%PDF- %PDF-
Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/ |
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/898.fb2 |
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?> <FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink"> <description> <title-info> <genre>antique</genre> <author><first-name></first-name><last-name>Unknown</last-name></author> <book-title>Neomillnerová P. - ValentĂ˝nskĂ© srdce.html</book-title> <lang>en</lang> </title-info> <document-info> <author><first-name></first-name><last-name>Unknown</last-name></author> <program-used>calibre 2.55.0</program-used> <date>16.8.2019</date> <id>d8836706-8972-4aef-bdc8-51bb148c2ccf</id> <version>1.0</version> </document-info> <publish-info> <year>2000</year> </publish-info> </description> <body> <section> <p>Valentýnské srdce</p> <p>Petra Neomillnerová</p> <p>Zveřejněno s laskavým souhlasem autorky</p> <p>Zdroj {www.alraune.cz}</p> <p>Půvabným pohybem se zvedla z nadýchaného lůžka a volným krokem přešla ke dveřím. "Čekala jsem tě, drahý." Pověsila se svému návštěvníkovi na krk a tvář schovala v záhybech pláště.</p> <p>"Musel jsem přijít, holčičko, přece bych tě v takový den nenechal samotnou." Silné paže sevřely útlý pas, rudé růže padly na satén povlečení a rudovlasá dívka k nim stočila pohled.</p> <p>"Krásné, miláčku." Zaševelila. "Ale přece jen, trochu nepraktické na mazlení... Máš ještě jiný dárek pro svou holčičku?" Olízla si rty. "Mazlivější, měkčí, roztomilejší?"</p> <p>"Koťátko moje, co třeba tohle..." Štola ze stříbrné lišky přistála na pokrývce a krásné rtíky se rozvlnily v úsměvu, bílé ruce uvolnily pásek tenkého županu a lačným očím muže se ukázala hladká kůže slonovinových polokoulí. "Nesvlékneš se taky, poklade?"</p> <p>***</p> <p>"Děvče, ty jako bys ani nebyla moje..." zahromuje chraplavý hlas a dívka se trochu zavrtí v peřinách. Její kavalír rozhořčeně zvedne hlavu... "Pane?!"</p> <p>Ve dveřích budoáru stojí vyzáblý muž, šedé vlasy padají na límec tuniky, na nehtech rukou, zkřížených na hrudi se lesknou filigránová chránítka. "Takový zápach z těch růží, jak to vůbec můžeš snést? Příšerný pach, horší než čerstvé horké maso."</p> <p>Rudovláska protáhne tvářinku. "Ale tati..., jak takhle můžeš mluvit o mém pokoji."</p> <p>"Neodmlouvej. A vůbec, kolik myslíš, že je hodin?"</p> <p>Milenec se zvedá z lůžka, cudnost si chrání polštářkem s volány. "Pane, vysvětlím vám..."</p> <p>Chladné šedé oči starce přejedou po jeho těle a zastaví se na tváři. "Vysvětlovat není třeba, vidím, co se tu dělo. Snad alespoň toho masa bude dost."</p> <p>***</p> <p>Jekot plní sklepení, sípavý dech bičujícího se mísí s výkřiky bitého.</p> <p>"Tati, nemám ti pomoci?"</p> <p>"Kuš, slečinko. Vždycky si s přípravou moc hraješ... Zrovna jako tvoje matka... Jako bys jí z oka... uf," zasupí námahou šedovlasý "z oka vypadla. Večeře pak není na stole včas a zrovna dnes se to nehodí. Když tvá maminka už s námi není..." hlas se mu zlomí, ale svalnaté předloktí se dál ohání bičem, a milenec, zavěšený v řetězech, upevněných ve stropě, doufá, že se z tohohle zlého snu probudí. Probudí v posteli plné saténových polštářů a růží.</p> <p>Rusovláska přešlápne z nohy na nohu... "Tati, aby ti nezdechnul, má vysoký tlak a..."</p> <p>"Eh, což, holčičko, vždyť už je skoro čas. Přines mi nůž, dítě moje."