%PDF- %PDF-
Mini Shell

Mini Shell

Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/
Upload File :
Create Path :
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/858.fb2

<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
    <description>
        <title-info>
            <genre>antique</genre>
                <author><first-name>Heteša,</first-name><last-name>Petr</last-name></author>
            <book-title>Démoni jsou věční</book-title>
            
            <lang>cs</lang>
            
            
        </title-info>
        <document-info>
            <author><first-name>Heteša,</first-name><last-name>Petr</last-name></author>
            <program-used>calibre 2.55.0</program-used>
            <date>16.8.2019</date>
            <id>3cd7bdad-e7d2-4e40-b387-2f2484894aa2</id>
            <version>1.0</version>
        </document-info>
        <publish-info>
            <publisher>digibooks</publisher>
            <year>2009</year>
            
        </publish-info>
    </description>
<body>
<section>
<p> <image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><image xlink:href="#_1.jpg" />Petr Heteša</p>

<p><strong>DÉMONI JSOU VĚČNÍ</strong></p>

<p>Copyright © 2009 by Petr Heteša</p>

<p>Cover © 2009 by Juraj Maxon</p>

<p>For Czech Edition © 2009 by Robert Pilch – Brokilon</p>

<p><strong>ISBN 978-80-86309-26-2</strong></p><empty-line /><empty-line /><p>Petr Heteša</p>

<p>Démoni</p>

<p><strong>jsou věční</strong></p>

<p><image xlink:href="#_2.jpg" />Nakladatelství BROKILON</p><empty-line /><p>PRAHA</p><empty-line /><p>2009</p><empty-line /><empty-line /><p>I.</p>

<p>Lidé</p><empty-line /><p><strong>1.</strong></p>

<p>Nevím, jestli už jste někdy našli chlápka s prostřelenou hlavou a jestli si to vůbec dovedete představit. Ale určitě jste už aspoň někdy ve filmu podobnou scénu viděli. V těch áčkových kouscích stačí úplně malá dírka uprostřed čela, v béčkových pak díra přes půlku obličeje. Já měl před sebou asi céčkový.</p>

<p>Benny seděl na židli za stolem, s rukama bezvládně svěšenýma podél těla, a v hlavě měl obrovskou díru. Nebo spíše místo hlavy měl díru, protože z hlavy toho moc nezbylo. A skutečně to vypadalo jako ve filmu, včetně krvavých cákanců na stěně za jeho hlavou, mezi kterými by určitě bylo možné najít i kulku (nebo spíše granát), která jí prolétla. Bylo to opravdu jako mistrovská práce hollywoodských maskérů a vzhledem k tomu, že od Bennyho už jsem byl zvyklý na leccos, jsem jenom řekl:</p>

<p>„No dobrý… Tak jsem se lekl… Tak už toho nech a běž s tím do hajzlu.“</p>

<p>Jenže Benny do žádného hajzlu nešel a dál tam seděl s obrovskou krvavou dírou místo hlavy a jeho mrtvé, doširoka rozšířené oko, které zůstalo na okraji krvavé propasti, mě pozorovalo, jako bych si tu srandu snad dělal já, a ne on. Ještě že Jessica má dovolenou, protože kdyby ho takhle viděla, tak to s ní možná fakt sekne.</p>

<p>Otočil jsem se k němu zády, zapnul rychlovarnou konvici a ze sekretáře vzal hrníček, do kterého jsem nasypal dvě plné lžičky Davidoffa. Zbožňoval jsem silnou kávu. Kávu, ve které dvě třetiny hrnečku zabíral lógr a zbytek byla voda. Vlastně to byl jenom vodou nasáklý lógr. Benny pořád dělal jakože nic, a když konvice vypnula, zalil jsem si šálek a otočil se zpátky k němu. Ani nemrkl. Já bych tak dlouho nemrknout nevydržel.</p>

<p>„Tak jo… tak jsi mě dokonale vytočil. A teď zase vytočím já tebe,“ řekl jsem, vytáhl z kapsy mobil a navolil POLICIE.</p><empty-line /><p><strong>2.</strong></p>

<p>Poručík Robins neměl vlasy, zato měl obrovité tělo. Dveřmi se stěží protáhl a tvářil se, že chlapů s prostřeleným obličejem vídá několik za týden a tohle je dneska jeho druhá položka. Kamenný výraz v jeho mrzuté tváři mu vydržel do doby, než se mu zvedl žaludek, což bylo asi dvacet vteřin. Ukázal jsem mu, kde je koupelna, a on měl co dělat, aby ho tam ty jeho subtilní nohy vůbec včas donesly. Do kanceláře mezitím vstoupili další dva uniformovaní policisté, kteří už se netvářili tak sebevědomě jako jejich obří šéf, ale žaludek měli rozhodně stabilnější.</p>

<p>„A do prdele,“ řekl mladší a starší ho doplnil:</p>

<p>„Kurva…“</p>

<p>Z fleku by mohli psát scénáře telenovel se skvělými dialogy. Nesporně by vytvořili sehranou autorskou dvojici.</p>

<p>„Vy jste ho našel?“ zeptal se pak starší.</p>

<p>„Jo…“ řekl jsem a usrkl trochu lógru Davidoffa.</p>

<p>„Ale nezastřelil jste ho.“</p>

<p>Pokrčil jsem rameny a řekl: „Mám dojem, že ne.“</p>

<p>Z koupelny se vrátil zelený poručík Robins.</p>

<p>„Promiňte, pánové, ale včerejší husa mi asi nějak nesedla.“</p>

<p>„Jasně šéfe,“ poznamenal mladší a vytáhl náprsní z kapsy blok a propisovací tužku. Asi zapisovatel.</p>

<p>„Hýbal jste tu s něčím?“ zeptal se Robins, posadil se na židli a utíral si zpocené čelo.</p>

<p>„Akorát s konvicí a šálkem, co mám v ruce.“</p>

<p>„Vražedná zbraň?“</p>

<p>„Myslíte šálek?“</p>

<p>„Ne, kurva. Jestli jste ji tady někde nenašel.“</p>

<p>„Nenašel. Ale je fakt, že jsem ji ani nehledal.“</p>

<p>„Miku, zavolej Harrymu, ať nám ho převezou na pitevnu. Předtím tu chci ale mít koronera a pak Lessingovou z laborky. A zavřete mi celý patro.“</p>

<p>„To půjde asi těžko. Sídlí tu ještě dvě firmy,“ poznamenal jsem.</p>

<p>„Seru na firmy. Tak si vezmou neplacené volno. Než to tu projdem, chci mít vyklizený a zavřený celý patro. Franku, zařídíš to.“</p>

<p>„Jasně.“</p>

<p>„Vy jste ho znal?“ vyštěkl na mě Robins a povolil si pásek u kalhot. Břicho asi ještě pořád nebylo v pořádku. Husa tlačila.</p>

<p>„Jo… Je to můj společník. Benny Graham.“</p>

<p>„A vy jste?“</p>

<p>„Lenny Grimwood. Naše firma se jmenuje LENNY A BENNY.“</p>

<p>„Teď už jenom Lenny,“ prohodil Robins a podíval se na Bennyho s dírou v hlavě.</p>

<p>„Máte na někoho podezření?“</p>

<p>Zavrtěl jsem hlavou.</p>

<p>„Ztratilo se něco?“</p>

<p>„To ještě nevím, ale zatím to nevypadá.“</p>

<p>„Tak proč ho odstřelili?“</p>

<p>Pokrčil jsem rameny.</p>

<p>„Nějaké rozpory se zaměstnanci?“</p>

<p>„Máme jenom jednoho.“</p>

<p>„Jednoho?“</p>

<p>„Jo. Jessiku Hassellovou. Sekretářka. A nepředpokládám, že by mezi nimi mohly být nějaké rozpory. Spíš naopak. Mám dojem, že ji klátil.“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Nic. To bylo jenom mimo protokol. Prostě vztahy mezi slečnou Hassellovou a Bennym byly velmi přátelské.“</p>

<p>„Takže s ní chrápal.“</p>

<p>Jenom jsem pokrčil rameny.</p>

<p>„Budeme si muset vzít vaše otisky prstů.“</p>

<p>„Jasně.“</p>

<p>Asi se hodně díval na CSI: NEW YORK.</p><empty-line /><p><strong>3.</strong></p>

<p>Co se vlastně stalo, jsem si uvědomil až na Connely Street, kde sídlilo oddělení kriminální policie města Baltimore. Vzali mi nejen otisky prstů, ale taky veškeré rozměry, naskenovali mě zvenku i zevnitř, dokonce mě protáhli nějakým tomografem či co a udělali si snad i přesnou kopii mého mozku. Bennyho prostřelená hlava byla označena katalogovým číslem KL458-1256, které dostala na starost vyšetřovatelka Margaret Wilburová. Ženská, která před nějakými sto lety mohla být i krásná.</p>

<p>Došlo mi, že z LENNY A BENNY PRODUCTION opravdu zbylo jen to LENNY, a můj mozek byl pořád jakoby divně zablokovaný, jelikož tuto zcela novou informaci prostě odmítal přijmout.</p>

<p>Nechci tvrdit, že jsme byli nějaké absolutně zářící hvězdy, ovšem je fakt, že v rámci Baltimore a jeho poměrně širokého okolí jsme byli skvělí. Dokonce se dá říci, že nejlepší, a měli jsme dokonce objednávky i z Washingtonu, New Yorku a Philadelphie. Jednou jsme dělali i pro Detroit. Byla to svatba místního magnáta z automobilového průmyslu. Svatba pro čtyři sta lidí a vlastní oddací akt se odehrál v horkovzdušném balonu nad Berthamským jezerem. Dokázali jsme zajistit skutečně všechno. Slavnostní akce, recepce, koncerty od vážné hudby až po punkovou, bombastické výroční akce, večeři se senátorem, líbánky na letadlové lodi, dinosaury, princezny i čaroděje.</p>

<p>Naší chloubou byly neobvyklé zážitky typu koupel v akváriu se žraloky, slaňování chladicí věže atomové elektrárny, cesta parní lokomotivou napříč Spojenými státy, noc v hrobce se skutečnými kostlivci. Pro jednoho milionářského synka jsme dokonce nechali v Nevadské poušti vytvořit z kamenů obří srdce o průměru pět kilometrů i s monogramy a propíchnuté šípem, které pak ukázal z vrtulníku (ten jsme pochopitelně také zajišťovali my) své lásce, šestnáctileté studentce gymnázia. To srdce skládalo šedesát lidí měsíc a materiál jim navážela čtyři těžkotonážní auta. Stálo to půl milionu a jeho láska prý byla maximálně spokojená, i když z toho moc neviděla, jelikož se celý let ve vrtulníku líbali.</p>

<p>Pokud jste kontaktovali naši firmu, mohli jste mít cokoli, na co jste si vzpomněli. Tedy pokud jste měli dostatek peněz, pochopitelně. Jenže co teď? Vypadalo to, že Bennymu díru z hlavy už nikdy nikdo neodpáře.</p>

<p>Margaret Wilburová, vyžilá víla dostávající se pomalu do stádia mladé čarodějnice, si nahrála mou výpověď jak na mikrofon, tak na kameru a sdělila mi, že bych určitě v nejbližších čtrnácti dnech neměl opouštět město a být jim kdykoli k dispozici.</p>

<p>„Takže teď můžu jít?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Ještě mi řekněte: co ta Hassellová?“</p>

<p>„Je to naše sekretářka.“</p>

<p>„To už vím. Ale nemůžeme ji sehnat.“</p>

<p>„Jasně. Vzala si tři dny dovolené.“</p>

<p>„Kdy?“</p>

<p>„Dnes ji začala.“</p>

<p>„Takže bychom ji sehnali kde?“</p>

<p>„To nevím. U nás není povinností zaměstnanců sdělovat, kde pobývají na dovolené. Možná je někde v Karibiku. Nebo jenom o dvě ulice dál. Nebo já nevím kde.“</p>

<p>Zašklebila se, jako by ji rozbolely zuby. Ale šíleně.</p>

<p>„Není to zvláštní, že zrovna v den, kdy si vaše sekretářka vezme dovolenou, je zabit váš společník?“</p>

<p>„To jako myslíte, že ho zastřelila Jessica?“ zeptal jsem se udiveně.</p>

<p>„To jsem neřekla. Jenom jsem se zeptala, jestli vám to nepřipadá zvláštní.“</p>

<p>„Nepřipadá.“</p>

<p>Pak nastala odmlka, během níž si ťukala do notebooku poznámky. Nebyla mi vůbec sympatická. Možná byla výkvětem baltimorských detektivů, nicméně já měl dojem, že její úkol byl spíše pouštět hrůzu, a vůbec bych se nedivil, kdyby každým okamžikem začala odříkávat zaklínadla a na rameně se jí objevila černá kočka.</p>

<p>Chtěla po mně také seznam všech našich klientů za posledního půl roku, což jsem jí ovšem odmítl dát s tím, že je to obchodní tajemství a že některé zakázky, které jsme s Bennym realizovali, byly opravdu docela choulostivé, což ta vznešená madam vůbec nedokázala pochopit.</p>

<p>„V jakém slova smyslu choulostivé?“</p>

<p>„Některá přání našich klientů prostě byla ryze soukromá a velice extravagantní a my jsme se zavázali mlčenlivostí. Co kdybych vám teď řekl, že váš policejní ředitel si pro sebe objednal nevěstinec o dvanácti pokojích a během noci stačil navštívit úplně všechny?“</p>

<p>„Pan major Stomayer?“</p>

<p>„To byl pochopitelně jenom příklad, abyste pochopila smysl slova choulostivý.“</p>

<p>„Tady jde o vraždu, pane Grimwoode.“</p>

<p>„Věřte, že já jsem ten první, kdo by chtěl znát jeho vraha. Protože už teď mi je jasné, že celá naše slavná firma jde do hajzlu. Prostě nás někdo položil. Bez Bennyho jsem nikdo.“</p>

<p>„Právě proto potřebuji znát vaše poslední klienty. Možná jste někoho naštvali, možná někdo nebyl spokojen s vašimi službami tak, jak si představoval, možná…“</p>

<p>„Zapomeňte na to, dámo. Neznám nikoho, kdy by nebyl s našimi službami spokojen.“</p>

<p>„Jste docela sebevědomý.“</p>

<p>„A mám proč. Prostě jsme fakt nejlepší.“</p>

<p>„Aha,“ řekla povýšeně.</p>

<p>Naštvala mě.</p>

<p>„Tak hele… až budete vdávat dceru… nebo vlastně vnučku či pravnučku, dejte vědět. Když na to budete mít, necháme vám unést nevěstu přímo od svatební tabule. A nebude to jen tak ledajaký únos, protože ho provede speciální zásahová jednotka baltimorské policie. A ženichovi pak poskytneme federální jednotku SWAT, aby ji mohl zachránit. Nashledanou, paní vyšetřovatelko.“</p><empty-line /><p><strong>4.</strong></p>

<p>Otevřel jsem si láhev skotské a posadil se na terasu. Měl jsem byt v osmnáctém patře, tedy předposledním, na Horse Gate a celé Baltimore jako na dlani. Moc hezké město. Ovšem pokud jste byli nad ním. Jestliže jste byli v něm, bylo nesnesitelné. Možná bych měl zavolat Jessice Hassellové, naší dobré osmadvacetileté firemní duši. Naší kancelářské sedmikrásce a kávové kočičce. Dnes měla první den dovolené. Ovšem proč jí kazit zbytek? Na Bennyho smrti to stejně nic nezmění a věřil jsem, že to pochopí, když jí zavolám až třetí den večer. Pokud si to teda nenajde někde na netu nebo to nezhlédne v dnešních nočních zprávách, kde to určitě bude, protože jsme skutečně nebyli žádní šmudlalové, ale docela věhlasná firma. Alespoň v povědomí horních pěti tisíc. Je jasné, že dělníci od pásu si nás nikdy na nic objednat nemohli.</p>

<p>Bennyho smrtí je s tím konec. Bennyho smrtí se všechno změnilo. Zničehonic. Dokonce jsem si všiml, že se změnilo i město. Najednou mi celé rozsvícené Baltimore pode mnou připadalo jako Batmanovo město. Najednou bylo ponuré, zlověstné, děsuplné, zvrácené, kruté. Millerovo Sin City. Jeho vertikály byly daleko gotičtější než obvykle a chyběli tam jenom poletující netopýři.</p>

<p>Bennymu někdo prostřelil hlavu.</p>

<p>Nechápal jsem to. Skutečně, když jsem na policii Wilburové říkal, že neznám nespokojeného klienta, mluvil jsem pravdu. Děkovných dopisů jsme měli plnou šatní skříň, a pokud se opravdu někdy stalo, že měl proti naší práci někdo námitky, tak ať už byly oprávněné, či nikoli, dostal výraznou slevu. Je totiž jasné, že když si třeba na slavnostní recepci objednáte opravdového živého slona indického, může vám třeba poslintat úplně nový frak za tři tisíce dolarů. A vysvětlete pak klientovi, že ten pitomý slon měl ve smlouvě slintání přísně zakázáno.</p>

<p>Fakt jsem to nechápal. Chyběl mi jakýkoli motiv. Benny prostě neměl nepřátele. Přesto ho někdo chladnokrevně popravil. Jinak se to nazvat nedalo. Znali jsme se patnáct let. Začínali jsme spolu úplně od nuly. My sami jsme totiž tenkrát byli dvě velké nuly. A firma, kterou jsme z té nuly dokázali vypiplat, byla fakt skvělá a prosperující. Říkali jsme si s Bennym všechno. Neměli jsme před sebou tajemství. Alespoň já si to až dodneška myslel. A teď to vypadalo, že Benny přece jenom nějaké to svoje malé tajemství měl.</p><empty-line /><p><strong>5.</strong></p>

<p>Probudil mě telefon ráno o půl osmé. Nějaký Gendall z firmy MANEST.</p>

<p>„Vy jste Lenny a Benny?“ zeptal se mě rozčilený hlas.</p>

<p>„Já jsem Lenny,“ řekl jsem rozespale.</p>

<p>„Tak heleďte se… na Batista Square mám teď čtyři náklaďáky naložené pískem. Měly to tam složit, jenže nějací debilové z městské policie mé lidi ohrožují pistolemi a vyhrožují jim, že jestli to tam opravdu vyklopí, tak je postřílí.“</p>

<p>„Jste si jist, že voláte na správné číslo?“</p>

<p>„Kurva, jestli jste aspoň jeden z těch Lenny a Benny, tak jo.“</p>

<p>„Vypadá to, že jsem jeden z nich.“</p>

<p>„Tak jste si to objednali. Před deseti dny. Mám před sebou objednávku.“</p>

<p>Chvilku mi trvalo, než jsem se dostal do obrazu. No jasně. Turnaj o Pohár starosty v beach volejbalu. Na náměstí Batista Square. Dneska měli navážet písek. Do prdele. Klasická byrokracie místní radnice. Rozhodne se uspořádat turnaj na jednom z hlavních náměstí, akorát to zapomene dát vědět městským poldům.</p>

<p>„No dobrá. Ať chlapi s tím vyklápěním ještě půl hodiny počkají. Zavolám tam.“</p>

<p>„Doufám, že mi je zatím ti debilové nepostřílejí.“</p>

<p>„Máte je pojištěné?“</p>

<p>„Jděte do prdele…“</p>

<p>Potom zavěsil. Hezký začátek dne. První, co jsem si uvědomil, bylo, že Benny neexistuje. Velmi skličující pocit. Rozdýchával jsem to asi dvě minuty a pak zavolal na radnici, kde to vzala nějaká holka stejně rozespalá jako já. Nesporně měla děsně krásnou noc, určitě hezčí než já, nicméně ráno pro ni bylo asi příšerné.</p>

<p>„Prosím… radnice Baltimore,“ ozval se slabý holčičí ospalý hlásek, jakoby nějaké víly tvořené jenom jemným mlhavým oparem.</p>

<p>„Dobrý den. Lenny Grimwood z Lenny a Benny.“</p>

<p>„Jaké máte přání?“ ozvalo se odněkud z ranního rákosí u jezera.</p>

<p>„Navážíme písek na Batista Square kvůli turnaji v beach volejbalu.“</p>

<p>„To je všechno?“</p>

<p>„Není to všechno. Nějací vylízaní městští strážníci tam brání náklaďákům písek složit. Potřebuji mluvit s jejich šéfem nebo přímo se starostou, aby si to nějak zařídil.“</p>

<p>„Spojím vás na sekretariát městské policie.“</p>

<p>„To bude skvělé.“</p>

<p>„Nashledanou, pane, přeji příjemný den,“ oznámila malá ranní víla a upadla opět do hlubokého spánku. V telefonu to pak rachtalo, jako kdyby se bortily skály. Potom se ozval rázný hlas:</p>

<p>„Merrock… co si přejete?“</p>

<p>„To je vedení městské policie?“</p>

<p>„To nejvyšší.“</p>

<p>„Výborně, pane generále. Já jsem Lenny Grimwood z Lenny a Benny. Navážíme písek na náměstí Batista a vaši muži s tím mají nějaký problém.“</p>

<p>„Jaký problém?“</p>

<p>„Chtějí postřílet řidiče náklaďáků.“</p>

<p>„A co že tam děláte?“</p>

<p>„Skládáme písek. Má tam být volejbalový turnaj.“</p>

<p>„To jste se asi zbláznili, ne?“</p>

<p>„Objednal si to starosta a složil nám zálohu deset tisíc.“</p>

<p>„Starosta si u vás objednal, že máte zavést náměstí pískem?“</p>

<p>„Přesně tak.“</p>

<p>„Jste si jistý?“</p>

<p>„Stoprocentně.“</p>

<p>„A nebyl sťatej?“</p>

<p>„Po tom jsem nepátral.“</p>

<p>„Ověřím to.“</p>

<p>„To udělejte. Ale rychle, prosím vás. Protože za půl hodiny ho tam začnou sypat a ti vaši skvělí hoši je v tom případě chladnokrevně postřílejí.“</p>

<p>„No jo… asi je tam Keren. On je takový horkokrevný a hned ho všechno vytočí. Pořád jsou s ním nějaký potíže.“</p>

<p>„Takže to zajistíte?“</p>

<p>„Jasně že jo. Nashle.“</p>

<p>Ještě jsem ani nestačil položit telefon, když se mi znovu rozdrnčel v ruce. Jessica Hassellová. Panebože. Znova mi před očima vyvstal včerejší obraz prostřelené Bennyho hlavy. Váhal jsem, jestli to vůbec vzít, ale jenom chvilku.</p>

<p>„Ahoj, tady Jessica.“</p>

<p>Jasně že tam byla Jessica, když mi to před chvíli displej oznámil.</p>

<p>„Ahoj.“</p>

<p>„Je to pravda…? Četla jsem to teď na netu,“ oznámila mi roztřeseným hlasem.</p>

<p>„Jo… je to pravda.“</p>

<p>„A nebo si zase děláte jednu z těch svých blbých a pitomých prdelí.“</p>

<p>„Bohužel to není žádná z našich prdelí.“</p>

<p>„Nevěřím ti.“</p>

<p>„Je to pravda… Jessiko.“</p>

<p>„Není to pravda…“ ozvalo se v telefonu vzdorovitě a mně bylo jasné, že se každou chvilku rozbrečí. Ta chvilka nastala hned další vteřinu.</p>

<p>„Hele… možná bychom se měli sejít,“ řekl jsem a poslouchal tlumené vzlyky. Neměl jsem se ženskýma moc zkušeností, zvláště pak s brečícíma, a tak jsem nevěděl, co bych měl říct. Tak jsem jenom poslouchal vzlyky a trvalo to asi minutu, než byla schopna říct:</p>

<p>„Víš to jistě?“</p>

<p>„Co jestli vím jistě?“</p>

<p>„No, že je Benny mrtvý.“</p>

<p>„Vím to jistě, Jessiko. Našel jsem ho a sám to hlásil policii. Je totálně mrtvý. Nadobro a navždycky.“</p>

<p>„To nemůže být pravda.“</p>

<p>„Kde jsi? Přijedu za tebou.“</p>

<p>„V New Yorku.“</p>

<p>To bylo trochu z ruky. Sakra.</p>

<p>„Nemohla bys přijet ty? Já slíbil vrchní komisařce, že se nehnu z města. Ostatně, taky by tě ráda viděla.“</p>

<p>„Kdo by mě rád viděl?“</p>

<p>„Policie.“</p>

<p>„A proč, proboha?“</p>

<p>„Vypadá to, že zatím jsme my dva jejich jediní podezřelí.“</p>

<p>„Cože…?“ další záchvat pláče. Dobrých dvacet vteřin.</p>

<p>„To ta čůza z AMRUBBISH.“</p>

<p>„Jaká čůza?“</p>

<p>„Mně se od začátku nelíbila. Kráva jedna.“</p>

<p>„Asi víš něco, co já nevím. Kdy můžeš přijet?“</p>

<p>„Odpoledne. Mám přijít do kanceláře?“</p>

<p>„Tam nás asi ještě nepustí. Ke mně domů.“</p>

<p>„K tobě domů?“ zeptal se překvapeně ubrečený hlas na druhé straně.</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>„Ještě nikdy jsi mě k sobě nepozval,“ řekla jakoby vyčítavě.</p>

<p>„Udělám výjimku.“</p>

<p>„Díky, Lenny. Dám ti vědět, až budu v Baltimore.“</p>

<p>Pak zavěsila.</p>

<p>Jasně že jsem Jessiku nikdy nepozval k sobě domů. Zastával jsem heslo <emphasis>co je v domě, není pro mě</emphasis>. Aspoň jsme tak byli s Bennym dohodnuti. I když si nejsem jistý, jestli Benny v poslední době tu dohodu dál držel, nebo ji vzdal. Ale co to říkala Jessica o čůze z AMRUBBISH?</p>

<p>Byl to náš klient. Šestá nejbohatší firma ve Spojených státech a jedenáctá na světě. Vlastně největší klient, jakého jsme kdy měli. Ale na žádnou čůzu jsem si v té souvislosti nevzpomínal.</p>

<p>Telefon se mi v ruce znova rozdrnčel. Hugh Tenac. Do prdele. Teď mi určitě budou kondolovat všichni stálí klienti a subdodavatelé. Vypadalo to na opravdu rušný týden. Musel jsem mobil vypnout.</p><empty-line /><p><strong>6.</strong></p>

<p>Na devátou hodinu jsem byl domluvený s policií, že se dostavím do naší kanceláře na Geffen Avenue, abych prověřil, jestli se něco ztratilo. Měli jsme pronajatých dvě stě metrů čtverečních ve čtvrtém podlaží celoskleněné budovy. Byla to dobrá adresa, která v kombinaci s barákem jasně naznačovala, že nejsme žádní buršové, ale skutečné jedničky. Byl to už náš pátý pronájem. Začínali jsme na předměstí na sídlišti v bývalé prádelně.</p>

<p>Zaparkoval jsem v podzemních garážích vedle Bennyho sportovního pontiaku, který pořád byl na svém místě. Vlastně to bylo firemní auto. Co s ním teď bude? Ještě mi ani trochu nedocházelo, co všechno bude třeba zařídit a jestli vůbec firma má šanci běžet dál. Rozhodně jsem se těmito myšlenkami zatím nechtěl zabývat, i když jsem věděl, že dříve nebo později budu muset. Ale raději později.</p>

<p>Vyjel jsem výtahem do čtvrtého patra. Před prosklenými dveřmi do naší kanceláře byla ještě pořád natažená žlutá páska vymezující prostor se zákazem vstupu. Padla na mě deprese. Věděl jsem, že Bennyho tělo už bude pryč, ale přesto mi po zádech přeběhl mráz, když jsem do naší velkoprostorové kanceláře vstupoval. Krvavé cákance na stěně za Bennyho židlí pořád ještě byly. Došlo mi, že samy neslezou.</p>

<p>Celou další zeď firmy tvořila skleněná stěna obrácená na západ a těch dvě stě metrů podlahové plochy nebylo nijak rozděleno příčkami, pouze nízkým nábytkem. Takže přestože jsme měli stůl každý na jiném konci, všichni tři jsme se vždycky viděli. Jessica zařídila, že v interiéru byla spousta kytek, mnohdy se pnoucích až ke stropu a pak ještě pod stropem, takže to možná trochu připomínalo botanický skleník. Jessica zbožňovala kytky a my s Bennym jsme proti tomu nic nenamítali, tedy pokud nám na klávesnici nepadaly uschlé květy a po monitoru nelezly mšice. Když jsem ale opět překročil práh naší kanceláře, měl jsem dojem, jako by i kytky cítily, že se tu stalo něco hnusného. Jako by ztratily barvu, jako by byly povadlé, smutné a bez života.</p>

<p>Margaret Wilburová seděla na mé otočné židli jako doma a listovala si mým stolním kalendářem. Docela mě to naštvalo, i když v mých poznámkách se stejně nemohla vyznat. Navíc mé nečitelné písmo nikdy nemohla přečíst, jelikož se blížilo spíše japonským znakům než latince. Mnohdy jsem ho nepřečetl ani já. Po kanceláři se pak pohybovali další dva chlápci v civilu.</p>

<p>„Dobrý den, pane Grimwoode,“ řekla Wilburová a postavila kalendář zpátky na stůl. Na mé židli ale zůstala sedět pořád. Dneska na sobě měla temně modrý kostým s obrovským límcem a vypadala, jako by se právě vrátila z plesu upírů.</p>

<p>„Takže se tu porozhlédněte a řeknete mi, jestli něco postrádáte, či nikoli. Sahat už můžete na všechno, otisky jsme sejmuli.“</p>

<p>„I na vás?“ zeptal jsem se, protože mi na ten bonmot přímo nahrála, a teprve potom si uvědomil, že v jejím případě bych si moc neužil.</p>

<p>„Vidím, že humoru máte pořád ještě dost. Jenom aby vás nepřešel.“</p>

<p>„Promiňte… to mi jen tak ujelo. Byli jsme zvyklí s Bennym vést velmi lehkou konverzaci.“</p>

<p>„Možná právě na ni dojel.“</p>

<p>„Takže bych mohl dopadnout stejně,“ řekl jsem a procházel se mezi nízkými skříňkami, na kterých stály květináče s kytkami. Wilburová to nekomentovala. Přešel jsem k Bennyho stolu. Dřevořezba leguána byla na svém místě, stejně jako dvoumetrová žirafa postavená na zemi hned vedle. Benny si potrpěl na blbosti. Na stole měl kulaté akvárium plné písku, o kterém tvrdil, že je ze Sahary, ale byl z Jeromsových stavebnin. Vedle pak měl položený opálený kus šutru z Etny a dlaždici vyloupnutou z dóžecího paláce někde v Koreji (šutr byl z jeho krbu a dlaždice z parkoviště na Dark Bentle).</p>

<p>Otevřel jsem jednu ze skříní. Byla zaskládaná tlustými šanony. Bez jakékoli mezery. Nevypadalo, že by se něco ztratilo. Přešel jsem k protější stěně a sundal obraz Keitha Haringa s chlápkem, který měl přirození zastrčené v psím zadku. Jessice se obraz nikdy nelíbil a Benny ho koupil schválně. Stál pět tisíc dolarů. Za ním byl ve zdi trezor. Vyťukal jsem na klávesnici příslušný kód pro odblokování alarmu a pak další kód na otevření trezorových dvířek.</p>

<p>Složka klientů s plnými mocemi byla na místě na horní polici. Zběžně jsem ji prolétl a nepřišel na nic, co by chybělo. Na spodní polici ležely tři obálky. Ty se mi před Wilburovou zrovna kontrolovat nechtělo, protože v nich měly být černé peníze nezahrnuté do účetnictví. Ale nic jiného mi nezbylo. Prohlédl jsem každou zvlášť. Peníze jsem nepočítal, ale vypadalo to, že vše souhlasí. V první dvacet tisíc dolarů, ve druhé padesát a ve třetí taky padesát.</p>

<p>„Trezor vyloupen nebyl,“ řekl jsem suše a vrátil obálky na místo. Zavřel jsem těžká pancéřová dvířka a znovu aktivoval alarm. Přešel jsem k Bennyho stolu, zlověstnou čarodějnickou postavu Wilburové pořád za zadkem. Otevřel jsem horní zásuvku. Moc jsme se navzájem ve svých stolech nehrabali, takže jsem vlastně ani nevěděl, co by v ní mělo být.</p>

<p>Benny tam měl tři klientské složky, pod nimi krabici doutníků, kterou od někoho dostal, a pak dvoje staré noviny. Asi s nějakým článkem, který se zmiňoval o nás. V zásuvce pod ní ležel načatý karton camelek a další složky s papíry, asi dost pravěké, protože na jedné bylo napsáno KEIM, pro které jsme naposled dělali někdy před třemi lety. V úplně spodním šuplíku pak teplé ponožky, dva balíčky prezervativů (Sakra, proč je měl v kanceláři? Že by přece jenom Jessica?) a dvě knížky, obě detektivky. Zavřel jsem zásuvku a jenom pokrčil rameny.</p>

<p>„Nic?“ zeptala se zklamaně Wilburová, která si zjevně přála, aby nám ukradli aspoň briliantový prsten.</p>

<p>„Nenapadá mě nic, co by tu chybělo.“</p>

<p>Pak jsem se ale zasekl a znovu otevřel horní zásuvku. Benny tam měl vždycky žvýkačky. Žvýkal pořád, až s tím byl protivný. Od rána do večera. Tedy pokud neměl v hubě žváro. A ten pohyb, kdy Benny otvírá horní šuplík a bere si žvýkačku, jsem znal nazpaměť. A vždycky je měl hned nahoře. Prostě jenom sáhl a měl je. Nikde se nehrabal. Teď tam ale žádné nebyly. Bennymu se nikdy nestalo, že by neměl dostatečnou zásobu žvýkaček. Znovu jsem vyndal klientské složky a potom i krabici doutníků. Teprve pod ní byly dva balíčky žvýkaček. Divné. Musely být předtím nahoře. Jako kdyby se v šuplíku někdo hrabal.</p>

<p>„Napadlo vás přece jenom něco?“ zeptala se Wilburová.</p>

<p>„Ne… Nic…“ zalhal jsem a zavřel zásuvku. Potom jsem otevřel další nízkou skříňku. Šanony se zakázkovými listy. Teď už jsem se na to díval jinak. Ne co se ztratilo, ale jestli se v nich někdo nehrabal. Bilo to do očí. Jasně že nějaká svině prohledávala naši kancelář.</p><empty-line /><p><strong>7.</strong></p>

<p>Největším problémem, který jsem nebyl schopen nějak řešit, se ukázal být můj mobil. Když jsem ho znovu zapnul, zvonil v jednom kuse. A já nedokázal rozlišit a odhadnout, který volající mi chce jenom kondolovat, který chce urgovat práci, který sype písek, kam nemá, a který si chce objednat zbrusu novou zakázku. Na displeji se ukazovala jenom jména, ale ne už to, jestli někde něco hoří, nebo jestli jde o vyjádření upřímné soustrasti. Bylo to k vzteku a hlava mi z toho šla kolem.</p>

<p>Třeba toho debila z MANETU jsem vzal jenom proto, že jsem si myslel, že jeho řidiče už městská policie dávno zastřelila, zatímco on mi chtěl jenom oznámit, že už je to v pořádku. Zástupce firmy Giotax, u které jsme měli objednána obří gumová nafukovací ňadra (pět metrů) na slavnostní výroční prezentaci jednoho význačného nočního klubu, mi volal, že se vyskytly problémy. Že prsa jsou už vyrobena a jsou krásná, ale při zkušebním nafouknutí se jim nenaplnily bradavky a jestli to moc vadí. Byl jsem v takovém rozpoložení, že jsem nebyl schopen zhodnotit, zda nenafouknuté bradavky vadí, nebo ne (byly mi fakt ukradené), a tak jsem jim dal telefon přímo na objednatele, ať si to posoudí on.</p>

<p>Volali tři redaktoři ze dvou deníků a jednoho časopisu, že by se mnou rádi udělali rozhovor. Paní Lincolnová, znuděná milionářka, pro kterou jsme do její zahrady zajišťovali tři bronzové velbloudy v životní velikosti (dvanáctimetrovou pyramidu jsme jí tam nechali postavit minulý rok), si stěžovala, že velbloudi ještě nedorazili. Svedl jsem to na písečnou bouři nad Saharou. Patrick Foyer mi potřeboval sdělit, že Benny byl nejlepší chlap na světě, jakého kdy znal. Hrabě Norfolk (alespoň se tak představil) se chtěl vydat do pralesa, aby ho tam přepadli domorodí indiáni a tři dny ho drželi v zajetí. Možné je prý i lehké mučení u kůlu. Ale vyloženě <emphasis>soft</emphasis>. Myslel jsem, že se z toho zblázním. A největší vztek jsem měl na Bennyho.</p><empty-line /><p><strong>8.</strong></p>

<p>Jessica Hassellová měla osmadvacet let a dlouhé rovné vlasy. Její dívčí obličejíček s naivníma očima z ní dělal čerstvou maturantku, ovšem ve skutečnosti měla za sebou Ekonomický institut Jamese Fehrlinga s výborným prospěchem a byla velmi schopná. Před čtyřmi lety jsme vyhlásili konkurs na samostatnou sekretářku naší firmy, do kterého se nám přihlásilo pětatřicet lidí (neříkám ženských, protože ve skutečnosti z toho byli dva chlapi), a musím říct, že tolik podivuhodných existencí během pouhých dvou dnů jsem snad ještě neviděl. Od sebevědomých zmalovaných hraběnek s levnou bižuterií na krku, přes takřka mumifikované důchodkyně těsně nad hrobem (a některé přímo vykopávky z hrobu), až po vesnická naivní káčátka z podhorských farem či indiánky z kmene Darsotů. Po vyčerpávajících dvou dnech, kdy konkurz trval, dveře naší kanceláře zavřela poslední a Benny řekl:</p>

<p>„Hele… se šesti z nich bych mohl klidně chrápat, ale jako sekretářku si nedovedu představit ani jednu z nich.“</p>

<p>Zatímco jsem přemýšlel, kterých šest by to mohlo být, Benny pokračoval:</p>

<p>„Vysereme se na to. Kamarádka mojí sestry má dceru a ta právě končí ekonomku. Nabídneme jí to.“</p>

<p>Neodporoval jsem, protože už mi bylo všechno jedno, a tak se u nás za měsíc objevila Jessica Hassellová. V červených šatičkách a s kabelkou v ruce. První, co mě napadlo, byla Červená Karkulka. Pak už šlo jenom o to, jestli ona pochopí nás jako dva vlky, nebo myslivce s babičkou. Ale byla to chytrá holka, takže zvítězila druhá varianta.</p>

<p>Když jsem tedy dnes otevřel dveře a za nimi stála Jessica, nebyla to Karkulka, ba ani Sněhurka, ale spíš ubrečená Popelka.</p>

<p>„Ahoj… pojď dál.“</p>

<p>Vrhla se mi kolem krku, objala mě tak, že jsem myslel, že mě uškrtí, a Popelčiny krokodýlí slzy mi promáčely košili.</p>

<p>„To bude dobrý,“ poplácal jsem ji po zádech a snažil se ji vmanévrovat do předsíně, abych za ní mohl zavřít vstupní dveře. Museli jsme vypadat jako taneční pár po obrně. Po pěti minutách, kdy jí došly slzy a já už v nohou cítil mravence (přímo termity), se ode mě konečně odtrhla. Vytáhla z kabelky kapesník a rozmazala si všechny oční stíny, které na sobě měla. A že jich nebylo málo.</p>

<p>„Udělám ti kafe… a nebo chceš radši panáka?“</p>

<p>„Kafe,“ řekla ubrečeně a posadila se na pohovku v obývacím pokoji. Schovala kapesník do kabelky a řekla:</p>

<p>„Máš to tu docela pěkný.“</p>

<p>Interiér mého bytu byl kopií jiného bytu, který jsem viděl jednou v časopise a zalíbil se mi tak, že jsem řekl dodavatelské firmě, že chci přesně takový. Trvalo to pět měsíců, než jsem byl spokojen.</p>

<p>„To jsem rád, že se ti tu líbí.“</p>

<p>Udělal jsem kafe a oba šálky postavil na stolek před sedačku s rozmazanou Jessikou. Hodila si do hrníčku kostku cukru a zeptala se:</p>

<p>„Tys ho viděl?“</p>

<p>„Jo. Viděl. Našel jsem ho. V kanceláři za stolem. A nebylo to loupežné přepadení. Nic se neztratilo.“</p>

<p>„Myslíš, že trpěl?“</p>

<p>„Ani vteřinu. Čistý průstřel hlavy. Nelze vymyslet rychlejší smrt.“</p>

<p>„A policie…“</p>

<p>„Zatím jsme skutečně jediní podezřelí.“</p>

<p>„Jsou normální?“</p>

<p>„Tady nic není normálního. Takže ani policajti nejsou normální.“</p>

<p>„Je v tom ten AMRUBBISH, že ano?“</p>

<p>„Vůbec nevím, o čem mluvíš, a ani nevím, jak tě to mohlo napadnout.“</p>

<p>Znova se rozbrečela. Začala hledat v kabelce kapesník, ale ten původní už byl promočený a ušpiněný od make-upu. Vstal jsem, přešel k lince a přinesl jí utěrku na nádobí. Kapesníky jsem neměl.</p>

<p>„Sonia Sterlingová z AMRUBBISH…“ řekla mezi vzlyky.</p>

<p>Tu zakázku pro AMRUBBISH zařizoval hlavně Benny. Byla to bombastická recepce k patnáctiletému výročí existence firmy. Firmy, která se během patnácti let vyšvihla na šestou pozici nejbohatších firem ve Státech. Firmy, která hned po svém vzniku zazářila jako obrovská kometa a jejíž ekonomický úspěch byl tak razantní, že to nechápali ani mnozí ekonomičtí odborníci. Ale asi to chce mít opravdu jenom správný čich. Čich na věci, které vypadají zdánlivě zcela bezvýznamně, nicméně když se vezmou za správný konec, tak se v nich mohou točit obrovské peníze. A pánové z AMRUBBISH čich měli a velmi brzy zjistili, že tu něco skutečně smrdí – a tak založili firmu na zneškodňování odpadů. Jakýchkoli.</p>

<p>Pro mejdan, který se konal za účasti starosty a poloviny městské rady, jsme zajišťovali kompletní catering, obří bombastický ohňostroj a skupinu pravých indiánských hudebníků. Včetně laserové show.</p>

<p>„Ty jsi s Bennym něco měla, že jo?“ řekl jsem a napil se kávy.</p>

<p>Překvapeně se na mě podívala, jako kdybych prozradil největší tajemství na světě.</p>

<p>„Co myslíš…“</p>

<p>„No, já myslím, že jo.“</p>

<p>„On ti něco říkal?“</p>

<p>„Vůbec nic.“</p>

<p>Utřela si oči mou károvanou utěrkou na nádobí a zamíchala kávu. Hodil jsem si nohu přes nohu, udělal z prstů mlýnek a zadíval se do stropu. Neříkala nic, jen si míchala kávu.</p>

<p>„Ale nemusíš mi to říkat… teď už je to jedno.“</p>

<p>„Nic není jedno,“ řekla najednou.</p>

<p>Nekomentoval jsem to.</p>

<p>„Když on to tak krásně uměl…“ pokračovala.</p>

<p>„Co uměl?“</p>

<p>„No… no třeba jazykem.“</p>

<p>„Proboha, ušetři mě detailů.“</p>

<p>Vstal jsem a šel si do kuchyně nalít panáka. Ne že by to mnou nějak otřáslo, ale zároveň mě to nenechalo úplně klidným. Porušil dohodu. Ten blbec porušil dohodu. Přece jsme si jasně slíbili, že na Červenou Karkulku nikdo z nás nesáhne. A on si sáhl. A dokonce jazykem. Sakra.</p>

<p>Vrátil jsem se se skleničkou koňaku do obýváku.</p>

<p>„Tebe se to dotklo?“ zeptala se Jessica nejnaivnější intonací, jakou dokázala, a s tím nejnaivnější výrazem v naivních očích. Jako by se ptala: <emphasis>A babičko, proč máš tak velké uši?</emphasis></p>

<p>„Ale ne… Jak by mohlo… Pokračuj. Co ta čůza?“</p>

<p>„Která?“</p>

<p>„No, jak jsi říkala. Z AMRUBBISH.“</p>

<p>„Byla za ním i předevčírem.“</p>

<p>„Co chtěla?“</p>

<p>„Nevím. Odešli spolu někam. Ale je to čarodějnice.“</p>

<p>„Jela po někom, koho sis nárokovala sama pro sebe. To jí pak možná dodalo čarodějnické rysy.“</p>

<p>„V tom to nebylo. Ale vůbec se mi nelíbila.“</p>

<p>„Ženská intuice.“</p>

<p>„Asi ano.“</p>

<p>„Jasně že se ti nemohla líbit, když odešla s někým, kdo ti to dělal jazykem.“</p>

<p>„Nech toho, Lenny… když ty jsi byl tak nepřístupný.“</p>

<p>Panebože. Tak já byl nepřístupný. No a co? To ji jako dítě nikdy nelákalo chodit na nepřístupný filmy?</p>

<p>„A kdybych byl přístupný, tak by sis to nechala dělat od nás obou?“</p>

<p>„Lenny… proč jsi tak protivný? Proč jsi takový? Vždyť Benny…“</p>

<p>„Promiň… možná jsem taky přecitlivělý. Je toho na mě moc. Ty myslíš, že s ní Benny něco měl?“</p>

<p>Jenom pokrčila rameny. Byla uražená. To je problém mladých holek, že se strašně rychle urazí.</p>

<p>„Jako že s ní něco měl…“ pokračoval jsem, „…a ona byla vdaná a její manžel na to třeba přišel… no a pak si přišel Bennyho vychutnat do naší kanceláře.“</p>

<p>Jenom pokrčila rameny a dál míchala kávu. Musela ji mít dávno studenou.</p><empty-line /><p><strong>9.</strong></p>

<p>Firma AMRUBBISH byla nejen ekonomický, ale i technologický zázrak. Dokázala v jednom zařízení (i když poměrně rozsáhlém) zpracovat veškeré odpady z aglomerace zahrnující New York, Washington, Philadelphii a Baltimore. Tedy z nelidnatější a nejzahuštěnější zóny východního pobřeží Spojených států. Nevím, jestli si dokážete představit odpad od 50 milionů lidí. AMRUBBISH si ho dokázal nejen představit, ale taky ho uměl zneškodnit.</p>

<p>Technologie jejich spalovny byla přísně střeženým obchodním tajemstvím a znalo ji jen pár úředníků na patentovém úřadě. Areál firmy nacházející se severně od Baltimore u vesničky Aberhaym byl podobně střeženou zónou jako AREA 51 vojenského letectva v Nevadské poušti. Kromě kamerových systémů monitorujících osmikilometrové oplocení zde byly nainstalovány dva vojenské radary a bylo obecně známo, že bezprostřední okolí do okruhu sta metrů od plotu je prošpikováno pohybovými čidly.</p>

<p>Ovšem ani dokonalá detekční elektronika nenechala majitele klidně spát, a tak čtyřiadvacet hodin denně areál střežila soukromá ochranka ve třech směnách, čítající dohromady devadesát mužů. Tajemství jejich způsobu likvidace odpadů asi bylo skutečně tak velké, že se jim to vyplatilo. Ostatně za zisky, které během posledních let přibyly na jejich účtech, by si mohli dovolit zaplatit půlku amerického válečného námořnictva.</p>

<p>Majitelé AMRUBBISH (ve skutečnosti nebyli známi a proslýchalo se, že je mezi nimi pár vysoce postavených vládních činitelů) skutečně měli moc dobrý čich, protože bylo zcela evidentní, že odpady a jejich likvidace začnou ve velmi brzké době hýbat celosvětovou ekonomikou. Nadprodukce průmyslově vyspělých zemí už byla tak obrovská a koloběh spotřeby stále rychlejší, že více než polovina celkově spotřebované energie planety byla vynaložena na to, co nakonec stejně skončí na skládkách. Jen v potravinách by denní produkce odpadu Spojených států stačila uživit celý týden veškerou populaci Somálska, kde lidé stále umírali hladem. Během posledních deseti let bylo evidentní, že nejdynamičtěji se rozvíjejícími odvětvími světa jsou IT technologie, energetika, cestovní ruch a odpady.</p>

<p>Firma AMRUBBISH nesporně disponovala několika skvělými patenty v oboru likvidace odpadů, ovšem bylo zvláštní, že je ještě nikomu neprodala, a to nejen ve Státech, ale ani mimo ně. Přitom třeba Japonci prý nabízeli přímo horentní sumy. Nebylo divu. Bylo jen otázkou času, kdy se japonské ostrovy pomalu začnou potápět pod horami odpadků.</p><empty-line /><p><strong>10.</strong></p>

<p>Teorie o Sonie Sterlingové, s níž se Benny zapletl, a jejím rozlíceném manželovi, který Bennyho následně zastřelil, by neměla chybu – nebýt dvou skutečností. Nepřišel jsem na žádný důvod, proč by zuřivý pan Sterling poté, co udělal Bennymu v hlavě díru, prohledával naši kancelář. A tím druhým důvodem byl krátký telefonát přímo na AMRUBBISH, který jsem uskutečnil hned druhý den ráno.</p>

<p>„Ústředna firmy AMRUBBISH. Dobrý den. Co si přejete?“ uvítal mě příjemný dívčí hlas.</p>

<p>„Dobrý den. Tady Lenny Grimwood od firmy Lenny a Benny Production. Potřeboval bych mluvit s paní Soniou Sterlingovou.“</p>

<p>„Myslíte tu z účtárny?“</p>

<p>„U vás jich je víc?“</p>

<p>„Ještě paní Berlingová.“</p>

<p>„Ne. Chci Sterlingovou. Soniu.“</p>

<p>„Přepojím vás.“</p>

<p>Po chvilce se ozval další ženský hlas, o něco hlubší. Takový sudový.</p>

<p>„Účtárna. Prosím.“</p>

<p>„Dobrý den. To je paní Sterlingová?“</p>

<p>„Ne. Marcanová u telefonu.“</p>

<p>„Já sháním paní Soniu Sterlingovou.“</p>

<p>„Zítra má pohřeb,“ oznámil mi hlas na druhé straně linky nezáživně.</p>

<p>„Prosím?“</p>

<p>„Sterlingová má zítra pohřeb. Dallhamský hřbitov ve čtrnáct hodin.“</p>

<p>Panebože, ten šílenec snad zastřelil i ji.</p>

<p>„Promiňte. To jsem nevěděl. Vy jste ji znala?“</p>

<p>„Její stůl je hned vedle mého.“</p>

<p>„Aha… a nevíte, kde pracuje její manžel?“ zkusil jsem.</p>

<p>„Jaký manžel? Sonia nikdy vdaná nebyla. Nespletl jste si číslo?“</p>

<p>„Já sháním paní Soniu Sterlingovou z AMRUBBISH.“</p>

<p>„Tak vám znovu opakuji, že je mrtvá. A byla to slečna.“</p>

<p>„Mohu se ještě zeptat, co se jí stalo?“</p>

<p>„Autonehoda.“</p>

<p>„Tak vám děkuji.“</p>

<p>„Nemáte zač.“</p>

<p>Zamáčkl jsem telefon a zůstal jako opařený. Takže Sonia Sterlingová, která něco měla s Bennym, je také mrtvá. A jedinou jistotou v celém podivném případu bylo, že vrahem rozhodě není její manžel. Toho si totiž ještě nestačila pořídit. Že by zhrzený milenec?</p><empty-line /><p><strong>11.</strong></p>

<p>Celé dopoledne jsem od sebe z bytu vyřizoval telefonáty. Pořád jsem si tak nějak nechtěl připustit, že Benny už není, a pořád jsem se snažil tvářit, že naše firma jede normálně dál. Tvářil jsem se tak před kuchyňskou linkou, před obrazem Niagarských vodopádů, před terasou s kovovým zábradlím i před půlmetrovým psem vytesaným z čínského pískovce v rohu obýváku. Ale ten se mi vyloženě vysmíval.</p>

<p>S narůstajícím počtem telefonátů mi bylo pořád jasnější, že nemám nejmenší šanci to ustát. Připravovali jsme maličký ostrůvek v Karibiku pro natáčení reality show, kterou si objednala CABEL HB. Znamenalo to instalaci asi šedesáti kamer v poměrně divokém terénu a dodavatel mi volal, že jim včerejší noc polovinu zařízení zničila tropická bouře. A jestli to půjde z naší pojistky, nebo z jejich. Musel jsem mu oznámit, že se asi zbláznil a že pokud jsme to ještě nepřevzali, jde všechno na jejich triko.</p>

<p>Catherine Simmonsová, šedesátiletá výstřední milionářka a majitelka poloviny zábavního koncernu MGM, mi volala, že jeden z našich otroků zmizel a že bude chtít slevu. To byla Bennyho zakázka (nejmorbidnější zakázky u nás vyřizoval Benny) a spočívala v dodávce čtyř kluků ve věku patnáct až osmnáct let, kteří měli týden dělat otroky v jejím rozlehlém domě. Podmínkou bylo, že kluci udělají všechno, co bude paní Simmonsová chtít, pokud to neohrozí jejich zdraví. O jejich morální újmě ve smlouvě nebylo ani slovo. Paní si asi přečetla 120 dní Sodomy od markýze de Sade a byla tím unesena. Slevu jsem jí slíbil.</p>

<p>Vybouchla nám také dodávka stovky živých netopýrů na zámek Bouleville, kam si je objednala produkce jednoho filmového hororu. Našeho subdodavatele chytila ochranka Godarského národního parku v jedné z tamních jeskyní s třiceti netopýry v jutovém pytli. Což bylo v pytli.</p>

<p>Naopak mě potěšil děkovný telefonát sira Donovana, jachtařského magnáta, kterého kolem jedné z jeho jachet honili čtyři rozzuření žraloci. Byli to naši potápěči, kteří měli na zádech připevněnou žraločí hřbetní ploutev. Pro jeho dvacetiletou milenku, která nic netušila a celý hrůzný výjev sledovala z paluby lodě, se stal Donovan navždy nedostižným a odvážným hrdinou. Ta sranda ho stála deset tisíc dolarů a ve smlouvě stálo, že na palubě nebude žádná harpuna ani střelná zbraň, kdyby se náhodou ta jeho kočička ukázala být duchapřítomnější, než si myslí.</p>

<p>Taky mi volala Jessica Hassellová, že má za sebou policejní výslech a že odpoledne už budeme mít zase umožněný volný vstup do firmy. Řekl jsem jí, že je to skvělé a že se tam tedy sejdeme.</p><empty-line /><p><strong>12.</strong></p>

<p>Po třech dnech jsem si zase mohl sednout za svůj stůl v naší kanceláři. Byla divná. Ne tím, že by se v ní něco změnilo. Spíš to bylo tím, že už se v ní nikdy neobjeví Benny. První, co jsem udělal, bylo, že jsem zvedl telefon a zavolal na úklidovou službu, aby přijela něco udělat s krvavými cákanci na stěně za Bennyho židlí. Taky mě to mohlo napadnout dřív. Ale policie by je sem stejně nepustila.</p>

<p>„Cože to je?“ ptala se ženská na druhé straně s pavučinami na mozku.</p>

<p>„Krvavé cákance na zdi. A taky na knihovně.“</p>

<p>„To myslíte jako skutečné krvavé cákance?“</p>

<p>„Myslím skutečné krvavé cákance.“</p>

<p>„A to je jaká krev?“</p>

<p>„Včera možná ještě byla červená. Dneska už je tak nějak divně hnědá.“</p>

<p>„Já myslím jakého druhu… Jako jestli lidská, nebo tak.“</p>

<p>„Záleží to na výběru vašich čistících prostředků a nátěrových hmot?“</p>

<p>„No, nezáleží,“ ozvalo se po krátkém zaváhání. „Ale přece jenom bych ráda věděla…“</p>

<p>„Tak je to lidská krev. Teď to víte.“</p>

<p>„Panebože… co se tam stalo?“</p>

<p>„Vražda.“</p>

<p>Na druhé straně se rozhostilo ticho a já měl dojem, že snad omdlela.</p>

<p>„Tak to tam budu muset poslat Robbieho.“</p>

<p>„Pošlete, koho chcete, třeba Terminátora. Hlavně rychle, prosím vás. Potřebovali bychom tu pracovat a nepůsobí to moc esteticky.“</p>

<p>„Chápu.“</p>

<p>„To jsem rád.“</p>

<p>„Zítra ráno v devět by se to hodilo?“</p>

<p>„Hodilo.“</p>

<p>„Tak mi ještě jednou nadiktujte adresu.“</p>

<p>Nadiktoval jsem jí adresu a zavěsil. Potom jsem tam deset minut seděl a hleděl na krvavé cákance, které ještě před pár dny byly součástí Bennyho těla. Pak konečně přišla Jessica.</p>

<p>„Ahoj,“ řekla a teprve potom si všimla krvavé abstrakce na stěně. Měl jsem strach, aby se nesložila. Ženské jsou ve vztahu ke krvi trochu labilnější, zvláště když je rozmazaná na stěně. A obzvlášť když je to krev někoho, s kým ještě minulý týden spaly. Ale ustála to. Naopak. Přišla blíž a ukazováčkem se jenom zlehka dotkla jedné z krvavých šmouh. A potom jsem pro změnu zůstal v úžasu já. Olízla ho. Dala si ten svůj rozkošný dívčí ukazováček, který byl před chvílí v kontaktu s Bennyho zaschlou krví, před ústa a opatrně ho olízla. Měla přitom zavřené oči.</p>

<p>„Rituál…“ řekl jsem polohlasně.</p>

<p>Podívala se na mě a já měl dojem, že se možná i trochu pousmála. Poprvé od doby, kdy se vrátila z New Yorku.</p>

<p>„Správně… myslí ti to.“</p>

<p>„Vypadá to, že už ses z toho vzpamatovala.“</p>

<p>„To mi asi bude ještě chvilku trvat. Nicméně mi asi už konečně došlo, že Benny se prostě nevrátí. Že už nikdy tady na židli nebude sedět a že je to prostě nevratné. Že svět je krutý tak, jak je, a nemá cenu si ho dělat ještě krutější.“</p>

<p>„Chytrá holka,“ ocenil jsem její úvahu.</p>

<p>„A ty jsi byl včera protivný.“</p>

<p>Uklidnilo mě to. Vypadalo to, že se Jessica zase začíná vracet do své kůže. Položila si kabelku na stůl a pak se za něj posadila. Dala na něj obě ruce a rozhlédla se.</p>

<p>„Někdo se tu hrabal.“</p>

<p>Ženské pro tohle mají daleko větší cit než chlapi. Já bych tu mohl brousit celý den a rozhodně bych k žádnému takovému závěru nedošel. Jessice stačil jediný pohled.</p>

<p>„Dva dny tu operovala skvělá birminghamská policie s výkvětem nejschopnějších detektivů, takže není divu.“</p>

<p>„Co hledali?“</p>

<p>„Co já vím? Možná vražednou zbraň.“</p>

<p>„V mém kalendáři?“</p>

<p>„Prosím?“</p>

<p>„Někdo listoval mým stolním kalendářem.“</p>

<p>„Možná se chtěli přesvědčit, jestli tam někde nemáš poznámku. Třeba: <emphasis>4. května – zastřelit Bennyho</emphasis>.“</p>

<p>Zpražila mě pohledem.</p>

<p>„Ovšem když už o tom mluvíš, já měl taky dojem, že se tady někdo hrabal. Ještě než se tu začali hrabat oni, požádali mě, abych to tu prohlídl, jestli se něco neztratilo.“</p>

<p>„A?“</p>

<p>„Na nic jsem nepřišel, ale měl jsem dojem, že se tady opravdu někdo hrabal. Bennyho žvýkačky v zásuvce nebyly nahoře, ale až dole pod složkami a pod doutníkovou krabicí. A ráno jsem volal na AMRUBBISH. Sterlingová nikdy žádného manžela neměla.“</p>

<p>„Ty ses na to ptal? A proč, proboha?“</p>

<p>„Moje soukromá teorie o podvedeném manželovi, který si to přišel vyřídit s tím, kdo mu nasadil parohy.“</p>

<p>„To ses mohl klidně zeptat mě a řekla bych ti to.“</p>

<p>„Ty už sis to zjistila?“</p>

<p>„Jo… A neptej se mě, jak a proč.“</p>

<p>„No dobrá… Sterlingová je po smrti. Měla autonehodu, dneska má pohřeb.“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Tak mi to řekla její kolegyně. Měla stůl hned vedle ní. Sterlingová je taky mrtvá.“</p>

<p>„Měla autonehodu?“</p>

<p>„Prý jo.“</p>

<p>„Není to divné?“</p>

<p>„Mohlo by to být pro policii docela dobré východisko. Možná zastřelila Bennyho a pak to napálila někde do mostního pilíře.“</p>

<p>„Byla to sebevražda?“</p>

<p>„Na to jsem se neptal. Ale mohl bych se na to zeptat Wilburové. Možná by o tom mohla něco vědět.“</p>

<p>Jessica chvíli zůstala civět do prázdna. Potom vstala od stolu a přešla ke stěně s Haringovým obrazem. Sundala ho, odblokovala alarm a pak i pancéřová dvířka trezoru.</p>

<p>„Nic nechybí,“ řekl jsem.</p>

<p>„Jsi si jistý?“</p>

<p>„Peníze jsem nepočítal, ale myslím, že tam jsou všechny. Pochybuji, že by si někdo z obálek vytáhl jenom pár bankovek.“</p>

<p>„Cédéčka,“ řekla hned po prvním zběžném pohledu.</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Byla tu dvě cédéčka.“</p>

<p>„Jaká cédéčka?“</p>

<p>„Cédéčka, která tam Benny dal před týdnem. Teda, dávala jsem je tam já. Na jeho přání.“</p>

<p>„Co tam bylo?“</p>

<p>„To nevím. Ale asi byly docela důležitý. Benny říkal, že to je něco jako poklad.“</p>

<p>„Poklad?“</p>

<p>„Jo. Poklad. Poklad, který nám pomůže k velkým prachům.“</p>

<p>Zpozorněl jsem.</p>

<p>„To fakt říkal?“</p>

<p>„Jo… To fakt říkal, a právě to tu teď chybí. Pokud jsi je teda nevzal ty, když jsi ho už otevíral, jak tvrdíš.“</p>

<p>Přešel jsem za Jessiku a přes rameno jí zíral do trezoru. Nevím, co jsem tam chtěl zahlédnout, ale prostě jsem cítil potřebu vidět to na vlastní oči. Vidět na vlastní oči dvě chybějící cédéčka, která nám měla pomoci k velkým prachům.</p>

<p>„A že se mi Benny o ničem takovém nezmínil,“ řekl jsem potom.</p>

<p>„Možná to už nestihl. A možná to mělo být překvapení.“</p>

<p>„Ale jak se někdo mohl dostat do trezoru? Vždyť byl neporušený. A kód známe jenom my tři.“</p>

<p>„Třeba jim Benny kombinaci řekl. Třeba mu vyhrožovali. A nebo si je vzal sám ještě předtím.“</p>

<p>„Myslíš, že by to mohl být motiv?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Proč ne? Jestli to byl poklad?“</p>

<p>„Fakt nevíš, co na nich mohlo být?“</p>

<p>„Ani v nejmenším. Ovšem ten, kdo je vzal, nevěděl ještě o jedné věci.“</p>

<p>„O jaké?“</p>

<p>„Že dvě dal taky mně, ať je někam uklidím. Neříkal sice, jestli to jsou kopie těch samých, ale nic bych nedala za to, že jo.“</p>

<p>Zůstal jsem stát jako opařený.</p>

<p>„Ty máš kopie CD, která někdo vybral z trezoru a pak zastřelil Bennyho?“</p>

<p>„Myslím, že ano.“</p>

<p>„Co když jim to Benny řekl?“</p>

<p>„Co jim řekl?“</p>

<p>„No, asi jim řekl kód trezoru. A co když jim řekl i to, že máš kopie?“ Podívala se na mě, jako by jí pořád nedocházelo, kam tím mířím. Sedl jsem si na nejbližší židličku a doplnil: „Protože jestli jim to Benny řekl, tak jsi další kandidát na transformaci do krvavých skvrn na naší stěně.“</p><empty-line /><p><strong>13.</strong></p>

<p>Jessica odešla po půlhodině domů. Trochu ji to vzalo. Řekl jsem jí, ať raději přijde až zítra po obědě, až odejde Robbie z úklidové služby a dá to tady trochu do pořádku. V pořádku to teda vlastně už nebude nikdy, protože tu bude chybět Benny, ale aspoň tu na něj nebude ta strašlivá krvavá vzpomínka. Sedl jsem si za Bennyho stůl a zapnul jeho počítač. Vlastně jsem ani pořádně nevěděl proč, ale jako bych tak nějak doufal, že na něm Benny zanechal nějaký vzkaz nebo něco podobného. Třeba dopis na rozloučenou, což bylo absurdní, ale absurdní byly celé poslední tři dny, tak proč ne.</p>

<p>Bennyho heslo jsem znal, stejně jako on znal moje, takže jsem ho tam naťukal a hned potom na mě vyskočilo červené okno se žlutým vykřičníkem přes celou obrazovku s nápisem NEOPRÁVNĚNÝ VSTUP. Zarazilo mě to. To byla nějaká blbost. Přece když jsem naťukal jeho heslo, tak počítač nemůže vědět, že za ním nesedí Benny, ale já. Žádná čidla na otisky prstů ani identifikační kamery jsme nainstalované neměli. Co je to za kravinu?</p>

<p>Hleděl jsem na to asi deset vteřin, než jsem si všiml, že pod tím je datum. A bylo to datum tři dny staré. Ťukl jsem cvičně na mezerník a rámeček zmizel. Naskočil zbytek Windows. Sakra. Chtěl jsem to vrátit, jenže už to nešlo. Ale bylo to jedno. Tím datem jsem si byl naprosto jistý. Někdo se před třemi dny vrtal v Bennyho počítači a nebyl to Benny. Dostal se tam? Dost těžko bez hesla. Ale asi to zkoušel. A Jessica to určitě nebyla. Ta to heslo znala stejně jako já.</p>

<p>Otevřel jsem si Bennyho poštu. Kde taky hledat vzkaz jinde než v poště? Naskočila mi PŘIJATÁ POŠTA. Poslední byla od RECOM.COM. Co ještě chtěli? Vždyť ty jsme naposledy dělali někdy před čtvrt rokem. Přejel jsem pohledem na datum. Panebože. Celé poslední tři měsíce byly smazány. Do prdele. Takže do Bennyho počítače se přece jenom někdo dostal a smazal dobré dva tisíce e-mailů. Posledních e-mailů.</p>

<p>Hleděl jsem na to a začala mnou cloumat zlost. To byl první pocit. Druhý, který se dostavil bezprostředně poté, byla marnost. Marnost nad marnost. Totální bezmoc smíchaná se vztekem. Nechápal jsem sice, jak se mohl někdo dostat do jeho počítače, ale asi to byl profík.</p>

<p>Mezitím mi dole na liště naskočil nápis PŘÍJEM POŠTY. No vida. Nové zprávy. Třeba Benny píše ze záhrobí. Natahovalo se to docela pomalu, protože tam byly asi přílohy.</p>

<p>Přešel jsem mezitím ke svému počítači a zapnul ho. Naťukal jsem heslo, počkal si na Windows a čekal na červený rámeček se žlutým vykřičníkem. Ale žádný se neobjevil. Otevřel jsem PŘIJATOU POŠTU. Poslední datum bylo předvčerejší. Takže mně se nikdo poštu mazat nenamáhal. Jenom Bennymu. To znamená, že tam měl cosi, co tam mít neměl. Sakra. A že se nezmínil. Asi se to týkalo jeho obrovského pokladu, po kterém se z nás měli stát boháči. Přitom z něho se zatím stala mrtvola. Přešel jsem zpět k Bennyho počítači.</p>

<p>Šestnáct spamů, dvě urgence plateb, objednávka na laserovou show v Betlémských zahradách ve Washingtonu, Sonia Sterlingová z AMRUBBISH. No vida. Čarodějnice. Přece jen někdo píše ze záhrobí. Otevřel jsem to.</p>

<p><emphasis>V příloze ti posílám kus vnitřní korespondence z GASFORU. Představ si, že to naše firma nejen zrušila, ale chtěla se tvářit, jako že to bylo nainstalováno. Bomba, co? Ahoj, čeníšku tlapičkový.</emphasis></p>

<p>Nechápal jsem vůbec nic. Otevřel jsem přílohu. Byl to e-mail člověka podepsaného jako technický náměstek a adresovaný ekonomickému náměstkovi.</p>

<p><emphasis>SPECIFIKACE ZAKÁZKY PRO AMRUBBISH.</emphasis></p>

<p><emphasis>Post combustion chamber – Dohořívací komora pro dokonalou termickou likvidaci prchavých hořlavin z tuhých zbytků a ke spálení kapalných odpadů. Pro dosažení požadované teploty spalin v dohořívací komoře byl použit hořák GHL 800 na kapalné palivo. V daném projektu se jednalo o likvidaci cca 1,5 t/hod kapalných odpadů.</emphasis></p>

<p><emphasis>Utilizační kotel – parní verze k vychlazení vznikajících spalin pro výrobu technologické páry. Jedná se o membránový, samonosný parní kotel DP 245K s přirozenou cirkulací. V dodávce bylo vícetahové provedení kotle k odloučení tuhých úletů do výsypek kotle a zamezení zanášení teplosměnných ploch. Na přání klienta bylo kontinuální čištění teplosměnných ploch umožněno systémem parních ofukovačů konvekčních ploch. Jednalo se o utilizační parní kotel následujících parametrů: parní výkon 34,5 t/hod, tlak výstupní páry 60 bar, teplota přehřáté páry </emphasis><emphasis>450°C</emphasis><emphasis>, teplota napájecí vody </emphasis><emphasis>105°C</emphasis><emphasis>.</emphasis></p>

<p><emphasis>Celkové finanční náklady představovaly 9,5 milionů dolarů. V případě odstoupení od smlouvy, což se stalo, objednatel hradí penále ve výši 20% finální částky, což je v tomto případě 1,9 milionů. Podle posledního jednání se zástupci AR nabízí tito následující: Zaplatí 4,5 milionů, když dokážeme ve svých záznamech upravit skutečnost tak, že zařízení bylo pro AR skutečně dodáno a namontováno. Takže my si to necháme (a můžeme prodat pak komukoliv jinému), a oni nám pošlou 4,5 milionu. Zdá se mi to docela výhodné. Jde o to, že bychom jim museli dát jakože slevu a pak to normálně proúčtovat. Je to možné?</emphasis></p>

<p><emphasis>Ricky</emphasis></p>

<p>Moc jsem to nechápal. Ale bylo evidentní, že Sonia Sterlingová předávala čeníškovi tlapičkovému něco, co neměla. A čeníšek na to dojel. Stejně jako Sonia. Prostě strkali ty své čeníšky někam, kam neměli. Přečetl jsem si to znovu, abych se ujistil, že nejsem úplný blbec. Ale skutečně z toho vyplývalo, že AMRUBBISH chtěl koupit a namontovat kotle, ale chtěl to udělal jenom papírově. A byl za to ochotný zaplatit 4,5 milionu dolarů. To musel být pro GASFOR docela dobrý obchod.</p>

<p>Když jsem si to převedl do naší branže, tak by to třeba znamenalo, že s někým podepíšeme smlouvu na dodání sloní karavany za deset milionů a on nám potom napíše, že nic nechce a že když řekneme, že jsme mu ji dodali, tak nám dá pět milionů. Vůbec jsem nedokázal pochopit, v čem je ta finta a oč tady vlastně jde. Ty peníze se nemohly nikomu ztratit do kapsy. AMRUBBISH 4,5 milionů vydá a GASFOR je přijme. Všechno bude v účetnictví. Ani dolar nepůjde bokem. Tak kde je proboha problém? Že AMRUBBISH dostane kotle, nebo co to je, o polovinu levněji? Vždyť žádné nedostane. Sakra. V každém případě tam nějaká finta bude. Protože kdyby nebyla, tak tu Benny dnes ještě sedí.</p><empty-line /><p><strong>14.</strong></p>

<p>Telefon z AMRUBBISH mě zastihl v autě na cestě domů. Teda na displeji bylo NEZNÁMÉ ČÍSLO, ale když jsem to vzal, představil se ten člověk jako Ray Vautier z AMRUBBISH.</p>

<p>„Mohl bych s vámi na chvilku mluvit, pane Grimwoode?“</p>

<p>„Vždyť mluvíte.“</p>

<p>„Výborně. Slyšel jsem, že jste dneska sháněl slečnu Sterlingovou.“</p>

<p>Zbystřil jsem.</p>

<p>„Monitorujete všechny hovory do firmy?“</p>

<p>„Samozřejmě. Jde nám o maximální spokojenost našich klientů, a proto potřebujeme zaznamenat všechny případné stížnosti, reklamace, návrhy…“</p>

<p>„Myslíte, že jsou pak vaši klienti opravdu spokojeni?“</p>

<p>„Myslím, že ano.“</p>

<p>„A po mně chcete co?“</p>

<p>„Náš náměstek by se s vámi velmi rád setkal.“</p>

<p>„Váš náměstek?“</p>

<p>„Pan Harvey.“</p>

<p>„Vy máte nějaké výhrady k našim službám?“</p>

<p>„Nikoliv. Šlo by o obchodní schůzku, ale ne v souvislosti s tím, co jste pro nás dělali. To je dávno uzavřeno a s tím nemáme problém.“</p>

<p>„Tak s čím máte problém?“</p>

<p>„To bych probral raději osobně.“</p>

<p>„Souvisí ten problém se Soniou Sterlingovou?“</p>

<p>„Nemohli bychom se setkat osobně? Za přítomnosti pana Harveye? Takto po telefonu se mi to skutečně špatně vysvětluje.“</p>

<p>„Proč ne? Kdy?“</p>

<p>„Třeba hned?“</p>

<p>„Váš pan náměstek má čas hned?“</p>

<p>„Na vás si ho udělá, pane Grimwoode.“</p>

<p>Sunul jsem se v šíleném provozu po Stacey Avenue, vedle mě ženská ve starém chevroletu s obrovským kloboukem na hlavě, na kterém měla snad půlku květinové zahrady, na druhé straně teenager v otlučeném pontiaku s baseballovou čepicí. Nejraději bych to zapíchl někde u obrubníku, protože jsem se nemohl na telefonát soustředit, a přitom jsem cítil, že bych se na něj soustředit měl.</p>

<p>„Nemohl byste zavolat za deset minut? Jsem teď v šíleným dopravním blázinci.“</p>

<p>„A co kdybyste zahnul rovnou k nám? Na Moonset Boulevard?“</p>

<p>„Dobrá. Jsem tam za deset minut.“</p>

<p>Hodil jsem mobil otráveně na sedadlo spolujezdce a čekal, až mi naskočí zelená. Přemýšlel jsem, jestli jsem udělal dobře, nebo ne. Sice jsem se chlápka na druhé straně elegantně zbavil, ale zároveň se zavázal k návštěvě, kterou bych měl mít daleko více promyšlenou, než ji mám teď. Protože teď jsem ji neměl promyšlenou vůbec.</p>

<p>A to jsem si říkal, jak přijedu domů, pustím si na plné pecky staré Led Zeppelin, vlezu do sprchy a budu přemýšlet. Budu přemýšlet o tom, co mi řekla Jessica. O tom, co mi řekli na účtárně v AMRUBBISH, o tom, co jsem si přečetl v posledním e-mailu, který Sonia Sterlingová poslala Bennymu a jehož doručení se ani jeden z nich nedožil. To všechno jsem si chtěl pořádně promyslet a pokusit se z toho vytvořit skládačku, která by dávala smysl. A pak teprve kontaktovat AMRUBBISH. Ale byli rychlejší. Byli o hodně rychlejší. Protože byli v obraze, zatímco já nikoliv. Já byl totálně mimo hru, která již byla rozehraná – a kdovíjak dlouho. A Benny nedopadl zrovna nejlíp.</p>

<p>Ale pak jsem nad tím mávl rukou a směřoval co nejkratší cestou k Moonset Boulevard. Ostatně, co se mi může stát? Jsem hlavní hrdina tohoto příběhu, takže nehrozí, že by mě oddělali hned na sedmatřicáté stránce. To by bylo skutečně velmi nestandardní. Přijít o hlavního hrdinu takhle brzy. A navíc jsem taky vypravěč příběhu. Kdo by vám to pak dovyprávěl místo mě? Benny je mrtvý a Jessice sloh zrovna moc dobře nejde.</p><empty-line /><p><strong>15.</strong></p>

<p>Zaparkoval jsem před něčím, co připomínalo Kaplického okurku v Londýně či chobotnici, a nebo ještě spíše obrovské gigantické skleněné hovno, což člověka v souvislosti s AMRUBBISH muselo napadnout jako první. Jejich administrativní budova na Moonset Boulevard byla normální tvrdé sci-fi z hollywoodských filmů. Zajel jsem dovnitř po šipce označující <emphasis>parking </emphasis>a ocitl se v garáži, kde byla jenom čtyři parkovací místa. Vypadalo to, že zaměstnanci AMRUBBISH jezdí v rámci ekologické výchovy do práce na kole.</p>

<p>Za protější prosklenou stěnou na mě zamávala silueta muže s firemní brigadýrkou na hlavě a armádní pistolí u pasu. Asi abych vystoupil z auta. Tedy jestli jsem to správně pochopil. Vystoupil jsem a přešel k prosklené stěně. Určitě byla z tvrzeného neprůstřelného polymerového skla.</p>

<p>„Nezabloudil jste, pane?“ ozvalo se někde z reproduktoru nade mnou a zároveň jsem si všiml, že vysloužilý bojovník ze západní fronty pohybuje rty.</p>

<p>„Mám schůzku s panem Vautierem,“ řekl jsem do třícentimetrové skleněné stěny.</p>

<p>„S panem Vautierem?“ zeptaly se reproduktory a chlápek k tomu opět rytmicky pohyboval rty.</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>„Jste si jist?“</p>

<p>„Mám dojem, že jo.“</p>

<p>„To je šéf naší ochranky.“</p>

<p>„V tom případě mu blahopřeji,“ řekl jsem, i když jsem nechápal, proč mi volal šéf ochranky. Možná chce oženit syna a potřebuje pro něj uspořádat vylodění v Normandii. Chlápek něco ťukal do počítače, pak sledoval monitor, potom zase psal a pak zase sledoval. Asi si se šéfem chatoval.</p>

<p>„Klíčky jste nechal ve voze, pane?“ zeptal se opět garážový prostor.</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>Uslyšel jsem za sebou zvláštní syčení. Ohlédl jsem se a můj vůz začal pomalu mizet někde v podlaze. Byla to výtahová plošina. Akorát jsem doufal, že se s ním ještě někdy shledám a že neskončí na jejich skládce.</p>

<p>„Tady tu cedulku si připněte na šaty,“ pohnul rty strážce pokladu a ukázal mi přes sklo malou plastovou cedulku velikosti vizitky. Pak ji položil těsně ke skleněné stěně. Ta vyplázla něco jako skleněný jazyk, na kterém ležela moje kartička. Určitě s čipem. Vzal jsem si ji.</p>

<p>„Díky.“</p>

<p>„Výtahem do šestého patra. Potom nalevo a tam už vás bude pan Vautier očekávat.“</p>

<p>Připnul jsem si předpisově cedulku na klopu saka a vydal se ke dveřím označeným jako výtah. Samy se přede mnou otevřely a pak se zase samy zavřely. Hledal jsem tlačítka, ale žádná jsem nenašel. Výtah se hned poté naštěstí rozjel sám od sebe. Asi to byl chytrý výtah a věděl, že chci do šestého podlaží a potom doleva.</p>

<p>Výtah po chvilce skutečně zastavil, otevřel dveře a já vypadl s představou, že jsem skutečně v šestém podlaží. Ale asi ano, protože už tam na mě čekal chlápek. Měl na sobě šedivý oblek, šedivou kravatu, šedivý knír a vsadím se, že i pistole, co měl v podpaží, byla šedivá. Byl dokonale vyladěný. Mohl mít něco kolem čtyřicítky a v očích takový ten tvrdý výraz Sylvestera Stalloneho (když mu unesli dceru a on pochopil, že bude muset vystřílet polovinu prohnilého města).</p>

<p>„Dobrý večer, já jsem Ray Vautier.“</p>

<p>„Prý šéfujete ochrance,“ řekl jsem a podal mu ruku.</p>

<p>„To vám referoval ten dole?“</p>

<p>„Jo. Šéf ochranky tady dělá ve volných chvílích sekretářku panu náměstkovi?“</p>

<p>To se mu asi moc nelíbilo, protože se zatvářil, jako kdyby dostal dýkou do zad.</p>

<p>„Asi jste povečeřel vtipnou kaši.“</p>

<p>„Ještě jsem nevečeřel. Doufal jsem, že to udělám tady s vámi.“</p>

<p>„To těžko,“ řekl šedivák, otočil se a kráčel chodbou do neznáma. Pochopil jsem, že bych měl asi jít za ním. Udělal jsem to.</p><empty-line /><p><strong>16.</strong></p>

<p>Pracovna náměstka firmy AMRUBBISH Alana Harveye plochou připomínala tělocvičnu. Chyběly akorát kruhy visící ze stropu. Ty měl zato Harvey pod očima. Asi několik posledních nocí nespal. Doufal jsem, že ne kvůli naší firmě.</p>

<p>Překvapilo mě, jak je mladý. Čekal jsem zkušeného padesátníka a za stolem seděl kluk, kterému možná ještě ani nebylo třicet. Krátké vlasy ostříhané na ježka, světlá košile s krátkým rukávem a tenká vázanka. Podali jsme si ruce a já si sedl do křesla naproti němu, aniž bych čekal, až mě vybídne. Mezi námi byl obrovský stůl, připomínající pingpongový.</p>

<p>Vautier si sedl na stranu do nízkého křesílka ke konferenčnímu stolku u celoplošné prosklené stěny, za kterou večerní soumrak pomalu pohlcoval panorama toho skvělého města Baltimore.</p>

<p>„Takže co nám nesete, pane Grimwoode?“</p>

<p>Zůstal jsem na něj zírat skoro s otevřenou pusou.</p>

<p>„Prosím? Já vám měl něco přinést? O tom mě tady váš sekretář neinformoval,“ řekl jsem a kývl k Vautierovi, který se zatvářil, jako kdyby snědl citron.</p>

<p>„Očekával jsem, že mi předložíte návrhy.“</p>

<p>„Návrhy? Já vám? Promiňte, ale asi jsem poslední půlrok nějak zaspal. Ono něco nebylo v pořádku?“</p>

<p>Harvey si povzdechl, jako kdyby před ním seděl beznadějný případ, se kterým je nucen konverzovat, ale který je skutečně tak beznadějný, že to prostě i přes veškerou snahu nejde. Ovšem já opravdu nebyl v obraze a chtěl jsem, aby mě do obrazu uvedl on.</p>

<p>„Žádnou reklamaci jsme v termínu, který je uvedený ve smlouvě, od vás neobdrželi,“ řekl jsem a přehodil si nohu přes nohu. V Harveyových očích se zajiskřilo. Nemělo smysl ho podceňovat. Budil dojem mladého tygra, který se chystá skočit po kořisti.</p>

<p>„Takže co kdybychom si přestali hrát na blbce a vyložili karty?“ zeptal se mě s úsměvem a z očí už mu nelítaly jenom jiskry, ale přímo sirné ohňostroje. Snažil jsem se napodobit jeho pokřivený úsměv. Pak jsem řekl:</p>

<p>„Možná by bylo dobré si nejdříve zvolit téma, o kterém budeme diskutovat. Možná mě budete muset uvést do problematiky.“</p>

<p>„Takže v tom míníte pokračovat.“</p>

<p>„Fakt nechápu v čem.“</p>

<p>Harvey zavrtěl hlavou, což asi mělo znamenat naprostou beznaděj. Naprostou beznaděj nade mnou. Beznadějný případ.</p>

<p>„Dáte si kafe?“ zeptal se najednou, čímž mě dokonale vyvedl z rovnováhy. Čekal jsem smeč k zadní lajně, a on dal padáček těsně za síť. Rotovaný padáček.</p>

<p>„Ne. Díky… nedám si kafe. A myslím, že budeme asi brzy hotoví, protože každý komunikujeme jiným jazykem. Řekněte mi, co po mně chcete, já vám řeknu ano, nebo ne, a pojedu domů.“</p>

<p>Vautier v křesílku u prosklené stěny se tlumeně zasmál. Nechápal jsem proč.</p>

<p>„Volal jste Sterlingové.“</p>

<p>„Ona má zákaz telefonátů?“</p>

<p>„Co jste po ní chtěl?“</p>

<p>„To myslíte vážně?“ zíral jsem na něj udiveně.</p>

<p>„Jistě že to myslím vážně. A řeknu vám ještě něco. Už mě začínáte srát.“</p>

<p>Změna jeho slovníku opět způsobila, že jsem byl ve střehu. Harvey začal být nervózní. A to hodně nervózní. Což by mohla být výhoda pro mě, i když jsem zatím opravdu nevěděl, oč tady vlastně jde. Musel jsem mu smeč vrátit taky, až k zadní lajně.</p>

<p>„V tom případě je to jedna jedna, protože vy mě serete taky.“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Takže navrhuji to tady ukončit, protože nevidím jediný důvod, proč bychom se měli navzájem srát.“</p>

<p>Vstal jsem ze židle.</p>

<p>„Sedněte si,“ vyštěkl Harvey a začal si hrát s propiskou na pingpongovém stole. Posadil jsem se. Ani ne proto, že bych z něho měl vítr, ale spíše jsem byl zvědavý, co to všechno má znamenat.</p>

<p>„Takže vy jste se rozhodl, že v tom budete pokračovat,“ řekl po chvilce, když bylo jasné, že já žádný další družný hovor zapřádat nebudu.</p>

<p>„Nevím v čem.“</p>

<p>„V tom, co začal váš kolega Graham.“</p>

<p>„Bohužel fakt nevím, co Benny začal, takže v tom ani nemohu pokračovat.“</p>

<p>„Váš telefonát Sterlingové nesvědčí o tom, že byste nevěděl, oč jde.“</p>

<p>„Nemluvil jsem s ní. Je mrtvá.“</p>

<p>„Jistě. Tragicky zahynula.“</p>

<p>„Ve stejný den jako pan Graham. Dost zvláštní.“</p>

<p>„Skutečně?“ pousmál se Harvey. Najednou se tak nějak uvolnil. Jako kdyby už mu bylo všechno jasné. Jako kdyby se konečně dopátral rozuzlení zápletky, jako kdyby konečně to puzzle složil a teď se mohl jen kochat nádherným výsledkem.</p>

<p>„Odvedeš pána k autu,“ řekl Harvey strohým oznamovacím tónem Vautierovi. Ten vstal, protáhl si nohy a řekl:</p>

<p>„Jasně.“</p>

<p>Pak se otočil ke mně.</p>

<p>„Tak jdeme.“</p>

<p>„To je všechno, co jste mi chtěl?“ zeptal jsem se Harveye.</p>

<p>„Všechno. Děkuji za váš čas.“</p>

<p>„To jsme mohli vyřídit i po telefonu.“</p>

<p>„Nemohli,“ řekl a já teprve za pět minut pochopil proč. Skutečně to nešlo vyřídit po telefonu.</p><empty-line /><p><strong>17.</strong></p>

<p>Ve výtahu na mě Vautier nepromluvil ani slovo. Já na něj taky ne. Sjeli jsme až dolů do podzemních garáží. Do skutečných garáží, kam sjelo asi i mé auto, i když jsem ho tam nikde neviděl. Bylo jich tam totiž zhruba padesát. A pak ještě asi sto dalších parkovacích míst. Obrovský prostor podpíraný kruhovými sloupy byl ozářený pouze nazelenalým nouzovým osvětlením. Přešli jsme na druhou stranu.</p>

<p>„Nikde tu nevidím své auto,“ prohodil jsem.</p>

<p>„Není tady,“ řekl Vautier a vytáhl z podpažního pouzdra pistoli. Byla skutečně šedá a byl to devítimilimetrový luger.</p>

<p>„Posral jsi to,“ řekl a namířil na mě.</p>

<p>Nevěřil jsem vlastním očím. Byl úplně mimo. Ten vůl byl tak mimo, že snad vůbec nevěděl, že mě nemůže jen tak odprásknout. Nevěděl, že já jsem hlavní hrdina tohohle příběhu a že jako takový z něj nemůžu zmizet hned na čtyřicáté třetí stránce. Pablb. Navíc ani nevěděl, že jsem zároveň i vypravěč. Můj největší trumf. Vautier byl naprosto vylízaný debil. Mířil na mě šedivou zbraní a byl úplně mimo. Usmál jsem se na něj, jak nejlíp jsem dovedl. Pak to zmáčkl.</p><empty-line /><empty-line /><p>II.</p>

<p>Démoni</p><empty-line /><p><strong>18.</strong></p>

<p>Bylo to zvláštně zelené. Představte si, že by se vám porušil barvocit a vy neviděli červenou, modrou ani žlutou, ba ani čistou bílou, ale jenom zelenou. Něco jako černobílá fotka, ale místo černé by byla zelená. Ale ne zase tak úplně. Po deseti minutách už jsem viděl i slabý náznak červené. Vlastně zelenočervené, zelenožluté a zelenomodré a zelenobílé. A to všechno navíc v noci. Nade mnou bylo nebe plné hvězd a čtyři zelené kotouče měsíců. Každý jinak velký. Hvězdy byly zelené a měsíc taky. A všude kolem mě hromady odpadků. Ne hromady. Hory. Celá pohoří. Byl jsem v krajině tvořené odpadky. Byl jsem v pekle.</p><empty-line /><p><strong>19.</strong></p>

<p>Peklo jsem si vždycky představoval trochu jinak. Jako že to bude obrovská žhnoucí jeskyně, uvnitř plno velkých černých kotlů, pod kterými je rozdělán oheň, a v kotlích se smaží hříšníci. Někdo má vodu jenom teplou, a někdo přímo vařící, podle jejich chování na Zemi. A mezi tím vším pobíhají narudlí odporní skřeti s ocasy a chlupatými pařáty a pořád se šklebí a slintají. V každém případě bylo peklo v mých představách červené, a nikoliv zelené. Tohle bylo zelené, takže to možná ani peklo nebylo. Možná to bylo jenom předpeklí.</p><empty-line /><p><strong>20.</strong></p>

<p>Byla to skutečně krajina vytvořená odpadky. Nazelenalá krajina s nazelenalými odpadky. Ale vůbec to přitom nebudilo dojem gigantické chaotické skládky, kde jsou odpadky jen tak nahodile naházené na sebe, ale struktura odpadků, mezi kterými jsem se ocitl, opravdu vytvářela krajinu. Nebo spíše něco mezi volnou krajinou a městem, protože zde byly cesty či silnice mezi příkrými stěnami tvořenými slisovanými auty, starým nábytkem, plastovými láhvemi, železným šrotem, ledničkami a sporáky, radiátory, motory, skleněnými láhvemi a prostě vším, co jsou schopni lidi vyhodit – což je vlastně téměř všechno.</p>

<p>Někde byly dokonce vybudovány schody (opět vyskládané z odpadků) vedoucí na další terasovitou úroveň, ze které pak třeba vyrůstala dvousetmetrová hora nebo spíše mrakodrap. Bylo to fascinující a zároveň úděsné, zvláště pak při nazelenalém nasvícení.</p>

<p>Racionální vyhodnocení situace bylo následující: Nacházel jsem se buď v kómatu, nebo pod účinkem silných halucinogenních drog. Jenomže když jsem si sáhl na ruku, tak jsem dotek cítil. Což bych v kómatu neměl. Ani v halucinacích. Košili jsem měl celou od krve, a když jsem si ji vyhrnul, měl jsem v břiše obrovskou díru se spálenými okraji. Bylo to nechutné a odpudivé. Průstřel.</p>

<p>Nechápal jsem to. Necítil jsem bolest. A když jsem si prsty sáhl dovnitř, cítil jenom ty prsty. Ale bolest ne. Takže jsem byl možná totálně ochrnutý. Jenže to bych zase nemohl hýbat rukama nebo nohama. Takže jsem ochrnutý nebyl. Ale jak to, že jsem necítil bolest? Možná jsem měl ochrnuté jenom některé nervy. Ty uvnitř kůže. Ale ty celkové, co dávají povely nohám a rukám a krku, ne. Nebo jsem měl krev zředěnou morfiem. Hodně zředěnou.</p>

<p>Nikdy jsem podobný stav nezažil. Necítil jsem bolest, ale přitom cítil svoje tělo. Zavřel jsem oči a potom je znovu otevřel, ale nezměnilo se vůbec nic. Dokonale věrná halucinace, která umožňovala, aby si člověk dokonce sáhl na předměty kolem sebe a cítil je.</p>

<p>Obešel jsem podivnou strukturu vymodelovanou ze starých koberců, nebo z čeho, o objemu čtyřpodlažního baráku a úzkou uličkou se dostal na něco, co by mohlo vzdáleně připomínat náměstí. Morbidní krajina Salvadora Dalího. Začínal jsem si zvykat na zelený přísvit, který mi zpočátku připadal tak úděsný. Nepochybně by to byl skvělý svět pro Greenpeace. A taky jsem si vzpomněl na Wellsova Zeleného lučištníka, který by si to tu určitě taky vychutnal.</p>

<p>Naproti jsem zahlédl pohyb, a když jsem zaostřil, zjistil jsem, že je to postava. Seděla na zemi před otvorem ústícím do hory odpadků. Vydal jsem se napříč nazelenalým náměstím, jehož dlažba byla tvořena nazelenalými šutry. Byl to skutečně člověk. Nejsem tady sám. První dobrá zpráva. Možná je to taky člověk v kómatu, ležící na vedlejším lůžku. Naše kómatové halucinace a představy se spojily do jednoho světa. Pátral jsem v paměti, jestli už byl někdy takový případ vůbec popsán. Jestli se mohou spojit dvě kómatické mysli a vytvořit jeden jediný kómatický svět.</p><empty-line /><p><strong>21.</strong></p>

<p>Byl to Ezalyeh, jak mi oznámil, když jsem došel až k němu. Měl na sobě dámský tmavý kabát se stříbrnými knoflíky a všechno, co z něj čouhalo, bylo porostlé jemnou nažloutlou srstí, takže vypadal jako labrador, ovšem spíše v lidském než ve zvířecím těle.</p>

<p>„Ty seš tu novej,“ řekl nakřáplým hlasem. Byl neurčitého věku. Mohl mít třicet stejně jako čtyři sta.</p>

<p>„Jo. Jsem tu novej. A kde vlastně?“</p>

<p>„No tady.“</p>

<p>„A kde je to tady?“</p>

<p>„Prostě tady. Nijak se to tu nejmenuje. Jediný termín pro to je prostě TADY. Chceš panáka? Provozuju bar.“</p>

<p>„Předpokládám, že se jmenuje U zelené ratolesti.“</p>

<p>„Ne… Jmenuje se EZALYEH. Po mně.“</p>

<p>„Mohl bych si na tebe sáhnout?“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Jen tak… Jestli nejsi jenom přelud nebo má halucinace.“</p>

<p>„No dovol… Nejsem přelud. Jsem Ezalyeh.“</p>

<p>„Ale sáhnout si nemůžu.“</p>

<p>Natáhl ruku. Místo nehtů měl drápy.</p>

<p>„Tak si sáhni, když ti to pomůže.“</p>

<p>Sáhl jsem si. Srst byla velmi jemná. Možná myší. A byl studený, nepřirozeně studený.</p>

<p>„Jdeš na toho panáka, nebo ne?“</p>

<p>„Tak jo,“ řekl jsem, protože mě v tu chvíli nic jiného nenapadalo a bude nejlepší, když prostě jakýmkoliv přeludům nebudu odporovat a celý se jim poddám. Postava lidského labradora vstoupila do otvoru ve stěně z odpadků. Vešel jsem za ním. Bylo divné, že i když to bylo skutečně všechno vytvořeno pouze z toho, co lze najít na skládce, vůbec to nepáchlo. Prošli jsme úzkou nízkou chodbou, v níž kupodivu nebyla tma, ale pořád stejné zelené příšeří, a ocitli se v prostoru deset krát deset metrů, jako by v hoře někdo vydlabal jeskyni. Skutečnou jeskyni v hoře odpadků. Neskutečné. Stěny pochopitelně nebyly rovné, ale všude z nich vyčnívala prkna, kusy železa, staré hadry, plastové krabice, dřevěné trámy, televizory, mixéry, pračky, sekačky, počítače, kabely, jízdní kola, hadice, nádobí, žaluzie, pneumatiky a plechovky.</p>

<p>„Čím tu svítíte?“ zeptal jsem se, když jsem se posadil na starou bednu k barovému pultu vytvořenému z knižního regálu.</p>

<p>„Ničím… Svítí to samo,“ řekl Ezalyeh a sehnul se pod pult, odkud vytáhl láhev skotské.</p>

<p>„Co samo svítí?“</p>

<p>„Všechno. Nevidíš? Svítí tady úplně všechno.“</p>

<p>Ezalyeh nalil na centimetr do dvou skleniček.</p>

<p>„Jak často vás tu zásobují?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Nijak. Mám jen to, co najdu,“ máchl srstnatou rukou kolem sebe. Kolem nás nebylo nic, jen samé odpadky.</p>

<p>„Trvá strašlivě dlouho, než se tu podaří najít celou láhev. Už jsi někoho viděl, aby vyhodil láhev whisky? Střepů je tu víc než dost, ale tohle je skutečný poklad. Naštěstí tu zase není takový provoz, aby mi moje malé zásoby nevydržely věčnost.“</p>

<p>Hodil jsem do sebe půlku skleničky. Příjemně to hřálo v břiše. Jestli šlo o halucinaci, byla dokonalá.</p>

<p>„Takže nával tu není.“</p>

<p>„Ani náhodou.“</p>

<p>„Kdy tu byl naposledy někdo přede mnou?“</p>

<p>„Těžko říct.“</p>

<p>„Měsíc? Šest měsíců? Rok… Pět let?“</p>

<p>„Fakt to nejde říct.“</p>

<p>„Nechceš.“</p>

<p>„Nic takového tu neexistuje,“ řekl a hodil do sebe panáka na ex. Strašlivě se přitom zašklebil.</p>

<p>„Co tu neexistuje?“</p>

<p>„Ani měsíc, ani rok. To bys mohl říct na Zemi, ale ne tady.“</p>

<p>„Co tu neexistuje?“</p>

<p>„Čas.“</p>

<p>„Tady neexistuje čas?“</p>

<p>„Ani trochu.“</p>

<p>„No počkej… A jak teda měříte den a noc?“</p>

<p>„Tady žádný den ani noc není.“</p>

<p>„Jak není?“</p>

<p>„Prostě není.“</p><empty-line /><p><strong>22.</strong></p>

<p>Čtyři zelené měsíce osvětlující přízračnou nepotřebnou a odhozenou krajinu jako by se mi vyloženě vysmívaly. Ale už mi bylo líp. Měl jsem v sobě dva panáky skvělé whisky, z nichž mi ovšem polovina vytekla dírou v břiše. Ale nepovažoval jsem to za velkou újmu. Hlavně že mi prošly hrdlem, protože ve střevech stejně žádné chuťové buňky nemám.</p>

<p>Rána ještě pořád nepřišla k sobě, což bylo dobře. Děsil jsem se toho, až to začne opravdu bolet, protože byla ošklivá. Hnusná.</p>

<p>Hraběnku von Neuwirth jsem potkal hned poté, co jsem opustil Ezalyehův bar. Že by se do našeho společného kómatu dostal další pacient? A navíc ze ženského oddělení? Neuvěřitelné.</p>

<p>Narazil jsem na ni v něčem, co připomínalo park vytvořený pomocí starých koberců a hadrů. Opravdu, některé skulptury vypadaly jako keře, včetně pestrobarevných květů, pokud se tady dá mluvit o něčem pestrobarevném, protože všechno bylo nazelenalé. Ale už jsem si začal pomalu zvykat a opravdu zjišťovat, že přes zelenou pronikají i další barvy. Byla tu fontána sestavená ze samých jízdních kol a zahradních hadic. Byla tu obří sekvoj stlučená z prken. Fascinující. Jako by někdo strom porazil, nechal jej rozřezat na prkna a z nich potom zase ten strom stloukl dohromady. Bylo to doslova nepochopitelné.</p>

<p>„Zbožňuji orchideje,“ řekla mi na uvítanou a podala mi ruku hřbetem nahoru, jak to dělávají dámy z historických filmů. Políbil jsem ji. Také ona byla dokonale hmotná. A navíc nebyla studená jako Ezalyeh, ale měla normální lidskou teplotu. Na hlavě se jí skvěl klobouk, skutečný nádherný klobouk s uschlými květy orchidejí kolem dokola a pod ním vlasy barvy písku mořských pláží. Její modrobílé šaty s bohatě nařasenými kanýry připomínaly kostým z ochotnického divadla a na krku měla korále vytvořené z jednotlivých kláves počítačové klávesnice. Uprostřed, přesně ve žlábku mezi ňadry, byl ENTER.</p>

<p>„Novej, co?“ řekla a sedla si na lavičku, která byla skutečnou parkovou lavičkou. Srovnala si bohaté šaty na kolenou a řekla:</p>

<p>„Vy jste určitě člověk.“</p>

<p>„A vy ne?“ zeptal jsem se a posadil se vedle ní.</p>

<p>„Právě že já taky.“</p>

<p>„A on je tu ještě někdo jiný?“</p>

<p>„Ještě jste se nesetkal se žádným z démonů?“</p>

<p>„Démoni?“</p>

<p>„Je jich tu plno.“</p>

<p>Přeběhl mi mráz po zádech.</p>

<p>„Aha… možná jo. Říkal si Ezalyeh. Měl na sobě takovou divnou žlutou srst.“</p>

<p>„A má bar na dvacátém šestém náměstí.“</p>

<p>„Jo… je to možné. Kousek odsud.“</p>

<p>„Tak to je démon.“</p>

<p>„Skutečný démon?“</p>

<p>„Jistě. Nás je tu jen pár a jsem ráda, že konečně zase někdo přibyl. Je tu totiž docela otrava.“</p>

<p>„A kde tedy vlastně jsem?“</p>

<p>„U démonů.“</p>

<p>„Jak u démonů?“</p>

<p>„Jim to tu patří. Já jsem tady taky jenom omylem. Stejně jako Alice Brooková, Stan Tungerhead, Čong Šua Wung a další… Teď už i včetně vás.“</p>

<p>„Říkáte omylem?“</p>

<p>„Jistě… nebo vy jste sem přicestoval záměrně?“</p>

<p>„To tedy rozhodně ne.“</p>

<p>„Takže taky omylem.“</p>

<p>„Jo… spletl jsem si linku.“</p>

<p>„Jakou linku?“</p>

<p>„To nic… A vy už jste tu dlouho?“</p>

<p>„Docela jo.“</p>

<p>„A dostala jste se sem jak?“</p>

<p>„Co já vím? Jako vy. Omylem. Zabloudila jsem.“</p>

<p>„Kde jste zabloudila?“</p>

<p>„V lese. V rokli Verdone v jižní Francii. Ale jsem Angličanka.“</p>

<p>„No a jak jste tu teda dlouho?“</p>

<p>„Nevím. Ale když jsem byla doma, na Zemi, psal se rok 1882.“</p>

<p>Vyděšeně jsem se na ni podíval.</p>

<p>„Vy si pamatujete rok 1882?“</p>

<p>„Jistě. Vy ne?“</p>

<p>„Já ne.“</p>

<p>Zůstal jsem na ni šokovaně zírat a nevěděl, jestli to myslí vážně, nebo ne.</p>

<p>„Jestli je to pravda, tak už jste tu dobrých sto pětadvacet let.“</p>

<p>„Panebože, to letí…“ řekla hraběnka a vytáhla odněkud z kapsy balíček marlborek.</p>

<p>„Ty jste si nepřinesla s sebou, co?“</p>

<p>„Jste blázen? To mě naučil Sabatiel.“</p>

<p>„To je kdo?“</p>

<p>„Jeden z démonů. Inspiruje člověka, který je schopen tvořit. To znamená přijmout část božského světla. Má docela pohodu, protože zatím nejsou známy žádné evokační formule, takže se moc nenaběhá.“</p>

<p>„Jaké evokační formule?“</p>

<p>„No, když ho na Zemi někdo přivolá, právě pomocí těch evokačních formulí a rituálů, tak tam prostě musí.“</p>

<p>Všechno to byla halucinace jako kráva. Halucinace chorého mozku.</p>

<p>„Ten vás naučil kouřit?“</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>„A ty cigarety… ty jste vzala…“</p>

<p>„U Ezalyeha, pochopitelně. Těch je tu ale spousta. Je s nimi daleko menší problém než s chlastem.“</p>

<p>„Aha.“</p>

<p>Strčila si marlborku do úst, odněkud z nařaseného hedvábí vytáhla krabičku sirek a zapálila si. Pak labužnicky vyfoukla kouř k černozelené obloze nad námi.</p>

<p>„A změnilo se tam něco?“ zeptala se zvědavě.</p>

<p>„Kde?“</p>

<p>„Na Zemi přece.“</p>

<p>„Myslíte od roku 1882?“</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>„Nic moc. Pořád stejný.“</p><empty-line /><p><strong>23.</strong></p>

<p>Nezbylo mi než čekat, až se proberu. A doufal jsem, že to nebude trvat dlouho, i když jsem slyšel, že někteří lidé v kómatu proleželi třeba dvacet let. A pak je teprve konečně odpojili od přístrojů. Doufal jsem, že v mém případě je to napadne daleko dřív.</p>

<p>Docela pěkná perspektiva. Zvedl jsem hlavu a zadíval se na čtyři měsíce na obloze. Byly pořád na stejném místě, což bylo divné. Navíc jsem nepoznával žádné souhvězdí. I když nejsem znalec hvězd, protože jediné souhvězdí, které poznám, je Měsíc a to druhé Slunce. Nicméně rozprostření hvězd nade mnou se mi zdálo divné, i když jsem nebyl schopen určit čím.</p>

<p>Po průchodu čtyřmi velkými branami vystavěnými ze starých pneumatik, nahoře překlenutých dvěma dřevěnými trámy, na kterých byly opět naskládány pneumatiky, jsem se musel otočit a znovu se na ně podívat. To si dal někdo docela pořádnou práci. Ta subtilní konstrukce mohla být vysoká dobrých deset metrů. A navíc byla nepochopitelná. Proč tu byla a kdo ji udělal?</p>

<p>Na protější haldě odpadků jsem spatřil kluka. Černocha s neuvěřitelně kudrnatou hlavou připomínající kadeřavý salát. Zahlédl mě asi ve stejný okamžik a zamával na mě oběma rukama. Pak začal pomalu a opatrně sestupovat z odpadkové hory ke mně dolů. Na zádech měl malý batůžek s emblémem McDonald’s a odhadoval jsem ho na nějakých patnáct.</p>

<p>„Ahoj… tebe jsem tu ještě neviděl,“ řekl a roztáhl hubu snad kolem celé hlavy, což měl být asi úsměv.</p>

<p>„Jo… já jsem tu novej… Ty seš člověk, nebo démon?“</p>

<p>„Člověk.“</p>

<p>„To jsem rád.“</p>

<p>„Kudy?“</p>

<p>„Co kudy?“</p>

<p>„No kudy ses sem dostal?“</p>

<p>„To nevím, ale naposledy si vzpomínám na Baltimore.“</p>

<p>„No nekecej… kurva… tak to jsme na tom stejně. To je městská skládka, ty vole, že jo?“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Určitě přes skládku AMRUBBISH.“</p>

<p>„Je to možné. Je fakt, že jsem jednal s jejich zástupci.“</p>

<p>„Ty vole, tak to je bomba. To se poser. Tak to už jsme dva. A garantuju ti, že jsme jediní, kteří se sem dostali přes skládku. Vlastně jsme kurva bráchové.“</p>

<p>„Jací bráchové, kurva?“ zeptal jsem se jeho jazykem.</p>

<p>„No, oba jsme se sem dostali stejnou dírou, ty vole. Oba nás porodila ta prdel AMRUBBISH… Tak jsme bráchové.“</p>

<p>„Já nevím, jak jsem se tady ocitl.“</p>

<p>„Normálně. Já tam totiž dělal. Nevím, jak to může být dlouho. Možná ještě před rokem a možná před deseti. Tady se to hovno pozná. Takže jsme přišli stejnou dírou. Na světě jich totiž moc není.“</p>

<p>„Aha…“</p>

<p>„Já jsem Robin. Sháním dývídýčka. A zrovna dneska mám úspěšný den. Našel jsem Piráty z Karibiku trojku a nějaký přírodopisný film. Ten bude na hovno, ale ti Piráti, to je bomba. Kurva, na ty se fakt těším.“</p>

<p>„Já jsem Lenny… Ty máš přehrávač?“</p>

<p>„Mám čtyři přehrávače a největší sbírku DVD z celý týhle prdele.“</p>

<p>„A to ti hraje?“</p>

<p>„Proč by nehrálo?“</p>

<p>„Tady jsou někde zásuvky, kam to můžeš píchnout?“</p>

<p>Zase roztáhl tu svou hubu kolem celé hlavy.</p>

<p>„Hovno. To je kurva hustý… Ty seš tu fakt hustě novej.“</p>

<p>„Asi jo.“</p>

<p>„Jasně že tu nejsou zásuvky, vole. Ale tady nemusíš nic nikam strkat. Tady stačí stisknout ON a prostě to jede. Samozřejmě, že když je to rozmlácený, tak to nejede. Ale jestli to bylo funkční i na skládce, tak tady je to funkční taky.“</p>

<p>„Na jaké skládce?“</p>

<p>„Na skládce v Baltimore, kurva. Na AMRUBBISH.“</p>

<p>„A kde to bere šťávu?“</p>

<p>„Co já vím? Asi ze vzduchu. Asi je to tu všude děsně nabitý elektřinou, takže prostě stačí zmáčknout ON. Funguje tu fakt všechno. Starý Bill Digmy dal dohromady dokonce i motorku, která fakt jezdí.“</p>

<p>„No jo. Ale ta nepotřebuje elektriku.“</p>

<p>„To je jedno. Ale jezdí. Akorát musí dycky sehnat kanystr se zbytkem benzínu. Když na nějakej narazím já, dycky mu ho přinesu. A on mi zase dá dývídýčko, když na nějaký narazí on. A když najdeš nerozbitou žárovku, tak bude svítit. Já už našel čtyři a mám je doma.“</p>

<p>„Takže ti funguje i rádio a televize?“ zeptal jsem se nedůvěřivě.</p>

<p>„Jasně že funguje. Akorát že tam nic nehrajou a televize jenom zrní, protože tu není signál. Taky tu můžeš najít spoustu mobilů. Ale jsou ti na hovno, protože nemají signál. Mobily já taky sbírám. Můžeš na nich aspoň hrát hry. Taky mám doma dva plně funkční počítače. Ale na internet zapomeň.“</p>

<p>Sedl jsem si na blatník starého orezlého vraku auta.</p>

<p>„Nechceš zajít ke mně domů? Mohli bysme si pustit ty Piráty,“ řekl kluk a sedl si vedle mě.</p>

<p>„Kde vlastně jsem? Na nějaké skládce AMRUBBISH?“</p>

<p>„Vypadá to tak.“</p>

<p>„Nějaká hraběnka mi tvrdila, že jsem u démonů.“</p>

<p>„Jo… to měla pravdu. Ale jestli chceš opravdu vědět, kde jsi, zajdi za Cornerym. Ten má teorii.“</p>

<p>„Jakou teorii?“</p>

<p>„No prostě teorii. O všem. Ten toho ví daleko víc než já. Protože je tu jednak daleko dýl a pak je starší a taky asi chytřejší.“</p>

<p>„Žrádlo si taky hledáš tady na skládce?“</p>

<p>„Jaký žrádlo? Ty máš hlad?“</p>

<p>„Zatím ne.“</p>

<p>„No vidíš. Tady žádný hlad ani nikdy mít nebudeš. Takže žádný žrádlo nepotřebuješ.“</p>

<p>„Tak to je docela dobrý.“</p>

<p>„To si jenom myslíš. Někdy bych si kurva dal krůtu se zelím.“</p>

<p>„Kde bych našel toho Corneryho?“</p>

<p>„U šedesáté páté hromady.“</p>

<p>„Aha. Je tu někde nějaká orientační tabule?“</p>

<p>Kluk se opět rozesmál, jako by to byl nejlepší vtip za posledních sto let, jaký slyšel.</p>

<p>„Šedesát pětka je stavební suť. To poznáš. Je to odsud jenom kousek. Kolem šedesát dvojky, to jsou ledničky, a dvacet šestky, nebezpečný odpad. Samý sudy se zkříženýma hnátama. A já bydlím u sto pětky. Vlastně přímo v ní. Elektronika.“</p>

<p>„To si tady takhle třídíte, jo?“</p>

<p>„Hovno. Sem to jde už vytříděný, i když někdy ani ne. Když je toho hodně, tak to sem prostě navalí všechno, jak to leží a běží. A to je pak teprve děs. Takové jsou třeba třicet osmička, sedmdesát dvojka a spousta dalších. Třeba Ezalyeh je v netříděný sto pětce. Až se rozkoukáš, tak to zjistíš. Stavíš se někdy?“</p>

<p>„Jestli se tu zdržím, tak určitě.“</p>

<p>Zase se rozesmál kolem celé hlavy.</p>

<p>„To si piš, že se zdržíš. Zatím odsud nikdy nikdo neodešel.“</p><empty-line /><p><strong>24.</strong></p>

<p>Byl to čistý surrealistický film, propracovaný do takových detailů, až jsem žasl. Snad to měl být park s plastikami, lapidárium nebo možná výstava alternativního umění. Procházel jsem mezi třímetrovými sochami vytvořenými z kovu, plastů, hadrů a dřeva, znázorňujícími pravěké příšery, pekelné vyslance, deformovaná zvířata či úplnou nedefinovatelnou abstrakci. Bylo to něco, za co by možná Guggenheimovo muzeum zaplatilo miliony. Něco, co snad ani nemohl vytvořit člověk. Tedy normální člověk.</p>

<p>„Nová krev… lidská…“ ozval se drsný dívčí hlas z plastové kádě, která kdysi mohla být součástí nádrže na naftu. Viděl jsem z ní jenom hlavu. Hlavu krásné mladé holky s červenýma, hypnoticky hledícíma očima. Její pleť měla barvu slonoviny. Přistoupil jsem blíž.</p>

<p>„Ahoj,“ řekl jsem.</p>

<p>Byla ponořená v něčem, co skutečně připomínalo naftu. Ale světlejší naftu. Možná olivový olej. Nahoře byla bez a dole měla malý kousek prostěradla. Fakt docela šťabajzna, a kdyby to bylo u mě v obýváku, a ne v tomhle šíleném delirickém světě, tak asi do té kádě za ní skočím. Hned jsem si to představoval. Jednou jsem viděl porno, kde po sobě lezly tři naolejovaný ženský a tři naolejovaní chlapi a vznikaly děsně komické a zároveň vzrušující situace. Dostal jsem děsnou chuť si to s tou ještěrkou v oleji na místě vyzkoušet.</p>

<p>„Taliahad,“ řekla a podala mi ruku. Byla studená a skutečně šíleně slizká. Jako by to ani nebyl olej, ale vaječný bílek.</p>

<p>„Lenny,“ odpověděl jsem.</p>

<p>„Sféra vody, anděl… specialistka v umění talismanické magie.“</p>

<p>„To je co?“</p>

<p>„Vím, jak zhotovit a nabít talismany pro nejrůznější účely, zvláště pak pro účely lásky.“</p>

<p>Jo. To odpovídalo. Láska jí určitě šla. Znovu jsem si představil lásku s ní v tom oleji či bílku.</p>

<p>„Takže jsi démon.“</p>

<p>„Jaký démon? Říkala jsem anděl.“</p>

<p>„Jsem tu fakt novej. Jaký je mezi tím rozdíl?“</p>

<p>„Vlastně žádný. Potřebuješ talisman?“</p>

<p>„Ještě nevím.“</p>

<p>„Každý potřebuje talisman. A jelikož jsi člověk a ocitl ses tady, tak jsi pravděpodobně doteď žádný neměl.“</p>

<p>„To je fakt. Myslíš, že to má nějakou souvislost?“</p>

<p>„O tom nepochybuj.“</p>

<p>„Ty se tu vyznáš?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Já jsem tu doma. Koho hledáš?“</p>

<p>„Nějakýho Corneryho. Má být někde na šedesát pětce.“</p>

<p>„Jasně. Ale to je člověk.“</p>

<p>„Nevadí.“</p>

<p>„Fakt nepotřebuješ talisman? Měl bys být šťastný že jsi mě potkal bez sáhodlouhýho vyvolávání a složité evokace. Co by za to jiní dali.“</p>

<p>„Určitě se pro nějaký zastavím. Ale teď bych potřeboval najít Corneryho.“</p>

<p>„Je to hned vedle. Podél autovraků a u Cihlové věže doleva. Za ní už je pětašedesátka.“</p>

<p>„Tak díky.“</p>

<p>„A určitě se zastav. Jinak je tu šílená nuda.“</p>

<p>„To je asi jediné, co mi zatím došlo.“</p>

<p>Opustil jsem anděla Taliahad v bílkové koupeli a přesně podle jeho rad se vydal kolem autovraků. Cihlovou věž jsem našel snadno. Byla to hora cihel naskládaná na sebe bez jakéhokoli spojovacího materiálu a čněla do výšky asi deseti metrů. Na jejím vrcholu se nacházel pokus o nepovedené cimbuří. Raději jsem ji obešel obloukem, protože jsem měl dojem, že se každou chvílí musí zřítit.</p>

<p>Skládka stavební suti se zbytky trámů se tyčila hned za ní. Celá její přední část ovšem byla velmi zvláštně uspořádána, jako by se z ní někdo snažil vytvořit palác, nebo něco podobného. Skutečně to mělo určitý řád, dokonce jsem rozeznával sloupoví a vypadalo to jako stavba Antoni Gaudího. Velmi rozkošné a hravé.</p>

<p>Cornery seděl u obrovského šutru nevadského pískovce, který mu asi sloužil jako stůl. Četl si noviny a kouřil dýmku. Dlouhé šedivé vlasy mu splývaly až na ramena, ale přesto to nebyl stařec. Odhadoval bych ho maximálně na padesát, pětapadesát. Zvedl ke mně hluboko utopené oči. Chvíli jen tak civěl a pak odložil noviny. Byly to New York Times. Podle úpravy a černobílých fotek jsem to odhadoval tak na sedmdesátá léta minulého století. Potáhl z dýmky a vyfoukl nazelenalý kouř do nazelenalého ovzduší.</p>

<p>„Tak co se událo ve světě?“ zeptal jsem se a ukázal na noviny.</p>

<p>Zakřenil se a vycenil všechny sudé zuby. Liché mu chyběly.</p>

<p>„Už mají Kennedyho vraha. Nějakej Oswald. Pracují fakt rychle.“</p>

<p>„Snaží se.“</p>

<p>„Vy jste určitě přiletěl až dneska,“ řekl hlubokým, chraplavým hlasem.</p>

<p>„Jasně. Jdu přímo z letiště. Vypadá to, že další spoj mi ulítl.“</p>

<p>Chraplavě se zasmál.</p>

<p>„Fakt dobrý. Fakt moc dobrý… Ale koneckonců to odpovídá. Každý nový si myslí, že mu jenom uletěl spoj a že tady bude muset počkat na další. Myslíte, že se dočkáte?“</p>

<p>„Nevím. Podle jedné dámy, která si říká hraběnka, asi ne, protože ta na něj čeká už nějakých sto dvacet pět let.“</p>

<p>„A ještě tolik dalších bude,“ opět se zasmál šedovlasý beatník se středověkým cimbuřím v ústech.</p>

<p>„Jaký bude zítra počasí?“ zeptal jsem se a kývl opět na noviny.</p>

<p>„Zítra nevím. Tady žádné zítra není. Ale kdyby bylo, tak bude místy oblačno a slabé přeháňky. Ovšem na Zemi.“</p>

<p>Přistoupil jsem blíž.</p>

<p>„Posaďte se,“ řekl a ukázal na rybářskou stoličku u šutru. Sedl jsem si.</p>

<p>„Zkoumáte terén?“ zeptal se.</p>

<p>„Ne. Hledám vás.“</p>

<p>„Mě? Kdo mě doporučil?“</p>

<p>„Nějakej černošskej kluk. Prý máte teorii.“</p>

<p>„Ha… vy jste tu první den a už chcete slyšet mou teorii? Nebo jste tu týden, a nebo možná měsíc?“</p>

<p>„Abych se přiznal, vlastně ani nevím, jak dlouho tu jsem, protože nevím, jak dlouho jsem byl v bezvědomí. Ale od doby, co jsem se probral, to může být nějakých šestnáct až dvacet hodin.“</p>

<p>„Aha…“</p>

<p>„Kolik je teď tady vůbec hodin? Já mám půl šesté, akorát nevím, jestli ráno nebo večer.“</p>

<p>Cornery se podíval na své obří náramkové hodinky, které by se spíše hodily na stěnu obývacího pokoje, a pak řekl:</p>

<p>„Já mám jedenáct čtyřicet.“</p>

<p>„Tak to si je budu muset seřídit.“</p>

<p>„To nemusíte. Tady každý, kdo má hodinky, na nich má úplně jiný čas. Není tu nic, podle čeho by se daly seřídit.“</p>

<p>„Podle slunce to nejde?“ zeptal jsem se a ukázal nad sebe.</p>

<p>„Vy už jste za dobu, co tu jste, slunce viděl?“</p>

<p>„Ještě ne. Na to se vás chci taky zeptat. Vypadá to, že den tu trvá o něco déle, než jak jsem byl zvyklý.“</p>

<p>Zařehtal se jako kůň.</p>

<p>„To se povedlo. To se fakt povedlo… Ale spíš noc tu trvá o něco déle. Den tu netrvá nic. Žádný den tu neexistuje. Vlastně ani noc tu neexistuje. Je tu pořád tak jako teď.“</p>

<p>„Ale podle pohybu měsíců přece…“</p>

<p>„To jste první v tomhle vesmíru, kdo si všiml nějakého pohybu měsíců.“</p>

<p>„Ale přece…“</p>

<p>„Nepohybují se.“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Říkám, že se nepohybují. Jsou pořád na jednom a tomtéž místě. Nemůžou se pohybovat. Pohyb je vázaný na čas a ten tady neexistuje.“</p>

<p>„Ale já se pohybuji.“</p>

<p>„To si možná jenom myslíte. Stejně jako si myslíte, že možná jste, ale ve skutečnosti třeba vůbec nejste.“</p>

<p>„To je vaše teorie?“</p>

<p>„Jedna z jejích částí.“</p>

<p>„Neexistuje svět bez času,“ namítl jsem.</p>

<p>„Tak jste se ocitl v neexistujícím světě. Podle vaší zakrvácené košile odhaduji, že máte nějaké zranění.“</p>

<p>„Jo… Čistý průstřel,“ řekl jsem a vyhrnul si košili.</p>

<p>„Kdyby existoval čas, už byste byl pravděpodobně mrtvý. Ale protože neexistuje, nebude se to zhoršovat ani zlepšovat. Zůstane to tak, jak to je.“</p>

<p>„Takže vaše teorie připouští svět, kde neexistuje čas?“</p>

<p>„Jistě. A to není žádná teorie, je to krutá realita, na kterou si budete muset zvyknout.“</p>

<p>„No… když neexistuje čas, tak nemůžu ani zestárnout.“</p>

<p>„Správná úvaha, mladý muži. Je vidět, že vám to myslí. Pochopitelně že tady nezestárnete.“</p>

<p>„Tak kdy umřu?“</p>

<p>„Nikdy.“</p>

<p>„Nikdy?“</p>

<p>„Jo. Nikdy.“</p>

<p>„Takže jsem nesmrtelný?“</p>

<p>„Pokud vůbec jste, tak ano.“</p>

<p>„To chcete snad říct, že tu budu, až nevím dokdy? Třeba dvě stě let? Pět set? Tisíc?“</p>

<p>„Miliony milionů roků. Miliardy. Nekonečně. Kde není čas, nelze počítat roky. Jste ve věčnosti.“</p>

<p>„Tomu nevěřím.“</p>

<p>„Nemusíte. Nikdo vás nenutí. Počkejte a uvidíte.“</p>

<p>„Jak dlouho?“</p>

<p>„Nekonečně.“</p>

<p>Nejsem pesimistický člověk, ale docela to se mnou zacloumalo.</p>

<p>„To chcete říct, že bych tady mohl zůstat až… až do skonání věků?“</p>

<p>„Tak nějak.“</p>

<p>„To se unudím k smrti.“</p>

<p>„Nebudete jediný.“</p>

<p>Podíval jsem se nad sebe. Všechny čtyři měsíce byly skutečně pořád na svých místech. Vůbec se nepohnuly.</p>

<p>„Můžu se zabít?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Samozřejmě. Nebudete první. Ostatně, je to jediná cesta odsud.“</p>

<p>„Třeba do té rány v břiše chytnu infekci a půjde to samo,“ snažil jsem uklidnit sám sebe.</p>

<p>„Nepůjde,“ řekl Cornery paličatě. A pokračoval:</p>

<p>„Žádné bakterie se tady nemnoží. Ani vy se nemůžete rozmnožit. Nemnoží se tady nic.“</p>

<p>„Nemám ani zájem se tu nějak rozmnožovat.“</p>

<p>„Přestože na té skládce jsou miliony tun nahnilých potravin, tady už nehnijí. Zůstaly přesně v tom stadiu, v jakém byly na Zemi. Tady je jakýkoli vývoj zastaven. Nerostou vám vlasy ani nehty, neopotřebovává se vám srdce, do vaší rány se nemůže dostat infekce, pokud tam už není – a pokud ano, tak se její vývoj zastavil. Je to tady status quo.“</p>

<p>Natáhl jsem si nohy. Židlička neměla opěradlo a už mě docela bolela záda.</p>

<p>„Kde jsem se to tedy vlastně ocitl?“</p>

<p>„Chcete slyšet moji teorii?“</p>

<p>„Proto jsem přišel.“</p>

<p>„Co myslíte vy?“</p>

<p>„Podle toho, co tady vidím, tedy jestli to není jenom zlý sen nebo vidiny mého poraněného mozku v kómatu, tak jsem se dostal na skládku americké firmy z Baltimore. Do obrovské nekonečné jeskyně, do které hrnou odpadky. Proto taky nemají problém s jejím rozšiřováním ani s nakupováním nových technologií. Konečně mi to všechno začíná docházet. AMRUBBISH objevil obrovské podzemní prostory, do kterých…“</p>

<p>„Myslíte, že jste na Zemi?“</p>

<p>„A kde jinde?“</p>

<p>„Myslíte, že někde v jeskyni na Zemi byste viděl nad sebou hvězdy a čtyři měsíce?“</p>

<p>„Vaše teorie říká, že jsme na jiné planetě?“ zeptal jsem se překvapeně.</p>

<p>„Já myslím, že Země je odsud vzdálena miliardy světelných let. Vůbec to se Zemí nesouvisí. Nemá to s ní nic společného. Jste v úplně jiném galaktickém prostoru. Možná dokonce v jiné dimenzi. Je to jako černá díra. Na Zemi je několik takových vstupů a jeden je nepochybně na té skládce, jak jste se o ní zmiňoval. Ten objevili teprve nedávno.“</p>

<p>„Asi před patnácti lety.“</p>

<p>„Je to možné. Tady odsud to nejde posoudit. A od té doby sem hrnou sajrajt. Nikdy dřív to tu nebylo. Šílené. Ale zase to tu aspoň trochu zpestří.“</p>

<p>„Jsem si jistý, že jsme pod baltimorskou skládkou.“</p>

<p>„Blbost. Už jsem vám říkal, že to se Zemí nesouvisí. Nehrnou to nikam do podzemí, hrnou to do prostoru, který všechno transportuje do úplně jiného vesmíru. Je to prostorová smyčka. Skutečná černá díra. Je to zapomenutá díra do světa démonů. Světa démonů, které někteří lidé dokáží vyvolat zpět na Zemi úspěšnou evokací. Ale pouze démony. Jestliže jste se tady ocitl jako člověk, není cesty zpátky. Nejste démon.“</p>

<p>„To je blbost.“</p>

<p>„Není to blbost.“</p>

<p>„Podle vaší teorie, když si ji aplikuji na vlastní osud a na to poslední, co si ze Země pamatuji, to vypadá, že mé mrtvé tělo pohodili někde na té jejich zázračné skládce a pak ho nahrnuli do černé díry s ostatními odpadky, takže jsem se ocitl tady.“</p>

<p>„Nebyl jste mrtvý. Nemohl jste být mrtvý. Kdybyste byl, tak byste se tady možná ocitl stejně, ale jako mrtvý. Nahrnuli vás tam živého. Tento svět nedokáže oživovat mrtvé věci.“</p>

<p>„Takže mě postřelili, já ztratil vědomí, oni si mysleli, že je po mně, a pohodili mé tělo na skládku. Pak mě nahrnuli sem do tohoto světa.“</p>

<p>„Správně. Tak to asi bylo.“</p>

<p>„Kolik tady je takových živých lidí?“</p>

<p>„To nikdo neví. Ale jenom já jich znám asi třicet.“</p>

<p>„Ti se sem dostali jak?“</p>

<p>„Oni sami nevědí. Stejně jako byste to nevěděl ani vy, kdybych vám nepomohl.“</p>

<p>„Já bych na to asi přišel, když kolem sebe vidím tuny odpadků.“</p>

<p>„Možná. Ale na Zemi je vstupů asi víc.“</p>

<p>„Kdo je tu nejdéle?“</p>

<p>„Já pamatuji na Zemi rok 1952, ale Johny, to je Španěl, který nerozumí ani slovo anglicky a odmítá se anglicky naučit, i když času tady na to má nepochybně dost, tvrdí, že když byl ještě na Zemi, psal se rok 1663.“</p>

<p>„To je šílené.“</p>

<p>„Jenom zdánlivě.“</p>

<p>„No, pro vás možná ne, když už jste tu padesát let, ale pro mě to rozhodně šílené je. Co démoni?“</p>

<p>„Co je s nimi?“</p>

<p>„No jestli nejsou nebezpeční.“</p>

<p>„Jsou neškodní. S nimi je to naprosto v pohodě.“</p>

<p>„Takže člověku neublíží.“</p>

<p>„Ne. Ani náhodou. Sem tam si musí odskočit na Zemi, když se někomu podaří je evokovat, ale jinak nemají problém. Tady to je jejich svět. Jsou tu doma. Tedy, jeden problém teď vlastně mají. Lidi se jim do něj nabourali. Zatím mohli jenom oni vstupovat do světa lidí. No a teď lidi objevili díru, kterou sem valí odpadky. Ta skládka. Z té jsou úplně hotoví. A pořád se rozrůstá.“</p>

<p>„Tak proč to sakra nezarazí?“</p>

<p>„A jak?“</p>

<p>„Vždyť jsou to démoni.“</p>

<p>„Jasně že to jsou démoni. Ale v podstatě jsou bezmocní. Co myslíte, že by měli udělat?“</p>

<p>„Zarazit AMRUBBISH.“</p>

<p>„Ale jak?“</p>

<p>„Myslel jsem, že démoni jsou všemocní.“</p>

<p>„Nejsou všemocní. Pouze věční.“</p>

<p>„Panebože, přece nemůžou mít problém…“</p>

<p>„Tak si o nich sakra něco přečtěte, abyste se dozvěděl, co opravdu můžou, a co nemůžou. Myslíte, že můžou třeba zabít člověka?“</p>

<p>„Myslel jsem, že jo.“</p>

<p>„Zapomeňte na to. Nanejvýš tak v stupidním hollywoodském filmu. Ovšem v reálu v žádném případě. Nemůžou vlastně nic. Nanejvýš zjevovat se, popřípadě nějak pomoci, možná trochu i uškodit, ale žádnou sílu, která by dokázala zarazit firmu valící sem odpadky z celých Spojených států, prostě nemají. Nebo aspoň zatím nepřišli na to, jak by to dokázali zastavit.“</p>

<p>„Mají nějaké vedení? Primátora nebo prezidenta?“</p>

<p>„Ježíšikriste… zajděte si za Scyllou, ta z toho svinstva vybírá knihy, ať vám dá o démonech něco přečíst.“</p>

<p>„Takže co mi doporučujete?“</p>

<p>„Co vám tak asi můžu doporučit? Trochu se tu porozhlédněte a pak se přizpůsobte. Možná se vám tu nakonec začne líbit.“</p>

<p>„To těžko.“</p><empty-line /><p><strong>25.</strong></p>

<p>Jestli jsem něco věděl stoprocentně, tak to, že se mi tu nikdy líbit nebude. Ne že bych si snad nedokázal zvyknout na protivný nazelenalý přísvit, který koneckonců pomalu přestával být protivný, a nakonec jsem dokonce dokázal rozeznávat i další jednotlivé barvy. Šlo jenom o zvyk. Kdo ví, jestli na Zemi třeba není modrý přísvit a my si na něj tak zvykli, že ho považujeme za normální.</p>

<p>A ne, že bych si nebyl schopen zvyknout na démony, ať už mají srst nebo kůži, jednu nebo dvě hlavy, popřípadě tři ocasy. Pokud jsou neškodní, nevadí mi. Ale chybělo mi tu město.</p>

<p>Normální lidské město s kavárnami, kiny, dopravními zácpami, přecpanými chodníky, obchoďáky, chyběl mi tu obývák s internetem, mobil, protivní klienti a dlouhovlasá Jessica (možná by teď skočila po mně, když Benny dopadl, jak dopadl).</p>

<p>Tady to byla skutečně krajina Salvadora Dalího, ve které se nestřídala noc a den, což mi začalo činit problémy. Nebyl jsem schopen pochopit možnosti existence v tomto světě a jeho fungování. Nejenže nebylo podle čeho si seřídit hodinky, ale nebylo tudíž možné si jednotně ani určit, kdy je den a kdy noc, a kdy mám spát. Nešlo se s nikým domluvit na schůzce, protože měl třeba zrovna noc. A démoni vlastně možná ani spánek nepotřebují. To je ono. Démoni den a noc nepotřebují a vzhledem k tomu, že podle Corneryho je to jejich svět, tak tu den a noc neexistují.</p>

<p>Byl jsem šíleně ospalý. Vyčerpaný, utahaný a ospalý, šokovaný tím, co jsem se právě dozvěděl. Možná je to skutečně jenom hrůzný sen, ze kterého se probudím a všechno zase bude v pořádku. Sakra dlouhý sen.</p>

<p>Prošel jsem opět kolem vrakoviště aut a našel si jedno, které vypadalo docela obstojně. Ford ročník 92. Jeden z mála, který byl téměř nepoškozený, jenom s urvanými zadními dveřmi a vytřískanými skly. Měl najeto něco přes sto tisíc. Sklopil jsem si přední sedačku a pak se na ni natáhl. Sbohem, krutý nazelenalý světe.</p><empty-line /><p><strong>26.</strong></p>

<p>Probudil jsem se opět do krutého nazelenalého světa. Díra v mém břiše zůstávala pořád stejná. Opravdu nebylo znát zanícení a opravdu se v ní nehemžili mikrobi, viry ani červi. Neměl jsem hlad ani žízeň. Jenom chuť na panáka. Zatím to všechno fungovalo tak, jak mi říkaly zdejší zdroje a jak jsem pořád odmítal uvěřit. Rozhodl jsem se navštívit bar EZALYEH.</p>

<p>Chce se mi říct, že následující dny plynuly bez nějakých vážnějších extrémů, ale vlastně neplynulo vůbec nic, protože bez času nic plynout nemůže. Jenom já tak nějak plynul přízračným nazelenalým světem démonů a seznamoval se s dalšími existencemi podivuhodného společenství tohoto zvláštního světa.</p>

<p>Seznámil jsem se s Melvielem, což byla skutečně zvláštní bytost sama sebe označující jako mystérium tajemství slova. Jeho démonické vlastnosti byly charakterizovány termíny jako Organizátor, Koordinátor, Plánovač, Zprostředkovatel, Tvůrce (přesně někoho takového bychom potřebovali do LENNY A BENNY). Dokonce tvrdil, že je dozorce nad formulací a následnou realizací myšlenky. Moc jsem to nechápal a on se mi snažil vysvětlit, že pomáhá myšlence proniknout do hmoty, což už jsem nechápal vůbec.</p>

<p>Jeho barvami byla tmavě modrá až černá a evokační prostředí na Zemi vyžadovalo bouřkové mraky. Už to bylo ulítlé, ovšem jeho vzhled byl ještě ulítlejší. Vysoký zvlněný hadovitý sloup s pevnými okraji a vnitřní konzistentní rosolovitou hmotou. Lehce se vlnící. No uvažte. Prostě k posrání.</p>

<p>Rick Welsh byl oproti tomu velice lidský. Na Zemi pobýval ještě v roce 1986, kdy se ztratil v Národním parku na západě Sicílie u Scopella. Chtěl si zpáteční cestu ulehčit zkratkou, která se nakonec ukázala jako nekonečné prodloužení. Geometricky a matematicky vzato to byla Möbiova páska. Rick byl rockový blázen a během těch let, co tu pobýval, si vybudoval ze dřeva, cihel, starých beden, plastových nádrží a betonových bloků amfiteátr s terasovitým uspořádáním, skoro jako Koloseum, do jehož středu shromáždil veškerou zvukovou aparaturu, kterou se mu tady podařilo najít.</p>

<p>Uprostřed pak vystavěl klasické koncertní pódium i s osvětlovacími rampami (pouze bez žárovek, které tady byly skutečně úzký profil) a na něj nainstaloval poměrně výkonnou hudební aparaturu se zesilovači Marshall a reproduktory Seawinne, kterou by mu mohli v osmdesátých letech závidět i Rolling Stones. Měl k dispozici jedenáct kytar, čtvery klávesy a dvoje kompletní bicí. Mixážní pult a dva šestnáctistopé magnetofony. Všechno funkční. Nebyl schopen mi říct, jak dlouho to dával dohromady, protože tu skutečně neexistovalo časové měřítko, ale říkal, že se mezitím asi tisíckrát vyspal.</p>

<p>Když si stoupl na to své gigantické pódium, pustil si playback s bicími, basovou kytarou a klávesami a sám se pak svíjel za kytarou, kterou hrál naživo, fakt to působilo úžasně monumentálně. Hrál a zpíval vrakům aut, slisovaným plastovým lahvím, dřevěným trámům a cihelné suti, prorezavělým ledničkám a vypelichaným plyšákům. V první řadě skutečně sedělo asi čtyřicet velkých plyšových medvědů plus dvě stě panenek různých velikostí. To byly jeho nejoddanější fanynky. Manažera mu dělal obrovský slon s hlavou jako medicinbal a korálky místo očí.</p>

<p>Rick Welsh byl skvělý. Smířil se s tímto světem a dokázal se v něm realizovat. Udělal si svět sám pro sebe, ve kterém se stal největší hvězdou. U vstupu do koncertního amfiteátru stála dvoumetrová plyšová žirafa, která měla na krku mikrofon. Tvrdil, že je to proslulá hudební redaktorka z Melody Makeru a vždycky, když odcházel z pódia, nezapomněl jí dát krátké interview. Záviděl jsem mu, protože mi bylo jasné, že tohle já nikdy nedokážu.</p>

<p>S Hiepacth jsem proseděl několik večerů, protože se s ní příjemně povídalo. Byla démon a měla podobu ženy tmavé pleti (s poněkud egyptskými rysy), tmavé vlasy a pronikavé oči. Chodila v děsně upjatých riflových šortkách a pestrobarevných tričkách. Říkala, že zbožňuje jakákoliv trička s nápisy. A vždycky si s sebou nosila igelitovou tašku. Když jsem se jí třetí večer zeptal, co v ní nosí, řekla mi, že černošedý plášť. Na Zemi se totiž může zjevovat pouze zahalená v černošedém plášti. To bylo docela rozumné. Nedovedu si představit, že by se tam zjevila s indiánskými korálky na krku, širokým koženým páskem kolem pasu s velkou neonovou přezkou a v šortkách a tričku s nápisem OLYMPIÁDA 2004.</p>

<p>Pak by skutečně mohla mít problémy přesvědčit evokační médium o tom, že je démon. Mezi vlastnosti, pro něž byla na Zemi žádána nejvíce, patřila schopnost najít pohřešované osoby, tedy pokud byl k dispozici předmět, který takové osobě patřil. Přiznala se ale také, že s fotografiemi pracovat nedokáže. A navíc pokud se hledaná osoba skrývá, dokáže poskytnout pouze částečné údaje. Byla fakt roztomilá.</p>

<p>Seznámil jsem se ještě s dalšími šesti démony a dvěma lidmi, z nichž jeden (plukovník z první světové války, aspoň to o sobě tvrdil) mi nesedl. Byl nesnesitelně protivný a arogantní.</p>

<p>Asi po týdnu, nebo spíše poté, co jsem se osmkrát vyspal, jsem se už v nazelenalém světě, který vlastně vůbec nazelenalý nebyl, necítil jako cizinec, ale jako někdo, kdo sem patří. Což mě ovšem znervózňovalo ještě víc. Nechtěl jsem sem patřit a nechtěl jsem se smířit s tím, že bych tu měl zkysnout skutečně až do skonání věků, které pochopitelně bylo v nedohlednu.</p>

<p>Bydlel jsem pořád ve fordu z dvaadevadesátého roku. Nechtěl jsem si hledat něco lepšího, v čem bych se možná nakonec zabydlel, aby mě to pořád nutilo hledat způsob, jak se odsud dostat. Abych měl aspoň dojem, že tady nebudu navždycky a že to je jenom provizorium. Po týdnu, tedy po osmi vyspáních, kdy jsem si svět už tak nějak osahal, jsem se rozhodl přejít k akci.</p><empty-line /><p><strong>27.</strong></p>

<p>Na Tiriela mě navedla Hagit. Démon ze sféry Venuše, jak mě sama poučila, v podobě krásné ženy jedoucí na velbloudu, v ruce držící květiny a se zelenou šerpou přes prsa. Tedy tak se měla prezentovat na Zemi. Tady měla šerpu utaženou ledabyle kolem pasu, starého líného vypelichaného velblouda vláčela na špagátu za sebou a květiny neměla žádné. Tvrdila o sobě, že je užitečná v záležitostech lásky a krásy (to jsem jí docela věřil) a může poskytnout magikovi služebné duchy, takže kdybych nějakého sháněl, ať dám vědět. Nechtěl jsem se ptát, jakého druhu mohou být ti služební duchové a zda mohou být třeba mladé a půvabné, a jestli udělají fakt všechno, co chci. V každém případě mi ale poradila, že jestli mám problém (a já ho měl, a velký), ať zkusím Tiriela.</p>

<p>Měl to být Velvyslanec – jakýsi tiskový mluvčí inteligencí merkurské sféry, specializovaný na kontakt s lidmi. Údajně sděluje tajemství vyvoleným. Řekla mi sice, kde ho přibližně najdu, ale nebyla mi schopna říct, jak ho poznám. Není totiž prý zachytitelný v klidu a stále se mění. Někdy se podobá manýristickým portrétům namalovaným z tvarů ovoce, jindy chobotnici s různobarevnými skvrnami. Lepší popis mi snad ani nemohla dát.</p>

<p>Nicméně štěstí mi přálo. Našel jsem ho jako obřího mnohohlavého psa před jeho jeskyní vydlabanou v haldách starého papíru. Byl tak ohleduplný, že pro rozmluvu se mnou se transformoval do podoby nepříliš povedené lidské bytosti s hlavou tvořenou halloweenskou dýní, včetně zapálené svíce uvnitř.</p>

<p>Po úvodním seznamovacím ceremoniálu, kdy mi jasně naznačil, že ho otravuji k smrti, jsem mu oznámil, že nevěřím tomu, že cesta sem je jenom jednosměrná. Když to jde sem, musí to jít i zpátky.</p>

<p>„Ještě nikdo, kdo se tady ocitl ze světa lidí, se zpátky nedostal,“ řekla mi vyřezaná huba z nitra dýně.</p>

<p>„Asi se málo snažili.“</p>

<p>„Asi jo. Takže se asi budeš muset snažit víc.“</p>

<p>„Jasně že se budu snažit víc. Ale abych měl motivaci, potřebuju potvrdit, že to jde.“</p>

<p>„Co že jde?“</p>

<p>„Dostat se zpátky.“</p>

<p>„Nejde.“</p>

<p>Rozmluva s dýní byla úplně stejná, jako kdybych rozmlouval s okurkou, bramborou, petrželí nebo hlávkovým salátem. Zeleninová logika.</p>

<p>„Takže vlastně nemá cenu se snažit.“</p>

<p>„To zatím pochopili taky.“</p>

<p>„Vy s tím ale problém nemáte,“ řekl jsem a sedl si naproti němu.</p>

<p>„Ani v nejmenším. Ale abych se přiznal, tak nás to na Zemi docela sere, takže jsme raději tady. I když teď s tím sajrajtem všude kolem.“</p>

<p>„Mě to zase sere tady a byl bych raději tam.“</p>

<p>„Tak už to chodí…“ řekl bez zájmu Tiriel a podrbal se na dýni někde v místech, kde byla stopka.</p>

<p>„Nabízím obchod,“ řekl jsem.</p>

<p>„Obchod? Jaký obchod? Vždyť nic nemáš kromě miliardy tun lidských odpadků všude kolem.“</p>

<p>„Právě o nich by byl ten obchod.“</p>

<p>Zavrtěl dýní.</p>

<p>„To je nesmysl. Nemáš co nabídnout.“</p>

<p>„Dostanete mě zpátky na Zemi, a já to zarazím,“ řekl jsem s ledovým klidem.</p>

<p>„Co zarazíš?“</p>

<p>„Zarazím AMRUBBISH, odkud sem jdou všechny odpadky.“</p>

<p>Zbystřil. Bylo očividné, že nápad ho velmi zaujal.</p>

<p>„Ty bys dokázal zrušit tu díru?“</p>

<p>„Jasně že jo.“</p>

<p>„Jsi si jistý?“</p>

<p>„Samozřejmě.“</p>

<p>Potom si ale povzdech a řekl:</p>

<p>„Není možné dostat se zpátky.“</p>

<p>„Co kdybys to probral s ostatními?“</p>

<p>„S kým konkrétně?“</p>

<p>„Do prdele, co já vím, jak to tady máte zařízený? S někým, kdo je schopný to rozhodnout a zařídit. S nějakým senátorem… vedoucím pracovní skupiny, s vévodou smetiště, hlavním Luciferem… prostě s někým, komu záleží na tom, aby se to svinstvo sem už dál nevalilo. S někým mocným. Máte snad nějakého šéfa, ne?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Vy si tady každý děláte, co chcete?“</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>„Takže je vám to jedno.“</p>

<p>„Co?“</p>

<p>„Ten bordel tady. Ty sračky.“</p>

<p>„Ten nás sere.“</p>

<p>„No vidíš. Sračky vás serou… Zastavím to. Já myslím, že je to docela rozumná nabídka.“</p>

<p>„Proberu to.“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Říkám, že to proberu.“</p>

<p>„S kým to probereš?“</p>

<p>„No jak jsi říkal. S dalšíma.“</p>

<p>„Jak dlouho bude trvat, než dostanu odpověď?“</p>

<p>Bezmocně rozpřáhl pět chapadel.</p>

<p>„Nelze určit.“</p>

<p>„Až se dvakrát nebo třikrát vyspím?“</p>

<p>„Nevím, jak často spíš.“</p>

<p>„Dobrá. Až se dvakrát vyspím, přijdu sem znovu. To je přibližně za čtyřicet hodin. To by šlo, ne?“</p>

<p>„Nevím, co je hodina, ale řeknu to ostatním.“</p>

<p>„To budeš hodný.“</p><empty-line /><p><strong>28.</strong></p>

<p>Nedělal jsem si velké iluze, že to vyjde, ale aspoň jsem měl pocit, že začínám něco dělat. Něco, co má smysl. Zašel jsem k Robinovi, tomu černošskýmu klukovi, co sbírá dývídýčka. Jeho obydlí bylo sestaveno z vlnitých plechů připevněných na trubkovou lešenářskou konstrukci. Měl i střechu, i když mi nebylo jasné, proč tady dělat nějakou střechu, když tu nikdy neprší a nikdy nefouká vítr, a taky tu nikdy nesněží a nesvítí slunce. Ale asi se člověk pod střechou cítí tak nějak bezpečněji.</p>

<p>Robinovo plechové doupě bylo narváno elektronikou a celou jednu stěnu tvořily mobilní telefony připevněné jeden vedle druhého na plechovou zeď. Moc hezká plastická tapeta. Prohrabal jsem se v jeho dývídýčkách a je fakt, že tam měl docela slušnou sbírku. Nakonec jsem si vybral THE WALL od Pink Floydů. Viděl jsem to sice už třikrát, ale vždycky mě ten film dostane znovu a znovu. Robin byl rád, že má společníka, a musel jsem pak s ním ještě zhlédnout HLEDÁ SE NEMO, kreslený film o rybce ztracené v moři, což nebylo daleko od mé současné situace.</p>

<p>Stihl jsem se také seznámit s dalším démonem. Beulus měl na sobě hnědé tesilové kalhoty a modrý tesilový kabátek, na nohou černé punčochy, a vypadal tak trochu jako transvestita. Oproti lidskému standardu měl poněkud větší uši a ježatý, do stran trčící knír. Taky nehty na jeho prstech připomínaly spíše drápy.</p>

<p>Po asi hodinové rozmluvě s ním jsem byl informován, že se zjevuje se svitkem papíru v pravé ruce a sazenicí v levé a zná tajemství účinků bylin a rostlinného růstu. Je expert na léčení bylinami, míchání různých bylinných směsí a přípravu rostlinných extraktů a elixírů. Taky má revitalizační schopnosti realizované pomocí bylinných prostředků. Ukázal jsem mu díru v břiše, ale řekl, že tady je bezmocný, ale že na Zemi by mi asi dokázal pomoci. Tady prý nefunguje vůbec nic. Což mi došlo asi už před čtrnácti dny.</p>

<p>Tiriel a nabídka, kterou jsem mu přednesl, mi nedaly spát, a tak jsem se před jeho jeskyní objevil už následujícího dne. Tedy z mého hlediska následujícího dne. Stejně to bylo jedno, když si čtyřicet hodin nedokázal představit.</p><empty-line /><p><strong>29.</strong></p>

<p>Tentokrát se mu lidská podoba povedla trochu líp než posledně. Alespoň jsem nemusel mluvit do dýně, ale do něčeho, co skutečně připomínalo lidskou, nebo spíše zvířecí hlavu. Mělo to tři oči, kterýma to na mě zíralo, a čenich, jímž to na mě mluvilo.</p>

<p>„Je to blbost,“ řekl hned, jak mě uviděl.</p>

<p>„Co je blbost?“ zeptal jsem se, došel až k němu a posadil se na bednu od banánů.</p>

<p>„Nedokážeš zarazit AMRUBBISH.“</p>

<p>„Probral jsi to s ostatníma?“</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>„No a co? K čemu jste došli?“</p>

<p>„Už jsem ti to říkal. Nedokážeš zarazit to svinstvo, co sem hrnou.“</p>

<p>„Ale to nebyl můj dotaz.“</p>

<p>„Nevěří ti.“</p>

<p>„To je ale sakra moje starost, jestli to dokážu, nebo ne.“</p>

<p>„To není jenom tvoje starost. To by nebyl dobrý obchod.“</p>

<p>„Takže existuje způsob, jak se odsud dostat zpátky na Zemi.“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Takže si tady dál necháte srát od lidí na hlavu.“</p>

<p>Pokrčil rameny a pak jeho čenich řekl:</p>

<p>„Počkej chvilku, jsem ve spojení s ostatníma.“</p>

<p>„Jestli se odsud nejde dostat, je má nabídka samozřejmě bezpředmětná. Odsud to skutečně zarazit neodkážu.“</p>

<p>„Neruš, kurva…“</p>

<p>Ztichl jsem a pozoroval člověkovlčí hlavu se zavřenýma očima a rozšířenými nozdrami. Pravděpodobně telepatický přenos.</p>

<p>„Jsou tu hned,“ řekl, když otevřel oči.</p>

<p>„Co znamená v tomhle prokletém světě hned?“</p>

<p>Pokrčil rameny a natáhl si nohy. Byly docela lidské, až na kopyta.</p>

<p>Tirialovo <emphasis>hned </emphasis>trvalo asi hodinu. Hodinu jsme tam vydrželi jen tak mlčky sedět a zírat na nehybné zelené hvězdy okolo čtyř nehybných zelených měsíců.</p>

<p>Přišli (nebo spíše se zjevili) čtyři. Byli mi představeni jako Jazariel, Aratron, Dayball a Alfoniel. Alfoniel byla jediná žena a taky jako jediná vypadala aspoň trochu přijatelně.</p>

<p>Mladá vznešená princezna v napůl lesklém brokátovém a napůl hedvábném, fialově stříbrném rouchu. Ostatní vypadali jako sebranka bezdomovců odněkud z pekla. Začínal jsem se pomalu smiřovat s tím, že to, co prožívám, nejsou halucinace, protože takhle neuvěřitelná a nepopsatelná zjevení by můj mozek v žádném případě nedokázal vyprodukovat. Scénáristé <emphasis>Addamsovy rodiny </emphasis>by si smlsli.</p>

<p>„Takže ty bys dokázal zarazit to svinstvo, co sem proudí od lidí?“ zeptal se ten, který mi byl představený jako Dayball, a sedl si na velký šutr, ale ještě předtím si dal stranou dlouhý tygří ocas, aby si ho nepřisedl.</p>

<p>„Navrhl jsem obchod. Něco za něco. Vy mě dostanete zpátky, a já to zastavím.“</p>

<p>„Zpátky se ještě nikdo nikdy nedostal,“ prohodil bez zájmu Jazariel.</p>

<p>Měl oslí uši a obličej jakoby vyleptaný kyselinou, takže mu místy z kůže vylézala lebka, ale jinak vypadal docela inteligentně.</p>

<p>„Pak nemáme o čem jednat.“</p>

<p>„Jak bys to udělal?“ zeptal se Aratron.</p>

<p>„Vy máte svoje způsoby, já mám zase svoje. Vy dokážete něco, co nedokážu já, a já zase něco, co nedokážete vy. Každý navíc máme nějaké osobní zájmy. Takže to dejme dohromady a budou spokojené obě strany. O tom přece obchod je. Předpokládá to ovšem, že se odsud dá dostat.“</p>

<p>„Nedá,“ řekl Aratron.</p>

<p>„Teoreticky by to možná šlo,“ prohodil Jazariel.</p>

<p>„Mě to ani tak nezajímá teoreticky jako spíše prakticky,“ řekl jsem mu na to.</p>

<p>„Něco jako Schrödingerova kočka.“</p>

<p>„Jaká kočka?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Ta taky může být živá, a zároveň mrtvá.“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Kvantová fyzika,“ prohodil Dayball.</p>

<p>„Tak moment… Asi jsem se špatně vyjádřil. Pokud existuje způsob, jak mě tam dostat, tak jedině jako živého. Jako mrtvý jsem tam absolutně na hovno. Doufám, že alespoň tohle vám došlo.“</p>

<p>„No… nevím…“</p>

<p>„Otázka nezní, jak mě tam dostat, ale jak mě tam dostat živého, jasný?“</p>

<p>„Teoretické možnosti…“</p>

<p>„Seru na teoretické možnosti.“</p>

<p>„Prakticky by to možná taky šlo…“ ozvala se princezna Alfoniel. Promluvila poprvé. Měla příjemný měkký hlas, jako když se sypou korálky na samet, a kdyby nebyla démon, možná bych si dal říct.</p>

<p>„Takže by mě opravdu šlo prakticky, a to prakticky zdůrazňuji, dostat živého, a to živého opět zdůrazňuji, zpátky na Zemi?“</p>

<p>„Je to jen otázka záruk,“ doplnila potom.</p>

<p>„Jakých záruk?“</p>

<p>„Předpokládejme – čistě hypoteticky – že by se přece jenom podařilo dostat tě zpátky na Zemi.“</p>

<p>„Živého,“ doplnil jsem.</p>

<p>„Jasně že živého. Kde ale máme záruku, že se na to nevykašleš? Tedy na nás?“</p>

<p>„Jak nevykašlu?“</p>

<p>„No prostě nevykašleš. Budeš na Zemi a tvůj problém bude vyřešen. Ale ne ten náš.“</p>

<p>„Jste démoni, ne? Tak v čem je problém? Když se na to vykašlu, tak mě prostě zničíte.“</p>

<p>„Nezničíme,“ řekl otráveně Dayball a hrál si s koncem tygřího ocasu.</p>

<p>„Když nesplníš úkol, měli bychom tě dostat zpátky sem, nebo zabít. Jenže to my nedokážeme,“ osvětlil problém Aratron.</p>

<p>„Nedokážeme tě sem dostat zpátky, jedině že bys přišel dobrovolně, tedy pokud víš, jak ses sem dostal. A vzhledem k tomu, že jsem pochopil, že se ti tu moc nelíbí, tak asi dobrovolně nepřijdeš.“</p>

<p>„Ani náhodou.“</p>

<p>„Zabít tě taky nedokážeme.“</p>

<p>„Možná kdybyste se hodně snažili… třeba kdyby se vás spojilo víc, nebo…“</p>

<p>„Nedokážeme.“</p>

<p>„Pojistka,“ řekla opět Alfoniel líbezným korálkovým hlasem na sametu.</p>

<p>„Jaká pojistka?“</p>

<p>„Když nesplníš úkol, zabije tě. Místo nás.“</p>

<p>„To jako že budu mít na břiše připevněný granát? To není zrovna démonické řešení.“</p>

<p>„Žádný granát.“</p>

<p>„Takže co?“</p>

<p>„Vyšleme tam ještě někoho.“</p>

<p>„Vždyť teď jste říkali, že démon mě nedokáže zabít.“</p>

<p>„Ne démona,“ hlesla Alfoniel tiše.</p>

<p>Vypadalo to, že z démonické rady jí to myslí nejvíc.</p>

<p>„Jak někoho?“ zeptal se nechápavě Aratron, kterému to naopak nemyslelo vůbec.</p>

<p>„Vyšleme tam s ním pojistku. Někoho, kdo je schopen ho zabít.“</p>

<p>„Jenom člověk je schopen ho zabít,“ řekl Dayball.</p>

<p>„Člověka,“ odvětila Alfoniel lakonicky.</p>

<p>„Druhého člověka?“ zůstal na ni zírat Jazariel.</p>

<p>„Jo… druhého člověka. Člověka, který bude schopen ho zabít.“</p>

<p>„Nevím, jakou představu máte o lidech,“ řekl jsem, „ale vy myslíte, že člověk je jen tak schopen zabít druhého člověka?“</p>

<p>„Jen tak ne, a taky ne každý. Tento ano.“</p>

<p>„Určitě?“</p>

<p>„Je to čtyřnásobný vrah a myslím, že s tím nebude mít problém.“</p>

<p>„Ty myslíš…“</p>

<p>„Mlč!“ zarazila Jazariela Alfoniel.</p>

<p>Zíral jsem na ně.</p>

<p>„To by šlo, ne?“ řekla a usmála se na mě nádherným úsměvem filmové hvězdy. Byla skutečně k pomilování.</p>

<p>„Když myslíte, že to bude fungovat…“ řekl jsem pochybovačně.</p>

<p>„Samozřejmě že to bude fungovat. Ty o něm nebudeš vědět. Nebudeš znát jeho jméno ani podobu, abys ho nemohl zabít jako první. Ale bude tam s tebou. Bude vědět o každém tvém kroku, bude tě sledovat. A jestli nesplníš úkol, tak tě prostě zabije. To bude naše pojistka.“</p>

<p>Zamyslel jsem se. No dobrá. To by mi koneckonců mohlo být jedno. Protože já opravdu chtěl zničit AMRUBBISH. Ale kde mají záruku, že pokud se mi to nepodaří a jejich pojistka se mě pak pokusí zabít, že se s ní při tom rozumně nedomluvím? Vždyť jestli je to někdo odsud, tak přece taky bude mít zájem zůstat na Zemi. A proč by mě zabíjel? Dostane se odsud stejně jako já a pak už mu můžou být nějací naivní démoni ukradení…</p>

<p>Alfoniel jako by mi četla myšlenky:</p>

<p>„Ta pojistka bude taky pojištěná,“ řekla s ledovým klidem medovým hlasem a opět se usmála.</p>

<p>„Vy si pojistíte pojistku?“</p>

<p>„Samozřejmě.“</p>

<p>„Takže tam vyšlete třeba dvě stě lidí? A ti se budou navzájem jistit?“</p>

<p>„Ne… bude tam pouze ten jeden… Má totiž leukémii. Nevyléčitelnou leukémii. Tady je to zastavené. Nic nehrozí. Nic tu nepokračuje. Jakmile se dostane na Zemi, nemoc se opět rozběhne a bude pokračovat tam, kde skončila. Na Zemi tomu člověku zbývá čtyřicet dní života. Když nesplníš úkol a pojistka tě nezabije, zemře.“</p>

<p>„To ale zemře, i když úkol splní. Vždyť jsi říkala, že je to nevyléčitelné.“</p>

<p>„Lidská věda zatím lék nezná. Ovšem my démoni máme zase své možnosti. Nedokážeme zabít člověka, ale umíme nemoc zastavit a úplně eliminovat. Když dotyčný splní úkol, my eliminujeme jeho smrtelnou nemoc a on může zůstat na Zemi.“</p>

<p>Myslelo jí to. Fakt jí to myslelo. Nenašel jsem v tom chybu. Přesto tu jejich pojistku určitě budu hledat, protože zatím mě nenapadalo, jak bych mohl zničit AMRUBBISH, nebo spíše zavalit díru, kterou sem valí tuny odpadků.</p>

<p>„To by šlo,“ řekl jsem.</p>

<p>Byl jsem rozhodnutý udělat pro zničení AMRUBBISH všechno.</p>

<p>„Zničím je a s nimi i celou jejich podělanou skládku. Zastřelili mě, nebo vlastně postřelili,“ řekl jsem a vyhrnul si košili, aby se všichni mohli podívat na moji díru v břiše. Nikdo to nekomentoval. Takových věcí už asi viděli víc než dost.</p>

<p>„Akorát doufám, že vaší pojistce nerupnou nervy a neodstřelí mě dřív. Říkáš čtyřnásobný vrah?“</p>

<p>„Přesně tak.“</p>

<p>„Američan?“</p>

<p>„Bez komentáře. Utekl při převozu z jedné věznice do druhé.“</p>

<p>„Pravděpodobně do cely smrti,“ doplnil jsem.</p>

<p>„Čtrnáct dní se skrýval a procházel hustými lesy, než se zřítil sem. Skutečně s tím nebude mít problém.“</p>

<p>„Ale bude opravdu čekat čtyřicet dní?“ chtěl jsem se ujistit.</p>

<p>„Tak bude znít dohoda.“</p>

<p>„Co když se mi to nepovede a vrátím se sem třicátý devátý den?“</p>

<p>„Nevrátíš. Neznáš bezpečnou cestu.“</p>

<p>„Přes skládku.“</p>

<p>„Můžeš to zkusit. Udusíš se odpadky. Byla velká náhoda, že jsi to přežil. Musel jsi být někde nahoře. Mohl jsi taky skončit mezi dvěma slisovanými vraky aut. Musel jsi projít ve chvíli, kdy zrovna nehrnuli odpadky.“</p>

<p>Bylo mi jasné, že na dokonale střeženou skládku se nedostanu, takže cesta zpátky z mého vlastního rozhodnutí skutečně neexistuje. Ovšem jestli jejich pojistka bude zvrácený psychopat, který neudrží nervy na uzdě…</p>

<p>„Beru,“ řekl jsem a podíval se na princeznu, protože mi bylo jasné, že v tomto případě bude rozhodovat ona. Neřekla nic.</p>

<p>„Takže přece jenom existuje možnost, jak se odsud dostat zpátky na Zemi.“</p>

<p>Nikdo nic neříkal.</p>

<p>„Co technická stránka věci?“ zeptal jsem se, protože už jsem se viděl na Zemi.</p>

<p>„Jaká technická stránka?“</p>

<p>„No představte si tu situaci… Já jsem oficiálně mrtvý, tedy mé tělo nenašli, ale jsem aspoň pohřešovaný. Takže myslíte, že se tam jen tak najednou zjevím, řeknu, že jsem se ztratil a že jsem částečně ztratil paměť a aby mi vystavili nové papíry, protože ty staré mi sebrali vrahové z AMRUBBISH?“</p>

<p>„V administrativní stránce věci se moc nevyznáme,“ přiznala Alfoniel.</p>

<p>„Dejme tomu, že to udělám, přihlásím se a skutečně mi znovu vystaví doklady. Tím pádem to první, co udělají v AMRUBBISH, bude, že pošlou dalšího vraha. Nezapomeňte, že to byli oni, kdo mě sem poslal. I když nevědomky. A tentokrát mě možná odkráglují nadobro. A určitě se nějak pojistí. Možná mě rozpustí v kyselině a teprve potom mě sem nalijou.“</p>

<p>„No… to je asi pravděpodobné.“</p>

<p>„Takže budu potřebovat novou identitu, nové papíry. Vlastně tam spadnu z nebe. Úplně bez peněz. Nebudu moci použít staré účty. Možná už budou dávno zrušené.“</p>

<p>„To je ale tvůj problém ne?“ řekl Dayball.</p>

<p>„Ty ses kasal, že zrušíš skládku,“ přidal se Jazariel.</p>

<p>„Takže vy mě tam jenom hodíte zpátky a pak budete čekat čtyřicet dní. Buď se mi to povede, nebo nepovede. Když se mi to nepovede, vaše pojistka mě odstřelí.“</p>

<p>„Nějakou menší technickou podporu bychom ti poskytnout mohli.“</p>

<p>„V jakém smyslu?“</p>

<p>„Řeknu Minosonovi. Spojí se s tebou. A vysvětlí ti detaily. Myslím, že v tom nebude problém. Minoson je dobrý. Zvládne to.“</p>

<p>„Kdy mě tam dostanete?“</p>

<p>„Nebuď netrpělivý. Ještě to musíme všechno znovu promyslet. A taky musíme kontaktovat pojistku.“</p>

<p>„Toho vrahouna?“</p>

<p>„Správně.“</p>

<p>„Myslíte, že bude souhlasit?“</p>

<p>„Nepochybuji o tom. Taky už se tady docela nudí.“</p>

<p>„Ani se nedivím.“</p>

<p>„A zvláště když ty pro něj v soutěži budeš první cenou. Takovým křišťálovým pohárem.“</p>

<p>„Doufám, že si to užije.“</p><empty-line /><p><strong>30.</strong></p>

<p>Minoson se se mnou spojil za tři dny. Tedy poté, co jsem se třikrát vyspal. Byl jsem už nedočkavý a měl jsem strach, že si to nakonec rozmysleli. Ale nechtěl jsem je upomínat, abych nevypadal horlivě. Byl to obchod, a když dá jedna strana najevo, jak moc o něj stojí, může si pak s ním druhá strana dělat, co chce. Možná z toho nebyl odvázaný ani čtyřnásobný vrah. Možná ho museli přemlouvat. A nebo prostě byli jenom pomalejší.</p>

<p>Minoson měl velkou lysou hlavu s kulatýma modrýma očima. Zelené kalhoty se hodily k zelenému příšeří všude kolem. Ptal jsem se na něj Hagit, když jsme jeden večer venčili toho jejího věčně utahaného a líného velblouda. Minoson byl podle ní mistr ve statistice, třídění dat a v počtu pravděpodobností, prospěšný hlavně hráčům. Byl něco jako matematický démon, což jsem slyšel poprvé v životě, že by něco takového existovalo.</p>

<p>Když se konečně objevil, představil se a pak se posadil vedle mě na sedadlo spolujezdce v mém ojetém fordu z dvaadevadesátého roku. Od jeho lysé hlavy se odrážely paprsky všech čtyř zdejších měsíců.</p>

<p>„Fakt si na to troufáš?“ zeptal se mě, když si sklopil sedačku do téměř vodorovné polohy a labužnicky se na ni natáhl.</p>

<p>„Na co? Na transport zpátky na Zemi?“</p>

<p>„Ten by snad ani neměl být nebezpečný.“</p>

<p>„Už jste to někdy dělali?“</p>

<p>„Myslíš dostat tam člověka?“</p>

<p>„Jo… a živého.“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Takže budu skutečně první?“</p>

<p>„Skutečně. Prototyp.“</p>

<p>„To jsi mě docela uklidnil. Něco jako pokusný králík.“</p>

<p>„Tak nějak.“</p>

<p>„Nevím, proč mi to říkáš. Proč jsi mi třeba neřekl, že je to pro vás běžná věc a že tam vracíte lidi zpátky každý druhý den.“</p>

<p>„Byl to tvůj nápad.“</p>

<p>„Neříkej mi, že to po vás ještě nikdo nechtěl.“</p>

<p>„Ale jasně že chtěl. Jenže ty jsi první, který nabízí protihodnotu. Takže u tebe jsme ochotní to zkusit.“</p>

<p>„A když se to nepovede…“</p>

<p>Jenom pokrčil rameny, což mi klidu dvakrát nepřidalo.</p>

<p>„Ale tohle jsem nemyslel. Já myslel, jestli si troufáš na to ucpat díru, co sem ze Země vede.“</p>

<p>„Pokusím se… Nemám to vyzkoušené, stejně jako nemáte vyzkoušený vy můj návrat. Prostě jsme se všichni rozhodli, že to zkusíme, tak to zkusíme. Za to mi to stojí.“</p>

<p>„Za co?“</p>

<p>„Dostat se tady z těch sraček.“</p>

<p>„Tobě se tu nelíbí?“</p>

<p>„Ale jo… Líbí. Ale na Zemi to fakt bylo lepší.“</p>

<p>„Kecáš.“</p>

<p>„Nekecám. A prý jsi mi schopný nějak pomoci. I když nevím, jak to Alfoniel myslela.“</p>

<p>„Jasně že jsem schopný ti pomoci. Jestli už totiž děláme takovou kravinu, že pošleme nějakého člověka zpátky, tak by zase byla úplná blbost, kdybychom cíl jeho mise vůbec nepodpořili. Udělám, co budu moci.“</p>

<p>„A to je co?“</p>

<p>„Prý máš strach, že budeš mít problémy s úřední identitou.“</p>

<p>„To taky. To je ale jenom jedna věc. Ono jich je daleko víc.“</p>

<p>„Chceš nové jméno? Abys byl někdo jiný?“</p>

<p>„Přesně tak.“</p>

<p>„Dřív by to byl skutečně problém. Ještě před dvaceti pozemskými lety by to byla neřešitelná situace a vážně bychom ti nemohli pomoci. Teď je ale situace jiná.“</p>

<p>„Co se změnilo?“</p>

<p>„Počítače.“</p>

<p>„Jak počítače?“</p>

<p>„Celá slavná pozemská civilizace se posrala z počítačů.“</p>

<p>„No a co?“</p>

<p>„No nic. Akorát, že je tím daleko zranitelnější než bez nich.“</p>

<p>„A co vy s tím?“</p>

<p>„Můžeme si s tím dělat, co chceme.“</p>

<p>„Jak to?“</p>

<p>„Digitální svět.“</p>

<p>„Co s ním?“</p>

<p>„Je to svět, který dokážeme ovlivnit. Nedokážu přesunout skálu a nedokážu zabít člověka. Nedokážu ti ukrást v obchoďáku papíry někoho jiného a nedokážu ani ukecat úředníka, aby ti vystavil nové. Ale umím zasáhnout do pozemských digitálních sítí. Takže jsem schopen ti stvořit novou identitu v nich. A jakmile ji vytvořím, je skutečná. Prostě dneska už je pozemský svět tak šílený, že co mají lidi v počítači, to je svaté, a hotovo. Je to úplně převrácené. Pokud jsi v počítačích, a třeba vůbec neexistuješ v reálu, přesto jsi. Můžeš dostávat sociální dávky, můžeš dostávat upomínky za neplacení nájemného a podobně. Přestože ve skutečnosti neexistuješ. Ovšem obráceně, pokud v počítači nejsi, a v reálu ano, tak ti to není nic platné, protože vlastně nejsi. Pro pozemský svět neexistuješ, i kdyby ses rozkrájel. Virtuální realita přebila skutečnou. Jediný svět, který dneska na Zemi platí, je ten v počítačích. Cokoli mimo ně neexistuje. A my jsme v digitálních sítích jako doma.“</p>

<p>„Takže ty mě vpreparuješ do počítače na matrice a já si tam dojdu pro nové papíry, protože staré jsem ztratil.“</p>

<p>„Správně. Přesně tak. A stejně to uděláme s penězi. Jakmile budeš mít identitu, zřídíš si účet. A já ti na něj přes síť pošlu peníze.“</p>

<p>„To vybrakuješ cizí účet?“</p>

<p>„Ne jeden,“ usmál se Minoson, „ale třeba milion. A z každého ti nechám převést třeba jen deset centů nebo dolar. Prostě jim odečtu nenápadný, jakoby bankovní poplatek a přepošlu ho na tvůj nový účet.“</p>

<p>„To bude docela nápadné, když se na mém účtu začnou hromadit desetitisíce deseticentů.“</p>

<p>„Nebudou se hromadit na tvém účtu, ale úplně na jiném, ze kterého se to přepošle, a ten kumulační se okamžitě zruší.“</p>

<p>„Co když na to přijdou a zabásnou mě?“</p>

<p>„Nepřijdou. To je můj problém, to neřeš.“</p>

<p>„Jak ti nadiktuju číslo účtu? Nebo projdeš celou síť a zjistíš to podle mého nového jména?“</p>

<p>„Jo… tak by to taky šlo. Ale rychlejší bude, když mi zavoláš.“</p>

<p>„Jak zavolám?“</p>

<p>„To ti Alfoniel neříkala?“ podíval se na mě udiveně.</p>

<p>„Co mi měla říct?“</p>

<p>„Dostaneš telefon. Pro okamžité spojení s námi.“</p>

<p>„Vždyť tady mobily nefungují.“</p>

<p>„Tady ne. Ale na Zemi ano. Jeden z nás, nebo spíše několik, bude na Zemi. Vždycky tam někdo je. Takže přes něj. A my mezi sebou můžeme komunikovat odsud tam bez problémů.“</p>

<p>To vypadalo nadějně. Vypadalo to nadějněji, než jsem původně tušil.</p>

<p>„V čem všem jsi mi ještě schopen pomoci?“</p>

<p>„Tohle ti nestačí?“</p>

<p>„No já nevím. Nevím, jaké se vyskytnou situace.“</p>

<p>„To neví nikdo. Takže až se vyskytnou, zavoláš a my ti řekneme, jestli ti můžeme pomoci, nebo ne.“</p>

<p>„Jste lepší, než jsem si myslel.“</p>

<p>„To je jasný… nejsme žádní šmudlalové.“</p><empty-line /><p><strong>31.</strong></p>

<p>Večer (svůj večer) jsem to musel jít zapít k Ezalyehovi. Otevřel láhev šampaňského z roku 1975, když jsem mu řekl, co mám před sebou. Poradil mi, ať si rozhodně zajdu za Taliahad pro talismany, protože je určitě budu potřebovat. A taky ať zajdu za Alicí Brookovou. Ta má u devadesát trojky módní salón. Vybírá z hromad odpadků hadry, dává je do pořádku a vystavuje je v malé oděvní galerii. Prý pro mě určitě něco najde. V zakrvácené košili bych mohl fakt na Zemi budit pohoršení. Což byla pravda a já se jenom divil, že mě to nenapadlo dřív. Udělali jsme ještě jednu flašku (tentokrát rulandské modré z Francie) a já se pak přímo od něj vypravil na devadesát trojku do zdejšího módního salonu.</p>

<p>Alice Brooková se ovšem netrefila do mého dne (nebo spíše já do jejího) a měla noc, takže jsem si mezitím zašel k Robinovi podívat se na nějaká DVD. Pustili jsme si Beana a oba se při tom váleli smíchy na proleženém gauči. Pak mě ještě přemlouval, ať se s ním mrknu na Vetřelce dvojku, kterého zbožňoval, jenomže toho já už viděl nejmíň čtyřikrát. Navíc jsem byl děsně netrpělivý, a tak jsem se rozloučil a opět se vrátil k devadesát trojce, jestli už náhodou Brooková nemá ráno. Měla. Skvělé.</p>

<p>Byla to docela pohledná padesátnice, která si vzpomínala na rok 1758. Tedy asi. Pochytil jsem totiž jenom tu číslovku. Mluvila německy a já jí nerozuměl ani slovo, ale byla nadšená, když pochopila, že potřebuju nějaké hadry na sebe. Její salón připomínal skutečně obrovský second hand s průřezem americké módy za posledních patnáct let. Vybral jsem si hnědé manšestrové kalhoty, k tomu modrou košili a pro jistotu i vázanku v pískové barvě. Pak jsem si vzal ještě šedivě neutrální sako. Uvažoval jsem také o tom, že si tady v démonickém světě seženu i pistoli, ale pak jsem to zavrhl, protože bude chvilku trvat, než se na Zemi zase rozkoukám, a bylo by blbé, kdyby mě zabásli hned na začátku za nezákonné držení zbraně.</p>

<p>No vida. To byla úplně nová myšlenka. Co když mě tam zabásnou a pojistka mě tím pádem nebude moci zastřelit? Do vězení se nedostane a po čtyřiceti dnech ji zabije leukémie. A mě pak propustí a všechno bude OK. Na to princezna Alfoniel nepomyslela. Nemělo cenu ji ale podceňovat. Mohli by vraha držet díky démonickým schopnostem při životě do doby, než mě propustí. Beulus by určitě vymyslel bylinný extrakt nebo něco podobného. A nebo by vyslali někoho dalšího. Ovšem kolik tady může být vrahů? Tipl bych si, že tohle je jediný. Ale jak to, že jsem na něj ještě nenarazil? A co když narazil?</p>

<p>Od Alice Brookové jsem vyšel skoro jako nový člověk. Kalhoty mi fakt padly a mohl jsem se jít fotit na první stránky magazínu pro ženy. A už jsem slyšel Bennyho, jak by řekl: <emphasis>Možná jo, ale pro ty lesbické… </emphasis>Bennyho byla fakt škoda a byl jsem rozhodnutý, že to všem, kdo v tom měli prsty, dám pořádně sežrat.</p>

<p>Trvalo další čtyři dny, než se vládní démonická skupina pod vedením princezny Alfoniel konečně rozhoupala. Byl jsem jako na trní a skoro nespal. Nemohl jsem se dočkat, až se znovu objevím na Zemi. Zatím jsem si to sice nedovedl představit, a v jednu chvíli jsem dokonce pocítil smutek. Jako že se mi po některých figurkách toho nazelenalého světa bude stýskat. Což mě docela rozhodilo. Ovšem představa, že tu nebudu hnít (vlastně nehnít, tady nic nehnije, takže přežívat) až do konce světa, to přebila.</p>

<p>Čtvrtého dne od naší schůzky, večer (který tady trval už víc než měsíc, ale pro mě toho dne byl prostě večer), se u mé fordky objevil Indonel. Že to bude jeden z dalších démonů, jsem poznal hned. Měl hustou šedivou vlčí srst, šest nohou, jejichž ovládání a synchronizace byla tak složitá, že se mu pořád pletly, a šelmí čenich mezi obrovskýma očima. Sdělil mi, že jeho kolegové mě očekávají u dvěstědvanáctky a že ho mám následovat. No konečně. To to trvalo.</p>

<p>Po cestě mi sdělil, že jeho démonické schopnosti souvisejí s regulací, přenosem, transformací, jasností a kvalitou myšlenky. Částečně byl schopen ovládat na biologické úrovni nervovou soustavu. Jeho barvami byla bílá, šedá až růžová a jako pozemský evokační rituál byl doporučen koncentrovaný proud vodní energie. Jeho největší nevýhodou bylo, že se nedokázal ukázat v lidské podobě. A to ani na opakovaný příkaz. Ale nijak zvlášť ho to netrápilo a neměl z toho mindráky.</p><empty-line /><p><strong>32.</strong></p>

<p>Dvěstědvanáctka bylo malé náměstíčko lemované do výšky čtyřpatrového baráku autovraky. Jako nějaká rokle, kotel vytvořený ve vrakovišti. Či bizarní umělecké dílo surrealistického maniaka. Jako nějaký rituální oltář zvrácených bohů. Bylo jich tam víc než ti čtyři, se kterými jsem mluvil posledně. Byl jsem pravděpodobně první člověk, který mohl spatřit najednou tolik démonů na jednom místě. V tu chvíli jsem se rozhodl, že jestli se jim skutečně podaří vrátit mě zpátky na Zemi a mně se podaří splnit šílený úkol, který jsem si sám vymyslel, budu přednášet démonologii na některé z univerzit. Určitě se o mě poperou.</p>

<p>„Máš čtyřicet dní,“ řekla mi bez dlouhých úvodních řečí a obřadních rituálů Alfoniel a podala mi mobilní telefon. Placatá Motorola SLVR. Znal jsem ho. Byl to dobrý mobil. Byl vyrobený speciálně pro americké farmáře, odolný proti vodě, prachu a nárazům. Ale provedení, které mi podávala Alfoniel, jsem ještě neviděl. Byl celý zelený. Kovově zelený.</p>

<p>„To má být asi vtip, co?“ řekl jsem, když jsem ho vzal do ruky.</p>

<p>„Jak to myslíš?“</p>

<p>„No ta zelená. Asi už i vy jste z ní hotoví.“</p>

<p>„To jen abychom ti připomněli, odkud jsi přišel, z jaké vůle jsi přišel a pro koho děláš.“</p>

<p>„Připomenutí tohoto světa.“</p>

<p>„Správně.“</p>

<p>„Můžu v průběhu své pozemské mise vyjednávat?“</p>

<p>„O čem?“</p>

<p>„No kdyby se mi to během čtyřiceti dnů nepovedlo, ale už by to bylo rozdělaný tak, že bych třeba věděl, že se to povede čtyřicátý pátý nebo padesátý den.“</p>

<p>„Nemůžeš vyjednávat. Naše pojistka nemá padesát dní. Ani čtyřicet pět, ba ani jedenačtyřicet. Má k dispozici přesně čtyřicet dní a bez ní tě tam rozhodně nenecháme.“</p>

<p>„Nevěříte mi.“</p>

<p>„A divíš se? Jsi tu nový. Na Zemi se s tebou nikdo z nás nikdy nesetkal. Neznáme tě.“</p>

<p>„To je možný, žádných čarodějných rituálů jsem se nikdy neúčastnil.“</p>

<p>„No vidíš.“</p>

<p>„Ale stejně… to mi chceš říct, že vaše pojistka má leukémii, nebo co, a že čtyřicátý den prostě zničehonic zhebne?“</p>

<p>„Nezhebne. Ale zhroutí se a bude pravděpodobně převezena do nemocnice. Možná bude žít ještě čtyři dny, nebo i týden, možná měsíc. Ale v tu chvíli je pro nás nepoužitelná. V nemocnici je nám na nic, jak jistě chápeš.“</p>

<p>„Jo takhle.“</p>

<p>„Jestli nechceš hrát čistou hru, tak to raději řekni rovnou.“</p>

<p>„Ale samozřejmě že chci hrát čistou hru. Všechno, co jsme si řekli, platí. Jen zkoumám další možnosti a potenciální alternativy.“</p>

<p>„Žádné další možnosti nejsou.“</p>

<p>Rozhodl jsem se to moc neokecávat, protože by si to ještě mohli na poslední chvíli rozmyslet a byl bych v hajzlu. Nemělo cenu blbnout.</p>

<p>„Dobře. Takže tohle jsme si ujasnili. Jste si jistí, že mi mobil k něčemu bude?“</p>

<p>„Vždycky tam od nás někdo je. Spolehni se. Ale zapomeň na to, že budeme řešit pitomosti. Od toho ho nemáš. Je to nouzový mobil. Je vyloženě pro krizové situace.“</p>

<p>„Takže se vidíme naposledy?“</p>

<p>„Dost možná.“</p>

<p>„Vy nevěříte, že to dokážu, co?“</p>

<p>„Není to otázka víry. Je to otázka možností. Tvých možností.“</p>

<p>„Moc šancí mi nedáváte.“</p>

<p>„Jedna ku deseti,“ řekla Alfoniel s ledovým klidem.</p>

<p>„Vy tu máte i sázkovou kancelář?“</p>

<p>„Belongo něco takového provozuje,“ řekla k mému údivu.</p>

<p>„Ty sis vsadila?“</p>

<p>„O tom nepochybuj. Všichni jsme si vsadili.“</p>

<p>„A kdo přišel na kurz jedna ku deseti?“</p>

<p>„Minoson.“</p>

<p>„Aha… Ten se moc nemýlí, co?“</p>

<p>„Skoro nikdy.“</p>

<p>„Tady máš talisman. Nestavil ses.“</p>

<p>Byla to Taliahad. Ta z kádě s vaječnými bílky. Zase vypadala skvěle. Podávala mi šňůrku, na jejímž konci byl malý placatý provrtaný kamínek. Nazelenalá barva.</p>

<p>„Ty sis asi vsadila na mě, co?“</p>

<p>„Jasně že jo, Lenny.“</p>

<p>Dokonce si pamatovala moje jméno, což mě potěšilo.</p>

<p>„Doufám, že ne moc.“</p>

<p>Usmála se a byla fakt k sežrání.</p>

<p>„Tak to nebudeme prodlužovat, ne?“ řekla Alfoniel upjatě. Ta si vsadila určitě proti mně.</p>

<p>„Kudy?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Pojď za mnou.“</p><empty-line /><empty-line /><p>III.</p>

<p>Démoni a lidé</p><empty-line /><p><strong>33.</strong></p>

<p>Samotný přesun na Zemi, myslím teď transport vesmírem nebo čím to vlastně, se jim povedl skvěle. Ale to bylo to jediné, co se povedlo. Jinak to dokonale zmršili. Nesouhlasilo totiž ani místo, ani čas. Během první půlhodiny opětovného pobytu na nejhezčí planetě Sluneční soustavy jsem totiž stačil zjistit, že nejsem v Baltimore, nýbrž na úplně jiném kontinentu, v nějaké prdeli s názvem České Budějovice, která se nachází v Evropské unii. Navíc od mého posledního pobytu na zemském povrchu neuplynul měsíc, jak jsem si bláhově myslel, ale celých osmatřicet.</p>

<p>Seděl jsem na lavičce v parku a zacláněl si oči, protože světlo bylo šílené. Viděl jsem zase všechny barvy, které ovšem byly tak ostré, že mi skoro propalovaly mozek. Zanítily se mi z toho sítnice. Mezi prsty jsem civěl na řeku, lidem kolem sebe nerozuměl ani slovo, jelikož mluvili něčím mezi španělštinou a čínštinou, a vůbec jsem nevěděl, co dělat. Stařík, který uměl aspoň trochu anglicky a který mě seznámil s mou šílenou a neuvěřitelnou situaci, si musel myslet, že jsem právě utekl z psychiatrické kliniky, k čemuž jsem skutečně neměl daleko.</p>

<p>Panebože, to jsou ale debilové.</p>

<p>Navíc mě začala šíleně bolet rána v břiše, která o sobě doteď vůbec nedala vědět a na kterou já už úplně zapomněl. Teď se znova probrala k životu (nebo spíše ke smrti), a navíc začala krvácet. Ježišmarjá.</p>

<p>Co jsem mohl dělat jiného než vyndat z kapsy jejich pitomý zelený mobil a zavolat. Udělal jsem to neprodleně, protože to vážně vypadalo, že můj organismus tady nepřežije.</p>

<p>Vyzvánělo to asi dvě minuty, než to konečně někdo zvedl.</p>

<p>„Tak to je pěkně v prdeli…“ zahlásil jsem do mobilu bez jakéhokoli dalšího úvodu.</p>

<p>„Kdo volá?“ ozval se hluboký otrávený hlas.</p>

<p>„Lenny Grimwood.“</p>

<p>„Neznám.“</p>

<p>Jako bych dostal ránu palicí.</p>

<p>„Volám správně?“</p>

<p>„Co já vím?“</p>

<p>„Je to k démonům?“</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>„Tak já jsem ten blbec, který se od vás nechal poslat zpátky na Zemi a vy jste ho prostě poslali do prdele.“</p>

<p>„Jo ty jsi ten spasitel?“</p>

<p>„Žádný spasitel, kurva… Na tomhle místě a v tomhle čase jsem naprostý hovno. A ty seš kdo?“</p>

<p>„Faleg ze sféry Merkur.“</p>

<p>„Tebe neznám.“</p>

<p>„Mám dneska službu u telefonu.“</p>

<p>„Aha. Tak hleď okamžitě něco udělat, nebo se tady z toho zblázním. Co zblázním… poseru.“</p>

<p>„Jen klid… Klid. Nerozčiluj se. Jestli voláš, tak všechno proběhlo v pohodě. Povedlo se to.“</p>

<p>„Hovno se povedlo. Je tu o tři roky víc, než mělo být.“</p>

<p>„Jak to víš?“</p>

<p>„Asi jsem se zeptal, ty vole.“</p>

<p>„Ale jak víš, že to tak nemá být?“</p>

<p>„A jak by asi kurva mohlo? Nebyl jsem u vás dýl než měsíc.“</p>

<p>„Nevíš nic. Nelze určit, jak jsi byl u nás dlouho.“</p>

<p>„Hovno…“ (Žádný jiný argument mě nenapadl.)</p>

<p>„Tady nejde měřit čas. Jestli seš ale na Zemi, tak je všechno v pořádku.“</p>

<p>„Hovno v pořádku. Jsem v Evropské unii. Navíc v její nějaké posrané ruské části, kde nerozumím ani slovo a nikdo nerozumí mně.“</p>

<p>„To bude v pohodě. Jen klid.“</p>

<p>„Dostaňte mě odsud – co nejrychleji.“</p>

<p>„To bude problém.“</p>

<p>„Jaký problém?“ zeptal jsem se a po zádech mi přeběhl mráz.</p>

<p>„Nejdřív musíme dostat do Baltimore tvého vraha.“</p>

<p>„Jakého vraha, kurva?“</p>

<p>„Naši pojistku.“</p>

<p>„Toho jste poslali taky někam do prdele?“</p>

<p>„Poslali jsme ho na Zemi jako tebe.“</p>

<p>„A ten je kde?“</p>

<p>„V Pákistánu… V Karáčí.“</p>

<p>„V tom případě nevím, jestli si mám blahopřát, nebo ne.“</p>

<p>„Jak to myslíš?“</p>

<p>„No kdo z nás dvou dopadl hůř.“</p>

<p>„Říkal jsi Evropská unie?“</p>

<p>„Jo, kurva. Prý Česká republika.“</p>

<p>„Tak to jste na tom asi stejně.“</p>

<p>„To mě těší. Takže vy mě tu teď necháte jen tak napospas a budete pomáhat s přesunem do Baltimore mému vrahovi.“</p>

<p>„Pokusíme se to udělat co nejrychleji.“</p>

<p>„Co to je co nejrychleji?“</p>

<p>„Prostě jak to půjde. Dělá se na tom. To víš, na Zemi je kolem toho spousta papírování. A pákistánská administrativa taky není z nejrychlejších.“</p>

<p>„Ježišmarjá… a to nedokážete nějak jinak?“</p>

<p>„Nedokážeme. Nemůžeme ovlivnit, kterým výstupem se na Zemi dostanete, a pokud tam už jste, tak musí jít všechno podle pozemských pravidel. Jinak to prostě neumíme. Můžeme pravidlům sice trochu pomoct, ale ne zase tak moc.“</p>

<p>„A to si říkáte démoni, kurva?“</p>

<p>„Tak to prostě je.“</p>

<p>„Panebože. Navíc krvácím z břicha a mám dojem, že každou chvíli omdlím.“</p>

<p>„Slyšel jsem, že máš zranění. Doporučuji co nejdříve, vlastně okamžitě, navštívit nemocnici.“</p>

<p>„Cože? Jen tak bez papírů mám jít do nemocnice? Funguje tady vůbec nějaké zdravotní pojištění? Vždyť jsem bez peněz a bez dokladů.“</p>

<p>„To nevím. Zkusíme se podívat do atlasu.“</p>

<p>„Panebože, já se z vás poseru. Tak vy mě pošlete někam, kde o ničem nemáte páru, a teď si budete zjišťovat, kam jste mě vlastně poslali?“</p>

<p>„Poslali jsme tě na Zemi, a to se povedlo. To je skvělý výsledek.“</p>

<p>„Já to vidím jinak. Myslím, že každou chvíli chcípnu.“</p>

<p>Břicho mě skutečně začalo ostře bolet a pořád krvácelo.</p>

<p>„Teď nic neřeš a dostaň se do nemocnice.“</p>

<p>„A jak asi, ty vole?“</p>

<p>Ukončil hovor. Ten pitomý vylízaný démon to prostě utnul.</p>

<p>Panebože. Rozhlédl jsem se kolem sebe. Někteří lidé se zastavovali a zírali na mě, jako bych přilétl z cizí planety, což se skutečně stalo. Zírali na mou zakrvácenou košili a krev kapající na zem do písku. Cítil jsem, že na mě jdou mdloby. Nějaká ženská někam volala. Viděl jsem stromy nad sebou, ptáky a modré nebe. Šíleně modré.</p><empty-line /><p><strong>34.</strong></p>

<p>Když jsem otevřel oči, nebe nade mnou už nebylo modré, ale čistě bílé. Navíc na něm byly přimontované zářivky. Rozhlédl jsem se. Ležel jsem na kovové posteli a z pravé ruky mi vedly dvě hadičky napojené na sklenice nad mou hlavou. Nemocnice. Někdo mě odvezl do nemocnice. Nebo jsem skutečně omdlel a zavolali záchranku. Rána v břiše pořád řezavě bolela, ale už to nebylo tak hrozné. Takže konečně jedna dobrá zpráva. Nechcípnu na lavičce v parku v nějakých pitomých Českých Budějovicích. A když budu mít hodně velké štěstí, nechcípnu možná ani v nemocnici v Českých Budějovicích.</p>

<p>Na pokoji jsme byli dva. U okna ležel další nešťastník se stejnými hadičkami vedoucími z jeho organismu do kapaček nad postelí. Pytlíky s roztokem na konstrukci nade mnou ve mně nebudily důvěru. Byly sice popsány latinkou, což bylo lepší, než kdyby tam byly čínské znaky, nicméně nad některými písmeny se skvěly ještě nějaké divné háčky, či co.</p>

<p>Po hodině pozorování stropu se zářivkou přišla sestra. Pěkná holka s hezkými zrzavými vlasy a hezkými ňadry pod sesterskou blůzou, jejíž horní dva knoflíčky neměla zapnuté. Když viděla, že mám otevřené oči, spustila na mě něco španělštinou mixovanou s čínštinou a já jí odpověděl velmi spisovnou angličtinou, ať se jde bodnout. Že je to angličtina, asi pochopila, protože mi pak řekla <emphasis>Háááj djúúú júúú dúúúú, </emphasis>pochyceným asi odněkud z anglického filmu, a usmála se na mě nádherným širokým úsměvem. Měla hezké zuby, možná trochu větší, než bývá obvyklé. Pak už z angličtiny pochytila pouze slovíčko <emphasis>sorry</emphasis>, takže jakákoli komunikace s ní byla bezpředmětná.</p>

<p>Pokoušel jsem se jí aspoň naznačit, že bych rád dostal zpátky zelený mobil, protože si nutně potřebuji zavolat. Ale asi si myslela, že jí vyprávím, jak to tu mají hezké a jak jsem tady spokojený a jak ona je ta nejkrásnější sestřička, jakou jsem kdy viděl. Což možná byla pravda, nicméně mou situaci to nijak neřešilo. Po deseti minutách vzájemných úsměvů a ujišťování, že si dobře rozumíme, odešla.</p>

<p>Po půlhodině konečně přišel doktor. Alespoň jsem si odvodil, že je to doktor, podle stetoskopu ledabyle pověšeného na prsou. Měl asi padesát a vypadal skutečně důležitě. Možná to byl sám primář nebo ředitel nemocnice, který se přišel podívat, jaký mimozemšťan jim přibyl na lůžkovou část.</p>

<p>Ten anglicky uměl. Ovšem pouze slovíčka jako nosohltan, ledviny, pravá srdeční komora, plicní embolie, krční obratel a podobně. Z hovorové angličtiny nerozuměl skoro ničemu a vysvětlovat mu, že potřebuji mobil pomocí aorty, mozkomíšního moku a fraktur bylo skutečně nad mé síly.</p>

<p>Ale mobil jsem nutně potřeboval, protože doktor po mně chtěl jméno, což jsem mu samozřejmě nemohl říct, protože jsem netušil, na jaké jméno mi Minoson vyřídí papíry. A bylo by blbé, kdybych si nějaké vymyslel a za týden ho změnil. Tak jsem se musel tvářit, že mu nerozumím, a trochu blouznit, takže nakonec mě po deseti minutách také opustil a já jenom doufal, že pochopil, že nutně potřebuji svůj nádherně zelený mobil.</p>

<p>Teprve za další tři hodiny přišla konečně ženská, která uměla anglicky. Doktorka Veverková byla příjemná čtyřicátnice s nakrátko ostříhanými blonďatými vlasy. Samozřejmě že jako první se mě zeptala na jméno, které jsem jí neřekl. Sdělil jsem jí, že potřebuji mobil. Informovala mě univerzitní angličtinou z Encyklopedie Britannica, že můj mobil má se všemi dalšími osobními věcmi (doklady se u mě nenašly) policie, protože jsem se pravděpodobně stal obětí trestného činu. Byl jsem postřelen. Alespoň to jsem odsouhlasil. Těžko bych mohl zapírat, s tou dírou v břiše.</p>

<p>Zeptal jsem se jí, kdy bych se tak mohl dostat ke svému mobilu, načež mi odvětila, že zavolá na policii, jakmile budu schopen výslechu. Na to jsem zareagoval, že jsem schopen okamžitě, protože si fakt potřebuju zavolat. Nabídla mi svoji nokii ve tvaru velkého mýdla, ale tu jsem odmítl s tím, že neznám číslo, protože ho mám právě v tom mobilu (což byla svatá pravda). Ptala se mě, jestli aspoň vím, odkud jsem. To jsem jí říct mohl. Dokonce věděla, že Baltimore je na východním pobřeží Spojených států. Byla fakt chytrá a vzdělaná. Sdělila mi ovšem, že rozhodně nesouhlasí s tím, abych vypovídal před policií ještě dnes a že ji pozve na zítřejší ráno. Co jsem mohl dělat?</p><empty-line /><p><strong>35.</strong></p>

<p>K výslechu druhý den dopoledne přijeli poručík Karlík a kapitán Machovec. Tak se mi představili. Docela velké šarže. To už s sebou rovnou mohli vzít armádního generála. Byli docela sympatičtí a vzhledem k tomu, že ani jeden neuměl slovo anglicky (poručík Karlík znal některé anglické názvy rockových skupin jako Linkin Park, Rolling Stones a Green Day, jak se mi pochlubil), měli s sebou tlumočníka, praporčici Šimáškovou. Měla kolem třicítky a velké (což je slabé slovo) poprsí. Takže horní díl její uniformy byl pro policejního krejčího určitě speciální atypickou zakázkou (nejspíš by se do žádné neprůstřelné vesty nedostala, takže možná proto skončila jako tlumočnice).</p>

<p>Všichni tři si postavili židličky kolem mé postele a kapitán Machovec vytáhl z kožené brašny přes rameno poměrně velký kazetový magnetofon s mikrofonem na šňůře. Řekl něco španělsko-čínsky a ta nádherně prsatá Šimášková mi to přeložila, jakože si to budou nahrávat. Řekl jsem jí proč ne, ovšem že si nejdřív musím zavolat ze svého zeleného mobilu a že bych ho potřeboval vrátit. Přeložila to Machovcovi, i když nevím co, protože její překlad byl asi pětkrát delší než moje věta. On jenom zavrtěl hlavou a zase něco zadrmolil, což mi přeložila, jako že telefon pochopitelně dostanu zpět, ale až po výslechu. Řekl jsem jí, ať jdou teda do prdele, a sledoval, jak to panu kapitánovi přeloží. Myslel jsem si, že se zasekne, možná zrudne a bude chvíli přemýšlet, ale vyhrkla to ze sebe okamžitě a bez jakýchkoliv problémů, jako by si to naopak vychutnávala.</p>

<p>Machovec jenom otráveně zavrtěl hlavou a kývl na Karlíka, který mi položil na pelest igelitovou tašku obchodního domu MAKRO, v níž byly jenom hodinky, talisman od Thaliadad a zelený mobil. No sláva. Vypadalo to, že se nakonec domluvíme. Naštěstí už jsem byl odpojený od všech pitomých hadiček, takže jsem vstal z postele, omluvně se na všechny tři usmál a vyšel ven na chodbu. Zírali na mě, jako bych se zbláznil, ale to mě nevzrušovalo. Na chodbě byl docela šrumec, ale nepředpokládal jsem, že by některý ze zdejších pacientů uměl anglicky, takže jsem okamžitě vytočil číslo milovaných démonů, kteří to tak posrali.</p>

<p>„Agowu,“ ozvalo se na druhém konci zvířecím hlasem.</p>

<p>„Lenny… víš o koho jde?“</p>

<p>„Jsi v Pákistánu, nebo v Evropě?“</p>

<p>„Jsem v Českých Budějovicích.“</p>

<p>„Takže kde, kurva?“</p>

<p>„V Evropě, do prdele.“</p>

<p>Asi sedmnáctiletý kluk sedící u stěny na dřevěné, bíle natřené lavici ke mně zvedl překvapené oči. Pravděpodobně student jazykového gymnázia.</p>

<p>„Tak už vím, o koho jde.“</p>

<p>„Výborně. Potřebuju okamžitě jméno, pod kterým mi zařídíte nové papíry. Vyslýchají mě policajti a potřebuji jim říct jméno. A to jméno pak ale musí pochopitelně souhlasit s tím, na které mi vystaví papíry zdejší velvyslanectví, na čemž se už, jak doufám, usilovně pracuje.“</p>

<p>„Nevím, na čem všem se pracuje… ale co teda potřebuješ?“</p>

<p>Znovu jsem začal propadat beznaději. Už teď bylo jasné, že spolupráce s démony bude daleko složitější, než jsem si dovedl představit.</p>

<p>„Kurva, potřebuju, abychom se dohodli, jak se budu jmenovat. Budu mít prostě novou identitu, kterou mi musíte zařídit. Alespoň tak to bylo dohodnuto s Minosonem. A teď zrovna musím místní polici nahlásit nějaké jméno. Teď, okamžitě.“</p>

<p>Chlápek s bílým plnovousem a o berlích, který se šoural kolem mě a kterého při životě držely už jenom berle a vůle boží, se po mně vyplašeně ohlédl.</p>

<p>„Ibrahim Mustafa,“ ozvalo se v telefonu.</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„No chtěl jsi jméno, ne?“</p>

<p>„Jasně že jsem chtěl kurva jméno, ale ne z Indie. Jsem Američan.“</p>

<p>„To je hezké jméno.“</p>

<p>„Běž s ním do prdele.“</p>

<p>„Lenny Bellowitz.“</p>

<p>„Panebože, to je taky šílené.“</p>

<p>„Tak Abdulah Sal Alam.“</p>

<p>„Ty vole…“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>Byla to naprostá beznaděj.</p>

<p>„Beru to druhé. Beru toho Bellowitze.“</p>

<p>Nemělo cenu se s ním dohadovat. To bych taky mohl s telefonem na uchu skončit až večer.</p>

<p>„Dobrá volba.“</p>

<p>„A místo Lenny tam dej raději Benny. Ať to není tak nápadný. Někdo, koho jsem znal dřív a koho třeba potkám, by si to mohl spojit a…“</p>

<p>„Jak myslíš.“</p>

<p>„Nebo Benny raději taky ne. On vlastně nikdo ani pořádně nevěděl, kdo z nás je Lenny a kdo Benny.“</p>

<p>„Tak dám Hanny.“</p>

<p>A zavěsil. Do prdele. On skutečně zavěsil. To snad není pravda. Strčil jsem telefon do kapsy pyžama a odšoural se zpátky do pokoje. Byl jsem Hanny Bellowitz. Ani jsem si nebyl jistý, jestli vůbec pro chlapa nějaké jméno Hanny existuje.</p>

<p>Vrátil jsem se do pokoje a opět ulehl do postele. Kapitán Machovec zase něco zadrmolil, což mi Šimášková přeložila, jako jestli teda konečně můžeme začít. Řekl jsem, že jo, a Machovec zapnul kazeťák. Řekl jsem jim, jak se jmenuju, že jsem z Baltimore, a že jak se mi to stalo a co se mi vlastně stalo, nevím. Že ani nevím, jak jsem se ocitl v jejich městě a v téhle nemocnici. Moc je to asi neuspokojilo, ale nijak to nerozebírali.</p>

<p>Na závěr jsem se zeptal, kde je tady nejbližší americké velvyslanectví, na což mi bylo odpovězeno, že v Praze. Vznesl jsem dotaz, zda by mi tedy česká policie nemohla zakoupit letenku do Prahy, jelikož se tam nemám jak dostat a nemám ani floka. Řekli mi, že do Prahy z Českých Budějovic jezdí nanejvýš vlak a taky autobus, ale ohledně úhrady byli poměrně skeptičtí. Nicméně slíbili, že se poptají nadřízených, což pro mě jasně znamenalo, že mi žádné peníze nedají. Což bylo na nic. Zatím jsem si vůbec nedovedl představit, jak se odsud dostanu.</p><empty-line /><p><strong>36.</strong></p>

<p>Rozhodl jsem se, že ještě dnešní večer strávím v nemocnici, ale že zítra beru roha. Taky jsem doufal, že ti pitomí démoni tohle snad nepočítají jako můj druhý den na Zemi, protože to by nebylo fér. Je docela dobře možné, že nakonec v Evropské unii zkejsnu třeba týden nebo dva, a jim snad bude muset být jasné, že odsud nic podnikat nemůžu. Pro jistotu jim ještě večer zavolám, abych si to ověřil.</p>

<p>Prošel jsem se po nemocnici. Překvapilo mě, jak byla velká, ale ještě víc mě překvapilo, že tady není žádný videosál, bowling, kulečník, počítačová herna, dokonce ani restaurace McDonald’s. Což byl největší problém, protože k večeři bylo něco divně měkkého a kruhového plavajícího v hnědé mazlavé omáčce. Byl jsem poučen, že to kruhové jsou knedlíky a omáčka je houbová, přestože se v ní nevyskytovala jediná houba. Ale možná mi to bylo špatně přeloženo.</p>

<p>Před desátou večerní mě přišla navštívit doktorka Veverková, ke které jsem upjal veškeré své naděje a rozhodl se, že to bude právě ona, kdo mi odsud pomůže a které se pak za to královsky odměním, i když zrovna teď nemám co nabídnout. Ale předpokládal jsem, že má situace je pouze dočasná. Velmi dočasná.</p>

<p>Její oxfordská angličtina byla roztomilá:</p>

<p>„Tak jak dopadl výslech?“ zeptala se a sedla si na židli vedle mé postele. Pravděpodobně jsem ji docela zajímal, i když nevím, jestli jako chlap, nebo jen člověk, se kterým může prohodit pár slov anglicky a procvičit si slovní zásobu. Tipoval bych spíš na druhou možnost, protože jsem ve vytahaném nemocničním pyžamu nevypadal nijak reprezentativně.</p>

<p>„Výslech dopadl dobře, ale já teď mám úplně jiný problém a vypadá to, že vy jste tady jediná spřízněná duše, která mi dokáže pomoci.“</p>

<p>„Nebo jediná, která vám rozumí… myslím anglicky,“ řekla na to a přehodila si nohu přes nohu.</p>

<p>„Vysvětlím vám to. Jsem tady bez papírů a bez peněz. Všechno mi ukradli. Nejbližší naše ambasáda je v Praze. Tam mi jsou schopní vystavit provizorní doklady, abych mohl odletět domů. Takže se potřebuji dostat do Prahy. Ale jak, když nemám peníze?“</p>

<p>„To vám je asi bude muset váš velvyslanec poslat.“</p>

<p>„Jo… to by mohl. Jenže já nemůžu čekat, až se to vyřídí, protože sama víte, jak dlouho to trvá, když všechno jde administrativní cestou a než to projde razítkama. Nevím teda jak u vás, ale u nás dlouho.“</p>

<p>„Jestli u vás dlouho, tak u nás čtyřikrát tolik.“</p>

<p>„No a já potřebuji být pozítří v Baltimore.“</p>

<p>„Pozítří vás určitě nepropustí.“</p>

<p>„No… já to myslel tak, že vy byste mi mohla sehnat šaty a já bych prostě odešel.“</p>

<p>„Bez propouštěcího protokolu?“ zeptala se překvapeně. Bylo to pro ni, asi jako bych chtěl uniknout z cely smrti.</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>„A bez peněz?“</p>

<p>„No… myslel jsem, že byste mi třeba mohla půjčit.“</p>

<p>„Takže bych vám sehnala šaty, a ještě půjčila peníze?“</p>

<p>„Chytrá hlavinka,“ pochválil jsem ji, jelikož ta úvaha byla skutečně brilantní. „Vy jste se asi zbláznil.“</p>

<p>„Bylo by to naše velké tajemství. Nikdo se to nedozví.“ Podívala se na mě jako na malé dítě v postýlce, které blábolí nesmysly. Čekal jsem, že mi na to řekne: <emphasis>Tak teď už spinkej, broučku</emphasis>… Ale neřekla. Řekla: „Tak jo.“</p>

<p>„Počkejte… Myslíte to vážně? Rozuměla jste mi dobře?“</p>

<p>„Proč ne? Já jsem z Plzně a tu osvobodili Američani.“</p>

<p>„No… já mezi nima teda určitě nebyl, nicméně je to další skvělá úvaha.“ Usmála se. Byla to fakt vzdělaná paní doktorka. „No tak výborně. Vrátím vám dvojnásobek toho, co mi půjčíte.“</p>

<p>„A kolik potřebujete?“</p>

<p>„Já vůbec nevím, čím se tu platí a jaký to má kurs. Potřebuji se prostě dostat do Prahy a tam si v bance založit účet. Nic víc. Jakmile ho budu mít, pošlu vám to zpátky.“</p>

<p>„Tisícovku?“</p>

<p>„Nejsem schopen posoudit, jestli je to hodně, málo nebo akorát.“</p>

<p>„Docela dost,“ řekla a zašklebila se takovým tím spikleneckým šklebem jako holky mezi sebou.</p>

<p>„Jste největší poklad této nemocnice. Pošlu vám dvě zpátky.“</p>

<p>„A až budete příště v Budějovicích, pozvete mě na večeři.“</p>

<p>„No jasně,“ řekl jsem a doufal, že se v Budějovicích už nikdy neocitnu.</p><empty-line /><p><strong>37.</strong></p>

<p>Sympatická doktorka Veverková mi ráno po vizitě skutečně přinesla šaty a tisícikorunu. Byla skvělá. Ovázaná rána na mém břiše pořád ještě trochu píchala, jako kdyby v ní zapomněli dva skalpely a možná i hořící cigáro, ale už to bylo podstatně lepší. Doktorka Veverková mi s sebou dala také hojivou mast. Chtěl jsem po ní i číslo jejího účtu, ale místo toho mi dala číslo mobilu. Byla fakt roztomilá. Buď to byla děsně naivní kočička, nebo ženská protřelá životem, které bylo jasné, že tisícikorunu právě hodila do kanálu. Do amerického kanálu, jehož účinky jsou ovšem v tomto případě stejné jako u českého.</p>

<p>Slovu bus rozuměli i domorodí obyvatelé, takže autobusové nádraží jsem našel celkem snadno. Úderem dvanácté jsem seděl na zadním sedadle úžasného vozidla značky Karosa a řítil se osmdesátikilometrovou rychlostí k hlavnímu městu na americké velvyslanectví. Během jízdy jsem zavolal na zelený mobil, abych se ujistil, že velvyslanec bude v obraze a moje papíry budou připraveny.</p>

<p>„Dělá se na tom,“ odpověděl mi zelený mobil rozespalým hlasem. Netušil jsem, že démoni mohou být také ospalí.</p>

<p>„Jak dělá se na tom? Já jsem na cestě tam. Takže doufám, že s panem velvyslancem na sebe nebudeme čumět jak na zjevení a že se velmi rychle dohodneme.“</p>

<p>„Opakuji… děláme na tom. Mělo by se to všechno stihnout.“</p>

<p>„Doufám, že jméno platí.“</p>

<p>„Jaké jméno?“</p>

<p>„No co jsem tam u vás s někým dohadoval.“</p>

<p>„Jo o tom já nic nevím. Ale jestli ses dohadoval, tak ses snad dohodl.“</p>

<p>Ne… Nedalo se s nimi rozumně mluvit. Schoval jsem zeleňáka a doufal, že to dobře dopadne.</p>

<p>O půl třetí odpoledne jsem byl v Praze. Doktorka Veverková byla tak hodná, že mi dala i adresu. Tržiště 15 v Praze 1. Našel jsem to během hodiny.</p>

<p>Bylo to přesně tak, jak jsem čekal a jak jsem tajně doufal, že nebude. Čuměli jsme na sebe s panem velvyslancem jako na zjevení. Richard Albrey byl poměrně silný muž hodně přes sto kilo, se silným kulatým obličejem, na němž měl nasazené titěrné brejličky s kulatými sklíčky. Jako by si je půjčil od své pětileté dcery. Nevěřil mi, že jsme byli dohodnutí, že si u něj dneska vyzvednu provizorní doklady, abych mohl odcestovat domů do naší překrásné americké vlasti s překrásným městem Baltimore. Prý mě v životě neviděl.</p>

<p>„Možná jsem vypadal trochu jinak. Je to už přece jenom nějaká doba. Možná váš kolega.“</p>

<p>„To bych o tom musel vědět.“</p>

<p>„No tak jste na to zapomněl. Bylo to ke konci pracovní doby… Někdy možná před měsícem. Říkal jste, že to není problém a že to zařídíte.“</p>

<p>„Skutečně?“</p>

<p>„Mezitím jsem měl další nešťastnou příhodu, takže jsem se nemohl dostavit dřív. Možná kdybyste se mrkl do počítače.“</p>

<p>„To bych o tom musel něco vědět,“ mlel tvrdohlavě svou velvyslanec Albrey.</p>

<p>„Trvalo by hodně dlouho, kdybyste to přece jenom ověřil?“ zeptal jsem se a ukázal na počítač.</p>

<p>„Možná minutu.“</p>

<p>„Aha… a myslíte…“</p>

<p>Velvyslanec se otráveně otočil na vyztužené kolečkové židli a zaměřil zrak přes titěrné brejličky na monitor, na kterém běžel šetřič obrazovky (podmořské výjevy s plavajícími rybami). Naťukal něco do klávesnice.</p>

<p>„Jak jste říkal to jméno?“</p>

<p>„Hanny Bellowitz.“</p>

<p>„Panebože… tak pitomý jméno bych si určitě pamatoval.“</p>

<p>„To jste tehdy říkal taky.“</p>

<p>„Co?“</p>

<p>„No že je to pitomý jméno.“</p>

<p>Albrey zíral na monitor, kde měl sloupce údajů a jmen, zatímco já se potil. Jestli to ti blbové nezvládli…</p>

<p>„Sakra, fakt to tady je…“ řekl Albrey překvapeně.</p>

<p>„No vidíte,“ oddechl jsem si. Přece jenom se jim konečně i něco povedlo.</p>

<p>„Měl byste to mít připravené… Tedy podle tady toho… ale mně určitě nic takového rukama neprošlo. Nic takového jsem nepodepisoval.“</p>

<p>„Možná jste se k tomu ještě nedostal,“ hlesl jsem, ale opatrně, abych ho nevydráždil. Naťukal zase něco do klávesnice a probíral se menu, až našel, co hledal, a odklepl to.</p>

<p>„No jo… no jo… Je to fakt hotový… Stačí vytisknout a podepsat.“</p>

<p>„Jak dlouho by to mohlo trvat?“ zeptal jsem se.</p>

<p>Albrey ukázal na tiskárnu vedle a řekl:</p>

<p>„To je nový Hewlett Packard… Ten tiskne sto dvacet stránek za minutu. A to vaše je jenom jedna stránka.“</p>

<p>„Takže asi tak půl vteřiny?“</p>

<p>„Asi tak,“ řekl Albrey znuděně a odklikl <emphasis>tisk</emphasis>. Pročetl si papír, který mu vylezl z tiskárny, pak vzal ze stolu pero a rozmáchlým gestem ho podepsal. Poté na něj práskl velké kulaté razítko, poprskal ho dechem, aby rychleji uschlo, a podal mi ho. Jmenoval jsem se opravdu Hanny Bellowitz. Příšerné.</p>

<p>„Je to provizorní doklad nahrazující pas,“ řekl mi pak Albrey.</p>

<p>„Chápu.“</p>

<p>„S tím byste se měl dostat do Států a hned potom kontaktovat naše úřady. Tam vám řeknou, jak postupovat dál.“</p>

<p>„Říkal jste, že <emphasis>bych se měl dostat</emphasis>… Znamená to snad, že bych taky nemusel?“</p>

<p>„No, pokud poletíte třeba přes Írán s tamním mezipřistáním nebo přes Bělorusko, tak byste nemusel. Doporučuji Londýn a potom přímo New York.“</p>

<p>„A co kdybych zkusil přímo New York?“</p>

<p>„Odsud? Tak to zkuste. Budete první průkopník, který to dokázal. Ale předtím si budete muset koupit letadlo.“</p>

<p>„Aha… tak vám děkuji.“</p>

<p>Podal jsem mu ruku.</p>

<p>„Na letenku máte?“ zeptal se mě ještě.</p>

<p>„Nemám.“</p>

<p>„Aha… tak zatím nashle.“</p><empty-line /><p><strong>38.</strong></p>

<p>Poté co jsem opustil americké velvyslanectví, jsem vlezl do první banky, na kterou jsem narazil. HVB BANK. Vysvětlil jsem paní za přepážkou, že si potřebuji založit účet a jestli mi k tomu stačí pět set korun českých. Kupodivu uměla anglicky a řekla, že ano. Chtěla pas. Ukázal jsem jí papír ještě teplý z tiskárny amerického vyslanectví. Pět minut jej studovala a jenom kroutila hlavou. Pak se odešla poradit s kolegyní. Poté přišla i s ní. Vypadaly jako sestry. Řádové sestry.</p>

<p>„Máte ještě nějaký jiný doklad kromě tohoto lejstra?“</p>

<p>„Nemám,“ řekl jsem a pak jim vyprávěl historku, jak mě přepadli (dokonce jsem si vyhrnul košili, abych jim ukázal obvázané chlupaté břicho) a okradli. Nezůstalo mi vůbec nic. A abych se dostal domů, potřebuji, aby mi založili účet, na který mi budou okamžitě poslány peníze, za něž si koupím letenku a odcestuji do rodného Baltimore.</p>

<p>Pokyvovaly rozkošnými sesterskými hlavami, jako že ony to chápou, ale interní předpisy jejich banky ne. Nakonec se ta jedna šla poradit ještě s někým dalším a po deseti minutách se vrátila s holohlavým chlápkem v kvádru. Znova jsem přeříkal celou historku, vynechal jsem jenom ukázku chlupatého břicha. Nebudu to prodlužovat. Trvalo čtyřicet minut, než jsem měl zřízen účet u HVB BANK.</p>

<p>Dokonce mi nabídli možnost elektronického přístupu, ale to bych musel složit dalších pět set, aby mi dali kódovačku.</p>

<p>Dalších pět set jsem pochopitelně neměl. Vystavili mi aspoň kartu, což ale trvalo dalších padesát minut a já už začínal být nervózní. Banku jsem opustil v pět hodin odpoledne a okamžitě volal do zeleného světa. Nadiktoval jsem číslo účtu a trval na tom, že peníze tu musí být do hodiny, protože se právě vydávám na letiště a než tam dorazím, chci mít prachy na účtu, abych si mohl koupit letenku. Byl jsem ujištěn, že se na tom dělá.</p>

<p>Když jsem zavěsil, došlo mi, že jsem jim mohl poděkovat aspoň za to, že mi vyřídili papíry. Ale kdo ví, kdo byl u telefonu, a možná o té věci vůbec nic nevěděl. A možná je jim to nakonec stejně všechno jedno a na nějaké děkování nejsou zvyklí. Možná jsou zvyklí na přinášení obětí nebo litanie zaříkávadel. Nelámal jsem si s tím hlavu.</p><empty-line /><p><strong>39.</strong></p>

<p>Hlavu jsem si začal lámat až na letišti, kde mi bankomat oznámil, že na daném účtu není hotovost. A to jsem chtěl vybrat jenom stovku, abych si to ověřil dřív, než kartu použiji u pokladny s letenkami. Myslel jsem, že mě omyjí. Do prdele. Prostě klasika. Prostě se z jejich nespolehlivosti začala stávat klasika. Zatím se jim nepodařilo vůbec nic – kromě toho, že nakopli počítač amerického velvyslanectví v Praze a vpreparovali do něj žádost o vystavení provizorního cestovního dokladu.</p>

<p>Vytáhl jsem otráveně žabí telefon a zavolal jim.</p>

<p>„Ahoj… já jsem Mepsitahl. Ty sis to telefonování nějak oblíbil. Ale jsem ráda, že jsi mi taky zavolal.“</p>

<p>„Hovno jsem si oblíbil. Ale zatím jste zmršili, co jste mohli. Trčím pořád v Praze a potřebuji si koupit letenku a na účtu furt nic nemám, sakra.“</p>

<p>„Minoson říkal, že ti tam poslal sto tisíc.“</p>

<p>„Hovno… Není tam vůbec nic.“</p>

<p>„Mrzí mě, že jsem se s tebou nemohla více seznámit. Určitě bychom si rozuměli. Mám na starost telekinezi, telepatii a jasnozřivost.“</p>

<p>Jestli jsem na něco neměl náladu, tak to byla společenská konverzace s ulítlou démonkou na téma jejích schopností, které mi navíc v tuto chvíli byly absolutně na nic.</p>

<p>„Hele… je mi úplně jedno, co máš na starosti. Ostatně si myslím, že teď máš na starosti mě. Tak mi sakra někde sežeň ty prachy.“</p>

<p>„Nemusíš být hned tak vztahovačný a nervózní. To chce klid a pohodu.“</p>

<p>„Tobě se to mele, když seš v tom vašem zeleným světě.“</p>

<p>„Mohls tady být taky, kdybys neblbnul.“</p>

<p>„Tak seženeš mi ty prachy, nebo ne?“</p>

<p>„Spojím se s Minosonem a za chvilku ti zavolám. Čau, brouku…“</p>

<p>Pak zavěsila. Možná jsem ji urazil. Doufal jsem ale, že ne a že tu chvilku bude brát v pozemském čase, a ne v tom jejich. Začínal jsem mít docela hlad. Tedy pocit, který jsem dobrý měsíc nepoznal. Zavolala skutečně obratem:</p>

<p>„Tak jsem mluvila s Minosonem.“</p>

<p>„No a co?“</p>

<p>„Asi to trochu popletl.“</p>

<p>„Co popletl, sakra?“</p>

<p>„No, poslední číslo v čísle účtu.“</p>

<p>„Jak popletl?“</p>

<p>„Prostě ty peníze poslal, ale jinam než na tvůj účet. Nějaké Marii Stonaříkové.“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Prostě to přišlo jinam. Deset tisíc euro.“</p>

<p>„To mi chceš říct, že mých deset tisíc euro přišlo na účet nějaký bábě?“</p>

<p>„Jo… Přesně tak.“</p>

<p>„Tak ať je okamžitě přepošle na ten můj, do prdele.“</p>

<p>„To nejde. To by bylo moc nápadné. Bylo to soustředěno po malých částkách na jednom účtu, ze kterého to mělo být posláno tobě. A taky to posláno bylo.“</p>

<p>„Ale nějaké krávě Stonaříkové.“</p>

<p>„Jo. Jakmile se jí to poslalo, byl kumulační účet zrušen. Nejde to poslat zpátky, protože není kam. Navíc ten příkaz by mohla dát stejně jenom ona.“</p>

<p>„Ježišmarjá… to si snad ze mě děláte srandu.“</p>

<p>„Prostě se to někdy stane. Ty ses nikdy nepřehlédl o číslo?“</p>

<p>„Do prdele, přehlédl. Ale předpokládal jsem… No nic. To už je teď jedno. Takže co bude?“</p>

<p>„No bude to, že se celá operace musí udělat znovu.“</p>

<p>„A kdy, proboha?“</p>

<p>„Už se na tom dělá.“</p>

<p>„Jak dlouho to bude trvat?“</p>

<p>„Těžko říct. Není to zase tak jednoduché. A nemysli si, nemáme na starosti jenom tebe. Taky máme problémy s vrahem.“</p>

<p>„Tomu jste taky poslali peníze někam do prdele?“</p>

<p>„Ne… ale zatím se nám ho podařilo dostat jenom do Indie. Z Pákistánu totiž do Států nic nelítá, takže je to trochu komplikovanější.“</p>

<p>„To jsme na tom stejně. Tady z té pakárny taky do Států nic nelítá.“</p>

<p>„No vidíš.“</p>

<p>„Takže pro vás je prostě vrah důležitější než já.“</p>

<p>„Pochopitelně. A ty se divíš? Ty jsi ten, kdo nás může podrazit. On ne. On to má spočítaný.“</p>

<p>„Aha… Ovšem jak to tak vypadá, já to mám kvůli vaší blbosti spočítaný taky.“</p>

<p>„Nesmíš být takový pesimista. Dělá se na tom. Všechno bude OK. Věř mi.“</p>

<p>„Dávám vám tři hodiny. Tři pozemské hodiny a pak celou akci ruším.“</p>

<p>„No jo. Jak myslíš. I když si nedovedu představit, jak ji chceš zrušit.“</p>

<p>„Já taky ne. Čau, a bavte se tam dobře.“</p>

<p>Odmáčkl jsem telefon a strčil ho do kapsy. Debilové. Démoni debilové. Mám dojem, že jsem jediný člověk na Zemi, který o nich ví celou pravdu.</p><empty-line /><p><strong>40.</strong></p>

<p>Teprve po půlnoci jsem měl peníze na účtu. Od desáté hodiny večerní jsem to zkoušel non-stop po půl hodinách a zuřil. Zuřil jsem jako nikdy. Koupil jsem si obřího hamburgera a letenku na šestou hodinu ranní do New Yorku s přestupem na londýnském Heathrow.</p>

<p>Papír, nahrazující můj cestovní pas, byl dobrý tak akorát pro amerického velvyslance v Praze, rozhodně ale ne pro celní úředníky na pražském letišti. Ti ho studovali asi deset minut a dalších dvacet minut telefonicky komunikovali s panem velvyslancem, kterého služba musela vytáhnout z postele. Nakonec jsem se do letadla dostal, ale ty nervy, které jsem při tom zažil, bych nikomu nepřál.</p>

<p>Na Heathrow v Londýně to bylo podobné. Tam se se mnou nebavili vůbec. S pražským velvyslancem také ne a volali přímo do Států na ministerstvo zahraničních věcí. Nevím, kdo tam měl zrovna službu, ale asi se děsně nudil, protože se s nimi dohadoval dobrých osmdesát minut. Telefonát musel být dražší než moje letenka. Samozřejmě že letadlo jsem nestihl, takže jsem tu prokletou Evropskou unii opustil až v jednu hodinu odpoledne. Teprve když jsem seděl v letadle a hluboko pod sebou měl Atlantik, oddechl jsem si. Všechen stres ze mě konečně spadl a byl jsem absolutně klidný a v pohodě, jako bych už úkol splnil. A to vlastně ještě ani nezačal.</p><empty-line /><p><strong>41.</strong></p>

<p>Mezinárodní letiště v New Yorku mě přivítalo deštěm, ale jako bych se znovu narodil. Neuvěřitelný pocit. Jako bych se vrátil z totálně neskutečných a vysoce nepravděpodobných světů, což vlastně byla pravda. Zelený svět démonů byl stejně nepochopitelný a neuvěřitelný jako svět za Atlantikem v té jejich bláznivé Evropě. Teprve teď jsem byl konečně sám sebou, na americké půdě. Tedy v důvěrně známém prostředí. Teď jsem se konečně zase stal hvězdou, jakou jsem býval. Ba lepší. Skvělejší a daleko zářivější. Teprve teď jsem byl správný sebevědomý chlapík Lenny Grimwood. Vlastně ne, do prdele. Hanny Bellowitz.</p>

