%PDF-
%PDF-
Mini Shell
Mini Shell
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
<description>
<title-info>
<genre>antique</genre>
<author><first-name></first-name><last-name>Unknown</last-name></author>
<book-title>Petra Neomillnerova - Pisne carodejky 2 - Hon na lisku</book-title>
<lang>cs</lang>
</title-info>
<document-info>
<author><first-name></first-name><last-name>Unknown</last-name></author>
<program-used>calibre 2.55.0</program-used>
<date>16.8.2019</date>
<id>11d0462b-a424-49f7-ad59-fbabc035cd03</id>
<version>1.0</version>
</document-info>
<publish-info>
<year>2012</year>
</publish-info>
</description>
<body>
<section>
<p> <image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><p>PETRA NEOMILLNEROVÁ</p><empty-line /><p>HON na LIŠKU</p>
<p>Písně čarodějky</p>
<p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p>
<p>Nakladatelství</p>
<p>Epocha</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Copyright © Petra Neomillnerová, 2011</p>
<p>Cover © Roman Kýbus, 2011</p>
<p>Czech Edition © Nakladatelství Epocha, 2011</p>
<p>ISBN 978-80-7425-120-7</p><empty-line /><p>PROLOG</p>
<p><emphasis>Říká se, že válka, hlad a cesta ženu zkurví. Snad je to pravda, a můj druh by na to přísahal, ale já nejsem kurva, jsem žoldák, a jen bohové mohou soudit, co je horší</emphasis>.</p><empty-line /><p>1. KAPITOLA</p>
<p><image xlink:href="#_2.jpg" />Zyravský zasedací sál Bratrstva není zdaleka tak velký jako donberský, ale lidí se sem musí vejít stejně, no, jen skoro stejně, mrtví už nezasedají a nové jsme za ně nepřijali, hlavně mou zásluhou. Nijak nepospíchám, abych zasvěcovala holobrádky a holky vyšlé ze školy. Šli nejdřív, při epidemii i potom, přežili jen ti, co zdrhli domů, a já nechci mít odpovědnost za mrtvá děcka, ostatně Viero taky ne. A Desmond? Najdu ho pohledem. Sedí zhroucený v křesle a zamyšleně kouká z okna okem, které mu zbylo. Takhle teď tráví hodně času, pomyslím si a pak se přinutím sledovat hádku, která probíhá v „podhradí“. Rvou se o peníze, co jiného. Zyrav je malé město a na každého nezbývá.</p>
<p>„Paní Moire, mám právo na ochranu svých zájmů!“ ječí Thea. „Jasmína nikdy nedělala milostnou magii. Je to diletant.“</p>
<p>Zívnu.</p>
<p>„Moire, dobře víš, že…“</p>
<p>„Že je tu málo místa, to vím. Že všichni potřebujeme z něčeho žít, to taky vím, ale že se kvůli tomu musíte hádat jak trhovkyně, to nechápu.“</p>
<p>Urazí se Thea, Jasmína i Desmond, který má pocit, že odervávám od úst jeho dceři, pokud nepodpořím její matku, ale mně je to jedno. Sotva se držím, abych nezačala řvát, očima hledám Viera, který okázale zívá, a lituju, že tu není Rabe. V těchhle situacích byl neocenitelný, dokázal čarodějnice vyděsit k smrti. Mně to tak nejde.</p>
<p>Ráda bych čarodějky okřikla, když vstane Henryk, muž se širokou, poctivou tváří, potomek zemanů, jak se často chlubí. Na mě jeho bodrost dojem nedělá.</p>
<p>„Doba je zlá… Možná by bylo dobré rozdělit…“</p>
<p>Dál se nedostane. „Doba je zlá a kasa prázdná, Henryku. Do začátku jste dostali, víc Bratrstvo dát nemůže. Starejte se sami. Wasaheim je malý, než aby potřeboval rezidenty, ale ve vsích kolem jistě nějaké peníze jsou. Snažte se.“</p>
<p><emphasis>Široká, poctivá tvář</emphasis> se zkřiví ošklivou grimasou.</p>
<p>„Ve vsích potřebují nejvýš tak zaklínače deště nebo někoho, kdo podá kapky kravám. To není práce pro čaroděje.“</p>
<p>Nedojme mě.</p>
<p>„To <emphasis>je</emphasis> práce právě pro čaroděje. Už jste zapomněli, jaké to je stát na pranýři a čekat, jestli vás polejou louhem nebo trefí hovnem? Tohle je práce, a vy ji buď budete dělat, nebo pojdete hlady. Má ještě někdo něco k tématu?“</p>
<p>V sále se nadechne nejméně pět dalších čarodějů, aby se ohradilo. Henryk si mě měří, jako by mi chtěl něco namíchat, a hotoví se k odporu, ale já useknu další nářky.</p>
<p>„Když říkám k tématu, nemyslím tím, že tu budu soudcovat hádky a určovat, za kolik máte prodávat mazání na hemoroidy. Je jasné, že v Zyrawu se všichni neuživíte, ale není přece jen Zyraw. Pomoří…“</p>
<p>Viero varovně povytáhne obočí. „Pomoří má vlastní čaroděje, má drahá.“</p>
<p>„To vím.“</p>
<p>„Tak je tam neposílej.“</p>
<p>Zatnu zuby a slyším, jak se někdo vzadu tlumeně směje.</p>
<p>„Layelský postup, ukradni území a…“</p>
<p>„Dobrá, další možnost je, že začnete poctivě pracovat, vážení kolegové. Po sekretářích, majordomech a komorných bude možná větší poptávka.“</p>
<p>Je to pravda, co teď říkám, a v sále je najednou ticho. Právě proto, že je to pravda, která se špatně poslouchá. Nikdo o nás nestojí, když není válka nebo epidemie… a já na rozdíl od svého předchůdce epidemii nerozpoutám.</p>
<p>Když pak shromáždění ukončím, rozejdou se jako spráskaní psi.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Ty, Moire, neměla bys do nich takhle moc šlapat.“ Viero se snaží být diplomatický, ale vidím na něm, že by mi to raději řekl víc od plic.</p>
<p>„Proč?“ zeptám se mile. „Jestli se nevzpamatují, pochcípají hlady, práce prostě není dost a ‚vypomáhat‘ jim taky nemůžeme věčně.“ Narážím na svůj nápad, který dnes považuju za dost pošetilý. Nabídla jsem kolegům, že jim „vypomůžeme do začátků“, samozřejmě z kasy Bratrstva, a účetní se na mě teď mračí. Donekonečna to nepůjde, to je jasné všem.</p>
<p>Vivi mi prohrábne vlasy na krku, ale není to spontánní gesto, spíš mi připadá, že neví, jak do toho.</p>
<p>„Podívej, lištičko, už dneska spousta našich řve, že hrabeš jen pro sebe.“</p>
<p>„Nesmysl.“</p>
<p>Můj dávný přítel spustí víčka a já si uvědomím, že zestárl, přibral a na tváři má najednou nějak víc kůže než dřív.</p>
<p>„Já vím, že je to nesmysl,“ řekne Viero unaveně, „ale oni ne. Pokladny vysychají a je třeba dát to někomu za vinu. Ty jsi vidět, do stromu na kopci vždycky bijí blesky, a navíc se ani nesnažíš jim to nějak osladit.“</p>
<p>„Mám si platit klaku?“ vyštěknu podrážděně.</p>
<p>„Ne, jen je neposílej do řiti tak bez obalu. Víš, že jsem tu, abych ti pomáhal, a tohle je dobrá rada, věř mi.“</p>
<p>Věřím, věřím, že je to dobrá rada, ale pro někoho jiného, než jsem já. Možná je to rada pro toho, kým jsem byla dřív.</p>
<p>„Já nějak nemůžu,“ usměju se omluvně a zdá se mi, že sebou Vivi škubnul.</p>
<p>„S Desmondem už je to lepší?“ odvede hovor jinam.</p>
<p>„Horší,“ ušklíbnu se, „a co bys čekal? Znovu jsem si začala s tebou, předevčírem přijel Reay a ty Desmondovy koroptve, z toho taky nejsem nadšená.“</p>
<p>„Vypadalo to, že spolu vydržíte,“ posteskne si. Evidentně z toho radost nemá.</p>
<p>„Jsme spolu,“ řeknu a ještě pořád je to pravda. Jsme spolu, přes všechno, co se teď mezi námi děje, ale poslední dobou se mi zdá, že naše bárka nabrala už hodně vody.</p>
<p>„Ještě jsme spolu,“ zopakuju sveřepě a Viero se na mě zkoumavě zadívá.</p>
<p>„Tak proč si bereš Reaye do postele tak, aby ho Desmond musel potkat?“ zeptá se a mně už je jasné, komu se Des vybrečel na rameni.</p>
<p>„Když má bejt někdo na univerzitě, nemůže se divit, že místo v posteli není v tu dobu volný,“ zkřivím rty.</p>
<p>„No, podle toho, co jsem slyšel, nebylo volný ani v noci.“</p>
<p>„On u tebe spal, co?“</p>
<p>„No…“</p>
<p>„Že nešel k žádné babě,“ rýpnu si zlomyslně a dodatečně se trochu zastydím.</p>
<p>„Nešel, Moire. Šel za mnou, ožral se u mě na hadry a brečel do polštáře. Co to s váma je?“</p>
<p>Obrátím k němu hlavu.</p>
<p>„Okolnosti se změnily. Šlo nám to dobře, dokud jsme nebyli vidět, teď…“</p>
<p>„Desmondovi vadí, že jsi představenou?“</p>
<p>„Desmondovi vadí to, čím jsem prošla, než jsem se představenou stala.“</p>
<p>Teď se, zdá se mi, stydí Viero. To, co jsem prožila, mi nikdo neodpáře, a pokud mi kurvení s Reayem pomáhá… Vlastně mi ani moc nepomáhá, pomyslím si.</p>
<p>„Snažím se přežít, Vivi,“ řeknu suše.</p>
<p>Mlčí a do očí se mi podívá teprve po chvíli.</p>
<p>„Nevěděl jsem, že je to tak zlé,“ přizná upřímně. „Ale už nejsi lištička, to je pravda.“</p>
<p>„Pro Reaye jo,“ uzavřu debatu. „Proto si ho beru do postele.“</p>
<p>Zvednu se, ale Viero mě chytí za ruku.</p>
<p>„Moire, nechoď ještě. Nějak se to všechno… posralo. Cítím vinu, slečinko,“ usměje se na mě a já slyším v jeho hlase falešný tón. Nejde mu to od srdce, ale komu dneska jo?</p>
<p>Potřesu hlavou. „Spláchlo nás to jako vlna. Mám tě ráda, Desmonda mám taky ráda, ale prostě už to nejde jako dřív. Pravda, nejsem lištička, zestárla jsem, jen mě mrzí, že i pro vás. Taky se mi to nelíbí, ale nic s tím nenadělám. Pojď, dáme si <emphasis>U perly</emphasis> čerstvý ryby a růžový víno,“ snažím se zvednout náladu jemu i sobě.</p>
<p>Dvorně mi nabídne rámě, ale já se nemůžu zbavit dojmu, že by teď nejraději byl někde jinde a zcela určitě s někým jiným.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Jdeme po ulici a já na sobě cítím oči. Nenamáhám se ohlédnout, vím, že někdo někde civí do koule či do zrcadla, možná jen ze zvyku. Sledují mě pořád a já Ignácia, i když mu nikdy neodpustím, začínám chápat. Čaroděje je těžké znát a mít je při tom rád.</p>
<p>Ozve se rachot. To se ze střechy domu, pod kterým procházíme, uvolnily břidlicové tašky a teď padají přímo na nás. Rozprsknu většinu z nich ve vzduchu a nechám prach a úlomky neškodně sklouznout k zemi. Vivi rozbil stěží jeden.</p>
<p>„Jsi rychlá,“ řekne.</p>
<p>„Udržují mě ve střehu.“</p>
<p>„Des o tomhle ví?“</p>
<p>Pokrčím rameny. Ví, neví… nedá se o tom nevědět, když se mnou žije, ale dá se to ignorovat.</p>
<p>„Řekněme, že se snaží nepřipouštět si to.“</p>
<p>„A Rabe, Rabe o tom ví?“</p>
<p>„Tak kurva, samozřejmě,“ vybuchnu. Rabe o tom ví, ale ještě se mi nepodařilo přimět ho, aby s tím něco dělal. „Počkej,“ říká, „až otevřou obranu,“ a tak čekám a vyhřívám se v ostrém svitu závisti, potlačované agrese a skrývaného nepřátelství. Na zásluhy je snadné zapomenout, zato drobné křivdy Bratrstvo opečovává se záviděníhodnou trpělivostí.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Když jsme v Zyrawu začínali, bylo to utěšené městečko, které udržovalo přístav a opilé námořníky v dostatečné vzdálenosti od univerzity a hospody tu byly čisté a blahobytné. Bratrstvo tu sídlí dva roky, za tu dobu se počet hospod zdvojnásobil a už nejsou čisté a blahobytně, ale přibylo zapadáků, kde se prodávají houby, dryáky i holky a zavírá se až k ránu. Pravidelně kvůli tomu jednám se starostou. Obchodu to svědčí, libuje si, ale ten veřejný pořádek. Říkám vždycky to samé. „Když půjde o někoho z našich, dejte mi vědět a já to vyřídím.“</p>
<p>Ani tohle mé popularitě dvakrát neprospělo, a to jsem zavedla pravidla, která by i v žoldáckém táboře byla pokládána za benevolentní. Ano, pár chlapů muselo zaplatit holkám, které s nimi chovaly, Xavera to stálo víc, znásilnit holčičku z dobré rodiny není jen tak, a zahladit křik už vůbec ne, něco padlo na úplatky pro kapitána stráže… Nebylo jim to po chuti, jenže donberské pořádky se jen tak nevrátí. Musíme se příliš snažit, být tiší a nenápadní a… možná byla chyba zvát Aivara, i když ten údiv a úděs stál za to. Jen Antje byla ráda, proti Aivarovi je pořád ještě kůzle.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Za čelem sídlí pochmurné myšlenky a Reay se mě snaží rozveselit. Zezadu. Kouše mě do krku a tlačí mi hlavu do polštářů.</p>
<p>„Roztáhni nohy,“ mručí mi do ucha a mě už potisící napadne, co by asi dělal, kdybych se s ním tenkrát v Kalleswaldu začala rvát. Copak je mezi přátelstvím a nenávistí na život a na smrt opravdu tak tenká hranice? Zmrzačil by mě? Zvednu hlavu.</p>
<p>„Zmrzačil bys mě, kdybych ti tenkrát v Kalleswaldu nedala dobrovolně?“ zeptám se a Reay to samozřejmě nepochopí.</p>
<p>„Zmrzačil?“ zachraptí. „Jasně že ne. Jen bych ti naplácal na zadek, pak bych ti ho nacpal úplně všude a potom…“</p>
<p>„Reayi, nechtěla jsem slyšet tvé sexuální fantazie. Myslela jsem to vážně.“</p>
<p>Jazykem mi kreslí na záda nějaký obrazec… „Vážně? Vždyť to nechceš vědět, kotě. Asi bychom ti neublížili, no, kromě… však víš. Nebyli jsme opilí. Pokračujem?“</p>
<p>„Já nevím…“ Ležím na břiše a nechce se mi nic, i touha se jen tak líně převaluje.</p>
<p>„Ale já jo,“ řekne Reay, posadí si mě na klín, chvíli mě houpe a fouká mi do vlasů, a když se mu zdá, že už svou účast projevil dostatečně, přitáhne mě k sobě a pustí se do práce… Možná že to není přesně to, co potřebuju, ale je to lepší než nic.</p>
<p>~</p>
<p>„Myslel jsem, jestli tu není náhodou volno,“ otevřu oči. U postele stojí Desmond a dívá se na nás, koutky stažené, „ale zase není. Změnilas profesi a teď se živíš jako žoldácká kurva?“</p>
<p>~</p>
<p>Chystám se vstát, ale Reay je rychlejší. Sklouzne z postele, stojí proti sobě, pohublý Desmond s páskou přes oko a nahý, šlachovitý Reay.</p>
<p>„Vypadni,“ sykne layelánec.</p>
<p>„Já tu na rozdíl od tebe bydlím.“ Desmond je opilý, unavený a připravený udělat nějakou pitomost. Reay se usmívá.</p>
<p>„Dobře, tak si pojď lehnout k nám.“</p>
<p>„Raději si připlatím a lehnu si k nějaké, co tam bude sama. Trojek mám po krk, zvlášť Moiřiných. Trojka s Vivim a trojka s mrtvým Laegem a trojka se živým Reayem, mimochodem, až umřeš, bojovníku, nezapomeň se Moire zmínit, taky ti určitě najde šikovnej flek, kde se budete moct scházet. Užij si to.“</p>
<p>Obrátí se ke dveřím a Reay ho pozoruje s vítězoslavným výrazem. Jako psi, pomyslím si. Vím, že bych měla něco dělat, vstát, okřiknout je, jednoho si vybrat… Neudělám nic, sedím na lůžku se zkříženýma nohama a čekám. Desmond nejspíš taky čeká, na omluvu, na to, že ho zavolám zpátky. Nemám sílu ani na to, nejraději bych si přetáhla peřinu přes hlavu a spala, spala v hluchém tichu noci.</p>
<p>„Odstěhuju se,“ řekne. „Zítra. Ne kvůli němu,“ pohodí hlavou k Reayovi, „ale kvůli tobě. Stala se z tebe…“ nestihne to doříct, protože ho Reay praští.</p>
<p>Nos křupne, Desmond trhne hlavou a kapky krve přistanou na bílé zdi.</p>
<p>„Nechte toho,“ konečně vstanu. Pak Desmond sekne po Reayovi zaklínadlem, zdi se otřesou, cítím vzrůstající zuřivost na kůži jako dotek ohně.</p>
<p>„Dost, kurva,“ zdi domu jsou magicky impregnované, ale stejně to není záruka, že když se do toho oba pustí, barák nespadne. „Dost.“</p>
<p>Na zemi Reay rutinně a systematicky bije Desmonda, teď už nehrozí, že zboří dům, ale přesto se je pokusím od sebe odtrhnout.</p>
<p>„Nech ho bejt.“</p>
<p>Reay mě odstrčí, spálím ho, a když se ke mně obrátí, vycením zuby.</p>
<p>„Tohle není bordel, i když si to nejspíš oba myslíte. Sbal se. Ty taky, Desi, nechci tu ani jednoho. Nikoho tu nechci. Jsem unavená, zítra mám práci, chci…“</p>
<p>Reay mě obejme.</p>
<p>„Liško, my přece tak nějak víme, co chceš. Ono se to utřepe.“</p>
<p>„Utřepe?“ vztekle se vyprostím. „Je to pořád horší.“</p>
<p>„Jo, horší,“ zamumlá Desmond a vyplivne krev. „Pro věci si pošlu.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Moire…“</p>
<p>Leknu se a probudím. Postel je prázdná, Des odešel a Reaye jsem vyhodila. Vyhořelá, tak si připadám a ráno musím vstát, čelit zvědavým pohledům, šeptaným drbům a mizérii, která je všude kolem. Možná by bylo lepší nebudit se vůbec. „Moire,“ volá někdo kdesi daleko a já už vím, že to není sen, jen další problém.</p>
<p>„Grainne?“ Vzpomenu si na hubené děvče s copy, tak jsem ji viděla poprvé. Od té doby se Grainne změnila, ale mně nejde ten obraz z hlavy. „Co se děje? Malér?“</p>
<p>„Jen jsem na tebe… myslela.“</p>
<p>Lže. Slyším v jejím hlase úzkost a vím, že i v Ostwegenu je zle.</p>
<p>„Nezkoušej to na mě, maličká. Mám ti nějak pomoct?“</p>
<p>„Vždycky to poznáš.“ Mám Grainne ráda, i když už prošla druidskými zkouškami, pořád v ní zbylo hodně z dítěte.</p>
<p>„Poznám. Tak povídej…“</p>
<p>Mlčí.</p>
<p>„Neděje se nic zvláštního?“ začnu s výslechem.</p>
<p>„Možná… u dvora už nejsme vítaní, ale to není novinka. Nové je, že mám strach.“</p>
<p>Pomyslím na všechny magické zámky, kterými je teď zavřený můj dům, pomyslím na věčný střeh, který mi přešel do krve, a strach mi připadne jako hodně abstraktní pojem.</p>
<p>„Zvykneš si,“ utěším Grainne.</p>
<p>„Já nevím, po válce už nic není jako dřív.“</p>
<p>„To není nikdy.“</p>
<p>Zaváhá.</p>
<p>„Tak to vyklop.“ Je mi líp, když řeším její problémy a nemusím myslet na ty své.</p>
<p>„Mohou vykácet háje?“</p>
<p>„Co? Háje? To je nesmysl.“ Už ve chvíli, kdy to říkám, vím, že to nesmysl není. Zabíjejí se nemluvňata, proč by nebylo možné vykácet háj? Všechno je možné v tomhle světě. Všechno.</p>
<p>Grainne jsem neutěšila, a tak raději změní téma. „Jak je v Zyrawu? Co Desmond?“</p>
<p>„Znáš ho…“ Jako dítě byla Grainne do Dese zamilovaná, přešlo ji to sice, ale jistá slabost zůstala. Nechce se mi vyprávět jí, že jsme spolu na nože, ale možná že to tuší.</p>
<p>„Hádáte se?“ zdráhá se zeptat, ale neodkáže si otázku odpustit.</p>
<p>„Hádáme,“ připustím.</p>
<p>„S Laegem jste se nehádali.“</p>
<p>„S Laegem jsem nežila, Grainne. Tohle by taky těžko snášel, i já sama to těžko snáším.“</p>
<p>„Ale máte se přece rádi,“ dožaduje se ujištění jako dítě, které má strach, že se rodiče rozejdou. Rozpadlo se jí už příliš mnoho rodin, a tak lpí i na tom málu, co ještě zbylo.</p>
<p>„Ale jo, máme se rádi,“ odpovím a myslím, že ani moc nelžu. Máme se rádi a v tom je ta potíž. Mnohem snadnější by byl chlad a konec a pak už jen nekomplikované vztahy s chlapy, co ráno odejdou. Kousnu se do rtu. Desmond je partner, komplic, léta to spolu táhneme, zatímco Reay… Reay je layelský, záruka, že když zas bude nepřítel před branami, budu mít k ruce pár ostrých chlápků, ne jen zhroucené mudrlanty. Nakonec jsem přece jen dostala moc do těla, přiznám si a pak se ozve Grainne.</p>
<p>„Ale Des by za tebe přece taky bojoval,“ připomene mi nesměle. Sledovala mé myšlenky a myslím, že teď je jí hůř, než když mě vyhledala.</p>
<p>„Jistě že bojoval,“ připustím, „jenže, má milá, Desmond se věnuje mancii a layelánci válce. Je to…“</p>
<p>„Nespravedlivý,“ vybuchne druidka.</p>
<p>„Jo, nespravedlivý,“ usměju se a trochu se mi uleví, „jenže bez Layely bychom byli všichni namydlení. To je život, Grainne.“</p>
<p>„To opravdu potřebujeme žoldáky?“ zeptá se smutně.</p>
<p>Mlčím, co na to říct? Dlaní se dotknu chladného polštáře. Ano, potřebujeme i žoldáky.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Když se rozloučím s Grainne, pokusím se usnout. Postel je prázdná, dokud do peřin neskočí Rváčka. Přitáhnu fenu k sobě, zabořím tvář do její srsti a uklidněná jejím oddechováním přece jen usnu. Sny mám zmatené, vidím v nich Desmonda i Viera, Laeg mi nabízí jahody a nakonec se potopím do řeky rudé krví. Vzbudí mě Uma.</p>
<p>„Křičela jsi,“ řekne a postaví na stolek u postele sklenici mléka. „Jo, a byl tu nějakej vometák.“</p>
<p>~</p>
<p>„Máš jít k té babě,“ informuje mě hospodyně, když se s nechutí oblékám. „Jsi hubená,“ rýpne si.</p>
<p>„Štíhlá.“</p>
<p>„Hubená, vyskákaná… Porvali se?“</p>
<p>„V noci. No, vlastně jo. Umo, nemoř mě ještě ty.“</p>
<p>„Nevypadá to dobře, když se ti tu chlapi rvou. Lidi si pak řeknou…“</p>
<p>Přimhouřím oči, jak mě hlava ostře zabolí.</p>
<p>„Vím, co si řeknou. Ať se jdou bodnout. Ke komu že mám jít?“</p>
<p>„No, k tý… Glorii Anně Zyrawský, nebo jak se jmenuje.“</p>
<p>Ošiju se. Ometák byl posel wasaheimské královny a mě čeká další nepříjemné jednání. Glorie si z nás dělá kasičku, věčně se dožaduje peněz „za ochranu“ a zvyšuje nájem za polorozpadlou kolej.</p>
<p>„Čubka,“ ulevím si.</p>
<p>Uma zvážní. „Na zápraží byla zase krev.“</p>
<p>„Kočka?“ zkusím to.</p>
<p>„Krev… kaluž krve.“</p>
<p>„Zkoušejí zámky,“ procedím mezi zuby. „Umo, vždyť víš, že tu žijeme za clonou. Spousta lidí mě nemusí, a tak prostě zkoušejí různé způsoby…“</p>
<p>„Je to každej den a Desmond nepřišel domů.“</p>
<p>„Spí jinde,“ odseknu.</p>
<p>„A ten layelskej je taky pryč.“</p>
<p>„Jistě, vyhodila jsem i Reaye.“</p>
<p>„Jsem klidnější, když je v domě chlap.“</p>
<p>„Dokážu to samé co Reay a o hodně víc než Des, pokud jde o tohle…,“ urazím se.</p>
<p>„Ty jsi taky klidnější, když je v domě chlap,“ setře mě Uma. „Nelíbí se mi, když se to tu moc střídá, přijdeš do řečí.“</p>
<p>Zavrtím zoufale hlavou, popadnu z věšáku plášť a zamířím do maštale. Onyx znuděně okusuje stání a podomek, který je vděčný, že na chvíli zmizel Umě z dohledu, se zvedne, aby mi ji osedlal. Poplácám Desmondova valacha.</p>
<p>„Nevzal si ho?“</p>
<p>Kluk se šklebí, vyvede mi klisnu před vrata a přidrží ji, než se vytáhnu do sedla. Říkali mi, že bych měla jezdit v lehkém kočáře, vypadalo by to líp, ale takoví jako já nikdy nejezdí v kočáře, pokud nejsou na umření. Promluvím si s Rabem, umiňuju si, když Onyx kluše stromořadím k zyrawskému zámku. Hned jak to tu vyřídím.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Okna šálku jsou dokořán, ale muže, kteří v něm sedí, i tak trápí vedro.</p>
<p>„Platí tedy naše dohoda?“ zeptá se ten, který je zjevně na návštěvě. „Tu <emphasis>pozornost</emphasis> si samozřejmě můžeš nechat, a tratit na tom nebudeš, pane. Stačí poslat tam dřevorubce a pak si připravit měšec. Jeho Veličenstvo Evald nemá druidy zrovna v lásce, pokud vím. Bude rád.“</p>
<p>Hostitel si zamne nos. „Evald není špatný král, ale je přísný, není dobré si s ním zahrávat.“</p>
<p>„A jsou snad druidi dobří sousedé? Nemůžete ani vstrčit nos mezi stromy, ani sebrat soušku. Nebude vám bez nich lépe?“</p>
<p>Šlechtic kývne.</p>
<p>„Když o tom tak mluvíš, pane… byls i za Kosakowským? Ten je zrovna nemiluje.“</p>
<p>Návštěvník se ukloní. „Zajdu za ním. Když se hlasy spojí, jsou lépe slyšet.“</p><empty-line /><p>2. KAPITOLA</p>
<p><image xlink:href="#_3.jpg" />Nechápu, proč jsem neposlala Viera. Každý tu chce svůj lot masa, budu si muset promluvit s Rudyardem, který hlídá účty. Úplatky, dárky, kolky a pečetě, ve Wasaheimu peníze tečou proudem, to není Ostwegen, kde se hrnuly do naší kasy. Blbá doba na to být představenou, pomyslím si a ostře pohlédnu na Glorii. Sebejistě se usmívá a mluví… ponejvíc o ochraně.</p>
<p>„Ochranu poskytujeme ovšem i my vám, paní Glorie,“ přeruším ji, čímž ji vyvedu z konceptu. Je zvyklá na Vierovo lichotnické přemlouvání, můj přístup ji věru nenadchnul.</p>
<p>„Myslím, že zatím nebylo třeba…,“ začne odměřeně.</p>
<p>„Když třeba je, je pozdě začít shánět čaroděje, Veličenstvo. Většinou už dělají pro konkurenci. Hranice jsou neklidné,“ připomenu jí a potřesu hlavou. Vlasy kolem mě zavíří, jsou jasně rudé. Upřímně, tohle je jedna z mála extravagancí, které jsem si v poslední době dovolila. Vlasy nosím zhuštěné, dlouhé, a k přirozené barvě mají taky daleko. Mé pověsti to uškodit nemůže, zkazky, že líhám s celou Layelou (ideálně se všemi najednou), máloco překoná. Usměju se na Glorii.</p>
<p>„Panem Vierem jsem byla informována, že…“</p>
<p>Usměju se ještě srdečněji. „Doménou pana Viera je diplomacie, ne boj. Preferuje mírová řešení, je otázka, jestli Evald z Ostwegenu a Griobald z Posenska sdílejí jeho názor. ‚Kdo chce mír, chystá válku,‘ to je rozumné přísloví, věř mi, paní.“</p>
<p>Gloriin komoří si odkašle a ona sama polkne. Byla jsem působivá, teď jde jen o to, jestli si to přebrali tak, jak potřebuju. Pokud dostali strach, je to správné, je ovšem také možné, že dostali jen vztek, a to by situaci zkomplikovalo.</p>
<p>„Kdyby nás Ostwegen napadl…,“ zdá se, že Glorie trochu zpanikařila.</p>
<p>„Evald má svých starostí dost, ale proč mu odkrývat slabá místa?“ řeknu konejšivě. „On Bratrstvo zná a ví, že v případě nutnosti bychom byli platnější než tvá armáda, bez urážky.“</p>
<p>Urážet jsem rozhodně nemínila, už jen to, že jsem nazvala její operetní gardu armádou, bylo ode mne laskavé, ale královna je dotčená.</p>
<p>„Wasaheim se vždycky ubránil,“ vyštěkne.</p>
<p>„Ano?“ povytáhnu obočí. Pravda je taková, že při posledním posenském útoku přišel Wasaheim o pět ostrovů a Glorie ovdověla, navíc musela do Posenska provdat dceru. Slavné vítězství to tedy nebylo, a vím to já i ona.</p>
<p>„Takže?“</p>
<p>Podívá se na mě nechápavě. „Co?“</p>
<p>„Takže bych zvýšení nájmu za kolej odložila minimálně do doby, než bude opravená. Nebo ji opravíme my, a v tom případě bychom jednali o odprodeji nebo snížení nájmu, přirozeně. Paní Glorie, musíš uznat, že Zyraw ožil, co jsme tady, a také nabyl na jisté… výjimečnosti. Prospíváme si vzájemně, Veličenstvo, a navíc, pokud mám mluvit upřímně, Zyraw je malý, práce tu zdaleka není tolik a naše pokladna není bezedná.“</p>
<p>Glorie Anna semkne rty a stiskne područky křesla.</p>
<p>„Co tedy navrhuješ, paní Moire?“</p>
<p>Pohodlně se opřu v křesle. Teď už se domluvíme.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Domů se dostanu až k večeru, poplácám Rváčku, houknu na Umu do kuchyně a ze všeho nejvíc se těším, jak si zuju boty. Potom zaslechnu zvuk, který by se tu teď ozývat neměl, ženské zasténání, pak další… zatnu zuby a udělám zbývající dva kroky k ložnici. Je mladá a není z Bratrstva. Desmond se po mně ohlédne přes rameno a mě popadne vztek, ne proto, že to dělá s jinou, ale proto, že takovou holčičku používá jako nástroj, jako nástroj, který rozhodně není v bezpečí.</p>
<p>„Oblékni se a jdi domů, dítě,“ řeknu hlasem o oktávu nižším než obvykle, „a ty, Desmonde, se taky obleč a táhni z domu. Děti v mé posteli klátit nebudeš.“</p>
<p>Polkne, nejspíš mu právě došlo, že neví, jak moc mi Layela přešla do krve. Ušklíbnu se.</p>
<p>„Nezabiju ji, neboj. Tuhle ne.“</p>
<p>Děvče se nadechne, snad chce něco říct, ale stačí si všimnout výrazu v mé tváři. Pak už to jde rychle, vyskočí z postele, popadne šaty a vyrazí z pokoje, jako by ji podpálili.</p>
<p>„Ty tak rychle nemusíš,“ zabodnu Desmondovi ukazovák do krční jamky, „budeš se muset ještě sbalit.“</p>
<p>Dýchá, jako by zvládal záchvat paniky.</p>
<p>„Měl jsem za to, že je to i můj dům.“</p>
<p>Zavrtím hlavou. „Není, stejně jako nejsou tvoje kaluže krve, co na mě každé ráno čekají. Sbal se a běž,“ dodám unaveně.</p>
<p>„Když se tu válí Reay, je to v pořádku?“ přemáhá se, aby nekřičel.</p>
<p>„Reay je našinec, žoldák, který se pobaví s kolegyní a pak zas vypadne. A je dospělý, neztratí hlavu. Takže… věci z laboratoria ti pošlu, až se někde usadíš.“</p>
<p>„Moire…“</p>
<p>Zatnu zuby. Nejde to, uvědomuju si, už to nejde. Byly doby, kdy bychom se z takovýchto věcí vylízali v posteli, dnes nám chybí vůle i chuť. Když je zranění příliš, nemá tělo sílu zahojit je a já mám teď pocit, že mé rány se nezahojí nikdy.</p>
<p>„Vypadni,“ řeknu tiše a zavřu za sebou dveře.</p>
<p>~</p>
<p>„Rabe.“ Můj Smysl hledá přítele zběsile a zmateně jako zjančený pes.</p>
<p>„Tady jsem,“ obejme mě někdo zezadu kolem pasu.</p>
<p>„Rabe,“ je ještě vyzáblejší než naposled, ale šklebí se docela vesele. Padnu mu kolem krku.</p>
<p>„Co se stalo, děvenko?“ přitiskne mě k sobě a já mám pocit, že je to poslední tvor na světě, který se mě ani nebojí, ani ke mně nechová zášť. Zabořím nos do jeho košile.</p>
<p>„Desmond si sem přitáhl ženskou,“ zavrčím a Rabe se rozesměje.</p>
<p>~</p>
<p>„Ženskou,“ chechtá se, „ženskou… a to říká holka, co se u ní v posteli vystřídala půlka Layely. Lišče, znáš chlapy, každej si rád zapytlačí. Ty konečně taky…“</p>
<p>Zavrtím hlavou. „Já nemám problém s tím, že píchal s jinou, já… prostě nebyla od nás, byla to nějaká holčina, co sem chodí na přednášky. Rabe, mohla jsem ji zabít. Neměla s tím nic, a já…“</p>
<p>Pochopí, hřbetem ruky rozetne vzduch a strčí mě do průrvy.</p>
<p>„Zašermujem, popijeme,“ slyším jeho hlas ve svištícím bezčasí. Pak vypadnu z portálu uprostřed prostorného pokoje, páchnoucího tabákem.</p>
<p>„Desmond není děvkař, děvenko,“ Rabe s úlevou padne do křesla a nohy si opře o bytelný dubový stůl, „Desmond je střevo. Cos mu řekla?“</p>
<p>„Vyhodila jsem ho.“</p>
<p>Starý čaroděj pokývá hlavou. „To nechtěl, Moire.“</p>
<p>„Je mi to jedno.“</p>
<p>„Jako křemen,“ nakrčí nos. „Jsi jako křemen. Řeknu Reayovi, aby rozestlal, ten to skousne.“</p>
<p>„Rabe, mám Reaye docela ráda, ale dneska na něj nemám náladu. Všechno se sere…“ Kousnu se do rtu. „Ty, spraví se to někdy?“</p>
<p>„Co, kočičko?“</p>
<p>„Válka, zabíjení, jebačky… zahojí se to? Nemůžu žít pořád s nožem pod polštářem. Des…“</p>
<p>„Des je idiot,“ zavrčí Rabe. „Ne, už nikdy nebudeš jako dřív, proto jsem tě vzal do Layely. Nespraví se to tak, jak si myslíš, jen ty si zvykneš, a nejspíš si zvykne i on. Záleží mu na tobě, nakonec to polkne.“</p>
<p>„Já to nepolknu,“ uhodím dlaní ruky do stolu.</p>
<p>„Ale polkneš.“ Z truhly vytáhne tmavozelenou láhev, zpola plnou. „Polkneš, a tímhle to zapiješ. Můj recept, pomáhá to.“</p>
<p>Přijmu od něj lahev a zhluboka se napiju husté, smaragdově zelené tekutiny. Pálí v krku, ale tipuju, že zapomnění přináší spolehlivě. Napiju se ještě jednou.</p>
<p>„Opatrně s tím,“ varuje mě Rabe, ale přichází trochu pozdě. V hlavě mi začíná příjemně hučet a svět se vzdaluje.</p>
<p>„Když budu zvracet, podržíš mi vlasy?“ artikuluju nezřetelně.</p>
<p>„Jasně,“ povzdychne si a láhev mi zase sebere. „A nech mi tam taky něco.“</p>
<p>~</p>
<p>Moc jsem mu tam nejspíš nenechala, protože se v noci probudím nahá v Rabeho posteli. Po pravdě, probudím se, protože mi bere peřinu.</p>
<p>„Co děláš?“ pokusím se zachránit aspoň kousek tepla.</p>
<p>„Nelep se tak na mě, lišče, myslíš, že jsem ze dřeva?“ hudrá Rabe, takže se odtáhnu.</p>
<p>Čaroděj zřejmě zalituje. „Ale no tak, nemusíš zas ležet na pelesti.“</p>
<p>Přitáhne mě zpátky pod peřinu a já se k němu celkem vděčně, leč neeroticky přitulím. V krku cítím zvratky a hlava mě bolí, ale i kocovina někdy může být útěšlivá.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Desmond hledá slova.</p>
<p>„Je mi to moc líto,“ řekne a pohladí dívku po vlasech. Není ti to líto, spílá si v duchu, je ti líto, že tě Moire načapala, nelži si do kapsy.</p>
<p>„Jsi tak mladá… jsi jako jaro.“</p>
<p>Teď už naprosto nepochybuje o tom, že by si pár facek zasloužil, tohle jsou ty nejomletější triky, ale jeho společnici to nejspíš nedochází. Vděčně se na něj usměje.</p>
<p>„Takhle to končí?“</p>
<p>Desmondovi spadne kámen ze srdce. Pochopila. Zatváří se chápavě.</p>
<p>„Ano. Bylo mi s tebou moc hezky, ale…“</p>
<p>Děvče náhle nakrabatí tvář.</p>
<p>„Říkals, že už si nerozumíte, že je ti nevěrná…“</p>
<p>Dívka vzlyká a s červeným nosem vypadá opravdu jako dítě.</p>
<p>Jsem idiot. Desmond děvče hladí po ruce a připadá si u toho jako pasák.</p>
<p>„Nech mě,“ ucukne jeho společnice, „chtěls mě jen do postele. Všichni to říkali, ale já myslela…“</p>
<p>„Říkali ti to správně,“ čaroděj už nemá sílu přetvařovat se. „Podívej, poupátko, jsem starej. Starší, než vypadám, stejně jako Moire. Možná se ti zdá, že mezi námi není tolik let, ale ve skutečnosti jsou to věky, i tvá babička je proti mně děcko. Jsi milá, hezká a chytrá, ale ten čas nejde přeskočit. Hodně štěstí.“</p>
<p>Desmond vstane od stolu, vtiskne hostinskému do dlaně kuld a otevře dveře. Je mu tak líp.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>V Layele nemá soukromí příliš velkou hodnotu, to si ověřím hned dopoledne. Pokouším se spát, Rabe se ani pokoušet nemusí a oddechuje vedle mě naprosto pokojně, když se rozlétnou dveře a dovnitř nahlédne Aivar.</p>
<p>„Ty chlíváku, ty tu máš ženskou,“ zahlaholí.</p>
<p>„Ale hovno,“ otevřel Rabe oči a rozkašlal se, „mám tu jen Lišku, co brečí, že si Desmond přitáhl domů ženskou.“</p>
<p>„Nebrečím,“ ohradím se.</p>
<p>„Nebreč,“ souhlasí Aivar, „chlapů je dost, stačí, když takhle vyjdeš na chodbu, a nebudeš vědět co s nima. Jo, zrzky“</p>
<p>Posadím se na posteli. „Nechci chlapa.“</p>
<p>Rabe se protáhne. „Ženský nemáme ani pro sebe.“</p>
<p>„Nechci ani ženskou.“ Kocovina na mě dolehla a cítím se uboze.</p>
<p>„Oblíkni se,“ houkne na mě Aivar. „Když nechceš chlapa ani ženskou, nemáš důvod, proč se celej den válet v posteli.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Mám pocit, že se válka vrátila, možná díky Layele, která je jí prosáklá, možná kvůli prázdnému pocitu beznaděje. Desmond k mému životu přece jen nějakou dobu patřil.</p>
<p>„Koukáš jak sůva z nudlí,“ dloubne do mě Rabe. „Zajdi za některým z chlapů, udělá ti to dobře.“</p>
<p>„Nechci vidět nic, co má mezi nohama péro.“ I Rabeho pragmatický humor už mě přestává bavit, nejraději bych někam zalezla, ale vím, že to by k ničemu nevedlo. Rabe mě chytne za ramena a přitáhne k sobě.</p>
<p>„To tě to tak sebralo? Hádáte se už dlouho, možná vám prospěje, když budete od sebe.“</p>
<p>„Jo,“ přikývnu trpce. „Víš, Des se prostě nesmířil s tím, že už nejsem ta holka, co měla pořád maléry. Nechtěl doma představenou, možná mu prostě vadí, že jsem zestárla…“</p>
<p>Čaroděj zvedne koutek v křivém úsměvu. „Jenže ty nejsi stará, prostě jsi jen prošla válkou a nechtěla jsi být mezi těmi, kteří prohráli. To je normální. Desmondovi by to možná tak nevadilo. Holka, nevzal bych tě sem, kdybych si myslel, že se sem nehodíš. On ne.“</p>
<p>„Je blbej,“ vybuchnu.</p>
<p>„Ber to tak, že na tebe žádný chytrák nevyšel… a nebo tě žádnej nesnesl. Pojď, půjdem za Aivarem, má pro tebe nabídku.“</p>
<p>„Kvalitního sexu?“ zavtipkuju zničeně.</p>
<p>„Ne, kotě. Práci. Šukání si tu už obstaráš sama, o to nemám strach.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Rabe mě zná opravdu dobře, to si uvědomím, když procházím hradem. Chlapi, všude chlapi, pach kovu, kůže a potu, ze dvora se ozývá ržání koní. Nevím, jestli bych tu dokázala žít, ale teď jsem ráda, že nemusím nic řešit, za nic zodpovídat. Tohle je Rabeho hřiště, nemusím počítat, kolik bude stát dvacet lahví omějového výluhu a kolik kořenů mandragory mám chtít, nemusím řešit, jestli bude pro všechny dost. Možná že to Rabe taky neřeší, layelští mu jdou z cesty a hvízdání i oplzlé posunky věnují jen mně.</p>
<p>„Mají z tebe vítr,“ usměju se na Rabeho.</p>
<p>„Ve válce musí být jasné, kdo je velitel, děvenko. Koneckonců, z tebe mají v Bratrstvu taky staženou prdel.“</p>
<p>„A proto mi posílají mrtvý kočky?“</p>
<p>„Možná proto. Čekali slabou představenou, čekali Moire, jak tě znali dřív. Veselou, nezodpovědnou zrzku, co ráda roztáhne nohy. Holku, co nikdy nekontroluje kasu, nebo možná taky ženskou, co ji zlomila válka a je ráda za trochu klidu. Nejsi ani jedno. Zklamalas je, dokonce i Viera. Uvědomuješ si, že čekal, že bude mít větší vliv? Zastupuje tě, pravda, ale nerozhoduje o ničem. Není rád, holčičko, nelži si do kapsy.“</p>
<p>„Vivi by mě nepodrazil,“ nezapochybuju. „Možná že je otrávený, ale těžko mi bude posílat mršiny.“</p>
<p>„Mršiny ti určitě neposílá,“ Rabe má neprůhledné oči, když mě vede po schodech dolů.</p>
<p>„Něco ti ukážu,“ slíbí.</p>
<p>„Veverku?“ zavtipkuju, ale nadšená nejsem. Nemám ráda sklepení a kobky, nikdy jsem se v nich necítila dobře a od doby, kdy mě do jedné z cel strčili, mám pocit, že se pod zemí dusím.</p>
<p>„Mučidla,“ odpoví Rabe bez úsměvu. „Jsi layelánka, měla bys o tom vědět.“</p>
<p>Postrčí mě před sebou do chodby. Polknu.</p>
<p>„Je tam někdo?“</p>
<p>„Myslíš jako přikovaný ke zdi?“</p>
<p>Teď už se mi to nelíbí vůbec.</p>
<p>„Třeba…“</p>
<p>„Jo, je… ale není to zajatec, je to jeden z našich.“</p>
<p>„Posílal někomu mrtvý kočky?“ Už chápu, proč mě sem vede, a najednou si připadám jako dítě, před kterým otec poprvé podřízl jehně. Vím, že se to tak dělá, ale vidět jsem to nechtěla. Jenže já zatraceně často vidím věci, o které nestojím.</p>
<p>~</p>
<p>Než dorazíme dolů k celám, dojde mi, že tady se mrtvé kočky neřeší, a taky už se nedivím, že Aivar dokázal s vášní a rutinou přitlouct na vrata stodoly pár čarodějek. Důtky propletené skleněnými střepy, kleště, kterými nejspíš není těžké uštípnout ruku v zápěstí, pilky, nože, kolo s palicí, rošty a klece. Stisknu Rabemu předloktí.</p>
<p>„Chceš, abych se to naučila používat?“</p>
<p>Zavrtí hlavou. „Trvalo by léta, než bys v tom byla opravdu dobrá. Chci jen, abys věděla, že to tady je. Kdybys potřebovala, můžeš to použít, pokud tě někdo zradí, budeme ho tu soudit, kdybys zradila ty…,“ nedopoví.</p>
<p>„Co by se stalo, kdybych zradila?“</p>
<p>Rabe se poctivě zamyslí. „Těžko říct, přece jen jsi ženská. Možná,“ vede mě dál, „dost možná by tě Layela na smrt neposlala.“ Vytáhne z brašničky u opasku klíč, načrtne do vzduchu runu a odemkne. „Možná bys skončila tady.“</p>
<p>Muž, zakovaný do pout, zvedne hlavu. Neznám ho, přirozeně, ale podle toho, jak vypadá, a podle výrazu v jeho tváři odhaduju, že tu je už dlouho. Nedívá se na mě, upírá pohled na Rabeho a v očích nemá ani strach, ani naději, možná že v nich ještě žije touha po změně. Po jakékoli změně, nejspíš včetně bičování důtkami se sklem.</p>
<p>„To je Englund,“ představí ho Rabe, jako bychom se sešli v hospodě. „Nebyl úplně spokojený s tím, jak to tu Aivar vede.“</p>
<p>„Nevěděla jsem, že je tu zakázané kritizovat představeného. To abych si na tebe dala pozor.“</p>
<p>Rabe zazvoní klíči. „Kritizovat mě můžeš, nesmíš si zjednat kamarády, aby se mě pokusili zabít ze zálohy. No, vlastně můžeš, ale nesmí to být packalové, co to poserou.“</p>
<p>Při těch slovech se zadívá, možná bezděčně, na hromadu výkalů v rohu cely.</p>
<p>„Časem sem pošlu někoho, kdo to uklidí,“ slíbí vězni a konečně mě pustí ven. Chce se mi zvracet.</p>
<p>„Až dostanu dodavatele koček, mám se zařídit podobně?“ zeptám se, když polknu kyselé sliny.</p>
<p>„Jo, holčičko, jinak tě oddělají.“</p>
<p>„Pojďme někam na vzduch,“ zaprosím, nečekám na Rabeho souhlas a vyrazím dlouhou chodbou zpátky.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Venku je to lepší a hvízdání i oplzlé posunky mi ve světle předchozích událostí připadají zábavné, a když mi na schodech Urvas podrazí nohy, aby mě mohl chytit do náruče, ani se neobtěžuju s čarováním a jen mu přejedu klouby prstů po žebrech. Směje se a já dorazím do Aivarova kutlochu téměř v dobré náladě. Čeká na nás nejen on, ale i Reay, dokonce i Suntje, který se tu vyskytuje zřejmě jen občas. Další vzpomínka na Kalleswald. Urazila jsem dlouhou cestu od našeho dovádění v trávě. Zjizvení, cyničtí darebáci, vzbuzující strach všude, kde se objeví. Hřebci, hrdlořezové, od těch nikdo nečeká, že mu vyléčí rýmu. Ode mne už to teď taky nečekají, uvědomím si. Proto tu jsem.</p>
<p>Posadím se ke stolu, prohrábnu vlasy, které milosrdně skrývají ztrhanou tvář, a obrátím se k Aivarovi. „No, víc mrtvá než živá, ale jsem tady. Co pěkného pro mě máš?“</p>
<p>Podívá se po ostatních, pak proplete prsty a zapraská klouby. „Pěkného nic, Liško. Chci ti nabídnout, abys s námi jela do Posenska. Přijdeš na jiný myšlenky, placené je to dobře…“</p>
<p>„Co tam?“ zeptám se, a i když mi chybí Desmondův věštecký dar, na chvíli se mi sevře žaludek.</p>
<p>„Na co se tak layelánci najímají? Je tam válka.“</p>
<p>„Slyšela jsem, že se to tam mele, ale nevím, kdo s kým,“ ukážu, že nejsem zcela mimo problematiku. „Kdo vás najal?“</p>
<p>„Vzbouřenci. Wilfred Grussten, Veilo z Bragaw a mladý Jenstein.“</p>
<p>„Kdo z nich chce být v Posensku králem?“</p>
<p>Čarodějové se uznale zasmějí, ale mně do smíchu není. Snažím se odhadnout, co se může stát, když se do takovéhle hry zapojí hlava Bratrstva, a ze všeho nejvíc si přeju být zas sama za sebe. Jistě, Bratrstvo teď potřebuje mít za zády Layelu, čistě jen proto, aby nás Chladný vítr nebo čarodějové z Pomoří neroztrhali na kusy, ale proč zrovna já musím být ta, která si to vyžere?</p>
<p>Aivar uvažuje o mé otázce. „Možná Wilfred,“ usoudí, „a možná mají v zásobě nějakou figurku z královské krve, těžko říct. Griobald si sere do bot, přitlačil na ně s daněmi a od měst chce takové odvody, že tam málem není co žrát. Lidi jim jdou v tomhle případě na ruku.“</p>
<p>„Aspoň že tak. A plat?“ Tohle je důležitá věc… i když to tak nemusí vypadat, potřebuju peníze. Život v Zyrawu je drahý a já si nemůžu dovolit… vlastně si můžu dovolit jen málo z toho, co jsem mohla dřív. Dokonce ani nemůžu chodit otrhaná.</p>
<p>„Dobrý,“ přimhouří Rabe oko, „dokonce i pro mocnou dámu z Bratrstva. Padesát tisíc…“</p>
<p>„Když vyhrajem,“ doplní ho Aivar, „když prohrajem, zhoupneme se…“</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>„Co jo?“</p>
<p>„Pojedu s vámi, ale musím si zabalit, postarat se o čubu a musím někoho pověřit, aby mě zastupoval. Pár dní mi to zabere.“</p>
<p>„Pomůžu ti,“ nabídne se Reay.</p>
<p>„S balením?“</p>
<p>„S čímkoli. Rabe říkal, že po tobě někdo jde.“</p>
<p>Vyčítavě se na Rabeho zamračím.</p>
<p>„Ale hovno, jsou to jen běžné, ech, excesy. Snaží se prolomit clonu. Možná někdo z Chladného větru, z Pomoří nebo…“</p>
<p>„Z Bratrstva ne? Krev na zápraží každý ráno, tašky padají ze střech…“</p>
<p>„Hele, to jsi ty… ten, kdo mě šmíruje,“ obviním ho.</p>
<p>„Podívám se,“ přizná se Rabe beze studu, „občas. Abych tě zkontroloval. Hraješ vysokou hru, děvenko, jen ať s tebou Reay jde. Reay a klidně ještě někdo. Bude dobře, když ukážeš, že bys dokázala být nepříjemná, kdyby se něco stalo. Cokoli. A mládenci umí být působiví, když je třeba.“</p>
<p>Přikývnu mlčky. Mládenci umí být působiví, a já navíc nebudu vypadat, že jsem zůstala sama v prázdné posteli. Pro Desmonda nezbude místo. Uvědomím si, že mi chybí, že mi chybí běžný každodenní stereotyp, pár slov prohozených mimochodem, společné jídlo. Očima najdu Rabeho. Tváří se jakoby nic, ale podezírám ho, že ví moc dobře, jak to se mnou vypadá, a naordinoval mi místní výtržníky jako lék na rozchodovou chandru.</p>
<p>„Ještě něco?“ Zvedá se mi žaludek a mám pocit, že už to dál nevydržím, že musím někam, kde si budu moct lehnout a přetáhnout si peřinu přes hlavu.</p>
<p>„Nic.“</p>
<p>Kývnu na Reaye, Suntje vstane a plavé, no, možná spíš popelavé vlasy mu spadnou na záda. Prohlížím si ho. Reay přiznal, že by mě znásilnil, kdybych mu v Kalleswaldu nedala, kdybych přitlačila na Suntjeho, přiznal by možná, že by mě zabil. Je to ten pravý, pomyslím si, dneska už mě jen tak zabít nedokáže, ale vhodně podpoří obraz ženy ochotné použít takřka jakýkoli nástroj. Rabeho to potěší a na Bratrstvo to bude platit.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Domove, sladký domove. Uma má stažené rty, Rváčka na mě skáče a Desmond, kterého potkám v laboratoriu, vypadá jako po dlouhé bolestné pitce. Mlčí, já taky. Nemusím nic říkat, stačí, že tu jsou Reay a Suntje. Odvrátí hlavu a já chci následovat jeho příkladu, ale pak si to rozmyslím.</p>
<p>„Nezahojí se to samo od sebe, Desi, a já jsem moc dobitá, než abych hojila ještě cizí rány. Zvedni ocas a dělej něco, jestli se ti to nelíbí, já dělám dost.“</p>
<p>Reay mě obejme a vleče mě pryč, možná z obavy, abych Desmondovi ještě neublížila.</p>
<p>„Ale to já přece vím,“ křikne za mnou Desmond, „jenže…,“ odmlčí se. Neví, jak dál, protože jeho „ale“ se nedá vykřičet v síni. Je v něm kus zraněné ješitnosti, trocha závisti a možná jsem taky živou připomínkou událostí, na které by raději zapomněl.</p>
<p>„Nech to spát,“ hodím přes rameno a protáhnu se mezi layelánci ke schodům vedoucím nahoru.</p>
<p>„Doufám, že už v ložnici nic nemáš?“</p>
<p>Desmond mlčí a já mám z jeho bolesti zvrácené potěšení.</p>
<p>~</p>
<p>Považovala jsem to jen za řečnický obrat, ale layelánci mi opravdu zabalili. Dívám se na sedlové brašny a trochu se mi svírá žaludek. Válka… jedy a prostředky proti bolesti, nože s úzkými čepelemi, boty s okovanou špicí, meč a černé podšívané vesty. Všechno, co čaroděj potřebuje k zabíjení. Layelánci šli někam pít a já poslouchám ticho, které teď vládne v domě. Protáhnu se a vyjdu na zahradu, nemám sice jaro ráda, ale tentokrát doufám, že mi přinese alespoň trochu radosti. Nepřinese. Šlápnu na cosi měkkého, a když se podívám dolů, vidím zkrvavené tělíčko zvířete. Rváčka, to by bylo logické vysvětlení, ale bohužel se s ním nespokojím. Vezmu v domě tenké kožené rukavice a prohlížím si mrtvolku. Krev vytekla jen z nozder a z uší, kočka se na mě dívá nevidoucíma očima a já už Rváčku neviním. Další pozdrav od neznámého ctitele, svraštím obočí a najednou zatoužím být v Posensku, bojovat s nepřítelem, kterého znám a kterého můžu zasáhnout.</p>
<p>Prohmatávám tuhnoucí mrtvolku a můj Smysl se spíš podvědomě vydá stopou, kterou tělo zanechává. Jedna clona, druhá, je to, jako bych se potápěla do hluboké vody. Není to jen jeden člověk, je jich víc, a skoro určitě je znám. Ústa se mi stáhnou, jako bych se napila pelyňku. Rabe je moudrý muž, pomyslím si, ví, co je pro mě dobré. Přerazit jeden hnus ošklivostí ještě větší, to zabere vždycky.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Z náhlého popudu vezmu layelskou partu s sebou i k Vierovi. Nevidí je rád, a i když si možná namlouvá, že je to proto, že je pokládá za viníky mého maléru, mnohem spíš je nesnese, protože právě teď mají to, co on nemá. Moc a prestiž.</p>
<p>„Jedu do Posenska, Vivi. Budeš to muset vzít za mě.“</p>
<p>„Co chceš v Posensku dělat?“ Vivi už pojal podezření a rozhodně není nadšený.</p>
<p>„Bojovat. Potřebuju si pročistit hlavu a už mě nudí mrtvé kočky na zápraží. Trochu si zavraždím…“</p>
<p>„Moire, to není legrace. Jsi představená Bratrstva, když tam pojedeš a přidáš se na jednu z válčících stran, bude se to pokládat za oficiální vyjádření…“</p>
<p>„Ale píču.“ Suntje, který se dosud znuděně díval z okna, se k nám obrátí. „Bratrstvo teď nikoho nezajímá, každý ví, že jste na huntě a nemůžete si vybírat. Jestli Moire ještě někdo bere vážně, je to kvůli tomu, že ji drží Rabe. Kdyby nebylo jeho…“</p>
<p>„Vím to.“ Viero polyká ta slova jen stěží. „Moire, to tam jedeš kvůli penězům? Nejsme na tom tak zle.“ Dívám se mu do tváře tak dlouho, až uhne pohledem.</p>
<p>„Tak zle ne, ale dost mizerně jo. Glorie neví, co si za kolej říct, spousta lidí nemá práci, budeme jim muset půjčit aspoň na přežití. A jak říká Suntje, ať si namlouváme cokoli, tohle je diaspora, a pokud nechceme být pro smích, musíme se vrátit do hry. Všichni.“</p>
<p>„Zaplést se do občanské války znamená vrátit se do hry?“</p>
<p>Vivi je podrážděný.</p>
<p>„Lištičko, mám o tebe strach, a nejen proto, že chceš jet do války. Nevím, jestli tohle,“ očima se dotkne layelánců, „je správná cesta.“</p>
<p>Kovově zaštěkne tasený meč. Zavrtím hlavou, ale Suntje mě ignoruje a nechává zbraň, aby se točila kolem jeho zápěstí.</p>
<p>„A co je správná cesta?“ zeptá se Viera mile. „Sedět tu na prdeli a čekat, až vás Chladný vítr převálcuje? Nebo,“ zašklebí se oplzle, „než si vezmeme vaše holky na hraní?“</p>
<p>„Je spousta jiných holek, které můžeš mít,“ umravním ho, „ale to nemění nic na faktu, že momentálně Bratrstvo neznamená skoro nic.“</p>
<p>„Vůbec nic,“ opraví mě laskavě Reay. „Když odejdeš do Layely…“</p>
<p>„Nebo padnu,“ doplním.</p>
<p>„Nebo padneš,“ připustí kysele, „oberou Bratrstvu maso až na kost. Proto se bojíš ji pustit, Viero?“</p>
<p>Poznám, kdy má Vivi vztek, a teď ho má, ale ovládne se.</p>
<p>„Já nerozhoduju o tom, jestli Moire někam pojede, nebo ne,“ odpoví suše. „Ona je představená, já ji jen budu zastupovat. Jeď, Moire, jestli musíš. Jako přítel mám o tebe strach, jako člen Bratrstva mám strach, co se stane, když neuspěješ.“</p>
<p>Nakloním se k němu a líbnu ho. „Budu se snažit přežít.“</p>
<p>„Není to kvůli Desmondovi, že ne?“</p>
<p>Teď vidím Vierův strach obnažený.</p>
<p>„Ne. Nebo ne úplně… Jen přispěl k tomu, abych si uvědomila, jak moc se věci změnily. Vivi, vždyť ty jsi chtěl být představeným, tak si to užij.“</p>
<p>„Neužiju si to,“ zavrtí hlavou. „Ne, když ty se budeš někde plazit bahnem.“</p><empty-line /><p>3. KAPITOLA</p>
<p><image xlink:href="#_4.jpg" />Plazit bahnem. Vzpomenu si na Viera, když projíždíme první posenskou vesnicí. Vítají nás tu, ale mně je zatěžko usmívat se na děti. Bahna je tu po kolena, Onyx je v něm až po spěnky, a kdykoli došlápne, vytryskne kolem kopyta gejzír.</p>
<p>„Zasraný jaro,“ zavrčím a Rabe se rozesměje.</p>
<p>„Taková mladá, a už tak nevrlá?“</p>
<p>„Nesnáším bahno.“</p>
<p>„V bahně jsme to ještě nedělali,“ pokusí se mě navnadit Urvas, ale vyslouží si jen zlý pohled.</p>
<p>„Kdy začne ta válka?“ zeptám se, jakmile mineme ves.</p>
<p>Rabe srovná krok svého valacha s Onyx. „Brzo, a nebude pěkná,“ varuje mě. Věřím mu.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Nějak jsem to nedomyslela. To, že mi nevadí zabíjet, ještě neznamená, že mi nevadí zima a mokro. Layelánci staví stany a já je pozoruju s nedůvěrou. Jestli nějak nevyřeší podlahu, budu spát v levitaci, rozhoduju se, ale samozřejmě vím, že je to pitomost. Když budu v noci levitovat, budu se ve dne plazit.</p>
<p>„Rabe, jak to řešíte se spaním?“ nedá mi to, abych se nezeptala.</p>
<p>Odloží stanovou tyč a ohlédne se po mně.</p>
<p>„Lehni si na někoho, děvenko, jestli se bojíš, že nastydneš odspoda. Jinak se zpravidla na zem dají jedlové větve a na ně deky. To tě druid nenaučil?“</p>
<p>„Druid mě krmil jahodami,“ pohodím hlavou.</p>
<p>Rabeho nedojmu. „Jo tak. Jenže ty zatím nerostou, takže se budeš muset spokojit s hovězím.“</p>
<p>„Krmit mě bude kdo?“</p>
<p>Rabe se napřímí. „A kurva,“ zakleje, „na tyhle věci jsem nepomyslel.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Ti, kdo nás najali, si nemohou dovolit plýtvat penězi, a tak už večer dorazí do našeho tábora maskovaný průvod. Je pro nás těžké nesmát se jejich naivitě, ale když nám Grussten řekne, co od nás čeká, tak už mi veselo není.</p>
<p>Představa tábora obklíčeného vojáky a plného žen a dětí, které lijí kulky, mi zvedne žaludek. Možná jsem moc cimprlich, Rabe a Urvas nehnuli brvou.</p>
<p>„Pobít vojáky, a co s těmi lidmi?“ zeptá se Rabe.</p>
<p>Grussten, mladý, plavý chlap, který vypadá, že pro ránu nejde za roh, se zamyslí.</p>
<p>„Pusťte je,“ řekne a nejspíš si připadá velkoryse, „jsou to mí nevolníci.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Ohromí mě to. Zažila jsem leccos, ale přesto mě to ohromí. Ne smrad, ne zubožení lidé, ale to, že je jich tolik. Očima hledám Rabeho. Pokrčí rameny.</p>
<p>„Aspoň vidíš, že tu nejsme zbytečně.“</p>
<p>„Mazec,“ Reay uznale pozoruje tábor. „Slušná práce.“</p>
<p>„Kde jsou chlapi?“ napadne mě. „Naverbovaní?“</p>
<p>„Možná hlídají jiné tábory,“ mrkne na mě Suntje, jako by to bylo bůhvíjak veselé.</p>
<p>„Jestli ano, tak tuhle zemi čeká katastrofa. Možná bychom měli napřed zjistit, jak to je, a pak…“ Snažím se domyslet osudy rodin, ve kterých budou chybět muži, spousty ženských s hladovými dětmi a jámy plné mrtvých.</p>
<p>„Nestačí je jen obyčejně pozabíjet, musíme hledat řešení.“</p>
<p>„Ty jsi politik,“ obviní mě Rabe. „Neměl jsem tě nechat dělat představenou, dočista ses zkazila,“ šklebí se, „ale máš pravdu. Někoho si vypůjčíme.“</p>
<p>U „vypůjčování“ chci asistovat. Tábor mě fascinuje, jak člověka může fascinovat dokonalý hnus, a Reay mě pozoruje s obavami.</p>
<p>„Moire,“ řekne, „neber si to moc do hlavy. Až dojde na boj, spousta těch lidí zařve.“</p>
<p>„Já jsem zvyklá, že spousta lidí zařve,“ obrátím se k němu, a když se mi dívá do tváře, vím, že už věří, „ale nechci dělat věci blbě jen proto, že jsem se předtím nezamyslela. U Ostwegenu to šlo udělat líp, ale já…“</p>
<p>„Tak s ním nezačínej vůbec, nebo zavolám Rabeho, aby ti jednu vrazil,“ přeruší mě Reay. „Rozlitý mlíko zpátky nenaleješ, a navíc jsi udělala dost, víc než kdokoli jiný. Hoď to psům, princezno.“</p>
<p>Mávnu rukou. Nechci se svěřovat Reayovi ani komukoli jinému, hledám někoho, kdo je schopen telepatie. Mezi stovkami lidí se vždycky někdo najde a nám by to mohlo usnadnit práci. Netrvá dlouho a najdu… cítím ne snad paniku, spíš otupělou beznaděj, a zapamatuju si ji právě proto, že ten pocit znám. Pak si pospíším za Rabem. Těžko říct, jestli bude rád, že zase měním plán. Layelánci jsou zvyklí poslouchat, já lovím už léta jen sama za sebe.</p>
<p>~</p>
<p>„Komplikuješ to, děvenko. Mluvit bude každej, na to nepotřebuješ telepatku.“</p>
<p>„Vytáhnem ji, kam budem potřebovat,“ namítnu.</p>
<p>„To je zbytečný.“</p>
<p>„Potřebujeme někoho, kdo není úplně blbej,“ pokračuju.</p>
<p>„Moire…“</p>
<p>„Zkrátka berem tuhle.“</p>
<p>Rabe zapraská klouby. „Možná že bychom si měli nejdřív vyjasnit, kdo téhle akci vlastně šéfuje.“</p>
<p>Vážně pokývám hlavou. „To ano. Únosu šéfuju já, ty sežeň svoje lidi. Nebo tu nikoho nemáte?“</p>
<p>Starý čaroděj se na mě znechuceně podívá. „Začínám Desmonda chápat,“ řekne. „Koukám, že na tom nebyl o moc líp než ti chudáci dole.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Vzala jsem s sebou Reaye a Rabe mi navrch vnutil i Suntjeho.</p>
<p>„Ty tam nelez,“ doporučil mi Rabe a chlapy pověřil, aby mě do tábora prostě nepouštěli. Po pravdě, je mi to jedno, chci mít tu ženskou, nic víc.</p>
<p>„Mimochodem, šikovný, že chceš babu,“ pochválí mě Suntje, „bude s ní víc legrace.“</p>
<p>„To pochybuju,“ zmírním jeho nadšení, „nevím sice, jak vypadá, ale nejspíš bude udřená, vyhořelá a ztrhaná. Nic pro chlíváky vašeho ražení.“</p>
<p>„Hm, a nějaká mladší telepatka by nebyla?“</p>
<p>Obrátím k Reayovi hlavu. „Na mladších už se přece vystřídali všichni dozorci. Máš v gatích vidle, abys je musel strčit do každýho hnoje?“</p>
<p>Otřese se, nevím, jestli je to mým příměrem nebo tím, jak se tvářím, každopádně už se mnou laškovat nechce.</p>
<p>Co to s tebou je, holka? okřiknu se v duchu, ale slova už zpátky nevezmu. Reay ani Suntje si mě teď nevšímají, ne snad, že by se urazili, ale blížíme se k táboru.</p>
<p>„Kdo se koukne dovnitř?“ zeptám se, teď už pro jistotu telepaticky.</p>
<p>„Ty ne.“ Suntje nás zastaví posunkem a zmizí ve tmě. Čekáme. Smrdí to tu a vlhnou mi boty.</p>
<p>„Nelíbí se ti to, co?“</p>
<p>Reay nejspíš z nudy čte moje pocity, možná taky proto, že nás časté a nejen společenské styky stmelily natolik, že to dělá podvědomě.</p>
<p>„Nikomu se tu nelíbí,“ odvrátím se. Suntje se vrací a vypadá trochu znechuceně.</p>
<p>„Hegeš,“ řekne. „Zavolej tu babu, ukážu ti kam, a budem doufat, že ji nějakej z těch ožralej volů nezastřelí dřív, než dojde k plotu. Založené je to dobře, ale to, co tam hlídá…“</p>
<p>„Jako všude,“ vzpomenu si na šílející dav v Donbergu a žaludek se mi stáhne. Lidé, dokonce i ti slušní a v podstatě laskaví, jsou schopní lecčeho, když je někdo vhodně popostrčí.</p>
<p>„Kde ji potřebuješ?“ zeptám se a Suntje mě vezme za rameno.</p>
<p>„Tady,“ ukáže po chvíli, když mě přivede k vysoké palisádě. Zvednu oči ke střílnám v rozích hradby. Strážní nás nemohou vidět, layelská kouzla neviditelnosti jsou opravdu precizní, člověka neprozradí ani chvějící se vzduch.</p>
<p>Přikývnu a pak ji zavolám. V mysli ženu provázím, když se ztěžka budí, zmateně se potácí táborem, sleduju ji a volám. Pak bradou ukážu Suntjemu k palisádě.</p>
<p>„Je tu,“ pobídnu ho a pozoruju, jak stoupá po levitaci jako po žebříku. Uvažuju, co s tou ženskou vlastně udělá, aby nekřičela, ale samozřejmě se neozve ani vzdech. Suntje své práci rozumí. Do mysli mi teď vstoupí čirá hrůza a mně je jasné, že layelánec si servítky nebral. Za okamžik je Suntje zpět i s balíkem špinavých hadrů. Hodí ho na zem a z balíku se za okamžik stane drobná hubená žena s obrovskýma tmavýma očima. Odhaduju, že se v důsledku Suntjeho péče nemůže hýbat a zřejmě ani mluvit.</p>
<p>„Dokáže jít sama, nebo ji poneseš?“</p>
<p>„Zdržovala by,“ hodí si Suntje ženu přes rameno a vykročí. Jdu za ním a pokouším se podívat zajaté do tváře. Podaří se mi to jen na okamžik. Uhne očima. No, i na nemladých se vystřídali, odhadnu, ale Suntjemu to neříkám. Těžko by ho to dojalo.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Odkud jsi?“</p>
<p>„Kdo tam hlídá?“</p>
<p>„Znáš je?“</p>
<p>Layelánci štěkají otázky a ženská vtahuje hlavu mezi ramena. Rozhodnu se taky zapojit.</p>
<p>„Nejsi ráda, že jsi odtamtud pryč?“</p>
<p>Podívá se po mně.</p>
<p>„Mám tam děti,“ odpoví ochraptěle.</p>
<p>„Kolik dětí?“</p>
<p>„Dvě holky a syna,“ dotazy na děti ji matou.</p>
<p>„Jak starý je ten kluk?“ zeptá se Rabe. Ano, potřebujeme vědět, jak staré už berou do boje, to určitě, ale…</p>
<p>Nešťastnici to nezarazí. „Deset, pane.“ Odhadla v Rabem nejvyšší šarži a celá se chvěje snahou nerozzlobit ho. Přestává mi jí být líto.</p>
<p>„A dcerám?“ To se zeptal Reay, snad pro inspiraci.</p>
<p>„Ty už jsou velký, mladší bylo čtrnáct a Elsa měla před svatbou.“</p>
<p>„No, teď měla nejspíš svatbu mockrát, i ta mladší,“ pokusím se v té hromádce hadrů vybudit trochu vzdoru, ale zklame mě.</p>
<p>„Nevdají se.“</p>
<p>„Na tohle nemám žaludek, Rabe, dostaneš to z ní, viď?“ ohrnu rty.</p>
<p>Rabe se zachechtá, a když odhrnu cíp stanu, postrčí za mnou Urvase.</p>
<p>„Princezna nechce ležet na studeným,“ upozorní ho a Urvas mě, poslušný rozkazu svého představeného, obejme.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Probudí mě zima. Urvas se ke mně sice tiskne, stejně tak Reay, ale rána během předjaří jsou mrazivá a já prostě nejsem na nocování pod stanem zvyklá. Slyším hlasy, takže se vyhrabu zpod přikrývek a vyjdu ze stanu. Naše zajatkyně je svázaná do kozelce a tiše skučí, Rabe právě zaklínadlem v kotlíku ohřívá vodu a Suntje zamyšleně močí na nedaleký keř. Nevšímají si jí, na rozdíl ode mě.</p>
<p>„Co tak časně?“ Rabe vypadá starší a pomačkanější než obvykle, možná že se na něm podepsala noc beze spánku.</p>
<p>„Kosa,“ odpovím stručně a na okamžik závidím Suntjemu jeho nástroj. Poslední, co se mi chce, je svlékat si kalhoty. „Tak co, povídala něco zajímavého?“</p>
<p>„Možná je citlivá na telepatii, ale úplně blbá,“ ozve se místo Rabeho Suntje.</p>
<p>Ohlédnu se po ženě a ještě stačím zachytit výraz v její tváři, dychtivý a bystrý, než ho zase vystřídá maska vyděšené vesničanky.</p>
<p>„A nebo lže.“</p>
<p>Skloním se ke spoutané s nožem a vyprostím jí nohy z provazů.</p>
<p>„Vím, že chceš být opatrná,“ řeknu jí pak, „ale lepší nabídka než ta naše nepřijde.“</p>
<p>Ženská ke mně zvedne hlavu. „Voják jako voják,“ řekne hluše.</p>
<p>„My nejsme vojáci, jsme čarodějové. Opravdu tam máš děti?“ zeptám se a naslouchám. Je zvyklá lhát, je to její druhá přirozenost, ale ukrývat myšlenky před čtením neumí. To umí málokdo.</p>
<p>Mlčí.</p>
<p>„Takže máš. Ale žádné dcery, syna. Ohrozí ho nějak, když tě nenajdou?“ pokračuju.</p>
<p>„Jak víš, že mám děcko?“ konečně si uvědomila, že tady s mlčením a pláčem nevystačí.</p>
<p>„Čtu tě. Jsem čarodějka a umím i jiné věci než zaklínadlem podpalovat stodoly. Potřebujeme vědět co nejvíc. Kdo tábor hlídá, kolik jich tam je, kdy se střídají, odkud jsou ti, co jsou tam zavření, a…“</p>
<p>„A kde máte chlapy. Moire, příště tě nenechám jít šoustat, do pytle. Řveme na ni tady celou noc, a ona brečí,“ nadzvedne ženskou za vlasy. „Jsem z toho utahanej.“</p>
<p>„Měli jsme zkusit železo,“ pokrčí rameny Suntje a já mu pošlu polibek. Čtení myšlenek je hezká věc, ale není nad to udělat správnou atmosféru.</p>
<p>„Takže… železo, nebo obchod, co si vybereš?“</p>
<p>Žena se najednou začne třást, tělo má své hranice a nejspíš přece jen v noci dostala hodně zabrat.</p>
<p>„Jak mám vědět, že mluvíš pravdu?“</p>
<p>Rabe se usměje. „Naivní panička, tahle trhanka.“</p>
<p>„Jo, naivní,“ obrátím se zpátky k ženě. „Nemůžeš to vědět, můžeš doufat. Lepší kartu v ruce prostě nemáš. Vyklop svou bajku, uleví se ti, sestřičko,“ pobídnu ji. Spoutanýma rukama si utře oči, pak se nadechne a začne.</p>
<p>„Už jsme tu déle než tři měsíce,“ ruce teď složila do klína a nervózně zalamuje prsty. „Mysleli jsme si ze začátku, že je to něco jako robota.“</p>
<p>„Ty ale nejsi ze vsi,“ ukážu na její dlaně. Jsou mozolnaté, ale ne deformované jako ruce venkovanů.</p>
<p>„Já ne,“ připustí. „Tedy vlastně, nebyla jsem. Pocházíme z Pachtu, z hlavního města, ale muž se dostal do problémů a museli jsme se odstěhovat na venkov.“</p>
<p>„Problémů jakého druhu?“ Suntje je najednou nečekaně zdvořilý.</p>
<p>„Měli jsme lodě a přes moře se nevozí jen zboží. Řekněme, že požadavky dvora na ty služby kolem byly trochu přehnané.“</p>
<p>„Vyzvědač?“</p>
<p>„Cestovatel,“ opraví mě a Rabe luskne prsty. Vyšlehne z nich plamen a olízne železný prut, opřený o sedlo.</p>
<p>„Cestovatel,“ zopakuje spokojeně čaroděj a žhaví železo. „Dovolíš, drahá?“</p>
<p>„Nebyl vyzvědač,“ ohradí se žena zoufale. „Jistě, musel v lecčems vyhovět, ale…“</p>
<p>„Ono houby záleží na tom, jak tomu budeme říkat,“ uklidním ji. „Hlavně že máme jasno v tom, co dělal. Kde je teď?“</p>
<p>Zavrtí hlavou. „Nevím. Odešel, ještě než nás odvedli. Nedůvěřoval…“</p>
<p>„To udělal dobře. A vás nechal ve vsi?“</p>
<p>Mlčí.</p>
<p>„Dobře. Takže si to shrneme… Vesničanka nejsi, máš jisté vzdělání a taky telepatické schopnosti a jako žena vyzvědače určitě víš co a jak. Teď stačí jen po pravdě odpovídat na otázky a my se ti revanšujeme. Sama už venku jsi, když se budeš snažit, dostaneme ven i syna. Pokud ne, vyptáme se někoho jiného a tvé dítě bude v táboře ve chvíli, kdy…“</p>
<p>„Když nebudu odpovídat, zabijete mě,“ ohrne rty a není to otázka.</p>
<p>Suntje, stojící za ní, ji pohladí po vlasech.</p>
<p>„On nakonec promluví každej, moje milá, každej.“</p>
<p>Žena se zachvěje a pak nám velmi precizně, příčetně a metodicky popíše, jak funguje tábor. Když mluví o tom, že tábor kromě družiny najatých žoldáků hlídají hlavně vesničané, nejsem překvapená. Znám uvažování mocných dost dobře a tohle není nevýhodné, jen tak trochu svinstvo.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Myslíte, že budou bojovat, když je napadneme?“</p>
<p>„Odkud jsi spadla?“ rozhodí Rabe rukama. „Jistě že budou. Nejspíš jim řekli, že když budou hezky hodní, uvidí ještě někdy svoje maminy a spratky. Co na tom, že už dneska nejsou naživu, těm bulíkům to nedochází, nebo si to prostě nepřipouštějí. A pokud dostanou nažrat…“</p>
<p>„Chovali se dost… krutě,“ ozve se zajatkyně. „Jenže venkované se tak chovají pořád,“ vyvře z ní pohrdání městské dámy k vesničanům. „Není to pro ně tak těžké.“</p>
<p>„Všichni se chovají krutě, když na to přijde,“ ujistím ji a propletu prsty. „Takže… jdem?“</p>
<p>„Čekáme ještě na Aivara,“ mírní mě Rabe.</p>
<p>„On není v důchodu?“ podivím se.</p>
<p>„No, uvažoval o tom, že půjde na odpočinek, ale trochu zábavy ještě potřebuje.“ Reay má zjevně pro Aivarův přístup pochopení.</p>
<p>„Jako vraždy a znásilňování venkovanek?“</p>
<p>„Znásilňování už nejspíš moc nedá,“ usoudí Suntje, „ale tu palisádu sundá nejrychleji z nás všech.“</p>
<p>Přikývnu. Pravidla téhle hry byla stanovena dávno před tím, než jsem se zapojila, a je na mně, abych se s nimi vyrovnala po svém. Koneckonců, na plánování oslav vítězství mám ještě dost času.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Komplikace? Jaké komplikace? Říkals, že jste na boj připravení.“</p>
<p>Griobald si hosta zachmuřeně měří. Ten si odkašle.</p>
<p>„Najali si layelánce, Veličenstvo, a my nejsme válečníci. Impregnovat hradby, to ano, ale pokud bude nutné ochránit Pacht před útočníky, budeš potřebovat někoho z bojového řádu. Rabe je představený Layely, nikdo jiný než válečný čaroděj ho nezastaví.“</p>
<p>Posenský král se zachmuří.</p>
<p>„A dohoda?“</p>
<p>„Tohle je mimo naši dohodu, pane.“</p>
<p>Griobald semkne rty. „Pokud nesplníš, cos slíbil, nepřekročí nikdo z vašich hranici ani špičkou nohy, a pokud přece, bude se jeho mršina houpat na šibenici hodně dlouho.“</p>
<p>„Uvědomuji si to, pane.“</p>
<p>V komnatě je ticho, možná proto, že oba muži pečlivě zvažují další krok a Layela tkví v pozadí jejich myšlenek jako zkrvavená morda, jako spár.</p>
<p>Pak promluví čaroděj. „Opravdu rádi bychom ti vyhověli, Veličenstvo, ale není to v našich silách. Jestli si ovšem mohu dovolit radit, existují společenství, která se s Layelou, a zejména s některými jejími členy, střetnou ráda.“</p>
<p>Posenský král povytáhne obočí.</p>
<p>„Kdo?“</p>
<p>„Vidarovci, pane. A pak Chladný vítr, samozřejmě, layelští je vytlačují odevšad, odkud to jde. Kdybys jim nabídl možnost získat v boji jisté výhody…“</p>
<p>Muž přemýšlí, kudy dál… postavit se Rabemu by byla sebevražda, ovšem i Chladný vítr, pokud se osvědčí, by mohl být nepříjemným soupeřem v boji o přízeň posenského krále a o peníze z kapes jeho poddaných.</p>
<p>„Chápu, že spojenectví s nimi je delikátní věc,“ odkašle si diskrétně, „ale pokud jde o to odradit layelské…“</p>
<p>„Dostanete míň o to, co zaplatím jim.“ Griobald pohrdl hrou na velkého krále a přešel k prozaickým počtům. „Tvůj původní návrh byl jiný, o komplikacích jsi nemluvil.“</p>
<p>„Válka…,“ dál se čaroděj nedostane.</p>
<p>„Válka stojí peníze,“ přeruší ho Griobald rázně, „a tys říkal, že víš, jak je dostat. Pokud to tak bude, dohoda platí, jinak…“</p>
<p>Výhrůžka zůstane viset nad stolem v houstnoucím šeru.</p>
<p>Čaroděj se ukloní. Už zná výši sázky, teď musí nechat osud, aby hodil kostkami.</p><empty-line /><p>4. KAPITOLA</p>
<p><image xlink:href="#_4.jpg" />Připravuju se… na vraždy, krveprolití, plačící děti a mrtvoly žen. Layelánci mi poskytli něco živočišného tepla, ale probírat se Suntjem otázky svědomí mi připadá poněkud nepatřičné, takže raději zvolím osvědčenou vrbu.</p>
<p>Rabe se nebrání, pokuřuje a prohlíží si mě vybledlýma očima.</p>
<p>„Tady jsi voják, holčičko, ne politik, a to, co vybojuješ, nikdy nebudeš užívat. Nezměníš svůj osud, jen dostaneš zaplaceno,“ řekne klidně. „Možná ti to nebude stačit,“ připustí, „ale to zjistíš, až to vyzkoušíš. A každopádně… pokud to dopadne dobře, zaženeš vlky trochu dál od svého stádečka.“</p>
<p>„Stádečka vlků,“ odfrknu si. „Je dost takových, kteří by mě rádi viděli pod zemí.“</p>
<p>„To vždycky.“ Rabeho je těžké vyvést z rovnováhy. „Smiř se s tím. Ostatně, kdybys nebyla chábr, ale soupeř, taky bych tě chtěl dostat ze hry. Máš pár nepříjemných vlastností.“</p>
<p>„Díky. Jo, mimochodem, kdo to rozveselil telepatku? Trochu krvácí a má monokl.“</p>
<p>Rabe na mě pohlédne zpod obočí.</p>
<p>„Vím já? Ale nejspíš ten, kterej se nedostal k tobě pod deku, ne?“ usoudí logicky.</p>
<p>Vezmu mu z ruky dýmku, potáhnu a pak si sednu vedle něj.</p>
<p>„Co budem dělat teď?“</p>
<p>„Čekat,“ odpoví. „V naší branži strávíš čekáním spoustu času.“</p>
<p>~</p>
<p>„Jak se jmenuješ?“ Žena sedí v koutě stanu se svěšenou hlavou, a když na ni promluvím, trhne sebou jako někdo, kdo se právě vzbudil.</p>
<p>„Lana, Lana Krauthoff,“ nepodívá se na mě.</p>
<p>„Jsi zraněná?“</p>
<p>Potřese hlavou. „Chceš snad taky, paní čarodějko?“</p>
<p>„Ne, jsi pro mě moc stará,“ odpovím upřímně. „Ale je možné, že tě vezmeme s sebou, a musíš být schopná jít, udržet se v sedle a tak. Proto se ptám.“</p>
<p>„Jsem schopná jít. A slíbili jste, že zachráníte Dustena, mého syna. Jenže tady asi sliby moc neplatí, že?“</p>
<p>Teď má v očích prosbu, bojí se doufat, ale přesto…</p>
<p>„Ukaž mi ho, jinak ho nenajdeme,“ pobídnu ji.</p>
<p>„Ukaž?“ nechápe.</p>
<p>„Mysli na něj. Tak jsem tě našla, máš telepatické schopnosti. Víš, co je telepatie?“</p>
<p>Nejistě přikývne.</p>
<p>„Mám myslet na syna, a ty ho uvidíš?“</p>
<p>Teď přikývnu já.</p>
<p>Na chvíli zavře oči, a když najdu její mysl, objeví se mi obraz kloučka, hubeného, špinavého dítěte s velikýma očima.</p>
<p>„Máš jen jedno dítě?“ zeptám se, ale Lana mi nemůže odpovědět, protože se zalyká slzami. Její bolest k sobě pustím jen zčásti, mám dost své.</p>
<p>„Takže jedno?“</p>
<p>„Nemohli jsme mít další a muž…“</p>
<p>„Jistě, je pryč. Opravdu jsi v pořádku?“</p>
<p>Beze slova si vyhrne sukni. Podle krve na stehnech moc v pořádku není. Dám se do práce, od toho, abych dohlížela na mravnost, tu nejsem.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Smráká se a Aivar si dává na čas.</p>
<p>„Zklidni ty kluky,“ řeknu Rabemu, ale ten jen jazykem vyboulí tvář.</p>
<p>„Promluv si s nimi sama, pokud ti to vadí. Bylo to tak vždycky, Liško, to je válka.“</p>
<p>„Dobrá,“ přikývnu, „jenže teď je to i moje válka, takže…“</p>
<p>Rabe gestem naznačí, že si myje ruce, a já se obrátím na patě. Ano, možná jsem podrážděná blízkostí útoku, ale tenhle způsob ubíjení času je stejně dobrý jako kterýkoli jiný, a když řvu, většinou se mi uleví.</p>
<p>~</p>
<p>„Co na ně tak ječíš?“</p>
<p>Aivar se zjevil nenadále a na layelské poměry i nezvykle tiše. Jeho sivák prošel Bránou lhostejně, jako by vycházel ze stáje, s Onyx na tom budu muset ještě zapracovat, vždycky jančí, pomyslím si závistivě.</p>
<p>„Jen malé vyjasňování pozic,“ odpovím layelskému nestorovi, „před bojem.“</p>
<p>Suntje zívne. „Ne, ve skutečnosti nás jebeš, protože jsi nervózní,“ protáhne. „Ne že bych to nechápal, ale ty, poklade, zas musíš chápat, že znásilňování patří k věci.“</p>
<p>„Oni tě znásilnili?“ zeptá se Aivar trochu zmateně. Nezdá se mu to.</p>
<p>„Ne,“ nadechnu se, abych mu vysvětlila své stanovisko, ale Aivar jen mávne rukou.</p>
<p>„Tak je všechno v pořádku. Teď je třeba sundat hradby, na řeči bude čas pak.“</p>
<p>Mlčíme všichni, ostatně Aivar nečekal, že bychom s ním polemizovali. Vezme mě kolem ramen a vede k Rabemu.</p>
<p>„Je na čase s tím pohnout,“ řekne mu. „Já s mladou sundáme palisádu, ty…“</p>
<p>„Já si vezmu na starosti jejich oficíry, pár se nám jich bude hodit.“ Rabe se usmívá a já uvažuju, co pěkného pro ty pány chystá.</p>
<p>„A kluci?“ Chlapeckému věku zbývajících layelánců sice čas už dávno odzvonil, ale vzhledem ke stáří svých společníků zvolím označení, které jasně oddělí chlapce od mužů.</p>
<p>„Kluci zastanou hrubou práci,“ štípne mě Aivar do zadku, čistě jen z radosti ze života. Dívám se na něj se závistí. Prošel tím největším hnojem, a život ho pořád baví. Příležitostně se ho musím poptat, jak to dělá.</p>
<p>„Jdem,“ kývne na mě.</p>
<p>„Co koně, tábor a Lana?“</p>
<p>„Lana?“</p>
<p>„Vytáhli jsme z tábora jednu babu.“</p>
<p>Aivar pochopí. „Jo, a oni ji protáhli. Nebuď žárlivá,“ mrkne na mě.</p>
<p>„Nejsem. Ale dalo mi dost práce, abych ji dala dohromady,“ zamračím se. „Zbytečné práce.“</p>
<p>„Chápu.“ Myslí to vážně a já uvažuju nad tím, jestli chlapi musejí být skoro nad hrobem, aby se jim kolečka v hlavě spojila. Palisádu půjdu každopádně bourat ráda, je to činnost, která vyhovuje mé náladě.</p>
<p>~</p>
<p>Zase ten smrad. Následuju Aivara do tmy, slyším stromy kolem sebe, ale ze všeho nejsilněji slyším strach a beznaděj, tupou beznaděj, ze které se rodí svinstvo války.</p>
<p>„Co s tím budeme dělat? Podpálit to nemůžem, uhořeli by všichni. Rozmetat? Podtrhnout?“</p>
<p>Starý čaroděj se na mě zamyšleně dívá. „Necháme to zetlít.“</p>
<p>„Co?“ vyjevím se.</p>
<p>„Zetlít. Když to jde dostatečně rychle, je to jedna z nejpůsobivějších věcí, které můžeš udělat, slečinko. Věř mi.“</p>
<p>Věřím, a dokonce se i těším. Ráda se dozvídám něco nového, a když mi Aivar vysvětluje rozklad jako stravující nemoc, jako přání zlého, naslouchám pozorně. Desmond mě hledá, uvědomuju si, když sestupujeme dolů k táboru. Nejspíš chce vést další z hovorů o tom, proč nám to teď spolu nefunguje, jenže já na to nemám čas ani náladu. V mé mysli světélkují tlející sloupy.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Připrav se.“</p>
<p>Jen mlčky kývnu. Z tábora se ozývá pláč a já jsem ráda, že to nebudu já, kdo bude muset řešit paniku uvnitř.</p>
<p>„Zůstaň tu, budu na druhé straně,“ usměje se na mě Aivar a je pryč, stále však cítím jeho přítomnost, ostatně, to je také předpoklad naší akce. Sevře se mi srdce. Takhle blízko mi býval jen Vivi a pak Desmond, ani s Laegem bych se toho neodvážila, a teď… Layela mě nepovalila na záda jen jednou, i Aivar se s neomaleností layelánců dostal tam, kam jen tak někoho nepouštím.</p>
<p>„Teď, kotě,“ zařve starý zabiják kdesi uvnitř mé hlavy a já vytáhnu z přihrádky mysli představu rozkladu, dotknu se zaklínadlem čerstvých borových kůlů a nakazím je zmarem. Plíseň je okamžitě začne stravovat, tlení postupuje stejně rychle jako oheň a musím dát Aivarovi za pravdu, je mnohem děsivější. Ozývají se výkřiky strážných, když udeří Rabe, jeho kletba rozmetává budovy jako vichřice a Suntje s Reayem a Urvasem prostě jen vraždí. Vraždí a loví.</p>
<p>Pod pláštěm neviditelnosti seběhnu k táboru a tak tak se vyhnu šílejícímu davu, který vyrazil ze zhroucené brány a žene se pryč. Ženy, zdivočelé hrůzou, za sebou vlečou plačící děti, výrostci je odstrkují, aby co nejdříve dosáhli lesa, a mně to nedá. Vyšlu nad jejich hlavy ochranné zaklínadlo, ale běží dál. Pokrčím rameny. Své jsem udělala. Vlastně nejsem větší dobrodinec než jakýkoli jiný layelánec, připustím poctivě, pak najdu Aivarův Smysl a otevřu Bránu. Možná by to šlo i pěšky, ale nerada šlapu v lejnech.</p>
<p>~</p>
<p>Těžko se dá bránit útočníkům, které nevidíte, a posádka v táboře žádní velcí válečníci nejsou. Občas se z kuše vymrští šipka a zasáhne někoho z těch, kdo v panice pobíhají táborem, občas kdosi zakopne… já hledám dítě. Vzpomněla jsem si na slib Laně, a tak se proplétám mezi prchajícími, sama neviděná, zvedám ze země dětské mrtvolky, abych je za okamžik s pocitem marnosti položila zpátky. Jak mám v tomhle marastu najít jednoho malého kluka?</p>
<p>„Co to vyvádíš?“ Urvas má v ruce zkrvavený tesák a z jednoho pevně utaženého copu mu kape krev.</p>
<p>„Hledám toho Lanina kluka,“ ohrnu rty a zastavím jedno z prchajících děcek. Nevidí nás, takže se mi zmateně svíjí v rukou. Pak mě něco napadne.</p>
<p>„Hele, zkusil bys ho zavolat?“</p>
<p>Urvas útrpně stáhne obočí. „A to jako myslíš, že přijde zrovna ke mně?“</p>
<p>„Jen párkrát zařvi, já budu koukat, jestli se někdo nezarazí.“</p>
<p>Pojme můj požadavek jako jeden z pitomých ženských nápadů, kterým muž občas musí vyhovět, aby si vrznul.</p>
<p>„Jak se ten paňár jmenuje?“</p>
<p>„Dusten,“ vytáhnu po chvíli z paměti správné jméno a Urvas se rozhlédne.</p>
<p>„Dustene!“ křikne hlasem zvyklým přehlušit ryk rvačky, „Dustene…!“</p>
<p>Možná to nebyl nijak zvlášť dobrý nápad, pomyslím si, když procházím táborem. Jsou tu k vidění bizarní scény, zábavné, pokud máte smysl pro černý humor. Nikým neovládaný meč, který projíždí hrudí muže sem a tam, k nim bezpochyby patří. Žena s děckem na ruce se zastavila a ohromeně výjev sleduje, já mám požitek zkažený tím, že Reaye vidím. Zavrtím hlavou, přece jen mi ta zábava připadá poněkud zpozdilá, ale snad to jinak nejde, pokud chce člověk tuhle mizérii dlouhodobě přežít.</p>
<p>„Dustene!“ zavolám a můj hlas chvíli zůstane viset nad vším tím jekem.</p>
<p>„Mami…!“ vykřikne jakési dítě a rozběhne se ke mně. Ne, vlastně to není běh, spíš klopýtání, dítě je celé od krve a jedna ruka mu bezvládně visí.</p>
<p>„Dustene,“ zopakuju tišeji, abych se ujistila.</p>
<p>„Mami?!“ zoufale se rozhlíží a já už ho nechci dál trápit.</p>
<p>„Máma na tebe čeká,“ zruším zaklínadlo a stojím uprostřed tábora v nemilosrdném světle rozbřesku. Klučík couvne, ale chytím ho. Křičí bolestí, levou ruku má rozervanou, snad na něj něco spadlo nebo ho zasáhl výbuch. Položím dlaň na dětské čelo a Dusten mi ochabne v náručí.</p>
<p>„Reayi, Urvasi!“ zaječím na celý tábor. „Pojďte mi s ním pomoct.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Ano, vím, že hledáš pomoc proti layelským, pane.“</p>
<p>Elk mluví pomalu, důstojně, aby nebylo poznat, že se mu krátí dech, ale Griobald se o pohodlí svého hosta stejně valně nestará.</p>
