Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/857.fb2
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
<description>
<title-info>
<genre>antique</genre>
<author><first-name>Veverka,</first-name><middle-name>Karel a Heteša,</middle-name><last-name>Petr</last-name></author>
<book-title>Sítě, kanály a stoky</book-title>
<lang>cs</lang>
</title-info>
<document-info>
<author><first-name>Veverka,</first-name><middle-name>Karel a Heteša,</middle-name><last-name>Petr</last-name></author>
<program-used>calibre 2.55.0</program-used>
<date>16.8.2019</date>
<id>8ce268a3-0585-4d8c-bfa3-8a3291650d9c</id>
<version>1.0</version>
</document-info>
<publish-info>
<publisher>-</publisher>
<year>2004</year>
</publish-info>
</description>
<body>
<section>
<empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>Veverka, Karel a Heteša, Petr</strong><strong>Sítě, kanály a stoky</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>Březen je podle mínění některých měsícem Internetu a podle jiných ještě stále měsícem knihy. My jsme se fikaně rozhodli z</strong><strong>a</strong><strong>vděčit se všem a současně trochu zpestřit obsah ISDN Serveru o nějaké to zábavnější čtení.</strong></p>
<p>Dnešním dnem proto začínáme uveřejňovat formou seriálu na pokračování sci-fi románu <strong>Sítě, kanály a stoky</strong> od autorů Karla Veverky a Petra Heteši. Jde vlastně o premiéru, protože knížka vyšla pouze v samizdatu ještě za totáče v roce 1989. Já jsem se k ní dostal náhodou, dost se mi líbila a navíc pokládám její název v kontextu k obsahu našeho serveru za neodolatelný. Po dlouhém pátrání se mi podařilo spojit se s autory a získat práva ke zveřejnění.</p>
<p>To jaké byly předrevoluční vize technologické společnosti, svět virů a Internetu v době, kdy 8bitový počítač Sinclair byl počítačovým zázrakem, můžete nyní posoudit sami…</p>
<p><emphasis>Mirek Merunka</emphasis></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>I.</emphasis></strong></p>
<p>Leželi za složenými tvárnicemi. Neznal jsem je. Přestože byli pro mě pouze čísly, nebyl to pěkný pohled. Ten, který ležel nejblíž měl něčím prokopnuté hrdlo. Nejspíše krumpáčem, co ležel opodál. Kov byl rezavý a byl od nějakého marastu. O domíchávač byl opřen další. Zpola seděl a zdánlivě byl v pořádku. Teprve, když jsem přišel blíž, viděl jsem, že má krční tepnu proříznutou rezavým napínacím drátem. O pár kroků dál ležel muž téměř bez obličeje. Pod ním pravděpodobně leželo ještě jedno tělo, ze kterého nebylo možné identifikovat už skoro vůbec nic. Otočil jsem se a šel zpět. Zbylých osmnáct buršů makalo, jakoby se nic nestalo. Takhle nějak to vypadá, když nemáme prachy na nákup obslužných rutin, které by burše ovládaly v nestandardních situacích. Zapamatoval jsem si obličej toho u tvárnic. Usmíval se. Znovu mi přeběhl mráz po zádech. Určitě se usmíval úplně stejně, když o metr dál masakrovali jeho kámoše. Bylo to všechno k zblití.</p>
<p>Ti chlápci od policie naštěstí měli ještě kus mozku v hlavě, takže se to vyřešilo rychleji, než jsem předpokládal. Byli tak laskaví, že mě dokonce pustili do vozu k telefonu. Zavolal jsem Bustlerovi. Nechtěl jsem zbytečně zatěžovat jeho ředitelskou hlavu a tak jsem mu jenom oznámil, že jsem byl zadržen a potřebuji, aby za mě složil kauci. Dědek se ptal, oč jde a já mu vyklopil, že o rychlou jízdu v blokovaném pruhu. Pan Bustler mi oklikami vysvětlil, že mě má na háku. Zavěsil jsem a pochopil, proč mu Rony dal přezdívku Slizoun.</p>
<p>Policisté se jen usmívali a sledovali děsně nudnou oblohu. Spojil jsem se s Sophií Darnaldovou, což je má nejtajnější přítelkyně z East Beach Company. Je to děsně chytrá holka a trvalo jen dvě minuty, než její banka převedla deset táců na účet městské policie. Pánové v uniformách mě s přáním pěkného prožití zbytku dne propustili. Zpátky jsem jel už samozřejmě se zapnutým automatem, tak jako všichni spořádaní občané tohoto šíleného města. Zavolal jsem Ronymu.</p>
<p>„Tak jak to jde?“</p>
<p>„Jako kdyby to nešlo…“</p>
<p>„Takže v pohodě…?“</p>
<p>„Skvěle… Těch osm už nedá nikdo dohromady. Už tam jsou z pohřebáku.“</p>
<p>„Nehoda?“</p>
<p>„Jo…, dá se tak říct. Nehoda v podobě čety Girshamových zabijáků.“</p>
<p>„To ti řekl kdo?“</p>
<p>„Je to celkem jednoduchý. Jako programátory zaměstnává samý tupany a tak se k nám přes počítač nedostal.“</p>
<p>„To se dalo čekat.“</p>
<p>„Sáhl tedy po tom nejjednodušším, co měl po ruce. Zlikvidoval naše burše obyčejnou brutální silou.“</p>
<p>„K tomu by se snad nesnížil…“</p>
<p>„Tak se tam jeď podívat. A vem si igeliťák, ať si nezabliješ lakýrky. Jejich mozky můžeš hledat po celém staveništi… a samy nevyskákaly.“</p>
<p>„Proboha…“</p>
<p>„Girsham je absolutně vygumovanej a je to přesně jeho styl.“</p>
<p>„Co vymyslíš?“</p>
<p>„Zatím nevím, ale pokud mě Bustler na hodinu nevyrazí, tak vyhodím celý Girshamův Concret Progress do vzduchu… i s ním, samozřejmě.“</p>
<p>„Výborně, pane generále… Někdy mám pocit, že je tě pro naši firmu škoda.“</p>
<p>„Já taky, vole…“</p>
<p>Zavěsil jsem. Na Broadcinemu zrovna skupina Rosterových buršů zavěšovala reklamu na zbrusu nový snímek Michaela Parkince Helium ze série katastrofických simscreenů. Jako kdyby toho kolem nebylo denně dost. Zavolal jsem znova Bustlera:</p>
<p>„Tady Steve Storming…“</p>
<p>„Už vás pustili?“</p>
<p>„Ano…, bylo to jenom nedorozumění. Chci se jenom zeptat…, na kolik máme pojištěný burše?“</p>
<p>„Žádného z našich buršů pojištěného nemáme, pane Stormingu.“</p>
<p>„Aha…“ Najednou jsem nevěděl, jak dál. Napadala mě sice spousta blbostí, ale nic, co bych mohl říct našemu Slizounovi.</p>
<p>„Tak promiňte, že jsem vás vyrušil, pane Bustlere…“</p>
<p>„Stalo se něco?“</p>
<p>„Ne…, nestalo se vůbec nic. Jen mě tak napadlo, víte, kdyby třeba někdy nějaké zemětřesení…, a tak podobně…“</p>
<p>„Na to zapomeňte.“</p>
<p>„Vynasnažím se, pane Bustlere…, a promiňte, že jsem vás vyrušoval.“</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>II.</emphasis></strong></p>
<p>Zaparkoval jsem zabahněného Finaulta v našich podzemních garážích, které nám beztak jednou spadnou na hlavu, a vyjel nahoru. Na monitoru stále ještě blikalo těch osm ztřeštěných čísel, ale bzučák už byl naštěstí zticha.</p>
<p>„Jak to tam vypadá?“</p>
<p>„Strašně. Prakticky z nich zbyly jenom hromady masa a kaluže krve.“</p>
<p>„Tak to jdu raději domů. Stejně mi před dvěma hodinami padla a vypadá to, že tu teď chvíli bude děsnej fofr.“</p>
<p>„Bustler ještě nic neví…, ale že tu bude fofr, o to se postarám.“</p>
<p>„Ty ses zbláznil. Kdy mu to chceš říct?“</p>
<p>„Kašlu na něj. Mám teď úplně jiný problémy.“</p>
<p>„Tak já už fakt jdu.“</p>
<p>Rony si vzal ze židle svůj vytahanej svetr s plackou Palace Union a přetáhl si ho přes hlavu. Ten svetr byl snad o sto let starší než Rony, kterému bude za dva měsíce osmadvacet. Když jsem Ronyho viděl poprvé, nevěřil jsem, že s jeho vyzáblým kostnatým obličejem vydržím trávit šest hodin denně. Den co den.</p>
<p>„Hlavně tu nedělej prosím tě žádný blbosti.“</p>
<p>„Bez obav…, ale tohle mi Girsham zaplatí.“</p>
<p>„Výborně…, ale přesto s klidem, jo?“</p>
<p>„Myslím, že už je nejvyšší čas, abys vypadnul.“</p>
<p>„Dyť už jdu.“</p>
<p>Sedl jsem si do křesla k terminálu a okamžitě zaklel. Zapomněl jsem si vzít z ledničky pivo. Kdysi jsme měli s Ronym jednoho burše naprogramovaného jako sluhu. Prostě ráno neodjel na stavbu s ostatními, ale tajně jsme si ho nechali tady, aby obstarával všechny tyto pochůzky. Fungovalo to perfektně do té doby, než nám na to náš Slizoun přišel. Zůstali jsme kvartál bez prémií. Zapnul jsem terminál. Veškeré soustředění bylo v tahu. Vidina piva v ledničce mě tak rušila, že jsem stejně nakonec vstal a došel si pro něj. Všechno bylo jako naschvál a k vzteku.</p>
<p>Spustil jsem program Fox, který sleduje zadávané vstupní kódy a na základě toho sestavuje algoritmy. Druhý nejvýkonnější počítač firmy Bustler’s Building začal pracovat výhradně pro mě a za Bustlerovy prachy. Tato skutečnost mě vždycky dokázala naplnit pocitem blaženosti. Jenže dneska jsem pouze netrpělivě čekal na výsledek. Bustlerův počítač byl jako z udělání línej a já stačil vyžahnout celou plechovku piva a na monitoru pořád nic. Už jsem chtěl jít pro další, když se přede mnou rozsvítila hranatá písmena:</p>
<p>PROGRAM UKONČEN / VSTUPNÍ KÓD CONCRET PROGRESS NENALEZEN / PRAVDĚPODOBNĚ ZMĚNA JISTÍCÍHO SYSTÉMU / DOPLŇTE PROGRAM /</p>
<p>Zapálil jsem si cigaretu. Takže není co řešit. Má jediná cesta, jak se dostat ke Girshamovi byla zavalena. Ta bestie asi začala něco tušit a změnila své kódování u pojišťovny Howard Service, přes kterou jsem se k němu vždycky dostal. Jak na to přišel mi nebylo jasné, v každém případě na to přišel… Výborně, pane Girshame, toto kolo jste vyhrál. V dalším už vám nedám šanci.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>III.</emphasis></strong></p>
<p>Zajel jsem pod Lizard bar. Burš ve firemních barvách si se mnou vyměnil místo za volantem a zmizel s mým vozem v hlubinách. V baru byl docela nával. Měl jsem náladu pod psa a tak jsem se drze protlačil k barovému pultu.</p>
<p>„Zdar Steve…, jako vždycky?“</p>
<p>„Jo…, ale zdvojeně.“ Hlesl jsem a opřel se lokty o pult. Vedle mě stál chlápek v tmavém kvádru a decentně upíjel svou vodku. Mrknul jsem na něj. Vsadil bych sto ku jedný, že je to burš. Někteří zakomplexovaní buršové léčí své mindráky hrou na příslušníky milionářské vrstvy. Zhnuseně jsem se odvrátil a rozhlédl se po baru.</p>
<p>Světlovlasá Lilien seděla na klíně asi sedmdesátiletému střízlíkovi. Program firmy Lizard byl tak dokonalý, že dědek úplně roztál a prožíval snad větší rozkoš než u svého simbrainu. Podle ošacení jsem ho odhadoval tak na dvě hodiny, ale to mohlo být jenom zdání. Znal jsem šupáky, kteří chodili v hadrech z výprodeje a přitom měli k dispozici šestihodinové napojení. Jenže ti nechodili do barů veselit se s ještěrkami. Tenhle dědek určitě moc neměl a tak to kompenzoval v Lizard baru. Vzadu jsem zahlédl Franka Kornblutha, pomocného programátora u Nature Research, který něco rozčileně vysvětloval děsně tlustému chlápkovi s prasečím ksichtem.</p>
<p>„Tady máš to pití, Steve…,“ řekl Gary a poslal mi sklenici přes celý pult, tak jak jsme to vídali ve starých westernech. Měli jsme to už nacvičené. Dělal jsem jako že nic, pouze burše v honosném kvádru vyděsila sklenice řítící se po barovém pultu. Zachytil jsem ji v poslední chvíli. Hodil jsem to do sebe na ex a poslal ji Garymu zpátky.</p>
<p>„Ještě jednou to samý.“</p>
<p>„Poslyš Steve, nechceš se mi mrknout na sázenky?“</p>
<p>„Už jsi tomu zase propadl?“</p>
<p>„Blbost…, jen chci zkusit štěstí.“</p>
<p>Gary mi poslal další sklenici.</p>
<p>„Jde mi především o Climax. Už dvakrát za sebou nečekaně vyhrál a mohlo by dojít k dalšímu překvapení. Jenže Boston je Boston…“</p>
<p>„Tak poslyš…, a pojď blíž, ať to nehulákám na celej bar.“</p>
<p>Baroví hudebníci spustili starověký rock’n’roll a na parket se začaly trousit první trojice. Lilian šla s mumií a okamžitě se k nim připojil další chlap. Docela jim to slušelo. Naklonil jsem se ke Garymu:</p>
<p>„U Climaxu je teď Robert Cousin. Totálně neznámý, ale absolutní jednička. Všechny programy teď jedou přes něj. Dělal dříve u Kosmického výzkumu, ale Climax asi nabídl víc. Proti Robertovým programům nemají šanci. Drž se Climaxu a vyděláš balík. Jestliže ti bostonští mátohové dokáží odpalovat míče ve dvěstěkilometrové rychlosti, můžeš si být jist, že buršové z Climaxu budou naprogramováni na příjem třistakilometrových míčů a o rychlosti odpálení ani nemluvě… Drž se Climaxu, dokud je neznámej a budeš na tom dobře.“</p>
<p>Gary nevěřícně zakroutil hlavou, naklonil se ke mně a zašeptal:</p>
<p>„Jestli kecáš, tak ti rozbiju držku.“</p>
<p>„Platí…, a jestli nekecám, tak ji rozbiju já tobě. A teď mi pošli další…“</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>IV.</emphasis></strong></p>
<p>Když jsem sjel dolů, burš z Lizardu už čekal u mého auta, které mi přistavil k výjezdu z garáží. Na palubním terminálu jsem vyťukal adresu a nechal se automatikou odvézt domů.</p>
<p>VZKAZY:</p>
<p>No 1/ BUSTLER: T 18:10/ D 13/ 05</p>
<p>Okamžitě mě volejte domů.</p>
<p>NO 2/ SOPHIE DARNALDOVÁ: T 18:45/ D 13/ 05</p>
<p>Miláčku, ozvi se hned, jak přijedeš.</p>
<p>NO 3/ RESEÉS BANQUE: T 19:11/ D 13/ 05</p>
<p>Pozastavena platba 057645. Znovu potvrďte.</p>
<p>NO 4/ INFORMATION SERVICE: T 19:20/ D 13/ 05</p>
<p>Zadané heslo CONCERT PROGRESS.</p>
<p>Změna pojišťovny. Od 12. 5. RACLETTS.</p>
<p>NO 5/ CATHARINE SWANAU: T 19:21/ D 13/ 05</p>
<p>Chci tě. Hned teď. Dej vědět. Líbá K.</p>
<p>NO 6/ RONY WOOD: T 19:36/ D 13/ 05</p>
<p>Zavolej. Bustler zuří.</p>
<p>HOMECOMP:</p>
<p>DALŠÍ VZKAZY VYTŘÍDĚNY JAKO NEPODSTATNÉ POD KÓDEM GA 476.</p>
<p>Zasedl jsem k terminálu a otevřel si vstup do centrálního bytového počítače. Na to, jak ho zmást, jsem přišel asi před půl rokem. Celá operace trvala asi jenom čtyřicet vteřin a po jejím skončení počítač přestal registrovat, že jsem vůbec vešel do bytu. Byt byl okamžitě odpojen od elektrického proudu, pouze terminál byl schopen zaznamenávat další vzkazy. Vypadly automaty na stravu, klimatizace a topení. Vzhledem k tomu, že je květen, to bylo to nejmenší. Opravdu jsem dnes neměl chuť s někým si volat či řešit nějaké problémy. Potřeboval jsem absolutní klid a soustředění. Když jsem v kuchyni potmě hledal cigarety, shodil jsem talíř s nějakými zbytky. Lehl jsem si v obýváku na koberec, zapálil si cigaretu a začal přemýšlet, jak dostat toho grázla Girshama.</p>
<p>Tohle ranní vstávání mě vždycky zdeprimuje hned na začátku dne. Ať vstanu kdy vstanu, stejně se probudím až v deset. Stlačil jsem vstupní tlačítko. Analýza mých otisků probíhala zoufale pomalu. Ve čtyři ráno je i tohle muzeální zařízení ospalé. Dveře dispečinku se s rachotem připomínajícím podzemní dráhu neochotně otevřely. Tři velkoplošné displeje se známým jasem. Hlasový vstup. Bez úspěchu… Takže technici tady včera zase nebyli. Opět budu všechno datlovat na klávesnici. Začíná to skvěle.</p>
<p>VZKAZY:</p>
<p>No 1/ BUSTLER/ T 20:15/ D 13/ 05</p>
<p>V 7:00 porada vedení. Nutné. Připravte si materiály o včerejší nehodě na naší stavbě.</p>
<p>Na poradu ti kašlu, ale materiály ti připravím perfektní.</p>
<p>NO 2/ FERRY/ T 21:32/ D 13/ 05</p>
<p>Zavolej. Mám kšeft.</p>
<p>NO 3/ MARIANA/ T 21:34/ D 13/ 05</p>
<p>Ty zvíře, kde jsi celý večer?</p>
<p>Už tě nechci nikdy vidět. Zavolej.</p>
<p>No 4/ JUDITA KINDOVÁ/ T 22:05/ D 13/ 05</p>
<p>TY dobytku, chci tě vidět okamžitě.</p>
<p>NO 5/ STAUFFER/ T 02:21/ D 14/ 05</p>
<p>Pozor na Candyho. Bouda.</p>
<p>Tak hurá do práce. Včera jsem toho moc neudělal. Usnul jsem skoro okamžitě. Alespoň se mi to rozleželo v hlavě. Lidi fakt dokáží být svině.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>V.</emphasis></strong></p>
<p>Pohodlně jsem se rozvalil v polstrovaném křesle. S pocitem uvolnění jsem vychutnával první pivo tohoto dne… Nejdříve je třeba promyslet, jak daleko půjdu. Toužil jsem po krvi. Před očima se mi neustále míhal výjev zmasakrovaného masa na našem staveništi a nebylo možné se jej zbavit. Zkoušel jsem se brzdit tím, že přece nejsem takový zabiják jako Girsham, ale moc se mi to nedařilo. Otevřel jsem si další plechovku a už mi bylo jasné, jak na to. Bylo to nevyzkoušené, ale reálné.</p>
<p>Zapálil jsem si a začal horečně pracovat. Zmáknul jsem to zhruba za půl hodiny. Za chvíli se začnou sjíždět naši buršové. Zavřel jsem oči a znova si promýšlel můj satanášský plán i s jeho následky. Přeběhl mi mráz po zádech… Probudil mě až rachot dveří.</p>
<p>„To jsi válčil s Girshamem celou noc, nebo jsi flámoval?“ Rony ve svém vytahaném svetru vlétl do dispečinku.</p>
<p>„Včera tě sháněl Bustler. Osobně. Máš bejt v sedm na poradě. Nevypadal na to že ti přiklep mimořádný prémie.“</p>
<p>„Víš co mám po ránu nejradši…? Když tady někdo začne vyřvávat v jakým jsem průseru.“</p>
<p>„Tak promiň.“</p>
<p>„Hele, pošli burše do práce a nežvaň. Vyrážíme do terénu.“</p>
<p>„Ale, ale… že by piknik.“</p>
<p>„Jo… ale poněkud horrorovej.“</p>
<p>Našich zbylých dvacet buršů postávalo před budovou ve dvoře. Podupávali s rukama v kapsách firemních kombinéz. Všichni s čepičkami obsahující elektrody na hlavách. Na monitoru svítila čísla buršů s požadavkem na druh pocitů každého z nich. Minulý týden se mi podařilo sehnat pocitovku SEX VE STAVU BEZTÍŽE. Začíná být ještě oblíbenější než plážová pocitovka, hit posledního měsíce. Rony spustil obslužné programy. Buršové spořádaně nastoupili do připraveného mikrobusu, který se rozjel na naši stavbu.</p>
<p>Sedli jsme do finaulta a já zadal adresu do Village.</p>
<p>„Ty seš nějak tajuplnej. To bude nějaký představení?“</p>
<p>„To víš ze jo. To se potrháš smíchy.“</p>
<p>„Říkal jsi něco o horroru…“</p>
<p>„Dyť taky že jo.“</p>
<p>Finault zastavil u pěšího pásu. Nalevo od nás byla luxusní výloha zlatnictví ACM a na pravo rozestavěná budova Lemier Roxy. Po lešení se čile pohybovali buršové s nápisy Concert Progress na zádech. Byli skvělí. Nikdo nikomu nepřekážel a stavba připomínala počítačem řízené mraveniště. Ostatně, tím taky víceméně byla.</p>
<p>„Tak kdy to propukne?“ Přerušil ticho Rony. Asi mu už došlo oč jde.</p>
<p>„Nevím.“</p>
<p>„No moment…, ty jsi to programoval a ani nevíš, jak se to spouští?“</p>
<p>„Je to založený na náhodě. Hlídá se najednou víc faktorů. Samozřejmě ale, že tý náhodě dokážu pomoct.“</p>
<p>„Buď tak hodnej…, nebo tu míníš čumákovat až do zítřka?“</p>
<p>„Seš děsně netrpělivej Rony, což mě u programátora nesedí. Ale máš to mít…“</p>
<p>Stiskl jsem tlačítko klaksonu.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>VI.</emphasis></strong></p>
<p>Na staveništi nastal zmatek. Rony si stáhl okénko. Zákony dokonale organizovaného termitiště byly porušeny. Neozývaly se žádné výkřiky ani steny. Pouze rachot padajícího materiálu narušoval ticho poklidného rána. A pak ty příšerné zvukové efekty při dopadu buršů na dlažbu. Několik jich zůstalo viset na lešenářských trubkách, ze kterých odkapávala krev. Vypadalo to, jako kdyby někdo nahoře vymačkával obrovský citron. Obrovský červený citron. Ronymu se udělalo špatně. Mně taky nebylo zrovna nejlíp. Ale takový už je svět. Rony skoro celou zpáteční cestu nepromluvil a já taky ne. Až u Mirror Wax:</p>
<p>„Za to dostaneš doživotního burše v lágru.“</p>
<p>„Tak blbej ještě nejsem.“</p>
<p>„Oni taky ne.“</p>
<p>„Možná. Ale jeden z nás musí být lepší. Oni nebo já.“</p>
<p>„Sázím na ně.“</p>
<p>„Myslel jsem, že mi důvěřuješ víc… Zametl jsem stopy.“</p>
<p>„Jo tak ty jsi zametl stopy? To tě šlechtí. Jsem jen zvědav, jestli stejný názor bude mít federálka.“</p>
<p>„Ta bude absolutně bez názoru.“</p>
<p>„Tak se předveď.“</p>
<p>„Napíchl jsem se na jejich pobočku v Huxley. Tam jsem vložil program, kterej kontroluje pouze spojnici mezi Girshamoovými burši a staveništi ve Village a jejich centrálním počítačem.“</p>
<p>„Skvělé…“</p>
<p>„No a pak stačí, aby někdo v blízkosti staveniště například zahoukal. Buršové pošlou informaci o zahoukání, protože mají vymakaný obslužný rutiny v nestandardních situacích. Já tu informaci v pobočce zachytím a udělám z ní úplně jinou. No a jejich centrální řídící počítač na základě této chybné informace vydá chybný příkaz.“</p>
<p>„Viděl jsem dost otřesný příklad.“</p>
<p>„Nijak zvlášť. Pouze příkaz: Utíkej vpřed po dobu 5. vteřin. Ti, kteří nevběhli pod drtič nebo nebyli na střeše či lešení, tak přežili. Elegantní, ne? Stopy vedou do pobočky.“</p>
<p>„A z pobočky?“</p>
<p>„Nikam. Byla to jen chvilka.“</p>
<p>„To záleží jen na úrovni pobočky.“</p>
<p>„Je slabá.“</p>
<p>„Když myslíš.“</p>
<p>Ten zvuk mě probudil. Potácivě jsem se doloudal do centrální místnosti. Cítil jsem se děsně utahaně. Na monitorové stěně zářil nápis, jehož smysl jsem nechápal.</p>
<p>MDI/MBI</p>