<p>Cesta z New Yorku do Baltimore mi trvala vlakem něco přes dvě hodiny, což bylo akorát dost času, abych promyslel další kroky. Nevymýšlel jsem plán, jak zničit AMRUBBISH, ale jak se co nejrychleji aklimatizovat v roli Hannyho Bellowitze. V první řadě budu muset vyřešit bydlení. O tom, že bych se snad mohl vrátit do starého bytu, jsem nepřemýšlel ani minutu. Je to už víc než tři roky, takže už tam určitě bude nový nájemník a mé věci skončily kdovíkde. Možná zrovna na skládce AMRUBBISH.</p>

<p>Možná se v nich teď v zeleném světě démonů prohrabuje Robin a jásá, že našel DVD koncertu Led Zeppelin v Birminghamu ve dvaasedmdesátém roce nebo Válku světů od Spielberga. Alice Brooková má možná moje nejoblíbenější kvádro někde v módním salónu. Asi je tam taky můj mobil, který skončí jako další dílek morbidní mobilové tapety na Robinově plechové stěně. Mobil se všemi mými kontakty. Sakra, že já si ty stěny u Robina neprohlédl líp. Možná ho tam fakt měl. Ale koho by to napadlo?</p>

<p>Z toho pomyšlení na mě v první chvíli padla deprese, ale hned se mi z ní podařilo dostat, když jsem si uvědomil, že žádnému z bývalých kontaktů stejně zavolat nemůžu. Naopak si musím najít bydlení na úplně opačném konci města, abych náhodou nepotkal někoho, kdo mě zná. Byl jsem sice tři roky pryč, ale vlasy mi nevyrostly ani o centimetr. Ve světě démonů nic neroste. A já se potřeboval co nejrychleji změnit k nepoznání. Na bradě už jsem měl čtyřdenní strniště, ale s vlasy to bylo skutečně horší.</p>

<p>Věřil jsem, že kdybych potkal třeba sklerotickou bábu Winterovou odvedle, tak by jí to možná ani nedošlo a normálně by se se mnou dala do řeči, jako by mě viděla naposledy včera. Ale třeba Jessiku bych potkat nechtěl.</p>

<p>Bydlení. To budu potřebovat nejdříve. Určitě zavolám Miku Cardingovi, protože na toho je spoleh a ten mě nepodrazí. I když mu pochopitelně budu muset zavolat jako Hanny Bellowitz, ale snad když se odkážu na Lennyho Grimwooda, vyjde mi vstříc. Pak budu potřebovat nový notebook. A telefon. Vlastně ani nevím, jestli z toho mého motoroláckého brčála můžu volat do normální sítě. Ještě jsem to nezkoušel. Hm.</p>

<p>Vytáhl jsem ho z kapsy a vyťukal 1166. Vyzvánělo to, což bylo dobré znamení. A pak se ozvalo:</p>

<p>„Telefonní služba. Jaké máte přání?“</p>

<p>Výborně. Fungovalo to.</p>

<p>„Prosil bych číslo na realitní kancelář JCR v Baltimore.“</p>

<p>„Chcete ho nadiktovat, nebo poslat vizitku?“</p>

<p>„Pošlete mi vizitku, prosím.“</p>

<p>„V pořádku. Za chvíli ji tam máte. Přeji příjemný den, pane.“</p>

<p>„Taky.“</p>

<p>Aspoň jedna dobrá zpráva. Nový mobil nepotřebuju. Přesto bych uvítal všechny kontakty, které jsem v tom starém měl. Budu se muset spojit s Jessikou. Zatím mě nenapadalo, jak to vymyslet, abych o sobě nedal vědět, že jsem živý. Ale budu potřebovat CD, co si u ní nechal Benny. Pravděpodobně tam bylo něco, čím bylo možné AMRUBBISH přitlačit ke zdi. Něco, co stálo za to, aby zabili Bennyho, jeho tlapičkovou kočičku a nakonec i mě. Něco s obrovským finančním potenciálem.</p>

<p>Musím to mít. Musím to mít, aniž by se Jessica dozvěděla, že jsem naživu. Nechtěl jsem jí ublížit, ale kdybych se teď, více než po třech letech, před ní jen tak objevil, tak by z toho buď dostala infarkt, nebo by mě zabila, že jsem ji podvedl a nechal v tom samotnou. A navíc ženské neudrží tajemství.</p>

<p>A žije ještě vůbec? Panebože. Vlastně ani nevím, jestli se ti grázlové z AMRUBBISH nepokusili zlikvidovat i ji. Navíc neznám její telefon a nedovedu si představit, jak ji budu hledat. A co moje a Bennyho firma? Existuje ještě? Jak by sakra mohla? Kdo by ji vedl a kdo by pro ni dělal? Nesmysl. Musela být zrušena. Doufám, že Jessice z ní zůstal slušný balík. Bylo toho tolik, co jsem potřeboval okamžitě vědět, a bylo mi jasné, že mi zabere spoustu času všechno zjistit. Nicméně čas jsem neměl. Čtyřicet pitomých dní. Do prdele.</p>

<p>Podíval jsem se z okna. Krajina kolem mě ubíhala tak rychle, že byla celá rozmazaná. Vytáhl jsem telefon a zavolal démonům.</p>

<p>„Kde jsi?“ ozvalo se okamžitě v telefonu tak hlasitě, že mi to skoro ohnulo uši.</p>

<p>„Tady Hanny Bellowitz,“ řekl jsem, abych si pomalu začal zvykat na to pitomé nové jméno. „Očekávám, že se taky představíš. Alespoň na Zemi se to tak dělá.“</p>

<p>„Jo? Já jsem Loco… Démon stromů a rostlin a zprostředkovatel kontaktu mezi různými světy. Jsem volán při léčitelských rituálech, při nichž se používají léčivé byliny. Většinou jsem neviditelný. Moje viditelná podoba, když už to musí být, se zjevuje jako muž s dlouhou sukovitou holí, který kouří dýmku a …“</p>

<p>„No dobrá, sakra. Nemusím o tobě vědět všechno.“</p>

<p>„Kde jsi?“ zopakoval původní otázku.</p>

<p>„Ve vlaku.“</p>

<p>„Ve vlaku kam?“</p>

<p>„Do Baltimore.“</p>

<p>„Oni tam natáhli z Evropy koleje?“</p>

<p>„Jsem půl hodiny od baltimorského hlavního nádraží.“</p>

<p>„Tak to je průser.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„No… jak bych ti to řekl… nejsme ještě připraveni.“</p>

<p>„Jak nejste připraveni, sakra?“</p>

<p>„No, tvůj doprovod.“</p>

<p>„Jaký doprovod…? Jo myslíš vraha?“</p>

<p>„Jo. Pojistka… je v Káhiře.“</p>

<p>„To je ale váš problém, a ne můj.“</p>

<p>„Budeme potřebovat přesnou adresu, kde se ubytuješ.“</p>

<p>„A proč bych vám ji měl dávat?“</p>

<p>„Kvůli pojistce. Aby tě našla,“ řekl Loco s bezelstnou naivitou.</p>

<p>Ježišmarjá, ti byli fakt naivní a důvěřiví jako malé děti. Mohl bych je poslat normálně do prdele? Možná jo. Ale ještě je moc brzo. Možná to na mě jenom hrají. Zkouší mě. Navíc potřebuju do začátku jejich peníze.</p>

<p>„Dobrá. Jakmile seženu ubytování, dám vědět. Ale něco za něco.“</p>

<p>„Jak to myslíš?“</p>

<p>„Zatím ještě pořád nejsem v místě akce, takže se nemůžou počítat dny. Začnou se počítat od chvíle, kdy můj vrah dorazí do Baltimore.“</p>

<p>„To vypadá rozumně a fér, ale asi to nebude proveditelné.“</p>

<p>„Jak nebude proveditelné?“</p>

<p>„No, ta jeho nemoc už se rozběhla. Nečekala, až bude v Baltimore.“</p>

<p>„Tak mu kurva dejte léčivé byliny, ne? Dyť jsi mi před chvilkou tvrdil, že jsi na to expert. Tak se ukaž.“</p>

<p>„No… Poradím se s ostatníma… Možná by to nějak šlo zařídit.“</p>

<p>„Ne možná. Musí to být tutovka. Dohodli jsme se, že budeme hrát fér, a já na to spoléhám. A přepokládám, že dokážete držet slovo.“</p>

<p>„Ale samozřejmě,“ řekl Loco poněkud nejistě.</p>

<p>„Výborně. Teď budu potřebovat během hodiny nebo dvou, abyste mi na účet nalili další peníze. Potřebuji si koupit byt a taky nějaké vybavení, hadry, nádobí, auto.“</p>

<p>„Nemusíš to přehánět… na čtyřicet dní.“</p>

<p>„Na jakých čtyřicet dní, do prdele? Já věřím, že to dokážu. Nebudu si nic kupovat na čtyřicet dní. Chci si nakoupit na zbytek života.“</p>

<p>„No dyť říkám…“</p>

<p>„Ty sis na mě asi nevsadil, co?“</p>

<p>„Ani náhodou.“</p>

<p>„No dobrá. Ať mi Minoson do začátku sežene aspoň tři sta táců a pak se budeme domlouvat dál. Ale předem vás upozorňuju, že AMRUBBISH nejsou šmudlalové. Je to holding s jměním několik miliard dolarů. Nemůžu proti nim bojovat se stovkou v kapse. Budu mít výdaje.“</p>

<p>„Jo… no jasně. Budu to tlumočit.“</p>

<p>„Kdy dorazí vrah?“</p>

<p>„Nejsem kompetentní ti to sdělit.“</p>

<p>„To ale budeš muset. Protože jsme se právě dohodli, že čtyřicet dní se začne počítat od chvíle, kdy dorazí do Baltimore. A já to musím vědět.“</p>

<p>„Pokud mu pomohou nějaké bylinky.“</p>

<p>„Neříkej, že nepomůžou. Protože jestli ne, tak jste úplně k hovnu. A buď si jistý, že to tady všude rozhlásím.“</p>

<p>„Nemusíš se hned vztekat. Udělám, co bude v mých silách.“</p>

<p>„To doufám.“</p><empty-line /><p><strong>42.</strong></p>

<p>Miku Cardingovi z realitní kanceláře JCR jsem zavolal hned z baltimorského nádraží. Nejdřív mě přepojili postupně ke dvěma jeho podřízeným, ovšem já trval na tom, že musím mluvit přímo s ním. Štvalo mě, že nemůžu říct, že jsem Lenny Grimwood, to by bylo jiné kafe. Takhle jsem nahodil sípavý hlas a doufal, že mě Mike po třech letech prostě nepozná, v čemž mi pomáhala ubohá kvalita telefonického spojení American Bell.</p>

<p>„Dobrý den, tady Hanny Bellowitz, přítel Lennyho Grimwooda. Lenny o vás pěl samou chválu a taky mi říkal, že kdybych cokoli potřeboval v Baltimore ohledně realit, ať se neobracím na nikoho jiného než na vás.“</p>

<p>„Dobrý den, pane Bellowitzi. To mě těší, že vám nebohý přítel Lenny o mně podal tak skvělé reference. Snažili jsme se mu vždycky maximálně vyjít vstříc. Co potřebujete?“</p>

<p>„Byt v Baltimore… Co nejrychleji.“</p>

<p>„Co je to co nejrychleji?“</p>

<p>Znejistěl jsem, jestli taky není náhodou démon, když mu dělají problémy časové údaje.</p>

<p>„Třeba do dvou hodin.“</p>

<p>„Máte konkrétní představu?“</p>

<p>„Vzhledem k rychlosti, s jakou to potřebuji, si netroufám specifikovat konkrétní představy. Ale mělo by to být někde v severní části města.“</p>

<p>„Jižní je lepší, pane. Sever je dost průmyslový.“</p>

<p>(To jsem věděl taky, když jsem patnáct let bydlel na jihu.)</p>

<p>„To mi vyhovuje. Chci sever. A nějaké vyšší podlaží. A terasu. Terasu s výhledem na město.“</p>

<p>„Jestli tam chcete vysedávat déle, pane, bude vás pokrývat souvislá vrstva popílku.“</p>

<p>„Nevadí mi popílek…“ zalhal jsem a otřásl se hnusem.</p>

<p>„Kdyby terasa byla krytá sklem,“ doplnil jsem.</p>

<p>„Jste docela náročný klient, pane Bellowitzi.“</p>

<p>„A vy jste prý nejlepší realitka v Baltimore.“</p>

<p>Představoval jsem si zmateného a nešťastného Mika, jak u počítače rychle hledá v databázi vhodný byt, a měl mu sto chutí říct: Tady Lenny, ty vole… to jsem tě ale dostal, co?… Jenže jsem nemohl, a to mě mrzelo nejvíc.</p>

<p>„Blackberry 26, se západní terasou.“</p>

<p>„Miluji západ slunce.“</p>

<p>„Kousek od teplárny.“</p>

<p>„Miluji teplo.“</p>

<p>„Není plynová. Je na uhlí, pane. Naváží ho denně. Jsou ho tam miliony kubíků.“</p>

<p>„Jaký je standard bytu?“</p>

<p>„Standard je dost vysoký. Mám ho v nabídce už dva roky a zatím se nám ho nepodařilo udat.“</p>

<p>„Takže bude i levný.“</p>

<p>„To zrovna ne, i když bych se možná s majitelem pokusil domluvit nějakou slevu.“</p>

<p>„To byste byl hvězda. Jestli už tam dva roky nikoho nedostal, tak by měl přímo skákat radostí, že konečně našel nějakého blba.“</p>

<p>„Je to sto padesát metrů čtverečních.“</p>

<p>„Stačilo by mi padesát, ale beru to i tak. Předpokládám, že to má v tomto případě dostatečně velkou koupelnu.“</p>

<p>„Jedenáct metrů čtverečních. Jedna sprcha je dokonce i na terase.“</p>

<p>„Pohotovostní… kvůli popílku…“ doplnil jsem.</p>

<p>„Tak nějak.“</p>

<p>„Je okamžitě k dispozici?“</p>

<p>„Jistě, pane.“</p>

<p>„Je tam nábytek?“</p>

<p>„Pouze vestavěný.“</p>

<p>„Co to je?“</p>

<p>„To je třeba umyvadlo, kuchyňská linka, vana, WC.“</p>

<p>„Takže televize asi ne.“</p>

<p>„Ani náhodou.“</p>

<p>„Klimatizace?“</p>

<p>„Pochopitelně ano.“</p>

<p>„Které podlaží?“</p>

<p>„Poslední. Jedenácté. Vlastně je to dodatečně postavený byt na hotovém domě. Terasa je střecha toho domu. Má asi čtyři sta metrů čtverečních.“</p>

<p>„Takže bych na ní mohl hrát i tenis.“</p>

<p>„Pokud si budete chodit jedenáct pater dolů pro míčky.“</p>

<p>„Jste poklad, pane Cardingu. Vidím, že Lenny nekecal,“ zahlásil jsem do telefonu a znova si představil Mikův užaslý obličej.</p>

<p>„Budu tam ve čtyři odpoledne, pošlete někoho?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Jistě. Přijede kolega se smlouvou. Pokud se vám byt bude líbit, můžete ji hned podepsat a dostanete klíče.“</p>

<p>„To mi vyhovuje. Dobrá. Budu tam ve čtyři. Zatím nashle, pane.“</p>

<p>„Nashle.“</p>

<p>Schoval jsem mobil a vyšel z nádraží do baltimorského poledního slunce. Takže magistrát. Budu potřebovat nové papíry. Hlavně řidičák. Doufal jsem, že Minosona napadlo vpreparovat Hannyho Bellowitze do databáze baltimorských úředních počítačů. Spoléhal jsem na to, že to má promyšlené do všech detailů.</p>

<p>Asi padesátiletá úřednice s oranžovým melírem na blond vlasech se zcela očividně stylizovala do rozverné teenagerky a s velmi dlouhými, rudě nalakovanými nehty měla velké problémy cokoli naťukat na klávesnici. Zobala do ní špičkami nehtů jako opatrný drozd prozkoumávající kmen stromu. Na krku měla dlouhé skleněné korále, které se jí také válely po klávesnici, takže to bylo skutečně komické.</p>

<p>Hanny Bellowitz v databázi baltimorské radnice skutečně byl. Akorát že byl o čtyři roky starší než Lenny Grimwood, což mě docela namíchlo, ale pořád lepší, než kdyby ze mě Minoson udělal osmdesátníka nebo dvacetiletého cucáka.</p>

<p>„Nový řidičák vám vystaví na dopravce na základě tady toho papíru,“ řekla, když mi po půlhodině hledání správných písmen na klávesnici mezi skleněnými korálky podávala papír, který jí vyplázla tiskárna.</p>

<p>„A pas budete mít za tři týdny.“</p>

<p>„Co kdybych chtěl někam letět pozítří?“</p>

<p>Usmála se na mě reflexně namalovanými rty a řekla:</p>

<p>„Tak prostě nepoletíte.“</p>

<p>Byla fakt roztomilá. Nicméně jsem jí poděkoval. O dvě patra níž mi vysvětlili, že když si připlatím, budu mít řidičák do dvou dnů. Odsouhlasil jsem to. O půl třetí odpoledne jsem zastrčil Visa card do nejbližšího bankomatu a vybral tisíc dolarů, abych měl hotovost. Kupodivu mi to tu tisícovku opravdu vyplázlo. Vypadalo to, že bankovní spojení mezi USA a Evropou funguje. Přesto jsem si v nejbližší bance (American Commercial) založil nový účet a nechal tam okamžitě převést všechno z evropské HVB BANK. Moc jsem Evropě nedůvěřoval. Vlastně jsem měl pocit, jako by se každým dnem měla celá ta šílená Evropa položit. Démonům jsem poslal SMS s novým číslem účtu a upozorněním, že evropský je zrušený, aby zase neposlali peníze Stonaříkové, která se už teď určitě vozí v nejnovějším modelu renaultu, nebo co to tam mají za šrot.</p><empty-line /><p><strong>43.</strong></p>

<p>Blackberry 26 jsem našel celkem snadno. Byl to suverénně nejvyšší dům ve čtvrti a vyšší už byly jen dva teplárenské komíny o blok dál. Burš od Mika Cardinga byl naprostý exot. Mohl mít něco kolem dvaceti, vlasy po ramena rovné jako dráty, žlutou košili a na ní růžové sako. Z fleku mohl pouštět kolotoče někde na pouti. Vůbec mě nenapadlo, že by to mohl být zástupce seriózní realitní kanceláře, než mě sám oslovil (po pětiminutovém bezradném postávání u vchodu do domu).</p>

<p>Měl s sebou velkou koženou tašku. Na to, že v ní byla jenom moje smlouva, byla vážně obrovská. A nebo se vracel zrovna ze školy, měli dvanáct hodin a na každou hodinu jinou učebnici. Představil se mi jako Ron. No vida. Docela hezké jméno. Že mě to nenapadlo. Mohl jsem být Ronny Bellowitz, a ne nějaký přiteplalý Hanny.</p>

<p>Vešli jsme do haly a potom výtahem rovnou do jedenáctého podlaží. Nebyl to žádný expres, ale mohl jsem byl rád, že dojel bez zastávek a přestupů.</p>

<p>Byt byl skutečně velký. Příšerně velký. Zvláště pak když byl totálně vystěhovaný, takže vypadal dvakrát větší než ve skutečnosti. Byly tam dvě oddělené ložnice a potom obří obývací pokoj spojený s jídelnou a kuchyní. Místa tak na tři pingpongové stoly a jedno squashové hřiště. Terasa byla jako baseballové hřiště nad Baltimore. Prostě totální úlet.</p>

<p>„To je šílené…“ prohodil jsem s rukama v kapsách uprostřed terasy.</p>

<p>„Nechal si to tu postavit majitel domu. Dokonce tu i rok bydlel, než se přestěhoval do Los Angeles.“</p>

<p>„A jmenoval se Michael Jackson, ne?“</p>

<p>Burš v růžovém saku se usmál.</p>

<p>„Takže to neberete…?“ zeptal se.</p>

<p>„Beru. Jestli je to okamžitě k dispozici, tak to beru. Cena?“</p>

<p>„Devět stovek.“</p>

<p>„To je za rok, nebo za kvartál?“</p>

<p>„Za měsíc.“</p>

<p>„Tak to byl přece jenom Michael Jackson.“</p>

<p>„Mohl bych vám dát slevu na komíny…“ řekl Ron a ukázal k teplárně.</p>

<p>„Jasně. Kolik?“</p>

<p>„Padesát.“</p>

<p>„Procent?“</p>

<p>„Ne. Padesát dolarů dolů… Měsíčně.“</p>

<p>„To se divím, že ne ročně. Dobrá… Beru to za osm set padesát. Jinak je všechno funkční? Elektrika, voda, plyn, topení, klimatizace…“</p>

<p>„Samozřejmě. Akorát to musím pustit. Kdyby klima páchla, nechte ji puštěnou na plné pecky celou noc. Ono se to spraví. Už dva roky nebyla v provozu.“</p>

<p>Ron vytáhl z obří tašky tři stejnopisy smlouvy, kterou jsem podepsal. Jeden mi nechal.</p>

<p>„Ať se vám tu líbí, pane…“ řekl potom a podal mi ruku.</p>

<p>„To určitě bude.“</p><empty-line /><p><strong>44.</strong></p>

<p>Ještě tentýž večer jsem zajel metrem do AK CENTRE a koupil kuchyňský stůl se dvěma židlemi, postel, kancelářský stůl s otočnou židlí, levnou sedací soupravu, imitaci kůže z tygra, nástěnné hodiny, tři stojací lampy, hi-fi věž, DVD přehrávač, televizi, dvacet knih a padesát cédéček (většinou staré fláky osmdesátých let ve slevě). Dále povlečení, ručníky, toaletní potřeby, dva obleky a troje rifle, deset košil a deset triček, jídelní soupravu se šedesáti talíři (byla ve slevě, a koneckonců, co kdybych měl hosty) a pak dvě plastová lehátka s plastovým stolem na terasu. K tomu dvě proutěná křesla. Potom taky potraviny, z nichž polovinu tvořil alkohol. Všechno samozřejmě s odvozem až domů. Celkem to dělalo osm tisíc dolarů. Takový jednorázový nákup jsem už dlouho neudělal. A jestli je to fakt jenom na čtyřicet dní, tak jsem se docela odvázal.</p>

<p>U pokladny jsem platil kartou a jenom se modlil, aby tam peníze byly.</p>

<p>Byly.</p>

<p>Výborně. Konečně se jim zase něco povedlo. Hned zítra si musím zařídit elektronický přístup k účtu, abych měl přehled, jak na tom jsem. V souvislosti s tím jsem si uvědomil, že jsem sponzorům slíbil, že jim sdělím adresu, až ji budu mít. Posadil jsem se před obchoďák na lavičku a zavolal jim.</p>

<p>„Tady Hanny Bellowitz.“</p>

<p>„Minoson.“</p>

<p>„No výborně. Konečně jednou mluvím s někým kompetentním. Peníze dorazily, právě jsem udělal větší nákup.“</p>

<p>„To jsem rád. Za poslední dva dny jsem se docela zapotil. Doufám, že teď už dáš chvilku pokoj.“</p>

<p>„Podle toho, kolik tam je.“</p>

<p>„Něco kolem sta tisíc.“</p>

<p>„To by mi mohlo nějakou dobu vydržet. Do zítřka určitě.“</p>

<p>„Neposlali jsme tě tam, aby sis užíval, ale abys taky něco dělal.“</p>

<p>„Mám to na paměti. Buď v klidu. Ovšem jestli to nevyjde a mám před sebou skutečně posledních čtyřicet dní života, tak musíš uznat, že bych mohl mít aspoň trochu nárok si to užít.“</p>

<p>„Užij si to.“</p>

<p>„Díky… Slíbil jsem vám adresu. Takže v rámci fér hry ji sděluji. Je to Blackberry 26. Na severu Baltimore.“</p>

<p>„Pojistka dorazí zítra ve večerních hodinách. Takže od půlnoci začínáme počítat.“</p>

<p>„Dobrá. Od půlnoci. Ale až od zítřejší. Dohodli jsme se, že se to počítá, až bude na místě.“</p>

<p>„Zítra v šest bude ve Státech.“</p>

<p>„To neplatí.“</p>

<p>„Tam nám to stačí. Naše pojistka nemusí být v Baltimore. Jestli máš představu, že se nastěhuje do vedlejšího bytu, tak na to rovnou zapomeň. Není podmínka, abychom ho měli v Baltimore. Je to čistě na něm. Když bude chtít být ve Washingtonu, tak tam prostě bude. Když se mu zalíbí New York, tak bude v New Yorku. Stejně jako ty můžeš být, kde chceš. Baltimore není podmínka. Podmínka je zrušení baltimorského vstupu do našeho světa.“</p>

<p>„Jste docela tvrdí obchodníci. Představoval jsem si vás trochu jinak.“</p>

<p>„Jak jinak?“</p>

<p>„No prostě poněkud poetičtěji… nebo tak nějak… pohádkověji… Že prostě nebudete bazírovat na blbostech.“</p>

<p>„Hele… tady si o tobě nikdo nedělá iluze. Už to, že jsi dokázal, abychom tě tam poslali, svědčí o tom, že jsi starý zkušený protřelý lišák.“</p>

<p>„Nejsem zase tak starý…“ řekl jsem poněkud uraženě.</p>

<p>„V každém případě zapomeň na smlouvání, finty, okecávání a podobně. Prostě jsme se dohodli, a konec, jasný?“</p>

<p>„Jasný. I když na druhé straně musím říct, že vaše technická podpora zatím nebyla vždycky stoprocentní.“</p>

<p>„Taky se učíme. Musíš pochopit, že podobnou akci jsme zatím nikdy nezkoušeli zrealizovat. Přestože s lidmi komunikujeme, zatím to nikdy nebylo tak, že bychom aktivně spolupracovali způsobem, jakým spolupracujeme s tebou. Ale neměj starost, my svůj díl dohody splníme.“</p>

<p>„Já samozřejmě taky. Takže jsme se dohodli na zítřejší půlnoci?“</p>

<p>„Na jaké zítřejší půlnoci?“</p>

<p>„No kdy začne odpočítávání čtyřiceti dnů.“</p>

<p>„V šest. Zítra v šest večer. A to je konečná.“</p>

<p>„Souhlas,“ řekl jsem do telefonu a zavěsil. No vida. Aspoň něco.</p><empty-line /><p><strong>45.</strong></p>

<p>Do nového domova jsem přijel něco před půlnocí. V supermarketu jsem strávil přes čtyři hodiny. Sakra, už jsem jako ženská.</p>

<p>Byt působil depresivně a já doufal, že až zítra ráno všechno přivezou, tak se to zlepší. Otevřel jsem si láhev koňaku, kterou jsem si jako jedinou koupil sólo, vyšel ven na terasu a sedl si na zábradlí, s nohama volně spuštěnýma dolů na ulici čtyřicet metrů pode mnou.</p>

<p>Přibližně za osmnáct hodin se začne odpočítávat posledních čtyřicet dnů mého života. Tedy posledních, pokud se mi nepodaří zastavit AMRUBBISH. Byl nejvyšší čas vymyslet plán. Ovšem bojovat proti AMRUBBISH bylo totéž, jako kdybych chtěl rozpoutat soukromou válku proti GENERAL MOTORS, BOEINGU nebo MICROSOFTU. David a Goliáš byla směšná modelová situace proti tomu, v jaké jsem se ocitl já.</p>

<p>Nenapadalo mě vůbec nic. Možná bych poslední den mohl skočit z terasy. Panebože. Možná jsem udělal chybu. Možná jsem neměl tak spěchat s návratem na Zemi. Možná jsem si mohl v klidu všechno promyslet v jejich zeleném světě, kde neběžel žádný čas, a teprve s dokonalým nápadem a detailně propracovaným plánem se vrátit. Jak to, že mi to nedošlo?</p>

<p>Byl jsem naštvaný sám na sebe. No jasně… Chtěl jsem prostě být co nejdřív zpátky na Zemi, a co bude pak, už mě tolik nezajímalo. Nebo jsem si prostě říkal, že se to nějak vyřeší. Ostatně, s Bennym jsme takových situací řešili nesčetné množství a vždycky, když byl průser, jsme pod tlakem termínu nakonec dokázali vymyslet velmi jednoduché a účinné řešení.</p>

<p>No jo… jenže to jsme na to byli dva. Teď jsem na to sám. Tedy úplně sám ne. Mám za zadkem spoustu démonů. Vlastně ani nevím kolik, ale v tomto případě mi jsou na nic. Bez plánu, který musím vymyslet jenom já a nikdo jiný to za mě neudělá, jsou mi úplně na nic. A navíc mám za zadkem čtyřnásobného šíleného vraha. Lepší Damoklův meč fakt asi nešlo vymyslet.</p>

<p>Přestože se čas přehoupl přes půlnoc, dole pode mnou na ulici bylo rušno. Popíjel jsem z láhve skvělý francouzský koňak a vymýšlel plán. Vůbec mi to nešlo. Možná bych mohl zkusit něco na způsob Al-Káidy. Tedy unést letadlo, nasměrovat ho přímo do místa, kam nenávratně mizí miliony tun odpadků, a doufat, že exploze vstup prostě zničí. Jenže na to nemám čas. Al-Káida útok na Dvojčata plánovala dva roky, možná ještě víc, a byly v tom zaangažovány spousty lidí. Já sám nemám vůbec šanci. I když možná s pomocí démonů, kteří by dokázali omámit piloty a dostat mě do pilotní kabiny… No jo, ale to bych se hned zítra musel přihlásit do pilotního kursu… a ten stejně trvá víc než půl roku. A navíc se mi ani moc nechtělo umírat v letadle řítícím se na Baltimore. To už raději tady z té terasy… To je blbost.</p>

<p>Znovu jsem si lokl. V láhvi už byla jen půlka.</p>

<p>Musím sehnat ta CD, co nechal Benny Jessice. To v první řadě. Kdo ví, co tam je, a možná je na nich něco, co by mi mohlo pomoci. Třeba přemýšlím nad blbostmi a odpověď je přímo na těch CD. A určitě budou dost důležitá, když kvůli nim AMRUBBISH vraždil. Takže životně důležitá. S jejich pomocí bych je mohl přitlačit ke zdi. A nebo taky k tomu, aby mě s konečnou platností zlikvidovali.</p>

<p>Jessica. Jak se k ní dostat? A hlavně jak to z ní vytáhnout? A kde ji vůbec najít? Sakra. Zítra si zjistím všechny Jessiky Hassellové v Baltimore a postupně je obvolám. Horší bude, jak z ní dostat to, co chci. Mohl bych se namaskovat a vydávat se za svého bratra. Dvojče. Zajedu za ní. Ale co řeknu? Proč to chci? Že bych chtěl pomstít bratra? No jasně. Jsem přesvědčený, že ho zlikvidovala AMRUBBISH, a teď se chci pomstít. Proč ale sakra po třech letech? A proč můj bratr nebyl na pohřbu? A byl vůbec nějaký pohřeb, nebo jsem pořád jenom pohřešovaný? A Jessica určitě při likvidaci mého bytu pátrala po mých příbuzných (předpokládal jsem, že ho likvidovala ona) a určitě ví, že jsem nikdy žádného bratra neměl. Měl jsem (nebo vlastně pořád ještě mám) pouze sestru, která je v Austrálii a se kterou jsem už nejmíň patnáct let nemluvil. A co takhle nevlastní bratr? O kterém jsem třeba ani nevěděl. Panebože, asi už začínám být opilý. Došlo mi, že jestli na tom zábradlí vyžahnu celou flašku, tak nejen že nic nevymyslím, ale rozplácnu se po čtyřiceti metrech bezhlavého letu dole na semaforu.</p>

<p>Slezl jsem ze zábradlí, ospale se odkolébal zpátky do bytu a ještě jednou si pořádně lokl. Jak bychom to asi vyřešili s Bennym? Chtělo to jednoduchý a neotřelý nápad. Benny byl v tomhle oboru hlavinka. Ten si věděl rady vždycky. <emphasis>Cože? Tohle že je nějaký problém? Blbost. Zkus se na to podívat z úplně jiného úhlu. Obejdi to. Běž na to prostě z druhé strany</emphasis><emphasis>.</emphasis></p>

<p>Jediný, kdo z Jessiky vytáhne cédéčka, je Lenny Grimwood. No jasně. Jen já. A pak mi to došlo. Možná by mi pomohli démoni. Možná ten, jak říká, že zjitřuje mysl, dává tvar myšlenkám a podobné kecy. Vlastně už ani nevím, jak se jmenoval. Ale měl jsem to. Budu potřebovat herečku. Docela dobrou herečku.</p><empty-line /><p><strong>46.</strong></p>

<p>Ráno jsem se probral na Zemi na zemi. Děsně rozlámaný. Doufal jsem, že to byla poslední noc bez postele. Mrkl jsem na hodinky. Osm. No skvělé. Ve dvanáct tu měli být stěhováci se vším osmitisícovým zbožím, co jsem včera nakoupil. Tedy i s postelí a chlastem a pěti kily pomerančů.</p>

<p>Dal jsem si sprchu a těšil se, až konečně ze sebe shodím hadry od Alice Brookové. Ne že by byly špatné, ale chtěl jsem už mít něco čistě pozemského. Taky mi došlo, že za pitomých deset hodin začnou být odpočítávány první hodiny čtyřicetidenního termínu, a možná zároveň i poslední hodiny mého života. Nijak povzbudivá myšlenka.</p>

<p>Usadil jsem se doprostřed obývacího pokoje na zem a vytáhl žabí mobil. Navolil jsem číslo informací. Jediný, kdo mi mohl dodat herečku, byla Melanie Magellová. Ta tlustá obstarožní dáma dokázala pro LENNY A BENNY vždy sehnat kompars dle jakýchkoli požadavků (a finančních možností) a byla ve své branží jednička.</p>

<p>Dokázala sehnat černochy i indiány, Vietnamce či eskymáka. Pro jednu zlatou svatbu nám dokonce sehnala herecký soubor, který dle scénáře svatebčanů zinscenoval jejich seznámení před padesáti lety. A to tak věrně, že nevěsta i ženich brečeli (zatímco my s Bennym se v zákulisí váleli smíchy). Sehnala nám herce včetně admirálské uniformy, který si nastudoval veškeré námořní předpisy a vystupoval jako skutečný admirál. Pokud jste požadovali čtyři sta komparsistů na demonstraci, nebyl problém. Dodala je včetně hesel a transparentů.</p>

<p>Melanie Magellová byla naší nejdokonalejší studnou lidských zdrojů. Jestli jsem chtěl herečku, nikdo jiný než Melanie nepřipadal v úvahu. Akorát mě mrzelo, že jsem se opět nemohl představit jako Lenny z LENNY A BENNY, protože to by bylo úplně jiné jednání. Takhle jsem musel sehrát zcela neznámého klienta, kterého se Melanie pokusí očesat.</p>

<p>Agentura mi poslala její číslo během minuty. Vyťukal jsem ho hned.</p>

<p>„Dobrý den, tady Hanny Bellowitz. Dostal jsem na vás doporučení a…“</p>

<p>„Od koho?“ vyštěkla na mě Melanie. Skvělé. Byla to pořád ta stará dobrá Melanie a ani za tři roky se nezměnila.</p>

<p>„Od Lennyho Grimwooda.“</p>

<p>„Ten je ale pár let po smrti.“</p>

<p>„Jo… Já vím.“</p>

<p>„Vy jste se s ním znal?“</p>

<p>„Jistě. A moc dobře.“</p>

<p>„A víte, že máte podobný hlas?“</p>

<p>Sakra… Vůbec jsem si neuvědomil, že bych měl mluvit zmutovaněji.</p>

<p>„To mě těší. Lenny byl vždycky můj velký vzor.“</p>

<p>„Je ho škoda.“</p>

<p>„To máte pravdu, byl hvězda.“</p>

<p>„No… taky měl svý mouchy, ale jinak se s ním dalo vyjít. A co že byste potřeboval?“</p>

<p>„Potřeboval bych herečku.“</p>

<p>„Jistě, není problém. Máme velké portfolio nejrůznějších typů. Máte zvláštní požadavky na vzhled?“</p>

<p>„Vůbec žádné.“</p>

<p>„Prosím?“</p>

<p>„Říkám, že je mi úplně jedno, jak bude vypadat. Hlavně aby uměla něco zahrát.“</p>

<p>„Tak to jste asi první. Na jak dlouho?“</p>

<p>„Počítám na den. Možná jenom půlden.“</p>

<p>„Taxa je 800 dolarů.“</p>

<p>„Cože? Já ale nechci žádnou Angelinu Jolie.“</p>

<p>„To je Sharon Stone.“</p>

<p>„Já si to myslel. A určitě s celým štábem.“</p>

<p>„Ne… podívejte, pane. Já se opravdu pod osm set, možná tak ještě šest set, nedostanu.“</p>

<p>„Nepotřebuji obsadit hlavní roli v Titaniku. Potřebuji jenom, aby zahrála jednu krátkou etudu pro jednoho diváka.“</p>

<p>Věděl jsem, že Melanie je vychytralá stará liška a protřelá obchodnice a že to prostě zkouší.</p>

<p>„No… možná bych tu něco měla… Studentku.“</p>

<p>„Co studuje? Doufám, že ne matematicko-fyzikální fakultu.“</p>

<p>„Dělá poslední ročník divadelní akademie.“</p>

<p>„To je přesně to, co sháním.“</p>

<p>Přesně to nebylo, protože jsem měl představu nějaké usedlejší postarší dámy, ale neměl jsem nejmenší chuť rvát té staré chobotnici do chřtánu ani o dolar víc, než bylo nezbytně nutné.</p>

<p>„Kolik stojí?“</p>

<p>„Jestli říkáte půl dne, tak dvě stě padesát.“</p>

<p>To je semetrika. Dvě stovky jdou tutově do její kapsy.</p>

<p>„Beru to.“</p>

<p>„Už víte přesně, na kdy ji potřebujete?“</p>

<p>„Jsem schopen se přizpůsobit jejímu rozvrhu. Není třeba ji tahat z přednášek. Může to být i večer.“</p>

<p>„Platí se předem, pane.“</p>

<p>„Jasně. Pošlete mi e-mailem účet a za chvíli to tam máte.“</p>

<p>„Pošlu vám s tím i smlouvu, kterou si pečlivě přečtěte. Můžete po ní chtít výhradně herecké výkony, nic víc.“</p>

<p>„Co tím myslíte?“</p>

<p>„No jestli hledáte společnici na večer, tak…“</p>

<p>„Nehledám společnici, madam. To bych vám určitě řekl předem požadavky na její vzhled.“</p>

<p>„A nepředpokládám, že hledáte obsazení do porna. Rozhodně nebude hrát erotické scény.“</p>

<p>„Pochopitelně. To vám podepíšu. Volbu jejího hereckého oděvu ponechám výhradně na ní.“</p>

<p>„Nadiktujete mi ten e-mail?“</p>

<p>To mě dostala. Sakra, notebook ještě nemám. Panebože… já včera v tom obchoďáku zapomněl koupit notebook.</p>

<p>„Pošlu vám ho během hodiny, když mi nadiktujete svůj.“</p>

<p>„Pište si: Magell, zavináč, magell tečka com. Máte to?“</p>

<p>„Jo. A jak se jmenuje?“</p>

<p>„Kdo?“</p>

<p>„Ta herečka.“</p>

<p>„Miranda.“</p>

<p>„Krásné jméno. Zrovna něco takového jsem sháněl. Zatím nashle.“</p><empty-line /><p><strong>47.</strong></p>

<p>Hned poté jsem vyrazil do města. Pro další existenci v tomhle bláznivém světě jsem nutně potřeboval notebook a auto. Notebook nebyl problém. Vlezl jsem do nejbližšího počítačového obchodu a za tisíc dolarů pořídil docela slušný, tenký a lehký. Prodavač vypadal docela důvěryhodně, i když mu mohlo být něco mezi šestnácti a osmnácti. Ale bylo vidět, že věci rozumí (na rozdíl ode mě).</p>

<p>S autem už to bylo horší. Ne tedy, že bych si neměl z čeho vybírat, ale vědomí, že mám k dispozici bezedný účet, který mi démoni kdykoli doplní, se mnou docela zamávalo. Původně jsem myslel na Forda 92, ve kterém jsem bydlel v zeleném světě, ale pak jsem tu myšlenku velmi rychle opustil. Na jejich připomínku mi stačí morbidně zelený telefon, a navíc se mi nechtělo courat po historických muzeích nebo bazarech s vykopávkami. Zalíbil se mi Lexus LS 460, 4 litry, a cena sto tisíc dolarů vůbec nebyla tak strašná vzhledem k nádhernému a výkonnému autu, nicméně pak jsem usoudil, že by to přece jen byl trochu příliš vysoký nadstandard, i když na druhou stranu, na posledních čtyřicet dní (teď už jen třicet devět) bych si ho bezesporu zasloužil. Ovšem to zase moc nekorespondovalo s mým záměrem být absolutně nenápadný a nevyčnívající. Nakonec jsem tedy skončil u Mazdy 3 MPS, nádherně červené, za pouhých 25 000. <emphasis>Hezká sportovní vozítko pro opravdové gentlemanes, které rád ženy a oni rády jeho… </emphasis>jak mě ubezpečil asijský prodejce, který byl o dvě hlavy nižší než já.</p>

<p>Souhlasil jsem. Navíc mě ubezpečil, že když přijdu za dvě hodiny, budu mít vyřízenou i registraci včetně <emphasis>dopravní značka, protože on mít kontakta na dobrá místa s dobrýma úředníkama. Za pouhých jedna stovka dolar</emphasis><emphasis>a. </emphasis>I tohle jsem mu odsouhlasil.</p>

<p>Pak jsem zašel do nejbližší kavárny, objednal si kafe a aktivoval notebook včetně připojení na net a zřízení čtyř e-mailových schránek. Hned potom jsem odeslal e-mail Melanii Magellové s tím, aby mi poslala smlouvu s kontaktem na její herečku. Ještě než jsem si na notebooku stačil nastavit všechny ostatní věci, na které jsem byl zvyklý, měl jsem odpověď se smlouvou a telefon na Mirandu Lederovou. Zavolal jsem jí hned.</p>

<p>„Dobrý den, tady Hanny Bellowitz. Paní Magellová mi na vás poslala telefon s tím, že vás mám kontaktovat. Objednal jsem si u ní herečku na jeden půlden.“</p>

<p>„Dobrý den. Říkala mi o tom. I když ještě nejsem úplně hotová.“</p>

<p>„S čím nejste hotová?“</p>

<p>„No, herečka… Mám ještě rok.“</p>

<p>„Nevadí. Přesto vás beru.“</p>

<p>„Poslouchám vás.“</p>

<p>Měla zvláštní hlas. Tedy zvláštní v tom smyslu, že byl skoro dětský. Melanie mě upozorňovala, že je to studentka, ale já doufal, že už má za sebou alespoň základku. Tenhle hlas mi připomínal šestou či sedmou třídu. Nicméně byl velmi příjemný.</p>

<p>„Takže bych se s vámi potřeboval domluvit, kdy bychom to mohli secvičit. Myslím roli. Že bych vám nastínil scénář.“</p>

<p>„Můžete mi ho poslat e-mailem?“</p>

<p>„To bohužel nemohu, protože vlastně napsaný scénář nemám.“</p>

<p>„A jak si to teda představujete?“</p>

<p>„No, ono se jedná spíše o malou improvizační etudu. Budete mít velký seberealizační prostor… to znamená, že se nemusíte držet slovo od slova psaného scénáře.“</p>

<p>„Tomu nerozumím.“</p>

<p>„Já vám prostě vysvětlím, co od toho očekávám, nebo jak by to mělo dopadnout, a ostatní je na vás. Není to konkrétní dopředu daná role v konkrétním vystoupení, ale spíše velmi volné improvizační představení.“</p>

<p>„Aha.“</p>

<p>„Troufáte si na to?“</p>

<p>„Zatím jste mi o tom skoro nic neřekl, takže těžko říct.“</p>

<p>„Prostě budete představovat určitou osobu, budete ji hrát. Ale co budete říkat a jak to budete říkat, je na vás.“</p>

<p>„Vy chcete, abych se za někoho vydávala?“</p>

<p>„Výborně. To je přesně ono. Budete vystupovat jako určitá konkrétní osoba.“</p>

<p>„Doufám ale, že nejde o podvod nebo o něco, co by mohlo souviset s jakoukoliv kriminalitou.“</p>

<p>„V žádném případě. My jsme agentura, která pro klienty zajišťuje různá taková… teď nevím, jak bych to řekl… ale prostě, co si kdo přeje. Teď máme právě tuto zakázku. Klient si objednal výstup pro jednu svou známou. To je celý.“</p>

<p>„No dobrá. Takže bude opravdu nejlepší, když se setkáme.“</p>

<p>„Přesně k tomu jsem směřoval.“</p>

<p>„Kdy?“</p>

<p>„Co takhle třeba hned dneska večer?“</p>

<p>„Kde?“</p>

<p>„Nepředpokládám, že kdybych vám navrhl u mě doma, tak na to kývnete. Takže si řekněte vy.“</p>

<p>„Kavárna GENSHER CAFE na Delta Square.“</p>

<p>„Nic mi to neříká, ale najdu to. V osm večer?“</p>

<p>„To by šlo. Budu tam. Budu mít na sobě zelené tričko a rifle.“</p>

<p>„Já taky.“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Říkám, že budu mít to samý. Zelené tričko a rifle.“</p>

<p>V telefonu bylo chvíli ticho. Bylo evidentní, že si to srovnává v hlavě a že s tím má trochu problém.</p>

<p>„Takže zelené tričko a rifle,“ řekla potom.</p>

<p>„Přesně tak. Nashle v osm večer.“</p>

<p>Ukončil jsem hovor. Takže do marketu pro zelené tričko a potom do autosalonu vyzvednout mazdu. Nevím, co mě to napadlo s tím zeleným tričkem, ale připadalo mi to vtipné a za její vyvedení z míry mi to stálo. Měl jsem sám ze sebe radost, protože bylo jasné, že už jsem opět ten skvělý Lenny Grimwood z LENNY A BENNY.</p>

<p>Potom rychle zpět na Blackberry 26, abych řekl stěhovákům z obchoďáku, co kam mají dát. Stěhování trvalo dvě hodiny. Byt byl pak daleko příjemnější, i když aby byl skutečně zabydlený a působil jako byt, musel bych tam nechat navézt takových auťáků aspoň osm. Rozmístil jsem si na terase proutěná křesílka, stoleček i dvě plastová lehátka. Nevím, proč jsem to kupoval po dvou, jako bych snad intuitivně očekával, že budu mít návštěvu, ale ne zase moc velkou. Asi jen jednoho člověka. Nejlépe ženskou. K čemuž ale určitě nedojde, protože jednak se velice pomalu a obtížně seznamuji, a jednak na to nebudu mít čas. Takže jsem je spíš nakoupil po dvou proto, aby křesílkům a lehátkům nebylo smutno. Zapnul jsem televizi. No vida. Anténní kabel ve stěně byl skutečně připojený na střešní anténu a televize hrála.</p>

<p>Narval jsem ledničku a část polic horních skříněk, servis pro šedesát osob jsem musel uložit ze tří čtvrtin do komory. Sedačku jsem postavil proti televizi a před ni uložil tygří kůži.</p>

<p>Vypadalo to fakt moc hezky. Můj nový domov. S terasou a dvěma teplárenskými komíny.</p><empty-line /><p><strong>48.</strong></p>

<p>Odpoledne zpátky do města. Auto bylo připravené. Dostal jsem značku, jejíž číslo si i přes veškerou snahu rozhodně nešlo zapamatovat. Líbila se mi. Pak jsem si projel severní předměstí Baltimore, abych si na vůz trošku zvykl. Neměl jsem výhrady a vyhovoval mi. Za deset osm jsem seděl v GENSHER CAFE, v riflích a zeleném tričku, před sebou kafe a čekal na Mirandu.</p>

<p>Přišla přesně v osm, což byl první bod v její prospěch. Další následovaly. Byla to černovlasá, nakrátko ostříhaná holka s malým nosíkem trošku nahoru, výraznýma šedomodrýma očima a dlouhými řasami nad nimi. Na levé tváři měla drobnou pihu. Velmi úsporné a jednoduché malování, malé drobné stříbrné náušnice. Sportovní gymnastická postava s ladnými kočičími pohyby. V součtu samá plus a jediné mínus bylo možná věk, který byl pro mé účely příliš nízký. Má původní představa byla něco mezi padesáti a šedesáti, klidně třeba i sedmdesát, bílé vlasy, vrásčitá tvář, v pravěkých šatech, možná i s kočkou na rameni nebo netopýrem na hlavě. Nicméně jsem byl rozhodnut, že to risknu i s tímto roztomilým koťátkem.</p>

<p>„Dobrý den… já jsem Miranda… a vy podle ohozu jste určitě Hanny.“</p>

<p>„Správně. Dobrý den.“</p>

<p>Vstal jsem a podal jí ruku. Měla pevný stisk. Posadila se naproti. Ve stejných oděvech, tedy zelených tričkách a modrých riflích, jsme vypadali jako účastníci skautského tábora, nebo spíše ulítlý otec s ulítlou dcerou. Pozorně si mě změřila pohledem a já z netečného výrazu její tváře nebyl schopen odhadnout, jestli je výsledek její analýzy kladný, či záporný.</p>

<p>„Co si dáte?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Mohu vinný střik?“</p>

<p>„Ale samozřejmě.“</p>

<p>Kývl jsem na číšníka a objednal jí. Poté jsem ji zase já chvilku zkoumal pohledem. Skutečně byla moc hezká.</p>

<p>„Copak? Nevyhovuji?“ zeptala se.</p>

<p>„Ještě nevím. Ale snad jo, i když mé představy byly skutečně poněkud jiné.“</p>

<p>Podívala se do stropu. Pravděpodobně si říkala: Další setkání s blbem, který neví, co chce.</p>

<p>„Madam Melanie říkala, že jste konkrétní představy neměl.“</p>

<p>„Správně. To jsem neměl. Ale to je v pořádku. Myslím, že to zvládnete. Věříte na duchy?“</p>

<p>„Cože?“ podívala se na mě s očima dokořán. Setkání s blbem asi začínalo v její mysli nabírat konkrétních obrysů.</p>

<p>„Ptám se, jestli věříte na duchy. Takové to nehmotné nic, co se vám najednou vznáší nad svíčkou, a přitom to umřelo už někdy před třemi sty lety, a co s vámi komunikuje.“</p>

<p>Udělala grimasu. V tuto chvíli musel být blb vykreslen do nejmenších detailů.</p>

<p>„Nevěřím. Vy jo?“</p>

<p>„Já taky moc ne.“</p>

<p>„Potřebujete doplnit někoho na spiritualistickou seanci?“</p>

<p>Byla chytrá. Další kladný bod pro ni. Pálilo jí to.</p>

<p>„Něco podobného. Zažila jste nějakou?“</p>

<p>„Ne. Nemám čas na kraviny. Ale viděla jsem to ve filmu. Nicméně jestli se mám skutečně účastnit něčeho podobného, tak mě budete muset trochu poučit. Co se může, a co ne, jak se chovat…“</p>

<p>„To nebude třeba. Už to proběhlo.“</p>

<p>„Co proběhlo?“</p>

<p>„Seance, které jste se účastnila. Už je za vámi. Já potřebuji, abyste vystupovala jako její účastník a podala o ní zprávu jedné osobě.“</p>

<p>Číšník přinesl sklenici s vinným střikem a postavil ji před mou půvabnou společnici. Měla hezký dlouhý krk. Vypila ji téměř do poloviny na ex (nádherně při tom přivírala oči), postavila sklenici na stůl a řekla:</p>

<p>„Tak povídejte.“</p>

<p>Opřel jsem se do židle a přemýšlel, jak začít.</p>

<p>„Takže věc se má následovně. Náš klient má přítelkyni. Budeme jí říkat třeba Jessica. Ostatně se tak skutečně jmenuje. Nebo spíše měl přítelkyni.“</p>

<p>„Rozešli se?“</p>

<p>„Ne tak docela. Prostě její přítel na tři roky zmizel.“</p>

<p>„A kam zmizel?“</p>

<p>„To není pro vaši roli důležité.“</p>

<p>„A teď se k ní chce vrátit…“ skočila mi do řeči a pokračovala, „…vykašlal se na ni a po třech letech zjistil, že stejně byla nejlepší.“</p>

<p>Usmál jsem se.</p>

<p>„No… jestli mě takhle budete doplňovat, budeme tu sedět do rána.“</p>

<p>„Jo… promiňte, už jenom poslouchám.“</p>

<p>„Prostě zmizel a nebyla to tak docela jeho vina. Dejme tomu, že byl do něčeho namočený a nechtěl ji do toho namočit taky. Takže byl skutečně tři roky nezvěstný – a to tak dokonale, že ho za nezvěstného považovaly, nebo vlastně pořád ještě považují, i úřady. Možná byl prohlášen i za mrtvého. To přesně nevím. Ale spíš ano. V každém případě žije a má úplně jinou identitu. Jiné jméno, jiné bydliště. Prostě je to někdo jiný, i když ve skutečnosti je to pořád on. Takže ji vlastně nemůže kontaktovat. Nebo by mohl, ale tím by se prozradil.“</p>

<p>„Je to mafián?“</p>

<p>„Není to mafián. Prostě se to tak nějak seběhlo. Dohodneme se, že po důvodech nebudeme dál pátrat a nebudeme je pitvat. Berme to, jako že to tak prostě je. Takže on je živý a je někým úplně jiným, ale okolnosti se seběhly tak, že potřebuje kontaktovat tu svou přítelkyni.“</p>

<p>„Jak to probíhá?“</p>

<p>„Co?“</p>

<p>„Takové sbíhání okolností.“</p>

<p>„Ježišmarjá… prostě se to seběhlo.“</p>

<p>„Klient o tom nechce mluvit.“</p>

<p>„Přesně tak. Klient se prostě potřebuje spojit s přítelkyní, to je celé.“</p>

<p>„Bývalou.“</p>

<p>„Správně.“</p>

<p>„Trochu to připomíná mexickou telenovelu.“</p>

<p>„Je jedno co to připomíná, prostě vám vysvětluji, jak to je a jaké jsou okolnosti – já si je nevymyslel,“ řekl jsem už trochu podrážděně.</p>

<p>„No dobrá, promiňte. Ale pokud to nepochopím, tak bych taky tu roli nemusela zvládnout. Prostě bych měla vědět, oč jde.“</p>

<p>„Vždyť vám to říkám.“</p>

<p>„Říkáte, že ji nemůže kontaktovat, a hned potom, že ji naopak musí kontaktovat, takže…“</p>

<p>„Jistě… Tak to skutečně je. Možná když mě necháte, abych to dopověděl, pochopíte to.“</p>

<p>„Zkuste to.“</p>

<p>„Musí ji kontaktovat, protože od ní něco potřebuje. Jinak by ho to ani nenapadlo. Něco si u ní tenkrát nechal, a teď to prostě nutně potřebuje. A ví, že to ta přítelkyně nedá nikomu jinému než jemu. Ale zároveň se u ní nesmí objevit. Za prvé jí nechce ublížit, nechce ji ranit, protože ona si myslí, že je opravdu mrtvý, a kdyby se najednou objevil, tak by to brala jako podraz na ni a určitě by mu to, co chce, nedala. Takže se musí objevit sice osobně, ale být dál jako pořád mrtvý.“</p>

<p>„Aha… takže se objeví jako duch.“</p>

<p>„Výborně. Myslí vám to.“</p>

<p>„Ona věří na duchy?“</p>

<p>„Asi tak jako vy.“</p>

<p>„Takže vůbec.“</p>

<p>„Správně. Vůbec.“</p>

<p>„Takže jak to proboha chce ten klient udělat? To se jí jako bude vznášet v pokoji?“ zeptala se a napila se vína.</p>

<p>„Proto jste tu vy. Zajdete za ní.“</p>

<p>„A přesvědčím ji, že duchové existují.“</p>

<p>„Nějak tak.“</p>

<p>„A až začne věřit na duchy, tak se zjeví váš klient jako duch. Kolem něj asi bude pára nebo něco…“</p>

<p>„To už neřešte. Po vás jenom chci, abyste ji přesvědčila, že se pravidelně účastníte duchařských seancí a že prostě fungují. A hlavně že existuje duch našeho klienta. To je, oč tu běží.“</p>

<p>Zamyslela se a pak řekla:</p>

<p>„Myslíte, že kdyby za mnou přišla cizí ženská a zkoušela mě přesvědčit, abych začala věřit na duchy, že bych to vzala?“</p>

<p>„Těžko.“</p>

<p>„No vidíte… Takže jak to mám udělat já?“</p>

<p>„Vy to uděláte tak, že jste se prostě s tím duchem setkala. Se mnou, tedy s mým klientem, jako s duchem. Nemusíte ji přesvědčovat, že duchové existují. Jenom jí řeknete, že jste se s ním setkala.“</p>

<p>„Ha… při seanci, která už proběhla.“</p>

<p>„Správně. To je přesně ono. Bude to takto: Řeknete jí, že jste velmi vyhledávané médium pro spiritualistické seance a že při posledních sezeních vám vždycky seanci narušila nová entita, která o sobě tvrdila, že je Lenny Grimwood, a prosila vás, abyste ji spojila s ní.“</p>

<p>„S tou přítelkyní Jessikou.“</p>

<p>„Ano. Přesně tak. Vy jste samozřejmě odmítla, nebo spíš vaši kolegové u stolu, ale když už se to stalo potřetí, rozhodla jste se, že to zkusíte, protože ta entita…“</p>

<p>„Entita je duch?“</p>

<p>„Jo. Ta entita řekla, že vám jinak bude seance narušovat pořád a na vaše spoluúčastníky to nepůsobí zrovna nejlépe. Takže Jessice vysvětlíte, že se potřebujete zbavit ducha Lennyho Grimwooda, a abyste se ho zbavila, jediná možnost jak to udělat, je vyhovět mu a spojit ho s ní. Prostě ji požádáte o laskavost. Požádáte ji o pomoc. To by odmítnout neměla. Nebudete ji přesvědčovat o existenci duchů. Budete ji žádat o pomoc. Je to hodná holka a já myslím, že vám vyhoví.“</p>

<p>„No dobrá. A když řekne, že jo, tak bude co?“</p>

<p>„Tak bude to, že jí vysvětíte, že jí dopředu dáte vědět, až budete mít příště seanci, a že jestli se ten otravný Lenny zase objeví, zavoláte jí a dáte jí ho k telefonu, aby si to jako vyřídili mezi sebou.“</p>

<p>„Jestli nevěří na duchy, tak se mnou vyběhne.“</p>

<p>„Ať v ně nevěří. Já jenom potřebuji, aby se uskutečnilo to spojení. Abych ji dostal k telefonu a aby se mnou chvilku mluvila… jako s duchem.“</p>

<p>„S váma, nebo s klientem?“</p>

<p>Dostala mě.</p>

<p>„Samozřejmě že s klientem. Vžil jsem se do jeho role, takže to prezentuji, jako bych to byl já. Pochopitelně to bude klient.“</p>

<p>„Aha.“</p>

<p>Zamyslela se.</p>

<p>„Takže já jí pak za dva dny zavolám a řeknu, že probíhá seance.“</p>

<p>„Vy jí zavoláte za dva dny, že seance se uskuteční tehdy a tehdy a aby byla na telefonu, že jí v případě potřeby zavoláte.“</p>

<p>„Jasně. A až jí zavolám, předám telefon vašemu klientovi, který u toho taky bude.“</p>

<p>Neměl jsem to zase tak domyšlené. Bylo evidentní, že všechny detaily dopilované nemám.</p>

<p>„Předáte to mně a já to vyřídím.“</p>

<p>„Vy budete zastupovat ducha vašeho klienta?“</p>

<p>„Ale ne sakra… No dobrá. Ten klient jsem já, tedy ten duch… Je to pro mě,“ řekl jsem otráveně.</p>

<p>„Aha… to jste mohl říct hned.“</p>

<p>„No jo… tak jsem to řekl teď,“ vyštěkl jsem.</p>

<p>Byl jsem fakt naštvaný. Ne na ni, ale sám na sebe.</p>

<p>„Takže vy jste ten, který na tři roky zmizel, a teď se s ní potřebujete spojit?“</p>

<p>„Jo… jsem přesně ten, jak říkáte.“</p>

<p>Dopil jsem kafe.</p>

<p>„No jo… vždyť se nic neděje… Mně to může být jedno.“</p>

<p>„To jsem rád.“</p>

<p>„Akorát nevím, proč kolem toho děláte takový vlny.“</p>

<p>„Nedělám vlny.“</p>

<p>Byl jsem vzteky bez sebe. Nepotřeboval jsem hlavní komisařku kriminálního oddělení, nechtěl jsem ani šťouralku. Chtěl jsem jenom obyčejnou herečku.</p>

<p>„Takže kdy to chcete uskutečnit?“</p>

<p>„Až si zjistíte, jak taková seance probíhá. Já to nevím. Já se žádné neúčastnil. Ale kdyby se vás Jessica na něco zeptala…“</p>

<p>„Říkal jste, že ona na duchy nevěří, takže se pravděpodobně taky žádné neúčastnila. Takže taky neví, jak seance může probíhat. Čili si vlastně můžu vymyslet cokoliv.“</p>

<p>„No jo… to je fakt. Takže kdy jste schopna to uskutečnit?“</p>

<p>„Nechte mi den. Přece jenom si to trochu promyslím. Vy si to představujete moc jednoduše.“</p>

<p>„No dobrá. Zítra byste jí zavolala a vysvětila, oč vám jde.“</p>

<p>„To není dobrý nápad. Pokud jde o tohle, tak bude skutečně lepší osobní schůzka. Já bych aspoň na takový telefonát nereagovala. Může to být bláznivá akce bláznivého rádia nebo něco podobného. Daleko důvěryhodnější bude, když za ní zajdu.“</p>

<p>„Jasně. To má logiku. Právě proto jsem potřeboval herečku.“</p>

<p>„Možná jsem na tu roli příliš mladá.“</p>

<p>„Jo. To jste. Ale vyřešíme to tak, že nejste zaklínač, nebo jak se tomu říká. Prostě ten, kdo navazuje přímé spojení, kdo ducha vyvolává, evokuje. Vy jste prostě jenom médium. Řeknete, že každá taková seance vyžaduje silné transcendentální médium, které napomáhá spojení a vlastně ho zprostředkuje. Vy nejste přímo čaroděj, jste jenom jeho prostředek.“</p>

<p>„Dobrá. Takže mě vlastně budete potřebovat dvakrát.“</p>

<p>„Jo. Jednou, abyste jí to vysvětlila, a pak kvůli telefonátu, kdy se s ní spojím přímo já. Přes vás. Samozřejmě, kdyby se vyskytla další potřeba vaší přítomnosti, všechno doplatím. To je to nejmenší. A v případě, že všechno dobře dopadne, jsem ochoten poskytnout i bonus. Ale spíše pro vás než pro madam Melanii.“</p>

<p>Usmála se.</p>

<p>„Budu se snažit, aby to dopadlo co nejlépe. Ale abych se vám přiznala, vidím to tak padesát na padesát.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„No… představuji si sama sebe, kdyby se na mě někdo obrátil s podobnou věcí. Určitě bych za tím tušila kulišárnu.“</p>

<p>„Jo… to máte možná pravdu. Zvláště když Jessica dělala ve firmě, která se podobnými kulišárnami zabývala. Ovšem nic jiného mi nezbývá. Musím to zkusit. Já to fakt potřebuju.“</p>

<p>„Jasně. Ostatně, to není můj problém. Budu vám držet palce a udělám všechno pro to, aby se to povedlo. Dáte mi její telefon a adresu?“</p>

<p>„Zatím ji nemám, ale do zítřka ji zkusím sehnat. Vy mi dejte svůj telefon.“</p>

<p>Vytáhla z kabelky tužku a načmárala na kus ubrousku číslo mobilu.</p>

<p>„Díky.“</p>

<p>Pak se zvedla a podala mi ruku.</p>

<p>Byla příjemná. Fakt moc příjemná holka. Sice trochu rejpavá, ale to přežiju. Lepší než čarodějnice s netopýrem ve vlasech.</p><empty-line /><p><strong>49.</strong></p>

<p>Číňan měl z tmavých dlouhých vlasů vzadu vytvořený ohon velikosti koňského ocasu a jeho rozvařený měkký obličej připomínal Buddhu. Možná k tomu přispěla i jeho úslužnost a neustálé klanění se sepjatýma rukama. Představil jsem se mu rovnou jako Lenny z LENNY A BENNY. Jednali jsme spolu někdy dávno asi dvakrát a nepředpokládal jsem, že by slyšel o mém zmizení.</p>

<p>Jmenoval se Tang Teaong Tuong, nebo Šuan Šuen Šioung, nebo tak nějak, a obchodoval s historickými replikami starých zbraní. Objevil ho Benny a jednou nám dodával staré ruské soubojové pistole a jednou turecké šavle. Nicméně Benny tenkrát tvrdil, že tento sortiment je pouhou zástěrkou pro jeho skutečný obchodní artikl, jímž byly taktéž zbraně, které ovšem s historií neměly nic společného. Naopak všechno to byly velmi současné a aktualizované výrobky. Musel jsem mu trochu pomoci, aby si na mě vzpomněl, ale nakonec se mi to podařilo, protože naše zakázka nebyla zrovna malá a docela si na nás narejžoval.</p>

<p>„No jasan… Lenna a Benna… dobrý obchod.“</p>

<p>Potvrdil jsem mu to, i když pro nás možná ani tak dobrý nebyl.</p>

<p>„Potřeboval bych skutečnou zbraň, žádnou repliku. Plně funkční pistoli nebo revolver,“ vysvětlil jsem mu a on dělal, že mi nerozumí. Pořád mi nabízel blbosti do historických filmů, včetně námořního děla z lodě admirála Nelsona. Po půlhodinovém dialogu, připomínajícím spíše obrázkové písmo kreslené rukama do vzduchu, to vypadalo, že mu konečně začíná docházet.</p>

<p>„M136 AT4.“</p>

<p>„Jo… to by možná šlo,“ řekl jsem, aniž bych tušil, oč jde.</p>

<p>„Je primární zbraň armáda našich Spojených států. Zbraň dokonalost… bez zpětného rázu používat pěchota pro útok… obrněná vozidla kaput.“</p>

<p>Vypadalo to, že mi nabízí něco většího z výbavy americké pěchoty, což by mohla být spolehlivá zbraň.</p>

<p>„Žádná zpětná ráz, super, tutovka… 84 mm vysoce explozivná hlavice přesně zasáhnout cíl.“</p>

<p>„84 milimetrů… to je asi blbost, ne?“</p>

<p>„M136 nízká hmotnost sestávat ze střela raketového typu s křidélky.“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Plus odpalovací stroj vyrobená sklolaminátová vlákna.“</p>

<p>„Co to meleš? Já potřebuji obyčejný revolver.“</p>

<p>„Je to přenosný zbraň s možnost odpal pouze z pravá ramene. Vodotěsné, pouhých 7 kg a moci být efektivně použita s minimální trénink.“</p>

<p>Panebože… on mi snad nabízí protipancéřový kanón s křídlatými raketami. Ukázal jsem mu pantomimu z westernu, kde vytahuji od pasu kolt a střílím prvního zloducha, na kterého narazím.</p>

<p>„SIG Hammerli Trailside… 22 LR.“</p>

<p>Netušil jsem, jestli je to název filmu, který jsem mu připomněl, nebo další zbraň.</p>

<p>„Co je to?“</p>

<p>„Ceny šest set.“</p>

<p>„No ale je to normální revolver?“</p>

<p>„Přesnost dokonalá. Švýcarsko. Jako hodinky.“</p>

<p>„Jo… já vím. A jako čokoláda.“</p>

<p>„Excelentnej přesnosti a výborná dýzajnu.“</p>

<p>„No dobrá… to by možná šlo.“</p>

<p>„Uhlíkový kostra … Dováží SIGARMS.“</p>

<p>„Dobrá. Beru ji. A aspoň tři krabičky nábojů.“</p>

<p>„Jedna krabička šedesát náboje.“</p>

<p>„No tak to mi stačí jedna. Nebude to zase takový masakr.“</p>

<p>„Jedna krabička náboje a jedna krabička pistole.“</p>

<p>„Správně.“</p>

<p>„To bude teda asi sedm set padesát dolara.“</p>

<p>„Souhlas. Ale chci to bez papírů, rozumíš?“</p>

<p>„Žádná papíra?“</p>

<p>„Ne… Žádná papíra.“</p>

<p>„To pak být osm set padesát dolara.“</p>

<p>„Bez papíra navíc dolara?“</p>

<p>„Přesně to je tak, pane.“</p>

<p>Vysázel jsem mu na pult osm set padesát a Číňan zmizel v zákulisí. Během deseti vteřin byl zpátky. Na stůl položil krabici z tvrdé lepenky a vedle krabičku nábojů.</p>

<p>„Nemáš nějaká igelitka?“ přistoupil jsem na způsob jeho řeči. Zašklebil se a vytáhl zpod pultu velkou černou igelitku s nápisem EROTIC CENTRE BELINDA.</p>

<p>„Lepší nemáš?“</p>

<p>„Nemám. Jen pytlík brambora.“</p>

<p>Vzal jsem si erotickou tašku a nasoukal do ní SIG Hammerli.</p>

<p>„Tak díky.“</p>

<p>„Nemít zač. Díky za krásná obchod. Ať se vám dařit, pane.“</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>Vyšel jsem na ulici a hned igelitku hodil do kufru své červené mazdy. To mi rovnou mohl nastříkat sprejem na záda, že jdu z erotického klubu. Nasedl jsem a odrazil od chodníku. Možná bych si zbraň měl někde vyzkoušet. Určitě si ji budu muset vyzkoušet. Protože ti na druhé straně nejsou naivní kašpárci, ale těžcí profíci. Rozhodně takový Vautier z ochranky AMRUBBISH dokáže tasit daleko rychleji než já. A to by nebylo dobře.</p>

<p>Rozhodl jsem se Vautiera zastřelit ne proto, že bych byl pomstychtivý, ale prostě jsem chtěl znovu váhy vyrovnat, aby svět nabyl trochu spravedlivější podoby. Aby byl vyváženější, harmoničtější a stabilnější. Nic jsem mu přece neudělal. Takže to, že mi prostřelil břicho, bylo od něj velice nefér a nespravedlivé. A byl nejvyšší čas spravedlnost do města Baltimore zase vrátit. A jestli ji budu chtít skutečně vrátit, tak asi budu muset zastřelit i Harveye. Toho mladého nafoukaného náměstka, který asi vůbec nic nepochopil a který doteď snad ani neví, že v Baltimore spravedlnost existuje. Takže byl nejvyšší čas ho na to upozornit. Jasně. Vautier a Harvey budou mé první dva cíle. Teprve potom se budu zaobírat AMRUBBISH jako celkem. Pokud tedy AMRUBBISH jako celek nezaobere dřív mě.</p><empty-line /><p><strong>50.</strong></p>

<p>Sehnat Jessiku bylo daleko jednodušší, než jsem si myslel. V telefonním seznamu byla jedna Jessica Hassellová, která bydlela na Cromway Street, což byla přesně ta ulice, ve které bydlela naše Jessica Hassellová. Škoda, že v seznamu nepopisují, jaké má majitel čísla oči. To bych byl hned doma. Takhle mi zbývalo jen ověřit, že je to skutečně ona (kdo jiný by to ovšem mohl být?). Vytočil jsem číslo.</p>

<p>Ozval se mi záznamník s tím, že zrovna není přítomna, ale jestli se jedná o bezodkladnou záležitost, mohu zanechat vzkaz. Samozřejmě že se jednalo o bezodkladnou záležitost. Nicméně tohle mi úplně stačilo, protože její hlas jsem poznal bezpečně. Byla to přesně ta Jessica, která sedávala u nás v kanceláři pár metrů ode mě, Jessica, která mi vařila kávu a která mi pak dokázala vynadat, když jsem po sobě neumyl hrneček, a která si to nechala od Bennyho dělat jazykem.</p>

<p>Našel jsem ubrousek s Mirandiným číslem, přeťukal si ho do mobilu a hned potom jí zavolal.</p>

<p>„Dobrý večer, Hanny Bellowitz.“ (To jméno mě začalo pomalu štvát.)</p>

<p>„Jmenuje se Jessica Hassellová a bydlí na Cromway Street 46. Je v seznamu. Mobil se mi bohužel sehnat nepodařilo, ale zkoušejte jí volat na tohle číslo, nebo jí nechejte vzkaz na záznamníku, že s ní nutně potřebujete mluvit, ať se vám co nejdříve ozve.“</p>

<p>„Jasně… budu to zkoušet.“</p>

<p>„Díky. Zatím nashle.“</p>

<p>„Nashle.“ Položil jsem mobil. No výborně, takže tohle bych měl. Teď už bude záležet jenom na Mirandině zkušenosti a obratnosti, ale dojem na mě udělala dobrý a věřil jsem, že to zvládne. Zítra bych si měl vyzvednout nový řidičák, abych měl alespoň nějaký doklad. A taky je čas začít sbírat informace o AMRUBBISH. Budu potřebovat informace o Vautierovi a Harveyovi. Jenže na to moc času nemám. Možná bych mohl zkusit požádat kamarády démony, ale těm jsem přestával věřit. Tedy ne v tom smyslu, že by mi nechtěli pomoci, ale spíše v tom, že některé věci jsou prostě nad jejich síly a nad jejich chápání.</p>

<p>Otevřel jsem si flašku vína a s telefonním seznamem se šel posadit na terasu do jedné z proutěných židlí. Komíny teplárny už byly nahoře rozsvíceny a připomínaly majáky v moři, na kterém byl docela frmol, alespoň podle milionu světýlek pod nimi.</p>

<p>Našel jsem si v seznamu detektivní agenturu SOMMERSBY, která pro nás v některých případech ověřovala solventnost klientů, a zavolal tam. Bylo sice něco po desáté hodině večerní, ale věděl jsem, že v době nepřítomnosti se jejich telefon automaticky přepojuje na šéfa Garyho Monroa. Alespoň tomu tak bylo před třemi lety. Měl jsem ho na lince během půl minuty.</p>

<p>„Dobrý večer, tady Hanny Bellowitz.“</p>

<p>„Dobrý večer, pane Bellowitzi.“</p>

<p>„Omlouvám se, že vás otravuji takto večer, ale má záležitost nesnese odkladu.“</p>

<p>„Jistě… Jsem na to zvyklý, s tím si nelámejte hlavu.“</p>

<p>„Doporučil mi vás Lenny Grimwood… Říkal, že jste spolehliví, a hlavně velmi rychlí, což je přesně to, co potřebuji.“</p>

<p>„Aha… a co potřebujete?“</p>

<p>„Potřebuji zjistit adresu Raye Vautiera. Pracuje u firmy AMRUBBISH. Jako šéf ochranky. Za jak dlouho byste mi tyto údaje mohli zjistit?“</p>

<p>„Jde vám jenom o adresu?“</p>

<p>„Jasně že jo. Pokud jako bonus přidáte další informace, určitě je neodmítnu.“</p>

<p>„Jaké další informace máte na mysli? Rodinný stav, stav účtu, přátele…“</p>

<p>„Ne… myslel jsem spíše, v kolik chodí do práce, kdy se vrací, jestli má oblíbené bary a tak podobně.“</p>

<p>„Takže spíše monitoring pravidelného pohybu.“</p>

<p>„Spíše tak.“</p>

<p>„Samozřejmě… je to možné. Ale pouze v případě, že údaje nebudou použity pro jakoukoli kriminální činnost.“</p>

<p>„Pochopitelně. To je v pořádku. To respektuji. Můžete být bez obav.“</p>

<p>„Požadujeme zálohu předem.“</p>

<p>„Jistě. Nadiktujte mi číslo účtu a řekněte kolik.“</p>

<p>„Pět stovek. Číslo účtu dostanete textovou zprávou hned, jak to položím.“</p>

<p>„Není problém. Spíše mě zajímá, za jak dlouho bych mohl mít aspoň adresu bydliště.“</p>

<p>„Ta bude zítra do devíti, pokud budou peníze na účtu.“</p>

<p>„Ty tam budou za chvíli. Takže zítra po deváté se ozvu.“</p>

<p>„Jistě, pane. Zavolejte.“</p>

<p>„Díky. To jméno si pamatujete?“</p>

<p>„Jistě. Ostatně, náš rozhovor je zaznamenáván, takže to tam bude.“</p>

<p>Moc odvázaný jsem ze záznamu nebyl, protože až najdou rozstříleného Vautiera, mohl by být použitý jako důkaz proti mně. Ale teď jsem si s tím nelámal hlavu, protože má další existence na téhle planetě byla stejně velmi nejistá. Takže jsem jenom řekl:</p>

<p>„Skvělé. Ještě jednou díky.“</p>

<p>„Nashle, pane.“</p>

<p>Napil jsem se vína. Bylo výborné. Podíval jsem se na etiketu. CASTELLINO MARITTIMO. Nic mi to neříkalo, ale pravděpodobně Itálie.</p>

<p>Přinesl jsem si z obýváku notebook, otevřel víko a zapnul ho. Mrkl jsem na telefon. Monroe byl docela rychlý. Číslo účtu už jsem tam měl. Odeslal jsem mu peníze raději hned, než na to zapomenu, abych ráno skutečně měl informace, co jsem po něm chtěl. Počkal jsem, až se mi na monitoru objeví hláška, že bankovní operace byla úspěšně provedena, a pak jsem notebook vypnul.</p>

<p>Natáhl jsem se pro brčála a navolil číslo do zeleného světa. Bylo na čase dát jim vědět, že existuji a pořád makám na jejich věci. Na můj vkus to vyzvánělo příliš dlouho. Myslel jsem, že budou neustále v pohotovosti, kdybych něco potřeboval. Ovšem vypadalo to, že to zase tak moc nežerou. Byli prostě v pohodě. V démonické pohodě.</p>

<p>„No, co zase. Tady Tetin.“</p>

<p>„Tady Bellowitz. To je ten ze Země.“</p>

<p>„No jasně. Já vím.“</p>

<p>„S tebou jsem asi ještě nemluvil.“</p>

<p>„Asi ne. Já jsem ze sféry Uran.“</p>

<p>„Možná budu potřebovat novou identitu.“</p>

<p>„Jakou entitu?“</p>

<p>„Identitu. To je prostě nové jméno a nové doklady.“</p>

<p>„Vždyť sakra máš nové jméno. A doklady už snad taky.“</p>

<p>„No jo… To jo. Ale je možné, že během týdne budu potřebovat zase nové, úplně jiné, rozumíš?“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Co, proč… Prostě to vyžaduje můj úkol, který jsem se zavázal pro vás splnit.“</p>

<p>„Takže chceš zase nové jméno?“</p>

<p>„Teď ještě ne. Ale bylo by dobré, kdybyste to měli připravené, až na to dojde, abyste zase nezmatkovali a nevznikly zbytečné problémy.“</p>

<p>„My nikdy nezmatkujeme, a jestli někdo vyrábí problémy, tak jste to jenom vy na Zemi.“</p>

<p>„No dobrá. Prostě Minosonovi vyřiď, ať mi připraví novou identitu a že se určitě ozvu zhruba den před tím, než bude třeba. Jde mi jenom o to, aby to bylo připravené.“</p>

<p>„Jasně. Vyřídím mu to… Ještě něco?“</p>

<p>„Ne. To je všechno. Vlastně jo. Co můj vrah?“</p>

<p>„Jaký vrah?“</p>

<p>„Kterého jste sem poslali se mnou, sakra… Nebo o tom nic nevíš?“</p>

<p>„Vím jenom to, že je tam.“</p>

<p>„Kde tam?“</p>

<p>„Na místě.“</p>

<p>„Na jakým místě?“ zkoušel jsem to.</p>

<p>„Na místě, kde má být. Takže je všechno v pořádku.“</p>

<p>„Takže už je tady?“</p>

<p>„Jasně že je tam.“</p>

<p>„Tak to jsi mě uklidnil.“</p>

<p>„Ještě něco?“</p>

<p>„Ne… To je všechno.“</p>

<p>„Tak čau.“</p>

<p>„Čau.“</p>

<p>Položil jsem mobil na plastový stolek a zadíval se na teplárenské majáky. Měl bych být docela klidný, protože zatím šlo všechno tak, jak jsem chtěl, a podle plánu. Tedy podle plánu, který jsem zatím neměl. Přitom by bylo dobré nějaký mít. Ale uklidňovalo mě aspoň to, že jsem něco podnikal. Že se něco dělo a že něco bylo v běhu. Sice jsem zatím netušil, kam ten běh směřuje, ale doufal jsem, že ho stihnu nasměrovat tam, kam potřebuji. Stejně mě ale absence konkrétního plánu znervózňovala.</p>

<p>Hrozně rád bych se taky sešel s Jessikou. Ale bylo mi jasné, že pokud to má dobře dopadnout, tak zrovna tohle udělat nemohu. A co potom? Až to dopadne? Budu za ní moci zajít? Mobil na stole se rozdrnčel. Miranda. No vida… My o vlku, a liška na lince. Zvedl jsem to.</p>

<p>„Dobrý večer… poslouchám vás.“</p>

<p>„Nespíte ještě?“</p>

<p>„Ani náhodou. Povídejte.“</p>

<p>„Podařilo se mi spojit s tou vaší Jessikou.“</p>

<p>„Poslala vás někam,“ zkusil jsem hádat.</p>

<p>„Neposlala. Je ochotná se sejít zítra ve čtyři odpoledne.“</p>

<p>„Vážně?“ řekl jsem s neskrývaným nadšením.</p>

<p>„Sám jste tomu moc nevěřil, co?“</p>

<p>„Abych se přiznal…“</p>

<p>„Jenže já jsem skutečně skvělá herečka.“</p>

<p>„Narážíte snad na to, že byste měla dostat vyšší honorář?“</p>

<p>„Narážím na to, že jsem fakt skvělá, to je celé. V tuto chvíli, kdy je platná smlouva, těžko může madam Melanie požadovat vyšší honorář. Nicméně mě trochu mrzí, že jsem si tam nedala klauzuli, že v případě úspěchu bude nárok na nějaký bonus. Jenže já netušila, co po mně budete chtít.“</p>

<p>„To se můžeme nakonec dohodnou my dva spolu, ne?“</p>

<p>„Co myslíte?“</p>

<p>„Ten bonus… Nemusíme všechno hlásit vaší madam. Ale já vám slibuji, že pokud to vyjde, máte u mě bonus.“</p>

<p>„Jak velký?“</p>

<p>„Večeři v ONYXU,“ střelil jsem od boku.</p>

<p>„Vaří tam líp než v menze?“</p>

<p>„Dražší restauraci v Baltimore neseženete.“</p>

<p>„Neptala jsem se na cenovou skupinu.“</p>

<p>„Samozřejmě že tam vaří lépe než ve vaší menze, i když jsem u vás pochopitelně nejedl. Ale předpokládám to.“</p>

<p>„Dobrá. To beru.“</p>

<p>„Dáte mi hned potom vědět?“</p>

<p>„Samozřejmě.“</p>

<p>„Budu netrpělivě čekat na telefonát. A nezapomeňte, že to pro mě má velký význam.“</p>

<p>„To jste mi ještě neřekl.“</p>

<p>„Co jsem vám neřekl?“</p>

<p>„Že to má pro vás velký význam.“</p>

<p>„Myslel jsem, že to je samozřejmé.“</p>

<p>„No dobrá. Tak teď to vím a budu se snažit ještě víc.“</p>

<p>„Snažte se, prosím vás.“</p>

<p>„Spolehněte se. Dobrou noc.“</p>

<p>„Dobrou.“</p>

<p>No vida. Výborně. Moc příjemná holka, ta Miranda. Možná to nakonec bude lepší, než kdybych sehnal starou démonickou čarodějnici. Možná holky, když jsou na tom věkově podobně, si budou víc rozumět a možná jí Jessica bude víc věřit. Že mě to nenapadlo hned. Ženský svět byl pro mě vždycky záhadný a neodhadnutelný. Položil jsem mobil. Zatím všechno klape. Všechno jede a někam směřuje. Akorát že jsem zatím nevěděl kam. Byl nejvyšší čas vytyčit směrovky.</p><empty-line /><empty-line /><p>IV.</p>

<p>Kontakt</p><empty-line /><p> s minulostí</p><empty-line /><p><strong>51.</strong></p>

<p>Když prší, je Baltimore snad nejpříšernější město, jaké lze vymyslet. Zvláště když je to hned po ránu. Normální město v dešti je prostě jenom mokré. Baltimore v dešti je nejen mokré, ale navíc vysoce depresivní. Naštěstí jsem měl flašku whisky připravenou vedle na nočním stolku. Bylo půl deváté, takže na telefonát Monroovi bylo ještě brzy. Hodil jsem do sebe panáka, na sebe tričko a rifle. Do igelitky pistoli SIG Hammerli a rozhodl se, že si ji zajedu za město vyzkoušet, aby se mi nestalo, že budu stát proti Vautierovi a mačkat spoušť naprázdno jenom kvůli takové blbosti, že jsem ji třeba zapomněl odjistit. Takovou srandu bych mu fakt nerad dopřál.</p>

<p>Když jsem dole na ulici nastartoval, uvědomil jsem si, že by bylo dobré si dnes vyzvednout nový řidičák, který už by mátožní úředníci měli mít hotový. Celou cestu městem jsem vzorně dodržoval předpisy, aby nějakého přitroublého poldu nenapadlo zkontrolovat si mé doklady. Dvacet kilometrů od posledního baráku Baltimore, v borovém lese, kde snad nebylo ani živáčka, protože lilo jako z konve, jsem na jeden z pařezů postavil plechovku od piva.</p>

<p>V autě jsem napáskoval zásobník, zasunul ho zpátky do Hammerliho, odjistil pojistku (alespoň jsem předpokládal, že je to pojistka, protože nohu jsem si při tom neprostřelil), vystrčil ruku se zbraní z otevřeného okýnka, zamířil a stiskl spoušť. Ruka mi poskočila směrem vzhůru a plechovka neposkočila vůbec nikam. Z toho jsem usoudil, že je zbraň plně funkční, nicméně já jako střelec rozhodně funkční nejsem. Mohlo to být dobrých deset metrů, což bych trefit měl. Znovu jsem zamířil a znovu vystřelil. S úplně stejným výsledkem.</p>

<p>Hm… Vypadalo to, že pokud budu chtít Vautiera skutečně oddělat, nesmí stát moc daleko. Nejlépe by bylo, kdyby naopak stál blízko. Hodně blízko. Nejlépe když mu budu moci zabořit hlaveň pistole přímo do břicha. Teprve šestým pokusem jsem plechovku konečně skolil.</p>

<p>Doplnil jsem zásobník, zajistil zbraň a schoval ji zpátky do černé erotické igelitky, kterou jsem uložil pod sedačku. Pak jsem to otočil zpátky do města. Lilo. Pořád lilo a já zjišťoval, že v dešti je depresivní nejen Baltimore, ale také celé jeho okolí. Zastavil jsem u první otevřené kavárny a dal si přeslazenou buchtu plnou přeslazených povidel s velkým hrncem kafe. Tlustá prodavačka, číšnice, pokladní a uklízečka v jedné osobě mě upozornila, že je domácí. Ta buchta. Takže byla v jedné osobě navíc ještě pekařkou. Ubezpečil jsem ji, že je skvělá (ta buchta), a zavolal Monroovi.</p>

<p>„Adresu máme, pošleme vám to e-mailem.“</p>

<p>„Skvělé. Jste schopni mi pak ještě doplnit ty další údaje?“</p>

<p>„Jistěže ano. Ovšem to chvilku potrvá. Je to sběr informací, který nelze pořídit a vyhodnotit během čtyřiadvaceti hodin.“</p>

<p>„To je mi jasné. Takže dokdy?“</p>

<p>„Do týdne?“</p>

<p>„To by šlo. Není to zase takový hořák.“ (Hořák to byl samozřejmě velký, ale nic s tím nenadělám. Tak věnuji Vautierovi ještě týden života. Nedá se nic dělat.)</p>

<p>Když jsem přijel zpět na Blackberry 26 a vyjel do jedenáctého patra, otevřel svůj byt a vkročil do obýváku, zažil jsem šok.</p>

<p>Na gauči seděla Hagit se zelenou šerpou přes ramena, na stole se válela povadlá kytice a u okna postával ten obrovský opelichaný velbloud. Bylo to, jako bych dostal ránu palicí nebo jako bych se nepříznivým kotrmelcem osudu dostal zpátky do zeleného světa. Naskočila mi z toho husí kůže. To snad ne.</p>

<p>„Panebože, co se děje?“ zeptal jsem se, když jsem se aspoň trochu vzpamatoval.</p>

<p>„Nic se neděje. Ale mám dneska službu, tak jsem si řekla, že bych tě mohla vidět.“</p>

<p>„No dobrá… a co velbloud?“</p>

<p>„Je tu se mnou.“</p>

<p>„No to vidím. Ale proč? Ten mě chtěl taky vidět?“</p>

<p>„Ten tě asi vidět nechtěl. Ale já jo. On se totiž žádný z démonů nemůže na Zemi zjevovat bez atributů, které mu náležejí. No a já se můžu zjevovat pouze se zelenou šerpou, kyticí v ruce a jedoucí na velbloudu.“</p>

<p>Velbloud se neohrabaně přesunul ke mně, jako by mi chtěl podat ruku (nebo kopyto), a dýchl na mě koncentrovaným pachem nejpříšernějšího smradu, jaký jsem kdy zažil.</p>

<p>„Měla bys mu někdy vyčistit zuby.“</p>

<p>„Hele… nesmíš být zase tak útlocitný. Má už tisíc let a pořád je ve formě.“</p>

<p>„Jak jste se sem dostali? To jste jeli výtahem?“</p>

<p>„Blbost…“ zasmála se Hagit, „my nepotřebujeme výtah. Prostě se zjevujeme.“</p>

<p>„Ha. Takže jste se zjevili u mě v obýváku.“</p>

<p>„Chtěla jsem se přesvědčit, jestli ta adresa, kterou jsi nám nahlásil, je skutečná.“</p>

<p>„Aha… takže mi pořád nevěříte.“</p>

<p>„Ale věříme.“</p>

<p>„Přesto bude lepší, když mě budete sem tam průběžně kontrolovat.“</p>

<p>Velbloud se natáhl a olízl lustr v podobě oranžové koule visící ze stropu. Asi si myslel, že je to nějaký větší pomeranč. Ještě že ho nerozkousl.</p>

<p>„Hele, řekni mu aspoň, ať se tu chová slušně, jo? Jako na návštěvě.“</p>

<p>„Co furt máš? Vždyť je hodnej.“</p>

<p>„Doufám, že mi tu uprostřed neudělá hromadu.“</p>

<p>„Jakou hromadu?“</p>

<p>„No, myslím… jako že by se třeba chtěl vyprázdnit nebo něco takového.“</p>

<p>„On se nevyprazdňuje…“ řekla Hagit trochu uraženě. „Teda aspoň u nás. I když možná na Zemi to má jinak.“</p>

<p>„No právě.“</p>

<p>„Ale neboj, ještě se to nestalo.“</p>

<p>„Já si musím dát panáka, chceš taky?“</p>

<p>„Nepřipadá v úvahu.“</p>

<p>„Vy se nemůžete vrátit zpátky namazaní?“</p>

<p>„My se ani neumíme namazat. Neúčinkuje to na nás.“</p>

<p>„A zkoušelas to někdy?“</p>

<p>„Ještě ne.“</p>

<p>„No vidíš. Možná to účinkuje líp, než si dovedeš představit.“</p>

<p>Ta myšlenka mě docela pobavila. Opít démona, to by byl husarský kousek. A jak by se pak asi choval? Jak by se asi choval, kdyby se ho někomu zrovna v tu chvíli podařilo evokovat a on se musel zjevit na seanci? Opilý démon. Nádherná představa…</p>

<p>„Stejně nechci.“</p>

<p>„A co že máš vlastně na starost? Myslím tvoje démonické vlastnosti?“ zeptal jsem se a šel si do kuchyně nalít panáka.</p>

<p>„Jsem užitečná v záležitostech lásky a krásy. Mohu poskytnout magikovi služebné duchy.“</p>

<p>„No… neříkám, že by se mi to nemohlo hodit. Ale teď zrovna nic podobného nepotřebuju. Nicméně bys mi mohla aspoň říct, kde je teď vaše pojistka… Můj vrah.“</p>

<p>„O tom nesmíme mluvit.“</p>

<p>„Mně by stačilo, jenom jestli je tady ve městě… v Baltimore, nebo někde úplně jinde.“</p>

<p>„Nesmím o tom mluvit. Ale je ve městě.“</p>

<p>„V tomhle městě?“</p>

<p>„V tomhle městě. Předpokládám ale, že mě nepráskneš. Protože Alfoniel si jasně přála…“</p>

<p>„No jasně. Buď bez obav.“</p>

<p>„Jsi mi sympatický, tak jsem ti to řekla.“</p>

<p>Sakra, škoda, že do ní nedostanu panáka. Možná by se rozpovídala a vykecala úplně všechno.</p>

<p>„Fakt se nechceš napít? Je to skvělé.“</p>

<p>„Fakt nechci.“</p>

<p>Její velbloud začal okusovat tygří předložku před sedačkou.</p>

<p>„Nemohla bys mu říct, ať toho nechá?“</p>

<p>Naklonila se a podrbala ho mezi ušima.</p>

<p>„Neboj. Nesežere ji.“</p>

<p>Šel jsem si do kuchyně nalít ještě jednoho panáka.</p>

<p>„A jak se daří Robinovi? Nestýská se mu po mně?“ zahalekal jsem z kuchyně, ale nedočkal se žádné odpovědi. Přešel jsem zpátky do obýváku. Hagit ani velbloud tam už ale nebyli. Jen okousaná tygří předložka zůstala jako důkaz. A taky zápach. Velbloudí zápach tisíc let nečištěných zubů.</p><empty-line /><p><strong>52.</strong></p>

<p>Miranda volala něco po sedmé hodině večerní. Sešly se s Jessikou v kavárně a probraly to.</p>

<p>„Takže souhlasí?“</p>

<p>„Jo, souhlasí. Ale dalo to hodně práce. Nevěří na duchy.“</p>

<p>„Jasně že nevěří na duchy. To jsem vám říkal. Vaším úkolem bylo přesvědčit ji, že něco takového existuje.“</p>

<p>„Jo… ale to není ani tak úkol pro herečku jako spíše pro obchodního zástupce nebo pojišťováka.“</p>

<p>„No dobrá. Kdy jsme schopni uskutečnit přenos?“</p>

<p>„Jaký přenos?“ zeptala se.</p>

<p>„No přenos mě jako ducha do jejího telefonu.“</p>

<p>„Řekla jsem jí, že jí dám vědět, až bude příští seance.“</p>

<p>„Musí to být co nejdřív.“</p>

<p>„Až mi řeknete, tak to bude.“</p>

<p>„Nejlépe hned zítra.“</p>

<p>„Nebude to moc nápadné?“</p>

<p>„Nevím, jak to bude nápadné, ale já prostě tu věc, co má, nutně potřebuji mít co nejdřív.“</p>

<p>„Jenom abyste to neuspěchal. Není moc důvěřivá.“</p>

<p>„To vím taky, že není moc důvěřivá. Nicméně doufám, že alespoň vy jste byla natolik přesvědčivá, že bude všechno v pohodě.“</p>

<p>„Jste nějak podrážděný.“</p>

<p>„Nedivte se. Hodně mi na té věci záleží. Jak jste mě vykreslila?“</p>

<p>„Prosím?“</p>

<p>„Co všechno jste říkala o mně?“</p>

<p>„Co jsem jí asi mohla říkat? Vlastně jsem vás nikdy neviděla.“</p>

<p>„No jo… to je fakt.“</p>

<p>„Byl jste hlas, který se nám motal do spiritistické seance.“</p>

<p>„No jo… to jo, ale jestli jste neříkala, že jsem byl třeba otravný nebo tak něco.“</p>

<p>„Jo… to trochu jo… Ostatně proto jsem ji kontaktovala, ne? Vždyť jste rušivý prvek našich sezení a my se vás potřebujeme zbavit. Tak asi musíte být otravný, ne?“</p>

<p>„Aha… vlastně jo.“</p>

<p>„Brečela.“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Rozbrečela se, jak jsem se o vás zmínila.“</p>

<p>„Co říkala?“</p>

<p>„Nic. Jenom brečela.“</p>

<p>„Dlouho?“</p>

<p>„Docela jo.“</p>

<p>Odmlčel jsem se.</p>

<p>„Vy jste s ní chodil?“</p>

<p>„Proč bych s ní chodil?“</p>

<p>„No já nevím… Nějak mi to tak připadlo.“</p>

<p>„Proč? Ona něco říkala?“</p>

<p>„Ale nic neříkala… Takže to s ní mám domluvit na zítřek?“</p>

<p>„Zkuste to. Ať vím, na čem jsem.“</p>

<p>„No dobrá. Hlavně to nepokazte.“</p>

<p>„Jak abych to nepokazil?“</p>

<p>„Já jsem svůj výstup sehrála na jedničku. Teď jde jenom o to, jak sehrajete vy ten svůj.“</p>

<p>„Bez obav. Já to zvládnu. Takže to zkuste domluvit na zítřek večer. Třeba na osmou nebo na devátou. A budete asi muset přijít ke mně.“</p>

<p>„K vám?“</p>

<p>„Bylo by hloupé, kdybychom ten hovor uskutečnili odněkud z kavárny a cinkaly nám do toho sklenice a remcali číšníci. Musíme to udělat odněkud, kde je klid, což bude můj byt.</p>

<p>Máte s tím problém?“</p>

<p>„Trochu.“</p>

<p>„Co to je trochu?“</p>

<p>„To je to, že s tím mám skutečně trochu problém.“</p>

<p>„Ale zvládnete to.“</p>

<p>„Pokusím se.“</p>

<p>„Skvělé.“</p>

<p>„Připravte si nějaké ruchy,“ řekla potom.</p>

<p>„Jaké ruchy?“</p>

<p>„No pochybuji, že přenos ze záhrobí bude úplně čistý. Chtělo by to pozadí.“</p>

<p>„Pozadí?“</p>

<p>„Samozřejmě že ne cinkání sklenic a číšníky, ale určitě šum nebo něco, co by spojení narušovalo. Aby to prostě vypadalo autentičtěji.“</p>

<p>Chytrá holka. To mě nenapadlo.</p>

<p>„Dobrá. Něco seženu. Takže se mi ozvete, jak jste to domluvila?“</p>

<p>„Jasně že jo.“</p>

<p>„Díky.“</p>

<p>„Nashle.“</p><empty-line /><p><strong>53.</strong></p>

<p>Ráno jsem si vyzvedl řidičák. Konečně jsem měl aspoň nějaký doklad o tom, že jsem opravdu Hanny Bellowitz. Blbé jméno, ale aspoň úředně potvrzené. Většinu dopoledne jsem pak strávil na terase brouzdáním po internetu a vyhledávám všech možných informací o AMRUBBISH. Takže zatímco na mě velmi pomalu a téměř nepozorovaně dopadal popílek z blízkých teplárenských komínů, zjistil jsem, že AMRUBBISH je absolutní špička ve svém oboru, že má čtyři tisíce zaměstnanců, že likviduje odpad z největší aglomerace Spojených států, a přitom má jedinou spalovnu – a tou je právě ta v Baltimore.</p>

<p>Jasně že nemůže mít žádnou jinou pobočku, protože by v ní museli prokopat tunel do zeleného světa démonů, a to se jim nikdy nemůže povést. Docela by mě zajímalo, jakým způsobem a kdo přišel na ten, který používají. Jak k tomu vlastně došlo. Ovšem to jsem se pochopitelně na jejich oficiálních stránkách nikde nedočetl. Vlastně celé dopoledne bylo k ničemu, protože jsem se nedozvěděl nic, co by mi mohlo usnadnit úkol, nebo aspoň pomoci v jeho řešení. Byl jsem tam, kde na začátku.</p>

<p>Odpoledne jsem si stáhl z netu několik ruchů, jak mi doporučovala Miranda. Našel jsem perfektní server určený pro hudebníky a zvukaře, kde bylo k mání opravdu všechno – od štěbetání vlaštovek nebo krákorání vran přes pneumatickou sbíječku, tank, sprchu i splachování WC, dávení se, dušení a blití, a kdovíco ještě. Původně jsem to chtěl podkreslit šuměním moře, ale nakonec jsem to zavrhl, protože by si Jessica možná myslela, že se v pohodě procházím někde na pláži v Karibiku. Ve finále jsem si vybral obecný kolísavý šum, něco jako špatně naladěné rádio nebo televizi bez antény. A navíc si mobil budu oddalovat a přibližovat k ústům, aby i příjem byl kolísavý. Nakonec jsem měl ze sebe radost, i když nebýt Mirandy, tak na to vlastně ani nepřijdu, což mi radost trochu kazilo.</p>

<p>Když už jsem seděl u notebooku, rozhodl jsem se něco si přečíst o démonech, abych byl trochu v obraze, než zkontaktuji Jessiku. Tedy já byl asi obraze lépe než kdokoli jiný, nicméně jsem potřeboval zjistit obecný pohled, pohled lidí, kteří se s nimi nikdy ve skutečnosti nesetkali, ale kteří na démony, dle nich samotných, jsou odborníci.</p>

<p>Začal jsem vyhledávat hesla o démonech. Bylo jich něco k milionu. Pravděpodobně byli populárnější, než jsem si původně myslel. Vůbec jsem se v tom neorientoval a jednoduché heslo, shrnující všechno v několika větách, nebylo možné najít. Nicméně jsem se aspoň dověděl<emphasis>, že charakteristickou vlastností démonů je jejich všudypřítomnost a hadí obratnost, pro niž žádná hmota není překážkou. A před níž ani nejbezpečnější dveře neobstojí. </emphasis>To bylo hezké. Autor měl bezesporu velký smysl pro realitu a přiblížení nadpozemských schopností démonů pozemským podmínkám. Dveře neobstojí.</p>

<p><emphasis>Jejich konání není zaměřeno jen vůči lidem, ale také vůči bohům, a je v podstatě kosmického charakteru. </emphasis>Tohle jsem moc nepochopil. Asi by to chtělo delší studium, aby mi to bylo jasné…</p>

<p><emphasis>Podoby démonů jsou lidské i zvířecí, případně smíšené. Někteří démoni jsou opatřeni více hlavami, jiní mají k dispozici hole, nože a podobně</emphasis>. Tohle jsem chápal docela dobře a odpovídalo to mým osobním zkušenostem s těmito bytostmi. Toto heslo bych navíc mohl doplnit dalšími poznatky.</p>

<p><emphasis>Démoni nevrhají stín</emphasis>. Toho jsem si nikdy nevšiml. V zeleném přítmí u nich nevrhaly stín ani věci, které ho normálně vrhají. Jestli se tam ještě někdy dostanu, budu to muset prověřit, i když jsem pochopitelně doufal, že k tomu nikdy nebudu mít příležitost.</p>

<p><emphasis>Zajišťují styk mezi lidmi a bohy. Démoni mají tělo, ovšem mnohem lehčí než lidské tělo. Dovedou se pohybovat rychleji než lidé. Za normálních okolností jsou lidmi neviditelní, mohou však přijímat zjevné podoby. Jsou to padlí andělé.</emphasis></p>

<p>JSOU TO ROZUMNÉ, ANIMNÍ BYTOSTI PASIVNÍ MYSLI, VZDUŠNÉHO TĚLA A VĚČNĚ TRVAJÍCÍ. (Apuleios)</p>

<p>Bylo evidentní, že si někteří autoři odporují. Pro některé tělo měli, pro jiné to byl světelný nehmotný přelud. Nicméně jejich schopnost věčnosti nerozporoval nikdo.</p>

<p><emphasis>Jsou to prostředníci, protože nemají tolik moci jako vyšší bohové, ale lidskou přirozenost naopak přesahují. Mohou probouzet ohně, zintenzivňovat pozorování a přemýšlení. Povzbuzují činný život i životní radosti. Démoni jsou bezpohlavní, ale mohou se zjevovat jak v mužských, tak v ženských podobách. Démoni preferují lidskou podobu, ovšem nemají-li k tomuto účelu dostatečně způsobilou vzdušnou materii, zjevují se v podobách zvířat jako lvi, vepři, kentauři a podobně.</emphasis></p>

<p><emphasis>Jsou to transcendentní přírodní síly nebo bytosti, které tvoří duchovní podstatu všeho jsoucího. Každá jednotlivina jsoucna má v podstatě svého démona, který je tvarem jejího astrálu.</emphasis></p>

<p>Začalo se to opakovat. Pořád totéž v různých variacích. Přešel jsem na kapitoly o přivolávání.</p>

<p><emphasis>Přivolávají se magickou evokací, což je poměrně drastická metoda k navození změněného stavu vědomí, v němž je magik schopen komunikovat s transempirickými entitami na hmotné úrovni.</emphasis></p>

<p>Ještě že mi dali mobil. Protože stav mého vědomí dokáže změnit jenom alkohol. Je fakt, že se mi po něm velice dobře komunikuje, nicméně na démony jsem při tom ještě narazil.</p>

<p><emphasis>V současnosti ovšem můžeme zaznamenat ústup od evokačních praktik ve prospěch nenásilnějších postupů invokačních. Je preferován astrální nebo mentální kontakt s transempirickými entitami, který je bezpečnější a po technické stránce jednodušší. Kontakt probíhá v prostředí, které odpovídá povaze démonů, zatímco přinucení entity k tomu, aby se viditelně manifestovala na hrubohmotné rovině, představuje určité omezení její aktivity.</emphasis></p>

<p>Moc jsem to nechápal. Variantu s mobily neuváděl ani jeden démonologický autor. Bylo jasné, že se z těch blábolů nedozvím vůbec nic převratného, takže jsem to vzdal.</p>

<p>Ve čtyři odpoledne volala Miranda, že mluvila s Jessikou a že je to domluveno na dnešní večer v devět.</p>

<p>„Co jinak říkala?“</p>

<p>„A co by měla říkat?“</p>

<p>„No jestli zase třeba nebrečela, nebo tak něco.“</p>

<p>„Ne. Byla v naprosté pohodě. Já jí řekla, že máme dneska seanci, a ona slíbila, že bude na telefonu, kdyby nás u toho zase něco rušilo. Tedy kdybyste nás rušil vy.“</p>

<p>„A jinak nic neříkala?“</p>

<p>„Ne. Nic.“</p>

<p>„Takže tomu věří.“</p>

<p>„Snad jo.“</p>

<p>Poděkoval jsem jí, zavěsil a začal být trochu nervózní. Rozhlédl jsem se po bytě a rozhodl se, že bych měl možná trochu uklidit, když mám na večer domluvenu návštěvu. To jsem měl hotovo asi za deset minut. Stačilo srovnat předložku z tygra okousanou od velblouda, seřadit židle u stolu a strčit láhev koňaku do ledničky.</p><empty-line /><p><strong>54.</strong></p>

<p>Miranda dorazila o půl deváté. Musel jsem ji navádět mobilem, protože tuhle část města neznala a nechápala, jak můžu vůbec v této čtvrti bydlet. Když pak uviděla můj byt, tak to asi pochopila. Prostě jsem byl totálně ulítlej, takže musím bydlet v totálně ulítlé čtvrti.</p>

<p>Měla na sobě tričko pomerančové barvy s rozřízlým citronem na prsou. Byly to teplé barvy, a navíc i z toho jejího kočičího těla sálalo tak obrovské teplo, že jsem to cítil i já. Nebo jsem se potil proto, že jsem byl nervózní. Buď z ní, nebo z telefonátu, který mě čekal.</p>

<p>„Proč máte tak velký byt, když jste tak skromný?“ zeptala se s dětskou naivitou v očích.</p>

<p>„Prostě už jsem takovej. Ale pravda je, že jsem tu teprve týden a ještě jsem se nestačil nastěhovat.“</p>

<p>„A předtím jste bydlel kde?“</p>

<p>„Předtím? Ani nevím. Ale to je jedno… nebo ne?“</p>

<p>„Jo… samozřejmě že je to jedno. Jsem jenom prostě zvědavá.“</p>

<p>„Najal jsem vás jako herečku a…“</p>

<p>„Já vím. A ne jako vyšetřovatelku. Ale stejně jste divnej.“</p>

<p>Posadila se do sedačky, položila si nohy na ohlodaného tygra a protáhla si záda. Vypadala skvěle. Citron na jejích prsou se pokaždé nádherně rozvlnil, jako by byl živý.</p>

<p>„Já vím, že to nepůsobí moc důvěryhodně a že je to prostě divné,“ řekl jsem.</p>

<p>Podívala se na mě:</p>

<p>„Ale máte v sobě něco, že vám věřím, víte? Že z vás prostě nemám strach. Za normálních okolností by mi vaše přání a požadavek připadaly děsně podezřelé, a kdybych pak přišla ještě do tohohle bytu, ve kterém teď v pohodě sedím, asi bych vzala nohy na ramena. Ale vy na mě působíte tak nějak… nevím, jak bych to řekla.“</p>

<p>„Myslíte neškodně?“</p>

<p>Zasmála se.</p>

<p>„Jo… možná to je to správné slovo.“</p>

<p>„A víte, že většina sériových vrahů působí přesně takhle?“ zeptal jsem se a šel k ledničce pro víno. Najednou za mnou bylo ticho. Otočil jsem se a seděla tam jako zařezaná. Možná jsem to přehnal.</p>

<p>„Promiňte, asi jsem to přehnal. Ale sestra dělá u kriminální policie, takže o tom něco vím.“</p>

<p>„Vy máte sestru?“</p>

<p>„Jo. Ale moc se s ní nestýkám. Je v Austrálii. Dáte si víno?“</p>

<p>„Možná střik.“</p>

<p>„Jasně. Půl napůl?“</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>Připravil jsem jí vinný střik a sobě nalil dvoudecku. Zanesl jsem to do obýváku, postavil na stůl a sedl si naproti ní.</p>

<p>„Takže jak to zrealizujeme?“</p>

<p>„Vy jste režisér filmu.“</p>

<p>„Jasně. Akorát nevím, na čem přesně jste se s Jessikou domluvila.“</p>

<p>Napila se a řekla:</p>

<p>„No, já jí zavolám a řeknu, že už zase otravujete…“</p>

<p>„To snad nemusíte tak drsně.“</p>

<p>„Že nám prostě kazíte seanci a že se pokusím ten váš projev nějak přenést přes mobil k ní. To je celý. A zbytek už je na vás. Máte nějaký ruchy?“</p>

<p>„Jasně že mám ruchy.“</p>

<p>„Měli bysme to vyzkoušet, jak mají být hlasitě a aby vám vůbec bylo rozumět. Aby to zase nebylo tak zaruchovaný, že z toho nebude vůbec nic.“</p>

<p>„Jak to chcete udělat?“</p>

<p>„Zavoláte z mýho mobilu na svůj. Já půjdu do vedlejší místnosti a řeknu vám.“</p>

<p>„Dobrá. To by šlo.“</p>

<p>Podala mi mobil. Měla nádherně horkou ruku.</p>

<p>„Jaký číslo?“</p>

<p>„Budete volat na svůj mobil. Takže vlastní číslo.“</p>

<p>To mě taky mohlo napadnout.</p>

<p>„Zpaměti ho neznám,“ snažil jsem se zachránit situaci. Nevím, čím to, ale jako by mě fakt trochu rozhodila.</p>

<p>„Já vás tam mám pod názvem KLIENT 6.“</p>

<p>„Já jsem klient šest?“</p>

<p>„Jo… Vadí vám to?“</p>

<p>„Nevadí… A jací jsou ostatní klienti? Jako myslím, jestli s nima máte podobný problémy a tak.“</p>

<p>„Ale já s váma nemám problémy.“</p>

<p>„Myslel jsem prostě, jestli jsem spíš jeden z těch lepších klientů, nebo z těch horších.“</p>

<p>„Proč vás to zajímá?“</p>

<p>„Jenom tak.“</p>

<p>„Jenom tak jste někde uprostřed. Takže můžu do ložnice?“</p>

<p>„Druhé dveře vpravo,“ řekl jsem a uvědomil si, že zrovna tam jsem vůbec neuklízel, protože mě ani ve snu nenapadlo, že Miranda bude chtít vidět mou ložnici, nebo že by se mi ji hned na první schůzce podařilo do ní dostat. Teď už ale bylo pozdě. Zapadla tam a zavřela za sebou dveře. Snažil jsem se rozpomenout, kdy naposledy jsem měl nějakou holku v ložnici, a připadalo mi to jako v minulém století.</p>

<p>„Tak můžeme,“ ozvalo se zpoza dveří. Počítač byl naštěstí nastartovaný, takže jsem pustil kolísavý šum a navolil na Mirandině mobilu KLIENT 6. Zvedla to. Začal jsem mluvit. Plácal jsem nesmysly a taky jsem se jí omluvil za bordel, co v ložnici je, jelikož jsem nepředpokládal, že by tam byť jen nahlédla. Neříkala na to vůbec nic a jenom mě poslouchala.</p>

<p>Pak vystrčila hlavu ze dveří a řekla, že toho šumu můžu klidně přidat, že je to dobrý a docela srozumitelný. Přidal jsem šum a povídal něco o tom, jak je Baltimore příšerný město, ale jak ho přesto miluju.</p>

<p>„No dobrá,“ řekla, když se vrátila zpět do obýváku a posadila se na sedačku.</p>

<p>„Vy si dáváte na dobrou noc whisky, jo?“</p>

<p>Narážela asi na flašku skotské, kterou jsem měl na nočním stolku.</p>

<p>„Zahřejte mě to víc než ženská a není to tak ukafraný.“</p>

<p>„Kecáte.“</p>

<p>„Jasně že kecám.… To je na ráno, abych se probral a vstřebal ten příšerný svět, který mě zase čeká a který si už na mě brousí zuby.“</p>

<p>„Aha.“</p>

<p>„Doufám, že jste mi ji nevyžahla.“</p>

<p>„Bez obav.“</p>

<p>Posadila se zase na sedačku. Na včerejší schůzce byla krásná, ale zjistil jsem, že teď je ještě krásnější. Nevím, čím to bylo. Možná živým citronem na prsou.</p>

<p>„Jinak máte doufám připravený scénář, co jí vlastně chcete říct.“</p>

<p>„Jo… tedy přesný scénář nemám, ale co ji chci říct, připravené mám.“</p>

<p>„Nezapomeňte, že jste nehmotný duch, že mluvíte z nepozemského světa, tak abyste neplácal blbosti.“</p>

<p>„Hele… tohle už je můj problém, to neřešte, jo? S tím už si poradím. Pro vás už je tu pouze jediný úkol. Abyste jí zavolala a dala mi ji k telefonu.“</p>

<p>„No tak promiňte… nemusíte být hned tak vztahovačný. Já to myslím dobře.“</p>

<p>„Jasně. Kolik máme času?“</p>

<p>„Je za pět minut devět.“</p>

<p>„Počkáme na devět deset. Aby to nebylo tak nápadný.“</p>

<p>„Jasně. To spojení se vždycky nemusí povést napoprvé.“</p>

<p>„Vy to máte ujasněný, jo?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Já jo. Vyříkaly jsme si to už předtím. Já jí nic vysvětlovat nemusím.“</p>

<p>„No dobrá.“</p>

<p>Seděli jsme mlčky naproti sobě, ona na sedačce s nohama na okousaném tygrovi a já naproti ní v křesle, a sledovali její mobil na stolku před námi, jako by to byl vzácný kultovní předmět. V devět nula pět už jsem to nevydržel a řekl:</p>

<p>„Tak jí zavolejte.“</p>

<p>„Jste netrpělivý.“</p>

<p>„To neřešte. Je to moje akce.“</p>

<p>„Samozřejmě.“</p>

<p>Vzala mobil ze stolu a navolila Jessičino číslo.</p>

<p>„Ahoj.“</p>

<p>Vzala to hned. Čekala na hovor, přesně jak se s Mirandou domluvily.</p>

<p>„Takže já volám, jak jsme o tom mluvily. Máme tu zase rušivý element a já se ti to pokusím zprostředkovat. Komunikujeme přes mobil, takže já teď vezmu mobil s ním a přiložím ho k svýmu mobilu. Obráceně, tedy mikrofon na sluchátko, abys to slyšela. Takže dávám mobily k sobě, jo?“</p>

<p>Sakra… to mi neřekla, že k tomu má vymyšlený takový technický finty. Ťukl jsem na enter na compu. Obývacím pokojem se rozlehl kolísavý šum. Vzal jsem si od Mirandy mobil. Chvilku jsem neříkal nic a i přes příšerný šum slyšel Jessičin dech.</p>

<p>„Haló…?“</p>

<p>Byla to ona a já byl chvilku mimo hru, překvapený, že opět po takové době slyším její hlas.</p>

<p>„Haló?“ zopakovala.</p>

<p>„Ahoj…“ podařilo se mi konečně ze sebe vysoukat.</p>

<p>„Lenny… jsi to fakt ty?“</p>

<p>„Ahoj… slyším tě blbě… ale jsem to fakt já.“</p>

<p>„Já tě taky blbě slyším. Kde jsi?“</p>

<p>„Nevím, kde jsem.“</p>

<p>„Jsi živý?“</p>

<p>„Asi nejsem. Nebo vlastně nevím, jestli jsem, nebo nejsem. Je to prostě takové zvláštní. Ale jsem rád, že ty jsi živá.“</p>

<p>„Proč bych neměla být?“</p>

<p>„Já nevím. Ale měl jsem o tebe strach.“</p>

<p>„To je od tebe hezké. A proč ses neozval dřív?“</p>

<p>„Panebože… zkouším to už tři roky… tři pitomý roky. Jenomže s tebou je problém, že se neúčastníš spiritistických seancí, takže jak jsem se s tebou měl asi spojit?“</p>

<p>„No, já nevím, ale…“</p>

<p>„Takže jsem konečně přišel na určitý způsob, a teprve teď se mi podařilo sehnat někoho, kdo byl ochoten vyhovět mé žádosti a kontaktovat tě. A jsem za to moc vděčný.“</p>

<p>„A ty jsi teda duch, nebo co? Co vlastně jsi?“</p>

<p>„No, jsem Lenny.“</p>

<p>„No ale když nejsi živý, tak jak to, že mluvíš?“</p>

<p>„Jsem asi jenom shluk dat. Zatímco předtím jsem byl shluk bílkovin, tak teď už jsem jenom shluk dat, která jsou schopná existovat v digitální formě. Nevím, jak k tomu došlo, a ani po tom nepátrám. V každém případě živý v klasickém slova smyslu nejsem.“</p>

<p>„Takže jsi jako takový nehmotný.“</p>

<p>„Asi tak nějak. Nehmotný.“</p>

<p>„Aha…“</p>

<p>„Chtěl jsem tě o něco poprosit, protože nevím, jak dlouho spojení vydrží. Je to hodně nestabilní a mám s tím problémy.“</p>

<p>V průběhu hovoru jsem si oddaloval a zase přibližoval mobil k ústům.</p>

<p>„Co se ti stalo?“</p>

<p>„AMRUBBISH.“</p>

<p>„Prosím?“</p>

<p>„Dostaly mě ty svině z AMRUBBISH.“</p>

<p>„Jak tě dostaly?“</p>

<p>„Zastřelili mě.“</p>

<p>„Panebože… nahlásím to policii.“</p>

<p>„Teď jsem ti nerozuměl.“</p>

<p>„Že to nahlásím policii.“</p>

<p>„A co jim řekneš? Že jsi slyšela v mobilu můj hlas? Nevíš ani odkud, a on ti řekl, že ho zabili lidi z AMRUBBISH?“</p>

<p>„Když je to pravda? Oni si mysleli, že jsem to udělala já.“</p>

<p>„Cože? Kdo si to myslel?“</p>

<p>„Policie. Možná si to ještě myslí.“</p>

<p>„Asi těžko, když tě ani neobvinili.“</p>

<p>„No to neva. Ale stejně bych jim ráda řekla pravdu.“</p>

<p>„A jak to dokážeš? Já taky nemám důkaz. To neřeš. To prostě nejde.“</p>

<p>„Takže Bennyho zabili taky oni.“</p>

<p>„Samozřejmě.“</p>

<p>„To je dvojnásobná vražda.“</p>

<p>„Trojnásobná. Ještě tu Bennyho kočičku.“</p>

<p>„Nebyla to Bennyho kočička,“ ozvalo se v telefonu poněkud uraženě.</p>

<p>„No dobrá. Tak tu jejich účetní, nebo co byla. Ale to teď fakt neřeš. Chci jim to vrátit.“</p>

<p>„Co jim chceš vrátit?“</p>

<p>„To, co udělali oni mně a Bennymu.“</p>

<p>„Ty je chceš zabít…?“ zeptala se poněkud vyděšeně.</p>

<p>„To se mi asi nepodaří, ale prostě jim to chci vrátit. Chci se jim pomstít.“</p>

<p>„Proč to udělali?“</p>

<p>„Je to určitě kvůli těm CD, co zmizela z trezoru po Bennyho vraždě. Potřebuju ta CD.“</p>

<p>„Ta přece ukradli.“</p>

<p>„Říkala jsi, že nějaký si Benny u tebe schoval.“</p>

<p>„Ty chceš cédéčka, co si u mě Benny nechal?“</p>

<p>„Jo. Asi na nich bude něco, kvůli čemu zabili Bennyho a potom i mě a tu holku. Máš je ještě?“</p>

<p>„Jistěže je mám.“</p>

<p>„Potřebuju je…“</p>

<p>„No jo… no dobrá… A kam bych ti je měla přinést? A jak si je chceš prohlídnout, když jsi nehmotný?“</p>

<p>Zarazil jsem se. Sakra. Zesílil jsem šum na compu, oddálil si mobil od úst a něco drmolil, aby tomu nebylo rozumět. Jako že špatný příjem.</p>

<p>„Prosím…?“ slyšel jsem Jessičin hlas, zase jsem něco zadrmolil do toho šumu a pak jsem to típl.</p>

<p>„Do prdele…“ řekl jsem naštvaně a hodil mobil na stůl.</p>

<p>„Co se děje?“ zeptala se Miranda.</p>

<p>„Neděje se vůbec nic. Akorát že se mě zeptala, jak si ta CD chci prohlídnout, když jsem nehmotný.“</p>

<p>Miranda se rozesmála.</p>

<p>„Vám to připadá směšné?“</p>

<p>„A vám ne?“</p>

<p>„Mně teda moc ne.“</p>

<p>„Takže jste to zase tak dokonale promyšlené neměl.“</p>

<p>„Měl.“</p>

<p>„Co kecáte? Vždyť jsem se vás na začátku ptala, jestli to máte připravené. A taky jsem vás speciálně upozorňovala na to, že nejste člověk, ale duch. A vy si pak od ní chcete převzít cédéčka a podívat se na ně? Vy jste se snad zbláznil.“</p>

<p>„No tak jsem to prostě nedomyslel do všech detailů.“</p>

<p>„Jak nedomyslel do všech detailů? Tak já se tady snažím a dělám všechno pro úspěch téhle pochybné, až morbidní akce, a vy to pak zmršíte? To si snad děláte srandu.“</p>

<p>Byla fakt naštvaná. Byla očividně naštvaná, jako kdybych já zkazil její akci. Přitom jsem zkazil jenom tu svou. Hodila si nohu přes nohu a řekla:</p>

<p>„Vy si snad myslíte, že je úplně blbá?“</p>

<p>„Nic si nemyslím, sakra. Tak se to prostě napoprvé nepovedlo, to je celý.“</p>

<p>„Prostě jste to posral, to je celý.“</p>

<p>„Blbost. Naštěstí jsem zachoval tolik duchapřítomnosti, že jsem prostě jenom přerušil spojení. To se může stát. To přece není prdel zajistit spojení se záhrobím. Už to je zázrak, že se to povedlo. American Bell mají někdy problém spojit hovor z jednoho pokoje do druhého. Natož z jednoho světa do druhého.“</p>

<p>„No jo… hlavně že si to dovedete tak hezky zdůvodnit. Teď jde jenom o to, jestli vám to sežere ta vaše kočička.“</p>

<p>„Není to moje kočička, sakra.“</p>

<p>„No jo… tak dobrá. Takže co teď vymyslíte?“</p>

<p>Vstal jsem a šel si nalít do kuchyně panáka. Sakra. To jsem asi fakt zmršil. Hodil jsem do sebe panáka a měl to ještě dřív, než se mi dostal do žaludku. Vrátil jsem se do obýváku, sedl si k notebooku a zřídil datovou schránku na serveru YMCO. Miranda nemluvila. Jako bych fakt zmršil nějaké její veledůležité vystoupení.</p>

<p>„Už to mám…“ řekl jsem pak hrdě.</p>

<p>„Co máte?“</p>

<p>„Mám to vymyšlené. Jasně že si od ní nemůžu vzít CD, když jsem nehmotný. To dá rozum.“</p>

<p>„Že jste ho neměl, když jste s ní mluvil.“</p>

<p>„Nemohl bych si je ani vzít. Propadla by mi mezi prsty.“</p>

<p>„Ha… pan Chytrý vymyslel objev.“</p>

<p>„To jste vždycky tak kousavá a ironická?“</p>

<p>„Někdy. Někdy, když si někdo hraje na Velkého Šéfa a pak to nezvládne.“</p>

<p>„Tak hele… znovu jí zavoláte, řeknete, že se to nějak přerušilo, a já si ji znovu vezmu.“</p>

<p>„Nechtěl byste mi raději prozradit, co jí chcete říct, než vyrobíte další průser?“</p>

<p>„Panebože… až doteďka jsem si myslel, že jsem si najal herečku na jedno odpoledne, a teď to vypadá, že mi madam Melanie poslala mozkové centrum celé operace.“</p>

<p>„Jak myslíte,“ řekla uraženě, vstala, otočila se ke mně zády, dala si ruce do kapes šortek a dívala se přes prosklenou stěnu terasy na teplárenské komíny.</p>

<p>„Co je s váma?“</p>

<p>„Nehraju.“</p>

<p>„Jak nehrajete?“</p>

<p>„Já už se odmítám ztrapňovat. Dalo mi dost práce ji přesvědčit, že jste se nám skutečně zjevil na seanci, nebo že nám ji rušíte. Snažila jsem se, dělala jsem, co jsem mohla, a nakonec mi uvěřila. A…“</p>

<p>„No dobrá… nemusíte být hned tak urážlivá.“</p>

<p>„Nejsem urážlivá,“ řekla, aniž se otočila. Byla moc hezká i zezadu.</p>

<p>„Prostě jí řeknu, aby to poslala do datové schránky, kterou jsem právě teď zřídil. Řeknu jí, aby to tam poslala třeba přesně v jedenáct večer. Řeknu jí, že jsem ve formě dat a že jsem schopen pohybovat se po digitální síti, a že jsem tedy schopen si při tom přesunu data z CD přečíst a prohlédnout. Nebo jsem schopen si je prohlédnout až přímo v té schránce. Já jsem digitální, takže nemám problém s digitálními daty.“</p>

<p>„Jo… vy máte problém akorát s rychlou improvizací.“</p>

<p>Otočila se zpět ke mně a šla si znova sednout.</p>

<p>„Tak souhlasíte s tímhle plánem?“</p>

<p>„Vy jste šéf akce. Já jsem ubohá najatá herečka, které je to celý ukradený.“</p>

<p>„Před chvílí to vypadalo, že šéfovou akce jste vy.“</p>

<p>„Když si to chcete zmršit, tak si to klidně zmršte.“</p>

<p>„Tak počkat… Vy myslíte, že tohle má nějakou chybu?“</p>

<p>Pokrčila rameny.</p>

<p>„Takže souhlasíte s tím, že jí zavoláte a já jí to takto vysvětlím?“</p>

<p>Vzala mobil ze stolu a znova navolila Jessičino číslo.</p>

<p>„Ahoj… nějak to asi vypadlo. Což bylo pro nás dobře, protože jsme mohli pokračovat v seanci. Myslela jsem, že už se vykecal. Ovšem teď se nám tam začal znova motat. Můžu ti ho ještě dát…? Jo… to jsi hodná… Tak já to zkusím, jo?“</p>

<p>Potom mi podala mobil a já opět zapnul šum.</p>

<p>„To jsem zase já… nějak to vypadlo… skončili jsme u toho, že bych potřeboval ta cédéčka.“</p>

<p>„Jo… A já se ptala, jak…“</p>

<p>„To je jasný, že si je nemůžu přijít nikam vyzvednout ani si je prohlídnout na monitoru. Ale můžu si je prohlídnout přímo v digitalizované formě. Na síti. Chápeš?“</p>

<p>„Moc ne.“</p>

<p>„Prostě bych potřeboval, abys je vložila do počítače a pak přeposlala na adresu, kterou ti teď dám. Při tom přenosu si je budu moci prohlédnout. Řekněme třeba v jedenáct?“</p>

<p>„Dnes v jedenáct?“</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>„To by asi nešlo. Nemám je doma.“</p>

<p>„Nemáš je doma?“</p>

<p>„Dostala jsem hrozný strach a uklidila jsem je mimo.“</p>

<p>„A zítra se k nim dostaneš?“</p>

<p>„Zítra možná jo. Ale já taky přemýšlela…“</p>

<p>A sakra. Naše chytrá hlavinka Jessica přemýšlela. Z toho určitě budou další komplikace.</p>

<p>„O čem jsi přemýšlela?“</p>

<p>„No, dostala jsem trochu strach.“</p>

<p>„Z čeho jsi dostala strach?“</p>

<p>„Moc se mi to nezdá.“</p>

<p>„Ježišmarjá, a co se ti nezdá?“</p>

<p>„No já nevím… je to takový divný.“</p>

<p>„Co je divný?“</p>

<p>„Jestli kvůli nim zemřel Benny… a vlastně i ty… tak jestli jsi to vůbec ty.“</p>

<p>„Jak jestli jsem to já? A kdo by to tak asi mohl být?“</p>

<p>„No jestli to není jenom nějaká finta na mě.“</p>

<p>„Finta na tebe?“</p>

<p>„No jestli jsi to opravdu ty. Co když je to někdo z AMRUBBISH a chce se přesvědčit, jestli ta CD od Bennyho ještě mám?“</p>

<p>„Tak pak už je to jedno, protože jsi jim právě řekla, že je máš.“</p>

<p>„Ježišmarjá.“</p>

<p>„Ale neboj. Já nejsem nikdo z AMRUBBISH a jsem Lenny. Jsem ten Lenny který měl stůl jenom pár metrů od tvýho.“</p>

<p>„A kde jsem byla, když zabili Bennyho?“</p>

<p>Zkoušela mě.</p>

<p>„V New Yorku.“</p>

<p>„A co jsem měla na sobě, když jsem pak přijela k tobě do bytu?“</p>

<p>To mě dostala. V tomto směru jsem absolutně nevšímavý. Jo, kdybych byl ženská, tak bych to věděl stoprocentně. Ale jako chlap jsem neměl šanci. Vím akorát, že měla rozmazaný oční stíny.</p>

<p>„No… víš… už je to docela dlouhá doba a zrovna teď si docela těžko vzpomínám. Byla jsi ubrečená.“</p>

<p>„Na ty korále si nevzpomínáš?“</p>

<p>„Ty jsi měla korále?“</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>„Tak zkus něco jiného. Zkus nějakou příhodu, kterou jsme zažili, nebo prostě něco, co můžu vědět jenom já. Ale rozhodně ne žádný hadry ani korále.“</p>

<p>Chvilku bylo ticho. Pak se ozvalo.</p>

<p>„Tak třeba na tom jezeře s Bennym.“</p>

<p>„Jasně. Pekli jsme si pstruha a spřádali plány, jak budeme nejlepší firma na světě, a ty jsi na sebe převrhla skleničku s bílým vínem a byly ti krásně vidět bradavky a my s Bennym jsme byli hotový, a tak, jak už jsi byla přiopilá…“</p>

<p>„To jsem zrovna nemyslela…“ přerušila mě.</p>

<p>„Ale je to pravda.“</p>

<p>„Lenny… jsi to fakt ty?“</p>

<p>„Proboha, Jessiko, věř mi, že jsem. A že potřebuju dostat AMRUBBISH na lopatky za všechno, co mně a Bennymu a vlastně i tobě udělali. Takže nutně musím vědět, co bylo na těch CD. Možná to bude k ničemu, ale jestli vraždili kvůli nim, bude to vodítko. A já jim to dám sežrat, to ti slibuju. Já osobně, protože policie je v tomhle případě bezmocná.“</p>

<p>„No dobrá, Lenny… zkusím to… A zavoláš mi ještě někdy?“</p>

<p>„Proč ne? Určitě tě budu informovat o tom, jak to dopadlo. Asi zase přes Mirandu, která je schopná se mnou navázat spojení.“</p>

<p>„Ty s ní spíš?“</p>

<p>„To asi dost těžko, když jsem pouze ve formě digitálních dat.“</p>

<p>„Ale určitě bys chtěl.“</p>

<p>Podíval jsem se na Mirandu naproti. Možná jo. Usmála se. Jako by vytušila, o čem se s Jessikou bavíme, přestože nemohla vůbec nic slyšet… Ale možná na to mají ženské zvláštní mysl. Speciální tykadla.</p>

<p>„Hele… takhle já teď neuvažuju. Vůbec neuvažuju o tom, co bych chtěl, protože veškeré pozemské věci jsou pro mě nedostupné.“</p>

<p>„Viděl jsi ji?“</p>

<p>„Samozřejmě že jsem ji neviděl. Musela by se jedině nechat vyfotit digitálním foťákem a umístit někam na síť.“</p>

<p>„Pošlu ti svoji fotku jo? S těma cédéčkama ti do schránky pošlu i svoji fotku.“</p>

<p>„Jo, to je skvělý nápad.“</p>

<p>„A ty mi pošleš svou?“</p>

<p>„Byl by to jen shluk číslic a možná písmen.“</p>

<p>„Ale můžeš mi psát, ne?“</p>

<p>Začal jsem cítit, že naše diskuze se opět dostává na velmi tenký led, na kterém bych se mohl velmi snadno probořit.</p>

<p>Zesílil jsem šum a oddálil mobil. Pak něco zadrmolil.</p>

<p>„Cože? Teď jsem ti nerozuměla.“</p>

<p>„Prosím tě, nadiktuju ti heslo na schránku, protože mám strach, že se to zase může přerušit. Je to na YMCO a heslo je PODIVUHODNÝ ZELENÝ SVĚT.“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>Zopakoval jsem jí heslo.</p>

<p>„Máš to napsaný?“</p>

<p>„Pamatuju si to.“</p>

<p>„Uživatelský jméno je MINOSON.“</p>

<p>„To je divný.“</p>

<p>„Jasně, ale to neřeš. Můžu se spolehnout, že to tam pošleš?“</p>

<p>„Jo. A napíšu ti dopis. A ty mi taky napíšeš, že jo.“</p>

<p>„Jasně že jo. Takže zítra to zkusím vybrat.“</p>

<p>„Jo… Ahoj, Lenny… Stýská se mi.“</p>

<p>„Mně taky.“</p>

<p>Ukončil jsem hovor a opřel se do křesla. Bylo to docela vyčerpávající.</p>

<p>„Takže v pořádku?“ zeptala se Miranda.</p>

<p>„No… vypadá to, že jsem to nakonec zvládl.“</p>

<p>„No jasně. Nezapomeňte se pochválit, jaká jste myslitelská hvězda.“</p>

<p>„Hele, vy jste ale rejpalka. Nechcete zajít na večeři?“</p>

<p>„Do Onyxu?“</p>

<p>„Do Onyxu ne. To až podle toho, jak to dopadne.“</p>

<p>„Myslela jsem, že to dopadlo dobře.“</p>

<p>„To se uvidí, až jestli mi to skutečně pošle, nebo ne.“</p>

<p>„Jenže to už nemůžu žádným způsobem ovlivnit.“</p>

<p>„Jasně že ne. Ale možná jí to bude pořád vrtat hlavou, bude celou noc přemýšlet, hledat v tom fintu a nakonec se rozhodne, že to nepošle. Pak vás budu ještě potřebovat, abyste opět rozvinula své skvělé herecké improvizační schopnosti a zapojila skvělý mozek, který je v některých vzácných případech dokonce lepší než můj.“</p>

<p>„Hm… pan Einstein uznal, že by mohl mít ve výpočtech chybu.“</p>

<p>„Tak chcete jít na tu večeři, nebo ne?“</p>

<p>„Jo.“</p><empty-line /><p><strong>55.</strong></p>

<p>Restaurace se jmenovala WHITE DOG a bílý pes skutečně ležel na zemi vedle baru. A nebyla to žádná alabastrová ani mramorová socha, ale skutečný živý chlupatý pes s vyplazeným jazykem, který tam jen tak klidně polehával s hlavou na packách a sledoval šrumec kolem sebe. Na otázku, jak se jmenuje, nám číšník řekl, že Bílý pes.</p>

<p>Miranda si objednala jehněčí hřbet na víně a já to samé, protože mě nebavilo bloumat po jídelním lístku.</p>

<p>„Takže vy se jmenujete Lenny.“</p>

<p>„Já? Proč?“ překvapila mě její otázka.</p>

<p>„No že jste se do toho telefonu hlásil jako Lenny.“</p>

<p>„No jo… to je fakt. Jste všímavá.“</p>

<p>„Já myslela, že už jste si toho všiml.“</p>

<p>„No dobrá. Nezapomeňte, že jste herečka, kterou jsem si najal.“</p>

<p>„Jo. Tohle už je ale mimo rámec smlouvy. Jestli jsem i v tuto chvíli najatá herečka, tak se zvedám od stolu.“</p>

<p>„Počkejte. Nemusíte být pořád taková impulzivní.“</p>

<p>„Ještě jste si nezvykl?“</p>

<p>„Začínám si zvykat. Ale jsem v tom trochu pomalejší.“</p>

<p>„Takže skutečně Lenny?“</p>

<p>„Vás to tolik zajímá?“</p>

<p>„Docela jo. Začíná to být tajemné.“</p>

<p>„Jo… jsem Lenny. Tedy, byl jsem Lenny.“</p>

<p>„To byla vaše holka, které jste dal prostě kopačky, a aby vás nenašla, tak jste si dokonce dokázal změnit jméno. Asi máte dobré kontakty.“</p>

<p>„To je vaše dedukce?“</p>

<p>„Jo… zvláště když jste pak ještě začal mluvit o tom, že vás někdo zastřelil, takže jste pro ni nadobro mrtvý. Přesto po ní něco potřebujete.“</p>

<p>Uvědomil jsem si, že Miranda slyšela celý můj rozhovor s Jessikou, tu moji polovinu rozhovoru, ale stačilo to k tomu, aby slyšela víc, než měla. Trochu mě to vzalo.</p>

<p>„Co si o tom myslíte?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„To, co jsem vám řekla.“</p>

<p>„Že jsem svině… Že lžu, jako když tiskne. Že jsem sehrál úžasné divadlo jenom proto, abych z ní ta CD dostal.“</p>

<p>„A ne?“</p>

<p>„Smlouvu, kterou mi poslala madam Melanie, jsem vlastně ani pořádně nečetl, ale doufám, že najatí herci jsou vázaní mlčenlivostí.“</p>

<p>„Jakou mlčenlivostí?“</p>

<p>„No že to, co se dozvěděli během hereckého angažmá, si nechají výhradně pro sebe. Že to nebudou nikde prezentovat a s nikým se o tom bavit.“</p>

<p>„Je to tajemství?“</p>

<p>„Jo… Je to tajemství.“</p>

<p>„Velké?“</p>

<p>„Obrovské.“</p>

<p>„Ale je to legální,“ řekla a zadívala se na mě, jako by začala mít pochybnosti.</p>

<p>„Samozřejmě že je to legální.“</p>

<p>„Chcete dostat AMRUBBISH a…“</p>

<p>„Zapomeňte na AMRUBBISH,“ vyhrklo ze mě dřív, než jsem si to stačil uvědomit.</p>

<p>Překvapeně se na mě podívala.</p>

<p>„O AMRUBBISH jste u mě nikdy neslyšela,“ řekl jsem už poněkud mírněji.</p>

<p>„Jasně… nezajímá mě AMRUBBISH.“</p>

<p>Pak jsme chvilku seděli jen tak mlčky. Ona sledovala bílého psa, který se jmenoval Bílý pes, a já její mírně rozcuchané krátké černé vlasy, pihu na levé tváři, šedomodré oči a dlouhé řasy. Nádherný krk.</p>

<p>Číšník nám přinesl objednané jídlo. Vypadalo skvěle. Mělo nádhernou zeleninovou oblohu zpracovanou se skutečným výtvarným citem.</p>

<p>„Řekněte mi něco o sobě,“ řekl jsem a vzal si příbor.</p>

<p>„Myslíte životopis?“</p>

<p>„Stačí zkrácený.“</p>

<p>„Proč vás to zajímá?“</p>

<p>„Jen tak. Zatím jsem povídal jenom já.“</p>

<p>„Jo… ale ne mně, nějaké Jessice.“</p>

<p>„Přesto toho o mně víte už víc než dost.“</p>

<p>„Dost na to, abych z toho byla dokonale zmatená.“</p>

<p>„Kam máte namířeno, až skončíte školu? Hollywood?“</p>

<p>„V žádném případě. Hollywood je jenom o kontaktech a tam se normální smrtelník nemá šanci dostat. Chci hrát skutečné divadlo. Obyčejné poctivé divadlo. V Detroitu.“</p>

<p>„Tam to je spíše o průmyslu než o divadle, ne?“</p>

<p>„Byste se divil.“</p>

<p>„Vy jste odtamtud?“</p>

<p>„Jo. Znáte Detroit?“</p>

<p>„Ne. Jednou jsem projížděl, ale to je všechno. Vím, že existuje a kde ho hledat na mapě.“</p>

<p>„Tak si někdy udělejte čas a zajeďte tam. Stojí to za to.“</p>

<p>„Hezčí než Baltimore?“</p>

<p>„Několikanásobně.“</p>

<p>„Tak co děláte v Baltimore?“</p>

<p>„Táta tu měl zakázku, takže jsme tu na nějaký čas zakotvili. Já začala dělat školu, rodiče se mezitím přesunuli zase jinam, ale já se rozhodla, že školu dokončím tady.“</p>

<p>„Skvělé rozhodnutí. A madam Melanie vás zásobuje krátkodobými brigádami.“</p>

<p>„Přivydělávám si tak.“</p>

<p>„Jdete na dračku.“</p>

<p>„Právě že moc ne. Nakonec ani já neberu všechno. Žádné hromadné a skupinové akce. Jsem spíše takový sólo hráč.“</p>

<p>„A co škola? Dobrý?“</p>

<p>„Skvělý. Máme tam skvělou partu. Vy jste v Baltimore asi jenom na skok, co?“</p>

<p>„Proč myslíte?“</p>

<p>„No podle toho bytu. Vyřídíte to tady a odjíždíte opět do světa někde na opačném konci Států.“</p>

<p>„Byla byste překvapená, kdybych vám řekl, že se tu chci usadit nastálo?“</p>

<p>„Jasně že bych byla překvapená. To ani nemůžete udělat. Co kdyby vás Jessica potkala na ulici?“</p>

<p>„Hmm… asi vám to fakt myslí.“</p><empty-line /><p><strong>56.</strong></p>

<p>Čekal jsem v autě na Galagene Street. Bylo jedenáct hodin večer. Měl jsem zhasnutá světla a podařilo se mi najít mezeru mezi dvěma vzrostlými košatými platany, aby na mě nesvítilo pouliční osvětlení. Ve zprávě od Garyho Monroa ze SOMMERSBY stálo, že v úterý a ve čtvrtek chodí hrát Vautier kulečník do SCINLAY BARU a že se vrací domů kolem jedenácté hodiny večerní.</p>

<p>Byla to sice pouze rychlá předběžná zpráva sestavená na základě třídenního sběru informací, ale pro základní orientaci ve Vautierově výskytu ve městě zcela postačující. Přes cestu přeběhla černá kočka a já jen doufal, že to není špatné znamení, a blahopřál si k tomu, že nejsem pověrčivý, i když po poměrně dlouhém pobytu mezi démony bych přece jenom aspoň trochu pověrčivý být měl. Nicméně to extempore ze zeleného světa můj mozek pořád jaksi odmítal brát na vědomí s tím, že to možná skutečně byly halucinace, i když okousaná tygří předložka v mém obýváku svědčila o tom, že Hagitin velbloud zase tak velkou halucinací nebyl.</p>

<p>Galagene Street jsem si pro jistotu celou projel už před hodinou. Byla to vyloženě nóbl čtvrť, kde každý dům měl kolem sebe čínskou zeď (a nepochyboval jsem o tom, že za ní pobíhají dogy) a u hlavní brány minimálně dvě kamery. Chyběly už jenom strážní věže s odstřelovači. Bylo evidentní, že pokud chci Vautiera zabít, rozhodně to bude muset být mimo jeho dům, protože ten je nedobytnou pevností. Nejlepší by to bylo tady na ulici, ovšem je jasné, že nezastaví a nepůjde otevřít bránu, jelikož to všechno bude fungovat na dálkové ovládání.</p>

<p>Takže možná přes sklo auta, ale šéf ochranky AMRUBBISH mohl mít v autě klidně neprůstřelná skla, protože tahle sorta lidí prostě byla ulítlá a často sama sobě přikládala daleko větší důležitost, než odpovídalo skutečnosti.</p>

<p>V jedenáct deset jsem ve zpětném zrcátku spatřil, jak do ulice vjela dvě světla. Docela daleko od sebe, takže velký vůz. Vautier měl mít velký chevrolet. A měl tu být už před deseti minutami. Zbystřil jsem a pistoli si položil vedle na sedačku. Ještě jsem zkontroloval, jestli je odjištěná, a připravil si ji tak, abych ji měl po ruce. Vůz se přibližoval ulicí a pak začal zpomalovat. To už jsem poznal, že jde skutečně o chevrolet, model, který jsem v životě neviděl, takže vyrobený během mého tříletého působení v zeleném světě. Vautier v něm mohl být sám, ale taky třeba se třemi dalšími lidmi.</p>

<p>Dovnitř nebylo skoro vůbec vidět, protože vůz měl tmavě tónovaná skla, čímž pádem se celý můj plán smrskl na to, že musím doufat, že Vautier zastaví a půjde si ručně otevřít bránu. Což byla pochopitelně blbost, kterou jsem mohl vymyslet jenom já, ale rozhodně ne Vautier. Brána se otevřela ještě dříve, než k ní vůbec stačil dojet, a potom auto zmizelo uvnitř. Brána se okamžitě zavřela.</p>

<p>Samozřejmě bylo možné využít okamžiku, kdy se brána za autem zavírala, a proklouznout hned za ním do zahrady, ale tím bych si nepomohl. Předně jsem měl strach z psů, které jsem spíše tušil, než že bych o nich věděl. A určitě pak pojede ještě do garáže, takže to znamenalo průnik do garáží, a teprve tam doufat, že konečně vystoupí a nechá si prostřelit hlavu devítimilimetrovou kulkou. Což bylo maximálně uhozené, protože jsem si nedovedl představit, jak bych se pak dostal ven přes třímetrovou zeď střeženou kamerami, na jejíž koruně je určitě natažený elektrický drát, protože šéfové ochranky jsou opravdu ulítlí.</p>

<p>Možná má i celý pozemek zaminovaný a chodí jenom po tajných cestičkách označených nenápadnými puntíky na kmenech stromů či mašličkami na stéblech trávy. Doma Vautiera nezabiju. To bylo evidentní.</p>

<p>Navíc celou trasu mezi kanceláří a domovem vykonává v autě s tónovanými skly. Takže buď si musím pořídit pušku s teleskopickým zaměřovačem a zkusit ho skolit ze střechy okolního domu, což bylo taky nereálné, protože všude kolem bydleli stejní pošukové jako on. Nebo počkat, až vyjede na víkend někam do hor (což mohlo trvat třeba půl roku), nebo se pokusit dostat ho v kulečníkovém baru, což se zatím ukazovalo jako nejreálnější a nejproveditelnější varianta. Taky bych mohl zkusit najmout profesionálního zabijáka, ale tyto kontakty jsem žádné neměl a Benny určitě taky ne, protože nic podobného jsme nikdy neřešili. Jasně že jsme měli najatých pár zabijáků, ale to všechno bylo jenom jako. Byli to spíše herci. Jenže ve Vautierově případě je mi herec na nic. Já potřeboval chlapa, který mu prostě namíří na hlavu opravdovou puškou a potom kohoutek skutečně zmáčkne. A pak zmizí a já mu vysázím zbytek peněz.</p>

<p>Ty peníze by problém určitě nebyly. Problém byl, že si prostě nemůžu dát na net inzerát, že <emphasis>hledám zabijáka. Cena nerozhoduje</emphasis>. A navíc jsem chtěl Vautiera zabít sám, vlastní rukou, stejně jako zabil on mě. Pouze v Harveyově případě by bylo možné použít třetí osobu, protože on sám mě taky nezabil. Dal jenom příkaz. Vautiera si prostě musím vychutnat sám, stejně jako si on vychutnal mě. I když v mém případě to moc vychutnávka nebude. Já budu mít co dělat, abych to vůbec zmáčkl a abych se trefil. A abych se pak z toho nepoblil. Doufal jsem, že k tomu úkolu najdu dost odvahy a cynismu, který mi většinou nescházel, i když v tomto konkrétním případě jsem ho použít ještě nezkoušel.</p>

<p>O půl dvanácté jsem nastartoval, zařadil rychlost a pomalu se odlepil od chodníku. Tady už nešlo vymyslet nic.</p><empty-line /><p><strong>57.</strong></p>

<p>Stejně jako bylo těžké něco vymyslet na ulici před Vautierovým barákem, bylo těžké něco vymyslet s cédéčkama od Bennyho, která mi Jessica poslala do datové schránky. Poslala s nimi i fotku, jak slíbila. Byla tam na molu u moře, foukal vítr, takže měla krásně rozcuchané vlasy a sukni zdviženou vysoko nad kolena. A smutné oči. Určitě tu fotku vybrala schválně, protože nepochybuji o tom, že měla k dispozici nejméně sto mega úplně jiných a že tu s těma nejsmutnějšíma očima musela hledat hodně dlouho. Byla ale přesto moc hezká.</p>

<p>Dopis tam nebyl, jenom poznámka, že dopis pošle příště, protože teď ji vůbec nic nenapadá. Tomu se ani nedivím. Co by mi asi tak mohla napsat? Ani mě samotného nic nenapadalo. A byl jsem docela rád, že nenapsala nic. Už jenom fotka se mnou dost zamávala.</p>

<p>Co se týkalo samotných CD od Bennyho, ani po následujících dvou dnech jsem to pořádně nechápal. Byl tam plán areálu AMRUBBISH včetně satelitních snímků, na kterých byly rozeznatelné i vozy svážející odpad, dokonce i lidi pohybující se po jednotlivých manipulačních dvorech. Byly tam snímky katastrálních map, počítačové výpisy z katastru nemovitostí, výpisy ze starých historických pozemkových knih, kupní smlouvy k pozemkům a podobné doklady.</p>

<p>Dále tam byla kompletní databáze všech zaměstnanců firmy a jejich zařazení. Kompletní vedení včetně Harveye a Vautiera, který měl pod sebou něco přes stovku lidí, jež neměli na starosti nic jiného než ochranu firmy. Dále struktura velmi rozsáhlého právního oddělení (jedenáct lidí, což jsem nechápal už vůbec), harmonogramy svozu odpadků z jednotlivých oblastí včetně přesných časových rozpisů, technologická schémata, což byla změť čar procházející nejrůznějšími zařízeními, kterým jsem stejně nerozuměl.</p>

<p>Žádné červené kolečko s nápisem VSTUP DO ZELENÉHO SVĚTA jsem tam nenašel, což mě zklamalo, protože jsem tajně doufal, že alespoň tohle tam bude. Taky jsem doufal, že tam třeba bude seznam majitelů akcií a jejich jednotlivých podílů ve firmě, a že třeba na seznamu najdu i prezidenta Spojených států, ale nic takového tam nebylo. Jenomže něco tam být muselo. Bylo tam něco, na co Benny přišel, nebo spíše na co ho upozornila ta jeho kočička se sametovýma tlapičkama, a z čeho měly jít vytřískat velké peníze. Něco, co prostě AMRUBBISH tají a co by ho mohlo položit, kdyby se to dostalo na veřejnost. Něco tam bylo, a já to neviděl. Něco, pro co byli schopni vraždit. Něco velice smrtonosného.</p>

<p>Samozřejmě že to pravděpodobně byla díra do zeleného světa, ovšem o té nebyla na disku ani zmínka. Možná by stačilo, kdyby se zveřejnil seznam technologie, co má firma k dispozici a kde by se jasně prokázalo, že s těmito zařízeními není rozhodně možné zpracovat tolik odpadků, kolik ve skutečnosti zpracovávají. Do toho zcela zapadl i e-mail, který jsem zachytil po Bennyho smrti. Potřebovali nakoupit další spalovací zařízení, ale vlastně ho nepotřebovali. Potřebovali ho jenom koupit s tím, že kdyby ho skutečně převzali, tak by jim tam jenom leželo na dvoře. Pak už e-mail byl naprosto pochopitelný. Potřebovali jenom doklad, že to převzali, a byli ochotni zaplatit polovinu, když jim to raději ani nepřivezou, protože by to zbytečně překáželo všem autům valícím odpadky do světa démonů, kteří se tam dole z toho ovšem můžou už posrat.</p>

<p>Možná právě tohle byla ta finta, kterou je chtěl Benny vydírat. Založil to na tom, že má k dispozici jejich technologické schéma a může dokázat, že s tímhle vybavením to prostě nemohou zpracovat. No jo… jenže Benny nemohl prokázat, jak to vlastně dělají. To, že to sypou do zeleného světa, Benny rozhodně nemohl vědět, protože nic takového na CD není. To vím jenom já a jenom proto, že jsem tam čirou náhodou skončil s prostřeleným břichem.</p>

<p>Nalil jsem si panáka a šel na terasu zkontrolovat teplárenské komíny. Byly tam. Byly tam jako dva vztyčené prsty démonů s upozorněním, že můj čas pořád běží. A že už nemám čtyřicet dní, ale pouze nějakých třiatřicet. Mrkl jsem na hodinky. Blbost. Dvaatřicet. Bylo půl druhé v noci.</p><empty-line /><p><strong>58.</strong></p>

<p>Ráno svítilo sluníčko, což byla sice první dobrá zpráva toho dne, ale obával jsem se, že i poslední. Ležel jsem v posteli na zádech a vůbec nevěděl, co dělat. Absolutní krize. Byl jsem prostě v prdeli. Flaška od whisky na nočním stolku byla jako naschvál prázdná.</p>

<p>Byl jsem na Zemi už týden a nevymyslel jsem nic. Teď bych potřeboval nějakého služebného ducha, o kterém mluvila Hagit, aby mi přinesl panáka do postele. Nebo možná rovnou láhev. Strávil bych celý den civěním do stropu, upíjel bych a říkal si, jak jsem totálně v prdeli. Nepoznával jsem se. To jsem nebyl já.</p>

<p>A pak mi došlo, že to jsem já. Já, ale bez Bennyho. S Bennym by se nám nikdy nic podobného nestalo. Tedy ne, že bychom někdy nebyli v prdeli, ale vždycky jsme se dokázali vyškrábat ven. Prostě jsme něco vymysleli, abychom se z ní dostali. Jenomže já teď žádného Bennyho nemám. Zato mám za prdelí spoustu démonů, kteří čekají, až budou moci čtyřicátý den dát příkaz pojistce, aby mi prostřelila hlavu. Hlavu, ne břicho. Břicho se neosvědčilo.</p>

<p>Vzal jsem ze židle vedle postele žabí motorolu a zavolal jim. Ať se sakra proberou a taky něco dělají.</p>

<p>„Ahoj… já jsem Myrassa.“</p>

<p>„Myrassa?“</p>

<p>„Jistě. Spojuji negativní a pozitivní síly, a proto mohu být velmi nebezpečná.“</p>

<p>„Mám dojem, že kolem mě jsou v poslední době jenom samé negativní síly. Nemohla bys mi poslat nějaké pozitivní?“</p>

<p>„Nic neposílám. Jenom spojuji.“</p>

<p>„V mém případě tedy nemáš co spojovat.“</p>

<p>„Škoda.“</p>

<p>„Něco ale přece. Potřeboval bych spojit Minosona.“</p>

<p>„Jak spojit Minosona?“</p>

<p>„Spojit Minosona se mnou. Myslím telefonicky.“</p>

<p>„Dneska mám službu já. To ti nestačím?“</p>

<p>„Jasně že mi stačíš, ale mám problém, který dokážu vyřešit jenom s Minosonem.“</p>

<p>„Jaký problém?“</p>

<p>„Početní. Potřebuju něco s čísly. Něco se statistikou. Na to je expert on, ne?“</p>

<p>„Jo. To jo.“</p>

<p>„Tak mi ho sežeň.“</p>

<p>„Musíš počkat, až bude mít službu.“</p>

<p>„Já sakra nemám rozpis vašich služeb. Nevím, kdy bude Minoson na drátě.“</p>

<p>„No, podle toho, jestli ho někdo vyvolá, nebo ne.“</p>

<p>„Potřebuju ho hned.“</p>

<p>„To je tak důležité?“</p>

<p>„Jistě že je to důležité, sakra. Jsi schopná mě s ním spojit?“</p>

<p>„Nejsem. Nejsem ústředna. Jsem Myrassa.“</p>

<p>„Sakra, já vím, že jsi Myrassa. Tak ho nějak sežeň.“</p>

<p>„No, přes mobil asi ne,“ řekla po krátkém zaváhání. „Ale mohu se s ním domluvit. Musel bys říci mně, o co jde, a já se s ním pak spojím. Nemohu ho zavolat jen tak k telefonu. On teď není na Zemi.“</p>

<p>„Jak dlouho to bude trvat?“</p>

<p>„Co já vím? Podle toho, jak je problém složitý. Potřebuješ peníze?“</p>

<p>„Nepotřebuju peníze. Alespoň zatím ne. Potřebuju vyřešit početní úlohu.“</p>

<p>„Tak povídej. Poslouchám. Doufám, že si ji zapamatuju dobře.“</p>

<p>„To nejde jenom takhle ti to povyprávět. Je to moc složitý.“</p>

<p>„Tak musíš počkat, až…“</p>

<p>„Hovno… Poslouchej. Mám CD s daty a potřebuju, aby je prošel.“</p>

<p>„Jak prošel?“</p>

<p>„Prostě aby zkontroloval, jestli na nich není chyba.“</p>

<p>„Jaká chyba?“</p>

<p>„To já sakra nevím, jaká chyba. Mám prostě podezření, že na nich chyba je, ale nemůžu ji najít. Proto potřebuju, aby se na ně mrkl Minoson a pokusil se o to on.“</p>

<p>„Aha.“</p>

<p>„Nebo já přesně nevím, jestli je to zrovna chyba. Prostě by tam měla být nesrovnalost. Něco, co nesedí a není v pořádku. Nějaká anomálie, nebo něco takového. Srovnat všechna data, co tam jsou, a zjistit prostě… prostě tam asi něco je, ale já nepřišel na to co. A týká se to AMRUBBISH, tak je to i ve vašem zájmu.“</p>

<p>„Takže chceš, aby ti Minoson zkontroloval cédéčka.“</p>

<p>„No výborně. Konečně se snad i domluvíme.“</p>

<p>„Já se domluvím s každým.“</p>

<p>„Jsou uložená na síti a já ti nadiktuju adresu, jo? A ty se s ním hned pak spojíš a řekneš mu, ať se na to mrkne.“</p>

<p>„To bude ale muset sem na Zemi.“</p>

<p>„No jasně, že bude muset sem na Zemi. Je v tom nějaký problém?“</p>

<p>„Asi se mu nebude chtít.“</p>

<p>„Na to já kašlu, jestli se mu bude, nebo nebude chtít. Prostě ho sem budeš muset nějak dostat. Řekni mu, že je to životně důležité a ať hejbne démonickou kostrou, jestli démoni vůbec nějakou kostru mají.“</p>

<p>„Pokusím se.“</p>

<p>„Teď hned. Nadiktuju ti adresu, kde je to uložený.“</p>

<p>Přeříkal jsem název serveru, uživatelské jméno i heslo.</p>

<p>„Zkusím to. Je to všechno…?“ zeptal se mě mobil.</p>

<p>„Jo… je to všechno.“</p>

<p>„Tak zatím ahoj.“</p>

<p>„Zdar.“</p>

<p>Položil jsem mobil vedle na židli. Sakra, zapomněl jsem ještě říct, ať mi sem Hagit pošle nějakého služebného ducha. Toho panáka mi pořád ještě nikdo nepřinesl.</p>

<p>Vzhledem k tomu, že jsem si nedělal iluze, že by se tu Hagit mohla v nejbližších dnech ukázat, jsem konečně vstal z postele. S předsevzetím, že si vytvořím denní plán. Ale byla to absolutní beznaděj.</p>

<p>Vůbec jsem nevěděl, co dělat a jaké kroky bych měl podniknout, čímž také padlo dilema, co udělat dřív, a co až potom. Možná bych měl napsat Jessice. Slíbil jsem, že jí pošlu dopis, a vykašlal jsem se na to. Ale jestli se mi teď něco rozhodně nechtělo, tak to bylo psát Jessice. A vlastně mě vůbec nenapadalo, co bych jí asi tak mohl psát. Jak se vznáším nad vodami? Jak procházím stěnami, ale nemůžu nic uchopit? Jak mě mrzí, že už nejsem hmotný, nýbrž nehmotný, a nemůžu jí koupit ani kytku? Panebože…</p>

<p>Byl jsem otrávený. Byl jsem totálně otrávený, navíc s vědomím, že mám někde za zadkem vraha, který mi dá ještě dvaatřicet dní.</p>

<p>Celé dopoledne jsem pak promrhal bezcílným bloumáním po bytě a vymýšlením jakéhokoliv plánu, přičemž mě pochopitelně nic nenapadlo. Tedy nic realizovatelného.</p>

<p>Jako jedna z nejproveditelnějších variant se mi jevila akce, při níž nechám naložit kamion výbušninami a požádám AMRUBBISH, aby ho zlikvidovali jako odpad. Jako nebezpečný odpad. Vystupoval bych jako zástupce školy, třeba nějaké chemicko-technologické fakulty s tím, že mám v laboratoři spoustu prošlých zbylých chemikálií a že jsem je chtěl nechat zlikvidovat u specializované firmy, ovšem školu by to přišlo tak draho, že jsem se rozhodl požádat je, jestli by to nedokázali levněji, protože jsem slyšel, že jsou ve svém oboru špička. Samozřejmě vím, že nejsou zařízení speciálně na nebezpečný odpad a berou jen komunální, ale jestli by to nějak nešlo. Že bych se o tom nikde nezmiňoval a že by tak významně pomohli naší škole.</p>

<p>Asi by řekli ano, nebo bych je musel nějak ukecat, nebo ještě lépe, poslal bych tam svou skvělou a chytrou herečku Mirandu a ona už by to nějak dokázala. Mohla by hrát nešťastnou chemikářku, která prostě odpad zapomněla likvidovat průběžně, teď se jí tam nahromadil a škola na to prostě nemá. A jí hrozí vyhazov. No jasně. To je skvělá konstrukce. A oni by teda řekli, že jo, takže by to tam kamion navezl a složil. Bylo by to v bednách a ještě bych řekl, ať s těmi bednami zacházejí opatrně, že některé chemikálie jsou ve skleněných lahvích, a kdyby se rozbily a pomíchaly, mohly by vzniknout nebezpečné výbušné a jedovaté látky. No a pak už bych musel zjistit okamžik, kdy to navezou k díře do zeleného světa, a dálkově to odpálit. Obrovská exploze by možná zničila celý vstup, nebo by ho zasypala, nebo přeskupila, nebo by už prostě nebyl.</p>

<p>Ovšem jak odhadnout okamžik, kdy to bude přesně tam, kde potřebuju? Musel bych mít někoho, kdo by spolupracoval. Nějakého místního dělníka přímo od díry. Ten ale nepůjde sehnat ze dne na den. Mohl bych ho sice královsky zaplatit, ale chtělo by to skutečně delší čas. A kde sehnat tolik tun výbušniny, aby to nebylo nápadné? Sakra. Plán byl sice poměrně jednoduchý, ale vyžadoval rok nebo dva příprav, což já rozhodně k dispozici neměl.</p>

<p>No a co kdyby to stejně nefungovalo? Akorát bych možná díru k démonům zvětšil a ti už by se pak z toho mohli posrat úplně. Asi by tam najednou měli poněkud víc lidí, než na kolik jsou zvyklí. Možná by tam měli celé Baltimore. A nejenom lidí. Na hovno.</p>

<p>Ostatní plány, na které jsem přišel, vyžadovaly pětileté až desetileté přípravy, včetně geologických průzkumů a podobných nesmyslů. Bylo to k ničemu. Naprosto k ničemu. Teprve teď mi začalo docházet, že jsem slíbil něco, co vlastně nikdy nebudu schopen splnit. Panebože.</p>

<p>Nalil jsem si panáka (už čtvrtého toho dopoledne) a rozvalil se do sedačky. Možná by stálo za to radikálně změnit strategii. Ne jak zničím vchod do zeleného světa, ale jak se zbavím svého vraha v tomhle světě. Možná to bude jednodušší. Tedy určitě to bude jednodušší. Na druhou stranu skutečně nevím, co všechno démoni dokáží, a co ne. Možná by stálo za to si pořídit o nich nějakou knížku. Jenže tu stejně napsali lidi, kteří se s nimi nikdy nesetkali. Žádný Robin ani Alice Brooková ze zeleného světa.</p>

<p>Jak přelstít démony? Věřím, že dokážu přelstít vraha, ale tak nějak jsem cítil, že nedokážu přelstít je. Pravděpodobně by se mi nic nedařilo, určitě bych trpěl hroznou chorobou, možná bych přišel o zrak nebo o sluch… panebože… na to jsem nechtěl ani pomyslet. Takže co teď? Možná dalšího panáka.</p><empty-line /><p><strong>59.</strong></p>

<p>O půl čtvrté odpoledne mi došla trpělivost a rozhodl jsem se zavolat démonům, co je s Minosonem. Zrovna když jsem sahal po brčálově zeleném mobilu, zazvonil. Démoni. No vida. Asi skutečně mají nadpřirozené a předvídací schopnosti.</p>

<p>„Minoson…“ ozval se otrávený hlas.</p>

<p>„No konečně… Už jsem myslel, že jste se na mě vykašlali.“</p>

<p>„Hele… jdi do prdele. Pořád je někdo z nás na telefonu a můžeme se tady přetrhnout, abychom ti snesli modré z nebe a…“</p>

<p>„Ve vašem případě spíš zelené z nebe,“ podotkl jsem.</p>

<p>„…ale zapomeň na to, že nás budeš tahat na Zemi, kdy se ti zlíbí. To jsme si nedomluvili.“</p>

<p>„Nedomluvili jsme si spoustu věcí, které mi docházejí až postupně. Ovšem jestli to máme úspěšně dobojovat, tak prostě musíme spolupracovat.“</p>

<p>„My s ničím nebojujeme. Ty ses kasal, že…“</p>

<p>„No dobrá, no dobrá. Když už jsi tady, tak si aspoň pak můžeš vyřídit spoustu jiných věcí, co jsi tady chtěl.“</p>

<p>„Nic jsem tady kurva nechtěl.“</p>

<p>„Tak se omlouvám, stačí?“</p>

<p>„Jdi do prdele.“</p>

<p>„Díval ses na ta data ohledně AMRUBBISH, kvůli kterým mě asi oddělali?“</p>

<p>„Jo. Díval.“</p>

<p>„No a?“</p>

<p>„Nevím, co hledáš, takže nevím, co chceš slyšet.“</p>

<p>„Chci slyšet, jestli v nich není nějaká chyba, nějaká nesrovnalost, na kterou jsem já nepřišel.“</p>

<p>„Je v nich chyba.“</p>

<p>„Cože…?“ zbystřil jsem, protože jsem tomu sám nevěřil. Bylo to spíše takové plácnutí do vody v mé bezvýchodné situaci.</p>

<p>„Říkám ti, že je tam asi chyba.“</p>

<p>„Poslouchám tě.“</p>

<p>„Já tomu moc nerozumím, takže jsem nemohl procházet věcnou správnost jednotlivých dat a dokumentů.“</p>

<p>„Jasně.“</p>

<p>„Takže jsem schopen jenom vyhodnotit, jestli tam nejsou nějaké výrazné nesmysly, které si vzájemně odporují.“</p>

<p>„No a jsou?“</p>

<p>„Jo. Jeden.“</p>

<p>„A který?“</p>

<p>„V pozemkových knihách.“</p>

<p>„Cože? Ve výpisech z katastru jsou chyby…?“ zeptal jsem se poněkud zklamaně, protože jsem čekal něco úplně jiného. Tohle je mi na nic.</p>

<p>„Jo… Tedy ne ve výpisu, ale v kopiích starých pozemkových knih.“</p>

<p>„A co je s nimi?“</p>

<p>„Jsou tam dvě absolutně identické fotokopie ze starých knih, prokazující vlastnictví pozemků.“</p>

<p>„No dobrá. A co dál?“</p>

<p>„Na každé je jiný majitel. Přitom je to tentýž list.“</p>

<p>„Jak jiný majitel?“</p>

<p>„Ten výpis je skoro úplně stejný, vlastně je identický, má identické číslo stránky, ale zatímco na jednom výpise má Sandra Moorová kromě jiného připsán i pozemek číslo 59/4, na druhém ho nemá. Přitom je to jeden a tentýž výpis s totožným jednacím číslem. A taky tam jsou dva výpisy paní Elizabeth Darkellové. A tam je to přesně obráceně. Na jednom ten pozemek je, a na druhém není.“</p>

<p>„No a co z toho?“</p>

<p>„Co já vím? Chtěl jsi najít chybu. Takže já říkám, že tady je chyba.“</p>

<p>„A co znamená ta chyba?“</p>

<p>„Co já vím, sakra? To už si musíš odvodit ty.“</p>

<p>Neříkal jsem na to nic.</p>

<p>„Netváříš se nadšeně.“</p>

<p>„Ale jo… díky.“</p>

<p>„Doufám, že jsem ti pomohl. Protože jestli jsi mě sem táhl zbytečně…“</p>

<p>„To se ještě uvidí.“</p>

<p>Položil jsem telefon na stolek, vyšel ven na terasu a zadíval se na teplárenské komíny. Stopa. Něco nebylo v pořádku. Něco s pozemky firmy AMRUBBISH není v pořádku. Stopa. Vrhl jsem se na ni jako slídící pes.</p><empty-line /><p><strong>60.</strong></p>

<p>Strávil jsem nad katastrálními výpisy a mapami AMRUBBISH celý zbytek večera, a dokonce i část noci. Skončil jsem chvíli po půlnoci a bylo mi jasné, že právě teď bych potřeboval být zase tím Lennym Grimwoodem se všemi kontakty, které jsem měl k dispozici. Se ženskými na magistrátu, které by mi za kafe dokázaly okamžitě z počítače vyjet všechny pozemky ve vlastnictví AMRUBBISH, s přeochotnými úřednicemi na katastrálním úřadě, které za kytku růží dokázaly najít i nejstarší záznamy ve vlastnických listech, s hackery, které měl na starost Benny a co dokázali absolutně nemožné, což znamená všechno. Potřeboval jsem informace. Ostatně, jestli dnes existuje síla, která je schopná pohnout světem, tak to jsou informace.</p>

<p>Informace, které by Lenny Grimwood sehnal během jednoho dne, ale pro Hannyho Bellowitze to mohlo znamenat měsíce práce, které ovšem k dispozici neměl. Přemýšlel jsem, jak to udělat, a opět na mě padla deprese z beznaděje. Konečně vím, co bych dělat měl, ale nevěděl jsem jak.</p>

<p>Už v devět hodin večer, po třech panácích a čtyřech hodinách zírání na monitor, bylo evidentní, že má AMRUBBISH v pozemcích skutečně nějaký bordel. Nebo spíše chybu, nebo ještě lépe řečeno monumentální podvod. Pozemek 59/4 měly ve stejnou chvíli na katastrálním výpisu dvě ženské najednou, což samozřejmě nebylo normální. A nebylo to žádné spolupodílnictví. Mezi spoustou materiálů na Bennyho CD byly kupní smlouvy na pozemky, které byly uzavřeny mezi paní Elizabeth Darkellovou a AMRUBBISH. Pozemky, které AMRUBBISH pro svůj areál v roce 1990 kupoval, patřily celkem třem subjektům. Jednak městu Baltimore, jednak Lesní správě města Baltimore a jednak Elizabeth Darkellové.</p>

<p>S těmito pozemky sousedily další, které už patřily Sandře Moorové, dále nějakému Patricku Donovanovi a Technickému institutu. Zatímco městu a Lesní správě zaplatil AMRUBBISH za metr čtvereční 45 dolarů, paní Elizabeth Darkellové 850. To bylo téměř dvacetkrát víc. Samozřejmě že mohli někoho uplatit, aby cena nebyla tak vysoká. Ale nebylo to moc pravděpodobné, jelikož se jednalo o pozemky za městem, které vlastně žádnou investiční hodnotu neměly, a i těch pětačtyřicet babek za ně bylo dost. Potom ovšem těch 850 dolarů byla totálně vykloubená cena, která neodpovídala trhu a byla naprosto nesmyslná.</p>

<p>Za čtyři tisíce metrů vyplatil AMRUBBISH Darkellové něco kolem tří a půl milionů dolarů, což pro ni musel být skvělý obchod. Jenže to vypadalo, že jeden z těch pozemků, 59/4, patřil Sandře Moorové. Bylo to jenom nějakých čtyři sta metrů čtverečních. A nebo se mohla o podvod pokusit právě Sandra Moorová, když se dozvěděla, jakou cenu za pozemky AMRUBBISH nabízí. Taky by mě naštvalo, kdyby sousedovy pozemky někdo koupil za tak nádhernou cenu a nepotřeboval ani jeden pitomý metr z mých, které s nimi bezprostředně sousedí.</p>

<p>Na CD byl skvělý satelitní snímek, přes který byla naskenována pozemková mapa i s pozemkovými čísly, takže bylo přesně vidět, o které pozemky jde. Je pravda, že 59/4 z obvodu areálu AMRUBBISH poněkud vyčníval, jako by tam byl dodatečně přilepený. Prostě najednou z poměrně pravidelných okrajů byl na západní straně výběžek, za kterým se oplocení vrátilo do původní linie.</p>

<p>Zrušil jsem z obrázku soutisk pozemkové mapy a nechal si tam jenom satelitní snímek. Byl dokonale ostrý, s velkým stupněm rozlišení, takže bylo možné vidět i pampelišky na záhonech před hlavním vchodem do administrativní budovy. Byla vidět auta přivážející odpadky, byly vidět hory odpadků, třídicí linky, spalovna s komíny. Byla vidět prázdná auta opouštějící areál. Obrovské nakladače s velkými lžícemi. Pásové dopravníky, zásobníky plynu, firemní čerpací stanice, hlavní páteřní komunikace, oplocení se strážními věžemi, skalní masiv navazující na severozápadě na areál.</p>

<p>Hlavní vnitroareálová silnice byla urbanisticky poměrně čistou kompozicí připomínající pravidelný strom s hlavním kmenem ve vjezdové bráně a postupně se rozvětvující na obě strany areálu. Středový kmen byl nejširší a vedl přímo jako rovná dálnice středem areálu, ovšem v jeho třech čtvrtinách náhle jakoby zcela nesmyslně zatáčel doleva až k okraji, kde kromě nějaké budky – pravděpodobně váhy – končil u skály. A zrovna v tom výběžku, tvořeném pozemkem 59/4.</p>

<p>Musel jsem vstát od notebooku a jít do kuchyně dát si panáka. Bylo evidentní, že jestli je někde na pozemcích AMRUBBISH vstup do zeleného světa, je to prokazatelně pozemek 59/4. Vede k němu nejširší silnice, jezdí k němu plná auta a vracejí se prázdná. A pozemek vybočuje z jejich areálu a je to pozemek, jehož původní vlastnictví je velmi nejisté. Je to tedy pozemek, který by bylo možné právně napadnout.</p>

<p>Dokonale čistá rána.</p>

<p>AMRUBBISH je prostě v prdeli. A teď už bylo jasné, v čem je ukryt Bennyho poklad, který nám měl vynést balík. Balík, o kterém se nám nikdy nesnilo ani v nejdivočejších snech. Miliony dolarů. Co miliony. Možná miliardy. Při obratu AMRUBBISH zcela jistě.</p>

<p>Benny na to přišel. Nebo mu k tomu spíš pomohla ta jeho tlapičková kočička s něžným čumáčkem a sametovým bříškem. Zaplatila za to smrtí stejně jako Benny, a stejně jako nakonec i já, který byl v tu chvíli ovšem úplně mimo hru, což ovšem AMRUBBISH netušil. Panebože. No jasně. Najednou to bylo jasné jako facka. Nikdy bych na to ale nepřišel. Nebo možná jo, ale třeba až po měsíci nebo po dvou. Minoson mi pomohl. Nebyli zase tak úplně na nic. Sem tam byli i použitelní.</p>

<p>A právě teď jsem potřeboval původní kontakty, ke kterým jsem se ovšem jako Hanny Bellowitz nemohl hlásit. Bylo to k uzoufání. Nezbylo než zavolat opět démonům. Jsem na Zemi úplně sám a nemám se na koho obrátit. Budou mi muset pomoct oni.</p>

<p>Zvedl to Melviel.</p>

<p>„Ahoj… tady Hanny ze Země.“</p>

<p>„Nemusíš se furt představovat. Nikdo jiný ze Země volat nemůže.“</p>

<p>„Myslel jsem, že jste se mnou vyslali ještě někoho.“</p>

<p>„Ten tak neotravuje.“</p>

<p>„Aha.“</p>

<p>„Já jsem Melviel… pamatuješ si mě ještě?“</p>

<p>„Mystérium tajemství slova?“</p>

<p>„No výborně. A dál?“</p>

<p>„Dál moc nevím. Ale potřeboval bych…“</p>

<p>„Organizátor, koordinátor, plánovač, zprostředkovatel, tvůrce.“</p>

<p>„Tak to je dokonalé. Přesně někoho takového teď potřebuju.“</p>

<p>„Jaké jsou mé barvy?“</p>

<p>„Jaké barvy?“</p>

<p>„Každý z nás má charakteristické barvy, které pomáhají při jeho evokaci.“</p>

<p>Panebože, ten pablb mě chce ještě zkoušet, nebo mi dát vědomostní test.</p>

<p>„Možná šedá?“</p>

<p>„Tmavě modrá až černá, ty ignorante. Bouřkové mraky. Jsem vysoký zvlněný hadovitý sloup s pevnými okraji a vnitřní konzistentní rosolovitou hmotou. Lehce se vlním.“</p>

<p>„Tak hele, ty vlnící se sloupe, co kdybychom nechali kvízu a dostali se k věci?“</p>

<p>„Ty asi něco potřebuješ.“</p>

<p>„Jasně že jo. Nemůžu se tady obrátit na dobré známé ani na přátele, kteří by mi pomohli, takže budu muset zase použít vás. Potřebuju, abyste se trochu prohrabali v síti magistrátu a katastrálního úřadu a ověřili mi pár věcí.“</p>

<p>„To bude muset asi udělat Minoson.“</p>

<p>„Jasně že to bude muset udělat Minoson.“</p>

<p>„Tak povídej… zkusím si to zapamatovat.“</p>

<p>„To si piš, že si to musíš zapamatovat – a to poměrně dobře. Potřebuju aktuální výpis z katastrálního úřadu ohledně vlastnictví pozemku 59/4, katastr 265. Dále potřebuju aktuální výpis na jména Elizabeth Darkellová a Sandra Moorová. Potom potřebuju výpisy stejných osob před rokem 1990 a záznamy o tom, jakým způsobem ty pozemky nabyly od jejich předešlého majitele. Pamatuješ si to?“</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>„Dále potřebuju z finančního úřadu jejich daňová přiznání od roku 1990 do roku 1995. Identifikační čísla si najdete z pozemkových zápisů. Dále výroční zprávy AMRUBBISH za stejné období, včetně daňových přiznání.“</p>

<p>„Seš nějakej náročnej.“</p>

<p>„To je všechno… Zatím.“</p>

<p>„Dokdy to potřebuješ?“</p>

<p>„Ihned.“</p>

<p>„Pokusím se to předat dál, protože tohle já nezvládnu. To chce Minosona.“</p>

<p>„A nezapomeň zdůraznit, že to potřebuju co nejrychleji.“</p>

<p>„A jinak se tam máš jak?“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„No jak se máš?“</p>

<p>„Mám se skvěle. Tedy rozhodně líp než u vás.“</p>

<p>„Jenom abys to nepřechválil.“</p>

<p>„To bude záležet tak trochu na vás. Jak se má můj kolega?“</p>

<p>„Jaký kolega?“</p>

<p>„Čtyřnásobný vrah.“</p>

<p>„Užívá si to.“</p>

<p>„Aha… tak to já o sobě zatím říct nemůžu. Budu očekávat tvůj telefonát.“</p>

<p>„Možná už bude mít službu někdo jiný.“</p>

<p>„Sakra, to je jedno, kdo bude mít službu. Prostě očekávám zprávu z toho vašeho pitomého zeleného světa. Čau…“</p>

<p>Zavěsil jsem a šel zkontrolovat teplárenské komíny na terasu. Červená světla na jejich vrcholcích bezstarostně svítila, jako by se nechumelilo.</p>

<p>Do postele jsem se dostal po dalším panáku někdy kolem druhé v noci a ještě asi do tří se převaloval a přemýšlel o dalších krocích. Můžu je potopit. Můžu je potopit tak, že budou závidět těm na Titaniku, jak šli ke dnu pomalu. A z toho dna se už ty svině nikdy nevyhrabou. Akorát mi v tom dělal trochu bordel americký soudní systém. Ten byl příliš pomalý na to, abych to stihl ve lhůtě, kterou jsem měl. Ale přesto to začalo vypadat nadějněji než včera ráno.</p><empty-line /><empty-line /><p>V.</p>

<p>Chyba</p><empty-line /><p>v datech</p><empty-line /><p><strong>61.</strong></p>

<p>Bruno Calvi byl přesně ten typ člověka, se kterým jsem si teď potřeboval promluvit. Byl to člověk absolutně odtržený od civilizace, žijící v Chiantico Mountain. Sehnal ho kdysi Benny, už ani nevím, jak k němu přišel, pravděpodobně to byl jeho dávný přítel. A dvakrát jsme asi týden pobývali v jeho srubu na úpatí hor. Na dovolené.</p>

<p>Když už jsme si potřebovali odpočinout od příšerného baltimorského kolotoče, když jsme potřebovali absolutně vypnout a dostat se ze šíleného světa do úplně jiného, Benny řekl, že zajedeme za Brunem. Pryč z kanceláře, pryč z města, pryč od telefonních linek a mobilních operátorů, pryč od obchodních partnerů a taky obchodních i neobchodních partnerek. Bruno Calvi v Chiantico Mountain byl prostě svět vrácený o tři sta let zpět.</p>

<p>Z Baltimore to bylo dobrých dvě stě padesát mil, ale vzhledem k tomu, že jsem stejně zrovna neměl nic užitečnějšího na práci, rozhodl jsem se za ním zajet. Jen tak. Naslepo. Brunovi se totiž nemuselo dávat vědět dopředu, jelikož stejně nebylo jak. V Chiantico Mountain neoperoval mobilní operátor, takže tam nebyl žádný signál (totálně neobydlená oblast) a nikdo tam nenatahal telefonní linky. Dokonce ani elektrické.</p>

<p>Nejel jsem tam tentokrát proto, abych unikl příšernému Baltimore, na které jsem si stejně za týden ani nestačil znovu zvyknout, ale protože jsem si spíš potřeboval popovídat s někým z jiného světa, ale přitom ne ze světa démonů. S někým, kdo může mít na věc úplně jiný úhel pohledu. Nevěděl jsem, jak dál.</p>

<p>A taky jsem se potřeboval někomu vypovídat. Vlastně jsem na Zemi neměl nikoho, komu bych se mohl svěřit se svou neuvěřitelnou story. Možná démonům, jenže já to nechtěl vyprávět démonům, kteří ji už znali. Já potřeboval člověka s normálním lidským mozkem a lidskými pocity. A hmotného. Uvědomil jsem si, že jsem vlastně na Zemi sám stejně jako Bruno Calvi. Dva solitéři vykloubení mimo celosvětovou sociální strukturu a mimo systém. Dva mravenci vyloučení z mraveniště a bezcílně bloumající po pampeliškách, nebo spíše bodlácích. Calvi udržoval kontakt pouze s přírodou a já zase s démony. Měli jsme tedy k sobě blíž, než jsme si mysleli.</p>

<p>Bruno Calvi nebyl vlčí muž, který se narodil v pralese a žil jenom mezi zvířaty. Benny tvrdil, že do čtyřiceti let to byl normální standardní Američan italského původu, který si vychutnával vymoženosti civilizace. Do divočiny se stáhl teprve poté, co jeho žena a dvě děti zahynuly při havárii v autě, které řídil. On jako jediný přežil. Srub v horách, bez elektřiny a jakéhokoli spojení s ostatním světem, považoval za jakýsi druh osobního pokání a trestu. Vykoupení, blížící se životními principy tibetským mnichům v jejich klášterech. Byl dokonale soběstačný, sám si pekl chleba z pšenice, kterou si vypěstoval, lovil zvěř a vodu bral ze studny, kterou kopal tři měsíce. Pouze jednou ročně s mezkem sešel dolů do nejbližší vesnice (Monterocco), kde si dokoupil náboje do kulovnic, nože a hadry. Šít si sám z kůže stažených lam odmítal. Bruno Calvi byl přesně ten člověk, který mohl mít na věc úplně jiný úhel pohledu. Navíc jsem před ním nemusel nic hrát, protože prokazatelně nevěděl, že Benny i já jsme již více než tři roky po smrti. Nechodily sem noviny a nevysílala sem televize ani žádný internetový provider.</p>

<p>Má nádherně červená sportovní mazda vydržela stoupat do hor na trojku asi jen třicet mil, potom už jen na dvojku a pak na jedničku po prašných stezkách vyšlapaných kozami a jeleny, kteří ji neudržovali, kromě toho, že ji pravidelně impregnovali trusem. Cestu jsem si naštěstí pamatoval dobře, protože z ní pak už nevedly žádné odbočky, takže nebylo kam zabloudit. (Tedy doufal jsem, že si jeleni a kozy nevyšlapali nové.) Poslední tři míle se stejně muselo dojít pěšky.</p>

<p>Bruno byl naštěstí doma. Ostatně, mnoho jiných možností neměl. Poznal mě, což mi udělalo radost, a vypadalo to, že jemu taky.</p>

<p>„Ahoj, Lenny… tentokrát sám?“</p>

<p>„Jo. Sám,“ řekl jsem a nevěděl, jestli mu mám říct o Bennyho smrti, nebo ne. Nakonec jsem se rozhodl pro ano.</p>

<p>„Benny je po smrti.“</p>

<p>„Autonehoda?“ zeptal se Bruno téměř automaticky.</p>

<p>„Prostřelená hlava.“</p>

<p>„Jasně že jo… civilizace je krutější než příroda sama.“</p>

<p>Kdyby to řekl herec ve filmu, nevěřil bych mu ani slovo, ale v Brunově případě jsem to bral jako jednu z dalších životních pravd, očesaných až na samou dřeň.</p>

<p>Slunce pomalu zapadalo za nádhernou scenérii Chiantico Mountain a my se posadili ke stolu stlučenému z kulatiny a pobitému surovými prkny bez jakékoli další úpravy.</p>

<p>„Co si dáš k pití?“</p>

<p>„Co máš?“</p>

<p>„Vodu, kozí mlíko a pak čaj z malinových listů.“</p>

<p>„Dám si vodu,“ řekl jsem a Bruno zmizel ve svém srubu 1+1+1. Ta poslední jednička byla stáj pro kozy. Za chvíli byl zpátky a postavil přede mě džbán s vodou a sklenici.</p>

<p>„Jak dlouho se zdržíš?“</p>

<p>„Asi jeden večer. Jedu hned zpátky. Chtěl jsem tě jenom vidět.“</p>

<p>„Ty jsi mě chtěl vidět?“ zeptal se překvapeně a zapálil si něco zabaleného v listu. Jakoby doutník z doby bronzové.</p>

<p>„Nějakým záhadným způsobem jsem se ocitl ve stejné pozici, jako jsi ty.“</p>

<p>„To je jaká pozice?“</p>

<p>„Pozice mimo civilizaci.“</p>

<p>„Jak jsi to dokázal?“</p>

<p>„Spíše to dokázala civilizace. Bennyho zastřelili a mě taky.“</p>

<p>„Jsi mrtvej?“</p>

<p>„Pro svět ano. Ve skutečnosti ovšem ne. Tedy tatáž pozice, jakou máš ty.“</p>

<p>„Tak to ti blahopřeju… Zvykneš si.“</p>

<p>„Jenže já si nechci zvykat.“</p>

<p>„V tom případě ti nezávidím. Jak to chceš řešit?“</p>

<p>„Nevím.“</p>

<p>„Pak jsi opravdu mrtvej.“</p>

<p>Potom jsem mu převyprávěl celý svůj zamotaný příběh, začínající Bennym s prostřelenou hlavou, pokračující mým prostřeleným břichem, přes zelený přísvit největší vesmírné skládky v galaxii, Robina s tapetou tvořenou samými mobilními telefony, Hagit s vypelichaným velbloudem a jeho smradlavou tlamou, přes svou nabídku démonům až k návratu na Zemi v příšerných Českých Budějovicích někde v Evropě.</p>

<p>Zmínil jsem se i o démonické pojistce v podobě čtyřnásobného vraha pohybujícího se někde v mé blízkosti a nakonec i o CD, kvůli kterým jsme byli Benny i já pravděpodobně zavražděni. Bruno mě celou dobu ani jednou nepřerušil. Jenom poslouchal, upíjel vodu a spotřeboval asi čtyři doutníky z doby bronzové. Když jsem domluvil, cítil jsem se daleko líp. Už ne tak opuštěný, už ne mimo veškeré sociální struktury. Jako bych se tím alespoň částečně opět zařadil mezi živočišný druh, který si říká lidi. Jako bych se tak nějak oddémonizoval.</p>

<p>Bruno si dal nohy na stůl a jediné, co mi po dlouhém mlčení řekl, bylo:</p>

<p>„Tak to je fajn. To bys mi mohl pomoci.“</p>

<p>„Já tobě? To jako že bychom tu hospodařili dva?“</p>

<p>„To asi těžko. Tedy ne, že bych byl proti, ale nedovedu si tě představit.“</p>

<p>„Já sebe taky ne.“</p>

<p>„No jasně… Říkal jsi, že máš mezi démony kámoše.“</p>

<p>„No… nevím, jestli to jsou zrovna kámoši, když s tebou na výlet pošlou vraha, který tě má poslední den odstřelit, ale komunikuju s nimi. A zatím se mi snaží pomáhat.“</p>

<p>„Potřeboval bych se přimluvit.“</p>

<p>„Kde, proboha?“</p>

<p>„U démonů.“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Konkrétně u Agwe.“</p>

<p>„U jakého Agwe?“</p>

<p>„Já moc na klasické městské démony nevěřím a ani se v nich nevyznám. Ale praktikuju tady woodoo a s těmi se mi někdy docela komunikovat daří. A právě z jejich světa bych potřeboval sehnat Agwe.“</p>

<p>„Ze světa woodoo?“</p>

<p>„Jo. Patří do toho druhu.“</p>

<p>„Co já vím, jestli to tam mají takhle rozdělené? Čtvrť henochiánské magie, čtvrť woodoo, čtvrť křesťanské magie… ty vole, já tomu taky hovno rozumím.“</p>

<p>„Ale mohl by ses aspoň zeptat.“</p>

<p>„Jo… to bych mohl. A proč zrovna jeho?“</p>

<p>„Agwe je dobré lou a má na starosti růst a prosperitu rostlin a zvířat. Je to hrdé vodní božstvo. Zjevuje se často v námořnické uniformě a chová se velmi zdvořile a vybraně. Své oblíbence chrání před utonutím, což já zrovna nepotřebuju, ale jeho pomoc ohledně rostlin a zvířat bych docela uvítal, protože letošní úroda stála doslova za hovno a kozy taky zrovna nic moc.“</p>

<p>„Takže zkoušíš rituály woodoo a…“</p>

<p>„Jasně… a někdy to fakt funguje. Jenomže na Agwe nemám, protože jako oběť se pro Agwe do vody vylévá šampaňské, což bych možná ještě dokázal sehnat, ale další obětinou jsou perly, které se položí na prkénko a nechají se odplavit do moře. A ty jsou pro mě nedostupné. Takže jestli je to tak, jak říkáš, tak zkus přesvědčit své kámoše, aby mi sem Agwe poslali i bez těch perel. Nebo jestli by stačilo nahradit je hezkými kamínky, co tady najdu ve skalách.“</p>

<p>„Ty vole, ty si myslíš, že jsou úplně blbí?“</p>

<p>„Co já vím? Ty ses s nima setkal, já ne.“</p>

<p>„Na Agwe si teda nepamatuju, ale bylo jich tam tolik, že si nepamatuju skoro na žádného, vyjma pár jedinců.“</p>

<p>„Zkusíš to?“</p>

<p>„Proč ne?“</p>

<p>Vytáhl jsem z kapsy mobil a zkusil jim zavolat hned, ale neúspěšně. Nebyl tu signál. Myslel jsem, že démoni signál nepotřebují, ale vypadalo to, že ano.</p>

<p>„Není tu signál,“ prohodil Bruno.</p>

<p>„Zkoušel jsem, jestli to nefunguje jinak než přes klasické pozemské mobilní operátory, ale asi ne. Asi zase nejsou tak dokonalí, jak jsem si původně myslel. Ale nevadí. Zkusím to, až pojedu zpátky. Agwe říkáš?“</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>„Spolehni se. Máš nějakou představu, kdy by se ti to hodilo nejlíp?“</p>

<p>„Připravím to třeba na zítra večer. Řekněme na osmou hodinu. Myslíš, že tě poslechnou?“</p>

<p>„Když to zdůvodním, tak snad jo. Jde o to, aby tam měli tu skupinu woodoo, jak říkáš. A jestli jo, tak jim musím říct, že je to nezbytné pro úspěšný výsledek mé mise. Musím jim říct, že jsi můj spolupracovník, kterého potřebuju, a že ti teda musí pomoct. Zatím mi ještě nikdy nic neodmítli, tak nevidím jediný důvod, proč by to udělali teď.“</p>

<p>„Tak díky. To by mi fakt moc pomohlo.“</p>

<p>„A teď mi poraď ty, co mám dělat s AMRUBBISH.“</p>

<p>„Půjčím ti pistoli. Máš jim co vracet.“</p>

<p>„Pistoli už mám.“</p>

<p>„Až je postřílíš, tak prostě přijedeš sem. Tady tě žádná jejich pojistka nenajde, a pokud ano, tak ji zlikvidujeme dřív, než se sem vyšplhá.“</p>

<p>„Jo… taky už jsem o tom přemýšlel. Ale jsou to démoni. Nepochybuju o tom, že zjistí, kde jsem.“</p>

<p>„Vyser se na ně. Znám i zaklínadla proti démonům.“</p>

<p>„To je možné. Jenom jestli k nim nepotřebuješ zlatý kříže osázené diamanty, popřípadě kreditku Visa card či francouzské víno ročník 1960.“</p>

<p>„Tady jim budeš ukradený. Tady budeš pro svět stejně mrtvý, jako kdybys byl mrtvý ve skutečnosti, nebo jako bys pobýval v tom jejich světě.“</p>

<p>Nebyl jsem si jistý, jak bych byl schopen vstřebat Brunův svět.</p>

<p>„Stejně jsi mi hodně pomohl.“</p>

<p>„Já? A jak?“</p>

<p>„Že jsem to konečně mohl říct nějakýmu normálnímu člověkovi.“</p>

<p>„Ale já asi nejsem normální člověk.“</p>

<p>„Pro mě teď ano.“</p>

<p>„Budu o tom přemýšlet.“</p>

<p>„O čem?“</p>

<p>„No, o tvém problému, jak zrušit díru do světa démonů. Když se stavíš za týden, možná ti budu schopen i něco říct. Tady se totiž děsně dobře přemýšlí.“</p>

<p>„Ty mi za týden dáš návod, jak na AMRUBBISH?“</p>

<p>„To nevím. Ale aspoň to zkusím.“</p>

<p>„Škoda, že nemáš telefon.“</p>

<p>„No jasně. To by ses sem nemusel vláčet. Ale uvidíš sám. Možná na něco přijdeš i ty. A když ne, zvážíš, jestli se ti vyplatí navštívit starého lesního horského pardála. Teď si dáš něco k pozdnímu obědu, ne?“</p>

<p>„Co tu máš?“</p>

<p>„Skvělou vyuzenou kozu.“</p>

<p>„Proč ne…“</p><empty-line /><p><strong>62.</strong></p>

<p>Bruno Calvi s mým problémem pochopitelně nehnul ani o píď. Nicméně po té návštěvě jsem se cítil daleko lépe než před ní.</p>

<p>Měla smysl. Měla smysl v tom, že jsem už na ten příběh nebyl sám. Že jsem ho někomu sdělil. Už jsem nebyl sám proti šílenému světu. Dostal jsem tu informaci ven ze sebe, sdělil jsem ji další pozemské bytosti, a to mě uklidnilo, i když nevím proč. Ale v každém případě jsem se cítil líp. Jako bych si říkal, že teď už můžu klidně umřít, protože to šílené tajemství neodejde se mnou do hrobu. Už je venku. Existuje i mimo mě, i když v poněkud obskurním prostředí a v mozku poněkud bizarního jedince, který s civilizací nekomunikuje. Přesto je ale venku.</p>

<p>Cestou zpátky jsem se navíc rozhodl, že to celé napíšu a umístím někam na internet. Ne veřejně, ale do nějaké datové schránky. A teprve po mé smrti to někdo hodí standardně na síť. Ale kdo? Bruno? Z hor? To asi těžko. Ani neví, co to internet je. Takže kdo? Koho tu ještě mám? Jessica? Že bych se s ní znovu spojil jako duch? Jenže to je blbost. Pro Jessiku už dávno po smrti jsem, takže by nikdy nemohla poznat, kdy jsem po smrti skutečně.</p>

<p>Miranda? No výborně. Miranda je jediný člověk, který je přímo v civilizaci a koho bych o to mohl požádat. Ale můžu jí věřit? Vždyť ji vůbec neznám, nevím, kdo je, nevím, s kým se stýká, nevím, jaká je. Tedy kromě toho, že je paličatá, impulzivní a hezká. Přesto ve mně určitým způsobem vzbuzovala důvěru a nedokázal jsem si zdůvodnit proč. A když jsem tak o tom začal přemýšlet v průběhu jízdy po neuvěřitelně nudné a opuštěné H 58, začal jsem mít pocit, jako by se mi po ní začalo stýskat. Jako by se mi stýskalo po její hubatosti, paličatosti, vzpurnosti, po provokacích a uštěpačných bonmotech, po kočičích pohybech a šedomodrých očích s dlouhými řasami.</p><empty-line /><p><strong>63.</strong></p>

<p>Když jsem se něco kolem šesté hodiny večerní dostal do svého bytu, čekalo mě tam opět překvapení, které se blížilo spíše k nemilému než milému. Paralda.</p>

<p>Vypadalo to, že démoni si můj napůl prázdný byt oblíbili a že je to v něm děsně baví. Paralda seděl rozvalený na sedačce, které se pod jeho tíhou pomalu bortily nohy, protože se na Zemi mohl zjevovat pouze v brnění jako ozbrojený rytíř v plné zbroji s přilbou zdobenou křídly. Takže musel vážit nejmíň tunu. Kolem něj se navíc válely divné chuchvalce mlhy, což jsou mraky, jak mi vysvětlil, a je to jeho standardní projev. Nedokáže se zjevit bez mraků.</p>

<p>Ovšem pořád lepší mraky než velbloud s kanálovým dechem.</p>

<p>„A co tu jako děláš?“</p>

<p>„Jsem živlový král. Pomáhám lidem osvojit si mentální kvality vzdušného živlu.“</p>

<p>„Nepotřebuji zlepšit mentální kvality a vzdušný živel je mi ukradený…“ řekl jsem a šel si do kuchyně nalít panáka.</p>

<p>„Neměl bys to podceňovat. Kontroluji i myšlenkové procesy včetně telepatie,“ ozvalo se z obýváku a potom hned příšerný rachot, jako když někdo skáče po plechové střeše. To si asi přehodil nohu přes nohu. Vrátil jsem se do pokoje, posadil se naproti němu, zadíval se na něj a hodil do sebe panáka. Byl skvělý.</p>

<p>„Takže ty mi budeš dneska večer dělat společnost?“</p>

<p>„Vadím ti?“</p>

<p>„No… nevím. Možná bychom mohli někam zajít, abychom se nenudili. Třeba na diskotéku. Určitě bys byl hvězda.“</p>

<p>„Ty si ze mě děláš srandu, i když nevím proč. Já ti nic neudělal.“</p>

<p>No vida. I démoni se dokážou urazit.</p>

<p>„Ale nedělám si srandu. Akorát jsem měl náročný den a myslel jsem, že si aspoň doma trochu oddechnu.“</p>

<p>„Tak oddechuj.“</p>

<p>„Vždyť oddechuju. I když přítomnost tuny šrotu na mé sedačce není zrovna povzbuzující. Doufám, že jsi mi neponičil parkety,“ poznamenal jsem a podíval se kolem sebe na podlahu. Vypadala v pořádku.</p>

<p>„K mému vrahovi taky chodíš na návštěvu?“</p>

<p>„K jakému vrahovi?“</p>

<p>„No k tomu, kterého jste poslali se mnou jako pojistku.“</p>

<p>„K tomu ne.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Ty jsi zábavnější.“</p>

<p>„Aha. Tak díky.“</p>

<p>„Máš to tam.“</p>

<p>„Co?“</p>

<p>„No, máš to na síti. To, co jsi chtěl zjistit. Ty údaje. Chtěl jsi něco, ne?“</p>

<p>„No jasně že jsem něco chtěl. To jste sebou docela hodili.“</p>

<p>„Samozřejmě že jsme sebou hodili. Vzkazoval jsi, že to potřebuješ rychle.“</p>

<p>Vstal jsem, vzal z police notebook, položil ho před sebe na stolek a odklopil víko. Potom jsem ho zapnul.</p>

<p>„Je to v mé datové schránce, jo?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Co já vím? Já to nezařizoval. Ale bylo mi řečeno, že je to tam, kde to má být. Tak jsem ti to chtěl oznámit osobně. Myslel jsem, že z toho budeš mít radost.“</p>

<p>„Ale jo… to víš, že mám radost,“ řekl jsem a hora plechu se zatetelila. Naťukal jsem uživatelské jméno a heslo. Byl tam zcela nový soubor s názvem NOVÝ SOUBOR. Fakt originální. Na to může přijít jenom démon.</p>

<p>Otevřel jsem to.</p>

<p>Byla tam spousta dalších souborů, některé v jpg, některé v pdf, některé v tiff a některé v doc. Otvíral jsem si je postupně všechny, a než se tím probral, zabralo mi to přes dvě hodiny. Paralda ani necekl. Byl neuvěřitelně trpělivý. Jen soustředěně z brnění se zvednutým hledím pozoroval můj obličej, jako by sám měl radost z toho, jaké skvělé zprávy mi zajistil. Přímo se kochal mým výrazem překvapení, úžasu nebo zklamání. Prožíval se mnou pocity radosti i opovržení, podle toho, který dokument jsem zrovna otevřel.</p>

<p>Nicméně to, co mi sehnali, stálo opravdu za to a celý obraz zpočátku zapeklitého a nepochopitelného propletence se začal rozplétat. Po více než dvou hodinách zírání na monitor, vracení se k již prohlédnutým dokumentům a otevírání dalších jsem pochopil následující.</p>

<p>Sandra Moorová a Elizabeth Darkellová byly sestry. To byla bomba. A původně se jmenovaly Kellerovy. K pozemkům se dostaly v roce 1960 po smrti svého otce, Petera Kellera. Dědictví se dělilo přesně na poloviny, protože jeho žena (a jejich matka) umřela čtyři roky před tím a ony byly jedinými dědičkami. Peter Keller ovšem zanechal poslední vůli, kde ještě upřesňoval, která polovina čeho připadne které z jeho dcer. Poslední vůle tam nebyla, ale v zápisu z katastru bylo uvedeno, že vlastnictví jednotlivých pozemků připadá mezi jednotlivé dědice dle poslední vůle.</p>

<p>AMRUBBISH kupoval pozemky v roce 1992 výhradně od Elizabeth Darkellové. Prodej a všechny smlouvy kolem toho zprostředkovával nějaký doktor Werner, pravděpodobně právník z AMRUBBISH. Z daňových přiznání bylo jasné, že všechno proběhlo v pořádku, Elizabeth Darkellová skutečně celý příjem přiznala a odvedla z něj daň. Ale jak to, že se tam objevil výpis z evidence nemovitostí, kde pozemek 59/4, který byl předmětem koupě, byl v jednu chvíli napsán na Sandru Moorovou?</p>

<p>Jedno z toho musel být podvrh. Hledal jsem, jestli nenajdu jméno právníka, který vyřizoval pozůstalost po Peteru Kellerovi, ale to tam nebylo. Nicméně bude dobré si ho zjistit, protože by o tom mohl vědět víc. I když po třiceti letech si stěží bude něco pamatovat, pokud vůbec žije. Určitě bude ale dobré ho aspoň zkusit najít. Na výpisech naštěstí byly adresy jak Moorové, tak Darkellové. Moorová bydlela v Philadelphii a Darkellová ve Washingtonu. To zase nebyla taková dálka. Budu je muset navštívit a zjistit, v čem je ta finta. Tedy pokud se se mnou budou chtít bavit. Bylo mi jasné, že jestli mi má někdo k celé nesrovnalosti poskytnout klíč, budou to sestry Kellerovy. Problém byl jediný. Adresy byly patnáct let staré. Byly z doby, kdy došlo k prodeji pozemků. Od té doby se mohly čtyřikrát změnit. Sakra. Otočil jsem se k Paraldovi.</p>

<p>„Hele… je to skvělý, ale potřebuju zjistit současné adresy tý Darkellový a Moorový, co jsou na výpisech. Kde bydlí dneska. Budu je muset navštívit a nerad bych jezdil po celých Spojených státech z adresy na adresu. Tolik času jste mi zase nedali.“</p>

<p>„Jo… to nebude problém. Říkáš současný adresy?“</p>

<p>„Jo. A kromě toho potřebuju právníka, který vyřizoval poslední vůli Petera Kellera. To je otec těch dvou. A taky mi zjistěte adresu Wernera, to je právník, který pro AMRUBBISH zajišťoval prodej. A potřebuju to hned. Potřebuju to mít ještě dneska večer, abych to měl prostě ráno v ruce.“</p>

<p>„To je najednou nějakej fofr…“ poznamenal vyslanec sběrných surovin.</p>

<p>„To není fofr. To je prostě normální pozemský život. Jenom vy čas úplně pomíjíte, a proto se vám zdá všechno tady zrychlený.“</p>

<p>Vstal jsem, abych si protáhl záda, a přešel ke dveřím na terasu. Otevřel jsem je, protože v bytě začalo být nepříjemné horko. Paraldovi se asi rozpalovalo brnění. Když jsem se otočil, už tam nebyl. Zmizel bez jediného zaskřípání plechu. Zůstalo po něm jen několik zapomenutých obláčků, o kterých jsem doufal, že se co nejdříve rozplynou, abych je tu neměl už napořád. Neměl jsem zkušenosti s démonickými mraky, ale předpokládal jsem, že pro ně platí podobné fyzikální zákony jako pro pozemské.</p>

<p>Sedl jsem si opět k notebooku. Z daňových přiznání AMRUBBISH a z výročních zpráv jsem se nedozvěděl vůbec nic kromě toho, že měli obrovské zisky. Pak jsem ještě asi šestkrát obešel terasu, čtyřikrát zkontroloval teplárenské komíny a zavolal Mirandě.</p>

<p>„Vám se stýská,“ bylo první, co jsem uslyšel v mobilu, když to zvedla.</p>

<p>„Blbost… předmět svého stýskání si představuji jinak.“</p>

<p>„Ha… pan Drsňák z Hvězdných válek.“</p>

<p>„Žádná taková postava tam nevystupovala.“</p>

<p>„Ale mohla by… A určitě by zničila svět během dvou tří dnů.“</p>

<p>„Vy jste si zase dala pravidelnou dávku vtipné kaše, co?“</p>

<p>„Takže jste mi jenom chtěl říct, že jste byl s mou prací velmi spokojen a že madam Melanii napíšete děkovný dopis o tom, jaká jsem hvězda.“</p>

<p>„Jasně… ale budu potřebovat, aby ještě trochu zazářila.“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Jo…“</p>

<p>„Co jo…? Teď jsem asi vypadla z role.“</p>

<p>„Potřeboval bych ještě pár paprsků zářivé hvězdy. Nejlépe hned zítra. Máte nějaký program?“</p>

<p>„Vy si mě chcete znovu najmout?“</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>„Takže jste nebyl zase tak úplně nespokojený.“</p>

<p>„Zase tak úplně ne.“</p>

<p>„Zítra?“</p>

<p>„Přesně tak. Máte program?“</p>

<p>„Kromě školy od sedmi ráno do šesti večer skoro žádný.“</p>

<p>„Napíšu vám omluvenku. Třeba nevolnost.“</p>

<p>„Jste fakt chytrá hlava. Jak to, že jsem si toho už dávno nevšimla?“</p>

<p>„Takže můžete zítra?“</p>

<p>„S madam Melanií jste se už dohodl?“</p>

<p>„Nedohodl. Nechci se dohadovat s madam Melanií. Chci se dohadovat už jen s vámi.“</p>

<p>„To nejde. Musíte s…“</p>

<p>„Proč by to sakra nešlo? Proč bych měl cpát dolary do chřtánu staré nakyslé matróny, když je můžu dát přímo vám?“</p>

<p>„Vy jste ji někdy viděl?“</p>

<p>„Nikdy,“ zalhal jsem. „Ale podle hlasu ji tak odhaduju.“</p>

<p>„Mám s ní smlouvu, ve které stojí, že…“</p>

<p>„Tak uzavřete ještě jednu smlouvu se mnou. Nedozví se to, fakt…“</p>

<p>„Budu o tom přemýšlet,“ řekla typickým vzdorovitým tónem.</p>

<p>„To klidně přemýšlejte. Já akorát doufám, že to přemýšlení vám nebude trvat dlouho. Potřebuju vás zítra.“</p>

<p>„Kolik to hodí?“</p>

<p>„No vida… mladá dáma už se rozmyslela… Dvě stovky.“</p>

<p>„Tři… jako náhrada za ušlý zisk.“</p>

<p>„Jaký ušlý zisk?“</p>

<p>„Za ušlou školu. Budu se to muset doučit po večerech, nehledě na překopírování sešitů od spolužáků.“</p>

<p>„V tom případě kopírujete na nejdražší kopírce, o jaké jsem kdy slyšel, ale souhlasím. Takže zítra ráno v osm?“</p>

<p>„Kde?“</p>

<p>„U mě v bytě… tedy pokud vám to nedělá velké problémy.“</p>

<p>„Vy dobře víte, že dělá, ale opět se budu snažit to překousnout.“</p>

<p>„Děkuji vám.“</p>

<p>„Rádo se stalo. A doufám, že tentokrát ten scénář máte promyšlený daleko lépe než posledně.“</p>

<p>„Půjde opět o improvizaci.“</p>

<p>„No jasně. Od vás se nic jiného čekat nedá.“</p>

<p>„Tak díky. A budu se těšit.“</p>

<p>„Já už méně, ale tři stovky jsou tři stovky. Zatím nashle.“</p>

<p>Sakra, ta ale má tu hubu proříznutou. Přesně někoho takového jsem teď potřeboval. Protože mi bylo jasné, že na Elizabeth Darkellovou nic jiného než proříznutá huba platit nebude. Tedy pokud se prokáže mé podezření, že v těch pozemcích je obrovská habaďůra.</p>

<p>Když už jsem měl mobil v ruce, zavolal jsem démonům. A vypadalo to, že dnešní večer mám to štěstí komunikovat se samýma proříznutýma hubama. Zvedl to Jazariel.</p>

<p>„Tady Hanny Bellowitz.“</p>

<p>„Jo…? Kdo taky jinej.“</p>

<p>„No, ještě by to mohl být váš vrahoun.“</p>

<p>„Zapomeň na to. Ten žádný problémy nemá. Ten je v naprostý pohodě. Ten tolik neotravuje.“</p>

<p>„Já taky nemám problémy, jenom sem tam potřebuju pomoct.“</p>

<p>„No právě. Začínáme si tu připadat jako personál jeslí, které mají na starost jediného rozmazleného fracka.“</p>

<p>To se mě docela dotklo. Ať jdou do prdele. Já tady zachraňuju jejich svět, a jim ještě dělá problémy sem tam mi sehnat informaci. To je jasné, že jejich vrah žádný problémy nemá. Jenom čeká na čtyřicátý den, aby mě mohl odprásknout. Ale možná až ten čtyřicátý den přijde, problémy začne mít.</p>

<p>„Tak hele… já mám pocit úplně stejnej,“ řekl jsem.</p>

<p>„Jakej?“</p>

<p>„Já mám totiž pocit, jako bych měl na starosti bandu neschopných a dementních starců, kterým praskla na hajzlu trubka, teď se topí ve sračkách, jsou vyděšení a neví, co s tím.“</p>

<p>„Já jsem Jazariel,“ ozval se poněkud uražený hlas v mobilu.</p>

<p>„No a co jako?“</p>

<p>„Vládnu astrálním tělům zemřelých osob. Učím nekromancii. Můžu naučit rozumět řeči zvířat.“</p>

<p>„Jenže to je mi všechno na hovno. Před pár hodinama tady seděl nějaký tvůj kolega v brnění a ten mi slíbil současný adresy Moorový a Darkellový. A taky jméno právníka, který vyřizoval pozůstalost po jejich otci.“</p>

<p>„To byl Paradla. Že má krásné brnění?“</p>

<p>„Já seru na jeho brnění, sakra, protože už z vás mám brnění v hlavě. Slíbil mi adresy. Tak sebou hejbněte.“</p>

<p>„Snad to tak nehoří, ne?“</p>

<p>„Hoří. Dali jste mi čtyřicet dní a osm nebo devět z nich už je v tahu. Takže to docela hoří. Potřebuju to nutně do zítřejšího rána, což jsem mu ostatně taky řekl.“</p>

<p>„No jo… Tak to se budeme muset snažit.“</p>

<p>„Tak se snažte, kurva.“</p>

<p>„Aby ses neposral.“</p>

<p>„Spíš se poserete vy, až se utopíte v sračkách, co vám tam AMRUBBISH posílá.“</p>

<p>Ukončil jsem hovor, sedl si otráveně v obýváku na sedačku a zapnul televizi. Projel jsem asi pětadvacet kanálů, přičemž ani jeden mě neupoutal natolik, abych ho tam nechal déle než pět vteřin.</p>

<p>Asi jsem udělal chybu. Velkou chybu. Neměl jsem chtít čtyřicet dní, ale osmdesát. Protože jsem začínal věřit, že problém je řešitelný, ale rozhodně ne ve lhůtě, ke které jsem se zavázal a po níž po mně začne nějaký šílenec střílet hlava nehlava. Chtělo to aspoň osmdesát nebo sto dní. Možná by stálo za to ještě se pokusit smlouvat. Změnit dohodu. Možná kdybych zapůsobil na Alfoniel nebo Hagit… Asi by se tam porvali, protože si na mě všichni vsadili a těch, co si vsadili na můj neúspěch, je určitě většina a ti o ničem takovém nebudou chtít ani slyšet. Bylo to všechno na nic. Bylo to úplně na nic. Na MTV jsem chytil LINKIN PARK, klip sestavený ze samých katastrof – od jaderných výbuchů přes světová zemětřesení, záplavy, revoluce. Sundání newyorských Dvojčat, řvoucí Hitler, oběšení Saddáma Husajna… konečně něco, na co se dalo dívat.</p><empty-line /><p><strong>64.</strong></p>

<p>Miranda Lederová přišla přesně v osm ráno, jak slíbila. Měla na sobě úzké rifle těsně nad kolena se širokým koženým páskem kolem pasu (s velkou pochromovanou přezkou připomínající nárazník rolls-royce) a tričko s blýskavou výšivkou. Vypadala skvěle a první, co mi hned ve dveřích řekla, bylo:</p>

<p>„Nejdřív bych chtěla vidět ty tři stovky.“</p>

<p>Nezklamala mě. Přesně takhle jsem si její ranní uvítací řeč představoval.</p>

<p>„Přeji vám hezký den,“ řekl jsem a pozval ji dál. Vešla do předsíně a namířila si to rovnou do obýváku, kde si sundala poloindiánské mokasíny (které k tomu rolls-royci u pasu vůbec nešly), a zabořila si bosé nohy do tygří kožešiny, okousané od Hagitina velblouda. Vytáhl jsem ze zadní kapsy dvě stovky a položil je před ni na stůl. Chvilku zírala na ně a pak na mě.</p>

<p>„Jestli tam nejsou dvě slepené, tak jsou jenom dvě.“</p>

<p>„Jasně že jsou jenom dvě. To je záloha. Zbytek po dokončení akce.“</p>

<p>„Vy mi nevěříte?“</p>

<p>„Viděl jsem vás jednou v životě.“</p>

<p>„Dvakrát.“</p>

<p>„No dobrá, dvakrát. Co já můžu vědět, jestli ty prachy nesbalíte a už vás nikdy neuvidím…“</p>

<p>„Hm… to není špatnej nápad. Ale já ještě žádného klienta nepodrazila.“</p>

<p>„No… já se žádným nemluvil, takže to nemůžu ověřit. Nicméně vám věřím.“</p>

<p>„I když na to nevypadáte.“</p>

<p>„Můžeme přejít k věci?“</p>

<p>„Poslouchám,“ řekla a ležérně si přehodila nohu přes nohu. Skutečně byl na ni moc pěkný pohled.</p>

<p>„Nedáte si kafe?“</p>

<p>„Už mám v sobě dvě.“</p>

<p>„Dobrá, ale já bych si dal.“</p>

<p>„Nejdřív řekněte, oč jde, kafe si dáte pak.“</p>

<p>„Vy jste dneska nějaká přísná.“</p>

<p>„Zdá se vám?“</p>

<p>„Dobrá… Takže celá věc se má takto. Pravděpodobně došlo k podvodu s pozemky.“</p>

<p>„Vy jste soukromý detektiv?“</p>

<p>„Nejsem soukromý detektiv. A nakonec, pro vás ani není důležité, co jsem. Dal jsem vám tři stovky a…“</p>

<p>„Dvě.“</p>

<p>„Dobrá. Dvě… Třetí dostanete. Takže mě vnímáte?“</p>

<p>„Jasně.“</p>

<p>„Soustřeďte se.“</p>

<p>„Soustředím se jako blbá.“</p>

<p>„Dvě sestry zdědily po otci pozemky. Každá určitou část. Dohromady to dělalo asi patnáct parcelních čísel.“</p>

<p>„To vypadá jako početní úloha pro chytré hlavy.“</p>

<p>„Dneska jste děsně ukecaná.“</p>

<p>„Poslouchám vás.“</p>

<p>„Jedna dostala osm a jedna sedm, přičemž na plochu to vyšlo nastejno.“</p>

<p>„Já říkala, že je to početní úloha.“</p>

<p>Raději jsem to už nekomentoval a pokračoval:</p>

<p>„Jenomže je tam číslo, které podle jednoho výpisu patřilo jedné a podle druhého zase druhé.“</p>

<p>„Moc to nechápu, ale pokračujte.“</p>

<p>„Prostě jednu parcelu dostaly jakoby obě… Ale to nejde.“</p>

<p>„No dobrá…“</p>

<p>„Jedna pak svoje pozemky velmi draze prodala, zatímco druhá ne.“</p>

<p>„Proč ne?“</p>

<p>„Protože je po ní asi nikdo nechtěl. Ta jedna to prodala za cenu, která vůbec neodpovídá tržní ceně, ale je několikanásobně vyšší. Skoro dvacetkrát. Součástí prodeje byl i záhadný pozemek, který patřil jedné i druhé. Jenže patřil jenom jedné.“</p>

<p>„Není to nějaké zamotané?“</p>

<p>„Samozřejmě že je to zamotané. Proto to řeší nejlepší mozek v Baltimore.“</p>

<p>„Jako že vy?“</p>

<p>„Výborně. Máte bod.“</p>

<p>„Jaká bude moje úloha?“</p>

<p>„Vaše úloha bude navštívit jednu z těch sester a zeptat se jí na to. A já navštívím druhou.“</p>

<p>„Kdo budu?“</p>

<p>„Jak kdo budete?“</p>

<p>„No jako kdo mám vystupovat?“</p>

<p>„To nechám na vás.“</p>

<p>„Cože? Takže to mám přijet za nějakou ženskou, kterou jsem v životě neviděla a která v životě neviděla mě, a říct jí, že by mě zajímala nesrovnalost s jejíma pozemkama?“</p>

<p>„To ponechávám na vašich improvizačních schopnostech. Ale možná by to šlo. Zajímá mě její reakce. Zajímá mě, jestli vůbec o něčem ví. Nepředpokládám, že pokud je v tom nějaká habaďůra, vysvětlí vám její podstatu. Stačí mi její reakce. Zbytek už zkusím zařídit já.“</p>

<p>„A proč za ní nezajedete sám?“</p>

<p>„Protože to potřebuju udělat hned a já pojedu za její sestrou.“</p>

<p>„Aha… ale stejně musím mít krycí legendu.“</p>

<p>„Nechcete to kafe?“</p>

<p>„Vy ho tak nutně potřebujete?“</p>

<p>„Docela jo.“</p>

<p>„Tak si ho běžte udělat,“ řekla mi tónem paní učitelky, propouštějící dítě ve školce na záchod.</p>

<p>Odešel jsem do kuchyně udělat si kafe. Dneska byla fakt přísná. Ale i v téhle roli jí to děsně slušelo.</p>

<p>„Budu vystupovat jako úřednice katastrálního úřadu, která objevila nesrovnalost,“ ozvalo se z obýváku. Byla to fakt chytrá hlava.</p>

<p>„Výborně. To není blbej nápad. Ta Darkellová by měla být postarší paní, která nejspíš neví, jak to chodí, takže jí můžete říct, že na vašem úřadě přecházíte na nový software a že všechny údaje musíte znova přepsat do počítače a že právě při tom jste přišla na určité chyby a disproporce.“</p>

<p>Vrátil jsem se s hrnečkem kafe do obýváku a posadil se naproti ní.</p>

<p>„A já použiju úplně stejnou legendu. Fakt vám to docela myslí.“</p>

<p>„Možná bych si ty nápady měla začít účtovat.“</p>

<p>„Někam si to pište a srovnáme to všechno nakonec.“</p>

<p>„To budete potřebovat ještě něco?“</p>

<p>„Já doufám, že ne.“</p>

<p>„Já taky. Kde bydlí?“</p>

<p>„Darkellová?“ otočil jsem se k notebooku, otevřel víko a zapnul ho. Údaje od démonů, když jsem to v šest ráno kontroloval, už tam byly.</p>

<p>„Je to Garcia Avenue 68, ve čtvrti Montecalle.“</p>

<p>„Takovou vůbec neznám.“</p>

<p>„Je to ve Washingtonu.“</p>

<p>„Cože? To jako mám jet do Washingtonu?“</p>

<p>„To jsem vám neříkal?“</p>

<p>„Ani náhodou… To je výlet na celý den.“</p>

<p>„Dal jsem vám pochopitelně bližší adresu, jelikož já pojedu do Philadelphie, což je třikrát dál.“</p>

<p>„To je od vás šlechetné.“</p>

<p>„Všechny cestovní náklady vám pochopitelně hradím, to je samozřejmé.“</p>

<p>„Včetně oběda ve Washingtonu.“</p>

<p>„Beru účtenky pouze z McDonalda.“</p>

<p>„Jděte se bodnout.“</p>

<p>„Dám vám taky její telefon, abyste tam nejela zbytečně a nejdříve si ověřila, že je doma.“</p>

<p>„Stejně ale budete muset zvýšit honorář.“</p>

<p>„Myslíte?“</p>

<p>„O tom nepochybujte.“</p><empty-line /><p><strong>65.</strong></p>

<p>Sandra Moorová měla bydlet pořád ve Philadelphii, ve čtvrti Suncretto na Donwell Street 98. Koupil jsem si GPS s navigací a vyrazil hned ráno.</p>

<p>Philadelphii jsem našel celkem snadno. Z Baltimore vedou pouze dvě výpadovky, z toho jedna do Washingtonu a druhá na Philadelphii. Trefil jsem se. Horší už to bylo se čtvrtí Suncretto, což, jak se pak ukázalo, nebyla městská čtvrť, ale zcela samostatná osada mimo město. Vlastně to bylo asi osm statků soustředěných kolem hlavní ulice s názvem Donwell Street a rozhodně tam nemohlo být devadesát osm čísel.</p>

<p>Našel jsem vrata do dvora s číslem 67, pak další s číslem 14 a nakonec i devadesát osmičku. Vypadalo to, že místní samospráva měla docela smysl pro humor, nebo že si čísla losovali a předpokládali, že jednoho dne bude jejich osada mít sto baráků. A nebo jich tolik někdy skutečně měla a všechny ostatní vyhořely. Nepátral jsem po tom.</p>

<p>Něco před jedenáctou hodinou dopolední, po marném hledání tlačítka zvonku, jsem zabušil na vrata Sandry Moorové. Nedělo se vůbec nic, až na to, že se rozštěkali psi v celé osadě, kterých bylo určitě nejméně pětkrát víc než obyvatel. I za vraty s číslem 98 jich muselo být nejmíň pět nebo šest, a podle štěkotu to nebyla žádná štěňátka zámeckých pudlů, ale statné dogy či vlkodavové. Nemám nic proti psům, ale jak je jich víc pohromadě, a navíc jsou nervózní, začnu být nervózní i já.</p>

<p>Kromě štěkotu se ovšem opravdu nedělo nic. Možná bych mohl zavolat démonům, aby s psy něco udělali. Aby je očarovali nebo z nich udělali hodná přítulná zvířátka. Jenže jsem netušil, jestli démoni fungují taky na psy. Spíš bych si tipl, že ne. Znovu jsem zabušil na dveře.</p>

<p>Otevřely se ty v protějším statku. Stál v nich asi padesátiletý chlápek v rančerském klobouku, kostkované košili a s rukama za opaskem, jak to asi viděl v nějakém westernu. Akorát že na něm neměl zavěšené pistole. Zíral na mou sytě červenou mazdu, která ho dráždila asi daleko víc než já. Aspoň to tak vypadalo. Jako kdyby jim na návsi, kde se sto let neobjevil cizinec, najednou přistál létající talíř. Čekal jsem, že si zajde do baráku pro brokovnici nebo pro traktor s velkými koly, kterým by tu mou provokující nízkou mazdu srovnal se zemí, aby nehyzdila jejich překrásnou historickou náves.</p>

<p>„Koho hledáte?“ zakřičel na mě. Ukázal jsem na vrata před sebou.</p>

<p>„Tam bydlí Moorovi,“ zahalekal.</p>

<p>Kývl jsem hlavou, že to beru na vědomí. Psi nepřestali štěkat. Asi tušili, že jsem hned za vraty a už si brousili tesáky o kamenné žlaby. Skutečně to připomínalo finální scénu z westernu, kde se schyluje k závěrečnému zúčtování s padouchem. Kovboj naproti váhal, jestli má jít nastartovat traktor. Já se ani nehnul.</p>

<p>Vrata přede mnou se najednou pootevřela a v nich stála asi čtyřicetiletá ženská v zástěře a škvírou mezi vraty a jejím tělem se na ulici snažily prodrat psí čumáky.</p>

<p>„Co vy tu?“ vyhrkla na mě.</p>

<p>„Hledám paní Moorovou.“</p>

<p>„Co mi chcete?“</p>

<p>No vida. Pravděpodobně dcera. Moorová na výpise rozhodně nemohla mít něco kolem čtyřicítky. Musela být starší.</p>

