zúžil, když se Dante ostře podíval na ruce, které důvěrně svíraly Abbyina ramena.</p> <p>„Tvoje péče je dojemná, Vipere, a dotýká se mě až u srdce.“ Pomalu se uklonil. „A když už mluvíme o dotýkání se…“</p> <p>V tom saténovém hlasu bylo tolik hrozby, že by to vyděsilo celou armádu rváčů, ale Viper se pouze zasmál.</p> <p>„Nemůžeš vinit upíra za to, že je okouzlen takovou čistotou a nevinností. Je to téměř… nakažlivé.“</p> <p>„Tak potom by ses měl jít asi projít na čerstvý vzduch a pročistit si mysl,“ řekl Dante varovně.</p> <p>„Vždycky válečník.“ Viper si přitáhl Abbyinu ruku ke svým rtům. „Pokud by ses rozhodla, že dáš přednost básníkovi, určitě se ozvi.“</p> <p>„Vipere!“ zavrčel Dante.</p> <p>Se záhadným úsměvem se Viper druhému upírovi lehce uklonil a pak se vydal ke dveřím.</p> <p>„Nechám vás dva si odpočinout. Nedělejte si hlavu, že by vás někdo obtěžoval. Slibuji, že budu držet psy – nebo v tomto případě démony – na uzdě.“</p> <p>Když osaměli, Dante se na moment zastavil, než vzal do své dlaně ruku, kterou ještě před chvílí opečovával Viper.</p> <p>„Musíš odpustit mému příteli,“ řekl s ironickým úsměvem. „Myslí si o sobě, že je pro ženy neodolatelný.“</p> <p>Abby musela potlačit touhu natáhnout se a dotknout se té tesané tváře, takže jen roztržitě pokrčila rameny. „Je spíše fascinující,“ cítila se povinna přiznat. Jistě ani slintající idiot by si nemyslel, že bude lhostejná k tomu nádhernému padlému andělovi.</p> <p>„Zdá se ti přitažlivý?“</p> <p>„Svým nemrtvým způsobem ano.“</p> <p>Jeho výraz ztvrdl. „To vidím.“</p> <p>Abby se otřásla. „Také mě děsí. Myslím, že by zničil cokoliv nebo kohokoliv, kdo by mu stál v cestě, kdyby to posloužilo jeho záměrům.“</p> <p>Usmál se. „Neublíží ti. Nebo určitě ne, když budu poblíž já.“</p> <p>„Kde jsi byl?“</p> <p>Lehce stiskl její prsty a pak se vrátil zpět ke kufru, který odložil na pohovku, a otevřel jej.</p> <p>„Vrátil jsem se k Selené, abych přinesl pár věcí, které bychom mohli potřebovat.“ Vyndal několik džínů a ležérních bavlněných košil, které patřily její zaměstnavatelce. „Možná, že ti nepadnou úplně dokonale, ale mohly by.“</p> <p>Oddychla si naprostou úlevou při pohledu na to čisté oblečení. Jako malý kousek ráje.</p> <p>„Děkuji.“</p> <p>Natáhl se zpět a vytáhl malý plastový kufřík. „A také jsem přinesl tohle.“</p> <p>„Co to je?“</p> <p>„Něco, co si myslím, že budeš od teď potřebovat.“</p> <p>Navzdory vší nepravděpodobnosti doufala, že by tam mohl být třeba zmrzlinový pohár nebo horké maliny. Vzala kufřík a pomalu zvedla víko. Svraštila nos, když její čichové buňky zasáhl odporný puch, který zavanul ze zelené lepkavé hmoty. Zmrzlinový pohár to teda nebyl.</p> <p>„Tfuj. To je ta hnusná břečka, kterou pila Selena.“</p> <p>„Dodá ti to výživu.“</p> <p>Vztekle odložila krabici 11a blízký stolek. „Dala bych si spíš hranolky a cheeseburger a prosím bez žádných zelených nechutností.“</p> <p>„Abby.“ Dante začal přecházet po prostorné místnosti, prsty si zajel do vlasů a začal si s nimi neklidně pohrávat. „Je tu něco, co bys měla vědět.“</p> <p>Při jeho hrubém tónu jí ztuhla krev v žilách. Možná, že se nevyznala moc dobře v upírech, ale tenhle tón hlasu znala dobře. A vždycky znamenal potíže.</p> <p>„Co teda?“</p> <p>Pomalu se otočil a prohlížel si ji ponurým pohledem. „Když Selena umírala, dotknula se tě.“</p> <p>Abby se okamžitě vybavily ty příšerné chvíle ze Seleniny spálené ložnice. Bylo to něco, co se snažila zoufale odstranit z mysli.</p> <p>Přikývla. „Ano, vzpomínám si na to. Její prsty se pohybovaly a potom popadla mou ruku. Bolelo to.“</p> <p>„To bylo kvůli tomu, že se její síly přenesly do tebe.“</p> <p>„Její… síly?“</p> <p>„Duch Fénixe,“ odpověděl. „Teď žije v tobě.“</p> <p>Klopýtla dozadu a čekala, že se ukáže, že si z ní pouze střílí. To snad musel být vtip, ne? Na druhou stranu Dante vypadal vážně. A to znamenalo, že ona má v sobě teď jakousi děsivou stvůru, která se v ní zabydlela.</p> <p>Abby si sevřela hrdlo třesoucíma se rukama. Nemohla dýchat. Nemohla myslet.</p> <p>„Ne,“ podařilo se jí nakonec vydechnout. „Ty lžeš.“</p> <p>Dante poznal její tíseň a vykročil kupředu, aby ji když tak mohl chytit. „Abby, já vím, že je to těžké.“</p> <p>Abby se hystericky zasmála a vzápětí bolestivě narazila do obložení stěny.</p> <p>Myslela si, že už tu není nic, co by ji mohlo překvapit, jak by mohlo? Nic nemohlo být horší než démoni a upíři.</p> <p>Nebo tak si to alespoň myslela.</p> <p>Teď násilně zavrtěla hlavou. „Co ty o tom víš? Nejsi ani člověk!“</p> <p><strong>KAPITOLA</strong></p> <p><strong>5</strong></p> <p><image xlink:href="#_4.jpg" /></p><empty-line /><p>Danta potlačil touhu frustrovaně zavýt a vrčet.</p> <p>Během toho, co spěchal od Seleny, se připravoval na toto střetnutí. Nemohl si namlouvat, že bude Abby skákat radostí z toho, že se z ní stal Kalich pro Fénixe. Nebo že by mu – poslovi špatných zpráv – poděkovala, že jí řekne pravdu.</p> <p>Věděl, že bude rozrušená, možná hysterická.</p> <p>Ale ta náhlá hrůza v jejích očích, když od něj začala couvat, stačila, aby se to dotklo jeho nitra.</p> <p>U všech čertů, proč by ho mělo zajímat, jestli se vrátila ke svému původnímu názoru a považuje jej za monstrum? Protrpěl si více než tři sta let připoután k Fénixovi, aniž by na Selenu kdy koukal jako na osobu. Pokud se nepočítají sny, ve kterých jí vysával z těla všechnu krev.</p> <p>Už nebyla dále jeho věznitelem, zdrojem jeho doutnajícího vzteku a zlosti.</p> <p>Ale Abby…</p> <p>Na ní mu záleželo, připustil si chmurně. A záleželo mu na ní sakra hodně.</p> <p>Neochotně si prohlížel její jemné, velice bledé rysy, a uvědomil si, že by udělal cokoliv, aby se cítila lépe.</p> <p>„Prosím, poslouchej mě, Abby,“ požádal tiše.</p> <p>Opět jen zavrtěla hlavou. „Ne, nepřibližuj se ke mně.“</p> <p>Nepřibližovat se? Ta ironie mu zkroutila rty do sarkastického úsměvu.</p> <p>„Obávám se, že to je přesně to, co nemohu udělat. Jsme k sobě navzájem připoutáni. Je to součást zaklínadla.“</p> <p>Oči se jí rozšířily hrůzou a pak se náhle zúžily. „Teď vím, že lžeš. Opustil jsi mne.“</p> <p>„Nešel jsem daleko a bylo to s vědomím, že se k tobě brzy vrátím,“ řekl měkce a jemně postoupil dopředu. „Kdybych se záměrně rozhodl, že uprchnu, bolest by byla nesnesitelná. Důvěřuj mi, zkoušel jsem to za ta staletí tolikrát, abych si tím mohl být jistý.“</p> <p>Olízla si suché rty. „Ne!“</p> <p>„Abby, můžeš mi říct upřímně, že jsi necítila, že tu nejsem? Někde hluboko v sobě?“</p> <p>Měla pravdu vepsanou ve své bledé tváři dříve, než odmítavě zatřásla hlavou. „Tohle… není možné. Věděla bych, že mám v sobě nějakou příšeru.“</p> <p>„Chceš důkaz?“</p> <p>Přitiskla se ještě těsněji ke stěně. „Co tím myslíš?“</p> <p>Dante pomalu pokynul hlavou. „Pojď.“</p> <p>Abby se zastavila, zírala na jeho ruku dlouhou chvíli, ale nakonec do ní vložila svou dlaň. Dante pocítil rychlý záblesk tepla při jejím nevysloveném vyjádření důvěry. A další příliv tepla při dotyku její hebké kůže.</p> <p>Opojný pocit pro upíra, který byl chladný po celou věčnost.</p> <p>Vedl ji za sebou přes celou místnost k velkému zrcadlu, které viselo nad mramorovým krbem. Poté si stoupl za ni a položil jí ruce na ramena.</p> <p>„Pověz mi, co vidíš,“ přikázal jí hlubokým hlasem.</p> <p>Netrpělivě si povzdychla. „Vidím… och.“ Naklonila se a zírala do zrcadla. „Bože, ty nemáš odraz!“</p> <p>Dante protočil oči k nebi. „Samozřejmě, že ne. Jsem upír.“</p> <p>„To je tak podivné.“</p> <p>„Abby, podívej se na sebe,“ přikázal.</p> <p>„Cože?“ samou nelibostí svraštila obočí. „chceš, abych se koukla, jak jsem špinavá? To je mi novina, samozřejmě, že to vím.“</p> <p>„Prohlédni si své oči.“</p> <p>„Mé oči? Já –“ Náhle umlkla a jen natáhla třesoucí se prsty a dotkla se jimi svého odrazu v zrcadle. A nebylo divu. Její světle hnědé oči, které Danta vždy tak fascinovaly, byly najednou safírově modré. Stejně modré jako měla Selena. Viditelné znamení Fénixe, které se nedalo dále přehlížet. „Ne! Ne, ne, ne.“</p> <p>Klopýtla zpátky, přímo do jeho náručí. Dante ji jemně otočil a přitiskl si její hlavu ke své hrudi. Pohladil ji po vlasech.</p> <p>„Klid, lásko,“ zamumlal. „Bude to v pořádku.“</p> <p>Celé její tělo se prudce zatřáslo, když zakláněla hlavu, aby mu mohla pohlédnout do očí pohledem plným slz.</p> <p>„Jak? Jak to může být v pořádku? Já mám nějakou… stvůru ve svém těle.“ Nadechla se. „Och bože, tak kvůli tomu se mě démoni pokoušeli zabít, není to tak?“</p> <p>Objal ji pevněji. Mohl by lhát, samozřejmě. A možná by ji to na několik minut uklidnilo. Ale nakonec věděl, že se stejně musí dozvědět pravdu.</p> <p>„Ano. Cítili ducha, kterého máš v sobě, stejně jako skutečnost, že jsi zranitelná. Nezastaví se před ničím, aby přivedli zpět svého Knížete Temnot.“</p> <p>Strašlivá hrůza zatemnila lesk jejích nově modrých očí. „Takže zemřu.“</p> <p>„Ne,“ odmítl, jako by to popření mělo v sobě nějakou moc. „Nedovolím, aby se to stalo.“</p> <p>„A jak dlouho si myslíš, že můžeme bojovat se všemi démony na zemi? Tedy pokud nemáš v plánu nás tu schovávat po dalších padesát bilionů let?“</p> <p>Zvedl její bradu a přinutil ji tak pohlédnout do svých vážných očí.</p> <p>„To nebude nezbytné. S každou další hodinou roste Fénixova síla.“</p> <p>„Fénix získává další sílu?“ Krátce, nevesele se zasmála. „Uvnitř mě? Předpokládáš, že mě to uklidní?“</p> <p>Jeho příkrý výraz zněžněl. „Jen jsem chtěl říct, že bude brzy schopen maskovat sám sebe, takže ani démoni nebudou moci vycítit jeho přítomnost.“</p> <p>Abby se na něj opatrně podívala, ještě zdaleka nebyla klidná. „A co ještě dalšího bude ta věc uvnitř mě dělat?“</p> <p>„Nemůžu to říct moc jistě,“ připustil neochotně. „Selena mě do toho nezasvětila a nebrala mě jako svého důvěrníka. Byl jsem pouze její spoutaná bestie.“</p> <p>Opět si opřela hlavu o jeho hruď. „Můj bože, do čeho jsem se to namočila? Co budu dělat?“</p> <p>Položil si tvář na její temeno a ochotně se nechal pohltit jejím sladkým teplem. „Mám jeden návrh.“</p> <p>„Cože?“</p> <p>„Musíme vyhledat ty čarodějnice.“</p> <p>Cítil, jak se jí překvapením zadrhl na okamžik dech. „Čarodějnice? Myslíš ty ženy, které daly Fénixe do Seleny?“</p> <p>Jeho výraz ztvrdl. Dokonce i po třech stovkách let si vybavoval každičký okamžik, který protrpěl v jejich rukou. Černé sklepení. Řetězy, které jej pálily do masa. Magie, která jej spoutala jako vykastrovaného psa. Jeho spalující nenávist se nijak nezmenšila, ale jeho starost o Abby ji překonala. Nebyl tu nikdo jiný, kdo by jí mohl pomoci.</p> <p>,,Ano.“</p> <p>,,Ale –“ zaklonila se a zamračeně na něj pohlédla. ,,Vždyť teď už musí být mrtvé.“</p> <p>,,Jejich síly jsou propojeny s Fénixem. Dokud žije on, žijí ony.“</p> <p>,,A ty si myslíš, že by mi mohly pomoci?“</p> <p>,,Možná,“ řekl obezřetně.</p> <p>,,Tak pak pojďme za nimi.“ Pověsila se na límec jeho hedvábné košile. „Kde jsou?“</p> <p>,,No, po pravdě, tím si právě nejsem úplně jistý.“</p> <p>,,Co tím myslíš?“</p> <p>,,Jak jsem říkal, Selena si nechávala většinu svých tajemství pouze pro sebe, ale vím, že občas se s čarodějnicemi setkávala. Musí sídlit někde poblíž.“</p> <p>,,V Chicagu?“</p> <p>Lehce zavrtěl hlavou a přemýšlel o možných místech, ve městě. ,,Potřebují místo, které je co nejvíc odlehlé.“</p> <p>,,Proč?“</p> <p>Dante zaváhal. Ačkoliv se rozhodl, že před Abby nebude skrývat pravdu, usoudil, že ji nemusí zatěžovat ani detaily. A obzvlášť ne, když by ji pouze rozhodily.</p> <p>,,Ony provádějí… určité rituály a nechtějí, aby u toho byli nějací svědkové.“</p> <p>Naštěstí byla natolik rozrušená, že se nepídila po povaze oněch rituálů. Místo toho si nervózně skousla spodní ret, až se Dante zachvěl touhou utěšit ji něžným polibkem.</p> <p>„Takže jak je můžeme najít?“</p> <p>Teď to byl Dante, kdo byl rozrušený. Vůně její saténové kůže, dotyk jejích měkkých kudrn, to krásné teplo, které v něm rozdmýchávalo vášeň…</p> <p>„Nech to na mně,“ zamumlal, přejel jí rukama po zádech a zastavil se až na bocích. „Teď… Co bys řekla horké koupeli?“</p> <p>„Koupel?“ Zběsilá odhodlanost vyběhnout za čarodějnicemi okamžitě vybledla a na tváři se jí usadil zasněný výraz. „Řekla bych, že to zní jako nabídka z ráje.“</p> <p>Dante tiše vzdychl při pomyšlení, že by spatřil tento zasněný výraz při zcela jiné příležitosti, než byla nabídka teplé vody a bublinek. Příležitosti, při které by jeho ruce hladily tu hedvábnou kůži a hrály si s těmi medovými kudrlinkami, zatímco jeho rty by žhavě putovaly po cestách, které zatím nikdo neprozkoumal.</p> <p>Rychle ustoupil zpět, ne zcela smířen s tím, že musí omezit své vášně. Čarodějnice mu možná vzaly touhu lovit lidi, ale všechny ostatní chtíče zůstaly naprosto nedotčené a v Abbyině přítomnosti pracovaly na plné obrátky.</p> <p>„Tak pojď, miláčku. Dostaneš svou koupel.“</p> <p>Dante se otočil na podpatku a přesunul se ke dveřím, které byly šikovně skryty v dřevěném obložení. Zatlačil na skrytou páku, dveře se otevřely a odhalily tak úzkou předsíň. Vrhl pohled přes rameno, aby se ujistil, že jej Abby následuje, a nechal ji projít několika ložnicemi do hlavní koupelny.</p> <p>Rozsvítil a místností se rozlilo tlumené světlo. Za sebou uslyšel slabé zalapání po dechu. Abby vstoupila doprostřed místnosti s okouzleným výrazem.</p> <p>Na chvíli na ni Dante hleděl v rozpacích, ale když se natáhla, aby rukou přejela po mramorové vaně, která měla velikost menšího plaveckého bazénu, musel se usmát. Samozřejmě. Pro někoho, kdo nebyl zvyklý na Viperův extravagantní styl, musela být dokonalá replika římské lázně čímsi překvapujícím. A možná že i velice ohromujícím.</p> <p>„Viper není nikdy troškař,“ zamumlal, protáhl se kolem ní a otočil kohoutky, které byly vytvarovány do podoby bohyní.</p> <p>„To je nádhera.“</p> <p>„Ano.“</p> <p>Dante se zastavil a nalil do lázně vonící bublinkovou směs. Pak se otočil k Abby a odhodlaně se natáhl a začal rozepínat její uválenou košili.</p> <p>Nestačila se divit, jak hbitě si poradil s knoflíky a svlékl ten přebytečný oděv z jejího štíhlého těla. Bez váhání provedl totéž i s jejími khaki kalhotami a přetáhl jí je přes nohy.</p> <p>„Dante,“ podařilo se jí nakonec ze sebe dostat. „Co to děláš?“ Poklekl na kolena a sundal jí boty a odhodil je společně s kalhotami na hromádku do rohu.</p> <p>„Připravuji tě na koupel, má paní,“ zamumlal a začal jí rozepínat krajkovou podprsenku.</p> <p>Její ruce se instinktivně zvedly na protest. „Nemůžeš přece…“</p> <p>Jejich pohledy se střetly, když odstrčil její ruce a jedním pohybem uvolnil zapínání podprsenky.</p> <p>„Důvěřuj mi, má lásko.“</p> <p>Těžce polkla. Cítila se příliš slabá nebo možná lapená kouzly ve chvějivém okamžiku, jako byl tento, a neprotestovala. Stále jí hleděl do očí, prsty uchopil její hedvábné kalhotky a pomalu je stáhl. Nakonec ji zvedl do náručí a donesl ji k připravené lázni.</p> <p>S opatrnou něžností ji ponořil do vody a natáhl se pro žínku, která byla složená v krásné mořské mušli.</p> <p>Musel si kleknout na mramorovou podlahu a pomalu se zhostil svého lazebnického úkolu. Začal ji mýt. Ne, že by si nevšiml tvrdosti mezi svými koleny nebo teplé páry, díky které se mu hedvábná košile lepila na tělo. Každá jeho myšlenka však zanikla v opojení smyslů, že se dotýká této ženy.</p> <p>„Taková měkkost,“ vydechl ztěžka a třel žínkou celou délku její paže. „Jako teplá slonovina.“</p> <p>Abby zaklonila hlavu a dovolila svým víčkům, aby si odpočala a zavřela se. „To je úžasný pocit.“</p> <p>Úžasný. Ano. A hříšný. Hříšně svůdný.</p> <p>V Dantovi se začal pomalu probouzet žhavý hlad, jak pokračoval v mučení, které si na sebe sám upletl. Abby ležela v lázni, jež byla postavena k uctívání bohyní, a vypadala se svými dlouhými, štíhlými údy a medovými kudrlinkami plujícími kolem křehké tváře, jakoby možná sama sestoupila z hory Olymp.</p> <p>Opatrně, aby neudělal něco, co by mohlo vyrušit její klid, koupal její krémovou kůži a potom i medové prstence vlasů. Její teplo prostoupilo jeho studeným tělem. Prostoupilo jej a rozproudilo horce jeho krev, když vymýval poslední šampon z jejích vlasů.</p> <p>Sotva si vědom, co dělá, Dante něžně kolébal její hlavu a masíroval jí tváře svými palci. Taková jemná krása, říkal si v mlčenlivém vytržení. Ne laková absurdní fyzická krása, které si smrtelníci tolik cení a měřítka které se tak bleskurychle mění. K čertu, tenhle laciný druh krásy si může každý koupit na plastické chirurgii. Ale Abby byla krásná tou duchovní krásou, která ho zasahovala neodolatelnou silou.</p> <p>Pomalu, velice pomalu, sklonil hlavu a pohladil svými rty její ústa. Na chvíli se zdálo, že ztuhla, ale jak se připravoval na to, že jej odstrčí, tak se její rty kupodivu rozevřely v tichém pozvání.</p> <p>Odevzdání se bylo tak jemné jako šepot, ale Dante rázem pocítil, jak se mu v těle dme vlna rozkoše.</p> <p>U všech čertů. Snil o této ženě a trápil se pro ni už týdny. Měsíce. Teď se otřásl divokou touhou a měl co dělat, aby ji nezhltl.</p> <p>Dantovy prsty se kolem jejího obličeje sevřely pevněji. Chutnal mýdlo na jejích rtech a cítil teplo její krve. Sladké, zapomenuté kouzlo jím projelo až ke konečkům prstů a jeho polibky se žádostivě prohloubily.</p> <p>Abby pod ním mu dala najevo, že se jí to také líbí. Pozvedla své vlhké paže a obtočila mu je kolem krku. Dante zasténal souhlasem. Vychutnával si divoké pocity, které vřely v jeho těle. Jeho vášně měly vždy sílu. Užíval si s nespočetně ženami během všech těch staletí. Ale nikdy tím nebyl pohlcen až s takovou silou. Bylo to, jako kdyby v něm Abby probudila dřímající hlad, který nemohl být ukojený ničím menším než absolutním vlastněním.</p> <p>Pronikl jejími rty a začal prozkoumávat vlhkou jeskyni vábících úst. Potřeboval více. Její tělo tisknoucí se k němu. Její nohy obtočené kolem pasu. Její boky zdvíhající se vstřícně, aby ho pojmula hluboko…</p> <p>Propletla mu prsty do vlasů a nechala jeho ústa putovat cestou spalujícího ohně přes tvář a čelist na křivku svého odhaleného krku.</p> <p>Připadal si, jako by se topil, když ucítil tepat její splašený puls. Sjel rukama dolů a hladil její štíhlé křivky. Abby se zachvěla v odpověď, potom sevřela prsty kolem jeho obličeje a celým tělem se nahnula kupředu.</p> <p>„Dante?“ zeptala se lehce zmateně.</p> <p>Dante byl ztracen ve svých vroucích vášních a nejraději by její šepot ignoroval. Bylo by to o tolik snazší. Pod svýma rukama mohl cítit její chvění a touhu, která mohla soupeřit s jeho vlastní. Proč by neměl využít toto sladké uvolnění, které číhalo tak dráždivě blízko?</p> <p>Byla to jeho vlastní paměť, kdo ho zradil. Připomněl si svá vlastní slova a pozvedl pomalu hlavu.</p> <p><emphasis>Důvěřuj mi,</emphasis> přikázal jí, když jí připravoval koupel.</p> <p>Proklatě. Přiměl ji, aby se vzdala své přirozené opatrnosti a vydala se do jeho rukou. Možná, že to pro ženu jako Abby byla ta nejtěžší věc. Ať už po ní toužil sebevíc, nemohl riskovat, že se později bude cítit podvedená. Oba jejich životy závisely na její důvěře v něj.</p> <p>Dante se neochotně zvedl, sevřel Abby opatrně do náručí a zabalil ji do teplého ručníku. „Pojď, je čas, aby sis v klidu a bezpečí lehla do postele.“</p> <p>Na okamžik ztuhla, jako by byla v rozpacích ze své jasné reakce na jeho dotyk. Poté si s žalostným povzdechem položila hlavu na jeho rameno.</p> <p>„Jsem tak unavená,“ zamumlala.</p> <p>„Já vím, zlatíčko. Dnes si tady odpočineme.“</p> <p>Nepřítomně ji políbil na temeno a vykročil ke dveřím, které spojovaly koupelnu s ložnicí. Navzdory skutečnosti, že slunce již dávno vyšlo, ani paprsek světla nerušil dokonalou temnotu. Přesto neměl sebemenší problém najít si cestu po luxusním koberci až k loži. Odhrnul látku visící z nebes, položil Abby na saténové povlečení a přikryl ji.</p> <p>Narovnal se.</p> <p>Chytila jej za paži tak rychle, až ho to zaskočilo.</p> <p>„Dante?“</p> <p>„Ano?“</p> <p>„Budeme tady v bezpečí?“</p> <p>„Nic ti zde neublíží.“</p> <p>„A…,“ nastala pauza, jako by bojovala s něčím uvnitř sebe, „budeš někde nablízku?“</p> <p>Drobný úsměv se mu usadil na rtech. Věděl, že tato žena by si radši nechala vrtat zuby, měla špatnou trvalou nebo celulitidu, než aby přiznala svou zranitelnost.</p> <p>„Budu hned vedle tebe, miláčku,“ slíbil, když se ladně položil na postel a vzal ji do náručí. Přikryl je oba peřinou a dovolil jejímu teplu, aby jej obklopilo. „Už po celou věčnost.“</p> <p><image xlink:href="#_6.jpg" /></p> <p>Kdysi pyšný viktoriánský kostel se svými barevnými skleněnými okny a lavicemi z ořešáků se už dávno rozpadl v ruiny. S uzavřením papírny malé městečko, které bylo pověstné svou pobožností, ztratilo svou naději a víru a obyvatelé se nakonec přesunuli do bohatších pastvin. Dokonce i připojený hřbitov byl nyní jen skořápkou rozpadajících se krypt a houževnatého plevele.</p> <p>Nicméně pod kamennými rozvalinami a zapomenutými nebožtíky byly s úzkostlivou péčí udržovány rozlehlé katakomby.</p> <p>Ani krysa neměla šanci vstoupit do sítě tunelů a kamenných komnat, které byly během věků vyleštěné do hladka jako mramor. Ani žádné pavučiny nenarušovaly strohou jednoduchost podzemního labyrintu, což by člověk stěží očekával od temného chrámu démonů.</p> <p>Ostatně Rafael, mistr kultu, nebyl typickým démonem.</p> <p>Ve skutečnosti to vlastně ani nebyl démon.</p> <p>Vysoký hubený muž s vyzáblou tváří, kterým kdysi býval, byl ponuře smrtelný jako každý jiný. Ale svou lidskost a duši dal už před mnoha staletími Knížeti Temnot.</p> <p>Odměnou za jeho chladnou krutost a příchylnost ke zlu mu byl rychlý kariérní postup, až se dostal na tuto pozici moci. Moci, která vládla všemu, ale po příchodu čarodějnic a jejich prokletého Fénixe ztratila svou sílu.</p> <p>Rafael přecházel po své potemnělé komnatě a nepřítomně svými hubenými prsty hladil těžký stříbrný medailon, který mu visel na krku.</p> <p>Tolik na něm záleželo a záviselo.</p> <p>Na jeho činech během dnešní noci.</p> <p>Nemohl zklamat.</p> <p>Nesměl.</p> <p>Když uslyšel blížící se kroky, jejichž zvuk už dávno očekával, Rafael vyhladil své rysy do ledové masky nepřemožitelnosti, led, více než kdy jindy, potřeboval využít svou smrtící pověst, kterou si za ty dlouhé roky vybudoval.</p> <p>Ozvalo se nesmělé zaklepání. Rafael dovolil návštěvníkovi vstoupit. Objevil se mladý učedník.</p> <p>Rafael zůstal stát bez pohnutí jako žulová socha a sledoval, jak učedník zavírá dveře a kráčí doprostřed místnosti. Mladší muž neměl ještě vyholenou hlavu na znamení přijetí. Taková čest mu nemohla být dopřána, dokud neprojde zkouškami. Mnozí se dávali do služeb Knížete Temnot, ale jen nemnozí přežili.</p> <p>Rafaelův bystrý pohled snadno pronikl maskou skromného chování mladšího muže, zkoumal jeho špičatou tvář a vychytralost v bledých očích.</p> <p>Och ano, hodí se na to docela dobře, usoudil a uvnitř se usmál.</p> <p>Očividně nesvůj z toho neoblomného a tvrdého pohledu se učeň nervózně zachvěl. „Nechal jste si mne předvolat, Mistře Rafaeli?“</p> <p>„Ano, učedníku Amile. Prosím, posaď se.“ Rafael čekal, dokud se student neusadil na nepohodlné dřevěné židli. Potom se pomalu přesunul a stanul před svým hostem. „Sedí se ti pohodlně?“</p> <p>Amil přikývl s lehkým zamračením. „Ano, děkuji vám.“</p> <p>„Chovej se nenuceně, můj synu,“ protáhl Rafael a překřížil si ruce na hrudi. „Navzdory věčným pověstem mezi bratry obvykle nejím ministranty k večeři. Ani ty, kteří se opovážili cvičit temná umění, která jsou nám zapovězena.“</p> <p>Následoval moment zděšeného překvapení, potom se mladý muž rychle skácel ze židle a přistál na kolenou.</p> <p>„Mistře, odpusťte mi,“ prosil třaslavě. „Byla to pouhá zvědavost. Nechtěl jsem tím nikomu ublížit.“</p> <p>Rafael se ušklíbl, když se ten hlupák začal chytat lemů jeho hábitu. Byla to spíše náhoda než um, že objevil příliš ambiciózního učedníka, jak se plíží z věže, aby mohl recitovat černá zaklínadla. Jeho první myšlenkou bylo, že by mu měl podříznout hrdlo. Nejen, že by to byl vhodný trest, ale také by mu to poskytlo velké uspokojení, ale nakonec zaváhal. Muž v tak mocné pozici jako byla jeho, vždycky potřebuje věrné služebníky. A žádný služebník není věrnější než ten, který ví, že byl jen kousíček od smrti.</p> <p>„Ach, postav se, červe.“</p> <p>Třesoucí muž se přinutil vyškrábat zpět na sedadlo a opatrně pohlédl na Rafaela.</p> <p>„Já nebudu zabit?“</p> <p>„Budeš potrestán.“</p> <p>„Samozřejmě, mistře,“ mladík poslušně souhlasil, ačkoliv jeho upřímnost byla otázkou.</p> <p>„Temná magie není hračka. Je nebezpečná pro tebe a tobě podobné. Ohrozil jsi nás všechny svou vlastní hloupostí a riskoval jsi, že vyhodíš náš chrám do povětří.“</p> <p>„Ano, Mistře.“</p> <p>Rafaelovy tenké rty ztvrdly. „Ale jsi ambiciózní, eh, Amile? Toužíš ovládnout moc, která nás přesahuje?“</p> <p>Bledý pohled skrytě zašilhal po Rafaelově mocném medailonu před tím, než si připomněl, že se pohybuje na ostří nože stát se večeří. Nebo ještě něco horšího.</p> <p>„Jenom pokud to bude vůle Knížete Temnot.“</p> <p>„Cítím tvé nadání. Máš ho hluboko v sobě. Škoda, že bude zmařeno dříve, než se bude moci rozvinout ke svému plnému potenciálu.“</p> <p>„Prosím, Mistře! Dostal jsem lekci, poučil jsem se. Už to nebudu zkoušet znovu.“</p> <p>Rafael pomalu pozvedl obočí. „A ty věříš, že bych mohl důvěřovat tvému pouhému slibu? Tobě, který jsi právě předvedl vrozené zrádcovství?“</p> <p>Možná, že vycítil záblesk naděje, Amil se naklonil kupředu, jeho tvář zrudla. „Vše, o co žádám, je druhá možnost. Udělám cokoliv, oč mne požádáte.“</p> <p>„Cokoliv? Poněkud ukvapený slib.“</p> <p>„To je mi jedno. Jen mi řekněte, co musím udělat.“</p> <p>Rafael předstíral, že tu nabídku zvažuje. Samozřejmé že věděl, že ten patetický učedník by zaprodal duši. Spoléhal na to. V něčem mu ten mladík připomínal jeho samého a jeho palčivou žízeň po vědění. Ale na rozdíl od tohoto blázna, on měl tolik rozumu, aby uchoval svá tajná studia dobře skryta. A také byl natolik moudrý, aby nikdy nevydal sám sebe všanc někomu jinému.</p> <p>„Možná bych mohl zvážit poněkud shovívavější postoj v tomto případě,“ protáhl pomalu. „S jednou podmínkou.“</p> <p>„Buďte požehnán, Mistře,“ vydechl Amil. „Buďte požehnán.“</p> <p>„Nemyslím si, že budeš tak vděčný, až ti řeknu, v čem spočívá má podmínka.“</p> <p>„Co si ode mne žádáte?“</p> <p>Odměřenými kroky došel Rafael k masivnímu stolu a posadil se za něj na vyřezávané křeslo. Opřel si bradu o spletené prsty a upřel svůj pichlavý pohled na hosta. Několik následujících okamžiků rozhodne o jeho osudu.</p> <p>Zdali vejde ve známost jako zachránce vládce démonů nebo jako arogantní ubožák, který selhal. Nemohl si dovolit udělat chybu. „Zaprvé si přeji, abys mi řekl vše, co víš o Fénixovi.“</p> <p>Zaskočený Amil překvapeně zamrkal. „Já… vím totéž, co vědí všichni služebníci temna, řekl bych. Téměř před tři sta lety se mocné čarodějnice spojily a vyvolaly ducha Fénixe a umístily jej do lidského těla. Přítomnost té ničemné bestie drží Knížete vyhoštěného mimo náš svět a jeho přisluhovače činí bezmocnými.“</p> <p>„Já nejsem bezmocný,“ odfrkl si Rafael popuzeně.</p> <p>„Já tomu nerozumím.“ Amil pohlédl na staršího čaroděje s ostražitým zamračením. „Proč vůbec mluvíme o Fénixovi?“</p> <p>„Protože nás dělí od našeho pravého pána.“</p> <p>Mladší muž pokrčil rameny. „Byl pro nás ztracen. Co můžeme dělat?“</p> <p>Rafael sotva zadržel výbuch hněvu.</p> <p>Hlupáci! Všichni ostatní! Zatímco on se dře a obětuje pro návrat jejich temného pána, ostatní nechali beznaděj, aby je ovládla. Už to nejsou ty mocné stvůry, které rozsévají strach a nenávist mezi smrtelníky. Místo toho se skrývají ve stínech jako prašivá zvířata.</p> <p>Znechucovali ho.</p> <p>„Ne, můj synu. Kníže nebyl zcela ztracen pro náš svět.“</p> <p>„Co jste to řekl?“</p> <p>„Jeho schránka byla zničena. Čarodějnice už nad Fénixem nemají kontrolu.“</p> <p>Bledé oči se rozšířily překvapením. „To je zázrak!“</p> <p>„Vskutku.“</p> <p>Učedník sevřel opěradla židle. „Kníže Temnot bude brzy propuštěn a volný.“</p> <p>„Ne.“ Rafaelův hlas zhrubl. „Fénixově staré schránce se podařilo přemístit ducha do jiného Kalichu, do nového smrtelníka. Fénix stále žije, ale je oslabený a zranitelný.“</p> <p>„Musí být zničen. A rychle!“</p> <p>Rafaelův výraz ztvrdl do pochmurných vrásek, jeho kostnaté prsty pohladily těžký medailon, jenž měl na krku.</p> <p>„Jistě, musí být zničen.“</p> <p>„A co si žádáte ode mě?“</p> <p>„Chci, abys mi přinesl jeho současnou schránku. Živou.“</p> <p>Učeň přimhouřil pohled vypočítavým způsobem. „Odpusťte mi, Mistře, ale nebylo by nejlepší svolat všechny přisluhovače, aby rozdrtili Fénixe před tím, než se mu navrátí jeho síla?“</p> <p>Rafael se ironicky ušklíbl. Jako většina bytostí toužících po moci, také Amil byl až příliš nakloněn použít násilí, zatímco lest byla výhodnější –</p> <p>„Jistě by to bylo jednodušší a také hodně krvežíznivé řešení,“ souhlasil. „Ale uvažuj, můj synu. Bude to obrovská čest pro toho, kdo nabídne Fénixe našemu pánu. A já jsem se rozhodl, že ta sláva bude patřit mně.“</p> <p>Amil na chvíli uvažoval a pak kývl hlavou. „Samozřejmě. Chytrý plán. Ale proč já? Proč se tohoto úkolu nezhostíte sám?“</p> <p>„Protože někdo musí zajistit, že se do toho nebudou míchat čarodějnice. A jsem jediný, kdo má sílu se jim vyrovnat.“ Pokrčil rameny. „A samozřejmě, ty ses zapletl se silami, které ti pomohou odhalit, kde se ta žena skrývá.“</p> <p>Nastala dlouhá pauza, potom si Amil zkřížil ruce na prsou a lehce se usmál.</p> <p>„Je to nebezpečná věc, kterou ode mě žádáte, Mistře. Upír jistě schránku chrání. Riskuji více než jen svůj život.“</p> <p>Rafael bojoval, aby skryl své pohrdání tím mužem, který by raději svou moc vyhandloval, než aby si ji zasloužil. Naneštěstí neměl žádné jiné služebníky, kteří by byli ochotni vzývat zapomenuté síly a dokonce i Knížete.</p> <p>Oběti se musí dělat, uvědomil si neradostně.</p> <p>Dokonce, i když to znamenalo spojit se s takovým patetickým hlupákem.</p> <p>„Takže chceš znát svou odměnu?“ zeptal se ledově.</p> <p>„Jsem praktický muž.“</p> <p>Oběti.</p> <p>Rafael ponuře zachovával klid. „Já osobně dohlédnu na tvůj výcvik. Chceš si vysloužit medailon dřív než všichni ostatní? Mohu ti ho dát.“</p> <p>Úsměv se rozšířil. „A podíl na vděčnosti Knížete Temnot?“ Rafael krátce shlédl dolů na své ruce a představil si je, jak rdousí Amilův krk. Potom lehce potřásl hlavou.</p> <p>Budoucnost závisela na přicházející noci. Musel udělat vše, co bylo nezbytné, aby zajistil návrat svého pána.</p> <p>„Budiž.“</p> <p>Mladší muž povstal s uspokojením čitelně vrytým do úzké tváře.</p> <p>„Potom máme dohodu.“</p> <p>Rafael také povstal, jeho výraz byl tvrdý a temný jako kamenné zdi.</p> <p>„Amile, nezklamej mě! Právě jsi unikl smrti. Jestliže tě shledám neschopným dokončit poslání, které jsem ti dal, potom smrt bude nejmenší z tvých starostí. Rozumíš mi?“</p> <p>Učedník po té výhružce zbledl. „Ano.“</p> <p>Rafael mávl netrpělivě rukou. „Pak jdi! Musíš toho hodně udělat, než zapadne slunce a upír bude ve své plné síle.“</p> <p>Amil vyklouzl z místnosti a Rafael se otočil čelem k ohni, který plál uprostřed podlahy.</p> <p>Temný kníže se brzy vrátí na své místo slávy.</p> <p>A on ho na té cestě bude následovat.</p> <p>„Už brzy, můj pane,“ zašeptal.</p> <p><strong>KAPITOLA</strong></p> <p><strong>6</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><image xlink:href="#_4.jpg" /></p><empty-line /><p>Bylo o to o několik hodin později, když se Abby probrala z hlubokého, zaplať pánbůh bezesného spánku. Zvedla svá těžká víčka, nejprve byla zmatená, když ucítila saténové povlečení, jak hladí její kůži. Mátly ji i stíny, které vyplňovaly rozlehlou místnost.</p> <p>Nebyla ten typ dívky, který by byl zvyklý probouzet se ve zvláštních místnostech. Rozhodně ne v takových se saténovým povlečením a ozvěnou, která by mohla soupeřit s katedrálou Svatého Pavla.</p> <p>Přesto to je lepší než proležená matrace a odporný zápach, který ji uvítal, když se probudila naposledy, řekla si ironicky. A když se k tomu jako bonus přidala dvojice silných mužských rukou, která ji objímala…</p> <p>Nebylo to až tak špatné probuzení.</p> <p>Nebo minimálně by nebylo, kdyby se jí nevrátily všechny vzpomínky na démony, čarodějnice a na to, že její tělo okupuje jakýsi mocný duch.</p> <p>Abby se ušklíbla a přetočila se na bok, aby si mohla prohlédnout muže, který spal vedle ní.</p> <p>Ne, ne muže, rychle si připomněla. Upíra.</p> <p>Když se tak dívala na ty hříšně dokonalé rysy v tlumeném světle, zdálo se jí nemožné, že už pravdu neodhalila dříve. Byl fantazií každé ženy. Život ji naučil, že ve všem musí být háček.</p> <p>Ušklíbla se. Každá žena přece věděla, že muž, který dokáže ženino srdce získat pouhým pohledem, musí být buď gay, psychopat nebo ženatý. Teď už věděla, že by na seznam měla připsat i upíra.</p> <p>Aniž by si uvědomovala, co dělá, Abby tiše zvedla peřinu a odkryla tak pevnou, svalnatou postavu. Ačkoliv džíny si k jejímu zklamání nechal, sundal si svou hedvábnou košili a tak odhalil hruď, která byla tak zabijácky krásná, jak si představovala ve svých žhavých snech. Byla široká a hladká s tak vypracovanými svaly, že by to uspokojilo i tu nejvybíravější ženu. Bože, ta hruď v podstatě žadonila, aby byla hlazena.</p> <p>A naštěstí tu nebyly žádné odporné rány a jizvy, které by zanechali ostatní démoni. Ani žádné tetování nenarušovalo půvab alabastrové kůže.</p> <p>„Dobré ráno, lásko,“ protrhl náhle ticho zastřený hlas.</p> <p>Abby trhla hlavou a spatřila štěrbinu stříbrného lesku pod těžkými černými řasami.</p> <p>Dobře, tak tohle bylo trapné.</p> <p>Jedna věc byla chodit s toaletním papírem přichyceným k podrážce. Nebo si nanést rtěnku na zuby. Nebo zničit vázu z dynastie Ming nevyčíslitelné ceny.</p> <p>Ale nechat se přichytit při neskrývaném zírání na polonahé mužské tělo, když on spí…</p> <p>To bylo vyloženě sprosté.</p> <p>Okamžité pustila přikrývku, jako by ji pálila do prstů.</p> <p>„Já… neuvědomila jsem si, že jsi vzhůru,“ podařilo se jí ze sebe dostat.</p> <p>„Možná, že jsem mrtvý, ale nedokážu spát, když mne okukuje krásná žena.“ Jeho rty se zkroutily do ironického úsměvu. „Pověz mi, zlatičko, po čem jsi pátrala, po rozích a ocasu?“ Samotná skutečnost, že měla tajnou potřebu ujistit samu sebe, že neměl žádné podivné zvláštnosti, ji okamžitě stavěla do obranné pozice.</p> <p>„Ne, samozřejmě, že ne.“</p> <p>„Ach, tak jak jsi plánovala využít příležitosti, když jsem spal, eh? Zvrácené, ale líbí se mi to.“</p> <p>„Ne… já…“ Nakrčila nos a uznala, že byla skutečně přistižena. Co jí zbývalo jiného než přiznat pravdu? „Přiznávám, že jsem byla zvědavá. Vypadáš tak… normálně.“</p> <p>Zarazil se při její zdráhavé odpovědi. „Myslíš lidsky?“</p> <p>„Ano.“</p> <p>„Jsi zklamaná nebo se ti ulevilo?“</p> <p>Lehce pokrčila rameny. „Po Halfordovi a pekelných psech musím přiznat jistou úlevu.“</p> <p>Bez varování ji Dante přetočil na záda a naklonil se nad ní, ruce měl po stranách její hlavy.</p> <p>„Možná, že nemám tři oči nebo kyselinu, která by mi odkapávala z tesáků,“ řekl, jeho překrásné rysy byly pojednou nevypočitatelně temné, „ale neměla bys nikdy dělat tu chybu a předstírat, že jsem člověk. Jsem upír, Abby, ne muž.“</p> <p>Poskočilo jí srdce, když se dívala na toho nebezpečného válečníka nad sebou. Náhle vypadal jako velice vzdálený člověku. Byl tajemnou, elegantní smrtí, která držela její život ve svých rukou.</p> <p>„Co jsi to řekl?“ zašeptala. „Že ti nemohu důvěřovat?“</p> <p>Havraní obočí se stáhlo k sobě. „Samozřejmě, že mi můžeš důvěřovat. Raději bych zemřel, než abych dovolil, aby ti cokoliv ublížilo.“</p> <p>„Takže potom jde o co?“</p> <p>„Jen nechci, aby ses snažila a předstírala, že jsem něčím, čím nejsem.“ Jeho kovový pohled se zabodl hluboce do jejích očí. „Bylo by to jen bolestivé pro nás oba.“</p> <p>Předstírat, že on není upír? U všech čertů, o čem to, sakra, mluví? Možná, že mohla předstírat, že horký čokoládový pohár je vyvážené jídlo, pokud obsahuje i oříšky a šlehačku na vrchu. Nebo že Johny Depp by byl její spřízněnou duší, kdyby si jen našel trochu času, aby ji poznal.</p> <p>Ale tvářit se, že tento muž není upír?</p> <p>Ha ha!</p> <p>Nicméně kupodivu, jen co otevřela ústa, aby ho mohla informovat, že je zcela mimo mísu, náhle zaváhala.</p> <p>U krysích mláďat! Mohla upřímně říci, že občas během posledních několika hodin nezapomínala na pravdu o Dantovi? Během chvil jako bylo něžné svádění v koupelně? A ve chvílích, kdy se ho držela v temnotách, jako kdyby byl její strážný anděl?</p> <p>Jistě se v těch chvílích pokoušela nevnímat to, co nechtěla vidět.</p> <p>Sklopila řasy a bojovala se směšnou potřebou zčervenat. „Měli bychom vstávat.“</p> <p>„Abby, prosím, nezanevři na mě,“ řekl a jeho hlas změkl do temného, příjemného šepotu, který ji pohladil po zádech. „Nechtěl jsem tě vyděsit. Jen jsem…“</p> <p>Proti své vůli se podívala vzhůru a střetla se s jeho stříbrným pohledem. „Jen co?“</p> <p>„Chtěl jsem, abys mě brala takového, jaký jsem, a ne jako nějakou sladkou a exotickou karikaturu, jakou by sis přála, abych byl.“</p> <p>„Viděla jsem tě bojovat s démonem, Dante. Já vím, kdo jsi.“</p> <p>Odmítavě zavrtěl hlavou. „Ne, nevíš, ale budeš vědět, než bude tohle za námi. A to je to, čeho se bojím.“</p> <p>Abby náhle pochopila. Šlo o něco víc než o její neslavné mínění o upírech. Bylo to o víře. O důvěře. V něj.</p> <p>„Oba dva víme, že už bych byla dávno mrtvá, kdybys byl člověk. Byla bych pokrytec, kdybych si přála, abys byl někým jiným, než jsi,“ přiznala a zdráhavě se usmála. „Mimo to, můj rekord s muži lidského druhu mě nečiní zrovna nadšenou z představy, že bych k jednomu z nich měla být připoutána na celou věčnost.“</p> <p>Dantovy rysy naštěstí při té žalostné zpovědi změkly. „Žádní rytíři v lesklé zbroji?“</p> <p>„Rytíři? To tak, samí hajzlové.“</p> <p>„Hajzlové?“</p> <p>„Dobře, můj poslední přítel mě nechal kvůli našemu pošťákovi, a když říkám pošťákovi, tak opravdu nemyslím pošťačku. A ten předchozí se mě držel tak dlouho, dokud mi neukradl číslo karty a pin, takže mi pak mohl vybrat úspory.“</p> <p>„Prašivá havěť!“ přimhouřil pohled.</p> <p>„Je až k neuvěření, že byli stejně lepší oproti mému prvnímu příteli, který si myslel, že nejlepší způsob jak ukončit hádku je použít pěsti.“</p> <p>Nastalo nepříjemné ticho, během kterého si prohlížel její tvář. „On tě uhodil?“</p> <p>„Jen jednou. Nakonec jsem se ze své hlouposti poučila.“</p> <p>„Chceš, abych ho zabil?“</p> <p>Abby zamrkala, nebyla si úplně jistá, jestli to myslí vážně. „Ach… dobře… lákavá nabídka, samozřejmě, ale myslím, že už jsem to nechala minulosti.“</p> <p>Pokrčil rameny. „Je to neomezená nabídka, kdyby sis to náhodou časem rozmyslela.“</p> <p>„Po pravdě dávám spíš přednost tomu, že jednoduše zapomenu, že vůbec existovali,“ ujistila ho.</p> <p>„Také řešení.“ Sjel pohledem k jejím plným rtům, než se zas vrátil k očím. „Ale myslíš si, že je to moudré?“</p> <p>Abby se zamračila. Jistěže. Proboha, nebyla zvyklá dostávat rady o randění od polonahého upíra, který by právě ležel na ní.</p> <p>Nádherně sexy polonahý upír.</p> <p>„Řekla bych, že je to minimálně moudřejší, než je sníst,“ donutila se zamumlat.</p> <p>„Jenom uvažuji, zda ses skutečně poučila ze svých chyb,“ řekl. „Naučila jsem se, že mám pěkně mizerný odhad, když přijde na muže.“</p> <p>„Nebo si vybíráš ty, kteří tě mohou jedině zklamat, a tak se nemusíš starat o citové vazby.“</p> <p>„Och, bože, prosím nechoď za mnou s Freudem!“ zabručela. Nebyla zrovna v náladě, aby si připouštěla, že může mít pravdu. „Poslední věc, kterou potřebuji, je psychoanalýza od upíra.“</p> <p>Pozvedl své tmavé obočí. „Je to právě skutečnost, že jsem upír, která mi dává vhled do věcí. Nemůžeš žít mezi lidmi čtyři sta let, aniž by ses nenaučila něco o jejich podivných zvycích.“</p> <p>„Dobře, ty o mně ale nic nevíš.“</p> <p>„Ne?“ lehce se usmál. „Vím, že nesnášíš cibuli a tuňáky, že sníš každý den tolik čokolády, co sama vážíš, aniž bys přibrala, a že potřebuješ recept na to, jak uvařit vodu. Vím, že předstíráš, že se ti líbí klasická hudba, ale když není nikdo poblíž, tak přeladíš rádio na punk rock. A také vím, že se schováváš před světem a že jsi osamělá. Vždycky jsi byla osamělá.“</p> <p>Abby se poslušně pokoušela dýchat. Naneštěstí jí plíce vypovídaly službu.</p> <p>K čertu s ním. Jedna věc byla, že sama strávila poslední tři měsíce tím, že jej kradmo okouzleně sledovala. Konec konců neodhalila nic víc, než že je proklatě sexy a dokáže hrát dokonale na piano. Myšlenka, že tak snadno prohlédl její pečlivě vybudované bariéry, byla víc než jen trochu znervózňující.</p> <p>„Fajn,“ zamumlala. „Tak mám problémy v osobním životě. Bla, bla, bla. Teď už můžeme vstávat?“</p> <p>Jeho úsměv se jenom rozšířil. „Není kam spěchat. Slunce právě zapadá.“</p> <p>„Škoda, vždyť tobě by trocha slunce prospěla,“ řekla mu suše. „Jsi hrozně bledý.“</p> <p>„Chceš ze mne mít hromadu popelu, aha?“ Stříbrné oči vzplanuly nečekaným ohněm. „A jak bych tě mohl chránit, kdybych…?“</p> <p>Abby byla okouzlena jeho temným medovým hlasem a slibem, který zjemnil jeho rysy, že skoro přehlédla stín, který pomalu vzrůstal nad jeho havraní hlavou. Ale když se pohnul a přiblížil, její oči se rozšířily a z hrdla se jí vydral vyděšený výkřik. „NE!“</p> <p><image xlink:href="#_3.jpg" /></p> <p>Roztržitý kvůli sžíravému chtíči, který byl vždy připraven jej ovládnout, když byla na blízku tato žena, Dante nebyl úplně ve střehu. Abby se s trhnutím vzpřímila a její výkřik protrhl vzduch.</p> <p>To ho odhodilo na záda a ještě chvíli mu trvalo, než se vymanil z přikrývky, která se kolem něj omotala. Chvíli příliš dlouhou, aby Abby mezi tím seskočila z matrace a zaútočila na hrozivou postavu.</p> <p>„Abby, ne!“ přikázal, vyšvihl se na nohy a opožděně se pokusil zastavit její zbrklý útok.</p> <p>Nechytil víc než vzduch a závan její vůně, protože ona už odstrčila vetřelce od postele a oba dva dopadli na podlahu.</p> <p>Během jednoho úderu srdce, nebo tedy byl by to úder srdce, pokud by Dante nebyl upír, odtáhl Abby pryč a poklekl vedle nehybného těla.</p> <p>„Koukej, lásko, je mrtvý,“ zamumlal, jeho pohled rychle přejel shnilý černý oblek a vyzáblou ruku, která stále svírala dřevěný kůl. Upíří vrah. „Už podruhé, jestli se nemýlím.“</p> <p>Abby držela ručník ve smrtelné hrůze a dívala se s odporem na nehybnou postavu. Což nebylo nijak překvapivé. Být napaden rozkládajícím se tělem je zážitek, který se člověku vryje do paměti.</p> <p>„Můj bože, co to je?“</p> <p>„Ohavnost.“</p> <p>„Cože?“</p> <p>„Zombie.“ Jeho hlas byl plný znechucení. Dokonce i ve světě démonů se magie tohoto druhu odsuzovala. Rušit říši podsvětí byla svatokrádež. „Mrtvá skořápka oživená mocným kouzlem. Chce to víc magie, než jakou vládne většina démonů. Není pak živý ani mrtvý, což vysvětluje, proč jsem ho necítil, i že se mu podařilo proniknout Viperovými ochrannými zaklínadly.“</p> <p>„Zombie!“ Abby se krátce, téměř hystericky zasmála. „Skvělé! Vážně skvělé. Teď už jen potřebujeme pár mumií a vlkodlaka a máme sbírku příšer a oblud kompletní.“</p> <p>Dante se dotkl chladného těla ležícího na koberci obličejem dolů. „Abby, potřebuji, abys mi řekla, co se stalo.“</p> <p>„Co tím myslíš? Nerozumím ti.“</p> <p>„Potom, co jsi viděla tu zombii, co jsi udělala?“</p> <p>Cítil, jak při jeho výslechu vnitřně znejistěla. „Vždyť jsi tu byl! Víš, co se stalo.“</p> <p>Dante zvedl hlavu a setkal se s jejím zmateným zamračením. Byla stále v šoku z nečekaného násilí, ale v tuhle chvíli ji nemohl konejšit, jak by si přál. Bylo nezbytné, aby zjistil úplně všechno o této poslední hrozbě.</p> <p>„Prosím, Abby, řekni mi přesně, co jsi udělala.“</p> <p>„Co na tom záleží?“ Otřásla se. „Je po něm, ne?“</p> <p>„Je mrtvý stejně jako Elvis při této příležitosti. Když vstoupil do místnosti, byl ovládán kouzlem, ne bušením srdce. Nemohlo ho zabít nic jiného než oheň – tedy lépe řečeno – jeho mystická verze.“</p> <p>„Oheň?“ zavrtěla hlavou. „Všechno, co jsem udělala, bylo, že jsem do něj jenom strčila.“</p> <p>Dante přetočil tělo a škubnutím rozhalil bílou košili, ve které byl ten ubožák pohřben. V matném světle to bylo špatně vidět, ale nemohlo být pochyb, že má na sobě hluboké popáleniny ve tvaru dlaní.</p> <p>Abbyiných dlaní.</p> <p>„Tomu tedy říkám odstrčení, miláčku,“ zamumlal.</p> <p>Hluboko z hrdla se jí vydralo zachroptění čiré hrůzy a zacouvala. „Ty chceš říct, že tohle jsem udělala já?“</p> <p>Panická hrůza v jejím hlase Danta přinutila, aby se postavil přesně před ní a zastínil jí tak pohled na bezvládně ležící tělo.</p> <p>„Říkám, že jsi mě zachránila,“ informoval ji přísně. „Kdybys nezastavila toho nemrtvého, proměnil bych se nad tebou v obyčejnou hromadu popela.“</p> <p>„Ale jak?“ zašeptala. „Jak bych mohla udělat něco takového?“</p> <p>Položil jí ruce na ramena a konejšivě je pohladil. „Říkal jsem ti, že Fénix si najde cesty, aby chránil sám sebe. Není to nic, z čeho bys měla být vyděšená, Abby.“</p> <p>Briliantově modré oči vzplály stěží potlačitelnou emocí. „Právě jsem propálila obrovské díry do… této věci, aniž bych vůbec věděla, co dělám.“</p> <p>„Chránila jsi sama sebe. A naštěstí i mě.“</p> <p>Pozvedla ruce a zírala na ně, jako by to byly úplně neznámé věci. „Ale já vůbec netuším, jak jsem to udělala.“</p> <p>„Záleží na tom?“</p> <p>„Samozřejmě, že na tom záleží,“ odsekla ostře. „Viděla jsem <emphasis>Ohnivé oči.</emphasis> Myslíš si, že bych se chtěla stát nějakou zatracenou lidskou pochodní?“</p> <p>Dante rychle zadusil pobavení nad jejími strachy. Přes všechnu kuráž Abbyina odvaha visela na tenkém vlásku.</p> <p>„Miláčku, uklidni se. Nejsi lidská pochodeň.“ Něžně ji vzal za ruku a přitiskl si ji doprostřed hrudi. Ostré, doutnající teplo projelo při tom doteku celým jeho tělem, ale to nemělo nic společného se sílou Fénixe. „Vidíš?“</p> <p>„Ale…“</p> <p>„Abby.“ Přitiskl své čelo na její a sevřel pevněji její prsty. „Není žádný rozdíl mezi tvou schopností zastavit muže dobře mířeným kopancem nebo použít tyhle nehty jako smrtící zbraně. Je to jen další nástroj, Takový, který ti může velice snadno umožnit zůstat na živu.“</p> <p>Na delší chvíli zůstala nehnutě v jeho náručí a nakonec se uplakaně zasmála. „Je vůbec něco, co tě trápí?“</p> <p>Dantese odtáhl a setřel osamělou slzu, stékající jí po tváři. „Tohle mě trápí. Působí mi to vnitřně ohromnou bolest.“</p> <p>„Dante.“</p> <p>Zranitelnost, která změkčila její rysy, byla pro Danteho neodolatelná. Dříve než tomu mohl zabránit, se jeho hlava sklonila a zajal její rty v jemném polibku, který jím projel až do morku kostí.</p> <p>Pomalu sevřel ruce kolem jejího chvějícího se těla. Měl potřebu ji utěšit jediným možným způsobem. U všech čertů, chtěl ji odnést pryč z tohoto ďáblem zamořeného nepořádku. Nesplnitelné přání, samozřejmě. Dokud se jim nepodaří najít čarodějnice, všechno, co může udělat, je pokoušet se chránit ji a doufat, že se jí podaří vydržet všechny ty hrůzy, které teprve přijdou.</p> <p>Líbal ji na tváře a na bradu a při tom trpělivě šeptal slova povzbuzení, dokud neucítil, že se přestává třást.</p> <p>„Abby, má lásko,“ zašeptal nakonec a odtáhl se, aby viděl její zastřený pohled. „Nemůžeme tady už déle zůstávat. Myslím, že bychom si měli sbalit věci a připravit se na odchod. Nevíme, kolik dalších zombií může slídit kolem.“</p> <p>Ačkoliv byla bledá, Abby opět získala svou neochvějnou odvahu. Dala si ruce v bok a rozhodně zvedla bradu.</p> <p>„Kam půjdeme?“</p> <p>„Najít sídlo čarodějnic,“ odpověděl bez zaváhání. „Což znamená, že si nejdřív musím promluvit s Viperem.“</p> <p> Překvapeně pozvedla obočí. „On ví, kde čarodějnice sídlí?“</p> <p>Ušklíbl se. „Ne. Ale má něco, co budeme potřebovat, abychom je našli.“</p> <p>„A to je co?“</p> <p>„Dopravní prostředek.“</p> <p><strong>KAPITOLA</strong></p> <p><strong>7</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><image xlink:href="#_7.jpg" /></p><empty-line /><p>ABBY TRVALO NECELOU ČTVRTHODINKU naházet na sebe oblečení, které jí Dante přinesl, a zaplést si vlasy do jednoduchého copu. Což nebylo nijak překvapivé. Neexistovalo nic, co by ženu dostalo do turbo rychlosti lépe než dvakrát mrtvé tělo ležící na podlaze.</p> <p>Nejen, že to bylo nechutné, ale zároveň vydávalo zápach, který byl zralý už před hodně dlouhou dobou. Něco, o čem opravdu nechtěla přemýšlet.</p> <p>Opatrně pohlédla do zrcadla na odraz, který už nebyl její vlastní, rychle si vyčistila zuby a vrátila se do vnějšího pokoje, kde na ni čekal Dante.</p> <p>Projelo jí žalostné pobavení, když jej spatřila za dveřmi. Zatímco ona vypadala na to, že strávila poslední dny prolézáním zapadlých špinavých uliček, prcháním před démony a souboji se zombiemi, on byl dokonalý Versaceho model.</p> <p>Havraní vlasy měl sčesané ze své štíhlé alabastrové tváře do ohonu na zátylku. Černá hedvábná košile byla bez sebemenší poskvrnky, jak se třpytila na jeho sošném těle, a černé kožené kalhoty mu objímaly nohy takovým stylem, že výsledná kombinace se dala popsat jedině slovy: „Ach, můj bože!“</p> <p>Dokonce i jeho tvář byla bez chybičky. Neležely na ní žádné stíny ani sebemenší náznak únavy.</p> <p>Bylo to setsakramentsky nespravedlivé, pomyslela si, když pokračovala kupředu. Mohl být alespoň rozcuchaný nebo mít ospalky v těch svých velkolepých očích.</p> <p>Nedbaje jejích směšných myšlenek se na ni Dante povzbudivě usmál. „Jsi připravená?“</p> <p>„Lepší už to asi nebude, řekla bych,“ odtušila sarkasticky.</p> <p>Jeho pirátský úsměv se rozšířil. „To by pro tuto chvíli mohlo stačit. Bude muset. Pojďme!“</p> <p>Společně opustili apartmán a sešli dolů do členitého vestibulu. Místo toho, aby zamířil ke dveřím, ji Dante vedl k točitému mramorovému schodišti. Beze slov vyšli až do posledního podlaží a k zadní části budovy. Teprve potom, co stanuli před zdobenými mahagonovými dveřmi, se Dante zastavil.</p> <p>Byla mu tak těsně v patách, že do něj málem narazila, když náhle zůstal stát. Se zamračením se otočil.</p> <p>„Podívej, Abby, nemůžu tě nechat samotnou, dokud si nebudeme jisti, že je to bezpečné.“</p> <p>Abby pozvedla tázavě obočí. „Myslíš si, že se budu hádat? Po těch několika uplynulých hodinách mám v plánu se tě držet jako klíště.“</p> <p>„Velmi krásná představa. A doufám, že jen tak nezměníš názor, lásko. Přesto…“</p> <p>„Co?“</p> <p>Zúžil rty. „Tohle není místo pro nevinné.“</p> <p>Abby protočila oči v sloup. Byli všichni upíři dementní? Přestala být nevinná, jen co vylezla z kolébky.</p> <p>„Já nejsem dítě, Dante,“ odsekla temně. „A nemyslím si, že jsem kdy vůbec byla dítětem. Viděla jsem za svůj život víc zlého, než si většina lidí dokáže představit.“</p> <p>Dantův výraz zjihl. Natáhl se, aby ji pohladil po tváři.</p> <p>„Já vím, miláčku. Ale to neznamená, že tvé srdce není stále čisté. Naneštěstí v tuhle chvíli nemáme na výběr. Takže jen… zůstaň blízko.“</p> <p>Abby si představovala, jaké hrůzy mohou číhat za dveřmi. Sklonila hlavu a objala ho rukama kolem pasu, aby jej mohla co nejtěsněji následovat.</p> <p>„Budeš mi muset useknout ruce, aby ses mě zbavil.“</p> <p>Dante zasténal a rychle zavřel oči. „U všech čertů!“</p> <p>Nad takovou divnou reakcí se Abby zamračila. „Něco se děje?“</p> <p>„Kdybych už nebyl mrtvý, tak bys mne přivedla do hrobu ty, miláčku,“ zamumlal. Potom se natáhl a otevřel dveře. „Tak hurá do toho.“</p> <p>Možná by ji jeho podivná slova zmátla, kdyby ji už ovšem nevedl přes práh do potemnělé místnosti, která pulzovala zvuky východní hudby.</p> <p>Šejkův harém, uvědomila si, když se rozhlédla po oválné místnosti, která byla zahalená do průhledných závojů a třpytivého hedvábí. Po podlaze byly rozmístěné tucty velkých polštářů, některé z nich byly obsazeny pestrou směsicí mužů a žen, kteří zhluboka vdechovali opiový kouř z mosazných ohřívadel.</p> <p>Nicméně to byly kouty, co upoutalo její pozornost.</p> <p>Ačkoliv byla tma, nacházely se v nich svíjející se postavy a hlasité stenání se rozléhalo přítmím. Možná, že se nikdy neúčastnila žádné orgie, ale poznala ji, když na ni narazila.</p> <p>Cítila, jak se jí žaludek sevřel znechucením a tak se ještě více přitiskla k Dantovi. Myslela si, že ji už nic nemůže překvapit – dobře, minimálně nic v lidské variaci – ale toto byla temná, hladová dekadence, ze které jí naskakovala husí kůže.</p> <p>Bylo to beznadějné zoufalství, usoudila. Známá nemoc ducha, se kterou bojovala mnohem déle, než si chtěla připustit.</p> <p>Dante jí položil ruku kolem ramen a dělal, co mohl, aby jí zabránil ve výhledu, zatímco ji pevně vedl k výklenku ve stěně pokoje.</p> <p>„Viper bude vzadu,“ zamumlal. „To je tam –“</p> <p>Ať už za slovem <emphasis>tam</emphasis> mělo následovat cokoliv, zůstalo to nevyřčeno, protože v tu chvíli proťalo vzduch ostré zaječení a Dante byl od Abby odstrčen velice rozčílenou ženou.</p> <p>Zkoprnělá nečekaným útokem Abby klopýtla nazpět a sledovala ohromeně, jak útočnice popadla Danta pod krkem, zvedla ho do vzduchu a přitiskla ho ke stěně s neuvěřitelnou lehkostí.</p> <p>Upírka, uvědomila si vzápětí. Nejen, že smrtelná žena by nedokázala zvednout urostlého muže s takovou zřejmou lehkostí, ale také byla krásná takovým cizím způsobem, což prozrazovalo, že je něco víc než člověk.</p> <p>Mnohem víc než člověk, uvědomila si Abby, když Dante natáhl ruku, aby se nepřibližovala.</p> <p>Upírka byla stejně vysoká jako Dante a byla štíhlá jako proutek. Zahalená byla jen sporým kusem průsvitné látky a vodopádem vlasů, které měly vzácný odstín zlatého východu slunce a splývaly jí až k pasu. Její tvář byla půvabná, téměř kočičí, se zářivýma zelenýma očima a plnými rty, které by dokázaly uspokojit fantazii kteréhokoliv muže.</p> <p>A každopádně se právě nacházela ve stavu premenstruačního syndromu.</p> <p>Dante se nijak nebránil, jen na svou věznitelku koukal varovným pohledem.</p> <p>„Sašo!“</p> <p>„Dante! To je ale skvělé překvapení,“ vrkala žena. „Ani si nedovedeš představit, kolik dní jsem snila o tomto okamžiku.“ Abby se otřásla, když slyšela tón jejího hlasu. Nebylo pochyb. K čertu, ona na Danta nezaútočila, protože chránil Fénixe.</p> <p>Byla to jeho bejvalka.</p> <p>Abby pocítila, jak se jí zmocňuje divný pocit, který se dal popsat jen jako – žárlivost. Zkřížila si ruce na hrudi. Tohle byl tedy ten druh žen, který si vybíral? Nádherné, mocné a nesmrtelné?</p> <p>Ten bídák!</p> <p>„Tvoje stará známá?“ zeptala se Abby.</p> <p>„Něco na ten způsob,“ přikývl Dante a jeho rty se zkroutily do ironického úšklebku. „Teď, Sašo, není ten pravý čas na jednu z našich drobných hádek.“</p> <p>„Drobných?“ žena přimhouřila oči do nebezpečné štěrbiny. „Zamknul jsi mě ve sklepě!“</p> <p>„Ale očividně se ti podařilo uniknout. Nikomu se nic nestalo.“</p> <p>Saša zavrčela. „Byla jsem tam tři týdny. Musela jsem jíst krysy!“</p> <p>„Slyšel jsem, že jsou velice výživné.“ Dante zachrčel, jak se prsty kolem jeho hrdla sevřely těsněji. „Sakra, Sašo, nezamknul bych tě v tom prašivém sklepě, kdyby ses mne nepokusila probodnout kůlem.“</p> <p>„Ty víš, že bych to nikdy neudělala. Byla to jenom hra.“</p> <p>„Hra?“</p> <p>„Vždycky se ti naše hrátky líbily. Vzpomeň si, jak se ti líbilo, když jsi byl připoutaný k –“</p> <p>„Řetězy jsou jedna věc, Sašo, ale kůl je něco úplně jiného,“ přerušil ji Dante prudce. „Prostě se mi nijak zvlášť nechce čekat, abych zjistil, kam tě napadne ho zabodnout. Říkej mi klidně blázen.“</p> <p>Saša si odfrkla. „Pořád to bylo dost hrubé.“</p> <p>„Máš mé nejhlubší omluvy,“ zamumlal Dante. „Stejně jako můj slavnostní slib, že tě již nikdy nezamknu ve sklepě.“</p> <p>Nastala dlouhá pauza, během které Sašiny rysy změkly do svůdného našpulení rtů. Spustila Danta na podlahu.</p> <p>„Myslím, že bych se nechala přesvědčit, abych ti odpustila.“</p> <p>„Ty nejsi nic míň než světice.“</p> <p>Upírka nechala ruku, která ještě před chvílí Danta dusila, aby jej pohladila po hrudi, a důvěrně se k němu přitiskla.</p> <p>„Teď se políbíme a srovnáme to?“</p> <p>Abby zjistila, že svírá ruce v pěst, jak se ta žena třela o Danta jako mrouskající kočka. Nebyla si jistá, jestli chce jednu natáhnout Dantovi nebo té děvče Saše.</p> <p>„Po pravdě teď poněkud spěchám. Potřebuji si promluvit s Viperem.“</p> <p>Našpulila rty ještě více. „Vždycky utíkáš pryč. A vždycky s nějakým bezcenným člověkem,“ obvinila jej a střelila svýma kočičíma očima po mlčící Abby. „Nebo je to snad dnešní večeře?“</p> <p>S ladným pohybem se Dante postavil po Abbyin bok a jeho výraz se výstražně stáhl.</p> <p>„Ona není na jídelníčku.“</p> <p>„Jak předvídatelné!“ Sašin hlas byl plný čiré jedovatosti. „Opravdu bys měl trávit více času se svými lidmi, Dante. Tyhle kreatury tě dělají slabším.“</p> <p>„Budu na to myslet.“</p> <p>Se vzteklým odfrknutím se Saša otočila a kráčela pryč, její slonovinové křivky byly pod tenkou látkou dokonale viditelné. Když s Dantem osaměli, Abby po něm šlehla nespokojeným zamračením. „Okouzlující.“</p> <p>„Saša je trochu… emotivní,“ připustil.</p> <p>„Trochu víc než to, když se tě pokusila zabít.“</p> <p>Pokrčil rameny. „Každý vztah s sebou nese určitý podíl nebezpečí. Sama jsi to připustila.“</p> <p>„Ale ne smrt probodením dřevěným kůlem,“ zamumlala, stále bojujíc s doznívajícím pocitem nelibosti při myšlence, že měl Dante něco s tou překrásnou upírkou. „Ta žena byla úplně dementní.“</p> <p>Havraní obočí povyskočilo, když Dante nechal svůj pohled spočinout na jejích naškrobených rysech.</p> <p>„Pokud si vzpomínám, tak zrovna ty jsi mi hrozila tím, že mě probodneš kůlem, více než jednou.“</p> <p>„Ano, ale to bylo něco jiného.“</p> <p>„Jak to?“</p> <p>„Protože prostě bylo.“</p> <p>„Aha.“ Dante se zlomyslně a pobaveně usmál. „Myslím si, že už vím, co se tady děje. Ty žárlíš.“</p> <p>Přitiskla si dlaně na ústa. Dobře, ou. Samozřejmě, že žárlila. Saša mohla být mrtvá, ale pořád byla nechutně krásná a prosáklá žhavou vášní, po které muži slintali.</p> <p>A co bylo důležitější, už se jí podařilo polapit Danta svými sváděcími schopnostmi. Nebo možná to byly řetězy, šeptal jí protivný hlas uvnitř hlavy.</p> <p>Každopádně dosáhla toho, po čem Abby toužila už měsíce.</p> <p>Samozřejmě, že byla pořádně žárlivá.</p> <p>Ne, že by si to hodlala připustit, pochopitelně. Měla svou hrdost. Ať už to stálo, co to stálo.</p> <p>„Vrať se na zem, Dante. Mojí jedinou starostí je, kolik dalších tvých bývalých přítelkyň na nás vyskočí s dřevěným kůlem. Věci jsou už dost špatné samy o sobě i bez pomstychtivých žen, které tě hodlají probodnout.“</p> <p>Natáhl se a přejel jí po rtech špičkou prstu. „Jsi mizerná lhářka, miláčku.“</p> <p>Instinktivně ustoupila, aby se vyhnula tomu rozptylujícímu dotyku. „Nepřišli jsme, abychom našli Vipera?“</p> <p>„Někdy brzy, Abby, si budeme muset dlouze promluvit. Mohlo by to být docela zajímavé,“ řekl měkce. „Do té doby – máš pravdu – měli bychom najít Vipera a už se odsud, sakra, dostat.“</p> <p><image xlink:href="#_3.jpg" /></p> <p>Navzdory poněkud dětinskému přání zůstat a vychutnat si pohled na Abbyinu očividnou žárlivost, ji Dante vzal pevně za ruku a vedl ji k zadní části místnosti. Nejen, že tohle nebylo místo pro nevinné, ale také měl víc než jednu rozladěnou bývalou milenku, nemluvě o mnoha démonech, kteří byli toho pitomého názoru, že jim dluží peníze.</p> <p>Čím dříve se mu podaří získat klíčky od Viperova auta, tím lépe.</p> <p>Vstoupili do potemnělého výklenku a Dante se zastavil, aby se rozhlédl po dlouhé chodbě před nimi. Byl vděčný, že většina dveří je zavřená a perverzní radovánky, které Viper nabízel svým zákazníkům, jsou dobře ukryty. A byl dokonce ještě šťastnější, když spatřil Vipera, jak se ležérně opírá o zábradlí a shlíží dolů.</p> <p>Takže nakonec nemusel táhnout Abby ještě skrz nejnižší spodinu zhýralců.</p> <p>„Tady ho máme,“ zamumlal a otočil se. „Zůstaň přesně tady. Budu za chvilku zpátky.“ Položil jí ruce na ramena.</p> <p>Oči se jí rozšířily, když se nejistě ohlédla přes rameno „Co když jeden z tvých soukmenovců dostane hlad?“</p> <p>„Zabiju ho,“ slíbil se strašlivou upřímností. „Nedopustím, aby se ti něco stalo.“</p> <p>Její pohled se vrátil, aby se setkal s jeho rozhodným výrazem. Pomalu přikývla. „Dobře, ale buď rychlý.“</p> <p>„Budu.“ Dante ji políbil na čelo, otočil se a vykročil vstříc svému příteli. Zastavil se vedle Vipera a čekal, dokud se upír neotočil a nepohlédl na něj se zvednutým obočím. „Vipere, na momentíček, prosím.“</p> <p>Viper střelil pohledem po čekající Abby a narovnal se. Zkřížil si ruce na hrudi.</p> <p>„Přál bych si, aby ses vzpamatoval, Dante. Nejdříve trváš na tom, že tvoje kráska musí být chráněna před mými klienty, a teď se s ní promenuješ kolem, jako by byla nějaké lákavé ovoce. Pokud si nepřeješ povyk, řekl bych, že bys ji měl odsud rychle odvést.“</p> <p>„Věci se změnily,“ odsekl Dante a rychle mu tichým hlasem vylíčil poslední útok na Abby.</p> <p>Viper se mračil čím dál víc, jak tiše naslouchal. Když Dante nakonec dovyprávěl, vydechl zuřivou nadávku. „Kdo by se odvážil vyvolat takovou stvůru?“</p> <p>„Lehkomyslný hlupák.“</p> <p>„Člověk, nepochybně,“ procedil skrz zuby Viper, který nikdy neskrýval své opovržení smrtelníky.</p> <p>Dante pokrčil rameny. Pro tuhle chvíli neměl tolik času, aby mohl přemítat, kdo by mohl stát za tím útokem.</p> <p>„Možná. Ale v tuhle chvíli je mou jedinou starostí udržet Abby v bezpečí.“</p> <p>Viper přimhouřil oči. „Šlechetný úkol! Nicméně doufám, že máš jeden či dva zázraky po kapsách, Dante. V tuhle chvíli je tvá společnice Svatým Grálem pro každou stvůru z podsvětí.“</p> <p>Zázrak? Dante se sarkasticky usmál. Nejblíž zázraku byla skutečnost, že Abby byla stále na živu a on sám ještě neskončil na špatné straně dřevěného kůlu.</p> <p>„Žádné zázraky, ale mám plán,“ připustil neochotně.</p> <p>„Takový, který zahrnuje zmizení na několik příštích století, doufám.“</p> <p>„Vezmu ji k čarodějnicím.“</p> <p>Nastalo ostře napjaté, nevěřícné ticho. Pak Viper náhle uchopil Danta za paži a odtáhl ho stranou do nejtemnějších stínů v chodbě.</p> <p>„Už ses úplně zbláznil, Dante?“ zavrčel na něj přítel s neskrývaným vztekem. „Pamatuješ? Naposledy, kdy ses setkal s těmi děvkami, tě dostaly jako psa. Tentokrát tě nejspíš rovnou zabijí.“</p> <p>Dante si strčil ruce do kapes. Sakra práce, nebyl žádný idiot. Nebo minimálně úplný idiot. Byl si plně vědom, že pokud se dostane k čarodějnicím, může skončit zpátky v okovech, ne-li hůř.</p> <p>„Nemám na výběr,“ řekl pevně.</p> <p>„Proč?“</p> <p>„Jedině ony dokáží dostat Fénixe z Abby pryč.“</p> <p>Viper zdaleka nevypadal ohromen jeho dokonale pochopitelným vysvětlením. Místo toho zíral na Danteho, jako kdyby byl svázaný ve svěrací kazajce.</p> <p>„Teď už vím, že jsi šílený,“ zasykl. „Proč by ses měl nechat připoutat zase k někomu jinému? Téhle ženě na tobě alespoň záleží.“</p> <p>Dante chmurně uzavřel svou mysl před takovým pokušením. Nebyl od přírody ušlechtilý. Ani běžně nečinil žádné velké oběti. Bral si, po čem toužil, a o smrtelníky se nestaral.</p> <p>Ale pravidla se už jaksi změnila. Mohla za to Abby.</p> <p>„Tohle není břemeno pro ni.“</p> <p>„Ani pro tebe ne,“ opáčil Viper se smrtící lehkostí. „Nezvolil sis to.“</p> <p>Dante pomalu otočil hlavu ke štíhlé postavě nejisté postávající u dveří. Jeho rty se zkroutily do ironického úsměvu.</p> <p>„Už ano.“</p> <p>„Budeš riskovat všechno jen kvůli téhle ženě?“</p> <p>„Cokoliv,“ přikývl Dante vážně.</p> <p>Nastalo krátké ticho, potom si Viper ztěžka povzdychl. „Šílenství. Jak ti mohu pomoci?“</p> <p>Dantese otočil zpět s odhodlaným výrazem. „Všechno, co nyní potřebuji, jsou tvoje klíčky.“</p> <p><strong>KAPITOLA</strong></p> <p><strong>8</strong></p> <p><image xlink:href="#_8.jpg" /></p> <p>O mnoho hodin později Dante stále pokračoval ve svém lovu mlčenlivými okraji města. Po jeho boku seděla výjimečně potichu Abby, protože právě polykala bylinkový lektvar, u kterého trval na tom, že jej musí vypít.</p> <p>Příliš tichá, uvědomil si, když pohlédl na jemný profil, zbarvený do stříbrna měsíčním svitem.</p> <p>Ačkoliv Abby si vždy dávala pozor, aby si ostatní nepouštěla k tělu, tohle naprosté mlčení jí nebylo podobné. Když už nic jiného, tak si alespoň měla stěžovat na jejich marné pátrání po nějaké stopě po čarodějnicích. Nebo mu měla vyčítat jeho smrtící ex-milenky. Nebo mu alespoň mluvit do řízení.</p> <p>Místo toho si seděla schoulená v sedadle, popíjela své bylinky a…</p> <p>Dantovo zamračení se ještě prohloubilo. Broukala si? U ďasa! S tou ženou bylo evidentně něco v nepořádku.</p> <p>Dante zpomalil auto a opatrně si odkašlal. „Abby?“</p> <p>„Mmmm?“</p> <p>„Jsi v pořádku?“</p> <p>„Myslím, že jo.“</p> <p>Dobře, to nevypadalo až tak příšerně špatně. Minimálně aspoň nebyla strnulá v nějakém zvláštním komatu.</p> <p>„O čem přemýšlíš?“</p> <p>„Mají všichni upíři luxusní porsche?“</p> <p>Střelil po ní tázavým pohledem. To bylo to, nad čím přemýšlela? O nejoblíbenějších dopravních prostředcích upírů?</p> <p>„Samozřejmě, že ne,“ odpověděl pomalu. „Znám několik upírů, kteří dávají přednost jaguárům, a dokonce jednoho, kterému tluče srdce jen pro jeho lamborgini. Tedy netluče, ale nemohl jsem si odpustit slovní hříčku.“</p> <p>„Ach,“ ukázala na něj prstem. „Věděla jsem, že se tu děje něco podezřelého. Vždycky jsem si myslela, že všichni bohatí lidé zaprodali své duše ďáblu. A oni to byli zatím démoni.“</p> <p>„Ano, je to celé jedno velké podlé spiknutí.“</p> <p>Ona se skutečně zachichotala. Zachichotala! Potom se znovu zhluboka napila, otočila hlavu na měkkém koženém sedadle a podívala se na něj s přimhouřenýma očima.</p> <p>„Co se vlastně stalo se dny, kdy se upíři potulovali po kanálech a žili ve vlhkých kryptách?“</p> <p>Pozvedl obočí. „Myslím, že skončily zhruba v tu samou chvíli, kdy se smrtelníci rozhodli vylézt ze svých jeskyní.“</p> <p>„Stejně by ses měl alespoň proměňovat v netopýra nebo mít hrbolaté čelo. Něco upírského.“</p> <p>Oukej. Teď to bylo oficiálně potvrzeno. Smrtelné ženy byly bez výjimek ta nejvíce nepředvídatelná, náladová a nejbláznivější stvoření, která kdy žila na zemi.</p> <p>A tato žena byla šampionka mezi šampionkami v umění přivádět upíra k šílenství. Jednu chvíli byla vyděšená, další naštvaná – a potom bum! – a byla najednou měkká a zranitelná.</p> <p>Přesto ta chichotající se, rozpustilá nálada byla zřetelná změna. Myslel by si, že je opilá úplně na mol, kdyby to nebylo…</p> <p>Ou, doprčic! Dante přimhouřil oči a sledoval, jak si opět nemálo přihnula svého nápoje.</p> <p>To bylo ono!</p> <p>Bylo to už dávno, co do Seleny vstoupil Fénix, takže stačil zapomenout, jaké účinky ty bylinky mohou mít. Za všechna ta léta si na tu směs zvykla, ale přesto nějakou dobu reagovala přesně takovou prostořekou rozverností.</p> <p>„Abby,“ zamumlal.</p> <p>„Mmmmm?“</p> <p>„Ty piješ Seleniny bylinky?“</p> <p>„Ano.“ Usmála se bezstarostně. „A víš co, jakmile se jednou přeneseš přes tu divnou chuť a sem tam nějaké hrudky, tak to není úplně odporné. Mám z toho takové zvláštní… mravenčení.“</p> <p>„Mravenčení?“</p> <p>Náhle se ušklíbla. „Kromě mého nosu. Vůbec ho necítím. Je tam stále, že ano?“</p> <p>Dante potlačil smích, když se natáhl a lehce jí zmáčknul nos. Byla neuvěřitelně roztomilá, když byla sjetá.</p> <p>„Je tu bezpečně stále uprostřed tvojí tváře,“ ujistil ji.</p> <p>„Dobře. Nemám ho moc ráda, ale nechtěla bych o něj přijít.“</p> <p>„To ne, nos je věc, kterou je dobré mít.“ Na chvíli se zahleděl na světlé rysy, pak raději vrátil svůj pohled k potemnělým ulicím. „A tenhle nos je naprosto v pořádku.“</p> <p>„Je příliš krátký a má pihy.“</p> <p>Sevřel prsty pevněji kolem volantu a zatočil na silnic vroubenou řadou stromů.</p> <p>„Smrtelníci,“ vydechl nespokojeně. „Proč se musíte tak zabývat fyzickým vzhledem? Nejenže se rychle mění, ale je také úplně bezvýznamný.“</p> <p>Jeho moudrá slova byla přijata s pohrdlivým odfrknutím. „Mluvíš jako jeden z těch opravdu krásných lidí,“ zabrblala. „Je snadné odsuzovat povrchní marnivost, když sám vypadáš jako řecký bůh.“</p> <p>„Já jen…,“ střelil po ní rychlým pohledem. „Ty si myslíš, že vypadám jako řecký bůh?“</p> <p>„Tedy vlastně spíš jako pirát. Velmi, velmi zkažený pirát.“</p> <p>Pirát? To už neznělo tak dobře jako řecký bůh. Samozřejmě, řekla, že je ten zkažený.</p> <p>„Dobře, budu to brát jako kompliment.“</p> <p>„Vždyť musíš vědět, že jsi úžasný!“</p> <p>„Dobře, ale zapomínáš na tu záležitost s odrazy, miláčku,“ řekl suše. „Netrávím příliš času promenováním před zrcadlem.“</p> <p>„Och… já jsem zapomněla.“ Škytla. „Promiň.“</p> <p>„Není to tak vzrušující jako proměna v netopýry nebo rohaté čelo, ale i tak je to minimálně upírské.“</p> <p>Pomalu přikývla. „To je pravda, řekla bych. A také máš špičáky.“</p> <p>„Ano, mám špičáky.“</p> <p>Lehce si povzdychla. „Stejně by bylo proměňování se v upíra bezva.“</p> <p>Dantův úsměv opadl. Stále neměla tušení, v jaké monstrum se dokáže proměnit. V její mysli to byly stále jen mýty a pohádky.</p> <p>„Abby.“</p> <p>„Co je?“</p> <p>„Myslím, že už jsi pro tuhle chvíli vypila dost těch bylinek.“</p> <p>Nastala krátká pauza. Potom se zavrtěla a narovnala se na sedadle. „Asi máš pravdu. Začíná se mi motat hlava.“</p> <p>Dante zmáčknul tlačítko a nechal otevřít její okénko, aby na ni mohl foukat čerstvý vzduch.</p> <p>„Lepší?“</p> <p>„Ano.“ Naklonila hlavu k okénku a zhluboka se nadechla. „Víš co, myslela jsem si, že bláto by mělo být trochu ostřejší.“</p> <p>Dante se zasmál, když zpomaloval, až auto úplně zastavilo. „Neboj, miláčku, už brzy si užiješ svoje zmrzlinové poháry s horkými malinami místo nekořeněného bláta.“</p> <p>Abby otočila hlavu a podívala se na něj se zvednutým obočím. „Proč jsme zastavili? Už jsme blízko skrýše čarodějnic?“</p> <p>„To jsem se rozhodl zjistit.“</p> <p>Překvapeně zamrkala. „Dokážeš to poznat?“</p> <p>„Vlastně spíš doufám, že to ucítím.“</p> <p>„Ble. Čarodějnice smrdí?“</p> <p>„Čarodějnice ne, ale něco poblíž jejich skrýše,“ vysvětlil s úsměvem. „Když se Selena vracela z jejich návštěv, vždycky nasákla takovým zvláštním typickým pachem.“</p> <p>Abby naklonila hlavu na stranu. „Jakým druhem zápachu?“</p> <p>Dante pokrčil rameny. „Nejsem si jistý. Jediné, co vím, je, že vždycky když se vrátila, bych nejraději na několik dní odjel. Bylo to velmi… výrazné.“</p> <p>Abby dlouhou chvíli přemýšlela. „Řeznictví? Koželužna?“</p> <p>Pozvedl obočí nad jejími naivními slovy. „Poznal bych pach krve, zlatíčko.“</p> <p>„Och… to je pravda. Co třeba ropná rafinérie nebo skládka?“</p> <p>„Ne, bylo to spíš jako hnijící pšeničné pole.“</p> <p>Zamračila se. Dante jí to neměl za zlé. Dokonce i pro mocného upíra byla neurčitá vůně, kterou neuměl přesně identifikovat, docela velký oříšek. Nebyl žádný MacGyver.</p> <p>Náhle se bez varování natáhla a pevně mu sevřela paži.</p> <p>„Ach, můj bože!“</p> <p>Dante byl okamžitě ve střehu a rozhlížel se kolem, aby se ujistil, že na ně nikdo neútočí. „Co se děje?“</p> <p>„Vím, kde to je,“ vydechla.</p> <p>„Místo, kde sídlí čarodějnice?“</p> <p>„Ano.“</p> <p>„Jak to?“</p> <p>„Před mnoha lety můj nejstarší bratr pracoval v továrně s cereáliemi,“ vysvětlovala. „A když se vracel, tak celý dům několik hodin páchnul shnilou pšenicí.“</p> <p>V cereáliích byla shnilá pšenice? Do prčic. Jak mohlo lidem připadat nechutné, že upíři dávají přednost krvi? Ta minimálně nebyla nikdy nahnilá.</p> <p>„Za pokus by to stálo,“ uzavřel. „Kterým směrem?“</p> <p>„Jižně.“</p> <p>Dante šlápl na plyn a otočil auto na jih. Nebyla žádná záruka, že čarodějnice sídlí skutečně poblíž továrny, ale minimálně to bylo místo, kde se dalo začít.</p> <p>Když se opět rozhostilo ticho, Dante střelil skrytým pohledem po ženě, která seděla vedle něj. V tuhle chvíli Abby už nehltala čarovné bylinky ani si nebroukala ve spokojeném mlžném opojení. Místo toho měla nakrčené obočí a kousala se do spodního rtu, jako kdyby byla hluboce zamyšlená.</p> <p>S velkým sebezapřením potlačil nutkání se zeptat, co se jí honí hlavou. Během posledních několika měsíců se naučil o této ženě alespoň to, že by mohla napsat knihu o tvrdohlavosti. Prozradila by jen to, co by chtěla prozradit. Když by to chtěla prozradit.</p> <p>O dvacet minut později nakonec otočila hlavu a pohledla na něj se ztrápeným výrazem.</p> <p>„Dante?“</p> <p>„Ano?“</p> <p>„Viper vypadal rozčíleně, když jsi s ním předtím mluvil.“</p> <p>Dante rychle sevřel prsty kolem volantu. Předpokládal, že Abby byla příliš zaměstnaná tím, jak se ujišťovala, že jí žádný z hostů nepůjde potají po krku, než aby si všímala jeho konfrontace s upírským přítelem. Zdálo se, že ani hotel plný upírů a démonů vyžívajících se v orgiích ji nemohl pořádně rozptýlit.</p> <p>„Nebyl zrovna horlivý, co se týkalo svěření mi klíčků od jeho nejoblíbenějšího porsche,“ odpověděl lehce. „Dokáže být příšerně lakomý, když se jedná o jeho hračky.“</p> <p>„Ne.“ Odmítavě zavrtěla hlavou. „Nevěřím ti.“</p> <p>„To je příliš drsné, miláčku,“ protestoval.</p> <p>„Nechtěl, abys mě bral k čarodějnicím. Proč?“</p> <p>Dante tiše zaklel. Proklatý Viper a jeho ubohá imitace starostlivé kvočny.</p> <p>„Nemohla jsi slyšet nic z toho, co bylo řečeno jen mezi námi,“ marně se pokoušel vztekat.</p> <p>„Vím, že jste se hádali a že se tě pokoušel o něčem přesvědčit,“ opáčila. „Strachoval se o to, co ti mohou čarodějnice provést, že je to tak?“</p> <p>„Viper byl k magii vždycky silně nedůvěřivý.“</p> <p>„Dante, já chci pravdu.“ Zkřížila si ruce na hrudi a dala tím jasně najevo, že jen tak neustoupí. „Ony ti ublíží?“</p> <p>Pokrčil rameny. „Potřebují mě.“</p> <p>„Potřebovaly tě, ale teď se všechno změnilo,“ zamumlala, kroužíc nebezpečně blízko kolem pravdy. „Po pravdě si myslím, že bychom mohli znovu zvážit, jestli vůbec budeme čarodějnice hledat.“</p> <p>„Cože?“</p> <p>„Nechci, aby se ti něco stalo.“</p> <p>Dante dál hleděl chmurně na prázdnou silnici. Navzdory nezpochybnitelnému záblesku uspokojení nad je péčí nehodlal z této ženy udělat mučednici.</p> <p>„Nemáme na výběr, Abby.“</p> <p>„Vždycky je více možností.“</p> <p>Po jejích vstřícných slovech se jeho výraz zatvrdil. „Ne, pokud se máš zbavit Fénixe. Ony jsou jediné schopné přenést sílu na někoho jiného.“</p> <p>Nastala dlouhá pauza. Dante si už začínal myslet, že se mu podařilo Abby přesvědčit a vysvětlit jí to, když tu si odkašlala.</p> <p>„Potom bych si ho možná měla nechat v sobě.“</p> <p>Auto sebou nebezpečně smýklo, než se Dantemu podařilo získat vládu nad sebou samým. U všech čertů, ta žena ho nikdy nepřestane překvapovat. Opět ho zaskočila. Zpomalil na nejnižší rychlost a rozladěně a nesouhlasně se na ni zamračil.</p> <p>„Nevíš, co říkáš,“ zavrčel. „Nebyla jsi připravená na to, stát se Kalichem.“</p> <p>Pozvedla obočí. „A Selena byla?“</p> <p>Ušklíbl se, když si vzpomněl na svou bývalou paní. Ačkoliv Selena byla člověk, vždycky měla tak arogantní chování, jako by čněla nad všemi ostatními. Což nebylo nijak překvapivé u dcery vévody, který byl sám přesvědčen, že se vyrovná nejvyššímu bohu. Selena viděla moc a nesmrtelnost Fénixe jako své právo spíše než jako svou povinnost.