<p>„Najali si je vzbouřenci,“ upřesní jen. „Pokud se jim ty a tví lidé postavíte, dokážu to ocenit. Povolím vám chrámy a osvobodím vás od placení daní, ech, o tom si promluvíme později. Kolik vás bude?“</p>
<p>Elk se napřímí. „Jen já… nejsme řád čarodějů, jsme kněží, pane. Když bojujeme, tak jen pro slávu našeho pána.“</p>
<p>„Pána?“ znervózní poněkud Griobald.</p>
<p>„Vidara, toho, který přináší řád,“ pronese muž slavnostně a poté na okamžik skloní hlavu. Když se znovu napřímí, svátost z jeho tváře zmizí, jako by ji kdosi setřel.</p>
<p>„Je s nimi jedna žena, čarodějka. Když ji dostanu, je dost možné, že se Layela stáhne. Je to jediná layelánka,“ do Elkova hlasu se vloudí nenávist, „nebudou o ni chtít přijít.“</p>
<p>„O poběhlici?“ zeptá se Griobald lhostejně.</p>
<p>„O válečnou čarodějku,“ opáčí Elk. „Layelánci mají velkou cenu a řád je někdy ochotný i jednat. Já chci život Moire jako svůj plat.“</p>
<p>Král pokrčí rameny. Rád zaplatí životem cizí ženské, je to koneckonců jedna z nejlepších variant.</p>
<p>„Půjčím ti vězení a mučírnu, jestli bude třeba,“ nabídne Elkovi velkodušně a ten přisvědčí.</p>
<p>„Přihlásím se o ně, až přijde čas.“</p>
<p>~</p>
<p>Griobald se spokojeně usmívá. Elk odešel, dohoda byla stvrzená a teď už jen zbývá zazvonit na komořího.</p>
<p>Sebere ze stolu zvon a rozezní ho, a když pobočník přispěchá, spokojeně si zamne ruce.</p>
<p>„Tenhle chce jen zabít jakousi běhnu,“ informuje Griobald komořího. „Vyšli posla k těm z Chladného větru. Zdá se, že se s nimi cena dá usmlouvat.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Mučení zajatců jistě patří k oslavám vítězství, ale po chvíli Suntjeho přece jen nakopnu.</p>
<p>„Vážený příteli, řekli by to stejně, i kdybys na to šel pomaleji, a nemuseli se posrat.“</p>
<p>Najdu očima Rabeho, od kterého čekám podporu, a ten si povzdychne.</p>
<p>„Má pravdu, smrdí to tu. Nemůžeš…“</p>
<p>Suntje vypadá provinile a má proč. Podezírám ho, že trochu příliš hověl svým choutkám, protože hejtman i jeho dva kapitáni jsou hrůzou a bolestí zcela bez sebe. Stačí, abych Suntjemu nahlédla přes rameno, a přestanu se divit.</p>
<p>„Prase,“ vyjeknu a připadám si stejně, jako když mi kdysi v Institutu Viero hodil za výstřih myš, jenže dnes jsme starší a nevinnost nám chybí.</p>
<p>„Rozdrtil jim varlata,“ stěžuju si Rabemu a ten nepochopí.</p>
<p>„Chtělas s nima píchat, děťátko?“ podiví se. Zavrtím hlavou. Kdybych kývla, nejspíš by mi chytil někoho, kdo má varlata ještě v pořádku, a o to taky nestojím.</p>
<p>~</p>
<p>„Dělal jsem jen to, co mi hejtman nařídil,“ vyje někdo. To říkají vždycky, pomyslím si a hvízdnu na Reaye, aby mi podal láhev.</p>
<p>„Žvaní,“ podotknu.</p>
<p>„Chceš si taky pohrát?“ nabídne mi dobrosrdečně. „Chvilku,“ upřesní, „až přijde Aivar, nezbude z nich ani mastnej flek.“</p>
<p>„Ne,“ odmítnu pochybnou zábavu. „Mimochodem, kde je Lana s klukem?“</p>
<p>„U koní.“ Layelánci mají jasné priority a já jsem příliš opilá na to, abych jim držela kázání.</p>
<p>Příděl dobrý skutků jsem vyčerpala záchranou Dustena, který o levačku stejně nejspíš přijde. Lana mi objímala kolena, kluk, ošetřený a probraný k vědomí, se jí jen mlčky držel. On mi vděčný není, líp než jeho máma poznal, že jsem jeden z těch špatných snů, které se někdy v noci objeví. Nezlobím se na něj, schopnost vidět věci takové, jaké opravdu jsou, se mu v životě může hodit.</p>
<p>„Máme ještě nějakou kořalku?“ zeptám se, protože čutora, kterou jsem ukořistila, je už prázdná.</p>
<p>„Málo,“ přizná smutně Reay a Suntje, kterému Aivar zřejmě sebral jeho hračky, vklouzne do místnosti.</p>
<p>„Já mám,“ kývá slibně lahví, „kromě jiných věcí jsem z nich dostal i tohle.“</p>
<p>„Šikovnej,“ pochválím ho a z mysli vytěsním představu drceného šourku. „No tak nalej, ne?“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Moire, jsi naživu?“ Viero mě probere k vědomí svou panikou.</p>
<p>„Jistě že jsem.“ Hlava mě bolí, ale tak zlé, abych nebyla naživu, to ještě není.</p>
<p>„Vrať se.“</p>
<p>„Ale Vivi…“</p>
<p>„Vrať se, Moire. Všechny zneklidnilo, žes odjela, Glorie odstoupila od smlouvy o pronájmu, Rudyard panikaří, Lina se zavřela doma. Keevan mi psal a Desmond…“</p>
<p>Dá se do mě zima. Odcizili jsme se, dokonce i s Vierem jsme se odcizili, uvědomím si. Pořád mě vidí jako malou holčičku.</p>
<p>„Umírají tu děti, Viero, v pracovních táborech, v robotárnách. Bratrstvo teď žádné problémy nemá krom fňukání rozmazlených čarodějů. Seřvi je, vždycky to tak dělám.“</p>
<p>„Desmond…“</p>
<p>„Jo, vím o tom. Chtěl se mnou mluvit, ale zrovna jsem… Víš, kolik v tomhle táboře bylo zavřených ženských s dětmi? Hodně přes stovku.“</p>
<p>„Jsi představená Bratrstva, Liško, oni to tam zvládnou i bez tebe.“</p>
<p>Zarazím se. Zvládnou, jistě, layelským způsobem. Tolik děcek… ne, nezvládnou, ne tak, jak si představuju. Reay se vyzná a Suntje je výborný… jako nástroj. A Aivar, který proslul tím, že křižoval čarodějky na zdech stodoly? Jistě, mám ho ráda, ale když bude potřeba, tábory spálí, vinní, nevinní. To je válka, řekne potom a pochybnosti, pokud je vůbec má, utopí v moři při rybaření.</p>
<p>„Nemůžu, Viero. A ty mi neříkej, že se nedohodneš s Glorií. Umíš to líp než já, zrovna tak s Rudym. Proč mě chceš zpátky?“ zeptám se podezřívavě.</p>
<p>„Bojím se o tebe,“ odpoví, ale já mu věřím jen první polovinu věty. Bojí se, nevím ani čeho, ani proč, ale bojí se tak, jak se čarodějové bojí málokdy.</p>
<p>„Některé věci jsou prostě jiné, když tu nejsi.“</p>
<p>„Ale jdi,“ odbudu ho mechanicky, jenže pod žebry mě řeže bolest z poznání. Potřebuje mě v Zyrawu, abych ho chránila před jeho vlastními démony.</p>
<p>„Dostals nějaké nabídky, Vivi?“ zeptám se skoro proti své vůli.</p>
<p>„Nabídky?“ Údiv mu nevěřím.</p>
<p>„Pro spoustu našinců jsi lepší alternativa. Budou ti nabízet, abys mě prodal, hm?“</p>
<p>„Za koho mě máš?“ urazí se.</p>
<p>„Za někoho, kdo je mi celý život bratrem, sokolíku,“ usměju se hořce. „Jenže i mezi námi se leccos změnilo. Ty, Vivi,“ změním téma, „dohlídni na Dese. Není to tak, že by mi na něm nezáleželo, jen… jen prostě potřebuju pauzu.“</p>
<p>„Taková pauza s bandou layelských ale není to, co chlapa zrovna nadchne,“ namítne Viero.</p>
<p>„My vraždíme a pálíme, Vivi,“ připomenu mu, „nejsem tu, abych si našla nabíječe, a pokud jde o sex…,“ teď vlastně nevím, co mám říct. Jistě, chlapi mě nenechají strádat, ale náš neklid směřuje jinam.</p>
<p>„Chápu,“ ozve se Viero odměřeně, „takže Desmondovi mám říct co?“</p>
<p>„Nic. Vyřídím si to s ním sama. I když… víš co, řekni mu, ať se přestane flákat v Zyrawu a jede někam, kde čaroděje opravdu potřebují. Mám pocit, že už zapomněl, jaké to je brodit se ve špíně…, že vůbec všichni zas rádi zapomněli.“</p>
<p>„Vyřídím.“ Má na jazyku něco, čemu se nechce ven, ale já nemám sílu to z něj páčit. Když se rozloučíme, visí mezi námi kletba nedořečeného a mě tupě bolí pocit ztráty. Doufám alespoň, že Viero je na tom stejně.</p><empty-line /><p>5. KAPITOLA</p>
<p><image xlink:href="#_3.jpg" />Není čas váhat, je třeba zničit co nejvíc táborů, ještě než se „koruna“ probere a podnikne protiopatření. Ani se neobtěžujeme vyšvihnout do sedla, Rabe s Aivarem otevřou portál a já jím za podpory Urvase a Suntjeho provleču vranku.</p>
<p>„Jakej pán, takovej krám,“ nadává Rabe a Lanu s dítětem v náručí strčí do portálu skoro rázněji než kobylu. Zasyčím. Nechtěl ji s sebou, přemluvili jsme ho s Reayem, že je bezpečnější vzít ji než nechat se toulat zbídačelým venkovem. Mohla by dostat chuť vyměnit svou informaci o čarodějích za výhody, chleba nebo možná život. Čekám sice od ženy s jejími zkušenostmi víc zdravého rozumu, ale zoufalství někdy inspiruje k podivným činům.</p>
<p>„Nejlepší by bylo, kdyby našla toho svého,“ pravil moudře Reay a má přirozeně pravdu. Informátor je neocenitelný, nostalgicky si vzpomenu na Bertholda. Měla jsem si s ním promluvit, ještě než jsem vyrazila, zalituju a dloubnu Reaye do boku.</p>
<p>„Jdem na to už dneska v noci?“</p>
<p>Kývne. Už chápu, proč je layelská pomoc tak drahá. Neserou se s tím jako my ostatní, a když něco dělají, jsou důslední. V Institutu do mě vtloukli leccos a já nakonec skončila u úcty k nájemným vrahům. Není nic únavnějšího než přetvářka, pomyslím si a kdosi mě zezadu obejme. Opřu se o něj, už vím, že je to Rabe, cítím santal, cypřiš a kouř.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Jde ti to dobře,“ řekne konejšivě, „ale zatím to pořádně nezačalo. Mluvil jsem v noci s jedním z našich. I Griobald si najal kamarády.“</p>
<p>„Naše kamarády?“ zeptám se s ošklivou předtuchou.</p>
<p>„Hlavně tvoje, má milá. Elka a nějaká mláďata z Chladného větru. Radost.“</p>
<p>„Jo, radost,“ opakuju po něm bezmyšlenkovitě. Ze všech zrovna Elka, se kterým jsem hrála tak tvrdě, že to přesvědčilo i Layelu, Elka, jemuž jsem zbořila sen, Elka, který, pokud ke mně náhodou nechová nenávist, aspoň mě nesnáší a má dobrý důvod mstít se. Teď mi není veselo a Rabe mě objímá možná jen proto, že je to nejlepší útěcha, jaké je schopen.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Už to není poprvé. Zbavená věnečku, šklebím se, když s Aivarem dohaduju pozici při zničení palisády. Jdeme teď na to mnohem zkušeněji a kůly tlí jedna radost. Umírání, rozklad, stačí říct, to v sobě probudím hned, pomyslím si, když rozpínám ruce v zaklínadle stáří a zmaru.</p>
<p>Palisáda se řítí dolů, ale tentokrát jsou ti dole chytřejší, nebo možná jen víc okoralí. Schovávají se za záda žen a chlapců, když se snaží dostat ke katapultu. Naivní blázni… Suntje prožene šíp z kuše dvěma těly stejně jako jedním. Chlapci ho nezastaví vůbec a ženská by musela být zatraceně rozkošná. Po pravdě, nikdo není rozkošný po několikerém znásilňování, půstu a tříměsíčním lití kulí, takže Suntjeho kuše zpívá. Měla bych mu něco říct, ale vlastně není co. Kdyby je nezasáhl on, odpraví je ti, kteří se za ně schovávají, a Suntje to ví zrovna tak dobře jako já. Zkurvená válka.</p>
<p>~</p>
<p>Layela dělá svou práci, a tak mě další výbuch nezarazí. Procházím právě barákem, který sloužil strážím jako noclehárna. Než ho spálím, chci mít jistotu, že tu nezbyl nikdo, na kom se v noci vystřídali. Uvnitř je prázdno, tma a smrad. Zamířím ke dveřím a pak si ho všimnu. Je mi ho skoro líto, Chladný vítr opravdu poslal děcka, snad proto, že zkušenější si boj s layelskými rádi odřeknou. Zvedne ruku, cítím, jak se mě dotkla jeho energie, a čekám. Není to tak dlouho, co by mě v tuhle chvíli mrazilo hrůzou, teď si protivníka měřím spíš útrpně. Milosrdné by bylo zabít ho na místě, ale není to možné, musíme s ním mluvit, žaludek se mi zahoupe při představě rozdrcených varlat, a právě když se dojímám nad jeho příštím osudem, zaútočí. Ne, tohle není drtivý layelský útok, jen precizní, důkladně nastudované bodnutí někoho, kdo touží vysloužit si ostruhy. Vrátím mu úder „zrcadlem“ a přidám ještě jeden dárek. Rabe ho používá velmi rád, ošklivé pavoučí kouzlo, které najde míchu, protne ji jako ostrý nůž a znehybní všechno, dočista všechno. Tělo dopadne na podlahu, překročím ho, vyhlédnu ze dveří a kývnu na Rabeho, který je poblíž.</p>
<p>„Mám tu mazlíka z Větru,“ houknu na něj. „Odneseš si ho?“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Tábor hoří, když ho opouštíme, plameny stravují mrtvá těla, ti, kteří přežili, se vrhli na spižírnu, ženy se strkají a ječí, děti šplhají po trámech, aby mohly shodit pytle s moukou. Utěšený pohled, pomyslím si, rozčísnu dlaní vzduch a podržím portál otevřený. Aivar, nesoucí zajatce, se kolem mě protáhne a přitom na mě mrkne. Povzdychnu si. Kolik času zbývá, než taky budu vtipkovat nad utrpením dětí? Možná to bude brzo.</p>
<p>~</p>
<p>Rána, výkřik, rána, výkřik. Pach spálené kůže, škvařícího se masa. Teď kluk z Chladného větru určitě lituje, že jsem zrušila kouzlo, ochromující jeho nervy. Sedím vedle Reaye. Abych mučila zajatce, to po mně zatím nechtějí. Ostatně, teď to mají v rukou odborníci, Rabe se ptá a Suntje… přemýšlím, jestli jsem si tohle všechno uvědomovala, když jsem je tenkrát potkala v lese. Jistě, věděla jsem, že layelánci jsou váleční čarodějové, ale viděla jsem jen tři chlapy, co se vyznají. Pozoruju Suntjeho, jak hledá správné místo, aby znovu přiložil žhavé železo, a pátrám v jeho tváři po stopách rozkoše. Nejspíš mu křivdím, pomyslím si, je jen soustředěný Vyslýchaný se začne dusit.</p>
<p>„Křeč hrudních svalů,“ upozorním Rabeho a ten přikývne.</p>
<p>„Necháme ho odpočinout,“ pokyne Suntjemu. Já mu podám džbán s vínem. Ještě pořád jsem se nerozhodla, jestli cítím hnus, nebo jestli mi jen vadí výkřiky. Zívnu a Urvas mě políbí na ucho.</p>
<p>„Řeknu vám, co chcete vědět,“ vzlykne mučený a Suntje se k němu obrátí zcela bez zájmu.</p>
<p>„Za chvíli, chlapče, za chvíli. Musím s pískem.“</p>
<p>~</p>
<p>„Kolik vás král najal?“ Rabe si přisedl k zajatci a ten na něm visí pohledem. Chápu ho, v jeho situaci se člověk často na někoho upne, obávám se ale, že nezvolil správně.</p>
<p>„Pět. Pět kromě pana Elka.“</p>
<p>„Jména?“</p>
<p>Zarazí se, snad z obavy, že by mohl někomu uškodit, a Suntje pozvedne nářadí.</p>
<p>„K čemu vám budou jména?“ zeptá se potom.</p>
<p>„No, k čemu asi,“ vyštěknu na něj. Zlobím se, ne na toho nešťastníka tady, ale na jejich radu, která do války poslala mlíčňáky. Snad Griobald nenabídl dost peněz…</p>
<p>„… necháme vám udělat pomník.“</p>
<p>Tvář se mu stáhne.</p>
<p>„Nebul,“ okřikne ho Rabe. „Chceme jen vědět, jestli jsou všichni tak <emphasis>zkušení</emphasis> jako ty. Zkurvená práce, tohle.“ Čaroděj vrtí hlavou a já pojmu naději, že nešťastníka nakonec ani nevykastrují.</p>
<p>~</p>
<p>„Birna,“ vypočítává, „Tarlik z Niechowze, Martin, Henk a já.“</p>
<p>„Neznám ani jednoho,“ obrátím se k layelským, „jen o té Birně jsem tuším něco slyšela.“</p>
<p>„Já taky,“ připustí Rabe. „Slyšel jsem, že ji někdo z Bratrstva píchal.“</p>
<p>Svázaný odvrátí hlavu. Takhle si válku určitě nepředstavoval a mám podezření, že v Chladném větru mu leccos zatajili záměrně. Křest ohněm, pomyslím si. No, ztráty budou velké.</p>
<p>„Jak se jmenuješ ty?“ šťouchu do něj špičkou holínky.</p>
<p>„Femke,“ zahučí, ale nepodívá se na mě.</p>
<p>„Snaž se víc a třeba tě nezabijí,“ povzbudím ho a vstanu. A Femke se snaží, je mladý, odhaduju, že mu není ani padesát. Chce se mu žít, a tak řekne, kdo kde hlídá. Ano, Griobald platí špatně, v tom jsme se nespletli, a prázdná kasa je nejspíš i důvodem války. Daně rostou, protože už není odkud brát, a z prázdných kapes se těžko platí žoldáci. Šlechta vycítila příležitost… ale Griobald je velký král, jak se diplomaticky vyjádřil Femke. Každopádně je odhodlaný neprodat kůži lacino, takže zatížil daní města a zrekvíroval vesničany. Sršatý chlapík, tenhle Griobald, pomyslím si. Aivar a Rabe si prohlížejí oběť, zřejmě uvažují, co všechno se ještě z Femkeho dá vytáhnout, a Reay mě obejme kolem pasu.</p>
<p>„Pojď,“ sykne mi do ucha, „nebo se chceš kouknout na to, jak mu ho uříznou?“</p>
<p>„A uříznou?“ Usměju se, i když to vlastně není bůhvíjak veselé, je to však Reayova představa předehry.</p>
<p>„Nevím,“ přizná a táhne mě ven ze stanu. Kdesi slyším vzdychat Lanu, její syn si venku hraje s kamínky. Polekaně zvedne hlavu, když nás uvidí, pak se zachmuří na Reaye.</p>
<p>„Copak se děje?“ stisknu mu rameno.</p>
<p>„Zabije mámu?“ zeptá se tiše.</p>
<p>„Urvas? Ne, proč by ji zabíjel,“ odklašlu si. „Mazlí se s ní.“</p>
<p>„Tak proč máma brečí?“</p>
<p>Reay, zjevně otrávený, že se situace komplikuje, se rozhodne uplatnit pedagogický talent.</p>
<p>„Brečí, protože se jí to líbí,“ řekne nabádavě a dloubne kluka do žeber, „časem to pochopíš.“</p>
<p>„Teď jsi mu to vysvětlil,“ postrčím ho před sebou. Nevím, co chlapci říct, pro něj a jeho matku teď jiná, lepší alternativa než pomoc layelských neexistuje. Ještě než vejdeme do stanu, ohlédnu se po chlapci, dívá se za námi a já vím, že si všechny tyhle lekce někam ukládá. Nejspíš se mu v dospělosti vybaví v nejméně vhodné chvíli, možná umlátí matku svých dětí, znásilní malou holku nebo podřízne stařenu. Nebo taky ne, jenže já na šťastné konce věřím čím dál míň.</p>
<p>~</p>
<p>Musím mluvit s Desmondem, umíním si. Chvíle, ve které mě to napadne, není pro úvahy o opuštěném partnerovi nejvhodnější, do hry se zapojil i Suntje, mám čelo opřené o jeho a cítím, jak mu vlasy páchnou krví.</p>
<p>Muži se ve mně pohybují a já mám najednou příjemně nezúčastněný pocit. Dělají to se mnou, nebo spolu? Možná jsem tu jen jako mediátor nějaké vrcholně klučičí záležitosti, která se mě netýká. Uvažuju, jestli se vůbec dokážu udělat, mám pocit, že jsem vystoupila ze svého těla a dívám se na všechno zvenčí. Šoustání je stejně dobrá meditace jako cokoli jiného, usoudím, zvlášť když se člověk za ničím nežene, a tady není kam pospíchat, všechno obstarají sami. Pohodlně se opřu o Suntjeho hruď a myslím na Desmonda, na Laega, na duby, na kasírované vojáky… a vrchol, můj vlastní vrchol, mě zastihne úplně nepřipravenou. Zakousnu se Suntjemu do ramene. Nestěžuje si. Zřejmě je rád, že jsem projevila trochu nadšení. Desmond ovšem rád není.</p>
<p>„Opravdu nepotřebuju vědět, že to teď děláš se dvěma najednou,“ zaječí v mé mysli a já zavrtím zadkem.</p>
<p>„Slez, Reayi,“ řeknu pevně, „jsem přetažená.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Odejdu od ní, Umo,“ Desmond sedí v kuchyni nad pečení, kterou mu hospodyně dala na stůl, a zasmušile se v ní rýpe. „Když musí mít v posteli žoldáky…“</p>
<p>Uma si utře ruce do zástěry a kyprým bokem odsune Rváčku.</p>
<p>„Málo sis jí hleděl,“ přisedne si ke stolu a židle pod její vahou zanaříká.</p>
<p>„Málo? Jak jsem si jí měl hledět víc, když měla věčně někoho v pelechu?“</p>
<p>Fena mu olízne tvář a čaroděj zaboří prsty do srsti.</p>
<p>„A tím někým nemyslím Rváčku…“</p>
<p>„Naložili jste toho na ni a nikdo se neptal. Tak se s tím holt pere, jak umí. Je toho na ni moc.“</p>
<p>„Aha, takže je to moje vina, co?“</p>
<p>Uma si čaroděje zpříma změří.</p>
<p>„Když to chceš slyšet, Desmonde, je. Kdybys byl trochu chlap…“</p>
<p>Čaroděj rozhodí rukama, nadechne se, jako by chtěl něco říct, ale pak vstane a vyjde z místnosti, následován radostně štěkající fenou.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Další přesun, další tábor. Femkeho s sebou nevlečeme, necháme ho na místě s pamětí vymazanou tak dokonale, že není jistě, jestli si ještě někdy vzpomene na cokoli z minulosti. I to je výstraha, ukázka toho, co layelánci umí. Už mě demonstrace síly unavují… jenže smrad a smrt všude kolem nejsou o nic lepší. Rabe se tváří vážně.</p>
<p>„Už o nás vědí.“</p>
<p>„Elk není idiot,“ pokrčím rameny, „a pokud ví, že jsem tady, má i motivaci. V noci bude veselo.“</p>
<p>„Možná,“ i Reay je vážný. Snažím se poctivě posoudit, jestli mám strach. Nemám. Je to smutné, ale nemám, přestože bych ho chtěla a měla mít. Chce se mi jen spát a na nic nemyslet.</p>
<p>Lana s klukem připravují jídlo. Tupě ji pozoruju, možná bych se jí měla zeptat, jestli je v pořádku, dříve bych se zeptala. Teď… vzdala jsem se naděje, že zachráním všechny Lany tohohle světa, a zachránit jednu… možná jsem rezignovala. Natáhnu k Dustenovi ruku s pohárem a Rabe se zachmuří.</p>
<p>„No co?“ povytáhnu obočí.</p>
<p>„Nic, jen že dneska v noci bychom měli být všichni střízliví.“</p>
<p>~</p>
<p>Pít mi nedovolí a válet se s layelánci se teď v zásadě příliš netoužím. Jdu do lesa a připadám si jako bláznivý druid. Stromy mě uklidňují, nepotřebuju háj a duby, i jiné zpívají, zvlášť na jaře. Nenáviděla jsem ho, ale teď mě skoro utěšuje. Opřu se zády o habr, cítím mízu, proudící kmenem, zavřu oči a Dese najdu zrovna tak jako při hrátkách s layelánci − skoro podvědomě.</p>
<p>„Nechci vědět nic o tom, že ho tam zas máš,“ vyjede na mě, sotva se můj Smysl spojí s jeho.</p>
<p>„Nehysterči,“ okřiknu ho a přes všechen nesoulad našeho hovoru mám uklidňující pocit známého prostředí. „Nic nikde nemám, jsem v lese.“</p>
<p>„Promiň, ale minule…“</p>
<p>„Nehledala jsem tě, jen jsem si na tebe vzpomněla. Logické v téhle situaci, nemyslíš?“</p>
<p>„Nevím,“ odpoví upřímně. Už se nechce hádat, je jen v rozpacích.</p>
<p>„Bydlíš doma?“</p>
<p>„Bydlím,“ připustí. „Uma tu nechce být sama a někdo musí s Rváčkou ven. Prostě…“</p>
<p>„Zvyk je zvyk,“ dokončím za něj. „No jistě. Jsem ráda, že tam jsi, a pokud jde o ženské…“</p>
<p>„Nemám žádnou ženskou, jestli narážíš na tohle. Jistě, občas jsem nějakou pomuchlal, v rámci duševní hygieny. Moire, tys mě přistihla jednou a odjelas do Posenska. Uražená. Já poslední dobou nikdy nevěděl, koho v naší posteli zase potkám, jestli Reaye, Urvase nebo toho plavého, a přesto jsem tu zůstal. Oni ať si dělají, co uznají za vhodné, ale ty pro mě nikdy nebudeš mechanicky šukající žoldák.“</p>
<p>„Já nevím.“</p>
<p>„Co nevíš?“</p>
<p>„Nevím, jestli nejsem mechanicky šukající žoldák, Desi. Nejsem si jistá.“</p>
<p>„Moire…“</p>
<p>„Vůbec si nejsem jistá. Byli jsme šťastní, když jsme viděli jen výseč, kocoure. Čím víc toho člověk pochopí, tím víc vidí, že hovno zmůže.“</p>
<p>Vyděsil se. Vím to, i když nic neříká, vím to právě proto, že mlčí.</p>
<p>„Moire, vrať se domů. Byl tu Viero a choval se zvláštně, a i když vím, že Rabe na tebe dává pozor, tak… zkrátka, už jsi jim pomohla, ne? Layelských je spousta, vezmou někoho jiného. Liško, zkusíme to znova.“</p>
<p>Sedím se zakloněnou hlavou a dívám se na pohupující se větve. Znova. Nepřipadá mi, že mám na nějaké znova ještě sílu. Ne teď.</p>
<p>„Uvidíme,“ slíbím mu neurčitě.</p>
<p>„Liško!“ zařve kdosi za mnou, až nadskočím. Je to Aivar.</p>
<p>„Co je?“ obrátím se k němu překvapeně.</p>
<p>„Neslyšela jsi mě a neslyšela bys ani nikoho jiného, kdo by se k tobě blížil,“ trhnutím mě postaví na nohy. „Vyšla sis do lesíčka? Zbláznila ses?“</p>
<p>Chápu ho. Chápu sebe. Přece jen nejsem vraždící žoldák, hlavně nejsem žoldák, který ctí subordinaci. Pevně chytnu Aivara za zápěstí.</p>
<p>„Ne. Nezbláznila. Já se prostě jen snažím vyřešit pár věcí.“</p>
<p>„Já taky.“ Přirazí mě zády ke stromu. „Já taky, děvenko. Nechceme o nikoho přijít, a zrovna ty jsi teď na ráně. Vrať se do tábora.“</p>
<p>„Aivare,“ zkřivím rty.</p>
<p>„Vrať se do tábora a nemysli si, že jsem tohle všechno už nezažil. Vždycky někdo zařve, protože se s ním rozešla ženská, protože prohrál v kartách, protože dostal kapavku od té, o které si myslel, že píchá jen s ním. Moire, nejsi nic extra a můžeš skončit jako jiní.“</p>
<p>Odstrčím ho.</p>
<p>„Jsem představená Bratrstva,“ vyštěknu. Po pravdě, překvapila jsem nejen Aivara, ale i sebe. Nečekala jsem, že bych tohle někdy použila jako argument.</p>
<p>„To jsi,“ připustí stařec. „Ale zajít můžeš jako děvečka od krav. Úplně stejně.“</p>
<p>Pokrčím rameny a Aivar zatne ruku v pěst. Vlastně ho neznám nijak dobře, říkám si a čekám, až mě praští. Nepraští, obrátí se a vrací se do tábora. Jdu za ním, vím, že má pravdu, zkušenost, podloženou praxí, ale pořád slyším píseň stromů.</p>
<p>„Vrať se, Moire,“ Desmond se nevzdává své myšlenky a já nevím, co mu mám odpovědět.</p>
<p>„Ozvu se ti, teď mám práci,“ odbudu ho neurčitě. „Je tu Elk,“ řeknu pak skoro proti své vůli. Nechtěla jsem o tom s Desmondem mluvit, ale teď mi mlčení připadá příliš tíživé.</p>
<p>„Co?“</p>
<p>„Elk. Najali ho proti layelským.“</p>
<p>„Moire, okamžitě se vrať. Okamžitě. Ten chlap udělá cokoli, aby tě dostal.“</p>
<p>„Nesmysl. Mezi námi není nic osobního.“ Nevěřím tomu, co povídám, ale nějak líp se mi dýchá, když tím utěšuju Desmonda.</p>
<p>„Kromě zavražděného žáka, zbořeného chrámu a spálených šancí mezi vámi opravdu nic není. Jestli nemáš rozum, řeknu Rabemu,“ pohrozí.</p>
<p>„Řekni.“ Po tom, co se mnou Aivar praštil o strom, bude Rabe vypadat jako hodný strýček, pomyslím si.</p>
<p>„Liško, nástup!“ zařve kdosi od tábora. „Čekáme jen na tebe.“</p>
<p>Rozběhnu se. Na layelských kouzlech je pěkné, že člověka rozhýbají. Když už nic, připadám si zdravá alespoň fyzicky.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Tentokrát mě Aivar nenechá samotnou. Myslím si o tom své, ale nehádám se s ním, nepatří k těm, kteří by mi ustoupili jen proto, že na ně zařvu, a navíc je mi to vlastně jedno. Zaútočíme na hradby stejně jako vždycky, ale tentokrát dřevo drží. Mrknu na Aivara.</p>
<p>„Někdo to podepřel.“</p>
<p>Pokrčí rameny. Jestli to někdo podepřel, on s tím rozhodně problém nemá, nepochybuje o sobě, nebojí se, těžko říct, jestli je on lhostejný Hel, nebo ona jemu. Dá se do práce a já ho následuju, tentokrát nehledám kaz dřeva, ale chybu toho, kdo splétal obranné kouzlo. Aivar ji najde dřív, prolomí zaklínadlo, jedinou chybu, drobnou nepřesnost, možná jen zaváhání, a je to, jako když zloděj pomůže komplicovi přes zeď. Tentokrát se nezdržujeme efekty, hradba mizí, jako by ji žrala neviditelná morda, a naši přátelé tentokrát zvolí místo neviditelného vraždění sérii výbuchů. Teď si už ani nemůžu namlouvat, že někoho osvobozujeme, exploze zabíjejí všechny, a když se jim kdosi začne bránit zrcadlovými kouzly, nemám mu to nijak zvlášť za zlé. Ostatně, pokud je tu Elk, musí být z formy, kdosi, odhaduju, že Rabe, rozpoutal navzdory „zrcadlům“ opravdový masakr. Zapaluju chatrče a už nekontroluju, jestli uvnitř není nějaký „nevinný“. Není na to čas. V krátké výseči klidu mezi dvěma výbuchy zahlédnu Suntjeho, jak dobíjí kohosi na zemi. Pokusím se v sobě probudit hnus, ale cítím jen slabou zvědavost a jistý profesní zájem. Doufám, že to krvácející stvoření na zemi je aspoň čaroděj, jinak Suntje plýtvá talentem.</p>
<p>„Je z Větru?“ křiknu na něj. Kývne, pak se tábor otřese novou detonací a layelánec mi zmizí z očí.</p>
<p>~</p>
<p>Přemýšlím, jestli je tu Elk; nedá mi to. Hledám ho, ale nenacházím. Špinavá válka, tohle je špinavá válka se vším všudy, pomyslím si, a ani on se nevyhnul hnoji. Do pole poslali jen takové, jako je Femke, Elk je nejspíš někde, kde o něj nemohou tak snadno přijít. Zamyšleně se rozhlížím, když mi kdosi přitiskne čepel k páteři.</p>
<p>„Nehejbej se, čubko.“</p>
<p>Ani mě nenapadne hýbat se, zaklínadlo se dá použít i vůči někomu, kdo mi stojí za zády. Steče mi po páteři, bezvládný a dokonale mrtvý. Nepodívám se mu do tváře, nezajímá mě. Bohové, možná by mě měl zajímat, najednou si vzpomenu na tichou cestu k Hel, kterou jsem už v životě několikrát šla. Tady není koho provázet, pomyslím si. Až umřu, budu mít tam dole protekci, v posledních letech posílám Hel tolik kunšoftů, že je možná zvládá jen stěží.</p>
<p>~</p>
<p>Ženské už mě nedojímají, ale dítě v okně hořící kůlny… zvedne se mi žaludek. Voda, pamatuj na vodu, vzpomínky dotírají, ale tohle je oheň a já mám právo snažit se být alespoň trochu lidská. V mžiku jsem u zdi hroutící se chajdy, popadnu děcko, protáhnu ho okenicemi a hodím na zem. Hořící vlasy děvčete musím ušlapat.</p>
<p>„Je tam Maja,“ vzlykne dívka.</p>
<p>„Maja je co?“ Pro zvířata nelezu od doby, co jsem se v Grabsteinu málem utopila.</p>
<p>„Sestřička.“</p>
<p>Nadechnu se. Kdyby byla Maja kotě, štěně nebo ochočená krysa, byla bych neoblomná, takhle…</p>
<p>„Ještě neumí chodit.“</p>
<p>~</p>
<p>Použiju štítové kouzlo, než vejdu dovnitř. Není valná naděje, že najdu batole živé, spíš čekám ožehlou mrtvolku, ale zase jsem podcenila důvtip vesničanů. Celý barák je vyplněný palandami, nastavěnými všude jako nízké police. Tady spaly děti, žaludek se mi kroutí, ulička mezi palandami je absurdně úzká, a navíc slyším pláč, ne hlasitý pláč zdravých dětí, spíš skučení. Jdu za zvukem a na jedné z „polic“ leží páchnoucí balík peřin. Stisknu rty. Ta malá ochechule mi neřekla, že její sestřička nebude nejspíš chodit nikdy. Popadnu močí prosáklý povlak do ruky v rukavici a pokouším se proplést k oknu. Vyhodím děcko ven a nebudu se dál starat, říkám si… hořící dřevo romanticky praská, je tu teplo, no, spíš horko… začíná mi docházet, že k oknu se jen tak nedostanu, převážně proto, že je zastavěné palandami. Roztříštím je a pochopím, že to byla chyba. Ty zatracené postele držely strop, dřevo praská, dítě už jen tlumeně sípe. Nedivím se mu, dým naplnil srub a střešní trámy se začínají bortit. Musím ven, ochranné kouzlo mě začíná unavovat, zadržet žár nikdy není snadné, oheň je intenzivní živel a… možná zafoukal vítr, slyším jen hukot plamenů a před sebou vidím světlejší obdélník okna. Hodím páchnoucí balík tím směrem a plameny mě obklopí.</p>
<p>Nepanikař, okřiknu se, nikdo neví, že tu jsi, nikdo by nevěřil, že jsi schopná udělat takovou pitomost. Podruhé, vzpomenu si na rozvodněnou Rainu a švihnu dlaní, abych otevřela Bránu ven. Chyba, uvědomím si ještě, než na mě spadne hořící trám. Zrušit „štít“, ještě než se portál otevře, to byla chyba.</p><empty-line /><p>6. KAPITOLA</p>
<p><image xlink:href="#_5.jpg" />Desmond se neklidně převalí na lůžku a položí dlaň na teplý ženský bok. Byl to jen sen, pomyslí si spokojeně a pak se probudí docela.</p>
<p>Příjemný pocit bezpečí je pryč, ta, která vedle něj oddechuje, není Moire, o níž se mu před okamžikem zdálo.</p>
<p>Zavolá ji bez ohledu na to, že ji nejspíš zastihne při důvěrné zábavě s jinými, bez ohledu na to, že čarodějka může zuřit, když si všimne, že ani on není sám. Nejdřív nerozhodně, pak čím dál neklidněji volá a hledá. Nenachází nic, hluché, lhostejné ticho a prázdnotu. Schovává se, doufá na okamžik, pak ale spustí nohy z postele a natáhne se po kalhotách, hrdlo stažené. Nemá smysl nalhávat si, že Moire trucuje, pomyslí si čaroděj a zatne zuby. Někdo z těch, kdo na Lišku vyhlásili hon, se trefil. S pocitem mrazivé úzkosti se pokusí vyvolat alespoň obraz mrtvého těla, ale ani ten mu jeho dar neposkytne.</p>
<p>Nazouvá si už boty, když se žena, zachumlaná v peřinách, vzbudí.</p>
<p>„Už jdeš, lásko?“ zakňourá rozespale.</p>
<p>„Mám práci,“ nucený úsměv je na Desmondově tváři jako maska. „Ozvu se,“ slíbí a nenápadně položí na truhlu zlatý náramek. Nemusí tu platit, jeho společnice není z těch, které chodí za stříbrňák, ale Desmond si tak připadá líp. V životě už si několikrát ověřil, že s pěknou hračkou se i zlomené srdce líp snáší.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Vědomí ke mně přichází postupně, ale stejně se proberu v návalu paniky, neschopná odlišit realitu od snu. Jsem popálená, o tom není pochyb, ale neumírám. Když se mi podaří otevřít oči, pochopím, proč ne… Kdosi mě ošetřil aspoň do té míry, abych neumřela hned. Ruce spoutali dlaněmi k sobě, abych nemohla pohnout prsty, na zápěstích a na kotnících kryptinová pouta a kolem tolik zamykacích zaklínadel, že sem sotva proudí vzduch. Tohle bude těžko Layela, pomyslím si a jsem ráda, že nemám varlata.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Ani nevíš, jak rád tě zase vidím,“ probere mě z letargie zastřený hlas.</p>
<p>S námahou otevřu oči. Nespletla jsem se, je to Elk, ale zdá se mi, že od chvíle, kdy jsem ho viděla naposledy, hodně sešel.</p>
<p>„Vypadáš strašně,“ řeknu první, co mě napadlo. Na okamžik ho to překvapí.</p>
<p>„Zbytečná starost od někoho, kdo se má brzo setkat s Hel,“ odsekne.</p>
<p>Kdybych mohla, pokrčila bych rameny, takhle se na něj jen mlčky dívám. Zranění tomu dodalo, ale až teď, když se nemůžu hýbat a na okamžik nikam nepospíchám, si definitivně uvědomím, jak moc mě stálé napětí vyčerpává. Pozorně si prohlížím čarodějovu tvář.</p>
<p>„Jsi nemocný, Elku,“ upozorním ho věcně.</p>
<p>„V Layele se věnujete léčitelství?“</p>
<p>Celý náš rozhovor je absurdní. Elk mě nenávidí a já bych ho bez okolků zabila, kdybych měla možnost, ale nepřiznáme to. V naší branži se o něčem takovém nemluví, ostatně, říkat pravdu, to úplně odporuje všem regulím. Ignoruju jeho narážku.</p>
<p>„Vytáhls do války v tomhle stavu? Proč?“ jdu přímo k věci.</p>
<p>Zatne zuby.</p>
<p>„Říkalo se, že se představená Bratrstva nudí. Chybělo ti zabíjení, že?“</p>
<p>Dokážu o píď pohnout hlavou a při té příležitosti si uvědomím, že už nemám vlasy. Nejspíš shořely.</p>
<p>„Zabíjení? Nijak zvlášť. Spíš volnost. Administrativa mě ubíjí,“ postěžuju si důvěrným tónem a s jistým zadostiučiněním pozoruju jeho zklamání. Určitě přijdou chvíle, kdy budu litovat, že jsem se narodila, ale v téhle hře zatím vedu.</p>
<p>„Pokud potřebuješ vzrušení, layelánko, myslím, že teď ho budeš mít dost. Já, na rozdíl od tvých kumpánů, nemučím. Jen tě dopravím ke dvoru a pak…“</p>
<p>„Och, a já myslela, že je to osobní,“ ušklíbnu se na něj.</p>
<p>Skloní se až ke mně a jeho tvář je teď dvě dlaně od mé.</p>
<p>„Správně jsi to řekla, Moire, jsem nemocný, a proto se snažím stranit špíny. Budu rád, když tě za mě odpraví někdo jiný, a nepochybuju, že Griobaldovi vojáci udělají práci důkladně. Však víš, jak jsou lidé přízemní. Zlámané údy, hlava nad bránou…“</p>
<p>Dívám se do jeho vybledlých očí a uvědomuju si, že ze sebe hněv doluje jen s námahou. Ano, je nemocný a možná umírá stejně jako tolik jiných našinců, na ochrnutí vůle k životu, na dokonalé vyhoření. V Donbergu jsem mu zabila sen a nákaza udeřila. Taky mám příznaky té nemoci, pomyslím si, ale pokud mě dostane Griobaldova soldateska, nebude nejspíš čas, aby se rozvinuly.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Zírám do zdi. Mozek už mi pracuje normálně, a tak mi dochází, že by mě měli hledat. Rabe, Aivar, Reay… layelští jsou sice pragmatičtí, ale své lidi v rukou nepřátel většinou nenechávají, a Rabe… polknu. Nespoléhej na to, holka, okřiknu se, a sama plav ke břehu. Začnu Smyslem ohmatávat vězení, ale brzo toho nechám. Kryptin pout, tisknoucích mi zápěstí, způsobuje, že se mi chce zvracet, a clon je mnoho, Elk zřejmě nechce nic ponechat náhodě. Vzpomínky na donberský arest na mě dolehnou a nutí mě propadnout beznaději, ale smrtelná únava proti nim staví jiné obrazy. Ano, ochromující výbuch bolesti, ale pak klid. Žádná povinnost, žádná bolest, jen stinná cesta a chladné ruce Hel. Kdyby tu teď byl Rabe, profackoval by mě. Takhle žádný layelánec uvažovat nemůže, je třeba se z toho dostat, všechny pochytat a přibít na stodolu. Pohnu spoutanýma rukama. Půjde to těžko. Vzpomenu si na Desmnonda, na Umu… a hrdlo se mi stáhne. Přece jen ještě nejsem pro Hel připravená.</p>
<p>~</p>
<p>Únava, spánek, úlek, probuzení… procházím pravidelnými cykly a jediný, koho vidím, je Elk. Odhaduju, že nikdo jiný clonami neprojde, a možná nikdo jiný ani neví, kde jsem. Považuju to za čím dál pravděpodobnější. Elk se chce pomstít a nezahodí šanci kvůli touze elévů bouchnout si. Příliš času na pomstu mu nezbývá.</p>
<p>~</p>
<p>„Chceš umřít žízní? Nestihneš to,“ usmívá se zle, když mi od semknutých rtů bere hrnek.</p>
<p>„Nechci umřít žízní,“ odbudu ho unaveně, „jen nerada chodím na mísu, a pokud trváš na tom, abych nepohnula ani svalem, tak…“</p>
<p>Nelítostně si mě prohlíží. „Půl tvého obličeje je jen škvarek, vlasy ti ohořely, a pokud jde o tělesné pochody…“</p>
<p>„Ty v důsledku toho, že nejím a piju jen málo, skoro nejsou. A co?“</p>
<p>„A nic. Nemysli si, vím o tobě dost, i to, žes svedla kata. Tentokrát to nezabere, Moire, museli by dlouho hladovět, aby je okouzlila popálená čarodějnice s holou hlavou, bez řas a obočí. Tentokrát tě popraví.“</p>
<p>„Veřejně?“ ušklíbnu se. Tohle je problém a víme to já i on. „Bratrstvo se stáhne, ale Layela…“</p>
<p>„Ty nejsi layelánka,“ položí mi ruku na ohryzek, jako by mě chtěl uškrtit, „layelánci jsou jen muži. Rabe není blázen, pochopí, že hrát s někým, jako jsi ty, je slepá ulička.“</p>
<p>Mohla bych mu říct, že dokonce ani kdyby Rabe usoudil, že ženské v Layele nechce, neznamenalo by to, že mě nechá popravit. Mohla bych říct, že jsem členkou řádu přes všechno, co si namlouvá, ale mlčím. Nejspíš to ví i tak, a jestli neví, jeho chyba. Takhle je to vždycky, venku mřou děcka po stovkách, a my hrajeme svoje hry, vyřizujeme si spory, ješitnosti a nelásky.</p>
<p>„Chceš slyšet něco důležitého, Elku?“ zvednu k němu oči.</p>
<p>Samozřejmě zpozorní. Může si o mně myslet cokoli, ale jsem představená Bratrstva a vím, vím věci.</p>
<p>„Co by to mělo být?“ zahraje mi lhostejnost.</p>
<p>„Všechno tohle je na hovno, jsme v magii zavření jako v ghettu, jako ve vyhnanství. Už v Ostwegenu jsi udělal chybu, teď ji děláš znova. Boj je ti lhostejný, chceš postavit chrám, než umřeš. Ani v Posensku ho nepostavíš, Elku, a ber to klidně jako proroctví.“</p>
<p>Uhodí mě, opravdu mě uhodí a je pryč. Ležím a zamyšleně pozoruju, jak se bolest po ráně rozlévá z ramene do hrudi i do pletenců svalů v nadloktí. Dělej něco, cokoli, pobízím se, ale moje tělo a možná i duše mají jiný názor. Zvrátím hlavu a propadnu se do dalšího z podivných snů.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Kdybych nebyla tak vysílená, radovala bych se, jen z čiré škodolibosti. Elkovi se situace zjevně vymkla z rukou, protože mi místo něj přinesl nějakou podivnou šlichtu voják, zezadu podporovaný plavovlasým vousáčem, kterého odhadnu na Femkeho kolegu.</p>
<p>„Jez, čubko,“ pokouší se mě žoldák krmit, kaše mi teče po krku a po bradě. „Jez,“ vrazí mi lžící do zubů tak prudce, že mi z dásní začne téct krev.</p>
<p>„Nech ji,“ plavý ho okřikuje zřejmě ne pro klid svědomí, ale spíš ze strachu, abych jim neskapala příliš brzo, „už takhle má namále. Nevydrží.“</p>
<p>„No, váš Femke taky moc nevydržel,“ usměju se na něj krvácejícími rty a čaroděj se zachmuří.</p>
<p>„Zaplatíš i za Femkeho,“ vyštěkne na mě.</p>
<p>„Vždyť jsme ho nezabili,“ šklebím se. Rabe mi tvrdil, že Layela je lepší než brnění, meč i luk, říkal, že Layela není řád, ale neřád. Neřád a životní postoj. Měl pravdu, jen nevím, jestli mi to bude k něčemu na mučidlech.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Neslyším ji,“ říká Desmond Vierovi a jeho hlas zní naléhavě. „Nenašel jsem ji, chápeš? Předtím vždycky, i když se nesnažila, a teď… dostali ji. Zemřela. Kurva, Vivi, nezdá se ti, že bys měl projevit trochu zájmu?“</p>
<p>Čaroděj vypadá jako někdo, kdo dlouho pil a dlouho se nepřevlékal.</p>
<p>„Projevuju zájem, Desi,“ uhne Viero očima. „Projevuju, ale Moire si to vybrala sama. Prosil jsem ji, aby to nedělala. Jenže když řekne Rabe…“</p>
<p>„Rabe ji nepřemlouval,“ zavrtí Desmond sklesle hlavou. „Myslím, že ji do toho zatáhl Aivar. Layelánka… od začátku to byl absurdní nápad.“</p>
<p>Jeho přítel splete prsty a opře si o ně bradu.</p>
<p>„No, absurdní, Layelu potřebujeme i teď. Jestli je Moire mrtvá, a já doufám, že ne, tak jsme v problémech všichni.“</p>
<p>Desmond zvedne hlavu, oči utopené v tmavých stínech.</p>
<p>„Nezáleží ti na ní?“</p>
<p>Viero si těžce povzdychne. „Záleží, ale už to není jako dřív. Nic už není jako dřív, Desmonde, a my se s tím musíme smířit. Moire měla mít víc zodpovědnosti a nevrhat se do šílených podniků, když na ní závisí existence Bratrstva. Měli jsme to zvážit a…“</p>
<p>„Seru na Bratrstvo,“ Desmond pochopil, že tady se soucitu nedočká, „bojím se o ni.“</p>
<p>„To jsi na tom pořád líp než já, Desi,“ usměje se smutně Viero. „Já se jen bojím.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Ani tentokrát nepřišel Elk, z čehož usuzuju, že ho buď odstavili, nebo pro něj jsou metody, které používají Griobaldovi kati, příliš naivní. I pro mě jsou naivní… ale to neznamená, že je příjemné, když mi někdo přerazí nos.</p>
<p>Bolest mi vybuchla za očima, mám krev v krku, nosem se nemůžu nadechnout. Žoldák se nade mnou sklání a něco čeká. Pláč? Zadívám se mu upřeně do očí, což ho znejistí natolik, že už mě pak tluče jen do břicha. Je to tak lepší, v břiše není co zlomit a layelská magie má tu výhodu, že částečně ani magií není. Zpevnit svaly břicha mi kryptin nebrání, pootočím hlavou, abych viděla na plavého bulíka z Větru, který stojí opodál a tváří se, že nevidí, co žoldák dělá. Layelánci alespoň všechnu špínu obstarají sami, pomyslím si pohrdavě. Je mi teplo, chce se mi spát, už necítím bolest, jen nárazy. Bezvědomí přijde nenápadně, teplé a železitě páchnoucí krví.</p><empty-line /><p>7. KAPITOLA</p>
<p><image xlink:href="#_6.jpg" />„Přišli jsme o ni?“ Ve stanu čpí mužský pot, kořalka a Aivar si unaveně mne oči.</p>
<p>„Hledám, kurva.“</p>
<p>„Rabe, ptám se, jestli je mrtvá, ne, jestli hledáš.“</p>
<p>„Není mrtvá, to bych věděl. Zatím není mrtvá. Kdybych věděl, co ta bláznivá čubka zas…“</p>
<p>„Najdi Elka, bude o ní vědět.“</p>
<p>Rabe se obrátí ke druhovi a na chvíli to vypadá, že ho uhodí, ale pak se ovládne.</p>
<p>„Hledám Elka a taky hledám ty usmrkance z Větru. Vlastně už je mám. Je ano, ji ne. Elk není idiot, aspoň ne takový, aby ji neuměl schovat.“</p>
<p>„Časem ji bude muset ukázat, živou nebo mrtvou. Jestli je naživu…“</p>
<p>„Je naživu.“ Rabe těžko přemáhá touhu sjet lajnu nějakého svinstva a vyzout se na chvíli z pocitu, že něco podělal. Moire je nevypočitatelná, rozčílí se, ale pak se opraví. Hovno, Moire je stejně předvídatelná jako každý jiný, jen člověk musí mít na paměti, že je to ona, ne Reay, Wasa nebo Suntje.</p>
<p>„Jestli je naživu, trhají ji teď na kusy,“ přeruší jeho úvahy Aivar. „Budeme potřebovat dobrého léčitele.“</p>
<p>Rabe je nakonec rád, že tu Aivar je. Vždycky je líp hledat řešení než brečet nad rozlitým mlékem nebo zmrzačenou babou.</p>
<p>„Napadá tě někdo?“</p>
<p>„Co ten její?“</p>
<p>Rabe se ušklíbne. „Desmond není léčitel. Ale až ji budem mít… tak se hodit může, o to se nehádám.“</p>
<p>„Je dost možné, že ji rozemleli,“ upozorní Rabeho stařec.</p>
<p>„Aby nešla dát dohromady? To těžko.“</p>
<p>„Je to ženská.“</p>
<p>„To není tělesná vada,“ odsekne Rabe. „Buď to ustojí, nebo…“</p>
<p>„Nebo se z ní stane nebezpečná bestie. Vím, jak to dopadá. Stál jsem proti Siel v době, kdy vedla půlelfskou armádu, a dohodl jsem příměří čistě jen proto, abych se vyhnul válce s ní. Libovala si v nechutnostech, měla to ráda. Oběšená děcka, rozpáraná lůna… Kurva, všichni vědí, co s ní tenkrát Vincent a jeho lidi udělali, a taky vědí, že ji elfové rozebrali a zase složili dohromady, ale…“</p>
<p>„Moire není Siel,“ ošije se Rabe. Byly doby, kdy měl pocit, že mít kolem sebe rozpustilou zrzku je zábava. Teď má pocit, že se pořezal o čepel zubatější, než předpokládal.</p>
<p>„To není, ale měli bychom ji odtamtud rychle dostat, nebo možná jako Siel skončí.“</p>
<p>„Jak skončila Siel? Neslyšel jsem o ní už léta.“</p>
<p>Aivar si nalije plnou odlívku čiré tekutiny „Nikdo o ní léta nic neslyšel. Nakonec ji všichni odkopli, protože špína už byla moc velká. Nezvládnutelný nástroj. Nevím, co je se Siel, ale v některých věcech se moc nepletu. Suntjemu může hrábnout, ale jestli se kolečka v hlavě přesypou Moire, budeme mít všichni prdel v kalupu. Takže pokud na tom děláš, dělej rychle.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Proberu se s pocitem, že se dusím, a jakmile jsem dostatečně vzhůru, abych si uvědomila, kde jsem, vím, že to není jen pocit. Obličej mám pokrytý krevní sraženinou a křeč střídavě stahuje břišní a zádové svaly. Už dávno mi nebylo takhle zle, pomyslím si skoro rozjařeně a hlas zdravého rozumu mě varuje: „Začíná ti hrabat, holka, s takovou dlouho nevydržíš.“</p>
<p>Snažím se tedy dýchat pravidelně a nevnímat pulzující bolest. Nevím, jestli mi to k něčemu bude, ale takhle to říkal Rabe. Taky se snažím slyšet píseň stromů, ale je ticho. Už mě znají, napadne mě a pochopím, že jsem nejspíš definitivně a neodvratně vstoupila do legend. Možná jako první představená Bratrstva, jejíž hlava bude viset na bráně.</p>
<p>Dveře se otevřou a já stáhnu svaly břicha skoro automaticky. Jsou horliví, zhodnotím snahu Griobaldových poddaných. S takovou se nedožiju ani popravy, pomyslím si škodolibě a čekám ránu. Místo toho se nade mnou sklání mladá žena.</p>
<p>„Vnímáš?“ zeptá se šeptem.</p>
<p>„No, mrtvá ještě nejsem,“ odpovím huhňavě a pohnu víčky.</p>
<p>„Uvolním ti pouta.“</p>
<p>Překvapila mě, ale ještě než se stačím podivit, začne mi sundávat okovy. Pracuje zbrkle, nešikovně, jako by se bála.</p>
<p>„O co jde?“ zeptám se věcně.</p>
<p>„Odstraním kryptin,“ žena se na mě nedívá, „a ty si pak už pomůžeš sama. Nechci dopadnout jako Femke, nikdo z nás. Neřekli nám, že jde o Layelu.“</p>
<p>Pochopím a s vděčností si vzpomenu na Aivara, křižujícího čarodějky na vratech. Příležitostně mu budu muset říct, že je miláček.</p>
<p>„Vypadnu,“ slíbím dívce. „Ty jsi Birna?“</p>
<p>Trhne sebou. „Nemusíš znát moje jméno.“</p>
<p>Pomalu se posadím na špinavé, močí prosáklé pryčně.</p>
<p>„Bude dobře, když ho budu znát. Kdyby se layelští ptali…“</p>
<p>Birna semkne rty. Má strach, ani ona nebyla na válku připravená. Ale copak někdo někdy je?</p>
<p>„Překvapili jste mě,“ připustím ještě.</p>
<p>Čarodějka pohodí hlavou. „Zašlo to moc daleko,“ řekne spíš pro sebe. „Říkali, že budou chtít cenu krve, ne…“</p>
<p>„A tomu jsi věřila?“ Taky bych tomu v jejím věku věřila, o tom žádná.</p>
<p>„Vypadáš… špatně.“</p>
<p>Přivřu oči. Dovedu si představit, jak vypadám, viděla jsem přece tolik ženských, které prošly mučením.</p>
<p>„Tohle nejsou těžká zranění,“ upozorním ji a Birna se odvrátí.</p>
<p>„Jdi už,“ pobídnu ji. Zájem posenské gardy by snesla mnohem hůř než já a taky… chce se mi na záchod a netoužím se pomočit před konkurentkou.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Stojím a vím, že jsem na tom zle. Nohy se mi třesou, mám závrať a bolest hlavy je ochromující. Musím pryč, už jen pouhý fakt, že se držím na nohou, mě vyčerpává. Zvednu ruku a namáhavě načrtnu do vzduchu portál. Nestane se nic. Zavřu oči a hledám cestu, tentokrát ne duby, ale prostě jen vzduch, volnost, světlo… Znovu se pokusím gesto zopakovat, ale ruka prostě jen rozhrne páchnoucí šero a pak mě pohltí chladný proud vzduchu. Letím, utíkám, proplétám se a padám. Je mi to jedno. Cítím na kůži paprsky slunce a chce se mi spát.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Desmond má pocit, že už dostatečně vyděsil Umu, otrávil Jasmínu i Amálii a znepřátelil si půlku Bratrstva špatnými opicemi. Teď zbývá jen jedno, promluvit si s Rabem. Z mnoha důvodů tenhle rozhovor odkládal až na nejzazší mez, ale samota a strach jsou mocné páky.</p>
<p>Uma, zachmuřená a neklidná, mu přistrčila talíř polévky a měří si ho stejným pohledem jako Rváčka. Věrné… Čaroděj si přejede dlaní týdenní strniště, nervózně zastrčí vlasy za uši a vyšle Smysl k Rabemu. Odpověď přijde okamžitě.</p>
<p>„To je dost.“</p>
<p>„Neslyším ji, Rabe.“</p>
<p>„To nikdo, chlapče, nejspíš není v pořádku.“</p>
<p>Desmond polkne.</p>
<p>„Víš o ní něco?“</p>
<p>„Že žije.“</p>
<p>„Víc nic?“</p>
<p>„A co chceš, kurva, slyšet?“ Rabeho hněv má konečně adresáta. „Není mrtvá, ale dostal ji. Nemusím se s ní spojit, abych věděl, co s ní dělají, co dělají s každým layelským, když ho dostanou. My to děláme taky.“</p>
<p>„Dostals ji do maléru.“ Ve sporu čarodějů teď vysokým plamenem vzplanuly obavy, pochybnosti i pocit viny.</p>
<p>„Zatímco ty ne. Važ slova, chlapče, nemám teď zrovna náladu…“</p>
<p>„Je to moje ženská.“</p>
<p>„Jo?“ V tom krátkém slůvku je všechen výsměch a pohrdání, jakého je Rabe schopen.</p>
<p>„Byla to má ženská,“ Desmond teď lituje, že tak dlouho čekal a tolik pil. Co si od Rabeho sliboval? Nakonec je pro něj Moire pouze jedna z figurek, užitečný nástroj, obětovaný pěšák.</p>
<p>„Hovno.“ Telepatie je zrádná, jeden těžko oddělí myšlenky od toho, co má druhý slyšet. „Hovno, Desmonde. Layela ji nenechá plavat, to ty se ozýváš, až když ses vyspal z opice. To, že budeš někde brečet děvkám do sukně, jí nepomůže.“</p>
<p>„A co jí pomůže?“ zeptá se Desmond hořce.</p>
<p>Rabe je krutě věcný. „Teď nic. Až ji najdeme… bude ji nejspíš třeba sešít, utěšit… To bys mohl zvládnout.“</p>
<p>„Takže ji teď někde mučí?“</p>
<p>„To nevím,“ zavrčí Rabe, „ale jestli si ji podali, bude třeba někdo, kdo bude nosit vodu. Zvedni ocas, sokolíku, vysloužíš si ostruhy.“</p><empty-line /><p>8. KAPITOLA</p>
<p><image xlink:href="#_4.jpg" />Probouzení je teď mnohem bolestivější, než když jsem byla ve vězení. Kryptin samozřejmě zabraňuje magii a ochromuje vůli, jenže taky otupuje. Teď rány přišly k sobě a ozval se přeražený nos, polámaná žebra i popáleniny. Dobře, dostala jsem se pryč, ale kdybych teď měla bojovat, shořím jako papír. Rabe, Des… už už je volám, ale pak se zarazím. Co když na tohle Elk čeká? Nejspíš mu ani nešlo o službu zákazníkovi, vyřizuje si vlastní záležitost a skončit to se mnou může tady stejně dobře jako jinde.</p>
<p>S námahou se postavím na nohy a rozhlédnu se kolem. Les, na kterém není vidět zásah lidské ruky. Žádné cesty nebo ohniště, koneckonců, tím líp pro mě… pokud se dokážu udržet ve vertikální poloze. Musím najít vodu, napít se, umýt… Dostaneš uplaviti, škodolibý hlas rozumu je se mnou stále.</p>
<p>Už svítá, ale já se daleko nedostala. Sice vím, kde je voda, ale to je tak všechno. Přidržím se staré borovice a vzdám snahu o chůzi. Prostě se jen opírám o drsnou prosmolenou kůru a nechám strom, aby mi povídal, o čem chce. Pomáhá to. Pomáhá to aspoň trochu.</p>
<p>~</p>
<p>„To ti udělali vojáci?“</p>
<p>Otevřu oči. Spala jsem? Nejspíš. Nade mnou stojí ženská, jedna z největších, jaké jsem kdy viděla, a její hlas se dá za alt označit jen stěží.</p>
<p>„Vojáci.“ Jsem ve střehu, na téhle dámě mi něco nehraje.</p>
<p>„Uteklas?“</p>
<p>Kývnu.</p>
<p>„Pomůžu ti,“ nabídne se, ale já nespěchám, abych její pomoc přijala. Možná to myslí dobře, ale po tom, čím jsem si teď prošla, mám právo být trochu nedůvěřivá.</p>
<p>„Vím, žes dostala zabrat,“ pokračuje žena, „ale tady zůstat nemůžeš. Jsou tu vlci a medvědi a…“</p>
<p>Něco ve způsobu, jakým o těch zvířatech mluví, mě zarazilo. Zvednu k ní oči.</p>
<p>„Zvířata mi nevadí,“ ušklíbnu se na ni. Měří si mě zkoumavě a ve tváři se jí nepohne ani sval, jen oči, zapadlé v tváři jako vyřezané ze dřeva, žijí. Vím, že už jí došlo, co jsem zač, přinejmenším mě nepovažuje za ztýranou vesničanku, jestli mě za ni kdy považovala. Moje oblečení, jakkoli špinavé a potrhané, na vesničanku taky nevypadá.</p>
<p>„Jsi vědma?“ zní to skoro nepřátelsky.</p>
<p>„Něco takového.“</p>
<p>„A vojáci tě přesto dostali?“</p>
<p>„Čarodějové. Čarodějové, co jsou vojákům k ruce. Tohle je hodně špinavá válka.“</p>
<p>Přikývne. Hrubé hnědé vlasy, zaknocené, nebo možná jen zapletené, švihnou vzduchem.</p>
<p>„Vědma, nebo ne, potřebuješ se napít.“</p>
<p>Unaveně se usměju. „Jistě. Chtěla jsem tam dojít sama, ale…“</p>
<p>Žena mě zvedne ze země, drží mě v náručí jako dítě. Vzepřu se jí.</p>
<p>„Stačilo mě podepřít. Jsem špinavá a…“</p>
<p>Nakrčí nos. „Pravda, smrdíš, jako bys byla nemocná,“ připustí. „Ale nejspíš se z toho vylížeš, sice už nebudeš tak pěkná…“</p>
<p>Zkřivím rty. Jestli se z toho vylížu, budu časem pěkná zas, tohle mě určitě netrápí, teď je důležité, aby mě Elk nenašel dřív, než budu dost silná pro boj.</p>
<p>„Opravdu mě chceš nést?“ zeptám se.</p>
<p>Neodpoví, prostě vykročí. Jde lesem jistě, řekla bych, že skoro s potěšením, zato mně je čím dál hůř.</p>
<p>„Pusť, budu zvracet,“ stačím vydechnout a už dávím žaludeční šťávy a krvavý šlem.</p>
<p>„Proč tě zbili?“</p>
<p>Otázku jsem čekala, ale zatím ji nejsem schopna zodpovědět. Zoufale polykám sliny.</p>
<p>„A popálili tě taky oni?“</p>
<p>Konečně se nadechnu. „Ne, spadl na mě hořící trám, pak mě dostali královi lidé. Byli už tady? Chytají vesničany a odvádějí je do táborů, ženské a děcka na práci, chlapy do války. Nevím, co Griobaldovi přelítlo přes nos, ale…“</p>
<p>„Taky nevím,“ odpoví suše. „nechodím do vesnic a nestarám se o krále. Kdyby přišli sem…,“ zavrčí a bradou ukáže před sebe. „Tady je tůňka. Jestli se chceš umýt, můžeš.“</p>
<p>Nic nepotřebuju tolik jako vodu, mám pocit, že mi špína rozežírá kůži. S námahou ze sebe strhám šatstvo a vstoupím do ledové tůně. Průvodkyně mě zvědavě pozoruje.</p>
<p>„Jsi malá a hubená,“ řekne po chvíli. „Co děláš ve válce?“</p>
<p>Nechce se mi teď mluvit. Viděla jsem svůj odraz na hladině, a i když jsem čekala leccos, skutečnost mě zaskočila. Tvář znetvořená otokem, holá hlava, ze které tu a tam trčí chomáč vlasů, a tělo hrající všemi barvami. Skoro se zachránkyni divím, že mě nedorazila.</p>
<p>„Tak co?“ trvá na odpovědi.</p>
<p>„Ve válce zabíjím jako každý jiný, ale teď bude chvíli trvat, než se dostanu do formy.“</p>
<p>Z vody lezu po kolenou, nohy se mi podlomily. Ženská mě pozoruje a já si všimnu jejích zubů, mohutných a ostrých. Opřu se rukama o ještě chladnou zem.</p>
<p>„Jak ti říkají?“ zeptám se a čekám. Podrážděně pohodí hlavou.</p>
<p>„Halfbjöra,“ zamručí neochotně a já jsem konečně doma.</p>
<p>„Hezké jméno.“</p>
<p>Vezme na vědomí, že jsem pochopila. „Můj otec byl Baldrik Kožešina.“</p>
<p>„Žiješ sama?“</p>
<p>„S bratrem.“ Tvář jí na okamžik prozáří něco, co by mohl být úsměv. „Sice chodí domů jen občas, ale aspoň tu nejsem opuštěná. A jak se jmenuješ ty?“</p>
<p>„Liška,“ vytáhnu starou přezdívku. Do téhle společnosti se dokonale hodí.</p>
<p>~</p>
<p>Dům, ve kterém Halfbjöra bydlí, je spíš zemljanka než srub. Na střeše roste tráva, a kdybych nestála přímo před vchodem, nevšimla bych si ho. Postaví mě na zem a sundá důkladnou závoru. Vůbec všechno ve srubu je velké, přizpůsobené potřebám člověka tak mohutného, jako je Halfbjöra. Dopotácím se k židli, vyložené kožešinou, a schoulím se na ní, zase se mi chce spát, ale dokud si s hostitelkou nevyjasním pár věcí, považuju spánek za dost riskantní podnik.</p>
<p>„Nevadí ti, že jsem vědma?“ zeptám se rovnou. Halfbjöra, která právě zapaluje oheň v rohu místnosti, se pomalu obrátí.</p>
<p>„Ani ne, jinak bych tě sem nedonesla. Ty víš, kdo jsem, co?“</p>
<p>Mlčky přikývnu.</p>
<p>„A vadí ti, že jsem medvědice?“ Když vyřkla to slovo, celá se nahrbila, jako by přiznání pravdy bylo zaklínadlem, které spustí proměnu.</p>
<p>„Ne,“ prohlížím si ji zkoumavě, „ale je pravda, že jsem se nikdy s nikým, jako jsi ty, nesetkala.“</p>
<p>„Neznáš žádného vlkodlaka?“ podiví se.</p>
<p>„Vlkodlaka jo, medvědici žádnou. Není vás tolik.“</p>
<p>Přikývne.</p>
<p>„Kdybys chtěla druha, tak…“</p>
<p>Zase se nepatrně usměje. „Stačí mi bratr.“</p>
<p>„Na všechno?“</p>
<p>„Říje není tak často,“ řekne klidně a dočista mě tím vyvede z míry. Říje není tak často, z tohohle přístupu by layelští zešíleli.</p>
<p>„Žiješ pokojně,“ řeknu a bezmála jí závidím.</p>
<p>„Měním se často,“ znovu se nahrbí a já čekám, že se promění v mohutnou medvědici. Neděje se ale nic.</p>
<p>„I tak… na místních ti asi moc nezáleží, co?“</p>
<p>Je to jen řečnická otázka, většina dlaků je raději, když sousedy nevidí.</p>
<p>Halfbjöra zaváhá. „Nevěřím lidem,“ řekne, „zabili mi otce, ale pokud by sem měli přijít vojáci…“</p>
<p>„Nakonec přijdou.“ Snažím se, opravdu se snažím dělat svou práci, a přitom sem nezatáhnout Elka a žoldáky, neodvažuju se ani volat Rabeho, protože by mé volání mohl zaslechnout někdo nepovolaný. Oči se mi únavou zavírají.</p>
<p>„Spi,“ doporučí mi Halfbjöra a přenese mě z křesla na rozlehlé lůžko.</p>
<p>„Díky,“ vypravím ze sebe v polospánku, a ještě než usnu, mám pocit, že u mého lůžka stojí medvěd.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Bylo by lepší, kdyby Uma plakala, ale ona nepláče, vyčítavě se na Desmonda dívá zarudlýma očima, utopenýma v široké nehybné tváři.</p>
<p>„Nevrátí se.“</p>
<p>„Není mrtvá,“ čaroděj se snaží přesvědčit nejen hospodyni, ale i sebe.</p>
<p>Uma semkne rty a demonstrativně třískne hrncem o plotnu.</p>
<p>„Byl to její nápad tam jít,“ hájí se Desmond.</p>
<p>„Jsi chlap, měls jí v tom zabránit,“ seká Uma jazykem, padni, komu padni.</p>
<p>„Nemohl jsem jí v tom zabránit právě proto, že jsem chlap.“ Desmond si mechanicky utře dlaně do kalhot a vstane.</p>
<p>„Postaráš se o Rváčku, viď?“</p>
<p>„Co bych se nepostarala,“ hospodyně se k němu točí zády.</p>
<p>„Umo… už tak je mi dost zle.“</p>
<p>Vzlyk ho překvapí, zní spíš jako sténání divokého zvířete. Obejmou ho silné paže a pak se kuchyní rozezní nářek, zoufalý, stravující pláč, který patří k venkovským pohřbům.</p>
<p>„Vrátí se,“ čaroděj těžko hledá slova, „znáš ji. Vždycky se z toho nakonec dostane.“</p>
<p>Uma k němu zvedne oči.</p>
<p>„Už jsi tam měl být.“</p>
<p>„Jo.“ Co na to říct jiného? Desmond poplácá ženu útěšlivě po rameni a vyběhne do schodů.</p>
<p>~</p>
<p>„Rád bych…“</p>
<p>„Ještě jsem ji nenašel,“ Rabeho hlas zní unaveně, možná lhostejně, „zatím není důvod, abys tu byl.“</p>
<p>„Je to dlouho,“ namítne Desmond.</p>
<p>„A cos myslel? Jestli ji má Elk, tak si ji podal. A Moire je přese všechno ženská, tělo… snese jen něco. Nemá sílu nás vyhledat, a jestli jen trochu poslouchala, co jsem jí říkal, šetří síly a přežívá.“</p>
<p>„Umučí ji.“</p>
<p>„To těžko… je v cizím žoldu a Griobald by ji určitě rád viděl na popravišti. Veřejně,“ usoudí pragmaticky Rabe.</p>
<p>„To není moc velká útěcha. Neměli jste ji tam tahat.“ Desmond si představuje Moire, ztýranou, znásilněnou, pokrytou ranami, a všechen bezmocný vztek teď přenese na Rabeho. „Od začátku to byla hovadina. Layela není pro ženskou a Moire není voják. Beztak ji tam měli jen jako matraci a…“</p>
<p>Moire Rabe najít nemůže, ale portál do Zyrawu otevře velmi svižně a facky, které Desmondovi uštědří, jsou z jeho pohledu poctivě zasloužené.</p>
<p>„Nežvaň,“ vrčí, zatímco se čaroděj snaží zastavit krev, která mu teče z nosu, „taky nejsem rád, že se to stalo, ale Moire má svou hlavu. Kdyby se držela Aivara, nic by se nestalo.“</p>
<p>„Dobře víš, že Moire se nikoho držet nebude. Nemohli jste čekat…,“ Desmond pro jistotu o krok ustoupí, „nemohli jste čekat, že stáhne ocas, zvlášť po tom, co se stala představenou.“</p>
<p>„Ona je ráda představenou, Desi. Kdybych si myslel, že nebude, nenutil bych ji.“</p>
<p>„A nechal bys Bratrstvo padnout?“</p>
<p>Všechno by bylo snadnější, kdyby se nemuseli starat o politiku, ale naneštěstí…</p>
<p>„Ne, nechal bych si Bratrstvo jako hračku.“</p>
<p>Desmond si teprve teď uvědomí, jak unaveně Rabe vypadá.</p>
<p>„Je to tam zlý?“ zeptá se, i když vlastně nechce slyšet odpověď.</p>
<p>„Dost zlý.“ Rabe se zamyšleně rozhlíží po laboratoriu a mne si bradu. „I proto tam Moire zůstala. Pro ni je důležitý bouchnout do stolu, když lidi mřou. Pro klid svědomí, znáš ji.“</p>
<p>„To vím,“ ošije se Desmond. Momentálně by mnohem víc uvítal, kdyby Moire předpovídala budoucnost zamilovaným párečkům a prodávala dryáky pro udržení mládí stejně jako ostatní čarodějky.</p>
<p>Domácká žena má své výhody.</p>
<p>„Půjčím si tohle.“ Rabe se prohrabuje nepořádkem na Moiřině stole. Ukořistil její náramek a točí jím na prstě.</p>
<p>„Půjč si, co chceš, pokud to něčemu pomůže. A hlavně mi řekni, jak můžu pomoci já,“ pokouší si Desmond srovnat naštípnutý nos, „nedokážu tu jen tak dřepět.“</p>
<p>„Nebudeš tu dřepět,“ uklidní ho Rabe. „V Posensku se najde spousta práce i pro městskýho cápka. Mohl bys třeba zkusit něco vytáhnout z Lany.“</p>
<p>„Kdo je Lana?“</p>
<p>„Ženská, co může něco vědět. Moire to s ní uměla, chlapi to s ní naopak neuměj. Mlčí jak hrob, bojí se jich.“</p>
<p>„Posloužili si, ne? Když Liška neměla náladu…,“ čaroděj zkřiví rty. „Jednou se mi ozvala, zrovna když…,“ rezignovaně mávne rukou.</p>
<p>„Měl bys bejt rád, že si v takové situaci vzpomene,“ pokárá ho Rabe. „Jiná by po tobě ani nevzdechla.“</p>
<p>„No to ona zas vzdychala…“ Desmond cítí, že má všeho právě tak dost. Strach o Moire, žárlivost a vyhlídka na válečnou misi v Posensku… Posadí se do křesla a prsty promne víčka.</p>
<p>„Po pravdě, Rabe, nevím, jak budu s layelskými vycházet. Nejsme zrovna přátelé.“</p>
<p>„O to ve válce nejde,“ Rabe se dál nevzrušeně prohrabává věcmi na stole, „jde o to, aby tě neshodili, a to neudělají. Ty to taky neuděláš,“ čaroděj si Desmonda přísně změří, „protože tím bys o ni přišel napořád, a k tomu nesmí dojít. Takže si sbal a jdem.“</p>
<p>Desmond kývne. Cokoli je lepší než tvrdnout tady a čekat, až se někdo ozve se zlou zprávou.</p>
<p>„Nepozdravíš Umu?“</p>
<p>„Klidně,“ ušklíbne se Rabe. Docela se těší na čistou kuchyň a vůni jídla, „aspoň něco spolknu.“</p>
<p>Desmond mechanicky přikývne. Na oku mu modrá monokl a žaludek má stažený, že by stejně nic nepozřel. Mrtvá, co když je mrtvá? Naposledy, když ji viděl, loučili se v hněvu. Desmond napodobí Rabeho a prohrábne věci na Moiřině stole. Pero se zaschlým inkoustem na hrotu, poznámky, flakón s voňavkou a zaschlý ohryzek jablka. Bezmyšlenkovitě ho sebere a schová do kapsy. Po schodech dusá Uma.</p>
<p>„Takže jedeš pryč, Desmonde. Kolik si bereš košilí?“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Příjemným probuzením už jsem odvykla. Trhnu sebou, bolest mi vystřelí do mozku, jak se neopatrně pohnu, a když otevřu oči, vidím, že na mě zblízka civí páchnoucí chlap, kterého odhadnu na bratra Halfbjöry. Zvednu se na lokti. Něco jako Rváčka s dlakem dohromady je to poslední, co po probuzení potřebuju.</p>
<p>„Stalo se něco?“ pokouším se příliš nehuhňat, ale muži je to nejspíš jedno. Položí mi na rameno těžkou ruku a pokusí se vytáhnout mě z lůžka.</p>
<p>Nechci se rvát a jsem hostitelce svým způsobem zavázána, ale spolehnout se na to, že mi její bratr nezlomí vaz, přece jen nemůžu. Odhodím ho zaklínadlem k protější stěně. Nejsem ještě v pořádku, ale tohle zvládnu líp, než jsem si myslela. Chlap narazí zády na zeď a sesune se po ní. Pevně doufám, že není mrtvý, zase tolik mě nerozčílil.</p>
<p>~</p>
<p>Potřese hlavou a ztěžka se sbírá. Vstanu, motám se, ale tahle situace mi nedovoluje povalovat se v posteli.</p>
<p>„Pozvala mě sem tvá sestra,“ řeknu, „a už se nepokoušej se mnou něco dělat, jsem čarodějka.“</p>
<p>Prohlíží si mě nedůvěřivě. „Kdo tě tak zmlátil?“ Nejspíš podezírá Halfbjöru.</p>
<p>„Vojáci. Žijete stranou, ale víte, co se děje, ne?“</p>
<p>„Vojáci,“ opakuje po mně a hluboký hlas mu rezonuje v hrudi. „Viděl jsem je dole ve vsi.“</p>
<p>„Dneska?“ Žaludek mi v břiše udělal salto.</p>
<p>„Ne, dřív. Ale do lesa nešli.“</p>
<p>Jistě, kdo by chodil do lesa, který má navíc nejspíš špatnou pověst.</p>
<p>„Nevíš, kam šla Halfbjöra?“ změním náhle téma. Byla bych ráda, kdyby se vrátila, zdá se, že se s ní přece jen domluvím snáz než s jejím bratrem.</p>
<p>„Obstarává ovce.“</p>
<p>Představa medvědice, jak obstarává ovce, je dost zábavná, ale mě nerozesměje. Ohmatávám si tvář a syčím u toho bolestí. Muž se ošije.</p>
<p>„Vadí ti pach krve?“ zvednu k němu oči.</p>
<p>Ošije se znovu.</p>
<p>„Pro bohy, já přece vím, že jste dlaci, mě nemusíte oblbovat,“ vyjedu na něj podrážděně. „Ptám se, jestli se nezačneš měnit.“</p>
<p>Mlčí a já začnu uvažovat o tom, že někteří dlaci zřejmě nepřesáhnou inteligenční schopnosti zvířat, ve která se mění, když vejde jeho sestra.</p>
<p>„Ruriku, už jsi tady?“ Má radost a bratr jí věnuje pomalý úsměv. Pak pohledem sklouzne na mě a trochu znejistí.</p>
<p>„Musela jsem ho trochu usměrnit,“ upozorním ji. „Vadí vám krev?“</p>
<p>Halfbjöra zavrtí hlavou.</p>
<p>„Ne, nebo ne tak, jak si myslíš. Když jsme proměnění, snad, ale takhle…“</p>
<p>„Nevím, jestli tvůj bratr nepřišel proměněný, spala jsem. Každopádně mě chtěl vytáhnout z postele. Björo,“ zkrátím jí jméno, „jsem válečná čarodějka. Zaplatili mně i jiným, abychom to zastavili, rozbili pár lágrů, kde ženské a děcka dělaly pro armádu, ale to nestačí. Houby vím, proč tady kdo bojuje, medvědice, ale teď mám důvod poněkud nadzvednout obočí. Griobaldovi chlapi mi k srdci zrovna nepřirostli, nepřeju mu vítězství bez ohledu na to, jestli to někdo platí.“</p>
<p>Halfbjöra přikývne na znamení, že rozumí, a její bratr, jehož oči už nepokrývá mázdra nepochopení, se protáhne.</p>
<p>„Takže je nebezpečné tě tu mít?“</p>
<p>„Je,“ přiznám. „Jenže v téhle zemi je teď obecně dost nebezpečno.“</p>
<p>„V lese ne,“ namítne Rurik.</p>
<p>„Proto jsem tu,“ odpovím mu logicky a pak zasáhne Halfbjöra.</p>
<p>„Nechceme, aby sem přišli… ale možná znám někoho, komu by to nevadilo. Najíme se a pak…“</p>
<p>Pohledem ukáže na horu ovařeného lojovitého masa. Žaludek se mi zahoupe a nepřestane se houpat po celou dobu, co se dlaci krmí.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Utekla.“ Elk řve na mladého čaroděje. „Jak to, že utekla? Byla polomrtvá.“</p>
<p>„Pouta zůstala na zemi, a ona je pryč, clony jsou, jak byly.“</p>
<p>Muž je udýchaný a trochu zaražený, zřejmě se snaží odhadnout, jaké důsledky pro ně bude mít takové selhání.</p>
<p>„Někdo jí musel pomoct, Moire je schopná lecčeho, ale ani ona nedokáže s kryptinovými pouty prorazit zámky. Já bych to nedokázal, Rabe by to nedokázal… Mimochodem, nechodil ji navštěvovat někdo z Griobaldovy gardy?“</p>
<p>Mladík rozhodí rukama.</p>
<p>„Pane Elku, najali si nás, těžko jsem mohl zabránit tomu, aby ji vyslechl někdo z Griobaldových lidí.“</p>
<p>Elk se narovná v ramenou. „Vyslechl? A co zjistil?“</p>
<p>Mladý čaroděj uhne očima. „Neřekla mu nic.“</p>
<p>„Jistě že mu nic neřekla.“ Elk, pořád ještě impozantní v hněvu, vstane a mladí čarodějové z Chladného větru znovu zalitují, že tuhle misi vzali. „Pochybuju, že by ji layelští vzali do boje, kdyby předtím neprošla jistými… praktikami. Nemohli čekat, že se složí, když ji zbijí. Stála pod šibenicí, tohle zvládnout umí.“</p>
<p>~</p>
<p>Birna sedí, záda přitisknutá k opěradlu židle tak pevně, že do něj málem vrůstá, a snaží se myslet na moře, na bílý písek a medúzy, které jako malá házela po bratrovi. Ani myšlenkou se nesmí dotkout Moire, ani myšlenkou. S obavou utkví očima na zádech plavovlasého Martina. Už přišli o Femkeho, ale o Martina má strach, není to tak dávno, co si myslela, že by možná mohli… otřese se. Slyšela o Layele dost, aby měla strach… o ukřižovaných čarodějkách, o čarodějích, které našli ještě živé, ačkoli jim layelští uťali všechny, opravdu všechny údy, o… Syčivě se nadechne a Elk se k ní obrátí.</p>
<p>„Ano, Griobald nechtěl platit, a tak jste tu vy, ubrečená holka a pár holobrádků. Mohli jste tam sedět a hlídat, když k ničemu jinému nejste.“</p>
<p>„A co tábory?“ Nakrátko ostříhaný mladík s napjatým výrazem ve tváři se zvedne ze židle. „Layelánci nepřestali útočit. Měli jsme všichni hlídat představenou Bratrstva, a oni by zatím…“</p>
<p>„Tábory padly stejně, ne?“ Elk je ve tváři popelavý a těžko říct, jestli to způsobila únava, nebo zklamání. „Nemůžu držet všechny hradby, a vy proti layelským? Griobald šetřil na nepravém místě.“ Zdá se, že si nepřipouští porážku jako osobní ohrožení, jen ho ponižuje úspěch Layely.</p>
<p>„Dal jsem vědět vaší radě. Selhali jste,“ Elk se jen stěží opanuje. Ne, nebojí se Griobaldových výčitek, jen opravdu chtěl vidět Moire mrtvou. Rád by ji doprovodil k šibenici deštěm kamenů, je to představa, kterou si občas dopřeje, když má pocit, že jdou věci příliš špatně. Teď jdou hůř než špatně. Samozřejmě se pokusil Moire najít, ale ta mlčí. I to se dalo čekat, není hloupá a není ani nezkušená. Nečaruje, schovává se, sbírá síly. Elk se zapotácí. On naopak o hodně sil přišel, Moire měla pravdu, je nemocný a i tu nemoc jí dává za vinu. Kdyby postavil chrám a získal nové věřící, bohové by pomohli, takhle… selhal, a tak ho zavrhli, seslali na něj nemoc a ponížení. Doufal, že Griobald bude vděčný, když mu pomůže zvládnout vzpouru, ale zatím jen pomáhá ve špinavé potyčce a k ruce mu dali třetí garnituru čarodějů z Chladného větru, děti tak hloupé, že ani neměly strach. Zem je rozvrácená, snad by přijala církev, která by jí nabídla pomoc a víru, ale to by tu nesměl být sám. Elkovi se stáhne hrdlo. Vidar je k jeho prosbám zatím hluchý. Snad kdyby zabil Moire… jeho bůh nevyžaduje oběti, ale kdyby zabil Moire… snad by mu odpověděl.</p>
<p>~</p>
<p>Úporně se snaží v mysli oživit představu ženy, jak ji viděl naposledy. Jak daleko se v takovém stavu mohla dostat? Jakkoli daleko, napovídá mu zdravý rozum. Pokud se dokázala dostat z vězení, může být kdekoli, a on musí čekat, až udělá chybu. Čekat a doufat, že mu Layela nechá dost času.</p><empty-line /><p>9. KAPITOLA</p>
<p><image xlink:href="#_7.jpg" />Halfbjöra nespěchá, ví, že jít tak rychle jako ona schopná nejsem. „Nezlob se na bratra,“ zahučí přes rameno, „není na cizí ženské zvyklý, a na ženské jako ty už vůbec ne.“</p>
<p>„A ten, za kterým jdeme?“</p>
<p>Zastaví se. „Nejspíš taky ne, ale nevypadáš, že by sis neporadila s chlapem. Ne, když jsi vzhůru.“</p>
<p>A je mezi námi jasno. Byla mi ochotná pomoci, dokud jsem vypadala na umření, ale teď, když jsem se trochu sebrala, můžu táhnout. Chápu ji, zdá se, že soucit nevzbuzuju v nikom, jen pocit ohrožení. Na prchavý okamžik pomyslím na Layelu, ale rychle té nebezpečné kratochvíle nechám, mohla by mě přijít draho. Každopádně však už nedoufám ve změnu. Byly doby, kdy si ke mně chodily grabsteinské ženské poklábosit, ale ty jsou pryč. Vlastně ani nevím, co bych dneska sousedkám řekla, jejich starosti už jsou mi vzdálené. Ráda si promluvím s Rabem, taky s Reayem o koních a nebo… Opravdu nechci, aby lidé trpěli a umírali, ale odcizila jsem se. Pozoruju Halfbjöřina záda a uvažuju o tom, jestli je proces nevratný. Nejspíš ano, stejně jako ztráta panenství. Není mi smutno, jsem jen unavená a zdá se mi, že ve mně definitivně dohořelo.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Björa mi neřekla, že půjdeme tak daleko, zdá se, že se mě chce bezpečně zbavit.</p>
<p>„Dojdem tam do večera?“ dotknu se jejího ramene.</p>
<p>„Když si pospíšíme…,“ zahučí a přidá do kroku. Přidám taky, aby se neřeklo. Brzo nebudu schopná jít ani pomalu, nejsem na tom ještě tak dobře. Žena se ohlédne a pochopí.</p>
<p>„Kus tě ponesu.“</p>
<p>„To je zbytečné,“ nechci dělat hrdinu, ale nijak zvlášť se mi nelíbí, když mě nosí. Vyloží si to jinak.</p>
<p>„Skoro nic nevážíš.“</p>
<p>Potřesu hlavou. Nemá to smysl.</p>
<p>„Víš co, řeknu ti, až nebudu moct dál,“ odstrčím její ruku a vykročím. Dívá se na mě podezřívavě, ale pak pokrčí rameny. Z dáli se nese vlčí vytí. Obrátím oči v sloup, zvířátka, to bylo vždycky moje.</p>
<p>~</p>
<p>Čekám vlčí smečku, velkého vlka nebo něco podobně tradičního, ale když se konečně doplahočíme ke stavení, které dříve mohlo být výstavné, v ústrety nám vyjde hubený chlap se zmrzačenou pravačkou. Drží ruku nepřirozeně a zdá se, že nemůže hýbat zápěstím. No a co, já mám zas spálenou půlkou obličeje.</p>
<p>„Halfbjöro, co tu děláš?“</p>
<p>Medvědice rozpačitě odfrkne. „Vedu ti vědmu. Slíbila jsem jí, že ji seznámím s někým, kdo ví, jak to tu chodí s vrchností. A to ty přece víš.“</p>
<p>Chvíli vypadá, jako by ji chtěl uhodit, ale pak se vzpamatuje.</p>
<p>„Ano, to vím,“ přitaká ironicky. „Copak potřebuje takhle <emphasis>půvabná</emphasis> dáma?“</p>
<p>Mám toho dost. Mám plné zuby toho, jak se každý odtahuje.</p>
<p>„Jsem čarodějka a najali si mě vzbouření páni. Nebylo v tom nic osobního,“ prohrábnu si prsty zbytky vlasů, „ale teď už je. Potřebuju někoho, kdo se vyzná, což Björa zřejmě není. Jak dlouho ty běháš v kožešině?“ Jsem tvrdá, ale ohledy si teď nemůžu dovolit.</p>
<p>Semkne rty. „Nezval jsem vás, Björo, vem tu ženskou a odveď ji zas zpátky. Nepomůžu jí, nechápu v čem a…“</p>
<p>Medvědice se k němu obrátí zády a odchází.</p>
<p>„Chápu, neběháš v kožešině,“ řeknu já. „Napadáš na přední nohu, ani si nezalovíš a se zchromlou pravačkou…“ Cosi mě napadne a dlak to pochopí.</p>
<p>„Máš pravdu, vědmo, ženskou tu nemám, pravačku mám zchromlou a vlčice nedohoním. K čemu vlastně jsem?“</p>
<p>Usměju se. „Možná k tomu, abys mi poradil. Proč si vlastně Halfbjöra myslí, že se vyznáš ve vyšších kruzích?“</p>
<p>Dívá se mi do očí a já nejsem schopná odhadnout jeho věk, tvář má pokrytou vráskami a duhovky matné.</p>
<p>„Protože jsem Ivar Grussten.“</p>
<p>Polknu. „Bratr mladého Grusstena?“</p>
<p>„Nevlastní,“ zavrčí a uhne očima. „Po tom, co se mi stalo tohle, se otec podruhé oženil.“</p>
<p>~</p>
<p>Sedíme ve světnici, která je plná nepořádku.</p>
<p>„Odpusť,“ Ivar místnost obsáhne gestem, které má ještě jistou dvorskou eleganci, „nemám tu služebnictvo a sám…“ výmluvně zvedne ruku.</p>
<p>„Stalo se ti to v lidské podobě?“</p>
<p>Potřese hlavou. „Kdepak, všechno mělo, abych tak řekl, obvyklý průběh.“</p>
<p>„Kletba?“</p>
<p>„Myslím. Žena měla milence, prostě jak říkám, tuctové.“</p>
<p>„Zabils svou ženu?“</p>
<p>Povzdychne si. „Samozřejmě, ale nebylo mi to moc platné. Kletbu to nezrušilo, rodina ode mě dala ruce pryč a její galán zorganizoval hon na vlka.“</p>
<p>„Zabils ho taky, předpokládám.“</p>
<p>Kývne. Zamyšleně si ho měřím.</p>
<p>„Šlo o tituly? Víš, nechápu lidi, co vraždí jen kvůli tomu, že ten jejich začne líhat s někým jiným.“</p>
<p>Ivar vstane od stolu a levačkou přede mě položí odlívku.</p>
<p>„Napiješ se se mnou, vědmo?“</p>
<p>„Moire,“ kývnu a on mi, nejspíš ze zvyku, políbí ruku.</p>
<p>„Šlo o titul, o čest… U čarodějů je to nejspíš jiné a u zrůd už pak taky. Naliješ?“ ukáže mi láhev. „Jsem špatný hostitel, vždycky to rozliju.“</p>
<p>Přičichnu k hrdlu a dopřeju oběma štědrou dávku. Dlak do sebe sklenku obrátí a já následuju jeho příkladu. Pak položím ruce na stůl.</p>
<p>„Jsi ochoten mi pomoct? Nejsem odsud, neznám místní vztahy ani pletky, jsem tu jako slepá a vlastně by mi to mělo být lhostejné. Není. Viděla jsem tábory plný ženských a děcek, dobytek na porážku, a pozabíjela jsem spoustu chlapů, patřících k těm ženským. Jestli to neskončí rychle, nezůstane z Posenska nic.“</p>
<p>Ivar si mne chromé zápěstí. „Mělo by mě to mrzet? Proč to vadí tobě?“</p>
<p>„Svědomí?“ ušklíbnu se. „Mimochodem, najal nás taky tvůj bratr.“</p>
<p>Ivar uhne očima.</p>
<p>„Z dobroty srdce to nedělá,“ upozorní mě.</p>
<p>„To jsem ani nečekala, ale lidé stejně mřou. Byla jsem u té epidemie v Ostwegenu, vím, jak vypadají tisíce smrtí.“</p>
<p>„Hm,“ zachmuří se. Nechápe. Ani Reay nepochopí. A Rabe, Rabe možná, ale stejně mi to vyčte. Nebudu mu to vysvětlovat, nebudu se zpovídat a layelští pochopí, že chci vyhrát, potřebuju vyhrát, po všech malérech, kterými jsem prošla.</p>
<p>„Ivare, proč, kurva, Griobaldovi nezáleží na tom, jak moc to Posensko odskáče? Je to jeho území, nemůže mít zájem na tom, aby zbyla jen spálená země.“</p>
<p>Dlak se natáhne po láhvi. „Proč ne? Když ubrání zem, lidi přijdou, a pokud vyhraje, získá navíc panství těch, co povstali. Nemá co ztratit, to můj malý bratříček může prohrát Grussten, vsadil ho do hry.“</p>
<p>„A najal si zkušené hráče.“</p>
<p>„Přesto tě dostali, ne?“ lehce, ale rozhodně ne bezděčně, se prstem dotkne mé tváře. „Musí to být pro tebe těžké…“</p>
<p>„Máš tu zrcadlo?“ vstanu od stolu a on ukáže kamsi do hloubi světnice. Najdu je, setřu zaprášenou stříbrnou plochu a zadívám se na svůj obraz. Není tu mnoho světla, naštěstí, ale na tváři, čele, čelisti i uchu mám kůži jeden škvarek, řasy ohořelé a dlouhé vlasy mi zbyly jen v týle. Zašklebím se na sebe. Teď opravdu vypadám jako zabiják z Layely, stvůra, před kterou děti s jekotem utíkají.</p>
<p>„Není to pro mě těžké,“ obrátím se k Ivarovi. „Až bude čas, spravím to. Kůže se léčí snadno a vlasy dorostou. Snaž se a…“</p>