<p>„Nejsou ti psi nebezpeční?“ zeptal jsem se a ukázal na vyceněné psí tlamy, připomínající pětihlavého rozzuřeného draka.</p>

<p>„Jsou.“</p>

<p>„Aha… Já hledám paní Moorovou starší. Paní Sandru Moorovou.“</p>

<p>„To je máti.“</p>

<p>„Myslel jsem si to.“</p>

<p>„Co jí chcete?“</p>

<p>„To bych chtěl probrat spíše s ní. Je doma?“</p>

<p>„To je vaše fáro?“</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>„Hezký.“</p>

<p>„Chcete svézt?“</p>

<p>Zasmála se. Vypadalo to, že počáteční nedůvěra byla prolomena. Ostatně, pochyboval jsem o tom, že se kdy vezla na něčem jiném než na koni či kombajnu. „Možná jo… Co chcete mámě?“ Byla docela sympatická. Blond vlasy mírně zvlněné, vnímavé oči, malý nosík, žádný make-up. Ostatně, pro koho taky. Psům to bylo jedno a jeleni v okolí si na to určitě taky moc nepotrpí.</p>

<p>„Jsem z pozemkového úřadu a potřeboval bych si ujasnit pár věcí.“</p>

<p>„Jakých věcí…?“ zeptala se a psí čumáky přikyvovaly, jako by ji chtěly podpořit.</p>

<p>„Máme tam nesrovnalosti.“</p>

<p>„Já vím. Máte tam prostě bordel.“</p>

<p>„Nesrovnalosti…“ oponoval jsem.</p>

<p>„Upozorňuju vás, že jak před mámou řeknete, že jste z pozemkového úřadu, tak vás pravděpodobně okamžitě odstřelí. A ona střílet umí.“</p>

<p>Bylo mi jasné, že v téhle osadě umí střílet úplně každý.</p>

<p>„Proč myslíte?“</p>

<p>„Vím to…“</p>

<p>„Přesto bych to rád zkusil. Jsem pojištěný.“</p>

<p>Otevřela vrata a psi se vrhli do ulice. Uskočil jsem a Moorová mladší zakřičela:</p>

<p>„Domů!“</p>

<p>Jako by doslova zkameněli. Zastavili se v polovině letu, jako by je skutečně někdo najednou zaklel. Bylo jich pět, byly to dogy a odšouraly se zpátky za vrata se staženými ocasy. Možná byla Moorová taky démon, protože jinak jsem si to nedovedl vysvětlit. Vzácný druh démona, působící na psy.</p>

<p>„Tak to pojďte zkusit,“ řekla a odstoupila od vrat.</p>

<p>„Hanny Bellowitz,“ řekl jsem a podal jí ruku.</p>

<p>„Linda Moorová, běžte dál…“ řekla a ukázala na dveře na druhé straně dvora, před nimiž vyčkávala smečka rozzuřených dog, která očekávala, že si na tom svém území na mně konečně smlsne. Na dvoře bylo asi šest různých dveří do šesti objektů, ale psi si sedli na práh zrovna těch, do kterých jsem byl poslán. Jako by paničce rozuměli a jako by s ní byli domluvení.</p>

<p>„Myslíte, že ta smečka vlků pochopila, že mě nemá roztrhat?“</p>

<p>„Dokud jsem s vámi, tak vám nic neudělají.“</p>

<p>Zavřela vrata a vydala se přes dvůr ke dveřím v protějším křídle statku. Šel jsem těsně za ní, a dokonce se snažil kopírovat i její stopy, kladl jsem nohy přesně tam, kam ona. Museli jsme vypadat jako poměrně komická dvojice. Těsně předtím, než jsme došli ke dveřím, se psi rozestoupili jako svatební družičky. Byli hodní, ale bylo vidět, jak je to děsně sere, protože mi aspoň ukazovali ostré tesáky a vyplazovali jazyky, jako by říkali: <emphasis>počkej, až tu budeš sám</emphasis>.</p>

<p>Vešli jsme rovnou do kuchyně s klasickým starým sporákem na uhlí, na kterém stál obrovský hrnec, z něhož se kouřilo.</p>

<p>„Vedu ti pozemkový úřad, mami,“ oznámila Linda Moorová a zavřela za mnou dveře. Snad abych jim neutekl. Paní Sandra Moorová mohla mít něco kolem pětašedesátky a její vrásčitý obličej vypovídal o tom, že už toho zažila poměrně dost. Dlouhá květovaná zástěra jí obepínala poměrně velké břicho, na kterém ležela velká ňadra v květované halence. Paní Moorová byla asi milovník květin. Chvilku tu informaci vstřebávala a bylo vidět, že ji zatím nepochopila v jejím plném strašlivém rozsahu. Podíval jsem se plaše po místnosti, jestli někde náhodou na stěně nevisí kulovnice. Ovšem visely tam jen naběračky a pomůcky do kuchyně. Věřil jsem tomu, že by mě dokázala zabít i naběračkou.</p>

<p>„Vy jste z pozemkového úřadu?“ zahřměla Moorová starší.</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>„Doufám, že z baltimorského.“</p>

<p>„Uhádla jste.“</p>

<p>„Aha… tak jděte do prdele, než vás vezmu lopatou po hlavě.“</p>

<p>„Dělám tam jen krátce,“ řekl jsem, abych ze sebe aspoň částečně sloupl nálepku zloducha, kterou si na mě Moorová starší okamžitě ve své mysli nalepila.</p>

<p>„Aha…“</p>

<p>„Vy jste s nimi měla nějaké problémy? Tedy s námi?“</p>

<p>„A vy se ještě ptáte?“</p>

<p>Dala si ruce v bok a propalovala mě pohledem. Za dveřmi vrčeli psi. Možná ani nebude potřebovat kulovnici. Bude jenom stačit, když otevře dveře do dvora.</p>

<p>„Máme tam nesrovnalosti ohledně vašich pozemků, paní Moorová. A rád bych si o nich s vámi promluvil.“</p>

<p>„Já už se s váma o ničem bavit nebudu. Už jste mě očesali dost. Jděte všichni do prdele. Jste svině a já už s vámi nechci nic mít. Zmizte.“</p>

<p>„Počkej, mami… vždyť vůbec nevíš, oč jde,“ ozvala se najednou Linda Moorová, která pořád stála za mnou. Možná se fakt chtěla svézt v mém červeném fáru, takže měla zájem, abych kuchyni opustil živý.</p>

<p>„Jak nevím, oč jde? Vždyť říkal, že je z pozemkového úřadu.“</p>

<p>„Jo… to jo. Ale nevíš, co chce. Říkal, že se tam objevily nesrovnalosti, takže možná nakonec…“</p>

<p>„Hovno nakonec. Akorát mi chtějí ukrást další pozemky. Jsou to svině. Všichni jsou podmazaní. Jsou to kurvy prodejné. Jak můžete mít v sobě ještě tolik drzosti, že překročíte můj práh? Teď už jsem stará a je mi všechno jedno. Fakt vás klidně zabiju. Táhněte do prdele.“</p>

<p>„Oni vám ukradli pozemek, paní Moorová,“ řekl jsem a stará paní na mě zůstala zírat, jako bych se snad zbláznil. Možná skutečně nevěřila vlastním uším, protože asi poprvé od nějakého člověka, o kterém si navíc myslela, že je státní úředník, slyšela, že ji okradli. Vlastně jsem si ani nemohl být jistý, jak to bylo, ale postupně mi to začalo docházet, a tak jsem to zkusil. A ono to fungovalo.</p>

<p>„59/4,“ řekla teď už skoro tiše.</p>

<p>„Jasně. Pitomých čtyři sta metrů čtverečních. Ovšem v hodnotě statisíců dolarů.“</p>

<p>„Co vy o tom víte?“ zeptala se teď už očividně smířlivěji.</p>

<p>„Moc ne. Proto jsem tady. Abych se o tom dozvěděl víc. Mám totiž dojem, že došlo k velkému podvodu, a potřeboval bych si ujasnit pár skutečností.“</p>

<p>„Vy jste opravdu z pozemkového úřadu v Baltimore?“</p>

<p>„Ani náhodou,“ přiznal jsem konečně pravdu a čekal, že se stará paní opět rozzuří. Ale nestalo se tak. Posadila se ztěžka za stůl a ukázala na protější židli.</p>

<p>„Sedněte si… Lindo, uděláš nám kafe,“ řekla panovačným tónem.</p>

<p>„Jasně, mami,“ odpověděla Moorová mladší a šla postavit konvici na rozpálený sporák. Potom vzala z police dva velké půllitrové hrnky a do každého nasypala tři velké polévkové lžíce zrnkové kávy. Měl jsem pocit, jako by počítala s tím, že naše rozmluva bude trvat nejméně tři následující dny. To nebylo ani velké kafe. To byla káva do termosky na výpravu do divočiny.</p>

<p>„Co vy o tom víte?“ přerušila mé pozorování stará paní Moorová.</p>

<p>„Právě že o tom nevím skoro nic. Přišel jsem ale na zajímavé skutečnosti a řeknu vám, jak to vidím já.“</p>

<p>„Kdo teda jste a co chcete?“ vyštěkla na mě.</p>

<p>„Nejdřív vám řeknu svou verzi tý vaší story a vy mi řeknete, jestli se blíží pravdě, nebo ne.“</p>

<p>„Povídejte.“</p>

<p>„Viděl jsem dvě fotokopie starých zápisů v pozemkových knihách. Identické zápisy. Oba se týkaly pozemku 59/4 ve stejném katastru. Odpovídala i výměra. Ovšem na jednom jste byla jako vlastník zapsána vy, a na druhém vaše sestra. Takže jeden z nich je pravděpodobně zfalšovaný. Obyčejný padělek.“</p>

<p>„Hádejte který,“ vyhrkla na mě s jiskřícíma očima Moorová. Kdybych jí teď řekl, že asi její, věřil jsem, že by mě na místě zabila.</p>

<p>„Ten psaný na vaši sestru.“</p>

<p>„Vy jste od policie?“</p>

<p>„Nejsem od policie.“</p>

<p>„Tak jste mi na hovno.“</p>

<p>„Možná ne.“</p>

<p>„Tak co jste vlastně? Novinář?“</p>

<p>„Ani novinář… jsem pouze soukromá osoba, kterou to zajímá z čistě soukromých důvodů.“</p>

<p>„Z jakých důvodů?“ vyhrkla, „…jaké vy můžete mít důvody zajímat se o moje bývalé pozemky? To už jsem jednou zažila, že se o ně někdo zajímal. A nakonec jsem skončila s holou prdelí a ještě podvedená… Kurvy jedny.“</p>

<p>Bylo mi jasné, že pokud se mám něco dozvědět, budu muset s pravdou ven. Ta ženská se řídila čistě instinktem a selským rozumem. Nemělo cenu si na nic hrát.</p>

<p>„Ty vaše pozemky, paní Moorová, mě vůbec nezajímají. Kašlu na ně.“</p>

<p>„Kašlete na ně?“</p>

<p>„Víceméně, abyste mi dobře rozuměla… jsou mi úplně k hovnu.“</p>

<p>Linda Moorová před nás postavila obrovské nádrže s horkým kafem, jehož množství by zabilo i koně. Pak si sedla k nám na jednu ze židlí.</p>

<p>„Jak k hovnu? Před chvílí jste se o ně zajímal.“</p>

<p>„Zajímám se o AMRUBBISH.“</p>

<p>Když jsem vyřkl to slovo, Moorová starší se zašklebila, jako by jí někdo po zádech přejel ostrým nožem.</p>

<p>„O ty kurvy?“</p>

<p>„Jo… přesně o ty kurvy se zajímám.“</p>

<p>„Vám taky něco ukradli?“</p>

<p>„Dá se to tak říct.“</p>

<p>„A co? Taky pozemky?“</p>

<p>„Ne. Pozemky ne. Ale prostě s nimi mám nevyřízené účty a teď jsem přišel na tohle. Na to, že uskutečnili podvod, a já bych je mohl dostat právě díky tomu.“</p>

<p>„Na to zapomeňte. Měli to tak dobře vymyšlený a tak pojištěný, že nemáte nejmenší šanci.“</p>

<p>„Já si myslím, že mám,“ řekl jsem a napil se horkého kafe. Bylo skvělé. Sem tam v něm plavala i nerozemletá zrníčka, která jsem rozdrtil mezi zuby, protože mi bylo hloupé plivat je kolem sebe.</p>

<p>„Nevím, jak byste to chtěl dokázat. Pravda je, že ten pozemek patří či patřil mně. Odjakživa. Tedy odjakživa ne, ale od smrti našeho otce. Při dědickém řízení totiž ty pozemky byly na nás dvě přepisovány přesně podle tátovy poslední vůle. Dal si takovou práci, že k nim napsal i čísla. Nevěděla jsem proč. Mohli jsme se dohodnout, že každá dostaneme přesně polovinu z celkové plochy. Ale táta to takhle rozepsal. Pozemek 59/4 patřil mně a taky byl tak zapsán do pozemkových knih.“</p>

<p>„Takže to pak někdo hodně šikovný musel přepsat. Vaše sestra to ovšem nebyla. Ta by to nedokázala.“</p>

<p>„Samozřejmě že by to ta husa blbá nedokázala.“</p>

<p>Paní Moorová si lokla a pokračovala:</p>

<p>„AMRUBBISH přišel, že ty pozemky chce koupit. Tedy část. Měli přesně vypsáno, o které jim jde. U sestry to byla asi čtyři parcelní čísla, u mě jediné. S nejmenší plochou. Sestra jim na to kývla, já ne. A to je celý. Takže se zařídili jinak, svině.“</p>

<p>„Proč jste jim na to nekývla?“</p>

<p>„A proč jo? Prostě jsem nechtěla. Byly to pozemky po mém tátovi, a kdyby je chtěl prodat, tak je prodal už dávno. Ale on nechtěl. Nechtěla jsem rozprodávat rodinné bohatství. A jestli to ségra udělala, je to její věc. Já jsem prostě odmítla.“</p>

<p>„Určitě vám nabízeli spoustu peněz.“</p>

<p>„O tom se vám ani nezdá, mladý muži.“</p>

<p>„Kolik?“</p>

<p>„To vám neřeknu, teď už je to jedno. Ale byly to šílené peníze, které vůbec neodpovídaly hodnotě pozemku. Proto mi to bylo děsně podezřelý. Myslela jsem si, že tam třeba našli naftu nebo něco podobného. Nebo možná diamanty. Je to pozemek který sousedí se skálou, takže se tam mohla najít i zlatá žíla.“</p>

<p>(Jasně že tam našli zlatou žílu. I když úplně jinou, než si nešťastná paní Moorová myslela.)</p>

<p>„Vy jste prostě neprodala.“</p>

<p>„Zasekla jsem se a odmítla. Zbytek znáte.“</p>

<p>„Takže to zkusili zfalšovat tak, aby všechny pozemky, o které měli zájem, patřily vaší sestře.“</p>

<p>„Nezkusili. Oni to tak udělali. Já se v tom moc nevyznám a nechápu, jak to mohli udělat, ale v pozemkových knihách se najednou opravdu objevilo, že pozemek 59/4 je napsán na mou sestru. A že na ni byl napsán odjakživa. Tedy od smrti našeho otce. Nevěřila jsem vlastním očím.“</p>

<p>„Ale vaše sestra přece musela moc dobře vědět, jak to bylo.“</p>

<p>„Samozřejmě že to věděla.“</p>

<p>„Vy jste za ní nešla?“</p>

<p>„Šla… Šla jsem za ní. Od té doby jsme spolu nepromluvily ani slovo. Je to už dobrých patnáct let nebo kolik.“</p>

<p>„Takže se sestrou se nestýkáte a není ani šance, že by vám něco potvrdila.“</p>

<p>„Ona? Ta kráva? Panebože… vy jste snad spadl z měsíce. A proč by to dělala? Ona na tom vytřískala prachy. Ne já. Ona je v pohodě a nemá nejmenší zájem nic potvrzovat. Ona na tom vydělala obrovský balík. Ona je milionářka, já ne.“</p>

<p>„Ale je to vaše sestra.“</p>

<p>„Už není. Nechci už o ní slyšet. Není to moje sestra. Je to vylízaná čůza.“</p>

<p>„A nic víc jste v tom nepodnikala?“</p>

<p>„Zkoušela jsem. Naštvalo mě to. A hodně.“</p>

<p>„Co jste udělala?“</p>

<p>„Šla jsem si stěžovat na pozemkový úřad do Baltimore.“</p>

<p>„Co oni?“</p>

<p>„Co by… Nic. Ukázali mi originál pozemkové knihy s originál zápisy. 59/4 byl zapsán na sestru.“</p>

<p>„Přece jste ale doma musela mít kopii výpisu. Po vyřízení dědictví jste musely dostat nové výpisy a bezprostředně poté jste na něm přece byla uvedena jako majitelka vy.“</p>

<p>„Jasně že jsem dostala výpis, kde jsem byla uvedená. Měla jsem ho skoro třicet let. Tady v sekretáři. Ale pak nás vykradli.“</p>

<p>„Kdy?“</p>

<p>„Kdy myslíte?“</p>

<p>„Tipnul bych si, že někdy v době, kdy se jednalo o prodeji AMRUBBISH.“</p>

<p>„Jasně že jo… To bylo někdy ve dvaadevadesátým, nebo tak nějak.“</p>

<p>„Někdo se k vám vloupal a…“</p>

<p>„…a neukradl skoro nic. Ostatně, tady není co ukrást. Pár blbostí a pak právě výpisy a všechny možné doklady, co jsem měla shromážděné v jedné zásuvce. Otrávili dva psy, aby se sem dostali.“</p>

<p>„Proto teď máte na dvoře smečku.“</p>

<p>„Jo. Proto. I když teď už tady není vůbec co ukrást.“</p>

<p>„A právník, který vyřizoval pozůstalost…“</p>

<p>„George Pantani.“</p>

<p>„Ten přece…“</p>

<p>„Ta kurva řekla, že pozemek byl opravdu napsán na moji sestru už od začátku a že papír, na kterém můj táta ty pozemky rozepsal, ztratil.“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Prostě ho nenašel… Svině jedna italská.“</p>

<p>„Uplatili ho.“</p>

<p>„Nic jiného mě nenapadlo.“</p>

<p>„Takže vy žádný doklad nemáte, právník taky žádný doklad nemá a jediné doklady má vaše sestra, která ovšem v tom podvodu jela s nimi.“</p>

<p>„Správně. Vy byste měl dělat u policie, mladý muži.“</p>

<p>Napil jsem se kafe.</p>

<p>„Viděl jsem fotokopii originálního zápisu v pozemkové knize, kde je ten pozemek napsán na vás.“</p>

<p>„To vám blahopřeji. Ale je to k něčemu?“</p>

<p>„To se teprve uvidí. Bohužel originál v ruce nemám a ten už asi ani nikdy mít nebudu, protože falzum bylo pravděpodobně vyrobeno přímo z originálu. A na základě pouhé naskenované fotokopie bude dost těžké to prokázat.“</p>

<p>„Takže je to stejně k hovnu.“</p>

<p>„Není. Určitě není. Co kdybyste mi napsala plnou moc?“</p>

<p>„Jakou plnou moc?“</p>

<p>„Že mě opravňujete k tomu, abych pro vás získal zpátky pozemek 59/4.“</p>

<p>„To vás klidně oprávním. Jaký budete chtít podíl?“</p>

<p>„Podíl?“ podíval jsem se na ni překvapeně.</p>

<p>„Nekecejte, že byste to dělal zadarmo.“</p>

<p>„Nechci nic… Jak jsem říkal, kašlu na pozemek. Jde mi o AMRUBBISH.“</p>

<p>„AMRUBBISH si nezaslouží nic jiného, než aby byli posláni do samotných pekel.“</p>

<p>„Přesně to chci udělat, paní Moorová.“</p><empty-line /><p><strong>66.</strong></p>

<p>Cestou zpátky do Baltimore jsem měl o poznání lepší náladu než cestou tam. Věci se hnuly. Teď už bylo jasné, že AMRUBBISH o ten pozemek stál tak moc, že se nerozpakoval zfalšovat pozemkové knihy. V novodobých počítačových záznamech už to nebyl problém, ovšem museli změnit i původní zápis ještě v ručně psaných knihách. A to musel být docela oříšek. Velmi riskantní oříšek. Při jejich obrovském zájmu a obrovských finančních možnostech to ale zase tak velký problém asi nebyl. Dokonce uplatili i právníka, který vyřizoval pozůstalost. Neuvěřitelné.</p>

<p>Byla to bomba, proti které neexistovala žádná obrana. Vysoce explozivní bomba. Bylo to na zrušení firmy. Tedy pokud by se mi podařilo sehnat dost důkazů. Nějaké musí existovat. Nicméně za dalších deset mil nudné cesty mi došlo, že i kdyby se mi podařilo rozpoutat monstrproces proti AMRUBBISH, a v tomto případě bych si mohl s pomocí démonů zaplatit nejlepší právníky, bylo by to v mém případě úplně na nic. Nepochybně by se takový proces táhl rok, možná dva, s největší pravděpodobností třeba pět. A já měl pouhých třicet dní.</p>

<p>Nepochyboval jsem o tom, že bychom nakonec vyhráli, ale to už bych byl čtyři roky po smrti. Všechno na nic. Mít v ruce takhle silnou kartu, a přitom nebýt na tahu, bylo depresivní. Nějak to ale přece jít musí.</p>

<p>Budu s ní hrát. Nic jiného mi nezbude. Budu ji muset použít a bude jenom na mně, jakým způsobem. Ale je to bomba s obrovskou razancí, takže by se jí i samotný AMRUBBISH mohl leknout. Ostatně, pro ně je pozemek životně důležitý. Kdyby ho ztratili, nejsou nic. Jsou normální běžná firma likvidující odpad. Kdyby přišli o bezednou díru, do které ho navážejí, jsou v prdeli. Věřil jsem tomu, že všechny jejich technologie, které mají rozmístěny v areálu, jsou obyčejné hollywoodské kulisy. Ve skutečnosti do zeleného světa valí úplně všechno. Do prdele… to je přece eso, které musí jít využít. A to hned, ne v průběhu dvou nebo pěti let. Ale jak?</p>

<p>Když jsem míjel osamělý srub v krajině, vzpomněl jsem si na Bruna Calviho v Chiantico Mountain. Sakra. Vždyť já mu slíbil, že mu seženu tu Agwe, nebo jak se jmenuje. Sakra. Vytáhl jsem mobil a vytočil číslo démonů. Doufal jsem, že má dneska službu někdo inteligentní.</p>

<p>„Grand Bois,“ ozvalo se v telefonu.</p>

<p>„Tady Hanny, tebe ještě neznám.“</p>

<p>„Já s tebou taky ještě nemluvil.“</p>

<p>„Co umíš?“</p>

<p>„Zbavuji člověka zmatků a nepřízně osudu.“</p>

<p>„No vida, někoho takového bych potřeboval mít vedle sebe dvacet čtyři hodin denně.“</p>

<p>„Na to zapomeň.“</p>

<p>„No jasně. Co jiného taky od vás čekat.“</p>

<p>„Snad si nestěžuješ?“</p>

<p>„Ne. Rozhodně si nestěžuju. Všechno klape, jak má. Ideální stav. Rozpouštím se tady blahem.“</p>

<p>„To je všechno, co jsi mi chtěl oznámit?“</p>

<p>„Ne… To není všechno. Chtěl jsem se zeptat, jak to tam u vás máte rozdělený.“</p>

<p>„Jak rozdělený?“</p>

<p>„Jestli tam jsou jenom démoni určitého druhu, nebo úplně všichni… rozumíš.“</p>

<p>„Nerozumím.“</p>

<p>„Prostě, jestli tam máte třeba démony z okruhu woodoo.“</p>

<p>„Náš svět zahrnuje všechny démony, co existují. Dokonce i ty, na které lidi ještě nepřišli.“</p>

<p>„Jo? Ty taky?“</p>

<p>„Ti se mají nejlíp ze všech, protože se zatím nemusí zjevovat na Zemi.“</p>

<p>„Tak to mají pohodu.“</p>

<p>„Hroznou.“</p>

<p>„Potřeboval bych někde sehnat Agwe. Jestli tedy vůbec nějaký takový démon existuje.“</p>

<p>„A na co?“</p>

<p>„Poslat ho nebo ji do Chiantico Mountain za přítelem Bruno Calvim.“</p>

<p>„A to má být jako co?“</p>

<p>„Co jako co?“</p>

<p>„Ty sis tam otevřel agenturu, která zprostředkovává démony až do bytu bez evokačních rituálů?“</p>

<p>„Ale ne… to je jenom výjimka. Prostě Bruno Calvi je člověk, který by mi mohl hodně pomoci při splnění úkolu pro vás. Tak jsem si myslel, že byste pro něj taky mohli něco udělat.“</p>

<p>„Jenže my děláme jenom pro tebe.“</p>

<p>„No samozřejmě. Když ale tohle uděláte pro něj, on zase udělá něco pro mě. Sakra, to je tak složitý?“</p>

<p>„Složitý to není. Ale asi to nepůjde. Bez evokačního rituálu.“</p>

<p>„Hele… tak se jednou vyserte na evokační rituály a udělejte to pro mě. Já jsem taky nedělal žádný posraný rituál, a najednou u mě v obýváku seděl železný rytíř v plné zbroji. Divím se, že ho ty stropy vůbec unesly. A to už nemluvím o Hagit a jejím uslintaným velbloudovi, který mi sežral polovinu předložky z tygra. A jestli si myslíš, že jsem jančil pomalovaný rituálníma barvama, zahalenej vonnýma kuřidlama a obětoval mořské perly, tak na to zapomeň. Takže nevím, proč by to nešlo zařídit i pro mého přítele.“</p>

<p>„No nevím…“</p>

<p>„Navíc jsem mu ji tam slíbil poslat včera a prostě jsem na to zapomněl. A on měl chudák připravený rituál. Teda částečný. Chyběly mu akorát perly. Dneska už ho asi připravený mít nebude. Takže se vyserte na rituály a pošlete ji tam.“</p>

<p>„Jakže se má jmenovat?“</p>

<p>„Mám dojem, že Agwe. Pro jistotu se zeptej, jestli má na starost rostliny a zvířata. Měl by to být nějaký zemědělský démon, asi.“</p>

<p>„Agwe je hrdé vodní božstvo. Zjevuje se často v námořnické uniformě…“</p>

<p>„…a chová se velmi zdvořile a vybraně…“ vzpomněl jsem si na Bruna.</p>

<p>„Knoflíky jeho námořnické uniformy mají zvláštní perleťovou barvu a…“</p>

<p>„Mně je úplně ukradený, jaký má knoflíky… Prostě potřebuji, aby pomohl mému příteli. A může přijít třeba v pyžamu.“</p>

<p>„Poradím se s Alfoniel.“</p>

<p>„Panebože, s nikým se neraď a prostě ho pošli do Chiantico Mountain. Je to tak složitý?“</p>

<p>„Není.“</p>

<p>„No vidíš. Tak zatím zdar.“</p>

<p>Položil jsem brčálovou motorolu na sedadlo spolujezdce. Silnice přede mnou byla rovná jako pravítko a já měl strach, že usnu. Měl jsem sto chutí zavolat Mirandě, jak dopadla u Moorové sestry, ale neudělal jsem to. Aby to zase nevypadalo, že jsem z ní tak hotovej. Chvilkama jsem měl totiž dojem, že možná fakt jsem.</p><empty-line /><p><strong>67.</strong></p>

<p>Před vjezdem na předměstí Baltimore jsem zastavil u krajnice, sebral ze zadního sedadla notebook a otevřel ho. Gary Monroe ze Sommersby mi ráno poslal itinerář trasy, kudy se vrací Vautier z kulečníkového baru, a já se rozhodl, že si ji projedu. Napadla mě totiž docela perspektivní myšlenka, jak ho dostat. V AMRUBBISH to určitě nepůjde. Areál je příliš dobře zabezpečený na to, abych se tam vůbec dostal. U kulečníku by to možná šlo, ale asi by se mi nepodařilo uniknout. Určitě tam bude spousta lidí. Na jeho opancéřovaný terénní chevrolet bych potřeboval příliš mnoho výbušniny, aby utrpěl aspoň nějaká škrábnutí. Ale mohl jsem se pokusit, aby z toho auta vylezl. Možná před kulečníkovým barem, a nebo možná ještě lépe cestou domů. Na opuštěném místě.</p>

<p>Nejdřív mě napadlo, že by si Miranda mohla lehnout na silnici a já bych ji trochu pokapal kečupem, jako že je zraněná. Možná by zastavil a šel se na ni podívat, a možná by se ji pokusil naložit do auta a převézt do nemocnice. A nebo by ji možná jenom chladnokrevně přejel, případně projel okolo a zavolal policii. Podle mých zkušeností s Vautierem byl dost vylízaný na to, aby se se zraněným na ulici vůbec obtěžoval. Byl jsem si skoro jistý, že pokud by se mu ji nepodařilo objet, možná by ji fakt přejel.</p>

<p>Zkoušel jsem si do paměti vrýt Vautierovu trasu z kulečníku podle Monroových propozic. Potom jsem sebral ze sedadla telefon a zavolal démonům.</p>

<p>„Tady spojka číslo šestnáct, slyším tě…“ ozvalo se.</p>

<p>„Jaká spojka, kurva?“</p>

<p>„Museli jsme si dát čísla, abychom se na telefonu vystřídali všichni.“</p>

<p>„To je tak otravný mít službu a čekat, až jednou za uherský rok zavolám?“</p>

<p>„Naopak. Všichni by chtěli mít službu pořád. Je to děsná zábava.“</p>

<p>„Takže vy tam z toho máte víceméně prdel.“</p>

<p>„No… prostě je to změna.“</p>

<p>„Aha. Takže seš vlastně kdo?“</p>

<p>„Damballa… hadí božstvo. Mám bílou barvu kůže a jsem strážce kosmických tajemství. Jsem silný, ale poněkud nepřístupný.“</p>

<p>„No dobrá… to stačí. Doufám, že teď budeš přístupný. Potřeboval bych nějakou maličkost.“</p>

<p>„To je jasný, že nevoláš kvůli tomu, abys nám popřál hezký den. Povídej.“</p>

<p>„Potřebuju zastavit auto. Nadiktuju vám přesně kde a…“</p>

<p>„Nedokážeme zastavit auto.“</p>

<p>„Jak to? Jste sakra démoni, nebo ne?“</p>

<p>„Nedokážeme jít proti fyzikálním zákonům. Kdyby jo, tak by ta díra AMRUBBISH, kterou nám sem valí svinstvo, už dávno neexistovala. Proto jsme si najali tebe.“</p>

<p>„Hovno jste si najali. Sám jsem vám to nabídl a dalo mi docela práci vás vůbec přemluvit, abyste o tom uvažovali.“</p>

<p>„No dobrá. Ale to nic nemění na situaci, že od toho máme tebe.“</p>

<p>„No a já teď potřebuju, abyste zastavili jedno určité auto s jedním určitým člověkem. Je to člověk z AMRUBBISH.“</p>

<p>„Oheň hoří, slunce svítí a voda teče.“</p>

<p>„Co to zase meleš?“</p>

<p>„S tím my prostě nic nenaděláme. Nemáme takovou moc.“</p>

<p>„Jasně že ne. Ale vysvětlím ti to. Máte totiž větší moc, než si myslíte.“</p>

<p>„O tom nic nevím.“</p>

<p>„Tak poslouchej. Minoson mi tvrdil, že dokážete proniknout do digitálních sítí.“</p>

<p>„To asi jo.“</p>

<p>„No výborně. A to auto, o které mi jde, je poslední model terénního chevroletu a prokazatelně je narvaný elektronikou od podvozku po střechu. Věřím tomu, že když si do toho Vautier sedne, má některý dráty i v prdeli.“</p>

<p>„Poslouchám tě.“</p>

<p>„Takže do toho byste snad zasáhnout mohli, ne? To auto ovládá počítač. Vautier se jenom natřásá a kroutí volantem.“</p>

<p>„No… pokud je tam skutečně něco, co řídí počítač…“</p>

<p>„To si piš, že něco takového tam je. Bez počítače si ten vůz ani neuprdne. Takže mu tam prostě nasimulujete poruchu, aby musel zastavit. Nechci po vás, aby benzín v nádrži najednou ztratil výbušné vlastnosti nebo aby se zadřela hřídel předních kol. Stačí sáhnout do elektroniky. Třeba, aby se mu na displeji objevilo: OKAMŽITĚ ZASTAV, VOLE, MÁŠ PORUCHU.“</p>

<p>„Jestli se někde v autě pohybují digitální data, tak by to asi šlo.“</p>

<p>„Já ti říkám, že to auto je digitálníma datama narvaný. Je to vlastně pytel digitálních dat, do kterého si Vautier sedne, aby ho to převezlo domů. Sedím teď v podobném pytli, akorát červeném.“</p>

<p>„Aha.“</p>

<p>„Takže já si teď projedu trasu po které on jezdí, a za půl hodinky nebo za hodinu ti zavolám znovu a dám ti přesné souřadnice z GPS, kde to zaseknete, jo?“</p>

<p>„Jo. Ale ještě předtím se na to raději zeptám Minosona, jestli to vůbec jde.“</p>

<p>„To víš, že to jde. Na nic se ho neptej. Prostě mu řekni, ať to zařídí.“</p>

<p>„Zkusím to.“</p>

<p>„Díky, spojko číslo šestnáct. Měj se.“</p>

<p>Strčil jsem mobil do kapsy a znovu se zadíval na monitor notebooku, abych zkontroloval Vauitierovu trasu z kulečníku domů. Položil jsem notebook vedle na sedadlo spolujezdce s monitorem obráceným k sobě a rozjel se ke kulečníkovému baru.</p>

<p>Po hodině, kdy jsem si trasu projel dvakrát, bylo všechno jasné. Nejopuštěnějším a nejmrtvějším místem byla ulice Kendall Street procházející obytným blokem. Bylo teprve devět a nic se tam nehnulo. V jedenáct to bude ještě mrtvější. Jedině svítící okna dávala tušit, že tu vůbec někdo bydlí. Někdo, koho ani v nejmenším nezajímá, co se děje dole na ulici, jelikož teď má v ruce kuřecí stehno a sleduje v televizi reklamu na prací prášky.</p>

<p>Celá ulice byla navíc zakryta hustým stromořadím vzrostlých platanů, takže ani z oken na ni nebylo vidět. Po obou jejích stranách byla zaparkována auta místních obyvatel, kteří si už vychutnávali pravidelnou dávku večerního seriálu nebo sexu.</p>

<p>Na tuhle obytnou zónu pak navazovala administrativní čtvrť, ve které už bylo přece jenom poněkud rušněji, a před ní zase zábavní centrum ORCANA. Kendall Street bude ideální. Zavolal jsem znova spojku číslo šestnáct a nadiktoval jí souřadnice.</p>

<p>„Minoson říkal, že by to možná šlo.“</p>

<p>„Jasně že to bude muset jít. Zítra je čtvrtek, takže to uděláme zítra. Domů pojede mezi půl jedenáctou a jedenáctou. Takže tady budu čekat. Spoléhám na vás, že to nezmršíte.“</p>

<p>„My nikdy nic nezmršíme.“</p>

<p>„Hmm… o tom bych já mohl něco vyprávět.“</p>

<p>Hodil jsem mobil vedle notebooku a zavřel počítač. Naplnil mě pocit uspokojení. Podíval jsem se na zeleně svítící hodiny na palubní desce. Roy Vautier má před sebou už jenom něco kolem dvaceti sedmi hodin života. Doufám, že je využije plnohodnotně.</p><empty-line /><p><strong>68.</strong></p>

<p>Miranda zavolala něco po sedmé ráno, což vyšlo nastejno, jako by bylo půl třetí v noci. Probudila mě. Asi to bude typ ranního ptáka, což mi moc nesedělo.</p>

<p>„Bellowitz… vy ještě nejste ve škole?“</p>

<p>„Ne. Ve čtvrtek začínáme v jedenáct. Vás ani nezajímá, jak jsem dopadla s tou šílenou Darkellovou?“</p>

<p>„Byla šílená?“</p>

<p>„Vy jste to určitě věděl. Proto jste tam poslal mě a za tou normální jste jel sám.“</p>

<p>„Blbost. Darkellová byla blíž.“</p>

<p>„Můžu přijet?“</p>

<p>„Myslíte ke mně?“</p>

<p>„Tam, kde jste teď.“</p>

<p>„Jsem doma.“</p>

<p>„Tak tam.“</p>

<p>„Kdy?“</p>

<p>„Hned.“</p>

<p>„Proč ne… Jestli jste taky v pyžamu, klidně přijeďte.“</p>

<p>„Jsem tam za půl hodiny.“</p>

<p>„Budu se těšit.“</p>

<p>Položil jsem mobil na zem a zahleděl se do stropu. Vypadalo to na dlouhý den, jelikož začal o dvě hodiny dřív, než jsem chtěl. Vyhrabal jsem se z postele a šel se podívat do ledničky, jestli tam něco mám. Tu cestu jsem si mohl ušetřit, protože jsem věděl, že tam určitě nic není. Alespoň nic, co bych tam dával já a co by bylo k snědku.</p>

<p>Ale mohli tam něco přetransportovat démoni, pro které dvířka lednice nemohou být problém. Vykašlali se na mě. Nic tam nebylo – kromě dvou plechovek pomerančových džusů, šesti plechovek piva, dále tři sedmičky vína, dvakrát koňak a jednou whisky. Mohl bych si otevřít bar, ale rozhodně ne snídaňovou kavárnu.</p>

<p>Hodil jsem do sebe panáka koňaku a uvažoval o tom, že budu muset zajet nakoupit potraviny. A to nejlépe na rok dopředu, protože nakupování potravin bytostně nesnáším. Mívám velké problémy s tím, co který obal skrývá, a vzhledem k tomu, že jsem nesledoval žádné televizní reklamy, byl jsem v potravinách totální analfabet.</p>

<p>Nezbylo mi než doufat, že Miranda už snídala a že jako dezert si dá se mnou panáka. Ještě bych jí mohl udělat kafe. Napustil jsem rychlovarnou konvici a zapnul ji. Ozval se zvonek. Mrkl jsem na hodinky. To žádná půlhodina nebyla. S bídou čtvrthodina. Možná mi volala od baráku.</p>

<p>Hodil jsem na sebe aspoň tričko a rifle a šel otevřít. V první chvíli jsem nevěděl, jestli to s tím pyžamem nevzala vážně, protože na sobě měla triko s dlouhým rukávem a s typickými pyžamovými pruhy. Na nohou pak měla rifle. No, aspoň že ty si vzala.</p>

<p>„Dobrý den… pojďte dál.“</p>

<p>Razantně vešla dovnitř s energií odpovídající jejím pětadvaceti letům a zavřela za sebou dveře.</p>

<p>„Vypadáte rozespale.“</p>

<p>„Jasně… Podle svého původního harmonogramu jsem měl vstávat za hodinu a půl.“</p>

<p>„Pokud máme spolupracovat, budete muset sem tam harmonogram přizpůsobit mému.“</p>

<p>„Pokusím se, pokud nebude úplně převrácený.“</p>

<p>Moc příjemně voněla. Voněla přímo svůdně. Možná to byly nějaké feromony.</p>

<p>„Myslela jsem, že vás bude zajímat, jak jsem dopadla. A taky jsem si přišla pro zbytek honoráře.“</p>

<p>„Jasně že jsem zvědavý, jak jste dopadla. Ale já zase myslel, že mi zavoláte hned ten večer.“</p>

<p>„Jenže vy jste taky nezavolal.“</p>

<p>„Nechtěl jsem vás rušit. Nevěděl jsem, jestli jste se nevrátila třeba už v šest a netrávíte večer se svým chlapcem.“</p>

<p>„S kým?“ zeptala se překvapeně.</p>

<p>„No prostě na rande.“</p>

<p>„Jo, rande jsem měla akorát s tou čarodějnicí, za kterou jste mě poslal.“</p>

<p>„Dáte si kafe?“</p>

<p>Usadila se do sedačky, sundala si adidasky a uložila si nohy na okousanou tygří předložku. Udělala si z toho už jakýsi rituál.</p>

<p>„To jste ulovil sám?“</p>

<p>„Jo… skolil jsem ho já… ale pak jsem se o ni musel poprat s velbloudem, který byl u ní dřív.“</p>

<p>„A vyhrál jste.“</p>

<p>„Asi jo, když si na ní hřejete nohy.“</p>

<p>„A kde máte velbloudi kůži?“</p>

<p>„O tu jsem neměl zájem. Byl starý a opelichaný a děsně smrděl. Tak jsem ho nechal odběhnout do pouště.“</p>

<p>„To je pouštní tygr?“</p>

<p>„Jo. Dáte si kávu?“</p>

<p>„Jasně že si dám kávu. Nějakou buchtu byste tu neměl?“</p>

<p>„Jediná buchta, kterou tu mám, jste vy.“</p>

<p>„Aha… tak díky.“</p>

<p>„Ale měl bych panáčka koňáčku.“</p>

<p>„Nechci. Mám ještě školu.“</p>

<p>Nalil jsem dva hrnečky kávy a přešel do obývacího pokoje. Postavil jsem před ni šálek a řekl:</p>

<p>„Tak spusťte. Co na to paní Darkellová?“</p>

<p>„Paní Darkellovou jsem děsně rozčílila a dovnitř mě vůbec nepozvala.“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Vůbec mě nepustila do bytu. Všechno jsme si vyříkaly ve dveřích, které mi pak normálně zabouchla před nosem. Asi jste s tím pozemkem ťal do živého. Zpočátku totiž vypadala dost vyděšeně.“</p>

<p>„Teď už taky vím proč,“ řekl jsem a napil se horké kávy. „Mluvil jsem s její sestrou, a jestli nekecá, tak ji drahá sestřička Elizabeth společně s AMRUBBISH a jejím právníkem pěkně podrazili. Odhaduju, že přišla možná o tři čtvrtě milionu dolarů.“</p>

<p>„Jak podrazili?“</p>

<p>„Nechali přepsat pozemek, který patřil jí, na sestru, se kterou jste včera mluvila. Tedy nenechali ho přepsat. Prostě ho přepsali. Tajně. V noci. Zfalšovali záznamy v pozemkových knihách.“</p>

<p>„A proč by to dělali?“</p>

<p>„Protože o něj děsně stáli a ona jim ho nechtěla prodat.“</p>

<p>„A její sestra…“</p>

<p>„Ta jim ho v pohodě prodala.“</p>

<p>„To je hnusný.“</p>

<p>„Jo… to máte pravdu. To je skutečně hnusný.“</p>

<p>„Takže můj úkol je splněn?“ zeptala se Miranda a opřela se do sedačky.</p>

<p>„Vaším úkolem bylo zjistit její reakci na zmínku o pozemku 59/4 v baltimorském katastru.“</p>

<p>„Takže reakce byla zpočátku překvapená a vyděšená, potom vyptávání a nakonec agresivita a vyhrůžky.“</p>

<p>„Ona vám i vyhrožovala?“</p>

<p>„Chtěla vědět moje jméno, kde přesně pracuji, na kterém oddělení, kdo je můj nadřízený a kde jsem informaci o tom, že něco není v pořádku, vzala.“</p>

<p>„A co všechno jste jí řekla?“</p>

<p>„Lhala jsem, jako když tiskne. Samozřejmě jsem si vymýšlela.“</p>

<p>„Improvizace je vaše silná stránka.“</p>

<p>„Omyl. Měla jsem to připravené. Já se na rozdíl od vás na role docela pečlivě připravuji. Takže jsem měla v záloze jméno, oddělení i nadřízeného.“</p>

<p>„Takže teď určitě volala na katastrální úřad do Baltimore a zjistila, že nikdo takový tam nedělá.“</p>

<p>„O tom nepochybuji,“ souhlasila Miranda.</p>

<p>Zamyslel jsem se.</p>

<p>„To není dobré,“ řekl jsem po chvilce.</p>

<p>„Co není dobré?“</p>

<p>„Vsadím se, že určitě hned potom volala AMRUBBISH.“</p>

<p>„To je docela dobře možné. Ale to už není můj problém. Já jsem roli splnila a myslím, že na jedničku.“</p>

<p>„Jasně že to není váš problém. Tak jsem to nemyslel. Prostě jsem jenom uvažoval nahlas. Takže jste si jistá, že jste jí řekla vymyšlené jméno.“</p>

<p>„Za co mě máte? Řekla jsem jí, že jsem Aneta Merkynová.“</p>

<p>„To je dobře. Protože jestli ta saň volala taky na AMRUBBISH, tak by mohli zbystřit a jít za tím. Co zbystřit. Mohli by se přímo vyděsit. A nepochybuju o tom, že se vyděsili. A teď zuří a pátrají po tom, kdo asi mohl Darkellovou navštívit. Myslím, že teď už vládne v AMRUBBISH docela velká panika a dělají všechno pro to, aby přišli věci na kloub. Budou totálně zmatení.“</p>

<p>„A to je dobře, nebo špatně?“</p>

<p>„Zatím nevím. V každém případě se hra poněkud otevřela.</p>

<p>Zatím jsme hráli figurami jenom my, bez toho, že by si oni vůbec zahájení všimli. Teď ale určitě začnou tahat figurami i oni.“</p>

<p>„A chtěl jste to, nebo ne?“</p>

<p>„Jestli jsem to chtěl, nebo nechtěl, je bezpředmětné. Stejně k tomu muselo tak jako tak dojít. Teď jde o to, jestli k tomu nedošlo předčasně… Ale myslím, že ne.“</p>

<p>(No jasně že ne… uvažoval jsem v duchu. Pokud dneska odstřelím Vautiera, což je tah přímo na královnu, tak budou stejně přinuceni k protitahům. Akorát že jim asi dojde, o čem ta hra je, a budou se snažit zařídit podle toho.)</p>

<p>„Vlak do Washingtonu stál dvacet dolarů,“ řekla Miranda.</p>

<p>Sáhl jsem do zadní kapsy kalhot.</p>

<p>„Žádnej McDonald tam poblíž nebyl, takže jsem musela jít do CENTURY STAR. Dvanáct dolarů včetně coly a malého zákusku. Malinové želé. A kafe.“</p>

<p>Vybral jsem ze svazku bankovek dvě stovky a položil je na stůl.</p>

<p>„Zpátky nemám,“ řekla Miranda a napila se kafe.</p>

<p>„Zbytek je prémie.“</p>

<p>„Takže si zasloužím zvláštní prémii?“</p>

<p>„Myslím, že jo. To je za tu nepříjemnou babu. Navíc je možné, že vás budu ještě potřebovat.“</p>

<p>„Můžu se na něco zeptat?“</p>

<p>„Ptejte se.“</p>

<p>„Jste od policie, nebo nejste? Nebo jste z FBI?“</p>

<p>„Ani jedno, ani druhé. Kdybych byl někdo od nich, určitě bych nepotřeboval vás.“</p>

<p>„Myslíte?“</p>

<p>„Takových tam mají k dispozici plný regály.“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„No, možná…“</p>

<p>„Tak si trhněte nohou.“</p>

<p>Sbalila ze stolu dvě stovky, nazula si adidasky a vykráčela do předsíně.</p>

<p>„Počkejte… já to tak nemyslel. Myslel jsem to tak, že na podobnou práci mají spoustu zaměstnanců.“</p>

<p>„Sbohem.“</p>

<p>Práskla ze sebou dveřmi. Vyšel jsem za ní, protože jsem věděl, že bude ještě chvilku čekat na výtah. Ale nečekala. Seběhla to po schodech. Sakra, ty dnešní mladý holky jsou nějak moc urážlivý.</p><empty-line /><p><strong>69.</strong></p>

<p>Den nezačal zrovna nejlépe, ale moc mě to nerozhodilo. Doufal jsem, že když byl blbý začátek, bude tím pádem dobrý konec. A já moc potřeboval, aby dnešní den měl dobrý konec.</p>

<p>Byl čtvrtek a Vautier měl jet večer na kulečník, ze kterého už se neměl nikdy vrátit. Takže když jsem si to špatné odbyl už ráno, na večer mi zbylo to dobré. A dobré znamenalo to, že se mi podaří odstřelit Vautiera. S pocitem vlastního upokojení, jak krásně to všechno mám vymyšlené a jak krásně to klape, jsem odjel metrem do centra města, odkud jsem se rozhodl zavolat na AMRUBBISH.</p>

<p>Rozhodl jsem se trochu prošťouchnout to jejich vosí hnízdo. Hra už byla rozehraná, figury rozestaveny, takže byl nejvyšší čas začít jimi pohybovat. Zrychlit hru. Jelikož já už moc času nemám. A potřeboval jsem, aby AMRUBBISH provedl první tahy v absolutním zmatku a chaosu a aby vůbec nevěděl, která bije.</p>

<p>Neměl jsem odvahu volat z mobilu, který by při svých kontaktech mohli vystopovat, a proto jsem se rozhodl navštívit centrum Baltimore, ve kterém jsem už nebyl přes tři roky. Doufal jsem, že nepotkám nikoho z tehdejších známých. Vousy už mi docela narostly, takže jsem byl skutečně vizuálně poněkud jiný, ale jenom na první pohled. Kdyby mě někdo poznat chtěl, tak mě prostě pořád ještě pozná.</p>

<p>Našel jsem si telefonní budku přímo v metru a požádal telefonickou informační službu, aby mě spojila s ústřednou firmy AMRUBBISH. Příjemný ženský hlas mi popřál pěkný den a během pár vteřin jsem měl na drátě další příjemný ženský hlas s otázkou, co si přeji. Požádal jsem o spojení s náměstkem Harveyem. Za chvíli to zvedl další ženský příjemný hlas. Dneska jsem měl docela štěstí. Určitě to bylo tím, jak se mi ráno nechtěně podařilo naštvat Mirandu. Teď se mi to svět snaží vrátit. Jenomže já potřeboval, aby mi to začal vracet až večer.</p>

<p>„Sekretariát náměstka Harveye… Přejete si, prosím?“</p>

<p>„Nick Lowecraft. Potřeboval bych mluvit s panem Harveyem.“</p>

<p>„Dobrý den, pane Lowecrafte. To asi nepůjde, pan náměstek je zaneprázdněn.“</p>

<p>„Já s ním ale potřebuji mluvit velmi nutně. Je to moc důležité, opravdu.“</p>

<p>„Já vám věřím, pane, ale pan náměstek má poradu a nepřeje si být rušen.“</p>

<p>„Jsem si jistý, že můj telefonát za to vyrušení stojí. Je to skutečně životně důležité.“</p>

<p>„Vy se znáte?“</p>

<p>„Viděli jsme se jednou.“</p>

<p>„Ale jeho mobil nemáte.“</p>

<p>„Nemám. Dáte mi ho?“</p>

<p>„Nedám. Promiňte, ale nemohu vám to číslo dát.“</p>

<p>„Když mi nedáte číslo, tak mi budete muset dát k telefonu přímo Harveye.“</p>

<p>„Skutečně to nejde, pane. Je mi líto.“</p>

<p>„Tak mu aspoň řekněte, že volá někdo, kdo by s ním chtěl mluvit o pozemku 59/4. Když řekne, že nemá zájem, ukončíme to.“</p>

<p>„Nemohu ho vyrušovat.“</p>

<p>„Tak to zkuste, sakra. Až mu po poradě řeknete, že volal někdo ohledně toho pozemku, tak vás možná na hodinu vyhodí, že jste ho nepřepojila.“</p>

<p>V telefonu bylo chvíli ticho. Pravděpodobně to její šedá mozková kůra zpracovávala a měla s tím problém.</p>

<p>„Tak dobrá… zkusím to… počkejte chvíli.“</p>

<p>„Počkám.“</p>

<p>Nedělo se nic asi minutu. Nehrála mi tam ani hudba, ani se neozývaly žádné zvuky, až poté otvírání a zavírání dveří.</p>

<p>„Harvey… poslouchám.“</p>

<p>No vida. Bylo jasné, že po návnadě nemůže neskočit.</p>

<p>„Dobrý den, pane Harvey…“ snažil jsem se položit hlas do větších hloubek, kdyby si mě nedejbože pamatoval. Ale mluvili jsme spolu jenom krátce, a navíc před třemi lety, takže to bylo vysoce nepravděpodobné.</p>

<p>„Jedná se mi o pozemek 59/4, který jste koupili v devadesátých letech.“</p>

<p>„A co je s tím?“ vyštěkl na mě nervózní hlas na druhé straně.</p>

<p>„To vy víte daleko líp než já, co je s ním.“</p>

<p>V telefonu bylo ticho.</p>

<p>„Mám podezření, že jste jej získali pomocí podvodu,“ řekl jsem, když se Harvey neměl k hovoru. Pravděpodobně ztratil hlas.</p>

<p>„Jak jste na to přišel, proboha?“</p>

<p>„Přišel, nepřišel. V každém případě mám zplnomocnění tu patnáct let starou křivdu napravit. A nejen zplnomocnění. Také odhodlání.“</p>

<p>„Co to blábolíte? Vy jste od policie?“</p>

<p>„Ještě od něčeho horšího než od policie, pane Harvey. Ozvu se vám. Zatím nashledanou.“</p>

<p>Zavěsil jsem. Myslím, že na to, aby znervózněl, jsem toho řekl víc než dost. Docela živě jsem si ho představoval, jak se teď v sekretariátu smaží ve vlastní šťávě. Jak okamžitě volá generálnímu řediteli, aktivizuje bezpečnostní službu, volá právníkům, a jak je nervózní. Možná je s nervama úplně v prdeli. Možná se té příjemné sekretářce složil a ona teď volá doktora.</p>

<p>Měl jsem sám ze sebe radost, i když jsem si na druhé straně musel připustit i možnost, že telefon položil a pokračoval v poradě. V každém případě jsem ho určitě aspoň trochu znervóznil.</p>

<p>Odjel jsem metrem zpátky do svého bytu a cestou si nakoupil dvě igelitky potravin, z nichž většinu tvořily rohlíky, chleba a máslo a nějaké konzervy s paštikami.</p>

<p>Naobědval jsem se až doma (rohlík s máslem a paštikou) a zapil to červeným vínem. Pak jsem se šel usadit na terasu, abych se připravil se na večerní misi.</p>

<p>Ještě nikdy jsem nezabil člověka a dneska to bude poprvé.</p>

<p>Aspoň jsem doufal, že se to povede. Nicméně z filmů vím, že někoho zastřelit je dost složité. Tak to tam většinou říkají herci. Že to prostě není jenom tak. Jenže já v tom pořád neviděl nic zvláštního, co by mnou mělo otřást. Prostě namířím Vautierovi na hlavu a stisknu spoušť. Nechápal jsem, proč se ve filmech kolem toho nadělá tolik keců. Je fakt, že zloduši a záporáci žádné problémy nikdy neměli a stříleli kolem sebe hlava nehlava. Jenže to byli zloduši a záporáci. Já byl klaďas. Aspoň jsem si sám přisoudil takovou roli.</p>

<p>Takže to na mě možná přijde, až na něj zamířím. Možná mi teprve pak dojde, že nedokážu stisknout spoušť. Ale proč bych nedokázal? Měl jsem to nacvičené z počítačových her. Zvláště pak z BLOODY RHAPSODY. Tam se mi docela dařilo. A tam když jsem někoho skolil, stříkala krev skoro až ven z obrazovky a nic mi to nedělalo.</p>

<p>Přesto jsem se rozhodl absolvovat psychoanalytickou přípravu, která spočívala ve sledování teplárenských komínů a ujišťování se, že Vautier je prostě obyčejná bezcitná kurva, která mě zastřelila. A Bennyho taky – a určitě i to jeho tlapičkové koťátko. On s tím žádný problém neměl. Tak proč bych měl mít problém já? Prostě očistím svět od šíleného zabijáka.</p>

<p>Jasně že by to měl rozhodnout soud, ale v tomto případě bych já jako mrtvý stejně svědčit nemohl, a žádný důkaz nemám. Takže to musím udělat já. Věřil jsem, že na mě nepřijdou. Policii bude chybět jakýkoli motiv a AMRUBBISH bude taky úplně mimo. A i když by možná v AMRUBBISH začali něco tušit, netroufnou si motiv ani naznačit, protože by se provalil podvod s pozemky. Vražda bez motivu. A bez motivu je i policie v prdeli. Věřil jsem si. Akorát jsem pořád nedokázal odhadnout, jestli kohoutek opravdu dokážu stisknout tak chladnokrevně, jako to udělal Vautier v mém případě a jako to dělám v BLOODY RHAPSODY.</p><empty-line /><p><strong>70.</strong></p>

<p>V osm hodin večer jsem zkoušel zavolat Mirandě. Nevím, co mě to popadlo a proč jsem ji chtěl vlastně slyšet. Asi jsem se jí chtěl omluvit, ale nechápal jsem proč. Může mi být přece ukradená. Byla to najatá brigádnice a neviděl jsem jediný důvod, proč bych jí měl volat. Honorář dostala. Přesto jsem navolil její číslo a zavolal jí. Stejně to nevzala. Sakra, ta je ale paličatá. Trochu mě to mrzelo, i když ani v tomhle případě jsem nevěděl proč.</p>

<p>Byl jsem na Kendall Street o hodinu dřív a byl jsem nervózní. Zkontroloval jsem SIG Hammerli. Zásobník byl v pořádku, Uklidňoval jsem se tím, že ráno bylo na nic, a pak jsem se navíc nedovolal Mirandě, takže stál za houby i podvečer a záporné body dnešního dne už jsem si vybral. Teď byly na řadě ty kladné, což v této souvislosti znamenalo Vautierovu prostřelenou hlavu.</p>

<p>Ulice byla dlouhá dobrých tři sta metrů. Dost na to, aby se démonům porucha vozu podařila někde v tomto úseku, i kdyby byl systém GPS nepřesný. Nepředpokládal jsem, že bude nepřesný víc než o dvacet metrů. Možná jenom o deset.</p>

<p>O půl jedenácté jsem seděl ve voze asi v první třetině ulice a sledoval zpětné zrcátko s odjištěnou pistolí na klíně. Grand Zero dle GPS jsem měl asi osmdesát metrů před sebou. Byl jsem nervózní. Moje červená mazda tu byla nápadná jako rajče pod fíkovníkem. Znovu jsem si musel opakovat, jaká je Vautier svině, jaká je to kurva, která si nezaslouží žít. Měl by se smažit v kotlích pekelných, být natahován na skřipec, mučen pod žhavým železem. Měl být zaživa stažen z kůže. Měli ho při plném vědomí okusovat mravenci.</p>

<p>Takhle nabuzený jsem pět minut před tři čtvrtě na jedenáct spatřil jeho velký terénní chevrolet ve zpětném zrcátku. Nejel moc rychle. Dodržoval předepsanou rychlost. Uchopil jsem pistoli. Ruce se mi potily a určitě jsem měl i horečku. Třicet devět. Možná čtyřicet. Chevrolet projel kolem mě a já se mírně třásl po těle. Jestli se to těm matlalům nepodaří…</p>

<p>Najednou vůz začal zpomalovat. Panebože. Oni to možná fakt dokázali. Vůz zastavil asi sto metrů přede mnou. Nastartoval jsem motor, zařadil jedničku a pomalu se blížil k němu. Uvnitř auta se rozsvítilo, takže jsem i přes tónovaná skla mohl vidět siluetu, jak šmátrá po přístrojové desce. Možná mačká nějaké knoflíky. Přiblížil jsem se na padesát metrů za něj se zhasnutými světly. Naštěstí se nepodíval do zpětného zrcátka. Měl jiný problém.</p>

<p>Hodil jsem neutrál, zatáhl ruční brzdu, vystoupil a opatrně přivřel dveře. Nechtěl jsem dělat zbytečný rámus. Motor jsem nechal běžet. Jenže Vautier nevystupoval. Byl jsem od něj pouhých dvacet metrů, schovaný ve stínu kmene platanu. Někam telefonoval. Sakra. To nevypadlo dobře. To vypadalo blbě. Možná si nechá přistavit další limuzínu, přijede ochranka a on jenom přestoupí z auta do auta. Do prdele. Tohle jsem nedomyslel. S odjištěnou pistolí ve zpocené ruce jsem sledoval Vautierovu telefonující siluetu a vůbec nevěděl, co dělat. Mohl bych ho zkusit odprásknout přes sklo. Mohl jsem doufat, že nakonec možná ani není neprůstřelné. Stiskl jsem těžkou zbraň obouruč a zamířil na jeho telefonující siluetu přes zadní sklo.</p>

<p>Najednou asi dvacet metrů před jeho vozem vystoupil ze stínu rytíř.</p>

<p>Panebože.</p>

<p>Myslel jsem, že blouzním nebo že se mi to jenom zdá. Ale byl to skutečný rytíř v plné zbroji. Paralda.</p>

<p>Paralda s okřídlenou přilbou, se staženým hledím a obrovským mečem krále Artuše v pravé ruce. Pomalu se blížil k Vautierovu chevroletu, plechové hadry děsně skřípaly a dělaly randál, až se to rozléhalo celou ulicí. Zíral jsem na ten neskutečný výjev, neschopen jakéhokoliv pohybu.</p>

<p>Ježišmarjá… Co chce dělat? Chce mu rozbít čelní sklo mečem? Ale vždyť tvrdili, že to nedokážou. Nedokážou působit fyzickou silou. Vždyť jsou nehmotní. Meč mu možná projede sklem jako holografický paprsek, ale to bude všechno. Je to přece jenom světelný přelud.</p>

<p>Teď už si Paraldy všiml i Vautier a s vytřeštěnýma očima na něj zíral. Tedy, oči jsem neviděl, ale představoval jsem si to tak. Paralda se k němu blížil. Vautier odložil mobil a sevřel volant. Znovu něco zkoušel na přístrojové desce. Asi nastartovat. Ale auto ani neškytlo. Paralda mohl být asi deset metrů od něj a skřípající metráky plechu se pořád přibližovaly. Vautier najednou otevřel dveře a vyskočil z auta. Upadl, ale hned potom byl zase na nohou a rozběhl se pryč od Paraldy. Přímo ke mně. Panebože.</p>

<p>Konečně mě spatřil. Namířil jsem mu na hlavu. Byli jsme od sebe pouhých šest metrů. Nešlo minout. Vautier v němém úžasu vytřeštil oči. Teď už jsem si jeho vytřeštěné oči ani nemusel představovat. Teď jsem do nich zíral.</p>

<p>„Pamatuješ si mě?“</p>

<p>Bez proslovu to nemělo cenu. Potřeboval jsem, aby pochopil, oč jde, a aby mu došlo, kdo ho zabil. Jenže on byl úplně mimo. Možná si fakt pořád myslel, že to všechno jsou jenom přeludy. Zavrtěl hlavou.</p>

<p>„Lenny Grimwood.“</p>

<p>Chvilku vypadalo, že mu to nedošlo. Pak řekl:</p>

<p>„No jasně. Grimwood z té zkurvené firmy LENNY A BENNY.“</p>

<p>Měl jsem strach, jestli to vůbec dokážu. Měl jsem strach z okamžiku, kdy budu muset stisknout spoušť. Měl jsem strach, jestli se dokážu rozhodnout. Ale Vautier naštěstí ten spouštěcí mechanismus zařídil za mě.</p>

<p>LENNY A BENNY nikdy nebyla zkurvená firma. Byli jsme fakt dobří. Moc dobří. Stiskl jsem spoušť.</p>

<p>Ruka mi vyletěla nahoru, ale naštěstí až poté, co devítimilimetrová kulka proletěla Vautierovým obličejem. Bez řečí a protestů se sesul k zemi. Bylo to jednodušší, než jsem čekal.</p>

<p>Chvilku jsem tam ještě stál s pistolí v rukou a zíral na nehybné Vautierovo tělo. Měl dost. Musel mít dost. Chyběl mu nos, oko a část čela. Nebyl to takový masakr, jaký on způsobil Bennymu, ale ve výsledku byl stejný. Smrtelný. Nenávratně smrtelný.</p>

<p>„Díky…“ zavolal jsem k Paraldovi, který tam už ale nebyl. Zmizel a zůstalo po něm pár obláčků zvláštní namodralé substance vznášející se těsně nad kamennou dlažbou. Vzpamatoval jsem se. Skočil jsem do auta, zařadil rychlost, objel Vautierovo tělo a se zhasnutými světly dojel na konec ulice. Tam jsem rozsvítil a zahnul na Bernard Avenue.</p>

<p>Do jedné v noci jsem pak projížděl městem, kdyby mě náhodou někdo sledoval. Což byla pochopitelně blbost, ale potřeboval jsem se uklidnit a tohle docela pomáhalo.</p>

<p>Dostal jsem Vautiera.</p>

<p>Dostal jsem ho, stejně jako dostal on mě. Bylo to spravedlivé, neměl jsem výčitky. Benny by ze mě měl určitě radost. Možná by mi i poděkoval. A nebo možná ne. Možná by řekl: <emphasis>Ty vole, to je sice dobrý, ale měl jsi to udělat den před tím, než přišla ta kurva ke mně do kanceláře.</emphasis></p>

<p>A já bych řekl: <emphasis>No jasně… ale aspoň něco, ne?</emphasis></p>

<p>Do postele jsem se dostal o půl druhé v noci. Pistoli jsem vyhodil na Tagertově mostě. I s náboji. Když budu potřebovat další, koupím si novou. No jasně. Na řadě je Harvey a pak možná spousta dalších. V Baltimore je čtyřikrát vyšší počet vražd na obyvatele než v New Yorku. Takže nějaký pitomý Vautier se v tom počtu lehce ztratí a jenom potvrdí statistiku.</p>

<p>Část problému jsem tedy vyřešil. Ovšem část problému démonů nikoliv. Přesto bych jim mohl možná zavolat a poděkovat. Nebýt jich, dnes v noci Vautier v pohodě odjel domů, políbil manželku, podíval se na noční erotický pořad, spořádal dvě piva a potom spokojeně zalehnul do postele, aby další den mohl dělat další kurvárny. Měl bych Paraldovi poděkovat. Ale nechám to na jindy. Jsou tu od toho, aby mi pomáhali.</p><empty-line /><empty-line /><p>VI.</p>

<p>Otevření hry</p><empty-line /><p><strong>71.</strong></p>

<p>Jestli chci celou tu šílenou morbidní hru dostat trochu do obrátek, nemá je cenu nechat se vzpamatovat z dalšího šoku, kterým pro ně Vautierova smrt nepochybně bude. Situace vyžadovala další tahy, znovu trochu rozčeřit hladinu. Mám příliš málo času na poziční válku.</p>

<p>Natáhl jsem si sken pozemkového listu, na kterém byla uvedená jako majitelka pozemku 59/4 Sandra Moorová, na flešku a vyrazil do ulic úžasného města Baltimore. Na galhamském tržišti jsem si koupil dvě jablka, další mobil (abych nemusel pořád hledat telefonní budku) a placku FBI. Ten černoch měl úplně všechno. Nabízel mi dokonce průkazku ruské kontrarozvědky nebo placku osobní ochranky Fidela Castra. Průkazku FBI neměl, jenom placku, ale dal mi aspoň internetovou adresu, kde je její vzor ke stažení. Byl fakt moc ochotný. V sortimentu měl ještě tmavé brýle hrdinů z filmu MIAMI VICE a admirálské čepice včetně čelenky náčelníka kmene Navaho.</p>

<p>Na náměstí Johna Kennedyho jsem zapadl do internetové kavárny. Na to, že bylo teprve deset hodin dopoledne, tam bylo docela plno. Vlastně byly obsazeny všechny stoly, ale půvabná dlouhovlasá dispečerka s výraznými asiatskými rysy za pultem mi řekla, ať dvě minuty počkám, že ten na devítce už bude končit.</p>

<p>Na devítce byl důchodce ve flekatém baloňáku, shrbený nad klávesnicí a zírající na monitor ze vzdálenosti deseti centimetrů. Objednal jsem si zatím kafe. Po minutě se flekatý důchodce skutečně zvedl. Nebyl to důchodce, spíš tisíciletá mumie s vrásčitým obličejem připomínajícím řečiště vyschlé řeky. Asijská dlouhovláska mi podala papírek se vstupním kódem a já mohl usednout na židličku po mumii. Shodil jsem z monitoru erotické stránky se sadomasochistickým nádechem, které tam ten dobrák nechal otevřené, a rukávem utřel stůl. Zdálo se mi, že tam po něm zůstal prach z egyptských pyramid.</p>

<p>Naťukal jsem kód a monitor mi oznámil, že můžu pracovat. Otevřel jsem si stránky AMRUBBISH a odklepl obdélníček s názvem KONTAKT. Otevřelo se mi menu e-mailové pošty. Chtělo to po mně zpáteční adresu, do které jsem naťukal DÉMON 59/4. Připadal jsem si už jako jeden z nich. Pak jsem přetáhl do přílohy naskenovanou kopii pozemkového listu Sandry Moorové a odeslal to. Doufal jsem, že Harvey bude jedním z příjemců, mezi které to sekretářka rozdělí. Potom jsem se ještě mrkl na stránku bulvárního plátku BALTIMORE STAR, jestli tam náhodou nebude něco o noční vraždě v Kendall Street. Ale nebylo tam vůbec nic. Ani zmínka, což mě docela udivilo. Ale možná se o to postarali z AMRUBBISH. Možná jim incident byl stejně nepříjemný jako mně.</p>

<p>Kolem oběda už jsem opět seděl na terase svého bytu a vyráběl si průkazku FBI. Na adrese od černocha z tržiště bylo asi pět verzí, přičemž každá o sobě tvrdila, že je pravá. Rozhodl jsem se pro třetí v pořadí, která se mi vizuálně líbila nejvíc. Ústředním motivem byla nádherná orlice se zahnutým zobákem. Jenom klovnout. Nepředpokládal jsem, že by George Pantani někdy průkazku FBI viděl. A když, tak řeknu, že jsem ze zcela nového oddělení zaměřeného na potírání korupce.</p>

<p>Napsal jsem si tam jméno Charles Lindsay. Vytvořil jsem si nádherný exemplář včetně fotografie, kterou jsem pořídil mobilem, takže nebyla zase tak moc super, ale vzhledem k tomu, že na průkazce měla rozměry dva krát dva centimetry, bylo to vyhovující. Vytiskl jsem si ji a byl jsem spokojen.</p>

<p>Pak jsem si našel adresu právnické kanceláře George Pantaniho. Bylo to na okraji Baltimore, takže to asi nebyla hvězdná firma. Ostatně, jestli se specializovali pouze na vyřizování pozůstalostí, tak si na tom zase moc nahrabat nemohli. Zavolal jsem mu ze zbrusu nového mobilu. Kupodivu to vzal, takže jsem měl docela štěstí. Nepředpokládal jsem, že se mi to povede hned napoprvé. Snažil se dělat vlny, že je děsně zaneprázdněný a že nemá čas, a chtěl vědět, proč ho chci navštívit. To jsem mu samozřejmě neřekl, protože by zavolal AMRUBBISH. Byla to tak velká prasárna, že všem, co se jí účastnili, šlo o krk. A jestli se kolem toho zase začalo něco dít, bylo nad slunce jasnější, že všechny svině, které se toho účastnily, se budou vyděšeně kontaktovat.</p>

<p>Řekl jsem mu, že se ozvu zítra, a zavěsil jsem. Samozřejmě že jsem se mu zítra ozývat vůbec nechtěl. Potřeboval jsem jenom vědět, jestli je u sebe, abych tam nejel zbytečně. Našel jsem si na GPS, jak se tam nejrychleji dostanu, pokusil se vrýt si trasu do paměti a pak vyrazil. Cestou jsem se ještě zastavil v REPROCOPU, kde mi průkazku zatavili do krásné plastové kartičky, takže vypadala líp než opravdové.</p>

<p>Ve dvě hodiny odpoledne jsem zazvonil na zvonek u třípatrového činžovního domu, ve kterém bych sídlo právnické firmy nikdy nehledal. Už mi bylo jasné, že AMRUBBISH s Pantanim nemohl mít problém. Byl to obyčejný příměstský šmudlal, který byl rád za každou zakázku, přičemž ta od AMRUBBISH mu musela vynést více než celá dosavadní praxe, i kdyby trvala tři sta let. Nechápal jsem, proč potom nepřesídlil někam do centra. Ale možná si dál hraje na chudého a přitom má na HELSAY VILLAGE osmipokojovou vilu s bazénem, golfovým hřištěm a pávy.</p>

<p>Reproduktor u zvonkového tabla se mě chraplavým skřehotem zeptal, co potřebuji, načež jsem mu odpověděl, že chci mluvit s doktorem Pantanim. Čekal jsem palbu otázek, ale naštěstí si to odpustil. Zachrchlal, že je to třetí patro. Ozval se bzučák a já mohl dovnitř.</p>

<p>V chodbě bylo neútulno, páchlo to tam typickým činžovním smradem a schody byly prošlapané, jako by je sem přenesli z nějaké římské památky. Ve třetím patře byly troje dveře, na jedněch z nich se skvěla mosazná zašlá tabulka s ozdobným nápisem <emphasis>Doktor George Pantani – právní služby</emphasis>. Nenašel jsem tam zvonek ani klepadlo, takže jsem zaklepal klasicky starým způsobem, kloubem ukazováčku.</p>

<p>Za dveřmi se ozvalo šustění. Někdo asi přehraboval listí. Přišla mi otevřít sekretářka. Byla to značně vysloužilá sekretářka, možná přesluhovala nějakých dvacet, třicet, možná i padesát let. Měla šedivé vlasy a mohla by z fleku prodávat vstupenky do zámku hrůzy. Postavila se do dveří, abych nemohl proniknout dovnitř.</p>

<p>„Dobrý den… vy nejste objednaný, že ne…“ oznámila mi hlasem přicházejícím z dávnověku.</p>

<p>„Nejsem.“</p>

<p>„A přejete si?“</p>

<p>„Objednat.“</p>

<p>„No dobrá… a kdy by se vám to hodilo, pane…“</p>

<p>„Lindsay.“</p>

<p>„Pane Lindsayi…? Třeba příští týden v pondělí?“</p>

<p>„Hodilo by se mi to teď hned.“</p>

<p>„Prosím?“</p>

<p>„Potřebuji mluvit s panem Pantanim hned.“</p>

<p>„S panem doktorem?“</p>

<p>„Jasně. S panem doktorem.“</p>

<p>„Teď hned?“</p>

<p>Měla problémy s příjmem informací.</p>

<p>„Přesně tak.“</p>

<p>„Tak to asi nepůjde… Ale mohu vás objednat. Už jsme pro vás něco dělali?“</p>

<p>„Tohle bude první záležitost,“ řekl jsem a stará paní otevřela dveře, abych vstoupil, protože určitě měla příkaz neodhánět nové klienty. Zatuchlá předsíň o rozměrech tři krát tři metry byla bez oken a sekretariát tvořil psací stůl přiražený ke stěně hned vedle dveří na WC. Potom už tam byl jenom věšák, na kterém schlíple visel rubáš smrtky. Na stole stál počítač, odhadoval jsem to tak na řadu 286 a WINDOWS 2.1.</p>

<p>„Napíšu si vaše jméno, pane. Celé jméno.“</p>

<p>„Charles Lindsay.“</p>

<p>Naťukávala to tam, jako by moje jméno mělo šedesát znaků a polovina z nich byla čínských.</p>

<p>„V jaké záležitosti budete chtít s panem doktorem jednat?“</p>

<p>„Jsem od FBI a potřeboval bych objasnit nějakou starší záležitost.“</p>

<p>Vzhlédla ke mně pichlavýma očima a já si uvědomil, že by se skvěle hodila mezi sebranku démonů v zeleném světě. Tam by určitě byla oblíbenou hvězdou.</p>

<p>„Vy jste od policie?“</p>

<p>„Od FBI, paní.“</p>

<p>Jako bych jí řekl, že jsem ze samotného pekla.</p>

<p>„To jste ale měl říct hned.“</p>

<p>„Říkám to teď,“ poznamenal jsem a vytáhl z náprsní kapsy krásnou zalaminovanou průkazku. Měla premiéru.</p>

<p>„Řeknu to panu doktoru Pantanimu.“</p>

<p>„To bude nejlepší.“</p>

<p>Vstala od stolu a otevřela dveře na druhé straně stolu. Vstoupila dovnitř a pečlivě je za sebou zavřela. Doufal jsem, že se s ním nebude radit půl dne, nebo že mezitím Pantani nevyskočí z okna. Přišla asi za minutu a sdělila mi, že pan doktor Pantani má sice strašlivě moc práce, ale přesto mě přijme. A jestli prý si dám kafe. Řekl jsem, že ne. Nevšiml jsem si vařiče. Možná by to ohřívala na WC v karmě a možná by do toho hodila dvě tablety krysího jedu.</p>

<p>Vstoupil jsem otevřenými dveřmi do další místnosti. Tady už konečně bylo okno, i když jenom jedno, a navíc skryté za zažloutlým závěsem, takže zde bylo přítmí jako ve stanu. Pantani byl rozložitý chlapík ve věku přibližně šedesáti let – a rozložitý je možná slabé slovo. Byl spíše rozteklý, rozlezlý, rozprostírající se, zaplňující prostor. Byl nezdravě tlustý a nechápal jsem, kdo mu každý den pomáhá vylézt pětapadesát schodů do třetího patra. Ani jsem po něm nechtěl, aby zvedl tlustý zadek ze židle. Natáhl jsem se a podal mu přes stůl ruku.</p>

<p>„Charles Lindsay, FBI Baltimore, pane doktore.“</p>

<p>„Pantani…“ řekl suše a zadíval se na mě malýma prasečíma očkama. Byl to typ slizouna, který je vám schopen jedním koutkem úst vyjádřit upřímnou soustrast a druhým si říct o stotisícový úplatek. Ukázal jsem mu placku z tržiště a pak průkazku staženou z netu. Kývl hlavou, jako že to bere na vědomí, a ani to moc nezkoumal.</p>

<p>„Máme tu určitou nesrovnalost ohledně vyřízení pozůstalosti po panu Peteru Kellerovi.“</p>

<p>„Nevzpomínám si,“ zavrčel.</p>

<p>„Pokud jsou mé informace správné, vyřizoval jste to tehdy vy.“</p>

<p>Pantani se zamyslel a podíval se do stropu, jako by přemýšlel a snažil se rozpomenout, ale bylo evidentní, že nad ničím přemýšlet nemusel. Okamžitě velmi přesně věděl, oč jde, a jeho oči se roztěkaly, jako kdyby na stropě sledoval rychle se pohybující ještěrky. Žlutá barva jeho obličeje se postupně měnila v oranžovou až červenou. Napadlo mě, jestli vůbec vím, jak se dává první pomoc při infarktu.</p>

<p>„No, možná jo… Ale jestli jo, tak je to dávno…“ vyklouzlo téměř neslyšně z jeho rtů. Připadal mi jako v transu.</p>

<p>„Ano. Nějakých šestnáct, možná sedmnáct let.“</p>

<p>„A až teď se vyskytly nesrovnalosti?“</p>

<p>Začal se pomalu vzpamatovávat.</p>

<p>„Nesrovnalosti se vyskytly už tenkrát. Ovšem až teď se objevily nové skutečnosti, které je potvrzují.“</p>

<p>„Jaké skutečnosti?“</p>

<p>„Paní Sandra Moorová nám tvrdila…“</p>

<p>„Paní Sandra Moorová je normální psychouš, který má zafixováno, že pozemek patřil kdysi jí, ale je to ve skutečnosti blbost. Ta 59/4 byla…“</p>

<p>„Takže už si vzpomínáte, oč šlo?“</p>

<p>„Jo… teď, jak jste mi řekl to jméno… Moorová, mi to sepnulo. Nemá to v hlavě v pořádku.“</p>

<p>„Byl objeven starý výpis z evidence nemovitostí, který svědčí o tom, že pozemek 59/4 byl původně skutečně napsán na ni.“</p>

<p>„Blbost. Nic takového neexistuje. To si klidně ověřte na katastru.“</p>

<p>„Na katastru byl pravděpodobně později zfalšován tak, aby byl připsán její sestře.“</p>

<p>„Vy jste se asi zbláznil.“</p>

<p>„Nemyslím si.“</p>

<p>„To je kravina. Jak jste na to proboha přišel?“</p>

<p>„Přišel, nepřišel, pane doktore. Prostě se takový dokument objevil a byli jsme požádáni, abychom to prověřili.“</p>

<p>„Takovou kravinu prověřuje federální vyšetřovací úřad?“</p>

<p>„No… nejde zase o takovou kravinu. Je fakt, že je to pouhých přibližně čtyři sta metrů. Ovšem jak se později ukázalo, těch čtyři sta metrů mělo pro určitého kupce cenu tři čtvrtě milionu dolarů.“</p>

<p>„On ho pak někdo prodal?“</p>

<p>„Prodal. Její sestra. Protože paní Moorová ho prodat nechtěla.“</p>

<p>„Moorová je psychouš a jenom si vymýšlí. Nemá to v hlavě v pořádku. Už tenkrát byla zralá pro kliniku.“</p>

<p>„V každém případě, jak se to rýsuje zatím mně, vypadá to, že by v tom mohlo jít o velké úplatky pro všechny zúčastněné. Dostala se nám do rukou fotokopie původního zápisu z katastrálních knih. A všechny další okolnosti nasvědčují tomu, že tu opravdu mohlo dojít k něčemu nezákonnému. Nejde o to zfalšovat jeden papír… Kromě toho bylo potřeba učinit spoustu dalších kroků, aby do sebe všechno zapadalo a fungovalo to, jestli mi rozumíte.“</p>

<p>„Myslím, že vám nerozumím.“</p>

<p>„Aha. Tak popořádku. Vy jste tenkrát vyřizoval pozůstalost. Takže byste měl vědět, jak to bylo.“</p>

<p>„Samozřejmě že vím, jak to bylo,“ ozval se Pantani popuzeně.</p>

<p>„To si pamatuje všechny případy tak podrobně, že dokonce víte, který z pozemků byl napsán na kterého dědice?“</p>

<p>„To jsem neřekl. Ale ta bláznivá Moorová měla už tenkrát námitky. Takže si na to shodou okolností vzpomínám. Chci říct, že jestli jsem to vyřizoval já, tak nebude problém dohledat, jak to bylo.“</p>

<p>„No dobrá. Tak to dohledejte.“</p>

<p>Pantani se zamyslel. Neříkal nic, jako by přišel o hlas. Možná chvilkový záchvat hluchoněmosti.</p>

<p>„Šlo by to dohledat?“</p>

<p>„Obávám se, že zrovna v tomto konkrétním případě to bude trochu složitější.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„No… samozřejmě že pozemky byly připsány podle poslední vůle pana Kellera tak, jak měly být. Ovšem zrovna onen dokument, myslím to rozdělení pozemků, se ztratil.“</p>

<p>„Prosím?“</p>

<p>„Byla to příloha k poslední vůli. Jeden papír, na kterém byly pozemky rozděleny.“</p>

<p>„A kdy se ztratil? Předtím, než jste je rozepsal, nebo až potom?“</p>

<p>„Pochopitelně až potom. Rozdělení jsem dělal přesně podle papíru.“</p>

<p>„To je zvláštní… A že si to tak pamatujete.“</p>

<p>„Co?“</p>

<p>„No, já nevím, kolik případů dědictví ročně řešíte, ale že si dokonale pamatujete, že jeden papír z poslední vůle, kterou jste před patnácti lety vyřizoval, se ztratil. On už se na to někdo ptal?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Aha. Ani paní Moorová?“</p>

<p>„Jo, vidíte… Ta možná jo. Hned tehdy. Chtěla ho vidět a já ho nenašel. Proto si to vlastně pamatuju.“</p>

<p>„Patnáct let si to pamatujete.“</p>

<p>„Já mám docela dobrou paměť, pane Lindsayi.“</p>

<p>„Řekl bych, že skvělou. A jak mi tedy vysvětlíte, že po vyřízení poslední vůle byl pozemek – bavíme se o jednom jediném čísle, kterým je 59/4 – připsán Sandře Moorové?“</p>

<p>„O tom já nic nevím. Nemohl jí být připsán, když při dědickém řízení bylo rozhodnuto, že má být připsán paní Elizabeth Darkellové.“</p>

<p>„No vida. Dokonce si pamatuje i jejich jména.“</p>

<p>„Myslím, že jste se o nich zmínil.“</p>

<p>„O Sandře Moorové ano. O Elizabeth Darkellové zatím nepadlo ani slovo.“</p>

<p>„Asi mám fakt skvělou paměť.“</p>

<p>Začal mi lézt krkem. Oplzlý slizoun, který byl schopen pro pár dolarů udělat cokoliv.</p>

<p>„Mohu vám přednést svou teorii, jak to bylo, pane doktore?“</p>

<p>„Zkuste to,“ řekl a nervózně si hrál s propisovací tužkou na stole.</p>

<p>„Vy jste ty pozemky původně rozepsal správně přesně podle papíru, který zanechal pan Peter Keller v poslední vůli. Pak o ně začal mít zájem AMRUBBISH, ovšem Sandra Moorová nic prodat nechtěla. Bohužel tam byl jeden, o který stáli. Stáli o něj tak moc, že byli schopni udělat všechno a cena vůbec nerozhodovala. Zašli za vámi, položili na stůl obálku a sdělili vám, že je pozemek v katastru už zanesen na Elizabeth Darkellovou, a kdyby se vás na to někdo ptal, máte to potvrdit. Papír od Kellera s rozpisem jste jim buď dal, nebo spálil. Neměl jste s tím nejmenší problém. Shrábl jste peníze a všechno bylo v pohodě. Jediný, kdo do toho chtěl šťourat, byla Moorová, ale všechno bylo tak dobře ošetřeno, že neměla nejmenší šanci. Co vy na to?“ Pantani se na mě podíval, a kdyby to šlo, asi by mě pohledem na místě zabil. Bylo jasné, že to bylo přesně takhle. „To je nesmysl… to nemůžete nikdy dokázat.“</p>

<p>„Pracujeme na tom, abychom to dokázali. Teď už jde jenom o to, jestli jste ochoten spolupracovat, nebo nikoli.“</p>

<p>„Řekl jsem vám, jak to bylo, a nic víc k tomu nemám.“</p>

<p>„Jak myslíte.“ Vstal jsem. Nemělo to cenu. Ostatně, už mi ani o nic nešlo.</p>

<p>K vyděšení má návštěva stačila. Nemyslím k jeho vyděšeni. On mi byl ukradený. Ale k vyděšení lidí z AMRUBBISH. Tahle návštěva byla ve skutečnosti určena jim. Sotva se za mnou zavřou dveře, bude Pantani bezpochyby volat AMRUBBISH.</p>

<p>Kdybych byl skutečným zaměstnancem FBI, nechal bych teď napíchnout jeho linku a měl bych případ v kapse. Ovšem já bohužel nebyl zaměstnancem FBI. Já byl zaměstnancem démonů. Na další rozčeření hladiny to ale bohatě stačilo. Ještě u dveří jsem se otočil a řekl:</p>

<p>„Necháme si prověřit vaše majetkové poměry od roku 1990, pane doktore. A to velmi podrobně. A buďte si jistý, že to umíme. Myslím, že jste udělal chybu.“</p>

<p>„Nashledanou, pane Lindsayi…“ řekl zjevně otřesený Pantani na pokraji infarktu.</p><empty-line /><p><strong>72.</strong></p>

<p>Nebyl to špatný výkon, říkal jsem si cestou zpátky ve své nádherné červené mazdě. Atmosféra houstla a přesně to jsem potřeboval. Dostat je pod tlak, aby začali dělat chyby. Aby znervózněli, aby měli strach a přitom nevěděli, odkud přijde další rána. Měl jsem to rozehrané docela dobře, akorát že na čtyři sta dní, a ne na čtyřicet. Teď už vlastně na nějakých dvacet šest nebo kolik. Budu si muset pořídit kalendář a tam si to začít odškrtávat, abych měl aspoň přibližnou představu, jak na tom jsem. Abych měl přehled, kdy mě vrah vyslaný démony odstřelí. Ale možná to bude lepší nevědět.</p>

<p>Zkoušel jsem zavolat Mirandě, ale nebrala mi to. Sakra. V hlavě se mi rodil další plán a potřeboval jsem k němu Mirandu. Možná bych mohl požádat madam Melanii, aby mi poslala další skvost ze svého hereckého ansámblu, což by asi nebyl problém, ovšem já si tak nějak na Mirandu zvykl. Navíc už byla do věci napůl zasvěcená. Nevěděla sice, oč jde, ale aspoň se moc nevyptávala. Navíc byla chytrá, a k tomu měla hezké šedomodré oči. Akorát že byla paličatá a urážlivá. Vzal jsem z přihrádky zelený mobil a zavolal démonům.</p>

<p>„Zase nějaké problémy?“ ozval se dívčí hlas.</p>

<p>„Tebe ještě neznám. Spojka osmnáct?“</p>

<p>„Šest. Liadenah.“</p>

<p>„Neznám, ale ušetři mě projevů, co všechno dokážeš. Potřeboval bych někoho, kdo má na starost vztahy.“</p>

<p>„Jaké vztahy?“</p>

<p>„Nejlépe mezilidské.“</p>

<p>„Co potřebuješ?“</p>

<p>„Volám jedný holce a ona mi nebere telefon. Tak bych potřeboval zařídit, aby mi ho prostě vzala.“</p>

<p>„Jak zařídit?“</p>

<p>„Co já vím? Vy jste na to experti.“</p>

<p>„Tomu nerozumím.“</p>

<p>„Jak sakra nerozumíš?“</p>

<p>„No, jak ji asi má někdo přinutit, aby vzala telefon? Co je to zase za blbost?“</p>

<p>„Sakra, to není žádná blbost. Nebere ho proto, že je na mě naštvaná.“</p>

<p>„No a co my s tím?“</p>

<p>„Tak ji třeba očarujte nebo něco, aby naštvaná být přestala.“</p>

<p>„Co?“</p>

<p>Měl jsem dojem, jako bych mluvil do dubu. Do starého ztrouchnivělého dubu.</p>

<p>„Přece lidi tady na Zemi dělávají rituály kvůli náklonnosti druhé osoby, ne?“</p>

<p>„Myslíš něco ve věci lásky?“</p>

<p>„Nemusí to být sakra zrovna láska, ale…“</p>

<p>„Na věci lásky a takových věci je expert Thaliadad.“</p>

<p>„No tak jí dej vědět, že potřebuju zařídit, aby mi zavolala Miranda Lederová.“</p>

<p>„To nepůjde…“ řekla spojka šest okamžitě.</p>

<p>„Jak nepůjde?“</p>

<p>„Prostě to nejde.“</p>

<p>„Říkala jsi, že je na to expert.“</p>

<p>„To jo… Ale my tu nejsme od toho, abychom ti zprostředkovávali romantické chvilky se ženskýma. Na to zapomeň.“</p>

<p>„Ježišmarjá… to je má současná spolupracovnice, která se na mě prostě chvilkově naštvala, to je celý.“</p>

<p>„Jenže po působení Thaliadad by se do tebe asi zamilovala.“</p>

<p>„To by taky nebyla žádná tragédie. Ať se klidně zamiluje. Hlavně když mi pak bude brát telefony a bude spolupracovat.“</p>

<p>„Zavolám za chvilku.“</p>

<p>„No dobrá. Doufám, že to nebude nekonečná chvilka.“</p>

<p>Ukončil jsem hovor. No vida. Thaliadad by dokázala zařídit, aby se do mě Miranda dokonce zamilovala. Přemýšlel jsem, jestli by to bylo dobře, nebo špatně, a vycházelo mi, že by to bylo dobře. Už jsem si představoval, jak se ještě dnes přestěhuje ke mně, představoval jsem si vášnivé sexuální orgie s jejím kočičím pružným tělem (musel bych ale dokoupit tygří předložky), popřípadě nudistické snídaně s erotickým nádechem na terase s výhledem na vztyčené teplárenské komíny. A nejen komíny. Docela jsem se těmi myšlenkami příjemně bavil, když zazvonila zelená motorola. Sakra, to bylo rychlé.</p>

<p>„Zapomeň na to,“ ozvalo se v mobilu. Studená sprcha. Veškeré vztyčené objekty povadly.</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Bylo to zamítnuto.“</p>

<p>„Proč, proboha?“</p>

<p>„Tenhle servis ti prostě poskytovat nebudeme. Jsme ochotní udělat všechno, co bude směřovat k cíli mise, ale nebudeme řešit tvé vztahy s opačným pohlavím.“</p>

<p>„Vy to nechápete.“</p>

<p>„Ani nemůžeme. My jsme bezpohlavní a skutečně tyto problémy nechápeme.“</p>

<p>„Ani nevíte, o co přicházíte.“</p>

<p>„Tak se měj hezky a pokračuj v plnění úkolu.“</p>

<p>„Počkej… neblbni… Tady jde fakt o to, že je to moje spolupracovnice a já ji potřebuju.“</p>

<p>„Bylo to zamítnuto. To je všechno.“</p>

<p>„Tak se mějte, vy bestie.“</p>

<p>Otráveně jsem hodil mobil na sedadlo spolujezdce. Do prdele. Z mých vášnivých představ společných chvilek s Mirandou nezůstalo nic.</p>

<p>Pak jsem mobil znovu vzal a zavolal zase Mirandě. Nebrala to. Zastavil jsem u obchoďáku a rozhodl se jí napsat SMS.</p>

<p>POTŘEBUJI VÁS. OZVĚTE SE MI.</p>

<p>Ještě než jsem stačil nastartovat, přišla mi odpověď.</p>

<p>TRHNĚTE SI.</p>

<p>A vida. Aspoň že reaguje. I když jinak, než bych si představoval, ale i to je dobrá zpráva. Potěšilo mě to. Potěšilo mě to možná víc, než kdyby mi napsala: <emphasis>Omlouvám se vám. Asi jsem to přehnala, nezlobte se na mě.</emphasis> Jenomže to by Miranda nikdy nenapsala. Nejspíš by jí při tom zkameněly prsty. Tohle zase byla ta správná bojovná Miranda Lederová, kterou jsem potřeboval. Napsal jsem další zprávu:</p>

<p>MĚL BYCH PRO VÁS JEDNODENNÍ KŠEFT ZA TISÍC DOLARŮ. SPĚCHÁ TO.</p>

<p>Ani jsem se nepokoušel nastartovat. Odpověď jsem měl během deseti vteřin:</p>

<p>KDE SE SEJDEME?</p>

<p>Skoro jsem vyskočil radostí. No vida. Kočička reaguje na peníze. I když to nebyl žádný světový objev, protože jsem ještě nezažil kočičku, která by na peníze nereagovala. Napsal jsem:</p>

<p>V ŠEST ODPOLEDNE NA TERASE KAVÁRNY GALAFANO U KLÁŠTERA SANTA MONICA.</p>

<p>Znal jsem to místo docela dobře. Byl tam klid a nádherný výhled přes úžasný klášterní park na ošklivé panorama Baltimore. Možná Miranda konečně ocení, že je ve mně kromě filmového drsňáka taky trochu zasněného romantika. I když jsem si o tom velké iluze nedělal.</p>

<p>Ve městě jsem zastavil v další z internetových kaváren. Vybíral jsem si pokaždé jinou. Dostal jsem stolek číslo osm. Asi sedmnáctiletá holka s kaktusem místo vlasů na hlavě a tričkem BOB MARLEY, pod kterým nic neměla (ani prsa), měla na monitoru patnáct lahviček s parfémy a byla nosem na obrazovce skoro nalepená, jako by je snad mohla cítit. Naťukal jsem stránky AMRUBBISH a napsal další e-mail.</p>

<p>PAN PANTANI BYL PONĚKUD NERVÓZNÍ, KDYŽ JSEM JEJ NAVŠTÍVIL. STEJNĚ JAKO PAN VAUTIER, KTERÝ UŽ SE V PRÁCI ASI NEOBJEVÍ. A KDYBY, TAK HO ODE MĚ POZDRAVUJTE. DÉMON 59/4.</p>

<p>Nádherný e-mail. Byl jsem sám se sebou spokojený. Klasický Bruce Willis ze Smrtonosné pasti.</p><empty-line /><p><strong>73.</strong></p>

<p>Seděl jsem na terase pod slunečníkem kavárny GALAFANO a přemýšlel o tom, jestli bych neměl poslat e-mail i komisařce Margaret Wilburové. Docela by mě zajímalo, jak tenkrát případ uzavřeli, pokud ho tedy vůbec uzavřeli. Mohl bych jí třeba napsat: <emphasis>Lennyho Grimwooda zastřelil Ray Vautier v podzemních garážích firmy AMRUBBISH a pak jeho mrtvolu vyhodil na skládce v jejich areálu…</emphasis></p>

<p>Jak by se na to asi tvářila? Ale pak jsem si uvědomil, že by to bylo stejně jenom plácnutí do vody. Mrhání časem. Beztak by si myslela, že to napsal blázen, a podpořit to jakýmikoli důkazy stejně nemůžu, nehledě na to, že nebohý Ray Vautier je po smrti. A nemám ani zájem zvyšovat místnímu skvělému policejnímu sboru procento vyřešených případů.</p>

<p>Miranda přišla přesně v šest hodin a vypadala skvěle. Začal jsem nabývat dojmu, že by vypadala skvěle, ať by přišla v čemkoliv, třeba v pytli od brambor. Nebo v rybářské síti. To by vypadala úplně nejskvěleji. Teď na sobě měla zelené tílko se žlutými dřevěnými korálemi a děsně krátké upnuté šortky. Tmavé brýle na očích si posunula na temeno hlavy a sedla si naproti mně.</p>

<p>„Dobrý den… doufám, že už vás to přešlo a že budeme moci normálně komunikovat.“</p>

<p>„Říkal jste něco o tisíci dolarech.“</p>

<p>Aha… Takže motivace byla jasná.</p>

<p>„Jasně že jsem mluvil o tisíci dolarech.“</p>

<p>„To platí, nebo to byla jenom léčka?“</p>

<p>„Dovolte? Samozřejmě že to platí… Máte zájem?“</p>

<p>„Kdybych neměla, tak tu nejsem.“</p>

<p>„Dáte si kávu, nebo něco ostřejšího?“</p>

<p>„Káva bude dobrá,“ řekla a opřela se do plastové židle. Vypadala fakt skvěle. Zelené tílko mělo jenom tenká provázková ramínka. Ukázala na obrovský chrám Santa Monica za mými zády.</p>

<p>„Dal jste se k mnichům?“</p>

<p>„Ne… ale do patnácti let jsem tady vyrůstal. Dělal jsem prvního ministranta.“</p>

<p>Z hlavních dveří chrámu sestupovaly po širokém schodišti dvě řádové sestry. Takže to nebylo o mniších, ale o jeptiškách.</p>

<p>„A co se stalo, že jste tak otočil?“</p>

<p>„Jak otočil?“</p>

<p>„No, z mnicha opačným směrem.“</p>

<p>„Vyhnaly nás jeptišky,“ řekl jsem a ukázal na řádové sestry.</p>

<p>„Drsný osud.“</p>

<p>„Tak už to chodí… Ale vraťme se k předmětu naší schůzky. Takže to berete. Výborně… sám jsem rád. Přece jenom jste už trochu v obraze, takže vám nemusím vysvětlovat úplně všechno.“</p>

<p>„Tak moc v obraze zase nejsem, pane Bellowitzi. Spíše mám dojem, že jsem úplně mimo obraz, ale kvůli tisícovce dolarů jsem ochotna poněkud vystoupit z rámu.“</p>

<p>„Skvělé. Přesně to se od vás očekává.“</p>

<p>Přišel číšník a já objednal dvě kávy.</p>

<p>„Takže vaše nová role bude mladá začínající koncipientka u právnické firmy.“</p>

<p>„Nemám vůbec tušení, o čem práva jsou. Neznám zákony, vůbec nic. A rozhodně se je kvůli vám nemíním učit. Ani za tisíc dolarů.“</p>

<p>„Klid… Jen klid. Takhle se jenom představíte.“</p>

<p>„Takže takto budu vystupovat před nějakou babičkou, která přišla o pozemky.“</p>

<p>„Omyl. Takto budete vystupovat před náměstkem firmy AMRUBBISH, který si k tomu jednání nepochybně přizve firemní právníky.“</p>

<p>„To je kravina,“ řekla s ledovým klidem. „Jestli u toho bude jakýkoli právník, tak stačí, abych jenom otevřela pusu, a bude mu jasné, že žádný koncipient právnické firmy nejsem. Ani začínající.“</p>

<p>„Jasně. S tím počítám. Že vám nebudou věřit. Ani mi o to nejde. Jde mi jenom o to je ještě více znervóznit.“</p>

<p>Číšník přinesl dvě kávy a vzdálil se.</p>

<p>„Takže mám vystupovat jako znervózňující element.“</p>

<p>„Přesně tak. To je přesně to, co po vás chci. Nepochybuji o tom, že vám to půjde skvěle. Jste přímo zrozená být znervózňujícím elementem.“</p>

<p>„Teď nevím, jestli to mám brát jako lichotku, nebo jako další z vašich drsných bonmotů.“</p>

<p>„V tomto případě je to samozřejmě lichotka.“</p>

<p>„Znervózňující element za tisíc dolarů.“</p>

<p>„Správně.“</p>

<p>„To je hodně peněz.“</p>

<p>„Jsem stejného názoru. Ale neposílám vás do second handu pro tričko. Posílám vás na AMRUBBISH.“</p>

<p>„AMRUBISH je velká firma.“</p>

<p>„Jistě.“</p>

<p>„Není to riskantní?“</p>

<p>„Jak riskantní?“</p>

<p>„Myslím riskantní pro mě. Říkal jste, že si k tomu můžou přizvat právníky. Nemohli by mě obvinit z nelegálního jednání?“</p>

<p>„Z jakého, proboha? Že jste vystupovala jako někdo jiný, než jste? To není na soud, pokud z nich nebudete mámit peníze, a to vy nebudete. Nebudete pod přísahou. Je to normální obchodní schůzka.“</p>

<p>„Já se v právu vůbec nevyznám, ale vím, že právníci jsou svině a dokáží hodně. Nerada bych se namočila do něčeho, z čeho bych pak…“</p>

<p>„Jen klid… Uklidněte se. Všechno mám pod kontrolou. Budete mít v ruce tak explozivní bombu, že si nikdo netroufne se vás jenom dotknout.“</p>

<p>„No… jestli ta bomba bude opravdu tak explozivní, mohli by ji třeba zkusit zlikvidovat. Pro jistotu… aby nakonec fakt nebouchla.“</p>

<p>(Sakra. Teď mě trochu dostala. Byla chytrá. Chytrá liška. Jasně že bude mít v ruce něco, pro co je ochoten AMRUBBISH i vraždit. A pokud by během akce měla přijít o život i Miranda, to už bych si asi neodpustil nikdy.)</p>

<p>„Nějak jste se odmlčel.“</p>

<p>„Jasně… všechno je OK. Jenom přemýšlím.“</p>

<p>„O čem? O tom, co jsem teď řekla?“</p>

<p>„Přemýšlím o tom, jestli je to úplná blbost, nebo jenom částečná.“</p>

<p>„Takže určité malé procento takové možnosti připouštíte… Připouštíte, že by v rámci prevence tu bombu mohli odpálit někde na té své skládce.“</p>

<p>(Ježišmarjá… té to myslelo, až mi z toho běhal mráz po zádech.)</p>

<p>„Blbost.“</p>

<p>„Oč tu vlastně jde? Vydíráte velkou nadnárodní firmu?“</p>

<p>(Vlastně ano. Teď na to kápla. V tomhle případě půjde skutečně o vydírání.)</p>

<p>„Zatím ne. Zatím jenom zjišťuju, jestli se se mnou budou vůbec bavit. Sonduju půdu. A nejde o vydírání, jde o napravování starých křivd.“</p>

<p>„Takže Zorro mstitel.“</p>

<p>Musel jsem se tomu přirovnání usmát. Byla rozkošná. Pomalu usrkávala kávu, přímo si ji vychutnávala, a nádherně při tom mhouřila šedomodré oči.</p>

<p>„Copak? Nevíte, jak dál?“</p>

<p>„Vím, jak dál. Akorát jsem se na chvilku zadíval na vaše oči. Víte, že máte moc hezké oči?“</p>

<p>„To má být protiváha vašeho bonmotu, že na policii mají stovky takových, jako jsem já?“</p>

<p>„Možná.“</p>

<p>„Tak jo. Beru to. Pokračujte.“</p>

<p>„Teď jsem trochu vypadl z role.“</p>

<p>„Všimla jsem si, že se vám to občas stává. Na zkouškách to ještě jde, ale když se vám to stane i při ostrém představení, je to docela hustý.“</p>

<p>„Kde jsme skončili?“</p>

<p>„U Zorra mstitele.“</p>

<p>„Ne. U představení pro AMRUBBISH.“</p>

<p>„Ne. U toho, jestli to není nebezpečné.“</p>

<p>„A já jsem řekl, že není.“</p>

<p>„Ale nebyl jste si jistý.“</p>

<p>„Byl jsem si jistý.“</p>

<p>„Teď kecáte.“</p>

<p>„Mám to vymyšlené.“</p>

<p>„Jo?“</p>

<p>„Mám to vymyšlené tak, abych eliminoval veškerá rizika pro vás. Stačí?“</p>

<p>„Nestačí.“</p>

<p>„Takže chcete víc peněz?“</p>

<p>„Ne, nechci víc peněz.“</p>

<p>„Tak co chcete?“</p>

<p>„Nic… Jenom se divím, proč tu s váma ještě pořád sedím, popíjím kávu a poslouchám vás.“</p>

<p>„Jak to myslíte?“</p>

<p>„Kdybych byla při smyslech a uvažovala logicky, tak už bych se musela dávno zvednout a odejít.“</p>

<p>„Chcete tím naznačit, že nejste při smyslech?“</p>

<p>„Co já vím?“ řekla a podívala se na mě nádhernýma očima, které teď byly zvláštně vážné. Jako by mě odhadovala, jako by se snažila proniknout někam do hlubin mého mozku. Téměř hypnotické médium.</p>

<p>„Takže…?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Už jsem řekla, že do toho jdu. Tak do toho jdu.“</p>

<p>„Ještě pořád máte možnost si to rozmyslet. Ještě pořád to můžete odmítnout. Nebudu se na vás zlobit.“</p>

<p>„Beru to… Asi jsem blbá, ale beru to.“</p>

<p>„Jestli jsou v tom jenom peníze… nerad bych zneužíval vaší finanční tísně.“</p>

<p>„Nejsou v tom peníze. Pokračujte.“</p>

<p>„Kde jsme přestali?“</p>

<p>„Moje role.“</p>

<p>„Jo… takže vy jste koncipient právnické firmy, na kterou se obrátil klient s prosbou o rozbor patnáct let staré záležitosti. Ten klient přišel na jistou nesrovnalost ohledně vyřizování pozůstalosti po panu Peteru Kellerovi, kdy byly pozemky rozděleny mezi jeho dvě dcery, ale jeden z nich pak byl v pozdější době přepsán z jedné dcery na druhou. Klient navíc tvrdí, že přepsány nikdy nebyly, ale že došlo ke zfalšování zápisů na katastrálním úřadu. Přičemž jde o pozemky, které jsou v současné době ve vlastnictví AMRUBBISH. Vnímáte mě pozorně?“</p>

<p>„Jistě.“</p>

<p>„Takže pravděpodobně dojde ke zpětné opravě a pozemek připadne zpátky paní Moorové, jelikož paní Darkellová ho nikdy nemohla prodat, protože nikdy nebyl její. Co se týká AMRUBBISH, můžou klidně paní Darkellovou zažalovat, protože je podvedla, nicméně pozemek budou muset vrátit. No a vy se jich zeptáte, jestli s tím mají problém. Chápete to?“</p>

<p>„Zatím ano.“</p>

<p>„Klidně jim můžete říct, že až bude pozemek přepsán na paní Moorovou, které vždycky patřil, tak se může AMRUBBISH pokusit jej znovu odkoupit, tentokrát však od ní, od právoplatného majitele. Náhradu všech výloh popřípadě zmařených investic by mohli požadovat v soudním řízení po paní Darkellové. Budete se tvářit, že je to problém paní Darkellové, že ona je původce podvodu.“</p>

<p>„A není?“</p>

<p>„Není. Je jím AMRUBBISH sám.“</p>

<p>„Jak to víte?“</p>

<p>„Prostě to vím. Nepátrejte po tom. Pro vás je původce paní Darkellová.“</p>

<p>„A to je všechno?“</p>

<p>„Jo. To je všechno. Prostě jste je chtěla pouze upozornit na problém a zjistit, zda jsou ochotni spolupracovat.“</p>

<p>„Budou se ptát, ze které právnické firmy jsem.“</p>

<p>„Jistě. To jim neřeknete.“</p>

<p>„A proč?“</p>

<p>„Přání nařízeného.“</p>

<p>„To pokulhává. A není to logické. Nechápu, proč bych…“</p>

<p>„Jistě že to není logické. Jim ale bude od začátku jasné, že je to habaďůra. Budou v obraze. O to nemějte strach. Oni už vědí, že se něco děje, zvláště pak po mých posledních e-mailech. Vaše návštěva bude znamenat vnesení ještě většího chaosu, než v tom v tuto chvíli je. Zatím se jim ozval jenom šílenec, teď se setkají s někým, kdo by byl ochotný jednat. Vlastně nebudou vědět, na čem jsou a jestli je to jedna a táž osoba, zda za posledními událostmi je skutečně jediný člověk, nebo je to rozjeto po více liniích, které fungují nezávisle na sobě. Potřebuju, aby jim z toho šla hlava kolem. Takže pro ně bude zcela logické, že jim nechcete prozradit, co jste za právnickou firmu. S tím si nelámejte hlavu.“</p>

<p>„Takže oni budou od začátku tušit, že jsem jenom nastrčená figurka.“</p>

<p>„Tak nějak. Jde o tak obrovskou věc, že je úplný nesmysl, aby s nimi o ní šla jednat jenom nějaká cácorka… teda promiňte, myslím to pochopitelně obrazně.“</p>

<p>„Jo?“</p>

<p>„Pro mě žádná cácorka nejste. To je snad jasný. Pro mě jste jedna z nejdůležitějších figur.“</p>

<p>„Figurka cácorky.“</p>

<p>„Doufám, že zase neprásknete dveřmi.“</p>

<p>„Začínám si zvykat.“</p>

<p>„Skvělé.“</p>

<p>„To je ale sakra špinavá práce… špinavá role.“</p>

<p>„Role za tisíc dolarů.“</p>

<p>„Moc se mi to nelíbí.“</p>

<p>„Mně taky ne. Ale je to jediný tah, který teď můžu uskutečnit. Zatím jsou trochu mimo. A já potřebuju, aby byli mimo ještě víc.“</p>

<p>„Co když se se mnou nebudou bavit?“</p>

<p>„Myslím, že budou. Budete mít s sebou kopii listu z evidence nemovitostí. Listu, který oni zfalšovali. Budou se s vámi bavit.“</p>

<p>„No dobrá. A když řeknou, že jsou přístupní spolupráci? Že chtějí vyjednávat? Co já tam asi vyjednám?“</p>

<p>„Vy pochopitelně nevyjednáte nic,“ řekl jsem kysele, „…vy jim poděkujete a řeknete, že to budete prezentovat nadřízeným. Vy určitě nebudete nic navrhovat.“</p>

<p>„Jasně. Jsem jenom poslíček, který má zjistit, jestli se s námi budou chtít bavit, nebo ne.“</p>

<p>„Přesně tak. Teď jste dokonale pochopila svou roli.“</p>

<p>„Tu schůzku si mám domluvit přímo já, nebo…“</p>

<p>„Ne. Domluvím to já. Zavolám panu Harveyovi a zeptám se ho, kdy by si na vás udělal čas.“</p>

<p>„Dobrá. To je všechno?“ zeptala se a dopila kafe, opět s božsky přimhouřenýma očima.</p>

<p>„Ještě maličkost. Až půjdete nebo pojedete zpátky, vezmete to přes HB &amp; PARTNERS.“</p>

<p>„Co to má být?“</p>

<p>„To je jedna z větších právnických firem v Baltimore. Zjišťoval jsem si, se kterými právníky AMRUBBISH spolupracuje. S nimi zatím nedělali. Takže je neznají. Vezmete to zpátky přes ně.“</p>

<p>„Jak přes ně?“</p>

<p>„Je to Bergam Lane, v centru města. Předpokládám, že je vaše návštěva rozhodí. A to hodně. Přitom nebudou vědět, kdo jste, pro koho děláte a koho zastupujete. Je možné, že vás nechají sledovat. Dokonce si myslím, že je to vysoce pravděpodobné.“</p>

<p>„To si snad děláte srandu…“</p>

<p>„Není to nebezpečné. Nebojte. Nebudou vám chtít ublížit. Jde jim jenom o to, aby zjistili, kdo vás poslal. Vy jste pro ně bezcenná. Potřebují se dostat k původci všeho.“</p>

<p>„Tedy k vám.“</p>

<p>„Správně. Takže zajedete na Bergam Lane a potom hlavním vchodem vejdete do HB &amp; PARTNERS. Mají tam velké atrium, kterým se dá projít na druhou stranu. Je tam služební vchod. Dá se otevřít jenom z atria. Zvenčí je koule. Je určen pouze pro zaměstnance. Projdete na firemní parkoviště a potom se ztratíte v ulicích města. Je vám to jasné?“</p>

<p>„Tak trochu.“</p>

<p>„Jak trochu?“</p>

<p>„Připadá mi to moc bondovské. Ale takové naivně bondovské.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Ti právníci tam budou mít určitě vrátnici. Nepustí mě dovnitř.“</p>

<p>(Sakra. Chvílemi byla možná chytřejší než já. Na to jsem fakt nepomyslel.)</p>

<p>„Spoléhám na vaše umění improvizace. Něco si vymyslíte.“</p>

<p>„Je to váš scénář. Vy to vymyslíte. Já jsem placená jenom jako herečka, a ne jako scenáristka. Já jsem jenom vaše figurka cácorka.“</p>

<p>„Ale hezká figurka. Nerad bych o vás přišel.“</p>

<p>„To bylo fakt moc vtipný.“</p>

<p>„No dobrá. Najdu si na netu nějaká jména od nich. Myslím z toho HB. Pak tam zavolám, že jsme třeba jako z jiné právnické firmy a že něco pošlu po koncipientovi, panu XY. Aby ho očekávali. Tím koncipientem budete pochopitelně vy.“</p>

<p>„Takže spíš slečna AB.“</p>

<p>„Třeba.“</p>

<p>„Proč ne e-mailem?“</p>

<p>„Jakým e-mailem?“</p>

<p>„No proč jim to nepošlete mailem?“</p>

<p>„Vy jste hrozně rejpavá.“</p>

<p>„Nejsem. Já to jen logicky domýšlím. Na to se vás totiž zeptají jako první.“</p>

<p>Napil jsem se kafe. Už bylo skoro studené.</p>

<p>„No dobrá. E-mailem to nejde. Řeknu jim, že e-mailem to není bezpečné. Že jde o velmi ožehavou věc a že ji prostě musí přinést koncipient, a jestli by to byli ochotni vzít jako případ… Prostě to už nějak okecám.“</p>

<p>„Jenom abyste se do toho zase nezapletl,“ podívala se na mě nedůvěřivě.</p>

<p>„To nechte na mně. Takže na vrátnici vás pustí dál, protože o vás budou vědět. Tedy nebudou, ale až zavolají nahoru právníkovi, po kterém se budete ptát a kterého já předtím kontaktuju, ten řekne, že o vás ví. A budete se jmenovat třeba Camille Hastingsová.“</p>

<p>„Proč zrovna Camille?“</p>

<p>„Tak si sakra vymyslete jiné jméno. Hlavně mi ho řekněte, abych věděl, koho mám ohlásit.“</p>

<p>„No dobrá. Tak třeba Camille,“ řekla Miranda opět trochu uraženě.</p>

<p>„Když hrajete v Shakespearovi Julii, taky řeknete, že Julie se vám nelíbí a že byste byla raději Cassandra?“</p>

<p>„Nechte toho. Je to všechno?“</p>

<p>„Já myslím, že ano. Alespoň z mé strany. Teď vy, jestli máte dotazy.“</p>

<p>„Nemám dotazy.“</p>

<p>„Jméno Darkellová si pamatujete? A pozemek 59/4?“</p>

<p>„Jo. Pamatuju.“</p>

<p>„Věřím, že je dokonale znervózníte. Alespoň v mém případě se vám to daří skvěle.“</p>

<p>„Já vás znervózňuju?“ zeptala se naivníma očima.</p>

<p>„Abych se přiznal, ano.“</p>

<p>„A čím, proboha?“</p>

<p>„Tím, jak je vám všechno jasné. Přitom já mám pořád strach, jako bych vám zapomněl něco říct. Něco, co třeba při rozhovoru budete potřebovat a co byste měla vědět.“</p>

<p>„Zapomněl jste mi říct, jak jste přišel k roli Zorro mstitele.“</p>

<p>„To necháme na jindy. Je to dlouhá historie.“</p>

<p>„Už se na ni těším. To si nenechám ujít. V každém případě ale nenecháme na jindy vyplacení zálohy.“</p>

<p>„Aha… Kolik jsme říkali? Dvě stě?“</p>

<p>„O záloze jsme zatím nemluvili, ale podle toho, co jste mi vylíčil, to vypadá spíše na pět set.“</p>

<p>Vysázel jsem jí bez řečí na stůl pět stodolarových bankovek. Vzala si je a zastrčila do zadní kapsy šortek, což byl dost problém, protože je měla skutečně děsně upjaté.</p>

<p>„Takže mi dáte vědět, na kdy jste domluvil schůzku?“</p>

<p>„Jasně. Zavolám tam ještě dneska večer a zkusím to domluvit hned na zítřek. Víte jak se jmenujete?“</p>

<p>„Příšerně. Camille Hastingsová.“</p>

<p>„Není to zase tak příšerné.“</p>

<p>„Uznávám, že Hanny Bellowitz je horší.“</p><empty-line /><p><strong>74.</strong></p>

<p>Hned ráno v osm hodin jsem zavolal na AMRUBBISH tomu šaškovi Harveyovi, protože večer jsem ho už nesehnal a mobil mi na něj odmítli dát. Pochopitelně jsem opět volal z budky v centru města. Druhý mobil, co jsem si koupil, jsem měl sice jenom pár dnů, ale i tak už ho mohli mít na seznamu hledaných a zaměřovaných bodů. Samozřejmě že opět byly problémy s přepojením, nicméně zmínka o pozemku 59/4 působila jako zaklínadlo.</p>

<p>„Nick Lowecraft,“ použil jsem stejné jméno, které mě napadlo při prvním telefonátu. Nechtěl jsem ho zbytečně mást. Už tak se v tom těžko orientuje.</p>

<p>„Slíbil jsem, že se ozvu, tak se ozývám.“</p>

<p>„Poslouchám vás…“ řekl Harvey odměřeně.</p>

<p>Nepochyboval jsem o tom, že si jejich bezpečnostní agentura rozhovor nahrává a že ho pak bude analyzovat a že jim to bude absolutně k ničemu.</p>

<p>„Navrhuji osobní schůzku.“</p>

<p>„Výborně… totéž jsem chtěl navrhnout já vám.“</p>

<p>„Nejlépe dnes.“</p>

<p>Chvilku bylo ticho.</p>

<p>„No… je to sice trochu narychlo, ale udělám si čas.“</p>

<p>(Bodejť by si ho neudělal, když jde jejich firmě o kejhák.)</p>

<p>„Třeba ve čtyři odpoledne?“</p>

<p>„Jistě. Budete očekáván.“</p>

<p>„Takže vy už jste zvolil i místo schůzky?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„No… myslel jsem, že by to bylo nejlepší u nás… Ovšem jestli proti tomu něco máte, mohli bychom…“</p>

<p>„Dobrá… U vás. Zase tolik na tom nebazíruji. Zaběhne tam kolegyně.“</p>

<p>„Myslel jsem, že přijdete vy osobně, když se jedná o osobní schůzku.“</p>

<p>„To jste se asi zbláznil, pane Harveyi. Nepřijdu osobně. Ještě je příliš brzy.“</p>

<p>„Brzy na co?“</p>

<p>„Nevěřím v tak rychlé řešení, abych u toho musel být už dnes osobně. Stačí mi, když u toho budu na konci.“</p>

<p>„Myslíte, že to bude na spousty dalších jednání?“</p>

<p>„To bych nerad, ale bude hodně záležet na vás. Takže dneska ve čtyři hodiny u vás ve firmě. Bude to mladá dáma, tak se k ní chovejte slušně, prosím.“</p>

<p>„Samozřejmě. A…“</p>

<p>Ukončil jsem hovor. Nechtěl jsem mu vysvětlovat nic dalšího. Chtěl jsem jenom dohodnout schůzku pro Mirandu a taky ho trochu více znervóznit, takže oba dva cíle byly splněny. Hned potom jsem zavolal do HB &amp; PARTNERS.</p>

<p>„Nick Lowecraft. Dobrý den. Potřeboval bych mluvit s některým z právníků.“</p>

<p>„O co jde, pane?“ zeptal se mě ženský, přibližně padesátiletý hlas.</p>

<p>„Potřeboval bych si vás najmout na řešení případu.“</p>

<p>„Dobrá… ale abych vás mohla spojit, potřebuji vědět, jakého druhu případ je. Jestli jde o komplikovaný rozvod, urážku na cti, autorská práva…“</p>

<p>„Jde o pozemky… o vlastnictví pozemků.“</p>

<p>„Takže pan doktor Wendish.“</p>

<p>„Asi jo…“ potvrdil jsem jí.</p>

<p>„Moment, prosím.“</p>

<p>Wendish se ozval téměř okamžitě. Asi zrovna neměl co dělat.</p>

<p>„Dobrý den, tady Nick Lowecraft. Mám tu jeden podivný zamotaný případ ohledně vlastnictví pozemků.“</p>

<p>„Čím je podivný, pane Lowecrafte?“</p>

<p>„No, je to dědictví, které ale není tak moc jasné, a vůbec… prostě jsem se s vámi chtěl poradit, jestli byste něco takového vzali.“</p>

<p>„Jsme poměrně věhlasná a dobrá firma, pane.“</p>

<p>„Jistě. Tím mi chcete naznačit, že tomu odpovídají i honoráře.“</p>

<p>„Tak nějak.“</p>

<p>„S tím nemám problém. V té kauze lítají skutečně velké peníze, takže jsem ochoten do toho velké peníze pustit, jestli mi rozumíte.“</p>

<p>„Asi ano. Bude nejlepší, když nás navštívíte.“</p>

<p>„Myslel jsem, že bych vám tam nejprve poslal podklady, abyste se na ně mrkli. Nejsem z Baltimore a nerad bych jezdil zbytečně. Mám to nějakých tisíc kilometrů. V Baltimore jsou jenom pozemky, ale bohužel ne já.“</p>

<p>„Pošlete mi to e-mailem? Nebo jestli je toho víc, tak…“</p>

<p>„Právě že bych vám to raději poslal prostřednictvím asistentky, která shodou okolností dneska v Baltimore bude.“</p>

<p>„Dobře… ať se s tím zastaví.“</p>

<p>„Mezi pátou a šestou večer?“</p>

<p>„Jo, jsem tu do sedmi.“</p>

<p>„To mi vyhovuje. Děkuji vám, pane doktore. Objeví se tam s tím.“</p>

<p>Zavěsil jsem s pocitem dobře vykonané práce. Zatím všechno klapalo tak, jak jsem si na naplánoval. Doufal jsem, že to bude pokračovat i nadále. Zavolal jsem Mirandě, že schůzka se zástupci AMRUBBISH je domluvena na dnešní den na čtvrtou hodinu odpolední a že má zajištěn i vstup do HB &amp; PARTNERS.</p>

<p>„Právník, za kterým jdete, se jmenuje Wendish.“</p>

<p>„A od koho jako že jdu?“</p>

<p>„Od Nickyho Lowecrafta.“</p>

<p>„To je váš nový pseudonym?“</p>

<p>„Přesně tak. Pseudonym pro AMRUBBISH.“</p>

<p>„Pro Jessiku máte Grimwooda a pro mě Bellowitze?“</p>

<p>„Jsem Bellowitz. Až budete u mě, vzpomeňte si a já vám ukážu řidičák.“</p>

<p>„Kolik jich máte?“</p>

<p>„Vy mi nevěříte.“</p>

<p>„Divíte se?“</p>

<p>„Já vám věřím, Mirando. Udělejte pro mě ještě tohle.“</p>

<p>„Jasně že to udělám. Když už jsem shrábla zálohu, udělám to. Zatím nashle. Ozvu se vám.“</p>

<p>Co jí zase přelítlo přes nos, sakra?</p><empty-line /><p><strong>75.</strong></p>

<p>V devět dopoledne už jsem se ve své skvěle červené mazdě řítil do Chiantico Mountain za Bruno Calvim.</p>

<p>„Ty vole… civilizace se rozhodla změnit matematiku?“ zahalekal na mě Bruno odněkud seshora z podivné struktury stlučené z neopracovaných kmenů a větví.</p>

<p>„Proč?“ zeptal jsem se nechápavě, zatímco jsem ho hledal ve změti větví.</p>

<p>„Říkal jsem ti, aby ses zastavil za čtrnáct dní, a ne za čtyři.“</p>

<p>„No jo… to jsi možná říkal. Jenomže já nemám čtrnáct dní, víš? Vždyť jsem ti povídal, že jsem jich dostal jenom čtyřicet a patnáct už je v prdeli. Takže zapomeň na čtrnáct dní.“</p>

<p>Bruno slezl z improvizovaného lešení, které měl postavené kolem kmene obřího javoru, do něhož dřevorubeckou sekerou tesal sochu. Už měl na pozemku čtyři takové sochy. Byly brutální, nádherně kolorované a představovaly zvířata, která neexistují a nikdy neexistovala. Možná to byli démoni.</p>

<p>„Hele, byla tu Agwe?“ zeptal jsem se a sedl si na kus balvanu.</p>

<p>„Jo… byla.“</p>

<p>„No a co?“</p>

<p>„Díky.“</p>

<p>„Co díky?“</p>

<p>„Díky, žes ji poslal. Teda jestli jsi to byl ty. Přišla sice až druhý den, než jsem čekal, ale přišla.“</p>

<p>„Tak to mají štěstí.“</p>

<p>„Po její návštěvě začínám věřit, že to, co jsi mi posledně vykládal, je možná pravda.“</p>

<p>„Tys mi nevěřil?“</p>

<p>„Moc ne, abych se přiznal. Bylo to na mě moc ulítlý.“</p>

<p>„Ale Agwe tu byla… a doufám, že nechtěla šampaňské a diamanty.“</p>

<p>„Měly to být perly… Obešlo se to bez nich.“</p>

<p>„Jo. Takže nic nechtěla, a přece přišla. Takže jsem možná v jejich světě skutečně byl, možná se s nima trochu znám a možná jsem ji ukecal, aby se u tebe zastavila.“</p>

<p>„Dalo to hodně práce?“</p>

<p>„Ani ne. Cukala se, ale pak že jo.“</p>

<p>„Ty vole… to jsou teda věci. Víš, kolik bys na tom mohl vytřískat prachů?“</p>

<p>„Nepotřebuju prachy. Stačí mi, když přežiju.“</p>

<p>„No jo.“</p>

<p>„Takže co já?“</p>

<p>„Dáš si malinový čaj?“</p>

<p>„Seru na malinový čaj. Potřebuju poradit, jak z toho. Potřebuju poradit, jak zničit AMRUBBISH. Sice už podnikám určité kroky, a už dokonce vím, jak je položit na lopatky, ale jenom klasickými úředními cestami, což je práce na tři až pět let. Dneska už vím, že jsem schopen dostat je pomocí právníků.“</p>

<p>„Na to se vyser. Říkal jsi, že máš čtyřicet dní.“</p>

<p>„Dvacet pět.“</p>

<p>„No vidíš,“ řekl Bruno a posadil se pod konstrukci, která budila dojem, že se každou chvíli musí zřítit.</p>

<p>„Dovezl jsem ti flašku,“ řekl jsem a vytáhl z batůžku láhev vína.</p>

<p>„Skvělý… to už jsem nepil dobrých pět let.“</p>

<p>„Tak aby tě to nepoložilo.“</p>

<p>Bruno si vzal láhev a zadíval se na ni.</p>

<p>„Máš vývrtku?“ zeptal se.</p>

<p>„Nemám.“</p>

<p>„Tak jsi to dovezl úplně na hovno. Protože já taky ne. Ostatně nevím, na co by mi tu byla.“</p>

<p>„Tak si ji schovej a já příště dovezu vývrtku.“</p>

<p>„Platí. Za čtrnáct dní. Což jsou v tvých počtech čtyři dny.“</p>

<p>„No jo…“</p>

<p>„Povídej mi ještě o světě démonů.“</p>

<p>„Co chceš slyšet?“</p>

<p>„Všechno. Jak to tam funguje. Jak se tam žije.“</p>

<p>„Žije se tam na hovno.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Protože je to horší než doživotní trest. U něj aspoň víš, že jednou skončí. Jenže tam víš, že to neskončí nikdy. Dovedeš si to vůbec představit?“</p>

<p>„Jak nikdy? Tam se nemůžeš zabít?“</p>

<p>„Můžeš se zabít. Takže je to vlastně to samé, jako bys dostal trest smrti, ale bez kata. Chápeš… prostě ho musíš udělat sám. Teda vlastně nemusíš. Jenom pokud chceš. A chtít začneš tak po měsíci nebo po dvou. Někdo možná po roce. A potom už záleží jenom na tvé odvaze, jestli to dokážeš vykonat sám nad sebou.“</p>

<p>„To je docela příšerné.“</p>

<p>„To je slabé slovo. To si prostě normální člověk nedovede představit.“</p>

<p>„Vždyť jsi ale říkal, že ses tam s nějakými lidmi setkal.“</p>

<p>„Setkal. S mladým černochem. Sbíral elektroniku.“</p>

<p>„Takže ten podobný depky neměl.“</p>

<p>„Vypadá to, že ne. Asi byl ulítlej. Taky tam byla hraběnka ze sedmnáctého století. Nebo možná šestnáctého.“</p>

<p>„No vidíš.“</p>

<p>„Jenže pro normálního civilizovaného člověka z jedenadvacátého století je to prostě k nepřežití.“</p>

<p>„No tak jo,“ řekl Bruno a díval se na láhev, kterou měl položenou na zemi mezi nohama.</p>

<p>„Co tak jo?“</p>

<p>„Tak tam pošli nějakýho hlavouna z AMRUBBISH.“</p>

<p>„A co?“</p>

<p>„Jestli je to fakt tak příšerný, jak říkáš, tak mu to možná rozváže jazyk a poradí ti, nebo těm démonům, jak to tady na Zemi udělat, aby díra zmizela. Nebo aby byla ucpaná, nebo aby to prostě už nedělali. Jestli je to tam opravdu tak k zbláznění, jak říkáš, musí povolit.“</p>

<p>„Ty vole… tys to nepochopil. To bych ho tam musel dostat živýho.“</p>

<p>„Samozřejmě že živého. Mrtvý je tam k hovnu, ty krávo.“</p>

<p>„A jak ho tam asi dostanu živého?“</p>

<p>„Přesně tak, jak ses tam dostal ty. Nebo by ti mohli démoni poradit kudy. Sám jsi říkal, že se jim podařilo dostat tě sem, takže určitě znají způsob, jak někoho dostat tam.“</p>

<p>„Neznají. Oni na Zemi neprocházejí dírama. Oni se sem prostě přetransportují odkudkoliv. Oni nepotřebují vstupy. Oni se prostě zjeví. Takže ani nevědí o vstupech k nim. Určitě jich je víc, protože je tam ženská snad ze Sicílie, chlap z Jižní Ameriky a další jsou kdovíodkud. Ale démoni vůbec netuší, jak a kudy se k nim dostali, rozumíš?“</p>

<p>„Pak je to možné udělat opravdu jenom tím jediným známým vstupem, kterým je prokazatelně areál AMRUBBISH.“</p>

<p>„Jo… jenomže já tam potřebuju dostat živého člověka. Jasně, můžu se pokusit zopakovat to, co se stalo se mnou. Můžu ho postřelit, pak ho dostat na skládku, i když nevím jak, a potom doufat, že se prostě pod bagrama, které to tam hrnou, nezadusí.“</p>

<p>„Nemusíš ho ani postřelit. To je riskantní. Dostaň ho tam živého a čiperného.“</p>

<p>„A jak asi, ty vole?“</p>

<p>„To já nevím. Ale podle toho, cos mi říkal, by mu to určitě rozvázalo jazyk a určitě by na něco přišel, kdyby mu bylo přislíbeno, že se za odměnu dostane zpátky do tohoto světa.“</p>

<p>„To vůbec není špatná myšlenka,“ řekl jsem a doplnil: „Akorát je nerealizovatelná.“</p>

<p>„Nějak to vymyslíš. Jsi hlava.“</p>

<p>„Budu o tom přemýšlet.“</p>

<p>„Nic jiného ti nezbývá, vole. A na toho svýho vraha jsi ještě nepřišel?“</p>

<p>„Ani náhodou. Ostatně, ani na něho přijít nemůžu. Kdoví, jestli je vůbec v Baltimore. Drží se dál.“</p>

<p>„Šel bych po něm. Kromě toho, že bych šel po AMRUBBISH, šel bych i po vrahovi.“</p>

<p>„To je absolutní beznaděj.“</p>

<p>„Sleduj lidi kolem sebe. Nevěřím, že je úplně mimo. Myslím, že bude někde v Baltimore, a dokonce si myslím, že ve tvé blízkosti. Určitě si tě každý druhý den kontroluje.“</p>

<p>„Nemám ve svém okruhu lidi. Žiju jako vlk samotář.“</p>

<p>„Může to být prodavač, ke kterému chodíš pro rohlíky. Nemají tam třeba nového prodavače?“</p>

<p>„Co já vím, kurva? Neptal jsem se. A rohlíky kupuju v supermarketu. Je tam dvě stě lidí personálu.“</p>

<p>„Mohl si pořídit byt pod tebou. Nemáš v baráku nového nájemníka?“</p>

<p>„Nevím. S nikým se tam neznám a nikdo nezná mě.“</p>

<p>„Zavolal bych na realitku, jestli náhodou den po tobě neprodali byt v baráku dalšímu klientovi.“</p>

<p>„No a co pak? Co když zjistím, že jo?“</p>

<p>„Pak si na něho budeš dávat pozor a třicátý devátý den ho odstřelíš.“</p>

<p>„Ty vole, ty ses zbláznil. Za prvé nikdy nebudu mít jistotu, že je to můj vrah. Může to být náhoda. Třeba si fakt někdo čirou náhodou hned druhý den pronajal byt pode mnou. A i kdybych se trefil a byl to on, tak si nepomůžu. Najdou mě.</p>

<p>Znepříjemní mi život na tomhle světě tak, že se prostě nakonec stejně oběsím sám. Jsou to démoni, Bruno… Neblbni.“</p>

<p>„Démoni nedémoni. Podle toho, cos říkal, můžou hovno. Akorát poslat peníze na účet.“</p>

<p>„Ale Agwe ti možná pomůže, ne?“</p>

<p>„Aspoň doufám. Ale nevzdával bych to. Možná jenom tak mlží. Možná blufují. Třeba sem nakonec za tebou nikoho neposlali. Prostě tě chtěli jenom přitlačit ke zdi, abys je nebral na lehkou váhu a aby ses na ně nevykašlal.“</p>

<p>„Mám dojem, že neblufují. Aspoň podle toho, jak jsem s nimi komunikoval těsně po návratu na Zemi, měli problémy nejen se mnou, ale i s pojistkou, protože tu vysadili někde v Karáčí v Pákistánu.“</p>

<p>„Mohli blufovat.“</p>

<p>„Samozřejmě že mohli blufovat.“</p>

<p>„Zkontroluj nájemníky,“ řekl Bruno. „A až ho odstřelíš, tak se na čas přestěhuješ ke mně.“</p>

<p>„Najdou mě. Přestože tu nemáš značený ulice ani směrovací číslo, najdou to. Agwe tě taky našla. A až mě najdou, zničí ti úrodu a pochcípají ti všechna zvířata, ty vole. To už bych vůbec neriskoval.“</p>

<p>„No jo… na tom možná něco je.“</p>

<p>„Ale i tak ti děkuju za radu. Myslím tu první. Zkusit dostat některou z těch sviní z AMRUBBISH do zeleného světa.“</p>

<p>„Ale musí to být hlavoun. Sekretářka je na hovno.“</p>

<p>„Jasně.“</p>

<p>„Musí to být někdo, kdo dokáže ovlivnit chod firmy. Nejlíp generální ředitel.“</p>

<p>„Možná… a nebo náměstek Harvey.“</p>

<p>„Myslíš, že bude stačit náměstek?“</p>

<p>„Jo… jestli někdo, tak jedině on.“</p>

<p>„Proč? On je mozek celého toho blázince?“</p>

<p>„To nevím. Ale mám s ním nevyřízené účty.“</p><empty-line /><p><strong>76.</strong></p>

<p>Cestou zpátky jsem přemýšlel, jak dostat náměstka Harveye do té prokleté díry vedoucí do zeleného světa. Pustil jsem si k tomu v přehrávačí OFFSPRING, což byla správná destruktivní hudba pro podobné myšlenky. Jejich brutální rock přímo vybízel k tomu, abych si pronajal velkoobjemový bagr, někde na golfovém hříšti na něj nabral Harveye a pak vtrhl přes elektrický ploty přímo do likvidačního areálu a tam ho vysypal na hromadu sraček, kterou bych pak nahrnul do zeleného světa.</p>

<p>Tak by to určitě udělali OFFSPRING. Škoda, že démoni neumějí zastavit čas i na Zemi. Všechno by zkamenělo, čas by přestal existovat, jenom já bych se mohl v pohodě dál pohybovat. Zajel bych na podnikovou výroční večeři mezi ty okvádrované figuríny, naložil si nehybného zkamenělého Harveye na kolečka a pak ho odvezl do AMRUBBISH a tam ho vysypal do díry. Musel jsem OFFSPRING vytáhnout, protože mě při nich napadaly jenom samé blbosti.</p>

<p>Vrazil jsem tam Norah Jones, která mi doporučila sehnat si krabici. Nebo nějaký takový malý kontejner. Neřekla mi sice, jak do něj Harveye dostat, ale kdyby v něm už byl, zajel bych do AMRUBBISH, že ho potřebuju zlikvidovat. Že jde třeba o nebezpečný odpad. No jasně. To už jsem sice v hlavě měl, akorát místo kontejneru s Harveyem to byl kamion s výbušninami, ale vůbec to nebyla špatná myšlenka. Přivezu ho tam pohodlně v dodávce, vrazím někomu úplatek, doporučím mu, ať to neotevírá, protože tam jsou prudce jedovaté chemikálie, a pak dám vědět démonům, ať si pohlídají zelený kontejner. Určitě bude zelený. To jsem věděl stoprocentně.</p>

<p>Takže až v tom bordelu najdou zelený kontejner, otevřou ho. Bude tam náměstek Harvey a oni mu vysvětlí, kde se ocitl a předestřou mu všechny nádherné perspektivy jeho budoucího nekonečného života. Brunův nápad totiž vůbec nebyl špatný. A slíbí mu, že ho dostanou zpět, když jim prozradí, jak zavřít průchod se sajrajtem.</p>

<p>Co když to nebude vědět? Tak má prostě smůlu a já tam budu muset poslat někoho jiného. Pravděpodobně dalšího náměstka a nakonec možná i samotného generálního ředitele a taky všechny akcionáře. Panebože. Bylo mi jasné, že to nemůže vyjít. Bylo to příliš spekulativní, příliš vratké a příliš nejisté.</p>

<p>Všechno bylo postavené pouze na tom, že Harvey prostě bude vědět. Ale co když nebude? Když nebude, tak aspoň skončí tak, jak skončit měl. On byl jeden z dvou lidí, kteří mě tam poslali. První je po smrti, k čemuž si může blahopřát. Harveyovi nic takového neumožním. Harvey byl arogantní spratek, který Vautierovi dal příkaz k mé likvidaci. Vautier to mohl udělat jedině s jeho požehnáním, a taky to udělal. Bylo to jasné. Harveye čeká zelená bedna a hned potom zelený svět.</p>

<p>Na předměstí Baltimore jsem vjížděl něco před pátou hodinou. Najednou jsem si vzpomněl na Mirandu. Úplně mi vypadla z hlavy. Teď je pravděpodobně přímo ve chřtánu AMRUBBISH mezi krvelačnými, zmatenými a rozzuřenými vlky.</p>

<p>A nebo už je dávno po všem. Možná to vyřídili během pěti minut a Miranda je někde na kafi a jahodách se šlehačkou. Děsně bych si přál, aby byla na kafi. Ale odvahu zavolat jí jsem neměl. Možná pořád ještě sedí naproti okvádrovaným debilům… Nebo možná právě vstupuje do HB &amp; PARTNERS… možná už je na kolejích a kecá se spolužačkami… a nebo už je v posteli. Se spolužákem.</p>

<p>Myslel jsem na ni celou cestu městem.</p><empty-line /><p><strong>77.</strong></p>

<p>Miranda zazvonila u dveří mého bytu deset minut po osmé večerní. Ulevilo se mi. Moc se mi ulevilo. Vypadala skvěle. Byla oháknutá skutečně jako zástupkyně velmi významné právnické firmy, která klienty dokáže dostat i z největšího průšvihu a nechá si to taky dobře zaplatit. Tmavě modrý kostýmek s krémovou upnutou halenkou se stojacím límečkem a modrými knoflíky. Moc jí to slušelo.</p>

<p>„Tohle půjčují v kostymérně vaší školy?“ zeptal jsem se, když jsem otevřel dveře a spatřil ji s rukama sepnutýma před sebou a černou koženou kabelkou přes rameno.</p>

<p>„Jo… v tom hraju ve školní inscenaci.“</p>

<p>„Koho hrajete?“</p>

<p>„Právnickou svini, která nemá morálku ani zábrany a která děsně jede po chlapech.“</p>

<p>„No výborně. Pojďte dál… To mě zajímá. To mi můžete předvést.“</p>

<p>Ušklíbla se a vstoupila do předsíně. Zavřel jsem za ní dveře. Shodila z nohou nepohodlné tmavé lodičky na vysokých podpatcích a bosky vkráčela jako princezna severního Baltimore do obýváku. Bylo mi jasné, že si jde zahřát tlapky na mou tygří kůži. A taky že jo. Oblíbila si ji stejně jako Hagitin velbloud. Uvolněně se posadila na sedačku, odložila sáčko a natáhla si nohy.</p>

<p>„To jste se ještě nestačil zařídit?“</p>

<p>„Vám to připadá nezařízené?“</p>

<p>„Kdyby to byla garsonka, tak by to možná působilo zařízeně. Když jsem tu byla poprvé, myslela jsem, že je to rozpracované a že vám to teprve vezou.“</p>

<p>„Jako že se to zdrželo někde na letišti? Nebo mi to poslali omylem do Paříže? Ne. Tohle je finální stav. Japonský minimalismus.“</p>

<p>„To mi k vám moc nejde.“</p>

<p>„Proč ne?“</p>

<p>„Nevím. Nevypadáte jako japonský minimalista.“</p>

<p>„Dáte si kávu? Nebo čaj… Čaj nemám. Ale kafe ano. A dobrý.“</p>

<p>„Vždyť říkám, že nemůžete být japonský minimalista… Jo, dám si kafe.“</p>

<p>„Zase turka?“</p>

<p>„Jestli jste si ještě nekoupil presovač, tak jo.“</p>

<p>Šel jsem do kuchyně postavit na kafe.</p>

<p>„Přišla jste jenom na kafe, nebo mi taky řeknete, jak jste dopadla?“ prohodil jsem při napouštění vody do konvice.</p>

<p>„Možná vám to i řeknu… Až dáte na stůl druhou pětistovku.“</p>

<p>„Jak je vidět, ten ohoz z vás dělá rozenou obchodnici.“</p>

<p>„Dobrou hodinu jsem musela být na AMRUBBISH tvrdou a nekompromisní obchodnici, takže jsem se z toho možná ještě nevzpamatovala.“</p>

<p>Zalil jsem oba šálky a přesunul se s nimi zpátky do obýváku. Postavil jsem je na stolek a řekl:</p>

<p>„Tak se zkuste znovu přetransponovat do hodné povídavé holčičky, kterou jsem si najal, aby pro mě vyřídila vzkaz a teď mi pěkně povypráví, jak ho vyřídila.“</p>

<p>„Japonský minimalista a obchodník by mi nejdřív popřál dobrou chuť, pak by si se mnou vychutnal kávu, popřípadě by se zeptal, jaký jsem měla den nebo jestli mám doma psa.“</p>

<p>„A máte?“</p>

<p>„Nemám.“</p>

<p>Pak už jsem neříkal nic a jenom si vychutnával kávu. Tedy, snažil jsem se, protože jsem hořel nedočkavostí. Miranda to dobře věděla a schválně mě dráždila a provokovala. Byla už prostě takový provokativní typ, se kterým nešlo nic dělat, a už vůbec ne chodit na něj s krumpáčem. Chtělo to klid a trpělivost. Káva byla skvělá. Měl jsem ji vypitou asi za dvě minuty. Pak už jsem si vychutnával jenom pohled na Mirandu, což ji asi znervóznilo, protože po další minutě řekla:</p>

<p>„Tak dobrá… Myslím, že jsem to docela zvládla.“</p>

<p>„Vy už jste si vypracovala i hodnocení?“</p>

<p>„Trochu.“</p>

<p>„Tak to jsem zvědav, jestli se bude shodovat s mým… Pokračujte.“</p>

<p>„Účastnil se toho velmi protřelý a zákeřný právník. Jmenoval se Standa Machacek.“</p>

<p>„Hm… to jméno svědčí o jeho protřelosti?“</p>

<p>„Ne. Svědčí o tom, že někdo může mít ještě blbější jméno než vy.“</p>

<p>„No vida. První dobrá zpráva. Pokračujte.“</p>

<p>Miranda si skrčila nohy pod sebe na pohovku a vypadala skutečně děsně eroticky. Zajímalo by mě, jestli to věděla, nebo ne.</p>

<p>„Pak tam byli další dva právníci, ale ty nepovažuji za důležité.“</p>

<p>„Neměli tak pitomá jména.“</p>

<p>„Správně. A pak tam byl Harvey, se kterým jste to domlouval, a ještě jeden z bezpečnosti.“</p>

<p>„Jak se jmenoval?“</p>

<p>„To jsem zapomněla.“</p>

<p>„Aha… vidíte. A zrovna tohle jméno by mě zajímalo… Nevadí.“</p>

<p>„A pak taky šéf od investic.“</p>

<p>„Předpokládám, že jeho jméno také není podstatné.“</p>

<p>„Správně.“</p>

<p>„Takže prokazatelně víme jenom to, že tam byl Harvey a Standa Machacek.“</p>

<p>„Jo. Neměla jsem za úkol pořizovat seznam pracovníků firmy ani dělat podrobný zápis s prezencí.“</p>

<p>„Dobrá. Přejděme k vašemu úkolu.“</p>

<p>„Jasně. Vysvětlila jsem jim to tak, jak jste mi řekl.“</p>

<p>„Jak se na to tvářili?“</p>

<p>„Většinou kroutili hlavama, že je to nesmysl. Hlavně ale chtěli vědět, kdo za tím stojí. Koho zastupuju.“</p>

<p>„Přesně jak jsem předpokládal… A vy jste se řídila mými instrukcemi.“</p>

<p>„Jo. Přesně… Zastupovala jsem nejmenovanou právnickou firmu.“</p>

<p>„A jmenovala jste se…“</p>

<p>„Jmenovala jsem se Camille Hastingsová. Nezapomněla jsem to.“</p>

<p>„Blahopřeji.“</p>

<p>„Chtěli vědět, kdo je klient. To jsem jim samozřejmě také neřekla, ale naznačila jsem jim, že je to člověk, který je schopen zaplatit si nejlepší právníky ve Státech.“</p>

<p>„Skvělý tah. Vidím, že jste mou finanční situaci ohodnotila daleko výše, než kam skutečně dosáhnu. Nezmátlo vás ani prosté zařízení interiéru mého bytu s výhledem na teplárenské komíny. Jste fakt liška.“</p>

<p>„Můžeme se chvíli bavit vážně?“ řekla poněkud uraženě.</p>

<p>„Ale jistě… pokračujte…“ řekl jsem.</p>

<p>Měl jsem prostě dobrou náladu. Měl jsem dobrou náladu, že všechno proběhlo, jak mělo, a Miranda zase sedí v pořádku v mém obýváku, protože jsem o ni měl strach.</p>

<p>„Neměla jsem z nich dobrý pocit.“</p>

<p>„Jak dobrý pocit?“</p>

<p>„Prostě… špatně se to popisuje. Ale sálala z nich taková divná negativní energie.“</p>

<p>„Panebože… a to jste si myslela, že když jim přinesete takovou jobovku, budou skákat radostí? To je přesně to, co potřebuju. Aby byli hotoví, rozložení, zdecimovaní.“</p>

<p>„Ale oni nebyli ani rozložení, ani zdecimovaní. Jenom z nich sálala negativní zlověstná energie.“</p>

<p>„Aha… A když už jsme u toho, ze mě sálá jaká energie?“</p>

<p>„Z vás?“</p>

<p>„Jo. Jenom abych si ověřil váš úsudek o působení různých energií sálajících z lidí.“</p>

<p>Zamyslela se.</p>

<p>„No… je to taková smíšená energie šaška, kašpárka, je tam trocha nekoncepčnosti a jakoby zmatenosti… možná i smolaře…“</p>

<p>„Děkuji vám.“</p>

<p>„Ale nejsem si jistá, jestli to není jenom maska pro úskočnou vychytralou šelmu s jasným cílem, za kterým velmi usilovně jde.“</p>

<p>„Dobrá, nechme toho. Pokračujte.“</p>

<p>„A ze mě?“</p>

<p>„Co z vás?“</p>

<p>„Jaká energie sálá ze mě na vás?“</p>

<p>„Z vás na mě? No… já nejsem zrovna znalec sálajících energií.“</p>

<p>„Tak to aspoň zkuste.“</p>

<p>Zadíval jsem se na ni.</p>

<p>„Momentálně zrovna kočičí energie s jistou dávkou hravosti… musím přiznat, že i inteligence… a nesporně erotiky.“</p>

<p>Zaklonila hlavu, zasmála se a vypadala přitom božsky. A jediná energie, která z ní v tu chvíli sálala, byla erotická. Pak se naklonila nad stůl a vzala si hrníček s kávou.</p>

<p>„Tvrdili, že jestli je to tak, jak říkám, tak je to pro ně velký šok a vůbec nechápou, jak k tomu mohlo dojít.“</p>

<p>„Přesně jak jsem předpokládal.“</p>

<p>„Možná jsme to sezení mohli udělat jenom my dva spolu tady, protože jak je vidět, všechno jste předpokládal.“</p>

<p>„Ale ne… pokračujte…“</p>

<p>„Pan Standa Machacek pak říkal, že jestli je to takhle, tak se jedná o obrovský podvod, jehož se stali obětí. Tvrdil, že všechno prověří přes vlastní zdroje a právníky, ověří, co jsem jim ohledně pozemků řekla, a navrhnou řešení přijatelné po obě strany. Ptali se, jaký my, tedy naše firma, máme na kauze zájem a jaké cíle sleduje klient, na což jsem jim řekla, že jediným cílem je dát věci do pořádku a napravit podvod, který se před lety stal. Žádný jiný cíl nemáme.“</p>

<p>„Skvělé.“</p>

<p>„Chtějí týden.“</p>

<p>„Týden? Na co?“</p>

<p>„Aby to mohli prověřit a vypracovali návrh řešení.“</p>

<p>(Sakra. To se moc nepovedlo. Já rozhodně týden neměl. To jsem zapomněl Mirandě zdůraznit. Že ta věc hrozně spěchá. Do prdele.)</p>

<p>„Měla jste je zarazit.“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Měla jste to odmítnout. Nemám týden.“</p>

<p>„To jste ale neříkal.“</p>

<p>„Jasně že jsem to neříkal. Zapomněl jsem na to.“</p>

<p>„Dala jsem jim dva dny.“</p>

<p>Překvapeně jsem se na ni podíval.</p>

<p>„Vy jste to střihla na dva dny?“</p>

<p>„Je to špatně?“</p>

<p>„Naopak. Je to skvělé. Jste úžasná.“</p>

<p>„Je to stovka navíc k honoráři, protože tohle ve vašich instrukcích nebylo.“</p>

<p>„Vás je na herectví škoda. Měla jste dělat obchodnici s cennými papíry na burze… Co oni? Souhlasili?“</p>

<p>„Neptala jsem se jich. Prostě jsem jim to oznámila. Takže jim nic jiného nezbylo.“</p>

<p>„Musím ocenit váš smysl pro improvizaci, včetně skvělého použití intuitivních prvků ve zcela racionálním myšlení. Tu stovku si zasloužíte… A dál?“</p>

<p>„Dál už nic. Chtěli na mně pochopitelně kontakt, ale ten jsem jim nedala s tím, že se po dvou dnech ozvu sama. Ptali se mě, jestli jsme kompetentní uzavřít dohodu, kterou se oni pokusí navrhnout, na což jsem jim řekla, že po dvou telefonátech s klientem určitě ano.“</p>

<p>„Správně. Velmi správně. Ale oni nedokáží připravit žádnou dohodu, na kterou by bylo možné přistoupit.“</p>

<p>„Jak to víte?“</p>

<p>„Prostě to vím. Protože ta dohoda by znamenala prakticky okamžité zrušení celého AMRUBBISH.“</p>

<p>„Oč vám vlastně v tomhle konkrétním případě jde?“</p>

<p>Pokrčil jsem rameny. Nebylo možné jí to vysvětlit. Ani naznačit.</p>

<p>„Vám nejde o dohodu. Vám jde prostě o jejich zničení… Že je to tak?“</p>

<p>„Ten problém je příliš složitý, než abych vám ho dokázal vysvětlit během několika hodin. A asi byste to stejně nepochopila, takže…“</p>

<p>„Aspoň to zkuste.“</p>

<p>„Nebudu nic zkoušet.“</p>

<p>„Jestli je to něco nelegálního nebo přímo zločineckého, tak jste porušil smlouvu.“</p>

<p>„Jakou smlouvu? Tu jsem měl jenom s Melanií Magellovou. Pokud vím, tak teď spolu jedeme beze smlouvy a na černé a nezdaněné peníze.“</p>

<p>„Tak vám děkuji…“</p>

<p>„Můžete být naprosto klidná. Jestli tady někdo inklinuje ke zločinu, tak je to určitě strana, na které stojí AMRUBBISH, a ne já. Ostatně, věřte intuici. Sama jste přiznala, že z nich sálá negativní energie. Zatímco ze mě sálá energie nevinného kašpárka.“</p>

<p>„Neřekla jsem nevinného.“</p>

<p>„To nevadí. Prostě si vás najímá správná a řekl bych vysoce kladná strana.“</p>

<p>„Aha… ještě že jste mi to tak pěkně ozřejmil.“</p>

<p>„Neříkejte, že jste to nepoznala sama… To byste mě urazila.“</p>

<p>Miranda dopila kafe a řekla:</p>

<p>„Takže mě asi ještě budete potřebovat, co?“</p>

<p>„Ještě nevím.“</p>

<p>„Mám se jim za dva dny ozvat.“</p>

<p>„Aha. Vlastně jo. Takže jste si domluvila další kšeft. To je chytré.“</p>

<p>„Jak myslíte. Můžete tam klidně naklusat sám. Já se nijak nevnucuju. Hlavně mi nezapomeňte vyplatit zbytek honoráře.“</p>

<p>„No jo.“</p>

<p>Vytáhl jsem ze zadní kapsy pomačkaný svazek bankovek a odpočítal pět stodolarovek.</p>

<p>„A co bonus za mé intuitivně-racionální myšlení?“</p>

<p>Přidal jsem stovku a řekl:</p>

<p>„Ale na další kšeft byste mi mohla dát množstevní slevu. Nebo mě dočista oškubete.“</p>

<p>Usmála se.</p>

<p>„Z toho strach nemám. Jak jste správně poznamenal, neoblafne mě ani skromné zařízení bytu s výhledem na teplárenské komíny, ani vytahané tričko od černochů před AB Marketem. Myslím, že na tom nejste tak blbě, vy japonský minimalisto.“</p>

<p>„Zavolám vám.“</p><empty-line /><p><strong>78.</strong></p>

<p>Našel jsem v ledničce Jima Beama, kterého jsem na chvíli odloučil od jeho věrného přítele Jacka Danielse, a nalil si panáka. Pak jsem se šel projít na terasu, kde jsem absolvoval pravidelnou vycházkovou trasu. Sakra, proč já blbec s těmi démony vůbec vyjednal jenom pitomých čtyřicet dní? To se prostě nedá stihnout. Přitom to mám tak nádherně rozehrané. Mám skvělé karty a kdo a kdy vynáší, rozhoduji výhradně já. Akorát že nemám čas.</p>

<p>Teplárenské komíny jako by se mi vysmívaly. Připadal jsem si jako Bruce Willis nebo Arnold Schwarzenegger. Ti taky většinou zachraňovali lidstvo. Akorát že já nezachraňuju lidstvo, ale nějaké neschopné démony, kteří mi přitom dali málo času. Ovšem Bruce i Arnold taky většinou mívali málo času.</p>

<p>A zvládli to. Tak proč bych to nezvládl já? Na ksichtě už jsem měl podobné strniště jako Bruce ve Smrtonosné pasti a byl jsem stejně odhodlaný jako Arnold v Terminátorovi. Tak co mi sakra chybí? Čas…</p>

<p>V obýváku na stole mi zazvonil mobil. Ne zelená motorola, ale ten, co jsem si koupil. Přešel jsem k němu a mrkl na displej. NEZNÁMÉ ČÍSLO. Cože? Jak neznámé číslo? Tenhle mobil nikdo nezná a ti, co ho znají, jsou v něm jmenovitě uvedeni. Takže jak to, že nerozpoznal volajícího? Nebo je to omyl? Nejspíš. Nevzal jsem to. Mobil vytrvale vyzváněl dobrou minutu a pak to dotyčný vzdal. Divné. Vrátil jsem se na terasu a přemýšlel o tom, jak dostat Harveye do krabice a převézt ho na skládku. A odeslat démonům do zeleného světa.</p><empty-line /><p><strong>79.</strong></p>

<p>Ráno v sedm hodin mě opět probral nezelený mobil. Ospale jsem se pro něj natáhl, abych si přečetl jméno debila, který mi volá v sedm ráno. NEZNÁMÉ ČÍSLO. Stejné jako včera, protože jsem si poslední trojčíslí zapamatoval. To snad není pravda. Posadil jsem se na posteli, chvilku přemýšlel a pak stiskl PŘIJMOUT HOVOR.</p>

<p>„No konečně, sakra…“ ozval se Mirandin hlas.</p>

<p>„Tak hele, Lederová, má trpělivost má určité meze…“</p>

<p>„Mám novej mobil a nové číslo.“</p>

<p>„Díky za zprávu. A to je celý?“</p>

<p>„Hovno celý. Přišli na mě.“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>Rázem jsem se vzpamatoval.</p>

<p>„Říkám vám, že na mě přišli. Proto mám novej mobil, nový číslo a ten jediný, na koho se můžu obrátit, mi to nebere. Je to normálně v hajzlu.“</p>

<p>Byla poněkud rozčilená.</p>

<p>„Uklidněte se… nemohli na vás přijít.“</p>

<p>„Chlápek s prošedivělýma vousama a kvádru ze sedmdesátých let. Potom další jako z reklamy na těstoviny. Včera večer byli před kolejemi a dneska ráno jsem na ně narazila zase.“</p>

<p>„Nemohli vás vystopovat cestou od nich. Možná jsou to úplně náhodní lidi, kteří tam jsou… Trpíte stihomamem.“</p>

<p>„Blbost.“</p>

<p>„Nebo mají zájem o někoho úplně jiného, kdo bydlí ve vaší blízkosti.“</p>

<p>„Ne… Mají zájem o mě. Včera večer šel jeden z nich za mnou až na Deltham Cross na diskotéku, a když jsem jela v noci domů, vezl se stejným busem až ke kolejím.“</p>

<p>„Nemohli být tak fikaní, aby si pohlídali i zadní vchod těch právníků, přes které jste zmizela. To je blbost.“</p>

<p>„Možná to je blbost. Ale já si myslím, že mě dostali přes mobil.“</p>

<p>„Přes jaký mobil?“</p>

<p>„Jak jsem volala tý Darkellový. Když jsem se s ní setkala, tak hnedka někam telefonovala. Navíc měla moje číslo, když jsem jí telefonovala, jestli je doma. Takže mě našli podle toho čísla. Dokázali mu přiřadit jméno a pak už to bylo jednoduché.“</p>

<p>„Do prdele.“</p>

<p>„Proto jsem z toho svýho mobilu nechtěla volat ani vám, aby nepřišli i na vás.“</p>

<p>„To bylo chytré.“</p>

<p>„Já už jsem prostě taková. Jenže teď jsem v prdeli a potřebuju poradit, co s tím. Říkal jste, že se nejedná o nebezpečnou akci.“</p>

<p>„Taky že ne.“</p>

<p>„Jenže já vám hned říkala, že z nich sálá negativní energie.“</p>

<p>(Bodejť by nesálala, když to jsou vrahové. Jenže, sakra, to jí říct nemůžu.)</p>

<p>„To jsou jenom pocity.“</p>

<p>„Jaké pocity? Mně se to jeví poněkud jinak. Vědí o mně, vědí, kdo jsem, vědí, kde bydlím. A vy jste říkal, že jsou ve hře velké prachy a velké věci, které tu firmu můžou položit. A AMRUBBISH není jen tak ledajaká firma. Takže chci vědět, jestli to může být nebezpečné a jak… Na rovinu.“</p>

<p>Panebože. Co jsem jí tak mohl říct? Začaly se mi potit ruce. Přece jí neřeknu, že Bennymu prostřelili hlavu, jeho kočičku přejeli autem a mě odstřelili v garážích.</p>

<p>„Nastěhujete se na pár dní ke mně.“</p>

<p>„Vy jste se zbláznil.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Nastěhuju se třeba do klece se lvem, ale k vám nikdy.“</p>

<p>„Co proti mně máte? Vždyť jsem bývalý mnich.“</p>

<p>„Jo… hodně bývalý.“</p>

<p>„Oddělené spaní, samozřejmě. Vyčlením vám samostatný pokoj.“</p>

<p>„Takže je to nebezpečné.“</p>

<p>„Co myslíte? Spaní v jednom bytě se mnou?“</p>

<p>„Ne… Vy dobře víte, co myslím… AMRUBBISH.“</p>

<p>„To jsem neřekl. Řekl jsem jenom, že abychom je příliš nedráždili, bude nejlepší, když se na pár dní nastěhujete ke mně.“</p>

<p>„Možná by bylo nejlepší, kdybych šla na policii.“</p>

<p>„To by nebylo nejlepší. Nejlepší bude se na chvíli vypařit. Nebo jim aspoň zmizet z očí. A jestli máte skutečně takový panický strach z mé sexuální vyhladovělosti, která by mohla ohrozit vaši nepochybně panenskou nevinnost, zařídím vám byt. Někde blízko.“</p>

<p>„Co máte proti policii?“</p>

<p>„Nechci ji do toho zatahovat.“</p>

<p>„Z čeho máte strach?“</p>

<p>„Mám strach z toho, že policii mají podmáznutou. To je všechno.“</p>

<p>„Počkají si na mě před školou.“</p>

<p>„Pár dní vynecháte.“</p>

<p>„Jako že se vykašlu na školu?“ ozvalo se naštvaně v telefonu.</p>

<p>„Nevykašlete se na školu. Jedná se jenom o pár dní.“</p>

<p>„Budou mi chybět.“</p>

<p>„Ježišmarjá… a co kdybyste byla nemocná? Jsou prostě chvíle, kdy do školy nemůžete. Chvíle, které nedokážete ovlivnit. Mohlo vás srazit auto a mohla jste si poležet měsíc v nemocnici.“</p>

<p>„Vy dokážete člověka uklidnit.“</p>

<p>„Pak se tam vrátíte. Do dvaceti dnů to skončí. Já zmizím a…“</p>

<p>„…a mě jim tu necháte napospas. Jste fakt nesmírně galantní.“</p>

<p>„Ale…“</p>

<p>„A pak se mi možná jednou zjevíte v telefonu jako duch, jako té Jessice, že jo. To už ale možná nebudu.“</p>

<p>„Mirando, prosím vás, nepanikařte. Mám všechno pod kontrolou.“</p>

<p>„Neznám vás, ale z toho, jak jsem vás poznala, mám dojem, že toho zrovna moc pod kontrolou nemáte.“</p>

<p>Panebože. Ženský jsou snad všechny stejný. Nejlépe vědí, jak mě ranit. Jasně že jsem to neměl pod kontrolou. Ale aspoň mi to nemusela naservírovat tak drsně. Nabádal jsem ji, aby nepanikařila, ale sám jsem přitom neměl k panice daleko.</p>

<p>Byl to úplně nový tah AMRUBBISH, který jsem nepředpokládal. Přitom jsem ho předpokládat měl. Jsou to lidi, kteří se s ničím nemazlí a jsou si dobře vědomi, o jak velkou věc jde. Mají nůž na krku. V takových chvílích nahrazuje racionální uvažování emotivní jednání pod tlakem. V jejich případě velmi nebezpečné emotivní jednání. O tom bychom s Bennym mohli vyprávět. Takže kdo vynáší, už nevolím jenom já. Do prdele.</p>

<p>„Teď jste kde?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Kde bych byla? Na kolejích.“</p>

<p>„Přijedu pro vás.“</p>

<p>„To udělejte. To je fakt nejlepší, co můžete udělat. Aspoň si vás vyfotí, napíšou si značku vašeho auta a možná zjistí, kde bydlíte.“</p>

<p>V tu chvíli jí to fakt myslelo víc než mně. Jenže pro mě to byla zcela nová situace, se kterou jsem se teprve musel vyrovnávat. Ona o tom měla čas přemýšlet celou noc.</p>

<p>„Takže máte určitě lepší nápad…“ řekl jsem a shodil ze sebe deku, protože mi začalo být horko.</p>

<p>„Od plánování jste tu vy, ne?“</p>

<p>„Jo… to jsem. Ale vypadá, že…“</p>

<p>„…že se vám to vymklo z rukou. Jasně.“</p>

<p>„Ale…“</p>

<p>„Neřešte to. Pojedu metrem. Zamotám jim hlavu. V devět hodin čekejte před východem stanice Marzin Dome.“</p>

<p>„Před kterým východem?“</p>

<p>„Před tím, který ústí k obchoďáku Wensley. Buďte co nejblíž. Skočím vám do auta.“</p>

<p>„Já myslel, že do náruče.“</p>

<p>„Jděte se vycpat.“</p>

<p>„Jasně. Dá se tam někde parkovat?“</p>

<p>„Na to zapomeňte.“</p>

<p>Zavěsila.</p>

<p>Ještě chvilku jsem se díval na displej mobilu a pak jsem si uložil její nový do paměti. Do prdele. To nevypadalo dobře. Vypadalo to tak, že se AMRUBBISH rozhodl jednat. Že začal táhnout černými figurami. Budoval obranu, a možná dokonce přecházel do protiútoku. To nevypadalo dobře.</p><empty-line /><p><strong>80.</strong></p>

<p>Během ranního panáka Jima Beama a kontroly teplárenských komínů jsem si ujasnil čtyři telefonáty, které musím uskutečnit. Realitka, démoni, Číňan se zbraněmi a detektivové ze Sommersby. Dobrých pět minut jsem pak ztratil tím, že jsem nedokázal určit, v jakém pořadí.</p>

<p>Nakonec jsem se rozhodl jako první pro démony. Bylo přece jenom brzo a nerad bych někoho budil, a démoni určitě nespí. Alespoň jsem v to doufal.</p>

<p>„Raziel k tvým službám,“ ozvalo se v zeleném brčálovi.</p>

<p>„Doufám, že jsem tě nevzbudil.“</p>

<p>„Jsem ze sféry chochma.“</p>

<p>Nevím, co tím chtěl říct. Asi že ve sféře chochma se nikdy nespí. A nebo naopak se tam spí čtyřiadvacet hodin denně.</p>

<p>„Takže jsme spolu asi ještě nemluvili. Alespoň si na žádnou chochmu nebo co nevzpomínám.“</p>

<p>„Mě obklopuje žlutá záře, která znemožňuje spatřit můj obličej. Jsem oděn v šedém vlnícím se rouchu a vypadám, jako bych byl z kapaliny.“</p>

<p>„Panebože…“</p>

<p>„Mám nebesky modrá křídla a v ruce držím velkou šedou knihu.“</p>

<p>„No dobrá…“</p>

<p>„Dávám znalost různých tajných umění a umím správně vysvětlit snad každé tajemství vesmíru. Učím magické práci s různými energiemi a fluidy.“</p>

<p>„To by ses mi mohl hodit.“</p>

<p>„To si myslím… Víš, že začínáš být docela populární?“</p>

<p>„Jak to?“</p>

<p>„Sázky ještě pořád nejsou uzavřeny a pořád je možné přihazovat. A taky se každým dnem mění tvůj kurz.“</p>

<p>„K horšímu, či lepšímu?“</p>

<p>„Když já nevím, co je pro tebe horší, a co lepší.“</p>

<p>„No… myslím, že pro mě bude určitě lepší, když tu zůstanu. Na Zemi.“</p>

<p>„I mrtvý?“</p>

<p>„Nezůstanu tu mrtvej, do prdele. Jaký mám teď kurz?“</p>

<p>„Šanci na tvůj úspěch změnili z jedna ku deseti na jedna ku patnácti.“</p>

<p>„Ty sis vsadil na co?“</p>

<p>„Skoro jako všichni.“</p>

<p>„Na to, že jsem v prdeli.“</p>

<p>„Vsadil jsem si na to.“</p>

<p>„Jenže moje úspěšnost se taky bude odvíjet od míry vaší spolupráce.“</p>

<p>„Myslím, že zatím je vzorná.“</p>

<p>„Ale může být ještě vzornější.“</p>

<p>„Takže potřebuješ co? Peníze?“</p>

<p>„Žádné peníze. Potřebuju podržet ochrannou ruku nad jedním spolupracovníkem.“</p>

<p>„Snažíme se držet ochrannou ruku nad tebou, ale nebudeme ji držet nad polovinou populace Baltimore.“</p>

<p>„Není to polovina populace. Je to člověk, který mi zatím hodně pomohl a který mi může pomoci daleko víc, když mu pomůžete vy.“</p>

<p>„Mám dojem, že už jsme tam pro jednoho tvého kámoše posílali Agwe.“</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>„Je to tentýž?“</p>

<p>„Ne. Někdo jiný.“</p>

<p>„Dyť jsem to říkal. Za chvíli budeš kámoš s polovinou města.“</p>

<p>„Tak, kurva, jde vám o to, abych uspěl, nebo ne?“</p>

<p>„No… abych se přiznal, tak mně zrovna moc ne. Vsadil jsem docela dost.“</p>

<p>„Já se z vás poseru.“</p>

<p>„O koho jde?“</p>

<p>„Takže to je možné?“</p>

<p>„Uvidíme.“</p>

<p>„Miranda Lederová.“</p>

<p>„Zapomeň.“</p>

<p>„Cože? Vždyť jsi…“</p>

<p>„Žádné ženské. Nejsme tu od toho, abychom chránili tvůj harém. No jasně, to je ta, za kterou už ses jednou přimlouval. Nebo jsi chtěl aspoň zařídit, aby přestala být naštvaná a zavolala ti. Je to tak?“</p>

<p>„Jo… tak nějak. No a co?“</p>

<p>„No nic. Jestli jedeš po ženský, je to čistě tvůj problém a nás do toho netahej.“</p>

<p>„Kurva, ale je to ženská, kterou jsem do toho namočil a teď by mohla mít problémy.“</p>

<p>„Tys ji namočil?“</p>

<p>„Běžte všichni do hajzlu. Nechci toho zase tolik, ne?“</p>

<p>„Nejsi tam kvůli ženským. Těch si užiješ, až skončíš s tím, co máš udělat.“</p>

<p>„Jenom abych měl vůbec ještě šanci si něco užít. Čtyřicet dnů je příliš málo.“</p>

<p>„Tak se asi musíš víc snažit.“</p>

<p>„Do prdele, dej mi k telefonu někoho, kdo si vsadil na můj úspěch.“</p>

<p>„Docela dobrý vtip. Bude chvilku trvat, než někoho takového seženu. A kdoví, jestli se k tomu vůbec přizná. Podle toho, co zatím předvádíš, si možná i ti, kteří zpočátku vsadili na tvůj úspěch, teď vsadili ještě větší balík na tvůj neúspěch.“</p>

<p>„Jdi do prdele.“</p>

<p>Vypnul jsem mobil a chtěl ho hodit z terasy dolů. Bylo tři čtvrtě na osm. Moc času do setkání s Mirandou mi už nezbývá. Vzal jsem další ze svých tří mobilů a vytočil Garyho Monroa ze SOMMERSBY. Ta slepice sekretářka se zase cukala, ale nakonec jsem ho k telefonu dostal.</p>

<p>„Dobrý den. Mám málo času, takže jen krátce. Potřeboval bych totéž, co jste pro mě dělali u Vautiera. Ale tentokrát u Harveye. Také zaměstnanec AMRUBBISH.“</p>

<p>„Dobrý den… To je pan Bellowitz?“</p>

<p>„Přesně tak. Promiňte… v tom fofru jsem se zapomněl představit. Předpokládám, že jste obdrželi mou platbu.“</p>

<p>„Jistě. V tom není problém, ale…“</p>

<p>V telefonu bylo chvilku ticho.</p>

<p>„Copak? Nějaký jiný problém?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Pan Vautier je po smrti, pane.“</p>

<p>„Neříkejte. To jste někde četl?“</p>

<p>„Krátkou zprávu na netu.“</p>

<p>„To mě mrzí. Jak se mu to stalo?“</p>

<p>„Někdo mu prostřelil hlavu.“</p>

<p>„Neříkejte…“</p>

<p>„Skutečně.“</p>

<p>„Doufám, že z toho nevyvozujete nějaké mylné závěry ohledně mé osoby.“</p>

<p>„Nejsme tu od vyvozování závěrů.“</p>

<p>„To je skvělé.“</p>

<p>„Ovšem v tomto případě se obávám, že budu muset znovu uvážit honorář.“</p>

<p>„Co s tím má sakra společného váš honorář?“</p>

<p>„Pokud by se prokázalo, že těsně před smrtí pana Vautiera jsme o něm shromažďovali informace…“</p>

<p>„Chápu… kolik?“</p>

<p>„Dvojnásobek.“</p>

<p>„Není problém. Takže toho Harveye pro mě uděláte?“</p>

<p>„Spolehněte se. Přepokládám, že to opět hoří.“</p>

<p>„Víc, než si myslíte, pane Monroe.“</p>

<p>„Zavolám za dva dny.“</p>

<p>„Díky.“</p>

<p>Hned potom jsem vytočil číslo realitky JCR a chtěl Mika Cardinga. Zjistil jsem, že všechny ranní sekretářky jsou děsně neochotné. To asi proto, že si zrovna třeba dělají kávu a chtějí si ji vychutnat. Tahle slepice mě přesvědčovala, abych zavolal za hodinu. To se asi zbláznila. Možná měl Carding hlavu pod její sukní. Byl jsem neodbytný. Otráveně mě přepojila.</p>

<p>„Dobrý den. Hanny Bellowitz.“</p>

<p>V telefonu bylo ticho.</p>

<p>„Vzpomínáte si na mě ještě?“ snažil jsem se ho probrat.</p>

<p>„Ale jistě… To jsou ty teplárenské komíny, co?“</p>

<p>„Přesně tak.“</p>

<p>„Já věděl, že dříve nebo později zavoláte. Skutečně to není byt na tom nejlepším místě.“</p>

<p>„Byt je v pořádku. A to místo taky. Naopak… Místo je tak skvělé, že potřebuju ještě jeden.“</p>

<p>„Prosím?“</p>

<p>„Potřebuju ještě jeden byt. Nejlépe ve stejném domě nebo v jeho nejbližším okolí.“</p>

<p>„To myslíte vážně?“</p>

<p>„Jo. Nemusí být tak velký. Stačí klidně jedna plus jedna nebo i garsonka.“</p>

<p>„Zamiloval jste si popílek?“</p>

<p>„Jo… Zjistil jsem, že na mě má léčebné účinky.“</p>

<p>„No… na většinu klientů působí spíš obráceně.“</p>

<p>„Asi jsem anomálie… Bylo by to jenom na měsíc.“</p>

<p>„Krátká náhodná známost.“</p>

<p>„To neřešte. Máte něco takového?“</p>

<p>„Projdu naši databázi.“</p>

<p>„Jak dlouho ji budete procházet?“</p>

<p>„Dejme tomu hodinu.“</p>

<p>„Za hodinu budu zaneprázdněn. Zavolejte za dvě.“</p>

<p>„Jistě, pane. Ozvu se za dvě hodiny.“</p>

<p>„Ale musí to být byt, který je okamžitě k nastěhování.“</p>

<p>„Máte dnes večer schůzku?“</p>

<p>„Tak nějak. Zatím nashle.“</p>

<p>Položil jsem mobil. Jasně že měl hlavu pod její sukní, protože na nic jiného nemyslel. Pablb.</p>

<p>Vida. Můj ranní plán zatím funguje. Až na pitomé démony.</p>

<p>Jako bych je přivolal. Zazvonila mi zelená motorola. Vzal jsem to. Byla to Thaliadad.</p>

<p>„Ahoj… Thaliadad.“</p>

<p>„Zdravím tě. Teď ale zrovna nemám čas. Navíc ten démonický debil před tebou mě tak rozčílil, že ani nemám moc chuť bavit se s někým z vašeho přitroublého světa.“</p>

<p>„Já myslela, že něco potřebuješ.“</p>

<p>„Jo… to jsem potřeboval, ale nějaký Razaiel, nebo jak se jmenoval, mě poslal do prdele.“</p>

<p>„Říkal mi, že chceš mluvit s někým, kdo si vsadil na tebe.“</p>

<p>„Vlastně jo.“</p>

<p>„Tak to jsem přesně já.“</p>

<p>„A ty jsi ještě nezměnila sázku?“</p>

<p>„Zatím ji držím.“</p>

<p>„To jsi asi jediná, co?“</p>

<p>„No… moc nás není.“</p>

<p>„Takže jsi ochotná mi pomoci?“</p>

<p>„Ochotná jsem, ale nemohu.“</p>

<p>„Jak nemůžeš?“</p>

<p>„No, prý chceš ochránit nějakou Mirandu.“</p>

<p>„Nespím s ní, aby bylo jasno. Není to moje holka. Je to holka, která mi pomohla, a mám pocit, že teď by jí mohlo hrozit nebezpečí. A já ji nechci do ničeho namočit. Ona za nic nemůže, jenom jsem si ji najal, aby mi sehnala pár informací.“</p>

<p>„Proč sis nenajal chlapa?“</p>

<p>„Co já vím, sakra? Prostě jsem si najal ženskou. Záleží na tom?“</p>

<p>„Jo… záleží.“</p>

<p>„Počkej… to mi jako chceš říct, že ani ty mi nepomůžeš?“</p>

<p>„V tomhle ti skutečně nepomůžu. Možná kdyby sis najal chlapa…“</p>

<p>„Panebože, to snad není pravda. Co je to s váma? Ty snad žárlíš?“</p>

<p>„Cože? Jsi asi upad.“</p>

<p>„Ne, neupad. Ale jestli mi nechceš pomoci, tak nechápu, pro mi sakra voláš. Co je to za blbost? Vy jste se tam všichni zbláznili. Takže díky za zavolání a teď mě nezdržuj, protože mám docela fofr.“</p>

<p>„Jenom jsem chtěla, abys věděl, že je tu ještě pořád někdo, kdo vsadil na tebe.“</p>

<p>„No dobrá. Tak teď to vím a jsem klidný jako želva. Díky… A měj se krásně.“</p>

<p>Hodil jsem brčálový mobil na gauč a mrkl na hodinky. Něco po osmé. Nejvyšší čas vyrazit. Ještě jsem chtěl zavolat Číňanovi, ale tomu brnknu až z auta.</p>

<p>Vůbec jsem neměl ponětí, kde stanice Marzin Dome je, ale to mi snad najde navigace v autě. Seběhl jsem po schodech všech jedenáct pater, abych si trochu protáhl kostru. Protáhl jsem si ji tak, že jsem to pak tři minuty vydýchával s hlavou na volantu. Z podzemních garáží jsem vyrazil nepřipoutaný, s jednou rukou na řadící páce a druhou namačkávající údaje na displej GPS. Marzin Dome.</p><empty-line /><p><strong>81.</strong></p>

<p>Baltimore není město a nikdy městem nebylo. A asi ani nebude. Je to taková hra na město. Jako když si děsně rozlehlá a roztahaná vesnice řekne, že se převleče za město, ale vůbec jí to nejde.</p>

<p>Převzala totiž jenom to, o čem si myslí, že město dělá městem, jako rozkopané ulice, polovinu vozovky zastavěnou lešením, železniční trať vedoucí centrem. V několika bláznivých předměstích se podařilo věrně napodobit Bronx. Nesmyslné kruhové objezdy tam, kde vůbec nemusely být (a uprostřed kavárna!), věžáky hrající si na mrakodrapy, ale se čtvrtinovou výškou, fasády ověšené reklamami místních obchodníků těsně před bankrotem.</p>

<p>A na město si hraje nejen město samotné, ale i lidi v něm, což je ještě půvabnější. Nicméně mám Baltimore rád. Je to kouzelná, neopakovatelná, místy tajuplná, a zároveň nádherně pitomá napodobenina města.</p>

<p>Projel jsem napodobeninou až do její východní čtvrti, kam mě nasměrovala GPS a kde by měla být stanice metra Marzin Dome. A hned u ní obchoďák Wensley. Někde jsem četl, že orientační systém Baltimore je záměrně tak nesmyslný pro případ, že by tady přistál létající talíř a mimozemšťani by chtěli zničit zvlášť důležité strategické body. Zatím se to nestalo (nehledě na to, že Baltimore žádné důležité body nemá, pomineme-li radnici, připomínající venkovské sídlo znuděného hraběte).</p>

<p>U stanice Marzin Dome jsem byl za deset minut devět. Objel jsem blok, abych zjistil, že tam rozhodně nikde nemůžu zaparkovat a čekat na Mirandu. Byla to jedna z nejrušnějších částí čtvrti a šestiproudá vozovka, po které se neustále valily tisíce aut, mi připomínala zmatenou lávu právě opustivší jícen sopky. Zastavit znamenalo zablokovat dopravu celého východního Baltimore. Vybrala si to dobře, kočička.</p>

<p>Jako by mi to udělala naschvál. Přitom když už byla v metru, mohla vylézt úplně kdekoliv, třeba na předměstí na konečné. Ale ona ne. Ona si musela vybrat Marzin Dome, aby mi to co nejvíc ztížila. Pomsta paličaté holky. Objel jsem blok třikrát, přičemž potřetí jsem byl před východem z metra v devět nula dva, ale Mirandu jsem tam nikde nezahlédl. Sakra. Fakt mi to udělala naschvál. Nezbylo mi než objet blok počtvrté.</p>

<p>Během čtvrtého objezdu jsem stihl poslat Číňanovi SMS, že u něj budu během hodiny, aby byl určitě doma, protože mám pro něj další skvělý kšeft. V devět nula osm jsem konečně zahlédl Mirandu divoce mávající a skákající na okraji chodníku. Vypadala docela vysmátě. Zastavil jsem a ona mi skočila do auta. Pustil jsem spojku a splynuli jsme s pomalu se sunoucí baltimorskou lávou.</p>

<p>„Dobrý den,“ řekl jsem a dál mlčky hleděl na mercedes před sebou.</p>

<p>„Dobrý.“</p>

<p>„Máte zpoždění.“</p>

<p>„Zkejsla jsem v parfumerii.“</p>

<p>„Prosím?“</p>

<p>„Nemohla jsem si vybrat a nakonec jsem si stejně nic nevybrala.“</p>

<p>Panebože. Ona prchá před mafií AMRUBBISH a jen tak si zkejsne v parfumerii. A ještě si nemůže vybrat. To snad není pravda.</p>

<p>„Ale voníte docela pěkně.“</p>

<p>„Určitě líp než ty plasty ve vašem novém autě… Kam jedeme?“</p>

<p>„K Číňanovi.“</p>

<p>„To budu bydlet u Číňanů? Že se jako mezi nima ztratím? To mám fakt tak šikmý oči?“</p>

<p>„Ne. Tam si jenom vyzvednu zboží a pokračujeme.“</p>

<p>„Vy jste obchodní cestující?“</p>

<p>Neřekl jsem na to nic.</p>

<p>„Kam pokračujeme?“</p>

<p>„To ještě nevím.“</p>

<p>„Ale pracujete na tom.“</p>

<p>„Jistě. Seženu vám byt. Na přechodnou dobu. Samostatný. Pokud to bude ve stejném domě, v jakém bydlím já, budete ode mě oddělena patnácticentimetrovou železobetonovou stěnou, takže nemusíte mít strach.“</p>

<p>„Stejně bych raději byla o šest podlaží níž nebo výš.“</p>

<p>„Klášterní výchova?“</p>

<p>„Vy jste tvrdil, že jste prožil dětství mezi mnichy.“</p>

<p>„No vidíte. Tak nechápu, proč jste se na těch patnáct dní nemohla nastěhovat ke mně.“</p>

<p>„A každé ráno bych se s vámi modlila na terase k teplárenským komínům.“</p>

<p>Odbočil jsem na Bulham Fields a zařadil se do levého pruhu.</p>

<p>„Jste opravdu přesvědčená o tom, že vás někdo sledoval?“</p>

<p>„Jasně. Nevymýšlím si. Kdybych se chtěla dostat k vám do postele, byl by to možná nejjednodušší způsob. Ale jak jste už určitě pochopil, nechci. Vážně mě sledovali. A myslím, že jste od začátku věděl, že to není dětská hra… Že můžou přijít chvíle, kdy půjde do tuhého. Proto jste taky doteď jednal prostřednictvím nastrčených figurek.“</p>

<p>„Vy nejste nastrčená figurka.“</p>

<p>„A co tedy?“</p>

<p>„Nastrčená figurka není hubatá, neodmlouvá, je vždycky včas tam, kde má být, a můžu si s ní dělat, co chci.“</p>

<p>„To by se vám asi líbilo nejvíc, co? Ale asi vám madam Melanie pronajala špatnou figurku. Nicméně když už jste s ní tak blbě zahrál, měl byste se postarat, aby vám ji nesmetli ze stolu.“</p>

<p>„Dělám pro to všechno… protože… možná mi nebudete věřit, ale tuhle figurku jsem si docela oblíbil. Sám nevím proč.“</p>

<p>„To je hezký… akorát doufám, že nečekáte, že si figurka oblíbí vás.“</p>

<p>„Ve vašem případě to opravdu nečekám.“</p>

<p>„Proč jedeme za Číňanama?“</p>

<p>„Chcete uklidnit, nebo slyšet pravdu?“</p>

<p>„Pravdu,“ řekla uraženě.</p>

<p>„Bude dobré mít zbraň. A Číňan prodává zbraně.“</p>

<p>„Vy mi chcete koupit zbraň?“</p>

<p>„Vám ne. Protože je mi jasné, že jako prvního byste jí odstřelila mě. Chci ji pro sebe. Vy se zatím na pár dní uklidíte.“</p>

<p>„Nechci rejpat…“</p>

<p>„Klidně rejpejte. Zvykl jsem si.“</p>

<p>„Jak vás tak znám, z těch pár dnů se může velmi snadno stát pár let.“</p>

<p>„Blbost. To naprosto vylučuji. Nemám pár let. Teď už mám k dispozici pitomých dvacet nebo jedenadvacet dní. Říkal jsem vám to. Potom je konec.“</p>

<p>„Jaký konec?“</p>

<p>„Buď já, nebo oni. Nemůže to skončit nerozhodně. Ručím vám za to, že to nebude trvat dýl než tři týdny.“</p>

<p>„Ten termín jste si dal sám?“</p>

<p>„Ne… ten jsem dostal.“</p>

<p>„Od koho?“</p>

<p>„Bez komentáře.“</p>

<p>„A potom co?“</p>

<p>„Jak říkám… konec… A jak to tak zatím vypadá, bude to konec můj.“</p>

<p>„Měla bych brečet?“</p>

<p>Usmál jsem se. Dokázala být ostrá.</p>

<p>„Nemusíte. Obejdu se i bez toho. Ale stejně by od vás bylo hezké, kdybyste mi na hrob aspoň přinesla kytku. Stačily by pampelišky. Od vás bych to bral jako kytici orchidejí.“</p>

<p>„Jste najednou pesimistický. Takovýho vás neznám.“</p>

<p>„To není pesimismus. To je krutá realita.“</p>

<p>Projeli jsme mlčky poloprázdnou čtvrtí Steabrock a já zastavil u třípatrového činžovního domu. U převrácené popelnice, kolem které pobíhaly kočky.</p>

<p>„Počkáte na mě tady, jo? Jsem tu za chvilku.“</p>

<p>„Co je to za chvilku?“</p>

<p>„Do půl hodiny,“ řekl jsem otráveně a vystoupil z vozu. Prošel jsem zaplivaným průjezdem, vyšel na dvůr vnitrobloku a namířil si to do přízemního domku naproti. Tang Teaong Tuong nebo Šuan Šuen Šioung, nebo tak nějak, asi mou SMS dostal, protože byl doma.</p>

<p>„Má tvář rozjasnit se jako slunce, když vás vidět, pan Grimfield.“</p>

<p>„Grimwood…“ opravil jsem ho, „…ale jinak to vyjde nastejno.“</p>

<p>„Jasná záležitost… pan vážený Grimwood.“</p>

<p>„Potřebuju další zbraň.“</p>

<p>„Vy mít tak velká spotřeba? Pistole se dá nabít a může zase střílet.“</p>

<p>„Nemohl jsem ji znovu nabít. Musel jsem ji zahodit.“</p>

<p>„Takže vy asi chtít zase něco bez papíra.“</p>

<p>„Jasně že bez papíra. A s nábojem. Revolver nebo pistoli. Nemusí to být žádné dělo.“</p>

<p>„Nemám děla. Jenom křídelnaté rakety.“</p>

<p>„Něco bez křidélek, prosím.“</p>

<p>„Revolver ALFA Steel pro vás být moc dobrá. Vynikající. Zásahová jednotka velice chválit.“</p>

<p>„Beru ho.“</p>

<p>„Ráže 38 Special nebo 32 S&amp;W. Vyráběna pro náročné sportovní střelec.“</p>

<p>„To jsem přesně já.“</p>

<p>„Koncepce samonabíjecí… pro služební účel a obrannou pozici. Polymerový rám.“</p>

<p>„Skvělé.“</p>

<p>„Závěr uzamykat vertikální pohybem hlavně, krátký zákluzem zpětnorázový celek.“</p>

<p>„Jak jsem říkal. Beru ho. Nemusíte mě přesvědčovat, jak je skvělá, a technickým detailům já stejně nerozumět.“</p>

<p>„Krabička náboje k tomu?“</p>

<p>„Dejte mi dvě.“</p>

<p>„Alfa Steel plus dvě krabička náboja, to všechno bez papíra, takže osm set dolara. Vyhovovat?“</p>

<p>„Nic jiného mi nezbude.“</p>

<p>Odpočítal jsem ze svazku osm stodolarovek a zbyla mi jediná. Budu se zase muset poohlédnout po bankomatu. Číňan zmizel někde v zákulisí své malé zbrojnice a během minuty byl zpátky s černou igelitkou.</p>

<p>„Ať vám přinese velká štěstí, pane.“</p>

<p>„Díky. Budu ho potřebovat.“</p>

<p>Vyšel jsem zpátky na dvůr, prošel průjezdem na ulici a zamířil k autu.</p>

<p>Miranda v něm nebyla. Zůstaly tam jenom kočky u popelnice.</p>

<p>Panebože, co zase blbne?</p>

<p>Rozhlédl jsem se po ulici, ale kromě dvou důchodců a koček byla absolutně prázdná. Do prdele. Kam mohla zmizet? Že by potřebovala na záchod? Ale kam by tady šla? A nebo že by tu někde blízko byla parfumerie? Sedl jsem si do auta a vytáhl mobil. Zavolal jsem jí. Vyzvánělo to, ale nikdo to nebral. Nechal jsem to zvonit dobrou minutu. To snad není pravda. Prudce jsem udeřil pěstí do volantu. Panebože, ta mě přivede k šílenství. Absolutně nevypočitatelná neřízená střela. Na to mi měla dát Melanie slevu, a ne příplatek. Do prdele.</p>

<p>Pak jsem se podíval na sedačku vedle a na podlaze zahlédl mokasín. Opatrně jsem se pro něj sehnul, sebral ho a nevěřícně na něj zíral. Miranda určitě neodešla na záchod ani do parfumerie jenom s jednou botou. Položil jsem ji na sedadlo. Mrkl jsem do zpětného zrcátka. Všechno vypadalo normálně. Až moc normálně. Nastartoval jsem a odrazil od chodníku. Během šesti vteřin jsem měl na tachometru stovku.</p><empty-line /><empty-line /><p>VII.</p>

<p>Kočičí drápky</p><empty-line /><p><strong>82.</strong></p>

<p>Miranda měla pravdu. Jsem prostě obyčejný matlafa, který zkazí, na co sáhne. Ostatně prohlédli to už i démoni, když si skoro všichni vsadili proti mně. Mohlo mě napadnout hned, že jsem jediný na světě, kdo si myslí, že Hanny Bellowitz je neohrožená hvězda a všechno dokonale zvládá. Bruce Willis říznutý Arnoldem Schwarzeneggerem. Ve skutečnosti jsem nezvládal vůbec nic.</p>

<p>Jezdil jsem bezcílně městem, které si hraje na město, a nevěděl, co dělat. Kličkoval jsem šílenou rychlostí v nejzapadlejších uličkách a kontroloval, jestli mě někdo sleduje. Ale nic tomu nenasvědčovalo. Možná to i zkoušeli, ale první půlhodinu jsem jezdil jako zběsilý, a mnohdy i na červenou, takže jestli se o to pokusili, neměli šanci se za mnou udržet.</p>

<p>Byl jsem smířený s tím, že v boji proti AMRUBBISH třeba přijdu o život. Ostatně už jsem o něj jednou přišel, takže by to pro mě nebyla zase tak nová zkušenost. Ale rozhodně jsem nebyl smířený s tím, že přijde o život někdo, kdo se mi bude snažit pomoci a kdo v tom bude absolutně nevinně. To bylo příliš. Zasáhlo mě to jako blesk a totálně paralyzovalo mé veškeré další racionální myšlení.</p>

<p>Fakt jsem nevěděl, co dělat. Bylo evidentní, že Mirandu z auta vytáhl někdo, koho si najal AMRUBBISH. Nebo přímo jejich bezpečnostní služba. Neměli s tím problém a nijak se nebrzdili v rozletu. Byla to smečka dobře placených hrdlořezů. Co s ní budou dělat? K čemu jim je? Budou ji vyslýchat? Budou ji mučit? Znásilní ji? Prodají ji divokému kmeni do Afriky pro rozveselení kmenové rady? Takové a podobně zvrácené myšlenky mě napadaly. Potřeboval jsem panáka. Nutně.</p>

<p>Zastavil jsem u nejbližšího baru, což byl ROBIN HOOD (jak příznačné), poručil si panáka whisky a kopl ho sebe. Pomohl mi. Ale ne natolik, abych se uklidnil úplně. Tak jsem si dal ještě jednoho.</p>

<p>Když jsem usedl zpátky za volant, podařilo se mi opět myslet racionálněji. AMRUBBISH dobře ví, že Miranda není sólový hráč a že na schůzce zastupovala daleko větší zvíře. Takže kdyby ji zabili, vůbec by si nepomohli. Ten, kdo tahá za nitky, i nadále zůstal mimo dosah (nyní v autě na Setter Grane se dvěma panáky whisky v žaludku). Jediné, k čemu ji mohou použít, je to, že se z ní pokusí vytlouci, kdo ji najal a kdo za tím stojí.</p>

<p>Miranda toho moc neví. Ale ví, kde bydlím, ví, na jaké jméno mám řidičák, ví, jak vypadám. Ví, že jezdím v červené mazdě (to už vědí teď i bez ní) a že mám doma okousanou předložku z tygra. Takže toho vědí dost, aby mě dostali. Možná to šlo rychleji, než jsem předpokládal, a teď už na mě čekají u mě v bytě. Ohlédl jsem se na zadní sedadlo. Výborně, notebook jsem v bytě nenechal, ale intuitivně ho vzal ráno s sebou. A je nenapadlo ho vzít. Asi měli co dělat s Mirandou.</p>

<p>Měl jsem nutkání to otočit a vrátit se k Číňanovi, aby mi přece jenom prodal nějaké křídelnaté rakety. A nebo aby mi ke krabičce s náboji přidal další tři nebo čtyři. Protože to vypadalo, že situace houstne. A houstne natolik, že šedesát nábojů nebude stačit.</p>

<p>Když jsem projížděl kolem Philling Theatre, byl jsem rozhodnutý, že celý AMRUBBISH vystřílím. U Elizabeth Hospital jsem změnil své priority působení na tomto světě. Žádná eliminace vstupu do zeleného světa… Žádná záchrana vlastního života před vrahem najatým démony…</p>

<p>Záchrana Mirandy.</p>

<p>To bylo to jediné, co mělo smysl. Všechno ostatní bylo nepodstatné. Jestli jsem musel něco udělat, než natáhnu bačkory, bylo to vyrvat Mirandu ze spárů debilů z AMRUBBISH. Pokud možno živou.</p><empty-line /><p><strong>83.</strong></p>

<p>Ve dvanáct hodin jsem ve své nádherně červené mazdě opustil rušné město neměsto a vyrazil po neudržované okresce na západ. Mohl jsem jet taky na sever nebo na jih, a možná taky na východ, kde bych se utopil v moři, což by třeba bylo jedno z možných řešení. Za posledním panelákem mi zavolal Mike Carding z realitky JCR.</p>

<p>„Mám pro vás ten byt.“</p>

<p>„Už je na hovno.“</p>

<p>„Prosím?“</p>

<p>„Promiňte… Toho si nevšímejte. Vstal jsem dneska levou nohou. Co to je za byt?“</p>

<p>„Jedna plus jedna v podkroví šestipodlažního činžovního domu na Belford Road. Dvě ulice od vašeho domu. Přeběhnete to za dvě minuty.“</p>

<p>„Proč bych přebíhal?“</p>

<p>„Myslel jsem, že to chcete…“</p>

<p>„Nemám to pro milenku. Je to pro přítelkyni, která se mnou teď navíc stejně nemluví.“</p>

<p>(A nemůže, ani kdyby chtěla.)</p>

<p>„Aha.“</p>

<p>„Budu tam ve čtyři odpoledne.“</p>

<p>„Pošlu někoho.“</p>

<p>„Díky.“</p>

<p>„Cena vás nezajímá?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>Otráveně jsem odložil mobil. Zaparkoval jsem u krajnice u ohořelého kmene obřího stromu a vzal zeleného žabáka.</p>

<p>„Tady Indoniel… jsem k tvým službám.“</p>

<p>„Tady Hanny Bellowitz.“</p>

<p>„Vzpomínáš si na mě?“</p>

<p>„No… možná z poloviny.“</p>

<p>„Tak to je správně. Je ze mě totiž vidět jen polovina postavy a tváře.“</p>

<p>„Aha…“ řekl jsem a neměl tušení, o koho jde.</p>

<p>„Potřeboval bych tu holku od vás, co umí najít pohřešované osoby.“</p>

<p>„Co že chceš najít?“ zeptal se Indoniel.</p>

<p>„Jednu osobu, sakra.“</p>

<p>„Tady, nebo tam?“</p>

<p>„Tady.“</p>

<p>„Vždyť jsi říkal od nás.“</p>

<p>„Do prdele… Od vás potřebuju holku, co umí najít osoby od nás. Chápeš to?“</p>

<p>„Trochu.“</p>

<p>„Tak mi ji sežeň.“</p>

<p>„Pravděpodobně myslíš Hiepacth.“</p>

<p>„Myslím. Nebyla Egypťanka, nebo něco takovýho?“</p>

<p>„Není Egypťanka. Ale má egyptské rysy, tmavou pleť a je zahalená v černošedém plášti.“</p>

<p>„Jo… asi jo… tak přesně tu teď potřebuju.“</p>

<p>„Ty jsi někoho ztratil?“</p>

<p>„Vypadá to tak.“</p>

<p>„Zkusím ji někde sehnat a ozvu se ti.“</p>

<p>„Ať se mi raději ozve přímo ona.“</p>

<p>„Zkusím to.“</p>

<p>Položil jsem mobil na sedačku, zařadil rychlost a pomalu se rozjel. Jestli Mirandu nenajdu do dvou dnů, tak to raději skoncuju sám a nebudu čekat na vraha. Ale ještě před tím si musím vychutnat Harveye a tu sebranku z AMRUBBISH. Po dvou kilometrech mi zazvonil žabák.</p>

<p>„Jo… Slyším.“</p>

<p>„Hiepacth. Prý jsi mě sháněl.“</p>

<p>„Jo. Sháněl. Potřebuji nutně a okamžitě najít Mirandu Lederovou.“</p>

<p>„Mám dojem, že už jsme ti říkali, že ve tvých milostných avantýrách ti rozhodně pomáhat nebudeme. Tady nejsme žádná seznamka.“</p>

<p>„Do prdele… nejedná se o milostnou avantýru. Jedná se o to, že ji ty svině z AMRUBBISH pravděpodobně unesli. Jenom proto, že mi trochu pomohla. Žádal jsem vás, aby nad ní někdo držel ochrannou ruku. Vysrali jste se na mě i na ni. Já ji přitom potřebuju. A teď je v nebezpečí. Je v nebezpečí, přestože za nic nemůže. Namočil jsem ji do toho já.“</p>

<p>„No dobrá. Ale pořád to zůstává tvým osobním problémem, a ten nesouvisí s hlavním úkolem.“</p>

<p>„Jak to, že nesouvisí, sakra? To teda souvisí. Pomáhala mi s úkolem.“</p>

<p>„Pomáhala… ale už nepomáhá.“</p>

<p>„Ale já chci, aby mi dál pomáhala. Protože v tom byla skvělá.“</p>

<p>„Nic ti nebrání v tom, abys pokračoval v úkolu.“</p>

<p>„To teda brání, kočičko. A řeknu ti jedno: Jestli ji nenajdu, tak to vzdávám.“</p>

<p>„Jak vzdáváš?“</p>

<p>„Klidně si mě odstřelte… Můžete tý vaší zkurvený pojistce zavolat hned. Ať nečeká na pitomý čtyřicátý den, ale ať sem prostě přijede a odstřelí mě. Počkám na ni třeba tady v lese.“</p>

<p>„Seš nějakej nervózní.“</p>

<p>„Jo… jsem nervózní. Sakra nervózní. Chtěl jsem vám pomoct. Ale když vidím, jak se k tomu stavíte vy, tak prostě přestávám mít zájem. Blahopřeji všem, kteří si vsadili proti mně. A teď zavolej tomu vašemu čtyřnásobnému vrahovi.“</p>

<p>„Tak si najdi jiného pomocníka.“</p>

<p>„Nechci jiného pomocníka. Prostě chci ji. Je to tak složité?“</p>

<p>„Ty ji tak žereš, že o ni natolik stojíš?“</p>

<p>„Nic nežeru, sakra. Jde jenom o to, že ona je v tom nevinně a dostal jsem ji do toho já. Takže ji musím z toho zase dostat. A jestli je to pro váš svět nepochopitelné, tak je mi prostě líto, ale dál nehraju.“</p>

<p>„Nemusíš se hned vztekat.“</p>

<p>„Nevztekám se, sakra.“</p>

<p>„Vztekáš.“</p>

<p>„Tak jo, kurva, tak se vztekám.“</p>

<p>„Potřebuju věc, která jí patřila. Máš něco takového?“</p>

<p>„Jo. Mám… mám její botu. Stačí?“</p>

<p>„Jo. Kde teď jsi?“</p>

<p>„Jedu v autě západně od Baltimore.“</p>

<p>„Zastav někde ve stínu.“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Abys zastavil někde ve stínu. Nedokážeme se zjevit nikde, kam dopadá slunce. Proto fungujeme hlavně v noci.“</p>

<p>„Asi proto u vás žádné slunce není.“</p>

<p>„Možná.“</p>

<p>Zajel jsem pod obrovský platan. Ještě než jsem stačil vypnout motor, měl jsem ji v autě. Urovnala si černošedý plášť a upřela na mě temně modré egyptské oči.</p>

<p>„Co jančíš kvůli jedný žábě?“</p>

<p>„Myslel jsem, že jsem ti to už vysvětlil. Ale vypadá to, že jste natvrdlejší, než se původně zdálo.“</p>

<p>„Nedisponujeme lidskými city.“</p>

<p>„Tady nejde o city. Tady jde o smysl pro spravedlnost. Jsem zodpovědný za situaci, do které se dostala.“</p>

<p>„Jdi se bodnout. To vůbec neodpovídá tvému cynickému pohledu na svět.“</p>

<p>„Jak jsi na to přišla?“</p>

<p>„Kde máš tu botu?“</p>

<p>„Sedíš na ní.“</p>

<p>Hiepacth zašátrala rukou pod zadkem a vytáhla Mirandin mokasín.</p>

<p>„Jestli se záměrně skrývá, nemám šanci. Dovedu najít jenom lidi, kteří se neschovávají.“</p>

<p>„A co když je schovává někdo jiný?“</p>

<p>„Pak je to v pohodě. Ale nesmí se ukrývat z vlastní vůle.“</p>

<p>Hiepacth se zahleděla někam do střechy mé mazdy a potom ukázala na displej GPS. Ten se jakoby zbláznil a začal blikat, pak ukázal mapu východního pobřeží Spojených států, která se najednou začala zvětšovat a nakonec se tam objevila i Philadelphie, Baltimore, New York. Washington. A pořád se zvětšovala, až tam bylo jenom Baltimore, a potom už jenom jeho část a jednotlivé ulice, předměstí a areál AMRUBBISH a budova a nakonec i místnost v té budově.</p>

<p>„Stačí?“ zeptala se mě a prohrábla si havraní egyptské vlasy.</p>

<p>Zatnul jsem zuby.</p>

<p>„To je špatně?“ zeptala se.</p>

<p>„To je sakra špatně.“</p>

<p>„Tak jsi to po mně neměl chtít.“</p>

<p>„Blbost. Pomohla jsi mi a děkuji tu. Špatné je místo, kde se nachází.“</p>

<p>„Kousek od vstupu k nám. Možná se s ní nakonec shledáme v zeleném světě.“</p>

<p>Panebože. Napadlo mě to pochopitelně taky, ale když to Hiepacth řekla takhle nahlas, moc to zabolelo.</p>

<p>„Díky…“ bylo jediné, na co jsem se zmohl.</p>

<p>„Nic víc nepotřebuješ?“</p>

<p>„Nanejvýš panáka. A taky budu potřebovat notnou dávku štěstí.“</p>

<p>„Tak se měj,“ řekla a zmizela, jako by to byl jenom přelud a jako by na sedačce vedle mě nikdy neseděla. Objal jsem oběma rukama volant a položil si na něj hlavu. Asi budu muset znovu navštívit Číňana. Možná prodává i tanky a letadla.</p><empty-line /><p><strong>84.</strong></p>

<p>Opožděný oběd jsem si dal v zaplivaném motorestu u silnice asi třicet mil od Baltimore. Připadal jsem si jako v nějaké Spidermanově říši, protože z lustrů visely pavučiny včetně jejich strůjců a nad výčepem byly čtyři mucholapky obalené vrstvou nalepených much, z nichž ty vespod mohly být rok staré. Fakt hezká dekorace. Objednal jsem si míchaná vajíčka.</p>

<p>Byl jsem pořád ještě rozhozený a nedokázal vymyslet rozumné, a hlavně rychlé východisko. Vypadalo to, že princezna je zavřená ve věži zakletého zámku, který patří dvanáctihlavému krvežíznivému drakovi a je prakticky nedobytný. Alespoň pro mě, chudého prince, který kromě krásného červeného mladého koně a notné dávky sebevědomí nemá nic. A navíc to sebevědomí měl teď také na nule.</p>

<p>Ve čtyři hodiny jsem měl být na Belford Road, abych si převzal nový byt, původně určený pro princeznu Mirandu. Panebože. Představoval jsem si, jak má ta subtilní nevinná víla pár centimetrů před obličejem dokořán otevřenou uslintanou tlamu s dračími tesáky, která se jí ptá, kdo ji najal.</p>

<p>V kapse se mi rozdrnčel jeden z mobilů. Vytáhl jsem zelený, ale ten to nebyl. Vytáhl jsem další. Tak to bude ten třetí. Jako naschvál. Na displeji svítilo MIRANDA.</p>

<p>Ježišmarjá. To je snad telepatie. Srdce mi poskočilo. Že by si přece jenom skočila do parfumerie? Už jsem chtěl stisknout PŘÍJEM, když jsem se zarazil. Sakra, na tenhle mobil mi Miranda nikdy nevolala. To byl její profláknutý. A co zapomenutý mokasín v autě? Byla to blbost. To je určitě království zlého draka. Do prdele. Stejně jsem ale neměl jinou možnost než to přijmout, pokud jsem chtěl zůstat ve hře. A to já už teď musel. Hlavně kvůli princezně.</p>

<p>„Slyším…“ řekl jsem odměřeně, jelikož mozek se věnoval superrychlému vyhodnocování situace.</p>

<p>„Harvey… dobrý den, pane Démone.“</p>

<p>A do prdele. Jsou rychlejší, než jsem čekal. Ale aspoň něco. Mají zájem o kontakt. Z mé hlavy se skoro kouřilo, jak rychle jsem přemýšlel. Tavily se mi mozkové závity.</p>

<p>„Přejete si?“</p>

<p>„Naproti mně sedí vaše sličná spolupracovnice, slečna Miranda Lederová.“</p>

<p>Znají i její jméno, sakra.</p>

<p>„Pozdravujte ji ode mě.“</p>

<p>„Prosím?“</p>

<p>„Vyřiďte jí, že honorář pošlu poštou. Že u mě skončila.“</p>

<p>„Vy s ní nechcete mluvit?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Myslel jsem, že je to vaše kolegyně. Alespoň podle toho, co říkala.“</p>

<p>„Ta toho napovídá. Jestli je u vás stejně ukecaná jako u mě, tak si s ní docela užijete.“</p>

<p>„Rád si užívám. Takže to není vaše spolupracovnice?“</p>

<p>„Byla. Byla najatá na dobu určitou, která právě vypršela. Kdybych ji ještě někdy potřeboval, tak si ji najmu znova – nebo kohokoli jiného. Nemyslím si, že by byla taková hvězda, abych musel trvat výhradně na ní.“</p>

<p>„Mám zapojený hlasitý odposlech, takže to slyší.“</p>

<p>„Skvělé. Zdravím, slečno Lederová. Zapomněla jste si u mě v autě mokasín. Pošlu vám ho k madam Magellové, kde si ho můžete vyzvednout společně se zbytkem výplaty.“</p>

<p>„Ten si můžete strčit třeba do prdele…“ slyšel jsem Mirandin hlas z dálky. Takže s tím odposlechem to nebyla Harveyova finta. Skutečně mě slyšela. Zaplaťpánbu, že je živá, a vypadalo to, že i v pořádku.</p>

<p>„Samozřejmě na prémii za splněný úkol zapomeňte, když jste to takhle zmršila,“ řekl jsem a ruce se mi potily.</p>

<p>„Tu si taky strčte do prdele.“</p>

<p>Podle bohatě rozvinutých a květnatých vět plných poezie jsem usoudil, že asi nemá nejlepší náladu. Možná je i naštvaná. Stejně jsem ale měl radost, že slyším její hlas.</p>

<p>„A vy mi voláte proč, pane Harveyi?“</p>

<p>„Chtěl jsem si s vámi domluvit osobní schůzku.“</p>

<p>„Osobní schůzku?“</p>

<p>„Ano. Velice osobní. Takže ne přes roztomilé křepelky, jako je ta, co sedí přede mnou, ale přímo my dva… Já a vy.“</p>

<p>„Proč myslíte, že bych chtěl?“</p>

<p>„Vy máte určitý zájem, a já mám také určitý zájem.“</p>

<p>„Že bychom ty dva zájmy sladili?“</p>

<p>„Přesně to jsem měl na mysli.“</p>

<p>„Budu o tom přemýšlet.“</p>

<p>„A co se slečnou Lederovou?“</p>

<p>„Co já vím? Jestli ji na něco potřebujete, tak ji použijte, a jestli ne, pošlete ji domů. A nebo ji můžete zkusit zaměstnat. U mě se sice neosvědčila, ale možná se jí u vás povede líp.“</p>

<p>„Blbečku…“ uslyšel jsem opět z dálky její hlas.</p>

<p>„Takže se sejdeme?“ zkoušel to opět Harvey.</p>

<p>„Ozvu se vám,“ řekl jsem a ukončil hovor. Pak jsem pomalu položil telefon vedle talíře. Sakra. To bylo docela hustý. Ale spoléhal jsem na to, že Miranda je chytrá holka a že to pochopí. Jasně že byla chytrá. Už proto, že Harveyovi dala tohle číslo mobilu, který teď samozřejmě musím zahodit, což jsem měl stejně v úmyslu.</p>

<p>Ovšem zároveň by bylo nesmyslné Harveye podceňovat. Pochyboval jsem, že ji jenom tak pustí. Netuší, kolik toho ví. Vlastně ji ani pustit nemůže. Jde o hodně. Zabít ji snad taky nemůže. Já vím o tom, že ji má u sebe. A on si nemůže být jistý, že jsem si ten hovor nenahrával. Nezabije ji. Podrží si ji.</p>

<p>Zároveň ji ale nemůže držet v kanceláři na AMRUBBISH. Toho by si mohl některý ze zaměstnanců všimnout. Snažil jsem se vžít do jeho situace. Nebude riskovat. Nepustí ji a někam ji uklidí. Někam mimo AMRUBBISH. Do závětří. Já bych si najal byt, strážce a tam bych ji držel do chvíle, kdy se to vyjasní. Do chvíle, kdy mě uklidí, protože jako Harvey bych nepochyboval o tom, že jsem mozek toho blázince a cíl, na který se musí zaměřit. Který musí zničit.</p>

<p>Zaplatil jsem ta strašlivá Spidermanova míchaná vajíčka, vyšel ven, sedl na mladého červeného koně a rozjel se k Baltimore.</p>

<p>Polední slunce rozcupovalo město na mozaiku sestavenou z malých plošek stínů a ostrého světla, až z té bláznivé kontrastní abstrakce šla hlava kolem.</p>

<p>Vzal jsem ze sedadla spolujezdce brčála a navolil číslo na démony.</p>

<p>„Co zase?“ ozval se otrávený hlas, který jsem ještě neznal.</p>

<p>„Potřebuju sehnat Hiepacth.“</p>

<p>„Myslel jsem, že se před chvílí od tebe vrátila.“</p>

<p>„Asi jsem si ji děsně oblíbil. Nemůžu bez ní žít. Stačí mi, když mi ji dáš k telefonu.“</p>

<p>„Nemůžu ti ji odsud dát k telefonu. Musela by na Zemi.“</p>

<p>„Tak jí zavolej, ať se tu objeví. Ale co nejdřív. Tak do večera.“</p>

<p>„A teď je co?“</p>

<p>„Teď je něco po poledni.“</p>

<p>„Nevím, jestli to půjde.“</p>

<p>„Musí to jít.“</p>

<p>„Sakra, na Zemi je něco přes šest miliard lidí. Nemáme na starosti jenom tebe.“</p>

<p>„Zařiď to nějak.“</p>

<p>Hodil jsem mobil na zadní sedačku. Už mě štvali. Celý svět mě štval. Můj i ten zelený. Řídil jsem téměř mechanicky a nevnímal město kolem sebe. Na Belford Road jsem byl pět minut po čtvrté hodině odpolední. Před vchodem postával kluk, kterého jsem odhadl jako vyslance realitní kanceláře JCR. Mohlo mu být dvacet. Mike Carding je asi na mladý kluky. A taky na ranní sekretářky.</p>

<p>„Ahoj. Já jsem Hanny Bellowitz. Nečekáš tu na mě?“</p>

<p>„Jo… to čekám,“ řekl otráveně a mohl si dásně vykroutit, jak usilovně zpracovával žvýkačku. Měl uhrovitý, a ještě navíc pihovatý obličej, a já si nebyl jistý, jestli taky náhodou nepatří mezi démony.</p>

<p>„Tak se na to mrkneme, ne?“ řekl jsem a ukázal nahoru na dům, kde jsem tušil své nové obydlí. Strčil klíč do zámku vstupních dveří. Chodba byla temná jako hluboký les a výtah asi sto let nikdo nepromazal. Bylo jasné, že se mi tu bude líbit. Hezké kulisy k Noční můře z Elm Street<emphasis>. </emphasis>Vystoupili jsme v šestém patře do dalšího hlubokého lesa. Na dveřích mého bytu bylo číslo dvacet dva. Přibližně asi tolik, kolik dní mi zbývá. Jak symbolické a jak démonické. K posrání.</p>

<p>Byt byl prezentovaný jako jedna plus jedna, ale spíš to bylo jedna plus nic. Byl malý, ale na to, že jsem měl jenom notebook, tři mobily a pistoli, byl velký až dost.</p>

<p>„Beru to,“ řekl jsem, když jsem ho celý prošel, což trvalo asi pět vteřin.</p>

<p>„Garáž to nemá. Parkování je ve dvoře.“</p>

<p>„Jasně.“</p>

<p>Uhrovitý pihovatý kluk vytáhl z brašny smlouvu a já mu ji podepsal. Jeden výtisk mi nechal na parapetu jediného okna, kterým byt disponoval.</p>

<p>„Ať se vám tu líbí, pane,“ řekl a podal mi dvoje klíče.</p>

<p>„Jasně. Budu se snažit.“</p>

<p>Vzal jsem si klíče a kluk vypadl. Sotva se za ním zavřely dveře, ozval se za mnou šustot. Vyděšeně jsem se otočil. Hiepacth.</p>

<p>„Sakra, to je rychlost,“ poznamenal jsem, když jsem se vzpamatoval z úleku.</p>

<p>„Prý jsem tvůj nejoblíbenější démon z celého našeho blázince,“ řekla a hledala, kam by se posadila, ale byt byl úplně prázdný. Tak se aspoň opřela o kuchyňskou linku.</p>

<p>„To je pravda. Děsně žeru tvůj egyptský design. S černošskou pletí je to zvlášť půvabné.“</p>

<p>Nebyla si jistá, jestli to myslím vážně.</p>

<p>„Koho jsi zase ztratil?“</p>

<p>„Pořád tu samou.“</p>

<p>„Panebože… ještě že netrpíme něčím podobným i my.“</p>

<p>„Čím?“</p>

<p>„Citama, láskou a podobnýma blbostma.“</p>

<p>„Tady nejde o city ani podobný blbosti. Myslím, že už jsem ti to vysvětloval. Tady jde o spravedlnost.“</p>

<p>„Žádná neexistuje. Ty jsi to ještě nezjistil?“</p>

<p>„Zjistil… ale snažím se, aby byla aspoň tam, kde je to možné. Částečně.“</p>

<p>„Nekecej. To jsou normální výčitky svědomí a žádná spravedlnost.“</p>

<p>„Dost možná. To ale na věci nic nemění. Nechtěl bych odsud odejít s černou skvrnou na duši.“</p>

<p>„Ježišmarjá, ještě do toho zamotej duši a pozvracím se tady.“</p>

<p>„Tak pomůžeš mi, nebo ne?“</p>

<p>„Povídej.“</p>

<p>„Jde o tu samou. O Mirandu.“</p>

<p>„Miranda Lederová… jasně… Prostě jsi z ní hotovej.“</p>

<p>„Nejsem z ní hotovej, sakra. Ale potřebuju ji dostat ze spárů těch grázlů. To je celý. Já ji tam dostal, a já ji taky odtamtud vytáhnu.“</p>

<p>„Tak vytáhni.“</p>

<p>„S vaší pomocí, samozřejmě.“</p>

<p>„Ale já ti už řekla, kde je.“</p>

<p>„No jasně… ale…“</p>

<p>„Nejsme svatební agentura. Jsme…“</p>

<p>„Mně je jedno, co jste. Teď bych potřeboval, kdyby sis na chvilku zahrála na egyptskou mlčící sfingu a poslouchala mě.“</p>

<p>„Poslouchám.“</p>

<p>„Řekla jsi mi, že ji mají na AMRUBBISH.“</p>

<p>„Tak co ještě chceš?“</p>

<p>„Do areálu AMRUBBISH se nedostanu. Je to pevnost. Je to pevnost obehnaná ostnatými a elektrickými dráty, střežená kamerami a mohutnou ochrankou. Je to nedobytný hrad.“</p>

<p>„Nemáme mezi sebou Střihorukého Edwarda, aby ti přestříhal dráty, a nemáme ani…“</p>

<p>„Tak budeš chvilku tou sfingou, nebo ne?“</p>

<p>„Už jsem.“</p>

<p>„Nenechají ji tam. Přesunou ji. Jsem přesvědčený o tom, že ji přesunou mimo areál. A až se to stane, potřebuju okamžitě vědět kam.“</p>

<p>„Myslíš že k nám?“</p>

<p>„Sakra, nemyslím, že k vám. Teda aspoň doufám, že ne k vám. I když je to pochopitelně jedna z možností, ale o té ani nechci uvažovat. Já myslím, že ji budou chvilku držet pod zámkem a přesunou ji někam do města. Nebo třeba do jiného města. To je jedno kam. Ale jak ji přesunou, potřebuju to vědět a potřebuju znát přesně to místo.“</p>

<p>„Takže vlastně chceš, abych každý týden zkontrolovala, kde je.“</p>

<p>„Blbost. Tolik času nemám. Potřebuju, abys to kontrolovala každé dvě hodiny.“</p>

<p>„Ty ses zbláznil. To bych nedělala nic jiného. Nejsem tvoje brigádnice.“</p>

<p>„Slíbili jste mi pomoc.“</p>

<p>„Taky ti pomáháme, jak jen to jde.“</p>

<p>„Tak mi pomozte ještě v tomhle. Hrozně mi na tom záleží. Fakt. Jestli potřebuješ botu, mám ji dole v autě. Dám ti ji.“</p>

<p>„Nepotřebuju. Teď už ji nepotřebuju. Jak jsem si ji jednou osahala, data ve mně zůstávají. Mám ji načtenou.“</p>

<p>„Takže to pro mě uděláš?“</p>

<p>„Každých šest hodin.“</p>

<p>„Dali jste mi čtyřicet dní. To je na tak velkou a složitou věc hrozně málo. Nemám tolik času. Každé čtyři hodiny.“</p>

<p>„Dobrá. Že jsi to ty.“</p>

<p>„Můžu se na to spolehnout?“</p>

<p>Překvapeně se na mě podívala.</p>

<p>„Samozřejmě. Na démony je vždycky spolehnutí. To jenom lidi blbnou.“</p><empty-line /><p><strong>85.</strong></p>

<p>Potřeboval jsem se odreagovat, protože jsem cítil, jak už mi to leze na mozek a že život, který tady žiju, vlastně není žádný život a klidně jsem mohl zůstat v zeleném světě a vyšlo by to nastejno. Napadaly mě samé takové blbosti a jediné, co s tím šlo dělat, bylo zajet někam do centra a vymést pár barů. Sešel jsem do dvora pro auto.</p>

<p>Zaparkoval jsem na Johanis Square a jako první se mi do cesty postavil MAJESTY DRINK s bohatě zdobenou secesní fasádou doplněnou keramickými mozaikami pod okny. Vešel jsem prosklenými dveřmi dovnitř. Hned za nimi se vznášelo skleněné schodiště vedoucí jakoby do nebes, která představovaly bohatě nařasené baldachýnové závěsy v modrých barvách. Na patnáctém schodu mě vítali dva bronzoví andělé s obrovskými bronzovými křídly a mrtvýma očima. Jako bych nadpřirozených bytostí neměl za poslední dny dost.</p>

<p>Samotný bar obsahoval dvacet stolků a desetimetrový barový pult stočený do podkovy, v jejímž centru se pohybovali dva barmani s monumentálním sousoším láhví alkoholu za zády. Židličky byly zaplněné asi z třetiny. Bylo příliš brzy. Našel jsem si stolek pro tři, utopený v rohu, a za chvíli u mě byla číšnice připomínající růžolící selku z německých filmů.</p>

<p>Objednal jsem si velkého panáka Jima Beama a kafe. Měl jsem to na stole hned. Asi se nudila. Hodil jsem Beama do sebe, opřel se, natáhl si nohy a odevzdal se černým myšlenkám. Myslel jsem, že Beam mi svět najednou rozveselí a donutí mě podívat se na něj z jiného úhlu. Ale asi taky neměl nejlepší den, protože po prvním panáku jsem se cítil ještě víc jako psanec vykořeněný z lidské společnosti.</p>

<p>Zjišťoval jsem, že mi začíná chybět komunikace. Ne komunikace s kýmkoliv, ale komunikace s přáteli. S někým, komu bych mohl říci, jak se cítím, jaké mám problémy, co mě štve, a tak podobně. Samozřejmě jsem to mohl říct třeba úřednici na magistrátu nebo prodavačce v obchoďáku, jenže já potřeboval někoho, koho znám a kdo zná mě. A nikoho takového jsem najednou neměl.</p>

<p>Tedy, měl jsem jich spoustu, ale nemohl jsem s nimi mluvit. Nemohl jsem se najednou před nimi jen tak objevit a říct: <emphasis>tak hele… možná jsem byl mrtvej, ale teď jsem se vrátil</emphasis>. Zvláště pak těm, co mi byli na pohřbu. Navíc jsem si ani nezjistil, kdo mi na pohřbu vlastně byl. Ale to mě zase tak moc nezajímalo. Zajímalo mě spíše, jestli se jim budu moci ukázat na očích, až to všechno skončí, a došel jsem k závěru, že asi ne.</p>

<p>Co by mi asi Jessica řekla? Já být jí, tak bych si řekl, že jsem svině a podrazák a že už se nechci vidět. A pak bych šel možná na hřbitov, našel bych tam náhrobek toho podrazáka, tedy sebe, a asi bych ho pochcal. No vida. Jim Beam začíná působit.</p>

<p>Objednal jsem si ještě jednoho. Opět byl na stole neprodleně. Kopl jsem ho do sebe. Druhý Jim Beam mi ujasnil, že jediný, s kým jsem mohl v poslední době normálně mluvit, byla Miranda. Miranda Lederová. Mladá holka, která toho v životě ještě moc nezažila, inteligentní a chytrá, která mě sice dokázala vytočit jako nikdo, ale se kterou se děsně příjemně komunikovalo. Měla zvláštní dar brát komunikaci sportovně, jako tenis. Pocítil jsem najednou děsnou touhu, aby tu seděla naproti mně a provokovala mě kousavýma poznámkama o tom, jak nemám nic promyšlené, jak se mi všechno bortí pod rukama a jak jsem jenom obyčejný zmatkař a patlal. Líbila se mi na ní přímočarost řešení problémů a čistá bezproblémovost, která ovšem nikdy nebyla skutečná. Jenom si ji sama kolem sebe jakoby vytvářela, ale byla díky tomu naprosto v pohodě.</p>

<p>Chtěl jsem, aby tu teď byla s jiskřícíma šedomodrýma očima, krátkými černými vlasy, šortkami a šelmovským úsměvem. Byla jedinou živou bytostí na tomto světě, která v nerovném boji stála na mé straně. Nepočítám-li démony, a to jenom ty, kteří si nevsadili proti mně. Což bylo pár zmatených a naivních jedinců.</p>

<p>Třetí Jim Beam mě upozornil, že Harvey musí zemřít – a to co nejdřív. Tedy ne zemřít, ale být odtransportován do zeleného světa, jak mi poradil Bruno Calvi. V souvislosti s tím pak musí být co nejdříve osvobozena Miranda ze spárů dvanáctihlavého draka. A v souvislosti s tím se z toho všeho zblázním.</p>

<p>Po čtvrtém Jimu Beamovi jsem zjistil, že jsem udělal blbost, když jsem opustil zelený svět.</p><empty-line /><p><strong>86.</strong></p>

<p>Asi v jedenáct večer jsem se rozhodl opustit centrum města a přesunout se na předměstí, do svého zbrusu nového bytu. Večerní vzduch mi udělal dobře a po panácích jsem se cítil jako po čtyřhodinovém sezení u psychoanalytika. Akorát že to bylo podstatně levnější. Výsledek byl ale tentýž. Žádný.</p>