<p>NA ZÁKLADĚ POTVRZENÝCH OBVINĚNÍ JSTE BYL OBŽALOVÁN PODLE KB 364/57 (NEOPRÁVNĚNÁ MANIPULACE S CIZÍMI DATY) A PODLE KB 162/18 (ZNEUŽITÍ CHRÁNĚNÝCH INFORMACÍ VE VLASTNÍ PROSPĚCH). OBŽALOBA BYLA VYHODNOCENA JAKO OPRÁVNĚNÁ VE VŠECH JEJÍCH BODECH: JSTE ODSOUZEN KE ZTRÁTĚ OBČANSKÝCH PRÁV V DÉLCE 12 (DVANÁCTI) MĚSÍCŮ</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>VII.</emphasis></strong></p>
<p>Prudká bolest mě vymrštila na zem. Pomalu jsem začal vstávat. Všichni v cele stáli v pozoru u svých postelí. Mezi nimi procházel tlustý dozorce. Zastavil se u mě. Jeho odulý obličej ustálil několik centimetrů od mého. Krví podlité oči na mě tupě zíraly. Táhl z něj chlast. Pokud bude ještě na chlapečky, tak to bude odvaz.</p>
<p>„Hele, mladej…, takovýhle bidlo jsi doma neměl? Tady nejsi v žádným hampejzu, aby ses válel celej den. Jestli ti ale ten elektrickej šok udělal dobře, jdi si ještě dáchnout. Jasný?“</p>
<p>„…“</p>
<p>„Jasný?!!“</p>
<p>„Ano pane.“</p>
<p>„Tak jedem.“</p>
<p>„Kam, pane?“</p>
<p>„No na bidlo. Ukážeš tady ostatním, jak odpočívat po šichtě.“</p>
<p>Nebyl jsem schopný odporu. Zůstala ze mne jen hromádka masa a pár zubožených nervů. Vyšplhal jsem na palandu. Pokoušel jsem se ležet na loktech a kolenou, ale bylo to ještě horší než prve. Po dopadu na podlahu jsem začal zvracet.</p>
<p>Šedivá barva oprýskaných baráků se mi usadila někde hluboko uvnitř. Jsem si příliš dobře vědom toho, že moje šance na přežití je mizivá. 365 dní. Každý den, každou vteřinu být tím, které jsem tak klidně ovládal. Navíc vše vnímat, bez možnosti být chlácholen pocitovým programem. Teď to obyčejným buršům závidím. SEX VE STAVU BEZTÍŽE. U mě je to krumpáč ve stavu tíže. Nejhorší práce. Doly. Fabriky. Tam, kde se nevyplatí riskovat ztrátu drahého robota, tam nasadí burše bez iluzí. První den je za mnou. 364. Třistašedesátčtyřikrát víc.</p>
<p>Druhé ráno v base. Ráno kalné, jako moje mysl. Spal jsem dvě hodiny. Do čtyř jsem dělal rajony na zasranejch hajzlech. 363 dní. K snídani jakási zelená hmota. Jíme ve stoje. Autobus bez sedaček nás zavezl na šachtu. Do oběda jsem tahal kabely elektrických rozvodů v nízkých štolách. Oběd. Zelená hmota. Jíme ve stoje. Po obědě jsem pro změnu tahal neskutečně těžké role drátu. Kolena rozedraná do krve. Šílené tempo práce. Jsem ovládán počítačem jako každý burš, s tím rozdílem, že máme mnohem vyšší tempo práce. A nemáme pocitovky. To je realita. To všechno je realita.</p>
<p>Večer přišel první výpadek. Tělo přestalo poslouchat vlastní mozek. Vpřed. Rychleji. Vydával pokyny mozek ovládaný počítačem. Zmítal jsem se v křečích. Nejhorší bylo, že jsem vše vnímal jakoby z pohledu nějakého cizího člověka. To je konec.</p>
<p>Ležel jsem na palandě. Ze vzdálenosti pěti centimetrů na mě zíral můj oblíbený dozorce. Bylo to jasné. Je teplej a jde po mně.</p>
<p>„Koukám, že se ti to bidlo po včerejšku nějak zalíbilo…“</p>
<p>Cenil na mě své zkažené zuby. Jen si posluž. Pusť tam elektriku ty svině.</p>
<p>„No tak mrskni sebou z toho pelechu, nebo si zopakujem včerejší nácvik.“</p>
<p>„Ne, pane… Už jdu. Já jenom…“</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>VIII.</emphasis></strong></p>
<p>Opět krize. Nemohu. Vpřed. Třes ve svalech. Žaludek tisíckrát obrácený naruby. Byl to přesně ten pocit, jako když vám přikládají rozpálenou žehličku na břicho a vy si slibujete, že se ani nehnete. Dopředu prohraný souboj. Vlastní mozek nezblbnu. Příkazy počítače budu vykonávat, i kdyby vlastní tělo mělo explodovat. Kde se ale bere ten vzdor, když mozek poslouchá jako holovize s dálkovým ovládáním? Kde je to sídlo pudu sebezáchovy, které chrání tělo když mozek zklame?</p>
<p>Najednou vše ustalo. Vnější příkazy přestaly existovat. Svobodná vlastní vůle. Černoch, který přeštípal lanka co mně držela na hlavě čepici s elektrodami, se na mě dobrácky zašklebil.</p>
<p>„Dobrý šéfe, ne?“ Zašklebil se ještě víc a zacvakal mi štípačkami před očima.</p>
<p>„Ty ses pomát…,“ zařval jsem na něj. „Za to je doživotí.“</p>
<p>„Jo…, ale teď jsi prožil krásnej okamžik, copak je to málo za lidskej život?“</p>
<p>Otočil se a zmizel ve vedlejší štole. Běžel jsem za ním, nohy jako z olova. Mozek už opět bombardoval tělo příkazy, tentokrát bez počítače. Zastavil jsem se. Je jedno jestli se bičuju sám nebo počítačem? Zpoza rohu se zhmotnila Judita. Byla úplně nahá až na čepici s elektrodami.</p>
<p>„Neviděl jste pana dozorce? Potřebuji s ním hovořit…“ Zeptala se spisovně.</p>
<p>„Judito, já potřebuji pomoc!“</p>
<p>Moje prosba byla přehlušena rachotem padajícího stropu štoly. Uskočil jsem ke stěně. Tam, kde stála Judita, byla hromada kamení, ze které čouhala pouze Juditina ruka. Dělala na mě nemravné posunky. Otočil jsem se. Přímo proti mě stál dozorce. Černocha se štípačkami držel za ucho, jako učitel nezbedného žáčka. Oba na mě šibalsky pomrkávali.</p>
<p>„Tak dělej, hni sebou…“ Zařval na mě znenadání černoch a bolestivě mně vrazil pěst do ledvin. Udiveně jsem se rozhlédl.</p>
<p>„Dělej…, nebo tě sundají elektrikou.“</p>
<p>„Jo…, vždyť už jdu. Dík.“</p>
<p>Okamžitě jsem se probudil. Slítl jsem z postele. Ještě 362 dní. Další noc je za mnou. Elektrody, na rozdíl od bláznivé noční můry, mám stále na hlavě. Měl jsem dobrou náladu a plno elánu. Dokonce jsem pocítil potřebu prohodit s někým pár slov. Ukrátit si čekání na jídlo.</p>
<p>„Proč si mě vzbudil?“ Ptám se černocha.</p>
<p>„Hele kámo, sice jsem přišel hned zkraje o pěknou podívanou, ale na druhý straně to má svý stinný stránky.“</p>
<p>„A to?“</p>
<p>„Když tě párkrát takhle probuděj elektrikou, tak v noci neudržíš močák… No a moje bidlo je přímo pod tvým. Jasný?“</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>IX.</emphasis></strong></p>
<p>Snídaně. Zelená hmota. Dnes trochu do modra. Autobus. Sedačky dnes vůbec nepostrádám. To mě uklidnilo. Adaptace probíhá rychle.</p>
<p>Oběd. Nemám vůli pohybovat lžící od plecháče k ústům. Měli nás nechat napojený i přes jídlo. Vlastně by bylo lepší, kdyby nás neodpojovali vůbec. Přistihl jsem se, že se těším, až budu zase napojen. Pocit bezpečí, jako na mámině klíně. Počítač rozhodne bleskově a navíc vždy správně. Stačí se podvolit. Nechat se unášet. Třes ve svalech ustal. Tempo se mi už nezdá tak vysoké. Jediný recept na přežití. Splynutí s příkazy. Bylo mi nádherně. Snad jsem se i usmíval.</p>
<p>Večeře. Těším se na ráno. Pod kontrolou počítače nebudou žádné noční můry.</p>
<p>Večerní rozdílení rajónů. Stojíme v pozoru u postelí a dozorčí pomalu prochází uličkou. Usmívá se. Bylo požitkem vidět usmívajícího se člověka. Zastavil se několik kroků ode mne.</p>
<p>„Odsouzení, jak vám jistě díky barvě stravy došlo, zítra je neděle. A neděle je dnem odpočinku. Budete si moci utužit zdraví sportem.“</p>
<p>Rozhlédl se, jakoby čekal aplaus a pak pokračoval.</p>
<p>„Pan ředitel povolil sportovní hry. Každý se zúčastní stejného sportu, jako při minulých hrách. Doufám, že tentokrát neuděláte našemu baráku ostudu a neskončíte opět jako poslední. Má někdo nějaký dotaz?“</p>
<p>Vypnul jsem se do pozoru.</p>
<p>„Já, pane…“</p>
<p>„Jo…, ty snad nemáš rád sport?“</p>
<p>Přišel až těsně ke mně. Netáhl z něj chlast, jako z toho tlustého, což mě překvapilo.</p>
<p>„Mám, pane, ale nevím, do jaké disciplíny jsem zařazen.“</p>
<p>„Málem bych zapomněl. Budeš posilou našeho stingového týmu.“</p>
<p>„Pane, vůbec nevím oč jde.“</p>
<p>„Výborně… hm, o to to bude lepší.“</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>X.</emphasis></strong></p>
<p>Ráno. 360. Nevím, co mě čeká. Včera mě provázely potměšilé pohledy. Alespoň se mi tak zdálo. Snídaně. Bílá hmota. Nástup. Zavázali mi oči a do ruky dali jakýsi zašitý rukáv s gumovými odřezky… Potom mě postavili do improvizovaného ringu. Teprve když jsem dostal první ránu mi došlo o co jde. Byla to šlupka. Navíc jsem napojený, takže to nebude žádná ulejvárna. Snažím se vsugerovat, že se musím podvolit, nechat se vést celým utkáním. Další rána. Padám na zem. Kolem slyším veselý jekot. Vstaň a bij ho, řve na mě vlastní mozek ovládaný počítačem. Vstávám a mlátím kolem sebe gumovým rukávem. Další rána. Zvracím.</p>
<p>Obecenstvo řve. Uvědomuji si, že nemám žádnou zkušenost a tím ani šanci. Můj soupeř už musel takových utkání absolvovat několik. Byl to profík. Další rána mě přibijí k zemi. Rozhodčí nic. Pravděpodobně tu žádný není. Vstávám a vrhám se opět bezhlavě do útoku. Do tmy a do prázdna. Krev z obočí mi prosakuje hadrem, kterým mám zavázané oči. Bij, poroučel mozek. Sklonil jsem hlavu a tloukl bezmocně kolem sebe. Konečně jsem ho zachytil. Rozmáchl jsem se co nejvíc a dal do úderu veškerou sílu. Minul jsem se a rukáv mi vypadl z ruky. Další rána zezadu do zátylku. Oni mu snad zapomněli zavázat oči… Hledám na zemi svůj rukáv. Znova zvracím. Narazil jsem na provazy a snažím se jich zachytit. Gong. Kdosi mi otírá krev a zvratky z obličeje.</p>
<p>Další gong. Někdo mi vrazil do ruky můj rukáv a poslal mě někam do prostoru. Mlátím kolem sebe. Vnímám vše jako z veliké dálky nebo pod vodou. Příšerná rána mě převrací a já padám na záda. Hrabu se po čtyřech a znova padám. Bij, bij… ječí mozek na tělo. Vstaň. Tma. Všeobklopující tma.</p>
<p>Probral jsem se teprve, když mi zašívali obočí. Zbytek dne jsem trávil jako divák na dalších zápasech. Je tu narváno a tak zaniklo, že jsem spal pod zadní řadou sedaček. Večer jsem přeblejskl hajzly a pak rychle do pelechu.</p>
<p>Vztyk. Rozkazu počítače nebylo možné nevyhovět. Poklusem jsem vyběhl z cely a se mnou šest dalších. Mozek dostával informace kam a já ho stejně jako ostatní slepě poslouchal. Všude kolem byla tma jen občas přerušena sírově žlutým pruhem světla. Nikde ani jediný dozorce. Bylo nás tam asi třicet. Řadili jsme se do zástupu a jeden po druhém jsme vbíhali do budovy. Vápnem vybílenou chodbou do šedivé místnosti. Svlékl jsem se. Všechny věci jsem spořádaně pověsil na věšák s číslem 0356. Vyběhl jsem nahý na chodbu a zařadil se do fronty. Vyfasovali jsme civilní hadry včetně spodního prádla. Všechno už zřejmě nošené. Nechápal jsem nic, jen jsem poslušně vykonával rozkazy mozku, řízeného počítačem. Překotně jsem se oblékl. Vyběhli jsme do prvního patra. Lehl jsem si na břicho na podlahu vedle ostatních.</p>
<p>Chlap v tmavém overalu mi sundal čepičku s elektrodama a mě okamžitě zalil pocit vlastní svobodné vůle. Nevěděl jsem co s tím. Tak pouze toto nebyl sen. Realita. Krutá a nahá realita. Co to má všechno znamenat? Pak následovalo prudké píchnutí v zátylku a já opět věděl, co mám dělat. Byl jsem zase napojen. Čepici s elektrodama nahradila jediná elektroda, umístěná pod kůží v zátylku.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>XI.</emphasis></strong></p>
<p>Nastoupili jsme do normálního autobusu se sedačkami. Do mozku se ni vryl pestrý nápis na jeho boku. PARADISE. Bylo to absurdní, uprostřed noci na vězeňském dvoře vidět pomalovaný autobus… Jeli jsme asi tři hodiny.</p>
<p>Seděl jsem se zavřenýma očima. Ne, že bych se nechtěl podívat, kudy a kam jedeme, ale program, který nás řídil, byl asi tak o sto procent vymakanější, než ten, který nás ovládal v base. Nemohl jsem pohnout ani ukazováčkem. Myšlení nebylo tak jasné a zřetelné. Měl jsem v mozku dokonalého nájemníka. Dokonalejšího, než o jakém jsem kdy slyšel. Běžné programy dokázaly buršovi uložit co má dělat a on to udělal tak, jako by to vykonával o své vlastní vůli. Burš si tuto činnost uvědomoval, jen pokud nebyl zároveň pod pocitovkou. To, jak se burš vyrovnával s nenadálými a nepředvídanými překážkami bylo závislé na kvalitě počítače a na množství rutin, které tu kterou situaci hodnotili a řešili.</p>
<p>Ale o tom, že by existoval program, který řídí člověka tak, že jeho každý pohyb vyhodnocuje stejně jako každý sebemenší vzruch, tak o tom jsem ještě neslyšel. Musí si být hodně jistí svou věcí, protože se nám ani neobtěžovali pustit pro přebytí reálu nějakou pocitovku. Neuměl jsem si ten počítač představit. Jeho rychlost ani kapacitu. Třicet lidí. Jejich zrakové, čichové, pohybové a já nevím jaké ještě vjemy vyhodnotit a na základě tohoto vyhodnocení předat v reálném čase informaci o pohybu každého svalu. Zbytek mého mozku přišel pouze na jediné řešení. Že jsem se zbláznil.</p>
<p>Autokar zastavil. Otevřel jsem oči. Vstal jsem a vystoupil. Autokar odjel. Byl jsme na rušné ulici uprostřed cizího města. Neony, reklamy, prostitutky. Jdu za cílem, který neznám. Jak ubývalo reklam, tak se ulice zužovaly a stávaly se křivolatějšími. Překračuji odpadky a opilce. Prostitutky, pokud se to dá ještě tak nazvat, vyřizovaly své zákazníky přímo na ulici. Šel jsem jistě a klidně, jako bych tady chodil léta. Vešel jsem do baru.</p>
<p>Tak tenhle zapadák asi nikdy nezavíral. Chyběla futra, do kterých by šly zasadit dveře. Žádný další otvor do tohoto pajzlu nevedl. Železné židle a stoly přišroubované k podlaze jako na válečném křižníku. Za toaletu sloužil roh, ve kterém zela kruhová díra. Osazenstvo bylo tak pestré a různorodé, že jsem chvíli zapochyboval o tom, že jsem v reálu a ne v nějakém šíleném simbrainu. Tomu všemu vévodil barman-trpaslík, který se obratně pohyboval mezi lahvemi a sklenicemi, po barovém pultu. V koutě u zdi muchloval malou černou štětku jednoruký pašák.</p>
<p>„Pivo…,“ hulákají na trpaslíka moje hlasivky. Ani k tomu nepotřebují můj souhlas. Za chvíli jsem ho měl před sebou. Labužnicky ho vychutnávám. Uvědomil jsem si, že necítím žádný zápach. Počítač mi neposílá zpátky čichové vjemy. To znamená, že všechno nejprve vyhodnocuje a teprve potom mi dává laskavě vědět, co se děje kolem. Co cítím a slyším.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>XII.</emphasis></strong></p>
<p>„Hele, céčko si nedáš?“ Hučí do mě absolutně bezzubý chlap s jedním za to velmi čilým okem.</p>
<p>„Za kolik?“ Vyslovuji, aniž vím, oč jde.</p>
<p>„Za bůra.“</p>
<p>„Vodpal…,“ odsunula mého čerstvého přítele jedna z místních krasavic, která sice neměla téměř žádné vlasy, ale za to děsně velká prsa.</p>
<p>„Co mi objednáš?“</p>
<p>„Smršť…“ řekl jsem a vášnivě ji políbil.</p>
<p>„Vole, ty máš páru, že mi přitom málem vylítly stoličky.“</p>
<p>Nebyl to můj styl.</p>
<p>„Jednoho velkýho…“ Objednala okamžitě u trpaslíka. Nestačil jsem zírat, kolik tady mám najednou kamarádů. Muchloval jsem se střídavě s Hedvikou a ještě s někým, o němž jsem nemohl s určitostí prohlásit, že to byla ženská. Snažil jsem se pivem zmást tu část mozkových buněk, kterou jsem měl jakž takž pod kontrolou. Dařilo se mi to perfektně a počítači to asi nevadilo. Jeho dálkové ovládání pracovalo i pod vrstvou alkoholu dokonale. Bylo mu úplně jedno, jestli mi v cévách obíhá krev nebo alkohol.</p>
<p>Rvačka se strhla až ve chvíli, kdy začalo svítat. Snažil jsem se srazit trpaslíka z pultu…</p>
<p>„Vstávej!“</p>
<p>Zbytek mozku, který mi pořád ještě patřil, mě mylně informoval o tom, že by mohl přijít elektrický šok. Otevřel jsem oči. Nebyl jsem v base, ale v hromadě odpadků na ulici.</p>
<p>„Tak pojď, jdem na tah…“ Tahala mě Hedvika.</p>
<p>„Jasně…“</p>
<p>Naše bitva s trpaslíkovými vyhazovači nebyla zřejmě úspěšná, neboť skoro všichni leželi kolem mě.</p>
<p>„Hej, čuňata,“ řvu a motám se po kolenou v odpadcích. Začal jsem zpívat jakousi odrhovačku, jejíž text jsem před chvílí neznal. Kam na tento druh informací asi počítač chodí? Z kapsy kabátu jsem vyndal injekční stříkačku a několik ampulí.</p>
<p>„Tak, kdo chce do ráje, nástup…“</p>
<p>Divoce jsem zamával stříkačkou nad hlavou. Píchnul jsem dávku nejprve sobě a pak všem, kteří se začali pohybovat. Za zvuku další hitparádové tutovky jsme vyrazili. Je mi moc fajn. Jsem s kámoši, na které je spoleh. Podpíráme se. Vrávoráme. Padáme a zase vstáváme. Celou cestu s sebou vláčím těžkou ocelovou tyč, kterou jsem sebral nějaké soše, která s námi nechtěla jít. Přiblížili jsme se k hlavní třídě. Pohltil nás dav lidí. Dav se spoustou křiklavých transparentů a hesel. Ti lidé něco křičeli. Snad něco chtěli. Mávali hesly a měli zdvižené pěsti.</p>
<p>Dál řveme a mlátíme kolem sebe. Proud rozvášněných lidí nás vyplivl přímo u kordonu policistů. Pochopil jsem až příliš pozdě. Došlo mi, k čemu jsem vláčel tu tyč. Vrhám se na prvního policistu, jako smyslu zbavený. Pod nárazem těžké tyče se mu rozpadla přilba i s elektrodami.</p>
<p>„Na ně!“</p>
<p>Mí kumpáni neváhali ani vteřinu. Ulice se najednou změnila v bojiště. Mlátili jsme policisty a lidi nám v tom pomáhali, než přijely posily.</p>
<p>Utíkal jsem postraními uličkami pryč od toho masakru. To, že jsem přežil, mě nefascinuje víc, než že naskakuji do autokaru s křiklavým nápisem PARADISE. Většina sedaček zůstala prázdných. Pravděpodobně se nevrátíme do trestního tábora všichni.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>XIII.</emphasis></strong></p>
<p>Nevím, kam jedeme. Jestli na další akci nebo zpět do tábora. Přesto, že mám zavřené oči, bylo znát, že se venku stmívá. Byl jsem na dně. Tak na dně, jako člověk, který ztratí víru sám v sebe. Ideály jsem nikdy neměl. Vždycky jsem si ale myslel, že jsem tvrdý, ale po týdnu v tom krutém táboře ze mě byla troska. Kolikrát za tu dobu v base jsem se sesypal? Vždycky jsem si myslel, že hůř už snad nemůže být a oni mi dokázali, že může. K čemu mě zneužijí příště? Existuje ještě něco bestiálnějšího? Nebo nás zlikvidují, protože víme pravdu o té demonstraci? Je vůbec možné ten trestný tábor přežít?</p>
<p>Autokar zastavil. Bylo mi přikázáno, otevřít oči. Ocitli jsme se opět na vězeňském dvoře. Tady se nic nezměnilo. Tma. Mlhavé kontury baráků vystupovaly proti temnému nebi. Spát. Spát. Spát.</p>
<p>Snídaně. Zelená hmota. Jsem předvolán k řediteli věznice. Pravděpodobně dostanu pochvalu za včerejší akci. Necítím své tělo a zdá se, že jsem odpojený. Dolehla na mě nesnesitelná únava.</p>
<p>V místnosti byli kromě ředitele dva perfektně ohození frajeři. Odhadoval jsem je tak na osm hodin pro každého.</p>
<p>„Informovali jsme se na vás, pane Stormingu…,“ promluvil ten vyšší, „měli bychom pro vás atraktivní nabídku…“</p>
<p>„O co se jedná?“ Pokusil jsem se o lhostejný tón…</p>
<p>„Vycházíme z vaší, jak jistě sám uznáte, nezáviděníhodné situace. Nevím, jaká je přesně vaše pracovní náplň zde…“ Ironicky pohlédl na mé zašité obočí a zubožené ruce a pokračoval: „…ale jsem nucen se domnívat, že neodpovídá plně vaší kvalifikaci.“</p>
<p>„To máte jistě pravdu…“</p>
<p>„Rádi bychom využili vašich schopností a řekněme… talentu…“</p>
<p>„Kdy budu propuštěn, když vám na to kývnu?“</p>
<p>„Okamžitě.“</p>
<p>„No moment…,“ vmísil se do hovoru ředitel tábora. „To nejde tak rychle pánové. Pan Storming musí projít jako každý koho propouštíme výstupní linkou…“</p>
<p>„A to je zase co?“ Zeptal se ten nižší.</p>
<p>„Mozek odsouzeného má spoustu informací tajného charakteru a tak je třeba tyto informace zrušit. Ta procedura trvá dva dny.“</p>
<p>„Tak pozor, pane Matt, myslel jsem, že jste přesné instrukce již dostal… My tohoto člověka potřebujeme právě kvůli jeho mozku a ne modrým očím. Nepotřebujeme žádnou vycucnutou polodebilní mumii, která je schopna fungovat pouze jako burš.“</p>
<p>„Jak myslíte, pánové…, ale veškerá rizika berete samozřejmě na sebe.“</p>
<p>„To je v naší dohodě, pane Matte, nemusíte mít nejmenší obavy. A co vy na to? Ještě jste se nevyjádřil…,“ obrátil se ke mě.</p>
<p>„Jo…, zkusím to s vámi.“</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>XIV.</emphasis></strong></p>
<p>Teprve, když jsme projeli Wallbringem jsem poznal, že mě vezou někam na západ. Pořád jsem si to ještě nebyl schopen všechno srovnat v hlavě. Měl jsem pocit jakéhosi imaginárna, které je vysoce nepravděpodobné a tudíž nereálné. Žádné elektrody ani příkazy najednou neexistovaly. Přejel jsem si bezděky to místo na hlavě, kde jsem měl ještě nedávno elektrodu. Byla opravdu pryč. Bylo toho na mě příliš. Díky tomu vězeňskému drilu jsem nebyl během prvních sto kilometrů ani schopen se zeptat, kam mě vlastně vezou. Ti dva, kteří mě vezli, nepociťovali ani tu nejmenší potřebu se mnou komunikovat. Neměl jsem odvahu nahnout se přes sedadlo a podívat se na displej na přístrojové desce, kde musela být cílová stanice zobrazena. Ten vyšší a hubenější vedle mě spokojeně spal. Druhý, vpředu, si četl poslední číslo Quick.</p>