<p>„Zbavíš mě kletby?“ zeptá se dychtivě.</p>
<p>„To ne, ale přinejmenším ti dám do pořádku zápěstí. Neodeklínám, většinou, to dělal…,“ zarazím se.</p>
<p>Desmond, nesmím myslet na Desmonda, nebo mě Elk najde a já ještě nejsem připravená.</p>
<p>„Dělal to jeden můj známý, i s tím bych tě mohla seznámit, pokud…“</p>
<p>„Pokud to všichni přežijeme. Chápu.“ Vstane a rozhlédne se.</p>
<p>„Není tu skoro nic k jídlu a je tu jen jedna postel. Když půjdu lovit…“</p>
<p>Mávnu rukou. „Jen běž. Vlci mi nevadí, jsem zvyklá na Rváčku.“</p>
<p>„Rváčku?“</p>
<p>„Rváčka je pes.“</p>
<p>„Takže líp sneseš v loži zvíře?“ zeptá se jen zpola nevážně.</p>
<p>„Je mi to jedno, Ivare.“ Chápu, kam míří, koneckonců má chromou pravačku. „Prošla jsem pogromem i Layelou, pokud je tohle podmínka, přijímám ji.“</p>
<p>Ivar nevypadá spokojeně.</p>
<p>„Tak jsem to nemyslel. Chtěl jsem být dobrý hostitel, Moire, nic víc.“</p>
<p>„Nemusíš mě obšťastnit, abys byl dobrým hostitelem, Ivare. Jsem zraněná a utahaná, bude stačit, když mě necháš vyspat.“</p>
<p>Dotklo se ho to. Poslední dobou to s chlapy na mou duši neumím. Semknul rty, pozdravil mě úsečným pohybem hlavy a vyšel ven. Možná bych měla mít ohledy, víc ohledů, ale… po dlouhé cestě jsem unavená. Přejdu k posteli a rozhodím přikrývky, které trochu páchnou potem a špínou. Je mi to jedno, necítím odpor, jen touhu spát. Schoulím se na polštáři a skoro lituju, že tu Ivar není. Ve vlčí podobě by jistě pěkně hřál.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Rabe by se rád opil, ale nejde mu to. Musí myslet na Moire. Možná ji neměl brát s sebou, možná ji vůbec nikdy neměl přivést do Layely.</p>
<p>„Blbost.“ Aivar sedí vedle něj a s opíjením problém nemá, ale myšlenky svého přítele ještě sledovat zvládne. „Přišla stejně jako jiní, a stejně jako jiní si taky na první akci trochu natloukla. Dostaneme ji zpátky.“</p>
<p>„V tom případě bysme pro to možná měli něco udělat.“</p>
<p>Tentokrát nenocují ve stanech, ale v rozlehlé dřevěné stodole, muži se povalují na přikrývkách, opření o sedla, Lana a chlapec se zabalili do houní a Desmond, který se mezi layelánci moc necítí, mlčky hledí do noci. Rabeho věta ho však vytrhne z letargie.</p>
<p>„To bysme měli,“ obrátí se k čarodějům. „Moire není layelánec, když jí ublíží…“</p>
<p>Suntje se líně nadzvedne. „Ne, že bych jí přál cokoli zlého, ale Moire je stejně tvrdá jako kdokoli tady, a po pravdě, když ji obtáhnou, bude to pro ni pravděpodobně míň nepříjemný než pro nás, takže se uklidni. Co si podat toho Elka, Rabe?“</p>
<p>Rabe mlčí. Je potřeba pomoci Moire, není to jen otázka náklonnosti, které by při plánování operace příliš nedůvěřoval, ale taky otázka cti celé Layely, vždycky se o své lidi uměli postarat, a navíc layelský čaroděj má velkou cenu. Na druhé straně, není možné porušit slib daný těm, kdo je najali. Řešení je jen jedno, a tak čaroděj dlouho neváhá.</p>
<p>„Rozdělíme se, Aivare, s Urvasem a Reayem myslím vyřídíte ty tábory bez problémů, zvlášť když bude Elk ze hry, a já se Suntjem a Desmondem vykonáme zdvořilostní návštěvu.“</p>
<p>Suntje se ušklíbne. „K čemu nám bude tady kolega?“</p>
<p>Rabe se ani neobtěžuje se vstáváním, z jeho prstů vyšlehne záblesk a spálí Suntjemu bok. Ten sykne a velitel spokojeně pokývá hlavou.</p>
<p>„Des se bude ptát, ty Elka přinutíš odpovídat. Už aby byla Moire zpátky, pak si vás bude rovnat sama.“</p>
<p>„Taky bych si přál, aby tu byla,“ zahučí Suntje a promne si bok.</p>
<p>Desmond proplete prsty. „Přál je slabé slovo,“ řekne tiše, „radši bych tam byl místo ní.“</p>
<p>„Pro tebe bysme nešli,“ upozorní ho pichlavě Reay.</p>
<p>„Ona by šla,“ odsekne Desmond a v tu chvíli najde odpověď na svoje pochybnosti. Ona by šla, možná jediná ze všech, co zná. Vždycky šla, a nejen pro něj…</p>
<p>„Zase někam vlezla,“ řekne spíš pro sebe. „Je nepoučitelná, a když ji někdo dobře nezná, tak…“</p>
<p>Aivar uvážlivě popotáhne z dýmky. „Známe ji dost dobře, ale stejně by to nepomohlo,“ řekne. „Měli jsme ji líp vyzbrojit.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Tentokrát v mlhách nebloudím a spánek je opravdu osvěžující, dokonce i po tom, co jsem si uvědomila, že teplé funění, které mě vzbudilo, nepochází od Rváčky, ale že funí mohutný vlk, který se vedle mě stočil. Ivar se zřejmě galantně rozhodl zůstat ve vlčí podobě a teď mi cpe pod pokrývku tvrdé drápaté tlapy. No co, Rváčka to taky tak dělá, zívnu a snažím se myslet na příjemné věci. I snění někdy může být zrádné.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Birně se úzkostí svírá žaludek, Elk si ji zavolal, zrovna když si začala být jistá, že ji nepodezírá. Stojí uprostřed úzké komory ve tvrzi nedaleko Pachtu a nervózně zalamuje prsty. Kněz k ní zvedne oči.</p>
<p>„Umíš léčit?“</p>
<p>Čarodějka se zajíkne. „Jistě, něco…“</p>
<p>„Mám bolesti.“ Elk se nesvěřuje rád, ale bolesti jsou už příliš velké a Vidar není bůh, který by služebníkům pomáhal od nesnází těla. „A vy sami jste v boji k ničemu.“</p>
<p>Birna uhne očima. Ano, nejspíš je v boji k ničemu, ani zdaleka nečekala to, čemu teď musí čelit, a kdyby mohla, vrátila by se zpátky na ostrovy. Existují ale dohody, žaludek se jí znovu zhoupne, když pomyslí na to, co se říká o layeláncích, a skloní se k Elkovi.</p>
<p>„Kde tě to bolí, mistře?“</p>
<p>Muž ukáže na záda a Birna se těch míst lehce dotkne rukou. Pobledne, pohne prsty, pak znovu. Elk sykne bolestí.</p>
<p>„Chtěl jsem, abys to utlumila, ne rozryla, děvče. Poslali sem opravdu výkvět.“</p>
<p>Žena odtáhne ruku. „Není to dobré, mistře.“</p>
<p>Elk si odplivne. „Jistě že to není dobré. Vidare, koho jsi to na mě seslal? Jistě že to není dobré, to mi řekla i ta layelská čubka a vím to sám. Umíš ztlumit bolest? Sám si tam nemůžu.“</p>
<p>Birna se znovu dotkne zad v místě, kde jsou ledviny, Elk zanadává a pak se ozve zvuk podobný výbuchu. Čarodějka zaječí, a ještě než její výkřik dozní, zmizí ve víru oslnivých záblesků. Elk stačí vstát, a to je všechno. Rabe vyráží prsty proti jeho spánku a kněz se sune k zemi jako podťatý strom. Suntje si přehodí bezvládné tělo přes rameno, vztyčí palec a vstoupí za Rabem do portálu.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Ivar tluče hrnky, snad aby mě vzbudil. V místnosti páchne mokrá kožešina a já chvíli bojuju s chutí ho seřvat, Rváčce jsem taky nedovolovala, aby lezla do postele urousaná. No, kousnu se do jazyka, konečně, je to jeho postel.</p>
<p>„Mám ti nějak pomoci?“</p>
<p>Potřese hlavou. Nejspíš o pomoc nestojí, ale je rád, že jsem vzhůru.</p>
<p>„Dokážu se najíst i bez tebe, vědmo, ale rád bych věděl, jakou pomoc vlastně čekáš ty ode mě.“</p>
<p>„Chci Griobalda.“</p>
<p>Vlkodlak potřese hlavou. „Krále? Míříš vysoko. Má kolem sebe gardu, vojsko, má určitě i vlastní čaroděje, a ty, vědmo, odpusť, ale vypadáš, že bys měla ještě dlouho odpočívat. Jsi zesláblá.“</p>
<p>Pohnu prsty. Možná jsem zesláblá, a pokud si to budu chtít ověřit, přilákám nejspíš vidarovce i Chladný vítr. Ohlédnu se po Ivarovi.</p>
<p>„Přesto ho chci.“</p>
<p>Přistrčí mi misku s kaší.</p>
<p>„I kdybych se rozhodl ti pomoci, Moire, jsem pro ty, které jsem znal, vrah a zrůda. Moje jméno žádné dveře neotevře.“</p>
<p>Zkoumavě si ho prohlédnu.</p>
<p>„Ne?“</p>
<p>Zavrtí hlavou.</p>
<p>„Ani teď, ve válce?“</p>
<p>Váhá. Chápu ho, strašně rád by se nejspíš vrátil do hry, ale má šedý kožich, rozpadlý statek a klid. Vrátit se znamená jít naproti posměchu, soucitu, možná odporu.</p>
<p>„Měls přece přátele, ne?“ pokračuju opatrně. „Nemusejí být vysoko, chci jen slyšet i jiné než tvého bratra a chci vědět, kdo usedne na trůn, když padne Griobald. Layelánci se neptají, zboří hradby a jdou, ale mně to nedá. Zažila jsem tolik podrazů, že už nevěřím tomu, co mi strkají před oči. Víš, o čem mluvím?“</p>
<p>„Vím.“ Zájem vzplanul, přece jen je to šlechtic a ani vyhnanství v něm docela nezabilo ambice. „Možná…“</p>
<p>„Zvaž to. Přemýšlej, kdo je spolehlivý, nerada bych, aby tam na nás čekali.“</p>
<p>Ivar si nervózně olízne rty. Vzbudila jsem v něm naději i strach.</p>
<p>„Můžu se nejdřív poptat sám,“ připustí, „zkusit, jestli mě ještě někdo vůbec pustí do domu, jestli se mnou budou mluvit…“ Zkoumavě se na mě zadívá. „Ty s těmi ohořelými vlasy taky nevypadáš zrovna…“</p>
<p>Zamračím se na něj. „Mluvíme tu o politice, Ivare, tady o vlasy opravdu nejde. Nebo je v Posensku zvykem měnit strategii kvůli babě?“</p>
<p>„Jsem pryč dlouho,“ namítne, „mít po boku ženu, která by opravdu vypadala jako mocná čarodějnice, by mohlo pomoci. Takhle vypadáš jako markytánka po boji.“</p>
<p>„Svým způsobem markytánka po boji jsem. Nemůžu riskovat další rvačku, takže nechám tělo, ať dělá, co umí. Máš koně?“</p>
<p>Přikývne. „Jednoho.“</p>
<p>„Unese nás oba.“ To není dotaz, to je oznámení a Ivar to tak bere.</p>
<p>„Zabalím si.“</p>
<p>Trpce se usměju. „Já nemám co balit,“ rozhodím rukama a ve vlkodlakovi to vzbudí soucit.</p>
<p>„Ze začátku je to vždycky nejhorší, pak si člověk zvykne. Bylas… bohatá?“</p>
<p>Nejspíš se mu vybavují smutné vzpomínky na vlastní pád.</p>
<p>„Bohatá, chudá… byla jsem v životě už skoro všechno. Taky zavřená a před popravou, takže tohle snesu.“</p>
<p>„Tu polovinu tváře, co nemáš pod strupem, máš moc hezkou.“ Možná se mě snaží potěšit, možná na něj doléhá tíha samoty. Usmívám se, abych neurazila, a strup mi praská.</p><empty-line /><p>10. KAPITOLA</p>
<p><image xlink:href="#_8.jpg" />Birna narazí zády na trám, sesune se k zemi a rozpláče se. Tohle je přesně to, čeho se bála, důvod, proč Moire nechala utéct, a stejně to nepomohlo. Suntje ji zvedne ze země a znovu se napřáhne. Dobře ví, že čarodějku nakonec fyzické násilí vyděsí mnohem víc než zaklínadla.</p>
<p>„No tak znova, maličká… Ta vaše parta má něco, co nám patří. Kde je Moire?“</p>
<p>Birna zavrtí hlavou a Suntje ji praští. Vzlyky přejdou v jekot a Desmond se odlepí od zdi.</p>
<p>„Nech ji,“ chytne layelánce za rameno. „Vždyť jí nedáš ani čas, aby nám něco řekla. Ty,“ obrátí se k Birně a jednoduchým kouzlem zastaví krev, která se jí řine z nosu, „víš, kde Moire je?“</p>
<p>„Nevím,“ vyhrkne dívka, „ale mluvila jsem s ní. Já… sundala jsem jí pouta, měla jsem strach.“</p>
<p>„Sundalas jí pouta?“ To zaujme i Rabeho, který vstane a přejde k Birně. Odhrne jí vlasy z tváře. „Proč jsi jí sundala pouta?“</p>
<p>„Protože jsem se bála.“ Čarodějka hledí layelskému představenému do tváře vytřeštěnýma očima. „Slyšela jsem o Layele spoustu… věcí,“ zamžourá skrz otok na oku, „a potvrdilo se to.“</p>
<p>Rabe pokývá hlavou. „No, ono se leccos povídá. Takže jsi Moire pustila a doufalas, že to bude stačit, aby tě layelánci nezmydlili, neznásilnili a pak nehodili do žumpy. No… myslím, že do žumpy tě zatím nehodíme, a až najdeme Moire, možná na tebe budou chlapi i milí.“</p>
<p>Žena se ztěžka nadechne. Dobře si všimla, jak podmíněné Rabeho ujišťování je, a klidu jí to nedodalo.</p>
<p>„Zmizela, otevřela portál…,“ Birna doufá, že situaci dokáže vysvětlit, „byla zraněná, ale vypadala, že se o sebe dokáže postarat.“</p>
<p>„Zraněná?“ Tohle zajímá Desmonda. „Co jí přesně bylo?“</p>
<p>Čarodějka k němu obrátí hlavu. „Byla popálená, ale tak ji už přinesli. No a pak ji spoutali kryptinem,“ nechce se jí pokračovat, protože má strach, že všechno, čím Moire prošla, jí layelánci dopřejí dvojnásobně, „a Elk ji vyslýchal. U toho jsem nebyla.“</p>
<p>„Hm,“ zamručí Suntje a Birnu to příliš nepovzbudí.</p>
<p>„Pak začali chodit Griobaldovi vojáci,“ řekne opatrně. „Myslím, že ji bili, aspoň naši to říkali. Nelíbilo se jim, že čarodějku mučí takoví… Zdálo se, že ctihodná,“ Birna si teď opravdu dává pozor na jazyk, „ztrácí síly a tak…“</p>
<p>„Dostalas strach a pustilas ji.“</p>
<p>„Ano,“ přikývne Birna. „měla jsem strach, že zemře. Nechali ji,“ vlastně to nechce říkat, ale strach a pochybnosti ji přinutí, „nechali ji ležet ve zvratcích a v mokru.“</p>
<p>„To se dělává,“ připustí Rabe. „Na Moire asi slabé, ale na tebe by to stačilo, na spoustu ženských by to stačilo. Nechat vás ve špíně, nevšímat si cukrbliků, znejistíte, holčičko, jste zvyklé jinak. Na Moire to, předpokládám, bylo málo, když ji pak začali řezat.“</p>
<p>Birna jen němě kývne.</p>
<p>„Jak je to dlouho, co utekla?“</p>
<p>„Tři dny“</p>
<p>„Neozvala se,“ Desmondovi se žaludek stáhne strachem a Suntje mu věnuje pohrdavý pohled.</p>
<p>„Neozvala, to je jasné. Kdyby hledala nás, můžou ji najít jiní, a ona asi ještě není dost silná, aby se ubránila. Neví, že máme Elka.“</p>
<p>Desmond semkne rty. Tohle všechno mu dochází, ale Moire se přece vždycky ozvala, vždycky, a rozumové argumenty jeho strach nemírní.</p>
<p>„Vždycky se ozvala,“ odsekne.</p>
<p>„Layelánec takovou blbost neudělá,“ řekne přesvědčeně Suntje.</p>
<p>Birna se choulí na zemi, ráda, že si jí chvíli nevšímají. Mohla by se pokusit o útěk? Jen na to pomyslela a Rabe ji kopancem překulil.</p>
<p>„Buď hodná holčička, dítě moje, a zbudou ti jen vzpomínky na pár nepříjemných chvilek, ale pokud začneš vyvádět…“ Konec věty visí ve vzduchu jako oprátka a čarodějka už nemyslí na nic. Její strach je silný a vše pohlcující.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Není to poprvé, co se s někým dělím o sedlo, ale málokdy to bylo tak málo pohodlné jako dnes. Ivar se ode mě odtahuje co nejdál, kůň, zanedbaný chladnokrevník, toho pod sedlem moc nenachodil a cesta lesem není projetá. Nevydržím, přitáhnu koni uzdu a obrátím se k dlakovi…</p>
<p>„Co to vyvádíš?“</p>
<p>Olizuje si rty. „Nic.“</p>
<p>Je mi ho líto, vážím si toho, že ani šedý kožich ho nezbavil vychování a jistých dvorských ohledů.</p>
<p>„Nechceš u mě sedět blízko?“</p>
<p>„Nemůžu,“ hlas má zastřený a dívá se stranou.</p>
<p>„Není řešením bordel?“</p>
<p>Posune se v sedle a hrudí se teď opírá o má záda.</p>
<p>„Ne. Měním se při tom…“</p>
<p>„Při tom?“ podivím se. Nedovedu si to technicky představit.</p>
<p>„Po tom,“ upřesní. „Hned po tom.“</p>
<p>„Pěkné,“ hvízdnu uznale. Ten, kdo kletbu utkal, znal svou práci. „Ale jinak nic, ne? Jen se změníš ve vlka a nic dalšího.“</p>
<p>„Není to dost?“</p>
<p>„Není to neřešitelné.“</p>
<p>Jedeme dál mlčky. Samota je mrazivá zkušenost, pomyslím si.</p>
<p>„Ty víš, proč tě prokleli?“</p>
<p>Trhne rameny. „Těžko říct, možná vím, možná ne.“</p>
<p>„A víš, kdo to udělal?“</p>
<p>Zavrtí hlavou. Tak to chodí, s prokletími se málokdo z branže chlubí. Mívají dlouhé stíny.</p>
<p>„A snažil se tě někdo…“</p>
<p>„Paní Moire,“ přeruší mě, „když mě prokleli, podezříval jsem ženu a zabil jsem ji. Pak už se nikdo nesnažil o nic, byli rádi, že jsem pryč.“</p>
<p>„Ale peníze ti dali, ne?“ pokračuju neúprostně.</p>
<p>„Bez peněz bych možná nebyl tak docela pryč. Nejsem žebrák, tedy, nebýval jsem…“</p>
<p>Nechce se mi pokračovat, řezat do živého, ale musím. Hledám přece odpovědi, Layelánci možná odvádějí práci, ale já, já se ptám. Možná je to důvod, proč mě Rabe ve své smečce chtěl, pod žebry mě bodne pochybnost. Možná mě nechtěl vůbec a jen jsem se připletla do hry. I to je možné, jestli mě nehledají… Ivar si povzdychne, ale on evidentně sleduje vlastní myšlenky. Les nad našimi hlavami je jako střecha, jako doupě, a mně se ani nechce pryč, jenže za mnou sedí vlkodlak jako živá připomínka toho, že ani ticho lesa nemusí být spasitelné.</p>
<p>„Ivare, co se stane, když přijedeš na Grussten? Co udělá tvůj bratr?“ Zpola čekám trhnutí, kletbu, ale nestane se nic.</p>
<p>„Co by dělal? Otec mě po vraždě vydědil, mladý nemusí hnout ani prstem. Patří mu to tam, mně nic.“</p>
<p>„Uhm,“ polknu. Možná že jsem pitomá, když ještě ve svém věku čekám ohledy. Já jsem pitomá a Grussteni pragmatičtí. Jeden syn se nevyvedl, je tu další, žádné dělení, to jen způsobuje problémy. Plesknu Ivara po stehně.</p>
<p>„Takže nic není tvé, vydědili tě i všichni příbuzní z matčiny strany, všechny tety a…“</p>
<p>„Co na tom záleží?“</p>
<p>„Když se hýbou hranice panství, záleží na všem,“ povzbudím ho. Nevěří.</p>
<p>„Měním se pořád, vědmo. Hodně často, když mám ženskou, když se rozčílím, když mám hlad, dokonce i když mám strach. Nemůžu…“</p>
<p>„Jsou cesty…“</p>
<p>„Pro mě ne. Jsem šlechtic,“ konečně v něm potlačovaná pýcha zvedla hlavu, „snad pro někoho z vašich, ale pro erbovníka? Poddaní by to nikdy…“</p>
<p>Obrátím oči v sloup. „A neukazuje šlechta kolikrát poddaným horší věci? Umrskaní podkoní, holčičky, co slouží u stolu i v posteli…“</p>
<p>Zachmuří se. Nechápe. To, že někomu ujede ruka s bičem, je omluvitelná nerozvážnost, ale kletba, kletba je něco jiného. Zkusím těžší kalibr.</p>
<p>„Potřebuju spojence.“</p>
<p>„Spojence?“ Ještě pořád nevěří.</p>
<p>„Nevyznám se tu, Ivare. Nevím, kdo je s kým, kdo proti komu, kdo komu co dluží…“</p>
<p>Hořce se usměje. „Já už to nevím, vrahům a zrůdám se nesvěřují.“</p>
<p>„Zkus to… Ivare, já nejsem obyčejná vědma, jsem představená Bratrstva a zmůžu ledacos. Taková nabídka už nemusí nikdy přijít, a ty v lese nejsi šťastný“</p>
<p>„Poštvou na mě psy,“ Ivar se šklebí a já vím, že zabral. Ještě se bojí uvěřit, ale vím, že touha vrátit se v něm zvedá hlavu. A já koneckonců nelhala, když jsem říkala, že potřebuju pomoc, jakmile nepřišla z té strany, ze které jsem ji čekala nejvíc. Jakkoli se tomu rozum vzpírá, připadám si na chvíli jako dítě, jemuž otec sebral poníka a pak ho poslal rasovi, představa, že Rabemu na mně vůbec nezáleží, zabolela a zanechala kyselou pachuť ztráty.</p>
<p>Dál jedeme mlčky, a když letmo nahlédnu do Ivarovy mysli, vidím tam vlající korouhve. No co, pomyslím si, kdyby se něco zvrtlo, aspoň zemře šťastný.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Desmond ví, že se nechce dívat, ale nedá mu to. Kdyby bylo na něm, použil by klasičtější metody, ale pro Rabeho jsou zřejmě příliš primitivní. Usmívá se společensky na spoutaného Elka a ze všeho nejvíc Desmonaovi připomíná kocoura. Kocoura, sklánějícího se k myši s přeťatým hřbetem.</p>
<p>„Rád tě zas vidím, Elku. Slyšel jsem, že ti zdraví neslouží jako dřív.“</p>
<p>Vidarovec si uplivne, ale slina skončí na jeho haleně.</p>
<p>„Co je ti po mém zdraví, žoldáku? Už ses taky dal na roznášení nákazy?“</p>
<p>Rabe se šklebí, Suntje směje, jen Desmond mlčí. Všichni roznášíme nákazu, pomyslí si a vstane.</p>
<p>„Popletl sis strany,“ nakloní se k Vidarovu knězi, „ale nejspíš to nikdy neuznáš.“</p>
<p>„Musel by k poznání dojít zatraceně rychle,“ upozorní Desmonda Rabe, který stojí vedle s rukama založenýma na hrudi.</p>
<p>„Třeba dojde, při vhodném vedení.“ Suntje se na představení naopak těší.</p>
<p>„No, oficiality jsme si odbyli, dáme se do práce. Kde tě to bolí?“ Rabe se tváří jako chirurg, který váhá, kudy povede řez.</p>
<p>„Nebolí mě nic.“ Elk možná vyslal modlitbu k Vidarovi, možná si na okamžik představil rozkoš, kterou by mu přinesl boží zásah v téhle chvíli, ale pak se Rabeho ruka dotkla jeho zad. Bolest je ostrá jako nůž.</p>
<p>~</p>
<p>Jsou způsoby mučení, které způsobují destrukci těla, pak jiné, delikátnější, které se dotýkají duše, a konečně ty, které dokážou zasáhnout obojí. Rabe ví, že nesmí přenechat vládu vzteku, že teď nesmí myslet na Moire, koneckonců je věcí jeho cti, aby si Elk smrt užil. Ovládá se, ovládá a pracuje tak, jak už umělci pracovat dokážou. S fantazií.</p>
<p>~</p>
<p>„Ošklivý případ, ty tvé ledviny,“ starý čaroděj účastně pokývá hlavou a prsty sevře Elkovu bradu. „V našem věku už si na sebe musíme dávat pozor,“ uchechtne se.</p>
<p>Elk by mu rád odpověděl, ale v ústech má sucho. Vidare, jen těžko v sobě hledá pokoru, Pane, pomoz mi, dělám to pro tvou slávu, pro tvou… Rabe se znovu dotkne jeho zad a Elk pochopí jeho záměr. Hořká chuť žluči, kterou cítí v hrdle, je jen předzvěstí budoucího.</p>
<p>~</p>
<p>„Je to zlý, když ledviny přestanou fungovat, vlastně tě zabij ou vlastní jedy,“ Rabe rozumuje a oba mladší čarodějové mu mlčky naslouchají. Co na to říct, to, co Rabe před jejich očima podniká, je fascinující, ale také obludné. Elk se snaží vzdorovat, ale jeho vlastní tělo ho zradilo, tráví ho spolehlivěji než jed v poháru.</p>
<p>„Ta vaše čubka zabíjí aspoň rychle.“ Elk přemýšlí nahlas, myšlenky se mu pletou.</p>
<p>„Naše čubka, no vidíš, pobavme se o ní.“ Rabe zachovává lehký konverzační tón, možná ho rozjařuje agonie protivníka, možná se dokáže tak dokonale ovládnout. „Nezabils ji, že? Základní chyba, kmotře, s nebezpečným protivníkem není možné hrát si moc dlouho. Kdybys ji zabil hned, jak ji přinesli, umíral bys teď jako už po staletí nikdo jiný, ale mohlo tě hřát vědomí, žes ji dostal. Takhle ji ta malá povětrnice pustila.“</p>
<p>„Co?“ sykne Elk. Má pocit, že mu praskne hlava, a kůže po celém těle ho svědí tak, že by dal hodně za to, aby se mohl podrbat, ale Rabeho výsměšný hlas pronikl skrz hradbu útrap tělesnosti. „Co?“</p>
<p>„Birna,“ zasměje se Rabe, „kdo jiný. Tolik slyšela o slávě našeho Institutu, že raději Moire pustila. Roztomilé, ne? Tvrdí, že se tak chtěla vyhnout znásilnění. Holky mají divné nápady,“ nakloní se k mučenému důvěrně.</p>
<p>„Birna.“ Elk už se nemodlí, vlastně na Vidara úplně zapoměl. Jak se mohl tak splést, zpětně si vybavuje strach a nejistotu ženy, vědomí viny… Byl k tomu slepý, připadala mu tak neschopná, neškodná… Rabe by podobnou chybu neudělal.</p>
<p>„To neudělal,“ layelánec teď stojí tak, aby se mu Elk pohledem nemohl vyhnout, „jistě že neudělal. Pro mě ženské nejsou jiný živočišný druh, Elku. Měls občas s nějakou zajít do vrbiček, udělalo by ti to dobře.“</p>
<p>„Poslali mi zrádce,“ drtí vidarovec mezi zuby a pokouší se udržet oči otevřené. Je unavený, chce se mu spát a otoky ho pomalu rdousí, je to, jako by se topil sám v sobě.</p>
<p>„Skonči to, layelský,“ zasípá, „nevím, kde ta vaše děvka je, a s lidmi z Větru se Griobald proti vám neudrží. Pokud nechceš zachovat čest mně, zachovej ji aspoň sobě. Ale možná Layela čest neuznává. Pak nejsi voják, ale kat.“</p>
<p>~</p>
<p>Desmond, který dosud scéně přihlížel jako hypnotizovaný, se rozhlédne. Suntje sleduje Rabeho s dychtivostí vlka, čekajícího, až kořist padne, ve vzduchu visí pach Elkova potu, čpící nemocí a smrtí. Tohle jsem přece nechtěl, Desmondovi se vybaví krásné, blýskavé a lahodné představy, které měl, když ho rodiče jako kluka poslali do Institutu. No ano, starší bratr zdědil zámeček i pole a on… vlastně byl docela rád, že se vymkne kontrole rodičů, že jeho údělem nebudou žena, děti a sousedské rozbroje, ale velký svět. No, teď to tedy má. Nemoci, rvačky a vraždy, ženu, která je věčně jednou nohou na druhém břehu, a děti? Kdo by myslel na děti? Bratr už má klid, zemřel před několika desítkami let a na jejich zámku dávno hospodaří jeho syn. Chtěl by tohle? Ženskou, co odkvétá, povolenou kůži na břiše, bolest v kloubech a vědomí, že… ze zamyšlení ho probere zdušený výkřik. Elk se zalyká a lapá po dechu.</p>
<p>„Nevím, kde je. Kdybych to věděl, byla by už mrtvá, obě by byly mrtvé, kdyby nebylo té zatracené nemoci, věděl bych včas, že…“</p>
<p>Rabe s uvážlivou důkladností načrtne ukazovákem do vzduchu znak a Elk začne dávit.</p>
<p>„Samozřejmě že nevíš, kde je, kmotře, to všichni chápeme, ale dotknul ses jí a takové jednání zasluhuje trest. Víš, mrzí mě, že nejsi v lepší kondici, užili bychom si víc společných chvil, ale konečně, máme i jinou práci. Suntje,“ obrátí se k plavému muži a ten vstane, „dělej Elkovi společnost, nikdo nemá umírat sám.“</p>
<p>„Jistě,“ skloní Suntje hlavu, „rád.“</p>
<p>„A ty pojď,“ kývne Rabe na Desmonda, „musíme najít Lišku a tady bys stejně nebyl nic platný.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Kam teď?“</p>
<p>Ivar váhá, ne snad, že by nevěděl, ale zřejmě na něj dolehly pochybnosti.</p>
<p>„Moire, možná by bylo lepší, kdybychom se někde zastavili a ty sis sehnala nějaké šaty.“</p>
<p>Odklašlu si. „Nehledá mě jen Elk, milý příteli. I Griobald by se se mnou opravdu rád seznámil, navíc s těmi ohořelými vlasy vypadám poněkud… výstředně. Vážně nemáš žádného dobrého přítele?“</p>
<p>Dlak se na mě dívá a cítím, jak se chvěje, zatíná zuby, pak zasténá… shodím ho ze sedla ještě dřív, než mu začne růst srst, potom sesednu sama, pevně přidržím koně a pozoruju, jak se v bolesti a praskotu kostí v člověku rodí zvíře.</p><empty-line /><p>11. KAPITOLA</p>
<p><image xlink:href="#_9.jpg" />„Jsi v pořádku?“ Desmond se sklání nad Birnou, která se choulí v koutě stodoly, houni pevně omotanou kolem těla. Žena neodpoví.</p>
<p>„Byl tu Suntje?“</p>
<p>Čarodějka leží bez pohnutí, jako by spoléhala na to, že totální nehybnost ji uchrání před dalším útokem.</p>
<p>„Birno, nejsem layelánec, Moire je moje žena, prostě ji jen hledám. Chci ti pomoci.“</p>
<p>„Chceš pomoct hlavně sobě,“ zamumlá Birna. „Já tu neznamenám nic. Ano, byl tu ten… Suntje. Byla jsem blázen, když jsem si myslela, že stačí layelánce pomoci, aby mě ušetřili. Nezajímá je to.“</p>
<p>„Ušetřili tě.“ Desmond ženu chápe, chápe ji do hloubi duše, ale říct jí to musí. „Dopadla bys mnohem hůř, kdyby tě podezírali, žes jí ublížila.“</p>
<p>„Znásilnil mě.“ Birna se ještě těsněji zabalí do přikrývky a Desmond se odmlčí. Tohle je rozdíl mezi Birnou a Moire, pomyslí si. Nenechala by Suntjeho jen tak odejít, pokusila by se ho svést a možná by se jí to i povedlo. Birna pláče.</p>
<p>„Můžu tě ošetřit, jestli chceš,“ nabídne Desmond. „Pokud tě bil, nebo…“</p>
<p>„Nemusel mě bít. Mám na krku tohle,“ ukáže Birna na kryptinový obojek, „a jsem ženská. Neubráním se mu.“</p>
<p>„A Moire?“</p>
<p>„Sundala jsem jí pouta a víc nechtěla,“ čarodějka odvrátí hlavu, aby se nemusela setkat s Desmondovým pohledem.</p>
<p>„Jak na tom byla?“</p>
<p>Čarodějka přitáhne nohy k břichu a posadí se.</p>
<p>„Popálenou už ji přinesli, pak ji vyslýchal Elk.“</p>
<p>„Elk ji nenávidí.“</p>
<p>„Nebyla jsem u toho,“ odsekne Birna, „nevím, co s ní dělal.“</p>
<p>Ani Desmond to neví, ale dovede si dobře představit, čím si Moire prošla.</p>
<p>„Takže na tom nebyla moc dobře, když odcházela, co?“</p>
<p>„Griobald poslal své lidi, chtěli ji odvézt do Pachtu, a předtím ji…“</p>
<p>„Bili?“</p>
<p>„Naši říkali, že ano. Víš,“ konečně se Desmondovi zadívá do tváře, „nelíbilo se nám to. To není dobré pro nikoho, když lidé vidí našince bezmocného.“</p>
<p>„To není,“ připustí unaveně Desmond. „Jak vlastně vypadala, když jsi jí sundala pouta? Mohla aspoň stát na nohou?“</p>
<p>Ve stodole je horko, prach stoupá do krku a Desmondovi je mizerně. Nepochybně je mizerně i Birně, která se celá zhroutila do sebe, rusé vlasy rozcuchané a modřiny podivně kontrastující s pihami kolem nosu. Moire má vlasy úplně rudé, pomyslí si absurdně Desmond a pak ho dostihne představa drobné ženy, zalité krví. Ví proč, když si Moire barvila vlasy, všechna voda v kádi byla červená a oni si z toho často dělali legraci. Teď možná někde leží v krvi doopravdy.</p>
<p>„Otevřela portál.“ Birna zřejmě soudí, že na tom Layelánka musela být docela dobře, ale Desmond si tak jistý není. Portál otevřela, jistě, ale nejspíš už nedokázala najít místo, kde chce z Brány vyjít. Projít portálem bez cíle je nebezpečný podnik i pro zkušené. Čaroděj má zase o něco větší strach.</p>
<p>„Můžu se teď na něco zeptat já?“</p>
<p>Desmond pokrčí rameny. „Když budu znát odpověď…“</p>
<p>„Co se mnou udělají?“</p>
<p>„Jestli najdou Moire, tak tě pustí. Jestli ne…,“ Desmond cítí smrtelné vyčerpání, „nevím, co by dělali, kdyby se Moire něco stalo. Rabemu na ní hodně záleží.“</p>
<p>„Umučí mě,“ zašeptá Birna.</p>
<p>„Když mi ji pomůžeš najít, Birno, když mi teď řekneš všechno, kdejakou pitomost, která by mohla pomoci, abych ji našel, neumučí tě, to ti slibuju.“</p>
<p>Birna ohmatává potenciálního zachránce pohledem a Desmond si najednou uvědomí, jak mladá vlastně čarodějka je. Layela aspoň posílá žoldáky, přizná svým společníkům, Chladný vítr mláďata. Děvče teď prochází tvrdou školou, a jestli přežije, nejspíš skončí hůř, než se to kdy Moire podaří.</p>
<p>„Máme svinskou práci, děvče,“ zavrčí a vstane. „Kdyby tě něco napadlo, řekni. Rád tě vyslechnu.“</p>
<p>Dívka si nepřítomně mne ramena.</p>
<p>„Chci se zeptat ještě na jednu věc,“ ozve se potom.</p>
<p>„No prosím…“</p>
<p>„Co je s Elkem?“</p>
<p>V dívčině hlase teď zní vztek, bezmála nenávist. Když trpí ona, která se na Moire ničím neprovinila, co je s vidarovcem, jenž čarodějku trýznil.</p>
<p>„Už nežije, byl hodně nemocný,“ Desmondovi se nechce téma příliš rozebírat a Birna na tom netrvá. Poznala už layelské metody natolik, aby si nepřála znát podrobnosti.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Křoví se rozhrne a v jeho stínu zasvítí šedá trojúhelníková hlava.</p>
<p>„Že jdeš.“</p>
<p>Oblečení, které jsem z něj s námahou strhala, dosud leží na zemi, valach se pase u stromu a já nastavuju tvář slunci. Strup praská, ale z toho si nic nedělám, stejně bude vyžadovat mnoho hodin práce, než zas budu vypadat k světu. Dlaní si uhladím zbytky vlasů a srdce se mi sevře. Teď, teprve teď jsem opravdu vstoupila do Layely, dojde mi a chce se mi brečet. Právě teď by tu měl být Rabe, který mě nehledá.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Ta čubka bláznivá,“ Rabe udeří zaťatou pěstí do dlaně, „nemůžu ji najít.“</p>
<p>Opírají se s Desmondem o zeď stodoly, oči zavřené.</p>
<p>„Já ale vím…,“ začne Desmond. Starý čaroděj ho přeruší.</p>
<p>„Taky vím, ale ‚vědět‘ je v tomhle případě něco jiného než ji najít. Mlčí, nečaruje, nehledá.“</p>
<p>„Nemůže vědět, že je Elk mrtvý. Je opatrná.“</p>
<p>„Opatrnější než opatrná. Je opravdu dobrá, ale…“</p>
<p>„Ale už to není tak docela ona, co?“</p>
<p>Rabe otevře oči a se zájmem pohlédne na Desmonda.</p>
<p>„Proto jste od sebe?“</p>
<p>„I proto. Na všem jí přestalo záležet. Dřív domů tahala pomlácené pasáky, dneska by jim rozšlápla hlavu, dřív šla raději do hospody, dneska bez mrknutí schůzuje, soudí, vylučuje, odměňuje a kárá. Taková to byla rozkošná holka…“</p>
<p>„Chtěl bys, aby dopadla jako Antje a zůstala ‚rozkošná‘ do pěti set let? Všem za matraci?“</p>
<p>„Copak jsou jen tyhle dvě možnosti?“</p>
<p>„Pro jiné ne, pro Moire jen tyhle. Neumí spokojeně žít v pěkné věžičce s muškáty za okny, tos snad věděl.“</p>
<p>Desmond mlčí.</p>
<p>„Jasně, nevěděl. Stačilo ti, že má rudý vlasy a černýho bobra. Desmonde…“</p>
<p>Čaroděj přimhouří jediné zdravé oko. „S kšticí a černým bobrem člověk nevydrží přes deset let. Já na ní mám rád i jiné věci.“</p>
<p>Rabe se rozkašle.</p>
<p>„Hlavně jiné věci.“</p>
<p>„Ale bobr dobrej, ne? Co budeš dělat, až ji najdeme?“</p>
<p>„Pokud ji najdeme.“ Desmond najednou není rád, že tu stojí s Rabem, přál by si společníka, který by nebyl tak krutě pragmatický.</p>
<p>„Najdeme, a ona bude chtít vyhrát válku, aspoň doufám.“</p>
<p>Muži stojí mlčky, myslí na rusovlasou ženu, která se někde v dálce skrývá pod příkrovem mlčení, a ticho na nich leží jako kouř v údolí. Pak se Rabe narovná.</p>
<p>„Mám ji, a jakmile ji najdem, vynadám jí. Tak my ji prý nehledáme…“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Ten Kufurth, kdo to je?“ sedím v sedle a Ivar, už proměněný a trochu roztřesený, vede koně.</p>
<p>„Znali jsme se jako děti, i potom, později, když jsme jezdili s Lowenem jako jeho družiníci. Není to rodinný přítel, chápeš?“</p>
<p>Nechápu, ale myslím, že to nevadí. Na ohledy je tu on.</p>
<p>„Takže nás neudá?“</p>
<p>Dívá se na mě bezmála vyčítavě.</p>
<p>„Ano, nebo ne?“</p>
<p>„Neměl by.“</p>
<p>„A bude vědět, kam jít, koho se zeptat?“</p>
<p>Ivar krčí rameny, zdá se, že se z proměny ještě pořádně nevzpamatoval.</p>
<p>„Co mu mám říct o tobě?“ zeptá se po chvíli rozpačitě.</p>
<p>„Že bojuju na straně šlechty, že pokud nám pomůže, nebude litovat, prostě takové ty věci.“</p>
<p>Pochybovačně si mě prohlédne a já znejistím. Opravdu je to tak zlé?</p>
<p>„Tady ženy obvykle nebojují,“ upozorní mě.</p>
<p>„Čarodějnice bojují všude,“ odseknu s přesvědčením. „Alespoň některé čarodějnice.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Kde je?“ Desmond Moire potřebuje, musí s ní mluvit, už jednou mezi nimi nedořešený spor zůstal a v téhle divoké době člověk neví, jestli mu vůbec bude dopřán čas usmířit se.</p>
<p>„V lese s nějakým divným chlapem.“</p>
<p>„Zraněná?“</p>
<p>„Nejspíš popálená, chlapče, byl to jen záblesk, nestihl jsem jí spočítat modřiny. Nemá vlasy.“</p>
<p>Čaroděj polkne.</p>
<p>„Zakládala si na nich.“</p>
<p>„Teď má asi jiné starosti,“ odbude ho Rabe. „Bež si sbalit a totéž řekni Suntjemu.“</p>
<p>„Nepůjdem hned?“</p>
<p>„Nic jí nehrozí a nevíme, jestli už Griobald nenašel za Elka náhradu. Proč nechávat stopu?“</p>
<p>„Ty o ni nemáš strach?“</p>
<p>Rabe se k němu prudce otočí, v očích hněv.</p>
<p>„Strach tě dostane nanejvýš tak na hřbitov, já ji chci dostat zpátky.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Je večer a my se konečně blížíme k nevelké tvrzi. Ivar je čím dál nervóznější a na mě dolehla únava. Nakonec si budu muset pomoci magií, protože na vlkodlakovy vzpomínky se neodvážím spolehnout. Zkusmo zvednu ruku ke tváři, vypadat trochu civilizovaněji by se teď mohlo hodit. Výron Síly mě překvapí, popálenina bolí jako čerstvá a já na okamžik zapochybuju o své schopnosti léčit. Kůže pod strupem se napíná a svědí, takže dám ruku raději dolů. Ivar mě se zájmem sleduje.</p>
<p>„Vypadá to líp,“ řekne, zřejmě spíš aby mě potěšil.</p>
<p>„Vypadá to příšerně,“ ozve se za mnou známý hlas. „Nemysli si, že když jsi teď layelánka, můžeš vypadat jako lancknecht.“</p>
<p>~</p>
<p>„Rabe,“ možná navenek nevypadám moc nadšeně, ale hrdlo se mi stáhlo, „já věděla, že jakmile si ten ksicht budu chtít opravit, najdou mě. Desi,“ zvednu ruku k pozdravu, „naverbovali tě, nebo co?“</p>
<p>Stáhne obočí a Ivar ke mně nejistě vzhlédne.</p>
<p>„Kdo to je?“</p>
<p>„Čarodějové,“ uplatním svůj uklidňující úsměv a pokynu Desmondovi, „tenhle umí ty odeklínadla, jestli na to bude čas, každopádně… Co kdybychom toho Kufurtha navštívili všichni?“</p>
<p>~</p>
<p>Teď už to není tak jednoduché jako s mlčenlivým dlakem.</p>
<p>„Máš to zanícené, Moire, měla bys ses vrátit domů, vyléčit se a pak…“</p>
<p>„Nemáme čas tlouct se po zavšivených tvrzích, všude se bojuje.“</p>
<p>„Smráká se, za chvíli nás nepustí dovnitř.“ To se připomenul Ivar, rozpačitý z náhlého ruchu.</p>
<p>„Možná by bylo užitečné promluvit si s někým z místních, ne? Zadavatelé práce, hm, nebyli zrovna sdílní,“ mrknu na Rabeho. Tváří se vážně.</p>
<p>„Nebyli, ale je otázka, jestli vůbec něco vědí. Mimochodem, Elk je mrtvý.“</p>
<p>„Kurva.“</p>
<p>„Kurva?“ podiví se Rabe. „Potřebovala jsi ho k něčemu? Vyptali jsme se důkladně, neboj. Po pravdě, nevydržel by, kdybychom na tebe chtěli čekat.“</p>
<p>„A věděl něco?“</p>
<p>„Nevěděl nic. Hledal jen další působiště pro Vidarovu církev a to, že mohl dostat tebe, byla taky motivace. Politika ho zajímala, jen pokud by mohl Griobaldovi nacpat toho svého potrhlého boha.“</p>
<p>„A o toho Griobald nestál.“</p>
<p>„Tak.“</p>
<p>„Máme své bohy,“ ohradí se Ivar. „Uctíváme Puruvita a jeho ženu Bregu, nepotřebujeme…“</p>
<p>„Jasně že ne,“ mírním ho. Do náboženských debat se mi nechce pouštět. „Každopádně jsme na začátku a nevíme nic. Za zeptání nic nedáme.“</p>
<p>„Moire,“ Desmond má evidentně cosi na srdci, ale teď na to není vhodný čas.</p>
<p>„Dáme?“ obrátím se k Rabemu a ten rezignovaně zavrtí hlavou.</p>
<p>„Tak jdem.“</p>
<p>„Počkej,“ zadrží mě čaroděj a šátkem, který vytáhl z kapsy, mi začne z tváře loupat krevní sraženinu.</p>
<p>„Nech to, ať se to pořádně zajizví,“ pokusím se ho odstrčit, ale nedá se.</p>
<p>„Hezké ženské lidi spíš řeknou,“ poučí mě a pomalými tahy prstů mi opravuje kůži kolem nosu, řasy, obočí… „Víš, děvče, jsem rád, že jsi přijala Layelu se vším všudy, a tohle je zbraň jako každá jiná. Jen odstraňuju rez.“</p>
<p>Cosi podobného lítosti mi zevnitř brnká na žebra, ale nechávám to tak. Nedokážu se už vrátit ke starému životu, možná proto, že se už kam vrátit prostě nemám. Chci vyhrát tuhle válku a srdce mě tíží věcmi, jejichž dosah nedohlédnu.</p><empty-line /><p>12. KAPITOLA</p>
<p><image xlink:href="#_10.jpg" />Tábor hoří a Aivar pozoruje prchající vesničanky s pocitem vlka, který je už prostě příliš rozvážný, aby honil kolouchy. Reay a Urvas si možná vyberou… poté co zdecimují strážné a jednoho dva přivedou k výslechu. Aivar vlastně ani neví, na co se ptát, ale výslech zajatců je prostě nutný. Pro pořádek… stejně jako ty vesničanky.</p>
<p>Zamíří do středu tábora, cestou odkopne povalený sud a uplivne si překvapením, protože ze sudu se vykutálí ženská a dvě děti.</p>
<p>„Zmiz,“ řekne čaroděj laskavě ženě, ochromené strachem, „za chvíli to tu bude hořet celé.“</p>
<p>Vesničanka se nepohne, jen se na něj dívá a děti tiskne k sobě.</p>
<p>„Uhoříte.“</p>
<p>Žena němě pohybuje rty a Aivarovi dojde, že čeká na smrt.</p>
<p>„Zabili mi muže,“ šeptá.</p>
<p>„Jestli nezvedneš zadek, zařvou i děcka,“ táhne ji Aivar za rameno ze země. „Běž.“</p>
<p>Děti se drží matčiny sukně, žena se ohlíží přes rameno a layelánec pochopí.</p>
<p>„Nepoštvu psy, neboj.“</p>
<p>Konečně se rozběhne, potácivě a nemotorně, a děti ji následují jako štěňata nemocnou fenu.</p>
<p>Aivar si uplivne. Vlastně chtěl rybařit u nějakého opuštěného jezera a teď tu stojí uprostřed spáleniště.</p>
<p>„Svinstvo,“ řekne tiše a pohybem ukazováku zapálí další z pobořených baráků.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Osazenstvo tvrze buď není pohostinné, nebo není vůbec. Ivar buší na bránu, ale nikdo se neozývá.</p>
<p>„Přestěhoval se?“ zkusí to Desmond a Ivar ho stihne nevraživým pohledem.</p>
<p>„Je to jejich rodinná tvrz. Kam by se stěhoval?“</p>
<p>Obcházím kolem vrat, všímám si otisků kopyt na cestě, čerstvých koňských koblih…</p>
<p>„Otevřu,“ rozhodnu se, a než kdokoli stačí zareagovat, brána povolí.</p>
<p>„Nepozvali nás,“ Ivar je v trapných rozpacích.</p>
<p>„Je válka.“</p>
<p>Rabe se směje. „Jo, tím omluvíš skoro všechno. Jdem.“</p>
<p>Desmond cosi šeptá dlakovi, zdá se mi, že v něm tuší spřízněnou duši, mé vysvětlení s válkou ho mrzí. Nejspíš doufal, že to, co se stalo, mě z dobrodružství vyléčí. Starý čaroděj si mě po očku prohlíží, z jeho hlediska vše probíhá uspokojivě.</p>
<p>„Ještě ty vlasy,“ zavrčí, když pohodím hlavou.</p>
<p>„Ser na vlasy, Rabe,“ doporučím mu suše, „slyším řinčet sudlice.“</p>
<p>~</p>
<p>Je celkem logické, že místní pán si naši návštěvu nevyložil zrovna přátelsky. Kuše míří na nádvoříčko, kde ovšem zbyl už jen Ivarův kůň, my ostatní se pozvali dál.</p>
<p>„Nelíbí se mi to,“ remcá Desmond a Ivar se ani remcat neodvažuje. Hrbí se a já čekám, kdy se začne měnit.</p>
<p>„Klid,“ stisknu mu rameno, „tvůj kamarád je myslím tady.“</p>
<p>~</p>
<p>Kufurth je rozložitý chlap, spíš lety ztěžklý než vysloveně tlustý. Dusá ze schodů za svými muži a v dlani svírá jílec meče. Byl by mu k ničemu, kdybychom se rozhodli být zlí, ale to pán domu zatím neví.</p>
<p>„Pozná tě?“ zeptá se Rabe Ivara nevzrušeně. Dřív jsem ho za ten chladný tón tváří v tvář průseru obdivovala, dneska už vím, odkud pramení. Prostě příliš mnoho vítězství, člověk k obraně druhých časem otupí. Ivar ovšem neotupěl, vypadá hodně nervózně.</p>
<p>„Kufurthe,“ osloví přítele rozpačitě, „můžeš dát meč dolů, nepřicházíme ve zlém, jen jsme se nemohli dotlouct. Tady vědma,“ postrčí mě před sebe, „by s tebou chtěla mluvit.“ Zeman zřejmě poznal hlas bývalého druha, protože se zarazil a nerozhodně se na nás dívá.</p>
<p>„Klidně ho poslechni,“ doporučím mu. „Jsme váleční čarodějové, meč by ti proti nám nebyl k ničemu, a navíc jsme nepřišli bojovat, přišli jsme si popovídat. Tvůj přítel by se rád zase vrátil do hry. Nechceš mu pomoci?“</p>
<p>Vůčihledně nechce. Náš nedobrovolný hostitel sice sklonil meč, ale na vlkodlaka hledí spíš nepřátelsky.</p>
<p>„Čarodějové?“ zavrčí. „Nikdo vás nezval. V dnešní době je lepší držet se dál. Král…,“ najednou se obrátí k Ivarovi. „Myslel jsem, že jsi mrtvý.“</p>
<p>„Kdekdo si to myslí,“ vlkodlak se po mně ohlédne, jako by mi vyčítal, že se realita liší od jeho snění, „ale nejsem. Dokonce ani neběhám ve vlčí kůži, jak si někteří myslí. Většinou ne.“</p>
<p>V Kufurthovi se zřejmě přece jen hnulo svědomí, protože konečně pokynul svým chlapům, aby se stáhli.</p>
<p>„No, neviděli jsme se hodnou dobu,“ napřáhne k Ivarovi ruku, ne sice srdečně, ale aspoň zdvořile. „Návštěvy většinou počkají, až otevřeme bránu.“</p>
<p>Dlak chce cosi vysvětlovat, ale přeruším ho. „Nemáme čas, pane Kufurthe, a je dost možné, že ho nemáš ani ty. Tohle je malá tvrz, neubráníš se vojsku, a magicky chráněná není vůbec. Buď vděčný příteli z mládí, možná ti zachrání krk.“</p>
<p>„A možná taky ne,“ zavrčí. Pořád ještě neví, jestli nás pozvat dál. „A na co ses vlastně chtěla zeptat, paní?“</p>
<p>Prohlíží si mě nedůvěřivě a já se mu nedivím. Jednak jsem ženská, a už to mu zjevně není moc po chuti, a taky má sežehlá hlava nebudí velkou důvěru.</p>
<p>„O tom se těžko můžeme bavit před tvými chlapy na schodech,“ vykročím proti němu a Kufurth bezděčně couvne. Nezastavím se. Je mi jasné, že pokud budu pokračovat, vystrkám ho takhle před sebou nahoru do věže. Pro vesničany je čaroděj ještě pán, a tenhle se nejspíš bojí, že mu zadrhnu tkaničku, nebo jak tomu na vsi říkají.</p>
<p>„Hledáme spojence,“ řeknu a vím, že to zní výhrůžně, i když jsem to tak nemyslela, „a pro tebe bude lepší přidat se k jedné z bojujících stran. Ti neutrální to schytají od obou,“ připomenu mu známou pravdu. Cítím v zádech Rabeho pohled, a když se k němu obrátím, vidím, že váhá mezi uznáním a útrpností. Taky pochopil, pomyslím si a vrátím se ke své práci.</p>
<p>„Ivar,“ řeknu chraptivě, „tě považuje za přítele, a protože mi pomohl, jsem já ochotna pomoci tobě.“</p>
<p>Rabe je najednou po mém boku a usmívá se úzkým, nebezpečným úsměvem.</p>
<p>„Taková nabídka od představené Bratrstva se neodmítá, kmotře.“</p>
<p>Zeman přikývne. I on pozná vrchnost, když ji vidí, a zatímco já se spálenými vlasy mohu budit pochybnosti, Rabe představu vojevůdce naplňuje vrchovatě. A strach z nás jde, tak co.</p>
<p>~</p>
<p>Strach z nás jde, i když zasedneme ke stolu, jen Desmond mlčí. Zná mě dobře a ví stejně jako Rabe, že teď se rozhodně domů nevrátím, že zas přišla doba bojů a smrtí, že útěk z Donbergu nás připravil o leccos, ale nákazy, nákazy nás nezbavil.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Pacht není velké město, zcela mu chybí lesk Donbergu i provinční pohodlí Zyrawu a Griobald si to při pohledu z okna sídla uvědomuje obzvlášť palčivě. Čekal rychlé vítězství a vsadil na ně hodně. Žoldáci, čarodějové… a po vsích nakonec naverboval dost selských palic, aby mohl vyhrát. Nepochyboval, koneckonců, říkali, že je to dobrý plán, jenže pak začaly tábory padat jeden po druhém, a když konečně dostali tu děvku, tu zkurvenou, zválenou zrzavou čubku, nechali ji zas utéct. Griobald udeří pěstí do kamenné předprsně okna. Grussten bude viset stejně jako ostatní vzbouřenci, ale musí to být rychle, než mu dojdou zásoby a bude muset verbovat i ve městech, která jsou zatím na jeho straně. Uplivne si. Jednal s pláteníky a kováři, jen aby mohl mít ve městech posádky, a platil starostům, aby zavřeli oči nad výtržnostmi. Brzy to nepůjde a měšťané se obrátí jako korouhvička. Nemají čest, zrovna tak čarodějové. Ten potrhlý kněz si naporoučel, a kde je teď? Je z něj nejspíš mršina, nebo jen obyčejně upláchl, a Chladný vítr? Měli pravdu, když říkali, že jsou to nedoukové. Nedokážou tábory uhájit… Griobaldovy myšlenky připomínají krysy, hledající únik ze sudu. Nějaká cesta tu musí být. Teď lituje, že nenajal layelánce. Jejich služby se vyplatí, plivne z okna a zamyšleně pozoruje slinu. Pak popadne ze stolu zvonec a vztekle s ním zařinčí. Možná by se ještě dalo něco dělat, i když to bude něco stát. Ale ve městech je peněz dost.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Kufurth vypočítává na prstech: „Neštovice, pak zase pršelo a obilí shnilo v klasech, a letos to taky na velkou úrodu nevypadá. Jablka pomrzla…“</p>
<p>Posloucháme ty zemědělské vývody celkem nevzrušeně, jen Ivar přikyvuje, zřejmě se v něm probudil majitel polností.</p>
<p>„No a co z toho plyne pro nás?“ přeruším zemanovy nářky.</p>
<p>„Co pro vás, nevím,“ přizná upřímně, „ale pro krále to znamená menší daně a Griobaldovi už dlouho chybí peníze. Půjčuje si všude, od měst a taky od šlechty.“</p>
<p>„Aha,“ Rabe má zřejmě pocit, že víc slyšet nepotřebuje, „takže by se mu docela hodilo, kdyby mohl pár šlechticů pověsit za vzpouru, zabavit jim majetek a při té příležitosti zrekvírovat dlužní úpisy, ne? Šikovnej kluk, rozčílit věřitele zas není tak těžké.“</p>
<p>„To není,“ souhlasí Kufurth. „Já o tom sice moc nevím, ale říká se, že Grusstenovi dluží několik desítek tisíc kuldů a Rotensteinům slíbil jako jistinu pozemky kolem Pachtu. No, zatím jim je nedal.“</p>
<p>„A nejspíš ani hned tak nedá,“ ušklíbnu se. „Takže stará písnička, jen by mě zajímalo, kdo mu poradil ty tábory. To není obvyklé.“</p>
<p>Ivar i Kufurth krčí rameny, jim tábory zjevně v patě neleží.</p>
<p>„Jsem rád, že ještě nepřišli verbovat sem,“ připustí zeman, „do tvrze moc lidí vzít nemůžu a oni to berou šmahem.“</p>
<p>„Spálená země,“ zamne si Rabe ruce, jako by ho to těšilo, „důkladně spálená. Jestli už jste měli nakročeno k hladomoru, letos bude určitě, když na polích nikdo nedělá.“</p>
<p>Zeman ustaraně kývne.</p>
<p>„Griobald zřejmě poddaným rád dopřává trochu vzrušení,“ nadhodím a starý čaroděj se uchechtne.</p>
<p>„Nejspíš. No a teď poslední důležitá otázka… Kdo bude králem, když Griobald padne?“</p>
<p>Ivar se zachmuří a Kufurth nafoukne tváře. „To je těžké,“ řekne… „Griobald syna nemá, jediný kluk zemřel při porodu, má myslím dvě nebo tři holky, ale moc malé, a nejspíš pro ně ještě ani nemá ženichy. Jeho mladší bratr se oženil s dcerou lutijského krále a pomohl si tak k jednomu z pomořských ostrovů, a to bude tak všechno. Možná jsou tu bratranci, a Griobaldova žena je ze Zyrawu.“</p>
<p>Povytáhnu obočí. „Sestra Glorie Anny?“</p>
<p>„Jo to já nevím, jak se jmenuje její sestra. Tahle je Johana.“</p>
<p>Obrátím se k Desmondovi. „Vidíš, za chvíli ho můžem mít u baráku. Je třeba…“</p>
<p>„Jistě, je třeba ho zabít, zneškodnit, eliminovat. Moire, co budeš dělat, až tu vypukne hladomor?“</p>
<p>„Bratrstvo nic dát nemůže, pokladna je prázdná,“ zareaguju automaticky, a udivím tím dokonce i Rabeho. „Potřebujeme aspoň příměří, pak můžeme řešit chleba,“ dodám omluvně.</p>
<p>„Mohla bys třeba někoho poslat,“ drží se Desmond dál myšlenky.</p>
<p>„Ohledně úrody, myslíš? Nejsme žádné panny s věnci na hlavách, abychom lítali kolem rozbahněných polí, Desi. Ty umíš nějaká kouzla plodnosti?“</p>
<p>Urazil se. Neříká nic, ale poznám to z trpkého rysu kolem jeho rtů. I Rabe to poznal, protože si odkašle.</p>
<p>„Nedohadujte se, děti. Když bude potřeba, někdo se najde, ale tohle není naše zem, nikdo z nás tu není rezidentem, zatím se tu bojuje a celkově děláme účet bez hospodského. Asi budeme muset navštívit toho klučinu,“ zavrčí. Klučinou myslí Griobalda, čímž značně vyděsí našeho nedobrovolného hostitele.</p>
<p>„Pokud se dostanete ke králi, pomlčte o mně,“ žádá nás naléhavě. „Griobald možná není při síle, ale pomstít se někomu, jako jsem já, by se dokázal,“ upozorní nás Kufurth na očividný fakt. „Jsem malá ryba.“</p>
<p>„Tady je každej malá ryba,“ povzdychne si Rabe a napije se zteplalého bílého vína. „No, půjdem.“</p>
<p>Zvedá se ke Kufurthově velké úlevě, ale Ivar tak spokojený není.</p>
<p>„Co já?“</p>
<p>„Ty? Můžeš tu třeba zůstat.“ Rabe to nehodlá řešit, ale já přece jen cítím jistý závazek. Kufurth se navíc netváří jako někdo, kdo by zvlášť vítal přítomnost vlkodlaka.</p>
<p>„Jen pojď s námi,“ zvednu se od stolu, „mohl by ses hodit, a pokud to náhodou dopadne dobře, je vždycky výhodné být tam, kde se dělí kořist.“</p>
<p>Ivar se na mě zadívá světlýma očima, utopenýma ve vráskách.</p>
<p>„Mluvilas o odeklínadle, paní Moire.“</p>
<p>„Až na to bude čas,“ usměju se mile a dloubnu do Desmonda. „Ale domluvit se klidně můžete.“</p>
<p>~</p>
<p>Když opouštíme Kufurthovu tvrz, je už noc. Tma je uklidňující, pomyslím si a schovám se v ní jako v teplém plášti.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Dohoda zněla jinak,“ Griobald vstane tak prudce, až převrhne sklenici. „Úplně jinak. Zatím jen sčítám ztráty, brzo budu muset sáhnout do kasy Pachtu, Bragu i Anderně, a tím přijdu o všechny spojence. Dají peníze, protože budou muset, ale spolehnutí už na ně nebude.“</p>
<p>„To nebylo nikdy.“ Muž, který sedí v králově pracovně, se tváří nevzrušeně. „Pane, dohoda zněla, ech, že zajištění technické stránky operace je na vás, my jen dáváme tipy na zajímavé možnosti. Minule jste říkal, že máte představenou Bratrstva, to už neplatí?“</p>
<p>Griobald zatne zuby. „Nechali ji utéct a pak se ztratil i ten bláznivý Vidarův kněz. Nemám proti layelským koho postavit, a ti řádí jako vlci, když bača usne a pes chcípne. Postavíte se jim vy?“</p>
<p>Muž se ošije. „Nemělo by to smysl, nejsme bojovníci. Oslov…“</p>
<p>„Chladný vítr jsem oslovil, to jsou bojovníci, ne? Jeden zešílel, ta jejich holka se taky ztratila a ostatní se k táborům přibližují, až když je po všem. Začnu jednat s Layelou, nic jiného mi nezbývá. Přeplatím je.“</p>
<p>„To není dobrý nápad.“</p>
<p>Posenský král se napřímí. Nikdy si neměl nic začínat s čaroději, měl se poučit z toho, co se stalo v Ostwegenu, ale to neznamená, že se musí nechat urážet ve vlastním domě.</p>
<p>„Ven,“ velitelsky ukáže na dveře. „Čekal jsem od tebe řešení, ne drzosti. Ruším dohodu.“</p>
<p>To muže konečně zvedne z křesla.</p>
<p>„Pane,“ řekne konejšivě, „chápu tvůj hněv, ale vyjednávat s layelánci není cesta. Budou chtít obrovské částky, a když nebudeš moci platit, opustí tě jako všichni žoldáci: klidně zběhnou.“</p>
<p>„Zatím zběhli všichni ostatní,“ zavrčí Griobald.</p>
<p>„Škoda, že už nemáš Moire, je důležitá.“</p>
<p>„Nemám, a nemám ani nikoho, kdo by ji teď pro mě chytil.“</p>
<p>„Layelští by se stáhli, kdybys ji měl. Je to chráněnka jejich představeného.“</p>
<p>„Je mi jedno, komu ta děvka dělá matraci. Moji lidé s ní mluvili. Prý je hodně popálená a neudrží ani moč, jak může utéct takováhle ženská?“</p>
<p>Návštěvník teď volí slova mnohem opatrněji. „Je to čarodějka, pane. Popáleniny se dají vyléčit, rány zahojit. Moire vydrží hodně, to se ukázalo při epidemii. Bratrstvo by si nezvolilo slabou představenou.“</p>
<p>„Dobrá, takže co mi radíš?“</p>
<p>Muž se zamyslí. „Neříkals, že Chladný vítr přišel o čarodějku? Promluv s jejich představeným, třeba se bude chtít pomstít. Pokud ji layelští dostali živou, má za co. Nejspíš ji mučili, znásilňovali… On bude vědět, jak Layela zachází se zajatci.“</p>
<p>„Přikládáte těm poběhlicím příliš velkou důležitost, myslím,“ ušklíbne se Griobald, „ale promluvím s ním. A dál?“</p>
<p>„Pokusíme se dostat Moire. Má svá citlivá místa, a až ji budeš mít, jednej s Layelou, jak uznáš za vhodné. Na vydírání slyší.“ Návštěvník se společensky usmívá, ale Griobald jeho úsměv neopětuje.</p>
<p>Zrádcové jsou užiteční, to jistě, ale člověku nějak nemohou být opravdu sympatičtí.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Jsem unavená, ale když uvidím zmlácenou Birnu, přece jen to se mnou škubne. Škublo to i s ní, zdá se, a v jejích očích teď vidím naději. Pochopím, Layela se zkrátka nezapře.</p>
<p>„Rozvažte ji, opravdu mi pomohla,“ obrátím se k Rabemu a ten si promne bradu.</p>
<p>„Což o to, rozvázat, to ji rozvážeme, ale obávám se, že pustit domů ji nemůžeme. Pořád hraje na druhé straně.“</p>
<p>„Slíbils…“ Birně se tvář zkroutí v pláči.</p>
<p>„Sliby layelánců zajatcům nejsou zrovna spolehlivé,“ poučím ji a skloním se k jejím poutům. Sukni má omotanou kolem pasu a mně je celkem jasné, čím se Suntje bavil, než jsme se vrátili. Ivar po ní pokukuje hladově a mě napadne, že mu zmlácená Birna připadá jako mnohem bezpečnější objekt touhy než já, i když mě poznal polomrtvou. No co, vlčí zkušenosti mu alespoň nadělily dobrý instinkt, pokud jde o nebezpečí.</p>
<p>~</p>
<p>„Koho napadlo poslat tě do války?“ S Desmondem jsme ji postavili na nohy, a Rabe jí dokonce velkoryse podal trochu kořalky ze své osobní láhve. Dál jeho laskavost zřejmě nesahá.</p>
<p>„Fjorma, našeho obřadníka.“</p>
<p>„Proč tebe?“ zopakuju znova. „Proč Femkeho a ostatní? Nic neumíte, ve válce jste nikdy nebyli. Gunar byl od vás a ten zabíjel jedna radost, Ilse, kterou jsem znávala, taky ráda odsekávala žebra od páteře, vy byste nezvládli ani rvačku na vesnické zábavě. Tak proč?“</p>
<p>„Iniciace,“ odpoví mi za ni Rabe. „Nejspíš mají hodně mladých, jinak si to neumím vysvětlit. A taky se divím, že už tu ten váš Fjorm dávno není. Je to vaše ostuda, a pokud vím, Chladný vítr si na vítězství docela potrpí. Když tě vrátím vašim, co tě doma čeká?“</p>
<p>Věřím, že se Rabe ptá hlavně z profesního zájmu, ale Birna potěšená není.</p>
<p>„Těžko říct,“ hlesne, „možná mě nechají léčit nebo psát runy. Moje ochranná kouzla nejsou tak špatná.“</p>
<p>Rabe si odkašle, Suntje tak taktní není.</p>
<p>„Nejsou špatná, jen špatně udělaná, holčičko. Ale já na baby ve válce stejně nevěřím.“</p>
<p>Seknu ho zášlehem plamene, ale to ho nezkruší.</p>
<p>„Mimo tebe, lásko, samozřejmě. Jenže ty se už kolikrát ani jako ženská nechováš,“ nechá se strhnout k upřímnosti. A mám to. Tohle zbylo z lištičky. Obrátím se, co na to Desmond, ale ten teď soucit zřejmě směřuje na Birnu. Na okamžik si přeju být znovu mladá, zranitelná a ochrany hodná. Jen jeden úder srdce, déle ne. Znásilňování už jsem si užila dost.</p>
<p>Čarodějové se dohadují o Fjormovi, ale já nemám pocit, že by to někam vedlo.</p>
<p>„Vídáš se ještě s naším Rudym?“ vypálím otázku a čekám. Nerada bych se dozvěděla, že mě Zrzek prodal, ale když na to přijde, vyrovnám se s tím. Dívám se na seveřanku napjatě. Neumí dobře lhát.</p>
<p>„S Rudyardem?“ Z tohohle mráčku nejspíš nezaprší, Birna má v hlase zklamání jiného druhu, než potřebuju. „Ne. Je teď v Radě… nehodilo by se to.“</p>
<p>„Ti, kdo uvažujou o tom, co se hodí, takovouhle válku vždycky prohrajou,“ poučím ji. „Mimochodem, tábory ti nevadily? Robotárny pro ženské a děcka?“</p>
<p>Mlčí a já jí to nakonec ani nemám za zlé. Každého z nás nějak pokřivili, jsme ve svých společenstvích od dětství, a nakonec není mezi mnou, Birnou a Suntjem takový rozdíl. Je v nás to, co do nás vtloukli, a mně se nakonec ani nechce ptát, kdy vstoupila do Chladného větru Birna. Možná si vlastní mámu ani nepamatuje.</p>
<p>„Takže s Rudym se nevídáš. Nezakazovala bych mu to, tedy před touhle válkou. Co se děje u nás, nevíš.“</p>
<p>„Nechtěli jsme spor s Bratrstvem,“ řekne bezbarvě. Dostala hodně zabrat, a pokud něco ví, je nejlepší chvíle to z ní dostat.</p>
<p>„Ale jen proto, že má za zády Layelu.“</p>
<p>„A Wasaheim s potrhlou Glorií není terno pro nikoho,“ řeknu hořce. S mocným Bratrstvem se přece jen pracovalo líp.</p>
<p>~</p>
<p>Snažím se něco dostat z Birny, která mezi otázkami usíná, a připadám si jako kat. Suntje, kterého mé počítání zaujalo, se ke mně přesunul, ostrým nožem krájí uzené a dloube Birnu pokaždé, když jí začne padat hlava. Desmond je z nás dočista znechucený, Ivar vypadá, že by také rád dloubal, jen kdyby se osmělil, a Rabe klímá. Když pak burácení, které zpravidla ohlašuje útok na ochranné kouzlo, tuhle klamnou idylu přeruší, přijmeme to vyrovnaně.</p>
<p>~</p>
<p>„Návštěva?“ protahuje se Rabe. Je to jeho kouzlo, měl by vyvíjet aktivitu, ale příliš vzrušeně nevypadá.</p>
<p>„Děvče, přišli si pro tebe. Doma budeš klečet na hrachu.“</p>
<p>Birna, kterou Suntje zaklekl a drží jí u hrdla nůž, samozřejmě neodpoví. Snad uvažuje, jak moc se Rabe blíží pravdě, snad čeká, až jí plavý layelánec po všech těch hezkých chvilkách, co spolu prožili, uřízne hlavu.</p>
<p>„Pustíme je dál?“ obrátí se ke mně starý čaroděj. Ušklíbnu se na něj.</p>
<p>„Proč ne.“</p>
<p>Po pravdě, nebyla bych tak vstřícná, kdyby byl útok silnější, ale tohle nevypadá na těžkou kavalerii. Rabe zvedne hůl a rozpáře s ní šero. Je to těžká kavalerie, tedy ta nejtěžší, jakou Vítr teď může vyslat. Muž, který vpadl mezi nás, má mohutný plnovous a široká ramena. Rabe vedle něj vypadá jako šavle vedle sekery.</p>
<p>„Fjorm?“ zazubí se layelánec. „Neměl bys pouštět děti ven jen tak bez dozoru.“</p>
<p>~</p>
<p>Fjorm není sám, má s sebou mladšího muže, ozbrojeného kopím, který by se na rozdíl od mistra bil zřejmě velmi rád. Chvíli je ticho, pak se ozve zasténání a mně zacukají koutky. Ivar neunesl tíhu chvíle a s bolestným sténáním se svezl k zemi.</p>
<p>„Okamžik,“ kývnu na seveřany, poněkud překvapené vývojem událostí, „jen mu svlíknu gatě. Z vlka se to pak sundává hodně špatně.“</p>
<p>Birna se zmítá v Suntjeho sevření, ale podezírám ji, že to dělá spíš pro formu. Za tu dobu si na něj už musela zvyknout. Ostatně, Fjorm ji zatím obdařil jen jedním znechuceným pohledem, zjevně ji viní z toho, že se ocitl v nepříjemné situaci.</p>
<p>„Chci zpátky to děvče.“ Ani teď se Fjorm na Birnu nepodívá.</p>
<p>„Dám ji lacino, nic neví a nic neumí. Ani na zádech se moc nesnaží,“ Rabe je krutě věcný. „Navíc pomohla Moire utéct, takže…“</p>
<p>Fjorm zatne zuby a žíly na krku mu naběhnou. Nebyla bych ráda, kdyby to byl můj představený, napadne mě a usoudím, že Birna se možná přestala scházet s Rudym i z jiných důvodů, než že se to prostě nehodilo.</p>
<p>„V tom případě tu nemáme co dělat. Zrádci jsou bezcenní.“ Fjorm se zjevně těžko vyrovnává s ponížením, kterého se mu dostalo. „Můžete si ji nechat, nebo…“</p>
<p>Kopiník udělá krok k Birně a ta je možná poprvé ráda, že ji Suntje drží. Desmond se na ni dívá s útrpností. V poslední době je možná i ze vzdoru vždycky na straně poražených.</p>
<p>~</p>
<p>„Layela pro děvče najde použití,“ Rabe neodolá, aby si do seveřana nerýpl, a Fjorm zatne pěsti.</p>
<p>„Nejsi tak neporazitelný, jak si myslíš, layelský,“ vyplivne.</p>
<p>Rabe pokrčí rameny. „Já na životě nelpím,“ řekne lehce a zatočí holí, „ty snad ano, Fjorme?“</p>
<p>„Elkovi se nakonec umřít nechtělo,“ podotkne věcně Suntje, který už slezl z Birny a pomohl jí vstát. Teď se čarodějka utéct nepokusí, to je jisté.</p>
<p>„Měli byste zvážit,“ drží se Fjorm myšlenky, „jestli už nezacházíte příliš daleko. Máš žoldáky, layelský, a Bratrstvo, které zradí, sotva začnete ztrácet půdu pod nohama. To není mnoho.“</p>
<p>„A ty máš hodně takových mazlíčků, jako je Birna a Femke? Bláznů, jako byl Gunar? Jde z nich strach, uznávám,“ Rabe popichuje, ale jeho dobré náladě se nedá věřit.</p>
<p>„Až padneš ty a zrzka, věci se změní samy,“ sykne ještě Fjorm a jeho průvodce máchne kopím. Uprostřed stodoly se točí vzdušný vír a Fjorm do něj skočí vztekle jako do ohně. Za ním vstoupí kopiník a jeho poslední pohled patří mně. V téhle době nejsem zrovna populární, povzdechnu si v duchu. Birna pláče.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Prstenec roboráten obkroužil Pacht pachem kouře, nemytých těl a tlejících mrtvol. Zatracená práce, pomyslí si Reay a pohledem najde Lanu, která jako obvykle sedí tiše stranou a na klíně chová syna. Kluk není nešikovný a docela si na něj zvykli, ale stejně se dívá z podobočí zraněně a nepřátelsky. Jeho matka už dávno nepláče, když za ní přijdou, a Aivarovi posluhuje, jak se sluší starci. Jen kluk pořád mluví o otci, jako by chtěl připomenout, že to takhle není navždycky. Není, uzná Reay, pro Layelu je jeho matka příliš stará a kluk sám nemá žádné magické schopnosti. Nakonec je nechají jít, pokud přežijí. Čaroděj se zvedne z houně, na které dosud ležel, popojde k ženě a kývne na ni. Ještě mají chvíli času před dalším útokem a Reaye nenapadá, čím jiným ho vyplnit. Potřebuje zapomenout, ze všeho nejvíc na Moire. Lana na něj čeká před stanem, mlčky si vykasá sukni a pak se jen dívá. Víc po ní layelánci nechtějí a ona jim víc nedává. Reay ji opře zády o strom, rozšněruje poklopec a představí si Moire. Její porody neztrhané tělo ho přece jen zajímá víc a Moire taky znala všechno, co bylo třeba. Žena opřená o strom tlumeně oddechuje, naučila se být zticha, aby ji neslyšel syn. Reay má před očima rudé liščí vlasy a posměšný Moiřin hlas, a tak ho ani nepřekvapí, když se Moire opravdu ozve.</p>
<p>„Jdu tam,“ vrčí otráveně, „teď se věnuj dámě.“</p>
<p>Reay překvapeně zvedne hlavu a rázem ztratí o Lanu zájem.</p>
<p>„Našel jsem Moire,“ křikne ke stanům a upravuje si kalhoty, „ozvala se.“</p>
<p>„Ty taky?“ Aivar neprojeví ani dost malé nadšení. „To už jsi druhej, právě se ozval Rabe, že se vracejí. Útok kvůli nim ale odkládat nebudeme.“</p><empty-line /><p>13. KAPITOLA</p>
<p><image xlink:href="#_8.jpg" />Blízkost smrti má mnohé vedlejší účinky a jedním z nich je, že člověka dočasně zbaví povinností. Nic není důležitější než přežít, ani zaplatit daně, oslavit narozeniny přátel nebo vykonat zdvořilostní návštěvy. Můj výlet do mrákotných končin už je pryč, je na čase ujmout se znovu povinností, napadne mě a hořce se usměju. Je na čase ukázat, že jsem mezi živými. První v řadě těch, kterým je třeba se ozvat, je Viero. Bodne mě u srdce, když si uvědomím, že dřív bych u něj hledala hlavně útěchu.</p>
<p>„Vivi?!“ Můj Smysl se proplétá touhami a žádostmi, hledá cíl jako had v trávě, a když najde, už se neraduje, jen uštkne.</p>
<p>„Vivi, slyšíš mě?“</p>
<p>Slyší, ale radost z toho nemá. Viera jsem zřejmě nezastihla v nejšťastnější chvíli.</p>
<p>„Moire, že se ozveš. Nemohl jsem tě najít.“</p>
<p>Vím, že lže. Nehledal mě, a pokud je překvapený, není to překvapení úplně příjemné. To zabolí.</p>
<p>„Nemohlo mě najít víc lidí. Mám za sebou malou návštěvu u Elka a z pochopitelných důvodů jsem se, ech, odmlčela.“</p>
<p>„U Elka?“ To s ním přece jen hnulo. „Co je s ním?“</p>
<p>„Nic, žerou ho mravenci. Narazil na Layelu, Bratrstvo se asi nepřetrhne, aby zachraňovalo svou představenou,“ rýpnu si.</p>
<p>„Jsi v pořádku?“ teprve teď slyším ve Vierově hlase opravdovou účast. „Bylo to hodně zlé? Lišti…“ Tohle je starý Viero, ten nový na můj vkus moc často uvažuje, jestli by ho neminulo nástupnictví.</p>
<p>„Jsem v pořádku, jen nemám vlasy,“ oznámím mu zlomyslně. „Elk mě nenáviděl, však víš, ale ještě než mě dostal on, rozbil mi hlavu hořící trám, takže… no, vlastně jsem měla půlku tváře na škvarek, vlasy, řasy a obočí shořely. Pak si Elk zašpásoval s kryptinem a Griobaldovi lidé si zase rádi bouchnou. Zkrátka nic, co by se vymykalo běžné praxi. Co u vás?“</p>
<p>Viero se zarazí.</p>
<p>„Vlastně nic, smečka remcá, někteří se ptají, proč jsi tak dlouho pryč, ale jinak je všechno při starém. Jen… v Ostwegenu se to prý zase mele.“</p>
<p>„Mele?“ podivím se. „Kde se to nemele? Zdálo se, že Evald sedí na trůně docela pevně.“</p>
<p>„Evald jo,“ Vierovi se, zdá se, do podrobností moc nechce, „ale druidi mají problémy. Někdy je s nimi těžké pořízení, vždyť je znáš.“</p>
<p>Znám, zatrne mi divnou předtuchou. Keevan nejspíš neumí hrát s králem jeho hry, a Grainne? Možná mě volala, pocítím vinu, že jsem po ní ani nevzdechla. Laeg a háj, vlastně hlavně háj. Musím se tam vrátit, i když je teď pro mě Ostwegen zakázané území, umíním si. A musím si promluvit s Grainne. Když se vynořím z divokého víru pocitů, Viero se mnou ještě je. Čeká.</p>
<p>„Vrátit se domů je blbost,“ uřekne se a já ho mám zase ráda. „Čekají na to.“</p>
<p>„Já vím, všichni, Vivi. Není to dobrý“</p>
<p>„Jsi silná a jsi vidět,“ připomene mi. „Vrať se do Zyrawu,“ teď opravdu prosí, „dřív než začnou vyvádět i naši. Liško, lištičko, v sedle Bratrstva nejsi zas tak pevně, kasa je prázdná, je potřeba…“</p>
<p>Tohle jsou obligátní řeči a já už je neposlouchám.</p>
<p>„Vídáš Rudyho?“ změním najednou téma.</p>
<p>„Ano, proč?“ podiví se Viero.</p>
<p>„Řekni mu, že jeho zrzka je k dispozici. Sice trochu obnošená po layelské kúře, ale k dispozici. Z Chladného větru ji vylili.“</p>
<p>„Jaká zrzka? Nějak to nechápu.“</p>
<p>„On bude vědět.“</p>
<p>Viero mlčí, jako by se odhodlával, a já nevím, jestli ještě něco vůbec chci slyšet. Jsem rozbolavělá, nejraději bych slyšela jen dobré zprávy a jsem si jistá, že on žádnou takovou nemá. Vivi byl vždycky jistota a já dětinsky lpím na tom, aby jí i zůstal.</p>
<p>„Máš ještě něco?“ zdá se mi, že mlčí příliš dlouho.</p>
<p>„Vlastně ne. Mám strach, Moire, o tebe, o sebe, o Dese…“</p>
<p>Tohle mu věřím. Ať je to jakkoli, strach má. Stejně jako já lpí na vzpomínkách. Jsme si navzájem špatnou rodinou, ale je to jediná rodina, kterou máme.</p>
<p>„Postarám se o Dese,“ slíbím mu.</p>
<p>„Kdo se postará o tebe?“ zeptá se věcně. „Rabe?“</p>
<p>Vybavím si vlastní pochybnosti. „Jistě, Rabe, Aivar…“</p>
<p>„Slyšela jsi o vojevůdcích, kteří nechali radši pověsit vlastní syny, než aby kapitulovali?“</p>
<p>Odkašlu si. Viero umí potěšit…</p>
<p>„Podívej, jsem už velká holka. Dokonce jsem představená Bratrstva, nepředpokládá se, že se o mě někdo bude starat,“ připomenu mu.</p>
<p>„Jsi velká holka,“ uzná, „a všichni už si toho všimli.“ Zní to zlověstně.</p>
<p>„Věděls, že naše Glorie má sestru provdanou v Posensku?“ zvolím méně bolestivé téma.</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Královna.“</p>
<p>„A kurva.“</p>
<p>„Když budou naši fňukat, zkus tohle. Pokud Griobald zvítězí, proč by nenabídl ochranu i švegruši? A on ví, že já stojím na druhé straně.“</p>
<p>Tohle zabralo. Jsou to důvody, na které slyší i Viero, politika, již má tak rád.</p>
<p>„Neměli bychom poslat ještě někoho?“ zeptá se nejistě.</p>
<p>„Koho? Jsou tu layelánci, když budou třeba posily, sáhnou po vlastních lidech. Já jen, abys věděl, že…“</p>
<p>„Ano, umíš v tom chodit, lištičko, ale i tak si dej pozor.“</p>
<p>„Protože mám nepřátele doma?“ snažím se, aby to znělo věcně.</p>
<p>„I proto.“</p>
<p>Mám nepřátele všude, pomyslím si smutně, a to jsem se ani moc nesnažila.</p>
<p>„Co budeš dělat, Moire?“ ptá se Viero, ale zrovna tak by to mohl být hlas mého rozumu.</p>
<p>„Vyhraju tuhle válku a potom každou další, ke které se připletu,“ odseknu vztekle. „Už mě to sere.“</p>
<p>„Budu rád, když ji vyhraješ,“ loučí se se mnou Viero a já vím, že mi nevěří. Psů je moc.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Z královské ložnice se ozve rána, pak vzlyky a komorník, čekající za dveřmi, se přikrčí. Griobald není v dobré náladě, další tábor padl, Tarlik s Martinem jsou těžce zranění a poslední ze seveřanů drží clonu kolem tábora spíš ze strachu před Griobaldovým hněvem než z přesvědčení.</p>
<p>Griobald znovu uhodí ženu, která se choulí v jeho lůžku, a vstane.</p>
<p>„Zmiz.“</p>
<p>Tmavovlasá holčice sklouzne z postele, shrábne šaty a spěchá ke dveřím. Nejspíš nepočítala, že za milostnou službu králi shrábne plat v modřinách, ale teď je ráda, že může pryč. Ani přežít není špatné, když se to vezme kolem a kolem.</p>
<p>~</p>
<p>Rozzuřený král hledá někoho, na kom by si ještě vybil vztek. Města, ještě jsou tu města, neloajální a zbabělá. Dobrovolně nepošlou nic, a on teď potřebuje peníze. Pro Layelu nebo pro Chladný vítr, pro žoldnéře. Ozvěna násilí, které vyplnilo jeho noc, ho pohání k dalším činům. Pokud má starosti on, oni budou mít větší, mnohem větší. Sáhne po zvonci, a když se dovnitř vplíží sluha, král už je dostatečně klidný na to, aby si nechal navoskovat vousy a podat košili. Nikdo z vnějšího světa nemusí vědět, že nespal.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Ráda zase vidím Aivara i ostatní, ale nemůžu si nevšimnout ztrhaných tváří. Dostávají zabrat, usoudím, a když mě Reay obejme, nebráním se, jen mu dlaněmi přejedu po žebrech.</p>
<p>„Kams dala vlasy, zrzečko?“ šklebí se na mě Urvas a fouká do kratinkých vlasů, které mi zatím stačily narůst.</p>
<p>„Na to není slušná odpověď,“ zachraptím a výchovně mu ožehnu nečesaný cop. „Lana přežila?“</p>
<p>Bez zájmu kývne k ženě, která už ho zřejmě nebaví.</p>
<p>„A koho vy jste přivlekli?“</p>
<p>Ohlédnu se. Birna se drží Suntjeho a potvrzuje tím smutnou pravdu, že v pohnuté době je jakýkoli chlap lepší než žádný. Ivar se tváří rozpačitě, protože ho procházení magickými portály ještě nepřestalo děsit, Desmond je nevyspalý a zelený jak sedma a Rabe prostě otrávený.</p>
<p>„Birna nám zbyla,“ informuju Aivara, „větrnici už ji nechtějí a Ivar je vlkodlak.“</p>
<p>Aivar mě útěšlivě poplácá po zadku. „Skvělá práce, holčičko. Uhořely ti vlasy a přivlekla jsi čubku a vlkodlaka. No, můžeme si založit chov. Mimochodem, co se ti vlastně u Bragu stalo?“</p>
<p>Chápu ho, byli jsme spolu a bere to osobně, ale já netoužím rozebírat zrovna tohle téma. Mávnu rukou.</p>
<p>„Moje blbost.“</p>
<p>„To je dost neurčité.“</p>
<p>Promnu si oči.</p>
<p>„Spadl mi na hlavu trám,“ přiznám neochotně. Nerada dělám chyby, a teď mám navíc pocit, že si chyby ve svém postavení nemůžu dovolit.</p>
<p>„Spadl na tebe trám?“ Layelánci se na mě dívají s úžasem a útrpností, jako by otřes mozku ještě neodezněl.</p>
<p>„Jo, prostě jsem zrušila clonu dřív, než jsem vstoupila do portálu. Hořelo tam, barák se hroutil…“</p>
<p>„A cos, kurva, dělala v tom domě?“</p>
<p>Čekala jsem, že se někdo dobere k podstatě, a tentokrát je to Rabe.</p>
<p>„Byl tam pes,“ odpoví za mě Desmond, „nebo kotě, nebo…“</p>
<p>„Dítě.“ Chtěli to slyšet, tak to mají, a víc už se o tom nehodlám bavit. „Bylo tam dítě. Vyhodila jsem ho oknem.“</p>
<p>„To nebyl dobrý nápad tam lézt,“ Rabe má napjatý rys kolem úst a vypadá, že se sotva drží, aby nezačal řvát. „Byl to o to horší nápad, že tohle o tobě každý ví. Uplést past bylo snadné.“</p>
<p>„Nebyla to past,“ zavrtím hlavou, ale pak najdu oči starého layelánce a znejistím. Doufám, že nebyla.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Fjorm hledí na Griobalda s nelibostí a ten mu oplácí stejnou mincí.</p>
<p>„Tví lidé jsou k ničemu. Ženská zmizela, jeden se zbláznil, dva jsou k nepotřebě a poslední…“</p>
<p>Obřadník stáhne obočí a opře se o kopí.</p>
<p>„Nemluvils o Layele, když jsi je najímal. Proti druidům nebo čarodějům z Bratrstva by se udrželi, proti žoldnéřům z Layely potřebuješ válečníky… a na ty, pane, musíš vynaložit jinou částku. Já bych tě měl volat k odpovědnosti za naše ztráty… poslals mé lidi do tmy.“</p>
<p>„Jsem snad čaroděj?“ rozhodí Griobald ruce. „Znám vaše řády a kejkle? Žádal jsem ochranu, a zatím jen čekám, kdy padne Pacht. Co mi poradíš teď?“</p>
<p>„Neporadím ti nic, protože radu nepřijmeš, pane, ale něco pro tebe přece jen udělám. Ztratili jsme tu lidi a layelský Rabe by si mohl myslet, že Chladný vítr kapituluje snadno. Neochráníme už tábory, pane Griobalde, ale layelští i tak pocítí, že šlápli na zmiji.“</p>
<p>Fjorm těžko skrývá vztek, když mluví o Rabem. Layela ponížila jeho řád veškerým myslitelným způsobem, dokonce ho donutili, aby jim nechal Birnu. Těžko ji mohl vzít zpátky po tom, co slyšel, lépe řečeno, mohl ji vzít domů a pak… Vlastně má pro to děvče příliš velkou slabost, aby ji vystavil tomu, co se u nich obvykle dělá se zrádci. A být layelánskou děvkou je v jeho očích dostatečný trest a také důvod, aby Rabeho nenáviděl. A Moire… vzpomene si na drobnou ženu s ohořelými vlasy, která dokázala čelit Elkovi, i ji by bylo lepší zabít. Bude jí škoda, zalituje v duchu, ale na hraní je příliš nebezpečná. A konečně, bez těch vlasů zas tak hezká vlastně ani není.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Ležím s hlavou pod pokrývkou mezi Suntjem a Desmondem, ale spánek nepřichází. Oba muži oddychují, cítím teplo jejich těl. Des zasténá a položí mi ruku na bok. Schovám hlavu v ohbí lokte, ve svém cípu soukromí, jediném, jaký člověk v přeplněném válečném stanu může mít, a pokusím se přivolat spánek. Teplo a bezpečno, takový pocit jsem mívala pod peřinou jako malá a teď se ho pokouším přivolat znovu. Bezvýsledně, a není divu, těžko cítit bezpečí na válečném území, skoro na dohled od místa, kde lidé umírají tak rychle, že už se nikdo neobtěžuje kopat hroby. Jsem ve válce už moc dlouho, pomyslím si smutně, když není tahle, je jiná, možná ne tak zjevná, ale stále přítomná.</p>
<p>„Co nespíš?“ sykne Rabe, který leží kus ode mě. „Musíš spát, nebo nevydržíš do švestek, tělo…“</p>
<p>Tohle znám líp než on, vím, co tělo snese, ale tělo není to, co mě bolí.</p>
<p>„Chceš ven?“ kývne ke vchodu zakrytému plátnem a čeká, až se propletu mezi spícími těly.</p>
<p>Stojím venku v bezměsíčné noci a mám pocit, jako bych se měla udusit.</p>
<p>„Nemůžu spát.“</p>
<p>„Proč?“ Rabe jde rovnou k věci.</p>
<p>„Je mi zle, nemůžu dýchat a…“</p>
<p>„Úzkost, slečinko, úzkost, strach, předtuchy… Obvykle se to řeší tak, že se člověk opije nebo si něco vezme, ale tobě to radit nebudu. Ten kryptin ti dobře neudělal, je lepší vyčistit se a odtrpět si to.“</p>
<p>„Poslední dobou trpím pořád,“ odseknu, „začínám být unavená, a navíc mi připadá, že v tomhle světě je málo lidí, co po mně nejdou.“</p>
<p>„Většině lidí jsi lhostejná,“ setře mě Rabe, „jdou po tobě jen ti důležití. Můžeš být ráda, znamená to, že jsi taky důležitá. Jedna z těch, o kterých se píšou ságy.“</p>
<p>„Chtěla bych se vyspat,“ namítnu.</p>
<p>„Pak jsi měla zůstat rezidentkou v nějakém městečku. Dělat potraty a léčit nádory, prodávat milostné návazce. To ti nebylo dost, taková nejsi… a tak nespíš.“</p>
<p>„S Desem to nějak nejde,“ postěžuju si. „Ani s Vivim to nejde, a layelských chlapů mám plné zuby.“</p>
<p>Čaroděj se tiše zasměje. „Možná proto je tak málo válečných čarodějek, milostnýmu životu to zrovna neprospívá.“</p>
<p>Přikývnu. Připadám si jako vypálený dům, sežehlé prázdno v každém koutě.</p>
<p>„Nebyla jsem si jistá, jestli se pro mě vrátíte, Rabe.“ Tohle je důležité, obrátím se k layelánci a hledám odpověď v jeho očích, ve vráskách kolem úst.</p>
<p>„A ty potřebuješ slyšet, že se vždycky vrátím, co, lišče?“ Rabe si promne strniště na bradě. „No, vrátím, pokud cena nebude nepřiměřená. Neobětuju kvůli tobě Layelu, jestli se ptáš na tohle, město možná a sebe celkem bez cavyků. Ale nechci tě pořád tahat z průserů, mnohem snadnější je naučit tě víc triků… a vytlouct ti z hlavy touhu zachraňovat děti z plamenů. Ty totiž nevíš, co je ‚přiměřená cena‘, Moire. Zachránit mrzáka, a přitom nechat zařvat stovky zdravých, to je hovno milosrdenství, to je jen špatný odhad.“</p>
<p>„Špatný odhad,“ opakuju po něm. „Takže na pomoc slabým už si nebudeme ani hrát?“</p>
<p>Vím, že teď má Rabe vztek.</p>
<p>„Zachraňuj jen ty, co můžou přežít, prcinko, a já ti to schválím. Jestli chceš pomoci ostatním, tak…,“ vytáhne z boty tenkou dýku a strčí mi ji do ruky, „tohle pomáhá taky. A rychle.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Rozklad, rozklad, má vůle rozežírá kůly jako kyselina a někde uvnitř se Henk, poslední ze seveřanů, zoufale snaží destrukci zadržet, ale není naděje, že by dokázal čelit mně a Aivarovi. Vzala jsem si k srdci Rabeho slova a zjistila jsem, že to pomáhá. Ráno trocha Suntjeho dryáku pro dobrou náladu a pak hodně, hodně vzteku. Hradba jde dolů a Desmond, který se motá kolem, protože mě nechtěl pustit samotnou, s překvapením pozoruje zmar, který kolem sebe radostně šířím.</p>