<p>Snažil jsem si zapamatovat, kde parkuju, abych věděl, kam si mám ráno přijít pro auto, a vydal se na stanoviště taxíků. Stál tam jenom jeden s mírně promáčklými boky a poškozenou čelní maskou, což nesvědčilo o velké zručnosti jeho řidiče, nicméně v tuto chvíli a dobu mi to bylo jedno. Řidičem byl vysoký vychrtlý černoch s vychrtlými tlapami a vychrtlou hubou orámovanou vychrtlými rty. Na sobě měl rifle a rozepnutou růžovou košili.</p>

<p>„Kam to bude, pane?“</p>

<p>„Na Belford Road. A po cestě mi zastavíte u obchoďáku, jo?“</p>

<p>„Jak chcete,“ řekl, zařadil rychlost, pustil spojku a už jsme letěli nočním Baltimore. Z osmi křižovatek projel tři na červenou, což jsem nepochopil proč, jelikož jsem nikam nespěchal. Ale možná zbožňoval zvuk klaksonů, které se vždycky po takovém kousku ozvaly z ostatních aut. Možná si představoval, že je dirigent a řídí baltimorský filharmonický orchestr složený z klaksonů. Zastavil mi u OMEGA PLUS. Větší obchoďák snad už v Baltimore není. Dostat se od vchodu k pokladnám byla docela hezká turistická trasa.</p>

<p>„Jak dlouho vám to bude trvat, pane?“ zeptal se.</p>

<p>„Potřebuju jedinou věc, takže ne dýl než dvacet minut.“</p>

<p>„OK.“</p>

<p>Nakonec těch minut bylo čtyřicet, protože kupovat v obchoďáku jednu věc je daleko horší než jich tam kupovat padesát. Je ji totiž potřeba v milionech nejrůznějších věcí nejdříve najít. A pokud je natolik speciální, jak jsem potřeboval já, tak to byl skutečně oříšek.</p>

<p>Když jsem se konečně dobelhal zpátky k taxíku, černoch nevěřil vlastním očím. Přitáhl jsem v nákupním koši molitanovou desku o rozměrech sto krát dvě stě centimetrů a o patnácticentimetrové tloušťce. Když jsem ji z koše vytahoval, najednou se rozrolovala, jako by byla na péro, a rozprostřela se mi nad hlavou.</p>

<p>„To chcete tu bláznivinu narvat do mýho taxíku?“ zeptal se černoch s obavami v hlase.</p>

<p>„Jasně. Vždyť jste to sám viděl. Jde to zmáčknout do docela snesitelného objemu. Otevřete kufr a já to tam narvu.“</p>

<p>Vystoupil z auta.</p>

<p>„Na kufr zapomeňte. Mám ho plnej.“</p>

<p>„Vy máte plnej kufr?“</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>„A čeho, proboha?“</p>

<p>„To je jedno. Prostě do kufru to nedostaneme.“</p>

<p>Nechtěl jsem se ho dál vyptávat, jestli tam má půl tuny drog nebo mrtvolu. Otevřel zadní dveře vozu.</p>

<p>„Zkusíme to narvat na zadní sedačky.“</p>

<p>Zápolení s molitanovou deskou na parkovišti hypermarketu nám oběma trvalo asi deset minut, a jak jsem si všiml, byli jsme výrazným zpestřením pro ostatní nakupující. Vypadalo to, jako by si nás hypermarket zaplatil jako kulturní vložku pro rozveselení zákazníků. Zvláště já jsem působil po panácích značně nemotorně. Molitan byl jako živý a nakonec jsme museli použít i bezpečnostní pásy, abychom ho trochu zklidnili.</p>

<p>Já si pak sedl dopředu, protože molitan se rozvalil na obě zadní sedačky a ještě mně nad hlavu, a otrávený černoch se rozjel.</p>

<p>„Měl jste koupit raději pěticentimetrový. To by snad stačilo, ne?“ řekl na první křižovatce.</p>

<p>„Nemám s tím moc zkušeností, tak jsem vzal raději tenhle.“</p>

<p>„Vyhodila vás?“</p>

<p>„Kdo?“</p>

<p>„Manželka asi, ne?“</p>

<p>„Jo…“ řekl jsem a pozoroval ubíhající neonové reklamy kolem.</p>

<p>„Co jste jí udělal?“</p>

<p>„Co myslíte?“</p>

<p>„Vyspal jste se s jinou.“</p>

<p>„Nevyspal.“</p>

<p>„Ale chtěl jste. To stačí. Na to jsou ženský děsně háklivý, i když já stejně pořád nechápu proč. Vždyť o nic nejde.“</p>

<p>Projeli jsme další křižovatku těsně poté, co naskočila červená. Jako by si toho nevšiml a pokračoval:</p>

<p>„Prostě si dva udělají na chvilku dobře. To je celý… Jenže manželky chtěj, abyste si dělali dobře jenom s nima. Což fakt nechápu. Místo aby byly rády, že jste spokojený, tak vás vykopnou. A vy pak sháníte pitomý molitany.“</p>

<p>Zakroutil hlavou, jako že to fakt nechápe. Nechal jsem ho v tom. O půl dvanácté jsme byli na Belford Road. Bez toho, že by nás na některé z křižovatek zmasakroval kamion, což byl docela zázrak.</p>

<p>„Za molitan bude příplatek, pane.“</p>

<p>„Jasně. Roztahoval se tam vzadu jako hraběnka. Ostatně, je to moje nová manželka, tak za ni rád zaplatím.“</p><empty-line /><p><strong>87.</strong></p>

<p>Ráno jsem se probudil o půl deváté. Hlavu jsem měl jako střep. Ale jak to, sakra? Vždyť jsem toho zase tolik nevypil. Chvilku jsem měl problémy, abych si uvědomil, kde jsem, a vstřebal skutečnost, že ležím na zemi na molitanu v novém bytě jedna plus nic. Další skutečnost, kterou si můj notně zpomalený mozek musel uvědomit, byla ta, že o kuchyňskou linku stála ležérně opřena Hiepacth a bavila se mými rozpaky.</p>

<p>„A hele… démonům už se zase stýská.“</p>

<p>„Ani náhodou.“</p>

<p>„Jak už jsi tu dlouho?“</p>

<p>„Od šesti od rána.“</p>

<p>„To máš docela výdrž,“ řekl jsem a hledal tričko a rifle. Byt nebyl velký, takže z kteréhokoliv místa byl vidět celý. Rifle byly v jihozápadní části, zatímco tričko na severu. Vše na dosah ruky. Vstal jsem a oblékl se.</p>

<p>„Nabídl bych ti kafe, ale nemám tu vůbec nic. Jsem čerstvě přestěhovaný. Nemůžu do svého bytu, protože dostali Mirandu a tím pádem i moje dosavadní bydliště. Takže jsem se potřeboval co nejrychleji uklidit, aby mise neskončila dřív než po čtyřiceti dnech, které jste mi dali.“</p>

<p>„No jo…“</p>

<p>„Rozhodl jsem se, že se raději nechám odstřelit vaší pojistkou než někým od AMRUBBISH.“</p>

<p>„To je dobře. Protože pojistka to má slíbeno jako odměnu a byla by zklamaná, kdyby to někdo udělal dříve a místo ní.“</p>

<p>„Už se těší, co?“</p>

<p>„Vypadá to, že jo.“</p>

<p>Neměl jsem tady skutečně nic. Ani kafe, ani panáka, ani kus rohlíku, ani skleničku, do které bych si mohl natočit aspoň vodu z umyvadla. Napil jsem se přímo z kohoutku. Měl jsem po včerejšku hroznou žízeň. Utřel jsem si ústa hřbetem ruky a posadil se na molitan, což bylo to jediné, na co se v bytě dalo posadit, nechtěl-li člověk sedět v dřezu kuchyňské linky.</p>

<p>„Předpokládám, že tu nejsi jen tak,“ prohodil jsem, když se Hiepacth neměla k hovoru.</p>

<p>„Denkell Board 456, čtvrté patro. Byt 18. Je to sídliště.“</p>

<p>Zbystřil jsem smysly.</p>

<p>„Tam je Miranda?“</p>

<p>„Od půlnoci.“</p>

<p>„Víš to jistě?“</p>

<p>„Byla jsem tam.“</p>

<p>„Ty jsi tam byla?“</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>„Jak se jí daří?“</p>

<p>„Spí.“</p>

<p>„Aha… Ale jinak je doufám v pořádku.“</p>

<p>„Nevím, jak to myslíš, jestli je v pořádku, nebo není.“</p>

<p>„Myslím to tak, jestli není zraněná, jestli je určitě živá…“</p>

<p>„Je určitě živá a zraněná není. Tedy fyzicky zraněná. Do vašich citů ale nevidím.“</p>

<p>„Taky to po tobě nikdo nechce,“ odsekl jsem, vstal a přešel k jedinému oknu. Výhled na štítovou stěnu sousedního domu byl čistě abstraktní. Pak jsem se otočil zpět k Hiepacth.</p>

<p>„Takže je to normální byt.“</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>„Může z něj kdykoli odejít a kdokoliv ji může navštívit?“</p>

<p>„To nevím. Neptala jsem se jí. V každém případě je tam s ní jedna ženská.“</p>

<p>„Takže ji hlídají.“</p>

<p>„Nevím, co tam ta ženská dělá.“</p>

<p>„Je to jasné. Bachařka. Má dohlídnout na to, aby Miranda byt neopustila. Přesně jak jsem předpokládal. Držet ji v areálu AMRUBBISH by bylo příliš riskantní. Potřebovali ji uklidit pryč. Bál jsem se, že to bude třeba Harveyova soukromá rezidence. Ale nevím, jak by to vysvětloval manželce, že si drží ve sklepě mladou holku. Takže najali byt a tam ji budou hlídat. Ještě pořád si myslí, že by ji mohli použít proti mně.“</p>

<p>„A můžou?“</p>

<p>„V určitém smyslu ano.“</p>

<p>„V jakém smyslu?“</p>

<p>„Ve smyslu, který vy démoni prostě nikdy nepochopíte. Tak to neřeš, prosím tě.“</p>

<p>„Takže v tom jsou přece jenom city.“</p>

<p>„Blbost.“</p>

<p>„Promiň.“</p>

<p>„Nejsou v tom city, sakra. Je to normální pracovní vztah. Prostě Miranda je děsně důležitý článek v hře, kterou jsem rozehrál.“</p>

<p>„Tak se tolik nerozčiluj. Myslela jsem, že mi aspoň poděkuješ.“</p>

<p>„Jasně že ti poděkuju. Moc ti děkuju. Pomohla jsi mi. Fakt. Teď už je to jenom na mně.“</p>

<p>Hiepacth zmizela, jako by v bytě nikdy nebyla. Jako by byla přelud. Budu jí muset poslat děkovnou esemesku. Zamkl jsem byt a sešel dolů. Potřeboval jsem sehnat taxíka, aby mě odvezl na Johanis Square pro mazdu. Já blbec v ní dokonce nechal i notebook a jeden z mobilů.</p><empty-line /><p><strong>88.</strong></p>

<p>Měl jsem štěstí. Auto stálo přesně tam, kde jsem ho včera zaparkoval, a byl v něm i jeden z mých dalších mobilů, a dokonce i notebook. No vida. Přece jen jsou mí baltimorští spoluobčané slušní lidi.</p>

<p>Namačkal jsem si na GPS Denkell Board 456. Byla to čtvrť Monseratti v severovýchodní části města. Rozhodl jsem se udělat si poznávací zájezd, jelikož jsem v ní nikdy nebyl. Když jsem tam přijel, pochopil jsem proč. Nevím, co bych tam hledal.</p>

<p>Byla to vyloženě obytná čtvrť, poměrně nová, s velkými moderními domy hrajícími si na funkcionalismus, to znamená tvořenými jednotvárným kostkami s jednotvárnými okny a předpokládal jsem, že i jednotvárnými lidmi uvnitř, povětšinou pak z vrstvy středního managementu. Určitě to nebylo nejlevnější bydlení v Baltimore. Perfektně střižené trávníky, udržovaná zeleň včetně záhonů s kvetoucími kytkami (které by jinde nevydržely ani jednu noc), moderní odpadkové koše připomínající antické vázy (což k tomu funkcionalismu byla fakt bomba), a vůbec bych se nedivil, kdyby tu správcovská firma nezajistila i vlastní sídlištní strážníky (mohli jezdit na koních v uniformách sedmé kavalerie, což by bylo nepochybně stylové).</p>

<p>Denkell Board 456 jsem našel celkem snadno, nebo spíš GPS ji našla. Byla to čtyřpodlažní kostka se zelenou terasou na střeše. No vida. To si hraběnka Miranda nežije zrovna špatně. Projel jsem kolem, aniž bych zastavil, jelikož jsem si všiml kamery na protějším domě. No jasně. Takový pořádek tu bylo možné udržet jenom stále aktivním kamerovým systémem. Objel jsem blok a vjel do další ulice. Projel jsem jí skoro až na konec a zaparkoval u chodníku na místě, odkud byl mezi domy vidět vchod do Denkell Board 456.</p>

<p>Rozhodl jsem se dnešní den věnovat obhlídce místa činu, tedy budoucího místa činu, která spočívala ve dvacetičtyřhodinovém čumákování na vchod funkcionalistického zámku, v němž je uvězněna moje princezna. Podle Hiepacth je tam s ní jenom jedna čarodějnice, což by neměl být pro neohroženého prince takový problém.</p>

<p>Něco před desátou zastavilo před vchodem auto kabelové televize DFG a z něj vylezli dva chlápci ve firemních montérkách. Vešli dovnitř. Zdrželi se asi hodinu, během které z domu vyšel důchodce o berlích (snad vysloužilý admirál) a vešly dvě patnáctileté holky (jak to, že nejsou ve škole?). V 11:15 s nehty okousanými nudou jsem zaregistroval malý mechanický vůz, který zametal chodníky, a jeden z buršů šel podél něj a vysypával na korbu odpadkové koše. V 11:30 přijelo dodávkové auto s nápisem PETER’S PIZZA. Zastavilo před vchodem a řidič vystoupil s typickou placatou krabicí. Vešel dovnitř. Zpátky byl během pěti minut.</p>

<p>Ve 12:25 zastavil před vchodem velký mercedes, z něhož vystoupila nejspíš Madonna nebo někdo takový. Deset minut poté další auto, tentokrát cadillac. Před domem zpomalil a v jedné ze stěn se začala otevírat velká vrata. Těch jsem si předtím nevšiml. Pravděpodobně vjezd do garáží. Auto tam skutečně vjelo a vrata se zavřela.</p>

<p>Po druhé hodině odpolední provoz zhoustl. Do garáží vjela další dvě auta a jedno vyjelo. Malý ford. Paní domu asi jede nakupovat. O půl třetí jsem musel popojet o jedno místo, protože nějaký šedesátiletý chlápek se rozčiloval, že mu stojím na tom jeho. Popojel jsem, čímž jsem ale přišel o průzor mezi domy a neviděl na vchod. Rozhodl jsem se znovu objet celý blok, ale místo, které by bylo dostatečně vzdálené od domu a z něhož by na něj bylo vidět, jsem už nenašel. Vzdal jsem to.</p>

<p>Bleskově jsem vyhodnotil dnešní den a zjistil, že výsledek je nula. Nebyl jsem o nic chytřejší než ráno, když jsem před barák přijel. Ale aspoň jsem si to omrkl a zjistil provoz, který naštěstí nebyl velký. Dopoledne to bylo totálně ospalé. Což mi vyhovovalo.</p>

<p>Teprve na Hally Boulevard mi to sepnulo. Pizza. Sakra, to by mohla být trefa. Měl ten chlápek jenom jednu krabici, nebo dvě? Najednou se mi zdálo, že dvě. Kdo si objedná na oběd pizzu domů? Ten, kdo nemůže opustit byt. Mohla to být nemohoucí důchodkyně nebo líná ženská v domácnosti. A nebo taky strážkyně s vězněm. Jak že se jmenovalo to auto? PETER’S PIZZA?</p>

<p>Zastavil jsem u chodníku, vzal zelenou žabičku a namačkal démony.</p>

<p>„Spojka číslo dvanáct,“ ozvalo se.</p>

<p>„Ty seš Raziel, že jo,“ řekl jsem.</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>„Už vás začínám poznávat po hlase.“</p>

<p>„To proto, že nám furt telefonuješ.“</p>

<p>„No jo… abyste se nezbláznili.“</p>

<p>„Při komunikaci s tebou k tomu nemáme daleko.“</p>

<p>„Posledně jsme se nějak nedohodli, tak doufám, že teď nám to půjde líp.“</p>

<p>„Já taky.“</p>

<p>„Potřeboval bych Minosona.“</p>

<p>„Vyřídím mu to.“</p>

<p>„Ale já ho potřebuju hned.“</p>

<p>„Panebože… já nepochopím, jak vy lidi všechno musíte potřebovat hned.“</p>

<p>„Možná to bude tím, že na rozdíl od vás nemáme k dispozici věčnost. Máme tady jenom určitý vymezený čas, ve kterém toho musíme spoustu stihnout.“</p>

<p>„Jasně. Ale víš dobře, že ti ho nemůžu dát k telefonu, jelikož se zrovna na Zemi nevyskytuje. Ale můžu mu vyřídit vzkaz.“</p>

<p>„Máš tam někde papír a tužku?“</p>

<p>„Cože? Na co papír a tužku?“</p>

<p>„Abys to vyřídil přesně.“</p>

<p>„Bez obav. Naše mysl je něco jako pevný disk v počítači. Co mi řekneš, to tam zůstane. Už na věčnost.“</p>

<p>„Budu v to doufat. Takže potřebuju, aby se mi mrkl na PETER’S PIZZU v Baltimore.“</p>

<p>„Jak se na ni má mrknout?“</p>

<p>„Předpokládám, že je to moderní firma a že všechny objednávky registruje v počítači. Potřebuju, aby se dostal do jejich sítě a zjistil, komu vezli pizzu dneska v poledne. Příjezd na místo byl v jedenáct třicet, ve čtvrti Monseratti. Adresa je Denkell Board 456. Potřeboval bych vědět, komu to vezli, nebo ještě lépe číslo bytu, do kterého to měli dodat, pokud jim bylo řečeno. A potřebuju to co nejrychleji, nejlépe hned, ale nejpozději zítra brzo ráno.“</p>

<p>„Pizza na Denkell Board 456 dnes v 11:30?“</p>

<p>„Přesně tak.“</p>

<p>„Co je tohle za blbost?“</p>

<p>„To neřeš. Prostě ten údaj nutně potřebuju pro plnění dalších úkolů. Bez něj se nehnu dál. Stačí to takhle?“</p>

<p>„No… snad jo. Vyřídím mu to.“</p>

<p>„Ale co nejrychleji, prosím tě.“</p>

<p>„Dostanu se tam za tři hodiny.“</p>

<p>„Nejpozději do zítřejšího rána potřebuju ten údaj mít.“</p>

<p>„Jasně. Pokusím se.“</p>

<p>V telefonu to cvaklo, jako kdyby ho Raziel hodil ze skály. No vida, jestli mě předtucha neklame, tak si zítra zahraju na rozvážku pizzy. Hned jsem dostal lepší náladu.</p><empty-line /><p><strong>89.</strong></p>

<p>Zajel jsem do AM koupit krabici na Harveye. Samozřejmě že nejlepší by bylo rovnou koupit rakev, ale to by mohlo být příliš nápadné. Nevím, jak by se tvářili, kdybych přijel před bránu AMRUBBISH s rakví, že jsem doma dělal generální úklid a potřeboval bych se zbavit starých nepotřebných věcí. Takže rakev jsem zavrhl, ale sehnat krabici, do které by se vešel člověk a byla by neprůhledná, dobře uzavíratelná a pevná, ale přitom s větracími průduchy, se ukázalo téměř nemožné.</p>

<p>Navíc když prodavači nemůžete přesně specifikovat, na co ji potřebujete. Tvrdili, že by mi rádi pomohli, ale museli by vědět, co přesně požaduji a jaký to má splnit účel. Bylo nemyslitelné jim sdělit, že potřebuji dopravit člověka z tohoto světa do zeleného.</p>

<p>Nabízeli mi největší kufr, jaký mají, pak mi taky nabízeli klec na tygra, psí boudu a podobně. Nejvíc se mým požadavkům blížil dvousetlitrový sud. Musel bych v něm ale udělat díry, aby mohl Harvey dýchat, což by asi nebyl tak velký problém. Sud byl dobrý, akorát byl moc nový a já si nebyl jistý, jak dlouho by mi trvala jeho úprava na sud starý. S novým sudem do AMRUBBISH taky nemůžu. Nakonec jsem to vzdal a rozhodl se, že se budu muset mrknout po stavbách nebo skládkách. A bylo mi hned jasné, že nejideálnější přepravku na Harveye bych našel na skládce AMRUBBISH.</p>

<p>Ta myšlenka mě nakonec zaujala a začal jsem se jí vážně zabývat.</p>

<p>Jasně že jsem tam nemohl přijet a poprosit je, ať mě pustí na hromady odpadků, že potřebuju krabici pro jejich náměstka. Ale čím dál víc se mi v hlavě konkretizovala myšlenka hodit tam Harveye přímo. Jenom tak. Bez krabice.</p>

<p>Opustil jsem obchodní dům, sedl do mazdy a vyrazil ke svému bytu. Verze s krabicí se mi najednou zdála příliš komplikovaná. Musel bych volat a přesvědčovat je, že potřebuju zlikvidovat krabici. Musel bych vymýšlet zdůvodnění, proč ji rovnou neodvezu na registrovanou skládku, odkud si ji oni sami přepraví k likvidaci. Teorie o nebezpečném odpadu vyjít může, ale taky nemusí. Bylo tam příliš mnoho neznámých vázaných na příliš mnoho náhod.</p>

<p>Zato chycení Harveye pod krkem a jeho vhození přímo do jícnu černé díry se jevilo jako méně problematické. Samozřejmě to znamenalo dostat se do jejich areálu, dostat se k Harveyovi (ostatně, sám stojí o osobní schůzku) a pak ho dotáhnout k propasti, o které vůbec nevím, kde je a jak ten vstup nebo díra vypadá.</p>

<p>Ale mohl bych chtít vidět svůj pozemek. Na to mám přece nárok. Tedy ne svůj, ale pozemek paní Moorové. Mám od ní plnou moc. Mohl bych Harveye přesvědčit, aby mi ho šel ukázat. Možná jenom proto, abych usoudil, že nemá cenu kolem něj dělat vlny a že jim ho tedy s paní Moorovou přenecháme za symbolickou cenu, když už do něj tolik investovali. No jasně. To by mohlo vyjít. Pokud tam nepůjdeme s celou po zuby ozbrojenou eskortou. Ale proč by? Harvey bude na svém území, ve svém areálu. Nemá se tam čeho bát.</p>

<p>Radostí jsem udeřil pěstí do volantu. Jasně. To bylo přesně ono. Jednoduché, až primitivní řešení. Na co krabici, když tam můžu toho debila hodit přímo. Jednoduchost řešení mě přímo omámila.</p>

<p>Zazvonil mi mobil. Nezelený. Gary Monroe. SOMMERSBY.</p>

<p>„Bellowitz… poslouchám.“</p>

<p>„Zajímal vás ten Harvey.“</p>

<p>Jako bych ho přivolal. Jasně že mě zajímal Harvey. Vzduch kolem mě jím byl úplně prosycený.</p>

<p>„Jasně.“</p>

<p>„Můžu mluvit?“</p>

<p>„Mluvte. Poslouchám vás.“</p>

<p>„Takže Alan Harvey, 31 let. Jedno dítě, dcera 6 let. Manželka v domácnosti. Adresa je Solsburry 36, Baltimore. Jedná se o rodinnou vilu obehnanou zdí, kamerový systém. Zaměstnání v AMRUBBISH. V práci je od osmi ráno do šesti večer. V pondělí, středu a pátek je na centrále ve městě, v úterý a ve čtvrtek je přímo v areálu firmy na skládce za městem, kde má další kancelář. Hraje golf na SCULLY CLUB, ale zatím nevíme přesně kdy, i když možná pravidelně.“</p>

<p>„Aha.“</p>

<p>„Tam by to možná šlo.“</p>

<p>„Co tím myslíte?“</p>

<p>„Já nevím, na co ty údaje potřebujete, takže…“</p>

<p>„Takže si myslíte, že nejlíp by to šlo na golfu.“</p>

<p>„Jo… asi tak nějak.“</p>

<p>„Dobrá. Tak mi to zjistěte. Kdy, kde, od kolika do kolika, kolik spoluhráčů, střechy nejbližších budov.“</p>

<p>„Prosím?“</p>

<p>„S těmi střechami si dělám srandu, pochopitelně.“</p>

<p>„Aha…“</p>

<p>„Zatím díky.“</p>

<p>Položil jsem mobil a vsadil se, že zkoprnělý Monroe ho ještě minutu bude držet u ucha, aby si to všechno srovnal v hlavě. Nic už jsem o Harveyovi vědět nepotřeboval. Byl jsem rozhodnutý. Žádný golf. Jeho poslední štací bude milovaný areál AMRUBBISH.</p>

<p>Na další červené mi zazvonil zelený brčál. Zvedl jsem ho.</p>

<p>„Minoson.“</p>

<p>„Výborně. Jsi docela rychlý.“</p>

<p>„Baví mě to… Je to něco jiného než ta otrava, kterou tu dělám standardně.“</p>

<p>„Hele… kdybyste mi prodloužili pitomý termín, tak by ses mohl bavit dýl.“</p>

<p>„O tom nemůže být řeč. U nás to nefunguje jako u lidí.“</p>

<p>„Co nefunguje?“</p>

<p>„Že jeden den se dohodne tohle, druhý den se to změní na tamto a třetí den se na to třeba zapomene.“</p>

<p>„No dobrá. Takže jsi zjistil co?“</p>

<p>„Peter’s Pizza opravdu registruje objednávky v počítači a koordinuje jejich pomocí také co nejekonomičtější rozvoz.“</p>

<p>„Výborně. A dál?“</p>

<p>„Dnes skutečně vezli dvě pizzy se šunkou a houbami na Denkell Board 456.“</p>

<p>„To jsem viděl na vlastní oči. To pro mě není nová zpráva.</p>

<p>Chtěl jsem po tobě něco, co nevím.“</p>

<p>„Čtvrté patro. Byt 18.“</p>

<p>„Bingo.“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Vyšlo to. Byt číslo osmnáct je ten s drakem a princeznou.“</p>

<p>„Nerozumím.“</p>

<p>„Nemusíš. Kdo si ji objednal?“</p>

<p>„Nějaká Ackellová.“</p>

<p>„Moc jsi mi pomohl. Díky.“ No vida. Přece jen nejsou úplně k ničemu.</p><empty-line /><p><strong>90.</strong></p>

<p>Zbytek dne jsem strávil čekáním na zítřek. Ani jsem se nechtěl dívat do kalendáře, kolik dní mi ještě zbývá. Je lepší to nevědět. Jak se mi ale zkracovala lhůta, začalo mi v hlavě hlodat, jestli bych se neměl začít zajímat o tu pitomou pojistku. O svého vraha.</p>

<p>Zatím jsem to bral tak, že to prostě musí být a že s tím nic nezmůžu. Ale co kdyby bylo možné vymyslet fintu, jak to celé zvrátit? Co kdyby se mi podařilo s ním domluvit? Tedy, neměl jsem zkušenosti s konverzací se čtyřnásobným vrahem, ale třeba se mu pobytem v zeleném světě změnily priority. Třeba procitl a rozhodl se činit dobro. Třeba tu nabídku vzal jenom proto, aby se dostal z jejich příšerného světa tak jako já. Třeba o tom tehdy ani pořádně nepřemýšlel. Prostě jenom chytil příležitost za pačesy a rozhodl se do toho jít. A teprve tady se mu to rozleželo v hlavě a zjistil, jaký je to nesmysl a že by mě třeba byla škoda.</p>

<p>To byla ale kravina. Teda, že by mě byla škoda, kravina nebyla, ale to, že se mu to rozleželo v hlavě, kravina byla. Uvědomil jsem si, že nemá jinou možnost než mě v případě mého neúspěchu odbouchnout, protože jestli je pravda, co tvrdili démoni, tak pokud to neudělá, nejpozději za týden zhebne. Opustil jsem myšlenky na eliminaci popravčího a vrátil se zpět k AMRUBBISH.</p>

<p>Celý můj nynější plán spočíval v tom, za jak dlouho dokáže zelený svět zdeptat Harveye natolik, že nám poradí, jak ucpat tu díru. Mohlo to trvat tři dny, ale taky tři měsíce, a nebo taky rok. Bylo to všechno příliš na vodě, ale byl to zatím nejlepší a taky jediný plán, který jsem vymyslel. Nebo spíše který vymyslel Bruno Calvi ve své pustině.</p>

<p>Já si tam u nich uvědomil docela rychle, v jaké beznadějné prdeli jsem se ocitl. Asi po týdnu. U Harveye by to mohlo trvat o něco kratší dobu. Harvey má manželku a dceru. Co se týče manželky, nebylo jisté, jestli bude tolik trvat na návratu k ní, ale jeho dcera, to je silná karta. Dcera dokáže s chlapem udělat divy. Tedy pokud to není zrovna typ dcery, u které se rodiče těší, až konečně vypadne z baráku a umožní jim zase normální lidský život. Bylo tam příliš mnoho neznámých.</p>

<p>Do bytu mě to netáhlo, protože jediný, kdo mě tam čekal, byla molitanová matrace na zemi. Vyloženě nekomunikativní a flegmatická, takže jsem na Alm Street zaparkoval v podzemních garážích a zhlédl dva filmy v multiplexu.</p>

<p>První se jmenoval MATRIXNÁTOR, byl to zkombinovaný Matrix s Terminátorem a byla to naprostá sračka, ze které mě akorát rozbolela hlava. Druhý byl NEVERMORE BALTIMORE, na který jsem šel jenom proto, že se odehrával v tom úžasném městě, ve kterém se teď sám utápím ve sračkách. Moc tam z toho Baltimore nezbylo, protože se to odehrávalo po zemětřesení a objevovaly se tam šílené živoucí vyvřeliny, ale líbila se mi Cameron Diaz, která hrála novinářku, a taky Jennifer Lopez, která hrála sedmnáctiletou holku (v jejích letech to byl fakt výkon) žijící v polorozbořeném ghettu, v tričku od oleje, pod kterým se jí rýsovala nádherná ňadra. Režíroval to Forman, bylo to podle českého scénáře (!) a vůbec to nebylo špatné.</p>

<p>Na Belford Road jsem přijel něco kolem desáté hodiny večerní. Flegmatická molitanová matrace na zemi mi neřekla ani ahoj, což mi náladu taky nepozvedlo.</p><empty-line /><p><strong>91.</strong></p>

<p>Na Denkell Board 456 jsem byl už o půl desáté. Nepředpokládal jsem, že si Ackellová objedná pizzu dřív než na dvanáctou, ale prostě jsem to nechtěl prošvihnout. Stejně jsem neměl nic jiného na práci, protože Harveye jsem měl naplánovaného až na další den. Pistoli jsem měl v přihrádce pod palubní deskou.</p>

<p>Asi o půl jedenácté jsem zpanikařil, protože mi došlo, že si dneska pizzu vůbec nemusí objednat. Že jí tam třeba večer přivezli zásoby na týden, nebo že už Mirandu převezli někam úplně jinam. Nezbylo mi než doufat, že mi hvězdy budou nakloněny a všechno vyjde, jak přepokládám, tedy že o půl dvanácté se objeví dodávka PETER’S PIZZA a já převezmu dvě pizzy. A Ackellová s Mirandou budou doma a budou se na mě těšit.</p>

<p>Dodávka PETER’S PIZZA přijela ve 12:36, tedy v době, kdy už se mi prsty klepaly nervozitou. Auto jsem nechal zaparkované o dva bloky dál a sám stál u vedlejšího domu ve stínu nízkých okrasných stromků, takže jsem měl hlavu v jejich korunách. Pistoli jsem měl zastrčenou vzadu za pasem.</p>

<p>Z auta vylezl mladý kluk v tričku se stejným nápisem, jaké měl na autě. Přešel jsem bleskurychle k němu.</p>

<p>„Dobrý den, mladý muži. Nedělejte si starosti, já to doručím,“ řekl jsem a sápal se po dvou krabicích, které měl v náručí.</p>

<p>Ucukl a vyděšeně se na mě podíval. Pak mi došlo, že si pravděpodobně myslí, že jsem bezdomovec a chci mu ukrást zboží.</p>

<p>„V klidu. Byt číslo osmnáct. Čtvrté patro. Paní Ackellová. Spolehněte se.“</p>

<p>Vytřeštil oči ještě víc.</p>

<p>Bylo evidentní, že má problémy s myšlením a že jeho mozek není zvyklý zpracovávat více složitějších operací za sebou.</p>

<p>„Naval tu pizzu a zmiz, kurva,“ řekl jsem už o něco jednodušeji, aby to jeho mozkové závity vstřebaly. Neříkal nic a jenom tupě zíral. Vzal jsem mu krabice z rukou. Teď už neprotestoval vůbec.</p>

<p>„Zmiz!“ procedil jsem znova mezi zuby a asi mu to konečně došlo, protože spěšně nasedl do auta, nastartoval a odrazil od chodníku. Bylo mi jasné, že na základně bude referovat o svém příšerném zážitku na Denkell Board, a tak jsem neotálel a přešel ke vstupním dveřím domu. Našel jsem si na zvoncích Ackellovou a stiskl ho. S uchem na repráku nad tablem jsem poslouchal, co mi asi řekne, ale neozvalo se vůbec nic, jen bzučák dveří.</p>

<p>Vrhl jsem se dovnitř, abych ho nepropásl. Přešel jsem k výtahu, vešel dovnitř a stiskl čtvrté patro. Pizzu jsem si zatím položil na zem. Vytáhl jsem pistoli ALFA Steel od Číňana, zkontroloval zásobník a odjistil. Pak jsem si ji zasunul zpátky dozadu za rifle. Bylo to tak akorát, protože dveře výtahu se otevřely a já byl ve čtvrtém patře.</p>

<p>Chodba byla docela prostorná a byly na ní čtvery vstupní dveře. Čísla na nich byla příliš malá, abych je od výtahu přečetl. Vykročil jsem k prvním z nich. Najednou se otevřely ty nalevo a v nich stála obrovitá tlustá ženská. Obrovitá a tlustá byla ovšem příliš slabá slova. Byla to nejobrovitější a nejtlustší ženská, jakou jsem kdy viděl. Šaty měla sešité nejméně ze šesti prostěradel a nohy byly předimenzované antické sloupy chrámu v Karnaku, včetně jejich kuželovitého tvaru. Tak jsem si vždycky představoval šéfovou jatek. Trochu mě to rozhodilo.</p>

<p>„Dobrý den… sháním paní Ackellovou.“</p>

<p>„To jsem já,“ zaburácelo chodbou.</p>

<p>„Vaše pizza, madam,“ řekl jsem a podával jí krabice. Musela je vzít oběma rukama. Potom se zasunula zpět dovnitř a nohou chtěla zavřít dveře, ale to už jsem mezi nimi měl já tu svou a v ruce velkou pistoli, která jí musela připadat jako mrňavý zapalovač.</p>

<p>„Zalez dovnitř a ani slovo, ty čůzo tlustá,“ řekl jsem stylem Bruce Willise ze Smrtonosné pasti. Nevěřícně na mě zírala obrovitýma očima odpovídajícíma její postavě. Vypadala jako velryba a krabice pizzy v jejích rukou připomínaly krabičky od sirek. Ustoupila, ale jenom o krok. Přitlačil jsem jí hlaveň pistole na břicho, aby pochopila, že to myslím vážně. Ale nevím, jestli to vůbec cítila, protože moje ruka i s pistolí zajela jakoby do rosolovité medúzy. Ale snad jí konečně došlo, co po ní chci, a ustoupila o dva kroky dovnitř. Zavřel jsem za sebou dveře a kývl zbraní, ať jde dál. Jenom jsem se modlil, aby mi Hiepacth dala správnou adresu. Aby to nakonec nebyla obyčejná líná ženská v domácnosti užívající si v pohodě invalidní důchod.</p>

<p>„Sháním slečnu Lederovou,“ řekl jsem, abych se ujistil, že jsem ve správný čas na správném místě.</p>

<p>„Zapomeňte… slečna Lederová vás už nechce vidět…“ ozval se Mirandin hlas z otevřených dveří jednoho z pokojů a mně poskočilo srdce radostí. No vida. Má princezna tu přece jenom je. A dokonce má klasickou princeznovskou náladu. Akorát že drak je trochu větší, než jsem si představoval. Má sice jenom jednu hlavu, ale zbytek chybějících hlav si asi vynahradil na těle. Obří ženská se otočila a vešla do pokoje, odkud se ozvala Miranda.</p>

<p>„Máte tady návštěvu,“ zachrochtala otráveně a položila pizzy na stůl. Miranda seděla na gauči a kolem krku měla sluchátka. Asi zrovna poslouchala Mozarta.</p>

<p>„Čau, kotě…“ řekl jsem stylem zachránce vstupujícího s pistolí v ruce do drogového doupěte, aby zachránil svou holku. Pistolí jsem pořád mířil na dračího obra.</p>

<p>„To vám to trvalo,“ řekla Miranda znuděně a propalovala mě pohledem, který byl úžasně hezký, i když se snažila, aby byl co nejpříšernější. Byl jsem strašně rád, že ji zase vidím.</p>

<p>„Měl jsem technické problémy, ale už je zase všechno v pořádku.“</p>

<p>„Copak? Dávali fotbal?“</p>

<p>„Ne. Ale na Dellplace dávali za sebou šest filmů se Sandrou Bullock, kterou zbožňuju.“</p>

<p>„Vy zbožňujte Sandru Bullock? Panebože… jsem fakt ráda, že se jí vůbec nepodobám.“</p>

<p>„Vy jste spíš taková Cameron Diaz… Tu mám taky rád.“</p>

<p>„Tohle si samozřejmě započítám do honoráře. Je to víc než den navíc.“</p>

<p>„Jasně.“</p>

<p>„A s příplatkem… s rizikovým příplatkem.“</p>

<p>„Doufám, že se k vám chovali slušně.“</p>

<p>„Jistě. Zvláště pak pan Harvey.“</p>

<p>„Skutečně?“</p>

<p>„Byl asi stokrát galantnější než vy.“</p>

<p>„Pokusím se polepšit. A co tahle velryba?“ zeptal jsem se a ukázal hlavní pistole na dozorkyni.</p>

<p>„Ta je v pohodě. Docela jsme si pokecaly.“</p>

<p>„Takže vám vlastně nikdo nezkřivil ani vlas.“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„O tom rizikovém příplatku budeme ještě diskutovat.“</p>

<p>Miranda vstala, hodila sluchátka na gauč a šla si ke kuchyňské lince pro sklenici vody. Napila se a pozorovala mě přes okraj sklenice.</p>

<p>„Ještě nevím, co za tohle všechno budu chtít.“</p>

<p>„Nemám o vás obavy. Určitě na něco přijdete.“</p>

<p>„To si pište,“ řekla jakoby labužnicky. Možná už to věděla.</p>

<p>„Takže navrhuju odsud odejít,“ řekl jsem, „…tedy pokud se vám tady nezalíbilo natolik, že se tu zabydlíte natrvalo.“</p>

<p>„Ani náhodu,“ řekla Miranda.</p>

<p>„Sebrali mi mobil. Oba.“</p>

<p>Podíval jsem se na velrybu.</p>

<p>„Nemám je,“ procedila mezi žábrami.</p>

<p>Pokrčil jsem rameny a řekl:</p>

<p>„Koupím vám nový. Lepší.“</p>

<p>„Dobrá. Ale musí mít foťák a barevný displej.“</p>

<p>„No, hlavně že máte dobrou náladu. Půjdeme?“</p>

<p>Miranda se vrátila ke gauči a sebrala z něj přehrávač i se sluchátky.</p>

<p>„Tohle si beru jako náhradu.“</p>

<p>Pak velrybě řekla ahoj a ona jí taky řekla ahoj, jako by to byly nejlepší kamarádky z pískoviště, a vykráčeli jsme z bytu. Počkal jsem, až nastoupí do výtahu. Celou cestu dolů jsme mlčeli. Miranda si nasadila sluchátka a zaposlouchala se do hudby. Mírně se pohupovala. Určitě tam měla nějaký bláznivý hip hop. Zastrčil jsem zbraň zase dozadu za kalhoty.</p><empty-line /><p><strong>92.</strong></p>

<p>Bylo to až příliš jednoduché. Bylo to tak jednoduché, že to bylo až nepravděpodobné. A takhle svět samozřejmě nefunguje. Míra pravděpodobnosti byla zcela nečekaně vyrovnána dole, když se otevřely dveře výtahu a my z něj vyšli. Prosklenými vchodovými dveřmi do baráku zrovna vcházeli dva chlápci v kvádrech a s rozepnutými saky.</p>

<p>V tomhle letním parnu muselo být děsně nepříjemné mít na sobě v poledne sako. Kdyby vcházeli do banky nebo do úřadu, dalo by se to ještě pochopit. Ale tihle dva chlápci v kvádrech vkráčeli v pravé poledne do obytného domu. To už se pochopit nedalo. Bylo mi to jasné dřív, než jeden z nich vytáhl pistoli a namířil na mě. Byl jsem z toho tak vyšokovaný, že jsem v tu chvíli nebyl schopen nic udělat. Jenom jsem sevřel Mirandu za loket.</p>

<p>Vyškubla se mi.</p>

<p>Nevím, jak dalece to měla promyšlené, ale jestli v tom byl úmysl, byla daleko chladnokrevnější a chytřejší než já. Ten její prudký pohyb chlápka zmátl natolik, že namířil na ni. V tu chvíli já šel k zemi a současně zezadu vytahoval Alfu Steel. Stejně to udělal Antonio Banderas v Desperadovi. Viděl jsem to třikrát a měl jsem to fakt najetý.</p>

<p>Střílel jsem dřív, než jsem měl namířeno, a za chlápkama se začalo sypat sklo. Současně vystřelil i ten s pistolí v ruce a druhý už sahal do podpažního pouzdra pro svou. Kolem mě vířil prach z odštípané omítky. Minuli jsme asi oba. Vystřelil jsem znovu dvakrát rychle za sebou a chlápek pustil pistoli a chytil se za nohu. Pak se skácel k zemi.</p>

<p>Ten druhý ani nestihl stisknout spoušť. Dostal to do pravého ramene. Byl jsem lepší, než jsem přepokládal, i když k tomu určitě velkou měrou přispěla náhoda. A nebo že by démoni? V každém případě nebyl čas na hlubší rozbor situace. Sebral jsem se okamžitě ze země a znovu popadl Mirandu za loket. Ta tam totiž jenom nehybně stála se sluchátky na uších a vyjeveně zírala na všechen zmatek kolem, jako by byla zhypnotizovaná.</p>

<p>„Mizíme…“</p>

<p>Proskočili jsme kolem ležících těl a já stačil jednomu z nich sebrat pistoli. Vyběhl jsem ven se dvěma pistolemi v rukou, což v honosné čtvrti muselo působit velice podivně, a jestli nás někdo viděl z okna, musel z toho být hotový. Oběhli jsme dva bloky k mému autu. Skočili jsme dovnitř a já se rozjel dřív, než Miranda stačila zavřít dveře.</p>

<p>„To bylo natěsno,“ řekla potom, když si konečně sundala sluchátka z uší a trochu se uklidnila. Natáhla si nohy. Já se z toho ještě pořád nevzpamatoval. Byl jsem příšerně zadýchaný. Ona o poznání méně. Namířil jsem si to do centra města.</p>

<p>„Mohli jsme být oba mrtví…“ řekla potom zamyšleně.</p>

<p>„Vás by nezabili. Nebojte se.“</p>

<p>„Přesto jsem se trochu bála.“</p>

<p>„Šli po mně.“</p>

<p>„To mě uklidňuje. Fakt. Šli po vás a skoro odstřelili mě.“</p>

<p>Pokrčil jsem rameny. Neměl jsem na to odpověď.</p>

<p>„Ta kráva jim musela dát vědět,“ řekl jsem potom.</p>

<p>„Měla pager. Možná ho stiskla hned, jak jste se objevil ve dveřích.“</p>

<p>„Jo… Možná. Možná jsme tam nahoře zbytečně dlouho kecali.“</p>

<p>„Vy jste kecal. Já nic moc neříkala. To vy jste básnil o Sandře Bullock.“</p>

<p>„Co proti ní máte?“</p>

<p>„Já? Vůbec nic.“</p>

<p>„A nebo to nahlásil poslíček, kterýmu jsem ukradl pizzu.“</p>

<p>„Ten nebyl od nich.“</p>

<p>„Mohl to nahlásit na policii a policie dala echo AMRUBBISH. Je to velká firma, která si může dovolit všechno. A nepochybuju o tom, že má kontakty i na policii.“</p>

<p>„Blbost. Tutově jim nějak dala vědět ta ženská.“</p>

<p>„Mohli tam mít on-line kameru.“</p>

<p>„To mi neříkejte ani ze srandy.“</p>

<p>„Byli tam moc rychle.“</p>

<p>„Mohli mě zabít…“ prohodila Miranda.</p>

<p>„Nevystřelili by po vás… Jenom po mně.“</p>

<p>„Po vás je mi houby. Ale jestli ani po tomhle nejste ochoten bavit se o rizikovém příplatku, tak už nevím po čem.“</p>

<p>„Jo… Budu o tom přemýšlet.“</p>

<p>„Tak přemýšlejte. Ale rychle… Protože já už pro vás nedělám.“</p>

<p>„Já vás do ničeho nenutil. Dal jsem vám nabídku, a vy jste ji přijala.“</p>

<p>„Nekecejte. V nabídce nebylo nic o tom, že se po mně bude střílet. Nic o tom, že strávím noc s hnusnou, tlustou, olezlou, slizkou ženskou v jednom bytě.“</p>

<p>„Snad se tak moc nestalo.“</p>

<p>„Jděte do hajzlu… Já jdu na policii.“</p>

<p>„Nedoporučuji.“</p>

<p>„Mně je úplně jedno, co doporučujete, a co ne… Já jdu prostě na policii. Věznili mě, stříleli po mně. To je omezovaní osobní svobody a ohrožování života.“</p>

<p>„Ještě bych si to rozmyslel.“</p>

<p>„To si klidně rozmyslete, ale hlavně mě už do toho vašeho myšlení netahejte.“</p>

<p>„Zachránil jsem vás.“</p>

<p>„Byla jsem vám ukradená. Nevím, co s nimi máte za nevyřízené účty, ale rozhodně už nemíním být figurkou na vaší šachovnici. Nebo spíše na střelnici.“</p>

<p>„To je blbost.“</p>

<p>„Aspoň z toho rozhovoru, co jste měl s Harveyem, jsem to takhle pochopila.“</p>

<p>„Nesmysl. Vy jste chytrá holka. Vám určitě došlo, že jsem to všechno hrál. Potřeboval jsem, aby si Harvey myslel, že jste pro mě bezcenná.“</p>

<p>„V tom jste byl velice přesvědčivý. <emphasis>Použijte, nebo ji zahoďte… mě už nezajímá</emphasis>.“</p>

<p>„Byla to strategie, která vyšla.“</p>

<p>„Nevyšla. Jinak by mě pustili.“</p>

<p>„Ale mohla vyjít. A rozhodně pro mě nejste bezcenná. Kdybyste byla, tak bych si pro vás dneska nepřišel.“</p>

<p>„Nevím, pro co jste přišel. Možná jste přišel pro ty dva chlápky, kteří tam pak dorazili. Možná jste jim dal předem vědět, že tam jdete, aby se tam ukázali. Možná právě s nimi máte nevyřízené účty.“</p>

<p>„Ne všechno je tak komplikované, jak vypadá. To bych těžko zrežíroval. A jestli ano, tak bych vás tam prostě nechal. Jenže já vás tam nenechal. Jestli si dobře všímám, tak teď sedíte naštvaná vedle mě a už zase do mě rejete. A já pomalu začínám pochybovat o tom, jestli jsem udělal dobře, když jsem vás do toho auta vzal.“</p>

<p>Pak jsme oba chvilku mlčeli. Dostal jsem se pomalu do centra a Miranda po pěti minutách konečně promluvila:</p>

<p>„Kam vlastně jedeme?“</p>

<p>„Na panáka.“</p><empty-line /><p><strong>93.</strong></p>

<p>Byl to jeden z honosnějších barů v centru města, jehož vstup střežily dvě kamenné sfingy (nebo spíš betonové, nakamuflované jako kámen) a hustý koberec byl vyšší než Mirandiny tenisky. Livrej v uniformě z napoleonských válek měl možná určité pochybnosti, jestli jsme schopni zaplatit alespoň ten nejlevnější drink, ale dovnitř nás pustil. Možná si všiml dvou velkých pistolí, které jsem měl za pasem pod košilí, a myslel si, že jsem mafiánský boss s jednou ze svých mnoha holek.</p>

<p>Bylo něco po poledni a bar byl poloprázdný, pokud se to dá říct o sálu pro sto lidí, v němž lidí bylo asi deset. Posadili jsme se do boxu pro deset až v rohu a spoléhali na to, že nás číšník náhodně objeví, třeba až půjde na záchod. Bylo zde totálně mrtvo, což mi vyhovovalo.</p>

<p>Miranda si natáhla nohy, protáhla tělo a vypadala naprosto božsky. Nádherná šelma. S nádhernýma očima a krátkými havraními vlasy.</p>

<p>„Takže k čemu jste došel?“ zeptala se mě, když si všimla, jak si ji prohlížím.</p>

<p>„V jakém směru myslíte?“</p>

<p>„Myslím jak jste slíbil, že budete uvažovat o rizikovém příplatku za včerejší a dnešní den.“</p>

<p>„Aha… Jo, tak to jsem zvážil a nabyl jsem přesvědčení, že si ho skutečně zasloužíte.“</p>

<p>„No sláva. Konečně vám to došlo.“</p>

<p>„Máte představu o jeho výši?“</p>

<p>„No, vzhledem k tomu, že mě ten chlápek mohl zastřelit…“</p>

<p>„Nemohl… byl jsem rychlejší.“</p>

<p>„Mohl. Střílel směrem k nám. A nebyl jste rychlejší. Akorát že on se netrefil.“</p>

<p>„No dobrá. Takže chcete barák někde na pobřeží s bazénem a zahradním altánem.“</p>

<p>„Dva tisíce dolarů…“ řekla a prohrábla si vlasy.</p>

<p>Dělal jsem, že o tom přemýšlím. Pohrdavě si odfrkla.</p>

<p>„Myslela jsem si to.“</p>

<p>„To vstřebám. Beru to… Jsou vaše.“</p>

<p>Vytáhl jsem z kapsy pomuchlané bankovky, které jsem včera cestou z kina stihl vybrat z bankomatu, a odpočítal rovné dva tisíce.</p>

<p>„Spokojená?“</p>

<p>„Ani náhodou. To je jen příplatek. A co honorář?“</p>

<p>Odpočítal jsem další tisícovku a zbylo mi osm stovek.</p>

<p>„Pět set doplatek honoráře. Zbytek je speciální příplatek,“ řekl jsem.</p>

<p>„Za co?“</p>

<p>„Za to, abyste přestala být naštvaná a zlepšila se vám nálada.“</p>

<p>„Nejsem naštvaná.“</p>

<p>„Tak promiňte. Možná to byl jen můj osobní pocit.“</p>

<p>Našel nás číšník.</p>

<p>„Přeji vám hezký den. Budete si přát?“</p>

<p>„Jo… budeme. Skotskou. S ledem. A minerálku. A kafe. Všechno dvakrát.“</p>

<p>„A meloun…“ přidala se Miranda.</p>

<p>„Prosím?“ zeptal jsem se a podíval se na ni.</p>

<p>„No co by? Prostě jsem dostala chuť na meloun. Je s tím nějaký problém?“ podívala se na číšníka.</p>

<p>„Není, slečno. Přejete si ho nějak upravit s alkoholem?“</p>

<p>„Ne. Jenom nakrájet na kostičky. Proložený ledem.“</p>

<p>„Jistě, madam.“</p>

<p>Číšník odkráčel. Miranda si odhrnula vlasy z čela a zadívala se na mě.</p>

<p>„Poslouchám.“</p>

<p>„Co chcete slyšet?“</p>

<p>„Tu vaši story.“</p>

<p>„Jakou story?“</p>

<p>„Myslela jsem, že po všem, co se odehrálo, mi konečně povyprávíte svou story. O co tu vlastně jde. Proti komu a za co bojujete. Nebo pro koho. Co to všechno má znamenat.“</p>

<p>„Jak jste na to přišla?“</p>

<p>„Myslela jsem si, že po tom všem si to tak nějak zasloužím.“</p>

<p>„To jste myslela špatně.“</p>

<p>„Skoro jsem kvůli vám dneska zhebla. Nechybělo moc. A já nechci zhebnout, aniž bych věděla, o co vlastně šlo.“</p>

<p>„Nesmíte to tak dramatizovat. Jistě, holky prostě mívají sklon určité situace dramatizovat.“</p>

<p>„Jděte se bodnout…“</p>

<p>Vstala od stolu a chystala se odejít. Popadl jsem ji za ruku.</p>

<p>„To nemyslíte vážně. Kam chcete jít?“</p>

<p>„Nechte mě,“ řekla naštvaně a vyškubla se mi.</p>

<p>„Neblbněte. Kam si myslíte, že asi můžete jít?“</p>

<p>„Nevím… Asi na kolej. A zítra do školy.“</p>

<p>„Vy jste se zbláznila.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Protože jsem vás před chvíli vytrhl z jejich spárů, mladá dámo.“</p>

<p>„No a co? Tak jsem vytržená ze spárů. A to se mám jít oběsit?“</p>

<p>„To nemusíte.“</p>

<p>„Tak co?“</p>

<p>„Stačí, když se posadíte, abych vám to vysvětlil.“</p>

<p>Byla fakt děsně impulzivní a já s tím začínal mít problémy. Nebyl jsem na to zvyklý. Ale posadila se.</p>

<p>„Tak povídejte.“</p>

<p>„Jestli jsem vás vytrhl z jejich spárů, tak si můžete být jistá, že budou naštvaní. A hodně naštvaní. A taky jim asi dojde, že jste pro mě cennější, než jsem jim původně říkal.“</p>

<p>„A jsem?“ zeptala se a podívala se na mě nádherným holčičím způsobem.</p>

<p>„Samozřejmě že jste.“</p>

<p>„Stejně jako Sandra Bullock?“</p>

<p>„Myslel jsem, že budeme chvilku mluvit vážně.“</p>

<p>„Jasně že budeme mluvit vážně… Jestli to dobře chápu, tak jste mi to teď neskutečným způsobem zkomplikoval, protože kdybyste mě tam nechal, časem by jim došlo, že jsem pro vás opravdu bezcenná, a nakonec by mě stejně pustili.“</p>

<p>„Z tohoto úhlu pohledu jsem o tom neuvažoval.“</p>

<p>„A z jakého teda? Pokud jste tedy vůbec uvažoval.“</p>

<p>„Prostě jsem cítil potřebu vás zachránit, to je celé. Je to tak složité?“</p>

<p>„Ve vašem případě to docela složité je, abych se přiznala.“</p>

<p>„Co je složité?“</p>

<p>„Složité je to, proč jste mě vůbec zachraňoval, když mi vlastně stejně nic nehrozilo.“</p>

<p>„Výčitky svědomí.“</p>

<p>„To vám nevěřím. Vy svědomí nemáte. Vy jste buldozer, který jde za svým. Sem tam něco odhrne do škarpy, sem tam něco přejede.“</p>

<p>„A víte, že jsem chvíli přemýšlel o tom, co mě vede k tomu, abych si tam pro vás došel?“</p>

<p>„A co jste vymyslel?“</p>

<p>„Co já vím? Snad vnitřní nutkání…“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Možná jste mi sympatická. Nevím proč, protože podle komunikace s vámi byste mi měla být děsně nesympatická. Ale prostě jsem cítil potřebu vás osvobodit. Celou tu situaci jsem si sám pro sebe namodeloval tak, že vy jste princezna, kterou unesl zlý drak, a já jako jediný rytíř na světě vás prostě musím vysvobodit.“</p>

<p>„Ha… Jen aby vám nezrezivělo brnění.“</p>

<p>„Přesně to mi chybělo… vaše provokativní průpovídky.“</p>

<p>Číšník na nízkém pojízdném stolku přivezl objednané jídlo a pití. Dva panáky skotské ve skleničkách s emblémem skotského krále (jestli vůbec kdy nějakého měli), dvě kávy v hrníčkách se zlatými ornamenty, minerálku a křišťálovou mísu ze šestnáctého století s nakrájeným melounem. Přeskládal nám to na stůl, a jak odjel, Miranda pokračovala v hovoru.</p>

<p>„Přesto jediné, co teď musím udělat, je nahlásit to na policii, to je vám snad jasné.“</p>

<p>„Moc ne.“</p>

<p>„V tom domě se střílelo. Bude se to vyšetřovat, nejde to ututlat. Jsou tam dva zranění. Nechci být obviněna z pokusu o vraždu, protože já se naopak měla stát její obětí. Musím to jít nahlásit. Už jenom proto, abych se mohla vrátit zpátky na kolej.“</p>

<p>„Nedoporučuji.“</p>

<p>„Už se opakujete.“</p>

<p>„AMRUBBISH není jen tak někdo… Podle mě jsou s policií jedna ruka. Pochopte, že to nejsou vesničtí šmudlalové, ale jedna z nejmocnějších firem ve Státech. Mají tolik peněz, že si můžou dovolit zaplatit jak policejního prezidenta, tak ministra vnitra. Obávám se, že pokud půjdete na polici, tak se jim nabídnete na zlatém podnosu. A nepochybuju o tom, že po vás s radostí skočí.“</p>

<p>„Ale oni mě nechtějí. Sám jste říkal, že šli po vás. Já pro ně nic neznamenám. Jsem bezcenná.“</p>

<p>„To asi jo. Teď už ale ví, že jste cenná pro mě.“</p>

<p>„To je možné, že si to myslí.“</p>

<p>„A nejhorší na tom je, že mají kus pravdy.“</p>

<p>„Nevšimla jsem si.“</p>

<p>„To chápu. V tomhle směru je vaše všímavost nezvykle nízká. Teď máte svou cenu pro mě v tom smyslu, že já vás do toho zatáhl a teď vás z toho musím dostat ven. Prostě nemůžu dopustit, abyste z toho měla problémy, když jste ve skutečnosti mimo hru. Nevinná orchidej vhozená mezi drsné bodláky.“</p>

<p>„Oceňuji váš smysl pro poezii, jenže takhle jste měl uvažovat před tím, než jste mě mezi ty bodláky hodil.“</p>

<p>„Jasně. Jen mi to dejte sežrat. Nic jiného si nezasloužím. Strávím to, nicméně situace je taková, jaká je. Takže v žádném případě nedoporučuji policii.“</p>

<p>„Vy předpokládáte, že po mně dál půjdou…“ řekla Miranda, vzala si stříbrnou vidličku a napíchla na ni kostku melounu. Pak si ji dala k ústům, přejela si jí přes rty a s pomocí jazyka ji stáhla z vidličky. Hezký záběr do nějaké reklamy na melouny. Nebo na noční erotický klub.</p>

<p>„Pokud dříve nedostanou mě, půjdou i po vás. Jste perfektní návnada.“</p>

<p>„Nechci být návnada.“</p>

<p>Neřekl jsem na to nic a hodil do sebe polovinu panáka.</p>

<p>Miranda si vzala hrníček a napila se kávy.</p>

<p>„Skvělé… takže co doporučujete?“</p>

<p>„Sehnal jsem vám byt. Jen do doby, než se to vyřeší. Protože až se to vyřeší, budete jim ukradená stejně jako já.“</p>

<p>„Takže mě ukryjete v nějakém bytě, odkud nesmím vystrčit čumák?“</p>

<p>„Čumák… tedy čumáček vystrčit můžete. Nejsem váš věznitel. Můžete se volně pohybovat. Pokud nebudete navštěvovat místa, která jste doteď navštěvovala, jako třeba školu, koleje a podobně, tak na vás nepřijdou. V tomhle milionovém městě nemají šanci. Koupím vám nový mobil.“</p>

<p>„Díky.“</p>

<p>„Ale nebudete volat kamarádkám. Mohli by je mít napíchnuté.“</p>

<p>„Skvělá perspektiva.“</p>

<p>„Má to jeden háček.“</p>

<p>Miranda si vzala další kostku melounu a řekla:</p>

<p>„Myslela jsem si to.“</p>

<p>„Já se do svého bytu taky nemůžu vrátit, takže zatím používám váš. Tedy ten, který jsem původně sehnal pro vás.“</p>

<p>„To chcete říct…“</p>

<p>„Jen klid. Je to na přechodnou dobu. Pokud z toho máte strach, koupím vám ve starožitnictví pás cudnosti nebo něco podobného. A nebudu se dívat, kam si schováte klíče…“</p>

<p>„Jděte se bodnout. Já mám byt a vy jdete do hotelu.“</p>

<p>„Když myslíte…“</p>

<p>Vzal jsem ze stolu skleničku whisky, ve které jsem měl jenom půlku.</p>

<p>„Tak si aspoň ťukneme, ne? Z toho na vás nic nepřeskočí, nebojte se.“</p>

<p>Vzala si tu svou a ťukli jsme si. Hodila ji do sebe na ex.</p>

<p>„Takže mi k tomu víc neřeknete?“ zeptala se a vzala si další meloun.</p>

<p>Nesporně byla jedním z mála lidí na světě, který by si zasloužil znát celou pravdu. Jenže co já jí tak mohl říct? Jenom něco, co by nutně musela považovat za scestné bláboly psychicky vyšinutého člověka. Bylo to na nic.</p>

<p>„Věříte na démony?“</p>

<p>„To si mě asi pletete s Jessikou, ne?“</p>

<p>„Nemůžu vám říct svou story. Nevěřila byste jí.“</p>

<p>„Tak to aspoň zkuste. Možná jsem blbá a skočím na to.“</p>

<p>Ani trochu mi to neulehčovala. „Nejde to. Je to tak šílené, že byste mě měla za blázna.“</p>

<p>„To už stejně mám, takže tím nic nepokazíte.“</p>

<p>Byl jsem v koncích. Fakt jsem nevěděl, jak jí to vysvětlit.</p>

<p>Rozhodil jsem bezmocně rukama. „Když vám to řeknu, tak se zase urazíte, že si z vás dělám srandu. Věřte, že bude lepší, když to zůstane tak, jak to je.“</p>

<p>„Vy máte něco s démonama?“ zeptala se a upila kávu.</p>

<p>„Dělám pro ně.“</p>

<p>„No vida. Pan Tajuplný se nám začíná vybarvovat. Dělá pro démony.“</p>

<p>„Říkal jsem vám, že…“</p>

<p>„Co pro ně děláte? Ničíte AMRUBBISH?“</p>

<p>„Něco v tom smyslu. Možná jste na to kápla. Ale nejde o AMRUBBISH jako takový. Jde o průnik do světa démonů, který je… nevím, jak bych to řekl… prostě který by být neměl, a já mám ten průnik zničit nebo znemožnit, zastavit. A právě tohle velmi souvisí s AMRUBBISH.“</p>

<p>„A že si vybrali z tolika lidí zrovna vás…“ řekla pochybovačně a zamávala na mě dlouhými řasami.</p>

<p>„Kdybyste byla démon vy, asi byste si mě nevybrala, co?“</p>

<p>„Ani náhodou,“ zasmála se.</p>

<p>„Oni neměli na vybranou. Víceméně neuvěřitelná shoda neuvěřitelných náhod zvolila mě.“</p>

<p>„Hmm… zajímavé.“</p>

<p>„Takže jim klidně můžete zavolat,“ řekl jsem.</p>

<p>„Komu?“</p>

<p>„Na psychiatrii… ať si mě odvezou.“</p>

<p>„Pokračujte… Spolužák píše sci-fi povídky. Možná by to bylo použitelné. Takže děláte pro démony. Jak vás platí?“</p>

<p>„Neplatí mě.“</p>

<p>„Takže to děláte zadarmo? Jen tak, z lásky k nim?“</p>

<p>„Jen tak ne. Byl jsem víceméně mrtvý muž. Takže nabídka zněla následovně: Když to pro ně udělám, můžu být zase živý.“</p>

<p>„Skvělé obohacení tématu. Takže tam vystupují i zombie? Oživlé mrtvoly?“ Rozpažil jsem ruce a uraženě řekl:</p>

<p>„Vypadám snad tak?“</p>

<p>„Je fakt, že jste docela zachovalá mrtvola. Ale není to špatně vymyšlená konstrukce. Pro Jessiku jste skutečně mrtvý.“</p>

<p>„Přesně tak to je.“</p>

<p>„Tak proč jste jí neřekl, jak to je? Proč jste jí neřekl to, co jste řekl právě mně?“</p>

<p>„Ježišmarjá… A vy mi snad věříte?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„No vidíte. Pak ale nechápu, proč to chcete slyšet.“</p>

<p>„Dobrý film. Možná by to šlo prodat Hollywoodu. Pokračujte, začíná mě to zajímat.“</p>

<p>„Řekl jsem jim, že jo. Že nabídku beru. Vy byste neřekla jo? Kdybyste byla mrtvá a dostala nabídku, že můžete být zase živá?“</p>

<p>„Asi bych neváhala ani vteřinu. Takže vy pro ně něco uděláte, a oni vás oživí.“</p>

<p>„Už mě oživili. Jinak bych tu s vámi neseděl.“</p>

<p>„Aha. Dobrý postřeh. No jo, ale když už vás oživili, jste v pohodě. Nějaký úkol vám může být ukradený, nebo ne?“</p>

<p>Zasmál jsem se.</p>

<p>„Chytrá holka. Ale stejně chytří jsou i démoni.“</p>

<p>„Myslela jsem si, že v tom bude háček.“</p>

<p>„Je v tom přímo hák. Vlastně je v tom hák, na kterém budu viset, pokud se mi to nepodaří.“</p>

<p>„Úžasné,“ řekla Miranda, zrovna když se přišel číšník zeptat, jestli něco nepotřebujeme.</p>

<p>„Potřebujeme ještě jednoho panáka té skvělé whisky,“ řekl jsem.</p>

<p>„Ne. Přineste celou láhev, prosím…“ doplnila mě Miranda, „…začíná to být zajímavé.“</p>

<p>Číšník se uklonil a odkvačil pro láhev skotské.</p>

<p>„Pak si vezmeme taxíka, ne?“ sdělila mi a opřela se do polstrování boxu.</p>

<p>„Pokračujte. Skončili jsme u háku.“</p>

<p>„Jasně. Vlastně to ani není hák jako spíš revolver. Revolver v rukou šíleného masového vraha, který mě odstřelí, když se mi úkol nepodaří splnit. Abych byl zase mrtvola.“</p>

<p>„Démoni si na vás najali masového vraha?“ zůstala na mě civět s očima dokořán.</p>

<p>„Jo. Představte si to… je to ulítlý, co?“</p>

<p>„To už je fakt trochu moc přitažené za vlasy.“</p>

<p>„Taky si myslím. Ale tak to prostě je.“</p>

<p>„Kdo to je?“</p>

<p>„Ha… Další finta… Nevím, kdo to je, ale je asi v tomhle městě a čeká, až vyprší termín. Protože kdybych věděl, kdo to je, tak bych ho mohl zastřelit dřív než on mě, to je jasný, ne?“</p>

<p>„To je nádherný…“ řekla zasněně a bylo vidět, že ji to fakt pobavilo.</p>

<p>„Takže jaká je má situace?“ položil jsem řečnickou otázku a pokračoval: „Jsem tady. Oživili mrtvolu, ale musel jsem si sehnat jinou identitu. Nikdo by nepochopil, jak to, že jsem se zase vyhrabal z hrobu. Takže ten, kým jsem byl původně, je dál mrtvý, ale ve skutečnosti není. Ve skutečnosti jsem to já, ale pod jiným jménem. Chápete to? Proto jsem nemohl říct Jessice, že jsem její bývalý šéf. Byla mi na pohřbu. Aspoň doufám.“</p>

<p>Číšník přinesl láhev skotské a další skleničky.</p>

<p>„Ještě nějaké přání?“</p>

<p>„Zatím děkujeme.“</p>

<p>Odkvačil.</p>

<p>„Je ten úkol splnitelný, nebo ne?“ zeptala se hned poté Miranda.</p>

<p>„Myslel jsem si, že je. Ale mám na něj jenom čtyřicet dní. No a z těch čtyřiceti dní je polovina pryč. Proto jsem vám říkal, že je vaše situace přechodná. Po dvaceti dnech nenávratně zmizím z tohoto světa. Tedy pokud se mi úkol nepodaří splnit.“</p>

<p>„Vy sám to vidíte jak?“</p>

<p>„Co?“</p>

<p>„Své šance.“</p>

<p>„Pořád si namlouvám, že je to padesát na padesát. Ale začínám mít strach, že si to opravdu jenom namlouvám.“</p>

<p>Miranda oběma nalila panáka, ťukli jsme si a hodili ho do sebe. Hned potom obě skleničky znovu dolila.</p>

<p>„Je to skvělá story. Ale bude to chtít dopilovat. Věřím, že to Marek zvládne.“</p>

<p>„Tady není co dopilovávat. Tak to prostě je.“</p>

<p>„Je tam spousta dalších variant. Třeba masového vraha mezitím dopadne policie.“</p>

<p>„Nedopadne. Ten je totiž taky mrtvý.“</p>

<p>„Jak to?“</p>

<p>„Taky ho oživili démoni, v tom je ta finta. Oživili ho pod podmínkou, že to udělá. Že mě zastřelí, když se to nepovede.“</p>

<p>„Neříkejte, že tomu není možné vymyslet happyend.“</p>

<p>„Já na žádný nepřišel.“</p>

<p>„Dohodnou se.“</p>

<p>„Kdo se dohodne?“</p>

<p>„Ten, co má splnit úkol, s vrahem.“</p>

<p>„Nedohodnou. Vrah má taky nůž na krku. Má jenom čtyřicet dní. Pak zemře, když mě nezastřelí. Má nějakou zhoubnou nemoc, nebo co. Pokud mě zastřelí, bude vyléčen. To démoni dokážou. Když to neudělá, nechají ho chcípnout.“</p>

<p>„To je fakt dokonalý. Proč nepíšete? Věřím tomu, že byste mohl být úspěšný. To je vážně docela silná story. Jasně že to bude chtít dopilovat. Nějaké dramatické situace, překvápka a podobně, ale základní zápletka nemá chybu. Ale chce to víc do hry zapojit démony… Rozumíte. Jinak by to byla trapná detektivka. Chce to nějak je aktivizovat.“</p>

<p>„Pomáhají mi.“</p>

<p>„Prosím?“</p>

<p>„Pomáhají mi. Nemůžou toho udělat moc, ale jsou mi schopní sehnat digitální data. Jsou schopní proniknout do datových linek a zjistit mi informace, ke kterým bych se normálně nikdy nedostal. Díky tomu mi taky dokázali zařídit novou identitu. Průnikem do úředních počítačů.“</p>

<p>„Jak se domlouváte? To každý večer provozujete démonické rituály?“</p>

<p>„Mobilem.“</p>

<p>„To je docela vtipné. Tedy nevím, jestli to nebude působit násilně, ale proč ne? I když rituály by možná byly přece jenom lepší. Bylo by to pravděpodobnější, víte? A navíc tajuplnější.</p>

<p>Děsivější.“</p>

<p>„Možná. Zkusím jim to navrhnout.“</p>

<p>Oba jsme do sebe hodili další skleničku. Mirandě už začaly nádherně jiskřit oči.</p>

<p>„A řeknete mi aspoň nakonec, jak to všechno bylo? Myslím, až to skončí. Říkal jste, že to skončí.“</p>

<p>„Jo. Přibližně do dvaceti dnů to skončí určitě.“</p>

<p>„Víte… myslela jsem jako pravdu. Jako o co skutečně šlo.“</p>

<p>„Proč ne? Samozřejmě, nemám s tím problém. Tedy pokud přežiju.“</p>

<p>„Tak jo. A teď mi ještě řekněte, jak jste mě našel.“</p>

<p>„Kde?“</p>

<p>„Jak jste přišel na ten byt, kam mě zavřeli s tou tlustou babou.“</p>

<p>„Já na to nepříšel. Na to přišla Hiepacth.“</p>

<p>„Další nájemná síla?“</p>

<p>„Ne… Jeden z démonů. Specialista na pohřešované osoby. Stačí jí dát věc, která hledané osobě patřila, a ona je schopná určit, kde se právě nachází.“</p>

<p>„Teď jsem to myslela vážně.“</p>

<p>„Já taky. Dal jsem jí váš mokasín, který jste si zapomněla u mě v autě.“</p>

<p>„Nezapomněla. Vytáhli mě z auta násilím a já kolem sebe kopala.“</p>

<p>„V každém případě podle mokasíny Hiepacth přesně věděla, kde jste. Věděla město, ulici, patro i byt. Stoprocentní přesnost a úspěšnost.“</p>

<p>Zadívala se na mě a hrála si se stopkou skleničky.</p>

<p>„Proč mi nechcete říct pravdu, pane Bellowitzi? Kdo vlastně jste?“</p>

<p>„Upozorňoval jsem vás hned na začátku, že tomu nebudete věřit.“</p><empty-line /><p><strong>94.</strong></p>

<p>Po páté hodině odpolední jsme se konečně vypotáceli z baru.</p>

<p>Na to, že bylo teprve odpoledne, jsme byli docela sjetí. Mně bylo fajn a vypadalo to, že Mirandě taky. Jestliže pro ni bylo moje vyprávění poněkud tajuplné, tak pro mě to její bylo podobné. Nechtěla toho o sobě říct moc, a tak mlžila a zaplétala se do toho víc než já. Moc jsem to nechápal, ale z toho, co jsem pochopil, vyplynulo, že jsou její rodiče rozvedení a žijí ve Washingtonu. Její příhody z dětství byly něco mezi Alenkou v říší divů a Simpsonovýma. Ale možná to dělala ta skvělá whisky.</p>

<p>Na ulici jsem mávl na prvního taxíka a byl ještě natolik při smyslech, že jsem mu řekl, aby to vzal kolem obchoďáku OMEGA PLUS, jelikož tam pro slečnu potřebujeme koupit postel.</p>

<p>„Jakou postel?“ zeptala se Miranda.</p>

<p>„Říkal jsem vám, že tam je jenom jeden molitan.“</p>

<p>„V tom případě vy spíte v koupelně ve vaně.“</p>

<p>No vida. Dokonce už připustila, že bychom mohli spát v jednom bytě. I když já ve vaně v koupelně se dveřmi zablokovanými velkou šatní skříní a lednicí.</p>

<p>„Stavíme se ještě pro jeden molitan.“</p>

<p>„Já sem postel nenarvu,“ ozval se s obavami v hlase taxikář, kterému mohlo být tak dvacet a kolem krku měl stylově vytetovaný ostnatý drát.</p>

<p>„Kufr máte prázdný?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„No jasně.“</p>

<p>„To je skvělé. Včera měl váš kolega kufr plný, tak jsme to museli rvát dozadu na sedačky a bylo to docela drama. Takhle je to v pohodě. Jedeme.“</p>

<p>Nalezli jsme mu s Mirandou dozadu do auta a ostnatec se rozjel. V OMEGA PLUS jsem byl tentokrát velmi rychle hotový, protože jsem přesně věděl, kde molitan hledat. Vzal jsem zase ten tlustší patnácticentimetrový, aby si i Miranda užila božského pohodlí nejtlustšího molitanu, jaký se vyrábí.</p>

<p>Transport k pokladně však proběhl poněkud komplikovaněji než posledně, přestože jsme na to s Mirandou byli dva. Ale možná to bylo tím, jak už jsme byli trochu stříknutí. Motali jsme se mezi regály, sem tam se nám podařilo něco shodit a měli jsme z toho děsnou legraci. Personál už podstatně menší. Navíc Mirandu napadla spásná myšlenka, že by bylo dobré koupit něco k snědku a k pití, takže jsme se s molitanem dostali až do oddělení potravin, kde začal opravdový blázinec, měnící se v některých chvílích v čirou katastrofu. Nakoupili jsme rohlíky, máslo, vajíčka, whisky, vodku, koňak a víno. To, co jsme měli v košíku, byla asi čtvrtina toho, co jsme stačili poshazovat z regálů. Nakonec nám s tím vším k pokladně pomohl černošský mladík, kterého povolali ze skladu a měl v manipulaci s molitanem asi speciální školení.</p>

<p>Pokladní se tvářila divně, jako by si myslela, že už to nemůžeme vydržet a hned před východem molitan mrskneme na parkoviště a tam to spolu budeme dělat jako králíci. Nevymlouval jsem jí to. Zaplatil jsem kartou a prokličkovali jsme ven.</p>

<p>Pokud jsem předpokládal, že dostat molitan do kufru auta bude o poznání snadnější než na zadní sedačky, mýlil jsem se. Tentokrát nám prodali daleko živější kousek než posledně a rvali jsme to tam všichni tři včetně taxikáře a vznikaly opravdu velmi veselé scénky k pobavení kolemjdoucích. Nakonec jsme přece jenom zvítězili. Já a Miranda jsme se spokojeně usadili vzadu, taxikář si sedl za volant a rozjeli jsme se konečně k našemu novému bydlišti. Tedy k Mirandinu bydlišti.</p>

<p>Určitě si oddechl, když nás na Belford Road vysadil i s naším nezkrotným přítelem z kufru. Chodbou se nám podařilo projít docela dobře. S výtahem už to bylo horší. Zjistil jsem, že výtah pro tři osoby znamená výtah pro molitan a jednu osobu. Nemohli jsme se tam vejít. Miranda říkala, že se jí trochu točí hlava, a byly chvíle, kdy se v nerovném molitanovém boji ke mně přitiskla a já ucítil nádherné teplo mladého kočičího těla, které ve mně probouzelo šelmu. Ve výtahu jsem to nakonec musel naaranžovat tak, že molitan byl mezi námi. Přesto jsem i přes něj cítil její ňadra a chvilkami měl dojem, že i bradavky. Což byla blbost. Patnáct centimetrů molitanu je patnáct centimetrů molitanu.</p>

<p>Když jsme se konečně dostali do bytu, inzerovaného jako 1+1, ve skutečnosti však 1+nic, první, co Miranda udělala, bylo, že otevřela flašku vodky z nákupu a pořádně si lokla.</p>

<p>„To teda bylo vyčerpávající,“ řekla a podala mi ji. Lokl jsem si taky, jelikož jsem byl stejného názoru. Miranda pak udělala obchůzku bytu (tři vteřiny tam a dvě nazpátek) a zjistila, že koupelna nejen že nemá vanu, do které bych se vešel, ale že se tam nevejde ani molitan. Bylo to minimalizované hygienické zařízení, jaké bývá na trajektech, kde je třeba šetřit každým centimetrem čtverečním. Posadila se na kuchyňskou linku a znova si lokla přímo z láhve.</p>

<p>„Není tu ani závěs.“</p>

<p>„Jaký závěs?“ zeptal jsem se nechápavě.</p>

<p>„Když jsme byli se školou na bramborách, taky jsme musely spát s klukama dohromady. V tělocvičně. Ale tam byl v polovině aspoň závěs, který nás od sebe odděloval.“</p>

<p>„No… kdybych nechal otevřené dveře do koupelny a molitan položil mezi ně… dvě třetiny by byly v předsíňce a třetina v koupelně u záchodové mísy, a lehl si tak, že hlavu budu mít v koupelně, efekt bude stejný, jako by tu byl závěs. Neuvidím nic kromě sprchového koutu, záchodové mísy a kusu stěny předsíňky.“</p>

<p>„Spíš to vidím na to, že půjdete do hotelu.“</p>

<p>„Vy byste byla tak přísná?“</p>

<p>„Ještě nevím,“ řekla a zase si lokla. Bylo mi jasné, že jak bude postupně upíjet, tak se její přísnost bude nahlodávat, a možná fakt budu mít štěstí, že tu s ní budu moci zůstat, i když s hlavou opřenou o záchodovou mísu.</p>

<p>„Udělám vajíčka. Jíte vajíčka?“</p>

<p>„Zbožňuju vajíčka,“ řekl jsem a sedl si na molitan, protože už mě docela bolely nohy.</p>

<p>„Vajíčka nebudou,“ řekla Miranda, když otevřela spodní skříňku kuchyňské linky. „Chybí pánev.“</p>

<p>„Chybí tu všechno, ale to jsem vám říkal. Jediné, co tu je, je molitan. Teď už dva.“</p>

<p>„Takže namažu rohlíky s máslem.“</p>

<p>„Jo… to by šlo.“</p>

<p>Mobil v kapse mi oznámil příjem zprávy. Byl to ten zelený. Sáhl jsem po něm. Démoni už se naučili dokonce psát SMS zprávy. Otevřel jsem ji. NENÍ TO BEZPEČNÉ.</p>

<p>Četl jsem to asi třikrát, ale pořád jsem nechápal, co tím dotyčný chtěl říct. Co měl přesně na mysli. Jestli třeba usoudil, že sex s Mirandou není bezpečný, nebo to myslel obecně. Ale nelámal jsem si tím hlavu. Měl jsem dobrou náladu a nechtěl si ji kazit. Miranda mi podala namazaný rohlík a sedla si vedle mě. Dotýkali jsme se rameny a to její příjemně hřálo. A taky krásně voněla. A rohlík, co namazala, byl prostě skvělý. Asi jsem nikdy tak skvělý rohlík s máslem nejedl. Zapíjeli jsme to vodkou. A svět byl krásný.</p>

<p>Pak jsme si vykládali různé historky o tom, co se nám kdy stalo, a u mnohých jsme se svíjeli smíchy. Já jí vyprávěl o klientech LENNY A BENNY a o jejich někdy velmi zvláštních přáních, a ona mi zase líčila veselé příhody ze studentského života.</p>

<p>Má úvaha se nakonec bohudík potvrdila. S ubývající hladinou vodky v láhvi se Mirandina přísnost mírnila a nakonec jsem na hotel nemusel. Hlava u klozetové mísy mi ovšem zůstala dle původního plánu. Šli jsme spát kolem osmé hodiny večerní, protože jsme měli za sebou náročný den a nepochybovali jsme o tom, že ten další bude neméně náročný. A taky jsme za sebou měli láhev skotské a láhev vodky.</p><empty-line /><p><strong>95.</strong></p>

<p>Probral jsem se někdy kolem sedmé hodiny ranní. Ani nevím, co mě probudilo, ale prostě jsem byl najednou vzhůru. Možná to bylo pípnutí mobilu, že mi přišla další zpráva, protože na displeji brčála jsem měl oznámení, že mám skutečně nepřečtenou zprávu. Démoni si zamilovali SMSky. Otevřel jsem ji. NENÍ TO BEZPEČNÉ. DOPORUČUJI PŘESUN. Nechápal jsem to. Sakra, co blbnou?</p>

<p>Pochopil jsem to ale během dalších dvou vteřin. Ozvalo se rázné zaklepání na dveře a za nimi nervózní hlas:</p>

<p>„Baltimorská plynárenská… Revize plynových zařízení. Otevřete, prosím.“</p>

<p>Mrkl jsem na hodinky. V sedm hodin ráno? To je blbost. Posadil jsem se a promnul si oči. Nemohl jsem se pořád ještě ze včerejšího mejdanu vzpamatovat. Jaká baltimorská plynárenská, takhle po ránu?</p>

<p>Ozvalo se další zabouchání. Do prdele. Můj mozek začal najednou normálně pracovat. To je něco jako já včera s pizzou. Kurva… Kde mám pistoli? Sakra, nechal jsem ji vedle na kuchyňské lince. Chtěl jsem vstát, ale předběhli mě.</p>

<p>Ozvala se ohlušující rána a těsně nad mou hlavou proletěla spousta třísek. Vystřelili zámek.</p>

<p>Někdo kopl do dveří, ale ty zůstaly pořád zavřené. Potom druhá rána. Ta už šla o něco níž a kus dřeva se mi bolestivě zaryl do předloktí. Hned potom se dveře rozletěly. Vtrhli dovnitř.</p>

<p>První z nich o mě zakopl a svalil se přes mě na zem. Za ním se hned objevil druhý. Namířil mi na hlavu, kterou jsem teď měl mezi dveřmi do koupelny, obří bubínkový revolver. Byl to spíš kanón než revolver. Byli celkem tři, protože vzadu se objevil ještě jeden. Ten první se začal sbírat ze země, a když konečně vstal, zuřivě do mě kopl.</p>

<p>„Jdi do prdele,“ bylo jediné, na co jsem se zmohl.</p>

<p>„Mám ho oddělat?“ zeptal se druhý s ručním dělem v rukou, zatímco třetí jistil chodbu.</p>

<p>V průchodu do pokoje se objevila rozcuchaná Miranda. Jako přízrak. Jenom v lehkém tílku a kalhotkách. Vypadala božsky. Jestli to měl být můj poslední vizuální vjem z tohoto světa, byl úžasný a stál za to. S rukama za zády jako nějaká vzorná školačka, která si přišla vyslechnout pokárání učitele. Vnímal jsem z ní jenom bradavky ňader rýsující se pod lehounkým, napůl průsvitným tílkem.</p>

<p>„A hele… tak to máme štěstí. Ta jeho kočička je tu taky,“ řekl první, pravděpodobně šéf.</p>

<p>Kočička pak obě ruce dala před sebe. V každé z nich měla pistoli.</p>

<p>Byla to totálně vykloubená a neskutečná scéna jako z béčkového filmu. Kočička stiskla obě spouště najednou a z obou hlavní vyšlehly plameny. A pak je mačkala pořád dál a dál. Bylo to naprosto šílené.</p>

<p>Všude kolem mě lítaly třísky, kusy omítky, střepiny rohových lišt a taky něco teplého a horkého, což byla pravděpodobně krev. Byl to klasická Angelina Jolie jako Lara Croft, dokonalý mix erotiky, střelby a krve. Byla to Uma Thurman v Kill Billovi, kde stříkající krev povýšená na výtvarné abstraktno a umocněná zpomalenými záběry dávala nové dimenze chápání tohoto světa.</p>

<p>Ti chlapi se nezmohli vůbec na nic. Mezi ohlušující střelbou a svištícími kulkami jsem slyšel jejich řev a viděl trhavé pohyby, jak je zasahovaly jednotlivé kulky, které jim z těl vytrhávaly krvavé kusy látky a masa a lítaly těsně nad mým pololežícím tělem, protože Miranda střílela spíše dolů než nahoru. Možná je ani nechtěla zabít. Možná si jen chtěla užít krvavý masakr bez obětí jako Uma Thurman v Tarantinově filmu, protože to v sobě skutečně mělo velký kus zvrácené estetiky.</p>

<p>Skončila, když vystřílela oba zásobníky.</p>

<p>Scéna vypadala jako po útoku kulometného komanda. Miranda ještě chvíli naprázdno mačkala spouště, než jí došlo, že už ze zbraní víc nevydoluje. Byla v šoku. Hleděla na tu spoušť jako v úděsné hypnóze a nebyla schopna slova.</p>

<p>„Na mě už vám nezbylo…“ řekl jsem, abych trochu odlehčil situaci, a pokoušel se odvalit dvě těla, která mi zalehla nohy. Byli ještě živí, ale jednomu z nich tekla krev i z úst. Já byl od krve celý, jako bych se právě vrátil po celodenní šichtě na jatkách. Miranda na scénu pořád zírala s vytřeštěnými očima, ale ruce s pistolemi konečně spustila podél těla. Vypadala božsky. Nádherně. Úžasně. Byl jsem z ní hotovej. Litoval jsem, že si to nemůžu pořádně vychutnat, protože bylo třeba okamžitě jednat.</p>

<p>„Budeme muset vypadnout,“ řekl jsem a podařilo se mi konečně vstát. „A to co nejrychleji.“</p>

<p>Vzal jsem jí pistole z rukou a položil je na poličku nad věšáky.</p>

<p>„Možná byste mohla na sebe ještě něco hodit. Jste božská, ale na ulici by to mohlo budit pohoršení.“</p>

<p>Konečně se začala vzpamatovávat.</p>

<p>„Chtěli nás zabít…“ řekla tichým oznamovacím tónem.</p>

<p>„To možná jo. Akorát netušili, že tu je se mnou instruktorka ze střelnice a že jsem si zapomněl zbraně vedle její postele.“</p>

<p>„Co budeme dělat,“ řekla opět oznamovacím tónem.</p>

<p>„Já si asi hodím krátkou sprchu a vy hodíte něco na sebe a vypadneme.“</p>

<p>Brčálová motorola opět zapípala. Další zpráva. Sakra, to už neumějí telefonovat? Otevřel jsem ji.</p>

<p>NENÍ TO BEZPEČNÉ.</p>

<p>Aha, díky za zprávu. Škoda, že včera nebyli sdílnější. Chtěl jsem jim zavolat, ale pak jsem si uvědomil, že včerejší varování bylo skutečné a že jsem ho měl poslechnout. Jestli to teď poslali znovu, nesmíme otálet. Teď už jim budu věřit. A taky už myslím, že chápu, jak to mysleli. Rozhodně nemysleli sex s Mirandou. Ten by byl stokrát bezpečnější než tenhle masakr.</p>

<p>„Sprchu odkládám. Hoďte na sebe něco a vypadneme. Teď hned. Dostal jsem další varování.“</p>

<p>„Od koho?“</p>

<p>„Od démonů. Já vím, že na ně nevěříte, ale dosaďte si za ně, koho chcete. Dostal jsem ho už včera, ale nevěnoval jsem tomu pozornost. Teď už tu chybu nezopakuju… Dělejte.“</p>

<p>Odešla do pokoje a hodila na sebe rifle a triko. Pořád jednala jako náměsíčná, jako by byla v tranzu. Já si hodil rifle na nohy vykoupané v čerstvé krvi. Vzal jsem si Alfu Steel. Nebyl v ní jediný náboj, ale další zásobníky bych měl mít v autě. Zastrčil jsem si ji dozadu za rifle a houkl na Mirandu.</p>

<p>„Tak mákněte. Na make-up se vykašlete. Ten si uděláte jinde.“</p>

<p>„Nemám vyčištěný zuby,“ řekla ukřivděně.</p>

<p>„Na zuby se vyserte, proboha. Lepší nevyčištěné zuby než žádné. Jdeme.“</p>

<p>Váhavě přešla do předsíňky a zastavila se před zraněnými členy trestného komanda.</p>

<p>„Měli bysme zavolat záchranku.“</p>

<p>„Myslíte, že oni by nám ji zavolali, až by nám prohnali hlavou kulky?“</p>

<p>„Nevím.“</p>

<p>„Já vím. Zapomeňte na záchranku, jdeme.“</p>

<p>Vyšli jsme na chodbu a dole jsme zaslechli dupání nohou. Do prdele. To nevypadalo dobře.</p>

<p>„Nahoru,“ řekl jsem, popadl ji za ruku a táhl ji po schodišti nahoru. Byla zvláštně malátná, jakoby opilá. V posledním patře pak už zbývala jediná možnost. Buď skočit z okna, nebo se dostat na půdu. Druhá možnost stála za vyzkoušení, protože výsledek první byl předem jasný.</p>

<p>Byl tam kovový žebřík zabudovaný do stěny a ve stropě plechový poklop. Nevypadalo to, že by na něm byl zámek. Bleskurychle jsem po něm vylezl a zkusil to. Skvělé. Poklop šel otevřít a opravdu ústil na půdu.</p>

<p>„Dělejte… za mnou.“</p>

<p>Mirandě se konečně začala vracet původní ohebnost jejího těla. Vylezla (nebo spíše vyběhla) po žebříku jako kočka. Zabouchl jsem poklop a podíval se kolem sebe, čím by ho bylo možné zablokovat. Nebylo tam nic. Půda byla čistá. Žádné staré skříně, žádné harampádí, žádné betonové kvádry. Jenom kus lešenářské trubky. Do prdele. Mrkl jsem zase na poklop. Měl na kraji držadlo, jenže se otevíral k nám, takže nám trubka byla k ničemu. Asi půl metru ode mě čouhala z podlahy oka armovací výztuže stropů. Znovu jsem se rozhlédl. Anténa. Kovová tyč vedoucí až na střechu a kolem ní čtyři kabely.</p>

<p>„Pojďte si stoupnout na poklop, já to zatím vymyslím,“ řekl jsem a vrhl se k anténním svodům. Miranda si poslušně stoupla na poklop, zatímco já zápolil s kabelem. Byl tuhý, vůbec to nešlo. Dole pod námi se ozval dusot. Už asi byli nahoře. Miranda slezla z poklopu.</p>

<p>„Co blbnete, sakra? Stůjte tam…“ snažil jsem se šeptem zakřičet.</p>

<p>„Ne… tohle bude lepší,“ řekla a vzala metrový kus lešenářské trubky. Nechápal jsem, co s ní chce dělat, když trubka k armovacím okům nedosáhne. Panebože.</p>

<p>Miranda přešla za poklop a čekala. Pak mi to došlo. Asi byla fakt hodně vyděšená. A taky naštvaná. Poklop se začal pomalu, opatrně otevírat. Počkala si na něj. Počkala si na něj až do chvíle, kdy mě ten chlápek zahlídl u antény. To už měl venku celou hlavu. Miranda přešla na stranu, rozmáchla se a vší silou vodorovným úderem vzala chlápka pod krkem. Kdyby to byl meč, čistě by mu to amputovalo hlavu. Takhle jenom hekl a sletěl ze žebříku dolů. Poklop se za ním vlastní váhou zabouchl.</p>

<p>Mně se konečně podařilo urvat asi tři metry kabelu a okamžitě jsem ho začal uvazovat kolem držáku. Protáhl jsem ho mezi ním a armovacími oky asi natřikrát a pak ho pevně uvázal. Zezdola se ozývala střelba a kulky bubnovaly do poklopu jako zobák obrovitého rozzuřeného ptáka, ale asi byl vyrobený z tankového pancíře nebo něčeho podobného, protože ho prostřelit nedokázali.</p>

<p>Rozběhl jsem se po půdě hledat další možnosti útěku. Bylo jasné, že budeme muset na střechu. O Mirandu jsem strach neměl. Byla to skutečně kočičí šelma a určitě je na střechách jako doma. Horší to bude se mnou. Mívám závratě už na balkónu ve třetím patře.</p><empty-line /><empty-line /><p>VIII.</p>

<p>Kohouti</p><empty-line /><p>na smetišti</p><empty-line /><p><strong>96.</strong></p>

<p>„Vám se točí hlava?“ zeptala se Miranda, v pohodě sedící na sněhové zábraně, když jsem obouruč objímal komín, jako by to byla moje největší láska.</p>

<p>„Netočí… Jenom mi je blbě od žaludku. Možná jsem špatně posnídal.“</p>

<p>Střecha mohla být dobrých dvacet metrů nad zemí.</p>

<p>„Vždyť jsme vůbec nesnídali.“</p>

<p>„Tak povečeřel. To bude ta vodka. Nejsem na ni zvyklý.“</p>

<p>„Doufám, že jste se nedíval.“</p>

<p>„Kdy?“</p>

<p>„Jak jsem tam stála jenom tak… v kalhotkách. Slíbil jste mi, že budete mít hlavu v koupelně.“</p>

<p>Vypadalo to, že už se z hrůzy dokonale vzpamatovala. A tady na střeše měla navrch.</p>

<p>„Můžu vás ubezpečit, že na všechny mé smysly v tu chvíli útočilo něco úplně jiného než vaše nepochybně velmi půvabné tělo.“</p>

<p>„Jenom aby…“</p>

<p>Krev na mých nohou pomalu zasychala a nacucané rifle se mi lepily na kůži. Bylo to hodně nepříjemné a teprve teď jsem si to začal uvědomovat. Někde na ulici hluboko pod námi jsem zaslechl policejní houkačky.</p>

<p>„No konečně…“ prohodil jsem, „…to jim to trvalo.“</p>

<p>„Doufám, že jsem nikoho nezastřelila.“</p>

<p>„Myslím, že ne. Ale ten, kterého jste vzala lešenářskou trubkou, bude mít na kahánku. Pokud mu to tedy neurvalo hlavu.“</p>

<p>„Bylo to v sebeobraně.“</p>

<p>„Mně to vysvětlovat nemusíte. Mimochodem, děkuji vám.“</p>

<p>„Rádo se stalo… Co se mnou bude? Půjdu do vězení?“</p>

<p>„Vždyť to byla sebeobrana, před chvílí jste to sama říkala.</p>

<p>A já vám to potvrdím. Tedy, pokud budu mít příležitost.“</p>

<p>„Tak jsem tam ale měla zůstat, zavolat záchranku a pak policii.“</p>

<p>„Nemohla jste tam zůstat. Byla jste příliš vyděšená. Šlo vám o život. Navíc jste zjistila, že po vás jdou další… Tak jste utekla na střechu.“</p>

<p>„Takhle jim to mám říct?“</p>

<p>„Pokud jim vůbec něco budete říkat, musíte to říct takhle.“</p>

<p>„Musím jim to říct. Musím teď jít na policii a…“</p>

<p>„…už jsem vám několikrát vysvětloval, že nejlepší bude z toho policii vynechat. Aspoň do doby, než to skončí.“</p>

<p>„Než vám vrah najatý démony prostřelí hlavu?“</p>

<p>„Přesně tak.“ Miranda se zadívala přes střechy domů na panorama Baltimore.</p>

<p>„Neměla jsem to brát.“</p>

<p>„Ten můj kšeft?“</p>

<p>„Ten taky. Ten už vůbec… Ale hlavně když mi zavolala madam Melanie. Neměla jsem brát telefon. A když už, tak jsem měla říct, že mám před zkouškami, nebo že jsem nemocná, nebo cokoli jiného. Byla to blbost.“</p>

<p>„Samozřejmě že za dnešní ráno dostanete rizikový příplatek.“</p>

<p>„Jděte se bodnout. Měla jsem jít na policii už včera.“</p>

<p>„Jo… to jste klidně mohla… Možná by to bylo skutečně lepší. A možná byste teď ležela někde na skládce AMRUBBISH s prostřelenou hlavou.“</p>

<p>„Jasně, vy si vždycky dokážete zdůvodnit, že to vaše řešení je prostě lepší.“</p>

<p>„To není zdůvodňování… Tak to prostě je.“</p>

<p>„Proč vám nepomohli démoni?“</p>

<p>„Pomohli. Varovali mě. Už jsem vám to říkal. Jenže já tomu nevěnoval pozornost. Nepochopil jsem to.“</p>

<p>„Jak nepochopil?“</p>

<p>„Předpokládal jsem, že to myslí jinak. Raději vám ani nebudu říkat jak.“</p>

<p>„Tak díky.“</p>

<p>„Není zač.“</p>

<p>„A co dál? To jako dnešní den strávíme na střeše?“</p>

<p>„To bych nerad. Nedělá mi to dobře. Ale potřebuju si to promyslet.“</p>

<p>„Tak přemýšlejte. Já už se tu začínám nudit.“</p>

<p>Zezdola se ozvaly další houkačky. Záchranka.</p>

<p>„Vrtá mi hlavou, jak na nás přišli…“ řekl jsem a zadíval se na teplárenské komíny, které jsem byl zvyklý sledovat z terasy původního bytu. Odsud byly vidět skoro celé.</p>

<p>„Tak jako jste přišel vy na mě a na tu tlustou babu.“</p>

<p>„Blbost. To mi řekla Hiepacth. A jsem si jistý, že s nimi démoni nespolupracují.“</p>

<p>„To nevíte.“</p>

<p>„Vím to. Jsem si tím stoprocentně jistý… Ne… Muselo to být jinak.“</p>

<p>„Tak nás museli sledovat.“</p>

<p>Jasně že nás museli sledovat. A taky že sledovali. Začalo mi to pomalu docházet.</p>

<p>„Víte, co jediné mě napadá?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„To teda nevím, ale jsem zvědavá, co z vás vyleze.“</p>

<p>„Je to nad slunce jasnější. Nemohli na nás tak rychle přijít. A přitom šli najisto. Máte u sebe čip.“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Nepochybuju o tom, že vám někam podstrčili čip. Vlastně jste byla jejich vězenkyně. Takže si vás označkovali jako pojistku.“</p>

<p>„Mě?“</p>

<p>„Jo. A víte, co to znamená?“</p>

<p>„Nechám se poddat.“</p>

<p>„Že ho na sobě pořád máte. Takže situace je následující. Počkají, až se to tady uklidní, odjede poslední záchranka a policie zapečetí ten byt, a pak se sem vrátí. Znovu půjdou najisto. Ví i teď, kde jsme. Půjdou na střechu. Možná nás sejmou z vrtulníku.“</p>

<p>Vytřeštila na mě oči.</p>

<p>„To myslíte vážně?“</p>

<p>„Smrtelně.“</p>

<p>„Dá se s tím něco dělat?“</p>

<p>„Jistě. Prohledáte si kapsy a zjistíte, jestli tam nemáte něco, co tam nepatří. Co není vaše. Když to nenajdete, tak ze sebe shodíte úplně všechno a mrsknete to dolů na ulici. A pak se přesuneme někam jinam.“</p>

<p>Zírala na mě a skutečně asi nevěděla, jestli to myslím vážně, nebo ne.</p>

<p>„Počkejte… to jako myslíte… úplně všechno… abych lezla po střechách nahá?“</p>

<p>Usmál jsem se.</p>

<p>„Pro mě osobně je to docela vzrušující představa. Ale jsem ochoten vám půjčit rifle.“</p>

<p>„Vy jste se zbláznil.“</p>

<p>„Tak počkáme na vrtulník.“</p>

<p>„Jste hnusný.“</p>

<p>„Nejdřív si prohledejte kapsy.“</p>

<p>Miranda se začala šacovat a já měl strach, aby ze střechy nespadla. Já objímal trubkový komín a začínal jsem do rukou dostávat křeč.</p>

<p>„Nic v kapsách nemám, kromě papírových kapesníčků.“</p>

<p>„Hoďte je dolů.“</p>

<p>„Jak vypadá čip?“</p>

<p>„Může být úplně malý. Může to být třeba jenom plíšek centimetr na centimetr nebo kus tvrdšího kartonu, možná knoflík na vašich riflích.“</p>

<p>Hodila balíček kapesníčků ze střechy.</p>

<p>„Nic?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Nic jsem nenašla.“</p>

<p>„Takže varianta dvě. Bohužel musí všechno pryč. Určitě ho máte někde na sobě.“</p>

<p>„Zapomeňte na to. Nesvléknu se tady. Obzvlášť ve vaší přítomnosti.“</p>

<p>„Takže za chvilku uslyšíme vrtulník a v jeho otevřených dveřích bude odstřelovač. A nebo se možná někdo objeví na protější střeše. Neuslyšíme nic. Ani si ho nevšimneme. Bude mít pušku s optickým zaměřovačem.“</p>

<p>„Ne… Půjdu dolů a přihlásím se policajtům. Teď je jich tam víc než dost, takže by to mělo být bezpečné.“</p>

<p>„Jo. Teď to možná bude bezpečné. Možná vás i pustí a zítra si vás pozvou na výslech. Ale na ten už asi nedojdete.“</p>

<p>„Proč mě pořád strašíte?“</p>

<p>„Nestraším vás. Sama jste viděla, co se dneska ráno odehrálo. Před chvilkou. To nejsou lidi, kteří by měli s něčím problém. Jde tu o hodně.“</p>

<p>Zamyslela se.</p>

<p>„Že já husa na to té Melanii kývla.“</p>

<p>„Možná bych se to mohl pokusit najít já. Nemusíte se svlékat. Prohlédnu vás oblečenou. Svlékání necháme jako poslední katastrofickou variantu. Tedy pro vás katastrofickou.“</p>

<p>Představovalo to dvě minuty naprostého mlčení, než si všechno promyslela.</p>

<p>„Tak se pusťte komínu a přejděte ke mně.“</p>

<p>„To nezvládnu.“</p>

<p>„Zvládnete. O nic nejde… A když, tak vás chytím.“</p>

<p>„Nezvládnu.“</p>

<p>„Verbálně jste docela hrdina, co?“</p>

<p>„Jsem hrdina i normálně, ale rozhodně ne na střeše.“</p>

<p>Miranda opatrně vstala a vyšplhala dva metry ke mně až ke komínu. Stoupla si na hřeben a taky se přidržela komínové trubky. Naprosto ideální terč, pokud je odstřelovač někde na střeše.</p>

<p>„Odkud chcete začít?“ zeptala se.</p>

<p>„Odspodu.“</p>

<p>Zkusil jsem se přidržovat jednou rukou a nedívat se dolů. Druhou jsem opatrně prohmatal spodní lem jejích riflí. Byli jsme na samotném hřebenu jednoho z mnoha domů, a jestli nás někdo viděl, muselo ho napadnout, že jsme uprchli z psychiatrické léčebny. V lemu nohavic jsem nic nenašel.</p>

<p>„Otočte se.“</p>

<p>Poslušně se otočila. Měla pěkný zadek, který byl v tuto chvíli deset centimetrů od mého obličeje. Škoda, že jsme byli na střeše a já byl strachy bez sebe, že z ní každou chvíli spadnu.</p>

<p>„Nic nevidím. Otočte se zpátky.“</p>

<p>Poslechla.</p>

<p>„Teď si odepnete pásek, vysunete ho z poutek a podáte mi ho.“</p>

<p>„To je to poslední, co ještě udělám. Jestli si myslíte, že si svlíknu i rifle a budu tady před váma stát v kalhotkách, tak to je čirý nesmysl.“</p>

<p>„Ani když na tom bude záviset váš život? Vlastně život nás obou?“</p>

<p>„Blufujete, Bellowitzi… Blufujete od začátku do konce. A jestli na mě sáhnete, tak vás z té střechy skopnu dolů.“</p>

<p>„To by mě fakt mrzelo.“</p>

<p>Prohlédl jsem pozorně pásek a nejvíc prozkoumal jeho kovovou přezku, ale nic jsem na něm nenašel. Začínal jsem být nervózní. Prohlédl jsem horní knoflík jejích riflí, ale vypadal v pořádku.</p>

<p>„Otočte se.“</p>

<p>Balancovala na střeše, jako by se na ní narodila. Poslušně se otočila a já měl opět před obličejem její nádherný zadek.</p>

<p>Bylo to tam.</p>

<p>Bylo to v místě, kde byl ještě před chvílí pásek. Hned vedle poutka. Nepatrný kousek plíšku, jaký bývá na kreditních kartách. V ranním baltimorském slunci se leskl jako drahokam.</p>

<p>„Mám to,“ řekl jsem a pokoušel se plíšek sloupnout. Byl dobře přilepený, ale podařilo se mi to. Postupoval jsem maximálně opatrně, jako by to byla rozbuška atomové bomby. Ne ze strachu, že mi to něco udělá, ale z obavy, abych se neopatrně nedotkl Mirandy a neudělala mi to ona. Věřil jsem, že je schopná mě ze střechy opravdu shodit.</p>

<p>„V pořádku. Hotovo.“</p>

<p>Otočila se a já jí na prstu ukázal ten zázrak hrající v duhových barvách.</p>

<p>„Takže teď se někde pokuste vyloupnout kus tašky ze střechy. Přilepím to na něj a budu se snažit hodit to co nejdál od nás. A hned potom se přesuneme.“</p><empty-line /><p><strong>97.</strong></p>

<p>Podařilo se nám slézt na Backland Road. Odmítl jsem slaňovat po hromosvodu, takže jsme nakonec objevili půdu, na kterou bylo možné se dostat, a z ní pak už sešli normálně po schodišti ven.</p>

<p>Potřeboval jsem nutně sprchu a taky se co nejdřív zbavit hadrů, které jsem měl na sobě, protože místy se krev, teď už zaschlá a zhnědlá, dostala i přes ně a byla zcela zřetelná.</p>

<p>Taxík se nám podařilo sehnat až po půlhodině. Nechali jsme se odvézt k benzínové stanici na Feldgrace, protože jsem věděl, že tam mají sprchy. Mirandě jsem vysvětlil, že ona zatím s tímtéž taxikářem zajede do nejbližšího obchoďáku, koupí mi nové hadry a vrátí se s nimi k benzínce. Nadiktoval jsem jí přibližně velikosti svých šatů a vybavil ji dostatečným množstvím peněz. Poručil jsem si rifle, košili i spodní prádlo. Aspoň prozatím. Zbytek dokoupím později.</p>

<p>„Koupím si taky něco na sebe,“ řekla ležérně a já jí k tomu přidal dvě stovky.</p>

<p>„Vy jste myslel nějaký second hand?“</p>

<p>Přidal jsem další dvě.</p>

<p>„Nemusíte nakupovat někde u Lehanského.“</p>

<p>„Jasně. Nejlépe v hypermarketu se žrádlem.“</p>

<p>„Správně.“</p>

<p>„Řekněte mi konečně, proč je to pro ně tak důležité?“</p>

<p>„Co konkrétně myslíte?“</p>

<p>„Proč nás chtěli zabít?“</p>

<p>„Možná nás chtěli jenom postrašit.“</p>

<p>„Tohle nebylo strašení. Chtěli vás odbouchnout. Ptal se, jestli to má udělat. Kdybych tam nevlítla, bylo po vás.“</p>

<p>„Ještě jednou vám co nejsrdečněji děkuji.“</p>

<p>„Kašlu na děkování. Chci vědět proč.“</p>

<p>Mrkl jsem na řidiče. Určitě měl uši nastražené jako lovecký pes. Neměl jsem chuť se o tom bavit s Mirandou v taxíku.</p>

<p>„Až někde v zahradní restauraci u kafe, jo?“</p>

<p>„Slibujete?“</p>

<p>„Vy mi stejně nic nevěříte, tak si od toho moc neslibuju.“</p>

<p>Naštvaně odvrátila hlavu a sledovala ubíhající domy za oknem. Na Feldgrace jsme byli za půl hodiny. Vystoupil jsem a vysvětlil řidiči, co se po něm chce. Že má dámu odvést k nejbližšímu obchoďáku, tam na ni počkat a pak se s ní vrátit sem. Moc se mu to nezdálo a chtěl zálohu. Vyplázl jsem mu desítku. Spokojeně si ji zastrčil do kapsičky u košile a řekl OK.</p>

<p>Zabouchl jsem dveře. Miranda se na mě ani nepodívala, studovala fasády protějších domů. Teprve když se taxík rozjel a já z něj viděl jenom malý bod, došlo mi, že by mě docela dobře mohla vyšplouchnout. Ale věřil jsem jí. I když nevím proč.</p>

<p>Sedl jsem si na otevřenou terasu ve stínu vedle benzínky, nechal si vypláznout z automatu kafe a čekal na Mirandu.</p>

<p>A když jsem si to tak všechno začal srovnávat v hlavě, začal jsem získávat pocit, že se možná nedočkám. Miranda má svou hlavu, ve které jsem se doteď nevyznal. Snažil jsem se vžít do její situace. Mohla by s ledovým klidem taxikáři říct, aby to vzal na nejbližší policejní stanici, a tam by znuděným a otráveným poldům odvyprávěla svůj neuvěřitelný příběh. A až by se dostala k dnešní ranní přestřelce, šoupli by ji do cely předběžného zadržení.</p>

<p>A nebo to mohlo být ještě jinak. Mohla se prostě vypařit. Třeba se rozhodla, že jakákoliv spolupráce se mnou je pro ni riziková a za prachy, co ze mě tahá, nestojí, a že to prostě vzdá. Že se vrátí na koleje a bude chodit do školy. To byla horší varianta. To byla varianta, kterou nemohla přežít.</p>

<p>Doufal jsem, že je natolik chytrá, aby nic takového neudělala. A jestli je skutečně hodně chytrá, zrealizuje třetí variantu – prostě zmizí. Že si řekne, co kdyby na tom něco bylo, a stáhne se do ústraní. Na dvacet dní. Vykašle se na mě, na školu, na policii. Na všechno. Prostě se uklidí a za měsíc vyleze. To byla varianta, kterou bych v jejím případě asi zvolil já. Nicméně mi nezbylo než doufat ve variantu číslo čtyři, kterou bylo, že mi nakoupí hadry a vrátí se k benzínce. Byla to asi nejšílenější varianta, ale já v ni přesto věřil. Věřil jsem jí proto, že jsem neměl jinou možnost.</p>

<p>Po půlhodině jsem měl v sobě kafe dvě a házel do automatu další mince, aby mi vyplázl třetí. Začal jsem pochybovat, že Mirandu ještě někdy uvidím. Sedl jsem si s třetím kafem opět na proutěnou židličku. Pumpaři už jsem byl asi podezřelý, protože málokdo si zajede taxíkem k benzínově pumpě na kafe z automatu. Muselo mu být divné, jak se pořád dívám na hodinky. Jakoby špatně domluvená loupež. Vysadí komplice, který to má obhlídnout a počkat na ostatní kumpány, ale ti zůstali někde viset v dopravní zácpě. Navíc pistole vzadu za mým pasem byla docela těžko přehlédnutelná. Začal jsem propadat panice, jestli už náhodou dávno nezavolal policii. Možná sem míří jednotka rychlého nasazení s odstřelovači a speciálně vycvičenými psy. Možná už mě má dokonce jeden z nich v nitkovém kříži zaměřovače své pušky. Možná jsem dávno mrtvý.</p>

<p>Miranda přijela po osmdesáti minutách a pěti kafích. Měla na sobě zelené riflové šortky a pásek s mohutnou mosaznou přezkou, tričko s antickými ornamenty a na rukou dva náramky, které předtím neměla. Na krk si pověsila korále z teakového probarveného dřeva.</p>

<p>To je tak, když pošlete ženskou do nejbližšího obchodu, aby vám koupila pitomý tričko.</p><empty-line /><p><strong>98.</strong></p>

<p>Rifle mi byly trochu velké, tričko jakž takž ušlo, akorát na něm byl nápis <emphasis>Baltimore Nightmare</emphasis>, což bylo velice stylové.</p>

<p>Určitě mi to udělala naschvál. Ale nekomentoval jsem to. Byl jsem rád, že se vůbec vrátila a potvrdila tak mou variantu číslo čtyři, která byla nejméně pravděpodobná.</p>

<p>Stál jsem pod sprchou asi dvacet minut, během kterých Miranda stihla udělat dvě kafe u automatu. Vyšel jsem ven jako úplně nový člověk a dal si s ní šesté kafe. Chlápek z benzínky nás po očku sledoval a vůbec nic nechápal. Ani se mu nedivím. Bonnie a Clyde. Bylo na čase vymyslet, co dál.</p>

<p>Předně si budu muset vyzvednout mazdu, ve které jsem měl notebook a munici do pistole. Naštěstí jsem ji neměl před svým (nebo Mirandiným) bytem, ale před barem, kde jsme popíjeli, než jsme si najali taxíka s molitanem. To by neměl být problém. Problém byl s bytem. Jestliže vypátrali tenhle byt, a to určitě díky čipu, který Mirandě implantovali na rifle, tak už si určitě zjistili i mé jméno. Nepochybně kontaktovali realitní kancelář, kde jim všechno vyblili. Jméno Hanny Bellowitz se pro mě stalo nepoužitelným, takže budu muset zavolat démonům, aby mi sehnali jinou identitu. To by mohlo jít docela rychle, horší to bylo s úřady, jak rychle mi budou schopny vystavit doklady. A já potřeboval bydlení hned. Okamžitě. Potřeboval jsem místo, kam bychom se mohli s Mirandou schovat, než se to uklidní.</p>

<p>Nevěděl jsem, jak dlouhé má AMRUBBISH prsty, ale teď už jsem musel předpokládat, že je má nejdelší, jaké si dovedu představit. To znamená, že nebudu moci použít své jméno ani při ubytování ve standardním hotelu. Jméno Bellowitz budou monitorovat všude, kde to půjde. Je prostě nepoužitelné. Stejně jako jméno Miranda Lederová.</p>

<p>„Jdu si koupit kafe. Dáte si ještě jedno?“</p>

<p>„Ne, díky. Mám dojem, že už mi teče i ušima.“</p>

<p>Miranda přešla k automatu, nechala si naservírovat do plastového kelímku kafe, vrátila se, posadila se do proutěného křesílka a natáhla si nohy.</p>

<p>„Možná bych se mohla uklidit u některé z kamarádek,“ řekla, jako by četla mé myšlenky.</p>

<p>„Nepřipadá v úvahu. Stačí, že jsem do toho namočil vás. Nepotřebuji další potenciální oběti.“</p>

<p>„Tak díky za ohodnocení.“</p>

<p>„Jaké ohodnocení?“</p>

<p>„Řekl jste to celkem jasně. Jsem potenciální oběť.“</p>

<p>„Teď jsme vaši potencialitu výrazně snížili. A nemíním ji zvyšovat vaším pobýváním u kamarádek. To je první, co udělají. Ověří si všechny vaše kamarádky. A taky kamarády, pochopitelně.“</p>

<p>„Nemůžou je znát.“</p>

<p>„Nepodceňujte je. Stačí, když se prohrabou ve vašem mobilu, a mají dokonalý seznam.“</p>

<p>„Takže co navrhujete?“</p>

<p>Bylo mi jasné, že v tomto případě už nám zbývá jediná možnost, ale nevěděl jsem, jak to Mirandě říct. Nebyl jsem si jistý, jak to stráví. Pokud vůbec.</p>

<p>„Hodinový hotel.“</p>

<p>„Prosím?“ vytřeštila na mě velké šedomodré oči a zamrkala přitom dlouhými řasami.</p>

<p>Věděl jsem, že to bude složité.</p>

<p>„To je jediné místo, kde po nás zaručeně nebudou chtít doklady a kde je nebude zajímat, kdo jsme a co chceme.“</p>

<p>„Co chceme, jim bude v hodinovém hotelu naprosto jasné.“</p>

<p>„Co vy na to?“</p>

<p>„Nepřipadá v úvahu,“ řekla odhodlaně.</p>

<p>Jenomže já si byl jistý, že jinou možnost opravdu nemáme. Aspoň do chvíle, než seženu další byt přes úplně jinou realitku. Nebo nejlépe úplně bez realitky, na černém trhu. Nějaký dočasný podnájem. Kdybych mohl být Lenny Grimwood, tak bych s tím neměl nejmenší problém. Naše kontakty byly dokonalé i v kalných vodách.</p>

<p>„Zatím mě nenapadá jiná možnost, kde strávit dnešní noc. Tedy pokud ji nechcete přečkat u mě v autě někde na opuštěném předměstí.“</p>

<p>„Noc na opuštěném místě s vámi v autě pochopitelně také nepřipadá v úvahu. Myslela jsem, že už jste to pochopil.“</p>

<p>„Pochopil… Proto vám říkám, že hotel je jediná možnost. Hotel, kde po nás nebudou chtít doklady.“</p>

<p>Přemýšlela o tom asi pět minut a určitě si v mysli přehrávala všechny katastrofické scénáře, které mohly nastat. Sem tam se na mě úkosem podívala, jako by studovala, jak moc můžu být nebezpečný a jak moc je varianta riskantní.</p>

<p>„Když objednáte dva pokoje, tak by to možná šlo,“ řekla po pěti minutách a napila se kávy z plastu.</p>

<p>„Nevím, jestli to nebude působit divně, ale můžeme to zkusit.“</p>

<p>„Co bude působit divně?“</p>

<p>„Když si v hodinovém hotelu objednáme dva oddělené pokoje.“</p>

<p>„To mě nezajímá. Musíte to zvládnout.“</p><empty-line /><p><strong>99.</strong></p>

<p>Čerpadlář byl tak hodný, že nám zavolal taxíka. Určitě byl rád, že už se těch dvou podivných existencí s podezřelým chováním konečně zbaví. Já byl zase rád, že nezavolal policii.</p>

<p>Nechali jsme se odvézt na Barclay Boulevard, kde jsem včera nechal auto. Notebook i krabičky s náboji a náhradními zásobníky v něm naštěstí pořád byly. Hned na Barclay jsem koupil v zastavárně dva levné mobily. Jeden pro mě a jeden pro Mirandu. Ještě v prodejně jsem do svého namačkal Mirandino číslo a Mirandě zase to mé. Pak jsme se vydali hledat nový domov. Hodinový hotel. Zamířil jsem na západní předměstí.</p>

<p>„Tak díky,“ řekla Miranda a prohlížela si novou předpotopní nokii vážící skoro jako cihla. „Akorát nevím, jestli mi k něčemu bude, když jsem všechny kontakty měla v tom starým.“</p>

<p>„To jste měla říct v tom obchodě, že chcete mobil se všemi svými kontakty.“</p>

<p>„Pán pojedl vtipnou kaši,“ řekla otráveně.</p>

<p>„Máte tam aspoň kontakt na mě.“</p>

<p>„Jasně… ale to se budete muset hodně snažit, abyste mi nahradil všechny kamarádky a kamarády.“</p>

<p>„Kamarády možná dokážu, zvláště pak některé. S kamarádkami to bude horší.“</p>

<p>„No to je výborné… A které kamarády byste si přál nahrazovat? Když jste mluvil o některých.“</p>

<p>„Nechci to rozvádět.“</p>

<p>„Ani nemusíte… Myslel jste ty, kteří se mnou spí, že jo.“</p>

<p>„Berte to čistě jako verbální bonmot. Nic víc v tom nebylo.“</p>

<p>„Ale neříkejte.“</p>

<p>Podíval jsem se na ni. Seděla uvolněně s hlavou opřenou o opěrku. Měla zavřené oči.</p>

<p>„Neříkejte, že jste nemyslel na tohle. Nejsem naivní žába. Ale na to zapomeňte.“</p>

<p>„Na to jsem zapomněl už ve chvíli…“</p>

<p>„…kdy jste mě viděl?“</p>

<p>„Ne. Kdy jsem vás najímal. Náš vztah považuji za ryze obchodní, a tak to taky zůstane. A věřte, že když si takovou zásadu vytyčím, prostě ji dodržím.“</p>

<p>„Jo?“</p>

<p>„Můžete se zeptat Jessiky. Potvrdí vám to.“</p>

<p>„Tu jste taky nedostal?“</p>

<p>Měla dokonalý smysl pro zvláště kousavé poznámky. Dokázala mě rozhodit jako nikdo.</p>

<p>„Nechce se mi o tom mluvit,“ řekl jsem a sledoval ukazatele na výpadovku.</p>

<p>„Tak promiňte, jestli jsem se vás dotkla,“ řekla po chvilce.</p>

<p>„Tak trošku.“</p>

<p>To, co jsem hledal, jsem nakonec našel na Conoway Peak. Mělo to honosný název MOTOREST a byla to jednopatrová budova zastřešená nízkou vazníkovou střechou. Připomínalo to levný dřevěno-papírový objekt pro ubytování načerno pracujících dělníků na stavbách. Před tím bylo velké prašné parkoviště, na kterém stály dva vozy. Jeden z počátků automobilizace v Americe, druhý mohl vystupovat v reklamě na vrakoviště. Když jsem vedle nich zaparkoval s mazdou, připomínalo to přistání neidentifikovatelného létajícího předmětu z daleké budoucnosti.</p>

<p>V recepci, kterou v tomto případě představoval slunečník před vstupem a rybářská stolička pod ním, seděla stoletá ženská v květovaných šatech bez rukávů a s totálně vyschlou a svraštělou kůží. Kdoví, jestli nebyla vyschlá celá, protože se ani nehnula a připomínala sochu. Jedinou známkou života byl pomalu stoupající kouř z cigarety v jejích seschlých prstech. Popel na špičce byl dlouhý dva centimetry a každou chvíli jí musela chytnout seschlá kůže na prstech.</p>

<p>„Dobrý den…“ řekl jsem, když jsme přišli až k ní. Jedinou odpovědí mi bylo odklepnutí popela z cigarety. Možná byla hluchoněmá.</p>

<p>„Máte volné pokoje?“</p>

<p>Neznatelně se pohnula. Snad jako důkaz, že není plastovou figurínou z výlohy obchoďáku.</p>

<p>„Něco by se našlo,“ řekla konečně. Hlas měla, jako když vychází z plechovky od piva.</p>

<p>Miranda se mezitím vysoukala z auta a s rukama v kapsách došla k nám. Nedůvěřivě si měřila barák, který vypadal, že stojí jenom díky tomu, že je dneska bezvětří.</p>

<p>„Potřebovali bychom dva pokoje. Do zítřka. Možná do pozítří.“</p>

<p>Podívala se na mě, jako by se přeslechla.</p>

<p>„Vy chcete dva pokoje?“</p>

<p>„Jo. Dva pokoje.“</p>

<p>„Vás přijede ještě víc?“</p>

<p>„Ne. Jeden pro mě a jeden tady pro slečnu.“</p>

<p>„A na dva dny?“ ozvalo se z plechovky od piva.</p>

<p>„Na tamuli máte napsáno motorest. Takže předpokládám, že to jde, ne?“</p>

<p>„No já nevím. Jasně že je to motorest. To zase jo. Fakt to tu máme napsáno.“</p>

<p>„Tak vidíte.“</p>

<p>„Ale většinou se tu lidi ubytovávají tak na dvě hodiny.“</p>

<p>„Skutečně?“</p>

<p>„Ti pomalejší, postarší pánové, třeba na tři hodiny. Mladí kluci naopak na půlhodinu.“</p>

<p>„No vidíte. Já jsem prostě pomalejší. Takže se ubytujeme na dva dny. Je v tom problém?“</p>

<p>„To jste teda fakt hodně pomalej. To se tady slečna zblázní nudou.“</p>

<p>Miranda vyprskla smíchy a zakryla si ústa.</p>

<p>„To neřešte.“</p>

<p>„Ještě nikdy jsem tu takového hosta neměla.“</p>

<p>„No vidíte… Můžete mi nechat udělat na stěnu bronzovou pamětní desku.“</p>

<p>„A to vážně chcete dva pokoje?“</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>„A jak to chcete dělat?“</p>

<p>„Co jako?“</p>

<p>„To, co tady většina mých hostů dělává.“</p>

<p>„Jednou přijdu na návštěvu já tady ke slečně a příště zase ona ke mně,“ řekl jsem.</p>

<p>Bylo evidentní, že její mozkové závity mají velké problémy tu skutečnost vstřebat. Přesně jak jsem si myslel. Byl to skutečně velice nestandardní požadavek.</p>

<p>„Já na to vůbec nemám ceník.“</p>

<p>„Jak to?“</p>

<p>„Jsem schopná vám spočítat dvě hodiny, tři hodiny i pět hodin. Ale dál…“</p>

<p>„To je jednoduché. Vynásobíte hodinovou sazbu dvanácti a máte celý den.“</p>

<p>„Jo?“</p>

<p>„Pak to vynásobíte dvěma a máte dva pokoje na dva dny.“</p>

<p>„Já tu nemám kalkulačku.“</p>

<p>„Pomůžu vám s tím.“</p>

<p>„To bude hrozně peněz.“</p>

<p>„Nevadí.“</p>

<p>Změřila si Mirandu pátravým pohledem. Asi přemýšlela, jestli mi ta investice skutečně stojí za to.</p>

<p>„Tak mi to vynásobte. Je to pět dolarů na hodinu.“</p>

<p>„Tak to je takových třicet… krát dvě je šedesát.“</p>

<p>„Panebože, to je peněz. To je určitě víc, než vás stojí ta slečna.“</p>

<p>„S tím si nelamte hlavu. Slečna je zdarma,“ řekl jsem a Miranda mě probodávala pohledem vyjadřujícím totální opovržení. Odpočítal jsem šest desetidolarových bankovek a podal je starostlivé recepční. Nenamáhal jsem se, abych jí říkal, že to je dle jejího ceníku pouhá třetina. Započítal jsem si množstevní slevu.</p>

<p>„Tak jo.“</p>

<p>Sbalila peníze a strkala je hluboko pod sukni, možná až do kalhotek, pokud vůbec nějaké měla. Když se zvedla z rybářské stoličky, ukázalo se, že je docela čiperná. Rychlými malými krůčky cupitala před námi a my měli co dělat, abychom jí stačili. Objekt měl dlouhou centrální chodbu ponořenou do tmavého přítmí, uprostřed svítila žárovka, po jejíchž stranách byly dveře do jednotlivých pokojů. Prostě ubytovna. Z komory si recepční vzala velkou koženou brašnu přes rameno, jako bychom se chystali na piknik.</p>

<p>„Čtyřka a šestka jsou momentálně obsazený.“</p>

<p>Což ani nemusela říkat, protože přes papírové stěny se ozývalo sténání a hekání. Pak přidušený smích.</p>

<p>„Dám vás na osmičku a slečnu na devítku, abyste to neměli daleko a necourali se mi po baráku.“</p>

<p>„Kdyby to šlo možná co nejvíc dozadu,“ řekl jsem.</p>

<p>„Jak chcete. Šestnáctka a sedmnáctka.“</p>

<p>„Skvělá čísla,“ potvrdil jsem její volbu.</p>

<p>Prohrabala se v piknikové tašce a vytáhla klíče. Na každém byla zavěšená velká dřevěná kuželka s namalovaným srdíčkem, takže se ani nevešel do kapsy. To asi aby ho někdo nezapomněl vrátit. Pokoj byl nudle dva a půl krát čtyři metry a u stěny stálo přiražené dvojlůžko. Sprcha byla přímo v pokoji, oddělená igelitovým závěsem opatřeným spoustou skvrn, které určitě nebyly potiskem z výroby. Miranda šla skoro do kolen.</p>

<p>„To nemyslíte vážně,“ řekla a podívala se na mě pohledem plným beznaděje.</p>

<p>„Je to na přechodnou dobu,“ poznamenal jsem.</p>

<p>„Jděte do prdele s přechodnou dobou. Tady já spát nebudu.“</p>

<p>„Slečně se něco nelíbí?“ zeptala se seschlá správcová překvapeně.</p>

<p>„Moc se jí to nelíbí, ale vzhledem k tomu, že jsem ji vyhrál v podnikové soutěži, nebude si moci vybírat,“ řekl jsem rezolutně. Miranda se otočila, vyšla na chodbu a pak už jsem jenom slyšel, jak odchází.</p>

<p>„Co blbne?“ zeptala se mumie.</p>

<p>„Toho si nevšímejte. Asi je přecitlivělá. Beru to. Nechte mi klíče i od druhého pokoje.“</p>

<p>„Jasně, od sedmnáctky.“</p>

<p>Vrazila mi do ruky dvě kuželky s klíči.</p>

<p>„Z druhý strany je terasa s barem, kdybyste si k večeru před tím chtěli dát drink. Rozumíte… Aby se vám jako rozproudila krev.“</p>

<p>Vypadalo to, že mě ohodnotila na neproudící krev, která se před výkonem bude muset posilnit. Zvláště když jsem jí prozradil, že jsem pomalejší. Vlastně nejpomalejší klient, jakého kdy měla.</p>

<p>„Díky. Možná se tam zastavíme.“</p>

<p>„Otevírám v osm večer.“</p>

<p>„Jasně.“</p>

<p>Pak odkvačila. Nebylo to zase tak hrozný. Šlo to. Vypadalo to, že aspoň prostěradla babizna mění. Až na neestetický igelit u sprchy to vlastně vůbec nevypadalo špatně. Zamkl jsem pokoj a vyšel ven na prašné parkoviště. Miranda seděla v autě a i z dálky bylo vidět, že je evidentně naštvaná. Došel jsem k autu a posadil se vedle ní.</p>

<p>„Bar otvírají v osm.“</p>

<p>Neřekla na to nic.</p>

<p>„Teď jsou dvě hodiny.“</p>

<p>Pak se rozbrečela. Zničehonic si dala hlavu do dlaní a začala brečet. Počítal jsem se vším, ale s tím ne. Měl jsem připraveno tisíc odpovědí a tisíc argumentů, proč to jinak nejde, ale na tohle jsem neměl připravené vůbec nic.</p>

<p>Dostala mě. Vůbec jsem nevěděl, co bych jí měl říct. Nevěděl jsem, co dělat. Tak jsem jenom zíral na ten úděsný barák, na recepci pod slunečníkem a na mumifikovanou správcovou pod ním. A Miranda vedle mě brečela. Nebyl jsem si jistý, jestli to zvládnu.</p><empty-line /><p><strong>100.</strong></p>

<p>Zajeli jsme do města. S Mirandou nebyla řeč, ale slíbil jsem jí, že ji vezmu na obrovský zmrzlinový pohár a pak si zajdeme do baru na panáka a do motorestu se pojedeme skutečně jenom vyspat. Řekl jsem jí taky, že by měla kontaktovat některou z kamarádek či spolužaček, že je v pořádku, aby ji nenahlásili na polici jako pohřešovanou. Ať jim řekne, že je nemocná nebo něco podobného. Protože už jí určitě volaly a zjistily, že se jim na mobilu nehlásí.</p>

<p>„Zastavím u nějaké budky. Z mobilu volat nemůžete. Možná už je mají všechny napíchnuté.“</p>

<p>„Nikde zastavovat nemusíte. Je to zbytečné. Neznám zpaměti žádné číslo, které jsem v mobilu měla.“</p>

<p>„Tak byste mohla zavolat na vrátnici na koleje, ať to vrátná vyřídí. Číslo najdeme v seznamu.“</p>

<p>„To neřešte. Nechte to na mně. Řešte si svoje problémy a moje nechte mně.“ Nakonec jsem zastavil v High Horse, kde jsem ji nechal dvě hodiny courat po obchoďáku, protože jsem si myslel, že by ji to mohlo uklidnit. Obchoďák ženské většinou uklidní. Pokud je vybavíte dostatečným množstvím peněz, samozřejmě. Hned u vstupu jsem vybral z bankomatu další prachy a dal jí tisícovku. Asi to zapůsobilo, protože se její pohaslé oči poněkud rozsvítily.</p>

<p>Teprve potom mě napadlo, že pokud ti, co po nás jdou, mají moje jméno, mohli by mít při svých kontaktech i číslo mé kreditní karty, podle které by mě mohli lokalizovat. Novou identitu budu potřebovat co nejdříve. Nejlépe ještě dneska večer.</p>

<p>High Horse byl obrovský. Já si tam zatím koupil další hadry. Tričko s nápisem <emphasis>Baltimore Nightmare </emphasis>se mi přece jenom zdálo na zítřejší obchodní jednání s Harveyem zbytečně provokativní. S Mirandou jsme měli sraz po dvou hodinách u hlavního vchodu a pochopitelně přišla s půlhodinovým zpožděním. Zato byla ověšená igelitkami a v úplně novém ohozu. Vzdala se image bláznivé teenagerky a proměnila se ve firemní manažerku velice úspěšné společnosti. Nekomentoval jsem to.</p>

<p>Ve SWEET CROCODILE jsem jí koupil největší zmrzlinový pohár, jaký měli. Vychutnávala si ho něco přes půl hodiny, a přestože byla pořád velice nekomunikativní, vypadala božsky. Já jsem si dal jenom kafe a vychutnával si pohled na ni.</p><empty-line /><p><strong>101.</strong></p>

<p>Ráno jsem se vypařil z hodinového pokoje asi v sedm. Je fakt, že jsem se moc nevyspal. Motorest byl asi populárnější, než to včera v poledne vypadalo. V noci byl obsazen téměř z osmdesáti procent a zvukové efekty pronikající papírovými stěnami připomínaly paniku v zoologické zahradě. Docela živě jsem si dovedl představit, co by mi asi Miranda ráno řekla, a tak jsem ji nebudil. Navíc to, co jsem se chystal udělat, bylo natolik šílené, že kdyby byla vzhůru, určitě bych cítil nutkavou potřebu se s ní loučit, a nebyl jsem si jistý, jestli bych to zvládl. Vůbec jsem netušil, jestli ji ještě někdy uvidím. Bylo mi z toho všelijak.</p>

<p>Skočil jsem do mazdy a vystartoval z parkoviště, na kterém jsem zanechal mrak pomalu usedajícího prachu. Uvědomil jsem si, že jsem včera večer chtěl volat démonům ohledně nové identity a že jsem na to zapomněl. Teď to bylo stejně jedno. Jestli se to nepovede, tak už žádnou novou identitu potřebovat nebudu. Na náhrobku bude HANNY BELLOWITZ. A už jsem viděl, jak se kolemjdoucí návštěvníci hřbitova budou válet smíchy.</p>

<p>A kdyby se to čirou náhodu povedlo a já to přežil, tak mi ji zařídí potom.</p>

<p>V 7:40 jsem byl na parkovišti před hlavní bránou do obřího a dokonale chráněného areálu AMRUBBISH. Byl čtvrtek. To znamená, že Harvey by tu dneska měl být. Rozhodl jsem se počkat do osmi, protože stejně asi dřív nedorazí. Přijíždět jsem ho ale neviděl. Asi používá služební vjezd. V 8:05 jsem mu zavolal. Sekretářka tentokrát vůbec nepochybovala o tom, že mě musí okamžitě spojit. Asi už měla správné instrukce.</p>

<p>„Démon…“ zahlásil jsem se do telefonu, když jsem uslyšel Harveyův hlas. „Přeji vám krásný a úspěšný den,“ doplnil jsem.</p>

<p>„Děkuji… vám taky.“</p>

<p>„Slíbil jsem, že se ozvu, tak se ozývám.“</p>

<p>„Výborně.“</p>

<p>„Mezitím se ovšem vaší vinou situace poněkud přitvrdila.“</p>

<p>„Nemyslím… Připouštím, že mohlo dojít k dílčím nedorozuměním, ale…“</p>

<p>„Jděte do hajzlu.“</p>

<p>„Nejsem si jistý, jestli jste některé situace špatně nevyhodnotil.“</p>

<p>„Hodnocení nechte na mně. A jestli máte ztráty, je to vaší vinou. A ještě jednu věc bychom si měli ujasnit, pane Harveyi. Vautier skončil s prostřelenou hlavou.“</p>

<p>„Vy s tím máte něco společného?“ zeptal se Harvey.</p>

<p>„Něco málo.“</p>

<p>„Nechápu motiv.“</p>

<p>„Nepotřebujete chápat motiv. Berte to jako strohé oznámení, že v případě problémů jste další na seznamu vy. Takže pokud budete pořád takhle blbnout, nepochybujte o tom, že příští prostřelná hlava bude vaše. A můžete mít kolem sebe třeba armádu goril, nemám s tím problém. A věřte mi, že to dokážu.“</p>

<p>„No dobrá, dobrá… uklidněte se, skutečně si myslím, že situace není tak špatná, abychom si nemohli rozumně pohovořit.“</p>

<p>„Špatná bude podle toho, jak se budete chovat vy.“</p>

<p>„Beru na vědomí,“ řekl Harvey odměřeně.</p>

<p>„Chtěl jste osobní schůzku.“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Máte ji mít.“</p>

<p>„To jsem rád.“</p>

<p>„V tom případě vám ovšem musím sdělit pár maličkostí, abychom si navzájem vyjasnili pozice a aby vás nenapadlo zase udělat nějakou blbost.“</p>

<p>„Poslouchám vás, pane Bellowitzi.“</p>

<p>No vida, už si zjistili i mé jméno.</p>

<p>„Na schůzku přijdu s čipem, který bude po celou dobu monitorován mými přáteli. To kdyby vás nedejbože napadlo mě náhodou někam odvézt.“</p>

<p>(Musel jsem blufovat, jinak by mě jeho poskoci odpráskli hned, jak se objevím.)</p>

<p>„Jistě.“</p>

<p>„Ten čip mi neodpářete. Bude voperovaný. Chápete? Potřebuju se pojistit. Vaše poslední kroky mě nutí být daleko obezřetnější, než jsem byl do této chvíle.“</p>

<p>„Když myslíte.“</p>

<p>„Ano… myslím. Dále: kdyby vás přece jenom napadlo mě prostě odbouchnout, ujišťuji váš, že všechny materiály, které vás zajímají a které by vás mohly položit, jsou uloženy ve třech kopiích na třech různých místech a mí společníci je použijí. Ale úplně jiným způsobem než dalším vyjednáváním s vámi. Pak by už žádné vyjednávání nebylo… Je vám to jasné?“</p>

<p>„Myslím, že ano… Nevidím v tom problém. Nevím, jak jste přišel na to, že bychom vám chtěli ublížit, pane Bellowitzi.“</p>

<p>„Přišel, nepřišel. To teď neřešte.“</p>

<p>„Ohledně toho pozemku jsme se snažili získat všechny dostupné údaje a z naší strany k žádnému protiprávnímu jednání nedošlo. Samozřejmě nemohu mluvit za paní Darkellovou. Ještě to prošetřujeme…“</p>

<p>„No vidíte… Já jsem poněkud jiného názoru. Ale to všechno bychom si objasnili při osobním setkání. Jen jsem se chtěl ujistit, že si rozumíme a že naše schůzka se odehraje na čistě korektní úrovni.“</p>

<p>„Samozřejmě. Kde se sejdeme?“</p>

<p>„Nejlépe u vás v kanceláři.“</p>

<p>V telefonu bylo chvíli ticho. No vida. První bod pro mě. S tím určitě nepočítal. Ostatně z mé strany to bylo tak šílené, že ani nebylo divu.</p>

<p>„U mě v kanceláři? Myslíte na AMRUBBISH?“ potřeboval se ujistit Harvey.</p>

<p>„Jistě. U vás. Na AMRUBBISH.“</p>

<p>„Jste si jistý?“</p>

<p>„Jsem si naprosto jistý, pane Harveyi. Je v tom nějaký problém?“</p>

<p>„Jistěže není… Rádi vás přivítáme.“</p>

<p>O tom jsem nepochyboval.</p>

<p>„Kdy?“ zeptal se.</p>

<p>„Řekněme za pět minut.“</p>

<p>Telefon oněměl. Další bod pro mě. Ale nemohl jsem mu dát čas, aby se mohl připravit. Musel jsem mu servírovat jedno překvapení za druhým – a to ještě netušil, co mu naservíruji, až budu u něj v kanceláři. Potřeboval jsem ho donutit k improvizaci.</p>

<p>„Myslíte za pět minut u mě v kanceláři?“ zeptal se pro jistotu ještě jednou.</p>

<p>„Přesně tak. Za pět minut u vás v kanceláři.“</p>

<p>„Ale já nejsem v budově ve městě. Já jsem v areálu skládky.“</p>

<p>„Jsem na parkovišti před skládkou AMRUBBISH, jdu za vámi.“</p>

<p>Ukončil jsem hovor a hned potom vzal do ruky zeleného brčála. Zavolal jsem démonům.</p>

<p>„Už nám bylo divné, že nic nepotřebuješ. Někdy jsi volal i třikrát denně, a najednou dva dny nic.“</p>

<p>„Tebe ještě neznám.“</p>

<p>„Jsem Mepsitahl.“</p>

<p>„Co máš na starost?“</p>

<p>„Telepatii, telekinezi, jasnozřivost.“</p>

<p>„To je mi teď na nic. Potřebuji někoho, kdo by nade mnou držel ochranou ruku.“</p>

<p>„Všichni nad tebou držíme ochrannou ruku.“</p>

<p>„Jo? A že jsem včera skoro zhebnul.“</p>

<p>„Nezhebnul jsi.“</p>

<p>„Potřebuju někoho, kdo přináší štěstí. Někoho, kdo má štěstí tři prdele.“</p>

<p>„Nechápu.“</p>

<p>„Prostě jdu do akce, která hodně závisí na štěstí. Potřebuju, aby při mně stálo štěstí, sakra, je to tak složitý?“</p>

<p>„Nikdo takový tu není.“</p>

<p>„Vy tam nemáte nikoho, kdo přináší štěstí?“</p>

<p>„Myslím, že ne.“</p>

<p>„Nekecej.“</p>

<p>„Možná Hagit.“</p>

<p>„Co všechno umí?“</p>

<p>„Hlavně lásku a krásu.“</p>

<p>„Panebože, já ti seru na lásku a krásu. Potřebuju štěstí.“</p>

<p>„Že by Raziel? Práce s energiemi a fluidy?“</p>

<p>„To je k ničemu. Štěstí… Víš vůbec, co to je?“</p>

<p>„Že by Metatron? Cesta k nejvyššímu zasvěcení?“</p>

<p>Ukončil jsem to. Nemělo to cenu. Byla to sebranka neschopných blbů. Jestliže už ani démoni nejsou schopni zajistit trochu štěstí, tak potom kdo?</p><empty-line /><p><strong>102.</strong></p>

<p>Pistoli jsem nechal v autě. Nepochyboval jsem o tom, že by to bylo stejně první, co by mi u brány sebrali. Iniciativní vrátný se nejdřív přesvědčil, že jsem opravdu Hanny Bellowitz ohlášený u náměstka Harveye, a pak mě prohledal. Asi dostal přesné instrukce. Harvey se teď musel smažit ve vlastní šťávě a z hlavy se mu určitě kouřilo, jak zaměstnával mozek. Ale za tak krátkou dobu nemohl nic vymyslet. Alespoň jsem se tím uklidňoval.</p>

<p>Strážce hlavní brány měl u pasu pouzdro se zbraní a nebyl to typický tovární hlídač, často představovaný vysloužilým ospalým důchodcem sotva se držícím na nohou, ale asi pětatřicetiletý, dobře rostlý instruktor fitness centra ostříhaný na ježka. Zavolal mobilem a poprosil mě, ať počkám, až si pro mě přijde spojka. No jasně. Nemohli mě nechat jen tak volně se pohybovat po areálu, skrývajícím taková technologická tajemství.</p>

<p>Přišel dvacetiletý kluk v uniformě ochranky, taky s pouzdrem s pistolí u pasu. Svalovec mu vysvětlil, že mě má odvést k panu náměstku Harveyovi. Jenom přikývl, ani se na mě nepodíval, otočil se a šel. Pochopil jsem, že se mám vypravit za ním. Prošli jsme širokým venkovním prostranstvím se vzorně upraveným trávníkem a perfektně zastřiženými keři, které spíše připomínalo zámecký park než areál firmy zneškodňující odpady. Hlavní vjezdová brána pro nákladní auta a svoz odpadků byla o dvě stě metrů dál, za hustým stromořadím, kde to asi vypadalo úplně jinak.</p>

<p>Administrativní budova měla čtyři podlaží a byla celoskleněná stejně jako výtah pnoucí se po její fasádě. Drahokam uprostřed sraček. Vyjeli jsme do čtvrtého podlaží. Bylo mi jasné, že Harvey bude mít kancelář co nejvýš. Prošli jsme krátkou chodbou se spoustou květin a vešli do prostorné kanceláře. Asi sekretariát, protože za stolem seděla holka, typická sekretářka. Měla velice krátkou sukni, tmavé punčochy, bílou halenku se stojacím límečkem a brýle pro zvýraznění důležitosti. Okamžitě jsem si ji představil bez brýlí, halenky, sukně a bez punčocháčů na Harveyově stole. Byla to moc pěkná holka, takže možná proto mě to napadlo. A byl to děsně živý obraz. Posunula si brýle na nose, podívala se na mě přes horní obroučky a stiskla tlačítko na stole.</p>

<p>„Je tady,“ řekla pouze, takže asi byla dostatečně informovaná. Nebyl jsem si jistý, jestli nemá v horní zásuvce naleštěného stolu revolver. Nebo samopal.</p>

<p>„Pošlete ho dál a řekněte panu Machackovi…“ ozvalo se z reproduktoru na jejím stole.</p>

<p>No vida. Budeme mít společnost. Mohlo mě napadnout, že Harvey u toho bude chtít mít právníka. Slečna Důležitá ukázala na protější polstrované dveře a já vstoupil dovnitř.</p>

<p>Harvey byl stejný jako před třemi lety, kdy ležérně řekl Vautierovi, ať to se mnou skoncuje. A ten to se mnou skutečně ležérně skoncoval. Docela to mnou zacloumalo, protože jsem čekal, že se Harvey změnil. Že bude jiný. Bylo to pro mě příliš živé. Najednou se mi všechno vrátilo, jako by to bylo včera. Pro mě to vlastně bylo ani ne před měsícem, pouze pro Harveye to bylo před více než třemi lety. Najednou jsem dostal strach, že mě pozná. Naštěstí už jsem měl obličej zarostlý vousy, takže jsem musel vypadat jako dřevorubec, který si na chvilku odskočil z hustého lesa, nebo trosečník z ostrova, kterého ráno zachránili a jeho první cesta vedla na AMRUBBISH.</p>

<p>„Zdravím vás, pane Bellowitzi,“ řekl a ukázal na jedno z křesel z druhé strany stolu. Nepoznal mě. A nebo pokud ano, nedal to najevo. Přece jenom, tři roky jsou tři roky a viděl mě tenkrát nanejvýš deset minut. Posadil jsem se.</p>

<p>„Počkáme na pana Machacka. To je náš šéf právníků, bude tu hned. Dáte si kávu?“</p>

<p>„Jo… to bych si dal. Turka.“</p>

<p>Harvey to oznámil telefonem punčochové krasavici a během další minuty tu byl pan doktor Standa Machacek. Byl holohlavý a jeho vyleštěná hlava vrhala odlesky na všechny strany. Podali jsme si ruce. Měl perfektně střižený oblek, světle modrou košili s krémovou vázankou a vystupování hraběte z anglického středověkého sídla. Měl jsem dojem, že se mi i trochu uklonil. Posadil se vedle mě, přehodil si nohu přes nohu a položil ruce na kolena. Můj zjev v riflích a tričku ho neudivil. Pravděpodobně už se setkal s daleko většími šílenci. Musel jsem pro něj být přesně ten typ teroristy, který drží v ruce zápalnou láhev a hrozí, že vyhodí do povětří Bílý dům. Bláznivý a neškodný, vzbuzující spíše soucit než obavy. Ta role mi v tomhle případě docela vyhovovala.</p>

<p>„Jak se daří přítelkyni?“ zeptal se, aby zapředl společenský hovor. Tím ovšem šlápl do hovna, protože jestli jsem byl na něco háklivý, tak to byla Miranda a to, co s ní udělali. Zavřeli ji s hnusnou tlustou ženskou. A pak po ní dokonce stříleli.</p>

<p>„Jestli myslíte slečnu Mirandu, tak té se daří skvěle. Nicméně si stěžovala na některé vaše postupy a chování během styku s vámi. Říkala mi, že pravděpodobně nejste seriózní firma.“</p>

<p>„To nechápu,“ zakroutil opravdu nechápavě holohlavou hlavou Machacek. A možná to skutečně ani nemohl chápat, protože o tom možná nevěděl.</p>

<p>Sekretářka přinesla kafe, ukázala nám krásné dlouhé nohy v krásných tmavých punčocháčích a potom téměř neslyšně odešla.</p>

<p>„Tak přejdeme rovnou k věci, pane Bellowitzi… Můj čas je omezený a váš určitě také.“</p>

<p>(To řekl moc pěkně. Jako by věděl, že mi zbývá necelých dvacet dní.)</p>

<p>„Jistě… i když myslím, že tohle je zrovna záležitost, na kterou bychom si oba dva čas měli najít. Nebo pokud snad máte jiné priority…“</p>

<p>„Ne… Ne… to rozhodně ne. Myslel jsem to tak, že prostě půjdeme přímo k jádru věci a vynecháme veškeré úvodní diplomatické bláboly.“</p>

<p>„To mi zcela vyhovuje, pane Harveyi.“</p>

<p>„Před chvíli jste mi do telefonu řekl, že jste zabil pana Vautiera, a otevřeně jste mi vyhrožoval smrtí.“</p>

<p>„Hmm…“ bylo jediné, co jsem na to řekl. Netušil jsem, kam tím míří.</p>

<p>„Mám pořízený záznam toho hovoru.“</p>

<p>„No a co? Já to nepopírám. A jestli chcete, klidně to zopakuji i před panem doktorem. Ano. Zabil jsem Vautiera. Byl to obyčejný nájemný vrah, což vy, pane Harveyi, nesporně dobře víte. A ubezpečuji vás, že pokud chystáte podraz, zabiju i vás. Stačí?“</p>

<p>Doktor Machacek se na mě překvapeně podíval. Pokračoval jsem:</p>

<p>„Vás z toho vynechám, doktore, vy nejspíš za nic nemůžete. Pokud jste nestál tenkrát přímo u zrodu toho kolosálního podvodu s pozemky.“</p>

<p>„Naše firma si ničeho nezákonného není vědoma, pane Bellowitzi.“</p>

<p>„Pak nechápu, proč jste tak nervózní. Proč jste násilím drželi mou najatou spolupracovnici slečnu Lederovou, proč jste se ji pokusili zabít a proč jste se pokusili zabít i mě. Sám jste na začátku řekl, že vynecháme diplomatické bláboly. Tak už se na ně vyserte a pojďme přímo k věci.“</p>

<p>Standa Machacek se nestačil divit. Asi nebyl tak moc zasvěcený do problému.</p>

<p>„Koho zastupujete?“ zeptal se slizký Harvey.</p>

<p>„Paní Moorovou. Mám od ní plnou moc. Mám dokonce slíbeno, že pokud pozemek, který jí náleží, dokážu od vás dostat zpátky, prodá mi ho. Smlouva o smlouvě budoucí se tomu říká. Takže to je můj jediný zájem. Vlastně zastupuju sám sebe. Já mám největší zájem na tom pozemku. Paní Moorová už to vzdala. A nepochybuju o tom, že kdyby to nevzdala, je dnes už dávno mrtvá.“</p>

<p>„Co to blábolíte za nesmysly?“ zeptal se pan doktor a Harvey ho přerušil:</p>

<p>„Proč chcete ten pozemek?“</p>

<p>Rozpřáhl jsem ruce.</p>

<p>„Proč? Prostě mám rád spravedlnost. To je celé. Vám nepatří. Vy jste ho ukradli.“</p>

<p>„Máme na něj notářsky ověřenou kupní smlouvu a vyplatili jsme za něj víc než dost.“</p>

<p>„Koupili jste kradené zboží a dobře jste věděli, že je kradené. Neukradla ho paní Darkellová. Tu jste jenom využili. Pravda, přišla si na pěkné peníze, ale její nápad to určitě nebyl. Navíc by to nikdy nedokázala udělat tak elegantně jako vy.“</p>

<p>„Takže zastupujete jenom sám sebe?“</p>

<p>„Jistě.“</p>

<p>„Co s tím pozemkem chcete dělat?“</p>

<p>„Co já vím? Možná vám ho prodám. Zatím nemám konkrétní úmysly. V tomto stadiu mi jde jenom o srovnání starých křivd.“</p>

<p>„Takže něco jako Robin Hood.“</p>

<p>„Jo… i takové přirovnání je možné.“</p>

<p>„Jděte do prdele.“</p>

<p>Pan Machacek jenom překvapeně zíral a byl úplně mimo. Pravděpodobně vůbec nevěděl, o čem je řeč, a poněkud vulgární způsob našeho dialogu ho vyvedl z míry.</p>

<p>„Jak se z těch sraček chcete vyhrabat?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„My se z ničeho vyhrabávat nepotřebujeme.“</p>

<p>„Ne?“</p>

<p>„Nemáte v ruce vůbec nic. Jenom digitální kopii nějakého zápisu z katastru. Zápisu, jehož originál nevlastníte. A sám určitě víte, že s digitální podobou jakéhokoli dokumentu je dneska možné dělat divy. Takže skutečně nemáte nic. Co s tím chcete dělat, pane Bellowitzi?“</p>

<p>„Možná se pokusit o dohodu.“</p>

<p>„Proč bychom měli přistupovat na nějakou dohodu? Vy se nemáte o čem dohadovat.“</p>

<p>„Mám dostatečný kapitál na zaplacení nejlepších právníků, kteří jsou schopni nadělat vám obrovské problémy. Mediálně to rozmáznu. Nechám prověřit účty George Pantaniho, právníka, který tenkrát vyřizoval pozůstalost po Peteru Kellerovi.“</p>

<p>„To můžete…“</p>

<p>„Znovu otevřu případ Bennyho Grahama, Lennyho Grimwooda a Sonie Sterlingové.“</p>

<p>Po těchto slovech Harvey evidentně ztuhl. Dostal jsem se k jeho slabině. V tomto případě byl asi na daleko tenčím ledě než s pozemky. U těch si věřil. Tady ale netušil, co všechno můžu vědět a co bych třeba mohl mít v ruce. Machacek na to neřekl nic. Byl absolutně mimo.</p>

<p>„Oč vám jde?“ zeptal se nervózně.</p>

<p>„Nevylučuji dohodu. Co kdybychom se šli podívat na ten pozemek? 59/4.“</p>

<p>„Prosím?“</p>

<p>„Chtěl bych ho vidět. Na vlastní oči.“</p>

<p>„Proč?“ zeptal se Harvey udiveně.</p>

<p>Nastal nejdůležitější okamžik mého vachrlatého plánu. Alfa a omega jednoduché konstrukce, která závisela na tom, jestli se Harvey půjde se mnou podívat na jícen ústící do zeleného světa, nebo ne. Mohl mě klidně poslat do prdele, mohl zavolat nějakého Vautiera číslo dvě, aby mě odpráskl. Mohl mě vyhodit. Možná jsem měl říct démonům, aby ho předtím očarovali a šel tam se mnou. Měl jsem udělat spoustu dalších věcí, což už ale v tuto chvíli bylo nepodstatné. Teď záleželo jen na Harveyově libovůli.</p>

<p>„Jen tak. Možná usoudím, že jste do něj investovali opravdu hodně peněz, a pak jsem třeba přístupný dohodě. Nemusím ho mít. Chci se o něm jenom dohodnout.“</p>

<p>„Nic tam neuvidíte. Dobrá polovina z něj je skála,“ řekl Harvey suše.</p>

<p>„Přesto ho chci vidět,“ trval jsem na svém a po zádech mi začal stékat studený pot. Panebože, ať mi ho jde ukázat. Tak sakra, démoni, dělejte něco.</p>

<p>„Proč ne? Proč by ho nemohl vidět?“ ozval se konečně Standa Machacek a já skoro padl na kolena a chtěl se klanět démonům s tím, že jim budu nadosmrti sloužit.</p>

<p>„No jasně… Proč by ho nemohl vidět,“ odpověděl Harvey naštvaně, vstal od stolu a řekl:</p>

<p>„Tak jdeme.“</p><empty-line /><p><strong>103.</strong></p>

<p>Nešli jsme pěšky. Mohlo mě napadnout, že pěšky neudělá Harvey ani krok. Hned před budovou jsme nasedli do otevřeného čtyřmístného vozíku podobného tomu, jaký se používá na golfu. Byl elektrický, snad výraz toho, jak AMRUBBISH dbá na životní prostředí. Bylo půvabné jezdit v elektrickém vozíku mezi miliony tun odpadků, abychom náhodou neznečistili přírodu.</p>

<p>Jako bych se vrátil o tři týdny zpět do zeleného světa, protože v hospodářské části AMRUBBISH to tak skutečně vypadalo. Proplouvali jsme neslyšně a velice ekologicky mezi obrovskými horami navršených odpadků, přesně jako ve světě démonů, akorát že tady nám k tomu svítilo slunce. Věřil jsem, že Harvey se v zeleném světě bude cítit jako doma. Nebo spíše jako v práci. Možná si tam z plechovek, trámů a sutě vystaví administrativní budovu, odkud bude všechno řídit. Bude vyslancem AMRUBBISH v zeleném světě a všechno jim pěkně zorganizuje a konečně jim v tom udělá pořádek. A nebo se po dvou dnech psychicky zhroutí, což bych uvítal daleko víc.</p>

<p>Uklidnilo mě, že s námi nejede ochranka v podobě tlupy hrdlořezů. Pistoli jsem měl uloženou v přihrádce auta na parkovišti, takže všechno budu muset zvládnout manuálně. Možná to tak bylo lepší, protože při mém štěstí bych určitě Harveye odstřelil tak, že už by ho nevzkřísil nikdo – ani tisíc démonů. Což by bylo špatně.</p>

<p>Projeli jsme kolem obří spalovny s vysokým komínem, ze kterého se nekouřilo, takže jsem nevěděl, jestli to není jenom kamufláž, což by stylu AMRUBBISH docela odpovídalo. Potkali jsme několik mohutných buldozerů Caterpilar, podjeli několik pásových dopravníků, několik mostových jeřábů s obrovskými drapáky a minuli pár traktorových nakladačů s hladovými lžícemi, jejichž kola byla větší než patrový barák. Tohle všechno v zeleném světě chybělo a možná by jim moc pomohlo, kdyby jim tam jeden z buldozerů poslali.</p>

<p>Zastavili jsme před obrovskou halou opláštěnou profilovaným plechem, do které vedly tři pásové dopravníky a dva šneky o průměru dobré tři metry. A taky dvoje obří vrata, aby jimi projely i největší náklaďáky. Pozemek 59/4.</p>

<p>Docela jsem si to pamatoval z cédéčka od Bennyho, co mi poslala Jessica. Byly na něm satelitní snímky promítnuté do pozemkové mapy a bylo jasné, že právě tahle nevzhledná plechová krabice je srdce AMRUBBISH, jejich svatý grál, přinášející jim královské zisky, a zároveň největší problém nešťastných démonů. 59/4… Hala byla ukončena skálou tyčící se asi deset metrů nad její střechu.</p>

<p>„Tak to je ono,“ řekl Harvey, když zastavil a vystoupil z vozíku.</p>

<p>„Obyčejná plechová hala,“ poznamenal jsem a postavil se vedle něj.</p>

<p>„Skvělý postřeh… Ale je tam spousta technologie.“</p>

<p>„Co se tam děje?“</p>

<p>„Tlaková likvidace,“ poznamenal Harvey, aniž by mrkl okem.</p>

<p>„Lisovna?“</p>

<p>„Tak nějak.“</p>

<p>„Taky jste ji mohli postavit o sto metrů dál,“ řekl jsem a čekal, jak Harvey zareaguje, protože to samozřejmě možné nebylo.</p>

<p>„Snad.“</p>

<p>„Je to skoro mimo areál… Kdybyste ji postavili jinde, mohli jste to mít pěkně zarovnaný.“</p>

<p>„Oč vám jde?“</p>

<p>„Můžeme se podívat dovnitř?“</p>

<p>Pokrčil rameny.</p>

<p>„Proč ne?“</p>

<p>Vešli jsme bočním vchodem. Pásové i šnekové dopravníky jely na plný výkon. Hala byla vysoká šest metrů a nad dopravníky byly zřízeny ocelové rampy.</p>

<p>„Můžeme se podívat nahoru?“ zeptal jsem se.</p>

<p>Harvey zase jenom pokrčil rameny a já zamířil k nejbližším ocelovým schůdkům vedoucím na úzké lávky nad tím blázincem. Lávky vedly těsně pod ocelovými příhradovými vazníky nesoucími střechu. Byl odsud moc pěkný výhled. Tuny odpadků se postupně valily dozadu ke skále. Na druhé straně haly je navážely dvacetitunové náklaďáky a vysypávaly na rampu, odkud je automatické lžíce opět hrnuly ke skále.</p>

<p>Vydal jsem se po lávce tím směrem. Machacek s Harveyem za mnou. Přidal se k nám další chlápek v pracovním obleku AMRUBBISH. Asi strojník. Přejel jsem ho rychlým pohledem, abych zjistil, jestli mu u pasu nezahlédnu pistoli, ale nic jsem neviděl. Ostatně nevím, proč by měl strojník na skládce pistoli, i když v případě AMRUBBISH bylo možné všechno.</p>

<p>Podle toho, co jsem viděl, mohlo být v hale maximálně deset lidí, přičemž tři byli řidiči náklaďáků, kteří čekali, až se obsah jejich ložné plochy ocitne na rampě. Přešli jsme ke skále, která tvořila zadní stěnu haly, ústily sem všechny dopravníky a směřovaly sem odpadky.</p>

<p>„To tahle lisujete všechno, jak to leží a běží?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Je to částečně vytříděné. Třeba dneska jedeme stroje. Techniku, ledničky, sporáky a kovy, jak jste si mohl všimnout. Další dva dny pak děláme výhradně plasty a potom třeba stavební suť.“</p>

<p>Došel jsem na konec lávky a podíval se dolů přes zábradlí. Díra. Obrovská díra o průměru dobrých šest metrů. Propast, jejíž dno nebylo možné zahlédnout. Vstup do zeleného světa démonů, kterým jsem se tam před více než třemi lety dostal i já.</p>

<p>„Žádné lisovací zřízení nevidím,“ řekl jsem.</p>

<p>„Ale je tam. Museli jsme ho udělat právě tady, u skály, aby ho bylo možné pořádně zakotvit. Jsou tam obrovské několikatunové písty a lisovací čelisti, které udrží právě jenom skála.“</p>

<p>Hleděl jsem do černočerné temnoty, jako bych jí byl fascinován. Tam někde jsou mí démoni, přátelé, o kterých jsem doufal, že jsou pořád mými přáteli, a přál si, aby mi teď poslali notnou dávku štěstí, kterou určitě budu potřebovat. Potřeboval jsem jejich ochrannou ruku a spolupráci. Byl jsem tak blízko…</p>

<p>„Nemyslím si, že je tam nějaká technologie,“ řekl jsem.</p>

<p>„Je hluboko dole,“ poznamenal ten, o kterém jsem si myslel, že je strojník.</p>

<p>„Jasně že je tam technologie,“ řekl jsem, „…ale rozhodně jste ji tam nezabudovali vy.“</p>

<p>„Prosím?“ ozval se Harvey.</p>

<p>„Ten pozemek je cenný právě pro tu technologii. A ta už tu byla. Možná tisíc let, možná miliony. Vy s ní nemáte nic společného. A vy to dobře víte, pane Harveyi.“</p>

<p>„Teď nevím, o čem mluvíte.“</p>

<p>„Ale víte. Je to bezedná díra.“</p>

<p>„Nerozumím.“</p>

<p>„Nenapadlo vás někdy, kde odpadky nakonec končí?“</p>

<p>„O čem to mluví?“ ozval se holohlavý Machacek a já pokračoval:</p>

<p>„Nenapadlo vás někdy udělat si světový průzkum, jestli se čirou náhodou to vaše svinstvo nehromadí někde v Indianě? Nebo na Aljašce, nebo jestli jim to netryská na poušti v Austrálii?“</p>

<p>„Vy jste se asi zbláznil.“</p>

<p>„Chcete něco vidět?“ zeptal jsem se. Jenom opět pokrčil rameny. Má poslední slova ho asi zmátla a teď nevěděl, na čem je. Nevěděl, jak to myslím. Nevěděl, jestli já vím, a byl totálně mimo.</p>

<p>„Pojďte se schválně podívat,“ řekl jsem.</p>

<p>Mechanicky přistoupil ke mně. Naklonil jsem se přes zábradlí a ukázal na jeden z výběžků ve skále.</p>

<p>Naklonil se se mnou.</p>

<p>Bylo to jednodušší, než jsem předpokládal. Bylo to tak jednouché, že jsem do poslední chvíle nevěřil, že to tak skutečně dopadne. Nevěřil jsem tomu dokonce ani ve chvílí, kdy už Harvey letěl s rukama i nohama široce roztaženýma do bezedného jícnu, vstupu do zeleného světa.</p>

<p>Nevěřil tomu ani doktor Machacek, ani burš s emblémem AMRUBBISH na zádech, ani další dva na vedlejších lávkách. Bylo to neskutečné, šílené, morbidní a neuvěřitelné. Nevěřil tomu vůbec nikdo, a už vůbec ne Harvey, který během pádu ani nehlesl.</p>

<p>Otočil jsem se, obešel šokovaného Machacka a strojníka s poznámkou <emphasis>malá nehoda </emphasis>a pokračoval po lávce k ocelovému schodišti.</p>

<p>První, kdo se za mnou rozběhl, byl strojník. Uslyšel jsem dusot jeho nohou za sebou, a když jsem se ohlédl, viděl jsem, jak Machacek někam volá mobilem.</p>

<p>„Chyťte ho, kurva…“ křičel za mnou strojník, a když jsem doběhl ke schodišti, zezdola už po něm šplhali dva chlápci. Hned poté se rozezvučela varovná siréna. Dolů jsem nemohl a zpátky to taky nešlo. Podařilo se mi vyskočit na jeden z příhradových nosníků pod střechou a začal jsem po něm šplhat k další lávce.</p>

<p>Pod sebou jsem viděl, jak do haly přiběhl člen ochranky. Nejdřív nechápal, co se děje, a až všichni dole ukazovali ke stropu, všiml si, jak si hraju na housenku na jednom z nosníků. Byl ozbrojený. Vytáhl pistoli a zařval:</p>

<p>„Okamžitě slezte… je to nebezpečné.“</p>

<p>Asi ještě nevěděl, oč jde. Asi si myslel, že se nějaký údržbář zbláznil a teď si hraje na akrobata pod střechou. Netušil, že jsem před pár okamžiky poslal jejich náměstka tam, kam oni posílají tuny odpadků.</p>

<p>„Jdi do prdele,“ odpověděl jsem mu seshora a pokračoval ve vzdušné exhibici.</p>

<p>„Sundej ho!“ zařval z protější lávky zadýchaný strojník.</p>

<p>„Co blbneš, vole,“ odpověděl mu ten z ochranky, ale přesto na mě pořád mířil pistolí. Musel by být mistr Severní Ameriky, aby mě na tu vzdálenost trefil.</p>

<p>„Sejmul Harveye, kurva… sestřel ho.“</p>

<p>„Jak sejmul Harveye?“ ozvalo se zezdola. To už jsem se dostal nad další lávku a seskočil na ni. Odhadoval jsem, kterým směrem by mohlo být schodiště dolů. Mezitím se do haly se skřípěním brzd přiřítil terénní dodge, ze kterého vyskočili další dva z ochranky a bez varování zahájili ostrou střelbu mým směrem. Ti už asi byli informováni daleko lépe. Pravděpodobně Machackův mobil.</p>

<p>Kulky se odrážely od kovové příhradové konstrukce a plechové střechy a dělaly děsný randál. Potřeboval jsem nutně démony. Teď hned a okamžitě, protože mi bylo jasné, že z tohohle se bez nich nevymotám. Měl jsem plán, jak dostat Harveye do zeleného světa, ale žádný plán, jak se dostat z AMRUBBISH. Otočil jsem se a vydal se na druhou stranu, tedy ke skále. Ke skále a zároveň ke vstupu do jejich světa, kterým před chvílí proletěl Harvey.</p>

<p>V jediném bláznivém okamžiku mě napadlo, jestli tam náhodou nemám skočit taky. Byli bychom s Harveyem docela dobrá dvojka. Určitě bychom se spřátelili. Najednou jsem nevěděl, co by bylo lepší. Jestli si v té hale plné sraček nechat prohnat kulku hlavou, a nebo znovu skončit ve světě démonů a hnít tam do skonání věků, které ovšem bylo v nedohlednu.</p>

<p>Kulky dopadající na kov všude kolem mě zněly jako bláznivý orloj. Utíkal jsem, co mi nohy stačily. Možná bych to z Harveye mohl vytlouct v zeleném světě a možná by mě pak démoni za odměnu poslali zpátky na Zemi.</p>

<p>Hovno poslali na Zemi. Vysrali by se na mě. Byl jsem jim ukradený. Ocitl jsem se tady jenom díky tomu, že věřili, že s tím něco udělám. Jakmile bude problém vyřešený, zůstanu tam a budu další objekt pro jejich obveselení v příšerné ubíjející nudě.</p>

<p>Jedna z kulek mě škrábla do ramene. Slyšel jsem dupání nohou po vedlejších schůdcích, ale nikoho jsem neviděl. Slyšel jsem příjezd dalšího auta a dupot nohou a taky střelbu zbraní. Situace se začala vyjasňovat. Tohle nešlo přežít. Byl jsem v pasti. Byl jsem v hale, v jejímž jednom východu stála po zuby ozbrojená a zuřivě střílející ochranka, a v druhém se na mě šklebili démoni. Zvláště pak ti, co si vsadili proti mně.</p>

<p>Dostal jsem se zase až nad díru. Na protější lávce Machacek bezmocně mával rukama i holou hlavou a ukazoval na mě. Měl nepřirozeně vytřeštěné oči. Asi pořád nevěřil tomu, co se stalo. Podíval jsem se do bezedné propasti. Dopravníky do hladové tlamy dál valily tisíce a tisíce tun odpadků, jako by se vůbec nic nestalo. A chutnalo jí. Harvey byl možná jenom třešnička na dortu. Pamlsek na přilepšenou.</p>

<p>Chyběl mi čas. Potřeboval jsem čas, abych se mohl rozhodnout, jestli zůstat na tomto světě, i když mrtvý, a nebo v zeleném (navěky živý). Zezdola se ozval ostrý štěkot samopalu a ve střeše nade mnou se objevila perforovaná křivka. Hned vedle světlíku. Světlík. Najednou jsem to měl vyřešené. Znovu jsem se vyhoupl na příhradový nosník. Světlík jsem měl metr od sebe. Další střelba. Začalo se sypat sklo. Několik střepů mě pořezalo na obličeji, ale zároveň mi ulehčilo situaci. Nemusel jsem přemýšlet, jak ho otevřít.</p>

<p>Postavil jsem se na dva příčné styčníky nosníku a vytáhl se na střechu. Dva metry ode mě z ní létaly kulky. Rozhlédl jsem se. Na třech stranách šestimetrová propast nad dvorem, teď už obsazeným ochrankou, a na čtvrté strmá skála čnící do výšky deseti metrů. Možná jsem si skutečně měl odskočit za démony. Kde sakra jsou? Kde jsou teď, když je tak potřebuju?</p>

<p>V dálce jsem zaslechl rotory vrtulníku. Panebože, ti nadělají kvůli jednomu neozbrojenému chlápkovi. Z plechu kousek ode mě opět vylétlo několik kulek. Pořád stříleli jako zběsilí. Přeběhl jsem ke skále. Nebylo po ní možné vyšplhat. Tedy bylo by, pokud bych byl profesionální horolezec, měl k dispozici dokonalé vybavení a tři lidi kolem sebe, kteří by mě jistili.</p>

<p>Střelba utichla. Asi minutu se nedělo vůbec nic a pak se ve světlíku, který byl asi patnáct metrů ode mě, objevila hlava a hned potom ruka s pistolí. Stál jsem opřený zády o skálu a hleděl na muže. Mířil na mě, ale nevystřelil. Za ním se objevila další hlava. Ta nakonec popolezla výš, až se objevilo i tělo, a pak i ono vylezlo výš a objevily se nohy. Chlápek stál na střeše celý.</p>

<p>Ten s pistolí, z něhož jsem viděl jenom hlavu, na mě pořád mířil. Nikdo nic neříkal. Druhý, stojící už celý na střeše, se shýbl zpátky do světlíku a vytáhl odtamtud pušku, kterou mu někdo podal. Byla to velká puška s optickým zaměřovačem a nevím, proč mi připomínala loveckou pušku na tygry nebo slony.</p>

<p>Něco na ní zkontroloval, pak se rozkročil a namířil na mě. Strach ze mě najednou spadl. Možná jsem se i trochu pousmál. Nemohl mě zastřelit. Byl jsem hlavní hrdina příběhu a ten nemůže zhebnout ani na stránce 381, když to má celé 486 stran. Navíc jsem vypravěč příběhu. A nikdo neví, jak to všechno bylo. Možná Miranda. Ale ta taky nezná všechno. Ten chlap to nemůže zmáčknout. Ale ví to vůbec?</p>

<p>Nevěděl. Blbec.</p><empty-line /><empty-line /><p>IX.</p>

<p>Anděl smrti</p><empty-line /><p><strong>104.</strong></p>

<p>Místnost mohla mít zhruba tři krát dva metry. Spíš to byla cela. Pod stropem skomíravě svítila slabá žárovka bez krytu visící na kusu drátu. Stěny byly betonové, neomítnuté. Ležel jsem na dvou bednách přiražených k sobě, na kterých byla stará deka páchnoucí naftou. Těžké kovové dveře. Typická cela.</p>

<p>Hlava mi třeštila, jako by některý z mých mozkových závitů zrovna šlápl na minu. Myslel jsem, že se mi rozskočí. Svět démonů. Nenapadalo mě nic jiného. Snažil jsem se vydolovat z blázince, co jsem měl v hlavě, aspoň nějaké poslední vzpomínky. Většinou to ale byla samá mlha. Pak hory odpadků vystupující z mlhy. Obrovské hory. Pohybující se. Potom zase mlha. Nějaký obrys. Byl to chlápek na střeše plechové haly, který na mě mířil obrovskou puškou. Zase mlha a pak jsem zaslechl výstřel. Zvláštní. To, že jsem živý, neznamenalo nic jiného, než že jsem se opět ocitl ve světě démonů. Asi mě nezabili. Asi mě tam zase hodili raněného.</p>

<p>Zaslechl jsem kroky. Nevěděl jsem, jestli znějí jenom v mé hlavě, nebo jsou skutečné. Něco kovově zarachotilo. Snažil jsem se otočit hlavu. Šlo to. Na boční stěně cely byly plechové dveře. Rachot vycházel odtamtud. Jako když někdo odsunuje petlici. Dveře se otevřely. Zasáhl mě proud světla. V něm se objevila obří silueta.</p>

<p>„Už ses probral?“ zeptal se vychlastaný hlas odněkud ze záhrobí.</p>

<p>Sáhl jsem si na hlavu, abych se přesvědčil, jestli jsem se probral, ale nebyl jsem o nic víc přesvědčený než předtím.</p>

<p>„Slyšíš mě?“ ozvalo se znovu záhrobí.</p>

<p>„Jsi démon, nebo člověk?“ zeptal jsem se a uslyšel svůj hlas jakoby odněkud ze vzdáleného vesmíru.</p>

<p>„Jdi do prdele,“ zaslechl jsem odpověď a pak zabouchnutí dveří. Zarachotila petlice a já opět osaměl. Nebyl jsem z toho schopen vyvodit jakýkoli závěr, a tak jsem jenom civěl do betonového stropu se skomírající žárovkou. Nevím, jak dlouho. Asi po půl hodině, pokud byl můj odhad správný, jsem se pokusil hýbat různými částmi těla. Výsledek byl uspokojivý. Vypadalo to, že všechno, co se hýbat má, reaguje na mé povely a skutečně se hýbá, i když něco docela bolestivě. Ale mé tělo bylo funkční. Podařilo se mi posadit. Vyhrnul jsem si tričko, abych se podíval, kde mám druhou díru, ale žádnou jsem nenašel. Byla tam jenom poměrně velká jizva po té původní, kterou mi udělal Vautier v podzemních garážích AMRUBBISH, a žádná další už tam nebyla. Ale kus vedle jsem našel menší, nebo spíše vpich než díru. Deset centimetrů nad průstřelem.</p>

<p>Analyzoval jsem všechny dosavadní znalosti z filmů, které jsem viděl, a došel jsem k závěru, že ten debil to do mě napálil narkotizační puškou. Proto mi možná třeštila hlava jako po bouřlivém mejdanu. Nezabil mě. A asi mě ani zabít nechtěl. Chtěl mě jenom znovu poslat do zeleného světa, abych si to tam vyžral.</p>

<p>Z husté mlhy vystoupily další vzpomínky. Harvey. No jasně. Harvey by měl být taky někde tady. Možná právě proto mě nezabili a poslali sem. Aby si to se mnou mohl vyřídit. Možná mě tu drží on. Protože nedávalo smysl, aby mě do bunkru zavírali démoni. Ti to měli na háku. Ledaže by mě chtěli potrestat za to, že jsem nesplnil úkol a ještě měl tolik drzosti se sem vrátit. Ale to neodpovídalo jejich mentalitě, i když, abych pravdu řekl, o mentalitě démonů jsem toho zase tak moc nevěděl. Nicméně na mě nepůsobili, že by byli mstiví. Měli smysl pro spravedlnost. To jo. Ale aby dělali naschvály, to mi k nim nesedělo.</p>

<p>Ocitl jsem se tady bezprostředně po Harveyovi. Ten po mně asi skočil a odtáhl mě do toho sarkofágu. Ale jak na něj přišel? A kde se vlastně v zeleném světě vzala betonová místnost s plechovými dveřmi? Nedávalo to smysl. Měl jsem hroznou žízeň. Skoro stejně velkou jako depresi.</p><empty-line /><p><strong>105.</strong></p>

<p>Během dalších pěti hodin se nic zvláštního nestalo. Možná to bylo deset hodin, a možná jenom hodina. Stalo se jenom to, že jsem začal mít hlad. Žízeň už jsem měl strašlivou a žaludek už se také začal hlásit o pravidelný příděl. Hlava mi pořád ještě třeštila, ale některé části mozku už se začínaly vzpamatovávat a obnovovaly složitou síť, která je schopna logického uvažování.</p>

<p>První nápad, který můj obnovující se mozek vyprodukoval, mě doslova ohromil. Bylo evidentní, že místo, kde se nacházím, rozhodně není v zeleném světě. Ve světě démonů totiž pocit hladu nemohl nastat. Ba ani žízně. Mohl nastat pouze pocit chuti. Ale ten to určitě nebyl. Normálně mi kručelo v žaludku. Měl jsem hlad a žízeň. Svítila tu žárovka a nebyla zelená. Sbohem, zelený světe.</p>

<p>Nové poznání mnou docela otřáslo. Nebyl jsem schopen posoudit, jestli je zpráva lepší, nebo horší. V každém případě to byla nová situace. Takže svět démonů ne. Co tedy?</p>

<p>Bylo logické, že pokud došlo k tomu, k čemu v AMRUBBISH došlo, museli zavolat policii. V tom případě jsem byl v policejní cele. Ovšem v nějaké středověké policejní cele. I když žárovka u stropu byla jasným svědectvím, že jsem se do minulosti nepřesunul. Navíc hromotluk, který se na mě byl před pár hodinami podívat, rozhodně nevypadal jako zaměstnanec státní správy. Alespoň jeho mluva tomu rozhodně neodpovídala.</p>

<p>Takže varianta číslo tři. Drží mě AMRUBBISH. Neodstřelili mě. Prostě mě z nějakého důvodu chtěli živého a teď mě tu drží. To vypadalo pravděpodobně. Ale co tím sledují? Jaký mají motiv? Možná ze mě budou chtít vytlouct všechno, co vím. Jména všech společníků, kteří jsou s problémem obeznámeni, a teprve potom mě odstřelí nebo nadobro pošlou do zeleného světa. Tahle varianta mi připadala nejpravděpodobnější a divil jsem se, že mě nenapadla jako první.</p>

<p>Znovu jsem se prohlédl. Neviděl jsem na sobě stopy po vážnějším zranění kromě škrábnutí na rameni od jedné z odražených kulek v hale. Cítil jsem, že mám trochu pořezaný obličej. Začal jsem si vybavovat všechno z posledních událostí. To bylo od toho, jak se na mě sypalo sklo ze světlíku. Jinak jsem byl v pohodě. Trochu mě svědilo předloktí. Když jsem se na ně lépe zahleděl, našel jsem i v slabém světle asi pět vpichů. Sakra. Ty jsem tam předtím rozhodně neměl.</p>

<p>Je fakt, že v Českých Budějovicích mi do žil píchli nějaké kapačky, ale to bylo do druhé ruky, to jsem věděl stoprocentně. Tohle jsem určitě neměl. Co to bylo a jak jsem k tomu přišel? Vypadalo to docela čerstvě. Museli to udělat oni. Ty svině do mě něco napíchaly. Ale co? Panebože… Jed to nebyl. Že by měli strach o můj život a byla to antibiotika? Blbost. A co takhle droga? Elixír pravdy. Slyšel jsem, že to americká armáda používá při výslechu vězňů z Al-Káidy. Droga, která má rozvázat jazyk. Do prdele.</p>

<p>Byl jsem si jistý, že to muselo být takhle. Co všechno jsem jim řekl? Co všechno jim vyblil? Asi to, že jsem ve skutečnosti Lenny Grimwood. Možná taky to, jak jsem se dostal k cédéčkům po Bennym. Udal jsem Jessiku? Proboha… Pak jsem mohl blábolit o tom, jak mě Vautier zastřelil a já se dostal do světa démonů. O Robinovi, Sabatielovi, Indonelovi, Alici Brookové. O tom, jak mě poslali zpátky a já byl Hanny Bellowitz. O Mirandě. Panebože… Zatočila se mi hlava a dostal jsem strach.</p>

<p>Nejvíc mnou zacloumalo to, že nevím. Že vlastně vůbec nevím, jestli jsem jim něco vyblil, nebo ne. Možná vůbec nic. A jestli něco, tak třeba samé bláboly o démonech, a tak podobně. V tom případě si museli myslet, že jsem se zbláznil, a celou výpověď pod drogou to znevěrohodnilo. No jasně. Jestli jsem jim vyprávěl historky o tom, jak spolupracuju s démony, museli usoudit, že jsem dement s vymytým mozkem. To jediné mě trochu uklidnilo.</p>

<p>Samozřejmě, zelený telefon pro kontakt s démony jsem u sebe nikde nenašel.</p><empty-line /><p><strong>106.</strong></p>

<p>Po dalších dvou hodinách, kdy se vůbec nic nestalo, akorát můj hlad a žízeň pravděpodobně dostoupily vrcholu, jsem přišel na novou myšlenku, která mnou otřásla víc než všechny předešlé. Jestli do mě napíchali nějaký sajrajt, tak vlastně vůbec nevím, jak dlouho jsem byl v bezvědomí. Nevím, jestli tři hodiny nebo tři dny, nebo třeba tři týdny. Panebože.</p>

<p>Pokud to bylo více než osmnáct dní, tak mám po termínu. Po termínu vlastní smrti. Vlastně jsem dávno mrtvý a přežívám jenom díky tomu, že mě tady AMRUBBISH drží a vrah se ke mně nemůže dostat. Na jednu stranu povzbuzující myšlenka, na druhou devastující deprese. Uvažoval jsem, jaký bude v tom případě další postup démonů. Vrah chtěl splnit úkol, ale bylo mu to znemožněno vnějšími podmínkami, které nemohl ovlivnit. Nechali ho zhebnout? Nebo mu podali březové lístky s léčivými účinky, aby ho udrželi při životě, než vylezu a než mě bude moci v pohodě odprásknout?</p>

<p>Démoni určitě dobře vědí, kde jsem. Jim se neztratím. Zabít mě ovšem nedokáží. Jedině že by mi způsobili nějaké velké hnutí mysli, jako že bych se třeba zbláznil a sám si rozmlátil hlavu o betonovou zeď. Ale to asi nezvládnou. Proto najali pojistku. Takže jim asi opravdu nezbude nic jiného než čekat, až se odsud dostanu, a pak informovat zabijáka, aby vykonal popravu. Tedy pokud ji nevykonají lidi z AMRUBBISH sami a dříve.</p>

<p>Možná už ze mě dostali všechno, co chtěli, možná už vědí, že v tom jedu úplně sám a tím pádem nemají problém. Nebo možná se mnou zlikvidují i Mirandu. Jen tak. Pro jistotu. Není úplně zasvěcená, ale sem tam něco pochytit mohla. Tak proč riskovat.</p>

<p>Panebože. Roztřásla mnou zimnice. Hlad už byl příšerný a hrdlo jsem měl vysušené.</p><empty-line /><p><strong>107.</strong></p>

<p>Po další hodině jsem to nevydržel a zabušil na plechové dveře. Nic se nestalo. Bušil jsem a kopal dál. Trvalo dobrých deset minut, než se ozvaly kroky, zarachocení železné závory a dveře se otevřely. Stál tam chlápek jako hora. Nevím, jestli to byl ten samý jako předtím, v každém případě měl na sobě pruhované tričko, pracovní kalhoty a v rukou dvouhlavňovou brokovnici. Určitě to nebyl oficiální příslušník vězeňské služby Spojených států. Emblém AMRUBBISH na sobě taky neměl, což ale bylo pochopitelné.</p>

<p>„Mám hlad, žízeň a chce se mi chcát,“ oznámil jsem.</p>

<p>„No to mě podrž. Hrabě Démon se probral. Já doufal, že už jsi konečně chcípnul.“</p>

<p>„Mám se ti vychcat na nohy, nebo mi ukážeš hajzl?“</p>

<p>Obr odstoupil ode dveří, přičemž na mě nezapomněl neustále mířit dvěma hlavněmi.</p>

<p>„Tak běž, čuráku.“</p>

<p>Vypadalo to, že si budeme rozumět.</p>

<p>Vyšel jsem ze dveří a ocitl se v úzké betonové chodbě, pod jejímž stropem se táhly trubky nejrůznější tloušťky.</p>

<p>„Druhé dveře vpravo,“ zachrčel chlápek za mnou. Poslušně jsem je otevřel. Byla tam skutečně mrňavá místnost s klozetovou mísou a umyvadýlkem na stěně. Možná ho nechala zřídit Sněhurka pro trpaslíky. Dveře se otevíraly ven. Dovnitř by se nevešly. Zavřel jsem za sebou, a když se mi podařilo artistickým kouskem usadit na záchodovou mísu, měl jsem umyvadlo pod bradou. Byl tu dokonce i toaletní papír, což bylo dobře. Celá situace byla k posrání.</p>

<p>Otočil jsem kohoutkem u umyvadla se záměrem aspoň se napít, ale vytryskl z něho jenom proud nevábně hnědé páchnoucí tekutiny. Otráveně jsem ho zase zavřel. Asi po dvou minutách, kdy jsem nebyl ani zdaleka hotov, protože jsem se zamyslel, zabouchal obr zvenku dvěma hlavněmi na dveře s poznámkou, ať sebou mrsknu. Poslal jsem ho do hajzlu.</p>

<p>Pak mě napadlo se ho zeptat, jak dlouho tu vlastně jsem. Vyrovnal skóre. Poslal mě do hajzlu.</p><empty-line /><p><strong>108.</strong></p>

<p>Za další dvě hodiny mi byly do cely vhozeny dvě plastové láhve s vodou a dva olezlé hamburgery, které pravděpodobně vyhrabali na některé ze skládek. V každém případě mi přišly velmi vhod. Jeden litr jsem vypil na ex okamžitě. Hlava se mi konečně vzpamatovala, což bylo na jednu stranu dobře, na druhou ale špatně, protože začala zbytečně moc přemýšlet o mé situaci, a veškeré scénáře, ke kterým došla, byly více než černé.</p>

<p>Pomalu, ale jistě začínalo být evidentní, že kdybych skočil za Harveyem do bezedné propasti ústící u démonů, byl bych na tom lépe. Nicméně teď už bylo nesmyslné o tom jakkoli přemýšlet. Přesto jsem na to pořád myslel. Nakonec se mi podařilo usnout.</p><empty-line /><p><strong>109.</strong></p>

<p>Přestože jsem nebyl v zeleném světě, připadal jsem si tak. Nevěděl jsem, jestli je den, nebo noc, netušil jsem, jestli jsem spal hodinu, nebo dvě. Jakýkoli pojem o čase tady byl iluzorní, protože pod stropem pořád svítila slabá žárovka, stejně jako u démonů čtyři nazelenalé měsíce. Nebylo čeho se chytit. Ztráta pojmu o čase působí na psychiku velmi rozkladně, tedy aspoň na tu mou. Zvláště když má existence na tomto světě byla časově omezena.</p>

<p>Nevěděl jsem, jestli mám vůbec ještě nějaký čas, nebo jsem naopak v mínusu. V každém případě to ale ve výsledku bylo totéž. I kdyby mi nějaký čas zbýval, pravděpodobně ho strávím v podzemí a pro démony už nemůžu udělat nic. Zvláště když nemám zelený mobil a tím pádem ani možnost kontaktu s nimi.</p>

<p>Pak měl napadlo, proč nekontaktovali oni mě? Udělat to přece mohli. Telefon nepotřebovali. Mohli se mi zjevit i v cele. Jenže nezjevili. Hodili mě přes palubu. Normálně se na mě vykašlali, jako by to byli obyčejní lidi, a ne démoni. Přišlo mi to trochu líto, měl jsem dojem, že jsem toho pro ně udělal dost. Nebo jsem se aspoň snažil, protože výsledky skutečně nebyly nic moc. Ovšem snahu mi rozhodně upřít nemohli. A pak se na mě takhle vykašlou. Přišlo mi to děsně líto.</p>

<p>Pravděpodobně byli schopni monitorovat nejen můj pohyb, ale i myšlenky. Protože jinak si to nedovedu vysvětlit. Najednou se cela zaplnila. Panebože. Hagit se zelenou šerpou, květinami v ruce a neodmyslitelným velbloudem.</p>

<p>„Už jsi nám dlouho nevolal, tak jsem se rozhodla že se po tobě podívám.“</p>

<p>Z Hagit jsem viděl jenom hlavu a kus poprsí, z velblouda akorát zadek, který jsem měl zhruba deset centimetrů před obličejem. Cela měla objem asi deset kubíků, z nichž jsem půl kubíku zaplnil já, půl Hagit a zbylých devět velbloud.</p>

<p>„Do prdele… mohla jsi ho nechat doma.“</p>

<p>„Už jsem ti jednou říkala, že se nedokážu zjevit bez něj. Ani bez květin. Každý máme atributy, bez kterých na Zemi nemůžeme.“</p>

<p>„Tak proč nepřišel někdo, kdo má něco menšího, sakra?“</p>

<p>„Například Lafkiel… ten má jenom černý amulet.“</p>

<p>„No vidíš.“</p>

<p>„Nebo Metatron – ten má v ruce svitek.“</p>

<p>„Jasně. Jenže zrovna když jsem v nejmenší cele na světě, pošlou tebe s velbloudem. To se mi snad jenom zdá.“</p>

<p>„Nikdo mě neposlal. Přišla jsem sama… Chtěla jsem tě vidět,“ řekla Hagit trochu uraženě.</p>

<p>Nemám nic proti zvířatům, ale Hagitin velbloud byl přece jen příliš velký, a hlavně příšerně páchl.</p>

<p>„Mohla bys ho aspoň jednou za rok vykoupat.“</p>

<p>„Nebuď útlocitný. Ty nemáš radost, že mě vidíš?“</p>

<p>„Vidím z tebe jenom kus hlavy. Zbytek je příšerné zvíře.“</p>

<p>„Hlava stačí,“ řekla Hagit lakonicky.</p>

<p>„Dostaneš mě odsud?“</p>

<p>„To těžko.“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Nedokážu tě odsud dostat.“</p>

<p>„Takže sis jenom přišla pokecat? Pokecat pod břichem velblouda?“</p>

<p>„Přišla jsem se podívat, jak ti to jde a jak na tom jsi.“</p>

<p>„Jak vidíš, jsem na tom docela blbě.“</p>

<p>„Jo… to seš.“</p>

<p>„A nemůžeš udělat něco… něco, co by mi mohlo aspoň trochu pomoct?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Dorazil Harvey?“</p>

<p>„Dorazil.“</p>

<p>Skvělé. Konečně nějaká dobrá zpráva. Veškeré mé snažení mělo aspoň nějaký smysl, i když důsledek se pro mě ukazuje jako smrtící.</p>

<p>„No a?“ řekl jsem.</p>

<p>„Co no a?“</p>

<p>„Je živý?“</p>

<p>„Je živý.“</p>

<p>„Už pochopil, o co tam u vás jde?“</p>

<p>„To ještě nevím. On se s nikým moc nebaví. Koneckonců, nikdo nemá velký zájem bavit se ani s ním.“</p>

<p>„Ježišmarjá. Tak se s ním sakra bavte. Potřebuju, aby pochopil, v jakém se ocitl průseru. Aby mu došlo, jak je pro něj situace bezvýchodná. Aby mu došlo, že tam bude hnít navěky a už nikdy neuvidí manželku, dceru, neuvidí, jak se vdá, bude mít dvojčata, koho si vezme a jaký bude mít barák. Jak se jí daří a jak je šťastná, nebo nešťastná.“</p>

<p>„Na všechno dojde, klid.“</p>

<p>„Na všechno dojde? Jak, proboha?“</p>

<p>Velbloud se pohnul a přitiskl mě ještě víc ke stěně. Jeho srst připomínala drsné režné kartáče, kterými někdo před pár hodinami čistil septik.</p>

<p>„Všechno chce čas.“</p>

<p>„Já už ale čas nemám, kurva.“</p>

<p>„To mě taky trochu mrzí,“ řekla Hagit s ledovým klidem. Zarazil jsem se.</p>

<p>„Hele… víš, jak jsem tu dlouho?“</p>

<p>„A ty to nevíš?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Podle pozemských měřítek třináctý den.“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Třináctý pozemský den od chvíle, kdy jsi nám poslal Harveye.“</p>

<p>Zatočila se mi hlava. Nevěděl jsem, jestli je to z toho sajrajtu, co do mě napíchali, nebo z velbloudova smradu. Cela byla vážně hodně malá. Měl jsem dojem, jako bych měl každou chvíli omdlít.</p>

<p>„To znamená, že mi zbývá pět dní?“</p>

<p>„Čtyři a něco…“ řekla Hagit.</p>

<p>„Čtyři a něco? Panebože… A ty mě nedokážeš dostat ven?“</p>

<p>„Nedokážu.“</p>

<p>„Takže tu zhebnu?“</p>

<p>„Co já vím? Musela bych se zeptat Mepsitahla, ten vládne jasnozřivostí. A abych nezapomněla, pozdravuje tě Thaliadad.“</p>

<p>„Jo… že děkuju…“ řekl jsem zdrceně. Třináct dní. Panebože, drželi mě tu třináct dní a píchali do mě sračky. Mrhali mým drahocenným časem. Dostali mě. Nakonec to bylo i pro ně jednoduché. Vlastně mě ani nemusejí zabíjet. O to se postará někdo jiný. Oni budou mít čisté ruce. Jenom mě na třináct dní zavřeli. Skvělé.</p>

<p>„Ty sis vsadila na mě, nebo proti mně?“</p>

<p>„Bez komentáře.“</p>

<p>„Takže proti mně.“</p>

<p>„Hm…“</p>

<p>„To vám těch třináct dní nebylo divné, že jsem se neozval?“</p>

<p>„Bylo, nebylo. Někomu ano, někomu ne. Nechtěli jsme tě rušit.“</p>

<p>„Tak díky, že se mnou soucítíte. A víš, že jsem chvílemi přemýšlel o tom, že tam skočím s Harveyem?“</p>

<p>„Kam?“</p>

<p>„Do díry, která vede do vašeho světa.“</p>

<p>„Proč jsi to neudělal?“</p>

<p>„Nevím. Možná jsem myslel, že to půjde vyřešit jinak.“</p>

<p>„Samozřejmě. Všechno jde vyřešit jinak. Zvolil jsi tohle řešení, to je celé. Vlastně jsi nám dal jasně najevo, že se ti zpátky k nám nechce.“</p>

<p>„Blbost. Doufal jsem, že se mi podaří splnit úkol. Něco jsem vám slíbil a chtěl jsem to dodržet. Teď už bych se nerozmýšlel.“</p>

<p>„Skočil bys?“</p>

<p>„Asi ano.“</p>

<p>„Asi znamená, že možná ne.“</p>

<p>„Asi znamená, že na osmdesát procent ano.“</p>

<p>„Nejsem si jistá.“</p>

<p>„Fakt mě odsud nemůžeš dostat?“</p>

<p>„Fakt ne. Je to na tobě.“</p>

<p>„Já neumím procházet stěnami.“</p>

<p>„To mě mrzí.“</p>

<p>„To je všechno, co mi k tomu řekneš?“</p>

<p>„Přišla jsem tě povzbudit.“</p>

<p>„Povzbudit? Před čím? Před vlastní smrtí? Dát poslední požehnání, než se meče chopí kat, kterého jste za mnou poslali?“</p>

<p>„Kam se poděl tvůj optimismus?“ zeptala se Hagit.</p>

<p>„Sám nevím. Možná jsem ho nechal ve vašem démonickém světě. Ale něco bys pro mě přece jenom udělat mohla. Pošli sem Hiepacth.“</p>

<p>„Hiepacth? Je ti milejší než já?“</p>

<p>„Ale ne…“</p>

<p>„Protože se nemusí vláčet s velbloudem?“</p>

<p>„To ne. Mám k vám všem stejný vztah. Jenže Hiepacth by mi mohla říct, co je s Mirandou. Jestli je v pořádku. Uděláš to pro mě?“</p>

<p>Smrad z velblouda už byl tak příšerný, že jsem byl na omdlení.</p>

<p>„Myslíš svoji spolupracovnici?“</p>

<p>„Hiepacth už ví.“</p>

<p>„Proč tě to zajímá? V situaci, v jaké jsi…“</p>

<p>„Já vím. V situaci, v jaké jsem, by mi mohlo být koneckonců všechno jedno. Ale prostě bych to chtěl vědět. Je to holka, která je v tom všem nevinně, a odcházelo by se mi odsud blbě, kdybych věděl, že se jí kvůli mně něco stalo.“</p>

<p>„A nebude lepší to v tom případě nevědět?“ zeptala se Hagit.</p>

<p>„Nebude… My lidi už jsme prostě tak pitomí.“</p><empty-line /><p><strong>110.</strong></p>

<p>Druhý den, nebo aspoň dle mého vlastního číslování, mě opět vyrušilo odsouvání závory. Dveře se otevřely a objevila se v nich známá hromotlucká silueta.</p>

<p>„Pan Worvick by si s tebou rád promluvil,“ řekla a ukázala mi obě hlavně brokovnice.</p>

<p>„Neznám,“ řekl jsem a zůstal ležet na bednách.</p>

<p>„To je ředitel.“</p>

<p>„Ředitel čeho? Zoologické?“</p>

<p>„Ředitel AMRUBBISH.“</p>

<p>„Takže zoologické. Co mi chce?“</p>

<p>„Co já vím, co chce? Chce si promluvit.“</p>

<p>„Tak ať se po snídani zastaví. To budu mít volno. Teda doufám, že bude nějaká snídaně.“</p>

<p>„Až podle toho, jak dopadne váš rozhovor.“</p>

<p>Otráveně jsem slezl z bedny. Měl jsem hlad. Už zase. Vlastně jsem naposledy jedl někdy před dvanácti hodinami.</p>

<p>„Dobrá. Jakákoli komunikace s kýmkoliv jiným než s tebou bude záživnější,“ řekl jsem a protáhl si tělo. „Kde je?“</p>

<p>„Pojď ven.“</p>

<p>Vyšel jsem z improvizované cely na chodbu. Hlavně brokovnice jsem měl deset centimetrů od svých zad. Téměř jsem cítil, jak se mi boří do kůže, a skoro vnímal broky, opouštějící hlaveň, až to zmáčkne.</p>

<p>Na chodbě jsem zaskočil na WC a opláchl si obličej, abych na schůzce s ředitelem nejděsivější firmy, jakou jsem kdy poznal, vypadal dobře. Prošli jsme pod trubkami až na konec chodby, obr otevřel dveře a pobídl mě brokovnicí do žeber, abych vstoupil.</p>

<p>Byla to kotelna. To bylo první, co mě napadlo, protože tam stály tři velké nádrže, ze kterých vedla spousta izolovaných trubek, rozvaděče, kompresory a čerpadla, a kdovíco ještě. Uprostřed stál stůl, tvořený dvěma lešenářskými stojkami, přes které byla položená dřevotřísková deska. Chlápek, který seděl za ním, se sem nehodil. Mohl mít něco kolem padesáti, menší postava, vlasy ostříhané na ježka. Velký nos a oči blízko u sebe. Drahý oblek od Armaniho, zlatá spona v tmavě modré vázance, světlá košile, zlaté manžetové knoflíčky. Musel tady v ušmudlané kotelně trpět. Určitě oblek hned potom ze sebe shodí a nechá ho nadobro spálit.</p>

<p>Posadil jsem se na připravenou židli z druhé strany dřevotřískové desky.</p>

<p>„Dobrý den, pane Grimwoode,“ řekl, aniž se pohnul a aniž by učinil náznak, že by mi třeba chtěl podat ruku. V každém případě už teď vedl jedna nula, protože znal mé pravé jméno. Pravděpodobně důsledek sajrajtu, který do mě ty kurvy napíchaly. To nebylo dobré. Dostaly se jim do ruky příliš vysoké karty. Ale co jsem asi čekal, když jsem si troufl hrát s největšími pokerovými podvodníky na světě?</p>

<p>„Já jsem Jeremy Worvick, výkonný ředitel AMRUBBISH.“</p>

<p>Řekl to majestátně, jako by mi prozrazoval největší tajemství. Možná si myslel, že si z toho sednu na prdel, když se setkám se samotným Nejvyšším Bohem.</p>

<p>„Dobrý den,“ řekl jsem, natáhl si nohy a dal si ruce do kapes. Chtěl jsem, aby naopak on nabyl dojmu, že nemluví se žádným ořezávátkem, ale s docela drsným chlapíkem. I když připouštím, že v této situaci to mohlo působit poněkud komicky, jelikož má drsnost byla během posledních dní radikálně obroušena.</p>

<p>„Jsem rád, že vás konečně poznávám osobně,“ prohlásil a jeho malá očka zamrkala jako semafory.</p>

<p>„Také jsem rád, že jste konečně vylezl ze stínu a konečně na vlastní oči vidím původce všeho zla…“</p>

<p>Rozhlédl jsem se kolem a pokračoval:</p>

<p>„Podle toho tady usuzuji, že se asi nenacházím ve federálním vězení.“</p>

<p>„To opravdu ne.“</p>

<p>„Takže jste policii nevolali. Proč?“</p>

<p>„Myslíte kvůli tragické nehodě, která se stala neopatrnému panu Harveyovi?“</p>

<p>„Tak nějak.“</p>

<p>„Policii jsme samozřejmě zavolali. Každou nehodu musí prověřit policie.“</p>

<p>„Doufám, že jsem vám tím nezpůsobil problémy.“</p>

<p>„Možná dostaneme pokutu za porušení bezpečnostních předpisů. V tom prostoru měl mít přilbu.“</p>

<p>„To asi ano. Ta by mu určitě byla hodně platná. Spíše kolem sebe měl mít početnou ochranku. Ale to už asi federální úřad pro bezpečnost práce neřeší. To měly řešit vaše interní předpisy.“</p>

<p>„Naše interní předpisy skutečně řeší mnoho věcí, i když s takovým individuem, jako jste vy, opravdu nepočítaly.“</p>

<p>„Co nejdříve je změňte,“ řekl jsem.</p>

<p>„To už asi nebude třeba.“</p>

<p>„Vaši jistotu vám závidím.“</p>

<p>„Pravděpodobně si fandíte víc, než odpovídá vaší situaci. Vypadá to, že přátelé vás nechali na holičkách.“</p>

<p>„Jací přátelé?“</p>

<p>„Ti, kteří měli monitorovat váš voperovaný čip. Zatím jsme nezaznamenali, že by se po vás někdo sháněl. Navíc jsme udělali sken vašeho těla a přístroje žádný čip nezaznamenaly.“</p>

<p>„Aha… asi mě ti blbové podvedli a teď chtějí všechno shrábnout sami.“</p>

<p>„Myslíte? Já si naopak myslím, že tak, jak je to s tím čipem, je to i s důkazními materiály, o kterých jste mluvil a které jsou na třech různých místech.“</p>

<p>„Co kdybychom nechali společenské konverzace a přešli přímo k věci? Co chcete?“ zeptal jsem se, protože mě ty bláboly začaly unavovat. A navíc jsem měl hlad.</p>

<p>„Co asi myslíte?“</p>

<p>„Nic mě nenapadá.“</p>

<p>„V tom případě jsem vás poněkud přecenil.“</p>

<p>„Chcete se dohodnout?“</p>

<p>Zasmál se.</p>

<p>„Vás snad napadá něco, o čem bychom se mohli my dva dohadovat?“</p>

<p>„Nic.“</p>

<p>„No vidíte.“</p>

<p>„Takže co?“</p>

<p>„Miranda Lederová.“</p>

<p>Jako by mi zabodl kopí do krku.</p>

<p>„A co je s ní?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Chtěl bych si s ní promluvit.“</p>

<p>„Tak si promluvte. Pořád nechápu souvislost se mnou.“</p>

<p>„Nemohu ji sehnat.“</p>

<p>„Já už ji taky dlouhou dobu neviděl. Vlastně ani nevím, kde bydlí. Snad někde na kolejích?“</p>

<p>„Myslíte?“ zeptal se největší hlavoun AMRUBBISH pobaveně. Mohl si dovolit tvářit se pobaveně. Měl všechna esa v rukou, zatímco já neměl nic. Mohl si se mnou hrát jako kočka s myší. S myší, která je v kleci s kočkou.</p>

<p>„To si fakt myslíte, že vám ji jen tak předhodím?“ řekl jsem a pokračoval: „Abyste s ní mohli udělat totéž co s účetní Sterlingovou? A mým společníkem Bennym? A koneckonců i s Lennym Grimwoodem? Běžte do prdele, kurva. To jste fakt tak padlí na hlavu?“</p>

<p>„Nemyslím, že by slečnu Lederovou musel nutně potkat stejný osud jako ty, které jste právě jmenoval.“</p>

<p>„Jestli vám to nedošlo, tak jedním z jmenovaných jsem byl já osobně.“</p>

<p>„Omlouvám se. Pan Vautier to nezvládl. Ostatně, účty s ním jste si už vyrovnal, pokud je mi známo. A věřte, nebo ne, o celé záležitosti jsem byl informován až zpětně. Já osobně bych k tak brutálním krokům nesáhl. Pan Harvey ovšem někdy bývá zbytečně iniciativní. Koneckonců, účty jste si vyrovnal i s ním. Takže nevidím jediný důvod, proč bychom se my dva nemohli rozumně dohodnout.“</p>

<p>„To těžko. Máte kolem sebe moc iniciativních blbů, o kterých nevím, kdy jim zase rupnou nervy.“</p>

<p>„V současné chvíli mám celou situaci pod kontrolou já osobně. Bez mého souhlasu se nestane vůbec nic. Na to vám dávám slovo. Docela by mě zajímalo, jak jste se dokázal dostat z areálu naší skládky.“</p>

<p>Nechápavě jsem zavrtěl hlavou.</p>

<p>„Sem jste mě převezli vy, ne?“</p>

<p>„Nemyslím teď, myslím tehdy, když jste měl tu nepříjemnou zkušenost s panem Vautierem v našich garážích.“</p>

<p>„Možná jsem nesmrtelný a dokážu se vznášet ve vzduchu jako duch.“</p>

<p>„No dobrá… Vraťme se ke slečně Lederové.“</p>

<p>„Co jí chcete?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Možná bych se s ní chtěl dohodnout. Skutečně jsou mi jakékoli brutální metody řešení cizí. Chci dohodu. S vámi oběma. Sám jste už něco takového naznačoval.“</p>

<p>„Nevím, kde je. A vzhledem k tomu, že jsme se nerozešli zrovna v dobrém, pochybuji, že mi někde nechala současnou adresu.“</p>

<p>Zatímco jsem mluvil, přemýšlel jsem o tom, kde by asi Miranda mohla být. A jestli se vůbec domákli o motorestu, kde jsme byli naposled. Možná jsem jim to při drogových výsleších, kdy jsem nebyl při smyslech, prozradil taky. Projela mnou vlna paniky. Ale tam by Miranda beze mě rozhodně nezůstala ani noc. Určitě se někam přesunula. Ale kam, to mě skutečně nenapadalo.</p>

<p>Jestli ji nenašli, tak určitě není na koleji fakulty. A asi ani u některé ze svých kamarádek. Myslím, že pár dní se mnou ji tak vyškolilo, že byla daleko opatrnější. Spíše mě žralo, že nevím, proč ji chtějí. Vlastně jsem to tušil, ale pořád jsem si to nechtěl připustit.</p>

<p>„Takže jestli tomu dobře rozumím, nezabili jste mě jedině proto, že ještě nemáte slečnu Lederovou.“</p>

<p>„To je příliš pesimistická úvaha, pane Grimwoode. Zabíjení skončilo. Celou akci k urovnání našich vztahů mám na starosti já. Připadám vám jako zabiják?“</p>

<p>„Harvey mi taky nepřipadal jako zabiják.“</p>

<p>„Byl to cholerik.“</p>

<p>„Lederová nic neví. Je úplně mimo hru. Dělala pro mě dílčí úkoly, aniž by tušila, oč jde. Je to nevinná holka, která pro vás není nebezpečná. Vykašlete se na ni.“</p>

<p>„Co je bezpečné a nebezpečné, to nechte na mně, pane Grimwoode. O tom rozhoduji jedině já, když dovolíte.“</p>

<p>„Když myslíte…“</p>

<p>„Kolik chcete?“ zeptal se najednou Worvick.</p>

<p>„To má být náznak dohody?“</p>

<p>„Možná. Tak kolik?“</p>

<p>„Jako že byste mi dal prachy, abych to nechal plavat?“</p>

<p>„Jistě. A taky slečně Lederové. Když se dohodneme, nikomu z vás se nic nestane a zapomeneme na to. Jako by se nic nestalo. A budete si užívat honorář, který nemusí být zrovna malý.“</p>

<p>„Takže se chcete dohodnout se mnou i se slečnou Lederovou.“</p>

<p>„Přesně tak.“</p>

<p>„S ní se o ničem dohadovat nemusíte. Říkám vám už posté, že ta holka je naprosto mimo.“</p>

<p>„Takové jsou mé podmínky. Chci mít absolutně čistý stůl vůči všem zúčastněným.“</p>

<p>„Ten už nikdy mít nebudete.“</p>

<p>„Aspoň to zkusím.“</p>

<p>„To byste tam musel zahrnout i paní Moorovou.“</p>

<p>„Pochopitelně.“</p>

<p>„No dobrá… Co když já kývnu, a Lederová nekývne?“</p>

<p>„Proto vás potřebuji. Když kývnete vy, potřebuji, aby kývla i ona. Bez vás by kývnout nemusela.“</p>

<p>„Možná ani se mnou ne.“</p>

<p>„To už by bylo na vás. Dohoda by zněla, že kývnete buď oba, nebo ani jeden. Nelze to rozdělit. Každý z vás bude moci rozhodnout nejen o svém osudu, ale také o osudu toho druhého.“</p>

<p>„Říkal jste, že zabíjení skončilo.“</p>

<p>„Jistě. Pokud to budu mít v ruce já. Jestliže se nedohodneme, předám případ podřízeným, aby ho dořešili.“</p>

<p>„Aha… Pan ředitel má za každých okolností čisté ruce.“</p>

<p>„Pochopitelně.“</p>

<p>„To jste předtím neříkal.“</p>

<p>„Co?“</p>

<p>„Že pokud se nedohodneme, tak nás prostě odstřelíte.“</p>

<p>„Neříkám to ani teď.“</p>

<p>„Takže buď kývneme já i Lederová, nebo je to zbytečné.“</p>

<p>„Přesně tak.“</p>

<p>„To je trochu pitomá loterie.“</p>

<p>„Pitomá, ale ve vašem případě jediná možná.“</p>

<p>„A když nekývnu já?“</p>

<p>„Tak za ní ani nepůjdeme, to je jasné. Tedy, půjdeme za ní, ale rozhodně ne s nabídkou.“</p>

<p>„Půjdou za ní vaši podřízení.“</p>

<p>„Ano… Vidím, že jste pochopil. A nepochybujte o tom, že ji najdou. Je to otázka času, to asi víte. Máme spoustu kontaktů a spolupracujících organizací. Nemyslím si, že by se dokázala schovat.“</p>

<p>„Takže spoléháte na co?“</p>

<p>„Spoléhám na to, že budete spolupracovat. Že budete chtít přežít a umožníte tak přežít i slečně Lederové.“</p>

<p>„Možná bych to dokázal dohodnout za nás oba.“</p>

<p>„Na to zapomeňte… Chci s ní mluvit osobně. Chci, aby si uvědomila rizika, chci, aby mi podepsala papíry a aby si byla vědoma toho, že když ucukne, podepíše ortel i nad vámi.“</p>

<p>„Nic neví, takže vás skutečně nemůže ohrozit.“</p>

<p>„Nemíním si od vás sahat do koncepce konečného řešení.“</p>

<p>„Moc se mi to nelíbí.“</p>

<p>„Asi vám to pořád ještě nedošlo, pane Grimwoode.“</p>

<p>„Ne?“</p>

<p>„Já tu nejsem od toho, abych vám předkládal nabídky, které se vám budou líbit. Toto je jediná nabídka – žádné další nebudou. A ani tato se později nebude opakovat. A bylo by dobré, kdybyste se rozhodl dříve, než slečnu Lederovou najdeme. Protože jestli ji najdeme, nebudu čekat na vaše rozhodnutí.“</p>

<p>„A předáte věc podřízeným.“</p>

<p>„Sem tam jste už i něco pochopil.“</p>

<p>„Nemám žádné záruky z vaší strany, že svou část dohody dodržíte.“</p>

<p>„S tím nic nenadělám. Mohu vám dát pouze své slovo.“</p>

<p>Zamyslel jsem se. Worvick evidentně netušil, že v tomto směru mám úplně jinou pozici, než předpokládá. Že o život nijak bojovat nemusím. Ten už jsem prohrál. Vlastně jsem mrtvý, a jestli se odsud dostanu, tak mě odpráskne vrah démonů. Já už nemám o co hrát.</p>

<p>Mirandina pozice byla v tomto případě jiná. Byla taková, jak říkal on. Takže šlo jenom o to, jak z toho vyloučit Mirandu. Jak jí zachránit život. Skutečně jsem nepochyboval, že když ji najdou, moc se s ní párat nebudou. Měli to rozjeté takovým způsobem, že se neohlíželi na nic. Šlo jim o všechno a tomu přizpůsobili způsob řešení. Jedna holka navíc jim už vrásky na čele dělat nemusela.</p>

<p>Jako jediné možné východisko se mi rýsovalo přistoupit na dohodu. Kývnout na ni, shrábnout prachy, a hotovo. S tím, že já už si ty prachy neužiju. Ale Miranda možná jo. Tedy pokud dodrží dohodu, o čemž jsem ale pochyboval. Bylo to všechno na nic. A jestli bych zrovna já měl být tím, kdo je dovede k Mirandě, do smrti bych si to vyčítal. I když by to zas tak dlouho nebylo.</p>

<p>„Mám děsnej hlad. Potřeboval bych se najíst a napít.“</p>

<p>„Hm… nechápu, jak na vás mohli zapomenout. Nechám vám něco přinést.“</p>

<p>„Ale co nejdřív, jinak chcípnu.“</p>

<p>„Nechcípnete. Zařídím to.“</p>

<p>„Ještě jsme nemluvili o penězích,“ řekl jsem.</p>

<p>„To asi nebude zásadní otázka. Bude to čistě na vás a myslím, že jsme v tomto směru schopni přistoupit i na velice nadstandardní požadavky z vaší strany.“</p>

<p>„Dáte mi den na rozmyšlenou?“</p>

<p>„Samozřejmě. Jestli si myslíte, že ji během čtyřiadvaceti hodin nenajdeme, máte ho mít.“</p>

<p>„Dobrá. Tak dvanáct hodin. To mi bude stačit. Přece jenom jde o hodně, takže musíte pochopit…“</p>

<p>„Samozřejmě… Souhlas. Jestli si myslíte, že je o čem přemýšlet.“</p>

<p>„To nechte na mně, pane Worvicku. Ale v případě, že se rozhodnu přistoupit na vaši dohodu, budu chtít vrátit mobilní telefony, jinak ji neseženu.“</p>

<p>„Pochopitelně, to nebude problém. I když si nejsem jistý, jestli ji seženete i s pomocí mobilů. Samozřejmě jsme jí zavolali.“</p>

<p>„Takže jste s ní mluvili?“</p>

<p>„Okamžitě zavěsila. A pak už se na tom mobilu nikdo nehlásil. Asi ho zahodila.“</p>

<p>Chytrá holka, pomyslel jsem si.</p>

<p>„Tak jak si myslíte, že ji dokážu sehnat já?“</p>

<p>„Na to máte dvanáct hodin, pane Grimwoode,“ řekl a vstal. Rozhovor skončil.</p><empty-line /><p><strong>111.</strong></p>

<p>V betonové krychli se dvěma dřevěnými bednami jsem přemýšlel o dalších perspektivách, které vlastně žádnými perspektivami nebyly. Jediné, co mělo smysl ještě vymyslet, bylo, jak ochránit Mirandu.</p>

<p>Nezasloužila si skončit v krvavých pařátech AMRUBBISH. Za pár dolarů, co jsem jí dal, to opravdu nestálo. Takže se celý problém smrskl na to, jak ulehčit vlastnímu svědomí. Mé svědomí bude existovat ještě tři nebo čtyři dny, ale ani na ten krátký čas jsem ho nechtěl mít zasviněné černou můrou.</p>

<p>Musel jsem přijmout Worvickův návrh dohody. Rozhodně jsem ho však nemínil dovést k Mirandě. V každém případě ji musím nějak varovat. Byl jsem si jistý, že kdyby nezmizela někam daleko ze Států, dříve nebo později by ji našli. Musím jí říct, že jsem to celé posral a že musí beze stopy zmizet na druhý konec světa. Aspoň tohle pro ni musím udělat.</p>

<p>Přešel jsem k problému, jak ji kontaktovat, pokud vůbec. Jestli jí ti pitomci zavolali a ona to zvedla, je jasné, že mobil zahodila. Její míra inteligence byla vyšší, než se u takové holky dalo předpokládat. Jestli mi ale vrátí zelený brčál, jako že to Worvick slíbil, tak bych mohl zavolat démonům a ti by mi mohli zjistit, kde Miranda je. Hiepacth už ji má v paměti a určitě by to pro ni neměl být problém. Ostatně, Hagit mi slíbila, že ji pošle. A možná by Minoson dokázal zjistit i její mobil. Pak bych jí mohl zavolat a dát kódové znamení. Jenže oni taky nejsou blbí. Určitě hovor budou odposlouchávat a monitorovat. Navíc by mohli monitorovat můj telefonický hovor s Hiepacth, a kdyby během něj řekla, kde Miranda je, už by mě pak nepotřebovali. Ne. Tohle nemůžu udělat. Nemůžu je k ní dovést. Ale pokud se tady Hiepacth během pár hodin nezjeví, stejně jí budu muset zavolat. Nebudu po démonech chtít její lokalizaci, jenom telefon. Nebo spojení. Virtuální spojení.</p>

<p>Miranda byla chytrá. Teď šlo jenom o to, jak jí dát znamení, aby zmizela. Jenže jestli je chytrá, tak to dávno udělala a nepotřebovala k tomu mé infantilní rady. Už jí to dávno došlo. Jediné, co jsem jí mohl poradit, bylo, aby zmizela dál, než je.</p>

<p>To byla kravina. Nebyl jsem ve formě.</p>

<p>Ve hře byl pořád Harvey. Pokud zbývaly tři nebo čtyři dny, existovala šance, že mu rupnou nervy a dokáže zavřít díru z AMRUBBISH do světa démonů. To by ale mělo smysl, jen kdybych byl na svobodě, a ne v rukou těch grázlů. Protože ať už se Harvey zachová jakkoli, na můj stav to určitě nebude mít vliv. A jestli ano, jenom k horšímu. Jenže nic k horšímu stejně neexistovalo. Přesto mi pořád něco říkalo, že stojí za to hrát o čas. Nic tím nemůžu zkazit. Mám to spočítané tak jako tak a každý den na tomhle světě bude dobrý.</p>

<p>V této souvislosti mě zaujal motorest, ve kterém jsme s Mirandou byli, než jsem se vypravil za Harveyem. Pořád existovala varianta, že když jsem se nevrátil, Miranda všechno nahlásila policii. To by se nejspíš Worvick zmínil. Ale taky nemusel. Neviděl jsem mu do karet. Miranda v motorestu určitě nezůstala ani o den déle. Předpokládal jsem, že odjela téhož večera. Nanejvýš se tam šla další den přesvědčit, jestli jsem se nevrátil. Ale určitě zmizela co nejdál.</p>

<p>Jestli jsem v deliriu žvanil a motorest vykecal, určitě už se tam byli Worvickovi lidé podívat. A pokud Mirandu nenašli, znamená to, že už tam skutečně nebyla. Takže bych je mohl přesvědčit, aby mě zavezli zpátky do motorestu. Jestli řeknou, že už tam byli, zkusím je ukecat, že ho musím vidět sám. Možná mi Miranda nechala nenápadný vzkaz, možná to vytáhnu z recepční. Miranda jí mohla říct, kam odjíždí, s tím, aby to neříkala nikomu jinému než mně. Takže jestli se jí ptali, neřekla jim to. Ale mně to možná řekne. To vypadalo pravděpodobně, i když tím moc nezískám. Tedy, získám tím trochu času a možná jejich důvěru, že mi skutečně jde o to dopátrat se, kde Miranda je. To nebylo špatné. Budu naoko spolupracovat, mlžit, zdržovat, a přitom musím Mirandu dostatečně varovat. Je třeba jít do jakékoli akce, protože hnitím tady v tom bunkru nevyřeším nic.</p>

<p>Snažil jsem se vžít do jejich situace. Jestli jim jde skutečně o to, abych je k Mirandě jenom dovedl, tak s návštěvou motorestu souhlasit budou. Ta recepční mumie by fakt mohla něco vědět. A možná mě za ní nechají jít samotného. V tom případě bych na jejich místě použil mikrofon ukrytý někde na mém těle, aby se dozvěděli totéž co já a znemožnili mi úhybné manévry. Ve hře je toho moc a oni nejsou blbí. A jestli mi to ta ženská vyblije…</p>

<p>Jenže na druhou stranu ani Miranda není blbá, a jestli něco řekla, tak způsobem, abych to pochopil jenom já. Určitě by použila kód. Alespoň já bych to tak udělal. Bylo to velmi riskantní a ve hře zůstávalo mnoho neznámých. Přesto jsem se rozhodl do toho jít. Potřeboval jsem ven. Na vzduch.</p><empty-line /><p><strong>112.</strong></p>

<p>Worvick byl oblečený stejně jako před dvanácti hodinami a mě napadlo, jestli v kotelně neseděl celých dvanáct hodin a nečekal, jak se rozhodnu. Navíc jsem ani já nevěděl, jestli to bylo dvanáct hodin, nebo třeba osm, protože jsem si na chvíli zdříml.</p>

<p>„Budu potřebovat jídlo, vodu, skotskou whisky a zelený mobil,“ zahájil jsem dialog tahem bílým pěšcem na vedlejší políčko.</p>

<p>„Takže jste se rozhodl spolupracovat.“</p>

<p>„Vypadá to tak.“</p>

<p>„Skvělá volba. Samozřejmě že to všechno budete mít. Ale jestli uvažujete o podrazu, tak vám radím, abyste na něj rovnou zapomněl.“</p>

<p>Usmál jsem se.</p>

<p>„Proč najednou tolik strachu? Už jste si určitě ověřili, že jsem vyložený sólo hráč a venku nikoho nemám. Na rozdíl od vás, kteří tam máte kromě svých lidí celou baltimorskou policii, radnici a kdovíkoho ještě.“</p>

<p>„Jsem rád, že jste to pochopil,“ řekl Worvick a opřel se do židle. Jeho prsty nervózně poťukávaly na dřevotřískovou desku.</p>

<p>„Předpokládám, že ta hra bude fér i z vaší strany,“ řekl jsem.</p>

<p>„Samozřejmě. Doufám, že o mém slovu nepochybujete.“</p>

<p>„Ani vteřinu,“ usmál jsem se, což ho zneklidnilo.</p>

<p>„Nevím, k čemu vám bude zelený mobil. Nám na něm nefungovalo jediné číslo. Pokaždé se ozvala hláška <emphasis>chybné číslo</emphasis>.“</p>

<p>Bodejť by ne. Zavolat Minosonovi můžu jenom já. Kdyby s ním chtěl mluvit on, musel by vykonat složitý evokační rituál se spoustou rekvizit a složitých zaříkávadel. Blbeček.</p>

<p>„Když s ním neumíte zacházet, nikam se nedovoláte.“</p>

<p>„Myslel jsem si to. Takže mohu slyšet váš plán, jak bychom se všichni tři mohli sejít se slečnou Lederovou?“</p>

<p>„Ještě jsme se nebavili o finanční stránce věci, pane Worvicku. A jestliže jsem na váš návrh přistoupil, tak jedině kvůli tomu.“</p>

<p>„Jistě. Už jsem říkal, že to nebude problém. Dokážeme být velice velkorysí.“</p>

<p>„O tom nepochybuji.“</p>

<p>„Máte nějakou představu?“</p>

<p>„Pět milionů pro mě a pět milionů pro slečnu Lederovou.“</p>

<p>„Vy v tom jedete půl napůl?“</p>

<p>„Zatím v tom nejela vůbec, ale pokud trváte na tom, že v tom jede taky, tak si zaslouží totéž co já.“</p>

<p>„Dobrá… dobrá. O tomhle nemíním diskutovat. To je vaše věc. A teď váš plán.“</p>

<p>Byl na něj natěšený jako malá holka.</p>

<p>„Můj plán je takový, že se pokusím mobilem kontaktovat slečnu Lederovou, abych jí přednesl vaši nabídku, nebo aspoň domluvil schůzku.“</p>