<p>Po dalších padesáti kilometrech sžíravé nejistoty jsem to už nevydržel a odhodlal se k činu.</p>
<p>„Prosím vás…, neměl byste cigaretu?“</p>
<p>Chlápek zalovil v nějaké příhrádce a v ruce se mu objevil balíček Monarch C. Naklonil jsem se dopředu, abych si vzal. Na displeji svítilo Southern Boulevard 56/Monopollis.</p>
<p>Téměř jsem se cigaretou netrefil do úst. Chlápek mi připálil a já se po prvním šluku začal dusit. Částečně z toho, že jsem v base odvykl a zbytek způsobila informace z displeje. Byla to celkem jednoduchá úvaha: Jestliže ve věznici jsem měl šanci na přežití 1:100, tak v Monopollis jsem to odhadoval na 1:50. Což přece jen bylo o trochu lepší, ale nijak povzbudivé.</p>
<p>Monopollis je od dětství mým dávným snem. Ztělesněním absolutně všeho, co je schopen tento svět poskytnout. V naivních představách obyvatel země, kteří zde nežili, bylo toto město lunaparkem s milionem atrakcí, jakýmsi pozemským rájem a zábavním centrem. Noresthill se svými dvěma milióny obyvatel, kde jsem doposud žil, bylo pouhým provinčním městečkem ve srovnání s šedesátimilionovým Monopollis. A to jsem ještě podléhal vizím, v jakém obrovském městě žiji.</p>
<p>Monopollis jako hlavní město kontinentu odčerpávalo z celé země vysoké procento veškerých zisků, investic i hotových produktů. Zjednodušeně lze říci, že celá země dělala na to, aby Monopollis mohlo žít. Viděl jsem desítky simulačních snímků odehrávajících se v Monopollis a každý na mě zapůsobil ohromujícím dojmem. Většina lidí, kteří tam nikdy nebyli, si však toto město idealizovala téměř do nadpozemských parametrů. Skutečnost však byla daleko drsnější.</p>
<p>Vzpomněl jsem si na Marka Dirbena, mého přítele, který mi týden poté, co Monopollis navždy opustil, řekl: „…každých čtyřicet minut tady zbankrotuje jedna firma, podnik či banka a každých třicet sedm vznikne úplně jiná. Toto město uznává pouze dvě varianty: Buď žít opravdu rajsky…, a nebo zemřít. Nic mezi tím tedy neexistuje. Podmínky konkurence tu dostoupili do takových extrémů, že ke slovu přichází brutální násilí a vraždy. Ano, máš obrovskou šanci tady uspět, ale musíš zapomenout na to, že jsi člověk. Všichni ti, kteří tu žijí v nepředstavitelném blahobytu, mají krev na rukou. Nevíš dne ani hodiny, kdy se staneš obětí nebo vrahem. Je to vskutku vrchol technické civilizace…“</p>
<p>Udělalo se mi trochu nevolno, ale snad to bylo pouze z toho, že jsem tak dlouho nekouřil. Chlápek vedle mě se probudil a zeptal se toho druhého, jak to vypadá.</p>
<p>„Asi dvě stě kiláků…“</p>
<p>„Vezmeš to interním okruhem?“</p>
<p>„Ten teď bude totálně ucpanej. Zkusím Diagonal Way. Stejně to musím nechat na Courtese Place, dolu musíme už normálem.“</p>
<p>„To je skvělý. Tak to už dvanáctý kanál nestihnu. Za tuhle pitomou fušku si vyberu zvláštní prémie.“</p>
<p>„Možná to stihneš. Bude nás tam čekat Trower, který si ho převezme.“</p>
<p>„Doufejme.“</p>
<p>Ani jeden z nich na mě nepromluvil jediné slovo. Asi mě považovali za méněcennou bytost, kterou se v Monopollis pravděpodobně stanu. Jestliže jsem měl v Noresthill alespoň nějakou úroveň a díky jí si mohl dovolit určitý vyšší životní styl, v Monopollis nemám naději. Uvažoval jsem o tom, co za tím vším vězí, ale na nic jsem nepřišel. Bylo to celé absolutně nesmyslné. Dostat burše z vězení není jenom tak. To už musí být opravdu kapacita. To má opravdu úroveň odpovídající Monopollis. Pro toho člověka je to možná opravdu hračka. Ale mám já vůbec takovou cenu? A co se ode mě čeká? Jak se vůbec někdo z Monopollis mohl dozvědět o nějakém buršovi z Noresthill? Jediné co umím, je programovat… Padla na mě tíseň.</p>
<p>Ani nejlepší programátor od nás, kterým je v Noresthil Chick Goner, nemá naději uspět ve srovnání se svými kolegy z Monopollis. V tomto mozku a srdci celého kontinentu se chytnou jen opravdu ty nejlepší špičky. Požádal jsem o další cigaretu. Když jsem se pro ni naklonil, displej oznamoval, že na předměstí zbývá ještě 80 kilometrů. Než jsem si stačil zapálit, na horizontu se začaly vynořovat obrovské čtyřistametrové dyrithové věže obepnuté pavučinovou příhradovinou. Je to podobné přivítání, jako když k vám přijde Lucifer, podá vám svou hnusnou chlupatou ruku a řekne:</p>
<p>VÍTEJTE V PEKLE. DOUFÁM, ŽE SE VÁM BUDE U NÁS LÍBIT…</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>XV.</emphasis></strong></p>
<p>Pan Trower byl pohledný čtyřicátník s prošedivělými vlasy a kostnatými prsty.</p>
<p>„Zdar Miku, jaká byla cesta?“</p>
<p>„Na nic. Na Honore Blizzard jsme to museli zapíchnout a monorail byl taky přetíženej. Jinak pohoda.“</p>
<p>„Jedeš hned do Lowesbury?“</p>
<p>„Ne…, spojím se s nimi terminálem. Teď jedu domů. Mám už toho taky plný zuby…“</p>
<p>„Donrey přešel k Limarkovi…“</p>
<p>„To je tam asi pěknej blázinec, co?“</p>
<p>„Asi si to dovedeš představit…“</p>
<p>Ti chlápci spolu v pohodě klábosili a mě nebral nikdo z nich na vědomí. Začínalo mě to docela štvát. Připadal jsem si jako pouťový kašpar v ZOO.</p>
<p>„Stav se večer na otočku.“</p>
<p>„Mám hardgolf.“</p>
<p>„Tak jindy…, čau.“</p>
<p>„Měj se… Posaďte se, pane Stormingu.“</p>
<p>Teprve po chvíli jsem si uvědomil že mluví ke mě. Přešel jsem do další místnosti, což byl pravděpodobně obývací pokoj a posadil se do hlubokého pohodlného křesla. Trower vzal z baru láhev s oranžovým obsahem a dvě skleničky. To vše postavil přede mě. Hodil na desku nový balíček Monarch C a laserový zapalovač. Podlehl jsem dojmu, že v Monopollis se nekouří nic jiného než Monarch. Vzal jsem si jednu a mlčky si zapálil, abych dal najevo, že mluvit by měl můj hostitel. Pochopil to správně.</p>
<p>„Vítejte v Monopollis.“</p>
<p>„Díky…“</p>
<p>„To jste vždycky tak málomluvný?“</p>
<p>„Začátek nechám na vás.“</p>
<p>„Chápu. Dnešní večer máte volno.“</p>
<p>„Jste velkorysí…“</p>
<p>„Vidím že se začínáte vzpamatovávat… Jaký to tam bylo?“</p>
<p>„Myslíte v táboře?“</p>
<p>„Tak nějak.“</p>
<p>„Skvělý. Ten kuchař by mohl vařit v hotelu s hvězdičkou. A ty holky… Každý večer jste si mohl nějakou vybrat ze stostránkového katalogu.“</p>
<p>„Nechce se vám o tom mluvit…“</p>
<p>„Vám by se taky nechtělo.“</p>
<p>„Dobře… Tohle je od nynějška váš byt.“</p>
<p>Rozhlédl jsem se po obýváku a nevěděl, jestli to myslí vážně, či mě jenom tak zkouší. Nechtěl jsem se nijak ztrapnit.</p>
<p>„Doufám, že mám na zahradě fontánu.“</p>
<p>„Žádnej byt v Monopollis nemá zahradu. Ostatně v Noresthill jste ji taky neměl. Fontánu vám můžeme dodat do obývacího pokoje, pokud si to budete výslovně přát…“</p>
<p>Sledoval jsem pestrobarevné ryby v akváriu, které tvořilo polovinu jedné stěny místnosti. Plavala tam dokonce jakási malá dokonale ohyzdná chobotnice.</p>
<p>„Takže necháme té hry na schovávanou a přejdeme rovnou k věci.“</p>
<p>„Jsem pro. Ostatně nemám času na zbyt. Ale to sám poznáte. Život v Monopollis je krutý především svou rychlostí a překotností. Takže, jak už jsem řekl, toto je od teďka váš byt. Dnes večer byste se měl seznámit se všemi zařízeními, které tu jsou.“</p>
<p>„Chybí mi terminál napojený…“</p>
<p>„Je vzadu v pracovně. Vím dobře, jak jste bydlel v Noresthill a tak většina zařízení pro vás bude důvěrně známá. K těm, se kterými se setkáte poprvé, jsou veškeré manuály k dispozici v počítači. Doporučuji je prostudovat. Simbrain je v ložnici. Máte k dispozici tři hodiny.“</p>
<p>„To je skvělé.“</p>
<p>„V Noresthill jste měl hodinu dvacet.“</p>
<p>„Uboze málo.“</p>
<p>„Ale víme, že manipulací v simbrainové síti jste z toho dokázal vymačkat i šestihodinový program. Nepochybuji o tom, že to tady dokážete také. Je to konec konců vaše věc. Ale nepřehánějte to. Potřebujeme váš mozek absolutně čerstvý a ne utahaný nějakým simbrainovým balastem.“</p>
<p>„Bez obav. Oč vlastně půjde?“</p>
<p>„Dozvíte se to zítra na svém pracovišti…“</p>
<p>„Nemůžu se dočkat.“</p>
<p>„To docela chápu. Dále: Zde je identifikační karta. Umožní vám přístup k vašemu kontu, vstup do tohoto bytu a simbrainového přijímače. Prostě bez té se nehněte, jinak jste tady odepsaný.“</p>
<p>„Co po mně budete chtít za tenhle luxus?“</p>
<p>„Dozvíte se zítra. Dnes máte volno a nebudu vás zatěžovat přemírou informací.“</p>
<p>Ošklivá chobotnice v akváriu sežrala polovinu jedné z rostlin.</p>
<p>„Jaký budu mít plat?“</p>
<p>„Dozvíte se zítra.“</p>
<p>„Takže dnes už mi nemáte co říct?…“</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>XVI.</emphasis></strong></p>
<p>Dolil oběma skleničky a zapálil si jednu Monarch C.</p>
<p>„Ale jo… Ještě pár organizačních drobností, bez kterých se neobejdete už dnes večer. Tak předně: Zapomeňte na to, že jste vůbec někdy byl nějaký Steve Storming. Ten neexistuje. Zahynul při explozi v šachtě D trestního tábora v Chembery: Nezbylo z vás vůbec nic. Dokonce ani identifikační iridiový plíšek. Není to první taková nehoda v Chembery. Je tam dvacetiprocentní úmrtnost. S vámi zahynulo pět vašich kolegů…“</p>
<p>„Jak jste to dokázali?“</p>
<p>„To už je jedno. Ale jestli vás opravdu zajímá, tak ředitel celého toho pekla má doma pouze dvě hodiny, a tak se to snaží kompenzovat simscreenem ve městě. Propadnul tomu tak, že už mu prostě ten státní plat nestačil.“</p>
<p>„Takže korupce.“</p>
<p>„Nesmysl… Tady v Monopollis to slovo ztratilo svůj smysl. Denně tu banky provedou tolik nezákonných transakcí, že slovo korupce je opravdu archaismus. Z řádného platu tady nepřežijete ani dva dny.“</p>
<p>„Není v tom trochu zmatek?“</p>
<p>„To poznáte sám. Nyní se ale vraťme k našemu problému. Jste nový člověk s novými papíry. Váš byt v Noresthill byl zapečetěn a majetek propadl státu. Byl jste úředně prohlášen za mrtvého. Jakékoliv spojení s někým z vašich bývalých známých či přítelkyň by bylo pro vás osudné.“</p>
<p>„To by pak šli ale i po vás, co? Protože dostat burše z vězení, to není jenom tak.“</p>
<p>„Na to zapomeňte, protože je to daleko lépe vymyšlené než si myslíte.“</p>
<p>„O tom nepochybuji. Stačí vám můj slib anebo budu sledovaný?“</p>
<p>„To nevím. Natolik obeznámen se situací zase nejsem. V každém případě jsem byl povinný vás na to upozornit.“</p>
<p>„Nevěřím vám… Víte toho daleko víc.“</p>
<p>„To je dost dobře možné, na situaci to však nic nemění… To je zhruba všechno, zbytek se dozvíte zítra na pracovišti.“</p>
<p>„A to je kde?“</p>
<p>„Lucy Road 88. Tam už si vás převezmou lidi od nás. Ještě něco?“</p>
<p>„Ne… Díky. Myslím, že na strávení toho bylo dneska víc než dost.“</p>
<p>„Taky si myslím. Přeji vám štěstí, pane… Už jsem to zapomněl. Vaše nové jméno máte napsané na identifikační kartě.“</p>
<p>„Díky… To štěstí budu asi potřebovat.“</p>
<p>„Taky si myslím…“</p>
<p>Podal mi ruku se svými kostnatými prsty. Jeho stisk odpovídal poměrům v Monopollis. Téměř mi rozdrtil kosti.</p>
<p>Obývací pokoj mohl mít tak čtyřicet metrů čtverečních. Zařízen vkusným plastovým nábytkem. Audovizuální centrum s holovizí firmy Gillic, hlasové ovládání, hustý koberec s indiánským vzorem, mahagonový stůl. Akvárium přes půl stěny s chobotnicí. Nejraději bych ji chytil a mrsknul do výlevky. Ale to bych ji zřejmě musel před tím rozčtvrtit, protože jinak bych ji tam nedostal a to mi nestojí za to. Koupelna velmi prostorná. Ve zdi zabudován Equar a pod ním panel, jehož funkce mi nebyla jasná. Snad se to dozvím z manuálu, které si musím pustit. Nad vanou holovize a vedle WT-sprcha. Pracovna malá, ale už na první pohled dokonale vybavená. Nad terminálem obrazovka osmdesát na stodvacet a na levé stěně velkoplošný monitor pro rozsáhlejší grafické aplikace. Mým prvním domácím úkolem bude zjistit, jak jsou na mě napojení a jak je odstavit na vedlejší kolej. Taky budu muset vymyslet jištění, které mě izoluje od jejich čmuchání. Určitě tu nějaké je, ale ne určitě proti mým zaměstnavatelům. Znovu jsem si uvědomil, že to nebude žádná procházka rájem, ať už po mně chtějí cokoliv.</p>
<p>Ložnice malá, ale praktická. Téměř celou místnost zabírala postel o rozměrech tři krát tři metry, což pro dovádění s kočičkami bude ideální. V rohu ovládací panel simbrainu s elektrodami. Osvětlení regulovatelné hlasovým vstupem.</p>
<p>Kuchyň s jídelním stolem pro dva. Většina zařízení pro mě neznámých. Na stole identifikační karta. Jmenuji se Steve Lowe, je mi osmadvacet a jsem šéfem firmy Lowetrans.</p>
<p>Bylo mi jasné, že než se s Monopollis trochu seznámím, nemohu se odvážit daleko z bytu. Trower mi sice nechal na monitoru rozzářený plán města, ale zatím byl pro mě absolutně bezcenný. Připomínalo mi to schéma toho nejsložitějšího počítače. Celé město bylo organizováno ve třech základních nadzemních úrovních, které byly tvořeny příhradovou konstrukcí z tvrzeného kermitu. Výškové budovy vyrůstaly vždy z některé z těchto tří úrovní a některé prorůstaly do úrovně vyšší. Připočteme-li k tomu pět podzemních podlaží, mohl se člověk pohybovat v osmi základních úrovních, které byly dále děleny a spojovány nejrůznějšími mosty, eskalátory, výtahy, rychlovýtahy, monoraily a gullyroady. Na první pohled to připomínalo absolutně zmatené a neorganizované termitiště, kterým prolézaly miliardy konstrukcí propletených inženýrskými sítěmi a neonovými reklamami. Okolí bytu jsem si chtěl projít pěšky, abych získal alespoň základní informaci o zdejší orientaci a možnostech.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>XVII.</emphasis></strong></p>
<p>Po prvních krocích mi bylo jasné, že nemám nejmenší naději. Vůbec jsem nevěděl, ve které části města jsem. Pravděpodobně někde v centru. Po padesáti metrech jsem narazil na informační monitor, jehož obsluha byla tak jednoduchá, že jsem neměl ty nejmenší problémy a nechal si předložit plán nejbližšího okolí. Nacházel jsem se na druhém základním nadzemním podlaží a můj byt byl v šestnáctém podlaží této úrovně. Budova s mým bytem, dá-li se to tak říci, měla asi stodvacet pater. Nutně jsem potřeboval průvodce.</p>
<p>Mohla mít tak dvaadvacet, ostře červené nehty a fialové vlasy. Cigáro ležérně v ústech a obrovské bezelstné oči. Nikdy jsem nebyl na štětky, ale tahle mi byla přímo nebesky seslaná.</p>
<p>„Čau kámo… Máme volno?“</p>
<p>„Jo… Tak nějak.“</p>
<p>„Simbrain jsme vyčerpali a na simscreen nemáme, co? Jsem dvakrát levnější než simscreen a přitom můžeš zažít to samý…“</p>
<p>„To je skvělý…“</p>
<p>Kolem nás byl takový blázinec, že jsem se vůbec nemohl soustředit na to, co jí chci vlastně říct. Stála opřena o roh nějaké parfumerie a dovnitř i ven proudily davy lidí. Každý měl jasný cíl a přesně věděl, kam jde… Já ne. Skleněné výlohy stroboskopicky odrážely neorganizovaně blikající reklamy a kolem se pohybovaly velkokapacitní výtahy v průhledných šachtách.</p>
<p>„Mám k dispozici cimru asi dvěstě metrů odsud… a čtyři stovky mi stačí. Máš na to?“</p>
<p>Nad hlavami nám projel monorail a v průzračný renoxový trubici kolem nás prohučela zásilka potrubní pošty.</p>
<p>„Co kdybychom zašli na simscreen. Dovedeš mě tam?“</p>
<p>„Ty snad na něj máš?“</p>
<p>Vypoulila ty svý nevinný oči a zcela evidentně mi nevěřila. Potřeboval jsem se trochu vzpamatovat a byl jsem ochoten zajít na jakýkoliv simscreenový balast, který se naskytne. Můj mozek si nutně potřeboval odpočinout. A než riskovat radovánky se štětkou ve zcela neznámém šíleném městě, to raději simscreen.</p>
<p>„Jo…, mám.“</p>
<p>Kolem nás prošli čtyři výrostci s elektrodami přímo na holých lebkách v děsně orvaných hadrech. Největším půvabem na Monopollis bylo to, že není možné poznat burše od magnáta. V tom bláznivém, bezcitném, morbidním a zvráceném světě, v jehož krutě nepřehledných útrobách pulsoval život třikrát rychleji než v Noresthill, se tyto a vůbec všechny rozdíly automaticky smazávaly.</p>
<p>„Tak zajdem do Parnaque.“</p>
<p>„Jo…, to bude asi nejlepší.“</p>
<p>„A fakt na to máš?“</p>
<p>„Bez obav.“</p>
<p>Odhodila vajgla na zem, zašlápla ho špičkou růžový lodičky a řekla:</p>
<p>„Tak to jsem teda fakt ještě nezažila, aby mě někdo pozval na screen.“</p>
<p>Vyrazili jsme. Přestal jsem počítat eskalátory a výtahy, kterými jsme jeli, protože to nebylo k zapamatování. Až pozdě jsem pochopil, že ta moje kočička mi nevěřila a tak mě vedla do nejlacinějšího screenu, jaký v okolí byl. Jediné, co mě trochu uklidňovalo, že skoro na každém rohu byl informační monitor, ze kterého se dalo zjistit, kde se právě nacházíte. A taky vám ta kraksna poradila, jakým nejkratším způsobem se dostanete na danou adresu.</p>
<p>„Hele, kup mi zmrzlinu…,“ řekla a táhla mě k otvoru, nad kterým blikal nápis ‚ice creme‘. Vyflákla se na tu dvacetimetrovou frontu a přivlekla mě přímo k výdejnímu pultu. Nějakej chlápek se snažil něco namítat, ale ona jen odsekla:</p>
<p>„Uklidni se starouši.“</p>
<p>První věc, kterou jsem tedy v Monopollis koupil, byla dvojitá porce oříškové zmrzliny. Žádná hotovost nebyla třeba. Vsunul jsem do otvoru ve výdejním panelu svou identifikační kartu a z mého konta se okamžitě odečetly dvě zmrzliny. Takže moje konto existovalo.</p>
<p>Současně s tím mi došlo, že pokud by po mně pátrala policie, nemám tu nejmenší šanci si nic koupit. Ale určitě bude možné zřídit jiné konto a opatřit si falešnou kartu. Byl jsem v pořádku. Můj mozek začal opět logicky uvažovat.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>XVIII.</emphasis></strong></p>
<p>Parnaque bylo hned za rohem. Moc velký výběr tam neměli, zato ceny odpovídaly nejlepším zařízením v Noresthill.</p>
<p>„Já si dám NOC V KLÁŠTEŘE NEŘESTI, a ty?“</p>
<p>Prohlédl jsem si program. Na polyekranu o šestnácti polích běžely ukázky. Byla to hrůza hrůz. Všechno pro absolutně vygumované burše…</p>
<p>„DALTEREY BEACH…“</p>
<p>„Máš rád sluníčko, co?“</p>
<p>„V Monopollis se ho asi moc neužije.“</p>
<p>„Za dvacet klacků zájezd na pobřeží. Na kolik máš?“</p>
<p>„Kolik si dáme?“</p>
<p>„Máš aspoň na hodinu?“</p>
<p>„Dobrá. Hodinu.“</p>
<p>Podobným způsobem jako zmrzlinu jsem si koupil dva lístky. Renatě Klášter a sobě Dalterey… Zavedla mě dovnitř.</p>
<p>Zařízení bylo luxusnější, ale i u nás jsme měli lepší. Třeba Union Palace. Renata se posadila do křesla vedle nějaké šedesátileté báby a upravila si polohu. Sedl jsem si vedle ní. Kupodivu to bylo docela pohodlné. Vzal jsem si připravený prezervativ, abych se nezašpinil. Vytáhl jsem z bloku elektrody…</p>
<p>Přiblížil jsem se na svém surfu ke břehu. Pobřeží s rovníkovou flórou bylo úplně prázdné. Výjimku tvořilo šest opálených postav, které si hrály s ohromným, křiklavě zeleným míčem. Poslední skok na vlnách a ostruha surfu začala drhnout o dno. Pustil jsem plachtu a sestoupil na břeh. Písek příjemně hřál do chodidel. Zapojil jsem se do hry těch opálených Amazonek. Je mi nádherně. Jsem uvolněný, klidný a vyrovnaný. Ta krásná stvoření se chovají, jakoby jsme se znali odjakživa. Pak se hra přesunula do moře. Otočil jsem se abych si odpočinul ve stínu palem. Najednou stála přímo proti mě. Tak krásná, jak si jen člověk může vysnít. Vzala mě za ruku. Uléháme pod nejbližší palmu…</p>
<p>„Chceš mě?…“ Poprvé promluvila.</p>
<p>Neodpovídám. Ležím na zádech a sluneční paprsky, které pronikají palmovými listy mě příjemně lechtají v obličeji. Sklání se nade mnou. Sluneční paprsky udělaly místo jejím dlouhým vlasům. Je všude, v mé mysli, v každé buňce, v každém atomu. Milujeme se. Tak, jako jsem nezažil ani v těch nejdivočejších snech. Už nejsme dva, ale jedno jediné tělo plné nezměrné vášně. Poprvé projíždí mým tělem nádherná vlna rozkoše. Ten pocit zalil celé mé tělo do posledního místečka. Je všude. Měkká, pružná, žádoucí. Voňavá a hravá. Něžná a divoká. Další vlna rozkoše.</p>