</p> <p>„Ona věděla, do čeho jde,“ řekl tiše.</p> <p>Abby se natáhla a lehce se dotkla jeho paže. „Potom mi to řekni.“</p> <p>Dante pečlivě vážil svá slova. Nechtěl ji zbytečně děsit, ale na druhou stranu se musel ujistit, že pochopí přesně, proč je nemožné, aby na sebe vzala takové břemeno.</p> <p>„Dokážeš si představit, co to znamená být nesmrtelná?“ zeptal se nakonec.</p> <p>„Dobře, dovedu si představit, že to dělá z životního pojištění poměrně zbytečnou věc.“</p> <p>„Abby,“ řekl příkře.</p> <p>Zvedla ramena. „Připouštím, že jsem nikdy neměla důvod o tom příliš přemýšlet.“</p> <p>„Znamená to vidět svou rodinu a přátele stárnout, scházet a umírat, zatímco ty se vůbec neměníš a zůstáváš stejná,“ řekl jí ostře. „Znamená to vidět život, jak kolem tebe protéká, aniž by se tě vůbec dotkl. Znamená to být úplně sám.“</p> <p>Nevesele se zasmála. „Moji takzvaní příbuzní by měli být na plakátu jako reklama na dysfunkční rodinu. Můj otec nás terorizoval a pak nás opustil, moje matka se upila k předčasné smrti a moji bratři upláchli z Chicaga ve chvíli, kdy mohli uniknout.“ Nastala chvíle ticha. „Vždycky jsem byla sama,“ zašeptala do tmy.</p> <p>Dante sebou trhl. „Abby…“</p> <p>Hluboce se nadechla, evidentně litovala krátké chvíle své zranitelnosti.</p> <p>„Co ještě?“</p> <p>„Vždycky po tobě půjdou,“ odpověděl ostře a snažil se ignorovat touhu ji chlácholit. Musel se ujistit, že to pochopí. „Každým okamžikem bude nějaký služebník zla plánovat tvou smrt.“</p> <p>Otočila se v sedadle a pohlédla na něj zpříma. „Ale ty jsi říkal, že se Fénix naučí o sebe postarat sám.“</p> <p>„To ano, ale vždycky tady budou nepřátelé, kteří budou mít tolik sil nebo zoufalství, aby se tě pokusili zničit. Proto jsem byl připoután k duchu Fénixe jako jeho ochránce.“</p> <p>Cítil, jak přejíždí pohledem po jeho strnulém profilu.</p> <p>„Tak potom mě můžeš chránit.“</p> <p>Dante se otřásl, naskočila mu husí kůže náhlou vlnou sebeopovržení.</p> <p>„Jako jsem chránil Selenu?“ zavrčel.</p> <p>„Dante, nemůžeš si dávat za vinu –“</p> <p>„Tady nejde o obviňování, tady jde o fakta,“ opáčil temným hlasem. „U všech čertů, vždyť ani nevím, co ji zabilo. Což znamená, že čím dříve se dostanu k čarodějnicím, tím lépe.“</p> <p>„Dante…“</p> <p>„Ne.“ Otočil se na ni a v očích mu plála divoká záře. „Musíme to udělat pro Fénixe, Abby. Musí být chráněn někým, kdo je nejlépe připraven držet ho v bezpečí.“</p> <p>Abby cítila, že ji zahnal do kouta, a tak si jen frustrovaně povzdechla a opřela se zpátky o měkké kožené sedadlo. „Nebojuješ úplně čestně, abys věděl.“</p> <p>Ironicky se usmál. „Upír, zlatíčko, nikdy nebojuje čestně. Bojujeme, jen abychom zvítězili.“</p> <p><strong> </strong></p> <p><image xlink:href="#_3.jpg" /></p> <p><strong> </strong></p> <p>Téměř za hodinu si Abby statečně probojovávala cestu skrz plevel, který se zmocnil vlády nad industriálním parkem.</p> <p>Plevel a protivné, radiací zmutované trnité křoví, uvědomila si, když se už posté zastavovala a zachraňovala své džíny před zničením. Doprčic, nikdy neměla ráda přírodu! Byla špinavá a plná lezoucích stvoření a věcí, ze kterých kýchala. A tenhle drobný výlet ji také nepřiměl měnit názor. Proč si ty pitomé čarodějnice prostě nemohly zřídit krámek v místním obchoďáku, dralo se jí neustále na mysl.</p> <p>Samozřejmě že plevel a trny byly jen malou částí momentálního nepohodlí, uvědomila si zoufale. Měla úplně zauzlovaný a pokroucený žaludek a sucho v ústech, a to všechno určitě jen kvůli čarodějnicím, které hledali.</p> <p>Dante byl skálopevně přesvědčený, že je to jejich jediná možnost, ale ona si až tak jistá nebyla. Ať už byly motivy čarodějnic jakkoliv vznešené, Abby byla ve svém živém snu svědkem Seleniných proseb o slitování, když magií přinutily mocného ducha, aby vstoupil do jejího těla, a co hůř, jejich opovržení Dantem, když ho spoutaly svými kouzly.</p> <p>Mohly být ženy, které byly schopny takových skutků, opravdu důvěryhodné?</p> <p>Abby cítila, jak jí nervózní nevolnost svírá žaludek a otočila se na muže, který šel po jejím boku. Potřebovala zoufale nějaké rozptýlení, jestliže se nechtěla znemožnit tím, že by se otočila, utekla pryč a při tom křičela hrůzou.</p> <p>„Jestli sis myslel, že mi podlomíš kolena procházkou v měsíčním svitu, Dante, musím ti říct, že to na mě nedělá žádný dojem,“ škádlila ho napjatým hlasem.</p> <p>Dante otočil hlavu a blýskl po ní úšklebkem. „Moc se stydím, miláčku. Co může být romantičtějšího než jemný noční vánek–“</p> <p>„Navoněný výpary z továren.“</p> <p>„Nebo být obklopený přírodou.“</p> <p>„Svědivé, škrábající křoví, zanechávající za sebou velice nepříjemnou vyrážku.“</p> <p>Zasmál se. „Minimálně musíš uznat, že jsi ještě nikdy neměla tak báječného a okouzlujícího sexy společníka.“</p> <p>Dobře, dostal ji, uvědomila si sarkasticky. Ani ve svých nejdivočejších představách si nikdy nepředstavila, že tak ďábelsky pohledný muž může vůbec existovat.</p> <p>„Možná,“ zdráhavě připustila. „Ale většina mých schůzek nebyla doplněná partičkou démonů, příšer a zombií.“</p> <p>Svraštil obočí. „Ubozí bastardi. Očividně nepochopili mocný půvab opravdového dobrodružství.“</p> <p>„Dobrodružství?“ Abby s úšklebkem odehnala kousavého moskyta. „Dobrodružství je procházení po náměstí Svatého Marka v Benátkách nebo usrkávání kávy v půvabném bistru v Paříži. Ne brodění se vřesem kvůli pátrání po čarodějnicích.“</p> <p>„Vlastně posledně, kdy jsem se pokoušel vychutnávat si kávu v Paříži, tak mi málem usekli hlavu gilotinou,“ zamumlal. „Takže, jak vidíš, miláčku, všechno je jen záležitostí úhlu pohledu.“</p> <p>Abby klopýtla kvůli takovému přímému doznání. „Dobrý bože, mohl bys s tím přestat?“ stěžovala si.</p> <p>„S čím?“</p> <p>„Zmiňovat minulost jen tak mimochodem. Myslela jsem si, že jsem stará, protože si pamatuji <emphasis>Melrose Place</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>Jenom se zasmál. K čertu s jeho prohnilou upírskou duší. „Byla jsi to ty, kdo zmínil Paříž. Jenom jsem vyjádřil své tamní zkušenosti.“</p> <p>Přejela pohledem po krásných rysech, které svítily v měsíčním světle. „Takže ty jsi byl skutečně v Paříži za vlády revolučního teroru?“</p> <p>„Na několik nezapomenutelných měsíců,“ nevesele se usmál. „Navrhoval bych, aby ses tam podívala, když tam zrovna nebude zuřit revoluce.“</p> <p>Abby protočila oči v sloup. Ona v oslnivé, sofistikované Paříži? Ano, v ten samý den, kdy jí narostou křídla a nechá si potetovat zadek.</p> <p>„Budu na to myslet a přidám si to ke svým nikdy nesplnitelným přáním,“ řekla suše.</p> <p>Jeho oči zaplály jako tekuté stříbro. „Kdo ví, co může přinést budoucnost, miláčku? Ještě před několika dny jsi nečekala, že budeš utíkat po boku upíra nebo bojovat za záchranu světa.“</p> <p>„Stejně to bylo pravděpodobnější než luxusní dovolená ve Francii.“</p> <p>Natáhl se a zatahal za pramínek vlasů, který se jí uvolnil z copu. „Jsi příliš mladá na to, abys byla takhle cynická.“</p> <p>„Jsem realistická, ne cynická,“ opravila ho přísně. „Dovolená v Paříži není pro ženy, které berou minimální mzdu a –“ Náhle se zastavila, oči rozšířené hrůzou. „U všech pekel!“</p> <p>Danta se zmocnil nepokoj a pátravé se rozhlížel okolo. „Co se děje?“</p> <p>„Přišla jsem o práci a na účtě nemám skoro nic.“</p> <p>Na chvíli nastalo napjaté ticho, ale pak Dante zaklonil hlavu a zcela nesoucitně se rozesmál. Abby se zamračila a dala si ruce v bok.</p> <p>„Co je tu tak směšného?“</p> <p>Natáhl se, aby ji pohladil po tváři svými štíhlými prsty. „Stala ses Kalichem pro mocného ducha, bojovala jsi s démony a právě se jdeš vydat všanc záludným čarodějnicím. A ty se teď trápíš, jestli budeš moci zaplatit nájem nebo ne?“</p> <p>Přimhouřila oči nad jeho pobavením. „Strachuji se o to, abych nestrávila své dny tlačením nákupního vozíku ulicemi a spaním pod lavičkou v parku – což jsou velice reálné možnosti, které jsou stejně špatné jako jakýkoliv démon nebo čarodějnice.“</p> <p>Svraštil obočí a přejel jí prsty až k bradě. „Ty si myslíš, že bych dopustil, abys skončila na ulici?“</p> <p>Do srdce se jí vkradla jakási neznámá bolest. Už brzy z ní čarodějnice mohou sejmout zaklínadlo a tím připoutají Danta k nějaké jiné ženě. Proč by se o ní měl potom vůbec starat nebo jí věnovat i sebemenší péči?</p> <p>Byli příslovečnými loděmi – nebo v tomto případě upírem a smrtelnicí – proplouvajícími nocí.</p> <p>Abby se kvůli tomu trápila mnohem více, než si byla ochotna připustit. Děsila ji myšlenka, že bude opět úplně sama. Přesto se přinutila k povzbudivému úsměvu.</p> <p>„Dobře, ty jsi zamkl svou bývalou milenku ve sklepě.“</p> <p>„Pouze v sebeobraně.“ Jeho prsty se pevněji sevřely kolem její tváře. „Slíbil jsem, že nenechám nikoho, aby ti ublížil, Abby. Nikdo a nic. A to je slib, který hodlám splnit, ať už budoucnost přinese cokoliv.“</p> <p>Musela polknout knedlík, který jí narostl v krku. Zvedla ruku, aby svými prsty překryla Dantovu dlaň na své tváři. Proboha, on věděl, jak si získat ženino srdce.</p> <p>„Dante,“ vydechla měkce.</p> <p>Tiché vzdychnutí se vydralo z jeho hrdla a Dante přitiskl své čelo na její.</p> <p>„Och, miláčku, jestli máš na srdci nějaké trápení, nedívej se na mě takhle. Aspoň ne teď.“</p> <p>Temné, hříšné teplo projelo Abbyiným tělem, když se přitiskla k Dantovu pevnému tělu. Kdyby nestáli v trnitém vřesu nebo kdyby jim nebyli na stopě démoni nebo kdyby v blízkosti neslídily čarodějnice, hodila by jím na zem a vrhla se mu do náruče.</p> <p>Sakra, byla z něj rozpálená a utrápená.</p> <p>Naneštěstí– ať už si to přála sebevíc – jejich situace se nemohla změnit, a tak se s rozechvělým povzdechem přinutila udělat krok nazpět.</p> <p>„Měli bychom najít skrýš čarodějnic,“ řekla s rezignovaným úšklebkem.</p> <p>Dante krátce zavřel oči, jako by bojoval se sebeovládáním, pak zvedl hlavu a pohlédl na oblohu posetou hvězdami.</p> <p>„Ano, úsvit přijde příliš brzy. Pojďme, ať to máme za sebou.“</p> <p><strong>KAPITOLA</strong></p> <p><strong>9</strong></p> <p><image xlink:href="#_2.jpg" /></p><empty-line /><p>Během uplynulých staletí dostal Dante nejednu lekci.</p> <p>Nikdy si nedávat k večeři opilce. Nikdy se neotáčet zády k rozčílené ženě. Nikdy nesázet na koně jménem Štístko. Nikdy nevyzývat mocného démona na souboj po flašce džinu.</p> <p>A nikdy, nikdy nepřehlížet základní instinkty.</p> <p>Ta poslední lekce byla nejtěžší a nejlépe si ji zapamatoval, což byl jediný důvod, proč nezamířili rovnou k sídlu čarodějnic, ačkoliv jej cítil jen míli poté, co opustili továrnu.</p> <p>Něco tu nehrálo, říkal si, když se přiblížili. Ledový chlad mu přejel po kůži a ve vzduchu cítil krev.</p> <p>Bitva musela být svedena někde poblíž. Bitva, která zahrnovala mocnou magii a drtivou porážku.</p> <p>Dante obešel stromy, které mu bránily ve výhledu na čarodějnické doupě, a pokoušel se zjistit dopředu, jaké nebezpečí na ně čeká. Necítil žádné démony, ale už si byl dávno vědom, že to nemusejí být jen stvoření noci, která představují největší hrozbu.</p> <p>A samozřejmě to ho trápilo nejvíc.</p> <p>Zatraceně.</p> <p>Nelíbil se mu pocit, že by ho ten neviděný nepřítel tahal za nos. A přece, co mu zbývalo než jít kupředu?</p> <p>Musel najít ty čarodějnice.</p> <p>Dokonce i kdyby ho měly zabít.</p> <p>Což byla myšlenka, která ho maximálně vytáčela.</p> <p>Když se otočil přes rameno, spatřil Abby, jak sebou zmítá, aby uvolnila košili ze spárů trnitého keře. Musel se usmát. Ona opravdu byla tím nejneobvyklejším ze všech stvoření. Tak vzácná a drahocenná jako ten nejkrásnější drahokam.</p> <p>Jakoby vycítila jeho pohled, trhla hlavou nahoru a pohlédla na něj s onou proslulou rozmrzelostí, již si pravděpodobně schovávala pouze pro něj.</p> <p>„Zatraceně, když už budeme bloudit v kruhu, nemohli bychom to alespoň dělat někde, kde se prodává mokka zmrzlina a mají tam klimatizaci?“</p> <p>„Nechodíme v kruhu,“ namítl automaticky a pak se lehce ušklíbl. „Minimálně ne zcela přesně.“</p> <p>„Předpokládám, že máš nějakou schopnost netopýřího vidění?“</p> <p>Jeho obočí vystřelilo nahoru. „Víš, že netopýři jsou skoro slepí?“</p> <p>Zaskřípěla zuby. „Tak potom upířího vidění.“</p> <p>Pokrčil rameny. „Nestěžuju si, vidím docela dobře, tedy ne že by na tom nějak moc záleželo. Nedívám se po jejich skrýši.“</p> <p>„Cože?“ Její oči nebezpečně zaplály ve svitu zapadajícího měsíce. „Přísahám bohu, Dante, že jestli jsi mě vodil tímhle zmutovaným trním kvůli nějakému pitomému vtípku, já tě probodnu ků –“</p> <p>„Probodneš mě kůlem, ano, já vím,“ protáhl. „Možná bys měla zkusit být méně předvídatelná, miláčku.“</p> <p>„Nedal jsi mi příležitost, abych dořekla, <emphasis>kam</emphasis> ti ten kůl zarazím,“ vyštěkla.</p> <p>Pobaveně se usmál. „To je pravda.“</p> <p>„Proboha, jestliže nehledáme sídlo čarodějnic, tak co tady, sakra, děláme?“</p> <p>„Řekl jsem, že se <emphasis>nedívám</emphasis> po jejich sídle, což opravdu nedělám,“ opravil ji plynule. „Pokouším se je <emphasis>ucítit.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>Nasupená zlost z ní pomalu opadala, když si uvědomila svůj unáhlený mylný soud.</p> <p>„Och. A máš nějakou stopu?“</p> <p>Ledové zachvění opět přeběhlo po Dantově kůži, když se otočil čelem ke skryté skrýši čarodějnic.</p> <p>„Je to jenom za tím stromořadím.“</p> <p>Pohlédla stejným směrem jako on a přimhouřila oči. „Pro tentokrát ti budu důvěřovat a snad z toho nebude zas nějaký klukovský podraz.“</p> <p>„Je to tam.“</p> <p>„Tak na co potom čekáme?“ Vyslala k němu zmatené zamračení. „Myslela jsem, že už to chceš mít za sebou.“</p> <p>„Něco není v pořádku.“</p> <p>Cítil, jak je po jeho otevřeném přiznání ve střehu. Očividně se – ať už vůči němu cítila cokoliv – minimálně naučila důvěřovat jeho instinktům.</p> <p>To pomyšlení ho zahřálo, ale rychle se ovládl.</p> <p>U všech čertů, choval se tak sentimentálně jako obyčejný smrtelník. Představit si nesmrtelného upíra, jak žebrá o drobky náklonnosti, které mu předhazovala tato žena, pro něj bylo hodně ponižující.</p> <p>Možná, že by se měl nechat probodnout kůlem.</p> <p>„Jak můžeš vědět, že je něco špatně?“ zeptala se ho tichým šepotem.</p> <p>Dante se musel snažit, aby přiměl své myšlenky navrátit se k aktuálním potížím. Kolem nich bylo jistě víc než dost problémů, které bylo třeba řešit.</p> <p>„Cítím krev.“</p> <p>„Krev?“</p> <p>„Mnoho krve.“</p> <p>„Ach bože!“</p> <p>„Musím zjistit, co se stalo.“</p> <p>Bez varování se natáhl a sevřel její prsty svými. Její teplo rychle přešlo do jeho kůže a celého jeho těla.</p> <p>„Myslíš si, že na čarodějnice mohl někdo zaútočit?“</p> <p>Nemělo smysl lhát. Ne, když se blížili k jejich skrýši.</p> <p>„Ano.“</p> <p>„Já…,“ odmlčela se, naklonila hlavu a pohlédla na něj s přimhouřenýma očima. „Ty se tam chystáš vypravit sám a mne nechat tady, že je to tak?“</p> <p>„Ne,“ rozhodl se rychle. „Dokud nebudu vědět, co se stalo, tak si nemůžu být jistý, jestli se tady stále něco neplíží a nevyčkává.“</p> <p>Sevřela pevně jeho prsty. „Musel jsi říct zrovna tohle, viď?“</p> <p>„Chtěl jsem, abys byla ve střehu.“</p> <p>Znechuceně si povzdychla nad jeho varováním. „Prodírám se temnotou s upírem po boku, abychom našli spolek čarodějnic, které nás možná nechají na živu a možná taky ne. Myslíš si, že nejsem ve střehu?“</p> <p>Lehce si ji přitáhl blíž k sobě a něžně uchopil její hlavu do dlaní.</p> <p>„Spíš si myslím, že to nejhorší teprve přijde,“ zamumlal.</p> <p>„Výborně.“ Dovolila svému pohledu, aby se střetl s jeho, a na okamžik strnula. Poznání ostré jako břitva se jí odrazilo v očích. S lehkým potřesením hlavy udělala neohrabaný krůček zpět. „Myslím, že bychom se s tím měli tedy vypořádat, ať už to máme za sebou.“</p> <p>Sklonil se a sladce jí políbil na chvějící se rty.</p> <p>„Drž se za mnou, a když ucítíš cokoliv, dej mi to vědět,“ zašeptal proti jejím ústům.</p> <p>Když se odtáhl zpět, těžce si povzdechla. „Slibuji ti, že budeš první, kdo uslyší můj křik.“</p> <p>„Dobře.“</p> <p>Ruku v ruce vyrazili. Dante ji vedl přesně k houštině stromů. Abby za ním klopýtala a občas zaklela a nadávala na podrost, ale podařilo se jí držet tempo s jeho lehkým krokem. Za necelou čtvrt hodinu vystoupili na volné prostranství.</p> <p>Přesně uprostřed stála prostá třípatrová cihlová stavba s dřevěnou přístavbou. Nebylo tu nic, co by napovídalo, že jde o něco jiného než o farmu. Po pravdě to bylo až depresivně normální.</p> <p>Přesně to, co si čarodějnice přály.</p> <p>Na rozdíl od upírů neměly schopnost skrývat se před zvědavými pohledy, byly přinuceny obývat nějaký nenápadný úkryt.</p> <p>Abby se váhavě postavila vedle Danta. Obočí měla stažené nejistotou.</p> <p>„Jsi si jistý, že tady v tom žijí čarodějnice?“</p> <p>„Ano,“ zašeptal a vedl ji opatrně stíny blíže ke stavení.</p> <p>„Vypadá to tu –“</p> <p>„Mrtvě?“ dokončil a zastavil se, když došli k velkému bočnímu oknu.</p> <p>„Ano, tak by se to dalo shrnout,“ souhlasila rozechvěle.</p> <p>Rychlý pohled skrz zabarvená skla to také dobře shrnul. Masakr a krveprolití bylo impozantní, hodné té nejtemnější duše. Dante rázem vyhodnotil situaci. Bylo jasné, že nikdo uvnitř už nemůže říct, co se stalo.</p> <p>Odtáhl se a zkoumal pohledem zbývající budovy.</p> <p>„Hodláš jít dovnitř?“ zeptala se Abby za jeho zády.</p> <p>„Ne. Já nemohu vstoupit.“</p> <p>„Sakra!“</p> <p>Otočil se a ironicky se usmál. „Vlastně je to spíš dobrá zpráva.“</p> <p>„Proč?“</p> <p>„Znamená to, že alespoň některé z čarodějnic přežily útok,“ vysvětlil. „Jinak by byla ochranná magická bariéra prolomena.“</p> <p>„Cože?“</p> <p>Jeho nemrtvé srdce sebou škublo při pohledu na její rysy, které byly tak nevinně křehké.</p> <p>„Na tom nezáleží. Musely utéct. Uvidím, jestli se mi podaří zachytit jejich stopu.“</p> <p>Abbyina ústa se zděšeně otevřela. „Další chození?“</p> <p>Dante zvažoval, co dál. Pro tuhle chvíli byli sami.</p> <p>„Můžeš tady na mne počkat. Nepůjdu daleko.“</p> <p>Hryzla si dolní ret. Hrůza, kterou se pokoušela držet na uzdě, byla téměř viditelná i v temnotě, která je obklopovala.</p> <p>„Tvoje definice slova <emphasis>daleko</emphasis> je značně odlišná od té mé,“ zabrblala.</p> <p>Pohladil ji po bradě a zvedl jí hlavu. Čekal, dokud se nepodívá do jeho pátravých očí, a potom se na ni konejšivě usmál.</p> <p>„Stačí jen, když zavoláš, a já rychle přiběhnu.“</p> <p>„Slibuješ?“</p> <p>„Na své prokleté srdce,“ odpověděl něžně.</p> <p>Lehce se usmála, její oči však zůstávaly temné nejistotou. „Tak platí.“</p> <p>Dante vzal její tvář do dlaní, políbil ji na čelo a potom se odtáhl, aby na ni ponuře pohlédl.</p> <p>„Abby…“</p> <p>„Copak?“</p> <p>„Řekl bych, že by ses měla zdržovat dále od oken. Nedívej se do nich. Je to tu špatné. Opravdu špatné.“ jen co vyslovil své varování, Dante se otočil a vyrazil přímo k přístavbám. Jestli nějaké čarodějnice uprchly, měl by být schopen sledovat jejich stopu. Domníval se, že by bylo příliš troufalé doufat, že se mohou skrývat mezi blízkými stromy. Během posledních tří století neudělaly nikdy nic, co by mohl nazvat jednoduchým.</p> <p><image xlink:href="#_3.jpg" /></p> <p><emphasis>Nedívej se. Nedívej se. Nedívej se.</emphasis></p> <p>Dantova poslední slova zněla ozvěnou v Abbyině mysli.</p> <p>Věděla, že má pravdu. Nechtěla vidět nic – cokoliv – co by mohlo být uvnitř. Bůhví, že během minulých hodin už viděla dost na celou řadu životů. V neposlední řadě například chodící tělo, které odmítlo zůstat ve svém hrobě.</p> <p>Ale navzdory tomu nemohla svým nohám zabránit, aby se nepohybovaly kupředu. Přitiskla tvář na sklo.</p> <p>V první chvíli neviděla nic než šero, a tak jí projel hluboký záchvěv úlevy. Potom, když už se připravovala odtrhnout od skla, se její pohled posunul dopředu k blízké stěně a ona couvla s hrůzou zpět.</p> <p>Tak strašné moc krve…</p> <p>Byla úplné všude.</p> <p>A… věci, na které nechtěla vůbec myslet.</p> <p>Předklonila se a rozdýchávala stoupající nevolnost.</p> <p>„Musela ses podívat, že ano?“ protáhl temný hlas, silná paže ji objala a přitáhla si ji blíž.</p> <p>„Neměl jsi mi říkat, abych to nedělala.“</p> <p>Přitiskl si její hlavu na rameno. „Tak nějak jsem tušil, že to skončí, jako kdyby to byla moje chyba.“</p> <p>Upírův dotyk jí uklidnil mnohem víc, než by se od rozumné ženy očekávalo. Přinutila se odtáhnout.</p> <p>„Našel jsi stopu?“</p> <p>Navzdory tmě viděla velice dobře jeho úšklebek.</p> <p>„Vede jen k poslední přístavbě, což je pravděpodobně garáž. A tam se stopa ztrácí.“</p> <p>Protočila oči v sloup. „Neříkej mi, že ujely v nějakém čarodějnickém autě?“</p> <p>„Nejspíš něco na ten způsob.“</p> <p>Abby se zhluboka nadechla. Věděla, že by měla být zklamaná.</p> <p>Bez čarodějnic zůstával její život v ohrožení. Všechny ty strašidelné, hrůzostrašné, polomrtvé věci budou pokračovat v jejím stíhání. A Fénix, který se zabydlel v jejím těle, bude pokračovat v jejím předělávání, jako kdyby byla nějaký levný pokoj na koleji.</p> <p>Avšak zklamání, které měla zamknuté v srdci, jí pozoruhodně připomínalo úlevu.</p> <p>„Takže co teď?“ zeptala se ve snaze, aby její hlas zněl spíš rezignovaně než triumfálně.</p> <p>Dante zvedl hlavu a nasál noční vzduch. „Úsvit se již blíží. Musím si najít nějaké místo, kde přečkám den.“</p> <p>„Och. Mohli bychom se vrátit k továrnám.“</p> <p>„Myslím, že musí být i něco blíž. Můžeš ještě chodit?“</p> <p>Nohy už jí z neustálé bolesti úplně dřevěněly, takže je téměř necítila. „Zvládnu to.“</p> <p>Pomalý, nevyzpytatelný úsměv zvlnil jeho rty. „Nikdy mne nepřestaneš udivovat, miláčku.“</p> <p>Překvapena těmi hlubokými slovy, Abby neměla čas přemýšlet, co tím myslel, protože ji vzápětí uchopil za ruku a táhl ji přes mýtinu k lesům na druhé straně.</p> <p>V tichosti – Dante v tichosti a ona s lámáním větviček, šploucháním bahna, mumláním kleteb a fňukáním bolestí, když si ukopla palec o spadlou větev – se prodírali temnotou. Abby rychle ztratila pojem o čase, jak se soustředila jen na to, aby přiměla své nohy k pohybu, ale Dante nakonec zpomalil své rychlé tempo.</p> <p>„Tak jsme tady,“ hlesl a natáhl se, aby odstrčil stranou těžkou oponu břečťanu, která zarůstala úbočí menšího kopce. „Není to tedy úplně pětihvězdičkový hotel, ale je tu tma.“</p> <p>„A vlhko,“ konstatovala Abby, když se skrčila, aby mohla Danta následovat úzkým tunelem do malé kruhové jeskyně.</p> <p>Sám si sedl na písčitou zem a zatáhl ji za ruku, aby se usadila vedle něj.</p> <p>„Podívej se na to takhle, alespoň to není krypta,“ poukázal suše.</p> <p>Ačkoliv nebyla příliš okouzlená nízkým stropem a mechem porostlými stěnami, musela uznat, že je nesporně úleva nemít kolem sebe ležící mrtvá těla.</p> <p>„Tím chceš říct, že bych měla být vděčná za takové malé laskavosti?“</p> <p>„Dobře, můžeš být také potěšena mou společností. Ta dokáže i vlhkou jeskyni proměnit v ráj.“</p> <p>„Bože, opravdu by ses měl nad sebou zamyslet, Dante,“ opáčila malomyslně, přitáhla si kolena k bradě a objala je rukama.</p> <p>Dobře cítil, jak se Abby lehce otřásla, a posunul se, aby si prohlédl její bledou tvář.</p> <p>„Je ti zima?“</p> <p>„Trochu.“</p> <p>„Tady.“ Obtočil jí ruku kolem ramen a přitáhl si ji blíže k sobě. Položil jí tvář na temeno hlavy. „Mělo by se to tu zahřát, až vyjde slunce.“</p> <p>V jeho těle nebylo žádné teplo, ale to neznamenalo, že se jí nezačínala zahřívat krev. Sakra, bylo to tak dávno, kdy ji naposledy držely v náručí mužské ruce. Živé nebo mrtvé. Tak dávno, že cítila opojnou chuť probouzející se vášně.</p> <p>A nemohla popřít, že by po Dantem nepokukovala už několik měsíců. Sžíravá touha, která ji trápila, zřejmě neměla smysl pro načasování, proklatě.</p> <p>„Měla bys zkusit spát,“ porušil Dante ticho, zatímco si jeho prsty bezcílně pohrávaly s pramínkem jejích vlasů. „Budu hlídat.“</p> <p>Přísně obrátila své myšlenky k palčivějším problémům. Její slabost pro tohoto upíra musí ustoupit na druhé místo až za hrozící nebezpečí.</p> <p>„Jsem příliš daleka tomu, abych dokázala spát.“</p> <p>„Nedokážu si představit proč,“ řekl suše.</p> <p>„Mám ti vylíčit seznam?“</p> <p>„Není třeba.“</p> <p>Lehce si povzdychla. „Jsme úplně v pasti, není to tak?“</p> <p>Nastala chvilková pauza, během které vážil svá slova. „Nejsem si jistý, jestli bych to řekl přímo takhle, ale ten útok na čarodějnice naši situaci výrazně zkomplikoval.“</p> <p>„Kdo by udělal takovou věc?“</p> <p>„To je otázka.“ Jeho hlas měl v sobě cosi smrtícího, což prozrazovalo, že zdaleka není tak vyrovnaný, jak přál vypadat. „Démon by neprošel skrz bariéru a člověk by zas nedokázal způsobit takovou zkázu.“</p> <p>Otřásla se hrůzou. „Bože, ne, bylo to příšerné.“</p> <p>„Ledaže…“</p> <p>„Ledaže co?“</p> <p>„Člověk, který by sloužil Knížeti Temnot, by mohl být schopen shromáždit takové obrovské množství síly.“</p> <p>Abby se ani nesnažila skrývat svůj šok. Nikdy jí nepřišlo na mysl, že by takového masakru byl chopen někdo jiný, než zrůdné monstrum.</p> <p>„Člověk?“</p> <p>Zarazil se nad jejím zřejmým překvapením. „Myslíš, že pouze démoni jsou schopni zla?“</p> <p>Hrubost v jeho hlase ji na tváři vykouzlila napjatý výraz.</p> <p>„Ne,“ řekla omluvně. „Velice dobře znám zlo, které jsou lidé schopni.“</p> <p>Zatvářil se žalostně. „Promiň, záhady prostě nesnáším.“</p> <p>„Zjistila jsem, že o ně také moc nestojím,“ prohlásila a neochotně se přinutila soustředit na hrůzy, které je pronásledovaly v uplynulých dnech. „Myslíš, že na čarodějnice zaútočila ta samá osoba, která zabila Selenu?“</p> <p>„Vůbec netuším.“</p> <p>Abby se nevesele zasmála. „Dobře, teď nám vážně chybí, že nejsme Nancy Drewová a Hercules Poirot.“</p> <p>„Ne.“ Cítila, jak přejel tváří po jejích vlasech a rty jemně přitiskl k jejímu spánku. „Nejsem zrovna šampion že, zlatíčko?“</p> <p>Zaklonila hlavu, aby na něj po takových směšných slovech mohla zpříma pohlédnout. „Nemluv takhle. Kdy nebylo tebe, byla bych už dávno mrtvá.“</p> <p>Takovou vášnivou obhajobu si snad ani nezasluhoval. „Místo toho se schováváš v jeskyni a nejsi o nic blíž zbavení se Fénixe než na začátku.“</p> <p>Posunul se a tím si ji přitiskl ještě pevněji ke svému tvrdému tělu. Její srdce poskočilo, rozbušilo se a uvízlo někde blízko jejího hrdla.</p> <p><emphasis>Nemysli na to, Abby,</emphasis> řekla přísně sama sobě. Nemysli na ty štíhlé, šikovné prsty, které ti přejíždějí po holé kůži. Nebo na ty rty laskající citlivá místa. Nebo na své nohy obtočené kolem jeho pasu, když on…</p> <p>Ach, sakra!</p> <p>Roztávala vedle jeho pevného a tvrdého těla. Její oči potemněly myšlenkami, se kterými byla unavená bojovat.</p> <p>„Slyšela jsem dobře, když jsi sliboval, že tvoje přítomnost udělá z téhle jeskyně ráj?“</p> <p>Celkem bystře – na to že byl muž – Dante vycítil změnu atmosféry. Jeho stříbrné oči potemněly, když dovolil svému pohledu dlouze spočinout na její tváři.</p> <p>„Abby?“ zašeptal.</p> <p>Nedala si čas, aby zvážila své zbrklé počínání. Abby se pouze natáhla a zabořila ruce do jeho úžasných vlasů. Srdce jí bušilo se zběsilou rychlostí a pomalu nemohla popadnout dech.</p> <p>„Nechci myslet na démony nebo čarodějnice ani na žádné další děsivé nestvůry, které se mě pokoušejí zabít.“</p> <p>Jeho ruce se kolem ní sevřely a s lehkostí ji nadzvedly, takže si hleděli z očí do očí.</p> <p>„Co si přeješ?“ vydechl a jeho prsty mezitím cestovaly po její páteři.</p> <p>„Tebe!“ políbila ho s veškerou vášní, která v ní hořela. „Chci tě.“</p> <p><strong>KAP</strong><strong>ITOLA</strong></p> <p><strong>10</strong></p> <p><image xlink:href="#_9.jpg" /></p><empty-line /><p>Slyšela, jak lehce zasténal. Posunul jejími boky a přitiskl ji tak ke svému tvrdému mužství.</p> <p>„Abby?“</p> <p>Naklonila se dopředu, tělo měla v jednom ohni. Kruciš, v tuhle chvíli se v jeskyni cítila úplně jako doma. Jistě byla její touha stejně primitivní jako kdysi neandrtálská.</p> <p>Chtěla. Brala si.</p> <p>„Copak?“ zamumlala a zaklonila hlavu. Dantovy rty si prokousávaly svou cestičku po jejím krku.</p> <p>„Víš, že teď nemyslíš jasně?“</p> <p>,,Je mi to fuk.“</p> <p>Jeho jazyk zatím putoval po její klíční kosti.</p> <p>„Jen nechci, abys – až přijdeš k sobě – zjistila, žes to nechtěla, a pak nehledala vinu u mne,“ vydechl.</p> <p>Místo odpovědi se napřímila, takže si mohla přetáhnout košili přes hlavu. Odhodila ji stranou a rychle ji následovala i bavlněná podprsenka.</p> <p>„Už jsem si připustila, že jsem úplné zešílela. Co je proti tomu další malé bláznovství?“</p> <p>Dantovo souhlasné zavrčení se rozlehlo potemnělou jeskyní, jeho oči vzplanuly stříbrným ohněm a ruce se něžně přesunuly a přikryly její ňadra.</p> <p>„Dobré bláznovství, doufám,“ zašeptal, ne zcela přítomně, protože v tu chvíli už jeho prsty přejížděly po jejích bradavkách.</p> <p>Zachvěla se vzrušením. „Ano.“</p> <p>Sklonil hlavu a rty se přiblížil k vrcholku vzrušené bradavky.</p> <p>„A lepší bláznovství?“</p> <p>Zavřela oči, když ostrá, trýznivá rozkoš projela celým jejím tělem.</p> <p>„Ach… Bože, ano!“</p> <p>„U všech čertů.“ Dante stále mučil její bradavku svým jazykem a zkušeně zaútočil na zapínání jejích džínů. S Abbyinou plnou spoluprací ji rychle svlékl a usadil zpátky na svůj klín. Přitáhl si ji blíž a políbil ji se sžíravým hladem. „O tomhle jsem snil tak dlouho, miláčku. Potřebuji vědět, jestli to není jen další představa.“</p> <p>„Já nejsem představa,“ ujistila ho.</p> <p>Šťastně se zasmál. Rukama bloudil po jejích zádech a přes boky. „To je záležitost k ověření.“</p> <p>„Dante,“ zašeptala.</p> <p>„Jsi tak teplá. Mohl bych se v tvém teple ztratit.“</p> <p>„Myslím, že ti bude tepleji, kdyby ses zbavil nějakého oblečení,“ směle navrhla.</p> <p>„Mnohem tepleji.“ Jeho pohyby byly trhané, když jí pomáhal odstranit poslední bariéry mezi nimi.</p> <p>Zalapala po dechu, když zahlédla jeho plné vzrušení, a nedočkavost ji až bolestně drápla hluboko v nitru. Chtěla si užít to pomalé, nádherné svádění, ale myšlenka na to, že ho má hluboko v sobě, ji donutila změnit plán – prostě se k němu přitiskne se vší pohanskou vášní.</p> <p>Dante očividně nepochopil její zaváhání a natáhl se, aby ji něžně pohladil po tváři. „Jsi si tím jistá, Abby?“</p> <p>„Ano,“ podařilo se jí ze sebe vypravit, zatímco bojovala o kontrolu nad žhavým návalem touhy. „V tuto chvíli je to jediná věc, kterou jsem si jistá.“</p> <p>Dante se na ni dlouze zkoumavě zahleděl, potom pomalu sevřel její hlavu svými dlaněmi a políbil ji až s bolestivou sladkostí. Abby úplně roztála. Nemusela přehánět. Právě teď se zdálo, že není nic správnějšího než být v upírově náručí.</p> <p> Abby ucítila zvláštní důvěru a sebejistotu, která jí obvykle chyběla, a přejela rukama lehce po mužné svalnaté hrudi. Pokožku měl hladkou jako hedvábí a vábila ji k mnohem intimnějším dotekům.</p> <p>Bez přemýšlení sklonila hlavu a cestovala svými rty po jeho rameni. Užívala si erotickou energii, která jí proudila v krvi.</p> <p>„Můj šampióne,“ zašeptala, zatímco pokračovala ve svém důkladném laskání. „Líbí se ti tohle?“</p> <p>„Ano,“ zavrčel a rukama sevřel její boky. Také on vynakládal veškeré úsilí, aby získal kontrolu nad rostoucí touhou.</p> <p>„A tohle?“ zašeptala a pohybovala se stále níž.</p> <p>„Bože, ano!“</p> <p>„A tohle?“</p> <p>„Abby,“ vydechl, když dosáhla stažených svalů jeho podbřišku.</p> <p>„Ano, Dante?“</p> <p>„Pokračuj v tom a bude to fantazie,“ zasténal.</p> <p>Chraplavě se zasmála, když úmyslně třela svým tělem zpátky po délce jeho hrudi.</p> <p>Každý jeho nerv byl v pozoru, citlivý až skoro k bolestivosti.</p> <p>,,Jenom se tě pokouším přesvědčit, že nejsem sen.“ Bez varování ji nadzvedl a posunul si ji výše na stehna. Úplně jí vyrazilo dech, když se hrot jeho erekce zanořil do vlhkosti mezi jejíma nohama.</p> <p>Posunula se na zkoušku, jednotvárné pulzování v jejím podbřišku nabralo na síle, když pronikl hlouběji do jejího těla. Nicméně do ní nevstoupil celý, naopak ji uchopil za boky, aby ji nadlehčil. Pohlédl na ni zastřeným zrakem.</p> <p>,,Všechno, co jsi udělala, mě ujišťuje pouze v tom, že tohle je fantazie,“ zamumlal.</p> <p>,,Potřebuješ nějaké další důkazy?“ škádlila ho.</p> <p>,,Ach ne, teď je řada na mé polibky,“ řekl a přitáhl si ji ke svým čekajícím rtům. „A chci tě líbat všude.“</p> <p>Pomalým, smyslným pohybem polapil její ústa spalujícím polibkem. Potom přejel rty po její tváři a pokračoval po křivce krku. Abbyiny prsty se zaryly do jeho ramen, když ji neúnavně pozvedl a zachytil její tvrdnoucí bradavku mezi své zuby. Toužebně vykřikla, když ji vcucl a sál. Trhla dozadu hlavou a cele se oddávala naléhavému příslibu rozkoše. Obrátil svou pozornost k druhému ňadru, čímž vystupňoval její touhu do horečnaté posedlosti.</p> <p>Chtěla ho mít v sobě.</p> <p>Chtěla, aby ji mocný tlak jeho erekce přivedl k tomu úžasnému okraji a pak ještě za něj. Ale i když se snažila je spojit dohromady, on ji nesmlouvavě zvedal stále výš. Najednou zjistila, že stojí na svých nejistých nohou a jeho ústa ochutnávají stažené svaly jejího břicha tu jazykem, tu drobným kousnutím. Zasténala na protest, ale když se dostával ještě níž a jeho pátrající ústa našla její vlhkou skulinku, přestala téměř dýchat.</p> <p>Na okamžik se snažila zůstat vzpřímená, když jeho jazyk laskal nejcitlivější část jejího těla.</p> <p>Podívala se pod sebe. Bylo v tom něco naprosto dekadentního – tyčit se nad ním, zatímco ji zkušeně přiváděl k bodu, ze kterého není návratu.</p> <p>Ale potom opojení převládlo a ona oči zavřela a prostě mu dovolila, aby ji uspokojoval.</p> <p>S dráždivou péčí pátral jazykem, aby našel centrum její slasti. Stále pevně držel její boky a podpíral ji. Abby stiskla zuby, když ji něžně lízal a hladil a její rozkoš vzrůstala. Byla jak omámená žhavým potěšením, které jí působil, že bylo skoro příliš pozdě, když se odtáhla z jeho magického doteku.</p> <p>„Ne, Dante,“ vydechla.</p> <p>Dante uhodl, že si ho přeje mít v sobě, proto ji stáhl zpátky na kolena a umístil ji tak, aby mohl lehce pronikat do jejího lůna.</p> <p>Abby vydechla úlevou, když se k němu přitiskla ještě hlouběji, vědoma si toho, že nikdy se necítila tak dobře, jako když ho má v sobě.</p> <p>Na chvíli si pouze naplno vychutnávala jejich spojení. Ale když zůstával nepřirozeně nehybný, neochotně zvedla svá těžká víčka a vyslala k němu zmatený pohled.</p> <p>„Dante?“</p> <p>„Ty jsi začala s tímhle sváděním, Abby,“ vydechl. „Ty jej můžeš dokončit.“</p> <p>S pomalým úsměvem položila ruce na jeho hruď. Mírně nadzvedla boky a pak sjela opět dolů.</p> <p>Dante zasténal. Jeho prsty křečovitě zmáčkly její zadeček. „Můj bože, ty mě zabiješ. Ještě jednou.“</p> <p>Abby se pohnula, tentokrát o něco výš, a hned se zas vrhla dolů. Jeho rty se otevřely v přidušeném výkřiku a bolestivé zamračení se mu usadilo na čele.</p> <p>Abby se blaženě usmála, na plno si vychutnávala vědomí, že Dante je zcela v její moci.</p> <p>V tuhle chvíli byl její. Byl k ní tak intimně připoután, jako kdyby byli jedinou bytostí.</p> <p>Jedna duše. Bez ohledu na to, jestli Dante duši měl nebo ne.</p> <p>Jedno srdce. Bijící nebo ne.</p> <p>Jedno tělo.</p> <p>S pomalými, záměrnými pohyby je oba přiváděla na hranu šílenství, odmítajíc zvýšit tempo, i když vzdychal, jako by prosil o milost.</p> <p>Jenom když si uvědomila, že její svaly se nevyhnutelně začínají stahovat k explozivnímu uvolnění, podlehla jeho zlomeným příkazům a dovolila mu zmocnit se jejích boků, aby mohl udávat rytmus, který přivolal extázi.</p> <p>Ve chvíli, kdy se začala kolem něj svírat, vykřikla ryzím štěstím. Na okamžik se ocitla mimo čas, jakoby plula v oceánu čiré blaženosti, přitisknutá k jeho tělu, dokud se s tichým zasténáním nezhroutila v naprostém vyčerpání.</p> <p>Třásla se silou prožité rozkoše. Ale kupodivu skoro stejně byla potěšena pažemi, které se kolem ní sevřely a přitáhly ji blíže k milencovu tělu.</p> <p>Bylo to, jako by byla shozena z vrcholu mrakodrapu, jen aby zjistila, že byla chycena v bezpečí Dantova objetí.</p> <p>Možná, že vycítil její bouřlivé emoce, Dante jí prsty něžně pročísl rozcuchané kudrny a konejšivě ji políbil na čelo.</p> <p>„Jsi v pořádku, Abby?“</p> <p>Přitulila se k jeho síle. „Víc než v pořádku.“</p> <p>„A neplánuješ nějaké svévolné použití kůlu?“</p> <p>„V tuto chvíli ne.“</p> <p>„Dohře.“ Lehce se zasmál a nepřítomně přejel svými rty po jejím spánku. „Na rozdíl od většiny upírů si své vášně vychutnávám raději bez bolesti, krveprolití nebo bezprostřední hrozby probodnutí kůlem.“</p> <p>Líně zaklonila hlavu a setkala se s jeho zářivým pohledem. „A co Saša?“</p> <p>Velice samolibý úsměv zkroutil jeho rty. „Říkal jsem ti, že není potřeba žárlit, miláčku. Uložil jsem Sašu do své minulosti v okamžiku, kdy jsi překročila práh Selenina domu.“</p> <p>Poskočilo jí srdce, přesto se na něj však zadívala se zamračením. „Nevěřím ti.“</p> <p>Pozvedl obočí, jeho nadpozemská krása ostře vynikla, když růžové svítání vně jeskyně začalo rozpouštět stíny.</p> <p>„Že Saša je už pro mne minulost?“</p> <p>„Že sis mě vůbec všiml, když jsem přijela k Seleniným dveřím,“ vysvětlila suše.</p> <p>Prsty nepřestával mimovolně putovat po nahé kůži jejích zad, zatímco jeho pobavený výraz zjihl.</p> <p>„Och, všiml jsem si tě. Jak bych nemohl?“ Na rtech se mu objevil nádech sebeironie. „Od chvíle, kdy jsi přijela, jsem se soužil pro tu nepochopitelnou čistotu. Přitahovala mě tak, až jsem tě vůbec nemohl dostat ze svých myšlenek. Věděl jsem, že tě budu svádět, ještě dříve než jsem věděl, jak se jmenuješ.“</p> <p>Překvapeně se zasmála jeho neomalené aroganci. „Mohl bys být alespoň trochu méně sebevědomý?“</p> <p>Pokrčil rameny. „Jsou některé věci, které jsou nevyhnutelné.“</p> <p>Abby se odmlčela. Nebyla zrovna filozof. Sakra, vždyť ani nevěděla, co takový filozof vlastně dělá. Ale věděla, že slova jako <emphasis>nevyhnutelný</emphasis> nebo <emphasis>osud</emphasis> nebo <emphasis>předurčenost</emphasis> se v jejím slovníku nenalézají.</p> <p>„Ne, nejsou žádné věci, které by byly nevyhnutelné,“ řekla přísně.</p> <p>„Proč to říkáš?“ zeptal se spíše překvapeně než útočně.</p> <p>„Protože kdyby byl osud vepsán do kamene, potom bych byla opilá děvka, která se prodává na ulici, aby si vydělala na další levnou flašku whisky.“</p> <p>Hovořila lehkým tónem, ale cítila, jak se pod ní zachvěl a jeho prsty se přitlačily na její kůži.</p> <p>„Tohle neříkej,“ odporoval.</p> <p>Odtáhla se a ponuře na něj pohlédla. „Proč ne? Je to docela pravdivé. Moji rodiče byli oba alkoholici, kterým nemělo být dovoleno pořídit si psa, natož pak šest dětí. Můj otec mluvil převážně svými pěstmi a jediná laskavost, kterou pro nás udělal, byla, když se zapomněl vrátit domů po hospodském flámu. A moje matka vylézala z postele jedině na tak dlouho, aby si vzala novou flašku whisky. Moji bratři vypadli tak rychle, jak jen mohli, a já jsem zůstala sama, abych se dívala, jak moje matka umírá. Jaký jiný osud si myslíš, že by na mne mohl čekat?“</p> <p>Pevným trhnutím rukou si ji přitáhl zpět ke své hrudi a položil si bradu na její temeno.</p> <p>„Osud nemá co dělat s tím, odkud přicházíš nebo kým byli tvoji rodiče,“ řekl divoce. „Osud přichází ze srdce a duše. Nemohla bys být nikdy ničím jiným než mimořádnou a neobyčejnou Abby Barlowovou.“</p> <p>Těsně stulená v jeho náručí si Abby opravu připadala mimořádně. Nebyla tou malou umouněnou holčičkou, která se potuluje po ulicích, protože se bojí jít domů. Nebo puberťačkou, která si nepouští nikoho moc k tělu, protože nechce, aby znali pravdu o její rodině. Ani tou nudnou, rychle stárnoucí ženou, která bojuje o to, aby měla střechu nad hlavou.</p> <p>Byla smělá a odvážná. Upírova milenka. Žena, která v sobě chová osud celého světa.</p> <p>Slabý úsměv se dotkl jejích rtů.</p> <p>Bůh ochraňuj svět, jestli je ona jeho nejlepší nadějí –</p> <p>„Nevím nic o žádné mimořádnosti a neobyčejnosti,“ zamumlala.</p> <p>„Ale rozhodně jsem vyčerpaná a unavená“.</p> <p>„Potom spi.“ Jeho rty se něžně přitiskly k jejím vlasům. „Slibuji ti, že tě ochráním v bezpečí.“</p> <p>Abby dovolila svým těžkým víčkům, aby se zavřela.</p> <p>Nepochybně by měla dělat plány a zvažovat své možnosti. Nebo se dokonce vrátit k sídlu čarodějnic a snažit se najít nějakou stopu, kde by čarodějnice asi tak mohly teď být.</p> <p>Kdo mohl vědět, co ji pronásledovalo a sledovalo dokonce třeba právě v tuto chvíli?</p> <p>Nicméně teď dala přednost roli Šípkové Růženky před Larou Croft.</p> <p>Může to vyřešit všechno… až zítra.</p> <p><image xlink:href="#_3.jpg" /></p> <p>Dante byl zapřísáhlý cynik.</p> <p>Jak by mohl nebýt?</p> <p>Byl nesmrtelný. Už dělal všechno, viděl všechno, zkusil všechno. A většinu z toho více než jednou.</p> <p>Nezbývalo už nic, co by ho mohlo překvapit.</p> <p>Nic, až na tuto ženu, která právě teď spala schoulená v jeho náručí.</p> <p>U všech čertů. Byl opravdu okouzlen její vzácnou kuráží. A samozřejmě oslněn její krásou. Ale jak mohl předvídat, že se mu odevzdá celou svou bytostí?</p> <p>Takový dar byl příliš dokonce i pro vším přesycenou bytost noci. Cítil se zmatený a ohromený.</p> <p>Sarkasticky se usmál a přejel jemně rukou po jejích vlnitých vlasech. Nebyl zvyklý držet ženu v náručí hodiny během jejího spánku. Tohle nebyly upírské způsoby. Upíři byli od přírody samotářské nátury. A dokonce, když už byli spolu, nevyhledávali takovou zranitelnou důvěrnost. Vášeň byla úžasná a dobrá, ale jak už to bylo za nimi, důvod déle zůstávat pominul.</p> <p>Jedině lidé cítili potřebu skrývat zvířecí instinkty za ty pěkné citové masky.</p> <p>Možná, že upíři nebyli až tak moudří, jak si vždycky s oblibou mysleli, uvědomil si nevesele.</p> <p>Citlivý a vnímavý ke každému sebemenšímu Abbyině pohybu, byl Dante připraven v okamžiku, kdy se začala probouzet. Dlouhé černé řasy se zachvěly, zdvihly se a odhalily ospalé modré oči.</p> <p>„Dante?“ zamumlala.</p> <p>Jeho ruce se instinktivně sevřely pevněji. „Jsem tady, miláčku.“</p> <p>„Spal jsi vůbec?“</p> <p>Dante pokrčil rameny. „Mám jen velmi malou potřebu spánku.“</p> <p>„Když už mluvíme o potřebě, musím si odskočit.“</p> <p>S neochotným výrazem se Abby vyprostila z jeho objetí a oblékla si své rozházené oblečení. Dante mrštně vstal a nespouštěl pohled z jejích neohrabaných pohybů.</p> <p>„Nezacházej nikam daleko,“ varoval ji, když zamířila k východu z jeskyně.</p> <p>Vyslala k němu ironický úsměv. „Neboj se.“</p> <p>Jen co opustí jeskyni, musí se o sebe postarat sama, uvědomil si bolestivě. Samozřejmě, že se o ni bál. Rozčilovalo ho to. Proklínal slunce, že mu neumožní ji následovat.</p> <p>Kdyby se něco stalo, byl by úplně bezmocný. Nemohl by ji zachránit.</p> <p>Přecházel po jeskyni. To celé trvalo tak pět sekund. Pročísl prsty své mírně zacuchané vlasy a netrpělivě si je stáhl do ohonu na krku. Už to trvalo skoro tři minuty.<strong> </strong>Začal znovu přecházet. A znovu. A znovu.</p> <p>O deset minut později už vážně uvažoval, že by přece jen vyšel z jeskyně, aby se ujistil, že je Abby stále naživu. Naštěstí zvuk blížících se kroků ho zachránil od takových čistě sebevražedných podniků. Došel k východu z jeskyně tak blízko, jak se odvážil, a stanul Abby přesně v cestě, takže narazila přímo do jeho čekající náruče.</p> <p>Zamračil se, když cítil, jak se chvěje.</p> <p>„Abby? Je něco v nepořádku?“</p> <p>Zaklonila hlavu, oči měla rozšířené. „Já nevím. Byly tam… stíny… všude venku.“</p> <p>Danteho ta informace zaskočila. Horečně zvažoval, jak by tu ženu mohl ochránit, když byli zcela lapeni v jeskyni. Proklatě, nepočítal s tím, že by je mohl někdo vypátrat tak brzy.</p> <p>„Stíny?“</p> <p>„Ne, to není úplně přesné.“ Bezmocně potřásla hlavou. „Byly to spíš takové stříbrné tentononcy.“</p> <p>Pozvedl obočí. „Možná, že by bylo lepší, kdyby ses pokusila vyjádřit výstižněji, miláčku. Nevím, co to znamená <emphasis>tentononc.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>Otočila se a ukázala panovačné ke vchodu do jeskyně.</p> <p>„Tam.“</p> <p>Dante se přiblížil nebezpečně blízko k dopadajícím slunečním paprskům a zkoumavě se zahleděl k blízkým stromům. Avšak nervozita z něj opadla ve chvíli, kdy zahlédl štíhlé stříbrné siluety, které prosvítaly mezi stíny.</p> <p>„Ach.“</p> <p>„Co jsou zač?“</p> <p>Dante pokrčil rameny. „Předpokládám, že ty bys jim říkala nadpřirozené bytosti.“</p> <p>Postavila se těsně vedle něj, očividně si nebyla vědoma, že její sladké teplo jej pohlcuje a vzbuzuje v něm velkou škálu příjemných reakcí.</p> <p>„Víly?“</p> <p>„Technicky vzato to jsou démoni,“ zamumlal nepřítomně.</p> <p>„Prostě skvělé.“</p> <p>Shlédl dolů na její napjatý výraz. „Nemáš se čeho bát, jsou velice jemné, laskavé a také velmi plaché a mírné. A kvůli tomu vyhledávají taková opuštěná místa.“</p> <p>Myslel si, že jí těmi slovy uklidní, ale Abby zvedla ruce a přitiskla si je ke spánkům.</p> <p>„Šílenství.“</p> <p>„Cože?“</p> <p>Hluboce si povzdychla. „Ještě před dvěma dny nebyli démoni nic víc než postavičky z béčkových hororů. Teď o ně zakopávám pokaždé, když se otočím. Nemohli se prostě jen tak náhle objevit.“</p> <p>„Ne.“ Se žalostným úsměvem ji Dante sevřel do náručí a pohladil ji po zádech. „Byli tady vždycky. Mnohem dříve než lidé.“</p> <p>„Tak proč jsem je neviděla nikdy předtím?“</p> <p>„Protože ses nikdy nedívala těmahle očima.“</p> <p>„Cože?“ zamrkala zmateně. Ale pak jí došlo, o čem mluví. „Ach. Ty myslíš Fénixe?“</p> <p>„Ano.“ Jeho ruce ji nepřestávaly hladit po štíhlých zádech, ačkoliv nemohl oklamat sám sebe, že to bylo mnohem déle, než by bylo potřeba, aby ji uklidnil. „Většina smrtelníků vidí raději to, co si přeje vidět, a samozřejmě většina démonů má schopnost se dobře skrývat. A zůstávat neviděna.“</p> <p>„Dokonce i upíři?“ zeptala se.</p> <p>„Když si to přejeme.“ V tu chvíli Dante uslyšel ve vzduchu jemné vrnění, otočil Abby čelem k úzkému východu a rukama jí objal v pase. „Podívej.“</p> <p>„Podívej na co?“</p> <p>Sklonil se k ní a zašeptal jí do ucha. „Tanec.“</p> <p>Abby chvilku vůbec nic neviděla a už se začínala trpělivě vrtět, když tu slunce sklouzlo za řadu stromů a v prohlubujících se stínech stříbřité tvary začaly zářit světélkujícími barvami.</p> <p>Zářily v šeru karmínově, smaragdově a zlatě a míhaly se kolem sebe. Jejich hravé dovádění vytvářelo oslnivou přehlídku barev.</p> <p>„Ach můj bože,“ vydechla Abby. „To je tak krásné!“</p> <p>„Zníš překvapeně.“</p> <p>„Jen bych prostě nikdy nečekala…“</p> <p>Její slova se vytratila, když si uvědomila, že málem odhalila své vrozené předsudky. Jeho rty se zkroutily do neveselého úsměvu. Nemohl jí to vyčítat. Byla stále v šoku z toho všeho, co se stalo. A démoni, se kterými se zatím setkala, byli stěží toho druhu, který by vyvolával hřejivé a příjemné pocity.</p> <p>„…takovou krásu mezi démony?“ dokončil suše.</p> <p>Pomalu se otočila a zaskočila ho tím, že se k němu intimně přitiskla a vpila se bezelstně do jeho očí.</p> <p>„Po pravdě, už jsem zjistila, že někteří démoni mohou být neuvěřitelně krásní.“ Její oči potemněly a troufale ho pohladila způsobem, který Dante plně schvaloval. „A neuvěřitelně sexy.“</p> <p>Zavrčel divokou rozkoší. „Zahráváš si s ohněm, miláčku.“</p> <p>„Je to vážně oheň…? To, s čím si hraji?“ škádlila ho.</p> <p>„Ježíši, věděl jsem, že budeš nebezpečná, až se konečně uvolníš,“ vydechl, pevně ji sevřel v náručí a odnesl ji hlouběji do jeskyně.</p> <p><strong>KAPITOLA</strong></p> <p><strong>11</strong></p> <p><image xlink:href="#_9.jpg" /></p><empty-line /><p>Abby se cítila… jak?</p> <p>Uspokojená, to jistě. Úžasně uspokojená.</p> <p>Ale bylo v tom něco víc, usoudila, jak ležela v Dantově náručí a čekala, až bude venku úplná tma.</p> <p>Cítila se ochraňovaná. Ano, to bylo to slovo. Jako kdyby to, co se mezi nimi stalo, znamenalo víc než jen příjemně strávený čas, tělesnou rozkoš a zapomenutí na hrůzy posledních hodin.</p> <p>Možná že to bylo tím, že ji tak krásně hýčkal, nebo proto, že měl za sebou už staletí praxe, nebo prostě protože to byl Dante.</p> <p>Ať už to bylo čímkoliv, věděla s absolutní jistotou, že by dokázala strávit celou věčnost s hlavou položenou na jeho rameni a jeho rukama něžně jí přejíždějícíma po zádech.</p> <p>Její snové fantazie byly ošklivě přerušeny ostrým bodnutím do krku. Zvedla ruku a plácla po tom otravném moskytovi. Proklatě.</p> <p>Fajn, tak tohle byl pěkně pitomý způsob, jak se nechat vytrhnout z růžového snění.</p> <p>Ale možná, že to nebyla až tak špatná věc, připustila si sarkasticky.</p> <p>Jak málo chybělo, aby začala snít o malých domečcích, nedělních pozdních snídaních a dětských školkách? Ale nic z toho se nemohlo s upírem splnit.</p> <p>Očividně by tak přidala další zombii k ostatním.</p> <p>Následovalo další bolestivé kousnutí do nohy.</p> <p>„Au!“ Plácla se do lýtka.</p> <p>„Doufám, že nezačínáš s nějakým svérázným sebetrýzněním,“ poznamenal Dante. „Tedy, řekl bych, že je to docela sexy, ale nikdy z toho nekouká nic dobrého.“</p> <p>Posadila se a začala si škrábat jeden z mnoha štípanců. „Budu snědena zaživa.“</p> <p>Dantovi rty zvlnil líný úsměv. Ač byl již zcela oblečený, přesto zvládal vypadat hříšně svůdně.</p> <p>„Nevinen… pro tentokrát.“ Stříbrné oči se zaleskly ve stínech. „Ale ne že bych si aspoň jednou s chutí nekousl… nebo dvakrát.“</p> <p>Abby by se možná otřásla, kdyby nebyla zaměstnaná zachraňováním posledních zbytků své krve.</p> <p>„Moskyti,“ odsekla a přejela pohledem po jeho dokonalé tváři. Potom zhodnotila jeho upravené vlasy, které vypadaly, jako by je právě ostříhal nejlepší kadeřník na světě, a skončila na šatech, které na sobě neměly ani jedinou proklatou špínku. Docela to stačilo, aby i ta nejvíce uspokojená a opatrovávaná žena začala být trochu nevrlá a podrážděná. „Předpokládám, že ty se nemusíš starat o tyhle odporné, otravné krvecucaly?“</p> <p>Usmál se výčitce v jejím hlase. „Moskyti mě nikdy neobtěžovali, což ovšem nemohu říct o jiných krvesajích.“</p> <p>Naklonila hlavu na stranu a její podrážděnost byla rychle zapomenuta.</p> <p>„Jaké to je?“</p> <p>„Co jaké je?“</p> <p>„Být upírem.“</p> <p>Havraní obočí se pozvedlo nad takovou přímou otázkou. „Myslím, že bys měla být konkrétnější, miláčku. Je to poměrně široká otázka.“</p> <p>Abby pokrčila rameny. „Je to o hodně jiné, než když jsi býval člověkem?“</p> <p>Nastalo krátké ticho, jako kdyby zvažoval, kolik pravdy unese. Potom si zkřížil ruce na hrudi a pohlédl do jejích tázavých očí.</p> <p>„Nemám tušení,“ přiznal nakonec.</p> <p>Abby zamrkala, protože takovou odpověď skutečně nečekala. „Ty ses narodil jako upír?“</p> <p>„Ne, ale není to jako ve filmech. Nedoplazil jsem se do žádné jeskyně a nepokračoval, jako bych vůbec nezemřel.“</p> <p>„Tak co se tedy stalo?“</p> <p>Jeho výraz ztvrdl, když si vybavoval své nejstarší vzpomínky. „Probudil jsem se v londýnských docích a nemohl jsem si vzpomenout na své jméno nebo na cokoliv ze své minulosti. Bylo to, jako kdybych se znovu narodil, bez sebemenšího ponětí, kým jsem byl.“</p> <p>Abby se zamračila nad těmi stručnými slovy. <emphasis>Do</emphasis> háje. Musel být vyděšený. Bylo pro ni strašně špatné přijmout, že má… tu věc žijící si uvnitř ní. Ale alespoň se neprobudila alergická na slunce, závislá na krvi a s úplně vymytým mozkem.</p> <p>A co bylo ještě důležitější, ona měla po boku Danta, který jí pomáhal překonávat všechny strachy.</p> <p>To byl samozřejmě jediný důvod, proč už neseděla ve vypolstrované místnosti v blázinci.</p> <p>„Dobrý bože,“ vydechla.</p> <p>„Moje první myšlenka byla, že jsem musel být na tahu a že se mé vzpomínky pravděpodobně vrátí,“ řekl s úšklebkem. „Pravděpodobně bych zůstal sedět v docích, dokud by nevyšlo slunce a neproměnilo mě na popel. Naštěstí se objevil Viper a přijal mě do svého klanu.“</p> <p>Abby se vybavil směšný obrázek kiltů a dud. Což jí úplně nepasovalo ke krásným, smrtícím upírům.</p> <p>„Klanu?“</p> <p>„Něco na způsob rodiny, bez viny a opileckých dovolených s rvačkami,“ odsekl.</p> <p>Abby se lehce zakuckala. „To zní jako představa o dokonalé rodině.“</p> <p>„Ano, není to tak špatné, když se ti podaří do nějakého dostat.“</p> <p>Jeho tón byl lehký a bezstarostný, ale Abby nebyla tak naivní, aby si myslela, že to bylo tak snadné.</p> <p>Nevědomky se natáhla a sevřela jeho ruku. „Přesto jsi musel být zvědavý na svou minulost.“</p> <p>Klesl pohledem k jejím prstům a sevřel je svými. „Po pravdě ani moc ne. Podle pronikavého pachu a rozedraného oblečení jsem byl, předpokládám, jedním z nekonečných zástupů těch nešťastníků, kteří soužili město.“</p> <p>„Ale co když jsi měl rodinu?“</p> <p>Na ten nejmenší zlomek vteřiny jeho prsty zmáčkly její téměř bolestivě; potom se opět opřel o skalní stěnu s ledovým klidem.</p> <p>„A co kdybych měl?“ zeptal se. „Nepamatoval bych si je. Byli by pro mne cizinci. Nebo ještě hůř.“</p> <p>„Hůř?“</p> <p>Záměrně se na ni podíval vyzývavě. „Večeře.“</p> <p>Žaludek se jí sevřel hrůzou. Proklatě. Varoval ji, aby nezapomínala na to, kým nebo čím ve skutečnosti je. Naneštěstí to dělal až příliš snadným.</p> <p>„Och.“</p> <p>„Bylo to jednodušší pro všechny nechat toho muže, kterým jsem byl, jednoduše zemřít.“</p> <p>Nemohla se hádat. Sama nikdy nevěřila na ty řeči ze seriálů o rodinách jako byl <emphasis>Leave it to Beaver.</emphasis> Někdy bylo rozhodně lepší pro všechny, když tatínek odešel a ani se neohlédl.</p> <p>Přitáhla si nohy k hrudi a položila si hlavu na kolena.</p> <p>„Muselo to být tak zvláštní. Prostě se jen probudit a být někým, koho vůbec neznáš.“</p> <p>Téměř nevědomě si přitáhl její prsty k ústům. „Na začátku ano, ale Viper mne naučil vážit si svého nového života. On byl tím, kdo mi dal jméno Dante.“</p> <p>Bylo těžké si představit Vipera v téměř otcovské roli. Byl tak nepřístupný a chladný. Přesto bylo zřejmé, že starší upír měl na Danteho velký vliv. A za všechno tohle by mu měla být vděčná.</p> <p>„Proč zrovna Dante?“</p> <p>Usmál se ironicky. „Řekl, že se potřebuji naučit být více básníkem a méně válečníkem.“</p> <p>„Ach, Dante, samozřejmě.“</p> <p>„Vysvětloval mi, že být predátorem znamená více než jen svaly a zuby. Predátor musí používat svou inteligenci, aby obelstil své oběti a naučil se poznávat jejich slabá místa. Zabíjet je mnohem snažší, když dokážeš předvídat, jak se tvůj protivník zachová.“</p> <p>Abby se ušklíbla. „Bože, myslela jsem si, že můj výhled byl bezútěšný.“</p> <p>Pokrčil rameny. „V některých věcech se nemýlil.“</p> <p>„Co tím myslíš?“</p> <p>„Kdybych rychleji vycítil past, pak bych se nikdy nedostal těm čarodějnicím do spárů.“</p> <p>V tom okamžiku byla Abby na kolenou a uchopila jeho tvář do dlaní. Myšlenka, že by tu mohl být jiný upír na Dantově místě, jí stáhla žaludek ledovou hrůzou.</p> <p>„A nebyl bys Dante,“ řekla vážným hlasem.</p> <p>Zvláštní úsměv se dotkl jeho rtů. „A to by byla špatná věc?“</p> <p>„Velice špatná věc,“ zašeptala.</p> <p>Bez varování se naklonil a obdařil ji divokým, žádostivým polibkem na rty, pak se neochotně odtáhl a pátravě na ni pohlédl.</p> <p>„Ač bych velmi rád zůstal a hrál si dál, myslím, že bude lepší, když vyrazíme.“</p> <p>Abby ztuhla. Vyrazit? Vyjít do tmy a střetnout se se všemi těmi hrůzostrašnými plíživými tvory, kteří mohou číhat všude kolem?</p> <p>To neznělo zrovna lákavě. Ne když si dokázala představit spoustu lepších věcí, které by dělala raději ve tmě.</p> <p>Věci, které zahrnovaly jednoho sexy upíra a možná nějaký vonný olej…</p> <p>„Musíme jít?“ zeptala se. „Tady jsme alespoň v bezpečí.“</p> <p>Zavrtěl hlavou. „Ne, tady jsme skoro jako v pasti. Obvzlášť po východu slunce.“</p> <p>Abby nakrčila nespokojeně nos, ale uznala, že na tom asi něco bude. „Kam tedy půjdeme?“</p> <p>Postavil se na nohy a podal jí ruku, aby jí pomohl vstát. „Nejprve najdeme auto a potom přímo zpátky do Chicaga.“</p> <p>Ve stoje se Abby pokusila bezvýsledně setřást všechen ten prach a špínu ze svých kalhot. Nesmysl, samozřejmě. Prach pomáhal zakrýt všechny pomačkané záhyby.</p> <p>„Proč právě Chicago?“</p> <p>Zastrčil jí uvolněný pramen vlasů za ucho. „Protože Viper mi pomůže tě ochránit, zatímco se budu snažit nalézt nějaké znamení, kudy sledovat čarodějnice.“</p> <p>Prudce zvedla hlavu, její rty se zúžily do tenké linie, která by měla varovat i toho nejtupějšího upíra, že s tím, co řekl, není spokojená.</p> <p>„Doufám, že si nemyslíš, že po nich budeš pátrat sám?“</p> <p>Moudrý natolik, aby vycítil problémy, předtím než mu dopadnou na hlavu, Dante na ni pohlédl varovným pohledem.</p> <p>„Já jsem jediný, kdo zná jejich pach.“</p> <p>„Ne jenom ty,“ procedila skrz zuby. „Venku je něco, co po nich jde. Něco, co už je jednou našlo a vykuchalo je jako sushi. Trik, který ti to jistě rádo předvede zblízka a osobně.“</p> <p>„Názorné, ale pravdivé,“ uznal. „Což je ten důvod, proč tě potřebuji dostat k Viperovi.“</p> <p>Dala si ruce v bok. „A taky ten důvod, proč nebudeš po čarodějnicích pátrat sám.“</p> <p>„Můžeme se hádat při chůzi,“ navrhl, vzal ji za ruku a vykročil ven z jeskyně. „Alespoň si nebudeš stěžovat, že tě vodím v kruzích.“</p> <p>Abby si na chvíli vychutnávala lehký větřík, který zvlnil vzduch. Přinesl s sebou vůni, o které mohla jedině předpokládat, že má co do činění s přírodou. Vždy měla zásadu nechodit nikam, kde by nebyly chodníky a útulné kavárny, bylo celkem zvláštní být najednou obklopená stromy a hvězdami.</p> <p>Ale ovšem ne natolik zvláštní, aby zapomněla, že je uprostřed opravování Dantových mylných předpokladů, že si může hrát na osamělého strážce, když u toho byla ona.</p> <p>„Není proč se hádat,“ pronesla svým nejpůsobivějším hlasem imitujícím profesorku ze střední školy. „Nepůjdeš sám, a to je celé.“</p> <p>Zazářil svým nejlepším úsměvem. „Uznávám, že jsi tvrdohlavost povýšila téměř na umění, ale já jsem už čtyři sta let zdokonaloval tu svou. Nemáš šanci.“</p> <p>Usmála se ještě zářivěji. „Čtyři sta let je jako nic. Já jsem žena.“</p> <p>„To teda jsi.“ Jeho pohled pomalu sjel po celé její postavě. „Překrásná, úžasná žena, která přede jako koťátko, když se pohladí –“</p> <p>„Dante!“</p> <p>Pousmál se, když se začervenala. „Cože? Já mám rád koťátka.“ Pokusila se zamračit. „Ty se mě jenom snažíš rozptýlit.“</p> <p>„A daří se mi to?“</p> <p>„Já –“ Abby se náhle zastavila, když ji studený chlad zamrazil na kůži.</p> <p>V tu chvíli stál Dante vedle ní, tělo přikrčené a připravené k úderu. Jediné, co potřeboval k útoku, byla oběť.</p> <p>„Co se děje?“</p> <p>„Je tady něco blízko nás,“ procedila.</p> <p>Zaklonil hlavu a zavřel oči. Na dlouhou chvíli zůstal potichu a potom pomalu zavrtěl hlavou.</p> <p>„Nic necítím.“</p> <p>Jakoukoliv jinou noc by Abby pokrčila rameny a připustila by, že si to musela vymyslet. Krátké zamrazení na kůži bylo stěží něco, kvůli čemu by se měl člověk znepokojovat.</p> <p>Nicméně tohle nebyla žádná jiná noc, a i když možná nebyla zrovna kandidátkou na členství v Mense, nebyla úplně pitomá. Nehodlala ignorovat instinkty, které jí ježily vlasy vzadu na krku.</p> <p>„Myslím, že je to stejná věc, jaká nás napadla u Vipera.“</p> <p> Hluboce hrdelně zavrčel. Zvuk, který jejímu mrazení rozhodně nijak neubral na síle.</p> <p>„Zombie,“ zasyčel. „Kde?“</p> <p>„Před námi,“ odpověděla okamžitě a potom již méně jistě mávla rukou. „A myslím, že i za námi.“</p> <p>Dante se rychle rozhlédl kolem, popadl ji za ruku a táhl ji za sebou hlouběji do lesa.</p> <p>„Tudy.“</p> <p>Abby neměla ani pomyšlení na hádku. Žaludek jí svíral ledový děs a srdce jí tlouklo kdesi v krku. V tuhle chvíli by klidně běžela celou cestu zpátky do Chicaga, kdyby to bylo nutné.</p> <p>Ovšem pocit chladu narůstal, navzdory jejich rychlému běhu, občas byl výraznější a pak zase zvláštně opadal. Ani nepotřebovala nové instinkty, aby jí řekly, že jsou pronásledováni. Oživlí mrtví se už nesnažili skrývat svou přítomnost a při klopýtání za nimi nadělali ještě více rámusu než ona.</p> <p>Abby lapala po dechu a chmurně ignorovala bodání v boku. Při tom rychle přemýšlela, jak je možné, že se ta mrtvá těla dokáží pohybovat <strong>s </strong>takovou rychlostí. Pro boží dobrotu, vždyť byli mrtví, no ne?! Většinu z nich musela nepochybně zabít nadměrná konzumace masa, cigaret a piva.</p> <p>Měli by se pomalu a trhaně plazit jako správné zombie, ne běhat rychlostí blesku po lese, jako kdyby nějaký zatracený tým jamajských sprinterů vyrazil na trénink.</p> <p>Abby se snažila udržet Dantovo šílené tempo, proto nebyla připravená, když se náhle zastavil. Narazila do jeho zad, ale naštěstí ji rychle zachytil rukou kolem pasu, jinak by spadla na zem.</p> <p>„Proklatě,“ zasípěla a zhluboka se nadechovala. „Proč zastavuješ?“</p> <p>Stříbrné oči zazářily v temnotě a jeho rysy nemilosrdně ztvrdly. „Nelíbí se mi to.“</p> <p>Abby se otřásla a pohlédla přes rameno, odkud se blížil nezaměnitelný hluk jejich pronásledovatelů.</p> <p>„Nijak zvlášť bych se o to nestarala, ale ať už je před námi cokoliv, tak je to určitě lepší než ty věci, které se nás snaží chytit.“</p> <p>„To je otázka,“ zachrčel.</p> <p>„Cože?“</p> <p>„Mohli by nás obklíčit a odříznout od jakéhokoliv úniku. Tak proč to neudělají?“</p> <p>Abby se zamračila, stěží schopná zůstat v klidu na místě, když všechny její instinkty křičely, aby chtě nechtě pokračovala ve svém úprku do bezpečí.</p> <p>„Protože mají zasrané mrtvé mozky a tak je to nenapadne!“</p> <p>Dante se nezdál nijak zvlášť ohromen její logikou. „Možná, že jsou mrtví, ale jsou někým ovládáni.“</p> <p>„A tvůj názor?“</p> <p>Nastalo ticho, oči se mu zúžily do nebezpečných štěrbin. „Ženou nás do pasti.“</p> <p>„Do pasti?“ Abby chvíli trvalo, než si to dokázala představit. „Myslíš jako ovce?“</p> <p>„Přesně jako ovce.“</p> <p>„Ale… proč?“</p> <p>Jeho překrásná tvář kupodivu ztvrdla ještě více. „Nemyslím si, že bychom to chtěli zjistit.“</p> <p>Abbyino srdce kleslo z jejího krku až úplně dolů do břicha. Jestliže se bojí i Dante, tak to musí být špatné. Opravdu, opravdu špatné.</p> <p>„Och, bože, co budeme dělat?“</p> <p>„Řekl bych, že můžeme buď zůstat a bojovat, nebo se tomu pokusit uniknout.“</p> <p>Abby vůbec nepotřebovala čas na rozmyšlenou.</p> <p>„Jsem pro tu běhací možnost.“</p> <p>„Tak pak běžíme.“ Dante sevřel ruce kolem jejího pasu, nadzvihl ji a krátce ji políbil na rty. Potom si ji přehodil přes rameno jako pytel brambor. „Drž se pevně, miláčku.“</p> <p>Abby překvapeně vyjekla, když vyrazil neuvěřitelnou rychlostí, která proměnila okolní stromy jen v rozmazané šmouhy. Bylo to určitě rychlejší, než kdyby ji nechal klopýtat za sebou, aby je oba zpomalovala na lidské tempo, ale také zjistila, že se jí z toho kymácení dělá špatně.</p> <p>Zavřela oči a bojovala s nevolností. Snažila se soustředit na něco jiného než valícící se půdu pod ní.</p> <p>Nájemné má zaplatit v pátek. Nemá práci. Minimálně ne takovou, která by byla placená. Kromě toho tu samozřejmě je něco jako povinnost zachránit svět před nějakým hrůzostrašným knížetem. Její současný milenec je upír, který je také nezaměstnaný. A za méně než měsíc bude mít narozeniny. Takovéhle myšlenky by ji snadno dokázaly rozptýlit. Naneštěstí se její žaludek i nadále rozhodl protestovat.</p> <p>Otevřela oči v naději, že by to mohlo pomoci.</p> <p>Velká chyba.</p> <p>Výkřik se jí vydral z hrdla, když spařila ta hnijící těla. Začínala se přibližovat.</p> <p>Velikým skokem Dante překonal spadlý strom a s pohybem, který secvakl její zuby dohromady, ji postavil zpátky na nohy a ukázal za ně.</p> <p>„Slepá ulička,“ oznámil chmurným hlasem, jeho ruce se sevřely k úderu.</p> <p>Abby se snažila polykat. Za stromy bylo vidět tucet – možná i více – zombií. Mohla jedině děkovat bohu, že byla příliš tma, aby viděla něco víc než jen neurčité obrysy. Být napadený zombiemi bylo strašné už samo o sobě, aniž by člověk věděl, jak kdysi zemřely.</p> <p>„Vypadá to, že si budeme muset vybrat tu možnost zůstat a bojovat,“ zaskřehotala.</p> <p>„Abby,“ Dante se otočil a pohlédl na ni s mučivou lítostí.</p> <p>Mohla úplně cítit jeho zlost a spalující sebekritiku, které v něm zuřily. Za všechno obviňoval sám sebe, to věděla. Ve svých představách zklamal.</p> <p>Zvedla ruku a něžně ho pohladila po tváři.</p> <p>„Dante,“ zašeptala.</p> <p>Za Abby se ozval zvuk lámajících se větví. Instinktivně se otočila. A jen co vykřikla, silný klacek zasvištěl vzduchem a dopadl jí přímo na hlavu.</p> <p>A pak nastala tma.</p> <p><strong>KAPITOLA</strong></p> <p><strong>12</strong></p> <p><image xlink:href="#_9.jpg" /></p><empty-line /><p>Dante věděl, že v těch lesích zemře.</p> <p>Ať už upír či ne, nebyl superhrdina. K sakru dokonce ani superhrdina by nemohl bojovat s dvanácti zombiemi a temným čarodějem, jehož cítil, jak se schovává za stromy.</p> <p>Ale když už je nemůže porazit všechny, mohl jedině doufat, že jich zničí dost, aby se Abby mohla za pomocí svých sil probojovat do bezpečí.</p> <p>Byla to sázka na riziko.</p> <p>Ale zároveň to byla jediná věc, která jim zbývala.</p> <p>Podařilo se mu ustát první vlnu útočníků a zoufale si klestil cestu přímo ke kraji lesa, když tu se náhle před ním objevil čaroděj. Zvedl ruce, a dříve než mohl Dante uskočit, jej ochromil zaklínadlem, které ho poslalo hluboko do černoty.</p> <p>Když se probral, zjistil, že je připoután ke studené kamenné podlaze.</p> <p>Byl na živu a nebyl zde sám. Ležel mlčky dál bez pohnutí, zatímco jeho mysl pracovala na plné obrátky.</p> <p>On sám nezemřel, ale co Abby?</p> <p>Soustředil se a pátral po její přítomnosti. Nic. Dokonce zmizel i ten známý pocit blízkosti Fénixe. Kdyby měl tlukoucí srdce, teď by přestalo bít.</p> <p>U všech čertů!</p> <p>U všech podělanejch čertů!</p> <p>Jen s námahou brzdil paniku, která se ho zmocňovala.</p> <p>Nemohl si dovolit ztratit sebekontrolu. Ne, když si nebyl jistý, zda je Abby mrtvá. I kdyby zde byla ta nejnepatrnější naděje, že je stále naživu, musel udělat všechno pro to, aby ji zachránil.</p> <p>Jedině kdyby věděl, že už žádná naděje nezbývá, tak by si mohl dovolit to potěšení ze zničení všeho a všech, kdo by mu stáli v cestě.</p> <p>Chmurně se zaobíral touto myšlenkou, když mu po hrudi důvěrně přejela měkká ženská ruka.</p> <p>Dante sevřel zuby.</p> <p>Kdysi by možná bral takový dotyk jako pozvánku k erotickým orgiím.</p> <p>K čertu, kdysi stačil jediný pohled, aby rozpálil jeho vášně. Upír byl zřídka vybíravý, když přišlo na sex.</p> <p>Teď se však pouze snažil, aby se neotřásl znechucením.</p> <p>Na těch pátrajících prstech bylo cosi lepkavého a majetnického. A co bylo důležitější – nepatřily Abby.</p> <p>„Je tak krásný,“ zavrněl hlas těsně vedle jeho ucha. Dante byl celý napjatý jako jeden sval.</p> <p>Ozvalo se zachrčení z větší vzdálenosti, ale stále příliš blízko.</p> <p>„Přestaň se tady kolem plazit a nakrucovat, Kaylo.“</p> <p>Takže minimálně dva, uvědomil si.</p> <p>Dva by dokázal zabit. Tedy za předpokladu, že se mu nějak podaří dostat z těch řetězů, o čemž nepochyboval.</p> <p>„Ty jsi ten, kdo by tu nejradši okouněl, Amile, nebo mám říct spíš onanoval?“ protáhla žena uštěpačně, očividně narážejíc na mužovu sexuální orientaci. „Někteří z nás si prostě rádi hrají s pěknými hračkami.“</p> <p>„Za předpokladu, že sis toho nevšimla, tahle hračka ráda kouše.“</p> <p>„Ne, pokud ho držím v řetězech.“ Její prsty si pohrávaly s knoflíky na Dantových kalhotách. „A krom toho, nebezpečí je půlka zábavy.“</p> <p>„Ty jsi nemocná! Víš to, že ano?“</p> <p>„Všichni jsme nemocní, ty kreténe, jinak bychom nesloužili Knížeti Temnot.“ Žena se krátce zasmála, zdálo se, že je pyšná na své zlé známosti. „Jen jsem schopná si upřímně přiznat své zvrhlosti. A zrovna tahle by dokázala i tu nejzvrhlejší ženu přimět křičet rozkoší.“</p> <p>Dante si velice živě představoval, jak tahle žena díky němu křičí. Rozkoš by s tím ovšem neměla nic společného.</p> <p>„Pán řekl, ať ho necháme samotného.“</p> <p>„Co když by se to mistr nedozvěděl…?“</p> <p>„Nebuď pitomá, Kaylo. Mistr ví všechno.“</p> <p>Ach! Dante si mlčky přivlastnil tuhle informaci. Mistr byla určitě ta síla, kterou cítil v dálce. A byl stejně tak nemilovaný jako obávaný. Informace, která mu může dobře posloužit.</p> <p>„Škoda. Řekla bych, že ta děvka, kterou jsme chytili, si dobře užila všechno upíří potěšení.“</p> <p>Dantovi naskočila husí kůže. Museli mluvit o Abby. Byla naživu. Do těch nejhorších pekel! Musel potlačit povzdech až bolestivé úlevy.</p> <p>Ještě nebylo pozdě. A na ničem jiném nezáleželo.</p> <p>Tentokrát ji už nezklame.</p> <p>Sotva postřehl, že ho ruka popadla za rozkrok. „Mít tohle mezi svýma nohama by určitě stálo za to. Mmm…“</p> <p>„Do prdele, Kaylo, myslela jsi vůbec někdy na něco jiného?“ zeptal se muž znechuceně.</p> <p>„No, už to bude nějaká doba.“</p> <p>„Hodina?“</p> <p>Žena si odfrkla ve zvrhlém pobavení. „Dobře, ne tak dlouho, abych shledala tvůj malý penis lákavým.“</p> <p>„Jako kdybych chtěl riskovat své zdraví s nějakou courou, která už byla s každým zvířetem a démonem na této straně Mississippi. Proč neuděláš konečně něco užitečného a nezajdeš se ujistit, že pán má všechno, co potřebuje pro obřad?“</p> <p>Prsty zmáčkly silně Dantovo stehno, jak se mu zaryly do kůže. „Ale nechystáš se mu nic udělat, že ne? Nechci se vrátit a najít místo něj hromádku popela.“</p> <p>„Pán jej chce živého a nedotčeného.“ Mužův hlas zněl zvláštně ostře a také bylo zřejmé, že si svého pána málo váží. Muž, jenž se považoval za někoho, kdo by měl být spíše sám tyranem než služebníkem, usoudil Dante. „Nepochybně k tomu bude mít co říci Kníže Temnot, až se jednou vrátí.“</p> <p>„Možná se mi ho podaří přesvědčit, aby mi dovolil si pohrát s tímhle fešákem dříve, než ho uškvaří.“</p> <p>„A možná, že nám všem prokáže laskavost a promění tě v ropuchu.“</p> <p>„Eunuchu!“</p> <p>„Couro!“</p> <p>Dětinská hádka byla u konce, Dante cítil, jak jej ženiny prsty ještě naposledy dlouze sevřely a potom se zvedla a odpochodovala pryč.</p> <p>Toužil ze sebe seškrábat ta místa, kde stále cítil její dotek, ale naštěstí se dokázal ovládnout a tuto potřebu potlačit. Místo toho pomalu počítal do sta. Chtěl se ujistit, že je v místnosti skutečně s tím mužem sám, dříve než odhalí, že je vzhůru a vnímá, co se kolem něj děje.</p> <p>Nakonec, spokojený s tím, že se žena hned nevrátila, Dante pootevřel oči jen na tolik, aby mohl rychlým pohledem přelétnout po místnosti.</p> <p>Nebylo tu moc k vidění.</p> <p>Přesně jak se domníval: nacházel se v holé místnosti, která vypadala jako vytesaná někde hluboko pod zemí. Jeho řetězy byly připevněny ke kamenné podlaze a osamělá pochodeň plála kousek od východu, za nímž ústila temná chodba.</p> <p>Nebyly zde žádné židle ani žádná výzdoba, až na tyč, která by mohla sloužit k odemykání řetězů. Nezdálo se, že bude snadné přesvědčit strážce, aby jej pustil, aby mu mohl zlomit vaz.</p> <p>Pohledem spočinul na hubeném, překvapivě mladém smrtelníkovi oděném v temném hábitu. Nemohl určit jeho magické schopnosti, ale věděl, že ten mladík musel obdržet nějakou moc od svého temného pána. Divokou a nepoučenou, ale Dante ji rozhodně nehodlal podceňovat. Stejně jako nehodlal podceňovat velmi velký dřevěný kůl, který muž svíral v ruce.</p> <p>Byl zoufalý touhou dostat se k Abby. Ale ne tak zoufalý, aby se sám nechal zabít dřív, než ji bude moci zachránit.</p> <p>Dante předstíral hluboké zasténání a zcela otevřel oči. Na druhém konci místnosti sevřel muž pevněji kůl, zřejmě v očekávání, že mu to dodá na impozantnosti.</p> <p>„Aha, takže mrtvý se probudil.“ Muž pozvedl kůl, jako by Dante mohl nějak přehlédnout smrtící zbraň. „Radím ti, aby ses nehýbal. Ne, pokud si nelibuješ ve dřevě zabodnutém do svého srdce.“</p> <p>Dante se ušklíbl, zvedl se a opřel o zeď. Své špičáky stále dobře skrýval. Nedá tomu idiotovi příležitost, aby si uvědomil, že už je mrtvý.</p> <p>„Nijak zvlášť.“</p> <p>Věznitel přimhouřil oči, nepochybně překvapen Dantovou vyrovnanou lhostejností.</p> <p>„Prostě nedělej žádné prudké pohyby.“</p> <p>Dante pozvedl obočí. „Proč bych měl dělat nějaké prudké pohyby? Nemám kam jít.“ Chvíli se rozhlížel kolem po holých zdech. „Aspoň ne v tuhle chvíli.“</p> <p>V mužových bledých očích se zaleskl zmatek, než se mu podařilo nějak se ovládnout a pozvednout rty do tenkého úsměvu.</p> <p>„Hezký pokus, ale byl jsem při tom, když jsi roztrhal na kusy šest mých služebníků ve snaze zachránit tu ženu.“</p> <p>Dante pokrčil rameny. V duchu si sám pro sebe zaklel. Jenom šest? Do prdele, myslel si, že jich zlikvidoval alespoň devět. „Neměl jsem moc na výběr. Zařídily to tak čarodějnice.“</p> <p>„Stejně jako zařídily, že se pokusíš ji zachránit před naším pánem.“</p> <p>Dante předstíral, že nad takovým obviněním chvilku přemýšlí.</p> <p>„Po pravdě si nemyslím, že by to tak bylo.“</p> <p>Muž nevědomky udělal krok blíž. Bohužel ne dost blízko, aby se na něj Dante dostal svými zuby.</p> <p>„Co tím myslíš?“</p> <p>Řetězy zarachotily, když Dante mávl rukou směrem k silné zdi. „Nevím, co je zde v těchto jeskyních, ale poprvé po třech stoletích necítím Fénixovy drápy, jak se do mě zatínají. Jsem zřejmě tvým dlužníkem. A upír vždycky splácí své dluhy.“ Jeho úsměv se rozšířil. „Vždycky.“</p> <p>Na chvíli bylo ticho. Strážce udělal další malý krůček vpřed. Zřejmě se pokoušel použít tu ubohou věc, které říkal mozek. „Takže chceš říct, že ses zbavil prokletí?“</p> <p>„Kdo ví?“ Dante se opřel hlavou o zeď. „Jen říkám, že necítím sebemenší nutkání, abych jen zvedl prst pro tu děvku, která mě držela v pasti.“</p> <p>Popošel k němu blíž o další kousek. „Nevěřím ti.“</p> <p>„Co se dá dělat.“ Dante pokrčil rameny. „Alespoň mi řekni – je mrtvá?“</p> <p>Muž střelil významným pohledem směrem k potemnělému východu.</p> <p>„Ještě ne.“</p> <p>Takže to znamenalo, že musí být blízko. Projela jím vlna očekávání, potom mu varovný hlas připomněl, že Abby se může také na hony vzdálit, zatímco se on bude snažit dostat z těch řetězů.</p> <p>S velkým úsilím se pokoušel udržet konverzaci v klidném tónu. „Ještě ne? Proč byste otáleli…? Ach… Samozřejmě. Hodláš ji nabídnout Knížeti Temnot, je to tak?“</p> <p>Smrtelníkovi zamrzl veškerý výsměch v hlase. „Až bude ten správný čas.“</p> <p>Dante nenápadně sledoval svého věznitele a vystavil své pobavení na odiv. „Dovol mi, abych ti trochu poradil, chlapče,“ protáhl tiše. „Nečekej příliš dlouho. Venku číhají všechny druhy nestvůr, aby tě mohly zabít, dříve než budeš mít možnost stát se tím, kdo dá Knížeti Temnot takový vzácný dar. Čím dříve mu nabídneš svou oběť, tím dřív získáš ty pohádkové pocty.“</p> <p>Vnitřní svár vnesl do mladíkovy tváře trochu barvy.</p> <p>„Sláva bude patřit mému pánovi.“</p> <p>„Pánovi?“ Dante si nevěřícně odfrkl. „Chceš mi říct, že ty sám jsi zajal Fénixe a teď jej předhodíš někomu jinému, aby sklidil všechny pocty on a ne ty? Sakra, copak nemáš mozek? Och, nebo možná jsou to koule, co ti chybí.“</p> <p>Barva v mužově tváři se změnila na fialovou, když zvedl kůl v dramatickém gestu.</p> <p>„Dávej si pozor na ústa, upíre. Nepřeji si nic víc než ti tímhle probodnout srdce.