<p>„Na nabídku se vykašlete, tu ji budu prezentovat já na schůzce. Potřebuji schůzku. A chci tam taky vás, abyste ji v případě nerozhodnosti přesvědčil.“</p>

<p>„Jasně. Koneckonců s tím mobilem si nedávám moc šancí. Je to mladá holka a určitě bude po posledních událostech vyděšená. Nemyslím, že se jí dovolám. Bude opatrná, obezřetná, bude mít šílený strach. Vy jste se jí taky nedovolali, jak jste říkal.“</p>

<p>„Jo… nedovolali,“ řekl Worvick zklamaně.</p>

<p>„Takže bych se vydal do motorestu, kde jsme pobývali těsně před tím, než jsem se vypravil na schůzku s panem Harveyem a než se mi stala ta příšerná nehoda, po které jsem se ocitl tady.“</p>

<p>„Vy jste pobývali v motorestu?“</p>

<p>No vida. Tak o něm neví. A nebo taky blufuje.</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>„Myslíte, že by tam ještě mohla být?“</p>

<p>„Nemyslím. Nejspíš tam nebude. Ale je možné, že mi nechala vzkaz. Třeba u recepční, nebo v pokoji. A vzhledem k její opatrnosti si myslím, že ten vzkaz nebude znít třeba <emphasis>Jsem na Belford Avenue 36</emphasis>, ale pravděpodobně to bude šifra. Byla opravdu vyděšená, což se při vašem způsobu práce nedivím. Zažila toho už dost a vaši lidi ji skoro připravili o život, tak se nesmíte divit.“</p>

<p>Neřekl na to nic.</p>

<p>„Jedna z dalších variant je, že všechno nahlásila policii a teď je někde pod policejní ochranou.“</p>

<p>„Nic nenahlásila, pane Grimwoode,“ řekl Worvick s ledovým klidem.</p>

<p>Aha. Takže policii mají skutečně pod kontrolou. Pořád jsem se tomu zdráhal uvěřit.</p>

<p>„V tom případě se skrývá. A skrývá se tak, abych ji našel jenom já. Takže jako první krok navrhuji navštívit motorest a porozhlédnout se tam.“</p>

<p>Worvick se na chvilku zamyslel. Možná si představoval, že se mi všechno podaří vyřešit mobilem z betonové hrobky. Možná nepočítal s tím, že mě bude někam převážet. Zcela evidentně se mu to nelíbilo.</p>

<p>„Co potom?“</p>

<p>„Kdy potom?“</p>

<p>„Sám jste říkal, že tam asi nebude.“</p>

<p>„Nebude, ale předpokládám, že mi tam nechala vzkaz. Takže potom se uvidí.“</p>

<p>„Proč by to dělala? Sám jste říkal, že jste si ji jenom najal.“</p>

<p>„Byl mezi námi seriózní obchodní vztah, pane Worvicku. Což znamená, že slečna Lederová předpokládá, že doplatím to, k čemu jsem se zavázal ve smlouvě. Visím jí prachy za poslední dva dny a ona není z těch, kteří by se jich jen tak bez řečí vzdali. Chce je. Ostatně, zaslouží si je. A já jí zatím vždycky vyplatil všechno, co jsem slíbil. Takže z jejího pohledu bude zcela logické, že pokud ji budu shánět, abych jí doplatil honorář, a na mobilu ji neseženu, pojedu do motorestu, kde mi třeba nechala vzkaz.“</p>

<p>„To je velice spekulativní úvaha, pane Grimwoode.“</p>

<p>„Samozřejmě že je velice spekulativní. Ale jestli vás napadne něco lepšího, zkusím to promyslet. Mě nic lepšího zatím nenapadlo.“</p>

<p>Worvick se znovu zamyslel. Asi v mém návrhu hledal díru, ale žádnou nenašel.</p>

<p>„Dobrá… Uděláme to, jak říkáte. Během půl hodiny máte jídlo a vodu.“</p>

<p>„A mobil a skotskou,“ doplnil jsem, protože teď jsem skutečně potřeboval panáka.</p>

<p>„Dobrá, a skotskou. Mobil dostanete v autě.“</p>

<p>„A sprchu a nový hadry. Tyhle, co mám na sobě, už jsou k nepřežití.“</p>

<p>„Dostanete k dispozici sprchu a zajistím vám i oblečení. Vyrazíme za čtyři hodiny.“</p>

<p>„Můžeme vyrazit třeba za hodinu,“ namítl jsem.</p>

<p>„Ne. Za čtyři hodiny to bude lepší. Já také potřebuji čas na přípravu.“</p><empty-line /><p><strong>113.</strong></p>

<p>Hiepacth se samozřejmě neobjevila a já démony proklínal. Vykašlali se na mě. Nejdřív mě čtrnáct dní nechají hnít v sklepení AMRUBBISH, aniž by se zajímali, co se děje, a když mi vyprší skoro celý termín a já chci zachránit aspoň někoho, kdo mi nejvíc pomohl, tak je jim to ukradené. Byl jsem vzteky bez sebe. Zuřil jsem.</p>

<p>Vyrazili jsme ve dvou autech. V prvním jel vpředu kromě řidiče ještě po zuby ozbrojený chlápek v kvádru a vzadu jsme se mačkali tři. Worvick a já s levým zápěstím připoutaným k dalšímu chlápkovi v kvádru. Ten ozbrojený nebyl. Alespoň tomu nic nenasvědčovalo. Byl by to od nich velký risk, kdyby mě připoutali k někomu, koho bych při troše obratnosti a notné dávce štěstí mohl odzbrojit a potom zbraň použít proti nim. Měli to promyšlené.</p>

<p>Za námi vyrazilo další auto, kde už byli jenom dva, ale oba ozbrojení. Všiml jsem si toho, když jsme nastupovali. Jednak měli pod kvádrem v podpaží pistoli a jednak jeden z nich hodil na zadní sedačku velkorážnou pušku s krátkou upilovanou hlavní, nejspíš brokovnici. Vypadalo to, jako by se chystali na velký masakr, což mě nepovzbudilo. Co se týká mě osobně, neměl jsem v úmyslu pokoušet se o útěk, jelikož jsem svou situaci vyhodnotil jako beznadějnou. Vrátili mi zelený mobil a hodinky. Byly tři hodiny odpoledne. Konečně nějaký pojem o čase.</p>

<p>Odmítl jsem jim dopředu říct adresu a naváděl je přímo za jízdy pokyny, kdy a kam odbočit. Bylo zataženo a mírně poprchávalo. Velmi pochmurné Baltimore.</p>

<p>Worvick trval na tom, abych zkusil Mirandě zavolat, což jsem udělal. Namačkal jsem na telefonu libovolné číslo, které mě napadlo. Rozhodně jsem jí nemínil volat, i když její poslední číslo jsem měl uložené v hlavě, a dokonce jsem byl schopen ho z ní vydolovat. Ale byl jsem si stoprocentně jistý, že jakmile by to zvedla, měli by ji. Že mobil monitorují. Takže jsem si třikrát vyslechl lakonické oznámení o tom, že jsem navolil špatné číslo, a pak jsem to vzdal.</p>

<p>Přestože tmavá limuzína volvo, kterou jsme se přesouvali, byla prostorná, pro tři dospělé lidi vzadu byla malá. Mačkali jsme se na sebe a nikdo z nás z toho neměl dobrou náladu. Všichni jsme byli nervózní, každý z úplně jiného důvodu.</p>

<p>V 15:40 jsme dorazili před motorest. Byl úplně stejný, jako když jsem ho před čtrnácti dny opustil. Na prašném parkovišti stála tři auta. Všechna starších ročníků, jedno už napůl recyklované.</p>

<p>„Vždyť to je hodinový hotel,“ pronesl Worvick překvapeně.</p>

<p>„Jistě… ale docela slušný.“</p>

<p>„Vy ji klátíte?“ zeptal se zcela nediplomaticky.</p>

<p>„Sem tam, když má dobrou náladu.“</p>

<p>Seschlá mumie opět seděla pod slunečníkem na rybářské stoličce vedle vstupu, v místě, kterému honosně říkala recepce. Jako bych s ní mluvil včera. V seschlých prstech držela cigaretu s dvoucentimetrovým popelem. Buršové, kteří jeli za námi, zastavili vedle motoristických exponátů. Bylo to dobrých třicet metrů od motelu a postavili se čelem k němu. Náš vůz dojel na pět metrů před recepci. Worvick vystoupil.</p>

<p>„Parkoviště je támhle,“ ozvalo se z plechovky od piva a známá recepční seschlou rukou ukázala k zaparkovaným vozům.</p>

<p>„Dlouho se nezdržíme,“ řekl Worvick.</p>

<p>„Vy jedete bez slečen?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Tady si ale každý musí přivézt slečnu. Já žádný nemám,“ oznámila seschlá lady otráveně.</p>

<p>„My jsme se spíše přišli na jednu slečnu zeptat.“</p>

<p>Takže to bylo v prdeli. Worvick mě s ní nenechá promluvit o samotě. Do hajzlu. Můj osobní strážce, spojený se mnou pouty, se taky začal škrábat ven a já musel poslušně za ním. Když jsme se konečně vymotali z vozu, protáhl jsem si záda i nohy, protože během jízdy ve stísněném prostoru docela trpěly.</p>

<p>„Dobrý den,“ řekl jsem a čekal, jestli mě ženská pozná, nebo ne. Z její tváře připomínající kůru tisíciletého korkového dubu se nedalo vyčíst vůbec nic.</p>

<p>„Už jsem tu jednou byl, vzpomínáte si?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Ha ha… panáčku, víš, kolik se tady vystřídá takových, jako seš ty?“</p>

<p>„Nevím. Červená mazda.“</p>

<p>„Červený auto?“</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>„Nízký, splasklý, jako by na něho šlápla obluda.“</p>

<p>„Přesně.“</p>

<p>„Takový tu za posledních deset let bylo jedno jediný.“</p>

<p>„Fakt?“</p>

<p>„Asi před čtrnácti dny.“</p>

<p>„Tak to jsem byl já.“</p>

<p>„No vidíte, hned jste mi byl povědomý. Vy jste vrah?“ zeptala se a ukázala na má pouta na levé ruce řetízkem spojená s pravou rukou okvádrovaného chlápka.</p>

<p>„Nejsem vrah… to je jenom taková hra.“</p>

<p>„Aha.“</p>

<p>„Přivezl jsem si holku.“</p>

<p>„A kde ji máte?“ rozhlédla se kolem.</p>

<p>„Před čtrnácti dny jsem si přivezl holku.“</p>

<p>„Každý si sem přiváží holku. Akorát teď ta vaše tlupa připomíná mejdan teploušů. A podle řetězu to vypadá na nějaké sado maso hrátky. Ale mně to nevadí. Když zaplatíte, můžete si tady dělat, co chcete.“</p>

<p>Bylo bouřkové dusno a chlápek přivázaný ke mně, nebo spíše já k němu, se pod kvádrem pořádně potil. Taky Worvickovi bylo docela horko a otíral si čelo kapesníkem. Mně taky tekl po zádech pot, i když spíš z nervozity než z vedra. Musel jsem se báby zeptat. Nešlo to jinak. A jestli jí Miranda řekla, kam jede, tak jsem totálně v prdeli a mou jedinou záchranou bude, že mě buršové na místě zastřelí. Abych netrpěl.</p>

<p>„Když jsem tu byl s tou holkou… měli jsme oddělené pokoje, vzpomínáte si?“</p>

<p>„Jo… to si vzpomínám. Úplná blbost. Ještě jsem to nezažila.“</p>

<p>„A na tu holku si vzpomínáte?“</p>

<p>„Jo… vzpomínám. Docela šťabajzna. Kdybyste ji nevyhrál v podnikový soutěži, jak jste říkal, tak bych řekla, že máte dobrý vkus.“</p>

<p>„Kam odešla?“ vpadl do hovoru Worvick, kterému se to blábolení začalo zajídat.</p>

<p>Bylo mi na omdlení. Jestli mu ta ženská dá adresu, podepíše Mirandě rozsudek smrti. A mně taky. I když já ho měl dávno podepsaný. Démony.</p>

<p>„Do obchodu,“ řekla jenom a natáhla seschlé nohy pod květovanou sukní.</p>

<p>„A od té doby už se tu neobjevila?“ vyzvídal Worvick.</p>

<p>„Ještě ne.“</p>

<p>„Nenechala pánovi vzkaz?“ pokračoval ve výslechu Worvick a já se ji snažil očima hypnotizovat, aby držela hubu.</p>

<p>„Jo… nechala…“ řekla babizna. Nebyl jsem zrovna nejlepší hypnotizér.</p>

<p>„Tak povídejte,“ vybídl ji Worvick nedočkavě.</p>

<p>„Že se objeví kolem čtvrtý.“</p>

<p>„Jak kolem čtvrtý?“</p>

<p>„No, odešla do obchodu a říkala, že kdyby něco, bude tu kolem čtvrtý odpoledne.“</p>

<p>Začal jsem se uklidňovat. Bylo na čase. Ještě chvíli a asi by mě sklátil infarkt.</p>

<p>„A od tý doby se tu neobjevila?“</p>

<p>„Dyť ještě čtyři nejsou, ne?“</p>

<p>„To nejsou. Ale jestli se do obchodu vypravila před čtrnácti dny…“</p>

<p>„Nevypravila. Vypravila se tam dneska před obědem.“</p>

<p>Kdybych dostal ránu palicí, nemohla mít větší účinek.</p>

<p>„Ona tu byla ještě dneska?“ zeptali jsme se překvapeně oba dva s Worvickem najednou, jako bychom to měli secvičené.</p>

<p>„No jasně. Dneska.“</p>

<p>„Ona tu zůstala celých čtrnáct dní?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Hovnajs zůstala… Odjela hned druhý den, co jste se nevrátil. Ale včera přijela znovu…“</p>

<p>Panebože. Přece nemůže být tak blbá. To mi k ní nesedělo. Ježišmarjá.</p>

<p>„Ostatně, támhle přijíždí…“ řekla mumie a ukázala pařátou na parkoviště. Byl to malý otlučený volkswagen ve žluté barvě, kam se vejde jenom ženská a pár jejích nákupních tašek. Byl trochu pomačkaný. Asi toho už hodně zažil. Polilo mě horko. Tedy horkem jsem byl politý od chvíle, kdy jsme sem přijeli. Teď mě polila žhavá láva z jícnu sopky.</p>

<p>Nevěřil jsem vlastním očím. I když skla žluťáka byla děsně špinavá, střapatou černou hlavu jsem poznal okamžitě. Byla to Miranda. Zastavila asi pět metrů od Worvickových po zuby ozbrojených hrdlořezů. Naším směrem se ani nepodívala. Byl jsem dokonale ztuhlý, jako by mě polili tekutým dusíkem. Jen se rozpadnout.</p>

<p>Miranda přešla nádhernou bezstarostnou kočičí chůzí k zadním dveřím, otevřela je a v něčem se tam hrabala. Ježišmarjá, to snad není pravda. Nejen že jsem ji do toho průseru dostal. Teď jsem ještě přivedl její katy až k ní. Naservíroval jsem jim ji na zlatém podnosu. Jsem největší svině na světě. Bezpáteřní hnusný podrazák. Bestie. Kurva. Podlamovala se mi kolena.</p>

<p>Druhý chlápek, který jel s námi ve voze, ten ozbrojený, si rozepnul kvádro. Jasně. Potřeboval mít volnou cestu k pistoli. Zahlédl jsem popruhy od jejího pouzdra. Všichni jsme hypnotizovaně zírali na pohodovou mladou černovlasou holku, jak vytahuje z auta hadry, svetry nebo šaty a igelitky. Asi byla nakupovat. A ne jídlo. Worvick si otíral zpocené čelo, pistolník se trochu rozkročil, můj přiřetízkovaný strážce se ani nehnul, a já se nehnul tím tuplem. Sousoší.</p>

<p>Točila se mi hlava a myslel jsem, že se složím. Nebyl jsem schopen na Mirandu ani zamávat, aby skočila zpátky do auta a dupla na plyn. Ostatně to ani nemělo cenu. Oba pistolníci by ji stejně sejmuli. Zahlédl jsem, jak už jeden z nich sahá pod sako. Panebože… Miranda si nabrala plnou náruč nejrůznějších hadříků a igelitek, pravou nohou rozkošně kopla do dveří, aby je zavřela, a otočila se k nám. Potom vykročila.</p>

<p>Krve by se ve mně nedořezal.</p>

<p>Teprve deset metrů před námi se najednou zastavila. Jako by přemýšlela o něčem úplně jiném a teprve teď zaregistrovala, že něco není v pořádku. Že je něco jinak, než by mělo být. Zaregistrovala sousoší.</p>

<p>Zůstala stát s náručí plnou hadrů z obchoďáku.</p>

<p>„Ahoj, Mirando…“ bylo jediné, na co jsem se zmohl, a ve stejný okamžik jsem si uvědomil, jak je to blbé a stupidní. A jak bych se nejraději propadl do země. Zpátky k démonům. Jenže co jiného jsem mohl říct?</p>

<p>„Ahoj, Hanny,“ řekla stejně blbě a pitomě. Bylo to navíc poprvé, co mě oslovila křestním jménem. „Už tě konečně zabásli?“ zeptala se potom, když si všimla pout na mé ruce.</p>

<p>Worvick se otočil k pistolníkovi, který stál vedle, a jenom suše řekl:</p>

<p>„Skoncuj to.“</p>

<p>Řekl to úplně stejným tónem jako tenkrát Harvey Vautierovi. Bez dalších komentářů a vysvětlení. Bez emocí. Všechno bylo pro ně příliš jednoduché. Problémy řešili tímto jednoduchým postupem.</p>

<p>„Dal jste mi slovo,“ obrátil jsem se na Worvicka.</p>

<p>„Drž hubu.“</p>

<p>Pistolník vytáhl pistoli. Byl to velký luger ráže devět milimetrů. Byl nádherně stříbrný a krásně se leskl. Jako v připitomělé reklamě na zbraně. Natáhl ruku se zbraní k Mirandě. Ta se ani nehnula.</p>

<p>V ten samý okamžik, jako kdyby filmovým střihem, se před tmavým autem zbylých dvou zabijáků zjevila Hagit, sedící na velbloudu. Byla nádherná. Měla na sobě typickou zelenou šerpu a v rukou květiny. A hned vedle ní Paralda. Mohutný rytíř v brnění obklopený mraky, takže auto s ozbrojeným hrdlořezy v nich okamžitě zmizelo. Napravo, asi pět metrů za Mirandou, se zjevil Sabatiel. Muž s dlouhými rozcuchanými světlými vlasy, oděný v lesklém rouchu přepásaném stříbrným pásem, z něhož byla vidět jen polovina postavy a tváře.</p>

<p>Bylo to šokující, šílené, neskutečné a děsivé. Miranda tam stála jako solný sloup s plnou náručí igelitek, přestože nic z toho neviděla, a my ostatní jsme zírali za ni a paralyzováni tím výjevem nebyli schopni pohybu.</p>

<p>Mirandě najednou všechny hadry a igelitky vypadly z náruče a v rukou se jí objevily dva velké revolvery Smith &amp; Wesson. K její subtilní postavě se vůbec nehodily. Byly tak obrovské, že ona sama se za nimi úplně ztrácela.</p>

<p>Začala střílet oběma najednou bez jakéhokoli varování. Ohlušující výstřely rozezvučely okolí a vedle mě se štípaly třísky z dřevěného motelu. Jako první se skácel pistolník a jeho zbraň odlétla tři metry od něj. Hned poté šel k zemi můj strážce s prostřelenýma nohama a strhl mě s sebou. Šel jsem k zemi s ním a pořád přitom zíral na ten neuvěřitelný snový výjev. Byla to absolutně šílená scéna, která mi znovu připomněla největší krvavé zvrácenosti z KILL BILLA, když se Uma Thurman konečně dostala k pomstě. Vzduch byl plný prachu, dřevěných třísek, spáleného masa a výkřiků.</p>

<p>Miranda se otočila a Hagit s velbloudem, Sabatiel se světlými vlasy a Paralda v brnění i se všemi mraky zmizeli. Bylo tam opět jenom auto se dvěma zbylými zabijáky, kteří nevěřícně zírali do hlavní Mirandiných obřích bubínkových revolverů. Možná ani nechtěla střílet. V každém případě jeden z nich sáhl dolů, což jí stačilo, aby oba doslova vystřílela okýnkem ven z auta. Byla to klasická westernová scéna zrežírovaná šíleným Tarantinem nebo Rodriguezem. Scéna, která v KILL BILLOVI nebyla, protože ji vystřihli, a teď byla použita v tuto chvíli a v reálu.</p>

<p>Když ji prázdné cvakání spouští konečně upozornilo, že má oba zásobníky prázdné, otočila se. S rukama volně svěšenýma podél těla a s revolvery, jimž se kouřilo z hlavní, překročila igelitky, které před chvílí pustila na zem, a došla k nám.</p>

<p>Jenom mumie seděla na židličce stejně jako před třiceti vteřinami, než začal masakr. My ostatní se váleli v prachu na zemi. Pistolník chroptěl a z úst mu crčela krev. Worvick ve skvělém drahém kvádru ležel vedle něj. Měl prostřelené stehno. Můj řetízkový strážce měl nohy napadrť a úpěl. Všichni, kdo jsme přežili, jsme byli scénou tak šokovaní, že jsme nedokázali říct nic.</p>

<p>Miranda si strčila jednu z pistolí mezi zuby, sáhla do kapsy a s ledovým klidem začala doplňovat bubínkový zásobník druhého z revolverů.</p>

<p>„Nedělej to…“ řekl jsem konečně, protože bylo zbytečné rozmnožovat počet mrtvol. Protočila zásobník jako zkušený westernový střelec, pak namířila na řetěz, který spojoval mé zápěstí se zaměstnancem AMRUBBISH, a rychle dvakrát za sebou stiskla spoušť. Řetěz od pout se rozletěl. Potom otočila zbraň ke mně. Už mi bylo všechno jedno.</p>

<p>„Vás bych měla odstřelit taky. Za to, jak jste to ráno zmizel a ani mě neprobudil. Za to, že jste mě nechal samotnou v těch sračkách.“</p>

<p>„Myslel jsem, že se za půlhodiny vrátím. Fakt. Nechtěl jsem vás budit před snídaní. Měl jsem v plánu nakoupit vajíčka, šampus, slaninu… a přinést vám to do postele.“</p>

<p>„Jděte se bodnout.“</p><empty-line /><p><strong>114.</strong></p>

<p>Mirandin volkswagen byl snad nejmenší auto, v jakém jsem kdy jel. Nebylo kam strčit nohy, ruce a vlastně ani tělo. Hlavu jsem měl nalepenou na předním skle a kolena pod bradou. Miranda mlčky řídila a já se lopotil se zámkem pout. Stihl jsem při odchodu od motelu sebrat strážci klíček, ale asi byl zkřivený, nebo co. Trvalo mi dobrých pět minut, než se mi to podařilo. Teprve po deseti minutách jízdy, o jejímž cíli jsem neměl tušení a během nichž ani jeden z nás nic neřekl, jsem promluvil:</p>

<p>„To byl docela riskantní kousek.“</p>

<p>„S vámi jsem zatím jiné nezažila.“</p>

<p>„Ty kolty jste sehnala u vás v rekvizitárně?“</p>

<p>„Možná.“</p>

<p>„A vaši velikost neměli?“</p>

<p>„Měli… tohle byla přesně ona.“</p>

<p>„Aha.“</p>

<p>Pak jsme zase pět minut mlčeli.</p>

<p>„Jak jste na to přišla?“</p>

<p>„Na co?“</p>

<p>„Vrátit se do motorestu. Navíc s těmi děly?“</p>

<p>„Dostala jsem SMS.“</p>

<p>„Žádnou jsem neposílal.“</p>

<p>„Jasně… vy jste se na mě prostě vykašlal.“</p>

<p>„Zavřeli mě do betonovýho sarkofágu a píchali do mě hnusný sajrajty. Mobil mi sebrali.“</p>

<p>„Zavinil jste si to sám.“</p>

<p>„Kdo vám poslal tu esemesku?“</p>

<p>„Co já vím?“</p>

<p>Vzala z palubní desky mobil a namačkala <emphasis>přijaté zprávy</emphasis>. Pak jednu otevřela a podala mi telefon. Stálo tam:</p>

<p>JESTLI CHCEŠ VIDĚT BELLOWITZE, BUDE ZÍTRA VE ČTYŘI JAKO RUKOJMÍ V MOTORESTU, KDE TĚ OPUSTIL. ZBRAŇ DOPORUČENA. NENÍ TO BEZNADĚJNÉ.</p>

<p>„Nevím, od koho to přišlo. Tohle číslo nikdo nezná. A když říkám nikdo, tak nikdo. Mám ho teprve tři dny a zatím jsem z něj nikam nevolala.“</p>

<p>Mně nemusela vysvětlovat, odkud to přišlo. Jasně že od démonů. No vida. Přece jen se na mě nevykašlali.</p>

<p>„I tak to mohla být léčka.“</p>

<p>„Samozřejmě. To bylo první, co mě napadlo. I kdybyste mi zavolal vy osobně, tušila bych za tím léčku.“</p>

<p>„Přesto jste se rozhodla, že to risknete.“</p>

<p>„Přesto.“</p>

<p>„Kvůli tomu, že vám ještě visím prachy?“</p>

<p>Usmála se. Poprvé od našeho dnešního setkání se usmála. Božsky.</p>

<p>„Přemýšlela jsem o tom asi dvě hodiny a probírala to ze všech stran. Pak jsem se rozhodla, že se vrátím. Že to zkusím. Ani nevím proč. Možná jsem blázen. Jasně že jsem blázen. Říkala jsem si to nejmíň stokrát za sebou. Seš pitomá a blbá husa. Kráva. Co je ti po něm? Dostal tě do sraček a pak se na tebe vykašlal. A ty po tom všem takhle blbneš. Prostě normální pitomá husa. Stačí?“</p>

<p>Neřekl jsem na to nic.</p>

<p>„Včera večer jsem si prošla okolí. Opravdu to mohla být léčka. A od dnešního rána jsem na protějším kopci s dalekohledem. Kdyby vás tam přivezli se šedesátičlennou ozbrojenou kohortou, tak bych do toho asi nešla. Nebo kdyby začali obsazovat okolí svými lidmi. Ležela jsem tam celý den a sledovala, co se kde šustne. Nakonec přijela jenom dvě auta a v jednom z nich pouze dva lidi. Vyhodnotila jsem to jako velice perspektivní a nadějné.“</p>

<p>„To jste ale vyhodnotila blbě.“</p>

<p>„Myslíte?“</p>

<p>„Teď vám něco řeknu, vážená slečno… Nebýt démonů, nikdy se vám to nepodařilo. Byla to naprostá blbost. Kravina. Pitomost.“</p>

<p>„Jakých démonů? Vy už zase máte vidiny?“</p>

<p>„Žádné vidiny, do prdele. Ve chvíli, kdy Worvick rozhodl o vaší likvidaci, se tam objevili démoni. Úplně zakryli výhled zabijákům v autě. Když jste to spustila, byli mimo, protože si mysleli, že střílejí jejich lidi. Nenapadlo je, že jste ozbrojená a že výstřely jdou z vašich koltů.“</p>

<p>„Nic tam nebylo. A já to zvládla.“</p>

<p>„Nic tam nebylo až ve chvíli, kdy jste se otočila zpátky k autu se zbylými zabijáky. A oni pak jen šokovaně zírali na zbraně ve vašich rukou. Další čas na vyhodnocení situace už jste jim naštěstí nedala.“</p>

<p>„Takže jestli to dobře chápu, nebýt vašich démonů…“</p>

<p>„Chápete to naprosto správně. A nebýt toho, že bylo pod mrakem. Kdyby nedejbože svítilo slunce, tak se tam nikdy objevit nemohli. Kdyby bylo slunečno, už jste hodinu mrtvá.“</p>

<p>„Díky za uznání. Takže jsem se nakonec neměla obtěžovat, jo? Nakonec mi ještě vynadáte.“</p>

<p>„Prostě to byla blbost. Blbost největšího kalibru. Byla jste předem mrtvá, copak to nechápete?“</p>

<p>„Ne…“ řekla paličatě.</p>

<p>„Měla jste za zády dva ozbrojené střelce, když jste začala pálit.“</p>

<p>„No vidíte… a přesto byli na hovno,“ řekla s nádhernou bezelstností.</p>

<p>„Ale jenom díky démonům a počasí.“</p>

<p>„Nevěřím na démony.“</p>

<p>„No dobrá, jak myslíte.“</p>

<p>Dalších deset minut nikdo z nás nepromluvil. Miranda byla uražená, což se nedivím. Ale na druhou stranu to fakt byla naivní blbost. Neměla nejmenší šanci.</p>

<p>„Stejně ale střílíte docela dobře,“ řekl jsem potom, abych nějak navázal hovor.</p>

<p>„Díky…“ řekla uštěpačně.</p>

<p>„Byl to docela husarský kousek.“</p>

<p>„Co?“</p>

<p>„Spustit křížovou palbu přímo na nás čtyři a doufat, že nezastřelíte mě nebo tu seschlou bábu.“</p>

<p>„Byl jste uprostřed a ona taky. Nebezpečí hrozilo od těch na kraji. Nebyla to bezhlavá palba. Mířila jsem.“</p>

<p>„Ani špičkový střelec si v tomhle případě a s těmihle zbraněmi nemůže být jistý, že neodstřelí někoho, koho nechce.“</p>

<p>„Chodím do kurzu sebeobrany. Tam jsme třikrát stříleli.“</p>

<p>„Ale na terč. A určitě ne obouruč a do dvou nebo tří terčů najednou, přičemž mezi nimi byly dva terče, kterých se nesmíte dotknout.“</p>

<p>„Takže jediný komentář k tomu všemu z vaší strany je, že jsem blbá kráva, které je třeba pořádně vynadat. Možná byste mě měl dokonce zpohlavkovat, dát mi domácí vězení… nebo mě předat policii.“</p>

<p>„Ale samozřejmě že ne… Chci jenom naznačit, že celá akce byla založena na spoustě náhod, které vyšly. Čirou náhodou. Taky vyjít nemusely, to je celé.“</p>

<p>„Takže jste naštvaný. Zvorala jsem, co jsem mohla.“</p>

<p>„Samozřejmě že vám děkuju. To je jasné. I když jste mi prodloužila život jen o dva dny. Přesto i za ně děkuju. Ale myslím, že to nestálo za to. Mé dva dny rozhodně nestojí za vašich několik tisíc, které jste už taky prožít nemusela. Byla to naprostá pitomost.“</p>

<p>„Aha.“</p>

<p>„Doufal jsem, že jste někde zalezlá a že odtamtud nevystrčíte čumák.“</p>

<p>„A já ho vystrčila, a to vás žere.“</p>

<p>„Měl jsem o vás děsný strach… Možná mi to nebudete věřit…“</p>

<p>„…taky vám to nevěřím…“</p>

<p>„…ale užíral jsem se každou hodinu, kdy jsem byl při smyslech.“</p>

<p>„A kde jste vůbec byl?“</p>

<p>„Drželi mě na AMRUBBISH. Celou dobu. Asi dvanáct nebo čtrnáct dní jsem byl v bezvědomí. Píchali do mě drogy a dolovali ze mě, kdo v tom jede se mnou. Vůbec nevím, co jsem jim řekl. Proto jsem měl o vás strach.“</p>

<p>„A proč jste dneska jeli do toho motelu?“</p>

<p>„Pro vás.“</p>

<p>„Pro mě?“</p>

<p>„Nakonec jsem hrál o čas. Nabídli mi pět milionů pro mě a pět milionů pro vás, když se uklidníme a necháme to plavat.“</p>

<p>„Oni mi nabídli pět milionů?“</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>„To jste měl říct, než jsem začala střílet.“</p>

<p>„Stejně by vám je nedali.“</p>

<p>„Taky nevím za co. Vlastně vůbec nevím, o co jde.“</p>

<p>„To oni neví. Prostě jste pro ně stejně potenciálně nebezpečná jako já. A trvali na osobní schůzce s vámi. Nabídl jsem se, že to zprostředkuju a že u toho nemusíte být, ale nechtěli o tom ani slyšet. Chtěli vás osobně. A určitě ne proto, aby vám předali pět milionů. Zapomeňte na ně.“</p>

<p>„Škoda.“</p>

<p>„Takže jsem jim navrhl, že se pojedeme zeptat do motorestu, kde jsem s vámi byl naposled. Bylo mi jasné, že jestli někde budete, tak určitě ne tam. Bylo to jediné místo, o kterém jsem stoprocentně věděl, že tam nebudete. Prostě jsem jim chtěl naznačit jakýsi dojem spolupráce, aby se zklidnili.“</p>

<p>„Jaký byl další plán?“</p>

<p>„Další plán byl přečkat ty dva dny, které mi zbývají, a pak se nechat odstřelit svým vrahem, který se tady někde pohybuje a odpočítává poslední hodiny.“</p>

<p>„Takže jste to vzdal?“</p>

<p>„Půlka plánu se podařila. A věřím, že kdybych měl víc času, tak se podařil celý. Jenže já už čas nemám. Mým posledním úkolem bylo odvést je od vás co nejdál. Možná bych na zdi pokoje v motelu našel znamení. Jako že od vás. Třeba kus rozmazané rtěnky, nebo cokoli jiného, co bych reprodukoval, jako že jste odjela do Evropy nebo kamkoli jinam na samý konec světa. Prostě jsem je chtěl navést na špatnou stopu… No a vy se tam zjevíte, jako by se nechumelilo. Tak blízko infarktu jsem nejspíš ještě nebyl.“</p>

<p>„Vy jste se o mě fakt bál?“ zeptala se Miranda a podívala se na mě.</p>

<p>„Fakt… Neuvěřitelné, co?“</p>

<p>„Trochu…“</p>

<p>„Hrozně mě mrzí, že jsem vás dostal do takových problémů.“</p>

<p>„To se stane.“</p>

<p>„Dáte mi číslo účtu a já tam převedu všechny peníze, které mi zbyly. Já už je potřebovat nebudu.“</p>

<p>„Váš pesimismus mě dojímá.“</p>

<p>„Vy mi nevěříte…“</p>

<p>„Vás to vážně ještě nepřestalo bavit?“ zeptala se a zastavila u chodníku. Rozhlédl jsem se kolem sebe, ale vůbec jsem nepoznával, kde jsme.</p>

<p>„Tady je cíl naší cesty?“</p>

<p>„Nevím, kde je cíl. Tady je zastávka. Mám děsnej hlad.“</p>

<p>„Já ale u sebe nemám ani floka… Kreditku mi samozřejmě nevrátili.“</p>

<p>„Zatáhnu to za vás a pak si to přičtu k honoráři.“</p><empty-line /><p><strong>115.</strong></p>

<p>Restaurace se jmenovala DOGS AND CATS a já jenom doufal, že to zároveň není jejich jídelníček. Byla to obyčejná hospoda, kterých je na předměstích víc než dost a kam chodí jenom místní.</p>

<p>„Tady někde bydlíte?“</p>

<p>„Teď zrovna nebydlím nikde. Ale znám to tady.“</p>

<p>Prošli jsme místností s barem, u kterého seděly čtyři podivné existence, a prošli na dvůr, kde stálo dalších zhruba deset stolů, z nichž byly jenom dva obsazené. Byl to vnitroblok čtyřpodlažních činžáků z poloviny minulého století. Z oken a balkonů byly nataženy šňůry, na kterých visely ručníky, šaty, trička, podprsenky a kalhotky. Skutečně romantické prostředí, bezesporu však klidné a dokonale uklizené od ruchu velkoměsta Baltimore. Restaurační zahrádku odděloval nízký živý plot od dětského hříště, kde dovádělo šest capartů nejrůznější barvy pleti, spíše však tmavší než světlé.</p>

<p>„Je to tu docela hezké,“ prohodil jsem a sedl si instinktivně tak, abych viděl na vchod do baru. Miranda se prosadila naproti.</p>

<p>„Tak už nebuďte naštvaná. Mám toho dost, tak jsem možná trochu přecitlivělý. Prostě jsem o vás měl strach. Jinak jste to samozřejmě zvládla skvěle.“</p>

<p>„Hm…“</p>

<p>„Stejně by mě zajímalo, kde jste sehnala pistole.“</p>

<p>„Mám taky známý.“</p>

<p>„Obchodníky se zbraněmi?“</p>

<p>„Ne… spolužáky.“</p>

<p>„Netušil jsem, že studujete policejní akademii.“</p>

<p>„Jděte se bodnout. Vy mi taky říkáte jenom polovinu. Možná ani tu ne, tak nevím, proč bych se vám měla svěřovat.“</p>

<p>„Promiňte… jak dlouho u vás trvá takové naštvání?“</p>

<p>„To je různý. Podle okolností.“</p>

<p>„Vypadá to, že teď mi okolnosti nejsou zvlášť nakloněny.“</p>

<p>„To jste se trefil.“</p>

<p>Přišel kluk v tričku basketbalového klubu a zeptal se, co si budeme přát.</p>

<p>„Máte jídelní lístek?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>„Tak ho přineste.“</p>

<p>Kluk si zaťukal na čelo a řekl: „Tady.“</p>

<p>„Tak spusť.“</p>

<p>„Maso a brambory. Pro náročné hovězí polívka.“</p>

<p>„Dám si maso a brambory,“ řekla Miranda.</p>

<p>„Já taky. A nějaký pití. To nechám na vás.“</p>

<p>„Pivo?“</p>

<p>„Když myslíte…“</p>

<p>„Já bych si dala vinný střik.“</p>

<p>„Máme jenom pivo.“</p>

<p>„Tak vodu.“</p>

<p>„Ale jenom z kohoutku.“</p>

<p>„Klidně.“</p>

<p>Basketbalista odešel a já jenom doufal, že mu mezitím nepísknou další poločas a on se nevrhne na hřiště.</p>

<p>„Nevím, proč se vás dotklo, že jsem vás zachránila,“ vyhrkla na mě zničehonic Miranda.</p>

<p>„Mě se nic nedotklo. Já vám jenom řekl, jak to vidím. Že to byla blbost.“</p>

<p>„Dotklo.“</p>

<p>„Nedotklo. To vy jste naštvaná. Já nejsem naštvanej.“</p>

<p>„Jste.“</p>

<p>„Celou dobu, co mě tam drželi, jsem trnul strachy, abyste něco nezmrvila. A víte, čím jsem se uklidňoval?“</p>

<p>„Nevím.“</p>

<p>„Že jste příliš inteligentní na to, abyste to zmrvila.“</p>

<p>„Díky.“</p>

<p>„Ale nechme toho, nemá to cenu. Cenu má jenom to, co dál.“</p>

<p>„Před chvílí jste tvrdil, že už žádné dál nemáte.“</p>

<p>„Já ne, ale vy ano.“</p>

<p>Přišel basketbalista a naservíroval před nás talíře. Bylo to skutečně maso s bramborem. Brambor určit šel, maso ne. Prostě obecné maso. Z kapsy sportovních trenýrek vytáhl příbory a položil je na stůl. Vedle pak půllitr s pivem a další půllitr s vodou.</p>

<p>„Přeju vám dobrou chuť.“</p>

<p>„Díky.“</p>

<p>Pustili jsme se do jídla. Taky už jsem měl hlad.</p>

<p>„Odvezu vás do hor. Mám tam kamaráda se srubem. V Chiantico Mountain. Totální samota bez vody a bez elektřiny. Naprostá romantika. Nevede tam ani cesta. Poslední tři kilometry se musí pěšky. Nemají šanci vás tam najít.“</p>

<p>Dožvýkala sousto a řekla: „A nezbláznil jste se náhodou?“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„To si myslíte, že mě necháte někde na samotě v horách se šíleným pralesním kamarádem v jednom srubu? Fakt vám to připadá normální?“</p>

<p>„Vaše situace teď normální není. Takže vyžaduje nenormální řešení.“</p>

<p>„To tam žije sám bez ženský?“</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>„A vy mu tam nakvartýrujete ženskou a odjedete?“</p>

<p>„Vy hned myslíte na nejhorší. Je to fakt dobrý kámoš.“</p>

<p>„Kámoš nekámoš. Na to vám kašlu. Běžte s tím svým kámošem do hajzlu.“</p>

<p>„To se raději necháte sejmout, než abyste…“</p>

<p>„…se nechala přefiknout horským medvědem? A víte, že možná i jo?“</p>

<p>Zůstal jsem na ni zírat s pusou otevřenou. Snad opravdu prožila dětství v klášteře. Možná ještě loni byla jeptiškou. Nedávalo mi to smysl. Vůbec mi to k ní nesedělo.</p>

<p>„Nevěděl jsem, že jste taková.“</p>

<p>„Jaká? No jenom to řekněte.“</p>

<p>„Nevím, jak to říct. Možná staromódní?“</p>

<p>Položila příbor vedle talíře a zadívala se na mě.</p>

<p>„Víte, co mě teď štve?“</p>

<p>„Já.“</p>

<p>„To taky. Ale hlavně to, že jsem do toho motorestu vůbec jela. Že jsem celý den proležela na pitomým kopci s dalekohledem na očích, celá zdřevěnělá, unavená, otrávená, a pak, když jste přijeli, já kráva šla ještě dolů a odstřelila vás od chlápka, ke kterému jste byl přikurtovanej.“</p>

<p>„A víte, co štve mě?“</p>

<p>„Jsem zvědavá, s čím se vytasíte, abyste tohle přebil.“</p>

<p>„Mě štve, že jsem do toho zatáhl tak skvělou holku, jako jste vy. Ale to je vaše chyba. Měla jste říct hned na začátku, že z vás možná budu hotovej.“</p>

<p>„Vy jste hotovej?“</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>„V jakém smyslu?“</p>

<p>„No… když přivřu oči… tak se mi docela líbíte.“</p>

<p>Vzala si příbor a začala znovu jíst.</p><empty-line /><p><strong>116.</strong></p>

<p>„Jsou za námi…“ řekla najednou Miranda, když jsme se opět nasoukali do jejího minivozu a přískoky se odlepili od chodníku.</p>

<p>„Prosím?“</p>

<p>„Říkám, že jsou za náma… AMRUBBISH.“</p>

<p>Otočil jsem se. Tmavé auto s tónovanými skly. Žádné logo AMRUBBISH jsem nezahlédl, ale bylo jasné, že pokud jsou to oni, nepojedou za námi s transparentem.</p>

<p>„Proč myslíte, že by to měl být AMRUBBISH?“</p>

<p>„Věříte na ženský instinkt?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Ale na démony ano? To je docela dobrý… To jste mě pobavil.“</p>

<p>Nemělo cenu jí nic vysvětlovat.</p>

<p>„Tak si uděláme malý test,“ řekla a zabočila do nejbližší ulice. Tmavý vůz zahnul také. Šlápla na plyn.</p>

<p>„Jak dlouho máte řidičák?“</p>

<p>„Řidičák mám už dlouho.“</p>

<p>„No tak jo.“</p>

<p>„Akorát jsem od té doby neřídila.“</p>

<p>„Od jaké?“</p>

<p>„Co mi ho dali.“</p>

<p>Podíval jsem se znovu přes zadní sklo ven.</p>

<p>„Nemohli nás najít,“ řekl jsem.</p>

<p>„Asi jsou dobří. Teď sledujte, co udělají.“</p>

<p>Se skřípěním pneumatik zahnula do úzké uličky mezi obytné domy. Náš tmavý stín udělal totéž.</p>

<p>„Už mi věříte?“</p>

<p>„Do prdele…“ řekl jsem a začal se osahávat.</p>

<p>„Tak věříte, nebo nevěříte?“</p>

<p>„Věřím… Tyhle hadry mám od nich. Je úplně jasný, že je v nich čip. Stejně jako jste ho měla vy. Do prdele, já jsem ale vůl. Že mě to nenapadlo dřív. Nejsou to pitomci. Navíc Worvick říkal, že se na ten výlet potřebuje připravit. Panebože, já jsem ale debil.“</p>

<p>Začal jsem ze sebe stahovat tričko a potom i kalhoty.</p>

<p>„To míníte vedle mě sedět nahatý?“</p>

<p>„Zkusím to v trenýrkách. Všechno ostatní vyhodím.“</p>

<p>„S tímhle křápem jim nemám šanci ujet,“ řekla Miranda a opět prudce otočila volantem, takže jsem měl najednou obličej nalepený na bočním skle.</p>

<p>„Jo… taky mi to začíná docházet.“</p>

<p>Začal jsem se znovu oblékat.</p>

<p>„Copak? Erotická show se nekoná?“</p>

<p>„Změna plánu.“</p>

<p>„Takže jaký máte plán?“ zeptala se.</p>

<p>„Nejdřív se jich zbavíme a teprve potom vyhodím hadry.“</p>

<p>„Proč tohle pořadí?“</p>

<p>„Protože budu muset vylézt z auta a nahýmu se mi nechce.“</p>

<p>„Vy chcete vystoupit?“</p>

<p>„Jo. Ale ještě ne. Buďte v klidu.“</p>

<p>„Takže jste to už vymyslel?“</p>

<p>„Jo… Vymyslel. Najděte podzemní garáže. Parkoviště… Zajedeme tam a vyřídíme je.“</p>

<p>„Nechápu jak.“</p>

<p>Sáhl jsem na zadní sedačku a vzal si jeden z jejích revolverů. Vysunul jsem bubínek a zkontroloval náboje. Byl to zrovna ten prázdný.</p>

<p>„Máte další náplně do těch vašich koltů?“</p>

<p>Sáhla do kapsy šortek a vytáhla hrst nábojů. Vysypala mi je do klína. Naplnil jsem zásobník.</p>

<p>„Nejbližší garáže jsou na Denver Point.“</p>

<p>„Jo. Jeďte tam. A zkuste jim poodjet někde na červené. U vjezdu do garáží bude závora. Potřebuju trochu času. Potřebuju, aby se k ní dostali, až my budeme dávno za ní.“</p>

<p>„Co chcete dělat?“</p>

<p>„Počkám si na ně u závory.“</p><empty-line /><p><strong>117.</strong></p>

<p>Na Denver Point jsme byli za deset minut. Miranda nejela přímo a snažila se různě kličkovat nejzapadlejšími uličkami, ale když už jsme si mysleli, že jsme se jim ztratili, najednou se za námi objevili z jiné ulice. Nebylo divu. Jestli je naváděla GPS, na které měli i můj čip, nepotřebovali nám být nalepení na zadku. Mohli to klidně brát i zkratkami.</p>

<p>Garáže obchodního domu BLACK BRIDGE měly šest podzemních podlaží. To jsem věděl. Když jsme k nim přijížděli, ohlédl jsem se, ale nikoho jsem neviděl. Nevěděl jsem, jak můžou být daleko, jestli patnáct vteřin nebo dvě minuty. To nebylo dobře. Svlékl jsem si kalhoty, tričko i boty, protože právě v některé z těchto součástí oděvu určitě bude čip. Miranda vyděšeně sledovala, co dělám.</p>

<p>„Vy jste se pomátl.“</p>

<p>„Sjedete dolů do podlaží číslo tři a pak se vydáte zpátky nahoru. Já vás budu čekat vedle výjezdové závory,“ řekl jsem, než Miranda zastavila před závorou, aby si vzala parkovací lístek.</p>

<p>Chtěla se ještě na něco zeptat, ale já už byl z auta venku s revolverem v ruce. Zabouchl jsem za sebou dveře a Miranda se rozjela. Já se vmáčkl za nejbližší roh v zatáčce. Kolem mě projelo další auto. Nevšimli si mě. To bylo dobře, protože jsem musel vypadat komicky. Téměř nahý bosý chlap s revolverem v ruce. Šílenec uprchlý z psychiatrické léčebny. Nebezpečný šílenec.</p>

<p>Modlil jsem se, aby to časově vyšlo. Modlil jsem se k démonům, aby mi pomohli.</p>

<p>Po dvou minutách a čtyřech autech, která kolem mě projela bez povšimnutí, konečně u závory zastavilo auto, co nás pronásledovalo. Byl to chrysler. Chlápek se natáhl z okýnka pro parkovací lístek a já vystoupil zpoza rohu. Nevěřícně na mě zírali. Namířil jsem Mirandin těžký revolver na pravou pneumatiku auta a dvakrát vystřelil. Poté jsem totéž udělal s levou pneumatikou. Miranda už by se měla dole otáčet. Ohlédl jsem se do protějšího pruhu k závoře. Zatím byl volný. Namířil jsem zbraň řidiči do obličeje.</p>

<p>„Vystup si,“ řekl jsem.</p>

<p>Nereagoval.</p>

<p>Napálil jsem to doprostřed čelního skla, tedy mezi ně. Sklo se vysypalo v podobě milionu malých skleněných krychliček.</p>

<p>„Vystup si,“ zopakoval jsem a namířil řidiči na hlavu. Mohlo mu být nanejvýš pětadvacet a byl evidentně vyděšený. Začal pomalu vystupovat. V protějším pruhu u výjezdové závory zastavilo auto. Mrkl jsem na ně. Sakra… Nebyla to Miranda. Byl to velký jeep se dvěma důchodci. Dědek v klobouku seděl za volantem a vedle něj bába, taky v klobouku a s igelitkama na klíně. Zírali na mě jako na mimozemšťana. Otočil jsem revolver k nim a zařval:</p>

<p>„Vypadněte… a bleskem…“</p>

<p>Pak jsem zase namířil na hlavu toho, co vystoupil, a zároveň se snažil sledovat toho, který zůstal sedět. „Dej ruce na palubní desku…“ poručil jsem mu.</p>

<p>Udělal to. A Miranda nikde. Proboha, kam ta ženská jela? Vždyť jsem jí jasně řekl, že maximálně do třetího podzemního. Nezaparkovala nakonec a nešla si koupit pár hadříků na sebe? Byla by toho schopná. Dědek v klobouku se zatím třesoucími se prsty snažil vrazit lístek do čtečky, aby se mu otevřela závora.</p>

<p>„Svlíkni si kalhoty a košili,“ poručil jsem tomu, který už byl venku.</p>

<p>Nereagoval. Pravděpodobně to na něj bylo příliš složité. Prostřelil jsem zadní boční okýnko jejich auta. Za jejich vůz naroloval další, tentokrát mohutná čtyřicátnice s čoklem na sedadle spolujezdce. Nevěřila vlastním očím. Protější výjezdová závora se konečně zvedla a okloboukovaným důchodcům se podařilo vyjet na ulici.</p>

<p>Chlápek z tmavého chrysleru si bleskurychle svlékl košili a já mu řekl, aby ji po mně hodil. Konečně reagoval, jak měl. Potom kalhoty. To mu trvalo trochu dýl a musel jsem rozstřelit další sklo jejich parádního vozu, abych ho trochu popohnal.</p>

<p>K výjezdové závoře přijelo další auto. No konečně… Miranda. Chytil jsem kalhoty, které mi hodil, a skočil k ní do vozu. Měla podobné problémy s lístkem jako děda v klobouku. Příliš se jí třásly prsty na to, aby ho tam dokázala vsunout tak, jak výrobce předpokládal. No konečně.</p>

<p>Závora se zvedla. Šlápla na plyn a vyrazili jsme do sluncem zalité ulice, přičemž se jí podařilo škrábnout taxík. Za zmateného troubení ostatních řidičů přejela dva pruhy vlevo a namířila si to pryč z centra.</p>

<p>„Kde jste byla tak dlouho?“ zeptal jsem se po pěti minutách, kdy se za námi žádné další tmavé auto neobjevilo.</p>

<p>„Jela jsem do trojky, přesně jak jste mi říkal, a tam se otočila. Pak jsem jela přímo nahoru.“</p>

<p>„Trvalo to věčnost.“</p>

<p>„Motala se tam nějaká ženská. Nemohla zaparkovat, tak to zkoušela natřikrát.“</p>

<p>„Panebože…“</p>

<p>Začal jsem si oblékat chlápkovy kalhoty a košili. Obojí mi bylo velké, ale v tuhle chvíli to bylo jedno. V kapse kalhot jsem našel mobil. Vyhodil jsem ho z okýnka, protože mohl docela dobře nahradit čip, kterého jsem se snad konečně zbavil.</p>

<p>„Kam chcete jet?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Já myslela, že jste něco vymyslel… Vy jste hlavní scénárista.“</p>

<p>„Já nemám co vymýšlet. Já nemám kam jet. Ale vy jste musela být někde těch čtrnáct dní zahrabaná v zemi, že vás nenašli.“</p>

<p>„Tam už to nejde.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Prostě to nejde,“ řekla tvrdohlavě a já se raději dál nevyptával, i když mi to vrtalo v hlavě. Jestli ji nenašli, tak to musela být dobrá skrýš. Možná to bylo u některé z kamarádek. Ona se u ní klidně vyspala, ale kdyby tam s sebou přitáhla chlapa, už to mohlo vypadat blbě. Nicméně já žádný plán neměl.</p>

<p>„Nemám plán,“ řekl jsem.</p>

<p>„Jak to?“</p>

<p>„Na poslední den života si nemá cenu dělat dalekosáhlé plány.“</p>

<p>„Nehrajte si na pesimistu. Nejde vám to.“</p>

<p>„Na nic si nehraju. Tak to prostě je.“</p>

<p>„Jestli se nám podaří zbavit se chlapů z AMRUBBISH, a zatím to vypadá, že ano, zaměříme se na vašeho vraha.“</p>

<p>„Na mého vraha?“</p>

<p>„Jasně. Říkáte, že ho neznáte.“</p>

<p>„Neznám.“</p>

<p>„Ani netušíte?“</p>

<p>„Jak bych mohl? Stejně si myslím, že se mi ještě neukázal. Je někde v ústraní. Možná v úplně jiném městě a čeká na příležitost. Teprve až vyprší lhůta, démoni mu přesně specifikují mou polohu a on přijede nebo se objeví a zastřelí mě.“</p>

<p>„S démonama už běžte do hajzlu. Nemíchejte je do toho.“</p>

<p>„Ale oni do toho zamíchaní jsou. Nemůžu za to.“</p>

<p>„Dobrá, když myslíte… Takže v tom jsou zamíchaní démoni. V tom případě je ovšem nebudeme brát v úvahu, jo?“</p>

<p>„Jak to chcete udělat?“</p>

<p>„Nezdá se mi ani ta vaše historka o vrahovi, který vás v určitý den…“</p>

<p>„…zítra…“</p>

<p>„No dobrá, zítra, odbouchne. Ale i když mě krmíte samými bláboly, určitá možnost, že na tom něco je, přece jenom existuje.“</p>

<p>„Skutečně?“</p>

<p>„Vykašlete se na démony. Prostě na ně nevěřím a tím mám ten problém vyřešený.“</p>

<p>„To vám závidím.“</p>

<p>„Víte, co si myslím?“</p>

<p>„Nechám se překvapit.“</p>

<p>„Myslím si, že vám skutečně někdo vyhrožuje a zítra vám vyprší termín. Asi někomu něco dlužíte. Možná obrovský balík peněz. Do zítřka jste je měl složit. Možná proto jste se snažil vydírat AMRUBBISH. Potřeboval jste nutně peníze.</p>

<p>A hodně. Do zítřka. Jenže s AMRUBBISH to nevyšlo, protože jste si vzal příliš velké sousto.“</p>

<p>„Myslíte?“</p>

<p>„Měl jste se zaměřit na někoho menšího.“</p>

<p>Nebyla blbá. Její konstrukce seděla a vypadala pravděpodobně.</p>

<p>„Takže věřitel vás zítra odbouchne, jo?“</p>

<p>„Nevím, jestli mě odbouchne. Možná mě uškrtí, možná mě probodne dýkou, možná mě utopí, otráví… Nevím.“</p>

<p>„Dejme tomu, že bych tomu věřila…“ řekla Miranda a proplétala se hustým provozem baltimorského centra. „Jestli vás má zítra někdo zabít, už je tady. Možná je tu jenom pár dní, možná týden, ale určitě vás odněkud musí sledovat, aby vás našel.“</p>

<p>„Najdou mě démoni.“</p>

<p>„Na démony nereaguju.“</p>

<p>„Jasně… vy to máte vyřešený.“</p>

<p>„Takže celý zítřek budu s váma, nebo někde ve vaší blízkosti.“</p>

<p>„Že byste se postavila přede mě jako ochranný štít?“ zeptal jsem se užasle.</p>

<p>„Abych ho odbouchla dřív, než odbouchne on vás.“</p>

<p>„Jak jednoduché,“ poznamenal jsem.</p>

<p>„Jasně. Akorát mě udivuje, že vás to nenapadlo dávno.“</p>

<p>„To nemůže fungovat.“</p>

<p>„Proč by nemohlo?“</p>

<p>„Démoni to nedovolí.“</p>

<p>Jenom zavrtěla hlavou a odbočila na vnější dopravní obchvat.</p><empty-line /><p><strong>118.</strong></p>

<p>Nakonec jsme skončili u mě v bytě. V tom velkém bytě s nádhernou terasou a se stejně nádherným výhledem na teplárenské komíny. Svou teorii jsem označil neoriginálním názvem POD SVÍCNEM BÝVÁ TMA. Nepochyboval jsem, že AMRUBBISH o bytě ví, že už se v něm možná byli i podívat, ale po posledních událostech pro ně ztratil význam. Nepředpokládají, že bych byl takový blázen, šílenec, abych se do něj byť jen na malou chvilku vrátil. Má teorie byla založena na tom, že si o mně AMRUBBISH myslí, že jsem velice chytrý (a to taky jsem) a v okolí bytu se už neukážu.</p>

<p>Samozřejmě jsme předtím udělali několik opatření, která spočívala v pěší pochůzce kolem bloku a pozorování aut, včetně zaparkovaných. Poté jsme vyslali třináctiletého indiánského kluka, kterého jsme sbalili na ulici, aby tam zkusil zajít, zabušil na dveře a řekl, že má vzkaz pro pana Bellowitze. A kdyby někdo otevřel a tvrdil, že je Bellowitz, tak aby vyřídil, že Miranda bude čekat zítra v pět hodin na šedesátém kilometru silnice směr Philadelphie.</p>

<p>Vrátil se za pět minut. Nikdo mu neotevřel. Teprve potom jsme se tam vypravili sami. Já jako první s odjištěnou zbraní v ruce a Miranda jako druhá, která mě taky s odjištěnou zbraní jistila. Ale byt byl skutečně prázdný a nikdo tam na nás nečekal.</p>

<p>Byl ve stavu, v jakém jsem ho opustil, akorát trochu zpřeházený. Byli tady. Nevím, co hledali. Rozhodně si ale nelámali hlavu s tím, že by to zkusili dát zase do pořádku. Zpřeházená cédéčka, rozmlácená televize, rozpárané přikrývky, rozmontovaná sedačka, kuchyňská linka bez dvířek, nádobí rozházené po zemi. Dokonce i vestavěné skříně byly napůl demontované. Že by hledali to, co mi poslala Jessica? Vlastně ani nevědí, co všechno mám a s čím na ně můžu vyrukovat. V každém případě nenašli nic. Nic tu ani nebylo. Jediné doklady k celé anabázi byly na síti.</p>

<p>„Tady to teda vypadá…“ poznamenala Miranda, když jsme prošli byt, zajistili zbraně a zastrčili je za pas.</p>

<p>„Asi byli naštvaní, že nenašli to, co hledali. Protože rozmlácený talíře jsou na maděru úplně zbytečně. Nedalo se předpokládat, že bych byl schopen něco zatavit do porcelánu.“</p>

<p>„A co teda hledali?“</p>

<p>„Hledali důkaz o tom jejich mamutím podvodu, který by se mohl stát bombou. Konečnou bombou nejen pro firmu, ale i pro všechny vysoce postavené hlavouny. Jde jim o krk.“</p>

<p>„Jdu si dát sprchu,“ řekla Miranda a odkráčela do koupelny.</p>

<p>„Nejsem si jistý, jestli tam mám mýdlo.“</p>

<p>„A šampón?“</p>

<p>„Ten určitě ne.“</p>

<p>„A co takhle jar na nádobí?“</p>

<p>Zavrtěl jsem hlavou.</p>

<p>„Tak se namydlím zubní pastou. Ručník máte?“</p>

<p>„Jo. Ten by tam být měl. Žlutý s delfínkem.“</p>

<p>Odkráčela.</p>

<p>Já mezitím prohledal šatní skříně, nebo spíš to, co z nich zbylo. Našel jsem použitelné rifle i tričko, takže jsem se konečně mohl převléct z hadrů po chlápkovi z amrubbisháckého chrysleru.</p>

<p>Pak přišla na řadu lednička. Hodně tam toho bylo rozbitého, přesto jedna flaška Jacka Danielse zůstala celá, jenom s uraženým hrdlem. Danielsův přítel Jim Beam dopadl daleko hůř. Podařilo se mi najít nerozbité skleničky a opatrně si nalil panáka. Druhého jsem nachystal pro Mirandu. Potom jsem si obě skleničky prohlédl proti světlu, jestli v nich náhodou neplavou střepy. Neplavaly.</p>

<p>Kopl jsem to do sebe a hned si nalil znovu. Z koupelny se ozvala tekoucí voda. Vzal jsem si pití na terasu, kde jsem postavil převrácená proutěná křesla včetně stolku a sedl si do jednoho z nich se skleničkou v ruce. Teplárenské komíny jako by byly rády, že mě zase vidí. Taky já jsem byl rád. Vážně. Docela se mi po nich stýskalo. Slunce zapadalo za touhle nehezkou částí Baltimore a jeho teplé podvečerní paprsky ji odívaly do neuvěřitelně vzorovaných šatů a spolu s hrou polostínů z ošklivého káčátka dělalo tajuplnou krásnou princeznu.</p>

<p>„O čem přemýšlí můj hrdinný rytíř?“ ozvalo se za mnou. Vyděšeně jsem se ohlédl, protože to nebyl Mirandin hlas.</p>

<p>Alfoniel.</p>

<p>Mladá vznešená královna v lesklém brokátovém fialově-stříbrném rouchu. Moc jí to slušelo. Naposledy jsem ji viděl v jejich světě, když konečně přijala můj návrh a souhlasila s mým vysláním zpět na Zemi. Alfoniel, která si vymyslela šílenou zabijáckou pojistku. Alfoniel, která si prokazatelně vsadila proti mně. Asi si mě přišla vychutnat.</p>

<p>Neřekl jsem nic. Hodil jsem do sebe panáka a znova se zahleděl na komíny. Přistoupila blíž a posadila se do druhého křesílka vedle mě.</p>

<p>„Mám návštěvu… ve sprše…“ řekl jsem.</p>

<p>„Já vím.“</p>

<p>„Takže budeš muset být rychlá.“</p>

<p>„Jako smrt…“ řekla Alfoniel a hned dodala: „To byl samozřejmě vtip.“</p>

<p>„Hmm… v tom případě nedopadl na úrodnou půdu.“</p>

<p>Alfoniel si natáhla nohy, urovnala si na nich brokátové roucho a řekla:</p>

<p>„Neboj… nezahlédne mě. Jsem rychlá.“</p>

<p>„Ale mluvíš.“</p>

<p>„Nemůže mě slyšet. To, co říkám, registrují na světě jenom tvoje uši, i kdyby jich tu teď bylo tisíc jiných.“</p>

<p>„Ale mě slyšet může.“</p>

<p>„Tebe pochopitelně ano. Takže nemusíš moc křičet, a pokud se objeví, budeš prostě trpět samomluvou nebo hovořit s vidinami.“</p>

<p>„Kterým ona nevěří.“</p>

<p>„Pochopitelně.“</p>

<p>„Proč jsi přišla? Pokochat se mou beznadějnou situací? Naposledy mě zahlédnout živého?“</p>

<p>„Potřebuješ pomoct?“</p>

<p>„Já? S čím, proboha? Teď už mi nepomůže ani samotný Satan. Jedině že byste mi prodloužili termín. Nebo zrušili tu pitomou pojistku.“</p>

<p>„To nejde.“</p>

<p>„Co nejde?“</p>

<p>„Prodloužit termín ani zrušit pojistku. Tak to bylo dohodnuto a tak to prostě bude.“</p>

<p>„Pak nechápu, co tady děláš.“</p>

<p>„Zítra vyprší termín.“</p>

<p>„Díky za zprávu. Ale dokázal jsem si to spočítat sám. Co Harvey?“</p>

<p>„Je tam.“</p>

<p>„Ha… další překvapivá zpráva. Co kdybys mi konečně řekla něco, co nevím? Něco, co by bylo aspoň trochu pozitivní.“</p>

<p>„Harvey je tam a tečou mu nervy.“</p>

<p>„No výborně. Díky. Tak to je první dobrá zpráva. V mé situaci trochu opožděná, ale přece jen dobrá. Jak mu tečou?“</p>

<p>„Hodně.“</p>

<p>„Co to je hodně?“</p>

<p>„Je na dně.“</p>

<p>„Jak moc na dně?“</p>

<p>„Úplně.“</p>

<p>„Myslíš, že se sesype?“</p>

<p>„Stoprocentně?“</p>

<p>„Za jak dlouho?“</p>

<p>„Za týden?“</p>

<p>Panebože… Za týden. To mi snad říká schválně. Takže se možná Harvey za týden skutečně sesype. Prozradí jim, jak se zbavit vstupu do jejich světa v areálu AMRUBBISH. Jenže já už budu šest dní po smrti. Co pak? Pro ně docela snadná situace. Už sem dokázali vyslat dva lidi. Proč nevyslat třetího, aby udělal to, co jim poradí Harvey? Možná by to dokázal udělat i jejich čtyřnásobný vrah, který tu navždycky zůstane. Všechno bude OK. Jedině já nebudu OK. To snad nemůže být pravda.</p>

<p>„Takže se může stát, že se Harvey po třech dnech sesype a vyblije, jak…“</p>

<p>„Ano… to se může stát,“ přerušila mě Alfoniel.</p>

<p>Zamyslel jsem se. Přemýšlel jsem o tom, kdo vlastně navrhl čtyřicet dní. Jestli oni, nebo já. Ale zaboha jsem si nedokázal vzpomenout.</p>

<p>„Tak mě tu ještě týden nechte.“</p>

<p>„To nejde.“</p>

<p>„Nebylo by to jednodušší?“</p>

<p>„Tak otázka nestojí. Dohodli jsme se, a tím to pro nás hasne. Možná právě tím se lišíme od lidí.“</p>

<p>„Nemá to logiku.“</p>

<p>„Naši logiku to má. A lidskou nepotřebujeme.“</p>

<p>„Takže jsi mi přišla říct, že jsem úkol splnil, ale jelikož jsem to přetáhl o tři dny nebo o týden, tak mě vaše pojistka stejně zabije.“</p>

<p>„Ne… to jsem ti říct nepřišla. Přišla jsem se tě zeptat, jestli nepotřebuješ pomoc.“</p>

<p>„Jakou pomoc, proboha? To už vůbec nechápu. Vždyť jsi mi právě řekla, že žádné prodloužení termínu není možné a že už mi není pomoci.“</p>

<p>„Třeba s ní…“ řekla a ukázala do bytu, kde se ještě pořád sprchovala Miranda.</p>

<p>„Jak, ‚pomoc s ní‘? Nijak mě neohrožuje. Je to holka, která mi moc pomohla, a dokonce mě zachránila ze spárů AMRUBBISH, čímž mi o dva dny prodloužila život. I když nestály za nic.“</p>

<p>„Jeden máš ještě před sebou.“</p>

<p>„Ten taky nebude stát za nic.“</p>

<p>„No právě.“</p>

<p>„Co ‚no právě‘?“</p>

<p>„Že by mohl stát aspoň za něco.“</p>

<p>„Nechápu.“</p>

<p>„Hm… jestli nepotřebuješ pomoc třeba ohledně Mirandy.“</p>

<p>„Asi jsem po dnešním náročným dnu nějak natvrdlej,“ řekl jsem.</p>

<p>„Mohla bych ti sem poslat někoho ze sféry Venuše. Třeba Hagit.“</p>

<p>„Hagit s velbloudem? A co já tady s ní?“</p>

<p>„Je užitečná v záležitostech krásy, lásky a plodnosti.“</p>

<p>„Tak to je přesně to, co teď potřebuju.“</p>

<p>„A ne?“</p>

<p>„Jak to myslíš?“</p>

<p>„Že by popostrčila Mirandu. Nemáš k dispozici pouze jeden den, ale i jednu noc.“</p>

<p>„Ty myslíš, jako že…“</p>

<p>„Myslím, že by ti Miranda mohla být nakloněna daleko více než doteď.“</p>

<p>„Dnešní noc?“</p>

<p>„Dnešní noc. Myslela jsem, že bys třeba uvítal, kdybys…“</p>

<p>„To jako že bych se s ní třeba vyspal?“ zeptal jsem se přímo, protože jsem si pořád nebyl jistý, jestli to dobře chápu.</p>

<p>„Kdybys chtěl, tak by to Hagit určitě dokázala zařídit.“</p>

<p>Po zádech mi přeběhl mráz. Dvojnásobný. První, že bych se mohl vyspat s Mirandou, což mi celou dobu nepřišlo na mysl, jelikož jsme si zatím dokázali udržovat čistě obchodní odstup. Tedy udržovala ho spíše ona. Já jsem se v nejtajnějším, nepřístupném a zakódovaném podvědomí při podobných představách už přistihl. A druhý mráz z toho, že mi démoni chtěli dát hezký dárek na rozloučenou. Fakt mě to dojalo.</p>

<p>Neuvěřitelnost situace se mnou docela zamávala. Vstal jsem a šel si do kuchyně nalít dalšího panáka. Teď už jsem ani nekontroloval, jestli v něm není sklo. Sprcha v koupelně přestala téct, takže se Miranda určitě každou chvilku ukáže. I když ženské dokáží strávit v koupelně po zavření vody třeba hodinu. Vyšel jsem zpátky na terasu a zase si sedl do křesla vedle Alfoniel.</p>

<p>„Jak k tomu ta holka přijde?“ zeptal jsem se pak.</p>

<p>„Já se bavím s tebou, a ne s tou holkou. Mluvíme o tvé situaci. Ta holka mě nezajímá.“</p>

<p>„To mě zase docela jo.“</p>

<p>„No právě…Taky jsem si všimla. Takže jak ses rozhodl?“</p>

<p>„Rozhodl jsem se, že to nepřipadá v úvahu.“</p>

<p>Myslel jsem, že o tom se mnou bude ještě chvilku diskutovat, ale zmizela jako pára nad hrncem. Že by se urazila? Byl jsem z toho rozhozený. Možná jsem čekal, že mě bude přemlouvat, vysvětlovat mi mou beznadějnou situaci, jak mi toho na tomhle světě moc nezbývá (vlastně nic) a že bych si aspoň na závěr mohl… Možná jsem čekal, že do mě bude tak dlouho hučet, až kývnu.</p>

<p>„O čem přemýšlíte?“ ozvalo se za mnou. Tentokrát to ale byl Mirandin hlas. Otočil jsem se. Stála tam s mokrými vlasy a ručníkem omotaným kolem nádherného těla. Žlutý ručník s delfínkem. Panebože… Já jsem ale blbec. Proč se vždycky při vyjednávání s démony rozhodnu špatně?</p>

<p>„To je docela hezký,“ řekla a ukázala na oranžové panorama Baltimore.</p>

<p>„Jo… to máte pravdu… Fakt hezký.“</p><empty-line /><p><strong>119.</strong></p>

<p>Skoro celou noc jsem nezamhouřil oka. Jestliže někteří lidé, kteří přežili klinickou smrt, vyprávějí, jak se jim v posledním okamžiku před smrtí promítl v paměti dosavadní život, mně se promítal celou noc.</p>

<p>Jessica byla skvělá a neměli jsme s Bennym uzavírat pitomou dohodu. Věděl jsem, že by raději chtěla mě než jeho. Jenže já byl starý vlk poctivec, nebo spíš vlk pitomec, že jsem ji nakonec dohnal k tomu, aby skočila po Bennym. A pak se tomu ještě divil. Panebože, já byl ale vůl. A vlastně všechny scénky, které mi mozek jakoby škodolibě přehrával, byly o tom, jaký jsem byl vůl.</p>

<p>Seděl jsem na terase a pod sebou měl noční Baltimore. Miranda spala v ložnici na mé posteli jen pět metrů ode mě. Nejsem zase vůl? Alfoniel mi ji nabízela. A nenabízela se mi nakonec i sama Miranda? Přišla z koupelny jenom omotaná ručníkem. To by nikdy předtím neudělala. Bála se být se mnou v jednom bytě. A když už, tak jsem musel ležet napůl v předsíni a napůl na WC s hlavou u klozetové mísy. A teď si klidně přijde omotaná ručníkem. Panebože.</p>

<p>A jak jsem odmítl honorář od Stevena Farllinga, produkčního manažera Rolling Stones. Pro newyorský koncert si u nás na jednu písničku objednali přelet obrovské vzducholodi nad pódiem, která přímo ve vzduchu vzplane a shoří. Zajistili jsme to. Vzducholoď měla asi patnáct metrů a stálo nás to třicet tisíc, ale já se honoráře vzdal jenom kvůli tomu, že jsem děsně žral Rolling Stones a že jsem to bral jako obrovskou poctu. Prostě vůl. Na koncertu vydělali dvacetinásobek.</p>

<p>Stejný vůl jako na skautském táboře, kde jsem byl jako osmnáctiletý vedoucí Krtků a děsně se mi líbila dvacetiletá Jocelyn, vedoucí Ještěrek. Při noční hře jsme se dokonce drželi za ruce a měli jsme k sobě velmi blízko. A ona řekla: „Víš, jestli se dva lidi k sobě hodí, se pozná podle toho, jestli se shodnou při sexu.“ A já jí na to odpověděl: „Tomu moc nevěřím. Důležité je, jestli si rozumí duševně…“ No a pak už s ní nic nebylo. Řekněte, viděli jste už někdy většího vola?</p>

<p>A jak na mě šílený Vautier mířil a já se mu smál do ksichtu a říkal si: Blbečku, i kdyby ses posral, nemůžeš odprásknout hlavního hrdinu a vypravěče tohohle příběhu. A vida. Poslal mě do světa démonů a přinutil mě příběh dovyprávět v podobě živoucí mrtvoly, která sice ještě dostala šanci, ovšem jejíž výsledek byl předem víc než jasný.</p>

<p>Snažil jsem se mozek donutit, aby našel něco, co se mi fakt povedlo, ale on odmítl. Nebo dělal, že nic nenašel, což byla blbost. Protože se mi určitě pár věcí povedlo. Akorát jsem si nemohl vzpomenout. Už i mozek mi dělal naschvály.</p><empty-line /><p><strong>120.</strong></p>

<p>Za svítání, kdy slunce začalo pomalu vycházet nad siluetou milovaného Baltimore (Najednou všechno bylo milované – i to, co dříve bylo víc než příšerné. Ale poslední den života už to tak asi musí být.), jsem se rozhodl, že jestli se svět spikl proti mně, tak mu to vrátím a budu stávkovat. Že prostě příběh nedopíšu. Že to nechám tak, jak je, s otevřeným koncem, i když jenom jakoby, protože i nejpitomější čtenář si už musí odvodit, jak to nakonec dopadne. Křížovka pro debily.</p>

<p>Jediné spekulace by se mohly vyskytnout ohledně toho, jestli jsem skončil s prostřelenou hlavou, s dýkou v zádech, byl shozen ze střechy výškového domu, nebo mě přejelo auto. Navíc mám docela rád happyendy a tohle k happyendu nesměřovalo, což některým možná bylo jasné od začátku, akorát mně jako naivnímu káčátku to došlo až poslední den.</p>

<p>Ve chvíli, kdy se nad nádherným, úžasným Baltimore rozednívalo, jsem ještě netušil, že pointa bude daleko krutější, než jsem si dovedl představit v nejšílenějších snech, a že předčí i takovou zvrácenost, jakou by bylo předhození mého živoucího těla tlupě lidojedů, kteří by si ze mě postupně ukrajovali jednotlivé části (pochopitelně za mého plného vědomí), podobně jako to udělal Michael Crichton ekologickém aktivistovi v jednom ze svých románů, na jehož název si už nepamatuju. V každém případě mi při četbě bylo trochu na zvracení, jelikož mám docela divokou představivost a jakýkoli psaný text si okamžitě přehrávám, a navíc umocňuju. A jestli se vám dělá zle při líčení sado-maso čtvrcení (Texaský masakr motorovou pilou), rochnění se ostrých zubů v živém těle (Hannibal Lecter v Mlčení jehňátek) nebo zírání na ohlodávání končetin hladovou smečkou krys (Sběratel kostí), upozorňuju vás, že jsou to všechno pohodové selanky a pohádky pro děti proti tomu, co na mě vymysleli démoni. Zvrácené orgie zvrácené mysli.</p>

<p>Takže jsem rád, že jsem nakonec nestávkoval, že jsem to nevzdal a rozhodl se to nakonec dopsat. Protože ten konec by nevymyslel ani nejchytřejší čtenář.</p>

<p>Miranda se probudila kolem osmé hodiny ranní a našla mě zamyšleného v křesle na terase, zírajícího na oblíbené teplárenské komíny. Můj dokumentární film o věcech, které jsem zmršil, které se mi nepovedly a v nichž jsem vystupoval jako vůl, by byl asi nekonečný, kdyby ho nepřerušila otázkou:</p>

<p>„Vy už jste vzhůru?“</p>

<p>„Jo… jsem vzhůru.“</p>

<p>„Už dlouho?“</p>

<p>„Docela jo.“</p>

<p>„Jaká byla noc?“</p>

<p>„Skvělá.“</p>

<p>„Nedáme si něco k snídani?“</p>

<p>Otočil jsem se. Už byla oblečená. Tričko, šortky, dřevěné korále včetně náramků.</p>

<p>„Dobrý nápad. Skočím pro něco do nejbližšího krámu.“</p>

<p>„Dala bych si koblihu s teplým kakaem.“</p>

<p>Pochopíte to? Člověk má před sebou posledních pár hodin života a jeho spolupracovnice, která je s celým problémem poměrně dostatečně obeznámena, by si dala koblihu s teplým kakaem.</p><empty-line /><p><strong>121.</strong></p>

<p>Poslední půlden, který mi byl vyměřen, proběhl docela v pohodě a nebudu o něm zbytečně dlouho žvanit. Ráno jsem ve vedlejší ulici koupil dva litry mlíka, kakao, koblihy, rohlíky a kus borůvkového koláče, který sice vypadal, že už je poměrně jetý, ale já jsem na něj dostal obrovskou chuť. Nasnídali jsme se na terase a ani jeden z nás moc nemluvil. Miranda proto, že měla pořád plnou pusu koblihy, a já proto, že mi do řeči moc nebylo.</p>

<p>Když dojedla, ukázala na jeden z protějších komínů a řekla:</p>

<p>„Klidně by vás mohli odstřelit z komína. Puška s dalekohledem a nemáte šanci.“</p>

<p>Její smysl pro humor mi byl do dnešního dne docela blízký, i když v tomto případě nebyl zrovna na místě.</p>

<p>„Taky by mohl přiletět vrtulníkem, spustit se se samopalem v ruce na terasu a všechno rozstřílet.“</p>

<p>„Taky dobrý…“ řekla a napila se kakaa.</p>

<p>„Měla byste odejít.“</p>

<p>„Prosím?“</p>

<p>„Říkám vám, že byste měla odejít.“</p>

<p>„Zůstanu s vámi. Zůstaneme tady v tom bytě a nevystrčíme čumák.“</p>

<p>„Blbost.“</p>

<p>„Musí to udělat dneska? Co kdyby se mu to dneska nepovedlo? Může to zkusit třeba zítra nebo za týden?“</p>

<p>„Co já vím? Myslím, že ne. Nebude mít víc pokusů než dnešní den. Ani mi nedali víc pokusů. Jeden, a dost. Na to jsou démoni hákliví.“</p>

<p>„Myslím, že tady jsme v bezpečí,“ řekla Miranda, jako by se nechumelilo.</p>

<p>„Vy mi pořád ještě nevěříte, co?“ řekl jsem.</p>

<p>„A co po mně chcete, proboha? Pronásledují vás démoni a jeden z nich vás dneska zastřelí. To fakt chcete, abych tomu uvěřila?“</p>

<p>„Nezastřelí mě jeden z nich, ale někdo, koho najali.“</p>

<p>„A když se to dneska nestane, budete pak normální? Přestanete s tím konečně?“</p>

<p>„Nebudu normální. Protože už nebudu vůbec. Dneska se to stane.“</p><empty-line /><p><strong>122.</strong></p>

<p>Obědvali jsme suché rohlíky se zbytkem mlíka. A skutečně jsme já ani ona nikam nevycházeli. Jeden z revolverů ležel na kuchyňské lince a druhý jsem měl na terase na zídce u okapu. Už jsem ani nepřemýšlel, jak mě démoní pojistka dostane. Spíš jsem se pořád vracel k tomu, že jsem nevyužil Alfonielinu včerejší nabídku a Mirandu odmítl. Byl bych na tom teď psychicky líp, nebo hůř?</p>

<p>Nedokázal jsem to posoudit, ale fyzicky by mi bylo určitě líp. Seděl jsem na terase, zíral na Baltimore a Miranda si v obýváku pouštěla cédéčka, protože přehrávač byla jedna z mála věcí, které mi chlápkové z AMRUBBISH nerozmlátili.</p>

<p>Ve tři čtvrtě na šest odpoledne, když jsem přemýšlel, že raději skočím z terasy sám, jinak se z toho snad zblázním, mě zevnitř zavolala Miranda, jestli prý nemám ještě někde pití. Vstal jsem a šel do kuchyně.</p>

<p>Stála tam opřená o kuchyňskou linku s dřevěnými korálemi na krku a mířila mi na hlavu obrovským revolverem.</p>

<p>„Mrzí mě to, Lenny… Ale je konec…“ řekla, ale vůbec ne s klidem. Hlas se jí třásl. A já byl v tu chvíli totálně hotovej. V prdeli.</p><empty-line /><p><strong>123.</strong></p>

<p>Klidně bych snesl ohlodávání svých končetin smečkou hladových krys, snesl bych i motorovou pilu blížící se k mému krku a jedoucí na plné obrátky a pravděpodobně bych snesl i zuby Hannibala Lectera, zakusující se do mého obličeje. Ale pohled do ústí revolveru a za ním Mirandiny nádherné šedomodré oči jsem neunesl. Doslova se mi podlomila kolena.</p>

<p>„To je vtip, že jo…“ řekl jsem, protože přesně to by Mirandě odpovídalo, ale sám jsem tomu nevěřil. Jenom mi to mechanicky vyklouzlo z úst, jak byl můj mozek zvyklý produkovat nejrůznější pitomé bonmoty, aniž by je konzultoval s centrem inteligence. Protože kdyby to byl fakt vtip, Mirandě by se netřásl hlas.</p>

<p>„Není to vtip, Lenny… Bohužel…“</p>

<p>Ruka se jí třásla stejně jako hlas. A je fakt, že nepoznám, kdy holky nabírají k pláči, ale zdálo se mi, že Miranda začne každou chvilku brečet.</p>

<p>„To není možné,“ řekl jsem, ale ani jsem se nehnul.</p>

<p>„Je to možné… lituju.“</p>

<p>„Vždyť jsem si tě najal u madam Melanie.“</p>

<p>„Jo… najal… telefonicky. To pro Minosona nebyl problém.“</p>

<p>„Ty ale nevěříš na démony.“</p>

<p>Zavrtěla hlavou. Nevěděl jsem, jestli to znamená, že na ně fakt nevěří, nebo že já pořád nic nechápu.</p>

<p>„Šla jsem místo té holky, co sis najal. U Melanie to pak asi stornoval. Prostě jsem ji nahradila. Dostala jsem přesné instrukce, kdo jsem, co jsem a od koho přicházím.“</p>

<p>Posadil jsem se na židli u kuchyňského stolu. Stála tři metry ode mě a mířila na mě bubínkovým revolverem s nataženým kohoutkem. To nemohla být pravda.</p>

<p>„Nevěřím tomu, že jsi byla v zeleném světě. Našli si tě někde tady. Začarovali tě, omámili kouzly, zblbli tě. Vymyli ti mozek nadpřirozenými silami. Ta jejich pojistka prostě selhala… tak sáhli po tobě, protože jsi mi nejblíž.… panebože.“</p>

<p>„Byla jsem v tom světě, Lenny. Byla jsem tam a už ani nechci vzpomínat, jak dlouho.“</p>

<p>„Nesmysl.“</p>

<p>„Znám je všechny. Alfoniel, Minosona, Sabatiela, Hiepacth a mnoho dalších. Znám Ezalyeha i Robina. Alici Brookovu a spoustu dalších, které jsi ty nikdy nepoznal. Byla jsem tam déle než ty, Lenny, věř mi. A už jsem toho měla dost… Ta nabídka prostě nešla odmítnout. Ostatně, tobě to nemusím vysvětlovat. Ty to víš líp než já a určitě se věrně dokážeš vžít do mé situace. Ty bys to nevzal, sakra?“ zeptala se se slzami v očích.</p>

<p>„Ale ty přece nejsi čtyřnásobný vrah. Nebo se do toho počítají i ti, které jsi oddělala tady?“</p>

<p>„Nepočítají. Jsem čtyřnásobný vrah. Teď už možná vícenásobný.“</p>

<p>„To není možné…“</p>

<p>„Je to možné.“</p>

<p>„To je blbost. Tomu prostě nevěřím… To prostě nejde…“ řekl jsem s beznadějí v hlase a Hannibal Lecter si ukousl další kus čerstvého teplého masa z mého boku.</p>

<p>„Utekla jsem při převozu z jedné věznice do druhé. Dostala jsem osm let.“</p>

<p>„Docela málo – na čtyřnásobného vraha.“</p>

<p>„Soud uznal argumenty obhájce. Bylo to v nepříčetnosti.“</p>

<p>„A teď jsi příčetná?“</p>

<p>„Doufám, že nejsem… jinak tě nedokážu zabít.“</p>

<p>Můj mozek to pořád ještě nevstřebal. Nebyl schopen přijmout realitu. Byl jsem připravený absolutně na všechno, ale na tohle rozhodně ne. Motorová pila z texaského masakru se přiblížila k mému krku.</p>

<p>„Ty nejsi čtyřnásobný vrah, Mirando. Neznám tě dlouho, ale tohle vím jistě.“</p>

<p>„Nic nevíš jistě.“</p>

<p>Po levé tváři jí stekla první slza.</p>

<p>„Zabila jsem čtyři lidi… Dělala jsem ekonomickou univerzitu a byli to studenti z vyššího ročníku. Po jednom bouřlivém mejdanu, když jsem odcházela jako poslední, mě zavřeli v pokoji a postupně mě všichni čtyři znásilnili. Užívali si, zatímco jeden z nich mi vždycky držel u hlavy odjištěnou pistoli. Když skončili a po chlastu a sexu byli vláční a usínající, nebyl problém pistoli vzít a každému z nich prostřelit hlavu. Udělala jsem to… Fakt jsem to udělala. A dostala jsem osm let.“</p>

<p>„Ale já tě neznásilnil.“</p>

<p>„Tím mi to právě děláš těžký, Lenny, věř mi… Bylo by jednodušší, kdybys to udělal.“</p>

<p>„Proto jsi za mnou přišla včera na tu terasu jenom v omotaným ručníku?“</p>

<p>„Ne… tak to není.“</p>

<p>„Nezvládneš to.“</p>

<p>„Zvládnu… Nic jiného mi nezbývá. Mám leukémii nebo něco podobného. Nepřežiju. Bez zásahu démonů nepřežiju… Neblufovali. Je to tak. Zbývá mi pár dní života… pokud tě nezastřelím.“</p>

<p>„Tak to udělej…“ řekl jsem odevzdaně, aniž jsem si uvědomil, co jsem vlastně řekl. Zbraň v jejích rukou se třásla. Ale i kdyby se třásla sebevíc, musela mě na tu vzdálenost trefit. Měla v zásobníku šest nábojů. Možná kdybych se vzpamatoval a dobře skočil, možná bych jí zbraň dokázal vykopnout z ruky. Jenže já nechtěl skočit. Kdyby to nebyla Miranda, možná bych to udělal. Jenže to byla Miranda. Nechtěl jsem to udělat.</p>

<p>„Musím to udělat, Lenny… už přetahuju.“</p>

<p>„Tak to sakra udělej.“</p>

<p>Po tváři jí začaly stékat slzy. Velké slzy. A mně skoro taky. Celá se třásla. Po stehnech mi lezly krysy a s velkou chutí si ukusovaly kusy čerstvého masa. Miranda hrábla levou rukou do kapsy a vytáhla krabičku léků. Jak se ji snažila otevřít jednou rukou, část se jich vysypala na zem. Měly tvar růžových lentilek. S potížemi si dala dvě do úst a polkla. Jen tak, bez zapití. Kdybych jí v tu chvíli chtěl zbraň vytrhnout, dokázal bych to. Zbytek krabičky odhodila na linku. Taky už jí nezbývalo moc času.</p>

<p>„Já to nedokážu, Lenny.“</p>

<p>Byl jsem totálně na dně. Panebože.</p>

<p>Situace se obrátila. Najednou jsem chtěl, aby to zmáčkla. Aby se vzpamatovala a dokázala to zmáčknout. Protože jestli to nedokáže, během několika dní zemře. A přece jenom, já už si na světě užil víc než ona. Už jsem toho zmršil dost, takže byl rozhodně spravedlivější můj odchod než její.</p>

<p>„Mirando…“</p>

<p>Zadívala se na mě zarudlýma, uslzenýma očima.</p>

<p>„Neblbni, zavři oči a zmáčkni to. Démoni jsou věční, těm neunikneš.“</p>

<p>V kapse jí zazvonil mobil.</p>

<p>Situace, kterou by těžko zaranžoval nejšílenější režisér béčkových filmů. Nepředpokládal jsem, že ho vezme, protože tohle nebyla chvíle na telefonování. Ale ona ho vytáhla. Byl to můj zelený brčál. Jenže ten jsem měl u sebe. Automaticky jsem si sáhl do kapsy. Fakt tam byl. Jak to, že jsem si nikdy nevšiml, že má zelený mobil od démonů?</p>

<p>„Miranda,“ řekla ubrečeným hlasem.</p>

<p>Pak neříkala nic, jenom přikyvovala hlavou.</p>

<p>Potom sklonila obří revolver a podala mi mobil.</p>

<p>„Chtějí s tebou mluvit.“</p>

<p>Vzal jsem si ho od ní. Byl horký od její ruky a mokrý od jejích slz.</p>

<p>„Tady Minoson… Harvey to vzdal. Teď dobře poslouchej… Dostaneš ještě jeden den a já ti řeknu, jak se to musí udělat.“</p><empty-line /><empty-line /><p>X.</p>

<p>Destrukce</p><empty-line /><p><strong>124.</strong></p>

<p>„Mají z toho strach a doteď nevědí, oč jde a kam se ty tuny odpadků valí. Nevěří, že se rozplývají někde ve vesmíru nebo v nicotě…“ říkal Minoson a já se plně soustředil na jeho slova a nevnímal nic kolem sebe.</p>

<p>„Mají strach, že se to nakonec někde objeví a celé se to provalí. Už teď si nejsou jistí, jestli se to někde na Zemi nehromadí. Mají najatý obrovský tým geologů, mají vlastní průzkum snad po celé planetě, monitorují všechny anomální jevy na Zemi, ale zatím se nikde odpad, co tam nahrnuli, neobjevil. Takže to praktikují pořád dál. Jednou měsíčně tam dokonce s odpadem pohřbí i silný vysílač, po jehož signálu pátrají všude na Zemi. Zatím nic nezjistili. Nicméně mají určité jištění, kdyby nastaly problémy. Posloucháš mě?“</p>

<p>„Samozřejmě že poslouchám,“ potvrdil jsem do telefonu.</p>

<p>„Mají strach, aby to nakonec nevcuclo celý AMRUBBISH.“</p>

<p>„Jak nevcuclo?“</p>

<p>„No, jedna teorie je, že to prostě nasává věci z vašeho světa a rozpouští je v nicotu. Takže se snažili vytvořit pojistku, kdyby se něco pokazilo, že by to třeba začalo nasávat i věci, které tam nenahrnuli, rozumíš. Třeba svozová auta, lidi poblíž a nakonec i baráky. Prostě kdyby to najednou začalo být hladovější než doteď.“</p>

<p>„Aha.“</p>

<p>„No a pak taky, kdyby se ty odpadky někde objevily. Kdyby vyhřezly odněkud z podzemí. Třeba někde jinde. Jako sopka. Že by jich tam narvali tolik, že by zemské nitro přetlak nevydrželo a vyvrhlo jim to všechno zpátky na povrch.“</p>

<p>„Hrozná představa.“</p>

<p>„Takže je to zaminované.“</p>

<p>„Cože je to?“</p>

<p>„Navezli tam tuny nejexplozivnějších výbušnin, které by v případě potřeby měly odstřelit celou skálu a ono by se to zhroutilo.“</p>

<p>„Co kdyby se to naopak ještě zvětšilo a skutečně to začalo požírat okolní svět?“</p>

<p>„V tom případě už by bylo všechno jedno. Pro případ nutnosti mají připravenou legendu, že jim někdo do odpadu hodil bedny s výbušninami, které označil jako neškodný odpad. A že to prostě bouchlo.“</p>

<p>(No vida, skoro můj nápad.)</p>

<p>„Jak dalece se dá Harveyovi věřit?“</p>

<p>„Nevím… V každém případě se chce dostat zpátky na Zemi.“</p>

<p>„To chápu.“</p>

<p>„Nevím, co na té Zemi vidíte. Já to nechápu.“</p>

<p>„Dobrá. Takže budeme předpokládat, že Harvey mluví pravdu. Stálo by za to zkusit to odstřelit.“</p>

<p>„Nejsem schopen odhadnout, jaké to bude mít následky,“ řekl Minoson.</p>

<p>„Ani já ne. A koneckonců ani oni ne. Neví to nikdo. Ale předpokládejme, že se díra zasype. Tedy nezasype. Ona se vlastně nikdy zasypat nemůže, když je bezedná.“</p>

<p>„No právě.“</p>

<p>„Ale změníme ji. Ucpeme ji. Musíme doufat, že se tam odstřelená skála vzpříčí.“</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>„A možná to ani nebude třeba. Možná bude stačit změnit strukturu prostoru. Protože podle mě se jedná o anomálii založenou na velmi specifické prostorové skladbě místa, a když ji změníme, průchod možná sám od sebe zmizí.“</p>

<p>„Byl bych rád, kdyby to tak bylo.“</p>

<p>„Jak to odstřelím?“</p>

<p>„Spouštěcí mechanismus je v kanceláři ředitele firmy.“</p>

<p>„Worvicka?“</p>

<p>„Nevím, jak se jmenuje. Prostě generální ředitel. Jeho kancelář není v areálu firmy, pochopitelně, nemíní si odstřelit sám pod sebou židli, ale v centru města.“</p>

<p>„Vím, kde mají v centru administrativní budovu. Docela dobře to vím. Oddělali mě v ní.“</p>

<p>„Je v trezoru.“</p>

<p>„Co je v trezoru?“</p>

<p>„Spoušť. Podle Harveye by uvnitř trezoru v jedné stěně měla být klávesnice, na kterou je třeba namačkat bezpečnostní kód, který to odjistí. Je tam taky displej, který oznámí, že pokud chcete pokračovat v iniciaci destrukce, máte namačkat ostrý kód.“</p>

<p>„Harvey kód zná?“</p>

<p>„Podle něj ho znají jenom dva lidi. On je jedním z nich. Tím druhým je generální ředitel.“</p>

<p>„A zná i kód na otevření trezoru?“</p>

<p>„Jo, zná. Jinak by mu ty ostatní byly k ničemu.“</p>

<p>„Takže si to mám zapsat?“</p>

<p>„To by bylo dobré, pokud si nejsi schopen zapamatovat osmnáctimístné číslo kombinované s písmeny a dalšími znaky.“</p>

<p>„Moment.“</p>

<p>Zvedl jsem oči, abych se podíval, kde bych našel kus papíru a propisku. Všiml jsem si, že Miranda už v kuchyni není. Zůstaly po ní jen rozsypané prášky. Prošel jsem do obýváku. Nebyl tam ani papír, ani tužka, ani Miranda. Teprve v koupelně jsem našel aspoň její rtěnku.</p>

<p>„Poslouchám…“</p>

<p>Minoson mi diktoval kódy a já je pečlivě psal na zrcadlo.</p>

<p>„Máš to?“</p>

<p>„Jo. Ale pro jistotu si to poslechni ještě jednou,“ řekl jsem a přečetl mu znovu všechno, co jsem napsal.</p>

<p>„Souhlasí. Máš čtyřiadvacet hodin. Mrzí mě, že došlo k profláknutí naší pojistky.“</p>

<p>„Mě taky,“ řekl jsem a zavěsil.</p>

<p>Neměl jsem nejmenší náladu se s ním dál vybavovat. Zvláště ne o pojistce. Prošel jsem pak byt včetně terasy. Miranda nikde nebyla. Zůstaly po ní skutečně jenom rozsypané růžové tabletky. A zelený mobil, který jsem pořád svíral ve zpocené ruce. Jak se jim teď dovolá?</p><empty-line /><p><strong>125.</strong></p>

<p>V hlavě jsem měl pořád Mirandu a nevěděl jsem, co dělat, abych ji z ní dostal a konečně začal přemýšlet o novém problému. Byla to hodina od chvíle, kdy na mě v kuchyni namířila revolver, a já pořád nemohl uvěřit, že to byla pravda. Bylo to neskutečné, vykloubené mimo vší realitu. Musel to být opiový sen. Halucinace. To přece nemohla být skutečnost.</p>

<p>Ne… nesmím na to myslet. Mám čtyřiadvacet hodin. Teď už ani to ne. Situace se radikálně změnila. Během hovoru s Minosonem mé šance několikanásobně vzrostly. Vzrostly tak, že se dokonce překlopily k úspěchu. Stačilo stisknout jediný knoflík a AMRUBBISH půjde ke dnu jako Titanic.</p>

<p>Moje hvězda strmě stoupala vzhůru. Musel jsem vymyslet plán. Jednoduchý, přímočarý a geniální, který nebude mít skulinku ani trhlinku, jež by ho mohla rozmetat. Jenže jsem nebyl schopen přemýšlet, protože jsem měl pořád v hlavě Mirandu.</p>

<p>Jak mi to mohla udělat? A jak bych se zachoval já, kdybych měl nůž na krku stejně jako ona? Vlastně byla v téže situaci jako já. Splníš úkol v daném termínu, nebo jsi mrtvá. Naše situace se nijak nelišily. Co bych asi udělal? A proč mě vlastně zachraňovala ze spárů AMRUBBISH? Proč mě tam sakra nenechala? Protože si mě chtěla vychutnat sama? Chtěla mě odstřelit jako králíka? Měl jsem být její odměnou, které se nemínila vzdát? To přece byla blbost. Tomu vůbec neodpovídalo to, co se nakonec odehrálo. A navíc nebyla masový vrah, který by měl nutkavou potřebu zabíjet.</p>

<p>Věřil jsem, že zabila čtyři lidi, a věřil jsem i její historce, jakým způsobem a proč. Pak mi k tomu ovšem nesedělo to, že o mě jako o svou další oběť tak bojovala. Přece by to měla všechno daleko jednodušší, kdyby mě nechala být. AMRUBBISH už by to udělal za ni. Co když dostala strach, že mě AMRUBBISH bude držet naživu a ona v daném termínu nesplní úkol? Ten by ale v tom případě byl zcela mimo ni, protože by nastala situace, kterou nemohla nijak ovlivnit. Jenže, zajímalo by to démony?</p>

<p>Začaly se mi v hlavě zpětně vracet události, které se mi dříve zdály nepochopitelné, a přece měly jasný důvod. Proto mě vždycky démoni odmítli, když jsem po nich chtěl, aby mi pomohli s Mirandou. Proto se tvářili, jako že jo, když jsem po nich chtěl, aby mi zavolala, ale jen do chvíle, kdy se dozvěděli, že jde zrovna o Mirandu. Pak to najednou nešlo. Kolikrát jsem od nich slyšel, že nejsou seznamka, že se ženskýma mi pomáhat nebudou, to ať si vyřídím sám… No jasně. Kdyby nešlo o vraha, tak by s tím problém nebyl. Sami museli být nervózní, jak se to všechno vyvíjí, i když mi ji nastrčili. Nebo to bylo na její žádost? Přesvědčila je ona, že mají stopit hned můj první telefonát a přesměrovat ho na ni?</p>

<p>A co sledovala Alfoniel poslední den? Vždyť mi ji nabízela na stříbrném podnosu. Chtěla tak dohnat do zvrácené krajnosti jejich šílenou konstrukci? Že bych se vyspal s vlastním vrahem? Dokázali by být tak sadističtí?</p>

<p>Šel jsem si nalít panáka, hlasitě si zakazoval přemýšlet o Mirandě a přikazoval vymýšlet plán, jak se dostat do Worvickovy kanceláře ve městě. Jenže mi to pořád přebíjela Miranda.</p>

<p>Když teď navíc pojistku znám, můžu se pokusit zastřelit ji jako první, až se setkáme. Panebože, to jsou zvrácenosti. Stoprocentně vím, že bych to nedokázal. Takže zpátky k plánu. Jaké zpátky? Ještě jsem ani nezačal.</p><empty-line /><p><strong>126.</strong></p>

<p>Oholil jsem se a trochu si přistřihl vlasy. Když jsem se pak podíval do zrcadla, byla to jako rána palicí. Ze zrcadla na mě zíral opět Lenny Grimwood, jak jsem ho znal z dob Bennyho a Jessiky. Zíral jsem na svůj obličej snad minutu. Ale bylo to tak. Byl jsem opět Lenny Grimwood. Skvělý, hvězdný, zářící Lenny, pro kterého neexistuje problém, a když, tak ho bleskurychle vyřeší. Byl jsem sám se sebou spokojený. Zelený svět se začal vzdalovat do hlubin vesmíru.</p>

<p>Ve čtyři hodiny odpoledne jsem měl plán jakž takž v hromadě. Jestli je spouštěcí zařízení v administrativní budově AMRUBBISH ve Worvickově kanceláři, bylo jasné, že dostat se tam bude problém. Zkoušet obelstít ochranku a elektronické zabezpečovací systémy by zabralo tříměsíční přípravu a rovnalo by se přípravám na vyloupení světové banky. Tolik času jsem neměl. Takže jediná možnost, jak se dostat k trezoru, byla, aby mě tam Worvick pustil sám. To znamenalo dát si s ním schůzku u něj kanceláři.</p>

<p>Počítal jsem s tím, že jestli se mu ozvu a navrhnu mu setkání, bude okamžitě souhlasit. Jeho jediný cíl je vymazat mě z povrchu zemského. Určitě je vytočený na nejvyšší možnou míru, a pokud se mu nabídnu, určitě nebude proti. Jenomže aby to nedopadlo jako s návštěvou u Harveye. Měl jsem jednoduchý plán, jak se dostat k němu, akorát jsem nedomyslel, jak se dostat ven.</p>

<p>Rozhodl jsem se vsadit na to, co umím nejlépe. Na to, co jsme s Bennym patnáct let dělali, čím jsme se živili a v čem jsme byli opravdové špičky. A tím byla mystifikace.</p>

<p>Pokud Worvickovi navrhnu schůzku, a zvláště přímo u něj v kanceláři, určitě bude radostí bez sebe a dokonale se pojistí. V době našeho setkání bude barák narvaný jeho ochrankou, která bude roztroušená i v sousedních ulicích. Přesto do poslední chvíle nebude věřit, že bych byl takový blázen a na schůzku přišel. V každém případě ale udělá všechny možné přípravy, abych tentokrát neutekl.</p>

<p>A já skutečně přijedu. Přijedu na ni s doprovodem. Zprvu jsem uvažoval, jestli bude lepší policie nebo armáda, a nakonec jsem se rozhodl pro zásahovou jednotku rychlého nasazení, útvar pro speciální účely, SWAT. To by mohlo zabrat. Asi budou stačit dvě auta, která by neměl být problém sehnat. Nepřipadalo ale v úvahu udělat to ve dne. Muselo to být v noci. Aby to klaplo, noc byla nezbytná. A nejen kvůli mystifikaci.</p>

<p>Zavolal jsem démony.</p>

<p>„Tady Sabatiel. Prý jsi ještě dostal šanci.“</p>

<p>„Jo, dostal. A už je to i vymyšleno. Dali jste mi čtyřiadvacet hodin, ale já jich potřebuju třicet šest.“</p>

<p>„Žádné smlouvání nepřichází v úvahu.“</p>

<p>„Ty víš, oč jde?“</p>

<p>„Jak to myslíš?“</p>

<p>„Myslím to tak, že mám vyhodit do povětří AMRUBBISH.“</p>

<p>„Slyšel jsem o tom.“</p>

<p>„A lhůta skončí zítra někdy kolem šesté hodiny večerní.“</p>

<p>„Jasně.“</p>

<p>„Já s tím nemám nejmenší problém. Problém je jenom v tom, že v šest hodin tam bude ještě spousta lidí. Skládka pojede na plné obrátky. Možná tam už nebude administrativa, ale všichni ostatní, kteří obsluhují stroje, tam budou. Takže by při tom mohlo zařvat dost lidí.“</p>

<p>„No jo.“</p>

<p>„Navrhuju to udělat mezi jednou a druhou hodinou v noci. To mají technologickou přestávku, kdy se stroje zastaví, auta žádný odpad nenaváží a je tam jenom pár strojníků a údržbářů, kteří provádějí kontrolu. V tu dobu by to bylo nejlepší. Nechci masakr a věřím tomu, že ani vy ne. Proč by při tom měla zahynout spousta lidí?“</p>

<p>„Něco na tom je.“</p>

<p>„Takže jsme dohodnuti?“</p>

<p>„Tak to udělej tuhle noc.“</p>

<p>„Nejde to, sakra. Tuhle noc se tam prostě nedostanu. Potřebuju k tomu zítřejší den. Vždyť je to sakra jedno, ne?“</p>

<p>„Nedokážu to rozhodnout sám, ale řeknu to ostatním.“</p>

<p>„Jasně. Navrhuju termín do druhé hodiny ranní. Je to prodloužení o pouhých osm hodin. To už byste sakra mohli strávit, ne?“</p>

<p>„Pokusím se. Dáme ti vědět.“</p><empty-line /><p><strong>127.</strong></p>

<p>Dopoledne po deváté hodině jsem zavolal Danu Riegezovi. Riegez byl osmatřicetiletý šéf firmy HELLCOM, která dodávala produkčním filmovým společnostem kaskadéry. Ve svém oboru byli špičkoví a my s Bennym jsme je využili dvakrát a pokaždé ke klientově maximální spokojenosti. Kromě kaskadérů byl Dan schopen dodat i příslušné rekvizity pro jejich výkony, což byl zrovna můj případ. Nemohl jsem se před ním po více než třech letech z pochopitelných důvodů objevit (možná i on byl na mém pohřbu), a tak jsem byl odkázán opět na telefon a Lennyho (tedy své) doporučení.</p>

<p>„Prý jste byli skvělí a Lenny si vás nemohl vynachválit.“</p>

<p>„Jsme vždycky skvělí.“</p>

<p>„Zabývám se něčím podobným, co dělal Lenny. Tedy zprostředkování netradičních akcí pro bohaté klienty. A v současnosti mám zrovna klienta, pro kterého bych potřeboval využít vašich služeb.“</p>

<p>„Není problém. Problém je pouze s kapacitami. Kolik lidí budete potřebovat, jakých a na kdy?“</p>

<p>„V tom je právě háček. Je to totiž hořák.“</p>

<p>„Jak velký hořák?“</p>

<p>„Potřeboval bych je na zítřejší noc.“</p>

<p>„Tak to je špatný. Zítra, vlastně celý týden, točíme pro Paramount. A navíc i v noci. Jsou v časovém skluzu, takže nám platí i za noční práci.“</p>

<p>„Já nepožaduji specialisty. Žádné kaskadéry. Stačí mi muži. Dejme tomu osm, možná deset.“</p>

<p>„Deset chlapů? A ne kaskadéry?“</p>

<p>„Ne. Obyčejné chlapy, ale dobře udělané, žádné dědky.“</p>

<p>„A co to jako má být?“</p>

<p>„Půjde výhradně o pózování. Nebude to akční záležitost. Vlastně potřebuji jenom statisty.“</p>

<p>„Nechcete to probrat osobně?“</p>

<p>„Jsem v děsném časovém presu a osobní schůzku nestihnu. Navíc nejsem v Baltimore.“</p>

<p>„A kde se to má odehrát?“</p>

<p>„Odehraje se to v Baltimore mezi jednou a druhou hodinou noční. Doba trvání akce hodina. Víc nebudu potřebovat.“</p>

<p>(Alespoň jsem doufal.)</p>

<p>„Poslouchám vás.“</p>

<p>„Potřeboval bych dva vozy označené jako jednotka SWAT. Velké skříňové dodávkové vozy. Pokud budou mít na střeše těžký kulomet, uvítám to.“</p>

<p>„Vy chcete vozy SWAT?“</p>

<p>„Jenom jako. Můžete polepit jiná auta. Máte auta, ne?“</p>

<p>„To máme.“</p>

<p>„A k tomu deset mužů oblečených v kompletní výstroji.“</p>

<p>„Předpokládám také SWAT.“</p>

<p>„Předpokládáte správně. Včetně zbraní.“</p>

<p>„To bude trochu oříšek.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Nevím, jestli seženu tolik mundúrů SWAT.“</p>

<p>„Když bude osm, taky to strávím.“</p>

<p>„Nějaké speciální pyrotechnické efekty?“</p>

<p>„Nic takového. Pouze příjezd dvou vozů k jednomu baráku. Vaši muži z nich vystoupí a budou tam postávat se samopaly v ruce. Kromě toho by tam mohlo přijet jedno nebo dvě osobní civilní auta, ze kterých by mohli vystoupit dva civilisti v kvádru.“</p>

<p>„Vedoucí operace.“</p>

<p>„Velmi správně. Lenny říkal, že vám to myslí. Vidím, že měl pravdu.“</p>

<p>„Co se bude dít?“</p>

<p>„Vůbec nic. To je na tom to nejzajímavější.“</p>

<p>V tu chvíli si Riegez musel myslet, že jsem totální blázen.</p>

<p>„Budou tam jenom tak postávat. Jeden z nich mě nanejvýš může jít vyprovodit na vrátnici, až půjdu do baráku.“</p>

<p>„Vy tam budete taky?“</p>

<p>„Pochopitelně. Já tam přijedu, vystoupím z auta a půjdu na schůzku do objektu.“</p>

<p>„V jednu hodinu v noci?“</p>

<p>„Přesně tak.“</p>

<p>„Lenny možná říkal, jak mi to myslí, ale stejně to pořád nechápu. Jaký má být efekt akce? Nebo výsledek? Cíl toho všeho?“</p>

<p>„Výsledek má být ten, že až z kanceláře nahoře svýmu protějšku řeknu, aby se podíval z okna, aby tam ty vaše chlapy a auta viděl.“</p>

<p>„To je celý?“</p>

<p>„Naprosto.“</p>

<p>„Pět tisíc…“ řekl, jako by měl v hlavě kalkulačku, nebo můj požadavek měl v účtárně už týden.</p>

<p>„Jasně. S tím nemám problém. Sdělte číslo účtu a během hodiny to tam máte.“</p>

<p>„A kde to má být?“</p>

<p>„Na Moonset Boulevard. Před budovou AMRUBBISH.“</p>

<p>„Sakra, to je skoro v centru.“</p>

<p>„Tak trochu.“</p>

<p>„Scénář pro případnou policejní hlídku si dodáte vy, nebo ji budete chtít po mně?“</p>

<p>„Napadá vás něco?“</p>

<p>„Děláme hodně pro film. Takže tam můžeme připravovat noční akční scénu.“</p>

<p>„To by šlo.“</p>

<p>„V tom případě by to chtělo mít v záloze chlápka s kamerou a nějakého režiséra.“</p>

<p>„To beru… To se mi líbí.“</p>

<p>„Takže tisícovka navrch. Budeme muset přitáhnout i reflektory, rozumíte, aby to neplavalo na vodě.“</p>

<p>„Myslím, že vám rozumím, pane Riegezi. V každém případě lidi z budovy nesmí napadnout, že by se mohlo jednat o natáčení.“</p>

<p>„Bez obav. Filmaři i s rekvizitami budou zavření v jednom z těch skříňových vozů. Je to jen pro případ policie.“</p>

<p>„Jistě. Můžu tedy považovat problém za vyřešený?“</p>

<p>„Deset mužů v mundúrech SWAT, plně vyzbrojených, plus dvě skříňová opancéřovaná auta s kulometem na střeše, k tomu jedno civilní se dvěma agenty FBI. Plus v záloze fragment filmového štábu, tedy zvukař, osvětlovač, kameraman a režisér. My tam budeme v jedna nula pět a vy přijedete v jedna deset.“</p>

<p>„Přesně tak to bude, pane Riegezi.“</p>

<p>„Číslo účtu vám posílám SMSkou.“</p>

<p>„Jakmile dojde, peníze půjdou obratem. Děkuji vám.“</p>

<p>„Nemáte zač.“</p>

<p>Hned jak jsem hovor ukončil, zavolal jsem démonům. Neměl jsem kreditku, neměl jsem notebook, neměl jsem ani dolar. A všechno záleželo na tom, jestli seženu pitomých šest klacků pro HELLCOM.</p>

<p>Zvedla to Thaliadad.</p>

<p>„Náš hrdina se opět vzpamatovává?“</p>

<p>„Jo… Hele, přišel jsem o všechno, k účtu se nedostanu, dokud nevyřídím papíry, a celý úspěch závěrečné akce záleží jenom na tom, aby přišlo šest tisíc dolarů na jistý účet. Jde o HELLCOM. Číslo účtu mi přijde každou chvíli na mobil, takže předpokládám, že si ho Minoson dokáže odchytit. Neprodleně na to číslo odešlete peníze. Je to šest tisíc rovných. Zapamatuješ si to?“</p>

<p>„Pamatuji si všechno, co slyším.“</p>

<p>„To jsem rád. Akorát že poprvé jste ty prachy poslali nějaký bábě v Česku. Tak doufám, že teď všechno klapne, jak má, protože jestli ne, jde všechno do hajzlu.“</p>

<p>„Zkusím to zařídit.“</p>

<p>„Musíš to zařídit. Jinak bylo všechno zbytečné.“</p>

<p>„Seženu Minosona.“</p>

<p>„Udělej to hned.“</p><empty-line /><p><strong>128.</strong></p>

<p>Snažil jsem se nemyslet na Mirandu a soustředit se výhradně na plán. Čísla kódů ze zrcadla jsem si jednak uložil do mobilu, jednak napsal na kus papírku a schoval do kapsy a jednak napsal nesmazatelným fixem na ruku. Náhoda je blbec, a pokud člověk nemá jištění, může dopadnout blbě. Čekal jsem, jestli mi Miranda nezavolá, ale marně. Nebylo divu. Já být jí, tak bych taky nevolal. Proč by mi volala? A co mi asi tak mohla říct? <emphasis>Promiň, Lenny, chtěla jsem tě zastřelit… jenom omylem jsem to nezmáčkla… fakt jsem nemohla jinak… a kdyby nezavolali, tak už seš možná dávno mrtvej… nezlob se.</emphasis></p>

<p>Já jí volal, ale nebrala mi to. Jasně. Já být jí, tak to taky neberu.</p>

<p>Miranda byla jediný kaz na mém jednoduchém a geniálním plánu, protože jsem ho probíral znovu a znovu, dopilovával detaily, vymýšlel různé scénáře, které by mohly nastat, a připravoval si reakce na ně, jenomže Miranda se mi do toho pořád pletla a já prostě cítil, že se úplně nesoustředím. Že prostě někde hluboko uvnitř mi hlodá právě jenom Miranda. Nedokázal jsem se toho zbavit. Zatím jsem se nesmířil s tím, že jsem včera večer zažil to, co jsem zažil. Byla to skutečně pravda, nebo jsem byl jenom přetažený a vymyslel si to můj deformovaný mozek? To přece nemohla být pravda.</p>

<p>V šest hodin odpoledne jsem se rozhodl zavolat Worvickovi. Chtěl jsem si před tím dát dva panáky, ale pak jsem to zavrhl. Worvick je hráč velkého formátu a já potřeboval mít absolutně čistý mozek. Vyrazil jsem do parku.</p><empty-line /><p><strong>129.</strong></p>

<p>Zavolal jsem z Terrace Park z automatu. Posadil jsem se do budky na sklopné sedátko určené nemohoucím důchodcům, natáhl si nohy, takže mi čouhaly dobrý metr ven, opřel se o reklamu na hamburgery, naházel do automatu pár drobných, které jsem našel na kuchyňské lince u mě doma, a vytočil číslo AMRUBBISH. Nepředpokládal jsem, že Worvick ještě bude v práci, a neměl jsem na něj ani mobil. Ale doufal jsem, že mi ho seženou.</p>

<p>Vyzvánělo to a já sledoval podvečerní letní park se spoustou totálně bezstarostných lidí. Osamělí běžci s čelenkami na hlavách. Cyklisti s batůžky na zádech. Teenageři polehávající v trávě s mobilem u ucha, důchodkyně na protější lavičce řešící nestravitelnou šílenost moderního světa.</p>

<p>„Dispečink AMRUBBISH. Co si přejete, prosím?“ ozval se dívčí hlas.</p>

<p>„Worvicka,“ řekl jsem odměřeně.</p>

<p>„Prosím?“</p>

<p>„Sháním ředitele Worvicka.“</p>

<p>„Ten už tady není.“</p>

<p>„Myslel jsem si to. Tak mě přepojte někam, kde je.“</p>

<p>„Není v areálu, pane. Je mimo.“</p>

<p>„Tak mě přepojte mimo,“ řekl jsem a sledoval hezkou černovlasou holku s rovnými vlasy a vyloženě gotickými rysy, jak venčí obrovskou dogu, která jí sahala až po malá prsa.</p>

<p>„Není v dosahu pevných linek, pane. Zavolejte mu zítra.“</p>

<p>„Já mu nebudu volat zítra, dámo. Já ho potřebuji teď hned.“</p>

<p>„Ta mu zavolejte na mobil.“</p>

<p>„Tak mi ho řekněte.“</p>

<p>„Pokud neznáte jeho mobilní telefon vy, já vám ho říct rozhodně nemohu.“</p>

<p>„Je to důležité.“</p>

<p>„Je mi líto.“</p>

<p>„Řekněte mu, že volá Grimwood. Nebude mít problém to přijmout.“</p>

<p>V telefonu se rozhostilo ticho. Slečna nejspíš přemýšlela, jestli jsem některý ze senátorů, státní návladní, nebo snad dokonce prezident Spojených států. Poté co prošla veškerou kartotéku důležitých lidí v paměti, řekla:</p>

<p>„Je mi líto, pane.“</p>

<p>„To vám teprve bude, jestli mi ho neseženete. Buďte si jistá, že pokud se Worvick dozví, že jsem ho sháněl a vy jste mě nepřepojila, na hodinu letíte.“</p>

<p>Opět ticho.</p>

<p>„Mohla bych vám dát provozního vedoucího, možná…“</p>

<p>„Já vám kašlu na provozního vedoucího. Chci Worvicka – hned,“ řekl jsem už poněkud výhružně.</p>

<p>„Zkusím vás spojit s jeho sekretářkou.“</p>

<p>„Tak to udělejte. Ale rychle, prosím, než mi dojdou drobný.“</p>

<p>Předpokládal jsem, že nastanou podobné problémy, a proto jsem měl plnou kapsu čtvrťáků. Nakrmil jsem automat další dávkou jeho drogy.</p>

<p>„Annie Legrandová, osobní sekretářka pana Worvicka. Co si přejete, pane?“ ozval se další příjemný dívčí hlas. Chtěl jsem se zeptat, jak moc osobní, ale neudělal jsem to. Neměl jsem čas na blbé kecy.</p>

<p>„Chci pana Worvicka. To vám kolegyně neřekla?“</p>

<p>„V jaké záležitosti?“</p>

<p>„V záležitosti Lennyho Grimwooda.“</p>

<p>„Kdo volá?“</p>

<p>„Lenny Grimwood.“</p>

<p>„Aha…“</p>

<p>Chvilku trvalo, než si to srovnala v hlavě.</p>

<p>„Pan Worvick je na soukromé akci a nemohu ho rušit.“</p>

<p>Mé jméno ji asi nic neřeklo.</p>

<p>„Jde o pana Harveye,“ zkusil jsem to.</p>

<p>„Ten zahynul, pane.“</p>

<p>„No právě. Byl jsem u toho a potřebuji mluvit s Worvickem. Jsem přesvědčený o tom, že když panu Worvickovi řeknete jméno Grimwood, bude mít zájem se mou mluvit.“</p>

<p>Opět chvilku přemýšlela. Pak řekla:</p>

<p>„Dobrá… zkusím to, pane.“</p>

<p>V telefonu se ozvala hudba a já nakrmil automat dalšími drobnými. Zhruba po půlminutě se konečně ozval Worvick osobně. Možná nejdřív zkoušel zaměřit můj telefon.</p>

<p>„Worvick.“</p>

<p>„Grimwood.“</p>

<p>„Jste to skutečně vy?“</p>

<p>„Jistě že jsem to já. Ovšem už bez toho posranýho čipu.“</p>

<p>„Jak se vám daří?“</p>

<p>„Skvěle. A vám?“</p>

<p>„Mně taky. Před dvěma hodinami mě propustili z nemocnice. Chodím o berlích. Ale doktoři říkali, že to bude v pořádku. Pouze naštípnutá holenní kost plus čistý průstřel bez zásahu důležitých tepen.“</p>

<p>„V tom případě blahopřeji.“</p>

<p>„A vaše přítelkyně?“</p>

<p>„Té se taky daří skvěle… a předpokládám, že se jí bude dařit ještě lépe.“</p>

<p>„Podle čeho tak usuzujete?“</p>

<p>„Ukecala mě.“</p>

<p>„Prosím?“</p>

<p>„Slečna Lederová mě ukecala, abych přistoupil na vaši nabídku.“</p>

<p>„Na mou nabídku? Po tom všem, co se stalo?“ zaslechl jsem jeho udivený hlas.</p>

<p>„Co se týká podřízených, jsme na tom asi stejně, pane Worvicku. I ti mí jsou někdy velice impulzivní a choleričtí.“</p>

<p>„Skutečně?“</p>

<p>„Sám jste to viděl… Takže jsem jí strhl polovinu honoráře a dal jí do odvolání neplacené volno.“</p>

<p>„Aha…“</p>

<p>Vůbec nevěděl, na čem je. Jestli mluvím vážně, nebo ne.</p>

<p>„A vy byste byl opravdu ochoten bavit se o té nabídce?“</p>

<p>„Pět milionů pro mě a pět pro ni.“</p>

<p>„Neblufujete?“</p>

<p>Byl evidentně v šoku.</p>

<p>„V žádném případě. Myslím to smrtelně vážně. To víte, je to prostá chudá dívčina z podhorské vesnice a chtěla by rodičům koupit kozy, ovce a možná i pár slepic.“</p>

<p>„Pár slepic?“</p>

<p>„Možná i jatka. Vlastně masokombinát… plus konzervárnu a tak.“</p>

<p>„Aha.“</p>

<p>„Nebo vaše nabídka už neplatí?“</p>

<p>„Ale platí… pochopitelně že platí… Jen jsem poněkud překvapen…“</p>

<p>„Čím? Když jste ji navrhoval, nepředpokládal jste, že ji přijmeme?“</p>

<p>„Když jsem ji navrhoval, doufal jsem, že ji přijmete. Ovšem po tom všem… myslím tím po posledních událostech, jsem nabyl dojmu…“</p>

<p>„To víte… ženské. Já jsem také nabyl dojmu, že vás s tím pošlu do prdele. Ale kdybyste viděl její oči…“</p>

<p>„A pravděpodobně nejen oči,“ řekl Worvick. Vypadalo to, že už se vzpamatoval z prvního šoku a začíná mu to myslet normálně.</p>

<p>„Předpokládá to ovšem osobní schůzku,“ řekl po krátké odmlce.</p>

<p>„Samozřejmě. Budete se ale muset spokojit pouze s mou přítomností. Jak jsem říkal, slečna dostala neplacenou dovolenou a firma jí zaplatila letenku do Evropy. Nicméně budu disponovat z její strany plnou mocí.“</p>

<p>„Chci se setkat s oběma.“</p>

<p>„Jste blázen? V žádném případě. I já chci mít pojistku…“ přešel jsem do vážné řeči.</p>

<p>„Pochopitelně.“</p>

<p>„A vy už teď víte, že v tom nikdo jiný nejede. Nemám nikoho dalšího, kdo by mě mohl jistit. Jsme jenom dva. Takže na schůzku přijdu sám, ale budu zplnomocněn mluvit i za slečnu Lederovou.“</p>

<p>„Moc se mi to nelíbí. Ale jestli je to vaše podmínka, jsem ochoten ji přijmout. Už vzhledem k vaší vstřícnosti.“</p>

<p>„Děkuji.“</p>

<p>„Kde se chcete sejít?“</p>

<p>„Co takhle u vás?“</p>

<p>„Jak u mě?“</p>

<p>„Myslím v kanceláři.“</p>

<p>V telefonu bylo ticho.</p>

<p>„Skutečně myslíte u mě v kanceláři?“ zeptal se Worvick pořád překvapeně.</p>

<p>„Skutečně myslím vaši kancelář.“</p>

<p>Telefon opět oněměl. Buď se vzpamatovával z šoku, nebo za tím hledal podraz. A nebo uvažoval, kolik lidí z ochranky bude muset ke kanceláři předisponovat.</p>

<p>„Jste tam ještě?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Jistě… jsem tu, pane Grimwoode. Souhlasím… U mě v kanceláři. Kdy?“</p>

<p>„Dnes v noci.“</p>

<p>„Dnes v noci?“</p>

<p>Další překvapení.</p>

<p>„Ano… dnes v noci. V jednu hodinu. Spěchá to.“</p>

<p>„To je poněkud narychlo a v poněkud nezvyklém čase.“</p>

<p>„Jistě že je to narychlo. Vzhledem k situaci ale určitě pochopíte, že vám nechci dát čas na vymýšlení dalších kulišáren a rozmisťování odstřelovačů na okolních střechách. Tohle jsou mé podmínky, a jestli jsou pro vás nepřijatelné, nedá se nic dělat. Žádný další návrh už ode mě neuslyšíte. Pak bude následovat pouze přímá akce. Jsem již poněkud unaven, pane Worvicku. A nechce se mi hrát dál. Ovšem pokud…“</p>

<p>„Beru to,“ přerušil mě rozhodný hlas v telefonu.</p>

<p>„Takže jsme domluveni. Dnes v jednu hodinu v noci na Moonset Boulevard. Předpokládám z vaší strany korektní jednání.“</p>

<p>„Pochopitelně. Příměří.“</p>

<p>„Spoléhám na vaše slovo, pane.“</p>

<p>„Budu se těšit.“</p>

<p>„Já také.“</p>

<p>Zavěsil jsem. No vida. Zatím jde všechno podle plánu. Jenom aby to vydrželo. Ještě pár hodin.</p>

<p>Gotická holka s velkou černou dogou si sedla na lavičku na protější straně pěšiny, kterou před chvílí opustily dvě důchodkyně. Jednu ruku měla u ucha s mobilem a druhou svou černou chlupatou strážkyni drbala za ušima. Psí hlava byla ve stejné úrovni jako rozkošná hlavinka punkerky. Asi zrovna telefonovala s přítelem, protože se s dogou doslova mazlila. Čekal jsem, kdy ji políbí.</p><empty-line /><p><strong>130.</strong></p>

<p>Opustil jsem telefonní budku a šel si lehnout do trávy k jasmínovému keři. Doga gotické krasavice se na mě se zalíbením dívala a přivírala oči, jak ji holka drbala za ušima. Nepochybně jsem se jí taky líbil.</p>

<p>Dal jsem si ruce pod hlavu a sledoval jasnou oblohu a větve stromů nad sebou. Samozřejmě že můj mozek opět okamžitě rozprostřel na tom nádherně modrém plátně Mirandu, a to se všemi podrobnostmi, jako je piha pod levým okem a spoustou dalších. Přemýšlel jsem, kde asi může být a jaké má pocity, ale vůbec na nic jsem nepřišel.</p>

<p>Snažil jsem se přebít Mirandin obraz Worvickovým a přišel na revoluční myšlenku, jestli by z toho přece jen nebylo možné vytřískat daleko víc, než se zatím rýsovalo. Jestli by náhodou nestálo za to hrát do poslední chvíle na dohodu a nechat si od něj převést na účet peníze. Pět milionů pro mě a pět pro Mirandu. Jenže jsem neznal Mirandin účet, což byl trochu zádrhel. Mohl bych to nechat všechno převést na můj, ale to už by mohlo být podezřelé. Taky bych ještě teď mohl založit nový účet na její jméno. Jenže nemám žádné její údaje a vlastně ani nevím, jestli se fakt jmenuje Miranda Lederová. Spíše ne než ano. A kdy se narodila a ani nevím, jestli se do toho počítají roky, co byla v zeleném světě, nebo ne.</p>

<p>Docela mě myšlenka zaujala. Možná má vzhledem k dnešnímu letopočtu zaběhnutému na Zemi třeba šedesát let. Co když se dostala do zeleného světa před čtyřiceti lety? Ale to asi ne, protože uměla docela dobře zacházet s mobilním telefonem. No, klidně jí mohli dát školení. Má novou identitu a v jejím rodném listu, který se nachází v digitální síti, je určitě aktualizované datum narození. Vlastně jsem se jí ani nezeptal, kdy to bylo, a nechápal jsem proč. Kolik je vlastně mně? Mám si tam počítat roky u démonů, nebo ne? Tři roky jsem tam nebyl. Mohl jsem tam být maximálně měsíc. To, že tady uběhla daleko delší doba nebo že mě ti pitomci poslali do budoucnosti, na věci nic nemění.</p>

<p>Utrhl jsem si kus stébla, dal si ho mezi rty a vrátil se k Worvickovi.</p>

<p>Jo, mohl bych to nahrát, že nám skutečně jde o dohodu, nechat si převést peníze a teprve potom to odpálit. Jak jednoduché. Jenže jsem si vzpomněl na babičku, která říkávala: <emphasis>Kdo chce víc, nemá nic</emphasis>. Jestli náhodou ta moje nenasytnost nakonec nevyrobí zádrhel, kvůli kterému by to nakonec mohlo všechno kiksnout. Do prdele. To by bylo blbý. A většinou to tak skutečně bývá. <emphasis>Jak hrabivec o život přišel.</emphasis></p>

<p>Ne… zavrhl jsem to. Jediným dnešním vykoupením bude můj život, který asi stojí za víc než za pět milionů. Zatím tedy nestojí za nic, ale mohl by. Takže žádné smlouvání a dohadování. Prostě tam přijdu a před zraky udiveného Worvicka to odpálím. Nemůžu mu dopřát čas. Žádné okecávání nebo sáhodlouhé dialogy. Krátká, čistá akce a hned potom pryč.</p>

<p>Ale démoni by mohli pustit chlup. Že mě to nenapadlo dřív. Vytáhl jsem z kapsy zelený telefon a zvolal jim.</p>

<p>„Toriel… Copak? Opět nějaké problémy?“</p>

<p>„Ne… Všechno běží, jak má.“</p>

<p>„Hm… tak to jsem zvědavý. Termín máš prodloužený o osm hodin. Ale ani o minutu déle. Do druhé hodiny ranní zítřejšího dne.“</p>

<p>„Jasně. Díky. Vyplatí se vám to.“</p>

<p>„V to doufáme.“</p>

<p>„Napadlo mě, jestli ještě potom budeme v kontaktu.“</p>

<p>„Ses asi posral, ne?“</p>

<p>„Takže zelený telefon pak můžu zahodit?“</p>

<p>„Co nejdál a co nejhlouběji.“</p>

<p>„Nikdo si pro něj nepřijde?“</p>

<p>„Nikdo a nikdy.“</p>

<p>„Dobře. V tom případě mám poslední prosbu.“</p>

<p>„Neříkej.“</p>

<p>„Potřebuju prachy.“</p>

<p>„Prachy? Na co ještě?“</p>

<p>„Na potom.“</p>

<p>„Na jaké potom?“</p>

<p>„No na potom, až zahodím zelený telefon.“</p>

<p>„Ses nějak rozmlsal, ne?“</p>

<p>„Rozmlsal, nerozmlsal. Myslel jsem, že byste mohli převést na můj účet milion dolarů.“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Předpokládám, že Miranda to měla s váma podobně, takže další milion na její účet. Nemyslete si, taky to neměla lehký.“</p>

<p>„Co ty o tom víš…“</p>

<p>„Číslo jejího účtu neznám, ale vy ho tam určitě budete někde mít.“</p>

<p>„Ty chceš odměnu i pro vraha?“</p>

<p>„Jo… Blbý, co? Ale tak nějak jsem si ho během měsíce oblíbil.“</p>

<p>„Milion dolarů?“</p>

<p>„To ti připadá hodně? Vždyť vám to může být jedno, ne? Z vaší kapsy to nepůjde.“</p>

<p>„Myslíš, že si to zasloužíš?“</p>

<p>„Jestli ne já, tak ona určitě. Doufám, že je v pořádku.“</p>

<p>„To není tvůj problém.“</p>

<p>„Ale váš trochu jo. Slíbili jste jí, že jestli úkol splní nebo má akce skončí úspěchem, bude tu moci zůstat a vy se postaráte, aby ji nemoc, kterou má, nezabila. Je to tak, ne?“</p>

<p>„Panebože, to ti přece může být ukradený, co s ní bude, ne?“</p>

<p>„Není mi to ukradený, sakra. Užila si toho dost, stejně jako já.“</p>

<p>„Sami jste si vybrali. Nikdo vás nenutil.“</p>

<p>„No dobrá. Přesto…“</p>

<p>„V každém případě počkáme, jak to celé dopadne. Ještě není konec.“</p>

<p>„Jasně že není konec. Ale zajímá mě, co bude potom.“</p>

<p>„My dohody plníme. Takže je splníme i s tebou. To, na čem jsme se dohodli s ní, je jenom mezi námi a ní. Do toho ti nic není.“</p>

<p>„Dobrá. Takže s tím můžu počítat?“</p>

<p>„S čím?“</p>

<p>„S milionem pro sebe a milionem pro ni.“</p>

<p>„Raději nepočítej s ničím. Snaž se splnit úkol.“</p>

<p>„Ještě maličkost. Kde je?“</p>

<p>„Kdo?“</p>

<p>„Miranda.“</p>

<p>„Naše pojistka?“</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>„Ty už ses tam asi fakt zbláznil. Vážně sis myslel, že ti to řeknu?“</p>

<p>„Jo… myslel.“</p>

<p>„Panebože, ty seš ale vůl. Její úkol neskončil. Stejně jako tvůj.“</p>

<p>Zavěsil. Normálně mi to položil. Napadlo mě, že má možná vztek. Že si vsadil proti mně a začíná tušit, že se mi to možná povede. Kdo ví, co vsadil. Možná roucho, bez kterého se nemůže objevit na Zemi. Nebo oblíbenou hračku.</p>

<p>Pak mě napadlo, jak se dostanu ke svému účtu? Nemám nic. Kreditku, řidičák, doklad o totožnosti. Měl bych si vyzvednout pas, který by už měl být hotový. Ale jak mi ho dají, když nemám doklady? A pokud se mi to dnes v noci povede, jak si to všechno zařídím? Na to jsem zatím nepomyslel.</p>

<p>Prohledal jsem kapsy. Našel jsem s bídou padesát dolarů, které mi dala Miranda v baru. To nebylo na americký život moc. Možná se budu muset na čas nastěhovat k Bruno Calvimu do srubu. Tam peníze nejsou potřeba. Mrkl jsem se na věžní hodiny nedalekého kostela. Sedm večer. Mám ještě šest hodin čas. Když najdu levný bar, možná mi padesátka vystačí. A zítřek neexistuje. Alespoň zatím nemá cenu o něm přemýšlet.</p><empty-line /><p><strong>131.</strong></p>

<p>Bar se jmenoval příznačně GREEN STONE a s pitím jsem to nepřeháněl. Abych měl čistou hlavu. Worvick je stará liška a určitě už s celým bezpečnostním týmem něco vymýšlí. Určitě rozestavuje lidi, udává jim palebné pozice, pravděpodobně už je přichystán i pytel na mou mrtvolu. Napadlo mě, že bych měl ještě požádat démony, aby mezi jednou a druhou hodinou v noci, kdy budu u něj, odpojili z baráku všechny telefonní linky. Co když si Worvick bude chtít ověřit to, co se děje dole na ulici, u hlavního prokurátora? Nebo u šéfa FBI, popřípadě viceprezidenta, nebo u jiného hlavouna, které určitě všechny zná a zve na nedělní grilování.</p>

<p>Už jsem sahal po telefonu, když jsem to zrušil. Co když spouštěcí mechanismus na odpálení bezedné jeskyně jde taky po telefonních linkách? Spíše ne, pro případ, že by ho museli použít ve chvíli, kdy telefony nebudou fungovat, ale raději jsem to nechtěl riskovat. Zásadou bylo nic nepřekombinovat a nechat to jednoduché, jako to bylo doposud. Prostě přijdu do jeho kanceláře, naťukám jeden kód, kterým si otevřu trezor, pak druhý, jímž odjistím pojistku, a nakonec třetí, kterým to odpálím. Bylo to naprosto primitivní, ale já tam pořád hledal chybu. Bylo to až nápadně primitivní.</p>

<p>Hlavně jsem se modlil, aby démoni skutečně poslali HELLCOMU prachy a byla tam jednotka SWAT, jinak bylo všechno zbytečné. Jinak jsem nemusel ani vystupovat z taxíku, protože Worvick by mě nechal odbouchnout přímo v něm. Půl hodiny po půlnoci jsem požádal barmana, aby mi přivolal taxík. Byl tam během pěti minut.</p>

<p>„Kam to bude, pane?“</p>

<p>„Moonset Boulevard. Budova AMRUBBISH. Víte, kde to je?“</p>

<p>„Jasně že jo.“</p>

<p>Vyrazili jsme. Na místě jsme byli za deset jedna a já taxikáře požádal, aby ještě chvíli počkal a před barák jsme dorazili až v jednu deset. Sice to nechápal a bylo mu to divné, ale souhlasil s podmínkou, že to budu muset zaplatit. Jasně. V 1:08 jsme se opět dali do pohybu. Hned na začátku ulice bylo jasné, že démoni zaplatili a HELLCOM splnil, co slíbil.</p>

<p>Dvě velká skříňová pancéřovaná vozidla s obrovskými nápisy SWAT stála přímo před hlavním vstupem do skleněného hovna, co si nechal AMRUBBISH postavit. Byla od sebe vzdálena dvacet metrů a vypadala hrůzostrašně. Mezi nimi stálo tmavé civilní auto. Když jsem přijížděl já v taxíku, cestou jsme minuli tři auta zaparkovaná u chodníku, což určitě byli Worvickovi lidi. Hrdlořezové, o kterých jsem doufal, že se snad trochu zklidnili, když viděli scénu před sebou.</p>

<p>Řekl jsem taxikáři, ať zajede před hlavní vchod, a tam jsem vystoupil. Taxík odjel. Z auta zaparkovaného mezi obrněnci vystoupil chlápek v kvádru a klobouku a pod sakem se mu zjevně rýsovalo pouzdro s pistolí. Dokonalý agent FBI, odpozorovaný spíše z hollywoodských filmů než z reality.</p>

<p>„Vy jste asi náš klient,“ zašeptal mi do ucha.</p>

<p>„Správně. Doprovodíte mě na vrátnici?“</p>

<p>„Samozřejmě.“</p>

<p>Prosklené dveře se před námi otevřely, a když se zase zavřely, stoupli si k nim zvenku dva těžkooděnci z Riegezova týmu se samopaly na hrudi. Dokonalé. Spielberg by pukl závistí. Na vrátnici nebyla sličná recepční, ale nakrátko ostříhaný mladík, který měl určitě pod pultem odjištěný samopal. Ale nezmohl se na nic, jen na suché konstatování:</p>

<p>„Jste očekáváni, pánové.“</p>

<p>„Posadím se zatím do křesla a dám si doutníček,“ oznámil mi filmový agent a uvelebil se pod kaktusem hned vedle recepčního pultu. Mladík evidentně znervózněl. Otevřely se dveře výtahu a z něj vystoupil další zaměstnanec AMRUBBISH, úplně stejný jako ten v recepci. Možná byli naklonovaní.</p>

<p>„Mám vás doprovodit k panu řediteli,“ oznámil mi, „…ale předtím se mám přesvědčit, že s sebou nemáte zbraň.“</p>

<p>„Prosím…“ roztáhl jsem ruce a nechal ho, ať si mě osahá. Když byl výsledek průzkumu negativní, ukázal mi k výtahu. Počkal, až vejdu dovnitř. Nastoupil za mnou a dveře se zavřely. Začala poslední fáze mého šíleného plánu a já si začínal být téměř stoprocentně jistý, že to nemůže vyjít. Ani kdybych se stavěl na hlavu, nemůže to vyjít, protože to bylo tak jednoduché.</p>

<p>Prostě jsem něco přehlédl. Jsem už takový. Naivní patlal a matlal, který si myslí, že spasí svět. Výtah se zastavil a my vystoupili, aniž by mě mladík zastřelil. Worvick tak propásl poslední šanci, řekl jsem si a následoval klona krátkou chodbou. Otevřel polstrované dveře napravo a pokynul mi, abych šel dál. Pak je za mnou zavřel a sám zůstal na chodbě.</p>

<p>Ocitl jsem se v sekretariátu, ze kterého vedly další dveře. Byly otevřené. Usoudil jsem, že za nimi bude Worvickova kancelář. Byla. Vstoupil jsem a zavřel za sebou.</p>

<p>Worvickova kancelář byla velmi rozlehlá a prostě zařízená, jako kdyby se ještě nenastěhoval. Veškerý nábytek tvořily kovové trubkové konstrukce doplněné pouze sklem. Většinou pískovaným nebo nějak zajímavě zabarveným. Sám Worvick pak byl zabarvený poněkud doruda a jen mi pokynul, abych se posadil naproti němu na druhou stranu stolu. Ani se nenamáhal podat mi ruku. Bylo evidentní, že o přátelské atmosféře nemůže být řeč.</p>

<p>„Bylo to nutné?“ spustil na mě a ukázal rukou k oknu, za kterým byla svítící silueta města. Mně ale bylo jasné, že myslí to dole na ulici.</p>

<p>„Vy jste vytyčili pravidla, za kterých je možné s vámi jednat. Já se jenom přizpůsobuji situaci.“</p>

<p>„Blbost.“</p>

<p>„Myslím, že v této situaci to prostě nutné bylo.“</p>

<p>„Vybral jste schválně noc, abych nemohl volat kamarádům do Kongresu?“</p>

<p>„Jistě… To byl také jeden z důvodů.“</p>

<p>„Co jste jim nabulíkoval, aby přijeli?“</p>

<p>„Terorismus. To dneska zabírá nejvíc.“</p>

<p>„Oni vám na to skočili?“</p>

<p>Pokrčil jsem rameny a neříkal nic. Zbývalo mi posledních čtyřicet minut bez možnosti jakéhokoli dalšího prodloužení. Takže nebylo co řešit. Všechno už bylo jedno. Buď teď, nebo nikdy. A to nikdy se blížilo každou vteřinou. Nemělo cenu to okecávat. Nemělo cenu o tom jakkoli dál přemýšlet. Rozhovor s Worvickem mě navíc děsně nudil a já měl znovu před sebou obraz u motorestu, jak se otočil na pistolníka se slovy: <emphasis>Skoncuj to</emphasis>. Nebylo co řešit.</p>

<p>Postavil jsem se za stolem a podíval se na něj z nadhledu. Překvapeně na mě zíral. Pak jsem se na něj vrhl.</p>

<p>Vlastně jsem jeho krásný naleštěný skleněný stůl přeskočil a dopadl na něj celou vahou svého těla. Spadli jsme i s jeho otočnou židlí z klokaní kůže. On dopadl na záda, já na něj a opěradlo mu částečně vyrazilo dech. Já byl v mžiku na nohou a otevřel první dvě zásuvky jeho stolu. Nebyl zamčený a bylo tam přesně to, co jsem si myslel. Hned nahoře obrovský luger z výzbroje amerického námořnictva.</p>

<p>Vzal jsem ho do ruky a na Worvicka namířil. Chvilku mi dalo práci najít, kde to má pojistku, ale měl jsem ji dřív, než se šokovaný Worvick stačil vzpamatovat. Odjistil jsem ji. Nebyl schopen slova, jen na mě překvapeně zíral s očima vytřeštěnýma dokořán a držel se za krk. Ztěžka oddechoval. Možná se i dusil. Nemohl popadnout dech.</p>

<p>Naznačil jsem mu pistolí, že se má přesunout k protější stěně. Nereagoval. Jenom sípal. Chtěl jsem to zmáčknout, ale měl příliš mohutnou postavu, se kterou bych se pak moc nadřel, kdybych ji chtěl přesouvat. A vzhledem k tomu, že ležel pod trezorem, byl přesun nutný, tedy pokud jsem po něm nechtěl šlapat. Což by si možná zasloužil, ale nezasloužily by si to moje boty.</p>

<p>„Odplaz se naproti, dělej,“ řekl jsem a znovu hlavní pistole naznačil, kam se má přesunout. Konečně mu to došlo a začal se plazit kolem stolu. Lezl po kolenou a pořád sípal. A taky se chytal za levou nohu, kterou mu Miranda prostřelila. Doufal jsem, že patnácticentimetrové polstrované dveře opravdu nepropouštějí žádný zvuk. Ale asi skutečně ne, protože klon, který stál venku, by už musel být dávno uvnitř. Ostatně, byly to dvoje polstrované dveře.</p>

<p>Vyhrnul jsem si levý rukáv, abych viděl na předloktí, kde jsem měl napsány kódy. Pravou rukou, ve které jsem držel luger, jsem je pak namačkal na malou klávesnici na zdi. Displej mi oznámil, že kód je chybný. Do prdele.</p>

<p>Začal jsem se potit. Jestli mi ta kurva Harvey dal špatné kódy, jsem totálně v prdeli. A nebo mi dal dobré a zmršili to démoni, což by docela odpovídalo. Začala mnou lomcovat zimnice. A vztek. Příšerný vztek. Podíval jsem se na hodinky. Půl hodiny. To ještě šlo. Ve filmech mají většinou deset vteřin. V těch lepších. V horších jenom dvě. Možná jsem zbytečně nervózní a naťukal jsem to tam blbě já. Nebylo by divu, protože jedním okem jsem se musel soustředit na klávesy a druhým na chroptícího Worvicka. Zkusil jsem to znovu a po zádech mi stékal studený pot. Dveře trezoru klaply a pneumatické rameno uvnitř je otevřelo.</p>

<p>Worvick asi konečně popadl dech, protože začal dýchat rovnoměrněji a posadil se na koberci. Zíral na mě, jako by byl hypnotizovaný a pořád nechápal, co chci udělat. Nebo už to možná chápal, ale nemohl tomu uvěřit.</p>

<p>Uvnitř trezoru v levé svislé stěně byla skutečně další klávesnice s displejem. Namačkal jsem kód k odblokování pojistky. Tentokrát se mi to podařilo napoprvé.</p>

<p>„To nemůžete udělat,“ zasípal Worvick. Jenomže já už měl téhle scény po krk, abych se s ním vybavoval. Takže jsem nereagoval a začal namačkávat kód iniciující rozbušku dvacet kilometrů daleko v areálu AMRUBBISH.</p>

<p>„To nemůžete udělat…“ zachroptěl opět Worvick.</p>

<p>„Jasně že nemůžu. Taky jsem si myslel, že to ten váš pitomý Vautier, který na mě mířil pistolí v podzemních garážích, nemůže udělat. Jasně že to nemohl udělat. Akorát to nevěděl… Takže to nakonec udělal.“</p>

<p>„To nejde,“ zasípal Worvick, bledý jako stěna, a chytil se někde tam, kde si myslel, že má srdce.</p>

<p>„Jasně že to nejde.“</p>

<p>SKUTEČNĚ CHCETE INICIOVAT DESTRUKČNÍ ZAŘÍZENÍ? zeptal se mě displej.</p>

<p>„Skutečně,“ řekl jsem a stiskl ENTER.</p><empty-line /><p><strong>132.</strong></p>

<p>Vyšel jsem zpátky na chodbu a řekl klonu, že mě má doprovodit zpátky. Vydal se k výtahu a já za ním. Ani tentokrát mě ve výtahu nezastřelil. Worvick byl asi tak šokovaný, že zapomněl telefonovat nebo kde má červené poplašné tlačítko, pokud vůbec nějaké měl. A nebo ho sklátil infarkt. Mlčky jsme sjeli dolů. Filmový agent z HELLCOMu típl zbytek doutníku do popelníku s pískem v podobě dračí nohy a vstal.</p>

<p>„V pořádku, pane?“ zeptal se mě.</p>

<p>„V naprostém,“ odpověděl jsem a přistoupil k dalšímu klonu za recepční pultem.</p>

<p>„Panu Worvickovi prosím vyřiďte, že tím považuji náš společný problém za vyřešený a že o mně už neuslyší.“</p>

<p>„Vy jste mu to neřekl sám?“</p>

<p>„Nebylo mu dobře.“</p>

<p>Pak jsem vyšel do svěží letní baltimorské noci. Tam jsem podal ruku agentovi.</p>

<p>„Vyřiďte na vedení, že jsem byl s vašimi službami naprosto spokojen.“</p>

<p>„Jistě, pane. To je všechno?“</p>

<p>„Ano. Úplně všechno.“</p>

<p>„Přeji vám hezký zbytek noci.“</p>

<p>„Díky… Zařídím se podle toho.“</p><empty-line /><empty-line /><p>XI.</p>

<p>Samota</p><empty-line /><p>v davu</p><empty-line /><p><strong>133.</strong></p>

<p>Seděl jsem na terase částečně zdemolovaného bytu a popíjel martini. Flašku jsem koupil za poslední peníze, které mi zbyly. Na citron už mi nevyšlo, ale led jsem v ledničce naštěstí nějaký našel. Nad městem svítalo a bylo to to nejkrásnější město, které jsem kdy viděl. Kam se hrabe Paříž, Tokio, New York, Londýn. Žádné z těch měst nemá tak nádherné panorama s vycházejícím sluncem mezi teplárenskými komíny.</p>

<p>Byl jsem hotovej. Totálně. Možná se mi chtělo i brečet. Zjistil jsem, že miluji Baltimore. Šíleně.</p>

<p>Vychutnával jsem si blažený pocit lásky jednoho organismu ke druhému a cítil zvláštní osvobozující sounáležitost. Myslel jsem, že jsem docela drsný chlapík, ale baltimorské ráno mě skutečně dostalo. Ráno, které už jsem neměl zažít. Ráno, za které vděčím jenom Mirandě. Kdyby udělala přesně to, co měla, tedy zmáčkla to, kdy měla, už by podobné ráno nebylo. Jenže ona nezmáčkla. Ta žába to prostě o pár minut prošvihla, a než sebrala novou sílu, zazvonil jí zelený mobil.</p>

<p>Možná bych jí měl poděkovat. Panebože… jak já jí chtěl poděkovat. Jak moc jsem si přál, aby teď stála za mnou, jen tak, s delfínkovým ručníkem omotaným kolem kočičího těla, poté co vylezla ze sprchy, a zeptala se, o čem přemýšlím. A já bych jí to nemohl říct… Nebo bych se spíše styděl jí to říct.</p>

<p>Usrkl jsem skvělé martini (škoda citronu) a dál se kochal pohledem na skvělé město, jako by to byl obraz, který jsem vytvořil já. Obraz, který se mi děsně povedl, aniž jsem tušil, že něco takového dokážu.</p><empty-line /><p><strong>134.</strong></p>

<p>Teprve v devět hodin, když už bylo slunce poměrně vysoko nad městem, jsem se jakž takž vzpamatoval a šel si dát sprchu. Pak jsem se znovu posadil na terasu. Teprve teď jsem začal vnímat ještě pořád houkající sirény požárních aut a přelety záchranných vrtulníků k obrovskému černému mraku vystupujícímu z krajiny na severozápad od města.</p>

<p>Vrátil jsem se do obýváku a pustil si rádio, které se těm debilům na rozdíl od televize nepodařilo rozbít. V areálu firmy AMRUBBISH pořád zuřil požár, který se ani po osmi hodinách přes veškerou snahu nepodařilo uhasit. V průběžných živých vstupech vždy po každé písničce komentátor referoval o hořící skládce, kterou rozmetal výbuch do širokého okolí a hustý černý dým údajně produkuje zdraví nebezpečné látky. Pak jsem se dozvěděl, že obyvatelstvo bylo varováno, aby neotvíralo okna, a v okruhu deseti kilometrů bylo dokonce evakuováno.</p>

<p>Příčiny noční exploze se zatím nepodařilo objasnit. Jedna chytrá hlava dokonce spekulovala o teroristickém útoku, i když sama posléze uznala, že teroristický útok na skládku komunálního odpadu (přestože byla největší ve Státech) moc smyslu nedává. Možná se Al-Káida zbláznila.</p>

<p>Počet mrtvých také zatím není možné určit, ale dle jiného redaktora, který byl pět kilometrů od epicentra exploze s kapesníkem na nose, to vypadalo, že nebudou vyšší než pět lidí. Na místo nehody se v ranních hodinách přijel podívat i starosta Baltimore s náměstkem pro životní prostředí, který označil situaci za katastrofální. Tedy pro životní prostředí. Bezpečnostní síly oblast uzavřely.</p>

<p>Vedení AMRUBBISH noční nehodu odmítlo jakkoli komentovat a ustavilo zvláštní vyšetřovací tým, stejně jako městští radní. Zástupce Greenpeace pro východní pobřeží obvinil AMRUBBISH z toho, že se pokusil zlikvidovat odpad převzatý od armády, což ministr obrany striktně popřel. Hnutí <emphasis>Baltimorské matky </emphasis>vyslalo na místo pozorovatele.</p>

<p>Vyšel jsem zpátky na terasu a zavolal démonům. Byl nejvyšší čas, abych si ověřil, jak na tom jsem. Telefon byl ale hluchý. Jako by z něj někdo vyndal baterky. Ani pípnutí. Navíc se ani nerozsvítil displej a nešlo listovat v menu. Jako by najednou zmrtvěl. Otevřel jsem zadní kryt, ale baterka tam byla. Teprve teď mi došlo, že jsem ho nikdy nemusel strkat do nabíječky. Vlastně mi k němu nabíječku ani nedali. Sakra… ten patent mi mohli věnovat. Byl by ze mě milionář. Zkusil jsem vyndat baterku a zase ji zasunout, ale výsledek byl stejný. Zelený brčál byl mrtvý.</p>

<p>Přešel jsem do kuchyně a vzal z linky Mirandin zelený mobil. Byl na tom stejně. Jako by z něj nadobro vyprchal život.</p>

<p>Přemýšlel jsem, jestli exploze v AMRUBBISH nemohla zničit i zelený svět. Jestli ta šílená exploze nebyla dírou nějak vcucnuta do jejich světa, tam se nezmnohonásobila a její destrukční síla, mocnější než tisíc sluncí, svět démonů nevymazala z vesmíru.</p>

<p>Sám jsem se té blbosti musel zasmát. Fakt blbost. My bychom se tu mohli třeba rozkrájet, to jo, nebo pozabíjet… proč ne. Ale démoni? Démoni jsou věční.</p><empty-line /><p><strong>135.</strong></p>

<p>Jestli si myslíte, že má první cesta vedla na úřady, abych konečně obnovil svou identitu, nebo do banky, abych se dostal k účtu, jste na omylu. Má první cesta vedla na Casey Dillinger, kde sídlila divadelní fakulta Baltimorské umělecké univerzity.</p>

<p>Dával jsem si šanci jedna ku tisíci, a samozřejmě ta jedna nevyšla. O nějaké Mirandě Lederové tam nikdo nikdy neslyšel, a to jsem se dostal až k vedoucí studijního oddělení a navštívil šéfovou personálního útvaru, která mi připomínala Molièrova Harpagona. Byli velmi ochotní, ale žádné takové jméno se tam nikde nevykytovalo. Ani mezi studenty, ani mezi pedagogy, ba ani mezi technickým personálem a uklízečkami. Dokonce jsem měl s sebou i fotku, kterou se mi podařilo pořídit mobilem v restauraci. Byla tam se zmrzlinou a byla rozkošná, i když mobil se moc nevyznamenal. Ale možná to bylo tím, jak jsem si ji ráno nechal zvětšit v REPROCU. Byla divně rozzrněná, ale přesto půvabná. Zmrzlina jí sice zakrývala polovinu obličeje, ale byla to ona. Na divadelní fakultě ji nikdo nepoznal. A to jsem navštívil snad všechny ročníky.</p>

<p>Fakt naivní. Když jsem zklamaně vyšel zpátky na ulici, došlo mi, že šance nebyla jedna ku tisíci, ale jedna k milionu. Pokud dělala pro démony, byla stejný mystifikátor jako já.</p>

<p>Nevzdával jsem to. Navštívil jsem městskou knihovnu, kde jsem musel ukecat personál, že jde o otázku života a smrti a že u sebe zrovna nemám peníze, ale potřebuji nahlédnout do jedné knihy. Nakonec mě tam pustili. Odpoledne jsem strávil tím, že jsem listoval v démonologických knihách a hledal evokační formule pro vyvolávání démonů.</p>

<p>Jestli už nefunguje mobil, musí pořád fungovat klasické spojení, čili evokace. A já potřeboval Hiepacth, aby mi pomohla najít Mirandu. Jenže když jsem konečně příslušnou knihu našel, došlo mi, že bych musel studovat měsíce a měsíce, než bych byl úplně v obraze. Nebyl problém sehnat červený ubrus, dokonce ani červenou svíci, ohnivý opál a tarotovou kartu Aeon. Horší už to bylo s pečetí anděla VASG, což vyžadovalo studium. Sehnal bych možná i tři díly olibana a jeden díl galabamy, potřebné k vykuřování během evokace. Možná bych se naučil i kreslit do vzduchu anagram pro živel ohně. Pak už to šlo ale do hajzlu:</p>

<p><emphasis>Pózujte písmena, z nichž se skládá jméno anděla VASG (Vau, Um, Fam a Ged). </emphasis>To jsem vůbec nepochopil. Jak pózovat? Že bych měl ze svého těla vytvořit písmena?</p>

<p>Dále: <emphasis>Intonujte volání </emphasis><emphasis>6 a</emphasis><emphasis> potom 16 henochiánského klíče</emphasis>. Znamenalo to nastudovat henochiánský klíč, o kterém jsem v životě neslyšel.</p>

<p><emphasis>Intonujte velké boží tajné jméno strážné věže ohně. Vizualizujte před sebou invokační pentagram vzduchu, vepište do jeho středu pečeť anděla VASG a potom intonujte jméno krále strážné věže ohně Eldporna. Nechte před sebou neustále zářit invokační pentagram vzduchu a intonujte při tom jména šesti stařešinů strážné věže ohně…</emphasis></p>

<p>A tak to šlo pořád dokola a bylo to na čtyři stránky. Vyvolání Hiepacth evokační metodou jsem vzdal. Ještě bych se mohl pokusit najmout čarodějku, která se v tom vyzná, ale připadalo mi to tak ulítlé, že jsem to nepovažoval za možné.</p>

<p>Rozhodl jsem se tedy nejdříve zlegalizovat vlastní osobu.</p>

<p>Navštívil jsem policii a odvyprávěl jim historku o okradení a o vykradení bytu. Musel jsem se vrátit až k anabázi do Česka, abych jim vysvětlil, kde mohou hledat doklady o mé totožnosti a ověřit si, co se mi stalo, a že jsem vlastnil pouze provizorní papíry a řidičák, ale ten že mi teď znovu ukradli a pas mi ještě ani nevydali, a ani nevydají, pokud se něčím neprokážu.</p>

<p>Poručík Jordan si po vyslechnutí mé story musel jít udělat silné kafe. Protože, jak říkal: <emphasis>Tohle je i na mě silné kafe</emphasis>… Musel si myslet, že má před sebou buď totálního smolaře přitahujícího katastrofy ze širokého okolí, nebo totálního blba. Nakonec se mi ho podařilo ukecat k vydání lejstra, kterým se mohu provizorně prokazovat, než dostanu nový řidičák. S tím jsem pak zaběhl na magistrát. Pas už byl hotový. Díkybohu sebou docela mrskli.</p>

<p>Pak jsem zašel do banky se žádostí o zablokování původní kreditní karty a vystavení nové. Chtěli po mně heslo, což jsem si naštěstí pamatoval. Minoson. Kartu jsem měl během deseti minut s tím, že bude aktivována během dvou hodin. Na můj dotaz, kolik mám na účtu, mi bylo sděleno, že milion šest set tisíc.</p>

<p>Tím mi udělala holka za přepážkou hroznou radost a měl jsem chuť pult přeskočit a dát jí velkou pusu. No vida, v démonech se přece jenom hnulo svědomí, tedy pokud vůbec nějaké měli. A pokud ne, tak se v nich hnulo cokoli jiného, a poslali mi odměnu. A jestli ji poslali mně, tak ji snad poslali i Mirandě. Měl jsem z toho radost. Navíc to byl první signál po explozi, že se to skutečně povedlo. Že jejich svět pořád existuje. A že to považují za ukončené. Bral jsem to jako úřední potvrzení konce své démonické mise na Zemi.</p>

<p>Navštívil jsem obchodní dům DELTA, kde jsem si nakoupil nové hadry, notebook, něco k jídlu, mobil a auto. Pochopitelně červenou mazdu.</p>

<p>Byl jsem dokonale spokojený člověk, kterému na téhle nádherné planetě a v nádherném městě nic nechybí. Kromě bláznivé černovlasé holky s dřevěnými korálemi na krku, které by chtěl aspoň poděkovat.</p><empty-line /><p><strong>136.</strong></p>

<p>Napadlo mě to až večer při sledování úžasných vertikálních linií teplárenských komínů. NEMOCNICE. No jasně. Pokud démoni nekecali, tak byla Miranda vážně nemocná. Po čtyřiceti dnech ji to mělo položit a během dalšího týdne měla umřít. Tedy pokud by nesplnila úkol. Jenomže její úkol byl vynulován tím, že jsem splnil já svůj. Takže by ji démoni měli uzdravit.</p>

<p>Tím pádem jediné místo, kde teď Miranda může být, je nemocnice. Ani démoni ji nedokáží uzdravit mávnutím proutku. Podle toho, co jsem si pamatoval z naší rozmluvy, by měli dokázat nemoc postupně eliminovat tak, aby přežila a nakonec se i uzdravila. Nemocnice. Panebože, jak to, že mě to nenapadlo dřív?</p>

<p>Sedl jsem si k notebooku a začal vyhledávat všechny nemocnice ve městě s tím, že je budu obvolávat. Má teorie byla založená na tom, že pokud tam Mirandu přijali, tak to udělali pod jménem, na které měla vystavené doklady a zdravotní pojištění, čili Miranda Lederová. Tuto teorii ovšem začala nahlodávat skutečnost, že ani ve čtvrté nemocnici žádného takového pacienta neměli. Představoval jsem se jako otec mající starost o jedinou dceru, ale ani to s nimi nehnulo. Nikdo o Lederové nevěděl.</p>

<p>Jenže pak mi došlo, že jsem žádné její papíry nikdy neviděl. Prostě mi řekla, že je Miranda Lederová. A já tomu věřil. A navíc byla démoní pojistka. Možná pro ně byla důležitější než já. Co když jí démoni dali víc identit? Co když měla v záloze další jména? Možná i čtyři. Rozhodl jsem se, že hned zítra začnu objíždět nemocnice s její fotografií.</p><empty-line /><p><strong>137.</strong></p>

<p>Na Conolly Hospital se tvářili, že by mi chtěli pomoct, ale nikoho takového tam nemají. V nemocnici Svatého Patricka po mně chtěli doklad, že jsem opravdu její otec. Udělal jsem jim tam scénu, po které mě musela vyvést ochranka. Že já blbec si nevzal placku a průkazku FBI. Taky mě to mohlo napadnout.</p>

<p>V Hollanderově nemocnici už jsem roli otce raději nezkoušel a vytasil se s historkou, koneckonců pravdivou, že té holce dlužím poděkování.</p>

<p>To už zabralo líp. Na recepci seděla padesátiletá obrýlená madam s nosem nahoru, nicméně byla ochotná projet databázi příjmů za poslední čtyři dny. Jméno Lederová tam nikde nebylo, a tak mě napadlo, jestli třeba skutečně mají jména všech, které hospitalizovali. Jestli se třeba nemohlo stát, že ji našli někde na ulici bez dokladů a převezli ji sem.</p>

<p>„Stát se to pochopitelně může. Ale jakmile by přišla k vědomí, nahlásila by jméno a byla by okamžitě zavedena do databáze.“</p>

<p>Vzpomněl jsem si na pobyt v Evropě v Českých Budějovicích, kde jsem si jméno taky vymýšlel na poslední chvíli. Mohla udělat totéž.</p>

<p>„A máte tu takové případy? Myslím za poslední čtyři dny. Mohla nahlásit úplně jiné jméno.“</p>

<p>„Proč by to dělala?“ podívala se na mě udiveně.</p>

<p>„Třeba proto, aby se to nedozvěděli rodiče nebo její kluk, nebo někdo, kdo ji pronásleduje.“</p>

<p>„Třeba vy?“</p>

<p>„Třeba já. S tím rozdílem, že já ji hledám proto, abych jí pomohl.“</p>

<p>Recepční si sundala brýle, pročistila se je cípem bílého pláště a pak si je znova nasadila. Podívala se na mě. Možná jsem ji začal zajímat.</p>

<p>„Vy ji znáte?“</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>„Tak by vám snad zavolala, ne?“</p>

<p>„Možná se stydí. Možná mě nechce otravovat. Nebo má tisíc jiných důvodů, proč mi nezavolala… Nevím…“</p>

<p>„Proč by se styděla?“</p>

<p>„Ve skutečnosti mi zachránila život, paní,“ začal jsem hrát na city, „…a já bych jí teď chtěl poděkovat… Možná to ani neví, že mi zachránila život.“</p>

<p>„A co jí vlastně bylo? Autonehoda?“</p>

<p>„Ne… žádná autonehoda. Nějaká smrtelná nemoc.“</p>

<p>„Smrtelná nemoc?“</p>

<p>„Něco onkologického, snad leukémie… nebo něco takového.“</p>

<p>„Cože? To by snad byla při smyslech, kdyby ji sem přivezli.“</p>

<p>„Taky že byla. Ale jak říkám, mohla uvést jiné jméno než vlastní.“</p>

<p>Vytáhl jsem z kapsy kalhot fotku z mobilu a položil ji na pult.</p>

<p>„Má ráda zmrzlinu,“ řekla recepční nevzrušeně.</p>

<p>„Jo, to má. Ale zmrzlináře budu obcházet až v druhém kole.“</p>

<p>„Pěkná holka.“</p>

<p>„Jo… to máte pravdu.“</p>

<p>„Nás se tu střídá šest, pane. A i kdyby ji sem přivezli, určitě ne přes tuhle vrátnici a určitě by nám ji nepředstavili. To si fakt myslíte, že znám podle ksichtu všech dvanáct set pacientů, kteří tu leží?“</p>

<p>„Nemyslím… jenom jsem to zkusil.“</p>

<p>„Je mi líto, pane.“</p>

<p>Kolem nás prošel mladík v košili s vyhrnutými rukávy a zavolal na recepční:</p>

<p>„Chytej, Lucy,“ a hodil jí klíče. Chytila je zkušeným pohybem hokejového brankáře a zavěsila za sebe na panel s dalšími klíči. Asi standardní místní rituál. Potom, jako by ji něco napadlo, na něj zavolala:</p>

<p>„Hele, Micku… můžeš na chvíli?“ otočila se ke mně a řekla:</p>

<p>„To je doktor Delham… shodou okolností z onkologie.“</p>

<p>Mick se vrátil k pultu a postavil se vedle mě.</p>

<p>„Copak, problém?“</p>

<p>„Tady pán hledá holku se smrtelnou nemocí,“ řekla a otočila fotografii k mladíkovi.</p>

<p>„Miranda má ráda zmrzlinu,“ řekl, aniž by hnul brvou.</p>

<p>Myslel jsem, že omdlím. Náhoda je blbec, ale aby byla takový blbec…</p>

<p>„Leží tady?“ zeptal jsem se a chtěl skákat radostí.</p>

<p>„Už ne. Dnes ráno tu skončila.“</p>

<p>Zatočila se mi hlava.</p>

<p>„Jak skončila?“</p>

<p>„Odepsali jsme ji. Škoda… Byla to skvělá holka. Moc příjemně se s ní povídalo.“</p>

<p>Podlamovala se mi kolena. Řekl to takovým způsobem, jako by mu v kanceláři vyměnili koberec, který měl docela rád, ale teď si bude muset zvykat na nový…</p>

<p>To přece nemůže být pravda. Nemůže to takto skončit. Vždyť démoni tvrdili…</p>

<p>„Ona nepřežila?“ zeptal jsem se třesoucím hlasem. Svět přece nemůže být tak krutý. A démoni už vůbec ne. Slíbili to.</p>

<p>„Přežila. Převezli ji na Hutchinsonovu kliniku.“</p>

<p>Kámen, který mě zavalil, jako by najednou povolil.</p>

<p>„Proč?“ zeptal jsem se a začal se trochu uklidňovat, i když mi to moc nešlo.</p>

<p>„Na její vlastní přání.“</p>

<p>„Na její vlastní přání? A nevíte, proč to chtěla?“</p>

<p>Zmateně se na mě podíval.</p>

<p>„Asi proto, že si to mohla dovolit.“</p>

<p>„Jak dovolit?“</p>

<p>„No, zaplatit. Hutchinsonova klinika je v podobných případech absolutní světová špička. A taky je podle toho patřičně drahá. Dokázali vzkřísit íránského šáha, který byl totálně odepsaný. Ruského ministra zdravotnictví, jehož stadium rakoviny bylo neléčitelné. Klinika milionářů. Jenže, světe, div se, ta holka na to měla. Byl by nesmysl ji přemlouvat, aby tu zůstala, i kdyby se s ní povídalo sebepříjemněji. Tam má daleko větší šanci.“</p>

<p>„A má vůbec nějakou?“</p>

<p>„Samozřejmě. Řekl bych padesát na padesát. V případě Hutchinsonů je to osmdesát ku dvaceti.“</p>

<p>„Je to někde tady ve městě?“</p>

<p>„Není. Je to ve Philadelphii.“</p>

<p>„Díky, pane, moc jste mi pomohl.“</p>

<p>„Nemáte zač. A jestli se s ní setkáte, řekněte jí, že ji pozdravuju a že si tady nechala plyšáka. Ale poslat jí ho po vás nemohu, dali jsme ho těm na dětském. Nakonec ho vychovatelky stejně vyhodily, protože děti se toho bály. Byl to čert.“</p>

<p>„Plyšák čert?“</p>

<p>„Jo. Představte si to… Vzal byste si do nemocnice plyšáka čerta?“</p>

<p>„Já ne. Ale u ní tomu věřím.“</p>

<p>„Tak ji nezapomeňte pozdravovat.“</p>

<p>„Vyřídím jí to,“ řekl jsem a vymotal se z nemocniční haly. Baltimorské slunce mě zasáhlo v plné síle.</p><empty-line /><p><strong>138.</strong></p>

<p>Ve čtyři hodiny odpoledne už jsem byl před Hutchinsonovou klinikou v Philadelphii. Byla to impozantní stavba, snad bývalý zámek v pseudorenesančním stylu, obehnaný obrovským parkem a dvoumetrovou zdí. Hned u parkoviště jsem si prohlédl monumentální orientační tabuli velikosti billboardu, která mi sdělila, že park před budovou slouží pacientům i jejich návštěvám, zatímco park za budovou pouze pacientům. Vystoupil jsem z auta a ráznými kroky si to namířil k hlavní bráně, v jejímž mřížoví byli vytepáni ptáci.</p>

<p>„Koho tu máte?“ zeptala se mě nepřirozeně naondulovaná šedesátiletá ženská v prosklené kukani hned u brány.</p>

<p>„Proč vás to zajímá?“</p>

<p>„Pokud tu nikoho nemáte, dovnitř nesmíte.“</p>

<p>„Podle cedule venku je přední park i pro návštěvníky.“</p>

<p>„Jo… to je. Ale pro návštěvníky pacientů. Taky byste tu nemusel mít nikoho a jít si sem jen posedět.“</p>

<p>„A to se nesmí?“</p>

<p>„To si teda pište, že nesmí. Jsme soukromá klinika. Pokud si chcete sednout do parku, jeďte zpátky do města. Mají jich tam víc než dost.“</p>

<p>„Miranda…“ řekl jsem. Netušil jsem, jaké udala jméno, a Lederová to určitě nebylo, protože v Hollanderově nemocnici v Baltimore žádné takové jméno neměli. Já blbec se zapomněl doktora zeptat, jaké uvedla příjmení. Jak jsem na to mohl zapomenout? Mohl. Protože jsem z toho byl tak hotovej, že jsem na to prostě v tu chvíli zapomněl. Prostě blbec.</p>

<p>„Miranda, a co?“ podívala se na mě zkoumavě přes tlusté brýle naondulovaná nádhera.</p>

<p>„Miranda, a nic. Já nevím, jak se jmenuje dál.“</p>

<p>„To si ze mě děláte srandu, pane.“</p>

<p>„Nedělám.“</p>

<p>„Vy jste její příbuzný?“</p>

<p>„To těžko… To bych snad jméno věděl. Vím akorát, že dřív se jmenovala Lederová. Mám ale dojem, že tohle jméno v poslední době nepoužívala.“</p>

<p>„Vdala se?“</p>

<p>„Možná.“</p>

<p>„Miranda Lederová?“ zeptala se znovu ženská a začala to ťukat do klávesnice.</p>

<p>„Kdysi,“ poznamenal jsem.</p>

<p>„Žádnou Lederovou tu nemáme.“</p>

<p>„Myslel jsem si to.“</p>

<p>„Takže lituji, pane.“</p>

<p>„Nelitujte a raději mi pomozte.“</p>

<p>„Nemohu vám pomoci.“</p>

<p>„A kdybych vám ukázal fotku, tak byste možná…“</p>

<p>„Nepřijdu do styku s pacienty, pane. Je mi líto.“</p>

<p>„Možná kdybyste mě pustila dovnitř a já se rozhlídl po zahradě, třeba bych ji tam potkal.“</p>

<p>„To byste třeba potkal, nebo nepotkal, jenže já vás tam v žádném případě pustit nesmím.“</p>

<p>Podíval jsem se na turniket, který mi bránil v průchodu. Možná bych ho s větším rozběhem dokázal přeskočit. Nemělo ale cenu dělat zbytečný rozruch.</p>

<p>„Takže vás neobměkčím?“</p>

<p>„Víte, co je jednou z největších předností naší kliniky?“</p>

<p>„Předpokládám, že špičková a profesionální péče o pacienty.“</p>

<p>„To taky, jasně. Ale také jejich stoprocentní bezpečnost. Chápete. Nemůžu vás tam pustit. A jestli si myslíte, že to tady jen tak přeskočíte, zapomeňte na to. Snímá vás kamerový systém a ochranka areálu je tu během deseti vteřin.“</p>

<p>„Nic takového mě nenapadlo, paní.“</p>

<p>„To jsem ráda. Ještě něco?“</p>

<p>„Ne, nic… Děkuji vám za vstřícnost.“</p>

<p>„Rádo se stalo.“</p>

<p>Otočil jsem se a šel zpátky na parkoviště. Tam jsem si sedl na lavičku a přemýšlel. Jestli jsem skutečně Mirandě tak blízko, nemůže mě přece zastavit pitomá ženská v pitomé skleněné kukani. Takhle svět nefunguje.</p>

<p>Vedle parkoviště, na kterém jsem seděl, bylo řadou stromů odděleno další, podstatně menší, s cedulí POUZE PRO PERSONÁL. Zrovna na něj přijížděl malý zelený pick-up s docela sympatickou holkou. Jeho zelená barva byla skoro úplně stejná jako barva mobilu od démonů. Pozdrav ze zeleného světa. Nic jiného mě nenapadlo.</p>

<p>Zaparkovala, vzala si ze zadní sedačky malou kabelku, do které se vešel sotva kapesník, a jestli mobil, tak nejmenší model, a vydala se k bráně. Vstal jsem a dostihl ji zrovna při východu z parkoviště.</p>

<p>„Dobrý den… promiňte, prosím… ale vy tam pracujete?“</p>

<p>Měla dlouhé, světlé, rovné vlasy, vzadu stažené do ohonu, ofinu až do očí a nádherně dlouhý krk – jako labuť. Vyděšeně se na mě podívala a pak se trochu uklidnila. Asi usoudila, že nevypadám na masového vraha.</p>

<p>„Jo. Dělám tam.“</p>

<p>„Měl bych prosbu.“</p>

<p>„Za pět minut mi začíná služba.“</p>

<p>„Jasně… budu rychlý. Nechtějí mě tam pustit.“</p>

<p>„A proč, proboha?“</p>

<p>„Chtějí znát jméno toho, za kým jdu, a já ho neznám. Teda znám, ale jenom půlku, a navíc tu blbější půlku. Křestní.“</p>

<p>„Tak to se tam skutečně nedostanete.“</p>

<p>„Jo… To mi ta protivná ženská u brány říkala taky. Jenže já s ní potřebuji nutně mluvit.“</p>

<p>„S kým?“</p>

<p>„S tou holkou, jejíž druhé jméno neznám.“</p>

<p>„Jak víte, že tam je, když neznáte její jméno?“</p>

<p>„Prostě to vím. Řekli mi to v nemocnici, odkud ji sem přivezli. Problém je, že teď má asi jiné jméno, nebo jiné jméno nahlásila. Nevím, jak je to možné, ale…“</p>

<p>„To je normální. Jsme soukromá klinika, a když si klient přeje a zaplatí si, tak tu může být pod jakýmkoli jménem.“</p>

<p>„Aha…“</p>

<p>„Takže vám asi nepomůžu.“</p>

<p>„Ale mohla byste.“</p>

<p>Podívala se na hodinky a odfoukla si vlasy z čela.</p>

<p>„Podívejte, fakt vás nechci zdržovat…“</p>

<p>„…ale zdržujete.“</p>

<p>„Tak jí prosím aspoň vyřiďte…“</p>

<p>„Komu?“</p>

<p>„Jmenuje se Miranda. Leží u vás nějaká Miranda. Hezká holka, černé, nakrátko ostříhané vlasy, něco kolem pětadvaceti…“</p>

<p>Vytáhl jsem zmrzlinovou fotku a ukázal ji.</p>

<p>„Vyřiďte jí, že mě tam nepustili a že na ni čekám. Venku, na parkovišti.“</p>

<p>„A kdo jako?“</p>

<p>„No… řekněte… řekněte hrabě Alfoniel von Bellowitz.“</p>

<p>„Vy jste hrabě?“</p>

<p>„A nevypadám na to?“</p>

<p>„Možná jo… já nevím, už jsem tu viděla ministry, dokonce prezidenty, vévody, sultány, prince, biskupy, gubernátory… ale je fakt, že hraběte jsem ještě neviděla.“</p>

<p>„Tak ho konečně vidíte.“</p>

<p>„A ona je hraběnka?“</p>

<p>„Ještě ne… ale kdyby chtěla…“</p>

<p>„Vy ji milujete?“</p>

<p>„Hele… nerad bych vás zdržoval. Za dvě minuty vám začíná šichta. Tady máte můj telefon a brknete mi?“</p>

<p>„Co jako?“</p>

<p>„Jak jste dopadla. Co vám na to řekla.“</p>

<p>„Ona mi na to něco řekne?“</p>

<p>„Co já vím?“</p>

<p>Dlouhovláska si vzala útržek parkovacího lístku, na který jsem naškrábal telefonní číslo, a řekla:</p>

<p>„Nic vám neslibuju, ale jestli na ni narazím, vyřídím jí to. Jak jste říkal to jméno?“</p>

<p>„Miranda… A já jsem hrabě Alfoniel von Bellowitz.“</p>

<p>„Jasně.“</p>

<p>„Díky.“</p>

<p>„Nemáte zač.“</p>

<p>Šel jsem si zase sednout na parkovací lavičku. Naštěstí byla Hutchinsonova klinika skutečně velmi bohatá a i parkoviště vypadalo docela slušně. Bylo rozděleno zelenými pruhy mezi jednotlivými řadami aut, ve kterých byly vysázeny stromy a keře, takže jsem nemusel hledět jenom na beton a pneumatiky, ale mohl jsem pozorovat i čmeláky a motýly. Docela pohoda a taky trochu nervozita.</p>

<p>Během prvních deseti minut nevolala. Nevolala ani během druhých deseti minut, a dokonce ani během těch třetích. Zavolala přesně padesát pět minut poté, co ode mě převzala vzkaz.</p>

<p>„Jste to vy s tou Mirandou?“</p>

<p>„Jo… to jsem já. Mluvila jste s ní?“</p>

<p>„Jo… asi jo. I když černé vlasy neměla.“</p>

<p>„Neměla? Tak to asi nebyla ona.“</p>

<p>„Neměla žádný vlasy. Ale to je tady u nás docela normální.“</p>

<p>„Aha. Takže myslíte, že kdyby měla vlasy, tak by je mohla mít černé a byla by to ona?“</p>

<p>„Asi jo. Protože vypadalo, že ví, o koho jde.“</p>

<p>„Co říkala?“</p>

<p>„Říkala, ať se jdete bodnout.“</p>

<p>„To že říkala?“</p>

<p>„Něco v tom smyslu. Prostě výsledek je, že ven nepůjde.“</p>

<p>„A řekla jste jí, kdo na ni čeká?“</p>

<p>„Jo. Hrabě Alfoniel von Bellowitz.“</p>

<p>„Co ona?“</p>

<p>„Šašek.“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Řekla jenom šašek, nic víc.“</p>

<p>„Aha. Dobrá… Víte co? Jestli ji ještě potkáte, tak jí řekněte, že tu prostě budu čekat. Pořád. Že je mi jedno, jestli hodinu, dvě, nebo celou noc a celý den, možná i týden, měsíc. Že se prostě odsud nehnu.“</p>

<p>„Vezmu vám kus bagety, až mi skončí šichta.“</p>

<p>„To budete hodná.“</p><empty-line /><p><strong>139.</strong></p>

<p>Bylo deset minut před devátou hodinou večerní, když se posadila vedle mě. Jen tak, v nemocničním županu a trepkách přešla ulici, zamířila na parkoviště, posadila se a způsobila spoustu rozpačitých pohledů lidí kolem nás. Ten župan nebyl obyčejný nemocniční župan, ale takový, jaký mají v nejšpičkovějších hotelích, se zlatě vyšitým emblémem Hutchinsonovy nemocnice. Emblém byl pochopitelně i na trepkách. Neměla vlasy. Vůbec. Ale byla nádherná.</p>

<p>Ani se na mě nepodívala, neřekla ahoj, dobrý večer nebo něco podobného. Jenom: „Jak jste mě našel?“</p>

<p>„Démoni…“ řekl jsem a sledoval nádherné červánky a zapadající slunce mezi nimi.</p>

<p>„Blbost. Démoni už nekomunikují.“</p>

<p>„Nemůžete vědět. Nemáte zeleňáka.“</p>

<p>„Měla jsem dva.“</p>

<p>„Já věděl, že vás vybaví líp než mě… Takže vám taky nefunguje?“</p>

<p>„Zahodila jsem ho.“</p>

<p>„Aha.“</p>

<p>Pozorovali jsme úžasnou barevnou abstrakci nakreslenou zapadajícím sluncem, aniž bychom se na sebe podívali.</p>

<p>„Proč jste tady?“</p>

<p>„Měl bych pro vás další kšeft.“</p>

<p>„Jo? Co se chystáte vyhodit do vzduchu tentokrát? Světovou obchodní banku? Newyorská Dvojčata už vám sundala Al-Káida, takže ta to nebudou. Možná egyptské pyramidy?“</p>

<p>Byla skvělá. Byla to Miranda, jakou jsem znal. Tatáž tvrdá palice, stejná rejpalka a provokatérka. Ta samá piha na levé tváři. A koneckonců, vlasy jí snad dorostou.</p>

<p>„Nebo sháníte někoho, kdo vás odstřelí?“ zeptala se a sledovala trepky se zlatým emblémem nemocnice.</p>

<p>„To bych za vámi nejel… vy to nedokážete.“</p>

<p>„Myslíte?“</p>

<p>Poprvé se na mě podívala. Byla k sežrání.</p>

<p>„Zakládám firmu a sháním asistentku…“ řekl jsem.</p>

<p>„To není dobrá volba.“</p>

<p>„Myslíte pro mě, nebo pro vás?“</p>

<p>Zasmála se. Zkontrolovala nebeskou abstrakci před námi a řekla:</p>

<p>„Jsem v situaci, kdy si vybírám mezi věcmi k přežití, a věcmi k nepřežití. Neříkám, že vy jste k nepřežití… ale jestli jste k přežití, to je ve hvězdách.“</p>

<p>„Pokud v zelených, tak je to v pořádku.“</p>

<p>Zadívala se na mě nádhernýma šedomodrýma očima. Leskly se jako nejvzácnější drahokamy na světě. Takové by nepojistil ani Lloyd.</p>

<p>„Jsem rád, že jste to vzala.“</p><empty-line /><p>květen – srpen 2007</p><empty-line /><p><emphasis>Č. Budějovice, Borek (CZ),</emphasis></p><empty-line /><p><emphasis> Castellina Maritima –Toscana, (I)</emphasis></p>

<p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>http://www.brokilon.cz</strong></p>

<p>*               Kompletní databáze knih nakladatelství Brokilon.</p>

<p>*               Pravidelně aktualizovaná sekce „Ediční plán“.</p>

<p>*               Ukázky z připravovaných i vydaných knih.</p>

<p>*               Objednávky bez nutnosti registrace.</p>

<p>*               Při objednávce z našeho webu zajímavé slevy!</p>

<p><emphasis>Nakladatelství Brokilon vydává knihy těchto autorů: Bill Baldwin, Glen Ch. Cook, Juraj Červenák, Jack deCraft, Dušan D. Fabian, Robert A. Heinlein, Petr Heteša, Tanya Huffová, Aleksandra Januszová, Thorleif Larssen, Petra Neomillnerová, Jaroslav A. Polák, Mike Resnick, John Ringo a Vladimír Šlechta. O dalších autorech se usilovně jedná…</emphasis></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Petr Heteša</p>