<p>Renata už čekala. Její program skončil o dvě minuty dříve.</p>
<p>„Co teď?“</p>
<p>„Domů…“</p>
<p>„To myslíš vážně?“</p>
<p>„Tak podívej, kočičko… Jsem tu prvních pár hodin, chápeš?“</p>
<p>Nevěřícně na mě vypoulila ty své božské oči.</p>
<p>„A to už fakt chceš jít domů?“</p>
<p>„Já nevím, je to blbý, ale dneska opravdu končím. Omlouvám se…“</p>
<p>„Ježíšmarjá… a kde bydlíš?“</p>
<p>„Kousek odsud, kde jsi mě sbalila. Nebo já tebe.“</p>
<p>Zapálila si cigáro.</p>
<p>„Mám tě tam dovést?“</p>
<p>„Nějak to zvládnu…“</p>
<p>„Víš…, tohle se mi fakt ještě nikdy nestalo, že by mě jako…“</p>
<p>„Seš tam častějc?“</p>
<p>„Každej druhej den. A nebo v Napoleon baru, který je kousek odtud.“</p>
<p>„Stavím se.“</p>
<p>„Ale určitě.“</p>
<p>Nastoupil jsem do prvního výtahu, který se ploužil okolo.</p>
<p>„Hele mladej, nemáš zájem o KMT?“</p>
<p>„Díky.“</p>
<p>„Tutově čistý zboží.“</p>
<p>„Nemám.“</p>
<p>„Nevypadáš na burše.“</p>
<p>„Cena?“</p>
<p>„Dvanáct.“</p>
<p>„Díky…, nechci.“</p>
<p>Reklama firmy Dire na mě zapůsobila. Čtyři profilované nosníky s fermitu podpíraly skleněný krystal reprezentační prodejny… A najednou se začaly bortit, fermitové pruty se deformovaly a jeden z nich se náhle zlomil a zřítil se dolů. Po něm následoval další a když pak zůstal už jen ten poslední, explodoval v tisícibarevný ohňostroj… A krystal zůstal viset ve vzduchu. Ďábelské. Po pár vteřinách se znova objevily čtyři profilované fermitové nosníky a všechno začalo nanovo.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>XIX.</emphasis></strong></p>
<p>Informační monitor mi oznámil, že se nacházím ve druhém podzemním podlaží a pokud se chci dostat domů, musím se dostat o sto padesát metrů výš, použitím monorailu 16 G, pak přestoupit na rychloeskalátor 857 HF a zbytek dojít pěšky.</p>
<p>Na třetí galerii visutého bloku Solange jsem si koupil balíček Monarch C. Přesto, že automat byl narván snad stovkou druhů cigaret, automaticky jsem sáhl po Monarch. Dokonale mě zblbli. Podíval jsem se dolů přes zábradlí, jestli nejsem náhodou sledován, ale bylo to bláhové. V tomto zmateném bludišti se šedesáti miliony pobíhajících lidí mě mohl sledovat třeba útvar tajných a já bych si toho nevšiml.</p>
<p>Reklama simscreenu Ponec hlásala:</p>
<p>NOVÝ BRAINOVÝ SNÍMEK – HODINA V KONTINENTÁLNÍ VĚZNICI V ROUTH – STRHUJÍCÍ A NEVÍDANÉ ZÁŽITKY!!!</p>
<p>Zavěšená lanovka gullyroad vychrlila 40 cestujících na přistavenou plošinu, která se přesunula k eskalátorům. Znovu jsem požádal o pomoc informační monitor. Rychloeskalátor 895 FH byl přetížený. Monitor navrhoval přesunout se nejbližším výtahem na třetí podzemní, meziúrovňovou dráhu pod Kirkův Superket, projet jej výtahem až na druhé nadzemí a monorailem přímo k bytu. Skvělé. Zkratka obchodním domem.</p>
<p>Kirk Centrum byla obluda připomínající vnitřnosti dinosaura. Projel jsem jí ve skleněném válci a nevěřil tomu, že nesleduji simbrain. V oddělení nábytku jsem zahlédl postel posetou chromovanými hřeby. V hračkách inzerovali model bitevního vrtulníku včetně funkčních minibomb a oddělení textilu nabízelo třicet centimetrů tlustý koberec, určen především pro chůzi bosky. Škála pocitů, které vyvolával, byla neuvěřitelně široká. Jednoduchým ovládačem bylo možno zvolit písečnou pláž, louku, kamennou dlažbu. Jeho povrchová struktura dokázala simulovat i kanalizační stoku a nebo žhavý popel.</p>
<p>Na rohu Tarmonth mi jakýsi stařec vrazil do ruky leták a se slovy: staňte se bratrem salternovy církve… zmizel v davu. Lookova pojišťovací společnost oznamovala bankrot. V jižním sektoru města teroristé doslova vymazaly Seymourovu banku, která byla u Looka pojištěná. Na předsedu správní rady byl spáchán pumový atentát. Úspěšný.</p>
<p>Když jsem vstupoval do bytu, byl jsem tak akorát zralý do postele. Otevřel jsem si plechovku piva, kterou jsem našel v ledničce a usadil se do křesla. Zítra je můj první pracovní den. Netroufal jsem si odhadnout, jak dlouho se budu na Monopollis adaptovat.</p>
<p>Místnost jen zdánlivě připomínala můj velín v Noresthill, protože hned na první pohled bylo vidět, že je vybavena daleko dokonalejšími přístroji. Byla také podstatně útulnější.</p>
<p>„Toto je vaše nové pracoviště…“ Oznámil mi chlápek se širokými rty a přímo obludným nosem.</p>
<p>„Tady je hlavní jednotka počítače…, no a na to všechno ostatní přijdete brzy sám.“</p>
<p>Posadil jsem se do anatomického křesla k terminálu. Bylo neuvěřitelně pohodlné. K dispozici byly čtyři standardní obrazovky a jedna velkoplošná.</p>
<p>„Mohu se odsud spojit se svým počítačem v bytě?“</p>
<p>„Odsud ano, ale obráceně ne.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Není to možné… Z bezpečnostních důvodů. Až budete chvíli v Monopollis, pochopíte to sám. Nezkoušejte si tahat práci domů. Vznikly by problémy…, ale na to přijdete.“</p>
<p>„A dál?“</p>
<p>„Jste šéfem firmy Lowetrans. Firmy, zabývající se přepravou zboží. Máte k dispozici osm těžkotonážních kamionů a dvacet buršů.“</p>
<p>„Nesnáším sudá čísla…“</p>
<p>„Dobrá…, dostanete ještě jednoho. Ale kamiony zůstanou.“</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>XX.</emphasis></strong></p>
<p>Vytáhl jsem balíček Monarch a zapálil si. Líbilo se mi to tu. Bylo jasné, že s tímhle se dá dokázat daleko víc než s těmi vraky, co jsem měl v Noresthill.</p>
<p>„Software?“</p>
<p>„Všechno je připraveno. Během čtrnácti dnů byste se tím měl prokousat a udělat si nějakou koncepci. Na těch prvních čtrnáct dní máte zajištěny zakázky, pak už to bude vaše věc.“</p>
<p>„Kolik budu brát?“</p>
<p>„No…,“ sedl si na roh leštěného stolu a strčil ruce do kapes. „…vaše postavení bude…, nevím, jak bych to řekl…, velice zvláštní. Budete naším zaměstnancem, ale název firmy a zaměstnavatele se nikdy nedovíte.“</p>
<p>„Co to je za blbost?“</p>
<p>„Nezapomeňte, že jste ještě přede dvěma dny byl v táboře v Chembry.“</p>
<p>„Dobře… Dál?“</p>
<p>„Taky od nás nebudete dostávat žádný plat.“</p>
<p>„Aha…“</p>
<p>„…a nebudete odvádět žádný zisk. Všechno, co vyděláte s Lowetrans je vaše. Nic nebudete nikomu odvádět, kromě obvyklých daní, samozřejmě. Ale veškerý čistý zisk je jenom váš a můžete si s ním nakládat, jak sám uznáte za vhodné. Myslím, že je to solidní nabídka.“</p>
<p>„Nechápu, jaký to má všechno smysl.“</p>
<p>„Čas od času, nepravidelně dostanete příkaz…, od nás, jako od vašich zaměstnavatelů…“</p>
<p>„Jo, takhle…“</p>
<p>„Ano, přesně takhle. Nebude existovat žádné spojení mezi Lowetrans a naší firmou. Pro nás neexistujete, stejně jako my pro vás. Příkazy budete dostávat formou vzkazů. Proto je nutné, abyste každé ráno tyto vzkazy prošel.“</p>
<p>„Jak se budete podepisovat?“</p>
<p>„Bude to všechno kódované. Odesílatele poznáte podle počátečního kódu.“</p>
<p>„A já se s vámi spojím jak?“</p>
<p>„Necháte nám kódovaný vzkaz ve svém počítači na udané adrese.“</p>
<p>„Co se po mně bude chtít?“</p>
<p>„Vaše práce bude výhradně u počítače.“</p>
<p>„Nepřeceňujete mě příliš?“</p>
<p>„Potřebujeme někoho s čerstvým mozkem.“</p>
<p>„Nemám naději proti profíkům odsud.“</p>
<p>„Naopak…, ti všichni už dneska myslí příliš mechanicky, jednostranně a dle zavedených schémat. Ano, znají spoustu manipulací, podvodů, úhybných manévrů…, prostě ví, jak nabourat tento dokonalý systém… a taky ví, jak se proti podobným úskokům bránit. Ví, jak se bránit proti svým kolegům z Monopollis, ale ne proti vám. Mají, řekl bych, už příliš monopollistické myšlení, od kterého se nedokáží odpoutat. Vy budete působit spíše jako vesničan, do jehož sedlácké logiky zpočátku neproniknou. Jste skvělý programátor. Máte úžasnou intuici. Bylo vás škoda v Noresthill.“</p>
<p>„Na můj vkus je to všechno na příliš tenkém ledě. Mně spíše připadá, že jako vesničan se taky potopím. Dokud neproniknu do toho jejich, jak vy říkáte monopollistického myšlení…“</p>
<p>„Dáme vám čas.“</p>
<p>„Sám tuhle firmu nestačím uřídit.“</p>
<p>„Na společníka zapomeňte. Budete výhradně sám.“</p>
<p>„Neznám obchodní zákony Monopollis.“</p>
<p>„Brzy je poznáte. Jsou velmi jednoduché.“</p>
<p>„Co když se s firmou položím?“</p>
<p>„Jsme ochotni jít po určitou mez. Dostal byste od nás finanční injekci, abyste se zase vzchopil. Ale bude lepší, když s tím nebudete počítat.“</p>
<p>„Jaké máte záruky, že pokud neselžu, nevymyslím na vás nějakej podraz?“</p>
<p>Chlapík se usmál.</p>
<p>„Jedním si můžete být jist. Zpět do vězení už se nevrátíte.“</p>
<p>Alespoň nějaká dobrá zpráva.</p>
<p>„Prostě byste zmizel. Nenávratně.“</p>
<p>„Hmmm…, když to říkáte vy…“</p>
<p>Zapnul jsem počítač. Čekal na mé příkazy.</p>
<p>„Všechny programy si budu muset odzkoušet tady. Jak je systém jištěný proti zásahům zvenčí?“</p>
<p>„Je to všechno hlídáno jistícím programem firmy Cube, která je v tomto bez konkurence. Udělali to pro nás jako zvláštní zakázku za šedesát papírů. Budete mít jeden z nejdražších počítačů v tomto městě.“</p>
<p>„To si myslí každá firma.“</p>
<p>Chlápek vytáhl z náprsní kapsy hodinky.</p>
<p>„Tady je malá pozornost od šéfa. Fungují současně jako hardwarový klíč. Bez nich je váš počítač mrtvá hromada železa.“</p>
<p>Vzal jsem je. Byly poměrně lehké a vypadaly skvěle.</p>
<p>„To je jedinej hardwerovej klíč?“</p>
<p>„Pochopitelně my jej máme taky. Neshledávám na tom nic divného. Znova si uvědomte, že jste náš zaměstnanec. Máme plné právo na vás a vaši práci.“</p>
<p>„Zaměstnanecký poměr si představuji poněkud jinak.“</p>
<p>„V Chambry byste nepřežil.“</p>
<p>„Díky za zprávu. Začínám mít dojem, že jsem na tom podobně i tady.“</p>
<p>„Jenže tady je vám dána šance. Je jen na vás, jak ji využijete.“</p>
<p>„Jak si můžu být jist, že nedojde k úniku informací, když někdo od vás, koho vůbec neznám, má hardwarový klíč k mému počítači?“</p>
<p>„Tím se neznepokojujte. To už je náš problém.“</p>
<p>„Zatím nevím, jaký přesně budu mít úkoly, ale předpokládám, že když jste si s tím vším dali takovou práci, tak nějakej únik informací by měl katastrofální následky.“</p>
<p>„Předpokládáte velmi správně.“</p>
<p>„Nelíbí se mi to…“</p>
<p>„V Chembry to bylo lepší?“</p>
<p>„Dobře…, zkusím to.“</p>
<p>„Máte ještě nějaké dotazy či požadavky?“</p>
<p>„Ne…, teď ne. Ale večer určitě mít budu. Musím si to všechno promyslet.“</p>
<p>„V pořádku.“</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>XXI.</emphasis></strong></p>
<p>Otevřel aktovku a položil na stůl optický disk.</p>
<p>„Tohle je program pro dekódování zpráv od nás. Až si ho přehrajete, tak ho smažte. Dále: Ten trezor naproti má dvojí jištění. Jednak musíte vsunout do vstupu vaši kartu a potom ještě zapojit terminál a udat kód. Teprve potom se do něj dostanete.“</p>
<p>„Ten kód si mohu volit?“</p>
<p>„Ne…, ten máte na tom disku.“</p>
<p>„Myslíte na všechno.“</p>
<p>„Jste náš zaměstnanec.“</p>
<p>„To už jste říkal.“</p>
<p>„Je mi líto, že to musím znovu opakovat.“</p>
<p>„Na jedný straně mě hrozně přeceňujete a na druhý podceňujete. Nevím, co si z toho mám vybrat.“</p>
<p>„Vyberte si, co chcete, ale znovu připomínám: Denně v tomto městě zmizí desítky lidí bez sebemenší stopy. Policie má plné ruce práce udržet na uzdě burše. O ostatní se nezajímá.“</p>
<p>„To je dobré vědět.“</p>
<p>„Ještě něco?“</p>
<p>„Ne, díky… Jak se mám ozvat s těmi požadavky?“</p>
<p>„Ráno tu budete mít vzkaz s adresou, přes kterou se spojíme.“</p>
<p>„Výborně.“</p>
<p>Podal jsem mu ruku.</p>
<p>Když jsem osaměl, padla z toho všeho na mě tíseň. Byl jsem absolutně v jejich moci. Určitě mají klíč i od této firemní místnosti a od mého bytu. První, co mi začalo vrtat hlavou bylo, jak se alespoň částečně odpoutat od těch chlapů, které vůbec neznám a kteří ke mně zatím byli tak milí. Všechno má své meze a tohle se mi nelíbilo. Bylo to příliš totalitní. Předně budu potřebovat svůj absolutně nezávislý počítač, o kterém oni nebudou vědět. Nikdy jsem neměl rád, když mi někdo příliš vidí do karet. Zaměstnavatel, nezaměstnavatel.</p>
<p>Přešel jsem do vedlejší místnosti. Pravděpodobně to byl nějaký přijímací pokoj či sekretariát. Na terminálu zářilo menu. Byl to seznam spojení s nejrůznějšími institucemi a firmami. Byly tu identifikační kódy bank, úřadů, továren, výzkumáků, škol, simscreenů, restaurací, policejních okrsků, hotelů… Telefonní seznam pro počítače. Skvělé. Uvědomil jsem si, že budu nutně potřebovat výkonnou sekretářku, jinak nemám naději. Ne sekretářku jejich, ale fakt svoji. Spustil jsem listing seznamu. Někde mezi těmi desetitisícemi institucemi je taky můj zaměstnavatel. Jen tak pro zajímavost jsem zadal název mé firmy… Polilo mě horko. Byla tam.</p>
<p>Do jedenácti večer jsem seděl u terminálu a víceméně si hrál. Na víc jsem zatím neměl. Spojil jsem se se spoustou uživatelů městské počítačové sítě a ujasnil si některé její možnosti a slabiny. Vcelku to byl docela jednoduchý a přehledný systém, který byl ovšem určitě propleten spoustou dalších černých a utajovaných. Neměl jsem z toho dobrý pocit. Připadal jsem si jako dvouměsíční dítě, hozené do moře.</p>
<p>V tom městě člověk nepoznal, kdy je den a kdy noc. Musel by vyjet až na nejvyšší základní podlaží, a na to při zdejším rychlém životním stylu nebyl čas. Pokud jste nedělali na nejvyšším podlaží, byli jste schopni se orientovat pouze podle hodinek. Zatím nevím, jak si na to zvyknu, ale určitě to bude mít kromě nevýhody, taky spoustu výhod. V každém případě v Monopollis asi budu spát méně než v Noresthill. Začal jsem hned.</p>
<p>Doma jsem zasedl k terminálu a začal sestavovat svůj první monopollistický program. Bylo víc než jasné, že se současně kopíruje někde ve městě v dispečinku mých zaměstnavatelů. Rozhodl jsem se, že jim pěkně zamotám palici.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>XXII.</emphasis></strong></p>
<p>Po cestě do práce jsem dostal takový hlad, že jsem zapadl do nejbližšího bufetu, na který jsem narazil.</p>
<p>„Jednou to samý, co měl ten chlápek přede mnou a jednu colu.“</p>
<p>Vychrtlý a dlouhovlasý burš mě obsloužil rychleji, než jsem stačil vytáhnout svou kartu.</p>
<p>„Dobrou chuť, pane…“</p>
<p>„Díky.“</p>
<p>Zamířil jsem s talířem do haly hýřící milionem reklam.</p>
<p>„Je tu volno?“</p>
<p>„Prosím…“</p>
<p>Chlapík naproti mě se dávil houskou se salámem a kýblem hořčice. Pustil jsem se do toho svého neidentifikovatelného jídla. Bylo pod psa.</p>
<p>„Promiňte, že obtěžuji… vy máte odpolední?“</p>
<p>Zvědavě jsem vzhlédl od talíře a teprve teď jsem si toho člověka důkladněji prohlédl. Mohl mít tak něco kolem padesátky. Sako měl odporně kárované. Určitě z výprodeje.</p>
<p>„Ne…, ranní.“</p>
<p>„Hmm…, hned jsem si myslel, že nepatříte k nim.“</p>
<p>„Ke komu?“</p>
<p>„Celý tenhle pajzl je plnej buršů. Nikdo jinej sem nechodí. Vyjma mě. Proto mě překvapilo, že sem zavítal taky někdo normální.“</p>
<p>„Jak to poznáte?“</p>
<p>„Vy nejste z Monopollis, co?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Až tu budete dýl, poznáte to taky.“</p>
<p>„Jsem tu zatím třetí den a nepociťuju nějakou potřebu zůstávat tu dýl.“</p>
<p>Chlápek se zasmál.</p>
<p>„To si jenom myslíte. Kdo jednou přičichne k Monopollis, neodejde, dokud má co žrát.“</p>
<p>„Což se mu může stát ze dne na den.“</p>
<p>„Vidím, že se docela rychle rozkoukáváte.“</p>
<p>„Nemám na vybranou.“</p>
<p>„Čím se živíte?“</p>
<p>„Dopravou.“</p>
<p>„Hmmm.“</p>
<p>„Lowetrans.“</p>
<p>„Nikdy jsem neslyšel.“</p>
<p>„Teprve uslyšíte. Dyť jsem řekl, že jsem tu teprve třetí den.“</p>
<p>Chlapík vytáhl navštívenku.</p>
<p>„Spojte se se mnou. Možná bych pro vás něco měl.“</p>
<p>„Pokud nebudu mít co dělat, udělám to…“</p>
<p>Chlápek vstal a utáhl si vázanku. Teprve teď se projevilo, jaký je to velký a neforemný obr.</p>
<p>„Držím vám palce, Lowetrans.“</p>
<p>„Díky…, bez obav.“</p>
<p>Na navštívence stálo:</p>
<p>Chick Bruckler (Kyborcomp) 320 76 Gently.</p>
<p>A pak ještě spousta chaotických čísel a písmen, pravděpodobně síťový kód.</p>
<p>V deset jsem se tedy konečně dostal do své nové pracovny. Hodil jsem sako na stůl a zasedl k terminálu. Měl jsem tam jeden jediný vzkaz. Spustil jsem dekódovací program a na obrazovce mi naskočil první vzkaz od mých zaměstnavatelů. Byla zde uvedena adresa paměti, na kterou jsem měl zaznamenávat kódované připomínky, dotazy a návrhy. Dále mi sdělovali, že následující tři dny mi dávají ještě volno, abych se dostatečně vzpamatoval. Nic víc.</p>
<p>Seděl jsem za terminálem a nevěděl, co dělat. Mohl jsem jít na simscreen nebo se pobavit s místníma kočičkama, ale ani jedno mě nenaplňovalo nadšením. Rozhodl jsem se, že své třídenní volno využiji aktivněji.</p>
<p>Vyzkoušel jsem otevírání trezoru. Fungoval dokonale. Nahlédl jsem dovnitř a vytáhl optický disk. Se zájmem jsem ho vložil do mechaniky. Opět adresář. Podstatně kratší než ten, ve kterém jsem si listoval včera večer. Jestli jsem to správně pochopil, byly to údaje, které v tom včerejším oficiálním seznamu chyběly. Nechal jsem si vypsat některé údaje na monitor. Pokud mé úvahy byly správné, byl to adresář paralelní černé sítě, přes kterou se realizovaly jiné, než státem povolené transakce. Nebylo mi pouze jasné, jestli ta síť je tak bezpečná, jak si její tvůrci myslí. Nedal bych nic za to, že podobný adresář leží na nejbližším okrsku Speciálního oddělení Finanční správy. Zavřel jsem trezor a spojil se se svou bankou, abych zjistil, jak na tom vůbec jsem. Monitor mi oznámil, že na mé jméno byl před týdnem otevřen běžný účet s počátečním vkladem sto tisíc. Nebyl to žádný zázrak, ale připočtu-li k tomu osm kamionů, jedenadvacet buršů, perfektně vybavenou kancelář a byt, dá se s tím pro začátek vyjít.</p>
<p>Pak jsem se spojil s inzertním oddělením Dailypoll a poslal jim inzerát. Byl na šest řádků, stál mě půl kila a sděloval, že firma Lowetrans hledá schopnou sekretářku. Mí zaměstnavatelé pravděpodobně puknou vzteky, ale je třeba hned ze začátku jim dát najevo, že je zas tak moc nežeru. A ostatně, fakt ji potřebuji. Mohu jí zatím nabídnout pouze nevídaná a zábavná dobrodružství. Ale snad se někdo ozve.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>XXIII.</emphasis></strong></p>
<p>Pak jsem dal dohromady své požadavky na mé zaměstnavatele.</p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis>Kamiony bílé s oranžovomodrými pruhy po stranách a černým n</emphasis><emphasis>ápisem Lowetrans.</emphasis></p>
<p><emphasis>Stáří buršů mezi dvaceti a třiceti lety.</emphasis></p>
<p><emphasis>Řízení buršů zajistit přes družici s možností kdykoliv přerušit obslužný program a řídit je přímo ode mě, ručně.</emphasis></p>
<p><emphasis>K základnímu vybavení kamionu dodat ještě kyslíkové masky pro každého, plus jakoukoliv rychlopalnou střelnou zbraň.</emphasis></p>
<p><emphasis>Zpočátku, než získám větší provozní kapitál, budu platit pojištění pouze buršů, všechno ostatní oni. Beru zodpovědnost za veškerá rizika, která vzniknou činností firmy Lowetrans, ale ne za to, která zp</emphasis><emphasis>ů</emphasis><emphasis>sobím plněním jejich příkazů.</emphasis></p>
<p><emphasis>Pokud ještě na něco přijdu, sdělím obratem.</emphasis></p>
<p>Prohnal jsem vzkaz kódovacím programem a uložil jej do paměti na dohodnutou adresu. Pak jsem otevřel bar a zjistil, že bude potřeba jej co nejdříve doplnit, jelikož pan Trower se v tomto směru nijak zvlášť nepředvedl. Nalil jsem si dvě deci bílého portugal a zasedl zpět k terminálu.</p>
<p>Restaurace Medea byla téměř přímo pod mou pracovnou, což jsem zjistil z informačního kanálu. Prakticky stačilo sjet o stodvacet metrů níž a zbytek už se dal dojít během pěti minut. Pár restaurací bylo dokonce i blíž, ale Medeu jsem měl bez přestupu, což rozhodlo.</p>