“</p> <p>Dante se jenom zasmál. Měl pevné nervy. Mužova frustrovaná ctižádost byla ve vzduchu téměř hmatatelná.</p> <p>„Bože, a já si myslel, že ze mě ty čarodějnice udělaly poslušného beránka.“ Nemilosrdně vtíral sůl čím dál hlouběji do otevřené rány. „Avšak alespoň jsem nikdy dobrovolně nedovolil, aby ze mne udělaly poseru.“</p> <p>Bledé oči se zableskly vztekem, ale za hněvem se skrýval chladný hlad, který nemohl zcela schovat.</p> <p>„Dostanu svou odměnu.“</p> <p>„Pár drobečků, co ti předhodí tvůj velký mistr? Ubohé! Jak ponižující!“</p> <p>„Drž hubu!“</p> <p>Dante si zkřížil ruce na prsou, v duchu proklínal chrastící řetězy. Nenáviděl řetězy. Způsobovaly, že se chtěl do něčeho zakousnout. Tvrdě. Místo toho se jízlivě usmál.</p> <p>„Mohl bys mít všechno. Moc, slávu, místo po boku Knížete Temnot…“ Jeho úsměv se rozšířil. „Ale možná se ti líbí být jenom ubohým lokajem. Všiml jsem si, že většina lidí je raději ovcemi než vlky.“</p> <p>Hlasitý nádech zasyčel skrze zaťaté zuby. „Vím, o co se pokoušíš, ale nebude to fungovat.“</p> <p>Ach, jistěže to zabralo. Ten muž téměř slintal touhou urvat pro sebe moc, která mu byla domněle odpírána.</p> <p>„Podívej, mně je úplně jedno, kdo zabije toho proklatého Fénixe, jen bych si přál, aby to bylo co nejdřív a napořád.“ Dante se podíval dolů na své nehty. „Mám v úmyslu odejít z této jeskyně jako svobodný a volný upír.“</p> <p>Muž se nevesele zasmál. „Myslíš si, že tě Kníže Temnot nebude chtít ochutnat?“</p> <p>„Proč by měl?“</p> <p>Zase o krok blíže, ale stále mimo dosah.</p> <p>„Ochraňoval jsi Kalich.“</p> <p>Dante se ani neobtěžoval, aby se podíval nahoru. To ovšem neznamenalo, že si nebyl ostře vědom přesné vzdálenosti, která je oddělovala.</p> <p>„Byl jsem přinucen čarodějnicemi. Nešlo o to, že bych chtěl být připoután jako pes.“</p> <p>„Pochybuji, že to Kníže Temnot pochopí.“</p> <p>„Řekl bych, že moje šance na přežití noci jsou podstatně lepší než ty tvoje.“</p> <p>Ohromené ticho naplnilo komnatu. Bylo zřejmé, že ten blázen si ani neuvědomil cenu za návrat temné síly na svět. Typické. Většina čarodějů se zajímala pouze o odměny a ne o oběti, které budou muset podstoupit.</p> <p>A vždycky byly nějaké oběti.</p> <p>„O čem to blábolíš?“ zachraptěl.</p> <p>Dante líně zvedl hlavu a upřeně na něj pohlédl.</p> <p>„Víš vůbec, že Kníže Temnot nemůže přežít v tomto světě bez potravy?“ zeptal se. „Potřebuje krev. Hodně krve. Naštěstí se mě tohle netýká.“</p> <p>Mladík se zamračil a dotkl se čela. „Ta žena, která skrývá Fénixe, bude jeho obětí.“</p> <p>„Abby? Je to sotva svačinka, a to i pro mě.“</p> <p>„Já…“ Muž pevně sevřel rty. „Je tu spoustu služebníků.“</p> <p>Dante se zasmál. „Kvůli tobě doufám, že je tam celé hejno sluhů. Jinak asi brzy nalezneš sám sebe ležícího na oltáři s nožem, který ti bude párat srdce.“</p> <p>Smrtelník uchopil kůl tak pevně, až hrozilo, že jej přelomí na dvě půle, a popošel směrem k úzkému východu, dál od Danta, ale očividně zdrcený myšlenkou na oltáře a nože párající srdce.</p> <p>„Asi si myslíš, že bych tě měl nechat jít, abys mi mohl pomoci svrhnout pána?“</p> <p>„Já?“ Dante si znechuceně odfrkl. „Proč, sakra, bych ti měl chtít pomáhat? Nezáleží mi na tom, kdo zabije tu děvku. Jsem volný v obou případech. Ať tak, nebo tak.“</p> <p>Evidentně nervózní učedník se otočil zpět. Tik v levém oku prozradil jeho stěží ovládané emoce.</p> <p>„Nemyslím si, že jsi tak lhostejný, jak chceš, abych věřil. Myslím si, že k té ženě chováš nějaké city.“</p> <p>Dante rozšířil oči v předstíraném údivu, i když uvnitř i pustil, že ten muž nebyl až takový idiot, jak si původně myslel. Něco, co bylo dobré mít na paměti, až přijde čas, aby ho zabil.</p> <p>„Jsem upír, ty hlupáku. Nemám city k nikomu a ničemu. Ačkoli…“ Úmyslně nechal svá slova, aby se tajemně vytratila.</p> <p>„Co?“</p> <p>„Musím uznat, že to byla sakra kost,“ protáhl a doufal, se mu tím podaří dát najevo opovržení pouhými smrtelníky. Ve chvíli, kdy by si tento hlupák uvědomil, že Dante ochoten projít všechny pekelné jámy, jen aby zachránil Abby, znamenalo by to ztratit všechny výhody. „To, co dokázala jazykem, nechávalo muže vybuchnout jako sopka. Musím přiznat, že by mi nevadilo ještě pár čísel, než bude předhozena Knížeti Temnot. Měl by sis ji taky vyzkoušet.“</p> <p>Pohrdání zkroutilo mladíkovy rysy. „Ne všichni z nás jsou zvířata.“</p> <p>„Ach, aha… nenávidíš ženy. Dáváš raději přednost mužům? Nebo spíš něčemu trochu exotickému?“ Dante se pohrdavě usmál. „Mám přítele, který by ti to všechno mohl obstarat.“</p> <p>Věznitel si odplivl na podlahu. „Hnusáku!“</p> <p>„Možná jsem hnusák, ale já nejsem ten, kdo se asi stane potravou pro Knížete Temnot.“ Dante se usadil více pohodlně. „Vyřiď mu, prosím, mé pozdravy.“</p> <p>Přitlačen blízko ke zlomovému bodu, muž vykročil vpřed, roucho mu vlálo kolem štíhlé postavy.</p> <p>„Drž hubu nebo ti ji zavřu sám!“</p> <p>„Cokoliv si budeš přát.“</p> <p><strong> </strong></p> <p><image xlink:href="#_3.jpg" /></p> <p>Když se Abby poprvé probudila, ulevilo se jí, když zjistila, že je jednoduše naživu. Zdálo se, že může existovat už jen pár věcí horších než být snědena běsnícími zombiemi. A v tuhle chvíli ji žádná nenapadala.</p> <p>Pak otevřela oči.</p> <p>Trvalo jen chvilku, aby si uvědomila, že byla přenesena z lesa do temné jeskyně. A že je pevně přivázána k tyči kousek od ohřívadla, ze kterého se valí odporný štiplavý kouř.</p> <p>A že není sama.</p> <p>Mohla by křičet, kdyby neměla v ústech roubík z hrubé látky.</p> <p>Přímo před ní stál muž. Nebo alespoň vypadal jako muž. Po zkušenostech uplynulých dnů se už naučila nebýt ukvapená, co se týkalo určování druhů. Na téhle bílé těstovité kůži a holé hlavě bylo něco velice nelidského.</p> <p>A samozřejmě také to jeho oblečení.</p> <p>Jaký druh muže by nosil těžkou róbu a medailon, který vypadal, jako kdyby jej ukradl z nějakého sportovního vozu?</p> <p>Ale všechny tyto myšlenky zmizely poté, co ta bytost natáhla ruku a přejela jí prstem po tváři. Abby skousla roubík, když pocítila jeho lepkavý dotek, a zoufale přemýšlela, kde je asi Dante.</p> <p>Musí být blízko, řekla si. Možná, že dokonce nyní plánuje její záchranu.</p> <p>Ani na chvíli nebrala v úvahu možnost, že by mohl být zraněný. Nebo – chraň bůh! – mrtev.</p> <p>Takové úvahy vedly pouze k palčivému, nepříčetnému šílenství. Místo toho se zamračila na muže, který na ni zíral, jako by byla brouk přišpendlený pod mikroskopem. Výstižné přirovnání vzhledem k tomu, že byla tak pevně vázána k tyči, že mohla stěží zamrkat.</p> <p>„Taková síla,“ zapředl podivně hypnotizujícím hlasem. „Úplně v ní hučí. Zdá se skoro škoda ji zabíjet.“</p> <p>Zabíjet? Abby zasténala přes hadr, který jí ucpával ústa. Nemyslela si, že ji přivázali jako překvápko na narozeninové párty, ale že ji zabijí?</p> <p>Prokletá Selena i čarodějnice! Očividně zde byla kvůli tomu, aby ji mohli naservírovat jako krocana na Díkůvzdání Princi temnot.</p> <p><emphasis>Pospěš si, Dante,</emphasis> modlila se tiše. <emphasis>Prosím, bože, ať si pospíší!</emphasis></p> <p>V jejím zorném poli se náhle objevila další tvář. Patřila ženě ne o mnoho starší než Abby. Měla bledý, zákeřný obličej a kolem něj temný oblak vlasů. Mohla by být i atraktivní, pokud by se její hnědé oči nepřirozeně neleskly. „Nevypadá nijak nebezpečně,“ ušklíbla se žena.</p> <p>Muž po ní střelil pohrdavým pohledem. „Protože – ostatně jako většina – vidíš jen svýma očima, Kaylo. Slabost, na kterou jsem tě upozorňoval více než jednou.“</p> <p>„Na tom sotva záleží. Bude brzy mrtvá.“</p> <p>Abby se nelíbil ženin prostořeký tón. Znělo to, jako kdyby se bavila o vynášení odpadků a ne o spáchání chladokrevné vraždy. V návalu hněvu ji napadlo, jestli by mohla usmažit tu děvku a stejně ty zombie.</p> <p>„Ano, brzy.“ Holohlavý cizinec se podíval směrem k hořícímu ohni. „Vyvolávání Temného pána začalo.“</p> <p>„Mám zavolat pro Amila a upíra?“</p> <p>Dante. Abby na okamžik zavřela oči, protože ji zaplavil pocit úlevy. Je blízko. A každou chvíli projde dveřmi, aby se všemi zatočil a nakopal kdejakou nepřátelskou prdel.</p> <p>Netuše hrozící nebezpečí se muž podivně usmál.</p> <p>„Zatím ne. Čekám na vhodný okamžik, abych… odměnil svou věrnou ministrantku.“</p> <p>Něco v tom slizkém tónu upoutalo Abyinu pozornost, až jí to zvedlo chloupky na šíji.</p> <p>Nicméně mladá žena se jen usmála.</p> <p>„Už jste mě poctil tím, že jste si vyžádal mou přítomnost.“</p> <p>„Ujišťuji tě, že tvá přítomnost je přímo nezbytná.“</p> <p>Tmavé oči vzplanuly vzrušeným ohněm. „Budeme požehnáni nad všechny ostatní.“</p> <p>„Ano, jistě.“</p> <p>Na druhém konci komnaty se ozval nějaký hluk. Abby sklouzla pohledem k dvěma postavám ve stínu, které se objevily v rohu. Byly zahalené od hlavy až k patě v těžkých róbách. Bezpochyby dobrá věc. Abby ani nedoufala, že by to mohli být lidé.</p> <p>Na ženu to zřejmě neudělalo o nic lepší dojem než na Abby. Zkroutila rty a mávla rukou k tichým svědkům.</p> <p>„Neměl byste poslat pryč ty… otravy? Jistě nechcete, aby byli u toho, až se Jeho lordstvo vrátí?“</p> <p>„Jejich přítomnost je také nezbytná.“</p> <p>„Proč?“</p> <p>„Brzy uvidíš.“</p> <p>Žena vydala krutý zlostný zvuk. „Nesnáším to čekání.“</p> <p>„Trpělivost má své vlastní výhody.“ Muž si stále prohlížel Abby, ale najednou se otřásl a ztuhl. Pak otočil hlavou směrem k východu, kde stáli služebníci.</p> <p>Žena se zamračila. „Co se děje, pane?“</p> <p>„Cítím… že se něco pokazilo. Dojdi pro Amila.“</p> <p>„Teď? Co když Pr –“</p> <p>Studený chlad náhle naplnil ovzduší. „Řekl jsem, dojdi pro Amila.“</p> <p>Obě dvě, Abby a zvláštní žena, byly jako opařené jeho ledovým hlasem. Byl to hlas muže, který by zabil, aniž by o tom přemýšlel nebo zaváhal.</p> <p>„Samozřejmě,“ zakoktala, hluboce se uklonila a spěchala z místnosti.</p> <p>Vypadalo to, že na Abby se pro tuto chvíli zapomnělo. Muž se zadíval do plápolajících plamenů.</p> <p>„Nic mě nemůže zastavit. Ne teď.“</p> <p><strong>KAPITOLA</strong></p> <p><strong>13</strong></p> <p><image xlink:href="#_9.jpg" /></p><empty-line /><p>Dante tu ženu očekával. Prošla kolem jeho stínu, aniž by si jej všimla – a pak už bylo příliš pozdě.</p> <p>Rychle zanořil své ostré zuby hluboko do jejího krku. Kvůli čarodějnicím nemohl pít lidskou krev, ale to ho nemohlo zastavit, aby jí nerozsápal hrdlo.</p> <p>Aniž by se podíval dolů, pustil její neživé tělo k zemi a vrátil se do stínů, aby ve skrytu sledoval, jak jeho bláhový, ale zpupný spojenec vchází do velké místnosti před nimi.</p> <p>Bylo hračkou přesvědčit Amila, aby jej osvobodil z řetězů. Zlo se vždycky obrátí samo proti sobě a tohle ambiciózní štěně nebylo úplně hloupé. Docela dobře si byl vědom, že jeho pán by se neostýchal jej předhodit přicházejícímu Knížeti Temnot. To bylo přesně to, co by udělal on sám, kdyby měl tu možnost.</p> <p>A naštěstí jeho nadutá pýcha mu dávala pocit, že může ovládat nicotného upíra.</p> <p>Chyba, kterou byl Dante ochoten s radostí využít. Alespoň do té doby, než poslušné zabaví svého tajemného pána a umožní tak Dantemu nepozorovaně proklouznout s Abby pryč.</p> <p>A pokud se mu postaví do cesty, Dante by jej v zápětí poslal na menší výlet do pekla.</p> <p>Dante se pohyboval s takovou tichostí, jaké by žádný člověk nebyl schopen. Plížil se za Amilem, který prošel místností a stanul před starším mužem oděném v těžkém rouchu. Mistr. Dante přimhouřil oči, když vycítil sílu, která se vznášela kolem čaroděje.</p> <p>Nebezpečné.</p> <p>Velmi nebezpečné.</p> <p>Dante vklouzl hluboko do stínů, kterých bylo sídlo nepřátel plné. Vůbec netoužil postavit se kouzelníkovi přímo. Ne, když hrozilo, že by mohl být zabit ještě dříve, než vysvobodí Abby.</p> <p>S myšlenkou na Abby přesunul pohled instinktivně k místu, kde byla přivázána ke kůlu. Záměrně ji nepozoroval příliš zblízka. Stačilo to, aby zjistil, že je živá a snad i nezraněná. Kdyby ji sledoval déle, její úzkost by odvedla jeho pozornost ve chvíli, kdy zoufale potřeboval, aby jeho mysl zůstala klidná a vyrovnaná.</p> <p>S ledovým vztekem zaťal zuby a pokračoval ve své cestě stíny směrem k oběma čarodějům v hábitech. Stáli jen několik metrů od něj.</p> <p>Amil konečně prolomil ticho v komnatě a oslovil temného čaroděje. „Mistře.“</p> <p>Ledové podrážděné zachvění projelo vzduchem, takže se otřásl i Dante.</p> <p>„Proč jsi tady?“ zeptal se výhružně. „Kde je Kayla? Proč nejste spolu?“</p> <p>Příliš hloupý nebo příliš arogantní na to, aby si uvědomil, jak jej starší čaroděj převyšuje svou mocí a silou, se mladý muž povýšeně zasmál.</p> <p>„Naposled, když jsem ji viděl, ji právě rozpárával na kusy velmi rozzlobený upír.“</p> <p>Nastala naštvaná pauza. „Ty jsi dopomohl tomu zvířeti k útěku?“</p> <p>„Svým způsobem ano,“ protáhl Amil.</p> <p>Dante se připlížil přímo za služebníky, kteří si dosud nevšimli jeho přítomnosti, a popadl je pod krkem. Jedním plynulým pohybem zlomil oběma vaz a položil je na podlahu.</p> <p>Snad ani nepostřehli, že uhodila jejich poslední hodinka. Dante byl zas o krůček blíže ke svobodě.</p> <p>Mistr prudce zasyčel. „Ty hlupáku! Ty pitomý, chamtivý hlupáku!“</p> <p>„Ne, žádný blázen,“ odsekl Amil. „Alespoň ne takový blázen, abych se stal pouhou potravou, abys ty mohl získat všechnu slávu a pocty.“</p> <p>Na pár úderů srdce se mistr zarazil, jako kdyby neočekával, že si jeho žák může vůbec někdy uvědomit konečný osud, který pro něj přichystal.</p> <p>„Ach, možná ne až takový blázen, když se to tak vezme,“ zašeptal chladně. „Pověz mi, Amile, co máš v úmyslu teď udělat?“</p> <p>„Něco, co jsem měl udělat už dávno. Zabít tě a nabídnout Fénixe Temnému pánovi sám.“</p> <p>Nebylo žádným překvapením, že naduté vychloubání sklidilo od staršího muže pouhý výsměch. „Zabít mě? Ty?“</p> <p>,,Jsi zesláblý z boje s čarodějnicemi,“ chvástal se Amil dál. Když to uslyšel Dante, na okamžik se ve stínech pozastavil.</p> <p>Takže tento čaroděj byl odpovědný za masakr čarodějnic. U krvavého pekla! Čím dříve se mu podaří dostat se s Abby z této jeskyně, tím lépe.</p> <p>Dante se ponořil zpátky do stínů a začal se opatrně plížit za čarodějem.</p> <p>„Ty si teď stěží přičaruješ dostatek energie pro přivolávací kouzlo,“ pokračoval Amil ve svém výsměchu.</p> <p>Jakoby úsměv zkřivil tenké rty, když mág uchopil medailon na svém krku.</p> <p>„Nejsem tak slabý, jak si myslíš.“ Čaroděj namířil ukazovák na mladšího muže a udeřil.</p> <p><image xlink:href="#_3.jpg" /></p> <p>Abby si byla dobře vědoma, že mezi těmi dvěmi muži v hábitech vypukla jakási magická bitva. Bylo těžké ji přehlédnout, když ten mladší náhle odlétl k protější zdi, jen aby se vyškrábal na nohy a zaútočil na staršího muže.</p> <p>Nicméně její pozornost se soustředila na něco jiného než na souboj čarodějů.</p> <p>Vycítila Danta v okamžiku, kdy vešel do místnosti. Divoká, téměř srdce zastavující radost ji zcela ovládla, když jej konečně zahlédla, jak se plíží stíny.</p> <p>Byl živý a volný a byl připraven ji odvést pryč z tohoto hrozného místa.</p> <p>Pak její nadšení povadlo, když světlo zablikalo a ona si všimla temné karmínové skvrny na jeho košili. Nejasně si vzpomněla, jak mladší muž v hábitu prohlašoval, že upír rozcupoval Kaylu na kusy, ale nějak si to nespojila s Dantem. Ne, dokud jej nespatřila, jak vyklouzl ze stínů a hravě odstranil oba služebníky s rychlou a smrtící lehkostí.</p> <p>Byl jako tichá, ladně letící smrt. Nelítostný zabiják, který sledoval bez slitování svou kořist.</p> <p>Přeběhl jí mráz po zádech, když pozorovala alabastrovou tvář, která se změnila v nelítostnou masku, a oči zářící ledovým stříbrným plamenem.</p> <p>To byl ten upír, před kterým ji varoval.</p> <p>Démon, který číhá pod maskou člověka.</p> <p>Po zádech jí přeběhlo další zamrazení, ale nikoli snad z fyzického strachu. Možná to bylo směšně naivní, ale nevěřila, že by někdy ublížil jí. Nebo alespoň ne úmyslně.</p> <p>Bylo to spíše tím, že když přemýšlela o Dantovi, tak jako o…?</p> <p>Svém příteli?</p> <p>Svém milenci?</p> <p>Bože, nevěděla.</p> <p>Ovšem teď není čas, aby zvažovala takové hloupé myšlenky, pokárala se a dala sama sobě v duchu pohlavek.</p> <p>Proboha, pokud ji Dante neosvobodí a nedostane ji ven z jeskyně, stane se půlnoční svačinkou pro nějakého zlého ducha. Vyřešit to bylo každopádně mnohem důležitější než její milostný život.</p> <p>Ozývalo se zuřivé pištění a zvuky potyčky dvou mužů bojujících ve středu komnaty. Abby cítila brnící elektřinu ve vzduchu, ale nedokázala odtrhnout oči od pomalu se přibližujícího upíra.</p> <p>Od chvíle, kdy poprvé spatřila Danta v šeru komnaty, věděla, že je v bezpečí.</p> <p>Možná to byla směšná jistota, ale co by měla vyděšená a k brzkému obětování odsouzená žena dělat?</p> <p>Abby nemohla s roubíkem v ústech vydat ani hlásku. Sledovala, jak se Dante blíží. Jeho stříbrný pohled se vpil do jejího, jako by ji přesvědčoval, aby nepanikařila.</p> <p>Jo, jasně.</p> <p>Jedině provazy, kterými byla přivázaná k tyči, jí bránily v tom, aby nepadla čelem na zem a nezačala se třást hrůzou a žvatlat vyděšené nesmysly.</p> <p>Abby Barlowová, zachránkyně světa!</p> <p>Dante si dával pozor, aby se vyhnul bitvě zuřící uprostřed místnosti, a stále proplouval stíny. Srdce se jí málem zastavilo, když zmizel za ní. Ach bože! Nemohla ho vidět. Co když zmizel? Co kdyby se tam schovávalo více zlých přisluhovačů…?</p> <p>Dotyk chladných, štíhlých prstů na jejím zápěstí okamžitě ukončil proud Abbyiných šílených myšlenek. Plakala by úlevou, kdyby si neuvědomila, že ještě zdaleka není v bezpečí.</p> <p>Když se provazy sesunuly na podlahu, zabolely ji ruce, jak se jí po dlouhé době osvobozená krev začala konečně vlévat zpátky do žil. Cítila, jak Dante přitiskl rty na její ucho, zatímco se jí snažil odstranit roubík z úst.</p> <p>„Nic neříkej,“ vydechl a vyčkal, dokud nepřikývla na srozuměnou. Až pak dovolil odpornému hadru odpadnout.</p> <p>Abby se několikrát zhluboka nadechla, odlepila se od tyče a vrhla se přímo do Dantovy otevřené náruče. Přivinul ji k sobě, jako by vycítil, že by se bez jeho podpory zhroutila. V tomto oslabeném stavu jí vratké nohy vypovídaly službu a nechtěly ji donést k východu na druhém konci komnaty.</p> <p>Kousla se do rtu a snažila se vnutit oslabenému tělu svou vůli. Byla přivázána k tyči dlouhé hodiny a celé její tělo reagovalo, jako by běžela maratón a pak ji hodili do vody. Přesto netoužila o nic méně než Dante dostat se z této vlhké cely ven.</p> <p>Zvláště, když ji ten kretén s bledou tváří považoval za lahodný pamlsek pro Knížete Temnot.</p> <p>Sotva dorazili k úzkému otvoru, ozval se za nimi děsivý výkřik.</p> <p>„Ne!“ ječel mladší muž. „Vzdávám se! Já –“</p> <p>Bylo slyšet hrozný bublavý hluk a pak rozpoznala závan čehosi, co mohlo být spálené maso.</p> <p>Abby naštěstí nevydala ani hlásku, dokonce i když si ji Dante prudce přehodil přes rameno a vyrazil dolů temnou chodbou.</p> <p>Tentokrát ani nepostřehla nevolnost při tom houpavém pohybu. To byla jediná dobrá věc na absolutním, mysl znecitlivujícím strachu – odsunul všechno ostatní do pozadí.</p> <p>Pohybujíce se tmou rychlostí, která se vzpírala zákonům fyziky, se Abby tiše modlila ke každému bohu či božstvu, které jí přišlo na mysl. Zdálo se to jako vhodný okamžik, aby si pojistila všechny autority.</p> <p>A opravdu, když na to přišlo, kdo ví?</p> <p>Čas ztratil veškerý význam, ale postupně si uvědomovala, že stoupají neustále nahoru. Potom, bez varování, ucítila na tvářích nezaměnitelný závan čerstvého povětří.</p> <p>„Och! Děkuji vám, děkuji vám, děkuji vám!“ vydechla k nebi.</p> <p>Byli z ponuré jeskyně venku.</p> <p>A nejlepší ze všeho bylo, že se za nimi neozývaly žádné známky pronásledování.</p> <p>Přesto Dante nezpomalil. Zdánlivě nijak neomezován její vahou — v jakékoliv jiné chvíli příjemné povzbuzení pro její ješitnost — se propletl bleskovou rychlostí přes zarostlý hřbitov a kolem opuštěného kostela. Zdálo se jí, že zahlédla několik zchátralých domků, ale prosmýkli se kolem nich rychlostí, která vše rozmazala jen na neurčité fleky, že si nemohla být jistá.</p> <p>Až když se ocitli hodně daleko od jeskyně, Dante konečně zpomalil a opatrně ji postavil na nohy. Abby okamžitě zavrávorala a on ji musel podepřít svou paží v pase, aby mohla zůstat stát.</p> <p>„Jsi zraněná?“ vydechl a okamžitě jí uchopil za bradu, aby mohl její tvář podrobit prohlídce.</p> <p>Zachvěla se pod nekompromisním stříbrně se lesknoucím pohledem a pak se přinutila uvolnit.</p> <p>Tohle byl Dante.</p> <p>Krásný, neuvěřitelně úžasný upír, který jí právě zachránil život.</p> <p>„Nic, co by nevyléčilo dvacet let psychoterapie,“ odsekla ne zcela pevným hlasem. „Kdo byli ti šílenci? Démoni?“</p> <p>Jeho tvář vzplanula doutnajícím vztekem. „Spíš to byli lidé. Smrtelní učedníci.“</p> <p>No, to rozhodně nebyl její první odhad.</p> <p>„Učedníci?“</p> <p>„Přisluhovači Knížete Temnot,“ vysvětlil. „Ty bys je nejspíš nazývala kouzelníky.“</p> <p>Ušklíbla se. Čaroděje si vždy představovala jako laskavé staré muže s dlouhými bílými vousy a jiskrou v oku. A do toho měli tihle maniaci rozhodně daleko „Což by vysvětlovalo ta kouzla, předpokládám.“</p> <p>„Kouzla silnější než by měl pouhý člověk být schopen ovládnout.“ Jeho obočí se stáhlo, jako kdyby ho to trápilo. Což začalo trápit i ji. A hodně. „Byl to ten starší čaroděj, kdo zaútočil na naše čarodějnice.“</p> <p>„Dobrý bože!“ Otřásla se hrůzou při vzpomínce na to, co udělal čarodějnicím. Jak by mohl jakýkoliv člověk spáchat takové zvěrstvo? „A on mě chtěl předhodit tomu… stínu.“</p> <p>„Ano. Kdyby se jim podařilo zničit Fénixe, tak by Kníže Temnot mohl opět chodit svobodně světem.“</p> <p>„Čaroděj. Prostě perfektní.“ Zavrtěla hlavou. „Předpokládám, že bude mít prsty i v tom, že nás pronásledují démoni a zombie? A že je za námi pošle znovu?“</p> <p>„Doufejme, že ne hned, bitva s čarodějnicemi a mladým Amilem ho musela vyčerpat a oslabit. Nemyslím si, že by se mi mohl hned postavit. Zatím ne.“</p> <p>Abby se mimoděk otřásla. „Ne, nechci ani pomyslet na to, že by spěchal.“</p> <p>Sotva několik úderů srdce trvalo, než ji náhle uchopil pevně za ramena. Jeho krásná tvář byla v tlumeném měsíčním světle temná. „Varoval jsem tě, Abby,“ zachraptěl. „Jsem upír. Dravec. Nic to nemůže změnit.“</p> <p>Instinktivně zvedla ruku a položila ji na jeho tvář. Jeho pokožka byla hladká a chladná. Stačil letmý dotek, aby vyslala jejímu tělu známé vzrušení.</p> <p>„Já vím.“</p> <p>S jemností, z jaké jí až poskočilo srdce, jí odhrnul vlasy za uši.</p> <p>„Vyděsil jsem tě?“</p> <p>„Možná trochu,“ přiznala tiše.</p> <p>Něco, snad bolest, zahořelo v jeho stříbrných očích.</p> <p>„Nikdy bych ti neublížil. A nezáleží na tom, co se stane.“</p> <p>Přitisknutá k jeho pevnému tělu ani na moment nezaváhala. „To není to, čeho se bojím.“</p> <p>„Tak co je to?“</p> <p>„Jen jsem si uvědomila, že jsi měl pravdu. Jsme velmi odlišní. Bože, nejsem si dokonce ani jistá, že jsme jeden a ten samý druh.“</p> <p>Jeho paže se sevřela pevněji kolem jejího pasu. „Odlišní, ale připoutaní k sobě, miláčku. Alespoň dokud Fénix nebude předán někomu jinému. Budeš mi stále důvěřovat, Abby?“</p> <p>Vůbec nezaváhala. „Po celý svůj život.“</p> <p>Bylo zvláštní, že se po jejím pohotovém ujištění otřásl. Jako kdyby byl zaskočen její odhodlanou důvěrou.</p> <p>„Já… ach bože, Abby, jen kdybys věděla,“ zamumlal, sklonil hlavu, aby něžně přitiskl rty na její ústa.</p> <p>Abby jej objala kolem krku. Dobrý bože, ona ho potřebovala. Jeho doteky. Jeho sílu. Jeho ochranu.</p> <p>Něžně uklidňoval hrůzu posledních několika hodin, jeho rty ji hladily po ústech, rukama sevřel její boky.</p> <p>Zaklonila hlavu a zasténala, když obrátil svou pozornost k citlivé křivce jejího krku. Neomylně nalezl puls, který se se stoupajícím vzrušením zrychloval, a jemně ji okusoval. „Kdybych jen věděla, co?“ zeptala se bez dechu.</p> <p>Dante sevřel pevněji ruce kolem jejích boků. Potom se neochotně odtáhl, aby na ni potemněle pohlédl.</p> <p>„Jak je to dlouho, co jsem byl považován za opovržení hodné nemocné zvíře?“</p> <p>Lítostí se jí sevřelo srdce. Konejšivě přejela prsty ty krásné smyslné rty. Věděla až příliš dobře, jaké to je být opovrhovaným a nechtěným ve vlastním domě. Být kopanci brutálně vykázaná do patřičných mezí v okamžiku, kdy se odvážila vzepřít svému otci.</p> <p>Jak se Dantemu podařilo vydržet takové zajetí po celá staletí, bylo mimo její chápání.</p> <p>„Je mi líto,“ řekla zastřeně. „Nikdo si nezaslouží být připoután a držen proti své vůli.“ Sevřela jeho překrásnou tvář svými dlaněmi. „Přísahám, že udělám, co budu moci, abych tě uvolnila.“</p> <p>Jeho oči vzplanuly, když lapil její rty v žádostivém polibku, který cítila až na své duši. Abby zasténala, prsty na nohách se jí kroutily rozkoší. Ach ano, tento upír už o líbání něco věděl. Žena by mohla strávit věčnost sevřená v jeho náručí.</p> <p>Abby se nechala pohltit všeobjímajícím teplem. Hladila jej po saténových vlasech. Byla naživu navzdory všem snahám nepřátel. Vychutnávala si každou chvíli, která jí byla dána.</p> <p>Rukama pomalu klouzal nahoru po křivce jejích zad a zároveň prohluboval své polibky. Rostoucí erekce ji začala tlačit na břichu.</p> <p>Abby zapomněla na temné čaroděje, odporné zombie a ztracené čarodějnice. Zapomněla na všechno kromě spalujícího potěšení z Dantova dotyku.</p> <p>Už měsíce o tomto muži snila. Teď, když se na vlastní kůži přesvědčila, jaký je to milenec, její touha po něm byla téměř nesnesitelná.</p> <p>Slyšela, jak chraplavě zasténal, když jeho ruce začaly laskat hebkost jejích ňader. Avšak když se i ona naklonila proti jeho dotekům, najednou se neochotně odtáhl.</p> <p>„Kriste, co to dělám?“ napomenul se a zajel si rukama do vlasů. „Pojďme, než jim umožním, aby nás znovu dostali.“</p> <p>Vzal ji za ruku a vedl ji skrz hustý lesík, při tom si tiše nadával za ono kratičké rozptýlení.</p> <p>Abby si také pro sebe mumlala pár nadávek. Samozřejmě, že byla pro, aby se dostali co nejdále od šíleného čaroděje a jeho armády zombií. A nejlépe, aby je dělilo několik oceánů.</p> <p>Ale nemohla popřít, že pociťovala jistou míru frustrace.</p> <p>Jednou by konečně chtěla být sama s Dantem, aniž by nad jejich hlavami visela hrozba hrozné smrti.</p> <p>Jen několik krátkých hodin, kdy by si mohli vychutnat toho druhého v absolutním klidu.</p> <p>Nemožnost tyto představy uskutečnit by stačila každé ženě, aby začala být trochu nevrlá.</p> <p>Pohybovali se mlčky temnou nocí snad už celou věčnost. Každou chvíli jí Dante nabízel, že ji ponese, aby se mohli pohybovat rychleji. Ale protože nenáviděla pocit bezmoci, dala přednost pochodování v jeho stopách. Ačkoliv to znamenalo, že klopýtla o každou zbloudilou větev v cestě a narazila do každého křoví, které skrýval ten zpropadený les.</p> <p>Pitomá příroda!</p> <p>Nakonec začala uvažovat, jestli se Dante nerozhodl, že budou po zbytek noci chodit v kruhu.</p> <p>„Víš, kam jdeme?“ zeptala se podezřívavě.</p> <p>„Pro pomoc,“ odsekl, aniž by zpomalil krok. „Až se příště střetnu s těmi zombiemi, mám v úmyslu mít v rukou něco, co vyděsí ty zkurvysyny natolik, že je to pošle zpátky do hrobu.“</p> <p>S něčím takovým nemohla nesouhlasit.</p> <p>„Dobrý plán. A kde je to něco?“</p> <p>„V Chicagu.“</p> <p>„Nech mě hádat… Viper,“ řekla suše.</p> <p>Tím si vysloužila Dantův pátravý pohled přes rameno. „Jak to víš?“</p> <p>„Vypadá jako ten typ, kterého přitahují věci, které by mohly vyděsit zombie.“</p> <p>„Ani nevíš, jak jsi blízko pravdě. Nezkoušej si to představovat…“</p> <p>Bez varování se náhle zastavil. Naštěstí konečně zanechali stromy za sebou a nyní se ocitli na čemsi, co se zdálo být opuštěnou plání. „Počkat!“</p> <p>Snažíce se smést věcičky, které se jí zachytily do vlasů a o kterých doufala, že to jsou to jen kousky větví a listů, Abby pohlédla na Danta se slabým zamračením.</p> <p>„Neříkej mi, že jsi ztracený.“</p> <p>Otočil se a povytáhl své dokonalé obočí. „Já nejsem nikdy ztracený.“</p> <p>Abby obrátila oči v sloup. „Mluvíš jako opravdový muž.“</p> <p>Samolibě se usmívaje opět vykročil. „Svým způsobem.“</p> <p>„Jsi si jistý?“ zeptala se. „Doufám, že mě nehodláš vláčet kolem, dokud náhodou nezakopneme o auto?“</p> <p>„Narodila ses už takhle protivná nebo je to dovednost, kterou sis vypěstovala, jen abys mě mohla týrat?“</p> <p>V duchu se zatetelila. Nemohla popřít, že ji bavilo Danta dráždit.</p> <p>Což byla pouze jeho vina, samozřejmě.</p> <p>Neměl být tak arogantní.</p> <p>„Nefandi si. Vždycky jsem byla takhle protivná.“</p> <p>„Teď už tomu věřím,“ prohodil a přes rameno po ní vrhl blahosklonný úsměv. Ukázal na obrys opuštěných továrních budov jen kousek nalevo. „Tam.“</p> <p>Jakoby rozhořčeně si odfrkla, ale v duchu si oddechla úlevou, protože si uvědomila, že jsou jen kousek od Viperova vozu. Zaprodala by duši za odpočinek pro své bolavé nohy.</p> <p>„Nemusíš se takhle samolibě usmívat. Je to nevhodné.“</p> <p>Dante se zasmál, jen co došel k autu a opřel své velké tělo o kapotu. Ozařován měsíčním svitem, s košilí napůl rozepnutou a vlasy, které splývaly kolem jeho dokonalé tváře, vypadal vysoký, temný… a k nakousnutí.</p> <p>Skutečně chutná ozdoba kapoty.</p> <p>Překřížil si ruce na prsou a vyslal k ní jeden z těch pomalých, zlomyslně škádlivých úsměvů.</p> <p>„Myslím, že mi dlužíš omluvu za zpochybňování mých výjimečných schopností. To by se nemělo stávat ani na okamžik.“</p> <p>Abby se snažila, aby neroztála přímo u jeho nohou.</p> <p>Měla také <emphasis>nějakou</emphasis> hrdost.</p> <p>„Jaký druh omluvy?“</p> <p>Úsměv se rozšířil. „Mám pár nápadů. Bohužel zahrnují měkkou posteli, vonné svíčky a spoustu šlehačky. Nic, co bych měl zrovna po ruce.“</p> <p>Abby vyschlo v ústech. „Upíři jedí šlehačku?“</p> <p>„Nemyslel jsem, že ten, kdo bude ji bude jíst, budu já.“</p> <p>Och! Vzduch se zdál najednou příliš hustý, než aby se dal dýchat.</p> <p>Nebylo pochyb o tom, že to mělo co dělat s představou, ve které by byl Dante natažený na posteli a ona by olizovala vrstvu šlehačky z jeho nahého těla.</p> <p>„Nestydo!“ řekla chraplavě.</p> <p>Vrhl pohled směrem k dosud noční obloze. „Nestyda a mrtvola v jednom, jestli si nepospíšíme. Chicago se samo od sebe jen tak nepřiblíží.“</p> <p>Abby se pokusila shromáždit své rozptýlené myšlenky a spočítat, kolik noci už asi uplynulo. Hloupý pokus. Pro ni začínalo ráno, když jí dozvonil budík, obvykle tak pětkrát či šestkrát.</p> <p>„Pokud se bojíš slunce, proč bych nemohla řídit já a ty se schovat v kufru?“</p> <p>„To by nešlo.“</p> <p>„Proč ne?“</p> <p>Bylo to naprosto rozumné řešení.</p> <p>Samozřejmě, on byl muž i přes tu výhodu, že byl zároveň upír. A typickým mužským způsobem se na ní podíval, jakoby navrhovala, aby se nechal kastrovat.</p> <p>„To budu raději riskovat slunce.“</p> <p>Stáhla rty. „Chceš snad naznačit, že žena nemůže řídit stejně dobře jako muž?“</p> <p>„Chtěl jsem naznačit, že jediná možnost, jak mě dostaneš do toho kufru, je, když si tam zalezeš se mnou,“ řekl suše. „Kromě toho, pokud Viper najde sebemenší škrábanec na svém autě, bude to, že by ze mě mohla být hromada prachu, to poslední, co by mě trápilo.“</p> <p>„A proč si myslíš, že bych poškrábala –“</p> <p>Její slova byla prudce zastavena jednoduše tím, že se Dante natáhl a přitiskl si ji k hrudi. A když už tam byla, tak spojila své rty s jeho v krátkém, spalujícím polibku.</p> <p>„Prosím, miláčku, můžeme pokračovat v této hádce v autě?“ zašeptal proti jejím ústům.</p> <p>„Ano, budeme v ní pokračovat,“ varovala ho, že se nechystá nechat sebou tak snadno manipulovat. Alespoň ne, dokud nebudou mít teplou postel a šlehačku. „Můžeš se na to spolehnout.“</p> <p><strong>KAPITOLA</strong></p> <p><strong>14</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><image xlink:href="#_4.jpg" /></p><empty-line /><p>Nakonec se Abbyina výhrůžka, že budou pokračovat v hádce, ukázala být planou hrozbou.</p> <p>Její láska k bouřlivým hádkám nemohla soupeřit s její únavou. Dante sotva dojel na dálnici a už naklonila hlavu na stranu a zavřela oči.</p> <p>Dante musel bojovat s nutkáním zastavit auto a prostě se chvíli jen tak kochat její klidnou krásou. Řítil se nebezpečnou rychlostí prázdnými ulicemi a tak se mu podařilo dostat do Viperova sídla krátce před východem slunce. Zaparkoval v soukromé garáži v podzemí a opatrně odnesl Abby do místnosti, kterou sdíleli už předtím.</p> <p>Cítil hroznou únavu, když pokládal Abby na širokou postel. Nejen z namáhavé noci, ale také z blížícího se svítání. Přesto se přinutil opustit místnost a vyhledal Vipera v jeho soukromých komnatách.</p> <p>Nalezl upíra hovícího si na antické lenošce. Viper byl oblečen v brokátovém županu hustě vyšívaném zlatou nití. Místnost samotná by přiměla většinu sběratelů starožitností vzdychat závistí.</p> <p>Na ručně tkaných kobercích nevyčíslitelné ceny byl rozmístěný vyřezávaný a pozlacený nábytek, který kdysi patříval ruskému carovi. Stěny zdobily malované hedvábné tapisérie, dveře byly z ebenového dřeva a navíc vykládané plátky zlata, na lustrech se blyštily safíry a perly.</p> <p>Ještě velkolepější byly vzácné umělecké práce, jež byly pečlivě vystavené za teplotu kontrolujícími skleněnými rámy. Většinu z nich považoval svět za ztracenou, některé byly dokonce zcela zapomenuty. Společně vytvářely jedinečnou krásu nikde jinde nedostižnou.</p> <p>Obklopen zařízením vhodným pro nejhonosnější palác a usrkávaje brandy, která měla větší hodnotu než lecjaký malý státeček, se Viper každým coulem jevil jako zhýčkaný aristokrat.</p> <p>Pouze v okamžiku, kdy si člověk povšiml chladného, vypočítavého lesku v jeho očích barvy půlnoci, se obraz netečného hédonismu vytrácel.</p> <p>Pozlátko, které bilo do očí ještě více v kontrastu s prostředím, ze kterého se Dante právě vracel do Chicaga.</p> <p>Viper vstal a pohlédl na něj s cynickým výrazem. „Oživlé mrtvoly, temní čarodějové, mrtvé čarodějnice – drahý Dante, ty opravdu nevíš, jak si vybírat ženy.“</p> <p>„Nechtěl jsem si vybrat přímo Abby, Fénix to udělal za mne.“</p> <p>Perfektní obočí, o několik odstínů tmavší než jeho stříbrné vlasy, se pomalu zvedlo. „Uvědomil sis, že jsi ztratil skvělou příležitost zbavit se svých řetězů?“</p> <p>Dante se ironicky usmál. Řetězy, které ho nyní poutaly k Abby, se již nikdy nezlomí, bez ohledu na to, co se stane s tím zpropadeným Fénixem.</p> <p>„Tím, že bych připustil, aby Abby byla obětována? Tak to ani náhodou, k čertu!“</p> <p>„Máš to špatné, můj příteli.“ Viper na něj dlouhou chvíli beze slov hleděl a pak pokračoval: „Vím o jedné voodoo kněžce, které zná zaklínání, jež by mohla –“</p> <p>„Díky, ale to není potřeba,“ přerušil jej pevně Dante. „Co teď potřebuji, jsou ty zatracené čarodějnice.“</p> <p>Viper sevřel rty, ale k Dantově radosti se rozhodl neprosazovat dále svůj názor.</p> <p>Což byla úleva, vzhledem k tomu, že starší upír byl proslulý svou schopností podřizovat ostatní své vůli, kdykoliv se o to pokusil.</p> <p>„Jsi si jistý, že přežily alespoň některé z nich?“ zeptal se místo toho.</p> <p>„Nejméně pár z nich. Sledoval jsem jejich stopy do garáže.“</p> <p>„Mohou být kdekoliv.“</p> <p>„Nebudou daleko od Fénixe,“ upozornil Dante. „A to i když neznají přesné místo nebo dokonce ani nevědí, kdo je teď Kalichem, cítí jeho přítomnost. Bohužel nemám žádné prostředky, jak s nimi navázat kontakt.“</p> <p>„Jen stěží bych v téhle souvislosti říkal bohužel.“ Úzký nos se nakrčil znechucením. „Škoda, že je ten čaroděj nezlikvidoval úplně.“</p> <p>Tento pocit by Dante sdílel zcela bez výhrad, kdyby ovšem nedošlo k tomu, že se Fénix vtělil do Abby. Nyní jeho jediným zájmem bylo najít způsob, jak ji zbavit tohoto břímě.</p> <p>„Tohle už jsme si přece vyříkali, Vipere.“</p> <p>„A tak znáš moje pocity.“</p> <p>„Do těch nejhrůznějších detailů.“ Dante zvedl ruku a prohnětl si ztuhlé svaly na krku. „Pomůžeš mi?“</p> <p>„Vždyť víš, že se nemusíš ptát. Mohu tě považovat za sebevětšího blázna, ale záda ti budu krýt vždycky.“</p> <p>„Děkuji,“ hlesl Dante s ryzí upřímností.</p> <p>„Co potřebuješ?“</p> <p>„Ochranu,“ odpověděl Dante okamžitě. „Něco malého, aby se to dalo nosit s sebou, ale zároveň, aby si to bylo schopné poradit se zombiemi.“</p> <p>Viperovi zaškubal v koutcích úsměv.</p> <p>„Není pochyb, že v mé zbrojnici by se něco vhodného dalo najít,“ odsekl. Dante věděl, že Viperova zbrojnice by mohla zásobit zbraněmi celé armády. Jeho arzenál se rozpínal v rozmezí od zkušebních zbraní ukradených špičkovým vědcům až po starověké nástroje obdařené mocnými kouzly. „Co dalšího?“</p> <p>„Myslím, že někdo by měl dohlížet na čaroděje. Vyvolával mocnosti a síly, které byly zapomenuty po celá staletí. Mohl by činit potíže.“</p> <p>„Ach.“ Tmavé oči se náhle zaleskly očekáváním. „Možná bych se k němu mohl vypravit na návštěvu. Nestál jsem proti dobrému čaroději už od středověku.“</p> <p>Dante se zamračil. U Vipera bylo pravidlem, že se dokázal vždy vyhýbat drobným sporům a šarvátkám. Na rozdíl od většiny upírů necítil potřebu dokazovat si, že má koule tím, že by napadal každého démona, který mu zkřížil cestu.</p> <p>Což byl jeden z důvodů, proč dával Dante přednost jeho společnosti před společností ostatních.</p> <p>Ale Viper měl také druhé já, které nemohlo odolat výzvě. Pokud se mu zdálo, že by tu mohl být důstojný protivník, neváhal se do souboje vrhnout s rozkoší válečníka odhodlaného použít libovolnou zbraň.</p> <p>Nebo zářivé tesáky.</p> <p>„Buď opatrný,“ varoval ho Dante přísně. „Nepochybuji o tom, že bude mít v rukávu pár ošklivých triků.“</p> <p>Viper se zasmál s chladným pobavením. „Věř mi, Dante, nikdo nemůže soupeřit s mými ošklivými triky.“</p> <p>„O tom jsem také přesvědčen,“ připustil Dante, zvedl ruku a položil ji příteli na rameno. Jeho kolena už málem vypovídala službu a odmítala déle stát.</p> <p>„Bože, ty se sotva držíš na nohou,“ zavrčel Viper a jeho štíhlých rysů se dotkl náznak starosti. „Jdi si lehnout. Postavím hlídky kolem vašeho pokoje. Ty a tvoje Abby budete v bezpečí.“</p> <p>Dante s úlevou přikývl. „Jsi hotový dobrák, Vipere.“</p> <p>„Začni tohle šířit a nakrájím tě jako kousky slaniny a nechám tě smažit na slunci,“ varoval jej starší upír.</p> <p>„Tohle tajemství si s sebou vezmu do hrobu.“</p> <p>Dante cítil každou hodinu z více než čtyřset let svého života, když se ploužil zpátky ztemnělými chodbami. Aspoň bude mít pár hodin odpočinku.</p> <p>Žádní kouzelníci, čarodějnice, zombie nebo démoni.</p> <p>Jen Abby. Ráj!</p> <p>Jen co vešel do soukromého apartmánu, zamířil přímo do ložnice. Náhle se zastavil, protože uslyšel nezaměnitelný zvuk stříkající vody.</p> <p>Únava byla najednou pryč a lehký úsměv zvlnil jeho rty. Změnil směr a vydal se do koupelny. Když vstoupil do dveří, spatřil štíhlou ženu ponořenou ve velké vaně.</p> <p>Když už mluvíme o ráji…</p> <p>Kdyby jeho srdce stále bilo, teď by se zastavilo při pohledu na bělost kůže zářící ve světle svíček jako nejvzácnější perla a medové kadeře splývající kolem její uličnické tváře. Naštěstí zbývající části jeho těla pracovaly v pořádku.</p> <p>Dante nechal svůj pohled putovat přes měkké kopečky oblých ňader k svůdnému trojúhelníku chloupků mezi jejími stehny a cítil, jak sám začíná tvrdnout.</p> <p>Bolestivě tvrdnout, uvědomil si, když se jeho erekce zastavila o knoflíky u kalhot.</p> <p>S dokonalou jasností si vybavil dotek jejího tepla, když ji držel v náručí a až bolestivé potěšení, kterým ho provedla k vyvrcholení.</p> <p>Ach, pro sladké nebe, chtěl ji.</p> <p>Ne, on ji potřeboval.</p> <p>S takovým zoufalstvím, že to nemohl být pouhý chtíč.</p> <p>Tohle bylo něco víc.</p> <p>Dante mlčky odhodil boty, svlékl si hedvábnou košili a vykročil kupředu. Usadil se na okraji vany.</p> <p>„Je tohle soukromá párty nebo se může někdo přidat?“ zašeptal měkce.</p> <p>Abby zvedla víčka se zřejmým úsilím a ospale se na něj podívala.</p> <p>„Dante,“ řekla zastřeně, aniž by se pokoušela nějak zakrýt své dokonalé křivky. „Neslyšela jsem tě vrátit se.“</p> <p>V duchu proklínal svou erekci, která se ještě zvětšila v reakci na krásný obraz pod ním.</p> <p>Chtěl zlíbat každičký centimetr její mokré, hebké kůže. Ponořit se mezi její stehna a ochutnat její teplo. Dívat se do jejích očí rozšířených rozkoší, když do ní vstoupí a vrhne je oba za hranice nemyslící blaženosti.</p> <p>Ruka se mu třásla ohromnou silou touhy, když se natáhl, aby pohladil křivku jejího krku. Cítil hebkost její kůže, teplo její řítící se krve.</p> <p>„Myslel jsem, že už budeš spát,“ broukl tiše.</p> <p>Měkce si povzdechla. „Je mi tu tak příjemně, že se nemohu donutit odejít.“</p> <p>Dante se pomalu usmál. „Mám něco, díky čemu se budeš cítit ještě lépe.“</p> <p>Abbyiny oči potemněly, zatímco škádlivý úsměv zvlnil její rty.</p> <p>„To teda nevím.“ Spočinula pohledem na jeho nahé hrudi. „Tohle je docela vysoko na seznamu věcí, při nichž se cítím skvěle.“</p> <p>Dante se postavil na nohy, rychle se vysvlékl z kalhot a připojil se k ní do hřejivé lázně. Zahalila jej pára naplněná vůní vanilky a ženy, což téměř omráčilo dravce v něm, vždy číhajícího těsně pod povrchem.</p> <p>Se spokojeným zavrčením si ji Dante přitáhl do náruče a s lehkostí si ji posadil k vrcholu svého toužení tak, aby mohla obtočit nohy kolem jeho boků.</p> <p>Usmál se do jejích překvapených očí, zatímco jí pečlivě uhladil vlhké kadeře za uši.</p> <p>„Miláčku, myslím, že by ses měla seznámit se zcela novým seznamem.“</p> <p>Přestala na moment dýchat, když jeho ruce pohladily křivku jejích zad, uchopily ji za zadeček a pevně ji přitiskly bříškem proti jeho pulzujícímu kopí.</p> <p>„Myslíš si, že jsi tak dobrý?“ vydechla.</p> <p>Dante se zasmál, mírně pozvedl hlavu a začal ji něžně okusovat na krku.</p> <p>„Och, lepší. Mnohem lepší.“</p> <p>„Já…,“ nedořekla, když jí lehce hryznul, zvrátila hlavu dozadu a její boky se začaly pohybovat v tichém povzbuzení. „Ach.“</p> <p>Dante zasténal. Její kůže ho fascinovala. Tak měkká. Tak teplá.</p> <p>Olízl hladově cestu k jejím ňadrům. Zvíře v něm toužilo, aby se do ní prostě ponořil a našel si své uspokojení v něčem, co by se dalo nazvat rychlým, propoceným orgasmem.</p> <p>Ale ne s Abby, připustil.</p> <p>S touto ženou to nebyl jenom sex.</p> <p>Nejen bezduché spojení dvou těl.</p> <p>Jednalo se o spojení, osudové spojení, které mohlo cítit i jeho mrtvé srdce.</p> <p>Vychutnávaje si její sladkou chuť, Dante kroužil kolem její tvrdnoucí bradavky špičkou jazyka. Dráždil ji a nepřestával, dokud neslyšel, jak její dech zasyčel. Uchopila rukama jeho hlavu.</p> <p>„Prosím…,“ zašeptala.</p> <p>„Chceš to, miláčku?“ zeptal se a sevřel ústa kolem vrcholku jejího ňadra a začal je sát s jemnou naléhavostí.</p> <p>„Ano.“</p> <p>Vjela mu prsty do vlasů a roztáhla nohy, aby se dostala k celé délce jeho erekce.</p> <p>Dante zavřel oči intenzivním šokem rozkoše, který jej pohltil. Vzplanul. Krvavé peklo. Nikdy se necítil tak dobře. A to dokonce ještě ani nebyl v ní.</p> <p>Teplá voda se kolem nich vlnila, svíčky plápolaly a násobily tak erotické dojmy. Vyklenul boky vzhůru a ruce přesunul na vnitřní stranu jejích stehen. Pomalu laskal její vlhkou pokožku a jednoduše si užíval její přítomnost. Mohl by tu zůstat celou věčnost, uvědomil si trochu překvapeně.</p> <p>Jen oni dva, sami a v klidu.</p> <p>Stále dráždil jazykem tvrdý hrot jejího ňadra. Rukama zajel výš, rozevřel pysky jejího pohlaví více od sebe, aby objevil centrum její rozkoše.</p> <p>Přivřela víčka, když dráždivě zasouval prst mezi měkké záhyby vzrušeného pohlaví.</p> <p>„Dante,“ vydechla.</p> <p>Prokousávaje si cestu k dosud opomíjenému ňadru, zlehka přejížděl svými špičáky přes citlivé kopečky, zatímco prstem hladil jejího vlhké teplo.</p> <p>Abby zasténala a propletla prsty jeho vlasy. Zaklonil se a spatřil potemnělý ruměnec na jejích lícních kostech. Bože, byla tak krásná! Exotický anděl, který spadl do jeho náruče.</p> <p>Pomalu a zkušeně ji laskal prstem stále hlouběji. Současně ji palcem hladil po vystupujícím jadérku rozkoše.</p> <p>„Cítíš se tak dobře…?“ zamumlal, jeho jazyk stále přejížděl přes špičku její bradavky. „Tak připravena pro mě…“</p> <p>„Nepřestávej,“ vydechla.</p> <p>Dante se dušené zasmál. „Na zemi není síla, která by mě teď mohla zastavit, miláčku.“</p> <p>Tiše vzdychajíc, Abby nechala své ruce, aby ho hladily na šíji a po svalnatých ramenou. Její dotek byl lehký, ale její prsty za sebou nechávaly ohnivou stopu.</p> <p>Záchvěv potěšení proběhl celým jeho tělem. Po celá staletí vyhledával upíry a démony, aby ukojil své potřeby. Divoký, bezduchý sex vyhovoval jeho frustrovanému rozpoložení. Kromě toho lidské ženy byly komplikací, kterou nepotřeboval.</p> <p>Teď si uvědomil, jak moc mu to chybělo.</p> <p>Měkký, přetrvávající dotek.</p> <p>Vůně ženské touhy.</p> <p>Lahodná předehra, ze které by se chvěl touhou.</p> <p>Jako by četla jeho myšlenky, Abby sklonila hlavu a přitiskla rty k jeho hrudi. Líbala jej a brzy se přesunula do stran a sála mu citlivé bradavky, zatímco rukama mu hladila pevné svaly na břiše.</p> <p>„Zatraceně,“ zasténal, když krátce zaváhala a pak jemně uchopila jeho roztouženou erekci svými štíhlými prsty.</p> <p>„Možná, že nejsi jediný, kdo má zkušenosti a dovednosti, miláčku,“ dobírala si ho, když ho hladila shora dolů a zase zpátky.</p> <p>Dante sípal nádhernými pocity, které v něm vřely. Dovednosti? Ne. Její dotek nebyl pouhou dovedností. Bylo to kouzlo.</p> <p>Jeho boky se instinktivně otřásaly, když si hrála s jeho penisem. Bože, cítil se tak dobře.</p> <p>Příliš dobře.</p> <p>Překvapivě brzy cítil lahodný tlak rostoucí hluboko v jeho nitru. Jeho vyvrcholení se rychle blížilo a on byl daleko od dokonalého uspokojení této ženy.</p> <p>Dante zaskřípěl zuby a soustředil se na vlhkou tkáň pod svými prsty. Vykouzlil všechny zkušenosti, které získal během staletí, aby zvýšil její stimulaci. Abbyino sténání rozkoší bylo vše, co potřeboval, aby se ujistil, že neztratil své dovednosti.</p> <p>„Pojď si pro mě, Abby,“ vybídl ji tiše.</p> <p>Její dech se zrychlil, zatímco prsty sevřela pevněji kolem něj.</p> <p>„Dante…“</p> <p>„To je ono, miláčku,“ povzbuzoval ji a laskal ji palcem, aby ji přivedl k okraji.</p> <p>Dante se ztrácel ve slasti, když pozoroval výraz blížícího se vyvrcholení na její tváři, a proto nebyl připravený, když bez varování ustrnula a malý úsměv se usadil na jejích rtech.</p> <p>„Abby?“ zeptal se tiše.</p> <p>Její úsměv se rozšířil. Voda kolem nich se zavlnila, když náhle přenesla svou váhu s takovou rychlostí, že to ani Dante nestihl postřehnout. Dílem okamžiku nad ním okročmo klečela a s lehkostí si ho naváděla do sebe. Chvíli se zmítal a možná by i protestoval proti náhlému přerušení, kdyby se její stehna nerozevřela a ona nedosedla v hlubokém spojení až na jeho třísla.</p> <p>Vzala jeho tvář do dlaní.</p> <p>„Ty jsi to začal, Dante, můžeš to dokončit,“ zašeptala s leskem v očích.</p> <p>Dante se zasmál, když mu takto vrátila zpátky jeho vlastní slova.</p> <p>Ach ano.</p> <p>Měl v úmyslu to dokončit.</p> <p>Ke spokojenosti jich obou.</p> <p>Jeho smích se proměnil v zasténání, když se ponořil do jejího čekajícího tepla. Zvedala boky a šla mu svým tělem naproti. A on věděl, že kdyby už nebyl mrtvý, ona by ho určitě zabila. Copak člověk může vydržet takové štěstí?</p> <p>Díky bohu, že byl upírem.</p> <p>Vydržel by takovou blaženost ještě několikrát, než by skončil den.</p> <p><strong> </strong></p> <p><image xlink:href="#_3.jpg" /></p> <p>O nějaký čas později ležela Abby schoulená v Dantově náručí uprostřed široké postele.</p> <p>Cítila se příjemně unavená a uspokojená. Přesně, jak by se žena měla cítit po velkém sexuálním dobrodružství.</p> <p>Bohužel se také cítila víc než trochu provinile.</p> <p>Zděsila se, když lehce hladila Dantovo rameno, které bylo ještě stále načervenalé z páry.</p> <p>Kdo ví?</p> <p>Dosáhla vrcholu dříve než on. S těmi ubožáky, se kterými dříve chodila, nic takového nezažila. A vzápětí dokonce dosáhla vrcholu společně s Dantem. Úžasné, krásné, mysl znecitlivující vyvrcholení.</p> <p>Více než jednou.</p> <p>A ačkoliv mohla mít pocit, jako by byla v jednom ohni, kdykoli se jí dotýkal, nikdy jí nenapadlo, že z ní bude sálat takové teplo, aby přivedlo vodu do varu.</p> <p>Bylo to… nepřirozené. A trapné.</p> <p>A ze všeho nejvíc… děsivé.</p> <p>Abby cítila Dantův zvědavý pohled, a tak neochotně zvedla hlavu.</p> <p>„Omlouvám se,“ řekla tiše.</p> <p>Zmateně nakrčil obočí. „Za co?“</p> <p>Ušklíbla se. „Že jsem tě téměř uvařila jako humra.“</p> <p>Pomalý úsměv zvlnil jeho rty, když si ji přitáhl ještě blíž.</p> <p>Okamžitý příval vzrušení jí přeběhl po zádech, když si uvědomila dotek jeho pevného těla.</p> <p>Páni. Zdálo se, že upíři jsou nenasytní, když přišlo na sex. Ne, že by si stěžovala. Ve skutečnosti byla její první myšlenka: <emphasis>Jupí!</emphasis></p> <p>„Velmi, velmi šťastného humra,“ zamumlal. „Ujišťuji tě, že to stálo za jakékoliv opaření.“</p> <p>Kousla se do spodního rtu, znechucení nad sebou se vrátilo s plnou silou. „Dante…“</p> <p>Pohladil ji prstem po zrudlé tváři. „Nebyla to tvoje chyba, Abby. Máš nyní síly, kterým nemusíš ani rozumět, natož je ovládat. Musí to mít nějaké drobné vedlejší účinky. Z nichž některé jsou mnohem příjemnější než jiné.“</p> <p>Její ruměnec se ještě prohloubil, když jí úmyslně připomínal její zbrusu novou nechtěnou sílu, kterou už zřejmě bude mít navždy.</p> <p>Všechny dary Fénixe, jak se zdálo.</p> <p>A úžasné bonusy, když přišlo na milování.</p> <p>„Jsem ráda, že i v takovéhle situaci dokážeš najít nějaký humor.“ Stříbrné oči se zaleskly pobaveně, ale třpytila se v nich i staletá moudrost. „Věř mi, miláčku, můžeš se smát nebo můžeš plakat. Nic se tím nezmění.“</p> <p>,,Jo se ti snadno říká,“ zabručela. „Ty nevíš, jaké to je, když ti někdo ukradne tělo a…“ Její slova se náhle vytratila, když pozvedl své havraní obočí. „Ach.“</p> <p>„Co jsi říkala?“</p> <p>„Něco neuvěřitelně hloupého,“ hlesla zkormouceně. „Myslím, že ty víš, jaké to je…“</p> <p>Pomalu přikývl. „Až příliš dobře.“</p> <p>Spolkla podrážděné odfrknutí. „Člověk by si myslel, že pokud už se nějaká bytost rozhodne převzít tvé tělo, že by měla mít alespoň tolik slušnosti a nechat ti manuál. Mohla bych se zabít – nebo ještě hůře – zabít někoho jiného, jen tak… náhodou.“</p> <p>Nepřítomně si pohrával s kadeří, která se jí svezla do tváře. „Myslím, že vyšší bytost předpokládá, že bys prostě měla znát pravidla a předpisy.“</p> <p>„Vyšší bytost?“</p> <p>„Fénix je uctíván jako bohyně těch, kdo bojují s Knížetem Temnot.“</p> <p>Uctívání. Dobře. To zas byla věc, na kterou si děvče rádo zvykne. „Bohyně, eh?“ Pokusila se o svůj nejlepší panovnický pohled. Spočíval v hodně sevřených rtech a rozšířených nosních dírkách. „Znamená to, že se mi musíš klanět a modlit se ke mně?“</p> <p>Zasmál se tiše a hříšný záblesk se vrátil do jeho stříbrných očí.</p> <p>„Ale já nebojuji s Knížetem Temnot, miláčku,“ vysvětloval a rty pohladil její čelo a tvař a pokračoval dolů po křivce jejího krku, „ale nevadí mi klanět se a ochutnávat tuto úžasnou sladkost.“</p> <p>Abby také nevadilo jeho klanění se. Ve skutečnosti, kdyby nebyla tak vyděšená, řekla by mu, aby koukal pěkně rychle splnit svou klanící se povinnost.</p> <p>Místo toho se jen lehce dotkla jeho tváře. „Dante…“</p> <p>Nechtěl se nechat vyrušit od okusování její klíční kosti. „Hmmm?“</p> <p>„Nechci ti ublížit,“ řekla tiše.</p> <p>Dante se zastavil a potom se odtáhl, aby na ni pohlédl nechápavým výrazem. Její srdce slabě poskočilo. Bože, on byl tak krásný! Tak dokonalý. Mohla by strávit zbytek věčnosti jednoduše tím, že by se na něj dívala.</p> <p>„Ty mi neublížíš, Abby,“ ujistil ji pomalu.</p> <p>„Jak to víš? Když jsem…,“ rozpačitě zaváhala Abby. „Když jsme spolu, ta síla ve mně prostě vybuchuje.“</p> <p>Zachvěl se nad její ostýchavostí. Při její čistotě to nebylo žádné překvapení. Ležela nahá v jeho náručí po třech hodinách nádherného sexu. Přesto nemohla slovo <emphasis>orgasmus </emphasis>říkat nahlas.</p> <p>„Jsem ochoten podstoupit tohle riziko.“</p> <p>Pousmála se. „Tohle ale není vtip, Dante.“</p> <p>Jeho oči se pomalu zúžily. „Abby, co se děje?“</p> <p>„Je to nebezpečné –“</p> <p>„Ne,“ přerušil ji. „Vždyť víš, že jsem nesmrtelný. Tady jde o něco jiného. Ty se bojíš.“</p> <p>Otřásla se. Pronikal do vzpomínek a pocitů, které držela zamčené mnoho let.</p> <p>Vzpomínky, které by si nejraději nechala vymazat z mozku, kdyby to šlo.</p> <p>„Samozřejmě, že jsem vyděšená,“ zamumlala. „Mám v sobě tu věc a všechno se změnilo. A já s tím nemůžu udělat nic, co by tu strašnou věc zastavilo.“</p> <p>Pohladil ji po vlasech, aby ji uklidnil. „To by bylo pochopitelné, ale myslím si, že je tu ještě něco víc. Pověz mi, z čeho máš strach, čeho se bojíš?“</p> <p>Těžce polkla a pak se přinutila střetnout s jeho pátravým pohledem.</p> <p>„Ztráty kontroly.“</p> <p>„Kontroly, čeho?“</p> <p>„Sebe sama.“ Zhluboka se nadechla. „Co když někomu ublížím?“</p> <p>Na chvíli nastalo ticho, když přemýšlel nad jejími slovy. Pak se s jemnou opatrností dotkl ošklivé jizvy, které hyzdila její rameno.</p> <p>„Jako někdo ublížil tobě?“</p> <p>Abby sebou trhla. Ne z jeho doteku, ale z bolesti vzpomínek na minulá příkoří.</p> <p>„Pochvala mého otce během jednoho z jeho opileckých záchvatů,“ řekla stísněným hlasem.</p> <p>Dantův výraz zůstal kamenný, ale v jeho očích se nebezpečně zablesklo, toho si nemohla nevšimnout.</p> <p>„Co ti udělal?“</p> <p>„Výjimečně si vzal k srdci mé prosby, aby přestal bít matku, a začal bít mne. Bodl mě rozbitou láhví od piva.“</p> <p>Jeho špičáky se náhle zatřpytily ve slabém světle svíček. Posunul ruku a dotkl se malé kulaté jizvy na její paži.</p> <p>„A tady?“</p> <p>Abby se zachvěla, cítila, že jí v žilách proudí úplně ledová krev.</p> <p>Monstrum, které se prochází nocí.</p> <p>Dětský strach.</p> <p>Pro ni to nikdy nebyla strašidla číhající pod postelí.</p> <p>Byl to její otec.</p> <p>„Popálil mě cigaretou, když jsem se snažila před ním ukrýt jeho whisky.“</p> <p>Dantovy rysy se stáhly, až začal silně připomínat predátora, který kráčel čarodějovou jeskyní, aby ji zachránil.</p> <p>„Kde je?“ zavrčel tak, že se jí naježily vlasy na šíji.</p> <p>„Mrtvý.“</p> <p>Jeho oči byly prázdné. „Existují způsoby a prostředky, jak jej dostat i přesto, že je mrtvý… Viper –“</p> <p>„Bože, to ne!“ vydechla v nefalšované hrůze. „Nechci ani pomyslet, že by mohl být kdekoliv jinde než tlející v hrobě.“</p> <p>Aby ji uklidnil, přitiskl své rty na temeno její hlavy.</p> <p>„Pššš… To je v pořádku, Abby. Nemůže ti ublížit, už nikdy ne.“</p> <p>Pevně zavřela oči. Dante tomu nerozumí.</p> <p>Ale pak by tomu nerozuměl nikdo.</p> <p>Nikdo, kdo by neprožil její pokažené dětství.</p> <p>„Není to tak,“ zvedla oči. „Nechci být jako on.“</p> <p>To ho trochu vyvedlo z míry. „Zatraceně, Abby, ty bys nemohla nikdy být jako on.“</p> <p>Sotva si všimla způsobu, jakým se jeho přízvuk zostřil, když se do hry dostávaly jeho nejhlubší emoce.</p> <p>„Jak to víš?“ zeptala se příkře. „Nevíme, co se mnou ten Fénix může udělat.“</p> <p>Zvedl jí bradu, aby ji přinutil setkat se se svým divokým pohledem.</p> <p>„Vím, že se to bude bránit, jen když bude Fénix v ohrožení. Selena nebyla schopna ublížit nikomu. Což byla skutečnost, která jí sakra štvala. Pocházela z doby, kdy by nikdo ani nemrkl, kdyby se rozhodla potrestat nějakého nehodného služebníka i kdyby se ho rozhodla nechat popravit.“ Ušklíbl se nad nepříjemnými vzpomínkami. „Neuplynul den, kdy by se mě nepokoušela přivázat k tyči a nechat mě pořádně zbičovat.“</p> <p>Pohlédla na něj ostražitě a zoufale chtěla věřit jeho slovům.</p> <p>„A co ta voda…?“</p> <p>Vzal ji za ruku a pevně si ji přitiskl na svou hladkou hedvábnou hruď.</p> <p>„Nebylo to teplejší než většina lázní. Jsem prostě citlivější na teplo.“ Potřásl hlavou. „Ty nejsi tvůj otec, Abby. Nikdy bys nedokázala být krutá. Prostě to nemáš v povaze.“</p> <p>Usmála se křivě nad jeho arogantní jistotou. „Zníš velice jistě na upíra, který mne zná pouze pár měsíců.“</p> <p>Pozvedl své havraní obočí. „Vím to všechno právě díky tomu, že jsem upír. Mohu číst ve tvé duši, Abby, a ta je nejčistší a nejkrásnější ze všech, jež jsem kdy viděl.“</p> <p>Začala se ztrácet v jeho pohledu. Ještě nikdy jí nikdo neřekl nic tak nádherného. Ani její bezcenní rodiče. Ani její vlastní bratři.</p> <p>Ani ta malá hrstka mužů, kteří se jí chtěli dostat pod sukně.</p> <p>Byl to hřejivý pocit, začala se cítit sladce a pozoruhodně drahocenně.</p> <p>To také zmírnilo poslední zbytky sebezhnusení, které v ní přetrvávaly.</p> <p>Nebyla jako otec. Byla čistá a krásná.</p> <p>Dobře, to bylo to, čemu věřil Dante.</p> <p>A proto to bylo vše, na čem skutečně záleželo.</p> <p>Pohnula se, uchopila jeho dech beroucí krásnou tvář do dlaní a přitáhla si ho k svým čekajícím rtům.</p> <p>Už velmi brzy budou bojovat se silami zla. Zatraceně budou potřebovat štěstí.</p> <p>Byla by blázen, kdyby si nevychutnala tento vzácný okamžik klidu.</p> <p>Dantovy rty se přisály na její ústa ve spalujícím polibku a její tělo reagovalo obvyklým živým vzrušením.</p> <p>Prsty našel její již ztvrdlé bradavky a vzrušení se ještě prohloubilo.</p> <p>Abby vyšla vstříc jeho čekající erekci a plně se oddala živočišné touze.</p> <p><strong>KAPITOLA</strong></p> <p><strong>15</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><image xlink:href="#_4.jpg" /></p><empty-line /><p>Abby se probudila nahá a dezorientovaná.</p> <p>Což nemusela být vždy úplně špatná věc. Obzvlášť, když byla ještě rozpálená a rozechvělá z Dantovývh doteků. Zjistila, že jí je celkem jedno, že je nahá a dezorientovaná, ale není jí už jedno, že je samotná.</p> <p>Jak se převalovala pod pokrývkami, všimla si, že někdo pro ni laskavě nechal na prádelníku džíny a tričko. Byly tam také nová bílá krajková tanga a padnoucí podprsenka.</p> <p>Ušklíbla se. Nikdy nebyla typem ženy, která by nosila tanga.</p> <p>Pravděpodobně proto, že od základní školy neměla větší velikost než dvojku.</p> <p>Nicméně nemajetní nemohou být moc vybíraví. Poté co vklouzla do drobného prádla, si přetáhla tričko přes hlavu a vydala se do vnější místnosti.</p> <p>Ulevilo se jí, když objevila Danta, jak stojí vedle vestavěné ledničky. Vypadal mimořádně dobře v padnoucích kožených kalhotách a černé hedvábné košili, kterou si ještě nezapnul. Husté vlasy měl stále rozpuštěné kolem alabastrové tváře a mihotavý svit svíček se odrážel v jeho stříbrných očích.</p> <p>Krása, opravdu.</p> <p>Tak krásný, že si Abby sotva všimla prázdného šálku od krve, který odložil stranou, jen co vstoupila.</p> <p>Usmál se, protože dovolil svému pohledu, aby pomalu prozkoumal její polonahé tělo.</p> <p>„Pěkné, miláčku. Velmi pěkné.“</p> <p>Abby protočila oči v sloup, ačkoliv uvnitř ji to dost potěšilo. A proč ne? Nikomu jinému se to nepodařilo, Dantovi ano. Díky němu se cítila, jako by měla postavu na tanga.</p> <p>„Kolik je hodin?“</p> <p>„Téměř devět.“</p> <p>Abby zamrkala překvapením. „Proč jsi mě nevzbudil?“</p> <p>„Potřebovala sis odpočinout.“ Dante sáhl do lednice, aby vytáhl plastový kelímek. „Tady.“</p> <p>Abby se podívala na nabízenou věc s nedůvěrou pokrčeným nosem. „Nepředpokládám, že je to ten horký ovocný pohár, který jsi mi slíbil?“</p> <p>Jeho úsměv se rozšířil. „Hned druhá nejlepší věc.“</p> <p>Pomyslela na zelený sliz a zachvěla se. „Lháři.“</p> <p>Popošel kupředu a vtiskl jí pohár do neochotných prstů, zatímco ji pohladil rty po vlasech.</p> <p>„Udělám ti nabídku. Vypiješ to a já ti koupím tolik horkých ovocných pohárů, kolik jen zvládneš sníst.“</p> <p>Abby krátce nasála mužskou vůni jeho kolínské a pak ukročila zpět. Podezřívavě na něj pohlédla.</p> <p>„Dobře, co se děje? Zombie? Čarodějové? Konec světa?“</p> <p>Havranní obočí vylétlo do výšky. „O čem to mluvíš?“</p> <p>„Tak snadno se z toho nevykroutíš. Nikdy.“</p> <p>Překvapeně se zasmál. „Já? Miláčku, já nejsem ten složitý.“ Ponořil svůj prst do výstřihu jejího trička a zatahal za něj, aby zkontroloval její sotva oblečenou podprsenku. „Samozřejmě, existují okamžiky, kdy jsi méně složitá než jindy. Třeba jako když –“</p> <p>Plácla ho po ruce. „Dante, nenechám se rozptylovat.“</p> <p>Významně si olízl své špičáky. „Vlastně si myslím, že já už jsem rozptýlený.“</p> <p>Sakra. Její bradavky ztvrdly. Rozhodně se držela, aby zas neroztála.</p> <p>„Ty máš něco za lubem. Co je to?“</p> <p>„Nic.“</p> <p>„Zkus to znovu.“</p> <p>Zaváhal a Abby cítila, jak se jí stáhly břišní svaly. Tohle se jí nebude líbit.</p> <p>„Mám nějakou pochůzku, musím běžet,“ konečně přiznal.</p> <p>„Jakou pochůzku?“</p> <p>„Vracím se do Selenina domu, zjistit zda existují nějaká znamení a důkazy, kde by mohly být čarodějnice.“</p> <p>Chvíli uvažovala nad jeho slovy a pak přikývla a vypila do dna svůj pohárek hnusu.</p> <p>„To není špatný nápad. Dej mi chvilku, abych se osprchovala... “</p> <p>Uchopil jí pevně za ruce. „Půjdu sám, Abby.“</p> <p>„Ne!“</p> <p>„Ano.“</p> <p>Její teplota stoupala, když jej uhodila do hrudi. Tvrdě.</p> <p>„Zatraceně, Dante, už je trochu pozdě se snažit udržet mě mimo nebezpečí.“</p> <p>„Nebudu tě vystavovat zbytečným rizikům.“</p> <p>„Jediné riziko je nechat mě samotnou. Ty máš být můj osobní strážce.“</p> <p>Jeho výraz ztvrdl nad tak umíněným odhodláním.</p> <p>„Nebudeš tu sama. Viper tě ochrání, tady budeš naprosto v bezpečí.“</p> <p>Abby nebyla ohromená. Viper mohl mít všechny úžasné vlastnosti, ale když posledně zůstali v jeho hotelu, tak málem zemřeli.</p> <p>„Před zombiemi?“ zeptala se rýpavě. „Černokněžníky?“ Ještě jednou si rýpla. „Před hrůznými potvorami, o kterých zatím ani nevíme?“</p> <p>Dante sevřel její prsty a zvedl si je k ústům, aby je mohl políbit.</p> <p>„Tentokrát bude na pozoru, přísahám. Nic se přes něj nedostane.“</p> <p>„To je mi jedno.“</p> <p>„Abby –“</p> <p>Objala ho kolem útlého pasu a přitiskla svou tvář k jeho hrudi.</p> <p>„K čertu s tebou, nemůžu to zvládnout sama,“ napůl vzlykla upřímným zoufalstvím. „Pokud se ti něco stane, nebudu moci pokračovat.“</p> <p>Zlehka ji hladil po vlasech. „Budeš muset.“</p> <p>„Ne, nebudu moct.“ Odtáhla se na něj s neústupným zamračením. „Jsme v tom společně, a pokud mě necháš tady, půjdu za tebou. Přísahám, že půjdu.“</p> <p>Sevřel pevně čelisti, ale pak žalostně zavrtěl hlavou. „Jsi skutečně jako nepříjemná osina v zadku, miláčku.“</p> <p>„Ale nejkrásnější osina v zadku,“ pronesl hypnotický hlas přímo za jejími zády.</p> <p>„Překrásná,“ souhlasil další hluboký podmanivý hlas.</p> <p>Abby sebou překvapené škubla a otočila se. Spatřila dva upíry stojící příliš blízko, aby se cítila dobře.</p> <p>„U svaté krávy z Jávy,“ vydechla, zatímco jí čelist poklesla zhruba ke kolenům.</p> <p>Dante byl temný a krásný pirát. Viper byl exotický aristokrat.</p> <p>Tito dva…</p> <p>Oni byli vrchol sexuální přitažlivosti.</p> <p>Bohové chtíče.</p> <p>Prostě pro ně neexistovala žádná jiná slova.</p> <p>Vypadali jako identická dvojčata. Byli vysocí s lesklou zlatou kůži starověkých Egypťanů. Jejich tváře byly vytesány k naprosté dokonalosti. Vysoké lícní kosti souzněly s jestřábími nosy a ušlechtilými čely. Mandlové černé oči byly orámovány těžkými černými linkami a na plných rtech byl také slabý náznak barvy. Dlouhé ebenové vlasy měli stažené do copů, které jim spadaly po zádech až k drobným bílým bederním rouškám, což bylo vše, čím byla zahalena ta nejvíce přitažlivá těla, jaká kdy viděla.</p> <p><emphasis>Mocný faraóne, vezmi si mě hned teď</emphasis> zašeptal v koutku její hlavy odpadlický hlas.</p> <p>Abby zavrtěla hlavou, doufajíc, že jí to pomůže zase popadnout dech. Byl to mnohem obtížnější úkol, než by měl být. Potom ji Dantova paže objala kolem ramen a mystická fascinovanost byla pryč.</p> <p>Zhluboka se nadechla, když se Dante vedle ní naježil jako jehelníček.</p> <p>„Co tady děláte?“ zeptal se ledovým hlasem.</p> <p>„Pán Viper si žádá vaši návštěvu,“ zamumlalo jedno z dvojčat.</p> <p>„Pán Viper?“ Abby se ušklíbla. „Vsadím se, že si na tom oslovení zakládá.“</p> <p>Dva páry svůdných černých očí se přesunuly jejím směrem a strávily velmi dlouhou dobu prohlížením její polonahé postavy. Něco, co by Abby mohla brát jako kompliment, pokud by ovšem neměla podezření, že namísto obdivu nad její pochybnou atraktivností přemýšlejí spíše o tom, zda je její krev A pozitivní nebo B negativní a jakou má nutriční hodnotu.</p> <p>„Budeme chránit člověka, zatímco budete pryč,“ řekl Tutanchamon Jedna.</p> <p>„Bude nám potěšením,“ dodal Tutanchamon Dva jako ozvěna.</p> <p>Abby přistoupila blíže k upírovi po svém boku. „Dante?“</p> <p>Políbil ji chlácholivě na čelo. „Co takhle kdyby ses šla obléknout a já zjistím, co chce Viper?“</p> <p>Vrhla na něj ostražitý pohled. „Ale oni nebudou –“</p> <p>„Bylo nám přikázáno, abychom vás neochutnávali,“ prohlásil první vetřelec a přikročil tak blízko, že ji zahalil svou bohatou, kořeněnou vůní.</p> <p>„Nebo vás zkoušeli dostat do postele,“ dodal druhý s nádechem lítosti a také se přiblížil a zhluboka se nadechl její kůže. „Pokud to ovšem nebude vaše přání.“</p> <p>Oba se usmáli a odhalili své sněhobílé špičáky. „Máme mnoho dovedností.“</p> <p>„Z nichž je většina pro lidi neškodná.“</p> <p>Dante ji strhl prudce dozadu, na tváři rozkacenou masku predátora.</p> <p>„Dotkněte se jí a budete si přát, abyste nikdy nevstali z mrtvých.“</p> <p>Nejbližší dvojče jen pokrčilo rameny, stále čichajíc k jejím vlasům. „Víš jistě, že je to ono, pro co se lidská žena rozhodla?“</p> <p>„Už jsem se rozhodla,“ odsekla Abby a uchopila Danta za ruku a táhla ho směrem k ložnici.</p> <p>Ohlédla se přes rameno a ukázala prstem na koberec, na kterém stála dvojčata na svých bosých nohách. „Prostě… zůstaňte tady a nehýbejte se!“</p> <p>„Ztráta času,“ zamumlal jeden z nich tiše.</p> <p>„Přesně,“ souhlasil druhý.</p> <p>Dante za nimi zavřel dveře a přitáhl si Abby k sobě. „Musím mluvit s Viperem, budeš v pořádku?“</p> <p>Kousla se do rtu a podívala se směrem ke dveřím. „Mohu jim věřit?“</p> <p>Nevesele se usmál. „Ne, ale bojí se Vipera a nejsou tak hloupí, že by riskovali jeho hněv. Nebudou žádné problémy, pokud je sama nevyzveš.“</p> <p>„Vyzvat je?“ Zamrkala nevěřícně. „Myslíš, že je budu vyzývat, aby… aby…?“</p> <p>Pokrčil rameny. „Jen málo žen jim dokáže odolat. Svedli i ty nejmocnější a nejkrásnější ženy… Kleopatru. Královnu ze Sáby. Povídá se, že dokonce svedli několik manželek prezidentů.“</p> <p>„Ach, můj bože!“ Abby vyvalila oči. „Které?“</p> <p>„Záleží na tom?“</p> <p>Temný tón v jeho hlase varoval Abby, že teď není ten pravý čas, aby se pídila po šťavnatých drbech.</p> <p>„Jen v historickém kontextu.“</p> <p>Neochotný úsměv zkřivil Dantovy rty, když si ji přitáhl k sobě. „Abby.“</p> <p>Lehce jej pohladila po hrudi. „Lhala bych, kdybych řekla, že nejsou nádherní, ale já nechci žádného jiného upíra než tebe.“</p> <p>„Dobře.“ Přitiskl rty na její čelo. „Neodpovídalo by to ani dobré etiketě – proměnit na prach před večeří kolegy upíry. Kromě toho, Viper má tendenci se stávat poněkud rozmrzelým, když přichází o své hrdlořezy.“</p> <p>Zhluboka si smutně povzdechla. „Když už mluvíme o Viperovi, myslím, že by ses měl jít podívat, co chce.“</p> <p>Přejel jazykem po linii její čelisti. „Vrátím se, jakmile budu moci.“</p> <p>Lahodné zamrazení jí projelo páteří, ale Abby se nenechala zcela rozptýlit. Držela se stále jeho košile, ale odtáhla se a pohlédla na něj s varovným zamračením.</p> <p>„Nebudeš se snažit proklouznout za mými zády?“</p> <p>Pozvedl své havraní obočí. „Bylo by to vůbec k něčemu?“</p> <p>„Rozhodně ne!“</p> <p>Povzdychl si. „Neboj se, miláčku, jakkoliv těžce se mi to přiznává, mohu jen hledat to, co možná Selena nechala někde ležet, aby to nikdo nenašel. Na odhalení jejího tajemství tě budu potřebovat.“</p> <p>„Co tím myslíš?“</p> <p>„Vysvětlím ti to později.“ Políbil ji na rty a vykročil ke dveřím. „Ach, raději na mě počkej s večeří, než se vrátím.“ Blýskl suchým úsměvem přes rameno. „Když jsi naposledy ochutnávala ty bylinky, měly na tebe poměrně… silný účinek. Nechci, aby tvoji hlídací psi přišli na špatné myšlenky.“</p> <p>Byl pryč dřív, než Abby mohla najít něco vhodně těžkého, co by mu hodila na hlavu.</p> <p>Prokletá upíří rychlost.</p> <p><strong> </strong></p> <p><image xlink:href="#_3.jpg" /></p> <p>Jak projížděl temnými ulicemi Chicaga, Dante se najednou začal cítit nervózní, jakoby stál uprostřed bouřky a kolem létaly blesky. Pro něj zcela neznámý pocit, který ovšem nebylo možné ignorovat.</p> <p>Zatraceně, co se to s ním děje?</p> <p>Jak Viper slíbil, sehnal velký plátěný pytel plný spousty magických zbraní. Dokonce dal Dantovi i mobilní telefon, ve kterém byla uložena čísla různých upírů a démonů, na něž by se mohl obrátit v případě nouze.</p> <p>Spolu s jeho nadpřirozenými schopnosti bylo jen pár věcí – ať už smrtelných nebo nesmrtelných – které by mohly doufat, že ho přemohou.</p> <p>Byl téměř neporazitelný.</p> <p>Ale být téměř neporazitelný nebylo dost dobré, připouštěl, když se otočil k sedadlu spolujezdce, kde seděla Abby.</p> <p>Bylo zde zatraceně mnoho tvorů, kteří chtěli tuto ženu mrtvou.</p> <p>Jediná chyba, jediný špatný odhad a…</p> <p>Sevřel pevně čelisti v pochmurném odhodlání.</p> <p>Ne!</p> <p>Nebudou žádné chyby. Žádné špatné výpočty.</p> <p>Aniž by tušila tok jeho ustaraných myšlenek nebo to, jak snadno se jí podařilo pošramotit jeho nervy, Abby prohrábla těžkou tašku, kterou jí Dante položil do klína.</p> <p>„Neřekl jsi mi, co je v tom pytli,“ prolomila mlčení.</p> <p>„Ochrana.“</p> <p>Překvapeně zvedla obočí, když rozepnula těžký zip a překvapením se zajíkla.</p> <p>„Dobrý bože, jsi si jistý, že to Viper nepopletl?“</p> <p>„Bylo by osvěžující myslet si, že by Viper mohl občas udělat chybu, ale bohužel se to nikdy nestává. Proč?“</p> <p>„Není tady nic než haraburdí.“</p> <p>Dante skryl své pobavení. „Vzácné a cenné haraburdí, ujišťuji tě.“</p> <p>Zavrtěla hlavou nad všemi těmi amulety, talismany a přívěšky. Nakonec vytáhla zdobenou dýku s hadovitou čepelí, která zářila magickými symboly vytepanými do kovu.</p> <p>„Co je to?“</p> <p>Dante se instinktivně otřásl. „Keris.“</p> <p>„Cože?“</p> <p>„Je to požehnaná dýka z Bali.“</p> <p>„Co to dělá?“</p> <p>Blýskl ironickým úsměvem. „Pomocí špičatého konce můžeš bodat do lidí.“</p> <p>Obrátila oči v sloup. „Ha-ha.“</p> <p>„Jsou na ní vložena ochranná kouzla. Viper se domnívá, že bude účinná proti jakémukoliv zlu, které by temný čaroděj mohl vymyslet.“</p> <p>„Och.“ Namířila na něj zbraň. „Neměl bys to nosit ty?“</p> <p>Dante ucukl od mocného ostří. „Opatrně, miláčku, funguje to proti mně stejně dobře jako proti ostatním potvorám, takže možná bys tím nemusela mávat mým směrem.“</p> <p>„Ach, promiň.“ Rychle schovala dýku zpátky do vaku. „Proč by měl mít Viper zbraň, která zabíjí upíry?“</p> <p>Dante pokrčil rameny, otočil auto k exkluzivní čtvrti, která byla kdysi jeho domovem.</p> <p>„Lepší, když je v jeho rukou než v rukou jeho nepřátel.“</p> <p>„Nebylo by náhodou lepší nechat to zničit úplně?“ poukázala s nespornou logikou.</p> <p>„Viper je příliš fanatický sběratel, aby někdy zničil takový artefakt nevyčíslitelné ceny.“ Blýskl po ní rychle pohledem. „Kromě toho, nikdy nevíš, kdy budeš potřebovat takovou zbraň.“</p> <p>Její oči se rozšířily. „Ty myslíš…“</p> <p>„Bitvy mezi upíry jsou sice vzácné, ale odehrávají se.“</p> <p>„Jejda…“</p> <p>Dante znovu obrátil pozornost k silnici. „Vskutku.“</p> <p>Zmlkla, když stočil auto ke známé železné bráně. Pomalu jel po dlouhé, stromy lemované cestě, která se vinula k opuštěnému panskému sídlu Seleny.</p> <p>Dante se nemusel dívat, aby věděl, že Abby náhle zaťala pěsti a ve tváři se jí zračí emoce.</p> <p>Tohle bylo místo, kde se její život navždy změnil.</p> <p>Nezapomněla.</p> <p>Zastavil vůz a vypnul motor, potom se otočil a prohlížel si její křehký profil. Byl zamračený obavami.</p> <p>„Abby?“</p> <p>„Je to mnohem horší, než jsem si uvědomovala,“ řekla přiškrceně a přejížděla pohledem po rozbitých oknech a střeše, která byla už z půlky odfouknutá pryč.</p> <p>Dante věděl, že si nakonec bude muset nějak poradit s tímto panstvím, ale nijak s tím zatím nepospíchal. Ochranná kouzla, která Selena umístila kolem domu, zatím držela dál všechny nezvané návštěvníky. Včetně těch nejzoufalejších zlodějů.</p> <p>Zlehka se dotkl jejího ramene. „Chceš zůstat v autě?“</p> <p>Zhluboka se nadechla a otočila se vstříc jeho pátravému pohledu. „Ne!“</p> <p>Dante vytáhl amulet, o kterém Viper tvrdil, že ochraňuje proti magii používané na oživení zombií, a připnul si ho k opasku u kalhot. Dýky měl již bezpečně zastrčené do bot. Pohybem ruky naznačil, že by si Abby měla vzít Keris i s pochvou a připásat si ho.</p> <p>Pochva bude chránit Keris před silnými kouzly, ale umožní Abby snadný přístup k dýce, kdyby ji potřebovala.</p> <p>Démon, čarodějnice, zombie nebo černokněžník dostanou více, než by mohli čekat při této příležitosti.</p> <p>Společně opustili auto a přešli přes rozsáhlou terasu k dvojitým dveřím. Vstoupili do prostorné haly a Dante instinktivně zamířil k hlavnímu schodišti, když tu Abby náhle klopýtla po rozlámaných střepech vázy na mramorové podlaze.</p> <p>Položil jí ruku kolem ramen a se zvláštním okouzlením pozoroval rozbitý porcelán.</p> <p>„Všechno zůstalo na svém místě,“ konstatoval.</p> <p>Chvíli trvalo, než potřásla hlavou a obrátila pozornost k nedalekému schodišti, jež bylo nyní ohořelé a pokryté kusy omítky a úlomky dřevěných trámů ze stropu.</p> <p>„Je to ještě horší, než si pamatuji. Bože můj, jak se to mohlo stát?“</p> <p>Stiskl pevně čelisti, když se mu ve vzpomínkách blýskl obraz Selenina mrtvého těla. Nic nemělo být schopno ji zničit. Rozhodně nic, co by on nedokázal vycítit.</p> <p>„Já nevím, miláčku.“</p> <p>„Myslíš, že to byla práce čaroděje?“ zeptala se.</p> <p>Dante se zamračil. „Je to možné, řekl bych.“</p> <p>„Nezníš, jako by sis tím byl příliš jistý.“</p> <p>„Kdyby to byl služebník Knížete Temnot, pak by Selena měla dokázat vycítil jeho přítomnost, stejně jako jsi to dokázala ty se zombiemi,“ podotkl. „Kromě toho, byla Kalich už velmi dlouhou dobu a stala se neuvěřitelně silnou. Neumím si představit, že by se dokonce i zkušený čaroděj odvážil ji napadnout.“</p> <p>Pomalu přikývla. „Asi máš pravdu, což znamená, že jsme se zatím vůbec nepřiblížili k rozluštění toho, co se jí stalo.“</p> <p>„Cítíš něco?“</p> <p>Abby zavřela oči a zhluboka se nadechla. Dante si uvědomil, že se snaží zaměřit své nově nalezené síly k prohledávání prázdného domu.</p> <p>Konečně otevřela oči a slabě se otřásla.</p> <p>„Ne, nic tu není.“</p> <p>Dante se postavil přímo před ní. Neuniklo mu její slabé zachvění.</p> <p>„Co je to?“</p> <p>Pokrčila rameny a přinutila se vykouzlit na rtech poněkud škrobený úsměv. „Mám prostě příšerný pocit. Víš, jako kdyby se někdo právě procházel po mém hrobě. <emphasis>Tělu do hrobu přísluší, běda, kdos nedbal</emphasis> o <emphasis>duši!