%PDF- %PDF-
Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/ |
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/889.fb2 |
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?> <FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink"> <description> <title-info> <genre>antique</genre> <author><first-name></first-name><last-name>Unknown</last-name></author> <book-title>Untitled</book-title> <lang>cs</lang> </title-info> <document-info> <author><first-name></first-name><last-name>Unknown</last-name></author> <program-used>calibre 2.55.0</program-used> <date>16.8.2019</date> <id>82eebf82-4cad-4f5b-9ef2-62567c420abd</id> <version>1.0</version> </document-info> <publish-info> <year>2008</year> </publish-info> </description> <body> <section> <p><strong>Děti žalu</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>Neomillnerová Petra</strong></p> <p>Unaveně posunul sklenici po desce baru a podepřel si bradu. Křik, řev, bordel, pořád dokola, zatracená díra, tenhle pajzl.</p> <p><emphasis>Já vůl, že jsem to tu kupoval</emphasis><emphasis>,</emphasis> pomyslel si. <emphasis>Spratci a malý holky, co z nich budou velký dě</emphasis><emphasis>v</emphasis><emphasis>ky, děvk</emphasis><emphasis>y jako moje bejvalá</emphasis><emphasis>.</emphasis></p> <p>Kdysi to byl sen… Sešněrovaný povinným vstáváním snil, že bude mít bar… čítárnu, kde budou poetry readings, místo, kde chytří lidé povedou chytré řeči.</p> <p>Na polici se pravda krčí pár knih, jeho knih. Ferlingheti, Hesse, Rexroth… a pak pár časopisů, vzdálených na míle od snu. Péčko. Od té doby, co od něj odešla žena, ručník a péčko. A občas holky odsud… to sladké maso, co si říká o načnutí.</p> <p>Shrnul za uši dlouhé rovné vlasy a utřel si vlhké ruce do černého trika. Zapraskal klouby.</p> <p>Budou dvě. Vymést ty šlupky a domů.</p> <p>Seděla na baru a lila do sebe fernet. Vzal od ní sklenku a pátravě ji sjel pohledem. <emphasis>Ještě ani osmnáct jí není</emphasis>. Oči pod závojem chlastu. Holčička, ale oči jako černý led a dravčí pusa. <emphasis>B</emphasis><emphasis>rzo začínáš, čubičko. Jenže počkej… taky</emphasis><emphasis> jednou zvadneš.</emphasis><emphasis> P</emphasis>ocítil vztek, nenávist vůči tomu děvčeti. <emphasis>Ú</emphasis><emphasis>nava, únava,</emphasis> běželo mu hlavou, <emphasis>jsem přetaženej, utahanej, uvláčenej k smrti.</emphasis> Přejel si dlaní přes tvář. Nahmatal propadlé tváře a čtyřdenní strniště.</p> <p>Hlasy…</p> <p>„Platit? Jasně…. Pětsetčtyřicet pět a padáme, děti, padáme… Zavírám.“</p> <p>Tužka škrtá po úzkých pruzích papíru… počítá… <emphasis>V</emphasis><emphasis>ždycky jsem to nenáviděl, počty…</emphasis> Pestré bundy mizí ve dveřích, do místnosti vniká vlhký vzduch podzimní noci. Spát. Ruka zabloudí k regálu a nalije panáka irské, pálí v krku…</p> <p>Uklidí až zítra… všechno až zítra…</p> <p>Ohlédne se. Tmavovlasé děvče stále sedí na baru, růžový jazyk olizuje tmavou tekutinu, drobné prsty sevřené kolem sklenky.</p> <p>„Platíme, kotě.“</p> <p>„Spočti to.“ Pod tmavým trikem se ostře rýsují bradavky, je tu zima… chlad prázdného baru po zavíračce, vychladlé cigaretové ticho.</p> <p>„Snadno… Deset fernetů, tři matonky… třistašedesát korun, princezno.“ Potlačí zívnutí a znovu se opře o pult. „Jde se do hajan.