<p>„Je ti dobře?“ ptá se nejistě.</p>
<p>„Skvěle,“ mávnu holí, kterou mi dal Rabe, a strhnu další kus palisády. Oteplilo se a puch kolem tábora je nesnesitelný. Přetáhla jsem si přes nos šátek napuštěný levandulí, ale pomáhá to jen zčásti, rozhodně to člověka neochrání před tím, aby šlápl do hoven, kterými je tábor zanesený. Zavrtím hlavou.</p>
<p>„Opravdu ti to za to stojí?“ Desmond se vyhýbá zdechlině ovce nebo možná psa.</p>
<p>„Za to, abych dostala Griobalda? Samozřejmě,“ zavýsknu rozjařeně a pro jistotu až do středu tábora levituju.</p>
<p>~</p>
<p>Co jsem tu nebyla, dovedli naši kolegové taktiku k dokonalosti. Urvas záblesky a výbuchy rozhání uvězněné a Aivar s Reayem masakrují obránce. Suntje se k nim s nadšením připojil a Ivar, který chtěl být taky užitečný, pomáhá Urvasovi se šířením paniky. Na koni a s bičem mu to jde dobře. Desmond nedělá nic, jen se mi drží v patách a sklízí za to jedovaté poznámky.</p>
<p>„O co se snažíme teď?“ ptá se mě podrážděně už popáté, když strhávám další srub.</p>
<p>„Hledáme Henka, aby měla Birna společnost,“ odseknu a na okamžik se zastavím. Potřebuju souboj, vybití po tom, co jsem prožila, ale seveřan už zřejmě rezignoval, možná i utekl.</p>
<p>„Kde je? Necítíš ho?“ šeptnu k Desmondovi a ten přimhouří zdravé oko.</p>
<p>„Hledáme chlapa?“ zeptá se.</p>
<p>„Hm.“</p>
<p>„Pod zemí. Ale jestli je to on…“</p>
<p>Víc nepotřebuju, zamířím k čemusi, co zřejmě byla zásobárna. Budova mrákotně smrdí, z čehož usoudím, že tam zřejmě skladovali i maso, a když otevřu dveře, mouchy mě v mém podezření utvrdí.</p>
<p>„Co tu vyvádíš?“ zeptá se mě bezmála něžně Reay, který právě zaklínadlem rozerval hruď chlapci, jemuž nemohlo být víc než čtrnáct.</p>
<p>„Lovím větrníka,“ přivolám ho pohybem, „Des tvrdí, že se schovává pod zemí, a tady bude sklepní jáma.“</p>
<p>„Smrdí to teda strašně,“ postěžuje si upřímně layelánec a pak jediným prudkým gestem rozmetá dřevěné stavení. Instinktivně zvednu ochranné kouzlo, představa, že by na mě dopadl rozkládající se kus masa, je odporná. Nad troskami se přežene prudký závan větru a Reay udeří holí na dřevěný poklop.</p>
<p>„Tady, princezno, ale jestli tam bylo maso, poblijeme se.“</p>
<p>„Proč válka tak děsně smrdí?“ zaběduju a Desmond nadzvedne poklop. Poslední z čarodějů z Chladného větru je dole, v příšerném puchu rozkládajícího se masa, a já spíš než Sílu cítím jeho strach. Snaží se otevřít portál, ale těžko se mu to podaří, tábor teď spoutává layelské Umění a pro jinou magii tu není místo.</p>
<p>„Pojď ven,“ křiknu do jámy, „pokud nechceš viset na háku vedle mršin.“</p>
<p>Je to planá výhrůžka, nevlezla bych do té páchnoucí díry ani za nic, na druhou stranu mi nic nebrání pěkným kouzlíčkem rozsekat dole Henka na kaši. Teď leze ven a nejspíš se na smrt docela těší, alespoň já bych se těšila být na jeho místě. Reay pozoruje otvor s výrazem kocoura, číhajícího na myš.</p>
<p>„Chci s ním mluvit,“ připomenu mu, aby seveřana ze samé dychtivosti neodmázl, sotva vystrčí hlavu.</p>
<p>„Jasný,“ přisvědčí, a když se muž vyplazí ze skrýše, dokonce ho ani nenakopne.</p>
<p>~</p>
<p>Seveřan smrdí jako zkažené maso, překrvenýma očima se rozhlíží po hořícím táboře a jeho zoufalství takřka budí soucit.</p>
<p>„Než mě zabiješ, layelánče, jen mi řekni, jestli je Birna mrtvá.“</p>
<p>„Živá,“ zachechtá se Reay, jako by zrovna tohle byla narážka, na kterou celou dobu čekal, „je to milá holka, díky za optání.“</p>
<p>Henkovi poskočí ohryzek a já odhaduju, že si na zrzavou čarodějnici přinejmenším myslel. Pokud jí to ještě neřekl, už nikdy nedostane příležitost, a on to ví, všichni to víme.</p>
<p>„Birna mě dostala ven,“ řeknu, protože si myslím, že je důležité, aby to věděl.</p>
<p>Přikývne. „Já vím. Bála se, že se Layela pomstí, a…“</p>
<p>„A přežila to. Ty dostaneš na vybranou… skončit tady, nebo si popovídat s Fjormem. Obětoval vás, ještě než to začalo. Možná se taky… bál.“</p>
<p>„Nevykoupil od vás Birnu?“</p>
<p>„Zradila,“ Reaye Fjormův postoj nijak nezaráží. „Kdyby ji vykoupil, tak jen proto, aby ji potrestal, a na to je holky přece jen škoda.“</p>
<p>Seveřan ke mně obrátí hlavu. „Odpověděl za mě. Když půjdu za Fjormem, zemřu s hanbou, tady to aspoň bude v boji.“</p>
<p>„V boji?“ Když ne soucit, aspoň obyčejnou slušnost si Henk zasluhuje. „No dobrá, v boji,“ kývnu na něj a Henk ztěžka načrtne do vzduchu runu.</p>
<p>Je příliš pomalý a kouzlo slabé na to, aby dokázalo zabít, ale znásobím ho odrazem a mládenec, co miloval zrzavou Birnu, se sveze k zemi.</p>
<p>„Ty nejsi ani žoldák, Moire, ty jsi kat. Neměl jsem ho pro tebe hledat,“ vyčte mi Desmond a odchází. Reay ho sleduje útrpným pohledem.</p>
<p>„On na to není.“</p>
<p>„Aspoň někdo,“ povzdychu si a přetáhnu si přes nos šátek, který mám na krku. „Pojďme ho prohledat.“</p><empty-line /><p>14. KAPITOLA</p>
<p><image xlink:href="#_4.jpg" />Pacht padne, Rabe a Aivar počítají, o kolik si ještě řeknou, Lana nabízí mužům polévku a její synek si hraje s Ivarem. Birna si nehraje s nikým, sedí opřená o stanovou tyč s kryptinovými pouty na rukou a čeká… nejspíš čeká, až někdo na „hraní“ dostane chuť. Oči má vyhaslé a zájem se v nich neobjevil ani ve chvíli, kdy jsem jí řekla, jak zemřel Henk.</p>
<p>„Zabili by ho tak jako tak,“ odvrátila hlavu a mně došlo, že truchlí z podobných důvodů, jako jsem já pochybovala o Rabem. Když člověka zavrhne společenství, které se prohlašovalo za jeho rodinu, bolí to, ať už srdce okoralo jakkoli.</p>
<p>Desmond se taky drží stranou, těžce polyká to, co jsem udělala Henkovi.</p>
<p>„Desi, on viděl ty zmořený děcka, a nezabránil tomu,“ připomenu mu, jenže tohle nechce slyšet. Chce, aby se zas vrátily časy, kdy čistil laboratorium po návštěvě místních poběhlic a bědoval, když jsem z léčitelských návštěv v městských bordelech přitáhla filcky. Rád by zpátky to nepůvabné, ale statutární „dobro“, které jsem páchala dřív, ale já už nemůžu.</p>
<p>‚Příliš málo!‘ křičí ve mně ta, která viděl příliš mnoho umírání. Tohle může dělat každý, Jasmína, Thea, Antje, dokonce i Amélie, všechny mohou na chvíli nechat stranou prodej omlazujících krémů a zaskočit si mezi kurvy. Já můžu víc, pomyslím si hrdě a dojde mi, že ve mně léta v Institutu zůstala možná hlouběji, než jsem si ochotná připustit. Kdo zmůže víc než válečný čaroděj? Čí slovo v Radě platí?</p>
<p>„Desi,“ obrátím se ke svému druhovi, hotova pochlubit se s nejnovějším poznatkem, „napadlo tě někdy, že jsem se nezměnila, jen jsem dospěla?“</p>
<p>„V tom případě jsi byla mnohem snesitelnější jako dítě,“ odsekne Desmond a facka, kterou inkasuje, není magická, ale zato dobře sedne.</p>
<p>~</p>
<p>Ano, mám vztek na Dese, a brzy na to i na Urvase, který se při hrátkách s nepřítomně vypadající Birnou ani neobtěžuje počkat, až Lanin syn vyleze ze stanu, takže když se mi ozve Keevan, ostwegenský druid, vlídného přijetí se nedočká.</p>
<p>„Tak co se semlelo u vás?“ vyjedu na něj a on se kdesi v dalekém dubovém háji kupodivu ani neurazí.</p>
<p>„Slyšel jsem, že jsi ve válce, Liško,“ volí diplomaticky slova a moje nepříjemná předtucha, že ani v druidských hájích není klid, nabude jasnějších obrysů.</p>
<p>„Jsem.“</p>
<p>„Vyhráváš?“</p>
<p>„Zatím.“</p>
<p>Zřejmě je třeba přetrpět úvod, protože druidská představa o vedení dialogu se od mé poněkud liší.</p>
<p>„Takže nemáš čas.“</p>
<p>„Keevane,“ zapředu, „málem mě zabili, spadl na mě hořící trám, nemám vlasy… takže k věci. Koho potřebuješ zabít?“</p>
<p>Měl to být vtip, doufala jsem, že bude, ale to, jak se Keevan zaradoval, mě rychle zbavilo naděje.</p>
<p>„Nestačí jen někoho zabít, Moire, kácejí háje.“</p>
<p>„Co?“ Jako by zlého nebylo dost, představím si kalleswaldské duby, jak padají k zemi, a Laega… Nikdo by neměl zemřít dvakrát.</p>
<p>„Kurva, kdo je kácí? Jsou už v Kalleswaldu? Proč ses neozval dřív?“</p>
<p>Teď nekřičím jen v duchu, křičím nahlas a čarodějové se po mně tázavě ohlížejí.</p>
<p>„Ještě nejsou v Kalleswaldu, jenže není jen ten. Grainne je u strýce, ale nevím, jak pochodí. Evald není zrovna…“</p>
<p>„Kdo s tím začal?“ zeptám se. Pokud kalleswaldské duby nepadly, je ještě čas něco s tím dělat, pomyslím si a pokusím se z mysli vyhnat Rabeho „bylo by snadné uplést past“. Bylo, přiznám si. Každý, kdo mě jen trochu zná, ví, že když sáhnou na ten háj, přijdu. Být dospělá opravdu není snadné.</p>
<p>„Šlechta,“ Keevan je možná schopný taktik, pokud jde o druidské tahanice, ale jinak diplomatickými schopnostmi zrovna neoplývá, „majitelé panství. Najednou jim háje překážejí, prý jsou na jejich území a mohou v nich kácet dle libosti. Taková drzost, druidské háje nikdy nebyly součástí panství.“ Bůhvíproč se mi uleví. Dost možná je za tím opravdu jen touha utržit pár zlatých za vyzrálé dubové dřevo.</p>
<p>„Hranice panství jsou vytyčené po staletí,“ upozorním druida, „a k vašim doubravám se neblíží. To musí vědět i Evald.“ Po pravdě, není pravděpodobné, že by si ostwegenští erbovníci dovolili roztržku s druidy, kdyby si nebyli jistí podporou krále, ale nechce se mi opouštět prosté a logické řešení.</p>
<p>„Ví to,“ připustí Keevan, „ale není nakloněn nikomu, kdo se zabývá kouzly. Bratrstvo pošpinilo magii v očích celého Ostwegenu,“ vmete mi vyčítavě.</p>
<p>„A co já s tím?“</p>
<p>Můj nedostatek pokory ho zjevně zklamal, ale musí ho spolknout, protože pomoc zoufale potřebuje.</p>
<p>„Já vím, že to není tvá vina,“ volí opatrnější tón, „ale myslel jsem…“</p>
<p>„V Ostwegenu se nesmím ukázat, to přece víš.“</p>
<p>„A dodržíš to, i když přijedou do Kalleswaldu se sekyrami?“</p>
<p>Ví, že ne, a já to vím taky…</p>
<p>„Tak co chceš? Čekáš, že vyhlásíme Evaldovi válku?“</p>
<p>Druid na okamžik zaváhá. „Nechceme válku,“ řekne potom, „stačilo by, kdyby se v hájích stalo pár… temných událostí.“</p>
<p>Pochopila jsem. Druidi si nechtějí špinit ruce kletbami ani zatížit svědomí zabíjením, já jako obecně známá vražednice bych s tím zřejmě problémy mít neměla.</p>
<p>Jako layelánka ne.</p>
<p>„To nezvládnete sami?“</p>
<p>Bojí se. Někdo musel na druidy zatraceně přitlačit, když Keevan zapomněl na naše spory a požádal o pomoc.</p>
<p>„Oni vám někoho zabili?“</p>
<p>Keevan váhá. „Podívej, Moire, nemůžu s jistotou říct, že zabili, ale několik našich se nevrátilo z jednání se sousedy. Sean například, Coleen, neznáš je, tak je nebudu vyjmenovávat, ale nepřišli a ani je <emphasis>neslyšíme</emphasis>. To není v pořádku.“</p>
<p>‚Válka, válka!‘ řve ve mně layelský nepokoj. ‚Válka,‘ pláče ve mně druhý hlas.</p>
<p>„A Grainne?“ Na odpověď čekám se zatajeným dechem.</p>
<p>„Tu slyším. Ona by nechtěla, abych tě volal, ale mám pocit, že v tomhle případě chceš vědět o každém zádrhelu.“</p>
<p>Povzdychnu si, další vějička, na kterou mě chytá.</p>
<p>„To chci.“</p>
<p>„Máš tu své zájmy.“</p>
<p>„To jistě mám.“</p>
<p>„Layelánců se každý bojí.“</p>
<p>Na to není co říct, a tak se místo toho zeptám.</p>
<p>„A druidů ne? Je tak snadné uvěznit druida? Dokážete taky bojovat, ne? A když proti vám nestojí čaroděj…“</p>
<p>„To je ta poslední věc, o které jsem chtěl mluvit, Moire. Co když proti nám čarodějové stojí?“</p>
<p>Rabe měl kurevskou pravdu. Uplést past na mě je směšně snadné.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Budu muset zaplatit layelským,“ Griobald už docela ztratil nervy a host nespokojeně potřásá hlavou.</p>
<p>„To nebude nutné.“</p>
<p>„Ne? Jsou skoro před hradbami, a když přijdou ještě blíž, kdo mě před nimi ochrání, ty snad?“</p>
<p>Návštěvník vstane. „Myslel jsem, žes jednal s Fjormem.“</p>
<p>„Jednal,“ připustí král beze studu, „ale slíbil mi jen, že mě zbaví té zrzavé fuchtle, o obraně Pachtu nepadlo ani slovo.“</p>
<p>„Kdyby zabili Moire…“ Muž sleduje tu myšlenku s potěšením, ale Griobald ho přeruší.</p>
<p>„Tak mi to nepomůže. Co vyřeší, že zabijí jednu ženskou? Už jsme ji měli, a zdi se rozpadaly dál.“</p>
<p>„Chápu.“</p>
<p>„Nechápeš nic. V Pachtu je jen moje garda, když padnou hradby, vtrhnou do města Wilfred Grussten, Bragaw a všichni Jensteinovci. Už nemám žádné čaroděje, ale tolik vím. Číhají, chamraď.“</p>
<p>„Nedokážeš je odrazit?“</p>
<p>Griobald se vztekle zasměje. „Odrazit? Ani Pacht mi možná nezůstane věrný, sami otevřou bránu, když na ni Grussten zaťuká zlaťákem.“</p>
<p>„Máš žoldnéře…“</p>
<p>„Ti nebojují, když nedostanou žold. Taky nebojují, když to kolem nich smrdí kouzly a na jejich straně nikdo takový není. Vyztužte aspoň hradby, nebo…“ Griobald hrozí, ale ví, že hrozbu může těžko splnit. Elk byl důležitý, z toho šel strach. Když přišel o něj, zbyl mu jen jediný trumf.</p>
<p>„Vyztužte hradby a doufejte, že nepadnou, nebo z naší dohody sejde. Šlechta s vámi jednat nebude, ta volila jinak, a vy přece potřebujete můj glejt. Tak se snažte.“</p>
<p>Muž na něj chvíli hledí docela bez výrazu, a pokud má výhrady, dokáže je dobře utajit.</p>
<p>„Jak si přeješ, pane Griobalde, ale peníze, které schováváš pro layelské, dej raději vyplatit jako žold. Bez vojáků Pacht tak jako tak ztratíme.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Jídlo, které vaří Lana, není nechutné, jen pořád stejné. Muži ho jedí bez reptání, layelánci jsou zvyklí na leccos, Ivar tím spíš, a Desmond bere všechny válečné útrapy jako součást křivdy, kterou na něm páchám. Mně ale leze prosná kaše s vepřovým do krku jen stěží. Myslím na Grainne, na Ostwegen a na krev na zápraží. Není mi veselo.</p>
<p>První se kupodivu ozve Aivar, možná aby mi prakticky ukázal, že pravomoci představeného Layely jsou takřka neomezené. Dokonce i pravomoci bývalého představeného.</p>
<p>„Pusť to z hlavy, slečinko,“ zakrákorá, „a neusnadňuj to těm, co tě chtějí dostat. Ostwegen ještě dlouho nebude pro tebe. Zabíjelas tam, a nebyla to válka. Kdykoli tě můžou odsoudit jako vražedkyni, a budou v právu.“</p>
<p>„To vím.“</p>
<p>„Taky jsi slíbila, že se Bratrstvo bude držet dál, a teď tam ty, jeho představená, chceš chránit druidské háje, silou, předpokládám. Mohl bych říct, že je to porušení dohod, ale já ti povídám, že je to v první řadě píčovina.“</p>
<p>Rabe povytáhne obočí, zřejmě se Aivar takhle nerozvášní často.</p>
<p>„Píčovina,“ zopakuju po něm. „To asi je, ale je tam Grainne a já jí slíbila, že ji neopustím. Oba jsme jí to slíbili, Desmonde, vzpomínáš?“</p>
<p>Desmond si nepochybně vzpomíná, ale jinak sdílí spíš Aivarův názor.</p>
<p>„Tak si vem tu druidskou prcinku domů,“ pro Aivara je nejkratší cestou mezi body vždycky úsečka.</p>
<p>„To můžu, ale nevezmu si domů háj.“</p>
<p>„Háj a Laega.“</p>
<p>Tohle Desmond ještě pořád nespolkl, nehmotný sok mu leží v žaludku možná víc než ti živí.</p>
<p>„A Laega… Nevím, co by se s ním dělo, kdyby začali háj kácet, a nechci riskovat. Odskákal to za nás.“</p>
<p>„Za sebe,“ odsekne Des. „Léta tě klátil, a když se v něm pak probudilo svědomí, nakazil se neštovicemi. Moire, já vím, že mi zachránil dceru, ale to neznamená, že jsem rád, když…“</p>
<p>Suntje si olizuje rty.</p>
<p>„Až natáhnu brka, moje milá, najdi mi taky nějakej flek.“</p>
<p>Mávnu rukou, jeho vtípky mě teď těžko rozesmějí.</p>
<p>„Je to můj háj, kurva, bez Laega nebo s ním. Pokud začnou kácet Kalleswald… to už rovnou můžou prodat Dese do bordelu, Rváčku naložit do česneku a tebe, Rabe,“ vyrazím proti čarodějovi prstem jako dýkou, „tebe vozit v kleci po poutích. Existuje něco jako hrdost a sebeúcta.“</p>
<p>„To existuje,“ připustí Rabe, „a dělá zpravidla v životě pěknou rotyku.“</p>
<p>„Jestli se dotknou háje, natrhnu jim prdel,“ procedím skrz zuby.</p>
<p>„Klidně. Až dobudeme Pacht, dřív ne. Dodělej to tady a pak si jdi, kam chceš.“ To znovu promluvil Aivar, hádám, že považuje dokonce i Rabeho za podjatého. „Někoho s tebou pošleme.“</p>
<p>„Des půjde,“ namítnu.</p>
<p>„Des má jen jedno oko a není to válečník, bude ti k hovnu,“ ohodnotí layelánec nemilosrdně Desmondovy kvality. „Suntje nebo Reay, možná Kijvu.“</p>
<p>Kijvu je magor s vyholenou hlavou a tetováním okolo nosu. Možná to není špatný chlap, ale představa, že ho pozvu mezi druidy, je dost bizarní.</p>
<p>„Co nabídnout někoho, kdo má všech pět pohromadě?“</p>
<p>Rabe se ke mně obrátí s křivým úsměvem.</p>
<p>„A ty snad máš?“</p>
<p>Takhle to s námi vypadá. Někdy bych hrozně ráda zpátky starý život, ale není to možné. Už nikdy to nebude možné.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Řeč se vede a voda teče… Aivar je možná zkušený a Rabe mě dobře zná, ale Grainne teď nejspíš nemá na koho jiného se obrátit. Vyhledám ji hned, jak se dostanu z Rabeho dohledu.</p>
<p>„Grainne…“</p>
<p>Cítím ji daleko od sebe, smutnou a v úzkostech.</p>
<p>„Moire, slyšela jsem…“</p>
<p>„Jsem v pořádku,“ ujistím ji. „A ty?“</p>
<p>Neodpovídá, neumí dobře lhát. Pak se odhodlá.</p>
<p>„Jsem u strýce.“</p>
<p>„Internovaná?“</p>
<p>„Proč?“ zajíká se a já cítím bolest, možná jsem docela ráda, že mě Layela zcela nezbavila soucitu.</p>
<p>„Zní to tak, a navíc jsem mluvila s Keevanem. Prý chtějí kácet háje.“</p>
<p>„Evald jim nebrání,“ povzdychne si druidka, ale já tuším, že to není pravý důvod.</p>
<p>„Dobrá, nebrání, ale doubravy jsou staré, nikdy nikoho nenapadlo, aby je kácel, proč se k tomu všichni rozhoupali zrovna teď?“</p>
<p>„Jsme slabí?“ Grainne by se možná měla víc zajímat o politiku.</p>
<p>„Ne natolik, aby bylo bez rizika vykácet druidský posvátný háj, má milá. Neometá se tam někdo z Větru?“</p>
<p>„Nevím, Moire.“</p>
<p>„Nebo někdo z našich?“ ptám se nerada, ale musím. Čarodějům se nedá věřit, nikomu z nás.</p>
<p>„U strýce se určitě nikdo takový neobjevil.“</p>
<p>„Jistě že ne. Čaroděje z Bratrstva by dal Evald oběsit, pokud by ho dokázal chytit, nedá se předpokládat, že by se u něj hlásili. Jsou tu ale jiní…“</p>
<p>Grainne je sklíčená a užitečné informace z ní dostanu jen těžko.</p>
<p>„Kdyby se něco dělo, cokoli, kdybys měla pocit, že jsi v ohrožení, ozvi se, neodkládej to,“ kladu jí na srdce. „Válka je moje holka, ne tvoje, poradím si líp.“</p>
<p>„Jsi smutná.“ V hájemství pocitů se druidka pohybuje mnohem jistěji.</p>
<p>„Ale ne, jen utahaná.“</p>
<p>„Smutná a zraněná. Hádáte se s Desmondem?“</p>
<p>Ubohé děcko, pořád čeká romantické zápletky.</p>
<p>„To víš, že ne,“ odpovím po pravdě, „máme teď jiné starosti.“</p>
<p>„Smířili jste se?“</p>
<p>„Jakž takž. Grainne, jsme spolu dlouho.“</p>
<p>Mlčí. Vím, že lpí na svém dětském snu o ideálním páru, ale ten už realita dávno rozmetala napadrť.</p>
<p>„Myslíš někdy na Laega?“ pokračuje.</p>
<p>Teď často, ale nevím, jestli jí to mám věšet na nos. Bojím se seker, které by mi ho vzaly definitivně, to ano.</p>
<p>„Bojíš se o něj,“ uhodne Grainne.</p>
<p>„Bojím se o všechny,“ připustím. „Je únavné pořád o někoho přicházet.“ Nechtěla jsem si stěžovat, ale je to tu a druidka je ve svém živlu. Neudělám jí mnoho radosti, při pomyšlení na děti, které jedí mouku z kůry a těsto nastavené jílem, jsou moje stesky směšné. Stačilo by natáhnout ruku a z kupy páchnoucích, špinavých zešedlých postav vytáhnout jednu. Každá má příběh, nad kterým je možné se rozdírat, ale na to nesmím myslet. Nikdo, pod jehož rukou padají hradby a hoří města, si přepych smutku nemůže dovolit.</p><empty-line /><p>15. KAPITOLA</p>
<p><image xlink:href="#_11.jpg" />Vítězství je blízko a layelánci jsou neklidní jako koně, kteří cítí stáj. V jádře jsou to všechno žoldáci a představa úspěchu je pro ně spojená s pleněním, klíny ženských a rukama od krve. Nemám jim to za zlé, neslibovali mi nic jiného. Suntje mě políbí na krk.</p>
<p>„Brzo sundáme pachtské brány a půjdem do řiti. Těšíš se? Mohli bychom si někde najmout dům a trochu si užívat, co?“</p>
<p>Tiskne mi ramena a já si nadávám. Dojímá mě jeho nabídka, jako by mě dojala nabídka děcka, které by mě zvalo, abych se s ním šla brodit strouhou. Před lety by mě možná opravdu zabil, teď mě zve ke hře, která je mu nejvlastnější a neskrývaně klučičí. Trochu rozprskávat krysy, pak do postele a lít si do krku víno, rozbíjet okna a smát se studu holek, kterým se lusknutím odčarují sukně. Obejmu rváče a pevně ho k sobě přitisknu, tak srdečně, že ho to zaskočí.</p>
<p>„Děje se něco?“ zavrčí rozpačitě.</p>
<p>„Ne, jen se taky těším, až bude po všem,“ uculím se a zamlčím zbytek. Pro mě válkou v Posensku nic nekončí, mám vlastní problémy, které se neblíží ke konci.</p>
<p>„Záleželo ti někdy na nějaké ženské?“ zeptám se z náhlého popudu.</p>
<p>Překvapeně se na mě podívá. „Samozřejmě. Na tobě mi záleží a bylo i pár jiných, se kterými jsem strávil nějakou tu chvíli.“</p>
<p>„Čarodějky?“</p>
<p>Přikývne. „Dokonce mám i dítě.“</p>
<p>„Kluka nebo holku?“</p>
<p>Pokrčí rameny. „Nevím, dlouho jsem tam nebyl. Není čas…“</p>
<p>„Dals jí peníze?“</p>
<p>Suntje beze studu kývne. Nemá pocit, že by měl dělat víc. Co by taky ženská chtěla od válečného čaroděje? Uspokojení, dítě, peníze… Je to málo, nebo dost? Je to víc, než dal Desmond Jasmíně, pomyslím si a hořké sliny v puse mě donutí odplivnout si.</p>
<p>„Kdy přijede mladý Grussten?“ zeptám se, jen abych něco řekla.</p>
<p>„Večer.“ Tohle se Suntjeho netýká, takové věci řeší Rabe s Aivarem. Jeho by celá záležitost začala zajímat ve chvíli, kdy by se vzbouřenci cukali s placením. Pak by bylo na místě zasáhnout, teď řeší, jen jestli bych byla ochotná „slavit“ s ním vítězství.</p>
<p>„Setká se tu s bratrem,“ upozorním layelánce na zajímavý aspekt večerního jednání. Suntje pokrčí rameny.</p>
<p>„Ivar nástupnické právo nemá.“</p>
<p>„I tak to může být zajímavé. Mimochodem, Laně, zdá se, šedý kožich moc nevadí,“ upozorním ho. Tenhle pár spolu tráví hodně času.</p>
<p>„Nemůže si moc vybírat, vdova se spratkem na krku,“ odpoví čaroděj pragmaticky a mě napadne, že by bylo zajímavé mít tu i Lanina manžela, pokud dělal to, co Lana tvrdí. Hodilo by se trochu rozptýlit kouř.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Nepostavíme se layelským?“ Rozložitý plavý muž nespokojeně máchne sekerou s topůrkem zdobeným složitými ornamenty.</p>
<p>„Chtěl bys, Gunvalde?“ promluví Fjorm a v jeho hlase zní stopa nesouhlasu. „Nejspíš bys dopadl jako ostatní. Ať si Pacht chrání ti, co ho svými radami dovedli k válce, já chci jen jedno. Rabeho.“</p>
<p>„Je teď představeným.“ Gunvald se přece jen trochu zarazil.</p>
<p>„Ano, je, a v Layele je představeným jen ten, kdo nedělá chyby. Rabe dobude Pacht a dá Griobalda vzbouřencům, o tom nepochybuju. A potom…“</p>
<p>„Budou pít,“ nadhodí mladší z čarodějů, „plenit, znásilňovat ženské…“</p>
<p>„Při takových věcech si člověk nedává pozor, dokonce ani Rabe si ho nedává.“</p>
<p>„Mám jít?“ zaraduje se Gunvald.</p>
<p>„Půjdeš se mnou, a nejen ty. Chci pomstít naše lidi a znám layelské praktiky. Nebojují čestně, když na to přijde, a tak nemusíme ani my. Layelánci bojují za peníze.“</p>
<p>Gunvald nejistě pohlédne na mistra.</p>
<p>„Možná bojují, ale také vítězí, pane.“</p>
<p>„Ano. Nepostavím se mu sám, právě proto, že ho už nechci utvrzovat v tom, že je neporazitelný. I layelští vlci můžou prohrát a Rabe to teď pozná. Bude to zdravé pro všechny, když zažijí porážku.“</p>
<p>Mladší z mužů uctivě přikyvuje a Fjorm v hloubi duše doufá, že lekci, jakou člověku uštědří prohra, opravdu zažije Layela.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Mladý“ Grussten mě zajímá, jen pokud jde o jeho vztah k bratrovi. Peníze z něj lámat nehodlám, zajímá mě jen podoba a údiv nebo úlek, který vyvolá Ivarovo zjevení. Vlkodlak je nervózní a já se mu ani nedivím. Polorozpadlý statek proti rozlehlým panstvím, to je přece jen trpké vyrovnání pro prvorozeného. Rozhodnu se Ivara vyhledat a najdu ho v družné zábavě s Lanou. Konečně, není to tak špatné řešení, telepatka bude nejspíš potřebovat muže a Ivar ženskou potřebuje dávno. Vlkodlak cosi vyřezává ze dřeva a Lanin syn sedí vedle něj a pozorně ho sleduje. Touha přežít je mocná, vyžene z hlavy vzpomínky na nemluvňata s roztříštěnými lebkami, když kyne aspoň nějaká naděje. Žena ke mně vzhlédne a pak ke mně pohled stočí i Ivar.</p>
<p>„Dnes přijede tvůj bratr. Chceš s ním mluvit?“</p>
<p>Pokrčí rameny. „Vydědili mě, Moire, není o čem mluvit. Neuvidí mě rád.“</p>
<p>„Možná by se mu spojenec hodil,“ brouknu spíš pro sebe. „Hranice jsou v pohybu, Ivare, to je příležitost urvat nějaké území. Možná tě ještě leccos čeká.“</p>
<p>Lana na mě hledí bezmála vděčně. Povzbudivě se na ni usměju a neřeknu nic o tom, že teď se Ivarovi může věnovat, protože Birna je pro layelské mnohem přitažlivější objekt než zubožená Lana s děckem držícím se její sukně. Nenápadně nahlédnu do stanu za jejich zády, ryšavá čarodějka tam apaticky klimbá uvázaná u stanové tyče. Snažím se layelské neodmítat příliš přísně, ale podělit čtyři chlapy a přitom zachovat dekorum je někdy složité.</p>
<p>„Chci, abys promluvil s Wilfredem, Ivare,“ vrátím se k našemu malému problému. „Nemáš co ztratit, horší než mýtina v lese už to nebude. Vzbouřenci zatím vyhrávají, vlku, je na čase hlásit se o svůj díl masa.“</p>
<p>„Jsem zrůda,“ přizná Ivar a očima se prosebně dotkne Dunstena, „těžko mi někdo vrátí rodinné panství, když se začnu měnit, jakmile se rozčílím.“</p>
<p>Taková sebereflexre se mi zrovna nehodí do krámu.</p>
<p>„Jistě, já tě přece viděla, jak se měníš. Ale ani ve vlčí podobě nejsi zběsilá, pro zábavu vraždící bestie. Lovíš, na tom není nic špatného, nepokoušíš se zabít ty, na kterých ti záleží, naopak, pamatuješ si kdekoho, jsi to pořád ty. Čeho se bojíš?“</p>
<p>Ivar si promne nos.</p>
<p>„No, měním se i při <emphasis>tom</emphasis>,“ očima významně ukáže na chlapce.</p>
<p>„To se mění leckdo,“ zasměju se. Lana odvrátí pohled, nevím, jestli si zoufá nad svou další partií, nebo jestli chce jen zastřít skutečnost, že v poslední době v posteli zažila různá zvířata. Ta nebude vlkem šokovaná určitě.</p>
<p>„Takže… co mu řekneš? Mimochodem,“ nakloním se k němu, „ještě není úplně jisté, jestli je Lana opravdu vdova.“</p>
<p>Trochu se odtáhne, ale přemýšlí.</p>
<p>„Sejdu se s ním a řeknu mu,“ odhodlává se těžce, „že Zwergl byl věnný zámek mé matky, není důvod, aby ho měl on. No a pokud jde o ně…,“ očima ukáže na Lanu s chlapcem, „můžu čekat, čekal jsem dlouho.“</p>
<p>„Čekat, až ona ovdoví a on osiří?“ zeptám se poťouchle.</p>
<p>Mlčí. Nemá smysl ho víc trápit, čekání na večer je pro něj zlé i tak.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Griobald objíždí pachtské brány obklopený svou gardou. Vztekle tiskne rty, zaplatil žoldákům, ale jejich velitelé stejně odmítli ofenzivu. Budou bránit Pacht, ale napadnout vojska Bragawa a Jensteina, která se zatím drží okolo vypálených táborů, nechtějí.</p>
<p>„Mají strach, že by se neprobili ven,“ upozornil ho velitel gardy a posenskému králi právě dochází, o čem mluvil. Neprobili by se ven, nemohli by utéct.</p>
<p>„Co když kapitulují?“ mluví spíš sám pro sebe, ale velitel jedoucí po jeho boku ho zaslechne.</p>
<p>„Může se to stát.“ Má unavené oči a nevypadá, že by mu zbyla síla chlácholit svého pána. „Panstvo přistoupí na jejich podmínky, nechali by je jít, kdyby na to přišlo. Lidé, co utekli z táborů, mluví, pár jsme jich chytili i tady ve městě,“ výmluvným gestem naznačí, co s uprchlíky udělali, „ale žvanit stačili. Bragaw prý nabízí ochranu vašim městům a starostové mu jdou na ruku. Mají strach, že budeš znova potřebovat naplnit tábory… a sáhneš po nich, pane. Ty brány…,“ odkašle si, když vidí hněv v Griobaldově tváři.</p>
<p>„Nemusíte se bát, hradby jsou neprostupné.“</p>
<p>Gardista uctivě kývne, ale králi nevěří ani v nejmenším. Tohle říkal o palisádách táborů také, a všechny padly. Chvíli váhá, jak daleko má zajít, ale pak se odhodlá…</p>
<p>„Když hradby neubráníme, co dál, pane? Máme se stáhnout do hradu a pak…“</p>
<p>„Ubráníte je.“</p>
<p>„Jakmile přitáhnou layelští, moji chlapi zdrhnou, i když jim za záda postavím střelce s kuší. Nikdo s nimi nebojuje, jen potkat je přináší smůlu. Neudržím je.“</p>
<p>„Před bojem oběsíme pár dezertérů,“ usměje se Griobald a velitel gardy si pomyslí, že mu nejspíš přeskočilo. Věšení je proti smrti, kterou přinášejí layelánci, příjemná kratochvíle.</p>
<p>„Ano, pane,“ skloní hlavu, pevně rozhodnutý utéct ještě dnes v noci. Pravda, je třeba hájit hradby, ale on se vždycky někdo najde.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Nepokoj, to je slovo, které můj stav vystihuje nejlépe. Požádala jsem o přispění Suntjeho, kterému sex před bojem, mezi řečí, a dokonce ani mezi stromy nedělá problém, ale nepomohlo to. Nepomohla ani hádka s Desmondem, a když dorazil Veilo Bragaw s mladým Grusstenem, mám toho právě tak dost. Vlkodlak se odněkud vynoří, napjatý a nepřátelský, když vidí vlastní erb plácat se na korouhvi mladšího bratra, a Aivar, který šlechtice přišel přivítat, se pobaveně usmívá. Nejspíš v podstatě nemá rád zákazníky, přinejmenším nemá rád zákazníky, kteří zvedají nos, a to tihle jsou.</p>
<p>„Před útokem na Pacht je třeba vyrovnat účet,“ připomenu mužům z čiré zlomyslnosti a pak je gestem směruju k „vedení“.</p>
<p>„To snad až po dokončení práce, ne?“ Grussten se usměje, a to je velmi pošetilé.</p>
<p>„Kde máme jistotu, že vítězství přežiješ, synu.“ Aivar je impozantní ve své upřímné krvelačnosti a Rabe zrovna tak. Wilfred pobledne.</p>
<p>„Slyšel jsem, že vaše služby jsou tak drahé proto, že neděláte chyby.“</p>
<p>„A kdo říká, že nechat tě zabít je chyba?“ rozchechtá se Aivar, jako by udělal bůhvíjak dobrý vtip. Grussten se nesměje, ale já umím podobnou pointu ocenit.</p>
<p>„Sranda musí bejt, i kdyby tátu věšeli,“ říkává Rabe a já se s ním plně ztotožňuju. Zabíjet smutný je svinská práce.</p>
<p>~</p>
<p>Bojují o každý kuld, a to není moje práce, ne tady, naše pokladna je jinde a tyhle peníze se do ní nikdy neskutálí. Ivar už je u stanu, opírá se o strom a poslouchá. Ráda bych ho povzbudila, ale nějak mě nic nenapadá kromě vět tak omletých, že se je člověk zdráhá použít.</p>
<p>„Smlouvá o ceně,“ zazubím se na něj, ale bez efektu. Naslouchá soustředěně tomu, co říká jeho bratr, a když je teď vidím, dají se ve tváři vystopovat i shodné rysy.</p>
<p>„Jsi hezčí,“ zhodnotím je objektivně. „A nejspíš taky menší hajzl. Podpořím tvůj nárok.“</p>
<p>Obrátí ke mně hlavu. „Nemám žádný nárok.“</p>
<p>~</p>
<p>„Padesát tisíc,“ Jensteinovi trochu přeskakuje hlas, „až Pacht padne.“</p>
<p>„Padesát hotově, příteli,“ Rabe je vytrvale a jaksi výhružně přátelský, „a padesát do půl roku. To z měst dostanete, jsem si jistý.“</p>
<p>„Posensko je zplundrované,“ namítne muž.</p>
<p>„Já vím,“ usměje se Rabe, jako by ho to těšilo. „To se ve válkách stává. Nebo… pokud je vám líto hotovosti, vyberte vhodné panství, správce už si zvolím sám.“</p>
<p>„Když tak mluvíme o území…,“ nebyla jsem u jednání od začátku, ale nedělám si s tím starosti, „Ivar by rád Zwergl.“</p>
<p>Aivar povytáhne obočí. „Co? Jakej cvergl? Miláčku, jestli sis tu něco vyhlídla, tak mi to najdi na mapě a pak…“</p>
<p>„Zwergl,“ opakuju s pohledem upřeným na Grusstena. „Věnný zámek matky tvého bratra. To tě nemusí bolet, pane. Rodina je rodina, ne?“</p>
<p>„Bratra?“ Grusstena to zjevně zaskočilo. „Zwergl patřil rodině první ženy mého otce, a syn z toho svazku zemřel.“</p>
<p>„Ale ne. To se tak jen říkalo dětem, aby se v noci nebály. Tvůj bratr Ivar je vlkodlak, ne mrtvý.“</p>
<p>„Vlkodlak,“ opakuje po mně muž, „to je jako mrtvý. Nikdo ho neviděl léta. Zrůda těžko může vlastnit zámek.“</p>
<p>Vykouknu ze stanu. Tohle bude na Ivara moc, odhaduju a čekám kupku šatstva, ale kupodivu se drží. Kývnu na něj a mateřsky mu srovnám límec. Pak ho strčím dovnitř.</p>
<p>„Vlkodlak není jako mrtvý.“ Skoro dlaka obdivuju, jak zoufale se drží lidské podoby. „Otec mě nevydědil kvůli kletbě, ale kvůli vraždě Valentiny.“</p>
<p>Wilfred usilovně polyká. „Jistě, zabils ženu, protože se v tobě probudilo zvíře.“</p>
<p>Nezpochybnil příbuzenství, nejspíš proto, že to kvůli rodinné podobě ani nejde.</p>
<p>„Zabil jsem ji, protože zaplatila kletbu a protože se kurvila.“ Ivar se teď zdá být docela spokojený, možná je rád, že může veřejně vysvětlit, co se stalo. „Je to dlouho, Wilfrede, její rodiče už nežijí, sourozenci pozapomněli, nejsem zrůda, po většinu doby ne, a nechci víc než Zwergl. Nezpochybňuju tvé právo na erb, titul, pozemky, ale jsem prvorozený. Griobald padne, pomůžeš si. Já chci jen ten zámek.“</p>
<p>Prvorozený… pozoruju mladšího z bratrů a vidím, jak mu za očima běhají čísla, jak počítá a plánuje. Možná opravdu věřil, že Ivar je mrtvý, chtěl tomu věřit…</p>
<p>„Rodinné věci si vyřešte později,“ zívne Aivar. „Je třeba naplánovat útok.“</p>
<p>Zamračím se na něj.</p>
<p>„Ale jestli Moire chce, tak bych mu ten Zwergl dal… Odmáznem vám za to něco z dluhu.“</p>
<p>Vypadá spokojeně, zjevně se mu zdá, že je všechno vyřešené.</p>
<p>„Promluvíme si o tom pak.“ Wilfred jen těžko zachovává klid a já vím, že je to pro slovo, které nemělo padnout. Prvorozený.</p>
<p>„Promluvme si o tom teď.“ Ivar, který se konečně odhodlal, není k zastavení. „Dej mi slovo před svědky a připojím se k tobě v boji o Pacht. Možná že ho nebudeš ani muset dodržet, když padnu,“ zkřiví tvář, „pak ale trvám na rodinném pohřbu.“</p>
<p>Všichni mlčí, Ivarův požadavek erbovníci chápou a my respektujeme, jen jeho bratrovi, zdá se, zcela nevyhovuje.</p>
<p>„Nechci přece moc.“ Teď už se nebojím, že se promění, ví, že hraje o všechno a metamorfovat tu s křikem a za zvuku praskajících kostí by znamenalo ztrátu všech nadějí. „Chci se znovu oženit,“ ohromí nás všechny prohlášením, „a jako nejstarší Grussten nebudu žít v chalupě. Znamenalo by to přivést do hanby celý náš rod.“</p>
<p>Bragaw, který dosud mlčel, si odkašle.</p>
<p>„Možná by sis s bratrem měl promluvit, pane Wilfrede. Před útokem na Pacht udělat pořádek,“ taktně naznačí, že tam koneckonců můžeme pomřít všichni. Prohlížím si ho se zájmem. Je Bragaw ten, kdo si dělá nároky na trůn? Jenstein určitě ne, a Wilfred?</p>
<p>V Posensku jen tak mír nebude, pomyslím si a pohodlně se usadím vedle Rabeho.</p>
<p>„Můžeme pokračovat?“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Brukev, květák, řady mrkve a bulvy řepy, dívka je míjí, ani se na záhony nepodívá. Konečně najde to, co hledá, opře si čelo o kůru mladého dubu a rozpláče se. Jen jeden háj se jí podařilo zachránit, Kalleswald padne a Moire… Grainne zamrazí. Moire bude zuřit a zuřící Moire je horší než rozvodněná řeka. Druidka uvažuje, jestli má představenou Bratrstva vyhledat už teď. Když jí to řekne, Moire možná pobije dřevorubce, možná i majitele panství, možná dokonce i krále Evalda, jejího strýce. Znova bude válka… Když jí to neřekne… Grainniny oči se naplní slzami při vzpomínce na Laega. Když jí to neřekne, tak ho znovu zabijí a Moire se pak bude mstít. Možná, napadne mladou druidku, by to s Moire mohl probrat Keevan. Takřka s úlevou pohladí dub a v mysli vyvolá obraz vousatého muže.</p>
<p>„Nepřistoupil na mé prosby, Keevane,“ vzlykne. „Je to zlé, ale někdo to musí říct Moire.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Zbývá útok na Pacht. Necítím nepokoj, strach, nenávist, necítím prostě nic, jen touhu lehnout si a spát.</p>
<p>Nakouknu do stanu a mrknu na Birnu, klímající na pokrývce.</p>
<p>„Nechceš si to vyměnit?“ zívnu. „Spala bych.“</p>
<p>Čarodějka otevře oči, zmateně se rozhlédne a stiskne sukni mezi koleny.</p>
<p>„Nepatřím k těm, které jsou v boji něco platné,“ odpoví hořce. „Nejspíš se hodím jen jako válečná kořist.“</p>
<p>Přemýšlím, čím bych ji utěšila, až mi dojde, že ji vlastně ani utěšovat nechci. Nedopadla zas tak zle. Neurčitě jí pokynu rukou, a když se obrátím k odchodu, stojí po mém boku Desmond. Přitáhnu ho k sobě spíš ze zvyku. „Jak je?“</p>
<p>Tváří se vážně. „Chtěl jsem s tebou mluvit o Pachtu… Je to nebezpečné.“</p>
<p>Nedokážu se nesmát.</p>
<p>„Měls věštecké vidění, že obléhat a pak plenit město je nebezpečné? Desi…,“ zavrtím útrpně hlavou.</p>
<p>„Ne, měl jsem vidění a viděl jsem dost, abych věděl, že si Ivar s Rabem mají dávat velký pozor.“</p>
<p>„Ale… budu hádat. Ivara se pokusí zbavit jeho bratříček, ne?“</p>
<p>Desmond mlčí.</p>
<p>„Ale co s Rabem?“</p>
<p>„Nevím,“ pokrčí rameny. „Moire, řekni mu to, tebe spíš poslechne. Viděl jsem…“</p>
<p>Čekám. Ještě jsem nezažila, aby Rabe udělal chybu, ale musí je dělat stejně jako všichni ostatní. Není to příjemná představa.</p>
<p>„Viděl jsem ho zmrzačeného.“</p>
<p>Taková věc se může stát, absurdně se zaraduju, protože nemluví o mrtvém.</p>
<p>„Promluvím si s ním,“ slíbím Desovi a pak sklouznu pohledem dolů. Boty mám promáčené, plášť navlhlý, najednou mám tak tíživý pocit špíny a nepohodlí, že bych ze sebe nejraději strhala to páchnoucí šatstvo, ale není to možné.</p>
<p>„A pro mě trochu času mít nebudeš?“ mrká na mě jediným okem, ne snad vilně, ale opuštěně.</p>
<p>V první chvíli chci odseknout, ale pak si uvědomím, že i tohle je zvyk, reziduum tisíce hádek, které už mezi námi leží. To, co by se mnou dříve ani nehnulo, mě teď na Desmondovi přivádí k zuřivosti… a všichni můžeme umřít. Obejmu ho, ztuhle a neobratně, jako bychom byli ještě děti. Nelíbáme se, jen se k sobě tiskneme, pak mlčky rozšněruju poklopec a obrátím se k němu zády. Pochopí.</p>
<p>„Zažili jsme už lepší časy, co?“ zašeptá.</p>
<p>„Horší taky,“ namítnu. Je čas přestat si lhát do kapsy. Tohle je život čaroděje, který má i jiné ambice než jen léčit hemoroidy Jediný problém je, že Desmond by, pokud bych to nechala na něm, zřejmě ty hemoroidy volil raději.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Došukat, děti, došukat,“ soukromí pro layelánce opravdu nic neznamená, to už jsem si ověřila. Většina mých kolegů je schopná opřít se o veřej a přihlížet v podstatě jakýmkoli intimitám, které člověk provádí. Aivar v tomhle není výjimkou.</p>
<p>„Už,“ mávnu podrážděně rukou, protože Des při těchhle aktivitách naopak soukromí vyžaduje, zvlášť pokud není úplně opilý. Dokonce i teď, vyhladovělý a toužící, se odtáhne.</p>
<p>„Aivare, prosím…,“ zní to dotčeně a starý čaroděj se rozchechtá.</p>
<p>„Vždyť už jdu. Pacht čeká. Až padne, můžete si užívat, co se do vás vejde.“</p>
<p>„To těžko,“ oponuju mu v duchu. Nějak nevěřím, že to tu jen tak skončí. Desmond se ošívá a já, abych to ukončila, použiju zaklínadlo, jehož znalost jaksi… dělá z dívky ženu. Pak už Des nemyslí na nic a podaří se mu dovést záležitost ke zdárnému konci. Po pravdě řečeno, nestálo to za nic, ale člověk toho už ani mnoho nečeká. V dálce hřmí, soumrakem zní ržání poplašených koní a blíž, než bych čekala, kdosi šeptá. To Urvas ohleduplně ztišil hlas, když nadává Birně, že se nesnaží. Otřesu se. Nejen zabíjení patří k válce.</p><empty-line /><p>16. KAPITOLA</p>
<p><image xlink:href="#_12.jpg" />Sekery. Keevan otevře oči a posadí se na lůžku. Sekery. Připadá si vyčerpaný, jako by se bránil těžké nemoci, a jeho napětí neopadá. Jak by taky mohlo, poslali dřevorubce ke třem z pěti hájů, které v Ostwegenu jsou, a on je musel zajistit kletbami. Zaúčinkují, o tom nepochybuje, ale ne dost rychle. Desítky dubů mohou padnout, než dřevařům dojde, že vstoupili někam, kam neměli. Doba je zlá, pomyslí si, a dokud vrchnost platí, ochotné ruce najde vždycky.</p>
<p>Na dveře jeho chaty kdosi krátce zaklepe a druid skoro nadskočí. Ne, nemá strach, jen…</p>
<p>„Dál.“</p>
<p>Do srubu vejde žena s očima barvy medu a bílými copy.</p>
<p>„Právě dorazili do Cruachanu, Keevane. Cruachanští neodejdou, zůstanou tam, a dřevorubci s sebou mají žoldáky. Opravdu si myslíš…“</p>
<p>Keevan má pocit, že nejenže si nic nemyslí, ale že nic nedokáže ani vymyslet.</p>
<p>„Nejsem válečný druid,“ odsekne podrážděně.</p>
<p>„Oba známe někoho, kdo válečník je. Zavolej ji.“</p>
<p>„Milá Brid, nic proti Moire nemám, ale ona patří k lidem, kteří přivolávají problémy.“</p>
<p>„Sem už žádné přivolávat nemusí,“ odpoví druidka pevně a postaví na stůl misku s vodou, kterou dosud držela v ruce. „Kácejí, Keevane,“ rozčeří vodu prstem, a když se hladina uklidní, leží na ní obraz mužů ohánějících se sekyrami. „Jsem tam doma.“</p>
<p>„Zavolám ji,“ druid si přitiskne dlaně ke spánkům. Bolest, která ho přepadla, je ostrá a neodbytná. Kácejí. Spíš než nenávist cítí hnus a smutek. Možná bude dobře, že tohle vyřídí někdo jiný, někdo, koho už mrtví neděsí.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Pacht je opravdu blízko a válečná horečka se nakonec dostavila. Tentokrát jedeme všichni, nejen layelští, ale i zajatci, a na dohled se drží muži Veila z Bragaw. Ivar se toužil zúčastnit útoku, ale zcela záměrně jsem ho nacpala k Veilovi, který dokonce někde sehnal i grusstenskou korouhev.</p>
<p>Veilo myslím chápe velmi dobře a jedná podle toho. Bratrovrahové možná nejsou mezi šlechtou v obzvláštním opovržení, ale mít je v zádech, na to taky každý žaludek nemá. Drobné uspokojení, že jsem se postarala o Ivara, mi kalí Desmondovo sýčkování.</p>
<p>„Slíbilas, že to Rabemu řekneš,“ hučí do mě a já přikyvuju, jen abych už měla pokoj.</p>
<p>„Jeď za ním.“</p>
<p>„Teď se to nehodí, Desi.“</p>
<p>„Teď se to nehodí, a pak bude pozdě. Moire, zajeď za ním, na mě se vysere,“ zhodnotí Desmond realisticky své šance a já popoženu klisnu.</p>
<p>„Rabe,“ křiknu, „musím ti něco…,“ vyčítavě se ohlédnu na Desmonda a ten pokrčí rameny, „říct.“</p>
<p>~</p>
<p>„Tak Desmond měl vidění?“ Rabe se ptá takovým tónem, že mám pocit, jako bych za ním přišla s nabídkou, aby se stal představeným Hestina chrámu.</p>
<p>„Jo. Léčka, zmrzačení… je dost možné, že má jen pocuchané nervy, ale taky to může být pravda. Trval na tom, abych ti to řekla.“</p>
<p>„Jasně, nemá tu drzost, aby mi podobné nesmysly přednesl sám. Děvenko, v každé bitvě přece můžeš být zmrzačená i narazit na léčku, to není…“</p>
<p>„Není, ale on to viděl a chtěl, abych ti to řekla,“ snažím se to ukončit. „Nezastávám se ho, ale dar má. Prostě si dávej majzla.“</p>
<p>Rabe chytí mou kobylu za uzdu a na okamžik mě k sobě přitáhne.</p>
<p>„Ty si dávej majzla, ty… zatím jsi jediná, kdo to opravdu schytal.“</p>
<p>Má samozřejmě pravdu, jenže jeho našinci nenávidí stejně jako mě. No, možná i o kus víc.</p>
<p>„To myslíš, že po tobě nikdo nejde?“ zeptám se ho a pohledem najdu jeho oči. Nebojí se a nejspíš ani příliš nepochybuje.</p>
<p>„Nechceš se dožít rybaření?“ popíchnu ho.</p>
<p>Zavrtí hlavou. „Nechci. Ani Aivar to nevydržel, nakonec je lepší umřít při práci než hnít někde u tůňky.“</p>
<p>„Nechceš si připustit, že by tě tu někdo potřeboval,“ konstatuju.</p>
<p>„Tak, děvče, tak, a teď pal za galánem.“</p>
<p>„Rabe,“ zarazím ho, „ztrácím teď spoustu spojenců, nemůžu si dovolit další dezerce. Dokonce ani k Hel.“</p>
<p>„Neumřu, slibuju,“ kapituluje čaroděj. „Kdyby se mě Hel ptala, řeknu jí, že jsem ti dal slib,“ šklebí se. „Nemáš jednoho toho chlápka chyceného v háji?“</p>
<p>„Laeg je jiný případ,“ upozorním ho. „On si tu smrt vybral, ty umírání neplánuješ a…“ Bolest na prsou je najednou tak neodbytná, až skoro podezírám srdce, že si vybírá volno, ale vysvětlení je tu vzápětí.</p>
<p>„Kácejí Cruachan.“ Keevan určitě chtěl být oficiálnější, obšírnější a jistě nezamýšlel vtělit do svého sdělení paniku, ale nepovedlo se a jeho výkřik ve mně vzbudí touhu pohrát si s tím, kdo se odvážil háje dotknout byť jen slovem.</p>
<p>„Kácejí Cruachan,“ opakuju po něm nahlas a dost tím zaskočím Rabeho.</p>
<p>„Rabe, musím…,“ najednou jsem tak neklidná, jako bych se nepokojem nakazila, „musím.“</p>
<p>„Není Cruachan v Ostwegenu?“</p>
<p>Rabe má samosebou spoustu zdravého rozumu, pokud jde o druhé.</p>
<p>„Jasně že je. Nezdržím se tam, jen popíchnu pár…“</p>
<p>„Vím, jak vypadá layelské popichování,“ Rabe zas drží mého koně za uzdu a skoro šeptá, „pokud tě Evald dostane, dá tě pověsit.“</p>
<p>„Takovej provaz ještě neupletli.“</p>
<p>„Musíš být opatrná, rychlá a taky se musíš vysrat na soucit, kotě. Jsou chvíle, kdy je nejrozumnější nevidět a utíkat. Tam, kam teď lezeš, se takových chvil může vyrojit spousta. Zpravidla to umíš, to vím, ale dokážeš to, když půjde o staré známé?“</p>
<p>Přivřu oči, aby nepoužil mou metodu.</p>
<p>„Bez obav, Rabe.“ Snažím se vypadat chladná jako kámen.</p>
<p>„O co jim vlastně jde?“ Rabe se mračí a Aivar zřejmě usoudil, že je nejlepší chvíle zapojit se do diskuse, protože k nám míří.</p>
<p>„Jde jim o to, aby někdo, kdo se vyzná, udělal na dřevorubce ‚bu bu bu‘. Nic víc.“</p>
<p>„Nevěřím,“ vrtí čaroděj hlavou. „Věřil bych před dvěma lety, dnes ne. Chceš si vyřídit hlavně svoje účty, děvenko.“</p>
<p>„Vezmu s sebou Dese,“ věřím, že tohle má slova podpoří. Desmond není zrovna parťák do bitvy.</p>
<p>„A co? Zastavil tě snad někdy? Dokáže tě přimět, abys neudělala to, co chceš? Jedna válka ještě neskončila, nezačínej druhou.“</p>
<p>Vyschne mi v krku. „Mám tam… závazky.“</p>
<p>„Hovno, umrlýho druida tam máš, Moire, nelži mi pořád.“</p>
<p>„Dobrá, druida a Grainne.“</p>
<p>Aivar nás sleduje s nelíčeným potěšením, zřejmě má rád, když se lidé štěkají.</p>
<p>„Maličká se chce trhnout,“ sdělí mu Rabe kousavě.</p>
<p>„Holky potřebujou změnu,“ Aivar se směje, chraplavě a trochu chlívácky. „Potřebuješ někoho s sebou?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Suntje!“ zařve.</p>
<p>„Nechci s sebou Suntjeho,“ odseknu. „Beru Dese, budou se hádat a všechno komplikovat. Zvládnu to rychle… pokud mi to nebudete ztěžovat. Grainne je u Evalda a…“</p>
<p>„A ten, kdo to na tebe ušil, se raduje. Bereš s sebou Suntjeho, nebo jsi doma.“</p>
<p>Mám Rabeho ráda a za mnohé mu vděčím, ale tohle je na mě moc.</p>
<p>„Jsem představená Bratrstva, příteli, ne malá holčička.“</p>
<p>Layelánci se na sebe podívají a začnou se smát. Ano, pro někoho v jejich věku zřejmě ještě dívčími půvaby oplývám.</p>
<p>„… bohužel opravdu nemám čas se tu s vámi hihňat,“ pokračuju.</p>
<p>„Vem Suntjeho.“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Pošlu ho za tebou.“</p>
<p>Tohle nemá smysl. Hádat se nemá smysl. Chtěla jsem Rabeho varovat, a zatím se to zase zvrhlo v další etudu na téma „mladá nezodpovědná dívka“.</p>
<p>„Dobře, vezmu i Suntjeho, ale mizím hned.“</p>
<p>Pozorují mě, soustředěně jako psi, kteří čekají, až cosi spadne ze stolu, a já se nemohu rozhodnout, jestli jsem pro ně hospodyně, nebo ten kus masa.</p>
<p>„To je jedno kdy,“ Rabe mluví pomalu, jako by chtěl, abych mu dobře rozuměla, „ti, co tu past spustili, počkají. Uvědomuješ si, že tohle všechno je možná jen záminka?“</p>
<p>„Samozřejmě,“ snažím se říct to lehce, ale představím si nenávist, která sáhne až ke kácení posvátných hájů, a udělá se mi zle. Proč zrovna já, kurva? Co jsem komu udělala, že po mně tak jdou?</p>
<p>„A to se ptá layelánka?“</p>
<p>Zase čtou, s hrůzou si uvědomím, že pokud jsem někdy toužila po zázemí rodiny, v Layele jsem je našla v tom nejpříšernějším vydání. Naprostá ignorace soukromí a snaha do všeho žvanit maskovaná za vojenskou subordinaci… Zamračím se na Rabeho a ten se usměje koutkem úst. Hlavní princip rodiny zřejmě spočívá v tom, že si ji nevybíráme.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Proč nejsem jako ona? Grainne jde chodbou, jako by ji postrkovali. Král si ji nechal zavolat a ona ví, že příjemný rozhovor ji rozhodně nečeká. Ano, vysvětlí jí, proč je nutné, aby pokáceli duby, a ona… přála by si být jako Moire, ovládnout ho, znejistit. Nesmyslně a bez souvislosti má najednou před očima Moire tak, jak ji viděla při poslední návštěvě, když bez klepání vešla do lázně, zpola zakrytou zjizvenými těly layelských čarodějů. Pocit, který Grainne přepadne, se blíží závisti. Také by se teď ráda schovala za někoho, kdo budí respekt, ale ví, že jí to nebude dopřáno. Keevan má jiné starosti, a ostatní? Ostatní vidí její cenu hlavně v tom, že je schopná jednat s králem. Jistě, Evald ji nejspíš nenechá popravit, ale jejím názorům nepopřeje sluchu. Rozdává z cizího… druidka skousne ret. Až Moire přijde, zeptá se jí, poprosí, aby ji naučila, jak ovládnout mysl lidí.</p>
<p>Grainne dorazila ke dveřím Evaldovy pracovny a gardista se jí mlčky ukloní.</p>
<p>„Paní Grainne, Vaše Veličenstvo.“</p>
<p>Král mlčky pokyne a Grainne váhavě vstoupí dovnitř.</p>
<p>~</p>
<p>„Chtěl jsi se mnou mluvit, pane?“ nenávidí se za ten ustrašený tón v hlase.</p>
<p>Evald se k ní obrátí. „To tys žádala o audienci, má milá.“ Slova jsou laskavá, ale oči v pobledlé tváři lhostejné.</p>
<p>„Ano,“ druidka se odhodlaně nadechne, „přišla jsem jednat o našich hájích. Pokud sousedé začnou kácet, odmítne druidské společenství pomoc těm, kteří ji u nás hledají. Nebudeme věštit, léčit, nebudeme na svatbách ani pohřbech. Pane Evalde,“ při představě seker, zakusujících se do dřeva posvátných stromů, zapomene Grainne na chvíli na ostych, „nebudeme už chránit lidi, kteří se dopustí něčeho takového. To není vydírání, my to prostě nedokážeme. Mezi námi a těmi, kteří se dotkli hájů, bude vždycky nenávist. Opravdu je musíš nechat, aby to udělali?“</p>
<p>Král během její řeči vstal z křesla a teď si ji prohlíží jako podivný exponát.</p>
<p>„Nenávist? Grainne, ty víš, co si o magicích a druidech myslím, ale pokud vás někdo potřebuje, zavolá vás a zaplatí. Neděláte to z dobré vůle, pravda?“</p>
<p>„Děláme to z dobré vůle,“ dívka si tiskne prsty, až jí bělají, „ale to asi nechceš slyšet. Když Bratrstvo odešlo…,“ začne a znovu si vzpomene na Moire. Kdyby tu byla, jistě by se jí dokázala zastat. „Když odešlo, začali jsme dělat práci za ně, ne všechnu a také ne za jejich ceny. Nežijeme ve městech, nepotřebujeme… tolik, můžeme si dovolit na vsích léčit i chudé. Ale háje…“</p>
<p>„Je to jen dřevo,“ přeruší ji Evald, „a navíc, nekácejí přece okolo těch vašich palouků, doubravy jsou obrovské a dřeva je potřeba.“</p>
<p>„Dřeva bylo potřeba vždycky,“ šeptne druidka, „a doubravy se nikdy nekácely. Je to smutné, pane, ale se sekyrami nakonec přijdou, protože z nás už nejde strach… jako z Layely, jako z Bratrstva. Říkals, že lidé se čarodějů bojí, chtěls slib, že se do ničeho nebudeme plést. Slabé napadne každý pokud je jim co ukrást. Nepustíme je do doubrav, Evalde.“</p>
<p>„Pak budete muset odejít,“ král je lhostejný. Hubený muž, oblečený se skromností řeholníka, nevzrušeně krčí rameny. „Nestrpím tu někoho, kdo bude vyhrožovat mým poddaným…“</p>
<p>Grainne vstane. „Nenutím tě, abys mě tu trpěl.“ Je na sebe pyšná, tohle by jistě řekla Moire, jenže ta by své prohlášení dokázala podpořit vhodným kouzlem.</p>
<p>„Měla by ses vdát,“ Evald se zřejmě v myšlenkách obírá něčím docela jiným než druidskými doubravami, „věk už na to máš. Najdu někoho vhodného.“</p>
<p>Grainne se odtáhne. „Jsem druidka, nevdáváme se.“</p>
<p>„Jsi sestra královny.“</p>
<p>Bohové, považuje mě za idiota, zděsí se Grainne a poprvé si přizná ošklivou pravdu.</p>
<p>„Má sestra je omezená hlupačka, Evalde, já ne. A pokud jde o sňatek, tvůj bratr mě zneužil a Moire tenkrát ‚tu hanbu spravila‘. Nechci se vázat a rozhodně si nemohu vzít někoho ‚přiměřeného‘, jestli mě chápeš. Nejsem panna a těžko říct, jestli jsem plodná. Potrat byl těžký…“</p>
<p>V místnosti je ticho, muž a dívka se navzájem probodávají pohledy, ale ani jeden z nich není ochoten udělat krok ani k boji, ani ke smíru.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Přivykla jsem mrtvým tělům, pláči i spáleništím, ale balení mě otravuje pořád. Oblečení je navhlé, blůzy začínají plesnivět.</p>
<p>„Do řiti, můžu to vyhodit,“ vyjeknu a Lana starostlivě přispěchá. Bere mi prádlo z ruky a roztřásá je.</p>
<p>„Ještě to půjde oprat.“</p>
<p>Připomene mi Umu a mně se zasteskne po obyčejném, bezpečném světě, kde se umírá v posteli. Jen na okamžik, než si uvědomím, kolik strašlivého umírání <emphasis>v posteli</emphasis> jsem viděla. Žena se kolem mě motá, čekám, až přijde s nějakým řešením neradostného stavu mého šatníku, ale Lana má zřejmě jiné záměry.</p>
<p>„Myslím, že můj muž žije.“</p>
<p>Možná že pro ni to má nějaký význam, ale můj problém to není.</p>
<p>„No to je pěkné,“ odpovím bezmyšlenkovitě a ona mi stiskne zápěstí. Najednou pochopím. Lana nejspíš po tom, co prožila s layelánci a s vlkodlakem, po setkání s manželem příliš netouží. V očích mnoha mužů jsou děvky i znásilněné a Ivar se, pravda, ani k tomu uchýlit nemusel. Ve válce je lepší nějaký chlap než žádný.</p>
<p>„Že je naživu, moc neznamená,“ upozorním ji. „Víš, kde je? Našlas ho? Mluvilas…“</p>
<p>„To neumím, paní Moire,“ Lana si nervózně přihladí sukni k bokům, „pouze vím, že žije. Jenže pan Ivar…“</p>
<p>Zalituju, že tu není některá z mých kolegyň. Pochopila by ji líp.</p>
<p>„Ivar je dlak.“</p>
<p>„Je hodný k synovi a je to šlechtic. A nevadí mu, že…“</p>
<p>Znovu spolkne polovinu věty, ale už netápu.</p>
<p>„A tvému muži by to vadilo?“</p>
<p>Mlčí, možná ani sama neví, je jí jasné jen to, že Ivarovi to nevadí a že je šlechtic. Člověk potřebuje naději a Lana se nejspíš upnula k myšlence na pěkné panství a Ivara, který si hraje s Dustenem a někdy výhledově možná zplodí další děti. Pokud ho bratr nezabije, pomyslím si a umíním si, že dám Reayovi za úkol dlaka ohlídat. Tím má kuplířská role končí.</p>
<p>„Komu může být tvůj muž užitečný?“</p>
<p>Žena pokrčí rameny a nejistě se ohlédne. „Kdekomu. Na každého něco ví.“</p>
<p>Jako Bert, napadne mě. Takoví lidé jsou všude.</p>
<p>Vedle mě se zjeví Suntje a prohrábne rozházené věci.</p>
<p>„Balíš na ples, zlato,“ popíchne mě a Lana poděšeně popadne zmačkanou blůzu. Povytáhnu obočí. Žena něco čeká a ometající se Suntje ji zjevně znervózňuje.</p>
<p>„Jasně, tanec bude,“ zaháním smějícího se layelánce a pak se obrátím k Laně.</p>
<p>„Chtělas ještě něco?“</p>
<p>Váhá, ale nakonec se odhodlá. „Co když je někde od začátku?“</p>
<p>Nadechnu se. Vím, na co myslí. Neměla já jsem snad za zlé Rabemu, že mě nezachraňuje, a ona se navíc dívala na hladovějící děcko.</p>
<p>„Možná je, ale to neznamená, že může pryč. Kdyby si měl vybrat stranu, ke komu by se přidal?“</p>
<p>Krčí rameny. „K tomu, kdo nabídne lepší podmínky?“</p>
<p>Chápu to dobře. „Nemusí to být pravda,“ upozorním ji. „A ani Ivar není sázka na jistotu, přece jen je to kožoměnec a nemusí útok na Pacht přežít. Nespoléhej…“</p>
<p>Má tak zoufalé oči, že se mi pokračuje jen těžko.</p>
<p>„Připravím ty košile, paní,“ polkne vzlyk a jde.</p>
<p>„Co je?“ Desmond se mi bradou opře o rameno.</p>
<p>„Co by? I vlkodlaci mají svou cenu na sňatkovém trhu, pokud si hrajou s dětma a mají erb.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Otvírám portál s pocitem lehkého dojetí. Ostwegen, místo, kde jsem doma, přinejmenším já a Desmond jsme Ostwegen za domov vždycky považovali. Narodili jsme se tu, prožili dětství…</p>
<p>„Je tam clona?“ Suntje, vyzbrojený dvěma meči, zkříženými na zádech, a holí, si mé váhání vyloží po svém.</p>
<p>„Ne,“ trhnu hlavou a otevřu portál skoro teatrálně. „Prosím, pánové.“ Prodírají se kolem mě svištícím vzduchem, vlečou koně, ale já čekám, oddaluju chvíli návratu jako orgasmus, jako odpíraný požitek. Pak projdu za nimi a zavřu portál. Jsme v Kalleswaldu, ale údery seker zatím neslyším.</p>
<p>~</p>
<p>„Milovaná?“</p>
<p>Na tohle jsem čekala. Na přízrak, na vůni jahod… jenže dneska mi to nepřináší potěšení.</p>
<p>„Laegu, co se tu děje?“ vyjela jsem na přízrak přísně, jako by to byl jeden z opilých layelských kumpánů. „Co Grainne?“</p>
<p>Cítím chladné dlaně, které se dotýkají mých ramen, ale jinak se Laeg tváří stejně jako za života. Klukovsky provinile.</p>
<p>„Nevím, Moire. Grainne je smutná, Keevan za mnou nechodí, proč by chodil?“</p>
<p>Ohlédnu se po průvodcích. Desmond se tváří uraženě, Suntje se směje.</p>
<p>„Přivedla jsem návštěvu, staré známé. Nenechám to tu skácet, to přece víš.“</p>
<p>„Vím.“</p>
<p>Čekala bych vděčnost nebo dojetí, ale Laeg odpoví suše a uměřeně.</p>
<p>„Vím, že budeš Kalleswald chránit, Moire, všichni to vědí a počítají s tím. Slyšel jsem, že se z tebe stala válečná čarodějka, a naše společenstvo do tebe vkládá naděje, i když to nikdo zatím neříká nahlas. Já se o tebe jen bojím. Myslel jsem, doufal jsem, že to skončí. Že po té epidemii bude klid a třeba…“</p>
<p>„Že tvá oběť bude k něčemu a já budu mít s Desmondem kupu dětí?“</p>
<p>Je mi ho líto. Kdyby měl ještě tělo, nechala bych ho vybrečet se mi na rameni, ale teď na to není čas.</p>
<p>„Ne doslova, ale možná jsem si něco takového představoval,“ připustí.</p>
<p>„Jenže válka je nákaza,“ zvednu k němu oči. „Zeptej se Suntjeho, ten ti poví.“ Potřesu hlavou.</p>
<p>„Musím najít Grainne,“ pokračuju, „potom se vrátím a…“ Nevím, jak dál. „Ty, Laegu, proč nebojujete sami?“ nedá mi to. „Proč nevytáhnete všechny staré triky s prokletým lesem, větvema, co se natahují po vetřelci, s dravou zvěří, však víš?“</p>
<p>Tváří se ztrápeně.</p>
<p>„Tak ne, no. Na špinavou práci jsem tu já.“</p>
<p>„Moire…“</p>
<p>Zranila jsem ho, i mrtvého je možné zranit, pomyslím si smutně.</p>
<p>„Přiznej si to a nebude tě to tak bolet,“ utěším ho radou a pak se pohledem dotknu koní. „Necháme je tady, než s čímkoli začnu, musím mluvit s malou.“</p>
<p>„Postarám se,“ přikývne, a když povytáhnu obočí, upřesní to: „Ohlídám je, pokud je odvedete do maštale.“</p>
<p>Suntje se šklebí a Desmond rozpačitě poděkuje.</p>
<p>„Co budem dělat teď?“ zeptá se layelánec.</p>
<p>„Seženem holky,“ usměju se nejlíp, jak to v dané chvíli dokážu.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Grainne, vykašli se na něj, nemáme čas.“</p>
<p>Druidka sebou trhne. Moiřin hlas zazněl zblízka, ale když se rozhlédne, dojde jí, že je to jen klam. Čarodějka by těžko přišla do Evaldova domu, spor mezi ní a králem ještě nevyhasl a Evald by se minimálně pokusil vyřídit si s ní účty. Dívka se usměje. Moire ji nenechala samotnou.</p>
<p>„Půjdu, pane Evalde. Nevdám se… jsem druidka, nemám panství, lůno vydrancované, háje necháš vykácet, nemám žádnou cenu pro nikoho. Vrátím se domů.“</p>
<p>„Tady jsi doma.“</p>
<p>Tohle Grainne nepřekvapí. Takové věci říkal i Friedrich. Sestra královny se hodí. Sestra… Moire ho přiměla, aby ji nechal jít, jenže teď už je dospělá, měla by si pomoci sama.</p>
<p>„Ne, nejsem. Tady je doma má sestra a já ti budu vděčná, pokud ji tu necháš a postaráš se, aby… no však víš. Za tohle si tě budu vážit, ale háje… Máš rád tuhle zem nebo třeba místo, kdes vyrostl? Miluješ vůbec něco, Evalde?“</p>
<p>„Grainne?!“ Moire je blízko a teď už se zlobí, ale druidka neodolá touze zranit Evalda, dotknout se ho na citlivém místě.</p>
<p>„Nemáš ani ženu, ani děti…“</p>
<p>~</p>
<p>Král vstane, natáhne se po zvonku a Grainne dojde, že se dotkla, jenže reakce je jiná, než čekala.</p>
<p>„Ale to víš, že se vdáš, moje milá.“ Evald se neusmívá, vyráží ze sebe slova úporně, nelítostně. Řád, pořádek, bez výstředností, zlatých srpů, drog, kouzel… Evald zazvoní a dveře se otevřou.</p>
<p>„Doprovoď dámu do jejího pokoje… a dohlédni, aby tam zůstala,“ poručí Evald gardistovi, který vešel do místnosti. Druidka se nadechne. Neučili ji bojovat, ale teď potřebuje něco působivého, nechce se nechat odvéct jako vzpurná holčička, kterou posílají na hanbu, jenže než stačí něco vymyslet, uhodí ji do tváře chladný vzduch, kdosi ji popadne za ruku a vtáhne do víru.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Můžeš mi říct, co jsi čekala?“ vyštěknu na zmatenou druidku. „Znalas jeho bratra, nejsou to zrovna… volnomyšlenkáři a oba chtějí prosadit svou. Každý jinak, ale na tebe rozhodně nebudou brát ohledy ani jeden.“</p>
<p>Grainne otevře pusu a pak ji zase zavře. Vzhlédne k Suntjemu, který ji drží, zřejmě ze zvyku, jako by ji chtěl povalit do trávy. Desmond nespokojeně krčí čelo, jeho pocity ke Grainne jsou myslím hlavně otcovské.</p>
<p>„Já… Evald mi řekl, že se musím vdát.“ Grainne má zřejmě pocit, že tohle její zdržení dokonale ospravedlní, a Suntjeho reakce ji tedy musí zklamat.</p>
<p>„Jsi sestra královny, ne? Jistě že tě vdají,“ ušklíbne se. „Když k tobě dají pěkné panství, bude manžílkovi jedno, že si o Beltinu zadovádíš pod jmelím.“</p>
<p>„Suntje, prosím tě.“ Desmond se tváří ctnostně, i když zrovna on může o májových radovánkách jen pomlčet, za mlada si jich užíval s nadšením.</p>
<p>„Nepros, taky ti ji půjčím,“ odbude ho layelánec. Grainne se konečně vyprostí z jeho sevření a vrhne se mi do náruče. Chlácholím ji a myslím na sekery Pěkně nám to začíná.</p><empty-line /><p>17. KAPITOLA</p>
<p><image xlink:href="#_11.jpg" />Viero zasedne ke stolu a rozhlédne se po společnících. Chybí tu Moire a Desmond, jen oni.</p>
<p>„Nevrátí se?“ Rudyard si nervózně mne pihovaté hřbety rukou.</p>
<p>„Samozřejmě že se vrátí,“ chlácholí ho Viero, „až vyřídí to, co potřebuje.“</p>
<p>„Je to představená, Viero,“ ozve se Ela, „měla by tu být. Zvlášť teď, když máme takové problémy.“</p>
<p>„Máme finanční problémy,“ usměje se nuceně Viero, „to by Moire stejně neřešila, má milá. Ona… berte to tak, že pokud zvítězí, vzroste tím prestiž Bratrstva.“ Viero je téměř hrdý na loajalitu, se kterou přítelkyni hájí. Bylo by tak snadné přisadit si a vyhodit ji ze sedla… a s ní zároveň i sebe. Jak dlouho by se Bratrstvo s prázdnou kasou a kabátem z hanby udrželo bez Layely? Nejspíš jen, dokud by někdo nezatoužil po hubeném wasaheimském lovišti, a pak… nemohou si dovolit válku čarodějů, dokonce ani kdyby ji nakrásně vyhráli. Teď je třeba sloužit, tiše a bez výstřelků. To není úloha pro Moire, pomyslí si a zatne zuby, ale bez ní…</p>
<p>„Prý je těžce raněná,“ nadhodí Utan, „říká se, že i zmrzačená. Možná bychom měli…“</p>
<p>Viero nehtem cvrnkne o sklenici. „Klid, dámy a pánové. Není zmrzačená a není ani těžce zraněná. Měla problémy, ale to je válka. Teď…,“ na okamžik neví, jak pokračovat. Vlastně neví, kde je Moire, neví, co chce dělat ani kdy se vrátí. Nepostrádá ji, vládne rád, naslouchá, střádá střípky znalostí, náznaků a pomluv, čeká… A pak se vrátí Moire, ověnčená vavříny vítězství a s několika layelánci s noži v zubech za zadkem, a on zas půjde na svou židli. Malá Moire, lištička… Je zatraceně těžké mít ji stejně rád jako v časech, kdy k němu chodila pro radu, kterého z milenců si vybrat, případně čím nejlépe léčit kapavku. Přeskočila mě, připustí si Viero hořce, bez výčitek a ani si to tu neodsedí. Dělám to za ni já, jako vůl, jako fámulus, co splní úlohu a může zas zalézt do kouta.</p>
<p>„Viero,“ Utan zabubnuje dlouhými nehty na stůl, „chtěl jsi nám něco říct o tom, co bude teď, tak mluv. Mám schůzku,“ pochlubí se důležitě. Má schůzku, a to znamená práci a peníze. Kolegové se k němu obracejí a on si tu chvilku zájmu a závisti užívá. Pak promluví Viero.</p>
<p>„Teď je hlavně potřeba si přiznat, že je Moire možná víc členkou Layely než Bratrstva. Potřebujeme ji, nepochybně, ale praktické věci je třeba řešit bez jejího přispění. Moire…,“ zaváhá jen okamžik, „je pro nás prospěšná jako garant, jako štít, jako ten, kdo přinesl významné spojenectví, ale běžné záležitosti řešte se mnou.“</p>
<p>Řekl to, dokázal to říct, jejich přátelství obstálo v mnohem horších zkouškách, a teď… Čarodějové se o čemsi dohadují, ale Viero je skoro nevnímá. Už se neraduje, má strach. Změnil se on, nebo Moire? A co vlastně dělají layelánci s těmi, co zradí?</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Brydainský háj už kácejí,“ Grainne se trochu uklidnila, ale pořád po nás pokukuje, jako by čekala, že jí vysvětlíme, jak k tomu mohlo dojít. Možná že jsem se její výchově měla věnovat trochu víc.</p>
<p>„Dobrá, ale my jdeme do Kalleswaldu. Máme tam koně a já chci… no, zkrátka, pokud chceš zachránit Brydain, ukaž to místo Suntjemu,“ kývnu k plavému layelánci, „ten dokáže víc než jen vyděsit pár dřevorubců. Můžeš tam jít s ním, jestli chceš,“ nabídnu jí velkoryse a zcela ignoruju Desmondovy varovné pohledy. Taky vím, že ji Suntje nejspíš někde cestou ohne, ale ordinuju to zcela terapeuticky.</p>
<p>Problémy přijdou ze strany, odkud je nečekám.</p>
<p>„Nemůžeme se rozdělit,“ Suntje dosud naslouchal dost lhostejně, ale teď se ozval, „Rabe by mě pověsil za koule do průvanu, kdyby zjistil, že jsem na tebe nedával pozor. Nemůžu tě tu nechat jen tady s kocourem.“</p>
<p>Desmond vztekle mhouří zdravé oko, já bohužel Suntjeho chápu.</p>
<p>„Tak jinak… Grainne s Desem se vypraví do Brydainu a my dva do Kalleswaldu. Logiku to nemá,“ připustím a Suntje se začne smát. „Mám strach o Laega.“</p>
<p>„Je mrtvý, Moire,“ Desmondovi se do Brydainu zjevně moc nechce.</p>
<p>„Tím spíš o něj mám strach,“ odseknu. „Viděls ho. A taky nemáme moc času, teď už o nás vědí.“</p>
<p>„Kdo?“ Suntjemu je Ostwegen z duše lhostejný a o nákaze ví jen to, co se k němu doneslo.</p>
<p>„Kdo? Evald a nejspíš i ti, co mě tu chtějí mít.“ Znovu se zamyslím.</p>
<p>„Ukaž mi Brydain, Grainne,“ zavelím a druidka mi poslušně přiloží na spánky chladné prsty. Vize je slabá, koruna dubu se nachyluje k zemi, na okamžik mi to stáhne hrdlo a pak se rozhodnu.</p>
<p>„Fofr, pánové,“ popadnu Grainne za zápěstí a otevřu portál tak rychle, že nás málem nasaje sám od sebe. „Uděláme si radost.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Žena v krajkových šatech nakrčí čelo. „V Posensku už není.“</p>
<p>Její společník přikývne. „To je snad dobře, ne?“</p>
<p>„Snad, nemůžu ji najít, je rychlá,“ žena vypadá hodně nejistě. „Je možná lepší, než jsme si mysleli, Henryku. Dostala zabrat, měla by být zesláblá.“</p>
<p>„Ty portály přece neotvírá ona, srdíčko.“ Muž se nakloní a políbí ženu do vlasů. „Má na to lidi.“</p>
<p>„Desmonda? Ten nebyl rychlý nikdy.“</p>
<p>„Layelánce.“</p>
<p>Žena ztuhne.</p>
<p>„Nedokážeme ji dostat, jestli přijde s layelánci.“</p>
<p>„Bude nás dost, miláčku. A navíc… Rabe zůstává v Posensku, bude mít dost práce s Chladným větrem. Kdyby padnul, přijde Moire o vliv. Jak se ti líbí tohle?“</p>
<p>„Nejsou tam jiní, kteří by jí šli na ruku?“</p>
<p>Muž se zamračí a stiskne čarodějce ramena. „Co je nám po tom, s kým se ta děvka bude válet? Ať zůstane tam… když přežije.“</p>
<p>Žena otevře ústa k protestu, ale pak si to rozmyslí.</p>
<p>„Jistě, Henryku.“</p>
<p>Muž se od ní odtáhne. „Řeknu ostatním, aby se připravili. Po pravdě, taky jsem doufal, že ji Elk poznamenal víc.“</p>
<p>Zmlkne, mlčí i žena v krajkách. Teď, když se blíží chvíle, kdy se s Moire opravdu střetnou, je najednou dostihly pochybnosti. Všechny historky, které kdy slyšeli o layelských čarodějích, dělají v jejich představách z Moire, kterou dobře znají, podivnou zrůdu. Už to není jen drobná zrzavá žena, náladová, prchlivá a se špatnou pověstí, ale nevypočitatelný predátor, u kterého se nelze dovolat soucitu.</p>
<p>„Co když prohrajeme?“ šeptne žena. „Elka zabili a Chladný vítr taky pohořel. Tu jejich čarodějku… Co se s ní stalo?“</p>
<p>Muž podrážděně trhne rameny. „Co já vím? Prý ji nechali layeláncům na hraní. Nejspíš už je mrtvá.“</p>
<p>„Mám strach.“</p>
<p>„Nemusíš, srdíčko,“ konejší ji muž. „Můžeš najít Griobalda? Chci vědět, na jak dlouho ještě layelské zabaví.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Záleží mi na jediném háji, ale když se přede mnou zachvějí větve dubu, pocítím stud.</p>
<p>„Mělas pravdu, bylo třeba sem jít. Tohle je trochu… přehnané.“</p>
<p>„Já, nebo ty?“ Suntje je chladně věcný.</p>
<p>„Já,“ Desmond se na mě káravě podívá, ale pak se zarazí.</p>
<p>„Jsi úplně bílá, Moire, není ti něco?“</p>
<p>Mlčky zavrtím hlavou a zadívám se na oblohu. Sem layelská kouzla nepustím, pomyslím si a beru to jako úlitbu zdejším bohům i těm, kteří mi kdysi pomohli. Na nebi se vaří mraky, oko bouře blýská a vichr cloumá stromy. Slyším křik, zle se usměju a nechám přízraky sestoupit na zem. Mračné pláště vlají ve větru, poletující vlasy zastírají tváře.</p>
<p>„To je Laeg,“ zašeptá Grainne a Desmond sebou trhne.</p>
<p>„To není Laeg,“ okřiknu ji, ale sama vidím, že se mrtvý druid prolnul do mých představ, je to on, jsou to jeho rozcuchané tmavé vlasy a moje vzpomínka.</p>
<p>„Věčně máš někoho v hlavě,“ sykne Desmond.</p>
<p>Pozoruju přízraky. „Tebe jako jeho,“ řeknu pomalu, „nikoho jiného nemám než vás. Rodinu, kořeny, mám jen vás, co jste se mnou lezli do postele, Desi. Neopouštím vás, protože máte moc velkou cenu. Vy jste rodina, není tu nikdo jiný.“</p>
<p>Stojí, jako bych ho uhodila. Nevím, jestli ho ochromilo zjištění, že příbuzenství beru šmahem, nebo vědomí, že na tom není jinak či líp než mrtvý Laeg. Přízraky mezitím obstoupily duby, hájem otřásá hřmění a mezi padajícími proudy vody se proplétají poslední opozdilci. Neutíkají navždy, to je jasné, jen ukázali, že nejsou připraveni na odpor. V duchu se trochu těším tím divadlem zmaru, když za námi zapraskají větve. První zareaguje Suntje, ale jsem dost rychlá, abych ho zadržela.</p>
<p>„To je Brid,“ vydechnu, když srazím Suntjeho ruku s vrhacím nožem. „Ona je tu doma.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Obležená města jsou vždycky tichá, stejně jako lidé, kteří čekají ránu. I Pacht je tichý, jeho obyvatelé zmlkli v předtuše plenění a zmaru, naděje se objevuje a zase mizí v poryvech, připomínajících záchvěvy větru. Zprávy, které běží městem, si odporují, zpochybňují jedna druhou, tu vyvolají euforii, tu zas beznaděj. Griobald vyhlíží z okna a poprvé v životě se opravdu ztotožňuje se slovy svého souseda z Ostwegenu. Čarodějům se nedá věřit, měl raději peníze vynaložit na další žoldáky, jednat, svolat všechny posily, teď už je pozdě.</p>
<p>Zrovna by je potřeboval, Grussten, Veilo i Jenstein táboří před Pachtem a s nimi jistě i ti, kteří dobyli tábory.</p>
<p>Do sálu vejde velitel gardy a krátce se ukloní.</p>
<p>„Jak to vypadá?“</p>
<p>„Pane,“ muž je zjevně v rozpacích, „držíme hradby.“</p>
<p>„Útok ještě nezačal, tak jak byste je nedrželi?“</p>
<p>„Muži jsou neklidní, pane, dole jsou ti… hlavně žoldáci se bouří. Chtějí vidět naše čaroděje, o layelských už slyšeli. Mí lidé sice o čarodějích moc nevědí, ale strach mají taky. Není jich tam málo, žoldáci, jízda…“</p>
<p>Král podrážděně rozhodí rukama. „Mají beranidla, katapulty? Jsou už u hradeb? Pokud ne, dej chlapům nalít kořalku a…“</p>
<p>„Nepotřebují beranidla, pane, když mají čaroděje. Řekl jsem svým lidem, že naše hradby jsou chráněné, ale chtějí vědět, co se stane, když layelští zaútočí. Kdyby bylo možné, aby někdo z našich čarodějů přišel a…“</p>
<p>„Takže v Pachtu zbyli jenom zbabělci?“ Griobald křičí, aby přehlušil strach. „Mám si snad stoupnout na hradby sám?“</p>
<p>Velitel se ukloní. Ví, že tady nic nepořídí, a vojenský smysl pro povinnost ho pudí být s muži i v čase prohry, kterou teď vidí jako neodvratnou. Žádní čarodějové, chránící hradby, žádné posily.</p>
<p>„Musím zpátky, pane.“</p>
<p>Griobald ho nevnímá. Snaží se přivolat toho, na koho celou dobu spoléhal. Ano, na hradbách musí být čaroděj. Bezpodmínečně, a on má něco, co čarodějové chtějí. Možná jen někteří, ale Griobald ví, že to chtějí, a co víc, že to velmi naléhavě potřebují.</p>
<p>„Nedostaneš to území, jestli se okamžitě neukážeš,“ zaječí do prázdna a čeká. Nic jiného dělat nemůže.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Druidka se na mě dívá vybledlýma očima a nevypadá, že by cítila vděk.</p>
<p>„Jsou pryč, zatím,“ kývnu hlavou jejím směrem a pak zničehonic udělám několik kroků a obejmu ji. Mám hrůzu z dotyku s těmi, kteří nejsou mými kumpány, ale tentokrát se neubráním. Brid se odtáhne.</p>
<p>„Zatím,“ pokývá vyčítavě hlavou. „Je snadné vystrašit pár dřevorubců, ale přijdou další a pak zase další… Zdravím tě, Desmonde,“ lehce kývne k Desovi, který se tváří jako kondolující na pohřbu.</p>
<p>„Můžeme je pobavit tak, že sem další jen tak nepřijdou.“ Suntje se tváří nadějně, zatím je to tu pro něj příliš krotké. Brid po něm střelí pohledem.</p>
<p>„Možná, ale vy zmizíte a my tu budeme žít. Nejsme válečníci.“</p>
<p>„Chyba,“ odplivne si layelánec.</p>
<p>„Nejste?“ zadívám se na ni. „Měli byste být, kšeftů je málo, doba zlá. Bratrstvo se sem nevrátí, ale jsou i jiné řády…“</p>
<p>Brid mlčí, a když se obrátím ke Grainne, uhne očima.</p>
<p>„Vy přece víte, že nenechám vykácet Kalleswald.“</p>
<p>„A jsi ochotná kvůli tomu zabít spoustu lidí?“ Brid se mi snaží vnuknout pocit viny, ale tohle může fungovat jen stěží.</p>
<p>„Kohokoli,“ usměju se na ni. „Když to bude situace vyžadovat.“</p>
<p>Keevan se právě vrátil, ještě na něm lpí bolest pokácených stromů, děs ze svatokrádeže.</p>
<p>„Zab,“ řekne unaveně. „Máš pravdu, zab je. Potřebujeme vraha.“</p>
<p>Pozoruju jeho agonii a je mi úzko.</p>
<p>„Vraha ne,“ namítnu, „potřebujete ochránce a možná mstitele. Ale Keevane, vždyť vy umíte proklínat a zabíjet.“</p>
<p>Grainne mě chytne za loket a pevně drží, snad nechce, abych pokračovala, možná má jen strach z Keevanovy reakce.</p>
<p>„Každý umí zabíjet,“ vrčí Suntje, zřejmě zklamaný, že nemohl podniknout něco efektního, například nechat dřevorubce umírat spoutané jejich vlastními střevy.</p>
<p>„Možná,“ pořád čekám, že se druid ohradí, že to bude zase ten starý arogantní Keevan, ale zřejmě je příliš skleslý. „Možná,“ opakuje. „Jenže my jsme se tomu chtěli vyhnout. Po tom, co se tady stalo, jsou všichni nedůvěřiví k čemukoli, co byť jen páchne magií. Chtěli jsme… jenže teď už je to jedno. Snažili jsme se, a není to nic platné, takže, Moire, vyhrála jsi a nabídni jim svou medicínu. Jestli duby padnou…“</p>
<p>„Nepadnou, a ty přestaň vést poraženecké řeči a začni s obřady. Zapalte ohně, udělejte bouřku, sucho, povodeň, cokoli… Nemám zase tolik času a mám dost vlastní práce. Chcete pomoci zvednout clonu?“</p>
<p>Brid uvážlivě přikývne. „Ale jen od tebe,“ připomene, „myslím, že tví muži by si s duby nerozuměli.“</p>
<p>„Nerozumí si ani mezi sebou,“ rýpnu si a pak se na okamžik zarazím. Píseň brydainského háje je jiná, než jak ji znám z Kalleswaldu, ale naslouchám jí ráda. Háj trpí, to je jisté, ale není snadné ho zabít. Duby mají hluboké kořeny a ty tkví v dávné minulosti.</p>
<p>~</p>
<p>Stojím mezi Grainne a Brid, snažím se uplést clonu a vzpomínky dotírají, skoro cítím pach špitálů plných lidí pokrytých boláky. Duby v mé mysli naříkají, ale také hrozí, a je zatraceně těžké obehnat je magickým štítem. Háj má svá kouzla a kletby, staré a zatraceně odlišné od těch, které jsem v poslední době užívala. Cítím ostrou bolest ve spáncích, a když se rozhlédnu, zjistím, že clonu zvedám sama. Pobledlá Brid stojí s rukama spuštěnýma podél těla, Grainne má tvář mokrou slzami a Keevan se mi pomoci ani nepokusil.</p>
<p>„Desi,“ kývnu na svého druha. Jistě, není to druid, ale pořád lepší než Suntje. Zatváří se bezradně, jsme v posvátném háji, který nechce přijmout vetřelce, dokonce ani ty, co přišli pomoci.</p>
<p>„Nech háj, najdi mě,“ pobídnu ho. „Neutáhnu to sama.“</p>
<p>Suntje se nedůvěřivě ušklíbá, ale Desmond přivře zdravé oko a pak dojde ke spojení. Necítím jen jeho podporu, ale taky smutek, nejistotu, pochybnosti a dávku nedůvěry, která mi ztěžuje práci. Nechci teď začít další hádku, a tak zapomenu na domácí rozmíšky a ponořím se do prapůvodní písně dubů. Oplétám je palisádou z pružných větví, z odvěké síly růstu, ze životní energie, která žene stromy vzhůru, a když už se mi to skoro podaří, připojí se i druidi. Bude těžké vykácet brydainský háj, ale ztráty jsou i tak velké. Jakmile je práce hotová, kývnu na bělovlasou druidku.</p>