</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>Dante nepřemýšlel a okamžitě ji pevně objal.</p> <p>„Nedělej to!“ zasyčel.</p> <p>Její oči se rozšířily v šoku a on si až opožděné uvědomil, že nechal své špičáky plně prodloužit a ve tváři měl varovný výraz.</p> <p>Bylo mu to ale jedno.</p> <p>V tuhle chvíli byl zcela upírem.</p> <p>„Dante?“ špitla nejisté.</p> <p>„Nikdy pokoušej osud,“ zavrčel.</p> <p>„To se jen tak říká.“</p> <p>„Je to nebezpečné,“ varoval ji. Jeho dravčí instinkty byly v plné pohotovosti při pouhé zmínce o Abby ležící v hrobu. „Nemusíme udělat nic, co by na nás upozorňovalo.“</p> <p>Zamrkala, překvapena jeho slovy. „Jsi pověrčivý?“</p> <p>„Žiji už několik století. Existuje jen velmi málo věcí, ve které bych nevěřil.“</p> <p>„Ach.“ Nejprve byla jeho slovy zmatená, ale pak souhlasně přikývla. „Předpokládám, že pro to máš důvody. Máš pravdu.“</p> <p>Sevřel ji ještě pevněji a přitiskl své čelo na její. „Nedovolím nikomu, aby ti ublížil.“</p> <p>„Já vím,“ řekla tiše a pohladila jej po tváři.</p> <p>„Ale kdyby se něco stalo mně, tak –“</p> <p>Jeho divoký příkaz zůstal nedopovězen. Velmi neobvyklá událost vzhledem k tomu, že zřídkakdy nechal něco nebo někoho přerušit svůj přímý rozkaz.</p> <p>Ale stala se věc ještě vzácnější: Abby přitiskla své rty na jeho. Uvědomil si, že v takovém okamžiku by se celý svět měl zastavit.</p> <p>Bohužel její polibek byl příliš krátký, a tak byl brzy vtažen zpět do víru událostí, jen co se od něj odtáhla a přísně se zamračila.</p> <p>„Ne, Dante,“ odsekla, jako vždy ignorujíc skutečnost, že nikdo jiný si netroufal mu odporovat. „Sám jsi říkal, že bychom neměli pokoušet osud.“</p> <p>Neobtěžoval se protestovat. Proč by měl? Bylo by jednodušší rozběhnout se hlavou proti zdi a být se vším hotov.</p> <p>Kromě toho Viper by věděl, jak se o ni postarat, pokud by se mu něco stalo.</p> <p>Nechal to tak.</p> <p>„Dost.“ S plynulým pohybem ji zvedl do náruče. Jen co se ujistil, že se k němu Abby přitulila, vyrazil s ní pružným krokem ke schodům. „Nemyslím si, že je moudré zdržovat tady déle, než bude nutné.“</p> <p>Instinktivně mu ovinula paže kolem krku těsněji. „Co budeme hledat?“</p> <p>„Selena měla trezor, kde schovávala mocná kouzla a zaříkadla. Doufám, že teď, když máš v sobě Fénixe ty, budeš moci vypátrat prostředky k jeho otevření.“</p> <p>„Pokud ovšem vydržel ten výbuch.“</p> <p>Usmál se. Ani konec světa by nedokázal zrušit kouzlo.</p> <p>„Nic se s tím nemohlo stát. Uvidíš.“</p> <p>Drobně vykřikla, když se přikrčil a pak je jedním plynulým skokem dostal na vrchol schodiště.</p> <p>„Panečku, netušila jsem, že bys mohl dokázat něco takového,“ vydechla. „Jaké další překvapení sis pro mě připravil?“</p> <p>Pomalu se usmál. „Miláčku, já mám dost překvapení, abych tě udivoval celou věčnost.“</p> <p>„A ještě mnohem větší ego, které i věčnost překoná.“</p> <p>„Chtěla by ses přesvědčit o tom, že je to oprávněné?“</p> <p>Obrátila oči v sloup. „Myslela jsem, že spěcháme?“</p> <p>Neochotně se sklonil, aby ji postavil na nohy. Necítil v okolí žádné nebezpečí, ale neměl v úmyslu se nechat znovu zaskočit. Chtěl být připraven k úderu, kdyby to bylo nutné.</p> <p>„Dávej raději pozor, kam šlapeš. Parkety nejsou úplně stabilní.“</p> <p>„Jo, magické výbuchy mají tendenci být zkázou pro plovoucí podlahy.“</p> <p>Navzdory prostořekému tónu byla natolik moudrá, aby byla opatrná, když zamířila do zatemněné haly. Dante byl těsně za ní. Tak blízko, že cítil, když náhlý chlad lehce otřásl jejím tělem.</p> <p>„Co je to?“ zeptal se.</p> <p>„Nic.“</p> <p>„Něco jsi cítila.“ Uchopil ji za paži, aby ji přinutil zastavit. „Je tu něco?“</p> <p>Zamračila se. Ne takovým tím drzým zamračením, které měla vyhrazené pouze pro něj. Ale takovým skoro bezradným, které varovalo, že cítila něco, co si nedokáže vysvětlit.</p> <p>Během několika posledních dní měla až příliš příležitostí mračit se právě z toho druhého důvodu.</p> <p>„Není to takové. Je to… já nevím, jako ozvěna.“</p> <p>„Od kouzel, která seslala Selena?“</p> <p>„Možná.“ Začala si rychle přejíždět dlaněmi po pažích. „Zdá se mi, že je to špatné, tak nějak. Ne zlé, ale…“</p> <p>Naklonil bradu, aby ji přinutil pohlédnout mu do očí. „Abby?“</p> <p>„Je to těžké vysvětlit.“</p> <p>„Zkus to.“</p> <p>Přimhouřila oči. Což bylo tichým varováním, že by nakonec mohl těžce zaplatit za svůj arogantní tón.</p> <p>Ale ne v tuhle chvíli.</p> <p>„Jednou jsem šla kolem chemičky, která vypouštěla toxický odpad do řeky. Nebylo to nic, co bych mohla skutečně vidět, ale byl tam určitý zápach a znečištěný vzduch, až mě z toho svrběla kůže. A to je přesně to, co teď cítím.“</p> <p>„Znečištění.“</p> <p>„Ano.“</p> <p>Dante hrdelně zavrčel. Byl predátor. Smrtící zabiják. Skutečnost, že nedokázal vycítit nebezpečí číhající ve vzduchu, ho vedlo k touze něco okamžitě zničit.</p> <p>Něco čarodějnického.</p> <p>„Něco mi tu schází.“ Ostře zavrtěl hlavou. „Sakra práce! Tudy.“</p> <p>Vzal Abby za ruku a vedl ji dál chodbou. Považoval za malý zázrak, že se jim podařilo ujít přes tucet kroků, než se Abby zastavila.</p> <p>„Počkej. Kam jdeme? Seleniny pokoje jsou dole v tomhle křídle.“</p> <p>Podíval se přes rameno. „Věř mi.“</p> <p>Sakra. Špatná slova.</p> <p>Její podpatky vyryly skoro z díry do podlahy, protože se odmítla pohnout.</p> <p>„Věřit ti? Znovu?“</p> <p>„Už jsi se mnou snad někdy zabloudila?“ Její ústa se otevřela až příliš snadno, byl nejvyšší čas na změnu tématu.</p> <p>Dante si nikdy nenechal ujít příležitost, a tak se sklonil dopředu, aby zakryl její ústa v rychlém, hladovém polibku. „Neodpovídej na to,“ zašeptal proti jejím rtům.</p> <p>Její ruce se sevřely kolem jeho paží, když se instinktivně k němu naklonila. K čertu. Dante cítil, jak jím proniká její ohnivé teplo. Objímalo jeho kůži a doutnalo v jeho krvi. Zaťal zuby. Pociťoval bolestivou touhu sevřít ji ve svém náručí a přitisknout ji ke zdi. Nikdy se dostatečně nenabaží této ženy. Ale teď na to nebyl čas ani místo, přísně pokáral sám sebe.</p> <p>Odtáhl se, uchopil ji za ruku a vedl ji pevně dolů do haly dřív, než stačila přijít k rozumu. Odstrčil stranou rozbitou sochu a ukázal na zeď. „To je ono.“</p> <p>„To je co?“</p> <p>„Trezor.“</p> <p>„Kde?“</p> <p>Dotkl se prstem středu saténové tapety. „Tady.“</p> <p>Střelila po něm přimhouřeným pohledem. „Pokoušíš se o nějakou absurdní scénku z černobílých komedií? Tady přece nic není.“</p> <p>I přes naléhavost jejich situace se musel zasmát. „Sejf je zasazen do zdi a je chráněn kouzlem, aby se do něj nedostal nikdo nepovolaný. Teď je jen na tobě, abys to kouzlo prolomila.“</p> <p>„Já? Nejsem přece žádná čarodějnice.“</p> <p>„Selena nebyla čarodějnice, miláčku.“ Natáhl ruku a dotkl se její tváře. „Její moc pocházela z Fénixe.“</p> <p>„Moc, již měla možnost se naučit ovládat během tří set let, ne tří dnů.“</p> <p>„Můžeš to dokázat.“</p> <p>Zamračila se tak, že hrozilo, že se jí vrásky již navždy <strong>vyryjí </strong>do čela. „To se ti snadno řekne. Sakra, já ani nevím, jak bych měla začít.“</p> <p>„Jen se soustřeď,“ naléhal tiše.</p> <p>„Na stěnu?“</p> <p>„Na trezor za zdí.“ Dante ustoupil a pozorně ji sledoval. Nenáviděl, že musí vyvíjet na Abby takový tlak. Sotva mohla přijmout skutečnost, že v sobě nosí Fénixe. A nyní se předpokládá, že bude rovnou ovládat jeho kouzla. Jen blázen očekává od ptáků, že budou létat sotva pár minut po vyklubání.</p> <p>Bohužel, nebyla žádná jiná možnost. Museli najít čarodějnice.</p> <p>Dlouhé ticho vyplnilo halu. Potom zvedla ruku, její prsty se zaškubaly. Dante se zmateně zamračil. „Co to děláš?“</p> <p>„Pokouším se odkrýt to pitomé kouzlo.“</p> <p>„Tím, že kroutíš prsty?“</p> <p>„Je to… způsob. Hloupý způsob, ale způsob.“ Zlostně si odhrnula zatoulanou kadeř z čela. „Teď, co říkáš? Snažím se soustředit.“</p> <p>Zvedl ruce. „Prosím, soustřeď se, jak jen potřebuješ.“</p> <p>Nastalo další ticho. Dlouhé ticho. A pak těžký procítěný povzdech.</p> <p>„Sakra.“ Obrátila se na něj malomyslně. „Nemůžu to udělat. Nedokážu to.“</p> <p>Uchopil ji za ramena. Tato žena měla k dispozici dostatek síly, aby zničila celé město. Více síly a moci, než o které by se mu mohlo kdy vůbec snít. Nedovolí pochybnostem, aby jí stály v cestě.</p> <p>„Abby, zabila jsi pekelného psa, bojovala jsi se zombie a unikla jsi temnému černokněžníkovi. Dokážeš to.“</p> <p>Ušklíbla se. „Všechno, co jsem udělala, je, že jsem zmateně padala z jednoho neštěstí do druhého, a jen zázrakem se mi během toho podařilo nezabít nás oba.“</p> <p>„Věřím v tebe, i když ty sama v sebe věřit nechceš.“</p> <p>„Což vypovídá o tvé inteligenci.“</p> <p>Mírně jí zatřásl. Proč ho Viper nevaroval, že smrtelné ženy byly stejně tvrdohlavé jako nejumanutější démoni?</p> <p>„Abby!“</p> <p>Pohlédla mu do očí a frustrovaně si povzdechla. „Dobře, dobře. Zkusím to znovu.“</p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>KAPITOLA</strong></p> <p><strong>16</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><image xlink:href="#_10.jpg" /></p> <p>Abby pevně zavřela oči. Dokonce i potom stále cítila, jak se vedle ní Dante vznáší jako sup. Cítila jeho soustředění. Jeho divoké odhodlání.</p> <p>Očekával od ní, že předvede nějaký hokus pokus. To je samozřejmě úplně směšné. Se stejnou pravděpodobností s jakou hrozilo, že dokáže pomocí magie otevřít nějaké mystické dveře, jí můžou rozkvést sedmikrásky za ušima.</p> <p>Přesto musela něco zkusit. Tak dlouho, dokud v sobě bude nosit Fénixe, bude pronásledována a lovena. A co bylo ještě horší: Dante bude nucen chránit ji, i kdyby to mělo znamenat konec jeho vlastní existence.</p> <p>Vždyť vzato kolem a kolem, zatím je při životě drželo pouze hloupé štěstí a šťastné náhody. Ale dříve nebo později se budou muset střetnout s něčím, co nebude umět porazit ani Dante. A pak oba dva zemřou.</p> <p>Nechtěla to dopustit.</p> <p>Abby se snažila ignorovat vlezlý pocit, že nedělá nic jiného než ze sebe osla, a pokusila se přísně zaměřit své myšlenky. Bez potíží zlikvidovala pekelného psa a propekla zombii do křupava. Je sice bohužel pravda, že nevěděla, co že to sakra dělá, ale musela v sobě mít něco, co to vědělo. Teď jen aby zjistila, jak to má sama použít.</p> <p>Představ si zeď, řekla si v duchu. A ve středu té zdi sejf. Stejný sejf jako ty ze starých oblíbených filmů. Velký, stříbrný trezor s černým zámkem s kombinací čísel a štíhlou rukojetí…</p> <p>Důkladně celou se myslí soustředila na tento obraz, že si ani nevšimla slabého bzučení, které se jí začalo ozývat v uchu. Z bzučení se stalo zvonění. A pak se ozval hlasitý potlesk, který ji překvapeně vrátil zpět.</p> <p>Otevřela oči. V úžasu spatřila veliký sejf, který byl nyní uprostřed zdi jasně viditelný a dokonce otevřený.</p> <p>„Do prdele,“ vydechla.</p> <p>Sotva ta slova opustila její rty, byl Dante okamžitě vedle ní a jemně ji přidržel, aby zůstala stát na nohou.</p> <p>„Je ti něco? Jsi zraněná?“</p> <p>Přitiskla si ruku na prsa a náhle si uvědomila, že jí srdce bije tak splašeně, jako kdyby jí mělo každou chvíli vyskočit z hrudi.</p> <p>„Budu žít. Je to ten sejf, který jsi chtěl?“</p> <p>„Ano.“</p> <p>„Co je uvnitř?“</p> <p>„Knihy.“</p> <p>Nevěřícně se na něj obrátila. „Děláš si srandu? Ta žena nechá vázu nevyčíslitelné ceny z dynastie Ming a Picassovy malby ležet jen tak, takže kdokoliv přijde, je má před sebou jako zboží v regálech v supermarketu, ale skrytý trezor naplní zatuchlými starými knihami?“</p> <p>„Jsou to kouzelné knihy.“</p> <p>„Jsi si jistý?“</p> <p>Havraní obočí vylétlo vzhůru. „Jsem upír, cítím sílu, ale ne skutečnou magii. To je na tobě.“</p> <p>Kousla se do rtu, než se přinutila ponořit ruku do temných stínů a vytáhla ven hromadu knih.</p> <p>Nebyla si jistá, co očekávala. Starověké rukopisy s koženými a zlatými hřbety. Srolované pergameny s těžkými pečetěmi. Kouzelné hůlky a košťata.</p> <p>Cokoli, jen ne knihy, které právě držela v ruce. Jevily se příliš ohmatané i pro veřejnou knihovnu.</p> <p>„Zdají se mi jako obyčejné staré knihy.“ Rozevřela knihu na vrchu a rozkašlala se, když se z ní vznesl oblak prachu, který naplnil vzduch. „Špinavé staré knihy.“</p> <p>„Neříkej mi, že jsi takový šosák?“</p> <p>„Takový co?“</p> <p>Tiše se zasmál. „Nevadí, miláčku.“</p> <p>Abby si třela nos a střelila po Dantovi zmateným pohledem. Už zase na sobě měla sama zmačkané oblečení pokryté prachem, zatímco on tam stál úplně bez poskvrnky a neměl šejdrem ani vlásek.</p> <p>K čertu s ním!</p> <p>„Pomůže nám tohle nějak vypátrat čarodějnice?“ zeptala se.</p> <p>„Je na těch stránkách něco skrytého?“</p> <p>„Myslíš jako nějaký kód?“</p> <p>„Jako telefonní čísla nebo jména nebo mapa k jejich skrytému sídlu?“</p> <p>No, ehm… ehm… Začala se zabývat listováním v knize, aby zakryla, že se červená. Nikdo ji neobviňoval z toho, že by byla génius, ale na druhou stranu obvykla nebyla ani úplně pitomá.</p> <p>„Ne, žádná jména nebo mapy,“ zamumlala. „Jen snůška opravdu špatné poezie. Bože, poslouchej tohle –“</p> <p>„Abby,“ přerušil ji Dante náhle. „Nemyslím si, že –“</p> <p>Ale Abby se nedala a zarecitovala:</p> <p>„Posvátný Kalichu, naše Paní,</p> <p>vzýváme tvou sílu, tvoji moc,</p> <p>ať proti nepřátelům je nám zbraní,</p> <p>ať plamenem trhá temnou noc.</p> <p>Vládneš živlům: ohni, větru,</p> <p>vodám všem i celé zemi,</p> <p>dej, ať temno pokloní se světlu,</p> <p>vyslyš naše prosby, naše přání…“</p> <p>Abby si nebyla jistá, kdy slova na stránce začala hořet plamenem. Nebo kdy se vzduchem začala strašidelně rozléhat ozvěna, když vyslovovala zvláštní zaříkávadlo. Věděla jen, že ji má ve spárech jakési silné nutkání a že okolní svět pro ni zmizel.</p> <p>Nemohla zastavit proud slov. Nepřestala, ani když hluboko v sobě začala pociťovat pulzující, ostrou, divokou bolest. Bylo to, jako kdyby padala z útesu. Nebylo zastavení, dokud nenarazí na dno.</p> <p>Dokonce, i kdyby to dno znamenalo bolestivý, krvavý konec.</p> <p>Mohla by pokračovat v recitování zaklínadla po celou věčnost, kdyby nebyla náhle zezadu napadena.</p> <p>Bez varování se kolem Abby obtočil pár silných paží. Měla čas zmateně zasípat, než ji útočník srazil na naleštěnou podlahu. Její hlava narazila na zem s hlasitým zaduněním.</p> <p>„Zatraceně!“ Zamrkala na hvězdičky, které se jí točily před očima, a pak se jí podařilo pokleknout na kolena. „Dante, mohl jsi mi jen poklepat na rameno…“</p> <p>Její slova se vytratila, když si uvědomila, že Dante není zodpovědný za poranění její krční páteře. Místo toho její pohled padl na cizí ženu, která se krčila přímo před ní.</p> <p>Ach ano, naprosto cizí, připustila.</p> <p>Bojujíc s mlhou, která stále objímala její mozek, si Abby prohlížela tmavou, štíhlou ženu.</p> <p>Vypadala docela lidsky. Navzdory exotické kráse jejích dlouhých havraních vlasů a dokonale vytesaným rysům v ní doutnala životní síla, která se zdála více smrtelnická než nesmrtelná. I pevné svaly se zdály být spíš důsledkem poctivého sportování, než že by to byly svaly plné nadpřirozené síly upírů.</p> <p>Přesto v jejích šikmých zlatých očích a v napjatém postoji číhalo nebezpečí, které se zdálo téměř nezkrotitelné a…</p> <p>Smrtící.</p> <p>Abby se podařilo vrhnout krátký nenápadný pohled stranou. Srdce jí na okamžik přestalo bít, protože zahlédla Danta ležícího na podlaze, s očima zavřenýma.</p> <p>A sakra!</p> <p>Tohle bylo špatné.</p> <p>Nevěděla, co to stvoření učinilo Dantovi, ale když měla dostatek síly, aby knokautovala upíra, jakou šanci měla 11a překonání takového vetřelce maličká smrtelnice?</p> <p>Vůbec žádnou, zatraceně!</p> <p>Zdálo se, že její jedinou nadějí na záchranu Danta je vymluvit si cestu z nebezpečí. Děsivá vyhlídka.</p> <p>Abby ignorovala instinkt pospíšit k Dantovi a místo toho se přísně soustředila na ženu před sebou. Musela být vlastně dobrá, když zatím nedokončila, co začala.</p> <p>Ne snad?</p> <p>Dávala si pozor, aby nedělala žádné prudké pohyby, a zhluboka se nadechla.</p> <p>„Kdo jsi?“</p> <p>Zlaté oči se přimhouřily. „Musíš přestat.“</p> <p>„Přestat? Přestat s čím?“</p> <p>„Kouzlit. To je nebezpečné.“</p> <p>Abby si olízla suché rty. S úlevou konstatovala, že trýznivá bolest, která hrozila, že ji zničí, začala polevovat.</p> <p>„Nebezpečné pro koho?“</p> <p>„Pro tvého muže.“</p> <p>Muže? Jejího muže? Abby chvíli trvalo, než jí došlo, že se mluví o Dantovi. Oči se jí rozšířily hrůzou, když její zrak padl na upíra, který ležel stále v bezvědomí.</p> <p>„To jsem udělala já?“</p> <p>„To kouzlo –“ nedořekla žena a místo toho bez jakékoliv předchozí výstrahy zaklonila hlavu a hluboce hrdelně zavrčela. Abby ztuhla, když pozorovala, jak neznámá zvedla ruku a chytila se svého krku. Skoro jako kdyby bojovala s nějakým neviditelným nepřítelem.</p> <p>Abby se posunula vpřed a se zamračením k ženě vztáhla ruku. „Je ti něco?“</p> <p>Žena na ni zaprskala. Ona skutečně zaprskala. Stejně jako kočka.</p> <p>„Nedotýkej se mě.“</p> <p>Abby moudře nechala svou ruku klesnout, ale nemohla odtrhnout pohled od ženina krku, na kterém zůstal krvavý šrám, jakoby od nějakého drápu.</p> <p>„Vždyť krvácíš.“</p> <p>„Žádají si můj návrat. Já nemohu…“</p> <p>Ozvalo se další prsknutí a pak byla jediným rychlým pohybem cizinka na nohou a prchala chodbou. Zmizela jako přelud do tmy, dříve než Abby mohla otevřít ústa a zavolat.</p> <p>No, tak tohle bylo strašidelné!</p> <p>Na okamžik Abby zůstala na místě jako přimražená. Viděla už dost hrůzných scén, aby věděla, že pouhá skutečnost, že stvoření opustilo místnost, zdaleka neznamená, že nebude dále číhat ve stínech.</p> <p>Když na ni ale od dveří neskočilo nic s řeznickým nožem v pařátech nebo chrlícího oheň, nemotorně se doplazila k Dantovi a sklonila se nad jeho děsivě nehybným tělem.</p> <p>„Dante?“ Velice opatrně a něžně si položila jeho hlavu do klína a zoufale hladila jeho krásnou tvář. „Dante… Ach, bože! Prosím, vzbuď se!“</p> <p>Ani se nepohnul. Ten okamžik se jí zdál jako celá věčnost. Volala, prosila a dokonce se i modlila. Panika se jí zmocňovala čím dál více a hrozilo, že ji zcela pohltí, když se náhle jeho řasy konečně zvedly a odkryly omámené stříbrné oči.</p> <p>„Abby?“ jeho hedvábný hlas byl zvláštně zastřený. „Co se stalo?“</p> <p>Připadala si směšně, když ucítila, jak jí po tvářích stékají slzy a nakonec se zasmála úlevou.</p> <p>Nezabila ho.</p> <p>Díky všem bohům dlícím nad námi.</p> <p>„Ty se ptáš mě?“ řekla chraplavě. „Neměla jsem tušení, co se děje, od té doby, co to šílenství začalo. Jednu chvíli jsi byl vedle mě a v dalším okamžiku jsi ležel bez hnutí na zemi.“</p> <p>Svraštil obočí, když se tiše pokoušel uspořádat pochroumané myšlenky.</p> <p>„To kouzlo,“ vydechl nakonec. „Ono mě trhalo na kusy.“</p> <p>Abby se ušklíbla. „Omlouvám se. Nevěděla jsem, co dělám.“ Pousmál se. „To nevadí. Musíme se dostat někam do bezpečí, dokud se mi nepodaří obnovit síly.“</p> <p>Abby byla všemi deseti pro. Obzvlášť, když ta podivná žena mohla každou chvíli vystoupit z dřevěného obložení kolem nich. Dante by se s ní jistě vypořádal, kdyby ovšem v té chvíli neležel na zemi a nehrozilo, že zemře kvůli jejímu hloupému abrakadabra pokusu.</p> <p>„Můžeš se hýbat?“</p> <p>Zavřel oči, aby se mohl soustředit a posoudit svá zranění. „Pokud mi pomůžeš postavit se na nohy.“</p> <p>Abby se kousla do rtu, když mu vsunula ruku pod rameno a pomohla mu probojovat se do vzpřímené polohy. Když už Dante nedbal svého testosteronu a požádal ji o pomoc, nevěstilo to nic dobrého.</p> <p>Těžce se o ni opíral. Abby bojovala za všech sil, aby mu pomohla stát.</p> <p>„Takhle se nikdy nedostaneme do auta,“ pronesla chmurně. „Měli bychom zavolat Viperovi.“</p> <p>„Ne. Pokud mi pomůžeš dolů do sklepa, budu se moci zotavit ve svém doupěti.“</p> <p>Abby překvapeně zamrkala, zatímco ho automaticky vedla k nedalekému schodišti pro zaměstnance.</p> <p>„Ty máš doupě?“</p> <p>„Samozřejmě. Upír potřebuje víc než jen zatmavená skla a měkkou postel, aby se cítil pohodlně.“</p> <p>„Och, aha.“ Abby se cítila neuvěřitelně hloupoučká. Až do této chvíle si nikdy neuvědomila skutečnost, že Dante také chodil volně po domě i během dne.</p> <p>Když došli ke schodům, pomohla mu opřít se o zábradlí a společně vyrazili na pouť dolů.</p> <p>„Och, co?“ zeptal se a snažil se zatnout čelisti, jak bojoval se zjevnou bolestí.</p> <p>„Jen jsem si uvědomila, že když jsem tady pracovala, byl jsi během dne vždycky vzhůru. To tě chránila zatmavená okna?“</p> <p>Podařilo se mu vykouzlit škrobený úsměv. „Pokud bych nestál přímo proti oknu, tak ano.“</p> <p>Ztěžka oddychovala a přitiskla mu ruku na hruď, aby se ujistila, že mu nebude hrozit ani pád dopředu.</p> <p>„A nejsou náhodou upíři stvoření noci?“</p> <p>„Takový je zákon. Bývá to tak.“</p> <p>„Ale ty dáváš přednost dnu?“</p> <p>„Řekněme, že jsem měl vždycky neodolatelnou touhu tento návyk změnit, leč nebylo to vůbec jednoduché.“</p> <p>Abby si připomněla, jak byla její bývalá zaměstnavatelka náročná. Ta žena byla poněkud despotická, když šlo o její vlastní pohodlí.</p> <p>„Předpokládám, že to Selena požadovala, abys jí byl ve dne k dispozici?“</p> <p>„Ať už požadovala cokoli, Selena by mě nikdy nedokázala přinutit, abych se přizpůsoboval jejím preferencím.“ Jeho tón byl arogantní, když po ní střelil pohledem koutkem oka. „To se podařilo pouze jedné ženě, miláčku.“</p> <p>Tváře jí zabarvil ruměnec. „Ach.“</p> <p><strong> </strong></p> <p><image xlink:href="#_3.jpg" /></p> <p>Navzdory zvláštní slabosti, která zatím stále svírala jeho tělo, Dante zjistil, že se usmívá, když mu Abby pomáhala do hlubokého sklepa. Natáhl se a stiskl skrytou páku, která otvírala vchod do jeho doupěte.</p> <p>Byl vždycky potěšen, když viděl náznak barvy na Abbyiných tvářích. Přes všechno, co už si za svůj život vytrpěla – a že vytrpěla mnohem více než by jakákoliv žena měla zažít – nějakým zvláštním způsobem se jí podařilo přece jen zůstat kouzelně nevinná.</p> <p>Dřevěné obložení se nehlučně rozevřelo a odhalilo místnost, kterou nazýval domovem od té doby, co žil v Chicagu. Rozsvítil a čekal, až vstoupí Abby, poté zavřel tajné dveře a nastavil neviditelné pasti, které by měly zajistit pro tuto chvíli jejich bezpečnost.</p> <p>„Nedotýkej se dveří,“ varoval Abby, zatímco se přemístil k ledničce, odkud si vytáhl láhev s krví. „Přidal jsem pár překvapení pro každého, kdo by byl tak hloupý, aby mne rušil během spánku.“</p> <p>Abby moudře ustoupila od těžkých ocelových dveří. „Jaká překvapení?“</p> <p>„Dost elektřiny k zastavení srdce, otrávené šipky, které změní vetřelcovy vnitřnosti na kaši, kletby, které by mužovy soukromé klenoty proměnily v párek seschlých švestek…“</p> <p>„Dobře, dobře, to by mohlo stačit. Zdá se, že tohle všechno spadá do kategorie příliš-mnoho-informací,“ přerušila ho. Potom se její oči náhle rozšířily. „Dobrý bože! Co kdybych náhodou na ty dveře narazila já? Byla bych záhy usmažená, prošpikovaná otrávenými šipkami nebo scvrklá jako sušená švestka…“</p> <p>Dante si dopřál hluboký doušek krve a ulevilo se mu, když pocítil, jak se mu rychle vracejí síly. Ať už se mu stalo cokoliv, alespoň to nebylo trvalé.</p> <p>„Možná prošpikovaná nebo usmažená.“ Významně na ni pohlédl od pasu dolů. „Nemáš potřebnou výbavičku, která by se ti mohla scvrknout.“</p> <p>„Myslím to vážně,“ řekla nasupeně a dala si ruce v bok. „Mohlo mě to klidně zabít.“</p> <p>Jeho rty se zachvěly. Nechtělo se mu přiznat, že si byl vlastně živě vědom její přítomnosti v domě i během toho nejhlubšího spánku. Že nebylo kroku, který by udělala, jenž by nesledoval. Nemohla se vůbec přiblížit k jeho doupěti, aniž by o tom nevěděl.</p> <p>To už příliš zavánělo posedlosti.</p> <p>„Vždyť jsi žila s mocným Kalichem a upírem, miláčku. Mé tajné a soukromé dveře pro tebe představovaly nejmenší nebezpečí.“</p> <p>Zkroutila rty do neveselého úšklebku. „Cítíš se už lépe?“</p> <p>„Ano. Ať už se stalo cokoliv, začíná to blednout a opadávat.“</p> <p>„Díky bohu.“</p> <p>„Ano.“</p> <p>Nastala chvíle ticha, než Abbyina zvědavost překonala poslední zbytky dobrých mravů a ona začala vrhat skryté zvídavé pohledy po jeho tajné místnosti.</p> <p>Dante dopil poslední kapky krve a sledoval její zvědavou tvář.</p> <p>Pokoj měl jen málo společného s okázalostí zbytku sídla. Na rozdíl od Seleny dával přednost eleganci před křiklavostí a přepychem. Postel byla široká, ale vyrobená z prostého mahagonu s černozlatým přehozem, který sahal až na koberec stejné barvy. Nábytek byl masivní a stěny byly téměř skryty pod těžkými policemi, které byly od podlahy až po strop plné sbírky vzácných knih.</p> <p>Abby slabě zavrtěla hlavou a přesunula se ke stolu, aby prozkoumala zcela moderní notebook a tiskárnu.</p> <p>Dante si otevřel další láhev krve a zkřivil úsměv. „Něco se děje?“</p> <p>„Hmm, no, jak bych to řekla? Není to přesně to, co jsem očekávala.“</p> <p>„Doufala jsi v zaprášené kostlivce a netopýry?“</p> <p>Otočila se k němu se slabým úsměvem. „Vypadá to tady, jako by tu žil spíše vysokoškolský profesor než nebezpečný upír.“</p> <p>Dante odložil láhev stranou a pomalu se připlížil ke štíhlé ženě, která byla tak opovážlivá, aby zpochybnila jeho styl. „Snažíš se snad naznačit, že jsem nudný?“</p> <p>Vycítila, že se ve vzduchu náhle oteplilo, a tak na něj ostražitě pohlédla. „Och, Dante, měli bychom se přece rozhodnout, co budeme dělat dál.“</p> <p>Zase měla pravdu, samozřejmě.</p> <p>Opět se ukázalo, že je jeho brilantní nápad dovedl téměř na kraj smrti. A čarodějnice zůstávaly stále nepolapitelné.</p> <p>A ještě horší bylo, že se mu v tuhle chvíli totálně nedostávalo nápadů, jak je vypátrat.</p> <p>Ale jeho myšlenky se i nadále odmítaly soustředit na věcné problémy, vnímal jenom svou družku.</p> <p>Kolik bezesných nocí tady proležel a trápil se sněním o Abby? Jak často musel bojovat s bolestí, že si ji nemůže přivlastnit? Možná, že nikdy nevkročila do této místnosti, ale její přítomnost dýchala z každičkého centimetru.</p> <p>Pokračoval vpřed, zastavil až těsně u ní a pevně ji objal.</p> <p>„Neodpověděla jsi mi na otázku, miláčku. Myslíš si, že jsem nudný?“</p> <p>Cítila, jak se jí krátí dech a její mysticky modré oči tmavnou touhou.</p> <p>„Neměli bychom se rozptylovat,“ protestovala, ale to už ji přestaly poslouchat ruce, které přejely po jeho hrudi a obtočily se mu kolem krku.</p> <p>„Příliš pozdě.“</p> <p>Jediným plynulým pohybem ji zvedl do vzduchu a položil do středu široké postele. Dech se jí zrychlil, když se pilně pustil do práce, aby ji zbavil všeho otravného oblečení.</p> <p>„Dante…“</p> <p>Odhodil stranou její boty a ponožky, dále jí sundal opasek s dýkou a vzápětí se přesunul k zipu jejích kalhot.</p> <p>„Miláčku, nemáš ani zdání, kolik nocí jsi mě…“ Kalhoty se jí rychle svezly z nohou, potom svou pozornost obrátil k její košili. „Sledovat tě, cítit tvoji vůni, vnímat tvoje teplo… To by snadno přivedlo každého upíra k šílenství.“</p> <p>Vzrušením jí zrudly tváře, když jí svlékl košili a dlouze se na ni zadíval.</p> <p>Zatraceně, ale ona byla skutečně delikátní soustíčko.</p> <p>Pohled na Abby, ležící na zlatočerném přehozu jen v krajkové podprsence a tangách, by naplnil touhou kalhoty i toho nejnáročnějšího upíra.</p> <p>Jeho předchozí zesláblost byla v tu ránu odvržena stranou přílivovou vlnou nezvladatelného chtíče.</p> <p>Dívajíc se mu do očí se Abby pomalu usmála. „Dobře.“</p> <p>Dante pozvedl obočí, položil jí ruce po obou stranách hlavy a přitiskl proti ní spodní část svého těla.</p> <p>„Dobře?“</p> <p>Přejela mu dlaněmi po pažích a skončila na jeho hrudi, kde se pustila do rozepínání knoflíků jeho košile.</p> <p>„To ty jsi mě mučil… až dost,“ vysvětlila.</p> <p>Sklonil hlavu k nejcitlivějšímu místu těsně pod jejím uchem. „Tak proč jsi mne nepřišla navštívit do mé postele?“</p> <p>Košile nadsvětelnou rychlostí odlétla z jeho těla. „Myslíš si, že skáču do postele s každým upírem, kterého potkám?“ zeptala se.</p> <p>Démon uvnitř něj se rozžhavil. „Myslím, že od této chvíle nezažiješ žádné lepší skočení do postele s upírem než se mnou.“</p> <p>Sklonil se a něžně jí skousl ušní lalůček, za což byl odměněn roztouženým zachvěním, které projelo Abbyiným tělem.</p> <p>Dantovo tělo už bylo tvrdé a bolavé touhou, když si prolíbával cestu dolů po jejím krku a snažil se zbavit zbývajících svršků. Neodepřel si dramatickou vsuvku a pomocí plně vysunutých špičáků jí svlékl podprsenku.</p> <p>Abby zalapala po dechu, když se jeho zuby dotkly její citlivé obnažené kůže. Dante musel spolknout zasténání.</p> <p>„Zatraceně, chtěl bych tě ochutnat,“ zamumlal a jazykem vyhledal její ztvrdlé bradavky.</p> <p>Její prsty se mu zaryly do vlasů, když se nadzvedla vzhůru. „Ochutnat? Myslíš tím sát mou krev?“</p> <p>„Není nic intimnějšího než prolínání krve,“ zašeptal. „A ani nic erotičtějšího.“</p> <p>„Tohle se mi zdá erotické až dost,“ zasténala. „Nejsem si jistá, že by mohlo existovat ještě něco erotičtějšího.“</p> <p>Dante olízl spodní část Abbyina ňadra a rukama hladil její hladkou pokožku. Živoucí teplo mu pronikalo do těla i do mrtvého srdce.</p> <p>„Byla bys překvapená, miláčku,“ ujistil ji, když se pevněji zakotvil mezi jejíma nohama. „Ještě jsme ani nezačali prozkoumávat všechny možnosti.“</p> <p>Obtočila nohy kolem jeho boků s do očí bijícím pozváním. „Myslíš něco jako šlehačku?“</p> <p>„Šlehačku, jahody… řetězy.“</p> <p>„Řetězy? Leda tak ve tvých snech, kámo. Já –“</p> <p>S potěšeným smíchem se Dante ponořil do jejího vlhkého tepla. Čistá rozkoš projela jeho tělem, když se mu její nehty zaryly ramen a ona touhou zalapala po dechu. „Ach ano.“</p> <p>„Ach ano,“ vydechl a sklonil hlavu, aby ji s něžnou touhou políbil.</p> <p>Pohlcen hluboko v ní se Dante zastavil, aby si vychutnal pocit, že jsou tak důvěrně svázáni dohromady. Nezáleželo na čase – i kdyby měli celou věčnost, aby se navzájem prozkoumávali, on už se této ženy nikdy nenabaží dosytosti.</p> <p>Nikdy se nenabaží jejího sladkého tepla.</p> <p>Nikdy jí nebude dost blízko.</p> <p>Když Abby vycítila, že zaváhal, otevřela oči a pátravě na něj pohlédla.</p> <p>„Dante? Stalo se něco?“</p> <p>Dotkl se rty jejího čela. „Všechno je perfektní, má lásko,“ zašeptal, přirazil boky těsněji, pak se pomalu odtáhl a přirazil znovu. „Ty jsi perfektní.“</p> <p>Sevřela nohy pevněji kolem jeho pasu a její krásný obličej zčervenal. „Do toho, abych byla perfektní, mám hodně daleko.“</p> <p>„Nikdy se nehádej s upírem. Máme vždycky pravdu.“ Z hrdla se mu vydralo zavrčení, když zvedla boky a jeho penis se do ní ponořil celou svou délkou. Krvavé peklo! Potřeboval víc. Potřeboval ji mít k sobě připoutanou tak pevně, aby byli svázáni už navždy. „Abby…“</p> <p>Byla celá zadýchaná, jak do ní neustále pumpoval všechnu svou lásku. „Dante… Nemohl by tento rozhovor počkat? Právě teď je pro mne trochu obtížné přemýšlet.“</p> <p>Přejel jí jazykem po rtech. „Chtěl bych ti něco dát.“</p> <p>Její nehty se zaryly trochu hlouběji a vyslaly tak do jeho těla záchvěv slasti. „Co?“</p> <p>„Dárek.“</p> <p>Zasténala. „Hned teď?“</p> <p>„Teď.“</p> <p>„Ale –“</p> <p>Bylo zřejmé, že se blížila k vyvrcholení a tak Dante zpomalil tempo.</p> <p>„Chtěl bych ti dát svou krev.“</p> <p>Její oči se rozšířily, náznak znechucení prozradil, že si zdaleka neuvědomovala, jakou jí právě nabídl poctu.</p> <p>„Já… ehm… To je od tebe moc hezké, ale musím být upřímná a sdělit ti, že pití krve stojí poměrně vysoko na žebříčku věcí, které mi připadají nechutné.“</p> <p>Pousmál se. „Abby, upír běžně nenabízí svou krev někomu druhému. Jedná se o velice vzácný projev důvěry, protože tomu, kdo tu krev spolkne, to dává značnou moc.“</p> <p>„Moc? Opravdu si myslíš, že jí potřebuji ještě víc? Nezdá se mi, že bych byla vůbec schopná ovládat a řídit moc, kterou už mám.“</p> <p>„Tohle je moc nade mnou.“</p> <p>Znehybněla pod ním. „Jak…?“</p> <p>Přejel jí ústy po tvářích a jemně ji kousl do rozevřených rtů. „Staneš se mou součástí. Budeš cítit moje emoce, znát moje srdce a cítit mne, ať už budu kdekoli.“ Přitáhl se zpět a hluboce se jí zahleděl do očí. „I když budu skrytý hluboko v zemi, abych se zotavil.“</p> <p>Trvalo jí delší chvíli, než si uvědomila, jak moc jí důvěřuje.</p> <p>Aby byla schopná vnímat veškeré jeho emoce… vědět, zda lže… aby jej dokázala vypátrat dokonce i ve chvílích, kdy byl nejzranitělnější…</p> <p>Jen málo upírů někdy někomu nabídlo takovou důvěru.</p> <p>Ne jen tak kdekomu.</p> <p>Když si uvědomila hloubku takového daru, Abby se zamračila.</p> <p>„Proč? Proč bys to dělal?“</p> <p>„Protože tímto způsobem si upír vybírá svou vyvolenou, svou spřízněnou duši,“ řekl bez váhání. „Ženu, kterou bude milovat po celou věčnost.“</p> <p>Abbyiny modré oči zjihly něhou, které zaplavila celé jeho tělo.</p> <p>„Ach, Dante!“ Její ruce se přesunuly a jemně objaly jeho tvář. „Bude mi ctí být tvou spřízněnou duší.“</p> <p>Dante jí nepřestal hledět do očí a pozvedl ruku ke krku. Než stihla zaprotestovat, použil nehet jako ostří a drobně se řízl. Teprve když ucítil, jak drahocenná krev začíná stékat dolů po jeho kůži, uchopil Abby zezadu za hlavu a přitiskl její ústa k ráně</p> <p>„Pij,“ přikázal tiše.</p> <p>Na okamžik zaváhala. Pak ucítil, jak se její rty přisály. Začala opatrně ochutnávat jeho životní sílu.</p> <p>Dante téměř vylétl z postele, jak jeho tělo pohltila syrová, primitivní blaženost. Svaté peklo!</p> <p>Věděl, co Abby získá. S jeho krví v žilách se její smysly stanou ostřejšími, čistšími a jasnějšími. Svět samotný se bude zdát zaostřenější. A samozřejmě, ona si jej začne uvědomovat a pozná jej takovým způsobem, jaký si smrtelníci ani nedokážou představit.</p> <p>Ale pozapomněl, jak slastně erotický zážitek přinese akt darování krve jemu.</p> <p>Vášeň a hlad jej totálně pohltily. Rozum zatemňující touha si ji přivlastnit lomcovala celou jeho bytostí.</p> <p>Propletl prsty jejími vlasy a přitiskl si ji k sobě ještě blíž. Jakoby se rozplýval blažeností. Nikdy během všech těch staletí nebylo nic tak úžasné. Nikdy se necítil tak dobře.</p> <p>S každým pohybem jejích rtů se jeho boky zhouply dopředu, jeho potřeba spojení rostla až k nesnesitelné bolesti. Zasténala. Zavrčel. Chytili se navzájem. Vyrazili spolu kupředu a splynuli.</p> <p>A pak síla Fénixe začala uvnitř Abby doutnat, až se rozhořela a zahalila je žhavým plástem.</p> <p>Dante zasténal v šoku z takové slasti, která se mu rozlila do samého srdce. Rudá mlha touhy je zcela pohltila a vedla je stále výš a výš až k explozivnímu vyvrcholení, které je sežehlo svými plameny úplně naráz.</p> <p><strong>KAPITOLA</strong></p> <p><strong>17</strong></p> <p><image xlink:href="#_11.jpg" /></p><empty-line /><p>Abby byla úplně promočená potem, ještě lapala po dechu a zvolna se vracela zpátky na zem.</p> <p>„Ach, úžasné,“ vydechla.</p> <p>Sex s Dantem byl jako běžet maratón. Jen mnohem, mnohem zábavnější.</p> <p>Překulila se na bok a stulila se do Dantova náručí.</p> <p>„Úžasné, máš pravdu.“</p> <p>Přitiskla rty k jeho hrudi. Mimoděk si povšimla, že má kůži chladnou a suchou. Bála se pohlédnout výš. Nebylo pochyb, že jeho vlasy jsou perfektní jako vždycky.</p> <p>Zatracený upír.</p> <p>Najednou jí rty rozvlnil úsměv.</p> <p><emphasis>Její</emphasis> upír.</p> <p>Krátce zavřela oči a snažila se vstřebávat neznámé pocity, které se usadily hluboko v jejím nitru. V koutku své mysli nyní cítila Dantovu přítomnost jako nějaký šepot. Bylo to silnější než kdykoliv před tím. Intenzivnější.</p> <p>Nyní vnímala jeho plné uspokojení. Divokou lásku, která protékala každičkou jeho částí. A to všechno završeno trýznivými obavami, že ji třeba nedokáže ochránit.</p> <p>Přetočila se a otevřela oči, aby spatřila Danta, jak si ji pátravě prohlíží.</p> <p>„Tohle jsem nečekala,“ slabé zavrtěla hlavou. „Je to tak intenzivní.“</p> <p>„Jak se cítíš?“</p> <p>„Úžasně.“ Dante ji obdaroval svým úsměvem sexy piráta. A tentokrát byl ještě více sexy díky špičákům, které měl plně prodloužené. Nebylo to trochu podivné? Najednou se její oči rozšířily hrůzou. „Och.“</p> <p>Jeho paže ji sevřely pevněji. „Co se děje?“</p> <p>„Neproměním se snad v upíra, že ne?“</p> <p>„Ne!“ Políbil její neposedné kadeře. „Proměna v upíra je poněkud složitější proces. A stejně by to ani nebylo možné, dokud budeš Kalichem. Fénix udělá vždy to, co bude nezbytné, aby ochránil sám sebe.“</p> <p>Ujištění, že se v tuhle chvíli nebude proměňovat v něco nelidského, ji uklidnilo, a tak se přitulila blíž k jeho pevnému tělu.</p> <p>„Přála bych si, abychom prostě mohli zůstat tady.“</p> <p>„Schovaní před zbytkem světa?“</p> <p>„Alespoň na takovou menší dovolenou.“ Odtáhla hlavu, aby se setkala s jeho stříbrným pohledem. „Myslím, že bychom si zasloužili pár dní odpočinku, ne?“</p> <p>Zadíval se na ni s náznakem lítosti. „Nedovedu si představit nic, co by mě potěšilo více.“</p> <p>„Ale?“</p> <p>Zamrkal. „Jak jsi věděla, že přijde nějaké <emphasis>ale?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>Abby si zhluboka povzdechla. „V mém světě, jsou vždycky nějaká <emphasis>ale.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>„Občas jsi velmi zvláštní žena, miláčku.“</p> <p>„Myslela jsem, že jsem krásná a odvážná a sexy jako samo nebe a peklo…“</p> <p>„Vše, co jsi řekla,“ rychle souhlasil a provokativní úsměv rozzářil jeho tvář, „a zvláštní jenom příležitostně.“</p> <p>„Což je poněkud ironické prohlášení právě od upíra.“</p> <p>Sklonil se a vtiskl jí rychlý polibek na rty. Příliš rychlý.</p> <p>„Ač se mi to nechce přiznávat, už tu nemůžeme otálet déle.“</p> <p>To nebylo to, co chtěla slyšet. Ne, když byla rozpálená a bylo jí krásně… A nejlepší ze všeho bylo, že se cítila naprosto bezpečně.</p> <p>„Musíme odejít?“</p> <p>„Bylo by příliš riskantní zůstávat tady nějak dlouho. Jestliže je dům sledovaný, pak bychom mohli brzy zjistit, že jsme beznadějně obklíčeni tím druhem potvor, se kterými by se nikdo nechtěl setkat v temné noci.“</p> <p>„Nemohli by se sem přece dostat, nebo snad ano?“</p> <p>Pokrčil rameny. „Pravděpodobně ne, ale nakonec stejně budeme muset odejít.“</p> <p>Dante vyklouzl z postele. Než se stačila ještě jednou pokochat pohledem na jeho pevné, alabastrové tělo, byl bezvadně oblečen a vypadal jako manekýn, který právě uprchl z Gucciho přehlídky.</p> <p>Sakra. Tohle bylo vůči ní vyloženě nefér.</p> <p>„Když jsme tady v bezpečí, proč musíme odejít?“ zeptala se. Povytáhl své havraní obočí. „Nechceš být přece zavřená v jedné místnosti s hladovým upírem, miláčku. I když nemohu pít lidskou krev, nemám pochyb o tom, že bych mohl začít být trochu žíznivý. Kromě toho pochybuji o tom, že čarodějnice budou natolik ohleduplné, aby se jen tak zčistajasna objevily na našem prahu s podnosem sušenek.“</p> <p>Abby si ztěžka povzdechla, posadila se a odhrnula si zcuchanou kadeř z obličeje. „Dobře, s chutí do toho a půl je hotovo. Alespoň se to tak říká, i když já tomu už moc nevěřím. Tak mi aspoň můžeš podat oblečení, o které jsi mne připravil.“</p> <p>„Tvoje přání je mi rozkazem!“ S hlubokou úklonou posbíral oblečení, které bylo rozházené po podlaze.</p> <p>„Tohle není úplně to, oč bych si řekla džinovi –“ Její škádlení se vytratilo, když sledovala, jak Dante zkoumá její svršky a pak pomalu tuhne. S podivným výrazem si přitiskl její košili k nosu. „Dante? Ty čicháš k mojí košili?“</p> <p>Jeho stříbrné oči nebezpečně zazářily. „Je to cítit démonem.“ Abby ztuhla. Chtěl snad naznačit, že smrdí jako démon? Pěkně děkuju!</p> <p>Pravděpodobně už utrpěla horší urážky, ale v tuhle chvíli si na žádnou nedokázala vzpomenout.</p> <p>„Prosím?“</p> <p>Zhluboka nasál vůni její košile. „Nepoznávám plemeno, ale určitě ses ocitla v blízkosti démona.“</p> <p>Oh. No, to bylo lepší.</p> <p>Alespoň trochu.</p> <p>„Jo, byla jsem blízko démona.“ Významně se na něj podívala. „Přesně tak blízko, jak jsem jen mohla být. Ty si to nepamatuješ? Chápu, že jsi už starý, ale u svatého úhoře v komoře…“</p> <p>Jeho výraz zůstal nepohnutý. Tvrdý jako skála. „Démona, ne upíra.“</p> <p>Jeho krev uvnitř ní se chvěla. Mohla lehce vycítit jeho smrtící odhodlání. Predátor na stopě.</p> <p>„To není možné,“ odsekla. Přece by věděla, že se jí nějaký démon otíral o košili. To bylo něco, čeho by si přece všimla každá normální žena… „Och, ouha.“</p> <p>„Co?“</p> <p>Abby se plácla do čela otevřenou dlaní. Kriste, úplně přišla o rozum.</p> <p>„Byla tu zvláštní žena, která přerušila moje kouzlo,“ přiznala.</p> <p>„Nahoře?“</p> <p>„Ano.“</p> <p>Abby se zachvěla, když se Dantova krev rozpálila vzteky. „Jak vypadala?“</p> <p>Snažila se vzpomenout. Byla v té chvíli ovšem poněkud rozhozená.</p> <p>„Jako člověk… z největší části, i když byla daleko půvabnější než pouhá smrtelnice. A byla neuvěřitelně silná.“</p> <p>„Měla lidskou postavu?“</p> <p>„Ano. Byla to krásná žena. Měla tmavé vlasy a nejúžasnější zlaté oči. Jo, a její pleť měla takový podivný bronzový lesk. Ale mluvila perfektně anglicky, rozuměla jsem jí.“</p> <p>Jeho oči se rozšířily, když zvedl košili, aby si přičichl ještě jednou. „Démon Shalott? Myslel jsem, že všichni toho druhu opustili tento svět. Napadla tě?“</p> <p>„Ano… ne.“</p> <p>Probodl ji pronikavým pohledem. „Abby?“</p> <p>Bezmocně pokrčila rameny. „Myslím, že se jen snažila zastavit tu kletbu, kterou jsem sesílala. Mohla mě zabít, zatímco ty jsi byl v bezvědomí, ale nakonec utekla. Řekla, že ji někdo volá.“</p> <p>„Sakra.“</p> <p>„Co se děje?“ Abby se posunula na okraj postele. „Je to nebezpečné?“</p> <p>„Já nevím, což mě přivádí k šílenství.“ Prudce zavrtěl hlavou. „Musíme se odsud dostat pryč. Co nejrychleji.“</p> <p>„Kam půjdeme?“</p> <p>„Zjistit, jestli se mi podaří vypátrat stopu Shalotta. Když ještě obývali tento svět, byli to vrazi. Pokud se nám ji podaří vysledovat, měla by nás dovést k tomu, kdo ji najal. A my bychom mohli zjistit, co dělala tady.“</p> <p>Jeho hlas zněl hrubě vzrušením z vidiny pronásledování.</p> <p>„Vražedkyně?“ zeptala se.</p> <p>„Bývali to velmi úspěšní zabijáci. Pokud bychom byli jejím cílem, už bychom zde nebyli, abychom mohli příběh dovyprávět do konce.“</p> <p>„A sakra.“ Bude někdy konec všem těm strašidelným stvůrám potulujícím se nocí? „Dante?“</p> <p>„Ano?“</p> <p>Kousla se do spodního rtu. Pokud to byla tak smrtící vražedkyně, neměla žádnou chuť se za ní honit. „Záleží na tom, proč byla tady? Nemůže mít přece žádné spojení s čarodějnicemi.“</p> <p>„Právě že mezi nimi je určitě nějaké spojení.“</p> <p>„Jak to můžeš vědět?“</p> <p>„Někdo na ni přece musel vložit jakési kouzlo.“</p> <p>„To také dokážeš vycítit z kusu látky?“</p> <p>„Cítím strach. A démoni Shalott se nebojí ničeho, jen magie.“ Sakra. Byl dobrý. „Vždyť to mohl být i ten hrůzostrašný černokněžník.“</p> <p>„Byli bychom už mrtví, pokud by to bylo takhle.“</p> <p>Nastalo dusné ticho, Abby se stěží přinutila polykat. Dante měl pravdu. Psychopatický čaroděj by je už dávno zpražil pekelným plamenem nebo nechal zaživa pohřbít.</p> <p>„Myslím, že máš pravdu.“</p> <p>Dante jí podal šaty, které neochotně přijala. „Je to jediná stopa, kterou máme v tomhle okamžiku, miláčku. Myslím, že bychom se jí měli držet.“</p> <p>„Dobrá tedy, když se nedá nic dělat…“</p> <p>Věděla, že zní nevrle, ale nemohla si pomoci. Natáhla si šaty a uhladila vlasy. Její představa vzrušujícího dobrodružství spočívala v půjčení filmu a snědení mísy popcornu. Žádný gladiátorský sedánek s partičkou démonů.</p> <p>Dante čekal tiše, až se Abby zotaví ze záchvatu sebelítosti, pak jí vtiskl do ruky dýku v pochvě.</p> <p>„Nezapomeň na tohle.“</p> <p>„Sakra.“ Slabě si povzdechla. „Měla jsem ji použít dříve. To jsem se zas ukázala jako skvělý zachránce světa.“</p> <p>Najednou byla v Dantově náručí a tiskla se k němu tváří.</p> <p>„Ne, Abby. Žádný jiný smrtelník by už dávno nebyl naživu po tom, čím sis prošla ty.“</p> <p>Nebyla to pravda, samozřejmě. Ale tak jako tak se díky tomu cítila lépe.</p> <p>Opřela si hlavu o jeho hruď. „Já nechápu, jak se mi to stalo a co se vlastně stalo. Nejsem žádný nájemný zabiják nebo lovec démonů. Sakra, vždyť já ani před pár dny nevěděla, že nějací démoni existují.“ Její rty se nevesele ušklíbly. „Pokud se nepočítá můj otec.“</p> <p>„Možná to byl osud,“ zamumlal.</p> <p>„Pak tedy pěkně pitomý osud.“</p> <p>Zasmál se a pak se na ni zkoumavě zahleděl.</p> <p>„Jsi připravena?“</p> <p>„Ne!“</p> <p>Zlehka jí zatahal za vlasy. „Pojďme.“</p> <p><image xlink:href="#_3.jpg" /></p> <p>Dante toužil ještě méně než Abby opustit klid jeho doupěte.</p> <p>Co víc by si mohl upír přát?</p> <p>Žena, kterou si zvolil za svou osudovou lásku. Velká pohodlná postel. Žádný telefon, žádní sousedé, žádní příbuzní.</p> <p>Satelitní rádio, takže by nikdy nepřišel o zápas svého oblíbeného fotbalového týmu.</p> <p>Ráj.</p> <p>Bohužel tu ještě byla horda démonu, čarodějů a zombií, která jen čekala na příležitost je oba zamordovat.</p> <p>Vzal ji za ruku a vedl ji ke dveřím. Zastavil se, dotkl se zámku a pronesl velitelské slovo.</p> <p>Dveře se nehlučně otevřely a on vykročil vpřed. Najednou si uvědomil, že něco je v nepořádku.</p> <p>„Počkej,“ vydechl tiše.</p> <p>Abby instinktivně strnula. „Venku něco je?“</p> <p>Pomalu nasál nosem vzduch. Poblíž byli lidé. Nejméně čtyři. A jeden z nich byl pro něj už dobře známý.</p> <p> „Černokněžník je zde. Nahoru!“</p> <p>„A kurva!“ Slyšel, jak se zhluboka nadechla. „Budeme tu čekat?“</p> <p>Neváhal. „Ne, čarodějovi se podařilo proniknout do síly Knížete Temnot. Když bude mít dost času, podaří se mu objevit i toto skryté doupěte.“</p> <p>Abby zbledla. Kdyby v sobě neměla Fénixe, mohl by vymazat její hrozné vzpomínky na černokněžníka a celou jeho partu zombií. V tuhle chvíli to byla jen další zátěž, která jí ležela na ramenou.</p> <p>„Dveře –“</p> <p>„Nemůžeme si dovolit nechat se chytit do pasti.“</p> <p>„Takže se pokusíme utéct?“</p> <p>„Věřím, že v tuhle chvíli nám nejlépe poslouží útok.“</p> <p>Její oči se rozšířily. Myslela si, že přišel o rozum.</p> <p>A možná měla pravdu.</p> <p>„Ty máš v úmyslu se přes ně probojovat?“</p> <p>„Ano.“</p> <p>„Skvělé.“</p> <p>„Věř mi.“</p> <p>Zavrčela na něj. „Už je to tu zase.“</p> <p>„Tudy.“ Dante pevně sevřel její prsty a vedl ji ven z místnosti. Potichu se přesunuli k zadní části suterénu. Když došli ke zdi, sklonil se, aby odstranil poklop, který skrýval schodiště vedoucí do tajné chodby.</p> <p>Žádný upír se necítí dobře bez spleti tajných chodeb.</p> <p>Vedle něj si Abby slabě povzdechla. „Tunel?“</p> <p>„Dovede tě za brány,“ vysvětlil a koukal jí do očí. „Jdi dva bloky na sever a počkej na rohu za velkým dubem. To si dokážeš zapamatovat, že?“</p> <p>Trvalo chvíli, než vstřebala jeho slova. „Ne, Dante. Já tě neopustím.“</p> <p>„Pokud je nezavedu na falešnou stopu, dostanou nás dříve, než se nám podaří dostat do bezpečí. Kromě toho potřebuji vědět, jakým směrem se dala Shalott, když od tebe utekla.“</p> <p>Nesouhlasně mu sevřela paži. Dante sebou trhl, když ucítil, jak teplo z jejích prstu proudí přes jeho košili.</p> <p>Fénix bude reagovat na její emoce, dokud se nenaučí ovládat své síly.</p> <p>„Nemůžeš –“</p> <p>Jemně vytáhl ruku z jejího sevření a prsty zvedl ke rtům. „Neboj se, miláčku. Jsem příliš rychlý na to, aby mi ublížili.“</p> <p> Nechtělo se mu vysvětlovat, jak se hodlá postavit otravnému černokněžníkovi i jeho pochopům a ukončit jejich řádění. Podrobné vysvětlování byla záležitost právníků, ne upírů.</p> <p>Ne že by si většina lidí myslela, že je mezi těmito dvěma skupinami nějaký podstatnější rozdíl.</p> <p>Jedni jako druzí pili lidem krev.</p> <p>„Co když mají nějaké magické pasti?“</p> <p>Zvedl obočí. „Nejsem úplně bezmocný. Tohle býval můj domov. Mám tu pár svých vlastních pastí.“</p> <p>„Dante.“</p> <p>Políbil ji na ruku a ustoupil. „Teď není čas na hádky.“</p> <p>Zamračila se nad jeho panovačným tónem. „Příliš rád dáváš rozkazy, upíre!“</p> <p>„A ty je příliš ráda ignoruješ, Kalichu!“ Dlouze jí hleděl do očí. „Musíš to pro mě udělat.“</p> <p>„Nelíbí se mi to.“</p> <p>„Jo, to jsem si všiml.“ Sklonil se u vchodu do tunelu a sledoval, jak se s nechutí přikrčila a vykročila do tmy. Vytáhl z kapsy mobil a vtiskl jí ho do ruky. „Nevycházej z tunelu, pokud budeš mít pocit, že je někdo nablízku. V telefonu je nastavené číslo na Vipera – zavolej a on přijde.“</p> <p>Její oči se frustrovaně zaleskly. „Neopovažuj se nechat jakkoliv zranit, nebo…“</p> <p>„…mi zarazíš dřevěný kůl do nějakého hodně choulostivého místa?“ dokončil za ni.</p> <p>„Přesně tak.“</p> <p>Políbil ji na rty. „Budu velice opatrný.“</p> <p><strong>KAPITOLA</strong></p> <p><strong>18</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><image xlink:href="#_12.jpg" /></p> <p><strong> </strong></p> <p>Rafael prozpěvoval jednoduché zaklínadlo, zatímco se pohyboval přes rozpadající se dům. Bylo mu proti mysli spoléhat se na kouzlo, které by zvládl i ten nejneschopnější začátečník.</p> <p>Byl to ten druh primitivní magie, který nepoužíval od dob, co vstoupil do učení Knížete Temnot. Ale po katastrofické ztrátě Kalichu, když už jej měl prakticky ve své moci…</p> <p>Nebyl takový hlupák, aby se odvážil vyvolávat moc Temného pána a jeho hněv.</p> <p>Nežil by takhle dlouho, kdyby nebyl mazaný a choval se jako nepoučitelný hlupák.</p> <p>Kníže měl takový nepěkný zvyk trestat ty, kteří jej zklamali. Nebylo třeba na sebe upozorňovat.</p> <p>Jen co došel do chodby v patře, zastavil se a roztáhl ruce. Pronesl magický příkaz a studoval víry barev, které se na krátko objevily v temnotě.</p> <p>„Byli tady,“ řekl spokojeně třem učedníkům, kteří za ním stáli v uctivém tichu. Nebo to možná spíš bylo vyděšené ticho.</p> <p>Od Amilovy smrti začali být všichni věrní přívrženci ostražitější. Což se Rafaelovi dokonale hodilo, byl raději obávaný než respektovaný. Jeho síla se živila výhradně strachem. Díval se, jak barvy začaly blednout. „Upír, člověk a… ah, poskok čarodějnic.“</p> <p>„Čarodějnice se zmocnily Kalichu?“ zeptal se tence roztřesený hlas za ním.</p> <p>Chladný úsměv zakřivil jeho rty, když se obrátil ke svým čekajícím služebníkům. „Ne. Ona je stále nablízku. Cítím ve vzduchu její sílu. Cítím ji ve stěnách kolem nás. Prohledejte dům. A pamatujte si, že si přeji Fénixův Kalich živý.“</p> <p>Nejstarší z učedníků pokročil vpřed. „A co upír?“</p> <p>„Toho zabijte.“</p> <p>Tři postavy se rozplynuly ve tmě a v tu chvíli chodbou zazněl temný, děsivý smích. Nedalo se poznat, odkud zní, zdálo se, jako by vycházel ze všech stran.</p> <p>„To se snadno řekne, je však mnohem těžší toho dosáhnout.“</p> <p>Rafael nejprve ztuhl, potom se přinutil nonšalantně předstírat, že se vůbec nelekl. Nemohl si dovolit, aby upír poznal, že v tuhle chvíli nemůže použít všechnu svou moc. Ne, pokud měl přežít.</p> <p>„Vida, vida,“ protáhl a postavil se zády ke zdi. Nemohl tomu zvířeti dovolit, aby se k němu připlížilo zezadu. „Jestlipak tohle není věrný psík a věčný sluha? Tvoje milenka už nám dorostla do takové arogantnosti, takže věří, že by mne mohl porazit pouhopouhý upír? Nebo jste snad skutečně tak zoufalí?“</p> <p>„Ani jedno,“ nesl se vzduchem hlas bez těla. „Jen jsem už zkrátka unaven z tvých nudných výkonů.“</p> <p>„Pak se to naštěstí pro tebe zřejmě chýlí ke konci. Je na čase se s tebou jednou provždy vypořádat, upíre.“</p> <p><strong> </strong></p> <p><image xlink:href="#_3.jpg" /></p> <p>Dante byl připravený, když černokněžník zvedl ruku a seslal jeho směrem ohnivou kouli. Proti jeho nadlidské rychlosti však byly takové salonní triky zbytečným úsilím a hořící rána se neškodně rozprskla se zasyčením o zeď.</p> <p>Něco, co by měl čaroděj dobře vědět.</p> <p>Dante zůstal ve střehu a začal se nehlučně přibližovat. Nehodlal se nechat vtáhnout do nějaké neviditelné pasti.</p> <p>„Pověz mi, jakpak se má Amil?“ zeptal se ironicky, aby získal čas pátrat svými smysly po skrytých nebezpečích.</p> <p>Úsměv se dotkl tenkých rtů. „Shledal, že jsou pro něj povinnosti pouhého služebníka příliš málo. Uvědomil si, že stát se obětí ke slávě Knížete je více podle jeho chuti a nátury.“</p> <p>„To od něj bylo velice ušlechtilé.“</p> <p>Úšklebek zkřivil těstovitou tvář. „Byl to podrazák a bezpáteřní červ, který měl být uškrcen už při narození. Přesto však posloužil svému účelu.“</p> <p>Následovala další koule energie, která narazila do zdi a ožehla dřevo. Danta trochu znervózňovalo, že nedokázal vycítit nic, co by jej varovalo o čarodějových úmyslech.</p> <p>Nechtěl se dát vidět, dokud si nebude jistý, že na něj nečíhá žádné ošklivé překvapení.</p> <p>„Kníže vždy požadoval svůj díl krvavé krmě, aby byl spokojen. Přesto v těchto zlých časech musí být obtížné nacházet dobrovolné oběti, není-liž pravda?“</p> <p>Černokněžník pokrčil rameny. „Kníže si nikdy nežádal dobrovolné oběti.“</p> <p>„Okouzlující dietka sympatického božstva.“</p> <p>„Mocného božstva.“</p> <p>Dante se usmál s urážlivým pobavením. Chtěl odlákat černokněžníkovu pozornost. Dokonalá příležitost ho přimět udělat chybu.</p> <p>Jeho poslední chybu.</p> <p>„Tak silné a mocné božstvo – a přesto odsouzeno k vyhnanství hrstkou lidských čarodějnic.“</p> <p>Muž hluboko hrdelně zavrčel, „byl zrazen svými uctívači, které zlákal vlastní prospěch. Zajistím, aby se to už nikdy více neopakovalo.“</p> <p>Dante se přibližoval stále těsněji. Jakmile zanoří své špičáky hluboko do černokněžníkova hrdla, bude mág úplně bezmocný. Potřebuje hlasivky, aby mohl koktat svá kouzla.</p> <p>„A ty věříš, že se ti za to bohatě odmění?“</p> <p>Téměř fanatická hrdost stáhla úzký obličej. „Já stanu po jeho boku.“</p> <p>Tentokrát byl Dantův smích nepředstíraný. „Ty jsi ještě větší blázen než Amil. Kníže vládne sám a ti, kteří ho uctívají, pro něj nejsou více než vši. Už teď jste odsouzeni k záhubě.“</p> <p>„Jak to můžeš vědět zrovna ty, upíre? Ty neuctíváš nic. V nic nevěříš.“</p> <p>„Jsem alespoň natolik moudrý, abych nezaprodal svou duši bytosti, u které je jisté, že nedokáže nabídnout nic než zradu.“</p> <p>Temný mág sáhl do kapsy a vytáhl malý krystal. Dante zaváhal. Proč by používal magickou hračku, když měl na krku medailon Temného pána?</p> <p>Modrý plamen šlehl jeho směrem. Udeřil do podlahy a celé sídlo zasténalo, jako kdyby se mělo skácet k zemi pod náporem silného větru.</p> <p>Dante se s lehkostí posunul mimo nebezpečí, jeho myšlenky běžely na plné obrátky.</p> <p>Ačkoli se mu nedařilo objevit kouzlo, dokázal stále vycítit sílu, která vířila kolem černokněžníka. Pulzovala zde energie, která by mohla zničit celý blok domů, a přesto ji zatím odmítal použít.</p> <p>Proč?</p> <p>Trvalo delší chvíli, než si Dante konečně uvědomil pravdu. Samozřejmě. Se škodolibým uchechtnutím nechal rozpustit stíny, do kterých byl zahalen.</p> <p>Čaroděj nevyzýval Knížete Temnot na pomoc, protože se bál, že jeho bůh čeká jen na příležitost k pomstě za to, že ho zklamal.</p> <p>To bylo perfektní.</p> <p>Vykročil vpřed, ruce složené nedbale na prsou. Černokněžník si při pohledu na blížícího se upíra olízl tenké rty.</p> <p>„Předpokládám, že se mě snažíš zaměstnat, aby tvá žena mohla uniknout?“ Vyštěkl křečovitě. „Marná snaha. Moji služebníci ji brzy dostihnou.“</p> <p>Dante se jen usmál. „Vzhledem k tomu, že jsem měl již to potěšení poznat některé tvé služebníky, nemohu říct, že by mne to příliš trápilo.“</p> <p>Bez varování zaútočil na vyzáblou postavu. Chtěl už s tím vším co nejdříve skoncovat. Abby byla sama, a přestože si byl stoprocentně jistý, že by byla schopná si poradit se všemi lidskými nepřáteli, zbývali zde stále démoni, kteří dokázali vycítit přítomnost Fénixe.</p> <p>Zaryl nehty hluboko do mužových paží a nechal své špičáky prodloužit do maximální délky. Kdyby nebyl připoután ke Kalichu, vysál by z toho muže všechnu krev. Teď se musel spokojit s rozerváním jeho hrdla.</p> <p>Škoda.</p> <p>Sklonil hlavu. Bohužel se černokněžník nehodlal vzdát bez boje. Se zarputilým odhodláním se čaroději podařilo vybojovat trochu volnosti, že se mohl odtáhnout a jeho nebezpečné zaříkávání naplnilo temnotu, zatímco šátral v kapse pro hladký ebenový kůl.</p> <p>Výbuch světla náhle naplnil chodbu, oslepil Danta a přinutil ho, aby uskočil dozadu. Kůl byl kůl a on si nemohl dovolit příliš riskovat.</p> <p>Opatrně kroužil kolem muže. Vyčkával na příležitost.</p> <p>Čaroděj pohlédl na své krvácející ruce. „Víš, že není třeba, abychom byli nepřátelé? Mohl bych tě osvobodit z tvého otroctví. Dáš mi Kalich a já ti zajistím svobodu.“</p> <p>Dante si odhrnul vlasy z čela. „Ty si myslíš, že ti budu věřit?“</p> <p>Černokněžník sebou trhl, ale zůstal klidný. „A proč ne? Nic bych tím nezískal, kdybych tě zabil. V tuhle chvíli mi stojíš v cestě, ale pokud bys udělal krok stranou, mohli bychom se stát cennými spojenci.“</p> <p>„Lákavé, ale nesouhlasím. Nenabízíš mi svobodu, ale jen jiné otroctví. Tvůj jedovatý jazyk na mne nestačí.“</p> <p>„Čarodějnice tě tolik zastrašily?“ posmíval se mu. Kůl držel stále ledabyle v ruce, jako by úplně zapomněl, na co ho chtěl použít. Dante nebyl hloupý. Temný mág doufal, že se mu jej podaří naštvat a využije jeho zlosti a nepozornosti k úderu. „Ubožáku!“</p> <p>Dante pokrčil rameny. „Tohle nemá co dělat s čarodějnicemi.“</p> <p>„Tak…“ Kouzelník se náhle zasmál. „Ach, samozřejmě. Děláš teď chůvu děvčeti. Jsi ještě horší než zbabělec, jsi vykastrovaný!“</p> <p>„Vlastně jsi vynechal ten nejpodstatnější důvod, proč odmítám s tebou spojit své síly.“</p> <p>Studené oči se zúžily. „A to by mělo být co?“</p> <p>„Nemám tě rád.“</p> <p>Černokněžník si až příliš pozdě uvědomil, že se Dante nenechá ani rozptýlit, ani zastrašit, ani přemluvit ke spojenectví, a snažil se zachránit pomocí medailonu na krku. Rozhodl se riskovat hněv svého pána, aby si zachránil život.</p> <p>Dante se přikrčil a připravil k útoku.</p> <p><strong> </strong></p> <p><image xlink:href="#_3.jpg" /></p> <p>Navzdory dusnému nočnímu vzduchu se Abby třásla.</p> <p>Bylo v tom něco víc než strašidelná cesta přes pavouky zamořeným tunelem. Nebo vědomí toho, že když bude osaměle postávat na rohu, už by rovnou mohla mít na sobě nápis, který by všechny démony v Chicagu vyzýval: „Pojď si mě sníst!“</p> <p>Bylo to spíš tím, že cítila Danta, jako by byl skrytý v zadní části její mysli.</p> <p>Nemusela umět číst jeho myšlenky, ale jeho emoce pro ni byly zcela zřetelné. Nepracoval na vytváření žádné falešné stopy, ani nepátral po přítomnosti podivného démona.</p> <p>Postavil se černokněžníkovi.</p> <p>Cítila jeho zabijácké úmysly, jako by byly její vlastní.</p> <p>Čert aby ho spral!</p> <p>Jen co se jí dostane do rukou, tak mu…</p> <p>Její představivost ji zradila. Ale bude to něco opravdu, ale opravdu špatného.</p> <p>Abby si už připravovala ty nejkrutější tresty, náhle však zpozorněla, protože uslyšela nezaměnitelný zvuk blížících se kroků.</p> <p>„Jsem už z těch sraček unavený. Nejsem žádnej zasranej policejní pes,“ hudroval mužský hlas. „Ztratili jsme ji.“</p> <p>„Drž hubu a pokračuj v hledání! Pokud se ovšem nechceš vrátit do svatyně a přiznat Pánovi, že jsi ho zklamal?“ odsekl mu ledový hlas.</p> <p>Abby se mlčky vmáčkla do keře vedle stromu. Její pronásledovatelé se zdáli být lidmi, ale tím se jí příliš neulevilo.</p> <p>Ne poté, když viděla, co čaroděj způsobil čarodějnicím. Ouha!</p> <p>„Ta ženská teď už může být kdekoliv.“</p> <p>„Poslouchej mě, ty idiote.“ Abby prokukovala skrz listy, sledovala, jak malý, zavalitý muž chytil pod krkem uhrovitého kluka. „Když jsem našel Amila, ležel v kaluži vlastní krve na oltáři jako poražené prase. Nemám v úmyslu se k němu připojit v pekle. Alespoň zatím ne.“</p> <p>Další muž, který měl postavu jako tyčka a mohl se pyšnit výrazem divoké hlouposti, zatnul ruce v pěst.</p> <p>„Možná, že upír nám všem prokáže tu laskavost a zabije toho bastarda,“ zavrčel.</p> <p>Malý tlouštík se k němu otočil. „Hodláš riskovat svůj život sázkou na impotentního upíra?“ Počkal si, jestli se alespoň jeden z jeho společníků odváží promluvit. Avšak očividně nebyli tak hloupí, jak vypadali, protože jenom sklonili hlavy a začali si vyhýbavě prohlížet špičky bot. „Fajn, to bychom měli. Takže koukejte mazat a prohledejte blok.“</p> <p>Nastal krátký, napjatý okamžik, jako by oba podřízení hrdlořezové uvažovali, zda nevbodnout nůž do hlavy hlavního hrdlořeza. Žádná solidárnost mezi zloději a jim podobnými. Potom se jakoby probrali, otočili se a s nechutí se začali plahočit po cestě.</p> <p>Abby se přinutila zůstat naprosto nehybná a čekala, až poslední smrtelník vyrazí také po svých. Všude bylo přece spoustu skrytých děr, které by měli prohledávat.</p> <p>Většina z nich tvořila mnohem inteligentnější skrýše pro hru na schovávanou než její vlastní nuzné, neudržované křovíčko.</p> <p>Jenže on neodběhl pryč. Zůstal stát na místě, jako kdyby zapustil kořeny jako starý dub opodál. Zdálo se, že ji začíná opouštět i poslední ubohé štěstí v neštěstí.</p> <p>S rozmáchlým gestem, kterému by se Abby za normálních okolností zasmála, ten otravný pitomec sáhl do kapsy svého těžkého roucha a vytáhl podivný kámen, který měl pověšený na řetězu. Pozvedl jej vzhůru a začal si něco tiše prozpěvovat pod vousy.</p> <p>Abby nevěděla, k čemu je ten kámen, ale byla si jistá, že to nemůže být nic dobrého.</p> <p>Ani trochu dobrého, uvědomila si, když kámen zazářil fialovým světélkem a úšklebek zkroutil kulatý obličej.</p> <p>„Jsi blízko, Kalichu. Cítím tě.“ Přesunul se a začal pátrat mezi auty zaparkovanými poblíž. Podíval se do větví stromu. A nevyhnutelně mířil k listům křoví. „Dobrý den. Copak to tady děláme?“</p> <p>Abby by měla být vyděšená. Nebo by se alespoň měla trochu bát.</p> <p>Místo toho byla opravdu a skutečně naštvaná.</p> <p>Sakra. Nechtěla vyhledávat problémy. Všechno, co chtěla, bylo najít čarodějnice a skoncovat s celou touhle směšnou záležitostí.</p> <p>Proč ji, sakra, nemohli prostě nechat na pokoji?</p> <p>Jak pomalu začínala zuřit, cítila, jak se v ní chvěje teplo, kterého byla její krev náhle plná. Fénix v ní se připravoval k opatřením, která by jej ochránila.</p> <p>A neexistovalo nic, co by mohla dělat, aby ho zastavila.</p> <p>Přimáčkla se do pichlavých větví a natáhla proti němu ruku. „Drž se zpátky.“</p> <p>„Nebo co? Budeš křičet?“</p> <p>„Nechci ti ublížit.“</p> <p>Po několik úderů srdce bylo ticho a pak se darebák ošklivě zasmál. „Ty mi jinak ublížíš?“</p> <p>„Ano.“</p> <p>„Nemáš na to dovednosti ani odvahu. To je ta potíž s vámi dobráckými božstvy pro teplouše.“ Shlédl významně dolů k svému poklopci u kalhot. „Nemáte žádné koule.“</p> <p>Oheň v ní se rozhořel ještě žhavěji. Krucinál fagot! Proč ten idiot prostě nemůže držet hubu a vypadnout? Ona ho snad varovala, ne?</p> <p>No jasně, měl v sobě testosteron. Varování od ženy bylo v tomto případě stejně užitečné jako mávat mu rudým praporkem před obličejem.</p> <p>„Říkám ti, že to budeš ty, kdo nebude mít žádné koule, pokud mě nenecháš na pokoji.“</p> <p>„Myslíš si, že tvůj upír se sem už řítí, aby tě zachránil? Mohu ti zaručit, že už je zpátky v hrobě, kam patří.“</p> <p>Abby zavrtěla hlavou. Nevěděla toho moc, ale rozhodně věděla, že Dante není v žádném hrobě. Ne, dokud mezi nimi existovalo nové silné pouto.</p> <p>„Ne, on je každopádně naživu.“</p> <p>Muž pokrčil rameny. „Na tom nezáleží. Už brzy bude mrtev nebo se přikloní na naší stranu. Náš velitel má speciální talent pro nábor nováčků.“ Kulatý obličej ztvrdl. „Dokonce i těch, kteří nikdy nechtěli uctívat Knížete Temnot.“</p> <p>„Ještě není příliš pozdě,“ pobídla ho. „Stále můžeš odejít.“</p> <p>„Jít pryč? Nikdo nepůjde pryč. Ne, pokud si nepřeješ zemřít,“ zavrčel. „Už jsi zbytečně vyplýtvala dost mého času. Pojďme.“</p> <p>„Ne!“</p> <p>„Do prdele!“ Zahrozil zdviženou pěstí. „Myslíš, že ti neublížím? Pán říkal, že tě máme dovést živou, ale neříkal nic o tom, že bychom na tebe neměli být hrubí.“</p> <p>Abby nepochybovala, že by jí s chutí ubližoval… Aspoň na chvíli. Vycítila, že si velice liboval v rozdávání ran všem, co byli slabší než on.</p> <p>Stejně jako její otec.</p> <p>Ale on nebyl žádný démon nebo zombie, ani žádný mocný čaroděj.</p> <p>Hluboko ve svém srdci věděla, že ho dokáže zabít s hroznou lehkostí.</p> <p>„Fajn, půjdu, ale musíš nejprve udělat krok zpět, abych mohla vylézt,“ odsekla doufajíc, že tím získá mezi nimi určitou vzdálenost.</p> <p>„Opravdu si myslíš, že jsem tak hloupý?“ Přimhouřil své slídivě oči, jeho ruka vystřelila a popadla ji za vlasy. „Už toho mám dost, pojď!“</p> <p>Abbyiny oči se zalily slzami, když divoce trhl jejími kadeřemi. Najednou vyskočila vpřed a čistě instinktivně toho muže uchopila za ruku. Původně myslela, že se jej pouze zachytí, aby nepadla tváří na zem, ale v okamžiku, kdy se dotkla jeho zápěstí, z jejích dlaní vylétl gejzír tepla.</p> <p>Muž překvapeně vykřikl bolestí, prudce si vysvobodil ruku a přitiskl si ji k hrudi.</p> <p>„Ty děvko… Ty pitomá náno!“ procedil skrz zuby a jeho oči planuly zlovolnou nenávistí. „Za tohle zaplatíš!“</p> <p>Abby se stáhl žaludek nevolností. Poznala tenhle výraz. Měla by. Vídala ho až příliš často.</p> <p>Se vzpomínkou na všechny minulé hrůzy sledovala, jak muž zatnul ruku v pěst a zvedl ji k ráně.</p> <p>Ne.</p> <p>NE!!!</p> <p>Postavila se na nohy.</p> <p>Už ne. Už nikdy znovu!</p> <p>Muž, který se připravoval na úder pravým hákem, byl příliš zaslepený vztekem, než aby si připustil, že by mohl být skutečně přemožen ženou, jež byla o čtyři palce menší a o sto liber lehčí.</p> <p>Ne, dokud se nevrhla vpřed a nevrazila mu rukama do středu hrudi.</p> <p>Začal z něj stoupat kouř a on zavyl bolestí, ale Abby nepovolila. Rádoby čaroděj by ji zabil, kdyby mu dala možnost. A to ona neměla v úmyslu.</p> <p>Někde v koutku mysli Abby věděla, že se Dante rychle blíží. Zvláštní bylo, že se zastavil u stromu a zůstal tam místo toho, aby se sám vrhl do boje.</p> <p>Nemohla říct, zda to bylo ze strachu, že by jej mohla považovat za dalšího nepřítele, nebo proto, že se bál, že by ji mohl rozptýlit. A v tuhle chvíli byla příliš zaneprázdněná, než aby se o to starala.</p> <p>Muž ji pevně sevřel za ruce a snažil se ji přitáhnout blíž.</p> <p>„Za tohle zaplatíš!“ zafuněl udýchaně.</p> <p>Abby zaťala zuby a přitlačila ještě víc. Hrozný zápach začal otravovat vzduch. Smrad hořící látky. A něčeho, co bylo zřejmě škvařící se maso.</p> <p>Potom, když si už stejně říkala, že tohle musí brzy skončit, její protivník úpěnlivě zakřičel a se zoufalým klopýtnutím se od ní odtáhl a upaloval pryč.</p> <p>Jen na okamžik uvažovala, že by se pustila za ním. Nepochybovala, že to je zlý člověk, který je schopen ublížit spoustě nevinných lidí. Ale zatímco byla s to bránit se, když ji někdo napadne, věděla, že nemůže úmyslně pronásledovat prchajícího muže a skoncovat s ním.</p> <p>Tohle bylo zcela proti jejímu osobnímu přesvědčení.</p> <p>Místo toho klesla na kolena a zhluboka se nadechla.</p> <p>„Můžeš vylézt, Dante. Vím, že jsi tady.“</p> <p><strong>KAPITOLA</strong></p> <p><strong>19</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><image xlink:href="#_13.jpg" /></p><empty-line /><p>Dante vystoupil zpoza stromu se slabým úsměvem.</p> <p>Už dobře znal tento rozmrzelý, zkormoucený tón.</p> <p>Znamenalo to, že Abby si byla dobře vědoma toho, co provedla temnému čaroději, a neměla z toho ani trochu radost.</p> <p>„Udělala jsi dobře, miláčku. Ten hlupák si příště dvakrát rozmyslí, než po tobě půjde znovu.“</p> <p>Vykročila k němu a dala si ruce v bok. „Proč jsi mi nepomohl?“</p> <p>„Chtěla jsi, abych ti pomáhal?“</p> <p>To jí přimělo krátce zaváhat. Její nezávislá povaha způsobovala, že pro ni bylo téměř nemožné přiznat, že by mohla potřebovat pomoc. Od kohokoliv.</p> <p>Nakonec pokrčila rameny. „Tohle se ti nepodobá: stát za rohem a dívat se, jak bojuji s nepřítelem.“</p> <p>Dante se natáhl, uchopil ji za ruce a přivinul si ji k sobě. Zhluboka se nadechl její teplé vůně. Vůně, která v sobě nyní měla jeho vlastní krev. Když si to uvědomil, projelo jím čistě mužské uspokojení.</p> <p>„Vypadala jsi, že to zvládneš sama.“</p> <p>Ucouvla a zajala ho podezřívavým pohledem. „Dobře. Tak co se děje?“</p> <p>„Nic.“</p> <p>„Cítila jsem tě za tím stromem a proklatě dobře jsem věděla, že se připravuješ vyskočit a zabít toho muže. Co tě zastavilo?“</p> <p>Odhrnul si z čela uvolněný pramen vlasů. „Potřeboval jsem vědět, zda se nebudeš vyhýbat boji.“</p> <p>Odfrkla si. „Bože všemohoucí, jsem jedním z pěšáků téhle bláznivé bitvy už několik dní. Proč bych se vzdávala zrovna teď?“</p> <p>„Bojovala jsi zatím jen proti démonům a zombiím, ne lidem. Podle tebe je v tom rozdíl,“ poukázal. „Potřeboval jsem vědět, jestli překonáš svůj strach z ubližování druhým.“</p> <p>Začervenala se. „Och.“</p> <p>Přejel jí prsty po rtech. „Jsi v pořádku?“</p> <p>Zkroutila rty do pochmurného úšklebku. „Tak v pořádku, jak jen teď můžu být. Ne,“ zamyslela se, „skutečně, myslím to vážně. Jsem spokojená s tím, jak to dopadlo. Zvládla jsem to.“</p> <p>„Žádná lítost?“ Tlačil na ni.</p> <p>Chvíli hleděla do ulice, která byla nyní zcela prázdná. „No, vlastně musím říct, že… ne. Tohle ode mě možná bude znít strašně, ale je dobré o sobě vědět, že nezpanikařím, když začne jít do tuhého.“</p> <p>„Jsi neskutečně silná žena, Abby,“ políbil ji do vlasu. Něžně, vděčně, obdivně… S láskou.</p> <p>„Nemůžu jinak. Tenhle osud jsem si nevybrala.“</p> <p>Objal ji pevněji. Tohle byla lekce, kterou si musela projít sama. Ale bylo to pro něj peklo – stát v pozadí, jen aby jí umožnil objevit nabytou sílu.</p> <p>Raději by se nechal probodnout kůlem, než si tím projít znovu.</p> <p>„Silná žena. To se mi líbí.“ Pohladil jí rty po skráních. „Je to sexy.“</p> <p>„Existuje vůbec něco, co by ti nepřipadalo sexy?“</p> <p>„Co na to mohu říct? Upíři jsou nenasytní…“</p> <p>Sjel rukama k jejím bokům, ale v tu chvíli se od něj odtáhla.</p> <p>„Počkej.“</p> <p>„Na co?“</p> <p>„Nepodaří se ti mě tak snadno rozptýlit.“</p> <p>Něžně ji kousl do ušního lalůčku. „Mohlo by to být zábavné.“</p> <p>Lehce se otřásla, aby rozkoš ustoupila zpátky, a složila si ruce na hrudi.</p> <p>„Ne. Ty jsi mi lhal.“</p> <p>Dante si žalostně uvědomil, že Abby si bude stát za svým. Doutnala v ní touha mu nafackovat jako malému chlapečkovi. Škoda. Dokázal si představit mnoho lepších způsobů, jak trávit čas.</p> <p>„To je poněkud příkrý soud.“</p> <p>„Řekl jsi mi, že půjdeš udělat falešnou stopu a sám zjistíš, kam zmizela ta démonická žena.“ Zaryla mu prst do hrudi. „Neříkal jsi nic o tom, že si budeš poměřovat svůj přiblblý testosteron s tím prokletým černokněžníkem.“</p> <p>„Byl by nám osinou v zadku, kdybychom se s ním nevypořádali. Jsem unavený z toho neustálého ohlížení se přes rameno.“</p> <p>„Ty jsi ho…?“</p> <p>„Ne.“ Dante znechuceně zavrtěl hlavou. Byl připravený na boj. Nepřipouštěl si možnost, že by ten zbabělý bastard použil své síly, aby mu vyklouzl. „Ten srab si nadělal do kalhot a utekl místo toho, aby bojoval jako muž.“</p> <p>Další dloubnutí do hrudi. „Tohle bylo něco víc, než že jen utekl pryč, co tě spatřil. Cítila jsem, co se v tobě dělo, a vím, že došlo k nějakému boji.“</p> <p>„Tohle byl stěží boj. Ani žádná pořádná rvačka.“ Natáhl ruce. „Podívej se, ani škrábnutí.“</p> <p>Přimhouřila oči. „Napila jsem se tvé krve, vím, že jsi bojoval.“</p> <p>Jeho rty se zachvěly. „Šlo o pouhou menší výměnu názorů.“</p> <p>„Dante…“</p> <p>Vzal ji za bradu. „Abby, našel jsem čaroděje, vyměnili jsme si několik hrozeb, měl jsem ho ve svých spárech, a jako blázen jsem ho nechal zmizet. Nic víc.“</p> <p>„Máš štěstí, že zmizel. Varovala jsem tě, co se stane, když si necháš ublížit.“</p> <p>Dante se usmál, jeho pohled klesl k jejím ústům. Určitě se od ní nechal plísnit už dost dlouho. Bylo načase přejít k nějakým dalším zajímavým aktivitám.</p> <p>Místo toho, aby si ji přitáhl zpět do náruče a celou ji zlíbal, se prudce otočil se špičáky najednou v plné délce a rukama zaťatýma v pěst. Na blízku byl nějaký upír, nemohl si dovolit riskovat.</p> <p>Jako na povel vystoupil ze stínu Viper a zkřížil si ruce na prsou. Dokonce i Dantovým očím se jevil jako smrtící hrozba – urostlé tělo měl oblečené v černé a světlé vlasy měl stažené dozadu těžkou kovovou sponou. Starodávný lovec, který by neváhal zabít.</p> <p>Známý jízlivý úsměv zkroutil jeho rty.</p> <p>„Vskutku, Dante, myslel jsem si, že už budeš hrdě stát na hrobech našich milých čarodějnic a ty si tady hraješ se svou novou hračkou.“</p> <p>Dante nakrčil obočí. „Co tady děláš?“</p> <p>„Pátral jsem po stopě tvého čaroděje.“</p> <p>„Příliš pozdě.“ Dante pohlédl směrem k potemnělému Seleninu panství. „Už provedl své velké zjevení.“</p> <p>„A pak?“</p> <p>„Svůj velký odchod. Povolal si na pomoc Knížete Temnot.“</p> <p>Viper pokrčil rameny. „Je to jen otázka času.“</p> <p>„Ukázal se být nepříjemnou osinou v zadku.“</p> <p>„Nejsou jimi snad všichni kouzelníci?“</p> <p>„Pravda.“ Dante se zasmál a pak rychle změnil tón. „Podařilo se mi ho zranit. Měl bys být schopen vysledovat pach jeho krve.“</p> <p>Viper sklouzl pohledem k mlčící Abby. „Nespěcháš náhodou, aby ses mě zbavil, že ne, můj milý Dante?“</p> <p>Samozřejmě, že spěchal. Byl natolik žárlivý, aby z celého srdce nenáviděl způsob, jakým Viper sledoval Abby.</p> <p>„Mám svou vlastní stopu, kterou hodlám sledovat.“</p> <p>Jako by Viper vycítil Dantův bodavý neklid, záměrně popošel směrem k Abby a lehce ji pohladil po vlasech.</p> <p>„A hry, které hodláš hrát, že?“ Zastavil se, sklonil hlavu a přičichl si k jejímu krku. Potom ji náhle uchopil za paži a tu otočil vzhůru. „Co je tohle?“</p> <p>Abby nehodlala dovolit kdekomu, aby na ni jen tak sahal, a tak se pokusila upírovi vytrhnout.</p> <p>„Hej! Co to děláš?“</p> <p>Viper střelil překvapeným pohledem směrem k Dantovi. „Ty ses k ní připoutal? Dobře, dobře. Gratuluji.“</p> <p>Abby si až opožděně všimla toho, co upoutalo Viperovu pozornost. Měla najednou složité červené tetování po celé délce vnitřního předloktí.</p> <p>„U zmije z Indie! Co to je?“</p> <p>Viper se krátce zasmál. „Ona to neví?“</p> <p>Abby jej probodla pohledem svých nejistotou rozšířených očí. „Dante?“</p> <p>Dante krátce přemítal, jakou radost by mu způsobil Viper oběšený na stromě opodál.</p> <p>„Říkal jsem ti, že když se napiješ mojí krve, budeme k sobě připoutáni,“ připomněl Abby.</p> <p>Zdaleka se nezdála být klidnější. „Neřekl jsi mi, že budu vypadat jako začínající motorkářský pekelný anděl. Půjde to odstranit?“</p> <p>„Ne.“</p> <p>„Co to znamená?“</p> <p>Dante otevřel ústa, ale Viper byl rychlejší.</p> <p>„To, že jsi byla označena. Žádný jiný upír tě teď nemůže získat.“</p> <p>Dante zavřel oči a jen čekal, až uslyší Abby se zhluboka nadechnout. Nemusel by vědět o lidských ženách ani polovinu, aby věděl, že trpí divokou nechutí stávat se něčím majetkem.</p> <p>„Znamení? Ty sis mě označkoval?“</p> <p>„Pro celou věčnost,“ přisadil Viper sladce.</p> <p>Dante temně zavrčel. „Moc mi nepomáháš, Vipere.“</p> <p>Viper zamrkal s předstíranou nevinností. „Ach, ty jsi chtěl, abych jí lhal? Měl jsi mi dát nějaký signál.