<p><strong>DÉMONI JSOU VĚČNÍ</strong></p>

<p>Jazykový redaktor Jiří Popiolek.</p>

<p>Odpovědný redaktor Robert Pilch.</p>

<p>Obálka Juraj Maxon.</p>

<p>Vydání první.</p>

<p>Vydalo nakladatelství Robert Pilch – BROKILON,</p>

<p>Nuselská 1418/51, 140 00 Praha 4</p>

<p>roku 2009 jako svou 27. publikaci.</p>

<p>http://www.brokilon.cz</p>

<p>brokilon@brokilon.cz</p>

<p>Tisk Marten, s.r.o.</p>

<p><strong>Cena 288,- Kč</strong></p>

<p><strong>ISBN 978-80-86309-26-2</strong></p>
</section>

</body><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAMkBGgDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwDzht24AKOAO1PBAbHAPTpS
HJIOQeKeo+Ttn6VzmwDP90eh4p4GH3YHGO1H0pwPJ96mwDTn2/KnBjkcfpSAGnKPnGaoGeZ
/Eg5tvB3/AGBk/wDQ2rhK7v4k5+zeD/8AsDJ/6G1cJWnQqlsFLig4PSn7fl4pGw3OOMUnvS
lTgetB6UAG7J6UvemjFLnoD1oACcdqXHNHU04DNAABk/Sp1yF6VEgGc54qQFegNADiPlJpg
IOMdaUncCO1NWPjPTFAtiYIfxp5UBOaajtwDz7mpflZcqaBEahcZFSxAkkgc0wDt1p0Y+br
gUmIkwQ2Wx+VAfIz2p33s55qJscDOKkBQGOecj0puD3HFPwQeOmKbtwowuKAGEccUzvjqal
wM4JwaYw9+avcAQ9sVMq9SMZqFQcj1qwCByKmwEmAq52jFNcgoCp+X0xQTzUm9TgcUgIFBx
uK5HegjJ2n5SfQVZRIpN0Mj7VY9adcRpCRGG3upwW9R2oArs2BuakG1zxSSHLhRnb1zT4l3
deooAULjA/PinltvPelKUhYigBobJ6Y4zQzHYMY/KgqSAMkEelKQNuc0AAb5cHrR0Hak2kr
kGkYHAA4oACofrzShgAQwwBTIyUyp59KeGGOfzoAejAtg4I7E1JwoIFQIuSMAYqcLggHoaA
Fy3t+VOzntSAYxnkZ4NPZQvSgBAcdqTPNDHPAyDVcyEDpx2NAFjcucHFNY4Hyj8ahHzc55F
OGSfpQAPnyyTj8qhjPJ+lWMZ69KaYgFyvfvQBTlXJGR06GhQxkVhwe+KstGR94ikiP70hRl
c+lO+gDkQoSOMfSpsAqCMce1OwGPNK5URgAc0gImYK240oYODj+VQjMrcjpT4xiRsd6AJBw
KXNLjikwSMUAmRjqelL+X5UbSFpMUAL+H6UmfUYo6UMdwyaAEYjjkU3HfvTcEjHen8k80AN
6HbSjjpQRz704AYoABz6flT1JU5HUc0wj0p2M+1AF1XDqCuKrupDkYpYiFYZ47cVNIvGfbF
BL3IlPApw654pvUUowM0CJAc84p+4f5FQ5Palz7UAOJwAcdafH6cflUfUgCpFHPPFBSLCHK
4x19quQOd/IH3ccCqKEZwKsRE9jik0M2bdz7flWpbyEEdOPasS3c5rTt25GRSsB0FtOwYMM
Y+lbtrNnBGPyFcxbvggdq17WTDDsKdgIvFcm/S9e6caBL2/6eIq7z4dyn/hGtOHy/wCr9B6
V574lOdK1/wD7AEv/AKUQ13Hw7f8A4kGnD/Y/pQ1oR1Z63p0x3YIU/wDARXSWspA+6v8A3y
K5KwPzDmuotvurWLRomam5sZwv/fIqLefRf++RUkY3Lg00qA3Ss2d1KWhPC5z0X/vkVZlDM
vRf++RVSIgMKvnJXNYNlN2ZlSOVYghf++RTo5Scfd/75FNvFw3FV43I61g5O50pXiaiSdOF
/wC+RU4kPov/AHyKoxvwOKshx6CtUzGS1HvIQv8AD/3yKxNTumSP+H/vkVpytwfSuc1Fy8q
oD1qJO7sXBWVzLmmlQiQ4AP8AsivAPEmp6rY/tMR3FswLTLAiqQMbCgFevvrlwvjI6HK8fk
FC2SORxXi/xCa5t/ik2tW7Wsa2XlJkyjzmIAA+X05FduEi1Jp9UceKknFPsz640aZprBkfa
zDg/KK+U/EGu33hz9oTWLRpmaESoAGxtUMoPFfRPhHVFnjhleUZuEV/xIr46+L3in+2vjhq
+oWUZjSKRLReAC2zIyfrV4KnzTlF9jLFz5Ypo+3/AA5r66to9o/yM0i/NwOoqDVIQJW+Vf8
AvkV5Z8GfEBvdEtd78hypz+Veo+IdStLSdEeVQ7Dlc81w1YOLcOx20ZJ2fdGDcoUbBC/98i
sO8+8eF/75Fa7X0N/veEHahxzWTd4JritZ6m7d9TLYnJ4X/vkUwkgdvyFSuOMgVE/StEZMj
Vju6D8hUxYkDhf++RUC/eqwoyKGJIblvRf++RT1yR90f98ilx7VIgNTcrlKcpK84X/vkUkB
Oei/kKfcL3NMgpNgkXMnOML/AN8inBiB0X/vkU0Y/GnVBo1oPVj6L/3yKfuPov8A3yKjA4p
4UscCrRNjofC0Rk1PftXgf3RXMfGXV1g+y2IKjIy3yiu48IwFI5pmH414J8Z9VEvjB4y/Ef
yjmu3Dx5pHPXk4xPU/hPH9og84KCqL12ik+Nnir+y9Jg0yJlDzHJAUZq78FY1HgrzyeXbn8
q8M+MviH+0PiHNCr5jtzsAz6VtSp81VmM5Wpq51yeMxpHgyzsUIEt0QduBkiuv8LWk2rXSa
jdAbEACblFeAeFnufE/jC1W6Y+TDxj+6or374feK01O41TTJrZLY2d41tDGpDHaqg7mPvni
rxFNxi+UMPUUpLmPRQxAwFUD/AHRVq2ZIx5spRQO5AAquR7V53468UWLa9pPhGOWXz3v7aS
YIMAjduCk546A4+lcFKHPKx6FWfLG7PZ2k2wJgLk/7IpysVUEhc/7oqspJVd/YnmklmwMCr
6nJy9Cdrgg8bf8AvkUqXBPXb/3yKymkYtnNSRNz1ouW6asaTzEqQAv/AHyKiXJbOF/75FNC
lhwKsRpgdKZntsQyA4+6v/fIqHB9F/75FXSPUVBIAuadhqT2CCZlIBC/98itq2ZiAcL/AN8
iubjbMw57109sv+jBq3obmGIjZJhI5yOF6/3RRUch+cfWiqqPUwitD4I2YHTBwKeOnvQTk/
hSqpyc12GIUoFA45pejEUALjGKcoyw570g6GnpjgGgGeX/ABJz9m8HZ/6Ayf8Aox64Ou8+J
J/0bwaPTRk/9GPXBg4rToXS2HIpJqdcDPGagUnpU3PakajcHPNRMTmpicCoepxQAnvRnJpT
xxSUALk5zUoOBTB8wp1ACr0pSQO3NOjHP1pXXjigVyNDgE1PGysQO4quDtPpSqxDZBoBlsj
AJ4x3pqzRn5egqISM4IzgdCM1EylW24oEXUcMpK9ulSrjZuI5qtCyryBzU6S7sjOQeopMRJ
GQFxmhkBfJP5VCXUAjOMU+Jy6Bc5PalYB/8QB5HrSNJuHHBzTzgDPU1Aw3MGA5FIBSSep6U
05J47U8qetOKcZ6U0wIlLbskY96sId3AqMpgAjvQuVbP6UMB+CQT6UxgdwA4pwbAORn2oC8
nHI96QCAsBkjJqRQSox3601SCcNUm3HK9BQApjyvBAPXNKqAQtKJBkHbt7mmq2T8xpeCTzg
UAOVjzuPFMKktxx3pw6E+lBbjJGDQAijJwSfrUuwY6VEhBORU+QRjNAEYIHyikI7mgAYJp4
GVoAZgE0uzsAAKdjHamvnGRQAiYBABqUcMcnjpUa5z/s08D5+T+FAEsYyCCc+lPKgEFjSKM
qQRj6Uqn+Bh8n8qTAbKm9SF4NVij7cAfpVxgAMEdOhppAIxjApgVdpSP39aYkh3sCNoA79z
T3YKcEnFMZFcbtxxnoaAJWcLGx9qWN95BqNI9yHHB6Gi34VlJ6Hg0AStyAKRVXPNSsMjAGC
Ki6EjBoAeGBGOlKw3cA9KZgjBxTH3lXZewzxQA9DzgAU/bk+lRwg7AxPJ7elSjGeTn29KBM
Orc0EBTuHNLt54pSCaBoYeetIVGeOlKaMUCRHgE4NJg9COKcwYHIGRSnkfWgZGPvY6U447U
4cDBpOsmKAGle5pFxipdhOc9qRVBOKAGgE89qcdoGacSoBUdKicd85oF1JF+dQwNWN+YeT1
qrHgEjuOaU7jxQJkvB4FFIMhAfwNOxwDQAo4BzQDzyaQkHg0gGCD1oKsSKOetSj7wqJQc81
IemaCdib3FSJuLDFVQ/PNWI3OPSgaNOHOAN3FaELHcD6VkRMTWnASeKBG1buMA5rWtmzg5r
At8ggE1tWpwB3oGmR6+5bSPEHr/YEv/pRFXa/D99ui6dz/AAf0riNcP/Er8Q4/6AEv/pRFX
YeBCRoWn/8AXP8ApQ3ZEpXlY9c098svNdfZglAK890y+VZlVmxzXoOnSCRFI71i3cqScTXg
HNOlQb89sU+FCvWm3BwQKiWx0UneQ2MDzKv4/dVnRkhq0DnyetcrOqRnTgvIRVN1KHNW9+Z
jmmTICucVjJXWh0RlbQbBIM1Z3E9KoRttY1Z8zC04MJR1CdsIQPSucuGP2kEmreraxb6csP
nBmMziMBexNUbnO4kEgjoaiV73KW1jxnXNUaP47zW4DsIrRWCqML+Pqa8z+Mmrxn4itHcWp
WFbW3bchw5BAJwfUciuk1W9vW/aQ1Rk4hit0tiG7jy1bIH1NcD8Xo/K8dKks6yMbWNjuXO3
cg/Md/avfw8Fzxb7HhV5txlbuex/DbxNNqHhVrtyfLSQw9eduMY49jXztrE7XHjm9JZsm6f
7ygH72OQO9egWfimzsfC6vaxfYLMh4XPmHMjiPIcDpvJAAHSvLbKWW51v7XKy+a7GRs/xMe
v61vh6fJKUktzCrU5oxj2PdvCOoPoHhe9lSXy5IDlTnHbNR6Z49uL9b7VL2dnkUcFmJFea3
/iSeexe3jURmZsbV71Pc2s2i+FpXc5eRQSPeodFXbe7GqrWi6H1j4Il/tH4bW2rMBvuJGY4
9M4FF11NcL8BNem1D4ZapbX0rbrCdUUHG0KwJGPy5rp7nV4PP2Bsgmvn8TTca0onuUJp0ot
j2HbtVdunNT7g43DvUEvU1zxZUiFTlutW06VRT7+PerydKp7EjuBUsYzUJ7VatAGk5FZI0e
xSuPu1WRivSrV0fnYe9Ux0NJiRdiYnmrUa7qpw8LWnbLkE4qVua9CswIbFXrSHcdwqvMuJM
Vo2wCW248VauSdfo4+zaM0hHYmvkb4o3PneJrqc9A9fWJu44PDTcjd5Rr4/8cMbnV7vPOWN
epg7OZw4z4D3n4X+Ibez+EtxdJJhokPX1xXyzrGpSan4qvbuSTcXkY5P1rZ0Pxde2HhW80S
Jjsc5J7/SuEikJu5CTznpXrUaHJKTPOrVeaMV2PRPBmtNpMepXsETyzxRBUEZAYMzAA5PTB
Ir1D4KXP2qxe5UQLLJqk7SeUMZJP8AL0r56067K2Wp20cW6VjHIsmcbNpOR75FelfA261I6
/OyrtsEQs8jcAnPHH945oxVJezkx4ep+8ifYBJzXzb4illufj8So2/ZJ/NAwQPlXg/rX0FP
fTR6JPe2tsbm4ihLxwfd818ZVc9snAz2zXy5Zarf6x8VZNQuYhbzy486DcG8tieUBzg4xjN
eXgov3peR6WMlpGPmfX2l3Es2j2ss3+saMMafLIS2K5nxD4lTwr4bsJngaR7llgTGNqHYWy
2ei4U8+4q14e1b+2dGivWAEj8sB29K5nF8vN0Notc3L1NkHjrVi3XLdKrBc4xV+1Q5yazV7
lzehfjj4xUm3ihO9OzW9jhbIn4BJ4xWZLKST3q/cE4NZ2ws3FRI3prS7GxE+YPrXW2OTagG
ubhtyXU11Fsvl24BFdGH3uc+KkmkV5I28zp3oqjq/iCx06aOGSTfO5AWJOWP+FFayim9TGP
NY+F+AwAzyB1pQQCaQjDgH0FOIJY88V0IwFzxSgc803PRcU/t2pgOHBAHSnr94Z6ZqNOOTi
pUwW470Azyz4lZNv4O/wCwMn/ox64Ou9+JA/0XwZz/AMwZP/Rj1whHpVmlJaCqw3VIBznNQ
Dk4qccKKDQa5BwD1puOlSFT1PSkCEii4ETA9aSptp20wjB5FACAYNSqvIzQqA809Gy20rig
ByDawPWpCN2aZzkc1LGy45OKTIImiBB7VCEO7aOK0OMcYqHYN2455oTHcjiiAzznPY0rQs3
Tkiphx0pTGX4zii4FUZQ5I5BqdYw43A/lR5YydwzmpIV2Fkzg9qLiK7KGIbB461JDuJ3D5Q
OKkWInnu4wR6ULIqHYRhu3vSuBYCqRz16VEy4Q8HNTDB5wKVsEGkBXjXcDk4p4Hy4JznpQq
Z4zg0v3cKT0oAToRTWVSOO3NKxXGc8+lNVt2R/KgBdo+8D14pyghMHJ9zUaZBwetTbxwDxQ
AiKQ2T0qQsApP4U0t2xUb8d+PfvQAgGDnNPK5bOcZqI5I2gZHrUkQIb1/lQBIp46U4gEZpE
UFyo4FTBcDGM0AVwNpyCamVcml2Dkd6UDbwaAG4+bPpTgRyDQUZnCqMselK8UiELKpDCgA4
xkU1gCuccinqMCnLgigCuwAGc5qNHUvwamkI8xlx8o75qq2d5IOKALyOwHHIp6nA2sDtqpH
IwXDHmrI+ZV70ATDptPTtUUrqjgMfpTnOxCcZ44qpHKzM3mLkEcN6UAQXLZkJT5selW0AaH
gEccURwYCswy3rUqoTJnnFAEarsJ75OeajDFJACMBulWnIKH+90qnIQZFUYIXvQBZMo34HP
rUg2uOgz6Gq2B1Apy8nrQBOVJPpxURSQMSOlIJiDg/MBTy28EKSufSgBqgr96lB9alVVKAH
k+tAh5GTkGgRGThSRk/Sk6ipfKKg9xUYwBjFAIbR2p+AelNwOxoGJnI4xSoRzxg004BweaV
RnOelAEhXOD3NIoG7JrofBnhyz8UeJYtEu9X/st7iNjbyeT5olkAyI+WULkA8k44xXokfwt
8E30dvaaf4wkF9evDbWczFZI53kyYpQgUNiYK4WPOY9oZ2wwp2JuePBNzYVSzE8KBkmmTRt
G5R1KMOqsMEfga6HS5Na8P/EaP/hELl73U7K8kispY4Q5nILLuCcjBGT14HOeM16XF4l1iz
la60G+E7rH5OqXOp6hJLpNlIww8UDsd8shz1DMVOQmeGoSDmPCJDg8NgCkyCRyOa+iI9b1a
w1CRtNk1AafeoAw115bi7kjONwtLSMiVAT92aQhgMfMOc5U1/rSalregvoniB9Pu9IvboXG
tXZuHig8h2jYBP3S8qBltx57Gm4hzHiCNxTg3NIFIGfX0oC4xjvUlWLsPKdMg/pUbjCt6g0
QuUyPQ5p0w/fYB++MGgCDNKH5xmmkcYHamdDzQBaXLDg44zTssMd6ZEwIFP70CYqnkGrEfS
q46irCDpigWpdhOMGtKA8jPes2PpWjCMjigEjWgA4B6itW2BVh2FYsUgGMfjmte2O4Cpbsa
KImsHOleIuemgS/+lEVdN4KmaPRLAL/AM8/6Vy2r/8AIN8TEf8AQvyf+lEVdF4Jy2iWPHRP
6UpP3SYL32d9aybjnODmu48OasyyCKQ5HYk1xEFv8vBwa2LBmhkUk4bNZHRa+57RZ7Zow61
FeoVkFZ3hq+aRRE5rY1EAMCfSpbuiKcXGpYz17VoRDem3tis/tV+zzjk1zM7J6K5n3Eflyb
gMYNKHDRkGtG4iEiHjmsaRJI3I7Vk9DSElJGfqd9b6fD500gjydqk9z6VFY37zqwkxkHjFc
R8Y7hrXwdDKJjFKLhCmP4q1PDeoC8063uFbdvRS2OecVbp/u+cr2l6nIZ/xFuLi30lLi1UN
Ojgru6D3qh4C1abUdAlS7uTcXaSEyHOQPSpfi0zxeA72dGCsqHDE46iuC+Ct40sd7HJdRyN
IQf3Z4c4GD/OtoQ5sM5djnnPlxFjkvHepWOi/HS5vpgyQtBEszhc5by8HHrxj8q4T4jj7bP
YalC0k0EhlgjeYfM4QjaD7hSo+mK6b41q2n/ExHadlF2IJ8oPmVQNjL+hpvjq48ML4L04WU
7XOtynazDJSJBvA9t54zjsFr1qLsqcktzy617zicFpEsuo6Ne2E9tBLBZ28twCRhlOzhs57
HAx71zkDPHOJFHKg10WjX8Vj4S1oRoWnuFSEnptQnJOfqFGPrXPExx2hAcmdmII7Ba9Bbs4
29EW9N8261WJmBdUOcDjFd34zu4f+EYjh8xWuGZQyKclMjv8AlXK+GxBF51zOwREwWY9qXx
FqcckENnbrgMTJI+f9Y2SAfpjp9axkuaa8i4u0WdF4C8WX2kWmpafZF3N35eEHTKgjP617T
4S0rU7hPtuqzl5ZOQnZRXknws0FrycToN7SNkkD7gHavpmxshaWyx4wVFeRmNRQbjHdnp4K
DkrvZEPl7E25qpP0rRm61n3HSvCi9T0nsVIv9ZV+PqPyqhF96r8fUVqZj2HOatWP+uxVYnN
WbH/X/hWSNlsULv8A1rfWqoHFWbrmZvrVfvTsSXIvu1q2ijBJrKi6CtizX93moW5p0ILlf3
3FW3OzT2f0Wq91/rxTr2UJpcq55K1pHcl7FzVbxF8FpJG4WV4yAT0B9TXxnreqazYeIZ4Nd
MUxYkrJEMK4z1FfQXjbxLBp/hW2s/t8SXTqWWEuA7L3wK8R1qG21qxadZvOiwcN0Mb47+le
9hKap3b2Z5OKnz2S3RyYuxBcSsnKOOMVmK5+05zjJ5qPMkLGOT7w61Gc5yK9pRSPMbZr2Tx
LFq6uDzCMY6jmvQvg3qsVvdz2TybDne5YZCoOSc15tKRBKvk5L3EAXGf4icEV03gOSWLxLd
mCVbObY5EmMrHgHP1FZ1481NounK00z6Q8Y+L5n0Tw3rmn3ktrYR3JM0UVwoSaPBCl+5GV4
wOea8V+H1xHeeN2uNrMzyuQex9/bFZvjfXkuvC/hXTbZHhlhhDzzYZdzKoUbQTyAM8468V0
HwQtWl8UQTBAxV2baTjcc8DPvXFGkqVFs6ZVHUqos/FvxbD4n8VaRZ6T4nkuIBK9mbWFiqR
xYRSWHcs2/nuoFfS/gKHyvD/lhSNpAH4Cvjm5RtZ+L95t0l9Nln1BpFt3OWh3OSUPTpzX3B
oUENjocJZgo27mJrkxkVCEYROrBycpymyxqWpW+kWi3FyCVLBc+lXINZswFZJgykZGOa8j+
NPi63s/DEFjay7p7mUAFT0HrXo/gfRbC78HaZdEGaV4QXcn+LHNcipWgpm86q53E7O0nS5j
DR9DVvyye1QW1tDYx4BAUepq/bT28w/dujfRgauML7nNOVtihPASDxVZLcBulb0sSsvFU/I
w/rUyp2YQq6ENvbguOKTxJrCeHvDVzqLYLRrhFz1Y8CtG3iKEEivMPjFdym003TozhZZS7e
+K6aUUkYyfPKxzukTzy3S3bEz3U772kfnBJoq/4eiRBASPugGis5S1O6MdD5nPXpk4FJu4w
ep7UNnt6Che1dR5w7k4JHNKME0g6cUL1IHagCVMcg4xT0wGGKjU9uxpyYL/AI0CZ5h8SP8A
j28F/wDYFT/0Y9cLtbPWu7+I4P2fwZ/2Bk/9GPXFbGwSAT9Krsa09iLb7U+ikBJNM0JAMqC
DTht280xMk0/bzzUsBByuAKidDuGBmrCrtPNISodScg549DQmK5CQeCwO7sBUiqwPz/jTmZ
fTpUM0jgbcYH86aYXJPoaVM5wRUQZmUHGO1WI3wOWzihiaJMelPwdtPXYRknk01+TtyBj9a
kQnA4NOVwRwKbtB6nI/lQF2nIOQaAJiFJyOabsIcsMdO9Cgk4HWnkMTkHk0ANDNGfu5B607
ylYcqOe9LgspPtSRfIB/WgAWNox81OIOOuKXzA+NvXvUnl5FAFcAj6+tN2bpcEmrDLghfek
Ay/K0AQPb4bcDjNC4V8ballkQKVHaowy7cE47c0APKhucU1gufepFQsgwf1oEUgyGwcfrQB
C6syblA4qRY1IXPORTk4O0kDinbwpA6+9ADVhO8HAwOtSMqgY6VIMlTxRlWGDQBGgC89aUt
k46H0pSvPcUhjH3j971oAQ5zkgj1pwIYE46d6M5BzinKD5ZAOe9ADoXKOkq/eB6HvT553nl
BYDgYwKdiMFdpzlcnjofSmEqG60AR4PpTWITkU53K/dH51E2HYYNAFdmYEMabkbuelSGM9W
OQfSoH5OPT0oAk3FRu+6KtQNuQOOhrPYMGAPOe1X4QTEu/r0xTaAnZwUDKeh596bGwBwVBU
nr6Up+7tCfLSMwRTnv0pAPBCkofunpRIxSMAkDPT3qs90qfuycYOOmad54ZVjUB8dGYdKAI
kLeZgk8+tEvcbeMZ49aU5Q4YZzyPeoy53bcH8aAJI3JiUNUhxt4yQT+VNgypA42GraxIsby
bweMBfWgCqVOCQOacm7A9qE5HPX3pr8HAYUANJZZDtJAJqWKdgCSM4pigE4bpUmNgx1zQJk
wkRupwfWgRjf25696g69KA2GPOCKB2LBhIPyHr61GykGnrMQMtls1Kkiv8poFYqlSOc0duh
57CrLwq3K8VF5TDt+NAz2fwP8ACrX/AA/qLeK/GGmX1tZaP+9ltbTy2uEBjYl33MFQKvzY+
ZmPAHWn+Ir+fw5OnhbRfD1mfEV6oi09rW7e7a2hMYgEoY7VDtHGQvH7sNISRmsbwja6p4g8
K79Y1S7nsrfVYgnnXLt8iozyx8tyrMYcgggct2NdZpGmTavrV94mu0zdamTEitFnZa7cBRn
GC4yzDqQwXp5gq1sZve5g6B4ZTT9Kk0+xlV/tKKLq+hBU3inP7qNx80dtwfujzJ8ZAEY3Da
vItH8JtYLqVvd3epmIvptnZW/70IWI3QopKwJnjcuWJB/ePyBieL/iFDpQm0fw24N6mUnvw
29YuBuSPP3m4wXPoAOANst9Y61F4a0K1ktvF1y39mrPdPo7IQzzO0x8xvmdmxIuQ2APTnNA
tSPU9d+JktpIukeGIvDdjO5UNciNXZiAMs05AznHO3OTya9C8a6gLbT9b0fUtUvrq/j029s
zCLtXtovLtonwmwBUO1gGDElnBx614bZ23g3/AISOytb218SW073EYJuvILDLjllYKSPXkc
V7V4qk+y6VrVrpmgNaaYun6jKt7NYi2kuIHXdDI4/5b5LMA4wQCMgEmgGfMgTI60EY6Dmp1
TAzSMuTUWsakIGHXtnilzkEE8oetPKUi480huARigSEkVVA/wBoZGKgwd3Iq06N9mXcPmRt
pqAqfve9AyWNADnnpyKlI6YpqttGMnFJkDPGKAHL2qZetVjweDUiklgM0AaEJJztG7HatGB
mByykVUjCFV2YUgcGr0LhSAxBYjOe1JgXYQW5GAB61twMcBduMelZELJvGznjmt7TQksoRu
Pb1qGaIr6r/wAgrxKfXw/L/wClEVdR4CjI0myB6FB/KsDXoBDpniJQP+Zfl/8ASiGuu8BWp
k0GwOP+Wf8ASiXwkx+NneRR20SANMA57VFepNC6TwnK+1WVsAoDFMn3qRkkWAxADbjjNZI6
FsdN4WvJJmUqckDP0rsdR1CFIIzMwB6cmvK9C19dGuHSSMENxn0qtrmvy3s+VlO3rgUOLb0
Kuk7nrEM8UyAxsGz6GtO04BzXjWh+IJrSQI0hKn1r0nTtXjkgDvuJ/wBnmsJQaZtdTVkdGL
m2jYJK4BPTmh4oZPmGGrz/AMRakyXBaNmzjNVNN8T3Vuys8x291J60vZtq5lZJ6MyPj/pwk
8FW91EGC28hZiB0PYVyvw01u0k0yG1V38wICwk4744rqvFI/wCEk+GWvabJfkOrtcLv+bcF
5C18/fDnXjHqktnLNteMhUBzk+v0xj9a7adPnouPY5HN06qk+p9D/EnSv7W+HWoW4UOrxHq
OOnH64r5m+EGvpouuGzunMcsJwyk46da+rrab+0/BV7bud/mW7EfUDP8ASvg3Ug+keNboRS
vGFuCQ2edjHIzjqMGqwUOanOkysXPlnGoju/jVqTaj41aT7SJ4VVWhQf8ALNcA4/Ak5965R
Lia+8BlJk2/Yrvckg/i3gZB/nVnx1ZxQ6jDqEdyk5uI0LqvO0+hP0qbwvsm8BeLrMgSGOOG
5UZwEO4qcevUflXpRShTVuh583zTbfUwNOgL+H9YlCqUgjVyC2CTuwCPXFYHJ/CrPmXCwSB
AwhcYYjpUcX+qlbtgKD75rpSaZhcswXfkWcsJH3yMj1HSn6TYJqF6iTSCOAFQ7OcAAn1rP6
nJrpfDOkjUbsLKCbeP5nGfvegqZ+6rlK7dke0+ARF4cs4ljiLxS8xFed3PWvaLe4F1aRzgY
DjOPSvGtOZ2a0BwqxYAC8AD0r1XQJfM00p12k4zXy2L973j3sNp7pNOeeKz7n7taVwMGsy6
4FedHc65FaL79X0PIqjD9+rqDpWpkPNWrA5nP0qqfSrOn/68/SszS5Ruf9e/1qoWw3WrU/N
zJ9apty9AjQg5UVt2f+rrEtvu1u2g/cg0upr0ILkf6QM1n6u5+zsBn7tas4HmBjWLqrjke1
PYm54p46urXVtMNjcQJ9pt2Pkz7fnj+h9K8gs7690a9eOU5WQbJAeQ617R4n0mR2knVeCa4
mTRLS+haC5wspztPf8ACvpsLVjyWZ4OIg+a/U4fUBCLndGcxOu5CB29D7iqQIweakvLWWyu
2tpDnYeCOhHaqxJBNerHY4rl2d/N1CEEA7QAPSuo8CQwzeImlupRHF83m5I+5jn9K46PLS+
Yx6da1dEnaOWZklhjMS+aRKcK+GHy+/Hb2qZq8bDi7Mu6rdGTVoxOSVTP7t+q44A/z616R4
Duv7H0y6uwJYpPsMjRSRJkiQg4KjuRnpXlGqTpPrMt1HGESRiwGe3+TXXaL4t1XSfA1xLZ3
8Zmkm+zFJot2xSOqHoCe+fQVnVhzRSRpB2k2aHgu6k1T4jXOqT3Vxc3IZfMluR+8aTA3M3v
nNfXdkyatHb2c1x5VjawCSdgcZwOlfHvwmT/AIndxe3EoCudoz1LE9c/WvorxD4lj0PwJcw
xRubi4DRnZjqAcAkkYHqf6152JhzTUTtw8+WDZ5j431dfGfxXtdA0mFI7OCQRLzk8dSfevr
fw5JZaB4LsbUsI0gjCjP8AEe5r5B+B+mJqPim88Q3EOxYciEdtx75r6G1W5n1DVBCoYWtqo
UKPXuaivo1TXQqjHmTm+pZ1LVDfXklzd3Pk25OI03Yqms8toRdabdAbeT83FcLrd2t3eSma
QpDGdigHvUMVpcwwFYruQKR0zWagludHNY9/8P8AjvSdS01/tl1FaXEAAdZGwD7isfxB8S7
K1YQaMBdyH70vIRPp614xYWrR7xN8xznJq+Ywy4AwvtRJpMxUFueveFviTZX8psdVdLaf+F
zwrVhfEi+tdR12zS2lWXyk6qcjmvMrm0MzLsGCOeK3NGsLmedThmC8EmrSVrhGFpXOntJTb
WbSf3Voqe+0yUae0KHa8mBn0orNJdTSTaeh8wHOAQccCnAYPPNIevPYClXOMnrWrRxirgU4
HvimA9vSnjpTELnJ47VKnUEnuKiAGeaev3lPvQJnmnxG/wBR4LPb+xkx/wB/HrkUl8uFwAD
kd6674j4+zeCj/wBQVf8A0Y9cSBgHPSqfQ0gtBrMMcHNJkA4IpaCpPamjVCBucdqeWbG4mm
qhzj1p4UY4YcUn2ARpCBnPFRMzP8uKeyscn+EdeKYrAOMDOaEA7JBxjPHSnL+8Xnj2NSRhc
k4wan8oYobFcpgNnbt496sRxhevfpRNbvjchwfSpI4zgbjnFJsTZL5YKgjg4qIAh+KlBOcA
8mnLHgc8mkITaGUZyKjZSp+U9asMpXtSgccg0ARxAk/MOB3qdVH8POKSNMk7l4PepxGByO/
egCEDIIxg+9VZ90TZbJFaO0AfMMk9DTWiDrgnIoAq237zcQMAVaOR1FMii8hztHBqwgBXLc
k9PagCMgYGcA/Wmsg2csQR3pswdioUd6ch3EiZulAFHLscKwZsjIAqdESU7RnjggiryxxKc
oAC3Xini3C845J60CbKoj8tdy59MU0sfu+o71ecKErMk3bmH93v9aATHDJG48jtTioI+lQR
5U4FWEUl+WxmgZNCcoaVUXO7PFR7Sj8H5gfzp/mFVyccc0ADjDg9jSkqy7W5ppw+GoU5YgK
RjjB70ADRs64GKlhi2KCwzjsajLeWeuc1ImWBDPsHqaAI2f58D171EFI3HJOTnFSdgcdaQY
yc9PSgBjMp5/SkHTIHFOA2gj36+tMJKnjvQAx5FBxUcgy+QMH60PHvIYjBPUU1kC9B1oAdE
gZwWHNWdwjI5Hriqizp3GMCo5mLktn0/KnYC8LgFuozngVGXDyBQ3Poe9VWughGF/GoRIVc
Mc5+nSiwFtomcsQfm7g+lNRpFIXk88H0p0d0yrtcB/cVG83lEGNsqex7UgLYIUguxAAxk9R
Uc3l5+R9xz1qH7W7RsrAc9M1EzEZG4KOtOwE8Tqj43c5z7VeLh03KfrWUzDYyIFxv3j1B+t
XLIs/L9KLATMxAxtyf50pPy8gYJpHx/COnWqzyngZpAWxtHH60p3NwWHFUjJk4zTo85yT17
02gLP3Tz370hwPnOQTQq8+1Slg+MjgdaQDFJ29Bn0NSLzk0wqpOQMU4EDIzQA8SOnfNTrPl
fuZOeAOSarjntXU+A9MXUPG2mPKqvbWVzDdXKFgGMKyqHYA9QuQT/s5PY0CZ6zpy6Vplr/Y
U88MWk+EbINqcrLkT31xlps4ySEAEA4z8zetWPiF4r8KaPoVvpK3Wo3GpX8ST3kdiUhaKJl
3IrTOCVdgQSACQDjg1wfhe8i1GLx34K1/VY9J1LXXLQXV4dkYvY5ixjlb+AOcjJ4yOa7KS3
WxuLzWL1YtE1C6uzNqEt7BZSxrGY1UQRSu7rtyrnKIzEMo28YqzM4XwfofhHxr4ssdFtvDG
u2cTSK08lterdJHEDli4aNdqkDGQ3U8A10Xjzw99h1q+8SX+m/bLG4lMq6t4dka3mtlz8vn
QuWXAGBuBA4+8DXSeBfFHhi51zWbLwlpkVlqd0nnOsCmKK/RAS6RKSWQAYYJ1JUsAp+Udmp
hgtxPA87WTKXjKjczKTgsF6Pg53JjkZIGKEgbd7nl/gKbxL/bh1nTdag8Z6Bo9tJf3FvqQD
vbbR8hkjl3PHhsNujLDCHB7V0/jPQ/FGnW93b33iK11Gwl0O7eOHTnzBtaNpAYieQu5GzGc
gDBUnA27uneBPCyXmFttT0jTdRke51BNJnKi5hVQElg2gkxRuSzxDON4bBUbRyHjDRjpviP
Wy3ic65Z/2TfRwMZS0cgeAyhhziNxhg4HH3cAB9ob2Dc8EB4prdOKUnjNI3HHaoZY3mmgEd
V/GpMZGG4xTCcnB6mkNEqfOrx9Cw3CocAZBPFPQskitn2xTZExKwHTNAJABkDnj0puNvOc/
WkJI+7SM5II9KAaEBJPcVIvIyTjtmoN53e3pUsZB460DLUTsuCjE4q9FIWA3MTis5Dglex9
KtwkcYoFc3rN8EYroLKTLAg4YHIrmbZtpxW/ZN0PSoZSNDWyx0bxAzNuJ0CX/wBKIq9N+Gy
2zeH9LjZxvZMYryzUyTpHiQE5x4flP/kxFXqHwktI5tL02aSTlUyFqZ/AKPxtHqstgPs/CV
jvbEMVK9K7dYkeIY5rIvLaOOQlioHua50ztWxwesWUccW9VIY9a50KxOMV6XdW1jex+Wkiu
w7A1ymoaTNaSbhHlfp0rohLSxMu5hZaNvlOCK6HSNfmsmUSPlMd6w5Yj97FV2ZgcelW0pbk
ptM3r/VpdQvWkJ2qegqo7/MPnJPpWYJG6rwTUqbzKGckL3NCjbRA3ctabqDXD6jYITmM4YH
gsD1/nXzX4w0y48KfEC5W1M0cXmeYrPxkE5617Hquuw+EviNa318WhgupED8jAB4PB7YP6V
xX7QM0d94gstQgiCRFTHlTw2Ohrow94zt0ZyV2pQ80emeC/iBJP4dhkjljO5SJBnkH2r5x+
IFvFB461AwnMUrCUdMDI6DHYYqlpetXGipugYssqHHP3T9Ki1C2u5tLt9cnGYriV48gdCOf
8a6qdJU5uS6nPOq5xUexd1DVP7T8IQRuqie0uQMgfMVaMDJPflf1qTw5dMNJ1uxWVwt1a/P
Gibi2w7lz6AHNYmn3EMUzx3Ks1vMNrheox0NbfgS5tbbxlCl5EktvcRy27mSTYqqyn5ie/T
pW7VoswvdmBbZ8uaNnIDRk49aamTbOB6g4qe2MY1H7PuJhLlM9z6c1BEMRvntVohkK/eAIr
0bwTHNJG6RxqsbEFpCec+g9a85U/MCa9X8C3K3Dw2+1V+XgeprnxC9w2pfGegaZHtkQMchR
1r0nw0c2ZPvXDJamC3aTbjHArsvCrttMZ6YzXzdb3ontUdGbV0ASayLofLWvesFBrHuH3JX
npWOyWxXh+/V1fu5qjCfnq+OlaGQ124yKt6Wcyn6VQlOBVzS/9YahotMqz8XEv1qkeW/Gr0
4zJIfeqH8VIZo2x4AroLUYhFYFr0FdBD/qR9KXU06Edx90n0rlb6UvM3pXUXZxA30rj523z
tTYjF1hIvsbF8AYryDxFJFEqurhWDZGOtepeKpvJ03aOrGvM5bNLgh2ADDua9nAqy5meRin
eVkecXbi5DFpA0sZwM8Eis4g7yDwa1teht4tTfygVZTh19/WsgnJzX0S2VjyupZtuFl4ydt
XtA8g3d1FPGH862kiTcMhXOMH2rPtztEpIJ4xVnSLo2mo+aoGdjL83QZBGabEnZiTtvvHTH
CKVAz0rUuLq5uPDPh7R5IYbez8yWUSqRulLPgs3oB0H0rFiIa6kZXVeCQW6HHah2LQIjcCJ
cAH3JNJq40z074S6xYx/EPSbC5gifTzcBQkgyG56nPXqT9QKtfHbxToWs+MF03w3cXLw6XP
Kkjsu1DJnB2HPzAY6mvL9LuZrLUYbqKTY0eWB+lVbq6e6vJ7qTHmSuXJAxyTms/ZLn5y+d8
vKfTfwqjXS/DtojTpB5o3SSv0jU9W9+M175bXfhORHtbHUftTOu4yqeF+vvXx94f19LrQxD
NcFZZnRFjzwiKMD9a6rVfE8XgzSwguguqXyk26FSRtzgsxHQdRwc5rzquHcnfqdtKskvIsX
/iOXXfHL6PY2U0EdlcskjS8EsDwRjIII5616xZ6PdXESuUKDHU968q+DelRmW88UazM2LqQ
mLznLYA9z19K9X1D4jeHrFhbRXCNcOcIrcDisaq15IK9jala3NPqZ29H1aTTYm82eE8qoq/
LaTWsIeeMJnt6UzwhcW0lzd6vJEJZ7p9wI6BR3FaPimZTp2Y+GY1i/isdC+G5X021junZyA
wWtiTX9L8PxIs7AljgIvU1zmlaZqGp6NLY6dKUupQQr5xXGW2h6hpOt3drrMpmu4Dg7m3Yr
aEFK6bMpzcUmj2w65ZazYCWxc7l6r0IoryK316XT7iO4shtCPjnoecH+tFP2L6Ee1T3PNz0
9wB29qXOODzSNyxGcjj+VNYgYzSTOYfwTnvSg4JyKaAOtKODu7+lUBIOvNOUjzAR+tMHSlX
7w9BQJnm/xIP+jeCsf9AVP/Rj1w5fDbT3ruPiR/x6+Ch/1BU/9GPXEhFLjPJqn0Naewgjc9
MEetWI0IX5iM+1SxqMcim/N5nLZX0pXKuIUU9ufWk8sZ6U+nqowDnn0pAQuqt8vrVbyGR87
cgd81oeWH5HJHSoyMDBXJNAEK7gScDaRUyF2AwBSHBUBRgjp71OgLAZ6igQ84xgdTQIxjpg
mphHkin4A7UAV9gHOKeoyakKegyafGmc5oAQoWGPWoiCBjGauKPm6U1kGfSgCEZAFTR8rg0
mMde1PG3GCKAF8s8ccUgQZJXj2qYONmcZxSe54z2oC5GUB4PWoirKcjke1WvLATcxye1JsA
+Ze9ArlB5GdygAUCplt8xsCMkjP40k67lBGA2cGryD5AcYx3oGVYY3CKrnnvmrLquASeRSs
2Oe9RM+5T0yBQTuRXByhwOnas7Y2cn61efJVl9e9Uv3u8DOMUFCLKpYjGD0zUrOwcDGKqyZ
U++cn3qwrEEO2DkUASuxIGTnnmkCSNuI5HpSoV3kkYBHSpSSrfL3oAIwduAeelS5LYB6Yzx
UUR3byQQR096s2+Cu7qaAIcblPHX1prAheAW29qtqm7JI2kH86RoiBn1oAqqrAZYUjD5hgV
KXAlKN1FRM7op5Dn3oAJRtXpVIzLuGTx3qVpWHyk5yaqSFfmIJ9MUATmVG4J/GoZpdrHP3S
MAiqoLkcngDgU8HdFtI68iqSAheQbiyfQ5pRIW6jJx1BqMxlSRnK+tIj7SeDTK0JcjbzyO4
qWIsxzxt25wahyOG7GmjJ3bT1Oc0DHA88k89KEb58Nz7U1Tng/n6U4rhhnjmgB7YIyv1pu4
cBQeeuaTdg7XAPpik/iPpQBLGAxxjhVyx9KuWkjJHgKcHOPaqHAKkkgdMjvWtHtjjWEgnHQ
0myWI+TyepHbtVc7yMcY96tthycDGB+VBQBOBUiKoHOD+NSp1C00qM5GcU5R0aqugJSTuAB
7U5d2cryO9NH3t/H409WBUnHepAUtx0waaHIwrDmpMe1KYwfm2npQAqsdue9ev/AAF+wweK
tZu7vSrfVrltP+x29jcT+QknnNtkLPg4AQEdCcuMda8fQHGBwB611PhPxfqXg+4uptLtrOa
a6ESs88Zd0RJVk2oQfl3Mi5PXAGMHmjqJq6PUPFHgfRPFVy+qW1zLpVyUCmWVUlSbAwPNdW
EbyY6yI+5gMtGGyTlab+zz4m1HNxaX0E1ruGLi3tXZGXHLB22x8c5+c896z9W+NnjDV9buN
TutM0dTO5crb2bQOo9PNjZZD9SxNNvfi1eajpJ07VLDVHsSfnto9fuI4HGcgFSDxn3qnYzV
z0Lwp8KtO0a+gv2ufJtpL2CztdamdQ875Lztb/wRJHEj/vRuJb7rDGamPi+DQbe32Src6dd
X7WVvqCMClrPueNJ2BGJIm8uQOvdUXB5OfJ9Q+IseovvuPCljqDJxC2tXl1qRiGOAqySBR/
3z04rs/FMmn678JUOmaPY6UJtMbUvstghSNGSWF3KjJHAknHbgDvTT00Cz6jdJ8Q3ln4ys9
aklj0M32onT75IwRBpeqRN8kyqScRuG+ZehVpQe1X/FfgxdO1DVvFWnJcwaLqGk6ja3VpNI
XTSr5R+9tWP9wuAU6ZyvauJvV/tpdRgI8w+INCh1mMZx/plspWUj1JEdx9d1ek6h4rstT+A
t3rer3CyxeJdK+yThgSf7Ys2RY3A7NJDtJPH+qpgfOZBBwwNNL/NmrCyJIAO46g0kkMZwF+
U1mWQbuRk04qCcmoC2VJU7tpp4YtGuDQDJSoxzx6U5huhye3aoQ4K7TncO9SxkFGQ0DRXPN
QvnnBxUrZ/EelIxoGV9hOKuRtiLy9nX+KoB1GKlGdgx1zQBIMA4Gc1cgBwO+aqKcsM+lXYe
1AGnbds1u2mcDFYdv1FbVq5VKmw0XL6VW0rxOoGdvh+TJ/7eIq6zwLrU1loFp5LYIQc/hXE
yOX0vxaSc48Py/wDpRFV/wxI66NagE42D+VXa8bExfvs9ji8batAhaOfNY+oeLNUu2JkuGw
fQ1yy3EmMBjSM5bqeaUYJM1uzqdC1G6F+kglOdwzzXs12kUmjrJIo3Muf0rwnw9KkeoxmQ4
UHPNd7rXjGOG2WG3lU4GCKmcW5KxcZJJ3KWoBpL0knYgGAo4rJuWsYj+8dt3oDWbdeIftx2
q+znkVmO7XEhBJx3PrWkYPqRz9jUvNWs7e3ZoF8x1GcZqSz8R2E0kEUyHbODgg8Vk/YkCEh
ASa5G/Mmn28kCx+RPA3nBVOV2lsZB9fb3q1BPQhzcTJ+MF1HqEsDokha2Pl7xyAOoJ9PSlt
7618d/C+SwkO/WNLiG4Hq2PuuPYgYPuKg8ZyzS6Ql3bKuy8jCy5XJyOhH8q4XwlrzeHPE9v
fyFxb52XGzrsPU++OuPauuEfcVuhySlabv1ME7h8pPTpXoN9qGk3vwtttKieMahBiVYkG4j
B5JOOCQScVzXivTZNK8RzwMyPHKBPFJH9yRG5DD3IOTWRbzG3uEnHJHr37VvbmVzH4WyENg
gk4A7itC3Fpb6zF9qh8+1DjejkoHU98jp17VVuYRDcsgIKHDKR6HkVJNdSz2cUcnz+TkK2O
QPQ+1Xa5AyTZFfPtKlFc42HIxnjFDAxxPjHzEcd6r1YlIaKN92WxhgOxpiIOnWvV/h5bxIY
tQuVMIUYQ7uX/D0rylRlgPevYPA2lT3RhuZsmPjr6Vy4l+5Y2pL3j1eQrcWoZc4PSt/w0cT
tj+7WOqjZjHGK1fD5xcvj0r5yorQaPag/eRt6ieM1jyn5OK1tRJ2gVkSjbHXCjrepFEfnGK
0FPy5rNhOWH1rRH+rFUZkMzAn2rQ0kZkPoBWXKfmxWto/V/pUspFW4UgyH3rN71r3YIjkb/
aNY7HHSpGaVpyoroYf9SM1z1ieBXRQ/wCqH0pW1LTK98cW7H2rjpP9efrXX3//AB6vXHt/r
j9aJMaW5xvi+XdPFbg8Yya5V4lKkDrXQ+Jn3auw9BXPlua9+grU0eJVd5s898Y2kcd4soZR
IwyR3Ncl9a77xckMhDOuHA+Unoa4I5zz1r2aLvBHBLSRLFkRvwMHHNIjFMkHnGOlOj5hZee
CMcUxhtRcnrk4rYzBBnexydozR80kgJIyaVGxC4A+9gE06JY/meXJCjoKBiM5VyqtnjGcYx
UVP/rTD1pAamkT/Z3e5eTEdsQ5TP3jnp71fF3f+JdfjuNQeS5kc+XGjNwqj+EegHWsBcAhH
OFOC1dV4HvSniaFbgn7LnzJFA7LyB9M4/KolonJblLex7/pdiE0u2txH5McMQGwnhePWvJb
6+h8V/FKOysnD6dakorr0dh95vcdcVo+MviG66Hc6bYjy5rr5fMB5Ve5HoaxPBF/ouiaDc3
z4N+QVHqB2FccYSjFvudc5KTS7Hqr+Nh4blFtYxB4kULxzgDtXV23iey8TaTFNE22TI3Ieo
NfPsGsHUA8uNhz09TXb+GtYSCMgwjKckjvUyoJR8yo1nffQ+jfD1xpuh6S2sahMIY4EJBJ+
8ccAV5RLqs2veIdS11vljuGO1fYVg+JvGLapYx2gYxwRj7o4zWRZ+JEh0qZIU3NgqPbIqKd
HlTZc6vNZG5JdRHwmt0R86qWP1zRXLHUZb3Tf7PjjxEGxuB680V0RjZGDaY4/gAQOBS9ySD
SnAJAHOBQvAHFeeyxcZHFID2Cn3p4IHy96CCMkUIBBx2pynpxSDPWnL94cd6oTPOPiNj7P4
IwOuip/wCjHrjQMHORXY/EobbTwV150VP/AEY9cfb7Gi+c454pvoXDYesmDxu9KeEywOck0
yMKZG4G3oOKnXA59KRZdsfDniHU7KfUNN0LUb6zgJEtxbWryRx4GTuZQQMD1qWy8Oa5feH7
7X7TS7ifSrF1S5u0XKQk9Ax/EfTIzjNe+/CXWbPw/wDA/T9c1HxlceGLOw8Y/aZWt4pJHvl
W2BNsFTg7h/f+X8cVPBDpuqXXhuy0yCbTtC8fWes6vqOnpJgM8bStEAeTGP3ce5VIDbQDkC
rUUzPmsfM6IyHk5IPapGbAywHNfQ1l8KPCOrWttrsEElppHiDTtIh0smZz5N/dT+VNyT82z
y5Dg5HI46Va0b4ZfD7xvrd7Z6Vo97ocGgeJDpd5uvHmN9bLFIxJLf6uQmE/d4w9HKPnR88y
aJqsXh+21+SxkTS7md7aG6ONkkqDLKO+QDTtJ0vU9WuZbbStPuL+eONpnit4y7hF+82Bzgd
6+mPDmm/D/wAZ/Czw0p8K3FloFtda3evpyX7uWkhgVgVlPzcrjIPfPas/wz4W8K2j2fxQ8M
2D6F5HhuPU4bGfW2gSO6kuntstcMMiPapOO5IHejkJ5z5+vbC+0zU59O1Kzms7y3bbLBMpV
42xnDA9DyKng0rUbqwvNQtbGeezsArXU8aEpbhjhS5/hyeBnvXc65p/gQftAR20/iQXPhPU
LmK5vL9bzzzD5i7pUMwHzYfKl8Zwc1v+I/CcGlaN4+ddF/sS1t9Gs7yxSw1iS8tb5WvAgn3
5xIpU4CsPlIJGDSUSnM8jFldmza+W2mNokgha4EZ8tZCMhC2Mbsc460mEGSOtegWkuz9k/W
HP8Pi23PP/AF6NXY6x8PPAGj+F49PvruxtdZ/se01CK8fV8z3d1Kys0AteyFGIVhzlc0lFs
OdHhZcZzUpKsOOK+hLr4dfDfU/Et7pWk+Hr3TY9E8X2WhXDvqDy/boZiVfg/wCrIIOCDnpV
Oz8E/DrxPZ6dd6VoN5o51K91TQ7aJ79591zDD5lvMxPclSpXod3tVcgc6PAXwOM1ppoGvPo
/9sJoWpHTdu77b9kk8jb678bcfjXX+JfDGhaN8QfBvhaaN4Ga204628jlszzsryDB+6FR1X
Ax0rtfGt34i1/xX8T9Pm8cX+jN4eguRB4eSJxbS6fEFAQAMEUEMhAKknOaSiJzPGdP07UNQ
W6+wWM12LSFrmfyoy/lRLjc7Y6KMjJ96asQldVx17+le0eI/DHg7RLrxboegaVqFhdaX4TG
qSXg1OUi4eUQHyygwNg3twSck89BWtqvh74U6LL4mth4Jv7mTw/dabasf7XlQXJusbieu0L
k4A69/SnyC5z5/mAVyM/KOlRoQOOtfRQ+E/gOHxHN9rju20PQNW1G11uQztuMSxpJbHORt/
1gXI+9t9ayrv4YeEfCej6je+INPutQu9EtL7UZ7QXTQ/ao/tn2a0UkcquFdyw5ORRyMakjw
TavnMxOFP8AOnW0st3fQWFpC89xcSCGKNesjsQFUe5JAr23UvCXgHRPCl78Q5tAvL/Sp7DT
Z7TRHvHj8iW5aQSbpR87IvlHaSOd30rRl8CfD74f+J9O1KTR73Wf7Q8S2Vvp6y3jQmwieGK
cZ2/fcNKBhhyF59zlBzPBr62utP1a60m/t3tNQtJGhnt5B80bKcMp7ZBqEoQc4r2iHw5ofi
T9qfxhp/iK0ku7BLvVLmSOKUxM5jDuMMOnIq/L4Z+G194YsLmy8H3lndav4Wu/EUTnVpJRa
vb5xEAVG9W2nJPIzxSUbi57HhAUE7jnFWU0XVL7SL/WLSwkmsdO8v7XcKBtg8w7U3fU8Cve
G+HPw10vUTrPiFp7Hwvrd/p66RK9yyiKCW2M8u5upG7bGWOduc1e0zwQzaP428IDRofD0Gr
T6DHE1tfm+hmilvGX7RHK33gwzgdiKfIPn7HzVpmhaxr+uRaTothLf386s8cEWNzBVLN19F
BP4VUhAPyt36V9V+FfDHgTSfi1pE/h2SwsdUs9Q1KxbT7fV/t7z2otJds7g8xuGUhlHAzXy
3YvbRzwyXlt9qto5FaWHeV8xQcldw5GRxkdKTjYpSuampeF9e0ZEOs6Rfab5jvGguYTHuZc
bgM9cZGfrWc2EbacZAzX07rOh+GvFWvaLa+ILS5tdR0Xw1Nqt/p11rbslvEAv2W1aV8GPht
7kDIBGc8V5Vr3hzwdJ8UfC+naFcW0+nar9jF9aW179pS1meQJNCsw5YdweuGocSVM84iyzZ
4+oq2AF+dOle/W/wAO/h5r3jDVNK0rQLrTIPD/AIrtdFuS2oPJ9tt5WdGODyjBkyCp6Gsu1
0X4am00rWm8KXsuneIPEL6La241KTdaQxhEaXIGXldm3bTwBxT5GHOjxkE42kBs9z2p7cCv
QdA8L+FrX4x6z4S8U36GysZby1tGuZzax3NxGxWFJZB/q1YjJI9vWuu0z4XaVqt/BHqWgz6
FPpOvvBrtkl48yxWJtjPG6SE8giNwHHXcOaOUbmjwC6GSZACD61TZwB6mvf5fBPgV2s/CsW
j3i6tqnhmXxDFqwvWYWzmN5oovKxtZAibSTySaxfFvgHwvpl/4/hsLKSNNH8PabqFmDMzeX
NM0IkJ5+YEO3B49KOUOdHivDndjt1qpIrEkgHrXsfgfwl4c174U6ve6fo9v4i8ZW8szPps2
pNaS29qsWVmiQY84hgSRntiukvfh54CMviLwZY6ReR654e0G21k61Jdvtu2IjeVGhxtVSsu
FI7ijlDnPANN0y91jVLTStNt5Lu9u5Vhghj+9I7HAUe+aJoJILiW2niZJoWMbof4WBwR+BF
fSfhnwJ4Y0b4m+ILzT7KRJfDnjnS7CwzMzeXC8p3KQT8xO3qeafP8ADrwHp/xUvPDGt6Lea
obHRb7xDf36XLwrfsT5iLBg4Eagld3Utn0qlFi5z5leMCMjOR71EIASoPJxX0Xo3gr4b63f
+EfD7+Fry3vvHGnXWpW16uoSEaWR5nkxKpGJVHlncW5O76VJH4Y+FWlaHcQ3/gm61DUNK8I
2viOeddVliW5lcqrRbRnapLA5HPUcUuVj9oj5y+zkNx909vSoSu04J5FfSvif4f8Aw78FQa
34ovvD11q+lteaZbWemNqDxfZhcwedITIOXIGVXP45pmr/AAd8I6P4/wDDOgNbzXVrfeMJ9
KmdpWBa08qGSOMkdGAlI3Dk4o5WP2h80sflx0OaAzYznPvWnrtrb2XijVbGCMrBbXk0UYzn
aqyMoGe/ArN+bPbHekarUUgH2PekHQ0hDDGTSjIPIP8AjQBbgHm7d5GIz6da0FKk4P4VVtg
qIozz1NWiM9KlkssbAVANIYxs4IyKjikAJVucdKd5jFiMbf60hEDgDgc0KGLYC0ZO/DDHtV
pI+hBoAqyIxBJ4DDAotiGfaoxgeuau+UH4cYHrTTFHG7bFIzQBIAAMYqLzJC7IVIxzx2pVx
kAk8GpkbJOB+dAFf55OTkDPavor9lbxLNb/ABCuvCL2FnPaalBJctM8YM0bxgYAbupH8Prz
618/kqVxkc969j/ZfjZfj3ZZ5/0C65/Baa3JlsfS3xw+Ik/wv8L6df6Podhe3l/d/Z1+1J+
7jAQsSQuCTxjrXJfBv41t8TfEtz4S8TeFdNguWt2uYZrWMtE6qQGVkbOD8wwc4PpXSftA/D
vxL8SNC0DS/DUNu8ttetLNJcS+WkaGMrk9SeT0Aqx8H/g1p/wvtLrUZ7xdX8QXKeXPPGuEh
Qc+VGDzycEk8njoK0d7mGljxX9p34YaD4XbS/GHhuzh06K+nNrd2kKhUMm0ssir0GQCCAMd
DXLQi1k+GXh+KRXE76VewHacEK1nM4J9QTFVj9o3xp4n8SeM7XR9W8P3ugaZpu5rO3u1G+4
J4abK5UggYABOOeck1T0iV7bwx4OdV++kqHHo1peD+tLqzVfCjnvD10Lex+HerSfMtprFzp
0pbAUxO0TFcnrxNJ7c1TnFxB8JdW0Euxg0fxOpKhvlG+CSPPvkw1QgeNfhNBcCYrcWuvhlG
77itbA7sfVP0NdJ4oNuJvihZRSu8Q1W1vIR2YmWRSxP0lPHv7VLA8yOdwApwJBw3T600nB4
5pcE9aktDD5e88hR0AxVZi6ldpCr6VZkTK4PSqzDKbR1FAx6/KQ2flHX1NWIm2vuxxVZZAf
ldc09AS25WyooAfIxV2x0PSoyT3HPrUs4yQR0xTEA8sk/pQAirtOR371InQflSrwBRgBOPW
gTHp1wetW4yRg5qpHxzVlOQCKBXNOAn1rXt3JUCsKGXFaVtM1FgTNVxjR/FZxj/in5f/SiK
tHw1G50W1wpPyCs4SeZo3irjGPD8n/pRFXWeEowdAszs/gHP4U5OyCGs2O8mVRkqRTNkm7l
a6RoQ3QCoJbQeW3HNEZXNnEyo2ZDlSQfUU2S3mmcbSzn1qZbdjJgjFa0KRQp/WtL2Jcbmdb
6W6je/X61aWMRDLYFSvd7SR2qvPJHLH8r/MOcU7thZEyzLiuP8WyxWbx3RiaRJVaN9q5AU9
/8/Wt+F2kAYA89qq+ILNr/AEG5gVVLPHjBJH6jv6e9VFWkZy1R55Y31pqekyaQzO1xbu2Av
OAOvFcFrFpJaai8cgyvRWAwGra03UZNI8T70YBWdEnlMRYhf4gR+H/666rx1pMU+gLd6fZN
JIsgkJRckJg5J9un512J8r9Tka5l6HITMms+C4ZWZjfaSfKP+3Cen4jp+Fc1jg81paJdi31
ERuf3M42MMdfSoNRtGstSlt8YVTkfSttjIZOxuIklUcRjafb0qfTZEYTWMzlIpx97bnaR0q
G0laOYxZ/dyjawqBw0UxUdUbvQIay7WKk9OKcrZVk25J6VNdRx7Yp4FYRyDncc/N3qtQBZs
I/NvEU9Opr6B8GOjaWkaqAEAAx3r56tnMc6svXNe8eA5xJpyDHzY5NcmKV1c3ovU9CU/Lmt
Tw/zdyVjq2ExWx4dQmWR68GurRZ61PVo271Sw9qybniIGte4Ycism74jxXnnaVLb/WVpfwD
6Vm23+srSz8lMgpSHL1s6N1b/AHaxZP8AWGtrRP8AWP8A7pqWNEOoMEtmJ/vGsN5V9cVP40
vxpuhCbOCWJ/WvP7bXJbqLzN5GPetoUJSXMZTqqLselae2WHvXURf6oewrgvDmpx3kYXI3L
wa7qE5i4PasZRs7GsHfUztTuQImTHNcwDlmNa+rSfv2XPNZMQDFhnmo6m70R5zr77tam5yO
n0rHb71dF4jtQupF1HXrXPMMPivoKLXIrHg1NJO5h+ItKlvtNlePDFBuA715eQQSCMGvVdc
1efSrMvHCJQ4xz2ry6Zg87ygYDktj0r1cPzWszjqWuLGT5RQZyzCmOdzk/hUpOyJT3IOB6V
B6YrpMiRGKIcg5PQf1qSXEcKhSd8g3NmmRR+dLgnaMcn2pZXEkhZc7RwufQUC6keCxA7mh1
CyEfewccdDVm2UANO67lTt6mqzvvYvjBPOKkOohO7rWnp2rPY20sSqDv/P6ZrNRC5OOAO9N
wcZoaHcmubmS6mMspyT0HpWhYx+fFHbocM7c+wrPgiDSgHp3rqdOSK0ZJJU7Z2Drim9gHXM
kVoIraEBXyFBPH/666rS47+CFh5JY4yTVPQVsNU1O6mns7a0lhkUpcT5cD1AXPXH4Zr1Iab
aGKOYTr5Td89a55ztozohC+qPPbsr9i8yZcMTjFVgklvZY6eYciu/uPCialOIgpSHO4OK5v
xVYDSr2C33ZQBQDUxmnoU4NakmkWwWFMryetFWbGeJbYZbGB3opsqNrEJBzk46Cg5A56U9w
S2PYUY7GvNsUNAJ6Gg8ngcU7AA4pQBkUWAaOvFPVcsM+tNA64NOGC4+vFMTPN/iMAbbwSD0
/sVf/AEY9cjEqFCETGe5rs/iCqungZScD+xVyf+2j1xrFSS0LZAPNN9C4bDnJVMqcYpUWRh
nOBUQYsDjHHXNTLIUHX8KRZvHxLqjeBl8F74RpK6h/aQHl/vPO8vy/vf3dvb1rq/Dnxd8X+
GPD1roVlFpVzb2cc0NvLeWKyzwxTZ8yNJMgqpyeBXL23hfxBfLoz22h3c39tu8enNGoIu3Q
4ZUPcg9RXVv8OdR034bx+KdZ0bWoJ7i/ighxbbbaO3YgGWRyDksx2qBj1PUZaT6Eu2xjv47
8TN4I0fwel/5WlaNe/b7NUXEkcuSQd3cAsSBjv34rY1X41ePL++sLuKfTdPuLS/GqM1jYpB
9quQNvmz4/1hxkc9dxra8XfC+CwkurHwnaX+o6mPFN3oltbbhI0sUUCSg4AHzfM2T0wK87n
8JeJxcQ27aHdCW4tJL+FQAd9vHnfKMHlRtbJ9qNUJcrOtu/jj40uraG3S20Kyt4I7qKOCy0
5YI1W4TbLhVOMnk59T3rD0n4neJ9JjsLa3FhPaWOmNpBtLq1EsNxbNIZCkqE/Od7Eg8Yrmt
D0PW/EuoNp3h7TLnU7zy2m8i3Tc5Rcbjj0Ga2B8O/Ho8VHwsfCOp/22IftBs/I+cRf3/Tb2
znGeOtO7HaJG/iy9fxsnis6fpMd1G6MtpHYoLQBV2BfJ+7tx1Hc81pa58TvFOuWeoWNxHpl
rY31hFpn2WzsxBFBBHL5yrEq8Kd/JPOa6Kz+DviDVPhbNqumeGtYuvFdnr8mm3lhGmfIhSE
Plkxw24gZzzkYrhLbwl4nvLnTYLXQLuabU55bazjCYaeSL/WooPde4OMUaoNGbHhT4la94S
8N3Phy20/Q9T025uhePBqunrdL5oXYGAY4HH9avTfE3xHqGgw6Rf2Oi3P2eBbWC+k05Gu4Y
VcMsSy9QowAO4HGaseBPhdq/iHzdY1nQNTt/Dgsb2ZNRRdkZlhhdkG4g8b0wex5Ga5u48I+
LtO8M2nibUfDd/a6NdhDFeyQkRvu+6c9s9s9e1GovdOltvif4st9T1HUo5LMXGo6vDrk5+z
5BuYiShAzwuScr+tXPBfixxrGgaXr2vxaNoemaw2um6jtWklExILqNuT8wGBxgZ5rmPDvhH
xV4tNwvhnQL3V/s+0TC1j3eVuztz6Zwfyq5pngPxxq0upQaZ4U1S7k0yQw3iR25Jt3HVWHZ
uM4pXY7Ip+MfEB8WfELW/EkiyKmoXsk6DOGVC3yD2IUKPwrqtQ+K/inVvD91pV7/Zs813Y/
wBnT6jJYIb2a34Gwzjk8ADn09ea4nQLFL7xNp2mT295cJc3UcLw2SZnYFgCI1IOWxnAI616
vr/wr0nRtO8aJbnXJrvQ7bT5LT7ZALdrp7icxtiHBbbgBV5yWBPTApWe4pNbHCX/AI+8Sap
q2sX1xLatPrOmJo90VhwDbqEACjPDfu15+tJf+P8AxJqN1rU91La79buLW4u9sIAL23+q28
/KOOR3qZ/hr46+z6hPb+EdVkh00tHduLcnyGChmBx3AIJxnGeav+Dvhrq2uaRqHiHVNE1KD
w7BpN5ew6jGm2J5YoyyDceqlgQfXHWnrsD5dyrd/EnxdqVn4stLm7gSLxZNHPqaxQ7d7Jjb
s5+ToM+uKuP8UvGd14qbxPc3Vpc3klgulzQz2yvb3FsB/q5IzwwJ+Y+/PtWBL4d12zkuor7
RbqGbT7eO4uQ8eDBFIRsdueAxZcH3qCGxu7ixvLy2tJZLWyVXuZlXKwKzbVLegLYH1NF2g0
Ori+Kni7+2b3UrgaXdR3tvDaS6dcWCSWQiiOYlSE8LsOcY9T61Na/FzxvZ3eoXz3NhfTX14
uok3tlHOLe4VQqywhuIyFAUY6ACs+z+G3j6/eZLLwdqtw8BQShIc7CyB1zz3VgR7EVTXwV4
ubQU15fDWonSZnEaXnkHymYvsHP+9xnpmi7F7olv421+z8aX/jO3kgOr6j9o89nhyh88ESY
XPHDHHpTE8deJbWxsbWJ7Uxado8+iQr5IJFrNneDzy3Jw3aruheCtV1DxX/ZWo6FrAt7S8S
01MWUG6e1Z8gDaeC3BOO4BxXazfCJL7WP+EY0ddbOo3N5DZ2c1/ZfZ4tghEs9xLwSE+Zdqf
ewct1xTs2JtGN4k8ewWWlfD/RPD+o2viKDwvYy+Y99Y7oJZ5mOU8uQfMqJhQT35HSsW++LH
jLUIbyzeeytYLiO0iWGztVhS1S1kMkKwgfcAck985rndY0PUdC1660XUbZ4L61lMUkLLhs5
449wQR9RXb3vwo1nSvhlJrus6Dq1j4hl1qDT7K0ljwLiKSMtlUxktuGOv4UXl0HaK3KE/xa
8VnxFa+Ibew0C11SGSWdrq30tI3uJJIjEzSkffO1j6cnNY3ibxeuo6z4cvtI0yKxh8P2Fpa
W8Myq4keE7mkcDhtzknB7cVv6D8L/EEvi6Tw54n8P6rp11NpV5e2Vvs2STyRRFkC8HcC4AI
HPPaufHgPxx/wkieGZvCWpnWmh88WX2c+Z5f9/029s560teo1ym7dfGfxZeeIF1/7FoNvqO
ZPtEtvpaIb1ZF2vHP181CMfKe4B7VjWvidL74h6B4g1Oz0/S7Wxu7UvHp1oIIo4o5ASQi8k
4ySeSagt/h940v9cvtGsPCmqT6lp6hru0S3PmQA9Cw7ZHT17ZrY8ceAr3QvGuo6Xo2m30+k
xamulWk0gDGW4MaP5WRjL/N0x3o1e4nbZG94v8AjPr1945u73QH0yPTbTW21Ozlg08RNdsh
ZYZJ+hkIQ98Gub8L/EzxP4R06W00tdNuLf7YL+JL+yS4FvcdPNi3fcfGOfauUTS7ttYGkRW
czaiZ/s32VELSGXdt2YH8WeMVf13w5rnhi/TTfEekXWlXckYlWC5TaxQkgN9Mg/lRdjUVsS
6X4q1HS/ENzrr21hq11deYJl1W1W7jkLtuZircbs85rZm+K/jSS78TXH26ESeJbZba9CwhQ
I1XaqxjomFJUdeCa0/A/wAMdS1zRNZ8Qa3o2qWug22i3d/Z6gi7IpZ4gCi7iDlT831xwaz5
fh/qtv4K8PaqND1qXVtcvDFBGbYrB5bD9yoJGWkk5I5xtHrRZh7txsXxT8V2vhGPw1DJYrA
lk+mxXZs1+2RWrnLQrP8AeCH09DTdS+Lvi7U/Cl14YvIdIktLuzhsbi6Fgq3U8cOPK3yg5Y
rtGDUMnwt+JeHmk8Ba2qrCZyfsp4Qd/wD63X2rDh8F+L7rwtN4ptvDeoTaFAGZ9QSImJQpw
zZ9B3Pbn0o12HaJb8PfEjxB4T0OXTdEs9IjkdZgmoS2CPeQCVdjiOU8rxn6ZNW734t+NNS8
JN4duZNPWKW2is5r6OzRb24hiIMcck3VgMD8h71Vl+F3xEt9Ogv5/BuqR2dw0SRTND8jtIQ
I8HP8RYAdsmufuvD+uWVjd3t1pNxBb2V5/Z9xK64WK5wT5R9Gwp49qpNhaLPQLj45ePL9Yf
MXRlkW9t9Rkki09I3uLmFgUklYcueADnqB2rLi+LnjOz0v+zibGdUgu7SOaa33SxQ3PMsSv
nITPKjnb244rnPD3hXxJ4svJbHwxod5q9zCnmyx2se4oucZPpzRoukxT+M7DQtZgvQj3y2l
zBZorXIO/aVjB4L54APGaBNLsb2i/F3xjoPhSHw9YSaeY7WCa2tLueySS6s4pf8AWJFKeUB
yePes+fx/4guY7qJzbYu9Ei8PyfuetpHtKAc/f+QZbvzUE/gbxRPY6zrOl+G9TuNF0yeaOS
7eHPkiM8h8d1GN2MgVu694N0bTtB1S5s9O8TreWtnp1xF9qt4xEDPkO0hU52sQBFjk85p69
AfKiSL41+NbfUru8kj0i+S6ito5bS9sFmgzbrthkCMeHA/iBpukfHLx9o093Os2m6hNc6id
W8zULFJmgumGGkiJxsJHHHQdMVb8N/BjxbeHV4fEXhLWbO8OjT3ukQGPY13OjRgLt5JGJOR
welT/AA/+Duoa34n1nQ/Gei+JdLk02OKRzY2YmdCxyI2Q/wB9M7WHAI5zRqL3DyW/upr/AF
K5v59omupXmkCjA3MxY49sk1XVcqR69eKu6raS6dq17p81tLay2s7wtBPjzIiCRtbH8Q6H3
qrGdu7nqOlI26aCBD+Ap7Aqu0HgU6IDbnqc8j0ocY9gcmgVyBWdMFfXvV5LlnByMGqZI6Gl
VtpyOeaVh+ZaV2DZ/PPerEUvmPlcDHY1QDkEsCSDU0WF+Yce1FiS1Id2MdferEedigtg1Xg
y7k1aj2+aY+MgdakCwBgY6miRGKcDvzSpkE89ab5v7wqD070AV1WRs71xt9O9TBcHdmrC7C
QxYDjGD3qNgACFGc0ANKgsOOle1fsxA/8AC+bInr9guf5LXiuMV7r+zlf+BvD/AIqvPFXir
xdDpF7axtb2tpOCqyq4G6QtjtjAX8acdyZbHrv7Vut6zo3gnQP7H1W80/7TqDRzG1maIyL5
TEAlSDjNfO3wS8ZeI/D3xd0O2sb+4kt9WvUtby2lkZ0nVztLEH+Jc5DdePSvpX4ma58D/if
otnpWs/Emzs/sc/2iKW1uFDA7SpBDAggg1zXgaw/Zv+G2qjxDB49t9X1OLIhnupfNMGQRlI
4164JG7BPPara1uZJ6WsekftAeH9N174K69Lexx+fpcJvrWZh80boecH/aGVx3zXzRDG1t4
a8B3Cquxo1ZQx6t9juSeOv8Q/Ouh+OXx907xnoj+DfByzHTJXV7y/mUxmcKciNEPIXIBJPX
AGOppfC/h+71qy8GNpFna397Y6Cbn7NeMfKLurpJkLzkQxqq+jTA/wAND1egJNLU8NjGPhb
eDIB/tSE9M/8ALvL+Vdt4htok1P4oKFztgsZBu7MZoST/AOPGupj+F8DfD+S0iEZ0yTUlkb
Ucs06v5RljTCkqE+znaeM+Y47CofHPh/UtK0zxbq2q2kVpdappllLJFASUUfaYfKOTzu8vC
t/tRsRwaTKujw4KCfehuOM0xm285FRNLzkjqeKg0sT7gU6CoHTJHyEUv32B6Ad/ep1cMACw
9KB7FTYMkqPzoX7pwAeamkIBGO9RhW4wOO9AEqlWUAnB9KQIVjYHBGeMUzZnnHSpYucqfwo
E2QqRk1LGAy+1MBUueArDg+9TQKwDBlxQIFUg+tTqcDijC4p8ajPvQOw9M9a07bPFV0hBUH
FX7eM5wBTTEaEPOjeLOeR4fk/9KIq7rwLJHP4ds4/4ggFcQsTR6P4s3Dr4fl/9KIq6LwPI0
emWbjj5RxRJXQoaSO6aIxSEEcetIVBGD0rXjtWu7cOBU1tpW9Tnj61hc6zmHgUtkYzR5Sjq
a2NSghtY2wQX9K4K9m1G4lkRJPKRc85rqguYylLlNTUr2ztYSTIu7HA61xF9rsxJeJPu9CO
oqjeXLLOytMrkHkk5rKk1G2kIX7QBzyQOldkaSSOSdVs6LSvFax3we4yI3+VwP4T61101/B
JL5EcoJwHYFchlOe/SvENRupLK5EsZWe2Iwcdav6V4iCMN1yRFE3mbWOeMEEfr0qpUuqJVZ
rRkfjK1W1vjJbgxxr80cmcblPOPcjkVv+D9SS90aW3mviqIpjNooBeMY+8hPUHrtqHXNRsd
btIlJBSNMowUfMPQ/SuCinuNJ1ETQqVIOQGGcjNaRi3FXMnJKV0QXkAtb+aJNwVHO1iMEjP
BrQu2Go6al8M+dFhJB6+9QajIt5Et6hwxO1kH8PpVO3nkgkyp+U8MPUVoZjAxUhl6irN1Du
iW6XbhuozUVxGVO9cbH5GKasp8hoeMHnJoAktl84SQPNsXaXA9SKrYNHIPpTmwfu8igBEJD
rwOK9y8AShNPCgZJwK8NHBzXq3gTUFjRE3/AHVH41zYhe4bUfiPWTMAQCeK6Xwu+5Lgf3Tm
uJkuF8sSA5B6V0nhy/jtmlDH7/WvBrxbi7Hq0n7yOiuX+fB9az7s/KMU+4vIpHJVqrSSb04
NedZrc7W+wtqMuK10jGwnFZNpw4rcX/j3z7UmwRjzgCU4rU0F91xIueiViX86wh3PQDmr3g
yR7iWdj12mjpcV/esZXxZ02SLwfYXgbKyuy4z6V5TYx7dNlcHoK7H4r+I7loYNHEu6KIlgv
pmuR04A+FbqYn8a9Wgv3auefWd6jN7wFqQluZYS3zivZdOl32xJ5r5p8F6mLfX+W+Vjg19C
6HcK8BIOQRxXHjIclQ68LLmgZ+puGuZD74rMhP7xmzVy/P8ApL896oj5VJriW52Tdkc/4iV
SN+MGuLk/1nFdLruoLJK8SDIXiuYZhu5Fe7h01BJnh1neVzG8WRxN4dZycMGGPevL0XLgHh
c8/SvQvE0yyQmEt0ycfhXnzALkA17NBNLU4J7hK++QkcDoB6CmUU5FGSzZAx2roIJCxjgCg
YLjn3FRoGZtq9T0pGJZie3b2qzGqwDzJPvsvyr6UE7DJXeNPs6t8v8AF7mogNxCqCWPQCk5
P3qntUczbkYqMHJHpSHsP2+XaFlbOTjNVTnpU003mOAvEa8KKhP3qARZtJRCxkY9O1W5dXl
kz5a4PQEmstsZFWLdFYqCMc5z3NOwM1raSY24bcVZuvvW7GfEAsUlSeX7Op4+Y4FYPm4GAo
rTs/EN/aWRsiRJbk52tUtMcWj07wJ4l1CRzYXwyiDKOf5VP8Stn2e3mQA52sCB05ry6x1ho
bzzQzRjPBU9K9U0udPEGj/vHEzwD73UnvXLKHLLmOqM+aPKedrqtwqFFyATRXottpdtiNpo
YH3SlmVlGVXoP5UUcyFyPuV2U+gzj+lIy4XOKtFMEHABIFNKgt83SuA1KoUdAKQrt5OMelW
XAHA+lRsB1zzQBCfp+ApV4dcjvShTvOOtSKh3AZ/GgTPNfiGgMfgcHkHRV/8ARr1yRgCSb1
G0EYIFdj49XcvggemiL/6NeuZCbu1NsuGxSa3CTBlJ5FP+UKVPWppkAXdk8EVEYeeuaRZ7p
8KPGGgaR8K9WuNVv4Idb8IzXOoaFBK4DXElzbNEVUHk7XCtx0/WuuN14K0X4X67aaTquhy2
uoaDaLb3cmqvNqN7cK8ZkR4WYiJUIICgAjHGecfL4hZjyOnSnCELycA1fMZuB9YSeMvClxH
448Pr4rs9LufEviPUY7LWop1Jsg0ERSQsMlYZSpjZxj69xiaQNEm8PeHdbfxfoFv/AGL4M1
Dw9PZy3yLO94VlVURe6ncCHzgjGOtfNO9ANr89uarSNGpyqj2o5g5D0b4JapY6N4z1W61G/
hsFPh7UIY5ZpBGDI0OEUEkfMTwB69K9b8I+K/D2oeA9O8N6peaVqWq33hCK0WDUtRNrHJJF
fSP9mkmUho2KFCASM4GeK+WfNVic9qme2nS3ieS3kSKcFo2ZCFkAOCVJ4IzxxTWisNxu7n1
jqmtnxro8FqPFvhjw1rNn4rtr26jt9aBia3htYlMiyEjzSMDPqVOM4q1o2s+EvEvxA8M+M7
PxZoWl6XofifV7u5ivbsQytHOf3TojckPgn0Ga+Q1R96goCMdx0qXA7j9KXMLkPqPSdR0y4
htfFg8Z6VBo8Xgi60RtOlvkSYXm1/3Yhzk7j8249cj2qj8TfF1hf/D7WL3w/H4ek0/xFYad
DJcjV3N8zQ+X+7NmTtQxspBOANpzk5r5rwjHOAT2q49ndW0cE9zaSwpcp5kLyIVEqZI3KT9
4ZBGR6UuYOQ7vwrrMWnfCHxpYrqa2l5eajpWyIS7JJY0kkZ8c5IHykntxX0DHqHgib4q6n4
ustZ8O3s48SxS3NxqWsGKOztVghCzW8asBI7MGXd82CMHjNfIPGckU5Qp6oMY/KhSsNwudd
4c1a9s/jhBquj3unW9zFq801vc6jLstDlnI8x+ykHGf9oV9C6B4i+HfgHWPE9yl/ZadNqOn
6d9stLHUlvlsbt55FdrZ2B3mIMkpAztr5Mv7WeyuntLq2ltplALRTRlGAIBGQeeQQfoaihQ
BhgjjtiknYHG59TaFNpelal4FvD8QNHax8E3GoHWZP7RG6+EjtIk8aA5mModQep3ZB6VVjv
8ASdWtI/Edl4v0nTdIPgW50P8Asu4vhFKt5sceUYfckNuxg8V88JZXX2FL9rOX7I0hhW4MZ
EZfGSobpuxzjOaRkAIxjNVzC5D3/wAZXOg3vh7xl4stfFOkTxa94e0uzsrBLkG7Z4nh80NH
1UrsPB6/hXB/Dy3s9Z8L+NvDH9sWGm3uqafALR9SuBBFI0VwJGUueAdorz1HCAl0PXjAqUD
eMqox6EUr63HyaWPpnULzR5fFnibxL4e8ZeHDrkNjZ6bpclxqaQxRsbVFmuVY/eKjKLxwxP
pWfo8ng/R/h7ftZanokiXnhGa3N9d6o0l9LfkZa3SEttSNWAI+Xk4IPJr59SKSRWKws4TG7
apOMnAzjpkkD3NQTho5XSSMxSKcOHGGUjsQehp8wuQ+m7Xx34TPirwJqsOt20M/iDU4tZ18
ySKq2kkNn5ASQ/w5k3tzjr9K4bwV4q0uym8G3ura3EksPje4vLp5ZsukLwIolfnOwt3PHWv
G40mZZJVieSOMAyOqEqoPAyegyeOabIFKkEcHg0uYSgjr4JoPD3xmtptWvLa6tbLW47ie4t
ZRcRNGJg5IYcMAp5+hFe5aZrWjeEJ5J9c8d6VfC+8ZHU4ZbW9W5eK2kgmRbhlGdoDOpI7YG
a+UoiUYx9l4FTIu4MchTQmU4H0Pper2Xg7w1p3hzVPFumXuu20OuXi3VrfC4S3EtrsijEnT
fI/zhR69M1HY61pms/Dax8KWviSxt9d1HwYljFNcXgjCTpeGRoJJSfkZk6BiAa+f7uyubKQ
W1zbS20hVXCSoUbBAKnB7EEEHuDU1lEs7mCRS3YKoyWPYAdzT5hch9EeItT0nxJ4fvfBej+
NtKtNb06PRvtOpTXohgvPs0TLMyTH/AFmxmBx1OOM1rXl94Z8Ua1dmLxnolvb6V48i1qea5
vFjEtqLeJfMizw5LqRgd6+WJoXguXt5FZCh27XXBUjsQehpWQMUOPlo5g5DsLLULu3+Nn9u
aHe2EdymuS3NtcXkm22B81irO3ZCD19DmtL4s6foNt4k099CW0gvLmy87VLSx1A31va3Jc5
SOU9QVwxAJwTiuDt4V3hmJERJGccE1dig82XZHhFxyQOKm5VtbnvVpf6b/Zs3iVvF+lrpU3
gE6JFpzXgScXiRANEYT33AsCeu4Y61v3/jTRl8X6brVi/hyLQtZ1XSZ59QfWHN3iFl+/asd
sPl4KscKAD3zXzmdN8mJZZ45AsykxSFCokAOCVP8QByOOhrKurdWQjAPZT60+cnkPbdE8Y2
MOteCvM8URxwxeONUvLovd8JA20RyPk8IQWwTwcmrOn67o72vh7xtH4s0+00TRvCt1pF9pB
uQLhrpllURrB/GJGZWDAY+XJNfOM2BhGHOcVDsUSCRuAOnHSnzByH0L4l8YWQ1Lxe9j4kgc
DwXpkNkEugyNcxyQMUQZwXUhiQOevvVv4uacviTwjDqGgzQ2tlPanx1q3nZUCS4WOCOJcA5
YssmAcDkmvni1t7+51W2ttKsZb27Zw0cEMRlaQj5sBQMt05HpWp4i8a+JvFepXV9q2oEPcw
xW0sFsoggMcQxGnlrhdq9QMdSTRe4uS2x3nwUum+1a5ol/caCfD2qLBFq1rqepfYZWhDk+d
BJkZaPliM85HFc54bj0e2/aB0S30G7lutJh8SQR2c8v35YhcAIx9yMVxKWd3JYyXgtJXtIn
EbziMmNHYHapboCcHA9q1PC3iXU/CPiS28QaMbYX9sT5TXMCzKhI+9tbjI7HsaC7bn0fB4s
0228Mx3mlR+HJ9U8PTa3aXX9sau9nJa+bPK2UhHyziRGAHBO4AcYyIdc8RaLoGqS3WrXMca
JpfhG5EDEGSWOKXfJtT+LavJAr5knup7jV5NTuCstxLObhi6ghnLbjkdME9q0fFfivW/Gvi
Btc8QSwvd+THAPIhWFI40XCqqqMAAVfMRyHs2oJL4d8S/EnxFc/ETSNWi8RaNqLabLZamJJ
WMksZUFM/u2KkqFHPyHsK6XTLzQrzW9E8X2vi/Qf7a0Pwdp9rp1tqOpJDE1+yyAySknkxA5
29ckV8s3djdWEyRXtrLbSOiyKkqFSyMMq2D1BGCD3qGGCW6nSGCBppnO1I40LMx9AByTU3G
4XLGrx3EOu38d7fR310tw4luY5fNWZ9x3OH/AIgTk575qjn5sDnilkRkdlZSjqcFSMEexpo
wCT+lI3WxMrLt54+lI7koA2cA5Gaj6rxz70AkxnNAWEAySCc5p4phwR606MKVII57UATpt6
VIByAO9MUIRUqnYMqMmhkstwsqKAeDVjarMHAwfbvVWOPzEBORg5qxlg2FHUcVAiff84Xua
Xy1eQ56E9ahV9+GwR9amBwQQeDQArcNinLkjPp1pijL5DfhUzBRkDPIySKAIwQcrkDvz3pw
xnmojG5UlO3r3qQdqAHEAA4IzS7MqCQaUKC28/lTuBjHSgCGSEFi+4jbzX0TYap4s8D6Boc
9haapb3n9m2kDGztkndIz5crMQ3ARlBQtng/jj57UYLDrnmtA6xrJW3B1i/222BAPtUmIQO
m3n5ce1NOxD1PpFb7VZtYsfCKXbx6Y6C8dFt91q8uwNk3A5VgFK7SMFSH6Vz/ivV9X8TfCb
xDcX8d5dXEEcf8ApEtmLc/Z47hCCVBOUUNtV/4wrHjFeK/8JH4j+0m6PiHU/PI2mT7ZJuI9
PvfWo11/XltLuzGt6gLa8TZcRG6crMuc4YE4PQdfSm3cVjnp9xb0qNAWGMYHetCSNGH3Rkd
6SO2VQzZ5J5NSXcrgHAUelWBGvAxT9oz0+mKdtAJoEytKg/8A1VGq5GSelWJTgVEuO3egaE
JJQ+wpImPmc85pQcZ96RQAQw65oE2I0eXfj3qW3YqMN07U+RR5mfUUAKVGB04oHckIBbcKn
iXB5FQbSORxV23XeAe9AkXIVyoFbFkq5GRms2KEjGQRW5ZKoUHipbLRLe8aT4pAH/MvS9P+
viKovDV68FlZhDxtFPvWLaX4qHp4el/9KIqo6DEx0+1cdkBrSO2pi/iZ7noGqJJaKjg5IrQ
ub+K3gdt4QqM8muD0fV4YLZmkYKUX1rhPEXiq5uZZhHckITgKDSjRcmbupyxN/XfGzC7cQA
MFJBrgtS8R3tyzssuzd1ArFmu5WyT1NU3Z269K9OnSUTgnUbZK0zsWZnJJ61Vk+U7069/eg
8VGzk8V0WMGwlk8y3ZQc5HAIrEbMUmFyCPWrkxeOQuCSG6+1Ijw3PEo2v0zSEmFrqDQEBky
oGOuOKu3SR3EBmjbchG5cDNZc1tLbnc43IejdjUtnctDIoU/I33k7fWjoDRXDshOxzlhg0S
xmMqQdyN91h3p86KGLRtlW5pIXXY0Up/dnnP90+ooKER2aIwbuGOVB9ajAw4U8U4o0bkdGU
1JORIFnAxuHI9DSQDJk8uUjqOx9aR2BO4DrViTM9qsnePg1WYHaaYDQCzYHU11nhW+FpNvY
5TG38a5NSVYEHkdK0bK48u4YKSAcED3rOavFoqLsz1pdUfyBJHIdqnJBNbdtezT26uXODzx
XjseqyrKLe2lJVsBs+tek6dfLFawQnkgDmvLq0uVHXTqXZ2ltJJ5Qbefzra0+ZmQq7E+maw
LR1eBXB61vWX3c15FdWR6VL3jbtUOA2O9a5O2zJPYVV0+EOseR941BrupW+n2ZEzgdsZrlU
XJ2R0tqKuzm9YuDNJ9njblzyfaum8BTWmn3V0tzIqKIXIZuhOOled/2itzdtOOFJyDVGTXp
jLIsbEKeBzXWqV1ynI6qUuZHM+PL1rrXJpi3Bc4+ldjZaAkXwNuNfeVfmk2Yz3xXmHiScve
Ak555qVvEGpDwv8A2Mbx/sW7f5Ofl3Y64r1FSfJFI4XU99tmFpN8bfxAvzcFq+kPC+oCTT4
zu7YNfKiTlNTV16hq+iPAtwZtJVs8jGa58yp2ipG+Al7zidpIvm3TjGcjNY2tXkWlWTyTN8
x+VQOpNbVqS90foa5b4gLBJBYIjjfkkrXk4eHNJXPSxM+WLSOOYmWMyt1Y5zVRl+bmtKSPb
AoHTFVcc817sdDxnqeceLpSL4opxjmuTbJG4nJNdD4qnMmrS4ORnFc71NevTVoo4pbhUjsQ
vlcE5yT61HjH0orQklhjLsTnCryTSPJ5jlskj3pDJ+6EajA7+9JGAXAJAXvmgBQMgscYHH1
NSGcLAY4lILfeY9/ao5GUsQi7VHQUwAswUDJPFIAHJ5p5/vs2f60jjDbAc44yO9AQ5Hp6jt
TAbznmrCSbeW6YqEnB4OSepp2QOtAmaSH5enPb3qWqMVyi4VVJJNXqCQXjgV13gvUbq31qK
GFzslOx1HQiuSFdT4M/d38t0y5WJSc/hUTV0aU9zvorZdR1J7tQyopSMdu2T/Oirukti3VV
+88fmdO+P/rUVwO9z0FYYxx+QprYx1FPdGPbPAoKkk5yPxrluQR7RjmmBFPA7dalPA5pNgP
I+lFwIyODg4+lKq8gdcEVMYuAQOaeq/MOO9FxM8s8fOE/4QdiM/8AEkXj/tq9c0JsnKKMeh
rpfH8Xnf8ACER5xnRF/wDRr1y4j8tiu8bV4J9ab6Fw2Fmf9305PaqvzscFuBTi5aTJ7cCkb
g5XpQWeweDPBHgC98DeHNa8V3etpe6/rcmiQCweMRQn5NsrhgSQC/Kjrntiti1+EXhS0vNJ
8IeINW1RPFevx3ktjc2+z7HAIXkSMSKQWYv5THgjGQKzPDPxH0bwf8IfC8TaHpfiDVbLXLz
UIobqaRHsZAsYhmwh+ZTlvlPB2j0rLtfjjq9rp1vJeeHdN1HxDZLdJp2uSs6y2a3DM0g2Kd
r4Lttz93NaaGXvPY7CT4WfC2z0iQ6jP4mbUNP8L23ii9+zzQ+U6PgNDHuXIJJ+8eg9ax9Y+
F/w98KtrXiLxDea9c+GY59Pt9PgtmjS5LXVuJyZHIKkRqegAz7VyN38XNYvIdQV9Ks8Xvhm
HwxIwZ8iGMgiUc/fOOR0q9b/ABmnnmvYfEPg3Std0m7jsSbGeSRFSa0iEUUqupzkqPmXoQS
OKegWma/if4X+BfhtZ6ndeNr7WdUEmpzafpMWltHExjSFJPPlLg/89UG0Y71z/wAZoZtO8U
+HdLF7LcWlr4dsDbxMFVYFePeVQKAAMknPUk8k1Pd/GS71u21q08Z+EtJ8SW2oX0mpWyStJ
D9gndAh8soclNoX5T129a5Dxj4uvPGesWmqXtpDbS21hb6eFhJIZIU2qxz3I69qmT0KSknd
no0Hw68Ot8IdA8VJBrWq3uqzLFcXdjNEbTS3M4Typ48FwShJDdMkVteJfhZ4HX7dH4VfxLc
S6N4ni0C+iYRzSXavkk26qowy7SPm4OM8VwuhfFCLw74Sl0XRfCGn2mo3kEdre6ms8pa6hS
QON0WdgckAFxzitHTvjZ4h0jXNU1S20ewMupa+viCRWL7RIFZTEOfuEOeetPQVpXO3vvgf4
XtrzTtYl/tzSdHTT9Qv9T064uba4u4ltdmFSSPKBnMgBBGVwc1x3xaOjHR/hw3h0Xg0pvD2
YFvSpmUG6mJVioAJByMjqADT4/jS9nJp9tpHgnS9L0S1W8hl0wTzSLexXQXzlkkY7skoCGH
IwPSub8Z+Nx4yOixx+HrHQrTRbP7Ba29mzsBDuLKGLkkkEnnvknvUtq2gJSvdnafD/wAB+A
fEHhXw9d+I5tdj1PXtek0KD7BJEIozsRlkYMpOBvAI7/hW9afAizfwHPd3UmqSajLa39ymo
wtEtjam3eRVikQ/vGMnlnleAWHBrzLQPH2o6DY+HbS3sLWVNA1o63AZC2ZJSqLsbB+78g6c
8mtW/wDiRBrnh6TT/EPhDTdUvITdDT75ppY3slndpGXapxIFZyU3dOM5p3jYTUj0Tx34R8E
+LvFmuGC91aLxTYabpl/dBin2VoGSCJ40GNwdUdWyTjJxisOy+DGkan428ReGbG/vIf7O8U
2uiwTOysRbukryMwwNzgRcdB7Vl6t8YNQ1LTLw23hbTNM1nULe1s7rVYHkaSW3gKsiFGJUE
lFyw6gYq1qfxx1Wa8N/onhXSdEv5dVh1q6uoHkke5uo1KEsGOAjKxG0dMnnJNO8QtM77RvB
/hTxz8L9G0Dwk2tx6JF4jvrm6S6MT3TeTa8rGRtX5/kAz90vz0ryv4neBLfwfqWkLare2sO
qWX2r7HfyRyXFo4cq0btH8rdAQR2PtWgPjfdWcdhZ6B4J0XSNMtLqe7ksUeWRLvz42jmjkL
HlWDHGMYwo6CuI1/W9J1W/t5dH8M2nh2zij8sW1tNJMX+Ync7yEktzjsMAUm01oVFSW56T4
G+HPg3XvDnheXxDeazBqHiPUbvTYXsmj8qBokDiR1ZckYyMA989qntfh94J1C0s/Ful32tx
+FotNvr+9guDG92TbSrFtjYDbhzIpyR8oBri9B+JOqaHZ+GrS30+0mTw7qFxqEDSlsyvMm1
lbB6AdMc1N4f+JGo6Jp2maSdKsdQ0yzt720ntZ2cLeQ3Tq8iuQcrgopUryMUXRLUrnqfgTT
NB8PfETRrnw3d6/wDY/Euki/hnMlsP7Pt1dvtBuQ6MjiNowysoBz74rG0jwB8PPEx0KNNT8
RSal4qutTSyuWeLyx5DsUllDLuO8bcjrkk8VgxfGCe3a+tl8F6NLpNxp0WkQafJJMFtbRGL
GJZFYO29juYk8kDtWVp3xOvdI1vw5qWm6Dp1rH4cuLu4tLNWkMf+kHLISWztXtzn1ouhWZ3
n/CuZ9P8AgTeQLcapCLjTYvEtxdjyRZTyKPltT/y1JVGJBPy7ucV5v8NvDOmeMvHtt4f1a5
ubeyltrmeSW2x5i+XCzjGeDyvSl1Lx5aa14VttM1nwpp93q9nZrp9trJllSWKBTlAY1Ox2U
cBiOB2q78F9c0rw98VbHVtXure3s4bW7VnujiMs1u4VW/3iQPxpXVxq9nc6jRfht8Ntd04e
LE1HX7Tw1/Y17fyQO8TXcMtrLGjDcF2srLICB2PeoIPhr4Mv7Oy0azvNZj8Sa1os+u2JkeJ
ra3jAd4oJQAGZzGhy4IAPasS4+K9z/ZUmkaN4X03RtHfSbjSlsonkk8oTuryy72OWclFxng
DjnrTLP4oXtn4Wt7FtEsZ9as9Nk0ey1tncT21m4IKBAdhYBmCv1ANVdCtI7jxv4Z8K+Il1a
+iudTj8RaPoGkX1wWKfZWjaOGPylXG7dtIbcTjJxijSvB3hfQPjXqNn4UtPFGrS+FmQNcpJ
ZpHHcFiN7PMNiKgIAyCWcE8Yrzh/iTqklzrc50+yB1jTLTSpQC+EjtxGEZefvHyxnPqatQ/
FGRr3xW+teFtN1my8SXyanPZSyyxJFOhLIVKHcVBPKk80roLM7fxV4R8KeGfh58QrTVIb7V
tf07xDFbR6szxh2aSNpIySQTtw37wA/M3IrwYv+6K87iCAemDXpF/8W7nWW8T/ANt+FtMv4
/EN9BqLRNJKqW88KBAQAcsCo6E9TXB6tcRajqd5fQWMGnR3MjSLa2uRHACeFTPOB2zSduhU
brc9+1mO4+I+l+GP+Eb1yN/AD3enabfaHBEkc+izHEZY/LyHLMQ4PJIyKZa/Dv4ZNe2lil/
4ljlu9em8Nx5eA4nTB+0Ebf8AV5ZRs689a4qw+LEWm6bHa+G/BWjeHm+0219evbPK321rdw
8aEMfkTcMkL1PpUNp8QdTN9p2pLaWXnWeuy+IVj+fHnSbMoefuDYPfnrTuibM6xdD03UfCP
hmfXry5j0vQ9E1O9uFs1AmuNmomNY0LZC7mYZJzgVz/AIn8A6LaeEtV8U6Xe30lg+l2Gq6a
s5QOvnztFJFLtGGKlTgjGc1U074j3umpb2U2mWGoWMNlc6dcWsu9Vu4LiczuCwOUYMRtZem
B1qy/xUdr2+TUvCGk3Xh+506306PRzLKsUEUDmSIK4O8tvJJJ+9ntReI7SN/V/gX4em8Q2m
laNqOoMY9bs7DUvOdGMNtPaLceauFGMYlHORwKybb4WeHdS+H2t69p1j4j09rOzudSsb6+n
txb3cUbnaqxcSsDGB+8AxuPpislvjf4mPijxbr8GnafbS+JLKOyliTeUtfLj8tZYufvhSev
TNQL8XJk8Lf2U3hLS21RtDPh19YMkpl+x4wqqmdqsO5745p3iL3mQfAQn/hobwic4JuJcev
+okroE+G/gHxNoNzrvhO91mJ7i21JLO0v3jZ2vbQLKQSqgFHiYkL1BHU15j4Q8U3vgbxxpX
iixtYbq6052eOO4z5bkoy84wf4q9S8DfEC11z4i+Eore00LwH4d8M3E+q3CNcOUmL4E/zPk
szKdqp2H0pR2KknfQs6j4N03Rvh5qXg+z/tC+lk1nw+L+OEK8xuJreV5I4lwBkBwAD36muW
+Knw30nwf4e0HXNIt9U046jc3FpPp2q3EFxNC8YUht0PAJDcqeRVaP4xa1Y+KtZ1uysraVr
7xFHr6G43EqYvMWOPAP3dkmD3GBisjxt4/h8V6Bp+g6X4SsPDul6fdz3scdrNJK8kkwG8uz
nLcjj0GB2qtLCSlfU1fA/w+sfHXhCSawluF1y216xsJoiw8oWtySokxjIZWB5zjHavSYv2f
/DOp6Jc3Wlvrkyah/aD6dqCzwfZrRLdmSJZw2GcyMh5XpkV438OviPrPw31LU73R7a3uH1G
zNpJHcZ2qcgrIMfxKRx9asWvxCt5fAVp4U17wlp+uyaWk8el6jPPLHLZrLksCqnEmGO5Q3Q
0DcX0PUtd8KeDtbv59f8AGZ1cxabo/hu1ig0yREaRriDYQxcEYG3Ofb3qzYfCjwjoXj7T28
Ka3rsGpaD4utdFu7q48rEjSqziSEbTtK4x8wIPXAryq/8Ailq15YXNlLploqXMelRs4L5As
FKx45/iz836Vop8btdi8QX+rjRbAy33iCDxC6bn2rNEpVYxz9wg896NBcskeceJI2j8Vayh
kaZlvrhWkfGXIkYEnHc9ax9vzdelaOo3b6hqN7qUsYSS7nknZF6AuxYgewzWfjLYz05qTdC
rxSYPpTwh+VugJxQxEeW6gAmgYzA2kdD3FPRRt64xXoU/wl16zS3/ALQ17wvZTXEMdwIbjV
lWRVdQy7hjg4I4qEfDTUen/CWeEPx1df8A4mnYzdSOxxEQY5JHy+tWYRlsYyDXZD4cX5G3/
hKvCIB7f2wv/wATTh8OdSVQF8V+Ec+v9sL/APE0rE88TlA20lR07Y7U8MWCnBweDXUj4d6i
rj/iqvCOe/8AxOV/+JqUfD/Uwc/8JV4Qx6f2yv8A8TS5WHPHucuqjpT+qnFdN/wgepA8eKP
CA/7jI/8AiaVfAuqdB4q8IAHr/wATgf8AxNHKw54nNxA4JpwbPGRjvXR/8ILqYG3/AISjwj
jvjWV/+JpP+EF1TJP/AAlHhEdv+Qwv/wATRysOeJz7tGV+Q8+9O2gDOK2/+EA1HP8AyNPhH
/wcj/4mp08E6kFCt4n8In3/ALZX/wCIo5WPnRzw6YxTsH0rpI/BN4kRVvEXhJmzw39tr/8A
EUDwZqP/AEMnhE/9xpf/AIilysOdHNdGJ/CnLznvxXRf8IVqP/Qy+Ef/AAdL/wDEUDwZqCn
/AJGXwj/4Ol/+IosK6OdI29qQtxgjFdK3g3URj/ipfCP/AIOlP/slI3gy/b/mZPCP/g6X/w
CIoHzI5oEdOtOHPSuiXwVfg/8AIy+Ef/B0v/xFL/wht+B/yMnhH/wdL/8AEUibo5vjjA5pV
Gc10p8F3+AB4o8IY/7DGf8A2SmnwTqGP+Rp8Ifhq/8A9rp2C6OXkX1qHgAgDBrq28E6i2P+
Kl8I/wDg5X/4im/8IJqHX/hJvCHP/UaX/wCIoswujlQemR1NOxngdRXT/wDCC3/B/wCEm8I
cf9Rpf/iKePBGoA5PiXwj/wCDpf8A4iizHzI5sgsi4INSRKfLJrov+ELvgMDxJ4R/8HS//E
U+PwdfIpU+I/CTc/8AQbX/AOIosJSRz4QMM4q/aRfLWwPCl4FP/FQeEj/3G1/+IqeHw5exr
zrvhMj/ALDa/wDxFJpj54leIbACeRW3ZLAUJ46VWGi3gXH9ueEyB/1HF/8AiKlj0u9VSBrf
hP8A8Hq//EUuVle0iRXrRnTvFu3GB4el/wDSiKo9AwuiWxz1QVqWugq+jeJ5dS8ReHo1utI
eyg+y6kLgmZpUZd4CjavynJqnYabeWenw2/8AbPhNtigZ/ttRn8NlaJdDNSVyjq1w0VvJsc
5Iri5C7N8xzXeXWjXdzkHWvCag9/7cU/8AslZbeDbwnjxH4T/HWl/+IrqpzjHcymm9jlTjA
yKryNyVFda/gu+I48SeER/3Gl/+IqE+BdQJz/wk3hH/AMHS/wDxFdCrQ7mLizknJAxUDV2T
eAtRYf8AIzeEB/3GV/8AiajPw+1E/wDM0+ER/wBxlf8A4mrVan3M3CRx5R2BZQeO4rOuImj
c/IVX1Nd8Ph7qqSlo/FvhEBuqnWAR/wCg1OfAeosMSeJ/B7pnp/bA5/8AHaTrQ7gqcjz+C8
CQmGdWkQ9BnpVdgQ29B8pPHfFdy/wyvyxZPFnhAAnOP7YBx/47SD4Zajn/AJG3wjj0/tdf/
ial14dy+R9jiUlKPvUAHGCMdalfyJm6NC35g12J+GV/u+XxZ4RH11hT/wCy08fDTU9m3/hL
fCJI6H+2F4/8do9vDuJwkcMScAE5xwD7ULLsRoyoKt29DXct8NdScKv/AAlvg8EdP+Juv/x
NMPww1Ek/8Vd4Qz/2GF/+Jo9tDuPkl2OIXeFK7sA/rTrcBpfLfkNx9K7g/DLUTEF/4Szwhk
d/7YH/AMTSD4Z6l28W+Dxj01df/iaftodw5Jdjg2G1ip6g4pVdgeK7p/hnqbnLeLvCGen/A
CF1/wDiawPEHhq48OG2E+r6RqHnEgf2dd+ftx/e4GKSqwk7JhySS1I9Bsjc34IGcHNd/HFI
sqL0xWB4JhRpGc44OBXf/ZU3ZAFc1Z+8zWnHS5r6QXMIVznArp7Q7cDPeuYs3EZA7V0FnMG
YDPcV42KXunqYZ2lqeiaBbtcPbgKW5JNeMeP9Tmm8VS2WSscTkbfxr2q+1uDwV4f0/UpIll
LoTj+9mvm7XNX/ALa8TXWplAnnSFsDtUYWGrkx4qdlyo1VnMdlx1IwKyTNskJJ4FPgvEut0
aHIjHNOhs5L69itIVLSSsAAK7F7u5y77HJa3l593QHmsyeYi2xntXY+JdJW3SdSu1oSRXnl
5cYBTtXfRtOKscdTR6lFZP8ASlb/AGq+ivhmDJo7HqMZr5vHX8a+lfhMmfDm4elc+ZR/cnX
gP4p2UU3k3qKOWbOAOprym6vri/8AEUwmYkJIygHtzXU+LdauNI1WBrSTZIg3A1wthKZL9p
m5Z2LH868/B07R5mdOKqc0rI6G64QD2rJu7gW1u8p6gcVqXDbkH0rkPEd3sgMYOMV3U1d2O
OeiPPNWlM19I5/iOaoKpYhRyTT533zMT1oicIxY9ccV7EVZHCxZiFYRKchBjNRUpYscnvQq
ljgDNUJCDk4HWnnaEx/F39qkQLHgv1PTHaoXwWJUYHpSGJjNSAhI8L95up9B6URKC435Cdy
BT/KMhJjUhPU0xXI1ICkDGT+lKznywg4PfFPA2kxwgyOR1xUeVjfgbiPXoDQFxoB6kYoJz0
zU8FvcXT/KCR3Y9BVow29mcEiSTv3xQFyG2jOQ+3bg8HvV+qaXEkkoVY+MdBVsZxzQSxw9a
6jwfibUHtDwrIzN9ACa5YDkmup8DZTxF58i4hWGRWY+pU8VMtmaQ3PTrDy0JmDDMQC49Rjn
9SKKwLe8kmsIZohnfuJA68nv7cCivPsdnMdM0ZyPoP5VEyEZOOassdr9+g/lTH+YAmuMZV4
yQ3Ge1KFHAFOdAGJ9qWPhcGgB6x5Hzfzp2zkY6A1IDgYxTx94AetAmeN/EQhV8EH10Vf/AE
Y9ciZOQOQMdDXWfEb7vggf9QZf/Rr1yJAPWtZFw2AHLbu1Lt3D5s0vTBIBqQY2mpLNZtChP
hCy1q3vXuLy7vXszp8dq5ZMKCrB8bWLZxsHI/GqZ0LWxqbaT/YmoHUlXP2MWr+d0z9zG7H4
V9AfBK5srXwz4NlvZYo0PijUlgaVxGBO2mgR4YghWLEAMRwSK667uvFN3peueH9K0HWfD/j
yLw2kOlPqGqx3GpXcX20NLiYYOQMgAnJXkcVfIjPnadj5z8VfD7UNF12z03R7TUdWWfTrO8
fy7VmMck8IkMeFB6c4zzx7GuUtdI1a/a5Gn6Te3htVLTiC3eTyR6vgHb0PWvrHx9rnifw54
X8Z6jDrUtrrh/4RtZ7y0mCmV/KIkKsvUFgc44P0rXvT4jufGA/4V/fraSWPjma68SeROsWL
cpGVkmG4FotgkHpnPejkQudny/8ADPwBc/EHxxpejzxahaaRdSvDNqUFsXSFhGzgbiNuSVA
wT3rlJNG1aGd0Ol3nyxG5AaFhmDP+t6fc/wBrp719o+E31XUPF/gXUvAF6I/AMD6xHqcVtM
scHmtNKVEiZ5LAoU4PAyMVyt/pN5faNH40REm8Pp8M20uS4WZctOpw8IXOdwGe2BT5UHtGe
AeAvA194t8UaVZX8F9p+l6gJ9moLbHy2aOF5Aqsw2tnZjGemaybbQdcvNbstGfSb62v7soE
hnt5Ebax+/txnaBzkA8A19RyDxqPj3pHiC11J5Phyw/4kvkXSNZxhbGTy1WMHh1IfPHXr1F
Z3hn+0/GfgfwDruo67rN54ii0TWmRbC9WG/1IrcRqtuszcr8rE5HOAcUcqYObPnbxRo1hon
inUdF03UZdTtLKYwpdS25gaQj7x2HkDOcZ6jB71kcIoHQZxXsHx48wfELS/ta4vH0GxNwzX
AuGMgVg26UAeY3GC2OcVzOk638PbXSYLfV/hzPql/Gp867XW5YBMcnnYEIXjAxntWbVmaJ3
imcRECxxjk9Kuy6TqcdxcwzaddxvZqHuUaB1NuD0LjHyjkcnFP1SWwu9QvJ9K099LsZXzDa
NMZmhXHTeQC3POa958eataz/BRfGVveRtq3jy20/TrpF5dfsasJ8/7zLFSikwb2PA7SzvtQ
nMFjbXF1Iql9kEbSMFHU4AJwPWus8IeCf7f8RXWha5qE/hq5ihWZGu7GVgQXUEOANyZU5U4
wzYXjNdR+z2L0fEnURplwIL86Bfi3lLBfLk2Da2TwMHBzXo9xrXibwv8Pnn1XUri38f6f4K
uvtU8k/mXMCPfxCAO4JO8IXI7iqjFNXJlJp2R4LrPhIWtrpj6JNfa1dXoklkt4tPkVraLzT
HBvxn55NpO3seMk1gwaPrF5dz21vo1/PPaZ8+KO2dngx13gDK498V9MeHh4p1H4Z6gnhW4u
j4hn8D6Z5MkE4jmZzfXBcBiRhiC3cE59a2YNO1GTxnfa1a6tqWoa1a3OjWesWekaqlnFHMk
Cme6un/AOWiqSykDgnIPtXIied7HzX4K8K3PivxZpWkpFdx2F5exWk97BAXFsHOAScbQfqa
6Kx8KaUPAV94ibWvLntbiS0Nm9k5aWUSBUxJ9zYVJLHOVIxg5FfQmlx68PiDoCeDL6C10DT
/ABVqw12CCZYkUvMdnnJkbgyEBODziuYvtWSD4MW1xonh+/1bSf8AhHrqyvpYNSjjsbOcyv
vaa3YEtMH2uG6njFHKrBzNnzrJZSXOo/ZdOgmuZGGRHChdjxk4A56CtDwz4a/t3UR9vuZ9O
0pIpppL9bV5gfLXOxAPvuSVGMjGcmpfBfiFvCvj3Q/EasWFheJLJg/ejziQfihYV9AXsNr4
W1nWvAGkXyyW2k+ENZvy8TYBmupPMTB9ViEYqVFMbbR4VafDXV18XaZ4e8TPL4fl1ey+12U
0ls8qFmTciOFGV9GwCUJGRWXd+Fb4a1qlr4dtNS13T7K5a3F9FYSASFepKgHbz2POMHAzX0
Zpdxq15cLc3smsape6p4JsU0n7JqqwXFxKpQ3qQStnZMflLfxEKfqGRt48l1Dxt440HRtYt
dTWOHS7XQodQWcpdtbqJL2cKwRmWPb1BO888ir5UTzNHzhpnhrxBrN3plrp+jXkh1KYW9q7
Qssczk4wHIxgdSc8AEnpRrPhnxDoOtPo2p6Pdw3gna2jXyHIndW2nyjj94M9Cuc5Fe/yz6y
+l/D/AMSa3PqfhWfTtT0rT4LQ6irafqUHQzwqpyjBCfMzwQxBrUt7+4XXfFmoeMLuT+0Ph7
rV5r1hFezeY0lrPDIIEQ5OF8wRsB2BHSp5B87PmzXNBtdI0fRJ21N5tVvoXnubLyCi2abiq
KWP3nOCSAMDFbPg/wAC23inw5q+rXOrXVg+m5xBFp0lx9rHlsQsTLx5m8KpU4wG3Z4xU/xH
nkuIPA000pklfwxatIxbJLGSYnPvk/rXb/CXTvHel/DfxB4x8KLqeoXEzPp2m6baXBEUcrL
ia7kj3BTsUALkcsfaiyuNt2ueTaz4dk0iCxuIZ5b62uLOC4lnFpJClvLICfJLOMMRj7w4bt
UR0XWAl0X0e/AswGuD9mf9wCMgvx8vHPPY19LWEFl4o1XR/h5qt1HHaaj4R0TUlkkOdslpJ
vcfVojIKdoPiXW/F934a8TeHdQMOlL4m1C78TILlY0S2LKIjcKSN0f2cbRkEdB1o5BczPnT
UfB3iHSfDWleJdQ02WDStV3m2mKnkKcZbj5d3Vc/eAJHFZ1n5ss8VtFbvcSSOFWONSzuT0A
A5J9hXtviXTPEXj34XeCLLwjJPqGmJfapC6Pd7Yots7vAJAzfLthVtpPAHAxXhtlfXOmaja
6nZsVuLSZLiJlP8SMGGD+ApONmVF3LMyTjz7hbKdIYZPKkZoztjfnCscfK3B4PPFV4rHUdU
Mi6dYXV4ylQy20LS4ycDO0HGTwPWvbPjVcaZYaBZW+jSKYvGGoSeK51U/dR4kWNG9wzSnFc
78Go/EtxpvxCt/CM8lvrcmhqlq0coicn7QgKoxIw5XcF5zk8c0cuth83u3OZ8L+CbDWrPWp
Na1q40K40v5pLd9PklaZdjsUQDpLlR8jY+Uk54NZuueDb2xvLSy0FL/Xp/ssUl5JbWEhjgn
dPMMKkA79qkEscfTHNe/fEHWtU0z4aeODY6pJB4hFloFlq80EoMr3BicTqzA8sVIViPp61s
6va+Nr7QfEkHw/urmLUx4l0l5Da3AiYwjT4N3ORlQQpYegPYGq5UZ8zPkmCy1W9sri6j0m7
ubO24muI7d2jhP8AtMBhfxrZ8F+B7jxXe3nnpeWmmw2N3dLepbkxtJBC0gj3EbeduOua+qv
DNpBN8QJtb8K3mo6hol/4l1D7UsGqRwaZZAKEbzIQD57Sn7oPGMY9awNITxJNoVheaNfqvg
CLwDdWssEUwEQvRHJvTy8587d82cZ2g0+VD52fPGr+DtJ0z4Z6R4ui8RzXVxqeyNNPaxeMx
ON3m7pD8pUbV2lclt3QYrlLW1ur5xDY2s1zNtL+XDGXbaBknA7Ad6+pPixq8D/DLU003w/q
F/4X1LT9Nj0/U/7UibT7d0VNvkW+NyODvVwDnqTxXl/wChvYfjADp8yW95/ZGoeRI7BVSTy
G2kk8AA45pWVxxk+W55q3h7XRqEtj/Yeoi9hUNJb/AGSTzEUkAErjIBJAyR3pk2javb6fLq
Eul3iWkLmJ7h7dxGsg4KFsYDZ4wea+qLXV/F3hvwFdSa9q0kXjzTfBN8807TCW6gVrxDAJH
ycsF3Ec8Cq/27XbrwvBr97rCT/Dh/AcsF6rXC+XJfsjbkKE83BnIbOM9afL3FztHhHjrwRc
+Etfawt4b680/wAu2Md69sVR5JYUkKAgbSQXwBnPFcnqGga5YRRy32i39rFK/lRvNayIrvn
BQEgZbg8da+pdW1nU9Rn8f6Ff6lLPpun6R4ektLR3zHbyb7clkHZslsn8+lWdM8QS+OPi78
QvC/jDWHnsPD+tR6/YJKxZIobKVhJFGOgBQj8cmjlQ1NnyHPFPZ3clpfQSQTxNseKVCjxnu
CDyD9aqyIFPDc55FbGu6rceIfEep+Ibws1xqN1LdOWPOXYtj9cfhWVNHlgVxzzzSNURA7o9
pPHpTJWYxvkD7h/lUhQjn9fWmyf8e8n0J/SmOWx1vxfTb8QgAOun2Z/8gJXBrECOTiu++L/
PxDX/ALB1n/6ISuDyM4NdFNJrU4JMaIs0vk1ItP7VuqcWQ5MgMQxTNmKsmmEDd7VMqa6DUm
QhARnIp6QF3VeAWOBS4AY5FPLBoQp6qeKlQQ7kZgw5UnBBwaPJH96pn3s4Zj8xxzikkILHG
OfStFTiK7IzCo/ip/2UZ+9SCpVYE8k496fJHsJtkHkDGdwz6VJHah2YZ6CnNxznLHr7U0Ow
+6cUckewrsk+wj+9+lL9hUdW/Spo5h5YLHnvU4YHBzwapRj2FdlL7AP71PGnKT98flVrIz1
H503zVXrT5I9guyt/Z6/3x+VH9nejA/hVzzFpCwCcGjkj2DmZS/s//aH5UfYBn74/KrgbJH
vSsuOM0ckewczKX2Af3xTDZY7itDjHWmFwAD1qeRdguygbPHU09bIE43irDMScmnA55pckV
0DmZEunKerjP0qwmlRmPO45+lOjfsB3xVhZCEBFWorsK5HFpETHlv0q5HoNuw5Ix/u0kUxB
5FXI7jjGatRj1RLchi+GYWHDDH+6KR/DEa9GH/fIrSjuXVRg8Vaim804atFTgTzMf4a0m3t
dE8a70VyNBeRSQPlYTxjI/OsPTfD0N3DERjLAfwiuv0pNukeM/wDsX3/9HxVB4TjDrbBumB
WFOEXVkjRt8qLFv8O7UwqxkTJ5+4KZdeCbK2jy0sf/AHwK9v0K18M2/gm813XraR4bWbYzx
scgHaBwCO5rn77xF8ErqTbeQaooPBKiQAfk1ZyxFJSlCNNuztojVUpWTckrnhGoaDYLkRsp
PchRWS+i268bv0Fe76n8NNB8TaDcaz8MNdOovb8y6dOf3n+6CQCG9AwwfWvJdS0i4061srm
aeB1vFZlWOQF4yrbWWRPvIwPYiqpVaVS6jv2aJnCcNWc22kwjow/IVEdKjz97H4VsBWYhUB
ZicAAZJPpXpHjHRfD3gzwZpnhqTT7e68X3Si6v7tslrJG5EQ5wD2+mT3FVNwi4xtdsiKlJN
30R5Auh7gSkwyPWo7nSTDHubIb6YFb6xjGD0qrd2ilS6SYGPuluDWns49ied9zn1tVDDccr
nHvVw6PmISCUAEdcd6Yyp5mMtt7E9at2t7Nb5QkPGeCH6Uezj2K5n0Ms2gWTaWzz2qU2MLI
SsuGGOCOtaFxagqJ4HLqTkqP4aqHrUSpxXQak2EOnQbXWeTYRjBHNRCzg8tld2VweCBwalz
genvUjoQglA+U/pQox7BzeZXOm7Ljynbr0NRGyUEjdV4OZIhG2Mr91j1+lSExzRh2YJJ0xj
rR7OLFztGZ9jH96nR2oVwdx4qw4KhjxkevevRfij4F0vwO/h1NNuLuY6nYC6m+0FTtfjhcA
ccnrWT5IzjHqy05SjcpeDf3ZkmZuOgHvXfRXAcivLfD96bYmP+EnNd/ZS7kUg5rnrL3mbQe
ljoY5DnitawnxMmT3FYsB3AVr2FrPcSb4h8sWGYmuGrDmVjqpy5ZXIvFuq3t9ossU87PHCq
iNSfu5avK7y4NvCWzyeK9LvLZ7rwvfXI5wyj8ia8k1liojT3rTDR05TLEO8uY6fwSDf3jWp
P3jya+iPAvhGz0XxrEbiLzDJall3jua8L+EVvFLrbyTfdHSvofVtWez8SaZewnDImzHYiuT
FzftORHThknDmZ5R8UdIWLXruKFQI2z09c1876lE0M7IeqnFfRXxL1X7Rr5KkY6mvn/XRu1
GdsYBbNd+Bfu2Zy4mzloYwJxmvpf4KCa78L6g0S7ltYy7e1fNI616t8PPH134V0bUdPtUQi
9QKzMORjmt8ZT9pTsZYepyTuavjS++0+IZEBP7vC4rKsHKyj61Rur6W/v5buY7pJW3E1ZtH
2uvtXOoqMUkXKTlK500soW1Lk9BXmviC+Dlvm611mq33l2W1D1GTXmOoXLSzEZ4zW2Hhrdk
1Z6WKYG+Q5OAacxjWPahySeaZu9aQYzz09q9FHMxyRs+cA4Henk7I9qrs3dQeSac04C7Yxj
jv2qIEt15J6k0CQvJ6nNKsTPgthV9SacrrGMD7/c0x5S55FAMm3RKoGSR/dU9fc0mGmfc0q
xoffoKhAOMlSc9PrVlLKRomeRhGFGeaYtCNX3OI4t+37oAOM/5NKogUsJ9wI6IB/OiOYQJm
OMeZ/fP9KiCyTSfKGdz6UgRal1Kd41ijAhQDnHU1DGrynbChdv896mitYYl8y8kxj/lmOpq
RrzaNkEYjj9B1oGyxDbCO3JlcCT0X+RNKTgVQE5MkeTjBzVp5kXG7IU/xdqCSVWzWzol6ba
5EZOY23HGM/MUK5/ImsJDxuwcHpnvVq1ufs9ykwGdpzg96GroqLsz1TSra+azEEH7yRU4VR
ziipvDvjDStS1CFXT7E0agZ9TRXnyTT2O6CTVzoiAW59B/KlIGPp2pzJyO/A/lS4BX/CuEZ
Xcbj1oRO1PKnd0wKlVAoz60ANHJAqVUwwPfNAXoSKkAw659aVxM8T+JBATwR/2Bl/8ARr1y
AYE+1dd8SsbfBOP+gMv/AKNeuSSPIz61s+hcNg7880Dk4pGVwxx6cZ7UqF8AtjIqTQ6jUfF
5vPh9o/g6HRrSxtdNuZLyW4jZ2kvJ3UIZHycD5QBhfSueLtneWZn/AL+45/Ou6tPh/p5+D8
nxA1fVb+NJria3s4LGx+0RrJEBxcybh5QcnC8e9dtcfBfwdpljqlzq3xDvE/sSSzTU1g0gt
t+1KDCkfz/MwJ+Y9APeqs2RzRR4j5jhdm5ypxxnimF2ZiS7gsME7jkj0PqK9h1L4PeH/DFr
rl34v8cTWEem6y+jQR2mnefJeOIklVsbwFBV/m549a5j4saF4a8OfFDV9F8MyzC1tZjG0Mk
RQWzAD5FYsxcY53HHJPHFJpoFJPRHCIpAJR2TnsSOfWn2mUUojuGzkEk4/Kmnhwp5qdTjBB
5FK5Y6KOS2t5Fkl2BWLlCSDk91qpBu80fO429PmPFTSK8ku+QljjGT1xSBAj7ueam7HZFtI
yEB7D+VQoFEuRnA6ipt4CE8lRUaKkh8xThvQ0iSYpv5AwO1RqWjbliwx0z0pQ7IOT0PQUgG
459TRsBveE/FNz4S1G/v7SziuXvdOudNdJiQFSZdrMMdwOlc0sZVQC7MR1JPJHvVrYWjJXh
sYqB8gdOR1FWgtrc6DRfFV1oXhfxNoMNtHNB4ghghmkdmDwiKTzFKdsk8c1zL7mkDRFju68
9frTdzs4ABweDirsaBQBzu7elJhbqSry+SWBOCcHqfWpVm2rtYEhm5K9z6n1qvDgszFj1x9
KkwySkh8BhwDQgJ2ZMfI2R61FJKQWYu2QOoJzSHgc4I+tVriXbA23dufgHuKYE8l25gWEAg
sd5Ykk7vb0piTurtiRhvHOGxyKigmmkT5sAPwfepGA3cDoOtArEcu6QhQTtHQE8D6VMCyqc
sST3z1qFCfM24wPWpWyBQMcWDL15FNWSRX+V3A9AxAqLnp178U5STxgk+1AWJBI5fgsMcA5
PShHLMQDgMMH3+tPFrMYjMEO0du9QIG6HigDZ0fWdV0O9ku9JvXtZ5YZLdnQA5jkXa459Rx
nrVQoEVABhQOnpVcAkhg2KsCYtGM4I6c9qAEIPHP61raTrk+kaPr+nQQRyR63apayuxIaIJ
KkoZcd8oBz61hFpYiqHDZ6Y9Km3AAHpmgLD2KLIJI32s3UZ4Hua1JvFN1F8PJvBCRRm2l1J
NUa73N5m9YjHsHbbg1jyIrj0PrUXlfugGPPpQFjLUOoYDcFPPBI57U9QyHG98Pyy5wM1Z8o
K5HPSoDEeOelAFYswZMbggJKgE4z9K6Lw34svPDGoXN7BaQ3b3Fjc2BWUkDbNEYy3HcA5FY
hwflPaoXD4wB+NC0B6jI3kAJ3NkjaxyeR7+tPUsFC5JH3tp6Z9aanyBsjO71pwVic0FWRah
duWZ2y3Xk811GgeMZfDnhzX9Ks9Is5L3WoGtH1SXcZ7eBseZGnOMNt5J561yv3VGAOKduDD
/AGqadiWiN0VlIxUJQMvI9sGrYQk89MVG6gEZP3uMUXAoyKFG1VI+tQzKFgcA5G0/yq1LGw
OTg5PWop1HlP8AKeEb+VUhvY6j4vcfERf+wdZ/+iErgiO5rvfi9z8RFz/0DrP/ANEJXBMRt
FdVP4TgluOpwPamUtdEWyLEm7A6VGRxmlyaQfpVPUYjYOPUdfekH0p5GeRTcVk4sCXLTSYy
Nx6ZPFNyAxIIYe4pgPWncEDBye/tVXASlySuOtJg+lKuSwVRkngU7sBeoA79BSEFWIPBFGT
nNByTnHNMB6fcNTFsrjoPaoVAH07j0p4yVwatIlgrfN8xPtip1IZeFqqMjqM4qQMcKA2KYi
wp5Jp3BGcU1fmXB5zTjwOKRL3ANtb1p2cnpk+lMDjIyOalhX/loGzQiiBm+bDKVpuAelXyu
48rk44yOKq7PLYqwyTzxSYFdgc4wakGQKkwSeMcdabu5I6UMSYqnp9atRkeXVYAAD61Yj+5
TEh4608Eg0wdafQUTLMwI9Kv2twdwrLFTxNtbiqTsJq52ukybtG8Znr/AMU/Jn/v/FUfg9l
EMW7rt4NRaAd2h+Nf+xff/wBHxUvg3UF09ba6KRuYwGCyLuU/Ud6mk/30gfwo9bvphH+z34
gck5F4q89zujr58uJCx9c17rf6hNqX7OOv3MzKduoRxptUKAqtGAMV4GTlqxw0m5Vb/wAxp
X2h6fqdD4Q8Uaj4V8WWWt2khxEwSZB0miJ+ZT68dPfFeifFfwa198TNOm8M2yznxJGJUCY2
tKOHbPQDGGJ+tePqDsO3ggcGvsK3fT7LwTp3iG28ue70vQWktyoyMGNckfUpj865MZUVGrG
rHd3X+Rth4upCUJPRanmTad8MPhVLb2+tQSeJfE0W2VxFytu3UYBIVe2M5bvxWjb2vwy+L9
7dRWlhe6N4jkUztMFyznuzEZVh04OD6V4xpWma14u8RJZ2SPealfSF3diepOWdj2HfNel+I
Nc0z4Y6DL4K8IXCz65cAf2rqqjlD/cQ9j6f3R7niKlBxaUZN1H16L18ioVE020uVGP4J+H2
n6j8UNT8Ja9cC7hsIJGaWxn2hmBUAhuf73I7HjtWteeFPhP4IxpnjfVLrV9YZd0lpZlgsSn
kA4xzjHJIJ64Fd58HfCemWHhrSvFUEc39pXcUouXlz8wLABQPQbc575zXyv4juru98Vanf3
ZZ7ma5kkkLnnJY/wD6vwp05SxNaUFN8sbfeKUY0qafLqz2C9+FngfxzoN3qPwt1O4i1GzG5
9MvGPz+3zcqTjAOSCeK5IeG9F8AeLNP0LxxDb6m2pWn+mBWIXTDIQEcMOSygFj2+tU/hXaL
r3xF07RdQieaC63CRIrhoGZVG7O5TnjGQPas3x+9xf8AxF8Q3CztcFb6WIBicqqsVUDPYAV
vCE1UdFzurX8yZTTjz8upq+D/AAHH4nvvEWi6brJm1qwXzLF4AGtr+NSQxycEZ4wRxzzWJ4
Z8IX3jLxANI0uL7PcIGe5Mn3LdF+8zfTpjua1fgzeXNj8aPD3lMyGaZ4HHqrI3B/HB/CvYo
kj8F+FPi/4m00CO+bU5bWGQDmMfLj6YaUn8BWdavOlNw3ulb1bsVCnGaUvU8h0jX/hxouqp
DdeBp9VskUbp72fdM74+b5FITbnOB2rsLbw78OviheS2fgG3l8NarFC8v2e5b93cABcLt3H
vuyV6DBxXiyXCyORcdG6t3B9atWF5d6HrNnq2l3UkNxayrKksRwy4Pb8Mit54d/FCT5vXQy
jV+zJaHqHhH4ODxJ4d8TPczXGn65pV19ljt3IEaMACxfgkjGSMdePWp7vwt8DfDclvpus+K
9R1q/d/LuZ7BsR2/H3iApyAeMAk89K9f+IeuXHhXwtrWq6Jot7PcaxZ+ZPeQ7VisysYQSOS
clsMMY9M18bk4PDlvc9a48O6uJ5puTS8vQ6KqhSskrs9N8afDjSrLQZfFXgfXzr+hx7RPuX
95bbumSAAw7HjKnGetVPib4QtvC1zoMdnql/f/bLAXEn21smInHyp7YNdV8GDPqfgD4h+Hm
kklgawM0dqOQXZGXI98qv41X+OLzvL4L+0Wq2c40n/AFK54G4cEEDB4PGKuFSftlSk72b/A
C0IlGPs3NK1zy3TpAso5r0HSJ90aqxFeawsFlyvHt6V2WkXW0DPSuutHS6MoM7+GQKmc9qs
2msm2kMDTGOCU4kK9ce1c217hODVCe8DZGccZri5L7m/NY7ePVraPwjqFqsgJB4z1PJrxzU
5vNu9g5C1fl1l1WaInjtzWEZfOnL4xk1rTpcmplOfMeqfCYqdaSLdtB5Nek+IdXMN+pDbvL
yK8U8Eai9hq6SK2DXW6zqrTzM5P3utcNenerc66VS1OxQ1+9e/1JpWPWvNtcGLyQV2c02Sz
E9q4jV5fNvHI6V2YZW0Oeo01cx84atjTnwQKxyOc1oWcgUjnmu+aujmR1cJ+Uc1ehlVW5NY
kNx8oqZp8DrXE1c2vbUm1i7LxlVPauKnjYMzHpWze3mOAM/WsZ8uTLKWAPQetdVKPKjKTuy
FSA2Sufagks2e59KG/wB3GKTPpW5IvKtz1HrSE5oOTyad5b8fKcGkAgIzz0pSU/hz75pwhc
4wOtOSOIMRO5GOy0wHLPHGoMcQ3jux6Uvm3kyFAWdGPQAc1Ik1nE2UgLcfxnvUbXErOfIBj
z2QUEofFBapD5l1Jzn/AFanmnNfFY9lvEIR69TTI7G6kTeI9o9WOKe1mkABuJePQDrT1G2i
nh5X4BZjUxi2qNx+Y9sYqxvtkOY4QMdOck0zLO2e/YnrSIbEhtS53PwO1WBawg52A/jUka7
F5PNOyB3oC4jcLio8GpG6UznmqQD7aaWGYSRNtI5+tFMA2oD0JNFZ6I016H0a45GPQfypoB
5J49qlYDIx6D+VGARjpXg3O4iAyc+lSYJOO1LgAnFOA70mwDHGDTgMuD70qgEgVIFAkGPWg
TPCviQMnwVn/oDr/wCjXrlEbEm315rrPiR/zJP/AGBl/wDRr1yK4U88tW76Fw2JH+Zs9v5U
mwgcc5oGRIOOO5qQgAht2DnOO9I1SPSPBnj3R/CHg3V7GHQ9TuNZ1OyuLGVjqGNPlWQbVeS
325LoDxg81oax8TrXV7Dxhapo08X/AAkM+lzozTKfJFmqqwPHO/HGOleYJyOeakaPjKk8Cj
ma0M+RXPRPiF8SLXxvBeiDSJbM3GuyayDJIH2hreKLy+B1zHnPvTfF3i/wD4p1fU9dPg7UI
tW1O4trmWSXUA0cZVv9IVFAHyugAGckEZ7155tIHJpAoGKOdgopG5rWo+Dbmxu4tD8M3Gm3
cupvcW88l0ZBFZlMLblT1YNzv/CsLYCuRkfWnbVJ6UAZBHSpbuURgnj0H60sqhmVgcU4DAO
KVtr4BHakBGGYoV7CjaoYcdqcyvFEVXG3rUSvgAdT60ASttwAKFkUHBX8aZzj1pF+YEjtQg
LAl8sArlsjpiomIkyw4x1quWZQMsTz2p+FLFo2IPUqarYBYsrKR/CRUu5gMYGBUYIwM8MaC
SpIIzR5gPztbOfc0by/zE00jPPrQowOtMB5c44UMw6Z7VBcAyTDHAXpUw280DG75hx60ASQ
IPLBI68ipG2+hpQFCk9+w9qhllITPp0oAlCjaQTTXwE56etQicHjdhsZoZyQAclT3oACQmP
U1fsIhgzDnsOazRw+WPTtVq1uRDJhwNjfoaANcMwJJOPrWZdFRcuRkE88irxu7dSAZRk+nQ
Vn3ExklLA5XoM0CsRh+uentSRkiVWX7o6g01T1JAb3FPUjd8ozQMsbhv6YxwBTfMQnGR7VB
N5hCuo+Qck1VdiGGTwRkY9KANgfMhz3pHxkDpWbHdSxoA3zL/SrAnDReYFz6Ck0O4+UgCs9
pMzFAOfep5XeXBJC+1VpmOQ+MGhCAqd5BNKUAcqTzjIpYzv+Zs8jrTzbsylyCdvG8fypgVn
jLruP8I79qmgiZzgpx61etbdNoZhuY9vSrMnlxKWPygUFWMx4tgO4/KO9MGFkwycH061NK3
myBcEKOaaqqGVeeT1oJJET5OOhprx5xkVaAwvBzUUgzwaAKpTJBOD2qneZMExHQIf5VpbSA
RjBrPu0cW8xxxsbP5U0DN/4vf8AJRF/7B1n/wCiErggORXe/F45+Ia/9g6z/wDRCVwiKS2B
XZTOGQdTxRUoBHHehlK/SupLQzuRUoHFPJJABPA6U0nFA7ijgEUzvSk85pCc0XGkB+lSKCR
3zRtJTip1X5Sg9uKdiWyEZUEg4B9aey4jV8gEnBXutPKbZQp6n2pCF8wEdAOR3zRYRFj5wm
eDTnyyDjApjELKSB+FPyMA880wEXBG004AqBn0pjAmQGrHlNJFleSGAx6UwEaNgnmEA9mx2
qMABtuec1e+ZQYcAbiMZqN7cq3T5h1FACA7QPypzAhcmgDIORS4JQjqDQTvqRcYyRmrEGwI
AvUVFtwuBSAkfWgLlozgHB5xVct5jl+akFszKM96QxGM7SaBDMnJ5puBUpQHtTHX5RgUANP
G2rEfKCoSMqtTR8KBUspMkHWn0wdafQmMcOtTR/eqAFd2M8+lWITiQGqA6vw+d2h+NccY8P
v/AOj4q5/TZ9mnRqT/AAipJdQvbCw1COy2FL+0NpMpzkoWDcfiorPtiVtY1OQQO9TBNVG2S
3eKSPYrN8fss66x76oo5/3468ZVlZgAQT6CvSfB/wAWLzwX4bk0NNAstTgknactcSMOSBxg
AjtW2vx+u0O638C6HDIOjDOR+QFcUfbUqk+WF03fc6JeznGPNK1kcToXgrxXqzRz2WkSQxB
WmS5vEMUJ2Dccswx0Hfg16zonxMstT+K0y3gA8P6haLpSSMoRHkAzuPYb2LD2BWvItf8AHX
iLxJqOp3N5fyQw6kyGa0hdhFhBhVAJPA5496w5bl5yhfYAqBAqKFGAMZwOp9T1PetZ0HXX7
35W6f8ABIVRQ+E+gPEdoPhf4eh0Lwckza9d+ZK955aiV7bcQUXglyu4dORjca8psfBms3ml
/wBu3kM1rpLTGGS+kTiKQnALqSDt3EZYZxW1oHxT1bSY7L+1dPttf/s7bJZzzEia2yCNvmD
kjaSMHPNU9e+KHijxFdGW8uzFBFMJ7W2iRdkTqfl3ZHzgD174NY0aWIp+7ZXe8u5tUlTnr+
B9AeGJ9P8ADl/pfw5s7tbufT9Me5u5VOQGJXH0yWJA7DFfG+qjF9M4HDSNg/8AAjXoXgnx7
P4T8SXmtXdtJqslzbyxlWl2ne7KSxOD121wt35cocScbiT9Ca0wuGdGpJvrbXz1uRWqqcVb
p/wDr/gXG5+NuinbwFnJP/bJq5DxkzL8QvERViCNSuP/AEYa1vAXiM+CfGVp4iNmb82quvk
eZs3blK9cHHWud1u6Op6/qGqeV5RvLiScpndt3MWxnvjNbqEvrDn0sl+Jnzp01Hrc6n4RyJ
J8Y/DBkXEn2sEMO/ytXtNk0PiPxJ8UPhpcTrbyareSXNpIxGC21dw+oKofpn0r558HeIV8J
+N9K8RNam8FhKZDCH2F/lIxnBx1qxrXi+7v/H+o+LdNEmnTXN2bqJQ+WhPbkd65sRh5Vajf
S2/ne5tTqckPn+hk6xpGpaBq9xpOs2slnfW7FXjkGM+49QexHWug+HfhPV/GPiy20/TbV5b
RJEa8mC/JDFuGcn1PYdTXoVv8ebLVrCK38deBbDXZYRhbhdoLe+1lO38Dj2rM8R/HDUbvRJ
NB8IaDaeFdOlBDta4MpB6gFQAufUDPvS58TJcnJZ97hy0lrzadj1fx1q2j+Kvh74+ubIeem
iAafBKrkqHwvmFR0PLFc9wK+S1O1uRnHau88P8Ajy20X4UeI/Bb6bPLcaxIJI7lZFCRYCjk
Hk/dP51xe9ZWw8YzngrwRVYSg6SlF7X/AEFXnz2Z7D8E1B8MfEd1OF/sggjvnbJUXx7jkS/
8HLMQZBo4J29B83T8Olc34F8bWvgrRfFdjcWE922t2f2WJ4nVREcOMtnqPm7elM+J3juw8d
anpF3Y2U9lHY2QtmWcqSzZyWGO1ZKlP605taf8Avnj7HlvqcGCQ/UmtuwuWUDPFYZHPNWY3
aNMjof0r0Wro5k7HXLf5j61TuLvIJBIrIW4cISeneq8twxBGax9mPmJpJP3jMTwajgPzfjV
YyFu9SQsQ2RWkloJs6DTZzDcq4OPpXRPdiQZLVyduwAzmr63B2cnpXDOOpvF6F68uQsDc1x
1y+5ic8k1r3l0WXburDmOWrejGxnOVyLoKkhkKtzTKK6jM1YrnA61YNwWB5rGRyDirIkITm
sJQHcbdPluvSqRZm6k8dKmlZTwTzUJPatkrIQrNu4C4A/OnRkc/uvMqOrFm224U5wOadwIg
r/eC4H06VJHDPNgrk9s+lMM8pGC/FIJpQoUOQB6UxInFrIX2Lu3ep+UU9LErgyyqinsDk1V
aaVvvSE06KKSZto59jmmCVi35FigDyS7h6KetK+oJGmy2g8tcccc5qsbKZeXKp/vHFHkLty
8y4HoaCQa9um6zMPoajy8hyzFj781O8NrHg/aQ2eyjOKVGslBH7wn1IpDuJFAS3C81bSFyT
tQnHHFMN9BHGqwq2R1J71Xlv5ZMqvyKewoJsTyzLHN5ZPTqamAVhkVkgndkDvWrDny1DdaB
NWHNTScUrN7UzPOapbAkOlyCq+gop+3zFLlgDRWRutj6P7j6D+VA59qCuGznsP5U4cDmvAO
wAvNKQCMUdeKft9KYCLgEAVIoBdfrUY61NGPnX60CZ4V8RF3SeCR6aMP/Rr1yvlFCGK/TNd
Z8QP9d4JPb+xl/wDRr1iTzrPGqqoCjkg+tayNIPQpiME5HGaf5GOQKljheTlFYgegqaSKWJ
R5iFQ3TNSWyqg7Y4FTBR97PFNAbJAQkU7JPykYyO9Ahr8YC4waFXI6ikUtvZWAAB4pejDH5
UAJ2zSsy46YJpQuepxmoJsjDEcA9KdgJXChN5NRn72R17U7cZFU4wvuKTgjIwSTxSAYzNkZ
bGe3rT4yjL82OemKhYKd245PtSKoWTB49KAJmRlBwKYw+QAHFSABe/JNDKGPXGO9UmBXKdF
988UvKZIyDV17ZRZrcpKrZ6r3qsI94zmmwIGZmI9PepQ27Ge1OZV24AxUakbyMcDj61NgJC
R060h6U35h3pC2OCaoCQEbaYGyCpyV75pN2cL60qjuBxQBPHuEZbqp7UjFGPB4qJpgkffk4
prFfL3c/WgCdUTA3DJxmoQSVbqvPANSQtmPk5FD7T1HOetAyEbudwzUoU4IJzkU+NMjnmnM
NpzigRXJIIUUq7i3QmnNF5h3A49KniUIOn1NK4EJXYSO5pAxGTViWNSvTB7Gq5AHy9ulMBY
rnG+Nv4uh9KRLUSIWY/QimKozkDp61ajJztBwCMfSgCHy/wB0VDHIqzDjZgLUkUStlehNIV
8ggheM889KBjDGmcNyetNkt1l+U4x+VWTggsOB2PeoGchS3UdOe9JgygFaL92c8GrsS7ofL
y2M8jPFRmRTL5jelTBgI1aMHk0XGiHz2ilbaCCR160799KFMpNPMasCThsHH404CRTlgSAM
E9s0XExFQKAPwqSSFBGSo+amlgOpqN5vl4PHf3ouUPiRm25bHtUptncFVQ568cmrFgFHmlg
CVUFR65rSglijicgYkHIPrSbEkc/t5OeecZqvcoDZTn/pk38q05lDSNgZzyR6Gqd2m2yuSB
/yzb+RouJovfFdN/xFUH/oG2f/AKIWuK8tVbOMV3PxT4+I65/6Btn/AOiFrjZAChbPSvTpf
Ajzp7lchFfOeTSNlhkYxUZdtxB5FPDjGM49q3IGY54phHOKmb1FMIA60WGiMjFPihluJo4I
I2llkYIiICWZjwAAOpNNyMc5zV/RLnUbPxDpt3o6ltSguopLUBQxMwcFOD1+bHFSUai+CPH
AH/Im66Bn/oHTf/E1YbwJ45gaMyeDdcUuodf+JfKcg9DwtfbvjL40X3wj8GaboXibVIPE3x
FvYDM8KiO3gtmYHaXxgCNSMD+JsZ4Br550b9rT4u2WsLeapPp2r2QPz2T2ywgj/ZdBuB9Dz
9DWSqSeyG4pHkd94T8V2lrJe3vhnVrWCFdzzTWUqIg9SSuAKw2OcucDdyT6V9o/Fb4gax8T
f2dbvxh8P9ZaDSI1+x+IdFuIEeWFWIywfGRtyORwVOeCCK+M5I08plJ681pCTa1REopGzN4
I8XwaI2sT+Gb9NPEXnG6aE7PLIyGz6c0zT/B3ivUdPtr6x8OX9xa3XEMscJKynn7p79D+Rr
eu/i149vPCEnhS4vrY6S9qLQoLZA3lAAAbsZ6Ac11Hwy134t6/Z23hbwhdWdvp2mps+03EC
hbcMSeXwSWOTgDnr2rmnUrQi5SS0/I2UacnZNnBt8PfHWOfB+rZ9PszVNbeA/G6EbvCGsAN
wR9lbn9K+nbPSPHMerw6xq3xN0hBEohlhhsliVgC2EO5h/ET2zUkWnePEuWlHxW0RndfnQ2
SlW6c48zg8dq4XmElpp+P+R0fVY9bnyrq/hbxFpNn9o1TRL6zgjYDzZ4GRcnoMkYr0jRPAf
h7x94AsW8LalFb+MrGAi90+Vtn2rDHDDPQ4wNw445x1rqvi/D4sj+HTR6t4x0bVLFr2H/R7
S1EchbJIOd54rwaK6uLe5hubWeS1uoW3RzQsVdCO4I6V205TxFPni7NPoc8lGlLlauh66Br
jandaWmj3r31qSJ7dIGZ4sHHzADj61KPCviXHmr4d1IowzuW1cj8Dius0v4lePo/FE2r2tz
HqWr39tHp4L24LyKGyowmNzZ7969u07T/AI06npKWWp6r4d0YyhZVhSJ3kjCsCAAh2qAQBg
Z61NbE1KNuZL7yqdKNTa58zt4W8RYz/wAI/qWf+vST/Cox4Z8QgAyaBqQycDNpJz+lfXFzY
/Ep7e3itfGuhhoolR5ZIX3NLzubAbBHTg56VbEHxUSbeNY8LO3+1BcDHtgNXL/aMtlb73/k
a/VFbqfGarIDtdcFTggjBHtTHQ7smr+HlnuWlcSS+fIHYd23HP60ySMAZPGK9yKukzz3o2j
MYcHHUU0ng8GrJG4EgZGeKrPkZ5pCIyeKlXhRUAOX59KkEhBwO1A0TAHOadg4qISt3Ap3nk
dqQXPRm1XwmPgGuj77X/hKBqHm48j98It/9/HTHbNcHCW8zaoLH0HJr1X+yNOuP2YtN1CLT
rZdTuNYFsLsRjzSDKygFuuOnFdj4s8V6R8Fzp/hLw14Zs7q7kt1uLu6uRkyckZJHJJIJ64A
wK8yFflbjTV5Nv8AC3+Z2Sp3ScnZJHgXmEpjqBUDOQTmvUvihrnhPxP4d0DxVpNrbWur3m5
b23t5F3oQOBIg5zkfK2OR17VR13RZ/hho2iXEttbS69q9u87yXEYc2GGUqI1PG7HUkHrx0r
rjiOaKurN6WMXSs3Z6I87YOYfMZGEZ6OVIB/HpUGe1esaZ8d9etrBdP1PQ9M1W2GNweLZkd
xgDbz9O9W9W8BeHtU0fw5468IYm0ya6gg1WzI/1bNIFY7f4Rk7SvoQR1qXXcHarGy7j9kpL
3Hc8gByKeGIxXdfF/RdL0D4oX+naNYpY2YiikWCP7qFlycA9PpXBHO2umlVU4Ka6nPOPLLl
LtveNDHOgiilWePyz5i52cg7l9G46+5qMMa9J+Mug6J4f1jQIdD02GwS500TSrCDh23detU
/hZF4S1TxBL4c8WaZFMNRXZZ3jMVeCbBwuQR97tnuB61Ea6dH2yXmW6b9p7O55/NL5ce4df
es6S4D8NJz64rpfGPh2/wDCviO80K+BMls/yuBxNGfuuPYj9cjtXR/BHwtoPinxzqFh4h05
L61isHmSNmZcOHUA/KR2Jq51oxp+13W4oU258nU87WRupdG+hr03WPCdn4v8I6F4q8L2VvZ
3LSx6XqtpH8qQ3HRZvZWHJNY/w5+G58a61fXV7cjT/DulszXt0TjgZOxSehwMknoPwr0S2+
M/w58Eyy6R4J8GSz6eTsmuhIIzcY4z8wLP1PLYrkxFaTko0FeS18vmdFKlG16jsjzL4h6Zo
+i6rD4X0HybuPSFKXOoJGA9zM2Cykjqq9B9T6VxDKvl/wASn6V9C6/4R+H/AI++HF74+8Lx
P4Umt97ytcqYoZmXqhGSDk8Bk78YrxLQPD/iHxPLcW+i2c94bWLz5fLUtsXp+ftV4evGVNq
V7x0d+5NWlJS9djsr3w5Y+MPhnpvijwxYQWur6XImm6xZwDashY4iuMds5G4/X0rO+IFho/
hWay8H6TJbahdWK+dqGoRoMyTOoJiDD7yLyR/ve1afw6+KSfDmLUYH0WLVpbpkHmBhEUAB3
KzbSzcnGOgwfWqvj7xr4O8X2ttJpHgxNB1QyM91dRsDvHZQFwDnqSRkYrKEaqq2tePQtuDh
fqeenYc7G2n+6RTfLYHPft717X8Nvhh4e8afDHWL64Zk1SG88uK9VnxDGFRm/d5wxwWxn19
qW+v/AICeHrm00618P3+vQ/cutQMsilePvoCQGJPUAADtmtHi48zhGLbXYlUfdTbSTPFfMK
kF+QOoJr2KA2fw3+FLStBC/i/xVF5sSzRq7WFoeFbBzhmyce5/2aqeN/A3hu78KP47+Hktx
NoMUiw3UE6nMJOPmVm5IBIDA9CeCRVP4yaJpnh/xTpSaQlykU+nRyObi4ecvgkDazE/KAAA
BwMGodSFdxj969NRqLppux5kRgYPapA5Awe/XilmSPqkhJPOKY6lRXcc9x5cFCBxURBNA5G
aWgEhAMVNF8rc1FUg60mroZowtjvVkyfL1rNjfB5qwXyK55LUpMinc1RY5YmrErZzVY1rBa
EhSEE0tITitAAA1KwZUyxxxnFMBIwVHNOkdinJJyepp2J6kbU2jJo60igqxapIzl0JG0Ekg
VXqdGdLbKsQGYj9KAGxeVuJlViOwU45qQTqi7Y7eMDvu5NQ0UXfQBxfcqAog2nPA60F3ZiS
2PoMU2ilr1AGkZiNxJwMD2poODmnY9qQj0FMBuMnik+lPUsDgGpVjyeetMTdhIoTIcbsfWm
PGQ5GQcelXhb/ACHBpn2cDljtUcEnpQRe5FDEWKgVpiMqo9MVTNxFEyLEBJ1zg8Upnu5F2G
QAey9KALLDimBTnOKLdZMN5jlquRIh4YZp3GtSoFGQKKtmNMEDjNFSUj6HOTjHoOfwpwHSl
28j8P5U/bXzx3jlUnkDipApx0pqHAAqYGmBFswMipEX5lz60rEE0q/fX60CZ4N4/wA+b4LH
roo/9GvXOqvycjOetdJ4+KifwVv4H9ijn/tq9c+q/KCpyDWsi4bF2wuI4lZWzyc8U6eRpmw
eFB+UVXiQBtpHGe1WJdu87FKj0NSWepeF/B3h/XPgF4i1R7MHxPb3U01lOGOWht44pJYwM4
PyO56Z4ror/wCF1jB4C+Gy6Lpdjc+LNTv1bUGu2JhZTD9p2SjONixFScDOM1x/gfx7YeGtO
8P2lxaXFwtnrdxeX0aKCs1nNbLBJGMnlsBjjgdOa6e3+NFhb6tY6nLpt3JLB4lutUMICqEs
5LYW0aIc/fRAOMY461srGTvcz/Evw2tPEeqLr/hqbw7oHg2PTGuhqMEs80ICzbJPMygkL+Y
2Pu4Cgc8VmWfwosdY+G2kaxoXiSz1DX9S1uTS4LZGcRzgYAVcpwwGZSxONnvxWzH8SrEeLL
DWJviD4vm+wwlY5jplqu5WlBeF4gwVkZFXJJPzDpT7D4qeEtMkhvbfRb6xl03xVLr9hY26R
+S8MqCN4mbIKMF3MMAjdgdKejJ94878WeArnwxpNrrNvr2l+INLnuZLI3emO7JFcRjLRPuU
EHHIPQgV6vD8PfDc3wjsNWufBEUdk/hOTVLjxMs8iyRXwLCOPbuKsGO3I29DmvPvFniXwwf
Adt4O8IjU7i0Orz6xcXOpRJG4Z12JGqozZAXqc8mulsvih4R07wzo00Y12XX9M8My6AtltR
LGVpN2ZHbcWIXdnG3sKSSQ22ziYvAEkngJvEll4l0jU/sEMFzfafA0nnWqSOq/MSoRiCyhl
UkjNeg+Lfhv4bfVvFOu2uraXp9zaeK49OttIlVxAyFciAqi8FyMjBxt3dDUOtfFPw5e/DvU
/D9jc65ELrSbKwttH8iKOxs5InjaWQENuYuUJDEZ5OeoxS1D4g+D9Wu/FVzfx6vbi+8S23i
DTjDCjbvKTaY5QW+XIzyM07JbCvIjufgnqmueJtQdNb8NaJNc61d6XZ6cpmSOS4h5aOH5Th
MdC3THPUVit8HNWlvrH7H4l0O90i4tLm8k1qKV/strHbsEm35Xd8rFQMD5s8V1lx8W/DU3i
zRtWW01DyLHxZfa7IPKXcYJ02oo+b7+eo7etYHhb4keHdJ8H2XhTV7a+NlPZarYajNbRqZI
kuZI5IniBYBiDEMg44NK0R3kQL8GNTeS+mk8V6FDo9pp0OrLrDSSG3mtZHZA64XdkMpBUjO
cDvWZqnwt1fSPDN5rDavplzd2VpBf3mlwu/2i2tpjiOVsrtIOVJUEkBhkV0WsfEvwtL4B1f
wbpMGpNZ/8I/aaPYXNzEivLJHcmeWSRQxCAk4AGelSeM/i9F4p8ESWaa/r1ldXOnwWdxowt
bdrN5E2h387/WbWVd23HDd8UWiF5HDx+BLlPhxD43v9c0/T4LyWaLTrKXzDPfNGQrBNqlQc
nA3EZwa0PEvwz1TwroV3qFxrOl31xpk8NtqtlaO7S6dJKm5FkJAVu6kqSAeK0vB/jvw94e+
G2r6Hf3OsanJf208f9hzQRtYLck/ubhJC2+NlABIA5IrQ+JXxZtPHWkTx2Wva4hvpbeWXRJ
7WBbS2KD58Sr87jcAVyB1OaVlYd3cyrz4caA3w58LeIY/HelW19rF1LDMlwZBGgUx5AwnBj
DHec4PG3NbHhz4XXOnPrCRSWPi2HV/DV9NpFxZRu2+4jliQhUkUMrqW4OOhzmq3gnx/4F0b
QPCaeJINUn1Dw7qV3cpFDbRSwSLOqgOd5+/GVDAYwSK6WT47adpzaVqOlavr+tazpelX9sm
pavBGHmuJpYnTKhiBGBGy+oGKpcom5HlGpeB9Qt/iTZ/D+w1Gw1LV7ieK0Z7eQmCGd8Axly
OSp4YjjINdfoPwo8NXt/4msb/4laLLNo+mS3PmWyzqsUqNtJkDR52J/EBz864zzXMaxqngy
f4l2niDw4dW0PSJ5o7u4it0UT6fKTmQW5zhgDyuceld3q3xR8G614imbUJtZuYbrwzPol7r
RsII7u6mkkVklaJGCnaq7c7smkrdRtvoZelfD601P4VzJo+r+Gr3VGuba71G7MkrzadauVR
UHybFwzhpNrFscY4rHb4V6jYHUhrmvabpNtp2uNoUlzcFwryLG0jOuFJ27QMdyWUY5ruNY+
MHhe9+HmtaBplxrlquoaJBptto4t4lsrGaPbulDK25ixUncRn17Ymuvjb4Z1HxP4d1GWwv7
Vbaxupb+4jgjkkTVJoEi+1RIxw2zywRnH3jT90V5Hn3xP8ADP2XxtpqaPY6bFpus20LaSmm
s/lyoT5QLGRVbzC6ncSByan1b4R3Wm3uu6RbeJ9J1HVdB0+bUL+ytlm3xiIqHTLIAWAbcMZ
BCnmpfiV410bxhq/hSS11LW9Rj0iyW0vL7UVRbq4bzmdpBhiM4bjJ44HbNdhN8XfDa+IfCN
xLNrHiNNNN3a6lqepW0UV3c2M6FBbkIxEhUHO5iOfrSSQXZD4E+HFv4eujdeM4PDd9p15a2
JhTVJZY/JvLn95bw5RC27aMyLjaVYZNO+H3wjvYviPoNx4wuNFszPql1Gmh3IZmvlgLLN5a
hSmwNkAMRkLxU1l8crY3fjCKTVdZ8PW+p6nFfaZeafaQ3EkEUcYhELxyHGPLRMEHgj800X4
p+Bptf8N+JPFL+ILjVfDV3etDJHDE/wDaEc0jPG8x3LsdS5yFGDT0FqZeufDe71bw54b1zT
IbPTLT+w7KJWkUodSvpZZFWKMAfPIflJJ4AAJNQQ/A3WL3WrfS9P8AFmg3m+7ubC6uInl8u
yuIIjK8cmUB+6GwwyODWlZ/FbQJtA8N6JqWnXUy+Gra1u9MmWNd0N/FIWkQ/NkwyptUnqCM
4rauvjRpE/jWHWpdc8Rajp5e9lGm3FnbolmZrZ40CMhzIQzsCxI+XsTRaIXkcXc/Bu7h0X+
0rPxr4e1ETadNqllFA8269t4QTKybkAG3BHzYzisvwxouk33wf8e65c2ay6hpkmni0nLHMQ
kmZZMAHByAByDWxY/EDR7TR/C9k9teNJpHhnUtFnKouGmuN2xlOeVG4ZPB9qzvA3iLwnp/g
jxZ4U8Vyapaw62bNkuNNgSZozC7Mch2Uc5H61NlfQtc1h+mfDe91HwtBq7anpy3V5ZXGo2W
lPIy3V1bwf6x0wCo6NgEgnaal1j4L6rpljc3C+J9Eu7q0S0nuLCGSTz4YLllWOQgqBjLjIB
z37jPQSfFDSofh5B4X0PxH4k0xNMtbqxgSOytmXUY3LGJpWYkwnLlWC546cmqWqfEzQLrxP
4j1SK1vVh1TSdLsIVMahle2lgeQn5uBiJsfh0p2iF5EMvwG1lNcGjweLvD93dpqA0u5SGSQ
/Zbho3kjR8r/GEIGOhOD3rS+H3w6hm8B+I9S16+0mxXUtCuJ7Sa/VidP8m6WNpm+U7ckMBt
yTgiq0nj6PWfFHiV/DOnalPqmt+KrLWtMijhy5EPmHawUk7iWHAzxnmuh+KnjTRdP8bfEDw
zBayRW0uhrodlDAAyQzecJ5SxJ4G9nHfkU7IluRxg+FGoWuoammo+KNDsNKsIrSQ6xPJJ9n
n+0ruhEYClyWGScjjFXvh74Pk0/wDaS0/wZ4qsba7e3mnhuIZAJIX/ANHdkfkcr91gf8Kdf
fELwR4h8PXPhHxHHrNppclnpRju7GCOSWO5tYPJkBVmAKMCcHOR1xVPSviZpCftGj4iXenX
cOkpIyraxYeYRC3MKZyQC2ACeaTt0KTbWpGfhJqs1xp0mm+JtD1LR7qG6nk1iCST7NaLbY8
7zMqG43LjA5yMVJF8O9S0zTvEBh/sLxDaTaFHqNnqEfmMHjecR7rfgFZQ3ykOOlath8QPA2
jaDa+CNOtNcu/DNxBqKajd3EcaXKvc7AjRIG2nyxGvUjdk10ekeIdPm+H/AIhHhu2vzoXhb
w3DZw3eoxKjXFy16kzbtpIXccYTJOBTSRLcjyzxZ8M9Q8JaVcX8ut6Vq32C9XTtSgsmcyWF
wyFlR9ygHowyuRkVc0j4VavqHhqz1Nda0uC/1Gym1Gw0aSRhdXdvFnc6YXaMhWIBIJxXR/E
z4lQ+N7e6jtPEOuSWd/dJcSaPeWkCW9sAucLInzyYfoTjjrUmheP/AAnpaeG9fubTUz4o8N
aTNpVpBEiG1nLBxFK7lty4EjZUA5wKnlVyrysZnwW0XQdZ1+4sdSg0HUZ7zZHY2Wq+ervKC
XDoY0b5Bghw2AR9Kr6n4Gvr3wfDqVt/YcSaTp99eSGyEnm6jFDdmGSUkjadpwVxj5CO9QfD
fxF4Q8N6T4ig1+41a01W+txY2uoabbxzPbQt/rtodlwzABd3YZxWloHxG8O6DqHg63ltL28
0jS7bUtO1KJ41D3Nrcysy7QGxu27SRkcjA9aatbUHe+hAnwa1OEl9W8S6Lo1ufscYnvWlCm
4uYxIluAqElwpUsegyOai1z4W2GhfDe61rVPEVnB4istXl0+fTtztkogPkrhMGQ537s7dhH
etab4leGfEsusWfjJNXtrKfxENesmsIo5XVNgjMDhmGP3aoAQeDnircfifwf8SLnUNJ8S3N
74dl1bxO2rw3CiMwQxPEsbLK7sNpCKTkA849aLR6A3LqeN7ijgoCTjGamNw2BlNrE+tXJoL
RLy4WzaR7VZXELSEbmj3HaTgDnGKpS/IfuAg9zWJutgAAye5qtekLp9yD3ib/ANBNOlOwIT
95uy9qp3cjNp85YEARtgnvxQJvQ0/iwCfiIuDj/iW2f/oha4lJPLODyDXbfFlinxFQjqNNs
/8A0QlcJtY5avUpfAjzZblspDKBtbDDrjqarPbuvzZyP1poDEjZw1WUuVPEnBrUghBDKSeK
j2k59KsPEG+eMgqaaVAXiqTArlSDXY/Cl7aP4zeDHvNv2caxa7t3T/WDH64rkn60iNJFIs0
MjRuhDK6nBUjoQfUVEk7Fpnqn7RUN/B+0N4rN87vunQxM7bsx+Um0e2B2rytSRk5xXsmqeI
PA3j/4caPaapBqUfxHtn+xwzWkD3cmpL8uDcMxBZiSdu3JXbjpiunsv2PPiTNeJ/aWraJp2
n4DPdNM7Mi4yfk2jkehIHvWcZKKsxtXHfs7rMfhl8ZJr0bdHGhFZA33TN5cpX8cf0r55iz5
SEnPy45r6K+KvjbwR4B+FZ+CPwuvRqZnk363q6EMJmBBZQw4YkqAccKoC5OTXzpGCwIBxin
B3bYpASFx6f0r3XxBqUfgP9n3wjY6LdfZNf1WQagZYpCk0e5Tuk46jBCc8de/Twwr1BOSM1
7nqVlb/EH9nXQbjSLdbrxH4flWxeGJA00iAN8oxzjbhx24PeufFJXhzbX1NaO0uXex4TI0l
xO0lzLJNI5y7u5YsfUk9TSiGLP3f1pGVo5GR1KOpwytwV+oNSRSKGxuXH1rtSj0MG31JreG
IEMFO4HuaujBIFUwxLgbhz0OatKQCBVeSM277nsXwOstNg1TXfFWrFEg0SyLo7kAIzZy2T0
OFIH+9Xl1/wCKdd8SanHNqerXrW8eVtYGuGxAmchQc8kDHJ5NenfBOXSbzVNc8Ha4sT2+u2
gREl+60iZOPrg5HuteP6zpd9oGqSWN4jI8TkI5UhZkBwrqT1UjkGuKPK8TNy30t/wDqd1Rj
y/MhvwEuFVJJAOpIc9fWnW8shL7rmdsDjMzf41TlcvKGYjpUkTEGQA8FMnFdWjd7GCkze0h
VNqACDgnP51Yu0xC7elUtBT5WYHcWOMelW9TcBGVZMMhw6gdc9K3v7pn1KEaAQjvnmqkqjc
RV5CqWYdugFVeHHmDkHpUsZUKHdxUaj96c1Zbr9DUYHzGkADipAN2cEcDNM21a0++fTNSt7
+FFea3kSVFkG5GKsDhh3HHSk3ZXGl3O+TxR9p+AY8NWkPky6XqCXMszOMuzyMU2DrgYOT64
9a7b/hKfhn8VtNsbfxs7+HvEcS+WLyP5Ulbud2CuCedr4wScGubjg8I61fHxq9u66Vc6jYx
6paeWYoIHkDmZEwclQVD59DVf4pfDPUfD3jCQeH9EuZ9EvNrWn2VGmVcqNyEjJznJ56givL
tSlNR1i97nbepGN0rrYv3/wAKbnwd8RfC4nuo9U0O/wBRhiW6C7edwYI45HI6EEgis/483d
zdfF/UI587LaCGOEHoFK7jj6ljXbeKJNW8I/s3eG7DXJDDryX0U1rDKcvEEkMiqf8AdXAPp
kCqvjnwyfit4dsfiL4LQXeo+UIdR09SBIGXsB/eXJGO64IrKlVftI1Kr01V/wCu5U4LlcYe
TseDRfMDmvoL9nRPtVt4psZ4lktWNu7Bumfm/wAAa8Y0/wAJeKb2+/s+18OalJdFtvlm2dc
fUkAD6mvZp5F+Cnw3OjzXcU3ifW5455kgOfIhUjOfoAVB7kn0roxslUp+yg7yexnQi4z55L
RHH/GxY0+LeoCJi4aCFiS5bkrk4J+vSvOCODnpXrfxu0mCTxfF4p0cLcWGpWsc0zwfOInxw
Wx93cpU/hXlCB5H2RIzt6AdPc+ldOEa9hHyRjXTVR6Hq/xxurS71jwtLY3MVxB/ZChXiYMv
3unH8q8qRnR1kjdkdSGVlOCpHII967/4p+H7PwvJ4Y0ixVRGml+a7A7vMkdyXbPfJrz8dKv
CqPsYqOxNe/tGe1aiJ/i98LpNb+zxDxT4bPly+V1u4CMk46g8Ej3DAdapfs8RRL491d8Ald
NbDegMi1w3g3xjf+CNf/tezVpInjMVxCpx5iH07ZBwQfr61658JtLsf+E+1DxXos8Uul61p
csjwxjYbO481S8JXJIAzkHoQfauHEx9jRqQfwvby7o6qTVScZdVuYPiUDRf2atIstJMkcOs
6hJJdN0ZxudtrY/3FHuBXG/D34bweJXn8Q+Ibj7B4T0477q6Y7POI5MaH+ZHTOBzXe/C6fS
vHPgq7+F/iOaSC7s7r7baMjgSNHv3/KTnkZYEf3Wz2rE+Keo+Jdf1a80Dwvpl6vh3TXFtLY
WaGTy5kz87onC7uSvY4z1qadSS5qC0bbbb7FTgnao9u3mY/jHxk3j3xHpHhzSbCSw8HWlxH
BbWMAEbOu4AuR/e25wOce5JNeqfErwBY+HfhV4lPhNZNPR7i2umhtycskaiMqT1x1cn1zXn
fhD4Tyab480q18a3f9msqf2pEC6mK4hjwWRiDmNwcE54wCOTXp3hP4l6T468d+LPC94EOm3
y+XpwlJQXCBNjr6gt94Y7e9Y4iXK4+w1jHV+d2XS1TdTd7HyiLaXnKMfQDvQts7uqqG+Y45
XpW14s8Nax4R1+40rVLSa22tmNmDbHXsUY/eHbP8q6b4V/D/U/GXii2u7mCWHQLKQT3V3Ll
UZVOfLUngk459BkmvXlXhGHPfQ4VTm5cp614t0m6+GXwduvDvhazSa2vrVpL/Uri7Ecodti
MY4upJBAOOAPevmckxMP3ok29PSvp3x34i0zxj8IfHWt2MUMsFndpYWtwF5ZFaPcwPoSzfh
ivl2uHL2+STlvfU6MUlzK2x7n8JQuq/C34haYXPNqGSNnCopKNzknAOVXk+lZn7QDXDeLNA
F2sYuP7JRmCcKPnbjqc/XNWvg3Dv8Ahx8SWLAbrJY8Hp9x+ab+0DFBF4n0RJnaWddKRc9M/
O3PtUQ1xj+f5FS0w6/rqeK85yB+VKWJXnJPrU/2kbNrRDHtULkN0GAeMeleucIg6UtFFIoK
cDTaQHNAEobBzUvmcYqsDilGSetRy3Ac55yKZnPNKT2pKaVgCkOM80tJjJqgHK3GABn3pJD
0HORyR6GhF+fBpHOXJ9abJ6hgUAAUYyKWkUNIOaUH5QD25paVHaN964J9COKAG9uKAeOalk
WP78Jyh6g9VPpUeSDlTg+tAADzkHkU9pWZgzAMR3pFKyOc4jJ6Y6Cl8p8n7pHqDQA3dGzEu
jL7J0pCykkhMD0zTzC4bAw3uDxSeUx43ID7sKNQGKQHyeBVlLqJV5hLP6lsComtZwMhNwPd
TmmCGUkjy2468UxaFk37gERxqhPc81XaSaZvmZnNL5LYyQQPcVYtW2lgFUH1zzQJ2RDFaux
+bKD3q4kW0AKxz3zTic1NDGGcbqCNyWOP5BninodripcDAGOlROPmp2GtB8zLvVOm6iqjSE
/NgZHAorO5qj6TP3snrgfyp6Al6aRyPoP5VIgJOa8A7iVVyeaeyhVFA4B4pGfIwaYiMnJpy
Y8wHryKacZ9qkjXDL35FAmeFePVV7jwSrcj+xRx/wBtXrn0Zkf39O1b/j0EXPgrn/mDD/0a
9YQUkkYFayLhsWoAJZgAOhyfQUspJnftk0+yeOHcHzzyOKZt3u74IDEke1SWXNH0y81vXdP
0bTVVry/uI7aLedq73YKMnsMnrUurWMtjfXNldBRc2U728wRtwDoxU49Rkda9j+GC6foOm/
DvULfw7p2r6jr/AIlktbq7ubcyyWiRFAixEcRsAxkz7elblxoug/8ACZaL4ZuPCljqdr4sG
q3l/qbxE3MUqzTY8uXP7sRbFJA9TnrWnLcz5z5v+6uBzmmyj92pBHXmvoHUdK0Ka0j8Mx+D
NMigfwLHrh1SG123IuliDb/M6BSV2kdyxzzVzxinh7TfEXxEudP8B+Hs+DbG1FjAbMGOR7h
oxJPMuR5m0H5R0GSe9HIHOfNhGPetCw0DVdT0nVdYs4Yzp+kpG91M8ioF3ttRVz95iQcKOe
DX0Yvw+8LeJdUGkWWiWWnXUc+keIr6KNNpt7WeM/a4OeRGpUOF7b8VnWWl+H9T8NavFqOla
Baw6zpOo+IdNsbLTZftKwqZGgme4BCRBQAojwcjg8mmoC5z50jXJxxxRKuemK+kNH03Qta1
PwF4S8WeFdEs9b1KRtXul0/T/s3lWywO0FtLtyWaUrvYdcYGMmqNxc/D82GreItN03w7r2p
6Z4cuprqK20qW2sBOl3CsLrFIAdwV2VsHnHPWlyD5zwjQtF1TxJr1roWjWwub+7YpDGWCqS
ASSWPAAAJJPQCotQ8Katpvhiw8SXT2z2Go3dxaQPFMHJeEgP0428jBB5r6YPh7wbpC6141e
y0DSJX0zRpyt5Yyz2VsblGM5WGLld+3aD0HPrUtu/gxbfwR4c0bw/pWt+Ftb8V6jbQm+tnJ
t7d9pZYg2GRgzYyeQEHrTUO4uc+T1ALBTxjintGo6D8BX0H4a0Dw+7eDvBc3hDT5rHxJol5
qF7rEsJe5hlUy7XSXOY1j8tAR33c9efBbFQ+pWKuRIrzxBuOGBYA/gahxZammUSvG0Ec9Kr
7CZSAQdvWvq69u/C8XiPWLaL4a+Fh/ZnjW28PQs1lnNrPnzCy5wXzGcE/d3cCk0bw94Q0/x
b4c8FnwdpF5a61r+t2Fxc3VuJLhLeGRljVH6qV4w3PAq+Qj2h8obGOWYfKOfwrd8TeFtS8J
6vHpOqiEXEltDdgQvvHlyoGXnA5wea95sfDnhkWuheBn8MabPp+reELjWLnWXgJvI7gLIwd
Zs4VUZFXb055rX8VR6J4putT8Nav4e02N7Lw3ot5Hq8ce27VneCN8yZ5XZJgDoMZo5B8581
23h7UbnwxqfiOARfYNMngt5yz4fdNu2YHcfI2fSsxFJbLL1r6wk1Dw7pt54q0nUPBOj2Hh3
R/F+naY4htNq3FufNTMu4ne6giTd/tD2ryX4p+GbPwRZeHvBpsrddYtUuby/ukUeZIJJ2WB
GPoI4wwH+3ScLK4RldnmITH3WUmoSoBOD8xr2D4RXNrp+ka/rviLwzo2qeGdJTzZnvdPWe4
ubl12w2sLn7uW+Y8HABPevQNPh8NxaFptjN4D8OXJ/wCEBk8SvNPZbpXu42OwMwIygxyP4u
9ChoDmfLyHaM5GDVj7LdyWr30dvN9mjdYmnCHy1cgkKW6AkAnHtX0JFpWj2/iCXxfNo3hXT
NIn0bR57tbnSZLxEurpWJS3t0PBcqRk8DAxzXUahpmjWmkeI/AFto2m2mhS+PLLTCWtwXhi
niDuwYn5XXcVVj91TinyBznyhtD434POM0bcAEfzr6ml074aXHxAs9OjsPD15qel6hqMUmm
WGlzW0RtY7SVkiuPMGHkV4wd45O7IrGg0/wAOXngjTPiVL4M0aTVI/C17f/2bDbBLN5ortI
llaLPzbUckjPOPpRyBznzxGwA6gEd6cGG/5W3epr3Hxd4c0SX4c6t4lsvD1rYajqOjaNqUt
rbQ4FlLJcSxyGJesayKqnb0rjPjNpen6P8AGLW9O0qxh0+yhW32W8CBEUm3jLYUdMkk/U1L
jYcZXOFO0naG5ParFhBbSTsl02wdjnGfavdPBFhodxo/wu0C88EaVfw+Ko9Rgv8AUZrYG4G
yRwpSTPysgAOeuMDtVkeG/Dv7vwCPD2nGzbwU2uHXhB/pf2rYX80S9NuQF29KfIHtNbHhtj
ol7qGk61qVoIzbaRGk9yWfBCPII12j+L5iKy2UqADye9fTN9babZXnjjwXaeE9Ms9K0ltDt
kvobYrLdo91AWEzk4k35LfQHrUln4Z8KeL/ABrq2i6p4M07RbTQvFken272UXkG6hZJWNvI
QfnLGNGz2D4HFN0xc58y28s0FwLi2mkt5Y+Vkicoy/Qg5FOLNJI0krM7uSxdjksT3J719He
D7Tw74lg0rxXq/gLRbK6hl1i1ksYLXyra6SC2Eqb4ucMjZTd16+1UvDNvoWtS+AdMuvAejy
ReOUvLjU7qK12m22u6BbYg/uRGEVj/AL3PWjkDnPnuSPfGVB2j1p+kaXdajqtrYWoD3N3Ml
vEjMFDOzBVyTwBkjk17npfhjRjdSBtGtp7ZPhzJfCXyPka5BYCfPTfwPm615P4Nt4Lvx74c
truJZrebUbaOSOQZWRTKoII7gipatoXGV0Z+oWN5ous3ukahGq3VlM9vMqsGVXRirYI4IyD
yKuavp2qaC1vY38xSPULODUVjimJR45BuQsOBux2PSvomfQPhnoMMj68miQadq+savBcpNp
01xcqscrRxRWrRgiEphWx1OfSsS6h0jXtDn8OX+gadILH4f2moxaoYf9LEyBdh8zPCgHG3G
DzVqBHtLngRZXQBP4e9CAbh6jp9K9x8ZaL4e+xfEXQYPCdho9v4NFmdOv4ISk8zM6oVlkyf
N8wMWGemOK4T4W6Vp+q/Ee2t9SsU1GC3tLq9Wyk+5cvFCzpG3qCwGR3xUcuti1LS5y914b1
AaZpGopAJE1mWWOzSNtzyPG4jZSvY7mAHrVPVdDvNE8QXejakIheWUphm8qVZFVh95dy8HB
4OO4I7V9G6BFpPijwr4a8S6vpOj6K1hoWq6lbQizc2Syi6iUXBgTLFQCW2juM1R+0+BLePV
NX8O6J4d19J77RreV5tOcQQzT+Ytz5KSYZVbYGA6AsTVchHtDwAxR71YqM+pqQBGBXrX0oP
CfhHXfEtzpcvhPTrS10Txi2lwxWEflPd24tZZfKlbOXLPGvPvivP9StPDHiPwP4e8U65DY+
Cp7m+vbF203THaOdIgjIfJQ9VLMhYdSOfaXArnTPLgGwFqpdkEKobnnitG5jgiu5orW5Nxb
q7LFMUKGRc8NtPK5GDg9KyWjUzMTkEHGak0RCzjYpxk96rXxLadNtP7sRsMfhVySHDEqDgd
/WqV2Q2nzBevlt/Kglmj8XDn4iJ/wBg6z/9EJXDgsoxng9K7n4sKD8RUGeunWf/AKIWuJeM
8Y5Ar1KPwnBPcRUJUnOOM800puwRUuwMoG75gKUAZACkf1rVozIzvVMgU4MWTJXmhiSpIXi
msy+Xt2/MehzSAvaKukHXLP8A4SB7pNKMoF0bQAzCPuUB4J+teo/8KB8R3+s+Gv8AhGtSs9
b0HxHKFt9StnD/AGYcFxMg5UoOuOM4Gea8v0HSH17xHp+iRXtrZm9mWL7ReSeXDDnqzt2Uc
kmvovwd8Uvhb8F9esdE8HQXHiUzzJFrviOZmSLy9w3fZ4c4wCAckc46nNROT6GiRwfxl8Ff
Dv4d6pB4e8J+Jb3VPEFrMFvw/CW4EefvKAA5bkqCdvSvVfDng7wH4F+D2l+Mvjnqmr6y+to
sllpBvZmUKRlUWIONzbSGZmO0ZA69b/iT9maTxl8TrjxtpXizT7nwbrd5/aE0sTFpkjf5nC
n7pHXDZ4B5HFebfHPXx8VPjZp3hrwRt1Gx0yJdI0yKFxsllB+cqScYJAUHOCEB9KyfvJK5W
xf+JXw3+Gev/CeT4r/Blp4LCwnEGqaZKWJhBIG7DElSCykjJBByOlfPSHa3r2r6tuvCF38E
/wBlTxhp3i64iGv+LpI4YdOgfzPJ6AZI4JwGJI46DJNfKRU5APHFaU3pYiRMChJJ5xwa+gP
hh8VLDS9K0vwrovgG91HWRF5ck1kY1afBJ3McdBnqx4r56BIGD9ea9/07Wx8EfAMcY0a3n8
Va3EJ45zLv2g4IWRcAqqhgcAnca5sXGM4KFrt7K5th9JOV7Lqeual4Gj8U69oXibV9Lt9Lu
rJpVuLMpHci4R1wN7YwWU855HWsjWdO0/wP4cSTUPhpB4khtVbzb20hhaQqCcM6MA2cYzjI
H0r5Tv8AxJ4m1O6e41HX9QldnZ8C4cKpJydoBwB7Cuy8EfFjxX4T1e1a81e81TRlcfaLS4k
8w7Oh2M2SCM598YrieCrKN+a9umq/E6PrFNva3mXvH3xE8FeKfC6ab4b8D/2LefaUlNyIol
ygByuU55yPyrzmAYGT1r1L42eEtL0nVdN8W+HlUaP4gUyhUGESXG7K+gZTnHqDXG2fhLV73
w6mtaesV6pMge2gfdcIqY3OY+pX5hyM16eFdONJNOy8+5yVlKU/eNz4e+L/AAz4P1W6v/Ee
hy6tuRPswijVmhkDZ3jcRg+4r1yL4h+BfjAtx4Jk0uXTL27tZI7O5v4oz5b44EeM/N3wMdK
8P0PwJq/ibwnr3iXT5o1g0ZQzxucGXqzhT2KqM8/SuRWV8JLHIySIQyOhwQexB7GsKuHhWm
5KVpL8CoVZU4qLWh9e2fwu0nRbOF73wtp3iAw2CQyQR26RM8y/edd3UsCepGNo9TXn+o+Of
gzo2oT6dqXwourG9hyskM1iisv1G79a8e0bx34z8P6gl7pvifUN6ncyTzNLG/syscGvaNYl
0z44fCi68QQ2Udp4t8PrulROfMUDcVHqjAErnoQRXDKjOlPmrSbi+qb0OpVIzVqa1PBtOuN
ouGTciM52AD7oLcfpUmp3G++eEYGCMkHPNVNP5hnfd8pG7685pFAkuSzHBLdBXvJ+7Y8y2p
cunaKzjUOo3cYNQAfuEHoKlv2Q+VD8u7gj1pTGAgHtVdSSrjcce1MCkMRTz/rdo7U9QOtAE
WD6U5IpZpFiijaSRyFVFGSxPQAdzUhU9e1S2V5d6bqlrqNkwS5tZVmiYjIDKcg478ik720K
Pcbgal4I/Z70GP8As22t9W1O7aKSK9iJfDF+SCQBhDg5HAauO0v4tfEDwxbSaJaa5bXMFox
jjaSJZ1ABIwj9Snp7Vy/inxn4n8ZXsV14iv2uWhUiONUCRx564Udzgc1hwjh8r/DxxXFSwy
5WqyTb1OmdbX3NEaPiHxJrvinVDqXiDUZL24xtXdwsa/3VUcKPpS+HfFHiDwpqBvvD2qS2M
zcOF5SQejKeG/EVlN9zce5xTK6uSDXJbQx5ne99T1eT49fEe6smhF9ZQMRjzY7Qbv1JH6V5
zfX17qd/Nf6ldy3l3M26SaZizMfcmq0OBFn3pGZVPzHGeeamnRp0/gikOU5SWrO+8IfFHxF
4RsV0+3itr6yTOyG4BGwE5IDKQSCecHPtiptV+KerXy3Y0zRtL0N72Iw3E1nDmR1JyQGb7u
eQcV58hD5CfMQCTjnAHU/SnK8fHzr+dH1ek5czWovazty3Oh8U+K9S8XXdnc6jBawGztxbR
JbRlECAkgYyfWsJeopMg9Dml6V0xiorliYzbbuxzdPrXQ+CPHWp/D+XUZ9J0exup71RHJNc
b8qg/hAUgdea5wnjk1GbpUJTKgY7mpnCNSPLJaBGUou6ILD7TbanDe2t09ncJL5kc8bFTG2
c5BHNemW/xu8aWFlKq2Vj/aV7CI31byNs8gUkIxA+ViORyPevMzdpEMEhx1wBU0msh7GK1M
KFYnZ1YIA2WxnLdSOOB0HPrWdSjTqW5lc0hUnF6Mv6n4j8RaybiTUNXvLi4vIxBdyyS5FxG
rbkQjHAB7d+PSs1JbuKNWiuZUuROJzKrYZWUfIQ3UEZPf0qq18WIIiAP1phunJ+Xap+laez
glZIXNNu7PYdJ+PnjC109LPWtM07xAsYwJbmMq59zjgn3xmsbxh8YPF3ivTTpEslroumOMS
W1iCpkX+6zHnHsMCvM2lmf70jH8abtY8n9a5lhKMZcyijX2tRqzZ2mneOX0z4Xar4BXT45o
NRnE5u95DoQUOAOmPk/WuQZ4yPkjAHYmoRuY8A1IVYcHGPX0raMFG9upm23a72Ow8J+Pbjw
t4Y8SaHHpkd2uuRLE8rSFTDgEZAA56034g+N5viBrtrq8mlppxt7VbbYkhcNgk7s4HrXI5j
XG0Fm689KYWYnk1n7GHP7S2pfPLl5egpG0AA7s0+XC7QBgAdqj7Y704ZK7eOK3Rm9woo9qK
kYUUUUwEJxQORmkbOfakyaAH0UgNLQAUUUdqAHLgKWwSfbtUbZzyc05SPx7+9MJyTTFYfRS
ZxSb19RSGOqULEIA5DM2cMoHaodw7EGnkCOMhyCWAKsDxQgFkKiXfDlUPTP60zAbABw3p0H
50+NkYeXIdq5yGHb/61JJGY5Crc9wfUetADcEEhgQR2NN2n0p6yBTkqH7c1OslrKDvXyzjs
aYm7FSjrxVv7IrjMVxG/t900n2dhg+Wx7/LzQDZEqsBwSM+lIzyL/ER+NWSF2+hPamOgIxx
mgzuMN5cldvnNgdKQXMwJIYZPcgUeX7CkMRPSmUmiT7dP32H/AIDVy0v2klEbQpyCcjis4x
EDk1PZRObkNtOAKEOy3NzLYz61DKxHFSr92kZepqiGUsfMAfWinH/XkUVnsUz6YKgyY7YH8
qevHSmZOR9B/Kn5wM4r549EfuY9qTPPzU3fkAU8L680wDbnkVInVfXNAUKOpoUqHU89aAZ4
N4+YLc+CSeh0YD/yK9YyHEnPStrx4N114Kz0/sYEf9/XrFUZbitZDhsTjmpYyATnkH1qOMD
GNwqyqgDjmpNUbWieOvFfhO1ns9B8RXumWtw4keO2YfeH8QyDtOOCRjI4OahuPiR4wsvD17
ouneIb4Wl+0klzCxHzeYSZCGxld5J3BSM1s+H/AIWeJ/FeiQ6zpS6f9muLl7OFbm+SF5plU
N5aK3LMR0Aqqvw81fXbbw1b6HpBjv76K9knlnu18tlhmKM7A4EKoBgkk56+1a2Zm+U1PEfx
X1XxTpNh4b0e/wBQsNCt9Gs7O6tG2hZJYhhzxk7GIBxnBxyK5uDxp4usfFM/iW11+8XWZx5
c12zBnmXAG1wRhhhRwR2Fdjp/wxuz4WsLOwtbG817+2ri3nv7S7WS2+yraRyhmlB2CNd5Jb
1OKpP4HuLLRdZsJ9Jiv9aNlFrVvqMN6GtYtPJA3R4I8yWRyEAIx6c0WkCcTl/+Eu8VprV/r
SeIL7+0dRiaG9ufM+e4jbAKMfTAAx7DFWLf4h+M7Xwwvhm08TXkGkRxvD9mUjHlMCGjzjOw
5Py5xzXbeHfhPqcXiS60fxJFpUl1NpF88NoNRjaSzuUhDRmYK37rGc/Nx61wHiPwrqvhHVU
0/Wo4DLJbpdQzW0yzQzwuDtdHXhgcH8qTulcFysv3vxK+IOo29vDe+MtVmjt5UniBmwY5E+
4wIAII+tVta8d+L/EEk0mseILm6M9s1pIpCIrQs4dkIUAYLKrHuSM1q33wr8Zad4ek12eCw
a1Wxj1PyEvUef7K+MTeUPm2DcAx7c+ldx4i+Gej2njHw/pcei2WiWvljUNW+0eIYSTEWjXZ
GzNhEJb5C3zNubstO0hXijzTT/H3jPSdSGpWHiO7juRapZFmKuGgT7kZVgVZV7ZHFZ3/AAm
XiuW8gu5devGuLG8kv7aTeN0VxIcvKvH3ieTXe6j8KNRm0zxlrIk0zQZdHv1hh0ea/V2VH3
ELuJJOU2eX18wk46VL4K+EmuWvxN8K2/jPS7K60a8v/sd7bwXaytbSmFpBDOEOY3wAcH0ot
Id4nB2vj7xpp/hm48MWXiK8g0i43+ZbKwxhzlwGxuUMeqggGueQtHIjoSroQykdQRyDUkwC
3cyKMBZGAHsGOK9J1j4eXN7pOh6lodrZafYr4esbq/vL248iBrmZ3UfO3G5sA4HQDNTZtju
kcLJ4p8SPPcXLa3dma4vk1OV9wy90mdsx4++MnB96uJ4w8VC/s9TPiC9F9aTzXVvPvG+KWY
5ldeOCx5Ndbr/wX16w8Z3OiaZquk3lpaW0FzPf3F/FBFB5gUKkjE4RmckIvVhg9DWxpvw7i
T4ealL4g8LNDrVvqjaPHdNqaxAStJEpUxE/PIu5im35WBy3AqlFk3ijz2Hxv4xtvCk3hWHx
FeJocu5WtAwwVYksmcbgpJyVBwfSq1z4l8QXj3MtzrFzK95apY3BZ+ZYEKlIzx90bVx9BU3
i+GxtfG+s2Wm6WdKs7S6e2jtWmMxj8s7DlyTkkqSccc8cVujwPc6n4d8ITabZQWM+rW97PN
f3+ppHBKkMgUuQ2PJCA4OSS2cikr7FOxWfx/r3iJrHRfHfirV7rwyHjFzFBsaTYn3WAIAZx
wNzHOB14qr8Q/FaeNfH2qeIoY5YrW4KR20UxBdIY0CIGx3wMn3Ndlpfwuvl8H+L9NvdGhvv
E8NxpS6VLbziVHjuHYbo3U7WR1A+Y9AD0rzi58PalH4ubwnDFDe6qt0LER2cokSSYtt2q3A
PzHGemc0NS2EuW9y14e8d+M/CdnLZeGfEt9pNtLJ50kds4Cs+ANxyDzgAfhUM3jPxZNO88v
iG9eV7J9OZi4ybZyS0PT7hJJI962n+FnieLxG+iJcaLLLBbNd3N1HqkTW1nGr7G86XO2Mhv
lwecmsXUPDt/oHjSPw5rtoIbuG6hjnjDBlZWZSCrDhlZWBBHUGl7w/dJdL+IvjnRJpJ9J8T
XttJJaxWTHKt+5j4iUAggbP4T1HY0i+OPGRg1pZfEV4410qdR3MCborjazHHBAAGRg4rvvi
P8HdY0v4gaqfD9lpqaLJq8VhbW9veq72ZmwIRMuS0YY9C3rVG3+CvjCfWptCW/wDDi6rCSH
sDrERnBCliNgycgDJ9Kq0gvEwNQ+JHjzVZLOa/8V31xJZq4hclVYF0MbkkD5iUJUlsnBxWf
pnjHxTo8mlSadr13bnSEkislVgVgSQ5kQKRgqx5IOQa0L/4f+JdNk1dbmG226RYQalcypMC
hhm2+UUOPnLbhwPQ1mWnhzU7vwrqPiSKOL+z7C5htZmMmHDy52YXuODzU+8F4mjb/EjxzZ+
Ir3xFb+KL6PVr6IQXFzuBMkY+6uCMAL2wBjtWRqWp6lrupTatrd/NqF/PjzbidtzvgADJ+g
A/CvTJvhPqMvgK20230q2Hiq38Q3lnfXZnxFFbxW6yEvITtVF3Z3Y71j6N4Ilm+GGt66LOy
1S/CrPbCLU0ElnaRyETXBgBDsCQACRgLlsVVmJNET/E3XbHwHoXhPw7qt7psVpbXMN8EKbb
gyTM4KHkr8jbSRgnp0rDXxr4sHhD/hDxr90dCK7PsZYFQmc7M43bM87c49q3Lz4U+J7e206
8W80C+t9RuzYwT2mqxSRiUI0jB24CgKpJJPHHrVm08CyaNB4mTxDb2d2sfhqbVNOurO5W4h
kZZo0EkbocNgl1we/alaQe6Z9n8S/GITS9O1LxHqF1olnLBvs9ykSxRyK4QkjLY28ZPHTOK
Xxf8S/FXifXHum12/FjbajLfadEzKr2xLkxtlerquACScYwOKbrnw38WeHdBbWdTs7VYIhE
1zBDdJJPZCXmMzRg5j3ds1g6Dod94m8SWXh3SVia/vn8uETPsQtgkAt2zg0NvYem5o6j8Q/
G+q6pHq2o+Jb2a8ht3to5VKptjcYkUBQB838Rxk+tQab448XaH4eudC0TXrqy066z5lvGRj
DDDbSRlNwwDtIz3rXu/hP42tda07TPsthP/aEc00d3BfRvbRJD/rjJKDtTZ/Fnp71Y/wCFc
6tZWeuafe6I9/rMX9nvY3NjfK8DR3EuxCgAxOJDhQQRtwTR7wrxMKz+IHj6Lw+nhePxNfQ6
GsTwi1VgF8tuDHnGSvJ4JwM8Ungy90vSfHekanrf2o6fY3SXMptEVpcodygBiBywAPsTW8f
hj4oTX20VZ9Gmnit5Lm5ni1OJrezRG2v50mcRkMQMHnJrP1LwN4h0SPUn1C0ijGny20UrLM
riT7QGMLxkcOjBWO4UNSHddDSufiV4oTWPEM2haxeaXp2s30961orK2wyMSSCQdrbTglSM1
gLr2uJ5nl6vdDzbAaY/z/etAABAf9jAHFJrmgap4c8VXXhrU4Y11G1mW3kWOTcgdgMYbv8A
eFdv/wAKS8eJcm3kXRkZLj7JIX1aECKbjbE3OQ75BVcZIPal7wXijj9U8Z+LNW0K20LVfEN
5e6Za7TFbSvkDbwuTjLbRwMk47Vk6dqN9pmpW+qabdzWV9av5kM8LbXjPqDXVad8L/Gmt2c
9xa2FvC8VxNax2t1dJDPdTQ/62OFGOZCuDnFRaf8OPFGoaDY6tENPtYdRcLZw3l7HBcXQMg
j3JE3zMoY4J+vBpWYXQ2b4g+OLrXbTXZfE962oWYdbeUMqiFXxvVVA2hWwMrjHtVG+8V+Jd
Tvbi8vdZupZbmWGeUghQ0kORC20AAbMnbjpXURfCjxJpHirQbHX7W2u7S/1QadKunX8UjCV
fmaFmBxG5QEjPb34riLu4trrUbueyslsbWSVnhtVkaTyUz8q7m5OB3PWm7oFZ7F8+KfEfmS
zNr995s16uoyMJcM90owsxI/jA707xB4s8Q+KruG417VptReBSkfmAKsYPJ2qoAGTyTjJPW
rMngnX38F3Pii2+wS2sFt9rlgjvo2uooCdolaEHcEz3PPtXU698MtS1D4ga3Z+FLGzs9MtJ
ba3iFzdrAsk8lvG4hjMh+eRiWO337cUrSsF4o8zfLZHao/L4yTz3q1LFLbXMtrcQvDPC7Ry
RyDDIwOCpHYgjFMfkbAB9ak0v1M6YtyAMgCqkqj+zJ8gAiJwc/Q1plWBI6E9Kzb9Ctncbur
Rv/Kq6Es0fispPxGTsf7Nsz/5AWuN2giu0+KYz8R+T002z/wDRC1xZB2Zr06Pwo8+e5Ht2y
bh2qTPIXGMUwcMOMj3p+3OfWtmyCNomHCnI9KhkjKjk8+lWVyG5PtSTJk5xUgVUAJwcHPrV
nYqgA8ADPFVwuG6GvRvgvoVr4n+NnhTRr+MSWkt6JJY2GQ6xqZNp+uzFD0Vw3ZvD4e+Ifht
YeF/FfxA8PXuo+C9WYNdadb3ckRjDfdWUKQFcjDAHg/dJBr07Rvid+zVJrdjDZfDbUvDjpN
i31a1TZNbP0WQFHLd/9r6Ve8U/HsW/x58XeEvGVimq/DuWQaTcWTJuaDYMNOnc/MSSBzgAj
kDPk3xO+GN58O9Ys9Z8O3kmp+FNSK3OkavbncB/EqMw6OOoPcDPUEVilzP3jV3Jvjb4Tn8P
eNbjU7PxvceL7N5hCdRmvvPmtnKbhby4PBC5II4IJ4BBryF1UHmvofU/D1j4p/Zd07xv4b8
NW9hqvhu6mstRvcqz3kBU+bOTwGYs4PILDJwa+fyqnjgHsK1htbsRLcgjKLPE8gJRXBOO4z
zXrXx216HWPH2nWcAKLptioKEYK+YA65B6HaRn6V5P5R6GvT/D/heP4rTWUNrqWn6Trlhar
BdJMHMl+qnCzDsSq4Ujr8vvWFVRhONWeyuXC7ThHdnlzYLEU8gBfSu61n4RfEDSL5oT4cuL
5A2FnswJUYevHI/EV0vgj4Ja1qGrR3PjOH+xtJg/eyxzuqyzKoBIAz8q4PLE8CqliaUY83M
mCozb5bGp48Rrf9l/wNDegrcG4jMYbrt2yH/0EiuA+H1x4ztfGNufAqyy6m/yvEBmOSPPIl
7Bfc8jtzWx8YPHln4z8SWemeH8HQdEUxwuows0nALKP7oAAH4nvWFp3j3xHofhB/DXh8xaW
tzK8l1fwjFzKDgBA38IAB6c89q5qMJewty7t7+ZrUlF1N9j37xlAlh8DvF1tJPpi65d75b+
GxlHliYshdVHB4QA4618qyxKkIZT07VaRV2RRTyPJAJvOZXYkFjgFj7kcZrc8R+DdZ0W70m
H7HNctqtutxDHBEzbSWI8sEZDEYHT1rWhSWHvGT1epNWbq6pbHGljkY6d691/ZxWRdW8WSS
A/ZF05RIT93OSefwzXO+FPgb4z8RS+ZqFqdBssMPOu1xIWA+UCPrjPc46Gu88YXWifBr4W3
Xg7R5kl8Ta6pM7R5zGrDDOc8hQuVUHnkmubE1oVF7GGrZdGnKEvaS0SPni0lRQ5UjZuIA9Q
c4pIXZJ1K8Et9abYj9zLH6AE+2KdCWS4icttIfOcZxXprRI5WWJ3aa/WM4whxwMfnV6QKI9
x4HrWQkgB3AnexJJ9avXtwGjjjVR90Emrv1IaIo13OzZqTbtzx0oiCqg57VNgFT7imIrbec
5xTXUg5DH86tiNcA4/GmvGh7UFJlTcQfvH86eruF3Mx46A1J5KZzzSNCCwPJoCx1XhFLNtK
8bz3Wn2t60OgSPAbiISeQ5ljXzEz91wCcHrzXGQyiSJWK9q7Lwkm3QvHXvoD/8Ao+OuOs7d
3totvUisI/Gy3siwhzGCPyr6W/ZYv9Sn1PVtCi8O6VdaOji+1DU79cm2XbtVEyMEnaTycAA
mvmwwtAPLfrXvvgx7ux/Y08e3mks0d1darHbXTRj5/JIiUj2GGb8zVVNVYI7no3j79o3wr4
d1VrDwZ4K0/W4VLRS388QhgdwcMiYX5wO7Zxzxmtr4ZfHPwJ491OPw9qnhXTvD2uT5W1EkS
S29w/ZQ20EN/skc9jniviMfcAHAHb0p6zS27rcW7lJ4SJI3U4KsDkEe+QKTpRtYXO7npXxu
v9YvPizf2+vaBZaHf2EaWjQWOfJkUZZZVyBwwYH9O1ebmve/2oF83xd4Q1O4QJqN7oET3YH
UuGPX82rwSt6fwoynuRzbscE1kupVz2zWq2SOKha2DZOOtWSmZoyTgc05VyCcdKspAPm2g5
HWpPIKjcCCD29aC0yosZ2hiDg0/wAvrhc8VoqUiiyYioPZqrvdKPlXBHtQCbGJb7Tz3H5Ug
McYJkYFuw61G80rnC/KPaoiDn5jnNS2HUUyHG0cDOaQlj1owPWnqpJ54AqSxoGOO9HTpyac
cZ4596vaboetawzf2TpV1egdTDGWA/HpSbtqxpX2M8Dv3pRwciuvtvhl48uThfDdxF7zMsY
/U1Yk+FHj2Ndx0ZCOxFzGf61n7aC3a+8rkl2OI75orsD8MfHQZV/sFiT6TR/41Be/Dvxtp6
l5/D1w6Dq0JWQD/vkmn7SHRr7w5JdjlqKlntrm1kMV1bS27g4KyoVP61FWhAjdKZTmpAM0A
KOtOoooAKKKOtACcDtSxCHzR5/meX38vG79aaxyxpQMUAbttf2MG37LomnykfxXbNMx+oJC
/pWvD4pvoOU0HQuP+oehrjKkh2s/ll/LJOQx6VPLF9Au1sdWfEbTXHnXfhjR5gRgqkPlD9D
XRab8SPDdvBFbap4DsHVOGMSg8fiK85uY7uMgSbmBHG05BFU2BGQQRUyowejKjOSPUdU8Q/
CLUDvTwjcW0hPzNbyGP9AcVXttP+FmsyJCNU1TTCBtUzMrBR25IrzOlz7UKnbRNj577pHo+
u/Cyaz06TUvD2rprNtGpcx7Nsm0ckjBIOB2615x2zW3oniXVtBlDWN3IkZOWjzlT+FJrcWn
PcreWIeKK6XzQnVUb+NfwPT60RUk7SdxScXqkYuCTx1p/wC8VeppQhX5ip2+tTrHvXOcCtT
JsjW8nCFHO9fQ0QzxKT5sO/PvgineQM4FQyJtJoGrMspLZEMJEkU9itWFgt5G3292rZ/hbg
is5Iyx9qc8e0dKdxOxpNaKuDISfYdD+NSRgDtishJ5o/uyMMeprUtrj7Tb7nUCRW25AwCMU
0xFxDxzTmOFqND8tOY/LinYZWZcS7vWinkEuADiiosI+lemBnsP5U7OeBTWI6+w/lThjHFf
OnpCbce9TKQPcUwKWHFOwfTGKYDic803cQwAAxmilX74+ooEzwnx2f8ASfBYx/zBgP8AyK9
ZRjCRRSDvwa1fHg/0nwWP+oMP/Rr1nhSbXapBwM8mtZFw2I+4pxZgSFOKaDxmlAJepLPUvC
3ijQNP8LfD60vtQRLjSfFraleKUYmG3Pl4k4HI+U8DJ46VpaZ4y8Kf2XaaHqGryWlvqGm6v
plzdxRM32Jp74TQu6gZZGCjIXJwxrx8L8xwPmFV3y74PBHFXzMjkR7foPivwZongLUPhrf+
Jor7S9c1GWO81Gwgli+zRm3iMU6qwyyCVSrL1IycdKsWPiq20D4F6BqrRrdarbaumjJMAQl
7Y2tx9ryoIzgkqvOOCAa8CdwoC49q1NQ8Ra3rNvp1lq2pT3VppkP2ezhcjZbpx8qgD2HvwO
armDkPVrrUPBVj428TeKdO8Ypfw+IdO1QR2slnLHPayTx5SORiNpJclRjIwM5Fcp431fS9V
8PeB7XTroTSaXoC2d0oUjypRK7FORzwQeOOa5BF3nO7FPIVhwuB0xUOVxqNj3nxldeHdBhg
16717fq914Bg0mDR1t3Ls80G1ZC+NnlgZJ5zkVhSeIvA+ofEDxrqk+qabFNe2dpHpGp6npr
X1vCUjjWb90QfnwpVSVxkH1rgNb07xpeanpsGvabqrXssa2FjHcQFXdY8KsUYwN23IH496x
dQ03UdNnS21KxuLGd0Eqx3MZjYoc4bB7HBq3JkqCPYtZ8W+DdT13xxMniOFIbi40e/sZnsn
K3ptE+eIIB8jM3ABwo57Cujf4oeHV+JWk6ynjHRh4dutZXUp7O20Rre5t8RSfNcyqvzsrPt
43Ft2e1fOo06/bS31NbOdrGOVbd7kIfLWRhkIW6biMnFRW9tNPdxWlrDJcXErBI4o0Lu7Ho
FA5J9hT52HKu5seLPDcXh630G4N+Li51qx/tSSFUAFukkjeWu7J3EqN3bGRXf+JPFfhbxX8
GtH8E3GrfZL3QNGgurGQCTy5rvDpPayDGN23YUfGASRnk14/dRS29w0c6vFIhKOjghkIOME
HkY9KWJGeaKKNcvIwVR6knAqOZ3uVyqx9Dp468IHUPEkFn4k0iNvEFrpt5Bc6ppD3UFpPbx
CJ7eZGUndgblZQQDXK+IvG1nrD+G5b/xDFqV3beLJtSvbiO1aBWhxbqkwjI+UbY3wOTx05r
zLUdLvtI1a70rUoDbXtlK0E8RIPlupwRkcflVXZzzz+NVzOxPItztPHuiWatH4xttW88eJd
T1G5t7cRkAWyXBVJcnn5yTgY6CvR9Gv/C9j8NPh5L4lNjC76TrEem3WpWZurW2uzdLteSIA
7hjcOhwTXgTRhucklBgDr+Fb0s/ifxVpzS3N1c6hbeH7AELI6gWdsHVAFHHG5lHGT+VCdgc
bo94g+K3g7w8damh1uHWxe6ZpGnSrZWz2ZlSMSx3LRKFURMqvuUDAHAFfP7QaboPxGgj0Px
VjTbS+je11yKFiYkDBlm8sgEsvceoOM1jhWZcjnB7dqYY+OeuaHK5ShY+hk8f+B4NS1Gx/t
Tw4+q65pPl6nr0ehu2nTXaT74zJbsMtlMhmC/ewccV5J4x8Qya18UItWutatdZSJrSM31nZ
m1hZI9udkZ5CryAccgZxXLpFhNxGRWhpmianq1vqNzp9mZo9MtjeXbBgPJiBALcnnkjgZND
lfQXKke73/jP4faP478S6/pvi2HWI/FWu6bOY0tJU+wQQTrLLJIWAz93C7cnHauU8N33hP8
Asjx3qEfjOw0PxJrl/PawXN9DM/l2DuXkaMopIeTIUk4woPrXlUUXn3CQkE7jz9O9btx4fE
OmWl1cWZjsr/zFglLDMnlsFfHpgkDnFJzfYORdz0HxPr5k/Zw8MRy28kOrarIumTSOMGa1s
WkMR55xmVBnvtrA8FX3hmX4f+I/CXiTXxobXt/ZX8c7WzziRIS3mRqEB+cg/LngmuT1rW/E
Gs3NsNa1i41A6fELW2885EMQ6KoHA7flWSwJG/OCaL63Go6WZ9I6h8SPAmoaL4n8LXmsMul
+J9fu3lvIFkD2kDRRmCcjA3IZE2snUgnisPS9f8CaZ4IuLPT9b0q3nl8NXOmy2sGksbm51B
gVaZrkrny2wu0ZGcjIGK8UsLLUNV1CHTdMtZ768nO2K3gQu8hxnAA9gTVoW+r6bo1vqjWpj
s76aW3hnJBLPFt8xQOoxuX86rnfYnlXc9juNQ+Gdn4o8KWg8T6Tqvg7Rrd7a2sHs53Mdy8Z
Y3lyhUK4M2MgZwNvbNJ4i8aeGX8LQ6bB4isNSvoPDN/p7yWOntZwPcyXcMqIkexQqlVbBwA
cZPJrw7b/ABHrn8zQpBbgmlzsfIj3oXXhPxh4n8TLoviUy6h8RpLa0FlNauH0pQyyTySs2F
bYIzsCnnjpXmHgHUdK8P8Axb0bVLu+K6VYX7F7t0I/dgOocqMkZypwM9a5RiVBPQ/XmoUJI
wPzFJtsFGx7b4E8feGtA8E+G9Jv76KOYrrFtdebam4S0+0eWYpZIyMSISnK88ZqwuuT6npv
iu8fxbYtBpsGiQR6vo+ltbW9kFvWf93DgFthOegz6V4dGSykEd8fjWiut6zHocvhxNTnTR5
ZhcyWatiOSQYwxHfoOvHAqudi5FY9n1jxX4D1JdU0qbWtNTVfEWjNa6tr+n2EsVk90s4kid
4sbslVIdlHVhx6VdR8UeB9e0q88JTeJWsLSxsdJgtNWltJGjvGs2kMvyKNw3CU7M4zt5xXj
Vxa3tmsH2q0ltxcRLPF5iFfMibO11z1U4OD7VXfDZFHMwUEdv8AELX9J174y6x4g0u7Fxpt
zfxTxzBSNyAR5OCM9j+VdTceMvDcniLW7saorw3Xj611iNzG/wA9mnmbpenQZHB59q8pTR9
Tk8Pz+I47VjplvcJZyT5GFlZSyrjOeQCc4xVVDuUEjpUXaKcUz6Abx14G1HxRoniK98QfY1
8J6zqV7HbC1kkfVIZp2mhaI4wrEkKd+MDmsG617wj4j1bwV4xvfEcekaloX2W3u9KmtZJC4
iuNweORRt27GJOeQR3zXld1pl9Z2Fhe3duY7bUY3mtZCQfNRXKMRjkYYEc46VT+8eTwOp9q
OZ9hciPZdH8aeFrXxdPezaqiW7ePn1rf5b/8ehhlUS9OmWUY689K851/w8fD9h4ema98651
jT/7SkgCY+zK7sI1zk5JVd3IGM1hopkkVI0ZixCqAMliegxUt7a3unahPYahazWl5bP5csE
6lXjYfwkHkfSi7Y1FJnscviLwLF8MtS0/RtU0uxkvPCzWLaf8A2WVvJb8lWleW52klWI+UB
sHuBgVr/wDCxfDdxfeIYLDxHpWm3B1W11OzvdW0hr2GRFtIonEa7SySq0ZIPGeme9eInR9X
j0pdYfSrxNNYKReNCwiIYlV+fGDkgj6g0un6JrGtb/7H0m81ExsqyfZYWk2liQoOOmSD+VP
mZPKu5Fqt5LqetX+ozTfaJbq5lneXZs8ws5Jbb/DnOcds4qFEZiFJ5ApgjJ6HnPfjFShSCC
T2rM1T0IrlNkYYD5gfWs3VVMmnyyIM/umz+RrRugZIlbJC8/nVCYk6ddREjBhfGex2mqSEy
f4pnHxIjB76dZ/+iFrkHBDlR0/lXYfFEbviQvtptn/6IWuRwep616dL4UefPch24YEgkZzT
+nTvTyme9Kyd+1aEELk59h+tPxnBPpTCCRgZPepIBlhnP0NMCJohnIro/AXiWTwV4/0TxVG
hkOm3aTNGvWROjqPcqWFY3l5471a0vTLjU9YsNMt+Jb24jt0OM4Z2Cg4/GhrowPdfjv8AD2
W71J/i/wCClOr+EvEapeSy243NaysAGLL1CkjOf4W3A44rP+CHiSPWXPwo8VadqPiDwrqsy
NDZ2QZms593+sJBGyIZLEdMgH1zheHfiV42+CvirV/D3hvXbXV9PtrqSG4tJoma0mkVirMo
OGQ5GMgjOOc12V3+1V44awlt/DvhTw54euph891BE0jD3CnAz9c1k1K1ty9L3NX4u6TpPwe
8D3ng3T/EM2r6l4kRYbfT5BiDTrJXLNIUB2tIxCDzCNxO4189PPdLp76VA0D2YlWRnSIbpW
XcFbcRuAwx4GAeMjirWo3V9rV5d69rOsPqGrzSAXMtzLukmJzgxgD7oAwR0HGKagQxqAB06
1rThpqTJ6mUVIHr/Sui8J+EPFHirVM+FraUz2jBjdLJ5K257Hf2PsOaw3HzMc/jXZWPjrxn
pngeCy8L2qaNpdgWiuNUhiLPJLLz8zHgMQuBj07VnWclG0LXfcqnyt+8e8aRofxysbBIrrx
loNw4GM3dq0rj6sAuaxPE/wAM/it4xtzaa58QNO+wnraW0DRRt/vADJ/E182zXV/dyNNd6r
fXMr8tJJcOxP61Gvm9ry5/7/t/jXnRwNRPmUlf/CdTrweln956H44+EeofD7QrfVb7VrO5i
nuBbLHCjq2SCc89uK4FVOeKQiRgpluJ5gpyBJKzDP0Jrs/C/hC28YWIstD1EjxJGJZXtLja
kUkYxtCOTnccnjBHHJFegpOnC9WV2crSnK0FY4rZNNcJbxozyOwVEUZLEngAetey/CTxJqO
i67N4Y17xjLodvaFmSzvbdXTeuS6735iPt3q/8HfBR0vXtb8UeK7JrT/hHwVVJ1/1cgUsz+
hwvTHrUmv6XoXxv8Lz+LfCMAtvE1oNt3p8pG+4Qfdz2JI+63flT0rhxFenUk6T+HvvZnRSp
SglNb9vI9Sv/EekeLLcaX4T+Idvpeo3EbGGSBUkaTB2/KH64II+U5r5Y8b+FvFXgbWbqLxF
qL3M19/q7kkyLepn5m3N0IOMqcHnjiuRjiSy1OJ7q3fFvKDJEGMTja3K56qeCPY17R4xtPF
Gt/CWHxrrniGG/sryWMXNk8StJpyK+IxCR0kIPz5xnIz2rOnR+qzSUk0/63KlV9tF3WqPEl
lJkmmKoPMJyqDao56AdhSBsqCygY6EdaY7ICfKVthJK7uuO2aUkbV55HWvWOIcPm9BTnJL8
GozlVA455pvNNIC9FJhQh59TVhZVeUBcbAMVQXuPUVYtsEE+lUmJstPJiMc9OtKsgbnNVZW
3uEHSmkYOKYItFl5OakJAiJXrVDn1pCz9ifzoGdn4XO7RfHOB08Pt/6PjrmtJx9kibvit/w
a7NoXjzcf+Zfb/wBHx1x1nPLFbJhvpWEdJyHL4UbF8c3Gf9kV33wo8YW2k6tL4T8SXVx/wi
GuuIr63idYx5hwElaQ8oFOCcHnAzkVkeFvAGreOtBuLvwxdRanrVoXefRlUrN5C7cSIT8r5
LEbOvFdN4A+CWr+MfDmseI9W1a38MaTpkhtmn1BduZVI3hgSNqrnknnPAHWrm09wSa2MsfC
7Utf8VanpXwzvYvGtlY4f7RbfuWWNiQu8SbRngjgkHGRxXo/gH9n7UtGv/8AhMvi41r4f8N
6QwuZLeeZXe5K8hTtJAXIHGSW6Ac1x/wsm+IcnxDk8CfDXxfcWVpPcStJcxhWi8mM4M5Ug5
yuMAdSwFe4eJ/h/wDDzxjrMXgzxD8cNZ1LxcmFjt7u7jaNJ8Zx5IUIG/2Qd3vUSbXuspJbn
zv8XfH3/CyPiTfeIYY3i09FW1sY3GCIUzgkdixJYjtkDtXn5JFb3i3wvqngvxdqPhfWFVb2
wk2Fk+7IpGVdf9lgQRWFjNdMFaOhhK99QAz9KeJIl4brUMrMkRI61mvM7A81RKRqNPah924
ZHYVC96ucogB9aoxxmRhxVkWq96CnoQSzSyuDI5amrGHbHSpXhK5PHFNQhQW71LYyRAqo3P
TjNRSYLBVHSgsCOenoKYzFu2BSBJ3E4HXk/wAqkijuLu4jt7eNpZpGCpGgyWJ6ACtTQ/C3i
HxJJs0TSprsA4MgG1F+rHiu5iisvhlZsZXhu/E86lWZDuW1X+6p7n1NYzqJaLVm0Y99hume
BtB8N2serfEG7JY8ppdu2Sf99h/IfnRrHxe1NkWx8LWkGjWEQ2osaDIHsBwK8/1LVL3Vr1r
q+uHmkY/xHpVZUCjc44qVQvrU1B1baQ0Ojbxx4smbzJNbuic9A2KD4s8UvgjWboH/AHzWB5
p25ReKBPKehxWvs4dl9xlzzfU2pfEPiOfAm1a5fH+2RUSavqzusU99NIuc7WkbDex5rMMpI
/1oJpFkzwZlH1quSPRBzS7nar4qzB9l1Pw9a3sOOhmk/wASKz5LXwbqGBDbarosrf3StzH+
Rw2KxIZbCE5mnlkI/hj4z+NUri4ae4aRQY0P3Vz0FT7OK2KU5Pcn1OwTT59sV7Dewt92WLK
/gVblT/nNUqTFLVAFFFFABTW60pNNwTzQAq+tOpMjtS0AFFFFADlllThJGUemaPMJcNIA+O
xFMyM4rR0fRdR12++yaZB5rgZdicLGPVj2pN2C1xrf2a8YZXMb91YVAtvJKSYlyg/i7V6Ta
fCRFQPqfiLAC7mWzs5Zdv1Yj+ldBb+FvhtoVmBqN9d35K7xhtobPT8KyeIivMpUpHiWECsh
OWHAxWvpljJe6Xe2rxyBlXzoGCE/OOq/iK9Qj8U/DrR45JNM0KATx/d34fdVCf4xXu0pZaX
awr2Krip9pKW0SlCKesjyqSC/sh/pFrPAuc4kiKj9RTRcgn5owB6oa9Fn+KWqXcLQXkSSRN
wUYB1x9DXG6o0GoQyahBbxwSI4DpEu1Sp6HHatYyls1YzkovYorKrNhW/764pSkbH5s+vHP
61SoBI6Ej6VoTymgI1C4Ug59e1NaJgTkcCq6z4ADpuA75wauqBIoeGTcO69x+FBFihKvJxV
6yQpakt/EwI+mKXyIWU7hk09QAMAdKpIfkWFbjGKdmoFJ9akDcZPSmFx2cbmopspAjA9Tmi
ole5Vj6XKjOCOw/lTgBmlHLZPoP5U4Lz6186eiKoz06VIRtHTNAGOBTuoOaYiIjnnk05F+d
frTgnOacq/MOvWgTPA/Hn/AB9eC/8AsDD/ANGvVC2CsjLkdelX/Hhxc+Cv+wMP/Rr1nWWSW
FayLhsN2YYg9MmpVTjipRFmdgelNY7GIIP0qSz1XwhpfguPwP4Xvdf8K/2xea54hm0eScXU
sTQxER4ZFU4LqXyM8YznPFbA8DeC9O1vw/4BvdFn1LU/EMN/MNbW4cPZeW8qQBEU7SB5OX3
etc3oXxIvvDHw50bTNAkszqUOp3d3Kt3ZLN9n3LEsMsbMMK/EnIPHesjTviR4w0nR20u0vb
d8CdYrue2SS6txMczCKYjcgckk47k4xWt4oytJm/rHg3wzaXN4semJGIvh/FrQw74W8OzdL
ye+Tx056V0dh4T8B65eeD9D1PwdY6DrV/b3Gt38FpeTqI7KOFmhjlZ2YoZSN5IGVUdOa4GH
4oeMLbw6uhj+zJ7dbEaaZbjT45J3tgcrEZDyVU8gGl1P4teML/XrXxAbfRbPWLaYTfbrXTY
45pPkKbJG5LoVJBU8Hj0o5ohaRB8RLLwvZajpUvha40ovd2fmXtppV+15a204cgKkjfNhl2
tg9Oa9Hj+G/hPVLv8AtFdOa00XxOmj22kBZHP2aa5J+0lST8xQRSDBzguOK8b1vWpfEV5Hq
F/aadZzRxiGODTbNLWJVyTnavUkk8mr0njPxFP4b0Pw/wD2g0dloNw11p/lja8Mhbdnd3wc
49Mmpurj5We163pHhHX/ABLYalea1BdXPhqK8D6XpGsveSyWdnGXgy7ANE+8FXx+HNczZ65
4U8YW99488U+C49RvtQ17T9KEP9pTlEV4SHbdnceFyAe4HbIri7n4l+KZdestet10nTtStZ
JJPtFjp0ULXLSACTzsD94GA5B45J61S1HxzrV7H5f2fTLKH7dBqIgsbJII0mhQqhCrxjDHI
7mq50LlZ2HxK0Gx8NfD+HSbCSYW1n4s1S2j8yQkFEVAuR03YwM4zVL4L6Nf3HibV/E+m28M
t34f0yW4slnkSOM3kgMcGWchRglm5P8ADWN/ws7xW+p2+oyvZSTW+pXOqoHtFZDPOm2QlSc
FcdB2Nc9Frd/D4Vv/AAzG8Y03ULmO6uF8sbneMEIN390ZJx60nJXuhqLsdZ8bdCk0v4nzal
JFGkeu2sWqkRurosjriYBlJBxIr8gkc10Nv4J0aH4eTHVNC07TNf07TrXVopItVkmvpd1xG
u+aDHlxxsr/ACrncOOua80u9Zv7/wAN6LoF40UlloscsVptiAdUkfeys38QB6emTXTXHxM8
V3Ph6XRZ201ori2is57oWKC5njiKmMPKOW27QB7U1JXuNxdkj1XW9N+H2s/EvxZJqnhhrVd
F8Q20V7dtcysL1LqQxOZBkBNrsHXbj5R3rynx54Tt/BujaDo1zbGLxDK15cXsxYkmITmKBc
dAMRs3QZ3VNrnxD8R+OMaP4l1jT9JsL+7Se+vbbTwjOyghHl8sb5AowFHbj0rN+J/jC28Yf
ETUtbtZZJbILFa2rSDazxRoFDEdix3Nj/aobQop3sz0lI/Cuv6L4Kiv/BtrDa2Xhm+1qVLK
4mEkywSyjyMlj8rvh2blhyAccUafB4RsvBuqeOYPDgj0rWvCU01zoSXblBPDfQxkLIfnETN
tPXOAcV5ppXxN8T6Npuj2mny2KDRzILWWSzRpRE+4vCzHlomLsSh6n6VT1L4geI9VN+lw9p
FbXunDSvslraLDDBbCQSbIkXhPnUEnkmndC5Weo+IPC/gbwpb6v4zbwx9vsPJ0trbRpbyVI
bdrqIySEyKd7YCkKCcAtzmuM8U+E9K0L43L4Vtw82lm+tNiStlhFN5bbGYdSA5XPt61Rs/i
p4whvZLhxpt1FLZ21k9rd2KTQOlv/qWMbcb1yfm96wrrX9Wu/FJ8T316bnVnulvGmlAO6RW
BGR0wMAY9Bik2hpSPcP8AhXvgPxN4xm8P6fob6Emk+KX0id4bt5PtlsIJZckuTtfdERkDhT
3NWtKs/AWkaV4s1jTItFvTJ4Yuhqeh6Rqsl1brsni8o+acOocH5h6qcV4lL8Q/Fqaneajb3
0dvc3msLrjzQxBWW6VWUMvouHYFe+a0Ivi54stNUuNQsbHw9Yvc2klnPFbaREkU0TuHfevR
iSoBzngnHWqvEXLI9Gt/h14b8V6fZt4b0v8As3UtUi0vWkt0naRra1lma3uowWPMakLICRk
AnnFXJdP8L6zZWN3Dp7Hw/o9t4i1K2sI5GAnjguUEcZfJYKeCSDnFcP4W+Js8Ov6/4613WE
t9Xj0V9J0rTLS0KROGXagTb8scceA2D1Jrk9E8eeJNCXRY9PurdV0ZLmOBZIFdZI7ggzJKD
w6tjoelJtIOWRrfEDTtIg03wt4o0Kw/sqDxHpz3cunrM0y28qSGNtjN8204BAJOOa9Dv9E+
HeiaLcNc+BFvrrTvC2n+IWm/tCaMXM0pWMxsoOAhLhjjnIPSvIPEfiTVvFGow3mrPAot4Ft
re3tYFggt4l6JGi8KMkn6mrWoeOde1G3uoLua323WkwaJLshAP2aFlZAPRsqMt3pXVymnY9
d0jwxo3h/4h6pqmn6JaWugXf2G0hvNS1eW1Nqt5bq8ttBsBaSUrJwTwAOeuarQeFtCfS9O0
fUbW5u9G0DUvE1z9mjcrJcJbCLZGWHIzgZI9DXA2fxc8Z2EskkbaZcxyNbSKl1YJMsMkESx
RyxhvuvsUAkdcU2z+I/iWLU7fU4Lq3guLe8u75Vjt12GS52+erKchkbaPlPvT5kieRi+OdN
0T+wfCXi3QdNTR4dftZjPpyTtKkM0Mvls0bNltjcEAn1rZ+HXgjSvHHh6O3W1I1Sx8QWv22
YORu02VSHyM4AVkJyMHnrWdf8AxCvtS8Oa3peo2Nt9ov4raztjaQpBBY2scjSPFHGBxvYgk
g8457Vzfhvxfr/g+41VtBvFgOp2b2NwGQPmNuuM9GHY9qm6uVZ2PTLvTPBU/huHxP4R8JaV
rNrb3wn1JZdSmW505ftW2OMw55gMewbuTliSe1X/AIr6b4fvbr4iaxFoVtZ6hpniCw05J4Z
HzIroS7FSdoLDaMAfwjHevLY/G2tp4Qbwtaw6bZ2UkKQSz21ikd1PGjb1SSYDcwDYPqcDJr
XHxf8AG39r3mpyDR5bi+WEXKy6ZG6TSRZMc7KePNGfv/T0FVzInlkejaj4X+Hvh6+MN14N/
tBL3xjcaDHtvJo2trfbHtKAH5nUtkZ9TnPGMyfwF4YsPE3gfR5LH7Qt9BrQvHd2DXLWzzLE
xweCNi/dwOOazR8ZL618BRS20unT+KLrxBc6pdC409ZVg3RqEmiLDCMGBxg5Fcpo/wAW/Gm
h6fDYW82nXccLzmOe/sluJo1nJMyhzyFYkkgdf0ougtI7/QPCHhu70aDxBq0dlOth4V0u4W
DV9RltrWSeeSRSZJASUUBThFwMntXA33hzw5qPxwg8I+GtVWfQL7U4LaG6imEoSOTZuCv/A
BbSzKCeuBV3XfiFF4e1zT7bwVqVprem2/h+10a8N9p+62vTGWY5hk5wCwwTg5rz+51y+ufE
Ta+phtL7z1uENpEsKQupBXYi8KBgcCk7DimfSfh/RvCPjPwtqfhnTvDr6Fpdp4vWC7jiu3k
a6jgt5mBBfJWRlTBxxzkYryfxZb+GdQ8C6D4y8N6A3h0319d2E9klw80R8oIyOpfJB2vhuc
ZBqG9+NPjvUEgjFxp1i8eoJqolsLCOB2ulBBlYj7xYE7s5zWZ4j8aa34tSyg1P7Db2djvNt
Z2FqttBEznLuEXjcx6mm2rAk7nqvh7S/DniTwn4B8KatojTXt9oWqyQamty6NZGOeZ02Rj5
WyVOd3Y1VXw/4K1Gwg8I6b4SSHxPqHhGLV7bURdSHzLzyRL5aRk7QGVXznPPQV5/pnjXxBp
U+jXVjNbh9GtbiztN8IYCOYuZA394/vGwe1bvgjxHbR/EbQPEvijV2sbfw/bQpF9ntmd7hI
EKxwgL0ZgSCx4xn1pKSegmmtTO8aaPpGjfEuLw7plvsi077HaXTB2zLcBU898kkjLMRx0xx
ivXbzwD8P7LxDrmo+J201bO+8Q3NgZdU1iWCSzt441y8ROTLNubd85xtA9a8Niu11fxquqa
xfLZrd6h9qublo2kEW6Tex2ryfTArs9e+Jl//wAJr4lutCWxv9D1HVGv7eDVdPS4WOTaFEq
K4yjED8RjIpXWo2m7G9IdKtPhn4VTQrGz8VeHdN1KJ9SaTU5Q8N48rRkvApAETAgqw7/Xnr
LUeHbbxX418TPHpmgrca/N4du/O1aayie25eeVCCd0zZBC8KNvAFeIy+MNcfw1H4dij0+2t
QYjJNa2McU9x5TFoxJIoy4VuQD3FbB+KXiuW+vrqeDRbgag6TXNtNpUTwSzJnE5jPHm88v3
4z0p8yFys47Ubaxttbv7bTLsXljDcyx21wCCJog5CPxwcqAagMWVySTjnFSSZkleVmBd2Lt
gAck5OAOB16CrCqCo468VkzZbWKA2sGjP8XIFYupK6WlyMYxG3T6Gte4zDdbl45qPWI/O0a
eWJQcRsW7Z+U1adhMh+KI/4uQv/YNs/wD0QtcjyOD+ddl8TAG+JG3/AKhtmR/34WuQKHjPa
vSpfCjz57iIpOOc0jb0kKZzipGyFBHBxUWc5cnnvWpAhGO/1p1suZMnoKYTk8d6mtuJPrQB
et/LjvLeeaHzYo5EZ4/76hgSv4jIr3rwz8RvhLqfxL0aUfCZ7SZtRihso7YwpDFvYKryDrI
wJDc9CBjvXhGAVxRFcT2U8V5ayvFPA4eOWM4ZGByCCO4IFNxT3GpHuHxlTwDonxe1+38U6H
q+oa3LagkabJFBZQO6AxOigByVGCQT8xLe1YuneP8A4L6f4X0nSP8AhVlzqN9aOskt/ezx7
7nDZkEm08AjIUdB8vvU+seBfGHg+bw78Tfinpdx4t0vUthv4bq4dpoVIxHHK2QQ23BXnGfl
NdVD8Uf2d9YuodHv/gvNp9nPIYRcwRJ5secBWxGQ2eexJGO9Y20XUrqYXi/4hfC7VfBWqWH
h/wCCS6TqVxAEt9RiaFxbOwDBiUyQcfjXieCMDPTtXpHxS8EeHvBviGSTwZ4it9Y0gTiIzR
XIaa0kZNwgfHX5ckOPdTgivN2HYcYrWCVtCZbjU2rIvmAlNwyPUZ5Fd74kl8aeONDi1HS9J
Ft4TtSsY03THLxwyIPvyJwQx65I6VwBDEdM49K93+G2myeC/hbrfjvVdb/s2HUbZltLebmI
sARHIy9WYt0A7ZrmxUlBKfW9ka0VzO3Q8EJjwCGWhWj65A/GvXtM+MXhhbDT4vEPgOHV7iO
0UXV0beESTz55YcABce2cn2rQX4x/DANh/hUVHqIIDUyxFVP+E/vH7KH86PFhsbgEGuz8D+
BNZ8R3J1a2uxoul2Dh5tYlfy1tyOTsbIyw/L1q3498deDvFGlWdp4Y8GNodzHcebNOYo13x
7SNvy+5Briri/1G40eHRJb+f+yopGmWzD4jLnGWI7ngda0UqlSGi5X5kWjCWruj6VuNV0jx
L8D/ABjpvhDVLnWJbGCWKa8nQCS7kI3u/AG7IyM45xXzh4Z8Sat4S1211vQ5/LuIgAVb7k6
d0cdwf06iun+GPjlvAXiczzRtJpF4oivIlGSF7SAdyvp3BIrtPFvwa/taT/hJfhtPa6jpV7
mVbZZQPLJ5IQnjb/snBHSuKChhpSp1fhl1/Q6ZSdVKUN0U/HOh6J8TNBi8eeCLK4OuO/lan
pcKhmVghJdh2PH3v4x71P8ACuTR4vA/ifwhr1lNdyX8T6hdog2wWiKnyrLJkeW5Zeh5GBmr
nwr+HnxT8OeKl1BxbaFYOy/bFnZZXuY1z8gVTkdSc5GDg1U+NnxB0GDTrrwV4Rjt/tN5ITq
t3bqo43bjFuX7zFuW7du5rBvmf1em+Zd+xaXL+9lozwuysW1CV/MvLWzRd2ZZ5MIGCswUYy
TnbgEcZI9apoPMKqDg9z6UyVo38sJCI9i4bBJ3H19vp7U9PkiLn7zDCj0HrXspPqcDt0Bjl
icYFOAxjPemRgvIFqZnBbaAOOKoQ8Dg/SpFlCpgDmmDlCaQA00Jko9e9BNKB2peMgVQxtIe
nFSjGOelIcGNsDoRQJnT+DP+QH48z/0AG/8AR8dcZAD9kjPtXZ+Df+QH48B/6ADf+j4646D
/AI80+lYR+ORcvhR6v8LPB0txEPH+seLh4N8O6XcFP7UilxdSzAAmK3Ucl8EZOMYPQ19Aar
fWHx6+A2reGfhwJodQ0a+hYWV/IiS3saciRsfKC+Wbn+JeetfG8TO1tHG0jFEJZVJ4UnqQO
3QV1XgO18b3Xi6KH4evqC675TupsZCj+Woy2T0x04PBJA6mnKHW4c3Q+gPhv4R1j4G/Dvxp
8QvFsUVjrslsdO02z8xXcSdRyOCWbacAn5UJNeIfD/wJ408d+K7CXQ7C8nJvEln1QqRFAwc
OztJ03DrjkkkV6L4c1r4aeNNDWb45+OfFNzrtpO0AsZ5XWKLnG5Ai8ejbiCCPSvQrLTA/wk
1OD9nT4jSLp9tM1zfaZOi/awXABCSuAyMQvyg8MejCpu1fuytzyn9pnUrDUvjrfrYyrP8AY
7SC1ndef3qglhn1AYA14zjHSrd/cXlzeSvfySyXPmN5jzriVmzzvzznjvVWuqEeWKRzz3Ip
FymGJxWe0JWTj7taMhPQVEgOcnpVEiRRgp8h5FOM0g+Ty+fU0M8a9MKe+O9aeg+Hdb8UXXk
6PaGSPOGnk+WNfqf6ClKSirsaTbsjGdSRhmVR3PrUDujYhiG5j6ckn6V7T/wrXwT4UtEu/G
uutdTdfs8bbAfbaPmP6Vn3PxI8MaMhi8IeFra2KjAneMbvrnr+tcvt+b4Fc6FRcfjZ51D4V
8QyxLM+lzW0LDIluFMa4/Guj8E+HNBvdeMWsXBuooF3mOMlUY+hPUisXXfGWu+IHJvrp9v9
xTgVj2d/d2UhltpGRiMHBqnGc4tPRi5oxfc9d8X/ABEfSYjovh1UtIUG1UhXaEX8O9eQzy3
F/cPcTys8jnLMetbei+FfEfii4eazs5JVY/NPIdqD8T/Suvt/hTKN4uNftUlUfMsalgvrk1
nD2dHTqXJzqPRHmJAQ46mp4rdpP3kp2Rjua9PT4Lapcw+fZazY3A6hTuTP44oufhRq8aA3O
h3E+ByLK+RiforCr+sU+5PsZ9jy66uEciK2GIl/i7sfWq3bBNdpf6B4b02byNSTxBpso/hn
gQ/keM1TbSfBkisIvEWoRSnG3zrMbSfchuKr2qfQnkscvgY4pPmrb1fw9JpcCXdtfW2qWDn
aLm2PCN/ddTyprGqlJPYGhMUtFFUIKKKKACiiigBMCkPHAp1IcHnNIBtPqLev94fnUg5PHP
0oAWlRWkkWONGd3O1VUZLH0A7mnCGcjP2eXHrsNSWl/c6dcGe0nNvPtKhwMMoPXB6j6ii4z
rtN8JaPpqrfeOdVNguNy6bbDzLmQf7QHCfjz9K3W+KFno9n/Z/gzwpbWEA/5a3Pzu3uVHH5
k15oL1xnPlknkkjk06K9HnZlZQjcEqOlZ+zUn7zuPnkvhOnv/GXjLWstf67dJGefLgbyUH4
LiuYuJ2cBBK7ovAyxNTSt5vyRXjSA8YVSf5U5NGv3G5NNvZR6i3YD+VaKMY6Izu5bmac9qU
EjpV6TT5bZyJ4WVwuSjDBFNN7CsQjgslWTuxOaqwr9iuuSyjGc8VY8uS3la3zkTALiokupz
JncFP0qaIE3ccmd5DAkk0aCVym0TKSHUqfegRcZJrf1C384boRi4HJiblZB6r6GsPYQxRg0
Tj+Fv88Uk7lEDYBPpSq7KdysQR3HWrBjz98FaQ24IO09KoLoel7x++hEn+0DtNXisexJImJ
RxkZ7VlmEqMmtC3RhCqsxI7e1NMRIoNP7YpQvNOC/WmK2pHPnK57DFFLNywzRWTZSZ9PEAE
Aeg/lTl9hQeG9sD+VKoNfPnoEgHHTmlz0FN5yDmnCmAtPjzuHHekAxUsS/vB9aBM+e/H6/6
T4Kx1/sYf8Ao16zLTCzAMcZ4rV8cDN94NB/6A3/ALVesUAq3ynHvWsi4bF+Q7Zhg9uvrVjZ
HIud3zVWmA8uNsZJH5VZtGUcEc+tQaaHb+HPAR1fwBrHiSaw195bMO1qLK1V7e5AU53SH7m
xgS2eq8DmsWbwX4ri0bTtYm8O3y2GoukVpMY+J3c4QAdRuP3cgZ7ZrtPDljFbfCzW7rS/EW
i23iDWC9i8d7qK2721kBmQIDyXlIC8fw/Wuv1HxXp0niK013Sb3wzDo+sTaOLvffSm/hWGS
IlWgZiqeWUb5sD5cnPNbqKauY3aeh5BfeAfG2nXOnWt74U1KCfU5DFaRNF80rjquB0IHODj
jnpUi/D2+t9E8QDUbC9XxFYalYWUFihEhkFwsjYwud5OxNpB9a9JtPFktvq2qzaL4h0dbo+
Mrq8txqlxttprd7WVWLNzhHBCBvUryK09D8QfDvwXd+KbHStSt9Os9ZXT7ZpNPuftC6bPJF
Ossts7fM8cTMvIxgMcUlBA5s8eh8G3yR31nqml6rBrUluX0qxhgB+0lHYTSM3ICRqjZA5J4
7GuSHDAg/er3DSr+y0j4M+IhLqNvd6x4XkutAsLq2k3xTxXxQlkYdeEmYdxu5rxRoQwIBAA
XCj0qZJLYuLub1t4N8TzaNYeIZ9BvE0C5uI4ftwQBdrOE3eoByQGIxnvW14g+Gmur418V6Z
4S0TUdU0vQrx4DNgOwUAHBPG9sZOFBOOcV2+o+JbSTQbDVdEvvDnkTaJp+j3wub2VdQjEbx
iSNbfdswGXcGAxgsc9a6G98VaLe61fXOg6n4W/tLSPFV1qcU2s38sEMiSIoSeIxsBJjaVK8