<p>Když jsem zasedl ke stolu k houbové polívce, vzpomněl jsem si na Brucklera, se kterým jsem snídal. Zatím jsem nebyl schopen rozeznat burše od těch ostatních, ale Brucklerovi jsem věřil. Až na to příšerně kárované sako vypadal docela seriózně a možná by měl opravdu nějaký kšeft. Budu ho muset otestovat, protože není vyloučeno, že by mi mohl pomoci i s mým největším problémem, kterým je získání nezávislého počítače. Ale velké iluze jsem si nedělal, to by šlo všechno až příliš hladce. Taky mě napadla zvrácená myšlenka, že ho možná nastrčili ONI. Po polévce jsem dospěl k závěru, že v Monopollis mi nikdy nijak zvlášť chutnat nebude.</p>
<p>Bezcílně jsem bloumal obývákem. Neměl jsem na nic chuť. Sedl jsem si k počítači, ale všechno bylo na nic. Vůbec se mi nechtělo přemýšlet. Opět procházka po obýváku. Z akvárka na mě čuměla ta debilní chobotnice. Myšlenku na simbrain jsem okamžitě zahnal, abych se utvrdil, že nejsem žádný primitivní burš, Bezděky jsem zapnul holovizi. Přepínal jsem jednotlivé programy. Hromada sexu, střílení. Na chvíli mě zaujala reportáž ze zátahu na uprchlého burše někde v suterénu Monopollis. Pokles akcií TXT, zborcené patro ve čtvrti Sumoa, vzpoura buršů proti nelidskému zacházení u obří firmy Wakesteel, porucha na klimatizaci s desítkami mrtvých… Na takové hrůzy ale fakt nemám žaludek. Přepnul jsem raději na další program.</p>
<p>Moderátor v decentním růžovoučkém kvádru bombasticky řval. Z jeho žvanění jsem pochopil, že se jedná o to, kdo první napíše zprávu na obrazovku jištěného počítače, který má ten švihák ve studiu společnosti Solarantene… Otevřel jsem si plechovku piva a sedl jsem si k tomu. Vypadal jako kastrát. Při každém slově se zajíkal tak, jakoby se každou chvíli měl udusit. Byl děsně slizký, ale daleko lepší, než ty hrůzy s hektolitry krve na ostatních programech. Zapálil jsem si jednu Monarch a zapnul svůj počítač. Do obrazovky jsem hlasitě řekl:</p>
<p>„Tak hele, ty nádhero oškubaná, ty by si chtěl nějakej vzkaz na tu svou obrazovku?… Máš ho mít.“</p>
<p>Potřeboval jsem si trochu pozvednout sebevědomí. Zkusit si, jestli v té šílené propletené síti Monopollis mám vůbec nějakou šanci. Trvalo mi to asi šest minut. To jen díky tomu, že jsem zpočátku trochu zazmatkoval a šel úplně jiným směrem. Přistihl jsem se, že jsem trochu nervózní, protože nezvládnout takovou krávovinu, tak tu nemám co pohledávat. Jakmile jsem zjistil, oč jde, byla to hračka. Nejmíň půl minuty jsem pak ztratil přemýšlením, co tomu chlápkovi v růžovém saku a volánkové sukni napsat, aby to odpovídalo jeho parametrům… Sice bez volánků, ale v barvě oranžové jsem vypsal vzkaz, který chlápka okamžitě smazal z obrazovky:</p>
<p>VAŠE STAROSTI? NÁŠ PROBLÉM!</p>
<p>8 KAMIONŮ ČEKÁ 24 HODIN DENNĚ NA VÁŠ POKYN!</p>
<p>LOWETRANS. LONG BAY II/ 3651/ A</p>
<p>Moderátor, přestože jej nebylo vidět, explodoval a pravděpodobně ze sebe rval tu růžovou nádheru. Nadšeně řval něco o tom, jak je skvělé, že se soutěže pro studenty účastní i renomované firmy. Na mém terminálu začal vyzvánět telefonní modem a na obrazovce se opět objevil ten slizký elegán a vřeštěl něco o tom, že je připraveno exkluzivní interview s vítězem soutěže, který obdrží dvě vstupenky na jedinečný let vzducholodí (kopie Zeppelin) nad Monopollis. Ten růžový kašpar se mnou mluvil asi tak, jako bych s ním od pěti navštěvoval kursy Sibu-sibu. Měl jsem toho plné zuby.</p>
<p>„Jaký je tvůj nejoblíbenější simbrain?“</p>
<p>„Růžový úchylák…,“ odpověděl jsem znechuceně.</p>
<p>„Steve, můžeš tento simbrain přiblížit divákům, kteří ho neznají?“</p>
<p>Ten tupan to snad nepochopil…</p>
<p>„Jo…, mají ho právě ve svých bytech…“</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>XXIV.</emphasis></strong></p>
<p>Přerušil jsem spojení. Tomu růžovému to nevadí a pořád pokračuje nerušeně dál. Znechuceně jsem vypnul holovizi. Opět telefonní modem, jenže já už ho mám na háku. Otevřel jsem si další plechovku a přístroj pořád vyzváněl. Sedl jsem si k němu. No dobrá. Jak myslíš. Teď mu teprve udělám ostudu. Zapnul jsem jej.</p>
<p>„Tak poslouchej, ty…“</p>
<p>„Tady Trower, pane Lowe…“</p>
<p>„A to je zase co?“</p>
<p>„Už si na mě nevzpomínáte?“</p>
<p>„Jo…, nejste vy od těch… no vlastně ani nevím od koho.“</p>
<p>„Ano…“</p>
<p>Ticho. Napil jsem se a prohodil:</p>
<p>„To docela riskujete, že mi voláte…, a nebo ne?“</p>
<p>„Chtěl jsem vám říct jen tohle: Poslední střely s plochou dráhou letu Contrax mají IQ 31…“</p>
<p>„No a…“</p>
<p>„Před chvílí jsem měl dojem, že jste na tom stejně.“</p>
<p>„Nechápu, kam tím míříte.“</p>
<p>„Až si zase budete chtít příště zasoutěžit, obraťte se prosím vás na nás… Máme v zásobě několik skvělých soutěží, které se vám budou bezesporu líbit… Pokud je přežijete.“</p>
<p>„To je varování?“</p>
<p>„Teď jste na to kápl. Jste přece jenom lepší než ty střely.“</p>
<p>Přístroj zmlknul. Dal jsem si nohy na stůl. Tak ono se to panáčkům nelíbilo. Oni mi už závidějí i pitomý let vzducholodí… Ale stejně to pro ně musela být rána, když riskovali spojení a přiznali, že mě vlastně monitorují ve dne v noci. Měl jsem dojem, jakoby se chobotnice v akváriu smála. Nevím proč, ale dostal jsem nějakou lepší náladu. Šel jsem si do lednice pro panáka. Když jsem otevřel box, z nepochopitelných důvodů jsem si řekl:</p>
<p>„Poslyš, lednice, tobě to snad říct můžu: Ti se budou ještě divit…“</p>
<p>Ale divil jsem se já. A to hned ráno. V kanceláři Lowetrans na mě čekal vzkaz:</p>
<p>JSEM TA, KTEROU HLEDÁTE / ŠKAREDÁ, TLUSTÁ, STARÁ, ALE JAKO SEKRETÁŘKA NEJLEPŠÍ.</p>
<p>GDA 6472/ 4837 JENNY ROSTAND.</p>
<p>Výborně. Představoval jsem si sice něco jiného, než nějakou zapšklou starou pannu, no ale proč ne… Ten vzkaz mi připomněl, proč tu vlastně jsem a co dělám a padla z toho na mě deprese. Včerejší dobrá nálada byla rázem ta tam. Zkoušel jsem se s paní Rostandovou spojit na udané adrese, ale bezvýsledně. Nechal jsem jí alespoň vzkaz, ať okamžitě volá.</p>
<p>Padl na mě pocit bezmocnosti a zmaru. Má vůbec cenu bojovat v této pitomé džungli o život? Pan Trower by se mě asi zeptal, jestli to v lapáku bylo lepší. Hovno lepší. Zapnul jsem terminál. Se vším praštit a zmizet. Živit se jako obyčejný burš. Pryč z Monopollis.</p>
<p>Založil jsem do mechaniky opťák s firemním programem, který jsem obdržel od svých anonymních zaměstnavatelů a spustil jsem ho. Program měl název Select a když mi ho předali, mysleli si, kdoví jakou relikvii mi nesvěřují. Ale kdybych to během posledních dnů nevylepšil, neoprostil od milionu zbytečných kroků, byl nepoužitelný. V Monopollis nejsou problémem informace jako takové, ale to, kde ty informace najít. A pak hlavně rozeznat v tom informačním šumu to podstatné od balastu. Počítačová síť Monopollis je zahlcena tetraliardami informací, takže mnohé firmy přišly na to, že je výhodnější neztrácet čas hledáním určité informace, ale zaplatit si nový vývoj. Když se to domyslí do důsledků, padá z toho na člověka hrůza. No a právě tuto hrůzu měl vyřešit program Select. Dokázal vyhledat zadané informace během několika málo hodin. Nebyl špatný…, možná by opravdu pracoval perfektně. Ale všude jinde, než v síti Monopollis.</p>
<p>Připadal jsem si jako pětiletý kluk, snažící se opravit mikropočítač. O informačních tocích v tomto blázinci zatím opravdu nic nevím. Potřeboval jsem, aby ten program vylepšoval sám sebe dle okamžitých podmínek a podnětů. V tuto chvíli mi zrovna vyhledával informace o počítačové síti Monopollis. Nešlo mi samozřejmě o tu běžnou síť, ale o tu paralelní, polooficiální. Musel jsem do toho programu zavést také určité prvky agresivity, které v celé síti mohou způsobit určité komplikace, ale to mi leželo v hlavě nejméně. Díky této agresivitě teď můj program nabourával jistící kódy knihoven, institucí, databank. Shromažďoval data, porovnával, vyhodnocoval.</p>
<p>Chtěl jsem sejít dolů pro nějaké pivo, když se mi na druhé obrazovce objevil vzkaz:</p>
<p>JENNY ROSTAND. DNES VEČER / PINQUIN 65. INFORMACE U VRCHNÍHO /</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>XXV.</emphasis></strong></p>
<p>No vida. Ta mumie se už probrala. Ale dopisovat si se mnou nechce. Pravděpodobně mě chce nejdříve vidět, jestli odpovídám jejím staropannenským představám o prosperujícím gentlemanovi.</p>
<p>Chystal jsem se k odchodu, když mě zvukový signál upozornil, že můj program ukončil svou činnost. Pravděpodobně se počítače v Monopollis spikly a domluvily, že mě nechají chcípnout žízní. Na obrazovce stálo:</p>
<p>BRIAN NADIER / STRAVLINSKI UNIVERSITE OF COMPUTER DEVELOPMENT / 4. ROČNÍK / VŠE PODSTATNÉ SHRNUTO V JEHO PŘIPRAVOVANÉ DIPLOMOVÉ PRÁCI: MONOPOLLIS – SÍTĚ, KANÁLY A STOKY.</p>
<p>Zbystřil jsem. To by mohlo být něco pro mě. Sedl jsem si k terminálu a pivo odložil na neurčito. Nechal jsem si okamžitě vytáhnout nejdůležitější fakta z jeho práce. Šlo to bez problémů. Na to, jaký je machr, se s tím moc netajil. Asi je opravdový Vědec. Rozdrbaný, posmrkaný kapesník mu věčně čouhá z kapsy flekatého kvádra, o ženských slyšel po cestě z universitní knihovny k terstromu. Simbrain je pro něj házení banánů opicím. Co mu nabídnout?</p>
<p>Prachy? Asi ne. Do prdele…</p>
<p>Zkusil jsem to hned.</p>
<p>Vytáhnout adresu jeho bydliště z universitní databáze byla práce pro šestiletého kluka. Horší už bylo zaměřit jeho počítač, což mi v Noresthill nečinilo nikdy žádné potíže. V Monopollis to bylo poněkud horší, ale také to šlo. Zjistit jeho jistící kód bylo ale stokrát obtížnější, než ta včerejší holovizní soutěž. To už byla chuťovka, se kterou jsem se trápil půl hodiny. Bez jediné plechovky piva. Když jsem ho konečně dostal, cítil jsem na zádech propocenou košili.</p>
<p>Musel sedět u terminálu, protože jeho počítač byl v interaktivním režimu. Vypadalo to, že Brian už opět rejdí v těch svých stokách a kanálech. Hlavně, aby se nezasvinil. Přemýšlel jsem, jak mu dát zprávu. Jakým způsobem se ozvat, abych něco nepokazil. Rozhodl jsem se pro tvrdého profesionála:</p>
<p>POKLONA UCTIVÁ, PANE NADIER / ZDRAVÍ VÁS SPRÁVA KANÁLŮ A STOK.</p>
<p>Nic. Přerušil to, co dělal. Natahoval nové další a další programy. Ani v nejmenším jsem netušil, co právě dělá. Chyběl mi dostatek informací. Pravděpodobně ho to ale dost vyděsilo. Rozhodl jsem se, že ho nechám chvíli podusit a pak se znovu ozvu. Odpoledne. Teď už se na to vykašlu. Potřeboval jsem pivo. Jenže počítačová síť Monopollis se opravdu rozhodla, že mě nechá zahynout žízní.</p>
<p>Když jsem chtěl vypnout terminál, na displeji vybuchnul gejzír barev. Ostré, popartové barvy se za zvuků pohřebních fanfár skládaly do reklamního nápisu s ozdobnými písmeny:</p>
<p>DÍKY ZA POKLONU, PANE LOWE. JEDNA STOKA VÁM TEČE. DOPORUČUJI ZMĚNU.</p>
<p>NADIER.</p>
<p>Svezl jsem se bezvládně do křesla. Tomu říkám síla. Ten kluk je lepší, než jsem si myslel. Asi bych měl být děsně naštvanej, že mi tak umyl hlavu, ale z nepochopitelných pohnutek z něj mám radost. Teprve po chvíli přišlo rozčarování. Vlastně jsem ubohý malý pitomeček, který si hraje na velkého programátora. Plížím se uprostřed manéže a chrochtám si, jak jsem neviditelný. Přitom za sebou tahám na špagátu řinčící plechovky od coca-coly. Skvělé. Fakt.</p>
<p>Jsem prostě malý plyšový kašpárek pro pobavení ostatních. Jediné, co mě teď může zachránit, je plechovka piva. Když jsem se vrátil nahoru s dvanácti plechovkami, uvědomil jsem si, že jsem ani nedočetl všechny vzkazy…</p>
<p>No samozřejmě. Měl jsem tam pozdrav i od mých zaměstnavatelů. Projel jsem změť bitů dekódovacím programem a dověděl se, že reakce na mé požadavky nebyly zrovna nadšené. Co se týká pomalovaných kamionů, pomalují mi pouze čtyři. Zbytek zůstane bez jakýkoliv identifikačních znaků. Jinak to vcelku šlo. Pak si neodpustili ještě další pokárání za mou holovizní výhru. No…, snad se tak moc nestalo. Další vzkazy žádné.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>XXVI.</emphasis></strong></p>
<p>Otevřel jsem si plechovku piva a vzpomněl si na Kyborgcomp pana Brucklera. Vytáhl jsem z kapsy saka jeho navštívenku a pořádně ji prostudoval. Tak tedy 320 76 Gently. Čímpak se asi pan Bruckler živí? Nevypadal jako nejspořádanější občan Monopollis. A existují tu vůbec nějací spořádaní občané? Zatím to vypadalo, že ne. Vyťukal jsem na klávesnici Brucklerův kód a odpověděla mi automatická firemní ústředna. Prý abych nechal vzkaz. Nechal jsem.</p>
<p>LOWETRANS LB II (3651) /A. JE VÁM K DISPOZICI.</p>
<p>Pak jsem se rozhodl, že si dám malou zdravotní procházku.</p>
<p>Pingquin 33 byl jeden z lepších barů na třetím základním podlaží. Jelikož jsem ani v nejmenším netušil, kdy je pro paní Rostandovou večer, objevil jsem se tam kolem osmé hodiny. Burš ve tmavém kvádru s bílými tučňáky mě přivítal a zeptal se, jestli mám rezervováno. Řekl jsem mu, že ne, ale že by mě tady měla čekat paní Rostandová.</p>
<p>„Áaaa…, slečna Rostandová…“ A to slečna zdůraznil tak okatě, že mi bylo jasné, že půjde o pěknou fúrii. „Ještě se nedostavila. Ale má stůl B 8. René vás tam zavede.“</p>
<p>Přiklusal další burš se stejnými tučňáky na saku a suše mi oznámil, ať jej následuji.</p>
<p>„Třeba do horoucích pekel…,“ řekl jsem a vydal se za ním.</p>
<p>Bar byl opravdu docela slušný. V hlavním sále jely naplno tři rulety. U hracích automatů bylo možné vyhrát až dvě hodiny simbrainu či mechanickou krysu. Podlaha pravidelně měnila barvy a na stěny se promítaly nejrůznější obrazy včetně bludišť a nedohledných pouští, mořských plání, vesmíru. Vše proloženo dramatickými scénami horrorových vizí ze simscreenu. Nechápal jsem, jak zde někdo vydrží sedět víc jak půl hodiny. Bylo to k zbláznění. Burš mě dovedl ke stolu B 8 a zeptal se na mé přání.</p>
<p>„Irskou vodku s citronem… a s ledem.“</p>
<p>„Samozřejmě. Bez ledu jsme ji nikomu za posledních dvacet let nepodali.“</p>
<p>„To jste mně uklidnil.“</p>
<p>Burš zmizel někde uprostřed lesa plného zvrácených skřítků. Rozhlédl jsem se po sále. Bylo jasné, že jde o stálé hosty lepší společnosti. Na protější stěně se mihla rozpínající galaxie a nalevo ode mne upalovali nějakou čarodějnici. Odněkud ze stropu se sneslo hejno havranů a zamířilo k opuštěnému ostrovu. Burš mi přinesl pití. Pohodlně jsem se opřel do křesla a pozoroval dění kolem. Byla to idylka. Zdálo se, že ty šílené obrazy a děje nikoho kromě mě nevzrušují. V jednu chvíli se celý prostor změnil v krápníkovou jeskyni. Kočička u vedlejšího stolu se vášnivě rozesmála a objala kolem krku nějakého tučného staříka v chromovaném kvádru.</p>
<p>U stolu za mnou se dohadovali dva padesátníci. Odhadoval jsem je na státní úředníky se třemi hodinami simbrainu. Od rulety se zvedla opelichaná ježibaba s plnou náručí žetonů. Společnost fakt k popukání. Sjel jsem vodku na ex a očima hledal číšníka.</p>
<p>Nevím, kde se vzala, snad vystoupila z nějaké té šílené vize, ale najednou tam přede mnou stála. Věděl jsem stoprocentně, že je to ona, aniž by musela cokoliv říct.</p>
<p>„Obtěžovalo by vás hodně, kdybyste si sedl do toho křesla vedle?“</p>
<p>Jo, přesně takhle jsem si ji nějak představoval. Mlčky a s děsně otráveným ksichtem jsem se přesunul. Sedla si do křesla, kde jsem ještě před chvílí trůnil já a kabelku si spořádaně a pečlivě uložila na klín. Měla na sobě onyxové šaty upjaté až ke krku. Pokud by jí chtěl člověk nahlédnout za výstřih, což při její vizáži pokládám za nesmysl, musel by je rozpárat odshora až dolů a potom ještě určitě zápolit se železnou košilí.</p>
<p>„Abyste pochopil, tohle je mé křeslo. Nemohu sedět jinde…“ Řekla to stylem královny, které patří polovina světa. Odhadoval jsem ji na padesát. „Promiňte, ještě jsem se nepředstavila. Jenny Rostandová.“</p>
<p>Čekal jsem že mi podá ruku, ale marně.</p>
<p>„Steve Lowe…, velmi mě těší, že jsem vás poznal, slečno Rostandová.“</p>
<p>Už teď jsem litoval, že jsem si o ní nezjistil nějaké bližší informace, což by nebyl žádný problém. Přiklusal burš s tuňáky.</p>
<p>„Jednu colu, pane Whinstnoyi…“</p>
<p>„A mně ještě jednou to samý…“</p>
<p>„Pánovi taky colu, pane Whistneyi, opít se může až skončíme… a u jiného stolu.“</p>
<p>Čuměl jsem na ni jak na zjevení a než jsem se zmohl na náznak odporu, burš byl pryč. Zmizel v laguně s krokodýly.</p>
<p>„Nedostáváte schizofrenii z tohoto prostředí?…,“ začal jsem hovor.</p>
<p>„Proč? Je tu stokrát větší klid než v ulicích Monopollis.“</p>
<p>„Připadám si jako v pekle.“</p>
<p>„Doufám, že se celý večer nebudeme bavit o tom jak se cítíte, pane Lowe.“</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>XXVII.</emphasis></strong></p>
<p>Na stole se nám objevilo pití. Jestli odteďka něco nesnáším, tak je to ta ulepená coca-cola. Doufal jsem, že naše jednání nebude dlouhé. Slečna Rostandová v to pravděpodobně doufala také, protože přešla rovnou k věci.</p>
<p>„Takže oč jde a co nabízíte, pane Lowe?“</p>
<p>„Předně nevím kolik taková sekretářka v Monopollis bere a co dokáže.“</p>
<p>„Bere hodně a dokáže všechno…“</p>
<p>Napil jsem se. Vyschlo mi v krku.</p>
<p>„Mohla byste to nějak upřesnit?“</p>
<p>Zamyslela se. Byla spíše škaredá než tlustá, i když dobrých devadesát kilo určitě měla.</p>
<p>„Dejme tomu pro začátek, takové dva tisíce…“</p>
<p>Dva klacky jsem bral v Noresthill a to jsem si myslel, kdoví jaký nejsem boháč. Dva klacky berou v mém bývalém působišti ti lepší programátoři… Nebyla zrovna skromná.</p>
<p>„Dva tácy měsíčně, to není málo, slečno Rostandová…“</p>
<p>„Vy asi nejste dlouho v Monopollis, co?“</p>
<p>„Ne, proč?“</p>
<p>„Tady je to všechno daleko rychlejší než jinde. Celý život je tu rychlejší. Takže pokud se tady mluví o platech, tak vždycky o týdenních…“</p>
<p>Skoro mi zaskočilo. To snad ta mumie nemyslí vážně.</p>
<p>„Promiňte…, asi jsem špatně rozuměl.“</p>
<p>„Rozuměl jste velmi dobře, pane Lowe… Dva tisíce týdně. Ani nevíte, jaké máte neuvěřitelné štěstí. Jak vidím, budete potřebovat tady právě někoho takového, jako jsem já. Vypadá to, že jste poněkud mimo.“</p>
<p>„Promiňte…, ale zaskočilo mě to.“</p>
<p>„Ještě jednou dvě coly, pane Whistneyi.“</p>
<p>Ani jsem si toho burše nevšiml. Vznášel se jako Bůh nad vodami prvního dne.</p>
<p>„Řekněte mi něco o vaší firmě.“</p>
<p>Na protější stěně se objevil rej eskymáckých tanečnic a kolem nich vlály liščí ocasy.</p>
<p>„Transport všeho druhu. Osm kamionů a jedenadvacet buršů…“</p>
<p>„Programové vybavení…?“</p>
<p>„Vlastně ještě ani nevím. Pochopte, začínám.“</p>
<p>„A máte vůbec nějaké?“</p>
<p>„Ale samozřejmě…, ale ještě jsem to blíže nezkoumal.“</p>
<p>„Odkud jej máte?“</p>
<p>„Nevím…“</p>
<p>Musela mě mít za úplného blbce, ale já opravdu nevěděl, co jí říct. Vlastně jsem byl na tu schůzku totálně nepřipravený. Bylo jasné, že se vyzná v Monopollis daleko víc než já. Žije tu přes padesát let, zatímco já necelý týden. Jenže jak jí to vysvětlit? Pravděpodobně jí už taky došlo, koho má před sebou.</p>
<p>„Co vás přimělo jít zkusit štěstí do Monopollis?“</p>
<p>„Hmm…, to je příliš složité. Zdědil jsem to.“</p>
<p>„Aha…, a počáteční kapitál?“</p>
<p>„Kromě těch kamionů a buršů nic.“</p>
<p>„Víte, co nechápu? Jak to, že tu ještě sedíte přede mnou. Jste si vůbec ještě jist, že ta vaše firma skutečně existuje?“</p>
<p>„Naprosto.“</p>
<p>„Z čeho mě zaplatíte první týden?“</p>
<p>„Seženu si někde punčochu a vyloupím banku.“</p>
<p>„Asi zbožňujete historické filmy, co?“</p>
<p>„Některé.“</p>
<p>Vytáhl jsem balíček Monarch a vyklepal jednu cigaretu.</p>
<p>„Poslyšte… To vás v tom vašem zapadákově neučili, že byste se nejdříve měl zeptat dámy?“</p>
<p>„Co máte na mysli?“</p>
<p>„Tu cigaretu…“</p>
<p>Znechuceně jsem ji zasunul zpět do balíku.</p>
<p>„Tak poslyšte, dámo, aby ta naše konverzace nebyla příliš jednostranná. Co vůbec umíte vy?“</p>
<p>„Říkal jste něco o tom, že chcete vyloupit banku…“</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>XXVIII.</emphasis></strong></p>