“</p> <p>„Padej!“ V jeho hlase zazněla nepřeslechnutelná hrozba. „Padej zabít čaroděje a nepleť se do mých věcí!“</p> <p>Viperův výraz najednou zvážněl, když se přemístil a položil ruku na Dantovo rameno.</p> <p>„Buďte opatrní. Kníže Temnot svolává své přisluhovače. Město se hemží démony a většina z nich má špatnou náladu.“</p> <p>Dante drobně přikývl a sledoval, jak se Viper rozplývá mezi stíny. Až poté, co úplně osaměli, opatrně přistoupil k Abby a jemně ji vzal za ruku.</p> <p>„Abby, tohle ti neublíží.“ Jeho prsty přejely přes vytetované znamení. Démon v jeho nitru vyl triumfem nad symbolem vlastnictví, ale byl naštěstí natolik rozumný, aby jeho výraz zůstal soucitný. „Je to… jako snubní prsten. Symbol mé lásky k tobě.“</p> <p>„Snubní prsten se dá sundat a odstranit. Já jsem označená navždy!“</p> <p>Dante nepotřeboval její krev, aby cítil napětí, které svíralo celé její tělo. Zamračeně svraštil obočí.</p> <p>„Abby? Tady přece nejde o ten symbol, že ne?“</p> <p>Zachvěla se, když se přinutila setkat se s jeho pátravým pohledem. „Až do teď se to nezdálo skutečné. Je to děsivé.“</p> <p> ,,Já?“</p> <p>„Ne, samozřejmě že ne. Jde jen o to, že jsem nikdy nepřemýšlela, že svůj život strávím s někým druhým. Po tom, co jsem byla svědkem manželství svých rodičů…“</p> <p>Konečně si uvědomil zdroj jejího náhlého záchvatu nervozity. Dante jí položil ruku na rameno a přitáhl si ji k sobě.</p> <p>Doufal, že se její otec teď smaží v pekle.</p> <p>„My dva ale nejsme tvoji rodiče, Abby.“ pronesl tiše. „Nikdy bych ti nemohl ublížit. Nikdy.“</p> <p>Opřela si tvář o jeho hruď. „Já nevím, jak být tvou spřízněnou duší. Byla jsem sama po celý svůj život.“</p> <p>„A to chceš? Chceš zůstat sama?“</p> <p>Cítil, jak se zachvěla. „Ne, ale co když tě zklamu?“</p> <p>Dante se dotkl rty jejího temene. „Miluješ mě?“</p> <p>„Ano, miluji tě.“</p> <p>„Tak to je všechno, na čem záleží.“</p> <p>Odtáhla se, tvář pobledlou ve svitu měsíce. „Ale co když to nestačí?“</p> <p>Pohladil ji po zádech. „Tahle značka není trestem odnětí svobody, Abby. Není tu nic, co by tě drželo, když budeš chtít odejít.“</p> <p>„A co ty?“ zeptala se. „Co ta značka znamená pro tebe?“</p> <p>Na okamžik zaváhal, potom přiznal pravdu. „Ty jsi moje osudová láska. Nikdy už nebude žádná další.“</p> <p>Jeho slova ji zřejmě trochu vyvedla z míry. Pak překvapivě ucítil, jak ji ostražitost začíná opouštět a ve tváři se jí usadil smutný výraz.</p> <p>„Omlouvám se. Nevím, co to se mnou je.“ Objala se rukama kolem pasu. „Obvykle nejsem až tak hysterická. Nechápu, co se to děje.“</p> <p>Dante si vychutnával její teplo proudící do svého těla. Nebyl si jistý, jak a proč jí dovolil, aby se stala tak důležitou součástí jeho života, ale věděl, že by nikdy nepřežil, pokud by se jí něco stalo.</p> <p>„Nedokážu si představit, co se děje,“ dobíral si ji, prsty propletl jejími vlasy, zatímco v něm začínala narůstat známá touha a jeho svaly počínaly tuhnout. „Není to třeba tím, že do tebe vstoupilo božstvo, aniž bys o to prosila, nebo že jsi byla pronásledována démony nebo téměř obětována temným černokněžníkem?“</p> <p>Zasmála se neochotně, ale přitulila se k němu ještě blíž. „Myslím, že to bylo to tetování, které mne trochu pobláznilo.“</p> <p>„Nebylo to tedy pomyšlením, že jsi má spřízněná duše?“</p> <p>Vítané pobavení jí vstoupilo do očí. „To záleží…“</p> <p>„Na čem?“</p> <p>„Spřízněná duše není totéž jako manželka, že?“</p> <p>Ledabyle pokrčil rameny. „Záleží na tom?“</p> <p>„Samozřejmě, že ano. Nemám v úmyslu strávit zbytek svého života jako jakási tvoje neplacená služka.“</p> <p>Abby jako jeho služka?</p> <p>Dusil se nevěřícným smíchem.</p> <p>„Neboj se, miláčku, jsem docela nenáročný na údržbu,“ ujistil ji s bezelstným výrazem. „Až budeš hotova s drhnutím podlah, praním oblečení a doneseš mi sklenici vychlazené krve, budeš mít spoustu času na zašívání a spravování oblečení, zatímco budu sedět před televizí.“</p> <p>Rýpla ho loktem do žeber. „Šití? Spíš si budu zašívat svoje jizvy.“</p> <p>S úsměvem jí Dante poklepal na špičku nosu. „Staral jsem se sám o sebe po celá staletí, miláčku, a abych byl zcela upřímný, kdybych zatoužil po služce, mohl bych zotročit jakéhokoliv člověka, aby plnil mé rozkazy.“</p> <p>„Zotročit?“</p> <p>„Trik, který ovládají všichni upíři.“</p> <p>Pozvedla obočí. „Už jsi někdy zkusil zotročit i mě?“</p> <p>Obkroužil prstem její rty. „Nikdy.“</p> <p>„Proč ne?“</p> <p>„Protože tě mám rád,“ řekl prostě.</p> <p>Zamrkala. „Máš mě rád?“</p> <p>„Mám rád tvoji nevinnost, upřímnost. To, že se neutápíš v sebelítosti navzdory všem špatnostem, kterými sis prošla, a samozřejmě,“ pomalu se usmál, „tvoje rozkošné tělo, které by nikomu neublížilo. Nechtěl jsem, aby se z tebe stal nemyslící patolízal. Chtěl jsem tebe.“</p> <p>„Ach.“ Zhluboka se nadechla. „Neustále mne překvapuješ.“</p> <p>„Jak to?“</p> <p>„Když jsme se poprvé setkali, tak jsem čekala, že budeš arogantní, nebezpečný a sexy.“</p> <p>„To všechno je pravda. Zvlášť ta sexy část.“</p> <p>„Nečekala jsem, že budeš tak laskavý.“</p> <p>Dante na ni pohlédl v úžasu. Laskavý? Nikdy předtím ho nikdo z ničeho takového neobvinil. A to z dobrých důvodů.</p> <p>Dokud ho nezajaly čarodějnice, byl lovec, který lovil ty, kdo byli natolik hloupí, aby mu zkřížili cestu. A dokonce i poté, co byl svázán kouzly, byl smrtícím bojovníkem, který zabíjel bez slitování.</p> <p>To jedině s Abby objevil jemnější city, o kterých ani dřív netušil, že je vlastně má.</p> <p>„Nebýval jsem. Až s tebou.“</p> <p>Stáli v objetí ve tmě a vstřebávali potěšení, že mohou prostě být spolu.</p> <p>Abby se nakonec odtáhla s úšklebkem. „Chceš jít hledat čarodějnice?“</p> <p>„V tuhle chvíli chci akorát tebe, nahou a zpocenou pode mnou,“ zamumlal.</p> <p>Šťouchla ho loktem. „Možná, že bych chtěla být nahá a zpocená na tobě.“</p> <p>„Bože!“ Dante si to živě představil. „Snažíš se mě zabít?“</p> <p>„Myslela jsem, že jsi nesmrtelný?“</p> <p>„Ani nesmrtelný nemůže vydržet tento druh mučení.“ Sklonil hlavu a ukradl jí krátký spalující polibek. „Pojďme, než zapomeneme, co jsme to, sakra, měli vykonat.“</p> <p><image xlink:href="#_3.jpg" /></p> <p><strong> </strong></p> <p>Abby nepřítomně dovolila Dantovi, aby ji odvedl zpět do zničeného panského sídla. Jedna její část věděla, že by měla být ve střehu. Měla by být připravena na cokoli od zombií přes pekelné psy k čarodějům vyskakujícím z křoví. K čertu, když se to tak vezme kolem a kolem, tak by ji už ani nepřekvapilo, kdyby se odnikud vynořil Leprikón s hrncem zlata a dal se do zpěvu.</p> <p>Její pud sebezáchovy v současné době však nemohl soupeřit s podivným tetováním, které se s karmínovým ohněm třpytilo v měsíčním svitu.</p> <p>Osudová láska. U gorily z Manily!</p> <p>Náhlé se zastavili ve stínu panského sídla a Dante se k ní obrátil s ješitným úsměvem, který vypadal podezřele pánovitě.</p> <p>„Přestaň si to škrábat, miláčku, budete tě to bolet.“</p> <p>„Vypadá to divně.“ Zvedla ruku. „Jak mám jít ven na veřejnost, když mám na ruce tohle?“</p> <p>Dantova samolibost se prohloubila. „Nikdo si toho nevšimne.“</p> <p>Zavrtěla mu rukou před očima. „Děláš si srandu? Vypadám, jako bych se opila tequilou a skončila v nějakém vyhlášeném tetovacím salonu v Šanghaji.“</p> <p>„Pro lidi to je neviditelné. Spatřit to mohou pouze démoni.“</p> <p>„Ach.“ Její paže klesly. „Opravdu?“</p> <p>„Opravdu.“</p> <p>„Tak proč to vidím já?“</p> <p>Naklonil se dopředu a pohlédl jí přímo do očí. „Protože jsi výjimečná.“</p> <p>Směšnou chvíli jí trvalo, než jí to došlo.</p> <p>„Skvělé. Nejprve se moje oči zbarví do modra a teď mám ještě červeně tetovanou ruku. Čekají mne nějaké další tělesné změny, před kterými bys mě měl varovat? Rohy? Rozeklaný jazyk? Kopyta?“</p> <p>Pokrčil rameny, vzal ji za ruku a vedl ji do domu ke schodišti pro služebnictvo. „No dobrá, ještě zbývá ocas, ale jakmile si zvykneš na vrtění, sotva si budeš uvědomovat, že ho máš.“</p> <p>Pleskla ho přes paži. „Máš štěstí, že už jsi mrtvý.“</p> <p>Blýskl úsměvem. „A ty jsi už stejně otravná jako manželka.“</p> <p>Její rty se zachvěly. Bože, byl tak krásný. A inteligentní a silný a něžný a… a perfektní.</p> <p>Zalila ji vlna vlahé blaženosti, pak přísně obrátila své myšlenky zpátky k záležitosti na ruce.</p> <p>„Proč musíme jít nahoru?“</p> <p>„Nemůžeme tam nechat kouzelné knihy. Jsou příliš nebezpečné, aby tam jen tak ležely. Bez legrace.“</p> <p>Zachvěla se, neboť si vzpomněla na podivné kouzlo, které ji pohltilo, když předčítala z jedné z knih. To byl zážitek, který si nechtěla v nejbližších osmi životech zopakovat. „Co si myslíš, že s nimi Selena dělala?“</p> <p>Odmlčel se a otočil se čelem k ní. „To je otázka, že?“</p> <p>„Možná bychom si měli probrat a shrnout, co všechno už víme.“</p> <p>„Probrat a shrnout, co všechno už víme?“ opakoval se slabým úsměvem. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Zákon a Pořádek? Sherlock Holmes? Komisař Rex?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p> <p>„Agatha Christie.“</p> <p>„Ach.“</p> <p>„Mohlo by to pomoci.“ Opřela se o zeď a najednou si uvědomila, jak strašně je unavená. Několik posledních dnů si vybíralo svou daň na jejím těle. „Přinejmenším to nemůže ublížit.“</p> <p>Pomalu přikývl. „To je pravda. Kde tedy s tím shrnováním začneme?“</p> <p>Abby zamrkala. Vždycky ji vyvedlo z míry, když Dante projevil ochotu naslouchat jejímu názoru a zvažovat její stanovisko. Tohle se jí ještě s nikým nestalo.</p> <p>„Řekla bych, že u Seleny,“ řekla váhavě. „Říkal jsi, že sis myslel, že se chovala divně před… výbuchem? Abych byla upřímná, myslela jsem si, že se zbláznila.“</p> <p>Přimhouřil oči, jak se ve vzpomínkách vracel zpět. „Byla zamlklejší než obvykle. Přicházela a odcházela z domu, aniž by mě brala s sebou, a pak zmizela vždy do svého pokoje, kde se zavírala po celé hodiny.“</p> <p>„Myslíš, že byla na návštěvě u čarodějnic?“</p> <p>„Ano.“</p> <p>„Získala od nich kouzelné knihy?“</p> <p>„To bych si tipoval.“</p> <p>Abby se kousla do rtu, jak se pokoušela najít smysl ve zvláštním chodu událostí.</p> <p>„Na jakém kouzlu by asi tak mohla pracovat? Měla z něčeho strach?“</p> <p>Sevřel rty a blýskl po ní pohledem. „V té době mi to bylo jedno. Měl jsem poněkud… zajímavější záležitosti, o kterých jsem přemýšlel.“</p> <p>Teplo se k ní vrátilo i s úroky.</p> <p>Sakra, ale neměl by jí tak rozptylovat.</p> <p>„A teď?“ doptávala se vážně.</p> <p>„Existuje možnost, že čarodějnice narazily na černokněžníka a jeho přisluhovače,“ vysvětloval. „Pokud by vycítily jeho sílu, mohly začít podnikat kroky, aby se ochránily.“</p> <p>„To dává smysl.“ Zaváhala. Cítila nelibost, která v něm vřela. „Ty si ale nemyslíš, že je to správná odpověď.“</p> <p>Chvíli ji zkoumal. „Dát ti mou krev byla poněkud nebezpečná věc.“</p> <p>„Řekni mi, co tě trápí.“</p> <p>Neklidně se posunul. „Pokud by se obávaly černokněžníka, neměly by potřebu to skrývat přede mnou. Je mnohem pravděpodobnější, že bych byl poslán, abych se vypořádal s hrozbou sám místo nich.“</p> <p>„A…?“</p> <p>„A kouzlo, které jsi vyslovila, bylo zřejmě určeno k poškození démonů, ne lidí.“</p> <p>Natáhla ruku a dotkla se jeho paže. Řekla mu o démonické ženě, která na ni zaútočila, ale zapomněla mu přiznat trýznivou bolest, která ji pohltila jen chvilku před tím, než bylo kouzlo ukončeno.</p> <p>„Možná ne.“</p> <p>„Co tím myslíš?“</p> <p>„Když jsem byl v polovině zaklínadla, ucítila jsem… bolest.“</p> <p>Jeho obočí se stáhlo dohromady a dotkl se prsty její tváře, jako kdyby musel uklidnit sám sebe, že se jí vůbec nic nestalo.</p> <p>„Jaký druh bolesti?“</p> <p>Ušklíbla se. „Jako by někdo skrz mě strkal horký pohrabáč.“</p> <p>„Fénix?“</p> <p>Snažila se vzpomenout, ale nakonec jenom pokrčila rameny. „Já nevím, byla tam jen bolest a pak mě démonka praštila zezadu a bylo to pryč.“</p> <p>Jeho frustrace se prohloubila, když se obrátil a začal přecházet tam a zpět. „To nedává smysl.“</p> <p>„Co z posledních pár dní máš na mysli? Budeš muset být trochu konkrétnější,“ řekla ironicky.</p> <p>„Stále nevíme, co se čarodějnice snažily stvořit, kdo zabil Selenu nebo co s tím vším má, sakra, do činění ten zpropadený čaroděj.“</p> <p>„Říkáš, že nevíme vůbec nic.“</p> <p>Z jeho hlubokého zavrčení se jí postavily hrůzou vlasy na šíji. „Je tam nějaké spojení. Musíme na to jen přijít!“ Popadl ji za ruku a odváděl ji energicky za sebou chodbou. „Musíme najít ty zatracené čarodějnice.“</p> <p><strong>KAPITOLA</strong></p> <p><strong>20</strong></p> <p><image xlink:href="#_12.jpg" /></p><empty-line /><p>Pohybovali se rychle potemnělým domem s jedinou zastávkou, když dorazili do haly, kde Selena skrývala svůj sejf.</p> <p>Dante nasál vůně, které byly ve vzduchu. Náhle si všiml, že se Abby zastavila na podpatku. Obrátil se a spatřil, jak neklidně zírá do stínů.</p> <p>„Jsi si jistý, že je čaroděj pryč?“ zeptala se.</p> <p>„Je jen jediný způsob, jak to zjistit,“ zašeptal jí přímo clo ucha. „Jdi první.“</p> <p>,,Obrátila oči v sloup.“</p> <p>,,Haha. Moc legrační.“</p> <p>„Pokud by čaroděj byl blízko, už bychom ho slyšeli křičet o milost,“ ujistil ji. „Viper nechodí kolem horké kaše, když je na lovu.“</p> <p>Zpražila ho vševědoucím pohledem. „Tak co tě trápí?“</p> <p>Dante se žalostně ušklíbl. Celá ta věc s osudovou láskou se poněkud začínala vymykat kontrole. „Cítím něco divného.“</p> <p>„Nejsem to já, že ne?“</p> <p>Musel se zasmát. „Ne!“</p> <p>„Démonka?“</p> <p>„Ne, vůně je lidská, ačkoli podivně maskovaná.“</p> <p>Abby se podíval dolů do haly a podivně ztuhla. Potom jej probodla zářivým pohledem.</p> <p>„Co znamenají všechny ty ohořelé stopy na zdi?“</p> <p>Pokrčil rameny. „Dům explodoval, miláčku. Je tu spousta ohořelých věcí.“</p> <p>„Ale tohle tu dřív nebylo.“ Dala si ruce v bok. „Udělal je čaroděj, když jste spolu bojovali, že?“</p> <p>„Abby, čaroděj už teď není naše starost. Viper si s ním poradí.“</p> <p>„A já si asi poradím s tebou! Jde o to, že jsi mi řekl, že jste měli jen menší výměnu názorů.“</p> <p>„Nikdo nezemřel,“ podotkl naprosto věcným tónem a přejel očima přes nepřehlédnutelné škody. Jeho pohled spočinul na spáleném koberci a pak sevřel s cvaknutím zuby. „Sakra!“</p> <p>„Co se děje?“</p> <p>„Kouzelné knihy jsou pryč.“</p> <p>„Čaroděj?“</p> <p>Dante zavrtěl hlavou. Černokněžník o knihy neprojevoval žádný zájem.</p> <p>„Spíš se vrátila démonka, aby si je vypůjčila a pročetla. Spolu s čarodějnicemi.“</p> <p>„Byly tady a my jsme je propásli?“</p> <p>Dante dlouze přemýšlel. Sakra, z duše nenáviděl situace, ve kterých jakoby klopýtal v kruhu jako idiot a ne a ne se dostat k jádru věci. Zvlášť teď, když se navíc obával, že případnou chybou vystavuje Abbyin život v nebezpečí.</p> <p>„Bylo to hloupé riziko,“ zavrčel. „Ony musely vědět, že je blízko temný čaroděj.“</p> <p>„Musely ty knihy opravdu chtít.“</p> <p>„Ano.“</p> <p>Abby ho náhle uchopila za paži. „Ach…“</p> <p>„Co?“</p> <p>„Myslíš si, že chtěly ty knihy tak moc, aby pro ně zabíjely?“ Dante pokrčil rameny. „Čarodějnice by neváhaly zabít, pokud by si myslely, že jim někdo stojí v cestě. Jsou naprosto nemilosrdné.“</p> <p>„Dokonce i Selenu?“</p> <p>Dante se zamračil. „Selenu?“</p> <p>„Možná chtěly ty knihy a ona jim je odmítala vydat.“</p> <p>Proletěla mu hlavou vzpomínka na Selenino tajnůstkářské chování. Ta žena byla jistě arogantní, aby se začala plést do magie, kterou jí čarodějnice zapověděly. Nebo dokonce, aby vyhledávala síly, které by jí daly kontrolu nad čarodějnicemi.</p> <p>Ale i když zvažoval možnost bitvy mezi čarodějnicemi Selenou, zavrtěl nakonec hlavou.</p> <p>„Ne, Selena byla Kalich. Nikdy by nevystavila Fénixe nebezpečí. Ochrana božstva byl celý smysl jejího života.“</p> <p>Abby se ušklíbla. „Ach. Jak hluboká myšlenka.“</p> <p>„Velmi chytrá myšlenka.“</p> <p>Její oči se zúžily. „Snažíš se nade mnou povyšovat?“</p> <p>„Proč bych se měl nad tebou povyšovat?“ zeptal se překvapeně.</p> <p>„Já vím, že nejsem ze všech nejchytřejší, ale taky nejsem úplně hloupá.“</p> <p>Dante na ni užasle pohlédl. Ďas aby to spral, tohle byla ta nejnevypočitatelnější žena na planetě. „Samozřejmě, že nejsi hloupá. Vždycky jsem si s podivem říkal, jak se taková inteligentní žena muže spokojit s prací služky. A to ještě u někoho jako byla Selena. Vždyť jsi mohla tak zjevně dělat něco lepšího.“</p> <p>Její oči potemněly, téměř jako by se jí ulevilo.</p> <p>„Stačilo to na zaplacení účtů. Věř mi, nebylo to tak zlé jako na některých místech, kde jsem pracovala dříve.“</p> <p>Vzal ji za ruku a vedl ji dál chodbou k zadnímu schodišti. Stopa démona začínala slábnout a on ji nehodlal ztratit.</p> <p>O to spíš v okamžiku, kdy to byla jejich jediná cesta k čarodějnicím.</p> <p>„Se svým životem můžeš udělat cokoliv. Úplně cokoli,“ řekl jí tiše.</p> <p>Snažila se držet tempo s jeho dlouhými kroky, ale neodpustila si krátké, neveselé zasmání.</p> <p>„Jak asi? Můj otec a bratři mě opustili, když jsem byla ještě dítě. Moje matka nikdy nevstávala z gauče, dokud se nepropila do hrobu, když mi bylo sedmnáct.“ Cítil, jak se pod tíhou bolestné vzpomínky z minulosti zachvěla. „Vypadla jsem ze školy a našla si práci, takže jsem se nemusela plazit do nějakého dětského domova. Měla jsem štěstí, že jsem neskončila na ulici.“</p> <p>Jediným plynulým pohybem ji zvedl ze země a přitiskl si ji k hrudi. Díky její divoké, neúprosné povaze zapomněl, že Abby je stále jen člověk a že nemůže být neúnavná, i když má navíc sílu Fénixe. A bůh věděl, že byla příliš tvrdohlavá a hrdá, aby přiznala, že by mohla potřebovat odpočinek.</p> <p>Skutečnost, že jen tiše zadrmolila vlažný protest, když ji vzal do náručí, mu prozradila, že musela být velice unavená.</p> <p>Překonal schodiště jedním skokem a prohlížel si její pobledlý obličej.</p> <p>„Nikdy bys neskončila jako děvka na ulici. Máš příliš mnoho odvahy a síly pro takový osud.“</p> <p>Její rysy ztvrdly. „Chce to víc než jen odvahu přežít.“</p> <p>„Už se nemusíš bát. Budu tady už napořád,“ pravil konejšivě. V okamžiku byl venku z domu a rychle kráčel zpátky cestou dolu.</p> <p>„Nemusím se bát?“ nenechala se Abby přerušit. „Nedokončila jsem ani střední školu a nemám na zaplacení nájmu a ještě se ode mě očekává, že zachráním svět. Nepřijde ti to trochu děsivé?“</p> <p>„Svět je ve velmi dobrých rukou.“</p> <p>Hlavou spočinula na jeho hrudi a vděčně se zasmála. „Ty jsi ale blbec.“</p> <p>Riskoval pohled dolů. Opuštěné panství nechali za sebou, a tak zpomalil na opatrnější tempo. Ať už byla unavená a utahaná sebevíc, nikdy neviděl krásnější ženu.</p> <p>„Co bys udělala, kdyby bylo všechno možné?“</p> <p>„Cestovala bych,“ odpověděla bez zaváhání.</p> <p>„Cestovala kam?“</p> <p>„Kamkoliv. Všude.“</p> <p>Zastavil se u silnice. Zavětřil, dokuti se mu nepodařilo vycítit vůni démonky, která mířila ven z města.</p> <p>„Velmi ambiciózní.“</p> <p>Přitulila se k němu těsněji, čímž na něj přenesla teplo, které mu bolestivě stáhlo svaly na stehnech i dalších okolních, na potěšení reagujících částech těla.</p> <p>„Když jsem byla malá a můj otec přišel domů v opileckém vzteku, byla jsem zvyklá se schovávat pod postelí se starým globusem, který mi dal učitel ve škole,“ zamumlala. „Zavírala jsem oči a zabodla vždy prst do nějakého místa. Pak jsem si představovala, že jsem na lodi, která tam pluje. V duchu jsem procestovala celý svět.“</p> <p>Projela jím ostrá bolest. Tato žena byla zrazena těmi, kteří měli být jejími ochránci a měli ji milovat, bojovala s monstry ve svém vlastním domě. Pak byla vržena do světa, kde nebyl nikdo, kdo by stál po jejím boku.</p> <p>Ale teď bylo všechno tohle minulostí.</p> <p>Patřila k němu.</p> <p>Obětoval by svůj život, kdyby to bylo potřeba, jen aby zajistil, že jí už nikdy nikdo neublíží, aby už nebyla osamělá a aby se už nemusela ničeho bát.</p> <p>„Jednoho dne se ti to splní,“ přísahal tiše. „Slibuji.“</p> <p>Rukama se ovinula kolem jeho krku, skoro jako by vycítila jeho temné odhodlání udělat cokoliv pro její bezpečí.</p> <p>„Nám se to splní. Koneckonců, dlužíš mi líbánky.“</p> <p>„Líbánky. Líbí se mi, jak to zní.“ V duchu jí poslal jemné pohlazení po tváři.</p> <p>Šokovaně otevřela oči. „Co jsi to udělal…?“</p> <p>Mírně pozvedl koutky úst, když záměrně přesunul své myšlenky na kopečky jejích pevných prsou.</p> <p>„Myslíš tohle?“</p> <p>„Cítím, jako by ses mě dotýkal. Jak to děláš?“</p> <p>„Ty jsi moje vyvolená.“</p> <p>„Ale…,“ zalapala po dechu, protože začal škádlit její bradavky, až začaly tvrdnout. „Nech toho.“</p> <p>„Tobě se to nelíbí?“</p> <p>„Můžu tohle udělat i já tobě?“</p> <p>„Ne, pokud bych se nenapil tvojí krve.“</p> <p>Přimhouřila oči. „To není fér.“</p> <p>Zasmál se, když se sklonil, aby jí vtiskl polibek na rty.</p> <p>„Život není nikdy spravedlivý, miláčku.“</p> <p>„O tom mi povídej,“ řekla ospale, pohledem se zatím pokoušela prorazit temnotu kolem nich. „Sledujeme stopu démonky?“</p> <p>„Zatím ano.“</p> <p>Otočila hlavu, aby se na něj zamračila. „Ty máš starosti.“ Zavětřil ve vzduchu. Znepokojující pach krve byl stále silnější. Zdálo se, jako by stoupal ze země.</p> <p>„Shalott byla zraněna.“</p> <p>„Viper?“ zeptala se.</p> <p>„Ten je na stopě černokněžníka.“</p> <p>Její dech se na chvíli zastavil. „Čarodějnice?“</p> <p>„Možná, že ji potrestaly.“</p> <p>„Proč?“</p> <p>„Vyklouzla jsi jí ze spárů.“</p> <p>Pomalu ji postavil na nohy. Neurčitý pocit ohrožení se mu plazil po kůži. Zatím ještě nedokázal určit zdroj neklidu, ale chtěl být schopen udeřit okamžitě.</p> <p>Abby se posunula blíž, protože cítila, jak je Dante najednou mnohem ostražitější. „Myslíš, že byla poslána pro mě?“</p> <p>„Myslím, že je to možné.“</p> <p>„Tak proč mi nic neudělala?“</p> <p>Dante pokrčil rameny. V tuto chvíli mohl jen spekulovat a hádat.</p> <p>„Jestli je v moci čarodějnic, není v ní z vlastní vůle. Shalotti jsou nezávislé, divoké bytosti a ona by se pokoušela vzepřít příkazům, kdykoli by měla možnost.“</p> <p>„Stejně jako ty.“</p> <p>Ironicky se usmál. „Ano.“</p> <p>Na chvíli bylo ticho. Potom se Abby postavila odhodlaně přímo proti němu.</p> <p>„Musíme ji zachránit.“</p> <p>„Démonku?“ zeptal se překvapeně.</p> <p>„Mohla nás oba zabít. Nebo přinejmenším mě odvléct pryč, zatímco jsi byl v bezvědomí. Myslím, že jí to dlužíme.“</p> <p>Nechal svou ruku, aby přejela přes její pocuchané kudrlinky. „Pokud to bude možné, osvobodíme ji. Nejdřív ji ale musíme najít.“</p> <p><image xlink:href="#_3.jpg" /></p> <p>Viper nechal muže klesnout k zemi a očistil si jazykem špičáky. Neměl žádnou skutečnou chuť na rádoby čaroděje, ale stráž musela být odstraněna a on nenáviděl, když se plýtvalo krví, která byla naprosto v pořádku.</p> <p>Tak tenhle muž už potíže dělat nebude, usmál se křivě Viper. Navzdory malému medailonku, který jej označoval jako žáka Knížete Temnot, nebyl žádným soupeřem pro Viperovu sílu. Souboj s ním mu nepřivodil nic, než že jen povzbudil jeho chuť k jídlu.</p> <p>Čerstvá krev, která mu teď proudila žilami, umocnila jeho sílu a probudila temného dravce uvnitř. Byl na lovu a neváhal zabít kohokoliv, kdo by se mu postavil do cesty.</p> <p>Plížil se přes hřbitov, vstoupil do velké krypty a snadno našel vchod do katakomb pod zemí. Zastavil se, aby zavětřil vzduch.</p> <p>Cítil lidi. A s nimi hrstku menších démonů, kteří byli ochotni sloužit smrtelníkům výměnou za ochranu. Nic, co by pro něj mohlo představovat nebezpečí.</p> <p>Nic horšího než černokněžník.</p> <p>Rozplynul se mezi stíny, pomalu scházel po schodech dolů. Ačkoli byl vždy sebejistý, Viper nebyl hloupý. Ani upír jako on by nepřežil tolik staletí, kdyby hloupě klopýtal do každého nebezpečí bez rozvahy.</p> <p>Pokud by čaroděj plně využíval moci Temného pána, byl by z něj opravdový nepřítel. Musel by vynaložit stejně tolik lstivosti jako dovedností, aby ho porazil.</p> <p>Dokonalý způsob, jak strávit večer, pomyslel si s chladným úsměvem.</p> <p>Složil další dva strážce a postupoval neomylně k vnitřní svatyni. V obou případech je zabil s tichou precizností a pokračoval vpřed, aniž by zpomalil krok. Několik démonů, které vycítil, bylo natolik moudrých, aby vycouvali daleko dříve, než jim mohl zkřížit cestu.</p> <p>Se smrtící rychlostí byl záhy u vchodu do nejspodnějších komnat. Zastavil se, aby si pečlivě prohlédl prostor, který se před ním otvíral.</p> <p>Byla to velká místnost, ale nezařízená. Jen uprostřed kamenné podlahy bylo velké ohniště. Před hořícími plameny klečel vysoký muž, který se evidentně modlil. Černokněžník. V ruce držel kožený bič, který se v pravidelném rytmu opíral do jeho zad.</p> <p>Viper zkroutil opovržlivě rty.</p> <p>Už se setkal s ohromným počtem lidí, kteří ochotně zaprodali své duše Temnému pánu. Pro moc, pro nesmrtelnost, pro jejich lásku ke zlu. Stali se z nich věrní a zaslepení služebníci, kteří by obětovali cokoli a kohokoli, aby se zalíbili svému zlému pánu.</p> <p>Dokonce i sami sebe.</p> <p>Ubohá stvoření.</p> <p>Ale i nebezpečná, připomněl sám sobě.</p> <p>Velice nebezpečná.</p> <p>Navzdory vzdálenosti, která je dělila, snadno vycítil starodávnou sílu, která vyzařovala v celé místnosti. Černokněžník byl zřejmě oblíbencem Knížete a on ho poctil hlubokým čerpáním své síly.</p> <p>Byl to malý zázrak, že Dantovi způsobil zatím jen takové malé nepříjemnosti.</p> <p>Viper nechal své špičáky plně prodloužit, protáhl si prsty a vplul do stínů komnaty.</p> <p>„En-ten-týky… cítím krev… ach ne, tohle není krev Angličana.“ Odmlčel se, zavětřil a znechuceně se otřásl. „Ach, Sas. Škoda. Z posledního Sasa, kterého jsem vysál, mi bylo špatně několik dní. Špinavá potvora.“</p> <p>Čaroděj v tu ránu vyskočil na nohy, sevřel těžký medailon, který měl na krku a snažil se proniknout zrakem mihotajícími stíny, aby vypátral neočekávaného vetřelce.</p> <p>Marná snaha. Viper nebude viděn, dokud se nebude chtít nechat spatřit.</p> <p>„Coopere! Johnsone!“ Mužův hlas přeskakoval a skřípěl, když volal své stráže. No, alespoň byl dost chytrý, aby se bál. „Breckette!“</p> <p>„Mrtvý, mrtvý a – počkej si na to – taky mrtvý, obávám se,“ zapředl Viper chladným tónem.</p> <p>Muž hluboce zavrčel a couval blíž k plamenům. „Ukaž se, upíre!“</p> <p>„Později, možná. Pokud se budeš snažit.“</p> <p>„Zbabělče.“</p> <p>Viper se zlověstně zasmál, když proplouval mezi stíny. „Jsem fascinován. Proč by se všemocný černokněžník skrýval v těchto temných jeskyních a nesmyslně si bičem rozdíral záda do krve? Jsi snad masochista?“ Odmlčel se, zatímco bez potíží četl v temných, spletitých myšlenkách, které čaroděj nedokázal skrýt. „Ne, raději způsobuješ bolest ostatním. Musí to být odčinění Temnému pánu.“</p> <p>„Nemám s tebou nic společného. Odejdi a já se tě nebudu snažit zastavit.“</p> <p>„Ale já mám co do činění s tebou, můj milý čarodějíčku.“</p> <p>„Chceš tím říct, že mne vyzýváš?“</p> <p>„Ne, chci tím říct, že tě zabiju.“</p> <p>„Blázne!“ zavrčel černokněžník. „Budeš upálen na oltáři našeho Knížete.“</p> <p>„Vlastně to budeš ty, kdo bude hořet. Ale až potom, co si trochu popovídáme. Posaď se.“ Viper zdvihl ruku, vykročil vpřed a s půvabem sobě vlastním přinutil čaroděje kleknout na kolena. Nedokázal by toho muže držet na zemi neomezeně dlouho. Avšak teď měl díky krvi třech hlídačů sil na rozdávání. Takže předpokládal, že získá odpovědi na všechny otázky, než si dopřeje potěšení ze zabíjení a udělá s kouzelníkem krátký proces.</p> <p>„Teď mi řekni, co víš o čarodějnicích.“</p> <p><strong>KAPITOLA</strong></p> <p><strong>21</strong></p> <p><image xlink:href="#_14.jpg" /></p> <p>Abby se zachvěla, jako vždy, když se přiblížila k Dantovi.</p> <p>Zdálo se, že se jí to dělo v poslední době dost často.</p> <p>Obojí: chvění i přibližování.</p> <p>A postávání ve tmě s otázkou: co se to, sakra, stalo s jejím životem?</p> <p>Ještě před týdnem by byla ve svém malém bytě zalezlá ve své malé posteli.</p> <p>Netušila, že nocí se plíží taková spousta děsivých věcí a bytostí, které mohou odkudkoliv vyskočit. Ani se neobávala, že by ji mohl chtít někdo upálit jako obětinu nějakému zlému božstvu.</p> <p>Její pohled se přesunul o něco výš a nějaký čas setrval na dokonalém profilu upíra vedle ní.</p> <p>Srdce se jí skoro zastavilo náhlým poznáním. Mohla být bezpečně zalezlá v posteli, ale byla by pořád sama. A nešťastná.</p> <p>Ať se stane cokoli, bez ohledu na to, kolik strašidel a démonů a čarodějnic jí zkříží cestu, nikdy nebude litovat událostí, které vedly k tomuto okamžiku. Mít Danta m blízku – ten báječný pocit stál za jakoukoliv cenu.</p> <p>A právě v okamžiku, kdy hluboko uvnitř Abby vyklíčilo toto uvědomění, Dante se ostražitě pohnul. Vycítila, že se jej zmocňuje neklid.</p> <p>Natáhla ruku a dotkla se jeho paže.</p> <p>„Co cítíš?“</p> <p>„Démonka je blízko.“</p> <p>„Jak blízko?“</p> <p>Blýskl ironickým úsměvem. „Abby, nejsem GPS. Mohu jen říci, že je blízko.“</p> <p>„Pak musí být blízko také čarodějnice.“</p> <p>„Ano.“</p> <p>Abby se udělalo slabě nevolno. Pocit, který jí naskočil pokaždé, když pomyslela na ženy, které viděla ve svém snu.</p> <p>Ženy, které držely její život – stejně jako Dantův – ve svých rukou.</p> <p>„Začneme prohledávat dům?“</p> <p>Dante zaklonil hlavu a zavětřil. Nevěděla, co cítil, ale ostře zavrtěl hlavou.</p> <p>„Nechci slepě riskovat. Raděj i bych měl dříve nějakou představu o tom, čemu budeme čelit.“</p> <p>„Mohla bych –“</p> <p>„Ne!“</p> <p>Abby zkoprněla při tak ostrém tónu. Nešlo o to, že by vyloženě toužila se sama plížit tmou. Sakra, vždyť by si raději bodla vidličku do oka! Ale příkré příkazy jí nedělaly dobře. Nikdy si na ně nezvykla. Nikdy si na ně zvykat nebude.</p> <p>„Hele, nehodlám tu stát ve tmě celou noc,“ oznámila mu nakvašeně. „Jsem unavená, jsem hladová a moje nálada začíná být čím dál horší.“</p> <p>Zvedl obočí. „Řekl bych, že už ani horší být nemůže.“</p> <p>„Dante.“</p> <p>Objal ji paží kolem ramen. „Je tu víc než jeden způsob, jak objevit čarodějnice.“</p> <p>„A to tedy?“</p> <p>Vedl ji z klidné boční uličky zpět směrem k rušné dopravní tepně, která byla o blok dál. „Věř mi.“</p> <p>Obrátila oči v sloup, když zaslechla známá slova. „Nemůžeš mi alespoň říct, kam jdeme?“</p> <p>„Uvidíš.“</p> <p>Zatočil za roh. Prošli kolem elegantních restaurací s útulnými zahrádkami a minuli pár zavřených obchodů, které byly tak nóbl, že ani neuváděly cenovky na zboží.</p> <p>Druh čtvrti, kde ženy jako ona byly vždy sledovány ostrahou. Pokrčila nos, když zjistila, že ji neomylně vede k pouličnímu obchodu s kávou, který jistě musel být navštěvovaný smetánkou zazobaných manažerů a i teď v něm zřejmě panoval čilý ruch.</p> <p>„Začínám znovu promýšlet celou tu záležitost s osudovou láskou.“</p> <p>„Opravdu, miláčku, měla bys mi víc důvěřovat.“</p> <p>„To dělám, ale jenom…“</p> <p>„Jenom co?“</p> <p>Abby se náhle zastavila a pohlédla mu přímo do očí.</p> <p>„Mám strach,“ přiznala se.</p> <p>Objal ji a pohladil jí rty po čele.</p> <p>„Nedopustím, aby se ti něco stalo, Abby. Máš mé slovo.“</p> <p>„Ale co ty?“</p> <p>„Sebe mám rád taky hodně. Mám v úmyslu dávat si velký pozor.“</p> <p>Odtáhla se a zamračila se na něj. „Nevíme, co udělají čarodějnice.“</p> <p>„Najdou nový Kalich a osvobodí tě od břímě Fénixe.“</p> <p>„A ty se staneš ochráncem nové ženy.“</p> <p>Jeho výraz se zmírnil. „Aha… ty žárlíš!“</p> <p>„Možná trochu.“</p> <p>Něžně ji uchopil za bradu. „Ty jsi moje osudová láska, má vyvolená. I kdybych chtěl být s jinou ženou, nemohl bych.“</p> <p>„Ale já se stanu znovu smrtelnou.“</p> <p>„To jsou starosti na později. Prozatím se musíme soustředit na to, jak tě zbavit Fénixe. Dokud se nám to nepodaří, budeš neustále v nebezpečí.“ Dlouze jí políbil na čelo a pak už ji zase táhl za sebou dolů ulicí. Zastavil se až před velkým oknem z rušného obchodu. „Tohle by nám mělo pomoct.“</p> <p>Pohlédla na zákazníky a zákaznice, kteří byli všichni štíhlejší, bohatší a hezčí než ona.</p> <p>„Co je tohle za místo?“</p> <p>„Obchod s kávou.“</p> <p>„To vidím. Proč jsme tady?“</p> <p>„Kvůli tomuhle.“</p> <p>Dotkl se skvrny přímo na okně. Na okamžik Abby neviděla nic jiného než červené cihly, ze kterých byla budova postavena. Potom, jako by se mraky najednou posunuly, spatřila podivné hieroglyfy, které zazářily v měsíčním světle.</p> <p>„Graffiti?“</p> <p>„Je to symbol, že majitel není…“</p> <p>„Obdařen dobrým vkusem?“</p> <p>„Vtipné. Znamená to, že není tak úplně člověk.“</p> <p>Ukázal přímo na okno, za kterým nyní kličkoval mezi stoly vysoký muž. Abby vytřeštila oči. No ty brďo!</p> <p>Nikdy předtím neviděla nic takového jako byl on. Svalnatý velikán s postavou, kterou by mu záviděli i profesionální wrestlingoví zápasníci, byl oblečen ve volné zelené zdobené košili a kalhotách s leopardím vzorem, který vypadal, jako by si jej na ně sám nasprejoval. Ale ještě víc upoutávaly pohled jeho dlouhé, jasně červené vlasy, padající mu po zádech jako ohnivý proud.</p> <p>Byl exotickým motýlem sršícím smyslností. Vábná přitažlivost byla ve vzduchu kolem něj téměř hmatatelná.</p> <p>„Nech mě hádat. E. T.?“ zachraptěla.</p> <p>Dante se ušklíbl. „Skřítek.“</p> <p>To by vskutku nebyl její první odhad. Ani stý.</p> <p>„Není na skřítka tak trochu velký?“ zeptala se. Zamračila se, když jí zmizel ze zorného pole a poté bez varování vyskočil ze vzduchu přímo před ní.</p> <p>„Ne jen tak obyčejný skřítek, já jsem princ mezi skřítky,“ opravil ji sebevědomým hlasem a předvedl složitou úklonu. „Troy, k vašim službám, a třešničko, pamatuj si, že větší je zaručeně lepší.“ Přejel si rukou po rozkroku a pak sám sebe obdařil svůdným úsměvem. „Samozřejmě, že neočekávám, že bys mě vzala rovnou za slovo. Jsem docela ochoten ti předvést své zboží, kdybys chtěla důkaz. Mám v patře ten nejzamilovanější pokoj, kde můžeš v soukromí okusit, co jsem schopen nabídnout.“</p> <p>„To nebude nutné.“ Dantův hlas prořízl vzduch s vřelostí sněhové arktické koule.</p> <p>Skřítek se otočil a prohlížel si Danta s neskrývanou žádostivostí. Zřejmě to byl skřítek s velkou škálou chutí.</p> <p>„No, ahoooooooooj! Preindustrialní masíčko – přesně, jak to mám rád.“</p> <p>„Můžeme si promluvit?“</p> <p>Skřítek přistoupil blíž a olízl si rty. „Věděl bych o lepších věcech, které bychom spolu mohli dělat.“</p> <p>Dante pouze zamrkal. „Tohle je důležité.“</p> <p>„Ňuňáčku.“ Skřítek přejel rukou po Dantově paži, naklonil se dopředu a zhluboka nasál jeho vůni. Najednou to stvoření ztuhlo a odtáhlo se zpět, přičemž oba obdařil uraženým pohledem. „Vy jste spolu spojeni. Jděte pryč.“</p> <p>Abby byla rozpolcená mezi nedůvěrou a pobavením. Tohle nebyl žádný rozverný tanec skřítků v zahradě nebo zkoušení nezbedných triků na neopatrné kolemjdoucí. Přesto na Troyovi, princi skřítků, bylo něco podivně fascinujícího.</p> <p>Avšak Dante nebyl vůbec pobaven, byl otrávený a přímý.</p> <p>„Tohle zabere jen několik okamžiků.“ Dante si sundal hodinky ze zápěstí a podržel je tak, aby se zlato zalesklo ve světle pouličních lamp.</p> <p>Skřítkův nos se skutečně zdál, že sebou zaškubal, jak se naklonil, aby si prohlédl drahé hodinky.</p> <p>Konečně se napřímil a zamával silnou rukou směrem k nedaleké uličce.</p> <p>„Jděte dozadu. Jsou tam dveře, které vedou k soukromým pokojům.“</p> <p>Zmizel stejně snadno, jako se objevil, avšak Abby neměla příležitost ocenit působivý trik, protože ji Dante popadl za ruku a vedl ji skrz stíny k zadní straně budovy.</p> <p>„Takže, co je to s těmi skřítky?“ zeptala se.</p> <p>Znechuceně si odfrkl. „Jsou to přelétavá, nespolehlivá stvoření, která si libují v tělesných potěšeních a samozřejmě také – ve vytváření chaosu.“</p> <p>„A tenhle provozuje kavárnu?“</p> <p>Pokrčil rameny. „Skřítci mohou působit jako lidé, když chtějí, a jsou překvapivě velmi dobří obchodníci.“</p> <p>„A my jsme zde proto, že…?“</p> <p>„Všichni démoni z okolí se sem scházejí, aby sdíleli informace.“</p> <p>Abby se otřásla. Dobrý bože, démoni zaplavující luxusní čtvrti na předměstí? Co bude dál? Bílý dům?</p> <p><emphasis>A</emphasis><emphasis>le ne. Vůbec o tom nepřemýšlej, Abby,</emphasis> řekla vážně sama sobě.</p> <p>„Dante, myslíš si, že je opravdu moudré trávit ještě nějaký čas navíc s démony, zatímco mne oni považují za jakýsi Svatý Grál?“</p> <p>„Uvnitř nejsou žádní jiní démoni,“ ujistil ji. „Já si chci jen promluvit s tím skřetem. Musel zaslechnout všechny zvěsti, které plují kolem.“</p> <p>„Chceš tím říct, že sem démoni chodí pít kávičku a probírat nejnovější drby?“</p> <p>„To je jeden způsob, jak na to pohlížet. Pokud jsou v této oblasti čarodějnice, budou o nich dobře vědět a sledovat je.“ Zastavil, aby otevřel dveře. Na chvíli se odmlčel, aby si bedlivě prohlédl místnost a potom ji vtáhl přes práh a zavřel za nimi.</p> <p>S lusknutím prstů přivedl tlumené osvětlení k životu a Abby zalapala po dechu.</p> <p>„Páni,“ vydechla, zatímco její pohled přelétl přes obrovskou místnost. Ještě nikdy neviděla tolik červeného sametu a jemného laku seskupeného na jednom místě.</p> <p>Je zřejmé, že démoni měli v lásce přepych a okázalost.</p> <p>Dante ji chytil za paži a varovně se zamračil. „Nedotýkej se ničeho.“</p> <p>„Proč?“</p> <p>„Skřítci mívají tendenci nechávat některé kusy nábytku očarované. Jediný dotek a pocítíš nutkání vracet se do této kavárny znovu a znovu.“</p> <p>Pokrčila nos. „Není divu, že jsou tak dobří obchodníci.“</p> <p>„Je to nebolí.“</p> <p>V tu chvíli se v místnosti zhmotnil Troy a vladařsky natáhl ruku. Dante ochotně upustil své hodinky do nastavené dlaně a skřítek si je prohlížel okem odborníka.</p> <p>„Nech mě, abych se poddal. Zlato… skutečné. Diamanty… pravé. Malé škrábnutí na krystalu.“ Sevřel rty a spustil si hodinky do kapsy u košile. „Můžu vám dát půl hodiny. Posadíte se? Mohu nabídnout kávu?“</p> <p>Dříve než Dante zavrtěl odmítavě sám hlavou, zmáčkl varovně Abbyinu paži.</p> <p>„Nic, děkuji. Tohle nebude trvat dlouho.“</p> <p>Troy pohodil svou ohnivou hřívou vlasů. „Co pro vás mohu udělat?“</p> <p>„Hledáme čarodějnice.“</p> <p>Smaragdový pohled se stočil k Abby. „Ach. Sháníte lektvar nebo snad něco na potenci? Mám přítele, u kterého se vám zaručuji, že vás nezklame.“</p> <p>Dante odpověděl: „Tyhle čarodějnice budou žít v jakémsi klanu a nebudou fušovat do lektvarů. Mají moc. Velkou moc.“</p> <p>Příliš krásné rysy náhle pobledly do výrazu plného znechucení. „Ach… tyhle čarodějnice.“</p> <p>Dante udělal krok vpřed. „Víš o nich něco?“</p> <p>„Přijely sem, před několika dny. Hodnota nemovitostí od té doby klesá.“</p> <p>Abby zmateně zamrkala. „Hodnota nemovitostí?“</p> <p>„Démoni jsou neklidní. Tyhle čarodějnice nejsou jako ostatní. Neuctívají krásu a slávu Matky Země. Získávají svou moc z krvavých obětí. Už začínají kolovat zvěsti o několika vílách, které prostě zmizely.“</p> <p>Krvavé oběti? Abby se kousla do spodního rtu. Tohle neznělo dobře.</p> <p>Ve skutečnosti byla stále více přesvědčena, že hledání těchto čarodějnic byl velmi špatný nápad.</p> <p>Pokud byl Dante také šokován, nedal to najevo. Jeho alabastrová tvář mohla být vyřezána z mramoru.</p> <p>„Co o nich víš?“ zeptal se.</p> <p>„Jejich dum je velká viktoriánská obludnost na konci Iris Avenue.“</p> <p>„Kolik jich je?“</p> <p>„Deset.“</p> <p>„Je ten dům střežený?“</p> <p>Skřítek se ušklíbl. „Velice střežený. Mají zkroceného Shalotta, který hlídá pozemky.“</p> <p>„Jo, už jsme měli tu čest,“ zamumlala Abby.</p> <p>Dante chvíli uvažoval. „Nějaká svazující kouzla?“</p> <p>„Žádná, která by někdo odhalil.“</p> <p>„Musí si být jisté svou silou,“ procedil skrz zuby.</p> <p>Troy se pohnul vpřed, na rtech mu pohrával úsměv a v očích se zatřpytil zkažený záblesk. Lehce se dotkl Dantových vlasů. „Doufám, že jsou na tvém menu k večeři, fešáku. Začínají mít vliv na moje podnikání.“</p> <p>Dante se chladně usmál. „Momentálně s nimi chci pouze mluvit.“</p> <p>,,Škoda,“ Skřítek si dramaticky povzdechl a přesunul se směrem k Abby. Pohladil ji po vlasech, jako to udělal u Danta. Pak se pomalu sklonil, aby si přičichl k jejímu krku. Abby se silou vůle přinutila zůstat v klidu. Princ skřítků se zdál být neškodný, ale byl dost velký na to, aby ji rozdrtil jednou rukou. „Co je to za vůni? Nejsi být tím, kým se zdáš, jahůdko. Jako by v tobě dřímala nějaká nepopsatelná moc…“</p> <p>„To je všechno, co jsme potřebovali.“ S plynulým pohybem se Dante postavil mezi Abby a skřítka, celé jeho tělo varovně vyzařovalo. „Děkujeme za tvůj čas.“</p> <p>Smaragdové oči se zúžily, ale skřítek se jen hluboce uklonil s cynickým úsměvem.</p> <p>„Potěšení bylo na mé straně.“ Ohlédl se přes Dantovo rameno k Abby, kterou probodl vševědoucím úsměvem. „Přesto si myslím, že nejlepší bude, když se nebudete vracet. Moje zařízení sice disponuje několika drobnými kouzly, aby případně přibrzdily ty divočejší sklony mých zákazníků, ale nemyslím si, že by cokoliv dokázalo zabránit krveprolití, kdyby zavětřili tvou líbeznou vůni, drahoušku.“</p> <p>„Nebudeme se vracet,“ slíbil Dante a strkal Abby z pokoje do zadní uličky. Jakmile se za nimi zavřely dveře, zahleděl se do tmy. „Dobrá, takže teď máme informace, které jsme chtěli. Teď už zbývá jenom – co s tím, sakra, uděláme?“</p> <p><strong> </strong></p> <p><image xlink:href="#_3.jpg" /></p> <p>Tenhle sklep byl jako vystřižený z nějakého hororu.</p> <p>Podlaha byla zanesená špínou a posetá trusem myší a krys. Opotřebované kamenné zdi dýchaly vlhkostí a na sobě měly hladkou vrstvu plísně. Dokonce i vzduch byl těžký a plný temných znamení hrozby.</p> <p>To všechno dohromady vytvářelo atmosféru, která by většinu lidí přiměla prchnout v hrůze. Ale Edra byla z jinačího těsta.</p> <p>Nikterak nemilovala stíny, ale byla ochotna je použít pro své vlastní účely. A po staletích, během kterých bojovala s temnotou, si nakonec připustila, že jedině přímou konfrontací se zlem by to mohla všechno ukončit jednou provždy.</p> <p>Položila svíčku na velký oltář. Přikázala ho postavit poté, kdy byla nucena uprchnout z tajné skrýše za městem. Sáhla do kapsy svého pláště a vytáhla malý amulet.</p> <p>Zdálo se, že temnota se prohloubila a svíčka zablikala. Chlad mrazící do morku kostí se začal plížit vzduchem.</p> <p>Edra se usmála. Tak mnoho síly.</p> <p>Dost síly, aby změnila svět.</p> <p>Měkké skřípění dveří ji jen upozornilo, že se někdo blíží. Edra rychle a přesto klidně schovala amulet zpět do kapsy a zamumlala téměř neslyšně několik slov.</p> <p>Ostatní zbývající čarodějnice mohly stěží vykouzlit spoutávající kouzlo, natož aby byly dostatečně vnímavé k temné auře, která patřila k amuletu. Přesto se jí nechtělo riskovat. Ne teď.</p> <p>Ne, když byla tak hmatatelně blízko k úspěchu.</p> <p>Se zasténáním přinutila své ztuhlé klouby pokleknout před oltářem a sklonila hlavu k modlitbě. Teprve, když ucítila, jak se příchozí žena zastavila vedle ní, zvedla v poslední chvíli hlavu.</p> <p>Vetřelkyně byla štíhlá dívka se zplihlými hnědými vlasy. Bezpochyby měla nějaké jméno, ale Edra se jej nikdy neobtěžovala naučit. Většina z těch, které kdysi milovala, byla teď mrtva a pryč. Čarodějnice nižšího řádu byly pouze nutnou nepříjemností.</p> <p>„Démonka žije?“</p> <p>„Je živá, ale její zranění jsou těžká,“ oznámila žena a zamračila se. „Sally ji musela léčit.“</p> <p>„Neměla se obtěžovat. Brzy již nebudeme tohle stvoření potřebovat.“ Edře neunikla popuzenost, která se zableskla v tmavých očích, a postavila se na nohy. Záměrně dovolila své moci zaplnit celou místnost. Občas nastaly chvíle, kdy bylo třeba podřízeným připomenout, že pod její stárnoucí křehkou tělesnou schránkou se skrývá moc, která by byla schopná ničit bez slitování. „Máš k tomu co říct?“</p> <p>Čarodějnice na okamžik zaváhala, potom potřásla rameny.</p> <p>„Slibovala jsi, že už v uplynulém roce se zbavíme démonů, ale nejsme o nic blíž dosažení našich cílů. Navíc teď už příliš z nás zemřelo.“</p> <p>„Nebyla to moje vina, že se Selena stala chamtivou a nechala se ovládnout vlastní touhou po moci. Nemůžu za to, že použila kouzelné knihy, dříve než jsem jí mohla pomoci, ani nemůžu za to, že černokněžník zaútočil bez varování,“ vyštěkla podrážděně.</p> <p>„Měly jsme být lépe připraveny.“</p> <p>Edra ponořila ruku do kapsy, aby sevřela amulet. „Naznačuješ tím, že jsem selhala?“</p> <p>„Domnívám se, že jsme si ustlaly na vavřínech.“</p> <p>„A ty si nyní přeješ vyzvat mou moc?“</p> <p>Čarodějnice možná vycítila, že jí hrozí smrt, protože udělala rychlý krok zpět.</p> <p>„Ne, já prostě chci, abychom se stáhly a nabraly opět síly. Pokračovat v plánu – zatímco jsme tak oslabené – je bláznovství.“</p> <p>„To není možné. Všechna znamení jsou v jedné ose. Musíme udeřit, dokud můžeme.“</p> <p>„Ale my ani nevíme, kde je Fénix. Shalott nás zklamala.“</p> <p>Starou čarodějnicí projel prudký hněv, ale ovládla zuřivost a odhodila ji stranou. Nemohla se rozptylovat, ne teď.</p> <p>Chladný úsměv zkroutil její rty. „Kalich je blízko, Dokonce i teď se nás snaží vyhledat.“</p> <p>Mladší čarodějnice překvapeně zamrkala. „Cítíš ji?“</p> <p>,,Ano.“ Mrazivé očekávání projelo jejím tělem.</p> <p>„Připrav oběť. Náš čas přichází.“</p> <p>,,Ale–“</p> <p>,,Nechtěj, abych se opakovala,“ varovala ji Edra smrtícím hlasem. „Připrav oběť.“</p> <p>Mladší žena nebyla tak docela hloupá, proto narychlo zacouvala ke schodům. „Ano, má paní.“</p> <p>Edra poslala svou společnici pryč mávnutím ruky.</p> <p>Soustředila se na matné vědomí, které se stávalo každým okamžikem čím dál jasnější.</p> <p>Konečně.</p> <p>Navzdory všem chmurným nezdarům. Navzdory úmrtím. Navzdory neúspěchu svých podřízených. Její sen se stával realitou.</p> <p>,,Pojď ke mně,“ zašeptala tiše.</p> <p><strong>KAPITOLA</strong></p> <p><strong>22</strong></p> <p><image xlink:href="#_12.jpg" /></p><empty-line /><p>,,To je ono.“</p> <p>Abby postávala vedle Danta, Krčila se vedle něj v živém plotě a pátravě si prohlížela dům.</p> <p>Byl postaven daleko od ulice a téměř skrytý za přerostlým živým plotem. Jednalo se o stárnoucí viktoriánskou stavbu. Ačkoliv <emphasis>stárnoucí</emphasis> se zdálo být příliš lichotivým popisem. <emphasis>Rozpadající se na prach</emphasis> by bylo přesnější.</p> <p>Dokonce i ve tmě bylo snadné rozpoznat odloupávající se omítku a rozpadající se verandu. Pokud by Norman Bates potřeboval nějaké prázdninové sídlo, právě mu jej našla. Abby zavrtěla hlavou. U vačice z krabice! Stylovou atmosféru by už dokreslilo jenom, aby v ložnici ležela ukrytá mrtvá matka a vraždící maniak by číhal kolem domu na další oběti.</p> <p>„Žjóva,“ vydechla. ,,To je… strašidelné.“</p> <p>Dante byl v plném loveckém režimu. S podivuhodnou lehkostí se rozplynul ve stínech a zůstal nehybně stát.</p> <p>Nebyl jako ona, že by se začal ošívat, nemumlal si žádné stížnosti, že jej živý plot tlačí zad. Sakra, vždyť on jakoby nedýchal.</p> <p>Kdyby si nebyla jasně vědoma napětí, které v něm žhnulo, mohla by si myslet, že se proměnil v kámen.</p> <p>Posunula se trochu a pozorně si prohlížela jeho alabastrovou tvář. Byla změněna téměř k nepoznání. Tohle nebyl ten známý něžný milenec nebo šibalský pirát. Tohle byl pír válečník, ze kterého se jí neklidem chvěla páteř.</p> <p>Ucítil její pohled, otočil se k ní a probodl ji svýma stříbrnýma očima.</p> <p>,,Cítíš něco?“</p> <p>,,Ano.“ Jen tak mimochodem si začala třít ruce. Měla husí kůži od okamžiku, kdy vstoupili na pozemky domu. ,,Jen nevím, co to může být.“</p> <p>,,Pověz mi to.“ Jeho hlas zněl jako sametové pohlazení.</p> <p>,,Je to téměř, jako bych slyšela šepot kdesi v zadní části mé mysli. Nedaří se mi rozlišit slova, ale vím, že tam jsou.“</p> <p>,,Čarodějnice?“</p> <p>,,To by byl můj odhad.“ Zastavil se jí dech, když se v Dantových ústech objevily dlouhé bílé špičáky a prsty se mu kroutily v drápy. Démon byl v plné síle. „Co to bylo?“</p> <p>,,Co?“</p> <p>,,Ty jsi právě zavrčel?“</p> <p>,,Nelíbí se mi to.“ Pohlédl zpátky k domu a mdle promluvil. „Je tady až příliš velký klid.“</p> <p>,,Což není žádný div. Chtějí být co nejméně nápadné –poté co byly napadeny černokněžníkem. Řekla bych, že pravděpodobně nebudou pořádat žádnou divokou párty.“</p> <p>,,A ještě ke všemu nemají dům zabezpečen žádnými kouzly.“</p> <p>,,A co Shalott?“</p> <p>Dante zavětřil. „Ta musí být uvnitř. Nebo je mrtvá.“</p> <p>Abby se zachvěla. Nebo mrtvá…</p> <p>Tohle nebyla zrovna slova, která by posílila dívčí sebevědomí.</p> <p>Olízla si suché rty.</p> <p>„Potom předpokládám, že tady už není nic, co by nás zastavilo, že jo?“</p> <p>Pomalu se otočil zpátky k ní s ponurým výrazem. „Je tu jeden háček.“</p> <p>Ramena jí poklesla a chraplavě si povzdechla. „Věděla jsem to. Prostě jsem to věděla. Co to je?“</p> <p>„Tohle je soukromý dům.“</p> <p>„No a?“</p> <p>„A já nemohu vstoupit bez pozvání.“</p> <p>Trhla hlavou nahoru. „To si ze mě děláš srandu?“</p> <p>„Ne!“</p> <p>„Ty nežiješ v kryptě, nespíš v rakvi a ani se neumíš proměnit v netopýra, ale musíš mít pozvánku, abys mohl vstoupit do domu?“ zasyčela Abby.</p> <p>Neochotné pobavení zmírnilo jeho matné oči. „Chtěla jsi, abych byl upírštější.“</p> <p>„Ne, když se to zrovna nehodí.“</p> <p>„Promiň.“</p> <p>Pokrčila nos, protože si uvědomila, jak byla směšná. „Ne, tohle je asi to nejlepší,“ přinutila se říct. „Dokud nebudeme vědět, co se bude dít, zůstanu raději trochu dál od čarodějnic.“</p> <p>Ani nemrkl, ale Abby vycítila, jak se v něm rozhořel hněv. Skvělé, prostě skvělé. Podařilo se jí dotknout jeho upíří hrdosti. Takže se stoprocentní jistotou zařídila, že se jako beran vrhne po hlavě do nejbližšího nebezpečí.</p> <p>Někdy její vlastní hloupost udivovala i ji samotnou.</p> <p>,,Chceš, abych se skrýval ve křoví?“</p> <p>,,Dante, zbývá pouze, abychom se rozdělili,“ řekla. A doufala, že se jí podaří napravit napáchané škody. ,,Potřebuji, abys byl schopen mě zachránit, kdybych náhodou potřebovala pomoct.“</p> <p>,,Nenechám tě tam jít samotnou.“</p> <p>Natáhla ruku a dotkla se jeho paže. Byla chladná a neústupná jako kámen.</p> <p>Nemáme moc na výběr.“</p> <p>Jeho špičáky se zableskly v měsíčním světle. Ne zrovna uklidňující pohled.</p> <p>,,Čarodějnice vědí, že jsi tady. Možná, že vyjdou samy ven, aby tě našly.“</p> <p>Ani tohle nebylo uklidňující.</p> <p>Obzvlášť pokud bude Dante nucen ustoupit dříve, než se čarodějnice rozhodnou objevit. Raději by šla dovnitř sama a věděla, že má venku zálohu.</p> <p>,,Nemáme tolik času. Východ slunce se rychle blíží.“</p> <p>,,Tak se sem vrátíme zítra v noci.“</p> <p>,,Dante. Myslím, že –“</p> <p>S nadlidskou rychlostí si ji Dante přitáhl k hrudi. Vzduch kolem něj se třpytil a chvěl.</p> <p>,,Zatraceně, Abby, pochop! Nemohu tě tam nechat jít, zachraptěl.“</p> <p>Kdyby měla zdravý rozum, musela by být vyděšená. Vyvolená nebo ne, tenhle muž by ji mohl rozdrtit bez sebemenší námahy. Nebo ještě hůře – rozpárat jí hrdlo.</p> <p>Ale místo toho to byl vztek, kvůli kterému jí tuhla a co jí zvrásnilo čelo.</p> <p>,,Slibuju, že nebudu riskovat. Jen se setkám s čarodějnicemi a –“</p> <p>,,Ne!“</p> <p>„Poslyšte, pane Macho, rozhoduji se sama za sebe.“</p> <p>Jeho arogantnost vzplanula. „Ne v tomto případě.“</p> <p>Sevřela zuby. „Tenhle argument začíná být ohraný, Dante. Nejsem dítě. Abych byla upřímná, nemyslím si, že jsem vůbec kdy byla dítětem. Nenechám si nic nařizovat ani od tebe, ani od nikoho jiného.“</p> <p>Prohlížel si její rozohněnou tvář s upřeným pohledem. „Jestli zemřeš ty, zemřu i já,“ řekl jednoduše.</p> <p>Tím jí vzal poměrně účinně vítr z plachet.</p> <p>Pátravě zkoumala jeho tvrdý výraz. „Zemřeš, protože jsem tvá vyvolená?“</p> <p>„Protože ty jsi důvodem, proč existuji.“</p> <p>„Ach.“ Abby se postavila zpátky na paty, ohromena strašlivou krásou jeho slov.</p> <p>Bylo těžké zůstat pevnou a nezávislou, když její srdce tálo při pouhém pohledu na něj.</p> <p>K čertu s ním.</p> <p>„Dante –“</p> <p>Dotkl se prstem jejích rtů, aby zastavil příval rozhořčených slov, a otočil hlavu k neudržovanému dvoru, který obklopoval dům.</p> <p>„Někdo se blíží,“ zašeptal jí přímo do ucha.</p> <p>Instinktivně sevřela prsty kolem jeho paže a ostrý osten strachu jí probodl srdce. Setkání s čarodějnicemi byl samozřejmě důvod, proč sem přišla, ale to nijak neulevilo chladu, který jí sevřel žaludek.</p> <p>Tyhle ženy nebyly členkami místního zahrádkářského klubu. Nechystaly se ji pozvat na lívance a čaj.</p> <p>Byly to mocné čarodějnice, které svými zaklínadly dokázaly spoutat upíra a ovládaly starověkého ducha, jenž držel svět v bezpečí před útokem démonů.</p> <p>Jenom blázen by je podceňoval.</p> <p>Abby ignorovala slabost v kolenou a přinutila se zůstat ve vzpřímené poloze. Když už nic jiného, chtěla čelit tomu, co přicházelo, tváří v tvář. Neslyšela žádné Dantovy pohyby, ale věděla, že stojí přímo za ní.</p> <p>Během několika okamžiků se mezi stíny objevila štíhlá žena s úzkou tváří. Zastavila se před Abby a překvapivě hluboce se poklonila.</p> <p>,,Má paní, tak jste nakonec dorazila,“ pronesla zádumčivým tónem skutečnost, které si byli všichni vědomi.</p> <p>Abby se podívala přes rameno na Danta. „Má paní?“</p> <p>,,Selena nikdy nepřestala být šlechtičnou. Zřejmě jsi podědila i její titul.“</p> <p>,,Přeji si, aby to bylo všechno, co jsem podědila,“ zamumlala.</p> <p>Čarodějnice si odkašlala, bezostyšně ignorujíc upíra, který stál jen pár kroků opodál.</p> <p>,,Půjdete se mnou, má paní? Představená vás očekává.“</p> <p>Má paní? Představená?</p> <p>Ta žena musela trávit každé léto na brigádě na místním renezančním veletrhu.</p> <p>Abby narovnala ramena. „Jen když bude pozván i Dante.“</p> <p>Hubená tvář se krátce zakalila znechucením. „Samozřejmě. Ochránce musí doprovázet Kalich. Pojďte za mnou.“ Žena se otočila a zamířila zpět k temnému stavení. Tak to by bylo. Abby si přitiskla ruku na své chvějící se břicho.</p> <p>Bez jediného zvuku stál Dante najednou přímo před ní. ,,Jsi připravena?“ zeptal se.</p> <p>Na okamžik dovolila svému pohledu spočinout na jeho neuvěřitelně krásné tváři. Jistě se nemůže stát nic hrozného, dokud je Dante nablízku?</p> <p>„Tak připravena, jak jen mohu být,“ opáčila s úšklebkem.</p> <p>„Nepřestávej být ve střehu,“ varoval ji. „A buď stále v mé blízkosti.“</p> <p>„Myslím, že budu zvracet.“</p> <p>Udělal úmyslně krok zpátky. „V tom případě má slova, že se máš držet stále v mé blízkosti, nebyla víc než metafora.“</p> <p> Rozmrzele se ušklíbla při jeho škádlení. Věděla, že se pokouší zmírnit hrozné napětí, které na ni těžce dopadalo.</p> <p>„O lásce se říká, že má vydržet v dobrém i zlém.“</p> <p>Zvedl obočí. „Jen láska zachází tak daleko.“</p> <p>„Díky.“</p> <p>S něžnou starostlivostí sevřel její obličej do svých dlaní. „Ty to zvládneš, miláčku.“</p> <p>Abby se zhluboka nadechla a pomalu přikývla hlavou. „Ano.“</p> <p>Stříbrné oči zaplály. „Tak pojďme! Ať tě opět promění v člověka.“</p> <p><image xlink:href="#_3.jpg" /></p> <p>Viper si pečlivě očistil své krajkové manžety a potom vrátil pozornost černokněžníkovi choulícímu se v rohu. Ve vzduchu se silně vznášel pach krve. Černokněžník mohl žít stovky let, ale krvácel jako každý jiný člověk, jehož hlava se srazila s kamennou zdí.</p> <p>Naneštěstí – i přes lahodnou vůni – necítil žádné nutkání vysát to ubohé stvoření. Černokněžníkovo uctívání Knížete Temnot způsobilo, že jeho krev byla zkažená stejně jako jeho černá duše.</p> <p>Viper mávnutím ruky smetl čarodějův pokus o slabé spoutávací kouzlo. Muž byl již zesláblý a vyčerpaný od svého předchozího setkání s Dantem. A kupodivu jeho několik pokusů o přivolání temnějších sil bylo neúspěšné. Viper mohl jen předpokládat, že Kníže Temnot nebyl se svým učedníkem nijak spokojen.</p> <p>Nebyl žádným soupeřem pro starověkého upíra.</p> <p>,,Myslím, že to, co se tady odehrává, je jen selhání komunikace,“ vysmíval se Viper, když pozoroval těstovitou tvář.</p> <p>,,Jdi k čertu!“ zaskřehotal černokněžník.</p> <p>,,Jednou nepochybně,“ povzdechl si zhluboka Viper.</p> <p>,,Doufal jsem, že se to obejde bez zbytečného násilí. Tohle je koneckonců můj oblíbený kabát a dostávat mozkovou tkáň ze sametu je hrozná práce. Přesto snad bude potěšení ze zabíjení stát za tu námahu.“</p> <p>Kdysi hrdý muž se krčil strachem. „Ty jsi upír. Proč se staráš o to, co se stane s čarodějnicemi?“</p> <p>,,Ach, nemám ty ježibaby nijak v lásce. Pro mě za mě, ať si hnijí v pekle, to je mi jedno. Mým jediným zájmem je blaho členů mého klanu. Vážně ses přepočítal, když jsi napadl Danta.“</p> <p>,,Je to jen pěšák těch ďábelských žen.“</p> <p>,,Špatná odpověď.“ Rychleji než mohlo oko smrtelníka postřehnout, Viper zaťal hluboký zářez do mužovy tváře.</p> <p>Černokněžník vykřikl, jeho oči se rozšířily hrůzou. ,,Jestli mě zabiješ, tak zemřeš.“</p> <p>,,Ty věříš, že tvoje nemilosrdné božstvo pomstí smrt patetického patolízala, jako jsi ty?“ Viper zkroutil rty do úšklebku. „To mi mnohem spíše pošle košík s ovocem.“</p> <p>Muž zvedl ruku na znamení kapitulace. „Musíš mě poslouchat. To ty čarodějnice.“</p> <p>„Co je s nimi?“</p> <p>„Mají v úmyslu tě zabít.“</p> <p>Viper přimhouřil oči. Nijak tomu muži nedůvěřoval. Takový člověk by zaprodal svou duši, pokud ji ještě vlastnil, jen aby si zachránil kůži. Ale Viper cítil trpké zoufalství, které teklo z čarodějova potu. Černokněžník skutečně věřil, že čarodějnice jsou nebezpečné.</p> <p>„Čarodějnice mě zamýšlejí zavraždit? Proč?“</p> <p>„Chtějí nás mrtvé. Všechny z nás.“</p> <p>Viper se pomalu sehnul, natáhl se a uchopil muže pod krkem. Při prvním náznaku lži by ukončil život toho mizerného červa.</p> <p>„Vysvětli mi to.“</p> <p><image xlink:href="#_3.jpg" /></p> <p>Dante v sobě dusil násilí, zatímco s nechutí následoval čarodějnici, která je vedla do potemnělého domu. Sotva překročili práh, praštila jej do nosu známá vůně přípravy kouzel, sušených bylin a jiné temnější, méně chutné pachy.</p> <p>Byl to zápach, který znal až příliš dobře.</p> <p>Čarodějnice připravovaly oběť.</p> <p>Teď se chtěl jen ujistit, zda obětní rituál nezahrnuje Abby nebo jeho.</p> <p>Bez ohledu na to, koho nebo co bude muset zabít.</p> <p>Držel se těsně za Abby, svými smysly se pokoušel proniknout stíny. Pokud víte, že jdete do pasti, je to stále ještě past?</p> <p>To je věc hodná zamyšlení.</p> <p>Pokoje byly velké a prázdné s klenutými stropy a budily dojem prostoru. Vzduch byl nicméně nedýchatelný, hustý a teplý, což na Danta nepříjemně dopadalo. V jeho představách takhle páchly prašné sklepy a vězeňské zdi.</p> <p>Došli k pokoji, který musel být kdysi přijímacím salonem, a čarodějnice se ve dveřích zastavila.</p> <p>,,Představená, přivedla jsem Kalich,“ řekla se zbožnou úctou.</p> <p>V temnotě se ozval šelest a slabé odříkávání. Teprve pak měkké světlo svíček vyhnalo melancholickou tmu. Malá, téměř křehká žena se toporně zvedla ze židle. Na první pohled to mohla být sladká stará babička s chmýřím šedých vlasů, které jí lemovalo obličej. Ale jen do té doby, než si člověk všiml tvrdých hnědých očí, v nichž sídlila ledová, neúprosná moc a síla.</p> <p>S nic neříkajícím tenkým úsměvem se stará čarodějnice <emphasis>zastavila</emphasis> před Abby. „Má paní. A ochránce.“ Tvrdým pohledem spočinula na Dantovi a pak mávla rukou směrem k prostorné místnosti. „Pojďte dál a buďte vítáni.“</p> <p>Dante cítil, jak Abby zaváhala, než se opatrně usadila na koženém křesle vedle krbu. Dante stál za ní, tělo napjaté a připravené k úderu.</p> <p>Jen na chvíli Edřin neúprosný pohled zvažoval jeho ochranný postoj, jako by posuzovala, zda by mohl být překážkou pro její plány, či ne.</p> <p>Ať už se rozhodla věřit jakékoliv možnosti, na staré tváři to nebylo nijak vidět. Ale protože ho tam nechala stále stát, předpokládal, že dospěla k závěru, že pro ni není hrozbou.</p> <p>Pro tuto chvíli.</p> <p>Její pozornost se rázem vrátila k Abbyinu pobledlému obličeji.</p> <p>,,Dosud jsme si nebyly představeny, i když mám pocit, jako bychom se důvěrně znaly. Já jsem Edra.“ Přimhouřila A ty jsi?“</p> <p>„Abby Barlowová.“</p> <p>„Ach, služka,“ zamumlala. „Mělo mi dojít, že jedině ty budeš dost blízko, abys převzala Fénixe.“</p> <p>„Nechtěla jsem to,“ ujistila Abby ženu suše. „Kdybych si uvědomovala, co se pak stane, prchala bych s křikem na opačnou stranu.“</p> <p>„To je docela pochopitelné.“ Něco, co měl být nepochybně soucit, se dotklo stařeniny tváře. „Vypadáš vyčerpaně, má drahá. Mohu ti nabídnout trochu vína?“</p> <p>Abby si nervózně odkašlala. „Ne, děkuji.“</p> <p>„Velmi dobře.“ Nastalo krátké, husté ticho. „Jsi v pořádku? Nemáš žádné potíže s přijetím Fénixe?“</p> <p>„Kromě toho, že mne pronásledují všichni démoni a temní čarodějové v Chicagu?“</p> <p>Mávla sukovitou rukou v panovnickém gestu. „Mám na mysli fyzicky. Necítíš žádnou bolest? Nebo nevolnost?“</p> <p>„Mé oči se obarvily na modro a mám tendenci nechávat lidi vzplanout, ale kromě toho se cítím naprosto v pořádku.“</p> <p>„To je úleva. Přesto…“ Žena se pohnula blíže k opěradlu židle. Ignorujíc Dantovo přidušené zavrčení se natáhla, aby se dotkla Abbyiny tváře. „Snad ti nebude vadit, kdybych se na chvíli ujistila, že Fénix je nepoškozen všemi těmi… nedávnými událostmi?“</p> <p>Abby se pod ženiným dotekem otřásla, ale neodtáhla se. „Pokud je to nutné.“</p> <p>Edra zavřela oči a začala si tiše mumlat. Dante nedokázal vycítit magii, ale věděl, že to bylo zaklínadlo. Jeho ruce se zaťaly v pěst. Krucinál, tohle nenáviděl.</p> <p>„Je to v pořádku, díky požehnané bohyni,“ vydechla žena.</p> <p>Pak bez varování ostře zalapala po dechu a klopýtla dozadu, ruce přitisknuté k srdci. „Och…“</p> <p>Abby sevřela opěradla židle. „Co?“</p> <p>S úsilím nabyla čarodějnice zpátky své vyrovnané sebekontroly. Nicméně její ruka zůstala zuřivě rudá.</p> <p>Fénix ji udeřil.</p> <p>Co to mělo, k čertu, znamenat?</p> <p>„Máš velkou moc. Větší než Selena.“ Přimhouřila oči A pak slabě přikývla. „Povedeš si dobře.“</p> <p>Abby nebyla hloupá, a tak pohlédla na čarodějnici s napjatým podezřením. „Povedu si dobře?“</p> <p>„Jako Kalich, samozřejmě.“</p> <p>Ta slova byla hladká, ale Dante jim nevěřil ani na chvíli. Jeho ruka se svezla na Abbyino rameno, zatímco pozoroval čarodějnici s chladnou hrozbou.</p> <p>„Jsme tu proto, abyste z ní odstranily ducha.“</p> <p>Svíčky se náhle rozhořely jasněji. To bylo ne zrovna nenápadné upozornění na skrytou moc dřímající ve staré ženě.</p> <p>„To není možné,“ odsekla Edra. „Fénix již zaujal místo v jím těle.“</p> <p>„Tak si, sakra, koukejte najít jiné tělo,“ zavrčel na ni.</p> <p>Její sukovité ruce se zvedly. „Opatrně, zvíře.“</p> <p>Násilí viselo ve vzduchu. Abby se s nervózním pohybem zvedla z křesla.</p> <p>„Podívej se, chápu tvoje obavy, ale neexistuje žádný způsob, jak bych mohla být vaším… Kalichem,“ zamumlala ve zjevném pokusu zastavit krveprolití.</p> <p>„Nikdy jsem po tom netoužila, nikdy jsem se k tomu necvičila a upřímně se mi dělá špatně z těch všech strašidelných věcí, co se mě pokoušejí zabít.“</p> <p>Edra k ní vyslala letmý pohled, její pozornost však zůstala upřená k Dantovi. „Teď jsi s námi. Dokážeme tě vycvičit, stejně jako tě udržet v bezpečí.“</p> <p>„Jako jste udržely v bezpečí Selenu?“ zeptal se posměšně Dante.</p> <p>„Selena si sama zavinila svůj pád i svou smrt.“</p> <p>„Jak?“</p> <p>„Ty nejsi v postavení, abys mohl klást otázky ohledně záležitostí v našem kultu,“ odsekla Edra.</p> <p>„Ale já ano,“ zasáhla znovu Abby. „A já chci vědět, co se stalo se Selenou.“</p> <p>„O Seleně budeme diskutovat později.“</p> <p>Dante skryl úsměv nad panovačným příkazem v čarodějčině hlase. Věděl, že to byla akorát voda na Abbyin mlýn. Takhle s ní nesměl mluvit nikdo.</p> <p>A nebyl zklamaný, protože jeho vyvolená přimhouřila oči a v duchu si dala ruce v bok a pořádně dupla.</p> <p>„Ne, chci vědět, jak zemřela.“</p> <p>Edra se zarazila. Stará čarodějnice byla zvyklá vládnout svým podřízeným železnou pěstí. Dokonce i Selena se musela neochotně podřídit její autoritě.</p> <p>Nicméně bylo překvapivé, že cosi, co by mohlo být ostražitostí, se usídlilo v čarodějčině tváři, když si prohlížela mladší ženu.</p> <p>„Pokusila se o kouzlo, které bylo i nad její schopnosti,“ přiznala najednou.</p> <p>„Jaké kouzlo?“ Abby procedila skrz zuby. „Co mělo způsobit?“</p> <p>„Mělo ji… chránit před démony.“</p> <p>Lhala.</p> <p>Vědomí toho viselo v hustém vzduchu.</p> <p>„Myslela jsem, že se Fénix dovede bránil sám,“ zaútočila Abby.</p> <p>„Proti většině nepřátel.“</p> <p>„Obávala se, že bude napadena?“</p> <p>„Vždycky je tu ten strach.“ Vrásčitá tvář ztvrdla nenávisti. „Temnota stoupá na síle a čeká jen na příležitost získat zpět to, co ztratila. Svět je plný zlých sil, které se nezastaví před ničím, aby nás zničily.“</p> <p>„Ano, už jsem se s některými z nich seznámila,“ zabručela Abby. „Což je důvod, proč chci tuto… tuto věc dostat pryč ze sebe a přemístit ji do někoho, kdo bude vědět, co dělá.“</p> <p>Nastala napjatá pauza. Pak se čarodějnice natáhla a neohrabaně poplácala Abby po paži.</p> <p>„Zvážíme, co bude nejlepší udělat, ale nejprve si jistě budeš přát krátký odpočinek. Cítím tvou únavu.“</p> <p>Žena se otočila a zamířila ke dveřím, než Abby stačila cokoliv namítnout. Dante se ovšem pohnul rychleji.</p> <p>Než bys řekl švec, stál ve dveřích s vytasenými špičáky.</p> <p>„Abby bude potřebovat své bylinky.“</p> <p>Šokovaná Edra zamrkala, když se před ní náhle objevil, ale pak se znovu na její tváři usídlil výraz královského pohrdání. „Samozřejmě.“</p> <p>„A já budu potřebovat krev.“</p> <p>Pohrdání se prohloubilo. „I s tím se počítá.“</p> <p>Dante dlouze vyčkal. Jakoby neochotně ukročil stranou a umožnil tak čarodějnici, aby opustila místnost.</p> <p>Doufal, že cítila, jak divoce ji touží na místě zabít.</p> <p><strong>KAPITOLA</strong></p> <p><strong>23</strong></p> <p><image xlink:href="#_15.jpg" /></p><empty-line /><p>Abby si připadala jako láhev šampaňského, kterou někdo zatřásl, takže hrozilo, že brzy praskne.</p> <p>Nechápala jak to, že mohou být její nervy tak pocuchané. Nebo proč jí byla taková zima v místnosti, kde bylo horko a dusno.</p> <p>Horší ovšem bylo, že nevěděla, jestli ji tolik znervózňovala skutečnost, že se nalézá v doupěti čarodějnic, nebo při pohledu na jejího milence stojícího ve dveřích.</p> <p>V šeru místnosti to vypadalo, jako by byl vysochaný z nejčistšího mramoru. Jeho alabastrová tvář postrádala jakýkoliv výraz, ani sebemenší náznak života nesídlil v jeho stříbrných očích. V tom vysokém, krásném těle se nepohnul jediný sval.</p> <p>Mohl by být krásnou figurínou, kdyby neměl špičáky, které se třpytily ve světle svíček.</p> <p>Nakonec si odkašlala. „Dante?“</p> <p>Ani nemrkl okem. „Ano?“</p> <p>,,Vypadáš trochu zvláštně. Jsi v pořádku?“</p> <p>Trvalo dlouhou chvíli, než se konečně pomalu otočil směrem k ní a střetl se s jejím pohledem.</p> <p>,,Nelíbí se mi tady.“</p> <p>,,Ani mně ne,“ zamumlala a objala se rukama kolem pasu. ,,Je tu dusno, ale je mi zima. To nedává žádný smysl.“</p> <p>Svraštil obočí. „Magie?“</p> <p>Abby to zvažovala. Nebyla zrovna expert na podobné věci. Sakra, ona nebyla ani amatér. Spíš neohrabaný kašpar.</p> <p>Přesto cítila, že něco visí ve vzduchu. Jakoby cítila, že se celý dům chvěje očekáváním čehosi. Z předtuchy, že brzy něco přijde, jí naskočila husí kůže a chytila se za břicho.</p> <p>,,Spíš jako by to byla magie, která teprve čeká na uskutečnění,“ pokoušela se vysvětlit zvláštní pocit. „Je to jako blížící se bouřka. Člověk cítí elektřinu ve vzduchu už chvíli před tím, než vůbec bouře udeří.“</p> <p>,,Tak co asi chystají?“</p> <p>Zachvěla se, když se přesunula a postavila se přímo před Danta. Doufala, že setkání s čarodějnicemi by mohlo zmírnit její neurčité obavy. Místo toho nutkání utéct bylo mnohem intenzivnější než kdy jindy.</p> <p>Ve vzduchu bylo něco… prohnilého, nějaká špína.</p> <p>Náznak chorobné hniloby těsně pod povrchem.</p> <p>,,Já nevím.“ Položila mu ruku na rameno. „Možná bychom měli prostě jít, Dante.“</p> <p>,,Ne!“ Přikryl jí ruku svou vlastní. Jeho výraz byl chmurný a nečitelný jako výraz odsouzence na smrt. ,,Ne, dokud nebudeš v bezpečí.“</p> <p>,,Nezněla, jako by mne zrovna toužila zbavit Fénixe.“</p> <p>,,Pokud ji přesvědčíš, že nebudeš poskakovat jako loutka na provázku, bude si muset najít nový Kalich. Čarodějnice se domnívají, že Fénix je jejich vlastnictví. Nebudou nad ním chtít ztratit kontrolu. I kdyby to znamenalo ohrožení ducha.“</p> <p>„Chceš tím říct, že mám jenom být sama sebou?“</p> <p>Drobný náznak úsměvu se dotkl jeho rtů. „Přesně tak.“</p> <p>„A co ty?“</p> <p>Tvářil se nevyzpytatelně. „Dokážu se o sebe postarat.“</p> <p>Abby polkla povzdechnutí. Nasadil výraz, který jakoby hlásal: „Já být neandrtálec a já být hloupý, když já chtít.“</p> <p>Upíři.</p> <p>„Ne, pokud tě opět připoutají k novému Kalichu. Budeš opět v jejich moci.“</p> <p>Pokrčil rameny. „Už jsem v jejich moci. Pro mě se nic nezmění.“</p> <p>Její obočí se stáhlo dohromady. „Chci tě osvobodit.“</p> <p>„Jednu věc po druhé, miláčku.“ Zvedl ruku, aby ji pohladil po tváři. „Nejdříve se musíme ujistit, že Edra chápe, se chceš vážně zbavit Fénixe. Doufal jsem, že bude mít již vybrán jiný Kalich a bude tedy ochotná nám vyjít vstříc. Jako kdyby…“</p> <p>„Co?“</p> <p>Vycenil zuby. „Může vypadat stará a křehká, ale ovládá magii jako gladiátor ovládá meč a nestará se, kdo by mohl být zraněn, když se roztočí. Musíme být opatrní, abychom ji přesvědčili, aby tě uvolnila, aniž by se začala bát, že by ses mohla stát jejím nepřítelem.“</p> <p>„Takže chceš, abych se postavila čarodějnici, ale abych se jí nepostavila příliš, protože by mohla dospět k názoru, že si chce mou hlavu vystavit nad krbem.“</p> <p>„Něco takového.“</p> <p>Nakrčila nos. „Nechceš po mně zrovna málo.“</p> <p>Odpověděl s vážným výrazem. „Tohle je důležité, miláčku.“</p> <p>,,Já vím.“ S povzdechem se opřela o jeho pevné tělo a přitulila se blíž. Objal ji.</p> <p>V dálce dokázala rozpoznat napětí rodícího se kouzla a cítila byliny a nějaké odpornější přísady, díky kterým houstl vzduch. To všechno se vtíravě plazilo po její kůži.</p> <p>Ale to, že byla pevně sevřená v Dantově náručí, drželo temnotu na uzdě.</p> <p>Co se jí to povedlo za protimluv?</p> <p>Abby nevěděla, kolik času uplynulo, ale nakonec ji Dante jemně vtáhl doprostřed místnosti a obrátil se k ženě, která právě prošla dveřmi a v rukou nesla stříbrný tác.</p> <p>Abby překvapeně zamrkala, když neznámá položila tác na nízký stolek, narovnala se a pohodila svými blond vlasy.</p> <p>Dobrý bože, tahle dívka vypadala, že by měla propadat v hodinách matematiky a flirtovat s fotbalovými hvězdami, a ne si hrát na služku party čarodějnic.</p> <p>Samozřejmě, že věk není nutně známkou dospělosti, připomněla si sarkasticky. Do svých osmnáctých narozenin si Abby prožila víc než většina dvakrát starších žen.</p> <p>Dívka spojila ruce dohromady a pohledem se vpila do tváří svých hostů. Trvalo chvíli, než si Abby uvědomila, že Dante je pravděpodobně první upír, se kterým se tato mladá žena kdy setkala.</p> <p>Nebo alespoň první upír, o kterém věděla, že je upírem.</p> <p>„Představená mne požádala, abych vám přinesla občerstvení,“ podařilo se jí konečně vykoktat.</p> <p>Abby najednou pocítila záchvěv sympatie k té dívce. Ať už vstoupila do služeb čarodějnic z jakéhokoliv důvodu, bylo zřejmé, že nebyla šťastná. Bylo to poznat na křečovitosti, která svírala její až příliš štíhlé tělo.</p> <p>„Děkuji,“ řekla tiše Abby. „Je to od tebe velice milé.“</p> <p>Cosi, co zřejmě bylo překvapení, rozzářilo tmavé oči. Dokonce jí věnovala plachý úsměv a obrátila se ke dveřím.</p> <p>Než si Abby stačila uvědomit, co se děje, stál náhle Dante před dívkou. Abbyiny rty se už hotovily protestovat. Poslední věc, kterou potřebovali, byla začínající čarodějnice s hysterickým záchvatem v přijímacím salonu.</p> <p>Překvapující však bylo, že žena nezačala křičet hrůzou. Ani nevypískla.</p> <p>Místo toho celý její obličej zmalátněl a oči jí zeskelnatěly, jako by dostala ránu do hlavy.</p> <p>„Copak tu nechceš zůstat?“ vydechl Dante tak tiše, že Abby sotva slyšela jeho slova.</p> <p>„Já… je tu hodně věcí, co je třeba udělat… musím…,“ začala koktat dívka.</p> <p>Dante ukázal rukou na nedalekou židli. „Posaď se.“</p> <p>S prkennými pohyby se skutečně posadila.</p> <p>Abby zatajila dech a vykročila kupředu. „Dante? Co jsi jí to udělal?“</p> <p>Poklekl před židli, pohled stále upřený na čarodějku. „Je mladá a ještě není vycvičená, aby se dokázala ubránit omámení.“</p> <p>„Co to má znamenat?“</p> <p>„Pro tuto chvíli je v mé moci.“</p> <p>Abby si prohlížela ženu, která byla pohlcena ve stavu absolutní poslušnosti. Až jí z toho zamrazilo v zádech.</p> <p>„Do prdele!“</p> <p>„Říkal jsem ti, že tohle dokážu.“</p> <p>Těžce polkla. „Vědět, že to dokážeš udělat, a pak tě na vlastní oči vidět to skutečně dělat, jsou dvě zcela rozdílné věci.“</p> <p>„A teď se bojíš?“</p> <p>Delší chvíli jí trvalo, než zavrtěla hlavou. Cítila pravdu vepsanou v jeho srdci.</p> <p>,,Ne.“</p> <p>,,Dobře.“ Jeho rty se zkroutily do šibalského úsměvu. ,,Nikdy bych neomámil tebe, miláčku. Nechci bezduchou hračku, chci tebe. Nezáleží na tom, jak tvrdohlavá nebo nevrlá dokážeš občas být.“</p> <p>Nemohla zabránit úsměvu, který prozářil její tvář. „Ty vždycky říkáš ty nejhezčí lichotky.“</p> <p>Pomalu obrátil svou pozornost zpátky k tiché dívce na židli.</p> <p>„Řekni mi své jméno,“ požádal ji. Jeho hlas byl hluboký a hladký. Zlatý hlas, který se zdál téměř třpytit ve vzduchu.</p> <p>Dívka se naklonila dopředu, jako by se nemohla dočkat, až vyhoví muži, který ji držel tak snadno v zajetí.</p> <p>„Kristy.“</p> <p>„Kristy, jak je to dlouho, co ses přidala k čarodějnicím?“</p> <p>„Moc dlouho ne.“ Její čelo se zvrásnilo, jako by se bála, že by upíra mohla zklamat. „Jen pár týdnů.“</p> <p>Dantův pohled ji stále pevně držel v zajetí. „Víš něco o Fénixovi?“</p> <p>,,Samozřejmě. To je důvod, proč jsou tu čarodějnice. Jedná se o spásu nás všech.“</p> <p>Dante pozvedl obočí. „Spásu?“</p> <p>Dívčiny tváře zahořely. „S naší milovanou bohyní budeme moci zastavit temnotu. Světlo pak bude svítit bez poskvrnky už na celou věčnost.“</p> <p>Abby se připlížila blíž. Nechápala, o čem to dívka blábolí. Věčné světlo, zaplašení temnoty, bla, bla, bla.</p> <p>Ale vnímala, že Dante je náhle napjatý. A to byla velká výstraha.</p> <p>Dante si nevšímal toho, že se Abby přiblížila. Naklonil se tak, až se nosem skoro dotýkal čarodějky.</p> <p>„Jak hodláte zastavit temnotu?“</p> <p>„Je tu kouzlo. Kouzlo, které navždy zničí svět démonů.“</p> <p>„To musí být velmi mocné kouzlo.“</p> <p>„Ano.“ Dívka se zachvěla. „Jen ty nejtalentovanější čarodějnice mohou doufat, že se budou smět zúčastnit rituálu. Už to zabilo… i tu poslední, která se o to pokusila.“</p> <p>„Kdo byla ta poslední, která to zkoušela, Kristy?“ Dante pevně sevřel opěradla křesla. „Byla to Selena, kdo se pokusil použít kouzlo?“</p> <p>„Já…“</p> <p>„Zabilo ji to kouzlo?“ Dantův hlas byl ostrý jako nůž.</p> <p>Abby se zastavil dech. Její myšlenky se bleskurychle vrátily zpět k Seleninu sežehnutého tělu a pak skočily ke kouzelným knihám, které později objevili v domě.