“</p> <p>Na pult se vykutálí pár drobných. „Víc nemám.“</p> <p>Muž polkne. „Hele, to je padesát korun. Vědělas, že na to nemáš.“</p> <p>Pokývne bradou o pár milimetrů. „Věděla. Přinesu ti to zejtra.“</p> <p>„To bych se dočkal. Kampak?“</p> <p>Dotkne se dívčina ramene a zarazí se. Prát se s ní? Je to holka. Prát se s ní kvůli pár drobným. Blbost. Nerozhodně se opře o pult.</p> <p>Děvče se usmívá… smutně, opile, vyzývavě. „Pomůžu ti se sklem, chceš?“</p> <p>Dlouhovlasý si olízne rty a hlavou táhnou představy, obrazy, které by před sebou ještě obhájil i divoce nastříhaný sled záběrů z pornofilmu.</p> <p>„Když chceš… Blbej den.“</p> <p>Dívka kývne. Ještě dětské ruce umazané od propisovačky berou sklo, zvedá se na špičky, aby dosáhla na regál. Sklo cinká. Zadek v upnutých kalhotách. Tělo ženy, tělo dítěte… tělo, teplé, po prázdném dni… po tolika prázdných dnech. Krev se hrne do slabin.</p> <p>„Hele,“ zachraptí muž „můžeš to brát z dřezu?“</p> <p>Děvče se ušklíbne, zná a vidí touhu, hmatá ji a trochu jí ve svém mládí pohrdá. Ponoří ruku do vody a nahmátne mužovu zaťatou pěst.</p> <p>„Na rovinu…“ polodětská tvář dívky je teď tvrdá a protřelá, hlas nepříjemně řeže „ty to chceš v naturáliích, co?“ Drobné ruce obejmou mužova záda a prsty na jeho žebrech nejsou nezkušené, jen netečné.</p> <p>Skloní k ní hlavu, její ústa hořce chutnají po fernetu, malá ústa líbají s rutinou, ale dech zůstává klidný. „Pojď dozadu…“</p> <p>Pohovka páchne kouřem a čpavým vanem rozlitého pití. Muž nerozhodně přejede dlaní po látce „Chceš opravdu…?“ Otočí se. Tmavovláska sveřepě stahuje triko přes hlavu, světlá kůže se leskne v šeru, bradavky zašpičatělé zimou.</p> <p>„Svlíkej se.“ štěkne dívka. Sundává teď kalhoty, terč klína holý jako u dítěte.</p> <p>„Ty se holíš?“</p> <p>Jen se ušklíbne. „Jasně, není mi pět. Ty se neholíš?“ kývne k tmavým chlupům na mužově břiše a stáhne koutky.</p> <p><emphasis>Co to na mě hraješ, kotě?</emphasis> Je to jen mrňavá děvka, nebo celý večer skončí pláčem a výčitkami na zašpiněném plátně gauče?</p> <p>„Ty jsi pěkný kvítko, co?“ zavrčí dlouhovlasý nervozně. Má tohle zapotřebí? Jeho bývalá… také takhle kdysi vypadala. UK Subs hráli k jejich premiérovému sexu u nich na chatě, tenkrát... Tenkrát mu netáhlo na čtyřicítku. <emphasis>Nesmím kiksnout, nebo mi to dá sežrat, proboha.</emphasis> Láska za tři sta korun. Iluze vzrušení za pár panáků.</p> <p>„Chodíš do školy?“ chytá se panicky záchranné fráze, znějící obzvlášť hloupě z úst polonahého muže.</p> <p>„Na co to potřebuješ vědět?“ Dívka si lehne naznak na pohovku a ironicky, ano, ironicky, rozhodí nohy. „Stojí ti.“</p> <p>Ve snaze neprotahovat trapnou chvíli muž přitiskne ústa na její břicho. <emphasis>Já jsem tady ten, kdo svádí, sakra, ne tahle cácorka.</emphasis> Dotkne se rukou jejího klína, je chladný a suchý. Špičkou jazyka objede okraj úzké škvíry, vchod do tmy. A chutná nasládle, snad voňavkou. Ostružiny, slaná krev a ostružiny. Svaly po světlou kůži se napnou, ale nic víc. Pomalý dech zdvíhá útlou hruď. <emphasis>Leží tu jako zabitá, kurva. Jak zavražděná. </emphasis>Přilehne dívku, přitiskne tvář na její krk a doufá, že se drobné tělo smiluje. A jako v ozvěně jeho přání se sliznice milosrdně rozestoupí a horký úzký průvlak sevřených svalů ho přijme.