<p>„Brid, měly bychom si promluvit. Já budu zabíjet. Co budete dělat vy?“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Rabe pobaveně pozoruje hru, která se před ním rozvinula. Ivar, šťastný, že se mohl aspoň na chvíli vrátit ke starému životu, se nadýmá s korouhví a jeho bratr má o starost víc. Lana se ujala zhroucené Birny a Reay s Urvasem klímají. Moire je pryč, není před kým se předvádět, koho škádlit, není nikdo, kdo by vyvolával hádky. Jako by zrzavá čarodějka byla činidlo, které je potřeba do směsi přilít, aby začala kypět, pomyslí si layelánec a pousměje se. Málo radostných věcí ho v životě obklopuje, proč se nepotěšit aspoň pohledem na tance námluv.</p>
<p>„Chtějí sundat hradby.“ Aivar se vrací z velitelského stanu a předkládá Rabemu návrh šlechticů ne s nadšením, ale věcně. „Řekl jsem, že to bude něco stát.“</p>
<p>Rabe se zazubí. „Bude to stát kurva dost. Někdo na tom magicky trochu zapracoval, mohou tam být pasti, nástrahy, může se to zřítit jinam a jinak, než předpokládáme. Může… to jsi jim všechno řekl, ne?“</p>
<p>Stařec přikývne. „Jo. Cukají se, ale to je normální. Nakonec to půjde dolů,“ usoudí zkušeně a zapraská klouby na rukou. „Už to chci mít z krku. Co zrzka?“</p>
<p>Aivar k Moire zdaleka nemá tak blízký vztah jako Rabe, ale v Layele ji vidí rád. Chlapi mají za co umírat, když je v baráku ženská, a navíc mít v blízkosti cosi, co má ryšavé vlasy a prsa, ho uspokojuje i ve vysokém věku.</p>
<p>„Ozvala se ti už?“</p>
<p>Rabe zavrtí hlavou. „Ne. Proč? Podívej, pro ni je Ostwegen jediný domov, strávila tam celý život, než ji vypráskali. Nechala tam zdraví i leccos jiného a pak jí řekli, ať táhne. Nechme ji, aby si to vyřídila. Kdyby se stalo něco, ech, nepředvídaného, je tam Suntje.“</p>
<p>„A ten její.“</p>
<p>„Jo, a ten její. Po pravdě, nevím, kdo ještě tam má nějaké zájmy kromě druidů, ale ať je to kdokoli, měli by to zvládnout.“</p>
<p>„Pokud před ní nehodí do ohně děcko. Rabe, vlezla do domu, o kterém musela vědět, že spadne.“</p>
<p>„Doufala, že ne.“</p>
<p>„Jak dlouho žijí ti, co doufají v takové věci? Promluv si s ní, bratříčku.“</p>
<p>Slova zní skoro lehkovážně, ale Aivar nevypadá, že by žertoval.</p>
<p>„Nechceš o ni přijít?“</p>
<p>„Je to jediná layelánka, už proto po ní půjdou. Tohle je slabina. Prostě jí vysvětli, co je třeba.“</p>
<p>Rabe přikývne a pak se zadívá na pachtské hradby. Nejsou vysoké a působí jaksi nedůvěryhodně, jako by je stavěl někdo, kdo nevěří, že budou muset čelit útoku. A budou muset; čaroděj vstane a rozhlédne se.</p>
<p>„Dáme to dolů hned, nebo počkáme na noc?“</p>
<p>„Hned,“ rozhodne Aivar, „aspoň budou Pachtští vědět, s kým mají tu čest.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Ivar pociťuje palčivou vděčnost, i když vlastně neví, ke komu vlastně. Ano, v noci bylo těžké ovládnout pudy, ale odolal, a teď v sedle si na šedou kožešinu ani nevzpomene. Obléhat město… Už dávno se vzdal naděje, že by ho kdy mohli k něčemu takovému přizvat, a teď dokonce velí několika mužům. Vlkodlak přemýšlí, jestli mu opravdu setkání s ryšavou čarodějnicí přineslo štěstí, nebo jestli je to jen bezvýznamná epizoda, která znovu otevře téměř zahojenou ránu. Pak zahlédne Reaye, jak na něj kývá, a pobídne zvíře.</p>
<p>„Vědma je pryč,“ layelánec mluví trochu otráveně, „ale řekla mi, že si přeje, abys přežil. Takže pro začátek, nepřibližuj se k bratrovi. Není zrovna nadšený z návratu staršího sourozence.“</p>
<p>Ivar semkne rty. „To říkala vědma?“</p>
<p>„To říká každý, kdo má všech pět pohromadě,“ setře ho Reay.</p>
<p>„Nic po něm nechci.“</p>
<p>„Tak to nemusí zůstat věčně. Najdeš si ženskou…,“ čaroděj se bezděčně rozhlédne, jestli tu někde není Lana, „najdeš si ženskou a nebude se ti chtít nuzovat. Já to vím, ty to víš a on to ví taky. Tvůj bratříček nehraje vysokou hru jen tak zbůhdarma, to mi věř. Pořád jsi starší bratr.“</p>
<p>„Chápu,“ Ivar dlaní překryje hřbet druhé ruky.</p>
<p>„Srst?“ zeptá se Reay.</p>
<p>„Ještě se držím,“ muž těžce dýchá v zoufalé snaze zvládnout ataku prokletí. „Ještě se držím.“</p>
<p>„Tak se drž dál,“ popřeje mu Reay dobrosrdečně. „Pacht brzo padne a poteče krev. Hodně krve, tak aby ses místo dělení kořisti nerval s místními čokly o kost.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Další háj?“</p>
<p>Brid sedí na pařezu a nervózně splétá prsty.</p>
<p>„Asi teď zamíříš do Kalleswaldu, ne?“</p>
<p>„Ne,“ zaženu myšlenku na Laega, „to rozhodně ne, nejdřív zvedneme clonu v ohrožených hájích a pak…“</p>
<p>Stará druidka sebou trhne.</p>
<p>„Nevěříš nám, Moire?“</p>
<p>„Nevěřím jim,“ usměju se smutně a gestem obsáhnu všechno, co je mimo doubravu. „Kdekdo teď ke mně má… výhrady.“</p>
<p>Dívá se na mě, šedivé vlasy rozcuchané, a já si najednou uvědomím, že mi Brid přes všechnu svou moudrost a vyrovnanost závidí. Nemuset být hodná je osvobozující, ušklíbnu se trpce a nakloním se k ní.</p>
<p>„Nelži si do kapsy, Brid. Je to kořist, a vy to v hloubi duše víte. Jsi vlk, zlámej jim vaz.“</p>
<p>Odskočí, jako bych ji uštkla, ale přidržím ji za loket. „Víš, že Evald chtěl provdat Grainne za nějakého erbovníka? Proti její vůli, násilím, Brid. Tohle si o vás myslí, že když dojde na lámání chleba, můžou strčit druidku do vhodné postele jako lacinou štětku. Co si namlouváš?“</p>
<p>„Grainne?“ Brid se teď snaží najít aspoň střípek ztracené rovnováhy. „Je to pravda?“</p>
<p>Dívka pokrčí rameny. „Je. Drželi by mě někde po zámkem až do doby, kdy… Brid, jistě že je to pravda. Nechtěla jsem vás tím zatěžovat, ale…,“ zmlkne, nechce vyslovit to, co je teď už zjevné. Jestliže Bratrstvo nehrálo v Ostwegenu čistou hru, druidi se o to pokusili a zjevně to taky nebyl nejlepší nápad.</p>
<p>„Nemají respekt,“ upozorním celkem zbytečně Brid.</p>
<p>„A proto jsi přivedla svého přítele z Layely?“ V hlase se jí zachvěje stopa ironie.</p>
<p>„Ne, proto ne. To mě jen Rabe bez Suntjeho nechtěl pustit.“</p>
<p>Brid se zničehonic zkrabatí tvář, vyskočí z pařezu a zmizí mezi stromy.</p>
<p>„Co se jí stalo?“ podiví se Desmond, který doteď rozhovoru jen mlčky přihlížel.</p>
<p>„Je toho na ni moc,“ mávnu rukou, ale sama její bolest dobře chápu. Udělala všechno správně, právě tak, jak měla, nedovolila hněvu, aby za ni rozhodoval, obětovala se, oni všichni mnohé obětovali, a přesto teď kácejí její háj, a navíc tu není nikdo, kdo by se zajímal o to, jestli trpí.</p>
<p>Čaroděj nakrčí čelo. „To ji tak sebral Suntje?“</p>
<p>Nejraději bych ho něčím praštila, ale ovládnu se.</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Tak to opravdu nechápu.“</p>
<p>„Jo, nechápeš, já vím. Nenapadlo tě, že by třeba chtěla, aby se jí někdo zastal?“</p>
<p>„Zastala ses jí, Moire, to přece…“</p>
<p>„Chlap,“ vyštěknu a Suntje obrátí oči v sloup.</p>
<p>„Na to je stará.“</p>
<p>„Je mladší než ty,“ setřu ho.</p>
<p>„Takže kam dál?“ nenechá se layelánec zatáhnout do hádky. Prohlížím si ho a uvažuju, jestli ho prostě pocity druhých tak málo zajímají, nebo jestli se jen pragmaticky vyhýbá konfliktu se mnou. „Čím déle tu zůstanem, tím víc to bude o hubu. Neříkám, že bysme to tu neudrželi, ale…“</p>
<p>Přikývnu. Má pravdu, přišli jsme pomoci druidům, ne nechat se zatáhnout do další nesmyslné potyčky. Vyřídit to a zmizet, to je layelský postup.</p>
<p>„Dojdu pro ni,“ kývnu na oba muže a zamířím k dubům.</p><empty-line /><p>18. KAPITOLA</p>
<p><image xlink:href="#_13.jpg" />Když město umírá, čekal by člověk něco majestátně tragického, ale ve skutečnosti to tak okázalé není. Hradby odolávají jen chvíli, není třeba katapultů, Aivar se šklebí a na čele se mu perlí pot, nikdo nemládne, pomyslí si Rabe a vzpomene si i na Desmondovo proroctví. Hel je tu s námi furt, připustí si a kletbou vyřízne velký kus hradeb. Zdivo se sype a pod ním umírají muži, obránci nestačili dost rychle utéct a padající kameny je vzaly s sebou. Hel se vždycky táhne v patách těch, kdo ji krmí, čaroděj zkřiví rty a pohybem ruky pobídne útočníky. Jensteinova jízda ho mine, ženou se na koních k bráně a Grusstenovi chlapi šplhají po provalených hradbách. Jde to dobře, ohlédne se po Aivarovi, který likviduje strážní věž. Skoro až moc dobře. Rabe nemá přehnané iluze o intelektu králů, ale Griobaldova chyba je příliš zjevná, příliš nápadná.</p>
<p>„Vykonáme zdvořilostní návštěvu,“ Aivar vyhledal svého druha a ukazuje na postranní bránu. „Ve městě bude hovno, Rabe, jestli chceme kořist, musíme k hradu.“</p>
<p>Rabe nepřítomně kývá hlavou a rozhlíží se kolem sebe. U hlavní brány se bojuje, čaroděj odhaduje, že spíš ze slušnosti a z pocitu, že je třeba udělat aspoň něco, než z přesvědčení. Pacht padl a nic než zázrak ho nemůže zachránit. A zázraky, zázraky jsou moc drahé.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Našla jsem Brid. Není sama, Grainne stojí vedle ní a obě vypadají ztrápeně.</p>
<p>„Oni zase odtáhnou,“ pokusím se je utěšit.</p>
<p>„Proč by měli?“ Brid žhnou oči jako těžce nemocnému.</p>
<p>„Protože jim nejde o vás, ale o mě,“ vyložím kartu, o které doufám, že zabere.</p>
<p>Brid sebou trhne, jako bych ji uhodila.</p>
<p>„Jistě, vždycky jde hlavně o tebe, Moire, to už jsem si všimla. Než vypukla epidemie, mluvily jsme spolu, a ty ses ošklíbala nad mými šedinami. Myslela jsem si, že jsi povrchní, ale mělas pravdu. Vrásky a šediny, a jsi neviditelná. Tichá a loajální nejsi víc než jen žrádlo pro psy. Naše háje jako návnada?“</p>
<p>Uvážlivě přikývnu. „Ano, ale nevím, jestli je mi co závidět. Mě chtějí zabít, pokořit, porazit. Je nešťastné, že si vybrali takovou záminku, jakou si vybrali, ale udělali to hlavně proto, že tohle nedopustím, a oni to vědí.“</p>
<p>„Kdo?“</p>
<p>Pokrčím rameny. „Naši, vaši? Kdokoli. Čím víc nepřátel pobiješ, tím víc jich máš,“ vyslovím omletý layelský bonmot, a ještě než dořeknu, připadám si hloupě. Do druidských hájů se nehodí. Čekám znechucený úšklebek, ale Brid mě neposlouchá. Uvažuje nad něčím jiným.</p>
<p>„Vezmi Grainne k sobě a vrať se do Kalleswaldu. O brydainský háj se postarám já.“</p>
<p>Nadechnu se a pak se kousnu do rtu. Vím, co mi chce říct, vím, proč mi svěřuje Grainne.</p>
<p>„Nechala bych tu Suntjeho, ale nezůstane,“ proplétám prsty, abych se nemusela dívat do světlých očí, které dříve zářily z tváře, teď však žhnou jako oči těch, co stojí pod šibenicí.</p>
<p>„Nechci tu hrdlořeza z Layely. Možná zůstane Keevan, a jestli ne…“</p>
<p>Jistě, jestli ne, ona tu stejně zůstane, možná navždy jako Laeg.</p>
<p>„Grainne, můžeš sem zavolat chlapy?“ obrátím se k mladé druidce a ta se zvedne. Smutně se usměju. Je to hodné dítě, přičinlivé a zvyklé poslouchat, dokonce i teď. Evald by ji nakonec zlomil, on nebo někdo jiný. Dívám se za ní, jak odchází, a Brid si odkašle.</p>
<p>„Nedělám si iluze, layelská. Nebude žít tak, jak bych žila tady, ale při životě ji udržíte. Nebude muset snášet hanbu.“</p>
<p>„Brid, nač ten pláč? Pozvu layelské, Viera, Rudyho, nebo někoho najmeme…,“ usmívám se trochu nuceně.</p>
<p>„Nepozveš nikoho, čarodějnice,“ oklepe si druidka sukni. „Tohle je naše věc, vy si zvedejte nosy a zabíjejte u sebe doma. Nemysli si, že jsem si nevšimla, jak se na nás díváš. Nejsme zbabělci.“</p>
<p>Nadzvednu koutek.</p>
<p>„Dobrá, nejsem zbabělec.“</p>
<p>„Ani Keevan není,“ pokusím se být spravedlivá, „jen se drží naděje. Doufal, že získal pro svoje lidi klidné a výnosné místo. Nemysli si, znám to, co jsem představená. Všichni potřebujeme jíst.“</p>
<p>„Všichni.“ Brid složila ruce do klína a už zase se klidně usmívá.</p>
<p>„Nechceš…“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Další ztráta?“ postěžuju si. „Brid, mám hrůzu z věčného umírání.“</p>
<p>„Budeš to muset snést,“ ušklíbne se druidka a pak se na její tváři objeví úsměv. „Jdou,“ sykne, „tvař se vesele.“</p>
<p>Grainne visí Desmondovi na lokti a cosi mu povídá, Suntje je popichuje.</p>
<p>„Časem bude chtít děti a muže, není jako vy. Sežeň někoho vhodného.“</p>
<p>„Jistě.“ Nevím, co jiného na to říct.</p>
<p>„Ne z Layely.“</p>
<p>„Jistě.“</p>
<p>„Hodného muže.“</p>
<p>„Brid…“</p>
<p>Suntje už je u nás. „Kam teď?“ ptá se dychtivě. Nudí se jako dlouho ustájený válečný kůň.</p>
<p>„Zpátky za Laegem. Jestli mě budou hledat, bude to tam.“</p>
<p>„Výborně, pobavíme se.“</p>
<p>„Jo.“ Pobavíme se, pomyslím si. Tryzna, to je jediný druh zábavy, kterou v poslední době mám. Obrátím se k druidce.</p>
<p>„Cokoli bys potřebovala, Brid…“</p>
<p>„Běžte už,“ pohodí druidka copy.</p>
<p>„Vrátí se,“ upozorní ji Suntje.</p>
<p>„Budu to čekat,“ odbude ho Brid, pak obejme Grainne, mě, Desmonda… Suntjeho se obejmout nepokouší, ale ten to ani nečeká, Brid nepatří k ženám, které by ho zajímaly. Pátrám v Desmondově tváři, loučí se sice s Brid srdečně, ale ani on neví… Chce se mi křičet, ale nekřičím, jsem dobře vycvičená, nebo možná jen obyčejně okoralá. Usmívám se a Brid se taky usmívá.</p>
<p>„Uvidíme se,“ řekne pak vyrovnaně. Vzhledem k tomu, na jakou cestu se chystá, to moc povzbudivé není.</p>
<p>„Uvidíme se,“ souhlasím. Hrdlo se mi stáhlo, nesnáším tyhle chvíle slabosti a dojetí, nepřiznávám je ani sama sobě.</p>
<p>„Pozdravuj Laega,“ připomene mi ještě.</p>
<p>„Samozřejmě.“</p>
<p>„A dávej na sebe pozor.“</p>
<p>„To myslíš vážně?“ usměju se koutkem úst.</p>
<p>„Nejen na sebe.“ V hlase slzy nemá, v očích ano. Ne, není to závist, to, co Brid cítí, je to spíš křivda, křivda, ze které viní život a možná taky sebe samu.</p>
<p>„Není moudré se obětovat,“ připomene mi, „ale u tebe se toho nebojím. V mládí ti dostatečně vštípili názor, že jsi výjimečná. Poděkuj jim, odvedli dobrou práci.“</p>
<p>„Nenech se vysmát, v Institutu jsem nikoho nezajímala.“</p>
<p>„Potom poděkuj tomu… Vierovi. Neříkala jsi, že je něco jako tvůj starší bratr?“</p>
<p>„I v rodině to někdy skřípe,“ ušklíbnu se. Tohle bolí.</p>
<p>„Brzo budeš rodinu potřebovat,“ připomene mi střízlivě a zní to trochu jako špatné proroctví.</p>
<p>„To jistě.“</p>
<p>Brid se na mě ostře podívá, pak zvedne ruku k pozdravu a vrací se zpátky do háje.</p>
<p>„Tady jsme skončili,“ hlas se mi láme v chrapotu a Desmond si mě starostlivě prohlíží.</p>
<p>„Děje se něco?“</p>
<p>Pohledem se dotknu Grainne. „Ne, nic. Možná jsem nastydla.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Jsou u hradeb. Griobald znepokojeně vyhlíží z okna. Na šancích se bojuje a on je rád, že nedal všechny peníze čarodějům. Sebranka… v dlani tiskne okrouhlý předmět, který mu Henryk dal. Prý ho tím přivolá. Posenský král vyzkoušel už všechny způsoby včetně házení o zeď, ale nic se neděje, nikdo nepřichází.</p>
<p>Vezme ze stolu zvonec a přivolá sluhu, čistě jen z touhy ověřit si, že ho ještě někdo slyší.</p>
<p>„Nějaké zprávy?“ vyštěkne na komorníka.</p>
<p>Ten nahrbí záda. „Všechno je připravené, pane.“</p>
<p>„Připravené?“</p>
<p>„K ústupu, Veličenstvo, kdyby vzbouřenci dobyli město.“</p>
<p>Griobald stiskne rty. „Čí je to rozkaz?“</p>
<p>Komorník pro jistotu ucouvne, král teď vypadá opravdu zle, rty rozkousané do fialova a pobledlé tváře.</p>
<p>„Velitele gardy, pane. Ještě než odešel k bráně, dal všechno připravit.“</p>
<p>„Henryku, za tohle tě nechám lámat v kole!“ zaječí Griobald a mrští amuletem z okna. Komorník mlčí. Zubatá je tak blízko, že mu připadá zbytečné cokoli dodávat.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>I Henryk mlčí, daleko od Pachtu, v malé, vybílené komoře napjatě sleduje hladinu vody v mělké černé míse. Obrazy jsou dosud nejasné, ale ani tak není pochyb o tom, že liška opustila noru.</p>
<p>„Je v Ostwegenu,“ obrátí se čaroděj ke společníkům.</p>
<p>„Ale ne sama.“ Štíhlý muž, který mu nahlíží přes rameno, zkřiví tvář. „Má tam ty chlapy, Henryku. Ji možná zvládneme, když do toho půjdem všichni, přece jen se teď specializuje hlavně na válečnou magii. Navíc je tam i Desmond. A ten layelánec, to je Suntje. Slyšels někdy o něm?“</p>
<p>Henryk trhne hlavou. „Není potřeba hroutit se z každé nechutnosti, která se povídá.“</p>
<p>„Musíme počkat.“ To promluvila žena v krajkových šatech. Dekorativně se stočila v křesle v rohu místnosti a zřejmě doufala, že se od ní víc nechce, ale teď se neudržela. „Počkat, jestli ti z Chladného větru splní slib. Pokud dostanou Rabeho, layelánci na druidské háje rychle zapomenou a pak…“</p>
<p>„Chytrá,“ usměje se na ni Henryk povýšeně, „ale nemůžeme čekat dlouho. Pacht se neudrží, dohoda s Griobaldem je na nic.“ Zmlkne. Představoval si to jinak, ale postavit se na hradby a čelit layelským, to bylo víc, než byl ochoten vsadit. Kdyby vzbouřenci najali někoho jiného, stál by po Griobaldově boku neochvějně, takhle, rozhlédne se po společnících, takhle musí hrát jinou hru. Konečně, layelští nemusejí vědět, kdo proti nim stál, ba co víc, nesmějí to vědět, a on je tomu ochoten obětovat mnohé. Pohledem lítostivě spočine na Theiných stehnech. Ji taky, když na to přijde. I Trevora… Podstrčit jim zamilovaný páreček, který si trochu vyšlápl a pak si v zoufalství vzal život. Henryk pocítí záchvěv animálního strachu. Nemusí být jediný, kdo tu má „plány v plánech“, intrikovat může i Thea, Trevor, větřit může Viero. Muž polkne.</p>
<p>„Jestli ti žabaři z Větru nedostanou Rabeho, bude beztak zbytečné snažit se dostat Moire,“ ozve se Trevor, který dosud mlčel. On na vraždě představené nijak netrvá, kdysi s Moire spával a dodnes k ní nechová nenávist. Jistě, byl by raději, kdyby byl na jejím místě někdo, kdo bude víc přát jeho zájmům, ale nedělá si iluze. Konečně, nejdůležitější je přežít.</p>
<p>„Přežít,“ vysloví nahlas myšlenku. „Henryku, já nechci skončit na márách.“</p>
<p>„Takže budeš raději prodávat masti na hemoroidy a dívat se, jak ta děvka hrabe pro sebe?“</p>
<p>„Raději než stát proti layeláncům, kteří se mstí za pomuchlanou souložnici, určitě,“ odsekne vyzáblý „Zařiď to tak, aby k tomu nedošlo, a můj hlas a podporu máš, na smrt kvůli tobě nepůjdu.“</p>
<p>Henrykovu tvář zkřiví hněv, nadechne se, aby pronesl kletbu, zrovna tak Trevor.</p>
<p>„Nechte toho,“ Thea se vrhla mezi ně, zuřivá a vyděšená, „nemůžeme se teď hádat mezi sebou, už jsme zašli moc daleko a Moire…“</p>
<p>„Moire co? Nakonec ji odprosíte na kolenou jako děcka, jako kurvy, které zmlátil pasák? Nabízím vám…“</p>
<p>„My víme, co nabízíš,“ Trevor ironicky křiví rty, „ale trochu se to zvrtlo, že? Prostě chci mít jistotu, že nejdu proti zdi, co je na tom?“</p>
<p>Henryk se násilím nutí ke klidu. „Nic na tom není, samozřejmě. Počkáme, přesně jak řekla Thea. Zatím se můžeme napít, ne?“</p>
<p>Nalévá víno do sklenic, a když si čarodějové připíjejí, jsou jejich úsměvy hodně strojené.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Zmatek a vzbouřené instinkty, to je válka. A smrad. Rabe nakrčí nos. Měl už by být zvyklý za všechna ta léta, ale tělní tekutiny si v hloubi duše oškliví pořád. Nepřiznal by to, žádný layelánec by to nepřiznal, to jen Moire má privilegium. Čaroděj si s úsměškem připustí, že v tomhle si všichni navzájem lžou. Patlat se ve vytahaných střevech nebaví nikoho, jakkoli to nejspíš vhodně podporuje imaginaci protivníků a budí respekt. Vzbouřenci jistě budou chtít nějakou zábavnou popravu krále, tak už to chodí. Rabemu nad hlavou zasviští šíp a muž mu věnuje pohled, jakým lidé obvykle sledují ptactvo.</p>
<p>Co to říkala Moire? Že si má dávat pozor? Možná měla ta holka pravdu, usoudí Rabe, v téhle bitce je lhostejný až příliš. Neměli jsme ji pouštět do Ostwegenu, čaroděje náhle zamrazí obava, kterou si dříve nepřipouštěl. Jdou po ní a Moire má ještě k blazeované lhostejnosti ostatních členů řádu daleko. Když ji vyprovokují, použije všechny prostředky, poruší nepsané dohody a… Ozve se detonace a Rabe stěží uskočí před sprškou padajícího kamení. Pachtské hradby padly, odhadne čaroděj, ale nemá pocit vítězství, dokonce ani pocit dobře vykonané práce. Grusstenovi vojáci podpalují domy, ulicí se žene postava v hořících šatech, ale pro něj je to jen odtažité a vzdálené divadlo.</p>
<p>„Seber se, kurva,“ pobízí se, snaží se ve vzpomínkách vrátit do časů, kdy ho podobné věci ještě bavily, kdy se ještě těšil na podřezávání krků i vřískot ženských.</p>
<p>„Reayi,“ přivolá layelánce hlasem navyklým přehlušit bitevní vřavu, „chytíme si krále. Je tu nuda.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Grainne cosi mele, ale neposlouchám ji, vnímám její hlas jen jako rušivé repetění beze smyslu.</p>
<p>„Odtáhnou, Moire, co myslíš?“ obrátí se na mě mladá druidka a já vybuchnu.</p>
<p>„Nemůžeš být chvíli zticha?“ vyjedu na ni a Grainne se stáhne.</p>
<p>„Co jsi taková?“ podiví se Desmond a já cítím intenzivní chuť praštit ho do obličeje.</p>
<p>„Co by. Není mi dobře,“ vyskočím a namířím si to do tmy. Nepřipadá mi nebezpečná, jen důvěrně známá, stejně obyčejná jako zválená a propocená postel, jako právě zuté boty. Žaludek se mi stahuje a v hrdle mám kyselé sliny. Jsem nemocná, pomyslím si nesmyslně. Ve skutečnosti dobře vím, jak se tahle nemoc jmenuje, a u jiné už bych dávno měla řešení, jenže mně se takové věci nestávají. Jsem představená Bratrstva, jsem jediná ženská, kterou přijali do Layely…</p>
<p>„Moire, nejsi…“ Laeg se objevil, jak jsem na něj zvyklá, teplý záchvěv známé vůně kůry a mužského potu.</p>
<p>„Nejsem,“ odseknu, „nemůžu být.“</p>
<p>„Víš aspoň s kým?“ vede Laeg svou.</p>
<p>„Je mi jen zle,“ přeruším ho. „Byla jsem zraněná, několik dní jsem nejedla, mučili mě. Je normální, že se to na měsíčním cyklu projeví. Kdybys byl ženská, tak bys to…“</p>
<p>„Nejsem ženská, jsem mátoha, ty moudrá, mocná dámo, ale tohle poznám. Desmond to ví?“</p>
<p>Poslouchám noční zvuky lesa.</p>
<p>„Není co. Budu jen potřebovat šikovného léčitele, až přijde čas.“</p>
<p>„A ti ostatní, taky jsi jim to neřekla?“</p>
<p>Změřím si neurčitou postavu na rozhraní šera. Svým způsobem ho lze odbýt hůř než živé.</p>
<p>„Ptáš se jako vesnická drbna,“ vyčtu mu.</p>
<p>„Moire, odjeď pryč, tady je zle, bude tu válka, ošklivá, zbytečná…“</p>
<p>„Všude, kam přijdu, je válka,“ oponuju unaveně, „ale já se umím bránit, vy ne.“</p>
<p>„Tvé rány nejsou tolik vidět, to je celé,“ obejme mě kolem ramen. Najednou mám druidských moudrostí dost. Setřesu ho jako cár mlhy a opřu se zády o strom.</p>
<p>„Jestli mi chceš pomoci s prokletím, prosím, jinak mi tu, koloušku, nezacláněj.“</p>
<p>Dívá se na mě vyčítavě, truchlivě, ztělesněné špatné svědomí. Začnu splétat kletbu, a když se znovu rozhlédnu, Laeg už tu není. Prokletí zřejmě nejsou jeho koníček.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Pane, je čas.“ Komorník se ani nesnaží zachovat nezúčasněný tón, panika na něj dolehla a nechápe, že jeho pán, kterému kyne naděje na záchranu, už neutíká dolů do sítě katakomb.</p>
<p>„Co?“ Griobald, který vyhlíží ven z okna, vypadá trochu zmateně.</p>
<p>„Veličenstvo, hradby padly, za chvíli tu budou.“</p>
<p>Král zkřiví rty. Nenávist a hněv je teď to jediné, co mu zbývá.</p>
<p>„Kde je má žena?“ napadne ho zeptat se.</p>
<p>„Královna?“ zarazí se komorník. „Ta přece odjela už před čtrnácti dny, je ve Wasaheimu u sestry.“</p>
<p>Jeho pán na něj nechápavě hledí. Odjela, a nic mu neřekli? Měla by tu teď být, neví vlastně ani proč, snad má pocit, že by se slušelo, aby stála po jeho boku ve chvíli, kdy se posenský trůn otřásá, a rozhodně by ji viděl na šibenici raději než sebe. Tlustá rozmazlená pijavice, pomyslí si, mohla být jednou užitečná, a teď…</p>
<p>Budova se otřese, a to Griobalda konečně probere. Odstrčí komorníka a s mečem v ruce se řítí chodbou, ohání se ostřím, sráží stranou zmatené sloužící, čistě jen z touhy uhodit. Běsní, pád byl příliš bolestivý. Do poslední chvíle doufal… Seběhne ze schodů a na chvíli se ohromeně zastaví u okna. Pacht hoří, fascinující divadlo umírajícího města ho přibije k oknu, jenže vzápětí Griobaldovi dojde, že tenhle oheň může být i jeho pohřební hranicí. Okamžik si myslí, že bude dávit, ale to už je u něj komorník.</p>
<p>„Pane,“ táhne ho za předloktí, „není čas.“</p>
<p>Teď už opatrněji sestupují dolů do sklepení, vzdáleně k nim doléhá křik a později už jen výbuchy.</p>
<p>„Jsou tu,“ komorník se instinktivně krčí a král si uvědomí, že tomuhle do poslední chvíle nevěřil. Porážka byla věcí těch druhých, on vyhrával. Až doteď. Griobald není zbabělec, ale pevnost, chvějící se pod údery kleteb jako člověk pod bičem, mu sebrala důvěru v lepší příští. Teď je za chodbu do podhradí i koně, který tam bude čekat, vděčný. Spěchá, dva muži dole u kovem pobitých vrat jsou vítanými průvodci, důkazem, že to, co se děje, je jen prohraná bitva, ne válka.</p>
<p>„Pospěš si, pane,“ zjizvená tvář pod kápí a chraptivý hlas válečníka.</p>
<p>Griobald se zarazí. „Kde je velitel stráží?“ zeptá se nedůvěřivě.</p>
<p>„Nejspíš už bradou vzhůru,“ usoudí realisticky druhý. „Je čas,“ kývne na Griobalda a otevře dveře. Král vstoupí do chodby a komorník, který dosud držel lucernu, se pokusí vklouznout za ním.</p>
<p>„Služebnictvo nebereme,“ odstrčí ho zakuklenec a dveře se zavřou.</p><empty-line /><p>19. KAPITOLA</p>
<p><image xlink:href="#_14.jpg" />Ivar si stáhne zakrvácenou rukavici. Je to tady, ví to, cítí horkou vlnu, která mu stoupá páteří. Pach krve je příliš silný, nelze před ním utéct. Vlkodlak se rozhlédne, ale nevidí nic, co by ho odvedlo od touhy. Mrtví a křičící ženy, Ivar zaúpí, sklouzne z koně, touha zabíjet je skoro stejně silná jako touha servat šaty a běžet, štvát kořist, rvát ji zuby… Nevydrží, nikdo, koho tíží jeho kletba, by nevydržel, snaží se jen zmizet z dohledu svých mužů, z dohledu všech a pak… nemůže se dočkat, proměnu tentokrát vítá jako ukojení, jako oddalovanou rozkoš.</p>
<p>Běží mezi domy, lhostejný k tomu, co vidí, má cíl, po kterém bolestně touží. Ztratil se ve změti úzkých ulic, dere se přes nízký plůtek do zahrady, kde štěká pes, uvázaný na řetězu. Stačí jediný Ivarův pohled a zvíře zmizí za nízkou kůlnou. Víc Ivar nepotřebuje. Ve spěchu ze sebe rve oblečení, proměna postupuje rychleji, než se stihne svlékat, na těle mu raší kožešina a kosti se s praskotem přeskupují. Ivar je zticha, už ani nenaříká, krátký návrat na místa, o nichž léta snil, ho smířil s osudem a muž si uvědomil, že mu ta druhá část vlastně chybí, pokud ji ze života vyhostí na dlouho. Být vlkem není špatné, to mu řekla rudovlasá čarodějnice, a měla pravdu. Leckdy je to lepší než být člověkem, pomyslí si, když k němu dolehnou zvuky boje, a pak se poddá zvířecímu já. Cítí se podivuhodně šťastný.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Je klid a já si připadám do jisté míry provinile. V Pachtu jde o krk a já tu čekám, sama nevím na co. Kalleswald je tak opletený zamykacími kletbami, že se tu Laeg sotva plouží, Grainne ke mně každou chvíli tázavě vzhlédne. Desmond se nudí ukřivděně a Suntje nebezpečně.</p>
<p>„Pojďme něco podniknout,“ pobízí mě, ale já jen krčím rameny.</p>
<p>„Káceli, přestali, dobrá, jsme tu hotoví, táhneme pryč.“</p>
<p>Zachmuřím se. Mám teď jiné starosti a layeláncův neklid mi připadá jako neodbytné zlobení nevychovaného dítěte.</p>
<p>„Ještě počkáme.“</p>
<p>Vezme mě za zápěstí a zvedne z pařezu, na kterém sedím.</p>
<p>„Ne, nebudeme čekat. Buď zaútočíme, a nebo…“</p>
<p>Možná mě sevřel víc, než chtěl, možná se mi to jen zdálo, ale divoce ho od sebe odstrčím a pak, ještě než stačí zareagovat, ho odhodím zaklínadlem. Nastaví mi „zrcadlo“, nic víc, vidím to, čekám, ale i tak mě odraz zasáhne, tlaková vlna mi drtivě projede tělem a pak už z mých prstů prýští blesky. Zastaví mě až Desmond s Grainne, kteří mě táhnou pryč. Zvracím a cítím, že krvácím i dole. To je jen dobře, pomyslím si, ale to už je tu Suntje.</p>
<p>„Zbláznila ses?“ zeptá se udýchaně. Vlastně je mi trochu trapně, neudělal nic, čím by si vysloužil takovou reakci, ale jsem rozhodnutá nic nevysvětlovat.</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Jsi v pořádku?“</p>
<p>Nejsem moc v pořádku a myslím, že je to na mně bohužel i vidět.</p>
<p>„To je má věc, Suntje.“</p>
<p>„Klidně to může být i má věc,“ odsekne a přitiskne mi dlaň na vnitřní stranu stehna. Když ji odtáhne, je rudá.</p>
<p>„Ty po úplňku nemíváš krámy, má milá,“ dívá se na mě a v očích má něco jako soucit, což u něj působí téměř perverzně.</p>
<p>„Únava, nevyspání, boj, některá zaklínadla,“ cituju mechanicky důvody, proč může mít čarodějka rozházený cyklus.</p>
<p>„Něco jsi jí udělal, ty idiote,“ vyjede na Suntjeho Desmond.</p>
<p>„Něco možná, možná já, možná ty, možná Reay. Kurva, Moire.“</p>
<p>„Není důležité kdo,“ je mi slabo a nemám zájem se dohadovat, „je po všem.“</p>
<p>Suntje vrtí hlavou a Grainne, které právě došlo, o čem layelánec mluví, pootevře pusu.</p>
<p>„Moire…“</p>
<p>„Moire?!“ Desmondův pocit křivdy by teď měl důvod propuknout naplno, ale vlády se naštěstí pro jednou ujal zdravý rozum.</p>
<p>„Ve válce se může stát ledacos,“ trhnu rameny.</p>
<p>„To jo.“ Suntje je, zdá se, na svém. „Lehni si.“</p>
<p>Znechuceně si ho změřím. „Hraješ si na porodní bábu?“ ohrnu rty.</p>
<p>„To tak,“ nežertuje, skoro s ošklivostí zjišťuju, že to zřejmě nedělá poprvé, „ale jak říkáš, ve válce se stane leccos. Pokud je to ještě živé, mám to zabít, nebo ne?“</p>
<p>~</p>
<p>Jestli jsem něco v životě nechtěla, pak tohle. Grainne mě křečovitě drží za ruku, zřejmě z pocitu, že mi to dluží, a mezi mými stehny se hádají Suntje s Desmondem.</p>
<p>„Málem jsi ji zabil.“</p>
<p>„Hovno, kamaráde, málem zabila ona mě, já jen nastavil zrcadlo.“</p>
<p>„Věděls…“</p>
<p>„Kulový jsem věděl, stejně jako ty.“</p>
<p>„Ticho,“ jsem unavená a nemám náladu na žerty, to právě došlo oběma, „sklapněte a řekněte mi, co jste zjistili. Desmonde, ty děláš věštby, tak se trochu snaž.“</p>
<p>„Dobře víš, že to nejde takhle rychle,“ ošije se. Je mi ho líto, ve vráskách kolem úst leží hodně bolesti, nejspíš je pro něj těžké být tu jako jeden z mnoha. Dřív jsme k sobě patřili, teď už jen klušeme bok po boku vstříc průserům.</p>
<p>„No?“ jsem tak unavená, že se na víc nezmůžu.</p>
<p>„Je to tam.“ Suntje mi položí na břicho ruku, jeho dlouhé šlachovité prsty mi tvrdě přejíždějí po kůži.</p>
<p>„Je to na tobě, řekni si,“ zvedne ke mně oči. Poprvé za dobu, co ho znám, k němu pocítím cosi jako přátelství.</p>
<p>„Klidně to může být i tvoje,“ upozorním ho.</p>
<p>„Nebo Reayovo, možná taky Urvasovo nebo jeho,“ ukáže bradou na Desmonda. „Tvoje je to břicho, ty rozhodni.“</p>
<p>Pohledem sklouznu na Dese.</p>
<p>„Má pravdu, sokolíku. Co si myslíš ty?“</p>
<p>Je na něm vidět, že mu poslední dny daly zabrat, kůži má popelavě šedou a jindy pečlivě zastřižené kotlety se mu rozlézají po tvářích.</p>
<p>„Je válka, Moire, nevím, jestli dítě je v téhle situaci…“</p>
<p>Víc nepotřebuju. Setřepu Grainne, která mi křečovitě visí na lokti, a vstanu.</p>
<p>„Nechme to tak. Buď to přežije, nebo ne. Možná nepřežijeme nikdo. Zabíjím dost, tentokrát nechám na Hel, jestli si přijde.“</p>
<p>Suntje pokrčí rameny. „Kdyby se to narodilo, najdeme dost lidí, co se o děcko postarají.“</p>
<p>Trochu mě zamrazí ze samozřejmosti, s jakou dítě přijal jako državu Layely. Jistě, našli by někoho. Chůvu, kojnou, později mentora, a pokračovalo by to dál, dědičný hřích, další z našinců, další z nomádů, kteří procházejí životy lidí, nezakotvení nikde jinde než ve společenství sobě podobných. Vycením na něj zuby.</p>
<p>„Někdo se najde vždycky,“ řeknu nepřátelsky.</p>
<p>„Já bych se ráda postarala,“ ozve se nesměle Grainne a já se zastydím. Všichni nejsou takoví a zrovna Grainne by možná byla laskavá chůva.</p>
<p>„O tom si promluvíme, až bude čas, holčičko,“ pohladím ji po rameni. „Teď na to čas není.“</p>
<p>Desmond přikývne.</p>
<p>„Moire, musím s tebou mluvit,“ dotkne se mého ramene tak pohřebně a šetrně, že hned věštím další nepříjemnost. Povytáhnu obočí.</p>
<p>„Tak co je?“</p>
<p>„Táhne sem vojsko, viděl jsem…“</p>
<p>Přikývnu. Táhne sem, a nejspíš táhne i k brydainskému háji. Suntje nepůjde, to vím, a Desmond by Brid nepomohl. Možná opravdu nechci přivést na tenhle svět dítě, pomyslím si a gestem přivolám Suntjeho.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Griobald pospíchá chodbou. Slyší výbuchy, co víc, cítí je a ví, že tohle není útok vojska, že hrad právě dobyli layelští. Ohlédne se po průvodcích, pátrá po strachu v jejich tvářích, ale oba muži vypadají naprosto nezúčastněně.</p>
<p>„Nebudou tam hlídat?“ Král se zarazí a naslouchá.</p>
<p>„Ne, proč?“ shrne si Rabe kápi. „Víš, tuhle práci dělám už léta, nepotřebuju pomoc, když chci z lidí dostat, co mě zajímá.“</p>
<p>~</p>
<p>Přeje si zemřít. Rabe se ho ještě ani nedotkl, ale Griobald cítí smrtelnou úzkost. Už jako dítě slyšel o layelských válečných čarodějích, když byl kluk, hrál si, že s nimi bojuje. Teď zatíná zuby.</p>
<p>„Čekají tam,“ vypraví ze sebe.</p>
<p>„Jo, mrtví čekají ochotně.“ Rabe si měří muže, tisknoucího v dlaních meč, lhostejným pohledem.</p>
<p>„Peníze, dohody, plány…,“ přejede Griobaldovi prstem po tváři jako starostlivý otec, který oprašuje dítě. „Povídej, Hel pak přijde rychle, jinak…“</p>
<p>Teď si shrne kápi i Reay, který proti Rabemu vypadá mladě a přístupně. Usměje se a natáhne ruku po Griobaldově meči.</p>
<p>„Ještě se pořežeš.“</p>
<p>Výpad. Reay jen zvedne koutky a meč se změní v rozpadající se rezavý fantom čepele.</p>
<p>„Teď už ne, teď už je ta hračka bezpečná, Griobalde. Nebo si chceš ještě hrát?“ znovu pohne prsty. „To, co se stalo meči, se může stát i tobě,“ řekne měkce a takřka mile, „pokud nebudeš mluvit. Jsi král, víš, kam se hýbá svět.“</p>
<p>Griobald vděčně přikývne a slova se z něj začnou řinout ještě dříve, než si dokáže spočítat, co za ně vlastně dostane.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Pachtem běží mohutný vlk, větří, čenichá, občas olízne krev, která ulpěla na kamení. Bojující si ho nevšímají, jen pár dětí, krčících se v temném koutě, ztuhne, když se k nim blíží. V hrůze Ivara pozorují a on si prohlíží je. Cítí jejich strach, ale ne touhu zabíjet, nevidí v dětech kořist a děkuje kletbě, že byla dost milosrdná aspoň v tomhle. Okázale zívne a běží dál, pozoruje boj zezdola, nezúčastněný, neviditelný. Hledá bratra, své chlapy, možná si právě uvědomil, že jeho prokletí může být někdy i výhodou. Zamíří k hradu, šedý stín, který v hořícím městě jen dokresluje obraz zmaru. Posensko čeká na nového krále, marodéři vzbouřenců trhají Pacht na kusy a mnozí už spřádají nové pakty, spojenectví, rozvažují, na co vznesou nárok, v duchu dělí panství a snad i plánují sňatky dětí. Ivar běží a najednou je rád, že nemusí vyhánět z baráků brečící ženské, polonahé starce a děti s očima potaženýma mázdrou hrůzy. Protáhne se do hradu rozbitou postranní brankou, škrábe se přes hromadu mrtvých těl, trochu omámený pachem smrti. Králova garda už se vzdala naděje a ti, co přežili, neskládají zbraně. Vědí, že by jim to nebylo nic platné.</p>
<p>Vlk zamíří do stájí, i tam se bojuje, koně, poděšení křikem i pachem šelmy, bijí kopyty do žlabů.</p>
<p>Dál, pomyslí si Ivar, ale ve vlčí podobě je pro něj procházka hradem příliš nebezpečná. Jeden z bojujících se po něm ožene mečem, Ivar vycení zuby, zavrčí a vyrazí ven. Teď má už i on chuť zabíjet.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Slyším bubny a je mi hořko. Evald si nejspíš umínil přivést druidy k rozumu exemplárně a definitivně, a nám teď zbývá buď vyklidit pole, nebo začít boj se vším všudy. Grainne, která stojí po mém boku, je ve tváři bílá jako plátno.</p>
<p>„Je čas,“ obrátím se k ní. „Grainne, slíbila jsem ti kdysi, že se postarám, a postarám se, ale ty se teď musíš rozhodnout, protože až začnu, až Suntje začne, nepůjde to vzít zpátky.“</p>
<p>„Já vím, že ne,“ řekne druidka tiše. „Mám tam sestru,“ stiskne mi zoufale předloktí.</p>
<p>„Ona má zase sestru tady a nevidím, že by se vrhala pod kola vozů. Neboj se, už dávno ji s tebou nespojují,“ chlácholím ji. „Nesnažím se vás zatáhnout do války, jen nabízím alternativy. Když odejdeme…“</p>
<p>„Pro layelánce je to snadnější, že?“ Grainne si otře oči. „Bála ses někdy války stejně jako já?“</p>
<p>Přikývnu. „Jistě že bála. Ještě nedávno, jenže jak říkáš, pro layelánce je to snazší, počítá s válkou a umí v ní žít. Podívej, Grainne, já sem přišla proto, abych ochránila Kalleswald. Když se do toho dám, budou mít takové ztráty a tak plné gatě strachu, že se zastaví až v Donbergu, ale možnost dohodnout se s Evaldem tím definitivně padne. Ty jsi tady doma, ty a Laeg. Rozhodněte vy.“</p>
<p>Nezačala jsem o mrtvém náhodou, Laeg je tu už nějakou dobu s námi, cítím ho jako dech na tváři, jako upřený pohled.</p>
<p>„Kdyby tu bylo Bratrstvo, nedovolili by si to,“ mrtvý neskrývá vztek.</p>
<p>„To ne, vědí, že bychom tvrdě hájili své zájmy, vy vypadáte až moc mírumilovně. Čas obnovit válečné tradice, Laegu.“</p>
<p>„Moc pozdě na obnovování tradic.“ Suntje jako obvykle pohrdl slušným vychováním a vpadnul mezi nás přímo z víru teleportu. „Pily, katapulty, lancknechti. Druidů je pár a půlka z nich jsou bláznivé ženské, co sbírají bylinky. Bude to rychlé, nebo…“</p>
<p>„Kušuj.“</p>
<p>Je mi trapně před Grainne, co víc, musím myslet na Brid, na Keevana v cauldronském háji…</p>
<p>Suntje jen mávne rukou. „My jsme to jediné, co stojí mezi vojskem a místní vousatou partou. Klidně se můžeme stáhnout, dostanou je do posledního.“</p>
<p>Má samozřejmě pravdu, a takhle nelítostně podaná zasáhla i Grainne.</p>
<p>„Co Brid?“ vyjekne.</p>
<p>Znám ještě cosi jako milosrdenství, takže už děvče dál k ničemu nenutím.</p>
<p>„Útok,“ obrátím se k Suntjemu, který čeká vedle mě s povytaženým obočím. „Spusť to se vší parádou, já pozvu k tanci pár kamarádů. Budeme je potřebovat.“</p>
<p>„Pamatuješ si ještě, že nejsi představenou Layely?“ ujistí se s úšklebkem a je pryč, nedočkavý jako kluk, kterého na seníku čeká děvečka s vyhrnutou sukní. Suntje má svou práci rád.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Reay zívne a shrne si vlasy za uši.</p>
<p>„Žvaní, Rabe, už pěknou chvíli žvaní. K čemu nám to je?“</p>
<p>„K ničemu,“ Rabe potřese hlavou, jako by se probral z krátké dřímoty. „Jen uvažuju, komu ho podarovat. Král je v téhle situaci to samé jako žezlo. Hm?“</p>
<p>Griobald ztěžka polkne.</p>
<p>„Kam bys chtěl, chlapče?“ zeptá se ho posměšně starší z čarodějů. „Vyber si. O krk přijdeš nejspíš všude, tak si zvol, kdo tě o něj připraví.“</p>
<p>Na králově tváři se objeví zamyšlený výraz. Už se vzpamatoval z šoku, bolest, které se obával, nepřišla, už váží a taktizuje.</p>
<p>„Veilo z Bragaw byl vždycky čestný muž,“ ozve se upjatě. Ne že by si o Veilovi dělal iluze, ale očekává, že Bragaw uslyší na dohody lépe než nevypočitatelný Wilfred nebo Jenstein, který je ještě příliš mladý.</p>
<p>„Jak chceš.“ Reay jednou rukou zvedne muže ze země, kde dosud seděl, a postrčí ho před sebou. „Až se s ním uvidíš, řekni mu, aby ti pěkně poděkoval.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Fjorm zaujatě sleduje obléhání Pachtu, i když ho výsledek v podstatě nezajímá. Posensko už je mu lhostejné, je ztracené a po tom, co král padne, z něj rvačky šlechty na dlouho udělají příliš horkou půdu. Vůdce Chladného větru nezajímá boj o území, číhá jen na okamžik, kdy Rabeho pozornost poleví. Pak udeří.</p>
<p>Rozložitý muž se rozhlédne kolem sebe. I když mu to nedělá zrovna radost, nepostaví se layelánci sám, vybral nejlepší ze svých lidí a utěšuje se myšlenkou, že nájemní hrdlořezové nemají na čestný souboj právo. Musí ho zabít, narazit jeho hlavu na bránu, musí tahat mrtvé tělo koňmi. Ne snad, že by ho to těšilo, ale ztráty, které jim v Posensku Layela způsobila, jsou příliš velké a šílený Femke je dosud příliš na očích, a navíc je tu Birna. Fjorm zatne zuby. Měl to děvče docela rád, rád by je pomstil, ale Rabe ho připravil i o zadostiučinění. Mstít ženu, která nakonec hledala ochranu u chlapů, co umučili její druhy, a pomohla utéct nepříteli.</p>
<p>„Měla se zabít.“ Až když to vysloví, uvědomí si, že uvažuje nahlas. Mladý muž, který sedí po jeho boku a tiskne kopí, jako by útok měl začít v příštím okamžiku, bez námahy sleduje jeho myšlenky.</p>
<p>„Birna? Vždycky to byla děvka. Nejdřív držela s tím rudohlavem z Bratrstva, a když ji povalili layeláci, podržela zase jim.“ On si na rozdíl od Fjorma na Birnu nikdy nepotrpěl a jediné, čeho lituje, je, že jí nemohl v té stodole, kde ji viděl naposled, useknout hlavu. „Bojí se,“ řekne pohrdlivě a jeho představený se po něm podezřívavě podívá.</p>
<p>Ano, i kvůli takovým jako Thorsten musí Rabeho zabít, protože i on se bojí. Je třeba znovu dokázat, že layelánci umírají stejně jako každý jiný.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Hájem se nese nelidský křik. Grainne se zapotácí, opře se o kmen mohutného dubu a Desmond ji rozpačitě pohladí po zádech.</p>
<p>„Zvládnou to dobře.“ Není mu příjemné, že druidka, kterou si pamatuje ještě jako děcko, vidí Moire takhle. „Někdy to nejde jinak,“ bezděky omlouvá ženu, se kterou strávil tolik let, omlouvá ji nejen před Grainne, ale i před sebou.</p>
<p>„Jsem ráda, že je Moire tady,“ šeptne druidka. „Jsem ráda, že jsou tu Suntje i ostatní. Pomůžou…“ I ona se musí srovnat s vpádem layelánců na území, které je zasvěcené jiným hrám než jejich krutým žertům. „Co myslíš, stačí pomoci i v Brydainu?“ Otázka nechce Grainne přes rty.</p>
<p>„Nevím, holčičko,“ Desmond při pohledu na Grainne vzpomíná i na svou dceru, a taky na Brid, která nemá smrtící zbraně Layely, dokonce v sobě nemá ani slepou Moiřinu zuřivost, která prostě jen chrání místo, jež miluje. Moire kdesi sehnala Garrita a Peera. Dostavili se nevalně střízliví, ale ochotní povraždit pár dřevorubců. Bridain i Kauldron teď mají své rytíře, ale Desmond si není jistý, jestli pomoc nepřišla pozdě.</p>
<p>Obrovský menhir, který neuctivé ruce nabily do katapultu, se zaryje uprostřed palouku kus od Laegovy chaty. Grainne pobledne a vzápětí se doubravou rozšíří pach požáru.</p>
<p>„Vypálí nás,“ Grainne sotva pohne rty.</p>
<p>„Ne,“ zavrtí Desmond hlavou. „To zapálili naši, brzo bude po všem.“</p>
<p>„Po všem?“</p>
<p>Čaroděj mlčí. Jistě, tohle není konec, to je začátek, a je dost možné, že Layela, ano, Layela přinutí Evalda ke kapitulaci a vezme si Ostwegen. A Moire a on se vrátí domů… Ta myšlenka ho skoro uštkne. Moire je těhotná a chce domů, situace teď před ním leží v plné nahotě. Domů, a nebude brát ohledy.</p>
<p>„Ty, Grainne, myslíš, že je Evald schopný kapitulovat?“</p>
<p>„Nevím,“ krčí Grainne rameny a oči má plné slz.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Duby pokojně šumí, všude je ticho, Brid se opírá o strom a čeká. Nikdy se nepřipravovala na válku, její boje byly jiného druhu a zkrotit vesničany je snadné. Ne, opraví se, bývalo to snadné v dobách, kdy tu ještě bývalo i Bratrstvo a lidé neviděli čaroděje visící na šibenicích. Spletli jsme se, ušklíbne se hořce, mysleli jsme si, že každý vidí rozdíl mezi studenou a po moci bažící smečkou a námi. Keevan doufal, že nás lidé přijmou s otevřenou náručí jako zachránce, jenže ochranný kruh strachu už byl porušený, mrtvá těla členů Bratrstva, která lidé tahali po náměstích, ho smazala.</p>
<p>Mělas to vědět, připomene si krutě, ale radši jsi sama sobě lhala, a nakonec je to Moire z Bratrstva, která stojí proti Evaldovi, ona a nějaký layelský žoldák. Druidce se stáhne hrdlo, vzpomene si na doby, kdy byla mladá, na časy v druidské škole, a s námahou hledá v paměti dávno nepoužitá slova písně, která ochrání háj. Pohladí strom po kůře a uvědomí si, že se loučí s hájem, se starými časy a vírou, že stačí neprovinit se a člověk se nemůže stát terčem nenávisti. Ano, stalo se to jiným, viděla to, chápala, ale nevěřila, že to postihne i ji. Tak stará a tak hloupá, spílá si hořce. Pak zaslechne vzdálené dunění. Jedou. V krátkém záchvěvu paniky se Brid přimkne k tělu stromu, ale za okamžik se ovládne.</p>
<p>Jedou, a ona je musí přivítat.</p><empty-line /><p>20. KAPITOLA</p>
<p><image xlink:href="#_11.jpg" />V zahradách pachtského hradu leží mrtví, a možná i proto je tam takový klid. Ivar by se neraději zastavil a rozerval některé z mrtvol břicho, ale přemáhá hlad. Kdysi se zařekl, že nebude lovit lidi, a zatím to dodržel. Jistě tu bude i jiná kořist. Tiše kluše kolem zdi a čenichem nasává pachy. Krev, požár, vápenný prach a lidský pot, pach lidského potu, který sílí. Vlk se zastaví, přitiskne k zemi, instinkty ho nutí číhat, a dokonce i lidský rozum uznává, že na tom něco je.</p>
<p>Od hradní zdi se odlepí muž, který vypadá, jako by ho útok zastihl spícího, má jen halenu, spodky a je bos, v ruce však nese okovanou skříňku. Ivar ho zamyšleně pozoruje žlutýma očima. Kořist… to přece není jen horké maso v břiše, přesvědčuje svou vlčí stránku, která má teď navrch, kořist je i… Před očima má zlaté mince, šperky, majetek, který nutně potřebuje, aby se nový život nerozplynul. Ještě než se stačí k polonahému připlížit, objeví se druhý muž. Ohořely mu vlasy a zdá se, že má popálený i obličej, mluví však energicky a sebejistě.</p>
<p>„Máš to? Griobalda nejspíš dostali, ale tohle se dá prodat i jinde.“</p>
<p>Bosý se ošije. „Možná dá, ale jen když zůstaneme naživu. Neptají se, Kjusi, a kvůli pokladnici se zamordují bez mrknutí.“</p>
<p>„Pravda. Jdem.“ Popálený natáhne ruku, aby od společníka převzal truhličku, ale ten ucukne.</p>
<p>„Tolik ti zas nevěřím, tolik ne.“</p>
<p>Popálený pokrčí rameny a vykročí, za ním pospíchá bosý muž a v patách jim jde šedý stín. I vlci mají zájem o to, co lze prodat.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Evald poslal na druidy své oddíly, bojuje se tam.“ Thea vypadá trochu zaraženě. „Moire bojuje.“</p>
<p>„To se dalo čekat, je to teď její práce, ne?“ Trevor se nevzrušuje. „Cos myslela? Kvůli tomu tam je. Vzala si s sebou layelánce, a když vyhrají, Evald se stáhne a…“ Čaroděj se zarazí. „Mohla by dostat zpátky Ostwegen,“ řekne pomalu. Jeho nadšení pro společný projekt s Henrykem a Theou valem mizí.</p>
<p>Naděje, že by se Bratrstvo mohlo vrátit domů, je sladká a Trevor si nedělá iluze o tom, kdo je návratu schopen dosáhnout spíš. Život ve Wasaheimu, byť s jiným vedením, není zdaleka tak přitažlivý jako šance, že se vrátí staré pořádky, rezidentní místa ve městech, léčitelské kšefty, obyčejné, ale pravidelné zlaťáky od starostů za přivolání deště i za ochranu města.</p>
<p>„Mohla by se vrátit a my s ní, Theo,“ nadhodí. Jeho kolegyně semkne rty. Jistě, mohla by se vrátit, Theu bodne nenávist, mohla, a bude spasitelka, nezpochybnitelná alfa. Moire je třeba zabít, už jen proto, že to bývala jen jedna z veselých čarodějek, co se opilé muchlují s chlapy u zdi Institutu, a teď…</p>
<p>„Ona na to nemá právo,“ vyjekne Thea a Trevor mlčí. Obvykle mlčí a většinou se mu to vyplatí, i teď už je rozhodnutý. Nezaútočí na Moire, dokud nebude vědět, na čem je, a vsadí na koně, který bude mít blíž k cíli. Přátelsky se usměje na Theu.</p>
<p>„Právo nemá, má podporu Layely,“ připomene jí a vstane. „Jdu se projít. Až se Henryk vrátí, domluvíme se co dál.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Brid zpívá, oči zavřené, nechce vidět sekyry, nechce vidět hranice, které vesničané, přivedení vojáky, navršili kolem vnitřního háje. Porazili oltáře, ví to, cítí to jako zranění na vlastním těle, mlaty seker buší do kamenů a tříští magické formule, které do nich kdysi dávno vytesali druidi.</p>
<p>Brid zpívá, ochranná clona se na háj snáší jako déšť, a je to potřeba, hranice vzplály, oheň dotírá na krajní duby, chňape po nich plameny a katapult vrhá koule hořící smůly.</p>
<p>Brid už chápe, jsou jen další v pořadí, další, s kým se Evald exemplárně vypořádá. Měli jsme se jich zastat, čarodějů, kteří léčili děcka, chodili k porodu, tišili povodně a hasili požáry, měli jsme, ale my jen bezpráví podrželi dveře. Aspoň že jsme přijali Moire, zachrání Kalleswald, ona, která háj znesvětila, válela se tam s layelskými a svedla Laega, je nakonec jediná, která na ně nezapomněla ve zlých časech. Zvláštní ženská, Brid si ve vší té bídě dovolí pousmání, pořád na lovu, věčně se hašteřící se svými muži. Ta nebude umírat sama, bodne Brid poznání a plameny kolem háje vyšlehnou.</p>
<p>Kletbu, Brid, kletbu, druidka bolestně cítí, že jí docházejí síly, chránit háje nedokáže věčně a nepřátelé neubývají. Nestačí se jen bránit, připustí si Brid a vydá se vstříc plamenům. Pokud má vyřknout kletbu, musí je vidět, musí se přesvědčit, že jsou opravdu odhodlaní háj zničit, aby to oprávnilo zabití. Měl tu být válečný druid, Brid si náhle připadá neschopná, slabá a bezmocná. Měl tu být někdo, kdo nebude váhat jen proto, že uvidí za každým z vojáků jeho matku, ženu, která čeká, děti…</p>
<p>Přiblížila se k hranici háje, skrz plameny vidí tváře mužů, hledá v nich smutek z umírání stromů, hledá v nich soucit, aspoň kapku, aby nemusela… Muži už si jí všimli, ukazují na ni a Brid na okamžik doufá, že by snad stačilo mluvit, vysvětlit, že by porozuměli… Vztáhne k vojákům ruce, ohnivou clonu protne šíp a zaryje se jí do slabin. Brid padne na zem, ohromená poznáním, že teď slova nepomohou, že možná právě tímhle gestem vydala háj nepřátelům. Zpívá, bude zpívat, dokud bude moci, a potom…</p>
<p>Moire Kalleswald ubrání, pomyslí si druidka a zkroutí se bolestí, ta rozhodně nepůjde s holýma rukama vstříc útočníkům, dřív než budou ležet s vyhřezlými střevy. Poprvé v životě ji myšlenka na to docela těší.</p>
<p>~</p>
<p>První duby vzplály, píseň slábne, Brid krvácí, už necítí nohy, zemře na místě, které miluje, zbytečně, zbytečně, pláče kdosi uvnitř. Háj se zachvěje a Brid zatne zuby. Další útok? Kdosi se k ní sklání, Brid se z posledních sil zvedne na lokti.</p>
<p>„Jestli zničíte ten háj, nic to nezmění…“</p>
<p>Muž k ní přiklekne. „Nepřišel jsem zničit háj,“ uklidní ji, „jsem Peer z Layely, posílá mě Moire.“</p>
<p>Stiskne Brid zápěstí, jak hledá tep. „Proč jsi sem lezla?“ podiví se. Ví, že je na všechno pozdě, rána je hluboká a druidka ztratila už hodně krve.</p>
<p>„Chtěla jsem jim říct…,“ zajíkne se Brid.</p>
<p>„Těm nemá smysl nic říkat,“ layelánec strčí ženě pod hlavu plášť a vstane, „rozumí jen tomuhle.“ Úsečnými, rychlými pohyby načrtne do vzduchu runu a oheň se obrátí proti útočníkům, hůl v čarodějově ruce seká jako hadí hlava, muži v panice prchají a šlapou ve vlastních střevech. Druidka ohromeně přihlíží. Moire, pomyslí si, teď jste splatili své kurvení v našem háji dokonale.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Další zrcadlová kletba už se projeví prudkou bolestí v kříži. Nadechnu se, vydechnu, sprška hořících hadrů a smůly dopadne několik stop přede mě a já clonu zruším. Příliš mě vyčerpává, je mnohem snadnější rozmetat katapult i s obsluhou. Prsty mi trnou únavou, když rvu na kusy dřevěnou konstrukci i s posádkou, rozervané trupy a praskající kosti mi před očima vyvstávají s drastickou samozřejmostí a já na chvíli ulpím v tupém, mechanickém ničení. Pak mě někdo vezme kolem pasu.</p>
<p>„Zvolni, zrzečko,“ šetpá mi Suntje do ucha. Obrátím se k němu. Má ztrhanou tvář a přiléhavý kabátec zacákaný krví, zřejmě poněkud hověl svým násilnickým choutkám.</p>
<p>„Kolik toho ještě máme?“</p>
<p>„Jdi si odpočinout,“ postrčí mě. „Živých jich už je jen pár.“</p>
<p>„Musí jich pár zůstat, kurva.“ Mám pocit, že se mi nedaří Suntjeho hlídat tak, jak bych měla.</p>
<p>Zadívá se mi do očí.</p>
<p>„Lásko, jak dlouho dělám tuhle práci? Já přece vím, že jeden musí zůstat.“</p>
<p>Zamračím se.</p>
<p>„Jeden musí zůstat, musí mít obě nohy a dost sil, aby došel ke svým, Suntje. Budeš si to pamatovat?“</p>
<p>Šklebí se a zalamuje si prsty jako dítě, které matka poslala ke kupci.</p>
<p>„Snad jo.“</p>
<p>„Nemoř mě,“ zaprosím a on mě políbí.</p>
<p>„Snažím se,“ usměje se na mě, ale myšlenkami je jinde. Vlastně má pravdu. Dokud všichni nejsou mrtví, práce není hotová.</p>
<p>~</p>
<p>Mohla bych jít za Desmondem a Grainne, mohla bych vyhledat Laega, ale netáhne mě to k nim. Vím, že nebudou chtít slyšet nic o vzpínajících se koních a jezdcích visících ve třmenech, nic o tom, jak roztrhnout protivníkovi slezinu, aniž by tělo vypadalo poškozené, nezavtipkují si o vyteklých bulvách ani o podivuhodné ohebnosti zlomených kloubů. Od toho je tu Reay, Rabe a ostatní. Hlavně Rabe, pomyslím si a promluvím na něj, dřív než uvážím, co dělám.</p>
<p>„Jsi v pořádku, slečinko?“ Je utahaný a kdesi daleko, ale pořád je to on.</p>
<p>„Jo. Půjčila jsem si z Layely pár chlapů, jestli ti to nevadí.“</p>
<p>„Trochu mi to vadí,“ zvážní. „Začalas válku a tahle ještě není skončená. Tak se to nedělá.“</p>
<p>„Museli bychom se stáhnout.“</p>
<p>„Chápu.“</p>
<p>„Jsem v tom.“</p>
<p>Jeho překvapení je skoro hmatatelné.</p>
<p>„V tom? V tom, co si myslím?“</p>
<p>„Jo,“ uleví se mi, že už to ví. „Těhotná, samodruhá, jak chceš. Zatím, protože mám bolesti. Řekla jsem si, že to nechám být a uvidím.“</p>
<p>„Pal domů.“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Domů, do Layely. Je tam dost chlapů, kteří to v Ostwegenu můžou vyřídit za tebe. Ty jdi domů, intrikuj, válej se, šukej, cokoli, ale nezůstávej v Kalleswaldu. Děvenko, jestli v tobě plod zabijou, budeš mít infekci, než se naděješ. Dneska jsi do toho šla, předpokládám.“</p>
<p>„Jistě,“ připustím chladně.</p>
<p>„Kletby, clony… Jsou na druhé straně nějací čarodějové?“</p>
<p>Dostanu vztek. „Nejsou tam čarodějové, jsou tam katapulty. Tedy byly tam. Rabe, čekala jsem od tebe praktičtější přístup.“</p>
<p>„Jsem dost praktickej. Nechci, abys tam zdechla. Mimochodem, víš, s kým to máš?“</p>
<p>Pošetilá otázka. „Ne.“</p>
<p>„Co Desmond?“</p>
<p>Už nejsem přesvědčená, že zasvětit Rabeho byl dobrý nápad.</p>
<p>„Desmond i Suntje mi taktně navrhli potrat. Bylo by to nejrozumnější řešení, ale z různých důvodů…“</p>
<p>„Mají pravdu, na dítě je teď blbá doba, i když jinak… postarali bychom se, to přece víš.“</p>
<p>„To je jedna z věcí, které mě děsí,“ uchechtnu se, „že byste se postarali. Každopádně… nejspíš to skončí samo od sebe a brečet nad tím nebudu. Jenže když už se to stalo…“</p>
<p>Ticho teď visí mezi námi. Rabe moc dobře ví, na co myslím. U čarodějek není zas tak obvyklé, aby přirozeně, ba nedopatřením otěhotněly. Jsme na to většinou jednoduše staré, a když už se to povedlo, je to má další soukromá hra s Hel. Skončit může kdykoli, to vím.</p>
<p>„Je to pitomost,“ Rabe už pomalu kapituluje, „a navíc teď budeš potřebovat v Ostwegenu víc lidí. Kohos vzala?“</p>
<p>„Peera a Garrita, brala jsem jen toho, kdo se vysloveně nabídl.“</p>
<p>Zamyslí se. „Nejraději bych tam poslal Aivara, ten by tě srovnal, ale teď nemůžu. Vem si Arnta a Slawomira, je potřeba donutit Evalda ke kapitulaci. Půjdou rádi.“</p>
<p>„Nesnáším Arnta,“ upozorním ho. „Nebude to dělat dobrotu, neposlechne…“</p>
<p>„Tebe ne, mě jo. V Ostwegenu velíš ty, řeknu mu to, buď bez starosti.“</p>
<p>„Posere se do vejšky.“</p>
<p>Layelánec se směje. „Možná, ale poslechne.“</p>
<p>Vycítím, že se na mě někdo dívá. Je to Desmond, který se mě vydal hledat.</p>
<p>„A jak to jde v Posensku?“ zeptám se, aby řeč nestála.</p>
<p>„Je tu veselo. Zítra popravují Griobalda, Grussten zuří, protože jsme ho předali Veilovi. Pěknej ptáček, tenhle Grussten.“</p>
<p>„Co Ivar?“ napadne mě. „A Lana s Birnou?“</p>
<p>„Hm,“ zjevně se o blaho neužitečných členů výpravy příliš nestará, „ženské jsou v táboře a Ivar… Vidíš, už jsem ho nějakou dobu neviděl. Poptám se.“</p>
<p>Nejspíš je bradou vzhůru, usoudím. Wilfred nebyl z bratříčka zrovna nadšený. Na okamžik se zarazím, ale mám jiné starosti než truchlit nad dlakem.</p>
<p>„A kdy se stáhnete?“ To je podstatné. Mít tu Rabeho by byla úleva.</p>
<p>„Brzo, děvče, brzo.“</p>
<p>Je mi trapně, protože Rabe nejspíš až příliš dobře pochopil situaci a tohle je se vším všudy hlavně moje válka.</p>
<p>„Musím už jít,“ brouknu neurčitě. Desmond teď stojí přede mnou a cosi naznačuje.</p>
<p>„Ozvu se, a kdybys zjistil něco o Ivarovi…“</p>
<p>„Ohlídám tě,“ dovedu si představit, jak se teď Rabe tváří. Málokdy pochybuje o tom, že ostatní potřebují jeho rady.</p>
<p>„Hlídej hlavně sebe,“ doporučím mu a zazebe mě úzkostí. „Oba jsme ve válce.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Ivar se plíží za muži, kteří teď pospíchají kolem hradní zdi, a uvažuje, co bude dělat. Zabít oba muže je pro něj ve vlčí podobě skoro nemožné, a pokud by se proměnil, ocitne se v hradní zahradě nahý a bos. Vyčkává, ale i tak si muži všimnou pohybu.</p>
<p>„Něco tam bylo,“ sykne bosý.</p>
<p>„Jo, pes,“ jeho společník zvedne ze země klacek. „Jen pes.“</p>
<p>Ivar teď stojí nehybně v keřích u plotu. Ví, že k němu muži nepůjdou, nevypadají jako hlupáci, co by riskovali střet se zvířetem, které může být nemocné nebo hladové. On hladový je, to si musí přiznat.</p>
<p>Muži znovu vykročili a vlk se za nimi sune dál, když se poklidná scéna náhle změní. Tlupa žoldáků se valí nízkou trávou, muž s truhlicí se přitiskne k zemi, ale je skoro jisté, že nemůže uniknout pozornosti vojáků.</p>
<p>„Tam!“ křikne jeden z nich a popálený nečeká. Vytrhne druhovi truhlu z ruky a utíká zahradou ke zdi, která se tyčí nad srázem.</p>
<p>„Ty parchante,“ sykne bosý a není jisté, jestli spílá společníkovi, nebo špinavému mladíkovi s halapartnou, který se hotoví vrazit mu ji do břicha. Nic víc už bosý na tomhle světě neřekne, hrot pronikne jeho vnitřnostmi a dál už se přes mužovy rty valí jen stony začínající agonie.</p>
<p>~</p>
<p>Vlk se rozběhne za prchajícím mužem, ví, že teď na něj žoldáci nezaútočí, dělá práci za ně. Popálený se zoufale škrábe přes zahradní zeď, zvíře ji překoná bez námahy a zmizí v houští. Žoldáci jsou nevítaná konkurence, ale Ivar se pořád nevzdává naděje.</p>
<p>Ze zahrady se teď ozývají zvuky boje, žoldáci zřejmě narazili na další skupinku prchajících a za popáleným se už přes zeď přehoupl jen jeden z nich.</p>
<p>Vlkodlak vycítí šanci. Sleduje oba muže, už ani ne z touhy po zisku jako spíš ze zvědavosti, z touhy zjistit, co vlastně v truhle je.</p>
<p>Les končí, popálený vyběhne na louku a žoldnéř vycítí šanci. Strhne z ramene kuši, založí šíp a vystřelí. Popálený padne, Ivar se rozběhne a několika skoky dostihne žoldnéře, zaryje špičáky muži do zátylku a strhne ho k zemi. Voják se v panice snaží nahmátnout tesák a Ivar ví, že nemá mnoho času. Pustí muže a pak znovu vyrazí, tentokrát mu však rozerve hrdlo. Dál už se o něj nestará, je to jen další mrtvý v čase, kdy je Posensko mrtvými těly pokryté.</p>
<p>Vlk dokluše k popálenému, který se už dokázal zvednout na kolena, a pozoruje ho.</p>
<p>„Táhni, bestie.“</p>
<p>Ivar v zívnutí obnaží tesáky a pak se zcela nezvířecí pečlivostí prokousne muži obě nohy. Čeká ho bolestný návrat zpátky k lidské podobě, pokud chce truhlu odnést.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Víří bubny, znějí píšťaly. Rabe se znuděně opře v křesle a pak pohledem přejede po tvářích, dychtivě obrácených k narychlo sbitému pódiu. Grussten vypadá napjatě a je vidět, že pro něj válka ještě neskončila, Bragaw se tváří upjatě a oficiálně, jediný Jenstein, nejmladší ze vzbouřených šlechticů, si vítězství, zdá se, náležitě užívá. Nedostatek životních zkušeností, pomyslí si Rabe, hlavní rvačka možná teprve přijde, ale u té už zřejmě nebudou potřebovat asistenci čarodějů.</p>
<p>Na popraviště přivádějí Griobalda, čtení rozsudku zaniká ve vřavě hlasů shromážděného vojska, ve zvuku píšťal, v úderech bubnu. Obvyklý postup, ohrne čaroděj rty a dlaní si přejede po pohublém obličeji. Aivar má zavřené oči a vypadá, že spí, takových poprav už v životě viděl, že se ani neobtěžuje s předstíráním zájmu. Reay si prohlíží kata a odhaduje, na kolikátou ránu se mu podaří krále setnout; vsadil se s Urvasem, který se kdysi jako kat nějakou dobu živil. Pro odsouzence to musely být zábavné roky, usoudí layelánec a hvízdne. Na jeho vkus to celé trvá příliš dlouho.</p>
<p>~</p>
<p>Král už se nevzpírá, ví, že křik a bubny není možné překřičet, ale pořád doufá. Henryk, Fjorm… Griobald je pořád králem Posenska, právoplatně dosazeným na trůn, jeho hlava přece má svou cenu. Už vidí špalek, obyčejný kus dřeva, na kterém zřejmě kdosi donedávna štípal dříví a teď má posloužit vznešenějšímu účelu. Čeká, už je ta chvíle, kdy se má otevřít portál, propadnout pódium, cokoli. Nestane se nic, jen zezdola na něj dychtivě jako psi čekající, až pod stůl spadne kost, zírají nepřátelé. Vidí i Rabeho, který o sebe oklepává špičky bot, aby je očistil od hlíny. To on mé zabil, Griobaldovi buší srdce a skoro se nemůže nadechnout, Rabe je lovec, dostal ho stejně, jako se zvěřina dostává na šlechtický stůl.</p>
<p>Katovi pomocníci chápou vážnost chvíle a čekají, až král poklekne. Když se Griobald k ničemu takovému nemá, rozpačitě očima hledají kata, který jim pohybem hlavy dává pokyn a muži se ho vynasnaží splnit. Srazí Griobalda k zemi a pak se ho pokoušejí dovléct ke špalku, ale králi právě došlo, že na pomoc čarodějů nelze spoléhat a bojuje teď o život se vší silou, které je člověk zahnaný do kouta schopen. Nakonec ho ke špalku dostanou jen za cenu ran a kopanců a přitisknout mu hlavu k němu se ukáže být skoro neproveditelné.</p>
<p>Grussten se pohrdavě šklebí, ale ostatním pánům zřejmě scéna tak zábavná nepřipadá. Zvlášť uvážlivý Veilo v tom nevidí dobré znamení, rád by, aby všechno proběhlo důstojně, a tak se nakloní k Rabemu, který sedí po jeho boku.</p>
<p>„Mistře, kdybys mohl…“</p>
<p>Layelánec se usměje. „Proč ne…“ Ve tváři se mu nepohne ani sval, když vstupuje do Griobaldova vědomí a vede ho vstříc katovu meči. Vzpomíná při tom na Moiřino pohoršení a hněv, když vešla do Griobaldových táborů, a škodolibě čeká, až se meč zvedne. Pak královu mysl opustí, jako by strhl odsouzenému šátek z očí. Ozve se šílený výkřik, meč sjede po páteři, nasekne hrdlo, Griobald se zmítá, v jeku přihlížejících zanikne bublání krve v odsouzencově hrdle, kat sekne znovu, pak ještě jednou a je po všem.</p>
<p>„Třikrát,“ uplivne si Reay a obrátí se k Urvasovi. „Vyhráls.“</p><empty-line /><p>21. KAPITOLA</p>
<p><image xlink:href="#_15.jpg" />Myslím, že je čas. Suntje zapracoval opravdu důkladně a teď, špinavý a vyčerpaný, jí nějakou polévku, kterou mu nabídla Grainne. Mně nabídla taky, ale zvedá se mi žaludek, Desmond mě rozpačitě přemlouvá, abych něco snědla, ale já jsem myšlenkami jinde.</p>
<p>„Musím sehnat Peera a Garitta a pak si promluvím s Evaldem.“</p>
<p>„He?“ zvedne Suntje hlavu.</p>
<p>„Promluvím si s Evaldem. Zašel moc daleko a už mám plný zuby jeho výstřelků. Odškodní druidy, nebo na něj poštvu naše.“</p>
<p>„Pro mě za mě,“ layelánce to nijak nevzruší.</p>
<p>„Měla jsem to udělat dávno,“ pokračuju.</p>
<p>„Rabe by ti to nedovolil,“ upozorní mě Desmond.</p>
<p>„Má pravdu,“ ukáže Suntje škodolibě na Desmonda. „Layele ještě nešéfuješ, miláčku, ale jak to vypadá, ráda na to zapomínáš.“</p>
<p>„Udělá to,“ odpor mě rozčiluje, chce se mi zvracet a žaludek se mi svírá v křečích, „teď už z toho stejně vycouvat nemůžeme, podívej, co je tu mrtvých, a pokud chlapi v Brydainu a Cruachanu vysloveně nechrápali, vypadá to tam stejně. Nemůžeme si nad tím umýt ruce.“</p>
<p>„Vysoká hra,“ zamumlá Desmond. „Je to další vysoká hra, Moire. Riziko, válka. Kdy tě naposled málem zabili? Před dvěma týdny? Před týdnem? Teď jsi navíc těhotná. Nechceš počkat na…“</p>
<p>Umlčím ho gestem. Peer ke mně mluví, slyším jeho hlas, vzdálený a nezúčastněný.</p>
<p>„Tady hotovo,“ možná spíš unavený než neúčastněný, napadne mě.</p>
<p>„Stačils na to sám?“</p>
<p>Uchechtne se. „Někteří uhořeli, někteří utekli, zbytek je bradou vzhůru. Máš ještě nějakou práci, sestřičko?“</p>
<p>Uleví se mi. Brydain přežil. „A Brid?“ napadne mě. „Co říkala Brid?“</p>
<p>„Říkala, že jim to chtěla vysvětlit.“</p>
<p>„Víc nic?“ podivím se.</p>
<p>„Víc nic. Pak umřela.“</p>
<p>Teď už žaludek na místě neudržím. Dávím kyselé sliny tak úporně, že dokonce i Suntje přestane jíst. Desmond s Grainne mě podpírají.</p>
<p>„Stalo se něco?“</p>
<p>„Brid je mrtvá.“</p>
<p>Grainne na okamžik ztuhne, pak padne na kolena a rozpláče se. Pláč jí závidím, já něco takového nedokážu.</p>
<p>„Peere,“ najdu znovu layelánce, když se trochu vzpamatuju, „přines ji sem, prosím. Pohřbíme ji.“</p>
<p>„Jak chceš, budu tam brzo,“ slíbí a já se vypotácím před chatu.</p>
<p>„Laegu, zabili ji,“ zašeptám, háj zpívá jako šílený a Laeg mě chladnýma rukama objímá kolem ramen.</p>
<p>„Já vím,“ řekne. „Ale layelánec dorazil včas. Brid ví, že háj jste zachránili.“</p>
<p>Zkřížím ruce na hrudi a nehybně stojím v poděšeném, rozzuřeném háji i poté, co přijde Desmond a položí mi kolem ramen plášť.</p>
<p>Objeví se Peer s mrtvým tělem v náruči.</p>
<p>„Odnes ji do chaty,“ stisknu mu ruku. „Bude třeba připravit hranici.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Svléct vlčí kůži je jedna věc, zakrýt nahotu druhá. Ivar tu těžko může běhat, jak ho bohové stvořili, a tak s nechutí svléká zakrvácené šatstvo ze zabitého žoldnéře. Z pochvy vytáhne tesák, pak se zamyslí, zvedne i kuši a zamíří k popálenému, který se zatím odplazil o kus dál. Ten k němu zmateně vzhlédne, čekal další útok vlka, čekal leccos, jen ne muže, který si ho vážně prohlíží.</p>
<p>„Co je v té truhle?“ Ivar odkopne truhličku z dosahu popáleného a zvedne ji. „Nechals kvůli tomu zabít toho druhého, hm? Stojí to za to?“</p>
<p>Ivar sám nechápe, proč muže nedorazí. Snad proto, že mu vlastní neštěstí dodalo trochu pochopení pro utrpení ostatních, snad jen ze zvědavosti.</p>
<p>„Není tam zlato ani peníze, jestli myslíš na tohle, jsou tam jen dokumenty…“</p>
<p>Ivar se ušklíbne. „Jsem šlechtic, ne žoldák, umím číst.“</p>
<p>Popálený se zachvěje. Šlechtic pro něj znamená naději.</p>
<p>„Tak by ti, pane, možná přišlo vhod, kdybys věděl to, co jiní nevědí.“</p>
<p>„Například?“</p>
<p>„Griobald měl různé… styky.“ Popálený mluví s námahou, zranění ho vyčerpávají.</p>
<p>„Moc mu nepomohly,“ podotkne Ivar.</p>
<p>„Můžu být… užitečný,“ popálený mluví s čím dál větší námahou. „Ty rány nejsou smrtelné, pane, a když mi pomůžeš…“</p>
<p>Ivar zvedne ze země truhlici. „Přijel jsem s layelskými čaroději,“ řekne. „Vím o tom, s kým se Griobald stýkal, dost, a ostatní taky. Ovšem pokud mi chceš před smrtí něco říct, vyslechnu tě.“</p>
<p>„Mám ženu, syna…“</p>
<p>„Možná už nemáš,“ Ivar se nesnaží být krutý, jen zváží prostou pravděpodobnost. „Pacht vyplenili a oba víme, jak to chodí.“</p>
<p>„Žijí na venkově,“ odsekne popálený a Ivara napadne, že s tímhle mužem nedokáže mít soucit.</p>
<p>„Hodně lidí pomřelo v lágrech,“ konstatuje suše, „ale pokud chceš něco vzkázat a řekneš mi jména, pokusím se je najít. Z jaké vsi byli, odkud? Mohl bych jim dát peníze, pokud je najdu.“</p>
<p>Popálený si ho měří, zamyšleně, skoro vypočítavě a vlkodlak má pocit, že zabezpečení ženy a syna není to hlavní, co má zraněný muž na mysli.</p>
<p>„Bydleli na statku u Anderny…“</p>
<p>„Okolo Anderny už nejsou žádné statky.“ Ivara debata začíná obtěžovat a lituje, že muže nezabil. „Tvá rodina je nejspíš mrtvá. Možná nebyl dobrý nápad opouštět je.“</p>
<p>„Musel jsem. Král…“</p>
<p>„Jak se jmenují?“ Vlkodlak to chce co nejrychleji skončit, kůže raněného začíná dostávat popelavý nádech, nezbývá mnoho času a Ivarovi se nechce poslouchat žvanění umírajícího.</p>
<p>Popálený k němu vzhlédne. „K čemu ti to bude, pane?“</p>
<p>Dlak pokrčí rameny, obrátí se a vykročí zpátky k hradu. Nechce vidět další smrt, zažil jich v poslední době dost.</p>
<p>„Lana,“ křikne popálený.</p>
<p>Ivar přitiskne truhlici k hrudi a přidá do kroku.</p>
<p>„Lana.“</p>
<p>Ivar kluše k hradu a myslí na menší tvrz, možná na baronskou korunku. Lana není zas tak ojedinělé jméno, ale co na tom sejde. Vdova se přece může vdát.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Vítězství už pro něj dávno neznamená divokou pitku, vítězství znamená, že se bude moct vrátit domů, zout propocené boty, pořádně se umýt a vykoupat, a hlavně zavřít oči a nemyslet na nic.</p>
<p>Rabe prochází pachtským hradem, spíš ze zvyku než z nutnosti hledá to, co je očím strážných skryto. Lhostejně překračuje mrtvá těla a krčí nos nad pachem spáleniny. Cítí únavu a uvažuje, jestli takhle přichází stáří, ne bolestmi těla, ale postupným odumíráním vůle k životu, ochrnutím chuti rvát se. Otevře další dveře, pak ještě jedny, oči ho pálí, jako by se všechna nastřádaná únava probouzela k životu. Za mlada to přepil, přešňupal, utopil v klínech ječících ženských, teď na nic z toho nemá náladu, chce spát, necítit konečně pach sežehnutého lidského masa, nešlapat ve střevech. Jde chodbou, která se mu před očima vlní jako přelud.</p>
<p>To už snesu tak málo? podiví se Rabe a pak náhle procitne do skutečnosti. Není v pachtském hradě, není na žádném místě, které zná, proti němu stojí Fjorm s oslnivou sekerou a kolem další, kruh se uzavírá.</p>
<p>„To opravdu musíš čekat, až se mi bude chtít spát, aby ses mi mohl postavit s celým řádem?“ Rabe je spíš udivený než cokoli jiného. „To ty koule opravdu nemáš?“</p>
<p>Zaútočí všichni najednou, ale teď to Rabe čeká. Je ospalý a unavený, ale jeho clona je pořád těžko proniknutelná a poskytne mu chvíli času. Layelánci nejsou rytíři, a tak hledá ústupovou cestu. Není tu. Rabe pochopí. Jeho únava a jejich dobrá práce, ušklíbne se. Je na Trinu, jednom z ostrovů Pomoří, v sídle Chladného větru. Dobře zajištěné místo, připustí v duchu a připraví se na boj, boj až do konce. Koneckonců, celý život se na něj připravuje, proč by se měl najednou divit?</p>
<p>Kletby a zaklínadla buší na jeho „štít“ a Rabe zívne. No co, pomyslí si, brzy se možná naspím až dost.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Teď už vím, že neodejdu. Nemůžu po tom, co zabili Brid, připustím si skoro s pocitem viny. Layelánec by tohle neudělal, „ani kvůli zajatému druhovi neustupuj“, to je učí od začátku.</p>
<p>„Pomsti své blízké“ je zas moje heslo, nikdo mě ho neučil, a možná proto ho jen tak neopouštím.</p>
<p>Posadím se na lůžku a prohlížím si tváře spících. Grainne je pořád jako dítě, slzy jí špinavými stružkami poznamenaly tvář a já nekompromisně vypakovala Suntjeho. Vím, že by se možná líp vyplakala na jeho hrudi než na mé, ale zdráhám se vystavit druidku nelítostnému rannímu poznání, a tak spí layelánec stočený v nohách široké pryčny. Je mu to jedno, vyspat se taky není k zahození pro někoho, kdo má za sebou to co on. Peer si ustlal na zemi a usnul, sotva zavřel oči. Ze spaní sténá, i to se může stát po dni plném prokletí. I Desmond spí a ve spánku má ve tváři bolestnou grimasu. Stisknu mu stehno, ale jen se ošije, a tak se pohledem vyhnu mrtvé a vyjdu ven. Mám práci, mám hodně práce, potřebuju tu Layelu, její děs budící pověst, autoritu.</p>
<p>Zavolám nejdřív Arnta, právě proto, že nebude rád.</p>
<p>~</p>
<p>„Do Ostwegenu? Okamžitě? Zrzko, nejsme tvá garda.“</p>
<p>„Rabe řekl, že máš jít ty,“ jsem mrazivě věcná. „Chtěl někoho, kdo umí vzít za práci, a přitom se postará. Nechtěla jsem tě sem, Arnte, to mi věř.“</p>
<p>Nejspíš mi věří, protože je tu okamžitě, statný, nepohledný muž, vítěz mnoha bitev. Do půvabu šavle, kterým se honosí Rabe, mu hodně chybí.</p>
<p>„Co po mně vlastně chceš?“</p>
<p>Pokrčím rameny. „Háje se zatím udržely, Suntje, Peer a Garrit dokážou zahnat pár dřevorubců.“</p>
<p>„Zahnat? Smrdí to tu mrtvými.“</p>
<p>„Nebo zabít…,“ nechám konec věty viset ve vzduchu. Vraždění v Ostwegenu mi nevadí, pokud se udrží v mezích. Strach nutně potřebuju.</p>
<p>~</p>
<p>Slawomir problémy nedělá, zato se objeví plný nadějí, které musím zklamat.</p>
<p>„Nechci chlapa,“ řeknu důrazně, vážně a pro jistotu slova doprovodím i gestem. „Potřebuju tu udělat pořádek, možná,“ na chvíli se zamyslím, „by se hodila taky nějaká efektní akce v hlavním městě. Něco, co udělá na Evalda dojem. Arnte?“</p>
<p>Muž založí ruce na hrudi. „Tohle je politika, děvče, obvykle se do toho nepleteme. Nikdo si tě nenajal, jen se chceš pomstít.“</p>
<p>Přikývnu. „Jo, to chci, a proto si jako představená Bratrstva najímám layelské bijce. Je to takhle správně?“</p>
<p>„A čím zaplatíš, představená? Bratrstvo si nestojí zrovna nejlíp, pokud vím.“</p>
<p>Ušklíbnu se, Arnt se brání opravdu houževnatě.</p>
<p>„To není tvá věc, cenu dojednám s Rabem.“</p>
<p>Přikývne. „Myslel jsem si to. Určitě nám dáš vydělat.“</p>
<p>„Já si to vyberu jinak,“ Slawomir mě zezadu obejme kolem pasu, ale jsem tak utahaná, že ho ani neodstrčím.</p>
<p>„Časem,“ odtrhnu po chvíli jeho ruce ze svého břicha, „pokud to rád děláš s těhotnýma.“</p>
<p>Prohlížejí si mě teď oba, zkoumavě a vážně.</p>
<p>„Jo tak,“ je jediné, co Arnt řekne.</p>
<p>Slawomir se mě znovu dotkne. „S kým?“ zeptá se.</p>
<p>Pokrčím rameny.</p>
<p>„Kdy chceš jít do Donbergu?“ Arnta na drby zrovna neužije.</p>
<p>„Brzy.“</p>
<p>Cítím k nim vděčnost, kterou nechci dát najevo, a věřím jim, protože teď někomu věřit musím.</p>
<p>„Jsem ráda, že jste přišli,“ řeknu nakonec a nejspíš zbytečně. Podpora layelských je pro mě životně důležitá a oni to vědí.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Není to špatný,“ ohodnotí Rabe hořce svůj výkon. Clonu drží už několik hodin, ale je mu jasné, že to není možné napořád. Je jich tu moc, připustí si, moc, a jsou tu doma. Zatočí holí a čistě jen kvůli změně zaútočí. Jeden z trinských padne k zemi a Fjorm se zachmuří. Na jeho vkus to trvá příliš dlouho. Počítal s tím, že Rabe bude těžký soupeř, ale teď se bojí, že někteří z jeho lidí ztratí odvahu. Přišli už o pět mužů a layelánec zatím nevypadá, že by šel k zemi.</p>
<p>„Gunvalde,“ obrátí se k mladíkovi, který stojí po jeho pravici, „chtěl jsi s ním bojovat. Teď je ta pravá chvíle.“</p>
<p>Kopiníkovi se na okamžik objeví na tváři nerozhodný výraz. Ano, chtěl s Rabem bojovat, ale když ho teď vidí při práci, chuť ho opustila.</p>
<p>„Pane?“</p>
<p>„Chtěls ho vyzvat, vyzvi ho teď.“</p>
<p>Gunvald hlavou naznačí úklonu a pak zapátrá ve Fjormově tváři. Doufal, že ho představený považuje za pobočníka, možná nástupce, a procitnutí z toho snu je bolestné. Vyčerpat Rabeho, zranit a obětovat se, to je jeho úkol.</p>
<p>„Dáš mi radu, mistře Fjorme?“</p>
<p>„Zabít ho nedokážeš, ale snaž se ho zranit, čím hůř, tím víc Chladnému větru pomůžeš.“</p>
<p>Gunvald se nadechne a vykročí. Ještě pořád věří, že Fjorm má jiný plán než jen nechat ho padnout. Jeho druhové se na něj dívají s nadějí i nedůvěrou a pak zachytí i Rabeho pohled. Pořád se směje.</p>
<p>~</p>
<p>Lesklé kopí se kmitlo a sklouzlo stranou, clona je stále příliš silná. Gunvald črtá do vzduchu runy, vzduch nabitý energií se chvěje jako v horkém létě, Rabe znovu švihne holí a záblesk olízne Gunvaldovu hruď, ne zplna, ale dostatečně, aby mu to vyrazilo dech. Pak clonu zruší.</p>