<p>Domů jsem se dostal v jedenáct, ale byl jsem utahaný jako po celonoční šichtě u terminálu. Nakonec jsme se domluvili. Slečna Rostandová byla dokonce tak hodná, že mi povolila jedno cigáro během toho vyčerpávajícího večera. Bylo to na padnutí, ale rozhodně to nevypadalo tak ztraceně, jako na začátku našeho rozhovoru. Nakonec mi oznámila, že to místo bere, a to ze dvou důvodů. Za prvé se poslední dobou šíleně nudila, což u mě asi nebude. A pak, pocítila jakousi mateřskou lítost nad mou ztracenou osobou a rozhodla se, že mě tak bezmocného ve spárech Monopollis nenechá. Nepadlo ani slovo o tom, jestli ji beru já, či ne. Jak jsem pochopil, to bylo jaksi samozřejmé už od samého začátku. Když jsem všechno zvážil, přišel jsem k závěru, že v každém případě pro začátek někoho potřebuji. A jelikož jsem na vybranou zrovna neměl… Prostě zítra ráno nastupuje.</p>
<p>Chobotnice spala. Měla smotaná chapadla a vypadalo to, že se jí zdá něco pěkného. Otevřel jsem si plechovku piva a po ní ještě jednu. Pomohlo to. Najednou jsem oživl. Bylo jasné, že celý večer jsem nebyl ve formě jen díky tomu, že jsem s tou rakví usrkával jen tu ulepenou coca-colu. Dostal jsem se opět do své kůže a v půl dvanácté v noci pocítil obrovské tvůrčí vzepětí a chuť do práce. Nevím, co mě to napadlo, ale zamknul jsem byt a odjel do kanceláře Lowetrans.</p>
<p>Computeroví fanatici a programátoři jsou ryze noční živočichové. Ani v nejmenším mě nepřekvapilo, že Nadier sedí u svého terminálu a loví v kalných vodách. Věděl jsem téměř najisto, že nebude spát. Očekával jsem i to, že jeho počítač bude mít nový jistící systém. Spustil jsem svůj nabourávací program na Nadierův počítač a na druhém terminálu jsem jej ještě dolaďoval a upravoval. Cítil jsem se skvěle. Během první hodiny jsem nepostoupil ani o krůček a udělal tři plechovky piva. Neznervózňovalo mě to. Nadier není žádný vůl. Vážil jsem si ho a navíc jsem byl přesvědčen, že ho nakonec dostanu. Jediné, co by mě mohlo zastavit bylo, kdyby se na to vykašlal a rozhodl se jít spát. Ve čtvrt na tři jsem přerušil původní program a spustil nový, zdokonalený. Ten už byl tak domyšlený, že se sám, na základě vyhodnocených výsledků neustále zdokonaloval. Jenže pořád to nebylo ono. Pořád byl málo agresivní na Nadierovy jistící kódy. O půl čtvrté jsem zakládal třetí vylepšenou verzi a za deset čtyři, když už jsem se to chystal zapíchnout, mi počítač oznámil momentální Nadierův kód. Jeho počítač byl na několik okamžiků přístupný. Bleskově jsem napsal:</p>
<p>SPRÁVCE KANÁLŮ A STOK ŽÁDÁ O SCHŮZKU.</p>
<p>Mohlo trvat asi třicet vteřin, než mi odpověděl. Měl to podstatně jednodušší, protože já žádné jistící kódy neměnil. Ostatně bez souhlasu mých zaměstnavatelů jsem ani nemohl.</p>
<p>ZÍTRA V ŠEST VEČER U MĚ. PŘEDPOKLÁDÁM, ŽE ADRESU ZNÁTE.</p>
<p>NADIER.</p>
<p>Domů jsem se dostal v pět. Usnul jsem téměř v okamžiku. Probral jsem se někdy po desáté. I v Noresthill byla všechna rána vražedná, ale tady v Monopollis dolehla na člověka deprese dvakrát větší. Chobotnice se líně protahovala v akvárku. Vítej v této mašinérii.</p>
<p>Hodil jsem si sprchu, abych se alespoň trochu vzpamatoval. V duchu jsem si ujasnil hlavní body dnešního dne. V jednu hodinu Jenny Rostandová, v šest Brian Nadier. A mezi tím určitě blázinec. A starosti, kde sehnat nezávislý počítač. Potřebuji ho co nejdříve. Mí zaměstnavatelé mi pomalu začínají lézt krkem. Já vím, pane Trower, že je to tady lepší, než v Chembry, ale přece…</p>
<p>Monorailem na C 82 a potom meziúrovňovou na Gentle Bouleward. Člověk má poznat co nejlépe okolí svého bytu. Tuto cestu jsem ještě nikdy nepoužil, přesto, že bych se měl dostat na Long Bay bez větších oklik. Před obchodním centrem Woodmarket jsem nastoupil na stometrový eskalátor, který projížděl těsně kolem pomníku profesora Kanea. Připomínal skleněný krystalický mnohostěn, který postupně krystalizoval a rostl a doslova obrůstal nosné pilíře, prodíral se tou příhradovinou a když už člověk ztrácel přehled… o jeho obludné velikosti, stejným způsobem se zmenšoval. Ten krystal prostě pulsoval a v jednu chvíli jsem měl dojem, že pohltí i mě. Bál jsem se na něj sáhnout, aby mi v tom nezůstal prst, případně mi to během několika málo okamžiků neobrostlo celou ruku. Nahoře jsem si zkontroloval svou polohu na informačním monitoru, který mě ubezpečil o tom, že už se tu pohybuji skoro jako profesionál. V této části města bylo čtvrté základní podlaží přerušeno obrovskou průrvou nad náměstím Rat Place. Dostal jsem se přes ni lanovkou. Nijak nespěchala, snad aby se cestující mohli pokochat šokujícím pohledem na bizardní náměstí, pravděpodobně jedno z největších v Monopollis. Přísně čtvercovou plochu protínal úhlopříčně vodní kanál. Nebylo mi jasné, odkud čerpají vodu, ale už jsem se ničemu nedivil. Uvažoval jsem o tom, jak je to všechno zabezpečeno proti havárii. Pod tím podlaží musí být nejméně ještě šest dalších s milionem lidí. A stačila by jediná nálož…</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>XXIX.</emphasis></strong></p>
<p>Dostal jsem se z přecpané kabiny a rozhodl se zkrátit si cestu spojkou přes botanickou zahradu. Asi jedině v Monopollis dokáží růst květiny a stromy bez jediného slunečního paprsku. A nebo že by šlo o umělé rostliny? V tropické laguně se líně převaloval krokodýl a nad hlavou mu krákorali pestrobarevní ptáci neuvěřitelných rozměrů. Přivezli je asi zmrazené z pravěku. Uprostřed skleníku přede mě vyskočil z křoviska burš omotaný medvědí kůží a nabízel mi erotická dobrodružství v pralese. S pravými divoškami, schopnými absolutně všeho. S díky jsem odmítl. Byl skvělý. Děsně chlupatý a zarostlý. Na krku mu visela identifikační karta zatavená v plastiku. Opravdu dobové.</p>
<p>Z Contfigure už jsem to měl jenom kousek. Na rohu luxusního klenotnictví Spacebrilliant prodával nějaký vychrtlý chlapík akcie KM Services. Musel na tom být bídně, když už neměl ani možnost napojení na komunikační terminálovou síť, jejímž prostřednictvím by to prodal stokrát rychleji a důstojněji. Řekl mi, že by neprodal. Přes počítač by si totiž každý zjistil, že nemají žádnou cenu. Zbankrotoval před dvěma dny a od té doby tu stojí. Věděl o tom, že nemá tu nejmenší šanci.</p>
<p>Pokračoval jsem v cestě, aby mi to nedrásalo nervy. Možná bych mu mohl na pár dní pomoci, ale takovými je Monopollis zaplaveno. A všechny nezachráním. A zítra to mohu být já. Jestli ne už dnes večer. Základní poučka: Monopollis nepřipouští žádný soucit.</p>
<p>Jakýkoliv sebenepatrnější náznak soucitu vás zničí během hodiny. U baru Medea jsem měl problém dostat se z pohyblivého chodníku, nebo lépe řečeno z toho davu na něm. Ale nakonec se mi to podařilo. Přinutil jsem šest lidí vystoupit se mnou. Před barem se handrkovaly dvě štětky v roztodivném úboru. O prachy. Pak už rychlovýtahem šedesát metrů nahoru a kanceláře firmy Lowetrans mě pohltily do svého božského, tichého a dokonale izolovaného ráje.</p>
<p>Spustil jsem dekódovací program a na obrazovce se mi objevil další vzkaz od nich. Asi už jsem měl moc dlouho volno.</p>
<p>AUTOMATICKÉ SKLADY FY WASH V YPACE / BEDNY OZNAČENÉ TLW 83746 / 2 KAMIONY JIŠTĚNO PŘES RANK. PŘEPRAVIT NA TERRA UNITA 736 B</p>
<p>No vida. Přečetl jsem si to znovu. Moc mi to nehrálo. Buď v těch bednách budou nukleární rakety a pak nemám šanci, a nebo je to jenom nějaká pitomá zkouška. Systém Rank má dvojité jištění se signálním zařízením proti nabourání. Zapálil jsem si Monarch. Jistící program je instalován zaměstnanci softwarové firmy SC+. Usoudil jsem, že to bude jenom zkouška a dal se do práce.</p>
<p>Zatímco mi program vyhledával zákazníky velkoskladů Wash, zkontaktoval se se mnou Kybergcomp pana Brucklera.</p>
<p>„Čau Lowetrans. Něco bych pro tebe měl.“</p>
<p>„Výborně. Kolik a kam.“</p>
<p>„Gemini.“</p>
<p>„Beru. Oč jde.“</p>
<p>„Hmm… Ty si snad nikdy na Monopollis nezvykneš. Takové otázky zákazníkům nedávej. Stejně ti na ně neodpoví.“</p>
<p>„No dobrá. Odkud a kam přesně. A kolik toho je.“</p>
<p>„Spojíš se s mým technickým náměstkem. Je možné se napojit na tvůj počítač?“</p>
<p>„Ne…, pošlete mi to do vyrovnávací paměti. Já už si to převezmu.“</p>
<p>„Takže ve tři?“</p>
<p>„Dobře. Vyzvednu si to okamžitě, jak to pošlete.“</p>
<p>„Těším se na další spolupráci.“</p>
<p>„Také tak.“</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>XXX.</emphasis></strong></p>
<p>Bylo půl jedné. Měl jsem tři a půl hodiny na to, abych něco vymyslel. Slečna Rostandová přišla přesně. Posadila se do křesla, dala nohu přes nohu a rozhlížela se po svém novém pracovišti.</p>
<p>„Představovala jsem si to hůř.“</p>
<p>„Já taky.“</p>
<p>„Váš otec musel být poměrně bohatý.“</p>
<p>„Můj otec?“</p>
<p>„Říkal jste přeci, že jste to dědil…“</p>
<p>„Jo…, to máte pravdu. Asi byl bohatý.“</p>
<p>„Neměl byste tu colu?“</p>
<p>„Ne… Kde jste dělala před tím?“</p>
<p>Natáhla se k terminálu a vyťukala pár čísel. Na obrazovce naskočilo:</p>
<p>OPTOELEKTRONIC GH / FALCOME 8374 LM / 36 ZAMĚSTNANCŮ / SERVIS OPTOELEKTRONICKÝCH ZAŘÍZENÍ / 25. 2. T. R. POHLCEN FIRMOU LASERDERMUTH / DELIMINACE K 1. 3. T. R.</p>
<p>„To je optika takový průšvih?“</p>
<p>„Ne… Zdaleka ne. Přišlo to ze dne na den. Určitě v tom byla nějaká špinavost.“</p>
<p>„To vás všechny vyházeli?“</p>
<p>„Všechny ne. Většinu.“</p>
<p>„Včetně vás.“</p>
<p>„Nesmysl. Já nabídku měla. Nevzala jsem to.“</p>
<p>„To si taky někdo může dovolit? Nevzít v Monopollis nabídku?“</p>
<p>„Já ano.“</p>
<p>„Snažíte se ve mně vyvolat dojem, že jste kdovíjaká hvězda.“</p>
<p>„Hmm… Tady šlo o to, že jsem nechtěla dělat pro někoho, kdo nás ne zrovna čistým způsobem potopil.“</p>
<p>„Jak jste přišla na to, že to nebylo čisté?“</p>
<p>„Už se trochu vyznám. A prosperovali jsme královsky. Bylo v tom něco jiného.“</p>
<p>„Důkazy.“</p>
<p>„Žádné. Týden před tím než k tomu došlo, byla celá naše síť zablokovaná novým jistícím systémem, ke kterému měl přístup jenom ředitel a jeho náměstek. Nemohla jsem se dostat ani do jediné databáze.“</p>
<p>„Zkoušela jste to?“</p>
<p>„To víte, že ano. Celý ten týden se tam musely dít hrozná svinstva. Proč se na to ptáte?“</p>
<p>„No, že bychom to mohli zkusit spolu…“</p>
<p>„Co myslíte konkrétně?“</p>
<p>„No dostat se do té vaší bývalé databáze.“</p>
<p>„Nebuďte naivní. To už je dneska všechno jinak. To už neexistuje.“</p>
<p>„Jste si tím tak jista?“</p>
<p>„Nejsem si tím jista, pokud vás to zajímá…, ale určitě tomu tak bude.“</p>
<p>„No dobrá.“</p>
<p>„Máte pro mě práci?“</p>
<p>„Jo… firma Kybergcomp. Přesně ve tři nám pošlou data. My si je pomocí programu Security přetáhnem z bufferu.“</p>
<p>„Dobrá. Co dál?“</p>
<p>„Vy se okamžitě poté spojíte s Kybergcomp a oznámíte, že kontrolní součty jejich dat nesedí.“</p>
<p>„To už víte takto dopředu?“</p>
<p>„Ano… Abyste to chápala, ať už sedět budou či ne, vy jim prostě oznámíte, že nesedí…“</p>
<p>„Hmm… a co dál?“</p>
<p>„To záleží na nich. Buď pošlou data znova, což nepředpokládám, protože by se snížila bezpečnost transakce. Ve druhém případě si vyžádají vadný blok dat s tím, že ho zverifikují. Přesun nepatrné části dat je úplně bez rizika. A je to logické, protože tím, že jim pošlu blok zpět a ukáže se, že je v pořádku, veškeré posílání informací končí.“</p>
<p>„Je to ale nějak zbytečně komplikované. Proč mám tvrdit, že data nepřišla v pořádku?“</p>
<p>„To už nechte na mě, slečno.“</p>
<p>„To snad nemyslíte vážně. Jsem váš zaměstnanec a pokud v něčem jedu, tak chci být alespoň do jisté míry informována. Mohou nastat nepředvídané okolnosti a pokud nezareaguji správně a v čas, jsem zbytečná.“</p>
<p>„Ještě jsem tu pro všechny případy já.“</p>
<p>„Pane Lowe, pokud tuto základní otázku nebudeme mít vyjasněnou hned od začátku, naše spolupráce bude nemožná. Ještě jsem nenastoupila.“</p>
<p>„Tak vy jste nenastoupila? Měl jsem dojem, že už ano.“</p>
<p>„Neutíkejte od problému…“</p>
<p>Byla neoblomná jako vápencová skála a jenom mě zdržovala. S tímhle jsem nepočítal.</p>
<p>„Dobře…, ještě než se spojíte s jejich firmou, proženem část dat programem, který do té doby musím sestavit.“</p>
<p>„Trojský kůň?“</p>
<p>„Ano… Část dat bude mít potom v sobě instalovanou rutinu, která se ještě před jejich verifikací pokusí přesunout z bufferu do jejich databáze. Pokud používají stejný typ programu jako je Security, tak by to mělo vyjít. Stačí?“</p>
<p>„Ale ano…, i když…, je to poněkud archaický a nejistý způsob, jak se dostat do databanky. Vy si opravdu myslíte, že to vyjde?… ale je to vlastně váš problém…“</p>
<p>„Děkuji…, jste neobyčejně laskavá, že to necháte na mě.“</p>
<p>„Co mám dělat do té doby?“</p>
<p>„Zjistíte, kteří z buršů budou pro zakázku Kybergcomp volní. To je vše. A teď bych potřeboval až do tří klid.“</p>
<p>Zapálil jsem si Monarch.</p>
<p>„Vy tady kouříte?“</p>
<p>Naštvaně jsem zasedl k terminálu a dal se do práce.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>XXXI.</emphasis></strong></p>
<p>Nebylo mi jasné, jakým způsobem si budu udržovat odstup od Rostandové. Jak to udělat, aby si všímala pouze oficiální práce Lowetrans a neměla ani tušení, že mám ještě nějaké zaměstnavatele a že navíc podnikám věci i mimo ně. Bude to k zbláznění.</p>
<p>„Mohu vás ještě na chvilku vyrušit, pane Lowe?“</p>
<p>„No, prosím…“</p>
<p>„Kde máte pocitovky pro burše?“</p>
<p>„V adresáři 32. Někde si to tam najděte.“</p>
<p>„Projela jsem si jen tak v rychlosti programy vašich buršů…“</p>
<p>„No a?“</p>
<p>„Jsou dobré…“</p>
<p>„To jsem sám rád.“</p>
<p>„Ale nejsou skvělé.“</p>
<p>„Hmmm…, ještě jsem se na ně nedíval. Myslíte, že mají nějaké chyby?“</p>
<p>„Chyby přímo ne…, ale mohly by se vyskytnout problémy.“</p>
<p>„To mi raději ani neříkejte. Jaké problémy máte na mysli?“</p>
<p>„Nemám na mysli vůbec nic. Jen vás chci upozornit, že by stálo za to, obětovat jeden večer a pořádně se na to podívat.“</p>
<p>„Obětujete jej?“</p>
<p>„Já?“</p>
<p>„Ano, vy…“</p>
<p>„Chcete snad říct, že to nezvládnete?“</p>
<p>„Ne… chci vám jenom naznačit, že na to nemám čas…“</p>
<p>„Prosím?“</p>
<p>„Slyšela jste dobře.“</p>
<p>„A co vlastně děláte?“</p>
<p>„Vyhrávám holovizní soutěže.“</p>
<p>Otočila se a zabouchla za sebou dveře. Brrr. Oddychl jsem si. Nebude to žádný med.</p>
<p>O půl třetí jsem dokončil svůj program a pak ho ještě upravoval tak, aby provedl destrukci části, vadného bloku.</p>
<p>Ve 14:59 jsme seděli s mojí novou sekretářkou u terminálů. Přesně ve tři hlásil program Security první data. V 15:03 má Rostandová na drátě jakéhosi programátora od Kybergcomp. Ten okamžitě souhlasí s verifikací bloku.</p>
<p>„Kdy se dozvíme, jak jsme s našim Trojským koněm uspěli?“ Obrátila se na mě slečna Rostandová jako na nejlepšího přítele.</p>
<p>„Okamžitě.“</p>
<p>„Jak?“</p>
<p>„Nechte se překvapit.“</p>
<p>Na monitoru se objevila jejich hláška:</p>
<p>DATA ERROR. POSÍLÁME NOVÝ BLOK ZA STEJNÝCH PODMÍNEK. POTVRĎTE KONTROLNÍ SOUČTY.</p>
<p>Posíláme OK hlášku, neboť data jsou v pořádku.</p>
<p>„Co kůň. Už zařehtal?“</p>
<p>Obtěžuje mě znova. Cítím se trapně. Klasická finta, která kdysi byla mým parádním kouskem v Noresthill asi zklamala. V tom na monitoru přibyla další řádka:</p>
<p>TRANSFER OK</p>
<p>„Pozorně si prohlédněte monitor, slečno. Jsou na něm stopy koní.“</p>
<p>Stisknul jsem signální tlačítko u jména Brian Nadier. Přišel mi otevřít osobně. Byl děsně dlouhý, snad o hlavu vyšší než já, a hrozitánsky hubený. Obličej měl protáhlý s výrazně hranatými rysy, ze kterých jako dokonale opracovaný jehlan vystupoval úzký nos.</p>
<p>Vlasy měl rovné jako armovací dráty a po ramena dlouhé. Na sobě měl košili se stříbrným motýlkem pod krkem a pak už jen trenýrky a purpurové ponožky. Podal mi ruku.</p>
<p>„Vítej správče stok… Pojď dál.“</p>
<p>Trochu mě zarazila jeho bezprostřednost s jakou mi tyká, ale nic jsem proti tomu neměl. Aspoň si nebudeme komplikovat naši rozmluvu, nějakými společenskými frázemi.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>XXXII.</emphasis></strong></p>
<p>Byt připomínal počítačové muzeum. Pokud v něm byly nějaké věci, tak výhradně počítače, včetně již zastaralých a nepoužitelných typů. Sedl jsem si do křesla, které bylo zřejmě ukradené z vagónu podzemky.</p>
<p>„Na co tu máš ten šrot?“</p>
<p>„Jsem nostagik a některé tyhle pravěké typy se hodí pro práci v Monopollis lépe než ty dnešní.“</p>
<p>„Tomu nevěřím.“</p>
<p>„No fakt… Někdy mám dojem, že vývoj počítačů se ubírá směrem k jasnému cíli, kterým je to, aby se ve zdejší computerové síti nikdo nevyznal. Jseš od policie, finančáků, nebo od zvláštních služeb?“</p>
<p>„Ani jedno…“</p>
<p>„Tak pro koho děláš?“</p>
<p>„Pro sebe.“</p>
<p>„To ti mám věřit?“</p>
<p>„Nenutím tě.“</p>
<p>„Každou chvíli mě otravují chlápci od nějaký firmy, abych jim pomohl a udělal pro ně to či ono. Řekl jim, jak se dostanou k tomu nebo onomu, nebo abych je zachránil před bankrotem. Uplácejí mě, abych zfalšoval delimitační protokoly a bankovní úvěry.“</p>
<p>„A ty…?“</p>
<p>„Vyhazuju je… Jsem hlídanější než starosta tohoto pitomýho města.“</p>
<p>„Takže…?“</p>
<p>„Takže pro nikoho nedělám. Ani nemůžu. S jedinou výjimkou, a tou jsem já sám.“</p>
<p>Vytáhl jsem balíček Monarch a nabídl mu. Vzal si. Rozhlížel jsem se po pokoji. Na kuchyňské lince byl instalován počítač Optical Parall, který byl ještě před dvaceti lety největším trhákem. Přes něj byl přehozen hnusně zelený těžký kabát s pokrčeným Dailypollem v kapse. Na zemi ležela krabice od vývojového typu Firetti 6 a na ní talíř s týdenními zbytky jídla.</p>
<p>„Řekneš mi oč ti jde?“</p>
<p>„Mně? O nic. Chtěl jsem jenom osobně poznat toho, kdo se nekontrolovatelně pohybuje v zablokovaných sítích Monopollis.“</p>
<p>„Ve stokách.“</p>
<p>„Na ten název jsi přišel sám?“</p>
<p>„Jo…, a jsem na něj pyšný.“</p>
<p>„Blahopřeji. Proč zrovna stoky?“</p>
<p>„V sítích se jede oficiálně. Jenže dneska už se tady nikdo nedokáže udržet na čistém legálním základě. Proto nejmocnější a největší giganti vymyslely ještě jednu, paralelní síť, kterou já nazývám kanály. Jestliže v sítích teče cola, v kanálech pak splašky. Jenže situace už dospěla do takového stadia, že kanály jsou téměř legalizovány. Ví o nich kde kdo, včetně radních tohoto blázince. Kdo dnes není napojen na kanál nemá šanci.“</p>
<p>„A stoky?“</p>
<p>„O stokách zásadně nepřednáším.“</p>
<p>„Ale vždyť jsi to všechno vyblil v tý svý práci… Jestli jsem to správně pochopil, tvrdíš, že existuje ještě třetí síť, kterou nazýváš stoka. Dokonce tam tvrdíš, že stoky byly dříve než kanály. A pak už je tvůj výklad mlhavý a nesrozumitelný. Vznášíš otázku, kdo asi stoky zřídil, ale nedáváš na ni odpověď. Velmi matně popisuješ, jak pracují, ale už nepíšeš, kdo a k jakým účelům je používá. Kdo je na ně napojen. Uděláš si reklamu geniálního mystifikátora a teď najednou o nich nepřednášíš.“</p>
<p>„Od tý doby jsem se taky pohnul kus dopředu.“</p>
<p>„O jakej kus?“</p>
<p>„O kus, kterej raději nosím v hlavě, než abych ho svěřil svému počítači.“</p>
<p>„Kdo se pohybuje ve stokách?“</p>
<p>„Krysy.“</p>
<p>„Díky za zprávu.“</p>
<p>„Pro koho děláš?“</p>
<p>„Myslel jsem, že už jsem ti to říkal.“</p>
<p>„V Monopollis neexistuje člověk, kterej by pro někoho nedělal. V Monopollis nemá jedinec šanci. Ještě tu žádnej nepřežil víc jak měsíc.“</p>
<p>„Jsem tu teprve necelejch čtrnáct dní.“</p>
<p>„Čtrnáct dní pod jménem Lowe. Ale kdo jsi byl před tím? Nevěřím, že Lowe. Kdo ti dal základní kapitál Lowetrans? Ve tvých materiálech je, že jsi před tím dělal u Starway Object. Deset let. Analytika. Obyčejného pitomého analytika. Tam sis na to nevydělal… A víš co je zajímavé? Že Starway Objects má odjakživa všechny, ale opravdu všechny zaměstnance pojištěné u Triuphu.“</p>
<p>„Ano…, starali se o nás jako o vlastní…“</p>
<p>„Jo…, o všechny, kromě tebe. V záznamech Triuphu totiž o tobě není ani čárka. Že bys byl takovej zlobivej a oni tě nepojistili? A nebo na to zapomněli? A nebo zapomněl někdo jinej. Někdo, kdo tvé jméno dostal do jejich personálního archívu.“</p>
<p>„Neměl bys tu něco k pití?“</p>
<p>„Jo…, mrknu se.“</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>XXXIII.</emphasis></strong></p>
<p>Vytáhl z ledničky francouzský koňak a šel hledat nějaké skleničky. Za chvíli byl zpátky se dvěma sklenicemi od okurek.</p>