</p> <p>Konečně pocit. Vlastnictví. Těla, přivedená k sobě se zmítají, dívčiny kyčle mu vycházejí vstříc suchým, rychlým pohybem sexuální gymnastiky.</p> <p>„Nepospíchej tak, kotě.“</p> <p>Dívá se na tvář pod sebou a vidí zuby sevřené v grimase soustředění. Urputnost. Malé ruce ho pevně svírají, nehty škrábou po jeho zádech, bedra se tisknou ve vzteklé snaze něco urvat. Tohle není to, na co byl zvyklý, to je zběsilost hladu, sebemrzačivá chňapavá touha.</p> <p>„Dělej,“ syčí děvče „Dělej! Udělej mi to, necítím tě.“</p> <p>Vztek, krysí vztek mu spolu se vzrušením tuhne v podbřišku.</p> <p><emphasis>Nakonec tu budu za neviňátko já. </emphasis></p> <p>Hrubě od sebe děvče odstrčí, převalí je na břicho, rukou podebere její pánev, je to opravdu zadek holčičky, kůže jemná a holá, lysá a mrtvolně bílá v namodralém přísvitu lamp baru a vrazí do ní penis. <emphasis>J</emphasis><emphasis>sem prase, prase a ona jen malá coura, neměla mi dát, houby dharmoví tuláci, žádné Fe</emphasis><emphasis>r</emphasis><emphasis>linghetiho básně, mrouskáme se tu ve špíně jako zvěř, jako ži</emphasis><emphasis>vočichové vymírajícího druhu, v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>téhle nesmyslné čekárně na nepřilétající kosmické lodě. </emphasis></p> <p>Rukou jí tiskne klín, ona křečovitě škube boky, slabiny se chvějí jako u běžícího koně, křičí, uvědomuje si muž, ona celou dobu křičí. Ječivý skřek, průvlak do nicoty se stáhne ještě pevněji, chňapne jako dětská ruka po odlétajícím balónku a je po všem.</p> <p>„Už jsem.“ Hlásek má udýchaný, ale podivuhodně lhostejný. „Teď ty.“</p> <p>„Hele,“ nadzdvihne se muž na lokti a snaží se vidět tvář své drobné společnice „chtěl bych…“</p> <p>„Pusou to nedělám.“</p> <p>„Hele, ty jsi se vším hned hotová...“</p> <p><emphasis>Blábolím jako idiot,</emphasis> pomyslí si, <emphasis>co si o mě asi myslí ona?</emphasis></p> <p>„Máš krásnej zadek, víš. Myslel sem, kdyby to šlo…“</p> <p>„Máš tu nějakej krém?“ V hlase dívky je teď nervozita. „Ani sis nevzal gumu.“</p> <p>„Mám krém i gumu, zapomněl sem… víš.“</p> <p>„Jo.“ Odpoví lakonicky. „Chlapi v tvým věku nemaj gumu rádi. Taky mě to s gumou nebaví, ale léto lásky skončilo.“</p> <p>Zní to skoro sprostě.</p> <p>„Tak moudrá, nebo tak sečtělá?“</p> <p>„Obojí. Hlava je zbraň, nemyslíš?“</p> <p>Vypadá, jako by nějakou zbraň nutně potřebovala, malá nahá holka v depresivní tlamě zválené pohovky.</p> <p>„Dojdi pro ten krém.“</p> <p>Roztírá mast po dívčině klíně, opatrně, aby ji neškrábl, se snaží vsunout prst do úzkého otvoru. <emphasis>Tam se nikdy nemůžu dostat…</emphasis></p> <p>Rád by byl něžný, ale zdá se mu, že něha ještě zhoršuje hřích, že předstírání náklonnosti zmnožuje vinu. K provinění obcování bez lásky přidává hanbu lži. Šoustají, jen šoustají. Mohl by mít takovou dceru, mohl by čekat, až se vrátí, trnout, že míjejí hodiny noci a dveře se neotvírají.</p> <p>„Nepostrádají tě doma?“</p> <p>Pohled, který po něm sklouzne, je jako nůž.</p> <p>„Chceš ten anál, nebo ne?“</p> <p>Muž pohodí dlouhými vlasy. „Promiň, já jen…“</p> <p>„No tak dělej.“ Tmavé oči ho zváží s vážností školačky. „Tohle jsem ještě nikdy nezkoušela.“</p> <p>„Fakt?“</p> <p>Jen kývne. „Dělej.