<p>~</p>
<p>Uvažoval o tom už nějakou dobu. V tomhle boji má jen dvě varianty, buď držet clonu až do úplného vyčerpání, nebo se bít… Jeho hůl teď šlehá na všechny strany. Boj je vždycky lepší než čekání na smrt.</p>
<p>„Teď.“ Fjorm udeří a spolu s ním všichni, kdo ještě stojí na nohou, ale Rabe je pořád podivuhodně rychlý. Jeho zrcadlové kouzlo odrazí Fjormovu kletbu a pochytá i pár jiných. Ano, po kůži mu teď stéká krev, a i když rány zatím necítí, ví, že je má.</p>
<p>~</p>
<p>Tanec. Rabe se otáčí, v jedné ruce meč, v druhé hůl. Koutkem oka zahlédne záblesk Gunvaldova kopí a zadrží zbraň gestem takřka u kořene svého nosu. Pak se zadívá na jejího majitele. I to stačí. Gunvaldovo břicho pod lehkým pancířem exploduje. Rabe vyrazí holí proti ženě, která se chystá vrhnout na něj kletbu, a ta zaječí. Hůl ji zasáhne do tváře, vždycky není třeba kouzel, ušklíbne se Rabe a obrátí se právě včas, aby mohl čelit Fjormově sekeře.</p>
<p>„Táhni už k Hel, layelánče,“ zuří Fjorm. Příliš mnoho mrtvých, příliš mnoho, dokonce ani když Rabeho zabije, nebude mít pocit dokonalého vítězství, držel se dlouho a nakonec o tom někdo promluví.</p>
<p>„Však ona na mě ta holka ještě chvilku počká,“ zachraptí Rabe a vyrazí čepelí. Fjormova sekyra opíše půlkruh, ale Rabeho zbraň nezasáhne. Sekera poletuje okolo Fjorma jako lovící racek, Rabeho zbraň tančí. Možná by bylo dobré vrazit Fjormovi do břicha hůl, pomyslí si, ale nechce ji vystavovat sekeře. Pak se do zvuků boje přimísí další, zvuk natahované tětivy.</p>
<p>Layelského mistra zaměstnává boj s Fjormem, ale šíp je vždycky nebezpečný, zvlášť když ho vystřelí čaroděj. Bojuje teď s Fjormem holí, meč zvedl k očím a šíp, který mu míří doprostřed zad, vidí alespoň natolik, aby se mu pokusil uhnout. Skoro se mu to podaří, hrot střely mu jen roztrhl kazajku na rameni a způsobil šrám. Fjorm se přesto usmívá.</p>
<p>„Jed?“ potřese hlavou Rabe. „Jsi sráč.“</p>
<p>„A ty mrtvola,“ oplatí mu Fjorm a znovu se napřáhne sekerou.</p>
<p>~</p>
<p>Tělo uvyklé různým preparátům se ještě brání, ale Rabe už cítí účinek jedu jako únavu, jako ztrátu zájmu. Zívne. Uzavřel obranu, ustoupil a jen čeká, kdy na něj dryák dolehne. Trinští se teď odváží blíž, ale ne o moc, layelánec je pořád příliš nebezpečný, jen Fjormova sekera dotírá. Je to pěkná zbraň, pomyslí si Rabe, není hanba jí padnout. Vlny mrazu a horka se střídají, zvuky útočí z různých stran, je čím dál těžší odhadnout, která ze seker je vlastně ta pravá. Už brzy udělá chybu. Rabe to cítí, ale nemyslí na nic, s nikým se neloučí, zlhostejnělý dávkou drogy.</p>
<p>Nakonec přece jen hůl Fjormovi do břicha vrazil, sekyra ji přesekne, ale stálo za to vidět ten bolestný škleb. Zasměje se a zneklidní tím dokonce i Fjorma.</p>
<p>„Jsi blázen.“</p>
<p>Rabe pokrčí rameny a zaútočí, není už rychlý, spíš jen nevypočitatelný, jeho meč ve výpadu najde Fjormův bok a sekne do živého masa. Layelánec se na něj dívá skoro nevěřícně, ale zaujmout znovu střeh už nestačí. Fjormova sekera, také možná vedena spíš vztekem než umem, tne po jeho pravačce, přesekne ji kus pod loktem a nechá viset na kusu kůže. Rabe couvne.</p>
<p>„Je konec, layelský.“ Fjormovi lidé křičí a buší zbraněmi do země, Rabe stojí, vzpřímený a přidržuje si uťatou ruku. Každého Hel jednou dostihne a já se držel dost dlouho, pomyslí si téměř s hrdostí. Je smířený. Už nebojuje.</p>
<p>„Nejdřív půjdeš ty,“ Fjorm se k němu blíží s pozdviženou sekerou, „a pak zabiju tu zrzavou čubku, kterou jsi všude strkal. Tentokrát se z toho nedostane, to ti přísahám.“</p>
<p>Rabe si zdravou rukou přejede po tváři, a když dlaň odtáhne, má ji celou od krve. Nedokázal najít nic, co by prorazilo clonu jedu, ale jeho protivník našel klíč takřka instinktivně.</p>
<p>Moire, těhotná, jako kořist. Liška zahnaná do nory.</p>
<p>Čaroděj vycení zuby, pohledem bleskne po Fjormovi, který už je jen stopu od něj, ale nevysloví žádné zaklínadlo, jen sebere všechnu svoji touhu, hněv i pohrdání a nechá je vytrysknout v jediném výronu surové prvotní energie. Pak už není nic, vůbec nic.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Mají ho,“ Henryk se vřítí do místnosti, „dostali Rabeho.“</p>
<p>Thea vyskočí, ale na Trevora to velký dojem neudělá. „To je pěkné, jenže v Ostwegenu už je půlka Layely. Zaútočit na Moire ve třech je šílenství, ten layelský zabiják je jí pořád za zadkem, je tam Desmond a layelská smečka.“</p>
<p>„Odtáhnou,“ namítne Thea.</p>
<p>„Proč? Myslíš, že budou za představeného truchlit? Jsou to žoldáci a Aivar je navíc pořád naživu, prostě to vezme znova. Moire brečet bude, to je jisté, ale jak dlouho?“</p>
<p>„Zaútočíme.“</p>
<p>„V tom případě beze mě,“ Trevor rozhodně zavrtí hlavou. „Nenechám se zabít pro nic za nic. Nejsem válečník, Henryku, ani ty nejsi, a Thea už vůbec ne, a budeme stát proti těm, pro které je vraždění denní chleba. Nevsadil bych na nás,“ čaroděj mluví chladně a uvážlivě a měří si přitom oba společníky.</p>
<p>„Chceš zradit?“ Henryk proti kolegovi výhružně pokročí.</p>
<p>„Nechci se nechat zabít,“ odpoví klidně Trevor. „Navíc jsou i jiné cesty. Viero je ve Wasaheimu sám a možná není úplně nadšený z toho, jak se situace vyvinula. Promluvme si s ním, zabíjet Moire je teď… riskantní a možná i zbytečné.“</p>
<p>„Hraješ vlastní hru?“</p>
<p>Atmosféra je ledová, Trevor s nuceným úsměvem couvl za křeslo a s rukama lehce sepjatýma čeká, jak se situace vyvine.</p>
<p>„Nehraju tvou hru, Henryku. Po pravdě, nepřipadáš mi jako o tolik lepší volba než Moire, ale třeba je to… nedorozumění.“</p>
<p>Muži stojí proti sobě a Thea je s obavami pozoruje. Jistě, pomohla by Henrykovi proti soupeři, ale ztratit jediného stoupence by znamenalo další komplikace. A navíc i ona už v hloubi duše začíná pochybovat. V Zyrawu to všechno vypadalo nadějně, Moire, zneklidněná stálým sledováním a výhrůžkami, rozcházející se s Desmondem, vypadala jako přijatelný soupeř. Moire vraždící jako žoldák v Posensku a v Ostwegenu už je někdo jiný.</p>
<p>„Henryku,“ zaševelí Thea opatrně, „myslím, že bychom měli zvážit, co uděláme dál.“</p><empty-line /><p>22. KAPITOLA</p>
<p><image xlink:href="#_3.jpg" />Nad střechami Pachtu leží kouř. Část města lehla popelem, ale na náměstí už se znovu probouzí život. Velitelé vzbouřenců zabránili dalšímu drancování, zejména proto, že Bragaw se bojí nepokojů a chce, aby byl v Posensku co nejdříve zase klid. Jednání začala a zbraně jsou zatím v pochvách.</p>
<p>~</p>
<p>„Neviděls Rabeho?“ Nevyspalý, utahaný Aivar vypadá ještě děsivěji než obvykle. Vráskami zbrázděná tvář dokonale naplňuje představu tvora, který s potěšením přihlíží krveprolití, ale na Reaye působí jinak. Zpozorní.</p>
<p>„Rabeho?“ zeptá se nejistě. „Myslím, že šel prohlédnout hrad.“</p>
<p>„Tam není.“</p>
<p>Mladší z layelských pokrčí rameny. „Neulovil nějakou koroptvičku?“</p>
<p>„To bych ho dokázal najít.“</p>
<p>Reay na okamžik ztuhne, protože mu právě došlo, co to znamená.</p>
<p>„Mrtvý?“</p>
<p>„Těžko říct. Zrzku jsme taky nenašli, a nebyla mrtvá. Každopádně na hradě není ani živý, ani mrtvý. Mrtvolu jsem hledal taky.“</p>
<p>„Kdo?“</p>
<p>„Kdekdo, zrovna jako u Moire. Mohl to být i někdo z našich.“ Aivar se na Reaye ostře zadívá. „Proč ne?“</p>
<p>„Takže se stáhneme?“</p>
<p>Stařec zavrtí hlavou. „Dodělám to tady, ty se můžeš vrátit do Layely a vzít s sebou tu seveřanku.“</p>
<p>„A Lana?“</p>
<p>Aivar je podrážděný. „Mám se starat o každou běhnu, kterou jsme cestou potkali? Vlkodlak se postará, zdá se.“</p>
<p>Reay přikývne. „A Moire?“ napadne ho najednou.</p>
<p>„Ta bojuje v Ostwegenu,“ prohrábne si stařec vousy. „A je v naději, jak jsem slyšel.“</p>
<p>„Těhotná?“ Reay má pocit, že nových informací je na něj trochu moc. „Ví už o Rabem?“</p>
<p>„Ne,“ Aivar se zachmuří v předtuše blížících se nepříjemností, „mluvila s ním ještě před tím a řekla mu to.“</p>
<p>„Ponese to špatně,“ podotkne Reay, „byli jedna ruka a ona na něj hodně dala.“</p>
<p>„Jo.“ Aivar netouží rozebírat tohle téma s podřízeným, vůdce smečky nesmí zaváhat a čaroděj sám za sebe má jisté podezření, že to „nese špatně“. Rabe byl přítel, byl víc než bratr, a i když je smrt pro Aivara dlouhá léta stálým průvodcem, tentokrát zasáhla blízko. Zatraceně blízko.</p>
<p>„Řekneš jí to?“ pokusí se zbavit nepříjemné povinnosti.</p>
<p>„Já?“ Reay není zrovna nadšený. „Myslím, že by bylo lepší, kdybys jí to řekl ty, mistře. Jestli začne vyvádět…“</p>
<p>„Vyvádějící ženská je to poslední, na co mám teď chuť.“ Aivar, bezpečně skrytý za sítí vrásek, se tváří znechuceně. „To jste ji museli zbouchnout?“</p>
<p>Reay rozhodí rukama a pak se chytí spásné myšlenky.</p>
<p>„Jdu najít Ivara, Moire chtěla, abych na něj dohlídl, a taky se potřebuju domluvit, co s Lanou a s tím klukem.“</p>
<p>„Dávej si pozor,“ připomene ještě Aivar, ne starostlivě, spíš ze zvyku. Reay přikývne a zmizí z místnosti jako duch.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Kam s tím?“ Layelánci nosí dřevo na hranici a já se cítím hloupě. Tohle by měli dělat druidi, vnímám němou výčitku v pohledech svých kolegů, a tak vyhledám Grainne.</p>
<p>Klečí na zemi vedle lůžka, na kterém leží tělo mrtvé, a má zavřené oči. Sáhnu jí na rameno.</p>
<p>„Grainne?“</p>
<p>Trhne sebou, jako by procitla ze spánku.</p>
<p>„Sežeň Keevana a ostatní, dneska zapálíme hranici a bylo by zvláštní, kdyby Brid pohřbívala Layela. Padla za druidské háje, tak kde všichni jsou?“</p>
<p>Mladá druidka má vyplakané oči. „Mrtví? Nebo utekli? Moire…“ Obejme mě, ale já tentokrát nemám pro pláč pochopení.</p>
<p>„Sežeň živé, já pak otevřu portály. Než zvednu pochodeň, tak tady budou, rozumíš? Řekni jim, že očekávám, že aspoň přijdou na pohřeb, když už se za jejich domov bije někdo jiný.“</p>
<p>Grainne zrudne a zajíkne se.</p>
<p>„Holčičko,“ snažím se být trpělivá, „já layeláncům nerozkazuju, a pokud se vaše společenstvo nesebere, může se stát, že Layela bude za svou pomoc něco chtít. Vliv, má milá. Je to bojový řád, ne charita.“</p>
<p>Oči má jako talíře, nejspíš jí dochází, co by se stalo, kdyby se má předpověď vyplnila.</p>
<p>„Budou tady, Moire, slibuju.“</p>
<p>Unaveně se na ni usměju a ploužím se zas ven. Ani píseň háje už mi nepomáhá, chtěla bych spát a na všechno zapomenout.</p>
<p>~</p>
<p>„Liško?“</p>
<p>Zpozorním. Aivar si málokdy chce jen tak poklábosit.</p>
<p>„No…“</p>
<p>„Mělas pravdu.“</p>
<p>„Co?“ nechápu ho.</p>
<p>„Mělas pravdu, když jsi varovala Rabeho, aby si hlídal prdel. Nemůžu ho najít. Tobě se, předpokládám, taky neozval.“</p>
<p>Neodpovídám, protože se mi najednou nedostává vzduchu v plicích. Mrtvý… bojuju o dech. Rabe je mrtvý.</p>
<p>„Moire?“ ozve se Aivar znova. Možná čekal pláč, ale ne ticho.</p>
<p>„Tělo nemáte?“</p>
<p>„Ne. Možná není mrtvý, ale…“</p>
<p>„Já vím.“ I ta krátká věta mě stojí hodně sil, ale musím pokračovat. „Co to znamená dál. Mám zastavit ofenzivu v Ostwegenu?“ snažím se mluvit věcně. „Předpokládám, že teď jsi představeným zase ty, Aivare.“</p>
<p>„Dokud nebudeme vědět, jak to je… A ty nic nezastavuj, Ostwegen se hodí. Ostatně, chceš se tam vrátit, ne?“</p>
<p>Místo odpovědi jen zakňučím. Křeče v podbřišku se znovu přihlásily, takže mám pocit, že se neloučím jen s Rabem, ale i s tím, kdo teprve má přijít. Zatnu zuby.</p>
<p>„Co se děje?“</p>
<p>Zastihl mě na zápraží chaty, křečovitě se držím zdi a doufám, že neomdlím. Cítím na břiše chladné Laegovy ruce, tělem mi procházejí návaly křečí a v ústech mám sucho.</p>
<p>Aivar najednou stojí přede mnou.</p>
<p>„Koukej přestat vyvádět,“ vyjede na mě a zvedne mě do náruče. „Dítě v břiše, a oba pojdete kvůli dědkovi. Seber se,“ třese mnou a pak mě nese ke studni. Podává mi odlívku, okraj měděné nádoby mi drkotá o zuby a ledová voda mi teče do výstřihu. Suntje, který se mě vydal hledat, překvapeně přihlíží Aivarově terapii.</p>
<p>„Rabe je pryč,“ vyštěknu na něj.</p>
<p>S tázavým výrazem si přejede prstem po krku, a to mě dorazí. Nepláču, jak lidé obvykle pláčou, neukápne mi ani slza. Svezu se na zem vedle studny, stočím se do klubka a zasténám jako zvíře v posledním tažení. Větve háje tlučou v nečekaných poryvech větru, jako by duby sdílely mou slabost.</p>
<p>Aivar si sedne na sroubené klády ohraničující studnu a čeká. Nejspíš mi tím projevuje nejvyšší míru empatie, jaké je schopen, a tak potácivě vstanu.</p>
<p>„Musíme pohřbít Brid,“ vypravím ze sebe přerývaně. Chytne mě za loket.</p>
<p>„To klidně pohřběte,“ souhlasí, „ale ty se hleď srovnat, nebo budeš na márách za chvíli ležet taky.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Na Zyraw padá déšť začínajícího podzimu a Viero ho pozoruje oknem. Dřevo v krbu praská, v poháru je červené víno, nic mu nechybí ke spokojenosti, čaroděj ale přesto bubnuje prsty na desku stolu.</p>
<p>Moire bojuje v Ostwegenu, už to vědí všichni a všichni se v duchu obírají jediným. Pokud zvítězí, budou se moci vrátit domů? I Viero teď myslí na Donberg, ale v jeho nadějích je i spousta hořkosti. Nedala ani vědět, neporadila se, už ho nepotřebuje, jsou tu teď jiní.</p>
<p>Žárlím, pomyslí si trpce, ale ne jako milenec, jako bratr, strýček, jehož chráněnka najednou vyrostla a shovívě ho políbila na pleš. Jistě, Moire k němu nejspíš ještě cítí přátelství, ale kdyby se měla rozhodnout… Nedovolili by jí to, usoudí, rychle by jí vysvětlili, kde je doma. Tady v Zyrawu to není určitě.</p>
<p>„Lištičko?“ ještě není rozhodnutý, že s ní opravdu chce mluvit. Neodpoví, nejspíš má jiné zájmy, jiné starosti. Potřebujeme Layelu, ozývá se hlas rozumu, bez ní Bratrstvo přestane existovat, a proto potřebujeme Moire jako představenou, i kdyby nehnula ani prstem.</p>
<p>Nechci Moire za představenou, Viero je sám zaskočený tím poznáním. Je lehkověrná, cholerická a vyspí se s každým, malá coura… Muži teď před očima defilují věci, pro které kdysi zrzavou čarodějku miloval, jenže dostávají jiné konotace, to, co mu na Moire připadalo roztomilé, mu náhle vadí. I dnes by ji ochotně utěšoval a chránil, kdyby to nebyla ona, kdo rozhoduje.</p>
<p>Škoda, že ji Elk nezabil, pomyslí si a skoro se té myšlenky lekne. Truchlil by za Moire upřímně, to jistě, jen jí prostě nedokáže odpustit, že ho přeskočila.</p>
<p>Za oknem zahřmí a Viero přihodí do krbu další poleno. Dala se do něj zima.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Ivarovi se konečně podařilo vypáčit zámek truhly a teď se probírá dokumenty. Ano, umí číst, měl učitele, ale ani tak není z listin moudrý. Byl jsem příliš dlouho pryč, usoudí, zaklapne truhlu a pak si vzpomene na důtklivé ponaučení, které mu dala Moire. Za bratrem ne.</p>
<p>~</p>
<p>Za bratrem ne, opakuje si znovu, když si vyžádá audienci u Veila. Nakonec mu snad ryšavá čarodějka přece jen poradila dobře.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Umírání je vždycky těžké, Rabe leží v kaluži vlastní krve a chvěje se zimou. Do psí kundy a rybí prdele, pomyslí si, nakonec po tom všem vykrvácím. Zkusí levačkou napsat do vzduchu runovou formuli, ale nestane se nic, přirozeně. S jistým odtažitým zájmem si prohlíží to, co bylo ještě nedávno jeho pravou rukou, a pak se rozhodne zkusit způsob zastavení krvácení, který magickou kondici nevyžaduje. Levačkou urve z košile cár látky a s námahou se pokusí podvázat si krvácející pahýl. Pokusí se vyhledat Aivara, Moire, kohokoli, ale je jako němý.</p>
<p>Vydlužil sis sám od sebe, chlapče, pokusí se zasmát, ale z hrdla se mu vydere jen krákoravý zvuk, příslušný k jeho jménu, a když se pak dostaví mdloby, namlouvá si do poslední chvíle, že je to jen spánek.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Zvednu pochodeň a Desmond mě pozoruje s obavami. Nakonec je tu spousta lidí… Aivar a všichni layelští, které jsem do Ostwegenu přitáhla, Keevan, který vypadá, že brzo omdlí, a hrstka druidů, je tu Laeg, jenže Laeg je tu pořád… Naposledy se dotknu Bridiny ruky, druidka leží na mohutné hranici, drobná a tichá. Peer mi řekl, jak zemřela, a já ji nemůžu litovat. Vím, jak by jí bylo, kdyby přežila. Aivar má tvrdou ruku, pomyslím si, a musí za pomoc dostat plat. Rabeho bych možná umluvila, Rabeho… Rychle přiblížím plamen k suché slámě, kterou je hranice vycpaná, a oheň vzplane. Představuju si Brid mezi duby, plachou, vážnou, jako nejspíš bývala v dobách, kdy byla dívkou, a napadne mě, jestli nešla Hel naproti. Možná tu prostě se mnou nechtěla být, možná jen nechtěla dopadnout jako já. Ohlédnu se. Suntje mě ostražitě pozoruje a já se skoro děsím, že pokud se odněkud nevynoří Rabe a nezruší příkaz, budu ho mít takhle za patami celý život. Chrání mě, připustím si, to je pravda, ale i přede mnou samotnou.</p>
<p>~</p>
<p>Plameny hučí a já pokynu mužům, kteří se mlčky dívají do ohně.</p>
<p>„Brid už nepomůžeme, pojďme si promluvit o tom, co bude dál.“</p>
<p>Následují mě a nejlegračnější na tom všem je, že žádný plán nemám.</p>
<p>~</p>
<p>„Potřebuju, aby Evald kapituloval,“ sedíme kolem velkého dřevěného stolu před Laegovou chatou a pijeme Grainnino šípkové víno. Chutná příšerně.</p>
<p>„Proč?“ Aivar určitě nechce být nelaskavý, problém je, že laskavý být neumí.</p>
<p>„Protože se chci vrátit zpátky, Aivare. Wasaheim je malý, neuživí nás.“</p>
<p>„A proč by měl? Zopakuj mi, čím je ta tvá sebranka užitečná, Moire, pak si možná rozpomenu. Co že to dělají? Potraty, jedy, občas nějaké to prokletí.“</p>
<p>„Taky masti na hemoroidy,“ připomenu mu.</p>
<p>„To už si zaslouží úctu,“ ušklíbne se Aivar, ale pak zvážní. „Vím, že chceš domů, Moire, a vím, že ti Rabe pomoc slíbil. Ani já nejsem proti, ale…“</p>
<p>„Můžeš mít celé Bratrstvo, pokud chceš.“</p>
<p>Cvrnkne mě ukazovákem do nosu. „Já ho přece mám, když je layelánka představenou.“</p>
<p>Vycením zuby. „Můžeš tam dát někoho jiného.“</p>
<p>„Nechci.“</p>
<p>Přikývnu. Nechce a já pořád nemůžu uvěřit, že Rabeho už nikdy neuvidím. Ne, že by Aivar nebyl oporou, to jistě je, ale mluvit s ním jako s Rabem nedokážu.</p>
<p>„Čekám dítě,“ připomenu mu a ti, kdo to ještě nevěděli, se zájmem zvednou hlavy.</p>
<p>„To vím taky. Postaráme se i o dítě, to přece víš.“</p>
<p>„Co když se chci starat sama?“ vyjedu vztekle, ale starého layelánce do rozpaků nepřivedu.</p>
<p>„Jestli se narodí a bude v pořádku, tak se pro mě za mě starej, ale budeš mít i spoustu jiné práce.“</p>
<p>„Jestli se toho dožiju,“ uplivnu si do trávy a zachytím Desmondův vyčítavý pohled.</p>
<p>„Postaráme se, aby ses dožila. Mimochodem, kde se dá v Donbergu udeřit?“</p>
<p>S úlevou vytáhnu mapu hlavního města. Debata o mém těhotenství skončila, ale vím, na čem jsem. Postarají se, pomyslím si trpce, a klidně proti mé vůli. Nedávno jsem se bála, že na mě Layela zapomněla, teď vím, že nezapomene nikdy. Jednou mě to možná bude mrzet.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Donberské náměstí ožilo trhem, ale ruch je tentokrát jiný než obvykle. Před sídlem krále se šikuje garda a lidé zneklidněně přihlížejí. Není to tak dlouho, co na Ostwegen dopadla drtivá epidemie, a v sousedním Posensku se bojuje. Bude válka?</p>
<p>~</p>
<p>Evald se rozhlíží po generálech, které sezval.</p>
<p>„Co radíš, pane Fassbindere?“</p>
<p>Muž se mírně ukloní. „Najmout vlastní čaroděje, pane. Ztráty jsou velké a mužstvo se bojí. Stojí proti nám layelští, pane, a říká se, že i jeden dokáže vojsku vyhrát válku. Počítali jsme s druidy, ne s válečnými čaroději.“</p>
<p>„Nebudu najímat čaroděje.“ Evald stáhne rty do úzké čárky. „Zaútočíte znova.“</p>
<p>„Odrazí nás, pane. Nedostali jsme se ani na dostřel, a musel bych střílet do vlastních lidí, abych je tam vůbec dostal. Layelánci mohou otrávit vodu, vzduch, dovedou leccos. Vím, že čaroděje nechceš, pane, ale co někoho, kdo láme kletby? Kněze, obřadníka…“</p>
<p>Král vstane. „Myslel jsem, že mluvím jasně. Nestrpím v Ostwegenu nikoho takového. I s druidy byly problémy. Čaroděj, který překročí hranice, skončí na šibenici.“</p>
<p>„Je jich tam spousta, Veličenstvo.“ To promluvil další z vojáků. Fassbinder mlčí, zřejmě z obavy, aby mu jeho touha po čarodějích u krále neuškodila.</p>
<p>„Ve všech hájích, pane, jsou chlapi v černém a v Kalleswaldu prý viděli tu zrzku z hlavního města.“ Generál Moire zná, není to tak dlouho, co je Bratrstvo pryč, a záplavu rudých vlasů je těžké přehlédnout.</p>
<p>„Zrzka?“ Evald má náhle pocit, jako by ho dostihla kletba, nesplacený dluh či stará vina. I on si Moire pamatuje dobře. „To přece není druidka, a pokud vím, není ani z Layely. Přiveďte mi ji a já…“</p>
<p>„Je s ní prý bělovlasý muž s příšernýma očima, říkal jeden z našich, který se vrátil od Kalleswaldu. Vlastně byl jediný, kdo se vrátil.“</p>
<p>„S příšernýma očima? Povídačky pro děti. Nechej chlapa pořádně vyslechnout a…“</p>
<p>„Už zemřel, Veličenstvo, byl těžce raněný.“</p>
<p>Evald se s námahou nadechne. Když si vrchnost začala stěžovat na druidy, uvítal to. Jeho bratr pro kdejakého šarlatána planul, on je naopak nesnáší, ale Moire… Ví toho o jejich rodině hodně, nejspíš je to ona, kdo popletl hlavu sestře královny, a pokud je tady, Evald nemůže její výzvu k boji odmítnout.</p>
<p>„Zaútočíte tentokrát jen na Kalleswald,“ řekne. „Všichni. Obkličte ho, zapalte hranice…“</p>
<p>„Leží tam oddíl mrtvých.“ Muži se na sebe dívají, v očích pověrčivou bázeň. „Nikdo nepřežil, pane.“</p>
<p>Evald nikdy nekřičí, a tak to neudělá ani teď. Chce Moire a chce ji živou, zrovna tak muže s bílými vlasy a každého dalšího čaroděje, kterého v Kalleswaldu najdou.</p>
<p>Fassbinder se ukloní, poroučejí se i ostatní.</p>
<p>„Pane Fassbindere, ze zbrojnice si můžeš vzít, co potřebuješ, pokud chybí koně, vypomůžu ti.“</p>
<p>Muž se ukloní, hluboce, tak hluboce, aby se panovníkovi nemusel podívat do tváře.</p>
<p>„Jste laskav, pane, ale koně mám, pane, to muži, muži budou potřeba,“ zamumlá co nejuctivěji a hotoví se k odchodu.</p>
<p>„Počkej,“ zarazí ho Evald. „Můžeš mít moji gardu, můžeš naverbovat oddíly od erbovníků, kteří mají panství okolo hájů…“</p>
<p>Generál váhá, ale pak se přece jen odhodlá. „Škoda dobrých chlapů, pane, pobijí je všechny.“</p>
<p>Král má oči zúžené hněvem, když mu odpovídá. „Zaútočíte neodkladně a se všemi oddíly.“ Velitelé mlčí, vědí, že jejich námitky teď neuspějí, jen Fassbinder se naposledy pokusí.</p>
<p>„Můžeme, ech, vyjednávat?“</p>
<p>„Pokud to povede k cíli…“</p>
<p>„Děkuji, pane.“</p>
<p>Bude vyjednávat, to už ví. Bude vyjednávat, protože ještě nikdo neporazil layelské čaroděje, aniž by měl na své straně podobné zbraně, a velké ztráty, ať si Evald říká cokoli, si Ostwegen nemůže dovolit, ne v době, kdy je v Posensku válka.</p>
<p>~</p>
<p>Sloužící zavřou dveře a Evald se vrátí zpátky do křesla. Layelánci, Moire… Cítí, že se v něm rodí docela obyčejný strach. Moire nezaútočí na město, zná ho a může ho najít. Možná by tu teď rád měl některého z čarodějů, někoho, kdo se jí dokáže postavit, možná je bez čarodějů Ostwegen opravdu ohrožený. Poprvé zapochybuje, jestli bylo jeho rozhodnutí správné, a zvuk větru, který cloumá okenicemi, mu připadá jako výhružný šepot. Evald sáhne po knize a přinutí se číst. Za krkem ho bolí, jako by v zádech cítil něčí pohled.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Probudí ho strašná žízeň.</p>
<p>„Proč jsem vlastně tady?“ Rabe zvedne hlavu. Leží na podlaze v polorozpadlém stavení, ale nepřipadá si tu úplně cize. Zakloní hlavu, aby zahlédl děravou střechou kus oblohy, a pak se pokusí zvednout na kolena. Jeho pravačka končí krvavým pahýlem, ruka, která zůstala a visela na kusu kůže, se teď válí opodál. Čaroděj se s námahou postaví a zády se opře o stěnu. Venku zahřmí, poryv větru zvedne prach v místnosti a pak na zem dopadnou první kapky. Rabe se vleče kolem zdi až k místu, kdy už se začala tvořit louže, a tam se sesune na zem. Pije, nechává déšť, aby mu stékal po tváři. Pije a vzpomíná. Důvod, proč se dostal zrovna sem, existuje, o tom nepochybuje. Jen neví, ve kterém ze zavátých koutů paměti ho hledat.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Svírám v dlaních pohár s vínem a mechanicky jím otáčím. Je mi pořád, jako bych dostala ránu palicí. Rabe… Desmond si sedl vedle mě a taky mlčí.</p>
<p>„Je ti zle?“ odhodlá se pak.</p>
<p>„Je mi zle,“ obrátím se k němu. „Je mi hodně zle, Desi. Proč musím pořád ztrácet něco, co je důležitý? Jsem hrozně utahaná, tak utahaná, že se mi ani nechce zaútočit na Donberg.“</p>
<p>Trochu ho to vyděsilo.</p>
<p>„Moire, nemusíš přece útočit na Donberg, co tě to napadlo?“</p>
<p>„Musím.“</p>
<p>Suntje, který se jako obvykle odněkud vynořil, rozhodně není zvyklý mazat někomu med kolem huby.</p>
<p>„Musí, protože všichni máme i jinou práci než dřepět tu pod dubem a čekat, až se zrzečka rozhodne.“</p>
<p>Přidřepne si ke mně.</p>
<p>„To ti opravdu Rabe tak chybí?“</p>
<p>„Tobě nechybí?“</p>
<p>Suntje pokrčí rameny. Jeden hejtman padl, přijde jiný.</p>
<p>„Tak proč tě mám pořád za zadkem?“ napadne mě. „Rabe je nejspíš mrtvý, už mě nemusíš hlídat.“</p>
<p>Udiveně ke mně zvedne oči. „To, že Rabe padl, neznamená, že rozkaz neplatí. Aivar ho nezrušil, tak tě hlídám.“</p>
<p>Na okamžik mě popadne touha pozvat je oba do postele a ztratit se na chvíli pod příkrovem teplé lidské kůže, ale pak se přinutím vstát.</p>
<p>„Zajdu za ním a řeknu…“</p>
<p>„Nevyhoví ti,“ zazubí se na mě Suntje, „ptal jsem se. Aivar říkal, že si nemůžeme dovolit přijít o dalšího představeného, tedy vlastně představenou. Nezbavíš se mě.“</p>
<p>Pokrčím rameny. „Tak ne, ale stejně za ním musím. Obsadíme donberské hlavní náměstí a kasematy. Však on se Evald umoudří.“</p>
<p>Zachytila jsem Desmondův pohled, který mluví jasnou řečí. Nechce další válku.</p>
<p>„To už nejsi ty,“ vyčte mi vzápětí. „Obsadíme Donberg? Léta jsme na tom náměstí o zimním svátku věštili, pili jsme tam punč a kupovali hřebíček do vína. Teď ho obsadíme?“</p>
<p>„Taky mě na tom náměstí málem popravili, Desi,“ připomenu mu. „Navíc, když teď dostatečně Evalda vyděsím, možná si tam o zimním svátku ještě zavěštíš. Jinak už nikdy.“</p>
<p>„Zavěštím?“ teď má v očích matný pohled, jaký věštci někdy mívají. „Já ano, ty ne, Moire,“ řekne pomalu. Vykročím tak rychle, že už neslyším, co říká dál. U Rabeho se trefil, pomyslím si. Možná že už tu taky dlouho nebudu.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Trevor vypadá, že se dobře baví.</p>
<p>„Že mají Rabeho? Henryku, trochu ses unáhlil, ne? Nemají Rabeho, Fjorm je těžce zraněný a přišli o dvanáct lidí. Nikdo neví, kde Rabe je, prý byl zraněný, ale dokázal se z Trinu dostat. To je dost podstatný rozdíl oproti tomu, cos tvrdil, nemyslíš?“</p>
<p>Jeho společník zatne zuby. Není jen rozladěný, zuří.</p>
<p>„Nemyslím. Co na tom sejde, jestli Rabeho mršinu tahají po náměstích, nebo jestli zašel někde v lese. Není tu, měli větší ztráty, než plánovali, ale dostali ho.“</p>
<p>„Nebo taky ne.“</p>
<p>Čaroděj propletl prsty a lehce se usmívá.</p>
<p>„Rozhodně teď podle mě není vhodná doba útočit na Moire. Jak jsem se díval, v Posensku už zůstali jen dva layelánci, Aivar tam není, takže je dost možné, že někde utěšuje Moire. Do druidských hájů se nepodívám, ale je pravděpodobné, že naše zrzavá přítelkyně použije všechny prostředky, pokud teď bojuje o Ostwegen, a Aivar sám ještě dokáže vyhrát válku.“</p>
<p>„Ona umí chlapy přimět, aby dělali, co se jí hodí,“ špitne závistivě Thea.</p>
<p>„Ostwegen se hodí každému,“ Trevor vypadá zamyšleně, „a Evaldovi možná brzo dojde, že bez čarodějů je bezmocný. Třeba by se hodilo připomenout, že Bratrstvo stále existuje, a ne všichni smýšlejí stejně jako představená.“</p>
<p>„Pokud vím, platí Evaldův výnos, že popraví každého člena Bratrstva, který překročí hranice Ostwegenu.“</p>
<p>„Pokud ho dokáže chytit,“ ušklíbne se Trevor. „A Moire zjevně jen tak chytit nedokáže.“</p>
<p>V místnosti je teď takové ticho, že i dech zní jako závan větru.</p>
<p>„My za sebou nemáme Layelu,“ odhodlá se nakonec první Thea. „Je dost možné, že pokud bychom se ho pokusili oslovit, schytáme to i za ně.“</p>
<p>„To je pravda,“ Trevor neopouští výsměšný tón, „a proto tam sami nepolezeme. Vím o někom, kdo by s Evaldem jednat dokázal, a dokonce k tomu má i pravomoce. Bratříček Viero.“</p>
<p>Henryk syčivě vydechne.</p>
<p>„Poběží s tím za ní.“</p>
<p>„Nepoběží,“ tentokrát Thea promluvila velmi rozhodně. „Viero má plné zuby toho krýt zrzce záda a občas za to dostat pod stůl kost. Myslím, že bychom to zkusit měli.“</p>
<p>„Prodá ji?“ Henrykovi se návrh nelíbí už proto, že vzešel od Trevora.</p>
<p>„Nemusí ji prodat,“ jeho společník má všechno dobře promyšlené, „stačí, když nebude úplně loajální. ‚Prodat‘, pokud na tomhle slovu trváš, ji můžeme my, když to bude nutné.“</p>
<p>Henryk ještě chvíli váhá. I když chtěl Moire zabít, rozhodně se jí nemínil postavit čelem, a představa, že se pro ni stane zjevným nepřítelem, se mu moc nezdá.</p>
<p>„Je to riziko.“</p>
<p>„Já s Vierem promluvím,“ nabídne se Thea a Henryk přisvědčí s dobře skrývanou úlevou. I Theu je možné obětovat, pokud by to situace vyžadovala.</p><empty-line /><p>23. KAPITOLA</p>
<p><image xlink:href="#_16.jpg" />Reay s Urvasem míří k nízkému stavení, kde zůstala Lana s Dustenem a Birna. Mlčí. To, že Rabe zmizel, je přimělo uvažovat o vlastní smrtelnosti. Fajn, Moire není špatná čarodějka, ale udělala chybu a to, že se dostala do problémů, lze chápat, jenže Rabe dělal chyb málo a byl dobrý, zatraceně dobrý.</p>
<p>„Mluvil jsi s Moire?“ Urvas odkopne z cesty kámen.</p>
<p>„Ne. Je u ní Aivar, postará se.“</p>
<p>„Prý je v tom.“</p>
<p>Reay kývne.</p>
<p>„S kým, to Rabe asi neříkal, co?“</p>
<p>„Ona to neví.“</p>
<p>„Časem se to pozná,“ zašklebí se Urvas. „Je to zvláštní, když si představím, že Liška může mít v břiše moje dítě. Zajímalo by mě, jestli se jí narodí zrzek.“</p>
<p>„Desmond se posere,“ usoudí empaticky Reay a strčí do dveří. „No, pokud to nevyšlo s Moire, můžeš vždycky ještě uplést potomstvo Birně, když na to přijde.“</p>
<p>~</p>
<p>Birna zaslechla své jméno a zvedla oči. Už se nechoulí, když Layelánci vstoupí do místnosti, jen tiše sedí a čeká. Ví, že válka skončila, ale pro ni to není vysvobození. Domů se vrátit nemůže, a kdyby odešla, neví, co by vlastně layelánci dělali, ale rozhodně to nechce riskovat. Teď už ji nebijí, ale laskaví k ní nejsou a Birna pochybuje, že vůbec laskaví být dokážou. Lana se točí kolem pece, vaří a pokukuje po Ivarovi. On je také jediný, koho příchod čarodějů opravdu potěšil.</p>
<p>~</p>
<p>„Zdržíte se?“</p>
<p>Reay, který nahlíží Laně přes rameno do hrnce, se obrátí.</p>
<p>„Chvíli. Co potřebuješ?“</p>
<p>Ivar se skloní, z pod lavice vyndá předmět zabalený v hadru a položí ho na stůl.</p>
<p>„Něco jsem získal a myslím, že byste se na to měli podívat. Možná je to zajímavé, ale já z toho moudrý nejsem. Každopádně ten, komu jsem to vzal, na tom dost lpěl.“</p>
<p>„Lidé často lpějí na kravinách,“ upozorní ho Urvas.</p>
<p>„Tohle není kravina…“</p>
<p>Ivar vybalí truhlici a otevře ji. „Jsou tam záznamy z nějakých jednání, která král vedl. Mně jde hlavně o to, jestli to jde zpeněžit.“</p>
<p>Teď už čaroděje pobízet nemusí, oba se přehrabují v dokumentech, dokonce i Dusten, který sklouzl z Birnina klína, přihlíží.</p>
<p>„Hm, zdá se, že se Griobald snažil,“ tahá se Reay za konec copu. „Jednal s kdekým. S Chladným větrem, s Elkem, s nějakým Henrykem, nepodceňoval nás. Taky jsou tady záznamy o žoldu pro jeho oddíly. Stálo ho to spoustu peněz a nakonec i krk.“</p>
<p>„No, Elk se snažil dohodu dodržet, a ti ostatní… Možná bychom měli Fjorma navštívit a dozvíme se, co se stalo s Rabem.“</p>
<p>„S ním se něco stalo?“ Birna se zarazí. Představa, že její bývalí kolegové zabili Rabeho, jí stahuje žaludek. Je po ruce, a kdyby se chtěli layelánci pomstít…</p>
<p>Reay se na ni zamyšleně dívá. „Stalo. Ty o tom nic nevíš?“</p>
<p>„Nevím.“ Zhluboka se nadechne. „Ani když mě budeš bít, nebudu nic vědět. Pro Chladný vítr už nejsem nic, a navíc k Rabemu zášť necítím.“</p>
<p>Layelánec ji vezme za bradu. „Ne?“</p>
<p>„Ne. Ani k tobě ji necítím, ani k němu. Jsem jen unavená.“ Birna mluví spíš smutně než vzdorně.</p>
<p>„To je dobře, že k nám necítíš zášť, protože nás budeš ještě potřebovat. A my tebe taky, znáš Trin.“</p>
<p>Čarodějce se zachvějí ramena, ale jinak se nebrání. Ví, že by to nemělo smysl.</p>
<p>~</p>
<p>Lana postaví na stůl hrnec polévky, čarodějové ji pijí rovnou z misek, které jim Dusten podal, jen Ivarovi ji vtiskla do ruky sama Lana.</p>
<p>„Ta truhla patřila mému muži,“ řekne tiše. „Je…“</p>
<p>„Je.“ Vlkodlak ji obejme kolem pasu. „Zítra zajdu za Bragawem, předám mu listiny, které se netýkají čarodějů, a začnu jednat stejně jako ostatní.“</p>
<p>Lana váhá jen okamžik, možná dokáže zachytit v Ivarově mysli vzpomínku na křik umírajícího muže, ale nechce. Představí si raději malou tvrz, možná další dítě… a přitiskne se k němu. Válku je třeba hlavně přežít, to ostatní je pro slabé zbytečný balast a Lana už to ví.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Evaldovo vojsko se blíží a layelánci jsou ve svém živlu. Dokonce i Moire, poté co jí ráno držel při zvracení vlasy, se zapojila do plánování ofenzivy, Desmond však nadšení válečníků nesdílí. Ano, možná je to opravdu jediná možná cesta, jak přivést Evalda k rozumu, ale představa těhotné Moire, jak plení Donberg, je mu proti mysli o to víc, že si za to připadá zodpovědný. Nechrání ji, teď už to ani nedokáže, a Rabe, který to dokázal, je pryč. Desmond cítí, že by teď měl s Moire být, obejmout ji, utěšit, ale když se o to pokusí, setká se jen s tvrdým pohledem zelených očí.</p>
<p>„Teď na to není čas,“ to je Moiřina odpověď. Poslední dobou na to nikdy není čas, konstatuje trpce Desmond a vyrazí na obchůzku háje. Nikdy na to není vhodná doba, zrzavá čarodějka dokonale přijala layelskou teorii, že při milování není třeba zouvat boty, a důsledně se jí řídí. Pryč jsou voňavky, pryč jsou hedvábné blůzy, Moire oblékla layelský přiléhavý kabátec, který sice na ženě může vypadat svůdně, ale rozhodně nevybízí k pomazlení. Už nezpívá, jen štěká…</p>
<p>Měl jsem si s Rabem promluvit, dokud byl čas, kaje se Desmond, teď bych ho tu kurevsky potřeboval. Vzpomene si, jak je Rabe přišel vyhnat z Donbergu, vzpomíná na pitku v Layele a pak vidí muže, krvácejícího muže, kterému na obličej padá déšť, vnímá ho tak intenzivně, až cítí, jak mu kapky dopadají na tvář. Otevře oči a už s určitostí ví, že Rabe mrtvý není. Tohle je zase moje práce, Desmondův pohled zalétne k layeláncům, shromážděným kolem stolu před chatou.</p>
<p>Moire měla koneckonců pravdu, pomyslí si. Doba se změnila a mastičky už nejdou na odbyt jako dřív.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Rabe má horečku, ale kupodivu má i hlad. Tady byla kuchyň, uvědomí si a najednou vidí dům v dobách, kdy ještě střechu měl. Těžký dubový stůl, krb, postel… Layelánec přimhouří oči. Jistě, postel a v ní ženská. Strávil jsem tu hodně času, rozhlíží se kolem sebe jinýma očima. Je to už dlouho, tak dlouho, že se kosti té, která s ním líhala, dávno rozpadly v prach. Rabe se smutně ušklíbne, už ví, proč je tady. Liška je samodruhá, zrovna jako byla Elisa, jenže ta věděla, s kým to čeká, pouze on nevěřil, nechtělo se mu věřit už proto, že viděl, jak rychle lidé stárnou, a ona už ani tak mladá nebyla, léta vdovství ji naučila lecčemu a dítěte se nechtěla vzdát, i když jí nabízel… Všude tady bývaly ohrady a stáda koní, dovleče se k oknu, jenže co zbude za tři sta let z ohrad?</p>
<p>Naposledy tu byl, když jí přinesl peníze. Ukázala mu zavinuté dítě, směšné a svrasklé, a on jí nabídl to, co narozená děcka obvykle váží, ve zlatě. Křičela, křičelo i děcko, slabým zvířecím hláskem novorozenců, pak odešel. Zvláštní, co se člověku před smrtí mihne hlavou, pomyslí si Rabe a umíní si, že jestli bude schopen, obejde dům a najde hroby. Nejspíš bude mít spoustu času, než se sebere natolik, aby otevřel portál.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Nejen že je mi hrozně, je mi taky blbě. Nemůžu jíst, žaludek se mi zvedá a představa, že musím Donberg vyděsit až k smrti, je mi nepříjemná jednoduše proto, že je to práce. Nejraději bych spala.</p>
<p>Aivar do mě lehce žduchne.</p>
<p>„Kde je to náměstí?“</p>
<p>S jistotou zabodnu prst do mapy.</p>
<p>„Otevřeš tam portál?“</p>
<p>„Samozřejmě.“</p>
<p>„Pořád bliješ,“ upozorní mě laskavě Suntje. Vzhledem ke svému novému „poslání“ se kolem mě ometá i v intimních chvílích.</p>
<p>Zvednu obočí a rozčísnu hranou ruky vzduch, otevřu portál ne layelským vírem, ale tak, jak jsme to dělali v Bratrstvu, jako opravdovou bránu. Samozřejmě ne do Donbergu, jen do cruachanského háje.</p>
<p>„Je ti to málo?“ obrátím se k němu. Vlastně mě samotnou překvapilo, jak snadno se portál otevřel.</p>
<p>„Ne, není to málo,“ Aivar se tváří vážně, „ale jestli si nejsi jistá tím, co děláš, jdi od toho.“</p>
<p>Neodpovím, jen se na něj dívám.</p>
<p>„No dobře.“</p>
<p>„Už mě sere šéfovat něčemu, co prakticky neexistuje.“</p>
<p>„Ale…“</p>
<p>Nikdy jsem neměla snahu se s Aivarem hádat, a teď jsem na něm navíc závislá, ale jde mi na nervy víc, než dokážu snést.</p>
<p>„Brid je mrtvá, Rabe nejspíš taky, jdu z války do války, a navíc mě některý z místních umělců zbouchnul. Ano, jistě, tohle je moje chyba, ale i tak… Myslíš, že potřebuju, abys do mě ryl?“</p>
<p>Překvapeně povytáhne obočí.</p>
<p>„Holčičko, já se snažím.“</p>
<p>„Taky se snažím,“ zavrčím unaveně a na okamžik zavřu oči. „Kdy jdem do toho Donbergu?“</p>
<p>~</p>
<p>Už je to rutina. Peer do Brydainu, Garrit do Cruachanu, Slawomir bude držet Kalleswald, ostwegenské vojsko najde háje tak, jak je zatím nezná. Vražedné. Grainne se kolem mě ometá, neklidná z tolika mužů, z tolika hladových očí.</p>
<p>„Drž se Dese,“ říkám jí, „a Laega. Nebo si zadováděj, pokud tě to láká, ale nevěř jim ani slovo. Jsou to…,“ nevím, jak dál. Jsou to druhové v boji, přátelé, to bych jí měla říct, ale vím, že pro ni to neplatí.</p>
<p>„Jsou pořád na cestě a vědí, že se nesmí vázat, protože za pár let, možná měsíců, je najme druhá strana a… Grainne, nebreč,“ přitisknu ji k sobě. „Víš, že bych nedovolila, aby se layelští nechali najmout proti vám.“</p>
<p>„Co když by se na tebe neohlíželi?“</p>
<p>Zatnu zuby. Rabe je mrtvý, pravda, pomyslím si, a Aivara bude těžké kočírovat.</p>
<p>„Budou se ohlížet,“ ujistím ji a pak se rozhlédnu. Když už to musí být, ať je to někdo, kdo ji u toho nezmlátí.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Trevor je rád, že je v Zyrawu. Poslední dobou jeho nadšení pro spolupráci s Henrykem opadlo a do Viera tedy vkládá jisté naděje. Dobře to sehrát a v případě nutnosti pustit k vodě komplice. Uspět, přežít a třeba na tom i vydělat. Čaroděj spěchá úzkou ulicí k Vierovu domu a pohvizduje si mezi zuby. Je tu klid, pomyslí si, až příliš velký.</p>
<p>~</p>
<p>„Přinesl jsem víno.“ Trevor se usmívá, jako by se sešel s nejlepším přítelem. Viero zdaleka tolik nadšení nejeví, čarodějové za ním chodí často, ale většinou jen s nejrůznějšími požadavky. Přesto však zavolá služku a nechá přinést poháry.</p>
<p>„Na co se napijeme?“ zeptá se spíš formálně.</p>
<p>„Na spolupráci,“ Trevor věnuje společníkovi soustředěnou pozornost.</p>
<p>„Na spolupráci?“</p>
<p>Trevor pomalu přisvědčí.</p>
<p>„Myslím, že mám informace, které by tě mohly zajímat… a taky návrh.“</p>
<p>Viero semkne rty. I „návrhů“ slyšel už dost. Většinou byly nereálné.</p>
<p>„A čeho se ten návrh týká, smím-li se ptát?“ usrkne uvážlivě z poháru.</p>
<p>Trevor se nadechne, jako by se chystal skočit z útesu. „Rád bych,“ řekne, „abys nabídl Evaldovi pomoc při jednání s layelánci. Brzy ji bude potřebovat a na tebe, Viero, Moire dá.“</p>
<p>~</p>
<p>„Co je to za pitomost?!“ křičí Viero, možná i proto, aby zakryl vlastní pochybnosti. „Evald není ochoten jednat s nikým z nás, a pokud je někdo oprávněný k jednání, já to nejsem.“</p>
<p>„Není, ale bude, jestli Layela zaútočí,“ výbuch je možný zlý, ale Trevor ho čekal a je připravený, „a přiznejme si, že Moire už k ní má blíž než k Bratrstvu.“</p>
<p>Viero zatne zuby.</p>
<p>„Vážený příteli, Bratrstvo nepadlo jen díky podpoře Layely, takže blízko k ní jaksi máme všichni,“ čaroděj sám sebe udivuje loajalitou k Moire. Tolikrát se jí už v myšlenkách zřekl, ale teď, když přichází útok zvenčí, je těžké Lišku opustit. Jsme opravdu jako sourozenci, pomyslí si Viero rozpačitě, milenku už bych dávno prodal, ale Moire, malá Moire…</p>
<p>„Víš asi líp než já, co se teď v Ostwegenu děje,“ pokrčí Trevor rameny a Viero musí uznat, že ví, kam zamířit. Neozvala se, neporadila se, dokonce se ani nepoptala, jestli je všechno v pořádku.</p>
<p>„Samozřejmě že ano,“ usměje se neupřímně, ale nemůže se ubránit dojmu, že Trevor ví…</p>
<p>„Dalo se čekat, že se ti paní Moire ozve po tom, co ji postihla taková ztráta,“ skloní hlavu v předstíraném smutku a Viero v duchu Moire znovu prokleje. Ta pitomá čubka mu nemůže říct ani tolik, aby si z něj jeho vlastní lidé nedělali blázny.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Reay naposled stiskne Birnin prs a vstane z postele. Ani se neohlédne, zase tak zábavné to nebylo a layelánec nemá pocit, že by ženě něco dlužil, a Birna od něj ani víc nečeká. Nebil ji, nesnažil se ublížit a to, že by ji chtěl potěšit, ani nečekala. Ostatně, má teď jiné starosti než svádět layelánce, děsí se chvíle, kdy ji přinutí, aby vydala Trin, a oni ji k tomu přinutí, pokud bude třeba.</p>
<p>~</p>
<p>Čarodějka se posadí na lůžku a zimomřivě si přitáhne přikrývku k tělu. Vlastně by se měla radovat, že je Rabe mrtvý, je to zadostiučinění, pomsta, ale místo toho má jen strach, o sebe i o ty, které považovala za rodinu. Měla by je varovat i za cenu, že se k ní layelánci, teď spíš lhostejní, začnou zase chovat jako k zajatci nebo ji rovnou zabijí?</p>
<p>Birna nevědomky prstem kreslí na pokrývku runy, jako když si kdysi opakovala formule. Ne, nikdo jí nesliboval život v lásce a pohodlí, ale představa, že dál už ji nečeká nic než jen dělat žoldákům matraci a později, až odkvete docela, nejspíš jen služku, je nesnesitelná. Moire, pomyslí si, se dokázala zachránit z horší situace, tak proč ne já? Je tu sama, možná v celém domě, v komoře stojí jen postel a holé zdi vnukají představu cely. Ne, Fjorma docela jistě odprosit nemůže, skončil s ní navždy, ale jsou jiní, kteří ji znají od dětství a možná ji docela nezavrhli.</p>
<p>Zkusí to, pomalu, opatrně a s pocitem studu otevře okenici a šeptá vzkaz, úpěnlivou prosbu do lehkého vánku.</p>
<p>„Thyro,“ vydechne, „vyslechni mě, prosím. Já…“</p>
<p>„Birno?“</p>
<p>Čarodějka s úlevou slyší v hlase přítelkyně hlavně údiv, ne hněv.</p>
<p>„Jsem to já, Thyro, chci vás varovat.“</p>
<p>„Nezabili tě?“</p>
<p>Birna se kousne do rtu. Co by mě zabíjeli, pomyslí si, ani za to jim nestojím.</p>
<p>„Ne, nezabili, proč taky? Ale o mě teď nejde. Thyro, jestli držíte Rabeho, začněte jednat, nebo zaútočí na Trin.“</p>
<p>Thyra se zarazí, ale jen na okamžik a její hlas, vtělený do závanu větru, Birnu obklopí.</p>
<p>„Nemáme Rabeho, Birno. Bojoval, těžce zranil Fjorma, zabil Gunvalda, Skalda, Fura, Ingrid a ještě pár dalších. Pak zmizel, otevřel portál. Opravdu chtějí zaútočit?“</p>
<p>Čarodějka chápe strach, který se vloudil do Thyřiných myšlenek, a má pocit, že jí v hrudi roste ledová kra.</p>
<p>„Pokud Rabeho nenajdou…“</p>
<p>„Tak ať ho hledají jinde, tady není. Neubráníme se, bez Fjorma.“</p>
<p>„Taky přišli o představeného,“ namítne Birna, ale ví, že to je chabá útěcha. Aivar je schopen Rabeho plně zastoupit, jejich ztráty jsou mnohem větší.</p>
<p>„Řeknu jim, že na Trinu Rabe není, koneckonců, třeba je zraněný a potřebuje pomoc,“ uvažuje.</p>
<p>„Pomoc?“ zasyčí vzušný vír. „Spíš dorazit. Je jako vzteklý pes.“</p>
<p>Birna se nehádá, ví, že ji přítelkyně nemůže pochopit.</p>
<p>„Varuj je,“ poprosí ji jen, „já se pokusím zastavit to odsud. Jak je Femkemu?“ napadne ji ještě.</p>
<p>„Nejspíš dobře,“ odsekne Thyra. „Zpívá si a skládá zvířátka ze svinstva. Nemůžeš jim podřezat krky?“</p>
<p>„Ne,“ odpoví Birna tiše, „ale ještě pořád ho můžu podříznout sobě.“</p><empty-line /><p>24. KAPITOLA</p>
<p><image xlink:href="#_8.jpg" />Babí léto se předvádí z nejlepší stránky, ale v kalleswaldském háji jako by si nikdo slunce nevšiml. Moire zachmuřeně uvažuje o tom, kde v Donbergu zasáhout, aby to Evalda bolelo co nejvíc, a Aivar se Suntjem jí oponují. Grainne odráží lechtivé poznámky layelánců, ale Desmondovi se zdá, že je čím dál víc nahlodaná a on že je sám. Položí pár žaludů na druidský oltář a s trpkostí si vzpomene na chvíli, kdy sem přijel poprvé. Od té doby dostal pořádnou lekci z pokory k osudu, ušklíbne se a navrch přidá pírko. Pak se ohlédne, protože v zádech ucítí pohled.</p>
<p>~</p>
<p>„Laegu?“</p>
<p>Stíny se zavlní. „Změnils víru?“</p>
<p>„Spíš už si vážím přispění každého boha, kterého potkám.“</p>
<p>„Kvůli ní?“</p>
<p>Je těžké mluvit s duchem, ze kterého na ostrém slunečním světle vidíte jen nejasné obrysy, ale Desmond je dnes vděčný za jakýkoli zájem.</p>
<p>„Nejen kvůli ní, taky kvůli Ostwegenu… a Rabemu. Moire se bez něj těžko obejde, zvlášť teď.“</p>
<p>„Taky se bez něj těžko obejdeš.“ Laeg možná nemá dar jasnozření, ale zemřel, a to jeho pohled zbavilo nánosu sobectví i rivality. „Jestli s ní chceš zůstat, potřebuješ ho, nemám pravdu? Jinak ti ji layelánci vezmou i s dítětem a ona půjde, nic jiného jí nezbývá. Má moc nepřátel a Aivar, i když jí asi nechce ublížit, nebude brát ohledy.“</p>
<p>„Nebude,“ připustí Desmond, „zvlášť jestli Moire vyhoví a Layela na Donberg zaútočí. To je… hodně velký závazek, nikdo jiný z Layely o nic takového nepožádal. Liška bude muset…,“ odmlčí se. Vlastně neví, co všechno bude Liška muset, ale uvědomuje si, že Moire se krok za krokem přibližuje k tomu, čeho se vždycky bála. Spoutají ji kuloární dohody, protislužby za poskytnuté služby, křehká spojenectví, pochybná přátelství.</p>
<p>„Musím ho najít, Laegu, vím, že žije.“</p>
<p>Chladné ruce se ho dotknou, důvěrně, účastně.</p>
<p>„Počkej tu,“ poradí mu stín, „dar už máš a oni nakonec přijdou. Budu je prosit za vás i za sebe.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Rabe se plahočí kolem zdí, umínil si, že najde hroby, a tak se vypotácel z rozvaleného vchodu. Pravá ruka mu chybí, pořád má sklon opírat se o ni, hmatat… Dokud jde podél domu, může si namlouvat, že se na nohou udrží, ale když opustí oporu zdí, je to zlé. Nebojí se smrti a Hel, jak Rabe cítí, ho zatím za ruku nebere, ale bezmoc, bezmoc je stav, který už layelský představený nezažil po staletí. Vysoká tráva, kameny, Rabe zakopává, potácí se a zase se narovnává, možná tu ani žádné hroby nejsou, možná je jen hřbitov v nějaké vsi za kopcem, možná po těch letech už mohyly dávno spolkl čas. Vlastně i pokud se jeho dcera dožila požehnaného věku, je dávno mrtvá, stárla jako lidé, tak rychle… Čaroděje zamrazí při představě, že by se o dítě zajímal. Vidí před sebou ohnutou bezzubou ženu s věnečkem vrásek okolo úst, takhle přece staří lidé vypadají… a najednou si vybaví i Moire. Musí jí to říct, musí jí říct, že jakkoli nechce, dítě je třeba ponechat cechu, nenechat je padnout do pasti krátkého lidského života. Myslel jsem si, že dělám správnou věc, zkřiví rty, když se konečně dopotácí k čemusi, co by koneckonců mohly být i hroby, a snad jsem i dělal. Vyčerpaně se sveze na zem. Nikdy neměl sklon užírat se tím, co bylo, a i teď k tomu má daleko. Zemřely obě, takový je život, lidé pořád umírají. Možná jsem mohl dceru dát do Institutu, přizná si sebekriticky, měla mou krev a s její matkou jsem si rád vyjel. Milovala koně, hodně pila a hodně se smála. Možná i proto se přestal vracet, nechtěl vidět, jak ji ohne a zohaví čas, a vlastně si to ani nemohl dovolit. Nedělá to dobrotu a koneckonců, on má děcka jinde. Rabe vyčerpaně zavře oči. Možná tu jsou hroby, možná ne, každopádně je tohle místo stejně dobré jako kterékoli jiné. Ještě není čas ulehnout s Hel, takže se koukej srovnat, pobídne se nelítostně. Do nosu mu stoupá pach vlhké trávy, pařící se ve slunci, prsty zdravé ruky nahmátne půdu, rozměklou po dešti. Stočí se v mělkém dolíku, ve kterém leží, do klubka a pomalu, neobratně jako novorozené dítě, saje sílu, která ho vrátí zpátky životu.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Evald pomoc Bratrstva nepřijme, v tomhle je zásadový,“ namítne Viero a Trevor souhlasně přikývne.</p>
<p>„Nepřijal by, to jistě, za normálních okolností ne, ale teď má zemi plnou layelánců a proti sobě Moire ve velice špatné náladě. Mohl bys za něj vyjednávat…“</p>
<p>„Vyjednávat s vlastní představenou?“ Jde mu to přes rty jen těžko, ale Moire je jeho představená, pro svět je ona ta, která má zodpovědnost.</p>
<p>„Myslím, že bude rád za každé řešení.“</p>
<p>„Ať si o tom, co Moire dělá, myslím cokoli, potřebujeme ji, a jestli padl Rabe, tím spíš. Ten by možná ještě nějaké ohledy měl, Aivar je mít nebude.“</p>
<p>„Jsou i jiné možnosti,“ Trevor mluví nevzrušeným, vemlouvavým hlasem, „a jiné aliance.“</p>
<p>„Jiné?“ zkřiví Viero rty. Jakkoli nerad si to přiznává, sám na to myslel, obracel a vážil možnosti, proto teď nezaváhá. „Kdo se může postavit Layele? Chladný vítr? Sám jsi říkal, že přišli o představeného, a co máme my? Ženské nebo věštce, ale válečníky? Postavíš se ty Suntjemu? Postaví se mu Jasmína? Bratrstvo už s Layelou jednou bojovalo, dokonce v jejím čele stál Aivar stejně jako dnes. Jak jsme dopadli? Chlapi s vytrhanými střevy, ženské znásilněné a přitlučené na vrata. Chceš si to zopakovat? Klidně, ale sám za sebe. Tohle riskovat nebudu.“ Teď uvažuje jako představený, ale radost z toho nemá.</p>
<p>„Právě,“ přikývne Trevor, „ale přiznej si, že Moire by v téhle bitvě stála na druhé straně. Já to vím, ty to víš, vědí to tady všichni. Moire to zkouší po zlém, zkusme to po dobrém, a uvidíme…“</p>
<p>„Co si od toho slibuješ ty?“</p>
<p>„Práci,“ čaroděj přimhouří oči, „práci a návrat starých pořádků. Já proti Moire nic nemám,“ připustí, „ale nechci se nechat seřvávat jako rekrut kaprálem, i jiní toho mají dost.“</p>
<p>„Natolik dost, aby jí shazovali cihly na hlavu?“ Viero chce mít jistotu.</p>
<p>„Možná i víc. Je to i pro její dobro…,“ zvedne se Trevor a znovu nalije do pohárů.</p>
<p>Pro její dobro… opakuje si Viero. Chce tomu věřit.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Možná bych byla ráda, kdyby mě někdo objal, ale doba tomu nepřeje a Aivar nechápe fyzické kontakty vyjma sexu.</p>
<p>„Takže náměstí,“ obrátím se k němu. Kývne, a mně se stáhne žaludek. Donberg. Mám pocit, jako bych se chystala na rande s milencem, kterého jsem léta neviděla. Doma, Donberg je doma, nechci to dát najevo před layelskými, ale jsem vzrušená a trochu dojatá. A taky pomstychtivá, to, jak nás vyprovodil, Evaldovi nezapomenu.</p>
<p>„Náměstí,“ opakuju a rozhlédnu se. Měl by tady být Desmond, i on v Donbergu prožil skoro celý život.</p>
<p>„Desi!“ křiknu.</p>
<p>„Na co ho potřebuješ?“ zeptá se Arnt. „Nepůjde s námi, doufám. V boji je k ničemu.“</p>
<p>Ignoruju ho a po chvíli se Desmond odněkud vynoří. Má nepřítomné oči s panenkami jako dětské míče.</p>
<p>„Čím ses to sjel?“ zeptám se ho podezřívavě.</p>
<p>„Mám práci,“ i jeho hlas zní divně.</p>
<p>„Jakou?“ povytáhnu obočí.</p>
<p>„Někoho hledám.“</p>
<p>Ještě než stačím něco říct, promluví Aivar.</p>
<p>„Rabeho?“</p>
<p>Desmond přikývne.</p>
<p>„Taky ho hledám.“ Vůbec poprvé slyším v Aivarově hlase nějakou emoci. „Pokud ho najdeš, uznám, že jsi k něčemu.“</p>
<p>„To je od tebe hezké, mistře Aivare, ale odpusť, nedělám to kvůli tobě, dokonce to nedělám ani kvůli Rabemu. To Moire ho potřebuje.“</p>
<p>Oba se teď na mě dívají skoro útrpně.</p>
<p>„Ano, potřebuje, to máš pravdu.“</p>
<p>Zlobím se, ani ne tak na Dese jako na Aivara, možná právě proto, že jsem na okamžik zahlédla jeho bolest.</p>
<p>„O mě tu nejde, ale pokud Rabe někde leží zraněný, najít ho musíme. Vím, jak mi bylo, když…“</p>
<p>Aivar mi stiskne rameno. „Desmond Rabeho hledá, ty otevři portál, nemusí všichni dělat všechno.“</p>
<p>Má pravdu, většinou ji má, proto je pořád naživu.</p>
<p>„Připravení?“</p>
<p>Layelánci stojí za mnou, napjatí a vzrušení jako smečka loveckých psů, a když je vidím, zmocní se i mě zvláštní pocit, který přichází jen před bojem. Pak rozpřáhnu ruce, viděné pukne jako opona a skrz průrvu spatřím donberské hlavní náměstí.</p>
<p>„Jdem,“ zavýsknu a rozběhnu se k domovu.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Tak na Trinu není?“ Urvas drží Birnu pod krkem, ale ta se nebrání. Čekala to, a tak výbuch hněvu snáší bez protestů.</p>
<p>„Ne, Thyra říkala, že není. V boji s ním zemřelo dost našich, pak prý otevřel portál.“</p>
<p>„Kdyby otevřel portál, byl by tady v Layele nebo u Moire,“ namítne Reay.</p>
<p>„Prý byl zraněný,“ namítne čarodějka, „bojoval skoro celý den, Moire se přece taky ztratila po tom, co…“</p>
<p>„Rabe není Liška,“ přitiskne Urvas ženu ke zdi.</p>
<p>„Nech ji,“ zavrčí jeho druh. „Rabe není Moire, ale jinak má pravdu. Tedy pokud nelže…,“ skoro automaticky se ohlédne k peci. Žhavé železo u něj s jistou variabilitou výpovědí přímo souvisí.</p>
<p>„Možná by se hodilo dorazit Fjorma,“ uvažuje nahlas Urvas a Birna ledovatí.</p>
<p>„Nedostanete se na Trin.“</p>
<p>„Ty se tam dostaneš,“ Reay se ušklíbne. „Co kdybys ho oddělala?“</p>
<p>„Já?“ víc ze sebe Birna nevypraví.</p>
<p>„To ne, co?“ Layelánec ji hladí po tváři, ale čarodějka se před jeho rukou snaží uhnout. Ví, že hlazení se snadno může změnit v ránu.</p>
<p>„Klidně můžeš doma vyřídit, že Layela chce Fjorma.“ Reay teď drží Birnu tak, aby se mu musela dívat do tváře. „Řekneš jim to?“</p>
<p>Žena přikývne. Fjorm, pomyslí si unaveně, je nakonec docela přijatelná cena ve válce bez pravidel.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Viero se převaluje na lůžku. Pro její dobro to určitě nebude, ale on chce zase velké město a koně a hazard a taky jiná jednání než o tom, aby jim někdo odložil placení nájmu. Už už chce Moire zavolat, ale pak se zarazí. Trevor má pravdu, nezmění to, ani kdyby chtěla, a navíc ona má jinou cestu, válečné zlato a v zádech Rabeho. Ne, Rabeho už vlastně nemá, uvědomí si čaroděj a zmocní se ho vzrušení. Půjde jí Layela na ruku i dál? Možná už zdaleka ne tak, a navíc teď mají jiné starosti než Moiřin boj. Musí pomstít představeného, potvrdit pověst nejtvrdších rváčů. Je dost možné, že Moire zůstane sama, a pak… Evald bude potřebovat oporu.</p>
<p>Podepře si hlavu o polštář. Není to tak dlouho, co na něm ležela ona, Liška, lištička… a hihňala se tak, jak se smávala před mnoha desetiletími, uličnicky a dětsky. Už to není lištička, ozve se hlas rozumu, ne, když dojde na lámání chleba. Oba stárnete… a je na čase najít si vlastní místo.</p>
<p>Čaroděj vstane z lůžka a přehodí přes sebe župan.</p>
<p>„Trevore,“ rozhodne se náhle, „rád bych probral podrobnosti.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Hrdlo mám stažené, snad dojetím, vzrušením nebo možná jen nepokojem, který předchází každé bitvě. Ohlédnu se a Aivar na mě mrkne. Lidé běhají náměstím jako myši, tlačí se u domovních vchodů. Pryč nemohou, v ústí ulic se zvedne ohnivá clona pokaždé, když se někdo přiblíží. Layelánci procházejí davem a ten se před nimi rozestupuje.</p>
<p>„Mysleli jste si, že čaroděje nepotřebujete,“ řeknu spíš sama pro sebe. „Možná že teď změníte názor.“</p>
<p>~</p>
<p>I já se vydám na cestu davem, ani ne tak proto, abych děsila, spíš z naléhavé potřeby obejít známá místa. Suntje jde za mnou jako stín, a tak si všimne ženy, která se mi chystá pověsit na rukáv, dřív než já a vrazí jí meč pod bradu. Ženská zakvílí.</p>
<p>„Paní Moire…“ V tu chvíli ji poznám. Naše bývalá hospodyně se svíjí v Suntjeho rukou, v očích hrůzu.</p>
<p>„Pusť ji,“ pobídnu ho, „dělala pro mě.“</p>
<p>Suntje pokrčí rameny a žena se mi zhroutí k nohám. „Co se to děje, paní Moire? Pomozte…“</p>
<p>Lidé se zastavili, ohlížejí se, tlačí se kolem. Spousta z nich mě zná, žila jsem tu tak dlouho.</p>
<p>„Paní Moire…“</p>
<p>Vím, že bych neměla dovolit vzteku, aby do mě vstoupil, ale přesto se rodí, silný pocitem křivdy.</p>
<p>„Mysleli jste si, že nepotřebujete čaroděje,“ řeknu a až následně si uvědomím, že křičím, „takže jste je nechali pověsit. Teď Evald pálí druidské háje a nakonec, nakonec už nebude nikdo, kdo by se vás zastal v čase potřeby. Vidíte ty chlapy?“ gestem obsáhnu layelské, kteří procházejí davem jako vlci stádem ovcí. „Jednou je někdo najme a pak ohně opravdu vzplanou.“</p>
<p>Lidé mlčí. Nestydí se, nepřemýšlejí, to jistě ne, mají prostě strach.</p>
<p>„Pomáhali jsme vám rodit děti, léčili vaše nemoci. Příště,“ nadechnu se, „příště vám pomůže třeba Suntje,“ ukážu na albínského kavalíra a ten se usměje tak, jak se usmívají nájemní zabijáci.</p>
<p>„Hoří,“ zaječí někdo najednou a já si všimnu dýmu stoupajícího od městských hradeb. Arnt už nejspíš vykonal zdvořilostní návštěvu v kasárnách.</p>
<p>„Už jsi řekla, cos říct chtěla?“ Aivar má zřejmě na moje vystoupení vyhraněný názor, on sám by se mluvením nezdržoval a čistě preventivně by nechal pár trhovců uhořet.</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>Teď mi Rabe chybí víc než kdy dřív, Ostwegen znal jako své boty.</p>
<p>„Kam dál? Palác?“</p>
<p>Přikývnu. Kam jinam?</p>
<p>„Chci to tu vyřídit rychle,“ zavrčí Aivar. „Ať je Rabe živej nebo mrtvej, je třeba ho pomstít.“</p>
<p>To chápu. Další boj, pomyslím si, ať to tady skončí jakkoli, čeká nás další boj a pak jiný… Země se mi zahoupá pod nohama a Suntje mě zachytí.</p>
<p>„Pozor, matko,“ zašklebí se na mě. „Nezabij nám layelánče.“</p>
<p>Předkloním se a začnu zvracet.</p><empty-line /><p>25. KAPITOLA</p>
<p><image xlink:href="#_5.jpg" />Desmond bloudí, ne hájem, ale lesem vizí. Vidí Rabeho, tančícího s mečem v kruhu čarodějů, vidí tryskající krev, zakolísání, smrtelnou únavu a vidí Moire… Zarazí se. Rabe na ni myslel ve chvíli odcházení, kousne se do rtu. Tohle je nakonec ta Layela, která Lišku vtáhla, ne bezmyšlenkovité kurvení, ale starý muž, který kvůli ní přežil. Desmond jde dál skrz temnotu bezvědomí až k místu, kde Rabeho viděl naposledy, a pak k lůžku z trávy. Potřebuje s Rabem mluvit, poradit se, možná se svěřit, a portál otevře spíš podvědomě.</p>
<p>Mírně zvlněná krajina je tichá, jen vosy bzučí okolo starých jabloní a hodují na padančatech.</p>
<p>„Rabe!“ zavolá Desmond, „Rabe…!“</p>
<p>„Neřvi tak, do řiti,“ hlas zní rozespale a chraplavě, ale je nepochybně Rabeho. „Snažím se trochu vyspat.“</p>
<p>~</p>
<p>„Ruka je v háji, seď,“ okřikne layelánec Desmonda, který jeví snahu jít amputovanou končetinu hledat. „Je to moc dlouho, tkáně odumřely,“ mávne pahýlem, „navíc se to tu celou dobu snažím zacelit. No co, budu muset víc používat levačku.“</p>
<p>Desmond raději mlčí a neodvažuje se Rabemu ani nabídnout, že mu pomůže vstát. Layelánec mu připomíná zraněného dravce; i v tomhle stavu, nebo možná právě v tomhle stavu, sekne nejspíš.</p>
<p>„Proč jsi se neozval?“</p>
<p>Rabe se ušklíbne a neodbytně teď pohublou tváří připomíná smrtku. „Znáš to sám. Otevřít portál bylo to poslední, na co jsem se zmohl. Krvácel jsem jako podříznutý vepř.“</p>
<p>„A myslels u toho na Moire,“ odhodlá se Desmond. Rabe přikývne.</p>
<p>„Myslel. Fjorm řekl, že je další na řadě, a Liška čeká děcko. Je v pořádku?“</p>
<p>Des pokrčí rameny. „Je v Ostwegenu s Aivarem, Suntje se od ní nehne na krok. Nakázals mu, aby ji hlídal, tak hlídá.“</p>
<p>„Jsem rád, že to bere tak vážně,“ Rabe se přece jen zachytí Desmondova ramene.</p>
<p>„Bere,“ připustí čaroděj. „Chceš do Layely, mistře?“</p>
<p>Rabe stáhne obočí. „Do Ostwegenu,“ zavrčí. „Mám spoustu věcí k vyřizování. Najdi mladou.“</p>
<p>„Moire?“</p>
<p>„Můžu teď snad potřebovat nějakou jinou?“</p>
<p>„Zvláštní je, že všichni pořád pořebujeme jen jednu a tu samou,“ usměje se.</p>
<p>„Zrzek zas tolik není,“ odkašle si Rabe, „a těch, které k tomu mají i tmavé obočí a číču, je kurva málo.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Kasárna hoří, Veličenstvo.“ Velitel palácové gardy na pozdrav skloní hlavu a pak rychle pokračuje. „Velké náměstí je obklíčené…“</p>
<p>„Proč tam nejste?“ Evald se v křesle posadil velmi rovně a přísně si vojáka měří.</p>
<p>„Kasárna hasí vojáci, pane, ale na náměstí se nedá dostat, hoří tam ohně a…,“ muž se odmlčí, „jsou tam čarodějové, pane.“</p>
<p>„Proč tam nejste?“ Evald si přísně vojáka měří. „Druidi?“</p>
<p>Voják zavrtí hlavou. „Poslali nám vzkaz…“ Pootevře dveře na chodbu a cosi vyštěkne. Dovnitř váhavě vstoupí mladý muž, nejspíš student, a ukloní se před králem.</p>
<p>„Jaký vzkaz?“ vyštěkne Evald.</p>
<p>Mladík sklopí hlavu. „Paní Moire,“ začne zajíkavě, „vzkazuje, že s vámi chce probrat věc společného zájmu. Prý se…,“ bojácně se odmlčí, „vrací domů.“</p>
<p>„To všechno je její práce?“ Evald si na Moire pamatuje víc než dobře, to ona vyprovodila jeho bratra na smrt, ona byla u toho, když se dohodl s druidy.</p>
<p>„Jako čarodějka z Bratrstva ví, co ji v Ostwegenu čeká,“ odsekne.</p>
<p>„Jsou tu s ní čarodějové z Layely, pane,“ mladý muž se už trochu osmělil, „paní Moire říká, že…“</p>
<p>„Co říká?“</p>
<p>„Říká, že když v Ostwegenu nejsou čarodějové, není nikdo, kdo by zemi chránil proti útoku, pane. Lidé mají strach, jestli odejdou i druidi, kdo bude léčit nemoci?“</p>
<p>„Čarodějové nemoci způsobují, neléčí je. Jaké jsou zprávy od jednotek, které mají převzít háje?“ obrátí se náhle k veliteli gardy.</p>
<p>„Žádné, pane.“</p>
<p>Sálem zničehonic otřese výbuch, mladík se vrhne k zemi a gardisté obklopí krále.</p>
<p>„Jsou tady,“ šeptne kdosi.</p>
<p>„Dokážete je zastavit?“ Evald se zeptá skoro proti své vůli. Nemá strach, nechce kapitulovat a je ochoten za to zaplatit. Moire možná je impulzivní a nebezpečná, ale on je král.</p>
<p>„Zastavit?“ Velitel gardy se ke králi obrátí. „Pane, dolní brána zmizela, není… Je těžké říct, jestli je dokážeme zastavit.“</p>
<p>Znamená to „ne“, pomyslí si Evald, ne, nedokážou. Palác se znovu zachvěje, méně, ale o to hrozivěji. Jsou tady, jsou tady, hrají si jako velké kruté kočky a ona je sem přivedla. Zrzka. Rudovlasá kurva, co se živí potraty. Zválená poběhlice, která dala mnohým, Evald uvažuje, jakou urážkou ještě Moire obdařit. Ozve se dunění, které připomíná vzdálenou bouřku, a král se pokouší vybavit si, co slyšel o válce v Posensku.</p>
<p>„Pane Evalde,“ gardisté pozvednou zbraně a Viero ukáže holé dlaně, „Moire má pravdu, proti magickému útoku se Ostwegen opravdu neubrání, ale pokud chcete, můžu se pokusit promluvit si s ní a přivést ji k… jinému náhledu na řešení situace.“</p>
<p>„Řekl jsem, že všechny členy Bratrstva, kteří budou přistiženi na ostwegenském území, nechám popravit. Pro tebe to platí taky, pane Viero.“</p>
<p>„Pro mě snad, pro Moire ne,“ opáčí čaroděj. „Není jen představenou Bratrstva, je členkou Layely. A to hřmění, to jsou oni, pane Evalde. Smlouvají jen málokdy.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Desmond je v rozpacích. On válečník není a Rabe teď zjevně bojovat nemůže.</p>
<p>„Nechceš do Layely aspoň pro meč nebo…“</p>
<p>„Nepotřebuju hůl, stačí mi klacek,“ odbude ho starý čaroděj.</p>
<p>„Nejsem bojovník, nezvládnu ani desetinu toho co tví žoldáci,“ namítne Desmond.</p>
<p>Rabe se zarazí. „Jak často tohle říkáš Moire? Jestli často, nakonec tě opustí, nebude mít jinou možnost, chlapče. Dá ti košem, jen aby si zachovala sebeúctu. Otevři portál a přestaň se chovat jako srab. To nechceš domů?“</p>
<p>Desmond se otočí jako uštknutý. „Jasně že se chci vrátit domů. Kurva, ty jsi těžce zraněný, potřebuješ léčení a postel, ne další válku. I kvůli Moire, mrtvej jí budeš k ničemu.“</p>
<p>Rabe mlčí, mlčí i Desmond, uhne pohledem a gestem obkrouží ruiny statku.</p>
<p>„To opravdu nemůžeš bez rvaček žít?“</p>
<p>Rabe pokrčí rameny. „Je to zvyk, jsem jako stará herka od trénu. Jak slyším bubny, táhnu.“</p>
<p>„A Moire?“</p>
<p>„Čeká dítě, ne?“</p>
<p>„Na to se neptám. Byla zoufalá, když slyšela, že jsi mrtvý. Já ji znám, Rabe, poznám to na ní. Myslel jsem, že potratí. Naříkala… jako umírající zvíře. Mám o ni strach.“</p>
<p>Rabe si levačkou zacloní oči. „Tak otevři portál, chlapče. Bude lepší, když budeme s ní.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Co mi můžeš nabídnout?“</p>
<p>Evald kapituluje jen nerad, ale je příliš zjevné, že tentokrát nebude snadné s čaroději vyjít.</p>
<p>Viero zapátrá v jeho tváři. „Jistotu, pane. Moire se zlobí, ale ne všichni v našem cechu jsou tak radikální. Promluvím s naší představenou… a přetlumočím jí tvou nabídku. Rozumnou nabídku, pane, protože jinak layelánci neodejdou. Je to válečný řád, bojují za peníze, dají se koupit, ale cena je vysoká. Hodně vysoká.“</p>
<p>„A co mi nabízíš ty sám? Jednat s Moire můžu taky.“</p>
<p>Evaldovi je Viero náhle protivný.</p>
<p>„Já mám podporu Bratrstva, Moire, přes všechny své kvality, už ne. Potřebuješ čaroděje, pane Evalde, ale takové, co tu byli vždycky. Léčitele, vykladače, muže a ženy zabývající se ochranou, ne válkou.“</p>
<p>Hřmění sílí. „Proč bych ti měl věřit, jsi tu sám.“ Král ví, že mu nezbývá mnoho času, ale rozhodl se neustupovat snadno.</p>
<p>„Nejsem tu sám,“ sem se Viero dostat nechtěl, ale nemá na výběr, „nečekej ale, že budeme s layelánci bojovat. Pokusím se s Moire dohodnout.“</p>
<p>Evald stiskne rty. „Já Moire znám.“</p>
<p>Tohle se čaroději nelíbí. Jistě, Evald Moire zná, musí ji znát, má toho s ostwegenskou královskou rodinou společného až příliš.</p>
<p>„A ona zná tebe,“ pokusí se Viero přimět Evalda ke změně náhledu.</p>
<p>Poryv větru rozrazí okenice.</p>
<p>„Tak jednej,“ svolí Evald, ne vyděšeně, spíš ironicky. „A pamatuj si, že pokud při tom zahynou mí lidé, padá jejich krev na tvou hlavu.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Mockrát jsem šla touhle chodbou, za Friedrichem a vlastně i za Evaldem. Dneska poprvé tu jsem jako dobyvatel, po boku mi jde Aivar, ostražitý, ale také spokojený. Baví se stejně jako Suntje.</p>
<p>„Budeš mluvit ty, nebo já?“ obrátím se k představenému.</p>
<p>„Ty,“ odpoví okamžitě. „Donberg je tvoje město.“</p>
<p>Mlčky přisvědčím a nechám Suntjeho, aby otevřel dveře. Pak si prohrábnu vlasy a vstoupím.</p>
<p>~</p>
<p>Viero. Jestli mi doteď vzrušení z boje pomáhalo přenést se přes obtíže, teď mě jeho vlna vyvrhla na mělčinu. Nesmím si dovolit udělat chybu, ale pokud mě chtěl Evald zaskočit, povedlo se mu to. Naštěstí je tu Aivar, který možná není zrovna dívčí důvěrník, ale záda krýt umí.</p>
<p>„Evald?“</p>
<p>Vierovi nevěnoval jediný pohled, jde přímo ke králi.</p>
<p>„Nabídni dámě židli, je těhotná,“ pobídne Evalda, „a předpokládám, že naše návštěva se trochu protáhne.“</p>
<p>Poklad, pomyslím si, když vidím překvapení ve Vierově tváři. Pomoct mi sem nepřišel, to už mi došlo, ale teď jsme si kvit.</p>
<p>„Židli pro dámu,“ král tleskne a sloužící se vplíží do místnosti a přisunou mi křeslo.</p>
<p>„Díky,“ usměju se na něj. „Ráda tě zas vidím, Evalde, doma je doma, co si budeme namlouvat. Mimochodem, pokud jde o Grainne, vdám ji sama, bude to tak vhodnější.“</p>
<p>Neupřímně se na sebe usmíváme.</p>
<p>„Jsi laskavá, Moire, že se tak staráš o naše rodinné záležitosti.“</p>
<p>„Rádo se stalo. A teď k našemu malému problému…“</p>
<p>Suntje se lokty opírá o čaloun mého křesla, Aivar stojí s rukama založenýma na hrudi, jen Arnta jsme na mou žádost nechali hrát si dole ve městě. Znovu se nadechnu, bolest ze setkání s Vierem sice nepominula, ale už mě neochromuje.</p>
<p>„Ano, k našemu problému. Napadla jsi Ostwegen, paní Moire. Předpokládám, že vzpoura druidů je taky tvá práce, teď hoří kasárna a slyšel jsem, že Hlavní náměstí je obklíčené. To je přepadení…“</p>
<p>Usměju se. „To je jen přátelské upozornění na mnohem větší nebezpečí, Evalde. Pořád mám pro Ostwegen slabost a myslím to s ním dobře. Bez čarodějů padne.“</p>
<p>„Pravda,“ Viero se konečně odhodlá vstoupit do rozhovoru, „ale je absurdní domnívat se, že Ostwegen potřebuje Layelu.“</p>
<p>Povytáhnu obočí. „Layelu jistě ne, ale co je špatného na Bratrstvu?“</p>
<p>Aivar se zachmuřil, zato Evald nás pozoruje s úsměvem. „Ty idiote!“ křičím na Viera telepaticky. „Teď není na mocenské rozmíšky čas!“ ale vím, že je pozdě. Chápu ho, právě proto, že Wasaheim je tak malý, je nejspíš nutné vládnout aspoň tam, ale odpustit mu nedokážu. Místa teď bude dost, pomyslím si hořce, ale najít takové, kteří nezradí, bude zřejmě těžší než dřív.</p>
<p>„Bratrstvo tuhle zemi zdecimovalo,“ namítne Evald, „musím chránit poddané.“</p>
<p>„Za nákazu byli zodpovědní dva muži, oba jsou mrtví, a ty to víš,“ vstanu z křesla a nakloním se k Evaldovi. Suntje jde se mnou a mně už to ani nepřipadá divné. „Nechtěls tu Bratrstvo, a my to respektovali. Teď tu nechceš ani druidy. Proč? Jsi král,“ zabodnu Evaldovi ukazovák do hrudi a on couvne, „víš, co se stalo v Posensku. Kde bereš jistotu, že nebudeš potřebovat někoho, kdo podepře hradby?“</p>
<p>Dívám se mu do očí a on mi pohled vrací.</p>
<p>„Dobrá,“ řekne potom, „proč tu nechci Bratrstvo, je nám oběma jasné, a i na druidy se množily stížnosti z okolních panství.“</p>
<p>„Stížnosti?“ Dotkla jsem se Vierovy mysli a už nejsem v šoku, je mi jen smutno. Snažím se věřit, že o tom nevěděl, že to nebyl on, kdo mi posílal zabité kočky.</p>
<p>„Ano, chtěli čím dál víc peněz, vstupovali na cizí území, nutili poddané, aby pracovali na jejich polích…,“ dořekne spíš ze setrvačnosti.</p>
<p>„Druidové nemají pole, na to ses mohl zeptat i Grainne. Druidové za svou práci neberou peníze, jen naturálie, a hlavně mají háje…,“ prudce se otočím.</p>
<p>„Viero, ty o tom něco víš?“</p>
<p>„Lištičko, o druidy se přece zajímáš především ty.“ Nejspíš chtěl promluvit tak, jak spolu obvykle mluvíváme, lehce, přátelsky, ale teď v jeho hlase skřípe námaha přetvářky.</p>
<p>„Budu ráda, když se ukáže, že ses o druidy nezajímal přes míru,“ zavrčím. „Každopádně se dá předpokládat, že o těch stížnostech ví své i někdo jiný než tvá šlechta, pane.“</p>
<p>„A proto vás tu nechci,“ usměje se Evald. Aivar, pomyslím si, teď je čas na těžkou kavalerii. A Aivar zasáhne. Poslouchám ho a přitom hledám Viera. Už to není tak snadné jako dřív.</p>
<p>„Prohráls Ostwegen,“ řeknu mu, když konečně přestane utíkat. „Ty pitomej, namyšlenej vocase, tys ho prohrál.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Chápu, že Bratrstvo není zrovna důvěryhodné,“ Aivar Moire poněkud nešetrně posadí do židle, „i když za tuhle děvenku ti ručím.“</p>
<p>Aivar si také přitáhl židli a Suntje cosi šeptá do ucha rozzlobené čarodějce.</p>
<p>„Potřebuješ udělat mezi tou drůbeží trochu pořádek, ochránit Ostwegen před útokem, prostě to co každý, pravda?“</p>
<p>Evald poněkud znejistí. Aivar má oči jako starý led, necitelné, neprůhledné. Moire je výbušná a nebezpečná, Ignácius byl intrikán, Rabe zabiják, ale Aivar… Možná je to věkem, ale už mu ani nepřipadá lidský.</p>
<p>„Samozřejmě,“ přisvědčí, „ovšem nemyslím si, že kvůli tomu v mé zemi musí žít desítky mágů.“</p>
<p>„Pokud tu nebudou žít, musíš je někým nahradit,“ připomene Moire.</p>
<p>„Má pravdu, mít rezidenta z Layely by bylo drahé,“ souhlasí Aivar, „ale pokud se nedovedeš porovnat s druidy a nechceš Bratrstvo, pořád je tu ještě jedna cesta. Dostaneš svůj Donberg, dítě,“ přeruší Moire, která se chystá něco říct. „Moire je layelánka, ale čeká dítě, nebude teď nějakou dobu schopná tlouct se po bitvách a na téhle zemi jí záleží. Nabídne dobrou cenu, že, holčičko?“</p>
<p>Viero ztuhne. Z nádvoří se ozývá křik a Suntje přejde k oknu.</p>
<p>„Myslím, žes je svým projevem trochu vyděsila, sestřičko,“ zašklebí se na Moire, „a Arnt jim nejspíš taky nepřidal. Slib jim čaroděje, králi, budou klidnější.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Čekají. Trevor, Henryk i Thea napjatě čekají, až jim dá Viero vědět. Ano, předpokládali, že Evald bude chtít záruky, ale zatím se to nevyvíjí dobře.</p>
<p>„Proč na tu děvku tak drží?“ Henryk si ve vodní hladině prohlíží Moiřinu pohublou tvář.</p>
<p>„Odpověděl sis sám,“ ušklíbne se Trevor. „Protože je to děvka. Ovšem Evald ji rád nemá, je tu ještě šance…“</p>
<p>„Vložili jsme do toho hodně,“ jeho společník zabubnuje prsty na stůl a obraz ve stříbrné misce se zčeří.</p>
<p>„I tak je potřeba mít záložní plán,“ připomene mu Trevor, „už proto, že vítěz bere Posensko, Ostwegen i Wasaheim, a to je zlé.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Ryk dole neutichá, i když palácová garda už si vyžádala svolení zasáhnout.</p>
<p>„Mají strach, Evalde.“ Únava z celého dne na mě pomalu doléhá, spolu s vědomím, že je i má vina, že tu teď Viero sedí proti mně. Jsem špatná představená, nestarala jsem se dost, pomyslím si, a tohle je můj šálek pelyňku.</p>
<p>„Nedivím se, že mají. Chováte se jako nájezdníci.“</p>
<p>„Když to nejde po dobrém…,“ zasměje se Aivar.</p>
<p>„Mohlo by to jít po dobrém.“</p>
<p>Viero je napjatý, ví, že přetvářka už nemá smysl, a tak mu nezbývá nic jiného než tančit mezi vejci. „Moire, přiznej si, že v Bratrstvu nemáš mnoho příznivců. Upozorňoval jsem tě na to dlouho, ale nechtělas poslouchat. Jsi teď prostě Layelánka, jistě dobrá bojovnice, ale…“</p>
<p>„Co se doma upeče, to se má doma taky sníst!“ okřiknu ho.</p>
<p>„Tak tak…“ Aivar zřejmě vzpomíná na jejich vlastní sklepení a muže zakuté do želez.</p>
<p>„Nabízíš Evaldovi něco, co nemáš,“ vyštěkne Viero. „Sama můžeš chránit Ostwegen v boji, ale tady jde taky o ty, kdo budou léčit nemoci a rodit děti.“</p>
<p>„Pravda,“ usměju se. „Stačí říct, že se smějí vrátit, a poběží, bratříčku. A olížou mi boty.“</p>
<p>„Opravdu?“ zkřiví Viero rty.</p>
<p>„Opravdu.“</p>
<p>~</p>
<p>„Trvá to moc dlouho a nenabízíte záruky,“ Evald vstane z křesla.</p>
<p>„S kým mám jednat, abyste se stáhli, a pokud je třeba něco zaplatit, kolik?“</p>
<p>„Aivare,“ ovládnout se mě teď stojí spoustu sil, „je to na tobě.“</p>
<p>Viero také prudce vyskočí ze židle, Suntje reflexivně tasí meč a kdosi otevře portál. Zahlédnu povědomé tváře, dokonce i kletba, která zazní, je mi povědomá. Držela jsem se dlouho, utěším se pak, ale to už je po všem. Na zemi leží v krvi muž a žena, Evald se sbírá ze země, kam ho Aivar odhodil, a Suntjeho meč se důvěrně tulí k Vierovu hrdlu.</p>
<p>Dojdu k Evaldovi a natáhnu k němu ruku. „Omlouvám se ti, Evalde, a věř, že je to omluva upřímná. S Bratrstvem jsi měl pravdu.“</p>
<p>„Dostalas je ty?“ supí, když se zvedá. „A kdo to vlastně je?“</p>
<p>„Zřejmě ta ochranou a léčením se zabývající část Bratrstva,“ řeknu tiše a je mi stydno.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Desmond stojí uprostřed donberského náměstí a rozhlíží se.</p>
<p>„Moire?“</p>
<p>Rabe v kaftanu pokrytém zaschlou krví zatím obhlíží stánky.</p>
<p>„Doba je tu zlá, sokolíku, slivovice podražila.“</p>