<p>„Promiň, ale nic lepšího tu asi neseženu.“</p>
<p>„To je dobré.“</p>
<p>Nalil mi tak na dva prsty.</p>
<p>„A ten někdo…, to nebyl žádnej vesničan ani pingl. Ten někdo se totiž fakt vyznal, protože tam máš i záznamy o výplatách, dovolené, nemocenské, kádrové hodnocení a spoustu dalších blbostí. Pouze zapomněl na tu pojišťovnu.“</p>
<p>„Nejen na pojišťovnu…, taky na to, že jsem jistý čas pobýval v trestném táboře v Chembry, kde ze mě udělali burše, kde jsem si prožil, co je to být napojenej…, a ne na pocitovku, ale na něco daleko horšího, kdy jsem vždy večer nevěřil tomu, že přežiji příští den…“</p>
<p>„Za co…?“</p>
<p>„Dostal mě tam můj konkurent. Asi byl lepší než já.“</p>
<p>„To musil být nějaký lidumil, protože normálně se konkurence likviduje úplně jinak…“</p>
<p>„Ne…, nemyslím, že to byl lidumil. Bylo to spíš tím, že to nebylo tady v Monopollis, ale v Noresthill…“</p>
<p>„Takže seš tu fakt čtrnáct dní?“</p>
<p>„Necelejch.“</p>
<p>„Nevěřím.“</p>
<p>„To je tvůj problém.“</p>
<p>„Kdo tě z toho vytáhl?“</p>
<p>„Nevím.“</p>
<p>Seděli jsme a popíjeli. Brian nic neříkal. Můj příběh byl tak bizarní, že byl opravdu neuvěřitelný. A chvilkami jsem tomu nevěřil ani já sám. Dolil jsem sklenice.</p>
<p>„Tak co tu vlastně děláš?“</p>
<p>„Snažím se zatím trochu orientovat, oč tu vlastně jde. Nic dalšího nevím. Nevím, co tu dělám a jaké je mé poslání. Nevím vůbec nic. A to je taky hlavní důvod, proč jsem tady, u tebe.“</p>
<p>„Co po mně vlastně chceš?“</p>
<p>„Nevím…, říkám ti, že se chci nejdřív orientovat. Myslel jsem, že bys mi v tom mohl pomoci.“</p>
<p>„Tak poslouchej dobře, ty Správče stok. Sám se v tom neorientuju. Slyšíš? Neorientuju.“</p>
<p>„A věříš mi alespoň?“</p>
<p>„Ani slovo.“</p>
<p>„Aha… Alespoň jsme k něčemu dospěli. Ale i tak, díky. Po delší době jsem si alespoň promluvil s někým, kdo má mozek v hlavě.“ Zvedl jsem se. „Díky za koňak. Byl skvělej.“</p>
<p>„Kdo dělal jištění tvýho počítače?“</p>
<p>„Oni… Někde ho sehnali.“</p>
<p>„Nejsou to žádní blbci.“</p>
<p>„Vyřídím jim to.“</p>
<p>Když jsem sahal po klice, utkvěl mi pohled na starém zarámovaném obrázku se vzducholodí Roxasz.</p>
<p>„Hele…, včera jsem se zapletl do nějaký pitomý holovizní soutěže a vyhrál dva lístky na let vzducholodí nad Monopollis. Nechceš se podívat, jak to svinstvo vypadá ze shora? Já tu ještě nikoho neznám a nemám s kým letět.“</p>
<p>Poškrabal se na břiše, zamyslel se a pak řekl:</p>
<p>„Proč ne. Kde a v kolik?“</p>
<p>„V jedenáct na Beaurgu.“</p>
<p>„Jo…, budu tam.“</p>
<p>„Tak zítra.“</p>
<p>„Čau.“</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>XXXIV.</emphasis></strong></p>
<p>Do Napoleon baru jsem se dostal v devět. Na Renatu jsem si vzpomněl čistě náhodou. Udělal jsem si krátkou inventuru mých zdejších známých a když jsem vyřadil slečnu Rostandovou, pana Brucklera, díky kterému jsem realizoval první část plánu, zbyla mi na tu druhou pak už jen Renata.</p>
<p>Nedalo vůbec žádnou práci ji najít. Měla na sobě tytéž šaty, jako nedávno, když mě vedla na simscreen. Seděla u stolu ještě s jednou jí podobnou a dvěma padesátníky a ne zrovna zachovalého zevnějšku.</p>
<p>„Čau kočičko…, nemohli bychom si tu někde v klidu promluvit?“</p>
<p>Zvedla ty své děsně překrásné oči, chvíli přemýšlela, kde mě už viděla a pak se rozzářila.</p>
<p>„Jo ty seš ten vesničan, co sem omylem zabloudil…“</p>
<p>„Správně.“</p>
<p>Padla mi kolem krku a dala mi alkoholickou pusu. Byla skvělá.</p>
<p>„Hele…, vomluvte mě na chvíli, jo?“</p>
<p>Zvedla se a zavedla mě ke stolu těsně pod barem s velkou cedarovou cedulí Reservé. Vrazila ji barmanovi a řekla, ať nám bleskem hodí dvakrát Ledního Medvěda.</p>
<p>„Tak jak to jde?“</p>
<p>Nabídl jsem ji cigaretu.</p>
<p>„To ještě pořád máš na Monarch?“</p>
<p>„Zatím se nad tou bažinou ještě držím.“</p>
<p>Barman přinesl dvě velké štíhlé sklenice s nějakým drinkem. Mrsknul to před nás a naštvaným hlasem přístavního burše řekl:</p>
<p>„Ještě zítra a je to v prdeli. Už tam trčí tejden. Do hajzlu.“</p>
<p>„Tak to budeš ředit vodou, Charlie a je to.“</p>
<p>„Hovno vodou…“</p>
<p>Houpavou chůzí odspěchal zpět k baru.</p>
<p>„Co je mu?“</p>
<p>„Má problémy… Ale nejsme tu přece od toho, abychom řešili problémy Napoleon baru. Ty jsi mi něco chtěl…“</p>
<p>„Chtěl jsem tě vidět.“</p>
<p>„A dál?“</p>
<p>„No to je všechno. Prostě se mi po tobě začalo stýskat.“</p>
<p>„Ty seš teda povedenej komik, fakticky. Tak na zdraví…“</p>
<p>Hodila to do sebe na ex, zatímco mně dělal problémy už první doušek.</p>
<p>„Proboha, co to je za dryák?“</p>
<p>„Lední medvěd.“</p>
<p>„To tu máte samý takový blivajzy?“</p>
<p>„Hmm…, tenhle je nejlepší. Co jsi dělal celou tu dobu?“</p>
<p>„A co ty?“</p>
<p>„Člověče, ty seš fakticky tajuplnej. Charlie, hoď jsem ještě jednou to samý.“</p>
<p>„Já bych prosil raději čistou whisky.“</p>
<p>„Tak mu ji hoď.“</p>
<p>„To je v hajzlu. Nalívám z poslední sady, pane. Doprdele…“</p>
<p>„Charlie je dneska nervózní… Ale jinak je milej, fakt…“</p>
<p>„Zkurvený město…“</p>
<p>„No tak Charlie.“</p>
<p>„Boha jeho…, já to tu snad vyhodím do povětří a bude pokoj.“</p>
<p>Vedle u stolu s k sobě lísali jakýsi dva dvacetiletí kluci. Odhadoval jsem je na teplouše. Přetlustá štětka, že jsem strach, aby se pod ní nezřítilo schodiště, si odváděla tři chlápky někam nahoru do pokoje. Z reproduktoru vřeštěla psychodelická hudba U 3. Pomalu jsem si začínal zvykat. Zvykat na Monopollis se svými panoptikálními figurkami, bahnem, cynismem a beznadějí, řítící se napříč vesmírem. Monopollis se svými konjunkturami, bankroty, nečekanými zvraty a nepředvídatelným vývojem.</p>
<p>Jak vůbec může takový chaos žít a přežívat? Jak to, že město ještě nezničilo samo sebe? Vždyť tohle nemůže uřídit ani nejdokonalejší počítač. Ani Mamut. Vždyť tu všechno odporuje počítačové logice. A nebo je Mamut už do takové míry biologický, že získal i intuici a zvrácený smysl pro morbidnosti? A je ještě vůbec ovladatelný?</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>XXXV.</emphasis></strong></p>
<p>Všechny tyto problémy řešil alkohol. Renata byla skvělá. Moc příjemně se s ní povídalo, a vůbec… Jako společnice byla jedničková. Sem tam kolem nás prolítl Charlie s hroznými nadávkami a se zvířecím výrazem v očích.</p>
<p>„Dáme ještě jednu?“</p>
<p>„Třeba dvě.“</p>
<p>„Nebo tři, čtyři…“</p>
<p>„Proč ne…, všechno platím.“</p>
<p>„Charlie, tady, tady jsme… ještě jednou.“</p>
<p>Když jsme ji měli na stole, řekl jsem Renatě:</p>
<p>„Hele…, kočičko růžová, potřebuju sehnat takovou věc…, k počítači. Dám ti prachy a koupíš to na svý jméno, jo?“</p>
<p>„Za kolik to je?“</p>
<p>„Takovej sto papírů.“</p>
<p>„Jůůů…, hele, ty vole…, ty ses zbláznil. Hned bych na krku měla zvláštní oddělení, kdyby zaevidovali takovej jednorázovej příjem.“</p>
<p>„No jo…, na to jsem nepomyslel…“</p>
<p>„A navíc by si okamžitě zjistili, za co jsem to hned dala a ono by bylo dost nepravděpodobný, že zrovna já bych si kupovala něco k počítači. No a pak už by tě měli…“</p>
<p>„Aha…“</p>
<p>„A to si nemůžeš koupit sám?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Ty ptáku…, ty v něčem jedeš…“</p>
<p>„Blbost…, ale mě taky hlídaj víš?“</p>
<p>„No jo, koho dneska nehlídaj, tupani. Dáme další?“</p>
<p>„Dáme.“</p>
<p>„Chááárliéééé… Hele jak se ta čůza vod vedle na mě podívala… Co čumíš, krávo…“</p>
<p>Renata začínala mít v hlavě. A já ostatně taky. Vypili jsme toho už poměrně dost.</p>
<p>„Tady to máte, vy sebranko. Sakra…, že se na to taky nevyseru.“</p>
<p>„Hej…, Charlie, dej si s náma.“</p>
<p>„Hovno, mám náladu pod psa.“</p>
<p>„No právě proto.“</p>
<p>„Jééé, já už jsem to vymyslela. Charlie, ten počítač koupíš Stevovi ty…“</p>
<p>„Co tu blbneš?“</p>
<p>„No jo… Steve potřebuje koupit nějakej krám.“</p>
<p>„Že se na to nevyseru.“</p>
<p>„Mrskni nám sem další a pojď si sednout.“</p>
<p>„Hovno.“</p>
<p>Odkráčel svou typickou houpavou chůzí námořníků. Začínalo mi být příjemně. Lustry na stropě se začínaly houpat. Zprvu jsem si myslel, že je to nějaká atrakce baru, ale když se začal houpat i náš stůl a nakonec celý bar, pochopil jsem, že jde čistě o mou osobní atrakci. Charlie přiklusal s drinky. Dva postavil před nás, třetí před sebe a sedl si.</p>
<p>„Charlie…, kup mu to.“</p>
<p>„Ježíšmarjá…, ty sůvo. Já tady dneska končím, slyšíš, končím a zítra se tu budu houpat na firemní reklamě.“</p>
<p>„Co ti schází, Charlie?“</p>
<p>Zapojil jsem se do hovoru.</p>
<p>„Chlast… Chlast mě schází. A víš co to je, když v baru schází chlast?“</p>
<p>„Jo…, to pak je na hovno. Došly prachy?“</p>
<p>Charlie do sebe hodil sklenici na ex a odklusal pro další. Hned byl zpátky.</p>
<p>„Doprdele…, kdyby došly prachy, tak to chápu a nerozčiluju se. To je logický. Nemáš prachy, nemáš chlast. Tak to přece říkám i svým zákazníkům.“</p>
<p>„Takže prachy máš…“</p>
<p>„Jéé, Charlie má prachů…“</p>
<p>„Mám všechno. Prachy…, a dokonce i ten chlast mám zaplacenej. Akorát že už týden je zablokovanej u Daumiera v KT Round.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Sting Wingwood, který mi to vozil, před tejdnem zbankrotoval. Položil se. Nemá nic. Jedinej auťák, jedinou pitomou pneumatiku.“</p>
<p>„V Monopollis přeci není jenom nějakej Wingwood.“</p>
<p>„To není…, ale zkus sehnat někoho, kdo pojede do KT Round. Jo, je tam chlast děsně levnej…, ale zaplatíš třikrát víc za dovoz, protože se tam odváží jen sebevrazi.“</p>
<p>„Oč jde?“</p>
<p>„Charlie…, tady Steve je totiž novej, víš…, že jo…“</p>
<p>A dala mi mlaskavou pusu, že to muselo být slyšet až na druhou stranu baru.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>XXXVI.</emphasis></strong></p>
<p>Podlaha se mi pod nohama houpala víc a víc.</p>
<p>„Hele, Charlie…, ty seš takovej milej, možná bychom si mohli nějak navzájem pomoct. Kolik jsi platil za ten dovoz?“</p>
<p>„Čtyřicet papírů…“</p>
<p>„Dám ti šedesát táců a…“</p>
<p>Snažil jsem se z náprsní kapsy vytáhnout blok, ale nějak se mi tam zamotala ruka a urval jsem si knoflík od košile.</p>
<p>„Jo…, tady to mám… a ty mi koupíš tuhle blbost…“</p>
<p>Charlie zaostřil svůj podnapilý zrak na cár papíru, který jsem mu podal.</p>
<p>„Ale jo…, mně už je všechno jedno. Uděláme si tu vánoce. Na rozloučenou…“</p>
<p>„Ta věc stojí rovnejch sto papírů. Já ti dám šedesát a zbytek doplatíš ty. No a taky mi dáš papír odkud a kam chceš dopravit ten chlast a já ti to zařídím. Za ten doplatek…“</p>
<p>„Hele…, ty seš mi nějak vykutálenej. Ty seš snad sám ředitel Transequence…“</p>
<p>Děsně se zachechtal té blbosti.</p>
<p>„Ježíš, Steve, miláčku, ty bys byl tak hodnej?“</p>
<p>Renata se mi vrhla kolem krku a skoro jsme převrátili stůl i se židlemi.</p>
<p>„Boha jeho, děcka, dáme si ještě jedno kolo, mně už je všechno jedno.“</p>
<p>„Charlie ten papír…“</p>
<p>„Jakej papír?“</p>
<p>„Ty seš fakt blbej…“</p>
<p>„Hele, vole…, já vím, že jsem dneska skončil. Na nějakej papír se ti vyseru…“</p>
<p>Pak spadnul ze židle.</p>
<p>Ráno bylo strašlivé. Strop byl zahalen v nějaké yperitové mlze a já jsem měl dojem, že postel je nějak divně nakloněná. Posadil jsem se. Měl jsem na sobě pouze košili. Děsně pomuchlanou košili. Renata ležela vedle mě s hlavou bezvládně visící z okraje postele. Ježíšmarjá. Myslel jsem, že se mi hlava rozskočí. Když jsem se trochu pohnul, zřetelně jsem cítil, jak mi plave mozek a naráží o stěny lebky. Rozhlédl jsem se. Opatrně, abych neudělal prudký pohyb hlavou.</p>
<p>Byl to hotelový pokoj nevalné úrovně. Kalhoty jsem zahlédl na prahu u dveří. Ostatní části mého oděvu byly poházeny snad po celém pokoji. Pohlédl jsem na hodinky. Deset patnáct. Přemýšlel jsem o tom, co mám dneska udělat, ale nic mě nenapadlo. Přesto jsem tak nějak tušil, že nějaký plán na dnešek jsem určitě měl. Můj mozek mi ho ale nebyl schopen sdělit. Opatrně jsem si natáhl ponožky. Našel jsem jenom jednu. Sakra. Prošel jsem celý pokoj a druhou našel na Servicetime. Visela přes okraj, jako splasklý balón… Doprdele. Vzducholoď. Vždyť v jedenáct odlétám na vyhlídkový let nad Monopollis. S Brianem Nadierem. Mozek se začal pomalu probírat. Sako jsem musel nechat někde dole v baru, protože v pokoji jsem jej nenašel. Oblékl jsem se jak nejrychleji to šlo a vyřítil se z pokoje.</p>
<p>Stihnul jsem to ještě domů. Musel jsem. V těch pomačkaných hadrech jsem si nemohl dovolit účastnit se letu, na nějž má jenom ta nejhonosnější smetánka. Když jsem si prohrabával kapsy, abych nezapomněl identifikační kartu, našel jsem ušmudlanej pivní tácek:</p>
<p>DAIMIER SR (KT ROUND G 576 SOLSBURY AVENUE) KÓDOVÉ OZNAČENÍ PHKV 508</p>
<p>PŘÍJEMCE: CHARLIE GODARD (NAPOLEON BAR) LONG BAY 3849</p>
<p>Chvíli jsem na něj nechápavě zíral, než mi došlo, oč jde. V rychlosti jsem poslal vzkaz slečně Rostandové, která by už v tuto chvíli měla být v kanceláři.</p>
<p>Na Beaurgu jsem musel projít několika bezpečnostními systémy a kordonem po zuby ozbrojených policistů, než jsem se dostal do odletové haly. Brian už tam čekal. Do odletu zbývalo deset minut.</p>
<p>„Čau…, dnes to vypadá na velkou viditelnost, co?“</p>
<p>„To mě ani tak nevzrušuje, jsem akorát nervózní z těch pupkáčů tady. Pochybuji, že tu má někdo míň jak šest hodin simbrainu.“</p>
<p>„No jo…, vypadáme jako zběhlí buršové…“</p>
<p>Děsně pěkná letuška (tutově burš) nás provedla ještě jednou kontrolou a pak už jsme se konečně dostali do vzducholodě. Byla překrásná a obrovská. Já se hlavně nemohl vzpamatovat z toho všeho kolem, protože na posledním podlaží Monopollis jsem ještě nebyl.</p>
<p>„Z toho si nic nedělej. Já tu žiju už osmadvacet let a taky jsem tu poprvé.“</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>XXXVII.</emphasis></strong></p>
<p>Vznesli jsme se přesně v jedenáct. Nechápal jsem jak v tom blázinci něco může fungovat na čas. Kopii Zeppelinu splňovala vzducholoď pouze zevnějškem a objemově. Jinak uvnitř byl prvotřídní luxus a celý spodek byl stoprocentně narván elektronikou. Stěny kabin byly proskleny odshora až dolů, takže výhled byl zaručen. Zatím jsme sice neviděli nic, protože jsme byli uprostřed nějakého smogového mraku.</p>
<p>„Co stoky? Ještě se pořád hemží krysami?“</p>
<p>„Tobě to nedá spát, co?“</p>
<p>„Ale jo, spím celkem dobře. Zajímá mě to čistě z profesionálního hlediska.“</p>
<p>„Jaký to bylo v kriminále?“</p>
<p>„Skvělý. Absolutní veget. Tam seš prostě totálně mrtvej. Nevíš dne ani hodiny, kdy skejsneš. A tak ti to za chvíli začne být úplně jedno. Pohltí tě taková milosrdná apatie a nakonec euforie.“</p>
<p>„Tys tam fakt byl…“</p>
<p>„Díky za zprávu. Pomalu jsem o tom začal pochybovat.“</p>
<p>„Jo… Byls tam. Trestanec číslo 49678, Steve Storming, trestní tábor v Chembry, zahynul při vrtných pracích v květnu tohoto roku.“</p>
<p>„To ti řekl kdo? Oni tam někde měli chybu?“</p>
<p>„Ne…, neměli. To jsem si vytáhl z Chembry. Řekl jsi mi, odkdy tu seš a já si vytáhl seznam propuštěných ten týden. To ovšem nemělo žádný výsledek. Teprve potom mě napadlo vytáhnout si seznam mrtvých. A z toho pak člověka, který je z Noresthill.“</p>
<p>„Hmm, myslí ti to. Přesně takhle to bylo. A mýho zaměstnavatele mi neřekneš?“</p>
<p>„Ne…, neřeknu.“</p>
<p>„Nechceš…, nebo ho neznáš?“</p>
<p>„Zatím ho neznám. Ale nebudou to žádní břídilové. Budou to profíci od nějaký velký firmy…“</p>
<p>„Doprdele…, myslíš, že vůbec něco uvidíme?“</p>
<p>„Zatím to nevypadá.“</p>
<p>Chuchvalce nějaké husté a neproniknutelné mlhy se válely líně za prosklenými stěnami a nebylo vidět ani na metr, natož pak něco z Monopollis.</p>
<p>„To se musí stát zrovna nám…“</p>
<p>„Dejme tomu, že někdo zřídil stoky, někdo, koho my, nebo alespoň já neznám.“</p>
<p>„Ani já je neznám.“</p>
<p>„…a už při budování té základní computerové sítě v Monopollis musel předem počítat, že k něčemu budou dobré, ne-li nutné…“</p>
<p>„Správná úvaha…“</p>
<p>„Ty už víš k čemu?“</p>
<p>„Jo…, k přenosu informací…“</p>
<p>„Jakých informací, odkud a kam?“</p>
<p>„To ví Bůh…“</p>
<p>„Nevěřím tomu, že ty to nevíš.“</p>
<p>„Nevím. Vím ale jedno. Nehrabu se tam sám.“</p>
<p>„Kolik je uživatelů?“</p>
<p>„To nevím. Měl jsem na mysli nelegální uživatele, jako jsem třeba já. Existují ještě nejméně dva lidé nebo týmy, které přišli na existenci stok, prohrabávají se v nich a nemají tam co dělat.“</p>
<p>„Jak víš tohle, když ani nevíš, jaké informace tam běhají? Odkud a kam?“</p>
<p>„Mám na to svůj program. Nebo spíše intuici.“</p>
<p>„Víš co nechápu? Dejme tomu, že se smíříme s tím, že opravdu nejsi schopen identifikovat informace, nemůžeš je zkusit tedy ani dekódovat. Ale neříkej mi, že nelze vystopovat, odkud a kam co jde?“</p>
<p>„Teď už jsem hlídanej. Potřeboval bych změnit počítač. Nešlo by to u tebe?“</p>
<p>„Ty ses fakt zbláznil. Já jsem hlídanej dvakrát víc než ty. Monitorují mě dvacet čtyři hodin denně a to jak v kanceláři, tak v bytě. Nemám tu nejmenší šanci.“</p>
<p>„A s tím se smíříš?“</p>
<p>„To víš, že ne. Doprdele, my ale máme fakt smůlu. Vidíš něco?“</p>
<p>„Jo…, hnusný chuchvalce.“</p>
<p>„A zrovna dneska.“</p>
<p>„Blbost. To už jsem prokouk. Určitě je to stejný každý let. Prostě Monopollis shora nikdy nikdo nemůže vidět.“</p>
<p>„Tomu nevěřím.“</p>
<p>„Kdy ty už konečně pronikneš do logiky Monopollis?“</p>
<p>„Kašlu na logiku Monopollis. Chci proniknout do stok.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Jen tak. Od chvíle, kdy jsem tady v tom městě, tuším, že něco není v pořádku. Jak dlouho na tom už děláš?“</p>
<p>„Od svých třinácti let.“</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>XXXVIII.</emphasis></strong></p>
<p>„Do hajzlu. Neříkej mi, že když na to budem dva, tak, že na to nepřijdem.“</p>
<p>„Zajímavá myšlenka. Sežeň si nezávislý a nemonitorovaný počítač.“</p>
<p>„To dělám už od druhého dne, co jsem tady.“</p>
<p>„No a…?“</p>
<p>„Dneska ho budu mít.“</p>
<p>„Nevěřím…“</p>
<p>„Po obchodní transakci pro jednu firmu jsem jim tam poslal Trojského koně. Teď tam tedy spokojeně sedí a čeká, až se ozvu. Čeká, až si pořídím terminálovou klávesnici s bezdrátovým přenosem. A tu bych měl mít dnes večer. Je to poslední výkřik firmy Darkman a má to dosah asi třicet kilometrů. Takže si mohu zajet kamkoliv do města, vytáhnout anténu a spojit s se svým programem v počítači té firmy.</p>
<p>Pak se můžu nerušeně hrabat v sítích, kanálech a stokách a pokud by mě někdo zaměřil, tak se nechytá, protože nelze zjistit, komu je mé kódované vysílání určeno. Pokud někdo zjistí, že se něco děje v síti, tak stopy povedou k počítači té firmy, přes kterou pojedu. S mým radiovým vysíláním to nikdo spojovat nebude, protože takových vysílání jsou tady desetitisíce. Je ta úvaha správná?“</p>
<p>„Jo…, nejsi blbej.“</p>
<p>„Hele…, ta mlha je hustší a hustší…“</p>
<p>„Pravděpodobně klesáme k letišti.“</p>
<p>„A nebo do pekla.“</p>
<p>„Možná jsem blbej, ale zkusím to s tebou… Tak podívej, abych mohl zjistit, jaké informace v těch stokách chodí, potřebuji najít nejdříve jejich příjemce. Zatím jsem nenašel ani jednoho, což nedává smysl. Žádná síť netvoří nekonečnou uzavřenou smyčku. Otázka zní: odkud a kam, nebo taky od koho a ke komu. No a k tomu potřebuji právě dva výkonné počítače. Já jsem sice schopen proniknout do stoky, ale už nejsem schopen evidovat odezvy a vyhodnocení mých signálů.“</p>
<p>„Ty vlastně tu stoku provokuješ, ale nejsi schopen zaznamenat reakce…“</p>
<p>„Přesně tak.“</p>
<p>„Potřebuješ dva počítače.“</p>
<p>„Nejméně dva.“</p>
<p>„Já mám ten druhej.“</p>
<p>„Jo… vlastně ten první. Dráždit budeš ty, monitorovat si to budu já.“</p>
<p>„Jak se dostanu do stoky?“</p>
<p>„Dostaneš program, který je schopen v normální síti najít skulinku, kudy proniknout do stoky. Je téměř nezjistitelný.“</p>
<p>„Kdy to chceš spustit?“</p>
<p>„Dnes v noci.“</p>
<p>„To myslíš vážně?“</p>
<p>„Smrtelně. Nemám nejmenší důvod, proč to odkládat. Ty snad jo?“</p>
<p>„Ne…“</p>