8fXm+SJnzyPEtK+HPj3WtJi1bSPCWpXthPtMU8cY2yBjgFeckZ6noO+KbD8PvG0niafw1H4
ZvTq1uglmtioBRDwHLE7Qp7HOD2rvofFVrJ9hk/tuGH/AIobULZ44ZiqR3UkkreUB2Y5XA6
4xXTS6/4a1Tw03h5b7Q7i9n8O6KE/tO8e3tzJbmQyQtLGwZZF3KwUnFHJHuNTkeP6Z8PPHW
rpcyab4S1K5jtnkimZYsBJI/vockfMP7vX0zVm98C69pnw90zxvcWsn9m6jK8SjyyDEAQFd
yeznIX6V6bJ4zt9Q1Pwdfapq+lQX0PjWa7vxp9wfs6xgRJ5wJOSjBWO49cmsay0uLx14B8M
+GtL13Tor621jU5LiGec+ZHE/wC8WUR9WQKhJI6ZpOKtoNSfU8UvZC8gjxg10t54Iup/C/h
fUNAsry/u9R0+7v75VwVhSG4aPf2CKFAzk9TXOT7JGLKAcnIIzzXtVlr2han8BdO+Hv8AbV
rpeqz2U9z9qeVUSRo7qRxZTsfuBwQ65OCQKmO9mOT0ujgtU+EPj3S9U0bTm0K5urnV7VbmE
Rx7Qp27njYscAoMbiSAM9ao6d8NPiFqWpXun2PhDU5ruwk8m5TywPIcruCsScDKkEdjkY61
63pmp+H5rWJ7jxFoU6a54Kt9GS3vr141huoSrPFc7SGiVwMBsgEjFY/irxbPN8Ntfs5NY0m
HWI9W0xIYdGvGljaCC1+Uq7HdIFIUM2SNwq+VEKbPO9W0FdN8NWd9bwajJd28r2ustNB5cF
lc7j5dsMjJk2qWbqPSsWysrzVtQt7DTrWS8vLl/LhghXLyMegA7mvYfjNrFhdaF4bXTXIPi
TPii9UDbiaWJIgMeg2SEfWuM+E6BPjP4OPK41OI/wA6lpXNE9LmXd/DzxxZanp+lXfhfUIr
/U9xtLcxgtNtGWAweqjqDgjvV+D4f6hZ2fi628Uabe6dqekaSl/awAjErPcRxKeMh1IdsbT
yfyr0rSofBtlp+m+GfFHjHS9Zmm1fUdYhaO+K2oLQbYkuJVwYhK+Sy/gffpbTx34T8Jappm
oTXOgXI07wuLWW00WfzIY5ft6N5cBcksyKS6g5ztyOKrlRm5s+Y9W03UdD1CXS9YsJrC+gA
ElvOu10yARkduD0q54Z8L+JPF93c23hrRLnVJLVBJN5AGI1JxySQMnsOp7A0vjOwi0zxhqU
EPiCHxDBJIZ49Sik3/aVf5gzHqH5wwPIINdT4G+yal8N/EfhNfE1j4f1C41Kx1KOW/uDbxT
RRbw67x1ZSysF6nHFQlqaNuxb8U/C/X0+Jnifw34F0LU9Z0/RJEQyEhmXdEr7SxwGYknCjk
gdKxp/Bl5deEPDF/ounX15qWopqEt7ABkQJbyhN2ONgAJ3Fj19K9k8U634d8W+JpP7G+IGk
6V/ZXi+PW5Jbi68pLm3+zwL5kTD77qUddnXmqWt+NPCPi34e6t4W0zW7XRbnXrvVL62uZJF
jAUXRkS1uM8xpMp3DpyBmtOVGamzyxvh9rFn8MLbxRdaRqxur69iitI1hAh+zuBtkdjzmRm
Cp0B5Nb3iv4YXujavoem+G9H8R3VxqqthNQtFh2yAZ8lccMUGSz5C9OnNdxt8CQeAdd0fQv
EHhm1tdX0WytILua/eTUZpvMjMhnVjtjWPJwoAx24BxM+paJo/jNdEj8U+H5fCY0C60LRwN
U81fNcI7zXZQ7ovOYMCwPAwKOVdRczPDdX0jU9E1ObS9ZsJrG+iA3wzDDAEZB44II5BHBpu
jeGPEHiW+fTvDeiXWq3KKJHjtk3FFJA3H0GSOa2/HWp3V14gtLW7bRiun6fBZwjRrl7mBI0
DFU8xiSzDdg8kdKl8Iaymn+F/HqLqAsru90VbW3/ebHlLXMW5V9Ts3Zx2zWVlexrd2uZZ8E
eLYfDI8SS+Hb1dJ3bPtQTK53bc9c7d3G7G3Peuk8P/AAl8TzeK9O0/xZ4Z1fTNPvWliEpQI
WlEEkiIDzySg4xyM1202s6FMs3iyPxVYQ2M3g0aBHpBm/0lLkxiLyjDjiMP+83jirbSaZ4Z
8SeD7HT/ABjoc/hvQ4bgfaINTV5ri9ltZfMuHQcqN+1FyeBj1q1FE8zPEpvh547tvEtl4Zu
/DF9Frd7EJobXaMyJ3fOdoA5ySeMc4po+Hnjy58QXvhy28LX0mrWcPnTWu0ZjQ/dYnO0hux
zz2r1nQ9e0S5+FGg+G7jxPZ6dq9/4c1TThPcTYFvM93HIiTPyYw6owyfWn6xqWja34GuPht
aeOdIg1u00XS7eXVJrnZaXbQTSPJEJ8fMEWRMeu3A6VXKg5mctrPwiKeIJ/Dvh/TNdm1QXW
n2ytJGr28BmtVlmErcMHVixCgfdU9xXnHivw5qXhDxXqHh3VonjurKVo8sm3zEz8sgH91hh
h7GvfvGXi3wzPeapJZ+J7K9U+KdBuVmimGZYYrVFllAHO0EEH0714j8RoY4/iZ4ie31Kz1O
C5vpbmK5sp/OjdJHLrhvUBgCOxBFKVugoN31IPDHgnxb4xeU+GNAu9VFuQszwgbYiQSAzEg
DIBxV7S/AvjbUzqYsPC+oTNpLtFeqI8NBIoyUIPJcAE7Rk4GcVp+G9XtbD4HeMbD+047bUZ
9W0yaCDzdskiozFmUdSBxnsK9n1Hxfomo6te3egar4Sm1TRfFE+pwy6zqMlvG6SRR7Z4jGQ
JcFWUg56UKKaG5NHi1r4Wv9V/sKx8OaRq11qOoWLXk0c8aJGwDsvmRNn/AFQC4LOR8wNW9O
8AeO9WvLm00/wlqcs9nKYLlfK2+TIF3bGJIwcEEDvkYzmvR9O1jSJvDtnpuqyaVbSeIPBoW
2TUJ3t7OWQajNIYjIhDIpGccgHABNU9Z8Ypc+GjFf63pEeqReLtNd00m8aSIW8NrGgkVmO5
lXABY8bgaHCPUSmzyWSFoJZIp42iljYo8bgqyMDggg9CDWlpvhnxFrGm3+raZpFzeWOnruu
Z0ACRjG48kjJABOBk456Uvi+9t73x/wCJbu0nS4tptUupY5UOVkVpWIYHuCOa7PwRPo2o/D
3VNA8Y3mhjw6sk93AJb0w6jaXQhwrwoP8AWK/C4PHX8copX1NG9DiJtA8QW9zf20uh3qXGn
+WbuLyvngEhATcO24soXrnIr0O8+EF5P470fwt4f/tUPfWcl7NcaraiNIAvWP5PvMpwjHP3
mHArdtvH/hqw0XwX4jur5bjVtTvNOHiCFPmeCOxDIHK9eWMb++3irGleIrHQ/H/h+0u9X8K
RaENS1C8S50y+luHR54WTfMzs3lq5K8Z+8CcVryxM+Zng95Bd6ffz2d9byWt1buYpoZBho3
HBUjsRTopQU5PPvTby1a0up7R5oLhoXaNpbeTzI5CDjcrj7wPY96pktFyGyPSsnuaotXke6
AOoyP51RadBpl7E6AuYXGT3+U8VOlwxwrNx6elUdRQiyuW7eU3/AKCaqK7g2S/E3P8Awspc
HBGm2f8A6IWuadQfmA4NdR8Sl3fEjHcabZ/+iFrl844YZB4r06Pwo8+e4wruUj24qBUCsdw
zngVZwQOKa3BweDWjIINnOByadEMTAGlDEMcYpyAdT1oAuKTjcTgGu7+D+iWviH41+FdKvo
xJaPeCWRGGQ4jUyYPsSorhFIKBa6Lwf4im8IeNdG8TWyGV9NuknMYP+sUcOv4qSPxqnsxLR
nvXiP463en/AB98X6L4otRq3gJ5v7IutMdN3log2tMg/vbixI7jGOQK83+KPwzk8C31n4j8
K3r6p4O1TE+mapAxbySeRG7DowwcHjOOxBrrPjX4Ak1e9b4veAlbWfDOvKLm5+zKXktJsAM
WUc4JHP8AdbIPasr4Ka3Nf3knw41/w9qXifwrqcyudPt0Yizm3czkgjagHJGcZAPUc5RSiu
aPzLvd2ZoajokHiv8AZZsPGOheH7XS9R8LXUtld3oI8y7tiv72QscZZmkBPU5JwRXgWdo5r
6N+Mem+HvhH4UvPB2i61LquseI1SIWsuDHpuno5bhAdpZyEG8jcxDNmvAZry4GmyaRDcobE
yrIwWMDzWUMFYkjd0Y/16Cqpu6Ypbma8g2MVPGO3FezfHGRovAfw8sLYD+zDb+ZhfulxEgX
9CfzrxhYsZ9K+nNF8DXvjj4J6ZoXihEtprVEn0q/icSEIVyu5e3B2kdxjuK4cZONOVOpPZM
6KCclKEep8u88beBT/APeHNesz/ALx5DdNFENOniGdsy3G0Hjj5SMjNVv+FFfEMLv/ALPsz
7C7Xmt1i6H86M/Y1FpY8yBI6U8E4yea6vxN8O/FHg6whvtes4re3nk8pGSZZPmxnBx06Vy+
COmK6I1IzV4u6M5RcdJHe/DrwJp/jcan9u8QJo/2Py9u8KRJuz/eI6Yr1HQPhSvhu+M+ifF
aWzBO6SG3dFST0LLvx+lfNc0SSriSMOB61GbSzWJj5CiuWrQqVG7Tsu1rm1OpCKXu6n09rH
w88Sa9bPaan8brmW2fhokWOIMPQhHGa5O4/Z10tdKme18axSm0iklPk2yl3wucMQ/Tg/ma4
bwr8INV17SX1/ULU6bpKLvjMwKvdey/3Fx/G3A681h+JvF8UmtWsfg6xHh7StJ3xWawODJL
u4eSR/4y2O/GOK4YUpqXLSne29kjolONuaUfxOMTLhWXvz9KVm3OT27U7GyIKDjPpTokGC7
AkDpXro4BdoWIcfM3NC/eFBkdjlufSpIyAcvxigCQ4CFccmheTn0pM7mPvSEhWAHQVZLJR0
pQcMM85oTBGccU51UuozTKEJXDccilXuv0pdke6T58cilCqH4kzQB0/g8f8STx5/2AW/8AR
8dcbb/8eafSu08IYGheOyO+gP8A+j464y1GbRPYVhH45Fy+FF2EfuVNfTfwq1CP4X/szeJf
ifZxRPr+p3gsLJ5U3BQrBFB9txdiO+BXzPGMIAewxX0b8NLZPiX+zd4j+FtlKi+ItLuv7Vs
IXYL567g2B+O9T6blPeqqK6FETxZ4e0X46+D7j4i+BLVLTxnYx513QkPNzgf66Mdzxwf4uh
+Yc+d/By50G48cWHhvxX9sfRNRuFiaC13Ru9yflhLlSG2K3OOzYOOK5nw/4j8S/Dvxkmr6U
8um6xp0hjmgmUjP9+KRD1Bxgj8RX0dpvgTSvitqMPxW+GmsW1j4hNyJL+1uY/8AR9OutgYu
mF+dlI7ghixY8jFJ+6rPboCs2eA/EnQ73wz8RNY0O/inMlvcybLm5Jaa8QuSszsfvEg9QB+
ea5AkivSfjD4ntfFPxOvr+2uX1W10yKPTheyygNemMEeaAMAAvuOFGMema85vZ0u7+4uorS
GyjlcutvBu8uIf3V3EnH1NdENtTOS1KxIzzxQQcYAxS7T6VZs7KW+vobRGwZWCljwFHcn6C
mzNK50vgP4ez+LL5r7UWNroluT5s3eVh/Avr716J4m8e6N4R0w6D4Ut44mjGwy4+77CsDxD
41i0fR4PDOgqYraFMFxwSe5+prym6la5naRyTn1rh5JVZXnsdjnGlG0dxdS1C61S9ku7y4e
eVjnLtmqqxk9aVcKcmpob2GCTeYBIw6BuldnwqyOe7ZPZ6PqF/IEs7OWUn+6vFdvpHgrTbG
zk1DxLdJC8fKWoblv97/CuVHjHWo4WitZFt1PHyDGKyJbq/vnLXFzJKT/eNZuM5eSKjyx1P
SdT+I4Fu2m6Qi29uq7VEYAH0o0bxn/ZuiAFQ1wxO4nndk5wc9q8wiTbLiXAUDv3qxJdkHy4
QDkcEVLoRtYftpXPWbf4warYzvuW3dOyhMY9q04vjbJIpY6bayS9QWJGPwrwdxIzEspz9KZ
llPGQah4Sk+hoq9RdT6Gm+L9vPpTrNpFpcSbgoWQ7uCOe1cndax4E12TGp+G2sJGHM2nsEP
4r0NeUCWVejmtvw1rz6LrSah9jjvXiUhI5OgJ7/WmqEYL3SXVcn7x2sXgYSxz3Xg7U49Uhd
ds1hdL5Mjr6YPDexHSuNHh8Xtw1vpdyqXStteyu2EcinPIDHhsfga7qP4tXIIN34UtLkjnL
IAf0FRXPjbwJq8hk1r4dSxSudzT2c+xwfWo/erdFWg9mcVd+DvEtk7JPpbM6/eWORHYfgDn
9KxJop7eXyriCSGQdVkUqfyNeo67dfD7xZa2QTxJf6ReWcRiik1C1Lll6hWdeuOxrh59Uvt
PupdPkv7bWLWM4G/8AfQyD1XdyPwwRWkJSa1JaijDoqa5kt5bgyW1t9mjIH7veXAPfBPOPa
oa2ICiiigArZ0vWoLBFjOj6W8gH/HxcW5mYn3BbH6VjUUtOoHZHxdrwULZ31hCp6C30+FP/
AGWtHTPiDr2kRXl1f3EOpTOipbrLCgSM5OWwAOcAAV53jnI4qWOYFws5LRng+o96TjF6WHz
SXU7O4+LPjS4csL2CNf7iQIB/KpbX4o6llRqmiaRqS9/NtVDH8QK5B7JGXfbyrKp98H8qqm
1mGcxsKPZR7D9pLqz0iT4maEpHl+AtJxj/AJ5Dk+9U7j4iaVOmw+AdEH+15XNcF5RGMg5pP
L5wASfal7GKD2jPQbf4q39lbGKw0WwtSPutHGBt/Ksm48eeJ9SmzPqbgdcJwKytE8Oalr96
1rp0G5lGXd2CpGPVieldvY/DHTgUjvvGmnxSMfmWJGbPsGOBWclSpvVaj9+S0OYuGa6sJby
4kZpyep9KwpLKYMJIQWDcjFe7J8O/COm2ga/1NrpGGN7z7R+AXiqP2XwBpDBrOOK8wuQsr7
+fxNH1iL2QvYSW7PEJI5VfDx/N3qxbQXLsAIyF9CK9uHivwbbwhpbC0Rh/Cka/4VlT+P8Aw
mLj93YKgJ/1ijoPpihVm/sjdNdzztGlSBYblPMhByrA/Mn0Pemz2omjBY+cAPlkH3voa6LV
Nf0HXJGWOBLZtyr5oAAcHjJHtWLLazWV1mGVZU6jachh6itYamUtDnVaSJyCDj3p8bqCSW2
9wO1XLiJpLrCxkLJnIx0NUXiKA5HGcVpYm9y8sIkUSNyrVKAFGBVC0kKyFCNykYwa0BwOaa
QyQdRUijJzUa9KmUYGaYDTCrvkg0VMpAOT0oosiWz6SbqPoP5U9KacFvwH8qcpHQda+aPTH
ge1KMZ9qbmnUwH5qeEjzF+tVskU+MnzB9aBM8E8arnUfBvH/MF/9rPWasJZgFGRWz4uUPqP
gz/sCD/0c9QLHtzjitJM0gVrqJliBAwF6U+3h34we/WtC7tsWq4BJOM45rOV2jTA61O5exr
bLUIU8zEg6Ht9KqFG9QfoK7IOB+zn57AFh4qbnvj7GK63VPhFDp/h6S4k/tOG7t7WxupL6S
WH7LcGZ0EsMSAb1ZFcEMcglTxT9m2T7RI8bGOQeaqTsM4PQd/SvbH+G3gzU9bitNEvtbigt
vFK+HL5rt4maUFHbzIiqjbgoRhgcistfh74M1zR7TVPDt7rUQ1C31SOzhvHidnurRRIuSqg
bHQP8vBBxzVKmyXUR55JruvXXg630Ajbodlc+b+5tlUNOwbaZZAPnbbuC7iSB06VjgkjrXt
0XhzwbofgHUNE16TWJke90OS7S0kjRxeTwSsUUsuFRFcEjk5GM81Wf4XeEdD1m30zX9Q1i5
Op+I5tBsZLIxoIUTaPNlDA7iWdRtGOAT7VXIxKaPGjuHanZXy9xwAO57VNq9jNpGu6hpNxI
sktjcyWrunRmRipI9jivQLL4eWl78KNS8RXGm6xp93b6RLqSXVxc24huSjfdS3/ANbsK9JO
mQe1Qo3ZTlY8+lhmtJWhnhlt5sAtHKhRhkZBweeQQR7GqoR5bgeUZGkY7QqjJJ9MDqTX0Rf
/AA0t/FfinVNd1C31a8gNzpumxxabJFGYVNlC0lxIZOGVQV+UcnmvKNK0J7L4xaf4cXU5El
ttdSyW/syFcEThBKmcgHuM5GapxaEpJnL7WTKuCrqcMCMEEdiOxpv22eycy2lzLBLtKb4nK
ttIwwyOxBIIro77TLe4+Kl1ompaxJBbS6zJa3GpXJDOqmcq0zngE45J4FdXr3wz0uK78V6X
p2la9Y6npVhHf6ct9cRTx6jF9o8t5EMagMpVkYYOQc5oUW9gcktzyaCOefmC3llG4IPLjZv
mIyF4HXAPHsaikYM4AXjqTX1D4U+Hj+HbjWdO8NarrsthqeonQrm4tJbfbZ+XCBNcv5i5+W
SR1GzDBQ3PNebePdG8L6P8JvBEdhptxDrDSXsU90HjKTmGfy5S+F3NlgPL5+VeDmm4WVxKd
3Y8qjhlmmW3hheWZ2CRxxqWZ2JwAAOSSTjFSpFPG8i/ZpC9sSZVMRPl7TzvGOADwc/SvU/h
v4f8KWp8G+IvEU2pyX2q+IRa2Udk6LHb+S8Z8yQMpLgu6jC44rs7f4eXdx4V194ZNTi/4Sf
+0L6a9geBLaEwTymC3l3fvGV2Uk7SBkrnOKFC6uNztoeG+IPEer+KNYOr61Ok1z5aQIIoli
jjjQYVERQAqgdhUGj6rqGh67Za3psgivbGUTQuyBwrjodp4PXpXsGo/Dz4b6VY6/LcP4nml
8P6dY6hdrHPAFuBcqMImU+UqWBJOe4qjqHw/wDBfhq/1CTX7zWptObW00iwFoY0lCeSkryy
FlIbb5qrtXGcGjkYKSseNSqo35UZkJJA7mo2tNQfT5NQS0naxikET3Kxkxo5HClsYBI7Zr3
ey+FPhBdW07wvr13rLa1qesX+kQz2jxrAn2fG2ZlZScEMmVB9aqaFo8kvhnTvAMt/KNI1bw
9eeILkIq71uYpH+RGI4iLW8bEEE8dRmjk7hzrZHgLMd5IPy9ealBc8GNicZxjtTPJLxbj1K
5OPXFfTtv4d0VvGFl4gPi/ThqY8EhBofkP55H9lsN277vT5vXFCjcblY+arqzu7Qwi7tZ7Y
zxLNF5sZTzIz0dcjlT2I4NQpFk8ncc19Bat4StvFeqeE477RtW1S2s/BGlvjT7qC1WEncN0
s03youM4HUnio7j4GaTH4ri0Ww1K8ljtfEKadqMjum6Kze2FykowuAwUSKTyCQDRyMnnXU8
G8k7uQKnMDRRpI8bosgJRmUgOBwSD0OPavZpfAHw+/sKyS3udf/tfVPDl3r9pK0kTW6LFvK
oy7QxLKnODx+Ncb8RUng1XRrGS8luLe20LTzbo+0LAslushRQoAA3MTnqTycmk4W1ZSld2R
yxguLVkju7eW3Z0WVVmQoWRhlWAPUEcg96mHlgByQAB+lex+KvDnhfxDoRljl1OPxLo3gjT
9UZ2ZPsjRpGiiPbjdu2tnOcZqr4h8B/DnRLvxXKbnxDdad4Xit4buNJolkubq4I2rGxTCoi
7s5BycY6cjgJTPLp7e5tcme0nt9u3d5sTJjcu5c5HdTkeo5qg8qgEDGfavo3xB4T0/xP4iu
LAa1qaaNd6zoOni3jdVWSJ9PXbKwKn94FAAPT2NcJN4C8Haje6I/hey8UahBcave6Rc2e+A
3EpgQMJI2wFRTkZLZ2jJ7U/Zgqnc8hcneSMYI71UkXHGOMk16R8UvA1l4Lu9BfT/ALQkGrW
JujbXNxFcvburlGXzYvkccAgj1I7VsWXwo07WPBng680231S9ufEM0FvcatFPE1npkzzbGi
liA3ghehJAJIpKLvYbmtzx0dfanrwc1618Uvhdp/g3w3a63plrqmnqdSl06S31W4hlkmVV3
R3CeX0VgGG08g4qHwj4F8H3Hhzwte+LbrV0uvFupS2FibBo1jtFRlj82QMCXzI4+UY4Bp21
sLmVrnlYUtgBck8Djk0yaJ4pXt5o3hlTho3Uoy/UHkV6rq3g3wp4N0nRbXXp9YuvFOrbp7d
7J44razUXBiiZgwLOWKM3BGOK7rxz4Z8Jw+FfFkF3Z61rHiH/AITGLTf7UZ4pLqZ2iBXooJ
XYfuDGXwelVysHNHh+veJNd8RLpl1rCJ5Nlaiws/JtRBEIkJO1doAYgsSTycnmsVHUMckgd
jXtXxe8GvpXw78N6mq6lp8GmXT6LBpV/c205hTaZhJ+44R2Od6t82cZ6CsPwN8N9H8X6H4c
1M3d1GJNZnsNb2uMQW6wGdZE4+UlEcZOeR0qXFgpLlueeWtztbaw+Xpg1deQbhtxj68161c
/BTTrbwFca1CmqpMNDOuw6jNPCLRsnctqU++X8og7um7PFefeDfDlv4o0TxWIpJ/7a0zTxq
FhChG2cLIFlVlIyTtYEYPGKlwY1NbmZC8hLusMkkUeN8ioSI89MkcDPvV5QjoNv5V65F4G0
u0vW8A2+takNKufFNppWprG8amSVbEyuQwTJCSZwpyOPXmuf03wn4U1jWPCx0S51ePStc8Q
zaOftUkZlEUaRHzBhcBiXY4OcDA7U3TBVDz2YYBxVZ+Rg9av6rGlrqt5axszLBPJCC2MkK5
UE478VmSuxyAKlIpvqRshU5I49abcyL/Z9yr8jyXx7fKaBNglWyQe1V73BsrjnA8p+P8AgJ
rVEF74kkj4k54H/Ets/wD0QtcvKecr0NdP8SmC/EoZXIOm2f8A6IWuYZBjIJIPavRo/Ajin
8RGTvTPcGkcbowepHWmlij5XmgMRnHANWyBo5qVRg4NNQZBHpUq5wDjigCzawtPd29uhCtN
IsQJ6AsQAT7c19Ex/soeMVOH8U+HXUA5AllBHv8Acr5z2yHYeMHnFaem2zi9WCHUZLD7WDb
SzGYqojfAfcf7uOv0ptS+ywulufV/w7+D3xg+H+qzJoPxA0WCylXzZbUo9zbzP6eWcFW4GW
XHHrXRanq3xvu9Tm8JaR4k+HOk6yUE9wbPzmnhgbgS7HBA545yenFeKfswQWUXxztzbpMWN
rc+WzyfdjCjqOhJyOe2K8zht01L4kBLxyYhqrpIzYOIluGZs54IA3cHPp6VjyOUrMtSSR6d
4v8A2f8Axpofh7WPG/ijxLpmp39ur3N7I9xJJNcjd8pUlRjgjivDJo1juHVcYzwPT2rQ8Qz
Ran4q1XULbUr7UreW6fyLm8JEkkQOELL0HygcDoMCmaYLNdcsW1IA2XnobjOf9XkbunPTPS
t1dR1M3ZvQpEHGOK7TRm+LV/4UvtY0DX9YXSdKVUZIpyMADlY1/i2jk46Ctjxl8NG021TxD
4Su11rw3csPLmhIdrfJwA+Oo5HP5gV6P4r8Yp8H9J8H+GdIsUutwMl4h4LRKAHYH++znOf9
mvOr11NRjSXM30f4nVTpODbm7JGR4L+NnhSw8OWdvrM+sy6u5CXLzM1wmR/y03k/Kp9AOK6
A61pnxQ027l8EeN9X8Pa1bRmVoHcxoFHd0ORt/wBpTxXn3jvwZplxpjfETwHGlzol+N93bx
rhrR/4mA7DP3l/hPtXEeFrmwfW4LHX7oWeg3EyG/eMEO8YyNm4c7WJ+YDqB7VzxwlGpB1aV
1Ltv+Bt7acZKnLYr+KdT8Y3V22j+JNc1O5itpFcW91OJFLbeHBAAZTnII4wRWAynbgfpXff
ErQIfDfjKbTIHuLu2mghntJ7mQuYYPmAij55QdMnniuLCZYivUocsqalHZo4al+dqQ3TtL1
LV76Gw020ku7qc4jiiXLN/wDW969mtfBHhj4V+HP+Es+ILwalqyjNppSuCrSdgB/Gc9T90e
9cl4L8ff8ACA6NrElhpYvtavTHHbtIMRwqAcsx6nnHyjr3rh9bvtU13VJNX8QahJqGoS9ZJ
OiDsqjooHoKxq061WThtBfe/wDI0hKnBX3f5Gz47+K/ivx7Etlcsmk6OAP9BtGOJD6u3VvY
dB6VwIUKMBenrVxkJOKZKuFCjHvWtOlCkuWCsRKcpu8mUyhLEk9aexGFRc7R696UjHWkwue
vA5zVkiABRuPXsKcvXmk2kk4qRUOc4+lADhwTzzim43GpApwfp1oxg4qyWh8anZ6gU4xM2C
MYpYsmM/XFTqMACmUV/JcE9OTzVgxIvzL1pVVt5/KnGIphs0AdD4TGNC8dA8f8SB//AEfHX
FWq/wCix8dq7rwyuNE8cf8AYAf/ANHx1ylhEWsogF6isI/HIuXwokjB8sZ6966nwwnirQbd
/iF4cvFsBo1ykJufNCuJHUkIFP3wyhsjnjrWr4GX4Zw6fqiePo72S+Z4lsDA0gjRTnzGfZy
cfLx1Ney2Phz4Waj+z14kg8MajeXOnWl4bm+1jULWTdYuE+V0gBG87SE4/vZNXKVtGhJXMN
/j38P/ABRCl38S/hDZ6tq8aANe2hQedj1DYI+hY1ieMP2hb/X/AA+PCXgzQrfwP4a2GKUWo
DTMhHK5UAKD0OBk881gaRovwZj8SaadX8aanf6OlsWvo4tPkieafnCxnHypjkkknjHfjq9L
s/2XTPqL3DeKbm3WTzIJUWb5YsKDuCjjDkrk+3rU2gtbMevc8NuLSeyuJLO4i8qaI7WTIO3
244qLaBXXePx4BHiwL8NzeHQxboD9s3b/ADcnd97nGNv61y2BXSndXMbWY3Z+NTQ3Bs3Mqn
5sYFCgAc1Tun2TgE9BRLVWBaEs0sk8jTSnLN1NVmQuCE6jkirURBz6EVBJG4l82ElWFK1lo
RcrGCVk3Ku5e+KiKbTtKEH0q+IvtK74D5cw+8vr70ov5YztvbVJgOMng/nSKGWdsszgEYA9
a1l0637HkdcUacmjajcrEsk1pKezYZT+Nas1lZWGpxWRudyueXAzgetHOlox8j3MWXRlmba
jDnoDVtfh94ij0+TUzYlrNF3mQHt616EugeDoplhuNZmjlADEkjj8u9dhe6BFc+GX0qy8Yx
wreQGOLzVHCnjIGelcdTEpPT8johRbWp82XF+DIoshsjX+Jhksf8Kje/uHXDGP67BXZat8I
/GOkxGa3tYdTgH8dpIGOP8AdODXDzwXFrMYbuCS3kHVJVKn8jXTGalszNw5dxochsugcenS
rCSWW4MYpYyO6tmq1FVcm1zYF9bKmftbsf7pjGaqNqt0WO0Rhe2UGapUVXMxcqJpLqeUku/
5ACoaKKkoKKKKAEOccUDpzRketLQAUUUUAFNI9KdRSAQADkcGpFnnXgSsB9aiyad2pgaWlx
apqmoR2GnwLc3En3QwAAA6kk4AA7k16FZeHvBWkES+Ktftry6729k5ES+xbq34V5WCQcqzK
fY4p4lcHOQfqBUSTel7Amo62ue3N8RfCGh2jW2gwRxBjz9mteT6ZZuv1rFuPiXpF1HKt3pO
oXu9SpUyKin8K80TUHACtDF/vbcYqQ3krDHmxKPaojh4bsp1p7DNRvzPeyPCklvESSsLPu2
DsM1S5PO88e9TGKJtzPdKW69CaYEi3hVkyPUjFbqyM7kRx/DmkCljhRk+1a0Fg0joEtfM3H
Aw1bkOjXCEiKJI9oy2OafNYLs5PyJlTeYyqjvVyJ5Y9sibgo457VeuIbyF9s0TAfeyantoV
lspXkbOeaa1Ik2WbdkkMbsoLZzmsi8Rcz46bzgU+xudl55RHGOOaTUFKwsx43NnFVcSKFqo
MhPcVoCs62OLgY79a0RSLY9cgjNTqfyqEDNTIOlAkP7D8qKei5f2oosSz6VdQW+52HX6Uqo
M1M3X8B/Km7RXzR6gm0VIEzSAdqmTgUAR+XT4Yi0g471Iq5qeIASL9aEJngPiFBJrHg9Sem
ij/wBHPT2tevAOKZ4ifbrXg4gD/kCj/wBHPUk9w7KUyFAq57m1P4SQFTanAO5ByDWMUzk4r
RhlxBLkbj3qkTxUos6DRvGS6X4Rm8LX/hfSdd0+S9N+ovmmVo5TGI+DG69h39alvfG0msQW
Umo+HNHn1iyitoY9XYSidlgZSmQH2FsKFLYziuci0+/uoZri1sbm4hgGZZYoWdIxjOWYAgc
etLc6Vq1hAJ77S720hLbfNnt3jQnGcbmAGcdq0vIysjrrP4ka5pt3cXUNjYyPPrw8Qurh8e
fhxsGD9zDn34HNS+AvE8qa54O0rUdT07RdL8PanLqrX1yzAyK5XzY8chiVBCjjOTzXGS6dq
0UltFJpd9G91/qFe3kUzf7mR834ZqKGyvrgQm3sbmX7QxSHy4WbzWHVVwPmI7gdKFNicUdB
rfjfUNV1HxBKsERg1bW49ZzIG3oYi4iTr93awyOvHFbI+L+sPqVzqF74c0TUpTqb6xZi6jk
YafcsAC0WHGR8qna2RkZrmY/Bniy50a61aDw/fvb2twlrKBbybw7BiMJtyQNpyexIB61kx2
N21sbj7PJ5Cv5bSbDtDYztJ6ZxzjrVOTQcqZs+LtZ03XZ9JksLIxvBYJHezyxqsl5dszPNK
xBOcs2ASc4HbpWxN8Rby58NS6VJ4d0dr2TRRoDasVk+0/ZAMAD5tgI9QOcc1ylppt/eviy0
+6uyCFxbwPLg4JAO0HnAJ/A1v6d4as73wZqevz6tLbT6ezr9i+wyOZSAu3bIPlABJ3lsbAB
1zSTluhtK2pbm+I99dNfw634e0rWLC9lt5zZXHmiOKWGFYVkRkYMCUXDAnBzXLabq8uk+J7
PX7O1gWSzvFvIrYAiIFX3hMZzt7dc4rovCPgu68SeLrbQdSW90pbm1uLmORrZg0gjiZxtDA
bgSuMj1rnYtH1bzhbNo999rCCRoTbSbwp4B27c4yQM470Ny6iSiOm1OW/8AFUuu3lha3DXF
415LaSg+TJucs0Z5ztOSOucV2dn8Ttb0nxRoGu6PoGl6dBoVpLY22nxea8DRSsWcMWYscsc
9eMCuOl0rUrSJ7i4068to1fY0s9u6KG7rkjAPt1rVstC1y+1TTdIi0e7S81BxHaxzQPEHYk
cgsAMAHJPQDk0uaWyHaL3LNj40nTSrnS9c0HSvEdrNqD6oqah5imGd/wDWFWjdTtbjKnjis
rUvFk2o+CtK8JXGmWWzSZpXtL1A4mjSRizxfe2lScckZ4HNbVn4ElmvdesPEF8dF1DTUdIL
eSPP224Gf3Ue7G/ouAoLHepAxXDtGyOyvGY3BwyMMMpHBB96bcluNct9DtfCfxBvPDFhYWT
aHperppl8dS09r5ZN1pOQAzLsZcg4Bw2eRmotQ8cvqvh4aTrfhrSdUaI3YtbyUSiWzFw7Ow
XawVgrMWXcDg1zFrpmqXylrDTLy8VSQTb27ygEDJHyg845rcs/Dmn3Hw8u/FDa1PHeWzNH/
Z32CRjI3mKqsJB8vl4J3McFWG3ByKE5WE+W5e1X4h61q8XiKOezsYxr9laWNwUD5jS227GT
J6naM5/Cr0fxV1P7ff3Wo+HtH1SK6v4tUS2uVl8u1uY41jEiFWBOVVcqxIOKyvC/gy51rWd
S07V1vNIe00i61RRLblGk8pdwGHA+U8jPtXNyafqVvZQ3tzp11BbzhTHLJA6pJkZGGIwcjp
jrTvIEovQ6m1+J3iG317Rdclgs7u80nUrvVFaRSonluCC+8KQAARxtxVvTfirqGmaHFp48M
6Lc3kVhcaXFqUyyfaIreYuzIMNt4LnBxn8zXGvourxW81zNpN8lvCds0rWsgSIjszEYU/Wk
udH1a2tBd3OlX0FtxiaW2dY+enzEY5yMeuaSk0DjEXVrpteuopYdJtLDyrWK18uzj2I3lrt
8wj++3Vj3NdK3ifWYPEcHiH7NZvcxaSNHEeG2GP7Mbfcec7tpz6Z9qr6dpjmaG2ube5t4lm
jhuZFtXkaAswBygGd3XC9TjA61o3el2MOmvcWupy3Fy2oyWdvafY3R5I0xmRs/dYllAjwTn
OcYpXl0G+UZ/wALR1U6QdE1Pw/pWpaWdMstMks7nzAri1JMUpKsDvyxyM7TT2+MXic6x4s1
NLSwim8T2cdpcqiuFg2ReUJIueG2lhzkc1lXXhkLpGs6nql1Lp91aNClvYy2rh5nfJO4tgI
oVScnkngCpdE+H2p6noPie/urLU7S80izhura0Nm4a7LyiMjaRkgA5+UVache6VT8QNUUaU
osbTGmaDP4fiHzfNDKrqztz98bzjHHFZGt67c+I9RgvLyGKGSGyt7ELDnBSGIRqxz3IXJrN
ubeeGV7eeGSCaNirxyIUZT6EHkfjWhbeHNfntYry30LUp7eXHlzR2kjI/OBghcHnjipbb0G
rLU3v+Fg6sJNQb7BaZv/AA/H4dc/P8sCBQJBz987B7e1XE+JV/JrniXUNR0XTdStPEoj+3a
ZcGQQMYyDGylWDAqV655ya5KPTdRuRIbfTru48p9j+VA77WwTtOBwcAnHXg02TRNZ8u5nfR
9QSCzJFxIbWQJCcZw5xheCDzjrVJtitE7yf40eIJNel1caNpUbvqllqnlRhwivbQ+VGgG77
hXk989KytB+J2taFtjt9NsLiE3t7dzRTh8Ti6jEcsTYIIXCjBGDVOPwJrcdx4fbV7WbTdO1
pVmS+aJmWGHeVZ3wPlwFLYJ+7gniqniXQ4NB8Q3FnY3jX9iMNbXhQBZ0IBJVlJVwGJUspKk
g4NDckNKL0JfFHiqfxNa6LZf2LYaRZaLbNaWlvZbyojZ9+CXYkkHvnnqa0dL+Imo+HfDg0z
w1oWm6Pev9nNxq0BkM9z5MgkQsGYoDuVckAEgY71zVrY31/cJb2VnPdzsCVit4mkcgdcKoJ
rc0Lwlfar4mi0XUobzSolQy3U72MsjW8YUnd5YGSWxhRxknrSTdxtJLUz/Fvia08U3QvE8J
6Tod3JPJc3M2n+Zm5d8ZyHYhRkE4XAyxrW8L/Eu+8L6NY6cdA0vVv7KvHv8ATJ75XL2E7AB
mTawDDIDbWyMjNV7/AMHFPA3hvxFpr3d7da3eXlstksO5lWArggLkkkNkjtisC00e5luNNl
v7S/tdMvbhIReJaO4bLYPl9BIRycA84ovK5Pu2Ojf4i3d54YtNJ1vw9pWsXVg0hstUuldbm
2DyeYwBRgrDeSRuBxmtJvjLr/8AaGsX50bTHn1DWItdhZ1kP2G6jUKGj+b5gVGCGz1rH8Se
BLrRtbGm6DJe+J40hV5ru002URB2ydqcEkBQCScc5Has3S/Diaha30uozz2EqWxl0+3W1Z5
tSl3bfLiXjIByWYZ2gdM1XvC91ml4p+IsviTw03h+Dw1pWiWL6m+rOLJpWeS4dSrsxdjnOf
wwAOKqeFfiFrvg/wAPeJND0wQvbeIbcW87SA7oeGXemOjbXZeexpvgzwZfeKfE+h6fdW19Z
6Tqd2tqdRS2YxrkH7rEbScjGM1hXulalpdyItS066sWfLILmB4i65+8NwGR9Kl824/d+E6m
68cDVfC1no2q+F9Jvr6xsBp1tq0vm/aYoQfk4DbGZRkKxGQDWd4K8Waj4F8Y2niXTIIbme2
V0MFwCY5UdSpVsc45z9QKz7DStT1AMNO027vipCn7NA8uDgkD5QecAn6A02HStXvIZ5LLSL
66S2yJmhtncRY67iAduPej3mHunWaR8Rtf0y6XURZ211ImvHxAzzbsvOY2QocH7uHJ9c1Z8
IfE/UPCOlWunL4f0jV0sdS/tWykvkk32s5UKzKUYZBAHBziuQsdM1+7so7iy0S/ubaV/JWa
K2kdGcnG0MBgnPauh1DwLdaAPEdv4nuW02/0Xy4obdImk+2zOxACvwBGFDHf7YANV7we6ZF
xcPqFxc3j4WS5leVtvQFmLED86gZXQg5yopLFyrbDySOM1da3YjdtOPalcb2M91D8jqKq3f
8AyD7kkf8ALJv/AEE1f8ojmqt+qnTbnBw3ltwe/wApqkSTfE9GPxKXb/0DLM/+QFrmAHOfW
up+JZYfEoEf9Ayz/wDRCVzXmAsDjkeld9L4UcU9yLyT65PcelCx7lZccjmpjId+8ceooDr9
8fiK2sQRhSDmpQOQKDgdDxSbgDVATQgeYqgEndgAc5NdKPDniBh/yL+qehH2KX/4muetLg2
15BcpjfDIsqZ6ZUgjP4ivcv8AhqT4vsx2toIB6Zsm/wDi6OaS+FCdupf/AGbNH1ay+NtpNe
aTe2sK2NwC89u8a5IXAyQBXlup6Frz6lqUS+HdRETX1w7N9ikYuTI2Dnb0xjA/HvXo4/ae+
LxwGk0AZ/6cW/8Ai6U/tOfGAAnzdBx/14t/8XUr2ilzWD3bWueST6JrVtC81xot/BCgy0kt
rIiqPUkjArN2gsCK9W8V/Hv4n+J/CN/4f1e50YWOpReTN5FoySbD12tvIB49K8qiGWAznNa
pyfxIhpLY3PDnibXPCV211oWoPbJJ/r7dhvimHfKHjPuOa9E+O1g19eeG/F9rmXT7m08jzA
cqpJ3r+YJ/KvK9oX5DgEjHvXpXgjx7o9tob+B/HUaz6DONsNw4J8jJztbuFB5DDla4sTScJ
xxFON2t7dV/mdFKSknSk9Gcv4D8dXngnV5HKNdaPd/Le2Z5DjpvUHjcB+Y4NdP4k+HBF6ni
nQbYP4YvpFlhgtAzzbWAKgJwQGbIx/AOtaU/wMg1Bxe+HPGFncaXKco8w3kD03KcN+ldFBq
3hT4MeH5rO68TT69qty4cWMcu5mYLgBEBPljpksa4K2JpuSnhneT0a/zOqFKSXLV27nGfF3
XrnUfDvhaDVrO203Vpd901nFmRkg+6gdzgqc5yvrXls39nxW8S21xNNdb280lMRhcDbtPXO
SwOR2FWtY8Qarr/AInu/EuqyqdQuTwijKwoBhY1B7AfrzWYBhcV6eHpeypqJx1Z80m0aNnp
2oagryWGnXN2E4YwxM+0++BxUFxoWus3Giaifb7K/wDhXReE/iRr/gSzu7fRLWxmF3Iskhu
QxIKggYwR61un9oj4gq5b+z9GI7Lsk4/8erOrUxHNaEE16lwhTaXNLU8zbQddGWOh6hhev+
ivx+lVZdF1tVZ5NG1BUUbixtXAA9TxXU33xV8cX3jdPF/2+OzvYohbpDbg+T5fOVZSTuyT1
Pt6V6DpvxO8eeMPCXiDYulLJpunP5lo2/fdRsCrSKc8Mi546En1xWU6laNm4qxUYU5XSep4
HtyMkgCmMw27QtIo/dIucgAc+tSeV0ycd8V1mBGobd6VMGO4E8Dt700MAcBaduIb5uTQBMA
Ch6Coj14qVSShPao6sBY5DH7kmpBcMCSVFQ4wKMDOe9MCyLte6VKLuNsAg8VSIo6An0oA7X
ww4fw941cd/D8n/o+KsDTsCyizj7o71r+D2Y6H47BOQPD7Y/7/AMdcbaSTfY1UOcY9axg7V
JFS+FG1OVaTKsCOnFd14Cu/iLrWlax8NfBES3VrrcbT3tv5SZKqoyfMb7nRR15JA7153bAi
3XNfTPwy1IfDH9l3xH8SNOSP/hINWvRY2kroGCBWCLkHsD5jEd8CnN6Cijh/AFp8CINDuIv
iimvW3iGC5a3mtgXWNRn7wCAFcdGDHINdPe/CL4ZeNvC9/wCJvgz4ouRPp203elX8m1iCfl
Cs+CrNj5ckqx4yKn8SaLo/7QXg258b+D7aKx+IGmQj+2NHQ4+3KB/rY/U8cHv908gGvNPg5
c+H3+IOn+HfGVpcXWj390IDZxgoftLjy42fkNhDzjPDYOMipXV31GcTeSXbXkkd6JVuIpGR
1nXEisDgh++RjGD0xUVdZ8S/Dt74T+I2raFewTILaeQwT3BLS3UTOSsrufvkg/e9q5JsheK
6ou6MXoxw571Q1CNjiVCeBg1Zz705nXYR1B7UxXM6C5wAr9elXY5F3DdyDVCeAKd6HA/lSn
zPLBPUdDUphY1pEWJlni4PenzwLc2wkRcN3B71nW2ohPlnXIqZtQQSAxkbT2poRF9llhk3g
MpHQioZp7lZ/NaQlsYzW1DdwvFuLAt6VFJbWtxwzbGJ4IosNOxnQ38ijfcSM+9/m+ldPY+O
J18RnUXQGKOJYoIjztA4GPSuYuNNniDDYSAfvdqz9ro3KkEe1ZyhF7lqTWqPdLD4t2yjyp7
LaDwWRuv4VtHxV4E8SQeVq0ML5GP38YOPxr5yMgI4+U+xpySSKPlkxmsHh4brQ2VaXXU94u
fhZ4A1acNpmumwLYyiTBlGeejVn6n8DLO1TdbeObME/dFwgwfxU144t3dIxdZmB9VNaFjq7
i7Vr57ieBRzGkmD+GaPZVFtIbnD+U6HV/hZ4r0yJri2S11a3Ubi9jMHbH+4cGuHwQSGGCOC
PSvWdL8QfDxok8y41Wxn7mTdjP1UmodS8IeCvEFxJeaH40tre7l+Zo7k4Vj364I/WiNS2kv
yE4p/CeWUVu654S1rw+DLdQpPZ5wLu2cSRH6kdPxrCrdO5nYKYzetOPaom9c8dMUm7DSF3C
jIpoIx0pOvSp52NJEinPeng5qEZ6jtUgOTn1qk7iaH0UUVQhgGTin01qUdKAFooooAKOPSi
kI5zQAtFN3UE5FAFuw1CbT7uKZHbYjBmXqCO/FfUMHhPR49OivnKsk0AmDZwACK+UsZB9K+
rfDJR/gXa3OtMQDYrGN3B2jp+mK4cUnZNM6aFndM8N8banbpezWFrKsrByGcc4HYZ9a5qC6
aKxkQty/6VXkCXWoS+UMI8jFR7ZqtKx8x0B+UHFdlOPJFI5Z+9K5asnzfBzyBVvVp1nZFjP
TrVGzXakjng42rUvlnuc1pcz2Y22j+Yk8Gr4Q0yJRgVaRAcVSH5iImBzUgwKXaRRhfSgLjx
gY9KKjc7Y+DyeKKlgfUbjkYHYfypoUk9Kmdfm/AfyoC+lfNnpEarzUoXjrTglSJHz7UACrj
pUkYAkGfWjbinIMyL9RTW4mfPPixymqeDcAA/wBi/wDtZ6rMxYk1P4v/AOQp4MJP/MF/9rP
VdTzzWktzSBYiZVRwe4qFsbcd6bk44zSEmoNeh634XjvtX+CuoaTqJutG0SwF3fQ6xZagqR
yTcA211AGBfeQAvfHTivRfF1xqGleL/FupeOL0S+ELg6WmnwTXCyRiZZoWYLFnIZFWRn4Hy
nnOa+XCqk54GSDn37VpeJ/EF34p8U3viHUhbpfXjKziBSqAqiqMAknoo71upqxzuDbPoSK+
1XTvEcNz471uKcX3jSC50SWW7SRVt8SBpY8MfLhKtGvUDPYVlaJaeJPBXh3wro66NHqmspc
awk2nW2pRxXAglWNd8UgY7JMYK98GvnPEYGMDBGPw9KlCwlS21VYnO7A/nS5/Ifs/M92vJ9
f8N6Z43tfCfirUdRbQdcsNRDy6kHl8nyXeYMQ+JMOVV8feI6dKyPi+2m6XFpOiaLOsllqc1
x4nOwkBftRHlL77UVh+NeRQG3E0bm3hnWN1YxyD5HAIJU4wcHGDgitrxJ4hvPE2vSate28F
sXjjghgt0KxQxRqEREBJ4AGPrmm5aAo2dzv/AIfW3iq9+FPi+08GXc1vq0mqaft8m5EEjKB
IWCsWXpgEgHkKa7Hxb4psbWKJLfW4BpE/jndqi2rDyrmJIYPNLKPvRlxISOhrwZNWul8NXn
h8JEbO7u4rx2ZCXWSNJFXBzgDEh7Z4rIjg2bXVVD4xkDoKOayQct22fV7a1d2fxD09b2zu7
S3+2apfWWrahrMV4JQ1pIB9nAAMcTfIwB4BGByDXGaJ4o1C48B/2tdeIZW1oeCtSiF091/p
AYX67Buzu3benfHSvB1t06kKQR3Xgj/9dTBY9oZkX+8SVwfrS9p5ByI998Ua9Nq0GqaTqPi
hjYXHhTRy5mufMSOc3MIklxk/vAC5J6+tdHqFwNEt9Oivbu+gNl4xsWtr/U9aF3Pd2zble4
AB/cxOuRgYUrXzNtiKkCKP1BGB+PFRmGFWyI0JAwG2849PpR7TyD2fmfRtto+u3/jDT5r26
ilm0Px3Nf3n2m+jLQWciRGGTLN9wqmAB7DFeF+LtG1C01afW7hIlsNYvr2SzdZVYyIlwys2
0HIG7oT17VhOInhJCIynjBAOadc317dWlnaXV68sVlD9ntI5GysMe4ttUdhlifxocrrYajy
s9c+HcHjG7+EskPgq+azu18WW8k5juBCxiECkkksu5FOGZe4HoK6vUvFmjW+teEEt9aji8N
XPjTUpruKCULDIizL5bSKOse8lhkYPX3r57k1W8fwp/wAIx5cTWQvzqO8KfM8zyvKIzn7u3
2696zRHGAAoXkYzjqKrmshct9T6r0/W4tP8YWsHjDQ763sbOw1i4efVtXi1Ca+hYRl0Qrg+
UeSgPBycVgaQsOreOPEHh7xd4mtNR0i9lsvEumXnmKsUtvbyD92ig4jPkkp5fGNtfOjJGVA
KqxHOCOnpTJfIiBWSEBickFOSfU0ucPZ+Z9PeEb+41PSZPFFzc3t/Y+ILXV7i9kuNYWOz09
2Mm21+y9Hdhtb5vqMYqhqk2vxeE77V/E2qvL4PufAdpbwxSXYKNfNFGY18rOfN35fOM4Oc4
4r5kmWN2YMoK+47+v1rY1jW7rxDeW+oX8cSPb2cFlGIlIBSGMRoTkn5ioGT/Kq5hch9OSWd
3p3iHxVqd1c2r2Wv+KNEu9Lliukc3UXnrudVB3YBYDJA5B9KzbTUbWPxKYE1K3stXk1jxPB
ps00qqtveP5QhZs/dyQwB9TXzv4d1c+HPFWmeIYdOs7+bT5RMkN2CYyw+6Tgg8HDDnqBUWo
3s2s6rf6veLGbq/nkuJti4BZ2LHj0yaXODge++EJbzw/atb/FC83XcHifS5LhdQu1uXSPyp
AjMdx4VipOTx1NZ4n+IHhfw38SNQ8TeILqLVLjTFbTrgaos0hQ3Q3GIq5KqQ3GMZHTpXgm0
hyzKpPPzEZPPWkJjDDCLkdDjpxRzeQ+Trc7z4sXx1D4iy35uEuZp9O0+SWVSDvkNpFvJI75
zmuz0y48YeFPgHBq2i6jNd/2hIl5OP7SXZplnBJuSJImfIeR+W2rwvFeGxlcAKAPoMVZito
93mBF3f3sCp5rO5TjdJH1DNrWlaD450OXQNStvK1qbU/Fsrb1AheSxdYIm5xlT5nHqao/DS
C9k8K6TrNzqup622rRai2ozXGsiK1sZmRkCSQk/vpJflPz59sba+fY44o4ifLRwxyflGM0w
eUWKvGr7udpAOfwo9oT7M900OLxBqugeCEbVDPZ3fhTUNKRLi/XYb4rOEjZS3D7CoBI6YGe
lc/478NasvhfwraC3t5JfDnhpX1NUuI2+y5uGXaSCQWywG0c/lXmsPlynBjUn1wKvWc11HF
dafaTvBaXwUXUMRCrPsbcm71w3P1pOa2ZSg1qmafw90a41n4g6ZYQ6zNoqOWaa7guDbyCJV
3OiOCMMwG0c9T7V7Hpo8Q6j4u13xJqR1BdUXUbGFdEsddS1itbFQ3lzzzIxMioNwIzgsTnr
Xi4soHtiCiOR1zggH6VUuYbVIDGLdNvOQEAGOP8A61RGr5FSp36n0Lr1zpsvhLxB4c8O6la
WHiLUdS1oaXPG6KBGZEeaFHz+6aVchW9iMiota1eBDYjTdGurjwzfT6JHb6jNrMLWdn5c0W
Fht8AxyKdyvjkZJPFfN8sFuEHlwKd3BUIOfasyeOLDfuxjnt61qqnkR7PzPa7nx54i/wCEW
8Y6xD4nuLfUZ/HNtErxXRDfZlLAIvP+qGF46V0U+r2T2Xj7xM90rX3gbVdWXTNhyGW+GyLa
RxgSFyMetfNkMEW4OUXLcdOg9K6GPxFPB4Cfwda6fZW1vPdLdXV1GG8+7KZ8tHJONq7jgAe
n4tTJcD2t/wC3pfip4K1/TNXx8NY5NOhtEW+RbeMpEBsaLdkSCQMSSM85zivNfGGsXviH4L
+D77WdUk1PVV1fUw0txL5kqxllKgk8hc9B09K4iNYXG1lRs8kdc1FdWqqFmRNuflJA/Lmlz
uxSgr3PUPhraeL774OeM7PwReSWusSarp20w3It5GQCQsFYsvTAJGeVU169oosv+FjXPiHS
dTudUtZvEpTUUs9XWysdPKwxI9xKgx55kcMAD8p6DmvlaPWby38K33hoRQtZXl5DfO7A+YJ
IldVAOcYIkOeKyjHE3yELg/w9jj2qovQlwuz3vXP7Sk+EEuoyz6h4Zj8Oz7dHuLHV1FpqiG
7YhPIVsrMoYtuxwAM9qs/EDT9c1bU/Hmked9tvNZ8Q6R/ZET3av5sDrOI9nzHamSfTGc96+
eWTZwFAAOenQ1Y02+vdI1S11TTLh7S/tnDwXEeN8TdMjIqriUbE81rPZapcWU3lia2leGTY
wddysQcMOCMjqK1ElBQAYzWKZSwLZ+Ykkn1PrWjAFMB3lgcjGKhljXBPUYPaqV4jCxuSf+e
T/wDoJrQzztYcetVr1T/Z90cBh5T/APoJpoBfiTt/4WRzx/xLbL/0QtcqylDyM11HxJXd8S
evTTbP/wBELXPck4xkV6NH4EcM37xCuM4ZeKR02AMOh4qdlAUtUMW4p+85J7elbEXEwQo3d
KAPXv0qTYvU80nyjP8AdNAxFzu5rU0+CS7uobWN41klcIplcIoJ9WPAHuazgBWv4eSObxHp
kMt6bFHuola6UZMA3j94B329fwpolmpreian4b1U6Vq8ccdz5Uc6+VKsqvG67kYMpIII54r
PMuIiFHI6mvqfxrZ/s++M10+TXviZY2WuWNqtm95ZMsAnVem+EqQOpxjpk1w3/Cuf2fv+i7
xf+Qv8KmNZW94bpu+h4y9rEsKSkkmRchT0Wobey3Fdj4deu48GvWvF3hP4Nab4T1HUtA+L8
Wr6lbQFrawURkzv2XjmvKLWYeYnByeMVtGUZaohxa3PRvBng7V/Fdpc6I8MFnpkd0k15qTI
Gl+UHbDCT65yT2963dR8dfCrwM8ul+GNIj1rVITsecRiWPIPO+Vvx+6Dg0vxS1Wfwj8PtA8
D6ZObObVIi17OmdwiABkA92ZsH2FeDIsUMYjjjCIOgFeTCm8U3OTtC+iO2UlQXKldntd1+0
DpU+mXFmvgCQrIAoSSaNozzzuAX0z+NcxfWXgHxp4nXT/hxpF7Ya3t81JmRYrWYqoZtwJzG
2cjI4zjtXmrMfoKsaXeR2GsWd7MhkhgnSSRAcb1VgSPyFWsJCmnKloyfbylZT2Jr9XS/aGa
0ltruLKXQlbLNMCdzYx8v0/xqHrXc/Fbw/q+j+Lf7b1K+tLu21xmntHt4/LxGAMKy9AQpUZ
5zivP2lwMg11UZqcFJGE4uMmhZunHWqbgg16F4C+Hc3jy0vrpdat9MjtZFiBlXcXYjPTI4A
711q/s+Xk96sMXi60miMZcypDnYc4Cld2eeTnGOKwqYqjTbjJ2NYUakldI8IbqK9W+COi22
pa7rOoX6Rva2VmQVlQMrM4YAHPHb6+9bf8Awz1Lb6qq6p4xsrawVNzzmPYxPYKGOD7nPHpV
bxXrvhL4daDeeFvAurf2veX8OJZY5w4gm5UyOVGCdhIVQTg81y1cTGtH2dJ3bN6dKVN889E
jxCIqYQR+FO255pUh2RqmDwAKeI2xyK9FbWOMYEHUmlRlUkKvPrT9sYALNn2xQCm792uaqw
CxKSCzcUrbR05NSwRl/vAkelROuJmHYdqYriAZ5PSnBBSHIHFAYg4pjF2cU1gMbakU5yfSo
yMtgUAdV4Q50Px2R/0AG/8AR8dclZlTYrjqFrr/AAiCuh+Ox/1L7/8Ao+OuQtAFskwOo5rC
HxyLl8KL8AJtk+lfRfwvhh+Jn7PXiT4SwXEcXiHT7j+1NNjkbaJxuDY/763KfTepryLwL8N
vGfj+zu5PCeki/WxZUn3TpHsLZK/eIznB6V3umfAv45eHNVtte0TQ5bLUbNjKksV5DuQj0+
b5gR1BHtzVTata+oonmOl614n+HXjAajp7T6RrulyFXilUqwOfmjkU9VOMEdD+tfSWk+CdF
+MEkXxX8B62ujeJ/tAbUhcxn7PZT+WCZIflALKRgMcg5JbJFdpPb+N9X0Wz1H4j/AjQPEmo
hAZLmG8gjdFGOZBKPl9SAxA5rkfGi/Hvxloa+F/DXw8g8IeF3ZrdotPuoWkkQjoWDKBGeM7
Rz6ms3K/kUlY8P+Lfimz8VfEy+1K0nbUrLTUj06K7uJcyXojUjzTjAwX3H5QBgjPWuHvbn7
beT3S20FqJnL+Tbrtjjz2UEnA/Gr/ivwd4k8Ea2mg+JbBbHUPIWfyhKsg2MSAcqSOxrJHCg
HrXXC3LoYSeupEVApp56VIQKTFUQQOm5duKqbmgPktytaVUb6PIEgHIoGhyW8VwoVcq/v0p
w0q5ByqbgPTvVOKcqAASDWjHfzLjnIFTcTLD26NaEKCkiiq8TSGLcDll6irDXayH95GGFQi
ZbWYzRjdE3Dr3Wi4GjY6mshEbgZPGK7U+Ch4k8KS3OkCOHU4P3ip084Acr9fSvL2kT7QzRc
A/MD6V6B4J8a/Yr6C0v22AEBX7fjWFbmXvQN6XLe0jzd2dGaKaBQykhgwwQR1FRts6hSv45
r3Px38NY9bs5/E/htFF5jzZ7dTlZx/eX/a/nXhjKQxRgVYHBB6g0U6qmroqVPlYqGIHLbvw
qeNbZmyLjyz2LDrVbAoxituZmbSZpLJbIQZfKkx/EnWqstyHY7YIwO2etV8UtHMxKKJPPn2
NH5rLG33kUkA/Ud6jooqShGOFJrU8M+Gr7xVrCaZp5VZCpZnc/KijuayyNyEdzXsfwVghiG
p3GP3jSJDn2GW/ma4cdWdCk5rc78FQWIrKm9jjda+GHivQlE8untdwKfme3/eDHvjn9KVfh
5rl3p8dzpmm3kpVCZoZbdo2HpjI5/D096+tNIkVJBKVBdTkGuq1W9t7/TAAP3oH8q+fjmtV
xV1qj3JZVSU7Jux8I2Xg/XzbXl7NpU0dpCrKzyqUGR6Z5OMGuZXpX2Nr9ut5BLayZKzxvG3
ryMV8fzwNb31zbOPmikZD+BxXr5fjHiG+ZWseXmOCWF5eV3uNFID6mgcdaSvYPIHdaMjpS0
0dTQA6iiigAooooARAD1pGGD0oPB4p24GmBGQSCAOTwK+jPiHqg0H4YWGkk+XJPbRosYPKg
KBXgmj6fcarr2n6baIXnubhI1A9Sa7z4wXNwfF8emTS+b9mjVfoa5qkVOcYs0i3GLaOAt1M
UJlHXO1aia3JlwOg4Jq4TGqJCTgIpY+7elLHgj610nLew2NAq4zmplAJpQhPC4qZExwRiqS
GhVXkcVOnamKoHSnjimUSU09adTT1oIYyRN+0ZxRTvSinZBc+qHzu49B/KlAxTnGSB7D+VG
04r5g9QcgJ7VKqkCkhXJANXFQYoAhCngY609Y9si8cGpgi7vpUiKN6/WgGj5m8X/8AIU8G/
wDYF/8Aaz1BGhkbaKs+MTjVfBx/6g3/ALWequOa1kVAlmhMbABvl9KrsWHGKeDg9yfekYDP
HWoNdDuvDXgbQNV8L6Vq+t+KrjSJdX1V9ItYorMTL5oCFXdtw2plsHqeRjvXZReEp5/A3hX
wDNr9rBqut3Fwm2PSw0kUFvPKZVM4YFowyMypjczYGQK5/wAP+JvDeh/DXw3/AGvox1u7s9
dvL+3hivRCYZESHZ5q4JaNic9vucZ5rKPxP1OPXvCutjSoWutAN15gMh23guJXeQcDKcSMB
jJHBroXKjD3mba/BaJ5zfjUdbTSf7NkvxA+k7dUZklEbxi2Lcgbg24Hoas+EvC/hObwv4S1
bS9Q1C38Q3fio6fBdy2SspA24R0L4CbCGPGSzMp4Ga5e38a+EbTxXbavHo3isx2iBreRvEL
G6hlD7jhyuPLKgIVxkgZzmr1t8W7fzft2o+GfNvrfxK3iO1FtdeVEjvtDxuCpLDavBGOTk+
5eIWkdNJ8P4PH/AIjutWg1e5Wwe/XQtPfSdCIgjeJPnZ0DfurdWOA5JJyTTrrwJceIPDvg7
Tr2W5t49C0O+lvfsFsbq4YpetGEijBG5i3vgAGuC8MePrDTfDE3h3X9O1S6sl1BtStW0vU2
spEdhh4nYA7o2wp9QRkdav6V8VjZ22n6Zd6PO+mxaZcaVdC3vmjuJUknMyyJLjKOrYHOc85
60XixWkdavwxntPDvifw5c6oLTS7XUdN1W41S7g8lreyNtOxdoyc7wTs2f3q8RumgS5l+yy
SvbiRvJMyhXZM/KWA4BxjIrv8AR/ihL4futSi0vTLifTdQvIJZrfVL43TT26RPG9vKxX5g/
mFsjhSBgcVzuuf8IpLpmkN4etJ7e6YTy3yzSM/llpT5UQJADBIwPmUDOeeaUrW0Kje+p6FZ
+EtF8V+Dfh3p8/iNtO1y8069isLX7MHimZLmZ/3r5BQMflGAeQajtNPtb/xR4De5t764a18
NWN1FbWOmHUGmdZpMB0DKAgJBJJwcYrM0D4jaVo2j+Hhc+FDdaz4ZhuY9MvReYjLTMzbpY9
nOzdlcHrn1qDS/iBaxaG2iaxolxNp8ulWemyPY3pt53Ns7up37ThHMhDJjsCDTTiJpm03w9
0qXx54q0XxZ4lvotS0tpr+5voLFGtvI2LIJHJcFGJfbsCnnAGapT/DzSY/C1xe23iSWbWYP
D8PiCWxa0CxpC+0FPM3ZD/NkDHTGak1L4p6ZrkfiKPWPBbuNcu4bmU2uqtCwWKJUjiZvLJd
Ayl8ccn2rFj8czKNVP9kx51Dw5D4fOJz8gjVB533ec7Pu+/Wj3QtI6/xd8ObnWPHEhXWkur
648QW2j3axWawJCslskiTBFOANocEeqE+tUZPBq2uj6rpGhayl7oGp6amrpqElmqzzyx3Bt
47XO4hVaZgTjn+VRw/F6+h8U+K9dg0S3D+III40hebcLOZIvLSZTt+YgM/HHXrUs+raj4d/
Z60PRXlt4b2/1X7dZlJEeVbRNsqlwCcAz4IB9DQnEGpGr4N8L+F/DfxB17QV8UXd7qNpomo
22qSf2ftgt8QjzDEd26Ta3GCBnHBry3xX4b0zQH0eTRtVk1TTNV0+O/tppoPIlVSzIVdASA
QyN0NdhdfEbRG8Q6n4l03wdNa61rFpdW2oMdRLQEzx7WeNNmR83zYJ9s1xGq6u+r6boFk1s
IRo2niwDq+7zcSySb8YG3/WYxz0pPltoEU73Zvab8O7bW/h1qPiK0vtXjvNPsJb+XzdLZbH
CMQYluM/NJjngY7Z4rt/iz8PW1b4kW7nVo7fV/Es9laaTYBQQ0QgjWS4mbOUQEEKACWINc6
/xIsn8JQ6bN4cuH1RNAk8PLci/K2yQtn96sO0/vDxuJPOOKn1v4yX2qarZapPoUC32l3tve
6TI85b7HsRUliPyjfHJtLY42k5FO8QtIraXomhaOnjS78HeI5dUm0jRJ1lub3TVQBjKkTGD
5zwVLYcgkenOa4Twjolhr+v/wBn3r6okKwM6x6VYG9ndgQAqpkADnJYnAx6murvPGnhu3h8
SQ+GfCVzpw8RWT2115+o+csTNKsmY12D5RtIAJzz14rL8FeJrLwxHr9lqWn3N5Ya5ZCyn+x
XX2a4QB94KPg4BPBGOlJtXRS5rMoeOfCx8EeMr7w69214LdI5UleIxMUkQOoZCTtYBsEZ6g
111p8L7K+8H23iGx1HV48z2MFz9t0poIJPtEixk28hb95sZucgAgZFch4115PFviifWk00a
ZE9vBbR2wmM3lrFEsY+YgE8L3rtdf8AjDa38V9cWPhme31fUBp5nnm1AywQm0kR0WGHbhUb
Zzk5yaFy3YO9kRaR8OPD0fju4tPEGq3k1hp3i2Lw6Y4YATdbt5Ut8w2higU46AkiiT4b+CJ
797n/AITK+06x1PWpdG0iNtPDv5yEBzLh/liV2VAQSSOcVBrvxb0e6vYrrQfBslhK/iOHxN
dyXF95pnnQHMYwo2pzx1xk06H4oeDUv1Nx4Du7iysdWfW9KhbURvhuZMGRZW2fPEXVWCjkb
QOarQn3i5pnwf0WSLTtN1zxfcaV4gvRqDLaLYebDGLOVkkJfcG5VGIAGcg1D/wrbQ4oBr//
AAlN3/wiP9irrRu/sA+2bWl8lYvJ37dxfvuxisiL4oXz6vo2sXumLdXenQ6nHK3nY+0NetK
zN935dvm9Oc4qaw+JdsmgWHhjWNAe80VNEXRLxLe58ueULMZkmjYqQjBj90ggjNL3Q9467/
hENB0DwJ4osdd8R3EWhXF1o+o2eoW1n5k08UqT+X+6LAK3J3c8BTjPFbXh7wpqXhHXfDml3
uowXMFp41a3VUtQGkzZeYsvmZzgow/dngHvXD3XxP0TVYtR0jXvBFxNoN0LGCzt7bUPKlso
bRWEQDlDuc723E4GCQPWmzfHC4uNattRuNARmtfETa4qC5wNv2YW6QZ29lA+bv6U9AtIk0v
wDZTaRYWs/iCSDxRqGkvrNppn2TdE0ChmCNJuyJWRGYDbjpW9pfw301/E9/bXPiSS20lTpy
WN/wDZlP2pr0ZhBBbAA5zjPSuP0/4radZ6Pp9zc+F5LjxZpmkyaLZ6obwiFYWVlV3ixkyIj
so5xg/Sq58d694t8JeDfh9pGnRxajplzGsV554Vrt4wVt9xbAXYpIySfwpWix3kd8vh251T
TLDUfEGpw6TZ2On3JuI7ayz9nt7eUQIVXdl5JZi/3iPuk+1a1roHhvxB8PvDOhnxHeWq3uu
3drYSvpwLzO6R/wCsUPhFDYUkE5yMcZNc949+KVjH8ZNfguLKHWdAm05NFura2m8oOQRLJJ
C6ggMJixB6HBrJsfiHZWv9gW+kaJIlloerNqlul1e+ZJKCYyUdggA5QnIHfGOKT5UC5mP+H
FssPxR8JjjjVIh1zyGINTX3w40jXNXhu9E8UTTaVPeaiNRuLixMTWYth5srKgY71KsAvIJJ
Gcduf0bXxoPirSfEEcH2ubTrpbryC+xZCGzt3YOOvXFXtE+IM+iPBG+jx3Vr9uvrm6hadlF
zDdxLHJCSBxgLkN644qINW1LkpdDWtPht4cvbJtZg8VXI8Pf2PNqiT/YFNwphlWKSJ4g+M5
cYw3cVHJ4Pm0+y8S6R4f1hNRstTtNHeB7mzEck6Xc+IwSSfKZW6kZyKqv8R9PttNuNC0Tw8
9pov9kzaVAs915kyGWZZZJ3YIAzZQDaAAABzVQ+PbsQstlZwRzLaaVbRzGYsEaxk8xX2kc7
zjK549TWicTNqXU7HVtDtfGmtp4Utdde9Phe2nm1afTtDVZLmSNY4t0QVybiRiNmTtGFJxz
mtFPhdcxeAfEXht9SNtpp1DTtWl1K+gMDW1l5EjO8kZOQ64K7QeWxXGx/Ejw3ZeJtQ1rTvC
l5ZnW4Z4NYgi1MgOJSGP2YhAYiHXeCSepHTFQaV8WZ/Do1G20PTLqWxvr23nkj1a+N280CR
tHJBKSuGEgYnjAU9BxTuhWkeZ3sdp9tuBYSSy2ayMIHmQI7Jn5SygkAkYOBXsfhTwxpbfBq
60W605ZPEHieyu9ZsLkx5aBLNk2Rg4yPM2zHHcDvXl2sXeiXNqkejaA+kuJpnaR7xpy8bEG
OPBAA2AEburZ5rtofjX4p0/xBotzo8s9hoGlwW9suhLcZgnjjTa4c7eS/zEnHGR1xSWjKld
o5L4e6Xo2u/Ezw5pOvec2m317HFIkS5Mm4jah5BCscAkHIBJ5rtp/hj4OuNZdv+Epv9MstW
12fRtFi/s8SZljYK/m/P8sauwQEZYgZNed6RriaH45sPEthZAR2GoLexWjyEgKsm8RlsenG
cV38PxT8MJfCS48GXtzbadq8muaPG+ohWhuJMNIsxC4eMyAOAuCMY5przE79DzK/0+40jV7
3S70KLmynktpQpyA6MVOD6ZFMEm1SQaff31zqmq3mqXrh7q9ne4mYDALuxZsD0yTVYjAxnp
S0KLZmULkZBqtfXObC5HP+qf8A9BNCYNQ3qD7Bcn/pk/8A6CaLoZo/Efb/AMLJ54zpdl/6I
Wub+YHmug+Jn/JSwPXTLL/0Qlc6Cw78V6VH4EcE1qwdWbaR0BqVVUr6UinPFOPBwa2MrEZA
B6cU0oOo5FTZ7dqYV4yOaYBbQm4vYLUOqedIse5ui7mAyfYZr3zw58Bp4vH+kra+NNE1Oxs
7+M3U6sEXcpDeWgL5kJwFOOhI69vn9hwR+FWdAubPRvFGk609n540+8iuzGpCl9jhsA9s4r
OV+haa6nsPj/4XeJNU+IniTV9OkS/02Qy3yX9/NFC02CS0aJuLcHKoCBuC8VBZfAPVLvwtp
ms33inQNKlvZEWSyuZQZbVXbCM+0nuRkds89Djn/Fepw/G746/2mkFt4aTWRDbQHVZv3alE
2ZLqMHJGBjvxmvQJ/wBkvUink6T4+8PahqcYYLZFSmcfeAILHv3XjPao55JK7sVZXMzxX8A
h4T8H6n4jf4heH9QXT4TMba3H7yXHZfmPNeQ2kw+2W+1t2ZUA56/MKl8TeGdR8Ja1Poninw
7b2WowMqmMfu32qoAddvysrYzuwcnPfNZenyKuoWrMQAsyEk8AfMK0jKXK29SWlfQ9k/aBd
h490SJvuppZIHoTIc/yFePyOMYzivpbx14b8AeOfEFtqt98QbKxktrb7MI4rmFgRuLZOT15
rl3+EHw8m2pF8TISzHC/vYDn/wAerysNjKdKjGEr39DsrUJSm5L8zwcvnjkVFK+EIznINe8
H4LeAy+0/E2Hd6eZB/wDFVG/wR8ENkJ8UbZQR3aA/+z10fX6Pn9xn9Xmv+HKfxolZ/h18NL
hzmRrYgn1/cx14qJDzk17Z8dpNJj8M+CNI0rVbXUBYCSEtBKrnCxooJCk4zivFdg20YH+Ev
V/mLEaVDsfh14C/4T/xJ9invBaafbASXMocK5HZUB6scHnsBmvSrv4t+B/h9d3Hh7wF4Ui1
GGFRG97FLsDuPvZcgs+P72cZ6ViXdpbaH+yza3dqYo9S1O73eYEXzcNIVyG+8o2pjj1rxuK
NIwI1XgVl7OOJm3P4U7W2LU/YpKO574Pjl4O8UQHS/HvgfbZuMeaCLlU98YDKfda4z4m/DK
Hwa9rrvh2X7T4b1HHkybgxgYjIUsPvAjo3sQea86KfMD09a9z8ETv4k/Z88a+Hb0+ZHpSNN
as3Pljb5gA+jKcfU0pUVhWp09rq69QU3WvGe/Q8LEbNyT+ZpNq55kCkeppQrPCr4IyM470x
ojjBGCK9Kxyj90IGD8x7mkEg4CoF96TEQBG45HYUJt8zPPSrAntpACAxPWopBm6cjpmhHUH
7uKezhlyAB2oAYAdx5+UU2QEMOOuMYoDcsfarc4Bt4scE4oAgG1UKfxYz+NOVfnQEdSKiGR
IQuSQep71J85YB+MHn2oA6rwr/AMgLxyfXQJP/AEojrjbUZso/92uz8Jkjw944BHH/AAj8m
Pf/AEiOuMtsmyiBwBisYfxJFS+FHXaF4n8SeG4pF8PeINQ0lbgKZRZ3DReYQON2DzjJ/Oum
l+JHxOn0e2vJPHesJEjfY4tl26+YR87MxB5I3gZPqB2rg1KpBGGcKwGRk9aFkjL/AH1Htmt
rK+xndn0t8TvE+tr+yt4Guhrl/dHVDPb3cs8hL3iFZABLzz0B6noK8p0nx/470r4SXc1n4/
vrMm9i0+3tWnkMpt1TcfJOcIqEKCRzzjPOK7z4kNCv7I/wtac/uxLIcD+L5ZMDr0PrXzrcX
StuQTKsQYskQfKx5OTgH/JwM1lCKfTqXJtPQ09S1vWfEGopqGu6rdapebPL8+7lMj7R0GT2
HP51WNVYnVjGQQRnGQatkV0IwIyc0AZowfSnYIyTTAbVS7fERAqxIx7CqsqmSP3oBGaCc5q
xExPFQMCr7SKlUgZ7GkzV7F3dxVeSXa3BpnmnGAajIyc5qSEmTRSosu5hkHqKc5DfOuRk8G
qpGKlhmMYKYDIeqn+lBVj0rwD8R59AnSy1GVntOg3c4rX8VeBrPxnenxF4Hlhd7g/v7RmCk
N/eFeRIkbxlkclgeFPUVqaXrGp6RcrPaXDxTKflKnBrndH3ueGjNVV05Z7FTWNF1Xw/qb6b
rFlJaXK87XHDD1B6EfSqFe0nxzpfjOxt9A8daR5buu2G/QYZG7MD29+3rXkms6ZJouuXeky
yrM1tIUEi9HHUH8QRThKT0ktQko7oo0UUVsLQKQjNLR2oJGg5+WvVPhRfCyt9RkMbyiOeNm
VcA/dOeTwOleVcAjPTPNfS/g3SNKudTu4rmNNrW8cTKFAD7eVPuQD17/hXk5pJey5Wtz2Mq
i/bcyex2OheMNB1O4Wx81rW8c4VXKlWPpkHg/Wt681G3srCa5vLkW8EQyzEZz7Cs640CyS3
mEmxlmId9saq7kDALMBkkDpTp1ju000XJJVkJBPJBB6+5r5NqF1Y+tip7y3ORvPGmk3zj+z
7eedlkwWVl4Hcbc5z7da+cvFNq8fjDWpIkLwLdsplVTtDHkDPrX1peadpSRs00aSlpTPgRq
uZOm84HLe9eC+OoBYeFbuF5NzXWoefEU+6yl3zn/a4r2MuqRjWtHqeLmVOc6N59Ls8qb71J
3ApWpK+rZ8oPpG6U0EjpS53UgAHtTqZ0NOHIoAD0pN1Opi/epoAJzRStSUAekfBTyP+Fnwz
T7N0FnPLFu/vhcce+CaqfEmV5vHct5KMrMNwPrXF6ff3WmahDfWcrRzRHIIOM+o+hFdHd6k
PE5WFI2WaJGmcv/CqjJ5rFxftFMvm9zlOfmcINnV2wx9hT4nPFRXGHuGKjjOBUsXGM1sc7L
6EdQamHriq8fNWE+8KsESilIxSrTiMUDY3pTaeRkUygQmeaKRzhSc0Uuaw7I+rW6j6D+VOH
alYDI+g/lSgAnFfNHplmEDP4VOnHaooB8+Papx93A9alsBwwTgDFWI4/wB4uemRVdeGzVyI
5K9uaLgfL3jD/kLeDuOP7G/9rPVU8dqt+MOdV8G/9gXt/wBd3qE8mt5DhsQEYq1CIRGS+3d
71FtB7UBQDmoNENcRecWiC4PUgda2tQ8ORWfhOw8Qf29pdwt8VVLOCXdcIfm8wOmPk2FQCT
wdwxXpvw9ltbvwPB4gvWt1b4f3N3fnzMZeKaBmiX3AuFH51vaNAnif/hB77XYL3RNI0+8sr
WfRNQsUjtru4aGQx3EEhALh2wXB9RW8YpoycmmfN5hBY81LZ6d9suJIftltabIZZt9y+xW2
IW2A4OWbGFHc16j8Ub43w0SC+0jxBDqlqbpLjUNcsorWS6XzFKooj+VhGdwB7AjmsHwRHF/
wkOpGKMEjQNVIDDPP2STH64qXGzsVzaXPPwBwR1P+TSlCRu7j9a+gfHdxYWPwy/si10bWbv
SptG059PmWwi/s6zlOwtMs4O/exLq2epOPSvD7NTFfW0gtvtRWaM/Z8Z875h8mP9rp+NElZ
hGVzOGAoJYevJ7VYSUYIUAsOAOnPpX05d/2sms6j4x8++jiuPDWrS2GmavYJFPpLxNETGE2
4aINt2Ej+GsDWPEF5r1hq2la99mOmv4S03VZytqiH7S8sHmXGQM7yrsCfQCqUPMj2h5NrHh
xNH0jTNSXxDpeorqIDxwWkpeSNNiljIv8BDHZg8kgkcVh4XG7euMZ69q+oNSurJPiXoug/w
Bga28Fr4khOnXVxp0MNhbQ+S48mCROZEdQGAOckZ4rnfCeq+I/EGmeGtY022F7c6x4ia38R
m3so2U2yrGsUMoC4SERb8dBxnOabgCmzwM47dfStGXTIU8Pafqz6tb5u5pEWyifdMFTgyPj
hVLHaAeTya9nCaZ/wiF34y017dI9Dt9Q8K2zFgRvluQlpJkj7qwTNz6LXS2+lapZ6hpGmaz
/AGjqJ0fxXplrBe3mmxWsG0xOJBa7BnyeE6kg8dyaSh5hzvsfMcrIrNtcFR3z2pikAthVBP
XA/nX0Bo+p3/ifVNF1HVYbO+1a11rW7bTRJbxqpeO1V7eHAwCBIcgHPOPrXF/EGPVrnwr4N
1DxbbvD4quIbpbkzwiKaW3WUCF5VAGG++BkDIpONupSnd2OQ8MeHJPE1/fWUFylqbTT7jUC
zqW3iJdxQYPBPrWFhWRW3hcjOM9q9Q+DKaaPHWof2yXXTDod8LspncIfLG8jHOdua9Lt5L3
R/wC2tXnsb+S/h1a1htofDdhFdh9J8otbxxq/S3f5txXkvnNNQuric7Ox8ytGRyhznmn7ot
n70rkdSavazPYXHiPVH06ymsLB7uVoLWcbZIELkiNgOhHTHbFekaVLqd/8Crmx0xdS8Oro0
NxqUt4bNTZawqzKRmYjKzIwAUZIOCKlRu7Mpy0ueV6vpN7oV49pqVlJZXKxpMYpSN211DKe
CcZUg1P4x8PS+FfEMekSXaXTNa290JEQqP3sYcLgk8gGvfvHfiXxLpcvjnVvNdnj0fR0sZ7
m3V0j80jzXjLLtJLE5POCe3FU/Fut6hdT+I/D188Muk6d4b0e9t4pIk/cTCW3BkD43Z2uwJ
J6ADtVuC7k873PnW0hF5qNtZGeG1aeVIfOuG2RRlmA3OccKM5J9AauX+hiy8OJrD6xYSSS3
stnFaQuXkkWPhp+OBGTgLnBbsK+g9W0PUbHx14n1C90mW2sb7x5ov2SaaEqk6h3LFCfvL8w
5HHNUfD9orXmlTWllbXGtQw+KJtJjmRW8y8S7XytqnhmALYB9KFGwnM+frbQ/tXhbUtek1K
0tksporeO1kJM11I+SQijoFUZLHjoOtY5ABJHXqfpX1P8Pv8AhI72Hw7e+MrW6/tibxpCJH
vrYRSvH/Zz7CRtHBA9OcUaP4p17WdE8Dx6pJbXI1+bXLLUgbOIfaoYUcwxtheiZ4xTcR858
thj05HGfpV21OI8gZPpXvt3ompXejReIbbS5pdIHwuWA3yRZhM+0Apu6b+Dkde9fPnlSwxt
N5bYUZOB1qGi4u5ZlIkDb1YYBxhscislYnLhjySK+l/GGkatpnwZ8S6JqdzqWq22m6Xpc1v
dTafDDYwyPInFq6je7bGIZiTnnPPX570+ebTrq21K3H7+0mSdP95GDD+VNqwoyujLkiOz0A
5J9K6Pwx4Yl1/S/Et4l3HbroWn/bnWRC3mjzFTbnPyn5s55r6chsPD+neOtGt0SKSLxvqs/
iSCLYj/ACLZ7rdMMQufPkcgHglRXNa3ff2j4a8YG60vXbfU4vB8sV1e65Zx2txfj7Wmxisf
B2/Mu72FVykOdz561nR00bW7jTVvrPUDbNsFzYyb4ZeAcocDI59PWqcMzxnG7GSR1r6W8TD
xJptv4u1P4eWcr+Im1u3t757O2Wa4htPsUTRKq4bEbSbtxwMng8VV8aS2Gm/CGLSINE1q80
u68OWcls8OnxHTbW6JUtcGcfOJd5ZWz/eAxipcOo1PoeFW0zM3XOKuu6GJXUryudueazbON
Y5IllOImZRJz/DkZ5+ma+oPFd3qcPjaw0Pw7oGrzX1vrtr/AGRdXmnRR6da24iYSRQypktE
8WSc5+6x4NSoJlynynzKW5HQDOCfetew8NvqPg3xD4nivY44tFltomgKEmUzOy5BzxjHOa9
/vF1Cx1nXR8NLaK40VfCsk/h37KnnCR/taGdwGHzSq+/AOSMJinXVnptzYXy+Jolhmvh4Wb
xAjIIyJ2nff5qjAViu3d7GqVMh1D5hjiLcqc5GeK0bXTPtOm31217Z2/2JEfyJ5dktxubbi
JcfMR1I4wK96ntfiPrbNa3AfRvEieLGsdDuzbrC8Fl5Unn+WAuHhSNVYdfbk1S1/wAYaobv
xV4iudLvYbfw+2ipYHUbUwzXUMV4xaZtyjJkIc9McgU1Fdxc76I8FlVGUcjgZyKtaRo0OsX
s0Emq2umQQW0lzLcXTEKqoM7QByzMSAAOSTX0eyx+CPGFjo+jNCU1U614mTEashgNq/2VGB
HIGGOOlcprVxPrfw1XxLqm251bUPAt0bm58pVMxj1CJUYhQBuCnGRT5UDlc8CVMkFvlz0Hv
6U4IARj5s+nNfTniLxp4hs9R8aw2c1vAuj6xpFtYstrGXtkl4m2kr1cDknPU1N/wjVxP8S9
IOi6OZLLTPiBeG5W2iyttG0UDguAPlU4c5OB6dadhcx8v7cjIAqNhuGcfWtjV9n/AAkmr9z
9unGPT941UYkUsdwwDWbNUiGIA8FeKfeIq6Zc/Lx5T/8AoJqRotp+Vc+9RXkUjaXcnPAif/
0E0rjJviSoPxLB9NMsv/RC1zuxfXGK6X4jf8lKI6Z0uy/9ELXOlSRXq0fgR509yJi+T8o9g
KhMrqcOhBHrU7IQe+agYS792ck8c1sSP80EDtmjPzEjpULbgf3g/Kl27QMtge9FxWJ3O7lR
0rW8IeHJ/F/jbRvC8DmOTU7pIC46op5ZvwUE/hXPNKB91jXe/BnX7TQPjd4T1LUHSO1W9EU
kjHATzFaMMfYFhUyeg0tT6N8a6d8KPHWvTfAWySLQde8OWyR6JqJA8t5Sm57ckcnPBYHknJ
HI5+TL/RdX8B+Nm07WbW607VNJuQ0iQzGN+CDujcdmA4YdiDXY/HbQtV8LfH7xI9z5sTX15
/adlcKSpZHwysjeqtkcdCtegaXqSftIeEYPDeqRWlv8StEVTa6tOxjjvrX+JX2jl84+X1O4
cbhXPFWV3sW9XYzPix/b3iL4Y+HPiN4i8S2evW+oXDRPFa2y+fpc3lttthIvGzhS4bBLAkd
a8HWUdema+jpbPVvAX7MvjDwr4w8NpYWbzj7Le3ibpbrUJG2nyE6bEWNsSZBxzjBxXzeTp6
aWd0l0dS8xcRiMCJU+bduJOd2duMDGCc9K0py3sEkBjtnyTBHn121JbMlleQ3dqPJniYMrx
4DKQeoPY1SDkd6DIcVRC0L+uXOn6nr13fWlnJDDM+4LPsL5xyTsVV6+grO8m3/54r+VKDkZ
JpRzSSSB6jokjQ5RAue4FXw6FAB196ojjipCTximtBM7i9urjVfhLpdtHeIsWiX7pPbNIWk
l87BjZRjhRtYEev1rkuFbDEqfQ8fSrfh3xFqnhbXoNa0iZUuojgrINySqeqOvcH/64r2//h
YvwZ8c20L+ONB/snUo0CmQRMV+iyR849mHFc05yoPSF0+2/wBx0RjGovis0eDggkcFsnAAG
ST6CvdVtJPhp+zhrU+rKbfWfEZ8qO3bh13rtVSPUJuY+mcVLH4q+BvhJjfeEdKuNa1WEHyj
BbyTFTn+9Jwv1AyM143408a6/wCPfEX9qa5iBIMpbWKZ2Wynr15LHuTya53KeKaiotRWrua
JKim27swYzhFXuBjmgyMDjGacoAXJ609UABLc56V6hyFdcliSKlQKDzSqF5xSnqBTATylC7
txo24XAOcnNOZhtwTxTd4wKAGiM7WNWpiVtoQAMkd6amWic+1SXYAgg/Cgm5Elq+7Ifrwan
FtJmQgBiwwDUkUg+mKtqy4600guzX8MIU8P+NlPUeHX/wDR8VcVZQTfYoz5ZwRXd6B/yBfH
BX/oXZP/AEfFXMWm0aZEB/dFZQS9pIuXwo9L+GHxNs/h1a6jFeeDbDxGb4xsGu2UGHYCMDK
N1z+leip+0poz9Pg/oY/4Gn/xqvnXrWlY6LrN3plzq1ppN3Pp1ocT3UcRaOLp95ug6j861d
OL1ZPM0rI+gL39qGzbTo7Wf4WaVPawcxwSTgpH/uqY8D8KzY/2mtDcHf8ABzQFP++n/wAar
wO+x9lb1rKXoQR6UnSgT7SR1/xH8aW3jvximvWnh610CMQJB9ltiChKk/Nwq8nPp2rnAuea
psMhQBnFaMaZjUn0rRKysiG7kQQGlK4HPNWAnrQyUwM6RTk8VVYVpyJyaqvHSHYoOiuOR0q
B0UdB+tXinPSoJUJPFSwRVwPSjknipREepFNZSDSLuMOO9NpW60lBSFUkMCCQR0IqyLpywM
o8wjv0quBilpCaN2x12a1t2td0Nzatybe6XcufUHqp9wRSalbW+pJNqunNIHQA3FrK25oxj
G5G/jX68jvnrWEeaUZHQkfQ1NluUgooppPpVAxcikJ9KSjFOwg25U17H4F8aWt3qWm2UtnJ
DfLD9nlnEmY5dijaQvY4HP0ryEAbea1NPkudOaG/jGx4nWdPcZxXHi6MatNqXQ68JWlSqpp
n1vdX/nacY94jYpjdWUl7czQWMUkEca25w0iuW3DHYdvxrI02+j1/RIJreV0dlH3GwwqCHT
NYS5mSaC9SFDlbg3bbD9B/jXxns0tHufcqo3rHY29SumNq+HyiKTmvAPH+tS3U1tpC2Yggt
yZPO3ZNwT0PsBkjFeseKdTTStG8p2LyEAHnJPOOa5LU9GtvFOnS6A6LZ+JLD54VfhZxjOA3
cEc17mVUVf2jPAzeu7KmmeOkZptWLi2uLS6ltLqF4LiFikkbjBVh2NQlcGvpGj5obQODQRQ
cYpAKfWgHtSZ4xRz1pAOPSm9DTgaCBQgDg04qCOKipynGeaYCYOcVuaZLDYaLqNxvU3d2Bb
RIDyq53Ox9uFA/GsbrUqHIoepN2KpOcVIp5FRHg0obnpQQy/G2OM1bjOTWXG+D71oROMe9U
mCZbB6YqQc9aiHSpAfQ0xsUj0qMjBqao3Bz0oF0K0vINFLIOuaKloR9ZH734D+VKvWmN94f
QfypQe1fNnrFyBstirMYyCPeqVuf3oFXYT1PvWbYEgHTNSA7ShHrSA96ODtGe9K4HzP4sGd
W8Gf9gT/2s9NWEk8VL4oAOseDAf8AoCf+1nqUKBjFdM9yqfwlcR46im7Ku4z6UqQGWQKOM1
FzS1yojTRRzRRTSJHOAsqK5CyAHIDAdQDzzUstxf3NtDbXF5cz29vxDHJKzJF/uAnC/hXWa
X4Im1jSr++tdf0uKWwtpbuSznEwl8uPvuCFBuJAHzckgVoWPhSw1vwVZnQ7/RrzUPttu+o3
LiZXs452WKJAxQKVR2PmbcncR2FWotkNxRwt3c39/IsuoXtzeSIuxXuJmkKj0BYnArT8Pax
b+H21S5fS2vLy6sJrG2kM5jS381CjuygHf8rcDIwa6XSfA+pnVoJ75NKEFnqdxa3MN+zmMr
ap5lxIwA5jC4HHOWHFW9Q8C2mq6vqOs6RqGh6F4UisLfUYbwtMYzauzRKcbd7S7kbcCBliK
pQktSXKOx5v9rv209dNe+uWskbctsZmMQPqEztB/CofLHeup1XwZqmk3mq20l1ZzHTNOg1O
V4y+HilaNVC5XO796CQfQ1zwTnB61Lutyo2exJNf6ndTvNcaneSzSReS0klw7M0f9wknJX/
Z6VBuu5GZDczMZIhbtmRvmjGMIeeVGBhegwOKnEWDnFSmLOHXjP6GpHyg8mrJBbBtWu9tnz
bqbh8Qf7gz8v4YqpbXN7ZCZbO7uLZZ08uVYZWQSL/dYKRkcng+tXJI5JCCTnFDQDHNNu4cq
K6Mf7PktGuZhA7Bzbq58tmAwGK9CQOM09tV1kJEv9s6gyxbTGDdyEIV+7jnjGTjHTtSiL8K
QwKeg6UJ2FZEUclwVQfaJcJIZl/eH5ZDjLj0bgfN14FTXE93e3DXN5dTXU7felnkaRzjplm
JPFQBljOGzTWuS7BVwpH609wFjkuYZHmt55YSymImNypZTwwOOoPpSx6lq1uY2t9TvYGhiM
EbRXLpsjznyxg8Ln+HpUhkLJ8y4HtUKgbuoKUbAUdhMm9ssT1JOc+5q015ejThpy31z9hL+
YbXzm8rd1zsztz74qYRZOAeDVhrJyBgA0uZ3HoUZr+/ms1t7m/uJoQixrFJMzLtU5VQCcYB
5A6CqU13qFxJK017cyedGIZS8rN5kYxhGyeVGBgHgYHpWw+mEjceSo4APFVHtCpAA5+lPm7
CaRq+HPEsml+JNK1LW21DWbPTZY547Jr90UvGd0XJ3YCtzjHqOM1k3l1d3V+961zLFJ9oku
Y1SRgIHdy7bOfl5OcjBOKYInVwNuT7VZdEKA4waOZj5UUrvWNa803A1vUGn80T+Y11IWEmN
u/Oc7tvGeuOKz7G51WWW3jt9Ruo47ZndNszKId33tnPylu+OvetWfS7u5snmihIjQZd8du9
QaUsluHcx5jYdx1I6Uc3YFHuX4LrUbW3GmQahew2e0qII7p1QBuGGwHAyOvHNPWxBUxgq27
pzxirENrbwPuWQbpI97t1Yk/w1Kpgtd8pm3njEZOcVDbepaikYd1d6t9kFjPq17JZoBEts9
w5iVQchQhOMAgHGKoFQrjB49K07jExLkYyc4qlNEQwIGaq7FZFgtPIlu8t1O5tkCQBpGPkq
DkBOflAPOBitAXuo3s8r3urXlzJPH5EjzXLyGSPqEYk8rnnB4zWREryHY2cH0p5UwL8rEe/
pSBWNiSbU7W/a6ttVura8kXZJPFcOryLjkMwOSOBwazJLnUItPGlm/uv7PDb/snnt5O7rnZ
nbnPtTZLl3liWR9wAIzTWkThtuDnGPahXBpdhkjDycbAT9KkOsa2sMEI1nURFbqUhj+1SbY
lIwQozhQRwQO3FWEeFoidozUDHfyqDHeq5mKxqeHfFOoaRpOs6dDJc7b6y+y27JcMgs286O
UyIB0J8vHGDyPSsa5l1CZbtZr+6lW7YPcB5mYTsOQXyfmI7E5xVgQADIHFMlI2nbRzMXIiB
tX13z7e5Ot6gZrVDHBJ9rk3QrjBCHOVGOMDFLcatrGpFv7S1e+vN6qjefcvJuVTlQdxOQCS
QOxOaiMRYHA/OoUiPm/dINWriaRpJd3rTxztf3LyxxeQjtMxZY8EbAc5C4JGBxgmrHn3clu
LdryfyBEYRGZG2BC24ptzjaSAcdMjNU4kZW6/UVaQZBzwaV2KyFkmuZWnZ724kM7K8paVj5
jL91m55I7E9O1IdR1mCWeaHVr6OW6YPNIlzIGlIOQXIPzEHuacsZHLfWl2LgUXYWRkPBK7M
+5md2LFmOSSTkkmn/ZZxzwOOtapRVwTjNNlDzLtHy8fnRcpIonIUAv8AWql/j+zroBsDyn/
9BNWZFYNjp61UvVYadc5/55P/AOgmkJk3xKP/ABcvP/ULsv8A0Qlc1vb1rpPiUM/EtR/1C7
L/ANJ1rmeg5NevR+BHnT3Jg7FMseaic980xpMDr+FQtMRyOSa2ZFhWbng5PrTFRZCfMcKKY
ZCegApnU1Nxj96IxCruHvWho3hzX/FV29j4c0K/1e4UZeO0gaQoD3OOB+NZoVHQqrMZ2ZUj
QLwxPqe3b86+u/iB4yn+AXhLw58NfhsumWWtXFl9u1G9vAC+cAbvm+Vndg+M5wFAArOUraF
JXMIeJ7O+8Dad4J/ab8Fa3pYtP3em+JhbMJEHQB3APzY4JGQwHIzzVPSbD9ljwBqcHihvHW
q+LLu0cT2llErZDrypIVEyQf7zAVq/CT41678RvFkvws+LVvY6xp2uQyQxyGBY2SQLuCkLw
cgHB4IYDmvmnxj4fPhLx7r/AIYZjJ/Zd9LbK7dXVWO0n6jFZJNu2xbaWp1/xi+LWufFjXrS
+vIRp+iWoYafYLIGI5w0kmOrnA7YA4HcnzR3eSR5JHaR3OWZjkk/WpftdyLea2WZhBO6ySx
jo7LnaT9Mn86h65NbRjyqxm3cKaTilPSmnpTEOHSnKecUxTnjFOAzQBMBkin55psXUingYp
oD3PwHoHg7w58HL74heLrJdQa5ZoYotocqm7YEQHgM5z83UDpivM44U8e/EtbbStMXSbfVb
tY4LZMEW0eAO3XCgmvVvh4ulfEf4M3nwyuL5LLVbOXz7YsMlhu3q4X+IAkqwHOCDW34F+GE
Hwx1G/8AGnjPVbZk06AmF4gRGu4HcctglscBQP4q8f26pyqOT9/ovyO/2fOo8vw9Sx4p+IP
hr4NJbeD/AAx4fhvrxIw7xKRGIlI4Mj4JZ261jeLj4e+LHwkvfHWmaaNO13RSTcR8biq4Lo
zD74Kncp68V4/t1v4i+PdSv9OsJLvUNUnkuI4AQCsY6DJOMKoFeyS6Gvwp+APiKPX7iEaxr
ymFLeNs4crtVB6kAlmI4qZUY0OSSf7y6HGbnzK3unz4vY9RUihWPLYpDBNFa28ssUkccq/u
3ZSBIAcEg98Hj61HtPrmvcTucAE4Y01icZocYIFBB8sZ70xDc5pUGTSAZIAqdIu/egTZJB/
EO201PdqziFVHQA0yNWV9pHJBp0jEoi55C9afQkaon5byw65xQ1yU5NvwKrS7lYlWIp0LO0
UwZsjaTzSHc63wrOs2h+O9ibceHXHXP/LeKuUspkfT0GxhtAFdJ4L50Lx9/wBi8/8A6Pirk
tPfFnjH8IrCH8SXyLl8KNgH93n2r6K/Zu8O2WuaJ4pj1mXTl0q+ibT5fMmMd0hZAcp/CyHj
r0ZQRXj3hH4eeJvGuk3+oaElp9m00xpcPc3Ai2l87QBgluh6V6Zb/CbxRo3wG1q61bSIbTV
pdRRoYJYjLdSxIpVo4lVSysWO7IP3VzW02muW4orqbWqfst3DO8enfEjRHgz8rXKFH/HaxF
Zf/DKms/8ARRfDXT1f/GvNbL4Y+N9c1jTdCtPDdzHe6pCbq3FwvlKYh1kYn7qg8c45IHet6
z/Zr+K99PdRRaNYxyWknkyLJfIvzY3cYzwQQQfQ1Lk/5xJX+yc1428DXHw+8Vnw9datZatK
bdLjz7IkoAxI289xj9a5/tWv4o8E678PvEZ0DxJDBBfmFJwsMokUoxIByP8AdNZQGRmuiO2
9zN7gBkUjjC1IOmaa3c0NiKrioWAxViTvVYntSLISvOAKQx57VKetFBBXeMKDVCY4JArRmO
BWVO2W6VI47kXJNOAxSLTqk1WgUUUUD3Ezzig9KWigY3JpKVutJ/M9B600SFWrCxvNRvEtL
G1kuZ5DhUjXJNbGl+EtSu7qzGpg6PZXThVurpSoP0B6/XpXtujeFY9L0O7SxtfstvHmN53I
Mk3uSOgPXA/HNS5pDtc8i03woh8SQaTfTLPIp3TpCcqmOSue/wBRV2zs/wC27nWykQC7NkS
AdAM4A/AV0ngyGJta8Q6wwzHaW7qjY4zg8/pS/CqzF5qSK/Se6jQn1zn/ABrP47opWi7mz4
AZrzwlLPZuFvLFs7CceYvXaf6Gr7+PftgOn21rcC6HymF8YB6daoeEbSXwt8Ttd8KXalAJX
iAPscqfyNdRH4YtrXxHLq5RQFBzx1NfKYqKp1Wpr0PscHN1aScH6nnXiVbh0ENwxkuZZo1Y
ehLDgV6X8bfBVz4d0nwr4tjUwXYtora5deCpH3GPuDx9DVb4X+Fz42+Mdm92itpmludTui3
QgH92p+rY/AGvob4+6LHrnwW1vCeY9vD5yEc9CDkflXt4FckUpdTwMwmpVWl0PlO98KWXxQ
0j+1bIfYvEdqgiuQgyJCOhYd/YjmuEvPhZrtrFHvvrFZ3JUQTOYWY/7O7gn2rofA2vXGkXd
prUEjAcQXS54I6Bj+le3+JtEtPGfhCeAormVNyPjJjcDIIr0J1XG1zzYx5j5Fv/AAz4g05p
hd6RcqsHMrrGWVB2JI6D61jgg9CD9K+m9O1yPwr4qe3uY9sccEEPzcCRVjAOM9RnNS+LfBn
hH4iRJNpT22kawPuXUSDy5f8AZkUY/PqPer57PUlK58wUZ4xV3VtKvtD1m60jUofKu7VzHI
vUZHcHuD1BqlViCnA5FNooAKdsOKaATU3bFADdppwGOKeuOlO2g9qCWxlKOtLtFORfeghsT
oaswvyM1CF5qVFO4cYpoSNFGJFTL1qtGeAKsxcnHpVFFhRmmsOtSBcd6UjIxSuMpSAgE9qK
tFeMEUUMR9SSDLceg/lTQDmpH6/gP5U0V8ueoSQttmU+9X4WBBPvWaoO4VpWqYjbPXNSx2L
CgHNRjJmXPY04sVGQM+tMTlwfU0luFj5y8TLu1nwWB1/sT/2u9W1tmbjOKj8QIX1zwUoH/M
D/APa71o+UUJVq6aj1RVLZlc2pAG5hUkASGcF8+maeGxkYyaXjPzJzWVzY6621TwuvgG60K
e81Sy1C7uPOuZbS3imS4RAfJiJZwVUMdx4+964Fauu+OtL1bwrrFjaLrUNxqFlaWtvYyGMW
em+S6MRFtbLBipbcRnt344nTtL1DWLp7bSdNmv544XnaOEDKxpgs3JHTI9+elJCgZVKLlSM
hh3rTnklsZezi2d/e/EO0vPGOmaxaabd2ltDYXMV2kMirKbm6XE88ZJI3AhCucZwemaxbnX
on0jxRpsmqa7rH9rWVra21zqvlh4vLnMjgqrHanJxgkkk5xWEsQjccN8x27tp27gASM9M4I
OOuDU5jDnJjzR7WYuSKN3W/Enh/UtG1m4FrqkWvalotrpZUiI2qNA0Z3KQ24hvLXqPl565r
m5Lbwi99dfZItY+zfbrf7OJDFv8AsmP3+7t5uc7e2OtWGjVMFlXI9RTRGpX5V6+lDm3uhqK
6GNd29sl3cGz8z7N5jeUJcFxHk7d2ON2MZx3qAKC4VuFPBPp710Wo6PfWOmWGoXVusVtqAJ
tyHBJwAfmA6ZByP1waxmh4Y7GYKpdtilsKOrHHQDPJ6Cpaa0Za1GBIY0YSylnHAQcZ9yai8
sscEdeOK6OO2sBa+Z+7Zolyc/eaoNc0q+0bWb3TdQgSC8tn2vHG4dVO0EYYDngihai8jFNq
cdcnFQyxxxkhG+c8MPSluLlzGijKPjLduatQaFrsnhqTxMtgH0qGQwvc+fGMPuVdm0nduO4
EDGSuT0Bq1FtEykkY7xBuc5qJIAz7iNvfNXzGDzj86t2Ok32q3gtNPhEswjeZt0ixokaKWd
2ZiAqgDqfUDkmqSFczSoK8dRUCQEyNn5B1Bq0qu6q5BUMM7X6j2ps21QSSRtGfypICKJJHl
GwEgeorWhRlxuGRVvVtN1Dw9eNp+p2yrdpCkxSJxJuV4w688c4I4q9f+Htb0M2n9s2H2YXs
ZmgYTxyCRBjDjax+U5GD3wfSk0xXRksm4cKQM1XaAMWxW1HZ31zYX15a2Rnt9PjWW4feqBA
zbVA3EbmZuAo5ODVQpknAxjjipdy0ZLQDzAcUrRCPEpf5QOh7VqKiAdAeahmjVWJzuUfw0h
lKSeTyjZNIfJcZ2jpUflRKFEeCo/hqeVGZkEUbPI7ACNBliScAADkkkgAUywHmb1KsjqxVg
y4II4II7HNHQq6Gsm7AP1zVOa3IG5Twa6GfTby1aNL2JITLbQ3abXDgxypvQnHQ46jtUItC
+HUqVA5pPR2Y009jAMDbOhNIbZ2AKrn19q6EwrsyU5PSqMsLoemB2oBlGKGNGIbjPUUS2qy
xAovy5p1wXMfyjJ7GoYLkiBmlYpg8561RNynPH5TBQvPbnpVQ7mmQgqEDYYVp69pd/peu3e
mXrRJcW7FX8qVZEBwDwykhuD2p2qeF9V0C9tbXVhEHurWG9QRvvAikXchPHBx1FVZk3RVCM
GZVHFTRx7QFrZvdCvtKS1j1C28lrq2S7izIpYxt9wsoOVJAyAecYPeqG0AkHoO9K1hp31E8
s7Bh+tRvASM4yelXbmwvNPt9OubqNFi1G2+2WxV92Y97pk+hyh49MU0zxtHkEA96GmtATvq
jPWBkB3Cmqik5bA9KtOWlYRxKZXYhVVRksScAD3zSanpuo6Jrt1pGqRRx3to/lzJFKsojbG
Su5SRkdCOxBFUriYkcQLg4471YNqmCVBq3oHhvxB4oubmDQrRLqS1QSzBp0jKRk48z5iPlU
43HtkZqDUtK1jSrXSrq+8tYdVtFvbYxyb90RZlBPocqePTFOwuZbEPk8AZyPXNI0YXkNtNJ
p1lf6xrVjo9kqvd3s8dtCrvtUu7BRk9hk1WfzlkeJ/vxsyMM5GQcGps9x3V7DLhzk/PwKjM
xZPv8+tBjc8kcU1YSwO2i4yJskfMcmoL4H+y7r/rk/wD6CaumBtucGmXNu7aXdnbwIXzn/d
NO4nsVviWD/wALLH/YLsv/AEQtcx14NdV8Slz8Sh/2C7H/ANELXLlfmOK9ij8CPMluQuoqB
k/2qnc89MVA5PQVoySMso6D8KhZiTipNhLciq0rFWwDUgamjyW/9qWcM0bO7XUPlsuBg+Yu
Q3cjGeB3r6b/AGnPhr458TfGKHWvDfhi/wBZs30uKFntISwjdXfIJ6Z5B4r5Rt5ZY5o5rfc
Z4nEi7Vzjbzu/AjP4V69pnx/+Kstpqrat8TdTs5o7YvZLHp0MouJtwAjY7RsGCTu56Cs5p3
ui1a1mVvBvw1+JGh/FXwvFPp+oeELy5vVW21G5tg/kPg4bYTyD93ng5xVP426Vq8Px+8Uw3
GnTrc3NybmOPZueWMqP3gVc8HBb2H0qpB8cfi9b3lxex+M7n7VclTJK9vEzNjoAWQkAHkAc
A81FF8a/ilBcvcL4rYXDu8jTPZ25l3Pndhym4ZyRgHocUvebu0Hu2sc7F4V8TXPhefxTb6D
fS6HBIYpdQWEmFGHUFvbIrFziu0n+K3xGufBsng9/E7J4feH7O1hFbQxx+XnO35UBHPfrXF
44q1fqRZdBaSlzSEjNUAmOeKfTRz0p1AE0fWvXfB3wy8IeIfBltreqeOY9MvphITZs8QI2k
gfeIPOBXkPAHXk9aa0UbnLICfUis6kZSVoysXCSW6uerfDv4eaF4q0KXWdR8bL4eu4LkxxK
JI1fAAO8EsCOp6V12t/CfS7/AE6R7j4uy629upkjtrm9jKsQM4yzkA+5r5+KoygPEj46Erz
T/s9vt3fZVI7EDiuedCpKfPz/AIGsasYxtynoHh68stD8T21x4M1y/juJIzCbqaxjkMe/gh
UBO76j8BXpGm6DpeueJdVs/E/jW91DX5LeS0ePVbQwPZZU4MZDeWoPBIPUccE14/4b8YXHh
Ww1KLSLK1W/v4hCl9KD5loBnLRkdP58VzVzPc3ks017dzXU0zb5ZZXLNI3qSetOpQdST6ab
hGqoruexeKPgv4i0bwf/AGnp/iGPW7KwUzSWinmDj5zHglT7gY9a8hByMg10/gr4h6r4F07
WNP0+yhvbfVIvLeO4kbbEcEFlA7kN+lc5G4uIEQgLKi4z6itqCqpuNR37Mio4OzgMABPIzT
yM5447CnrFz0qzHbsUJAI4ya6UrmRSSPJyKmThxV82yqpPtkVT2nzeBTsZ3EjkL3Cg+uKa5
PmsB0A/rTYsi5X/AHql2n7Y+RwaBlcgu2O+angtnCupHDKRwaiVW8446A81ei+STDDjpQkB
veFIwmh+POMf8U8//o+KuJ045tj/ALg/nXeeG1H9j+PcH/mXX/8AR8VcFpv+o/4CKwiv3kk
aP4UdHaarqWmRBdO1S7scsHzbzNH8w6Nweo5wa9a8KfFeDTPg54t0PW9b1a58S3r79Kumd5
Db5RVJEpbMeeRxXjJjDBM9cV738C/BfhWHw34g+KXj63W58P6OrW8UEke9ZHKgO23+IgMqq
PVj6CtqllHUmN76GR4O8DfG/wAfaUuv+H9Zu2snZo1ubnWHTfg8jAYtwexArM8X+F/jP8PT
9o8SnWvstwREL+21SWSPeWG3c6twcDaAwHX6VofErwhrnw1tIvEfw+8TX8vgLWpFurS4s7p
wkUh6JLg4JHQE9cYPIrY+DHj7x34ls774bQXkGvzakjMI9fYywQQKpMihuWJckKFPA+8Ohr
NyfxdBrex4hquoz6jqAuru9v7uZTsLX0xmkRR0XeevOewxU68iovEWnrpWv39h9nFnJBcyx
yWIk837IVcjy/M6PjH3h/OlgbdEpPpXQjKW5MKa33afTX4FA0inL3qA8VPL3qJhx0oGMopK
WgghmGazJk+Y8VsMuR0qncRDBqWgvYzCMUoOKcy4bBppFI1THUU0HmnUhhSHpS0UFjDxXof
wysopNS+0PCskrSbIi3IBCN/UrXAKhkdUUZZjgD3r1/StGm8OWekXUZV4/LWdnHdgxZse3y
UmyCkbzUdT1HShJCNR1C9ZwJrs+YkAVyuFj6ZAGcnPXpXtnimEeHfhU7NJvm8rBZu7t3rhP
CunQSeOtqrlbS/mVR6JIAy/yNdL8c9TFt4WtrFCP3kmT+Fc05P2iijeMfcbPNdDYWPwo1y+
zh7lig98nFaPwtlhtrnRy+AG1GHdn03AVj6lHJafCjTLYEhrmRpWA9FGay9CvpLDV9GlQny
1ufmHv8rD+VbRVmZy1PpD42eBWh+LWl+L7KdLSLUIzHO7DCiaPp07lcflWTMst4otklWMSD
55cZXFdd8RPH2k32nv4S+zXN9Ja3fmzapaqkkdmQ+QME/vDg4YAjA4zmq8mnX9hI2nanpS+
VPGGtL21y1tdqRwynqp5HymvAzTD1G1VS0PocpxMIp0m7M4rxJ4b1Dw34G0yw0TUZxd6/5l
/frAceZChCwpnrgfMcdMmtnwB8QNU0ez/wCEC8ayGbQ9SRrWG5mBLWrOCArHuhJ/D6V3Pwz
0WTxVcfadUlLRaG0mnRLgDdHuzt49Dmu78Z/DDw34j0aeEWsdlceUQsyjhT2JHtXvQcIQjT
nueBUblKUj4V8N2y2HizU/DN7gJKzwjB6MCcEV7Z8ONWeS0k024cGSAmMg9mXivEPEelX3h
74jXVtK+bmxcvuH/LXaeo+orvdOv/7L8bW19CcW2qQibjpvHX8xj8qKkeaLiTF8rTNj4rDX
tBtBreg3JjgVv38DxJKjKf4sMD0PX2Ncx4a8RXGo6Rba1eW9rb3cF8kDPbRCISIyk8qOM5X
rXterWMHiDwzPbyKGSaLH5jBrwKbSp/D/AITnsbnhkurdlYH0Z1yfwIrKm3KKvui5rllZHV
+N/Bfh7xRobavdSSWmrGT7NaSxkbZGYkqHHcDB57DNfM7I0bmN12spKkehHWvqW7kjuItD0
tXDsqPLwf4iBGP/AEMmvDPihoy6J8RdSt0ACzt9pUAcDfyR+ea2i+hnI45eadtOaRevFTqK
1IuRge2KMcipSuOopOBQFxvA6U8dKMDsKKCQoBwaKKCCUOD25qdTnFVV61ZTqKALUfSroXZ
Hu7bgM1TiGRV84MEoJwBz+tWikTKQafUcEDuiyA/IatvbmMDnNJhcqPkGikkzuAFFSB9SN9
7n0H8qMelOlG2Q/QfypnavmT1miSLieP8A3hWmMhpP97NZcf8ArFPuK1wPvn3qG9RiKcoc4
61Gn+sH1p4BWLpTU/1qj3oQHz1rzmPXvBLD/oCf+13rYEpfLFM1jeIFP9u+CeP+YH/7Xkra
ijbcO1dFTdDpbEsaRMvzKBURRd5KgsKvwpwMgGpTHhwUUZ9MVkbbHYeA54fDug3HiSXW7HR
prrUre0ie8L4mt4WE1yg2Kx+bManjGAeafrPg7T9O0jUrS306O6uF8U29pbzBNzyWksXmIg
I/hKsvHeuPBuzDFbTXM0tvAXMMUjkxxbzufavbccE/SrtvrWv6Y8s9j4k1S2mlSOKR4rpgW
SMbY1+ig4HpXQqkdn0OVxd9zrrdbK7Gn+En0PTU0qTxvd6fuhtgkiRjYw2yZyrkfJu6lQF7
VDpFvo+spo2sat4V0228rVbyCSxhtvJiu4ksJJgjL0JjdQu7r+NcbDe6nHZ3Vsmq3otbybz
7mPzzieXdu8x/Vs4OfYVJeatreq3EV3qGvajcXcCukM73BLxq4KuoPYEEg8c5qvaxEoMyxO
L2eW8NvDAtw3n+Tbx+XFFuA+RV7AV0SLYad8KtZvr7Q9Kne+M1npk81ov2jzMFpp/MzkrGC
FX/AGiB2Nc6I/LCogwqjaPoK1Ytc1+HSG0aLxBqMemMrIbNZ/3RVs7lxjocnP1NZwkk7sqS
0sjrL3SNC0+fxpLqWjbtM0bVNNEEKof3EMkiGaODPCmRSeFxnIzSQ3S6RrOtajp+neG9R03
VPDt5d2LQ6R5Y8mOQL5ckZ5BBO1xzu2Kc8VzFzrev3Nvb20viPVXgt2jaKI3bbIzGwaMgeq
lQR9KH17xC2qx6u+v6i2pxRmNL03BMqof4Qew9sVp7RE8jN+30bT4/BWp2t+uk/wBq22ipq
sSWOmNHNAryI0byXOcMWR8FMYxgD7pqD4lRj/hZ/iDceDcqR+EaVgz61rl5pr6Xc+INTewd
PKa3a5bYyZztI7jPbt2xUF3e3N60819ey3d1M/mG4nfe7NjHzH6AD8Kic01oOMZJ6nQ+DvD
mh6/aefeWFtJ/YWr/AG7U3KDdPYGBnKt/eAkh24/26j1v/hD9J8DW1peQWkces+H21OIWum
Sm4+3uWKOJh8qxof3ZToq5z1FcLHeahZ/aksr24tlu4jBcpE5UTRk5KP6jNWI9Z12PQ5dCj
1q9TSZlZZLJZSImDcsMdgSMkDitIzVrCcLs9M1f+wLK/wDiHcWPg7QETwxa20dlDJYq6ea0
qB5XGfmJJ4HGAAPWn2/hnw7rnii+gj0Oxs49Nu7DWb2OFNqvp8tmklxFjvGJFB29Pn4FeXt
e6pcfbzPqd3KdSx9t3yk/asEECT+9ggEfStjSdfbT9L8SebPqF3qur2Saas8jqYooP3Ybcc
7y21AgAGAKpTRLicu7LPNJNFAlusztIsUYwsYZiwUDsBnA+leh6ToNiPAN7BrEWly3Fz4ev
NatIotNdrlVXc0Uz3ecIdy42dNuB1NcEUwcAc1qRa/r0eiNoEfiDUYdLeNoWtEnIiKNncmP
7pyeOnNRGST1NGm1oereOvD2l3niPwnH/ZcN5Drd5p1rqt+zgyWe2KLZbx/88t6HeWzlug6
VyI1Ozk1XxRfXvg7RI20LSZVs9OexASB/tcUaGQE/OV3H82/vVzcl5rFzbXccusX0q3giW4
zOczrFjyg2P7mBtPUetS6jrOu6tltW17Ur392YCJ5ywaMsrlD6jciHnuoqvaRIUGekT+GvD
s097M2iWca3Mvh2cwpHiKIzsfOVF7K2T8vuajik8Pxa3Z6YfA/h8pL4sl0IH7H0tPkyOvMm
ZPv9eMd683Gq6ueuuagc+T/y3P8Ayx5h/wC+P4fSojc6h9oS5OqXvnLdG+RxMcrcHGZh/tn
avPtS9og5GdlbeHNIn/4QzOjQzLc6fqs12xi3eaYjcBHc9yuEwT04rztFL6fEfM+YxKcn1x
1rYt9d8R6fpkmlaf4g1O0sJd++3huCEYv98kf7WTn1rGlRUiEI5+XaB1xxjms5yT2NIJrc9
I0t9Le78Fa/4bsNGNhZ6hp9hew3Om7buK7k+UyGQ/6xW+Z1YH5Sq8DFWrK00jxGL/xTf+HN
Jg/4RjUNQ/tWC3tRDHdxlGa28xc/MxlUqfXNcDLrviG9sbGyu9f1C4t7Ao9rFJOStuyDClR
2IA4PatQ+J7pvDOvQajeahe6zrUsC3F7cyqY/s0R3Kox8xYtgHIwAOPfVVFsRyNF7VNLS80
C/u2shcXlloHh0xyKm5od6sr7cdAeAfwqp8QtOtNE8f6rYabZx2VrGYttvEu1YyYULYHbJJ
J96wLTxFrmlXRuNM17ULWcwLa+dHOQ3koAEjz/dAAwO1ULnU7rULqS51G/nvLmUgvPcSF2b
AAGSfYAVlOSkjSEHFnoPw90y3le0vtdXSDpeo6tDpkS3emtez3EmAzxIQcQrhhl+uR6A1ua
Bpvh+z1vT9Cm8LaRqFvdya680t7b+bM4tZXEKCTqAAoGRyRXlemeJNc0qCaDStdu9MilYO6
205QOwGA3sccZHNVP7d1qC5S5i1u+E8XnmOUTZZPOJM2D/ALZJz9auM0lYmUG22epQafod/
oFt4yuNJ0nT70+F3v2SPTzLZxzC78nzvsy53EIenTPJ6Vlazc+FF8AeI/EPhzwzpVw8+rWt
gkt5p5UW2+0DTmFH+ZAXDFQeBuzXn1l4i17Tp7Kew1y9tpLCFre1aOXHkRMcsi/7JPJBzRf
a5q+qQXUeoaxe3a3Uy3Uyyy5EswTYsh/2guFB9BT9oifZs9G8RWGk+D9M8TalofhfR7iSTx
Nd6Uq3diLiKygWEMiRx9ELFmOTyccV1us+GND1aTwCl3p0F+usxaVYatdSMC1jGsIeKJF6x
+cdwL9wNo6ivFLPxZ4r0y9vr3TfEuo2tzqMnm3csc2DcP8A3n7E+9QL4g1/bKH1y+Yz28Vr
I3nEFoozmNPop5XuD0NCqJaj5GdN401Hw9ex20dkbca1b3VzHdG00uSxi8gECJCr/edMFc9
SCM9Kj8CWFjdavrN7d2VvqD6Xo11qFta3CeZHLNGF27k/iA3E4/OsTVPEGt+ITF/bms3mpm
DcYjcvu2bsZxx3wMn2FQ6fdajpWpQ6jpV/NY3sOfLuIH2OmRg4PuO1Q5Jyuacr5bHq129lN
4d/4STUPCejm8sPBlrd2tncWv8Ao0EjX8q7xHngEHdt6c46UzT9L8PeJNS8HanpWk6O/h0X
9va6lp0mmiK7huDBIxWSQ/66NyCwxwPl44rzTU/EniHVZJ11PxLqF608AtpvPl3ebEH3hG4
5UNzj1qe68W+J7hLAXXiXVJ/7PcSWm6c/6OwUoCvvtJGT2JrT2iMvZs9G0DTPD3iTR/Dviu
60DSdNuxY6xMIbSzPkO9t5fkF4FOZCgdjgcttrzzxTc+Hb/VbW+0JonaSyiN+0Vk9pFJdfN
vkjRuisNrccZzVGx1nU7AWCWWqXlounM8lmscxX7MzffZPQtjn1p99f3urXrXupXkt9dOqo
0077mKqMAfQelS5q1kVGDTuzofhudMvZdU0RFs4fEeomK30q51Gya5tWyT5kDAcIz8AMa7X
UvD+l3Hwq8FXU9lb3mpfYbPSr558SDSrOS4kV7lU/vFwUD/wdRjOa800jWNe0EXCaBrV7pa
3WPPW1lMYkxkDP0BPI5qEajrUJXytbvECWjWChZeluxJaL3Qkk4Pempq1iXDW6PTLS1sLjx
tIE8J2Gif8ACN+NNOsLGS0t/JZoWnZGjkP/AC1OEWTcefm9KxrfQ9GvPBc3jNNGtpmtLG90
meAQhhNqTXIjtpNn8TmObdn1QVycniDxTfzWA1DxLqVzHpzpJZGS4LG3dcYdf9oYHJyfzrZ
0jxN/YXhzTLPTLWWe9g1gaxdNfPmCWSMFYlVUO7HIclsEsB26UpJicWtThJbeVG+zmJkaMl
GRxhlIOCCD0IIxUAzHIYijBsc4rdkl8yR5bpjJNIxd3P8AExOSfxJNRxwRySGQHDAcmuc3v
oZYt5iuGkGe4xzVe/8A3WlXgAzmB8H/AICa3miUSZ6npms/Vki/sq846QSf+gmhbhfQwviO
P+LldP8AmFWP/pOtc0U5zXT/ABGx/wALLwf+gVY/+k6VzZOCa9zDq8EeVN+8ys8QxUJVQPe
rEjcntUttpd5ejdGgSPvJIdoFbNEXM8QSzyCKFC7N0UVc+wabp4D6g4urj/ngn3V+p71PLN
Hp8TW1m4d24kmA+97D2rIbLks3OamyjsPVl5PEl7a3G6whhtDgqCi4OCMEcdiODSN4i1ZlI
Dpj029KzcEnCryKgLnJywFTzMo1G1/VsghlBHooqP8AtS6u2xdRrOB1GxRn8cVmtJxjzKEd
C3LN+Ao5mKxeePTpiT5c9sx7qAw/Kq1xaeTH5iTpKntkMPwNDzI0RiiRhnqzHmq2wnqSfqa
Tdx2sIDkZpCuTmpMYHIpKAEUY4p+30ptPHODQAYI608AminUhNgMZxTlmeLOxsA9R2qPvTS
e1V0FcnEu4cov1qUC3ZMh8N6GorO1uL2cQW0TO59Og9zXQr4XS3iEl/cTL3ICqg/Aseaag2
O5gLEWyVGV9amjQgqV61sltEtoQqRvORyCzf0FJ/acCDFtbIo+lPltuwu2VQjIRsU7Tz06V
bikxgZp32+Vh/CB6Co2l8wkkAH2q1ZbGbuyd3UqcEHjFUChDk+1L5vvT/LZgSM5pt32BIrR
oyzoSvfJ+lTShhIR0LfKPpSKjCQA55qa5TG4qcsV49qnoUVYtpmPdWXrUnmcDcMgnafY0Ko
XgYzwQaCoLP2Djp70gOk8Ltu0jx8P+pdf/ANHxVxGnr/oucdEFdt4TG7RvH5/6lx//AEoir
j9PXdZKR2UZrGH8SXyLl8KNA9FHtX0HYCXU/wBhy/t9L+eTTNYMt8i9fL8wNkj0wyn8Pavn
xzjBr0r4RfEW/wDh7rN1cTaVcat4Y1JPI1O0WIujpyN4yNu4AkYPBBIPYjapqtOhEXqP+F3
xSg8JxXvhHxfa/wBr+BtWYx3to43/AGbdwZYx+pA9MjkVpXfw6vfht8S9I8WabDe3/glL6O
902+gIkkvo1w6RKEP3mBOC2AVUscdK6S7+Cfww8bvLrPw5+Kml6dptyd50+/wXtc9VGWVgB
6MOPU12UXxD8I/AzwG3hfQfF8/xC8RksYIg4khtX24GCuQiADOwEk47Zrnbv8PU1Sf2jx34
82ukT/GK8m0+0j0ye5ginvrZ5tzQ3LrucPjIDYK8KSM+5rzua2gtLya2tr1b2BHIS4RGQSj
swDcj6Hmq8+q6hql/f6jqM5ubq/mNzcTMAS7kkk57de3bA7U5M4BPWumKsrGT1ZPmmSN1pd
wqNznmqAhfk80pX92SaANzCppEAhoAoEUYqULQRQKxFUEoG05FWSO9QTdMUMTRlTA7+mKha
rUv3j8oP1quQR1qCkNWnU1etOpFhRRRQWdP4I0aXVdcaUTRW0Fooke4m+5Hk4BI7nrgV9De
KtK8nwTZ3EVw155MRQzOMGQ/ezjtkAgfWvDvh7pd7rVyul2oYQzTCW5ZeyL0H1Of1r6i1Sz
2+FHtgqu0KrIE68qc4/LIrCc7SiUopxb7Hjvwzvol8ZeXK+RPAjK3qyHAP5Mab8b76S61+x
08ZKqBn6k1i6XCukfEa1sYyQsczGJvWJhuX/PtW343iXV/i9plovzLlWY/Tmnyrm5hKWlin
4rgFsNL0sr/AMeumyyOPQlD/iK4SEFNOjuA2ClwmPxU8/pXc+K7oXPijxBOnzR21iYVPueP
6Vw9oDL4fuAOSoSQfg3P6GrW4k7n1po3w9gs/C+mXe0vYXNukgYnBYuuSSfck13erSXfhb4
fwRNb20ujWNuogl8wtKHAO1SMYPOMHNaHwjuIvEHwS8OPcgS7bUQOCOuwlR+gFavi/Qra88
O2Wixr5cM+oW4YewfJ/lSlWUmlJbC5XumRfC3QX0LwRbRXETR3VzmecMPm3MSTn867S5iE1
tLEejqRRHgMwHY9KlJ7VyTlefMaLax8JfHKwXSvifYajJH8k8flvnjP8J/GsK2Bu/A0V3CS
0+iz7s/7AOCP++T+lel/tX6S0LafeRrhSzYb3ODXn/w5nW6vbjSrkBotV08SgYAG4DBx+Vd
zfvc3cytdWPXfB1+t/oQRWDfJlT7V5r8WLYwwXJjbaMJJjt95T/MVqfDC/exvJtFum+e0me
2P0B+U/kRVD4zb1i6jaVUD3+b/AOvWUVabLbvBeRB8PVe7vrjXNYcG202BRvPQnk4rjvjqU
vL7w5rKxeW95ZF39RlsgH8K7zQ7ae68J6bpFqD/AKW5klI7gev6Vz3xk0eW/wDCkWsWVu8t
rpkyWokUZCxhSC303YGamC/eNg/hPBUq2gG2qqCrK8YNdJix56YqFutStUTdcUCF6jrQDzi
mg4pwHegBaKKKCBy9RVmPqKrL1qeI8/jQBbRtuK1I4Wl+XpuJH4VkCui3Oqw+WuSRzVLYpM
s20QS0VBwBU0q7lA9qSIf6Kcnt1p0LBuM54zWhLMxoXabCD5u1FXZGWEPJjLHhaKyvYpH0j
J9/PsP5U3tT2GT+A/lQBxyK+YPXFj5P4itzZ+7JFYoOAABitqI7oHbOQBWUgI2AW278mo0H
7xT71IGDWhz1zSRj5l+tUgPnnXedd8ED/qBf+15K240w3OTjvWLrY/4n/gfjroX/ALXeugj
TJ64xXRU3Cm9CzEoyADgGrHQYzmoo0yRzzUrAggZFZGlzfi8OfbvCNhqGm2XmalLfXUdxO8
xjijgjijbLsx2Iq5Jz1Occ9KpaZ4WvdT0x9Y1OziisBpN7qCwveqs4VIZBFN5SkPs3gEN0P
HFbel+KtIi8Ay+CtU+0i1v7uWS6uIIWZrcbY2hkXHEgEiYZOpFZkGreHjow1W61C+g1JPDk
2h/2cLOVi04heJJN4+URMCDg8gnmutKOjOb3jLm0LWLDShfXUMIjCwvNGl0jzW4lGYjLEDu
QN2z6jOM1nQpdS39nb21st1LNcwxLAZfKExaRV2F8HYDnG7tnNdb4u8VReILF5dMvbS3F8t
mt3Yf2UEucxBdwe6Aw6hlBU5ORxgYrn9BiP/CYeHxliW1S0wo5Lfv0J/IZP4VlJR5lY1i3y
6kF1p19FpTa7LDa2VnLPIkVrJfo07FZjEViQ/NKFb5d2Bnaa1LjwX4otp4LZrG0kuJruOxM
cV7HI0E7jKJMFJ8sn39MVes9ZtrXw1qVtqV1bajPbXs0+l6dJp7CW0n+2F9y3PTy2VSWGeS
+MeuoPEnhnTNdvtc0+5vb9tV1y21SS2Nu0LWsUUrSsrbjteQs5A25BUA55rXlhczvKxwhhv
ILcXE1rst/tMllvEgb99Gqs6464w456GtvwbpFp4j8VLpN7brPG9rcuitIYx5qwsUJYEYAb
B5OPWjXrnQE02103RdVuNUc6pd6jNM9k9uiLJGioo3dSNuD757UnhXVtI0TxALvWZZYbKS1
ubd3ghMzqZImQHYOvJrOyUlYvW1y1ofhK8bxNa2GtadFqNrc6fLe+ZY6vEkflxuoaVJvuHa
3ysD0DE9QKpQeDr/XiZ4ItJ8OImkPqUJk1cTLeYlcK+XxsTAwTyFwp/iqW617RbPw5H4b0+
7kv1TRb22+2R2bxrJc3FxC+wAjcqBIzknjOanGtaDfz6Zp11qEtlDD4Xm0W4umtHkEM7SFl
+UDLLjHI9a2SijO8jE1bwrewWVpfaPpvnQtp2nmbE+Tc3k4YbIixPmO5Gdq8ADPApniLQZd
Ih0s/Yook8pre4uIL1bpJrtG/fKSvyoUJChfTnnPHVQ+PNGbTfC9tcx3bt4SWzuLN0tnxdO
uBcQsh6HCgpIeAcgmsfxjqi3xtrK01ezu9PiuJruOGz0f+zxGXAAaTgb5CvBwCPlznkCply
20BXuc7pWj3+t6nHp2nRpJcOryfvZRHGiIu5ndzwqgDqa6bxN4Zj0Hw5p7waRbXN5LoZ1C9
u4NRLJFi7VBMmMrLlXVdowOc1R8K6jZ6ff6hDqLtDaanp1xpz3CxGUwGQDa5UclQVGQOcGt
TVtc8PxeHodD0+5u9QWLw+dNaUWjxCWZr6Odgu4fKpVXwx9s804pWHK99Ctovg25fxJoX9q
JYaho93qlvZXJsb9LjYXYfu5PLOUJGfyPNVT4H1u8e6udLsrc2guLpbWCS8RJrhIXYN5UbH
dIFAxn2PWu2bxp4V064ghsrzdpya9ZX1rZ2Wim2WxtIiSVZlUGRxnnk5xx1IrPsPFHh86ro
fiK6u5re68PtdiOy+yOzXivLJJCVf7qH95hw2NuPei0difeOVtPCPiS40UazAunxWv2M6hs
uNQjilW2HHnGM/MEPYkc5FVr/SNZsTqX2+ySFdLu0sbw+cp2TOGKhf74wpOR2wa69ZNM13R
tV143F1BfQeDZLGeyaylVFKRrGZPOI2lGGCvOST7VX8c6ot54Y8Kq8TQ32p2y6rqIdSDJIk
a20Tc9MpE5/wCBZpSgkilJtnLaVpOoa3qttpOkQJcXtyxWNHkEakhSxyx4HCmtiTwL4mish
fFNKlt2gkuY2h1SGQzxxgmQxAH59uDuA6U7wTew6R4mstevo5RY2nmeY0cZdhuidRhRyeWF
TL4m0W10bw1p8KXIXTtP1S3n/wBGbIknjlEWPUEuMkcDPNRFRa1HJtPQzb7wf4h03RX1i8g
so7aO0jv5ES/jkmWByAsnlD5tuWA+tJP4N1jT5rKXV7K3+xvf2lteQw3ayTW/myLhJkQ7oi
wyOe5x1qzq/iLTLltQlt0nY3Hhe10uMNbtzcRm3JVsjhf3b/MeDitTUvFHheC/1rXLDUbu5
n8RahZXMtlJaMDYRx3STy72PDtlSE2Z4xWnLFE3kY+seAvEOna8NNs7K2uFu9TmsLQWl6kw
RwS4jlIP7siPBO7oAaTxR4CubT4eaTq1pHZXN5HFfXepTWV+J1kt45I1RkKkq2zcchcEZOa
09B8a+HrGOaO9kvFS48S3d+5igbctrNbTQ+Zn+8DIDt+9xU3h++0A6t4B8DaRqE+uReZqOn
6nJFaSQo8F2FUldwyQAMk9iv0ppRuDlLqeTanpmp6DPDaapHHHNPbQ3aIkgcrHIu5A3o20g
kdsitjQPBXiHxPpj6hpj6XFax3S2Re9v0tyZmUMqAN1LA8euDR4uvV17xrrOqwjNvLcMluM
5AhT93GB7bFWt/wvaaJN8NH/AOEg1k6RFB4nhmjkFs9x5m22yybV5DbQcHpng9ahJNtFtux
Hb+DLk+AJWn8MOPEMmqNpNpK+pIhaUTKrp5BOWkX5gCPl2EselV7TwLeWN3frrlva30DaNq
U9pLYXYuI/tMCAbQ0Z/wBYjEfKfUda37n4jWMvjnw74kjtrjytP13UNSuLZo+VimdAhB6M/
lhjgHgjFW4viMnh3xBbX1hrmnanBZWuoSWFvYaCbGOKeRU8oSgAZZsYbAwuOpzV+6yPeONh
+GPi+a+ubOSLTrR7ZoYZTdahHCqzyjclvluDNjBKDOMjNaNt8Mtbm8JQat9ptE1WbWW0f+y
pbmNJFcHbyck79/8AB2T5ulaFxqfw/wBWtLnShrmoaTZS6wniANcWks5UvHsntuPvOpGUc5
BDYJzmtaL4h+G9S1QarfXM+nyW/jJdeSD7K8pmtiqR4BTIV1C7iD17UuWI1KRyo+H3iWw1z
RYLzSrTUBe3jQC3ttRR1Z4humhkkQ/uiqAkknjGe1T694Ujiv8AVz4f8OrPpaaRHc2dz/a4
mJBmCG5VkysrFyU8vgDA71peGPGujaHfJLMk0kMuu6hdSE2hkEdvcW3lq+08MQ3VOpGfWtG
PWJdU0TxbZnWrK+tNN8OiKOXS9KNhBa77uNiETA3HgN0HOQM8mmlHoJuXUydb0DRNL8X2Ng
nhwZs9Pu9R1Swg1tJ3EkUe4wlgcxop7H52ywrzR2kjj81yWG0s3P416lq3ibQJJoL6bVIta
1mXS9Us73VbTTHtjdGWIJarKpA3SDnc+MDIyTXnZsZHtZERSWKEAdOcVlUa0saU09bm3feA
PFGmaTNrN9a2ZhjhgmeG2vUmniilx5btEPmCkkDPrV0+CtV0fWdMbXrbTZLN75bS6jOqxxr
CwTe0M8gP7lygJGe+BWzH4w0tdW8TXkX2l3vNN0uCzR4XXfLbm3LqT/AMxsMnAPatnXvFHh
zW/FESarrFsPCd7qp1G9s7XQmhuflViizSKPnYsdhIzlWznmrtC5HNM4fxtoEPhrxO1lbWS
2trJbRTWqG9W6d0ZeJJGXgMxBOBxjGKq6NoGp6rYXl7AbG3tbJkWa5vbxLdAzAlUUt95yFJ
wPSpfFF3Bqviu81OLWf7Za9bzpJ1tJLVYySQIwr87VUKB2xgdq3fAWpabps15beINVgTQ7l
ka80m405roXyKrcow/wBXKCcA5HrnjFTZOQ3dRL+j+ALq5vfCs0s1jrEGt200klhaapHDPF
jzMNG3RyqoCc/KGBU1jXfhHVLyXU9S0mxs7fTkkuTaQHU0mkmigH7xoeczBQMlhxndjpWhp
es6FYaR4dvJtUuF1DTtP1PT5bNLN2J88XDRSCQcYzKikeuT2q1p/jEWXw90axsNQsNO1jRb
W6t1F5o/22ScSFmTypcfuwdxVgSAOvIrS0TPUmg8Dadd+GtVutKt7OG8tLfRZ0uL2+8iJBP
bbpiWdtvzMQfr0xXOweFNfuNevNHUafb6hZ3C2j2t1fRQySzEZCRBj+8JGMY4ORzzW0us+F
ta8LanoN9qlxpRurfR0hnlsZJYw1tbeXKHCjOAcgHucY4rorTxv4W/4SmXX0ni0qdNThMk8
2k/abm7sIYY0jSM4YRMWRmYcHDA5yMU/dbHdnlLxbiwdNrqxUg9QwOCD75pI0Aj54YdRSec
0t3cSBCsckskiA8HDOzDjtwRThIQvC8d65maJsdIuEDnvWLq6kaVfbTgeQ//AKCa2wJ7giK
GJpHPRVGTVDUbZI9JvnuDlvs8nHTnaaa3G9jnPiLFJL8TQsSFz/ZVh0/690rBk090QvcTRw
+gzkmug+IUkifEphExXOlWGcf9e6Vy0oLEliSfUmvdw38NHl1PjIg1vHOnHmKDyWqbUNQku
W2o2EHQDoKgEDytsjXcTVyG1tLdPMusyv1CA8CttdibmSAGyzUzyyxIAOPYZrpoZbMx72ji
QHtsyAKuq/h6ZPnjiVvUAr/KlyeYKRw8pZUMccTKp6sRyapmP5sV6FJZaTI2y21R7d/ZyV/
I1mzWt4Di11WK6HTacAn86l0yrnH+VyKeY/Stm8t5SQs9ssEw6Mq7Q317fjVB4mQ4YFT71P
K1uFyqI+eadsx0qYrgZzmmEUWBMrtwKjI71M4qMj1qdihq9Kd3oqSCNZZdjTRwj+8+cfoKN
wYlKa0BY2aj95qDk+kdux/U4qa30/SZ/NL6rLCkYBLPBjJPYDdTSIMgnAq3aW9oQJrx2de0
MRwzfVv4R+tW3s9CztTVLj/ea34/nT00OylUtF4gtQB/fRlNVZjsStrt6kf2bTVg02A9Ftx
8x+rHk1nEs7GS6maZz/eYsf1q3/YVoqnGv2W4cjhv8Kmis7I5N1rMfy8Yjizn8TQ1LqPYyc
tuyB37VYiDM2ApzVzy9N34iluJAOhIABqOeFkwVyD1H0pJWC49VI4YgH3NK4AXI61ApOeTz
UjNuHFUJoh+65ye9Wo2yuM1A0efb2oUOooTBlpOJVyetPmxG0khPXge9Vkc71HenXLeY4U9
FH61V1YQQ8rn3xRMQHUZyx9KmCwoq/N17Gq+cyZA5LfpUgdN4SJ/sPx8QB/yLkgOP+viKuX
sEK6YDsI4GD68V1nhRSnh7x37+HJD/wCTEVcpbS+VZ2m4b48cjP6VlTX7yRUvhR7V8CPh7o
njLxrfXfiQxz6JoFuLq4Td+6nYn5QxOPlGGJ9cY6V3GpftR6zpd15GifD7T7fw6CRbRzMyN
LEDjI2fIufQA44FUfgZai6+Ffxbi01vNlm05EQMNmCYZSV59CcZ718/DT9V8kRpp98qsBlR
A+D+GKvkU5u/QNUtD2r43eGfCXib4a6L8afBumx6dFqcot9Ss0UALKSRuIHAYOpUkdcg189
wsI/u/KR0K8FfpXuFiPEh/Y/161uLaJ9FXV4zaeUrm4SUSjzhIMYCDjB4OcivDom/eBQu9j
xtHJPpxSp3WnYme5ea6e4unkaKGETNkpCmxF+gHQe1WPp0rPYPE5WSN43RuUdSpH1BrQ6jN
bE3F3CmbhQTTaCieJdzZqScgRgUkJAQE1HO+44B4oAhpD3oJGKYxPODQAxutRP92nk01iCK
BMpTAAGqTdfatCdcis9hgkZqWJMjBwafTKcCKk1QtH60VYsVVtQhDgFQ2459uf6UFdD6P+E
GkRaN4JbVp1CzSbnZiOntVnT/AB/a3XiMW8rFbWVtnJ/I1W0TUbiT4VvI8IgWRNiRj09a8/
1XSL3TbeO6kiMYcblYGsfZ68zK59LGp4sgTSvibYgZVV2hWz1UlsH9a0bKVdR+KN3dxyDZa
QBd/wCHNch4j1xdXfQbuVwJ4Y/KlPrtPB/KtjR5m0v4f6zrz/8AHxfN5cZPoeKpEkEsq3Gg
eIdS7XckgT2VcKP51hw2E2kXUum3qZLw56/eBUMK05xHB4DW1BJZYEMn1dy38sVqeOrYWkG
i6inzbrdVJ9cLj+VU90KJ9cfs+GRfhFZwsVKBy8eOyt2r0HXh82lZPTUIv615b+zfefavhh
boDny1VT+BYV6j4hwIbSUniK8t3/8AIgH9a5qn8RlxehZtWYaxdox4OCB+FaRILYrMnxbaq
kx+7KRG3t6VfjB81mJ6cVnIcX0PBv2ndFa/+Hy36rn7MwJ46c4/rXyx8O9XFnqelSuzZsrk
oxI+XypMZ/EGvvL4oaWmr/DXW7N13brWQ/kMj9QK/Onw4jf2nqEZDOkUDy7A2PmU8Ee9bxd
4IS0bPX9Y3eH/AIvzLF8sOowrPH7uhwf0qx8ZAJvDsV4P4kVsj6iq3xIZ7jwZ4X8Y2x/fQF
Fdv9lhg/qKZ4quG1r4Sm5UbjDHyfoQa1WxLWpD4Y1+DTfCaWFwZJru6A2Rw/6xYz/Dn+HPU
nsDXQ6zD4xuPCN7LH9nsrGO0f8A0FE5aPaflJPNYXhaDTdFt31uUm4vrvDxB8HYNowFH4da
6nw7eahfT67d6kzmFrP5In/hBJAP40lFXuNvQ+R4sYGOhGatjpTr62Fpqt3agY8qd0GfQMa
aK1MmL2FMIzTjkUwmgQg5NP7UgOaWgAooooJY5PvVZUYOajRMgECp8dOKBCqcuuPWulMhEU
OPSucjUech963BkxwY/u1S2A04hm1KnuKdaxeXFntUcbbYPoKat6nllc4xWmwivezKrKByQ
wNFUpH3OWOce1FYvc0PqhshunYfyp2OKcw6H2H8qAhxXzJ6wg61pQyf6DIe/Ss5fvCtCJdl
oR/eG6s2gGxMTb/jU6ffX6ioUGIhUsf31+tC7AfP2srnxF4G54Ohf+3D10aptbrXO6zn/hI
vA2f+gF/7cPXRfMH5J/CuqpuiYFtFKqcDJxVSYyLJ7Vbj+YHLkcVA6guQcn3rHY1CN8k7lC
j161XldXZgvI6YrpdKTS08La7eatolpNBbobe2u/PmSd7yUfukUBthCDc7ccKB61T8O2UUs
txqGqWWmT6XapGk9zqd5NbQxO7cYEPzyOwVsKOmCa2UG7EOdrmKoP3as2900F3HLZ3s1reQ
fOktvMY5I8gjIKnIyCR+Ndfe+FtFsvG1npgWWW0k8WnSz5kjZa2MNu4jJz6yNz15raTR9J1
LSfDfho2MVnE/iDUo5LqKVxM0UHzFQScFnVVTnOMDGDVKk+5PtF2PLXbH3eueT3J9fr70wE
t1BBNegaBYeF9cttN10+HPs9o8OpCfTobyVopGggSaNldiWU4facHGR7Yqnqdh4bHh+KW08
NCxub3wzLrccsV7PL9mmjfb5aI5IaMgHg5bJpeyfVh7RdjhriXyYQ5wOcHJqsILy4sJNUWF
3sUmWB7gDKLIwJVSfUgGvS5/Del23h17/UNJ0y11nQ73Tzc6fBqE9y7rK+1o7rOFUkkMAnI
IweOuvq/h3SPFXjXxDa/Z109n8WWunu8E74KlJGkfaSV8xgMA44PTvmlTE6iPJbKy1CW3u7
60gaSHT0WS4lUjEKs2xScnnJOOM1b0xZ7ia6aG3kuZhA9w4Rc7URcu59AB1r0PwLY6J4vPi
7SNO0yPw5ZTWkCEQ3Ek8sii7BAPmNgSkLsGMAsw44rN0LStG1wNqkOkzaRp9hqNxHrNklxK
C1gITPHHLlslg0DI3TLH2p8lxc5xenWFzqd1b21lbvPLO6RxovDFmOFHPrnvU0sBbz4pFMc
9sxjKN1wDgg+4IrtNGt9P0bxV4J06HT4v7QvW0y/n1Ca6l8xWmkWTyo487NqgbfmBJ5JOao
eJW0i4D6tpmjDS7hdbu7GVFuHmSZVQSK53k4b5iDjA9qThZXGpXOSiglnuIraFDJLM6xIg6
szEAD8SRUk9rPZ3U1pdRmO4gkaKSNuqspwQccdRXaaTHo8OiaRNd6RaW+pXeqWsOmXMM03n
TLHOhnmkVmK7RxGMDlicdK3F0vw34m+Ityr6CbTyfE/2C6EVzK63scqztl8n5HDw5+TAw+K
fJpuHP5HleOnTnpjrTSoPT867jwvpWiazrqNqGh6Zpmi6tqH2Kxa41a4FypCKCkKru3uCwZ
mfC5baMDmlsdJ8OP4f8P2tzosk19quj3t2+pfa5FaKWHzmQhM7MEREHI7jAGDk9m+4c67HJ
3t74jXRrPTb3UtWGk3MO+1tpbiTyHjVtoKrnGAw4+nHSluFubq4XUvEWoXN7O6gA3EjSyuB
0BY8gCtP7PZ2raOWkJlm0bT3RbicuSWhyQu4k4yeAOB6Vu6TZ6FdRaFBrOh/b7rVdbm01rn
7XLEYYh5O0qFbG8GXIyMEA5FJpydgTsrnG3OoXVynkoPKth0jUYxj371nyOkaMz9ACScdq9
MtPDGhpe6L4ZurIXV7q9rdynVftLo8Do8yx7IwdhUeQNwYHO48jFc9rGh6ZB5ssNsVSLwZF
rDfvHIW5by8yHngHc3HTnin7J9wdRHPXmh67a3FjbS6RepNfyCG1QxHM74VsJ68Opz0568G
sOTcHkVwVZGKEHsQcEfmK9SuBYXeq+ENNuNOOl65FZ3lzJDaahcsLO3NpM1vH88hZGJxIVG
MDAPWsx/Cun3HhmPXbDSmaLVdL02HS7bzmUHUZpBHKgbPbypDzwN4OKfJ2Dn7nm8kZdGQcK
RirGmSalYTx/2TeXVtdSIbbdaSMkkquQCny8kE44716yvhjwfc3eh3TWWnGIX19aaha6NqE
88LCK0eZV8yTB8wFeq/KePpWfH4e0jVdC0vVfD+lto+s6tol1fafFbXczC3u7W4BBjZm3bn
j3A54BUEAUcjvuLnR5pdW9zp93PYXMLwXNpI0M0TjBjZeCp+nSjULLWtLaGy1OOa2iuUj1G
O3MmUcOhCS7QSMlcjnnFejeJdJ8JeGtN1PUxoceryJqZ0ZI7q7mjhV4bdHnnJVgzO8rP1OA
B0q94uj0S/0tLO50RTqlh4MstRi1Nbh9xKCMeWUztKbX64znvS5Gg50eYQWlxPaTXMdvJJb
wMiyyqhKRl87Ax6DODj6GoTZZ6Lj1rrvD7Knwp8a72wPt2l9f8AfmrevPDXhfTvh7Fc6jqG
l2uo3mhyarFeTai6XK3DbjDEkGNjRHbtyfmJJ54qVC+xftEeYHT3cHoB/OlgsVXOSCc4x6V
61qnh/wAOXKa9aWOif2fJot1pSfaFupXe4E8kazKysxUL8/G3kYq0mgeC7+/Z/wCxF0q2j8
SSaCdl5K/mI8cixyvubhkkVSNuBg4Oafs33F7RdjzNNPY2lxIIS8duiPM6gfu1ZxGpP1Ygc
UeXcR6fc2cF7cx2l2Vae3SUrHMVPyllBw2O2a7s2lj4Z8OatZ6zoa3eowaDbXN/byTyIHuJ
L4GJGKEFQi7CduCc1b13RvDHhj+19Zm0QahZx31jbW9jPeSxpbrNbCeQh1IZjztXccDvmk6
bS0YKp3PNILPY3TPsas+V8m08V10GhadYfGw+DrwyX+nQ38sDIzESSRCJ3Ublwdw4GfUVp6
BpXhjX9K0rxH/YZt7WSy1Np9NivZSsr28aPG+9iWViG2sOR3qVTZbqJaWPNpkhiUEtz79qp
wLc6nNPb6ZZvezQQSXEiRc7I0GXc57AV6bYeGNAuI9F0W80Ure65YT34v7e8lZ7CRjM0UcS
E7WjjEOGLgn5uTUdt/Y3iG20KEeHLawkj8CT3yy2tzMjswWXbGcNyu4FjnkliDkVcaT3bJd
RHk9tdb7gY5DV3ehHTprIWL24nv55RFHGELPMWICqmO5Jxit+Pwb4Wj1W31NNLJ0nX9Q0a3
0mLzX2xrPte5wc5O0Kyck43etaHhzRfDOtaj4e1Sz0RtHVtbv9OMNvezMZEjtmdJC5bcrjo
dpANHsrvcTqK2x5tqmjX+k3EaX1pJa/aI/PhV2BLRlmUHgnupH4VTSIKP8AGvU/EVppWm/D
DwT4qv8ATTqzPptrp4gdmSC0QM8jO+xgzO65VAcAYY8nisHxn4d03wvayx+XsfUdXlbTJZJ
T81gsashXnDbmlUZOT8nam42JTWxxm0AjnJFO2qe1LjPfilI+Ue1ZNl2Glcj5SKXAI45p8a
AnHqOK0tO0a51BWkjdYof77frilewyrYXU+mzfaLfBlx0I7Vka5LJd2GoTygBnhkLADAzsN
djc+Hpobf7RBci4UdtuCa5XWFVdHvxja3kScHt8poTVwZyvxFBPxLOP+gVYf+k6VzhKIfmX
cfSun+Jimy+JEb3eIVm0fT5Iy/G5fs6jI/I1xz3tqzf8fEf4NXvYdpU7XPLqpuWxZa5dR+5
QR8dRVY7mOWOTSrd2eMG5iH/AqT7TZFjm6j/OunmXcys+w8424FRYOalE9mibjdQ49A4zUZ
vLQn/j4iH40rruPlfYQbwc5pUx5imTO0HnHWkN1af8/Ef/AH1SfarT/n4j/Oi67lWfY147u
wEZiPnbDwVOGH60yKOxWQbLxSn9yeM9PY1mC8s+1xGT71G99bluJo8exocl3Ek+xPd2rRZk
ZYJos4DIw/XFZ0whHMZI9Q3+NOlu7Zh/rU/A1TkngzxKDWLku5STGP1qJiPWkeeP+9URlQn
g/pUXXcqzH7wOtKCDUG9M5z+lO81fX9KLruFmXY55lAUSHaOgPNTrKZx5bkLnv71nrMgGC1
SLND/fFF13DUtSQSJ1BHvUYjbtTRdKuMTcelS/bU7yofwquZPqAixn0qaK3eRtkSM7HoFGT
V62Fg0YlvbuKIEZ2R/M5/oK0E1jRbLP2JAWIwWYEn9apWW7E3YjtdB1FyP3aKevzSDP5VoP
o0o2me4jUoOlZkms6fKrH7snYqQuD+FVTqEbnL3gJ92zV80UTq+hpvZ2gOGc59qYYbRQNr5
/GqBu7Q9blD9TThc2na6j/OnzRFZk8kUbH5D0poiJUg9qiN1ajn7TH/31T0vbXvcx4/3qS5
e47MiMbowYUKd8hZupqWW6siuRcx/TdUAubUH/AF8f/fVLTuGvYlkBwO+KdDE0mNuPahZ7N
+t3EOO7VN9oslMYjvIumQd3Q09N7hr2Ok8MxSL4f8cO5+V/DUm38LiKuUiiRtOhVCD8o4H0
rsPCSG90Xx6lk32gJ4XmfCHO1RcREn27mvO7S5hjtYh5yqwHPNYRa9pItpuKPUfh38W/Enw
wh1OHw9b2E66gyNL9rjZ/uZC7cEdmPWvQ/Ev7SXxDW2t7KK88N3EV5aRzyPpscuYd33oWYt
lXHQ46Z4NfP02oQS28EDzQ/uAQjKADgnJBI68nv9KrG6th/wAt1/Or5YN3Yry2R67d/tBeK
7jQp9CHh/w7DplxJvubWO1kVLkbQpWT95lgQBnucc5rGsfirdWeo6NqFj4F8LW0mitI9ksd
m4VGc5LN8+XIOduSdueMV5rJc23lnEyk/Wnw6jFGm0SJRywFeR2XjXxZrPxF8RnxNrMFlb3
kkSwstpGUUhc4JBJyeev0rGVSqKGwTiq1pcRTQjy5FJXqB2qzmtVZKyIe+oxlqI1P3NV39K
CiVGGzAqEtljzTlyFJqDOSaAJC3vTST+FIBk4p2OMUARmmMMVNtqJ+lBLRVmJwaz3yXPNXJ
2PSqjDvUsFuRUq9aGpQO9SarUWtLRLVbnUgJM+Woy5HXHes2t/wsJJNRkhhUGRlGAe/NIo+
gtKhEngOCNgquJsNGv8ABxwv5YpvjaCL/hXLTsAGjHH1qx4X8ReCtAs7XTL3WYJ7jky5yQJ
D1yf0pPio8MnheKfTXVrF5Bu2nIORUc/SwKPU+frhGeKBRnJOK7rxIcWWheFo8jYiyTD0JH
+FczpUSTeJbGKbBhSQSNn0FaC6h/aXi/UNVcjbuKoPQD/6woiDL2qgjwlqE4IUSXyRgH+6q
9B+YrrPEtv/AGh8KdEv8AtCgU4+mK5bxiiWPhnRbNBta4he8kHqSRg12elSDVvg0E4ZlhVs
ehGQf1Wm2CWlz239na9sdL+HYklkI82UxIi8knef8a9m8TKx0RpEGSssLY+kimvnP9nmwut
S8LbBny475/m7Ko2k19Ja42dAv8EYjiLDnpjn+lRVSUotDjezRJqsZktpAv3lG4H3HP8ASr
dpMJ7eOYdHUGsLXNQVrF0tboef5e4CJxvB69KwfCPiSOPTJhesyQwh5XdhyOfb3rC3ubmnK
73Ow1/yjoF6JSNgiJOfSvzSM6aB8SbiRlHkpcOjBhxsORnHsDmvrLxD8aLLX9Tk0nTmb7Oh
ZCfu7+f8O1fJvj1Iz4yuJRlUnYMTjpzzRRqRacVub1MNOEVUa0Z7Po8cHiP4NXekttl8l2V
CO4/hP51yXhK5e++FniXSZ+Z7FG+X2AP+Feh+CrTTrbwpINKu1u7e4gyJMch1AyDXnvgsCH
x94j0Z/wDV39q7Y/z9a6Vocdyp4R8MXut6bBcaf4lgJKhTEZCrx4HT1r0yWzn0Dw2bN7mbU
NQvGSAlurAdPw5ri9B+GVrJCl7vMEcWd83mEMSPQCu+s5E1TU4YYnJg09diyOcnOO59cVok
yW7aHzH4v0y703xnqlreqom84yHbyCG+YfoaxNuK7r4qO8nxP1VXTaIfLjQ4+8oQYb8cmuK
IG0+tUzJshYcZqJqn6jFRspU+1IaYxadRRQDYDrS0lLjNAmTxMwGM1ZVSwzUEK+oq3HQFhY
YyZR9a28+XHBuXGVxVSxjDTjjitmWAMqqcfd/KqTCxAX/c4HcVllGyR71tQL9mmQNF5objB
NXvJeYLJHCqqwJHGSOaHK40jAs4N8xLZxsOMUV0enaWJfEIhPyoULH9KKzbRokfQzdh7D+V
LjK0h5YfQfyqQDjivmEz1GiMqQM1fB/0RR/sVVbATmpwriBSfu4oBCR58lc9c81YXmRB7iq
8P+r9qnj5dT7igGj5+1r/AJD/AIGP/UC/9uJK6HcexIrnta/5D/gX/sA/+3EldEgy2SOM9K
6p7oiBYgbKHJWmY/eknHA70gGJgdoACknJqYkFNwUE4rKxqTQ+KNdsdJfR7W9gFgZHl8mWx
gm2swwzBnQkEjvmq2l65qGjwzx2DxGGcIXiurdJ4y6HMcm1wQHUnIb+dUtoLHJNRPLtYIqg
j1FXzPuTyo24PHXiuxuby5XVIp7q8uhfPNNaQyNHOFC+bGCuEbaNuQOlVbfxHrgtorddSI8
m/wD7Ujl8pDLFcE5ZkbGVDEAlRwfoTnGJ3SAD8auJDtwV6nrT55dwUV2N268TeILi4juVvY
7UrFNAsdraxRRqsw/fEIF27n6lsZ6Yxis+e61K5t4reXVZfKhsX0xFVEG21c5aPOM9T9773
vSAMMbhx60yWUxxswABHAx/Op55PqPlXYuax4r8Q6laz2U+oIkVy0cl0YbWKOS6eMgo8jhd
zMMDnPaob3xX4l1K/mubnUxFJNcQ3jtbW8cJa4iBEcuVXO4ZJJzz36VjuTIxctkn8qljwcE
j8Krml3J5F2Ni+8S65ql1Ost1b263capeGzsoYDPtkEoZmVQd+8A7hzVy18RSto/iu8vtWm
uda8ReTayQLbCJBErKzzMygKWYArjGckk5zXPIMqxGc9OnWliUk7Tj0xTU31J5UdDbeItXh
0qxtHu4lNg6PYzNaRST2wRw6qsjKWChhnb+HTisdri9kUrLePLE1y940bIoBmdQrScDPIA4
zj2pLlkDLEvJXjioxk96XMx8qNhPEXiBtKs9H/tNGt7ONIrUvZW7SRBGDIBIU3Dkev8AOpL
nxh4tuL20nXVlivLS6N6GgtIYzNcFSvmyBVw7bTjJHSs22tZrsEQ4wOrE4x71qW4s4ZkS2J
lm+7LJ2H0o55dw5UP0TWda8K6SIo9UjWRJ2urbbaRSy2zsAHMbOp27gMNjr7U6E3wsLCOLV
blEs4HgtiUjJjikDh1+7znzX5OSM8YpLy0hnUSyyGIIOuaLSe3lt8xSFlTjG3B49qXPLuHK
hbX7Rb2c9g6x3cckVpAlxNt82GG3DbIlAQcElSWJz8vOa0rDxDqGn2EOk2DG2kivbm9NxJa
xyhGaOJYniZwcOMSjIHGfpWdBdC6gLpG8ADYw45b3HtVW8uY7RTKjbkdvLwDnBNPnYcqH2+
v6zp+iPpFtdotuFkjR2hRpoUkOZFjlI3IrnJYA9z0zVG88WeIH8PjQVv447L7OtmzLaRGV4
FOUjaQqWKqegzxUMp/d54NZNyfajml3Fyo1NR8beK9Xv47691SFrqNnYXEdhbxyMXiaJtzK
mWyjsMH29BVS317XLbSdO0m31aeOx0u5+22cIC/uJ85Dg4ycHkAkjk8VlBcN7Gn9OAePWqc
n1Hyo2tU8aeJ76W2ddQhtUtpJpo4rSzhiQSTRtHK5AXksrtnPc5q34M8RjTNb0K61nVZ0sv
DUcsthbw24dpWY5MG4Y2hy3LNngEVy+1dxAOaAmCMc4o53cOVGzp3irXNKhvoYZbaaG/l+0
XEF3ax3MZmOf3gWQHDDJ5+mc1QuNZ1m7Lvc6kzM+nrpTYiRd1qu3EfA4xtHI596rds96b5Y
J3EnjtS5mLlRoaJ4m13w9HeQ6Tdwxw3xQ3EU1pFcJIUzsOJFbBG41aPifU5vD0ui3UlpcWz
LLGHmsoWlgSUlpEifbmNSWJwOnbFYTRkAEcdaRUKfMCCfQ0+dj5UdIus63N9uY6vLv1KSCa
5byo8ytCytEfu8bSg6de+akt7q9uLlNO1PWprfTLvUhqF5MtsspWf5iZQFAOeSMDgZBxxWd
bNvGQOccVciyucggjg5qed3Fyou+JNduvEHinxDq/nTQW+rzASW7bSWhR1aJTwcY2KeD7U6
38XeI4Lu4vGvIL2S4EIdby0iljJhULC+wrtDoAMMBn1zWVPbb7tZgTkcEetMlQoowQc55xU
c8lszRQi1sXdE1h9J8d2HinU5bi4kiuZLmeZE8yVnaNxvx3O5gabceLfEs6W85u4rOSO0lt
fLtrSKKMLOAZ/kC43OeS3X0xWXbI6htzFyxz9KdNGx5IA+vejnlaxXIm7stQeMfEtpof8AY
0N7H9mCSQxyNbo08Ecn+tSOUjciv3APrjFXbLX9dTR7GygvYoIbK0lsYmS1i8wW8gIaIuVy
V5OPTNYIgY8lRV6BGEe0cCk6ku4+SPYfc69rsVtolsmqSC30Kcz6anloRbOXD5HHzcgcNnA
4qLTvEniPSobVNN1ZoFtbqW9iBhjbbNIhjduV5ypIx0Ham3SAoTjHrWeV+YA0lOXcOSPY0F
8QeIn0h9NbVGe3axTTDE0CMv2dHLopXHJViWDfez0NbviXxCZ9SsrPSdTlubDT9Gj0RbmeB
c3EfDSMFcEplgACMMAormEAQ9Oe9RTyDtgVrzyIdON7kkskKy4i3be2etKsvHAHSqajILH8
6kHyLgc1A3FF6IqxCKSCe1d6jLFaW8cbbVjTGFXrXncRZWGPSuz06/8AtNkihl3jl8nkY74
71EwUS/a3ktwrN5oO2Q4GOmOxFcl4hhEmoX0Uq/LOvIB6grg4rYlvLO3Rky4RiSxHBz7VzF
9ePc3JmkBYk7R2wo6VMb3G4o5t/E/xO0iY22m+KLowKqqpaJG4Awo5HYDFA8e/F4/8zPc8f
9O8X+FbUik9DioumRkiulTZl7NGX/wnfxe2g/8ACUXPP/TvF/hSHx58Ws4/4Sm5J9reL/Ct
UN2xkVHkhugHPNP2jF7NFFPHfxbbgeKbrP8A17xf4UreOfi+Mn/hJ7nA9beL/CrSMVYkHOT
U8c7nJwfTpQ6j7B7NGWPHfxeJx/wk90P+3aL/AAo/4Tz4vZ48UXP428X+FbYkbH3aU/OPug
e9CqPsHs0c83xB+LobaPE9wT/17xf4VE3xH+Lqkr/wlFxgf9O8X+FdG9vF2BXjPrzWPOjKx
3LgE9TVKo2TKBmv8T/i0vH/AAlFwT/1wj/wqB/iv8XEGB4mmP1gj/8AiaW7AUnHNYlxJ1rS
LuRaxot8Yfi2pyfEkv8A35j/APiajHxm+LQyf+Ekl/78x/8AxNc9K3U96pvJVBY6v/hdHxZ
/6GSX/vzH/wDE0f8AC6Piz/0Msv8A35j/APia5Ayt6U9W3L15qrILHW/8Ln+LJP8AyMkx/w
C2Mf8A8TUi/GH4tn/mZZv+/Mf/AMTXIg4FSq+Dk0WQjrf+FvfFz/oZpf8AvzH/APE0o+Lnx
aP/ADM0v/fiP/4muUMzkdacsjdc1LHa51i/F74tAYHiibg9oox/Sn/8Le+LPfxTP/36T/Cu
UV2xUyNkUg5UdMvxZ+K3CjxPPj/r3i/+JqQ/FP4rkceKbg/9u8X+Fc9GatxnpSbKUUbC/E/
4tN/zNNx/34i/wqVfiT8XDg/8JRcc/wDTvF/hWWrYxwKvQTfuunIqeZorkRK3xJ+Lqn/kaJ
z/ANu8f/xNMPxN+La8/wDCTz/+A8f/AMTUTSl29KeGzwRkClzsOREi/Ez4uOMDxPP/AOA8f
+FSr8QvjA3I8T3H/gPF/wDE0kYHYYq/ASOO1HOw5EQf8J38YhjHie45Gf8Aj3i/+JqQeN/j
A2P+Kmuvwt4v8K1o3B25PRQKvW65ePGMs2BRzsTgipp/jP4mPonihdU8TTn7Lo7ahATDGpL
rMiYyByMMeK5aH4j/ABdljRh4nuNrDIIt4/8ACuw1Ek6b4uQYKJ4YuAh9R9qi/wDr1P4e06
0k8LWkYhR/MtvKncjLKzcqV9xitIy6szt0OJl+JHxehfafE1wR2Jgi5/SoD8UPi8D/AMjNN
/34j/wq3qMUguNu44A4z3FZEjMJMdQK6YwizFtoll+LPxcjQk+JpuDj/UR//E1APjD8Wv8A
oZpv+/Mf/wATVK6UGBjjksKzynNbKjAnnZJe+JfE/ibWUv8AxJeveTrH5SyMoXC5zjj3qwB
xVVSQy8cZrQRAVBxXRBKKsjCTu7kWKiZdxq+tsWVu2BmopbcqgYDtViRUkASHA9KqDtViUk
5GKi24470DaHjg0u6k6JzTM88UEkvUVDLwMVMOlQSEGk2NvoUZE3HFRmPjpVtuDmq8rYBxU
iKEgw2KQDvSvyc0DpSNkLW94Wjc6hNNE5SVY/LUjtu4J/AA/jWAeldh8PLea78SrawwNM8m
On8Iz1pFWN9vCcv2QzG1dx2UHpUC6tfQaXc+H57hpLaQhkDHlGHSvYbzTdkJhlu1hAGNsYy
fzrzXUPBN9Je3eoW8oNpAhlklkONoA4B9yeABSe1xX1scT9oe3uJm6Pt2g1d8Owvd3a2UI3
S3DrFx/tEA/pmsu7kEhV8YZeDXafCmG1TXbjVL1wsNkhkyemcHH9aiK1KY34o3sX/CWXFlE
Mx2Vqlom3oDgE10vwrvlufCV3pkpyVEkYB7ZG5f615Xrt1NqF3calIx/wBMuHkx688VvfDv
V/7O1e5hLYSRBL/3yef/AB0mqDZH0l8DvFh0r4er4fsIh/aN5qM+ZCMlFO0DHvmsD4seItf
s9UXTLHUrlYLdWinZJOHctkjA54rd+E+ladoPhvWvHF5+/wDs91MtpBvwGfPB+ma8B8QeKb
3VtevtUuwqvcSMWjU8Jk815+Lq+7ybHsZdRbk6iV0u563ZfGHGhw3F5deVe2kSpgLgyLjA5
796i1/xpaz+GJIrPVB9onPzNHIQwDckEDuK8Clma5tYpXKgDKtk4zg1c05IDF5iyM56Bc96
89158trnt4fBQdRNrTex7R8Mvh/qmramNcJim021YCSbd0YjuO9eefGHSBo/i5LXHPl5wDn
Iz619Cfs3ahaw2GqaXdalHI124CQNw64H65yfyryv9o7SZrTxXaTSfLuiIVvUbuK9LB04cj
l1PEzPEVHWlSeyOh+H91MujabbXGgDRIQuUVXBWYMMFuuQTXJ21sNP+OUIBwkiPH9cg4/lV
n4bPrq6TZf2myS2cj/6Oz/6xR/hWj4itPs/xW0S9C4DvsJx7cV3rY8W92ZGmeNP+Ee8V6no
usArp8szbGbsCexrq/7F1OytZdS8KX0Wo2lyfMNu2d2fYjrXJI/hjU/FmteH9btQZ1uWeKU
HBKkD+Rrq/D9tofguC526/JPbuN0cMhHy/Skm7aA0up4l8RLfVU8QW17q9ubee5g4RuoVSQ
PfvXHV3PxVvV1PxZDqcN4Lu3ntx5cinIBDEED6cVw3at1sYvcYwwaaTgGnnkVGx7VAhmKKU
0lA7BTgRkZpKKBMtIQeBVu3UM+DVGDJq7CCGzQNI2LfanC9a2kEbxopJJ2dTXPWrZlUGuki
j3SKpHGymigjhQSQndn5+Oa6SyEHlELgfunOfxNc+0PlzQA/L+9A/lWrCPKVY15HlSZ/76N
YlljSY/N8QZ5/49sj9KKsaEpbxApB4NqP6UVLKR7JxvH0H8qlX7vvUI+9n2H8qlU5FfOHpM
G6VZRi1lk9BmqrcgirECk2MnoDTBDYs7FqaP76fUVHHxGKkQ/Ov1pDex4Bref7f8CY/wCgD
/7cSV0iKP1rnNawNd8Bk/8AQBP/AKUSV0GYyQXZwgOcp1Ndc90ZRIJZm+0nGcg1qDPlk55I
rFleEyZi3gf7Rroi9l9gQkzGcjkAcfnWZsjKwS3pSFIw2cVIzkIVx1OcnrULq4USbWKE43A
cZoEyLAE2VQc9yauqEGFzyKobmDeo9BVlGUjCDGO1AJl1njEZAXJHPNZE0xO4NjNWXDKCcb
yapsuZQWUfU0JDEjKkcZJ/SrMcE0kbyQpkIMkGodqBhjtWmNy6YI7eGR5JjlioJwKYmUBkI
Pm/DpTrYn7QMKW2gtg9wKsPp13GAwiLoy547VZsLKSJZHlBVnAAweQKCTKQvOxcKFLHgVv2
emrs8y6AAH8Of501bazs4i0a4ZRwzHNZ8t5POV3udo6AcUAX5L8/PBahY4hxx3q9pd3aRQ7
ZBHEQNrlv4h6isJSOvNPJBHqKQFzVbuOWYW6uXVPmyOAw7YqpFdSWzOYxuDDBBP60uBcx4K
5kiHy/7vpUXAI7j1pgW21PEeBC7P8A3i3FZdxdybWkSMZySEH9KmkOEYkAAdD61RmnQcK3t
TAY15cAhn+UY+6KgecPhs9fWnMScE81WcKJ04znjGOBVATbhtBzgfzpSRt3LgiogvOME4HQ
U/BTHynFJgCkFiQOaeRgZzTCQAT2oDkjAyfakOwb8Um8FQe9Kil8/KRjnmmFGA+Ucd6AsSO
4YAAc+tNz2poxHtUk0nViBQVYvWhw+CcCtOIl227snt9Kw42AI9e9a1qxd8jjHWpYWNIRIE
OOtU5bMtKshkK7cjavQ5qbLbyVyxHvT2kLcYP+FQWiisflSYPc8U/yyzAtg+1T/JxmngqXp
O4yuLfBJ61MFAGMdKfI6Km1etQGQYJ7UrMCGcLg/XpWc0ZJLAjaOc1Zlw0hDHvxUTDAKsfl
9BVJCK7MRnuarsuW+birqxFmJyMVHMoU7F6VYXKmcDHalV+fm5FN3CQHAwAcUFT1oBlhThR
Ugmw2QcH2ODVNZFYhA4/+vTGv4EfYUL47g4FAaGiZd7fNk47k5qFmBByaoNqiIfuKqHseTV
OXVx5mRF8vfmgLm2zjygwPSq+STzVRNStvulj8w6elSJcxzJleRQGhOCQ3p9KVQGz8uSarx
Fi7lztQHqaH1KKJykCZVeNxPWgkteUoUbTn1qRFI9c/SkttUtGiP2hVznrinm7tWP7gnHYN
1qWNDzkdfSomlIDAY47mmyy7jtPA9ahfaFI6g9aaGNMswGN/zdevFQz6hIibW2SKByrLmkk
cCPABGO9Zd1IuWycCtEZsz764DSllQRg9gcisG5fLGrd7dLnEZz71jySFmPOa6IqyMBBFNc
3Cw28TSyOcKiDJNQS2txHc/Z54nhk/uuNp/Wu5+GUMTeIp7qQZkijAT/ZLHk/kP1r3Wz0vQ
tSmibWtNt75FPCzRhsVy1cR7OXLY6aeH5481z5OurW4tJWjuIzGynnPQ+4oaIxNGSCN6bsE
V9a+IfD/AIbPlpaaVZ/ZUO5E8oEIfavAPidZi31yzu41CpPGVwBgAqcfyIqqWJ55ctgqYdw
jzXOIyakDZ71EaUHFdpxk9KDzTFJp1JjROjHPNTofSqyGp0NSWXEJ4q3H2qnH0q5GTWbKRO
Dg1YR/kbHFVhyMmpASFA65rMolRsHJ71KrEnpUQU96mXp0oAtRvj3rQt5lVSHXqOtZkZAHP
Wpt52kigDVjl+bK8gVoWsrMykHkNxWTZXC/ddcDBzj0rYh8hYlZGON3egCS/ilTRvFOSpX/
AIRWdQf+3mEn+dJ4Od5ND03e5Ty35x/HxkfyqK4nMum+Mo8n914YnX/yZhqx4VR7bQ7KaVV
cBA0fzd8jj9a0Wxj9pmTrliYro7s4wSvHQZ6VzVxHiTpXpfiCy+ScbgXjkYEE+prz+5gcTE
MMGu2m9DCSMW9h2w5/2hWckbSKyquWzW7ewsYcY6MtZSQu0qxxg7y2cDviumL0MmioI3K/K
hYDrgZrbtYWmiQkFTjoagtiY4Vli9TuT8f8K24VUyfKc8457VomZ2IfI++PalmsyLB2/uoS
avrF+/x6irdxGBpd0WXjyz/Ki4HB3Eey4dccZqm4w9a93bsbgg/eAGfeqNzCYyKpMTKzZIx
TQDnpTqXvQyQ5HFQPU7HjNVpGNSFiKRgBVKV81afkVTkHWgEVyc04dKQjFAPakaodXZfDvx
LB4d12Z7iTyo50CiUjIBHY1xuMirWmQR3GsWdtK4SOSUAse1BTPpHQfFPhzxDrEelw2Ms00
qk+fCHCrjvzxW1rNjDc+HLvQrm4jtm3+ZGdwXdjkcdcVyWnm/j00ab4Mt0W5dQlzqcvCWox
91T3arNx4L8J6Bpo1PxBdyXlz95p5ZiN7epP/wCs1F7jSPEddt2tNWniPGWzWnouojT/AAl
qiqwEtywjX1xjmoPFEtlPfCawYtA33SwIP61iwqXKoCfmbGOtLZj6GtrDRf2Fo0aOhOxmKg
cjJ71R0qYWeu2krnEZcI/+6w2n+dWfEFnHZX8FuhY/ulY7j0J7VlS8TA+mKSKPa9I8R31rp
+o6EkpZJF3rHjIJHOf5/nXDTwK9xJNK+3zPvADpWr4S1W+uJ7m0trLz5bpFBcDJjA6/St3W
fCDw2P8AbFo8TwQEGRScnnrge1eJXjKU210PrMvq06cIxnFXdjzq50mVnEcDr5QdgB3p6RX
VjOYreHzto7DJPrxS3M77pmgWRZfNbBHTBrqvCGkXsun3upoomkRdixkctnuD7VzLXQ760q
dJ3itT0f4PWf8AZ91M2vW1zuYCZCj7cHBwPXqBV79p2OS6t9C1jYVjmtwD9epr2n4Z+F9Dj
8CJfSwCTUjEzyk5IDYOMZ64z/nFebftERCX4V6HI6fOkpH4Yr3sHDlp2Z8fj6vta/MjyrwR
4rXWNM0/T5bWO2m05kRp4xjzU7ZHr616n4g0oXGo6feooJRgwr548LW01ppTatFdQyxeavm
QKD5kRB4NfTkjLdaJYXKdGVCPyro2scNr3R4NPow1n4ja0Hu0t0iuAScEsOByMdK6/VfhvF
e24uPthvCq9TGAcfQYzWPpdpYX/wASPEFp9qaK5kZo2QNtZuhBU+oxWto+u6l4d1i88Paqy
SJap58c0jhC6H2/iPB5FNbaEvfU8M8U20mm+IJdKcBVth8qg5UbucjPrxWR2Fa/jO/bUfHW
rXhfzFklHlnBHyBRt/SsZTla1T0MmBPoaa4HBp230pWXcKkRBRTyMUYGKAGinbSacEHXNO6
CgCSLMYq2jjIquACKmiGTiq6DRp2gBkBNdbCNhjJ5yma5K2XDCuo87YIcj/lmaSKRa8true
0jIP7yXn6AZ/pW02kXRniEEiOrI4JPGMn9etZWnF7iSJYEBeD96pJ7njH5E13cdjBNPDMJl
xGcqucYHSsdW7GmyMzStDksdUjmNwZP3JiIx39aK6KKOOOVBHwoO1cGipe4JnW8hxx2H8qm
WmEfOPoP5U8DBr5w9IRzgVPAT9inOaruM1JET9mmTPUUxodGxKD6VIn31+tQRNhBUytuZe3
NIb2PC9TlWLX/AAIzR7/+JAeMf9PElbN04Ee4tEA/OF/hrC1njXfAOR/zADz/ANvElbskO+
MjbkE12T3RlEyw24k7ulb29DGFDDkdD61ky2O1S8TsxUjK45q0Tlww4YdOKzZpccxAGMDPv
UkVy8AK/KyN1U9KgJDEkgjNMkYBMikIWZwzFo0VPbPAqIysrAr168U/yZguWgk29cleKRj8
wXbnPFUA15XBBI5PrUTZZgfzNWJUO0NgVPplrIZfPYZjA4LLkH6UtB7ldreRGyqNKg53Kpx
Wlp91flmECebCBgIPlx+NaLx3FxF5UV00Kng4XOR6U4XVjaW/lLOhKDBVepNIbEWSWRA0sX
kk/wAO7dS4B6HP0qrb3hupmUoqgfd55qdWUzbRcOrZwFIBU0ElTUIm2q4UnHU56D6Vlk/MO
a6Z4t0ZVuQwIOO9YE9ubeZoSQ23oaYEsFqptGma5RQOid6hZsEZPPSo++cc+tMfOc0ASef5
J3jqvNSSMComQfI3T2PcVCYHMDyBlCgd+CfpTrfAUwschufoaAIHlYqwIAzVKVd54+9mrUq
sCwbj1FZ0jyR3AUDKN+YpgWCNq5NV2YDnH0NWSDgVCUy2ccDtTuAJlWAYde9TSsfLwu0j2p
oI7rxS5DAYGKQyMuAvSnRpk5PAPSpI4i7bjwtTlQMCgojxg4pki/xfpRIrkZV8Ypm/5MOcs
eQfWgCrJgPzz7UxWIznvUjJuAbrTMHDEDcQPujvQAoZsgZrSt52B4B/GspjwMdau2jFjgnG
PWpY0bUbO5K8FSOvrUxYA5H0qvFhUHPWnsBjJaoKDJJx1pTIV4AqvJJtXIIx0qqb4BiMZoA
vO/oOe1Qu4Gcnn0zVBrgsetVZ5HSMkVSQXNMOmcs4J+tMLR7/AL4P41jwOZflJwanIIIyKd
rEpmqjL8wBGTxwarzbA2AeBVSMPxtz70yZZl5IyaAHl0QEkgVnXF8zkrEdq/zpJUmfkg1WM
TAepqkhNkJbrkn86YZMjripDG208GoGjYYGO9VcnUY7E981XLHNWngZRyMCojbuSflNFx6k
SscjJqyLkwgkd/SoPIfdjHNSeQRE3UkUXEIbt2J+Y49M0glPXPGahZCOgzSDINA9S0JWUnJ
zU6XG0h881Qy3TtQGOKBp2NQTymT53JBqTzZQ+UYgVnQvtdWLgH0NTz3qMQFXaSMn6+1TYd
yzcXihOSN3f3rn726ZyQGx24pLu5yxw2ay5XYsDmtYx7mTYyU1SY/N061YleqrDJ4rZIzOx
8CTS2V7dTmFipjWRc8BwGIPP417To2vJdt9muNPubG43FFZ1PlyMOqgkDnHNcD4Anhji0+W
WDdG9u0QYjIDBsMP0HFemXwtLe3jKRAZK7c8857eleTiGud3R6lCL5FZlXW9cGngILG6vZB
jesKErGCQBkgHqa8m8ereazBZxQ2Dx3K3UipFnPAX5sk4xjHevY2mgXULpJos4cEEjBGRmu
L8UTQz3C3KRAGxhkkGPu44zu9qmi0pLQutFuL10PBe+KKXORn8aSvdaPFHq3PSng5NMpRwa
kCeM4qdTiqq9KnQ4xUMtF+I5ANXI26cVQieratxxWbKNCOLzV2x/M3oKmKFTsYdOKpIxUgo
20+tXIWLYzznqazLHDqKnQd6YAMk1PGQOKADHHSp4UyhHVutCAHtVuFBu9OKAGW8OD65FbM
SiOFfNGEByfwFVIowsoHStURrJCqPyCTQgKfJ0jxjJjlvC85P/gTDVbTZhb+GrB1UqSB1PX
of6VfmiEWk+MQDnPhec/8AkxBWZBKn/CJWS5Lb9qg/3TitomOzZcvb2S7aRzKxaUlmrPW3G
Pmbd9aEJbI9OKesi52scA8ZrqjoYS1Kl9Ei2u8DkuP5VSlfTlgtGtrYpeIcyyZ4NXr5t1m3
PG8Y/WsR2xzmtYkjAqrcPJtKwyneP9k56Vs2SBpnJ67sH39KwDMxBiJ+XsPTnNbemTRyO4R
juGCVPbjHFbohmmI83a4/u/1qxeNs0+6GM/Iaij/4+x7rUl6C1jc467DSZmc8kS3M80o4IA
GPSsfVV2kL3FdFpttIr3JcdeQ3rWDq6nzjmnFiMYnC8ChTk80jHgkUqEk9KsSB6ruCD61Yb
rTGAxSGyoy981UlGKuydKoydTQSisTim080w9aDVC5NKm8yrsOHyMEetNpUbZKj4ztYGgZ7
B4a8dLYWFvo6W8jBmBfj5Wf1/Guy8YW2l61q+k3WtvJHZxWxBtg+wB89R61594NgsIbmXXL
tla3sUMhiHc9s1oi11r4h695uGETkCODOFjTtux+eKj1H6FnxZ4b0D/hH4r3So3jjYfIXOS
fxrz3w9ZNf+IrGzVgpeYfMe2DXq/iGyaRItNWI22kadb/ZYXc4aeTnc2PTNebeGUaHxpb+S
AxjkOOM5qWiuhF4ymln8ZXQlKHymEalBwQKw7lcTIB3FaviUxt4ouGVt2SSfrUdnps+seIb
PTLRd0s7rGo9zSQzrfh/4hsdC1UtdQEyOhjSXeFClhjmrviHxLqcN6bBZdttuLFDzuGOOPS
vpD4e/s5eH7exi1DxNE1w7ICsAbH4k1q+K/hF8OL7V4/ss8NpflFijRzuQsP7x/L8q4HRnK
6T1O+OIhFryPjuN2MBZcM0khPTrzXd+BdaXTrmWOawluEkIj/d5JLHoABXYab8K57TXkfUE
jeFHlaRlIWJfmPLHoBgd+tdZ4g+KvgbwpqyzeFdDivr9Ikj2pEI4InTjfuHL9umPrWVPCST
uzvrZm6sFTSPZfCVgNF0O0udVdbNLhAixvx5bnsT714j+0c72XhrRNGlf5i0khHqM8GvXPA
/if8A4Wv8MJJ7nyrfUUdkdYQdqOpypAPY9x9a+XvjLc6kPFw0i/Qr9lUbASTwfQ9x6V6NN8
qdjxJe/LU4HwVcwNY6rYSxAsF81HHXpjHvX0joTeb4E01+u2NefpXzr4Lg1eTStSj8qKPTZ
EaQSugD+YB/C3UV9BeEmLfD+AMctH+vGapt2M1ueK+IvCerS6pqfi/SpmWWK7Z8o3K4PX6c
c10eorF8Svh2upRwquv6WCzKB8zYHzr+PUVr+CdXSXxV4o8PXY3Ks7XEanujfeH4H+dZuoW
Fx8PdY1DWLf59On2yJGDwy5ww+oBq+ot0eIeLGik1+O4iyDNbRPIO4bGP6CshTnFafi/yW8
aajNasTBOyzR57Kyg4+grMQZHFamMiQDnNLx3pMEd6M461ViRCpyT61GSQcYqx1HFR4GSMV
ICKQQKU9KCBjjikAOaQEqntViJyGFV8Z5FWrdctVdBo17RDg59K6IgCGHufLrJsovl2lckj
g1rzkBYh0IiNJdS2SRqEsGkikKyfLgDt61di1DXY0zhvkXecr29aq6RGssoMgJAwcetd9pE
cF0HjmhLCXAPuB2rLbUu1yvoct7JDBJfSEyXLEwrtwFCjJP40V1Vnb2reJIEX7kSGJVA4Xi
is+YfKdLjLj/dH8qeV46U3o4+g/lUg5r509EiYfnTUB2P24qVlBpgHytjvTASMAIBUq/6xQ
PWmxqNuDSrxIv1oA8L1ot/b/gBQOugYH/gTJXSvGY0IcjzM4wOgrntXONd+H5x/zAP/AG5k
rUulXfLM7OA3JGeDXVPdERGT3wjZo4Wy3dutThiQMnJ6/WsZevArXjO9VOBgDtUFikHoOop
ixHPJ5PerAAJ4HSlOAKQDZJ5pIvLkmZ1HQZqsw5yati2mMe9Y2YN0IqWLTZmOZyF9utO4FS
C3ln+VFL+p7AVuQxCNEjjztUYHvUb3MVnAIYVUsOqjoKpTXkrSlYpsoR/CMYqbDua7xt9ll
VX2Ejr0Irl3TbkFgfU+tT3V3MqrvlJA4H0qMuCQcZHrTWgXLtkRb2z3TdT8qHHemxz3LXAu
H/eGMZx6CmZ3YC7gmOme9OCjBA6HqPWgRqy3yPBmAFXI7/w1kFRu5yeckmpB8owBmoncgHs
PamAio89wI4RknoPT602aKa2n8qZMMBnPY/SmQ30lhP5sIDEggq3Q0kt7PfyBpioI4AUYAp
2ASUkx9aFOU4O33pzRkR9eaI4/k6daQDJgXj83OWXhh6j1qqFUsTjpWgqmNgxPy9CPUVC1v
5T53ZRuQcdRQBBs+XA6VGRg4z+FWWAHrTfJyCxFAFYjnpihQrEKWCntmnshV+O9QsrEbsUx
pl5fkBVsZHcdKjkPvVcGRRwOPSmvuZN27p2PFBRKXIGB17VT6t8vAFODkcjJHpXR2HhsSQr
JqEzR7hkRxjkD3pN2A5rkDC85HFIVIBPIrodT8P8A2SBrmwmeZU5ZGHzAeornt6FTubLHpQ
ncCAsEIbnFWoCSQwwM1VcqXGWxV6BEjAJG4UAXkkIX1x3zQ1w5Wn2ht5ZVg2He5wDml1WA2
u1Yz8jjg/zqOo7mZd3BYYGOPSs9pm3ZB5NPlbaflJqq7A9+atITZZinIJyefelmcMhDEE1R
B+uaaSRV2JuO3lcbTg1ch1Bw2JFDD1PNZ5OTyaUGiwXOgS+tjjMeOexpJb6HyzsU7s9CK54
PtfIP0qws67drt+NLlC5M08spb9B2pkKNvO7r2qIyAIdhyD3piNnqTmnYLmlILWEfMhZj3q
sLi3Ei7YwuDnJqlPO7cbjxVck7eec0WC5sSX9qpkWK3R/MBG5u3vVJPs8akSE8/wAXpWcWO
etRvJxtYk4oUQuXUa3M20ytt9dtTzT2KJtjLs3TPasUybcYJqNn3HrVcoXNeKe0YiNogB03
ZqC4ihSQiORWHXANZRZhg5PPpSmTCZJ5o5QuWmcBSBVfzvm21EZeOKh8wZz3p2EXrh/lBRs
+oA70sa7nCv8AdPUA1Ut38ybaTVkusY+8N1FibkFxaqX3R52k4IqhcxNEcA5B6VcadlYqD0
qndzFlyTmtEiSkw5qMjk4pzNx2qaOxupoBcLGVhZtiu3AZvQetaJEXuXfD+qXGl6nBJ9okW
2WUF4tx28jBOOmfevbL7UN2nx4i+0QuoY9OB+JrxubSFE91p0R3vbW+529X4Jr0Tw3qP2bw
rbX8586zX93LkbjGfX6GuDExTfMd+Fk0nFmtZ6l5gxBEcSD5mLh8kDuQSa5jX7FvEU9xpdp
OEnVN0ahseYR/D7/Sti816xkiMWi28KqFOWiXCoO5Jqt4Y8KXXijwx4wvrISfbNKeK6t5kO
CGXquf9oVNCPvXNK8vdsjxlkkjkeGVCkiMVZWGCCOoptenXOhR+PdIGp6Z5cXiG2XFxEflF
2nZ/Zux+lcbN4T8RwQGd9IuCgJBKDdt+oHNepdHlmKCc06mkNG+11KN6MMGlByKGgJEPBqV
SeKhTvUq1DRSLkTdqsox45qlG1W4iDis2iy6h56Zq9CcIOMVQjOavLjaBWbKTJ19qnTrVdD
kYq/aJufd2FSMkhViQavxoQQSKhiC7uMD0rShQN8pGKBjBtEqtztHWrMkwwpibhRn8c0gh5
x2qVLU9R3oQhJBjRPF25ss3hWdiPTNzBWFbXNofCdjCkwMvmKxHtjmuhv4/L0nxfzk/wDCJ
TH/AMmIa8x04sbS35/hFbwRzz3Z10c64YZ5yacDlCR1xWMZGD5z0NXFnHk5Dc11oyZWuZyU
eNiThh/KsxpAw46VNM5Mp543f0qjuwOK1SIFYckit7SmR7+VlH/LNAfrjBrIijWRV3EjccV
uaXAkQW4Q5WVQCPcd60RLNhVH2lcccVJdhv7PuyvURmmRspuFJqS7YfYroD/nmaGZ3uU7K4
jbTnOfnQnd+NcprD5mNdCnlpY3W0gtkZ9uK5q/uoXbaFORx0ogJ6GO4ZR05pUz1IxSzMSQM
HFCk4rQEhSKYw45p+aYxpAyrLxVGUcmr8tUZQSaCUVTx1pMCpCp9qaRig0TI6Q9KXHNB4NB
R6H4Zvbfw9Gupz3YlWeJQLZED+dx3zwBmvWfhx4ok1PX5Fm0VbK3CZDoAOvrivIfA9hpdzZ
m51GWRRDIw6AgDgjGfxr2CPWLfRtNh03w5p4Op3SeZmX/AJYRnpJIfU9hUS1VikQePovFmo
yyR2GjxpYKvEqJvkI9yen4V5j4Cg2+NGMm79zDI/HXgV7BpenaxZ22oavd6rd3w+ySEIflQ
yEcYHoK8j8Kx3dtq97P5kaTx2MsshkycjOMcd+KhFNaHI6jOtxrE0yg/MSeevWux+G/jTQ/
AnioeI9Y0Z9VmRSLeJSAEPdjnvjgVwqKbi7cIDl2wtSy2v2zXBYRPt6Rg4zgge3vTA+lbr9
rC81aFon8Nz2y5wEguF2lffIBzXNah8d/MRvK8Lu7kY3T3AIH0AFeSN4b1vTZAklqH/ulMk
Gorq3vlXy5rYxHuWyKtScVZAesXvjoP4S0/U9TSS3k1hJXtoYIVlDrHJ5bb2LDHOcAA159e
+I5buR7U2ECMoLCYAhio7YBxk+taSXFrrXw50HQrnV4tOl0Oa6fa9u8guBM6sCrKMjGCCDx
XP8A9mXlzqTnT4JrxQhTcsRUH35qW3JWYXtqj0H4e/HHxF8N9LvINH0CwvIrqQOxupZPkI9
MY4rL+IPxT1Hx/q9vrV3oNhp80duEYW7uwYknnmuVk8NeIoLM7rDIbnlxkfhWPeC4tFW1nh
McgQK4bqpBPFTypbBe56P8OIBc6Nq6lnJCEKdrEL8p79BXs3w/n+0+BcsOVwD+HFeE/DDVp
LG61OB3UWs1uwbe2ArYwpA7mvbfhTOs/hG6gXG6Msp+tL7LDqeaQSvpPxrt9QO77NdXJs5G
7DeowPz5/CvUGtYfEmiar4du9skkLOsWeufT8jXlepymLxFqQu932IvG0jKMmB1OUlH0Iwf
Y11Og68qfEqXyJfNgu28wMvQsoByPwJrRx1IT0PnbUlkGrXEUzZe3byMn/Y+X+lNiXGAata
shPiHU2YYzdzHH/bRqWGIOuOhrQxbuRFQtNIqw6FRhhyOpquTimmITkUMB1FOxu6UpUbeaG
BFRRjHFKoy2KkCQD2q5bAbwPeqwHFX7GIyXKKOmady4o6+1tg2mCVPvgH+VDlfJi8wnfs/T
vUjSC3t/KVgRyPoade3EAityY8SeSamLKZNp0ojlQRA5YcD1rqINWmsrTZbun2tiAu4ZCDu
a5PTILnUHH2JcSIODnGK3P7Mextw8kgeQDJGazLR2Wi30kurWbvgM7ktjudhorK0DzZtasS
qE5lC8dvkNFYNpMqzZ6FLcn7bDGGGCoP44q2rHoeeKwrab7Re27lsgYHPB6VuD7xrwrWO8k
J+U00DjFFA5NA0PA+UUbf3i896VRx9Kdg+YPrQDPAfEcjx6t4AKHB/4R/8A9uZK0Lpi0CKX
LMeWOf0rP8R/8hXwB7eHz/6UyVafkE9K7JboyWxGoJwM1qWW5ogO2SKzlAJJrWsF/wBHwOu
azZaLO0Yz0qxBZyzYLARr6sOatWtoD88wIbspq6OM88etSMgwkEXBwi9/as+fUGdD9nQgH+
M1Nd3qiNoYxknjd2rJdwBjr70AKPMJLsCR3Y0cKS3r0q0t5bCyMAiZmxzxxn1qizHPQUFMq
35PkL7GpYZA0a89qqX8q7FUdc5p1qSYQe1USaaMPSplIBznn6VDbSWwkAnQtHjnB5FP3Lj5
c4zxnripAV3JHpVeVvWpM/MaZIpcYAxTAqspJGPWpo49g3Ec0qxEN1zVgQjyGkMgHovc0wI
2Y455qKO4T5lV8letSHkEdPrUKRpkhQBk5wB1NICwzBkJHNEaNJH5WcsOV/qKIyu1l3rxwe
elVYtVsxLGBKwcklcxtzjr2oAuhFA+b9aABgAc1GdRsbsxPBcfLcMVRdjD5h1HI9iatJECM
k0gKjRru5FJKqnnaqj2q0U5OOvrUMm0D52496C0yqYgVIFVJomAGBVz7QjvtUn8KjkbPB6V
QFa0wl9bu4+VZATkdea7zLPIQT7jntXDZQLgfnV2HVH2ql2hmjHAYNhgPrUNdQudLPPFDvW
WQKAhLAntXm5XMmVPykkj6ZrVuZ/P3qMhGOTuOSfY1SzGh6DgU0rARrDzuPI9Kuo2U2mo96
44xRv96YFiKWSCZJYjh16Glurqe6k3TvkjoAMAVB5nHvTS+7rRYCrOhySKqsnHStHG7rUci
DFUmJoo7cD3pmODVkqR2pjLk4xVENFXrSHPapZFwOKjGO9UmJoZ1b6Ux89c1M3eq8mckUxC
RSlSR2q6hBXPBNZxyOgpBcOmAGqbFXLskYL5qvJlSfSmrcu2QTikEobhjRYEyCQ4OarMxJJ
NW5FUn1qs67ciqSBshJJ703d7U4jHeo84zVkkbueRUBc06T71RGgBS3PXHtUfmc9aYzfOR2
qJupoAlWZllyvWrDXG8/MegqgCOuaYztuNOwi678ZzUMcF3qFwtvZW0txKeixqSaqmQkda7
bRVaLwvOqFo2/dvIVJU7C43c/RhVNCTGeF/CiXd0ftmy5uYpRGbJXHyH+857j2HetrU9OEv
j3StJdgVjYMyIMKijnAHbpXVfDHSp57q91G7wsUMrxQxRrtRcHGcdz7nJrnLa7W5+JWtam/
3LSKQqewxkD+VZc2rKtZXK/haBNU+IGoAnEc14IgccYL4rT8LWEmnah4i8HX6kSW87KFb2O
P1GDWN8Pb2K21y0kmI3y6hEfdhvBP6V7h8TvCVvY/EyDxZZiUJq8O39yAQZk4OfquD+BrOu
rxZpQdpo8nv9Ki8P+G5o1A3zyZz6KOSK+pPgp4NstC+EradeNAdZ1hDfXsO8GSNXH7tSOoA
Xb+JNeR6L4e0/VvFmmQ+IQ4tTN5hiBAV1RS+wn/aKgfjWPpmiePNO1WTx9oNzdC5lJm8zcX
3KxP7tweq9sHt0qcMrx5jTFfEorY89gku/CfxE1eG1LJNpV7Kuz+9CWOVP869U17Srfxd4d
ivrBvIuVKzRTxHYynuMjsRmvNfGuuWt78WIvFEdsbYaikf222cf6uXbslX3GRnNd/4Dvlt7
q80GR+IW/d57oeQR+Fb1E0ro549jEs7zQDLfaX4n0SKeB7mRl+0w525Y9CRnkdwa8/8b+Ar
fSLR/EPh24+06O8m1oCd0ltnpz/Enoeo7+tdl8TYNc8P6zbapoupXVva3TbHiSQ7Ffsdp45
HH1Fauh3EF9qlzpM8aSW84jlkiK/KQ8QL8dOSTQpfaRNlsz55XnNSjtXQeM9KstP1tbnSLR
rXTbwF4YiSwTBwQCecY2n/AIFXOp0Nap3RJZTqKtw8sF9appyMVZiqWikzTULG4AbdVuMgr
xWbGcVoRkYqGUTxtg81ehlKD5ec9qzwcdKniPfvUNDTNu3CSYZhgj0rWt12g4Oe9YFs3Oc1
s2zEkHPFKxRppH3xVyKPcOlMgUOma07aDIBqbjMrWYtmk+LWA5fwnOP/ACZgrzqz01106zk
UHaVGeOlepeIoyml+KR/1Klx/6UwVV0DT4LjwrZBkGTGOTW0XZGMlds81uB5crhW3cmoPOK
oTnp2rr9b0Ty5HaKBhg9hXIXNtPHnCEDp+NdkGmc0lqQCQNwe5qEbcU8xFEfPJUr+oq/Z+H
9WvrZJrWykkjcEhl6cda3TJKInKKqg8AZ/Wt7SZ0mtfKB5iBNc80LohJHUYweoOau6G5S9l
Xsy4q0S0b8MxN2vNWr0b7G4AfHGazYebsYFWL+UixnHcrim0ZlVpNtnJBkZAzn1rDmMnAEB
6da0YyJo23/fjzgfhVedLnyV+VcY65pxE9TDuS5b5xjA4FRZIBGOKluBJuYvgnHFRlTVDGn
gZphOakwfSmkZpAV5F4zmoWQYOat7QetQSKeaCWik6AdKgbrVmXjk1Uc8YoGhpPakoHWg9a
C0auj3wtZfLYsFLhzg9cdq9y8JyW8mnJqV3OJHuW825lPt0HsAOK+eASrAjsc11mna3ew6a
1gHZrV3DFB1Y+n0qb2Ha59R6x4h0jS9C+13M8SRSR/6ND1MpI4wO9eGQeXJpHifW5FG4Iio
OygnAGB+f41lSSahe3kVgblp9UlXM8xORZRAfcTsp2jkjp09aW+vDB4HuIrdQsV9dgAeiIA
F/lWaVizB8O23mXFxdsMpaRGQ59e1JpdvNa69ZXcwBMjebnrwTWlp0QtPAt9d9DczLEPoK3
9A06LV9Bfp50I+UjrxVJXdhSlY70xrMpMiho2AIFZk1lZ3UUsMFqiKpIcsOelXPDV/DqmlG
2J23dr8jr346GrLxbJZOMbhz9a6LXVzBaGT4T021/wCEbtpmjDO6nJ+hNbU9lYiJPNYoGAO
BxVDwqP8AinbWMdgw/Dca0L2Nm01XxyEwfyqklYl3uPtLOwYM9vGJGHQsd2DXnvifQA2kaj
qjMDKJGYgD3HT8K6KHVpbI2qKSiMyqTjua5PWvEUjaJPp0sYElwzq4J5BDf/W/Som421Lin
fQw/BWqw2WpTW1zKViuk2bM8OewNe8fBeRfs+q2wbKrKcZ9K+bNG02bVdZt7CA4klcAHGce
tfQvwdU2mu6paF9wHTtniuV7M6U7NHM+JkMPxAuLFW2rewug/wB4cr+orptM06wt/Dmk6us
SRyxOxaQdhjBFcn4+mNl8RbK5bgRXC5z6E81Z8T6q+n/BiSOOTEkt49ojD0LnP/joP51rHc
yktDxy6xPdTzLkh5GcE9wWJqS1IPFRRf6sD2pyHZJx0qjEtTp3A5qk8XPStAMHXimtD34oB
IpImPakf0qdkxUTLk5oBog2mnRod1Oxnip44welA0NVMtzW9paojg454xWbFAZH2henWtG0
YrMI1UsfYe9Js0SNfDSyrEeS7dPrXR3nhyS5NiiryMAkVm6Tp84vBPMN8e9MN6HNe5+FdKi
u7lJ5kBiCYGemawnPl2NYxTPNItJFrcr9lj8lgTyKq3WkX5vIijtKSiq2O5r2y50XTZ2zLE
AB3XisO/hh0yJUsbXzmbO6VznHNZKoy+RWGeF9Ph0+5slkVTL58ZY4/wBhqKdpQuW1GLzQS
yyI4I9cHH86KxlLU1hsVdOYS3CkjDAj+VbisSTXN6exW4ib1YD9K6JT8x+teUzoJh0pR1pB
0p4FIESIMqTTlUmRcetEf3CDS52fMvODyKQ3sfP3iQY1XwB/2L5/9KZKnlZQMDNN19RLq/w
9U9P+EeP/AKUyVrGGGJi+wnH97mu2WjMY7GfBFLI5+Uqo45FdRZQQ2dsHlxu6jJrHjee4uQ
Y8LEByccmtO7jKmMkscjnJzWbLQ+a8abOMqp7VXEjAgsC6913YqMdc07g1IyORhlii7Rnhc
5xUEh6npWhb2yTs+5iFHXFWvs8CIVCAj3pgYiE4PQijepJGzPHrVu6gWJw0a4B61VKE5NIC
leRCXbtjPHXBqxZwxfZlHnENu6Y6VSv1/equeMdjWn4dSIySZOWHIDdDVXsgGG3k3HajNg9
RWjZ6bLc25lLFCDhQRw1a7j5PmUY9KgW+SEkNbs0fQOnFSBnS2slvMY5Bkjo3rSRxGSQKoL
H0HNXbmazkjd1Z2lY/Lu7VSQ4bIYg+3FAE99Bb2wjiR90nVmHT6VSOcACtS9sY1t4nTcZXx
k561Sms54og8uAG7A9KAKpGeCTWfq11DaWZjkhlle4BjRI0JySMckDjrWltOMcVl63PJDaL
FGG3Od7MOqquP1LFQPrVIGYdgsWnKuoFI45nQpGgLEjszNk8gEYHrzViI3F/K5jIRSwZ3dS
xc9jtA+b2PQdsVHpllNd3DXd5YuYIjtRGZVU7eCTk8gcj8DV7TrmDU5LieE7izk7NpYqowA
doIOMDORnrVkDtKkmTxE2my3DtbO6ljJGqMX2MQcfeIyRzntXR5lSMxuCHQ4I9643SpIZ/E
bypLCwaTKrEGOV2sAwduxwOB0Oa7d8NbGVQd6LtfJ6jsaiRSKjTN/dz+NVbhZp49oHLHgCp
FmTb94Z9KRHWSQ7chlOM0hlVLN4XzJww7UkjHnjFXJAc5PNVHB3Ek0DK5ByOKcx4xSvjGRQ
YyUz3x3piKkkiqcFsZ6UzGcH1pkNnIJpTJ8zOML6CpoY2jhVJeXHendDGMO5HFSICF9qfKm
V4p8agpyKQJjCM9PypRFu5qQRYPXNPXpigq5GkHJ5pHg4757VYjyCTkYqXZuFIDMeDHHSo2
h7g1qNDniojFtBz3p3JsY8sXzZz0qDaB15rRuI8c1SK89DWiZLISuTUThQelTng4qvKTVEl
ZiQODVV1PBIq1x3ph5GKaAiHBqNsjkVMAO9RSZGOOKoCSPcYwxHWkkjHXPNLHMfL8ogbc5y
ac7gLx3qeoFBwaYcZ6ZqeQdarnqcVQELjdzjHtVV8g+1XmIAyRkd6pykFzimIqE85zUbsen
anyE5qFic0xBnnjpTWPPBzQaYTiqSJbLmm2ovdQigZsR5y5wTx6cc16lrenJpM86BSsd1Bs
xjHVBjjtziuR8BPNHq6CxiDXk0qqshAPlRjliP5V6t8RtOeXSYbxATLCNze+05P/jpJ/Cs2
/esNLQ0vCtxHaeBLjUcgeYhnz7lcn9c15RoRLaD4i1FuTOVgDe7N/wDrrrdFv3f4SaxAXGy
33Ip/2STx+tYFjbi2+H2kQsMNqWoCQ+pUHNRy2bLcrpI5eydrK8gkBINpdISR6ZIr6OOoeI
fE+q2NzqVpLJoyzBk0YADyo3OC4f7wlAO7cDxjGMV83lt9vqDDqJd4P0k/+vX3h4c0u31jw
R4a1uyEcU09lDKzMMhjtAYH8QauQr21PNvEvhGTTbiw0y01f+1hPfRR2sxKmTG/LbyvBwFP
NfRWm6faWGlpaW8CRwhcFQODXCL4ehn+JqXwto4rbTrATARrtX7RI5G7HrtBr0QMFh+gFKC
UVZCqTcrXPi/9ojw1Y6f40stSsrJLaG7laKZE4Xf/AHvqc1y+mXsttd6JrIyGZTZT/wC+p+
U/z/Ovaf2oNK3eEY9RVPmSZGU46HBH9K8K8Mg6t4V1exQt9pSJNQt8/wB4dQPxH61fqLoev
eINOtfEHhkLOu5eJAR1BGDXktvrEeleI9SBz5n2NIos9chSv9BXqfg7U49W8LJICDhQSvfk
V5LFZw6h8RzbTj9yuC/HUAkms4q112Kk72Za+IeiMvwz03UHjVJ7aUMw7hH+UfyH5V4/Gea
918Wtc6t4F1+6ZcLcsrwx/wB2KEE8f5714THV09iZbltBUyHBqGM1JWjQi2j4xVmOUjqaoB
u1ToTxWdizTjfd1qWMtuOKoxvjnBq1HLjkDrSGadvIR1ratZsKDniuehkySK1rSYLwelQ0N
M62zlDKMeldLYqrKua5HTJVUox5zXTwT7NhHes2Wiv4pAXTvFI/6lS5/wDSmCp/CdqJfB9g
SOPLH8qg8Tssml+KGH/Qp3P/AKU29a3gsj/hDrBSP+WYP6Vf2URvJmVrBuLeMJGqsCMfN1r
mdT0yS4lZUjXaPLbjrmu41YAzyYHAWsyWLMjnJGY0IP0NbwkZSR57qXhi5skJkAPmOAMemD
VyxN/YWqRW11JGqcqAeBXTaoryWStK5f8AeDHHsaxHUBMAYrojJmTicvcWfnSNkf6QHL5/v
57Utpp80d2ZCmEZN4IP+0R/MVrzWbyyq8J2upyK2IrFY4cph41t03sOu9mZiPwrZSszNnOx
rtuRiq+pvmCYDsua3p9PKMrqSQawr9SDJnptNamNinbbNtzz8x6flVO5hu9gKTcY6VNEyo0
+3jKr+orPuGjJwrkfjQtgasUWV8MWbcw9qkCZPPSkCglmXlqkUli2R3pgRlOoqErjrVpgOc
VXkpgQkegqGQY7VYqGQZHNAmZ8/SqTZNXpxzVI9TQCGYNLxj3pT0pMce9BdxtdHaW5to2uF
cmSGFSeOjEdvpn86ydLtvtWrW8JXcN29gem1QWP6CtqES3N1cjPzSxMx9yOaiRaOx0uzXSP
hvealn/TNS/dq3cJnH64NUPGWLWy03SIwM29uC4UfxNzz7077b9t0bRtNVmwsigg1Ldwf2v
8Q/IOCnnDdt5GF61PQfU1H0yO18HafZz4Q7N7Ke7NU3gOJbbULi2ZsggYrM8c37NqNvbRPi
OPLHB71N4Lle4u5ZkyTGF5NaRfvIiW1y/r9tqPhrxCda04HypOWGOD6g12GmX9rr2mpqFrx
v4kXP8Aq27im39xb3Nt9lugpE3yjPQmuDjuJ/B+vCSAs9hOdssXb/8AWK1fuyv0Ml7yO48N
QiPS7dCeN8i/k5rWlCvaxwMcGSPg1S8NQ50C2YyCRnZpMg9MsTirl7Zy3ulQrbTCG7jXMbk
dx1B9q2S0Ivqcg9pImnXsdxw8ThgT+leZay0j6k4k+8jEdPevVtRV9TtLm0mlayvdo3oOAx
HceoNeeXXhu7TSJ766k8oRAsf6fWuSoro6IswvD6tJ4htUSKWVzINqRSCNye2GPSvdfhjO0
PxAuoJAQz8MGPOcd6+frIM2oxKrFWZwNwOCDnrXuXgVZLD4qR28k0kzMoy8n3m46msrOzLb
1sZ/xpiFv4sYD+JQ4rzrXfED3nhfStDw48maS6lZujE8Lj/x6vUvjzCV8Q203ZosGvDrg+Z
Ov+wgFFN7MmpoTwcrinbcMcjmmQnBqZuX4rYxRNH0FSMeOtQrThQUNaoHBBPpU7VEwz1oAh
HWrMPUetQEYNTQ/eFAGzaLkg12ekWsK6naloQwZ4sEdgQM1yOlW8k82B9MYr1bw5pw/tSya
UAqipwBxnb/APqrObsjSKua9hpL3plgitwkayoN/brXqdhaJYWNhbIMkLlj6msUtDaWc5jQ
KuUIx69a1BdgRWZ79K4JScjqUUtSjPOHkKngBu3pWbrkuy3ghjbHmAvx74xUhmLSb1HAbLZ
9KW70+91W2hmtgcqfmXHQBaFoDKWjTtHqSc4wQxz3IFFaOj+HrpLuGXblmBHsKKmT1CK0OY
s2Hmw+zj+VdEvJz71ylrIFuoscAOP5V1KtgAnpXmPc6UWh0FTY4zUKNkZqcD5MUihASDSj/
XqOxPNI3y803zRExlY8AcUhPY8L17jWfh/jt4fP/pTJVya/mO6MJsB4Oe9Udfbbq3w9c9D4
dJ/8mZKnlEkrFkXgfrXdLcxjsMzNnPmFRn+E1p2rzCM+YcntmsiLIk59RwK2hnAxxWTLRJu
Hek3dcVx2ueN00PW/7Jn0W5mlcL5TJIoEobgED68VcvPH/wDYHkR654VvrFJgQJd6OPfp39
utHIwujtbNwYSoGGB5zVgsdh5FcH4i8UQ6Bp1lqi2kt5Z3w/dyxSKqjjIBzzkjms9/HN7Ho
yarN4XvxYMoYTeapG098dQPejlYXR211N5jhV6L+tVg+OuSKz/D2tWHiLTvtli7KqttkWXA
MZxk57Yx3qknjK3vtQnsPC2gTa28H+tuPMEUQ/4Ef8mjlYXLt6Q1xgcYFLYOyT8d6x4/Elv
qWsSabc2Uml6rFw9pKQc8ZyrDg8VlX/jL+xtfXS30maaRivlkSKPM3cAj05p8regXW56vZz
obbZLKAyn+I9RU8yboW4woH5VyOsa7b6BoEmrXVg9yFdI2iSRUZN3fJ6nPGBVbWPFWoaX4U
ttevtDvEt5X2tA8qh4Qfuk/X6fWp5WDdjebGPapExjGDntXIt43CeC4/E50O4+zNN5QXzly
F6B/pu4xWp4Y1s+JNJ/tJbCW0hLlI97Bt+Op46c8U3FrULpm4ZJNwHmEgdMnpR5rzE73LY9
TVPUtU03QrM6jqs2y1TjGMs7dlUdzWYnizVb/AEptXsfAF1Lpe3cJftCLKyDqypjJFJJ7ju
bhAPtXN39/bvrV5p935lvEIUVblRnY2d2fwOO3t2NaOjeItK8RafJdaO7yNEvzwSYWRGxwp
7c9j0riB4r8P3vi37Jrej3Wn3m4wPLJc5VG6AMFwMcAZ7VUUxNqxuy/2MvmNe6ukpKMdkHy
cY+vAx2JxzWJbQSzOkltIUjGcXEeVEfUH37E8eh9MVf1+LTPDix3ceiTXcc0oR3idFKyZ+T
JKknPb6VdgWSK/vTIkikRLL5Usm8xFQrFcjrj5hVeZIeHxNFqD2t1fGWeO6z5LAZUFWAKt3
Xg/T6Yz093O0QGCcHgj1Fc3baeT4stLveEEUUiMf7xQ7MfQqUP/Aa6C7PmvtUdKmW5SM51C
SbQ+QeQfWrFohUnkkE55NH2F2jCBgXByvOKnit5Isbmz+uakYrkDg1XK7mIqy6gEnnr2pgU
nmkBAYxtApwXjnpUmwA+tMZCTwOKYEJUBsgnrQYVHJFWRGBjHTFO2eooAzZRn5QKeg2ripJ
UzOB6CpliDKAe3OaYECo2eDipti9+tDKUPbNAOTQAbenHFTIMrgCnWsEk8wijG7PJHtWlLp
RQZtpCSOzVJaMvIBwRzUU2MZp0oeGQrKpR+uDUErbgDz/jTQFOYE1SkwMYrcvpLD7MqWsWZ
CPmb0rDlyG6VaM2VZBiqkmckZq4ykLzVd1HOK0JKuM0zIzjHNSEHOcUw53jimgGOPlzmoGY
kVaZTioJFIGOtUBDuOaGfjHSnBRjpimMvGTQAhPGahYAkEdDVjHycVG4APFAFdvumqkgGM1
dfvVOUd6ollGU4FQk5qeTpioTwaqxNxhphOacx7UiANKinoWGfpmmI9o+FunQaZ4XufEN6i
qzZwxH3VFdHDrtt4p0+9s1k/fwjzI1I5YDr+lYelS3M/wvEDRqnnuI0ReOMiubmS/8IeILS
6YDgg8dHU9RWXLeVzW+hX029Ft4D1mx3/flCKueSSeK3ryMJf6Hp5I22NmZmUdFzhV/E5rk
9DiXVvFCWMf+okvDMw/2AcitsX4v9f1q+HKu5hh9kjUk/wAhTsScxa20lu7i5UrFeRu8Z9V
JPT8q+7/gxI7/AAe8OwSgZijKDnPy5yP0NfF+p2wT4e6BqUalmjLxk+nJ4/U19f8AwFu/tf
wo0puAIwFPtgY/pRfQTO3dmjvdeeLhkggI9uXrYjlzp6uzZZlrLjRX1zVITnM1khP4O4/rU
tk7SWYjY4aGQxkfyNK5Jw3x30htV+E2ohE3NCvm/lz/AENfIfwyv4Y9fsIZz3ks3yP4X5XP
/AsjHvX314iso9R8NXtlIm9ZYGQg98gjFfnHo6S6d4k1KIBjLZMZFQnB3I45/LNPdDTPWvA
8z6T4p1bw8/HkzuqA/wB1vmX+dcjJJ9i+KlwrsEh25lLcAIc7v58Vv+LbptH+JGja/B8ttq
tuhc44LL0/Q1leJLGzk+IzjUJfJtp4I52IbBcKxO3PvmktSjr7TUbrUDcHQtKjvotphV7n5
YUj/uAfxZ7nvXztfxLBrF7CsPkCOd1EQ/gwx+X8K+hNM1G5v9b0yOyUW2mQTAeWmORgnkD2
rxTxvCsXjvVjGuElm80D/e5q6aswexiJ61MOSKhSpl+9WjIJAM1MhwQKhBxUy9MVkWToTnr
UquwPBqJKlC5YD2pDL0Dvt9a1beV8fdrLtyE2gjPStOCQBA23jGcVLGdLYTsY13JnnNbcc5
aNVzgg4NYungtEhxgdcVaSUK3/AAKoaLRo6vKW0DxQODs8K3Q/8mYK1fBl6X8MWUCrkCEH9
Kwb07/D/ilwuM+FLnn1/wBJgrpPAtvEfC1kyR4YxYLE+1D+FEr4mWZ8NFebhkqOKqNH8iMR
n9yP51cu8q12g7kg1CV+4B08oD9auOwmYt+mbIjHST+lYEikN0711uoRbrbgYG7+lYEkONx
9K6IPQxaHy2WYLJYtpneJpvTI5+X68VuW9jbQPe2yTC4jXZ+8AwCcEkfhnFUv7MMdtazGXP
2mJjGQeYyD/wDWNbVqsU3mtCm0eUjN7n5q0T1Ia0GpoaTWQcKCo/wrzXWrNoricBciPJP0r
3HT4R/ZgVuD/wDWNeb6raRTf2iWj3Mo3D65rSE9WZyR53DZC9k1Cc/ukhjDBen4Vz0pTrKp
Hocda9H1KyFnJrIS1V3iiWTHs2RxXFahdC4hj8m1IWIbWwO/c1tF3Rm0ZKldh2cE9KkXIBB
HemAMVJ27ee9PU5U54xVIkYfXNQtyamPzLnpVdxzmmAjVDJ3p5ODUMpoEyncdapkfNVuUZq
uVz2oEmM2008GpgnFNYYFA7mj4dGfEEP8A1ym/9FNW3oCB9dhiPR42A/KsDQ3Ka9aEHG5ih
/FSP61t6G5XxJpox96QKfxqZG0dibRn8zU7MA/6s7j7Y6/yra8PSx217qutzOWS2jYqx6sS
eKy9EtXMuqTocfZYnYsGwRzjj86r3F01t4f+yKcG7k3t7heBUDIlj1TxJqjeShlkc9BwFFd
voGg+K9BDCKO2eJjlo2b7349qxPB/ifSdCgdLyORpHbcSi/1ru7bx5oF1wJtvbEoxWlNRer
ZnJvZIVLyy1Njp1/azWM/bf93d/stRrWl295pdxFKN1xDGSGPfA4NSX2vaAtqsjyRujHHyk
GoHv7K5g82K7gaAqVBVstz2NbO2xnZo0fAYYeHLdXOcZI/Otxwy2ayqwBj3EZPua4jwhf8A
2KH/AEi9PlfcSPH3SDjOa7i2limhkCgMN7YHsef61rBrlsRNa6nOan4g05rXMcBvrtfurCh
PPua4jxveXb6f9j8uQb9ss5xwD2T8Opr1ZZ7a3Qq7RWwB6DHArE1m60K50udpbiC5CD7m4Z
rKorp6lxeux4BBIUvEkU8owb9a980OTzPibpN8Pl+0wRODjGc8f0rwi78gajN9nTbHuO0Zz
gV7F4ZmdvFPhUklgLVOSfRjx+Fcq2Oh73Nz48xg3Vq/HC4rwFIyzsT619A/HRs3Nsvrn+Ve
DRbTMqE4DMATjPU1NPRJk1b7DFUhsBSe/FTAdK6S4sLeBkhtbhbaIK0M97IuBnptx6nI5ph
8OyxaG9+sguScbfIYMuOe/fpWvMiOVowfu06kBz2xS1YgxUbc1MEkZfkjdvcKTSi3mliMiR
sYxnL44GOv86VwKZ5p8Y5xU81ukMWGkDy7hgJyu31zTEilUK7RsFboSOtAHQaGT9tjG/Gff
rXs+gPEbiDB+ZkVtvccV4tpMLtOoBweoPuK9r8PxgT2W7lgiZOOTxWNXY1p7nXSsr2zqwJ4
T+VPt5We3tAW+YPj+dMUHyZSfarGmxb0h3DhJAxrhVjrZHJEJtOW2yA9zNs467R1rrtL221
hHCzAlUAz+lZJsgk0EuMCFTj6k5NTrNubylHBGKUn2BItDWoYJfs9su4lutFc0uTdMiDBVq
Kg2sjkrYQCPe0m2UMpUHvW9cuUAwPvNya52Ntj8gNgAjPetWS8+0aeZAoVt2APTFcLRSNyI
8Yxx2NTjOKpWcvnWqOPxq6DkZqBiMeKrXZH2Y546VYaql62+3fjowzTW4nseKa4N2q/DwMM
j/hHe/8A18yVpyfKrNtJA9Kzdaz/AGt8PPT/AIR3/wBuZK1nwxOVBHvXXN2ZlHaxnIVLMyK
VJ6961hg42nPrVX7P5pYRKA2BjtT1ma1nZJ1AJ6jrWbLPLfiK5h+ImkyBGl2RQsEQZLYkY4
HuaTxzd61qc9g+s6VcaRovmnDYEsm49SwB4OOg+vWpfGkOo3/jy0v7HSL25hsliDOkJIfax
Y7fzxV7xbq+p+ItK/sfTvDWox+dIrvJcR7MY6D/AOvW66GVtyt4/Ft/wgOiHTpPMsPNAhbO
QVCEc+/rVW/8VNafD+z0xNLula5tBALmZNsZGBu2f3qdr+i31t4C0bw9bWtxe3cU73ExhTe
kec/LkfX9DXSahZDUfg1bWM2nXX2+1jRYoTF+8WRTjOP7pGefSi6SQ93qZz6Q/hP4NX81ve
JPcakY2eWI5VUYgYU9+Mgn3roPhXBBD4DjlCgPPcSNIehODtA/AD9ayvBdtdX/AINvvCPiO
wu7WIhvJmljwAp5wCe4bkD0NVtAk1bwXDcaLq2mXN5YmUywXdinmjJ4IIHODgfSpeqa6gjJ
+Jz/AGLx5YahaEpMY0bK8ZKsQP04rO8YziL4h2Fy8bMI1hcogyThycAetbs2j3viXxaviDU
LWWy0yAqIIZxiWQLyMr2GeTmsrxFZatd+ObfULbSbyeG2MeXjiJDbWySv51cbKyJfc2dN1y
PVfiXBbeMIJLCOA/6FayD5I5DyrSZ6kjoegOK6X4qXfm+AriNUx/pMWWz15NYfxG0S61Ww0
+9s7C5uNRRth8qPLCPGcNjpg9Pqah1mbxBrXw2i0+50HUTqglRJP3PDBOd5+ox+OajezRWu
qGu0I/Z1RWH7wyKQT/12Nd18LLmG3+GdixYZ82b5QM5O81wktlq7fBqLQv7D1D7aJ9nl+T2
D7930wcfWtPwlq2peHvCEGl3XhDWpriFpGBjhARtzEjknI/Kk9U/UadrGf8WLmS78SaHYzN
iCQeYwAwMs+0/oK9lNxFZCS2hTb5ICIoGAAOAPyryzVfDXiLxv4UtL6e0js9dgmkaK3I2fu
ieEJPQ8ZBP6VqW/i3VINOaDUvCmrPrqKEMMcGYpGAxu354FS1dJDW5xXhtm0742X1jak+RL
NPG6jptwW/Q0mr+Fjrq+Kb6zjLahZaixUd5Y9oJX6jqPxrqPBfhC/wBMv7vxLrir/aVzvIh
QhvLDHLE/7R6Y7VY8JtqCazr32zRr6xW7ujdRPcR7RtxjH171bnq7E2vocNbeKTq/g230y9
lzfWt5bhS3WWMPgH6jgH8K9Gm3P4gvxnAKsv5wmuC8VeD7iDxfaalpFm8ltc3CvJHEufKfc
CT7KetdZq2pix8QXWYmkMm4/KueBEB17dT9cU5Wdmhq/U1LUk6hCxOc7jj/AHokP9K1ghYn
JrmtE1KG+1OKFI3Uoqv8ybePK2/0B9s4rqsYHSsmUhoCjGRyOmKskRBA6jIboD2NV+DzViz
UPI0UjbUfgt/d9DUsYW0LM+/7N54x9wGo3igJIG+M56HkCpn8yHegYg5xxxmoMH6g9aQ2hv
2ZiwCOj++7FZN7BeQXBd45EiUbtwGQxzWvhc9BT1lmT7khx6HkUCK6ssio0eQD6ipBHk8VZ
Vlf/XQKwPdODQVUH5FPPQHrQOxlTgLc4Y8Y609FJXinXCobpxMHBC8cd6fEuRj0piI9hfgi
hrchcgVdwFGVxUczgAAmi4FUSSwOrxvsYHqK1YtaVVC3EBU9C0Z/pVG2hW5uPJPJYHbjse1
VJEKMVYHOaB3L17qGn3T4mt5G2j5XHBI9KyJ3RpSYFKx9g3Wo5C+Dgdu9KBkD170AMO0Dpz
VeVA6/KPmFXpoxgFVIBHeqJDBtxqkIqSKRkNVR15PNXJWDE45qswwCfWtEyCuIwwz6UeUvW
pOgzmkyCnPWmBDInGe9Vyu9M4wauyqjIAmc9ye9RlRt+70oApeUaYygAjHNXto2lsZFVJFI
JI4qkwK4cZ29KRl704oCxbpTCSDzTAgkFU5TxitByKz5gd/FUSylL3qu1XJI+M4qow5NWQQ
nrVnT4lm1CJX+6PmPviq5HPFW9KwdXgDAlCTvx2XHJoA968L2kup+FYIbaIsyTs5YjAOPT2
zwPpWB8UmQS6ZbAYmRcyeorLsvHvinSzAljDbxWcGFWHYOV9z3NQ+MvEFn4kNlqkMZjnKGO
4Q/wsDxWeqZbasZXh5/7MsNa1wYzHGIIf8Aff8A+tV7TIRa6XNJIDshspWd/wDbkwAM+vNc
y14f7JttOT7rTGaT37D9K6+djF8Prqc8Ne3kVsn+6g3N+tMDR0+D7d8FnHVracyD2GcV9Ff
AnWV/4V9pGnW8S/vXfzHPYqSMCvnP4dTi+8Ga1phPI3sB+G4f1r3z4IT6bonwn0/U5XE99P
JOIbdfvf6wgn26VHRha57d5YTxNJKjYEunkY9w4Of1qlaalZx+IJrHz13yqCVz91h6/WvLW
+OGkP43GjpZNbPbpNbfaJW3IzHBAwPcYqrc+LLafWIbqF2EsUbebEGwoxyMZ6cVnzo09k+p
7frep2Om6TLNdzKoKlVXPJOPSvzr8VzvpfxQ1W4jXKzTOSoONyv1Gfxr03xJ8RPEXi/x8iR
zyx2hlWKG37AZxnjr3rzfx5bXmneOIppmRLneGDP93IbgmqhO7aKnR5YXe53Xiu2m1D4Pad
eSqUubAAqT1+U4x+VYfiea0vLjwtq19Yz3ttc2G2Rbc4cMCMkV3+pY1X4e3Cma3uH8lZZJL
XmNmwQxWuO8O3lhb+BNCuNVQvbwXUlq+T0BPFXEyOi8PQ+HrfQ7vVdAtblZ9vlj7UuGViMD
HY9e1eXfEXSBpviW3drgzSXNqskhPZgSpx7cV7BqVzHZ3tlPHb/8STbvEkCZUHtnHT6mvKf
ibe2ep+Jba+s5PMRrcRNj7oKk4wfxq4/ETLY4dVxThndmjtSr1wa1sSSqO/apkHSoV6VPGe
KyZSLMa+tTouZwPaoY+RxU0ZPm574pDL8Krv59a1LWBWKqDnisy3UFgxPNbljGA4wahlI3L
EBB5ZXp3pwjLtwOjVfsow6n5eSOKiCYbHT5jWbZdh96NnhvxOvceFbr/wBKoK6bwM23wfYH
n/V1zWogjQ/Fa54HhO5wP+3mCun8DzOvgvTS2OUx0pP4SY/Eye7Q+ZdHacbjzjpUEeS2W/5
5rjArQujj7eP9riqsbAAjHHlitY7B1Kd0u6HHUZrHngKhgRg8H9a3naNIYnJDkudyegpupJ
YR30sUcbOi4+YHrxW0exizLE5MUdtJESsO7a3pn/8AXWnpBzDK4OAscSH6gHNZTSoPNHqCR
7V19ro4sFurSKTzo5FiljbOdoKNxn61o2kLc1dFSFo2kbLsUIC56Hp/WuH8QWDeRq0IOzeh
GfTnrXeaNaSRkOF+VVO7nnnGP5Gub8StCU1jT7cF70WzTkA52cjAPuc0k/eFJaHASWqBNca
9uc3E0SxR89kAxXBSPO8bxW6DaDmRiBgccV6FfSo+q6vbLGpWOxQk5+7Iy4OK86kKvcO0bl
V3kmMdx0rrhsYMyG34JYfNnkUKAwwemasyQMztju2ah8oqGw2CTnH0rQyE2HOe2Kryr7VcB
BBqtJjnNMCm3Sq8nU1aIBOBURjPXFAmVCmetJ5XoKt7Pagphc4oJKTptFV2GR0q7IvPSq7L
14oAdpy41izwcESr/OtzSlJ1+zOdpjZpCfTCk1l6TEX1eEgf6sNIfoqk/wBK1LFSsV/fHgR
ReUv+85x/LNZyZvA1PDqTy6XqqxSKGnRY2HGWywqjqUCTeIPsMb7Y4AIt57YHJ/Out8D2IX
wtqmsSOqw25yylQS5A4APYVxVi5vJLu9kGXLeYfoTSRR3+jeE9LNotx5QuA3etg6Jo+RELa
Fm6+XuG79KZZaYmq6Rb+ZNIsRXI8hti49MUxPCelRTsyRyJIpysiuQw/GuhJLoc7ld6snTw
toUzBxZKEHDKTkVl6r4b0m2BFhdm13ZPlkgqT/MVZ1HQ9WjHnabrNwrH+CRsg1xmtaR4htI
jeXriRQcF0P60pNLoVHV7kumXRttSjtLh8ZfBz0zmvXLExw237l92/qfWvnF5Zkn3s7bwcg
mvR/C+ua9qDwWiwgwphGbH61NKdtGOpC+qO7mt7HULlxMEBHUyHArnPEPhzT00ye5ge3kZV
JAiYZrc1fwxbarbC3uWkRscmNsVg3Pgj+zrJ3s5ZF2g9Tnd9a2mtHoZxfmeOLg3HPQsa9m8
OrHF4r8OmJgU+yK3XkfP/jmvJ5bRxqTQMgWQtyOgBr03RWEXxBs4BImViiTrkKAOgx1rjXY
6TqvjuwLWzRLuZQCQPQ14fp8cf2hjLDvO4Lu3YVCT1Ne8/FnTxe67p0ax3Es0+IFjtuWkz0
UDua818W+Ebrwe0Nu1vLGlyI5A0rqSjhSWUge/8qxUrJRKlG7uLZeGLltD12NJFunXEiBSW
AwRkk/gaq6UdS077R4cFul3Fdn5wkigq+PvKxOPx/Wp9E1LVY9O1C108mU3UYSRI0YucnsR
0xkk5xU9o9xbQX+mX7SzNbwtaREKVO1vnRwOwBG0+xHpUuTQ1G6uZF3p0+itDDe6VbXX7wF
mSZi2D0DYOPxHHFaGpNoNpiJvDdo0pTeWs9TeUR+zYGAfbNc5Hquo2UpiW/mVo2K7JRvQjp
yrZFdlpHxItINHl0u/0eKFZoXhaW2GY3BGPmjPT6g8elac0mRZHJT65fTaWLCyWey0+EnzY
oZCwLk/KWPX8Kq6dqVxbpKy3IVIgWWNj98ngjH6/hUlsNSluZE0lN4ly7QISwO0HDYPULyR
WTNbXEB/fW7xqTgFhx+dWgsdR4f1TRVa7ttUtokjuArCY5wpB6YHrVzW006WKGWznWZhnoc
YGfSuIUYHpXQaNp19eW8l3BbeZbRkRHJxlj0C+pqfhdwNjSbZ5ZFVTgkivevDmlnybecE/I
FHPsK8f8Nx3U+pJHcxyQPGo2RFQPl9/Tivofw8sY0uPgcetRWl2Lpx1KDoVidT3IrT0mMA4
bsARRfwKgJGMHmolkMMqBBztFcp0NXN+cCWIrnApYLJUkDZyax0mm80lj6Vvxy5wfagNjDk
03ZqTSh/lZulFaE2TcjHTNFSao8q/dK48xGYED7v0p0bIbaQgMiZ+VSe9RSkk4HA2j+VKhV
LJQ3O5sEAZNcJSN/S7qzi01pbidYznhCefyrTaVVwAc56VzGl26XEn7xPMRBliRjJ7CtaSU
GTpjB6VNhsvtcbZFX1qjcy4Z4weC3NRvOdytnkVWeQySrk9+aaWpLZ5ZrnGq/Do+vh3/25k
rXIJbNY+vFhqfw529R4d/8AbmStdpBnBXB710z3RnHYWIlJ9y9RVu6jgkxO6BjJwc9iKpIf
m+U5zViUb7Moc7g3DDtWRaQxYYkB2SKM9eDVWXyVkIJDtj0rvvDXwn8Y+I9Ct9a042DWdwW
2edOVfhipyNpxyDW6PgP4wchpDpyn/ZuD/wDE1fLLsLmj3PJIDGcr8qn1AqyAgP31+pFer/
8ACifFoGEGnr/23P8A8TTT8CPGPZ9PH/bc/wDxNNRfYltdzyklAf8AWRn6ihXQZ2yRj/gNe
nP8B/HO75W00j3uD/8AE1H/AMKF8ebsj+zD/wBvJ/8AiaOR9hc0e55c7phi+PeoUnjWPEMf
OenQV6pc/ATx3KAsa6WFx/z9Hr/3zUUXwA8fxgDdpZ/7ej/8TTUZdg5keeQXJeUREcn0q+o
Bjy3HrXoFp8B/HELO8v8AZhJ6YuScf+O1dHwS8af9Q7/wIP8A8TUuD7Fc8TzpACBil3N0Jr
1BPgp4pVAGNkT6+ef/AImo5fgr4v3Yi+wY97g//E0uWXYOaPc81jd43zGTuPHFWLPTAZHMk
x+bkp7/AFr0O2+DHjGO4R3OnhVOeJyf/Za0YfhJ4qjuGdvsW0g/8tz1/wC+aTjK2w+aPc8w
uNNCpuiYsBzg1mzKVjyTk+/WvZ3+FHil0Kn7AcjGPOOP/Qayv+FLeLWVt5sCSeAJzj/0GhR
l2Dmj3PHCg80HOKp3eiRXE80xupB5sivjYOMYwAfTivXpvgb43Mu6EaaB6G5P/wATTx8EvH
BA3f2bnv8A6Sf/AImr5ZC54njlrootb2K6S5dijSEgqMNv6/TH9K1SGx0rtPE/w38SeE9HO
rar9j+zeYsR8mYs25unGB6VxDPITnoKhprcat0H/Kqj1p0bZBHQHvUQJIzTlJwdw4NIZank
82AP1dOCc9R2NVRJwOPx9aCCZefuAVLNbLbldjZRgCDnNBYgUMMijhWCnqegFWQ9t9hZfmM
+eMdBVDEgvN+Q0Wzp6GgC5LHbt5K213vkI3Oq/wAPtV+wtvOmEp4jjPJ96y7eGIOZY1Cl+p
HetS2vBaxSI/Mbck9xSYMh1BYobuSS4O/d8oGKyYQxd+wB4qxf3qXd4Co+QetDIYJHAw/yZ