<p>Mladší z čarodějů jen ztěžka spolkne ostrou odpověď. „Nemůžu ji najít.“</p>
<p>„Už tu není, hledej dál. Nebo… Arnt nám řekne.“</p>
<p>Rabe si razí cestu davem, občas bolestně sykne, jak odstrkuje dav zmrzačeným předloktím.</p>
<p>„Arnte!“ křikne.</p>
<p>„Mistře?“</p>
<p>„Hledáme Moire.“ Layelský představený si zdravou rukou přetáhne přes pahýl zbytek rukávu. „Pravačka je v řiti,“ zašklebí se.</p>
<p>„Kdo…“</p>
<p>„Lidi z Větru, ale to vyřídíme pak. Kde je zrzka?“</p>
<p>„V paláci. Je s ní Aivar a…“</p>
<p>Rabe se rozhlédne. „Ještě to tu trochu nadzvedni, ale pozor na ten nízký žlutý dům,“ ukáže bradou. „O hospodu <emphasis>U laně</emphasis> bych nerad přišel.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Nechala jsem Theu a Henryka odnést k ošetření, jednat už nemám o čem. Dál je to Aivarova věc. „Dostaneš Donberg, dítě,“ zní mi v uších a já nepochybuju, že to tak nakonec dopadne. I Evaldovi dojde, že někoho z našinců tu mít musí, a Aivar mu vhodně naznačí koho. Viera si Layelánec vyžádal k jednání, nevím proč a vlastně to ani vědět nechci. Mám jinou práci, máme jinou práci, já a Suntje. Pravda, nejsme léčitelé.</p>
<p>~</p>
<p>„Mrtvý kočky?“ zvednu Henrykovi hlavu. Zasténá. „Druidi, kteří vykořisťují nevolníky?“</p>
<p>„Chcípni, čubko,“ snaží se mi vytrhnout a já musím ocenit, že je aspoň konzistentní.</p>
<p>„S Fjormem se náhodou neznáš?“</p>
<p>Mlčí a Suntje mě jemně odstrčí.</p>
<p>„Starej se o tu koroptev, zlato, myslím, že tady do švestek nevydrží.“</p>
<p>Ticho rušené jen namáhavým dechem zraněných prořízne ostrý výkřik. Suntje se dal do práce a já se obrátím k Thee, jejíž tvář už nabývá šedavého odstínu umírajících. Je tu jen jedna věc, na kterou se chci ještě zeptat.</p>
<p>„Věděl o tom Viero?“</p>
<p>Chvíli na mě zírá zakalenýma očima.</p>
<p>„Řekni mi pravdu, stejně je to jedno,“ pobídnu ji naléhavě a Thea zavrtí hlavou.</p>
<p>~</p>
<p>Přidřepla jsem si venku na chodbě a opřela se zády o zeď. Zase jsem viděla tu cestu, tmavý úvoz, který vede ke smrti. Thea je pryč, a jakkoli mě nenáviděla, není mi veselo. Viero přešel na druhou stranu a je to i má vina. Přátelé zrazují a umírají, opouštějí mě, zvednu dlaň k očím a druhou si položím na břicho. Opouštějí.</p>
<p>~</p>
<p>„Moire, je ti něco?“ Ten hlas znám, ale když otevřu oči, nedívám se na Desmonda, vidím jen Rabeho, vyhublého, vrásčitého, živého. Chtěla bych vykřiknout, běžet, ale místo toho jen vstanu a pevně ho obejmu.</p>
<p>„Mistře…“ Víc ze sebe nedostanu, mám už Layelu pod kůží hlouběji, než jsem si myslela.</p>
<p>Políbí mě na ucho. „Jsi layelská čubka, děvenko,“ řekne chraplavě, „ale dal jsem kvůli tobě Hel košem. Kde je Aivar?“</p>
<p>„Jedná. Viero změnil partu, Rabe,“ nemůžu se nesvěřit.</p>
<p>„Co?“ Desmond stojí jako opařený. Obejmu i jeho a líbnu ho na čelist.</p>
<p>„Jsem ráda, žes ho našel.“</p>
<p>„Já vím.“ Zní to smutně.</p>
<p>„A jsem ráda, že tam místo Viera nejsi ty.“</p>
<p>Usměje se, protože pochopil.</p>
<p>„Neolizujte se, děti,“ zavrčí Rabe. „Nemělas nechat Aivara o samotě,“ vyčte mi pak. „Nejspíš Evalda už oddělal.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Trevor nečeká. Ostrovů v Pomoří je hodně a on si může dovolit nepracovat… chvíli. Bylo pošetilé vtrhnout tam, ale on Henryka podpořil, a po pravdě, ulevilo se mu, když viděl, jak umírá. Propadnout nenávisti je nebezpečné a proti Moire a layeláncům beztak s Theou neměli šanci, i když kletba nebyla špatně udělaná. Viero příliš dlouho váhal, pomyslí si čaroděj, když otevírá portál. Kdyby přišel dřív, měl by větší šanci uspět. Není to špatný spojenec, rozhodně lepší než Henryk, ale je otázka, jestli přežije aspoň on. Mrtvé kočky, zkřiví rty, nebylo to jen amatérské, bylo to vysloveně hloupé. Na okamžik zvažuje, jestli by se neměl Moire vzdát, pěkně přehledně ji seznámit s tím, co ví, složit zbraně a doufat, že v Posensku či v Ostwegenu bude spousta míst, kde bude potřeba čaroděj. Pak tu myšlenku zavrhne. Layelánci neodpouštějí a Moire je layelánka. Těhotná layelánka, zavrtí hlavou v němém údivu a pak ztiší i dech. Bude nutné otevřít mnoho portálů, aby ho její láje nedohonila.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Aivar Evalda neoddělal, ale udolal. Ostwegenský král vypadá hodně unaveně, a když vstoupíme, trhne sebou. I Viero sebou trhne, pokud je toho ještě schopen, zdá se mi totiž, že ho Aivar počastoval znehybňujícím kouzlem.</p>
<p>„Jak jste daleko?“ jde Rabe rovnou k věci, ale Aivar se zachmuří.</p>
<p>„Kdes byl?“</p>
<p>„Za ženskou,“ vyhrne si layelský představený rukáv a mávne příteli před nosem zbytkem paže, „ale její starej se vrátil dřív.“</p>
<p>Obejmou se a my ostatní mlčíme. Evald proto, že má strach a nejspíš uvažuje, jak zvládne město, ve kterém zavládly nepokoje, já a Desmond proto, že tu je i Viero, přítel, bratr.</p>
<p>„Mohli jsme se všichni vrátit,“ nakloním se k němu. „Vivi, stačilo něco říct.“</p>
<p>„Nestačilo.“ Nemůže pořádně dýchat, ale snaží se mluvit. „Spletl jsem se, prostě jsem si myslel, že Bratrstvo ještě existuje. Jenže ono už žádný není, ne bez Layely. Myslel jsem si, že můžem jednat i sami za sebe, a spletl jsem se.“</p>
<p>„Známe se, co jsme byli děcka,“ i já chraptím, jako bych se nemohla nadechnout, „Rabe by Aivara přece taky…“</p>
<p>Rabe se ke mně obrátí. „To ne, děvenko, ale vidělas to u nás dole. I Viero to tam uvidí.“</p>
<p>Zalapám po dechu.</p>
<p>„Jsi layelánka, Moire, a čekáš děcko, teď je na nás, abychom se o některé věci postarali.“</p>
<p>„Ale…“</p>
<p>„Budeš mít práci tady v Ostwegenu, ne?“ Aivar zamává glejtem. „Je třeba vyřídit to s druidy, vybrat rezidenty, zajistit hranice. Spousta zařizoyání pro jednu samodruhou ženskou.“</p>
<p>„To je pravda,“ vypravím ze sebe.</p>
<p>„Zůstane tu Desmond a Suntje,“ pokračuje Aivar. „Můžu poslat ještě Reaye, jestli chceš. My navštívíme Fjorma.“</p>
<p>Opřu se o stůl, abych neupadla. Nic neskončilo, žádný boj není vyhraný, jen sčítám ztráty. Aivar s Rabem ještě s Evaldem dohadují podrobnosti, ale neposlouchám je.</p>
<p>Pak se otevřou dveře a vejde Suntje.</p>
<p>„Má to taky za sebou,“ hlásí mi stručně. Střelím pohledem po Vierovi, který bojuje o dech, a skoro Henrykovi závidím, protože nás to teprve čeká.</p><empty-line /><p>EPILOG</p>
<p><image xlink:href="#_17.jpg" />Layela je nejhorší místo na světě, pokud se chcete v klidu vybrečet, ale přesto jsem si ji vybrala. Nemůžu do Zyrawu, protože mi tam všechno připomíná Viera, a v Donbergu ještě nikde nebydlím. Evald mi sice nabídl pokoje ve svém hradě, ale odmítla jsem, s ohledem na Grainne, Keevana a Brid, hlavně Brid. Proto teď ležím v pokoji, kde je jen postel a truhla, a dívám se do stropu. Kdybych potřebovala, je tu Rabe, který se pomalu vzpamatovává z ran, je tu Desmond a je tu Suntje, možná někde za dveřmi. Je tu taky Birna, potkala jsem ji, sotva jsem přišla, pohaslou, ale šťastnou, že ji nenutí, aby vydala Trin.</p>
<p>„Přežila jsem,“ řekla mi, „a to se všem nepovedlo.“ Na zápěstích má modřiny, je vidět, že některým ještě nezevšedněla.</p>
<p>~</p>
<p>„Rudyarde,“ chtěla jsem odpočívat, mlčet, zapomenout, ale nejde to.</p>
<p>„Paní Moire?“ Je daleko, ale slyším v jeho hlase strach. Bozi vědí, co se v Zyrawu povídá, napadne mě.</p>
<p>„Myslíš ještě někdy na Birnu?“</p>
<p>„Na Birnu?“ zaskočila jsem ho.</p>
<p>„Je tady, v Layele, a potřebuje pomoc.“</p>
<p>„Pokud to bude v mých silách.“ Je opatrný.</p>
<p>„Možná bude. Prošla válkou jako voják i jako zajatec, Rudy, a mockrát posloužila layelským jako matrace. Pokud teď řekneš, že se s ní nechceš vidět, nedozví se to a já se pokusím zařídit jí snesitelný život jinak. Pokud se rozhodneš vzít ji k sobě, víš, do čeho jdeš.“</p>
<p>„Paní…“</p>
<p>V Zyrawu válka není a klidu každý rád přivykne. Rudyard se snaží přebrat si moje slova.</p>
<p>„Tak jak? Mimochodem, budu tě potřebovat v Donbergu, když je Viero pryč,“ snažím se mluvit věcně, ale jde mi to ztěžka. „Teď jen, jestli mám s sebou vzít i Birnu.“</p>
<p>„Znamená pro mě hodně, paní Moire.“</p>
<p>„Mám si to vyložit jako ano?“</p>
<p>„Jestli jí pomůžeš, budu ti do smrti vděčný“</p>
<p>„Oba mi budete vděční,“ konstatuju suše. „Zrádce už kolem sebe nestrpím.“</p>
<p>Když mi dostatečně poděkuje, odkopnu přikrývku a přejdu k oknu. Dítě žije, tvrdí to Rabe, Desmond i Suntje, a i když nejsou zrovna odborníci, v tomhle by se nespletli a já koneckonců taky ne. Dítě ve mně žije, a když se dívám do noci, vidím dům v Donbergu, světlý, v tiché čtvrti bohatých, Rváčku, vyhřívající se na slunci, a Umu v nové kuchyni.</p>
<p>~</p>
<p>„Potřebuješ něco?“ ve dveřích stojí Suntje a rozhlíží se po světnici.</p>
<p>„Nic. Nevolala jsem, ne?“</p>
<p>Dojde až ke mně. „Co dítě?“</p>
<p>Pokrčím rameny. „Proč se ptáš?“</p>
<p>Nepředpokládám, že by se v něm bouřily otcovské city, a Suntjeho odpověď mě v tom utvrdí.</p>
<p>„Bude to první dítě, které se tady narodí.“</p>
<p>„Tady? Nebudu přece rodit tady,“ ohrnu rty.</p>
<p>„Budeš, Rabe to říkal. Víš, co ti břicho udělá s těžištěm,“ zamračí se potom. „V boji je to nevýhoda. Budeš… zranitelná.“</p>
<p>Obrátím se k němu zády a dívám se do tmy. Zranitelnost, to je pro Layelu nepřijatelný stav. Opřu se o okenní výklenek a Suntje mě napodobí. Stojíme tam celou věčnost a najde nás tak i Desmond, který vrazí do dveří.</p>
<p>„Co tam vidíte?“ nakoukne mi přes rameno.</p>
<p>„Tmu,“ řeknu tiše a přitáhnu ho k sobě.</p><empty-line /><p>Petra Neomillnerová (*1970)</p>
<p><image xlink:href="#_4.jpg" />Petra Neomillnerová je nepřekvapivě žena, ženy obsazuje i do ústředních rolí svých příběhů, pro její texty se vžilo označení ‚vztahová fantasy‘ − a přeci se může chlubit jedním z největších a nejvěrnějších zástupů mužských čtenářů. <emphasis>Hon na lišku</emphasis> je sice druhou knihou románové trilogie o čarodějce Moire, ale Petřiny úspěchy se datují od daleko dřívější doby.</p>
<p>Zaujala už svou první povídkou v magazínu Pevnost (<emphasis>Ta, kterou smějí sedlat jen bohové…</emphasis>) a v roce 2003 přišla s <emphasis>Hněvem řeky</emphasis>, kde se poprvé objevila Moire a její partner Desmond. Devět měsíců po katastrofálních záplavách v Česku si autorka troufla popsat stejně postižené pseudostředověké město, jemuž pomáhají dva čarodějové, bojující se živlem i sami se sebou, se svými emocemi, pocity a vztahy.</p>
<p>Ne každý by na úspěch podobného příběhu vsadil, ale perfektní psychologická drobnokresba, nekonečně vzdálená častému, mužům tak nepochopitelnému stylu uvažování „tos měl přece poznat“, v kombinaci s překvapivě akčním dějem jen potvrdila pozornost a přízeň čtenářů. Povídková sbírka <emphasis>Vlastní krev</emphasis>, kde se objevilo hned několik povídek s Moire a Desmondem a která vyšla o tři roky později, tak byla vypuštěna mezi připravené zákazníky.</p>
<p>Román <emphasis>Nakažení</emphasis> (2007) byl vydán už přímo pod souborným označením chystané trilogie <emphasis>Písně čarodějky</emphasis>. Schyluje se v něm k události ve fantasy běžnější než déšt, totiž k válce, a rusovlasá, už ne nejmladší Moire nelehce hledá místo, které zůstane uchráněno válečného požáru a současně nebude příliš daleko od Desmondova boku… Vinou podobně složitých peripetií v reálném životě jsme si na pokračování museli nějakou dobu počkat, ale vše nasvědčuje tomu, že finále by mohlo dorazit relativně brzo.</p>
<p>Mladší, nezodpovědnější, patrně pohlednější a určitě zjizvenější kolegyní Moire je zaklínačka Lota. Neomillnerová, jak už je jejím zvykem, ji nejprve představila v povídkách, které pak publikovala pod lakonickým souborným názvem <emphasis>Zaklínačka Lota</emphasis> (2009). Holčičí verze Geralta z Rivie sice má podobně drsný osud, ale láme si s ním hlavu mnohem méně a případné chmury a splíny zahání sexem. Přiznaná, ale rozhodně nikoliv zneužitá inspirace dílem polského klasika se dočkala vrácené poklony v podobě kmotrovství Andrzeje Sapkowského u předchozí ‚lotovské‘ knihy <emphasis>Psí zima</emphasis> (2008). Nejnovějším příspěvkem k cyklu je na <emphasis>Psí zimu</emphasis> přímo navazující <emphasis>Žár krve</emphasis> (2011), ve kterém autorka se zábavným cynismem (sobě vlastním) dokazuje, že mnohem horší než milenec, který po noci vášně beze slova zmizí, může být ten, který se vrátí.</p>
<p>Do třetice všeho dobrého, akčního a erotikou prodchnutého je série o Tině Salo, momentálně čítající pět svazků (2007-2010). Zhruba v době, kdy dívčí srdce a kalhotky začala dobývat pobledlá a unylá suita Isabelly Swanové ze <emphasis>Ságy Stmívání</emphasis>, přišla Neomillnerová s přitažlivou upírkou, která v současné Praze bojuje s protivníky lidskými i nadpřirozenými. Autorka se tu mezi řádky vyznává ze své lásky k hlavnímu městu, byt nejnovější díl přesunuje děj do šumavských hvozdů.</p>
<p>Velkým koníčkem Petry Neomillnerové je magie, o které nejenže pravidelně píše do zmíněného časopisu Pevnost, ale věnovala jí také několik „kolibřích“ miniknížek a dva svazky z edice „Magická knihovnička“ (2010, 2011).</p>
<p>Kromě toho je ještě na místě zmínit Neomillnerové zatím nejambicióznější projekt, román <emphasis>Dítě Skály</emphasis> (2009). Svět černých mágů, velmi tvrdých školních metod a vynuceného těhotenství s děsivým koncem je zbaven všech berliček, pomocí kterých překonávají své nelehké osudy hrdinky a hrdinové ostatních knih. Tady chybí i chvilkové rozptýlení v krčmě či posteli, chybí dokonce i naděje, a to takovým způsobem, že po přečtení budete ještě dlouho a rádi pouštět v tramvaji sednout těhotné ženy, jen abyste od nich mohli být co nejdál…</p>
<p>Část své práce pro dnes již zaniklý server <emphasis>bdsm.cz</emphasis> shrnula Neomillnerová do sbírky <emphasis>Hry na bolest</emphasis> (2007), která − přiznejme − mírně zklamala některé její fantasy příznivce, ale naopak potěšila znalce tohoto extrémnějšího žánru. Takže pokud se domníváte, že zkratka BDSM znamená Budu Doma S Manželkou, nechte klidně <emphasis>Hry</emphasis> na pokoji.</p>
<p>Petra Neomillnerová je tak kvalitní, úspěšná a plodná autorka, že možná záhy poté, co tato kniha vyjde, bude nutné psát nový medailonek. Ale to nevadí. Hlavně že bude co číst…</p>
<p><emphasis>Filip Gotfrid</emphasis></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>Petra Neomillnerová</strong></p>
<p><strong>Hon na lišku</strong></p>
<p>Ilustrace na obálce Roman Kýbus.</p>
<p>Grafická úprava obálky Dagmar Krásná.</p>
<p>Odpovědný a jazykový redaktor Jiří Popiolek.</p>
<p>Autorský medailon Filip Gotfrid.</p>
<p>Vydalo Nakladatelství Epocha s. r. o.,</p>
<p>Kaprova 12, 110 00 Praha 1,</p>
<p>v roce 2011 jako svou 332. publikaci.</p>
<p>Edice Fantastická Epocha, sv. 6.</p>
<p>První vydání, 280 stran.</p>
<p>Sazbu provedl Petr Teichmann.</p>
<p>Vytiskl Akcent tiskárna Vimperk, s. r. o.</p>
<p>Knihy <strong>Nakladatelství Epocha</strong> můžete zakoupit u svého knihkupce</p>
<p>nebo si je lze objednat písemně na adrese:</p>
<p><strong>Kaprova 12, 110 00 Praha 1 − Staré Město</strong>,</p>
<p>telefonicky na čísle: <strong>224 810 353</strong></p>
<p>e-mailem na adrese: <strong>epocha@epocha.cz</strong></p>
<p>nebo na internetové stránce: <strong>www.epocha.cz</strong></p>
</section>
</body><binary id="_8.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAdABcBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AD/2Q==
</binary><binary id="_9.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAdAB8BAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAA/9k=
</binary><binary id="_10.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAdABQBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AD/2Q==
</binary><binary id="_11.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAdABoBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAA/9k=
</binary><binary id="_12.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAdABQBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AD/2Q==
</binary><binary id="_13.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAdABoBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAA/9k=
</binary><binary id="_14.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAdAAwBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
P/Z
</binary><binary id="_15.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAdAB8BAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAA/9k=
</binary><binary id="_16.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAdABgBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AD/2Q==
</binary><binary id="_17.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAdABUBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AD/2Q==
</binary><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCAAfACIDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD+zH9r39sbwN+yf4X0mS/s
J/GPxK8Yzpp/w/8AhvpMqrquvXks8doL28cJK1ho0FzLHC1yYmlvLtksbNHkaaS2z/htY/H
FvCP/AAt39qz4u2Pw4tmszrt18NfCA8P+EvBngHTZczxWHirxpf2914h1rVbaBoo78rrNnp
8V3vtoIbkku/5jeE5bb9pj/gsd4om8RFNS8L/A/Spbrw9p0pN5p8c/g3RdLs9JaJHcxQzN4
m1a78QyDy5N1wqg4WNAPdv+CnP7O37Zf7TXiPwb4K+DOjaNN8JdG0ee91iS88a6XoKav4ov
5HjkbVNNvZI5LuHSrOGBdPR45oEmnluEKysdoB9Z+Fv2y/2Nta8TxeAfCv7S+hjxHC6QRNJ
r8zWd9cTMlpGq6z4i0yfw7fzO5URkXEiszeZHk5YeOfAv/go74V8S/tD+O/2WfitFY6D438
O+OvEHhbwV41gmtIfD3jizsblv7IS8hSdotO1y/tdojezZ9Lv7hoktktzIFb8FPEH/AASA/
bj0jQ9U1e/8I+B7XTdC07UtdvZo/iBoTyCx0q3e6kiFsryNJMsEc0qxKymUIFEkbsM/m3Ya
nrmmPp3iWLVpDrek6tFd2Gti6m+2Wj2ZBtJrc3LNJbyQXVojR3Es5kBg+YhNuQD/AEWMD0H
5Civh74M/tfeGvE/wf+FPiTxHeW03iHxD8NvAuua7KtyNsus6t4X0u/1SRdsIXa99cTsNoC
4PAAxRQB+dvhTT4/2b/wDgr7rNpq9uNO8N/HjR7s+FtUnQQQ3k/iPQNNuvKEhCrLNaeJ9Ln
0UqhJUvCXIEik99/wAFVPij+2D8Atb8GfFD4M/EPV9A+EmoaT/YniizsdN068s9C8VQXEj2
9zdtc6bdTJb6tZTbYpnlVPtFs0RQMsZb9Fv2mv2XPA37THhS00zW5pfDXjXw5L/aPgH4j6R
BG3iXwbrCNDIs9pK+w3djPJbwNd6fNMsTvDDcRNHcwxyjI8Eaj8TPC/hKXwH+0v4c8OePrT
S9Lj09/iNoElhqOj+OdLiC28d14m8Fa+LfUNK1p4UjbVI7Qatp93c+ZPBKoIQAH8t+u/8AB
Qf9uHWLO98O3Hxo8Q3llq2l3Wn3ukx6VoV/davZapF9mngikh0tbuNpre5e1xGsTxl2ZW3x
hx8cXvw08f6B4wt/h5rvgzUdM8Z6pqOkQWXg6709Ytfa68TxRHS7W4s4Y5JbeW6j1Czu5bW
5jW7isZ42eGNzX9s/g34afs26bqq+Ivh18EPAtv4hMguINT07wZ4c0q6trkK5WSC6u4IpLK
RS74ktIhjcxHJwfMvh/wDsN+C9K/aU8e/tVfEG/h8YfEHxPr0up+E9DFmkfhnwBbLYWekwS
WyyRLca94hWyskX+2b9IIrORnfT7KKQi4oA6/4T/sk+EvCPws+GvhPWDc/2v4Y8AeDfD2q+
Q8Rh/tLRfDunabfeSQgBi+1W0vlkAApggUV9hBlAAz0AHOSePU96KAP/2Q==
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAMGAiMDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD53uSxKsMZIqNSxjzjnPfp
SO2QMj+lGSVAz3xz3FJ7lITJDEkqV9D/ACpfnAICnBH501sjBIyue9aumeH9e1q1kn0nSLu
/hiYJI0CFlQ4zg+nFJIZlM+Tt3HOencULgfN13cZFbv8Awh3itT83hy/4PeA8Un/CH+Kuf+
Kbvx3/ANUfpRZ9hXRkO2CGGQOik4/WkbjDBc9OhHatkeDPFu4D/hG9Q5/6ZEg05fBXisqD/
wAI1qAPbERp2b6AU9JvktrgqBuklZVGB1H9atalp6Qxy3kbHzN2dpGOvBH9as2XhLxZBeRS
S+F9RMSt08k8fjXSTeGPEM1u9u2iX7xsCCvlE49waVnuF0ec7huAMfPUqxwK29Btot0l1gq
BwqkA496efBPjBTz4W1B8HHMLZP41s6V4P8QRgpceF72KaNtyym3Yhh6ZqrOwXQ1pBJH5TB
fJYYIOCv4nrXH3kbWt29sw2puyoONpHbBr0RvC2tyxbG8P3hVh8y+SRXNXPhLxO1zILbwxf
rHu+X/R25Hv2zSUWK6OdUrJlAjMGHAJyAaCA+WZRGccY9K3R4M8VOMf8I1qW4Z58kjjHtU0
PgbxRNMIv+Ea1KJSfvtC3y/X1q7MWhiwWlzdTeXEXEpBOcAg11NlBHaWy26hGQ43nuT756V
ox+FNZ061CroWpSu/3iIDncD1qlNpHjR54lh8N6jFDuHLW5bI/pTswujM1qBmxcphIo1+aP
GVOe4IrnD8oKhFEZByHTgZ6V6JeeGvED2NwP7FvGMiHAWJhtOM9K5Y+EPFwV0GgagisMnED
EN+lFmLQwtwyVEiBThuDjaalWJsttQluwj9ffNap8KeKB+7Og38YJ+6LYlQKWTwz4mWNEbR
LsrtyMxt83p9KVu4zR0zT4LbDySrLIRlnABCqeowf51d+UxECEMgPJ2/iDmsQeGtblX5NKv
4y3domO3/AOsa6OHRNWhtYV/s24R/LUFdhI6c1TVtRI5fWIkjuRLGEaM9s4Oap20JvLiOBA
rhvl3HAwM5P5Vdbw54gMhB0e9XJLf6gkA+3tWlo/h/XotSWaTSbhS8ZG4xkbTnHNF7oZZeR
bOyYR7I1jTghs8Y9K5a8MUt1K6oqoXO0KeJB612uqaVrSac0KaXdNJLhANmQB3zgcVzQ0TW
g4A0S7OOShj2j8PWjRaMRlFImKsgVcdPl+b/AD9aURu8mSodvUYDVsPoWtSmQvo92pb5sGM
4Bx2A70o0HXJIWV9EvMk5BWAkbhxjHpVaBqY3lSFB8iMAecjAOO3+fWtCw0o6iwIj2xrw27
HJ/ur71oWvhPW5HMc2k3MS4JZzCfm9MCtsaTfWMaRLpdwDtG2NImOfqe1LQNSHYqWyxRRBF
j4XIGVxXN6taSRzmZ2VldzypII46c9K6W30/wARXt+N2iXqRsOpgbOeufepNX8Na41pvXSb
qQqwOUiOfrg9adtQOHUJvyU2HsWJzilC7BukUEMOcrkn/CtxdA10RkPoV2WzkZgOCe2OKjH
h7XOn9kXoBOMNC2BT9A1M2GJbh1ghZmPXG0EKvrn24rprOwW1hL798hwWfGCT9PSsX+wfEw
OU0S+AzgbYiCP06U9fD3igqc6FqLMepET+nf2o5kFmaq3arfSW0kQQhQY2yDux15qyNm4eZ
tjJHAzgDj0rJtfC/iUXMD/8I/qYRWHzG3brnP0xWlrvh3xQ8sSp4evWRssRHbORknHpQFra
GVf6cku5reRGmY/MA2AR6j0xV3T9KgtS0eCXdgVfIGemP1pmmeF/EaXu6bw/foijIL2zAfy
61pX2kavFZzPFpF6HxtGIWOc98delT1sDONuvLaeRraYyHzCTu478cD8aru8sp2SZIzzleB
7e1aw0LXQCG0XUA3ZvJOT+Q/SozoevqhUaPeBlPGIW79e1U7BqZu+MyoWAb+HHeuqshFBAi
gIXXq5wdp7nH+elYv8AYviAfP8A2LfEn/picfyrX0TSNbjWbzdKvEbIIJgbk/lUsqwzUrRL
2JFOI8EHcpAPvmpY7eCGBEjdMoPlwRlv8PrUWreHdbuLveNMvWRI88Qtzz0B9eayv+Ef8RD
OdF1A9iDA3X8qVm9w9DZsryOeIrJHsnR8Mp6D0x71OGDgKGXGcbWxkZ9fXvWZpuga9FfGST
Rr1SqHOYHwfbpVeTQ/ENzdNJLo1/ufoRbsPwHFPVsLWQ3UNKSMvcwlfKyPlwMofXHpWS6ZA
DKM4xuI6D8K2l8Oa+R82k32TwG8k/L9eKb/AMI94hV3U6Ne88HbCxGPfinYSKFtKkE8cjn9
2pAIUDHHIB/Gtqa3i1K3hnjTy22HaCeT9ao/8I7r+Pl0S9yP+ndv8K6q00rWmtIT/ZN3Hgb
SGhIx79M0WYzhfLCgkKN567R39KtafAbi6Rc4VPmbJ/THWtG/8Oa3HfyeTo966sd25YGIx9
cZp1joGsLdeVeaHehXXG4QPx3od+gGkcjooyBg8ZP0+lYGsWht70PsTEnIAHCt6V1q6LqqK
qDS7sY4/wBSxxj8Kw9V8O6u9wqWvh/UeOXIgbAPtxS1QHO/P1Q9Bn/69aGkwNJc+ZIwCxjC
DGMk9qkXw34g4LaDqAU9M27nH6fzoHh7xCJFLaJqODjObZxke5xTA3izbSrlcHgA9PeuYv1
ltrxhGxCSLkKp4weozXXXWkauYJl/su7BKnBETYPH0rlT4f11TkaRekHrvt34/ShIDN3fLh
jgk9SelAkO0qrqMnqBzWk/h3WPLDf2XeZxnH2ZgP5ZqSHQNUVfMm0a+Hf/AFDY9u1Oz2Axf
n3Fck89ae/mMQ2WBA7mtD+xNWUkLo98e4KwPS/2Pqwt3U6RemTfkD7M+OnbilYGZ2SerMv+
ycDNRAZc7cnPU1YnhuIJmguopYJR96ORSrD6jrVfhR0O4n8KQF+C6vooVSGaZEHQIeOtFVx
GoGHYhu4ooDQhlIG3APPvTQxIVWIOe/elcBgCSce1AGCu7BHqKxZS2G42ncCD159a9I8KX9
3Y/CvWja3DwltQTJQ4/wCWfSvNz/rCD09+K73w+yw/C/WCTnbqMfGc/wDLOtKPxoyq/CY0m
taoDvN7OSc/xmnJr2sLG0ZvZCGOeW5FZkkm45Kj0AqeBCSGJ3N2r0LmPKjRj1bWW5+3zgem
41fXWNXRARfTDPT5zVKKEKenbJq5FbtIQNvy+1WkZyaJF1bWnf8A4/5iAem84q7Hq2rFBtv
psDqu88VHFZuY8hc47+tTuvlK20csM49arlIHf27qqjm/mIxx8xFZs/ibWGJJ1Gccf3qr3U
hY/Lxkdug9azXjZXwVIPXnis2apI1xr2ssvOoTMvT79KusasdoF9OSeg3nmqFvF5jDGCx5r
USJIVwVzI2M57U0iHZEy6trCDc+oz7uu3ecUv8AwkWtscjUJgx64Y1VljLyevYH2qBsLkbR
npxTSFoX38QawFwdRmOPRjVdvEWsDI/tGbjn75qhK+cgE46moQoY8j8qGNI0P7d1ngnUZh/
wI02TXdaMTE6hPnOB85qqkWELMePQmonBILudiKNxY9hQUkiO61rWA8jtqMw2rg4c1kz6zr
DHzHvplyOMyGlmnFzMqgER5zz3rNnYyFixPX7vasJGySLia3qaoAb+ZsD++aausaoBgX0wJ
6/Oc1UEDKpL8DAPWoj1x29ayZaSNH+3NUOCt9MMcffNK2sap3v5lx23ms5ceaBSkZHI59fW
oZSLb6zqrNltQmz/ANdDUZ1PUmYf6bMf+Bmq5jwR3+lPCbSMj6VPKPQsx6nqQ4F9Nnud5xV
tdY1OH7t/Nk/7ZrKIx0yB6VIpVVGwfN3J7U0khGgut6qJGZ7+bkdC5qL+1dTuboE6hNkn++
eBVPGUJJxjgD1pHG1AABk/pRYdjoW8W6tbBUt9QmYKMbt5FUW8Sa1udzqVwN3XDnmsbljye
nWniNmwE5I4z2pNgkjUPiDVXb/kITZ/3zUi65qw+UahORnrvNZTw7AuTzjp6U6HBfLEAdaS
sgN2PWtY+6uozZ7neeK04fEGrRRlE1KY56/Oea5dXJOAcduau27fMkZ45wTWi8hWOrstc1U
yCVtSuGYcBd5Kn61tTa9q0cSMNUnyPvfOcKPaue05YWB8lwwHXjmpbswsqqxJIPOP61tFW2
MJJN2E1DxZrLJsXU5mPTIc1z02t6y/zvqM+f8AfNXprWJiojjxnvnrTVtxHgMoJXvjkU7Fq
yKH9qavnLX86r/vGqkmr6qJWA1Cc4PHzmtOSBsk9CO9ZNzCY58EYLAGjlK6jjrOr7cDUJsf
75qeDWtYHB1KcY6fOaz2jKHnr2phO1yQSOwNC0CxuDXdY4/4mM4HQjeaemua0Xz/AGlOcc/
6w1ixu68YGCe9X4Cn+sPGeOapCsi4fEOshMnU7jP++aYuva0XD/2nPkd95qtIIupbge3Soy
QX3dQKYrIvtrmtDn+0pyOpPmGmDXtZY4Goz4H+2arOpkcEAgU9YeemfajyCxej1zWFbI1Kc
nuPMNTf23rzsSupz/XzDVa3ticttx9atrGFyAOMVSjcTCLWteXk6lcDjr5hqYa3ragn+1J/
qXNVzDuA+UAVKLbP314qrWIY6PXdellAGpXCoP8AbPNasev67GoX+1Lj6BzWakShtoIz6+l
JK4VSoweMk471VhaXNNvFGvIOdVuOf9s1Tl8V+IDkf2rcEHoA5rKkkyCGOWPOTVVick9iM8
1EmUkjSk8Sa6+T/alx/wB9moTr+vYLf2ncKOnMhqkv3gR9abMwYbScD86guyLLeJdZVSo1G
cY/2zVZvEuuSx4/tS55PTzDWbIGYn37+taWheHtV8Raomm6RZtcXDcseiRr3ZmPCgeprGco
wTlJ2SLjG7skRjxBriLtGoz8nP8ArDU9r4h1z7VGf7SuAQwOd5rQ8VeF9P8ADtxbWdl4jtt
YuSp+1C2U7IG/u7ujVgRDZcRr0wwqKco1YKcNn5W/MqS5XZm/49nlm8a3lxKd8skcLMTnJJ
jXk1zcZy27OOxNb/jNifFczYH+ph6jr+7X8658MOcjr69TWb3BbE6hSOv50UiMjICVGaKBF
dtwwCMDH50u1PLLE/hjrSzKSBjAI7dqZkAcZwOcE9KwZSBchvmbCHuRnP4V2ukho/hfqabu
t/GwA5z+7riDgZ4IB5ruNGdP+Fbaq0kYH/EwTCjjB8urpfEianwnOxxDgsffHpXsXgXwP4P
8X6VdXaSaraS2jBJIzKjA5XIIO32NeRwjfnGd3Xmvd/gcqromvbSd3mpn/vg1x55VqUMHKr
Sk4yTW3m7GmFipVOWSujkrG2+H9zL5UsuuWSk7fNcxyAc9wBkCt/VPAsegJFqRmbVdHcDMk
DCN1z90nORj3rktO0nULi7ENvY3E0sjkYWJieT/AJ5r1vxRd2/hz4ZQ6LeXCtevCsIjB565
J+gqMTWqYetRhQqOXO7ON76dWnurfcTTgpxm5xtbZ+fYzrnwl4XsvCKeIjJqL27IsgjDruG
44x0xXETSeCSxLwa3jviWPkd+1elXFtc6p8E7SDTY/OnkgiKJkLn5+eScV5XeeE/FEMLTXV
jHbwL96SS4jx+HzVllmIVb2sa9Z3U2l71tFsOvTcXFwhpZPYsa5oXhSPwjYa3pVxqLveXBi
EM5QFVX/WZwPTGPrVvXtc+HeuXcdzNo+r2kqRrEXtnjAZVGBkHjOK5HZM0QjZ28qIkhc5HP
XArK1FjHG20D/wCtXr/2e7KVSpJtN2d7aPoZRra2UVb0PWdf8FeDfCml2Op3U+sSRXTBUER
jyMru5yPSqMGjeBb/AMManq+n32prLYoMxXAUEs3C9ByCf5VufF9iPh54cl9Zo+nvDXkiXD
xxlVZgGxkA8HHrXj5VGvjMMqkq0lLmfXont9x0Ynkpz5VFbHpPg7wp4a8WxTwSPqNtdWqoX
xIhVs8ZHHHI6Vz97beArbVbmwm/txPIlaJplMTDg4ztxmut+C77tV1nGdvlRHn/AHjXI6n4
S8Sah4n1D7Jod28cl1IVcxlVOWPOTgYqo1n/AGhXo1arjCKTWttyOT9xCUY3bv0J9e+HLWn
h1fEvh7VBq+luu9js2yIvdj647+lcSsQR8454wK9ynubHwV8LG0C6vIJ9TlgkT7PE+7DP16
dAM9a8UKLG2WkycdfpXbk+Ir14VPau8VJqMrWuu5niYQg0o6O2q8y/ofhzUfEeprZWUanA3
ySMcJCndmNTSaH4a8Saw/hnRNXnTVFGYLi5AW3vnHWMAcp04Jzmu81cf8If8GLSGACK+1t0
E8nRtrAsR+C4H4mvDxNJaahI6OY5IE8yJlOCGByCPfNFKvUx3PUpy5YptR82t2/K/T+lThG
k1Fq73Zm6taXmmX82nX1s9tc27lJI3GCpqlGA7fMx/wB7tXtvxd0+LxD8PvDfxBgiC3U8cc
V2V43Bl4J9wwI+hrxWEFQBxx3q8Di/rVLnas02mvNblVaapuyLFsdPNwBqS3LWwOD9nZQ49
/mGDxXtt18DvBdppNtqF340urKG7C+TJcpGqlmXcB9cV4M+F3nOeowK+jfjAu74K+HtwH+s
tuT/ANcTXmZrOsq1GFKbjzuz/pnRQUeSTavY4bVPgX4pt4WutCu7HXrXGVMEgVyPoeD+Brj
ZvAXjSHeJfC+pLszuP2c4H49Kp6ZrGraPKJNL1S5spByPIlK/p0r2nxbr+t3f7OOhXtxqU0
l1qEwjuZc4Mq5fg47cD8qKtTG4adOE5RmpO17Wf4OwRVKabSascj8PPAXhjxjfXWlXj6vpu
pWcKySgPGyNzg44yOvQ1na3p3w30TXb7SJ/+EjnkspmhZ0MIDFepGRXVfs+Kq+MtV9fsI/9
GCsrxd8PfF+o+N9bvLTQpZbee8kkSUOmGBPB5Oaw9s1j6lGrVaioprW2rL5b0lKMdfQreF/
Dfwx8UaudNS/8QWEogefdP5RUqi7myR0OATXD6boV34g8RDR/D1tJdSTyMIgSOEB+8x6AAY
JNT3thf6HfSWsrG3utpV/KlDEAjBBKk9fSvc/gPpUGn+EtY8SyRhrh5WiDEciONdxH4k/pW
+MrSwVGeIjLmvZJPv8A1+RFOKqSUWrWPN9b8L+B/A8403xHqN9rmtBQ0trprLFFbk9AzsCS
fwqvpGk/DnxXeppdvc6p4b1GchbdrqRbmB37KSACua5lLPVfFfiST7PBLe6hqE7SbVGSxY5
P4D+QqfVPDOp+HtXfTtbtZbK7j+ZcdCOzKR1HuK1jRk0qc6r9o1ff/wBt2sLm6qPui+JPB+
q+D/EH9la/btj76SwH5Zk9VJH6HpXpvhT4T+EvEHgqPxP/AMJDqOn2x3iYTpH+6KnDZb096
67x7ap4p+BFhrsq5vLaCG5SQ9RnCv8Agev4VB4Vj8r9mbVkJ3AQXZz+NeLVzCtUwsZxlyzU
+R2OqNKMZtWurXPOPFfwe17QojqelsNd0ojcs9ry4X1KDqPdc1i+Fvhv4m8WS79PsXt7IH5
7y6BjiX168n8Kk8EeM/EvhvWLKDS9TdbWeaOOS1l+eMgsAcKeh57V03xi8YeJJPGuqeGY9R
eDSbRlRbeD5A4Kg/Njluv0r0faY6E1hrxbavza7abrvqY2pNc9n6Gnqnwh8MaP4JuvEN14p
ub+K1Q7jZxxlXcNt2qSfU45rkfB2k+HNZ8RWmg6g2pwNeS7IJo2jZV44DDGe3UV6Fapj9kt
wADwTjH/AE8V5x8PwT8RvDpHAF6n171jhKladCu6k23FtJ7bIqooqUbLex1XjPw34W8CanD
p0Nzqd1eXMBlXLRrGgyQM8ZPQ1teDvBXhjxpaXF1DealaS2zKsqOUIJIzkHHTg1Q+OKn/AI
T/AE88f8eK/h87V1XwQkVtO1mNowHR4gWx94YNKeIrxyhYlTfPo7/OxKhF4jksrHlmtf2Hb
3jwaObopC7K5uipLEHAKhRxWXCfO3OcE9gfSi7hnbVryIruZZ5Me/zGr+n2YWVfNXC5+b2r
6+jFqCT1PNnJJtna+CvBfh3xZ50Ek+pWl1BGryHKMj54+U49fWuH8e6ZoWj65Lpeli9kntW
8t5Z2XYfXAAz1r2f4ZW6W+sXyxjgW4wR0+9XmHxC0W5l8V6rfxDfF9ofcf7vPp6V4tGdR5l
UoubcVFNLzZu5RdCM7K7bR5g27LLtFdb4D8L6J4u8Qw6Je3d7ZXMyuySRKjJlRnBB5HFVLf
QLq405r2ONiiMFUAfe9cV6H8LPDdza+N9N1OdDCF8wKGHLDYa78e5Qw1ScHZpNr5Izoyj7R
RfcuXfwN0RLl7HTfGUf9pRjJt7tVBORkcA55/GuW1r4U+MtFXd/ZBvoR/wAtLM+YPy6/pWv
8XsL8Srl1GH+zw/MOo+Wm+AfEmvL4h06yTWLoQvcIjwmTerKTzwc/pXjYV476tHEKqpXV7S
X6o66jpc7g429GcG3hvVrKdbjWND1KGxBzIwiMZx7FhivR7f4Z+D5vh8fGX9q6utkkJlaHZ
H5gwcFfTrWr8U4LjUPHDxXMjyW0EKCGMn5UJGT+JNdVpGkyXfwKk0i1iLySwyKsfqfMzUYv
F4h4Shiebl55RTt2fr+YU4w9pOmleyZ4qLf4evj9/wCIj/2zh/xrau/C3g+PwVH4i0nVNRm
aS5FssFyiKdw5bOPbv706/wDAWt2Vt5v9jvEij5nd1AH1JNZlvayww+XdSOYUJdYieAx6sB
9BXvU6CquMqNZtJ66pq3Y4pVeVe/H8DufDXw98L+I9Fn1G3v8AUrYQMUkjcISMDdwR1GK56
3034f3UywnVNXsgx2iaeBGQH1ODkCvSPhfh/CesYwzNKQAo/wCmfSvPNP8ACGv3kgih0m4B
Y9ZFKqvuSa8rD1ZPFYinVrOMYNW1Wl1frudEl+7pyjG7ZJ4k8A3XhmCK9FzFf6fKQEuEXGM
jI3D39ar6B4Lv9filvTKmn6VACZbyUfLxydo74r0Lxxf2Gn+BrTwql3HcX7iGLAO7YFIyx9
Pal+JRGg/Daw0SxBjilkSBgnG5VG5vzPNctLNMVOlTpfbqSaUmvsr7VjSVCmpSn0S28+x5p
dP8P7KUwxrrWobTgzq6RA+4Ug1MfAlnr+hy6z4L1SW/8gfv7C6QJPH9McN7etYVl4b1vWbG
4vdN0ya6trUZeRV4GOoH94/Sug+FOoS2PxEtIEYiO8V4JB6nG4cexFerilOlRnUw9VuUNWm
7362a6XXaxz02nJRqR0ZV8B+GfCPi69k0e/uNRsdURCwCyLsmA+9jK5BHpWF8QdC0nwt4im
0SwgvjJCFcXFzKpEisM5CgevHXtXSfE7f4O+LUOuaQBDJIqXoC8Dfkhx+OP1rqPitpVp4x+
H2n+OdGTzHt4hI+3qYT94H3Rv615McbOOIo4hyfsqi2vtI6/ZpwlC3vR/FHhNncwJKn2tHk
hB+dY3CMR7HBx+Vd94k8O+DdE8I6Tqwl1eTUNXh8+GzaRB5a/wB5jt6Z/OuP8H6E3iXxhYa
SMLDK++eQ9EhXlyfwBq94215PEvjK7vLVcWcWLWzjXosSfKgH16/jXsVeapiIQjJpRV3Z/c
vm7/cc8bRg3bfYreHfCmpeJb9oLAIkMKeZcXMx2xW6d2Y/06munsNCj1fTr3QPB3iK8nmhz
JJZzYhTUQBy0eOeP7rE5HNdb40tx4G+Emk+GLPEd1qpEl9IODJgBmBPpkgfQV5Jp2qXWj6t
aavZy7J7WUSIy8dOo/EZFY0alTG05Vqbsk3y+dur9X+HmVKMabUWr9yhcI0G+B4mjaNirIR
gqR1BFVoT/pKfL1YV678a9DtFudK8WWMXlpq8f74KOC+0MG+pU/pXktuAZ4wv94ZruweJWK
oRrJWv07NbmdSn7OTibfjBW/4SycKOfKhwAP8ApmtcyQxkICnIOMntXReOH/4q24HU+VD0/
wCuS1z8bI20Pg/7R5xRJ62JWwAqBhtuaKVo1LE4H6UVNhkTuA2Su4EdDRjMQXpz19aWT0BV
RjPApq4wQDjPPPSsWUkAUkNn7q474PNdvoiF/hrqTcEDUEB3H/pnXDfebpuPpXoHhhBJ8MN
WyOP7QTP/AH7q6Xxomp8JiwoO3617v8GEEei60BxmRCP++DXisKAJnAxnk16R4X+IOieE9N
mtLTRbuczEPJJLcLlzjGBxwK5c6oVcRhJUaMbydu3R+bQ8NOMKilJ2Rj3fjTxHCspl1+78v
JGBJjIz2riL/W7i+uWllldyT1dix/M1d1t9N1C8MumW11bRliWjnlV9uTnCkAfrS6Po9s9w
kupLK1r3SIhXY9uSOlexRhCEOaELfJX/AAOWTu/edz2m4UXH7OlgJGO020JODjP7yvMorcy
Rg9VGAD6V6I/jPRrjwxH4ek0G4+wJGsagXA3YXkc461ii78JAAjRNQI9Ddgf+y142VU6+FV
VVaT96bkttnt1NsVOFRx5JLRJdf8jFj0ye5s7me3hzFZoHmkY4C84H1Oe1cfrf3GIGAB/Sv
UtW8S6bN4ZOiaRpB0+B5RJIxfeZMevfrXnV7JpQvGOqw3UtuF4S2kVC3POSwP6V7FOrWnCU
6sHHXRaN2++34nPGMFJKLv3Z6l8YBu+GHhxx97zocY94a8gt/mix1Y98V2niT4peHvFOgW+
g3fhm+t4LdkaGSO6XchUbR1XniuJiMe4mLckYY7Q+M47A4715GRUauHoOlVi07t9Or8mduM
lGcuaLuev/AAVH/Ez1khePKjH/AI8ar6T46u9B8a6lDqM0tzpkt06ursWMWGIDLnt6j0qp4
O8ZaR4Wtpmt9Iup57gKJHaZQOOwGPesLW7nSdS1CW90+0ubWSeQyOksiuozycYGetc6y94j
HV3Xpv2c0knp0673XkL26hShyS1TOl8a+C4bLf4j0LE+k3I8x/L+byiecj1U/pXnYjL3lvE
cfvJAn5kV2vhbxbqWgzfYyovdOl/1ltJ0wepX0+nQ11Nt4b8G+IbtNZ0JJZZoX81tLEqxHI
PuOnsOK6FiK+XU3Sxd5RXwzX4KXZ+exPLCtLmp6Pqv8jT+KWm6Jd6DpcGr6g1jDDN+6ZVJy
QuMcKe1eM6jo/gF51nbxU6Mg2spjfB/8h13vjfx1pOpRnSdf8PanZywPuBWVVZT06EcivF3
axS+jfUo7h7NnIZYWUSEdsEjArhyjB16eEUakpRersnFp37bnTXqxdTRJ/ee8apYadN+zLN
bWV19rs7e08yGcggttlz0IB9R0r5mduuBXtifFbwva+B/+EQHhfUTphtzbFjdJvIPUk465O
a8hv8A+zmvnfSo7iO1x8qXLK0gPfJUAVeT4evQdWNaLV5Npu2z9OoYicJ8ri9kZz/cYAdq+
jvjB/yRfw8CCP3lt+H7k14JpcdgL5G1K0uLqEcmOCQRlvYsQcV69r/xH0vxd4XGhX3hea3g
jKNC0d0N0ZUYBGVx04wa0zChWqYihOnG6i7vb/MVGcYwkm9zxeNNz8ZJzwK9p8QRlv2afCs
ZXaftI49syV5pDp2yZihIXdlQ3Uj3r1/XYVPwB8ORnkLcDGfrJWuYp8+H/wAa/JiovSfoZn
wFhMXivVMrj/Qxj/vsVyXjKSSPx/ry7mA+2ynAY8811ng/xVonhB5bqHSry7vbiIRu5mRUw
DnCgD1qpqV/4O1rVbnVZtB1VJbiRnk8u8QKGPJ4K1yRpVoZhUrum3FpJbdPmaOUZUVC+p5m
LSWe6MaxMZGIVFU53Me1fQHwfd7HT9b8Daqqw6jbSGQxbgfldArYx1wev1rnfDur+CtEvkv
7LwrdzXcRykl1dK+xuxAxjPvXMfar2HxLJrtlcyQ3/nNP5o9STkH1HtTxlCpjqc6DjypJNN
23+Tenf1CnONJqV7nLtb6r4c8TTRQvLZ3thOV3RkqylT1z9Ktald6r4h1Jr2/uZb29mIUM5
yT6AAdPoK9K1TU/D/ilY7vxFo81tqBQK17YMF83/eRqzrDUPCXhe8+16TpV7qWoRn91LqDq
scbf3tq9TXTGrUUVKVJ+0St0t9/YlqN9JaHa+OpY/DPwVsfDbuPtc9vFbKmeeMM5+g6fjVX
wtEV/Zu1WMjJMN2SPXmvPdS1PUPEOtNqeuzyTk/LtTChF/uqDwBXZ6f4+0nTPCv8AwjcHhq
eWyZHjctcjc4bO49OvNeHVy2tTw0YQXNJzUpbW/E6I14ubbdlax4ppaH+39MVV6XURHf8Aj
FdX8V7bf8XNebB5lX/0BaLHSLV/EVjJZRzJELiI7ZWBYfMO4GK6f4haZHL8StWup0cxvIpI
TAbhB0zXtTd8XB2+y/zic6a9m/X/ADNyGFh+yy8WMnBPT/pvXm3gBXX4jeH9w/5fE49Otd8
3jTSYfAx8IHQLo2RjKGT7Qu/Jbdu+7jrXLeGdQ8P6Br8Or3VnqFxLbSeZDHvRVHGBu4yepr
hw9KrClXi4O8nJrbrt1NpyjJxd9jb+OUIk8c2LLLtk+wrgHv8AO1dB8CDP9g15ZlIxJDjn/
ZbpXJ+N/EmheNbuLUBpt9bXUERiWVZUaNhnI3DGR1rU8D+N9D8JWU1taaXfXMl0weR5ZkHQ
YwoA4HJrKeGryypYVQfPoradHfuNTgq7nfQ5+G2tr26ukt8JOszkhjyfmOeavWumy3VzHZW
sRaeRxGE7sa0rZPBVxvuIbDVUZpSxxcJlMnJH3eRXS2GtaRp8cp07QZxfNE0cF1NOsnUYHI
//AF19M8XVjStTpScvlb56nkSpw5vemrfP/Is/DIOmt6jA+C0MIjJByDh8Vn6jZC78Q6qki
5jlnkU57ipvCOp6f4eZ5vsd1Nc3KBHZnXbnrwPr61vR/wBk3tzLcfYrtHnYu371cZ79q86E
atLMKmIcHyuKSem68rjrTg8PGnGSunc4/R/Dps1FsczBWIQleOTxx611uh2rWniyKFwokTc
px2+U1r21xptqweKzcsoyGdgcGq9hLFDfm+a3kklwfmZgBz14rXFVq+IpVaaptJxaW12389
kc9JU4ThOU03e/U8l+LUXmfEi428EwQ5Pp8tc74Xikg8Z6K0RwRexAtjr8wr0L4ix2eq6nH
d/YriO5CBN6uCrjqMjGfauX0m0aDxposZXBF3EWHp8wxTwtKpTy9QqKzjG34HbOpGda8XdN
noHjJ7SbxbdW8jgTqiYDcA5XitpIJIPhHcQxgs6xOBg99/tXMeLre3ufiZdRXDyRo8UYLJj
rt4xnvW63iDTdO8NLo72V3LbhPLLGRQ5yc5zXBOjVrZfhI0oOVnCT22S82gU4UsRVc5WvdH
nF3btE4e5kMrjnazEhf/r1XgsbzUUuBbR7xDGZJCDgBR710k8vhe4YtLZaqV6cTIP6VLd+I
NEh8Ny6PoulzWhmZTLLJIHdwOcE19NLEVdI0qT1e7skl1e5wwpxtecl+J0XwzTyPCmr7WOf
NJz6fu6w/BvjkHzNC8SztLZ3BZUuJnyVJ/hY+h9e1P0bxpofhvR5bNdOvp1nYu7vIgJJGOA
K8w1efTxck6X9pWDutztJ+nHUV4Ect+sYjE/WKbUZtOL0urLfyPS9vyU6fs5Xa3Om8a+GLv
wrqqzwK0umyOHgmzkZBztY+v8AOu4+I0i+IvhpYa9YnfHFIk7bewI2sD9D1rhvDXxE+yaf/
YPia0Gq6LINgDcvCPb1H6jtXXWFnd6TYXF54Kmi8TeGbrJuNLlb95Fnrjv0rjxf1inOk8R8
dN6S+zJdm/sy9dDenyNS5Npbrqv80eV2PiLW9Jsrmy0zVJ7W3uRh4kPHuQf4T7iug+FGmTX
nxCtrlUPl2KPNI31BUfmTVa6TwA8zNt1zTDu+e2CJJs/2QSQcfWrP/CdWmiaLNo3gzTZNPW
cnzr+4YPPJ9McD+leviuevRnTw9JqU9G2kl6t9dO1zlp2hJSnK6XQyfjVrNvqfj9re1dZEs
YFt2Yf3wSWH4ZxXSfAzxTHIL7wRqWJILkNNbK/IbIxJH+I5/OvJNSjDbpMln+8T3Oaoabqd
3o2rWmqWLmO4tZFljb3B7/y/Gsq+WReC+pp7LR+a6/eaxrv2ntD1fW9BHwt0PxJIsga91iU
6fpjZ+ZLXG6R/rghfwrzrwtEl34u0aylwVlvIU/DeK0/iL43bxx4ki1COJ7e0ggWKKB+qnq
549W/QCqng3UvDmka7a6trUOo3M9pOs0MNqUCMRyNxbnr2FZYenWpYVzq61JLW3pZL+vMuc
oyqJL4Ue5fGWx0a8vdHOqa3FphRJdiyZ+cZGTwpryo+H/B7KVPjODn/AHv/AIitjx54+8H+
PUtmm0/VrK7sg4idTGytuxwwJ6ZFeeWH9lm6H9rG7Ftt5FoFLk+nzcYrHKsLXpYSMKkpRce
mnfoXWqQdS8Un957/APEy0gm+BOmyxTCdbQWrRSgffGNufxBr53txm5jUDA3D8a9g1n4qeD
da8EDwlPo2rw2ixRxpIjxl12Y2n0PSvIs266p/oTStB5n7szYDkds44zW2SUq1GlOnWi17z
av2ZGJlGTTi+hp+OY/+KvuiSBmKH/0Utc2D8oA/Guo8ZbT4uulIJBihx05PlLXOkKTwmPYn
tXpyWrMFsQnO44/9Boqwq8ffYe3FFTYegy5XaV+XjHHNRBdy8Ee2afOQXyBgAd+9RZAQ4YD
sQec+9Yvca2EwxYBTtJ6jpXpHhTA+F2slw2RqEef+/fFecFyUGecDABHIrvvDDsvww1ZQSM
6jH/6LrWivfRnV+EpckcKOepzViKNZCAR1qBB8mTnA7GrcRLbUQk8dR1r04o43d6E8dtGHx
s3Ht6CtWGIABtuD6etR20AReTlup4q2A2R1J/pXTCJk3ckDDbgrzUZc9SP6USFEXkketVZn
7A54/KrasRbQkaQM+MEAdh25rmdZYOzE8gcDn3rZeTbhfUVh6lh4Xf0OeKwnsbU49TAjDNc
AkHFdBaAeWoJGKwVbEgLcba2LVv3KovJ/lWMDd7GzHJyQO3Jq0SW3Acn1HaqNvB3JJx6dq0
05UdvQf410Ric0nYmhjWKMvIfl4way57i4tbnfbPJBOpG2SNyrKfY1qPL5cCu4zGCAfb6et
ZWrLJDc7OGVRvB9QelE0tiIXuSan408VajEtvd6obwKuGMsMb8fUiuPu5UdEiki+dSMkn+V
aoZWOP73UVVW2jn1BAwPlh/XrXLGjTpq1OKS8jt5nLWTKxsnmZCV2hhhc9jU62T+Tyg3ZwR
WxNGrZAI65GD92mshUokeSTgk1dtSb6GcloUkRsHBI46/hWoIePuFeOBSo6REZGQM8057mL
aAsDj2BpWQczEMLBd5JVV6H1rU1LXL670TTNMbmysIyI41Pckks3qeazfPlEqrcK42jGM8A
U9pUWP5SeOR6nPqazqQhKza1WxSm1p3Gq7AFktVkRzySc4/wq5G0UxZVXYwXgKMZPvWZHM0
rHC8HqMfrVhAVYYOT656Vi2apGqIYY1BabHcjHJpVMbyow/1acDA4/8A11XB81x5pyBwTVu
yVZrkxgYUD5QPT/Go9QaJBbT3hVIj8oPUZ4+ta40OIw7mO5kGc+9a9rFa29ozkqxODtzirl
nbLPEJApIfkLkVlKRi59jmo9IecbUQAngipE8OTBgUQejAjoa7/TtJjEitIoDKenrW1Jp8e
MoBuI5I71m6ttyOaT2PN4NMNjcxyxqN8bhiAOMgg1LeabPqV5NeXJLyysXZiMk5rt20lZfm
RMMe4qVdOSOIfJufoaxlON+a2o1KWx5bdaH5UPbOeA30rm7nSzK7bW+Yfwg817Jqunobdj5
fbGO1ec6jbhZWMSFSOoxVwnc3jJnGz2MkD5QspHX0P1qCO2ZpN6SAyZyBnFdP5iT8OuGxgs
P61n3llHEd1sQz9eP8K6Ylt9yxprSwyCZxtmHDI38Q9feuvsXjuCXhQcj51XjH/wCqvPbad
lkVLhTx612WkXBt5kc52f0rpjLQ4q0Op0kdkYbjc6jMhyfQHv8A41t2spMYCthVHJxjNU55
I7nTmnCmMQkOVPBA9R7Gp7IjcHY/JgHHqad+ZannTTNSKNZVRw2YxztP8VPlZRxt+gHQVBC
5EgyeOwHanyOFDMRkYyc1mk72ZLehi6vBFOglmfDLwBjA9q5+4smg1mx1gKC0EquU6Z29K1
L25jM++RySOVTsKoSzvdkI2PZc9K7VTTjyy2ZUJSi7oqT/AG+XV7jUr0l5Zn3tKRwrdgPat
K6cXOmLcjaQy55HAPSnKIxAVdQVIwfXH+NVZoUWHbG+4dcdhntitoRUIqMFZIUpucuZ7mPK
3JXYTjvjgmqM3CsQcgcnPetKVBk7QdzZAHtXP6jdxwAhj9725rXm6nRBX0Kl5OPLO7GT1z/
KsKVyXyc4HQVbaVpAXPOT1PpUXlEENj8c1k3c6o6FQKRhmyMnitPStY1DRbwXmmXstrMv8U
ZwD7EdDVQqFBZvTmqxkPmEFuO9ZTjGS5ZK6ZpF9UbureK9Y1lXGqSwTmQYaT7Ogf8A76AzX
OT3SqMqdzAflTZ3Kjj5h/I1jzOy3LAtgr0rKMIUo8sFZeRbvJ3bJprs7idx57VnySCQ7sDn
tT3Vm5IOT3oW1ZvugsPUVMrspWIdxPoaQMwcMowR0xTmjeNskcetRg57DFYPsWTI+JCx5B6
1ZZs428Z71QzxxxUol4xu9vpVQl0E11Jvu844qW3ObuI8/eFViTjrU0AxcR+u4VpcDoPGp3
eMLkK2CY4c9OB5S1z4cZG38M1veNefFt0VzkxQ5xxj90tc6pPQgknsP61xvdlLYkDJjkA++
6iodwP3uvtRU3GOkwXOScjj60xSFVgPmU9RU0qgyHbgA8/WmBDwcBjjkelZspEXzBtwzjHb
ivQ/C+D8L9YJ5zqCDHp+7rgSqiQjbgDqK9C8KxeZ8NNYAHA1FM/9+60pfGjOprEzIix2hed
vQ1q2kYCbifmPaqkKjO1fxq/E/AAAOO/rXqx0OWWxoJnG0cZ5+tTcBTzhqrq+APWh5MBgSM
+ua6Y6bmNhHfglm3H0qmzZclv0qQ5kY5H0qNhjKk8VL1C2pVnfJz69gKy9R+W2dicj19a0Z
A25mP3AOPc1g6tdgQpCpDFmycHPArGTN4ozkG6QBmAHQ10WnRfuwVA6AVz9igkLbgcA812u
n2yQxCJRkjBJ/pU049RzdkXYYFRQCTj161IBk7yVKk89s+1PO0ZxlQe1I3JyBwcfhW5yblZ
wrkFidq8ACq10x8hhJ8zAYU+g9KvTv5aqFTDN+VZN3lSI2+83zEnsPQUPYcVdlSa2L73X5c
rjpVux0tYZIYzywTc+eufSrOl2zXl4ke3IXg+2Oc1ougWZnHOMkmo8zSUnsY8kRCuGXgtkk
daHcLGQpOSBznp9KlnlKMqLGCRzk9apkncdvGOSPQVLNIq+4gRipIUHB5IPNIsDRuGJ6cge
lRTSSLKB29u9TqzSIQDg+nrWdymmhjRkSABiCcn6UFQzgsi9MZAxSZKyY2nHrUipKxA3YAP
Gahl2sSxRIF4zkfhVqO3Hl/KwHuaSK1JGWbPf2q5FEwXKonv8tZSRSZXitGlPDc+la8Nq8P
yxxnOOT0qKF3VhsC/lWlC7Mc+buY9RiudsbbJrK2klkV5GJbpxzXa6Np/kxZAIz3NYWm2w6
lmJznJrrLLzJnWPLbh2FYSkYTuzXs1UOMdjg1rR2+ZBz9KisrIx8EHceprYjiATGMYrhnJt
6FU1ZFNLdUHyj65qCeAbGOcGtR1CjkY/rVC5AdCf5UR8yjmdQ/1JRn2jHWvOtVVhI3PK969
Gv1xE8bD5T0PcV57rAEcz7htBP4V1UlYcdzl52j+6H2Z6Edj7+9UZJHhlCMcSHoccGjUAQ7
BDuAPIz2/wqKC4iEPkTKZBnjB+Zfoa6omrVkW4oLZgsl2djY+UDox9M1dtLlre4GVCjOFQH
I/OsbzGhPyf6TCT8ysMY+voa0IWiMW6JvOU/wAHeOtkzGSPTtHdLlIZC4IKmNl9VI5Bq3bD
MW0tll4+oFcBoOtfYr5YZztjfjLcY9K7Fr+GNjOn+rbGQD3xT3Z5tSLi7F2ScQgAZOf1qGa
6Yxkl/nP4iqk10HRlVchhwc1nxSzREpMCwPTPGK6YRXUwae5DdJ50zqex4P8AdNLGWjO08H
pzT3aNeFK5PU/56U1SZBggkDg7j1roTKSbRPDGWcKeQvLHvimXcgdjGrkYGMkdfxq7M62sH
lRujMB95f5CuZ1PUWSN44VxzjIPT6UJtijFtlLUr+K3TyomzIvBOOlc3JFJeztI7nbnOfWr
zxeYRu+Y9/XNWooFXrgY7itFqdS91aGOLbaSD9OlRug644HHFa80e5NqjLD0qo1o+dxxx+A
qWrGikZDozkrJ07VSubcoW2Z6/nW9MjLEwVC2evtWfJaSsjSEEdwDUNXNUzAmidevGT09TV
d4Cx8z+L0rYuE6MGyT7Vnygr356YrNo0TKyRZJ3r9ParSRrFGWBwemc0wOcfMOBTGkGc4JH
pS0QyldQlm3HqeeOc1SHoPpWpI29iT9SaqyQbjuQe9YTV9UWmVMYoAxUgVumOnrSlQpyRyO
xFZJF3Ght3tVi3ObiMZ53Cq+STnGAelT2/FxHg9GHNaxZLOg8Zkt4pm+XgxQg8f9M1rndwO
AO3v1/Gum8YKP+EsuMoWbyoTjH/TJawDFtTGzOcEEc5rmkndlLYhWPcoODz/tUU7I7nafQj
kUVFhilS82GyM/d75pf4irZ3Z5PpSyNgjnpx7ioiWzkdazY0DLkkPy394GvSPBwI+GGtkn/
mIR8j/rnXnBIIznP1r0rwfx8LtbJ/6CEZ/8h1pR+NEVPhKEfzNweCOtXYuFJzj8KoRkckgA
+hNWIiSMN1J6da9ZHLPcvI2eCOfelc+/4YqAudpPU4pjXHl8sSDiru2Z2bLGRGG5ByfrVdy
rAgE8VH5wKl2+X3PesDVNZSE+RbsGbOOP4RUOVi4xb2I9X1NgzQx/IPUdawDKWbcfy9amYt
O+WJLE1ZhstrZfbz0zWL1OhKwunTCG5BK5RiPwrrNPu0ebYFwV7elcmIjGNp6nvWzpWWcGU
kMnTHeqi7aESVzso2wu7BHHam45ywP4GkgkMilicevpUxUhVJ+56mulbHJYjdAdrtgqDk46
496z57Q3M7MBsU8gnnPpVuRyk5VnxGqjmq5mlkUkfJFnHTk0nYaVi5pUMEKP/eVT0Pf1qzc
lWgKLEMAAnms/TRJJ9oMgCqBhc1edd9uTkcEEZot1Ja94xZITLIQXKrnn1qrdFVcBFOCPmH
cjtVm6mMZYrnJPJHIqq0UpKOsZLEc/SsXds6I3ITbsw3uApHNW4kUAORlutJtcEBvlyORUR
mYEKBnHHHBpWsVZsmYKx6YzyfpTYhM2cISvcmhJHUb1XnuacruGJb5cjPFRJ6lokV3344B7
nPFWY5mU4Dr1J4qjhnP3lX1yc8VagFpG22ScN9BWEi7IvwEyuu0k54znGK37K2kyJWXC9Oa
xrW9ghbFvFk9dx7Vr2ksl3ISckHnrxXLN2Ktc6KyEayKv3yPyBrtNLi2sGIx6nGM+1ctp9p
GyjAEnsDwf8a7S08uCFSVXjoAelefOd9CJRRvxhVAbI9sdqkaZEHLDJrDbUAOEBB9+1Z93q
nkIXZhn696hISZ0ryhj1/Gq8nIO3GfSuetteSYYSUA9CCK07a/V2KzHLdiK1irEmfqUTrGz
lcd+O9ea69cJIZCCN44KnNewX8ay2jY5U968g8TW5trxwAdrHBat6bVy42ucJcE+YCpBb+H
39qpFN0heH7w6r3FXbuMo7nB65NVZBIu2dD83971roVjosRo2z5ozgnhlzVpJ080D/V5Hbo
f8Kh82K4GCoWX++B/OoGt5Nx2TRnJyDuq0yGu5ozTtJGUfLsPut3BxVnStbuDIunXMhMUgw
jn+E9s+1ZSRXGFEsiqnsc1LHH5XzJk5wyMeT71qt7mUoJqx6LpvmLCYphlhwO+BU9w4UZMm
c9yKzNBuxcwhHx5yjkd2FbZgaSMcKBn3rrR5c1aWpk43Jgbc9TgdaUSeWqjf0PHvV820gGF
j3e2OapzWjNwzjdjoO1XzBcoXd65TYpzk1mJmWX5lwucMc5q5NBF5iqGYueduOgpEjQLgnr
0A4po0WiI0hQDIA5PFNZTuYKM+uOlXnXKDaAOxqzHbgwjjBxy3pV8yJbMiK1GWLHAGeSKjc
KZdgGBitC6bosSkx4xg9frWcY0OdvU9yetFxq7IZLVIypznvtJ/Ws2+nWMEcZPAHar93dGN
D8qtuz0rnrg5VnY9D1/rWcpWN4Re7KM8y4YHkjoPeqD4++Mk9fpTp2G9QDk1BKWwOevUCsu
fU6LDMnPHHP5UhjO7OaegVeMfWplwQO4/Wle4ymUAzwMd6hJC8k1fkVADnjPXFUJlyd2Mjt
Q1YV7jS8RYMV5HSoXG6Usvf1pcHoeaeF7nGcUrXKsVtp78AfpUkAP2mPj+Ie2alKjblhgGk
jwJ4wDn5h19KnlsO50HjLA8VXAG5cRQ/h+7XvWBk8fMMDk9q6DxbKP+EnuFyB+5h+Y/9c1r
mW3gAE5X2rlkWti2piKjc8efcmiqwTjv+YopXKFlLGTAAxjrSAMEyee456UP8rjP5ClbcSO
Ov6ViNDHyG4A49Oa9G8ISqvwv1r+HOox8f9s682JAkzxweo716L4TXd8MNZCqTjUY/wAP3d
aUfjRFT4Sop/iPI+tWFlUAMQQO9Ut6xIDLgexqu+pxKPl7c9a9TmRg1c1muTsLDr2zWReag
iZ+Ylu4rNuNQupyRuCp7dqqsssgwDk1MpjUSS61KeVWSNiB65qikJK7hlj3Jq7FYMSqsMnP
OK3bfTcYVVYbhkntioSbKuolDT9MluI8pFuPQk1tHS0hiK+XhgMNu5571o2dstv+7QnDdce
tXZLVp4RwN3vxxWqiZOepx8luG+6Poant1kTHyncDxgda6SLRkc5MZw3bPWphp0YbZBF05D
88Yp8jB1EJZRORvkyq9x0yasXFwzSYX5SoHOKsmJt4Xfk9cnvVuO0RYzPI671Pbsa16HNKW
tzFubfZAbiZt+4LtHcmsm7u3EYjUkkHtWxq7GUrHGdsSdWbt61hyvaoN4BY4z1xUO5rBdWS
6Y7G6ZS3ygDqa2LyRVtmVDyea5O2vGju8ghcnBAHat24JuYI8vtGOSBndz0pxleNkOUdblS
YmVkhjHzdWwetaMUSxQhXcEjuDwPashrhbFnVyiytyQ3zN+Xb8apyahkblZzz06UcyQ7N7G
+qwmQFwMdefSka3tpXHlsNvXp1rnWupnCjlfTPSoTPcZJ3kD61nzFKLOma3tQm9blsZ4Haq
chRJmTeHDDILDFYYuZQTmU+/tSPcvvBJLH6VlJmkYnSo1uiDzvLPfOBVe7uockQpnPQjiuf
86RjkO3Hv0oM8pUKxIVenNYzZpGOp0FreKrBXA3E49v/AK9dlpYkmZWeZVXOAq8AV51ZTlW
BAy3Y+ldJDrTW8a7ZBuA7VxVE2a2PUYNRstPtw0zs7Dp2Bqs/ilWJfeFYD5VHT8a8yk1aWQ
7nlLepzUf9qLkjcCe1cypdWJwPSj4wljjwX8xhVeTxJPdqSY1xjJ+fBH4GuAS+d26BhjHFW
4p4iMM2Mc59a0UEg9mjtYNTidgQ6xsCCMsK6bTtUuCV86Mtn+JRnivLRIcAeZuXsCK2LK8w
67HKAjqp6UnYmVM9ptZRNHgHg9QawfEWjC5tnYRAvjqRS+HdT32sayyiXZwd684+tdQ4hni
OVO32PWsuezMErOx866jby29w6FPkzhuKxxCWl/dqTAeTkd/avb9b8N2NyxzNsB9V/KvPrn
QntpCqTQKo7h/1wa6I1E1odMZJ7nPJb2joQ6hSOOOtVZ7GBlKoJCenaulgSCKZY5okZj1Ia
tFksmgKwWNszsPvGQn860jImUmjhYY4l3IWKn+8wwacAPM2tdbIF4wADg+prS1MxnKmHOeQ
sI4/M1iCCVm3GFlCnn2roTElpdnXaOrW95GCN5LDBHU+4rulVioIYAjnPavPtFuJCY45WA2
Y2SDjHtXcw3T7I1k/dgLknr+daOfQ4K0Lu5PIgX7h9zWPfuDG0cAG49X9quXF0kxEUBDMey
HNKtjIkbSSjtnHUVUX3MLW1Zjx2YVT8pzjlvWq8kbLt2xk+nvW5jEagLuB5UZ/PNRyQHzMr
82eQfT2FbuQlIyxbhAGkyTnPHaroiBjAHA7gHrSwoQxBw3PGTU0jIinGR+FHMJ7mVepGmF+
9xz7Vzl0+HYA8D07Vt3k6tuYfKeeB0JrnLob2wCc+5xik5aHTTiZ88zO+CeBmqN4CIAMDnr
+FXY03uzdFXOWrN1G4JYKANuentWTkdcUZEh+bJ4zUJyD0zmn5aWQ5+6OoFBGeeam47CLja
T0PoKd5oXjOTUZB24AAz3pm7jk81aYh7vk5qNxnHOM9c0bifbsaXaGUEg4B64q0ySLyhgkH
p61GV54qxtLfKD360hTtx6VQJldl+X5n9gMU+3hBnTuNwqwsW4fMARU1vGBdQpgffFTyjuX
PG0ar4vuCDwIYRjOf+WS1zYRmfk/lXUePQP+E2u1QceXCP8AyGtc4VVeN+fwrhktTVbCqML
90/gKKTBPOfyopFDZCrMMYxTCSSTwB/KnOuGPao8HGFHFYsaGSRlecZ+navRvCYz8LNZOTx
qCdP8ArnXnjBmHNeieEpAnwv1kHODqKZH/AGzrWj8aJnrE5udfMODuI6Zz1quLF9vmSDK9Q
PWtlTF98qv0xQZC7Enac9B6V6KjcxKFvpjEBpAFHp3q8NPWJCzspZhwq9qkErjaMK20HBp3
nMeOCD6fyppJA2x1rbRKoYkc89K1YkQx5U844rPjkX5RgDsKvwOAAjEnnA9PzrRKxMtNS4i
chT949cGtaGKMqFbgAZqlbhWO92AQDpjrVsN86gfOAcZxxj1q/M55XZOAvyqV35GSe9NCgK
RsJx3I6U4Eg528k8YqVFySQWDDkjrxmrZlYb5RI+ZgSenHIq3cxotgIkUfPjBx6etOieONT
LIQRH2I6mqk87TSFiMHsuKjVsS1Ma8t2kl8lxtjPG0VzOqLEt28Sqdxb5gp4AFdZd+Ysqzn
kYKk+lcxf2zlw/3lYECUDgHvn0pPY6qbMXaRPuXhRWo2oTLEYLX5GI+/3/PtUFyS6rDsACD
G4Dt71WYt0jGB93HtWaVtjT1K8iiNt+d8ncnkUqtPgbnALdEUCp5Y1U+WgBOPmY1NBZvtEx
OCR1PU0ktR3RWmSR0Bd8n0JqsU5wT07VfnKRxybhlqppGZX3Bvl/vEUmykhEjYnb1B/StSG
wgfaRJlwQDkZ21Q8wwnZGckj73rVuyneKdZViDuhzsPINQtSmT3tjaQAEH8jgn8Ky5B5c2G
TOOv0rbe3uL64acjDk8Kw6UlzabYnZotzBcY7g1M0nqOLtozHEm1iEHbr6U5JWzknntTRGE
k2pnbjoalWPB4I5HFcrVja45pW2YRuM1GHbGR+NSmLCZAwelRhcH1FZGly1BcEMpDHPvWnH
cLkkkLx1xWONj/ADDhh+taFtxg5B9/SoaA0I5mPG7p0q9Y3LLKC2cE+vvWajcqScj1Perlm
rNLtPXpjFYvsVa56Po7kIskJ5YjA7n0wK9N02zle3SS6cjI+4v9TXlPhcPBckl+mGyRwo/+
vXrOmzCQYDZArmduaxy1E0yPUtKt5YyQzj05rznV9JEt20RbOMfnXrNygkhZT6VwuqwG1kZ
gNwPG49aV+UmDb0OBTR3ywdHwvVyvHtRPp8EVvvd2Z2H+rQc/U+ldpEqvGZemT8w7GqElqp
uyEUDnBHatIVDR3OGj8PtfsWeBsKcZduSa6fTfAaSRRiRRGvP8P6AVvSNb6VB5/lbmHCID9
4+prDOu6o0wkku9jDkIowFroU5S+Ey1kQ3XhOfR74SyMHtSQFZRgKfUjtWo0fnDy41GAACa
zm8Ratfzi0nRHt2HzPtxmtvTrWW2hcOCEXjc3LNVqT6mVWL6kNlYLbMXijC5PJ7Cp7mRFA3
NkdMDv7VPdXcVtEF+UEdVz90+9Y5uBLKrLIGPTp1roi76s5ZRb1JkiyCM5GT+R7VI0StAi9
ScnPpSrcRqmyMHC4wTTDPG0e1BkZz+NbOSSMeRkU0EY+WPnPes6+jWOJiDgAdquSuqFix5P
5Vz91eXF3N5FrHlRwxxyT2Ao9okbQptvQybuQuxHQL0Hp9axLqcRjqHY9CK2tUgWygZr1xG
f7o5OfSuImumnnLZCJ2X0FS6qex6EKL6lue6O3YjjA5Jrn57gSyHGcHjNTyy4j2knbWerbi
x5Cr0HrQnfY0cVHQniGFLDqT+dOzyOcgmnqh2quORQVO7b2HNaIzsQNhmPOahAIODzmrZAA
J9O1M8pgMkctyB7VpFXIY3HGen4dajb72AST+lPmbZ8uPm9KYikLuJyT2quoiVVCjBOe+TT
44C4LdQP1p8MBfGfX86vKmABjkVolci5VWA4yQB7VLbRKt5ETz84/nTzlSSfwpkbH7TGMZO
8cD602FyX4g5/wCE5vRnjZDjAx/yzWuYIUMqtu2Z9f5V1fj4Onjq+Yf3IRj/ALZLXKYDnHU
+1eZLdnRHYcFBHylsduaKVVm2jD4FFSMjdMcdR9KDggNnOex7UpZgCCck0KpMecg57elZsp
ICRtOAM12/h1v+Laavzx/aMefb93XCbueSPXk122hN/wAWz1XBx/xMEyP+2dXT0mhS2M/zB
jjGD61KmATk59xVVHAAIO4E5qUSjBwMCvRTMmh5YE4DEHPWpY5N20Y6cH3qopLlV5/Kp41C
gkPjBzz3p9RJGlCqABnxhjjHUitSGIEgY3r/AA1m2ZRgA43Ee+CR1rZhc+V8q7ePXJq0Zss
qq52k5AHA7VdQ5GCc7OfY1SiRzgAeYeoz2rThiGdzkMV6DHFXcylsPSE4JCgbeoznP4U51j
Qjcc8fkalMwCcL8wyfbFVZAxU+hGSTVkWYjuxGO3vSoDInIx705YBtXJ5xyAanihc9vlHfr
Q2GhTn+dWjb5Y+uT3rn5UdUkjVtpDcjPDV1skAceTs+VjnkdBWFqVmVbb19DUvUItGC82nM
eVKuflf0J9/SmQWtjL5vlSOrAfxDr7VBNbO83lKhVgc5znPel8maFpHOcMOvY5qDe3mRQwK
9ztkOAgLN9KbPfksY4FJLcbh3HoKGEsSz/LsbG3PrW14St7K38RWl3qYDxo4ZVPr2qG7Ib0
1KMfhvWJrSS4ksnht1+ZpXGFH1Pr7UlppUN9cizhukhOOXboTXp3jfUkvbO4s7aUTaZKyv+
5HzRt7gdRXmEH2WC/Vg5e2jkDMz/LuA5xioi3JXaCMm1oNvfDGoWl2bfAdzyoX+Ie3vWZbm
WNsk7fmK471t+INd/te9EsTsnl8oynGD7elY9rDJNdZZjKWbOOuTS66m0b21OmtXlnEeyEv
KRgKnb3q5/Z928RE8XzkdRW5oVkftIi2iPYhLflwK6a+0kb1RFCKyAg5xzSqTSdjldSzseO
tp8hmnj8vaV5LCiO0JO0rjHau6l0p01F18rBC4zj2qm2kvGWBAyveuSWp1qZyMsITIdSD3z
VFoyXxj8+9dZqdh8p4JdR2Fc60SltpJAB71nc2i00U1QrJkcEc1PHLt5DZ9qDAyNnofUU1L
eRpfx5wKTNUaNtLukjCIXBOOvSuis4BFhiSWJrO061RQqquXPrXeaLpAaRXnUFBXJUl0HdL
U0tAsjsLv95uue9ehaOnljj6VhaVZcjjao7Y6111rBsVUGOPwrki9TlqPmZc2hlxj8a57WL
VPIYEc+tdMDgAdaxtXQGIt29amTFFHFD7pibJLfKSB09KltLWWeNN67QDyc+lWWSNG8xzjn
HXip7WQeWHRT5W7GT61Cm9jeS0ujL1S3B2xKf3kh2qD/OmaZ4cjlDNORKBxkdPrU95PC141
xcBjxsSJRkn6fWtq1jnZESY7HAH+jxnAQf7Z/pXTTnpYzlFpHMX2mQ2V6qpsSEjKqDyzf4U
XuqWdvGDc3AVguAqn7v4Cs3xp4n06xlewsNl3qBGxpRyIvYdq87WzvZnWWSWV8clydqj/AB
rpi29x+x5kmzumvNNlYtyD1BHf3JqQSWhG9N6r/tgCuXsYLmSVUVy4DYy3et1beNSA7s4xn
cDXQ6iSMpUdbE8l4SpMUUjDOMmqUutW8J2zygsT9xRmsu4ub/UL17Kywiwkh37L/wDXpktx
a6XDLuTfKWyJDy5Pr9K5p4pJ2R20sBf4kXbnUr27tmt7K1fdKANxHK+/tUZ1SPQrAiJlluN
pywOcN/X61h3HiSUQkRIYIP4jnl/fNcZqniE3ZMUa4TPODyfxqYuVTc63Sp0lZEmp6hPfTN
mR3LE7mY1myXEMR2qdx7bajZi0Qz8mfQ1XjXzZdsScnjiuyEbnLOaWiHkvMwzxuPSrUNupY
HGQDwPWnJERKI0G5xwSPWtuz0tiq5+UHqT2966Yo5GzNii+fzG55xx2qZoNg5Xk/wAqvywo
JsKRt7Y7+9MMBZecbR39TW8FczlJLYyhCS2QOAc89qrXMoiJUct2x2q/cyCMsEPJrM8gvlz
xz0HetLW2JuRBW3b3wT2zVmOIOqlh1605Yc4PX+lXoLV2ywGADyaaiQ2LFHyNnI6VKwEeQR
90etS8RKEjGAT+dQyADJOTitdkSiuzEKWz19qfp8bSXkTOONwwMe9PVDJyFJJ6CtXTbQfbb
cOMtvHGaVhNlD4iiQfEDUEHHyxdsY/dLXH4/eEnmu1+JjLH8RNVPf8AdDH/AGyWuLkdmwSO
nOO9eZPdnTHYcSmflkOPpRUawsyhgoIPPJoqblWLN5EsF7LCrswjYoCR6GoQRjGcEc49afc
yvNcyzOBudtx29Kj8wBME1ir21KISRgkjNdlorAfDPVevOoR8E/8ATOuNOx+nHrXX6Op/4V
pqapkY1BM+n+rq6fxIUtjHjYg5AqypJJJHOKhhVRtyeauxgbeTg9veu+KM2PiX5SGKrnjJq
2iAuhx8mMdKYo3YBUcY5zVsLuUj5hk/nWt9SV3JYVAZSd23nPHQ1pxRbnEjKUJ9/TrVG3jY
yKnmFwOh5xmt61g2gs2BnJ9cfjVIhuxatkwqsoABOOPSrm5MgDOCMdaqmYOxwMP9c/lUiRf
xO21f1rQysPI3kFcltv5VJ5GxN8h90U9/c0qFEUrGRuP4mrKoWAdhlj0yeVouKQQxBlLuu3
Pr3q0kJVvTilhIX5WPB7kVcgKNlckYPWpbMJMptD145IrOvLSVzFuX5D0U85HrW/LCgYBX3
Edap7FL7uw447U4makczcaPFDmZQBz1HrWPNbyzyHaDsJ6eldvPb+ZEybeSQ2Px60z+ykSe
3YJ8xYAgdOtVdW1NY1DCi0q2jjEN6gkyCV5+4Tjmp38N20gjmw8LAhgc5BGO1bLWTF38xR6
fWs6/863jMe/dAg6CpsnqHO3szl9VsnjXZE5xy2QcVzVzGVDGcjP866e6ut2FkY89e4Armr
xS85YENngEDGKzlY6qfmZ4+U7sHI6Cuo8O6aTdW8mcMZAaxLS3zJuzznGT3r0HwxaiXVbON
BhFPU9+eTWW2ppOVlodpoGnltXu32cAhMEf7IrrNRsQyptH8HH4VU0C2DTTvgfPKSa6m4hX
yQDzgda86tU95HJFc2pw09sske8plgMfhWTc2ka7mjUb/T1/ya6+6hWNm28Nydtc9dbIZhE
68MOCTxREqEjl9Rs2ksgGTMoJI7A5rmJdHknyzJsYfka7iaMykhjwDyp6n0NU2gd5CpUBf0
9qtrQ6YTOKfTjG/l7XyBzle1Nt9LuXYbULc9hXctoVzKVeMfMo4U9D9KW30i5jl2+WyY7Hi
uVzR1xkU9H0txJsaLYpHJI5/OvQLOzWOFEjXgDp3z71m2Fo0ZHnR49K6GD5RtBGMVw1Zku7
NTT4gu1jz71tLIgXgfjWFBMQionB6GrySOrhEYMx521zKpbRE8prBwPrVO8jEsbFhlQMYo8
+IZDMPM/uk1i694gtrG2eOAq84HUkBV/xqKlaMEa06UpySijnPEtxFaRNEfu9R7Vl6Pfz3R
Fv54eTPEY64/p+NcTqmv6hqOqS2sFyk8zHLSZzHFn+ZrqfDttHYaa6aYXa7uHAutQnGAqjq
F9+tcsm1G8nqz3PqvJC1jvbfTxbx/aV2/aNvDvzsGeW+tcH4/8AFcmk2y6Fo8xF1Nlp5R94
59fekfxyxmuWjGLRG8q2Df3E6ufc/wBa8jvtWn1fXr7UASzSycfTOBitcPKcpa7IyhgnGV6
iNnRrSNd91cNsRPvE8u5Pp/jWsoku5lDALF2z0AqpaWEqQgSElsfe9q3bT7HZSxfauXfBRd
u7P0FbSxFr6nc6CWtjUsNMfyg6hgu3O7HUVPLDDZJLqF6pSOJfkXP337AfzNbMUkgsmnvlO
mWSHeTMQrMMcYH+P5V5p4m8Ttr2pxxacu21gysSg/ePdz7AetcCrVK0+WO3UzpUU3eSL8N1
FZ6SAsypK5aWSQDhsk/yrjNX8Q29qzCPE1wwwFP8IrE1rX1iVbS2cTSKSXkHTPtXMM7yzma
VizMck+te3hsK170+phicVGLcKZoXV9e6g5a4nJXsF4UD6UkRijiyR060W8MjQ88bu56VaS
0ti4aecyN/cQcV6kYo8mU2R29tdagx8pNsY53HgVqQWQhcW1qGluXGCR/DVu3jvLtVgtYfK
iY4XHX0rutD8KJZWytIG8+TJdz1b/ZHsK3ijllJLcwdH8NhEEsuevGOxq9qHlQn7Nb7WIHz
EdK3NUvodOtmjgwS/A4+6a5CRnQ7m5Zzn/E1tFXMk29WQ+WGzIrYzgc9qr3dwIV+Q/ePTtV
toyyLuHPPy/1qm9uobdJljnB9q2XkDMho3dyzjvUsdsTyOf5VfS3aZuQUPar0dlGg3SdV6A
VtGBDlYz1tNo+fAB54HWpFZI2IIxxwOwq5JkHpxjiqToTnuD+tMncjYhssDwOvNCwvMwVBu
Hapraza4kwq8Y5PatmCGOBAFXLdzTSuS5WK0NiINv8AE3XPpV60iVbuBumZByaSR4Y1JcgZ
5FMt5kbUICXBy4+UcVb0RldswvigE/4WVqxz/wA8sA/9clrizhhzxXX/ABM5+JOq9x+6/wD
Ra1x7k9Ow6V48/iZ3x2QoQkZ3fpRSA8DJopFDXbD4HA9qjYjcctnHrTpMq/HfoKbsPtWBaF
jVSATwM4rtdKXb8M9UwQV+3x8/8ANcOAVyQScdq7XQ9p+Gerhzz9vjOM/7BrSl8RMtjITB2
g/d9atI4YgAgHGMGqhkJXC8D0HX61IjbRwOe+a7kzNmrCULeXsPTGc9KnRxv27uDxyOhrLi
nAJCDDY55/lVi3c7g5GVJ6mqvqTY6WxEMaB8YB/nn9Ktm7YRAR8AE9TWJHcFgI89OanikDu
G3A45x61fMTY3YJ5WUnYqtnPHergdyoC5Jxke1YkFyA2UBKk9BWxbuiqTnaWq7kNFu3ixIf
MJB+9VwyDA4wp4OazhN5jgjIQHG1uM+9T5VozG5Yoe4p3IaNEMJVOztyDnNWbX5sMwZCKz7
YKjrHGW2gdPWtRXbaCVG4dqgxmugwzfIWAxuJGB2AqJkG9W858EdMVBK23AUA4GT/Onxvvb
aeprZLQztYsopwWI4B6itO2gCTxSSJkDB/WltokkiVXySq8dsGraAqiMVICnnPpUN3MG2Ud
Vh8uWQnjHJ9/SuY1GHztyNyvp712etg+WJ8Ah48D61x105EXynk1MXdGtO5xGp2ci5ABBHY
dKzYoRgnPPHFdHqCbnY4YgdvSs23hVp2jKHpxSkrHfB6DLaxJkUENjGQQK9D8G2Z+3zXDfd
hjzz/n2rB0+yLcjI2oBx39a73w7Zi00Wa4Iw044HpjIxXLN6E1HpY6nQ1KJ86hdwDL7j1rf
mIaP5cE4rzxNeeO58gKcqOcdAcdKjm8XXKMbfcXZsDgYwfeuOVJydyI3StY6S+dXk8tDuY+
nUVg36W5izcEkHgEDoaS11y1tJXl1GUhwAQoPP5VFquvaVe2++NSPUdCc+lGqdrCjBt3Ofu
7swzxJKRzn5vXB4NXbV4JSGY7gem3nmsi92yTRSMBsAxu9zUlrC21VDcBj0PanO1rHVGGzO
0tZI+AvHPcd62ILaCTBZdzH171zNhcbCPMJ3LwSTW7a3IHzBuK8qehooM0JbNFXcBhR2FZ0
jNDKB5mQeR61duLzMaqT14NYmp39tbRmaWXCKMZ7k+grgqTszqowcnaxel1SO0tzKvLnhMd
M1lT+MLbSLR5JZv37ck9WJ7ACuE1fxUZpRb2ql2f5VVT0/wA96xdP82/u3nlYz3Dn5ZGPyQ
IOp9zXJUqezjzSPoMNlftNGa+veNby5dpp5XSTny44yQV9yf6VxUuu63qEnkuxYO20nByte
hW3h3S5oX1XUJls7JDg3Ex4OOnXqT6CuS1bxf4dtdRZNG0xpo16T3Em3f7hR0FYUMS6rapw
5n+R60qFGjaN7JHovg3wjolnbtea0qSBIw+Hk4PqT6/Ssfxd4oN47x6a62djEDHCqDaACMF
v8+tcA3jPUdVnWJ2ZIVXakcfCqPTHv6mtTT9NOs3tusl1gFvmVRxGP5Z/QU/YTpv2uJfyIp
RhUk5Rd/yXoUJra/fSngtELs+N5z91ewz79aTRdO8qeIlgNjB2J6Liu41C4t9SuYvDPhfTj
OlvxLOPug9yx9feodRn0XwxYNaho7vUXwHYjhfpThipyXIlq/61NZRhpJohmu0AitrRvOuL
iQLtxyTXpmheB3020bVNUvobO4KZaZ1DGMfjwK5DwJptnBeL4i1Mia8CloxJhYrRPU543Ht
6VZ8U/ESxvnaw0uNr/Zy8jHEQ9/pWVST+CCucc1Uq1PZw0XVnPeNb7w3cTGO31DVtWcZ3TX
BCx/8AAVx0ry3VdZW3iey0xfIVv9ZJj5m9vpXR6pNd3tvLqGpSJZ2T/duMYDH0Qd64eaXSC
W8mCecno8rYB98CvYwFJddfyIx1T2UFTg7fmZpfexZzk+oHNTwR4bc4J+pp8amVjIIlAXja
vAFPzHk7+MdhX0CPmJLqywkmVwiBiDjFbmlpECJZYVkcfdU+tYsIkkwI0AQ9AP5+9el+D9A
it1/ta/JwvCIemfUj+laLQ5pyOh8OeH2gji1O/wA/a35iixjyx6mrWrakkERjiZd4B3SHgJ
S3Otk28mH4ByGB5A964ycT6veCCB/3bN1P8zWsb7s50m3eRCZJL+4aQn5FPLHoD7/Wkjglv
bkvbRkog69Bx1NdGmgRvpgg3mG0ibdJKOsx9qZII44EhhUxwpj5R3Hv710onm7GSIoERgzb
sfL5mOW9qgazeQhjxj7qjtWkyFZN+3r0Unp/9epkiydzEk+graKVyHJmasEcY9G7ZqCbJAY
43Z9K2ZIFiG5hl/Ss97feMk4P9K1uTczCm98jPrxUlvYm4lyF+TqTVyO0diMj9329a0EIjj
AK5HXAotfcHLsRLbwogVAAf51HMVhjboT6Y6U97pEIAGSD27Vn3U5kbZHlieST2qm0Qlcoz
ShTkjLA9B0qxpkMkupW7uuSXBqNIXdyAoPua07VkhvYIYDl965PpUPuW10Oa+Jy5+J2rrk4
zF+H7ta4qTO7g547123xNZ/+Flax65jyP+2a1xh4ODXkz3Z2R2QwA44INFKAP7y/nRUljWO
CCSA3tUbEngAHFPkxkHj39qYcFSe/rWLKQw9eeveuy0VN/wANdXGcf6dGQSP+mZrjiCATiu
z0JwPhrrI25Bvo/wD0A1dP4kKWxjROECjgkdT6VZJL/LtGO1U1XfwmCB3xzV2GPbGMMMkdR
3rsRCJkiAG4Dp70jSNDyD8ueBTSxVc8jFMIMgBLA54xVb7C6F+O4RlMigk9xmrMEm7G1QB9
Kwlle3c4U4HWtqyuIZSNpG7HK+tUncRpxSSow+b5j0FaVvdBFKt19B3rOHl78feYjIHepVi
ymd561d+xNjoY3UlFkYkn5QfrWhEz7SMhsYBrm4XdV2nO7GMirSzMOFYsc8kHFXzdzNo6iN
YxgsAM+/NP+1FSQvRsDJ7VhQyO6bWJOOW5rSjO+QDJVuOD3FNWMXHuWjEbhy6sDxjAFW4rY
Idm3II9efekgeOLesQBZBzz1NX7ZRLl1A3Dk46/rWl7IwkPgBDfM+SP5VqhQ0WDhfftVTyt
kXzAZ7H19qYbnMyqcDsPesW22YNXLN9ELnSCM5MPzcj864e+jO35R06Ed672CTaWQnEbDBN
cvqFmYZWLAlAcDHQ+lKN1oaU3rY4m7A+0ZOTu61ViULPn04xWlqMSwyGMMGcHr0rIWURISR
ls/rUzZ3ROu01o/Laf7rZCqO/vW4+qxroKLFMiKgzljgZAzj8a4KwvgJkX5mC5OAea0LmVN
UsYkIeFPM+Yn37+9YqNxSjqR3OuLeHbb3DRydGLDHNUZNQurFZWLKeOGL7vxrO1C2W1dlLA
AHCuOhrNedoWAl/eFTjrwP8AGpeuh0Rii5Nrd7K22R1kU8AMoPH1rd03NzAjsz5jP3R3+lc
7BHFJIx2LuxgD0rWspfKf5HEb9MispaG1tLI9CsdMNzbGKVfvfNtPOKqGxnsp23buO3ciq1
prrqitHIFmAwV7GtyDWIrxUF3ECynaVY4wPVSK4asmiYxknqUVlMgBEmwjv7VpRX+BlXwFG
M96bqGixmL7XZSHB+8prlbu9a2gkO4FV6YP5VwydzspwUtjobzVUiBmklYJjoDkmvMfEPim
41a9kjMzJawDkKcbj/dHpnuasX97L58NqZAZ5UEjA9FB+6D/AD+griNSYQHfHkqznYe7D1P
1riprnnqfSU8NGhS5+pq6fcyO7/K2ZRhtvdf7q+mfWuj0u5tLS+/4m96lrbRgNIiKW47IoH
LH/JrhLDULtZhb2AH2lztMrAZB9BngV6t8HfDmnXXj+LSfF9pcJNcbjAzjcszYyAH7dO3Ws
cRh73v/AME6VjYwp6dOpoab4J8SfFHUleJLix0iM/uY7g4+X1IHyr9ByfWuT8bfDm+8MXUq
SL50cRwzBcHA7ivr/XvGHhjwFbx6THZS3F+sPmpp9jHltuPvMegHua+ffFPjHWfGenXuqSe
GEs4UDEoJsyBB1JB61NSm8EoqEtb7dP8Ah/M8/DYqeLm1KNodzwsukSfICD02jrj3q/Z3kq
p5SXbRAnnb/CO5+tYt/chb5gnCE5461XNyEjO3g9R7V6jpOpFXLjiI0ZNLoelS+OodG0U6f
otv5MbjDN/HKfUmuMjv5Lm7+03BDOx3HPQVgIzyyeYzEnOAD0q6m5X8s8k9utRTwkKKfKtX
1D6zKq7pWR2o8RSXlkbQzMLSPnYTgO3qfWsq71iCGEwL8ttncwU8ynsPpT7bQAlkl7quq22
lWr/cE+TI/wBEHNY+qS6BDI0Wnfab4j/ltMuwH6LWMKVOU7RV/wAvvOqpiZQha6T/AK6GZq
urXWrXCtdysyR/LHGD8sY9AKit2w6ttyo9TgURqZyQsZP4cLUwOY1gRACO/XmvZjFRioxVj
5uUpSk5yd7kdxKzkKhwrcnHGTVrSdMuNTvlt7aMyykj3AqxBpJlOXbc57LXonhaxvbFUS2s
D7sg5f6mtU0kctQ0vDfgm2h2yzgTyxj5sj5VNaeuOImiskYJAvcdCff2qa81jUrC2/s/93H
cP95F+Yr9fSsNtPnlcfappJZX/wCWYOSSaqF3qcnW7M8pcXswhiZpUPAVV6mu00fwulhbi4
1N9pwD5KHJPoCa29F8KPplolxcIguCN2zP3famX8V/PIVbMaAHktmuhPojCU7uyMTV77z5P
LRQsEYwgUdPwrEVJJz93avYe9blzaokZAJLLzuqO0tDuLfdJHeumGiM7pbFGK224aWPOOme
alEEcfzhOew961WhIHrjrUDbEUs3L9q2TuZOVzJuELPluCT0qm8bGQDoW7f1q9PJunOMNJ1
x2UUxUCnczbmPOTXQgux0eFAyOg54xUVyVYFVI54zTmBlfark5HJpjRksB1B7460mwMyXTW
JAXGOvXk1GLMowAA9TWu0vlpuLAAfxHtWFfXvnZSDIDd88n3pXNI3ZWubyOElIMl+mR/SrW
kQMb+3ll6lx0+tVre1jBXLDd/erW0+ILqFt8xA3Dms2zS1kcp8T9y/EzWePm3x8/wDbNa4l
gDnrn6V2vxQd1+KGtAcfPH2/6ZrXGs5I+bn3rypfEzqWwxQcf/Wooz/tUUrjGynDFSQMmmE
cDBz7U6QMJWx1U9ajXIORWRaFbIPJNdpoKGT4a6uFzkX8Rz6fuzXFcEH5tp7813fhpx/wrP
W84/4/ov8A0A1dP4hS2MNF2IFUcnrUkT/KQ3b9Krs6lvUU9eFzkAfzrsILBPJPP1qEnBBGU
wexpQRjBPB96e0YVeDg/SmgZDcNhN+DtNV4ZypLIcbe4NW3fcnlkAZ6+9UvL25OeCeM03oI
6PTrz7SPLkOyYdGx1Fakc8pk3bTgfeBrjoZHhlV0YqQcg12Gn3Md1CJRhnX74qkyWbFuEMS
8D5uOTyKt21unzAfezxz/ADrPRR5o2naH5q1HIUYlyQO/vVp9ybGtbQt5hyMMw57Z+lWL26
W1G7cpJOP/AK9Z6ahbgOTI2F+6R1zWTJe/2hqCQwZO04Xd3pua6E8t3qdVZSysqkISx5Yk8
kmumgZYYCp5bHNYWnoYIldmDKo69ya0UkJYu5Kq2ABV7nLURfeZpfun7v8ADigxSPJuY4AA
PJqoNzjeM8fyrRDtJAAV+oxUXOZu2xZVCAGA3d+vFUbx0eNt6/QjmrsnyR/L371C8SXcQIA
Vh2+lJaExepwGq2wZGnBGU7461ys6v5m0DDFc8fWvQ9S0xnQiLHLcjFc9qWnJBrjRc4AB45
7CiSPRpyRT02xWK3keQnzNp3HPQE1I138xhAIj6D0AqQIFjMbdWbLfhUDosc0isQDsLA9sm
hqyK3epl6omy1EwYNns3JHuKxEJMnKnfng1q3042xo5B2fKfzrPSW2DlkDDngDnNc0jrpqy
LKIQkeOW6njtV9UkYcrgOcjjGKhF4gcBfl2jjJ60zzDLIHbPPUE1k2aR1NKMyEDcGVvXFac
OosI9rcgcDHWsOO4eAZX7p7HnNJNeIQNy++M4IrhqWN4xudXbeJJbZ8M+4Acq3Qj/ABrm9d
1GD7JLdRArHu3FM9PUVlSXjSwlWfac8ZHt2rA1u4Ji8jzCQCSRjr3rkcE3odtOChqWZ9Qkk
F5fyALNLJtA9AVAAH4VzNxcu8m8k5UbVz2FWLi6R41SNiRhc59RVWKPew9O4x0p0Kajq0de
KrSmlCLOq8A+DNZ8VaiqaZp63qrkushIQe5I96+sPh78DrnQJdF1bWdZaG4sJBL9lth8khB
JG4n69gOK8n/Zt8Xab4c8SXej6nIscWp7TBK3QSLkbT6ZzX1n4gtrnVvDdzaadqbabPMNq3
KgFk9cZ70RUZylKfToeTXq1KajTjomt/zPJvHPhm48S/Ea7sX1B4XkgV4bdTiO7XBGGIwfl
bBwDz3rwrxJ8PPGXhS1l+02uVRn8y5hckupxgFc4wMHp616frGj+JfA3ilL3+2lvLX7SLhD
LJmWEHgx49D1rofiB48sbrwRKssHl3E67eoIB9q+enXjzTd9b6L9PU9eg6kHTjD3ov8Ar+r
nxdqamK9ZSPmA57YqiM78AZ46GtDWX3alL6g1mBiccc9K+oo6wTZwYmyrSS7koDt8qgj0Ar
Rs7uXTovNgRftPVZWGTH9B2PvVKAqCN6k+nOKmW5ijbcLcNjrk5pTXN7ttDWjaHv8ANZhO1
1fTmaaSSWV+WkcliatR6ZtgWWcmNT1yckj29KrJqUoYmNFyf1qxLI88TNPPlgP9Wv8Anii0
lpsh3pu73YyedAgggXbEowq+vufer+j2XmLjdGrE/NI5/QVSs7JppAzqSP4VHc1674N+H1x
Oi3up27RwYyqP8u73I61tpFHDUqW95lfwzpECpi1txKoYFp3Gd3sPb6V1szapNbi2tIxbIo
J3DG8DufYfWuvgtNM0XSvJVcKVxsQYz7VUhsb3V5MLD9ntSeIwOCPVj3+lZc2pxOV9Wcdpm
hebfrtU3EmcgZzk+pPpXeaXoFvp85u7giS6PTPRPpWrbWdppERt7NN0zD55D1qQxNtLMMgD
rW6ZyTlfYqXUy8ktu/rWLqEuYQikZPp2q3qFymCkZ46MKoJEXYOw47V0011MNjN+zeZ8xBw
D+dLmKNigPbkmrV3IEHlRjk9SKy5PlyXXHH511R13I3G3NwqLlSfQGsK51FvM8uLls8ueg+
nvRqNw24RofnPbPSqPlIqZZzk+3eumCNFG2pcjUKvByW5JPc/1px8sqGYkDGB61nrcBEK7g
O4FR/ayXUEnA+7610XJs2a8CxnDHlB6dTTbgqeEyvPXPQVUikRl6k4HrWfql48VuVU4ZsnH
tUva4KLbsULq6N9fmJGJtouDj+I0vl4fLenT2pumxolpvPJLZz61PjMhIHB/lWWtrm/WyJI
FGOASD6dhWjanGow8jhwTnvVRGC87QCSTj+VWtMP+n24L5IkBx9PrU3A434onPxO1nI/jT/
0WtcgwGzpz3Fdj8UCf+Fm6yCAf3iH/AMhrXFPk9Sa8yXxM61sAAxRSrESoOTRSAbLnIxgnu
T3qucc4zmp5RtytV8HOMVky0KRkjHBrtdBkVPhprK9Wa/jH/kM1xfTgda7DRnP/AArnWMjP
+nRdf9w1dP4kJ7GHkBc5qUOCu4DmqhYEcfnVmIjGQetdtiCaNhvHOR71ayGHt0qsqkMp28e
oq1GQTtyMk8UJCK8keeOevDUrIGtiSMFOuKfIxDHYBgcZpAP3R2Hk9R61VwK6rjhcjHIq1p
93NbyFgchuCuPvVAY2DYAJOeKlVGUMEXNSgR1VvqcfkjacBv4WPT8alku4XUbpflbk46muT
DmBFZ29wBUjTmQ8EfN2o5gsjbku2djFE2FY/kK2tDt/IuUupULgfwjgisXTLdS2+ULwOB61
01kzw/KVV0bg54Iq0iZ7WOkS7yg3RgOOi1Ksm+QSyMCFGMCsZsNP5jMGOPX9KuwkeVk5JHf
0rc45JG/CysQTkKcVdWZCWKLu7cCsCBneQMD8oGcZ71t2J/dt5p2MDnmiyMJRsX1i8yIAnO
OxowY12Doec+tQGfCkRj3JJokkMqCNBljwWqbWISd9StcYMisgzz8xFYmr23na+uwc7BkgV
0WyRSVA4x+VUtQg238M4GAYwCfocH+dJNG0XqcTfrFHcBUzlTgg/Wqd1MpJEYLkjH0q1rMU
guSEB9R61n2NrNe3CImY4v48VMmdkNrmDJZy3NwQpPHB/wAKuweHrofM7COMcFycflXW31r
BpmmpLFGpVQcuV6muJvteuJY3Bb7p4xxXPNHVB3Vze0/SvD4c/b0uyFPUSABv0rq7bTfh/J
AdtveK7HGTPkp9K8kbVZWXCgU3+2r4Aosgx6gcgfWuOom+pqlfqeqX3h7w5bwbrS4mJJByQ
G4/Cudm0qw80FLsNjorjn6+lc9aandNHj7Q5/HgVpQYSJJnbK5JwOc/WvPqXXU9KjDQbfWW
xVeBkkUctx0rldc/c2iFiBNPLjlecAV2bJ5sZNumD958dM9q5PVbZpGt2nbdIQygnonGaxh
K71OqUfd0MGHTp5YPNCYz931NDxvZlw5G8/K2Ox61qw30EEaB5F+Qfe+nH61iz3CTmQ7vmb
DDPfmt4uTeoTVOEU4vUu6VemK9Vd5VT8wIPKnqCK9/0Xxj4w8f6Bb6fqNld3uk2n+jSRadc
G3e5mXo0kmMhcYOBjmvmuOXY77hg9a9V+EPxXj+H01zbahayXVhcnzCseN0b4xnnqCK5cXQ
ck5R/pGKqpxSaTa2udXceDfHlt4nXULLTriyQYMiX98bpJFHYk89Olcb4x1VhdzQRT7kjb5
snoe4H416N4p/aOsdWs2g0fS5bfKEGSfqPpivnnWtak1K5dxlFY5x3J9TXm4fB1J17yXurZ
tWZ6MMYqdJzkkm9kjNuJjNdM/Ut1zTFAK5HX+VQnO7GOc96kDAA78g/wA6+n5bKyPnudyk5
MfJNtXC9qYhL9Mhe9MAMkmOgHY1ZBWMAdcHGBRtogTc3dvQdDEMg4IxWvpmkXGp3SQxBhns
Op+lR6VaPe3AjRCdx7dFr1rw9ov2C18xUCleTKw5yew9P51lKfKbNLlLvhXwamm24v7yZIn
VvlDjJPriu9Et5qyCKBn+zDALKNgYemfSpdD8OzTbLrUtz55WN/6/4V20FnDCgZgAornc5S
ehwVJK92YOn+HowqzT5dlA5Y5AH0rTeVYk8i1A9C1WJpWlHy/JEP1qGOHLbjxzW0F2OOUm9
yKG2VQWPXuc9ahv5iq4UfKOwq5M2BsXOD6Vmz7Y0LSHArrijnkzL+zpI7OR17HiqV7Oqfu4
hk+madeX+5/Jt+TnnvimC3RBvPOeSTW8fMx3KcMZyWkOR1OaztTmUZ28ccVoXj5TgEDoMVy
WrXLIuxMeY3Y9QPWuuC6s0hC7Mu6bEzSS8E9MnrWXPqIDYdgM8DFLcMoBJyXIySDWLOI2cN
k8dRmtVI6eU0TciT7rBufWp4YlAy5z3zn9KyFYR4KAHPf0NbsDILcSSAFmH4A1qmKUbFyBS
qbmwMjgA1ia5JncVP8AsAH3rVFyjRhXOEPH1rntZnV7qGFeQhyRjrSk9CYL3ia3mc26xKdo
XkeprUjRNgBbqMk5rPtYyMZHbrV8naOvWpKY/cSgJJ54GDxTILojUIFBJy4H1Oe9QuZCwZT
15x6iiyhL6pAFAwZB/OhoDB+JhY/ErWMn+OPn/tmtcjyF+U4rrviYMfEzWR/tp/6LWuQyMe
hry5fEzpWxKJcKBmimh+OlFICKRAWAGS36VG67fvc+mKc24Flz0qPBfPc+9ZstEZOG449q7
DRyf+Fdavkj/j9i/wDQDXINnPpiut0jH/CuNWI5/wBNi5/4AaqnpJAzC4AIGCKngOR24qoh
5PNWIm55bHb612mZobtpBAJHpmhpCWICj2JqsrhWCk4HvU6MDnGfWgCT76BTwe+KsWuwNyv
A6VVjb95uOc9+OtXYn2MuFzz600MmkEarjnk1Xkk8peF+c+nQVPKSCSBk5xn1qjMH3rjOfS
kwHRo88iqqHnk1oWenOdrsR1xg9qSxHlBcndnqBXQ6dsSZZJeUJHHXFOKTBuw62gdollb++
B0x071qKwjj2KpfB4fHNIT5hIQ47EdM1OvKk5BIHI9K2SMWNwXkGOOec1ft1baSc7c1XiXE
/HPv+FaEBEsmxRkZ7U7ENGrZwgQhjjB5Ga0gsZQ4YEj3rM81thROD0HHWtG1VGQGRu+fp7U
723MGi2Yg8angL6U/7PJIoES7UB5Y1JFAZZwW+VOuK2cRrCR7VlKRlbUom3VenXHGaydViL
QK68umcc9Qa2jIXGSBnrVKdVKEnJPqazT1Linc4q4sluVE7ZGDtP0rGt5obVpIx8rqcAHvX
V3WyB3UHbFJx+PY1yN5FG90khBO1txIPc9jWm52QVyPXNYe4tFs5EKHHQ9fp9K4G/ZFk2qA
foc10Ot3EwnmldSN/Cn0HpWEbZ3hkldcKrc7uK5qm51wjZWRmRIVbCnGevNTI6+ZtZMDPJP
pSyKMDYmCeRj+VWLS1kkfc7Da3rXLN2OunG7sXrKGKRSY2JOeOMZrf07Sbu5vEjSNjCx5bG
cn2rsfAvwv1LxB5V6y+RY95CuOnpXputWeieDdC+z6SiRyv8hvJk3LGe5Hr7CvKrVG/hPQp
tRfKtzyTXrSx8MaQI5pVieRTuJ5Yen4V43qOsGWABWIRCwQHqSf4q6XxTDqOoX8zX1y8jyz
FUkdyzSAdyOij2rjJLGT7JJcFf3SPtEh+659B6/WjDxitZPU2rqoo6IqkhlDluo5FVi3Oae
CT9B0zTZF2YPf6V6KR5EndaD1YvkMfmPNLjkZJx2HrTY1/diYOuS2ME8j3rbiszPpZ1K3Td
9nIjlGOves51FDc1pUXV0MmCOWUkRoWPT8aZLG8RzKmDnpXoPg7SUuLyGV4VeN5VO7Gec9K
5PxQCfFOp20ahY4rhwo7AA4Fc1HFKpXdJLZXOvEYP2NBVG9WYwXBDDGScgk9KUjecs3NRYJ
GT0HalXBIUngdK9Cx5Sa2HAEHmtLTLB76dRn5M4zVzRfDGr6/uawtWaGMgNI3Cj0GT1PtXr
vg/w3ovhaWLUNeJkuHG2G24JD9mIrCdVJW6msY2dzb8I+C7bSdEW6vYxAjDeSw/eMfx6Cu8
0TRYZp47trbYkf+pj7D/aPv+tTadpV5rkkepawhSMcw2fRVHYt6muxSJLeIKqgnHCivP1k9
TOrUe3UhWJIIcv+Xc1DOxK75OFHRRViQLGfOnYFj0x29hUIjeZxJKMDsvpXRGJwyZWWNnPm
uOOwqYkD7o6VMwwPcVWllSNWJauqKMJMq3MqwIXc89hiuR1K+uLy4McTYHtWtqNy8pwDxVK
CJIQW2/OR35raOuxjZsrWlmLWPzXUeYRxntTpMuSG4X9fwqYmSSTO3IPb0okQFCitye5reO
g+UxL1vKhZm6Y5PpXn97cGWZipGAeTXV+I7ph/okbfLgbzXFXD/KyAcDnjrXSndHRGPUz70
rsOO/XFZQx5r/TOKluZSQSM5B71VjdVYkfM2O9aGli1EVVCCM56DvVq1mM0bwMSd3K89DVO
PaWJZSSeMdxWno9kXvd6oDtBkOT0x61aZMloK7fZLdpJWKuuAqnufTFY1ms1zfvMcuwOB9f
8Ks6tcC71VktGEoZuOcgt3x/StvTNPFtEiDPmckr2J/rS+Jg/dQtvbiPYsjAkckirMyKVLH
5fx/I1OkRRpG9Dhc9qhmQZ2k7s4KitDNIoMF80qBx256Vb07C6lbLsyTIOlRlNpPIB+nIqS
xCrqVvkkgODihjscx8UF/4ufreOzp/6LWuNZSACa7L4mMG+Jmttnq6dR/0zWuQGM9QfavLl
8TOhbEeKKftopWHchlJ3HK4JqPbwCCMVI+4y5Zic9c9qaVXdggE9sVkykNY5XDdK6nSjj4d
asB/z/RY/74NcuQV5LY/Cuo00n/hXeq4OB9tiz/3waqHxA9jmZJGQg9KfDcZcZQEfWgKsq4
YnP0qvJE0bj9K6ndakGtgFM/pVy3wyjuMdhWfpxWX5ZQRjvmtiIIFG0H61W4WF8sEBgPwxT
kYIw9AelIZMHYcg+tIELkheMGh+QySST72Oh5pyxlsPwQcYqHG5uc/U1agxgITwTjBpgadt
EgQNsLKepq7bsu9nPRR8vpWejHGO4GAKs286lwpwMHn3q46Es3rfdLhu+OauNEUQgn5ADnH
eq9qdrZZvkI54q5LcI6+Ue3JrRbGdytG7yDYMqgPfqa1beQQNvHLY4xVGI4wAMgng1oqqLG
U275CccelNMTJ4ZDuVj161u20ZbluvWufhgkM67cAdcVvpiONd2SR1xUNmbRsRvyqg4q2jm
UbVyQe49azII2kCEHjqRnr9a0onCYUEACueT1IcbCFRGhycd+KzrqXGVJ2k8jNXpphu2HGf
XHWsq4YG4xkFFG0+ntRDzLhHUwNUkDQNzyTisYwK6yTFsIzo4I78EGtW8CCSRckyLwM8c1F
bw/atDv1yTJDgjHpzWs3bU6YKxxzwnUNSlmuYttrH9wDnnPHFZGq5htPJUjdI5ZseldDBIq
SSqxzwBnsOK5vWlfzVSEEjjJHeueo7nZBGckGFhkIJE2MfXPSvZfhp4a8Ftp7at4mlma7hc
hbV/liKjoc/xfSuO07TLS10S0v71l3RnIT+VGq+JpJ45reJgLQg7Yl4HI615NaTlsdsY6H0
1P4z8N2miG4udTtNM063yPIHDHHYL1zXkes+MdJ8Q6xbSPqyR6DJvCqJgsny5yWB6E9s14J
qemzu+6G4luMndsJJO4+mevNRjRYNKMs2txkui4jt0IBMn+17D0rldNzVnL8DbDyVKTvG56
NbaNbaxPLq95NJpnhiGR0hZ2y1y4/2h29a5HXIor+3e4X/AEWyiylmm3/WN3bHp/nvXO3eu
atf2AsGunTTYnLrCDhVb2FQHxXrCW7W4ut8fleUvmKGKr04OOKpYaopc0X/AMN/mdyx9Hlc
KiZmSwOmXjOQOo7/AI1XALknOK1rvxHd3X2MTQ2hW2jEaqsIXcAOrY6msuP/AFoJXOT0r0I
OdveVjxavsuZezdy21s8Mi+WuVlXIJHAPeup8KxiW7sbNbgmG7v4oJFQffVuD+PNZemacLy
ESXF35W3JVR2PbntW3a2N01sNSsRGH01/tE+z5SwB+Vx+NebiK0WnFs93D4ScV7WK06HdaZ
py+FfGkS7i2g3N35SyjkQyBsKSfTPWuC8XaXLZ+PbpnhyLiV3VRyCM5OSO1eo+CNe03W/Dn
/CF6pp0lxqd+WktpFIOQdzseejDg/nXnfimK60y/srfWbiW2lt1fypmjP71CMoSPfoa8nDc
8MQ77tW9fP17nbXVOpTu9Emvlt+ZwF/B5d9NsiMSEkqh6qPSqqgsw4xWjcOZ5iVfJfDFWOS
D6U8WUkIAVS8jfdI/wr6eE2oq+58tVpXm5R2PQ/CerSaCLaR5BONhZIx8yxn1x6n3r1jwXo
P8AaN8viDVE8+Wc/ukb+D3NeI+EIU+2QreBnidhuIH3ea+stDgs/sFs1g6yQKAFde+O1eZV
0lZdSqslGOhuRIY41U4ZsckUSyRwKGc5Y8AdzTJLtI3EMQ8yYjp6U2G2KSNNI5d265PC+wr
SHY8xkaxvLL58+AQPlHYU9vXnipJHXHr6VSllGOuBjiulWRhK7GzzqifzxWRPM0udoIU+/N
TXM/BBOPUDtWY85YnHAz6da0ScieQa+1XJUZI4zUTZGeB1pru7y4iAZR94nip3WNUJUZIA7
9K6UuUOQYse1M42r2Pc1RvrnyrV5sYVRwcdfSrpIkQMzZXHSuX8Q3rSyC3jbCx43Y7/AP6q
qN2xxhdnMajOsjPvbLseSK5i5uAszH7x5A9RWrfThXZuQFyF965a5lKvtwWY557CuhHUopI
r3beZgyNtx2qoFG7Yhwc5yTUjI7MNwy7evSpBCHlW3VPMlkIwo71qmS0ixBG0rpFHl2GctV
7UdR+wWbaJYnfdTYN1KvRP+mYP86kvXh8NaWlnAySaxccvxnyF9/Q+gqhptl5ZVpW3SSgnr
kj6n1rS7vZGfmaum6fFZ2+8KrTgglyM/lW7HAo/eB8yE8Feg9hVC3UeZETkKV29PvHNaS/u
hjCkk4Oeo9cVtGyRi+4SbnGMhQDngVnyKpJLkgnjA7VblnK8KMk96pMu5iz8qD19+9JscUV
pJNrYYrn2NMt5cahDhuC4qKY9eAB2JqnBKXvYRjaocc/jUSehokUPiQQ3xH1hh0Mif+i1rk
ehya6z4hgn4g6syg7S0fUf9M1rkiePQV573LF+Y9DkdqKck7qgUBSB7UUgK753nJ60gbj5l
6UsuAzDgnOKZsO3cD71ky1sKQXYAc56V1WlKU+HurDr/pseR/2zNcnkKFbPOeldhpbrJ8Pd
VkVAD9tiB7/wNV07cwmcor8Ae9SloZIyJcq4HFPCJkiQYOeoqGVNshIOR/Kuokj3NE25Tjv
WzZXi3KMuenJXOCD6j2rCeUldpbI/lSJM0cgcEg9qi9mB0bHJYHJAOOaejMDhvu5qvBdLdR
B87WXjC9qsxbGChmGD0PpVoC/HGdmN2CRnHrUqxguMkrjmmI6gfL2wcVciVGAMnIB/P2q1u
MQ7o1wTwe4qW2j2OWZSM/dNTC23A5bHfBGeKsJCQuAVIAwR0xVdCS0ly6kBXO0dvWpYJD5p
3tgN/ED+lZsceSWQlUB4HcmrlvHJNwxxg9hincVrG7bbW2OzFEI49qtQyKJW5yByM96xXut
hCk8AcAduasWk8txLsgwR3P8AWhsnlZ1UDKQFA3E881t29lI9tlssGOSP8KxNMgVQpZjuY9
Sa6VblYoAQ2COAR3rOTfQh+Q4GNNoUFAo5z1NVp5ldztJx6VamZbi3xkK2OPesRRcyKWwEZ
DsIrOKvuXGNyZ7hh8qlvlPJHp/Wod7SuwQkbjkY70F3wV2rxyT3Jpix4DOGGGHXOM/StdjR
RRHeWDyTuwGQSCeenSs6wcWurz2k7bVnRlyT+tW727DPsM2NowcVy9zOtzeFnbKrkE5xiol
7yaNIxZjyQTRalLaoCWdtq45FXLqG10tU85xJLIdrgdu9SJNE6vFC+MDcJMcg/wCFZ17DJJ
bszDfN6k9T7VxVW72O+mtCfxDqMd1p2nrZQxqpjKnA6nJ6/lXNQW9zc3cVjFHJPcSEIkaLk
sSeMetOtp7qa6WyMDOWyAoHQ+o/Kup8Pa/P4C1Q6np9tb6nq+0qnnDckZPpjnP061wz933T
XXdHsvgn4VW3h/Skvtegim166X91FJylmv8AeP8AtfyryPx3puj32sNNAFjtocxRMh/1wU4
L/wDAmzj2Gal8T/FL4h6d4evNN8RWqW2oasd4lOVljQ8YAHCgjgDsK8rvPGWt3chaVISQio
Bs+7tGB9KzlBzs4LY3w1aFOTdUh1u0n+1LGsOzI+RYx0Ud6yTYTLCjyRMoZvKyePmqWfUdU
uMzT3bMxXZjOOPT6VUWScvvklcYPXqSa6Yqaja6IrVKM6jaTFurdbe8khZcLFwx680NbyLH
FIy483lR0JFV5d+Tly2evPWpoJj5yyudzoPl3cgVo+ZJHJFwc2rW/r/I6rw1YvcXWHZmbgL
GvOT2GK9di8IvYWjz29s1tPEoPmOg+ZcZYHcf0ryjQNYvILuIaWHjud33wMMx9sdK9KsrC7
2/aNW1NBLjHlBzI5Jr4bOZVVUTcuVdur+R+jZUoexShr52MDWNKudMu49c0lp7drdCTHEwD
QMQRlPVfbtXM69rFx4x1HSp9U8uA21vHatIWyGjTjfg9+tevy6HpN1aK8Zvbi5VmOI8hUGM
A8d81wHiTwlqgtnkm0wxtGM7wm0/Qipy7M4SajN2lsnsZ47L41Lzp/d3/qxwF+LOPVXksle
KOZyFV/vRjOA2a39JtYPtrR6latIA2Fu7Y857Ag8EGsQafKGga7V48FXb3Q8V63oOl2trAk
9tex3CD7tq0e4nd0C+pr6PEYqFGKu7/wBdzwqGClXcrqy/roQ+EdPii1A2t5bEx7ydijkZ7
/SvbrHUbW2tVstLAyvG1BlUOeprPvvAd9qPhqOXT544dWtV2kqMCRMfdPowq74d0UaTZJbm
Rmz85ZuTnHeuaNaNdKpB7nj4mEIadjpbG2MUPmSkvI3JJqeV/wC927UgmCxZHAx1PaqEt0p
Yhck13xkkrHiTTbCe4C55x6VRnlI+djUV1cxxgln3N6Zxj/CspL/7XKfLYPGuQXUfKPYHv9
a3heQKGhLcThztDA+tU8s7eWnHr702W5iWIudiBeg65+tQxuzEswYMx3DnoK7IO2g+WyLjy
qq8rx0xUZmXJJcDjoO9Vp5AmDuBOOnb8Kjjxhi+ATzzWl9SVDQsT3PkW8kjYVFGTmvPNT1C
ISyBpN5PQAdSa3vEV/HDaFWkOG59fwrgF+0Xs/mxRNIin5T0wTVx7msKelyHULmMFV8ws/c
DpVK0srnVr2Ozs4ZZp3OFVB8xrSOgX95drFCoGCQ8jHCxgDJLHsBVpvFVn4ZsZrDw0N9264
uNTcYY+yDsPSqlVUdtzX2cmY+qaLJpOpmzv7qKJkUMyI4dl9j71my6nBYlv7NjxKRxO/JQe
3v71QZ7m/uWcbmdyWZm5LH1J7mrlponmkS3chjgHUKMk49auMpPczlFD9Ms5Jy97dbpHfLb
mOSfc5raQMF69TwxHQ01Npc+WSNmAF7VPFGxBJySfUV1R0OeS1LdsGkIcjjHGP51oTMT86f
xAc+h71WjCxhcA8dOas7S8RVD+8+8COwrVMyaKJAZgQSc8Yx3pJx5aYP3+1XIbZmXJJC8/N
606W3WQAsuH/pVCvY5q4jlYsXJ9gKo2wKahbgtwHH0ro7iDCsoXBPbqCKz7WydtWg/dnmQY
Htms5GqehgfESUD4h6r8uAWT/0WtcmSWzzx7V13xJXy/iVrKY4DoD/37WuQ6DoCK4HuMaEO
O1FPBUjO2ikMjIXe25dx4o2LjGSDSFmJJx1OeaFk+bA4PvWRXQhZSp2g5x3rtPDsXm/DvWj
nlbyL/wBANcdwTyPyrv8AwpEW+HfiH5gALuHgn/Yarp/EJnIyqFyHB46+1UZSoGVzz61u3U
G4Bo1GehPpWXNbthsjn3rqsJmYx3HOMGmk8jIBqaSLaemD9ajIwM4xxjFZNAia3uWt5xIOn
RvpW6JE3CSHDK3DD0PY1zXU/Nk/SrdncyWkgkC71/ut0P1qou24HVWilQsshwW7elXFny+7
ow7DvVezmiv7Vmtjyo+ZT2P+HvSgmJ8nv+NaruM1YZw+GVuBVqWchlxtZT19/asmOeMTBVO
X9+Oa10njMbRkKz9WyK2voIsokU3IbbJwSOlFxfLEoit33OeMntVWWKWRcRnDEZ9DiorKOR
rseau5O7DniouBehtpp5w27EY+8Tzmuks4oIYgsJwc88d/XNVodoTbGAmOg/rV6NN4+Vl47
Dmglu5r2xLSDOSRxWpEwlQO5xu4weM1TsYBDFhTubrg9M1ctVabDkbmDYPpzSdrE2sNaR4V
LknaoztPemo7S4mJPJyeKt+UhlO45VOOehqK5mWKURRruAXgj1qU9S0AgBGBypyc9qr3UZH
ys7cHIA9KuWtxG8pU5UL13cD6Zqrql5DbJKUJAQZwR0qL3di1e5yeoSR+eAsvPTnqo9DVG3
t4Lq/S2nOIM8svU1QlvllEjqCWd8kkcYJrR0rFreRvOTsY5HHQelTLRXOlbWOkbwxbeWCG8
lMfKij9TXN3unTnUPsUalwOWbsB6k16Rb28V9EjqIzAy5Mhbj3+tcf4nu4BejTNJAEbAFyn
8R9z2FebKbZvRb6mRd/YtOtfstgoe5lOHnx83HYV3ngDSPBug2B8R69q9kNRVS0SzuNlqMZ
zg9ZD+navMr64NpOEj2yPtwXHT6D/ABrLstA1jxNY3Yt7N7lI5AqBSQocjJLH0AGfyrn1Tu
dUleOhu/EDU9A1PVBrNzq9peXd05jt4IZM/Z19XPTcf0rg5YNEgE6NdxCRABuU7t5zz0qC4
0KwtL57SU+YyZBkU5LsP6ZqleWltb7zb2ykY5JfIU/XvXO4pySUmepSU6VK8oRf5kV9d2cI
NukizJncGRcViyzCUBt/JPKgVFMw3Hr+NRICzYPQdfavTp0lFbnz+IxUqsrWsOc8ZHH9Kmt
2jVkaUkhSCVx94Z5qHYcBjkL6kU5XCKQOoPB9a0avoc8XZ3Z3+hak/lRLbSW1gAcGWQgY98
dzXbaRL4X0SeC/8QXV1qbOpeO3ikGT/dyAeBXiVtuc4LAAnqa7fwxrWl6DN9omg866UZWSR
chfwr5fMcvunKF35Ld/M+2y/MnViqc/dXdu33LQ97tPHGt6naummaNDounRdGxliOwJxwD9
KwPFGha2NCl1OTxFDJEf7k+SGPbHtXHWnii41R3jhuXSEDJVm2g9+lJLqUCoS8rB26+UcjH
vXyEcBVpVU4xS8rX/ADPqqNKkoc1OSt+fz3Ofs98+oMHR7x1TYZQMAxkc9ffoa9B8BaNr96
9tdRxW6W9od6tMN4Kr6kd/auC066tRrt3p/wBpFnDLbTF58EmQ7dyqR9R2rofDfivxJYCKb
RvLh02U5+zsAd5HBznrXu46lVqU3Cmkr23+fy1PHp1EnKMXeV2vy+eh9NeH72/lu7Zo5LAR
kZkh+YOVPcepzTfEjW9hqDSbxHFINwUV5HpHxD1GKAteaPLtSXdJLbJlwO2Par3xO8UPcjT
LjS/3sb2bz5ORt+cAfjzU5d7WlFYea+aZ87mGDcZqb2Z1c+uRfMGcLGo6E4GPU1m3fiFXQx
acplc8bzx+Xf8AGvP9DlvdQtEa/cBj9yP056mu1tIIrZjIxyx6j0Ne1zxg7M8x4VJXYkOly
Tv9p1q43gH5YE4UfX1p13eCIrHGNgHCoo/QCpbqZ2dREpeVulUprcJJvY7p8YMh/h9hXRSr
cz1IlR0uxEUB/nGZD2POKlaRl+UElzVP7QgkKxjdjjr3qX7TFFEWLbpT6/56V6aZyzhYdPt
XLbui4H1qncXqwQ7pmUKoxyev0rK1DWsI6RlEbGWJOeh6ViRvPqt6qIWfcR87DhR9K1vYFD
TUdeC41m/8uKM+UegI7VrWlh/ZVuLSFRNcSDKKf4R3Y+gro9N01bW0C20RllIxlv5k9q818
deILTTmm07TbppriUn7Rcg8uf7q/wCyKydTojaMb77FHxR4oEMA0HSZjIM/6ROvAdu6/SuP
s7abUJREOEjOWY9B/wDXqvY2095MABsUck46V0drCYtiQKVhB5Yjr71tSgk79SZSbVuhds7
GCKIpxHGOD3ZqUuShRMbf4cd6hklWOYKqE9SW96QSsm07Afbpiu1aHPIs29skYa5d+OQF9/
XFWrWV2OJCoA5xWW1xh+qnJ6E96u2j75T8uDjp6VomYyRsRxxlmZHwx/StLTrPEjSOQYx1P
qPSsy2iPnBiB/jW2hd4QgbH0reOhyyI52TIEZKxp0GOtVpsKM7cHqa0WiRVyfmx6+tU54yW
J65NWQkZ4hZ2J4K9Tnt7VGiiPUIFHH7wcVclHlx8Nkn0rHFzjUYskY3gDFJ7GkTlvia4PxL
1kEZJdCTn/pmtcYeQSTjFdh8TAP8AhZWrnOBuj/8ARa1x5Az7mvMluajlbiinLjaM4/OipC
5AfvEnoPWmqQW9M+tKzEPjHHc0mAy5IOR+lZloRkG/g16D4TVj8OvEOxTn7ZBk56fI1ed4H
SvV/h5A1x8PvE0TsQDcwHd/wBq0p/EJnNtGyKcDn+Z71RuISMjYd3WulWykOVZc7T1I6Yqj
PsCbPLVsHkHiu2wjjruKRSM4OOM1RC5kHOM/pXV3cduCHUdOMetY0ggeXcg8sLySecn0qGi
diqIjtznK96HChQA3HQY70b1Ubnzx0HrUDOWAJIweaGI1LLUJLJlFuwVx0yPvVtR3kWoDMS
+XdYy0XaT3H+FcgSu3kZz3B70kckiMHjkwVPBB5FTexSOma5b/AFaAhx1BHI9q1LKbAUyN8
o55POaxbXUY73Yl0VS4HBkxjf7GtS1iEMxhlIyD8vPWrTuM6YXCSIArY3cknjFXtPjQBwuS
wPB6Vz8T4IjAIbOfrW9p27a2V4Y8mtLisbkMaSkxqDuz1BrctLSO3QrnkdT7VTs4FCkshyc
EkelbKsjnbyQRke1U0hFqFSWyhGQMcjrSwy/Z1ulUL8r5Hbk+lRzzrBbFVYkj7+ByBWSL9J
pnzHlZGA3Me1Q1cFHubPnhS0IdXyudw6Ed6qsJJZTk4Y8k+grL1i/WCOJ4pVcsQCMY6dvpV
gXjrYNKql+NxPUjjipLUR7Xce4pEmEQkgHv7n1rmfFGrotiCGDTSZCDPX3p73ccZbc+Sse5
iD1PHNcFf3z6prhKkmJTsT6dz/Wk7I0Wh0ei2iT2xEgO/wC9g98VsrGsUchnI2p3I6VU0XQ
NSngW+hJaJB8o3YJHt7VFetJJ+8kcsFPCjtWMmbxZ2ui6LdX3h46k14baKYny1GAABxye5P
oK4rW5vsF5NbQuclv3j5+Z/wDAVZstXma1TTluHjgQ5WPccZz1rPvLKS7vTIMmP+8eSxrhm
tdTop36mY6vcAgZb6V7hbeH9Q0L4L2lvpsc8N/dxGWZoY/nG49z24x+FcT4T8NTatq9rGIf
3KTKzcY4Br1D4q3urJpceiaeGt7UKPNm3AF/RVGc4965a0lGm5M6qMHVrxgj5yv9CuIIGCk
K5JzIxAOfYfWuB1NnilMLsCV6oDwP8a7TxTFLZxbnt5jn5d0knTHYAV51MC0pJJyaxwX7xc
97o7s3kqbVKKsyox3OTW3YaQ01nIXJWSVf3Q9aveF/Dg1m83TyGKzgG+Z8ZPHIUe5rpbq0h
l1My2sPlxQgBBjoB2rsqVlzckeh42Hwrt7SR50EPkyJIdrocbT1znpimNbvET5nysDyp7V7
N4e8LaRq7atqsUKzaxaWzyWtgRnzZOB5gHfaMkivK71bmaBLi9+UksiMRzLg8k/41cKym2l
0JqUORe98ikGUAlPxx3p0coV1J6Zz9ahGCdpOAOwqxHAhJzuOBVtLqZw5n8J0GnawkSj7aS
6DoiAc/WrN54jgkGbdGGOMMK5bcFcLHy3oKcIix3M21B1OMiuGWEpOXOz2Y5piYw9nF/16m
jBq88Mt5cBFYzIYQXGduTyf0q7puqyQRlIZZPOjYNCAPlb1B+tYTYLfu1LAcj29zTUkn+6C
wB6EdaqVCElscsMZUhJNvb9T0zSfH+rWd7E9u/78H522j5sdjXeX+rRa78TrHS1iXyUsFhd
VXCl3XzHwPxFeL6LZre6paWl8JX82VU3Q4LNk4xnsa9GsVuYfHYltoCJRfqm0HLbVYDbn2A
rxqtClSk/Zqzsz2HVniIqc2dpp9utrdtCADKrEDPQDtir15qaWjJboDPdzfcReT9TS+M7eb
SvEn2KzxGtyomR2PCqeCufYiqunNb2qPLJzckndO/U/SvPhJ1LSNZRi485sWyLZwkSyeZcy
cu2fu+wqhdXEjOY4yCCeSarTXTTMzRYwvX3qaBgVJABYdq9ehDl1Z5VV63G8QxfKeT972NM
lkjAHDSEjhR39qtxwfaCQSQuexqU24jYQ26jzmGAx/hHcmvQVWxxOKOZj0qTVNZKTxqkMXL
ohx+Z9a6uw0tJJ2NtGkEEYy8hwFjA7k960dN0iGG1kLyLBaRAvcXMhwPUkn1rzbxj4zOsxt
o/h/dZ6HExVpujXTf1qHUcvhZUYc7G+NfiBCgl0Tw6xES8SXP8AfNefaf4eu9buzcXUm2Lq
zvxxWnZaA0kiySDy42PGew9fc10p8u0SOO3x5aDAz/X1rWFlsaOGlirDpdigaC2j/doANxH
3sdzVLUW8qAFfkwRhR3I6Yq3JqUNqMyuGbJOwGuevb+a4k80jYMfKo7Cu6mclRFUSmQqXOX
PJA7fWpZJMfLn736VAFOyME7RnJ9TSTly5IHTvXWjCROhLZIA64+taVhKsUrDr6CsdHKDk8
Yzk1dtJR5yngYGOK0gjGZ1EEuXXJCnpjvWzbtj5Rtz61zlu6uRkZJPetoPg8nAA5x2rpRyv
c0ZHZ/YCs+4lCjAOBTZL4qoVFz3yePzrmNR1gM5XzgFHB2dTzQ3YSVy3qGorENiHLeuaxo5
g9/BvcABwcCsy4vXnk/drtX9adYq738PP8QzWUpNmqVkJ8SSh+ImqkDg+VjP/AFzWuOOSMd
q7D4lYPxE1RRyMRcf9slrkBxkHp2rie4ChsDGaKeg+QYOKKLAQY3MAcjFOeMKCUOcDmkfJf
ONvY0zd82DyKzK6B90Z5wa9c+GPlL4D8USvyqTw9O3ytXkpAI4r1T4bx+Z8OPFgxki4gI5x
/C1aUvjQpbC6ncxzIGh+RWIJXGd3vXPctOWK5LZJ9q1BFIy+WFDL/e7j8KieMW4KKegz713
CWhSmtVwA+C2ATngVhX9pFEDIyEZPIHGPetqWRwcswLHjBrKvN93GQJCAOMjjNJgzmJGyxA
JwD1NR5ABwueOtWLhUUklyxqtnOAegrmk3cBCd5HPHoO1OAIxt7etMJA6H8aFyO1QUXbXGQ
TMFGeQR1rrdImtJ5BaKo3nkEtuwRXEgDBHStLTEvYrlXtgyOOQ1aRbEeix2pZwqgeYp6Y6V
u20bACMFQjcHjvWf4YvPtlgJpcSTwfLJ2yDW9cqi2/mQPwOfrXSnoPctW32qNRGzDK+ncVp
2t8GCrO+AOnGOfTNc3ZTtLulYsoQfdxzitIN5kRMZ3EAZzxk+vNMLF28lMkTss27aSM9/oT
WXAX3mQFiVGVBwAD9akMpSA7uFzkgNz6ZqZY/skqrvWeJhuQjv9aRSOd16d/MhxKS7KXYY6
ZPSmy6pJFotsnnLukUKFz0Pc/kKoeLb9BexpGypsTjb9f8A61cNeazLKUVW+RF2g+1RsU9D
d1PW2WOZVlDF+wHSqelb0Tep+cjjIzWZpNi+p6nFbk4DsNxPQV2+o6RBp9wILV9/yj5uDio
8wWruTWHiPULWxaxLgxyAjHfHvUomd4VcvtZjgH1Geay0jBZVCZc/xDvWzb2tx5aIY9yk8c
ZI96mWxtFF+zslmjDRYL9cMMZ+lb1ro7uv2i6byo174q/pWjhbaG7ztwMMh74q/qG5oJGAA
dMZQ/dX/E151R3OqOh2/wAO0s7fS73UZNkUUJCjd7DqfzryT4pXlkNckvv+EraZrlixh8z5
ogegGP4fSt6eW8k+DWqjTI5Z5JbplIiyWyAB+Irways7y9upHvLdisfXzMjtjr2rjxSTpJS
2R6GWuSr3jq2N1G6W8VQdbaVTgbZf4frXKyIn2oJG2/J2rjua6/VfDwj0wXUMEkZY5UMQQV
55z79q5+wmSy1KKUwFpI2yPk3YI9azwc4OD9nr9xtmkKntEqqt53f6nrWgaPLpfw18xoBDc
3t5gq6/M0QX/wCsPzrOFmwmZsfISA4z04r0LW0nkj0y7uQW3WiMEH3Yh6D68VzMhWOdzKNk
rjdGhHOO1Z0dU5PdmbdkkjmZheabfQz6VPLBdqxdZYThox610Gq+Eo/ib4ZfxF4dgWLxHpq
rFqGmoAqSrniWMds9T75qG+0+W1tAkDCS/lG6RQfuD0J7GtD4Y6ovhrx/pmo3VyILOYtBe7
j8rRkHO76HBrZu3vLdGUlzRfU8g1zRBoupvp0riV4MLLKg+UN3VfUD1rLkG/Eduu1PzJr2L
x38PNa8RavrXinRI4h4bhupPKufMAV4c/fUHt2/CvJ5fJt4ntbCLzhu5uWBBPsvpXSp3W92
c1krvZfiV1tzCCrfIwI+U9Wq7bWLTEyzqREOdoON3bin2mmylRdzvsU9GfksfQetdRpulnV
pT9nUw2ycyXLdE45x6t+grjr4hQW51UMPz7qy7dznLXSbnVpvItYsJHyzYwkQz/Ee5rodN8
CXV806WUUqtbLulknHy17h4E8I6fcWsMEVoi2EDeZyObjaN2TntnH1r0jQvDaGeBboKA8Zk
KpGBtc85J78cV8zis6qKfJSX9eZ3KhRpJuerR8+6N8Nb2SOK+06RPtkMqyiB8gyhSDwe/Ir
Y1RJ9N8ZXWrW8ItGEnnosw3bGYZK474JNe261ZJocEksckUXkncu75ePY9h7+leW/EW8bxD
4SfX7e2RLvTGAuGifKyRN0Yfj61lRr1KtTlq9dC4zTvKC0LmtTf8ACTeDrLxAcfabBT5qFe
GX+Lj6jP51xQ1S4vPlA3AcDHbNUfhz8QDp2u22kalsfSLrclxuH3M8Bh9DXR674cOh+LZLS
zV5bSdRLbnHVT1we+K9ijQ9hJxl6olVFKNlsVreeRfvbV5wozmrqTRxymSSUpkcpnk/SqL2
JafyxISBwzIeh74NbUCQ2Y3R2aoQMhn+Zvz7V286tc5ZxLNvPPcRfus21v0MrD5z+Fb1pYW
VrpsmpX10lrp1uN8txIfvf4n0rJuH03R9DOveLLoWGln7kA/1l0391F615L4j8Zax47vUtx
EbHQ4mC22nxn7w7Fz3NOMHPXocckm7I6bxF4suvG9wthpqPZeHoH/dRA4a5P8Aff2ptxo9n
YFHudrkjCRKMfgB2H6mobHytA00S3yK94wBitxwAPU+gFc7Nr9xqV7Kpk3/AD7nmHQD0Wt4
wb22NlJRXLE1bm6MjjyWHmHHAHyxD096y7yVo4/MdyzNznOcmo1vTArouI4uv1P1rLu5Zrs
iSQ4QfcFdMIkSehA9zJIWYguQeFAp6hizlhjbyB17UkA+8QpyB09KlkAX5R1Nd0UcE3ciYf
Mg3Zwep7U+QAscgKB+tRMy7lJGeaczbpMDueK3W1jFq6ECZOBkg9+tSqyh+/1oGA2P/wBdI
8eHAHA61sjFmvbXYhVWzk1dlv8A5fvHkck1zyMN2Dzz1qW7n+UZyBjt3rW7MWtQ1DVJGiZU
kIToTnrWIS0kgOfkFTeTLKWJTao7elOaNUTjGKlq+5VrDOpwoxirliALuDbyd471lyTBuB0
71b05yb+BTx84qWFx3xHP/FwtSGD0i/8ARS1yTcD0zXX/ABKOPiJqeBj5Yf8A0UtceTj5WO
R7VyPcRIn3BgZFFNUAKMUUtRCTgeaynBIxnFNRQTnI49aH4kycjmkyVznoazLS0GHhxg4r2
D4XKH+H3ipSAf8ASIOn+63NePliGwBkGvX/AIWOsfgLxYZGwDPBznH8LVrS+JCfkPvVWDiN
884DH+VYt3EkaeaWAA5J960Lu8KKUmO7b9wj+Vc1f3T3Unlbiqr6dPwruuFjPnmeZyw4Ve/
pWfPcuqskYwDVyfCrtUZU1SkQFgpXAqCbGK6OZDgE8+lNIKjGDn61sNAAm1Bz3PpWbOnkuU
Q5buQKxlFLUZAF2gE4z9KT73yqOtLtOMkkD2pOR04+lZ2KJF2gYOf61es5WD7VVm9gazwQG
y5yKersG4OB6A1adhWO08M6wdL1aOW4ytvKDG657Hv+FehFGDBlYPAT8jgcYPIJrxWCRo5g
XJK9c+9eo+GL0ajoV5AWzd2ybo493MoHOB71onYL2ZoyyxibEGctg4U9R3Bp73LRpJ5auUA
z8y7xj19a57VLu3YwJafbFljLfaTNF5ZQnnZj1Fauj6vaW9nMlzqNxDKp2qqQ+aJRnkZ7Ee
9W5Ftmlb3kQPlXMyw5OASOtUdQ8RCxDrbFdmSC3XcSecVkXvjm18trW30yNlDbXe4feze49
AfSsO8ij1VTLpcqQSsP+PZm4/A0cwkzH1rUmurqRwxIc4A9BWbAhJ55JPSmyQSQzFZ0ZXU4
KnrmtfT7M7RPMMd1Wsx7s6PR7dbWLzWRd2M5J6n0rX88TEKSWdjx7E+lZtuhuiWUEKvAWuq
0bRojcJNMSFU5zjkVRojPj0bUIENyYJCAAS2OADW5pAkE3lncWXrx+ldNdXqXGmtp8DblcY
+UYFV7W0tdN00ednzSuTWFRuxrDbUunUk05XYyAg+/8q5m71eW7lKrnYR09RVK+mkuZy7vh