</p> <p>"Obsidiánový, tati?"</p> <p>"Že tě nechám klečet na střepech. Obsidiánový používají jen hloupé holčičky, dcerunko. No, však víš, kde ho mám. A pospěš si." Za děvčetem zapadnou dveře a led šedých očí roztaje.</p> <p>"Je rozkošná, co?" obrátí stařec hlavu k zbičovanému, který ochable visí v řetězech. "Rozkošná." pokračuje otec. "Příliš dobrá pro takovou chásku..." uplivne si. Zakloní trochu hlavu a přehmátne po biči. Sní. Jak je to dávno, co poprvé uviděl rudovlasou ženu, tak nádhernou s ústy rudými jako od krve. No, vlastně tenkrát byla od krve, pokud si ještě dobře pamatuje.</p> <p>"Tenhle, tati?"v malé dívčí ruce se leskne loket dlouhý nůž s černou rukojetí vykládanou kostí. Drobný palec přejíždí do reliéfu lebek, který vystupuje z povrchu. Jako malá si někdy hrávala, že s těmi "hlavičkami" mluví. Usměje se tiše.</p> <p>"Tati, že je to on?"</p> <p>Šedovlasý se násilím vytrhne ze sentimentálního snění a přejede palcem po ostří. "Ten."</p> <p>Milenec zvrátí hlavu, chce křičet, ale hrdlo má stažené hrůzou, to není sen, rudovláska na něj nezúčastněně hledí zpod dlouhých řas, jí nosil bonbony a květiny, perlové náušničky od něj se ještě pravidelně kývají v jejích smetanových ouškách, sem, tam, sem, tam, jako metronom, jako kyvadlo, jako nabroušené ostří...</p> <p>Šedovlasý si znalecky změří hruď zamilovaného a jeho dcerka přiskočí s ozdobným stříbrným talířem, v očích světýlka jako děti o vánocích.</p> <p>"Tak tati, ať se ti to tenhle rok zas povede." Vytáhne se na špičky a dotkne se svými růžovými rtíky úzkých otcových úst, šedovlasý jí něžně pohladí po vlasech, dýka se zvedne... a po chvíli na připravený talíř pleskne ještě cukající se srdce. "Hezkého Valentýna, dceruško, šťastného Valentýna." šeptá starý muž a líbá svou dceru na bílé čílko.</p> <p>"A teď jdi... víš, že to druhé radši dělám už sám."</p> <p>***</p> <p>"Nechutná ti?" Šedovlasý si osuší rty ubrouskem a napije se rudé tekutiny, která se jen líně převaluje v křišťálové číšce.</p> <p>"Když já ta varlata nemám ráda, tati. Nemá to žádnou chuť."</p> <p>"Ale no tak, musíš jíst. Dej si ještě kousek srdíčka, podívej, tenhle vůbec nebude tuhý." Starostlivě nakládá dceři na talíř kouřící pokrm. "To ty dnešní diety. Udělej radost tatínkovi a jez." Dívka poslušně zvedne vidličku k ústům a polkne sousto.</p> <p>"Tati, můžeš poslat Loretu, aby mi zas převlékla postel a odnesla ty květiny? Víš, z té růžové barvy mám těžké sny."</p> <p>Šedovlasý se láskyplně usměje a přisvědčí. "Jistě, maličká. Jsem na tebe pyšný, jak jsi statečná, já bych v růžovém saténu přes den jistě umřel hrůzou."</p> <p>***</p> <p>V pokoji nahoře stará žena pozorně skládá mužské prádlo do pytle, stahuje růžové povlaky, s nakrčeným nosem odklízí růže. Záblesk červené upoutá její pohled a tak nahlédne pod noční stolek. Ještě stále se tam válí malá přepychová bonboniéra ve tvaru srdce. Služebná zavrtí hlavou, otevře ji, přičichne z čokoládě a pak hodí krabičku do pytle s odpadky.</p> <p>"Otrávit nám milostslečnu nějakým svinstvem hnědým, to by se ti líbilo, chlape. Čím dál zkaženější je ten svět." Pokývne rázně bradou a pak začne na postel natahovat černá chladivá prostěradla. A v dívčím pokojíku se zas na rok rozhostí příšeří.</p> </section> </body> </FictionBook>