BFMS3Db3JAFVZxlgMZNWmZmjBxzgE1SlmLPxgqKBhBK0M4dDgjoaZK29jk5PWmHkbm4FKoy
cjoRTsSyAjB+YDP0oxzmnyA5wBmmjkZFMQhyRtwWxTZ7dI1J54+8R0qYRuQGUc08SHy2wAc
rgqRQBjXUHkSAD5gw3BuxFUnxt6de9aU8OVzG3TJEZP3Kovl0yFwSOa0QmUZSqsF9qjyScU
9omLcihUIIIUnFUSRkkdOaBnBLflU7ITkil8vPWgCvkbcAcVAygk5qy471Vc/NTQFVjtBzU
Dv3FW2j3cHkVXMWGxjgdqoCF8eVuz82elU5OTV2UDJIGB6VVk61RLK0n3aoN3q1K3OPSq7H
jHrVkENXtCwddgjbOJMpwM5z2qmOv6Vp+GdSh0XxLa39woaNCQSVztJ6GgD1258PkaWIxaR
qQud0rYNeb3Wm6jZrcT3Vuy24k8vfj5cnoM/SvV9E1vSfE2om0givGlKGTzwCIuPXNZvjqO
z1Dw/DFb39v5tmGV7aNwdxP8WAevFQn0ZbVzxtg3npGvJ3AAV3PjxvsGl6LoELBha2xuZhn
/lpIa4eyONVtTIR8sqk59jWzqV/HqD63eu65fYkWRzgHt+VAky/8O9TFhrs1u7Yjni5z044
P6E17j4EB8I/DLUfFmqzt9kiE9rYQqMl3LMM+nBOa+Z9Om+zanazM2E3Yb6Nwf516e/iTUL
jwfP4fd2ltraXcoIyFBznn6nNZVXZG1Jc0rHLahq5u7oTSKI5nc5KDHXPNR2ms64l5Ls1GR
Xmx5m5uWA6Zqs9nHsAEoLowI9OtVEs5oXM7MHYtgAN1rlud/K01c9+/Z/MNz47ntdSgiuLZ
7VlWV8Fo3PQgHkdOorl/wBoXT5LPx1azvEM+WQQw+V8MaqfDG3uf+Ert7y+hngtuVBhIDrj
nPNdX+0gsl1B4c1jy2CSQFDv5JYHvXRQfQ5MT8d0HhC5/tTw9Ih0z+zfNt/mhSMKjcfeUD1
ri4be1TwDcWWpP5dumreXI+3OwHjNdd4C1+HxBdwSpb/ZN1v5TQbsgsvBIz2rM8daatj4Wv
4PlVZ7+Nvm6c+tap6nNa5oeFdL17QbtYodXt9Q0OUfMJWwyD2zXEfFf7JHf6dHp1rBBbt5j
logPnfjOfTjtXT6X4NubzQRbLrhyvPlLuBUdhnI4rzHxdptzomqppkzNtx543EkknjPP0q4
/EKT0MHPGacPWozwM09Tx7VqSTL0qZOgqsvWp0HOazaGmXYqlUfMee1V4jgVOnJ/CpKNCHI
A5rbsHJlUe4rGhGAPrW1pqZlHHeolsUjttO4aP8agfPm8DoTV/S4yQnHGDVWRT9qP1NYLc1
exFqXGh+Kz/wBSlcf+lMFb3gsn/hENNx/c/oawb7/kBeLMnp4UuR/5MwVt+CP+RWsAT1GP0
rRr3UZL4mbF2rE3L9s81U3bS2f7i1cvJADdR/3ulZ8xwxH+ytVEbISchyexpb91ld5dmDsA
Jz6CkGHLKePmpLsgW8jDpitomTKCWonuY4mfaHOM+gzg113hmWKO6bTVZmVY2UM2SGZGbke
xU1yIfZKkhy2Y34Hb3rqb/wAWQpe2Nulits9qht3n7FDGBk++eauWoo2R3flA2IubUfMflK
DqoJxk15pr9jdrB41ihhk86S5jMcgPMzAgEA+ldBYa9nX7W32m7vpIyLgwnEcqnkFR7A5p+
u6UX8Q6G9nO8lhPczyTHsWxuVT+OamOj1HKzR5IJbGO6nsrqKSS4vUSFpAeA4AO0++a4m6t
DZ3DK43bpDh/Qda69I5rXxLFfxxGdpJ2hVcZDMxILD6cU/xNp1nb2k16yu8uVVsdVJPX+dd
cHbQ5mjjiDtOxM5zz+FZVwgBJ5Vlx+NXDNe+dsZRCrLuj3DqKgvMMpYeuK3M2UN+M81Wkkz
3prvhiKhySeaZDJo+TU5jBFV4hk1dRN3agCrsx1qNxjitJrfCkgVQmQjIoE0Un5NQN3qeTi
oG5JoEaWjx4i1K7JwIbfaPq7AfyzWjqBFj4atLQACa4JuZMjnnhR+WT+NVvDdt9ua5sCMJc
vErN2CqSzf8AjoJpdZnbU9dVYhhZXCxr6L0UflWMtzeGx2tqraZ8BZphuV724bJPp0Fcp4c
t442xL0u1MHPbK/4muy+Jk8emeDdD8OW52rtDuo74FcHAZRpUckbfvICsi/Tp/SjYrpY7z4
b6/suJPDuocFWPkk+3Va9Jm09ftGP4CODXhaBrnXkubN/LlulE8LA/ckHUficj8q9u8M6wN
b0ZWmG26h+SZPRvX6Guug+bRnPVjZ3RWuLNwhiIyAcgiuV1dbpbSRc7wPvI3PFejPGobYef
rWBqenK9xuAwTwQO4q5R0M4yPAdVSJLrdCflJ6elek/DYTtDJvvUEUi58sD5gR3rhvF2mSa
Xr80B/wBU58yM+oNO0C6vtNuLe+t2crGdzbT0Hc1yRdpnW1eJ79E0Dn925ZfU9aW5dHtnQp
njFO0rULbVLCO6hCkFQTgcVbkWIoQQAK70r7HFtufO3iJDaeKWfuJARXdaXatH8TrYqkhRo
klDTLtJ471z3xChitvFFvLG25WIYgdsGuwknkk+K0FwUfEtvG4D4yF2nt2rz2rTsdid43N/
4x6l/ZKQXsDmO9kUwQPGcMhK/MwI9Bx+NS/B74UWfjOGPWfGt7dX0DjzIbQzNhx6uc5I9hW
d8UbI6j4r0pbg4ghjQY9ZHPP6ACvXPBV1aaPpkVvDJ5fG0Be3tXJUbjGyN4q8tTttR8J+Hd
Otk06bRrSy8PCNUgu7NdhtT3WVf7pP8fvg461W1j4babDpvkWUCyowLK4GWGR1yK6jSdTjd
FVnEqOCD3B9QalkguPDii40tXvNFJzJYpy9qP70Pqvqh6dvSuBTcrrqbSTj6Hypr/wrSDVZ
b6+sPPty2THbnDoT1IU8N+HNatn+z74X8WWUmo6L4ne1H3AoUOEf+66nBU/7P619IaxoWn+
JLCG8sZFliZskr/IjqD7VwXiLwhN4fP8Awkfh+/ay1RCBIshPk3if885V7+zdQa1U5LS+pN
oy1PDdW+BnxR8C2N1d+HLxNWspRiWOxJWXoedjc5GT0Oa5HRfHAjY+HviRo0mraSh8uT5fI
vLQlslwcDec8kODn1r6Q0r40WUMws/EdnLo0gI2GU+ZC577ZB79iAayPG2s/DfxV4dhvNTs
7K9kvA6WU1uMTyMODiQcgA8c5FX7ST0kiXDsclpnwu8EPb2N7oVjZaza3ZZrXUruWR4ZmHS
J41I2Seo5HHHpW9qfhD7HZR/2Hp2k280A3GCO2CKZMdQWOQMj615zolxN4P8AD+tavoVi+o
afa38VtfWEhZoZoGhy5f8AusH24cYwTXq/hq88F3Hh8+I9DK29nNiN5g7kQOf4LiPdtVu2/
ADD3qXfdMehyWm6NcNfS3upWYtr51w4Vg0eM9jXZac7RxCEcY6Vi3Oj+Nr6QS2UGn6jApDW
0trckRyeoPPp0/KtWd9Q0yd49Q0Ge2VWCpKj+bvX+8cdMfnVXfUasti5dzsDsbJFPWMtcIe
2BVe4YXECzRhmTO3JUg/rWhbj5lORgqKroVcleHCOw64q7A+Y09StQMflYe1FvMpMeQemKk
C75TPMgUZJoq0LlIigVeTiikaK54ncEhvlOMAfypjfPLGI2VCB8wY4znuKW4PzfVR/KpLvb
NfQxyRgeTGFzjrxXC2WkbunIIrPLTB8n04/CkndS/HX1qnZSxC3EEZYFM5U9B9KmOT1pDY1
jkYpI/8AWL9aU4/GhM71PvR1JseXa8f+Jp8OvQ+Hf/bmStdgck9qytcA/tP4c85/4p3/ANu
ZK2WJ5ronujOJCFUsCBgmtGK2d4QEfduYDaaz1+/xWnYM3mkkZC8jismaI+rPhOgj+F+lIF
27fNGP+2jV3FcR8KWDfDLSiB/z1/8ARjV29dsPhRyPcZL5nkv5IXzNp27jgZ7Z9q8buPiz4
jsPCnhTWb7w7p6nXbl0mf7ZIlvaxhgq7pCnyu5OBuATIxuyRXsF7FDPp9xBcKWhkjZXUEgl
SMHkcjj0r5u1rxV8DNI8PeHIr3wlqklhFdKLGFC7bGmjinIbMvzId8ZKnIyvTirEW3/aM1O
zW9mvPCCGCG5VEaKWXLRC7a3cgNGA7ALu+QsOxINeseEfGVx4r+FkHjO201WluYJ54bWFy3
m7HdUAJGfmCjt3rhNIj+EFxpmueIrLwlOseka2LCcSl2P2kXCHdGpkIC+bIrHGM9xxXa6Zq
3hbwr4ZutM0fTJrHS9F1KPRxbxDhJZXjwUyc7d1wpz2544oA83sPjN4z1bwdfalpenaLPqd
rqFvp8UXk3AS8uJo1ItlDFWSSNiQ7N8oAz2Nb2jfF69l+JmveHdfsbOz0jSoZX+2QCWQu0R
iVgrAESHdIwZVGU2jOc1ev9b+Hvg/wBP4gOgzppnh7WpEEcS75ftnmtC8wJbLEtI3zMc4NS
6Vb/D7TdZPjzTdEuINQ1LVZNIL72KrO8/lSOsZbYgZ0BZlAJwCaAMnxH8Z5LLxt4c0/wAPW
1tqGiaiE+03U8c0bQ7pzFySAIhx8pcfOeBVnwx8W5TJMPHCWmnLNp9nqdo1hDPKBHcebiN+
CS6+X1AAOaxvGnjH4UNcSeN/Enh7Uby40KSGEtGD85+0zRx7kDhZAssMjDdnGQRVjwF4t+G
Gh6YdQ8J6JqdjDq0IvG80mRtgjuZVQbnbYqi3mwq8AsPU4AEv/ji+mfEbVNOu7CBvDFjaSX
AvUWTzZStuk2xWOE8wlwvlEBgMMTzinXHxV8XJ4X0DXotMsYkm1IadrkNzaXKHSHMgz5jfw
hUZBkghmYEYBq34ssvhbp6r4513w1PdtrtjPK6ozFXT7KZJGMW8IJDEm3cBk4HPeuattQ+D
H/CudD8WL4b1dtJIu7uGGSeVnmNuS8jTqZcSnKAjeW6DoKALV18aPFdpFLLPpmlQQ3EC31v
cFZ5Usrb7U8DvcBcs2AqnKAAbueOa7Tw38U9O13wxpctyU07xBqVh9qjs5ophAGKsysZduF
Qgbsk5CnnmuH07V/g0PAviDxVbeGdRXS9T0s6tfwuzlpLcXMiGJV8zCAyK7FFIU7ueuK7Yf
EvwfqFtruhPpl4bTTbOy+0wGFQjw3iqsaKA3YOARxjtmgDlv+F1avaeGrK6v9Nt57i9v5Vh
vbK2uHtW06FUae9CEeZsXeVB6E/N92u2174kaRHomrPoGr6et9pqCSaXVI54baJA6qzlgnz
9eFU5YkAda5DXdM+Ell8G4vF+o+Gr2Xw/prNLHCk8rTgM4haPmTJjO1coW2kAcVt3fjDwJ4
28P63ompaPd3Om6ZqlppVxbumwGZ3j8ortYHaGZDnIIxQB2HgfWdW8Q+CtM1nXdL/svULqM
vLbFWXb8xCna3zLuUBtp5G7BrpKwPBr6RN4L0m60GCa3024gE0Ec7s8iq/zfMWZiTz3Jrfo
A8w+OIJ+Gxx/z+w/1r5mMBJByOfSvp/40RCb4eFS4UfbIiSfxr5t2KeEYt2HHWuSr8R0U9i
m8Ww8DNaum2vh6HS9Mvddi1FxqF/c2rzW12E+ypGIQrCMqQ/MpJBIzip4rKJ7YLJGyued3c
UthqOiWum2lrqulXepXWmX893BFHMkdvOJPKwJeC2AYQcL16Z5qabV9RzTIrnwvq8H2yNpr
I3FvJdxw25m2zXwtmZZniUjGBtP3iM8gZxT/wDhGNaSxRW+wXU6G2LWVrcGSeEXO0QlgVAw
xYDg/Lxng1o2fiyWdIb2/tbq513T470W1ykiJbt9pLtmRCN2UaR8BeoxmtO+8Q2nh3XLvUN
Asp5tSCabFdTSzoYJEhjhkYIANwZtqqc8DBI54rS0CLyOb/4Q/V7m4jgs7rSruB0nkN5Hel
beMwbfOVnKZBXcD0wRyCRWTcafqNvbtOlvBcQGxfUVkgnJ8y3WXytygrksW6Ljpj6V10Xia
ysdJnt9M06+/s+WC/UrczRtIJrhFRT8oA2KF/3juJrLTVrKPwklmtheHWYdJOlRXBlT7NtM
/nbyuN+ex7ccUrUx++F34dt7Ga3shd2tjeadaST67LPqUksVlt2DMg2kL94fKhc72K8AU5P
C2uXFxPZyNptrN9pNjBHNe/NdzCFZgsWFIIKOCGJA5GcVaXxPbQa7quoabbatYLrcEy3oiu
IS8EjyLKHtyV5G8PkPjhse9Zdp4jbTtdsb29bUNTFprM2p+bdTq88sbwRRKjHpuHln2AwOa
p+zYryMu10u31TwlcaxZSw3F1bypPMkV2RJa2udmXjxtJaQjI3FlXHHzVr6NoGq6lp8M0Eu
lxreGa2tUvLsxtcPGoeQAbSFwuTkkDj6U628W23/AAg39hraahDIdJh037Os0YskkWRXecI
BuZ325JbkHgZB4hstZjtF0AC1eVdLkv3chgPM+0RBFx6YIyc/hSahcLysK2kLFd2lrNrWjp
He263FreG5Yw3KM2xfLwhcncCCNo24JPFMuPCcrpptvHFHa6kZ9Tj1Keac+VDHbGEMzEZAC
bn5UZO4etafh7XI9M8MWmmT2l5BLb6fDZG906dI512XEkrKrMPljcSKDj5vl7iln8SRTXty
t1pUpsr2XVDcRpKnmCO7kidNhIxvQxA88GmlTXUPf7GQnhC/Ms8dxf6Zb2cawMt9PcFbefz
wTAEYKSS+D1A24O7FS/8ACFzf2LYT27Wttq3/ABMY7myuLhhNcvbzkMEXBX5EU9xnHGTWpJ
r+lXVk2j3emaiuix/YzbpDcRfaQ0AZcyMw2kOJGzt+7gYzVg+MIZ7qPW7nTLxfEFvLfy28s
M0Yt1+0MxQOCNxCBh05JHpR7lrA3NGNpHg+KfXdNtNZvtO33lpNdf2e106TxKbWSWGSTAAU
cKxG7IGMjmqK+FbwySNJqWlR6elpDetqrTsLZo5WKxEHZu3M6sNu3jaSeK2pvENhNrUHiK6
0+/fWPsz21ztnj+zyZtGtxIoxuBPyMVJwPmxniqK6xpd1pK6NremXk2mjT7S1Y2csazLNBJ
MwdN427WWZlIPI60e53C8izoPgG+vvFVhp+vfY7a3/ALQe1e0lumSS8EQDTCIoPmAVlOcjP
asceE9XHh9b0y2Jle1t7r7IlwXnSCdgkcjjbgDcQCMkjr0rpbTxxpMniSz1rWtAu3udPvp7
qzjs50EYjkC4STeMkoVBDLjPfFZ1n4gSJ7yR7CXFzo9jpqgOOHt3Rmc+x2nHf1p3h3C8jkf
EWnR6X4m1XTktDZi2uGg8hrhrjy9ny/fONxOMngDJ4AFZDRgodvFdL4suY9V8WalrMaPEuo
XUtyInIJQM2QCRWL5KgHd0x2rNvU0WxkGJi2Bk+9IiAAYOD0IxWhLzlIxtjByAetVdgDdc7
utNMGRlflzjtSBAVzjFWAMpjHak8vcBtp3FYy5l259yaqOPmzitKaJjP935ATznvVeZBjA9
aaYikM4yRgU1xU7joDUTD1OasClMDtIqi3OfatGZcg1RdcKfeqJZmTdTUBYYOetX5bZjySB
WfKhRsYqyBmR3oUoZUL/c3Dd9M80hHFMxyM0Ae3aPZPrOiR2dhcnTtKZhHO8X+uuv9kf3U9
+9VvE8nhbQXbQtL0RZb5VAldBlo88jLdq5jwe+sXGsWtjbXflW8Q3N2CoPU110HiJrzxzJZ
6NbrP8AbJlSa4KDBwMFufYVDWty0zx+4jaO8dWUqQ3Q8VoT2Qj8KR3rR/NLcbFfPoORWp4y
MM2rG6tUHkszKrgcNg4zUWvxxR+F9CWFMHYzSMDkEk/zoEkc3IMCPtXonhFb7U7W7jlcfYY
mWecY5b+HArgJRnyF7mvVfh74N+IOrJNDo2lXEunTDbMcYVRjIOT/ACrOproa05WdzJ8T6V
aaUy/2ddrcpOFd14HlnPSsbSNOe71+3huWMcLSAYU8j/69aur+DvE2iXkzaxpz2wM3ljzck
yEHHHr0NdH4T+G3irX7Ia5YMlvBFMiFmbD5Y4XaAOea5uV3OtVI8tmz3D4K6Pp2nPqB1qyS
4u5JP3UhH3BzgAd65P8AaGQHwBoqsR5iXUor1zwPob6J4VvL3+17XW9esvnmWBgwibH3CBk
jivCfj/4isdW/sywsFMaxLJNJGxB2s3PGO3pXTBcpxzlzM434c+VYavoc9vJK0NzuRxKANj
Hg4x1BIrsPis0Nt4bkkuIvMi+1Rblzgkc15/4GuTBb6Nuuopl+27giHLRexHb1r1fx5FZzn
T7fUQDaz3kcbZ9SDj9eKp/EiVsce9xHa6ZY+MPDt272J2x6goUuUXGCxXqCMDOPrXmfjrVW
1jxOmokt5UsCiPPTAJGR6ZNelWth/wAIL4wksJA0vh/WFKlHGQvHf8OD+FeZ+N7RNL15NIj
bzIbZSYpP70bHK/kKuG9yGYAORTl9KjU8dakXrmtREqjBqdf5VGMEe9PXOamwFqPpVmDlqq
Rk1btyNxrMs1YBuxXQabHhh65rAtcE10+mD51GKzlsWjs9NJESfjVNiGuiTxg1c0/5Yk+p/
lWc7b7ph/tVgjUTVNq6J4sUf9Cnckn3+0wVreCCD4c00D24/CsfVU2aN4tGc7vClyf/ACZg
rT8Clv8AhHbQDhkgaTn0C1q/hRmviZoSzGVpHPU1DcNzuPdV/nSWwVxljgHg1HcOBECT/CO
PxrSJLHx4Lse2aS+GLB/pRGMOy9abfc2Uqj+6cVstyWZUV68QcxgbmjZCTzweta13ZLcf6e
0oErzeXsPT/Vgg1gxxExdCSRXWxC31DTZEXCSmVGCt/wBctp/WtGZo5zSJLgatBOEkEkcih
SuRsORyfb/GvfYJf7V0SFb5RZ3BO8xKuTbupyCfc/yNcFoukXFnrFrczRBdkS89iQO/rXUX
NzYjWLTzopWSMMrNuxuLdz644rGTLirFO80HTUt728sHt1s1I2xYw0EoyHJPocCvO9Wtxc6
dNBFFGzSY2kdfXNer+JrTT7/SJgPNAmgMMkUbY3jrnjqevNeeXekWmmWAezkIjWJ5SJTyAQ
AAT7GrpsiaPHfEegRWkEE3nuxZ+CeSfUDHpXLamJIISxXayuAFI9uRXt1vo8Qtra6mQERgy
SsRnCsOcE+nWuEms9O1fX7SOcNDY6jCWjbb/HyBk+4A5rrU0c7R5oYmIyeSR2oSEk16lc/D
ovavNZyKkalQMj5mOOevTpwPxrh5LRYLh4sjKMQcHNap3M2jOjt60IolAphZUbHFOSYZxmm
LYssg2Vk3aAE4rR8wY4Oao3RznigHqYsveq7HBFWJOpqs+MZNBB1OhBbTwzdX+cS3Ttbx/k
N5/BRj/gVdP8LvDo1vxLc6ncxh4LT5VzyM+v5Vx99crb6Np9jEf9TBkkf33O4n8sD8K9k8G
Wp8MfCG51CUBJrhGk5689KxerOnZHl3xM1ddU8a3CwsDDagQqB0461kWUpGnwXAUEI3lSDP
VSaxriUz3UszNuZ3LE/WtLRXV5LixkPyToSD6EVPUZYljk0/URExKeWwliPoDXunheS3vNL
h1S3jVJWXbJt7+oNeVRac3ifw4UjwNU08Fef+Wiiuh+F+ttDNLo10SjE/KG7MOx+tdNJ2kj
Cpqj1eVA6hh2rN1GOSeykELBLhVJRj0z2rWHofwrN1Nvs9uZx95ei+tdsl1OVbng/i7UZtQ
kj+025inhYoR6Ck8JsLmX7ASA78xsfX0/GofE4J1SVwPkmYuF/unuKz/DhL6lDCJvKYybQ4
7HtXmfaO62h7b4XtJdNiksp42SJzujAPCnuK6iYbY2cgsMZrO0u5kmtBBeAfaIeCR/F71sS
jdb/L09K9CCsjkb1PC/iGHe6juCu0K+OuetdLpkhPjbRnbzAWslDb89cc4z2rJ+JSqlvt25
BbP61v+Fo5NV1/w7NITIxsXV3J6bTx+QxXFLSVzqjrE3fHEUt3rdgVUOm1Dgnqx4GfoK6SB
J7OO2Bk8v5skA1kfEMTWNnZXcQ2yJh/p6fpWB4Q1K+1KeQXUolyRsZj0Gea4amp1Q3Porwu
JZLVZ/MO0r8ik9BXQReLBZqzIBIYztKHj2rzPSfGkjaxbeF9Ft0kuhEfMkcZWP1b8OuO5wK
8o+LHju/0XU5vD+ks8IKkzTMcs7N1P+fX0FcqpOUlY1c7LU+hrv42eCtPuZrZL2AX7sFkii
U4DdPmIGPxrxn4l/tA2l6JdL8OW632Tlpm/wBWvsO5/Cvmd5pHkd3kd2k+8WYkt9fWiMjOT
wP511qgk7vU5lUfQ19T8Qatq8pS9vZEgcgmJD8v1xU/h/V57LUVlaV2t7eJxsJ45Fc+zFpD
kYPbFThhDbbB1fqPateVJWIu+puJ4v12x019O07Uri2hnd5bpI2wsxfqGH8Q+vrU/h3xRrO
g3j3tlqF3YLOPLla3ICSj+6ykFW/EcVi6bcafvaHUrSSQM2RJC+1l9ueDTzcR211Ktuxlti
SNkmPmXpz747ilyraw9dz6D8N+ONZ0vw8/imO002/sfMMUv2dltbgnBP8Aq1GyTAGTlQefx
rbsPjB4N1HxPFqOoeJ7+0tBAB9kfT1RWkIGSZAWPHPHA6c18z2S3LGU2Esg3KQyKcNg8YI/
iqhIzwuUwVZTggjBFZeyRfOfeb6V4a8UCLU/Dmq29ztbfvt5RIpOP4gD71SurKWwyJo9mP4
hkqfx7fjXzV4H03wbf+D5rpvFD+HfEcDNibz2jJP8ACr95T3xzmvSvCmufFqbT4zb3un+Id
PM72oubhl3iRDgg5KsQcg8jpWPK4u1y4yPQIrmC5LLHJ86j5lPb6HoamWJw0To4IHvWIfFT
aPqsFr4w8JXelvK+w3VmPNgdj7fX0Nek/2FbSQRXUVu4gl4BkgK7T6MCMr+NKTtqzRO+hhQ
/vpcsQSCAcc0V1Nt4fBMZiiVEcjDIOD70Vi59joVj5uuGO4c4OB/KmvJC14sjO/mAAH0z6U
sjAzKSuTxge+KUNNvA2KdxOB71ygaFiyqTEvfJ5q7VeGAwvCZGBdwTirLUXuDGMOlCEhh9a
WlX74x60+onseXa3/yFPhz/wBi9/7cyVsvwPxrG1z/AJCvw5/7F3/25krbbO0YronujKJAA
A3StSxjPlMwzkms1eXxjpWraTxkCNVb5RnIrJmiPqf4TDHwu0kf9df/AEY1dzXEfCn/AJJl
pQ95f/RjV29dsPhRyPciuf8Aj0m/3G/lXwL4/wD+RW8J/wDX/Z/+m+1r76uf+PSb/cb+VfA
vj/8A5Fbwn/1/2f8A6b7WrEexeFf+SYfEj/seR/6V29dtqf8AyBPGP/Y62H/odjXE+Ff+SY
fEj/seR/6V29dtqf8AyBPGX/Y62H/odjQByXxN/wCTdvG3/Y1zf+nAV09p/wAiLpH/AGPR/
wDTg9cx8Tf+TdvG3/Y1zf8ApwFdPaf8iLpH/Y9H/wBOD0AeK/En/kmni/8A6/bX/wBOeoVf
8Ef8iRoH/YHH/pHq1UPiT/yTTxf/ANftr/6c9Qq/4I/5EjQP+wOP/SPVqAPRvip/ySHwp/2
Brv8A9NcleY2vP7K/hcf9OGuf+gyV6d8VP+SQ+FP+wNd/+muSvMrT/k1fwv8A9eGuf+gyUA
N0z/k2fVP+xHf/ANONxXQab/yHfiF/2DfC/wDKGuf0z/k2jVP+xHf/ANONxXQab/yHfiF/2
DfC/wDKGgDpPHP/ACZPqX/XM/8ApbWR4R/1XxD/AOx10r/0bb1r+Of+TJ9S/wCuZ/8AS2sj
wj/qviH/ANjrpX/o23oA91+GP/JJvCv/AGDYf/QBXX1yHwx/5JN4V/7BsP8A6AK6+gDzT42
Y/wCFc5Pa8i/rXzvZXCREkr1HBA5FfQ/xsIHw5O7p9sh/rXzoHWVFCoE4wMCuSr8R0U9i3N
fuzFbYtKCuDxjBplnpM4trvV7mznNlZg+fKq/KhxuIJzyQvzELkgc4rXtLVILcLGucjJbGC
aW8FpN4dgRpN97pVxPcRWc1u0sd2HZHUIw4RwU2Etgbec4rOCTdmXNtbEdzpGpW1xYWsei3
4nv932aBYMs+0bm4z8uBgkNggEHFQyaHqk91c6Jb6XOL9IhKYVCghW+42c4IbouCcnpWrrF
9NJ4muLzSpI30zUV1S8aK20+SGaC5ntjGnmOWIZjnaSvHGcgGooYNEuNQhmvIoYbmxstPgt
7i705ruOLyi5nVIhx5n+r2uRgAHBBrXkh3M+eS6HJ6ZLcILiCayuHSJGa62xk/ZwrBWZx1X
DMAfTNa2kaNLqEmrvdW2qQW9harcrstVAkJUuqFnIwXUqykZ4DZHIq695YD4g6jfagk39ka
pc3cNyShDm1nLqWA68ZVgOvHrTNW1DT/ABLpeqWs90LFotRlvrUXFu8qTw+SsMcZC52uqxI
BkAYY8gg0oxjuNt7ENn4b1mebRbc6fMs+susdrLKm2E5XcXY9VG35tpAYjoDXPnQPElxp13
qjaDdpbWm/z5SFKoUOJNvOWC9yM4HJrsNS16xk8YaZrdpc2sOm3WsWuq39nFp0i3ULQpjMk
hYq+0swAQcjGMYrDtrzSNL07T9OW+W6+wWOtWvnxW8iozXCOIioYAjduGf1q+SJLnIrX3ht
9P8ADeg6y0eoxvqP+tFxAqxR4U7cMOT5nDrkD5QevWr9rokE2grPFqBfVJNNl1iKy8jEb28
ZYFTJuyJDsZvu7QBjPNO8Sa3b6laPc6ZfWUaamLRryxOnyC6V4ItoLzk+WQpyAVGSGA4qz4
f8SXdj4Ku7efVoro3Fpc6fBp4sB5lssjnJadl/1QXLBFJyzAYGKLRvrsF5WHX+gxad58i6k
8tpY/aYb2byBFsuIRGNkeWIdHeaNVb2bis/SLKHVdYtLKe6MUMiu8k0KByFSNnJUE4OdvHP
etfTPEVxHZRR3WqzyTESwxz3KNONPCRMlsQpByBKzSHGThEPaqVhfacnxBn1B5DaafNLOA/
kFQgeF49/lqMqCx3bQOA1JqN1YpOVh2n6JYX0ljew6tPJo10LgyTG0EdxbNFAZzE6FipYpg
hg2Dz0xVTUNMtrbQ31y21Tz9PktLW+t5JYPKLRzTtCyuNxCshQ8gkHr0rZ0jWLLw9Yadptl
fTXa2f2q6mvPspVJLlrRoYkSNssVB7sBktyMVQg13WE0nVprjVb5dXv0s4VniYowjSXLoCm
AihScAYHXFP3BXkY+o6fNZQW0mye4gktbSeS4SLEcLzxB1RjnjnIHrilisNOm8K6nqMOoXX
9o6bB9sntZbUJCYxKIyqybiS3zK2SoBBx2NXdduYtY8nUp72ea+Ftp8MiTQsWmdYds0jOeA
VYd853HFJcxWP/AArZrfTtYhg1O8Yz6lazW03mS7D+5t0dRtCjJcknliD0FJRjcd3bU0b3w
BsvrLTbbWmF6+pQaXcS3FoY4N8sRlElu2796gAI7Ekr0zWH4msE0Sys7nTprq4t7mzluI0v
rfyJozG5Rg6gkckZBB5FdXf+M/DL3enyX93Pqmmx6lBdafYfYdjaJbpGysnPEnzeX8qkhgm
evFcn4u12HV7W0tjrv/CQ6vDaTRXWrG3MH2rcxMUYVgCdgJGSByxA6VUlGxKlK+o/xN4Rn0
UX7XN05u2nSHSbfyvmvI8KZJ2GflTLbFxksx44BqLxP4at9D1eOxjkvRvtRMy3SRq6MzH93
hCeUA2tnGW6AV1eoeNNMvvElv4huYpJrnQb6B7EpCR9vslKFoiMfLKjb2RjgEHBNcdqVrp1
tqUz6Zfw38c5aVpo7V4GBLEhX39WwcnGQD3OamfKloOLfU5W6iMLbc5461DBZPcwPIJArK3
3TxkVsXNks0hdW2/3hVCWRBbzQxnD+wqEzQpR58v5u3FSxjCgkUQJiIKeoFWFChdzDimBSK
wOjuz4lDYC+o9arXllNAQ8iEL1yOlab6VNcNJJEoD8kKTjNXHUzWIiuflfbtOO1CYmjjmGT
UTr0xV/ULJ7X51bfHnGfSs/d6jrWqZLKs2QSCOaqNHnnGK02RcZIzVWboaokz5HDe2KzJmD
SHjpxWjKuc81SlQdhVogqsMioW6YqyyjHFV5Bg0wO28MPu027gv5nsbSaNQbtcAr/s89c16
b4R03wy/hvULm1vPOjUeXJcAEMq9wMc8jjj1ryXw1p8Oq26Nf3vlwW7FQrKTjoe3XrXq9tc
xaVaronhm3V7nhri5nHyRE84IHVvYdKid7aFR3PL/Ft9aXEiwaZEy2kRITMezA9AOv580zx
ZGLaw0izUgYt0kYZzyf5V1XxJivBp2jRX0EIuTHLLPJFEIx1+UfkP1rjfGUkja5BDKgRo7a
JcK2Rwo/xpJ3KZofD/TtE1PxxYf8JFqtvpmlWxEs0twcBsdEHqSa+vh8cvhxpGkRad4X1nT
xFGMb3bbz3O3+tfCsts8lxb2iY8xhnB6ZNXU0vULN9k9hIH+madkI+n9Z+LWg62y6bNqtnr
E1xMpii8ppGVhnG0gc5z0rgfFXjqeG1bQ7LVBotkV2ulo27zM8kOyMSfpXmPhu/h0jx1oer
3cLfZrK9immXHJQMN3H0qvqOlm082GG4spw8hMa2cjSgDOQOmenrS5UHNY9f+B/xO0LwL4m
1I+IdUktdLu4NrKsLyMXB+XIA68nmsP4x+IfBWv+L/7W8Jak13bXNvl18h49j5I2/MBXnba
Xqw82X+zLgxuOpXH86zbjfDGkE0bRyY5VhjHJ4/KqsTc9J8MRRW/hzTL1bVIUe8VXIHLHkb
ia7z4txvL4PjkizvV43UjsRyDXm/hzUYj4CFvLGiSQX0bKwwC65yfc4r1H4iyN/wAIfYzRK
CSUb5hkHBBGfaodrq5e60H2dxbeK/Dmni4Uebe2onhk/uSYww/PNfPXiRLmHWPsF5uaayBg
JPoGJX9DXqOn6rBplppH2SbbHBdyoYD96FXIJQj2JOPbFcL8RX874laxIFwGkQ8f9c1qoKz
JexzEaZFS4p0cZK7lFDDBFbEghwanBGMioF61Mo4xSYE0R5FW4Pv49qppVu3PzD2FZFmpbM
Vk9s12GkYfnuK4uE/NwK6zS5DDCrNwW7VnPYtHZ2Lgopz03VnxndqBHbdk06yuF2LzjG7NZ
cV5iaaReoOAaxSZpfQv6rIr2XjRVPyp4TuAP/AmCtnwRe+d4S0uyaNY0WN98h+8/GcfTHFc
oCzaX43Zjknwpcf+lMFTeE4b+bQrSKBZGUoPujPatX8KMurN9rsQwhlB4PNaFno9zqPlTll
gt5F3GeU4RR35qlqVr/ZOm/atXia3tgMrI5wZG/uIvVj79B1JqDU4PEc3gqy11IbmWNsNHZ
RRfu7eHPDHuxbgk471cRPubYgQSOqN5oj6uo+UD1J7VXivI3uEjFtlJB8j9QxrL/4SKW68N
Jc2zItur7WgUZ+YjkEDk8An8KmW5uIdNkvriW1SGGRUSROQ4KjlcdeTjA6dK3iu5m5XGahc
SCOe6t0gSC2AaVmQkcnAHHPrzWfp/im1aaVLi2t8INytvZc/jXQv4K1y/wBJacSRtZyqjM9
uDKQMDqB6/Sufk8F6Lp93HLP4ktoSrgeQ7DPrg56VacSHc6O28RxXlss+lXd1BIGxskbOO3
TuKvXHjK50a5Rdcshd220H7RAcMPwrn5LPRIhPeW2t20lzHEwQIRj7vTr1qtrHiTT4/D1rF
e2Ecsc6CNsv+8QkcEfj1rO2pabPYtOu9P1uzS502+SaJ13DBwycZwQeRVDULi0tTN/aASOM
IS7MMjbnFfNemeK9S8O6qlzpd3KVj+9GzfK6+hr0G48bXWqTWVxqOnB7eUeZFGmA27bkKee
QfpVKmyHJM9HvJ7OIRyXFvAtkWUiY8K0eCTn2AFc4mq6H4l8Uro1lpg06306HzknmUKjA4W
NlHo24YrOeXV9X0VY7S5hiuZk2x29wMrDlcNGf9oA5pWe/srLR9A1SK2v9TuX8sz2S48qCP
HzP6qqjP1qrJAbFxp8t0kiWUkqJJcOvmE7QAnBP4814n4riWx1We0Rkc5DFwoz0wPxr2nUr
+C1QWj3E837lSYbc4ZEwSD+OM/jXlur2U3i++u9T8PRiaI5gEMgw4AAIYntn+la03qZzPOZ
JMk01JfmqxqunXWl3f2W8j2S4zjtVBWOciuk5+hfEnGahnbKmmK5xyaR2BXHrQK5nyjk1WY
cEelXJe9VDSbsFm2a2kWr6vr9nanlWdVNe1/FC9XSfA0emQEKWVYsD9f5Vxnwo0YXXiRLiV
Mx26+Yx9+1O+MmptPrFtZI2VTLEViurOh9EeVe1XdNZY9RiJ7kj9Kpj71SRtiVWHGDSKOyt
L+Xw94ijuVQ7WwW/21NdXqmkBNQt/FmkIWhfDzJH1A/vD6Vy9xa/2toEc6HM9qNjjuRXS/D
PxCplfQL9hg5MRb17it4JX5WYy/mPUbC6F5Yw3CsGyoyfWk1JEltCHHyngn0qC1t10+6a3T
iCQ5X29qu3CB7d426EV6GtrM4+p89+MI2tPEflOMAAk+/vXK6a8xuWeFSXDeZx296734iRD
+0CXX94sZAf1FcDpFyLTUo5yPkGAw9R3rz2tzsi9j6E0e/GqeHrXVID+8VQJB3yOtdVG2+0
VuzCuD8I2kulXc0MTebpl2PNjb+4T1Fd1CVEQUdBwK7Kb0OWejPKfijCI7ZQOhNWPhhfMuq
2BK7kt7aRjjknJAP8qk+KyA6LFMOvnAE/gf8ACqnwXCz+JvKlGVWBlx7EiuGr8TR109kegf
E7E4gUEknhlX6dvwrgLDUk8NqYI8zCTlcDn/61ej/E6G2ghtJbZyZozhsDpxXi1xLJIrAvu
5yoz90k9K4Lu1jremp7v8HzaTzajqKqrX+oMY1xkiGFTzk+rHP5CvEfjFe2l98WNYltJFkh
jZYQV6ZRQp/UGu68AazJ4W8BeIvEasoaCApGTncXPCAf8CIrwiaSSaV5ZpGklc5Z2OSx7mq
pL33IzqS05RlKCQMCmdzTsntXQYomCoi72GW7Co2fcxJqeysp76VUTIDME3YJLMeiqByzew
r3T4ffCKxuyLjXRukyCsCMGcD0c8qPooJHrUSqRjuaKNzwq2sr28fZZ2k9y2M4hjL4/KkwF
U79yuAMAjrX6LeFvAHh3S9NiMNmBtUhVySFJ/nXn3xe+H+mXPh+8igS3s5ZkLed5QznsQcc
cjn2rnVe7L9mfFkcpU8HB9qsz3q3QC3cW+TIxOvD49D2b8efeq9xaTWlzLbSgeZE5RscjI4
49qbdQSWk/lSOj/KGDxtuVgRkEGurRmfqW9O1LUtC1GPUdKvHtpUYFZUwc+xB4/A165D8VP
CV5pkM/i/wba6zfyl/N+yjyH69Xb1PsTXiqSMuSpwD1HY1NGYGZW3tDz84A3Ae4qJRUtxqX
Y+i/A3xX8A2OstDZ+G9U05Zv4brVy8KgDptdwp+hr6A0O60q2gudU0uwhihvVW4IsboS71/
56eUT8vfO084r4s+HXhW98YeJoLCWye70eFhJePGVVkX0Vzj5j2B96+sbqw8P+A7X+wfA+j
RW+pakQI1DMUQgcuzHOFHJx3NcdWEU+VGsZW1JvEPiFYtTt9R8IeJzp19tANpc/8AHpdDOc
sjY2n/AGlorjbiSAp5urSCWEP5cUbYw5HBIHoP60VSgktR8yZw0rfv069B/KrmnThdu1gCZ
CORn61lyzhXDMcDA5/Co9NnAaMM/IlYk5rzmtDsOu1KVYhHcocqPkC7elUor6Se4WJYSFbg
tzxU2pOTpsJJIG4ZI+lZltIsV7E2+RgDnDdKURGywwce9Kn+sX606ZcOrZyDzUa/6wfWqW4
nseZa3/yFvhx/2Lv/ALcyVtt0I75rF1wH+1PhwR28O/8AtzJW38uSxwcV0T3RlET5FhJxlz
+laGnbVhf5uprMPzNuJFSxzGON0RsZ6H3rOxZ9bfCc5+F+lHbjmUdf+mjV3Fee/BiUT/CPR
5cYyZs47/vWr0Ku2Hwo5XuRXP8Ax6Tf7jfyr4F8f/8AIreE/wDr/s//AE32tffVz/x6Tf7j
fyr4F8f/APIreE/+v+z/APTfa1Qj2Lwr/wAkw+JH/Y8j/wBK7eu21P8A5AnjL/sdbD/0Oxr
ifCv/ACTD4kf9jyP/AErt67bU/wDkCeMv+x1sP/Q7GgDkvib/AMm7eNv+xrm/9OArp7T/AJ
EXSP8Asej/AOnB65j4m/8AJu3jb/sa5v8A04CuntP+RF0j/sej/wCnB6APFfiT/wAk08X/A
PX7a/8Apz1Cr/gj/kSNA/7A4/8ASPVqofEn/kmni/8A6/bX/wBOeoVf8Ef8iRoH/YHH/pHq
1AHo3xU/5JD4U/7A13/6a5K8ytP+TV/C/wD14a5/6DJXpvxU/wCSQ+FP+wNd/wDprkrzK0/
5NX8L/wDXhrn/AKDJQA3TP+TaNU/7Ed//AE43FdBpv/Id+IX/AGDfC/8AKGuf0z/k2jVP+x
Hf/wBONxXQab/yHfiF/wBg3wv/AChoA6Txz/yZPqX/AFzP/pbWR4R/1XxD/wCx10r/ANG29
a/jn/kyfUv+uZ/9LayPCP8AqviH/wBjrpX/AKNt6APdfhj/AMkm8K/9g2H/ANAFdfXIfDH/
AJJN4V/7BsP/AKAK6+gDy/45nb8Nc/8AT7D/AOzV876V+9uBnkKM4r6E+PBI+GJx/wA/0P8
A7NXzlolwEvjCWCq6559a5KvxHRT2OuAZo1DHgc4WnqAeMVXhZirY5wetaEcYx/q8nr0zXK
zchRhG+S3HoKbL8rn5QR15HWpZYnLZCEd8Y6VUu5pLeOR1sprow28t3N5W3KQxAF25IzjcO
Bk0rX2C9iHU7G8vYo5rVVCxKQVJ5+oFc5EXilL8hu9dYNRa2F050++32TyrcQeUDLCIgDIS
M4wMr35LADk1yt5M8t59o+wT2SXEMd1HHLjLRyAlW4JxnB4PIxWii+qJugvAFXI6EZXNZG7
cp9jWjevcLZRyfZLhreSf7Os4QFBLs3lCc9QvJ4wMjnms2IMY5CVPWrtYkejYPsasWMoWN4
2HBPFUVdipIUnFRw3cTsRE4dkI3Adv84P5UxnQxTsEZPToaaJAbrp1FZ8V2VkK9/Q1KJCbg
Yzj6VNho1Ay4YbucdanVgYRuGVHes15QYSy9akhmdrfYDwTSshmhGbUy7LpSYWHJH8PvWVe
T+U80dnIdq5AY87hUsxcRgbgpqnsKMAzB8HKj2osgMu5hkmiTyVBIHQ1HHYq8cjuTE6jIBG
Qa0ZH+zSrJg7evTpTJrmGQqiqx39z2qxWMuKeaJsBjgdqsLeOZgoAVTxzSSwLjcrqR61Uw2
8YUt1zjnFAjclwkLuB2zx3rI8gTW8kjAA56itO0RZdPljeUIQOKg00Fg8TjIPb1pJjsY8Um
Ysk/MCRirNlIDeIjgEE1dvNMigtTcRlVA+8pPX6VRtsRskskTGLOdwHWqb0JN8bY94XhScf
SoXVjHwoPua5q816eLXTJAT9n4BQ9CO9dBFe2t1a+bFKxIHKkdKVnuBmXsEcyNHKMj27Vkf
YIIHaRjlQM4Na91cQRRNK0qkfXrWCdRWaGYOnJ/1Y9a1iSzPmPLbBnPTFUJQ5OSpwK1kLQw
CMKNx6tVaQERGP+E1qiTImGGqnJ0NaE6Y7VRkU7TxVIhlFupqJgD1qdlODxUDdKoRb0y+ks
p1ZWIIYOMHuOn9K9v8ACV9pdiLIzTqzXCkozn7zkZZ2/HPNeAngg1sWdwPJ/wBKkdrePgpn
l++0egPepkroD1Dx1r9h4hu7LS9Pbz4hKBJPjAkO4ZCnuOnPSuA1m2W++INxZxY2Cfysj0X
rWvZ2VzFqVlPdBRcyp9rdBwIYU5RR6Dvj6VkaCrz6rqN++XeKJ2B9WbpUpWNNyrDC/wDbcO
pgAxGc4x0UA4FesSQLJAZJYvMVhuUDjIrifCFst6t3ps6HfjI9jXW+HNSS7hm0O9YJfWh2r
n+NR0piMy70+3nvdLkaJUWS4CbQOg2nINdQdPsIlc+SFVEB+Uc1lahF5c2mjaflu1x7cGuh
WLzM5/ijwfzqkiWZ9jBpc9wyRxF2U/8ALQkjP0NcP4w0aP7BqGqFg0yz7cAfQD9K2Ltri3n
uUtz88TeYV6ZxiuO8QarcMstgJt8Ujs5PqCcimIg0bUYjoVxpspYOH86IHp749/WvdfF6i7
+E9rMD8whVgfwrwHw5bWs/2152YSpETEADgnvk9uPWveL7/SfgrbyKc+XGBWclsy4nMeF7K
01i0vbi6iV3mtEmQ91PTP5ivNvE9zHf+K9Suon3q0u0N64AH8xXXeEtaSy8PasxbbJZ6dMo
z/v/AC/+hV5zb8xDJy3c+tXElli267aWVME8ZzUaHa2RVkHeORzWgisqHNSggCnkAdKbxUs
aQ9KuW68mqifexV+3GTgdazLLttgOMnvXQRSNIke0npXOxwyAhgBnPNdNp8I8tCzKpUdScA
VnMtI3bKJmhUjJIBJ/Km6Xp0t9cIsUblWOX2jOK0tKisn8prm9jAzwiuBn2roYPDNrcqfsN
5Nbu7fwsCv41hza2Lsc9rNvb2ejeLY47aSAjwldFvMIJb/SYK7D4WweLNT8H2M9lZW9pZKg
2+ZxJNxkY4IAJ4yfrXOeKPD40LS/FAe7a6kn8JXRYsuAMXUA4/OvQPBGsTRfB+CGysrqV/s
rLmAYdTjqo6mrk/cRmvjaOe8YeCPH+rs0up2MRe52xfuHWURjd8qjuq55PGT3rK/4RXxjpS
JFrPipra3hQBfKumzIi/wIgG5sYA6V6Jol/wCNtQ0v7Pe6tDYxIF3G3QS3KKP77sdiN9cmt
zT7DRrK1lu7WzWS4Vhuv5nLtIR1zNKMH6IpFJVXF2KdNPc+a7iztQt5qEUuoR2LmOGN7lRE
zuw+Z2A6AjovXn3qG2g1L/hKrawt0kv7C0TekUQLCQdSw7dT+ldt8TvEUmq6/ZeGNLtoIAW
L3F2ULlmIwGViMgAZ57/hXd+BtFtbawSZJzcGyRYM4wMgZ2++Ov5V1upyxuznUPesdh4U0o
6RYx2atiXPnTlO8hA4yOw4A+lfLvxP1G38TfFTVbiGGCCzglNuHi/5alThnJ7knPP0r3Dxt
rfiq01Kz0Pwu8Fu93btJdXVzwI0Jx8mMktjPQcV8+67pEsWvLoen6xHdz/8tGQB1QdScD8s
Hn6VNCOrk2FTaxmteaLoVqXjLXzSErsDYU47f4msufVdU12689oEIX+GMEACpdT8ONp4dX1
C2vTEeEjc+Yc8njHp15rqHuPtHgueGzNppq2qrG8b5MkoPHygDlu/HrXYu5icTCI7y9hhMh
USSBCBztru7bTNPu4P7MtklS+iBl4k27I16kseFrG02wu/DkH9tppDTzFpIkN4xGOOd8Y5T
0BJBzWjB4ru9HunvbjTrOynuLUweXBExlMbEHnfwBx9eKG3sgVup3troPjTwmtvNcwxXmli
TfJDCd1xGQOWyeTuHGa6jRL0afrk1xrluulaLFFGba7ukwwaThonPqTgY9jXmHiPX9StPCw
sl1kXOpajci5l8mQu8UcY+RSx5BZiWx/dAp8+naz468JaXEniNJzK5u7uO7mCBDuWNSOxxv
JP0rFpv4i722PY9c0LQl1aa+Sf7PPeRC2DNwqkZAZv9noK4/QfhTrGmta6zNqZ0zU4l2uiN
+5kYE53eqkYp95470/4b6TeeHoTYeJitosOnsW85lbcd/mk9uFIA6VbuIvGPjnS/DLaXPH9
juLV57tpcIwZhtC468Dke3NZx5lp0HKzdzzfx94av5NWv9TvICY40DKRkcEYHHOeeRjivNL
nS7+0hM9xbPDHu2jf1r26/g8dOh8OataQT/2YwjeWI7RJGfmXnvjkYrI8R+GdWu9EvBLHOi
QyxrFv4G0qDnA6gEkV2RqdDCUOp46rAcE80pPBp1xAI7iRFDKoYgbupx3qLd6c10XMOpWkJ
DHJ4psS+ZMo7ClmXaC7ZxVnT7WeaaKOBC0sjAKo71nJ62NIpXue/wDw6sBpng17uSPZJcc7
j6V4l44vY77xLNNG5ddzYP44/pX0HdWs+meAYLeVgsogyx/CvmfWVC6o6AkgAcmoexotzP7
0CjBNKMd6lso7Tw5fra6ysExHk3cYU56ZxTdbsJtE1W31KzcqryHBH8DA9KxknMK2V2AG2E
cGvSLiKC8kFpcAG31CMeWT/BJjIIraOqM3ozuNA1VNe0GGdiBOow477h1rZVjJEVI+YCvPP
B8ht4ZGVtskcnlzx/3XHBP0I5r0Vvmh8xfTOa76bbWpyyWp5L8TrUC2jugOdrA15Ra2ryBW
6B22L7nrXrnxHmFxpaqBzvI+nFebaawfTYwPvQTqx9wa46m7RvDoesfD/V47vQbaxnwJ4CV
J7kZ4r0GPGOOleHeFbmS0jguN4XfOq7j3yea9paRoLVXX5icDgZ6966KMrqxjVjZnBfFTJ8
NIMcCZT/Osn4Ppc/23NLAUC8RsW646nFXPijdS/ZltgoaMqDnHQ5rD+GV49lqW8MEV5VXJ9
+P61y1V7x0U/hPXfiVLb/2HBLIzCYEo56AkDj8cV4PNciOXZnDDLY9eMV6p8SdVt5tTfSQx
bdbCX2UgZz+VeNqwluEfaM7fXrzXIo2SZ0OWtjr/ABAwg+GejW5LLLcTlyASMrycEd+dvWv
PZAQc17PqWitrvw/sGhVTPZoxQAcsSOV/8dGK8klgHzctkdmGKKbVtCJrUz8VJDE00oRVY8
gYHUk9APc0phYMc9B1xWhasYG/d/exgn3I/pWjdiIq523h5NL0fZEjrLfEETXAORCpxmOP0
926noOK9p8B+IrSORYiwJLYz/WvnGxdgDtznPavQvBX2iHXoJo1KqpBcv29xXHNXep1RPtP
RbjzNPRWk2lhkY6iq/jHRLbX9D+xSg4UbmfOD9OK4XRPEDtco6uqxr13Hl/8K1PE3xP8L+G
bVm1nUQjtg+RCpkcZ9QOgrms72Q2tbnzp8QvhLfrdLf6QtvJ8uJV37C39089+34V5rJ8PPE
yxtJ/ZZOCAWV1YKCcFsA5OM9q+otT12z8QIs2kEXNpMoZGVSquOvGcVlwaNcXbvtiMJJDpk
e/IreNZx0G6abueDf8ACp9RuhEmkXj3spUM6/ZJAi+o3AEce9a2n/Doy+J9N0ptJuYpIi39
orcgmBItvEiuQDycYHWvp3wR4es7TXZDDkNIpMg6qw9K6fXtOYzu1vaJgBctj09qUq8mwUE
j5bi8bxfDa5GnaRodkkNs7LdwxSlxLIRyA55yOOT06YwK6LS/iN4dsfDl74rfVJLy9aMhlk
XbN5xH+r29Fx2xxjmuo8W+BdF1A+TeaHFHPLu/0uJdrRt2bA64OOor5v1Lwb4j8OX122t6R
exWQBUXUcBkSVwcpgjsSMZ7Zq4crM5aGfq954n8X6pJqBiurhF4Cx5CRD+6OQMjp6k0Viya
veNqAuVZU8v5Fg25jVP7hU9ffPJ60V2WfQx07ntUqM6yNNGEj8sFMHOTiodMAkjWUf7f9Kr
XUZsWa0e7eUlMqOwGKdoUp8hFJ+QGTn8q8R7Hop3O1ul83S7SQjnHTOB0qpFEkr5AHA5x1q
XVJmh8PWc6R7gMcevFc/Dq+pSyDyEiTGDgDkVmkM7S2Tz7NkOVePuajjH70AnvVWxubxlkW
8hBJjyHQ8N7UzTVu9yi4OI2GQh+8OaFuJ7HA622zVvhwV4P/COn/wBKZK23RnBljACHqPSs
LXf+Qp8OSBj/AIp3p/28yVtiVg+I+ncV1T3RktiAt82BSSOohckcBSTViSJQoeLkfxDuDVC
+AFjMVOG21BS2Prf4GsrfBfQyoIB87Gf+ur16TXmXwGYt8EdBY9/O/wDRz16bXbHY5nuRXP
8Ax6Tf7jfyr4F8f/8AIreE/wDr/s//AE32tffVz/x6Tf7jfyr4F8f/APIreE/+v+z/APTfa
0xHsXhX/kmHxI/7Hkf+ldvXban/AMgTxl/2Oth/6HY1xPhX/kmHxI/7Hkf+ldvXban/AMgT
xl/2Oth/6HY0Acl8Tf8Ak3bxt/2Nc3/pwFdPaf8AIi6R/wBj0f8A04PXMfE3/k3bxt/2Nc3
/AKcBXT2n/Ii6R/2PR/8ATg9AHivxJ/5Jp4v/AOv21/8ATnqFX/BH/IkaB/2Bx/6R6tVD4k
/8k08X/wDX7a/+nPUKv+CP+RI0D/sDj/0j1agD0b4qf8kh8Kf9ga7/APTXJXmVp/yav4X/A
OvDXP8A0GSvTfip/wAkh8Kf9ga7/wDTXJXmVp/yav4X/wCvDXP/AEGSgBumf8m0ap/2I7/+
nG4roNN/5DvxC/7Bvhf+UNc/pn/JtGqf9iO//pxuK6DTf+Q78Qv+wb4X/lDQB0njn/kyfUv
+uZ/9LayPCP8AqviH/wBjrpX/AKNt61/HP/Jk+pf9cz/6W1keEf8AVfEP/sddK/8ARtvQB7
r8Mf8Akk3hX/sGw/8AoArr65D4Y/8AJJvCv/YNh/8AQBXX0AeWfHfH/CsST2vYf/Zq+WA4S
UPyMGvqb48Ln4YMBkn7bBwPqa+cLHQpLkO90TGqjIAbkn0rkq/EdFPY6bS3MtuCI/lYAjNS
qNHt9OUz+G7G9nk0rVdTe6m83zGlgml8sZVx8gEe0j+IHBOBVfTsJlOQOF5p7+GNLu5Xkdb
pxKW3BbyVRhsl1ADYCsWbKjg55FYxmoN3NJR5jek03wrYWs2raoIlsHk0xnsPsdzeLaxz2/
mSiBIm3Rs7Z2u2QpXA64rPsvskfhrWFstM+1QXngy6vm1aeN2nk3kjaX+6q4ATy8AgqT1zT
7PRLTS5Gm0+41K0mljELzxX8yyNGBgRlt2dgAGFzgdsVSudDs30x9LE1/DpvzH7Db300UBL
DDfIrAcjrxz9a1VeHRGXspdzR0zw3Z2njXV9I+wWcOjanq15YwW8NrcSzKsEaytiRHCW6rJ
sYFgxYj0ArnbeXTzodprepaFY6xcjRfDscf25GZI/ONx5hAVhyQuP17Yq/BpqW2n3VvaX+q
20VyxluFh1KdGuH/vOQ+WPbJ7YHYVhDwxo0duERb1VEaRhWvpioVARGAN2Pl3Hb/dzxiq9v
EPZS7j/ABRZWmkabNDaK8MdtqWuwRBnZtqx3EaqBk9QoAz14Fb154UtNVudR0TR/C+n6bNZ
Jo72NziWEXrzmMSJLIDhkdS/CjK7CRya871DTGtTdxtLcyNMJSGmuZJQHc5ZvmJwWOCT1Pe
tbUfE11r0zNqTXcdtE0L21l9sd47Zo4UjEiAYCtlCwIGRu9eacai3BxeiOludK8MwG117/h
H7C8RdE1idoFsZrO1nkt54UjkELuW43sNwI3D0qPU9TsbrSNP1TUPCGiTrp3gqTUIIls3jh
MoutgHDfcXOQuf4jzzXE6zJfapdm81XV9TvJyhi8ya/mc+WcFk5bG07VyOhwM1UuTc3enRa
fJqF99hj3hLUXUghUOQXATOMEqCR0OKr2sSeRnqh0XwHpz3+sarp9rDaSX1jBJarY3N59mh
msY53WBYm3RO7uxV2yBtwK4y//sy20Tw7DpvhWyvjc6C95LcvbTNcS7jKguG2dPLWMOeB8x
JJFYljd6jo7yy6drGq2k1xGsU0sF9KryoBhUZg2SoAwB27YqpDbRxhViur+MLEYF23UqlYi
CDGMNwh3N8vTnpSdSLHys6GIhrc4OeOvrT0PlovPXNVILj5NhXGfSrakNCAVPFc50Im3KcZ
+bikaJN+4gVCG3Y28YpWIOMctQBP5bM2DjysdDzUcltGyn5Bx0xThMFX5xg9OaYZgQcd6AM
9rf5XwuF9KhihCy7RJ5RORv8AStQRO6MUUsNucion0+Yws5GzjgHvQBEskcmnSSbPLkUFTI
vRse1VLC7hiEkhBfC87Rkg1Z1SOey8OOHCspYAY6jJrBs47h9SS3s3I8/CncfWhagXNSu5L
i2CPwqscAVVt9durKx+yLEk0WeNwzitvWNAktLKFzMGdzjAHFcy0RjjJK5qlZoTRUlkW9lZ
9iRNk9B0q7G3kWwWPGcYJB4NUDbFnMkJ+cg5FIJZPIyG2sOCKslkDp5rD5iFDGnrCEPA3Gl
0wCZJXbDEGrkyBQAo5PaqRBRdz021XkIbtirvlq0mGbaPWq1zDsmKg5GODWiEZ0yZqlIgCk
Yq+4wcelVHU7jjnNUS0Z0kY2kiqToea1JEIqhKMMapMkihgE1zHGThSeT6Acn9K17Py7i+t
Flj+Q3Q3jsRwaqaYAbifIzi3kI/Krlsg+wXM3/PKaM59M5FDYHU6nqBkm1++XAYJHbJnsD1
qrpCppHg+51GQZe5fKg9wOB/jWW80r6I6g5a4uBn1OB/jVrxJfiGG30OBdxgRQ+OcNj9TUl
mp4WvEGufaEXGV+b862/FWiiSVda0mQx3qEN8vf3rlvCyXunXbz3ulXUkcqjEiL90euO9dw
jx6iyy6ddrMY+JoW4O33B5BFAFa112DW7PTy6bL5LyNJ4gOQ3PI9jXWBJNksca5kWM7c9+a
8+m099J8WadfWsm5LiTax/z3r0l/wDWJs4Zo2/mKpEs5G5linSfUYbeV5vLaKaELhlYY6iv
KNR8yeeW6WBlUH5uOBXtOptp+6W+nuBZXEQ2s+QN+OxHevO/FV9bx6QLa0jCfaSJDxyE65P
uT+gpiMLwxLtuLqHyppDLE2PKb7pHOWH8Qr3LRW+1/A28UfMyRt+leKeCDH/wkwhk5WaKSM
D3K8V7V4GUyfCbVLduoEi/pWc9i49jwCa4mjt7iJJGRZiquoPDDOcH8QKjgAAApblD9rdCM
AE8UKNhFax2IJQvzGplbHbmoxzzT161QEo5GaYVxT16AUpHBqCkR9Kmhn2HmoiMU0EZ9KzK
OptZ4HtyS3OOnfrW/oeljVF8wzEIhwyjrXHWTgR7gcECuq0DW7TS4bhLl5E3sGDoA2OMdKx
nfoWmdla6Iscii3hEa/3yeSa1hqC+HIFfVJBIlwdsTIdpzjvnrXPad4knuYGWwe2vZgflV3
8or7kdTVeHQNZfUzq+sJ9tuyNyoGysfsorG3c0v2N3xLcxXGi+Jdl1PdFfCN0GllGN3+k2/
StTwV47s9I8JaVaXc4i3oBHFy8lwegSONcFiemSQKxdfWVfD/ic3ICv/wAIjdt8vb/SYOK8
28K6fpM2r2up3fiAw2sSI7SM4SZWxkeXn0rVRTgrmLdpux9LS65rNxr+n2GoaZpvh+KZSym
8mV5o09Qo+VDjrj16mupvNBtb23g1q411Z59OBkBHz286AH5WBPIJxyOmK+UfHs11fa80w8
U/2jDbhDHvKq4LHOBt4J6V1NjY6t4mjgg8QfES30jS0tyqWlpcgMTgYUjhVz3P5ClKnoncf
tGnax0Pj7xp4Z1XWNNuYpng1RIDbzabahGReeVd+w4P3Tkg9qi0z44eEtE0G30mDSr6QxZa
XYEUbuhPJ5/wrxrULG80b7RBbw2/2eIAvcRTLJvU+hB5PPIHQ1ylxIJ5mcsFz6Dn8a7IUY2
szndR3uj0fxn8Vda8S+IL660i8u9O06ZBAkMcmwmIdmI65JJ/GuW8NXOj2msifXo5pLMIwM
UBKlmPTJAOB3PHNYaTQxQhR5pZvvYwB+FWYFJ/fSI6WzHZubJG/H+TXVyq1kZNtu56dNceC
dd1KW5+1HQngQKNqI8Ug69PvMSeob86z5PHv9j3ZS10fS7i4VVQ3UtsFVwDyVUdm4PPTGK5
N9E1lpXUafM2wqrFlxtJGQD7967P4UXXg2w8Y3lz48VZbKO1aOBDE04aQsASMdMKDz71Evd
jfcpNt2On0z4q28Xn67qHhPTLwyxH7Qq3KxPNJuwZERgdxwFB7jFeValqNzr+vy380kks95
IDmVsnJ4Az6DgfQV0WsP4TuPHs+r2VvHBoE1+EhtCH82K3XBMgHT5sHgkkZrl7u5gm164uY
olggmnd40PAjVicD8MiiEUtUhNvqe8xfB6+1TSbe00qeyttTtrWMXV5PlkVihDD24OAfase
X4C65pmv22l2Wspe+fJ5dw0cDGOD5d+G5wMjoO/Fc5q3xh1w+H9FtdOniikt7YW2pIV+S7K
t+6JHfhefqaksPjj8SJriSO1srEz3A80fZNODO4XgtjJzgD9Kykqi2K9w9Eu/2dNPnGqsni
Wf7XZI0gTyRGkhKFl2kk8ZwDV7SPh/c6bZrpy6pcL4kk2L9niI+SNWhVyPplh+JrzJvj38Q
VL2oaBZWTyHD2aBweuCMdfan6N8XfiRP4rt4ft9pHfOvkLcSQxKsaMQSxfacDgEms+Sq1qy
uame+w+H7yZotM06S/inQ7Li9uQCNrJIwbnuCQPwqrqvhHUZ9NSHXr+ztL2S7doXHG63Vgd
g6fMVHP1rzTxL8TviDp1jOE8YWly1vP8AZXWGDb5nrIHK4289TXEp8TfHGq2sk154gQQWjb
RJcFTlzxiMbcknHXp61UKdS92wcoW2GeIPB0Ikl1K0UPC7GaCJzyIsdAvrmofAfgO48Sapd
2ktji1jikY3EgIVWRtp5Hv2roPDw1fXEXUtcv7OWJUJijh25AyN2T6+wrSFp4vi0C+0LQNf
lhs0jkuJCsaouM5PzA5yc9e9dLk7WMlFNnjHi/S7PR9efSLe486SBv3h/lXRfDnSo7vxJby
y42x8rnua4cWzS3bPNOZJXbLY5IPua92+GuipAYLmaIs0fzoMe1Wtrie9je8eX0f9kOsR+T
y9or5k1Zt2rXB9GxX0D8QbhS5jTgFulfO1y/mXc0h/icn9aclZIUdW2RA4oooqGWa1pH9o0
to+pQkiu1sJzqPguORf9fa8A9wV5H6Vxmivibyj912C/nxXU+Fi1tf6npMvAYb1B/X9K0hu
Zz2NjRdRZfE0d2o/cajGBKB0DjjP516vZlmswj9V+WvCNLmNrq5spGICXG5D+PIr3G1uQbb
IU4x1rsoPc56i1POvHdnIbaUIpb5t2B/n3ryjTH8u4+9tVlIOfYHFe1eMHaRZeMK0bfgcV5
Do1lBOftF9OsNpBy/PLewrKotWXB7GzaW8jx6VYKMBpPNb2Hr+Vddd/EuS1v2tLWBWtYjty
x+YgcVhXc9ppWlf2vb3hkuLhfLgV1wUT2Hp71wLM7ys7MSzEkn1NZczjsacqludh4q8StrO
+EAKiqCOeavfDs2odhcOFLN8hPY1wcgxtPqOa6vwZY6re3MiWECTQphpVdyoIz0yKlu6uy4
q2h2fxX1TTLbVpbK0tgl4IBF5iKPmU9Szdc9q8wiAEodTgbQVPccVqeL5pZNfme9BE/3WXu
pGOtZVqyMijGSo25rPoH2meheHfEdzpgS4jQSwyqA6nPyuOjCquuWOnaiJL2yiNvcvtdvLz
sfPU47HnsfwrnLC8a2wzEmInkeh9a0zqUUALQRtnO5TkYU/1Fc1nF6G90zEudJksoxdXLqY
/wCBf4mbsCO3rVWIgKRj5iRz7068u5rmUNKw4JOAMck81e0WJbi9EflhmCllB7mtL2VyLa2
N7wl4W1jWjcTWNjLcRW/zSOi5Cj1NXp9bnsNWfT9NIkjiYbp0YgMe/bgDkV7p+zx4u0u0M/
gnXLC2s52k32074/fyHgo3vjp+Vc98Y/gxfeD7nUPE3hDTnvNDuctJaRAs9ixPJx1KZ5GOn
Q8VPKrhzdDz3UvidfaTAtvp5jmvghzcSc+U5/ujuR78V521/NfyXFzqF5JPPMpJeRixJ61n
3MNysIuZoJRG5IErRkKSDzg9DVeEGSREDjDHrnge9aRgo7EubPb/AA38VLeGzsbDUgkKW8S
QK8KcAKMBj+GK7eD4raDJKkEUolQYBkJ2k18wTxvBIFYg7vmXnqvY47Z601JXB+9WboR3Rp
7R7H2boXxY8PWl+VT5g+E3qa7yy8fabqkyRRSeYZs8dBgdTn8K+AY7+VeFkI+hrodH8X6vp
bhre8kChSu3d0B61nLD9UNVF1PuefxJok8hhuIV2qMbsjgVLZ3Wh6hExt5ikcOTgDjI7V8W
jx9qNzMpa5eKTgbx6V6T4R8dIlk1teXG5Gzlugznis3SlHUvmTPbb/4d/D3xSTPfeGLCd3J
BlWIIxPrlcHNFcFL8QEsLPFtKyKvztg8/QetFJRl3C6PGplLJNLK5doxlieozUmiANJGpzg
iQcduBVpIkuLa/lJyxiXCngmoNPiuYF3QwsPvckewzXL0Ok7PU12eH7RHHJZVx+FU4bcWyO
rbS2OvqKlLPcQ2iSBmg27kJ7HFJKuJdrsHPQbTzWaA1NEVpre43MSuMBSMY9xU6IyTjK9xz
TPDwAhlDEsCMg+ntUzjEo+bnNKPxMT2PKtfBbUvhyq9f+Ed/9uZK13BRig+93rI18supfDo
rw3/CO4/8mZK1UVt3Jyfc11T3RnEljcwyLkZzUGrRqNOmmBOwrnA/hp0hO9eKjv2U2EqEgF
wF2n+LmoKPrD4EAj4JaDkY/wBd1/66vXpleafAoqfgtouzO0NOBn/rs9el12rY5XuRXP8Ax
6Tf7jfyr4F8f/8AIreE/wDr/s//AE32tffVz/x6Tf7jfyr4F8f/APIreE/+v+z/APTfa0xH
sXhX/kmHxI/7Hkf+ldvXban/AMgTxl/2Oth/6HY1xPhX/kmHxI/7Hkf+ldvXban/AMgTxl/
2Oth/6HY0Acl8Tf8Ak3bxt/2Nc3/pwFdPaf8AIi6R/wBj0f8A04PXMfE3/k3bxt/2Nc3/AK
cBXT2n/Ii6R/2PR/8ATg9AHivxJ/5Jp4v/AOv21/8ATnqFX/BH/IkaB/2Bx/6R6tVD4k/8k
08X/wDX7a/+nPUKv+CP+RI0D/sDj/0j1agD0b4qf8kh8Kf9ga7/APTXJXmVp/yav4X/AOvD
XP8A0GSvTfip/wAkh8Kf9ga7/wDTXJXmVp/yav4X/wCvDXP/AEGSgBumf8m0ap/2I7/+nG4
roNN/5DvxC/7Bvhf+UNc/pn/JtGqf9iO//pxuK6DTf+Q78Qv+wb4X/lDQB0njn/kyfUv+uZ
/9LayPCP8AqviH/wBjrpX/AKNt61/HP/Jk+pf9cz/6W1keEf8AVfEP/sddK/8ARtvQB7r8M
f8Akk3hX/sGw/8AoArr65D4Y/8AJJvCv/YNh/8AQBXX0Aec/GT/AJJ90z/pkX9a+e1MgQFc
E9cV9CfGMZ+H+P8Ap7i/rXz6joCFVhzXFW+I6Kexft5I5rfaVUSDvVyO6htIg91NGi8/MTg
ADk/pWPFFIJxjofSt3wBcCbVdf0/xDbRpCYfIF4Vw7xujBtmSeOB06nrXmYisqUOa1zto0n
UdkXLm/tYY4g78EeZlVLYX+8cA4HvTI3inhWaFleNxuVlOQw9jXmGlfEe90dPsPh/QrrU9O
s8RSXMuWuJEXgbmX5Rx0XoP1rsbrU9KsNN0vxFpK+Xpt+ypdKG+X5zhJcH7rBvlb179M1yu
vOE+WSsnsdqwsZ0+aLu1ujQupo4o3MhESdNxOM1nFtkcSTq8XmcR+bGU3/QkDNc94zm1a7v
NM0fREL32oo0wIOBDDnAJPYYBYn3A6CqGueJFsPD+l+APD8kmu3lvIJbi5LFt8gbftT0UHH
PfHYVqq052cNv61JeHjH49y5rLFrplVcxMwQPjgtjO364BP4VJpfhu61dnFo0Q2jJdn456c
DJxnvjHvW3Ek/jD4R6jDJZJpfiPRXFx9nRdu50+dW5OTvUEZ9ciua0XRkTXdM8W6bqc9uZH
jZY1wEETkB0wO3OfqKl4uUoSUXaS+YRwsFJOWqZDPaSTgxnKXFrIYZosgkEdsjg+oPcGoFs
S5YA52nJ9s9PzrU8TSR2XxrvNL06A3EF01r9oGSVXoHZsH0b9BSePpNV0Xx7FpPh2336jPb
I5lHPALY4PCgc4wMjPWnHGyfIrfErjeEptSd9mUDpl1FPEt3bSwCZT5ZkQqHOM8Z68VLHYX
DJwo9K3davNbb4GXMuvXH2jW7C4VhOrAkbJAVJ9eDjPerFqwfR21GRRHBFbC5mcDIQYzx7k
8AU6eObi3Kys7aEywfK0o31VzBk0+dYZLnyZBFGQryhCUQ+hPQVdhsJREpOCMbgexHrmn+E
vjD/ZupRG88Nyf8I2khD3kQYtETw0jdmHqOOK63xna2fh7UNNk01VFhrsDtDHGAEjuANw8s
dAsg5A6Ag461P1ucZck1bsTKhG9os5JbGeaTy4IJJX/uxoWPr2qsLb/S2gf93Mg3MkgKMoz
jJB561f8VeGJfFEelah4S1yf+y7W0UGOHJcMMlpAByXzncOvHGcYrmLTRfGmoaxLeS680rR
2ojtr8SHbPg/LnHIxz+NVHF80bpouWFjHe5q+IrXVLDSbbU4rCe4M10kXlRxsG2YJLMMfKD
gYzUU0G2TyhlZWUOEPXHrVzxXJr+nfDjwubbWLtLy4ufstzceacyN8w5PUrnkVm2fhHV9Iv
je6xrT3kicpHGx2H3bPX6VeGrSkm5NPV/gTiaNONlHsjoILVYbZUPB2881VupY0mjV3wB1x
S3GpE2jZTbcdAw6fjWTFDMwZ5W3M3U13rU4h2v3FrNoT7ZAcOowKx9EWJdSjmmJCRruyOv0
pt5ERazhyxAcED0qbTkUK444Gc96taKxJo3erXGoXg81THbIcRo386zru3hgGdoK5yc0zVI
bq2Ec0gZUcZX6+lZd5eyzABSVWmkTcjnMakCFfvA4wcVE1gBpT3LS+WADnIzzVdEkUmbO8r
kjd2oLNPp8jzXJV0OFiA4bNaCM7SrpbYurqQGNdAJobgDkdM7hXNWil2kHYVp2wCPg5weDV
Ihlqe3AGeoqk8WD7VqEqFBX5gKriITScMOOStMRjTRgmqbqUDEDOK3rizycpgHHSs9lRGMM
gw46nsatMRgmUl9rqAKqy4Yk1rX1upy64GB2rFcFT1rREE2nkreOP78Uif8Ajpq7AQdO1NO
ihI3/ACcVSsl/0tD04b/0E1YQhbC8bONzRp9eST/KkxGl5LW8els+NgjNwR7ZP+FVdL1Szh
8RnU9TQzKxLbQuTkmtHVYmg0OKaQtl4I4E3ds8mrnhrTdMe3Nxdqq7Ory/dz6CkWdTb+OdC
nO0GSNR2kXGPxpt1rfhuO4jmScJK/8Ay1VuR9T6VVGoeHN6wqYzk43eS2z8TircaeF3V5JI
7MkD5o1wT9cUAZuq3qObWS2uofMWcOhT5lGQea7XT9Uhu1twJd8igqxC4ycf/Wry3WZdEVm
fTZWiMbZCFiV/DPSuk8E6na3MDlifOjOeTwPeqTJZ11zBpMN09xdW1urNz5kqhsn8a5rxLJ
4YvNLndp4JZFGAseFfP+Faup3+nxtv1EA2qDJkI3YrkdcuPDGo6RPJpU5kuAuVDxbfyNMRx
vhl/J8V6eyNjFwADXuXgOQ/8K810tx874H4GvDPDAX/AISSzEqkqHBPt7/hXt3gWaOP4da5
I5zH8759sms5lx3PC7pwLyRuvWtZbO3W0ikSVA7LmWWQfLGGHHHc89azJEP9quMo43Fhk5G
O1dRpOkWl5aao8U4V2s97+YMKhGD+PtVc1kTuzIm0mS10qO9Eizq55aM5UDHr3NZ6keoreg
tZI9PltJr6OPSSRIsrpuwzfdIx0zjOD+NSWFvK17KsUdtfwFdqslokpJHQEBht+uaamOxhR
q8j7IkZ29FBJ/Spo4Z5NyCJiy9RjkVd1Marp99HBJY22myzpgPCoQANxkMCce9Ykc8ltcsW
Z4zjkK2cnqP6VN7jLUyALnduOR054piqVOHTaams9UCGQXEYkWTB46g0+UiedWhUnPrSGS2
3AOBjipm27SXfGBwB3plqN0oHHPHNSmJHYxDHmZ6+mKzGRwzpDKCJAVAw3rg11a+LotHtlj
07Urh3QhcFi6EY64b0NcfFa5vVhuBtUHJ9/atTU9CVWt4PPERkfBRV3Fd3TPt2pNIEdq+t6
vrOkeOGv7YR2kPhO5Wzk8vYZk+0wZY+vbmvHbRT9ltXCsQUB56fnXougXFzJo/xAs5bw3UN
p4TnigyclU+0w8fnWd4SOi6TolvF430SaezlX/RZkYhoz3AIPTvg1otEZvV2MOO0mkt3vXE
cCoQEDqR5h77OOcdfxren8I/6RalvEWnzWkqbzLC25kXuNncg8Yrr/EPifRNA02yt7LwbBP
bSxBrG7nY/vVz8xbOS3YDmsX/hbLR3SX8Hg/RYbuOMR744gBIBnl+OTVXk9UhNRW5p+Gvgx
qOpQ2+o+Ir1dJsLgsFd4zvfAz3wAMc1p2nwg8D3Wp3ENp4uub6Czj867dERDHk8KAM5PTPP
GaxrP44eP9QuxZW2l6bfSzjCR3EBlAPdlDHA71YPxX8d6JYXST+D9PtbgsElu2sGRRznBA+
UnpjnimlU6k3gdVa/BHwrfxxXdlNeRXdsDPNa3BDRyovPB9CMZrD8X+DTqN/d+GfBs1lDZI
FvporkCJkmYf6pMdh0GfWqsPxz8T24S2g0WJZnHnSgq3zd/lH8Knvz+VafiXxR4d+IOlR6k
8Nz4U8xyv8AaaTRsjlcFgYh8/UYBUk+tFqsXdvQr3JLQpw+BLWyXSx4r8b3NpdkgWY8kqiT
heIyeckgYz6gCr3iv4Z21zeynRrSbT75bQXcsErKEmG/b8v9wthsA1l+KdEHhe68LS/DVBr
V3eQNcf2vMTcTeYSBgq/yxKByCR3PpV/xJ4mv7vxKscDxnxTqKRx6hIZCLCB9gBZS2OBjPH
GScZqk56NMm0bO5jeI9A8K6No6afZ/bppGuY2GrXKeVFApB8yFgRnenp61JZ+CfhrcaWJLv
4h29vqkUjYjlGY5QCCoIH3eOpz3rq/Bem6XF4st7nWtQt/E8Nnu825v5C0Mc2wMhAPAQFWG
cHtXO/FHTj4v+Jl/q3hDSY7iBrSOWaWykUwP8o+YYAw/IBXrkVV3flv8wstyO+tPhZDpqWU
uo6fLNAXeK4tsiVHPIBJzvXOMA1yWnRWdjqI1KyaDVIr5JIUluZXie3mOBlBEd7Nk8ADHtX
Q6Z8D/AB1NJHcalY2ttbrKrGGe6SMy46hT3OOwrbsvBGpaXcXmb7TbSGZxbySRyI4EIPy8j
B7AkLjnqe1UpK1rk8rOE8PQXt9JNBb2s0hQmLUJpYRP5qsrbpASPkIweT7ZOeK3dJ8fL4V8
H3mgWeh6Zc/blRodQljDnaGJdMkZdsYAC4wSa9Jk8SaToDQ+B9G1tYIb2BrnVdTjjCzXuAQ
I0UYAO3P3iAB+VO8GeF9K1C5Ov3emWOh6JbsqRuy77m4XsseedzHB3AD/AGR3qJVP5kNR7H
ntvY6hctFd3q2bzmIyf2bKw/0cEAiS47LjPyx/e9hWbpnha4/tW81K/fTZ0iVzEt1HsVXzh
SUJHy98HpxmvbbXwZpuqeLjPpNjbaLfPJITZXMo82XaRu3rk5fO0gdhz1rXnh1fSfEt9ptz
4I0fU9NtyJXvclpZYevT1LZGKbrdEhqCPMrPw3pK6BpPiTTSsv2dTc31vBEWIQnYzpjhgCT
xU3jrxJpH/CAz6b4d8OXxjBG+/e08tBjoNzck/pXouq+JvCF74BmvtM0I2UdjbS3EVjtETo
q9QU7KWK/nXgvxB+JtzrHhW08M23lLFLtluNijKN12DHQDJqYc03e2w2lHY880m1uJbyBIg
XdnDttHrX0x4Vt5YNNadV/eEBV3HArw/wAD24e8MhHI/pX0HZwpF4diV0R9y7iGrulpCxzr
WV+x5J8QboC9uNpwse4j8BXhdesePJSftrBiW2HP4mvKOlKW4Q2Cms6ou5jj29aGJAyOtVn
JZsscmlGF9WDlbYu2F463BUDAIyPYivQdK33mr6fq8Q4lXypiOzdDXmEJKXCEDvjFel+Cbh
VuRZSN8sx+X2kXkfmP5Vpa0rIW8SlqZEer34UFJInDgjtg4r1nw5qsWp6LA0jcgDIz3FcLr
mmW6+KzGEJF7bsB83R/X36ViaVrdxphjktWAAcK8bDPPoT2B65+tXF8kjNrmR3Pje4VYZ8D
/li3XscV4+zbdPCYHzNya9M1+9/tnQneCFo7tU/eQt1AP8QPce9eZT4CRR9CMlh6UqjuEFq
OvLyS6iiMwy0aiNOMAKB0qmOBir2pr5c0UHdIwT9Tz/LFUoxuHNYm44kkCut8J+Ibnw7NLc
RJuikG11PbjqK5aKPzHVe+eK6WSbT7XS3jVnE7YDR8Y/Gm9UIwNQnnuLyWa4JLyMWJPck5q
pGxQ8HrUjZcnjjNMK4+tITRq2bq0O1iMdDVyCXy3eI8hl496wbeUo+P4TV8sHQMG+ZRkVnJ
FxfQWbaJUVRnOR+teg/CSbSovEk1xdW8dzPAp/dyn5VQjmTHcKeo9689mX5opF/jJwaba3N
5oupW2qWmBIjk/wCy395D7EdvQ0rJjk7H2n4h+F+i+J9Mtta8O232C4UFlngfbhyO4HXB6e
laHhzxrrfhLQ9QtfHivc6TZQlVu3O6R8DnJ75OAPeuB+Evxus8x2E+LdWYCS2lYYI9VJ7jp
74r23XbLwV408PXYYw3cJUGWFwceoJHYj26VbcdmjOzT0POLT43/DbUYG0vxdoer6TayIyx
Pe2CvBg8sQY8gt0JbH9arp4X+Bnjq+ufsy6UxlhDpc2LC2OCcYYKcBhjuOlfN91o11/wmGt
w+Hpp7fTdLlaKJGuCx59AeoOP5VC0iZIvVsL18YLTWxidT6h0ww/Gs3GPQu7PYL/9mCz1SK
8ufCfil3aKZk8q4TzBkYxlhg/jjpXm2s/BTxZpXhtdTsLSXWZY7p4blbaNgsSqOODgk7s9B
0xTbD4iajoUbNofiTXdEuB/yyaf7XBKQOB83IH/ANau50r4+/FMW6abaatomv7EGHkjEMrZ
7ENgEimrrqI8Dv7O702Xy9R0q609yOBMjICf+BCqgl49a+wv+F9eCtft4rDxl4eutDCsY3N
zZLcwMo4O04+UnpnBrLufAX7PvjBZ77T/ABBb2Eh2nyNPYo/4IeDn6cVXN3A+V452Ujoa1b
bU3jUKGK/Q11Ou/CfUdB8UNpWoXy2lvMBJaXEkbESI3K5x3xjPpWTrXw28Z6Bta501bmNjg
PZzLNnjPQcjj2p3TAlg1mRhtklZlJ6ZorlC09vKY54pIXHVZFKn9aKFFD5mexxa5p3llRDN
uCgjFC65Gw2wwSnedpL8AVWOnN9sQW8bAHA59K6KDTLQhYHiAOCDnnJrxG0eiWbHVN3l6Zq
MBeZs8xcgD1qhKJYp2iacO4LGMqcZHv6VsaHpdzH4iltdPi3WpiVxLJ97PdRmsi6sWF0cKi
XeW6n371FwOo8NwrE0qyo+ZUJC54z61zNzqOswXDxi2zGkhAIPWup8MNJKw8xzvVDuUevtW
HdagP7SmST7gkOZE5x9V6ipj8TB7Hn3ie4kt5vhrKIy7nw2CQP+viSpv7dZW/eROn/AaTxL
zc/DfnGfDnX/ALeZKmMSgHPze9dczGGwz+3ISQ5DZ/2lpZNQW/AVMfIRgr1qtcxoqFjjHas
21uhbXDqgBPUFR0qehZ9w/As5+C+inGMtP1/67PXba74h0PwzpMmq+INWtdLsYyA091IEXJ
6DJ6k+lcJ8A3aT4H6FIxyWM5z/ANtnql8bNKuBZ6D42WLTL208JXMt9d2GqSeXBPG0RTduw
w3qTlcg5JrsWxyvc9LtdU03WdD/ALR0m/t7+zniLRz28gkRxjsRxXxF4q0ibWPDPhyOC/0u
1a2urOdxf38VrlPsFryvmMN3Tt04r6W+Bulara/CyS91bTotKm16+udVjsYkKraRztlEC9u
Oce/rmud8UeEZfAXw6fTNLe11XWdcvLDRrG6u7NGFm7RR25lwc5wsZfHrjrimI57SjYaF8K
fF1xq+v6LaW2ueLje6fctqUJiuIhcwuSGDYyAjZHUYrrvEt5pmj+GNZvdW13SrG01vxRZ6j
p8897GqXMCNaMzoc84ETnHt7iuQ8f8Ag+y8M3nw6+H/AIPvtM0a+s7S/mi1PWyjwOpVRMGj
cEPK7MGB424PbiuHQw674b+G2jeEn0/QNUs9B1Em91yVJrWSISGORU3rtYs6l1cAbVPcUAe
ifFFbS3+CWt6LeazpFle69r0moaaLnUIo1uYGuxKJFYnBGzn8q39QudO8N+ENCtdf1zSdMk
n8Vf2pD9pv4kE1sbtpRIpzgjYwPHrXCfD298JXOu+G5tWtbWy0NfARjtIdWdJBuS6ZZmVm+
9nbuyByuMDFcTqNtc6p4a8L2ek6jpekXdj4AaS6n1llK3VpJI22GBXU7ZAFJ3jkBhQB2XxF
8BeI3+GviFnWwt4r+5tpLee4v4YopB9uu5R87NjlJoyOed3tTvDXhfW9Ih0PwjqFskWsJp8
dsYFkVh5j2WqbRuHHO4c1leINa1DXL3w5c6Zrem+HtI8JeE7TX9O0zXFE6XMhjYAEEqHdQg
UN2LAgZNe7aBoMnirUPDvxMublrGa7tbS9ew8rIQi2nQruJz/y8k9P4B68AHE+KptO8beDP
D3hXwpr2javrVtpt1byWdvqULOHNg8WAN3PznBPbrXDaBod1rfwd0v4d6NqOkaj4p0m01aK
80+31KF2iaYMI+Q2DywBIzt710Fxa2WkftAwa1pmo6D4hTxNZXlrpcemhVm0dI4GfcoQ7Tv
YMGYgHJxnqKz/AAfZ6Bqeg/BSw0ySzh1q703UILia2CmVA1m6uZNvPDlT83cHvQBR8N+Hrz
VvhBrngrTNQ0i91228LPps9rb6lBIYp/tkspDENgAI6kt0GcZyK2PCmlSeI9a8ct4f1PSdW
NzZaFCi2eoRStutvKE2QG4AKtgng9s1R+HunXVv8RNP0vU9G0G2034caPdWus6rpjeYl95k
e0JIcD59ql2Q7sEnJBOK1PCeoR3o1v4t6ZDoGhnT/DdzFofh3Tnja48hR5gluVTv8q4THy5
5oA6DxVo9zqX7Nuu/D2zu9Pk8S2UPmXVkb6JTbKbkyhpGLYQbOcnFc34SS3bS/Gl9aarpuo
2994v0ueJ7G8jn+QTwLlgpJXlT1644qj8Odat/Clnf6P4r1DRvGGh694fn8T6rd2kO+cNx5
iXByfMDBiq5xyMYArpPAPhaPxvqt/4znutD0Ga9jsTa6Jo7RyNa20Fws6G42HBlbaFzj5QS
PagD1P4Y31mPhv4V043UQvDpMMwg3jeY8AbsdcZ4zXb9q8V8aaJp+geC/C/hzTJJ73x5p8S
ReH57JAlx5igBpH6hbf8A56BvlI4+9tr2Gw+2jTLUakYTeiJfPNuCIzJj5tueduc4z2oA4L
4yDPw+I/6e4v6187pG4QMoyenSvor4wtj4fk52/wClxdPxr57RuN3nY+o5rjrfEb09i1arL
uBK4q+ohjuLkTAhmtMJzg9W6e9Z0NyyN/rTgHutTSXMd5OxDsJEh+UDgDk8j3r53M1ak5nv
5W066gzn/hogj8Ewsg2l7iUn1POOam8aS6bp/wAOb+1Rf397cfu07BRJuOPqf51ytr4+sNP
sWtYbCSA+e7sEzsYk89s8n0PftUtvJq3jvW7S91aA2mi2jA427BJt6Ko9P85NKWHqVKim00
r3Z0OpTpQklJN7K36nTeJYNd1vwlp934e8hnlt0iuySPNSI4/HaCDkfQ1V0Lw7a+GdOM6Dz
Z3IE14w+8SegPYZ/OrWo6zqXhHWH1K0txc6JdMXljUfPbO3DFcc7T19jn1rjdc8XXfiiWDQ
9GllislfdLMAyhQeuPftn8qyo0cRGfseVcvf/MdSpRlH2zlr2PSLaUWfiGw1OaRo7csttdM
v/PNj8pP+6+PwZqrT2Nr4T1/UtL1AMdKt5fttsy8BomJYRg9iHBX6EUltLZyaYLGZjJEY/L
JJyWGMZ+tcT4k8Q6vrhg8K7pjcowjmmbJUqB98H6fzNOeGqe2Ths9H+jX5GNKrBxbm9tV5l
jQDeaxe674unkIN1KI4pPo4JI/HFamvX03/AAtrTLq5ALvprDevRzk8irgu7XR9Ft7LT4UM
VkoIV+Q2OST6k4NcdFrUviHxVBqkVl9msbNGUs4I+9/Cue2ecVv7CTrp291JoFXgqErv3m0
dlrtq2qeA9Ygt7SaW7mDtEqD/AFgUg8ep61b0sHVPAt3oTSNbM9oiyPjOS0ZVQR6Ahvxrnd
S8b32hWElrBbfaLacboJVzvicjDJx0z1B9zWbZDXLDRLbU/PNxqaMXe3l+48THPlfh1Hoa5
VhK8oTjtrdHT9boqUJSd9LM6HwzL9m8H2tlNAEeBWhniYcBgSGB+v8AWofFmtRp4B8NeH4D
M09rqIeAk5CRhyEA+gOPoKov8R/DK2x83Rp0vj99HLcnHTAAz+JrM0u01XxDqR8QXVv5Fta
AvZ28oJ8xh0yBjjHH+PJrppUp1GpTg4tO/q9jnqSpQTUZ3XQ3rj+2PDPiG61XwrMGMcyTXu
lSHCykgMHT0JB6+tXoNct4df0y4t1ljstdLZilXa0UvUHHrnKn1wDWPd/EewYKbzSHhvgux
2aJg/07Z/Oqmi/2n4l8T2es6hC9tp1i2+BJBguw6YHp/nnNKnSlUalUhytb+ZpOrGnFxUuZ
PbyOl8Z2V7qHhrS7jTFe7itbmGeSOMElAvDEj2zXUfZjqducOAo+YMP5GuEu/E9x4U1aeOe
NzZuxltpU3HaSclGx6EnHtWp4E1nU9SvdU1XUZRbWNwQYIGQK0jd3z6Y49KVCnWheElortP
1IxUqU1Galra1iTVdPa0h80fN2YYOayioCK2SQ3GPSu9bUdOuZDE8ygkbdjd65PWYRZ6k8c
ajYy8ZNexTbtqeNNK+hzeqiMQ/ZIHDM3MhHaq2llLWRvmd8jHNNa5Fq8sGDy3zEdTTraa2M
+CHUtx0rczNIO+o6Q9lK25Q/y56jFYX2CeMGGaPawPBPrXQQ7bf5VJk3cKPT3ps67kImwcH
dketNOwmjkAAwwmdoLE59ar4yrbhz2rZu4ILa/Tg+XxuxUOo2QUm4TGw4wB2NWmSzB09FWS
UsOtX7y4R5FcKFwNoA71PplqjRSqyEkc7vel8mN423KODVImxmtO0YDAnB61LYXQlvxHnAb
inzWqP04FV1t4UkJGR9KsRqXm2CMu/TpXPXqgzM6OXDeo6VoSiaZAHkLKOgqrOgUHPeqQjF
uGbJGTiqTIHBHer1wCHOBxVHJD4H0rREsks4wDPIekcR/M4A/nU93D5FjZwkZkmPmkD/AGu
FH5D9an0yH7TFNaggGaWJCT2X5ix/IVb0+2Ov+OrS1UYiMoPXoi8j9AKTEi38QBHaappulW
8WxbeBXkUDq5xz9a1fCYgbWrjS5Sod1EseejA8kVieLb2K9+JN86/NHG4jBJzyMf1rN8+Tz
dPvreTy7q1fyC3uDlc+x5FIo9dl0/ypyFt0AIwV2jBrG1jQdKuwks1oF/vGMYIrrNC1SDXt
HivghS4T5JUPVGHUVLdWMUof5QCeooA8P8Q6JbWp32Ls0QGWVvvL/wDWrL0KMTapFbyXhtl
kYKzCu78VaZcxWM1xGh3QckgdVrgdIvZLDUhcxorledpGaaJZ7rZ6dBHp8doV81QMM0i/eP
41T1vw7YS6TN5UCK+3IKjGK0tDvotc02LUIpTuZfmizkIe+K0LizMlvIgkPzDpVCueC6DGs
evy5UuY0cqB34Ir1z4cHPw91YlR09T6V55pFlHB8Sbi2uGaNUjmICtt3HacDPvXf+A7pbT4
b6rcIgJgRpNo55HIH5kCs5q6Kjucdcf2RNpI8PWcN/eeJXkyFtoF2oSP9WMctweenOa6TTP
gx4wGlNcXscVnI0efsiyb7hEJ6lQcDPI6nvWj8FdJew1abWbwK9xI33m6qc5P519GFodUEb
u32a5iz5FzHjfHnqOeqnup4P61zVKnLoawhdHy3qHw217TtFuo2WNLaRi/lAEMo6qpB6AEn
H+9Xn1ro2vrJ9qsbWYND0mt8g8fSvty6hS9uP7O1e3SK9ZTsKj91cj1TP6qeR7jmvOtW8I3
NjrEs+kbbWcDhgMo/s69GH6jsaUKoOC6HzJfXmo3txFFrkkkbAbfMmjKnB7kAc/XFTR6Bb3
0skOl6pHcTrwkLgq0nf5SeDX0DPrGmXxbS/EljbW99nY1vcAMsnoY2I+YH8x0NcHrvw60oy
SXWi3Js3HzmJySnrweorT2i22FynmkWgal5m2S3MQBwWkIXB/GtBtKFvEVedRKeoDZz6AV1
Gm304jEeqxxTSq4hW5PzbyRlVf16fe/Opr/AEeSWJpriBcxnJCqSR+dLmZSicaUMaIAoU4z
xRbuIrgyuNyqDkE9a0L2z2p58SlYQByeCAfasv7I0kbSPKiBTyCeSKpO5LViW1sV1HVCxLm
DcN5XqB3rqIvD8eli0v5dSMzLuWRAcgjsK4R3KHZFIwUHscZrs/CZDxKl3E0tg7lWUDcWwO
RilK6Bbmrax6b/AGZ49l02TOfCMyOiptCEXEPHv161xPw/8LXPjOU2DanDBItuxiW5uNgLg
cE5B+Ud8c13FtpkWmW3xDMJnRX8Kz8TOrNxcQc4UnHXvXJaJ4h8HHRbS2vNFvIbtclruCRS
TkcHHGDmtU3bQz+0ekXnw88VeI9E0Wy1WWC3fTLF4bRAwImcNwoPfPBzjGKxtf8AB/iLwf4
dlFvNb3LSwE3CvpwDrkgFUY5Bx7dcVtXHxh+w21pp1pKNYsI41227L5cquo4y2CMZHI716R
pei3HjPw9Yanq3h+IRXkC/6u4ciQtzklTtxjH0IrJSlD4tiuVPY8t8Baj8L9HnhtZ4NSOq7
M3FxflQIFC7mEKpxzk4JyenArz/AMVaxP4x8U3d7ayXgtbmby7dLiXKnoq+ij/PNew+N/Bk
HhqL7DoPhUajqN5LH5izsGeKPkgRkYLAkdDnJHNeE+J7C4sbpJpHAhkZkjTOPJ2n7pAACnP
bFdtLlbujCaa0PZrO28P2XgXUtQurm9thHa28Oo+RDtkYkZCLnqTggk8YOTnFeKS30kd4Ps
jyx28TMbeORw5iVjnbkcfXHWvSZ/iDfeIfhW2kWcMS38QzfvkMbhFAAbB56Dtx1rE03Q/C2
s2keiyasuj6gkm83dxD8sm4fd452jHAFEXu5EtX2MgeLfFF6sNsuq3UjImxI4yBtUHOBgDA
70mu6B4ssFF1r+nXcXnEEPcEHg9zzkde9e2Q/AnSv+EXFrHcDU5VlFxJewgp5kePlTABK5z
nPoOlc9rXgMHVrK5trhZorSXZPZalLJLFIFX5QCMHHOMZH6UlUj0L5H1PPdM8N+N7w3Nvp9
pdG2hBjmkSUCFV7ktnBX3qrPoGpaVcpZW/ifS5ZDLtMdnflhGcZJJUYA7cZru/EfxT8ZOqe
HdP8GWuiafbxASWCWe8TL0JY4wyn8fc15UwtUH2d4d9wWI3Wr7sn0Axj24qlzPfQjTodze+
GfGja/B4dtfE0Gp3FpatdhotQcRWyHk/M+ApOfxyKrXHwt1m30d9W1XVoIlGzMUIe5cb2AH
3eDyR0zWJZpcW0RmfSb6d9qifzlcKR6Hjntwa7Xw38R73Tp0h1PRWeyt4/KDBGCwAnAkYYJ
JBIx+lPVbDWu5Y+H/g/Q9G1BNV8XK2p7o3kstMjU7pZVkVNko67sHPlj05rt/GHiTxN4PmX
xzez6bJrCOsVjpkkW9FTODkDHzKuBx93GBXHPYeIDqFrr0cd0sokae1kuLZoQ+QQWVTzgnB
JOCeK7vwdpepaj40t7vxNNa2+m2NtJO0kpBaWRxglgeFAJJ5xWMmvikWlZWPO4vEPxS8SXU
niWwFsmqTSvIj2sCrMjCLDOvXGUOSTyevavq2Ca/0rwaqzWLvcx2iKjE7i8iRDO4+hfJrzb
R38K6Mmt6RZx2863V9Jdi+t3BQwkD90W6fcBBGehqZvihqtz4vurW3P2nSrWKGB1W3k8pHI
LM4cLgDBXGfQ1lNOdrK1i4+7ucZqfia4j0PSJbvw7aNrepyyQXaAkEqn3lb0z8p9OK8L8TT
WV7rRltbFbJ8nzI0bcCf72e/eu4+ImqXiy2csdxEt/M7tcLbSB1ViMYA5I4Ary+ae4E7RTI
Q54IZNrV201pc55PU9F8EWcT2jTy7eWwDnBAFet3/AIgsrOC3s0JmbyiQsXze3avmeN7zy0
WKdAuSHTzNpx3zXR6J41uND0h9MS1EzSybt+MlR6VvvZGa0LnjlGjsLi6zkTMEA/GvNFQuN
xHHrXoPibU01jQ1bCFFfOAeT9R2ri1jaRwiKeew5p2vIlysjPkGBxVRxzWvd2bxRh8g57Dq
KyZBg1oZoSI/v4/94V2ejSmC9kKD95GFuEHuvX9M1xKHDg+9dZZTi31WzuCflyFf6Hg/zqZ
bmy2sei6/IsniDw7dRjImddp9QSDXAX9nPFdXjpkbXIZMe9dZLK72WhBz81hfNA/rwwKn8j
Vu10JNT8YazZPMRhyc45PfpTavsSny7nLaHq7TKLWaYRyxndFIV3EDuuPT2rIuFjuPEDvwE
L5YYxjHWrWpaVNpGpyQkMsisdp9s1ixSSNcOdxDscFqzkWrPVEt/N59zJKcZdifpVaEDmln
G1gBzkZzSQnFQUCM6Th0OGU5GOxqeW5aebzJduT1I71as9NM1nPdM6qIxxk9TWa5G4gdKdm
K5YVQys46CmSKAuRz70xSFGQ2M9R60M4K4yfpQhXI+1WrWYKdjk+1VaX6cGhq4k7M0Vk3Wa
g9YpBz7Hj/AApsrL5rRy5MEnUjnaR0IqC3mAZ43+7IpH0Pr+YFPnIKg56A8VCWpdyJlntGW
VHGD92WM5B/Gum0r4j+MNFhENlq8hh7xy/OD/hXLQzzQEmKQrkYI6g/UHrT/ORixkt1y3eP
5f06VTj3EmdBf+KIdfvZLvXrSU3MrBmuLZ8EYGOh+nrTxPbyvm11A3UYB+W4Gxh7H1/OuYI
Qk7SV9mGf5UgjZidpDY9DU8qHd9TYunju5VJKpjnpimtFEyLl1yPQVl+bMgxvbHTDc/zpwu
Dj5kGP9k4/+tRYLo2bbW9Vso2ghvJfs5HMUhEiH/gLZFFvqcP2nzrqwhcjO0wEwMpPcFfT6
VkeajkLuKZ4JYf4VKnmSMEhxJjshzmiwHVv478Rf2VHZjU5rgwNmCS4PmND64J+lbMHxC8Y
X13pkmsvbava21wkvkKViMpXjYxXnBAxXn00jwEJLA0LejqRmkF0+wqMAkYyODRy3Eewx+L
vB3i3x9pGpeOLO60+wso3WRZYfOjkbadoIXoMnJory6y1i4h+ZJmSQcMeob6g8Zoo5Rnstx
IY5bZk2qCoUlu9bflxzvb3EZXaCN2OpIFZl/A6QIpijMakN8x5wa39NhkuoAimLEfI2nkCv
Ak7HpCWSST/ABDt45JJPIWAN8nCk9qwNfH2bxe8W7aMtgscnNdfp8V6vj82rlDbfZUbI/vV
w/ie+vovGdzbwWcc0sUm1Xf+LNEdZfIb2Nvw5cC01OUtKoRl/Wrer6fZ3F5KRGY7jcNssfB
Hv71RtbmyhiH9sQQw3R6iFweP8auSSaVDcQ3EF/MUYY2swI//AF09nclvQ8s8WObeX4bkHd
s8OYORx/x8yflUiTo6lgWRR1Xuvofp71P4kmgivPhy0y70bw4cj1/0mSlkGlAh7cGE/wCy4
I+ldU9zKGxQvGyoBPOM1iSTXAk2W6qnHJA5rqWitLoh1jaTjGQeKoXVtawyJ/o5DKufmNLo
WfXHwP8AEvhrS/g1odhqHiDTbS6j87fDPdxxuuZXPKk5Fd5qV/4B8R2sdvqep6FqltHMsyx
zXEUqCRTlWxnBINfAQg04OZTAEkOcgkGuu8NwxxpJuiWJdwZNgz1HQ1bqtLRGfs7vc+4T4p
8Mxna/iLTFPfN3GP61UvdV8F6mbcX+q6PdfZpkuYRJcxt5cq/dcc8EdjXxlqsSsSVWI72TP
GSMGm7gLtxsjB2HGwdKn277DdJdz7B8Qp8NfFNvDB4mk8O6tDExeJb2SGQIe5GTxVPU7L4T
63pdnpurR+Fr6wsRttoJmgZIBjGEGflGPSvkiRorm1jiCgSKfSs7yUSzkBUZDelWqrJ9n5n
2Tqth8JtesrSz1mHwvf2tkNttFO0DrAMYwgP3RjsOKbq8Hwj11LO31w+FNQSxAW2juHt3EA
4GFBPA4HA44r42uZ47fThMVjGOm4Vx73Hmzu7bWB7haftH2E6Z9+6tafCnXzZHWx4X1L7CA
tt9paCTyQMYC5PA4HHSugXxL4Z8vy08Q6WAoxhbqPAH51+d9lPNCVzIMHlR1rodO1S4UsXg
jO75DgfkaTqNdBch9oaHp/ws0DUZ77w9D4Z068uM+bNaGFHcdTkg5xSabYfCrRdZuNZ0dPD
Gn6ncBhLdW5gSRsnLZIPfvXxzE8qapG8aqscI3v6sT2rRvIAt4SI1RZBvAx0z2pe1fYrkXc
+v7A/DnS9FuNE0658P2mm3JczWsU0Sxyl/vlhnkt3z1qjo2g/CPw7fnUNAsfDGmXbRmEz2v
koxQ4yuR2OBxXyK0QJ6KR9KmguPIO3aGX0I6Ue2fYXIu59cWWkfCnTbTULTT7XwzaW+pqVv
I4fJQXCnqHx1HtTtB034V+Ebua58Ow+G9GuLhAkj2rwxNIoOQCQeRmvlOJwcMiRkE+nSo9R
2O6MyrnHpR7V9h+zXc+yl1zwkb/7aNa0lrry/KEv2mMvsznbnOcZ5xVk+JPDwGTr2nAe90n
+NfFOnKn2kfIvA9Kv3gGEQKPm5o9s+wKmu59CfF/WNLvvABh0/VLS6l+1xNsgnV2xzk4Br5
+MjRsDluOeaZGAkQwoGfSgMxXnB9qynLmd2XGPKrIvRXXmKW2gNWRrHiP8AsW3ZnOxpR8rE
fLnng9/wFWkc7wv3QaiurG1viou4I5wh3KJBnBrlrUIVYcktjrw+IlQn7SO5yGjR6xNottJ
psXlD7TLJ++xhkYAA8+hJYf7uKsSp4jtjLLLPcrO8cSh1cMDtVd+RnjLA9MHn8K6W7ZYbRB
GApxhVHGKjsiqWUs0jtu56muhOyskYS958zZyV3c6wxU3HneWzeYNkoJD7VAznqvDcevOKy
/8AidlBiQeaowrjABzt5I9fvV1Oq3AuIowg+VB1xVG3hMikk4HuK0UtNURy6kgk1yWythZ+
f5qxHftdcrJxtLE8Feuce1R6gdeku7k2k5jDKqx8gBTjk/pj8a0Xae3iDQcZ4qp58vmKcDH
cmovZ6IvcTyvE7RzsWaPfE7xIrKGjkwNq+6k5P51laxe69C72StIY5AuwcF/l6nIx97r+Fd
hb3KSoAHBOOap6hatMnn267biH5kb+Yo5u6Fy+Zh6DNqEdxcW92XYTRkxjAO1sZzz3z0pgH
iELsuHuAdrBSsigl+xYE9PYE1fit9Rv7xroARMMBwRjP4Vr3NkBFvDF2Uc5PUU+ZDUbdTKi
0TVngiuQ6hvsrtuRsky4G3Oe+c+1dLbLrg1TT5VIbTEQR3CFhuZyud+PYgD/AIEap6RcrBK
9rNNtQ8pn+VdFCoEYIY8ntWbl0sUkYcOl+MrgE3IlltsYZYGjEw5kxgse2Ys9Mjj1qnHpvj
aw1NVvWnkgdkDC1lTcy/Lv2Z+4fvYPfnpxXptkMR5Uk5FWgoLbmAyR6VHtHtYOTzPJdV0Xx
m8ctxfSsIxAMHzE5fA6jpn1YfxexzU2kX17HZstyzF97kFsE7dx2jjpgYr0HVWBMcJZQWyQ
rjIauT/s5YZirD5S3IHce1Wp3WqEo2NTTLiCKGW4ltg5cfKx7GueNw2qTTG8ZiUY7cdhW1H
b3t44t4W2wxAlV9B71zN1bXFtBMyuGIJ3Y7D2pJajM2WC18x1EjZB7mrENvaKoL5LE4B3Vk
5bzUYHO71q9KZN6BAMbcitCUzWhhhikBVW3Y+8TmtdYI5LYBV3E9OP0qjpNrJc28cirk9Dm
ujMJgtliaMqe59akZyt7phkSWRgvyryB2xWbsWbR2AG75+/aug1iYR2tyqjBKZ965OKcCPY
CQrjpnvVLYTQmnRTI9xgjG3ketVyDHDJxlg3FbmiwgC63KW3AACobexW6RwyEOr8/wCNVF6
knPSFlQEMd3cdqrRhy53jPvW5e2BicKuWU9/SqDqqDA5b2rVEsaEHBqndhNyhjgGrGWBweB
7mq1wu9vlBPtVkso3qRImABsxwa55zhiQD14rSvJGzggjHGDWbI248VoiDb0wrb6Pc3mfnl
PkofTj5j+XH/Aq6zwFpkVlo2oeMb0YWJX8kk+g/xrg53ZrCzsIRuYr0HdmOT/QV6J41b+wP
hhpehIdrybfMA78ZNQ7jR5fDMbrWJJpT89wzHPoTVmbzBH5/KLKdkmOzr0NY4kZXV0yGUgi
uu077LeXLadcttt9RUMrf885cUxno3gVobnT/AO0YGImb93cKD8rEd8etdhKnO8dD1ryjwP
dXPh3xPPoOpZQSnaCeAT2I9q9bPI2H8KAZx3iu6On2fnG3M1tPmNyP4Sf6V4rZtHDq2HH7r
cVPqB617H45Yrpklnzskwxb0I6V4m7FbkSdNx/OmiD2Hwjb3Gm3z7gy21wuQw5UN2I9jXbX
DNHAzMTgDtXLeD52TQ7aOWTzreVd0bnqp/u1102Gs8e1ULqeMeY8PxLguGyokzliM4GCM13
Pg6Tb4B1NQoY/vMqO+GyP1ridXmNn8QdOmRtgSQfMPQ9a9O8Gadt8I3chVVUyT988BuKzm7
IuJn+FDfWujySqW2Bmzu6Zz/jXsHhe7uriBW3hkX/0L0r5107Ur/8At1bATkwIxzH1GM8Gv
XdD8TXMep2nhnSokkuXRpJpyMiJQMk49v54rlqx6m8HbQ9Ivdd017bZfos0KnOSceWR3z2x
61y2qfEnwjbWUrDWIJ/JTmTfuz6c9zXg/wATvFmojXbzw9aSvb2sJ2yYY7nJ5JJ9815eScA
ZyBziqhR0u2Q6lnoeieLviCNcvZjZ2R8kkgfaBnPvjtXN2ut6gHFvNdPLbyurSKzE8DoKwW
b5QvbvUqEopfoSOK25VsQpNnTReIWWC5tDEkiXEm9yy8gdFwe2K17XxMyWKW0rs5QERlshh
ntnuPrXFWlxGjnzIt4PQhsEVZa8RxteIMvYA4xUuKKUjrb7XLWSJ0uEZZduMN/F+IrDeSKW
J9pBkzw2M8elY77mXduyo7elaukW1vKGllVt3QH3P/1s1NrDvfc0oLbSrNYLjUZVZjhmQqS
Meg966CyuLXWNWghdDaWUh2xQ252gjPTI9e5rIF2GSW3u7ZPs9sGWIsOXz0zUep6+LKSwi0
uNDNbHzC+35QeMKMdvWk02VdHe33h/TPD+heLLfToQpfwldGWVuXlP2qDlj361veEfDHgy/
wDBenvq1hawERfNMmI3PfAYc1xNlqeq6t4e8a3OpXCSE+EbjaFQLtJuYMj+VbHw/wDAOlaz
o9ldand391G0WdrXLBRx93AxilLSKvoTF+87EGofC6DxBq1q3gayF1bIrwXBuXzFE5J2knI
OQPrzXRaZofxH+E2nRa/q+v2t3YWY+zQWMl1IYdpIAyMcDr0r13Tl0fwx4bFppEVvaQIp8u
GNskueeeck+ua8y17StS+Jlsmj6jfXcE1vcB7aC3IP2uPID5zgLjOATxxzRCo5O0tipRUde
pOnjRfF2pi18S6hoNqGZZLSTTbszTBh0TCDdggn8apzabo3hK5gi1/V9Iv7W6jAeLULQyzm
QnIVQMnnv3pbrwPZ+EfEttJpvw81KwjvFEMV/Ddi8WEgc5Rfus3Xcc+1dN4R1zwZY+IJbHV
bOGPUYCrPLLGCUUEFSAemPWt7pR93Yyd27M811O3s9PtLi68OeANS1LxDcRlBd/2TLBBbg8
FirDLHHRR9TXI6frepaY/k+Lvhr9tihIXYkb2spOcZ7k9R07mvsbVvGnh2DT7kpqtrHE8RZ
ZZpwmZCOMZPcGuSsPi98MdIeDTLSY6rq05AKQxLI0kpx8mcnvgelEasmtYicF3Pm7Tfil4j
07xX/Z2haleeHtLlvESS2mCzSRrnGwk+memR79MV7Jfatd2uiya3J4gg8S6faTG3v0tgl20
LOw2Z2gZGTyByAetWdT/Zyt/E+tarqOoeIH0u11KYXT2dpGCUkJP3xnacZPOO5rmNem8K/B
zT7fQfDfnX1ysck+pI5DNdR5Ea5x0GW3DH92tE4TtykrmW5j+IvDuu3Or3d9FqNtPYKnlrp
DxEON68eWjZy23JHYYNXtC+HMF1p0baTq9nYWcc7LJHdRbpkY43j7o2kjkcn2GK5qH4v+G9
NgurjSdEuX1CRQVD7Uj3DsQDnv1rvtC+NvgEaSk2owXMF/HhubcOgfHIyDnHWrldLQScT2D
RrbSdNeCwhsojEse554QzDeOCORk9jzXN6p418OPqrLf2mlFdK81dRjaHE2MAo0asAWHOcj
IyBVTTfj94AlsGaFTazFsurp94ngkHHPH8qsXnjr4Varpy3+o3ek6tJgqsN2oEiDrjkdOa5
dU7tM1burHmVn8TvBHhLTXhtbfWdf1dJWMN3elMkEkhWYsQAPYVjT+N/FVxDa3nifS7e20v
WXcQS2MsbYkxnaUUnaenBH4GvYtOtvgPeW9rqQ8P6E8s0ojCww7gjgE5IHQcHkjFdJZWfwg
s51n0nT9Hs7if5A9rGI2BPuOFP61XtIroyeVvS5H4e8JeDr7SbS+hsvtTrEiwrJukjjyo2s
qHhSep4yDWMfCPg27vrXV7DxUbiaO3EF1bQSjZfPuKLJKAeMDcua7jQ/CHh6ztr4aJd3Ftb
XpLbLS6IVSfvMnPBJ7jmqehfCnwx4bN1/ZSzEXSNG/nMGYBm3HDAAnnPX1rLnjrqy7bHL6j
4b+Gml3UVzaCysntne6vba02yGUlcKXc8oBwe3evMfFGk+AddTUIdIsmutXhCs8jbVCZ5B3
k44r2yX4SeFFuNRkSzCrqSJHcR7mClFHQjODnnr3qrrnwpgvPD0+maBNaaQ1woSS4eHzSqY
24AyAePWtYVYR2ZDg2fKd/8LL+4mEsF+oAH7xiAcn2IAHpXMX3gbVrKfy7ZZrqUOFYonygn
pz3Oa+xPD/wft9K0y20+68RPq0UamNJWTY5Xpg8kHFR3/hfSIluBbRyzRacRHIyRk7znnB7
468V0xrozdJnxfJpeoxk6f8AZy8zN8yJlihHb09zXqXgz4cSf2WbnVLfmUcEDkL1PHavXof
C2lrP54spvMkcuQ8eD1+9+PWui+xwxQraWkilwMDeduQa0lXVrIhU7O7Plbxr4XWK+b7JGs
cQwiD1rzLULKS2Y5VuOuR0r7LvfAs9/qEjS26XGOQSOlcF4z+EMsNkJ0t/KUnOCePp7Vca0
dmRKm9z5exjmujJ32ikdRyKfrehR6fcywurIUBA2jgn1qCCTFvEh53KOfwraTvqhRO3hkF3
HEf+flYLtfdl+ST+hrs7W0e3+I09wuQk0Acn1PQ15jpl8Rpm3BMli5kXn/lk33h+eDXrFvq
enXM+n3cF5HM8kQjZEYFs/StabTMppmZ418Pi6ia6t0+dCWwO9eN3cJhnPUc19H6kc2vzbc
EY5NeEeIrbyNRmQpwWyD2qa0bO46ctLGDIdyRt6Zqxa20k+RCuZFG7HrVZAWZUHPNdBpl1a
2pT7Vat5kZ3JKvY1gtzVlKRoY7Y+VBLHKww6MflB9azQhYkDnFdHq2rpqcRPkBZd3zOOBXP
K2xmI5NNiEMUgj3lSFzjJHWp49PnktxMCgB4wTTHklkiWM7mVfugdBU8VzdwRBFVgnXaRwa
m4WK1xA1vIEZgx9R0qGrzi5uyWkXvkE1BLazwqGkiZVY4BIxmmmhNEGM1LtbyiSSOKjIxU8
ciSII5mIx0IoY15lenE8cU+WMRt8jbkPQ1GAT0FPQkKUqg5D7jwamitwz/AOkO0MX8ThdxH
4ZGagbg4zketIq4oZhxnj0o3Dug+o4ptFOyJHYjwcMwPuM0eUzfcKv7A8/lTaCKVh3Lkd/q
dmdguJUGMeW/zKR9GyKreYS+4gDPZRgChXYDBYlfQmnBYnPzEp9BkUh3HQuiyAmRkOcg7c0
VJHZGXmGQSY6lecfhRQLU9/glSYRiaMyEADk+1dHpkqQXICpEhxtPqfeuStG2Tp+8AAI981
1kb26X8cio7rt4yuOTXzs+x6xbga8g8cOBKy26hJFPUqW6g/0rjvE7PaeM55nk80NIWPHIH
vXRWM91J4su45DshhZPLOOWB9a53xRFO+s3EqziUmQjZtwR+PeiOkg6HIXS2JupTKssGG5Y
ZYEVsaVo1texKILwTgHK7X5/KuavI5zqbRQs+5hjaD1NVhc32ialEbmKaxuQcrKgwTj26EV
08vYzNLxXaLcSfDaFicDw3gYPP/HxJUFxpdtbox+dsDOBVjxLdIk3wwlkcZk8NjDEYBJuJP
yq3OS0UhLKZNpOD2FaTbTIjsc7Yfa7mKVBPJGIs4Cngc1FqFjceYM3DuT3ZqteHzuub8cqF
j3HHfmrNifMDs6F8ufvCpuWYL6dJGVLurEn5jvzxXR6QywajZW97MfJkbcrRsQSwHCmqVzB
Ml4HGxIzJwoHWr8BuF1TTvs8MbSyTFVMg4HvUy1Vhrc6bUg8Wx1csjSrnK4wM9M96m3Rm5m
OVGFIGOKbrCOsG+VishUKUB4B+lZ1nj955srFyNw/rWaRRIuVckUEiS1kXGHVuPeqcl7FDH
vcnJO0AUsdzCbSVmkCnPINapEGFrFwJF8pTvKdgeF+vvWQkTNsUAt34OMVrmNLqVkU4GeEU
Y/M9zUSW+JvKaMg5BxnoPrVE3Hw27PGhKEAn0xW3aA7GAA3ZBB+lMnwFVllRcDAUHJqKK5h
gkCSuAGPDHjPrUNjSN2GJXeQlsHGRitKP/iYWOx2AngHyjuwrIilGHEY3LwwcHjmpJ7hrGU
TI3zbgFwaBdS9Fb4hG8EOT0IqCaAo3J4q9DdvcAqyYOM4p+Y2BVl5+lILGdFKYcleeOlPup
FmCOB0zxTZ42RuFO3tVdmLEKKYXLumn/TCO+D1FXnzuDn+EYFZ1jJ5VxlmIyD71LdahDFGx
OSc449akaL6AqoO4FT2PXNJLKkYXdwG6+tUrO+kntN0sWdmfnHeoLqZ5QjKrADrkUDNIbWZ
Tk9eKfJuR+Dn2rHivJYipfJUVcfUYnY/umU/zoAjvdxOTnjgVWRHdWTJZRyRmrF1cLKqlFx
2OaICq2krE/MeBQAkCRjTJ2YAZPA61R2+nStG3SI2MjSyAY6D1qptGeOR2pgLtJjwTkEdKb
FbK8O7YvpV6DytoLsqbQeGPXNMN3FDGViMbemADSKSIoYvIPEQx/Opinn/ACBjHk84qW1vH
ZQCif72OlW4Swm5C569KnqMqzQbYzBE7DK439x71XjsJIlzHLJIYwcK3ORW40ztIQVUjHZa
ZDLKHL4AGPSkBzsunzs0cvkyEN0IFdbbQsbOPerow4IapkcMrRso3MQ6EetTSM5RdgK880m
7jNuwgYQtlsgLUxibCnJAo09mW2dSRnHpUqsZFUMSD06ViWY11G+qTrBChjNu/wC83dfw9a
g1izih2bVIcjn3xXRv5NqwdnCuxxuxyap3JtbtZJZoZB5fCyE4Bq4vUTZg6Te2ds9w91N5Y
CEBQvWuJ1PVbbyLhYlYsxIy1dy1zphd4ZbELHsO3cec+oNeeahpSeXM0RdlJzyOhraKu7kN
nOxXAjlBdiQOBntW5EDLKkitkEEDFYDWsgJKxMwBySR0Fdbo6RvGqj5doJzjpWjIN7w0J3g
ZUByM5DdCPatC4vS26MxlZB90Zqr4c1B4iT5KuqEkn6VPZ3a393eyzpEGx8iegzWSvcdznb
u78y6uFuFCkJgA965zCLIoxyx6elW9blzqrqZPrisotsVDhjjg88mtUgudTobMpuUiYFnXA
LHgUto7xybbhgHz8/8A9ameG5YJZLhpY0YqmcMPu+tMZC6yyQsJXYll9MdsfhU7MRBeeXgt
CpZt20nOBWHcOIwTxzW5bmTz5YfJe5QAFkA5XPcflWNr0CRXCrbK23buIPYVrATRjNOfMDE
k4NSS36NnaDk9qzXmxlQKgaTnNbGYl2nmu7k4rKkwm7I/Grk0pIx0qhLz8vc8VoQdD4KsDq
ni2yVhuSNtxHsK1PivqAufEMFojfJAmcZ7n/61b/wy00Wtld6xJgfKY09fc15p4ovGvvEt5
ct1Z+B6Cs76lX0Mat+BWl0JLqFvnt2AbA5A9f0rn66Hw7crFMkMx/cTsYnB9+hpjO60yNPF
+kQXsTqusafgZP8AH6Z+teiaXctdWEUjqRKo2uD1BFeLabeXHg7xYlxtb7NIdrgdGU9fxFe
1QyRMY722YNBOobjofehCZieMLcT6XMMDdsLIT645FfPkxYSRo3BXrX0rrsBudMljHdTtPv
XzjqCMNRZSORwa0SJPUfAdzm2uNBuG5wJ7d/UH0/GvSbfP2SMS434w1eXfD8w39mrSkLeaf
JiM5wzK3OPcV6kgIXmkB4r47H2fxdbn7oyGH0zXq3gx5z8PnZlMsciSNjHU7znP6V5f8Twn
/CQ2ZHJ8ok/99V6z8PLrd8PIba2IadY2JGOmckj8qyqbFw3PKpJxZTNc2+Fuskqc4OPevQf
hNqaT6zqMlyQJGj/eztxsiUZwPTJ5P0rzDVmMWoTBudpP1rQ07UW0fwNrl3bx5lvMWSybsG
PcOWHrxkVnJXRS3Oc8XaxFr/jLVdYgUrFczsyAn+HoP0ArDoPYUVulZWMhVYD73NWIkmuXx
FEZG9hwBUum6e99dpGgyBlmJbaAB1JPYf8A6q9T8KWOmW8mWiBl28S4wfwH8I/X1qJS5S4q
7OKt/A2uTWouBCsald21ycn9Ky7zSb/TnVbqIIzHHDA17zcvKkAWOTjaVyB2rjPF+jmTSIV
VVeaR8bu6ntzWKnrqauCPPbe1mjBma3DJxj5ua2Y0jWL93HhwPNIUcZ6YrKtllsrzZMhd0B
+XrzSNqIjz5VqxbOS7MevpV7kEF/cXUt/MGJPPrwBUS2t01s9ww2xqAwJU4bJxwelPjmx8x
g3buR83Aq9ALmSP7NZFlW5PCF8jjsB2+tUtgNrwdDLFoXxE87jd4TmIGef+PiHt2qbwNe+N
YtGstXNxcw6HDlXdB94KMscdT9a09G8N3egeGPG1xeMrNe+E7lwOc4FzAMH864kQ3thpcAg
S5tYbyMHaZSFweMBAec46kVVk0Z6pux25+L9xH4sk1VNJSe0MflrC8hBx/ePXmvePh3dxaz
oFj40aH7EkrsPLWQsI4+VIJwOc4zXhfgPR9PvNK1XRNZ0mO6NxJEzRxjFzCqkncvtzjjml8
PfEhPBWjeJvBNxYXeo2U8rpbNE/lyRDocgjjgD8c1E48ycYLUuMrNOR9gavqNrp2hXWpzxt
NHbJ5rKgDHA5yB7Dn8K+IvGFt4m8R/E68l0u0l83WZzHaW9vJndGMBQ2OBxyc9812dx8e9S
v/CdnoMOjhZExDPdzT8OOi5AHp1NYOh/F+bwpry6hZ6Fb3csKtGC8xCsSMEjA6UUacqSbW4
VZxqM+gvhl8C/D/g7SV1LxdBBrevTIBJ9pAlgtP9hFbgn1Y9ccYFdnp0eiWF9dXVppdlbLE
20Q2duu6MDudoHJrwzUfjrqmv8Agmw177CLXydTW3uooG4jUgkdSNxI5B6CvBdZ1DWLbxTq
IstUujuuGnDQXRYHPI5BwTzioVGpUu5sr2kIW5Vc+oPiH8crN9Fk0rwhJNHIzPDPcTwlGRh
xgKeev6VB8I9FfXZYtca2ivb+Pc93qN1EWDSsP9QnTgEbj6ZA718wxSazqEtzJczj7TKTL5
tzIFBOOcH1PYe1dz8L/CXjvxD4j/sTw94tk0+xjHmXs1lfMyxRk8kKDgsTwPU10eyUKdk7G
KqOUrtXPsXVvDnhu5livrvQ9M+2QrlpRAg2nHPOK4u5+Ffw28S6ZGdW8Lw2MoYok1kxikbn
vj69KveLNR0rwV4NXR5bySe8lj2WpndpZ2wMNIzHv6V4pqep+PJtFg13S/FV5ZWMELShJeV
k29W+7wOcE9CeBk1z04uUbqVjSTs7NHpd5+zN8M54FNrfazZttGMXAkwfoRXIax+y4JUceH
/G0juvCQ39sPyLL/PFef6N+0F4806ST7VLa6mWDYadCrRse/ykA49xVrVf2gvG2r6HHoekx
CxvJAqS30DtJcTHvtGMKSfQZrZRrL7Rm5Qa2Mnxh8GviR4EEDyrDf21w4jSawlyQxzgMpwR
069OK4200fxZeap9hh837UASY2uCmAO/X+Vd14dlv9Ot76+8XxzG9uJ1CzalKxlLKCQoyd3
XqMAV2+heOdPk8Qw6XZ+F21W4mZjLII8AL0yJOyA9cVs3JLXUmKi/I8+TX/it4L0pEnt9Ut
7DcZFmKmSMk5HD846GtTw78cPGkMjrPfyTQN0HnBWT1wTXt+gfGPw3b6g/hfVxYyWkxKpcW
7GSJI8H5XUjgDGPemap8Cfhh4plGtaHaRxpcHe6WlwyxNn+6AcL/KsHOP242NeV/ZZ5hrP7
Q3ihJIY0mltj1B2r8/19atf8NFeIJIY4RcW2z+J5IitdqfgT8IV8qC9stUsbwZHlyXj7X+h
6VYk/Z3+FOHH9o30MZb5cX2SPzFTzUl0C1Q4K2/aPv4b0ZsE8tF8tWicAgD0B45rsLD9oDQ
NQtkguLW403bwhSPzA3OTwvtnrTZf2bfhcUIj8Q6gsjNgEXKtg+mNtZ0/7O/w6icBPGupRn
P3UKFsdx0puVKX/AAw7VDvIviVoc0ZuVvl/enannfIwXPG4HpxV608Z+GdSj2yrbTsxYB4J
VYe3X2ryi9+BPhWwsZr2Px1qksVuu+RXZOQOccj04xWvF8G7V11TWbvzrV2UCzbT5S6ojqM
SEYGcdwO1Plp23FzTPWrO40WK3juo79UiYkCISg7m/P2rhPHnjrTzpk6C5UxIMHGGGfTNfO
Pjbw94x8DXEMOqvHd2M+RDdwFvLY8nbz91sc+4rmtNudR1FhY2mky6hIx+5FucnnjIHvWsK
KT5m7mcqj2SKnibWzqGoXMkUa7WPBJOap2kLy6LDcrkhSyn8D/9el8Q6fqNrqNyL+1NpMmN
0MjZYHpj68dKueF3EunXNi0bZLlwcfKAR3/Gu5K8TmGaXOllrNvLKAYZT5UgPQq3Br0XSDY
HQnjGmxPcWUuDIiAHg9c15pew+UGjkKgjkEdPwrovDGqvb3MEjSqkc42M0vCiQDv9RVw0YS
1R6NqHiHToLe2huZcPcYCE8g/jXn3ieOzvZPtUIw65ynt2Ndlrlvpzaawe3hwke4ZXheeAo
+uTXCWslsbyW2EHkmRM7Tn64q6ru7GUEcza2qurs7bSDw2MgVsWuoLJbJZakrSW0ZwJY+Mj
0PrVaykn0/XJJEWMpE+THIMhx6YrTutR07zDJaabFGxJZgxLKCfSsEjZstazY6XHokE1lah
JActgnlcdTn3rmlijSLzWRgQeAcc1tarqUl3p8FxcXEUmflSCMbdqg8lh6+lYc99c3EKBz8
icKKqQkaZ1aeeILHaQQxgcqEHJ9c01La+vIZLpYsRxAsX2YQY569KwjNKB98/nVmKeSS2ME
146QE5Kbjt+u2sWUWYtQlAaVUjdiQcMucU+6vNWu7V4ri48wZ3FCclPy6dqhAt4wTCxYH+J
uP0qa7v7OKzFlp8BjBOZpXOXlP8AQD0pAY7gLwDmmUpJJpQpwT2FaJE3G4Apdx9aSinYQ7e
24MTuI6Z7U0nNFGKkAoooqtwFpKKKYBRRRSsA5WIPI57EHBopKKaSHc97hLK0ZVBk49+1dr
CrzaXZ3AcFw4QgenvXGQbVMZRVXoGPpXbeH51WyuFbaTLgohHOf8K+bkesmc1Peahp+u3Ju
JfKDXqRoQM70PQH1xVLXJ7ldevt0gaMFiEYYJP17VNrd5fR3E9yzxr5Fx+7LDj5eVJrGl1K
81S8E90YglwrMxUZ+bHPNOK6gbUuiR/8IxZ6hcQlZDIHDDuPTNVdWig1GSNbhVnjCHKnqp9
vSuj1yRovAlhszsCJz/drhr7UrIhBa3il3XB+Urn15NODuJ7HL+O5Ps1t8LtihkHh0KVPce
fLSW2oDJRXLI6lIy3VTjlWqXxqEkh+F4IyH8OAZPb9/JzXNPJ5F5OpObdz5cuP4fRh+Ndk9
zGBtaPMIrq/BYjMAA7Vd0tWlgwrY+Y81gaRNKbufdGG/d7ee+Ohro9NbFi+5eS3UViyyC9W
VbmENIzYPetmx80atpJC5zI3zH+HjrWVNKrXcMaR8DnrmtbT3kfXNPjTcoZm7dMdfzqXsMu
aveaguvSQpbCWExghn6E9sVTLayyHEcERQcgjGfaul1PB1O3yyvEPlUYwcj+lZl2rAzNLgN
29M1MXco52a31CSWIzxgguHXZ2+tGoW186kwOIlUEsMZyc1FqUrzzWJCSxOX2FieCPwrVFg
Utw8RZg5PG4mtCDAt7O62AB2Vnzkg8r71SvHu/7TW3kZtrYABOMiukI2ptKEMOKxtUDjWbC
VsDcQM1SYmPtbSO3Uvuy4UlSSevtWkbaO8tEEsW9NuVB6hvWodTSVLMTw7GETfMrdKjiu7l
rdzKka4X5TGSCM/WluMdpt1Jah4YmYoT90nIFbNncvealF9oUBIwTwO9YttEqW7szgAcn61
f0yUSal8r7U2fNz1pNaCsdGkriUXEJyo6n2rTO0qJEOQ4zx1rM0yHFjsZt3JGTzU6zi1V4p
cEgZUevtUjL0gVYxxyeOTWRImJG9O1aasJoEuEztYcg/wAJ9KzrgkSFAcjrTQmgtkLXUajn
nmrktvH5jjb8pPTFZ6OyPvQ4IrUt0ZoFdnyScdaQkhiRlcoMBAOgqi8ry3DxADYnAOetWry
6gikMLKXIGflPQ1SsIkuLsBomAzk+1MpGlDbJGiMwJY84IqV8ZLmMAj0FTmMb/vHp61EVPY
ngetIDOuhnaRkZPAqM8Wh5PJqe6U/Jk9/Wq7HMIAPU1QFaSKZbF5GlBU9qprv4y7D6VpFGl
QIVyi9antIoohkICc9TzSFcyjK2SpJ6YwagjJU5Zfzro5IEZs7AT29qzpYi+5emKBkKXUqp
lcDmr8OrMGJeMN7jis0wtEu5j8p4FOiDFwAvXrmiyKubBu5zMSJNileABSQyzE5LMSAeSah
ZJIGBYAgjsachbcSBgYpWGay3siBGLBmGOoroDJJe2q3bKqKcI6p1U+v41yiTokfMeSRwfe
tK2u5oVB+by2GG9PrU2GdtZKiW7IQdzKNpzUUkyRT2ke9VLs27cfasltSvEVY3UBtuBgY47
GsLU7t4prCSTPMh5qFHUdzodYvLNby1MkrrH5mHZaQ6yXk8pIs2p4B9a5TXJ/Okgi3HG70r
Qs5isWxSWIGcDtTcbEmrLLBPbsVtAAme36+1cfPdxMjkgknI2nrXTabdECZWw+8HKg5IFcT
K0SSMrsA2SQcZz+FXETD7sgdowR3U9/rViWe2W4K2cDLM6jIBworEur+MSCN5JC27nAqFr6
Qs5ThSeD3rSxLOtsI59knlBht67W7VkSRGd5DE0vnZ+6vGafo+srHZTRXDPkg/dOOP6msxt
SjsstFL56k5x0I+tCQrmfPkzSPKWwOG7mkt5EEm7DY6AOOvNW31e3u2/f2ceAMEK2334z3q
lHKLi88mKMB3ICbj930qhXNvTb0rfBfIQsyYOeME9KlhkuYZ7meVNlrFwFA/UUtpoFzPcym
0uIokKnc0hOcjnIp0HhW+vLeRbm+MaqwQMFJyPXB7c1OhWpHa60F+0tpyNPsYR8dTk/ypuo
XbTrJb3dhItznDNt4KHuMfSrlj4Tl0m4kV9R/dFgsbgYLscDH5nFdRb+HNRdI1dZWuCq75n
iBRQQf5EfrRdLYLXR5Vrdknkia1tVgjRmVjzjgcmuVO7ccnivddY8OynSm/tKVIpAju8SZJ
ddxCY/TNeVan4cubK4WJE+0Ss4Qqhyd/Tbge56V0QndamUkcvKSQdvFVUO5ycFtvYd673xV
4TXw74dstSu5BBPdxgi2P3wxHcdq57wvpwvtatInGE8wbieh9qvmvqSeoW6S6X8MozFD5Mj
wljnjqOv614XdszXku45O7Ga+gvHM6Q6GLeI8BQmOlfPUzb7iRvVif1qEN7kdXbY/6JLgnK
kOMdqpVe0/DTPEejriqGdzPbR6zpdtGWJeSMSQP/wBNAOVP1Fdh4Ku3GkxWkrboTnyiew/u
/UHIrgdGmlm8OywqcXFhJvT1HcfyrovCt6zavPDGuIbrFzF6K/VgKaEz0S+ZYrc7j8o6Gvn
y/SNvFE6MOGLgfXnFe/avGbjS3AGDjIFeAa7G9vr0jkY5Lr+dWiTT8NXb2Oom5iJGyNNwHf
pXt8c4FtG7jHm4A9ya8Gt1kNtMIB81zKkakfhmu3m+IMdjcLpcdqJoYFEZlY/NkDBP50gZz
3xLuEm19IlUhoQVJPevSPCerLD4Bnm4Q2cYYk8A8CvG/E2rDWdQ88KFw5HHevSdHfSYvAWq
yXfzoIEDxgkZJ4B6jPsOnFRPYcdDz3WZPM1GUpLuVnDofY81v/2ZJe/DlPswYtDcGZwOjAD
+fNchczrd3cksY2xbgqg9lAwP5V1/hrXZdNi+559uflkiJ4yOjYpS0GtzhpIiMEYIPpSxoS
fmHFdVqunWk7GfTFaIOctH94Lkdj6ZzxWFJbfZXEUrK8h+Y7DkAdvzoTuFia2n8tBFESisQ
Xx/Ee35V0WkXt19ti2szZIBAHNY+m6Xc6rqdvaWMDTTSvsEaDJJrqr1ZPCmoLp72h/tKMZl
R+PIHbPuaznvYtHoUEN3NGBFGWUdVqnd2FlHI1vqF0kdxKT5ULMMtgVw+ofEPUYLQW1owW5
KkNIh4T0wK5WwvJptXtby8lkuZBMHbdks1ZcjNOZHo+q6ULfSRPbW6SNgb2ZeTXNJoNjKA1
3rFrbMWyyg52j3x3r019R0HUfDUkczzwSMBvi2AnHfB9a4C2fwO2rKdQXU7ewyOA4Z255/h
pJtaCdtx13ovg2yKtNr3mqRgJbgE/UnBqbS9Q8CaLE7sz3kisWTdGzcegP+c1taR4M8EeLN
WsbPRNR1NZ7y4+e3VVZbSEHku5AG4jPTPUV6NefA/wAK/wBr6fY6QyNbRM41Ge7Jd1Uj5dp
BA3+xHuaOaOzYrN6nk1p4nm8TwfESfaVhh8KTrAG42r9oh7dq0/B/hiHVNKt10lPt2teWqz
3spXy7QEdFX1x37V0PifR/B+h6Z4s0nwcHktbfwpdpcXbAHzpftNvkbx98joew6Csyx8IeP
JvDuiz+AdJms4jERcXr3CBZ2OOdpOQF5rW65VYhbs5DWtB8QeDviFb2WlatGl7LGQLiB9zR
Kfvbgeldx4S8Jas2n6hD4distTv7qCWSae7B866bB4DZ+VT/AD615mbDXNN8T6ne316t9ew
bo3mDFg5PDEHuK7b4afFHTPCWvR2euIxiuEMbXCciFmI5b2+lXK/LdbhG1+x41qdrqukahc
WmowSWs5PzRuuO/b/Gs8s87/MSx6c19f8AxE8HWPjjw7da1obWd2YIWn3NjJCrzgjrxXyta
XMOnXAuEgiuIpOTC2R5ZropVVNbaoxnDlep1fgLw5rPiPTNf0ez1KzsLJrcTzm6TczMmSuw
dRnkFh6gc1meJPD/AI38H2tvYa9ps2m2l0PMhIjUJOB33L+eCc+1dV4btNbuNZGoW9lcW/7
lGTy0OC2flBwO5Bx9K9V+Mcfj/wAZ+BdEXRdGkudFZFnu1t4y1w84O0hl6qqnt3P0qeZqXQ
LJxfc8T8GfDPUfHWnS30PiLSdNihb94t5KUdF/v7ccr75xkVr+IdWs/hvYJ4X+G3j+51Ca8
ydWuLNVjiZxwqq+NxwM9GxzWj4I0bWtSvYfCnjnRNROkqHayee1d006boGaPGWiJ4Zenek8
P/B1bHxJqVx8SNe0jw5FYTkRW7ziNb05zuTbysWD1H0qnKLvzPQiz6FX4X+D/EfiHWD4o8Q
SXsnh7TlNxNNNKSLgoM+WruR2JyewzWL45+JF94s1i6jsEWx0h0ECQJwvlq2VHHQAjj6knr
Xonx1+ImgXmmaf4J8DTQy2scSpdXtpjypEGD5SY/hyMn196p/Db4L+JdX01dUtrDT7feFdb
nVF3+Wv95U+77857VHN9uWhdraI8X0mxj1PUorF5IYWuGCLPPMIYoj3Z2PAXGa+q/Bnw8+E
Umk2ujeHvFkGp61LETcXVpcMskrD723GCqj0/Om3Hw4+HeljTD49vtO1i41OT7La3GnRPE7
vk5ZjGQuB/eIGMfhXUL8UfC3hn+0NA0rSbew0vSQtvaXKMgS5OOdgHYdyTyaznNz0gVCNvi
KWp/AXwVPdPea1PdXRVMEyXLk47ktnJP1zXO6rZ+AvB2iTRaOsNterFtjvLws626+o5zxnO
ARzXH+J/jdcamXWa/MkS5VFgTG70JArgbn4kXcsZC6Xbyp/08ZZSM5wV/8Ar06cJ/aZc3H7
KGeMA+mONUs7tJIdYgI86KL76HGd6t93kZB61Y8J/FfXvDV7E2jn7NarHGjwvKZELAYZ/UZ
5O2oPDniDW/E3iMx3mnJqCHkiOMKlsOOdvG5eB8uc8ZFM+J2iRaZq+nalZxjy9VjKvDHGVx
KrY6erAg4/xrZpPRmTbWqPqaHxj4Y+IFi3hjxLJNoOq7UlBVwrLnlSknbPofpXEaf8Pfihr
Gt6ha6T49judIhcfZtVaBWWY7iHTI6lCpBwMH1rxbSbbx3ZeGNQ8M2vhy/gfXJole9uYSqR
IgzgSEYX6g8Diute+8Y+Cvh9pln438W6vYQiPZZ+GtNYW87wliRJPKBlATnA5bHpWPJyK0W
aKd9x/irSviPpGsXukzeJ7i8vrcrkWUUqRgEbgd/Cr789jUXgjxTLLrdtpnirVL3T2ul8uC
d9zrKSTjk8A/Tr61iaDr+v+J/F9lp+lEQadZkiGzZmMIU8OPmJLMc8sTk19Ir8MNC1fw3pt
hqGnYkiUSMkmPtMDdchVPHPehyaVmFuqMa60G+/4R/baQZuNwDRyTEi5jPUAHopx14IJqx4
P8SvJpV54cEoF5Zp5dujt1U9Ex1O05GfSpNT1e/njvdDsYpZr+yVY7uRYjv2sPlwcdcDJGP
SvBvFNzrvhTWY59EuLhNaKSzvIqENAn3WIyMYOc+tJQ5lZsUpW1PR9a8SeEDrt14f8epHe6
bp75JdWfbJjjgHtuIz9aq/8LF8BaJeNpXw9tFg+0QuftEVqFRHA43Z5PNfOFzY6v50819Bc
tMTuleQEsSecn8TXdWPhG5tvBEmrXMsltM7BVReDIcZVAeigD5mY9BxWyhG6uZtvdHF+KL2
5v8AV3kvb97+5yTLK64O7uPcelR+E51TxE1nJ9y7jKL/ALw5H9RXRa38OfEOkeGbXxHrDRr
9sAdIlfc3lkcMT71yUMSW9zFdKzLLG6sCpwRg9vSumnJXujJp9TpNXsFAYiMKVOTgVj2E/k
TyWrMESXDIzdEkH3T/AE/GtPU9cF1IRa22xduC8zbmb39M1z8qOykyDr04xV37C30PT7DVF
OiPc6uP3wARg/zEjH881RWw0bUbPzrSQxzrnZg4JPoa5LTNcRLY2epB2TI2TAbivrkdxW+I
ZbJIruMxy20v3LiE/Kfr3BrTmTItYwtble0aMy26MTlG3DnI6GseHULpZj9kVUduMD/69a3
iWR50jkdgUD8Adc461X8MQ3MurLNaQQzvDyUlOM/h3rN76F6WuFxpt+umtqmoP8hYIoHc1l
iVdwwox6V3viZNTn8PM2qJbxYdTHHFnjtz+deegEHB4pvTQlO+pYn24G3pUA4NGT0pKgtEz
zlgFVFQeo5P51HgkZApO1JkZxQJsKUBiDk8UqqzfdUt9BUsdvJIrsMYTGcmm2CRBS1aW1Uv
iR9vYgdacqxB1SOIkd2pA0VQjdwRSZwMVYuTgKEbP4YxVdTlgWGaaE0NopzDnI6U2ncQUUU
UXAKKKKdwFooopcwH0GislxHsjUkc89+K3tPlKSRsoZfLPJzk5PasRUi+0FwJGCAMu3+dbV
i0AnjmiEgIcfe7V869j1jD1hLjUbsNcRNHEkuH44PP3q5v7PeWOrXNskIlt523gg8Af3q7L
xdJEHs4QzoZXdwF6MfesWV7SWCSMPJCEKjdnr7D2qoPQDsNchlHgu2WOMbdq9fpXmXiWMQ6
DbuTt5C5I+7XqWrXQh8HW6Id4JQZY5IrzLxwN/hlsYwHBqKQpGB41XdZfCxFzhvDSgEf9d5
K528wupuCP3Tx4OPX1re8bMRp3wqYdvDS/wDo+WufvA0lySCAFXrnsa7p7mMBmhTO1xMrth
l+XPqK6m2kZbMhZAAGPPrXKaSPs907Kyljwc10O4FWAfCZ4AHArJou5KksbXyu7bdo5Irf0
i4kn1uxEJKp8xJPXpxXLwyK+pIhO4Y9K37J5LTVLcRNIsSxM7YXJB7VMtijrtehuJbqz3Sf
KzHC8L0rltZcPqMeGVEJIPzZJ4rX8T3E+63uRI0QAHyyLkZI6+1c7f75DEWlV3wDlVxmogu
pRjaNEzXBtyzMElYjceldNr00lj4Ws3glMUu/APUH2NUbA241WRlPCgZwp/GtuWTTdX0GTT
mLMwO7G0gg57cVb3IMrTLttRtfKlYLcAZ46/8A16z9XQrqWnIfvCToazLyyvNDu1V5G8hjm
KdTyp9D/hV2+1BNSm06d1AlhfEo9/X6GrSFc0b5nEJBIyXAC4GDUutTWtpotrKIWcyOy7lG
NpFU7gvJqFrDsAUHe2DW1eWgudEt1kjJAduOxqG7MZyUGrReXJGbV2DcnJ610Phq8gvdS+y
taiFnXO7P6VnvpkPEkCjYPfpWhoBji8VWqOVThgCacnoJHU6Umxbn7zASnhhjaKr62HE9s6
ruViVOB0OODWtbuksUixybiHIJFU9VSbbAI3kR94OEIwRUlIbppna2ZZNyqoAKn19aiYAuw
960Gt5InaV5XKkA7WqmwBJYeuKE7ikRBKul3gsDtB3Y446VXC8g1fNzFIhZYiCi5I9aBIyL
UC4ZojJtkY5z3IregURRBFyccZ9az7RrN7lvItwsxOS3etHa3figYp2BhnGR1qByGQgBufS
pI3JvRDtyPLLA+9KjMYuFxmgDmbqN45ipc/eJyT1pqhyilRuAPrVzUYbp5x8gcNwuO1Stat
baaJNygDjJ71QFnaBajAxxUUYwQPei7vo4bKMISzsB9KdADKFKKQffpSYEj58welUmQ5arx
JRiCo/CqMlwnmEKpLdMUIBJI8wDYMkGo7Qj7RvlO0Drika6cx7Qu33qGMgOT3pgaNxOj4EY
P1Pemx8jn0NRB8/lUkTA5+lIaLET7DG5TcoNdDa3Ec8f3wFxyrCsHzjHCmz8au2sUl15ZLe
UvQAUh9TS1DU1IEiMWaMbcjkEelc9qEjTNZvNID+84HTFX9Ut5LWIL97JHIrn9QvNkllvX5
VbdzSt2Hc0tclS38h5OQWGSO1U28QWULsIVdj0yDjFUNclLzRjeX3csg7VmSWUxjEyxP5R7
46VSStqS32NiPWYCJD9omiLKRxyaoedBw0ErAlcEuMmqriMuQsKIFTGS2Mn1rT0+101GElz
NGCF4Utx+Jq7IDCmnZ5gz8kHFDzeY3lxQ7mxnjJrpybBpGkYWSRp0YMDk+9XYltJGXaYDMe
ExgEj0980XJtc5ezgly0DMqyNGXXccZBrOdPLkSYsJYvMwdnQ4PSuptILCHUzb3elXFzekM
2xBuQg9+SAAKjt5rS4sJQEi3iQJJDAA21c8M34DGRTuKxg6nfQX10J4bXyxEAu1QDnJ5J/p
WZJdMb15kBRnJKhedtdNMbd0fS9IAfexQ4UANk52lz6dsc1HqOoJokh0650KylK4lSVC3f0
P1qkwt3MmXXtbXVDLFNJaM0QJ3LwBgDIyO/tVhfEniNLaKU6i37z5VUkBj2zjHT3qJvEU2p
KYl0+2WJPmfdkhR079M1Ys9MutWubO0srra2chXZmEMROXU54AA7D8yadluyb9ia31Dxzqt
+LW0nu5rtdrtCgxsGMhj2rb1TX/ENtY/Y7PXNUecbVCHA3MRlxtHPGOOenNZ02kahZSg+Ht
QQWyL5cd6snlLKMEP15IGcZGe3erg8Mahpl3bWeo2s3mzJ/x9mUj7w+4B1RcdSfmbGOKV43
K1OcXxD4hukdJNU1B5kOCkamTy1HVmPT8BXWadbW13bRx29ze3eopIH80KVfzOo7ccZNXtN
+HV+sEq6THZTXUkofZ9uCE7TnleSMehrq7vStS0fxD5thPZaVLd8SyyQ742YY2sgJznGcjp
wKTktkCi92eIfECxa38QxRXeqT392Yg0qyliYn7rlgOMV0fw30UPcRXLoGUnKgnPI5z+lcl
4q/0zx3fR/2n/acgl2G72gCQ9yAOMV674G0z7FozbcsVTAycHn3rbaJC1kc98SLv5nXgbVL
HHqBXhfv616v8R7sPc3fJAxtGfwFeUGhLQT3CprVil0rA1DkAc1EXYSKw4waqwXO60k+Rr7
IOYr6DcPrVrwzObPxLFbuSFSVghJ/SqPhgC8eFXP7y0k3p7oTyPw/rTb2K8tdWu3EbBoLhX
+mc4/OhAz2y5lZrKROAdh59K8M8RRrNrsUcjFQUwzAZwMmvUdL15NU0qSKOVftKphlz83Sv
KdbcnWJG3ElI+T/AJ+tUSXEv9LttKkvIIpI5YiYbYFs5bHLEdq5VnaSVpHYsWOST3qTa62Z
fd8rHbj9agWgB7cyYFd1eafcad4Ghubi9jdLwACMDDcds98fp+NcTBE806pGCWIrU1I3Mdt
DaTSu0SfMiEEbSevWk1cEZsMgVypAAOP0rTtbhoXMqHIHUeorFPBq3aTBW2k0mrjNqW+lNs
5t1CKf4h1Gev4e1ZQdxMzsxYk8lqnWXaWUfdfpVSRiHdhjcGyBUopHpnhOfxD4XuNM8XWFi
32aIZk3xFg0f8XPbjvXuPifwz4b+L+hx+LvDNzaW+vWsIDxyOI0lXH3JPRh2P0HSuH+Gniu
11TR1sLhwsJXy3QkHyiB0A/u88ex9q6JvCFxa6jNe+H2wxRm8pXxHKx6Z9c1i+7GeLal8Nf
FzwRyWmhNdO0jBhbSI7gA4yQDwpJ4NO0/w7caNK0Wp209rOBtLTxFQp9Of8mvQtL8feLPCu
oy6fMYFmbP2q3v7JRt/wCBx8kHnGRXf6X8QLfUrSe11DQIrsTnai27rMsYx02HDUnKXRFJI
8Qtby2N+9grZkWPeRjoP8ea5fVINevpFtjbqYy37ogBm56DjkfSvc7DSfhFYfEQajJ4lgtZ
bmOV7m2voPIW3I2nAxgZ6gDHOKyrSx8H6p42i03wLeSaveS7lS5mTyo1A5OGP89tHtAtc84
0TRviJKp/szUXtEYHKh/KB7dh7V1Glaf8U9PX7DcakhsHVkkkuLkiKEEcsXHJPbFeoSeEvF
+nRtu0uOUhSUMTEr7Zxz19q47UdZ8Z2GmiZ/CMzahEGWR4/wB9bhRn5lXPXOPvYqPaKWw+W
w7XrGLTvB+t20V0twyeELve8cJijJ+1W/3Qe3vzWx4K8c6ro3gfTrRBa3McmI1QTqjgYzkl
+OemBk15tb+JfFPiTSvHreJLd4Rb+FLlLcGAxdbmDcOevQVU8CaT4k0g6frtpY3t3o8QSV/
tiFHLj7yxKMl8A7gQO3atXBOKUiVK0tD0ix+Bni7xNFdajd+JdNsY76UyrHsaR0TJ2jIwDR
efsnXDwM1p44g84jOJLNgmfqGzXsnhTU9R1nTVuoNPaKDH7tpQY8+gwe/rWxnxaZ9sdjbpF
6vKp/ka5/bVE7Jmzpwe54N4T+GXxc8CWU72OtadLYF3hW2mDMH3grkLjKnOCB9Kg8I/sz63
YeIFn1fWdN+xRuAdqtJMUPJ2qQFD9snIHWvatUvvGkXkXkmjCK3tZPMaBJlYz9hjbnpnNSw
eM7i7097mLRpoH8zYiy8fU/TpVOrVteNtSPZxN3SrC607UHtrPS9NtNGijCoVRjO7DuW6Y/
WuQ8dfGfwb4RubnRb+6eXVY03rCkRxk9AT2qOfxv4sYm2h0aGHbJsEksmS2eh218v/ABK0+
Of4yQjxJqEluL94/OmjTJRScFuf0GK0pUnN3mTN8q909h+G/wAUrDV9ZuLm7uA+vXzEQQjc
VhiHIGMemc+9eo+MPEul/wDCJh0e3uL+UGLY6L8nqTkE/hXx7qdpffCX4pR6jpxeaztZswe
acNNAy5w31Umvb18Y/DW+aDV9Q8TWgSQea9uZQGXjO0r1z61vKmnaUTOMr6M8T8ZxaNpMrp
psEUd4JfMUQx7QmcNke3f8a1dC+NXivwv4aGljfcC4Rsmfo0ZHr1Pf9K9BufHnwsj8TXN/p
QjuYrmxNrI7W7YLIdwK5H3jyB3xivOLLwA2ueG31mDS3tdLErLJqepXPlymQHiKNOgUZGc8
n2rVtNWkiba+6cdqHjXXL8LELn7NAqlEji4Cj0zWtaaJo9xoiXeo61qL384/dW32Rlj8zsp
kbj06V7FY/Cr4c+FvCqX+raxZ3+pXkO2J57hCAx/iVAcKBxzyfeuh0qT4W65NBoGta5bJJE
PKcyuyFmUYwpOAB6YqXK2yBRPk67sdQtbl4bi2eJ1P3W/l71VTM0saSSLGpbG9ui89TX31H
8HPhTqVjsh06xvwYyInaYvtJOdwKsDknv1p2seCNB8PSf2tovw10/XtQWIfNG8SMNo+9tcc
n360/aIOU4jwR4D8O+F/AbWlrJBrlxqCLN/aETKoU4ztVck0260mOO6jsp7dZJEZZ4fMjBI
bOMg9iOeldna+KdH1DRIr7xFLbaFcRL81mqbJLRj23MB27gYxU8Y0zWE3aZtNumEa5kkGWP
UHceDwa53Jx1Zqo9jl49Q8Walpx8K+CrqxhluJ8SXU0fnLYqB80hHOG6YB71418X08K6Zca
dYt43vvFms2+VvppCrop7qpAxnrwCcV7N4j01dMtdQ09fFGjaBo9wonubTSoAtzIucGSSbf
lieei+tfM/ivwDPp5n1Gw1Ow1DS7q4YWM/nrAUj7OynjaeV4J5GeKdG0ndkz2Mzwn4h1Lw3
qX/CSaOLN20dvPjt7qHzA+47cnnqAfwr0jTf2nfGiap9puNC8Py3E7CN7qO1Mc2zoBuB5x2
zXGeC/hx4o1m1uC+nzW+najC0MdwxCqWBBBOSPl4PPP416Rd/s8wabHpmoalql1eQtHm4TT
oUTbtGSyluqg9eCcc1vJwvaRmubodX4JvpNEtdZ8Vanq9/m7lF0FhnKI5UEZdR97r93OOld
BceGtf8AFF1d694pjslS/tYYLSFWy8ETOGwxwMvjOccdhXz14v8AiBqGp+MrbQJt+j+GdNu
0tzZWy7WeJXG5pD1ZiATjpzXu2qpo3iP4h6L41Gu3EllpsR8jT0IEYYjhyD+o9hXPUTi7t7
msHFq1jSghsdNv7uxh8Opcrc3ckhmWPcpAAVc569OfesL4uaDd6h8PHXSdGnmvLeSJ47aCB
wJE3fOp9QRnIqz4b0tNA8K6lpkfiS7ub68vmvmuxjzME8KM5wPpXcQT311dvcxalI8bWQjj
t2X5Vk7sw9c4INTF2emo2tNTxPxVqNpf+CtJ0Sx0m6Op6lhZbRom3QythVUkjAAPaucPwXt
7GxluL7VptSmhj3S2Wm7DPnOOFPRc8ZNesX1nrmmLp93quo3GoMl/GoLRhpACw/hUfWp7Ge
a58ZeINXu7HSbK2gjKTyLP5t3tXna+OI8jBx1OK6Yuy0MZrmPm3w5o9jdecL2F1nt5Wje3k
4KY6Z/SqviHSGhclIzgDt6Vs+NruLR/iKdS0zclnforvE67SG75B9Rz+NbWLfVtPDoFLbc4
zXoxtKJyO6Z5r4fawh1qH+04t0PIwegPYmtG5vEtr+azZZo7SZsKY3+VM98dDS3+jRx61DE
6hYpiQfY4qybOCOWWw3b1eAuuTkow6YqUrDerMbUrR/7Fd3ZWMb9e5wetZeh3C2mqRztHvY
fdPOQfbFTalqM97cSPKPL3HGwdBgYpNALNq6wrJsMg2htgY/hnp9aXUpbHT6pdvqdq3lWc0
cTRnEki4yRXDMh3HJ5zmu31W3ECEtLOxi52lxtJ9eO1cOZHLZBoluKOwrKABzTalC7xnvQk
eZ0RvuswBqSi1aac93bySq33eAPetrTPD0Uuo2lvOzMszBCwXgZ5z71uQaRFaWgkjZSxUB0
HAxjI+prf0nSolS2vo5vMCuixgAfKvv8AlUuRSRyU3gnUYr50F3bw6cpz9sdgAVJxtI/ve1
S2fgh11e+huL2SOyhcRRzGP5pmIHRfbPJrH8USSWnii4hEzyQx3Bm8rd8oYkMeOmferuqeP
9a1J/I09V0+JuPkO6Q/8C7fhWq5epJpz+EdPg0tZ9RmNpNZBjdmD9688eflcLn5SenpWNLo
1reOL+FG0LRkABnvJNzzHuyp1JPoOKlg13X4bi1vZI45JIbcwFim7zkzn5+eauT+Lbu6Aa5
sNMmdPlUSRbsD25ovFgRtonhD7Dp16LnVLiC+k8lJEKfK+cYYY49asN4FsJtbih06+e4toJ
xDfQswEsXuDjkHisrUPE13cWcVqtnZW0EU6XGyGHZllOR3796TRtXkuviJDq00qWYuZ8ygP
hdpGMEnqOnWndAZGpWlvbXTW9sZGKSyRkv32sR/hVJoGVN3FaOrOr6hJIkgZGnmKlSMY39a
kt3iMM0bs22RCMKM/N2qGBi7T6UlSMu1yPemEYNImwn60UvTnpSUxC0UUVUQPpt4JbaK4kR
+qDoo5OOxqCxaXCO24kOBkiudbXLtdoDsFQcKelSprt1JEVVlSPOWHbPrXz3Kz1UzU1yXzb
CPdH80TyMj/wAS/SsBpZFGVYS5VOW4Lepq7du72ojEzOZELHb/AAtnJx+HNZ08d5DJ5s7lQ
iBjxwwBqkkhnV+J5pk8J2L2caM7kBllP3cDtXA6vcXV/wCH5op/JYqvzAcY+ldh4ndbzwrp
0dtcrbzIwO+VcIxx0rj7uK5h0y7BntblpIySE4wR05pQWiJZh+O+NJ+Ff/Ysr/6OlrCcuVJ
WPG6H863PHpK6T8KsqT/xTSjHp++lrGt2S4uY4lxuSEghq6p7mUdjPsWZJRhfvcmunE7fZT
k7cHqB0rmLV5G1bymwo6cDiupeLFs/IzUFWK0TBtTUuzkKvUcVsGZrW5V2ndIGj79mz/hWP
AN9/uORgYIJ4q6bY3H20zXgS3UCQAjOPak1cpHS6jfS38cbvduzRYJjVMZTtwazrq4cxQM0
cjKxALYxzSTxfube/hu/LaOJUkGOMfWltJbe8VYFk2yRseA24njtULQdylDrC6Tq8qPG5Nw
Co44FdLpV7D9luEZWwRu6da5C3n1Sz1NoVhEsZJwJVDHHbFdJZXct0w+0IUUIcjGCT2/Cm7
EodqUKX2mG3eMOrDH/ANeuEjElnq9vZSjJSTCsf419DXp/2N0tgzY3OvA9BXC6zbNFqkEwG
4xuPx9qq4rFp4of7dl84lWKDaN2ARXRtbw/2JBtLDDE/K1c1qTWJ1G0W5tXJwMMTjFdA8tk
dGgVHxtcjKH3rNlGezFAXjiBHQ8UaEEm8Zacksfy5YVBcOIomWM7g3Gd3en+GyW8WWLL94E
8E+1N7MDudNXytQv7cKNqS5GO+aj1Q4urVT1JJ/KrelhTr2ppIhKF859DWTq92ieLBaYdlh
iJyF4JNIuxvXIV7HeMjKCskjt71rLtuNHV48gFehHSsxlGeDj61MdiJDCOMVOoA0+UkKoAb
5zUO1yD0q3aj/RCDjqefwqhIp6XNbvchoZ0diMkBSOa6LZlVyBn0rF0+JUmXG5vrXQhcNuw
Km/Y0sc7e3clrqMjIwAVdpGKzo9TuwMAoVAwM1JrBzqM2enFZiMAg4wapbEFmfV7hYlPlKc
Z+6DmsybVb66hSCSVTF3A6irwJI6ioLizikAZRsI5471QDoroMIQDuRVA5HcV1Frh4RIcdM
8djWELFo4Y38vCuByO2a0baV4nZFwY16+5pF2Lk8e2NGwPmPesZlgEsvmuwcnjFb5kilEYY
7M5+8axb+OJZt46HvmhBYrFT5XrzUYHzDaKmUkxbR09aY64AAfd9B0pk2LCS5HlhQWI4AFE
SvHJtmVlHsO1X9Lt4XjJPMg6mjUC0UY8sEg8Z9KQDbnyI7ZPKcnPUGrOnTSpAH3cA1leW0l
tHl8HpzVmCV44DCcEg8EUBqbpn+2xvEGOQDXLavbyBLRWUthsZH171oWt1LbX7EdwQc9qz9
Q1iW7gS3MY3xSlt2MZ9KBlW6SRtTid4fugA5NR39xN58WNy25IDKPWs+4mvBNJJJKEb371o
Qaras9u0jgAY3o/Q0yTIuLeaQnKPtJLAgZwKfYWAvLgqsqpCvVpCA30x1NaH26O7u3t4VYp
ksNvIH41ck0aFIzduZX8sFgkYAZmx2/KruBha3b2tvdm3tYssijc3mZwfTFST6NJb6dJerJ
sYAFGMgAUYz+ft71mX6z206zqCmXz8/3t3Ug5rX1O9tr/AEW1jtLcRhpN8rZ/1b4x0/CqJJ
NF8SGynkbDiAqy+Qu0hsjHJNYk2qWtvZPa2Vq1uZG+dw/zMPQnrj2FbWkeEzq9yjadqED22
AXBkxKPX5fzq5P4c1DS4b22trmL52JiSWFTkDOBu6gkUroFc52PxO0TW4a0iEcChY0jG0D/
AGvc8fzqNtXknuxPqWiC9mkAVdysgOPQAdccGtr+2dM8N2sVofD811qZXa007BkA6ny8D6/
SuUm1a7+1faWv7oXQfcivJ5hXuB169O1UlcVzoLnxJDDus7TwfbQyYCbHjZnDHkg5GfoKhn
1/xS9tLpyaILSO8UoyxRMGbjk8n07niotP8VXemTNcPcXM3mTefIANolbpgnr0rd/t+z1qB
JtLtXXVHUpOXQlzFgjCgZ+TBOSeM80mkPU6azil0H7LPeKNT1u3iBkMcfmQWMaj24LjGcdP
T1qrP8T/AA9ba01/pkV5qtkMNMbi2+eZypBwxPy87SPTkVS06XW9Q0mDw+LRvKuJUgmmD7d
2WBZ3bgk449a6/TfDPhfQtY1OyjkjKSGN7SMMJERQrCQn/a+ZsZ/uj0rN26la9De1vS/DNp
4evfEs4/s24uCjyz2Y2yRu23oRzjcefoa898f3Ym8uA+I4V1OwVtu2NlV1kUYGPXaMZ967n
VfHFhq66rpKaXBcxwL5UJRx87YBYEnjgscY9K8D8Warcf2xqVoWEqF1MkmOX2oFBP5U6UW9
WKcjH0GB5NViQnLls88/WvoXQ5ltfD4e4eOMs/XOAK+crC9nt5vOs8LIFO3JH9a6fTvGU8A
lXxCJb2MDMERICo/0HUY9a6ZK6sjJPUXx65drqTI2M4VTnrzXnwQkEjpXbeKL631PS4HhBW
MPuOOc+3tXKLAz/KiYx2q4k3M9xioj3q3PG0blG6iqhHUU2B1fhy5NnqMM2cCPDn3Xow/I5
/Cuo8SQK2u3iA/66xL8eqng1xGmyiO4s3b7j/unz6Nwa7lHa81PS2YAyNYTQPnpuUEc/kKh
blPY5Gy1I2d5HNP5isON6Egg/wB4f1qfxEqugvEUiSU4dwMLIP7wq5ceHrm68LRasmGVW2k
AfNj1rm7meQxQwNyqE4J61RIXYC2ltEOoUu2PU/8A1sVWQA7gakuWd/nYjn07VEnQ0AWLK4
SCVnbIIB2sOxpZ7iW7k82WTzH6ZJpWs3isEunOFc4Aqqv3hg4xQBIynnNRDg5AqUtkc9ajw
c0AW0kZ4d2eVqYg+azoobKhxmqKkg5HfirqMhRSz4K5BHtUspC2k93p19HeadK0bE5Uoen+
ya928C/Gi40KAwanYtOGTaWTH8j0rwy3mjhLbSoB+8DyD+FaAuo2ZUjXy2bpg5H681nKKe4
Rdj0/VPEOm3mvalq1p5E5vnVytydkqnHIToMZrAv9fke3k+2ySWMbHbGuzMj8cc+lclpxe9
a8jjB89UOx2Yjn+lXxFrkFjHYyrHco8Rd/OwyIAeDk9CKi3mXcxtcuLo6nJbPJvWEeWN3zE
98nPejQ9bu9C1201ayUR3Fu+5djFcn6VSu3nnvbia8LPMZMuVIAJP8AnjFepfCqLRYI5Ly+
ktPtsjlIY3QFwB1OTnr+FNtJAld6GrH+0p43t43QQ2UhP8coORV3Tf2jJUuWn1bwpDMsi4d
baXAJ9SGBr0W20TRb6JUk0yznHUholNM1fwH8O47R9Q17SdNsYFU752xEB+WK5/c7F2l3OA
1j4h6P490nxdc6bpUunGz8I3KzRuQQS1zbnIx9K6TwB8WfCtj8PbfTmnkW+hhISOaFtsjY4
AIrzq20Xw9aad4/1Lwvc3cuk3/he6EIuYtm3bdQj5T/ABLzxmqK6DpPhPwfYX95PJI15DuW
KWYEPxxgdRW/JGyVzPmldtnvvgDxhLY2d5J4gnjjE7+dGfN4Ge2D0Fdzpfj631ksulWklyF
bErhhsiHqzZwBjmvgyAXHkFLiFJbdyTvZcueexPI+tfWXhz4v/Cvwv8OrCDw/p923lxgNpO
m2jSzJJ/F5jYxkn+InJzWdWlbVK5dOd9Ga/jf4kXVhKkmmgTWyHC3Ns+5D65PoMdq8/wBa+
Nrw2ltaPfW1pNImZHRfmU59PTmsrX7/AMa/FRoGuvB3/CHeGd52mOMi5uePusTjj6KBnuax
7H4IWmoeIwNW8SPHpka75LpjtaJBxt56knjjitoRhGPvEOUnrE7Lw/8AGTwjZeIFfUNYWeJ
0Z5JGDYEhHB5HI4wK8S+Kvim08W/Ee41nRrmS7tmVfLyh+Ur1wOuPevQPDXgT4byfGbULeb
U5NV8PaXbxzRQTYU30hHK54BVep6ZyK9Tkv/hj4NfebPTrO91CN7oxwRquyNc+VFx0yTn3x
WnOoS91Ni5ZSWp4ZrNxrHxfutI1C9sRo+mWUAgl1BxuMgXrsGMuT2Fcl448P6L4d1K2tNMh
vrd5IxI0N8pD7D9184AO7ngDjFev2DWt09hPa3UcUMU7K0SgLHvY5Oewxk1veLPCfhP4q2c
mu22tDT57G0JFwQNoVSQN+f4f5cetWp20WxHJdHzt4SMD+L9Mjlt/Pj85SI2kZRuzw3y88d
ePSuh8cXvxKsDYXXiXUNRksbxZTp0ly+VljVyN2PXp97nBFZut+C9d8Iaq1tcjFzBH9qW5i
YeU8f8AC6PV1vHN/ceB5vCmtMuqW8e24szcAM1vLn5sHrgjNXcmx5/K7ysWdyx9DzXVaZrl
rBos1qsfmT3KpCwkG4BQQSw9D9K9Q8BfDzTfFdvaR32nwXBdVmZkXYMdxkYPOf0rzDxpZ2G
m+OdX07SYlis7W5aKLCbTgdvzzVcyehFmtToND1dtTafQxcrostuHls720UR7CP4JTkbkPX
JyVI46mu/tPEHxL8C3mmT6n4n0zUdLu12wTi4Ym4VSAYRtBIPI4IPXjNeNWena5fxKltolz
cg8Bo4jkg9cetb+rL498J2Wgalc6de6Xa2Ny01hLMgZVl4zzzg8Dg4pO17FXdj7gsBf6xoX
2rxJoVnbTvDtSwEnmghh34GBz0Iz3PpXy98cPhprekXkOqeGYL+Tw9DEIvsaXEk32Vu5Vc8
Ic9uhzXsfwi+Idv4s8LSazf3w/tJX8m7gY8iTrvH+yev51ofEP4weEvA2m9W1DWJVJhs4+H
k4+8x/gQH15PauOMpcx0NJrc+TPC/wl8T+JrGPXdVurfw54ff/AJimrSFA6jqUU8uB+Arst
I1H4Q+BJ5JLHTpvG1/ERHHe6jlYB6eVERjg85PA96i1/Vb/AOLs9pqWmqltdwW+27tLi5/c
W5B+/Ep6DnnA9Kj8W/CZ9E8BXOvXPitbi5toRJJC8W1JDnG1WznuMZ6mtvi0k7GKVtVqZ3i
j4xeLPEd65F5HYxg4iitht2KvQZ7fgBX0X4S8fabc/Da3m1W4glvLWAMbWOUSzLkYAIByMk
dPQ18n+Afh1rXjjV0jiBs9MjJ868YZGB1CD+I/oO9fUel+EPCXgvSNP0LRHjkk1ScRzTyEG
QZHv1Y4IonCCVioSlc8X8ReB7vx34i1HUtD024OrT4uNioFjQAYCsexPcmn6b8E/iHPORfa
5Y6PIFH7ppWlO3/gAx+tfYmmaNpdn4dOn6LaxwROrBpT0z/eJ6k1wEUGs6bLPfXRsLnTILl
0GJGEgjwNhK4+b5s+g6VLqtDcE2eEn4HfEWbUZLOLxBbrbbsLdJvRmXAIOM5HcY9vevavh3
8G20S2gn1/xPqmo3MYzsju3ji655AOSfxrat9fvdQvokhcRxv93C9vert34mOmK8YuDluAg
GTkVzyrN6GnsjhPiNqUvhbxfo2raPuls5/MguoclsSAArjvyO/tXlN9e+IbfUNb1CDTo7c+
IMR3DxOzBcdFUHAB6knk16xLcR6lfRx37P5TyZIHJB6A+ma7rXNI0TTfBzXSoqeWhZJCoy3
GB17fStadXTVakSp32PgLxA5OqukisJo/ldic7vf1/M1Y0zxHPpsinG6MdVzSeLZFl8WalO
GZt8zEbhz1rAGG57CvThLS5yNHR3vit7u6aU24cA5XJ+7UFrrkH2xpLq2Zt6lOG4Ge5rGQD
f8AdwD3I7VfmjtPKBhDGQc5I4puTYrIrXqqLohH3rnggVZ0GIf2zHuU7c9egosrNrm5wQAr
c1sKsNq4fHIHXFIB3iq/tw5trdEVsBflJOB61zlvZyzfLGma1mhtJ7h5JAdzcjHSr9jDhwy
Rsq9Bihu7BHLTQzW0vlyLjB6jn8KmFtNHtnEbEZ6gcV00+kSX10xACIp+Yniu18I6Paz2rR
3duJFAwWIyDz/Sok7Ia3seUPf3auzdmABU5xx0rb0SbxZf2jwaU5aMjbjA4xzxXbeNPA2la
ZokmtWsrBM4CH1NYHhTVPFdncrpGg6a2pyMplW3WPc6LxkhhyvUZ7VnzJq6LSaZw2p/b/7S
mGpuzXQOHLdfaregabLquqJYRSRo9w6wKXOB8zAE1J4ie7udcu59QtJ7a7MpLxS53L7HPX/
Co9O1a/0qMNYyKh3iT5kDAsOhwR2rR3cdNyeup6/q/wADrzRvDFzr0WtwrPbRmXyl3RowGc
4b19B3ryrUNNm0zVBa6tbmFeNzMMNkgZIx1xmvWbD46apP4Gu9N8SeGm1K2YBPNiBjhlXI3
Rvx8oIyMqQa8v8AFerWniXV/wC07aSK3WTIFsFK+UM8DPRjjv7CsaTqXamazUPsmfd2lisf
mQ3y7QPlVjkt9fesh0ON2PlqeWE24MLIyysRw3p6014ZmIGO2QMVuroxIO2Mce1dZ4f0W31
1FthO1vKMkucFQBznHU9h+NcnyDgjBHau3+HPhyfxX4kGk21ybeVU88SD+ELyf8Pxob0uNH
Natp0um6hJbs29QfkcjG4etLaQRtavI3lljxhjkgeo969A+K/hPWdFaz1XUJfMtrl2jh8zA
lXvhlA4H5iuI0SwuryQC1tWunLcIgP5n0pJ3Vwa1sZNzEIpCUJKHkZHSoOlenWvw18Y+KZJ
o9D8LTSFG2uGdY/LIxn7xBx/jUt98AviRp99bW91pltEtzwkv2lWQH0JGcGl7SK0bDlb6Hl
gorqde8C654ae7i1SOHzrOfyZUik3MuRlXx/cPY98GirUuxLVj0RbOGThwSNoPX2qazsrdr
gQlCUPPWiivFPSIbgbL1sfxlQR684pdTBLTJvbFqV8rnpk8iiikhrcs69Ct14XsraVmKCQP
wecmuSFnHG+oRB3KRj5VJ9qKKmGyEyr45jV9N+FKkkA+GATj/rvLWNbIi2ryBRuVWANFFdU
9zOHUy9JJk1EO3UMK6820RVn5y3XmiioNChFbJJNPksNpGMGpTGI7GSYMWbcqnd0IoopCNa
ABo8P+8DRHIbkHHSm6O4hk2JGnBIyV56UUVAFTR7qRtauiwVtoIAOcCugsCJyzMoBVjgrxR
RQBuwZcncScDiud1e1hefey5IkyKKKAK628MupF5UDsMYLVdlijWzSDYpUOxzjnrRRQBiXE
aCfaFwPSr+g28Y8VWSjIwWPB9qKKXQDubX5fE9+AfvYz+VUrhBJ4olLMTtiUD2FFFLoWjcg
QLYNyTk45rJKDfjmiipgTIDGuDVmNALN6KKshbjrONd6/QVtrGuG60UVktzY4zWEH9oz8ms
5EG3vRRWq2IHBBg1Z8pdmeeFBoopiLuosVsrRFOAwGfyqK3QbguTg89aKKRoLdFiFOT1xUy
xo8aBlBB7UUUAUDCoZ0BbGfWpxbxiSNBnBGetFFMDXt7eOJfkyMjnmorw7LfC/xcGiignqV
BGrW8RJOfWoJ12H5SRj3oooGJCvm3Ks5OR6VS15FivY1iXy/MGWK9aKKFuQRabp1rc+Z5yl
iATknmm/2dazQgtHg7sHbxnmiiqQHOuz2l2y28jRkMV3KeSM12dnqc9w8VlKkbRONhODnp1
znrRRVTEga3hTVIopYkuUnLlhOof7vTFUvEMVto/h6G+srSFLi5kCyMVzwBngdBRRSW6HId
pEqTeF7zVktora9hXKzQbkPXHIzj9Ks6LrWr6po9ze3t/JJKjPgbVxwfTFFFOW4kUvF91Nb
3unLARHG5JeNVG1z6kU600mytNZ0yyhjAilkUvkAscjJ5xkZIHSiil0Ge4Q6fYQ2sjJZQER
MqKrICMEjNZVpo1hqU9ncvF9mCahPA8Vr+6SdASAJAOWx169SaKKwu7lM4fxh4mv9M8eReH
7OK2js4lVFxH8+G685r0zwz4P0C48OW95PZCWXaz4Y5UsedxXoTz19hRRWkvhQQ3LI8C6Cm
oPJKtxcW9zDD51pJL+5dyrbpCox852Lkg9ulPl+HPhNBqFlHpqR2rSpGIkAUKgjHyjAzjvz
k0UVmm7l2R89fEHwtpGlarqNvp8TW8EQDrGhGAc4z09K87lsIordpVkkLAAjJGOfwoor0Ib
HHLdkTM3lbCSQzZOTXqPhvw1pN14OF7NAWm2M+c9T60UU5FRPLtRtolnkAzxz1rDx8340UV
RBoxcaeG7jkH0r0bRUEuu2YbOBKT/AN9QqT+tFFQU9joPCltFL4Wv7aQFo1ncAE9Oa8p122
igv5o4wdqucZ7UUVSJMnGYTn1FOjAAU9cnHNFFMDQ1SFINsMe7Z1wTnHtWWBxRRQAoHNSbR
tz70UUAJigfeHPU0UVLAnkQCZME9QK1IYI2vI2IOQvH50UVLKR0mnxI8efu8/w8ZreSzguL
Ty5V3ISCQehoorFlGzp+nadFbyRLp9sVjdQuYgSM989c07xfptvD8PrjU4y63TbZDIDjnPt
RRSW5otjx638Ra9aD/R9Xu4/mzxKevrU+t+KfEGv20MOsarPeJCoCrI2aKK2suYzTO18L39
zP4F8YWMjjybPwhdPFhQCCbqDP8hXnthe3fiK70/8AtS5ebAWFccbUHQD0oopxM+rPs3wt8
LvAkem2VzJ4fhuZTjmdmcD5Sc4zj9K6x9LtdL22enKLS2VP9VCqop/IUUV5MpS57XO5JcqM
O3QWmqlYs7Wc5VjuHA461514seSHVlVZGZZCpIY+p5xRRXoU9zOexx+oeHdPj0221lPMGoX
0m2SYkMVU4yqgjAHfpn3rjfHkKaYsNhblmQOoLucs24ZJJ/Ciiu5HNMpfEHUbnTxa+HbMrD
YiGORto+ZyR/EfxrT+DviLU7fxNa6MsiSWF3MI5oZFyrhhg5/Ciikl7hF/fO2/aDto49f8M
QKSIUsbiNYxwoVJPlGBUHw08A+HtV8IR6hdxSNeahBIGmyCYhkp8gIIHHcgmiispP8Ado0a
/eM+idD8JaN4X0bzNMjk861QiOV2+bG3GDtABH4V5vo/gPwtqfiy51S/0tLi7uZHkkkc53E
n06UUVzQbsXJbHrWlaDYSXKblYiEtEijAATptxjpXmP7Scsnh/wCGNnpVi++3vpjbzecA7F
VO4c+oPf0oopL40VL4GfLHhnU7/Q9ag1HS7lre4DBcjBBB46H61VnluNR165uL66muZ3kO+
SVtzNz3Joor0LbnJ9k6DS9Tu/DaNqmluI7lYWfLDIOD0I9DW74Q17WviB4vh0PxPqUt3pV0
oM1mAqxvtIxwBkc88EGiis2tTSD0PrPwx4I0Kx8WTadbRyx2cMSskKuFUD+7wBx7VwXxjka
0+NPgawtQsNvFfwzBEGNztuBJ9eKKKSCW57h4gXFrZ26MyRlckKcZ4715olzMYLy0Zy0U5K
uG5JA6UUVw1Nzqp7DtLjWGKQR/LsIC+wrI8RRpDFGyKS8yuWcscjAzxzRRUU9WVLYr6LAkv
ivT7WT5o5HQMD6E16d8SLOK48Iy2DlhCQD8vB46c0UV0GR8C+LLOFdflxu5znnrg1y6gBiO
2aKK9OOxwvcsKoA+tWbdFYNntiiiqEaFp+7uI9vGTirr2ySXBDMxGQMZoooF1NCXSbNZ4WV
WHsDxXQRWVvGI1RSoKk8UUUDM28XZfxxqxClgDXS6DI8MpWM4AHT8aKKznsXA1/F9tHdeCb
oy5Owq4we/Wuk8AW9r4e+DNx4hsLWI6jcQSzSyyDJfacKuRg7Rjp+NFFcU/gNofGeOfEh2v
b/RJbj5prqyS5ll/iZmJz+HpXE2VnDPrUFpJu8uSdYmwecZoorpp/CjKe59WXU40fwPoFjY
21ulq7pbvC0QKOnls2COh579a5vU/hL4J1m3tb5dOfTZbl8uLGQovUjAVtwFFFcNNtN2OmS
0R4j4q0Cz0PxfNp1tNPNFFI0SmZgSAAMdAPWs5YkWO7mHLxgBc9ucUUV6MdjlkY/liaGa4k
JL761vCPiHUfC3iaDWNLMf2iMMgEi7lIYEEEZGaKK0exKH3+tal4i183ur3LXMk0u8qx+Ve
eFA7KPSvoW0SGztLeGztoLWLywdkMYUdAe1FFc9XRI2p/Ez0XwTMwumZVVZJY1DOvDHDj+h
xWl4n1S7RSqMAPmHT26/WiivO+0da+E8U+Mml2f/AAj+n3ezMyMQH7kEZwT1I9M9KKKK9Ol
8Jwz3P//Z
</binary><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCABEAMwDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD+/YAYHA6DsKXA9B+QoXoP
oP5UtACYHoPyFGB6D8hS0UAJgeg/IUYHoPyFLRQAmB6D8hRgeg/IUtFACYHoPyFGB6D8hS0
UAJgeg/IUYHoPyFLRQAmB6D8hRgeg/IUtFACYHoPyFGB6D8hS0UAJgeg/IUYHoPyFLRQAmB
6D8hRgeg/IUtFADWUYOAM4OOAecenf6V+fn/BQL9oH4g/s8fCPwn4t8AePfhP8PNV8WfF34
f8AwfPiH4v6FrGp6Dp0vxO1pNBtNe02PR57dbzUfCJju/EF5o1+1va6voFjrIguDrFnpWk6
3+gp6H+nX8K/m8/bj/Zp+JGsfGafTfGv7Vfi39oP4j6xoD+MP2S/hJ4i8E/AbQx8I/iFrfx
DvIvDOq2dtp/w71TxTodv4ImeXxJ4N+L/AIZ0LV/GVto/wr1Hwn4iXxd4qfwbYeKgD3r9g7
48ftC6/wDFT43SfE/9rvwF8a/gb8L7rx3qfjObUPAHh/Q7/wCE2l6HdxeG/hzo1742s7vQN
U01vFWmaV4l8TX1j418Kav4n1PTPBWneNr670iT4lf2fFxH7Qmv/DLSr345a/cfCjUtP+Df
7QmgfEHQfip+zTpOsTafo37S3iXxVa+BtO8R/ED47eA9M8I6l408IfFDVfCnhpfC0fwc+C+
n+JfjR8QPB/iy917496f4J0eGS98P/PXxF/aL1SO58OfAH4E+HfiJ8YI9A8T6Bpq3suuXXi
L4j/Hz4r2WnaZpfiX4neOfFF6uj6x4q8XP4qtriw0fWNRPhzw74J8HeG28ZaK+g6j/AMIjd
/CH1/RP2KPHXw68W/DjTfij4ivfib490G38ffHv4efA3wVoC6h8MdCg8FePvgZ4Y8Q6Zd3T
/GL4Pa/408YRR+NItX8F6S3i7wf8JdCsLrxQ/irwH48160tH1cA8L8a/tC+E/jr4W8IWd9o
Piz9qPSPgdr/irx9ofiHwr4Qh8Q6V8KfFmmfDzxRfyx+GW8It4j+B/wANvhz4U8P2mteF9G
+KvxS179rKbUtE8ZRaJpuh6p4I1/WYNF/CL9v7xj/wTV0n4s+B4vFX7NNh8MPFN58HvC+q+
IvDXxo1L4YeH/E51PUvEXjC7a+0i1+HmsaB4LuPBzWslrZeGbvw7ouk6X9hsDaWmlaVBaR6
Zaf1GftXX3jzw5+w5+0Vc+OI/wBs/wCH/hPwl4K8RaVBofgr4b/s4+CdL8UeCvjHqukeCNW
8J6H4N+Cdx8VbzWdT8M2Wua5rdjq8kPhe2e71ZptV1G7hcyQ/lN4x+D+g+EYfC/gzXP2aP2
NPAdz4T0jXtMtvA/jT4+fGLxlfeHbC++I3jrxFaS6d4h+F3wZ8Z6FqOmeLk1w/EF7jUtC+F
PiGfV/F+rXGo/DHTYZrPxP4sDSk0pO99ujt1X9ep/aGvQfQfypaReg+g/lS0GYUUUUAFFFF
ABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAxpEBKlwrcDnjlioGCcAkllGAerKOrDP8
ANp8YtL+KP7R3j2T4s6P4c1jSdO/aa1P4tXnwd8TJ4Mi8c+IfBnwM/Y8sbLRdI8FeHNJ1DU
dM8QeHPif+1Vp2vfGf4q+H08PPHYS6Rpvhfwr4gsj4gn/tzT/2E/b7+NM/7O/7If7RHxnt9
M8T+ILrwB8NNR1jTfDHgnSJNZ8WeK9WuLi30jSvCWkWMF1a3ktx4s1HUrXw59q06QappUWq
Tato4bV7GyVvyv8Ag546/Z+/a5+Bv7Mk2nftC2n7NP7TvwI8CeLPhr4Bm8Xy6TbaR4h8IeP
tMs/h34r8C+Nfhvr/AIm8OHVz4xsvD2g2mueHJtZ+Gv7Svgjxb4bvL7Trjwgl9dz68AR/sL
/AP4r/AAluNW1L4hftLfsl/Cb9rHxbpR8ZeLPhdp3guy+J3iH4PeEdd02y1W38ArY3/wAQP
hfbaJqukWDRal8SvEWi+Hhe/EbxdqGr+ILyWPRrTS4K+PPE/wDwUG8FeNf2pfGln8evGnhv
VvBHjjwzp+ieFfFXiP8AZ08LfEf9nFfBHwK0vxB8SdR8SfET4MfEK8l+NXh278S6FqmsfEf
S9f8ACfjDTYdL0m8tJLfwD4o1iz1qPQf0l179jL9lv4balo9v+198fh8TNSXUPHHi7wj+z1
banqJ0f+3fiPqviixvL/4TfB9tb8d/Fq6drPVZdAsYNB1XVdQubnT9TOuazqmj3V9o1v8Aj
Nf6H4A8S+JL7xT8KP7A1DQtCuPEfgjVPEGl+AvP8a2Xw5aTw549+DPj3xy/wh8c6/4bm1Tx
Z4Z8X+H5PFOqa34Z1jZ4V1bSvF09t8LPGF/rOg3gaRgpb36dNtd9tdO3X7j9AP20Ne8PeE/
A3hfxL4F+HnxNu5PF3w70z4tXd1+xv+0D4suPgT8bP2fvhJ4Fs/GGueD9Y+GutWPinwT8JP
CfxA8U+H/DPwR8NxeIPhtfeGtY8O/Ec6Do3ji48bapdaBo/wCfXxP8G23w18P/AAL8EaF8F
vHPwAuND+B3hlvFvwm8fzJaal4T8f6z4l8ZeIfHNvpkVh4m19DpF14m1fUr3zI9Yv8AR5dY
uNXfwZMPADeE0TJ/aM/Z7+Nmk/BrWr+3bxx8J9J8S/Fjwjo/ib4PS+MvG9v8ePhH4t0y30H
X/BHxC8OeJ/gjqXxE8F+PPEPiHTvDnjvxR8KNU8LfCGX4afHH4f2Gr/DD4keCLj412/g86L
69+0no/ibToPgAnin4u+FP2i9U1L9nrwr4ob4ueB4tPvvBHiuPxr41+IXjJ73wZPbWtrCnh
ea61+5udEtYba0s7CxuIrHS9P0nSLew0iwA+C0ou920rrtZ/hda9d0rH7XeMv8AguN/wSj+
HfjLxT4B8a/tr/DPw94x8DeJdc8G+LPD93pfj2a70TxR4ZvptH1/Rb17Pwbc2bXml6pZ3Nn
cC1uZYfOhlaKaRDiua/4f/f8ABHYgkft5fCdgM5C6P8RGYbc5BVfBRbIweMZ4r+Gv/g4R+G
vgXwh/wWL+M/gfwZ4U0Xwb4X8QW37PepavpPhCwt/Dtrc6x498I+G73xl4iEWkW9sieIPEW
oanqGqatrBR7y71Wd9VuJZLuSaRv7FP+Ci37A//AAR1/Zp/YS+NmrfFf9m79mv4YaRovwa1
7Q/B3i/SPCPgvwd8bvEPjXRPDTf8IVbeBfF1nHovizxF8SNT16w0Z1ksNQuL/WLiS7bVhJp
9xqLAMz9m/gX+0h8BP2oPA8fxF/Z2+MPw9+M3gx3s4Jte+HninSfEcGmX97pljrUOka7BYT
zXnh3Xxpeo2N3c+H9etdO1qxjuolvrC2clV+CPGP8AwXI/4JPfDvxl4u8A+Mv24/hDpnizw
R4i1fwn4p0q3i8ZazFpHiPw/ey6drelnVdG8Laho92+mahDNZ3Eun393brPDKnns0bhf46P
+DT7R/2j7j9v/wAVaj8PItTT4BWfwa8TaX+1PeRxavH4Gu9UubRH+F+ms8SSaF/ws0+NWGo
aGl8V1+28ER+PZLK7GlXk9ve+L/8AB0F8PPAfwu/4Kf8Aia2+HHg3wv4Gt/Ev7PXwz+IPiS
28J6Fp3h6y8ReONe8Q/E+TxB4v1ux0iCztdR8Sa7LYWD6vqs8RutSe1ie+kuShDgH9rh/4L
8/8EenDov7eHwp3YIONH+Iu5c5AJx4KyvOee2Ce1ffP7On7W/7Mv7WHhj/hL/2b/jx8NPjP
ocdta3F+3gjxVp2q6roa3kUM9tH4l8ONLF4k8L3U8VzBItj4k0rTb0JLEWhUSIK/N3QP+CN
H/BKqf9kDwv8ADnxV+yR8GrHw1Y/BXRLrW/ipqOnWui/FS1Nt4Zt9e1Dxrq/xwjk03xpHq1
pemXWtQ17UPEC2IMbw3kI0iNrAfwmf8ELNc+Kfgr/grv8Asx2f7PGoQa1N4j8feK/BfjO9v
7O/sNJ8V/s9SWOqXfxI1TxHZW0F/caVEvhvTLXxJoMF3I9nZ+ObbwvZT6pFDeOt0Af6rstz
bwRSzz3EEMEEUk080sqRwwwxIZJZppHZUjijRWeSR2VEUFmYAZr8r/iV/wAFsv8AglR8H/H
Gv/Djx/8Atz/BnTPGHhi8Sx13TtMvvEHi22sNQVS1zYNrnhDQNf8ADtzcWUhFrqdpZanJPp
V7FPp2pfZb6GaFP5h/+DoP/gqd8Q2+Lw/4J+/s9/E3xT4U8C+BvBk97+1IvgvUptFvviF4t
8cWAutH+Eetatp8i6pN4Y0DwRewan4m8PrcQ6b4g1Pxpplhqdhc/wBjWWP2X/4JLf8ABDD9
iX4J/sc/CLVfj3+zz8Jvj78ePit4I8O/Eb4j+Lviz8Ol8QDRX8XWa+KdA8A+H/B3jr+1LXw
XaeBdJ1Wy8PakbPS9J1XX9YstS1LWo0e4hsbAA/XT9mL9v/8AYu/bHinX9mf9pj4TfGDUrb
7a9x4c8N+J7eDxlb2unzPb3OoS+CNaj0nximkCSNxFrT6GNKutrPaXksQDV698ff2hvgp+y
78LPEnxr/aB+JHhv4V/C3widNTxB4y8TXE0enWM+sahbaTpNnHDZwXd/f6hqepXlrZafp2n
Wd3f3lxMiW9vIc4/hO/4OJ/+CfHgP/gmv8cP2Xv26P2FrS2/Ztk8YeNNc0e60v4Y3GpaBH4
G+NfhyK88a6B438E2nnX+neHtC8R+Ghrmha/4T0230zwjG+kWNlBoV5b+J7yyt/2q+Cf7a3
hz/grf/wAEI/2tfiV8efAPw/134pfCz4H/AB+8PfFXwtdaJp2oeHYfi78KfhVqvjPwB8WPD
/h3VXvpdCmvw3hzxnoEht7dfDfjC11ez0Sa4GgrMoB+lHwk/wCCz3/BL349/E/wR8HPhH+2
d8LvGPxL+Imrx+HvBHhK2h8XaVeeJdeuYJLiz0jTrvXfDWl6S+o3qwyQ2FpcX0ct/ePBYWa
TXtzbwSfW37Sv7WP7PH7Hfw8T4sftN/Fvwv8ABr4dya7pfhW18TeK5ro29/4l1n7S+m6Lp9
hptrqGr6rqd5bWl5e/ZNNsLmS1sLC/v7vyrOzuZov86T/g2I8D+D/Hv/BVL4fQ+NvC2h+LY
vCvwK+KHxA8MR69pNlq6eG/Hvhq78ASeHfGejG+inOn+KtHlub+XSddtEhvLCa7uXtnhkmB
H9BH/Baz9tS4/bq8b3H/AARc/YO+F/hD9pr43ePtZ09fjx8TNWsbTWPh7+zZZ+HNQgv7y4s
fFRW4tNA8eeGWH2jxZ45hknTwDbXbeE9Lh1Tx5raaLpIB+9fwG/4Kff8ABP8A/ac0P4jeI/
gh+1t8HPGmi/CDQb7xX8Tr9/Ey+Ff+EF8I6Z5X9o+MfEtv41tvDl1Y+DtPaaOHUPFr2x8O2
N032S51GO6IiHze/wDwX1/4I9WrzRT/ALenwkUw3E0Mkraf8QHtk8qXyXf7YfBzWxtozhmv
Fna08o/aBN5BEhvf8Ez/APgj3+zD/wAE8vgZd/D6x8KeGPir8VviL4XfQ/2gvjJ4u8Naff6
v8UbbVktX1vwMlhqsN+ulfB6CW3htdF+Hkj3FjJawLqWunUNcury8k/g1+DPwQ+EHin/g4I
0/9nnXfhr4QvfgXL/wUi+K/gST4TDSorfwMPBnhnx98Q7rw/4Th0K1EFnD4Y0g6Jpdrb6As
f8AZ0lhZwadNGdOE9lcgH+hh+0L/wAFWv8Agnd+yx4m8J+Evj1+1x8L/h94j8a+CdH+JXhb
SprvWvEMmteAPEUs0fhzxbby+EdF8QWiaFrzW9zLot7dTW66xaQSXdg81pG8y+4fstftpfs
r/to+Eta8a/sufHXwH8a/D/hrUo9I8SXHhHUpnv8Aw5f3D3qWMGv6HqlppniDRxqg02/m0e
41TS7W31qC0ubrSZbu1iaRf5Df+Dv34afD/wALTfsHeOPDvgrwtofjPxPN8b/BviHxTpOh6
dYa5rXhHwLpXwxuvB/hXU9RtLeC7u/DnhabxBrZ8OaPJMbLRl1bUfsUMTXchP6ff8GrXgLw
XpH/AAS80nx7o/hPw7pPjbx78ZvjHZ+OPFunaRYWviPxfbeDfHetaT4Pg8S6xBbx32txeFt
KubjTdAS/mmGl2U0lvbbVklMgB/SsGBXcCNpG4NnjGM5z0xjnPpXmnxS+MXwp+CnhK68e/F
/4meAvhZ4HsJ4be+8X/EHxdoHg/wAO21xcTpawW0mseIL6xsFuZ7mWKGKDznmllYQxxNIwF
J8Zvif4U+B/wg+J/wAY/HV1PY+CfhP8P/FvxE8WXVnbTXd1b+HPBeg33iHWZLW0t4rie4nX
T9On8mGKGZ3k2qsbk7T/AJtPws8RfHr/AIOL/wDgqz4S8H/HLxv4u0f4AyeIvGvxSk+Fkfi
aCDRvgJ+zv4UXTWvfCHw+s0tItK/4WH4kt5fCfgzxB46s9AutY1bxFrN94ivBb6fpvn2oB/
bjov8AwXg/4JEa7rum+G7D9vD4OHVdU1e10O1F/H4x0fT1v7y8Wwg+3a3rHhax0XSrH7Q6+
fq+qajZ6Tawbry6vYbNGnX9RPBPj/wL8S/Cuj+Ofh14z8K+PPBXiG1hvtC8W+DvEGleJfDW
s2c6LJDdaZrejXd5pt9BIjqyyW1zIpDA5r8zPFf/AAQ+/wCCVXi74OzfBdv2LPg14b8NNoC
6Np3inwloH9hfFfRjDFINO1mx+K8M0vjy61vTZ3S9iutd1zWoL64gih1m11Ow8yzk/hn/AG
Wv2u/2kf8Agg5/wUj+In7Nuv8AjzxRrf7N/gL49X/gT45/DHV4r258LeM/hnrmpadFpvxx8
MeEXMcGhfESTwTL4Y8caVr+gWsU3iLTkfRrrTbuz1BdPoA/vF/b6+M37HHjT4ffE39kn4tf
tv8A7Pf7PPjLxVpnhiy8b6F42+J3gPT/ABfZeDdS1DSPEd5o+q+ENV8deENc0/SfH3hmNtJ
l1P7XZzN4e1q6ubBpRNE9fmD+zP8A8Ex9U+IXwF0Of4Xf8FF/hD+0/YeGdZvvDMOu/Dzwt4
Sm+Hmkw6NqunX9n4am8afDHxXq2p654l8N6baaNPc3Piq1u9Xl1S4vby1Gg6XdWlhH87/8H
XnwB+D+ufsjfAb9oPSvhv4Nl+PGvftI/C/4Vab8WYNDsNF8caz4E8UeBPiPeWfhHXdaFvaS
3+iPq2n6NdWFn4hW6i8PvHI9kbAXN8G/m0/4Jn/t4fHj/gib+2r4y8D/ABb8B6/pHgfUfEt
l8Lf2rvgXrs+pWWo6BBpmpwtb/Ejw1Y29xeaVe+MPBlhdHW9H1qOz1O28deAL6XTbO+a01T
R9QhAP6MviP/wSC/Zl/Zglg0D48/tlfAP4TTePdW8XeIfCGmfF39o7x58PNR07wpr2oSxfF
rwf8DItY8RaBdfDDwf48i8T3Xhr4lar8JE0DxjqWia4vh248ZWltqDx3Hp3gPw/Zfsy/Er4
IfEH9n34wfsJfEX9l6wtfFPxh8ZeI/2bvDLQa/qvxM+C9x8J/hx4o+Eml+Otc+NPxR0/xgu
kfBrxZoHgf4SeAdMh0vWNNOmQ+IfEyeHbLwjo91d9X/wcteEP2df2i/8Agj/e/th+E4fBPx
F13wNqPwk8WfAL44+HE0zVLt/B3xK8c+HNA1vTtL8RLBJeXPg/xNo2tJd6n4ce4itX8R6No
Woapayaj4fhjXV+In7OPwT+FPwC/wCCbvwx+F/w90D4eeBdV/Zl+KPxH1jQfCFomjRaz44v
fgv8N/GeseK9XuYQ13qfiDX/ABBo+n3evatfT3F7q6QLDeTOiQmMHd7Xdu1z628UfBqx8Ww
/Ff8AZv8AGmveMfh7pt3rPj39hnS/FGg6isd3D4L+JPh+T9pb9jn4kaX4gsfE2jTeGJvhF4
gvdQ+DfgOHWjqt1e+LG0Xwlp62beI9Zvbz+ef4X/B3/gpd8S/Ca69+yZ+x98Ivjb8PNP8AE
Hi/wp418JeI/jD4X+HOj/s0/tA+E/Fes6D+0b8CPhr4Y0q+s4LT4V33xrsvG3x+8D7tK0ZI
NM+Ox0/T9Mg0ax0ySb+lj45apPcWXiz4jX+oS3HxE8Ufsw/sd/tCafJpOhmOz8FQ/s5fGjV
fFHjzx3fX13ePpxtrG2+MU+r2mjGzu7ax0Xw94hvb0SEWUU31n+xp4M0vwH4h/bW0jR9RuN
U0/WP21PHfj5Lq607RbO4W7+KPwi+CHxJ1S1Nzoum6e2r2djq3iu+s9I1LWW1HWhokGm6dd
alPb6faRwAj/Pu/4OQYZ7n/AILT/GCztbo2N5feGP2XbOxvxjfp97eeAPCdtY6lGpI3y6de
PFfQoGQyzWqRLJGzB1/oY+Kn/BrrB8dfBfjrxb+0J/wUM/aV/aH/AGttS8MxXHw8+JnxMuL
KX4Y+CvH8z3OoazC3gSZvEOrn4feJNVltrT+w9K1/Sbvw5ZI+p2P9o37fZ5Pw8/4Kzfsf/w
DBTj9tf/gov8af2m/AX/BNb9p/w14auNX8BeHPCFpqmi+H/EJ1bTPg5o+l+G9O8R3t94a8R
y6QU8VzaYmsw2+hazqNtZ6fdfY7bV7m6glv3/dTxd/wVy/4Lq6r4K1HTvB3/BCn4heFfiPP
pFvb6T421vxRrnivwzpeu/Z4Y77WZfAVtpnhq81CzMn2qXStGl8aottK1kdRvdRjgnS4APx
V/wCCNf8AwVE/aT/4Jv8A7Yfh7/gnJ8dU8M+LfgTfftB6v+zx4q8OeHtG0G51z4X/ABlm8X
R/DG08Y+DPHOg6JYa34+8Py+MNMsNA1fTvFp1D7T4d1Aa7o99pdzp08M3Af8HWvlD/AIKk3
H2gB0X9lH4MJLHG/wC9kiPiL4qiZUwykSNvCRFkjQsyktn5K+wv+CXX/BBL9t34zftieGv2
4P8AgojpOqfB7w5pnxZh/aO1nw5retaFp3xo+L/xZbxDqnjq1urjw34QGo2Hw60HSfiPY6R
rHjDTtYt9HvdW0S+/sPwra21jc3GpDwD/AILefsjf8FM/2/f29/iT8XfBH/BNz9pDQPCHhn
wpo3wR8M6hZReHvGdp400r4e6r4vSD4h2GtaFrMWk/2P4v/wCEknvdI06wuJZYdG+wy3t3b
6tJd2doAev/APBXj9mD/gtP4M/YE8EfHH9pf9t6H45/A+G08I+G/ix8GfgRosfww+Hngb4a
6zALP4eeKfHEGk6b4Ou/iXBqF9r9p4V8Z2114YubfTVuNKuNQm13SrJtQsvs7/g0h+IH7LW
seAf2gvh9ofwp8NeEv2xfCKaNqnxB+Jza1fa74q+MXwT1jU7y48M3Om2msF4vBejeCdfuI/
C/ibwz4PMeh6jep4R8T66G1PWLUp+7Ph/xN8TP2iP+CWHiyX9oH9g/4oaR4x8R/s/+KfAXi
39inWPFfgV/id45tdJ8N3HhWbTdA8QXt2PDui6r4shsJNa8ER+JHsdcsJG0ue/srfVZbO3r
+Hf/AIJy/slf8Ff/APgnv+138J/2oPCv/BOr9q/W9H8H6jf6R4/8E23hvS4b/wAe/CfxJC1
j4p8IzXF54gWzOtzWb2+q6PfXrSxWXirSNKvJWksYprSUA8I/4L76bqWgf8Fg/wBs661rT7
/R4NS8bfDbxRp0uoWlxZLqPhyb4TfDq2g1+w85Ua80ue40vU4LTUrcGGeayu0t5HaJjX+pP
8NvFeg+OfAPgTxv4Y1OPWfDPjLwZ4Y8VeHdZhW5hh1bQte0Kx1TSdViiu4oLpLfUdPuYLuA
XUMNwqSHzUVjtX8Jf+Cxn/BFTw//AMFXfAfgP4z+BdRtfgf+1z4M8HaTpWg6p4xS8vfDPin
wXePc67efCr4oaZpaSTWGpeHtV1W9l8PeL9GS5vtG1d9QsdQs9W0S4gisfzs/Yv8A26f+Co
//AASn+Anhz9k/9tX/AIJdftNfHTwp8MD4f+H3wU+K37PMunfEuefTNbfWtZsPBnifWtCvv
E+i6vB4bs5rTQ/C2uaW2nf2Rp2lDRPFxl1K2j1CQA+lP+DtPxt4Z0n/AIJ0/DXwLqL3DeIv
iJ+1H8O/+EXjh0+a7tZx4L8N+Odd8QRXWoKDbaTIulyk2jSOs19MXtolba5T8x/+CBXgvxN
pP/BHH/gtP4+vvD9zp/hLxz8M/i3pfhXxBNFElr4ivfBP7L3jaz8Uw2Egb7RdRaFda1p1tP
dSr5JurqWCGR5ILlYu5+OX7D3/AAVo/wCC837UngnxD+1b8D9Q/wCCfP7Gvwb1m50Tw74M8
Y6lpl9480fQdei0+78a634S061t5NS8ffE7xna2Wk6enijV7HQPh74Piha0s/7Zu9J1eHXv
6F/2tPgXpP7HP/BKP4r/ALMH7FX7MXj74oaY/wAGPGfwI+Hfwc+EP9nah4yurn4xaRrXhLX
PiHrl14huIDrcunav4qv/AB74/wBRluY9R1t31DyW864jQgH+er/wRx/Z2+Pn7WH7XVr+z5
+z58c0/Z11j4lfA7x/oPxV+JsEN3P4gtfgBdXngyH4r+H/AAaLC2lu7bxf4h0+TTrPSLlL/
wAPRPFHfWN34h0+zvbhLj16S+/bR/4N4/8AgoxrumeHr/UZpfDl+sTHVtMu9O+Gf7Wf7Pmp
6r9ssriTT55zBercobq3N7Y6h/avw/8AiRp14kN5FbxhdV+7f+CFv7F//BR79h//AIKNfBX
4qfFT/gnz+0VY/DrxVo/iL4I+NPF2paXp2i6P8NNG+JDaJHN8TdWnm1C9F3ovhW50C1m1Wx
aOK6m0q7uXiuJb6zt4rj9yf+DnP9kb4r/tS/AH9mvTf2e/2T/H/wC0L8ePD/xW1xh8Qfhvp
NpqWq/DP4aN4VvW8U6BrRu72yuZdG+IXiFfCk1kjedaLqPhOS5aOCWWPcAf0H/svftEfDX9
rP4EfCz9pH4Qarc6t8N/i/4RsfFfhe41C3istWtobqaWG+0TXLGGa5isPEXh3U7W+0HX9NS
4kaw1jTb63dmdXK/5yf7PX/KzZpvt/wAFTvjmD7H/AITX4rnH5EH6EV+wv/BAXUv+CpH7Ac
vxG/Zw+PX/AAT1/az8R/ATxxLrPxJ+HmqzQ+HdNtfhR468M+CfEOs634dtbfxR4lg0uPTPi
9daJ4e0DSrSy1HSrSy+IF5HqVzBKPEGo39t+Tnwy/ZZ/wCCqvgP/gpro3/BRfUP+CWH7UWo
Wdp+1X4s/aU1D4R6fY6dDejTPGXiXxJr154Os/FE10IrjVNHsvE88Flq1zpa2moX9osV5Yw
Q3Lz2gB+uP/B44R/wjn/BPEZ5/wCEr/abGPc6D8GcD8cHHriv00/4Nav+UR3w8PY/G79oYg
9iP+FlapyD6e9fml/wchfB/wDbZ/bz1P8AY58GfAP9gb9pHxJY/C3wDrvxT8TeL9K0nQtX0
mw1744aN4Tt9Q+E9ybXW4biz8b/AA5n8FyW3i12WfTLh9WtZNNuMW7huh/4JIftG/8ABQr/
AIJv/sc6T+y347/4Ix/tyfE/VfDnxE+IPjLSfGHghvh/pelX+n+OtXXxAllqWneJdWgvNPv
9Kvrm+01ms11K2uLCK0vI5RdTTwRgH9D3/BXXwt4w8Z/8Exf26fD/AIE8W6j4K8STfs1/E7
Uoda0nT59U1C50nw/oFx4h8T+F7ewtZIri4HjjwvpWs+CphE+Y7fxBLMUkWMxt/Ef/AMGoH
iXRNN/4KTeLfD974d8PalqXjH9lvxynh/xRqN0YNb8LP4e8TeBtS1DSvCsR2W1+PFNhfmHX
oI1kmFn4cgvbMR2sFyy/0F/8E6/HH/BYH9rz/gpT8RPjh+2l8HPi5+x7+x14a+AGveC/CP7
MniSz025+Fvi3WvEmr6ZaabpmrtqFzbav4v8AG9vHFr/izXvH40ONIbG0s/BltBpvh7WPs9
1+bP7VP/BDf9u3/gnh+2nY/t9/8EmfD3hr4peEvDnjnxV8QvC3wJtbfRLXxH8J9G13R7228
UfCu28NeINU0+2+Ivw38RaRrniHwR4YsvB91beOvD2i3VukQW/tbbxBGAf3OKUWBRHkoIsR
jJdiqp8oBLFnOAMfMSfXPNf5YP8AwcR+LPBfxB/4K2ftSJ8NdE02zm8Op8Pfht4pvPDN9Hr
EnjL4oaB4E0XT9f8AEFydO3yQeIrWbUdG8A6nogWXUbK/8Dx2ji5uwLSH+p/W/wDgvt+2r4
x0HXPht8DP+CLH7aL/ALT0Gjalp1tYePfDep2nwq0TxXokUkHie9fWotBsbrxDo/h3UEuX0
rS4b3R7jxPDBDZJf6c85uI/k/8A4JV/8G9H7RV9+1Jo37fv/BTnVfCOpeKj428S/GqD4CXl
zF488TeIvi94h1G417SvGnxe1y2km8N6bF4d8SajL4t0nwbo+q+Ir6PXNJ0G213ULa00+90
SQA9r/wCDhPwl4p8Bf8Efv+CdXgPxxqy+IfG3gr9oj9i/wh4w15brUNQXXfFHhz4NeMtG17
WBe6so1W9/tTVLK7vTcamv9oT+cZLzNw0hOx/wco/8Ekrn9pTwAv7bf7NHw7udZ/aM+FFql
l8ZfCng3RTN4l+Nnwi02zto7TW/ssd3DL4g8b/CCxtbifRbawsLzxD4o8IXmpaDbyXi+HdE
sE2/+Dk3w5+2b+0f4b+Cn7KX7NH7Dfxz+OWg+D/iP4A/aZ1/44+C4NNvfBKa14Yh8feHrT4
UQWK3dvq0evztqNv4h17VZ1XT9N0270pNN+23txdwWv8ARN+y58V/iB8e/gT8PPix8Tvgf4
7/AGafiD4ssL668T/BL4k3dhdeM/AWqabrOoaQLPVLjSWfTbi01ODTodc0iSNUln0TVbF72
C1v3u7aIA/y5fBX/BRvxJZf8EnP2t/+Cb3xQ17xX4k8KeIdR+Evjj9lpJrf+09N8A6l4Z+K
ei+KPir8PLm8fydQ8P8AhHW9JtLnxl4ZidLiysPE8GvabBaaYusRLN/cn+0EwHw+/wCCZ4Y
hWP7F3xMAVioYn/hm7wVkYBIJGDnbkDscV/Pb/wAFz/8AggH8cvCX7Sdx8WP+Cen7PHiz4o
/CP9oS38Qa14j+GPwq0aC5i+DHxUZYX8QKbfUNeDWXgb4i3WoXfibR2s7Wz0fwzq0Ov6Ebd
dPu9Jhr94f+Ch/iXxD+yf8ABn9k7x/4205p7L9n39gD40+Hvi34Eis/Dmpw3T3Wh/sxfDbU
prTxPdJqUPhfxLpWp3+peBvh74m0G21OB/H3xB8MrqVnqXhiTUoJQD6x+LqJJ4O8SK3P/Gm
n4tkEMQwxpnhZlZSCCCGVWVhyCoIPFcr+0Z+2f8Tv2Z/jF4o8C/C7wn8NLTS9Z03wN4y17U
dT8Parcax4i8S6n8PfCmlT6xq93a+I7CG7u49H0PRNFhmW0iZdN0ewt38xoDK/5Y6z/wAFN
bjxzaaN4Am+E3iUeIvFn/BOzWPBEviTTvEOmR6BefA3xBq2n+G9f8TQ6a/hK4utH+Ll9Z3X
g7VtF8MS69f+H9Du9YuIb+bVrbw7qEevV/Ff7QEH7XumfDT9o1ND8aeCtM+KPwk+HmueHrT
4keH7TQfFmu+HYtBh07R/GF7onhLUtT8P6XB4qtbJdYsbfTb17aW0uIryG202G6j0yyAP7F
FiQYYKASBnBIB4A6A46e3r6mnbF9P1P+NFFAEZt4WzlSdxBPzvnI6EHdlSP4SCCvYikit4o
QQikAszYLEgF2LMAM4ALEse5YkkkkmiigCTy0yDjkcA5OQORjr6MwHoCQOtLsX06cjk8H1o
ooAFVUGFGB1/GoBaxBxIGmBAkG0TyhD5p3OSocAsSAVPVDkptLOWKKAJFhiUYC8YAILMdwG
cBsk7gMn72eppTFGW3lRuByD0IJBBIx0yGIOOGyd2eKKKAFMaEgkcg5Bywx+RHB7g8Hoaas
ES42rjDFvvMfmbqTljknrz3JPU5oooAV4kcAMDgEHAJGcdjg8g9x0PfIpVjRRhRgZJ6ngk5
OOeOeaKKAEWKNSSq4LdcE4POemcDnngdeetO2L6fqf8aKKAIxbxCTzNvzjGCWYgEAgEKTtB
wSCQMtxuJwuCa3inAEqlsdMO64yQc4VgCcqOoPGVPykglFAC+SnrJjCjBlkIwuccFjzk5Lf
eOBliAAFSJIyxQMC2c5d2HJycBmIGT6Y7DoAAUUADRRsSWUEtkk85OVVTz1GVVQcYztGelO
VFX7oI79WPYDoSegAA9AMDFFFADGhjdi7A7iAMh3Xhd2MbWABG44Iwc85yBj8eP2zdbutf/
bC8P/De/SNPDXhb9mKx8bW32Ca/03VrzU/FPxtjvJ4ptasbyDUtLbRfEPwT+Gni3wrr3he4
8P8AjLwz4k8OJdaR4ntrO+1GwuyigD4i+Dnw+fSP2dfBeoaX4++JmnpoH/BQ3wj4Hg0qz8X
T2ug3fhybWdO1DTo73RILaPTTr/h+5XRjonjm0t7Px9EnhrR0vvFF+s2uf2z87/GDw9pnhz
45fG34U2ovb7wt8D/iCPhd4Dm1jU9S1PXo/B9t4R8KeMLG013XLi7N94h1Gz1Dxjqlqdd1W
S41rUrOK0m1u/1TVvtuqXpRQVHf7v8A0pH/2Q==
</binary><binary id="_2.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCABeADUDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD+/CY7Ytyhd2M8ruz8pJGA
rMfcKrMRkAZOR+Nvx6/4Ke/FL4efGHXf2e/Av7KfiWT4ueHPir4T0WCDx9rFtdeDPHXwn8T
2+sTeC/F3h/WPhdH421nwXqX7QfiHQ7v4UfA278faJaeGbP4lQ+I4vihe+EtO8H3sGpfeH7
U37Y/wA/Y28I+E/Fvx/wDHdl4TtfHvjTRPhv4A0dES68RePPHeuRST2XhvwxpbSQC7vVs7a
71O8nuLiy0/TtPtZLi9vYWe2in/AAB8Xft569+1L+0V4b8ZfDbxNoPwh+Dfxh8TeDfhN8B/
i/4D8Eah+1t44v8A47fB0+LLr4eah428M+HNe8HfDX4SeEJ7X9qPRvFVz4m8R+MPGfgvSPG
Ph61+G3xM1PQLv+19NvgD9Qf2SP8Agp1N+1F8dbD4Ct+y78VPhpqOo/B+/wDj9a+OfEGpeF
z4GufhXeX3hvTfBeo6YL1tE8T+JtV1PVtevvA/iO48JeHdc8FaB4+8HeKtO0nxj4p8OR6P4
k1TzH/gov8ACVL79ob9nr4mfDPxx8Y/H37Q+r6n4b8J+E/2Q/DP7Rfxf+D3w+8WeBtB1fVd
Y8Q/F6a/+FOrW9t8I3+HF1rNj4o8YfFH4heG/HngTxTpWg6V8LT4N1HxV4r8NscT4T6bq37
DvhXxj4GTxHa/tA/8FAfHXwr+GK6trPiHwzqlt4B+EHwt8L28vw7/AGefhDqEHw6sbp08L6
Hf/wDCdan8NvhP4QkuviL8bPHt18T9WtdRs9EOs+PfDX5z+Iv2jrXw14T8V6XHc6l8TNZ+M
XjK61Txxql/pVz47+In7Q3jnSfHlh4U+Hvjn4h2Xw38V+Dr/wAXeHtb1fwl4m+HPwM/ZY+F
3ijRf2YvBCWnhDwL4q+K3xKvtT1nwXdgH1Fb3nxo+Hmqa54tj/bi8SfH7w14d8UNpn7TQ8b
/ABt+IXwH/ZW/Z3vb/UrqNPDnwU/amthNr/jrxF4LtDaaJqXw71Hwv8a/F/jHU4Jb3W9T+D
Gqa3omj1tfD+X4+WHxO0vw/dftW+MfHnh34r69Pbaf4g/aQ+O3iv8AZF0rw1dahoXhC38CR
/sq/Cyz8UeIvjp8f/A+veJdeh0TVbT4qW3hPxBr3iPUNNl8E/EuHTNYh0+y8w1f9nbx1ffE
LwVq/wC2N+018F/2Zrzw1a6THodv/wALfsfEPxa8M6vpekyvBpfwB+H2nQ+EPCPwH8HXOn6
RH4kF14K0Lw/rMmlXjaP4j8P31vaRtb/Mv7b3wi/Yp063/Zj+HfwS8M/EH43fGz4meIvHPx
I+GXiD9omx/bG8N+AfFniT4V/Du38YeBV+JupeHNE8ANcfCCCf7VrtjfaJb6lqumfEyP4aa
lqPiaw0bUte1KcA/dr9hXxL8UdJ+Pn7dP7PnxN+JOr/ABWm+CXjT4CapoPiXWNV8QXraTZf
Fz4I6N4w1LwVpWn+I9d8S6lY6D4f1m2vrzSbvVNa1DxBqkOts+tXc5tbNgV5T/wST+HHiH4
Qz/tjfD/XND8JWFtbfGb4UeJ9G1zwvpesarN4psPE/wCy98FpTq2t/Fu5UaL8Tr26k086ja
PYvc+INH03U7TVPGdy+teLRDAUAfpX8cvCvwi8RfCvxy3x18IeDvGnwx0nwf4i1jxlpHjXw
7pPiTRP+Ec0rQ7u+1+WWw1i0urcBNKtbtjKqJIoRSHUohT+d3wf8X4bG/8AgN8SvGmteF7H
wn+zf8A/h8nw/wDB+veKY9Ki+Kf7UnxZ0K71jwtqfxZ8UeGdCPn6Ytt8OLK11Tx7Lp3iK4u
v+FLeKdWRNX1bxtoGiat+vP8AwUA0C6+O/hn4Z/sS6R8Qj4CvP2rfFc+nfEmbRtWm0Xx/P+
zJ8N7W18T/AB/i8AahblpdM1vxDbXfg34YT66Le6OkWHxMuby2ig1C3tbyD+ez47eE/wBoD
9rX4YeLtQ/Zg0L4ZSaZ8cf2gvGf7IPwV8FReJPEn9l6ZqenaED4ju/F2o/DmLTofhr4c+Bn
ww+E9p4c1zV31fX3Sb4ZXdppPhlPGnjDSbK0APpC+1j4zftNfF3wh8HfhZ4uu/8Ahalj8Qd
c+JPxik1XStT1Dwrpng6G71DTNQ8V/FHxNoF5bXOnaH4rnsdK0Twd4Rt9Xf8A4Tbwn4ct/h
PPBefD3wv4k8K+Ovrv43fsjfDb9lH9lrw3b+G7XwT4k+NPjf4vfA/w740+PnxD0/4gXN3Db
ap8X/DfxG+KOseG7fwbrOq/Efwx4XuLHwlqDp4c8H6/Z3T2NnpkvinxLLpuhf23Y+p/s8fs
HfHL4a/DbQPCGi/t1SeBviZouseEta+OOufs9fA74FNJ4/8AG2ieG9O07+x/iXrXxb8OfFj
x54l07+yYrW0W613U9B8UXmiw6d/Zsnh+08vTYvx//az/AG+fGGjftx+G9Pl+JWg/tg/s/f
sa+HPijq/xB8X/AAy8feKP2WPi/wDDv4t+INQ134aeKNG8Pz/DPW28EfEvxh8MLLwtrHh+5
tvFWneGPCVxonjzxJ4Z1CyutVe28TgA/Yj4M/EbRl1htN+DfxZ/4JleG/GZ1bVtNfQdH+G3
izwF8QZdU1OEeKtWtx4c1L4l6J40nbU7a6XW5mFg9vqNozXiPNBExT86v+Cpdx8e5fjj4Ht
v2k/jv8DPgT8AB+zv8VPDVl8ffg38bvif+y18R/DHxf8AiNf6L4o+BHhY/EjXIvFmn+FNN+
K/jT4Ka14F1A6b4lGk+K/h/P47fxLFZar4d8DJc/fXgfxX4k/aC8La14l+EGsfBL/goB8Ov
Dc1jb+J/gH+1P4I8MfDj9pTwD4l0i7ubC3t7vxbH4SuvBd5da9BY+JbvwnL49+FvhXR9Wls
4brw98Tbzw5qEt5Y/gb8UPi98E/hv8bfiH4v+CX7J/xH8W/B7VPjr4e/Yk+M/wCzep0u/wD
An7I/g/4BXHwf8beKf+Eg/Za1XUfHfwy+M3h/4kfEn4hX3hr4o+P/AAP4r8MeCPAmg+FPBf
hvwh4u0b4geKNO1S9C4R5nZ9r9u3+d/wCrH9Lf/BOC18LDSP2jL/wvqza7A/xj8HaJfapba
P4g8KaA2peGv2cPgZp2rab4Y8G6zqF/baDpWja+da028uNLmvI9a8Q2+t6hc6tqMjIlmVD/
AME49f8ABmpw/tJ2Xgq0Fjps/wAT/hf41GneHxr2pfCzQ4vGv7L3wKMWgfCLxVrPhzwsNX8
BwXGh3ut6Bp50TStXstC8QaNrutaRpsniu0jkKCWrPTy/FX6Hn3hX403fjP8A4Kt65ouqzx
WGjfB34LeO/wBmxvBpvLDW5tC+Kniy++EH7RnhPxvJqMdpb3OjWvxu+BG3+xNPMtzcTaz8I
/Gmg3aiXQra81X5a8Ofs7/tLfslr40+Anw3/Z28beIvADftGfHj48/s8ftI/BDWvBfibR/D
Vl8fvAnizw94xsf2hvhd4v8Ait8L/ibZfELQNU8feIL/AEfX/hDqWuaL4m8TPpfiiDT/AAn
pVhqnhxvw6+KU/wADfgL+198YvE/iT41ePtO+LX7QvxS+KOseMfjpe/HTw5d/BP4ifHX4Tf
ETxJrPhH4N+H/B+sN8OrfwH8Qv2XPA2ufBfVvhl8ZvCP7RPhX4swXXjy3n0T4ZeKvh5r3j3
wHr/wCk/jz/AIK8ftb/ALO/gXztc1D4U/EXTnuNaXRfiN8Sfh14xudVu/8AhG9L03XLTR10
bwBN8DtW+IWueOPCd/ZeJvC0Hg34cNeyT311Fq0MVq1nJKCPpD4Gf8E2Pi54j1D4S+NV0XS
P2GfEXw+OkReJfiH8FdA8KfD34q/FltJ/sSDVPFni7QdD8X/FS+8beKfihZ+FbK18QXf7R/
xK+Iem+EfC3ibxf4cPwz8VeMrzR/ib4c/Jj44fsff8Mo/E74p/DbRr7U4dX8B/DPQ/EviDx
Xp0ml+KPEHxw8GeGNV1e50HxHqdt4l8TQa/4q8VfDn4e+IdPsfEfw6vLXxZ4r+Ieg22paLC
nijULrw94i8HfUfg3/grD/wUF/aG0KD4x3/7Pf7Tvw7/AGYrGwtx/wAWZ/ZS8c6P8Rf2hrz
SLq7g1Lwz+z6gh+PHxEEHjpLqFR468Yn4E+E/hwuj2V5dfEK91DUNT03SvJPB3wf/AOChGh
+INF8X/Fb4aaL8H/hZqXwa8XfHT44aZqeq/B/xV45+F3x/+MXxePjDwpL4e8BxWOufGb4l+
OPgH8C73QLX4jeNvGtje6rqF7afFE6Z4h1qLVINIuwadmn2dz52/Z3b4paL4/8AEGv/AAQk
8RH4m+E/hroep+Bovgpaan49+P3wztvH/hzUdV8MeKfh14M1Webwn+03+zh4l0zT7G18R/B
bx9bnxZ4ChtPEuk3dlpWq+Dda8afDl/7Nnx6/be8RftM6L4S8G+C/h58TP2ePgN4E+CvhP4
ofCf4UeDND1HUv2efDGueFfC+gTftM/ADxJc+B4Lr40+BvjT8QvBr/ABe+KHwG8V2mufELx
J8QrTWfhD4v8A6T8UvB+l+J/D36l/B39inwDoNr+zx4k+F1hDafFD4k/Cz4i/Ez9kjxR45u
td8S6x+yT+2T8Idf0XxV8R/2dPAHjTWtB0bxBov7N/xR0/S/Eng3Vfhf4xkvbnw/4b+HHj3
TNMmmj8U3cVt4Z+3fL8YdL+Of7K37an7JkWteDfjR8TvCfjr42/ADwFrtonhebxD8YvCVv4
X139rn/gmz8RNTSDQ9K1LRf2l/Bvh/XfiJ8OdL8VWurav4e/aI+FvxW1vwjqEGq/FnT4lC5
z5rWVv16bbadLW877n7if8ABPjVdY8WeLP2xvH2taV/wi2s+MvjJ8JNQ8beBdPHh6y0fwX8
VD+yT+z7efELRdZ0PTTda5pnxVt7zUtMt/iW+s6vqlnIbbwzpukztc6NrV3elZX/AAS6+Pn
w5/bC+H/xx/bM+FVh4rtfA37Rnxm0/VNCl8Z2sWl62p+HHwZ+FHws8U6ENGgS2+yad4Q+JH
hLx34Xsr/UbGDWtcbS7jVbi4v9HuNBuWKDM/lZ/wCCk3/BWz9rP9if9rjX/g58Rv8Agmh/w
Td8JXvhDw7c6l8IrfxD4GvvjReRfC34i3wS41nRPGGi6v8ADvRU/wCE/wBT8IRv4m06PwF4
a1WC/wBEs9J1SPUbextNQm2Pgz+2R/wWM/bM+GGk/Fr4Nf8ABF/9jf4hfCrX4b3SvDXjTRv
hrr/w20LxBZW9xPa3134Yk1L9onwDcatp9lqP26wi8TaHa3C22pade2UGofbrP918ef8AB1
fhf+Cp2kjpu/ZQ+DiHg858YfFkBeAeS2AAOc4xX9bP/BBfxb4V8C/8ESv2PvGfjfxDonhPw
l4V+GvxO17xJ4m8S6lZ6NoGg6PYfGb4o3N9qmr6vqEsFjYWVpBHJLdXNxOkcKKWkYZGQ1mo
ckXG3M7Xs2+mt027a+R/If8As3f8FbPgx8Af2jrXwt+25/wTc8O+EYfBvxD1LwZ8UbjwT8a
P2wD4u+E9vbQXXhrxEmtfBT40fGn4n+HviDrHhzUJJdUvLG+vNGuG00SSeH4b7VBpuq3H9T
H/AAU9+C37KGi/sHeDfjL+z18Kvg1p7eN/i18BR8P/AIt+DfBHhseJYfD37QnjDwx4C1fxh
4a8WSae+tSalqPg/wAQWVzYHVLq7spJ9K0W01jTbzS7JtKP8N//AAVN+OHhD/gob/wVA+N3
xJ/ZM8D654v0f4x+NPBHw7+EXh/wroNynif4x6/4c8KaB4FTxVpfh+PTrDUzqHxE1HSZtYs
Rf2v9pNpL2mqa5cw7Z49P/tn/AGs/gf4v/Zx/4Ih/sd/s/wDxAGnP45+E3if/AIJ8+AfF8W
lukunReI9C+Lfw3sNatLeXdLBPHa3yXFq08by2s7xPNC8lu6MwZHWrOvgL9jL47fFDX9N1v
Q9U/Yt/bl0P9rzTfFnjrx/qnk674Z8bS/Cv9pD4w+ME1fw3p+s6vpnhLxV8Ofj78YfDyeAx
YRQXSGTRLmwsdAu0hhb+298JNe/aC/Z4/wCCmXwC8Hak3h74p/s0/ED4d/8ABQj9kLxD4S0
nXdX8V6J4vuvCkPx48H6to8WoaHYIniLxR8cfh98b9AVfCmvahqEVh4ouLaW+0NLxNLi9y/
Zo0nXPjb8OP2xvD2nfEDRbz4UftFfsp/ssfEP4P3a+GGnm8KaP8X/2LoPhhd61rWnajaadd
65cXt/8OdM8SwaJe3CpBp621iz2N5NfQp23wTtr3Wfjb+yZ4k+IOo+NvEup/tL/APBLzTfB
Pji/tXn0/wCGet+JPh3qXw28ZX97d6Tps8Fj4e8aa5YfGnx3d6TNaxzTTaLFfWVlNp0GmM1
4AaX/AAR4+EOj+AP2QLT4veHxZ6NpH7bfjCD9uWL4a6NBcweGPg7q37RPww+GOueLvhz4TF
xO4bw/B410zxJ4sto7Wx0exsLnxZd6TZaYltp8V3dlet/8Eu9Y/tT9gL9mSxXwhqPgKDwN4
GvfhFZ+ENWmvLjU9E0/4JeKvEHwf0+C+fUbOx1Bbm4svA8F9Lb39v8AbLR7o2tzPdzQvdzl
AH8NH/B1ju/4enaTtfYT+yn8GwGLFQCfGXxXC/OD+7wxDebhvK2+YFJUCvXP+CfP/BDj9t/
/AIKO/sWfs9+JviX+31efDz9iPWItc1j4VfAqxn8d/ESbw7pdt4m8WaLrs9t8PtQ1Dwj8Ov
DuoN400mfULezkufFFpNa6nealHcWN9FHBN5F/wdWnP/BU3S8EfJ+yj8G1YBlJVm8X/FcBH
CkmMnerZlCJsIfdt5r+sj/g35+I/wAPNM/4I1fskz6h468GWVt4E8GfEdPG9xd+KNCtrfwX
Jb/Ff4h67PF4slnv408NywaHfWWsTRaybKSDTLu2vpljtpo5GC5QcYxle/NbS211fc/iJ8d
+Hv22P+DeT9vd4NCt/h/q3ibT7SDWPh18SPFfwr0DxL4S+NPwn1BTYarL4TvdZXUfGPgUzG
/v/CfjO08J+LNE8TaXqlparqVxf6Zc6NDe/wBZfx4/b18If8FIv+COfwo/aS8L6DJ4L1fU/
wBrL9lXwf8AEfwLLcy6gvgj4j+F/wBofwDb+KNCsNVuoLObWtCDzW1/4d1+Sys31nRb6yuZ
NPs7qSazg/nL/wCDmj9tH4A/tdftq/DXQf2ffGEPxE0n9m74Z+I/hj438faJLb33gbWfG2v
eLk1/UtN8Fa/bXM0XibTvDMdoml6x4hslbRrjWpLnT9LvL5NLu7k/bv8AwTp+AXivwP8A8E
CvEXxC8SR6roVp8Zf27vht+0H4asb/AMLapHqGreAvhNr3gCSxu/CkMcktz4wb4jWnwrvk8
C3Vtb2Wn6lqeq6fZrcNp4bUiEH9J/8AwS4MGq/BrwNO1jY6fBq//BOb/gm5PLpWlRTW2kWK
XvwP8fGSy0q1nuLua0sYUk8m2ilurqVIUjWS4mdWkbwD9jj41+OdS+H/APwQLvvEFzZeI9Z
+NHwX+M3g7xdreo2iW17Fp+g/syTeNrC80yHShYafb332z4baDpcxks5LaTTJr8iBb2SG5i
9j/YJ8f/Bz4T+Ifi1+z1/wsFm1b9lf9in9jPwJ47vvFOk6l4fNhafBL4ZeOfDnjy+utRl0y
z8K6te+Brm60iy+I8Pgy+1iDwTr2r2eha+umalNBZH4l/ZD8S6Jovw8/wCDcVNavW0Wbw74
f/aI8O+I7TWbLUdHv/DWt2X7NHjf4Y3th4k0/U7S0vvDz2fxI1jR/AFxPrVvY2sfjLWtE8N
mc6trek2l6AftD+wl4/0rx78HPHUemW+pW8vgP9qj9sX4b60dStobcXOveFP2n/ipDqd1p3
k3Fx9o0uWS5T7HdS+TNOFdpLeM/eK8t/4JjWj2Xws/aWt5HtJJD/wUP/b+umNld2t9Cq6j+
0/8QdRhie4s5ZrcXcMF3FDqFp5puNN1CO60y/jt9Qs7q2hKAPyw+P8A/wAGt37Hv7Q/xh8d
fGHxD+0t+2PZat491QazqFhq/wAQ/C3xLubS4uLdfPto/F/xS8H+MvG19p8TmRdNstV168i
0exkj0vTjHYxKleQD/g0E/YkSO6hT9qL9rpILzm8t49R+EMVvefu1ib7ZBH8LEiu2eFFhdr
lZXkiVY2YqAB/WmHAAHPAHp/jS7x6H9P8AGgpyk1Zttdr6H8zn7PX/AAas/wDBNz4QeM7Lx
d8QNY+N/wC0bbaPeaXqWi+Dfij4q0LRvA8d1YR3QYazovw28N+DJvEdnO8mm3B0zVb5tN3a
cLea0u9P1DUrKf7a/wCCxvh3wb4T/Yh8A6JY+CfCU3grwt+1j+w4LP4eS6RbWXgW40Xwz+0
n8N7qy8JTaDpS2FraeGrmGyj0y507TFslTTpJIbYxAJj9id49D+n+NfFH7c/7OfxK/aY+FP
h3wN8LPGngPwXq2nfFPwX4z12X4h+Fdd8T6PrHhzw8mqpcWOlv4d8SeH9Q8P8AivStQ1DTv
FfhnWpl13QptV8PQaF4n8M6z4e1nU40BK11fa+vofyn+CfEf7Yll48+KHxB+M82pwfs/fEa
L4m+Jf2J7rwx4z8AfEPxC8Pg5tc0z49+G9b+GnhzR4tWki/aZ/aB0z4ZeOfine+PrGEDxpY
ajq+px6hrEd9q9jiDwn/wVF8F6F8NrX4v+MPEPjX9qPwr4i+Fo/br8F6x4l8G+MfHXhr9lD
4eeE/G198RPFvhbXLTxlp0Pirwx8QH17wL8RNb8P8Ahe/iufEXjz4Q2fizQry01Pw5Jpmn/
t949/4JoftPa7F8C9IsviX+z5s+HHinw6Nb8ZeG/C/jT4T+MfHXhbQPCvhzwpJJ8aE0ceOL
L4/+K9W8M6d490rWFv7v4WeBtY0z4leKtN1Xwbd3d3pev6Bq+FP+CWvxT0L47fHv4kTXn7K
Vn4J+JnhT4Z6T8N/C+hfDXxvbah8HvEXg3w94i0C78TfD28n19rvwRf6P/aUWr+Bv7I1q/w
BO0nW9f8a6lJpEMuqQBQ29zdpJW25f8Pkuj12u+x6D/wAEOPGd98Rf2LfF3j3Vr6PUtc8X/
thftm694lvoLaS1t7nxZfftC+N28XS2sM22c2jeJ11Y2k00Fm1xa+TcLYWMcqWkJVz/AII1
+GvGnww+Dn7UH7P/AI4sPhxYaj+zp+2v8VPhdp//AAqyz1i18MahpGo/Df4M/FaHWrqXXEt
b/VPFWtXvxNv9T8Z64+maSNb8U3WraobDzbqW7uigylbmdtt1a9tVfrqf/9k=
</binary>
</FictionBook>

Zerion Mini Shell 1.0