c9PSnxHZgeX+IHNcUlbVnTE6vwnqN5B4Y1u1skJntR9tVMcsh+VgB6jg15NqGu61dTyqs9n
PBK2VkW2C7geqn8ete0fDlIbbxMGnXNvdwvAwP8AtdP1FeS+O9GfwV43uooFL6bdMZYwBkB
Tw34isKtNThrqdGFqezq3vYwdQv8AVprSeF5Y3k6N5K8gDt7AVzlncTQ3mY9xkbkg8ZrrBZ
qbX7fpkiz8HLJkMqehHfP51nXEVreFbmN/s90vBYkdR0x7VwYecINxS0PaxtCdWKlzXa29P
JnsV14kivPA2ma40SuqqtrIg5EDDkH3zyPrXnz6nfNJcXkEo8yRiMkbuM8HFS+B7xL+HUPD
U+f9KjYrECMCQcqw/EfrUmlrHaMq3gxubnPJUjtj1renFQvHt+R5N72NbYmneH2vruYpI/3
YjyS395j6+1clHI91OXm3eUxzweSa6bXLSS5QSNvKMchB0A+lYPl7HGBhB/F6ewrRJJal63
PZfg/bz6/Y6/4Tvm+0aStoJEimyViYtg4FeW+NtP8ADXhPV5tNty2t6rkk4TyoIOem0dcD3
rvvhXrVzaQ6ommAwXcoAMtwv7rYDklmHTHNcN8QI03/AGi4v3gvJ5WDSRtuWQkk4H+z6V50
5xdVQf8Aw5tClJqUonn8d8r3Znuh55B78Rr7BRXeeHZvtMCz3WkPqFrFgLbGUIinOdzAckV
5xHd3NnMS6xzOOqTRg11Wh6qk0zPDp0IVBulmX935XtmpxtJyh7q/r8DTCVFzcsnqfRng3X
rV9VadJ42glmYbU+7GGCjH5jpXrFlNbwXIMp+bbge5HFfIM3iiLTnUJqPnPjdydoA9dy5Df
iM11lh8cIGtFtNVeRDEwCXkGGJHYODxn3FfJVMBiFJVaMbmmIhCTtzWPQfjD4tbSBHBaQLc
3F3EyAHkRgHlq8F0HxhJM+oeFokMlzra+RLcvysY6gAfXvWh4o1m58TW9zqc92LOz27VuZS
N865+6q9ea81Oq2Nhc7LKKVAnSUH96349q+kwODbpP2i95/mYVKioKMYvTqWry2m8N+I5LO
bbPNanawI+Vq9r8Ga5deMdGbRJke1u3ty9nPHlhEF42bj0zXlMrW3jKxmm0fQp4dRtsM5jL
S+avAYs3Qetdl4Fk1+x0Q6fYRCBxcCZrtpNoVAD8hPQDJzXdiXemm/iQqCu2o/C9Ueh2ul2
WkWkM2oSh5DhEt4/mZ26cAU7xP4v0bwbpqXWsW0cl8wJtdJQ5Yns0h7CuL1rx/oXgqw+xaI
qav4kIIkvHyY7cnk7c/pXjUsmqa/q0t5ezvc3M53ySuckmlQw8pe9U2OatK8rLVnSXWpa78
RPE/8AaGrT+dL0ihHEVumegHYfzrdkWy8NROYWE1yvSZuAn0FVtHvtM8M6KViQzahOcyZ4x
2AzWdLp+pa1ObnUf3UX3liHHH0ruSu7bIFFpWS1M+41S51SSR3mcQlsswPzS/4CnRK5ZfLJ
jiA7elW7ixVHCKhVFHzEiqd1chLNxENp4Cgd+1dEWtkQ4tass2wFy5AO6JByT6+lTS4QBSN
vf2otSEsIokYfKoZmHrSSgyxMSdx689vatFuZSk7Fbc3mHZnkY5pwJJwRye9Ot0eZ9ijBJH
40508slCQTnk10xOZlKVjuChcc9vWrCZ3LjrjrVd8jLA8E8ClLnB549j0rVGEnqTGQCT731
phmTJJPtVWScgZ3VGGaRlyMDP5VuYXL0EjPOuV6nhRWl9kMh3ORxjHtWfbAibqcDHOK6BPm
h4AOeMiriS9CtLGixbYhtA6kd65y7di5AxgeneurdNiEAZyOcVzl5Dtlb3PFOQkZoye+Ks2
jbb2HHADCmOmCMenIqS3XF3CACSGFRa4WJviIQfH1+wzgpD/6KWuV2jaPQ11PxD58dXxJH3
If/RS1ywJKYx0rle4Ei7dox0op6NEEAYDPfmikIrSH5zz+VMByRn6U9sFmIAI96aSDlSM1k
WhDuwCp4HFeqfDeXyvAfilmQMRPbn6fK1eVsCOxFem/D0MfAHihQQP39v1+jVrS+IbKF1LJ
OzKeWbv/AHaoSQkDGM4/zxV8LhpIxzhsmqd1KSxjhyQOpxXZ6gzKclX2hc/0qFomY5UA5PX
NaKpuJO0Pj9PrTnSJQQoCn6UrAUFGU2Ben61Un0xJQXEmCcnkVoMV3eXHt8w8E/3R61YKKY
NqDhR+dSxWOQnhkhcqyAA+neosAd61NSnBbyV2naeSBWT7msWrAH16LS9wcfSm5z2496Unm
pAsRyFwVY89K29J1f8Asm8W4hmbcpG4DIP51iQxNJnjgDIHrVpFjRhK5OAfu1qk7CO+1S8j
1BbW4hvC5nH71Qm0KexJP8RrH1LVVsLYadakRSHPmtExyT6H0rn/AO0rmPzdszLG2D5Q6e1
UnupZH3ED5vvep/GnsNMlSVd7PPvkBBAwehpIHdXBVip6gg1EFGQFY5Pauh0zRmCmS5UlnX
Coe1INya3u7XV1SDVAqXacRXA6t/st/jWtY6eZnVGAVQdpI5xUJ0SFbctJCN+R04NaNjH5A
BMjKF7MKexokdLYaQtm+5nGGGSzelaP2+15jSdMDjA5Jrmru5uLu2WHkxRkcD+M+9SWVlKZ
97KNp7Hj8ad7FI3V1RYxtVQze3AFRXN3e6gwiBbYOy9PpUf2LoI18wd/QV1emWEMUAaA/M3
3nxnPtWM2jWOhgwabNcXCxrAdxwMY/Wujj0F4YwbmPaRxg9B9a6e3tUtYjcMoVscEDnFOlu
1uQYsBV7n+lefUqdEbRm+hiWUaK4aAsDGQQ4HQ1lfE/TRd6aNUEBntJhuLL96GXHzfmO3tX
VqbdQo8xdoOQAOTUMt5Z291JYXjlrS8AWRQNwTPR/w/kayTXUtSs7nzRZalPpM5NleERuQw
APDYPGQfepNV1Gx1CIOtuYL0nLRhRsfPVgR0PtW14x8M3XhbxPJbzRqkVwS1vKvKMPQE/wA
q52eZrm3Futsm9cYKKAQB06etYSpxc1US+Z7NGpJ0XTvp2tf/AIYh03UX0XXLXUYiY2idWB
HXGeRXsHiTS7K2v49YtA91DqCC6YxrlYA3XP414bKnlysJTliO9ez+D9Zlv/hlHaTTb/7Pu
DGIwcbkYZ+Y9xkVrVVrTR5sL87iOguJIg4vSJQq7kBGBKuOg9K5bVbqRvPuYnCW27aSeNv/
ANetq8ke7maGdx5Kjd5oPJH+FcL4i1tbmdLKxRY7ePAC/wB4nuamCcnY6ajVON2XbzxX5th
HpkV0ttax8tCAwEjerkdfpWFd30t05ae8Z44xhC7NtU+3pWAQwZgMs2cZ9as27bFIk3ALzj
/63fmrdCMdUc8MS5LltYvSao17EYtROWRdqsigs3PHzU2LVLmyhaKOQeVIQZIyMrJjgZqlI
6gGQPGu77yFSMVXCyySKkYLFuABVxpQa20MZ15pqz17m2t1ot6uyaGWyfu8LblP/AT0/OtC
K68K6c6wJaXF6+35pS2Mn0Ht71yMkRhlKyqQwPIoEzBjhiqnjjnFU8OmtG7ELFOL96Kv6HQ
6jq51CeBDttbeAFY1DZ2ir+gt4WgCvq1gL35iXBnZAw7dOa5JYlclzMpx13AinBZZOI+EX0
pOiuXlTsV9Yk5c0o3PYNV+Mm3QB4Z8GeG7PRLLZskkX5mf19Ovvk1wt14p1q6tUsxfSlB0R
Thc98AdTXLNIyL5ajaD19T9at2qOwJg3NcKC3AyAvtSdCENbCp1pTfKmdFp+jxIPN1SQqX+
by85Zvqeta1jqccFwYNPtP3j/KpK9Pf61rj4d3sWk6TqI1GXVU1BDLstQX8oAAnJ6k5OK3d
K8NW9mguYI9u8YDMcnFcSqxld3uepFe6uVWX4mVb6TFBELy/cS3I+ZUI+79fX61DJeSqGDo
FLfxZz+VdNdacLceZJlWUHgiuWu1d2JYbVzwD3q4vmKe2hRup3nQ4O1OwNYN7l7ryvXHSuh
a1YL5rtsjUck/xe1Y628X2/zJHzn5iM4xiuunocdW7RqWAVbbywC3Gc+vrUv2Yq5fBCN69j
U9sqRwsE2jaBux0GafczpFbYOGY8j2rRGUrWM1iIHIGUJPGelRMrMSwI4B/GoJJnabruJI5
NSPKfZe+K6YnJJ3ILgAL8vXjNR9N38R/Knk5QswznoKbu2htvPNdEUYNdSBkYEszY56jtSx
4Uc9ex9akfazHceTVZR8+Acg8VqjFmpC26RR246Vu2pKwYI5xjFctDMIyU/iI9a6KzuQbcA
MAQeaqLIZcO4r744NYOobFIA5YZyfetO4vgiMC2T6CuZu7vzZck/X2qmC8xpkDnH4VbsApv
4d4G3cBgd6zVKg+Y52oOlTW8p+0xsCR8wxUlGj8SVH/CwNQwoHyQ8f8AbJa44kkEDiur+IT
GTx3euV4McPf/AKZLXKt2ypFcctyRVA2jpRTVchcAcUUhDGG08jr+tGY1IKg+4NSy4GAoyP
rVcbmbHX61my1sDvuJGCF616h8N8HwH4pDEKvnW5Oe3DV5kAg6g++a9I8BSxL4D8VCTO3zY
MKehOGxmtKfxDM2eYm4Lq2yN+N5H3j7Uxsk7BjA9e1Ub65mlhXeFG05G0dBUTXmRGykAEcn
3rqTGyzK4SQqhw3c5qKRhsA657iqY3BvNA4Jzz396touRuXDY6+gp7iEgjCRtIeGkPT/AGa
ZcTusLBRxgnpUzM2wgEYHoOtVn3O4U42Dvml5AYsUDyEylSecDFPfTf3ZnmJUdQK2IzGiAK
oGOB9azdXmKFIx/EM/X/61JpWEY77d2V4APrSxqCwyeO9NABOM89yakAGBk4GaxS1AuLN5Y
JwAAOvpUUkofJYe/J5aoXdTgDoO3vSKu5/mrTmEH3jk9ewqSOB3I2qT2yK0LPTZLmRVjXKt
1Y11Gn6HC0RUAmRQdv8As+9HLcpIy9G0N3mSS5Q7j90ZrrxaeQu5WVmHUj09qkht1gVI1O9
mHJqkLmRmeJW55XHpVbaFpA2RMQSTjuajaYiYqhDhT3pJvNQvG7YYdeetUoy3mFVHyr1PrW
bZokdNZPut2c4CDt61rWsoZNoHLYC+1c9YtIzop+ZSMVukpaxllUs7DCovJzWbZqka1tEp3
KW+72B5ro9NmaFU8xFBAwFriNHguTK95dSMmD8sXcn/AArt9GjNxKGKFgM8njHpzWE5aGiR
0BkknQIMA45JpW06OKNfmHIztJ6fWnSEBd1rghSFZie9EV1GqvvfccnP+1XBJvoCv0KIsHk
BMTDzQd25jgAD0qvNFbyxyuyuzgFflYYLd/wq2QbifyImaJP4d1PgsiLxYElVBkFpCOMelT
zp7mln1OY8T2d5feD3haBLxIxyJF5jx0IPsOK8cm0W4XRXv7SZ7q1jYi5iVfnt/Rzjnb79j
X09cx6fDbSKbhGG0jYvfNeKXUMGna7PPbXBtpMkxBuFmTvG3qDWCbTaR2UKieh5RdQrGwch
jCy8v1x9K1fDWr/2XHqcEqeZvhEscJ6Eqep9sdql1Qxrcu8KpDG2WNu/KA99voK5naf7Rjk
VT5ZYjBbnB6jNdsVzRszOs1CfNA63UvErXmlyGNwqnlmAxkdMAVxT3BJLkAFj69KluN6Rva
bQGDHJ9R2qmPuE46etbQgktDjq1XJokiJLFs7WB4NbNtqTLbCznto7xGbkOvzfgetQ6dBZf
apBOs9zAYjs8vCkPjj8K04rYRQxJMqRNCCAyjk59ayq8s3Zo3w8pU1dMyZreKXdNGQgBIET
D5uPeoJ8RRxhDhsBsirF5cn7qOuMEE7cFvrWbnJJYnpWsU7GE5K7tuWZUe8hM/zNKOXyKrm
3dCGZfwq9p9y6MYd4VW656UyYl5CMe4z7UuZxfKaulCcFU6lCXBcbgVGelNztbIJ9varLQN
LIpPHY0ghG2Q9QhwCemK1UkcjpTvoRrGzMGZfkNaFrcm34id18wYJXuPT6VRGZJNinCgZA9
607SJJEDxbcjDYPYjtWc3pqb0Iu/unuXwM1eSDxpp9hPJLJFJazmGInAjwRnA98V3usWWm2
nhqPxCJyzXdzIotwowi7m+6Bzxjn618++C/FUPh/xTb6pcP5Yt7WcAg4O4gkD8+K7mLxlPJ
oUbM67YNLKRRkjhpW5P8AOvGrU5Kei0PQprnk2n2K+r601zNll2BeAc1zFzd4m3efkjqvXN
Zt7qE9w67pNqD7oUdv8TVF5kGVXqfU9P8A69d9OnZWNZzii3eapcXEqoVGB3U8A07SdOnuS
boriEHhiPvf/Wq3pmhPqDJPcp5dqvdRjd7V0stwsTGGGJEjX5QqdgK2vbRHHZyd2ZysqCSH
j5uefasq4kd89Sc4q7eTQs2Nu3vxWYYih4mIDHgHrWsUYzZBjH+8KaGLjjOM1JKAvyEYPcg
0zcu0hcgDuK3RztakMqu7bQcGnxoEQ7mznrxxQBuYlTgjkn0qKYljgZwTnJ9a6YbGMhkrHa
Sp57etIoHHOD2p+3ccghmHGBUZ3lunI6mtEYMGfY5B+lSw3bxEqDjimFdx2yEAH0qMqyny1
jyfX1qiSeS6kcserN1HSqJGH6k571aSByPu/j6VEyMSFCgDPU0wIwGdf71S2sbJdxbhk7h/
OpIYxGOw9R61Yg/4+4iqn7wzQMl8fgjxveAAj93Dx/2yWuVJwexB/Suq+IOT45vTnGY4cH/
tktckATk9gcVxvcQ4SYGAAR60VYjhBjB3/qKKVmIrSenOTUeMkD/Jp8pAkO30A+lRHORtrI
0Qr7iAeP616F4NUD4f+JiJAcz2/wDJq8+O3b935uxrsvDc5i8BeIgny7p4Mcd8NWkPiAx7q
5BjMSnjvnvWXFKN+xjkDoDTp5izbh171UJ2yBgRXSJmxHNn5SeelTrOA2AcL7HFY6yDdkHF
WFm54FMDWWVdpHQimNgMOclhnI6c1WRlZQAevr2qleXnl/u4z83dvSk2Ms3N5Fa/Lu3ydNo
P9axpppJ5mllOc/yqPJ+8Tk96bk4welZuQC/7QP0oLEnk0gJ57UBd3HNZ3EPX71aNrbqw3F
wfaoYIOQ2Mj6da1YUXcqgAHua2SsLc2dJiZcAZ2jgV1FmrQGVtoAPUn071h6eywg7x90D9a
vvdtKpjT5h71aNEidptkpOMrnrVKBo2Zvl3OxyKmiSQRs7kYK8gdqhiZYZFfkAAZ45NS/Mp
K7HXkayyAEENtG49AaS3tgNwIyh6Y9auTRmZRKdoQDI21FDNIfkjQgdNx7Vi3c6Ei7DAbdH
m4BXgr3FB1AwSqY2IkbvnoKbEC37sOCo4JbuarywKsu4DcM4yP6Vm3bQux01gzlUJQljg4X
nj1rdk8Si1Q2ywlSPvMvHHeuPshkgNIVTIywPJ9MVdaF5XfAaVm53dSPc1zSl3N1G511nqs
U1nBNPKY45mIUDkkL3PpW9ZQ2V3cow3iPIO7oFHpWF4U8Iapqd9FJJpzpaxg5dlxwfrXrdl
4W8loibdESMfIpOfxI9a46k3shSko6GLBpsccRyOM9MdfepvsgYYjj78sa6n+xZ3AKsmPp1
qtc6fPCvzxYHqO1csr9TJTucxNZxlC7qCRnaMda8r8Z6NaXpaWXfEzZw+MCM9q9jucjPHTo
RXM67BDcW0kT7NjL90r+pNZxnroaxv0PlS68+3vJLO+X96pIDdmFUXBRciUN/eUjp7V2HjT
To4LoKZxJLktwOVHYE1z1hpV1qN7HEI0bzW2qzHH4Y6k168ZpxuyeV81jHlBuJfMbhiMMfW
vQvAvwa8ZeNJkls9Ilishg/aLkGOPBPUE/e/Cvoz4L/B7w7o1jFrGuadHf6ww3KblAywjsF
U8A+9e/vJBbQBpZEgiXAyxCqtVTcq0bxdkcNSuqcrJXf4Hzpof7NmlaTB9q8Ua15qJyYbKM
rn2LHk/gK4zxr428D+Frl9H8MfDux82E4+06rEQSfUI3LfjX1Fq1/qqQudKt7fUeDhBMEJP
YZwRXlHirxTcwadcH4gfBye704DEl3BJFdiNTwSf4hj2rz8RTiqiV2zooVpSTlJfc/06nyl
4i8dT69GkN/o9gEhJ2eVCEIz1AI7VxEsimSTYgUE8AdBXoXivwz4fuzf6v4D1SOfTYh5rWU
z7Zok9t3LY9Ov1rzhgckNx6giu3Cqny/u1byKxE6mnMS28uyYcZWtGfcGSRlAyOayU4ceva
tgrustuG3KMkketaVVZpm2EblCUPmQgNkk4B7UMjGSVF5Rx9BUgABRwpcg9O1S3KslwijhT
lhj09Ky5tTr9mnG7/q5nxIEZeM/wmrdtcC0uHUJkMDwfXrTJlVHZlGBkEVWnXbNvB7g1rpM
5daO3QS4LC6dmUHPzAHng1o6ffzR2k0QGQ+CWPXgcAe1Z1wweXOOVAU/hWxoOnS3xIjVSob
v2HerklyXZhTcvatRCGa6nby4ELSNxurt/DvgwrtvdYLAN8yxHq319BWjpenafpSAoqTXJG
ckcJW7FdNnm4HqSev0Fck6j2id8afWWpM8aCI4RVQDhf8A61cnrCuZfMhG1WOC/TFdIL6KX
Mc4/dt/FjkmsjUwttbTRzGMpnchJop6DmYhQhgzr5u8dR1HrVO6hQO0jPuwOFxjae1WtNvo
Y5C0qBouSxH3l+lMuYo3E0qEyRjlT611RepySMSSZjKHl6Dimb2YZVsccVBNksSGB9aIeWx
6/wA66EcupYXnO7I9s1L5bM24856Cr0FkGiU7eQM9e9PFntY7jnnpXRHYyk7GdHE6tlF5PO
ageQGQoybX962ZUMaEhRmsdzvk2Ku5ieFq7GLEGA2WyWxjNKsjs2FXAHBJ71OkAUguwLGns
A5wPlX1q0SM2+Y3yk4HWnkCMqCOG4J7CpMIoAUkiiQK0e5mwo70DRH5abSynvnnoKgQSfa4
goJUtjjqarNcyKxC42Z+6asW0oeaI524ccH60DJviANvjS6HfyoflPUfulrlmAOOvIrr/iI
c+Pr5mQLmODIH/XJa5EqfXiuSW5I9GKoB8vHqKKRd20UVNw0InAJHI6UzGCMZp743njmmj+
Xasy0BLAZB711Oiux8D64dv/LxDn/vlq5ViCBnGB610+lP/wAUFrgH/PzD/wCgtWkPiA5uR
htyODVV2A6d6WWTPSq7kHHWtJS6IkmEp6VPGzk8de1V485BIFXYELsoHGauF3uBMXcp5Uf3
iOW9KoSqUJXOSO9bU0cdpbF2HzHp9aw3LSMT75zTkMiJHrSj8cU7BB5HvTth2ggE+mKysBC
Rk+oqeNPlXPTrTo4N3BGAOpqUAlsqNq9AaqMeoi1CRtAzyBWvZRADzSM7elZdoFY4I4HX3r
atssxG0lscLjtWhUS9BvZixGS2MjPFXI2dFZhH2PJrPCXKKHkgkSI8BugNaEcoBCIwdyBtP
YUk7I1SLcTsyqsgI4GAOpq41vDPGXZlQr+GBUMMEjPucbR0z605iUmO1S/OFrGcuxrGIyaM
pGsQLbc5x6imxrvGwLjnqOoqxtEayeau6RhgD+6frVG4leE7U2tK4z6AVld9DoSW7LjcK0a
ngk9BU9tZKJFM/wA2P+WYPT3NV9MIe4WSUkKDznv9K17BBcapHbQ4MshOTWcnY0ikyWO0ku
ZY4LaPMjkLGoXgE/zr3PwR8M7bS0iu9T3XV0Rko33VP0/xqb4deCHgxqtzGA5UiJSPu5/jP
v6V63b2YhT1Pqa5Ju61MK1Wz5YlO303aoAAVB0FXo7GNQSFH1IqyqsoHNTAEjrzWS1ONyZR
aBVIIXbjsO9Qz2iyoQ6de9abDkYOailJRcquf9n1qXEEzh9S0GKSKRoJdrgdfT615J4onvt
IWY6vp7W0Q4E0f7xGHqPT8a9zvp7Vy6uQsmOmcGvL/ELx3jf2W86S+YpYRN8wK98j0rkqxU
Xc9HDNt6nzf4tuLLUvMvLWVDIOMHg7e341z/hjWLjSdUgkihW6WCUSlGUZHrg9queMfDzaR
rl0sBEdszErGr5CjPSuPedrZ8IeGHJzXpU4KULLYutNqfax9leHPjn4OFnbRXN81tcD5XW6
AQj8ehrU1j47+CYbUxST/bo3yGjjUNx754NfC81xJO25yOPzphnZTwcr2zVwo1IK0Zu3Y8/
lo3u1+J9Yrqnww8cXos/D3im78L6lOvmD7LM1sGZT0ZG+Qkexyay/HOq/Fr4d2ItJfEieKN
HlXrLHtuIlPckc498kV8vNMxPzEH0BrWtPFXiCyuRcR6pPIwjEOJ3Mg2Dovzdh2rKrhZy2a
fr/AMA0pShGactvxRoaprWi60zS3OmNYXxOWuY3Jz6KVAx+JrnbzyvtDGC5a5Q4+dk2knvW
lqGpHWMTPZwQzOfmeJNodvWsvbyVzyCK6qEeVWtb53NcTLmffztYrgAc4NdLYp51h5Zk5AI
2+uRxXOdznrXRaEzTAIoBkUYFTiVaFzoyxr23I+otnFHhRMcANg+9JqSgvAV4wNhAqyIGF+
FAO2TpmpzamaFzj5kIzxzwf8K4JVEpJs92OHcqbgl/SMloGeCNyT12H+lMnhURAuPmAZcem
ORWvLalLWVQeFkH86o30JZyf4Sd2a0p1eZnPXwvJFu2v9f5GZMirOpJPOD068V0Hh13SSK2
RtpdiwPv6fSsO9UrHHIBgFQM1r6UVFzC6IWIgO9ff1rsbvA8mNPlrM9F0y5Es4tpIlQkkAk
YwR2NaV3bQxIJklwWGNhHBPqK4e3v3vFQG8EUgI2/u8EkdGzW7Hc+eQPNZ5F65OQPWuRxd7
nZddDbjsfPhaRJAoUcniuWvZPtV35UjMLKEkb2HJJ9vWt2bUha23lRrhQPm7kn2rEhie7nk
nnkASMEhBwEJ/rVw01MpXe5lX1r5br5LYGNwwc4Hqfej7d51mLVcRhRz6t71LdMII5Iigbd
n976+grnd7R3CncCBytdUVc5J+6yea13ZcOB6D1oghKkEDJH6Vqwm0vLcPGFH95SDlTTDEy
DCqD9O1bxuznk+xLHJIgILnOOc1azvUiSMeoxkZqqikJuUYbGDk1OblFiJkcMQMKBXUtDCR
Ld2ytbZjkbaw5HeqYsipLIuQo3njrTZL1kRFLHYo546mp1vibTAI+bjAqrmbRFdDfcP8gAP
PpVucQtEqMECgcnHXiqT3Cb9xG9sdM1WkvRBl5Dn0PY/SquTYtosEcJeUDg8L7VTnk80eWo
6fwgVRWSe6mJ+6h6VeRUhXkFifTt9aoaIpbACAzkDK8bPWq65+1RDHVhzVqW8ZIipUE4xml
t4C1zA6qQrMODSGw+IAx43u8rjEMHH/bJa5cNnPf2rrPiMCPHl6gPSKHr/wBclrkTnoATXI
9yR4lkAwDxRSKo29aKVySKThsCkB46ZHrTphmQ4wM0wqB06/Ss2aICw29vwroNNZh4E1rtm
4h5x/stXPEHPXmug0xQfBOslh/y3hx+TU4bgcsRu96VYyOSKmWPjp0ok27QozWyj1ERELkb
etXbeUId5AyO2KqbMd+1Kp5A7VSAt3E0t3IB/CvCqO1RiHkKF+tPjlVRtBx7jvViNhnPrxx
WgypFbma5Ax8uefattdPi2F5Dj0FQW6pGN5+8fWp/NDrlvujoKS0GkUpIVI2j5V/nUfkAnn
jjgVcYgHcQfzqCRuMZOT3PegGhiSLGPLDbXHOAK0rXzVZZRJyf881RSJd6s3DZ9eRXXWCr8
nnFJI3GAzDGf/r1z1ZtI0ijZ0Pwd4g8QQF47kLaoMqHOe/IHpW3ceBpLTTknGDNESJIgTuH
uPUV6b4PuLD7BZxxQAIQFIwOc8HNbmqabYefHAx8oSsEVx0OOmf5Vw+3nudPKj57uLmOdkh
t4/KI+U7eMY9a0rZLaG2Nw+GYDDO3GPoK1fiD4fttEvftttH5dtIAHA9favPrjV3nRFQEKO
AP6muqL50WrIn1K7lkl2x4CM34nmiGF3udjAhGODVeAF5Q7E7Qw6iuusrATSR7Aqdyx6L9a
tpIErszZraSJBHGmCeBgdfevSfhF4Tnutem1C5jBtokK/Pydx/z+tUrPQo5J1mmQiNFwMH7
xr23Q4bPRY9O8P26hJZIzNKR3Y/4/wBK4Jzu7Cm7LQ9G0+BIbNFVQoAxgVcwAOtVLdwsAdj
gDgCqzanG8oSJtx6/UVM7dThs2aiDPWpVFRxHMak8E9qlyAKmCW5DGsMAmoWlhIILAMPWo5
b6Dy2YuFQcFycAfjXk3in4l22mazNbbwbVBxPGAwB9z29qyqVIxZ0UaMqjsjsNcuoId0h2q
f8Ano3H4V8zeMvEOoaN430zULuVZEikkVZ4hhME52n19Kb4++Jd1q8Sxi6bIYhfKO35eoOO
1eVajrd5rkElld3BdV/1QbHBHP5+9ZRvVeq0PXhS9jHfVmv4g1HStakvmhgKuzeYhBIIz1G
PXrXmNwSsnltn5Sau3MkiyblYrIODz3FVbmdLlI5AuJQTvOfvV6VKHJojjr1Of1ICepHIFR
kH+EGg7h+PoakCny85P0rpONK+xH5frzTdhzUzA7TUQ4FAmtS3GStsrbm+V+FHTFOljVDMW
O35Nyjru59at6akU2l3sblRIg3Jkc5NR6k25IJkOQybWYdPoPpWV/esdnL+6UvL/gGa/wB8
nPB5q5pl19m1BGJ+UnBwaqrgx8jkUwfeJHXNVKKlFxZhTm6c1NdD0LyVkctECgVt659D1H5
1fghH2iXj5HUHp3FYvh+9F1aKkjEzw8Bf7y/5/lXURqDsIHBXGa+PxkpUm4M/TsA4VoKrHq
Y91b7y8YPDrke+ORWXdKGtUYryCSB/n8a6qeD50P8AEBmuc1JBFqBt8jayl1APrWuDrc7SM
8dRUIuXfQ59kM1lIg+8gJHt/nFT6ZLIt15iSFSYiGxxxUlvGDdFf4ZAVP1NR6fHi8ktcEMQ
Uz7V9DF6NHxlWFpKXy+46SzI8sFNpXP3gecVM8smnyGaE/u5Btb69qhgt2hdZozuRlwy+lW
JQkiEOMx4wfep0HZi3FyXAbcQOvNPDEwxxykqpy5NY8dwyM0MoDbBhD6r2NVpb+RpWVXbae
MmrUTGc0tSxNOLmebOQvt0rHkDocr0Jq//AKpNmMyYyef0qvOrOCSdpPYV0wVjgqO+5FDdP
bzLLE5Bxgg9DW5BcpdJujYI38Sf57Vyzo0Tn5ge/B5qeC4e2m3muhHOnY6uQGJQU+Yjk1ny
XCxnMvyhjwQKzX1dwOGP+NU57qa4Yl269PancGzRn1CNXKuxf0x2qt9skkb5Mrz2/rVFLee
RsAY9zV1bbyl5OT9cZqkyLXLguTgRrgtTSqO2+Xcz9tw4/Cq4IRgV5Oe/UVNLO8ibSNrCtE
ybFj7Qg+VOCfbrUb3BUBQ/WqiEMcNwcce1a+naf5irLIu7HOD2rRMBkNoZF818/j29zV+Mb
ZYUV13IwwSc1ZmeOONo2TORgtWQJU+3RBcbQ3PrSYyz8Q+fHV6WAyYoOh/6ZLXIMT7H6V1n
j5wfG10wJwYYev8A1yWuU9cDvXJLchgM45FFOAOOlFIm5FMAJPl5qLIBwallAMnXg1GVycg
5zWbLWwjElR2HrXR6Mm7wXrnB4mh5/Bq51uRg9q6TRhjwTrwzk+bB39mqofEUc42ANvP4dq
i5U9eewpwfJ6ZPvSY3NnOTXSQMYEimEEHcKssBt9/aq7A9COaljG5568irUUmDyeT2qAKdo
zxSYb73WgDSEoIwT/8AWqRZEAy5BPQCskllPXH405XOM5xRzFJmn5uRuPIHbNMdxjcxAPYV
Q808gHipI8sRzyexoTA0IQWIf8D9K6SwvooYhb3GfLY7enAJ6VgRW/lW5MjY3DPFW7TZcbQ
/UfLx+lZVFc1ie2eENRW0sEa7nMKxsPmPQD3/AK16De6haXWm3ExuRmNgFUHO4nj+deC6Rr
qrp66fdgvJDkDJ4Ixj8adY6ne/aRDvkCq29tp4/wD1VwShq0dKdzqviHqz3lk1oW4j79v/A
NdeT2KmUgbsYPWt/XtRM9rKHlDO34msGySRYF2LjP5110laJMtZaHRWkkMJ+6JXz8qDGTXp
mh6bHHGk10T5hAPlA8CvKLFjaTq+cSep5A/Gux03xDN56xHlnIG7POPapqt2sjRaHf3sjrb
70O6QDAFdY1/cWt34dunXdKbdcgnqQM9a4E6ki25zGznbgk9BWteaq9xommyYHmWkypnHbj
FeZPQ1jHmNL4k/FjWdIshZaLaSQmZebpsHHqAPXtXSfA3VdT1/RrifUwZTG42Tk9eB8oHYC
uF8a6R9tCRELHiQIpb+JSc7j+Br33wHoNl4e8KWllZqp+XJcDG/3/GsHJznZmdeEadNW6nW
qCAB2rE8R3N1Bo93JYgNdeUwjVmwGJHH61tSNsjLdcVw3jCa7l0ppbO5RSmSynjcPw75rar
LljocNGPNJHw3428a+MrzVbiw1TV7lI0cqbdHZUBHB4rn7bX9VktpImvJGXHKHnI966X4k6
V5OuTXO3bM7F3U+55/XNcVYW4M6mRiBkY963pRg6a0PSqKdOpy9Dft9Rku4ds0ZLIMbu+Kj
1KxzCJo5CGJxhV6ehq2tvgF4eTkgMBwcdqk1CGdbRZAuZY/vDrgHsfT6VK0lodLTcPeOJlk
kkkIkclhwc/zqvkAYAIx196sHInd88g9xjPrUDAbmK8DPSvQieNICoJyp69Kk2qUwxwQKiX
tkjFW4lDg5HTn61TLhG5Ds/dsc5xUH86tzhUdgvTqKqjG7B4zQiJKzsX9LkSO9KOpYOpQc4
57H86sXttcnS45nj8u3iYxqSMbm6kZ79azoW2zgg8kccV3emrYXHhnU4b4SP8AZ4uHU9CxO
GKnr6ZrCrLk9478PH2sHBnARkgkdqRhtbBNWJo/s87Ruue/5jNNePuM+mSK3TOFppW7E9he
yWV7HcRN8yHNeo6TLDqFswt5AzhPMHr7ivIxkdD0roNB1e4025R42IAcMw9u9eTmOD9vC8d
0fQZNmTw0/Zz+Fno5IdkA6r+o71z2v2BMZmiH7yE5H+0hrpd1vewJqNi2YpOcD+E9xWNqjN
F9mJ3MGYjnkH/Z/mR9K+UwnNCsls10PvsUoVsO77Pqcbt/cCRTh88H0Iq/bqp1SC6BBEg5A
7EjH86g1G0ayvGiH+ql/eRN/Sls5dsW0rja25ff1FfXRalHmXU+Jqx5ZcklqvzRvrKYlKsu
Vfr7VXnkBztfC9wPWq3nl412tlT3o3oE2+vU1aRyzlroUNRnZtsgONo456iqkDIULk5ctwP
61Yv0Vfmj5TuPWs1g28MvCk8V0xWljzKjd7mw3zscMOBzULOi43HPfmiJCIQxBHPP1pjLuY
hhx61tE5pFabaHLKOPU96pn5unGatXTLEeAeR3qsCSpx1+la3MmOjXDguCR79qnhKI5O3cB
1yahRGY4JJ9qupartDbwMdjRcEiwjxtGXVNoHTHan7ROvbI7ntSRsY1ACgZGOBU8MUMjA4J
YHHtQacpXaAFWOf+BVCIG5wCR2zWvJbMGVT8meoFPisnIDZIAOQD3rZGcosq21pG+GlX5h0
x3rZubuK1gUIoDEA47DiqwXyDgHDevrWVeSmRirSkLnAqybWFlu/tDt8xA71FGvlzxyKd2G
BqumA+OvoafFJidFK9GFIRo+OnL+Mbh2GGMEP/AKKWubwSMNxnpiul8dY/4TCY4wDBBx/2y
WubBzwByK53uZvccFGOW/WinLjaMiigRBONreuO9RKQSeaklk3SfSoiAONv44rFmi2FJGB/
M10Wkg/8IVr2D/y1g5/76rm1IAyfWus0KESeEPEJ4+SWD/2argtRnKpGTx29cVII9rfLVoR
sUO0KPemGIqORzXSFiHb8pyM/UVE0fPPT+dXcgrjJJ6c0zys9DjPSiwrEAhHHHy9DUwtUIH
GD2GakKKPdgKVc7fm60h2sVpIRnkZqu8LdRwDV9lAJLY46c9KMZOMcVJVjOKYBG38atWkYL
k4zjtTzEWfYBx3PpVxIY0AAHygc0xW1HMS4O48D2qss0lpcLNHllBwRmppHUAhMY71SLbT8
pyG/SokWbIvx/aaSrwH6qeoPeulu78W9mbuKLZviYYHqRXCMGDq4I7dK2RcLdWP2Z3AJwoP
tXNKOxrGRT+1tKoaZ+g4HWtW2l/dKu0++O9Y09q0UsTxjdGThQa3oIZViCsQD2wK1TsioJ3
1Hs/8Ayz7cZ56Vu6c62Sq8nJJ4HrVG2tPKRZZVGW5APeribZpo0ZPlDYyOw9qxm7m6Wup0N
jPJeyq0UmSDnYDnj3rvNN0u6GjsrrueS6QADnIK4H61U8KeG7ePF00SgdQMkmvUdM0uS4kj
ihTYisJHOOw7fU1wVWnojTm5S/e+DmvLSxn3qzS28aSb1yBggMfyFejaWkfk/u12xr8q49q
zdYujp3hiPAHmFAi/7THoB+NaGjxXdrpkKXpVXCjePQ+lEoRjPQ86pOU4q5evCVspWHUKa8
4vbuN5JLUvjKkE13GsataWmlTzmUOiDD+X8xX3I9K8A17xTbW00lyC0r/NEuDkZz1rnxcld
KJthaTm7Hk/xkjhi1QI7qXHIVf4d3b+v4145GTv/dyEYODziu78XatJqWsFJrfMILH5uSCa
4aWAws2Mlup4rpw8bQ1PSxV+b0On065ktLXbJMxibGTkfL6Ee9VNTv1F1NEZC5bqQxO8dj+
FZkV3iJVdiOSeOR9Ky7uctcl85zW8aetzCpWtCw2YASkA5FVXGJGA6e1K8jOx3HHemgkV1p
HmyaZKmMjAq/blY2D7Q2TgA1TjXvWpbwh0yRnAyRSm9DroRuZ0zBiT74z61UHJq3dBRKwGM
ZzVXA/vcVUdjmqfFqPTO9SK7i1vmh0UsvlyJf2LQyjGSCp5H1yqnPvXC5IPGOvSu38G2djf
NqemXxlEhtnubPa2FaRF3bT7Fd35VjWS5bs6sLU5ZNdzmZYjJcRCUY8xAAc9MDA/lTmKCyC
AHnGfY5xVvUSphsbqJNu9Oc/xFT19h2qrcRlJQSQwmQSLjjr2qk7lyhytozHUq5B9adG7Rs
GUkEGpJV4O4Y2nFVxwc1pucLXLLQ7Lw/r72L7XctARyo6A13NzbwappolhIKEbjs6oezD6G
vILWYQtnI2nr7V0Om6vf6VOs1rIWjbgAnI+leDjsv537WlpJfifZZXmyjD2NbWJ0esWqXVm
UKfvISOnUVyrFoZtrfKM8juK76wlsvEMReOUQ3kafvU6bh/9Y8g1y/iW1+z3AcgBivzY747
1zYGvaXsJqzXQ9PM6CqU/rVN6FMnZEu0EKecGmGQEODnGM4qpBceYhhLEEjjnoaineWMg54
H3hXtxifJVJdUWmPmEDANSLaqD+8A9BgVXhCPHnqD39avOzBIwxAUcdK0WhzvXUR4jgeWTn
0zx9arOxUMz7Tt6n1q9k5wDx1yKp3KIzMj5B6j3rSLMJRMx3MzljyKkjhZvl798CnCJncLG
PlPb0rQtoDEAT06E4rXmMVFshSPYNqjHvUyKsZ5OfSpfIYvlV3jsKjMR80AuM99vQe1Fy+W
wbgzYJHPr2q3awN9oBQ+Yvbbzmlt7JCw3pwOeTya6S2MFpGuVwoHC+tUh2GxaVGFM91MI0A
wFHU/X0rnNQ1Bheu1sxSIcAHmtfUtWeQ7MduEA6fWuTmSTftZsj27VqmZS0LEmoSPlVGSBg
1Cfn27l/WoFYAE446cdaerSA4Rc+ntVmLBuGXbkc81dt4kMyHBJ3Dg1AkZK5PIHUmrcLgTo
fukMMAjrQVYs+Pkz4yuAo6Qwf+i1rmQnr1rqPH7q/jW4dG3L5EHTv+6WuVBPPtWDMXuSqp2
jmimBjj7v6UUiSCTAfAA471Hk7sH86dJy3FNAweayNENAO055FdZ4cZ18Ha+oCnMkHHH+1X
KlTgnjmus8Osq+DfEQYZJe3AP/AH1VR3GjHLnaBt21VmmPmBU4Hc0MSzcZx71AVJb3rqBlx
ACoOcVIAAAVGTTYkIQDb24HrU6r3x260MohPy5Bzx3oGMe9SSKenJyagZWDEVIC4+b3oCkt
gnP9aekbFeR7U8nZ823LUihcJGp3DLEYGKSFD5ZeTg9hSqhI3Pj14pxDDKDBIpBoVJCkcuO
gPeo5HVpUBwF6ZqW6jYxfKuQOTnvUNrbPcFlByw4VVGS1RJjtrYcisxcD5lXua7bw34bfUG
hlgTCcHc/AI71naV4ZuJ7mJHheWRiAIlGTXvXg7wRc21tGl5tV2O5Yl52fX161hKV3ZHTCn
bWRwtx8PLhpmt0j826nctGiAsVU9yOwrobP4T6tHZrPdSKXRcCFhjntXu+l6FZWMWI4S0rD
LzNyzVrf2Gl0AHZ1x0AOAfrT5XYbqq+iPlTUfBXiKK5LS6VcMoON6IWB/LpW3ofhK4WdJLm
BkK4yCpGK+lotASD5oyysT1zWgNFicZnjWQn+8KwlCT6j9tHsec6J4fmlEaojKgweR1+tei
QaeNPsTs+Zzgs2OtXIrOO3XcFAGMKq1ckhxBl+pH4CslTUTGU+ZnCfEzWV07wpexgA3P2Iz
W3s4Bwf0r491f4w+LvEOhywXutXcfznCxOV428Akc19RfFxJP8AhHodQUl44Ea3mGeApOQf
518N6ghs9UuYEwULnA9s1Ciqs2pdDoh+6pRkut7nbad8XfFVlYWsIvnlZQY5zKd32hDwN3u
Bnmq9l4hu54BFcTO8L5AVmJK89vQVwMZAYg9M5HtW1bTZhOG2/KcVU6EFqkXh6zvdm7JLFd
XEjKdip0B6keuKy9RjMd05gkXGwHnvVD7c0d4k0ZJA7N6dxTNT1DzyRHwpxk1pCm0yqtVOL
7lW7uFZlC4BX7xX+I1SY7iM96D1wQR6UuMn+tdaVjzHJyJBG2wBwVJ6HHWoiOcA8iriOvk8
jJ9TUEijO4AZoTHKOmhLEvAB57/WtO2lEcLKMA4Oc96yolIPUj0q1gBCG4HrUTVzrozcdSp
KdxLYqFunHA7VK+flXHsRTXwBkcmtEcstW2NIG3PUmtBJpUs4bqCZlkUlDj9DWfww6dDWnp
Pzxyx4BIIJHt0pS2KpfFZFqaRZNGhlc5ZXO1QMr05BFVWaObSo3EYR4H2kqeXB5HHanQFfs
EiyH7hDL/WqLkqzxjCqx6A/iKEjectn3RJIQw384PqO9V2UqoAHFSodyMuT64ppwcYPHTFM
wlqQ5IJ4NW7O7e3bAOUYYKnp/n3qs6YXcOKjG4HBoaTVjNScHdG/a6tNaXEdzauUeM9vT0r
odb1WPWPL81fKOweWyj5SfSuDjco+Rxiuu0prbV7FrETLHdL8yRPwsx9j2NediMNFSVW2q6
n0WAx85wlQk9H0MGVmhuSrKyMOme/0qz5n2iFvulgPmp+owvEot7u2dHUnh+HX296qCN4ox
NE++McH/Ait4vmSZxVIuEmuhbtldSAM8n7vrWokLSqFbKbD6fpWXDcHKlAAf4fr6Vq216io
FdiXIyfr3pu5EbE3llFwRkVDLEHKhByfxxU/nwurBSxJ4FEbxRYLSD370tRtLYbHaLEvqw5
OO9ErIiDnk9Fz0qVbkOcRrgf3j3qF4FBYluvU04vXUTjp7oiSFw21tpGPbNSKixqGWJmPqT
TYowEAA5z19KsrKsQy8Y3DgA1smQ420LEP7tfOdTkjpmojO8hwDgDuO1VZL0uO47HHNOjO1
BGOT1Jq0+5lLfQimLghIznPt1qrtIHzjtzWmQUQoq9PX1qnJE7ggAfnWyZlKJmyfITjn8Kn
t4mAG/AzV2OwIUSOBn37UkisGwvVT+Qq0RykEh2rtRTxUUWXnjUEcsM1OxLNsTk9KnhiSKS
J3A+90x1qrktdiTx8qr4yuF+6BBBx/wBslrmOnK8e9dT8QPn8ZXBIIJggPP8A1zWuXVMD1F
Yswe44bQOaKAcDGaKLElWThiccVGDj0Jqab/WHAxntUO4Z45PvWDNEGTjOK6rw8Gk8I+IVA
43QEn/vquUIwSR3rsPCzKPCHiQ7c8wfzaqhuNbmEsO4Yz1/WpDbqjh8AnHQ1IpKjdwSO9PC
kkE11FWGxjHJ4FSg7k9h1pmAAD/OjJbPAxSGL8g44qFlG85608jAY55PrUDfMc8Z70gHAOA
Npzn86dxjJ5Pc1DvbO0HApQzbsHgCgY8SIMbTkA96N4JOD071GzIxyDx0qGViiZ5HHQVLK6
EmDcy+WpxGDjJ7n0r0Xwf4UM92ryIdgHZen/165DQLDzp43K5WPDNnpnNe0WF9LPBHbAx26
Zy8yKFJ+lctWdjsoU0/eZ13h7QtP02RpoY987gLlupNej2EEdrHGvDyHgsB39q890+6iit4
ba0dI25y7tg4/vE+/SvR9Nt2jSG4Mm7eOckc+w/xrGnO5pUj3OntLdCoZiffNbUKRLgY7cc
VmRE+QFUDeOx7VKs0hZQOB6+tdLlY4nC5rKgfBwMe9OdOCo6+9RiZkhGxcnFRRXIYMXYZHv
WbkkZWY9l+ZcfwmkupMQnHQ1CrSu8qMMc/Lg1jeKNW/sfRnvZGzsBKIvLOfYdzXLUlZNlxg
5SSRxPxEvWg0KeA2y3UUh8maFv41bjj0PpXxf478NXOg625Xc9pL80Uh7j39/Wvrq/1PTtY
0u4XUZPJOF/iGQ3UZ9wcZr5w8c3zXlrcabcATvE7HKdjnqD2rjw9SXtL9GenKinRceqPIyc
HO761NHcyRDZkMv6iopI1Qn5s/hiowV9D1r2bJnkqTiyyZB97PFQs7M3y5xTPvDjNOWN9w7
Zp6ILuQ8BTw36dqekZJGcjnFRcBvnz9c1ft54ziNxwTgVEm+hcUnuQx4UsD27DpUUpweD75
FSvG0MrmQEZNQM3OM1Ue4T0VmWYpVMZVuoP3qkdsxbc9PeqScKTn3zUqPz2ptFQlpYRiAB3
NRk5GSce1PkwR6GmYAXOaZEtwXAyPUVd0xgt6Ym6SKV471RHp3NSIzRSRyjqpzQ1oOLs0+x
dXCPLGRyyEY9D/kVSlJYszD0rQ1JcXqyocpKofAHT1rMbBV+uM0Rely6n8pJ5hUo47dadGN
6ZOMk4qEdMirMTARqpHGcgetMzjqwuOLeMbcZGarJgjBqzdKVZU/uqMVXCtkYHXnpTQp/EN
IJPH4CnI5Rgy5BBzSYw4zT9gJODSZCundHQWuuJcRrDqkf2jZwrnllH9akn0cIgudMn+0Wr
/f2/wfhXNbGU4HX2qWK6uLdt0Mzxk9QDgH61zOlZ3g7Howxl0o1le3XqXJop4cuFJQH5j2z
Ulswlc7cg/Wol1FrmTZdDhiNwHetKOK2E4ngkMSHgoFzt/wAfrRdrSRrGEaj5qb0LFuGiXE
h6Gp1jMkg78dapTrL8rqFlU9GQ5FTWjSQybXU4zxxnFT5jlHlfKakNsQm4Hml2bjkj5V4xS
i4GAMY7HHanDO3cpxzx7e9Rc1UbIax2jdn5Rzgis64l3L16nnNWbiWPA2vn1xzWe0ilcFcs
3JrSLMZroisborNswNnH1rfilhGHBBBAPIwRXMSkeYcdhwc1o2snmRKWOcV0bnInZu5qMA+
cE4Ptyamih2bWKj2yarxfIWfnPalN2S+6RsAcDFUt7FNK12TTArHvJGewrOkb+BSNx9qW/v
w74TAUDtxVZHAGWXLdM5rddkYSkW4sLECWUGm+Yv2iIk8Bu9QF9x54A61C0uJkXvkCqsZ3N
Tx2RJ4vmbjm3gPH/XNa5kkBCBXSeNyq+KpM9fs8HH/bNa5pnEmSQoPsKyMHuMyfQUU4IcdC
KKV2SRTEK2F7Hk1Fk9F4NSzcSkDpUfIyeMe1ZM0QzkfSuz8J/wDIpeJcd/I/m1caTlfpXXe
F38vwj4kAHJMH82pw+IpbmYuOnYetShs4HTIqmuTjLZ5qdpQmc810DHt1zkmkDfKTt6/rVc
zZbgn35pGlXGd3sadgHseOf1qszg/LnjpxTGkLMecimEgDryadgJ1bHUjI46UhlH3AMHNV/
MOCvU+tSQJ82ece9IaZKdyqST1qLAluAhOAOtPlIUFmxiq0LEuW6561LHc62xu0tLSNV5wd
zE/xGur0fVZr6WNEISFGyeMAH3rzU3B24U4HYDtXXaJe/wBnQIpX5mOcnp+defXV1c7qE9b
HttmYYdPa5uBGzGIMmOCx6/0/KtrwV47Y6qbPUJFezkbELHqjn+ED0NeKXHjFzbrbIAMcNI
Mc89Paquma15mptK8ixJEwkBU4x7j3rkUJR95HdKUJ+6z7GGv25tmfzlDZ2BW4zjr+VSWPi
G2uJWCv8sYy+ecegr5ptvGrzRRRyXDpmTe+7q57c9h/Ou0j8WJFJYrZ3CKhBeZRxvaplWnc
zdCNtD3iXU4otLackrvGQQM1l6Pq8M63EzLhFcKmP4ueK8b1jxzdy6bbW6XODcsQxcEFV6Z
/+tW7plzJdCysLN5fskURnlfYSZSPX0qXUnKSsEcOmtT1xNZtoZZRGxd844Oea4H4k6xGNK
V0VjJGpZSjYwT3Hqea4/TtYuNN1qbbiZpl8rnIIcnAAB/X0zXAeMfEN3eXX9nyX7FpmKyRI
xkEYHHAHQg5q53mrGscKqcubsZ41hI9AvLOxikt4FBcSmTdJGcnJ3HqST9K8y/tSKfWkaGR
5Y4wNzSnhzjnd+NdnaCytfDd019aSGGNzEq+Zw2B97j3rzhpfsx2wwhmPIJOABnqAKqlTWq
IxFRxUbEeovYvNIY4Qsu7LZ6fhWY6qn3W+8MnH8NJdPvmLtySeaa77lAjG0fzruUbJHlTnd
vQiyN2AacZMZBzgVGABkEEZoBPPU1pZGPMwc85Xik3EHk9KeApIJJ470Oo8zAHBpi13LIvD
IoRxnHFQFRng854pojBBAOCOlAfa2GA5pJW2Lcm/iJlwU44NMJAHr2qZYi43xNvX26j61Gy
Mmdw+lO4WaBjwB6UmCeeKcOcZpQo2nkUx2uMU44IyM1MVHlHA4HOaaUKkggcenerEMe6Nxx
krniky4K6sWJXMuiW0nG6Ash/pWUeDzmtKyXfaXVsxGSNyr3JFUXJY7iAMfpSj2HU1SYzGB
zjPrUw4iVsHGOtRnJwMdj0qwSgswBkZ5we5qyIrcilkL4Zjk/zpF78E9uKiySc8n2q3Gm1A
3fr9KZG7IkiOw7vwGaXbgAKOatKuVO1MnqSegpkkbI4bpx2pFcpCGwoUr0qNlJJZslR3FWF
XeQe/fnirKw7iBgBSfyqG7FqHNoZ/kO/zRgsB6VLFPJFvG/OBwGqaaBoGBjJ69qRIRODv+U
noT3pXvuCg0/d0Y+G+2tuYMpHcHpW1bavESPNWNz/AHvuk/0rnXheEkOv405TtGRjFS4Jm8
Ks4PU7SPU7Nl+YKV/2Tg0r3GnXSlDcvAo9U3D9K40PuwCP1oDFeVY49PSsvY9jp+ttrVHeW
WgDU3Edle20rHgKG2k/gararoc+mXYtrjbG4GSpHIrkoZ5InDLKw9wcGtxta1LVHjF/dvcm
Ndi7+SB0xmo5JxlvoU60JqyVmZlxayxsSvzr/sjmpbI5iJA5zj6VpRJvcs/AB6HrTJmit2a
48vljwgGN1dCfQ5uRX5gaYJGTI3tgms2W63MefmodM7pJCVbsOtVzC28bvTp61skc85tipI
xYsTyamRWwNx/KoS2Dggk+tSCTIGT07e1aoxJHl3ABMgD9abEM3CMTjBFMXGdwGc+tSRnMq
EnPzVaJZp+OiW8Vue32aD/0Wtc30HXr0rpfGnz+Kmzzm2g/9FiudaLbkE1izF7j445XjDAj
B/2hRQo+UYBopaisQXIImb1BqLac4x9asXI+cZI55/Sq/O76Vky0NIwDzXW+GDjwj4kPY+R
+HLVyTEEHjJrqvDjAeEfERx/zw/m1VHctbmMzbRgZx2pm8EnJ7VE0mBwc1GXJ5xn6d66rBc
ld+wqPdnqe341HuHBIpM4HA+lMVx+4A89aazcYHWkAJIPU/wAqfsJ5/DGaTEnqIiDORVpPl
Xnj0FNjRUX5jyegHamE8nH5UFkdxIzHGc+1Qo23qe9JI/znaCKapBBJ6Vk2BMuWkA3dTUv9
o3MQ8pJyE/uk8VWViuT3qM885zWL1KvbY2La7VpCZGwOpFTxXw8wNj5R90k4rnw7Z9+1PEr
HHPAqXG5pGo0dXYai1xeCBnO71Pf610VvrBt7yNWkCpGwYs/c+tec21wUukkOcdMjrWhHqM
89wvm4bBxg8VhOkmdMKuh33ibxL/aGoIsLeWg+b73UDuR616f4C8StJ4fuZzPuuI0WMozdQ
uT9eT/Kvm64n3aiG4UA9BXr3w11WeyintrdA7TFsyN0iBXk+544+tZzpqCTR2UanNJpm7d+
I7m71uxuIbZg6sZQI4jgyN0JJ4HTP4VJDpE0N5Jrd2GMwjJYSINrFj249Mmqcd/LFeyvM5c
hfJDFsMTyflH0PQ1szal5stxBe3jCPyVj8qRQojUjAA6/NgdvU1lc7bpHjl7fmfU7iII6we
bgoRy/ofxrl9YLR6nLmPaccsD27YrsfGD6NBfq8W4nYuCD1GOhwMcetcVezvdPlwQCc5PU+
n0FdFPWzseTiHa6vqZv3iTg89qt2VsZ5CduYxwfrUKgvLlRtQHbn3q7bsYPJjjABJOcnrW0
3pockEr3ZWe3UTMNvzA9M9qicbUwq4z61am+WcgqRxkA96rCQzOikkKecnsfSlFthJJDETJ
+Y4Hr6UrW+5iUIfvxSzBsZ24weTio0d43Dcg9ia016EaJ2Zt2Vosclk13aq8EwK5YcfmKy9
Ut0gvXEf8AqyTtz6Vct9ZmihEBwyDOcjsap394tyFVgQy55qYpqV2VUcOXQqwzyQSK8bbSv
IraNxZ6pEFVRbXQ/g/gkPqPQ1z59uRSjIrVxuYRqOOj2NBoZYZPLljKlexoC4OR39aW21OR
Cqz/AL+MdA3UD61vWUGjaxNHCl8thct8o877hPpmpb5Tphyy2Zgrn5/XtV63Xy0SRkycdK2
73whrOkambe6sWdZB+7liw8T+4YcGoJ7NrNvKmQpOvVHGCRUqaex0Qpu1zIjb7JqMcpPBOC
Kp3Kql3KF+7kkZqzfDc+4A8c1XkYGPcT94dcd6pb3MZroMjADq23j1NLuDQbcfMP5Uxcthe
SeSKczbU2Ffn65qzGOiZPa24lkKEDAUnr7VpLa7I9pTKnmqOmuiz5c5BB6VuAByQcEKAB9K
d7GkUrFb7OPJWJAd/sO9Rpp7OMNx6Zq+JDEQ4TKjnim+eju20/hmlYtW6lZbZVBQ7ffA5qw
tuPKJ64PUUyQ4dSR17g9KuwZKjpg1nJGkdyK1s1eRg33x0PrSy6Yk2TCAjfxAd/ersRQSDB
wTWkURTHIpB7kisnc6oxVtTmfsjfNDcJ7ZIrLubFreXBGV7Gu9ubBJ4DtwJAcrnv7Viz263
EflyLg9M9waalqTOnc5Mp26E9DTSONpHNWrmGSKRo5O3SqhOeO4rQ45RsKSFXPetbRf3jsz
sBg8ZrFOcZ/St2yiAsYxtGWOSemaJLQVJ3kaxkCEFAGc56c0ySBliNxLgFegPJqusDg7lbb
jgDOarDUHM/l7NxXkkc1MY9jacu5IYPLkLyFSzcjHOKikjjVSwOXPfPNW1ZZAdzjeewFQvZ
hnDnr/ACrdGDVzNI7gZb0FSRr5eXkUk44WriWwDk49xT5EVF5wznsB0q0YtFDhF549qr+bu
mUjOc9KW4YsTj64qKFm8xccZI6d6tsykb3iwlfEAO7n7LD3/wBgVh8YySK3/GKbfEQHGBaw
f+ixXOkYb2rEh7kofAGOKKi3e5opkjJQWk69v6VEQQfXFSMM8/r3pCoxkHnpWTNFsRfd/wA
a6bQnI8J+ICMZ/cenPLVzm0gDJzXQ6MNvhXxBjoTDx+LU4fEM5vdS7+OKTdwABzSHp7d810
3Exc85zxigYNREgkDNSJ2znNNMCVcnGPyqYcZI/GmIcH0prtu47UDWg9nGCM8VVdt3Q4HpT
zjkk8VCcnkYqGyhrfep6JkHHA65poz1NOJxGOcZrNiGscd6jyckHtzTySME81GQR1zUieob
sCnBsEdjTSv40EY5pAiXHzbscA1MJTuDYXIPaoVbg9MHrSBucCkaRlYtyPulRgRkDrXXeH9
dktLRBCvzAncc9Oe1cPu5xV20nMbqo5DZBxxUTimrHRSquMrnr0N9FN4bluoBEZGlYPs+Uj
OByvT07+prBvNSvpbxpZc7SgztyBj1rH0O/likNv5jCGVSJB9e/wCFaOpzQQIkEb+Y6KVLH
jep6E/4Vy8tnY9J1OaFzPv0jubOOSaRSdp8sAfdI7E1yUmI5CpJJByfrWnqNxsyA+4jv6Cs
okO2eQTyBXRTTS1POrSTYJKFALjGDkAevrTVy7iQ5BTn6elOkUIoA69T3prKyE5bg9DVmJL
M+Ymy248ZJ6moNmx8r6cCmHGz0I6inb0x87Z9c0JaDcrmgq77bzA2BjBBHOaeLeK5iRW+TH
G8rxVKGfaw3OSo7ZrUluLYwqseVYL82TgH6VDTNFJMxpLcozbG388EVUdSDhhyKvRvtctwe
eKqz4eQt03EnHpW6OOVuhCB+FLnjHakJPWgD86ogXpz605W6YP5UylB7frSA6zw7481zw6T
Db3C3Nk42va3A3oR7A9D710LeJNG8QRwxXpe1lTo8mGAJ/2uuPrXmWeaerFeQTWbpp6o6qW
JlDR6o7W9sIVZ4Q6M7cgr09sVzdxbSwSFJE6H86taNq62sgju0MtqTzgZZPcf4V3sekaBrt
mZrOd97gAoDuIbpn2ovy7nWuWsrx0Z5jsckkcEDtSSOzt8wweMVt6poN5pdzJFtEyFjslUf
eH9D7VjSgOykHGeD9a0WpyTTirBbSmOfA6H1rpLffIUTt796xLe2UXSh1O0cnmuktEJy69A
Mcds1ViqaezILxjAm0Dce/tWcpErEqSMHnFaN9GSxc9Dx+NVILbZOvBKntmqS0Kadxyl2YJ
nnpxWtFhIEAGcdfSmwwJjb5YVxnnFXktOQrISpHVTnNJm0WwgTao9/pxWnbK0kHlhMKDknN
ZTWMkTMwJEdaOmSrHlGBO77uegPvWDR0Kfc2Le0LcNjpkMO/0rJ1SzMDvKg28Zx61u2kioD
Ozb2UfKjDg0uowrdRebtGcZGPQ1nZ3NE7nneq24mgEyD5hz0rnWxyR1rs502Ce2YbGGSo9a
5CeLynZSB6itYo5K3chjQyOi4wWPWulypCxxEbVPU9P/AK9YOnQvcXgC/dAya7C00q6uUWK
2gJA/jI+UUSRlS2uYN1JdkbYB8vqKdp9qUjDYwzdS1dzbeHobdFO4SS927flTrzRXfJGzeR
lWHH6UlKxo6bbucoUVF6YPtViG2Pyuz8dfarQ06cSlJR84P3anb9zH5ews/TNa3RHK92Ubh
Uz8i5fHLY4FZVyMdvvc7q1roLbpuY5Y9BWDeTYUl8c9MVaZlMoXBXO1WyPSoEI8xNq5+amO
ctnFPtVxcoT1z0ovc5nudH4uDDxEAx5NrAemP+WYrnip78966TxkP+KhGfvfZYOv/XMVzpG
Adx/H1qSHuIoJX/GinKuVGQaKQDJQA2DnoKTBIwV5+lSTFWncYqIsD9QayZSGHcEAweOlb2
kE/wDCLa8D0/c9/dqw8lhg9PWtzTDjwjruR1MPP4tTjuM5nPHXrTSeuPzoHTinYIHSuhagM
A6DFShMDJ6+lIqYycEU4sQOOtMAL4GDwabkk9cGmgE+9PVN3CAseuAM0AiYQu8IkXn5ggHc
nrRNEkUvlZD7RhiOme9aFw0VtEnlBfNk+dVH8GQOfrWY2FGSPahqxo1YjJQblxknv/SmMMC
nKN7HP50Op/Ad6yZBEehx6Unfkk07nn8qciksP85pAMZTkfSjaCvXH4Vf+yv5YYj5ieKgaM
o/zDB96dh8pUyM8HFKDg5Hc0rphsimjOeRxUE7EhAz15HpUkTlHRgCOevrUXB6cVajiXyxI
D827gUmaR1Z0NinnWcnyDzApcbujAdRVZLiRothJI6gelSpM0NokqsodG3AEdu4/GqvnwB/
Nt1IU8lD/D6isbHa3sjOvN2cvkk9PaoN2OWbG3pirE3zgkjucHpxVRmZfk7dq1ijjm9R5b9
6Gzzngn1p0khZ2L8uep96hQkMSR9c0jdNwGPY1VieayELHfjOfwoJ3Lxim/d96PlyB3osTe
4/7qbiOtK0zOApzgVG3XGc03GOtULm7AzEjGeaZ36UpGKTPPSggU9KQcZB5FB60DGT6UwDN
HGeaSlx6mkAue1A+9kjikzx60oIzzTAdnH3elXbDU7qwnEttM0bD0OKohj+A9KQnnmkVGTi
7o9MtfFmnavpDabrESICeJ0Hzqff1Ge45Fc9qGhTW8nmQk3MXJWRBk49eOtcoCema3tJ1u7
sLiNlu2Cj7yHkEf4+9EUdKrc+kh2Jg3mKcjuRXpPg7wxJr9zDp1tMiXM6GTawOEXrkn9MVz
UV34ev7V5vtX2K75wpU8+x7N+le9fBLSYYPCc+r+ZFLPPIYQF/5ZIvRSeuT1rizHGfVMNKq
t9l6s6qUVzaM8F1iyu7PUpba6iaNonKOD2IOMVBaPErYbITOGYdQO9ej/Hqzg03xHZ31tLt
kv4y00C9ivG8/X+leT23muA2Qsff0H1rfBYlYnDwrd1+JNVqM2kbscKGTEc4O09exFasLKo
8soTsPG0dabpWl2t3YxR2ctzfas7kra28WVWMfeJJ9uePSrU2m6tpmkWms3li0NpdNmORjg
k/3SOozitPbU1Llbs9tRxulchuBvkSUEFahjdEuV2jqwLEfqagluPPVmzgd1HSun8JeBdc8
QSR3ccPkWP/AD8SjCkf7I6t+FTWrU6Meeq7ItXZHDG0tyGSQ4LfKD3rXitpJ3dMFSvBHsa7
O80Twj4Usdlwh1PUyu5VlcqB74H3R+tcjBftEssl9AsTMcjy/u89vyrkw+KWKi5wi1Ho319
OprZrc4PxJD9hvd7KeTtz/KuGvkeSYk9O3tXpPie0m1J2fafLYHbkYJx0rj5bQqjFgAy8MD
6ivQjHuc1ZNuxN4Z0iS7khhjIR5WJZu4UV7Dp+nmKNIVZQijkGuE8OywadcWzHBkEOB7E//
WFdZNrywD92FVmJ/wAmpnFsUVZWRqXNpFbAsV5bt1zWabSSRyxUqpq3p0dzfKJ7wkRuDwet
TXtwltCxHJXhVz1NTyX06mqk0c3qMUKMETAdupx1rJuFSJHcDnux7fSr07szMznLDk5/pWB
qF4xjKKCQOQPWrjCwpyMO8u8u29st2HtWDMzSyHPUdKsXhbzSGBB5NVGOO/PrWhwSdwjAUF
nGT2HpVqAqgGFy7H06VWhRp5FTPXrVrfEl0Np4U5zQSjd8aR/8VKNxx/okAwP+uYrnT8ylQ
uRXQ+LJEuNfWY/Lm1gH5IK544jJ7YPHtUrYye4iqMc5opA8hGd1FIRHK2TnHXFRKMnuRU0g
JYUinAz1rItEbYGQa29Lb/ik9dGBjMPX6tWI4yucYzW7puz/AIRPXCBgkw9T/vU1uUjmO3N
AOelJkexFA9cVtcRKpyME0Ee4zTR7cVIq5XkZqwJLa3EsyoXWMdy3atLzo7GIpHEokbIVD1
x/eb/CqVqVjuopHGURgxFK4LSM55LHOTVJ2WhcXZCzyefIskg5CAH3IHWqMr56HAqaZxjaO
arEgHis2wbFX5Rk8elOYHdk9DzSKAVy3SkZs9unAqWSIV5zjArSsLZS3nOPkH61RhjeRtoA
we57VtoUEO3t2pGkV1IZpSzEgcDgCoXh8yEHOW9M0oUySng7e1aEMKOxBG0dAcdKouOpzjq
BnPTuKiIXnqBWlewiOVhjnPXpkVQAB6j8aloykrMImCuMfgTVu2cBysgzzgVUI7cZo3Ec5q
WOLsaM9wXQxZ6VHBCzo7g8Ht61WV+c9j1xXTaNbRPZTShlkYpgIT+v1qHobR99nMuzFMEE0
zA8v5hz2q1eRGO4dRxjmqqozfKpwT+VNGMkxinpzTWZQOCevJNBRumaaUOeaqxDbE3E8D86
cMAkjrSADHJoPFMkQYLClbqB3puCpyKD2HHWgAOdopCDkAUZ5FPAB96BbjSABgimkDPFS4P
GKQ+tOwWIiD05o7c0vNJgYz60hABk8GjAzS8g5o4oAO+B0owSf8aXoOOKTHNMAIGcf1pRgd
RSYx060uPWkBIrerfSvTfhF49/4RLxaLfUrxotH1AeXPuJIiYcrJj9D7GvLiOeOhoAPHIrH
EUIYilKlPZlwm4NNHbeLfGt74l8Z32su263kfZDC/RIl4Uflz9TUdtqOj3z7ZITYynqy8qa
5JCQTnNSrKoYbkDD0rSlCNKCpx2WhftJN3Z32lNe6TefbLG7yBkJJG2MCuvj8d3S+D20W/g
+3SPM/wC9nXfsiYfwEnhgeR9a8p0+/tLfT5D508d55gKDOYivoR/Wt6Bvtu2S3cLJj5ogc5
9xRVw9KtbnWx0wqW2ZvaLcWIgvrIWcd1cznZDdTNtWFP4mC92x+VenSePbHwz4Q07w/oVyt
9fx2y7rjrHDnnHuRnGPavHDG8UuGUrlTntSxAG+RlBxjD4FceIwFOvJOpqk727v/LyNozaO
tS/uZ55Lq5ke5lc7mdzyT6n1re0aBbm88+5fzRF84jJ4B9a5qCeFFKLggjBGelacF9CschR
lV2AB9RivQUVayG5X0E14D7YY0YbMlse/f8K4LV3RJJTCdzH7x7V0+qXM1xMVQZGMF/auUv
Iz86KueKtIzm9CKG4lSVQvzOApGPavRdLsY/LNzdjzGU7lU4IGefzrgLWJYgJCuZY+x7j0r
s9LvhLabUbmMY3dz6UMUWzpjqTBj5cKKuMA561ialrA80RNEuRyeelU31fZFtIGEBIGK5O8
1SV97uxLOaSSLbUTUvdWhVdkQ/en+I/w1iXN4SAfM5I61kzzuWLB+3UmoVErtgguTxmmczm
2Mu5CWLct6k1UjiklYAL161vW2mrIB5vft6Ul9HHaqVjULjnpTsZuL3Znq8VqZAp52bQR61
mbyXAB70+ZiT1571CvDgn1qGZSd9Dp/ERf+04iDx9lh5H+4Kx2ZiOTkk+lbHiE41CE9SbWH
I/4DWQFZlBx1/nUrYhjV2BcEYNFOG0DBDE0UBcZP1XjnpxUYwBjFLJ94HPakzgZJHNZMtCP
ux1z6CtnTMnwprh6EGH+bVk8YPH0rY03P/CLa4AP+eP4ctSW5RzO35cjk1774b+CvgvxJod
vqVj4turhmjQzLB5bCKQrkqe459a8EUc9c+1enfBTVJ9O+KNjaxuywagrwSpnhvlJUkexFc
GZwr/V3UoT5XFN+vkbUXFStJXuejr+zt4cB51/Uvb5I/8ACvM/iD4N8NeEruzstD199UuWL
i6jZlJgxjA+Xuefyr6N+IOqTaN8Otbv7VzHcJAURx1UsQuR+dfHZk+Y7Dknkk85ryMhq4vF
N1q1VtLS2mp1YiMIaJbnT+B9B8O+IPER03XtZ/sq3MTFJtwXc+Rhfm455r2D/hn3w6VDr4i
1EqRkEJGc185O33s84PevqP4Haxc6p8NhBdTNK1hcvbozEkhMBlH4ZNdGfTxWGp/WaFRpaJ
rT7zPD8knySRzt38AvCVhate6j4svbS2Tl5ZhGqr9Sa+f9UtLS01i9trC5+12sUzJDP/z0Q
HhuPUV7P+0NqlxJrmkaGsrC1jtzcNEDwzlsAn6AcV4ceM461rk31irRVevUcubZdgrqKlyx
Wwu3C8dq774cfDG/8d3sk8sxs9Ht3CzT4+aQ/wBxOxPqe1croGi3niPxBY6LZD9/dyhAf7o
7sfYDJr611u+0v4YfDVRYQLstEW3tYj/y1lPdvxyxozbH1KHLh8P/ABJ7eQqNJS96WyIrT4
f/AA28O20drLpOmpuGA99IGkk98sf5Vk+Kfg14a1qza48PImk323dG0TZgk9iOw9xXzlq2o
ajrWqz6nqdzJd3MrZaR+foAOw9q9C+E/jy80DxFBompXTSaRfOIlV2yLaQ/dYZ6DPBFebUy
rHYen9YpV25rVrXX8TdVoN8rjoeeajpt5o+pz6XqMLW11bOUkjYdCO/uPQ0xJFwAcke9e/f
HLwet7oqeK7SHN5Y4judo+/F2J/3T+hr52Rm3hc8dya+gy3GrG0FV69V5mVSHs5WR1Xh+z8
CaldyQeMNUvtNdyogltlBTB67zg47V62n7Pvg6WJJYdZ1N0dQysrIQwPQjivnK4cSSHI+pr
63+EV7JffCfRXmYs8IeDJ9FcgfpivGz2WIw0FXo1Gk3Zrp8i6PLKXLJHnviL9nq1TSnm8L6
rPLfJz5F4V2yj0DADafrxXgmpade6VqE2n6jayWt1C214pRhlNffB6ZNcv4v8BaD4208w6r
b7LtB+4u4wBJF+Pcexrxsv4gqUnyYp80X16r/ADNamGjL4dGfEqjBHoa3dMudtqUHJJxgdq
1vGvw71/wVeMt/D51kzfub2Ifu5B7/AN0+xrnbAsZiqkrgZ+tfeUqlOvBTpu6ZwpShKzDVx
m8BBADAZxVXKIMdeMYrS1SIOqSKflzgEishhtcYx+NaomWjuIc78A03IMnPGBTicdeaIgHm
JIOOppkWIVPzMMdelIRyc9akddspA6CkIIJ7A07E2IyOlIT7VIy84puz5M5oJZHj5sevSpO
R1pqjGT+tLx9KQh2Tn/CkZsnikxweaU5IPf0p3GMxgmjBJ4pVBzUh2nOeDQJIjKkckcVY0+
G2uNStre7n+z28kqpLKf8AlmpIBb8BVdjg4poPIFS1dWQbH0Rp/wAAfC+qWy3Wm+NpryFhk
SQJG4/Q1w9j4A8LXfj688Ny67qENtbsyC+EKNGWU85I4UH36d6vfA27nfWtZ0VLnyYbi0+0
ff2AMhAyT9GP1qbxvr3h3T/A17oXgo3L2t1fb7m9YOVmz95d5916Y6Zr5VSxcMRLDOo5XtZ
2Wl+r/RHoqNOVPn5ThfHOgaF4b12PTvD/AIgXW4vK3SzLjCPkjbxweK5YZPqaCwGP8KMjOM
c+1fT0oShBRlK7XXuefJpu6VhvbmrMNrNNZ3M8aFktgrSH+6C20H86rgDHJr0X4W6ZHrt74
g8PFoTNqOmNHCkj7cuHDAjjkjGcVGIq+xpuo+n+Y6ceaSief9MDvSEHk5GadPBJazyW9whS
aNyjqeoYHBFR1ummrol3Wg6NXd1RFZ2Y4CqMkmvpL4ZfC7w/ZaGPEHibZd3I+fZM5WC3GAe
QcZYZ5zxxXlvws0zWDr7eJdL02C9XSmG5Zjkgt3Rf4nxnHua6r43eMbu91C28NQO8FskS3F
1Hypd2GVVx32j9TXz2PqVsRWjg6EuXu1udtFKEPay+R73aL4E8RwSWdomkanGgw6W+xmQf8
B5H1ry3x18Ol8MRyatoztLpkpwUk+YwnsM9xXz/AKPrF9omqQappc7W93AwdGU4z7H1B9K+
1dD1O28aeArXUQiiHUrb54+oR+hH4MDXl1YVsmqxqKblTejuddKsqyaa1PmvSVt73XrK1v7
37BbSyhJbg9I19fSvZLX4P6ZNAk1t4nnngl+dZEjRg34g15dP4de7lmOlgBoZGjns36hlJB
2n+lenfBuW5h/tHTJt6xKqypGSdqnODj0PqPavazWdeND2+HqWstrLUULKXK0W5Pg/YtG3/
E+uFTqT5K49+9eReMtF0vQ9YW00vWF1VREC8i4wGz93iva/i9qlzp3ghYLeVoje3CxOynB2
AEkfjgV84TsAp659qzyOeKxEPrFao2trWQq/KtEj1Lwz8MND8UaJaajb+KmF2Yw09vCisYi
ex5rpbX4KWltN5sXiO45GNpgX/GuC+Efnr8QtM8klQ0chlA7ptPX8cV6V8XPFNzpGjxaPpc
pju77mV0OGji9B9elceNljoY1YajVvza7LTfyKp8jhzNHlXj/Q9M8O38FnpmuDU5Jd3nhQP
3JzjBwT712em/BvwlrthHfWHiu6vYiBloghCnHI9ufWvIVHmfuyec5r0L4RX89h48hsY5CL
e8idJUzwWAyp+vFenjqWJp4Xmp1XzRTbempKtKV2tDqU+Anh5Tka1fsf9pErzzxv4X8PeGt
QgttG1o6jJhhcAlW8kg8DivefiHqNxpfw+1a6tpDHMYxErr1UsQM/ka+XWZc8kggZrgyOpi
sTetVqNpO1u+hVVQgrJGnoNpY32t21tqd59gsZX2yz5H7sevPvXqU3wQ8O6nELiDxJeSxSD
KvGI2Uj2NeGXl4UABO0E849K9c/Z/1m6uhrukyys9vF5dzErHhCSQ2PrgflXdnLr0qPt6NR
x5d18znpSi5ckle468+AOhW1nNdHxDffu1LZZY1H1JPAFeH+INO0/TNfmstL1BNRtU27bhT
kE45Ge+DxXunx08Q3C6JbaPAssME1ziRt2FnUJnAx2BI69SK+dw2GHP5VlkzxNSl7avO99l
oZYnkjLkjGx0XiHI1GHnn7LD/6BWUSSuA2B61q+I+NShHraw/+gVkgZ4TkevpXvR2ON7grM
FxwfeikBIGKKZJG5ztOO3ekUNj1wcZp7HL89xSINsmecHrWRomN2kryQB7VuaUinwvr2c8e
T9OrViZ5IOeK6LRlR/C/iHI5HkY/NqFuWjlETnp713Hwu+X4q+HT0BucE+vymuN3hcY79K7
D4Ybm+K3h3JI/0ofyNLGf7vU/wv8AIqHxI+h/jCT/AMKm1ftkxD/yIK+T24GQMEDrX1l8Ye
PhPq4zj5ov/Rgr5FmmySgOfcV87wxphZf4n+SOzFr3kJI43D+dfRv7O7MfCGtDsL5ePT5BX
zU53HOOO9fSf7Op/wCKU1vPOb1f/RddHEWuBl6r8zHDfxEcX8fP+Sj24PONPjx/301eTgAD
BHXpjrXrfx8Rf+FkW5OD/oEf/oTV5Ln5iF446115P/uVL0KxH8Rnu37Pfh+OXUNT8TzR5Nu
otID6Mwy5/LA/GmfHvWJJ/EmmaHHkw2kPnyDtvc4H5KP1r0v4QaR/Zfwt0lWTbLd7rp+MZ3
njP4AV4P8AEi9OpfEXW5iS6rcGFeeyAL/SvDwbeLzipVe0L2+Wn+ZvL3KFu5yAZVyOuDSOA
DvjbDj07GhxheePSmIjB+TgdfrX21ji1Pr/AMLXsPjL4a2Ml6olW/s/IuB/tY2N/LNfJWta
e+hape6XNkS2szwtn2OB+lfRXwL1DzvBN7p5JP2O6JXPo4B/mDXlPxz0r7D8SpbiNf3eoQJ
ce24fK36ivisrf1XMa2F6PVfn+TO2p71FS7Hlu7cxOBzX1f8AA5ifhPaj0uZsf99V8m87sV
9X/Asj/hVNvnr9rmzn6iuziNf7Ev8AEv1McL/EOT8RfErXPBvxg1a0ydQ0h5I91m5wUyi5K
H+E+3SvZ9A8R6P4l09bvSroSgD95G3DxH0Ze1fMXxYcr8XdYbGcNHz/AMAWudsPEWqaJqMd
/o93Ja3MZ++pxkehHQj2rmeSUsZhKdSHuz5Vr0enX/M2dZwm10Psq/s7TULGawv7aO5tZl2
yRSLuVh9K8q8T+BfhR4O0STW9T0iaOPcI40iuHLSueirzVrwF8XtN8T+XpeueXpmr4AHOIr
g/7J7N7H8Kzf2hmx4D0wd/t4/9Aavn8LhsTh8ZHC1G4KT6O1zoc4yg5LoeF6zf6ReancPpV
lJZaczZitnfzGjGMctXOXIHmsVXaPTFSRvg57kdaQ5dlPUGv0uMeWKS6HmOXMVz1Gant0Jf
bg/MMHFNaMqDkZI46V1XhLwhqXiq4eDTbqxjnjwBFc3AiaTP90H72MdqznVhTi5zdkgjFt2
OWnhxKMdCOnpUD9cZ6V7FN8CfHTOGUacT/wBfOMfpXmfiHw9q/hvVG03WbKS0ul5w3Iceqn
oR9Kxo43D13y0ppvyZU6Uoq7RjlQNuD9aY5/eEVIQBimbcyAZ6nHNdZzsQphAOQT2pD06VN
NtMmAOnApuBnkimFiMDjpxQcdscV1fgvwXqHjbW5dPspEt4oIjJNcy8JH2UH3ZsAVzd9Z3W
m6hcafeQmK6t5DHJG3VWBwaxVaDqOkn7y6A4tR5uhVzg9KkX5uMZzTCpByakXgAZrZEIaYu
cYqMjb1P/ANarTEKcDuKh2Z5HFNoGjqvAGrjRvEkk76jDp0M1s8MtxIpdlRiM7FH3nOOPzr
q/iNDrA8A6RM2jJ4d0AXPl2mnnJmmbYSZ5M9M+nXmsD4YJef8ACcRf2doUWs33kP8AZ4phl
IX4xK2ey16J8a9E1Wx8FaTda7rEuq373rAyEbURSmdqqOBz36mvncTOMcfTjpd/8Hp+r+R2
Uk/YyPAKAKft9uKdwq819AcViPp3r1T4JeSPE+rm4U+X/Z5BkGN0QMigsP8A61eVnJb1r1D
4K2sF94n1WwutQOnwXNj5TTqQDzIuFBPHJ4rzsz/3Sd+xth/4iG/GPwudC8VLfKECagCxCM
T8y8EnPIJ4J968yzXt/wAdNS0e7stG03TLt5ZtNnmhuI5EZXRsDBOQM5A69xXiGfepyqc54
SDnv/VvwKxKSqOx7v8AC3x1pPhfwdp+ixW0lzqep3zvJ5UZcIpwqg453EDgDtzXnfxOuHuf
ij4glkJz9p2j2AUAV3vws8B3l74Q/wCEm067S31WS522jyDekZXILkDoRz19q4H4jeHta8O
eM57fXr8ahe3KLcNdKu0S7v8ADFcGE+rrMKjg/e1v33/JbG1Tm9gr7HJKVxz1r6x+Aty03w
rjjJJ8i8mjHPQHDf1r5MXk+9fWfwZii0P4NwajqMq28Esk128khwFTOM/ktLiGzwiXVyViM
J8fyPNPEOpP4e+NOvW0ciRQzzFwZW2hHZQwIP1/CvW/hv4ltddlY2sSx3yoyXAK/LkYyAe/
Y18y+MvEP/CS+NNU1xFKxXUxMYPXYBhc++B+teh/s/ajejx5cWPnsbVrKSQxHpuDLzXViE6
eWvnWqir/AHGkal6tulz1n4r2t5qXh62H2YobWbzHGcggjAI/GvAryzaJ1U/e6kCvqLxNd2
e20srtnaS8dobZAhOX255Ppivm3WkN7qE9lboJ7qOYxqu3BL5wAPrWmSzg8HFxVlr/AFqa1
lqen/BfR0tYdT8S3QCpEn2ZHPoPmc/lgVw/iPxCmt+IdQ1GbLec2Iwf4EHCj8q77xeL3wJ8
G9P8PabbzTXtwoS4ePkrn5pGPsT8teAm93vkJJjHzEjoaWWw9vXqY6X2tI+i/wAyKkuSKgj
ak2zEtGwDZ6iun+Gz7PifoqA/8tGU/wDfDVwMV5GqkFuR1JHWus+Gdw0vxU0N1xjzWB56fI
1ehjV/s9T/AAv8gjU1SR7j8XWKfDC/I7SxZ/77r5Xl1Egkk+4wK+m/jRMyfCjUSCQfOhGf+
B18lSEtznNeDw47YR/4n+SDFu0l6D5rqSfO58CvYf2eS/8AwlesjcVH2JTx3+cf414oeTzx
XtX7O+T4t1n0FkOf+2grvzjXBVPT9UctC7qo2f2iSVh8OgcDM38lrwRNxZR1z6171+0QG8r
w4e2ZuD2+7Xg0eQ6nPQ1jkn+5Q+f5svE/xWdP4oRBqsJ2lh9jg/D5BXPED+EV03idVfVYSQ
cfZIP/AEAVhMIwDtyD7V7iWhyy3GKrlQdlFNBOOGx+NFBI1woI2Djpk/SnJkHoTntQ0YDF+
mRxxSqAfYD0qCkRSBgWzkEdfaug0MkeFvEIHJIgwfxasCQFySvbgmt/Q8/8It4gzyAsPH/A
mqV8RpHdHNZHB755rsvhiVX4o+HiTj/Sh/I1xXzFhgV1vw0Zj8VfDY/6fFzjvwajGf7vU9H
+RpDSSPoz4yH/AItFrHA6xf8Aoxa+QX5OQK+vvjGAfhHrRIJ5i/8ARi18hucgAHPb6V85w0
/9ll/i/RHXi/iQkY3dRX0t+zwAvhTWwOgvE5/4BXzYgCggAV9Jfs8HPhTWwB0vE/8AQK7OI
P8AcZfL8zHDfxEcX8fefiNbnqPsEf8A6E1eVQW7SOqKPvnb+ter/H0Y+Itsf+nCP/0Jq4Hw
7am41rToU+bzLmNAPXLDNdWUu2ApvyHX/is+0NKtU03Q7CzRcJa2yIPT5VFfHuos95qt5ck
5864dvxLE19l6jmLTLxuhSByPbCmvjttkIAXLHqSegrw+GFzTrVH5fqddde6kU/s6gc8v6Y
qtLFtk+Qgk8Y7VeErb2VV5IzwMmq7Rsz5C9Rnr0r7e5xO1tD174BXDLqOv2bsSGiilx24JH
9aT9oaxzFoGpKvKmW3J9ejD+tUfgbMo8dX8XQPYsfyda674+Qq3gCyuQATDfL191YV8Lif3
WeQfe34qx1U1ei0fLmMNz29a+rPgZ83wqgz/AM/U38xXyvPjzMjjjOK+p/gSD/wqiAscf6X
N/MV6PEq/2L/t5fqYYb+IeK/F9iPi9rI4UZjzx/0zWuSTbKBlsZ9q6v4xY/4W9rWATzF3/w
Cma1xSzYTGeRyP/wBdexlv+6Uv8K/Imr/EkbHh9UXxbpA4AF7Dk+vzivc/2iuPBemZ6f2j/
wC02rwXw8W/4SvRyT/y+Q/j84r339ogbvBGmjv/AGh3/wBxq8fM1/wo4X5mlH4JnzNFk7Wb
puqeaPZMyqfkYZFVoyQSnIzzV50MnlMeSV4/CvpGjmjsL/rIJn+XdlSB3pYZXg8u6iYrJFI
GUg4KkenvTY8BHGRyB36UyYstmzZHUcisWr6F9D7k0y9F74f0/UHYKbi3jlJJ4yygnn61n+
JvC2ieLNKbTtcshOmDskHEkJ9VbtXI6wzf8M1M5JDDRYmyDznC15l4A+Nt7o4i0nxWXvtOU
BEul+aaAf7X99f1r8zpZdXq89bDvWEmrdfkek6sY2Uupy3xA+Fus+C5mu4w2oaMT8t2i8x+
0g7H36V56MNOqgjGfWvvOzvdN1vSUvLG5gvrC5Xh1wyOPQj+hrwD4267baLqqeFtI8P6VbJ
PbLJNdfZE8whicBDj5cY69a+iyvOa9eaw1WF5d9vvRy1qEEudPQ8Q4ALEVEcZJ6/QU9WDLt
zwPWux+F/hz/hJviTpdnKhktYH+1TjHGxOcH6nA/GvqK9WNKnKpLZK5xrVqKOm8UpL8PvhR
o3hq1Ywa1rjrqV86nDIq4KJ9Acfkah+KOnxazoHh74lWce1dWhWG+C9rhRgk/XBH4VnfF/V
X1j4qaqxbdFZkWkY9Ao5/Umuy+Gtsni/4M+KfBcg3T2r/aLbPVWYblx/wJSPxr55KWHoU8b
P4m7y9Jf5aW9DrtzTdLpt9x4Mcn2oUE445PSnFGVyrghxkEHsfSj0yMYr6hanngvO4N1FAY
q3HUd6Qr39KQdehBoFc9d+AIQ/E456/YZuf++a7/8AaLI/4QvSP+v4/wDoBrgPgBgfE/jvY
zf+y1337ReR4L0kj/n+P/os18di/wDkc0vl+p6VN/7PL5nzIzAE561G2SSc5pzDPPX3puMf
WvsTzGw6ng11vgO2WXXJ5pdXk0qG1gadpkk2fMv3c8HcAxBxg5rk8YHI57Cp7TyRPm4DMmD
8gz857D86xrQc6bina5UHaSZZ1m5ubzWLu7uL+XUC0xH2qUkmT0OT7fpWeOvrXeeKvBVx4W
+H/hy+1AKl7qcssrxgcom1doJ9cc+2a4Tn2qMPVhUhenstPu0HUi4y1Pbfht43Xw98LdVMy
WzLYXBKLNJgyGQDCBeSwJBOeMY681jeJNC8c+N9BuPHl/bOtrbRBooXAVjFnrGg52Drk/ma
5b4ef2AfHNgniW1N1ZOSix5AXzD9wtkgbc19Z3Evh7RLe+1WeELZXNqvmXiyb1mABURIM8c
dgAK+Yx1VYDEuVKF5Sd7/AKL1O+iva0+WT0R8SqFMiq7bVJALdcD1r0vx/wDEJNW0608I+G
3aLw3psSRBgNpu2UD5iOy5zgfjXO+KvDVzYLF4httNe20LUpXNmS4faM/dJHT29q5bPPtX0
ShSxLhWevLe3k/80cT5qV4km45yTwe1eufs/t/xcmcdR9glP/jy15CD7AV65+z/AP8AJS5s
dBp8v81rLNF/sVX0Y6H8SJ6H8eL24sNE0C7tZnidL1/nRsH7lY/wvsNL1nx+Na0K2ul021t
w12LwrIz3B6c/UFuORitL9oIE+FtEUKWJvWGB3+TpS3IT4VfAoW2fL1nVBtYrwwlkHJ/4An
H1r53CV5Qy2FGn8VRtL79X9x6E1erd7JHFfET4kanqPi+8Onz262Ns/kQ7RksF6t+JzXC3/
i6/v7cRTQ26nP31jAz9cd6xIDbGcfatzoeD82D9c0XVvLZyFdrCMnjeOor7OhTVGnGlDZKx
586kndliS5Z8ExqVxzt/xrrvhXdhfinoEbxBt0+Ce4JVq4KFY3LCScQDGQSMgn04rq/h0PI
+JXhyQMCftyA47Z4rLF3eHqej/ImDbkmfRPxo2v8ACq/Dn5fOg6f74r5SuIPIlDIPNiPIbs
frX1X8ayR8J9S/67Q/+hivmPTHjltbq1mbDbd8ee5714PDv+6v/E/yR24tXml5GI3zPlhiv
Zf2fpJE8V6yIoy5+wjC5wM+YOteNyD96wCkc8A17b+zvFnxJrch/hs0XP1f/wCtXoZv/uVT
0/VHLh/4qLf7Qspa68OwnAPlzSHHPdRXiKLl1xgcjPpXsf7QTbvF+jwKeI7IsR6Euf8ACvH
1wGX1zyKnJoWwVP5/maYj+IzovFQJ1iE9D9jg4z/sVz+zAJJOa6DxbKG1iHgD/Q4O/T5K5/
nrnkmvXOR7jlAKjrRSjbj7uffNFGhI6d3xs5YLjj0qvvZeQcZp8pAAbkHAx71A5HQE+4NZs
pbAdxYFX59a6TRQyeFte3DBYQnP/AmrmoyVc55BFdHpMuPC+vDqNsP/AKE1StzWO5zW0469
+1df8MQo+KXh0nj/AExcfka47eOAK674ZsW+Kfhw/wDT4v8AI1GLf+z1PR/kXF+8j6i+Imn
Wmq+ANS0+/vJLO3l2bpooGnZcOCMIvJr5/wD+Fd+D+T/wmGpAdf8AkBT19E+NvEdx4U8Gah
r9pbx3E9rs2xysQrZYDnHPevGP+GiPEW3P/CPaf6f62SvhcnWNdF/Vtr90tdO6Z6NfkuuY5
3/hXnhHHHjPUsd/+JFP/hXsXwh0PS9C0LVLfS9Wn1KOW4Vneaze22HbjADdfrXno/aM8QYw
PDtgcf8ATaSvT/hp47v/AB5pWoXt9YQWbWk6xKsTMwYFc5Oa3zSOP+rS+sL3dOqfXySIpez
51y7nkPx8B/4WLaYwc6fHx/wJq5bwEgbxfowccG8i5I6fMK6/47pu+IVqSf8AmHpz/wADau
T8GypF4t0Rj8sa3sXt/EK+kyz/AJFsP8P+ZlVX71n11r7bPDurMDgi1lOfT5TXxxLd4Cxoo
Yleg7fWvsTXmz4d1YDr9ll59PkNfGKlZFBfgEdM14/Cr9yqvNfqb4l2S/rse3/BrwbBcaVf
eIdXtlkjvUe0gRhnMZ4dvx6D8a8o8YaLc+FvE97otwGKwvmFz/HGeVI/D9RXuXwY8Ux6n4W
fQLmVVutKHyZ43Qk8H8DkH8K8Z+JnihfFXjW5u7d82lsPs1vj+JATlvxOTXZgquKlmlaM17
tvkv5fvM5KPslY3fgbKT8T2Upy1lKPX0Nen/G4AfDCZ8D5LuE8/U15N8DEK/FBWPUWc3v6V
6p8cm2/Cm5GMFruEfqa87M9M5pNf3fzLo/wpfP8j5Zu38wAlFBPJxX1F8Cc/wDCqYQMf8fk
w/UV8rYd5NuOPX0r6r+BKhPhVF82c3kx/UV6fEmuC+a/U58M/wB4eLfGRf8Ai7esNzyIuB/
1zFcGqYHTJrvfjK3/ABdvWc9hF0/65rXnzSjZhc5HevWy7/dKX+FfkRW+ORraDIf+Eq0jHB
F7Dgd/vivoD9obnwVphyR/xMP/AGRq+dtAzJ4q0ljzi8hzn/fFfRH7Qwb/AIQjTe//ABMf/
ZGryMyf/Cjhvma0PgmfM0o2yKycg/zq/DsZUlY/IchsdjiqphZraRjtG0btveprKfbE9sT8
r4JH0r6RnMtyRUjFnKd2XxhSPY/4VVeTNgycZqxDGZJTHngnGemagkjIgJYEMOCB6Vl1Ka0
PqXVef2Z3A/6AkfGfZa+TQ3vivrPUv+TaWB6/2JHk/gtfJZGDgdM183kW1b/GzfFbR9D0P4
TeINY0r4gaVp9jeSJY6hcrDcW55Rwe+Ox9xWn8fT/xdNB/05Q8fia5v4bxA/Ezw5z/AMvqc
fnXUfHxSfikhxgfYoR+prpnCMc0g0tXB/mRH+C0eTxoWbAAJJ4r6G/Z70yOz0rxD4kmXlds
Ck9lVd7f0rwVLdkwegJ7V9KeBlbR/wBm7Ub/AJDzQXU2e/OVH8qvPHbC+zX2ml+I8NH94n2
PnLU7p77Vru9fJe5meUk+rMTXpXwA1JrX4j3NgzfLe2TDGeCyEMP0zXlWWkwinJ713HwllF
l8XNBAPEsrxHPHDIwrszGkpYOpD+6/wM4P94peZjfEbSRonxL1ywjXbGty0kY/2X+Yfzrlc
f8A1q9a+Ptmtt8TFuAmBdWUbn3xlT/IV5KBxxyfSry+o6uFpze7SIrLlqSQYB78elSIhcgd
vWnJF3IBwauW8eAGLDHQZr0EjKKPUfgNAU+JhPYWM30P3a739oNVbwbpG4cfbv8A2Q1xPwM
Yf8LK2Ej/AI8pfw+7Xa/tDSFPBWlFQMm/I5H+wa+Nxi/4WqXy/U9Kn/Al8z5onjTjaAuemP
61UYEE5JJqw7syHB/HFVznGDX2DPMm10GHrXrvwB0yxvfiDdSXttHObayaSJZFyFYsBnB46
E15IMbenNezfs7Y/wCE81Nj/wBA9v8A0Na8rNW1g6jXY0oL95E3v2ivNay0AtsEImlEQUc/
dGc/0r56wMmvor9o1D/Z/h2QMSplmAXt91ea+d8dcjp2rnyL/cofP8zTF/xByOyurqSrKQQ
w7EdDX0J4f8X2njDQ7G51mz/tXUbDdBZaPAp2yTBV/eycgY6n0AJr57SOR5UjjVnkchVVRk
sTwAPevon4V6PpPgXw5q3irxA/kywoFllwcw8/6oDqWzwcD+VLOfZqkpPWS2tvqPC35tNjt
G8HWl/4Wu/+EytLbTpbyARziC4LQ2mCSPLDcKcnORXyrr2jT6Drdxpk7B/LOUlHSVDyrj2I
r17Udc8S+OvFkGgW+oTLY3sjiAlFKCPP3+Oo2cZ65zVn4n+F9P1DQ2ttBEs994Si8u8LRnL
RNyPmxhiAc4+teZl9WeEqqFaXx9Okei/yOmvFVY6LY8FHrtyPQ165+z8f+LlzZ4xp8v8ANa
8j4xivWvgCyr8TZCxA/wBAlxk+6172af7nV9GcFD+LH1PobxB4bh8Q6roE10FktdMuWu3jY
Z3sFwg+mefwrxT9oN9Sn1bR7rn+yTE6xEdPNz8+ffGK931nX9L0CG0l1S5WBbu4S2h3d3Y8
fh6mub+Jng638VeD75I4c6jbRmW1bJ+8vJXHuMivgctxLoYilOp8Kul89/xPYqw54OK3Pjs
nk+lSGVmjEfmNt7KTwKY4I4wR6ioznNfp8XoeEyQ8HPatbwxeNZeLtIvFnSHyruJzI/3VAY
ZJ9sVisT0JzU1rN9nvre4KhhFIr7T3wQcfpU1FzQce4LRn1h8X57a/+Eeqz2k8c0ZMEmVPO
0uMH8jXypFK8EyTIfmUgjNe7/EDx5oni/wbf2Hhqyma5WJbi9mMRVIEyCU3dySBjtXggxtI
zXhZFRnRoOE1Z32fojtxUk5JotKftN09xcfxsSce9e5/s/R7dZ18qhVBbRAD33GvEbbaltu
bt0Fe7/s+KzzeIp2J6QKB6feNdmdaYGp8vzRFD+IjmvjlOJPiOEJz5FnEuPTOT/WvKlJMqk
8jIrvPi/dGf4q6wDyIvLiGPZBXBopaZM9N1b5dHlwlJeSCu71GdD4t51m3zwfscHb/AGK54
t1zyfeuk8ZIF12BXUgiygOPbZXOhVORnArtOV7iK2FGCcfWipkldUAyRj2oo0JIZcOgGOwq
L7uOoPvzUsp3KpHAAH4VDjcpIYnHT2rNlLYTPGQ2CDjH9a3tHwPDevZOcrDjH+8awDksR93
Peuh0Zf8Aimte6EbYuP8AgRqepojl/wCL2Fdd8Nfl+KXhsnj/AExP61yRbHUD8O9dZ8Nmz8
U/DYP/AD+pxU4r/d5+j/IqHxI+lvi9gfCXW+M4EZ5/66LXyNJIQpVT1Oa+ufi9/wAkk13/A
HY+f+2i18hOBnJr57hn/dZf4v0R24vdCIAW+bqea+kv2eVz4a105/5e0/8AQK+bA2MbRivp
H9ndh/wjOujP/L3H/wCgV28Qf7hP5fmjDD/xEcp8egR8QbQnhfsCcf8AAmrzbR782+u6dOr
f6u5iPJ6YcV6J+0Czf8J/ZqCOdPTr/vtXjqSmPDDqvzceoroynXAU15FV3+8Z97amvnaRfI
vO+3kA/FDXw0blwGUnocc19u6Pcrqnh3T7tSWW7tY3z/vIK+HNUia21W9tW4MVxIh/BiK8D
hh8s61N+X6m+J1jFlyw1jUdNu5LiwvHtZJYXgYoeWRxhh+NQbtqjvx09KrRYDBnOeOlWzIp
ONoHuBX3CSu3bU4rnqPwGhMvxHuZzwIrCTp7sor0b48tj4bRR5x5t9EMn2DGuO/Z8td3iDW
7wgHy7VEz/vP/APWrY/aHvdmhaFp4PMtw8pHqFXH8zXxGMXPncI9rflc7qelFv1PnVgA52M
cV9TfApf8Ai1kQ4yLybP5ivlVyytlhtz096+p/gP8A8krT2vJu/TpXocSNfUvmv1OfC/xDx
T41Nt+LusD2i/8ARYrz3OVya9C+NGP+Fvaxk8bYv/RYrz0YAwc/SvTy5/7JS/wr8jOv/Eka
Ph5yPE+lAnH+mQ/+hivo79oc7fAunscf8hEf+gNXzhoPHibSiDj/AEyE89vnFfRv7Q4b/hB
dP5/5iI6/7jV5GY/8jDDfM1ofw5nzP9pZlZGIwfwqKB9kyntnmmAA0h4Gc19Nc5L9TaKokH
mls/N696lnkh+yPcbeZU2jP86owkS2j/NjgEZ7mteG1F3pKTAYFsu3OOPfP4ms5KzOiN3sf
RupDd+zSxHT+xI/x4FfKAiJkwRyOtfW1+pH7N+WHTRUzx7CvmOS2jXa6cZOcHkCvnsh1jW/
xs3xC0idH8M4kj+I3h9m+Zxdpx2HWun+O0If4mLxn/QoiT6ctXP/AA7jA+J3h7K9Ltf613P
xntkHxFiuJ8bBaxjb+ddc/wDkaU/8D/MiKvSl8jx5oTHGGljKgdSfWvoi5jFj+y00a5UNpY
J/4G+f615Rd2EmoWyzRJG0SRKQc4356Aepz0r2/wAc2X2T4B3NkItnlWECbCPukFc1jnb1w
8O80a0Y2u/I+QydrFU/Out+HUzJ8TPDbkkk30YyffisOLTbma48qGB5HbgBRXV+DtHks/He
g+bu8xb6Ik4Ix8wr3MTG9Ga8n+Rxwi73O6/aHsC+u6DdlcbreWM++GBH868VFvGQAnUdc19
E/tDWoOm6DddCs8qE/VQf6V87SybSAmDz1NebkMubAw8r/mb4lJTbI22KMKvOewqKSRh8pJ
BHpSsXLHHWowhLEMTXuM5LnqvwF3H4oKT2spz+PFegftD5/wCEK0nIBH2/P/kM1wfwGjT/A
IWcGXP/AB5Tf0rvf2iFJ8E6SFXB+3/+yGvi8Z/yOaXy/U7qf8CR8y7genFNYZAOOnWpNqg4
Yc07aSMKOTX2PKecVwo7ivZv2eFI8d6pjvp7c46fOteRi3J5PGO9ex/s9BR471PPJGnn/wB
DWvKzeP8AsVT0NqH8SJtftFRiPSPD21mbdczsSzE8lV/Ie1fO5x1r6O/aP/5BPh3jjz5v/Q
RXzkQOw5rlyL/cY/P8x4t/vWdv8M/D0OveKo2uoLi4gtipaK3HzMSfXjaB1z+Vdv8AHHULT
TRpnhDSi6QBftt0GYszsflQHPoMn8as/CrxLpPg/wAAeZBaSalr2qXUhFraxmSYxoMLnA4G
cnkj1ryvxtqWrav431K81u2+yX7uBJBj/VYAwv5VjCM8RmDnJWjDbzfe36mjap0LLdnoHwS
8Y21hrDeGdSihIvyFtrmQZMZ5zF9Gyce5969zu7Oy0qWbTNM0hrufWHP2hSCY1XGNznsAO3
U18VpI8MqyROY5EIZWU8qRyCK9y1X42CLwTaRaDbbPEmoQAX93t5jdflLD1YgZHpmuTNMsq
TrqrQXxbrpfu/L9S8PXSi4z6Hk3inRpfDvirUtEnKs1pMUDL0I6gj8DXf8AwBRW+JsgYZ/0
CX+a1wXiHQ9T0WayfVmc3F9ALo+YpBGSeCT94+uPWu/+ABx8TZPewl/mtepjZc2Xzd7+7v3
OemrVlpbU7/8AaEDDwropUkEXrEEdQdldv8OPE3/CVeBrDUJZFa8hH2e6A6+Yvc/UYP41xP
7QkijwpowJIP2xun+5XA/BDxcND8ZtotzKFs9XAjBY8JMPuH8eV/EV83DCfWMpU4r3otv8d
TulU5K9n1Mb4s+Fx4b8eXP2eMrY3+bmDjAGT8y/g2fzrz1hyPWvqz416DBqvw/l1OWVIbrT
HEsRc4BU4DJnuT2+lfKrcYb3r6PJ8X9Zwyb3WjOLFU+Sd+40g8E0g9Mc04EZ7nNPRcuOeM1
7Ryn1GrJq/wAB9Ue28PppcE+kK6yr5Y+1MF+ZiF5HK96+XuOPcV9VfC6b+3vg1/ZW4Mbdbi
xZeuQQSv6MK+V5ImhleF1wyEqR6YOK+cyj3Ktel2l/X5HdiNYwkXI8C3VmJOelfQv7PkJ/s
PXLgggyXUUfXqAh/wAa+d4gWRFHPavpv4LwDSfhZdapKSFluJrgnttRQP6GunPpWwTj3aQs
Mr1EeCeOLxtQ+Imv3Qbh72RR9Acf0rMtVHmx4UEggdKbLKbu9mu5eTPI0hOPU5/rU0UgUoO
FAbrXs0Yezpxj2SM5O8mza8dqw8TxcD/jyt//AECuZGSPlGAOeK6Txo/meIYX29bK36/7lc
4T90jKnGeao5pbgruBgLn3wKKA3HCjFFIkjdlCqrDqM4qLhenHtU07EnAxxg+naqylgCeB6
k1my0ehfDvwJovi4ySal4qt7GSNiF02Mr9qnAUnK7yFwSNvGTk9KyooUtrHxXAllcWEcbxq
LW5OZYvmPyucDkd+K674c6qugeE7m71LxGul2eoNPaWKPpa3O262piUMeflyPbmud1GO9tb
vxtb6pcvd38c6LPO8ewu245bb2zTtoio7nnxXnntXWfDY7fif4b9Tep9e9cmCM8/rXXfDfB
+KXhzC5xeoOPxrHFfwJ+j/ACLh8SPpX4vY/wCFSa5/uxn/AMiLXyHIec449K+vvi4M/CTXR
22J/wCjFr4/chSMc18/w0/9ml/i/RHbi/iQwtg9TX0d+zqSfDevE8/6XH/6BXzgo3segx6m
vpL9ndSPDuvYUhTdRgH1+Q12Z+/9gn8vzRlhv4iOR/aB5+IFkB/0D1z/AN9tXj4AAIAB9a9
h/aBJ/wCE/wBPOP8AmHr/AOhtXlek6Ze6vqcOnWao1xMdqLJIsa/izEAV05P/ALlSv2/UMR
/Ef9dD62+EWp/2n8KtFctmS2Q2r98FDgfpivmn4j6adM+Juv2+3an2tpVUd1f5v619N/DLw
FqHgbwtLZ3+ox3lxdS/aHjiH7uI7QMK38XTk9K8c/aB0hrPxjYa0iYiv7bYzD++hx/IivFw
dOWDzacJK0Zptfn/AJmzkqlC66HkK7CeBg1LyV4BwOuDVJmGOhGKQvyNvAx19K+yUjiufSv
7PdmV8Oa1qTIQJ7pIVJ77Vyf1auP/AGgtVFx43sdNVwRY2g3D0Zzn+QFevfCjSToXwr0pLk
eVJMjXkpbjG455/wCA4r5c8aa23iTxtq+s8lLi4byx/wBMx8q/oBXxeBvic1q4hbR/4Zfkz
un7lFLuc9nP3hkdvavqr4C8fCpe+L2b+lfKoBz1r6t+BC7fhRCcH57yck+vIrs4i/3P5r9T
DC/xDxP41Aj4u6vjjKQ/+ixXnWe2a9J+N0e34t6l1G+KFhn/AHB/hXAWUdo1/bjUpJIbTzV
EzRKGcJn5ioPBOM16WXO+Epf4V+RnXf7x3J9BB/4SXSs9ftkP4/vBX0h+0QD/AMIFYf8AYR
X/ANAavKdS+Hw0jUNK8S+G9Yi8ReGXvYVF5FxJbkuMJMn8J969m+NWhar4k8NaVo+j2b3d5
NqShEXjA2Nkk9gO5NeVmP8AyMMN8zah/Dm/I+TWBxmmn8K9L8dfDOw8EaVbfa/GNlda6wzN
pccZLLn+6w9P9rGe1ebBTu45HrX0xxFuy3N+7XB7V6x4I8Jz6hokm6YbH+dQCflOcHI6dM1
5jo8LfbFOMJ3Y19KeCYrCfwnDFaRrFKw3SYPzEg459qyrNqOh00tNTrPElisPwW1DTLJjJ5
WmiFC2MnAAGa+SgHt5DA6kKvHzdfevry7iuLjwdfWyQny3gKFtuSSB0/lXzV4x0a5sNWDNZ
lCyg70GUDe31ry8roewdRPq7nRVfPFNdC78PiB8RdAZhhvticfnXYfG193jRIyfnW0Rl9cZ
auR+G9jdXXxD0UxQPMYblZH2gnYo6k+gre+Okzp8QY1jU7zZRgn05aqqp/2nTdvsv8yIP93
L5Hn8eq3IVLMTFolOVQnhec8elfXmsQi88GPbf2V/axeCPFmZNvm/d43dvXPtXxWOXUqepA
xX2L4rv77SPhrdalp0/kXcFtGY5MA7T8o6H2rzs/UnOhGO7f8Aka4Z7mFa6G1snlw/DGKIM
fm2X4/nV230NY9VtZz8P44Skinz/tYYxc/ex7V5dYfE3xfJhJNZfI6kxJ/hV2y+JfiZvEWm
2c2smWOe6iikQRKNwZgCOlXUwWOUG247fzT/AMy/aROo+PP2dPBthc3K70jvfzJQ/wCFfK1
5Oks+6GHy07rmvqP4/qH+HkAxx9vT/wBBavmEWEzn5Fzz1rp4du8FbzZhik3JW7EUckYbIj
Y+gJ6UCJ2YsW6nP0q7FZ7cgjOzr702VQMjoAOBX0ttDjt3PTPgOhX4njLcfYpuPT7tehftB
f8AIk6Yc8C+5H/ADXnnwLm/4ueiZHNlNwOfSu+/aFlI8EaWeh+34+v7s18XjH/wtUvl+p3U
v4EvmfNTxpyQTk849KZkqcqeR1NIj4B9+Mk16B8JvCdp4l8T3N3q9sJ9J0u2e4nRshZGwdi
nH4n8K+rxGIhQpurLZHDCPNJRXU4AykjAz05r2D9nrJ8ealycf2ef/Q1rySSISTuY02qzEq
q9gTwK9k/Z+t5I/GupsRkfYD/6GtcGbe9ganoa0U/ao2f2jF3aV4d458+b/wBBWvnkxcgD0
4r6Q/aHiaTTfDxRTgTTfltFeAfZGGSOAOrHpXPkMb4GHz/MrFK9Q+mPg34W0SH4faRrcdkF
1K4V2kuA7Bj85GOuMYAr5++IkRX4k+ItxJb7bIMt1PNfTPwbnSb4U6bGrbjbySwnuRhyf5G
vCfiBoUd38ddR0i71KDSor64DC7uciKMMoIJx78V5WWzf9pV4zd3r+ZrWS9hFo8tPynjmuj
8FCN/F+nie1vbmFJPMMNkgeRiBkcc8ccn0pfFfgzXvBmqLY61aBRKN1vcRNviuF/vI3Q/Tr
Vz4c3Wr2fjW3bQNNnvtSkVo4lgwJI8jBYE5AHPJPGK+lxCk6UlFa2OCGklc6P4w6l/bGqaZ
fAXSoEkiCXKFSu0rnAPOOe/fNTfAN1T4oFWP37GUDjvlaufGvRPENi2iXOu6hbXk3kMr4mX
zFdmzjYOcAAfMOM5qn8A9qfE6RiwCjT5iWPAAyvevIq0nSyycJK1kzp5lKumvI7/9oUf8Uj
ozkFSb1hjOf4DXzakskEyTQuUkjYOjDqGByDX0l+0I8cng7RTHIrg3hYYI5Gw8182yxSrtd
4yquMoSCAw9R60si1wa9X+YYv8AiHv3gjxPe/EHxgf7ciaTTWhWFoSN0Ym25LDdwCSvHGRm
vMviP4Tbwj45u9OjQ/Y5f39qzc5jbt+ByKg8CXmtHX7fRNH1RNOnvplEc0rEKkg+6eO/p74
r3r4p+DL/AFv4cW1wXOo67o6+Y84UK0y/8tOP1A9q5pTWX42Mb2hJWt28zVXrUvNHy4VIO0
D6+1X4LURw7pMAk9up9qZFCpjWQ8t2Hep5MtGVPygHpX1sV1OFRPbP2ftbCanq+gStgTxrd
RL/ALS8N+hH5V5h4+0dtL8ea3aYwiXTsvH8LHcP51D4O8RN4X8a6ZrJyY4ZgJQO8bcN+h/S
vQvjhpixeNbPWYcNbanaqwYchivGf++Sprw+T2OZt9KkfxX/AADqT56NuzPKrCNXjZdwBU5
5HavpPWpk8Ifs7wWudlxcWiQL675eW/QmvBfDmlyap4k0/SolJ+13CRnbzwTz+ma9P+Petp
JqGmeGLU/urKPzpQOzEYUfgo/WjMI+3xFDD9L8z9EVRtGLkeJgjOA4C9M1NDDvuEzJkAjHH
WoBuzhQCewxV+2jaJ42PXI4HavdRzmx47jWHxJDGAcixtz065SuYJyoAH411HjkpL4kibeR
mxtxk/7nSuVf5SVH0NZswluOWNioKniimAjA4BoqRWFuAAoIAI4/CqjDJBP51bueG784PTm
q207sjk+uahlI9V8G3fhqw8A2dx46tkv9Nl1ORNLiS3eR4JgqeY7lXXMZymU5JxxWTrialF
rPjmPWJ4ptQW5Xz5YVwjncfujsMY47dK6r4eX+naL4Bv4LvWzoep3+65gkuLeWVIsbVgmRQ
jJgtvUt16Yrh7iG5sovFttd3L3NzHKiyzOHBlbecsQwDcnnnmnfRFR3OGBJIA4rufhPZvef
FnQViBPkzGZuOiqpJNcQAApIANfRPw71f4SeDdIgu49eiXWLmBftUtwGZoyQCyLhcAZ9K83
M68qWHlGEXJyTSsr/AHm9KKctXax6N8SrZr34XeIYI1LP9lLgDr8pDf0r4yfnnnpX2E3xV+
HLxlH8UWjIwwVZHIYEcg/LXNWHwa8CeK9TsvE+i3cy+HnkZp7dNwW4IxhYtwBVc9TzxwK8L
h+VWjzUKtOSu7p2dvmdWKcWlJPY+Y0TaRX058ALZ4vBGo3jqQLm9+Q+oVQDj8TXEt4H8A6d
46vx458S22k2rXEj2+laaxdkTPyh5ACIxjovJ+le5eFfGnwzWKz8NeF9R02JIxsgtwGyfxY
ck/rXuZpReLpfVoOzdtbPp6KxzU6ns3z2PGv2grQr4l0W+KkJJaNGG/2lfOPyavEXALYPIr
7k8YeFvD/ibQZbfW7UtBCDLvjyHiwOWUjnp2718WaxaadD4gvLTRp5L6yEzJayYy0q54OMd
fwp5bGeHprCVFrHr0av3/QqrKNT95E9s+FPxFHhn4Yaxe+I7uSeys7qOCxiZt0jMwyyLnnA
HPtXe/Ebw1F49+HhGlss1ygF7YSDpIcZ2/8AAlOPrXnPgP4JtHo9x4p8fWsiwxQvNa6QzFW
kIUkPLjlV9F6nvitH4E+KL+W11PRNTUJoWlxtdm+ZsLZqW/1Zz1B5x6YPaubN8JXqunXw/w
AUHt/X9WFh6kIcylsz55aCYXLW7wuswYq0W07g3QjHXOa7bwP8Nte8S+KLK1udGvrfTiwku
LiS3dVEY5IBI6np+NfXdkvh+S7bWdE0zTjNcAE3sMaPJL7lxTtV8VWWlWN5cX18PMtbd7lo
BKDIyqOSBn6DNXSzXD4j9xGVptdnv5BKlOPvW0POfi/4qj8L+BX0y1fyr7Ul+ywqODHEBhm
/754/GvlDADZH3egFdV4v8S6p4z8SzazqCkSSkJDApJESfwoPU/zNesfDf4EG4ji1vx9DJD
AwDw6UrbZJB1DSkcqP9kcn2rfKsB9To8r+J6sK9VSd+h89kc46+1fXvwisJNP+E+ixyKVeZ
XuCCOzMSP0xXkes+E/Anhn4o6rb+MJ7mx0xJFuLGztYWdZo252luSAMY969PtvjP8Oh5FnZ
3d0RhYoYorJ/oqqAP0ryM/dWvBYejTk7O7dnY2w/LF80meTftA2MkPxDtrsIdl5ZJg+pUkH
+leQlmCmPJA9K+2vHnhrwnq3gabUvFtu8X2a3aWOZoz5lluGMle7dPlPQ18V3EcCXMywTNL
CrsqSFdpdc8Ejtkdq9PK1UhhoUqsWpJfh0+duhz13GU3KL0Og8C+I9Q8PeLrGS0Kvb3cyW9
1bScxXEbMAQw6cdQexAr6p+LHi688DeA5L7SAGv7yYW0MzYPk5BJfHcgDj3rwHwb8NXN3pG
seMNbtvDNjLNHLaw3HzXV18wI2RdQp/vNivqjxH4Y8K+KbOHTtc083cEcvmIjzsh3gH+7js
TxWtaP+1UnaPXd69Nl1M4Ncrvc+D5Zbq9vJLu5nknuZWLySucszdyTUkVt5gJCke/avUfij
pHhPRPFcmjeGNLe0W3ULO7TtIC55wAemBjv3rhWtJMqgUDPA9q9dJW0BK5HajYVI6Dt/jXt
Pw21JkRwIkaWNNpL9lJycn9a8msLCV7sR8Lt5J7V7j4R1nwloukwWuoaglsZGCuqxlizehx
0HvWFeSjTbtf0N4HpsVy9laPNu3M6g+WeV/GsnWvB+neILYRQxKscx3AAZET9c/StizgFxb
Nch44rRF3NcSuFjQepJqPSPEXgq3um0+28W2t/dE42iVVA9ge9c1KEvtPTzM5zUdVucoNT0
rwNr2ieEPDNjG/2+7EV/ft8zA/3fr+grivi9p323x5IQFJWziBH8R5bGK9M1/Q/Cum65pFx
HZTf2hf6ijREXGVDAZZ8Eeg/HNU/EmhWWqeMzdXhO5LVAkecZHOa5KkpLMaavpys3oqLpto
8I07wdcvuvLi2lggjK4cLkEk/wAq+kfG9q8nw11SJBuKWygj6Ef4VlaHoyf2X5FxGs6xSHC
sflGDlRj2rsFEdzoE66k6m3kLo7McDYBg5P581GZ4adecKsdqd3bq+q/I0jUjTdu58kzxta
dHG5uSPek8LRz3fjzQ0YElr2I4Y9cMDXR+ONA0fS9dWLRdXW/tnXfjeH2EnoWHWuu+GWieD
7RIPEeqaxbjU45HEdvNKqLFjgNjqTiuvE4uCwjrJPVaK2uvkL2fvWOk+NFo1z4BTuEvY2J/
BhXzrcyC2QRQBSxBz64r7BvdI0jxx4cuLOW5SbTZTtNxA4O1gcgoR1INeFS/DbwPpPjS9tf
Evi6aG0WUJa28Kh52GB80rAFY+c47/SuDh7np4VwqRa1e/wAgxNRX0dzyBp2VcKMv0yeB+F
Zc5Zzln6nFfQnjr4N6bY+HW13wdNPPFDH5ktvNIJC6f30YAdPSvC7ayhuNStre4mMUEs6I8
g5KKSATj6V9JJ6XOK91dHonwBsml+IlxcjJS2sHLMBx8zKB/WvSPjzpV5qPw+gns7WSc2d4
srrGpYhCpBOB25FdTo2lfDr4W6YltcatBp8l4BITcSZuJxjgtx8o9Biuj0rxf4K1u6NnpWq
Wd1cY4jWc7j9M4zXxtTDYnE46OMppRStZS0bXpra51qrTp03B6+h8IG3nzjyJAw7bDzX1Z4
H8DalonwdutN06Ddr2r2zSyBjgI7rtUE9gqnn8a9SvLWzht5LoIqJGpdwyA4A6npzXkPxG+
I+hN4FuovDHiWJ9SkliCfZnIkVd2SentTxtTF4itTw1Sk1G6u1qnr3sFGMIpzjLU4r4nfC2
48KzWmq6JZtc6QltHDctCCTHKq4Z2Hox5zWt8AoPN17WrpVXy4rZIs57s2f5CrPw0+K/irU
fE2neH9blivbe8YxCZ4/3ucHA4+9npyK9Zk8Z+A9Av7uxOraNZ3QfFwsSqDuH94qOSK97Hx
9tQnhr2bW9m1v5HNTm4tNo4L472P2jwppdwASIboqcf7S//WrwCeBI4lHXnH419gnWfBPjq
yn0UXthqkb4LQxybXBHQrjByPavHPiF8IJ9HsZta8NTzXtnEC81tNzLEvqpH3gPzoyvDPC4
dUnJPV7eZrOtGpLsyf4D67Gq6t4cnkG9mF3AvTI+64H6GsX9oTw1L9t0/wAVW8RaKRPstyQ
PukH5Cfrkj8K8v0zW73QNctta01wlxaMHQjoR3B9iOK+i9P8AFGl/FjR10fSECTyx/wCmw3
HPkKRg7U/5anPTsOteDj6FTB46ONpq8Xv/AF5/mbQlGdN0pHz54e8TyXGmP4J8RXTTaDeMF
hkl+Y6fN/BKhPIXPDDoQTXt+j6MPhH4PXSNJWHUvH2tpuBjUOIkHVs9o165OMmr6/s8eALF
A+qapqBbIBUTKoHsTjA9K7k+HfBkukahKpe5RrX7LcXi3peZYkXGwOPu4GePevbjiPrEWqD
V/PdfJanDyKElz7HxPrl7d3+vXl5fajJqVw8jB7qQ5MmD19h6CtLwVPp0PieEapHPNbyDBg
hcJ52CG2MxPCnH9K0dF8Eah468XXFl4L0i4GlLNgzTvuS2jz1eTGOnOOte8a94A8JfDb4Pe
IpLHbPqk9tsOo3KhnLkjCR5Hyj6cnvXRVjek4+RMXaafmW4vh1L441jTtd8UpLaeHrWNWs9
ImK+dL3/AHhXO1DxxnOOK8z/AGipD/wnmm2karFBa2CpFFGAqRjJ4AHQcVb+C3inUrzxwj6
/4xaK32fZ4bKebcbqRj8qgHpjrnj0qj+0Igb4mW6KS7mzQbVGSDk8YrHBxVKn7FK3L6+pVR
uUuY8htY53mD25KPGQ/mDqhHQ/nX2b8PPE8Xi3wXbX8pH26ICG8T/poB1x6MOfxrxfwF8HY
9Vs1l8VeIhoM0/zW+mqE+0uv99lY/KD2BGTXo+n+D9K+EM8niK98ZTPpUoFvLayWgDSsT8p
BDdR1zjpmubNsvWLoe78Udv8jXD1Y05bnkXxU8Ijwl4oeSyg26bflprc44U/xJ+B/Q15q5d
2w3Q19v694Q0LxvoKWmsyFrTes0TwMPMPfKnsCOM+9eE/FL4Qnw9I+veF7dn0TrNb5Lvan1
yeSvv2q8or1K+Fi6m609S66j7S0TxgR/MN2Pxr2WOf/hN/ggbZ236t4XcOB1Z7fpn8Bx/wG
vJ/J+bIGT613fwzu30vxlFdT3cFnpojZNRkuWxH5B4Ix3Y8YA712Yug6sFKHxRd1/l89iac
uR67Gz8IrK3ttc1DxTqOFsdFtWmJI6uwIH44zXDa5fTa94gvNWumzLdytIR/dB6D8BgfhX0
HbaJ8KrjQJPCGl+J5Io7+dbptlypllJGVXlcYA7fnXhPi6Dw1p2sz2Xhq/vNRt4SVee4Cqr
kdlx1HvRRpfvp15PV2S9P+Cw9pFrlRz22OPO0AAd6ikm5XaQTkHGeaqz3B7Hp+lVk3GRSRu
9q7bmUpdEdN4rdn1S3kPeyhHT/ZrngOfmHB6gd66HxTxqdr5i9bKDAP+7XPnrnjp19KzMZb
j1dQoGw/mKKaGJHBT8RRSFcdcMWGQo5HWq2HChSDg/rU87BdowQcA4zUTu2AvSoZSPR9H8e
+FI/Dg0/xP4avdQu4bOOwElleCKOeGOXzUWQEEgg8ZXqPesO612bxCPFuuXCRpNfSRzNHGC
UTLHCqT2AwPwrqPh5beCWS2vNZ8F6jeS3NwLS3u1ze2q3Gz7rQrhgSSG53DGRg4rmb+0urS
58YWl9Laz3cEypLJaKqwswc5KAAAD2A4pjjucNu478+1Gew5zzSjg5J560FRjB4+tVYZYsL
trO+gvFihnaFw4jnQPGxHZlPUe1fX3we8eXfjjwtcf2n5Q1LTnELiFAimMj5CFHAHBGB6V8
cDByenavbP2cdSaLx7qmnZO2608tg+qMCP0JpkytY8t19yPEuqZPP2qU56/xmsxLiSKZZIp
GR0YMrA4KkdCKueIXI8TaqB0+1y8f8CNZIOG4Oe9SnoaN9D7K+D3jx/GfhHy75w2raaRFcH
vIv8Mn44wfcV5D8Q01L4X/FC71Pww0VoNUhMsMjRK5gJOX2ZB2nI6jsaxvgXrzaR8U7O0Z8
QaqhtHGeN2Mof++h+tdt+0kI/tvh4Y/ebJfyyKroZx0bR2vhrxvc+LvgRq+s38gfUbW3nt7
lsffcLw34g1g/CDQo9W+Auu2UG0XWqTzRM3qVQBAfzP51ynwrlb/hS3xGhydqIrgfVCD/AC
q18A/HNppVxceEdUkWCG9k8+0kY4Cy4AZD6ZAGPcUInVLTuePCTVtGuprNbq5spoWMUsUcr
JhhwQQCKv6VqX2OS/muGkmku7OS0DtITgvjkk9RweK+j/iZ8IrbxfLJrWhvHZ65j94j8R3e
OmT/AAt79+9fMep6bqOhalLpmq2UtpeRHEkMq7SPf3HuKOVLodEWpK5a0zWr/wAP6imp6Rc
G2u4lYJNtDFMjBIyOvv2r6S+C3j3UPGGj6hY6zdm61DTmVvPfhpY2zy3uCCM/SvkyWYFsZP
4V7D+z7K0PiTxNz8jaO7E+4Yf4076mdRpnonx58JDXfCMXiXT1WW60vJcx8l4D16dcHn86+
Y9L1S+0fU49S0u5NtdRA+XKgG6MkYyPQ479q92+BHjcTXN54C1pxNBdeY9l5pyDnO+LnsRk
j8a8y+JPgifwX42uNOiRjYXB8+0fHBjJ+79VPFQncUX9nsep2njC88R/sv67Nql01zfWkn2
OSVzlnBIKknucH9K5H4VeE9PXR9X+I3iK2W50vQ1P2S2lGUubkDIyO6rkcdyRVHw/5ifArx
TaZ2+bqtr9MbG/wr2G98M30P7NmkaHo1m1zPNFFPKkOMuXbezfqKaiHZeZ4Xa6lqOv+PLfW
dVuXuLy5vY3d2J4+cYUegA4AFfSvxKumsNP0a7hd0mj1SMoUOOcHg+x5FeKaP8AD7xfDrdh
KPD10ES4jZ8lQAA4z3r3H4peFdf8R+G7Sy0exFzOl2JCpmVAq7SMkk+pFeHmFKUsdhpRV0m
7ndSlFQkmzwnWgl94r1W8ZhJ5l7KS+eCNxH5YxVSDSFkuGRYBGCeMH7w9RmodU0u40jV5dL
k1GG6ngws5tiSiP3QH+Ij1Heul07T7qdVMkvloqgndX0itbQUbWNTRvAMeo2FzF5zwShwY3
C5xkc8/lToPhF4ju9Tt7NJ7c2vnAyzltrBP4mx3wK7G01yy0zSYgsiiEDDgghia63wtq0ep
aXqt7bzeYIl8sYP3flLH+QrJpt+RlNtJs8a+JviHV55103TLO5g8MaWfItW2lkmdThpHPRj
kEDNea2MWqxXMmom1lkil/dEdGkJ5xj0969cfxBLL4VW2htIbpI1CtEpznP8AEffP61RguQ
saPdWcDFCMFuPLI6/jSUdLs2jTSRq6Pcalfat4DfWi3n2xkCJuzwXIDH/gIxXZ+JpQPFjL+
8UC2jwy42pkkZJ7CvM9H1Owb4iaKtjcSSk3Sgk9OSePpT/ib4zmfxfqGmW03l2tvsgkC8ea
wGTn2BNePUg5ZlT5ekX+ZrC0INGx4guNb0ckRXjK1yREkSzb2LHgEAd+R+ddp4U8T2uraxq
fgWQK40q1SETE5Ny2MTH8HOK8G8PavM2u3viK5d5LbQ7dr0mRiQZT8sSnPcuQf+Amq/w48U
3lj8QNJ1FsPFJceTdSs33lkOGP5nNe2lbQ4qsuZadBur2r6frl5pcihTbTMjH0weP0rT06H
TtL1C0utUtI7uFcsYpZCivxlQxHIHr+Vb3xpsDofjRdRjjUQ36CRjjkuvB/pXmN1qjanLEh
iwiklecKPr61S1RpzJq59SeA/HqeKobuz/s63sJbCPdHDbn90Y/VRgYANfNF5qVxLrF5LOx
zNcu7kn7xLE16N8EpkbxhqMRBGNLk288Eblrz3RvDPiDxf4mk0zRLZpJBMRJI33Ilz95z2A
qdmYRtBux7h4T1qW2+BmsXl5ITHZiaGF26spUbR+bYrifh7o9l4e8J6l8TtXtkl/s8GPTIZ
Fyslx08wjvgkAe+T2qLxxrNho2k2Xw20O4F1aaUS19dHgXFweTx/dB7fSux+I9mNJ+Auh6b
AMRoLfzMDqSC5J+rGmTbp3PnvUNSv9Y1e51fU7h7q8uHLyyvknJPT6VFE88M0dxAxheNwyy
qxDD/AAq4lrJE4UOGXPzkClEChwEXA6nPf2otY35D6b+FHjmXxXoj2OpShtUsQNz9PPj6B/
r2NeN/FvwvbeHvH00lpCEtr8faUQDAUn7wH4/zo+GWpvonxF0qUsRFcSfZZFzxtfgfrg13n
x6tvOvfDiAYkmd4M98Egf1pbGKjyTcehjaJYH4f/B+58YPGq6/rg+zWD4+a2hbI3L6MQCc+
mK8bLsMluTnqeSfUmvoj44W6Wnhzw9p8PyW9uxiUD/ZjAFfPF6qld2WC9wOgovqaU1ePMVk
1S8s72O50+d7eeI7kljOGU+1fWfwp8dnxr4XddR2HVbLEdyB0kUjh8e/Q+9fIoSIbnY4Re5
rv/glr89l8XtOtI2222pI9o654b5Syn8CKl73Mqq0uYfxX0NfDHxC1HS7dPLs2P2iEY4VH5
x+BzXYDTn+E/wAIrXWo08nxh4oXbHP/AB2NqRnan91mGCT74rc+MOjQav8AHHwjproCt95M
Ug9V83kH8M1b/aC0DxJrniDSF0XQ7y/tYIHANvEWVST046cAVD63Jbu7ngt94p8SahbCzv8
AxBqF1bg58uWdmXP0zW74E8R6jpFh4osIZ2Wzu9JmMilsBXGNrD3OSPxqO3+FvxEumxb+C9
TbPcxAfzIrUj+DPxCghku9W0ddH0+JDJPdXs6KkSDkkhSWP0A5rONOMVaKsJtvc4yw8Qa3p
ECw6bqt3axLKLjyo5SqmQDAYgdTivpj4uawNV/Z/wBO1UYDaiLaUj3Iyf1zXys6oJGVW3qC
QGAOGHrzXvXjK7Ev7LHgwZyXKR9P7pYf0q0hdTyHwnO1t430K4Q4MeoQN9P3gr1X44PPb/G
A3VsxSaCGJ4nUcowJIIryLQSE8SaY53ZW7iPH++K9u+LWkXuu/Gn+zNNgee8niiSNFH3up5
9B6mqSNKavI4Tw7pd54r8VNPqN/JFDHm81HU5WJMMQOWct/ePQepIp/wAR/HE/jPW1WASQ6
RZjyrKBmJO0cb29WOK3fiDpE/ge2svB8bAWs0a3d1Omf9Nm6YJ/uJ0A+p715dNtaQuWIB5w
K0sW1fU+jPgj43Gp6R/wi1/Kfttipa2ZjzJFnlfqv8j7V7XG6SIY3AdWBDKwyGB6g+tfCui
azdaLrVtq1g3l3Vo4dD2PqD7EcGvsjwx4isfE3h201uxYbJlw6HrG4+8p+hr4/HKeV4pYqi
vcl8S8/wCtjrhFVocj3Wx4Z8V/AUXhXUk1bSINuk3jH5M8QSdSv+6e1eWt944OSSPlAzk+1
faXiHRbbxP4YvdGuQMTxkK5/gf+Fh9DXyuNOuPBltNrOrweXqizPbadDIOjqcPcEHqF6L6s
c9q+qo1o1YKpB3TOa72luilPJ/witlJbbVOvXMe2U9fsMRHKD0kYdT/COOpNcbLPn5QvPt2
9qWe4nmkdmdmZzuck8sSckk1CFHOc5rYlsTYGOTyD+tXLWDfIrE4Gcc96gUAHocemKsrN86
hSpwenSkTax0HjfadetyhHFjb/APoNcw2VP3cg85PNdN4uyNYtstz9hg7Z/hrmyR2PTvioZ
lJ6gBxwoPvRQo+Xv+dFIBsuWcbuemBios53Agj6VLNywyvOB0qJA6fNH/wI46VA0eufD6/8
U6V4G+0eB7CHUb2+v3tNSjFskjxQbV2bs8hWy3zHgYNc3rltZ2WseN7bTpYpbNJ1WJ4UVUw
HP3QvGAcjjiug8GXlrpngSy+z621hqV7f3ERjg0ZNRkmQImBg8qBk8cg1x106zJ4quFuGm3
Onzm2+zbvmPPlDhP8Ad7VT2QI40EHOev8AOmvnGKaT0phftRcY7f8AP1JNeo/AK5ZPjFZRj
/lra3CH/vjP9K8qJNem/AcgfGbTDn/lhcH/AMhGi+pLZw+uk/8ACS6pk7s3Upyf941nAj/I
q7rB36/qTZ63MhHv8xqnhc8dPX0pIvqb3g+eS38d6BPEcOl/AR/32K9R/aJ1Rbn4iW2mRsG
+wW2GHuxz/KuB+HGnpeeO7PULwbNL0Y/2lfTHgRxR/Ngn1ZgFA7k1j+J9fuPEvirUteuTiS
9naXH9xSeB+AxVXElrc9a+EwD/AAg+JAyCTCn/AKA1eLmUptYHDDkY7H617z8DrA3fwp8ec
D9/iEYHUiJj/Wvn45HytnI4ouOL3Pe/hn8c5bEwaL4xkaaz4SG+PLxem/1X3r2nxf4L8OfE
Xw9HHebC5j3WeowYLxZ6EH+JfUV8MkgDPbpXtfwO+JU+i6xb+EtXuWfSr19ls7n/AI9pT0H
+6ensaSdtDN6O6PMPFHhvU/CHiW60PVowLi3bIYfclQ9HX2Nel/ABC/iDxR6DRZBg+7Cu/w
D2iPDcV94WsvEUcY+1afL5UjDqY37H6GuZ/Zx08vrniSY8KbBIiT6s/wD9amo6lPa54zpk1
5p2s2+pWcjQ3FpMJY3B6MDmvrHxJo1j8WfhfZ6laKovvL8+2P8AclAw8Z9icj8q+ar3S2sd
avLOUBTDO6EZ9Ca9n+B/iVba5uvCtxIdk+bi13HowHzKPqOfwrRJJFSVveRwdraPbfCvWbe
WPypDq8Ebow5UrG+Qfxr2fxHZnWvgFZNbbnMFjBMAvGQgwRx9DWT8Z7Cx07wwLq1gEUt/fp
LPjo7LGQDj19av/BvxFBq/gyXQLkq0+nsy+Wed8LnI/UkUdGNtWUkeCaWVHiDTlD8m6iOA3
+2K9c+JvjnVdF+IFnbaPqJt10+MNPHn5Zmfnaw7/KB+dcz4w8FS+CvGVrqKwl9Ckuo5I5wM
iIbgSjehHb1Fcrq+pf234p1HWLhFJubhpF3H+HOFH4DFcVXDqpiqdVrSKf3u3/BOpSXI0uo
20l82/luJXDSTSNIzP0BJzx+ddZ/acVqI557yNyBwoYAAVyAuBFMwtUFxLtJ2xru2jHJ+g9
axLjUDIwDoC2eMivQ8kJSSOqv9djv92H2tnIw3A9sevvXrXwOukudA12zaQSOs6E4/ushH9
K+eFDYdpQsfr/8Aqr0v4M+J9P0bxl/ZkwECapGId5PAkByn58j8ab2MqrbiOt7KLQfEmoQa
pMwt0keERxviT1Bx6Dg5qlc6LNcI7y6oZk+8qxDAI68V2/xn8Az34Pi/SYHmmgTbeW8X3nU
dHAHXHf2r59TVLiYEW9xLGRwCGPAqbXVjSNRNHfaQ9ro3jDTdQkWUpaXAmYu3CgAkfXpXJ6
5q0M1xNOlvI01zI0s0ztvySSTgVmzXV5sEjyl1Q8k9K2vA3hy88Y+PrDRHRorZz5927DBSB
eWPtkcD6ip9nFT5+trEyqWRPrNq+ifDrSNGijna/wDEUg1W5VEJbyVysC4Hr8zY9xXEkXtg
+1o57aQfMokQofY4Nd54w+JniFvH2pXXhrWrvTbCKQW9rHbNtCRRjaoHtxVa6+LfjrVbIWe
r3tlqUe3Ae8sopXH4sKV2Ya3PZfH6f8Jr8BtK8U2wElzbQR3L+vTbIPwIJr55jl3oFUA7h1
PFfQvwK1r/AISLwRrXhrUykhgkJEYUKPJlGCABwAGB/OvF9b0Kbw74o1Lw7doqmzkPlMf+W
iHlT+WKuI6b0t2PRPgFby/8JvqNzJKGA09xsHpvWux+Gvjz+0fGepeGxY2ulWLiR7S1tYgi
hkY7i56sxHOT6VzHwESY+LdYeaUOzacAAB0/eAGvMjqt54b8eS6nBxc6ffs6RqcFgGOQfqM
jFD3E4p8x2nxi0UaN4/mure3Aj1OLz0I6B+jf4/jXr/jHTzr3wZiNt8zx2cFymec7VBP6Zr
N+JNraeKvhpa+KNNi84QxrdRnv5bD5h9R/SrXwi8SQa/4GXSbhxJdaYPIkRv4oj9049Mcfh
S8huWkZo+ZJJpGd1V96yEsW6Yqbz4lQfvC+ONzcZNdx8S/As/hDUZLu0tXfRbpyyTKuRET/
AMs2x09j6V5RNdMz5UcD7oFO508yWtzr/DkxvPG2h2sIxm/hAPc/OK9N+POsInjjQrONx/o
Q+0SD0y4P8hXHfB7RQuuSfEHXW+z6B4fVpTM/Cyz4wiL6kZycegrjvEniSXxX4u1DXrnI+0
SZRD/Cg4VfyqXqY35p3Ppn4z6c2q+Af7StwWNnItxkD+Bhgn9a+XpMyAZHyjoO1fVXw08R2
vjP4dQ2t8FmubaL7HdxNzuAGAfxXH4ivC/iZ4G1PwRLJLBBJcaTMx8m6VchB/dfHQj9aT7l
UpJRcXujy2/uNzeQjfIDyMdT612HwZgkuPjP4aEYJ8u4aVvZVRiTXCNtB3Fhg969q+G1mvw
78Nah8TvEUBgmlga00W1lG2S4dvvSAH+HGBn3NSc8nc0/HGvwTftQeHsSAxaddW0DMOxLcj
8zV39pOwvIL3RtYgmmjgZXt3KOQAwOR09ea8BudVv7rXJNalmLXrzfaS5/v7t2fzr7JvLXS
vi/8JoH8xV+3wLIknX7PcKOc/Rs59jSWuhPU+Mk1TU43DxaldoRyCszDB/Ouni+I3ilvC2o
+HL/AFWa/sbyMJi4fc0Rzng9cH0rD8QeH9W8Ma5Po+sWrW15AehHDjsynuD61lEdOcGlZDH
egHUnpXs3iGTzP2YfBOc7VvJkPfoz14z5bmEyhGMe7aXA+XPpmvXtXYN+zR4MiOW/4mNwCB
/vNx+tMcfiPONGAXxHYyFePtEZHb+MV9I+NvHFt4T+M8S29lHFLN5Ed9eyfM7Qk8omfuDnJ
PU4r500a3efxLp0EEW6SS5iRFHPJcV6p+0FatafEhLlkBW5tl2k9MqSpq0Xy62PUfjb4b/t
vwN/atmgkudLPnArzuiP3sevGD+FfJ0pA5zX1r8IPF8PjDwGNNv3WW/09Ba3Mbf8tI8YVse
44PuK+ffiZ4KufBni6a0CMdPuSZbOXsU/ufVen5UXFF6WfQ4dZNrjHTpivR/hZ8Qk8Ha1JB
qUj/2Lef68Ku4xOBw4H6Eelea8AHIyR0FAIJ71jiKMMRTdKorplxk4u6PsTRPiz4I1nXbPS
LHU5muruQRRK9uyKzHoMnpXhnxr1bT9T+JUxsbueZ7eMW9wsoIEUikgqoPauD8M3ZsfGOi3
ascwX0L/APj4ra+JYA+KniNQSf8ATXxXLhcHHCwVOnJ2Wv3luo5ybaOWxxjr64FPIxlsdR0
FQ8r1+9/KkG4jrz3r0EQx5dgMK3HXFCth156MKaw4HXB700FldTTbJOm8Vktqtp8vWxh6Hn
7tYJJDfL0PTPat3xK26+s2xwbKEk49jWISwVmC5DfiDWZEtyRQ20YZPyoqJZHCgYx+lFIVh
HIyQw69qZuO0oSQM/kadIcjafqDUJPTpk+nNIaPcPhFbz6l4butNGs2OmTebKtpNECNRUOq
+aICzKnzBVXPLLngc1wmv38uqap411GbT5tOe4mRmtbj/WwkNjDnA+bjn3NdR4BSPXvB1n4
ctV8PvfW15cXTjWbWWVYo2VPn3IMRqNpySa5O/kSdPFki3dncN5iAyWQbyHw5+aPdztPanL
4QR591OKacAcinnJyaaQOvH41ICYye9em/AsqPjBpxxgi3uT/5CavNMdMHpXovwUfy/izYt
nH+jXX/AKJamga0K2h+IfDtvNqug+L9Ia+0a6u3lWe3Oy5s5Mkb427gjGVPBxW+PD3wOt1N
5N8QNbuofvC0jslWUj0LHj8cV5ZcuTc3BzkGRs5781XbPShMbO18UeMdNudLPhrwfpB0Xw+
JPNkRn33F646PM/fHZRwK4kljz6Dik3dqAfyoEeyeEfjFp/gDwZa+H9C0M6lNI7XN9cXTlF
aRgBtQDnaAAMnrzXmfiHUNO1HxDeahpNg1haTv5i2zOG8onlgD6Zziscdfl6+lOAPTgZNAI
dnng81NAJBMrxkrIpBUg9D2pEiJPzY+vpWlbxqnA796uMb7lKJ9V+L9S/4SH9nb+17gfPd2
cMj/AO+GAP6g15l4O+IFh4D8MfZdE0k3uq3z+be3Fy2yOMLkJGgHJwOSfU1r65qo039mTw1
p0pAm1FyFUnrGsjNn6dK8akvOPk/DNaJChG8dTpfEeuJrniC71cWKWbXRDPGrbhuxyR9azL
DV7vSdVttSs38u4tZVlRs4yQen9KxHujjLMWz1qF7tQc859SarZWNb9GfRnxX1yz8SfCjQd
Zs2/d3NyrEA8o207lP0NeL6H4n1DwzrUOpabJ5dxEeh6OvdT6g1htr9+dHGj/aXNgJvtAiP
QPjGR6cVmPcbsgHv3qEu5CslZn1joXxq8Ea7YfZNekTTppF2yw3Kb4ZPxwePrWF4gn/Z/tk
e7kAuZW+YW+m3Enzn0x0H518zGTrjk+tBf6Hnii9tiErbHeeJfHa38Z0vw1pFv4e0UH/U2/
Ms/vLIfmb6ZxXJmeducZz6VmbyTk9aeJgnB6/WnctOxp/aJ5TucbmHHsKSW/kjlV4iI5FII
ZeoI6Gs77UQdw4+lQPK5fJJII/WhyHzH0v8P/j3p0llDpnjN2tbqMBFv1G5JB0+cdj71v63
pnwO1wSandalptnLL87zWF2IS59SoyM/hXyMXJx15pABk8D3qE2tjJK2x7D4m8V/DnQibbw
BoralejganqTmZIj6xxkBS3uRxWz8M/G/gvwhoN9qGt3V3qviLWs/aTDHuMMIziMsccscsc
e3pXhajICk8dauRhRmPdgGqV3uVvuWtQt7GTU7t9OaRbZ5WaGObG8KTwCR3qCNUgbLkYH96
rUESud0hUgdMnBqzLAdvmKUcEfdB6D6VpaxrY7X4TeM9D8Fa5qOq6zcTeXcWwgjgt4txkJY
HcTnAAx+Oa2PiT4z8AeO7eG9024vdO1q1Xak0ttlJk67Gwcg+hryA2bc+WMjuTUQtXR8ZC7
8D2FS0yOVp3PXvhp428P+B9OvNTZJdT1e+xCttGdiwRKclmY8ZZugHYVxvirUtL1jxHda5p
FvLALxzI8EuN0b/wAQB7gnnNc+HhjCxJGXRTlj/eNOuo1fZMJVTK5C4P8AkVLNVG2p718EP
Fkd3Z3XgbWGDI6s9qr8gqfvx/1H41w+sSa18KPiNNDpcrRrG3mRbxmOeFuQD6+nsRXAWuo3
Gm6jBqNjI8NzA4kRg2CpHSvebuTS/jt4ERbV4rLxjpalhExwJPUZ7q3Y9jUN9CdItp7M6PR
Pjj4G1qxNvrz/ANnTOu2WG4j8yF/ocHI+ormtc1f9neyd76LQrfU7kncIbMSqjH3BIUCvnm
7sbvTL2ez1C1e2u7dykkUgwykdRiqryhyAPlA6AU7sz5bdTu/HHxG1HxdHDp0FrBpGg2h/0
fTbUBI09yB1NcVAxEqtjcKrA5PHGPWpYvlOW5I7+lBUTtvCni3VfC2rJq+nXHlMBteNjlZV
/ukf1r3XSPj54P1GzNvrlpcWUrLtljMXnRP/AIj2Ir5dLMyglunGO2Ki3AAqOMnrTfkVKKl
qfQGs/FX4SaXK134c8B2OoamPuzS2KRorevOf0FeKeLfGuveNtZOp67deawG2KFeEhXsqr2
FYMhDN8v8AOoiBnAqH5mGzDsOa9H+GXxR1DwBevbyRG+0Wdg81uDgo399Pf1HevOADnAHX1
p3U/LnHtSBq59iXXjP4PeP9IWPXLzT50UfLHfAxSw/7rdR+BrzHxD/wz/4aZ5tL0y58R3oH
yW32yQ26n/abjj2ya8LUZH9DSDPUHvxT1YWZteIPEN7r10rzw29naQ8W9laRiOCAHsqj+Zy
T613Gr3Cj4CeCrbP/AC+XkmD7PjP615jGnmSAEZ7mu08Qz+X4T8JaWT80NrLcMp7ebKxX9F
B/GixpCOtyf4e61oPh7xcniHX45bhNNQzW1tCuTNP0XJPCgZLZ9hWt49+J1r8QNMjhv9A+x
X1rIWtrmGbcNp6q4P58d681J+9yM+3emNx3wfrQ9ymtbnTeDfF2oeDfE9vrNj86r8k8ROBL
Geqn+h9a+tMeEPir4KRpUW9sJvmyG2y20nsf4WH618TliFAJDY5wK0NN1/WdHtruDStSuLO
K8TZMkTECQe/+NO9mZta3RpeNND0jw/4outM0XXV1i2iOPOCbSh7qT0JHqOK5rJG4AnnnNN
Yn1wevrSZIPIpXHct2bbb22cKdyyoQfowNdt8TYSfin4gfglrjPHbKg1xFqT9piB5G9cfmK
9A+J7Rr8T9aX+IyKfp8i07msFqcSbcbcZx9TVeRNnQZA9auEkLgjn2PWqtxIRjGQx5NO5ck
isXY4Xk57UzPIy2cHuKcQr5xnpwPSowTxwDU3OZnW+ICn2qyyNoNlDzz1xWEWQccE85FbGv
Nm6tFJx/ocPB+lZJXnGcj/a9aSehL3GgAqMZH40UoDEZDD/vmigY10B4U4BHWoxERkqwJ9P
WppDgjkYI7GomdCpw2frSEe5fCO3V/Dd9pOq6pY2dlM63M2nXenxl7pCP3bmeX5dhYbQOeT
wK831KSR7nxi0ukpo7s6ZsExttvm+4Mcce3FdFbfFTTl8LLomqeBNP1RXsoNPuJpLuZGnih
YtHkKcAg88VyFv4gsrS71d4dAtlsNRAUWZnciAA5ADHJbHvTm7qyCJxwIxyaT2x711A1HRS
c/wDCMx4/6+m/wpy6hoMny/8ACOIpAyP9JbJ/SoVyjlgQOTwK7X4VTtF8T9NdTyYrgfh5D1
U+16DgZ8Ngev8ApTdfyrpPBF5oyeMLNoNDEMpSYLJ9oZtv7p+cYqtRXPMXcmR2Pdif1pufS
urS88PNFl/D2G9PtLf4VspY+HHQMNCfpk/6Sf8AClqHU87PcA8+lIATjHFdms3hpsFdAPoQ
12Rj9Kkt7vwzJcLHL4c2ozBfluiT9fu07MFYwvC+hL4i8Vaboj30Vgt7MITcS/dTP9e31NM
1DTLnSdXu9LvYWiubSVopEYYIIP8Ak1113deGtNliSPw7I8x+fi5IKDsenWuyXxL4M8Wol5
4s0O4M0cYjN/ZuDMQBwJVOA+PXg4poLpHjYAHAx+FdJ4R8OXvi3Xl060IhgjHm3l25xHaQj
70jntx09TXZ7fg7HJ5jXOp3sfOLe3tTHI3oCznaP1qpfeNtLfSp9D0zw7HpehFldrOK4Iku
SP455MZkI7AYA9K19BuaMr4h+LrTX9fgt9HVk0PSoBY6eh4JjXjefdjzXEvcZPP4V29i/h6
+mKP4bMYCFztuieP++ahmPhtJpY10AsqJuB+0nn2+7RqHOlscQ1w2cZyTxTd2Rwcn0I5rrY
5dEnnW3j8MEu5AGbs8Z6A/LV6WHwrHqCWh0WRsnazLc8hvTBX9aVpbi51c4ToCGBpm/wDug
cdq7q9h8NWksYbQ5mBGSRc5IwfpVX/imzErJoMjZGT/AKXj/wBlqbS6CvqcZnn0FG7AzXVm
fw4SAfDsp45xdf8A2NWbVPDl1c+SdEePIyD9pyfb+GpVwucSzAjAHT8MU3ORyea7W8/4Ru3
vTbrokjgY3Mbr/wCxpr/2Go3N4ckKYzzdnIHr92naT6CujjBwuc59qbuHXHT1r0CwsvD10j
F9EZSCANt2SDxzztqW7sPCtpbmR9JlL9FUXPU+/HSi0uw7o87AyeOtKGAB4zzXYFvDvIGhs
XzjAujj/wBBpjyeHkbEmgSY7EXef/ZaLS7CucsH445NTRyc7iAT6V1CHw0SxXQ5PbNzj9Nt
aNhZ+GrkMx0SdSG27ftPJ4+lWuYakcqswkIzx2AFPG64dUt1ZieuTxXVDVPCltAceGHaQOY
8m76gDqTt4+lW9O13w1nyYvCG1Sv7yZ708D/vmqubKcepy8ES24D4SQj7yhiR+NQXokkmec
4CtjCgdPSu+sPEHhad5IoPCQKQ8KTdn58/8BrPvfE/hmG7eEeDiWj+X/j8PT3+Wk2Xzwscf
5IRypJ8s8g9aeZBFGZX+Zl4VW7/AFro5PEfhuXaf+EVZSR/z/d8f7tQS6x4eu3Cr4aYHgKB
d5/P5am4/aRRx8rGRgScAfpVjT9SvdIv4tQ066ktriE5jkjOCP8AGuxvP+EWs0SRtEd5D0j
F0fzPy1l/avDrgg+HJAw5P+l9R/3zSsZuS7mxq3xR/wCEl05YfF3hPS9avEXbHf5eCYcd2Q
jd9DXnRwzFwoQEkhR0HtXXi78NL18Py7SOM3J/+Jpgn8PPIoPh6VFcgA/a/wD7GlYjTucou
DTiQABkmu1v4vDViEzo0zliQAbjGR/3zVL7X4dIC/8ACPSg+pu8f+y0ajujmTIzBl3YHoKR
shMkcetdTHd+GowW/sKVj3X7T/8AY0433hxkKHw9KP8AaF3+n3aeo+ZW3OLJ54oHJ5/KvQb
uy8MWsCynR7hmZsBftI+vpVLd4bMxA0G4xjP/AB8//Y0We5kcdj5eOBmkAJ4BrvbCDw5qAa
MaHOrIM4F0OfX+H6U67sfCtnY/aP7KuS2doQ3A5P5UrPsPTY4jHyg9P61OkUbKu7IIrpxf+
GVAJ8NzFh0zd9f/AB2nC+8M+XltBnU+92Py+7TRsnFEOj+EtQv7f+05bSaw0Icy6nMhWJUB
+bax+83GAoySaztf1NdU1iW6iQxW4CxwRE/6uJRtQfkBn3rfm8RabNp9vpkmmX0tlbEmG3a
+JSPJySq7cZJqeG38OXdus7aHPFuzhftQPT/gNJsalHucCTwNo5Hf1pANx+bP1rr7qXwxbX
Mkf9hXDKDgMbkc/wDjtRi88LgD/iQXHpn7WP8A4mkTddzlSQB26UwsAMnoa7i5j8KxWonOk
znf9wC4GW/8dptnb+FLwBTp1zE44YeeDgdj93pRqS7dGcN1GM4/rS7eQRyfr0rrph4ZgkZD
o0zbe4ux/wDE0wT+GVBA0W4B/wCvodP++aNidGc5Cf30Zz/EM+/Irvfi2TF8VNXAwM+USOv
/ACzFVNKj8MXd2AdIuUKOnJuQQct/u11/xWOiW/xN1P7dpstxK5Q7kmCDAQYGMUXLUlc8ka
cbTt4qsZPnyTnJ5zXVtceGfLyNEnOeMfah/wDE1EJvDLPtGiXAx03XQGf/AB2ncbkmct1XO
cHoKUc4GSCe1dMbrwzja2hXIYccXQ5/8dpBdeGgysdEueDnb9qH/wATSuZNi69zc2YIH/Hl
Dx+BrJXhSoXgDoRWlr2p2+r6il3bWf2KKOFIlhL7yAoxnOOc1lnIYcAEjrihaIlibiOCMYo
p6qCo3Pg+4zRQAjnGCf5dagfbtJIyT3qWQgDcvtxUL4J5HXkYpMpEhVjAVGAopgD424yOmA
KVmbyQp5PbFCupYK2QR0Kj0osrgOUGN8PEWxwQw4qThlJESkewpGmlkYmZS4zwRxzTifl8u
VGUkfK2OT7VokSRGQh8MzDtjFaXh/UIdO8Q215ckJGgfcVXJ5RgP1NZjh3PzYP49KRBkkEH
jqSajXYrQQbto3Hd7jjJrtIpXwY9hfZGGK5AwCOBXGrs3gAMD6t2re06V7jWrgJnaYtoIPX
A601e+gmYfLHcVIIOADyBTyQVVkYEDrhc4pHMsfYqc49C1Rhjg4zsBxgcY+tMCWRy7tuYtk
DJPU1YsZ5ra6DxsSxHKdQw9PaquBtyckj2wKsKzEhQUGeuCQR9TTS7iYSAiRnjUAZJwGyVF
B3yOrpI3yjkOBwen40m7LbRuIJ+6pAGasP+5B+ba+eWAyP/ANdXa5Ny7okZW+mDs+/bn6jN
VNTkcarcNubrtPOPwq3oe86hK/zqPLJ543cj8azLtc3s0wjO0uc5pNaB1JrOX7KPtZG2Ynb
EPvZPcnPpUkNxMtzFLKj7S4LnHJHfmqKMzZiEhKN0VBk/SrImliTZhflOQvp75qosTRd1mZ
4ZYlWMCPa2Ru5GayE2nfgDJ4+U5wK2daMbPA7LGQyliEPU/wBax9wHzg9Ou0ZxU2KuOHmY+
/hM4zt4z9OtaWkxH+01QyNgqzbiO2P5VQcBmLKxbPVs5z/9epbK4ME7PuVlETDaeSD/APrq
tEIhuD515I742Ox2k8ZFIBcAeQj7stwScgntSBA0h3OuR27D1rT0eEPdvdSAssI+/wBAD/8
AqpWC5rwiLTrAFnCmNQWO/wC8e/5muavLuW7nMjkBedig4OPSrGo3z3kzbf8AVD7qgZz71n
pgnb0B6jGW/D0pMByzsWGBgjjPHNCtLvD7IwSe/Gfam5IxG4U8cFhyKTAB+6M+p6flRqMVl
Y5Y4zjk461u6OmywmZimAxPrjj1rDLfOod8se+M4/CtbTzKmjXZyFXnBHv60W1AyHcE9cEc
9M9+lWt6waeIVB82X5nYenZf61VzuTnAx0ODx7U5MjduU/N/s5zQBoaNOUvnGN25Onr/AIV
T1Q7tTmyADkYx3q3pkuNSiABzyPmA6EVFqaM+pT56luRjjP8ASiwJlKMqrL5iEDOMgVdgnj
huRcBWkK8qWHBOODVQIxQjaRjoAeB9T3pVXKjBAPru4GKLDHOZJmkeWRnZj0J5P4UwCR5M7
fnXk8/N9RR8u4ndjpkDnJpWLMuSWz69P8imAhyhBxyehzipRIA8Xl/KMgD8+fpURyGDsQ5b
qSetOhkxOrbgBuGcjpUgaWsSGS92IMrEvIB4yay8qHOQ2PUDpUl1P5l7LM24l3OSCPwph2s
cYIccnIAzTAa26MYUMB1zUnmeYoHIPv0pPMYoFyNvQA8/hUiMGZMAZH5GheQGlq84jmgRW3
BUBZXHBz/+qssXLyFiAVzwCG7DsBVu8uEuL5yyY5ADE8cdxVJ1RvmDZOcc9qbv0EXdKuWh1
FBxhzsJI7/Wk1G5aW4eJVKmMtk9cnPJqGBmWWJiVwrD5j/jSXYU3kzbwVZsjb0qLFIqjd5g
IBLDoQe3tT1ZmI4DHqOKV42PVM9854o2Ovfr60WEPI3ZONn1JGa6TT326bbIXYeYW25IBFc
sAWGGC5zwfWta0n8oadGADsckjOcZOOc0XuMh1FSupXChhgnr+FUgnBG0YHQ5xV/U8f2pPg
bfmwc9D+VVQpAYhmxjkj9M0xDf3p2pI7MqjCg/wiiOWW3kEkTBWU5yP60jKykAHBI570nyg
nOSxPLE5pAWJZFnmMuwKXwSuOp7gVBJHgM2SGH8IpdiFDx8vHGetObeCVC7cDgNxgUDubHh
tkW7G9lVPMj3k9Mbh1rc+K2q2et/EK/v7FhJaF9scgPEgXjcPY4rjonMdlcKchpCo+vPPNF
xI0trbZ25VSuOnfil1AqeUCpdGGR6HtSSZBxtI4xwKax+c4B54p4G1CQQR70ANyThjgY74p
SwK4Az6e9ByGHQj0J4pgkIO0HOO/akxBg44P156UZKnBY8+gpd3YrgHrzTSflxk4PqKBkys
QgGR+dFCxkqDhhn2NFIY+4tWilKuVPHao1td6B1b8DRRS6h0GywlHK5BBzTDEUjAOCCfWii
hgieOEyAtI3y9OKZsYD5WOF5GaKK06CHNCiKrNzz09ajMGX+Y45AG09DRRSYh7RlDndlj3P
UVa0mRodWjkUkkZU57gg0UU72egb7laRi5ZsBVzxjqKTyGddwIUdgOaKKN2LoKw8tVLEnOc
4Pb0pFV5OAQqkZC9qKKOoyZbYsyK+HYHA5wKsPHIEERKE9uMc560UVrsjO5o6RHLb3blXG4
RMQOoH49aygGbDbsl8k7ufrRRVWBdx3lDasjojEjPGRgU97TEJ86U5MfmKUH5A0UU4pPclv
UlvVee1sJFYAmPAyOmOaz2hdYS7SE8ngcUUVjY2FELBN42jHBI702T5JCnRgf4eB/wDXooq
tkISMjZhgcc4CtjNa13I1pp8FivHmASuV7n0zRRTeiF1M8RhpFzgs3c+lR8rnJwM4+Xiiim
0hEsltLEuVkGwnAB5NRLE8ikEqoHHA6fSiik1rYa2JlgJgDK4wfVa0oIHTw/dEMMbwMD6jN
FFUloSzK8vIVwcE9PbtTY42kQsCpxzlutFFZvRmhPaj/iYxMoC4YGp9QTbqNxvJ654PXpRR
TQikVZGLg8Yzyc5qJFZt2cMc9WooqWPoICRJgqD+PapXicRbmYEenT8aKKBDWi4Pzcjr71G
R94FicH86KKTWo0SRxnhcAZ9DRJBiXKBQMCiimthD/LYoWd92ODkUeXlguAO4AooqkkBYhh
3P5eeT39qiTdKGkB4TsevFFFMRCqqQSBtx6HrzThbEMw+UjIIzRRUdSiRQEi6D0J70zyzIn
mIQgHbFFFV0EOKHoCB9BSbSTuwNwbIOaKKmwFq9GdRlRc8kE5OM8Cq+HVinGAMn3oopFLch
KDlgMY59aXYQOuDjPHSiigCQBlTzMLtA5X1piktOpcDOcnB60UUCRG43gvk8+tN2lOVPU8g
9KKKljHrCxYZIJByB2pZVaIknGT+NFFNqyAj8pgRnbjrxSbM5x0ooqWJAY8Ec4pWXAGcEdM
UUVSAcI2IyCAPpRRRUjP/Z
</binary><binary id="_2.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAdABQBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AD/2Q==
</binary><binary id="_3.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAdABoBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAA/9k=
</binary><binary id="_4.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAdABQBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AD/2Q==
</binary><binary id="_5.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAdABoBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAA/9k=
</binary><binary id="_6.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAdACUBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAP/Z
</binary><binary id="_7.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAdABoBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAA/9k=
</binary>
</FictionBook>
Zerion Mini Shell 1.0