“</p> <p><emphasis>Tohle je moje noc</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> prodírání se úzkými chodbami… Možná ráno napíšu báseň. Po letech. Určitě ji musím napsat… aspoň něco. Chtěl jsem, před lety… psát…</emphasis></p> <p><emphasis>Kde se v tom těle bere tolik svalů, které se mohou smrštit? Tolik tvrdých svalů, na krku, na břiše.</emphasis> Dívka sedí na jeho klíně a špičkami bosých nohou se dotýká prochladlého koberce. Opatrně se pohupuje. <emphasis>Cítí něco? Cítí mou touhu? Slast? Divnou slast, svíravou a mrazivou jako tenhle pajz</emphasis><emphasis>l</emphasis><emphasis>.</emphasis></p> <p>Zapomíná… pleťové mléko pálí, muž zatne zuby a zvrátí hlavu….</p> <p><emphasis>Svíravou slast.</emphasis></p> <p>Nehty zaseknuté do masa ho vrátí do reality. „Vytáhni ho. To bolí.“</p> <p>Rád by, ale … přitiskne děvče k sobě, jeho klín, boky.</p> <p>„Kurva, pusť.“ Dívka ho zasáhne loktem do obličeje ve snaze se osvobodit a on zasténá, ne bolestí, jen jako postřelené zvíře a bělavá tekutina začne vystřikovat někde v útrobách děvčete.</p> <p>„Promiň.“</p> <p>„Neomlouvej se, je to ještě horší. Nevěděla sem, že už budeš.“</p> <p>„Nechtěl sem ti ublížit.“</p> <p>Sedí na gauči s koleny přitaženými k bradě, připadá si jako strašidlo, jakým se děsí děti, svázané ze starých kostí šlachami, které ne a ne povolit.</p> <p>„Neublížils mi. To bys musel předvést víc. A že ses ptal, nechce se mi domů. Už to tam není… už to není místo, kam se člověk chce vrátit. Nemyslíš, že doma, to je teplo?“</p> <p>„Myslím, myslím, že jo. U mě doma už je taky zima.“</p> <p>„Rozvedenej?“</p> <p>„Jo.“</p> <p>„Všichni jste…“</p> <p>„Může být.“</p> <p>Začne se oblékat, zdvihá ze země černé kalhotky a tápavě si je natahuje.</p> <p>„Proč máš černý kalhotky?“</p> <p>„Nosím všechno černý. Mám smutek.“</p> <p>„Za koho?“</p> <p>„Tak vůbec. Sere mě to. Chlast, chlapi, škola.“</p> <p>„Musíš se vyspat.“</p> <p>„Nestarej se. Ty se taky musíš vyspat. Jsi v obličeji úplně šedivej. Možná jsi šedivej i uvnitř.“ Potěšeně se usměje. „To bolelo, že jo?“</p> <p>„Jo.“ pokývne muž hlavou. „Ráda říkáš věci, který bolej?“</p> <p>„Hm.“</p> <p>„Jsi dítě žalu.“</p> <p>„To jsi někde čet?“</p> <p>„Jo.“ Muž se najednou zasměje. „Všichni jsme děti žalu. Tak to tam bylo.“</p> <p>„To odpovídá. Je mi tě líto.“ řekne dívka. „Jsi sám.“</p> <p>„Ty ne?“</p> <p>„Taky. Ale já mám naději.“</p> <p>Muž zvedne hlavu. „Děti jsou naděje. I děti žalu.“</p> <p>„Ty děti nemáš?“</p> <p>Dlouhovlasý vrtí hlavou. „Nějak nebyl čas.“</p> <p>„Pícháním do zadku je neuděláš.“</p> <p>„To vím, paní soudkyně.“</p> <p>„Nejsem soudkyně, radši bych byla kat. Ten dělá věci doopravdy, víš. Mrzačí.“</p> <p>„Ďěťátko.“ Zní to jako vzlyk. „Tohle je na mě moc. A venku leje. Udělám ti něco k jídlu, chceš?“</p> <p>Znovu to milimetrové přisvědčení.</p> <p>Projde nahý zešeřelou místností a zapne toustovač. Dívka si sedne k baru na místo, kde ji večer uviděl. Položí hlavu na pult.</p> <p>„Vzbudíš mě, viď?“</p> <p>Řasy se semknou a tvář dívky se propadne do spánku. Ruka přetáhne vlasy přes obličej a světu se teď ukazuje jen temnovlasá kukla.</p> <p>V potemnělém baru maže nahý muž toust medem. Přejede si strniště dlaní, tiše přejde ke dveřím a pootevře je.</p> <p>Venku prší a svítá.</p> </section> </body> </FictionBook>