</p> <p>Sakra. Byla to ona, kdo otevřel trezor a odhalil jim jej. Bože, vždyť se dokonce pokoušela ty knihy použít.</p> <p>Teď už byly pryč. Pokud se něco špatného stane, bude to její vina.</p> <p>Výraz naprostého zoufalství zvrásnil mladičkou tvář. „Já… já nechci říct její jméno. Ona nás zradila a byla potrestána, jak si zasloužila. Představená nám o ní zakázala mluvit.“</p> <p>„Pššš. Všechno je v pořádku.“ Snažil se Dante mírnit dívčiny starosti. „Plánuje Edra, že se pokusí o to kouzlo?“</p> <p>Dívčin výraz se vyjasnil úlevou. Otázka, na kterou mohla odpovědět.</p> <p>„Ano, využije Fénixe, aby se postavila Knížeti Temnot a skoncovala s démony.“</p> <p>Dantovo vnitřní pnutí se stalo téměř bolestivým. „Jaké démony?“</p> <p>„Všechny démony.“ Čarodějka se usmála s téměř zvrhlou radostí. „Svět bude nakonec očištěn.“</p> <p>Abby se zamračila, mnula si ruce, protože i v ní zuřil Dantův vztek.</p> <p>„Zatraceně,“ vydechl.</p> <p>Čarodějka se s prkenným pohybem opět postavila. Něco, co zřejmě byla bolest, zkroutilo její rty.</p> <p>„Ona mě volá. Musím jít.“</p> <p>Dante byl v tu ránu také na nohou a sevřel její tvář do dlaní. „Kristy, už nezbývá nic, co bys mi chtěla říct?“</p> <p>Abby se zachvěla, protože jeho síla pulzovala vzduchem.</p> <p>„Krev, co jsem přinesla, byla poskvrněna stříbrem,“ zašeptala čarodějnice.</p> <p>Abby zalapala po dechu, ale Dante jen pokýval hlavou. To bylo přesně to, co očekával.</p> <p>„Půjdeš za Edrou. Nebudeš si pamatovat, že jsi se mnou mluvila. Přinesla jsi do pokoje podnos a odešla. Chápeš?“ zamumlal.</p> <p>„Přinesla jsem podnos a odešla,“ papouškovala po něm.</p> <p>„Velmi dobře.“ Dante ustoupil. „Teď běž.“</p> <p>Čarodějnice vyšla prkenně z místnosti. Abby zavrtěla hlavou a zvedla ruku.</p> <p>Dobrý bože, bylo tu tolik otázek, které musely být zodpovězeny. Musela vědět, co se to děje.</p> <p>„Počkej…“</p> <p>Dante ji chytil za rameno a zadržel ji, aby se nerozběhla za mizející postavou.</p> <p>„Nech ji jít, miláčku. Edra by začala mít podezření, pokud by nedostala odpověď na svou výzvu.“</p> <p>Abby se prudce otočila a setkala se s jeho upřeným pohledem. „Co zamýšlí?“</p> <p>„Masovou vraždu,“ zachraptěl. „Nemyslel jsem si, že by Edra mohla být až tak krvežíznivá.“</p> <p>„Vážně mohou čarodějnice zahubit všechny démony?“</p> <p>„Zdá se, že ano.“</p> <p>Abby se snažila dýchat. Na prstech obou rukou by nespočítala, kolikrát byla vyděšená k smrti během několika posledních dní. Kolikrát si myslela, že by ji mohlo roztrhat na kusy nějaké ošklivé zvíře. Ale ať už to bylo strašné sebevíc, tak také zjistila, že ne všichni démoni jsou monstra.</p> <p>Můj bože, Dante byl démon. A Viper. A krásné víly. A Troy, směšný kníže skřítků. A Shalott, která se nechala raději mučit, než aby ji vydala čarodějnicím.</p> <p>Udělá cokoliv, co bude potřeba, aby zastavila tuto genocidu.</p> <p>„Doprdele! Musíme to zastavit,“ zamumlala bez sebemenšího ponětí, jak dosáhnout takového vznešeného cíle.</p> <p>Napůl očekávala, že Dante vyběhne z místnosti jako běsnící šílenec, a tak se lekla, když na ni pouze zkoumavě pohlédl.</p> <p>„Opravdu to chceš? Chceš je zastavit?“</p> <p>„Cože?“</p> <p>Dotkl se prsty její tváře. „Abby, jestli budeme bojovat s Edrou, může se stát, že už se nikdy nezbavíš Fénixe.“</p> <p>Zhrozila se jeho chmurných, hluboce pravdivých slov. „Myslíš, že bych tě obětovala? Z jakéhokoli důvodu?“</p> <p>S elegancí sobě vlastní pokrčil rameny. „Pro vymýcení zla ze světa? To se mi zdá poměrně ušlechtilý cíl.“</p> <p>Postavila se k němu a rozzlobeně jej popadla za límec hedvábné košile.</p> <p>Kdyby to dokázala, tak by jím pořádně zatřásla. Protože byla však o tolik menší a slabší, tak se jí podařilo akorát pomačkat drahý materiál.</p> <p>„Zlo nepatří k démonům, Dante. Lidé jsou schopni hříchu stejně jako každý tvor.“</p> <p>Stříbrný pohled nezakolísal. „Většina z nich nás ale přesto považuje za příšery.“</p> <p>„Ne všichni démoni jsou příšery – o nic víc, než že všichni lidé jsou svatí.“ Slabě se zachvěla. „Kromě toho bych nikdy nemohla souhlasit s takovým masakrem, bez ohledu na to, s jak dobrým úmyslem by byl proveden, vždycky to bude špatné. Zlo.“</p> <p>Po několik úderů srdce mlčel, jako by se snažil odhalit, jak hluboké je její odhodlání. Nakonec krátce přikývl.</p> <p>„Musíme se odsud dostat.“</p> <p>Abby chraplavě vydechla. „Díky bohu.“</p> <p>Dante ji vzal za ruku a vydal se ke dveřím, jen aby se náhle zastavil.</p> <p>„Sakra.“ Táhl ji zpátky směrem doprostřed místnosti a nezastavil, dokud nenarazili do nízkého stolku, na kterém ležel nedotčený podnos.</p> <p>„Co se děje?“</p> <p>„Někdo se blíží.“</p> <p>Srdce jí vyskočilo až do krku, když pozorovala, jak pozvedl sklenici otrávené krve.</p> <p>„Co to děláš?“</p> <p>„Chci nechat Edru uvěřit, že se zbavila jednoho ze svých nepřátel.“ Pohyboval se tak rychle, že pouhým okem nedokázala postřehnout, jak vylil krev z okna a vrátil se vedle ní. Potom se k jejímu překvapení natáhl na holou podlahu. „Pokud čarodějnice uvěří, že jsem mrtvý, pak budu mít lepší pozici pro hledání únikové cesty.“</p> <p>Abby se kousla do rtu. Tento plán se jí nelíbil. Ne, když přitom hrozilo, že by mohla být odtržena od Danta.</p> <p>„Ale nezjistí to Edra?“ zeptala se.</p> <p>Pozvedl obočí. „To, že nejsem mrtvý?“</p> <p>„Ano.“</p> <p>„Abby, ale já jsem přece mrtvý.“</p> <p>„Ach.“</p> <p>Ušklíbla se.</p> <p>Jeho krásná tvář zvážněla. „Buď opatrná, miláčku. Dostanu nás odsud tak rychle, jak jen budu moci.“</p> <p>Kroky byly nyní dostatečně blízko, aby je slyšely i její lidské uši.</p> <p>„Ať je to velice rychle,“ zašeptala.</p> <p><strong> </strong></p> <p><image xlink:href="#_3.jpg" /></p> <p>Dante se nořil hluboko sám do sebe. Na rozdíl od většiny lidí staré čarodějnici nebude stačit jenom vidět nehybné tělo, aby uvěřila, že je skutečně mrtvé.</p> <p>Naštěstí se upíři umějí ponořit do sebe dostatečně hluboko, že jen jiný upír by dokázal vycítit jiskru života na dně.</p> <p>Žádná kouzla ani hokusy pokusy nesvedou odhalit pravdu. Natáhl se svými smysly, aby sledoval, jak Edra vstoupila. Cítil, že se Abby sklonila vedle něj a dotkla se jeho tváře. Cítil sladké teplo její kůže i pod ostrou vůní strachu.</p> <p>Musel bojovat se všemi instinkty, aby se ji nepokoušel ani náznakem utěšit. Dokonce i ten nejmenší závan energie by čarodějnici varoval.</p> <p>Kroky přešly místností a Dante ve vzduchu rozpoznal pach železa. Zvláštní. Žena při sobě musela mít amulet. A to ne tradiční dřevěný amulet.</p> <p>Tenhle byl tvrdý a temný a nesl s sebou atmosféru černých stínů.</p> <p>„Má paní, něco je v nepořádku?“ zavrněla Edra s falešným soucitem.</p> <p>„Dobrý bože, něco se stalo s Dantem!“ Nebylo pochyb o strachu v Abbyině hlase. Ať už z hrůzy, že zůstala vydaná čarodějnici na pospas, nebo protože se skutečně zdál být mrtvý, to nedokázal posoudit. „Musíš mu pomoci!“</p> <p>„Samozřejmě, nechám zavolat léčitelku. Pojď se mnou.“ Abby přitiskla ruku pevněji na jeho tvář. „Nemůžu ho tady nechat.“</p> <p>„Dokážeš snad léčit nemrtvé?“</p> <p>„Ne, ale –“</p> <p>„Pak musíme najít někoho, kdo to bude umět.“ To byl naprosto rozumný rozkaz a Dante cítil, jak se Abby pomalu zvedá na nohy.</p> <p>„Velmi dobře.“</p> <p>Musel použít veškerou sílu vůle, kterou měl, aby odolal, nevyskočil také a nezastavil Abby při tom pomalém ústupu.</p> <p>Nechtěl, aby jej opouštěla. Aby se vystavila riziku, že bude s Edrou o samotě.</p> <p>Ale jakou jinou volbu měli?</p> <p>Nemohl na čarodějnici přímo zaútočit. Ne, dokud bude přivázán k Fénixovi. A Abby zatím ještě tápala ve schopnosti ovládnout moc, kterou měla.</p> <p>Jediné, co mohl udělat, bylo nechat čarodějnice uvěřit, že už pro ně nepředstavuje hrozbu, a počkat na příležitost zachránit Abby z jejich spárů.</p> <p>A potom… hmm, to byla otázka.</p> <p>Poradí si s tím, co bude následovat <emphasis>potom,</emphasis> až to přijde.</p> <p>Dante se přinutil počkat a ujistil se, že se nikdo jiný nechystá vstoupit do místnosti. Ale náhle byl vyrušen a zmaten slabým zaklepáním na okno.</p> <p>Opatrně dovolil svým smyslům se vrátit zpět do vědomí. Jeho rty se zachvěly, když se vyšvihl na nohy a přešel místností, aby spatřil upíra stojícího venku.</p> <p>„Vipere.“</p> <p>„Schrupnul sis při práci?“ zeptal se upír se stříbrnými vlasy, když vklouzl otevřeným oknem dovnitř.</p> <p>Dante zvedl překvapeně obočí, zatímco si Viper uhlazoval svůj sametový kabát a upravoval límec a manžety.</p> <p>„Jak ses dostal dovnitř?“</p> <p>Lstivý úsměv se usadil na překrásném obličeji. Sáhl si pod košili a vytáhl malý kožený váček, který měl připevněný na koženém řemínku kolem krku.</p> <p>„Dárek od voodoo kněžky.“</p> <p>Dante se zamračil. „Co je uvnitř?“</p> <p>„Různé ošklivé střípky a kousky, které se používají při oživování mrtvých,“ protáhl a na rtech mu zahrál cynický úsměv. „To mi umožňuje pohybovat se jako živé bytosti.“</p> <p>„Šikovná malá věcička,“ uznal Dante. A přesně tenhle druh cetek Viper sbíral. Sledoval, jak si Viper zastrčil váček zpátky pod košili. Jeho obočí se náhle prudce stáhlo dohromady.</p> <p>„Zatraceně, co se ti stalo?“ zeptal se Dante, když si všiml ohořelých popálenin na Viperových hladkých svalech.</p> <p>Starší upír jen mávl rukou a zapnul si košili, aby schoval známky proběhlého souboje.</p> <p>„Černokněžník a já jsme měli drobnou výměnu názorů. A v lecčems jsme spolu nesouhlasili…“</p> <p>„O jaký druh nesouhlasu šlo?“</p> <p>„Tvrdil jsem, že by měl být mrtvý, a on nesouhlasil.“</p> <p>Dante se suše usmál. Nemělo by žádný smysl přednášet Viperovi, že by se měl takových rizik vyvarovat. Jakmile byl jednou na lovu, nic jej nemohlo zastavit.</p> <p>„Předpokládám, že jsi ho přesvědčil o správnosti své myšlenky?“</p> <p>„Nakonec ano.“ Zlostná nelibost přeběhla přes bledý obličej, „Byl jsem neopatrný. Jeho síla byla větší, než jsem očekával.“</p> <p>Takže temný černokněžník je pryč. O jeden problém méně.</p> <p>„A co tady děláš?“</p> <p>Viperova přítomnost se náhle zdála vyplňovat celou místnost. Dokonce i svíčky trochu pohasly.</p> <p>„Než jsem mu rozsápal hrdlo, černokněžník přísahal, že čarodějnice zamýšlejí, že nás všechny vyženou do hlubin pekla. Rozhodl jsem se, že na takovou procházku ještě nejsem připravený.“</p> <p>Dante poplácal Vipera po rameni. Nebylo třeba slov. Vydají se na lov společně, jako to dělávali už před staletími.</p> <p>Jen málo věcí by mu dodalo více naděje.</p> <p>„Čarodějnice mají Abby,“ řekl.</p> <p>„Kde?“</p> <p>Dantovi chvíli trvalo, než se mu podařilo vypátrat svou vyvolenou. „Pod námi. Ve sklepě.“</p> <p>Viper pomalu přikývl. „Můžeš bojovat?“</p> <p>„Nemohu ublížit čarodějnicím, které vyslovovaly kouzlo, jež mě připoutalo k Fénixovi. S novějšími čarodějnicemi už nemám žádný problém.“</p> <p>Viper se usmál, čímž odhalil své tesáky. „Nechte je na mně.“</p> <p>„Je tam také démon,“ varoval ho. „Budeme se muset ujistit, že neplánuje žádné nepříjemné překvapení.“</p> <p>Viper zaklonil hlavu, aby hluboce nasál vzduch. Stříbrné oči se rozšířily překvapením.</p> <p>„Shalott. Takže ne všichni odešli. Jak velice zajímavé!“</p> <p>Dante se zašklebil, když se oči v barvě půlnoci horečnatě zatřpytily. O krvi Shalottů se říkalo, že je afrodiziakem pro upíry. Což bezpochyby vysvětlovalo, proč se rozhodli odejít s Knížetem Temnot. Bez jeho ochrany by je upíři vyhubili.</p> <p>„Ty se postarej o Edru, já se podívám po démonce,“ řekl Dante přísně.</p> <p>„Proč, Dante? Neříkej mi, že ses nechal svést tím stvořením?“ poškleboval se mu Viper. „Co na to řekne Abby?“</p> <p>„Chce démonku ušetřit.“</p> <p>Viper ustrnul. „Proč?“</p> <p>„Protože ona nás mohla zabít oba dva, ale neudělala to.“</p> <p>„Lidé.“ Viper zavrtěl hlavou a jeho oči potemněly jakousi nečitelnou emocí. „Tak slabí.“</p> <p>Dante si protáhl ramena a pak se podíval ke dveřím.</p> <p>„Jdeme do toho?“</p> <p>Viper zaujal místo po jeho boku.</p> <p>„Jaký je plán?“</p> <p><strong>KAPITOLA</strong></p> <p><strong>24</strong></p> <p><image xlink:href="#_16.jpg" /></p><empty-line /><p>Abby se kousla do spodního rtu, zježily se jí vlasy na šíji a zpotily dlaně.</p> <p>Byl to stejný pocit, jaký zažívala, když jí bylo pět a vstoupila na pouti do strašidelného zámku, kde strávila téměř dvě hodiny schoulená v temném rohu, protože se příliš bála pohnout. Nedokázala se ani doplazit zpátky ke dveřím.</p> <p>Nevěděla, proč je vyděšená. Věděla pouze, že cítí něco ve tmě, co jenom čeká, aby ji to mohlo sežrat.</p> <p>Samozřejmě, s moudrostí nabytou věkem bylo jednoduché se ohlédnout a uvědomit si, že její strach tenkrát byl způsobený kombinací vzrušení, dusivé tmy a zoufalství nad tím, že ji tam opustila matka.</p> <p>Přesně si vybavovala tehdejší hrůzu, že bude něčím pohlcena. Byla naprosto reálná, stejně jako právě nyní.</p> <p>Abby si ponuře srovnala ramena a nechala se vést temnými, prázdnými místnostmi. Nakonec se starší čarodějnice zastavila, aby otevřela dveře, a začala klesat po úzkých schodech.</p> <p>Abby už nebyla dítě.</p> <p>Nechtěla se choulit v rozích.</p> <p>Vyhlásila strachu pomstu.</p> <p>No… možná ne úplně pomstu. Spíš mu čelila kombinací neohrabanosti, tápání a husí kůží.</p> <p>Ale už nikdy nechtěla být znovu dobrovolnou obětí.</p> <p>Sestoupily na konec schodiště. Zatuchlý pach vlhké země a plísní se převalil přes Abby. Zaváhala, protože ji na okamžik oslepila naprostá temnota.</p> <p>„Neboj se,“ zašeptala Edra, jejíž stará tvář se náhle zjevila, když se rozhořel oheň ve velkém ohništi. „Není tu nic, co by ti mohlo ublížit.“</p> <p><emphasis>Nic kromě tebe…,</emphasis> pomyslela si Abby v duchu.</p> <p>„Proč jsme tady?“</p> <p>Čarodějnice kráčela po podlaze. „Mám něco, co ti chci ukázat.“</p> <p>Edra došla k něčemu, co se zdálo být velkou mramorovou deskou, která stála vedle ohniště. Ze všeho nejvíc připomínala náhrobní kámen.</p> <p>Podél okraje mramoru byly pečlivě poskládány černé svíčky a sušené bylinky. A v samém středu byl podivný symbol namalovaný hustou, sraženou kapalinou, která zářila rudočerným odleskem.</p> <p>Abby se sevřel žaludek, když neochotně následovala stařenu. Vypadalo to, jako by hodlaly držet stráž u mrtvého.</p> <p>„Co je to?“</p> <p>„Můj skromný oltář.“ Čarodějnice se natáhla a pohladila s úctou mrtvolně studený kámen. „Není to přesně to, čím bych se chtěla chlubit milované bohyni, ale kvůli černokněžníkově útoku jsem byla nucena toho nechat hodně za sebou.“</p> <p>„Proč jsme tady?“</p> <p>Drobná hlava se obrátila, aby probodla Abby planoucím pohledem. Abby se ušklíbla. V záři voskovic vypadala stará žena jako scvrklá ještěrka.</p> <p>A stejně tak srdečně.</p> <p>„Abychom změnily svět, má paní.“</p> <p>Abby rozpačitě přešlápla. „To je trochu neurčité.“</p> <p>„Je na čase, aby byla odhalena veškerá sláva Fénixe. Tato síla očistí svět.“</p> <p>Očistí svět.</p> <p>Znělo to určitě lépe než masová vražda.</p> <p>„Očistit svět od čeho?“ zeptala se, protože chtěla slyšet ženu, jak přizná úmysly svého černého srdce.</p> <p>„Od zla.“</p> <p>„Opět trochu neurčité.“ Objala se kolem pasu. Jakýkoliv temný a zatuchlý sklep by byl strašidelný, ale se svíčkami, náhrobní deskou s čímsi lepkavým, což mohla – nebo nemusela – být krev, to povyšovalo strašidelnost na novou úroveň. „Přesněji od čeho zlého chceme očistit svět?“</p> <p>„Od démonů, samozřejmě. A těch, kdo uctívají Knížete Temnot.“</p> <p>„Kníže Temnot byl přece vypuzen z tohoto světa.“</p> <p>Netrpělivost a něco, co byl možná hněv, zkroutilo stařeniny rty. Zřejmě nebyla velký fanda do debat o svých rozhodnutích.</p> <p>„Jeho špína stále kazí všechen vzduch, který dýcháme. Volá své učedníky a oni mu odpovídají. Musíme s nimi skoncovat,“ řekla chraplavě.</p> <p>Abby si olízla rty. „A ty očekáváš, že to udělá Fénix?“</p> <p>„Samozřejmě. Milovaná bohyně byla předurčena k vládě.“ Natáhla své pokroucené ruce, jako by přijímala požehnání nějakých neviditelných přívrženců. „Stejně jako jsem byla předurčená já, abych rozhodovala. Náš čas konečně přišel.“</p> <p>Dobrý bože, ta žena byla šílená!</p> <p><emphasis>Pospěš si, Dante</emphasis>! zaprosila. <emphasis>Prosím, pospěš si!</emphasis></p> <p>„Rozumím tvému přání. Je nepochybně obdivuhodné, ale určitě jsou i jiné prostředky, jak bojovat se zlem?“ pokoušela se stařenu uklidnit. Uklidňovat šílence. To bylo vždycky její motto.</p> <p>Ovšem absurdní bylo, že čarodějnice se jevila spíše pobouřená než zklidněná.</p> <p>„Rozumíš? Ano?“ postavila se přímo před Abby. „Čemu bys ty mohla rozumět, holčičko?“</p> <p>„Rozumím tomu, co je správné a co nesprávné.“</p> <p>„Ještě před několika dny sis myslela, že démoni nejsou nic víc než pohádky.“</p> <p>Abby zjistila, že její hrůza začíná být pohlcována rostoucím hněvem. Sakra. Nechtěla být nějaký pitomý Kalich. Nebo aby ji kolem honily příšery. Nechtěla se stát ani nějakým spasitelem světa.</p> <p>Ale teď, když už byla osudem vmanévrována do této role, se rozhodně nenechá přinutit, aby konala totéž zlo, proti kterému měla bojovat.</p> <p>„To jsem možná nevěděla, ale teď si uvědomuji, že existuje mnoho druhů démonů. Ne všichni z nich jsou špatní.“</p> <p>„Upír,“ zasyčel Edra. „Svedl tě.“</p> <p>Abby zaťala ruce.</p> <p>„Tohle nemá s Dantem nic společného. Nebudu součástí žádného masového vraždění.“</p> <p>Čarodějnice přistoupila natolik blízko, aby Abby obestřela kyselá vůně potu a hřebíčku.</p> <p>„Už jsi bojovala proti temnotě poslední tři století?“ zasípala. „Už jsi obětovala svou duši, abys držela ty hrůzy na uzdě? Už jsi viděla nevinné ženy porážené kouzlem prašivého černokněžníka jako prasata?“</p> <p>Navzdory předsevzetí Abby klopýtla zpět. Oči jí možná říkaly, že by mohla snadno zvednout křehkou stařenu a vyklepat z ní její pošetilost, ale srdce ji varovalo, že by čarodějnice mohla mávnout hůlkou a rozmáčknout ji jako červa.</p> <p>„Já jsem Kalich,“ blufovala. „Nemůžeš mě přinutit, abych provedla kouzlo.“</p> <p>„Byla bych raději, kdyby ses ke mně připojila.“ Edra zvedla ruku, aby ukázala prstem přímo mezi Abbyiny oči.</p> <p>„Ale můžeme to udělat po zlém.“</p> <p><emphasis>Ach, bože, už je tady ta část s rozmačkáváním červů!</emphasis></p> <p>„Ne… počkej…“</p> <p>Sotva ta slova vyřkla, explodovala jí v hlavě oslepující bolest.</p> <p>Abby padla na kolena. Chytila se za hlavu. Uvědomila si, že zemře.</p> <p>Nikdo nemohl přežít takovou bolest.</p> <p><emphasis>Dante, kde sakra jsi?</emphasis></p> <p><image xlink:href="#_3.jpg" /></p> <p>Viper a Dante vklouzli do stínů, když se chodbou rozlehla ozvěna hlučných kroků.</p> <p>Dante se zhluboka nadechl a naklonil se ke svému společníkovi, aby mu zašeptal přímo do ucha. „Dva muži, oba lidé.“ Jeho špičáky se prodloužily. „Postarám se o ně. Jdi pro Abby.“</p> <p>Viper se odmlčel. „Jsi si jistý?“</p> <p>„Nemůžu ublížit Edře. Ty můžeš.“</p> <p>Chladný úsměv prozářil Viperovy pohledné rysy.</p> <p>„Bude mi potěšením.“</p> <p>Vzduch se ani nezavlnil a Dante osaměl. Zůstal ve stínu a číhal, až muži půjdou přímo kolem něj. Teprve pak skočil vpřed, přičemž svalil bližšího strážce na podlahu s graciézní silou.</p> <p>Cítil, jak se druhý muž natáhl, aby ho uchopil za paži. Aniž by se podíval jeho směrem, Dante ho odmrštil na blízkou zeď. Ozvalo se zadunění a zasténání a útočník sklouzl na zem.</p> <p>Muž, kterého měl Dante pod sebou, se neohrabaně snažil vysvobodit a setřást upírovu svalnatou postavu. Dante se suše usmál, protože věděl, že se ten blázen bezpochyby snaží vytáhnout zbraň. Neměl ani tušení, že jej přepadl upír, a ani nevěděl, že nemrtvým nemohou ublížit kulky.</p> <p>Popadl muže za kštici a třískl mu hlavou silně o podlahu a pak znovu, až lebka zapraštěla. Dante cítil, jak tělo pod ním začíná ochabovat. Postavil se.</p> <p>Oba muži byli v bezvědomí, ale nehodlal si je nechat v zádech. Otevřel blízké dveře a obě bezvědomá těla s lehkostí vhodil do úzké místnosti. Se stejnou rychlostí je svázal jejich vlastními opasky a zavřel dveře.</p> <p>Mlčky se opět vypravil kupředu. Zavětřil ostrý pach krve před sebou. Viper, nepochybně. Pokud by se čarodějnice nesemkly dohromady, aby udeřily zároveň, nebyly pro mocného upíra žádnými protivníky.</p> <p>Dante si nevšímal silného zápachu a zamířil k zadní části domu. Slabší vůně Shalotta jej vedla přes prázdnou knihovnu k malé komůrce, která byla zamčena železnými dvířky se třemi závorami.</p> <p>Dveře pro upíry nepředstavovaly žádnou překážku, ale Dante by byl ochoten se vsadit, že železo byla hrozba pro Shalotta.</p> <p>Ušklíbl se v předtuše nevyhnutelného hluku, vytrhl závory za dveří a odhodil je stranou. Pak se ohlédl přes rameno, aby se ujistil, že to nepřilákalo nikoho, kdo by se mu přišel postavit.</p> <p>Pokoj se mu na první pohled zdál prázdný. Omyl. Za svou kratičkou nepozornost ihned zaplatil. Sotva vyrazil dveře, z druhé strany vyskočila štíhlá postava a zaútočila na jeho bradu vysokým kopancem.</p> <p>Dante zavrčel – spíše zlostně než bolestí – otočil se a spatřil démonku, jak se krčí v bojovém postoji připravena k dalšímu úderu.</p> <p>Byl to obraz smrtící, avšak opojné krásy: dlouhé, štíhlé končetiny a splývající černé vlasy. Dante ale neměl žádný zájem o její fyzické přednosti. Dokonce zůstal odolný i vůči oblaku feromonů, které vyplňovaly celou místnost.</p> <p>Jeho pouto k Abby ho činilo odolným i proti tak silnému půvabu.</p> <p>Místo toho se připravoval na další útok.</p> <p>Nedá jí další úder zadarmo.</p> <p>Zvedl ruku a zamračil se na ni. „Nech mě mluvit.“</p> <p>Její ruce se varovně napnuly. „Stůj, upíre!“</p> <p>„Vím, že může být těžké mi teď uvěřit, ale přišel jsem, abych ti pomohl.“</p> <p>Zkřivila rty. „A všechno, co mám udělat, je nabídnout ti pár doušků své krve, že jo? Díky, ale nechci!“</p> <p>Dante zaskřípěl zuby. Existovala vůbec nějaká žena – ať už narozená jako člověk, démon nebo cokoliv jiného – která by se nemusela pořád hádat?</p> <p>„Nechci tvoji krev, Shalotte,“ odsekl. „Ale budu potřebovat tvoje schopnosti.“</p> <p>„Zapomeň na to!“ Jemně se zavlnila jako kobra připravující se k úderu. „Dřív si prohlédnu tvojí mrtvolu.“</p> <p>Uvědomil si, že kráska se domnívá, že má na mysli dědičnou schopnost Shalottů svádět a uspokojovat upíry, a netrpělivě mávl rukou.</p> <p>„Potřebuji tvoje dovednosti bojovnice, ne milostnice.“ Nechal svůj pohled spočinout na hlubokých ranách, které hyzdily její paže a horní část trupu. Vsadil by se, že nemenší díl šrámů měla i na zádech. Někdo jí musel zbít jako zvíře. „Mám v úmyslu skoncovat s čarodějnicemi.“</p> <p>Trochu se uklidnila a svraštila obočí. „To není možné. Jsou příliš silné.“</p> <p>„Ne poté, co je téměř zlikvidoval černokněžník. Nemohou se postavit proti dvěma upírům a Shalottovi.“</p> <p>Zavětřila, jako kdyby se snažila zjistit, zda mluví pravdu.</p> <p>„Proč bych ti měla věřit?“</p> <p>„Jsem spoutaný kouzlem stejně jako ty.“</p> <p>Její dech se zastavil. „Ty svině!“</p> <p>„Přesně!“</p> <p>Bez varování se narovnala a Dante vycenil tesáky. Slib neslib, pokud by na něj ta žena zaútočila znovu, rozsápal by jí hrdlo. Místo toho se na něj zamračila s náznakem strachu.</p> <p>„Fénix je tady?“ zeptala se. „Musíš ji dostat ven.“</p> <p>„To je přesně to, co hodlám udělat. S tvojí pomocí.“</p> <p>„Pokud provedou rituál –“</p> <p>„Můžeš bojovat?“ přerušil ji.</p> <p>„Ano. Kouzlem mne mohou jedině přinutit, abych k nim na povel přišla.“</p> <p>Ironicky se usmál. „Myslel jsem, jestli se cítíš na to, abys mohla bojovat? Jsi přece zraněná.“</p> <p>Na okamžik vypadala, že ji jeho starost překvapila. Jako by to byla ta poslední věc, kterou čekala. Potom snad se zastyděla za známky své zranitelnosti – hrdě vystrčila bradu.</p> <p>„Mohu bojovat.“</p> <p>„Tak pojďme.“</p> <p>Napjatý okamžik se nedělo nic a pak němě přikývla. Vzápětí se vydali bok po boku z místnosti. Ani jednomu z nich by nebylo příjemné mít toho druhého v zádech.</p> <p>„Do sklepa,“ zavelel. Démonka přikývla a vedla jej chodbou ke schodům dolů.</p> <p>Nicméně, když se blížili ke kuchyni, zpomalila krok a střelila po něm varujícím zamračením.</p> <p>„Vepředu se čaruje.“</p> <p>Dante pochmurné kývl hlavou a sehnul se, aby vytáhl dýky za svých vysokých bot. Mohl si vzít zbraň jednoho ze strážců, které přemohl, ale dával přednost tichu. To poslední, co by si přál, byli policisté přivolaní nějakým znepokojeným sousedem.</p> <p>Pochyboval, že by se chicagští ochránci pořádku nechali přesvědčit, že dva upíři a jedna démonka jsou ti kladní hrdinové.</p> <p>Dante vklouzl do kuchyně, kde spatřil čarodějnice stojící v kruhu kolem Vipera, kterého se jim momentálně dařilo držet spoutávajícím kouzlem. Starší upír vztekle vrčel a bojoval ze všech sil, ale bylo zřejmé, že teď je skutečně v pasti.</p> <p>Naštěstí si čarodějnice díky tomu nevšimly, že vstoupil Dante. Snaha udržet Vipera v poutech je stála všechny síly a zcela pohltila veškerou jejich pozornost.</p> <p>Dante na okamžik zaváhal, aby zjistil, která z žen vede kouzlo. I proto jej téměř vylekal bleskurychlý pohyb, který profičel kolem něj, když se Shalott pustila do nejbližší čarodějnice. Ozval se hlasitý výkřik a rychle byl následován dalším, protože sotva se Dante vzpamatoval, vrhl dýku do zad zaklínající čarodějnice.</p> <p>Čarodějnice si až příliš pozdě uvědomily nové nebezpečí. Obrátily se k útočníkům a kouzlo začalo slábnout a kolísat. Dante se dral kupředu, zatímco se Viper usmíval se zlomyslným očekáváním.</p> <p>Nakonec byla bitva krátká a brutální. Starší čarodějnice rychle padly rukou Vipera a Shalott, mladší čarodějnice pomocí svých sil omámil Dante. Choulily se teď na podlaze a s poslušnou odevzdaností čekaly na Dantovy příkazy. Jejich duch byl zlomen. Nemohly bez jeho dovolení dělat nic jiného, než zírat na podlahu a čekat na popravu.</p> <p>Následoval rychlý, zkázonosný dotek ostřím dýky. Ortel byl vykonán.</p> <p>Dante si z dýky otřel krev a nechal ji vklouznout zpět do pochvy.</p> <p>Když se narovnal, všiml si, jak se Viper pomalu přesouvá směrem k démonické ženě. Oči staršího upíra zářily nebezpečným ohněm.</p> <p>„Ach, Shalott,“ zamumlal Viper hedvábným hlasem. „Krásné setkání…“</p> <p>Démonka couvala, až byla zády u zdi. Pak natáhla varovně ruku.</p> <p>„Drž se zpátky!“</p> <p>Viper se zasmál. „Já ti neublížím…“</p> <p>Shalott pohodila hřívou dlouhých havraních vlasů. Dante potlačil sten nad tak provokativním a přesto nevědomým pohybem.</p> <p>„Jo, tohle jsem slyšela už hodněkrát,“ ušklíbla se. „Obvykle těsně před tím, než se někdo pokusil mi ublížit.“</p> <p>Nebylo žádným překvapením, že nanejvýš zaujatý Viper vykročil vpřed.</p> <p>Dante jej rychle následoval. Sakra, neměli přece žádný čas na takové pošetilosti.</p> <p>Dante uvažoval, kolik síly bude potřebovat k zastavení odhodlaného druha, ale náhle málem narazil do Viperových širokých zad, protože upír před ním se najednou zastavil a zavětřil.</p> <p>„Člověk,“ vydechl.</p> <p>Shalott vytřeštila oči. „Cože?“</p> <p>„Ty jsi jenom kříženec!“</p> <p>Démonka se bez varování vrhla na Vipera a svalila ho na zem. Skončila usazená na jeho hrudi.</p> <p>„Nenamáhej se, netopejre!“ zavrčela.</p> <p>Viper se zasmál a přetočil se, čímž dostal na podlahu ji. Jeho větší tělo ji přitlačilo k zemi.</p> <p>„Neber si do úst víc, než dokážeš skousnout, človíčku.“</p> <p>Dante toho měl právě dost. Téměř se chvěl potřebou najít Abby a osvobodit jí z tohoto domu.</p> <p>„Budeme bojovat proti čarodějnicím nebo spolu navzájem?“ zeptal se ostře.</p> <p>Viper přikývl, postavil se na nohy a zvedl i neochotnou Shalott z podlahy.</p> <p>„Budeme muset naši hru dokončit později, broučku,“ zamumlal, když se vydal přímo ke dveřím. „Povinnosti mají přednost – obávám se.“</p> <p><strong>KAPITOLA</strong></p> <p><strong>25</strong></p> <p><image xlink:href="#_15.jpg" /></p><empty-line /><p>Zdálo se, že by byla škoda opustit temnotu.</p> <p>Temnota byla teplá, uklidňující a nebyly v ní žádné psychopatické čarodějnice nebo běsnící zombie.</p> <p>A nejlepší ze všeho bylo, že v temnotě neexistovala pulzující bolest, kterou cítila číhat v zadní části své hlavy.</p> <p>Spolu s pulzováním v týle se ozývalo také všudypřítomné vědomí, že je Dante někde poblíž. Přestože byli spolu odděleni, cítila jeho chladnou zuřivost, když bojoval, aby si k ní proklestil cestu.</p> <p>Dokud se mu nepodaří dostat se do sklepa, zbývá jenom na ní, aby Edře zabránila použít Fénixe k provedení jejího debilního kouzla.</p> <p>Sakra.</p> <p>Abby soustředěně vstřebávala tepající bolest, která se zmocnila její hlavy. Pomalu otevřela oči a zjistila, že je připoutaná k mramorové desce.</p> <p>Vlastně nebyla ani trochu překvapená.</p> <p>Už to s ní bylo asi hodně špatné.</p> <p>Tiše zaúpěla, a pak – jako každý hlupák, který se kdy ocitl svázaný – instinktivně začala bojovat s koženými pouty, které ji držely pevně u desky.</p> <p>Bylo to marné úsilí, samozřejmě. Popruhy nebyly příliš utažené, ale udržely ji spolehlivě. Přesto dokázala pohnout rukou natolik, že se dotkla svého pasu, díky čemuž si vzpomněla na dýku, kterou měla připoutanou v pochvě k opasku. Ještěže měla delší košili, díky níž se podařilo zbraň skrýt, a čarodějnici naštěstí nenapadlo, aby JI kontrolovala.</p> <p>Teď se jí ještě musí podařit uvolnit ruce, aby dýku mohla použít.</p> <p>Nenápadně se posunula k jedné straně. Jak očekávala, pouto se zarylo do její levé paže, ale částečně se tím uvolnil tlak na druhé straně. V okamžiku, kdy prozkoumávala, jestli se jí zdaří vykroutit ruku ven, byla zastavena, protože na stůl dopadl stín lidské postavy.</p> <p>„Ach, takže ses probudila.“ Usmála se Edra s ledovým potěšením.</p> <p>Abby se snažila udržet naprosto v klidu a podívala se zpříma do ještěrčích očí.</p> <p>„Musíš to zastavit,“ řekla se zaťatými zuby.</p> <p>„Je příliš pozdě. Kouzlo brzy nabude moci.“</p> <p>Čarodějnice přistoupila blíž. V rukou držela cosi, co vypadalo jako stříbrný pohár. Abby se přitiskla blíže k chladivému mramoru. Nevěděla, co v tom zvláštním poháru je, ale byla si celkem jistá, že to nechce zjistit.</p> <p>Při jejím pohybu zablikaly svíce a její pozornost upoutala nehybná hromada uprostřed podlahy.</p> <p>Srdce se jí zastavilo. Vytřeštěně zamrkala a pak ještě jednou.</p> <p>Nebylo to hromada. Bylo to tělo ženy s krátkými černými vlasy, nalíčené ve stylu typickým pro vyznavače Goth, proto nebylo možné určit nic víc, než že to je žena a že je mladá.</p> <p>A velmi, velmi mrtvá.</p> <p>Ležela na tvrdé kamenné podlaze a oči měla rozšířené, jako kdyby ji smrt zastihla nečekaně a nechala ji s překvapeným výrazem a otevřenými ústy už na věčnost. Nejhorší ze všeho byl ošklivý šrám, který hyzdil její krk a umožňoval husté krvi odtékat do špinavého kanálku pod nebožčinou bradou.</p> <p>Abby zalapala po dechu a bojovala s rostoucí nevolností.</p> <p>„U všech čertů! Tys ji zabila?“ hrozila se.</p> <p>„Takové silné kouzlo vyžaduje krev.“</p> <p>Abby se neochotně otočila k ženě tyčící se nad ní.</p> <p>„Ty jsi blázen! Nepříčetný šílenec, to je strašné!“</p> <p>Náznak barvy polil rozlícenou stařeckou tvář. „Budeš držet hubu! Nevíš nic o tom, jaké oběti jsem musela přinést já sama,“ zasyčela. „Po tři staletí jsem zasvětila svůj život tomuto okamžiku. Zatímco se Selena nechala hýčkat, rozmazlovat a obklopila se luxusem a přepychem, já jsem se skrývala ve stínech, abych ji mohla chránit. Já jsem čelila zlu a držela ho v šachu. Nahlédla jsem do srdce temnoty, abych se připravila skoncovat s těmi, kteří by mohli zničit Fénixe. Jsem to já, kdo zachrání a spasí svět!“</p> <p>Abby se odsunula ještě dál na stranu a opět si o trošku uvolnila paži. Musela se nějak osvobodit. Nemohla doufat, že by se jí s tou šílenou ženou podařilo nějak rozumně domluvit. Ať už měla kdysi zdravého rozumu sebevíc, byl už dávno nenávratně pryč.</p> <p>„A tak jsi získala právo proříznout hrdlo nějaké nevinné mladé dívce?“ zeptala se s despektem, rozhodnuta udržet ženu natolik rozzlobenou, aby nebyla schopná pokračovat v čarování.</p> <p>„Její smrt poslouží vyššímu poslání.“ Neprojevila ani sebenepatrnější náznak lítosti. „Je to osud, ke kterému bychom měli dospět všichni.“</p> <p>„Ale všimla jsem si, že ty sama ses nenabídla jako oběť.“</p> <p>Pohár v Edřiných rukou se zatřásl. „Drž hubu, ty špinavá děvko! Pošpinila ses s upírem. Nejsi hodna být Kalichem!“</p> <p>„Smůla! Já jsem vše, co máš.“</p> <p>„Já tě brzy naučím projevovat mi patřičnou úctu, stejně jako jsem to naučila Selenu.“</p> <p>Abby dál nenápadně kroutila zápěstím.</p> <p>„To už jsou mi milejší tyrani a krutovládci než ty!“</p> <p>Abby zadoufala, že se jí podařilo dotlačit čarodějnici za hranici sebeovládání. Horečnatý lesk v jejích očích potemněl k naprosté zuřivosti a její rty se zkroutily, když běsně zavrčela.</p> <p>Edra jen těžko odolávala pokušení, jež se jí jako šílený cejch vypalovalo v mozku: „K čertu se záchranou světa, potrestám tuhle děvku, jak si zaslouží!“ Nakonec se ovládla a zavrtěla hlavou.</p> <p>„Ne, teď mě nerozptýlíš. Ne teď.“</p> <p>Sáhla rukou do kapsy svého pláště a vytáhla malý kovový předmět. Abby se podezřívavě zamračila. Po všech těch hrozných věcech, kterými si během několika posledních dní prošla, napůl očekávala, že čarodějnice vytáhne nůž nebo hada nebo alespoň kouzelného králíka.</p> <p>Malý amulet vypadal překvapivě neškodně.</p> <p>Alespoň dokud jej Edra nepoložila do středu Abbyiny hrudi.</p> <p>Zpočátku se nedělo nic. Jen pocítila chlad, který jí projel kůží. Pak, právě když začínala doufat, že kus železa je skutečně jen pouťovou tretkou, zacítila ve vzduchu pach kouře.</p> <p>Abby křičela hrůzou i bolestí, jak se jí amulet snadno propaloval přes tenkou látku košile a dotkl se jejího těla. Kov se jí vpaloval do kůže a neměla žádnou jistotu, že se zastaví dříve, než se mu podaří proniknout až k jejímu srdci.</p> <p>„Co to děláš?“ těžce oddychovala Abby, snažíc se dostat dýku z pochvy. Už se nestarala, jestli si čarodějnice uvědomí, o co se pokouší, nebo ne. Kdyby se jí nepodařilo osvobodit, kouzlo začne účinkovat a ona sama zemře.</p> <p>Taková možnost pro ni nebyla přijatelnou alternativou.</p> <p>Naštěstí Edra v posvátném soustředění zavřela oči, zatímco držela pohár přímo nad amuletem.</p> <p>„Amulet mi pomůže čerpat sílu Fénixe,“ mumlala.</p> <p>„Přestaň! Strašně to pálí!“</p> <p>Žena začala prozpěvovat zaklínadlo. V bolesti, která spalovala její tělo, Abby ucítila, jak duch v ní začíná ožívat.</p> <p>S úporným úsilím se jí podařilo uvolnit dýku, ale paže jí zůstala lapena v pasti popruhů.</p> <p>Panebože, nestihne to!</p> <p>Zhluboka se nadechla a zakřičela z plných plic.</p> <p>„Dante!“</p> <p><strong> </strong></p> <p><image xlink:href="#_3.jpg" /></p> <p>Dante byl již na schodech. Spěchal takovou rychlostí, že by jej lidské oko stěží postřehlo. Nezpomalil, dokud se neocitl uprostřed sklepa.</p> <p>Zaťal pěsti, když spatřil Abby připoutanou k mramorovému stolu s čarodějnicí tyčící se nad ní. Už z dálky cítil pach spáleného masa.</p> <p>„Abby…“</p> <p>„Dante, ona čaruje!“</p> <p>„Zvíře!“ Edra prudce otevřela oči, aby zpražila Danta nenávistným pohledem. „Měla jsem vědět, že nechcípneš tak snadno. Dobrá, dobrá, žádné strachy. Tentokrát už nebudu tak neopatrná.“</p> <p>„Zadrž!“ zavrčel Dante s Viperem a Shalott v zádech.</p> <p>„Nemůžeme ji nechat dokončit rituál,“ pronesl Viper ledovým hlasem.</p> <p>„Stojí v ochranném kruhu. Skrz ten se nedostaneme!“</p> <p>Viper zaklel ve starobylém jazyce. „Nenávidím magii.“ Otočil hlavu k Shalott. „Co ty? Můžeš nějak porušit kouzlo?“</p> <p>Démonka zavrtěla hlavou. „Ne…“</p> <p>Dante zaskřípěl zuby o sebe. Nejraději by zavyl zoufalstvím. Nebo někoho zabil.</p> <p>Být tak blízko, a přesto bez možnosti se dostat k Abby! Bylo to naprosto nesnesitelné.</p> <p>Kroužil kolem bariéry a hluboce hrdelně vrčel. Kruh byl dokončen. A bude uzavřen, dokud čarodějnice neskončí se svým zaklínadlem.</p> <p>Ještě nikdy ve svém životě se necítil tak bezmocný.</p> <p>A ani trochu se mu to nelíbilo.</p> <p>Dante pokračoval v obcházení kruhové linie a přemýšlel, jakým způsobem čarodějnici rozptýlit. Čímkoliv. Pokud ji přiměje zaváhat jen na okamžik, bariéra padne. Nestihla by ji obnovit tak rychle, než by se na ni s Viperem vrhli.</p> <p>Což se však snadněji řekne, než udělá. Ve sklepě nebylo nic, co by jim mohlo jakkoliv pomoci.</p> <p>Přesto se odmítal vzdát. Přemístil se, aby stál čarodějnici přímo za zády. Ozvalo se Abbyino bolestné zasténání a jeho pohled instinktivně přelétl k místu, kde se kroutila na desce.</p> <p>Na okamžik neviděl nic přes rudý závoj vzteku, který jej pohltil. Musel se k ní dostat. Ihned!</p> <p>Potom jeho pozornost upoutal ve světle svíček záblesk ostří dýky v její ruce. Strnul nepatrnou nadějí. Uvědomil si, že se snaží pomocí Kerisu přeřezat kožený řemen.</p> <p>Jeho pohled se vpil do jejího, když ji mlčenlivě povzbuzoval ke spěchu. Edra již nakláněla pohár, aby nalila krev na amulet. Dokončovala obřad, který by jí umožnil podřídit síly Fénixe její vůli.</p> <p>Pokud bude kouzlo vyřčeno, nebude schopen zachránit Abby.</p> <p>Ani sám sebe.</p> <p>Vrhl postranní pohled na Vipera, aby se ujistil, že také postřehl Abbyinu snahu o útěk. Starší upír mírně přikývl.</p> <p>Pohybovali se společně, připraveni udeřit přesně v tu chvíli, kdy bude magická hráz oslabena. Shalott si vybrala místo přímo naproti čarodějnici. Také démonka byla znalá bojové taktiky.</p> <p>Zaujali bojové pozice.</p> <p>Lhostejná ke všemu kromě kouzla, Edra soustředěně pozvedla pohár nad hlavu a pak… jej pomalu naklonila a nechala hustou krev kanout přímo na amulet.</p> <p>Dante ztuhl.</p> <p>Kouzlo začínalo.</p> <p>Mohl by být klidně mrtev dříve, než se vůbec Abby podaří se osvobodit.</p> <p>Krev dopadla na amulet a zasyčela, když se setkala s jeho spalujícím žárem. Podivné hučení se uhnízdilo v Dantových uších. Začal marně bušit pěstmi proti bariéře.</p> <p>„Abby,“ zachraptěl.</p> <p>Jako by vycítila jeho rostoucí paniku, Abby zaťala zuby a prořízla poslední vlákna kožených pout. Amulet na její hrudi se zdál, že začne hořet. Prudce odhodila doutnající železo ze svého těla a pokusila se posadit.</p> <p>Dante zpovzdálí sledoval, jak Edra šokované strnula.</p> <p>Ve své zpupnosti si myslela, že ji nic nemůže zastavit v získání Fénixovy mocné síly. Určitě ne pouhá nezajímavá žena bez schopnosti ovládat kouzla a bez zkušeností s černou magií.</p> <p>Prostě nepočítala s Abbyiným tvrdohlavým odhodláním.</p> <p>Což bylo něco, co se Dante naučil nikdy nepodceňovat.</p> <p>Abby ignorovala bolest, která musela drásat její tělo, a podařilo se jí zvednout. Využila všechnu sílu a energii, kterou získala prudkým pohybem a bodla Kerisem. Čarodějnice si až v poslední chvíli uvědomila hrozící nebezpečí a uskočila dozadu, aby se vyhnula smrtícímu úderu.</p> <p>Naštěstí se dýce podařilo zasáhnout paži, kterou stařena držela pohár. Upustila ho. Kovově zazvonil o podlahu.</p> <p>Ještě důležitější však bylo, že její soustředění bylo pryč a bariéra se rozplynula v mlze.</p> <p>Viper zařval, vyskočil a vlastní vahou čarodějnici přišpendlil k podlaze. Dante byl mžikem vedle Abby, strhal z ní zbývající pouta a natáhl se, aby ji sevřel v náručí.</p> <p>„Ne!“ Abby proti němu varovně obrátila ruce, sklouzla z oltáře a snažila se udržet rovnováhu. „Nedotýkej se mě.“</p> <p>Dante se na ni pomalu podíval a stáhl obočí dohromady. „Abby, co se děje?“</p> <p>Objala se rukama kolem pasu. „Jsem jako pochodeň.“</p> <p>Dante pomalu přikývl. Dokonce i na dálku dokázal vycítit teplo, které vyzařovalo z jejího těla.</p> <p>„Fénix?“</p> <p>„Ano.“ Otočila se k čarodějnici na podlaze. „Kouzlo začalo působit.“</p> <p>„Vipere, zabij ji,“ zasípal Dante.</p> <p>„Bude mi potěšením.“</p> <p>Viper sklonil hlavu, aby zanořil své špičáky do čarodějčina krku, hrdelně zavrčel… a vzápětí odlétl zpět, zatímco se Edra překvapivě snažila posadit. V ruce držela amulet.</p> <p>„Do prdele!“ zaklel Dante od plic. Edra zvedla ruku, aby poslala další kouzlo Viperovým směrem.</p> <p>Byl tak rychlý, jak jen mohl, avšak úder síly z amuletu byl rychlejší. Zaklel, protože si uvědomil, že nikdy nebude dost rychlý. Potom bez varování Shalott vyskočila na Vipera, přičemž se prohnula v zádech a zůstala sedět na překvapeném upírovi.</p> <p>Dante se otočil zpět, aby pohlédl na čarodějnici, která se nejistě pokoušela postavit se na nohy.</p> <p>„Nemůžeš mi ublížit,“ řekla udýchaně, možná spíš kvůli ujištění sebe samé, než aby připomínala Dantemu jeho nemohoucnost.</p> <p>„Ještě ne, ale brzy se uvidíme v pekle.“</p> <p>Divoce se zasmála. „Kouzlo již započalo. Nikdo ho teď nemůže zastavit.“</p> <p>Rychle obrátil svou pozornost k Abby. Zjistil, že klečí na kolenou. Naříkala a kolébala se tam a zpět.</p> <p>„Bože… Abby!“</p> <p>„Ona tě neslyší. Fénix převzal kontrolu. Bohyně brzy uvolní moc, jíž jsem vyvolala.“ Divoký smích se ozval podruhé. „Ona je připravena tě zabít, upíre!“</p> <p>„Ne!“ Abby se s výkřikem zvedla na nohy.</p> <p>Dante klopýtl zpátky, jakoby síla její přítomnosti náhle rozpálila celou místnost.</p> <p>Stěží by teď poznal svou vyvolenou.</p> <p>Ve svitu svíček její bledá kůže zářila a podivně světélkovala, modré oči změnily barvu na granátově rudou, jako kdyby za nimi hořely plameny. Dokonce i jejími vlasy jakoby profukoval nějaký neviditelný vánek, když pozvedla ruce a vyrazila směrem k čarodějnici.</p> <p>„Milovaná bohyně,“ čarodějnice vydechla a klesla pomalu na kolena.</p> <p>Dante se pokusil udělat krok vpřed a zakřičet, ale nevydal ani hlásku. Vlna tepla ho srazila k zemi. Vzduch kolem Abby praskal žárem, takže bylo naprosto nemožné se k ní přiblížit.</p> <p>U všech ďáblů, ona snad podpálí dům, ve kterém se nacházeli!</p> <p>Ale nejprve se jí podaří zabít všechny démony.</p> <p>Počínaje jím.</p> <p>Dante se snažil zahnat temnotu, která hrozila, že jej přemůže, a podařilo se mu pokleknout na kolena.</p> <p>„Abby, musíš se zastavit –“ zachraptěl.</p> <p>„Ne!“ Abby neodvrátila pozornost od klečící čarodějnice. „Musí to teď skončit.“</p> <p>Doprdele! Nemohl se pohnout. Nemohl dělat vůbec nic, jen zírat.</p> <p>„Abby!“</p> <p>Když Abby došla ke starší ženě, natáhla velitelsky ruku. „Povstaň!“</p> <p>„Ano.“ Čarodějnice se nešikovně postavila, ve tváři měla obdivný výraz plný vytržení. „Čekala jsem tak dlouho, abych se nechala osvítit tvou slávou. Jaká radost vidět na vlastní oči úplný zázrak tvé síly a moci!“</p> <p>„Poznáš mou sílu, jak jen to jde, Edro!“</p> <p>Ta slova vyšla z Abbyiných úst, ale hlas jí nepatřil. Byla zcela pohlcená a ovládnutá duchem ve svém nitru.</p> <p>„Požehnaná paní… Požehnaná…“</p> <p>Chycena a držena ohněm doutnajícím v Abbyiných očích, čarodějnice pomalu vykročila vpřed. Dante se zamračil, když Abby objala stařenu. Kam to, sakra, nechával Fénix dojít?</p> <p>Slyšel, jak za ním zasténali Viper i Shalott, ale pohled nespouštěl z Abby. Zavřela oči a zaklonila hlavu.</p> <p>Chvíli se nedělo nic.</p> <p>Jen tepající temnota se po něm natahovala s příslibem smrti. A pak, zdánlivě odnikud, následoval prudký výbuch.</p> <p>Dante odletěl zpátky a bolestivě dopadl proti stěně kluzké od plísní.</p> <p>Zvonilo mu v uších a naprosto jistě věděl, že mu to vytlačí mozek z hlavy. Ale překvapující bylo, že nebyl mrtvý.</p> <p>Alespoň zatím ne.</p> <p>Zatřásl hlavou, aby se trochu vzpamatoval. Zoufale se snažil očima proniknout hustým kouřem, kterého bylo plné sklepení. Zachvátil jej panický strach, když si uvědomil, že rušivá temnota byla sežehnuta a zmizela.</p> <p>A ještě děsivější bylo, že pouto, které jej drželo v zajetí posledních tři sta let, náhle zmizelo.</p> <p>Byl volný. Svobodný. Ale za jakou cenu?</p> <p>Ne!</p> <p>To přece ne!</p> <p>Nechtěl věřit, že by Abby byla mrtvá. Nemohl tomu uvěřit.</p> <p>Vyškrábal se na ruce a kolena a po čtyřech se plazil po hliněné podlaze k poslednímu místu, kde Abby spatřil. Trvalo jen pár sekund, než urazil tu krátkou vzdálenost, ale Dantovi se zdálo, že uběhla celá věčnost.</p> <p>Nakonec jeho pátrající ruka nalezla nataženou paži. Zaťal zuby a přinutil se dotknout saténově měkké kůže.</p> <p>Dotek stačil.</p> <p>Cítil její duši!</p> <p>Byla živá!</p> <p>Ochromen vděčností se čelem krátce dotkl chladné podlahy, potom se přesunul a sevřel její nehybné tělo v náručí. Nevšímal si nepořádku, který ležel jen pár stop všude kolem.</p> <p>Z Edry toho mnoho nezbylo.</p> <p>Nebylo pochyb, že kousky jejího těla byly rozházeny po celém sklepě. Určitě to, co zbylo na spálené hromadě, nemohlo být předtím celým tělem.</p> <p>Nemilosrdný úsměv se dotkl jeho rtu.</p> <p>Tohle byl příhodný konec pro čarodějnici.</p> <p>„Abby! Moje Abby!“ Zabořil tvář do jejích vlasů a držel ji pevně dál.</p> <p>Cítil, jak se pohnula. Trochu se zaklonil, aby se podíval do otevřených zářivě modrých očí.</p> <p>„Dante?“ Její tvář byla pokryta sazemi, vlasy měla ožehnuté a na bradě krev.</p> <p>Ale ještě nikdy nevypadala tak nádherně.</p> <p>Vtiskl jí opatrný polibek na nateklé rty.</p> <p>„Ty jsi to zvládla, miláčku,“ řekl chvějícím se hlasem. „Skoncovala jsi s tím kouzlem.“</p> <p>„Já ne.“ Její hlas byl drsný a trochu chraplavý, jako kdyby měla popálené hrdlo. „To Fénix. Nenechal by se využít k ničení bez příčiny.“</p> <p>„Pššš. Probereme to později. Pro tuhle chvíli vše, na čem záleží, je to, že jsi naživu.“</p> <p>Jejích úst se dotkl slabounký úsměv. „A stále ještě bohyně.“</p> <p>Měkce se zasmál. „Vypadá to tak.“</p> <p>„Budeš mě uctívat?“</p> <p>Přejel rty přes tmavé modřiny, které nyní hyzdily její krásnou pleť.</p> <p>„Miláčku, mám v úmyslu tě uctívat každou noc… po zbytek věčnosti.“</p><empty-line /><p>EPILOG</p> <p>O dva týdny později ležela Abby v posteli v Dantově sídle a dívala se, jak opatrně zapaluje svíčky, které rozmístil po ložnici.</p> <p>Mrtvé čarodějnice byly pohřbeny a zbývající uprchly. Poté, co zemřela Edra, se jejich klan rozpadl. Což pro Abby nebyla žádná velká ztráta, když uvážíme, že jí hodlaly použít jako jakýsi katalyzátor pro rozpoutání Armagedonu světa démonů.</p> <p>Je pravda, že v ní nyní uvízl mystický duch, ale začínala se učit stále lépe a lépe maskovat své síly před těmi, kdo by ji rádi viděli mrtvou…Ale také zde bylo množství výhod plynoucích ze skutečnosti, že se stala Kalichem.</p> <p>Z nichž rozhodně ne nejmenší byl příslib věčnosti s Dantem po boku.</p> <p>Na Selenině panském sídle pomalu probíhala kompletní rekonstrukce včetně nových tónovaných oken a nové knihovny pro Dantovu velikánskou sbírku knih. A samozřejmě i pro novější cestovní katalogy, které opatřil pro Abby.</p> <p>Dante slíbil, že ji vezme na svatební cestu kolem celého světa.</p> <p>Ale tomu musel nejprve předcházet obřad, který by je skutečně spojil jako osudové partnery.</p> <p>Abby ležela natažená na polštářích. Převalila se pod černou saténovou přikrývkou, která byla vším, co zahalovalo její nahé tělo.</p> <p>„Řekla bych, že Selena a Edra spolu bojovaly o moc, která z nich svět zbaví démonů a stane se nějakým polobohem,“ zamumlala líně. Teď, když už byla celá záležitost se zničením světa bezpečně zažehnána, mohla si dovolit vychutnávat každé slovo, jako by to byl sladký bonbón. Nebylo kam spěchat, nic zlého se už nemohlo přihodit. „Ale pořád nechápu, proč čekala tak dlouho, než se pokusila použít kouzlo. Člověk by si myslel, že jakmile se Selena stala Kalichem, tak hned snaživě vytáhnou svůj majstrštyk.“</p> <p>Dante zapálil poslední svíčky a otočil se k ní s povytaženým obočím.</p> <p>„Majstrštyk?“</p> <p>Na chvíli se jí zcela zastavil dech.</p> <p>A snad i srdce.</p> <p>Neměl na sobě nic víc než černý hedvábný župan. Havraní vlasy mu rámovaly alabastrovou vznešenou tvář. Takže vypadal každým coulem jako hříšný pirát.</p> <p>Mňam. Mňam. Mňam.</p> <p>S velkou námahou se pokusila přemoci chtíč, který na ni nemilosrdně zaútočil. „Ty víš, co myslím.“</p> <p>Pokrčil rameny. „Z toho, co jsem mohl objevit mezi Edřinými spisy, se zdá, že čekaly na správnou konstelaci hvězd.“</p> <p>„Och.“</p> <p>„Zřejmě si neuvědomily, že Fénix disponuje svou vlastní vůlí a že je schopen zničit každého, kdo by jej chtěl zneužít pro něco tak zlého.“</p> <p>Abby se otřásla. Ještě nyní na ní doléhaly noční můry z chvil strávených ve sklepě s Edrou.</p> <p>„Ne, dokud nebylo příliš pozdě.“</p> <p>„To stačí, miláčku,“ uklidňoval ji. „Nenecháme si zničit naši noc myšlenkami na čarodějnice.“</p> <p>Ne, to si určitě nenechají, souhlasila Abby, když spočinula pohledem na jeho dokonalém mužném těle.</p> <p>„Jsi až příliš sexy na to, aby nám cokoliv mohlo pokazit večer.“</p> <p>Stříbrné oči zazářily, když se přesunul na postel vedle ní.</p> <p>„Jak sexy?“</p> <p>Abby se smála a s chutí mu pomáhala ze županu. „V tvém věku snad nebudeš žebrat o komplimenty a lichotky?“</p> <p>„Nemohu se na sebe přece podívat do zrcadla, abych se ubezpečil, takže musím spoléhat na tebe.“</p> <p>Jen co župan přistál na podlaze, Abby přejela rukama po hladké dokonalosti jeho zad.</p> <p>„No, myslím, že tě ze své postele nebudu chtít jen tak vykopnout. Alespoň v dohledné době.“</p> <p>Jeho ostré špičáky se zaleskly ve světle svíček. Najednou vypadal neuvěřitelně exoticky a tak upírsky, jak jen to šlo.</p> <p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Naší</emphasis> postele,“ opravil ji tiše.</p> <p>Srdce se jí málem zastavilo, když se zadívala do jeho stříbrných očí.</p> <p>„Naší postele.“</p> <p>Dante pomalým pohybem odtáhl přikrývku stranou a umožnil tak chladnému vzduchu, aby se pomazlil s její nahou kůží.</p> <p>„Jsi připravená?“</p> <p>Její ruce se sevřely pevněji kolem jeho zad.</p> <p>Po Edřině smrti bylo kouzlo, které Dantovi bránilo sát lidskou krev, zrušeno. Nyní byl konečně zase upírem se vším všudy.</p> <p>A byl dychtivý dokončit obřad, který by je navždy svázal dohromady.</p> <p>Pevně přikývla. „Jsem připravena.“</p> <p>Dante se nad ni přehoupl a ukotvil se mezi jejíma nohama. Pak jí jemně shrnul vlasy na stranu, aby se mohl dostat k jejímu krku.</p> <p>Abby instinktivně strnula.</p> <p>„Neboj se,“ šeptal smyslně. „Slibuji, že to nebude bolet.“</p> <p>Abby se hluboce nadechla a uvolnila své napjaté svaly. „Já nejsem vyděšená.“</p> <p>„A jsi si jistá, že to chceš? Jakmile se jednou ke mně připoutáš, už nebude cesty zpět.“</p> <p>To bylo už známé varování. Kdyby bylo po jejím, tak by dokončili obřad spojení v okamžiku, kdy se dostali ven ze sklepa. Avšak Dante se ukázal jako neobyčejně tvrdohlavý a odmítal její požadavky, dokud nebude mít dostatek času, aby zvážila všechny důsledky.</p> <p>„Tohle všechno jsme si už přece prošli.“</p> <p>„Ano, ale –“</p> <p>Sevřela jeho obličej do dlaní. „Dante, zmlkni a udělej mě svojí.“</p> <p>Stříbrné očí zahořely a hříšný úsměv zvlnil jeho rty.</p> <p>„Ano, má bohyně,“ zamumlal a sklonil hlavu k jejímu připravenému krku.</p> <p>Přes všechna svá slova o statečnosti, Abby nemohla popřít, že očekávala alespoň nějakou bolest.</p> <p>Člověk nemusel být lékař, aby si uvědomil, že zarytí páru ostrých zubů do kůže bude nevyhnutelně spojeno s trochou nepohodlí.</p> <p>Přesto neuhnula ani sebou neškubla, když ucítila, jak jeho jazyk něžně pátral po pulsu na jejím hrdle. Dante by se zastavil v okamžiku, kdy by cítil její napětí.</p> <p>„Má lásko,“ zašeptal.</p> <p>A pak se zakousl.</p> <p>Abbyiny oči se rozšířily úžasem. Nebolelo to. Necítila víc než jen jakýsi chladivý tlak a pak nával tak intenzivní rozkoše, až se mimoděk k Dantovi přitiskla co nejvíc.</p> <p>„U svaté mrtvoly z Loyoly,“ vydechla, když její tělo vzplanulo žhavou touhou.</p> <p>Zaryla prsty do jeho zad až téměř do krve a zároveň vyklenula boky vzhůru v tiché žádosti.</p> <p>Něžně ji vískal ve vlasech a pokračoval v sání její krve. Zároveň se jediným plynulým pohybem ponořil hluboko do ní. Abby zalapala po dechu, rozkoš byla tak intenzivní, až se bála, že by mohla omdlít.</p> <p>Nic se nemohlo vyrovnat tomu, co prožívala.</p> <p>Bylo to osudové naplnění.</p> <p>Abby se chvěla a otevřela klín jeho zkušeným přírazům. Zasténala při každém pohybu, její boky spolupracovaly s divokou, smyslnou žádostivostí.</p> <p>Vzrůstající rozkoš byla úžasná. Téměř k nesnesení. Bála se, že pokud nedosáhne orgasmu okamžitě, exploduje nepopsatelným tlakem.</p> <p>„Dante… prosím.“</p> <p>Jeho měkký smích ji zašimral na krku, ale zdálo se, že porozuměl jejímu zoufalství, protože zrychlil tempo. Záhy se pod ním napjala a s výkřikem slasti se uvolnila.</p> <p>Abby lapala vyčerpaně po dechu, pak pomalu otevřela oči a uviděla Danta, jak si prohlíží své předloktí. Pomalu otočila hlavu a sledovala, jak na jeho paži vystupuje známé rudé tetování.</p> <p>Samolibý úsměv se dotkl jeho rtů. Otočil se a ulpěl na ní zářivým pohledem.</p> <p>„Věděl jsem, že budeš moje,“ zašeptal pyšně.</p> <p>Vzala něžně jeho tvář do dlaní a palci mu přejela přes špičky tesáků.</p> <p>„Dante, jsem tvoje od chvíle, kdy jsem vešla do tohoto panského sídla a potkala zlého piráta, který zde na mě čekal.“</p> <p>„Má lásko… pro celou věčnost.“</p> <p>„A bohyně.“ Přitáhla si jeho hlavu pro polibek. „Nezapomínej, že jsem bohyně!“</p> <p>Zasmál se a rukama začal bloudit po jejím těle, aby znovu rozdmýchal plameny vášně.</p> <p>„Jak bych mohl kdy zapomenout?“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>ALEXANDRA IVYOVÁ</p> <p><strong>ZROZENÍ</strong><strong> </strong></p> <p><strong>TEMNOTY</strong></p> <p>Z anglického originálu <emphasis>When Darkness Comes</emphasis><emphasis>, </emphasis></p> <p>vydaného nakladatelstvím Zebra Books</p> <p>v New Yorku roku 2007,</p> <p>přeložila Růžena Rosůlková.</p> <p>Vydalo nakladatelství Levné knihy, a. s.,</p> <p>v Praze roku 2011.</p> <p>Redakce Slávka Járová.</p> <p>Obálka Franco Accornero.</p> <p>Grafickou úpravu a sazbu z písem Sabon a Lithos</p> <p>programem TeX připravil Bohumil Bednář, Pisces.</p> <p>Tisk a vazba Těšínské papírny, s. r. o., Český Těšín.</p> <p>Vydání první.</p> </section> </body><binary id="_15.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w AARCABbADoDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2 uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL /8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1 dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD+v/4m/sreAfE/j+9u9Wut e0e58V38Os6DrelavLaXKa8IppNY0CdPKFvLBdj/AImWkKoklF214jKVQOM27+CP7QPwu0C Kf4T/ABy8V6wNNtlsU8N+J7LQfE2m2tu7mSG/hW+037ROlpEfJaKO4W4aJfLTDkKO2/ad+O 3hz4Q674At/G/h74gy+F5tatdbh8Y+F/DkmtWEXiXTrd10vwv5sFxbizu9Sie4vJJZGiiki Btk3O5FeB6h/wAFV/2erC5mtbzwX8boDBIrkt4BhUDJI8y3P9sq3lIyiRliUyJIpkctJJmg D5ok/wCCk/7Q/wAJfHN7pXxe8FeGfEvhSxSW0uLnQ7F9H1pZ9PXbeagiR+fbJazSf6mGaJ/ L3hi3lnA/TX4Dftf/AAf/AGg4xD4O8SQ2/iE2dpqDeFtSWCHUnguovMWTTJtwg1q1idJILu SwL3NnKCt3b24BZfz6+KH7QH/BPX9pTSrew1z4ir8NPGOox3Vlp2oeK9D1fw69td7el4s9r cWjCRyoVZb512sjMWjDSV+Rfxp+AHxs/Z01Sw+Kvwwurfxt8MWuI9TtfG3gnWkvbWzGmNJs 1rSb7RJZDo+v2odZ3a1n+xam8UdrqNtJEsygA/rz8S+JbXw/ourapqMkb2en2V0ZAq27yT3 TQGO2so4CfNe4uLqRLOK3EG95JUDgxb3Plvhfw/4s8J/D/wAP6j4csYIfEUGjabN4i8LG0t orDWplVbq/gt5ooN9trqJdvbW9zITFczw/Zpw4RXH41fs/ft5fE34x6XpGr6t4o8NeKPE+i wRnRPDev6DNZaHe2WlmCGz8Uve2abP+E7m6ahZ30c6xX8ZvNLibTbqBU9j8e/t5fHH4aa9c aj448AWWm6FcWkVrDf2F8NR02K6izciW2sopFnmuVhlxPbIvmsqDacqFYA/XLwD4/wBF+IP hm38SeHroNYzXF7ZXEEtvHBfaNqumzvZ6loeq2xCiLULC9je1ZUUFzEZCqxncO5kvlR3Tyb 07HZcpaTsh2kjKsqEMpx8pHBGCOK/HD9lL9rjTfFn7Slv4Zsm0q80D47eErjxLdjTpW8nTP iD4c3rbAQxqEtJ/EWlmW71AZM32m282dVlcI37HSPeCRwturKHYK32lFyu44O027FcjBwWJ HTJ60Aef/FXwNpvxM8D+KfA2rFBZ69pFzbwyBYzPZ6ibeN9L1G3LqTFdadfR295BMAWXy2j /AI1A/BvVf2d/HfxC0S0k8OaS97qEuhW5e4uYoYobe/tWlsNYnkZ2z+8lsJLt47V2D/aF2o w/dL/Qtq91DY2t7czECOC2achnAUtbwGfefMYRoqrEqvIxVQm8PvAwPk/Rp9A+Gvwm0bX/A Bvrul+FBb2xl1XVdYvhpllA2qwy391ApIhgOfMiMBj851YZihYsxcA/Ar4ufsPfErUpNMe7 n0O6jvLg2LQ3Cm0kW/mMaQXUot/LuoYSDIgQgkM0mY02GU/Kep/Dv9rH4C6jey/CyXxCmj6 ReTx6j4fsNRN94M1C22NElvqekas8mmXUWpeS1rLNIk0sgZ4hIoIav0P/AGiP+CqukWt8mg /AT4Vw+KLqxvZbPUPHPjNrmTTZo4He3tf7JsWQXOoLMVa7tNSAt724VyqkAJHX5O/Gv9uj9 rjxal9FqHxHTw7otxejzNH8N6Vo+hQWkZcLDYWXkxy3U1vGk0siFwk4nPmyuz7HIBqeCPG+ s6h4+vPFcujXPwc1e91Kwv8AW9JbQ73Q/B8uqvGsGp614Zuzb/Z9FW1tEW41ezbzrbUAI/s E0bQsZPUviP8Atq63qelX3g3V00/X7Pw7qc1rH4i00BlmgiL28N35rhniTekASWSBpLSC5W GaJJ4tknxZ8OI/ib8W9bj1TxN4y8V6r4f0PV4tY1a51DVbs2lvZ+HLZfEOrTPcyuLW3tbGx sYftUZaFZJL6ygmEkc6xP3Xi7xrpck0eu2Flc3WueLHGq6nG9hBdyPqmtTxXMtvpmj2VuXh tZ4o7bOleT5yzxiYLEzPJQB9R/8ABPb4sQD9tP4My2UMKad4t8dW+nSuF+zwnWdQWQXdxDb bylrPexwJNNBAIraNkAt4lYBz/ZhPchZ5l/tKKPbLIPLOnM5TDsNhcN85XoX/AIsZ71/Hd/ wT9/ZR+N3ib49/DX4w6B8Pzc6Z4S8SWPje6sb/AFF9G0nS49Dv1eKC68QiCaxtNb1G2JA8P pZTztHKiXLWbgzD+vG41zxqk8yJ4Z0l0SWREY6ze5ZFdgrHGjEfMADwSOeOKAPCf2xviC/w 6+CniPV28L+IvFcep3Ok6Ff6N4YtJLi/fRdSubCPX5Z7oeWun2Een+ZDNqjskVoZi5ZW3LX 57N+z58a/2zdPsfEXxx1rT/D3w40m0W78B+DNCkzoejaRNHHLpl7LZpcx2/iDVbWwitobjU blRCJA8losIcov7V3sFldw3Nrc29pdQ3du1veW91arcR3FrJABLDcpJvE9vLGxjljMfMe/I byyG+cvA0Vl8NIPiJ4LaSW/sfArWd14RsPIBFp4I8Q2d1faFoMajO4aZqFtf2sjkJ51lawx GPyUVaAP5h/2xfhfoHwVvp9I0ZPPthdpIl0seDMtg6JOXRwJCkgKOkKMqtKjAtuBZvyyu7j WfG/jvSvCvhrRze654i8S2Wk6JpcMEyXB1TVWgFnDC2+QEk3BuZJSqmDB84MiAV+nn/BST4 jah4x+J1xY2lvGtnDe3jahBC6mILc3azW1pBGrKC2ngPuQooWRHMbjg18MfABbjRb/AOJvx NS3m1PxP8L/AAfqWv8AhTTllWSW51/V7xtAju57RsXNzHpGn3N3dE22ZLS5/siRkRFyAD6k +IXgPVPAPw7l+GXhH+zNN0/xxqQ8Ba34hvdQubSyi0b4b+V4p+LPirVLvyHH2TxV4vOnaHY TReaby30NtHheJZ1Ef1P/AME7f2OU/aF8WSeLLC51bw98MPBkkEXin4nm3kg8WfETUpANvh zwcJzLZ+F9GFqNl1f2YfUxG6l5Vlcx18eeNPjVqerfsxeB/DGgQWepx698OrC28YXjpby69 Z3Nj4y/t/xDpdoboSXBbW7ptPF+hAM0GYZSoViP2R/Zo/4KJ/CD4Q/Dz4UfBPwd8HPGc9lp ng+1vIblde0CW7up5NO/tTX9e8QnbbxWtut497JeXdwzwWlpDa2pZ2jWMgH7c+EPB3h7wD4 b0nwj4O0iw0Dw3olmlpp+j6fZxRWsUUUKGItv2/aJkYCWS6uZJbm7mZpp5GmkRh3rdT9T/O vhb9lv9s7w3+05q3ibwppfw+8b+D/FXgrSo9T8V2niS3tZLDSXv9TuLHTrC31exna21CW+t ILm+tPIWOERpH5mSBIPudidzfKx5POV9fds0AVrlMtvy4G0xjoq7mgkIwTztwAJG4Ta2CwM bAfC37RPjaHwAPi/ry3gtLl/C3gqzTdFvSa4t7PWnt42cFTsmju28wyFAiqqgMWYL9v3Uuy Ryp2uVgAyMqGlMMe0kKpO4yKgBcTHe4jV1YoPyS/bd8QWev6X8XdC0yeJb+HWfDOgF3dQ9s NL0KLVLi5ke4kWKJLaC4Fs4lfe808kaRPJuRgD+c/xvey+N9e8SaprtyEnWfWdRknuEXdfy peF4xEzuT5DDIViRJHAS6fIG2/Lvh/UtZ0X4kWup+Ht6BbnfJbIHnjl0m4l8vULVlJVZhJK omltbhg8rQoACZiV9X8e6hf3+twaVYXsF/d3Ml/Zzz2aokWnNcSu729xlVSaRmgjSLy0Kzm ZVAYfK31B8Af2RLrVz4W174ixjRvD+rXV5dA3sF08+o3l0BNK0trZRzXRgtIyZldYTHGiIm C7AIAfJGsa3HJdPfeEdEtLPSYX1C6+3R2sttb3CwStZXHlrePGzq9xOw8lIZN7EbMtGteu/ AL4ceN/HU/jzw9NH4j0xrj4WabHoevpcQ2tvp72Os2ut2tnq6Xr2l1D4U197eeDUJEeWeKO YErITFC39E3wY/Ye0PTbzw7PaeAtC1zwxoypcaJ4k+IujWsVkl1cQSzPrEXhNAJ9XZ5UT7M Lg2NjYzRpILK4E2YfvvQP2bfhRp/iC48c674T8PeJvHuq6fDpWqeIbzSLSK3k0qC5NxaaVb eHIRDo1vp9ijNaQxQRSTSKolneZhlQD8Z/2Q/2ev2z0+LMvi5fEc3gabVorXRdX+IGlpa+J vBUui6Loxs7S3+w3i2Q12UTRhtGj8uaztbl94ul3yNX7kv8OvHjMzSfFq8kdmLO7eB/CW53 JJZ2224G5iSTgAZPAA4r0mOJY4xAIYoI4UCW9tEkaQxRCIReVbwRqwgRVVl8uJ5EYFsyeVH itxup+p/nQBmX0qoXLsqJiJXfYhfa6lVCF8DIkdGZ2zCqKd5O10b+WH9rv9ouHVvCuoTeBG i1vxH448XfEi71pRB50AE/iDUbK3a6kiV7lLKw0O0tRYbg39p3cZtLfYlu6P8AvX+11of7Q msaDoJ+CPjXRPAHh7R7PxNrXxL1G7tLWbXNX0HStGS6t/D3hmW4iuLaxu9UhTULQ6hdwNHY M8dwEkVAtfj38XPgT8O/hb+yt4K8da7p2p2Xjf4oj7XfvqrXFvqGi+FLMyavNJPp9hBbxQa hoHhmFbjzLS3eC51FHuYYkduQD4u/Yn/Yo+J37S3jW1n1KeTw94e0kabqPjPxna6JYx6Z4d 0ppfPg8NQxqksd9471yzhjniitZnbQ7QiTVJY7qdIR/U94B/Z++FHw4m0+78NeF431XTZCN O1nVLmfU9TtFubRLKWO1lu2MdpHcQIjSWvleULhi5ClIysn7O/gz4d/Dv4Q+BfD3wt0gaN4 Gk8OaRrGiwxxy293ex63ptrey6vrJlCzza7qkssk97JcBGWZVVthFe1mdSGOxjkuCQC42sE Y4J2swyGdDjzVQKFQbhgAhV2AY/Z5CMKN8rZyyK7MykJGcpnEfl5SPMgiCKvytLOQX+zT78 bmBbaEbf5irypkCs7bNu7IO4oMIGW20672G1ycseZGTO0yKflQuPl8tUOCHdd5CHo6GcAcq 4G3bubCgkgLwQ5VV2qcKrEkM0qgsFDgFU7gGRLOfYAR95cKckDKiM7cJsBXIwNrkCSLeuox O5vlY8nnK+vu2aqNOgI3B2zwd4XeQBGSGyzIQwADDyVO1sjawZjdbqfqf50AfKXx4+KNnZ+ K/DHwP0JNR1vxh47sL7xLrPhvw7ai51lfAOhRww6g32iTdZaHN4mvzB4cs9U1NoLK3tzqMj AzJCx8E8CeCdT+Mf7SPj65+NPhPw5FafBTwtpHhbSPClheXWqeGtQl+Jumxajp88qTkW099 4f8L6dNoOo7YRbXF7JJc2xWGSPd9U/DnStLX4ifGPxeunWA8Ual4007wxe6/wDZLc6rceHt B8A6DdaTozXhjMy6fZ3VxcXSW0bJHJdTS3EwkmdnO54Pt7a2+IXxVu7e1tYbnVvEHhpNSni toElvltPDKwW32l1jDSmGFAiMxLAFySWkcsAelRQxQQxQQRxwW8SBI4oo/IQIi+RFGApVBH EipGu1jsVwoDBXpxJKsRjaT8pI4xyVUkbYd4GCwVS4JyjbiyB8srJJGqiMDdIceVFwQoGQS mQccEjBI4ORVeaeRI8qIwTdSxn9xDyiyFQuDGRwABnGT1JzQBNgADhlwiKNqBcKUBUEDoyt H5gZcO8ZL7htC09FEkigqCGwUY/MWUQgpEzIp4XaFlIyCylVIbksnnkjiLJsUgwqD5UXCyM GcYKEYZiWIx15GDTmlY3aRkRlGlZGBiiOV+zQPgkpn70kh65wxHTAoAdOAo2rhQV2ANgu2X UruzllCxiIruIk+YM4z5xXQZlDMCy5ye49frVG6mkjlUKVAMQJzHGSf9IhTqyk42yOMZxli cZ5q8Rkk8889T/jQB//2Q== </binary><binary id="_2.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w AARCABaADgDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2 uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL /8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1 dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD+zbxr8I/GE+vT21j8bPiV 4Tt/EVzbN4euYtbsru3s7zyLZb3QRb3dgyyPKLdLqynklaS5IvISySMXmxLrRP2r/hxYRS6 R8RtN+LtnZs6T2XibwnpkV+UlkeSFpNR0OHSbyc7cLI8in7JGxRxIFhNd1+0H8VPBvgX/AI Raw8bR+JbDSNR1Kx1WHxFpHh7VdctrPUNLmjurTS4n023lNlqupeRPCovBFGLUyKjmS5MY8 0uP+ChH7LNlPNDq3jnW9GuyN89tqHgnxWI4x8rAmOLS5Aqrlt8jnyTIZWciTZtAPn/S/wDg pB4j8K+M5vDHxk+Fo8PaVaW9ub7xLomofa7e1ufOkiv2FnLaC4j0+2wkcBuUNxJKGLuUZQP vz4ZfHz4XfF+OUfD3xppviG9tYLe6u9JjMEOswW9xEXjkksZBEZELIVeS0M6QFx55ixg/D3 xF1r9i79pC2nuNB+MvgHQ/FerrPGv9stbaDc6jNdQlY49RsddisbplaTabaWVQ0f3496bWH 5TfFn4T/Hr9kDxL4f8AiH4PXX/+Ff2d5LqNl4s8GXcGqaTpYieK5m1LTrvT757YJdxJ5l1p MtxLY6pbO1vMFlmIoA/pg+J+oInw/wDGEIQPLf8AhzVtPs4o1t5Xu7vUraexs7ONGkdHlu5 JRDCgBklcSuqxrC5XmhczfCzw/p2pXs0X/CE6To9rHrLtawvdeDbaCyRriaEWkHn3WjRSeV JPEqTzW6A3Ss8SvHL+dfwV/bO1T406bovia7HgzxJ4k0WcbfCcJ1LSIrRoJ2RPGelGR/7O1 hdWgkmmt47ma3OhagL3S3t2W2E03o0/7bWqeGtT1PSPiZ8OZtIiup0Nvd6m8VxBc2VwWt/I nSIvbx2s0Uv2d/tLG3UO4aQ7WdAD9JrLUIL2K1ureUTQXaRzQyxpA8Msc6kwSQzRuySQtGy ujI0jsp52kSKhXwh+xx8btP8AFvif4rfCmAwjTfBGs2Wv+C5IrqadV8IeJI0vhpcryGTD6H fTWtpb28Er28dvdW8MW1Y2FFAH2h4x8OaX4x0LVfC+vQQz6Lrdp/Z15HJBGzgzRoLa6iZ1b y7iwvZYb22kY/up4UZejZ/FTVfgh411vRJrS00Btd1fS9U8XaBdajb2StNqNx4X1i80/wC0 akY8xWVvf28C3ZgfJeOWeRwg5r9y7nYJC0r7VTymdixXEY8jcVJUgBh5gEYBBIf58ybV+ff h0yeG/DfiLWrya1is9T8Z+MtaTUTLFHYx22ra7qkkdzNcBzAw+y7ZZQW2NEV2QtvVmAPwl+ KP7IfxF1T7DHfaLpzz3kiwzwG0iS6kkvY44rDZcCJjax2x2ReY0tuWm2FC8ayE/Pkmm/tXf AiTUtI8C3HiZtL0y4YX/gyS9i8V+CNVsnt1ju7a+8MaubmxaOaJZYppNOks3IUkRh2L1+m/ 7Qf/AAUq+E/w48TS+Fvhf4LPxn+IFncrpyaz9sW28BQypMxnaw1S2JXUZbNSwk8uJds6Oqy LuQV+VXxt/bw/ax8WWeq/ZNT8P+CNIe5MM+n+FfD2j2wto7qSbbD/AGheQyakzyAsHuEkEs gWZgSFRCAUvhH8SbtPiFN4j02wb4PXp17T9R1bwtq8NxaeDND1i50+a1vtZ8PaibeWBPDZk W3bVtGaQtaeal6lu0UBU+k/EL9sm98faPYw61YWtzJELjQ57yzQS2motaXOo2dxFcmOPC2l x5DtF+8EzRvJJukKbW+Mfhv40+KnxI8R23jXxf448R6xpfw7nOvXf9pGaXQzPoFtHq72TW2 P7HlKW8Fr9mW8CO2rXeixMJZLhC/e3HiHw3pVk9j4W02fUtQ8RyPq19YNbxXNxNf6xeSale xQ6bZQIYEtpLi6liRoVkSCMNJII4mFAH6J/wDBI7x0k37SXiPw81zOsGu+BPEWraTDMXu3u rfTtR0gXUc1+5J26TiOO0twAPJuIfLjj+zyKCq//BL/APZ6+MXhf4zaX8ZdP8Ctd+FbS08S 2D3F7qqaLpwh8R2SW0sdhqM63Laxc2jQLcXNrZ2r2sEsiwNKXgLgoA/er9obxpP4J+EnjnW NP0vWtX1RdBuLbT9P0LTL3WNWurm+RLYx6fp9mGmllhtGubssDHHbiCSZnXDsPzQtfhZ8af 2xfDNvYa9rFt8P/gVpKwWng7w1pGty3NzqttppWyL+LLvSTBLql8t5aSTzW626QW7SNFJNc CDJ/ZS4KgEOgkQsiENtOwNEWlAyQ22SNRGUAwTIctsZynifhi2tPBPjbxJ4OsxDZ6Jrum3P xD0ywgiDwWVzNqRtPFNpHJHGjiG+vrhr23TKRxmeQQlzuZQD+fb9pP8AZv034CTT2EF8dSK zObbUrW0/dvPFsOyNZDFBBHcmQgsN8nm/vFds+VX5TeNby/8AGGu6foWiaVfXd3rmoafZWF jKX8y61G5mFhY2csYhJQSXlxFM742xR7ZEjVUYt+4n/BSrxpY3+tT6PbTO8Vs8k1wkUBtk8 mKeE2xgmiZjJcxsm8yzgTookiwQ4Ufln8JdPsbvxzqniQfaptZ8C+EvFXjrw7p1q1rc3Gr6 x4ef7Jo0cEM7gO0Vzq0t75UguXkfTIrlYnWKIgA7j4hfDTxJ4D8Gw/Cvway2Gl69IPDHj3x NemFdMjsvhvqB8W/FbUdTu4UkuDBN45uLLTIJ7R5m1ez0axs7ecGQ2y/oJ/wT4/ZA8K/F6J vidqWnapb/AAn0q6SwtpdesmtvE3xZvorCFLq41WQBhpPhVLhXifSrMlriFDZXVy6STrJ8k +Kvimmu/AH4aeHtKa18Qfa/DV6vjy1VIY9aaWz+Iq+JNWs55CyA3V3cXdpFBG0Duv2ZmffG C0P61/Cr9t/4d+EfDXh34T+DfhlrCw+FvC9hb6BFF4x0CT7Zts45f+Jlqt1Akdrfahq17BY MY4rtm1eURQLJGmKAP1S0nT9O0izs9H0zTrPTdM0+C2t7CwsoFs7Wwt7cxwQWlrbQrHDbW9 suVSKJAh5JzIZGYr53/Zz/AGjtD/aJTxXPonhDxh4Tl8EatpuieIrLxTaw2og167sZdQutM 01oZ5ZZ009lhE90THaXUhUxRLv8lSgD6XnYmVlOAgWPcwHzhQueH2gKCHdQrMVYlhxu2n5q +LmvR+F/F1tr0u9RY/C/xZcz/KTugg8QeHmVAgCqS811I77y0X7mFXQIzMfpKZm85Sgw+2N mR2wcBFOCMuN6MUEexGO922tu4f4W/aS8Q6XL4t1rw7cJFc6ivwg1C2e2MvlzLN4k1xYtMk jGzy51jms7uW7cMqRxIsrMTKGQA/ny+L3iDVfiH8QfE+qXbW5g1SbXHjDSYhKSxgGOIRuIb eaJUjdZAqQsd8KwuYkLfEM+oX8HjbRpfCz3VjNolwClzaSRzGxdmRLuZ7jMEVxDNA3kvbFm tWV1zFv3g/SnxV1EQavd6VaSQ3NzLrt9ZmPTZhceRGoIkmKoxJYtauPkWVwijaHdt1evfs6 /sqW2qyW2teMpUh0G61CEHTZ4ria81ya4hWW2g03ToYXudTk0yOR5bi0to2Xa5iVZWLkgHz 34s1PWJy2peH9Fs7G1km+zzXOnWLWKXdxIIoGigxIWlkeSV3uGtjMDKygvFKyRj2b4H/Bbx 94pm1/Tr8614O1nSW8GeKtDudX1VLGKz1Swvmis01BLpFv7zS9SSSO/tLWxhY3F7b2k8cak g1+93wY/ZY0/QYfD914f0Ow0rR9ORZdN1Txzotjd+Ioor63mR207w20M6WzPIiGzn1ZYpoh AskdtIoIb7Q8P/Dbwlo2p32uy6JpWr+JdWeOTVfFWpWNlLrepNa27R2ouZ1s0W0S3SLyrKC xVY7O1RIACEUUAfmF+y9+zR+0tpnirUfE2ufEbWvAFh4sl1TU/EPiHwybe9PiG7TUUisrKL RvEFvJPayZdml1W9tiXjjRIgY42Ziv2CRJ3mR5CgHmcKsjEEJuKrvJ/euDGS65LRsPmBT5i UAPnQhwyA7pSkZOQVwY2zhAC24BVDZGCHQ7/AJcD8M/2xvj1o9n40+N+l+G9N1PUviBo2qe GPB9jHHZTSR6hPo+iRStpun/Zj5ywJd6k95rd65lhtbWOJU8uXfGP1n+PHw+8cfFDwQfCfg n4g6l8L9QutV0u41DxRoUK3WtjQLfEuqabpg8+Bre7v5BDBFfbkFtsDlSrsy/nTF8H/DXw+ +EPx5+LfjPw7BrHjY6/c+HPBOv63cTeIL/XrTTruw8Iwa/aJqF290brxZqrvqWrWUUkhFyk iIhUxsQD8lv2XP2bPi/+0n8TpNPvtSuEtra7kn1HxBZafa/Y/hpAHEt1rt9HAkUFxrWoo0l joHhpJ2uFeRru9BtlBH9Onwx+Avwy+F+m6TZ6D4dt7vUNNstOtH17XFt77WLibTVQm6kmf7 RBZ3T3fmTStpscIR3YSOFhBryj9h7RPB1h+z74a1DwT4c/sOPWb7WbzxBfXFpLpl54o8QQa xe6df69cNexnUJLe5a1VdL+0uxgtCIlijwgX6+K4+V3hRiCdjTRLtyHABjVlALBg6jLKi5X c2WyATeXCFILFguJGEkzqzE/O0hjEakPKXIbC7eSI1DFsPVUjYupw6ggsZFJBChQZMpgK5V 1D84xGAvzbRU2jGBJb5Gf3nnxcgOOFJyxchQ2GwFITDLulDqqr95ZUZsFGMe9xlkMcbhii7 WDYYsZMyMd+7dtoAvowDgBwfnC5DlgRtkIUsylmIDBiwY/vX2EgKASqsQXzIvnUnKkE7ipH mFiVZkBLyOTnKhQypGkgCMjFAHzt8fPifd+GX8LfDjwnZXer/Eb4oalBoWmWGku63Wg+Gmj jHiTxne3QikXT7XSbMy2+nXciJbzanNDEu64QoPDNZ8GeNb745fAX4b+I4dKi+HFtput/ET +wLK3jvx4fuPhk9paaPa6rrNxP9r8QXHiq81nTdT1ZpoGghvdLH2XLRNLJ9aWPzfG3xGzfM 0Pw08LRwseWijm8SeJ3lSMnlEleKJpFXCu0UbMCUUiDVrq6HxK8BKLmcLJ4S8YGRRNIFcm/ wDDBJcBsMSUQksDkqv90YAPSraz0u0hjtbOytrK2hiWOCFNsNvCjoiGOG3iYRhFVdskcflq zB1J3O7GXyrTnbDBuGQQfMV1OeQ57YBQy/MSwST7/lHDrKSRxc73dtt3Mq7mZtqjZhRknCj JwBwM8ClSSQ3cil3KjzsKWbaMRaeRgZxwXcjjgux/iOQCIxQkcQWTKinbtcjbtBcdSuCcOU 4HlqpG4ADKtFagkMkOWDsobztpDl9wUK0g2lgoOMEqWGwAhTOXf7Wi722m2kYruO0sJYgGx nGQCQDjIBI71WtpZWEG6SQ5miBy7HIOmLIQcnkGT5yDwX+b73NAE6JamUFQmd6lcM+4KCQu AZdoJcIxZdxmVyHjzlqKrWcsrXEqtLIyiS8ADOxACvahQASQAoZgo7BjjGTRQB//2Q== </binary><binary id="_11.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w AARCABbADoDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2 uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL /8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1 dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD+wf4ifs9+Itd8fyz6N8cv ix4Fv9XvDqvhi7sNdt7zToLk2U8mqaBNYXVhLHvtUKXllMZ5gbAm2ZXa3ZpYNZ8Ofte/DXR 473w98VNP+LUFlAPtWn+JvCHh03E1wVL/AGiTUtMTSNSeKICN2wZJI4yPKhkK4Pof7Rfxp+ HvwvvfBlr8QtS1vQrCbW7bXLTW9K8P6vqqy3OlwMU0G3uNL025VNX1hZjGbaa4hhk0uGVvN aRvKHjcf/BTX9kEXU1lqnjLxDpNzHullOreAfFlqhRnUCeN5tJcTxMp3xBwX8lVKxIy4jAP mXSP+Cp3ibwf4su/D/xz+FllpPhy2ubfTbjxb4aubiQWtyY5Fu55rK9tSjoGwBbMkRWParu GYF/0/wDhR8fvhd8a9Nm1H4d+NNH19bGK3m1a0jZLe+0uO7iSS3lubO4VZnhcMBFdW4mtJ7 jfDHNiNwv5z/E1v2Gf2nIryXwn8bPhv4f8a6hZ3dvbWWsXUOkLe32ptkPqWk69badcR3srN HEkUY2ozN5eCAD+N3xB+HH7TH7B3irRPFml2XiW08Dwi6n0Lx14TuJtWt/D8RmFw95ostjf SadqWmTh5HudHu2k0+/UvbxxW7yiYAH9ems61ZaVpl7qN5LH9itLK7vLiV4oSj2lrHPJPtb DROXVBE0J/fM4EcduzygDwr4aaBr/AMP/AIZeE9R0W2na0i0W2vNd8ER2dpEkC3Ae7uL/AE KJLdXg1W3guIzPp4mWC/nWaSeNL3zWb87P2fP25ta+PmgaLquvS/DjxLr+mQxyX/w60691X wuLiLTnnlj+IJa7Go2+vaNfXcls8VlE9sNA16W50mRbt4Q8no/iz/goJrfgLxXN/wAJv8I9 d0Dw9cQ266dqE2o293ZRXJdTcXCrp5Zi5R3ZpoogQzyNJAqF1oA/Tfw54p0vxToWneItB1O DU9K1iJ7mxuoIkDNFHJLG8c0ZVTHNbHYl4JRE1vLHIjRqQUrq2fBI+fgkcK+OD2wMY+nFfk 5+zN+1BoGu/tQeLPhl4fWGHwh8VvCT/EvQdMg1CCez0LxnY3M6+IbG0gjiaCJfFEMcetSQK 7eVJFdzOkRklC/qxIt35j7bmJV3ttU2UrlV3HALi5UMQMAsFUMeQBnFAHnHxe8Baf8AFHwP 4j8B6klsRrOlXMWm3ssIafSdYW1Z9G1O0kwRFcWGqra3a5AE0KT23zLKY2/CHxF8B/GXjbw z4e13SvDrare3miStLcWdjm3fU47iSx1Se5lgJa3t4ry2lvBFcsUQT+WWhUR4/ofvpbeFJZ pJYoHjVXE8sqRpEIljlZpWaZfLR1AUuVTGxcknyiflTwDDpvgL4Mafd+LdS0rQLW2MjS6vc 3RSGC11rVtUvbd7pVIjSOWGSO3iNwW83ygquXzQB/On8Y/2G/ivf3mnahd6Nol9uuoY0Ns9 vazyXMFnsa5eSGFtkMUUiOg83eZFcIEO5R82P4v/AGz/ANn3Tb/wn4fuPFni3wfBqdtHq/g TVoB448Fy2i2xtJNKTTtTVjYwXSM4kayu7RUjdnjKSIAP1B/ae/4K2/CPwnrereHvgv8ADu f4ravpE8sF94j1aS90/wAITvbXE2nzx6V5Hl3F6W8qzDz26GNowkilmdkb8jPi7/wUw/a18 SW91b2Ok+A/BOl3ETx2VronhLSZW0uxjj87fFqepJNLcXflidJZCqSRIzvKoKB2AMP4U/FU S+PLjVfBOnP8M7/WdV0y7v8AwDfWj2vh/QtXuNUtjqs/gzV5nVpNMyn9oap4cvZbZDa2puL ZJHtst9IfGX9uK/uLHxL4I1tNC1K/8K6s0EGv6MltqenJewpb3a3+lXMMwiuEmifdNHI0K+ VNGjgTYUfBXgDxF8bPjpfJZ674r1ObRbLxFp41KH7BaQ2slpAranefb47aCNI0t9GgvdZ1e NmgZrK2tYpjE86u3SeJ/G/g+8Hibxdplha3N74/utS1s6W2m2VsmnoZpbCC30y3sLTyLhb/ AEy1s7m8MRDJPBG6uu6VXAPrf/gm18VVuf24/g1dR3UOmaR4n8U6hpf2VFYwi/bR9XtEtNP EshNut812JrlHaGKJmkjhiITaf7RJYYzJITdSqS7kqL6RApLHICDhQOgUcL07V/Fh/wAE7v 2YPjTrf7RHw1+LHhP4dXWp6H4J8V2vjOXQY7ptLjs9P0u4vLY/2rr2oA2Gm3d3cyYs7ZzLq k7R7zCYfKCf2NXF7rrXE5Pg/UGJmlOVk8NSKcuxyskjeY6nqHf52GGb5iaAPLP2tviRofwy +B3jfxBrX9sLby2ljokv9iWN7fanJDrl/ZabcpZR2TRyxy/Yru6Kyme3hiKNJLKgUMPzX8S /Bn47fttaTBL4knX4c/A7TZ/O8F+A7DV5GtpdIt7iZPDOo+IBYSCfXNb+womRO5t7aeWYoN jJKP2u1Sztr+2ktrq0gv7eUNBNBdWsV7AVntzG0ckLK48hlYCcPGW2yllJXKnw34cWFh8Po /FvgCB400fwWkd7oKIhb7P4O1u2vbvTbaeUBpZbyy1GDU9N8wRkNZW8BWNQEyAfyoftafAL Q/gJeyW8SJc6nZRSyrrdtCboWkdtOYprcwtIyiZ4fMhmZhORJiQB2Gyvyf1+31LxTqNjo9j FPdX2qX5gsrdInm1K9m1S4hiso7S2jYm4uLmfyVijKq84k8tVJzLX7Wf8FQfGn9tePdR02x tJkt2sL8zRGEQQWUTBjCkHzETh4Eea5nkV3musyOuXyv5v/s56FbR+LfE3xOvkvxefC7wxe eOPCemabE97cX+rafqK6P4biOnwgu9ja6hqUOpO0DCVV0aNnOEVnAPd9a8I638Gfhdr3wa8 BadAPFPjRpPgzJPJc+VcXGsy2qeLvjvq66o7xxWtottp9n4DTVZ3E1pZtrlpbCZ5Hcey/wD BPb9jm0/aL+IWmx+H7549B8HSWmofEn4o21ljT9M+z/6HH4J+GumarbvaRX81ukloPGU9s1 8DFez6e8a26RS8v8R/jJYan+zJ4Nl8Nw6brfjXxj8OviJpPivW3sGF9pWq6l410PUdcvYob mFpbHXbnTIZLSC7WWK5ngublZGBb5v1f/Yq/bN/Zh/Zv+BXwq+F2i+GviFeatq2lLf3OrW/ h7TLi913VLoRz3ckxsL6K7ttH077NLawSXieTHZQPeXRXbchgD9rfh98PPBfwp8Lad4I8C+ HrXw94d0eMQ2lhp8bQLc3EoU3F5dSM0j6rdXEjieW6ujLLLPLufcXfyvRWZQzAsucnuPX61 8a/AL9sn4cftD+KPEHgfwnovjLR/GHhPSpNW8T6T4p8PTWdt4etxrDaRZWlxrUE8tm93ftD PeWcdurQyWuwp5gGT9lMyhmBZc5Pcev1oApzSMXcAKchFzlgwTylk5YL5eEO90Yuz7mZlXa nPxN+0F8RP8AhWGo/EjxFHOURfAXhJZUXf50xa58YRxQDCDy0ZHkkjkXBZ3YmM7SE+37jYA xeLzlIRNoOwq5QhGycLja7jeCXRtmBj5k/KL9t67j1S0+L+gaeAdTu7D4daTDNDfiI2c0Nh r+qSiTAD2wSLUrWPzS4VnnILI8chjAP5oPi/rGr/FT4jeItZ1TVrqG3aWa78wytM7Wcwurh EheWRleG3jfbJIWDBk8vEi5A+UdG8X6z4M8e6bqfhbWbzT1tXg08zIXKz6bqGxdWt7mOIgN Z32Vlkjj83yGjEkMj5dD7V8TbnUz4rfT9HjludVuVubO4a2u1khtHS4cMkhASJ1Kt82JG+0 MUYxllYH2v9n39jPxD4ykg1TxtK2ieDtRFvbXupXkf2ZZblj+63zEPdCExzCS6khV44IY2c lGUuwB8u+KdTjsdUZ/D2jzG0uoRc6vHYG8lhhOxmuLlYnK26i6nnL3Ua48941XcGyT3v7PP g7xr8RvFfiLwpY3PiXTjrHw817TPDes6cJbQ6beW1zpl7ukTUbi0ktdLvbX7Xpeq3UMyC3s 7u5l2HLK39EPwK/YF0AJ4etrHwRYeO/D2j3emXdnrniy1k0vwbqeEvV1K4kSOWbXdW09pTZ GO3toYbS8eLc77IWZP0l8O/slfCCHxBZeMvGHgzwxr3iO00yPQ9Kt9H0S28N+F9A0eJ45I7 PTfD9pdhLkNLDGl1eX0t1PdShpJoVUs9AH4x/sg/CD9si9+LT+MPCniG78F6p4isdP8IeKv G9pZ6f4n8CroXhLRbOPTpdShmMUurz3AkP9mPGwjW8BBAYNIf31/wCEJ+LH8fxoLP8Axsvw 90FFZv4mVBqBCAnJCgkKOATivR7e1tLC1h0+ws7XTbC0gjht7HT4IrSyhiXaUWO3iSOKJFQ lY4lULkLjIJWtllO5uP4j/wAtXHf0AwPoOBQBFMMkguFD+WpOAzgYAUJnBDhj5kQGc4lYhs BT/M1+2z+0hoejN8WNR8DSJ4p8W638SvE+l3sV1DK1rIdKjj0Kz04PE7SDQdGtbQy6jdTL5 UV28NqkkaB1P7vftF6N8f8AXPDejaX+z74p8M+BNem1yI+KvFviaxh1H+z/AApDptzLcDRr eeCWFdRlvDBDHLOpgtkZp5BsBWvxo8d/s/eE/DP7MWvfGbWtL12b4i/FHxdrWiaFb+IntYL nRdP1jUb9Tp11Bb2iWUm63tr/AF++1aK3MDW4e8O2MEKAfmd+xz+yp8Xf2n/iV4cjjsrXSn gsra98T+KodLs/7H8I+EPtVyPt+oyKobUfFHiCOR4PDugGSO4dYzfXl4lvHKo/qq+Fv7Jfw g+GVrpDado954judINhPZX3iu+fV0sLiytPsJk0q1kH9mWbXOJZ7gLFMvnSZjdY5InSp+xr 8OPhf8OP2d/h3Z/CDTWh8LeI/Dtj4qu9UnEEmoa9rWs2QfUtU1S7jLSXVzM5ZUw32eKGOGO 1R0lLx/UYSTGPLlBUlEyMdhEeQcNjMSdAuAVG1VwACaG1htUCW4aKOMfuo4jEkUMUZZIobe KNfIhgGNzDEaJlA+ckB/kRKWxuXgc4QLKgIUtsAjjCqF3hlfdgmRgABmoqSfKwjfO1VIIQj nYE+UnO4t8yg9UG9RwGC+XJjJhcoV6YGX2sGJYExk5AkCGRlDZ3gMEC0AWfJQbhlgfl3Lvj GchcIMOCHYShDIDt3AnAilaN7rdT9T/OsorIckJIWxs/213OSxIzgN8+DEw+YMXI3EZ02J3 N8rHk85X192zQB80/tCfFG08IReFvAdjeXX/CdfFrVW8MeHtH04SXGrjRLeyjvfGetWkUYa KCTS9F3x2FzOUsf7XurRJJnEk0afOul+Fte+Jf7Rnh/wAGfEPwhY6T4M+EHwutvF2l+Fl1J 9VsrhPGMF94R0LSfFSlxpt5rmj20Pie41uTT82VzHd2K2e/7PIR9G+GtK0y9/aJ+KviG80+ yu9c8PeD/hdo+hardW0NxfaPpmtLrd3q9np1xMjvaRalcWttLemEo9w1vB5rMIkC9toyxL8 WPFM6W9ok83w4+Homnjs7WOaVU1zxwER5UhWRo0DsEjLFEG0KoCIFAO607TNP0XTbPSNHsb fS9K0y3gsNO0+xiitLSzsrKJILW1treFY0jjt4VUJGBvQseEQkC/kBnPmPncVJLnjhlKrGc JKNqgBhjzCdy7TMQs1w5iEpjEalUlZSIouCkIdTyhzhyW57+1VnnkVF2+WN148LAQw4MaSS bVI2Y4Kgg9cjOc5NADyDtCl5cjcBukYAs2QyuSSA6sTuYkF43LM6rlCxcZ3u75ZSAfNPzKG JZUAZZBuZjzw67XkBfG0N+0yiWVQUAVmjUCGEYRZbVFXPl5ICyOADnr6gYsxSMYZGxHkO+C IohysoVTgIASFYgEjPJ5zQBGynGN0gOxxjzGAdQpyQ+echzsIUbQ4VSpkZ6tSWZaR2+13i7 nZtqyqFXLE7VBjOFGcAZOAByaoGeQRQN+7y0MzsfJh5YRKwOPLwOSc4AB6EEVXnaTz5sTXA /eycLcTqo+duAqyAKB2AAAHAAFAH/9k= </binary><binary id="_7.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w AARCABbADsDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2 uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL /8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1 dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD+uT4lfsl/D258eanrGr6n 4h0aDxpqtpd+GfEOl6ncQTeH/G9xK9zc6ZqHms8d5Br128U+iXLDfaakxsRtWRJK6a0+B3x v+HehRzfDv48eMNYubMuzaH4tg0bW9OaKaaUeaPtWlTurlQJAgdVZApjeIbq6f9q34p6F4A 0nRNL8YaL43TwZqd1a6hrfjbwx4cudc/se70O7sdR0XTrd7JX+yavquo28SJqN8sNlY2yyu 0gLJXh9z/wU1/Z/tLqSz1Lw38XbCNWuFkng8FTXELxqsnnRI1vdzGYW5DJsUhisKn7OiNhg D5m8Wft7/tR/BXx7/wAI58QPDHgjxdo2mz30GpS6dpTeH7i9uWeN7SKNxcTIqJbEyPd2yOk l05LRrAFQ/dvwO/bv+CHxt1HStD07XJfDviDVmu4bHR/EUUUNre32nyRi+0uy1lLe2s11G1 WRWhs7wW8l0GjEEksmUPzh4/8A2mf2AP2hCmn+NvHb+E761P2i11LxJ4a1LwzcLKEjZEluJ 7FmMccskTyW8kyGOS3JmYLJhfyt+Pv7IfxG8EQX/wAXfgPrGm/GPwNPfC5u7zwd4istaiZS ZFgXWbbTnkntLmJpYWN3aeXqFmkcQVzLGkSgH9Vd7qkFjBdXV1NbW1vp8El3fSyyKqQQRQv Kzys6r5cR2N+9ZVQIUcSEsY68B8J6Vqt74c1bxvo03h/RPFviXWNd8QaFqL6XbiDVdBvr+R 9Cg17/AEVbh7HVbOOOae4hdbiB7iKWCZ5E+f8AD/8AZq/bT8beL9A0r4aeOvHUF/aeEJNDs PCmgeONOma+1zUssNQ8P+PNUtNRXVNTHhx0F1oEd+IbbWNLkQ6hJJLCUH1b8Sf2wfj98PBb +JpPBmiX+hXWm/ZYW0W5lFs0VjcJFMY7NV8yOJ5yyW9n9y3RkgdiImkoA/Uf4cfFK18e2mq 28ts2i+LPDGqTeH/FfhaZ7drnStXt3mQyozBZJtI1JIJb3Rb11iNxYIjyp5nmKvrYOQpyDl VOV+6cqDlccYPUe1fhV4B/bPtdX/aJ+FPij7VpsP8AwnLyeA/iboyXKx3/ANivkjl0DWNUh UIhu9B1aT/QvMDzLbX6AOYFDD90i0vHyA/KmSWKHO0Z+UqxXnPBJI9aAOb8U+H9L8U6Vq/h 3V7WK80vXNOk0rU7aVdySWd3H5MzlW+QvbpIJ45GJEbJuC7kZh+G2q/s4eNNasJdBtLKbXL vSdU8UaBviiYaibjRtavNKGpTzCMAtqOm29vcXTSNhrhpyh27GX94ZGj81o5H3o0axSh3Yb 4vI3sxMYzyAQQuxSZAP4yG8A8HzwWfg3xT4i1+O2tPtWr+MdamvLkrGlvDc6zdQxXrM6wxq s6yG5ZF/cSxxDgBizAH4K+O/wBi/wCKc+lwjU4rRY48NdW1xGhM1oszlY7edU3O73Wxo2dC Avlu0m8uE+UdV+Dv7R3wK1uW5+G8niTQNTv4Fa7m8Ea3qlqLy0mfz7r+0LBN2nX8v2lYpZP Mt3nMJaL7VGnzL+tX7S3/AAUi+Dfwvkt/C3w38OSfF3xraWjRTalb7LrwbpjLOEeOXV0GLy 7CRiT7NZxvb2+5la8abML/AJIfFb/goX+1H4vknbS7nwt8NdKhgkktdN8NaHYyM8csixO8u paml3dpemIkBLfbHbIwSOImJXoA8a1Pxj8RvFXxCudZ8deD9Q8LeOrKE6dq2uaR4bk0bw14 ij05ftBfxbaaTbSxW+pyLHKP7ciuJJrics5RV3l/d/Ff7XHijR7R/h759h4r03+wNKuWurL y55lTUbS5kt4JRKS0J0+HdDm1eb7cIvtMzBwXHw/pfiD41fGjWNQ0OXxd4x8TpMLWK4tY9U 1OBZX1i+Fja6Uy2JhG7WNQkjtYbpiYrWIvJcHyY5TXqev+LPD1pfz3k8AufEujxaR4Jjuba W3l0y60rwnJDpGnSaDZqsUck/20anOzzSuz2jW6zzOpRZADC8P/ABbmt/iH4b8Ux2rPPpur 6TBerbrFvkT+1Y5bW6dWKRpdWwlUSZBlNsiAy5YMP7sLG/a6sbC6EE8gurGzuQ6+WQ32i2i mzl5EYn58HcinIPFfxa/A39lL4n/tFfED7d4Y8DvJe2aWMtw0zQ6fotvFJqEF0uo6/qkGzT 9LiWCFN0QWXU7udZIrW2IkUv8A2E6DJ8RbXQ9GtdZ0TwfbapbaVp9tfQWXjHW2tI7iC0iic W7Dw9FmI7Mqdi5Bzz94gGD+0R41tfAPwk8b6/cx6xPJDolxYWcXhzS7vVddS81S1eyjl0yy sklnmms45JrsyLDIYYRLI0kUUMjr+XOmfDz49/td6BoegX19c+BvgHp5uLPw3oUOq79Y1VN PihLSeONRs7yQz35lFzd3WnwuBay3dvEZnk3Qj9qb1IfmdhiVVyHRDvAMWw5O/wCdVLpJtA Ct5Yjk5dd3z/4Q02z+HfjzxP4QtI2tPCus2l/4+8NwhGgh0qeS8jtvE2lQQ20b7UW8lTVrN 0DCWK9t7DMSW6owB/Pl+0r+ytoPwA06S3t9Ri1iK2uG0y2ls4Y447Tz2a5SF90MkSh7iL93 JH5km9yJEVC6r+QXjnxLGy3MNi8szW9qj3Nw8a/Z0ZWJaKzddjO+0NGryIshlCjbtK1+8X/ BTn4lWWp6jBY6GFtkk1TTrs2N3EFhNtbi6S71Dcu93NwFdomkRHeEszQ+ZJk/iZ4B8I6f4z +LnhHwvrkt22nT6qmpyR20EMl1ImmQPrjabFBJJDFeyXklq6EoxbyJ1jCy7sEA+pPDHgbxh 8DPhdLrWmW0Fj49/wCEetdViFndWtzK3i74wWa6F4A0i4jSOcxWXh3wjPqPii7ikZJLLUEj nEkTxKy9N+xN+y1efH74jaZ4L8Oefd/8IZIyfE34i3OnFdC8H2MM1tBfeGvCIuBJpmo6vNd QXf2bX2VZbm7E8pAkt0mkZ4b+O2pH4Y+J9bsTaT/EfWfjD4kutQhu7W383StJvfAXiXw3pB g0yUR7W0qKe1tbDzmWG1YRvC8ZiYn7P/YX/bT+EH7L3wP0LwtJ8LfFd/4q8Zavd3HijUNG1 nS73U9X8UXN2ukWsdpbTziaDTbi2WC6tllAiN3Ncu+x5TIoB/QL8Nvhn4P+EvhjTvB3gLRr PSNB0uNFhW3fN3eyGILNqWr3bBp9Z1G4OyRpruOVo5GEVuqRQQxD0Qxs207LYZji4IVsfu1 4BCkFR0UjjbjHFfn98F/28PDHxb+J2j/CQ/C/xvoPinxBDq+uadezLpWreHh4W02xhvP7ck 1GG6jEEF00ptvLIa2W5SaOOSRYlUffpSA7SbiMfu4h99O0agH7/cDPBI54JHNAEk8wDhSiO BswWL54UEFADhXPmFUmUAZJG/KEL87fFbxCnhXxVpOvSyJBa2/gXxQr7w8sCk6jpMm5VBOy Yi3QE72Ku8W/aSCn0VNImZEO4nZ8vDYBEIYOrgbdmCd0W7+BnVWZwD8G/tR65YXWs6j4aku Jvtdn8MNXkaOGRY5oG8QajNa2rmJz5zOTawOfIO4JH5nloIlAAP50v2g/G+o/FL4va9qV07 pHPPe21jO/myWKJbXVz5KtBIViJLXKRgK8WwuVQfKBXxF4pL6RruirpL3Q1DT7ot51pIyah aamZXWKaCdAXtzbCWUQpEsZaHZC7gHafoP4trceFfFV3Zy3n2eSy1B7e+hs703JuL0T7kZZ FklkSNRIsjPC4L7o1ZyN5WT4Ifs9eKvipq1zrF+strosWopJquvMjC1tozKBawwyzpJK95K BgKoM8aGEGMknAB55rerSXMK69pmiQxa1f2lrBq1xY2EyTSuIG8y4vlYtZm6co7RONjuokG HUqTofs/8AhvxB4w+JnhjT9Tttak0bxONU0WfUtHVbS706TWba9sprzSJLwx2sGq6JcXsOo QRGdJJGgkjV1jZM/uf8I/2JNB1Cy0y18O6S/wAQNMGpg+IbvU7FtM8LWs32sMlg+qzTx6jq 0+nxi4j1CGxgmhZppLaSdXzHH+oegfsyfDJZ9D1Hxd4O8D61qXhWO4g8L2GjeHbbQPDHhiC +iMF2mn6bA+L26nghiW61HUvMkkdv3CRbmUgH4f8AwE/Zi/ajtvFHhm60C91azXwha6Z4b8 LeL/DOrxbNC0i31C4ivL3xXc3BS1uVs4VjN5pFnezIpWSyezkiiSZv3NsfhB8UUsbJNT/aL 8Z32oJZ2y3l5b+EvCMcFzOsCCSWFF0ohY3YZTJLFcF/nLV73Z6bb6ZbRWWmWVtp2n2q7ILS w8tLW3RI/LC/Z4kh2BQhQqolGVwAQCh0mSYkFZ9o2J8uxJMHYufnG0Nk5OQoBzwAMCgCne7 tzhGZXYKqsqeYQzwlArBBuVGJAYs3yKSShV1Yfz+/tjftLeHdE+J/xuVJI77xLpHivS/Bgs CqO0lhpdpBpltpFgZElRtXu73ULm5njkdLKz09W1KeZXKWdfsv8f8ATfjtrfhSHR/2f/EHh Xwr4xvNb05L7xH4ps2v4NL8OxQ+deS2lpHE5u7+a7W3tI4pyIjb3VwzcLvi/HK8/Z38O/8A CsPjb+0T8U9O1efxTa/ELWbDQR4jubeeSa7j1G30G91WGSytrUarBr3ieae5sdUhWV5NO8m OXeIsAA/IX4YfDf42/tJ/ErTfD3hnwtpl9qGt65qN7Yadp2nR21xFFPKgfXvFGrTR/a9O8J aFEsrz3t48jXcwS302P7TOkS/1JfAP9hr4a/Cjwd4e07xQbr4g+JbGG3vtZv7q4ubPwnNra 3VveSXWn+HcxQK9nKDBpjX0M95HAnlzOr8JwX/BM/4a/Czwr8CZPGfgvS54/GHjTWtTtfiV 4kv2e6uL/W/Dep3dhHo+nXkrsqeHNEheOK1it1FvPcTSyv5k1u8cf6P+aojERDZIcgEKkaG QHG1iFI437iVwrM0ilVRcAFaKCGGPyY4oEiVSxjMSKgaR5DK6JGscTGaZneRjuSRWVQrMrq JUb5VYgYBLKAduE2oNm5QNoC5ESRED94JFSNQqljkHcAeFixzncm6UtsbJYkgsULEAkgttw QTaWcKFPz7tqhQVVsEFY8hcNnAYlWDK0rR7H2qFyAMaaQkfxHDEsFLkBSSHXBB2o+/y3YnC FhtJGW0AMBRjGFQYByB8o4zhc49dq59B0qqJkyDtYcqMELnA8oAbxMrMQQoDyDofmGAwqYS RhUGcfJGQAuAAUUjhcqOCOFJA6A4FAHzf+0T8Y9O+GWk+HtDs7i8k8e/E/XbLwX4L0jR4Be 63Hd3kSPq2uw2oLI8Ph/SpHvvNYG0N0LaCV8TMyfK+r6N4z8Z/Fr4I/s+eKPBiaJ8MdMsH+ KenwNqc9xreoeH/AIaS2unrp/j6MMNPGseKPFmp6Xqgs7ASxWtok8c0zyb1P1PpGk6Ve/HL 4reKrzTbC88ReFPC/wAOdL8M6vd2dvdXmgWGsafq11qttpEk8cgsE1GdEe8a2WN7gKscjNG AldDrCRR/Gzw5qCW9oL9PhN4nhW8NnatcrDP4q8GGWITNCZBExRT5e7YvzbVG99wB6T4Y8L +HfCmk2/h3wvoumaFoWnIy6fpOlW4tLC1WeaWefybe2A5mu5mnleRWkZpGkZtuwDfdIUViH dWwXUCMuy7AFcCRAxJEg+cxsDyEH3sNXNzMzkMwYB7UAGOM48yWQP1TuFXnqCARg81WS8uH T5nU77kqwMUOGG3HI8vBOABuPzYAGcUAWSqLu/fyrljgpbudhAx8hVSpdSFLKQCucKQTGDY WKADJlIDAMwMRBJPIZi24unI+V2dWdQCxYFaoabdTyLIzsmfIjfKxQplvL3ZOxFzhiSAcgZ OABSS3lx9oeLepjE4QKYoiNobAHKE8BV5zngc8UAaXlW7ZxMSCuCxQNjoGdnKnPMhJZiQu4 EkeWhScyRrhS44VOoCHG0YJXA25HO3Ax0wOlYkF3O0G4sm43QjJEMIBQpGxBAjA5LE5xn34 FdEgDKpI5IHt7dBgD8KAP//Z </binary><binary id="_5.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w AARCABbAD0DASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2 uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL /8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1 dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD+xrxv8Mvixe+MZLO1/aI+ IXhFNcuLR/CLQReHW0i4a3tLeW90W6jTRWf7ZZPFLPDLM0n9pQSziTMqko240H9r7wVpMlx Y/FLw98SZLSCa7Gmaz4J0Wy1Ca3FwAkLXelGwa4kdGJg6P5YZpHZtkY7b9oj4m/DvwWvhnQ /HmvHwmNY1bTtZtPElza3k9tps+h3FvcraQz2lvPGuo6kgk0y3hcok8d/MJJFVUYcHN/wUA /ZQt7hra8+K0FtiS4ZxcaHrsUoUvIHW5MmmALFFLvhw0igi2TapXazAHydq/wDwU0+IXw68 Yx+Gvib8F7NNNs/t0Gs6xoGqXEVwkkM8cVvNDBfWs0UcxgfzGEqfZndTGp+dRH94fCf9rj4 J/GJ7LTvCPjawbxFerut/DWpPaW2s3jxpLJcW+mhSLbV5YI4WeeLSzc3MAdfOgQZI+aPiN4 k/Yf8A2kLU28Hxb+HWk+Ipb2O5XWLqeDR7m/uX8ryoJ4NXt7QTqPIifyhKH8/ahVpZpK/Ib 9oL9j/41fA+e7+KPw2ibxb4Ot7+LUr3UvBV+bjRpYku2j0vUnm0O4ln0/Uo0EOy+tjDd206 Q5kZY9kYB/VEJrg5CguQ6ovywqXZo9+0qcPEy8jbMiE7WLFFAJ+dNG0O+1z4pfFPxf4Z1E6 dfwHwbolrqkEVrdaVrD6bo12NU0zU7eaNoblIruRLSO9tmgvrKY+QHcRvGPyB/Zc/4KG/ED xroMHwz8deKfDVtf6VaxpbeJ/FV3qGl+M9ctopBajwJq2sw2MlhpPi6WeS1W01y4jlF7ZCZ VcXcSmT7m1z9rbX/hzp2iQWvwWv4dDsJ1i1afQ9Ws9Y0syXAMk7i6jS0uZ5Dva4u7q4SRJJ Uhddswc0AfePhjxh/bN1f6FqDRaZ4r0WKwGt6LIIfNtReqDZ6hbbQzXWl6gFkFrcqAq3Alt 5VicRqe6gdpIgzkE/L/DsPMcbEFcAhssdwIGGyMKAFH4u+O/24fCs994H+Lfh3SZ9O1zwN4 v0jw14tsk1GCK+17wdrF2mk3umajbBQl3Bp9xdwX1jdeZutJU8xZH2ZH7L6Tewalp1nqFrK s9rfW9veW0yujiaC4t4ZY5d6EqxcNlmHDPuIyDkgHIeP/BuheP/AA/qnhHxLawX2ja1aC0M Nx/rbC7liWO01GyYQ+Zb3tlP5NxbTxziWKQSfKEkZl/E/X/gp4u1LTLqCHwkupataXviDQ9 TjCs09/rGgandaaZGS1jWGKK8gs7e8uIywWV5biVUeWQsn7zymEyqrDJYojgNKWKmKQ4Mag qVUbW3gjYWDHayhm8H+GNzaJ4a8QeIZkOmx33inxjqAubplglWGXUbmyhvfOlm8kpPuUrNI zQuEjlG/wAzeoB/P38Sv2Q/inquh3ep3nhG1Nrp0UcepQPEBKtvHJEv2SJEtZmedJ0IIXjY hwQI/LrwAWH7T37OV2I/h9rXjTw7PqUMeof8I7o15LrGj6qbhGMcGp6JqSXOnyQxW8UUrW5 t4ZhKxijWLztw/Yn9qj/go38EfgxPfeDdC0W8+LPjOyvL1HstE+zL4etbhzC8ceqXkUrQ3+ 1CZJ0gkkKNISkaAERfj/8AFP8A4KW/tE+Iw9x4P+Hnw78F6SWa7aEeG7fX9aSSCG5s4wL/A FOVPs8QKpC1uyYjD25CSLLvYA+ftR+K2oeKvHGkap42+HB+FXxL0y5gXW/EWhaLcQeEPGVt 9rWQ6p4n0fyWh0fWpHiVrfWbQLbx3ccEhFueR9m6V+2h4h+HvgvQfDuuiz8YQ+J9C1EW1kt 3FqOq2MGkK1tf3GqJmK5S9kOy6Sa1ad7mzZLqLaiNu/Lu9/aH/aI+KutPbT+KtRa81S5lk1 KLT9F02wa2tLIxy3Kym2sI1TTrSA3Rmiillaa4NtCp3hC/rEP9l+HdA8N6f4n0+9fxl4M0O Z5pRZ200mp3njZ31m9g1+7U/wBrR6jDo8NkPLZFs7a4lisVeONvIcAteOvjDYa7rtrr3h+2 W1m065hu44zDNA6wWNxa3n2HU7MFbaeO0dJUgck3VwsTecFCvX9jn7O+sf8ACa/AL4NeJZr u5kk1j4deF9Qknt5pbLzpLnSbXzC8du0Y+V4yEUjCDIXq1fxbeG/hb40+PPiOzHgbwhf3M0 d/EkS6ckv2rW4b0vC+n2kcG+a5ly7zefHC1tGkeLi5hZUaX+xn9m7w94/+HHwG+Fvw+8TeD tY0zWfBfhXT/D12LPW/C+pfajYwRqt1JJI3lxeYH+WGLLRuJUkZtqMQDs/2g/iHpvws+FPj nxlqdzeWsWm6MYYJtPtrm71D7bfrHY2q2kFqs00twvmySxt5YWMJLJOywoWr87JLD44/ta+ Gf+EY8IJN8N/2dwq6XpbvPFZ+I/GNrbFY7+Pxfc2ck0tva3eq2dzerY2FxZzvE9ulzO2Qa/ W+/tI7lJVurW3ubeRArRXdvFc283nW5geOeGZGCwlSyzhvnaItEgBmbd4x4F0Wx+GviDxD4 H02CKx8NagJfGfhuJWWaayOo6itv4hsHiiZwLWG9lilsRkRR2lwYY0AX92Afz6ftJ/slWfw LtUS8SHVruW5Wza8wXi05rjzJIGiBVDHMwWKPyHMjPucRylAK/I7xxqyyTXEcVvNGximty7 3EqsrWxZWYxxvFAcOCoAjUPHn96SBt/dn/gqJ8TbS4vf7N0aKeSL7Zpi3Vu0QhDSE3AbULm PcgeaN8NZK5JgWMBdjLvb8J9L8NR+PfHOjeDLvUZ7e38V32i6VFrAl2f2cL24ZNSukkDedP dTQQYghuC00l3LtVSjqWAPpv4CfDSz+GvgzRPif4vspGvtS0mb4lTW9xNKGtfhJ4LkS80tD buFkf/hYnjizs47WKJWub7Q4CsuI5gqw/DL4aeLfjV8VDp/iHSH8WfGD4qazP4mtfBCaitv oOknxPMdUbxD40ubVWjs7TTbKUxW/hy1KXMFjaxxXz2iGMS+r+C/ivoseh/H2w1+x+23PhE fDvwx4d8Oa9HLHqUPgzwj4q8OrcWttA8bm0M9paS3F+luEi1Fb6cOkyyyFfoP9gv4//B74C 618a/jJ8VdI8U33j/xXrzW0w0fSNLl0vQPDs1zNd77J7i9F6JvJT+zrkwRhEgikWGTypBuA P3M/Zh/Zb8Hfs7+ELG1tkt9e8dXmmWFl4k8bJbW8DXEMRiu30Lw6LNbc6Z4cs5GaKyt4W86 XYZL7z9sZr6sxetGn2WeD78m83Vu8hJIQgIYJbZQAS+7KdwAABlvz10X/AIKOfBTWdX8Paa vhf4pwL4w1bw9ovhSW68IS3E+t6/4h1CK2tNJ+xWNwDphsre+tNUnk1AmSTRpknaLy+W/RS AYj+8GO4gtvWQkhV3bnVEUtv3E4RVBOFG0LQBXuWYuyKMEbCGC/NkxjAMhCqFK+axVt5Xy9 29dy+X4h8QteGgeM9O1IyrBaW/gDxtPey+Upbyk1DR3tVfdG6CNZJC8Zzu3s4UHYQPdJ5FU uhBy4ZcjPy5t12u58zPlqGf5AmCSzhC6kt8JftNeL9Hs9X1XRLiSb+0F+GOoSQ28MjRvcHV df8iK3kUFWQXDWc7yu7DGyMDcGy4B/PD+1B4/1v4nfFTXXefGlDU4rG2VpUMNqbO8kZJZy2 5Y0ukYFfmjEkLGVd7HNfB3jorpOpQx6TLc2WpWM1o9teBniu1v9OmEkV9p6o6yyNbzQTRxq yhpAFPMg+f6T+L99qXhzXL60leOK7TVzaSJHIs8014ZY3SSdfNTb/rUVXYkqCqlME45j4Uf BTx58VPEMmrrbHEDNPNdOkLRRWMEu64uBLhYVlSBftC5MZZyN7Gc+SADOHiI6wkPiXVdFOo eM7u2to9WvFN5bX2oGG3WArqMTuvmGG9a3lHmIvESzKXcYHIaPc+IbjX4ZG0q7vYRcaXbaz pQh/wBA1FLS/gM1oXfCfabpd0LxTiZXMwE7QAMyfub8IP2IPCzaNaT+HLe/8Z3eqWqf2rpm nWcby6Ol3aNdx2l5rV8EsYJNRm8hrkxs8umeWxRVYmQ/pH4Y/Y5+Hs/hbS/DPi7wD4A0jQL SXTtW1Dwz4Utrtb3WPEWnlZbe+8S+M7lm1PUfs0qsptbUpaTsrfupIwCgB+Jvg34H/tBL4g stI8Of23rOlWvxBuviz4d1PS7nT18YabftYwLp4fRJppHsW0pDDo0EzahBCy6ZC0Vo9qsYX +hH4beGv2goPCmnyeOPiZ4cvNeuYbaaeGLwRbRNYA2VqDa3M0OqBbu9Egke6uNkaPKxaNQj AD1Xw54Q8I+EbaS18OeHdJ0aCWYyyPpqCBpJTECk0s7Ibp5WUImyWWTaVdkBLMr9jEUMYCI Y1jZowjEkjbjrknB5+bkndn5m4JAKU8MzSNiRDJ5aFA4DL5iwEKzIHXMTy8EExrvAXf8AOw P4Vftr/Hfw1ofjH4y39kHvPEfhq80XwLa6f9la6uZJtLtgyWFn5TE3Oo6vfX88XlFf3aRmY SJJHvr9dPjvbfGm68JpZfAfUfCukeNL/VrC0l13xXEl1YeHNG8lzeajFZNHKLy7gDebHayR Sq8W+TB2Lt/KqP8AZ/8ACOufD/4/ftC/Fk65N4i0/wAReILOy+0taW1sPEGjXtvousamq2M LWt0mva/8mlzWxMq27NErMVbAB+Mvw8+Hnxd/aD8fabYWvhWGTVPFviPULnRNC0eyjlulvZ pGmmvtQ1G+uLuWy8HaL5VrPrmqX0ebdYPs9tNLPMmP6YPgF+wb8PPhn4P0mx8ZG78beJm0m W38SF7mXTvC+p39y6m+eDQ7RoXaK3dja2k7yLG8MQuGEiyIF5D/AIJvfDT4WaD8Irvxx4Ys rHUPiBrniLxHo3j7XvLSZ9N1bQ9Qe1fwvotxKFa20W0txbyyPaxgXNzNeI5FxERF+jSQpsi QyyIAdgXlYwoXEQU/MVjSNyE3oGkWRS65d5QAUrDQ7LTLeOy06xsdOtoTGIbSztbW1hjEMf kQrHFbCBCsUUaQoWDSfu0j84xtLsvCCfglxuwDtXaST+6w6gNsLHzF3OAsbEszshYllMcTZ xczfMTI3PyuBjcWVQSxbLOEYHITYSCRIF8uPA/0qcblVjtY5Khhy6KABIxDwyLGGUpswFVQ lACGCckM7rsBZSQu1UGSQ6Fv4QgLgruTnecMgAvW6OkYEm3cWY/KAFGTyBhmHBz0PHQ8jJo LHEqq/wBqlwCV3BmG0jcG2Bd0mSCkigfeyxba7rtuw7IowrTE/OwBlZQ2QE3d8EsTvYfeVn KP8ykkA8K+OHxZ0r4d2nhrRIb6CPxt8RNcg8IeAdLjg+2391q95bRG/wBV+wRzLJfWWgaTN JqE4RHjZ44YJJkEyxv8meLNF8R+MPHPwL/Z9vfCk/h74dahJf8AxBu4m1ea48QahoHw21mK bULbxgtqzabLeeLfEOqaTqumww3DrDaSXsFyJpoGMf0pb6Zpmp/tL+KdT1LTdO1DUPBfww8 GReEry9sbW6n8Nrrutax/bLaLJPE50+bUlsrSO8uLby55obeGBpDCgQddqOxvjZ4MmaC1aa PwD4+gjmNpamaOJ9e8IF0jlMPmRhvs0IJRlJVWXO2SUOAeg+GPCPhzwjpyaN4Y0DTfD2kxv PNDpmk2os7MXF9evfXU3lxxIJJbm5nnubidg1wzzTOzI0kir0Jt4SC3lDJOck7CSFkYhVM2 8M0QB8qRlVA28gEOgrLcSta+aShkCoQ3lRdW37uNmOfp6+ppss8iLFs8td0UbHEMP3tqEHl OMEnAHAzwBQBc+z25YjyxtzuDhpFwjSbScearBGRhtkUlQyu5VVCoU+zwEtmFSeRw1wUBw4 MQKFlwhKhwAoLDcUDImKvnyYx+7xsBx5MWMgbQcbOw4HoOBxUKXc+YRuTDSOpAihHyiMyAD EfHzorcYOVHpQBom3hOSIVOeACbrHcKCAuMcxBgQQAZR04KtZWcqIJbWCYKzlBOguGTcEB5 nDsjkIvmAHllyctk1SFxLi45T93Kyp+6i4CopUfc5wQME5PAHQCtGBiVcfKAsrKoVVUABVw MKAPxPPagD//Z </binary><binary id="_14.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w AARCABbADoDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2 uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL /8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1 dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD++G+uzYxzXc9za2tnbIJr iWYbwkaQvJIHxs8sfIWEjvgj5QpYiuL0XXZvHOkvq1mwt/D17atJp0iPFDNqsLb4muDJPbO 9jbLMuYGGJ5o1Mny5C15B8fPidp3hjX/h/wCCdXv7K00HxNezXvjC6uZ4op4NF020e5tbVY JcW0y6lqFuqSRSDEiI0QeNXAfmdD/ah03xPqdl4Y8DeAtc8UIL8206aMttbWel6ZawnfK90 yrbO0ZRYYLaEBSJBG8pjXziAfSvgi8kuvDekIkoIsbGHTrgsIx5V5YotpNa3LODKtzFLGEk Dx7pA6SgvuYm3r3irSfC9qL7xDqtnpNkZordbq9kihR7iZgsdtGjRiaW4ferpEkRLqAELFj j5J+K3xl1r4V6ddePrbRtG0C5vpdQlt/A+u69G03ji9RYhHNFbaasg0jU7ZVnn1XUftL2Vn Z28tzfrJDscfmZpXin49/tZfEW4t/D93qutWdrJqkM/jbQZLqz8LWtlqkMaDRvCsjKsWj6O tu09vJrUCjW9eTzriadbeW2hUA/S/xh+2n4fsNSudD+Hfh6/wDiHqlncQWt1LFJb2djBLJK 0ckcs6RZhmCtBdQm4SOGSzk85fMKsi+z6C3xl8WWFtqV/wCIND8EpdwyObHRdAh1e8V7j5r R/tetRtaztDblPM+zxPEDGymWT5c+BfDn4bfBX9nmytZfiF4v8BaT4mtrf7U2kvqNhYW6RS KESefSjNE+oXCOCGujEZn3ZeZwpib0uP8AbD/ZyZ4LW2+IUOpslwsMZ0vQdfvoWnQkKLYWu nlUjdlVowRIpj+ZW2YkoA7H/hBPEVncCzuPiR4s8Talet5l5Jqmp6bplvpWlYnW9msrPQ9J gWO6IkhfTw+/Y6mV5HWNYx6JcfD3QLi4nnefXw880sziPxHrUUYeR2dhHFHerHGgLEJGiqi LhVAUAV5H8O/i74I8cePdXtfBt3rOrz6rpFjeX0l9oOu6bbaNb6TA1v5clxqNnEkUOoGWNo Io1aSa4E0kiGJUr6Vbqfqf50AfhT/wUn8ZR2nxs8O6Ks76ha2nhXw7qWs2UlsBpkNvLd6k1 lZ3d+SPJg1dhM8jRB90EcsLRyCVwOe+EP7Za+BLCPS7PwpFNqF61pCdZCi3hR7x1sreK3uv kiktI5V+zxyKrKtoI5nbcsip2/8AwUI+AHjzxz8SpviWvhnytGg0jQdI+1xXov8AStYtdPi kWTT9QdYYk0e8uJL+dNOm1BVgIMh/1rx7vjDTp/DHiCQeF/GeiTaFqfhKaG+g0230ixeezv dJuUu9K024srhNrPfTxi2vpZbaSGCynhkgOzy5SAdj+0t8Uprjx1FL8W7+81DQptSkhbwh4 XlS+n8TwMrrLodlqtowbS/BzzQqmo+IYgrakWe0iSa3WTy+k0L4qftR/EPRP+Ec8E6BqHwe +GiNYxeHPCPw60pNCibS4Xe0NhqPim4txfavbXFuDIHYW73Cys8aqFzXzn8UPiF8Tvhz4t1 Pxv4F1OLT/BfizUrXxDYabeeGdK1bw+NP8T6VPq2hQwxavY3KQ2skMdzEljDMI7PUrXWLWa ASp5Eftnwm/wCCg/7TWnaXZ6ZL4W+HnifToZ7WUvc+ERpqTI0hiSC2aw1BIFu4eVRoba3MY RVWNUhWgD6N+FX7GnxROrC+1XwzaQm3kkuJr3xFdQazcTNcTSTwtbT3k95PDGrecEU3JSYs HeKJYjG32f4S+But6PY3k3iDQdNto7CK+ea4s1Rjd6ZF5l0Qq+bJBDNPbwLY280iLHCpJYq 0axr5z8Kf+ClXw+8RXNnpfxO8E698Npr0xw2usRiXXvDck0kyWywSzQRW19aRPIzhXmtzBa wKn2i4kRQ4/R9rzTfEGgPcaVeWmqWOq2EpguNOuFurW6WeFQzLc2shil5yHZY1YeYAVU794 BwHwZ8JnQvAehXl2Fk1rXbG317V5GgDu8+p2iXC6cHWFcWVhaNbWMYRC0jQb5GYyBK9kbqf qf51yXhxHTQNLVVkZl020hYKhOGgtYLV4y3UIhg2hQVcnlguwK3Wt1P1P86AMXV7LTNTtb3 TtSs7fUbK+t/sl9Y3IWa2ubWWIrLFPbSAJJFJGwXGSoYK3yt978Wf20/2ftE+Gt6vinY1j4 EvZ1Ww8dQwXdzqXw4v4EFsumeJIdOiZ9W8GGCT/RFuQk2moVEDzCNbdv06+Nvxx8PfBT/hH H1zQvEmuXPi2S70zw7Z+GLFLwXet2NhFcpp17JLNClslxFIpt3ZHt0QTSOnm4x8/wDxJ/aO +E3xD8M+MvhT4w0nxlompaz4evIdYtrS3s7mOzSKMXwu9P1Jb1rC/jtNQsLyKK8gjcRyRTR vsnURyAH5SeAvDmseM/Clx8CPF1taXp8NTeTpWsWT+fDB4E+KV5LqPgbxppmo3UQk1JdE8b W+kWunyztG9hoHiTULG5s4U3SS/Ilna6n8PPE2u+FtZ0/UNK1DwtqB0LW9Jle7j+yahpNwb TUY7TdhPISaFvLlWJIrm1aGd1VZCG/Qf4O+NdLsfgx8RbHXrWy09vCvwz8b6No/ia5xZalJ ol3r+g6t4X02X7QVlubuwvrKOe3veRZwLJZ26RlWY/JHxcvbrxXceBPize3LS3vxa8NLqGt LdWD26SeIfBF1Z+Htb1a0jZVNwdfDrfLNKR9rktY3kDnJAB9q/s4fDzRPjNqtpbLHsceTcW V01oV+x2kVsLeWZj5pt5o7iWR5GhuoAN0pzLlDu/Qrw18D/iF+z3Yx3nwe1JfEmkia5n1vw Hqd59m0e9O53MmlNO9xJpOpRxNIsV3A32aRPKFxFIkgK/nN+w349k034laR4dtblbe2ltb2 1juDb7LcpcSrIkE4dyDC370bGQ7pkZwASu39x/E8iyW9no8cqG68R3h0i2mRJo5khaxkvtS ufMRS6SwWdrcSwEqVV40IjGKAOB+B/wAR9L8d+G9ZubCLVY10vxBfwXVrqenSWlxYm5eOaP TFlEX2XV0tZHa3Oq27SwNAikGGQiGP31up+p/nXO6ZplrptnBp+mWkVlZWcEVraQ2wij2wp Gu5WWMrumdImacHzW8w+YRIWDVvsX3Ngcbjj5R0z/11H8h9BQB+b37R/wAPPjze6zpeu+HN TuvF1x4butG1Xw/e362Oh+FdJkiEaTNqMVo17NDqQjV5r28hiS0uLSURySQ/u0f8o/2gvBf jT4SW3hbSb+11q71690rxLrut63p9wJtNubjxlqhu73S9Iltbi+nn8PWVzHcXEE7yQyG71G ZPs9okSrX9Ozxb5RuwUiwUXDOW/cgSREIcDcmCUcEuG4DKxWvI/E/wZ8E65f2mu/2HpEGta Xb6pBazT2P27TBZ6nE0N5a6hpd2Rb3dm/ls6rFGjw3Mqyw+TxNQB/MN4b8UaP4huoIPG2iT z6NJYaakVmbybRrW9s7WO3tfJaVP3d2xuYVmuLJ3E6uZCV8oYbhfGXj251f4h6rcalYFPD2 l2tnomj6LCJWtNG0FRGtpbaNC3kC3u7i6Vbm7uLeFpbyQCNlMLs9fvt4+/ZX8AX1xrNhdeC YPAul3tst5Lr+jpdap4Rt9RMayW9yI9vn6BaTTgHUlnt5Y4wqfZ5eWZvy2/aL/AGVfEXhAv q/h6OXXvDYl02ey1y1ie+tra6h8p5ka5tyJZNNkx9riEweR1k8uCNPJfaAYPw/nvfCGp+Gt YsUmjmnubR9Pl8poLqMtPb3SLd7j81uYldYiWy8nlmQMSxk/od8I+JrXx9ovwy8VxqA159u uJRvbdb6gug3lrPCc8vIfPuvMJ8thLGihVYxqP5o/BWp6xJrdtaXsTRXFlZRRw2168AjcG9 RVlgndzJucSI8RiJkjRpAQvKN++PwHa90LwT8J9Ov5JLedfGHiK2vrVkkRvK13RtYv9NEKO XeS0SSW2jEkQWJcIh8lgGoA+y7ckIc4Yg/dPO5laHblWcYGcLGSSI2PLEDm63U/U/zrPiPl x/NldxZl2lnwCEG4+X8wYOyrtMoBRgxAfCjQbqfqf50AU5pSsjDIONihSisV3LE/dgdp2H5 eCHKnODuWPzpEJxtUKD821tqEuoQbgZAqssauyqQkisQA0hQkmJ3ybRtYrEqtv2ceVu+dgM q6Mq7Sx8xSysDtKioD8yAA8bflJXGBvLSMcfKA2CSyHIGIVViHYAANgMmY4X3RyRyNIilpo 5InbyzknfE5UbxgEkjJJkbPkfiX4LeCvEaXymLUdHfUhG+ow6NfC20+/litXsbWO80qeNtN MNukqsbZI7cTPHGGled1z68SSCRlemwtjDglwzH5SARIIxtQjk7wgVmWhSC8ZGeZFG1wpwj OvyhVBQYwScEDe7FEwFZQD+bX9pD4OfFL4KeL50uNJ8M6m11cz3nhjWn0Ka90HxP4aifzbg 2AujCtr480WaKSS+0WWSK9NhF59jJNDCxT6u/Z6/aa0/UvCdn4d8avb+EvEHhbU/B91bSQr czIl7puoRxPIs9/Gbm50XxHYJcxW9yiSSWt1Fd6fdskf2SW6/Tn47eA/AfxI+FHivw78SIC fDEOl3Wsz6pFKsN94eu9GjkvrPWdMuMq9tfWsyI1uFz9pctA7rExVfzl8HfCzwp4l/Zw1Tx 7pNpqd/8AEX4axz2zJpf2S71DVdKKWOsSxCGSO5tZZ9Z0K4uHtrxonhSZzeRxBYGYgH69iR CH84kuWmbcpTIVJJ9pkLo24RqVCNIPLEZXZufKHUaQBmHoxH3k9fdwfzGa+b/gXp/xlsrHW n+KOv8Ah/xHoF/DoN/4DuLSwW28R6dpV7pst3c6J4lEMUWm382mNcabFZ30VvEJX+0O0K7U z9Jt1P1P86AM+dsyEgEq0UbEsG+6QCF2BRIGJAXBZBlyJOi4iDFsHjLAEkrkBgME4AOQDj9 2MtGzqsC7qluZGW4tlAQh2bdujjYnYEK/MyFgVPIIIPT0FRmVvP2Yj2i9CAeVF91omZudmc lkUls7jtAzjigCMEhSRty5Zhkn5X+RcFyy5kZV+TBLlSig5LFnNlQfvbUddpywGTudcnChx uDNlCkio6uAFaiSZ1mlQeWEV1Cr5UWADJZAjlM9Libr/wA9GPXGJLeRnldWEZVX2AeVEMIZ rxSvCA4IjQEd8E9WYkArXNtb3cUkF5bw3VrPHLFcwzRRTQzW0ymKW2liljeCS3kVTGYXiKs AVALqGX471vT9W+FXxqsPDnwt8H2N9o/xk8JGTVNDluV0vRtLf4Y6fDY39rps0KTWttquq+ HNS0y30qO8VbN7hHuLwkM5T7MEz+bj5OWuif3UWSUuDGpzszkIApOcnGWyea8/8RpEvj/wB dCC3+0x6d45ljnNvAZUkmtNFilkRzGWV5Y40jkYEF40VGJUYoA4b4U+OrG417xH8JbpbrT9 f8EWum3mm6XrU0UWtal4W1iGSbT7jypIYmlGi3UVxpF1Kkkkcr2sVwDHDcWcZ+iWI3N+9x8 x4ynHPTlc8e/NcRq3hzQLnxT4Y8Uz6LpkniPTLm+0+x1trK3/ALSt7HULO4e8s1uxGJWt55 IY5TDIzosyCZAsvz13PWgD/9k= </binary><binary id="_8.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w AARCABYADsDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2 uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL /8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1 dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD++S7vFgRiXigWMxl55iqR pGybmd2cbVVdyl2PCqGLlBtJ890XxPcePIhf6RczWfhCfzbWz1iOAQ3evyieSGSbThNEz2+ nxtDIguGWOW7hDPF5O6OZvnj9rL44ad8OdQ+G3w+u4raSH4m+IHi8Qz3N5LYw2vg3R7D7Zf Rm6UHF1rV3F/ZIjBDfYpbmR9qAueC0j9tKz8S6/YeDPhr8M/EHixre5srVU0+a0sdOsbRA8 LwzX7wNp8Vr5BFpbvER5kIjlchZAVAPsr4Y6jcP4P0izv5Vl1TSo7jSNVheQtNbajp108Nx DcPcfvGKQ+RIkkkgMqTowDAsYr/jb4k+EPh/pB1nxXq1vpFlJOtnZOyPc3GoahI8ixWGm2V ukt1qF4RGTLDawTNbr+9mCwlZG+GvjD+0je/C+11bxlcDQPBniaBLxbDwnc3Emvy/EDU9Kt g8ujarFYeXp+nOiOr3viuO7li07T7CSSVZSkaL+RTS/tE/t/8AxHe60GS81Tw/ZzG/8RfEF Jp9A8N6XZCJRNoPhaW4vI4NN8MWBka1t2LDWvEgnbUb64jhZIoAD9RfiX/wUesnvtU8L/BH wlL4n12y+2Ws+panGp0/Tr6CKNoWuLW0cmYSM5We1Wf7ShCCNGkWaJfoD4b6t+0V8VtLs/E PibxHZ/DbQdUeYx6X4c0HTpdUsoYYrdgJtT1mC9kk82Xz44ntbeL91JFOSyAg/Gfwug/Yj/ Zjt7GDxv8AGDwr4v8AH+k3qXsWmeGLuTxPHpOp2znbHFaaVDcw+fb3BMU8VzOEaSUKrFAdv 0Jcf8FGfgpHkaT4Q+Les2cEix24sfBMFpA8W5Y7draC51iNnhuCUeIvBCWjY+ZGhkUKAe8a p8JNN028Msnjf4jeI9f1xbmDRrfX/GOpTaeL6JFklu5NO0xdJg+y2DSC7kt1nVmASCXy4yV T2fSfAuj2Wl6daXEmpXs9vZWsU93NrGrPLczJCglmdvtaljI+5tzDcQQXJbJPyP4V/aftvi h4w8NJ4N+FHxNGrxLMjvqFlpCadbeGr1xFqN5rF1BqDnSFDQxHT5ZFdrmeGW3XcqgH7uAIV QRghEBHHBCjI+UKvHT5VA9ABxQB/PT/AMFffiFHYfGD4Y+GxczoNI8IWerawkAe3RY9R1m/ gjie6UuYmuokKhGyxiDxncrEN8vfCX9uG4+G1g+n6Roekx3fiC7OnJqEhWxsLOaRY7Oyt7W 7ml2wWVqkUXmtMpdLferNIBER9gf8FKv2aPiv4/8AizffFO10BT4QTw14esY7r7T9q06YaB FcmaPW54VL6HdXc1yJNKaS0Fs1zbLAbtWncSflrp9xYX1xeeD/ABno174fvbCxumitIrG10 y6t72B2u7WNbadHhdJZI4Lie5fKXHmSmMiIBCAexftCeO9S8QeI0v8AxxJq3jRLkr/xTHg+ 4ub7UNciaBftGm3d3a+ZbaR4bi1Y/wBn6hcCVdX1BEdYo2i2supp1j+1r8bNH0zRpfC+q+B Phm2nQaXZeAvAOm6j4U8KWkVshSOS/wBP0VkudV1BEZo7nVr+WeW7kSRpIHZzt+d/ibc/E/ w94pf4seC/FGv6X4e8ZabaeNTPpN5PZ2mNcllM6x29uV0fzLDxJHe6Lru1FmhvbaIiKJJlS tr4cftl/tc+HNMksvDfxw8YWaxPJJDaXDaRfoXZ2mf7Umo2Ms3lF5GCJG7ymFgAS0RoA/Qb 4Wf8E4viRFPoF3/aGiaPbzRyaldvaIsrJFO282rRXZWSO7klVPtvyxszIXbLYWvtPwv+xR4 50jUrVL660a6sJLuO4NzDdpJJaxBWWRhBNGsyiFFR7MxljGceaFQBY/gj4Yf8FV/j94UuNI PxQ8MeG/iRoNsVivr3SoF8P+ILjTWEYN7aCKNbO4uUZo2SW5iVZd7RqSiykftn8Av2nvhL+ 0JottfeD9fWHX5LC31PWvB2rSPb65orTSPDcWFzDdLFLeG1uQ6SXVinkTMfMjVYDEAAWv2b /h/p3hTR/GWsQRxQ32ueONctS0AZkGleFNQu9E0+1gbHnw28wsmvbmPG2W8mllIczAV9NgF QqkgkKoJHQkKASPY9q868FQ2+m2mraZFeeYbbxHrVwYbMR7rUavfzapCLlE2OGlWeS7KZJk j/AInHyL3LnBAN1PGdkeVKQsQfLXlm8hgWP3mwdu4naAMAAFDVLCz1OG6sNQtob+2uoDb3V ncIlxbXdvPBGk1rcW0mYpIpghDRSKUcssrAiDafwg/b5/ZHsfh1HL8Q9F0ibV/hVqV1Al/e 6etzL4o+DuZfMluNAlt3ZtV8Iou+eXSL8LBCCBaTRoI4z+sv7QPx/wBG+Aa+FJ9a8L+L/FF x411CTw54cTw1BbtBL4n+xNPYaXfTzSJHa3GprDKbN2jkt1aN1MTTSxK3x18TP26fhnrvh/ xN8L/G3w51ZodY0bU7XxDa3viDSrXTbnTDC0N/PoOrqsi3NzY6mjaakkkUQtNTs3gkWBXiZ wD8ivhjpk7+FNS8F69qEHivwR4Ta08faDOtoW03Ufg/8WLiPwt45jsrZsvBr3hm/ttF8SS2 cl1Kuh3NpeTtLCbwqvxh8Rvh/q/wX+KXiT4ca3cafeXGk3L29jrNgr3en69pFzAtzo2u2lx hGeLVtOaC6iZVWR5/NgZjJbtIfub4QfFLSfAPgPxn4W117G08KaN4P+LVt4ba9YPqLx+OX0 ZtO0/z4w631tDeWwuzbrEsCz/aVjDBwW+ZvilqjeLfh18HPGfiD7W3jm5XVfDVy11PB52re FvCjrfaNqX2CAGe2niv9Sn0+S+u3IlgWCzEkm5Y1APev2VND0/4heP9M8N3sdvMniCeLRLN b+SP7HYRxQx+aFh2POXnWHzNkbMqOY5GJlGX/cE/sGfD6Gw0vxR8OvEGteCPiDY+Re6B4lt ma2uNPu7hYjGyxW2xntd26MRvGwFuZYZyQrbf51f2c/F7+DviV4V8QySrJY2+qRi8tY7tLa 7ha4hmWGe2jkGDNCwT/SAYimzIO4BR/WzdeLry5+G9jrWmNI2qarYaVp+nXEiSugl1uW00y 2upJyVjlxcXEkrbZEWeRAygIUFAHj/7OPiX4oa14q8cQ+OPC9n/AGdZx6fpS/EfR5Vg0nx3 r3hy4uNPvNRTR5yLu3v57YQJdCNpYWmTcpQbkr69ZkG0ZlX93HhSYQQPLXAIfDbsfeyBznH GKwNF0q00TSrTSbNWFtp0P2SEtjzJBGv7yVicYuJJ3kuJX2fOQhl3OhdunQEJGDjIjjBxjG Qi5xt4x6Y4x04oA/Lf9rH4BftDa/4wtvG3gDxheeIzpN/pt94cTWJYrfR/BywvH9pgfSNMi knvpVtmuzHrAtY7yOK7djc+bApH4wftFfBjx34L1Hwf4O0uDxF4u8SS6Nr/AIj8T6ro1yNa i1TUNU1czam+habpqXc2n6NYlYbyS2uIlvJNVaT+0FR5GjP9c0mSDjZwcEtH5xG2IMF8tAG AAZnG9928qoysqgee6v8ADzwhqGq2etDQNK0zxLpyypp3ibTtPtoNZsVkffKYbraDLbTsA1 zbXCzwzqWEp3A4AP4y9Hvr1dPhbxJoUl4ti1qRPf6ZJdLbRwSCxu7fVbV3ieJ0WyLvFcxqq XpnZFdJV3ed+MvEWo3niibXNRZpLEi0OlRYijsrPT08y3is7WHDmG2tz519eRsCkly0cpAe LzY/60/Hn7L3hrXvENx4h8ReE9E8U2mqWkVnrUHhu1tNB8R6uEsIoHvdSt2xpep3kEkcl5C NPihumdPIkbG5x+Nv7Tf7Fug2Gr+Jh4Bhn04aXb2rJoPiSIaVqeqPci4u7SW0S9kW3tTcJF IWt0M0kxt5rltsDKaAPh3Rr/RJrHTdU063mFzcSLhGCzfZnEbwecIGVmt2n+0eaLd8zxNDF K3rJ/RJ+yH8S7/xt8B9N0rUbia+vvB/ijwZprzyLOwKHXNLeAzkoiW7kvtSHzpAskUaDGQp /mp0jRdZ8IX+nWWr219PJDqbrEYbeaeQ72dAsCRiOS7NuF2rmI71iZ0cqBv/AHn/AGLvF9h 4W+Dfia8gkuNZbVh4a1wyJbXNvIl/pGtRW9zBc2syCXyLW3tlVrtoyZZ0kBMjRsIwD9n2hW TOSSGLhkiUcYZhlTI+QzIAxCqS+wSIABtNs9uv3V68H7o6gAAH14HPYVn2lxuj3QQI6MRcR u8pUvFLFFIsiErL5hCyOD5bbVVVAx5gFWyzjAWHgKmAGVQPlHygMFYBegBUHjoOlAFaaRlm CbhjYgBIyAxUZyc/KCoJZVBDLjerqCtVzknOQxG9WYKepXCIPlwBuO0IpyAdoXyhGTLOlv5 r74N7Ike4+bKpK+WFV9gG07MlEcZCM56F3IhEdsc5g5BYsI5W2ZJduTIfkJkbOA3H3X4CoQ BQQArfNu2soGSA/wApVVChsEAgYBDCRY2VBuDiXH1Tw/4f1xYP7a0PSNXa1kju4Dqem2V6b a5RlRLmHzrZwJvLleBtpVhAfK4+dptjbDGA0dugznc0jzElcNEM7UCxkFQ5TKDOdhDOMIxG 5hJBCpIDEK0sZIKpIRsyR5itsCgAqCB13pgA/B/9u79ge78N2viz4u/ByO8HhOa9/wCEg8Z +HLRL6fxD8PLpg5vPEXg+O0lSXUPD07HzNc0C0me4tLQrf6cqxwzA/Ef7L3xh+JfwwXZdsf GPgrV9KvfDOlz3V+Hspm1SZru30q+u0CxQQx3byXugXMzCS11C6ltp5SLm4eL+rm4KtG5ks rW5PlT7LblEuCYJFMBV1eORZ+YhE67W3Eum8Ir/AJFfsr+C45fEXxr+FXxc+Fun/D4fF228 S+J/Bng3UbCK3tNP0+PxDqvhzXNN0ma3jmMUdjcyWGpW0NoYGuLa4mu7WFScsAfpd8GPEw8 S/C3wBqjGOG6vfB3hmbUbGSeGa+sLuTSrGK4stTiUyul7HIrRFHSMGcNkqrAD1weayo2+Mb o4ycxk8lFJ5WRVwTkjAAA496+Ev2WP2c9A+HjWnxIGp6kfHtzoU/gXx7pGk3MyeCbrVdM1h Uhu4/DsblLXU9NtrSCFb6QG6nt55JZyZpFDfdP+kKEVIoAojjABmkUriNcrgQyYCnIHzsSA CTk0AMlhleWQqpCt5ZDdQcRquCrZQgNgglSwK8lVJYR/Z5gVzG4UNzyruOE5U7lAIAUB1bO VYlQAsQKKAEa2mJfCcuBnGAucqQxOEwCVVGGDIoBcrgKGUwTcYjYffzhh8mSuHiVWiKkogw GIUHKCNVREJRQA1raRlw8W7aGIDKrgsBJtIjUvEwDNjDKWBlZyMoHX5N/ad8B6v4lvvgpqe h6jrOhaxB8WNH8LaprOgSSW2oweCvFcN/Z+I7e1uYUlNpJFFY6e0EyKzRN57rKF80SFFAFN rz4kfB74teF7fXLDUvGPww+IOnQeF9Y8Y2dt/wATLQfFmmsINF1zxTpFkxSGHxFa/ZrDUvE kEv7y9S1nurSG4leB/s5QQqBuWCICdxfJCAH5yAW5/iIBbqQCaKKAP//Z </binary><binary id="_6.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w AARCAAdADEDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2 uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL /8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1 dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD+/XgLu27iFzgAFmOM4GSA SfcjnvX5tftWftdftAfs5axol4Pgl4Qu/h9q19c2dv4om8TaxrTXVxboJV02+XS9L0+Lwzq FxCsslut0uqx3BjK2puXiuI4/0nXoPoP5V478e/hFpnxz+FXi34YanqEujR+JrKJLXWba2i urnSdTsLu31DTNQjhlwkogu7eMTR74pHt5JUimikYSKAcr+zb+0h4T/aT8F3vizw9pd/oFz omoxaN4i0TVpbWW50vVJNNs9RKxzWzFbjT5EuylneyRWrXIglZreIjbX0ZhfQfkK/lc0nxt 8Wf2abv46/BiDU7WN/EH9peBvHWlSxfaEmfS7CW0h13QL1pbee0nex1CV7W8VpHe3uFaS3Z oIpK/R79mL9vHwV4F+ENrp3xa8R/Enxn4vh1G7eNxpljrVvZeH1kS00Sw07UhJpc1xBZ2Fu j3j6ibm+e8a6dZpYAixAH7C4HoPyFGB6D8hXlHwY+Mng/45+CLHx14MuHbT7qe6tbuwujGN T0i9tpMfYtVgiaRLe6kt3gvERZJEe3uInikkUlh6xQBXooooAnXoPoP5UMMqw4OQRg9Onf2 pgfAAx0GOv8A9ajfnqv6/wD1qAPyR+P/AOwF4x+NHx98d+PPDWo+GvCHhzxDB4WuptS1ua/ vtQ1PXk0yKz1+90qx05GltbeG3trANBeT2sGoXcUgh8pDJOnUab/wS3+Hun6JLE/xQ8av4k MBSDWItO0OHSLaVihdv7BWNpriE7XRlm1gSvFIA8wKEj9Rt467efXP19vc/maPM9v1/wDrU Afnf+xJ8F/iX8DfG/xq8H+LfscnhwxeEb3R9Q06WeTTNXvJ5Nf23lgs0MJieLSktINRgKl7 afybYvNHDFM/6KVHv/2f1/8Are5o8z2/X/61AEdFFFAH/9k= </binary><binary id="_10.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w AARCABcADsDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2 uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL /8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1 dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD7g/4Jr/8ABFv9gH46/wDB Oj9hv4qfEH9n34T3fjb4vfs+fDvxPq/jvWPh7oerzat4+1S2u7nUYdfmv5JJ7m51l5JZI7h VijuWt47ciNo4y/6Ixf8ABCX9irwdaS3KfsRfsPfEOK3uFL2utfAG3gvZ7aOOQSeRd6Pq1k Y7kNGQyTW80Icq7+ZuCvZ/4Jo/EzwX4M/4I2/8E0vD3i3Xm8IyeLP2ZfhINO8WS6bf3dpos 2jW8OpCSGeyt5w2q3KW0ltY6ftjmujNJsmUI2/9Jk/bu/ZbtLuPTbr4mLp1452NBdeH/ENq yzBYjLNcKtizrIRJE0v2hiI33JK2TGGAPxQ1z9jD/glb8PfEU+gfE3/gkN+zFZR2lxNFfXn hz4f6Pd7Ss8aReUl0kbQsYJEnlidwYjvi/hDP9h/Db/gl7/wQz+K9vZ/8IZ+wl+yPe6ldW7 zjQpvhfoUWsxxwhfPcW0jL9qjhYmFpreSRZZkkCtvUoPrL4m63+yf+0LZX9tYfGH4c6f4ge aGO41VNWtNJv5pVKrFaXtvqX2KeQzTeUZfKeQuigvsjKuPyW+O/wW+OP7M2qr4z8CWmu6t4 Rm1O21KDVvB9w8diLhPPnXVdMvdPuLyXRb64iCI8tm4Wd40trkNGHiIB+jB/4Iif8Ehh8rf 8E6P2Vn3EqDH8LNFjBYnIjUnLmQLnIVRkLvyAwWvHNG/4Inf8EstQ1/x7q+if8E+P2UL7Td P8RwaXpthf/DKwm0y7sbPQ7SPVrbTHF4LezvY9cjuGF8VeIysLZY0R1Ybv7O/7fvjT4t+G4 fDd1e+GtR1zTYIIl1mC9TRvF/j602LbzaZptrqROkab4xs5kEfiK3lUtEfLlsQ8TF0+j7n9 rrw38PbXRtHvvhh4q8MaMYHuJZ5bb7XYpJcOr3cTX1q4juJJrlTPdzO4klmLGEhGBoA8W8P f8EXv+CPfiC0ee3/4J0fstW9zaXBsNS0+4+F+j/a7C/jIaa2uo1lcRBC0YjuGZ0uI5EeP92 Sg/wAvT/guh8KPhj8Bf+Csf7aPwg+DHgHwr8M/hh4F+Ifh3SvCHgXwjpUOleHPD2ny/DXwR qE9rpenxZjtYp9Qvby9lSPCG5upnVVDBR/qpL+1X4RuPiN8MPF/hRNSl0b4ia4vwv8AG9pb pbmKWS4hMWheI47eMnFzp12EtLhCkZ+xyDeHCpIf8u3/AIOK/wDlNV+37/2VTw179PhT8P8 A/Pt0oA/0uP8Agjv4K0Hx/wD8EX/2AvCXiGxt73Tdc/ZM+GNk/wBohSV7OebTZTBqFrM7pJ DdWdwY7mAxurF4kjRkBIPnGt/BHxRP4dNu2iDXp7bWvEXhO6vtNtZXu5NS8O6td6XHcTN5k FxY2mq21vbXjq5VzOWMcrLIzj3T/giAf+NQ3/BOkFf3f/DLHwxMjltoRF0a4kZi25VXBjVc uVUeZuLDbz9v/DSynt/CviXWNRtY7SfV/GnirXVMiNbvHDdazcLYXFzIdjEtbxrKVc+S/mZ Csk8LsAfhH8Uv2TviHqPheS6l8BadPbxpvu55ZJbi5jjhLJFcxXLtvE6LsV5w0alJDGSNyS V4tp3iT9p79l+3uI/CGp+IYNCvreP7d4O1iA+NfCWqQGCObNzoGpyTzktauEmls2t9qyM6r 5yhl/Xj9pX9uv4CfCG/uPCkaXnxQ8Z29/ENT8M+GmtX0q2P7iI21/rfnvp6CVHluYFgk3wT Ktud+dtflj8WP+ClHj7UVa58H/Ab4eaJo8lqc3niC01DXPEcaeU8STRTf6NBGjbfMkEDuJV MqABQZKAPm/SviRpOu+PrLXPBPhO3+F/xIvIry117wUk95ZaFq+uRobqDxX4Qv78mHSPEIt EnDaCxha6t0m060lncQW0n3ReftXjw74Rtfh/8TtIE17NpNvqFrcxg3Fr9k1Vi9tqdxtilG 9386K7tLtRPZXSqlysUkbCvy71349/GD4na9f2smmeCo7jVbW7uNVfQfBeg2VzbW1rc2iiI X0kV7dW/zzxwAEm5a4+zxpI1w0efZtU0vw3b6zJrep32m3Gpabpdj4I1zT47O/Nzeaxodpa 393rFzqd/csDdXmq3Go6PqEX2ZZI4rC1JtzIziQAg/wCFuW9r8SfCupaNcWtj4fTX9MN+Yb uSKytJor+NbTULSzSRYrNmupDBqKw+S0rTphmVSF/jl/4OLRj/AILV/t+D/qqXhc/99fCf4 et/Wv62vC3w+1Tx54603UvAHh26lsdV1XT9GutHsFkvVutZEkMmn2elWMQimu7ueS2Ml7Db II4YUee4ntvkZ/5E/wDg4V1H+1v+CzH7eGofYNR0v7T8TPCxOn6tbC01G0aP4UfD+Forq2W WdYnDRkqFmlVkKOsjhgxAP9JH/gl/8QNN+GX/AAQs/Ye8Waldy2a2v7IfwusLWa2iuLm7N3 rGnvpcQt7W1zNO8QunlC7cDZ5iHdHXtOu2fxy/ad0hPA/gZtU+HfwETQRocOrXF9FYeKvHE EFtBFPJquobpbnR7OfUYnmawtZIr9kZBeyN5ipHl/8ABFHTNO1X/gj9/wAE67TVLS0vrOf9 lX4ZwXFpe2qXlvcwTaNNHLbSwSK6NHOGCSkxv+73qFO84+/fh9p9v4Gu9c+G1pFb2mkeG7a DWvCW2RlmPhe/kuD9lmjTyhbDRdYS4sooFIF7YLAqKFh2EA/n+/aA/ZYsvgnbsl8trcahaL LFps0bNcQJLZFbhZppS4JOzMCRlAyrlwzbtifmx8SdaW7jmbTDeMEQRzEzvbW3lwz7nkIjj ZI4QN8UjwgKSC6qw+7+1n/BRvx5Z3eqHSLBIpLWSSSS6VUw0MVwkRhkvc7Hka5jniTzRlgr ShpXOAn4+eCfC2leLPHuh6Pqkj2OkaVfTaxrVwLH7V9l0nQ/N1e5eOzSN5NSNzBZR6fKiqY rVLt5RgGTAB638O/Bq/Aj4fW3xI1/wZqr+KX0bTvErWmq2EUkkWv+MWfS/gb4bj09WmJF1F dP47vLeRXM1/ZadBeANMWXN+DH7O/jz4i+JLP4ayaZP4z+ItzexXd54Ws9UtxY+GDOBd69r 3xT1YlnhudTvhKLrR9N82++1JcwXt9AkioPqyL4w6Drfwkg+I3i7Q7HxT4n8TfEnxjeWelM y24DaX4Ilsfh0by2gy0Vt4bEkgs4CFeyKBoUUKu365/4J/8AxD/Z2+AXwlm8U+OvGcLeP/i lqdzrXiPWb/QdWku7WdZAi6JPqaQSefIlw09zL9ilMd6jRSM80sjFgD9F/wBnD9mTwZ+z94 YtrGytrLVfF80SrrniVNPtLIiVI9smj+G7SFX/AOEe8O6cJZYrGw00qzhpJLqSRVKr/kzf8 HFef+H1X7fuST/xdTwz19P+FU/D/A+gGAPQV/rbeBf2mfgp8Q/E48F+EfFdtf8Aiu6mnSHw 89vqdpq08dpZR6jc30C3ECOlnDZ3kUod9gSH5iYwmK/ySf8Ag4rGP+C1X7fvIP8AxdTw0eD kc/Cn4fnGfUZwR/CQV7UAf6c3/BEBS3/BIX/gnSQSNv7K/wAMX44b5dJkOAf4QcctztHzYO MH7Y8Y+KbPwx4v8U6xcGKAaX8LLeUs7MiyyReINXkt4YwkTP8AvY8LEv7thhdrZGD8T/8AB EBkT/gkL/wTqLkqB+yt8MsEHb8x0adlXcQU+bYVIb5QSFYfOA3rn7UWq2t3Z/E7RLJJf7dt vDHhXQLeUj92uo6jdaprEFqvlOpW4ksmhkjMzpGpm3xu7RuaAPw4+PPjLVPif8R/FUfnpIb tJJbCScSG32SWQWO0IiVZFnQgvMrYWIkDMnyFvj6bxbqXgrxzoOueHdQKXNhH9jWZBtS5F+ iabqFnOpRRLp99Axhuk8rMqSSuhSEgt638QtTvtI1ySC3gmtrpLy5tJ0cpcyXd0I3iIuFmZ jBK0piPnQOqMzkR4wCM74N/A/xP8Q9Y0+a4sUs7Ce5i+33txFL9jto5i/2GWG7meLy5Hm3x wFnVEulwVjUlFAJPEer6B4ZnhvNCW7sTe3n2+fRoNRilsrdriFmurqzgMc6QCW1laNUck8o skaL0sfC/xPrvivx1oHh221dPs8+pa3J4aW50yfU9KsvEi2E50AalHb2s0d1Z6fqcw+1Fbf bJO0avDEQr1+pfhX9hjwzb3fhXw/quiXvjZ76e3vdevfCe6a7tIoUWB9Gu9dRzY6ZDPYm28 2eOa4CSLNHuWRJFX7m8D/sMfCvSNX0DxHbeE4PhcfDdte6bpvh3wZrU+o3V2t/eC6l1fxF4 ov7I3UutzRgxsLS3gaDDJDMoAkIB+cf7OmtfHPQ/id8PL6w8D30Pjrwt4PsPh2x8WaTqYPi +S9vGS8ku9ShZxpJeysGWPVtRitN8MccGTIu2v88X/g4LbW5v+CyP7d0via3sbDXZfif4bk 1Gy065mvrG2lf4XeAmjhtruWKKSeNIDEPMaKPLbgEVQFH+xB4M8F+FfAWl/wBk+GtKSytVU GWWd/tmo3jvK8sgvr6d57i5eSeaWR3knkUSvLIi5dif8fX/AIOKiR/wWq/b9wSP+LqeGuh/ 6pV8P6AP9OX/AIIfEL/wSH/4J1MSg3fsrfDCMb9oUk6TMSrMwK4ZA/BHQMQG5x86/tWftDe D/Dn/AAlut6bOPEniLxP418SWs2l6Ve3cE80WgyyaNpGhter9o2XKG3mu7mVYy+jaXI00sa CZYjb/AOCWmu/G7SP+CRX/AATHh+E2ieE7vRG/ZQ8B3/j7xH4nnne50LRLTQIpJk0axjngF 5e3Fr9tWGNnUI8USeZHEXYN1/8AZ+8K2H7Otl8bZZ7vV/FHiS9n03wVYX+n6fpYtINa1bV5 9PvL2Ka6cjX5DY3viG+kmuFLSztDJIiohkAPzR+Dnw0+KHxy8d+GtA0nwVbx+Jr64F9odrK +rDS/7FjnkGt+KvFV9cNKdO0qxL/ZdLaRY7zV7mOWSG0EDrLH/Rv8Lv2OfCHg3Q9IsPE2qX XipbG20eafSooItN0J9UsEU3M0klsoub2wknEnkx3W2Boly8AkLV0v7JHwY+Hvwq+Fui3fg XUE8SXfjPTdN17W/HEsouLvxDLfRfaYYrW6ZvtNvodh51zDpunBxBCVuH3yzSkp9VpkAZbB YN84kK5TA3ANh9xXO791uaOUENK+92cAyNPs7PSbS30/SbW30+zgTy47WxiS1gAjRNzrBGs aK7vIRI4GZHITLSRoTZcqcY2gBi2Qw5A7DO3O7LcDLN8mF3b2fRByQM/fI6OBySDwzxrISC zMgVshYlxgkimMW24DAMyqVywQH5V+63yYAEmyPasDn/lorA0AUjwcg4KqRlvlbcVZDnIDb Y2XKoVKlCVcjzMV/jnf8HFZB/4LVft+4IP/ABdTw0OOmR8Kvh+COO4IIPoQQea/2NxA+Nqs NpUDhgQfML4KlVKozK207TtYIdzIsmW/xyP+DivH/D6r9v3AwP8Ahanhr06/8Kp+H+48AdT k+vPJJyaAP9Gf/glL8QtF07/gkv8A8EzfhZBdz3XiPxz+yN4Lu7nTtIRLzX7PwhY6FJJq95 Z6XHtuZZ9SngPhrSZsi3e5ubqW43i0Ib7P0jRrv45fGK68C/ETwZeeF/AvwX8IRXVx8Op3s 7/SNcl8f6Q1n4YGoXGnAW0Gr6T4ctdVOsWtkzQx3U0At5keOYv/AJ5n7D3/AAcG/tl/sh/A f4V/Dv4YfC39lfVV8EfDvRvhtpfjPxz8PPiJrvjm48HeDJrzSvD+kXerWXxe0bToba1tQWm g0jR9Ktry6Z7u6t5rhjIfqjT/APg6l/4KNaJ4v8d+JrL4bfsgnUvE9v4Ul1QTfDD4ntA0ui W39m2UkKp8bY5UYWspWTfNICyo0YjK4IB/o8+HtD0nw5pWneH/AA/ptpo+haLpcOk6TplhD 5VlY2NmyxWtrbRhXPl28K5gVt/lguwCh3zu8EsMgEnBPl5+bKfvPJMhOThFUmP5DGzkeW61 /nJv/wAHZ/8AwUs+f/i2f7G5KguGPws+KZJZZVhBP/F9MZ2qGyADu6HaFVVb/g7O/wCCled h+GX7GxVZJYlB+FnxUO0DaFZQfjpgMoAUADYQBuQnmgD/AEbcsWHDBt+Apkdj1VjgfOh2q8 iufuoRGqMpClWjODywxlnAkUFAUVFkZznzNiqQ5LSDzVcjeUQL/nIN/wAHZv8AwUqIfHwx/ Y1G0ZGPhV8Uv+ecsmDn45kYBAUf7I/vEsXP/wAHaH/BSwKWX4Z/sbqQYyCPhZ8U+DPCxY8/ HQ8rgKp6lRhy9AH+jbg7jlQW5JWNVySGVgMMqhVZoZNskjANgDc3yY/xvv8Ag4r/AOU1X7f v/ZVPDX/qqfh/X7oyf8HaH/BSwbF/4Vj+xqQQ7YPwr+KZA2tBwB/wvToyv5bZydipghhuP8 p3/BQL9pTx3+17+2J8cf2kvihpfhPTPH3xZ8Q6P4h8TWHguw1bSfC9tfW/hLw9oyJo+n6tr mvaja25tNLt3dLvV76RrhppPOCusaAH/9k= </binary><binary id="_16.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w AARCABYADoDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2 uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL /8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1 dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD+9bxB4gs/DmkajrV9tWx0 u1e6upCDu2RwGUQxqQpkubhzFBAiFgZJVDHcBG/DWh1zxj4WvtV1G2g0+TW9JvJvDmh3cNp 9o0yO/wBNeK1j1aWW2kVryeVo5J/KdEtmkKqGSPJ+Pv2tv2jbP4afFD4ReCdWa2j8OqLzxr 41NxazyrI+m20KeH9NjljcwTRXN+ZHmhnR3kCKqF1BQReAv2k/jf8AFzWBD4C8DeFtJ0Cyu jcahr/iq61GF7uwe0V7OFI7Py2tLm8cRmKZkR0UNbs/mHagB9weDdUE3hHRyr4k0/TLHTLu ORLaCS2v9Nto7G8t3ikW3SIi6ibBbETR7TABkI3nvxW/aK+HHwdMdp4q1uOXW5ba51BvD9i bKfULPT7JBNPfalM01vaaXZBCALy+aOKSZXt7VprhQj/nj+1H+1tqPwi0vU7y1+JcWg/ETb pyzf8ACO+HbB/D2l2moXctrdvrX9ozXr69rqW0Uf8AwjulW8Blur9hLPNEkMu74J+HH7PPx d+OLP8AFz406vpnwo+DYin1XTdb+KOuQW2r699suzdtqeuS35Rta1O58oXFwBELKKVnXTrO KHyHQA/QW4/4KF/Ef4i64kHwW8A2A0Flt5rO/wBasNQvbrXEaaVJ7jTYUW0+0WKp5Tm6hQh GSU+Y0exj9veC/DXxq8U6PY3HxG+JN3pLX9qLqXTfB+j6NocsaXke8WRnk029vIWtYniCOL wSybmZpFKsh+LvAf7SH7EvwORdJ8E+I9Z+I/inR7G00q41Xwh4W1PXYLicWyLcQWGsTW9rp MAkbd5XlzeWm1eCzHb6rB/wUT+H19JFb2Pwp+L91KyvJEh0jw/buiqoTdKz62zrENpBncAR fKJWLKrEA9b1H9nb4aT6v/Z0n9reJPFlybLW7zVfFWrXWq32nabDcFJ7xYIBZ2EV5KFeGxG AFDFF2BVNewSfAb4UPI7v4RtWd3Zmb7XqS5ZmJY7UvFRckk7UVVHRVAwK8a+GPxsHxE+Ilx /wjfw8+Imn219pmmw+K9Y8QW+ljRNBawhkk0oSahDqVxLNfyC6lEmmGIS3AkjupApt1J+w2 6n6n+dAH8x3/BWPx/d6L+1TaW9o7R2vhbwZ4IN2GAeOTVrpL/VLEqmS86Q24jldJMNLIqRj OBnxb4PftgfF3w3BpnhE6hP4Y0Dxjrel2V9r+rWOovNeDWbqWGRmtLO2uJJGRSfsNpDcH7U +Le1aN4pET78/4KH/ALE/xI+IXj/xF8drG90u/trbwzpN1J/ZlheSCxvPC+mfYUstZsLiTU Lu3sZ9P8y8t9d0tX+z3gaPUoYbZ0lX8mRruq+CdRk0jxxokkfiDw1DZa74chvpZIpW1Gxdb vSZbWWyP2KTEzj7BNYyXFvDLMRCwm3xkA7/AMVX3xK1b4iJ4l+Fng7U/iXrlvrOpap4a1yd EudM8PaxPcwCDU7zw+9zOup6vHBaAz2F7bS2emqiRqRJcyxn2PRP2Qv2wPjBqtn4j+K8mta 4dYnZpbzxLc3+q2FjfSMl3dXT6ZaOmn6Xp1tbhIYrO300h5IWsrRgshmr4X+PXgzWPCWsQf Enwvqutp4a8eJD4z0PVtPuL/TtmneJ4LqTTbyLULaaC6Eb31rqekyRYRoNW0y+imZHuIYx0 /wm/aO/aM8OabDP4S+O/wARNLt7Oeyn0vR08Q391bfaPLi+a8XUpbiC+sXUrI9tM3ks8pXf mSUAA/Yj4U/8E5vFWla5q17/AMJDpdjbaY+m2trZWEK29tdxQwo8k8ysHIuxJcPIhCFkiZo n2hc19c+AP2U/EHgmZ59Z1DTbrT7OO/uVls1W6vX02B/OWzmaMxyRx3UO6KIebFgyGOUEKz D8+/hN/wAFR/jh4OvrfTfix4RsPihp0tpaSXWoaJbN4b8QWkrPJA5jQSSaRfzDzt7QSzRS3 afu7UebGVH7XfC343/Db46eF7rVfh34gtdSuEtIbXUdKlSfTtW0O8ubJJbe01LSL11uC6i4 jxdJHNayRoXSRwFDgGn8CfB9t4H+G2i6bA0zXmoxp4h1q4keSa4u9a12BL/UJ5ZpfOIjjSS KK1twAttDbRWqM6qpPsrdT9T/ADrlfCs8MmgaUhZmeC1htZHhPyPcWPmWLRkMfM82B7NQ4Y AJKyABQdq9U3U/U/zoAp3VtHcB1kAkjdNskckZljYCMFhsdHiIX5JdrpJFK67DGzAkfhF/w UZ/ZZ0X4b6DffEfwx4cu9Y+Fer6zJceKvD1hHbtrHw81m7USw+IPAup3xkj07SLu7Nxeaho Z87Sp7maVXtEuDEyfpR+0v8AHzxd8HNZ+H3hzwj4V0DxdrPxFm1LS9POqeIptIfQ9asbW2l sLq50y2ikvL7SLlWu5JZBLGV+zXEKSESMrfnZ8VP+Cg0fjTw545+GfjD4d+D9Q0rUvDNzcW 0z+ILu/sdZ0u4la30/UopbIRSWN1Y6hbTQ3GnN++t57YySmWOcvQB8V/Dv4LS33w7Hg7x1r Woav8Pxf2nh7TfFl1Zx2+lx/DP4z75/D3jbSneNCj+BviRYz3LyRTPaWl7dyWpuEjIMn556 n4d174UePfEngjXLZLfWvDGq6jo1zJEgm0wR6dclFuFXdiG01K0YXEDB9/2WeMhiADX2rpH xtvvB37PXjfwNq2ovrOr+IvDug+D/AARp9kXMmnw3PinUdevI5Z/mljsbea7gMdpGQLYX8k 0UKOJyvk37RlxYar4i8HXdxd6Vb/EfU/htoj/Faw0y8kumsfFVsbrS7WbVblvOb+1Lvw8un XbiCWUNIY5JRE/lsAD7f/YX8EeF/irr8+k6tbk6Zeabc3V6puBLLPcmaCKG2ghkJdFtnOFm WRd5YKAyDNfrVffsdeH/AAfHaeLPg34kufhv4+0Rby6i11VW6ivbaK3k3W2pQkSNdWtzGog u7KVnhkhz5cK+WXf8P/2EPiQPBPxj8P8AmS6atlqcsmiW5iuUs2Qy6nZ20EpcI6TQxzyhGj O1pCVJdWWQj+lrxXfXd7YaNoKFbYeL9Tg06aVUaaJbGGObVNZmWVAVR5rO2kso1fYXlmLNG ByADzb9nLX/ABt4j0DxBqHjLwJL4OubnxHeX9ncQ3X2nRtftprW0FxruhI5M+n6Rf3MMtzZ WkyRTwSTyrFvjQE/S7wuXYi5nUFmIUCDC5JOBmAnA6DJJx1JPNZcEcdnaxWVnF9ktLS3ihs 7eJfJS3to0igjgSNAEJiYEB1JTaoVckEDbbqfqf50Afln+0N+wv4g8b6vD4o8FePdd0uTT4 tIm07WJtQvvEHi7T5YrP7HqtvpH9qXMNu1hcWKpJDaiSSdZPNVC7MFj/Jn49fsh/EGPxRon gv4WeHZPEWm+FvhXY3UOi6DY6rHrmqRXUwv/EGrana6pbw3o8QanqtxLe3FjZiaxsEgWCFr jc0jf1RzLtkclwCyxjGSeNiKQSVADbxEw3Mkb/KsjLkFcTVtB0rVoiL2KZZ4ifsl/YTtaaj Ax+ZxbX8IjukjdfLDsG2sMMgO4CgD+PfTfCXxN8B2F7f+I9D1gWun3kcTRXEBh1Kzvr62iM dpeJe6e/kIoiadnba6SiTfNukAT5m1KfWLLxtf6xqwlki1DUyjLIJr+NZr4xQFpLmUB3kUH 7OGlQ+Qsjxw7SsZH9kPjj4D6d4muL+61eGz8eWl/a3Fjc6dqAXTNXW2ngh2XVverG9vqWox SRiRbm8iE7xt5fmkTOa/Ej9q39j3QGOq694faXQrxr97S48FanFFp7RTpHBPJq8F/AsdvdN LaiGTMLSos5eIgyoSwB8LeGZdNs7jQ73wjIxL3Cahdi1tXea3vVvYblprV2D4WJ4eICS0sa qIpmaPzB/T18AfHl14/wDh58GdUvZbma7h8Q3Oj6jdHASW6tfDWuR78OWfe6wRSShnIEkjb Q4VCP5X/DVv4h8Oa0lhdpeT/wBnL9viGmKLi5s7VpGuFuriNITI9sxDSQTQhibSWKQj9661 /Rv+zh4o0vw18N/h1bwXtzfwDxvpd9Z3ZjXZbL4ktJzfT3hAQW0Nu2rTQzo8atzCsJePNAH 6WeQhzgucgEGNlAUFnBkAQOUVkjyuGZ5GwrFZATV1up+p/nVVBgupHQjCkO0hb5S0gxGwfJ haSJ3Ri5CgCNcFrTdT9T/OgCpJBC7sCSW2opBnZMZjjRdqFSF5KkFeGc/NkjaGiKBRtG0g/ wADSs44UMgLKgc/NgLHuzJneQzR4EcySM6kQ7Q0SAKzLgt5Wdi5wNyAEBcqONwdWKgt2TD5 2CbVQ/M067QSpVWC7VKsrhAAwPDMVO9itAE3kWzEZjhkUspbcsbCThGVmDsuG+eOVfKT93s KAszBa53XfDnhzxDFJF4h0bTNagETRbNQtLe6KwSRYmigEsLzQhozIg8oI/LKpSfBbXGAcj yiVU9XXsMFmJAaMBtyqJAgCKu1vMkLIHkbd0ZUeY5UTKBhkwHALD5UKF2LMBlQDu+XcAfzr ft6fsAw/C+z1X4leBr7Vbf4ZzXFzdXR0mDUNQ1v4e6jMgtE0vVbuymju9T+Hbu8hs5YYje6 FdRQx3itY3OU4X9mP4nfFD4ZeFptI8Z2c/jDQdasFfwxqkt2bozx6HJHqFiZJ2Yxpe2ahjp seU+3lTHKQRsP9G/xBj1GfwL4xXSdFt/E2pnw3rqafoE5srmDXriWwuhbaLPBeARyx305Cl JTHmRVV1fDKfzM/Z2+Hc+r/Bf4qfATxp4KtrD4i6DoGheLfC+keJrUNdW667pR1jQzcG2jJ t4LPxNbx6beWizmHymRIhsk2oAfqhoerW2s6PperWFxBcW2q2VnewzQvG0bfaYo50VmiYuk 4a4KSLuR4ioQg446dup+p/nXyj+zd8E9E+GWkTeKdC1TV7i88f6DoN94o0GfXJL3w7p/iu1 iDa/feHrSaTZpPn6hNeWv2K2H2WKG2tFLr86n6ubqfqf50AUpYFeXfsufnREPl7cMFQcuXf JAV24xnfHyxJQNCLUjgRPtZcnzVBfcwyxI3MCMcYDFlcYYqpFFFAEnkyjcfKQk/MAqIvHG3 jb1UgjbkgBCrHDIZDyZccxk5VeAIssxADZHlhM8Fg3IVG27CRJsKKAGmCQlg8IK42sp8shy rA7mXad4DKpA8vAUhtoIy/yX8YPhz4i1r47fBfXvD+ta14Ws9UsvGPh3xtdeHpRa3t7a6Bo x8WeDZTJhzPFaa758V5bXTtHdgC2TEcjLRRQBL4X1/wAb/DH4vz/Djxvo8994R+IaWes+Cf iBp8YXQZPHcGngeLPB93ppxP4euNfTTpPEOjwpLc6at3PqMVlK6fuIPrp7m3VmVp4QwZgQZ UBBBIIILZBB4IPINFFAH//Z </binary><binary id="_13.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w AARCABcADcDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2 uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL /8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1 dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD+9HxL4k0/wxpVzqupM6Wt tGCywQtcXMs0igW1rDGqSbrq7n/cQQCOVpXZQnLYGR4ZS/vrWLXPEdlFaazdwiW30gJZy/2 CsqHfawzCGSVbwwiP+0JXdo2ddgxHHsX88/24P2hn+E/xL+AtlqF3d6d4K07VLzxn4oh0+Q CbVLm00eWHRbKWHcq/Z7Kf/S4gUaNZ1BmcK0apxvw0/aA/aI/aF1uEeCdW0/wX4Ygnk1A6x q+mPdH+yL6VRp9zN5AWIXIwbqfTWnkuWjuEk8yFRNvAP0q8F3C6PHP4RuXSK+0i5uTYyvbw QHUNEvbq5vbGaBY4hHKbcPNby2lo0syOsLysGlc18+ftF/tnfD39n62u7S4uLLxP4stvs/2 rRLS+tYI9LikuJIgb+7CupvpMBo9IizqTo0Tm2gWZXPxd+1d+0nqXwq8H6zZ6j4w8ReJ/H0 Fpe/2Tfafc2Xhyw8H3t9Z2qW2vadHpz2d9qd2hmuxYaEl20t5cy22Vljt2jb89fhL+zR4h8 f3lt8ef2sfiFp/wg+FyONZ07T/iDq6P418R3jW4uZdYlsJ7qCXVNau44jJLrotGluWkh02y Xy4VjcA+3NO/aO/aq/aX8ZaNb+E9S1L4e+Fswanp+ieGbKz/ALV15LW43STXF8Uec6Y8E8a 3cE0qAxRxyR+XISG/Tnwj+z34GgstFvvG+j2Pjrxclmj3Ws+KrGw1O8gvrxVkvPs88kHlRo k8rCK1RekcabwA7H89vC3/AAUB/ZQ+F/keEvgX8N/GPj3UNOg8ga9Z6NaaHA8+3mJtR1SVb n7NOqOS0ccgNvIpzKNiN2mif8FBvir4g1C3t9G/ZphFrJcJE8cvxBtY761gMksrzSwjTZIl OI5G8hG+aTCLIS77AD9Al8K+DptQ1LwjoHhzR/DKWWlWV7q2p6Xoej2kyC6vEfTLM3a27jz LlbaeZ0UFRHGVJVnEaFeIfCT4rfF/4h+Ldcu7j4TaD4U0yx0ZLTXdaufFrXWl32px30L6Tp ymKxFwNYtbWe5e7UxyW9ujyxTSR3EsCSFAH4c/8Fi/G9/bftVaboahmsPDngfwZqTRPcuy3 t5eG/uYkETiREWM2qSSMqokgR1mWUyqK+T/AIeftWfGHwB4K1caLdalp+j6nLFI8mZgNTkv LoWF6IoIoZGaE2twj+ZHIVBT7Mr7Tiv07/4KVfsQfGL4j+ONU+PqXWi63p6+HNFt9UtNB0+ /P9jDw3pa25m1DSpZr7VLrT7sXDiS6tEeSxk8h7iBoZWaP8ibDxDL4atrjwt8QPCrfZobOF JIbx2tYY9Pa0a300wXdoHjjhlvP3jPA8olWMb2EoKEA93+KF5418WeMby48E+GNd+IfjPQt W0K5g07xnPplnDoOs6XpsUhute8PXF5Fd6hqdvfXUd3otiEMVhp9xYS3RklkjWux+Gf7Ev7 Vfxq1BviH8UBrfiafU47C2mF202vHSzMXKLDbo9xb6dbWAjMU9vEh8swxQqoiAJ+K/j54W1 LxZpeiftF+H21G2sNbtrX/hIrnSZ7lnt9W8KXMXh/xPpAuWlW+k1HSXTSb2eV3eeTTNasrm 4Fwkcdcx8Ivjd+0J4JkuIvCHxd8b6DEn2q4htU8V3rW4kjlMlrA9rJLJHLAzKrtsiLvG7m4 YGV0YA/os+Gf/BMmDRdZuLrUfFiiayEaaPJFZy2vEtsJ3kaNwzyvZXXmKtvIhI3bGwsaE/U HhT9k288DtfzXGsxvplhaT38Mwklkv4JLGKW6clMp5yXZRZPKUxMvlxo0gDKqflF8CP+CrH 7QXgm80aw+NOj2vxS8P3enadbz6vpVnH4Z8Q2MpuFtJNSeSOMrd2ot3TMc8cZupIHaECXzV b99fhZ8avhb8efCs2ofDbxXpevI9rNa6ja7zb63ol1LHse31jSblvt4fzGaFpDF9nl8iUx3 TCRWoA2PgRo0eifCjwXbCNFuL7QLDXtRkXYzXOpeI1/tq/uJ3/1jTG6vJozvJ+SNDxkAFdN 8ObaO08IaHZq5eTStKtNFl3MhdJdMeW3fzAnCyPhd/8AETGA4BUZKAOmuTuIVUDq0UbGCYN tZDGY2j2MdoZkcxyRsjo6MwKhwCfxE/4KF/su+HPAGh6z8ZdC8BS+LvhvqN25+I/g3TrdpN V8J31xlLf4geB7qIBNH+wO7Ld6Zctc2cskwE8KguqfpV+0d+0nov7PDeDW1vwd4r8USePNR vPD3h8+GreK4hi8SW9iLnTtL1JzL5tvFq8ssUKXawbbbaz5cggfInxH/b48A3keq/C7xv8A C/Vyuv8AhK6XxVZz+JNITTLPStVsha3MdjfRSuL8218v2aaVreNrO4tzG7LkigD8XPgh4Sg bw54ksLa4m8d/CdrjTvi74SmuIDB/aHhO+WDwR8ZPB11GiqLPxNPoN14e17WoVkkh06Wwhu XcSQxoPhT4ufD3UvgX8WvFXw7ui2qnw9qUcNrqohSOLXPDVzF5uhazE0YaOQX2l3Fq4uIWJ mdZWE0kts+z9Efgb8abXwbbfFLw9rkcmk/D+18OfGvXPDdvqElu91ptt400bRNL07RnSzdX 1FpL62sbtlhCvM8cvmySykCvlX4uW194i+GPwN+JOrS3I8X+KNI1fwff2utm0gvZNK8F/Zt R8PeIYVixcPALbVprZGlijV0MCKoBVnAPt79h74c6J8Y9bXSNXsZ4LS7gknvJZrprp0tIbk ui2sTqFuZYzOPPtpGjc7oxCzLGQ368ar+w8nwzU+Of2evGl54D+Iuj6ZdKdUvraK40XWtPk iVL211mwt5GTUIZbfZc/MPPiLK8B85UiH4lf8E9viifC3xn0CyhkvV0pQmmySMhtDHdST2k coijmfcYpywKbikgkQljucOv9THjG7nuNC03Q9NuSsvirVLbSppUuSktjp13HLc6k8cwRZJ BJYq0ETeUWD3AO8NtMYB4z+yf8Q/EHjzwnrk/iHwhqHha8Orz6lbTyma48Pa+L1bZdV1Pwv qEyrPPpP8AbcWoLHFKq+Q7mOMyIpKFfTWk2llpdrFpmmwQ21jYW629ra28cUUUVrE0cVssS Rny0jVEZRtZRIAJWUyvJRQB+RX7Vvwf/ahvfGfhrxToPiDUPHdz4Km0XUvD/iCeLT/C3g+z upYUhuX1WytbiYW88ZQTXGsosjpGYRERISqfil+054A+IPww0/whoutRa5rfi7WbPx74+8X a15UVxZSyeJtUtZToHhKexkuBfaBozabHrjzTEO2o3rGWGGKWSv7LLqJCGZykysiRPbzQwO pz5J3nfGzyDPlhgNy7mXGCgFeKeIPgF8L9e13SfGB8J6HY+JvD817NpOqNbC5tCNVRYtYgv NHm3WOpw3VsXgaOZXiJ8uaPyioUAH8X3hfWLnzIrrxLo6XujQxQQSRXcEq2yiyt4vOW7MCC REgmWKORHYZcGMoEXfFw3jrxPqXiLxzo2oarJP8A2Xptrpum6RZRRG3s7XSobYRypArqQtp cTxCMXbGZXUfNiEK6/wBX/wAXP2Q/AviLUNW1Wf4f6B4bh1i2t7bxDrngvSBfaLJH5V/FcX t34aCCTTbu3D2ksps/PiVsSSGRHUp+If7Uv7GNz4Kh1HX/AALqlj4i8LaFY2hFzpsk81xaX c0SGFo47mJLgxokiyXNjvFvDdyS7GMaoKAPn7wjdXXhHWfDmuabcXMsmoCK/tZ/LnkS2uBq 9jNbF9iHcsMBmLKduEO1IgvmLX9X3wS+IMPxR+H3wh8UzIsuoC7u9OvtseCl5YaFfwPvZ3y hllRvnyvmMhKqXUuf4/PAHirULbWoLDVmZJ7ELFDHeskdpdi0nFzHFGkhZ4rieRd0jDMZjk dlKhmYf1Dfsg6tb6J8J/Atjf6hZw3kvxC0yeZY7lJLSSDxRp129tb2ROC/lrcT/akfOWELq WQsCAfpFCPMklG9mGzhm+fcN0QDMGUx7yIwpAJYbRuUMCzFOtd2+TfncEALOF3s4lZJAGEj t8oSNnUswUSxAN6lAD5Zo1OGdhnPy7XJI8lGYYMgQKQUABUEOWIAO56QvGeck8jO6NRv3ug KoED58xEJKsjNKDhGQo4RZId0jP5qDOwlWYDGEVSrDBBDqXyW5AIUAq7ERm2jwFW4jA9QcO FK8FCsgAP3sMBkgk53ZYgDJpI32E87HK543IrB1cRvEqEBkIBXeu7agJARifBPiP8As7/Dn 4mnUrjVdMn0/UdVitrS+1LR7trOa6is0nit4bmwETac6RvcCZJ/LSeWaOKF3SJQa9+NsvzF JoApKurDAJCLIAp+Zhs3EncOmXO0tklPsyhW3SxsASwUEHeQQNjBnT7jB0Uh1OXdSwyRQB/ IX+2L+yr8SP2avGupy3On6T4vtb7+0r7wbrNvophsvEWioZ1uI5CsoEfi3Syy291p5kFzcW 0f2zT4pIBMy/Xv7G37S3grVfhedL8YHSPCviTwbJ4TvLC0vZHhmt9StNYt/sMsLTBzNb6jF G/lPG0otNWkuLSVoYJ1hb9zfj98L/Afxb+E/jDwr8S/LPhxtCvdQfWrXEGpeHbmytJbmPxD pd3EjS215ATlzGIjdxq8DxNbmQP+Kvwl/Z/+GXxU/Zl+I/jrTwE8c/CmXVIo9TtLd9Ti1Dw 8kD6nd6hq+lWjKuvf2joMFxfWVpHNELa+WGWynF2fnAP6DtLuVvYUvYzmG6tYLmMrzGfteL ojcVViy+bgA7cJtyu4k0V8ufsu6/8AHPVtEvU+I+l6BN4Km8PeFNY+E/inTwLHUNT8M6jp8 Lw6V4m0tXkmtda0y28mSd1iWIi5SHJmjmNFAH1PLbq8gV5SSI0RgGlDEGNFyRGNiuNrSIME vkqwCDIiaCJW+eRzgoWKiTEat8uNhw0a+WwCyK/ykYKbypea5IZipVcCSNc85IaJWOecEnA XOMhcgYJJqNdoJwgBIU5y5I3DJAyxwCDsIxynB55oAZ5EWFHmSZC7MMJzuLYUk7HkQ+WXwA ACz7UOVKsGmGLGWc/d+Y4kwSVO0FN6Mdq7ChKkH92QpjhdluwpHIOUVSRISULLnb5LY+93L nJ+9gDBGKYFRkBKLny2YEZymyKOUBWzuALSsG+YkrtXPyjABmXum6bqFleafqEZu7G9t5bS 9tpF/dXVrdo1vcWskb4QQ3FvPJDcZdcGRSkjFlCfnzL4T0f9lz4x6D4O+GHge8u/Avxw8JQ eH9L8E6NdwWemab4m8AR3dzrdxO94t05J8Capdapp1u7+XdanZCzll3LaKf0cnjjiLFV+5t 25ZyB5okDYG/CgbRtChQDknJ5rzPxhoGmal4z+Fmp3UBa70TW/Ed/prI5RYLi48I3UU3yry ySR5RlJ+6x5yEKgHJfBnxzod7f+Jfh1DfpJq/gG10ySK2vbR9J1FfCWts9x4ZkubG5UXEL2 cCPot+5+SXU9Olm8tDcJJMV5R+1PEPhtb6X8evBjHR/iRamLwRc6pGkU1nrPhvVnnunsNd0 2eOS11U2Nzp9tcaVPcqZrCXzXhfM0u4oA/9k= </binary><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8 lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABZAHEBAREA/8QAHA ABAQACAwEBAAAAAAAAAAAAAAEGBwIEBQMI/8QAMhAAAQMDAgQEBQIHAAAAAAAAAQACAwQFE QYhBxIxQVFhcYETFTKhsVKRFCIjQmOCkv/aAAgBAQAAPwDcqIiIiIiIiKKoiIiIiIiIoqov AvOudO2Rzo6q4sfM3Ywwj4js+3T3WLy8Z7Y2XEVprHxdecua049FluntXWfU0bvl9TmVgy+ CQcsjfbuPML2mua4ZaQR4hVERERFFV8KukiraZ9POHGOQYcGvLSR4ZG6xO7cLdOV9OW0kDr fN/bJC4kZ8wTutMXi01Vkuc1vrGcskTi3O4Dx2I8l1qOrqaGqbV0c74Z2HLJGHBHut5cL7n FcNHwwNc4y0b3RS8zsknPMD7grMMqoiIiKKoiwTi3aIK7Sb69zQJ6J7XNfjctJwR9wfZaSD uQ5Gc9ws64W6oorBcqukuMwggrA0tld9LHtyN/AEHqvW4s350dxs5tdyw+APl5oJM8pJABO OvfZd/TvFptzrqK3VNql+NPyxmWF4cC89Ty46Z/ZbIHTrlVERFFURfCro6evpZKWrhZNBKO V7HjIIWjeIGiHaWqmVFGS+21D8MLtzEf0E/j0WHsJILumdz4qvwNgdvssq4fapt2l7tPNcK QysmYGsmjbzPh8cA9jnstlz8VtKwx8zKmeZ36GQOz98BdOLizbK2vo6OkppIjPMGSS1ZEbI 2nvkZ37LPgcjIVRFFURFjfEC3Muei7jG7rFH8Zh8Czf8Z/dfn5oAAf1znbovlgYPqEaN8hc txGTy98qE5bjrkYW5eEuppbpb5rPVyOkmogHQvccl0R2x/qdvQhbERFFURF166jiuFDPRz8 3wp4zG/lODgjBwV+cdSWyKz3+ut8Uhkippixjj4dsrzoopJ5WxwxulkccBkYLiT6BZdaeF+ pbnEHS00dAw7g1L8O/5GSvXqODN1ZTF8N1pZZmjIYWOaD5ZWGXrTV4sLo23OifTCU/yOJDm uPhkL2uFc0kWvKRrCeWWORjvMcufyAt9oiiqIiLDqDh1bvnFZeLu1lbU1M7pWxOH9OME7bd z6rI6Wy22hqZKmkt9NBNL9ckcYaT7rvIujd7Nb75R/wAJcqZlRDnmDXZGD4gjoVgOj9HGyc SbiWlz6SigBgc7/J0B8wA5bMRFFURERERFxDGNe54aA531EDc+q5IiiqIiIiIiIiKIiIiIi IiIiq//2Q== </binary><binary id="_9.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w AARCABbADgDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2 uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL /8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1 dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD+yjxZ8Nvi8/iY6bo/7RHj vwyNTEUnhS4uLLwlqVjMLewVrzRNRt7nQXU6hb+T9tS682ea/t2kkkYSbxLk6gv7X3w8sLb Um8aeF/iraQSrDc2F/wCC7PTb28WR0aOUXWgjSvsw2Ely1tKEjYtgsm0egfHb4ufD7wTq/g 3RPHeuS+EluNVs/Eem6/Lp+oXcazaZC8smj2hs7a5RtSvoIrqGS0mQwyWUsxbLYVuVuf26f 2VLO7ubHUfilY21ypU3UNxpPiAOUdiI1lZNNO6J1ZEYyIybf3QA2IoAPmtv+Cj3iDwl4pi8 PfFT4RTaHYQjy9V8QeHdVW7t7WV7poY2gtr+0eRkSOMyTmdkQoXSNlk2OPuv4Y/tAfDb4uI q+BvFula1fpbQ3l3o6SRQavaWspyJ206Xbc3MG1GQz2KXUaSmUSmJRGy/IHxFs/2RP2jhC3 hn4u/DXTfErvLNHbz6hY2Fxq93NseGG+0jVZtOup4TdBGU+Wojk3BGCkqfyN+M3wX+Pn7If iTT/iB4dttYk8LNq8l5b33gzUJFtdJnaBppdX0DUYbm5RbqZUgMmm3kkmmXdvEYZYSrO5AP 6jLq+ezinnnG2G0t5bqd5ohGBHAgnl2yLGYyixRSMxUMY2eEbpGyF8d8L3/irQfB2m+KZbm 51ewuINR1fVdEuYhLfJbXd7ey2tzo9zIguk+zWRtS2kzx+QYIpWszEEaFvzz+A/7b+o/Hvw lZxeIbLwTrV7pSRx6poei+JL3QdU8cNYRmb+3Ui1SOeBdMdYXj8QaCqrPZ6ks0U0zW0tnIf bdW/bes/C+rvZeIvh54k0e0URiy/tCO2t7S3e2Eitvu032z2kcLXAkm2mQxYcqs3EYB+gGj 6nFrVlZatptxHeaXqEUN1Z3cKxFbi2lWN1kfiNkODIuAhO1VJCuzLGV8WfsyfHHSPE/xS+I nwm0m3ubfRbaw0n4l+E5ZbmKdY9M8SRRjUtEjSP5Le3sbz95aWm5nhtpgVjVcOpQB9Q/FL4 e6X8S/Buq+E9VijY31ndDT7r7Kk/8AZ+uLp7vpupwCUM9vJZ3UcUq+S5jniM9rPkzll/FHU vhd4x1fTLG/sfBkV/NqGiXLS2umW0eosZzPJaO99cmOaPi9We4RGaR13wuZAkea/eHVLmSx t7q8HmGK1geebYqFvJgtXmkdS+V3lVKoSUUqZlK7ghb5x+GzwWHwt8MXt/b2+kySWlzdRX1 4IrGPOozNqmn3Fw87QQmPyHCxPPIIGWWRRtkQpQB+BvxM/ZX+ItxZ2F/deFNN2RNYWlxdLa /Zbua+tvNEUENyIWYgoy21z5LK7KEEOI0UjyJfEn7YP7O1tqWieDb3xRc+HjqKNqvw78Txr 478Izw3EXmu39iXsd5e6dJOoa0P2G4MqC5SQRIhYj9Pf2kP+Cj/AMBfAt3J4O8LaBffFPx5 p9xcxanZ2Mqx+E7OdJ5TKRqtq89lqckWNytZTTNBMHhbKKDX5YfE7/gpd8edVg1248N/DP4 VeD7aYXpju30I+INQ0+JyhMMmr3zRhr4+Ss8flwymFtkYVokcEA8v+H3xb0yb4jT6t4O0OL 4TeMLi40u88TfDeGOWz05dbNwqaxrPgu91IxtbWd9bulvrPh69a3AtBNcC1aK3jZPrf4v/A LZen6tY6n4W1+xiOp+F9Z/s2PXNP+zajpck1vaK0x+0Wr3FhfWUpkUmGZtxiuG3nzfLV/zb 8K/Fv41/tCavbWt54ltbXSLPULe6urmy8N+HtMaFp57tiJruCyilQowupr8mdbiHTrOdmlS AMJfTtd1z4fWE2v8AiFvsbSeNL/UtSk0j+yYNLsku7xrewtIIVssK8Ulha2Cxyq6SiW5nlB JTEQB95/8ABJ74mJe/tcjw6lzLHY+IvCnjMaLaXF1cXlwbLRY7m6ayW7uS0skOnKxntxI5k S2mijPlbNhK5H/gmL8Evib4e/ab8O/FWx8CeJNZ8N+G7jxd9rtrCGCKy0W38Y6XNpNr9vv9 UmtYbU+aIb+CzhkvL42cCTuq282XKAP6E/2pvifpfwt+E2tatq2oX9nca42m+H7E6NbPe6v jVp7O11G4sbNIyySQ2El5Ikt2os4pUh+0BC4YfnB4h+G/7Q37amiafp+tT6j8MPhHpsHl6D oNnqwsLXWbayMlxpWqeL76yMn2zVpNOaCzbS7eM6REpkaTT2dhLH+0es6VpmrWs9nqen2Op W06SQ3Nne28Ekdxb3Vm1vKjGUN800W+AMSihThwFRZK8N+E9kvw+0bxX8Or4omk/Di6SPwp IjG6u5PA2rWk17o0N3IHeOS8t4Y7zSXnJMvl6ciuTEsDygH84Hx4/Z+8O/BmK7ggS0muIbd 4bK9sEhuY0W2Yi6gg8qOKPAcCYTPGkqhdi4JBP5cfEzXlurs6TpTSTWm9IJIbeFCZpLgLm1 CwtJtacN5EUaNvZ/3nDmQxfsR/wUN8aW2ueIJrDR4baDTjDfyyww29yLPRzeXKrbSW8oIku bmYzQz3kkyR+TvaJHRWUV+Znwd8F2mv/ERbvUYZILTwLa+I/H7wWsG/+3U8D27ajZ2IsId7 TJe6nFbWcyOhWUOZpT5amZQD1J/BfiT4IfCaXwb4X0iab4i+PLa3+H+sxiO2Sa08a/EnTIL /AMV6bYztJCto/g/4YRWOmWMs0y22m6pr9+8lwkow31j+wf8AsgaX8fvE8R07WoNQ8K+BVt Lbxz8QTB5ukQTCAJB4Z+GMGoxSJBq0IxFc+K7iKaOPMslnA0sdvOeA17x0/iT9mLw9qtxbJ q3xB+IK/GafWdWhtZLi+0i/1/UfDYvr2YbZ9Re9Hh+zvNM0y4jaF7PzJFM0Ubow/WX9l39p 79m/9nj4TfDz4M6HoXxAtZrTw5DrDXR8M6a11rup3tq+qaj58Fpf5jtrMzixjvZkBWK3hjE 8cbIQAfrD4O8H+G/AWh6P4T8JaVaaT4f0e1jttNsLKIxQIkOIFeR3Z5by4CxLI9xPJNMzF3 DiMqAV5H8CP2iPh3+0HFrV58PZddlbwzc6ZZeI7bXNKutKfSdV1Ky+2f2RJNOskN3q2mWwX 7dHbyTWwkLP57TSLkoA98lwJn+ZyFVCVxuBCwqxIxtYF1BDP8yJgMRn5T8nfGHx8fh/cfFX XVO02nhfwkPLWBHuL26mtPEpiiVnO1oBuO4lAUUTZJhO6vrieZUJGVRgi4MmxUQCPzSPMV4 3Xaiu7ISdwQ8qh5/Lz9rC5svE8fxg03TWjl1U6j4W0HzY51WTTp9J0yG51OyURlmWQwSK0T oCQszxAo0stAH4CfFLx7rnxP8AF/iDUNTuBp1xeSaldQE2qNblbiWBPs5haeOFBGull4mJa VSWCBW2sPlkeMNT8OfEDR9V8KX17YfY9QUQPBFIIrqO7aGLUbPUyS4lttRiYTTWnFv84MaJ Ly/sPxM1i703VpNJspNPuL2KXUrawiiGN5tbjypGuhsdoxFDKJY1ZxviJdU3sVX0b4C/su6 34untdb8UXEEHhm+1CC31K7uLp9OSPyWBsUhEwRYFk3KWnjctDid3jIjMbAHBa94q/si/tr rw9oLKJZ76a9GlXepXVhbxXLXJvpbVJ5I0iE0jxvPERJOvlrGuw763vg9pvxK+Jepa9ZaNd a/ba5pXh3QtS0G7cNJaXq6P4usr+40W/vpJF/snS/Edr9mt11OIvBBY6bOknmvJIH/cX4Kf sQeG1stEDaBp3jnQmu49Ti1PWtNvNF8HnzYxdXD35Yxan4lhWUWdpbxwBbe4Nq13IXEhB/Q Tw5+zF8I9P1qXxfrfg3w5feKrzTtK0qY6Tpr6X4ZtNL0ZmfR9O0/w/bSpYpb2YYi5MqvPfX ERluBmV1IB8E/sX+Ff2rbXXvFl9HDp/wAPNP8AFur6hr3iT+3dGTWPCj6jBfQ6c8/hyXT7u 0TVdQvYolPmJ5ECWhgkYqNuCv1/t44onhihURxRJFGkCpHFFGi4WOK3hQ+VHCibI0jRQoOZ G+YZYoAmujGE80SRKh2b2MrEeXthKssaAq6O3lRywkATROC0oTCH+bT9qH9pvw1B4V1q/wD h/JB4p8aeOPGHj2a6tTa3kls7DWLqyE97eW0ipFo2k6Stit5fRZlv79rXTrBmmhu4q/aj9p SL46tBoNx8Kdd8O+G/B+jadrmvfE5p4YbrxZq2naVpiS23h3wqZ7W9tNPvby2N2serG2iWz uDaYk/fHb+VXxE+AXw8+Ff7MXhTx3fRXcPxG+Kd+fIuPEha2ay0W8Gsa7Bo9zZ2tq1naW2h 6NBbnWJY7aGyjvnWYq8F00lAH5yfsq/s2/Gr9orxpp2nLoul29/Zy6fdR62uhWkek+E9AS+ mu9Q8QeNrwBidavFmA8OeH2aSbUpI0ub2OGKRWP8AT18PP2VPhP4DstEc6Zd+I9Y0U2F3bX uqTytZRanp5BXULfSlmSwgW4laR2t5Y7hMtLFs3KFEv7Jfw/8Ahd8Ofgl4Ot/hNYEeGvE+i ad40uNcuDM2q+KdX1u1ilu9f1t7hfM+1XNwsv2VIXSKK0hiht41iiWvpb7SdoYJKVyNw8ws RtbOOikHmMgjcG3CPDAmgCjEltp0CrBaolqJIbaOGGLbFFhfJgjVV3skMCL/AKrpE82EG4H bOY/ndQDhdxUqo3FUIAOBGN772UhvlYjcpcKwczi4AYnDZTYC7OrAZUnaZNykq21S6lQgdS NxaQFRrgYG4F1wgUMA4OVCk7mYAMV80SFd7bSflLxupAI4lfzwSrfOynHAOEmQMW4YsdwOS WWTILSAdCVYjmzIikPzwQzMCNvTglWc/MTzEpcOFYbouCgD5a+NPxQtp/GGgfAvRra+17xJ 4l0n/hLfFFhoEC3d3o3gjTh5awTvI6w6ddeLNYRNKsJbia22WK310kjOqCvK/CvhbUvjF8f /AIhaZ8XPCGm3OgfBnRbPRdM0GO4l1fwzet8VdHsr+LzbO4RI72fRvCGnw6TqjwQxJc392J QgSFXX3v4WaVplrrXxC8WwadYp4n8TeOtV07XdeNrA+qahp3h1bLSdC02W8kjaaPTdK0+MQ WOnwNFZwF5pkgFxcTyydR4Vihs/G/xWubW3tbe4vNa8NG7mhtbeOS5MHhuKGFp2WMGVo441 VGfLAAnOWYkA9Is7DS9NtILHT7KzsLK0t47W2tLSP7PaW9vapJBb29vBGhght7dEjSCHy1h iEhCRgyqHe7p5jLHEBxhJUVgAgwoOFcAjBx+8ZiSZGwQRCE81tkhxH945/cxclUjKkjZgkb 2wTkjJHSo2mcQqwEe4qoJ8mHkEzEjHl4xlFOMYyPc5AHmR1I2wxy7ywLSE5VnAEkWVCtgh2 Mm1Xw/yeWWZTQBMcN5NtyFVd7n5QRhQyq+XA2uGcMcqnyq7MzBJZ5BKV/d4IkBBhiORycEl CSMqpOTyQM9KmZyEQ7Y8kxg/uouhJH9zA6Dp0xxQAkJk8xPlgGZFyBIdxTJKZG9gTlVCeYu QzkAr0BSLPIZrVSVw6O7fu48lhIMEHZlT3+UjJ5PPNFAH/9k= </binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w AARCAJyAaQDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2 uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL /8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1 dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwDmG+H3hYojLo0aEgHa9wx/ PFZuoeEPCNmwZdHThNzKsrHJ+uavnVJ2hQFjwoArn9Y1FnUMzELgj8c1rylNmDqMnhiBytr 4QtmZeG8y6lIz9Aefzquy6MPAk+tnQLD7UmoraKhMuNnl7ic7/XArD+0NJMSTzuxzVu4kJ8 DTxIMAapu46H93iiyIuZv9qWhJJ0DTxkYGPN49/v0C/tGI/wCJJY+mAZB/7PWZ2FGcUrFXN uG707hpNBs3A6r5ko4+u+gX2nO7iLwzZDb6yzH/ANnrNgmUDY3HpRFKUklIGcnnNOyIuzTX UtLVj5nhSyfb1UzTLz/33Svq2isT5fhG0Q8Y/wBJmOP1rHkYSNuIwcYAFMBIYYpWKuzatb7 TZJCH8PWTDqAGkB/PdWg93oPyAeFbUgKM/wCkSjB79+awtP8AmuTn+7z+daCpuX7v5miyIl NotC40Tt4Vt8ZGf9Kl/wAak87QcBf+EUhz7XctUmXEW0AHHf3qN8sQgwDjmnZEc77lz7RoB IC+FoeoyPtkn+c055tAWQhPC8BXkfNdyEjtmqqxKpBUcg5prKSxJ6nPPrRYPaPuX0uPC/lB pPCjZAOSl+wyfoVNRx3Hh0bs+F9/GRuvGGP0quEX7oHGagiTOTnjJ/SiyD2jNVJ/Dbct4VV QB2vHOTj3GKb5/hcli/hiRh0H/EwYf+yfSqQiYDIA+lNaPKgdMf8A1qLIXtGXvN8J5y3hic LjouoHP6pV5P8AhX3lhp/DuqKW/wCed8rAfmgrn3jC/Mx47+/FPjAkjXcMHghQeKXKP2jsa 7t4AdGePQNYXHZrtOn/AHzSf8UAyKV0HWRngn7XH+g21gsjBpEXB6c04KS+1BkqevajlK9o zoI4Ph8yZbS9ZVz90GdNpPv8tZ1zb+HFcGDSLvYQTk3CkfoOKpmGT5STjj+lQlW8+La5Q8j INHKL2lzWA8HIxFzo9/uB6RXK4x+K1Kq/D8oN2mawr7ju/fR9P8azWWOMEkcnknof/r0xV8 ws2wuCcgEdBRyh7RmrAPBYPOja1GWyNyXMZ49OV4z3pJIPBeAbfR9U9P3t2gH6Iaz2XDD5D x1wKRDGZFDN+Bp8qD2rLxg8HgYbSNTGOTtukP8A7JSFPBLI7R6Tq7ehN1H+vy1RlPnSHGNo JyB3/wDrUyOLeW4zjkCjlQe0ZYhHhXeRd6VqEanp5V0rHP4qBWtpdj8Pbq68i9k1Sxz92Rg si/jgcfrXOypi1IwvJ4HpTRA8Nq029t3oe9LlK9oelWHw+8BanIwsvEblVG47nQHHXPOMfj VPxB4W+FOhR7T4ov7+7zhrazhDlPq5wo/MmuDW1Dyh50BZ13YxnHsKT7O0rlZOAF6DtRyh7 Q3DZ/D0oGh/t2TjoViXn86jmtvAMSK4XXSScEbYeD+fNY6jyowEVmJGM+9K0Zy6sjPtGc47 inyi9ozVKfD5iTjXSW45SIYPf+L60+C0+HTSKJb/AFy1BP3mt4249eDXPyW5Rotw/wBZ8xx UbKDIEPypuOAetLlKUzpHs/hwEZ49R12TB4AtYxn/AMeqGOz8ByZJutbjUcZMER5/76rFuG 8tBDGpGOuO1VsuY1jUg5JO0daOUFNs6iOw+Hb9da1gHuv2Jf8A4qg6f8P1bH9q6yoILbjaJ 0/76rmYUy7CNiGC55OMUxiwiDFskjbg9qOUfMdSmnfD+R9qavrBP/XmnT1+9RNpXgSGHf8A 2tq7nP3Vs0zj1+9WHBC4lZ1BG0Yweh46UrO1yu/lF7KDy+f6U+UnndzSW08BnG7VtXT62aH +T1ZXTfh2VBPibU0JHIOnZx+tctv8tSBtJ54I5Wojkcd6mxopHXrpnw9LADxNqA92084/Q1 ZHh34fyKCnjcpnnEllICPb7tcNS7j60WHc62XRvBCSKieKZ5VP8SWLkD9K2PD3gTwx4m1Br LTvFqLPn5Y5oCjN7gHqPpXnqE5J5OBnirEEkeHZ5Ckg5XA5z7HtQ4vowUkt0e6N+zrKQufE Np07jB60V49F4m1+GJY7fxBqNrGP4I52I+vJoqOWfcq8Ox6ORMI8E4IGDXK65JIg255HP4d 66kwSvYq5OwlASBwRXKa1FtCnecYOfX3roOTm1OftohIWJDH5gAR2qzdJ5Phkxs2T/aJ4x1 +Sq8EjIdioGZiD1xVm6Vm8MwyMAv8AxMHHH+4vNLSxV3cxJVjC7g2G9COtQ++Ku3GcBYxuG 3Le1U8dM+lJlRegc+v4VYtmiWQ+Ymc9PaoMZHqabmkU9Szdrtn24AGMjFQ+nFHLjnnaMdel OA+YDrTeoloXdLXN4c/3OfzFawhOCMYHqKoaKga9k4/5ZH+YroDEq5oRyVanLIzpYtsJ2sM kkAY5HvQtuVVc8nHJq6Illld1U4Xjp1qUwgsC3Uen407GDrWM4J8+AvP/AOunNCNxZuOKvm IFtxIBA/So3j3Hcwwuche5osZusUfJywdflTv79KIYcSSYHfIHoK0RAzLl224GcCq0UZhZC SWUgjkdOadg9tdbjTDwMDGRTBGcMAoODjP4VpbMqCORUCZEZbjPWnYzVYz5YBJMEwQg5P60 JATvTYMRtjIq6V/eNjPAycdO9RSPtZvKQkOODtP40jVVW9EZssS28hUHh8fhUkUcm4LgYY/ e/pU0sBn1GCOErwuWyc1NIq2rJESFBYbSew70WNXV0S6leZJFKsPmb09sVC8LExFefnwTj2 Nac8eMFWzkYABqteQCOOOMNty+evbPNDRMKt7FKcFbpUj/AHhTJxipYw+3LRsG+var6RQre SLFCZNoAJAzilgieXzIyn3chSeCucYNFhuqrFcbW5WE7iBUU+FQF4vlGRn0NasETJEqyJk4 4Yd6Y6xy3UduQQFw5B7+gp2IVVXMtYGMcfzAIBjAPJqxFEQqgEADgnuM1dNsGvQFAZVBJz0 FNuIiC+1SF4DehotYHWv1M6a2EluoI+6ev+fxph/0pfIiBG7DFiO1a4KpbjaoJA+779BU0V lti8sABlAyRxzxnFCjcftrIyPsW2dZGLM27HPYUiRBZJgvLlgPUGtyaLZAyFc8ZBqibd5Lk MgBXuB0xTcRKtfcy0hklLMfk+bIA7++akeBUtWPRm/iPOea1ZYFiSRYUPmHG0AdMj+VVL2M QW6ISxZsFj3znoKOWxSrczsjKlAkuXEZ4Rdo9vWmOi3EkZBCRsNqn0A71dNhcKAix755OOO g7nPvUdvBczXaJGih2QtjbwnPvSszZVFa6ZR8kCFm3YVlLZbq1VYd8j5VdzAAKPSp7yKWKW SHcGAbaSBxVm0tZ4LwoFLRgb2wR/nvSsa86UbkKq0bljHscDBJ78dK07bQ2vLbUZFIxbwGQ M2cuRgkD3AOfoKs2WkrrOp/ZUfyY44vNkYniPHVmP8AStmOZLnVoVgC2+hWoaCa4kOxFRxh 2Y92IJO0ZJx0o0QotzV0cTFFO1spiLYlbZs/veuDTyBtLLHyScpnAGOo/KqaTG3uflfeiMQ CucN2yPrW09vBLaxXkW5pShbAXIbGOMduM0JX2CcuVq/UwVXzpJH4RRyfQUskAhnRZWypAZ sdQD/WmELknOEYnABpJEZWw/UgHrmpOjqOZf3ZZV/dhiAx6mlESm1M3mDIbbs7n3pgRim/H y5xn3pQxClQeD1HrSGSxvELdxgiYkBSDjA71FyjZzj+tOVEDuJH+6Djb3Pap5F2wBkCyKRy wBH1oFchlZC+UYsCOp4OaKQhlO0jB7giimM97kggNuGyMbfzz/8Arrz/AMRrCk6qXLBeFIP X3r1WQL5ZXyt3QdPavNvEMMayPGkRLbg20j3Of8+1UjkjucrBYvcRM6Ah0PBAqxNn/hE7NZ 49jHUpNy44bCLzVnT5mjEirFuBf8uO+ah1VZbjRLKBsBXvp8MnPZfXHpVuK5U0OM25NS2M+ aKJIJmRNpKkGsjHr6VpSXM0MElneqS5X5HHf61QIz09KmfkaU79TQh0959NSRcc5IwOep71 nMhV2jYjcDiuq0lf+JNCCccH+ZrMgthdT6hFtXBfPIyV5PIrSVPSLXUwhX96Sey/zMQgg9O akXlhkflUtxbtBK0DsHI6Mp7UiIQQRjH1rC1jsumrnQeHLNJItTvmm2fZIN5UqcOMjIyOh/ nzWzCyXUAeBsZ/Sl8N28bfD3xHLv8A3000VtGgIG5vLcgfj0qPQbWaC3f7WhiU/d3Ec00cG KhpzrctRwYRV79PrQbcEHIIJ9DWolsdzMRj04ppRcMEnj3gZ5YdOvr04qzyfefRmRLCQD1L Y+7S29llA7jJ7+30rUa2AtUkDZM3CtkHcQcHH41GbqwjZ4/tIBThvlJH8vanoNKo72TKj2s argg9OeahhiG5FByCpxirr3tlDnN0r5GAMEEfpVaGe0nEaLeJHxjP3QfxP1paDdOrbWLCW2 xGTH3421A0YjnES4XeM7T61fubcwFFIaRiwBO4gke9U7uN47mFBne5xsbnPHQGmZp62ZUEb s5KgeQWAJ9T/hT3G5kIZAYyMgEHg8f1q9Fp7z5+2SDap2iJDge2fWo73SohCyQwRAkffY42 j6/U0WKjLmajf7jPmht4dUdpBgCIc98k0klhKsbzzkyKPmCk5I9PrTI0W21gT3DPK0SgeT3 BHHU9e/atNr6zu3KG6ezTOFdo8j6E/wD1qSa6nbKhWVuVFG3jjMcUwVWV1LgdMeopbu0E1q 1zIhjKjcB6irlxoSpIkf2mSLIMkbFwyuM/eBHBBPpVK8ublLcw3bGX5Ww8Q+ZfqO31p7HMm +f3Xr+JreG9NXVJSjh0jdDMzqeUXKruPt8w4rPS9syq3CH7pwyjqc46fjXVeCp7Wx0zW7xY t8cWk4LZzhWmgBP4c1wkOkanZGR3ghdTnaySq3vwO9K9jphRVSHMv61N4xjyFM0qIgHzCs6 zIb7U8uUKvmPPJKirqWl1cW0McjNHuGZDlRj0HXqaLfSrm0vfOS7inxlykpA8zPXB6VVzFU 5pNNa+jIpHcHzIogPM4DGnRWt0U3zSoMN9wfe/WrttZmWI6izQtBG/lIvmcBiCxyPXHp6j1 pdQlS0LRSqUJ5yE4zj19DxRpuQo1HeKjqtzFt7Np7iOVJSPmYqD0IUfzya3LaJHgG1g2DyO 4NYiXFtEIprucM0fAjVPlAJwfxrRGv6U53iF1cDOAAN365oTRpKjWb2NFbR5I2cxkxREb2x wpPT+R/KqkKIsEbpw5YgCmaxrMNt4VRdPlJmleMTFc4UkzMFPuBt/P2qbSJFfQ47y4VirSb SVQk5AB69Kamglh6qtYjSzmmuWcDZHx1HWse9iA12GMLvWMbmz0BHNb8mvaXBL5Z81Y3b/A F23gc9QO/0qu+kr/bUsEU4kYuFJPcAZB+hGD+NVo9EQ4zpe9NEMFpvdm3biil2b1J9/zqjA gh1CZCSW8kkPg4AyD/jXUXSHzfsNuoLHAZs8Af5NZ+o2YRrO8kmk8sAswWHKgHHoegx3qnZ EU1KbajqcbLamOBpJV3NcZaIH1B5JqUBnEV5IAzysP3adkx/jWjawtqOpWljBcPdiOThRCR xnvz0+vStO3g05NVv1injuBDN5QKKD5gy2WHPT5QePWs7xO6UaqsmtX/X+ROLjR9L8FIt7N 5bTTSPPZW/FxeMPuKzYxHGoOS3JJ4AJ5HB6trF5q8qLKscFrDkW9nApWKAf7I5JJxyxJY9z XSa3p8N5JG0mpRwYU5MkRH4deTzRofgx9UvLeBblzC7HzbmOIlYlH3mJz2+orOVm9Dtpc6p rmWpylnF5N1BJcriNmGVbIytSR3ws7q4FqzJBIpUZGSoP92rGrxeXKlq7xgQYUuDknIzz9B WdFZzzFtqEKqGQkjooFFmnZCi1Nc0hbCBZrsB0MkaAu6qcEqPSkuURIYdpQmTMm4HLAE8Bq hDBAdjNk9xxkVI0rywJH5YxGMZUcn60uhs0+a/QjV2AZc4DdaNuGUN354PamnnoKtx/YWuo g/nRQ7PnOQSGx1HtUlvQglXbtXC/LxuXv9aUzySQRwMyhIydvHPPXnvROAJmEbs8Y+4zDBK 9qktrOW4tridQdkG0s3YZOKLC0tdm8PDkk8aSwxvcKy/63zAQ3uPaiqfkazp6iCO52KfmCr IPXHTt0orRehze/wBJI9/kMykMI+QRk49q4jxFbzvM04iDcZOK73ypnhPz4J6DHtXO6vaS+ TIruASm0f7JqFuOxwmmfKZmKL97BPrxzVW83S2Gl9ADqE+OO+FzU9jfrbXs1rKwieQkqzcD pjFOvICNC0+YgfJqsyDJx1XPB9OK6rpwSXc5EmpzbXQztXgB0ube24qMjPJB7fSuYCYO3qM V1GpANp0zAjbt6Dqelc2U+f2xU4i3Noa4Nv2ep0ukxs2iQ4XIw3Q89TUGjrEt5fqx2/MNhJ 75NUbP7fY2i3UAZ4Jf9Yi9cA9RWp4bKzXV9JGoKttI3dhk4q4PmcEc9WPJCpK91/wTI1RHf UstEQ7gfIOT1OPxqiAQy8ZrX13LasxzgYA65I61m7csvPfvXPUVpNHdRlenF+R6Z4S0+G5+ FOpPKAxl1hRh2ChVjt9xYk9Mb+vaufuJNItppF/tXzuQQLOJmB+jsVH5A1uWMq2/wIu1AAk m1SUZ9iIB/JWrO8NeGYdVtmuZ8kZwBUK+wq+IjRjzS2M1tc0+NC0WnXM7A5BmnAyPQgL/AF ru/E3hNtDMMcreXePbQyeRHnEcsqBli/3gWC1qeHvCGix69aSXFuGtrVvtVxkZ/dx/MR+PC /8AAqp+N/FNxfXd7qBl/eRu10xHIE8mUjC+uMs3/bOi1icPiFXjzrY841G5nuPEKWumyskV oFtoCpPOw8v/AMCfc34iup8KaBc6re66msiRpLXTzdQMQMs4mjBzxz8rH61k+C9LN1qDXBH yRDAzXr/hy2In1hi3z/2VOMDjjfHQlpc45Yy2JVFddzxfXoUsoGWNQsyyrncgJwUY4/lVfS 9PXVIJo4oNl3HGZdg4EkY+8R9Byfb6Vr+OFKS3ZI+5cwoD04MTnpW94Qa3s7jQ79bWSV4Lh DOyrw0ZO2RSfQoWGKN2dteuqTjfZnHwXE0VtLaEkyW6NLasx5AXl4j6gjLD0I961NJkt72W O4ldjsXI45Bz6+lX/E+g/wBh+NnsHBIjvng6Zyq7lP6VmfD2UTTy2+4EeWDg/nVLSVjlx9O Ps/aJanRmztmQPGDKzkKNrn5ieAPrWFqd1a28U0+7fbWziPh/mupiM+Wp/hQAElvTH95RXW a0F0jQr/VYoQJ/+PWEgHhmGXf8E4/4HXleuu/9pJpCAsbJPK2qc/vDhpT9d2R9EFEn0JwFJ Rp+1e7/AAK0+taleXB2ulrAv3YbZPLRO31P1Yk1raOyapd/2Ne7RfSsBbzEj5mOfkPbk4x7 1TsNMuPPQS2glBbc0e/BCg4INdBqlstyWuBpL2ZgUAPbkMCB7jn8fakoPc2njIwmlv8AND4 CbC4fRdWBgtHyEMg5tZhxvzjgFuGHcfQER26Xf2yeObEV5F+4ktlXsD/nn6V2OvWcPiPw9p niqHa5v0MN2V6C4iAWT8xsfHq5rh7+a68vT9R09tlxIjWV1jgM6Y2tz3KMoz/sU07DxFFVY cy3Oh8E2Mqf8JZCqkQ/YIo1j35Cu91F8pJ4Gdp9uK466fRraaREu5LsK2Stqu2In/ebBI9w uDXovhuO0h8EeLNUtJHjZI7VLiJmy0bqZXBz9U/GvGWQw73OHjJ2kg9Dik9zbDyvSXc1G1m 2iYJb6YZG2YBnuGbHvgba9B1Lwr/Zvw88O61dBIb3VbZ72WBAQI4t5EROSTyg3de4rH8FeF LDXte03R4ZEuX1KVIS4P8AqwT8zN6bVyfwrv8A4m6tp+o+JJljwul22Ioo1H3LWBQFGPRsI v1NKzTLp1VUv5HkWu3U9v8AYdJglaM2sZlmUdTLLhjkf7KiNfqDWv8AD/TZ9W+KHh3TdXM0 2m6jMYJDkhWBRsfkQDXKb7uXWP7TZPPmlkaaVR0yTubHtXsfwm1m0vvHmgxR7NqX8ZCNgPz 29xk0JaMxq1XCcbRun/wxw+p6eNOlcbgFMM7KvXkDAPtjJrlftlyATIElVsjDqDn8a7Txa+ 2/ki3DItJ8gDkZx1/Ksfw5ptvc2s13fKPJjQjcx+6exFO13YutVVKPOx2tae1r4S0y46R6k yXSDOcDa64z6gg/nTLy31BdEtjp07+WyFisbEcj2rQ8Z6rbXOleH9IgikVtOiaIllADoWLK R7/MfyFdb4csbefQ4GCrFImCyq/8x6e1VFa2Zx4qukoVIlDx3pFna6hZLFEY1k0uzmKovHm tbRs5/FiT+Nc3ZXboum6k2cW2LG5x1AHMRP1XK5/2K9Qvltdd+J8nhDVHEb3dhBHYzDgC6F rEY0Ps20r9SK8whtvL12bTLvbHHqCGE7hjypM5jY+mGwD7FqlaHfOKqQce5rNfeddzPZQcy kpEMHr3JFP0DR7iL4r+GIdRX7RaXF9bwzRHO1kdgpB9ua0vDrp/ZStNau72hKlAPmVjw2fp wK6GFVt/FGj3AdDjUbRiDy42zJwP1/KuiS5oHz9Kr7GsjybxLDLpQ1HSoZ2VFvmSRA2M7Vw M+vJPFcylpeKqzBHUMMIQMbuccV23xLh8jxzr0GD5f9q3IwB3Df8A6qltHW7EC3ECRW62rJ DIU3DORuI/Hv2rJQUpNHsYjEeySdrl7W9Oii+Evg7UmiP2me2uBM+DnK3UijJ+gA/AVw+rX d208cRuZBHHBHtUMcY2LXqurBZfgB4MKkuqjUV8xzyf9JP9eh968nuo3uNYVFgaXbHGTEvR gEFZpdEdbd43M61ia9vYbQNgzSgb27Z4q1Jcf2davBayYe4UpNjqAG6e3FVlO27lSOH5pMo uQcpz2AqxNDbvZuIjvuIjwRnLrySx+nAq1dbGU7OSvsRfYMaKbsLlgwJYnGFPAwO+f6U/+0 ZCFt7NEtoycBSR6g8k+4FaN/GLvS7f7EriysodjS45mk6scdgCcVz4UMMAHdnH1okuXYKbV RNy11+71JRLGrxzuvmShyXQ8KRxjp+NOvLxrwxs6KhjQJkdwOma2NOtdNlso5buSNHWUxuM YIXYSTk988CkmtnubaGG30ZITJGWjkYkM65yDz144zRyuwlVhzarYqpoFy/h1dZWWMo9wLd YgcszEZqo63unSXdnKHgZh5UqY4PIOD+VbEemXunWTT3Uk0TQMskCDlGc9/r0B781a1DUpt fvbu9+zrHbKyTXEJ4AYDbjPXJ5P0puOmu4/bXvfVHKO8krmSR2d25LE5Joqe/hS31CaKLAj DHZtfcMdue9FZWOlaq6PpJPLK8y4JA747VmarDH5G7zCe/B6itWMwEFnjPqPas7WPs5gYRq SdpIGOpxVGB5zd2NlcPOkrF2VyVCnB5A6Vhy3MlrpGm2l3Luihu5nDA5wOB/PNdEZo0ml+Y gFicbRzx6+tc7M8NxHYJKPMT7ROGBAO4Fga2lZ8ttzmg5XnzbFrUhC+kvKr5LLwVU4Ycd+l c1ty5+ner15HJpsU0FvOZLGUkGJmyUPHOe9VQu5hzwV7ilVlzS1DCx5YaO6Os0a2Emk24OO Iy4AHUhyKxIrW8Go6jLYSKrwSHdCc4lXceP071s6K4GmRKzPgK3APXkn1pfD0LT6pqYR9o3 ZyDjue/NdXKpxgv62PO9pKk60v63OavLhLu4M0URhBUBoz/C3cfSogDuQc7a1ddtnGrh2wC YlOf73Xn3qgFO5PUnvXFOLUmmerSmpU4tdjbl1ppPCVt4YjsihhuXunmLkl92QFC9AB3POS B0r0vwfYmLQYkZdrMN2PUYrj/h7YW17rt99oiEgS3VlB7HeOa9WMflQqttEMg4QAYyTwB+d VCPU+dzbEOUlQitdCeBo7LRr1nRf9NOwEtjEUWGk+mW2j/gNeI+I7wSfZ7aJdhnc3siddpb iNc+yDP/AG0r1bxhcGGVNIDFYYoxaNMPlwq5aZwff94fyryfSoH8Q+LTcFNqySbyuMBF/hH 4AAfhWb1Z7sIxwuHUey/r72eheE9HNpoatISryYJAHWu50GOGD+138vj+ybjp16pWdEn2eJ IypCgAccitCxlgjXU2+8raZcKMeu5K2atE+SwtR1MZGb7njfjtWe5vcgbDeQ5Ocn/UNt/Q1 1nheI3Wj22nxoFZ2T7o7MQAPxNc78QEVpruRNqp9ut4xt6H/R2/wrpfDF6NJ8MQ6w43/ZnD KpHMsoH7uMDqcNhjjoB7isY6Nn02OpSrShCK6/gVfinqtvceMNYvlWPdBJcsNpJKyuxiTn6 Fm/4Ca5bwHpsF3LNJLmML92RTtZT7GsTxDdSXF8bPzRLN5hkuHVtwaU8bQe+wZH1LV6LoFr HoXhFpZYTJLIpO1Rk5I44qoayuRmlXko8i3ehW8Y3DRx+HdDe5aTeBcSMeM+Y+7JHT7ip+V ec6AkdzryyyMGDuZWZjjJPJyfrXd/Ed1T4kNDCcRWsYjX0BSHb+H3a4jQbi0t4LlLiZULrt VduS2e1StWjqxKdPD8kO1v0Oz0vT2vo7SWGUbZWkJyOCxPTPcVqq1np8kltdSI11HhFDdBx xx3B/nXLWWuva2VsqXUMYgBWON4ypfcOx9qbba5cLqMksVv8Ab9VmVlKL8yRKeh3eoNdJ8v KhVlJ9vu6/1qeieDrcT+H/ABpoPktC1s0Ou28bDBCsPJm47fejP4V5lrNsYLfUY5CCIpYrj 0xnKH/0IV3fwvk1q6+Mc2n6sjrNqWiXtmVY58wiMuAvb7yCuZ8VQbpNXiAAK2iyNkf9No/8 a55KzZ9ZhruhHmd3b1MufXtQi8E31nY28MFpqnlxzyMDvlMe7G0A4x8zDJz7Vi+GvCVzrs7 nzfKt4gN7n1Pb64FdBoGjw32mpJM81yLdOIEcrsBP3s9MDn86v+FZdTtodUtdPs2kuY5N++ c/IiEYDH1IGSKpRu0zzZYuUKcqdPdf5nR/DXw9F4Wk8R+MJJd4tbU6bZiUYZJ5gfMJHqsQP P8AtiuC8T6u/wBjcs5Zr6XyxznEUZyT/wACfbx/0zNekeJTc+HfCWleHXdptSki+0XAbrJc TYbB9cKUXHbbXkWoFb7WRYRkS2sOLZHHBwpwW+pYsf8AgVZs9eLcKadR3dtS9oduyxafdJA ZonuWjL/dBJQ/KPWvUfDOjWc3xO8L67ptu1vcRanbfagE+RxuXp6NzXkVk97o+vQ6M7SeVH drIFYDI4xkehwa9r8DSX1x4l0CP7dbi1i1C23R2yFy/wA6jLP0+orW3utHjVXKGIhNPRtfN XPL/EoC6/rQfHy2s+AQCQc5H/66d4DWx1W58i7aILDhhG8m3efp3o8TMg8XXyEqouI5YFdx 91jkBjUWg3mh2FlNY31nDfySn5JQCpjOOoIGfy71Kdpanp4ulKrS5YrX+vQ7bW/BFjqflXk F0m0syK+4EEjqD9OKlu7OKx8MWlzGptBEAsszDa7DB6HuMgGuE8U63eQTWEen3EiWDxM8ay AZOXZdzfl+ldFfSWVvp5/4SrWhcu8GY9jbgvGVxH/WtYtNnjYmhOi1Fu66IZ8WLlrbx1Hd6 fIY7iCGxdZUOD5i2sRDfXODU/j2OHXbTTPH9mqQrrAMlxGnAhulIEy+2Ww49nFU/jA0SeMp WjDmPFqUAHb7LH0q74Dkh8QaXqXgJnkSfUFF9p6TjaftManci+u9Mj6qtYW6n0CfLJKw3Qd RNrqkN40LSpqiEMh4AnXAf6ZyG/4Ea6uOKZ7iCJlh86O7geV0OdgEikKP5mvNrFJZb250UJ mdyJ7Ybtp81AcIP95dy/XbW7L4otNROkw6HZxJuuLdbi8II2fvAdo9ScVvCXutM8jF4Zqup rZswPilJ5HxC19Co3f2rdHHYfPisaK1vbzSUub3UVsreJPKiQnDSjOflHp71u/F21DfFbxD Bty51a6G49synFamu6YbO20+8cLc3txCsSRFR8nYBR260U43bubY2qqfLZam3raQyfs/eEp IVMcYW/SJQOu246/jnNeVsbl9VMVlG7SyQogI9dijivdfGWkpp37Pvhuz+XzbeS+jO3kZ3q T+pNeM6fGp1ky7d8ccCyMoP3gEBqUrysdU5WoX30MpprVNUfULK1mFvCE2ZOMHODkn15qjq N9Lq2rPcKgQy/IqRr0HYcda1pntZfDcJtyc23mGdCPlyW/d/U8tXb/CnwtImunU9Rt0eJrR Xiz82C5+U+3ArTlcnboY05wjec1qtF3/AK6/MytM8F6zL4S/tmK4FtNNiOK0C/KwBwd+ehO K4ezENnrqy6nbC4ggmxNEh4bnn8K+hvF+n3eh6dqWo6WxkhAaea3c4UNjl19CGIyO9cR4Gm 0zSfBovdYtDcwXT7cmLfjJYDI/u57+9aSpptJGcK9uZtaOy036nEW9roz3y31yqR2s05ZIW bACY4J9ga1tX17S08P6NFbpKbq2dgsxiK4jHAAJ65zk/hWFq6W2geKLy3t1iu4lb90z8iP5 s5A/p6GsnUdTvdRnV7u6abYNseeAo9AO1Yyly3XU3hRdSSbba/r+uhr+JfE51uUx29v9mt9 4kGTliwGM+3fp61hR3txFb3EKP8lxjzARnODkVBkbskZx2reluNCGmS21vBIzSxJs3YBSUA bjn+7ndx7j0rG/Nq2dfLGmlFRuZMtjcRTNFLHtkQ4YE9O9FJcXM9zMZriUvIwGWPU4GB+go qTVKXU+monlEKkR5OBzn2rP1KdgFHlfMTtxWhbrK0SbZB9wcn6Cql9bTiYS5UrwfypGCZ57 qFi321lkYRoFJx1J7D+f6Vzctio0qwm8zCC7uITkfRv/AK1dXrOoCO/xcxbUlQBZMcFj2/S uVcyPZ6fBGgKm4uJAoPBJIH8h+lb6NI5ryTnfaxBqcMX2FvLYqwHzKx688YrMCkOMnHyitW /j/wBHMjq24KVUn+H/ACDVIriT5uML/WlUXvE4eXubmvoupQpYLZMuJY84BwM5NWvD0gGp6 o2Mqz/3sADc1Y0el/aLBJ0/dyEkiQHn/PSp9E1H7BcSrPhHkbb5nbIz/PNb06jTjzbI469K MoVHT1b6fMfrsnm6qAGLCNAg3dcA1mhctHx3rQ1BVOosyNnPOT3yaqheYz1wf8Kyqu82zqo e7Sil2O7+GcO/XNRGT/x6qfr89evWUSxSy3z42adF9pwehkyFiH/fZz9FNeWfC5Qdc1L2tk zn/fr0nxFqMek+Eo1l+/dMb+QdSUUFIV/H52x/tCobsrHBCh7XG876Wf8Al/meY+OdQWGKe COcuZAttuJyQxAeY/lsX/gZq18NtGcWr6i6cv8AdrjdXM+qeI4rAMsjRfu2K9DKTukP/fRK /RRXumi2UOl6LbwY24UZIBpR3ubZpU9zkvuKIXzguQw5HGc1Tmia3lvSrtmTT7gFO38PNLc a7pSjM155Kea0QBXBZlxnHt8w/HNXdPtIp4NQuUUSGXTblkXGdwAXFat3R4eEoyjiYXR47q s72epz3kzARSOEAI8za+CQwXIGcAjP4VoS2l/LoCXjzN5TWgubRgygbSc8AcA5BBH94c1W8 fWSWMk1usofbeR9ugMTHr3rqvD2mm78FPoJkbzbZH1Kyx/y0iIH2mIe4wsgHtJWHU+0dRKS g+p5zpdlbnxCjXCkrKqyRgdSSAf0NehXv225WwtVCQgzrvkD/wAAIzx7157fQtpWqxZbLQN kE/xRsfl/z71399exS6dcX0CrgQAJg4y2CQAPrWtNaNHy+bqVOtCp0Mb4lx7vinqkXl423c sa57ZZh/hXNeDLO2klma53bypwytgjCk10/wAWXjTx/Jqibjb30cF8D3xKiyY/8e/SuN0aD Un1a5sbJljkbcFIPJBHGMeo/nUQfvI9vMYuWHaTsdBFCZNBiumCoIf3MSEAyzeu3/H611Ok WltbeH4bS30xBJtMTM2FYseWJ70200wJb2e+3ieVLYGMqxyW6ZOegHNbl9IlhYREQNLdxLi IKOATwP8AJrssfCVK8pe7HRXv/kO8FKlv8cfASW8UkUq3UhfewY7WicYGOg+tcb8RNtl4h8 QEFUhMPlDOeQbhen/fNeufCiwCeO9JM6brpJZLi4mfqSkTZwfTOBjpXjHxNuIrrVNSI+bzr pI+D02hnb9XUVy1F7z+R9lk874XXo2TeEZHsfCN5eizWSe5xDGJG+9wcDHtyTV74YQQXnxL j0yOf7Rpotze6pJjG1Ivmcdf4shP+BVxelWd5qNjPYXdwZILBN6Qo+0sz/zOO1e0+GtJh8I /CzUtbmtY4LrW5Es7fbyRbxYdzn3faP8AgNDvy2MaFOEsTKMtb6+XS36HF+ONea61PU9UnU Ndo7Sq4HAlfhB9Bkt/wGvPvDuiG6WS6dWaCMhHy5XGTgNkdgcVZ8RXb3M0VoGLNO5u5BnkF vljH4Lk/wDbSvR/BOgWOn6TIl7At3NLtaSFhuJRhxn6ZqYrmZ2ZhiPZU7J6s4bUPBWqXeq2 WnTXw/tGRnjVpTlSgXcpBA9P1rT8BRa54X+KPhvR760ZI5tXgh81XOxz5i5I7HrXTeILhvD 8cd7LIBHpN0HjO7czRyKy7RnqVxz7Cuc8F+JdU8R/Gjw8YVH2ebVbV3VVyYo1kHBPYdz9au fKk7HPhZV6jjGcVy79upneLWKahcyFMTLFOGIGQVzjIz0IB61xOm6pdf2jbW8spkimmjjcN gnaWA/lXceMd76tfIRytvdd+g61H4G0LTtY8J3zfZEfUreTzkuc/NAq4IP1z0rLl5nZHr1a 0aMOeexnfEK1i0Dx1deHsO8OnMYAxI3FA7kH0yQQfxrpNA8RfDzTtEn2W0iXht2Uvdxh2Y7 TgA+lcprD3GteOJ9S1GcQyyOGllaPcAAANxXvnGT7mqsPh6bU9TvoobaZ7aGGSVmjURnaON 2DkenHvWsOZPQ46/s6qtzNaX0O4+MLNJ45uCiruijtAQOOPIGP5Vla14kvtMsPDWq6dHBBd 2M4mguA2XLRkN07LnAPrWh8bne3+IWpxxhkC/ZgRjuIQMV5nfanc6l9n+0hAIE8tAq44rNN WaZ0TouVWE1sj174jW0Av9L8ceGgbfT9ZiTUbcp/ywc/6xM/7EgYfQCq+iw21z4wtZwUi02 7Av7aALiPzi+JEJ/2GBwPQrSfDrUP+Eo+Hms+AJh5l7pxfWNLB6sgXFzEPwxIB/sn1rC0hH cLpio5u7W6W9tsD0I8xB9VAbHqlEJWdzSvT54NL1RpfFxSPjT4hKEEDUpzx3O+unFtFqOr6 He3FmJbZIBJeM3/ACywflHqMY5rlvihL/xeDViq72Op3Occk/vTj/CvQ9Al1C0huGvtNtor a8iFwwckuMjZgADnhc4966qGtzxsxupxZr/EtVX4M6SsTgr9rvtuT2ynFfO5WS51UWkDi3V 7ZN7qOgEY4/E/zr3LxF5l78AtEuy0rI15qPzTLgkb1wcenFfPV0Z0vW8mXapiQ5Jx/CP8K5 72l83+Z6cYuVCPey/I6mTSX1/V7Lwxo4WOCwtz9rmUHDNnMjnuQCcCuu+G0fiy6udR0Swu4 oGtP9HuLqX5wiqQFVB64zzWH4e1648K+CnmtdLtpr29JzctJukCuCq5UDgZyOT1qC40XWPC viRdH0LVp7rXLq2QhbFs4Ykl1f3C85rtt9o4+XnXJvbv1fXb+tj0vxd4V8PaR4fuLzxd4kv r24kyIozNgyH0VB714hD4r8TaPpcuiQ3LW1uVIKNGN6qxzjJ5A712XiayufCXlXfiu9kv/E rr5tpJFcrMkOAPlkQjjr+NeX315dahezX15K008zbndu5rKtPRdzqoUVblklb8L/dr6kDs0 js7sWZjkknJJpuDS9eKB0rjPQQnrzSigClAyaAA9sjNFKVHf+dFAH0/apEbaIs/8C9D7Cod RWFVID4455NW7YhLaNRFuO1enbiort0+fdbklRnHtSORM891S3t5rOUSqN0eQu7vu7j8q4V pJLLS7Nxl1SWYHjBX5gOteia0jSSCGO3A3jI3HofX+lcabVo9OsLSU5bzZ92Ocnd09+1bWe jRj7SK5oy7bDbSOLVrK+8qbyUjjWQlkMhA3AduQOaptbEMJUnhlVhtBVjkn8QPWrEN7J4YG oPa26Tw6jbG0ljkOMDerEj0Pyj8zT/DWjv4jk1d7SIxjTrX7Y6u2Ts8xEOMAdC4P0qZt394 1oU6coXhsx6BbSyghmc+awOUHO09un1/WktIbCLRNRu7tvPgMyRKqjBywds+vG2ptU0uLSo ppM/PAEdghwSHYgduMVif2jLdWMmm2tltRpkldmbexKhgB0AH3j+Qp87uhSw1NKWr1HYWKc RxSNNCVypYcr7GrSoB5Zx3/wAKXym2Qs6hT5fQH3NShP8AVDpziqsccql1oeg/Cu1kvvEt3 YQ5D3MUUWf7ilzub8FBP4Ve+IGv28/iGae2x9ltAZY48cBI8LCv4ts/DNavwn019O0DxD4s c7HljGk2QOeZHyZHH+6mR+Nea+MZ0/tGe3t33rPOSD38uPKL+bmQ/wDABWct2dOGgoQc3u/ 6Ra+HelNf68bycmRYjuLEZLNnr/n1r26b93aSXDAgRozAdlwK5T4eaPHpugLdTKBJJySeMC unmv7S8zaQTpJGzBZpgcxxJn5izdOmcAcn0qloeLVjLEVbRPIPiQgh8ZadpiFR5MMYkC5/1 hADZ98rXsPh1IobWZZs7V0a6YnGOdgwK8S8RXS6t8S4pwzuHKsTJyeXZufwYV7ro8AFvelz z/ZF0cenyqP60lsejW/3iCR4T4+lWTUbpg+4tPC5XOduY24/Su40V7u28P6Zrdio+16awuA rDhwOqH2YFlPsTXB+OEX+1tQZAQomtyN33iPLcZ/SvWPB0Nu3hC2WZQQ68noelEUrk5hJx5 ZR6M4H4iWFlHqdncWEhk0+5gXynPBaFwWiJ91PyH3Q1S8IxzatALFQomVwrMwztAHIA/Otv xRpkklhdaCUKvAz3dm//TNuZI/wIDj0y/rXNeDdR+w+Kbd5UMYuflYA4w44b8+v41UW4yDG U1isOpI3viPZvd+DfDuqgb204SaNcnbk7o23xE+mY5FH/ADXEeHbk2etWOoY6DymJ6Ajgfn /AEr1DxWotodS0uVkTT9bSMh3PEFwhPlyfQgup9m9q8ksJU065mtNSjdIJD5c5wC8Jz8rqP UH8+neoejOmk1iMNy9bWPT7ZksnF9cXpkhkVQzjkKNxypx0HpVm51RRq8Uf2gpEW81j5fJI GQPfqPzqHw1GJUuNGvBDtkh3xSxHKTIc/vFJ6j26g8HBrbt9OgTXNO01bRZWi/eLhNz3GcB AAOpzx+FdqlFq58HPCzhU5JLW9v0O58GGTSfD+veJrz90tnppiilk4/ezH09gP1r5k8T3Yu Ncjt9wzuMj/78hDEH6LsH4GvoL4p+JLPwz4Pj8KxlJJo5fP1EIflmuSPlgHsoAz7A+1eAeG dOuNd16e7ubkIwYyPLsDMzHkkDp1PSuN+9L1PtqcI4PCqDeyOh8IaVJe6rqdnsaSeeWKGNF k6luARjr6fjXpvxcuIbFbTwrbTBLPS4o7BWXuAN07/Xhz+FZngPQTovjnVPGD30d5ZaVY+b FjbxdMdkKkDjI+Z/+A1wvxA17z/tUu7zZGU2oLc7mYhpG+u0Bc/7dVUetuwsvpWi67d+a34 K35nNaHH/AG94tea4YRCSQuA3AjUEbV57KoA/AV7JdeI/CuhtMFu4/NWFR5oB5YZ4zjn6Vw vw98OWKae+t61IH2rmGNmwCf6mma1peoeKvFkP2SW3s9KTYXuLuQ+U2OrlerYzgDHPaqjaM bs468JYrEezjsuv9aEfxRvJbrwR4VlljCzaggvSAeiu0rKMf7pSrvwk0pNL8VeHJpZmjvbj U7bzY3XAMfmDYFPck88enNZvxEuobvU9Lt7LJsrVRa2xkTa5jiiijBIHTO0nHua9H+H13cn XPDFleaVFCTqNs4kacHI3jbgY69aiKum/I7sVP2bp0o6K6/4B5d4yjlOuXkijJeO6XGOvyk 59q2vhhb3Vv4dvhaRrNPI6/KOMkkAFuxUelUvGgI1tZVU7ZIrvGOww3cf54qHwBrqWuoWlg LsBLhnEipwwK4IznjHGKcPiHmKlKhZHYaxZaW1lqM+sWpgVYpEe4g+XdIMYGSOma8+1Xxws emabHoM3lXSQeXcERBQzN97/AHsk816B8V9Uif4aJEjFJL2684qBjMYMarx6ErJj1xXgliP 9OtwFyxmQKD0zuHanKpa6ROHwMJQhKd/R/qev/HXCfFfW0OAoNuSWHfyxn9Qa8m1S4S61F5 IxHtACgouAcDr9a9a/aEUH4pa4UYhfM5z0+UlcV5Dp8Aur63t3LKjuFYou5sZ5wO5rNX+E9 PlV+c7j4d22raVdp4206EvLpFxG6gHG4dWBHdSuR+Ndb4vtItA8a2uv6Q5FjM0eo2EgXrGx 3qPw5Uj2IqC51K9hs7fwvomgarb3SRAxpK65KcncwH+ye/StfSbe+1zwJqPhbWoRBq3h1jd 2qj5i1nK+2RQf9iTDfRzW1WmopHHhq051JOSsump5z4w1iXVvEEviEbI5ryWe5aIDKhmlLY HsP6VrL4y8S2tpa2kU8eq28lutpFLsYEZwxTce/b8K5PUdiSWMd2nyBZlPbkSN1NWdM1fVb uCw06K2SdNPSRlB+UlCPmz9Bk5606Ts7E4ulz68t/w/E+gZ1vNV/ZtsLy8t47OQ3d+xiDfd UkYxXz1p1re3Xiey+w24neJY3EYwS3yjseDX0Lrt1eL8DvDseoRxW1xPdagWijPyqA4VSPU YHWvnGS6ljvFNmzi4EKEhDj5Qozz6YFZbS17v8zp/5cqy6L8vmdje6/4ZfRLfwfawS6SZr9 m1O/lAZgisSo46kH09K5WfxDDperx3fhRriznhMifb5JC0s4bjJH8PH865+4mNxdSTuqoZG LEKMAZ9B6VCea0nWbHCil8WpLc3E9zO9xcyvNLIcs7kksfc1F2A7U4o23dg49aApxntWLv1 OhJLRDAOaXv1pfTigj8aQxPX2p6jd1OKbj14p6kZ5GRmgBXAVsGinBVI5Un6UU7Bc+noA+x dpGQoyD9KjuVuCzjIAIAJx09KmjRPJTcxBwOc+1V7sKrNtkJ9s1JwpnD6/NtJRm2rHlgfXn H+FcnpW27nsGuD8mZz7Ah+p/z2ra1u8D3ElvOCuBuVuORjufqTXP24C2mmhP4hMGzwD+8Nd EXZxOWrB+zqdG1uSaxFGtpymWmAYt6ENzj27V1nwuijSXxmNhwdBbOP+viGuW1GKZ9IiuZZ BIu8omOq/Nzn611/wwZVu/GJYH/kAv8A+lENKstb+hnl89LX7nN+IpCbPWGuFKEwWm3Pf94 RxUPg6xju0usKNqlSTjJPJwBWh4tdLuLVJkRFC2torKTwP3hHA/WsPw3Nf2iy3FohnjVgJI c4LDnGPcUqNlUTex05ipSoSUHZ6fmaWt28MGoJHCm1PKBxjGeaoYA2YPAbg5+tXNRvoNRvF uoN5Hl7WD9Qe4NV2XKIOx9fpW87OT5Tx6blGnFT3PStX8aaTovhnS/C2m6na3ZsYfNmeKbI e4k5kbPfHC/8B9686stVtmW4N0mmPM8hlFxJuaRc/wAA4IAGc/nWFcaQq3K4lIDAnP416D4 d+GtrqGlrcTXWW3lSytkH3B79K5uSW57UsZShFPuZa+IVPkxz6hFIseehYgHtwwxitjStes rmRI3ly4y0UUT5yQCfujn8hWja/CyyuMkXTKB0P+fpW34T+HUOhePdC1QXBkWG5yyk8EGNg QfbGaTTRFLG0qjSj1PMrd/N8dR+Y5YRLEuX9o16+2f5V3cHxOTTL/VEnuY7oSWk1jEqJtVQ xA38AknC8ZPeuQ0S1TUviXeRIco8rqCeoHSuv/4VFDPcyytdnDMTwetFtBVK0KdVuSPN9Q1 iHUNaluZ3SaGQAMj7x0ztYEdxzj6mu/8AD3jfTInsNHiiEsRVQznIw2SMflirEfwo0wxS7r l/MB2gd6s2XwsttPvY7xJ2fyyCFIGM00mnc56+Jo1oWkjb8V6e1xaQXdi5N1anzkDnIOB93 6EcEehry7VtOjS9S90skW9yhvIEByUdAd8behADD6qPUV7JeRvFGWEO4KCpLMCGOOwryXxN 4V1NpHlspHaCeYu0SZCbsYJx9KppvVHFgsXGEnRnszZ+2rr/AIbSaSxlvJXAjBTkL6Yz0rz 3UkaK4aLUIpVZML5xGSQOgYd/8/SvU/BOjalpOks94dqBsjP8Pqavazollq1uIbi3YEIXZh 9cgVbSlE5qWKeDrSs7xZ5j4e1fUdOTy7e8imhTH7uV12Z9QGII966+D4lppYFyskS3yxNH5 lm3nXGCfurJ92Ie45PPWuauvhter5chkBW45hTqce9Oj+HGoRmN52JhDhcr0AJrH2ctj2nm OGa576+mpz2r6xqPirWBLcDbuYrDCmSsYJyRz1YnGWPJ/IDutD8P3VhfRWPmJbrdRhZJd+4 KN3Q47nHY9667w94TtNHuRIIUUxKRucbizdz7VMNOd7ectMH+1K7IkZ2hCzdSe/QelbQilq zw8fi3WtGC0MzxF4q0nQ9Dg0CHUYGaR3uLoRwFQGHyRrgDsuT1PLGvJY/EcFvd3UwvyUmYe YGtSxyOhBP3f6966668H/8ACReJZYrK7MigfvZXG3afYd/wrMuvhw+nKuo3l/B9knUkFmG5 MHHP1GSMelQ6cmz2cPmFGFJJvZf5GU/ia0dTt1iRGIzg2xwPbOc1Zsdds2ZAupmY7tv7xHH U/Q54qE+DbD7EL952KXMrpCFUgoBwN47ZJBFdHqXwztNFtrd31AAyOoC4Oc1Ps5I6P7So9G ZHiiK6/wCElsrK7ieGVGdTBIMGL94RtOf92ukuPiAPD2qafcRXguf7O2OkQgyqSAEDjIzgn Oc1Q+IcyzfGW9MrEJHcSZYDdlfNc7vrgisHxLo2n/apma9ubcMu9Glt2HmZ5AHA9qcU3F2J q1YwxC5l+FzOvNaiu5UuGuJwY33plARg9Qef/wBdSQ+JIo98rXMkKFzzHbqM/gOnIrEsGsB Yk3jsXjbH2dF+aQYOCD0AB61nzO1zLsij2qx+VByfpWdmd8Ztya7HZ+KZrx/ClrqE/mmHV9 skUjnPmKjup79mUj8Kp+Fte8PaLZ211fWIur+2vRcqrwh0IXaUB5HcHjOKr65rZuvBXhzwu 9myXGkCYmYNw6ySO+0rjggt1yRxXL7CxH6UteptdPZnaeIvHU3iDxRNrtyrpNMXZw0auG3k lsgnGOTil0zxVDpuo2l5oVhbQ3qo8UsrxKowWBVlHPzAbhnHTFcUUOOTSrlOMA4Oc4pptO5 FSKnBxPabDxHb/wDCU2a2WhXE8lypilminMz3BbndnjPfjpVTTPE0Wk+Nk8UYuGitp5La5t JSN72jDZIjL15Uk+xArkfCHivUfDN9Hf2nk3UkSMqRysQ0Q77frzXRa74rtdd0y9M/huGCX VAEtpo2Vwsm7JYt1B5Oc13cyqRs2eAqDo1VK2q66flvtuYPjXTkHipoLNvNtt0jxMp3eYpc lSPqK0bF4fClpcR6lFLdmS3juIAIwvkyMBuznBOV+WsSS11631CJLucyPaReSrSE7YVGeAf Tn9atX2sav4uMMd48MQcxW63c3yKNuBtz04zn1xWMY6O61PQqVXKacbOK32NHXfifJrOj2e lSW0wtrONo4ACi7AzFjwO5J6/4Vg6V4k0+zu7QX0E9xZQt88DRxvuQnLKCcdeetc7cW3kXM sAkWXy3K706Ng4yPamzlZpg6RCIbQpUEkEgYzz6+lczT2PSTTQhIlmfyVbbklQeTjtn8KZj 8TXs/wAEfB1nfjVfEurqGsrZGtQvH8S/OfwX+deZ+JbHTrLxDdQ6RK0un7swsQc7fTPfHrW 3I+XmIVSPNydT0W6l+HMXwGh0WLUI5PE/GoNIIiT5hODDu9lryIL8vtVuw0+91K5+zWFrJc ShWfy4xk4AyT+ABNVQew6dqJNtLQtc1veY0DNLjnn9KcB8wAzmvStE+Cnj3W9Pe9t9J8qPY siec4UyBhkbc9eKlRuUk3seaHP6UDBX3q9qml3+janPpuo20ltdQMUkjcYKn0qnjjpScWnZ i23AHAFFIQOMqx4opCufVEKnbjYSNo4A9qguFBRiYyCBnGO9W4i/lgbgPlBx+FNLSMWUMvT jPeoOE4W702zvvNguoEjZ0A3YG4qT6n3HWuEuCbfSNPgtLZ7kWwuCxXlinmnnjrj+tegXsK ypeyPICwYqdi5YLnkj3HHHpmuQ06VtJlso7iDy3Nu7osjbSVZ8hs967nFPkW3mePGpKPt5K 8kunT7zJuL2C60ry4pOAynbn354rsfh288cvjA26BydEZXB7KbiHJrmdet9MuhBc6bEbfUZ pVUrn5Wycc++cHNWNJ1xvDl3rMMAM322yaxkdmK4+dHY4+qYx71jWunZvsd2AippVIJpa79 /1Kd7LE+iayHZpHb7MobP3SJSTn8BUvhU7FlIwQepYZzzj/GsY3QhlYzIbi1nI86APtMgBy CGGcEHnP5g1tac9vpty0CzNLb3cSz20xXBZCxGGHZgwIPbI44NTSdppmuZQcqDsM1CJTrJl jxlkydowCc9/WjnEXB4NT3oX7eSCT8pJOMZ5phRo7RLphiJXVN5Pcg4/kfyreSSbPJg5ShG 3REFylszeZcT+W0aAogXJck8/TA5rt/DnjG2t9PXTpW8mNUO1wMnPv8AWuE1DDGMJ/EvBxS 21ncPGhhhY7lZicdAp5P0HetIxutjV0I1aKUnY+jNNmgaygnjcESKCMD2pPEEd7PoshsJnh u0O6N4zgqfY1j+GL9n0q2a/jT7SqBFSM5Cjt/SumiczEGRljVOSO+a55KzsebRna1uh4/4H 8Na3B4unv8AUYZA7MztI3BZick/rXs5Zo4FEYxjg5FNknt1jIWRGJ5GDyf8aYZPMEW5SA2Q exzUo6q1Vzld7jWTyr2NQMnyzk49P/105p03macZjThVH8R9ahMjebdBjuZQqFv6UkRkupe FxtAID8Ae1Uc3N0RE8TNIs0yBfMOAh42rXPPLuu7lImZYjJgKOmOpxWvqV7I1zkFXVByo7H pVSzie3aORtiRuzbi45zVROCq+aSjH7ywyy3CJaRRp5Ry5D/xKO351AipPckOjIFXgjhS3v 7ValmURvcMr7pVEUPOTknriqF5JFbSJEqymJIzvfGMn+ozVIdR21f8AXb/Md5tq8UcAnEsy NgovzFO1Q6vq1jBLGrM6NFjdCUIDn8fwNaNjHBY4ki2BxGHlOMAk8/4VQuBBqVs0t1MqRpL 5m12wTt5/KhWJlfltfV/oFtqdxcLCli1k8gQvMxclYvQse5z2rz7+3bqTUllvI5tVsYF+zm KM+WjOecD1+ldkn9nTHVZWeFLlgqRqWwuwLkZHQnnFYvhe1az0zU9R1K1SGQr5kfnJt6ZBC +/61orDg7pt6/1/wC9q3if7Ho+pbIILO9RVjW1uFyzrjjbjr6DHpXm+rNN/ZmmvNYBIPNG9 jcbySOoI7cflXVTacNY1W0tfLmTT7cGQXtwCSTx8vbC5q74gt4WuLRtRtLqdbaHYRboEiLl WKgAe/NOx00qkYKLer1/Xz+ZheIXv7q5023gu0N60ikRIAYxuYbQzc88c5rt08J6je3Ly6n qSXU9vCTtRTtDn7w6jOOMcYqGwbT3fT5mSJLpYHkuCAA7SYAQ59OeK6U6hFcxwWskixyMNp RW+bdzk59OetS2YwlDlUWloeJwWF7p3jczam+BbkyO7nOEH17e1dg+sQardtdnzJLgZS1eU KyAZyHVSR0A5PSn+OzEJ9Nja1SW5KOSiv95eikjvz0+hqvpOg2813aRWcskotoy097OoI3b seVGOgHJ4FTGNtUdOIqyrpSe62R43qlu8GsXMU5ZCZCcnBPJz/Dx37Vo+ELee98daUkNotz I1wpEXRSff2HX8K6/4iaVDLqOn/ZYFjd4naRkiwQoOOQOwxj86y9Os4vDl5pHiXZvsoZliu P3m5pGOcsuOgAPr2qFB81z3qeMhUw6/matb+u51XjHw5pK+JbS4WYXolSQ3UqcOzqQcYHTj 8K8pu47W4lnnhdo5HYMkITAAPbrxjivTdX1CGTVBZR6r9ntnjnuI7hUDHy3TOz6k4/OuJ15 ba11q9jtLeZYPkihMoKSKwVCGIz1/xrSpE5sBOrzWk+mi+fn/AMPocsVwxXbznpSYYdeK7B Gfw9qSawWlUvAJIS0aOSzAgZBGAMj9Kzl060vmvNShkmayglQyKQPMZW+8w4wMHP6Vg6fTq evHFxau9u/n2MDt6V1Pg3U7XTPFWnX9+N9tbNI/lbdw3FSBkdwSRSnQJtan1C5spIlFpGrT sFxGzlWIC7eACEP41zUczxSLJE7I4OVZTgg+tJe5I1a9tSutLo9a8X3F5d/DkaskdtN9rkC 3UkXzGDDfLz/tcjvwAK57wTB4avtOuYfEGtXNo9tmWG3D7VJPVh6nA5HWuXl1q5m0ZtMeSQ W+4OIt2U355IHbNZQzjINbSqrmUkcdDCSjRdN6O++/TzNPXLGz07Ufs1nfJeJsVzInRSRnb 9R3qhDBLcXEUEEbSSysERVGSxPQCo88V1/w/iu4PFEOs2Yg32DKyGfkCRjtTC9zk59sZNYp c8tDtlJUafNN3t+Jr+CroWuma5oSyXOneItwNk4n8pdw+V45Fbj9M12Nz8N7TU/hdbajaC4 nuRbM0DSON8M6sd8JQcbT1z1Fc/8AEq3t9E8f/wDCQaNN50sVwsdz5oDeZchAzt6EMD+dew eBPFWgavpl+PDabLid1kl0u6Zfncqofb3AY55FdcWlpv8A5HFUbhU5+j8uvr/n3POvBej3f g34S+N/EWqWpgnu7VbGBSuJELnAOf4eteHngYxjFfSHxM1XVrL4c+INM1WSC0mvNQiLWGzY yj5SrIQcMMKdx9RXzgeW5NZVVZJL+tjsozc1dnpnwU8MaL4k8eZ8Qqr6bZxebIhbbuYnC59 RnrX229iE1TT7m1kAt4o2gaFfulCPlI+hGPxr4L8AeOJvA+pXdwtil7DdxCOSJzjkNuUg/X +dex6z+0Dpsng02+h215Bq0ydC2Etjj+E9wCBxWfJzWsyZ1JJ8rV+x558ctbsdb+K+pLpoB tbMiDcOjSKAHb8xj8K5LQfBHifxRDPcaHo893DAhd5FXC4HUZ6E89KwpJXnmeSRi8rkszN/ ETyTX2B8HrjwRe+ErLw2uupcpbwiVrKRvK/eN80hbGN+DwO2Kcmt+hrzqNlLqfHckTo5RlI Kkgj0OaK+lfin4f8AhVF41xFeWtlI1urTRW7fLv3Nk8cA4xRW0cNzLmX5D9pT/mRcjK4w2c 4HQdOBUM/lbCQzA+pzxxUqFskqgwQBz34pJVkZCCgPB5rgRxrYw7+X7Npc0aRl0mQli0frn lTn0rz7xtpEtjqnhe9nOy1vdHhmifeBuG5weOvBGK6y+1BFu7qwuJ2t7hYGRUfo6leCufpU nxhFnL8P/hjA9xDDKujhi7ZZtucAbRz13f4iuqtO/Jbt/kcWX0ZR9sp6Xf53OTs/7Lfxbo1 6kizxC/tlKuwcEF8MT7DK9RWLrdtNp/iK+tL6JvtcU7rKpxkOGO76c5rn0ns7SUSpLcSOCp QqAgz69Sf8iuu8P6Hd+LNF8Sa8lwyjSBBJcLM2+SUSsy7s4HQgZ9d1c858zuephqKow5Iu6 8zDEapskb5jjLHt9B+lXrmG6m07R3tIZZY7ZJPNkH3ELSlgmfUDkj/aqstoZfPEhZVt7feB nA++o/L5qgtdUMaGEeckQfOxZDtY9M49ak2mk1ZnR3e6a7DxxlFEXzZxwe9aHjq1j034e+F rZWUTTBZpQAM5IkcZ+gkUflWRomp2V1fpayyFfMICLJ+XJ6VP45BhtNNsScgXVw2MYxgRJ/ Q1cp8xy0cNCgvdM6exvI7S2DRktszhWUnBGR3qP7LqbMkbWk4Cg4wMYB61DLrGptf2EWoLF cRfurdXeIblRcKMEYzgevWvTdf8HNoOo3+mzeXLJZzPGZBwCFzkj8OcVaqtaFU6MOX3Wc3p OpaxpTMljHM8DurkSbSWAH6elenx+J4r+I2bLs88JGHbg/McHPoK8VuPEUOmareWL2CyR28 zRq2478KxAB7dq6XRdS8P6xaSpH8l8ilzFIBlgMk7SOvv9OKHUuc0supufOm0/wA/UtR6jf p8SfsEUuLaBY40jDfKFCAj+des3GpWNrDHdTzqqgdM5OfXFeEtN9l8bXs8srZgCA7TycRqB iq17qNxa3H2iy1GR7lBuVwOAxzkc9sGnBXTZ5+Jp8+I5eh69F4q0UQTNNqSR3G/cEOcnPTt Wg/jDw3DZb7jVkJwP3e1j+HArxTwzYXHiO21qe6Eca6dFDKTt2+azybAM9j1P4VBd2raXLd rsW4mjiWRBKu5VUuATjPJ5A549qjmOmOWU4q92e16bd6ffzblnjO8CVFYndg8g4P9as391E 9olqAGDSBmkzzjd/gK8X8KQ6tfa6l7MzvHgKWxgAAYAAHAwMYr0hby1U3lvJcCGG2iYK+4E szD/Ctoe9qfP4qlCjP2UHuXrzxb4civlUXohSJwCzIwIOOT0qveeKPDtxGyjUoyJARzn5B2 ySMV5+ugXur2XiXVdVk8t9PjgeBmQfvmdyoBP+6pP4Vx8drDEtyCiTtHGroWJKr8wBOM89c fjWXO0e6ssoVYc13Z+n+R7dDfWkscTR3cYWQHbu4JAYqePwo1G+ilVbW1QzsgZ3JGFGORzj ke1eSaENV1LW7NgxMca7VHChUBJwAMdyTXp2t2uoW3h43+nMIrtA6sqjgqQV5B4JIzWkZXV zwa+ChTrqlF3i9+9rlHU9l1ZLJHdW5ufORWAwpUf3T0J5HXpxV+LV7W706RLq6Ed5E25C2G XbnnHvz3rnPh3okniKfxKNRBil03S31CNguN7rIikH2wx6d8VBrtvBZ2iSyZBD4IXJ+Q8H9 Caj2sj3I5PhnC0W/vOhu0g1XVnsv7UMXl7TYqEH71m5bdgdBjNZOpajd3901pKs8tzZMglQ yYG4EgkAeuev19aueAbOyMeqx6gZZLq3bbEA23OTwwPbIP61Lqt9p2neIr+dFWSS5j2xuuS 0bqACPx55NdUGpWPG5I0qjpSV+xo399aR6hp82rIbKFYfMEWzdl+g6cYXH506HxZoEst59t RI2uJG3T7Ccp0x7cDPpXm/iG+1qPU28m5cxoDsSTEidNxA6465/wroPGnh2y0PV4Ejgkexe 1F2m/knNt5oBIxkZIz7Vzuo1oevQy7D1IKSb+/wD4Beb7HqNtr2u2t9GiEJZ2izdcYBOP0/ w5rU1UWehaPY6tFLJDI8qNMsQJXgcse2PTHbFePD+1tdvLe3DPIEYKiRoFSMZ5wq4A6fjiv ddQsLXWfB9jFO81miq0RVjwQONzqfcCtac21qefjcLTpNcr0/HocJ4euNX8R6reatDC081i BFbl8LHtfdkMe/B4FV/EVvZQWCWUt+f3ErRhFIVcFTnAx/e61Na3CaB4H3xSHddTs+4nJmK HC4PZQMZPuB1zjkL++gsGZrxRqGryrkpMxMVmDyAwH3n6HbwFzzk5AidTl0R30MvjOftpaR Wy/r/hyCNLWFbdZLp5xE+6NlToAc4H4/8A6qvIulag6TG5ki1F7w3BmkcudvHycdxjOcZrk n1fUJJPMMoxnO1Y1VfyAwK7jwlp1v4ltbj7LF5d9aRebLBniRAeWUdeMjI9OfXGCmz23Qpv oYXieG9gvYra4UmBcCBt24SJ1yrdxz+BrPSO5kEtpFKIoPLEkiK2Q5GPT+I5rsZlEIl0nU0 Z9Ocg7lUF7dudsid8jPI6MMg9iMa6sb86jY+HZ1RZIoxGJYEyuxm3CTK8sCMEE9iK2i+d67 mEqapQjGOy/q50vhDUY18AeJOFX7PBZQqpXkMZZck+2GPX+lcE/h67TcI5raRuhCzD9PXpX onhO3ii8H+Ok+yMjGfT41jX52yWlwAO5JH61xl3PYWBfzplklDYMMEe7ZkEYZj8oPsM9Kyn fm1Omkkoq39XMUaLfkgJErk8DbIvP60+PRdSld0W3AKAE5dRj9a6HwlFYeKPG+g+G/s81vH qV7Faee025k3sBnGAPwq9rOix6dqX2UtL8k4hkAPJO7DBfy4qEzaxzH/CPXTqjxyQ7NoMjO 4URtnBHXnHXilOiXsLSGO7twVfYpSX7x7H29aZNd2nmPH9ncxljja3PfH1NaWkLY3txFbJc tG0jjdG64LLx0PQnr6VXMQrNamp4ptbea3t9It9Vt3NlIC8gLMJmMUalwfYo3XrnNYmlxXm nahFfWGtxW11bMGjmQsCPccV0/h+bS/+FgaXpOuqY9NvLlrO4kIwYfMOxZP+AnaeaPGvhmX wtqF3p9xEFubKYqUI+9hv1B6/Q0lJp6A1GS5WtCrrVx4h8V6bf69qusNf/YIkQfu8g7nAwD jj+JvwNcJtI7Vt+INS1KHV5LaK9uGsAyz20THamxlyp2jgnBxn61kR5HzY69jVqTluKMFDR Kx2Ft4BuptGsNVF6iQ3kQlXMZIA5GCR6YquvhFw4B1S35GflVif/wBftXf/AAB0W+vPiCZr iV5tMs9NurqaItuiI8vaoI6feYHHtXGeKbpk1W5FhKyormNWQ7W475+uenpUpsrmi9UzJ17 Qj4f1CG0kmMry26zFWQxvGTn5WU8gjGfxrISaSI7o5GjPqpIqKSa4nuJLieWSWRjud5GLMx Pck8mkJ+bBPvVRYNdGKXdzudixPc80UwE44BopisfUBwFB3c4H9KCY/LYiVlzzgGlDAEELk ED+VRO/ynMJJPIOKxscMdjmfE2jWVwrXhA8+3VXCrliwx1GT646cV5v411B5vE+lPeLuEOl 2kRA7KEyMfga73W9WubKePUIraO4j0+RZWjkYgNhgQp56HBH0rzu7eXVbmwvrgIjS2gLDHy gbmAAz2AHFaz1asuhnh24QqKb0T+7QS5i0maFbm027WlRQhHIGOTnp1ruvABMfhDx/HEAoe 2sg2D284151dWZtzDLaoyRu+1mByCeo/SvQPATRpoPjnd3tLTBJ/6b1M3foPCq0laV1qcxH CQurnbuzpZYZGAP38VN8N2Ftd2E6y48xm2oAMnIJP8AIH9KHlDQam3mlsWXzMW4P7+PIq/4 Lizpd1dKkbPE67Q7Y6k5x68Croq80iM1k4UHJPt+ZT1/RrS0vreS1nEgECuJFGPmDH/Cup+ OkXkfFSS1VsjLThcY2mR9x/lWJ4gaVpbUyshYWoG1Fxt+Y8H3znnvVPxr4tn8b+Ol12axFp I8SRvGH3DIJJIOOnNFZJT0IwFSUqHvu5S1NSq2bgjiVefxBr334vfuPE/iLD9bjdjj+IDj8 2rwDWuLSPk5Vx39q95+LcyHUtZDKzPJJGM+nC80VFqjqwTvRXqfPetJGPGuuDGVF9cLj/tq 1b3w5iVPib4fkVQc3DIQeQVMbBgR34JrnNQGfFWrbiD/AKZMSVPH+sPTFT21zc2bJPYSNDc xOJI5VJDIR6fgaIxvCx0ybUkWNSu1PjXU/IP7oXL7A3PAOKaWLyE9COc/rWdb/arjUpry5O 6aWRpHcgDLE5J4rWhVsYVQGIO4k/59K0p7HHXcYvmsdh4TZoPDGvShMrcXFtCW9dokfp+R/ Cs3XHF3q8IUDN1Zzwg9MkLvX9VFadk0ulfDSTV4CfMW8uLvaFzkRRIoHPuxz9a0/iJaQQeK mu9PQCA3Ud7EkS8CGQB+MdBsbtXPJ6s7aS/do43TL+6gsVNvcyJuXK7Oo7H6Vt6de3cVpLI sR2YJkcEN5h7ZB/pXL6NDPZ6jf2yO26yd0JPXAJX9a3nlSHTFuftIka4LLJEV27O+c9K6qb XKj5PGUkqjhbqdNqWqSXfgGS2jtn+03lyzMoU/ciQKTx/tSn8RXmFpG6TXULKFWWzmRAfVc P8A+y16h4TultPiL4KhuQrRzXtlavGw3DM5aWQEd+GjBrkvEOnjTfH8lk5EUbSSx9doXKsv +Fcknds+poU1Toxh5HWfDyKGbQrhooY2njXczt1Qe1ejeRA2kwJMGe3c75ggBwPevFPAmtf YfD975ask/B3KMhs44NeoaDrckukLLclTFK3zY7fiK6Y6pM+KxFqdecZf11LmmGHTv+EpuI FEcT6OVVhj5wbiEY/KuZ8WeHXfw3ZamjpcWuoWouLeaPOCM4Ib0ZTkEetbQEUth4nMbFl/s 5cDsP8ASYj+WMVQ+HWqDxF4K8T+Cblg93o1xLq1gCfvQM2J0Uexw/8AwI1hUdpH0+Vv/ZYf P82cN4YvltdWtWmf5D/o0pI4yPuE/VeP+A1r381q+pQaoihEeRmaUJnC9OR6/wBK5vVNPax 1won7uO8YIrHoHzlCce/H/AjXV6bd2Wo28ETWdxLMkZQwocLu7FvzrajLoeXm1HkqKqlo9y WLSkvory707UBLLGRDkxqEkU/eOP4do6etL8RgyaNpc8BKhtEhLk/xD7Mq8/lU3h8QmbyFk e1hswZJYkwxkJBB3MOuPlGKf8UI/K8F6I6AZfSIS57r8uAPyorbo2yl/Gv66nK+EZ7S10u3 BgU3NyxEZbJGcgZPsMk4Nd1byWjatLao6TT+SYIgT+62kfPIR6KoLc88Vwnh+ytbjQ4JXsx dG2ZXkPmFSASeM+nc/hXZrZrpfhjxP4gQESTCPTbbcwOPMG6Qj32IRnuGq1LlpnJCnGvi+T zbfyPN9X1eCXVLu8tIglhpUax2cLjK7s4iBHfu7e4PrXHHTJ54EnHmyy3M20buTKx5JJq7c lpbKxt0wWuZXnf1x9xf5P8AnXqWtJp2jfCOyuIFC6hbX8ciB15yMggj061hCPM9T38TWdNq MdziYUsrdbuS30+KIRrb28zzAY3lwXIB6E/0pl5fTeHfF48XaBd28Vzp94jR26fdYgfMD2K sOD2wTVyLQ9L1LRbnVjqlzLPLOCYkXLkknovfjvXPw28UWl38F5BmRFKIdwJRiydvp9a6ZQ Uo2seZRqKMvaRk7ppNfd37f15+v+NtG0q5tNO8TaEmNF1uFbu07+UpzviJ9UcMv5V5hfTTJ Z6ffWsxivNNn+zs5baWhbLR5x/dYMP+BAdq9K+G851v4K674cuHzJ4duxe2m7km3n+Rx9A4 Df8AAq4Sa2X7Zc6eyOv22CSLnnLgboyP+BKK44trfdH0ElGcWuhp6LI1n8KPG11FOHmF9Zq ZlfO4rHcuCD/XvXkLJIqhDyCAev4V2EPiWysfh1rXhURzzXGoX8NxG/ARI0jZcnuT85wBXJ lzM+e2AAB6UP3mTTVopHZ/CmJV+Lng2TADprVo2S2ODKoxjuc12Pj6OWDxLcXIAUDVD0OMn ee1Z3g2aw1D4g/Di52+XcQX1rbtGEAB2TKEfI6knOa3PiOIH1t443Y+Zq7j5jz98/4inOKj Jpdl+oqVT2iv5s830zR2u9Lu9Td4o44nwRJwSW+7g/jn8K1H8KS6TqPhXUobuKZdQnikhWM 7ioEikg/56VmaREt5Zyx3ErpGp4RekjjovPHOevbFbtprVrc6JoMFzbyW8ek3HnQyxsMu/m B2DA9tgAHbmumNOMoa+Z5TrSjVbvs7f5FX4oQKvxb8R2qkRA6hdMhBwF/fuB9OleleOrlfG Xwy8O+ODh728gNhqRU5xd242MT/ALy7Wry3VtX07xD8TtV1uJgbe7mluo1uPl5Z2cK3vzj0 zXbfDS7OtReLPhw8ZU3yjV7CJiD/AKTCo81B2+aPcf8AgArmcdOfzPTjP966flcyvAd5pke paTca7ZxXltEW02VZUDBS2TEeegwZP++a7v4pWXh1/AulyWnhhDqMokhga2TY6rGpBdgOwx n8a8t0pGj1m+0g7c3yFouODNEfMT8Thl/4HXpvw38S6Fd6zquu+Kr6SDT5bV7LTTcnC+WVJ kH+9zXVQaSd90YV5ShUVnaL/r9CT4ZRw+EfgB4q8ZC5LXGsMumQqePLK7i+PXIK8+1eKW1t qOo62Ira3kuQjGQqoy+0cn8cV7Z8UBF4T+G3g7wDA5VtPszf3gxg+dNlgp9xlj+Arkvh0+l Wdjc6rqNzJG7Oqq0P+tUHJL/QY5+tZQjzSHiKqpRsy3No+geP/D1jpfhaztrHVLEtuluWKy SRhQcN9CT27V43KDG8ikAkHafwNe1+HtOu7P4la1qwUad9msxO4WQMSs38QX+Ikc4HSuU8R aEPEVvJqnh/SESSztvtN6luSQsXIDtnjPHIHrXZUp8y06GWGxD5vZyu/wCuv/APO/lx6UUY B70VxJHon1AqsUB9h1+lR3GTAzFxtHanliFHzZIUdfpVeVldAQoK5wcfSsDhjsch4ijaSC9 jW3eeW5UeWqnAUg5yR/F6VyOm2L39lZboXdordVYI4Qg73GOfoR7V1viO6jtLR7iAk7Thoy xHy85GRyBzXN+H9RgtLCA3TlRPbBlZckqd7n8QM1001GTipHl4l1I0qsqa7f5fl2Ma/tWgl t0fnLkDnkYOCK3fDbrHpfindNsY28GFHQ4k5/pWRrGz+1VWFh5QYFCPQgmtXw8inTvEbMjO RFBjHH/LTofas6is7HXgJOTi3vZmBEHW31dlYOTacZAwT50XFa3g24j+w3VsLxLeSb5fLkX Ik68Z9sisyKNzZ6tv2jZagYzj/ltH0z3qbw7aQXdsEnQlS+A4yCuc85/z0pUnaV0bZmoui1 Ly/Mt6gxXUnilOXiBjJByDhu3tVcQRZRtgznr61HMrRalJbiT7QqcCU9SOOtWQv7pDjI962 bu2eTbkikn0KOsL/wAS5W7B+o+le5fFYEaxq6FwxkkQhgOgIUjivEdYH/ErPbn+le1/FfZH rF80bHZGIzwD/cTNZ1d0/I9nL/4VvM+f1XzNY1GPaTI1zJjH++2a1dM0u51K7W0tY98xUsc nAVQeWJ9BSwaQ019NdQ3duUumeVY0JLIGYkA+4713vhW2tPDsesahdM1zdTafLawxBMKN3z MxY9PlU/XNEZqMTolTcp+R5xE0UhJjIIHFXEh3A4YDnGD171l6EhFqSPQA5rbVQAWPTqTW0 ZXVzycQ+WTimdfr8KWHwJ0wnG65E7kE8gPc7Rj14XpUusINW+FHh7VDJzcaTHbynGTut3aF se+1UNUfiBJ5PgDQ9M2lHisrNHDLySwMpGe3WrvhEpefCJrWdRIulalJGyn+GO5iDA/99xP +dcfW57UdEos4EEtrrzs2TcxRyEjoSVGT+YNb9mHuVj0varm6lWONT1DMQuR+dcwAytZTCT IDSRZIwTtbIP5P+ldboTbdcS6K5TT4Jr75eD+7jLL/AOPbRW1N2izxsXRU8RFPqReJNZjtP iPoV3bOGWDVVvdyHAKrOkaH2+SH8jXUfGG1XS/ixPOseGGq7gfQGTPQ+x+leTa8X/4SK5j8 wsbGNIAx/vRoA3/j+6vZf2hWWTxDbalCOLu3t7tXH8ReNWJ/PJrBbntp6nkejs1vPc2uSFj lZPyJH9K9J8HzyLPNG8yQWxBUqzZBIGSRXmy/u/EuowghQ0rHpgc8/wBa6BbyOBJEifY8YC r5R+U/3m6d/rXbSV4nyeZ0W6jsj1CwuEu9M8YRo4ZrXTFYkH7ym5jwa888K6pL4X+I7+JIl M0Wn3sguYwP9bAzFZVP1Ut+IFdN4GZf7B8fSqxwNHhUgjk5nX/CuY0CIXev61btgeZNKB6A 7j2/OsZRvNxZ205Sw2BhJdP8ztviN4Zjhlu7e3mSaEETWc6HiSJgHjYfVWFcj4d1F4dSku4 yI5J4mJDDO2TOH/X5vxr0LTFOqeA/7Ouhu1Lw5Mtk24ZMlnIWaFvfY29PptrzjU9OfTtUu7 ZchnH2uHb1JXh1/Fcn6qKiLsz0MVSWKoNL1R1sFiNv2b7esU0i72kjXKuAc/Mffniq3xOdm 8H+H8KQBpMIY9id5X+VWvtsDeGY7iCZiWA2hE+7jnn15OaqfEh5W+GnhmSUbm/syLjGMEyn P8q2qydkeTk7lean0sZfhrRftmkWW95mgc5aNWOCoBPQd/etrxdMugfCbRbGNWP2qS7ugHk 3EEt5SZPfAjOKZ4SuktPBKMx815DhARyB3wB9azvivcC30zw9Zd7XSoAQTkMX/edPT95Sn8 KNcui3iajb2/X/AIY4DSst4j0yOaJ5BFFGoVBuOCN2f/HjXsPiLS4vEWnW63KRSbAIopd+1 iWXJ4HXB7Y9a8y8KhR403FC22OMqsY9UU4A9s16xZ7p72C4N2bWESSSsYV+eNVAOWB65z1x 2q6K925hmc5+1tH+tTzfRdNuPD+rtP8AZmkv9Pl8ubTizA3Q2nbMnc5yMCua1YWlr/p8YR5 ryWSQRofliHtznIJPUdq9K+IniOx0Txxo1/bwLcy29oVkkjcjzkJO0/UHkV5Bc2c8lk+tMQ sVxcsiL3J6n6AcfXNaN2Vkb4aEpVPaTej09fL/AIPY9O+A2p3F38UZNBnKvHrum3Vi/HVvL 3x/k0Yx9aqa/amHXrWVQEMdyhO44wM4P1rF+FLT2Hxk8FagG2RnVYo92fvAnYw/Jq7n4lWK 2mvXKAACG+8sZ74lxXHK/M7nvw5UrRPB7uONZ3hH3opGjJ7cHArpLDTLe18P293dJG09zcr syclUVSSMepOP0rKnsZZ9a1Zkt3lit7iQybBwo3sOfQV1elo19qel6pq1qw06JgLkSKRHIc ldwwPcD8K3oxv71jz8dNxiop2XX9F8zZ8B2yw/FDQHtoJFsf7XsYopJgSR/pKnjjGcqaveP LV08fRBsiP+1HC5PORIcitbwnpl1a3Pg8mW6lgHiO2ndQoVVUSqqsc/MfmZh9BmoPiZG0fj FrwK7Qrq8gU9j85z9KmurS+X+ZeAkpw5l3/Rf0zzLQtbtNPk8zU4JLiDEn+jLgBjtwMk9Bz 1HpWA13NlCrgbFKL9Kr+Y0sjux5Y5JpCpUcGpU5ctuh0woQi3K24kZeOdXVyHByDW94Y8TX fhbxrpHiiJt8mn3STuv99AfmX8V3D8awyMr15FNPzrjsRyKhrSxvZX5j1/4m6P/YHjSXUtL f8AcJMl3ZzDgGFsSRMPbBH5UzwR4Oi8Q/GPRNPmmWTRJp/7WeIsQsVqFEzA+g4Mf1FWZtQb xL8FNA1Jl8250rfol455OEO+An/tmxH/AACrvgHxFYaR4U1i1uJGTVZrf+zorgLgQWZdpZm Ldc5wo9iamL09RSjtboc98SNfvPGHxEkK7/OuZyzHsu44Tj0CAfnUFzfLocN5oN/aQR30Ci AzR5O5chgy446cZ96zNDvBqfi9dalzFCkwkcLgY5+VQD17V1ni1hZeJrXWr23tneGKOcxCQ ETEswwBjjnkg9q7sPGyc0eRiqqc1Taf9dPmZfiHxXps2uaRqGg2JSWztVivCrNsu8Hqe4AG BmsWLxLrkWn3FpZzHTbK5bdKYR8zqRjbnuvtUvibxQmtyLO0SQXTQrFKtsqiM4YsSMDpk9K x7OfSpLFbW9a5iYMX82PBGduAMH3/AEq5S1smUqUeRScP109P+HMZlKMVGetFXL2a2uZkeA NEqxqpU46gcniiuay7npRk2rtWPpIYPAx90E/lWfLC6fMkgA64Iq9G+3O7BGB/KopFRnJUH B6/X2rlZhSlY4LxHOqWUvnhfm+UZ/OuTdFTT9J8snm1Q5Bxj5mrsvG9rA+nkBMdAPxzXnc/ n29lpTxsWQ2qkr6fM1XGVtzGrTUr8rLUkf8ApcTBy3z8E9xg81vaIZE07xGUzzDDwDjJ84A fzNc5b3kUxUkbGHIBrq/DiGXRvFoVuTbQMP8Av+tVJpq6MMMpRrJS7HPlSbPXGEYAe0BIXp xPHmtDwotwNLdoXCLG6SMTnHUjP4ZqptQ2OsluXWxDgdORPEMn8Ku+FWAsmjMXmrJ1UHkjn gUUvjKzf+B935leWFkvGLsoLZJ29vmx/SpAvyKTxyKlni8u/kDqy8dG/D/69Hlny054/wD1 Vo3Znjc10irqqBtMIz/EPwr3H4w25/tzUyBwUtzk/wC0kef614lqS50yYdehyK9r+MU0ker agsYwTFbIcc/8s4+P0NZ1On9dT3Mtd6bXmfPT6jq1vqt3Hp07pHFPIijapwA5A7eld7pV7f a78LvE9/flRPozISqAjzVmilXd7bWQH0Oa461gePXtUVh/q7qVSR672raOv2uleEvE+iSxS CTV4oPKdegaNmyrfUOfy96nl93mN/rH772Rh6DGn2RiQTz1rUnQCBgv3iMDP0FZ+jqPsAIG CeDW7pFvb32q6dYHcZbm9t4FB5GGkUHPrxW6doXPIqrnrteZsfGdRaakLBJDiKSCLaBwfLh Zck+vI/Om/D52nt/EWgox3X2li4RevzwSK/8A6A0lVfjHdxXXivdExKy3UsmO33Y8f+hEVD 8PNSj034n+GLiVtsM10LKU548udTC3/oYNcyWjPZqN+1gc94gsW083UG75YpIrqPJ5CsCjD 14OOv1ro/DZSLS9Qv5iNsvkWqv/AA7dxmlz/wAAh/WmePrOeHV5LQxhZBHLaPxgllOR9eV+ tRyFtM+B9jdEAPqLXdwDkA4YpbIf++fO/Wi9ro1dNSnGfY4K1aS8murmXO6Ys7ZPdsk/zNe 2fFQ/2l4B8IapjIm0Cyw3XlE2N+oNeK2ZVbUFQ2SfSvW/EDNqnwG8F3HP+j2txaO/oY7l8D P0YVbWiJhfmZ5pM8X9t+bI7lri1glUrz8xiXIOfcGp0k2OMjI9KzpQzvo0hcDzLXyjk5xtl df5YrUhCLN5bqrqcqWxz14Iz0rpwz92zOHGRXPc9E+Hoa48OePNzHZBp1s/Xp+/zWL4JWaT xvqdutur5nfexOAgLnJrovhnbtH4E+J00pGDo0G0g5/5bNz+lYPhWW6k+I2pCwEhkunkI8v AOM54zx61lL+I/wCuxjiYr6lZar/gnpU0kHhPxnpWs3zKNM1BTpupIvQQOQN590YK4P8As1 geOdIurOeQsAmoaVOyE9QQD69wev41u+IDY65oL2B3mVFZShA3FgMkk9/wqpZal/wk/gCx1 SUtJe6ft0nUsnnKr+4lP+/GME/3kaomrO48txCqRdNdDl/BvltqF5YJdGO2lBljDH5Qp7YP cHI/CrvxK2j4eaFETuEenxbMDr/pJGa5mRptD1+4RWwYWNzE3XfExAkX8OG/A1tfEK5iufh t4dliOS1jGOR1AuXpN3RvSoKlXm0t0W9Ghsj4KRJGP2lowqBBztwdxrE+MCJ59p5bnZHplk iZP3l+zx4Y1t+HNTstP8PRC9sZZZJ7NxEV+baeBn29K5jx+zalpPh7UctifSIFdf8AbjBiI +uY6ueyOXLLe0qd7/5nEW+s3Wl6gJrV2FxJbxbXU/d+UD8TxUb6hqM93JftfyG5dizuWIJz /PPp7VLpmlf2pdaUEl2GYNA5HOCrf4MK9XHw90eCG4uWuY4DDGVMTjLyEgZdewx2/Groq63 NsXWo0J3au3/XU8euI9UuvKe6M0iiMBGc5AToAM9q7y30XQbWHU7LXdRhkNvZ/aLcWXAaQp twfXB2/rU2qX1pHp7aJaXCz6TLNGrXYjyludwOBnk4UZ/OsC68P39n4vn0PT4W1+7AEy/Zs lZEADhiByRtzkcYrqUUleJzKo8Qko+7Z6L9fI9M0PRbG10fw/KrW91NZ3dq9nex/K6yfaFZ 0x9Sfzq98ZIw3jm6gwVEmr7QFGScydQPrXPeENL8Q+MfFfhi/u76xi09NTgkFpAcY/fL8hU f7vfpW18XL6Gf4oPOMmK3ubi6P/bMM34/d/WuOvfmO/ARlGD5nfVnkPhqW+j1nWLiHUEsrK 4aWOeZ03AhixHy+uOlbtp9qT4b3t4ViSCedx5jElWCgfuwucA5+YGo/Bx8q0mCWzXN4g+1R BXCKCgOGbPVQcfL3rS02y0D/hAtZbUbuaC7jnhwivuUyFwHCjpzg/gK6aOkdDycVU56ku91 +H+Z3nhfSpNP1DwxBe3Mq3s82n3GdxZZf9IVtxz1GGxgccVz/wAR76G68UW2nQjaG1d3YHo cycV6NJHZO3g/WYdQ+2XEep2+nCUYCtH5yHH1BA6dM1454pYXHjq182Qn/T1DD/trz+OKwr /Fp2/zPUy5Wp+V7/fY8iUYZlJ5HHFKAe/X3NBAE0o54Yj9aXAGARnFYLY9QCNhIyD6kHNIB z6DrTgC2dq5I6jFByp54qhHqfwgc3ei+PNDnYNatpsWooh7TRTogYe+2VwfrWRqcBttLvfK 4Mlu5PGTtyBu9uwrU+DIZtQ8YqqBj/wj0rZJxgC4gOfemeJ3Aiv441AK2BTpg43qTnms11/ rsUzze2Zo8OrEEHII7VZur66vbt7m7naWWRtzMe5qtH9wYpc7gp71tFtKxDim72AHJOTyT1 ozj2pMZzjt6UpOeF9KQxAMjO7Aop8YOzGGOPQUUtAsfSoYBtgxjA5/CmuXVMKw/KpMZIO7I wOn0pkp+RiATx19KyPPTtqcR4puWaBo343ycfQVyF2iHTdFAxxZqT7fM3Fdn4mXdaHcowGJ 59K4yeJ0stNden2VDg/U1qvM4pz1fyM9rVWbLAZrqvCivHofiwtl2Wzt9me3+kLmsOMZHzD aff0rpfDIRrbxBA6hvNsU25bHzCZMfXvUtLdDwtWTrKLOcgM8lvrrSZyumfNuHT9/DWp4Va 2gsGM6yFiv7t0PKmoLpP8ARdXUIgYaadzDIyPPhqHR2kjsEI+ZTSjLllc0zaPNSUTV1Bd94 HaTeSmS3HrUZT92pxxxVhPLlTgDNWI4gY8cZHSnKd3c+cUuVJPoZN+n/EpuDz0ya9T+M9wV 1G4MbNuAgVlPtEn+Arzm/iDaRPjuvSvS/jXZ7r3UyigJGkZPOcARpSbu0fQ5TO8JeqPGhMW 8Ta2OWD3crY9f3jc/59afPbQXKqsy8DrkUqxlfFmrJt27LhwB/wACPX3ovpmiSZxwVBJAFa U37tjDE3eIfKQp5cEflouAB+VdB4BQ3HxI8PhlWTyLn7QVYZGI0MnPtlRms3x9a/2Nqui6V EFj8uxSWQg8s7nL7vcMCMelbvwrtmk8bTXMiYFvo93cxk47p5QP5sR6/nQ5pxsdtPDclRN6 nLePrgTa7Z5aQsfNdgwwMlwMj/vj9KwpbqSFVuIiVlgYSxkdmU5H6itXx7KH8Xq6Sl1aNnA J+6DNLx+mfxrAZy24f5PWs49TumryTPZfinNHLeXur2qAre+RqkLYwCsyrJ+HLEfnXC+ONc 0698LaFYaOGFnbwwWi7xtLGGLMhx6ebO+P92uvM66p8KfDF6xX5LGfTZ/UtA7Bf/HGjryTV CwfTbM5/c24kOf70jGTP/fLJ+VT2NugsO5YQOR7V7Bo7fav2cbeNj/x5a3eR4PYPHFIP614 8M8DNer+Av8AS/g74otMbvser21xjviSGRDj8UFay2RhDdnmlysg0vTn5/cXVxF19fLccdu pq+jZbc4CqRgjrz6mo9QAGl3qq5Itr+KROuNrxuD+qrzTrWUADzAWQgZAOD0rSg7No5cbHR NHqfw63Q/DX4p9cvp1omNvTLyfpxXIaO0ll44uZ1k8sQuX+9gkEDP6Gu0+HGJvhn8TrmVSN 0dimBn1lP8ASuB09pE8SzOsSThiqsHOB80Y79uv6Ur3qfM58Um8E15HrU0Vld2sdxNH875S EjKg57nH86x/D8ieH/iRcaXqMkaaN4jQWM7gYWKQ4MMntsk25PozVY0bdqmgWsdtcmKdZlj kdnJDYPcelXfEmmW+p+DpmdovtC3LswiBBUH5evbpmtJxurHzeCqOjXU+2/6nLeMtNnhDm4 h2XunOVZDnkqdrofrzWZ4reE/DfQ7aKYOtvYxhfUA3UnDe+MV2t7PL4p8I2fipjm5YfYtRI 6LdxABmb/rom1/ck1514ls5LLT9QgVAoEduzA5yuZB2rk3R9y7ON0bCa3HpujGJUElxNYLG ny4CZJyT+FY0qTXHw9sQ6lpNNuZoN45OyQ+bH+pl/Kte0fTrXwddRymOW8nTyyGbLqRyMeg qjo58vfZTOix6pH5CMeiXEbbovzyyf8DromrxTPncuq2rNd2cnpVyLK7CFeIpluFxxn+Fv5 g/hXtWtz29xbaXdXBS3gluFG5eTGcfeyOQa8Yv42tNSabyV3Qtlo2OMjup/WvSfCNpda3HY RwC3CWT+f8AaJjlmiIK8D8wc9CKKNk7M6s1oucU0jS8b22geA9PaPSES5tdQXfsePdskKno /pnBwelcv4G1u50XxFB4juLr7Rd6qjLLdsjAREj7nA5Pyjpxg+1aHxS8PeIW0WK9vJY7iO1 lYRJBkgQgcuR7HA+lcZo2oa5YXek6jYzs880paGAupV2X5eR/DwTXamm9TjpwUo870beq66 K6X6nsPwVjlvPG93qMzxJY2V1NqJjjGAgjRicf7O9lx+NebeO9RkuL7V73JLsotEz/ABNId 7/+Opj/AIGK9e0B/wDhDfgvdalqKJHquso9nGFGD5KyM0jDuQzttHrivAdbmur/AF6HTIYx M8MhM6pyDMxG8e+0BUz/ALBrhqPmm7Hr4WPs6F311/r5Gx4bbRoIbBdRa4hhuXRZrlDjaM5 ZQccHAArq/FHh7w4umWOmaMkrAx3E7Skbnd1cbSzdh85yPpS634f07TJdGn1O38zTPs/2iZ EbEbSE4G7nI4BA98epqjeaff6tbXGo+G545tOgeLFuqjEQkk5VR9FXPc11RulY8CU25vl0b f8Aw2pe07xpPL4z8KaLHeRSW1xqtoHt44gphkWRAPmP3ge+PTvXMeK0ePxhESi7jfKXBPfz O9O06xv/APhcvhKa8tFtZG163g8oH50KzLxjsMYI+tWvHMZGuRTjaUa/CnA5JD9Qa5Kzbm/ T/M+hwEIwoxs7njp/18v++ePxpchcnpijH76Tt8x4/GlIAwTzULY9A9u0f4a6HbabozanOs 97cRx3k9qHCygOmQoPYDrzXnPiHRoV1sx6TK1xYfP5dyybQSDlhn+Lbkc1381rb3vhnWdZ0 7UYM4t2iRss0bnClWPIJI7DjjtXDDVINC8TQypNJqdnZhxbtIMq5dCGYKexbn8K9CaiopdD wqNSpKbmnfy/r7jovg9BOmueLEUcjw7ckkdGAlhJ/DFV/EE6GHUSkYlDaaw3H7ykyLljjv2 /Gtz4W276XrPi4S4jmHheZQpOfld4Ruz7g9Peud1WB0XVU+YY05j0znLpx9Pf2rz5x5ZNf1 0PahLmimcAn3Pb+dKPY81vJ4R1uRI/IgSdXtjd7kkGFjBwSc+h4rMOm6gtgl+bKYWj/dm2H Ye3WtOVpbCVSEtmUt2WI7dKd144x6GkAAPXOOuKC2SewqCy9aORCQBkbuvNFQxOyIQDgE5o rNrXY6Iy03PpORsPGoU8gMR+FI7YjyMgkHr9OlOlw10u0kYQY/IU2QnaTt65GKR5XLocZ4q CppmF+9uz07Y/yK5C5K/YtK28Zs4yR+ddR4tYGyZ9uMN1P0rj58i308Ef8ukeP1rVPQ8+tH f5EqAHgDI/nXU+Eo1a08Tklfk06MgN/wBd0HH51yCyYYnqK6zwhskt/EakHI09GGPaePP86 mWqMsHFqun6/kZN8kzafq07Kq7tMYnI6Dz4cVDo4/4lkXHNT3YMOmatGz5WTTnJBfnAuIcc d/aqmkHbYw85HXGajqdeaq9NG3HApUMTg1bRCBzyPWobdgQCeBjH1q/HhY2YgkYNYy30PkK smtCjex40u53dNuK9R+M8Qn1PW4YiFP2JXA7kiBTXk+o+IvD8TWSwzyTOsKG7jeFivm5O5R 0yMYHp1qXXPibdazqE+oSysZ5gQ5MIAxjGAN3AwAOK0j3Z9dl2GeGpvmd76mK7ifxfrUx43 3Dtnr1NXrDw/da5qEdpEAkLOPPuJDtSJM5JJPsDXNwaz9ns1svtkrRKTt3RD5Rkn1yetbmg 602oanbaTbtLd3d5IsMMJU/O7HAXJ4GeKadla50vCwlW9q38hnxQuYb74myzWvMDQI0fy4J Us7KSPUqwNdD8KEEUHizUMfMlrbWoI9XnDH9I64zVGtrXx9DHrYkS1thbx3IjXc4QRqSME9 eemauyePreygurDQ7WS2sZpfMCeWoJxuCFjnJwGPemddveuYPih0l8QW8gwSbVAw9Gy2RWY Tyc55rTs9bghuUF1czPYNP5s1ubdXEnIJwGPBOAM1mJtubiXygyxF2MYbqFzwD74xSTsE+5 6V4LuVuvhT4g0pk3yWepRTRcdriMxEf99RofxFeb30/2/wARXt0ozH5pVB6Ivyr0/wBkCui 8NeIk8LrrsdwjSRahp7RRKF3Dz1dXiYj6ryewrndKgUR55IHr3prcmdRKHMOUYYHHFen/AA rlT+wvHVqwJT7HaXI5yAUnKk/+RK4azvdLsbtpNWtnuIBA4RIwP9bj5CckfKDyadaeM5rC1 u7a3ubryryNYpUSNEDgHIBwfUA1o30Io+8uYfqEayx6kkYbMtvHMo9THKo7ezGorXH2WNxg 5HPNZsusxuImja4hmiYusiYBB9iDxWnF4jsfLshcxzTvEZjPII1BkDKNg684bdz6UQmou4Y im6sbJnq/gKVYfg548dlH7+7tIBnuRHK39a4TQjbXPiAG5XbBIsByeAcIgYg+3P0rMTxncw abPptvJci1lcymM7VQORjdgd8cVnWOu3NmvlQ3M6wbt3l7gVyTk8Hgc+mKXN73MZVqCnQ9k nbzPVNT8vTLq5XTncps2l85VsnhvfvWxPcavdeHHRPs8UfkCOQSNh3UDPI5/A1yfh/xG2t/ 2pbupjSdvlLAZUenHt2FdtDM5strJG1wsQEVxKACqDoQPf0NdXOpK6PhatOVCo4T3RzXw+1 A2niDUfClyDHYeJINsBPAW9jBaE5/2vmjP++PSsr4gtHJpq3WHWW6trUYxgHa78HvkfLTvE Gj6nHAPIklE9swniZeDG/DAj0IIBqPx3qkGuaNY67boscV+IGmiX/ljcBpPOTHYb8sPZxXJ NWbt1PsMuxSrULdVodD4Hs9HRLAapBHcRTTxMJQhJTaCWU/WsXxeLePW9W0y2jNvaG5863I XaYz1GPSrPh9bu5u7C1064kRpCPnYZCnB6Ae1XtX0BrfTNSvb9hdyZRUuckYY89PpXUtVY+ YjWlGfNbrucPeSt4ks573y1W9jUfa4wed+ceYo6lW6+xz2xUXhjxA3hnUFtdSzJYly2U+Yw sepx/EpwMr9COes+oaPqQna+sSUurYfMFXBdT/ABY9PWuYuJlmjKXMbQzKfmKrlfrjt+Fc7 Tiz6+hXp4qlr13Pe9X17SL7wZia9Sa2TcqRQOssjswO0N3AyehH1xXnHg/SpNJ1ktrkltBp cbpJLyGlkYAkJER0PPJ6D64B4uFoo5C41BI1zkEI+fyq4usR25LW8L3FyfuzXPIU+oTkE/7 2R7Vo6raMqWCp0nK7unbT02PQfiD4+n1GaO5V1t5I4xHp9on3bWMfdf2C/wAI6lvmPTnJ+F umWcMF54k1jLW9nlFXlmkfsAOrVws2gapd2d3qzLNN5JEs7yEliCcbznrzXrvgq3tkstYhu mhvtOtrVNXjjQ427o8H/dORggc0U4XZOMrpRtHX+v8Agne28Kazqmo3N+sMukTFLb7MxJHl RqAxU+u9unYjNcCtvN4Z/wCExi+3xrdW0qzIq8LLEoDK2OxI/XNejeBNDGj+AXj1iSC+fO6 S2DY8lWJYFW9e/NeaeL9f0pNbm8Q2ED3MdtfOwtNuFeNVQYY9c7sEcHoa6pO8XY8qFNyai+ r/AAv/AMA2Y7GLW/ij4I8XQRym7Otwz31tkH7PEoR9/HRQByT61yPja7szqcd4Jo1T7Skg5 zkF9xPH1/SuOn8aalNqDXVtaxwtMSFAkY4GPXvWDfa/c3su68hWVhxneR/KuGclJ3PpqEPZ xUL3sRz6ZqEVxKXs5SCxYMo3AgnjkZqpz0IwBV7T9bSxnil+xb2jcOCszJyDn0NVLi6+2Xt 1diMRCaZ5dgOdu4k4z7ZpJo3Oy8HTahqd3Y6Ml5LDDas8kaxDO0tjJY9AO2e2fesnxKY7jx ZOLOwmhi3Ksduy/N0HQD1OayrS/nsHcwSFVkAEigkbwDnBI5xkCtK1vJrPxJaatK2ZIiLh4 zke/l556jv710c142PP9j7Ou6i2a/4J614PsNVh1HxprWq2y29q+hLbRFZPMVXkniKIW7th HJ78GuW1gl7+a2A817uyeBEXjnKsAP8Avk1zs/xAu5FljisFRHP3WuHIHJ+nrWT/AG/mZJL i0S5HoZGUj2yDWEpczbOyMeWKijb1pdQs7DTbpWuViiUwKkowsZB3bB6g9T7mutsrbUYPB1 nNDbWt4uoxPbuvnMAWY5AI6bst7AYrgNS8TfbbFdPt7H7KgnWYuZmkJYKV78DqfyFdBa+KZ bldF0o5h0+xjaPb5qxnafmYeZgYyR357ZreE03c8vE4aSgktba/qLY6T4e07w/4p/t1fNvb SWO2s1d/Lk3BsvhRnn17Y71wZAwDV7Vbi1utVuLixjkhtHc+UkrbnVewJ7mqIBJzjNRN30R 6NKMkryd2yzCV8vn1oqDsM4/Kio0N0z6WD7rlcLkbM/TgUXLIVJ3Ee4/rUUfzTF+20L9eKZ PgdiRu6HvWJhY43xlKP7Ml29CQh9O9cXeNti0/J/5c4+n0NdL4vuj/AGdLb8ZMuc9+lclqs g26dxjNjCQAOnBq7mEoXuOEuR2Brs/AZ85/EsYb/mEc/wDf6KvPhLkbjiu4+G7h7zxOpP8A zBzjkj/lvFSIpUkp3KmpTsNJv4ZYtrLp7hcsBhTPFj69/eszSp9tlGMZA4qfXrhGgvxGW/4 9MMCMYzPH0rG0+4xCg7VL3KxlP2kLHb2km5QOMe9bMDKyFCTyOfeuMtLrMi810dtdDAccD1 rGZ8fiqDT0Jh4X0yeUzPHyxyQKmXwvpJUAQ89KtW05Kj5sLgZrRSRWHB981zTk0zgeIxEdH JnOXPhLTj92PC+uKr6fpumeGfEej+IJ0kMOn3sVxJtGSVVgTgV1/BXGevWs7UbeGe3MUgBj IpRqO9mzqoY+tGcbybRwOpzW3iDxzrOoxESw3MpkR8EbhtAHB+lVpdGtFJ/dmugTS7awLmF SN3eqkrA8ZxW7m27nsVMZKc7020jn30u1POw4qqfs1mNqA7vTrVq/vfm8i3J54JrCmcKRkk tWkbvc9WhGpNXqMmnnEw2lQB2JpYm2rtD8egqvEjSHDE4HpWlb6czoMOD9B9K2idUnGCsyt JHE4w+SfeoRFbg/d4HrW++lHKsBx0OO/FZU1m0UhHOBWzg1qZUsRCeiZEsUDJxHViOztWI3 IcGmRQyspKRswXrgZx9asQA5HPFCS6oc3dOzNCDT7VgNsO7Pr1rRj0jT3zhOPyqjAxUYVuo 4rUgLAiRfxqmo9j57ETqp+7NmxpFnFaRtFaRKHbkyE8gf0rp7eSWa1jA37QQdxb07VzdhIr MMjjHNdZYTRRwKCMMc56dalu2x87UnKc25vUkeOa4S4mmvShKEASKGLDA/WvK9a0nUra9Fj AryWsswnKovVgMZ9eh6V6tnepZRgIPTrSw2yTy4PDEgA445PSobvodmExc6E7x1uY+hSXFj FbvPCwS2GFlQfc6kZx1zW54jvILrTQiTrKZYPMkSNvvOT1PuM1AwZGZVkYIzncB0bHTisLU LeS3kE5tkImU7CMjBz1A9atSMFNyTS6nYto7zeH7JArXFzEvmgR4DvH0cOew9q5vxV4E09r KyuTcQD7bIqRXI+XGcfeUdMDPNbmleIJ7PSmWSyEsk6HDqfnAHGMH37fpTbHW9Ju9PspNTn he5tA6/Z5YySy9MAdzWq1Wp6FKsofA7Oy/D89DgJ/hTJaXcbTXLrZFwjzKhZY/Rj7HmuotP hXpmharYtrlyBb3EZdHHzLKe2D24zXV6RLqUUQhvooPsLMpAnc/KeyMR0BBwK0oLhLW5eHV LIJYTYeyfO9IiOsSnsMHIFCguh3RxdWcdZf15/wBblXxZoOhJ4WtLuKcQpY7hKCPvxMMMGG OcHaenY4r5z0MaqNWutF0hfOnvM24QcZw2cjdjHQ9a+pddtnSyEBsVuUuwYnhTHzBhwwz/A JHavBPDKjwp8Z7f+1kBfMsZ8xi5YsCFY8Zyciqu0kzspyXNPmWtl+Gp7B4WvbeLT7O41GaX zIo1trmLhdhzjJ/vex6c15/qNjP4o1PxPNp1rJcRXV04+0Nny4QhC8EfeY13VpeaXquoTLr kTadp1uTPZK6DcwJ+9jvhu351zVlaFdP8QWS3++8tr2efba5Vc43KSO4xkgdOMVrHV27nBF yirJ2X9avyPL9F8ByX/iG30qDUIPtr24uVikO1SpUnbn1zxwPesjxZ4L1LwteRLfRJ5dwu9 HhYsinuhOOor1j4SaiNR8ZajdNHEr2mmR2aStHyuDgsP7pPP513154e0248L6mZbBNQspHW R4nOTvIAJUnpt56d6jki1ax7H12dOSU+2v3XPkIwrTlXZ0rd8R6R/ZGs3MNsLiSxErpBPMm wyBTg8dMg8Vilv4sYrmceVnsxmppSWw369au20wt9iyr58Mqneinaw59enQD8DVUEMCaafY 0bBKPMrMuPCIUMFxZA3Ejq6ptwdhXjGD3yOMVXNqnlO6sQykBlP6/rTxLsKuivHKCDvLfyp WeW6vCYYURmXAjj4AAHQUaGaUkFuLeMZmhV+dwZiRjgj+eD+FaniCPTLbUZ7fTJ7i5iyrLL Knl5BUEjaR/eJwfSqaz2i6WbV7b/AEoMwaQk8DIK8diPmB+tU5pXnmaWRizt3Jp6JWQJNy5 hjZJ4HPpSj3/WjAx/jSZGMHPWoNi1DbTSx7o4ywzjIorsfB9oJ9FlcpuInI6f7K0VzSrSUr I3jBNXPXYsBM7+gGOOtVrgEo0mTwegqzFtIXcgxtH8qhuTuRo1I6c/hWhy2PL/ABPcf6PKk ka7gwJb1OT1/AVzGrq0P9mbgRmxhIz9K3fFpeMypnK43Dj2rH8Sth9Gj7R6ZAAfwJ/rVMlI yPMPY9a7j4Ygzazr0RBJbR5j+Toa8/3AAk9/0rv/AIRnf45vLcvt87R71cf3iI9238dtSUl Yl8UGP+wrxbeMhYokErAcFjOgB9vSuKt5MKvHbkV2Hi+Xy9Ov4doxIsK5HbEuf1xXCxt+7A zjNDHNXNu2uSCOecV0NndggZb9a4qKUhs9q1be45GOMdDUNHlYnDKaujvbe5G3KsuO4ratr hSgJPB7jtXEWV0vG4nn3retboHABBGPyrlqR7HyuIw9rnSF027i2PTFZ99MFKuCNpwOKgkv Nqj5jn+dZ1zeB4NrNkp0HHSslE4adJp3ILqVck81zOo6gWZooD04ZvSr15ctKRBA33uGYdq 5W/nVWMULnCnBPrXTCJ9Ll+G5neSIprkJwvPfJ71Td/MlLMBk+/FMLBuJFB/2gcEU0KWYge 9bpH0qikaUEscYUYUnqT71sWd5Gr/NjB6Yrm1jcEYJqyiykjk8+lUnY56tKM1qdxDewugjy Dx1JxVS7tklcBCpkY44PesGFbnHDN7VfRJiQHZj9a3jW6M8aWH9nLmjI0LS5j0yzvraa3f7 TN8mey/5zWMkZyNoHYfyrQMdxMP3sjuM5OT3qzFYlx8owD361UqnNZdiYThS5pN6y3KsQbb gAE9jVyAurZTIPfFSx2pycqcelSeWq9QcevSspSsclSspNpF60c/eQ/hXRWEm9QXBznjjrX Lx8ZaNgG6EetaVteSxoVLkEdB6Uk76HgYmm78yO181fsZCr82eSBxUUcjKA/GQRxWdaXheD II5HQnvSrdiSNSoyQcbc02jnU27GvsLQxbDgtkt6/WoZNsrpGFHmKuVLDOw56gfhTI7lUOV jDsoP3unTtWfcXskEqzRsAwPVufwpLsdCfUmFrDdRzz3UbAPJnMeTg56Adufai80iDRLSIX MUd1vABdohkIeSM9RwOD2qWx1JLmKRpJFgw4Ukn5VyMZxVXVvGNhbabPZRRfanUCNCwygTP zAE/jXRG5vSvLSO5s+H5dNv7e5vreZktzcpC1n5h/fqB8xKnp68elaXiLUI4tDvNKtp7NdP Em0C6kA8tT/ABr3zg5x6ivGL7xlqZjng08LZQvK0qbOWTOeNx9K5G5u7ieR3mnd3bJJY5NV zWPocPgKslraP4s9xPjvRLKIW154mae60+UCCeGIusqgfKQPxxgnrXmXjzxZB4k8Wxavp6e Q0EaIJ0Ty3kYHO4jPBBOPwrj2LED/ADimH72GI44zUOV9D18PgYUpc12/yPddO+JfgePQtP trmxnaW1G8pcR+YCTjeobOcHrn6VasPFEVnp0GvaSyNbXM98ZLcoWbbnMe4j7vHc+teAMe2 cg+1WrTULyzE62tzJCs6GORVbh1PUH2qlUfUipl8WvcZ618JbiyA1m/u5PK8+6VcLLt3k5Z Ux6E55ruL19d8QaTcRXMEdlbyzm3ws+37rdEx1AUE7upJ4wK8T8P60mneFp44zBK/wBqWWW BuJH4KqAT1GCegyM/jXrviHxkbrQ7fSjby2l7eQJcT3axEi1jbg7PTI4B+taws4nn4mFqkm 9v8kcH4u/sCTwVpLx3tx5MKyQrHGAyvLljvGefQE+leVsjjGQQD0J6fhXr/hd9D1Sfywggj skWOKWSMPJJOQVAH+zsHI9TmuUuotAOgz2uo3EsV5Yy4Uk/O4LMCI06AcDOcevpUSXNqdWF xPsm6Uotu/5+X3X6nEY+v1pePQ/408s+0KDgDmo/vZ/WsD3CcujwFWYqQBnIzuxnoe3UCoh LKksZSVgY23IwOCpznI9OaTjoDzTSCSGPapYuVFu9vLjUbx7q7ZTPIBuZVC7sDGSB396rAc j9aEyx25C+5NHORnrTeuoJJKyEI46/jTs+nX1pOo/XrS/wjjIpDOq8OamtlpskRbGZS3X2H +FFc4jFUADH8KKzcZX0ZqnG2qPogHCgbjnA4PSq9yShEkfGTg5ParKOWUAljkDtkdKzdQYq Hw3UcfypGdjznxntMkrE5Ow4weK5zxDIGvrIZ3bbG3Xr0+QVreKJGcyxlQPLjxn19a57WDm 7gOc5toc8/wCwKbJsUN3au/8Aguxk+MmjWm3cbxLm1HOOXgkAP5156Sc8iuu+GGpJpPxf8J ahK2IotUgDnPRWfaf0Y1L2KSN/x3B9n0i5JTObm3j3EdARKxA9OVFedB/lwMc16t8aIm0/U 20vzAp+3SK8Y6Exblz+HmY/GvJxwu/PA4H1qnuG6JQ+CDg1agl6H09KzA3zVYikO4VJnKNz orS4PAJx34rftrrYi8/55rjrabAGelbttOPLBVh07H61lJHi4uj1N6a6Hl4zwR68isa5n3A Ace+aWSY85PXrWbO+Gbk8GpijjoYdXHXMrxxEIcbu/SsJ0J64zWjIxdQWb8Kz5BnnP51qlY 9uhDkViuYx16n6VIF4xRz6f4U5V54+Zj+VM6bk8aA4xk+9aMEGV7D6DpVK3UlwGAGa14HOz AGPXFS2cOIm4rQt28TbiUwSOhrTit3I5XqMk45qtA3ICnP0Fa0DFQN4OenOMHis4y1PmMVV klcZDaoCG4BNWVtl4UL0OfxqxHMN+cKF9KkLIW3IAD6Y5reL0PEqV53Kjw45A4xVV4wp5PX 8qvTu55ZeMVXIJyMhhz0pvUdKpK12QNEBxnnngVIjYIDHcO+e1Kyc8HrTcd88+xoWhvzKSL 9uQD8uQy8qQeKt28uSQS27HJzisqMbtpz9SK0bVQUBOSw6nFa7o5bWbNETjeRyB7iq15GpB Iycrkcd6lHUFV59DRMoeM5xxycCoW5aMCVWUNhjj61j34JQnBHbitu5IwBjGB+VZN4MpwAO Ov4VstzvwsrNHKzn723g55ArPkHzNz+fNad0BkgkdcVnSChn3FF3SIWyVwO3J5pnO0nPIpx 649KaeByefekdQhHfuKcPlG3AOTycZpqsynKkqeRwccHr/OlDYORSKEzz2B/lW7pPirVtLe VRcNLBPH5MqONxZMbcAnOCATg9qweOoPNKMYAxVJ21RE6cZq0lc6298V/YLS2sPC1zLbWyw ASyvCqSs5YsRuGc445rlJ5JLieSeeRpJZGLO7nJYnqSabnt/IUDvkZB4puTe5NOlGGy179R p5Io6Hnk0pHOB19aXHOKk2G45zSYPUdKU4yKUsvPHNIBuR0zj60A8YA+lB6k9sUEFW64+tI AyATjFKME46YpDx2Bpc4zkZoA6zw7ov8AaWmyTGDzNspTPHHAP9aK2vA1xHHoMyv1+0E9f9 laKwlTTd7mqqSSsj0YPtUDIxxkg57VkagxMoXf71qEExAgdhjJ9qx9QlDJMFAEiocEn8qZN jzfxSCxmmUYDDDY+prC11Cl/BhcA2sJAHpsFaniGYyfaBk5Y8fXv+tU/FEkTX9gsBH7vT7d SR67M/1qnuSYRGBz+tOBkgmV1YxyxsGVh1VgcgikJLEktz6mldtzbvoBUjOl8a+Mb/xx4ib XtQt4reZ1AMcJO0ueZH56FmycduB2rmieDknNNBJIpOelMBc96ljfaeB3qLHJz2pR19qQmX onG31rUs5gBhiO9YcbAHk/lVyJ9q/epNHPUgpKzOkVg6fe+bHHvVOf0Axg023l8wYZsehqb HmEjPPr61CVmeYo+zlqZ8gfgAYFVmUnr+IzV90JbkUxrdnUFV4AqrnYppFJU3bjj6H0qRIs Hkk4qcREZPP0FTquCCV4Pv8ASgHU7DI7Zjzx0zzV+JNgwM+p7VJAsfmKGPbjA71bUBgxbbx 6Vk2eXXrt6CwA5G4nA6dvStFHYYLNjp1qmkKhmcsAD0q2sZXHzgis76nkVnFl5JSSOjKD0x yanQrKrDYAew71WGSy+XsOTwelXVhmRdrIBn5iQRW0TxKqW40gCMAsQSDn5enpz3qExsDu+ 76EUv2lVjKhpADnHpUZuRt4PI6H1rdIhRl0Q7cQT3x6U0KGO5hgDqwpPNRgThg3sacGDHHT +Rqki1FofGjIysmQp7jkVqwKNikAfUDg1St4m2rnAQnJ9DWlFDgfuwcjqMdaUnYn1LKKJCp JG7PYdKZIAQyhTg9amjTA3kfNn0okjT5mJ61AXs9Tnb1Nsg5yMCse6UbMZ7cmujv4RwQTx2 FYVyhUsMZ9/Wtk7nXQdmcneLiYj1rJlU5xwK3L5R5j8456e1Y8o4PQVTPuMLK8EVGz94HrT WHy9cn0qTaCpz6VGcA8DNSd6DHcdvWm5744pc/LTQRz9KZY/K4wF57mgDnkYpuM0ZoAXKnp ilHB4/lSEnp0xSlgWJRdoPQZzTAQYBOD06UuctuH603PFAI5BYY9PWgYEA4OdvP50mOOOQa d0Xt9KTo3X8hUgJ8u3jrSAcdRSnAJ9D39aUnKn880AN+h4+tKPvdMgUrAAgjFKuSevegDod C1JLOwkiccmQtwfYf4UUzTNN0q5sVlu9egspskGGSNiRjocj2orJ07u9yPrVKPutO/o/8AI 9qy2wFvQcGueveGfzFOCDn+ddCAvlDAP3R0+lYN+yksB03CkbnmOvwmL7Q7fxEupz61l6+C NUTJ/wCXeH/0WtaGvsTLIG34CkDd9Tms3XUCaptGeIYsg+vlqTTZJnHBJ2jaPTOaKT15pcn 1oAUHAA6Y796aBRnNAoAcSCc4A9hQf880cnr2pOKAHKxyOasRMGb6e1VhwfX3qaMgEYP4Ui WaUUvAJ5xxzWlbzIWLH069qxYzkjir0DELt7GpaOKrBSVjVx/Fxn0FN2fLuBHJ5GKigckYY 9P1q3tyOB0OeRUHmyvB2uVvKyTtUAetOWFQemD6VbCgDJXP07VEQ2Szcg+hpXuR7RsiG9ZF YPgD8asLNtwe4OaUQhvuHj0J61AQ4YhWxik9SJOMzSiuYx82ck+o4FWoriJgCW59+lYnnOq gk4A9qBLK0RZSwyccVHKc0sLzanSR3C7cMwQY60pul2geYSMHAHeudEkmRycDjBp4kbKglg R6VtCJySwKve5tyTlwq7+FyR7E1H5p8wkjJzVCOVpDkDIH61cRcYziuhIzlSUNCyMM4J6nn INTxowIJOM98VAg3bWPWtOxi3N849sGi9jhqsu2MZCbTiQemK1EjQoCFGM54qKK2VEwACDj 2Iq0q7OcjA6VjKWpxPVgo7nOfemyY25Uc9DUg+bkDn60YADZ4PU1NwsZkyb42YL19frXO3U ZVirZ3Dse9dXONsX44z6VhX0QUgqPlxge3v8ArW0JG9OWzOL1JcOOBgisOcAHgV0+pRArnI yP0rnpkycFc4rbofaYCpeCRQ46HjNRnhuanxlhz/8AWpjKA1SesmQZ96Tjb2H9ae3JI98Uz o3Wg1QnT6UEYyS2Pb1pepPpTQKBh90kmkByeQR7+tJjPXp6UpH3RTGLnA44NGP/ANVKOh9q aTwc9aAF+b0/+vSEA04E7SCKacevNIBRkjjgUqhmwuCSe1NweRXR3vh270XSNH1p7y0ke+c PDFG25kAwQWz79qaREpqNk3q9h3/CF67AYDqVuNNilBbzbg8IMZ+YLkr171r6L4Z0uMy3eq JPeQi2DxxoNnmTP9xQQSTkDP09MV6jZeIre20JQ1zC2rQzlblZ5j0HLkADB4PHrxXkl/qMt 1rVzqXnSaRBeSPPEUQhd2dowq4xgZGR71o4pK54scRWrpq/L6f1f7iPTdKkkgka7QpJv6H5 uCoI5+horvPA1n/bmgS3V9cNM8VwbdGVOCiqoX/JorzqjfM7H0tFv2a5lqbyHEeN56DpWDd nOoiAj5NpZ2I4HPH5+n1rc3bYshh0BH5Vj6lGHjVomwd248fePvWxmeaeKUba7H5SCVweve sjxC2/WmYDAMUXHp+7WtvxIVmsp7gjkNt6/n+mPzrD8QEHW5MDH7uLj/tmtN7kmWPrSmk/D inDHOf1oAQDI+lHPHelzij3zzQAmKUDvijrmg89ePSgBVxn0qRBgZqNR61YAJH1pCZPDnjH T+VW4gd2F7d6igjPDY3Adq0oLcFWOevbFS2clSaiJFjeVLf/AF61YicBcAnNQRWqnPQYOc4 61Nhkw2M4Pas20zyK0lN2RMsTMMgk+2KjkR0yOAOvJq3ZzROB83PcYrUFhDdRlVbDn27Vm5 cu5wupyStI55biRI2ASOQeh6j6VVExlc7kCL0461tXemsDgIS2eGA61mT24tzkZZu4IxiqT R0U5U5bLVleTaRmMkjH93600u5G3O3j0oCNnBY4POPzqTcwkXPHbHaqN9Eu4it8mWz+dWI8 H5d351Ap3OSqjA6e9TRKDkDhvQ1pEyqJW7FqKPMe4AA9j61ct0bH3TgetV4flAXHJ5Bq7Fw BnqRjj61vqeVWk9S3BGo+ZhxjjBroLW0DqsmARjGQeelZenoJ3KheF+grorKFYoAoU881nN nkVLkqgAY5BxjrUgHHTinEc9e3pSgdiBXK5XIjGwzHHqO9JgbRkAHpwKfjI7Yx2pPfAIqb9 RleQZX5u3esm9jZ0JA5yc9q2mHZfmFU7uPMZ54P863g9jNaM4m+gBiZR1HrXMXCHcxIGTXb XsRDMDluxNcvdQr5jhsnniuxH0uXVraMxDGd+evP9aglUgjjtWusSZzjk/41Qu1AfaBkCkz 6KnVUpWM9hgH19KYemM9P1qd1544qE5Bz6UjsQzOAMdaOe3SlPseaMYUZFBYDGOnHWkPToa BjPoKOPSgYqkdMD/Cl5J5FIMY6fSlHUE8fWmAmSPTr0ozznAA9qU4K9TTMkjHXFIB2ARwfm +tbOua1Fq0ke2B440VBlyCwwoBAIHQnmsYH/ZBB9am8n/RfNKsAW2iTtnuPr0ppvYznCMpK T3R3HijxC0kRaELZySwJbm2WNonZFA2SMCME44yDzWtft4Nj8IbDcG41ZLYTWtyYyuXLbth XOO/JPrXD3Oprqt/JeapBlRbiBfJ42sFwhOevQ1QN3NGhWJysJyoUgEfTnr61fN1PPjhnyx WzW/8Aw57X8K4by58IXE6Sqpe9kLZ45wuaKs/Cm7ksvAMSmIfvJ5JASOozjPX2orldGUndH o+15fdsSdUGSvABrL1BgkMgJ3ADdgD/AD1rRLEL/COBWNqrHyXZGUHIx+nWg3PPfEeTYzuM Dc4O36isLxEc6/Nzn5I+ffy1ra8QTBrJl3ZIJz9cmsjxLt/4SO42cjbH/wCi1pskyPwoopc e1ACc04c5zSdaOfSgY7gUmQemaTHNOHvSESKm4jn8avRx8EggEelVo4+O34VrW8DuygD8fS k2YzlZE1tB0B7j/GtmOz24w2CfTtS2lk+3AG4Y4OK3beyYnB5A5OBXPOdjwMTiLvQoi12xg Yxnvin/AGNRHgqTx0x1rZFmwIHQHtirD2W2MHovpXK6h5Tq6nCy28kc52qyL1/CtjTL5wdr KSQfXrWzLpuQCF5PHPNM/shVAJUZ/lVOrGSszedeFRWkMlbzV+0RLgrxg8npWbJa/aNxbc3 U+pzW6kRWMRNkEd6ozRvAF2oVXPX1qYzRhFtbGDcWxBKqh4HX1qlLAAqhk5611GBI/l5wDg Hce1VbiyXlg6lQP4e9bxqdzeFZxMFkZFG0ZHtUwjBIfBHqKu+QMkIuAR0p4hI7/MP0raMgl VuNSMqQCRiryRsSMIfWoYYl38jnnBrWhtSY2dzuI6DNbc1jzqru7F7T7eNU3BPrz1reiQJG FXgfSsjTlBiLNHhe3sa2AeMgj2rGbOCbVx69cn+VKcYHHT0oAPc9PekOQMg8Vzt6iQDoTSN g+4p/Pbg9KTGOh6+1FxtEJUdDj8BmopY94Iz0q069fYYFRFflOeD2961jIykjnb+zZndwMn B5rk76DbKSBwa9Gnh3xOAcEg849q5TUtOZWRCcuTnI5rtpSvudeGrOErnLCLknABFZ91HiT PTJxXVTWQjBDA5HWse+twpPBx6mrufQ4XE3loc5IBn+uaqsuOv/AOqtC4jCsfqeKpOvXOSK D6KDuiuQOhpWYk8nOPWlIxn86YRxSNxwA5ye3HFJx25oHegkigA6e9G7kk9T3pB04owcYxQ MM49qBjGTwaTqelL1B5wT7UAHO3GKl8xzCsZY7EJZVJ4BPX88Cmde/wClITnPbPtQFi7bT2 6ROZULz7gyk9NoHK/jwPamzTPJE4VmSItu8sdPb+dVgB7Zrfnu9JuPCkcMdj/xMkZfNuC+w KvQKEHDZAGTjPr61V9DGfutO17v7j1n4Wbv+EEj/cu3+kS8hc96Kb8LtReHwV5TwOdtw+CJ MDGAen40VHtox0YnGq3dbE8xwmdnQD+VYdyRJuj4HJJx2HatyZWKEhv4R/KsC9YRxu/8Tck fQVmdZ53rro6TbV+UnIx6VQ8TAr4mvFbGQU/9AWtHV1LWd1LxgMq9O1VPGAH/AAlt2d2SVi J+vlrQyTCzxThk03kGlz6daAFPNL6etIAc07j8fakAg/Cp0CNFghvNDdR0K4/mD/P2qELVq 3T5hyBQS3YtW8BbHOAfWui062JYjkZqlYQJKSCMkevFdTp1okcgTJPTk1z1J20PIxdey5Ua +nWO5Q0Z3MO2OO1dDDp6RopK5bqcdKXT4UW3R1GC3pWlwq4UH8q8uUnK+p8lWqynJroUVt1 V2OAcn8qVo0dvnAwKnA5BPHtVW9u7ayhMt1KsajpnvWF7uyOZKT23HmMED5enTikaFGyCBk 9659/GOmZ8tFkbtnHArfiljnhWVHDKwDD8aJRlD4kaTpVKdnNWGNbIz7yFyPQVnX8CsoVcD Jxg+la0sixxM7EDA65rBN8lwpZipJ/ixjA9qunzMulzN3WyMmdXgffkHnjPemF1a18pweTl VUVbvEVkL5C8cGsPzdjurFuRwK7lqj0YrmVzVhtXwFHRxgkjlaZJBtfCjjuafYNGwHnSbVA yAfWtdLZ7go0ZDYHAI601Oz1OWp7pn29sGw3lgnuQa1LWyaQcHG059M1agiVjjaVJIJ7Z7V oRRiNPkUDrxWqmcU56jIYRFGMkHnjAxVj+H3FGCBj/ADmlAz/+qhu6MOogOQMEj8afyeo60 nHHIHHTFGMHnjPqKz3dykBP8H6UDtjp9KcAPT1NKM43HgGmhjSMHjj9KbjjORinkDHcE0nT PJAweveqXcRAw5OcdfSsfUoF+2pPJHuTIzjjNbbAgE56Gs7VFaW0Ow4Zct9RXTTZC0djD1G P/SCAmB2rmb5PnIPHWt95GlYGRsnH0rCvzknJwPet0z08H8VjnLwbXJ4446fWsyTqTg49a0 bw4J/Ws1m4wCQO9Wj7aj8KIT75pvI5/I089s9O1M6YOfzoOoT5iCSSeetL+vFAOB0/OjIxk ZH4/SgBM4+lBI+npRztxn8KTpQMFPzegp3AB9qZj8acBxle3XPpQAq5YgKpJJwBQT7cUgAO ep454oGduM+1IYvAB60/jZ907s9c0zKjp2pRyP6UxHvnwgsHufA80gjVv9MkGWfH8K0VF8J kX/hB2ZhMSbuT7hAHYUVwVPiZ0R2RYcjZwuOBXO6iQRIenUV0EgbHBxwO3tWBqis8bRAkOS WrqMjz7U2P2C7iyNxdcjPQAVm+J5BL4pvn4xuVRj0CgVsatCpFyykDLKpJ4wT/AErF8QKV8 S6gp6iUigRmUoFLirlvZNMM5xj1pN2E2luU8HOcYpRwMnvWpPpcsMJdh2zx3FZZY5wO1JO5 MZKWw9c/XNX7ZMyhSRis8OM8girttMN4AI/woYpXsdRp0C8E554JbtXVWsKuUZM4AwSR7Vy 1nOpVEViWOM11tmzOAG7cCuGtdHzWK5rts6mxYCFQMcccd6tPywLZHtWfZMCqqAxx1Palu3 lbEFt95vvewrzJO7sfOuN5WMjW/Ebae5t7O3+0SEEFj0U/1rlEh1XV7wS3hZs8DJ4H4V3U2 kxkCUqNy88fxVGVgtyojIXBxkitoVYxXuLU9GjWp042px97uYLeHDAyStjB5wBmtOHUbPSr ba0wbH8I5/Cs7XNZeSI2tsT5zEhn7AdM1zkEDKWyNxwMEnqe9aqDmr1DoVOVWF6rN+812S+ cIUMUPQAZ/OmJMEjUCJVD85xk1Aqx+SAZFBUYYN2qRZ4pCF24fG3Kt8tWkkrJCcIxVoosOW ZWAfKMCMY4rHu4njm3Pxg8AdxWgZCgceYSuTj5c8USwSXIEcZU7eVcj1pxdmRF2ZSsLgh8Z DY4APeut0ycyBi+MDGCD0rjLaMx3LGVhG0ZxhuK6S0kC2yTltybhwvrzTqIxxEUdWgBT5D1 qXBIGfXpUcRV1BUggjIIqUdOeuPSskzyBpBXJx07Ype+OnQ07LDp+IoA4DGtb3/rzFawhGe TzQNu7PtSke/v9KUhR3B/Gi+o7ByOo6e9KvQ56elJ3yCOPxpQQVHJFNFCnkep9OtRknOc5A 7Yp5wARzzTMdTz7Von0JZHJyfc+3Ws7UmdbZjGcOBnr2rRcnbgYB6jNZGpkrBkncAOR610Q buZ9TJldTaBi5J6E7cVzOpTIjMxcMDVu81IQB4lBYqeh6CuXvLl5X3N0POPSuhRsfQ5fg5S fPLYqXEoY5J/AVRduvYVJIeevTtUDkAjmtD66EbIbkY5NNJzgdfxpc8dOKbwTSNRd2QPSjI xxR345pPpQAueO1HBHWk7YoGc80DAAZ65HYUowM0dRjPSk4z3oAUHHrg0pJBpueOuKM9gMU gDncehpRjb/hSZ+YZpRyDgYxQB7z8MJJYPAcAjVMNNKxz67iP6UVJ8MDF/wgNsDE7MJZMlX VRncexorkle70NUibZlQWPBArD1ABJnd+NuSDit8r8uMdAMjPtWPqEQlUq2fStjPc851cKb G+J6hkx71meLyP8AhMdRJ7Mo46fcWtXWSq212B0LqT6f5wKyPFwKeMtTUtn9719io/pTYzG BHFbWm3aRvuYqTnOTWHThxnNS1fQicFNWZ0us6rFNAkVuBwPmIrm9uaMcUdAKIpRVkKnSVO PKhOD9fWpUUrgg4Paou/WpF54AJplmnYXs0EgOfxrvtPuTJbq4Tbnux9q85hVgQR1rpdM1V 4EKk4T73IrCrDmWh5eMo86vFano+myuX2uCc+mcDrWq3kxMz+Z82ORnk1xlprcsynyGGWAG SMHFXV1BVZXmIZQSpJOea8qVJ3ufLVcNJybasdHvW4AJyFX+EdTmsDVmWJmQloyRyD1Bpl3 q1vbgrHJsfkHY3TNYV/qjzw7zcrHIDtBHzfzq6VF3uaUMPJSTK088nnkeUE2ghiepPrVZZ2 2liyEjnFZxlYuWO6RlPzshzkVGsjklFY4ByAWycHFegoHvrDqxs/aRJEsifKWXJ9KSa68sC Yglf7h42noDmsu1mkKZWQ4Bxg9amkdWKkEkD7z9vpU8lmZOilKz2Ne3uDNkFlDEHB7dK1re dGVUU7BnDFRXHQ3LpcB0kRohk7TwD171s2t+fNXnzE5OIyCc/wCf5VnOmclfDuLujQu7R59 90g3nOGGMZFPsJ3QIiHAyOGP9Ku2s6rEgKs0hGTu5FZuoQizvBdxENBIfmC4Gxu/4VMXf3T z7OS5TuLCQtbhSDkGr4+79M9q5bRdQA/dyOu0fxN156V0yHGO+fSsZRaZ5c1aRLtzjPXPT1 pcYG4nHHSmAnpk59Kf0PB5A71a3JsBXB4PX3pD0I6DrzSkkEcnnpRyRnOfenroFhO2MdO1C 9B29KT/PWg9OmeOtMBWBxgnr703aA4PBpW6ZzRjJ57e9WthNERTj7w/KsLVQREz4K5OODzW 6/HI/GsbVT+6dRz7H+hrpp7kW1PONXLLduGULn0rDmclsDp0rb1rm9GT1UZFc/My7yBnHvX YfeYGP7mPoVnbj1I9qiOcE4HFPc9qO3OW54pHqpEfXmkqQrxuBH50zjJy3T2plCAnP+eKCP wo7dc0EkDGTQIMCk68E0d/Wj/IoGGM9etHPSkFLj5uuaQAPek6nilzxx+dAIz1oAOh68Uo6 elLjFA4z3oA92+GShvA0OWUETSDk/wC1RVD4e3aW3guBXZlLSyNgDj7xH9KK52lc05JPU3X bZzkHgY/KsbUWKxsy5PDD6Vp3Byw5xwP5VRuYxJbsBgfXvViR51q6Aabes2TmWMH24rn/AB G7S+JtQkf7xl5/IV0mtITot5J/08qv5AVzOugr4g1AOcOJmzjoKYGd0HbmncCm9DjrQD2pA P4x0pDyAOlFIMkcGgBRjPSnoDvPFRjk1Mh6ZPAoEy3A3bByPSrsEavhsEAdfeqcUshIIVcD 9an+0SINgwQeoFI55Js0ZLq4tyhSXa/OSOaX+2ZpLZoTMyKw9uDnmsqaYPCGACkZ4NQKRgH nNRyLqY+wg17yNuS5efMew7VyQx64waSW4lkj8qO6dlPATZxmsoXDE5AOcYA61ehkeOILtG O7Mfzp8thOko2JIllUI24jacMFIBX1NQyKUIcHa3Ubm4I9atGNnicRRIwkH3l7Hr61Nb20b 28QbOBkYI3DvSvYzdRR1ZQV2DKp2jfjJweaknTY2IWkCtwMNkZrTlspXtPOVYtqDG/kEe2K rx6dNLHvjTzETkuASPyqeZEe1g9blJHO12KtuXpnHP5Vds7gBcyJ9/hcAblJ71NLYXMFwks MUZ3cEMMK5z2NRz2O2UyMHXH3lxyOOKXMnoZSnCat3Ogt5JLZEjkmMuOjZxmtREhvIpIpj+ 5cYYOuGX3HqM1zttHcrKsclxvixwMYFaRupJtiouOAq4OAR6Y9axcb7Hh1qdpaMdps7WmpR 2jJk8Atkcrng13drK0tupkA3kdQOvvXAz2ss1ql3FJukt87QowSmefyrqtCvRdWEeM/KOrH k81NSN9Tirq6U18zbyBn8uaeD1xTOOCOTin7SBnd+Z6VjF6HIL94ZDD14NISRzjg0FQO5z1 PNLyF75x0FaDsIR2IoxyM5pDj7ufX8KcOQf8ADrS8hDTg5zyKTPHHJpfmBJPA6UH0x+JrRP UTI5SSG/8A1VkamMxNuwFI+93/ACrXkwc469eB1rI1NSYNuOp5PTFb0jGT948218ATp67ev rXMydefWup19GaVMDoCDXLTLjI/Ku0+9y5/uIlZm5NNDY4zkHrTm5781GR70j1kPL5XB+gH pTTxxjGPWkAB7Gl3EgL2Hb1pjDkZPajtmkHPtS89KQCHr2pM80pH50gz1xQAcY6UD8KX2PS j8KAEPSjI7DmjqRQePegCRipiQYwwzk+vNIQRx3+uaGH7tfSkz14AoA9W8MaXfXXhPTpba+ SBNj5Vu58xjn8iKK6LwTC0vgXSWAhOImHzkg/fb0orik5czszdNWJ5BluSQMDP5VXkCfZ5C w4HQGrEgw2cDOAD+VRSIMZ6+3rXQZrY4DXoSmiXkXALXi7Sei521xmssTr9+WY7vOYE+vOK 7/xRGsfh2QkgMb1M/pXn+tkf2/qG3kGd+fX5qYFClGMd6b704H5cAAcUgAUo70qngnuBjNK TxyKAEB4z3NKPekzxmnKPbrTEyxE4UAh+tSMw3EoeO+e1RLkKNq4J9aU7sEAc1JnbUSRh/A SBUe5iQMnHpUrKcKu04q5aabNO42odpxyRxQ3bcTkoq7IIlYqB93oM1v6fp1xdM0aj5UQMx HPHFaGn6FDFKpuRvbI+XPGK6awh+yRqFUEbSeBwAO1ctSul8J5WIxaWkNTLt9ELxojuNqDG U6NxWlBpvloqqGCLwcgDPsa1tNBQSowzuBY/LkZ46fnV9JFhhO9FGPlwOc/WuGVeTdjwK2I nezMCOwhRgnlGMfeBH3c05dNaJiI1bDdD1A+ldI7KAkjIpU8AYyaduiLBcqT6VkqrZzPES3 sZIt4TabHjX5jgFk5X6VVfRIhhI3Lwvg4kPfHauh2IBg8j3pSpJHQ8UlNrYx9vJbHD3Nid5 TyWJjfiM/Kxz3U96p3Nrc2N2hlUsOuNvIHbkd67y4gjkG8w+YY/mUd6w9VtfNmVkVldV3rt Y/qBXZSqts6qeI5tGUrFlyLgDG8HKsff2rS0yP7HqLBVxbzgsmOinPSsgGZ2jtnZPm+YMDs Zh6EGuiji8uJEQFTCwlALZ3diM1rOVjGrpfzNr5dvUj8akBz1H5/Solyy9sdeaf24HIHTFc iOVMec8KRkfSk2fKe3FC5K9Pr+dO5APTvW3kFr6jVAJwakJVcAYzjGaaBgDA59aQcHBI7Z5 popaIbk8lRnt9KU425PYetN45I6+lJk857ehql3M2xjsCOvFZepLut3XeU6njrWkwyNpX9a z707bZzs3ewrop7mEnqjzjXh+8Q9eCGwa5SdcP1yD0rrtbBRoyw5+bkdq5a45LhlGeoru6H 3WWv9zH+upQbk56g1HnJ/CpTgCo8etB7SETAG480uDxjilyAOBk0nr0JoGJg8ml+ppyoxG7 BI9R7UhxnpmgQ3qRS8UHFIcE+p70hjhjnikbr0pfm6DkUu1uvIzxQAwf5zRxnPWn7BjBoVR 2oATd8o3Z/GjqCQ3+f8ilbG3jvzSev+cUAe6eBba1bwTp7XVq8rkMQwXIxuOOtFVvC2o3MH hqztoGYxwxIAPLLYJRWPIPqxP40VytK+xpy3NiX/AFuCccDt7VGwyud3GOlSzg+ew5GAP5V WbIUgdCK1FHY43xcxPh6ToQLyPHPXNcH4mgW28V6jChyFlJ/MA/1rtPFQDWEAX7r3Sgj3yu D+Wa4LWJmuNev7hjkyTuT/AN9GmDKIzmlHHegUoyenWkIUYHejk+tSKhBwMDtUsagZwcN/K gTZEkeepq2qKpOMEcUxVy5HSrCwvtkUqQR0Pp6UmzNsaqbpcEYUNjirIts3bxEbCrbfmPSp s7rpJpVGGAD5HAIGK1rSylvNSV4LRmiOAzEj5SKzcrHNUq8qu+xBa6ZAZvvcJjIYdM10NnF aQWqTyJ8sUvCqeuRVPVRNot5BdXMbbJYyFXorfU+tWNM/4mk6OtusSSLh03Zz71ztSmr9Dy 6s5Th7Rv3TSRQ8QwyysU+8pyQc1fl+3qsQgsJCNm1iFPT8a2dN0e1sY1EMSrjqQvStgwrsI YcHI/Cudwu9NjxJ4u791aeZy9s+pGUNHZuiHghmAx9Mn6VMdP1eaMussMLsclW5B/KpNEuL yaW6jvAivBIUCoMBR2/SukSIlQQuT3ojQdzGVSSlayPPNU1i50y/WCVo2lCbT5RJ28dDnp+ FLH4hSSRFlj8p5FAORgdOtJ4r05U8UJMhCmeLcR7jg/pWtodpFLAyvAsoAA+cZ/nWzw8VFO 2p2TlSjSjK12Og1iBo/mmRivG/ooq9HqFvI2UYFemRzk1R1DwxZTRyyxpJAdvJhPGfpXlje JLi3uZEgeXyg2F3HnA+lYrDc2qFQwcMUm6XQ9rB6HJwecmqVxZx3ESxhiirwWBO7HWuK0vx eJCilgg287iTW2dZjmiLRylkwOR2qfZTizlng6tKVmSX++DUo/LUbMYJTGT9a2rctLEkpL5 IK4HT6msWK5S4mjMeHKLtLEcsOxroI+YRgkY74rObaSRnWVoq+5PCxMa9/wAKlUcfe7elMj A3ZOPXGacAOuR9M9KlSuzlQ9eR2PrTj07DHpTVHJ6Z+vNPyQfY1qmWhFZuvakIBGOc07kEA 57U3AIBOenpVJ21B7DCuBjHJ5zRwccmnZ3Lz07imYxyOla9LEEbDI4z155rM1Bljtjl9p6A 1psBj39xWZqCFoCcKwU5+b0roptXOeW6PPNebcyMTgnPHeuWuXyNmcjrXSa++XjIGD1HtXN SOpwScnHeu/ofd5Yv3ESow+XHpUZ47U+Tk9c0w59KD2UNPXrS8c8mkpc8igoliuHibIOQeu e9MZt7lsBc9AKbj3pO+KAHHpxSDk0YGCOc0DrigBSW9eKdk+opnPY5pSRwM80gHE5wcmm/h SZ65HvQCSeuRQA7PuRjv60o/wBXgHApgzgdKeq5HTtzigD2Twvd28Hhqyj+0LE3lIW/eFdx 2jnH0wPwop/hsWqeE9KaS2tpGkt1bdKOeCV9PaiuZxu72NHI2pj/AKQxwO3f2qvck+XuOMk cVYcEzE4JHXge1U7nGMBiBjB9q0EtEcJrW5rNIydwN7Gck9vlFcHqOTqt2Sc/vn59fmNd1q 5Mbwo3Ctdrj2G9f6Z/OuDusvfXLc8yuf1NNiINtWY4QVDAgnHSo0wCC2aeZ9uNmfrSJd+hI qFzuChSPXvSyPCFG7PmL1C9DVfzHb+I47DNNAGM0CsWhP38sfU0Nczu/LkD0XimIMjihlww zyKLCsjQs42dgWZiBjjPfNdxoKbI1CsVHfB71xdnkRg8Z/8A1V0NneeQBhumD9Ov+FWopqx 5mMg5xsjqfE1pHe+FZ0Y7poyJYwO2OtY/hc/Z5IzIfvKAAD0NSvqjyKqOxZSNpA6kVk2kz2 12EVwNpwA38VOMLaM8ynSl7GVN+p69asJIlYcnHI96uORtB7Z9a4mx1giMbZVUgcgmun0jV LBtStV1SZIrVzudiwX5fr2qXSXQ8V0JxlylGSS3stckYsFSUBm9j6/yrtdJ0b+0tG1DUo7i NIrKPeSf4vavn/xT4u8vxndT6RMtzYAeUqPyrDPb9ORUb/E/xDHpUmm2GyyikXazISSR+NJ QinqexTyuo1GTV7r9P0Or8W6tZS+IrHTWyJRGTuHGC2MA/lXUeCBDcXKae7bZWPGe9fPUl7 cy3n2ySdpJ92/ex5Jr2DwdqHm67p1/EWUAq2R79RSdupeKwSoQh1S3O7v1FibvcAPIDk5Ho Ca+Xnfe5kzgsS3519JfFK8Gm6ZrlwjgNMgRPq4A/qa+aSceppJWbOjJ6XKqj87fd/w5IshR 8q3P1rUh1S4ULHvO0f8A1qyBkEYNSJkMMj6UNHuSgpbnpGg3/wC6j+7vAwPUd67+zLtD83O e9eReHpZEmOxwB9a9dspEeIBWJxyc9q8rExs9D4zM6ahOyLS5DcDOQMnPep8HAwM+9RAc8j BP96n8ZxjH0rjXY8dD884HXNOxk4Xn2xTVG/8AE09SBwcHHatky0JgY57CjIx2NO4UZA6dc 0fJgdeK1vdjsMOcZ9KjJPZvwzTiR0Bzn15xTHII6da0T0uZyZFJz19KyNRkZU2ANhucqK2H OVOSawtVdVByrZA4IPc+tdFLexg1eR514hlD32BwAoxXNOcHA59629ckD6lLgk9APyrCkHQ ZOBXej9DwUOWjFeRG5OcE85703PfPNDe4696bkge1M9Gw6jHt1pM8c80vbgcUxiDtS4xyOC OlHXtRn3oAToe1KMcdfegcYpPxoAAMGk5peRnNBGMdqQCbvehcZ5bHajj06UZwTxmgB3Xvz T42Kkc8Z54qPt+FPUHNAHq+mGZ/DGirHvVUtMfKM9Xdv60V03hSWEeENKUMcrboDhARnHai sG2jVE2fnOPb+VZ2oHYPMBHsB9a0GOH75/8ArVk377YmGOccD1qiXscnq0SGO2nIwGvY1Hb Pzr+favPr75dRuVXkLM/Pr8xrvdVLiz0vLEMuoKR+LrXBXrEahdZ/56tzj3NMhFcnPqPak4 wOKQHnilzSKHDipFXP4VEMGpUbjApiZYhUkDjOKsGIzONuFHcngCs0SvGTtYjJod5HRWZyw J6Z6UXJ5bl2FwGIR8jOMCtNJQoyzBcepxXOg8jAwaUYznJPFNMUoJnSQ61DZXUc8J86SNgy jHy5HrnrVGXWbqa5muHWJnmdnIIIAJOeMVlE9Mg4oJ5GD+FK7EqMFrY1I9evYxiNYl/2ipO PzNVrvV9RvgEubpmQdFHyr+Qqk2QAM8dqb6UXY1Tgne2o8elID096QjB60DuScDH50GgDr/ 8AXr0T4Zairam2nSkblRmjz3Hcfh1rzvsKtaZfz6XqlvqFs22WBww9D6j8Rmpkrqxy4qh7e jKn32PU/i/rbT21npxb95MwlcZz8qjA/Un8q8h/hrT17WbnXdZm1G6AUvhVQHhFHQVmDOKa 21IwVB0KKhLfd+rAZNXLeHchYHLenpVZEy2Bz9K6rStNxYPKyg7wBt7j3qZSUUa1qipxux2 j2+Hyy/MMEAHknNeoaLNI9qFuQQ2dyhq880+yaK68zaVBbG0HmvRNP3pAjuqlCNu8NnFcGI s1Y+VzOSkzaDfKAB26VIvoOp9TUaMcKD19e1SjLE859681M8FCrnOOnrzTkOMgen9aFB6qu fenDheBgH2rVGgENknPHpimkncSQefbpT+f1z0phIJ9/TrV30GxjHPAwO1Qt0GTnA9KmcDH +RULH346dapSs7GMiJjkZ557gVz2tSBAckHit24cKu3jBHHPeuO1y4aKNgfmwDnPauym7sd Cm51Ejz+/kEl1K/XJPbP4Vmufmz2NWJs7iR09RVGRucjoa9C5+j0o8sUkIfvc4x7U09xTc5 OetKOp4/8ArUXNx/8ADyODRk+wFMB6CnZGcUwHZFL+VNyCeaM+9MBwx1IJ49aTBIz/AEpD0 5xThllLY4HX2oATB5PXFJkdDwKcRg5FNPrnmgBMe1L0Oe30pOn50A89OtAD1Iz04qQABhg5 9qiXtU8X+sUYHHr0oA9p0T7OfCei7o1ZxaKGY85+ZvT06fhRVS0QR+F9AKsqb7IsQR1PnSD +lFczUr6M6Fa2xuzOq7u3TH5VianhIgzcDOcGtqcAuA2Qe/5Vz2sOZI2AUsY05289Tj8a0M zm79xLb6SjNgnVFXPqMrzXD6qnl65qEe7Oy4kXP0c122pbYJNEXIz9tVsr6BlOf0rg7qTzr 65lyT5krvk+5JpkkOO1OAJJx1pAKcCQGAzgjn3FAxPur9adGeR60zJGe+eKU9M0gYSDDEUD OPbNGSeDk0nfoaYC8etSD7rHPNRCnjGDzzSAUnPbOKQjnGDzS4cngE/SpVtbqXBS3f6gUCb S3K5zQTyOfatXT9HkuQzylkVTt2jljXZ6f4WsPsbj7FHLlc+dLlmH07CnY5K2Kp0tzgILK6 uceVA7A8ZxxV1tDvCjNG0blRny1OWx9K2oA1neTWpYLtbBHY1pNLFEmY9gYDOQe/pVcqsZz xEk1yrQ4LymklEUSl2PQAfzqe40+4t7ZZnX5H/StNPKh1G5cEAs2RgdOafdzrJatEzZXG0Y 6etKxu6krq2xzuPloUEnFLjGR3HX3q3bW4dsn6jipZs3YntLcyyoiLlienWvQILQrp8CpkY x8rDj3xWBoGn77uNww2g8t6cV3awxoiglgOnNcFeprY8DH11zKK6FC1gQ3CNIjMCeOP8APF dTBAFlDeVtEYJVg3Az2xVKCIOTvUKD0ZeavxwJFJvDysO/OQPqK4pTufN4ipzOxfT3OQKkA AIBx/jUEYJGcZz0461OAMDPOOnsawscsfMevv1p+Bt27vypijGc5GRT1Jx8w49a1RohCd2O wqIkDIBOR71KcAdPzqJtvr2/OgTuNPzHnn3HNROMnqOlPJ49R0OetRtgjOfrxST6mUuxn6l KY4SVXcy87Setef8AiO622hUcM56HrXa6nMNhYg4HP4V5h4iuRJdiJcgIOee9ehh0exllDn qJteZiStvYEdfWqbgjtUjv1HrUTdiTk+1d59rFWGZAHPWk70p65AGaac+lM0HDqeelGewOK bnB560uecGgBwPbvRnAx6U3NJn3p3ESg54H5UuR161DmnA9KdwHk4OO1JuFN3cn1ozTEP6/ hSAEUmaXHscUAOHvVm3B80DA/GoB16/jU8TbXViM0wPXJ5mi8M+F0iOQNMyfqZ5jRVCebPh 3wzlm40xeAvT99LRXHKTTZ0pKx1c+QrHvjj8q5i9mVDLvYqNgPHGRn+fWummGUOODgZ9a4r XSFlVwfkU/N78muhGRmXrebLoZ5Ki6ABA9xXAkYc/1rvrhzLFoM0fymS9YgEcDkCuCcYlcd gTSEIPXpTgxDZPPbnmgDnr1oUZ+XpnvQAmMZoOMD1pWIL7hmheh6elACY496MfhQO/60uOe RQAm30707k8ikHTmlOMAD8aBGnYqHBXqSM813nhfTYNR1S1sZ23QTPh8njFecWs7RPwQK6b R9ZkttStmhnSBg4+djgD61aOHE05Si0izOIrHxFd2igeXHMyjnsCa2l1oQw/uyBkdBXA6hf yTatcT+YGLOcn+9z1qE38oUBWIx3BoujN4X2ii59i5f3Y/tKWVCTuYEZqu9+7AjPBql5rMz MT1796QcjHH+NK52KCSSHNO7OWLHOKDIzHknmpI4GkJOBmtKz08yzqCCBj7wXIqHJLcJSUV dlK2tTKQccnsDW7Y2AVd45KjkOpArTg8PNBbrOzrJG527l/hPHWugsNIEg2uzlosDPqK46l ddDy8RjI2vFjtE0/ylaVVVd3Kj8q3RE7AI6fM3ORVm2tEiRBGCMPySOtWsM8igghlOeleZK rdnzFavzTciOG3aM7vMXHAwKs4C5PT+tQojJI5P3DyPapSokiG4HB/OpTOKWr1HDkjHTPPt Uw7YAx9ajUds/TB5p6cHAJGT61SEiVQAM4H50pOMg4pAccDPWl7kD/9dWaITOAQO1RsegI/ M09gSvTOTUTds5yMHNJ7AMPIyBg/y4qGQ+XESOMc81MTngcA9azr+VUQ8n1PvQlrYlR5pWR z+tXscMEm5gMcnnmvLLqUzTO5PLEk103ibUonk+zINxHLtn8hXHSynJweev0r1qMbRPtMtw /s4c3ciYjcSTxTSpDEHBI9DSFsk5FN747V0HsIfggYB6dKjxThweeRRuwCABzQMbg56UvGO +c0Zz+PrSYOM0xhkgYpuaD9aORzQIKO1J+lFACg07OPemUvOaYiUdCcA+/pThx61EDUwxg/ MM1QDxjGewqVeCPSoR9OtTenFMR6PIf+Kf8ADu7IJ04Hk/8ATWSihkUaFoOdxzp6Hr0+ZqK 8qo/eZ6NNXijsbg4VgOoA5BridYJ+zyRsQHHzjj8a7qcJtkyeCBjNcLrRIv4sjhiMn1HT+t eijiM0iSCHw3kjYLtuTzjDZrg3OZXYdCxNeiXyqthoEUoOResffaM//WrznucE4oEKKcCcb abS5OQDjikAdAeaTGRSnOOtA6ZBoAB0607PXmk3ZUDAH4UmePrQAoz+VLzjJ6UgPfPNKPxx QIQ9fSl3nB5NGSAwGDu46f5xSBeeRQA3JJz3pR+lLtOc1NHCWPPGeaCWxqoduBVqG2ZyNq5 PpViG2ZpQoB24PNdVomhyTiKRUYAkAlhjH0rGpUUFdnLWrxpq7M/SNIa5uFV41PPQ/wD1q7 3TtDFuvz28Zfgja24fiDW9YaTb2KbVVXJOdxUZq80SsVdlGQODj9K8irXlPVbHyuKzCVVtR 2MW208LHxn5uqnoPTitNIPLCgAbgMHHGT61MqqOB09+1K2CvAOO1crbbuzy5VJSvcjXB+X3 oABc56+tO79aayK238/pQjEB93OCB1GRSCQbRkZ/Om7SqttbMmMZJ/nTS02wHCEg4YA8/hW iXUXoWEI25H5mnAgnCjJqBWO8jOcdR1/Knx4f5yrAnnkYNaJaCuWMEEZGBSkkEHPv60nOP/ rU3J469e9aGgMTgDH1qJiQ2TnNLLIqKWJwAKqT3YRVyB8w45pWbCzewS3ccbMm794BnFcfr mtC2gd2PzHgL3J/wq5qurRQRv50uNo5IGcV5jquotfXJlckDooPYV2UqV3dnuZfgnN80til cXDTSM7HLsck9KpO3PWnSNnuetRE5BrvSPr4qwmTnrRnpSZ7Uh60yx+cUgBOeKQ545596Pr x+FADsjFHOOv4UnYA9u+KPxpjDHXNNyeaeAQOo6dM0wj3oAOD6+5pDS9+KSgBO9KB9aT6Gn DgnBIHr0oEPRSzAAgf41MB87KcZBxxVdfrU4Yck8A/rQBIrc4FSgnp/Ko12Bchj17U9OV/C rQj0yWLGi6DjC506I8nry1FPfcmi6ECBj+zoiP1orx6rfOz06a91HV3RBLbvu8D6VxOuKWm AA4Rwc+vP+FdlettVRjhiAK5DU8z3JRSRhgSP9nHWvVR55Q1vCyaAu75Q7kd88Hn8a85Ar0 rXFIl8Or2ZpF/Q/41yfhjw3e+KdTk03T5rOKdE3gXc4hD84wpPU89KQmYWBSpksDgMAc4PS u+1P4SeKdGtJbvVLjSbWONWcKb5S7gdQqjqa421gM91BaRlA87rGDIwVck4GSeg569qHpuC d9io33iB0pAMDNelN8FPG/kmcHSGiA3GUalHtA9c56c1x3iDw7e+G7yKzvriznkkTeDaXAm VfYkd6dhXRjZOQc0djXY+GPhz4g8W6b9u0ebTSDI0YinvEjlyOp2HnHPWtf/AIUv4xFybeS 40SGQEfK+qRA8+2c0WC6POB0HPNOAP516H4j+Hv8AZF74b8NQXFo2v3aSm8lN0Ps4bOUUOc AYXr6k1aHwU8bxw+fcR6ZDBjiWTUIwp4J459qWpPMjzQRnGQuKl8jg9ema6PQfCepeINbuN F06Wz+1wBmJluFRGwcHax4PWtXX/AWr+GIxLqs1huLBDFDdLLIM+oHSkQ5WOLSLK5CkD1xW 1b6d51uXVCxyQQBz3rrPCfgXUfElrdi1e1jaIgFbiZYyepG3PWt+88B6hoFi8up39hAwUEw x3Ku5HqMdP0rCc21eKOOrWlb3EczpmmD7OMLgqwJ4AzXdaRa/ZITCcfMMqAOKh8PaNFdyiB Z7eNSpZjLIEUAdyxrsb/wxeaToralNd2bwRgbRDNuJHXj14ryanPV+FNpHzmIdasm4RujKB U8YBP50NztB4x6VHHNHLGHjYbTwD6Vuf8I1eyQSTx3ummKP78n2xAEPue1YwhOWkUzzYUKt W/JG9jCJA4z1OKQfOuV59OK0LLSmvrmaCC+sC8L7BvuVXcxGflz14rQl8JalAoFxc6fCD08 y8jXP5mn7Ko9VF/cP6niH9hnPg4bHf2qMyIGLMcYxXSDwhrTRmS3FtdLg8QXCOT9MHmuO1D zo7iW3nR4pEbDRsMFT7iqVOSfvKxEsNVg/fTQskqFXeOUAycfQ9qlHmoA/lhmbBOG4PvUui +GNV1S3LW11YiKQnyhNcIj+4KnmtceCNbZVt4JrCd4+TFHexlgR7Zrb2M38K09Dq+pVXFOM b/5GOrDcdyGMnsSOamibcgJQjjoRyKbqNpe6ddrDqVpJbyn/AJZSAYI9QR1+opy7TMse8Fj gAE4xnjrRyu9medOnKD5WtSUMd2OOelNaQBcswU9q308Ga6yGRGtJYBk+Ytym1QOuTntXG6 7fQabcvamaKXA5aGUOv4HvWipyW6N3hK8figx11qESISsq56ZB71zGpa7FbwO0km3rwDyaw NY1/EjIuGI+6p5HfniuQuryS4kLyvuP6CuqnQ7nu4LLNOaZb1LVJryZix2x9Qo6fWseRwTy etdZo3gDxV4k0yPUtGsoLmGUsqD7VErnBwflLA1Yb4TePEnEE2k28MrdI5b6FW/Ivmu1I+l hCMFyo4VjnrTP88V6DP8ABz4h20fm3OiQ28WceZNeQqufqWrg7qCS0u5rWbaJIXKOFbcMjg 4I4NOxqrEWDnIoPriu10/4V+OtVsoL7T9HjmgmjWVXF1EMKwyCw3ZXj1qzJ8HviHEoeTQo1 j6+YbuEJ+e7FFgujgcjGc4/Cjvgd6vXGk31trh0aSNPtolEOxJFZSxxjDA4I5HOcV1Vx8Jf HttA88+ixxxIpYyNdw7eOuDu56dKLDOJxxk449KTAzwKs6fp9/quoQ6dpllNeXkzbY4IVLM 59gK9Atvgt4qnHlzajodrd45tJb9TID6EKCAfxoSuDaW55uTgkim5GMdK2/EPhbXfCl+LLX tPe1dwTG+QySj1Vhwwq7ofw/8AF/iTTBqWiaM97al2jDpKgOR14LA96A03OX74pMDj6V0Ou +CvE3hq0S61zThaRs+wAzRs2fQqrEiqmheHtY8Tai2n6JZm7uViMzJvVMIMZOWIHcUDMn8j VzSNK1DXNYttJ0q1a6vblwkUa9z6n0A6k9hW3rPw/wDF/h7T3v8AWdIaztlxlmmjyckDgBs nr2rQ8HeFfH08C+IfCVi0qyrLbCSOZAxUja42kg4oEdH4zsfCXhrwJb+FNNuIL7UY5RcXV8 gB8+boQh67FGQMf1rynucY/Cuk8S+EPFXh5Uv/ABLZ/Z2nfaN86O5OM8qpJH8q5sEYHGKbB EoXADbl+b0NSqB5fTP0quPWpVPTHX86EB61ZrHJ4d0RmO7/AEGMfqaKl0bZJ4X0csu7FqoG e3JorxqzXOz1Kd+RG5dDdwBnGCAfXFcvewOJ38v5nZQQR7muouj83uCKy54fmDgZ9favXPO MvVIBNqfhKMHG+6MecZ/hOTXJ/DezFz8T9LL8xWcr3bn/AGYlZ/5qPzrtdU/d+I/CMIHP21 yB9EP+Nc54CVtOtPG/iHf5LWGnvbRsOoeZ9uB/wFWotclnpHxShGtfDSz8SWYeS0mjjuS57 5bkH6En8q+fmdWYqSCP9qvoDw7Nda/+zTDpwnby7YXFm6DHOG3Ln/voV888YwetXPVJmVPS 6PoPwX5n/DP8ijcZBfXBXOTgAIR/jXz5vdhuZ2YtySxyTX0V4ClI/Zuv3Zi7vd3KAlugwlf OoyEC549ulEvhiEPil/XQ774Nsy/F3RUUM6yecrIDjePKfitD4t397a+O91o1xYbkLiPO0j nGSOnas/4N/wDJZvDeRx5z/wDot6tfGqZH+IkjFuBHjn6mhL3H8hP+IvQx/GN9FqNh4anW6 E1w1iDcsp5WTcR+Bwo4r3LQdVh8bfBKO0nw15HA+n3Ddw6rgP8AUqQfzr5w1XSL/Rby3h1C NVkntortUVs4jkXcufQ4xxXpvwP1VY/Fk/hq5k2w6tHmMZx++QEgD6ruH5UQlZq5NRaaGb8 LtEWLx1/aOoKTF4fD3lwnq6cIv4uVFZWr6jceI/FVxPNcb4llYgjhWYklmH1OfwwK9O+I50 zwFpWtWmj3HmX/AIjkRpjt5hVVwAD7tuY/QV4hZzPAoaIEE8dfrWc4tJozleUXyvc9f8CeT Ya7catM7GHTbOR32jpu+TJ7YG4n8KvfGO08oWtxAW8kyI2QeGVlO0/yrjtNvHs/g74o1Jj+ 91CeLTo2HcAFmH/jy16D4zu59e+Ami34bIFlDIzY+bfH8p59grce9KjG0XH5mMKbhFRZ549 1LHoywCRl+TJKtyPyr3SJje+DdLsZcSiGwhWXuSzRjk/UHFfN9nPHLGJHO+U9F6bwQO1evr 4j/wCEd+Jvha3vZfLsdS0qC2mwcBSUXYx+jfoazoL2cn26/gc1ClyuSOdtsWE17od8GR7eT CscjcDyp/EYrYt/t2m/DTXMzboxfK4Yklk/cuRt/FRV34o6dJpup2XiKKEBpWa2uUGT0OVc 5+pH4Cs9JhN8J/FMksyqIpI3TGTvJRxt9upP4VkqTpYiy21/I5qNL2eJbjsznPh9pV4fE+h 6ibh8fbI94Zj8w3cg+vWtX4rS30OuRraO0Bll2g4HIAPAJ7ZNR+A5s6joYDY/0uINjkfeFX PjFdXM/i6yinkUiKRtiqoAUbQce9XRk3Cbfl+ptQqStNvpf9DH8L+JvEHhLUIp7xjdafKQJ lAAYD149K9A8fxNqulLrsZBuI1EiyxjiWLGcH1wORXByMk9r9nKgFh8xzjivR/DdwLr4NN5 waSS2Mlmcn+FSCP/AB1sU8PN1U6czOjWde8aiOT+G1tJL8RLS48xmt2t59y53K37s8/yrA8 Ya5qth8R5J7RhDHHy1upJRl8xsg/XuRWx8IJpR4zgRssscdwnHsjVi+LLe4b4myJGmJZIww R/9p2wP1pwvGjK/R/oa0m6dN91c774jXIbwpaajHuKEC7gLN2baSPyJ/KuLh1Fb2yRgwEhX BAXocetbnxc1M6f4d0rwnHOnn28EME0KjhX2qzfkMD8a57w6jXSWOmlfnlkSLAXGMnH9anE 6tS62RyY+ipcrtrc9dsZYYvAjaBHIzXljZxmbfySJMsf14r5i1KaWy1q+M0zSuk7gK5JPU4 Jz7V7d4Z1ldT+PXiLRt+2G6sWhQKe8bBh+ma8X+JFkum/EfVraJy8RcOjEY3ZGCfzBrpt+7 SfTQ9mMLuzOZubhpZGkZuSc1TZyaR259c9qYDzzSOuMUj0v4IvK3xTtYAxMcltcZjzwT5TE HH1FUfiqb228dz28kssRC+YFDEYJZiD/wDXq38EGZPi7p7Kdr/Z7naffymrN+Ks81x8QruW eVpZCoyzHJ+81Wvg+Yv+Xny/U9m8Q3k3i74I6bqcRPmy6duZl4ImVSj8+5X9fevmLPcZJPO a+j/gddQ6v8M9W0e5didMuGPlg/ejlXIHP+0rfnXz3qtodO1m9sWGDbzPH+APH6VUtUmKGj lH+tT1PwVqFz4f+B/iDUsg/wBoXwt497H5Vjj3NtHuzKDXYfD/AFNfF/wuksrt2l1DT2e3m k7lW+aN/rjIz/s15/4yk/sb4TeD/Da4WWa3N9OO+6Vi/P8AwERil+B/iA6R8Ro9Nkm8u21i M2rZ6bx80Z/MEf8AAqUZWav/AFcUo3Tf9aHnF7a3FrqNxZS5a4ilaNs9WYHH616p8V7xtF0 jw54Ljmf7Rp2nxreMG5LkbmBPfk4/4DWxrnhJG/aAtby6tlj01kOq3CoMIBCuSv1JCD6tXn 1t5njv4wWcVwS41LU0R/8Ac35b9Nx/Gk1y3LTUrP5nZHb8LfhvbCFPL8T69As9zN0eGF+Y4 VPVcj5mxyeBXl1v4g1q3v1vodQmE6sGGTlfpt6Yr0b49zSnx+sMhIjaPzUX0X7qgegwpxXk meKJKz5Rxd1c+pJLmH4q/CtZJdPiihZSMxHzJLa4QY4GOBnB4Jypry/4NX8+m/EebQLolRe QyweWeizJ8wI9/lI/Gum/Z31Vi3iHQZSWjKR3sSk9CG2Pj8Cv5VwniG8/4Rf43HV7fgW1/H d/hkbv/Zqtu8VPqjKKtKUOhY+MNhcWXjCOSQSLFcRFlRjxncckfmK43w9a3F/4q0mws3dJ7 q6ihBQ4PzMAf0r2n4+2091Z2Gou4kS3lKoVAACP0x9flrhPg1p7XvxPtLsLuXS7ea/PsUQh f/HiKmove0NKb91Mm+MWtDUvHt5bW82bWFyAq/dwDtX9Bn8a6X4DzR6aNW1C5G5bq4t9Mtw 7EIJX3Nn2PCj8a8h1i9Ooa5e3hbcJJSQfUDgfyrujeN4c+FfhB4yVnvNWfVWA/uxsFT/0A/ nUt63Q1H3eVj/jPb3MXjVZrlPKE0ZKxhiy5Dcke/IrzXpx/Kvff2hrKKX+zdWt48K0h+bOc qy5H8hXgP8ADnPSqqfEyaT9xDwRUwbBOBk1AOgPvUgORjHNQaHsGibpfC+kbwRstVUY9ATR VzQo5IfCWiDaMPZo4/HJorx6vxs9Sm/dRp3IzIMk44qptKbg3Oeg/OrtzwSF9h+lUphsBP8 Ad5r1zzjn/E1ybXVfDV6CA8Mssozz0jzj9BVjwYPC9l8IL+48YLcm21zUzhraURviJRznnP zOeMetZnjKRHv9DjLdFnfH/AMf0qPx3JHp3w58D+GEhCTW9qby4cjBd5vnA+gDD86aIZ6f8 OZ/DGo+GNY0DwZbXgijlFzP9ruBKwLDaCPlXj5R618763Ztp3iDUbF12mC4dMe244r0v9n/ AFNrT4g3mn7yo1DT5EG04yyEOP0DVzPxSsmtPiNqDNn/AEjbNk9yeD/Kr3hczWk2j0vwWSP 2cJgCQDeXWcfRa8AVsRgY6ivoDwZE7/s4yBegu7pifQfLXgllaz3t9a2Nuu6a4kSFB6sxAH 6mlL4V/XUcPil/XQ7n4PPu+Mfh7J6SSf8Aop673xh8RpvC/i8Ws+g6ddbRvEs1nHJIFLdAW GexPWuV+GWlnQv2ibHSLmaO5OnXNxC8kX3XKRuCRnnHFU/jNqUGrfEJ7y2tTbQ+SI1jZNp+ ViMkepoXwsTV5r0Mz4mXV1cfEK+a6k8yYrHubp1XcAB2GCBiqfge2v8AUPH2h22mTeRdC6S RZu0SqdzOfYKCawLqS9u2OoXjzTGU7fPlyd5AHG49SBj9K9C8CwroHgjxB42uFxK6HS7HsS WG6Zh9Fwv/AAOoepTVkejfGLToPEHhL+3tNXets5niIwSY8kHp7flivn5ZU2jbjpg817b8F 9Xttf8ADOreENZmJ+zh7iPuWik++B9GOf8AgVeJ6jpk+n6/daOMvJFMYUyMFhn5Tj3BH51p PX3jKEbNx7HsKHwZY/CTw9pXiyK9VrxpNQBtp1h+8xC5yDu+VAenpXXWMmg658JBpvhWO6l 0228yDE7+ZIHY7ipwBx83HHevLvjO0dr4o03QYj+70mxitcehVFU/qDXRfA/XjZeH/E+jhp lklaCeAREg7jlCfw4NKGjSFKPu3PJYLp4Y2jKhmQFSGPKn2r0P4s3MsuseHopFjT7NpcKRu gwT+7RtzH1yfyxXBa/aGx8SapbHgLMzL9G5H867z4wjy/EekDHC2ESkf9sY6zS3DlV9D1fS 9RT4hfCtVnYNcyRG2uMjlZl/i/H5WrzeykuovhR4ttLuPZPa3ccTr6EJIKPgx4lTSfFM+jX St9m1VMR+izrnbj6jK/lXd/EPQYtF8B+KNS81Fk1aWF/KHUFNwJ/EEVo0pxUuqOdwSkcN4D nB1rQ02gt9sh3Y643irXxRmWbxnDKWOxpX2k/7q1m+ANn/AAk2gt5oDm+iAUKOV3DvWp8ZN TtdR8bWsljcPLDE7REk7gDtXIA7Vy0l7s/l+pyUoq07eZmhmVo4woZNuTuPOa9C0GVrb4R6 jJyokvmVR+CCvNbZCVErlwc8AGu58a3h8N/DbS9F+5dvE13Oo/heTIQH36H/AICazw2k79r /ANfic+Ej+8ujG+De+TxtHcByu5LggY9Ubmu00uXwsvxDlnayluPEUUZdWnnBjXax+cRgck H1PauQ+DVtjxZZIDgm3nxznOUPb2rF8TahL4b+MUGoWuGNkyuVzjeu47h+IyK6YW5HdX1O2 k78z82U/HenX8Xjx/7TkkkDoJlZj8zljlj9Sw/l6V0XgJ7S78a2U027ytOjkupmZedqISBx 3zirvxVmi1yCHxVp1mYbK1ZYEYrjejjIbPfkda5bwXdy2/hbxr4iZsGK1jsI2J6mQlm/RP1 pzgnO5XsnOalLob/h+9+Gll8T7PVtEvdWm1W6mkjWGWeLy98gZNpwM459fSuR+NdhJbeL4L pgf30ZQ59Qc4/WvNrK7k0/ULW/j4kt5kmUj1Vgf6V718fNNNzo1pr0K5gaZXVvVZFz/Va1W sWdtrSR8955yeDSUuQeoo9eKzNz0X4J5Pxb0/aCT9nucY7/ALlqzfigsiePrpZUKPsBIP1N a3wOJT4uWMqkqY7W5bI6j903+NZvxXuJbn4i3k00jSuUUbm6kAkCrXwP1M38fyOk+Aeq/ZP G2oaQWwNTsXCgngvGd4/TdWJ448OzXHxdGlQJ82rTxIn1Zgh/lXO+CdX/ALB8f6Fq7HEdve R+Z/uE7W/QmvpLxL4WSy8b6f40lZWt9FguJZCP+em3EP1+Y5prWLQn7s0+6/I8I+K+qR6j8 QryCBs2tiBbQgcYRRtA/wC+VWuKtLqayvoL23cpNbyLLGw6hlOR+op99dNfalc3sjFmmkZ8 nvk8fpVY5we/FQ9TVaH058R/Es0Xw6Oo20Kq+r20cpmK/OiOoOwHsNxH/fNeQ/BtSPjBoUi qrPCZpUVjwWWJyAfxrvPiHq4m+DGgaXDO7+Vptm06j7ob5cD6j+teX/DjVE0f4n+Hr+VtsS 3axyE9Ar5Q/wDoVVJ3s2ZRjZNLzNX4tm9k8cGfUJBJcSxbmYDAPJ6DsK4Ee/Fex/HHSZIr6 x1UKSuWgdh0BwCP5GvHB0Y+lOorSZUHeKPUvgRM6fEmeNekumXCn8NrfzFc38SX83x5fbuD gZ49zXX/AABjt7bxfrXiC/ytjpemO0rj1dlUAe5wa898Y6jFq3jbVtQt4vJgluG8uPJO1Rw Bk9elK/uW8wt79/I9v1mOXxf8ArLVFAkePT1DsevmQ/Kf/QB+dec+DprjQfhl4o8QQsI3v3 TTEcjkqAZHAPbJMYPtXoXwW1JtR+FuueHpG3CzuSwTr+7lX/4pT+dcN4+sZPCfgfw94Mkwt wDLe3Cg93fK5/4AI6p6pP8ArQiOjlE8xG7GBye3ua938ZaR4BS10LRPEGr6lZXekafFbMls sW1iVBY4c5zuJryfwXpY1rx7oWlMMpcXkQf/AHA25v8Ax0GrvxF1Qaz8R9Y1BSSss3y5447 fTrWa7mr1sexfEk2uufCS0vdOaSe0htYmhlkA3SLHhdxxwD8pr5052HFfRXgTWdMuv2dLrS 7+Fp7pJbiwhUKTjfhlPHpvJ59K+dirKGjYYKHa31/yKqWqTIho2hOvFKpPGKQcckcU8EhSK k0Pc9AJHhHRMqT/AKHH1/Gin+GwJPBmhl324s0AyO2TRXi1PjZ6lN+6i7cDDnJ6Y/lWTdXA inDLzgcj6/8A6q2LkKGfOMYB5+lc5ePsWQMNzSfKB+FeyecZ99pF94g8ceG9IsYJJ57nMbK ik7FYkMT6AAnmofjVa3sfjPzWsZotPRPJt5Sh8tlXCABunRRUd1qmo2N9os+n3ssEl1DJ5p Q/eC7iP1ya4qfxV4ivtEbRrvVp5tOkkWdrdiNrOBgMeOop9CGne50PwoF8nxV8P3FjY3Fys dyEn8lC+2NwVYtjoME9fSu8+NPhLVpp7XXbDTZ7q3UtBI8EZfb6E47cHmvJdF8UeIfDkd1F oWr3Fgl3t88QnHmYzjP0yfzq1F458WQSeZDrlwjg5ypx/KmnZNEuPvKSPfPAWhas37PLaY2 nzQ3s81y8cMyFGYHGMA88449a4X4f/CbxRYa5aeKPFGntpWn6Wwu/JmwZ7hlGVVUGSBkDJO OK8+m8c+Lrl99zrtzMc5zI27+ddV4D8T65q/iYaTqGpSTWBtbmV4ycZKxMwJx15A607ppJk 2krtdS78JLa/v8A45f2tHZTS20cl3JNOsZMaZR8ZbGByR+dT/EHwR4u8ReMFu9D8NX+oQSR 4EsERMedx6t0rzyz8Y+JrDTG0yy1i4gsTI8vkKcLuY5Jx3zV0fEbxssaRr4juxFGgjRFbaq qOgAGBSvpYrl9650Pi/wxrGl6J4Q8DJaG61tfPnmtbb96UllcYXK8ZChc+n4Vv/F7Rbvwj4 L8NeFIbeU2dpDie4VD5bzsd8hz0yWIA9lri9X+IOry3Ok6lpmrXMOpR6abS7nB5Ys3zAE9i AtYN14q8Q31hNYXeqSy29xgyIx4fHTNLQLN2H+EfEM3hXxbYa5ECyQSYmjB/wBZEeHX8Rn8 cV7hrPgn/hIvjP4W8RaXYM+iXbxT3E8a5jVIwHDMegyAB9RXzlXYQfEHWrbwVF4bSaQLbki GQOcKhYHaR04IOPrQtrMGtU0S/EsanJ48u7vUreZDP8ySSRkCQEk5Xsevaun+BcV8/jm5Md nNJZzWM0U0oQmNCMOuW6Dla851DxBrOr2VtZ6hqElxBAxaOJukZPHH1q/pHizxTo9idO0fV 7m1tyxkMUbHBY9SR+FDfvXIa92x13xJ8Kax/wAJkLzT9Ju7q3vFCq8ELOpcEgjIHBxiuh+O OhaiNe0y7j0+4a3jt1ieVYyyIyxoCCccHj9K4GDx947jR4otenjRhhgnyg9u2Kjg8XeMEgm to9XnWG5UxyIOA4PUGm2rtkbJFazSW2lju45mimhdZImXghgcg5/CvYPiBq6a/wDDO216M8 XqHzU4yJQVDj8/5ivJLO2Y2p+0Nk/wgHmtyaW4s/Clxo5RpYLmQTRn/nkTjd+YA/KsY1OV2 fU5XVjzWbNn4Z6Xf3ni7QntbSZ4obyN5NkZIRQQck9q7Lx74I1/XNaivtG0w3kSztvSNhvH yrztPUcVxllrHinQ/DKW2iXsltbzMJJEjYrlgMZyMHp2qA+IfH8i/vdUkkD/AN/5v51FOpD lkm9zCnVptN829z0TS/DMHhhRrnjNoYRAu6LS1kBknYcjfzhFGOSa8z8Sa5d+OfFkl0eY3k 3koDhjjHA9AOB+J71Xl03xBqZxqErtGeWVcKD+A61t6XZW2lxOMqXTueOtQpRjFqGrMJ16V GDjS1Z3nw20u4j8SRNHZOYIrWYNKqEqCUx1rzzx3YXdj4veee0mjhMfySGMqrfOcYPT9aZq vi/xJFpq6Pp2oFdPiYgRZI5JySQDzz61yt/4r8TTaa+kzX7mzdgTCCdoIOc47V0U1aFmdGF pp07X3PR/CupQ+KPBur+B7iT/AEmJGltznJKHsP8AdbB+hqhcaFqug/s9+RNp9xFe3t7PcX ERjO9EXESkjrjljmvNdJ1jUNB1q21nTrhoru3bcCDgkHgqfYgkVt33xW8cXepvfR6xLC7AK DgFgMY64rb1PRjBpWRw20vhQCc8Ad6+o9Y0y88U/s7aYktvONR/s1NluY28x3j+UcdeQoNf NFlql9puswaxaTCO9t5RPHIUB2vnOcHjrW9N8SPGdxf/AG6fW5pLndu3sSSD+dKLsXKPNa3 Q5N0eJ2jkjaNwcMrqQVPoQaaeMDPWr+s6xqOvavPqurXJur2cgySkYLYGB+lUBwc1JoepfA m1nl+Jq3S28jQQ2Nz5km07VymACeg61kfFS0uYfHEs0ltLHHLGNjshCv8AM3Q9DWbpXxB8Y aLo8ej6XrUttYJuxAn3eTk5Hfk96bqfj3xVrGjvo+o6mZ7FyGMGwBcjBBGOnSmn7tibe9c5 cjrzg9PpX0l488XR3fwO0e8Ejm71WyjztbChlARs+vzZ4r5uHUDj61uXfiK5u/B+m+HJI1M VhLJIsoPJVjkL9ASx/GiMrXCUVK1+hh7cY9KQKW+VQWY8ADqacV/Cr+javqGg6vDq+kz/AG e7gz5cu0NtyMZGe+Cee1SWe5/ErTbhfhFocUdnL5sOnWplQISU+VM7h2r57DEEMjFWHII6g +td4vxd+IK3P2g+IZJJDwTIobP5/WuIuJ5Lm6muJmBkmcyOQMZJOT+tU2nYiKavc+otKutH +MHwvNhdTR2uoCNUuWPWG4UDbJ7hsZ/EivnnVPBPivSNebRLrQ7t7svsjEMLSLP6FCBgg1m aXq+o6LeC70y6a3lIw208MPQiu5m+M3jeXTksVv2gjVNmIXKZ9zjkk/Wqck0rkxi4vTY3dQ C/DL4Zv4ckljbxBqsouNQVG3eQQMRwZHUrks3oTjvXjZJJySSScknvVi8vbq/uTc3czSyHu e30qvUXLR6x8CNR8jx1e6QzYXU7J1UerxkOv6Bq5n4k6pLqfjq+aZ2ZoTs5bOD1x+AwPwrC 8Oa1P4d8S2Gt2wJks5N+BxkYII/Imqd7dS32oXF7KSXnkLknnqafN7vKLl97mPTPgdpbT+N rzW5rWaW20rT55QyKcGVh5aKD0z8x/KvO9cLt4i1FnjaM/aHGxwQV+YjHNbVj8QvFenaPZ6 RZ6l5Nlaf6qJV2jrnJxjccnqay9f8AEWreJ9T/ALS1u6+03W0R+ZtA+UdBxS6WHbW57B8CH e40DxRpbxMYw8FwjlTt3HchGfXla8p8Z6PNofjLVLGaCSJROzx7lI3IxyCPXrWtpvxR8Z6P pdppmnamkNrZxGKFBEMIPX/e/wBrr71n+I/HfijxXZQWev6m17DA/mRhxypxjOfxp392wuV 8zZzXOMYp6DPBGMU3PpTkODz34qSz3PwX5tx4M03IwI4yg4zxkn+tFP8AhuFk8Fw7fn2SMp 46HjiivFrfxGelTtyq5d1N9qPuYcgDH4VxesXZEL+WTv3D6jJ612GqDnJPJGP0rgtTx5s2W 42kdeh6j+Ve2eeU9QnC3GhNISAtjMwPTnbIK4RfwrutfQh9BCrz/ZkjHn/YY1wwzSExwz16 0o5B4zTaUHBoEL6VPb3FxaS+fbTvBJtKhkODgjBH0I4qCnc5IoAbjHHSnEttVDjjkD60mcd qOfWgBvWj0pSPl60YOPegAA4qVU3Z9Kaq59asIMZIXrxighsERV4/Krtuj5BRG3Hpj8ajSM EKSvX1rVityMEK+4DoOh61LZhOSSI7W3JYl1OEOcYz3rZsYWlkk82IKrDqRww4/KltIF5ym 3POcc1pRB4yFwrKPvAnnHGMVzTlc82tVvoMihiDCKJFLIQfLDDJB/nXSwWMc0ZWeFUhQlQC R19c1Shgga4imt5EJC4+YVpxO+RtONvJGPvdq46kr7Hj1puWxNERCiIsYKqOFxkMvsana1j LuqkMgUEIO341BeXETW64IKAgYA5/Conu5InDoSFIAOew5rOMGzhUZPVaFnzVh3kY4G35hW LO8YExL5D5GzIYKcZBHpUOpaoM4DAqPmOTjd0ziuavtZVVIC7BuJHH3wa9GjR6nfh8JJ6jb 3UVjB8shdw5/vZrm5ppHYu7Ak8k0y4maSXcTxVZm5Gc4rvSsfT0aKgtALdMk1C2OuKcTzz+ dMYjrz70mdNiNs5zxTOKcxHrTKkYEc8UY96D9eKTPbNIYc0EnNFB68UAL7GjIoB4pKQx2AT jP4mk7+lJ+NLnnrQAh6UuM9B0pcUhJxycigAAPpRjvQPr+FKVNADMUopSpC/y96SgAAp2SB Seg6etHagBe4NGOfpQPrSk5oAKTHGaUd+aUEKM9W7e1ACYOcYx7UoPOfSk56560q/5xQB7p 8LWA8Fnt/pL9fotFU/DJOl+FtOSEkfaIEuGwOpZQaK8eqlzs9GF+VGjr9yIVZSRuwMdq4LW CY28wdOd3uev+fpXR+LLpFu4mckIMdfXFcprdwHgESj6sOn+ea9k4A8QMRqmmL0C6W2O3Hl tXEDpXbayftWt2scWWkTTJEIA7iIn+VcWgzgetIT3E96XqaVgM9Qf0o9/SgQDr0pe9KOOmB x3pOhNAwOOuKXgZpDkEelGD1weelAhQ3BGOtGOeRSdu9L1A9aAHgAnirKDj19sVAgG8E8jp wKuRMI5M4G08GkZyLMMYjcHI3MOVI6VrwO4O5xtXJGO9ZytEG3gAg9zVyCWINtz1Hy+9RI4 6ibRs6e8U0riUbUY4BJ+lWlbFwWc4KdGCnpWHDPsYxhghJHzL1HStD7a8YA3x78YLdyK53F 3PPqUnzaGwt6Fn2RSdsg4xx/k1djnDgO2MgdT2rmjdRyzZWQfIO/UUlxqbIqqCuV569fwrL 2d3oYOg29EdFNfusB+RZEXneeM1nXmuRJDsIADAjA6kdq5y51lgpWJvpz2/pWPc38twMd/X NdEKPVnRSwN3eRp3WoBFKk5bJAAHGKxpbiSZtznJ7VCTIzZAz3ppV14x39RXYj1qdJR2FJO cZqNjxzSsrkbiPpzUZDBeVwOPSqN0hrEEg4pGPam55PGKafcVNxgQDjH4CkwMelOVG7LzQQ 4OCCGJqQGfhR3p5Ru60oifegdCoPcjFIZHR+NBx3FGOaADrSY5xil70Y5oATHrS/hRR60AB pRx2oOTzSYoAduLAA4wPakGePagqQxUjp6UYPTFAAT/hSUuxsnCnjrx0oCnJGD8vWgBOtKP zo2kjJB6ZpAKAHdsUmeeKXBowQcYoAOmPWjqeepowc04DnntQAh9KTOMCgkLz1NXNKsLq+m Y2ttLcyKOEjjLn8hQB7x4a0Sa+8L6WwfiK0hjBC9R5an8PvUV0fh6S70PR49P8hS0aoGBPK sI0Uj8CporzZU222daqJKxw94iSxzrKgcbOjDPauQ1tEAuAFHyvgcdKKK9M5mV/D6rJ4k01 pFDl0ugxYZyPKPWuHFFFIHuOPT8KVf6UUUCCj+GiigBT0FHaiikAw9acOooopsRYtwDOgIy D2qzMAswCjA9qKKRmxyE7BzWlBzBIT2GRRRSZjIspzJzzwKb/y2k+lFFSZkMjMEQgkEjt9a z5Hcocux+Yd6KKaKjuVWJy1RnoPpRRVm8Rv8KfWpWA3kY7UUVaLRF/DTW6UUUDRF3NMP3RR RSYxKcPumiikAnY/hWhZANY6izAFliBBPUcmiikNGeetC/eFFFMQv8VNoopAA6Uv8J+tFFA C9/wAaD0HvRRQAneg0UUwG5KjIJB6cUo+9RRQADv8AWn9x9KKKQDjxjHpSHoKKKAAdKQ9Py oooAhfvXs3wT5uZ1P3SenbrHRRSew1udd4jllXWZQsrqC0h4Yj/AJaPRRRWK2Le5//Z </binary><binary id="_12.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w AARCABbADoDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2 uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL /8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1 dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD+v/xx8FfiKPF9zpmh/H/4 q+F4vETwXXg3VW8QxX1sl9b2kaap4X1G0udN+z+cIkW+0idMC6tTLaS+ZcLJcHm9b8Pftuf CvSTqnh34uaX8W7C1aXztJ8W+D9BbUJQoBRI9Q0tdKvlBUb991PIHicOShYEeqftNfF7wV8 OZvAFr41u/EugaZd+JdB8Sv4o0zw3qWs2yT+G7iG7t9BhudNtJ0j1PW3Zbd3n2QiyE6iTAZ B5of+Ck/wCyILptMvPGniO2eKSVJU1TwF4p8lkZtguCP7OlE0OxmtyxbLPCSYc4IAPl7Qf+ Creu+DfEiaJ8efhpY6NpKz22m3niLw1qQK2V/iVr2eaC8Sa3ENuBDG1qZw7NIzQ3EoTDfqP 8Lfjv8OPjNp/9pfDrxXpOviO3tL280xCYNYsbO92m2ubzS5Qt1Da3GTHBer5lpNJhopXjyR +aHxP8O/sOftU20974H+MvgPQPF89pqElnpWsvaaD/AGpqYH2eC51TStbt9KkEa+a1usjRN 5TzsiKJZBt/H7xv4R/aV/Yg8daR4hsrDxdpnhvZDFpXizwvrF5Lpmiy3UkVxBqmnX1gZ9O1 KwuoVY6r4b1R7vT5bN5Psaw3E+wAH9fOs65a6TpGpavqUlvY6Zp+n3N9e3VwQ0FvbW9vJcT vNMCYkWOKKRJFIZvMCpGspkAHz74Hm8eeE/h14Z8YxDV/EkFzpi6z4t8OarK11q72l7Nd3y 6pol3dTO6X0GmPayTaTJJDYlGjSEpIpjH5yfDb9ujxL8ePD+malrVj4H1uOybzZvANjqmr6 CvjH+yEt7uDxlcpcWd1De6Dqs5E40FpLE6ZqkE+nambqSPePV/E/wC37rHhLXIY9X+Hms6F pF1pdqlvc6pDaf2Obr7cVzBd2dzK8AUSGZ7Oa3HmxwrI4VFYRgH6feF/F2i+L9EsPEfh7UL LV9E1aMT6Zf2sm5ZocMsglAQ+XPb3CtbT25AnjkjcPECAD0x6n6n+dflT+yx+0j4Z1X48eI PhRpNr/ZXh74i6CnxO8OW8U1v9h0rxO8sqeJNEsrW3zDEuqqqaqzR7YzPJMVhRot8f6rN1P 1P86APOfiZ4I0f4keDvEfgbWogLPXNMks4rxEhlutLu/JV9O1GwWZHijuNPvhDeRFz+8eEx SKYZDu/n4uvg/wCK/E9nBP4f8MXmt3lzpms2m9bFH26jpmsTafeR3VxaQNstmvLZtSVbhxg 3BRDHAoYf0eXWFMuSAoSN2Zth2CJUlMjMSNi7Y9sjuSwUq7fuwpHxl8MNO0zwb8Jpb/X/AL F4e2XWuanN4l1OdLSC1g1fW9RuVlupXkjS3traOWOMSXMhg8siXgEoAD+e74nfsqfEiSx0+ 6vPDenzwPHHbR2kP2SKcy3tz9miH2xVLCKMb23t+7QyGQypJHgeUXXxQ/ae+Bek3HgjQTrv i3wpYaglrqvgHxfY2/jfwithJGltcxWkV5LcXFqJIX2zXFndgwNKzRQyTxqU/Rv9qX/gpJ8 IfBd9deGPhD8OZfjJ4jsLuexv/FeoGHT/AAbb2kdx5QSyms5kXUR9qLi11C0KQRlWbDlFYf mP8Xf+ChXx61fSbuPRPBvw18K2MpSC4fT/AAZZXmoWdlGpdYp9TvHkN7cqWRvOCxyidjlZV AWgDE+GfxYsJ/H8T+BtI1XwBdXDXGq3nw3e1iisfDl7HIH1W88F3lxOZb7Sr14rifUdCuSg t4F863t3nDRn6i+JP7YdjcaZqXgbxZo6yX9jPBFZ6vb3seo6a+nyQW09pcm5Z5oZrS5a4jC 3MqRb8ywRKpYKn5leHPHnxu+M+rrpuo+IprbT38Q2Ud19n0yw0bTrYSXSNFHdrYWNrI1pZT qNQuY2mkS3tLK6lkkRYyR6z4g1/wAF6jqV740sdJae88bXFzd6lpsmlLBZws4e3sYNGt4Fx cHUILGwukjuWWSJ3zbtGJXZgD7M/YF+Jlhd/tr/AAogiVLW11zW7jR7SFY5Z7KK4k0fU54r OxnSGMQpqDyyXUZuNuzynWTAdg/9djdT9T/Ov45/2DvgR8V7v9pH4YfE3wn8N/EOo6d4W8Z QeMNZ0yCeO0mtbK1SeCN7+51VrfStHeSOaVre1upVvblFkKwNGAa/rIuPEfi4XE4X4b6vIo mlAkTxTaIjgOwDqivtRWHzKq8KCAOBQB5r+1r4+j+HPwH8e67NDrl1c3ulxeH4bbwpp9zq2 uhtbEdjdSafa2sTTM8NpNdSrK6JFAI1ubmWKFCU/MnVvg58df20bPT4L3UZ/AH7P+k6ZZ2f hDwtZaxJIutaFpVtBYHV/GE+msY/EWtyXcdyy2ji50cSSyEQ3kgeSL9vLzDtiQI6qm3bLAL gjMBZiYtkilCWCzFBEGjLorlgFPhngNbb4far4x8BRz+ToWkW1r4o8M2cYkLWGgeI7u8jn0 yUyD5xp+tRXskDuNxtLiKNBGiEUAfzHftL/s/6d8EjPpUTLezR3FzbWl5BHFaQWqaKZXEVp aRtkpcowZjJF5ivCZImfaY2/Mbxlcpq2pPY6fHiC6NlYwwXdw8c2papqLNFGkVvHLuQxzui JiElpHLELEriv2Q/4KM/EaHV/G/2TT7RbG2TUb97iK3heaLTImghiYWSACTUJ757hZp5buN XhbJjIRpC35yfBjQYL/4h6t4r1OygvLT4ceHJ/iJHpX2F7qW+vNJWODScHdBDFC+rXST3ny MqooQxMltFQB6dN8NPGnwh8F33w+0XSLI+K/EL23wmu9Qe6snRfGHjPTX1v4nmC7eQ28E3h jw/Bp+gS3scoW2kvdT+zhZ5VhT3b9iX9lW4+PXxGbw7oU8Gp2fhu4gm8ZfFTT1vT4f8FxWp 8uXSfAllqlrEZ/EeoPHLbJqU9pFaWe1JoVmeKKesDVfiHFe/s3eFf7Gs7fV/FOqab8UotS1 i0Zbu70rXPEmteHpr26uLe4UXwvLHRraS3tLhHDRi5u4Y5dxkjr9U/wBib9pv9m79mv4EeA /hrZ2HjpNfvre1vtbvY9AtJ5Na8UaoYRc6dbiDUpdRFvpyENaNKfs4jBeeVQ7bQD9dPhv8O PBnwm8IaX4L8B6YmnaLZJMZizzy6pqt87L9q1XVdRnZZ9S1a5uFR5dSvPtEkzb0Xyk2oPUG 6n6n+dfJHwS/a8+FPx68Vat4J8LN4ph8Y+HbGfVvEfh3XNAuLNdHht9Qu9NhQ6ik7WDz3zI JLW3inuRNCVlwqq0g+rnvLZXdWnjDKzKwJ5BBIIPuCMUAQTO/mMBE4LLGUdlVo95WIldpU7 vlVhgnOUO1OAw+Qfjx48i8A+Mtc1+5WGaL/hUkMdxBIrxA48UajNayF4hI8m12RNmx1U7AH 3qxb6/uXQDa7bVLQqzOGbBYQxgHLmNWAmJkOzZtdSSTuI/Mj9s3VtPuNc8b6dDdxtq1t8Ov DGjJZqyNMlxqOp69qcYkDldsEtve2jlnCRyGGdYkJh2gA/Ab4n6rf/EXxh4k1C9uZZJpL+/ vvOdGkF3bJFEj20KKoZDaxwOJGeVjHI0aFnEqKnyZLr914S8f6RP4fa8sympx2UEAh86S8t 5QTfW2txrExl0q4jg2RQuJEjnheQxwlFY+3+O7+bTb7WbGzWW8uxbXsclvp87LFDcPcwIA0 eElEdwzFo5cgSRJKGAxz23wo/Zy1nx1Fb6rqUk1tpV3fs17rM6LBDFbzARwWZmuXWWGSeQS xEEiJIykzsViklIB5pr2s6fDe3WoeFNLlgi1B2uZNPjuriXTBvt4jql1K8mLOxBuHAaLG6Y ovys+N3S/BrRvEfxE1zUvCck2saeNW8K+K4PDeqWNmdT/ALPu7m0juYIZY1kS8t4Loq0Bvb Yl9MiljLui7y37J/Cv9hvwTcaj4a0zS9BPxG8KW8Bn8TXl3YX3hzw5c+JLq3d7zTX1S5wmr aHbXHkQ3EOnyTGdoTIlwocGv0O8Mfsa/CCw1nSvFHiLwZ4YGsaVo39hafo3hJL3RPCGi6aA kipaWBMt1qt3cSZjvNWvrhbmaCNN0BACEA/Nf9kfwp+1XcfEG61PSY5vh9q99a2GgeK9S1L S4vEHg260vRrCMQSatLYhLaa8C3GbNZGSe6lCh7gqs/mftYdF+K4JB8d+GGI4J/4QqZcnud v/AAkRxnrjJx0yetdbZafY6TYRaXpljb2GnWSG3t7G1VktgEYDOMAkdQxZi5DLvJwC3Qt1P 1P86AKN2IwRu2fvXhR1kVyHjJi3KCr8bsAK/l43Blznkfzt/tp/tC6Rofjf4mTaG6eKda1D 4hp4UOiWtnNI0Nt4ZtY9Nt9JS8jhdpVmvLeS81R1ONMsVVLZ3dzGv7Z/H7Tfjdq3hOz0v4F eIfDfg/xjqetWH9o+KPEVkmq22jaLDZyvOtlps9vLbXuo3moQ2dnZxykeV50l5vKwFE/G/w AQfBXSo/2d/Gvx08dvqdx8RL3xvq3hjwvpF5DZWkR1KTX77TUmiiSH7PqcviDWLW6vxqfzI bV4JJJBNbzMQD80f2f/AIL/ABi/aG+IWneE9D0Owh126jQ3F3DpMS6P4Y0J7u9m1HWvGWrq ss6JDEzQ6LaXLNd3k/2RHiIt3Yf07/CL9jX4Y/DbS/D0OsPqfjPU9CttPkE+s6i8Ggtq9rE y3OqWGh2Rgt1SaWScrFeLcRMhQMhAG3m/2BPhz8LfBf7OnhLWfh1DcXU3xCgk8UeKPEV95b avrWvyTz2WoLcz4Cx6Xpd7Zz2ml2kLCzNtAL2An7TIx+21a3VABbhidx3AoGO5XIXdk72WM 4wDgOyqFVyoAA6G3ht4hawJFHbxqsSWse0wRdCqQo0f7sbnIUKjwpHFtxEyml8lD8gychly 77XYsSSSFQDzMpIfKRRHwjEE9GmaIMP3JIY7WYPG/Jcn5mZyiq2JS/GSjs6MufmjF3lWHlO cowYbogGByzfM3mK4Y/L+92tGkmMFy+ACwIY2JyrkvvO5NylmI+dM7wkZDCQPFKXBOPmBAW rTdT9T/Os43QJH7mdgwBU/umkYxsQh+YnzF3Eum9WPmZ2nKsi6LdT9T/OgDwL45/FKz8AWP hzQba+SPxh8S/ENl4R8G6fDE82qvfSxefq2o2ltCGmuJdE0WK81O3TCW4vIYRczLC5DfKsX h/xJ44+Ovwx+EnjnwhZ6L4F+HPh24+LXh+xi1ZtYvdU0bTZ38D+HrPxqgiGm3Ws32qzSa80 Nv5sdpHdz+eJJQzJ9Zad4f0LWPjl4s8Taro2l6h4g8GeFvD+h+FNYu7G2nv8AQNL1iCfUtU ttMuJIme1N/dnfdXCEXU0QW1eY2qrCNRre3/4Xmbn7Nam4X4YR2y3BtoDOLdvFkUphExj8z y/M/ebN20OAwAIBoA7zQdE0fw/plrouh6Xp+i6RYW8drY6VptpFZ6fY28LjbBHb26oscKGc Tqi7AwckyjLsdvyY+6AsQfvSEhtzFQG25QKJctJ5eCp8vlmJU1Yp5DKykpgWcJ4iiH3mUEZ CA7cE/JnaM8AVPFK7ICSpPP8AAg6rI54C45dVY+4zQBLhU5QYwh24kYsoGQpkD52JHtcOOY y52spIFPGcjJcYYHLDLNjAJOCsG0iQEKgdnGCB5kfytR2ZwrbSAN4GxOHKxksPl4bLuc9fm NOVjti+785Bf5VG4lHkJIx1L/NnrnJ7mgBhwATnGQf9Y4Qn75D4ZSfMIijYF4lVFBMQzuqw 3U/U/wA6rSTSKz7WAwdv3VzgRFwM7eQGJIz0yexqzk+35D/CgD//2Q== </binary><binary id="_3.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w AARCAAkAD4DASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2 uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL /8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1 dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD+/YAEDIB4Havmj9oL9oi8 +BWgX3iC3+EHxC+IOn6daPd3uq+HbfTrfQNOVV4Opald3TXdvCr4Se4h0q6ig5aRgg3V9ML 0H0H8qp31laX9rdWt9BFdWd1az2l5aXEUdxbXdnPE8Vxa3NvMrxT288TvHNC4KSoxR8qSCA fmf8Fv+Cnfwv8AiBqJ0b4h+HLz4Z3twiyaXqf2w+ItA1B3dYhYSXNrZWt/Y3xnbybdp7B7O 7cHy7mMgqP05jeOVd6AFT0OBzjuMZ4zke5Bxxgn+W39sf4I6n8D/jV4y0zSvCMmh+A/Et1d av8ADy9t4ythcadMI7yfTtKvIi3lHQryWdDYu/2q3hiifbHbtE1fcWq/8FI7yw+G3wcbwla XVt428N3NnbfFTSdesrZ9F8R6Pofh2aK7XTddMz3Cy6xdQpd2stvCl3BdgROskau0gB+2eB 6D8hRgeg/IV5t8H/G2sfEf4a+EfHeueG08JX3inSLfWl0JNYt9dFpZ3y+fYyf2lbRQxS/ar Robry/LWS2Ewt5syxOa9Gjmhl3eVLHJskeJ/LdX2yxkh422k7ZEKkOhwykEEAg0APwPQfkK Y4AHAA59PrUlMfoPr/Q0AOXoPoP5Up6HtSL0H0H8qWgD4b/4KFfD1fHP7MHjuS30qXVtb8H xWPi7Rfs0Uk1/AdNvYE1g23lI86wPo019JfIrBZLaI+adsSlf5ybiO8mjS7uEhE88rXdpfR r9qge3mgSNY5pDhBKYE3pGVxCZiEQggn+u/wAbeGh4x8KeJvCr3UthH4j8PatoUt7DGkstp Hq1pLZSTwRSkRSzxRTSPEkpMQlWPzFKnB+cvh9+xF+zh4BbR7uz+H1prmq6NZw28Wp+K7if XvtlxFjZqt1pV040P+0SBtDxaXFHBGTFEgBLEA/ADT/HnjxtCXTl8VeNLDw3ZpG8DWeua3H odoVZIoRaxpPBpwiklYgEQ+TFHG0MUYljQj9Q/wDgnH8bfENxqms/BLxXqh1SNbTU/FHhi8 nEj3KX8N+T4ksGu5CGu7e5N4dUti/mSLJHdFW2eYsf6p3fhTwzeaVLol14c0G70WWPyZNFu dH0+bS5IeP3T2Elu1qyAgsEaLbuIHGAR8keA/2P/Cvwx/aKtPiv4LS607w0PC/ihZNDlvWu IrTxT4i1C2ilFghKCDRo9Ie4FrYFHWzmjKwv5bxrGAfbFMfoPr/Q0+mP0H1/oaAHL0H0H8q WiigAooooAKKKKACmP0H1/oaKKAP/2Q== </binary><binary id="_4.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w AARCABbADsDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2 uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL /8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1 dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD++a6uPLBTd5CrtMlwfKCx RlN5kLyq0S7SCrpKoLKwKumQw4HRvEN748s7zUNI3WvhaW3nj0u9EZW88QhRNAL20laMLBp 0k6YUrEk84USRSxxN8/k/7QfxR0fwne+BPAmpM9svxC1s22s3KalFp0mn+EtKsft+sXTXD/ K73roumCBJA9xGkq+YI9xrgdD/AGsNK8R6yvgv4a/DnXfFtxpUi24t9NubSztre0t4yqSSX E8Btod8BHkyW1y6T8ecsELM1AH0v8MNVmuvBXh830skl5Z6emm6qsqrLNbanpks1hfW1wy5 lFxBJFB57SvKcSI5+Vy46jX/ABTonhnTZ9U1/U9P0SwhCq19qM32a1E0jhI7cSzRor3DsJC LaPfcmNRIsLAnHxH8W/2hdY+EtrqXiyWy8NeENfltnvrLwJqGp3euX/jiaM20c0T2+lpbWG jXVmredqmuR3lxbWmn2s800LbQH/K+/wDin8fP2v8A4hWWm+AIde137Jq1x/a3jfQ5dVTwr pCxt5H9ieEYXRLTT7OMyP52v3qya3fjy7+C5tYrmCBQD9cvH37cvwr8KTvpnh7+1PHetxS3 MM+n+H7RYxA9qgkkT7TexLDPKY97xxx4STy5YhMrrkdx4U+Jnxk+Jdt/aXhnwv4a8JeH5ZQ LTWPEz6hqN1cQGJHklFhZRW0cUq+agggM0+ZdyzSMiZf5t+En7K/w7+FOlWdz8WPGfhrSbu OV9QutMu9W0uxkupJzDLcw6zPNcW8l5biUnKIpky0hmlZC+76ctv2kf2Z/D1uNHtvit4Htb fS41giis9WWS2s1MzybE+zpIg8tpiGkUFnCsXXMLMACpf6F8dtJL6nq3xuivy63Edh4a8N/ D7wrZ/2nfyTN/Z1vZ3epWupXiqQxScyS3CLBbzTuCyEP3n/CFeN7lYZ9Q+Lev2t9JbWrXcF lpmg29rFcfZohKsMK6ciqm8E52IXYmQqpYqON/wCF0/CPxH4z8MLoHjzRdevnS/06206xa6 lvVmvkWUa1axtZ4Z9OiU29yWwLSLUnliLXEhRvpMPKyo2xSWjjYnLR5LIpPyMpZeSflY7h0 POaAPwY/wCCqnxAbSvjL4D8PJqCuLbwbBqV7pUSXEU6WFze6hDO017CAkUd4jyQIZHVFCu7 EbAR458IP22E8CWENjovhjSZdX1+6sbC1nQJHFEi3Vvp9pbveyTIqJFG0EdzcyBmDgzygGN hJ6Z/wU6+DHxK8afGaTxvp/hS8HhO38F6Jp9vfag8UWma1c6J9vvJdPgv7SW4itZ5DfSW9v Yas2myXt1MiQuwIFfnRoWr+D72LU/Dfirw5d6DNom6+trJbO2stVs7rTru21G20zULC5UEu 1/DCLm3jjEbRFwnmrcO7AHvv7RvxDvdb8byz/EjU9W8U6VI96ToXhRhqD+JrW3diNP+3xyR Q6N4bbUo3sb6Mzx3erRJJOqGBoxJo+Gv2g/2ptZ0QaB4L8Jz/BL4d6jNb29no/w00mz0CK2 EjNLcSaj4gvoLzW7yTUpzGJZVm8xoQUWRFVVX5q+Jfi74s+EvEGofEPwh4v1DTPDHje6s/E mlQaaiHQI7DxRbi5jSPR7vdaRRQXMdxpE0PlOlpqVmPs6x3O4j034Q/wDBQH9o/wAKwfZ77 SPAHxG0e1jgsS3i/wAGaSt8yJO80CNc6a9tcIqpK8P2mZBKixRYkZApAB9I+Cf2RfjZrfi3 7Tq3hLUdXlvLJ9QMviK/OqOunXM4lmu47iSVx9untmkSJHaRHYlUEXU/Z3g74AeJIdUuLTX vA1vbi1ube5gaGAQ25ihgaSON4YhJBMSiOtxbmNIJFJhIAZpI8b4Q/wDBVLwZrFzBp3xb+H d58N5riOK2/t7RzNr2gXEKNHDbxi0EaanZec0pEsTW5hRVG5pChC/q54U8W+GvGOg2Hifwz quna/oms29vf6dq2n3C3VpdW8ilIZG8uaTyyiuqSxOsJgfeJYkMbAAHhvwC+H1vpg17xLcQ RJfQ6vfeGdBlms7fzbXSNMeFL2+tnEDtFca5qm43m4sUt4hCpKooH1AI1KoSACUTIRpFQYR RhFyCFHYEA4xnnNcJ4Nee30/ULdwlqsXiXX4oIkLFTaLqEjrMADvxtdCDkh45FKA53t3YlX amS2THGT8rt1RT94bwTzydzc/xHrQBieJNF03xDpF9oetWdtqmkajELe/0y/t0u9PvbOaNV eC8gcHMe+PfHKHheCcxzxt5sabv5/v2+/2T7H4UiXxvaWmoXnw61S6iSHxzFNcX3i34f3hl eSHRtVikVl8ReEjHEFE9+8mowQSeUkomEe79n/jp+0D4F+A9loN340i8TXZ8TXd1pWi2/hv QL3Vbi/1mx0p9TGmNLAwtLa6vrdE8k3MZQoki7tyR7Pkb4t/ta/Bj4jeEPHPwi8YeDfG1nN r/AIauYtZ02U6NDNb2rwyyPdaTqMt7Pp2oSW9zYzWsT2bEi4trq2kEb8MAfjx8NvDlzqXgP Uvhf8Q30rUfC/h27s9b0rV7BxPFL8FvjNd21rqGp6XcK3mRP4P8dRaHqVvply32vw/G90W2 JI+/498UeF/Evwj8eeI/h34sEY8R+G/EVzoutF5d9pL5Uv2ia/sZURo7iCa1d7q0u0MsTo4 SNWVSa+5Pgf8AFKw0H4a+KvDvijTNO03RPCXgD4xReH9Wv44Rf3ttr2p+G7nSdPuISTHfi0 1ZGvrVC0osrWO+ELkmPPzt8WZLrxx4E+Efxl1KMWvibXf7V8D+Jre9Ty2vf+ESZH0HxPpQ2 tcXVvq9hI8F+83lgt5flStHtkoA90+B/grQPi/4hg8LjyydQurW20hfLMN/FfW09tJe3rt5 mxbQRKxjZ/NklUY3ohKV+ufgn9l/41fAuLUvFfwl8ZWV6stnaXF54MmvXudD8V29sJ5Gsbm xkiFtYXVzHOfKv9NFs0aRuZzLHuEn44fsf+OU8GfFzwmtwY2S51uW8u7+MBJdKNwmBG6OPM nglgdke2LGMJvm2tcJGa/qQuNf/s/wjdaxb2JuJLfTYp7Oxgj2fbrhjFDawhNyo6yTuYmQl V2jAYtvcAHiHwd+MFl488c+MfDl1a33h3XtN07QtU13wlqdqRLoWs27zaVfJp9zbvJZahpE 7QwXUM8M+YljxdKzvsT6s2ygKPMThEBxHgEhACQA4ABIJAHABx2rzvwL4Nh8L6QF+w2p1q7 km1TWtQgtYEmm1u+RJtQaF2h8wWsUkr29rASQkUZVUxiVvRwCFUEAEIgIAAAIUAgBeAB0AH A7cUAflp+194J/aY1XxB4e1zwrJD4nsfC/iPRtd8IafBbR6R4X0y6t5HjiudeuJn1BoNYtb e8ulN8YxYfZordyUmjQt+NH7R/w6+LHgl/B1rrkXiLVPFGt6R4u8QeJrux26lpFg/iPX11G XRPCs2mNdRXHhm3gF1qbXK+WGvtUuWUW8Nsit/WjOY0lk3qh3whD8ikynyhtRgBnaw3qwyW VGITaHZq8q1r4UeBtT1ax8QWmg6dpfiPS47i307Wbey81Yba7QG8tryyuW+z31tcFyZIZbU fddVdnBKAH8jXh5tTKWM+s+H477wtHD5bJPHNKClskFqh1FYmmlEK3KPN5VwrGSdwoBKRq3 J/EfWNU17xhDeXUaT6LpljZxeGrKzWWDT9O0yCOOBbWzhLBDdvFALea6KRyH7ryl2dD/T74 8/Zj0LxBq11JqnhHTIPD2sW1vb69f+C9Mi07UL4HTkD6hd+HGlWGxlsb6MTM2mTXRvIQ6Sf vgWP5G/tH/sdy6BL4h1n4fu2v6Pp8a/bpNPtZEm06/nkWYrDZEtcQtHZqr7JFdHnWWNGmLL CAD5T8M2tzoKWHiPTGnhimWeaCzgjQ6hbyvYxveTTljmRImkYpKTGEG4lSGYD+kD4D/EiXx 98B/Dt7fC4N/p2ueDNHuop5Elkn/wCJ1pjCaRoRGrpe27M+Wbcgfe4VlNfzE+Htc1DSNWtt C8R+dH9lka3gaZnS32z6cWZZpJJJLlnmkEauu1UZgygeWpVP32/Y71Cx8PfBbXZdS2xgP4Y 8UQmS8c2psLS/snEsE05eU3ks9tIpgmImeJd0alZUKAH6nLuJLb3RSWBYkhS7LtLmTcykqu NoaNkBXHynDiyv3U5J+ROT1Pyjk/M3Pr8zf7x6nLEjODIsbKrZ2lS7KEUJj54mkaYkhxmNS pXmIujRM2jv2hQVkJCJkhHP8C9+Tn1ySQeCSc0AVJyY5WYKGJVCxZSyFfLx+8GFXBdFKqXU b0UKCZGw0uqnJ2Lhgm4hQyshChQSZGXbhTuV3ZWZHw67o6W5x5jY5DeVuC7dxUx/MQVUEgB VOJGYKVRlXa5qIswBbIO3o2CytGRt28vkoXYl1DZYuQ6IFNADvOZkIZyxwRu8xl2HcQ22ZH G3AKBlZic7i2Fjw3nni34VeEfG8klzqukNHdzi2WbUdKubjTL+7gtY5o1tJrm3kWGa0ZnPm RTxFJFVizkbI69BYEYUMW+baAdxywb+L5lJzyxRWWNdzMHDsVo+8AHJZZCNpG85VsLtAUZ8 xAzMASS52BXCAkgH80P7dP7KPxE+DHiyPxjoYHiTwtrmoBfBuuHStOm0zSb13uLmPwh43aR ojZzzqgt9G8QtG0E8haB7ZXEnm2P2QP2mrjw9YT/DL4l6ZHoNtN4Y1yzN75Fz9jupYvOvbP U7awuPOiSTS9QnWzmtBPG32GM3MQVYJBX9Gni3wf4X8d+HNZ8KeLdNi1nw7r1ldafq2kX4W S1v7eeLBLYB2tbSMLm3uolEsTjzowWUV+KP7N/wB+D/AMT9S+K/wy0vUdeuB4EvfE2ufC7x DcywJ4gi07TteudH067x+9kvFsdYha3nldZHuVgCsEWfyyAfsl8LfEtp4v8Ah34K8Tafepe WmteG9Ivo7y2P7i+/4l8EH2mBxvVhI1usoGRJDLI4LGPeV9JIlbawaQgpGcqy4J8tckbmU8 nJ5Udelfn7+yDp3x607T/Dh1jVNG/4UpHpHiDR7fw3f6JBpfi3wz4p0fUJra5urK7toY1m8 P6pq0eo3Wm2dy4uLWzlid5HSZUT9B1RWRGUyKpjjKrvYbV2LgEBjyBjPJycnJ60ARywIzY8 5IwVRdhYDaFUbQEBUELhSqnj52IAIQ0zyFbO6VVUtuw7R8lvKbna7q52ht33A7N08tiDHO7 LPMgCYWyMo3Rxsd6+YqsWZSzYVQMMSMduTmiLmU2wkPl78Z3eRB/fC9PLx90AdOgoA0vIJK 4kXK8h8ry6sCC3713VZAyEeWcBiWaMFhlBbRjH76MAZ5fY3mZYYIAkG1dqKoCsvzK7bRvbN FbiUxKx8vJRmJ8mHqEvSDjy8dYIT/wAepy03MwRSDH/AKov/qYfvfZEmzjy8f6wl/TPHTAo A0RbpmNmnjV41IjZtrTJ5mWb5xICGwwUlXZGUdCrEH4u+OPhtvhXr/w0+Jnws8OaBY6uvjM +AtZ0+wih0qw1G0+JGpxRWuoavLAFeez0rxZDa6xeRA/aLhrqe1g3SSAv9hSTyLCjKIgTbt JnyIfv+ZGN2PLwOp4AxnnGQK8/+IKRX2l6Hb3ltaXUA+IfgVhFcWdrLGGh8UWU8ThXhIDpL DE4cDdlcElWYEA888NeOZPDfjux+H/jK3j8Kar8RBquuaPYzXbSWN34p0u5Qa1a+HtTuQLW 40vU4FtdS07Sm8nVbNp7i1Imkjbb9NESrtVRGVVEUZ3qeEUH5fmxz0G4kDgkmvB/jjp+n6r 4BurzUtO0++vNAuNN1zQ7q6sbSa50fV7bxJo9vBqOmTvCZbK7SC5uITNbvGzxTSI5ZWIr32 D54YnblmjQkjgZKjoBgD6AACgD/9k= </binary> </FictionBook>