<p>Krátké trhnutí nás upozornilo, že jsme přistáli. Krásný let. Překrásný. Řekl mě o Monopollis víc, než kdyby bylo vidět. Monopollis se vždycky bude bránit proti každému, kdo bude chtít proniknout do jeho podstaty.</p>
<p>Zajeli jsme hned ještě k Brianovi pro optický disk s programem, který umožňoval dostat se do stok. Neměl ho v žádném sejfu ani trezoru. Brianova schovávačka byla stejně originální, jako on sám. Mezi špinavým nádobím se zbytky od jídla sundal několik kastrolů až narazil na modrý synthyový hrnec s bramborama. Rozhrnul je a vytáhl igelitový sáček s optickými disky. Jeden z nich mi podal.</p>
<p>„Ve dvanáct. Vyhovuje?“</p>
<p>„Proč ne?“</p>
<p>„Kdyby to nešlo, tak zavolej a řekni jenom, že jsi to nestihl.“</p>
<p>„Dobře.“</p>
<p>Strčil jsem opťák do kapsy.</p>
<p>„Myslíš si, že to zvládnu?“</p>
<p>„Nepochybuji o tom. Další instrukce budou uloženy ve veřejné databance u Roxasu. Všechno potřebné včetně kódovacího a dekódovacího programu je na tom opťáku.“</p>
<p>Po cestě do kanclu jsem ještě zajel do bytu, kde jsem nechal disk od Briana. Nemělo cenu jej tahat do práce, protože člověk nikdy neví, kdy ho navštíví zvědaví zaměstnavatelé. A vůbec, tahat si fušky do práce jsem považoval odjakživa za riskantní.</p>
<p>Potom rychle na Lucy Road.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>XXXIX.</emphasis></strong></p>
<p>Slečna Rostandová mě uvítala káravým pohledem paní továrníkové, jejíž zaměstnanec přišel opět pozdě do práce.</p>
<p>„Dobrý den, slečno Rostandová… Jak to jde?“</p>
<p>„Zboží pana Brucklera je právě převáženo. Problémy žádné. Za to u vás se asi nějaké vyskytly…“</p>
<p>„Ne…, u mě je taky všechno O.K. Dostala jste můj vzkaz ohledně transportu z KT Round?“</p>
<p>„Ano…“</p>
<p>„No a?“</p>
<p>„Nic. Pokud chcete mít svou firmu ještě i zítra, popřípadě další dny, tak je to blbost…“</p>
<p>„Jaká blbost?“</p>
<p>„Prostě to nejde.“</p>
<p>„Takže vy jste pro to nikoho neposlala?“</p>
<p>„Samozřejmě, že ne.“</p>
<p>„Nechápu.“</p>
<p>„Neznáte Monopollis. Do KT Round jezdí výhradně ti, kteří chtějí skončit.“</p>
<p>„To mi už kdosi říkal, ale taky tvrdil, že se na tom dá vyrejžovat pěknej balík.“</p>
<p>„To je pravda. Balík ano, ale nejsem si jista, jestli zrovna Lowetrans je ta správná firma pro získání toho balíku.“</p>
<p>„Od toho zaměstnávám právě vás, abychom ta správná firma byli. Projela jste rutinní vybavení našich buršů?“</p>
<p>„Samozřejmě, že ano.“</p>
<p>„A pořád si myslíte, že nejsme ta správná firma pro KT Round?“</p>
<p>„No…, nejsem si jista…“</p>
<p>„Ale já ano. To je totiž přesně ta zakázka, pro jakou jsme vybaveni.“</p>
<p>„Vy to chcete risknout?“</p>
<p>„Přesně tak. Musíme to přeci ozkoušet i v kritických situacích.“</p>
<p>„To není žádnej legální obchod, co?“</p>
<p>„Je to legální. Je to pro mého přítele, kterému to dlužím.“</p>
<p>„Ale řídit si to budete vy sám.“</p>
<p>„Nesmysl. Sama tvrdíte, že Monopollis zatím dost neznám. A navíc mám dneska děsně nabitej program. Řídit to budete vy. Zvládnete to daleko lépe.“</p>
<p>„Tím si nejsem tak jista.“</p>
<p>„Ale já ano. Věřím vám, slečno Rostandová.“</p>
<p>„Díky za poklonu… Zkusím to, ale jestli se to nepovede…“</p>
<p>„Povede se to.“</p>
<p>Otevřel jsem si plechovku s pivem a zasedl k terminálu. Musím teď chvilku dělat taky něco pro své zaměstnavatele. Nechal jsem si předložit výsledky činnosti mého programu ohledně firmy Wash. Vypadalo to nadějně. Jejich důmyslný systém Rank má přece jenom nějakou tu skulinku. Rozhodl jsem se akci neodkládat a realizovat ji okamžitě. Ostatně mí zaměstnavatelé si už i tak koušou nehty netrpělivostí.</p>
<p>„Slečno Rostandová, připravte mi prosím vás dva kamiony i s osádkami…“</p>
<p>„Na kdy?“</p>
<p>„Teď hned. Okamžitě.“</p>
<p>„Kam pojedou?“</p>
<p>„To nechte na mě. Vy máte dost starostí s KT Round. Tohle zvládnu sám.“</p>
<p>„Jak myslíte.“</p>
<p>„Potřebuji dva neoznačené kamiony.“</p>
<p>„Myslela jsem, že ty neoznačené použiji já…“</p>
<p>„Ne…“</p>
<p>Podívala se na mě nechápavým pohledem a pak řekla:</p>
<p>„No…, vidím, že to tady bude ještě zajímavé.“</p>
<p>Šlo to hladce. Šlo to tak hladce, že jsem tomu sám nevěřil. Problém mi dělalo akorát těch 83 beden TLW 39 487 ve skladu, protože tam měli děsnej bordel. Udělal jsem další plechovku piva, spustil svůj program Select a vyšel ven. Od rána jsem nic nejedl. Vlastně od včerejšího večera. Byl jsem sám se sebou docela spokojen.</p>
<p>Zdálo se, že v Monopollis ještě nějakou dobu přežiji. Dneska bych mohl mít nezávislý terminál. Nadiera už jsem měl ochočeného a své zaměstnavatele jsem snad trochu uklidnil tou úspěšnou akcí. Všechno šlo podle plánu. Můj upravený program Select teď právě pročesával monopolliskou síť a hledal další informace a kanály, které ještě nemusel objevit ani Brian. Je vůbec možné, aby na světě bylo tak krásně?</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>XL.</emphasis></strong></p>
<p>Nebylo. Na Builit Cross mě monitor požádal, abych sjel nejbližším výtahem o šedesát metrů níž, na další základní patro, protože u Hard Wing vypukl požár. Zároveň mi oznámil, že není nejmenší důvod k jakékoliv panice, protože oheň mají požární sbory plně pod kontrolou. Moc mě to neuklidnilo, protože jsem kolem sebe zpozoroval čilý ruch, který místy přecházel ve zmatek. U rychlovýtahů byla hrozná tlačenice a dav i přes uklidňující výzvy monitorů a reproduktorů přece jenom začal podléhat panice. Zamířil jsem k nejbližšímu eskalátoru, pomocí kterého bych se dostal níž. Už i u něj byla pěkná tlačenice. Nevím jestli se mi to jenom zdálo, ale začalo být horko.</p>
<p>Nějaký dědek nešetrně odstrčil ženu s dítětem a vrhnul se na plošinu. Uslyšel jsem za sebou příšerný rachot. Jeden z fermitových nosníků povolil a křišťálový obchod Luxor Line zmizel ve změti železa a fermitu. To mě vyděsilo. Skočil jsem na eskalátor a šílená ženská s vytřeštěnýma očima se mně pokoušela strhnout zpátky. Všude se ozývalo hrozné ječení a výkřiky hrůzy. Uslyšel jsem další řinčení skla a teď už byl slyšet i hrozivý hukot požáru. Strop podlaží se najednou rozestoupil a vrhnul do prostoru tisíce kubíků protipožární pěny. Moje plošina se z dosahu požárních děl dostala právě včas. Ucítil jsem na zádech nepříjemné slizké vlhko.</p>
<p>Svlékl jsem si sako s nánosem pěny. Nepříjemně páchla. Za sebou jsem viděl postavy, zmítající se po krk v husté narůžovělé hmotě, která okamžitě tuhla. Muselo to být svinstvo, které absorbuje ze vzduchu kyslík, protože se hrozně těžko dýchalo. Viděl jsem ruce, bezmocně se zmítající v pěně. Byla všude. Další tříštění skla a mrazivé zvuky skřípající oceli. Bylo nesnesitelné horko a eskalátor se ploužil, jako kdyby dodělával. Měl jsem ještě tolik duchapřítomnosti, že jsem stačil přeskočit na vedlejší, daleko volnější a rychlejší. Příhodnější okamžik jsem si nemohl vybrat. Původní, přecpaný bezradnými lidmi a v panice se zmítajícími burši se najednou úplně zastavil a ozvalo se nějaké divné zapraskání. Pěna. Tuny hnusné lepkavé pěny všude okolo pohltily eskalátor jako jakási agresivní plíseň ze sci-fi screenu.</p>
<p>Bylo mi jasné, že eskalátorem se daleko nedostanu. Byl příliš zranitelný a pomalý. Když jsme míjeli další podlaží, vrhnul jsem se z plošiny na ulici. Monitory řvaly, ať okamžitě použiji rychlovýtahu do nižších pater.</p>
<p>Díky za zprávu.</p>
<p>Byl tu sice také zmatek, ale už ne tak velký, jako nahoře. Sem se zatím moc lidí nedostalo. Vecpal jsem se do nejbližší kabiny. Byla dimenzovaná na čtyřicet lidí, ale bylo nás tam nejméně šedesát. Ten pitomý výtah to zaregistroval a odmítl se pohnout. Nějaký chlápek vykřikoval, že někdo musí ven, jinak se z toho pekla nedostaneme. Jenže k tomu, aby vystoupil, se pochopitelně nikdo neměl. Byla to beznaděj. Vyběhl jsem. Musel jsem se dostat co nejdál z místa paniky. Někam, kde to ještě bylo relativně v pořádku, a kde nebyly přetížené výtahy.</p>
<p>Protože ti lidé tam budou určitě čekat tak dlouho, až je schlamstne buď požár nebo pěna. Obojí se stejným výsledkem. Kličkoval jsem uličkami, schodišti, lávkami, pasážemi, ale zdálo se, že panika už je snad všude. Nestačil jsem s dechem. Několik hlavních větví klimatizace už určitě bylo zablokováno, aby se požár nešířil. Špatně se dýchalo. Konečně volný výtah. Dveře se zrovna zavíraly, když jsem se vrhnul dovnitř. Vyšlo to.</p>
<p>Byl jsem absolutně vyčerpán. Když se výtah zastavil, vypotácel jsem se ven, přímo na nějaký eskalátor. Měl jsem jediný cíl. Přesun směrem dolů. Eskalátor byl snad součástí nějakého muzea, něco na způsob pojízdných schodů. Sedl jsem si na stupeň a lapal po dechu. O dva schody níž seděl nějaký chlápek v pomačkaném kvádru a ještě níž kočička s reflexně rezavými vlasy. Zkoušel jsem narovnat ruku, kterou mi skoro zlomili ve výtahu. Šlo to s problémy a moc jsem ji necítil.</p>
<p>Prostředí se změnilo. Osvětlení bylo daleko slabší a už nebylo tvořeno luxusními svítidly či lytexovými výbojkami, ale obyčejnými staveništními nouzovými světly, omotanými protinárazovými dráty. Stěny kolem nás byly neomítnuté a bez jakýkoliv povrchových úprav. Honosnost Monopollis najednou jakoby zmizela. Byl jsem v jiném světě. V jiném městě. Ze zdí trčely armovací železa nahlodané rzí, zkorodované ocelové nosníky bez nátěrů a fermitové kvádry. Vyvolávalo to ve mně depresi a měl jsem dojem, jako bych sjížděl někam do sklepa. Najednou jsem dostal strach. Nebyl to strach z ohně nebo pěny, ale z něčeho neznámého a zlomocného, k čemu se nezadržitelně blížím.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>XLI.</emphasis></strong></p>
<p>Ohlédl jsem se zpátky, ale už bylo pozdě vstát a pokusit se vyběhnout eskalátor proti směru pohybu. Vzadu na nižších stupních se porůznu váleli další lidé, někteří v bezvědomí, jiní klidně seděli a kouřili. A všichni jsme se pohybovali níž a níž, do hlubin Monopollis.</p>
<p>Fermitové stěny za chvíli vystřídala hrubá skála. Hrubá, neopracovaná a vlhká skála. Tunel pro eskalátor v ní byl prostřílen a dále už nijak neupravován. Sjížděli jsme do jeskyně. Tady jsme nepochybně byli na nejspodnějším podlaží Monopollis, pokud to vůbec ještě bylo možné nazvat podlažím. Ne, nebylo to podlaží. Byly to základy.</p>
<p>Proplétali jsme se mezi obrovskými patkami, mamutími základovými pásy, pilotami tlustými jako chladící věže… Ze stěn a ze stropů odkapávala voda a všechny instalace byly vedeny po stěnách bez jakéhokoliv krytí. Hustota nejrůznějších potrubí a drátů se zvětšovala tak, jak postupně vylézaly ze skály. Osvětlovací reflektory byly ve stále větších odstupech. Světlo sláblo. Ale proboha, kam potom vede ten eskalátor? Kde má konec? A má vůbec nějaký?</p>
<p>Vpředu jsem zahlédl kus rovné plošiny, v místě, kde se eskalátor stáčel někam doprava. Rozhodl jsem se během okamžiku. Za mnou se situace nezměnila. Dva kluci pokuřovali asi deset schodů nade mnou, jinak většina lidí bez vědomí, někteří oslabení ztuhlou pěnou. Horní konec eskalátoru už nebylo vidět.</p>
<p>Jakmile jsem se dostal na úroveň plošiny, kdy se schody musely složit, aby se mohl eskalátor stočit, vyskočil jsem. Zem byla tvrdá, kamenná a ze shora na mně kapala voda. Jestliže jsem měl až doteďka v Monopollis štěstí, tak ty chvíle skončily. Ocitl jsem se snad v tom nejhlubším městském podzemí, kam pravděpodobně už sto let nevkročila lidská noha. I když eskalátor pokračoval pořád ještě někam níž, snad do jiného světa. Tohle už ani nebylo možné nazvat stokou, protože ty všechny byly výš, v takzvaném nulovém podlaží, kde byly zároveň výkonné čističky, které všechnu vodu přečisťovaly a vracely zpět nahoru. Toto se už nedalo nazvat ani suterénem, protože tyto prostory určitě nebyly využívány. Byly to pouhé díry mezi základy, které stavební čety Monopollis zapomněly zasypat. Ale kam proboha vede ten začarovaný eskalátor?</p>
<p>Nedovedl jsem si to vysvětlit.</p>
<p>Vydal jsem se nejbližší chodbou se spoustou trubek a kabelů po stěnách směrem zpět a brzy jsem zjistil, že toto podzemí není zdaleka tak pusté, jak se zdálo. Na nejbližší křižovatce jsem vpravo zahlédl dvě postavy. Neodvážil jsem se přijít až k nim, abych se zeptal, jak se dostanu ven. Přesto, že byly poměrně daleko a osvětlení velmi slabá, rozeznal jsem jejich úděsná vychrtlá těla, lebky téměř bez vlasů a na sobě sporé zbytky oděvů.</p>
<p>Otřásl jsem se odporem a co nejrychleji se vydal opačným směrem. Nechápal jsem, kde jsem se to ocitl a co se tu děje. Pod nohama mi proběhlo něco živého a chlupatého. Brr… Začal jsem mít opravdový strach a uvažoval o tom, jestli je to opravdu všechno skutečnost. Kéž by to byla simbrainová vize. Ale dobře jsem věděl, že to žádná vize není a že je to ten nejkrutější reál.</p>
<p>Najednou jsem se ocitl v jakémsi rozšířeném prostoru. Do stran i do výšky. Pohlédl jsem vzhůru. Asi patnáct metrů nade mnou visel nějaký těžký hák na prorezavělých kolejnicích. Snad byl funkční při výstavbě Monopollis. Teď tu visel jako výstražné memento a hrozil, že se každou chvíli zřítí. Zaslechl jsem napravo podivné skřeky. Otočil jsem se. Ve výšce asi šesti metrů na jakési galerii jsem zahlédl pohyb. Stín odpovídal velikosti člověka. Zmizelo to v nejbližší průrvě. Přelétl jsem pohledem celou tu bizardní jeskynní halu. Ústily do ní tři chodby, ale nikde nebyl informační monitor, který by mi oznámil, kde zrovna jsem a jak z toho. Také jsem tu mohl bloudit až do úplného vyčerpání. V tuto chvíli mi to připadalo nejpravděpodobnější. Zmocnilo se mne zoufalství.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>XLII.</emphasis></strong></p>
<p>Nakonec jsem se rozhodl pro tu prostřední, i když jsem pro ni neměl nejmenší důvod. Stejně jako pro ty dvě krajní. Zem byla nerovná a byla na ní spousta kaluží špinavé vody. Alespoň jsem doufal, že je to jenom voda. Bylo mi zima. Brzy jsem zjistil, že chodba, kterou jsem si vybral, byla jakousi spojovací, protože asi po sto metrech jsem se ocitl v dalším, ještě větším jeskynním prostoru.</p>
<p>Zahlédl jsem tvora, který se vnějškově podobal kryse, ale byl velký jako střední dobře živený pes. Přeběhl mi mráz po zádech, protože jsem zpozoroval šest dalších. Stál jsem bez hnutí na místě a čekal, kdy si mě všimnou a vrhnou se na mě. Netrvalo to dlouho. Jedna z těch odporných bestií ke mně líně otočila hlavu a zahleděla se na mě tupým pohledem. Už několikrát jsem byl smířen s tím, že zemřu, ale nikdy bych si to nepředstavoval takhle příšerně. Bestie zavrtěla těžkým ocasem a pak otráveně a znuděně odkráčela do jakési nory ve skále. Všech šest ostatních ji následovalo.</p>
<p>Netroufal jsem si přejít přes ten velký otevřený prostor, aby si to náhodou nerozmyslely. Aby si třeba nemyslely, že jim chci sebrat žrádlo. Uprostřed ležely zbytky čehosi, čím se ty příšery dávily. Neodvažoval jsem se ani pomyslet na to, co by to mohlo být. Za sebou jsem najednou zaslechl šramot a to rozhodlo. Zatnul jsem zuby a rozběhl se napříč jeskyní k nejbližšímu otvoru. Můj odhad byl správný. Byly to lidské zbytky v příšerném stavu. V té krvavé změti masa, kostí, vnitřností a hadrů jsem zahlédl kus něčeho se čtyřmi prsty a chomáč vlasů. Než jsem se dostal na druhý konec, třikrát se mi zvedl žaludek. Děkoval jsem Bohu, že se ty obří krysy přežraly a nejevily o mě zájem. Ale kolik jich tady může ještě být? A hladových? Než jsem se vydal na bezcílnou pouť další chodbou, vyzvracel jsem ze sebe všechno, co jsem za poslední den do sebe dostal. Moc toho nebylo.</p>
<p>V chodbě seděli opřeni o skálu čtyři lidé. Alespoň dle stavby těla to vypadalo na lidi, přestože to bylo v příšerném stavu. Byli prokazatelně živí, i když nejevili známky sebemenší aktivity. Měli na sobě hrozné hadry a jeden z nich dokonce něco, co mohlo být před tisíci lety docela slušným kvádrem. Páchli, jakoby se rozkládali. Jenže já už všechno dostal ze sebe ven a tak se mi žaludek zvedal naprázdno. Dusil jsem se. Panoptikum hrůzy doplňovala jakási zvířecí kostra, která ležela u nohou jednoho z nich. Otočil ke mně hlavu. Místo očí měl jen prázdné důlky, jakoby vyklované… Živá mrtvola. Opatrně jsem je s největším sebezapřením překročil a pokračoval v mé odysseovské pouti.</p>
<p>Bál jsem se, že zešílím dřív, než se odsud dostanu či než mě rozsápou ty obrovské krysy. Po dalších asi dvěstě metrech, které jsem šel celou věčnost, jsem se dostal na okraj propasti.</p>
<p>Dvacet metrů pode mnou se olovnatě leskla temná hladina, na níž plavalo několik odporných zvířat s nafouklými břichy a nohama nahoru. Sem tam se voda rozčeřila, jako by v ní rejdil další živočich. Pochyboval jsem o tom, že je to voda. Na druhou stranu vedla lávka, zavěšena na ocelových lanech. Kdybych si nevzpomněl, co jsem spatřil za sebou, nikdy bych se na ni neodvážil. Nevěděl jsem, zda se při prvním dotyku nosníky nerozpadnou na prach a lana v oblaka rzi. Pokud by se tak stalo, nedivil bych se.</p>
<p>Most se pouze trochu rozhoupal a příšerně zaskřípal. Ozvěna se ve skále ještě umocňovala a chodbami se rozlétl nervy drásající zvuk. Odkudsi se jako odpověď ozvalo hrůzyplné zavytí. Hladina pode mnou se najednou rozvířila, jakoby začala vřít. Přestože jsem nezahlédl ani jednu z těch bestií pode mnou, musely jich být stovky. Ucítily kořist. Panebože, dej, ať se v pořádku dostanu alespoň na druhou stranu. Pak ať se třeba ty skály zhroutí.</p>
<p>Zhluboka jsem vydechl a opřel se o mokrou stěnu. Teď, z druhé strany to vypadalo ještě příšerněji. Obrovské hyaritové kvádry, které určitě tvořily základy pro všechny podlaží Monopollis byly nahlodány a doslova rozežrány, jakoby po nich stékala nějaká agresivní kyselina. Byly téměř zničeny a držely jen na pavoučích vláknech. Nebyl jsem schopen pochopit, jak to, že Monopollis se ještě pořád tyčí do stametrových výšek nad povrchem, když prakticky nemá na čem stát. Základy hlavních nosných konstrukcí jsou prožrány jakýmsi podivným virem, kterého nezastaví vůbec nic. Chutná mu skála a železo stejně jako fermit a hyarit. Podíval jsem se na hodinky. Čtyři odpoledne. Za osm hodin bych měl zasednout k terminálu v Napoleon baru a pomoci Brianovi Nadierovi. Pomoci mu proniknout do toho šíleného systému tohoto města. Už teď mi bylo jasné, že to nikdy nedokážeme. Nikdy nikdo to nedokáže. Protože tohle všechno je nad jakékoliv lidské chápání.</p>
<p>Za osm hodin. Kdoví, co ze mě za osm hodin zbyde…</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>XLIII.</emphasis></strong></p>
<p>Svět se řídí nepochopitelnými zákony. Najednou byl přede mnou. Vyrůstal z mokré studené skály, zapřen ocelovými profily o fermitové kvádry, zavěšen na klasických skřípajících lanech.</p>
<p>VÝTAH.</p>
<p>Nosnost dvě tuny. Nekuřte.</p>
<p>Nevěděl jsem, jestli je to sen nebo skutečnost. A nebo zase jenom nějaká šílená vize. Ale musil jsem věřit. Bůh Monopollis se slitoval a seslal mi výtah.</p>
<p>Zaslechl jsem za sebou nějaký zvuk. Chtěl jsem se otočit…, ale pozdě. A pak už nebylo vůbec nic.</p>
<p>Nevím, kolik hodin či minut jsem ležel v bezvědomí. Pokud člověk neměl hodinky, nebylo možné se tu orientovat. A já je neměl. Stejně jako sako a kalhoty. Myslel jsem, že se mi rozskočí palice. Byla to hrozná rána. Identifikační karta ležela o kus dál. Nechápal jsem, proč si nevzali i ji, ale asi se v Monopollis vyznají lépe než já. Znovu jsem se mechanicky podíval na zápěstí. Hodinky byly pryč. Když jsem si uvědomil, že byly zároveň hardwarovým klíčem, přeběhl mi mráz po zádech. Hlavně, že jsem to přežil. Kromě toho příšerného brnění v hlavě jsem žádné další následky nepozoroval. Dostal jsem se s potížemi do výtahu a stiskl nejvyšší tlačítko. Výtah se dal s hrozným škubnutím do pohybu, aniž se zavřely dveře. Oddechl jsem si. Bože dej, ať se dostanu v pořádku zpět k civilizaci.</p>
<p>Byl jsem nervózní z toho, aby mě v košili a trenýrkách nesbalili bezpečáci. Ještě že mi nechali tu identifikační kartu. V prvním kšeftě jsem si koupil něco na sebe a teprve potom jsem zjišťoval, kde vlastně jsem. Musel jsem být pořád ještě dost hluboko, protože na mé podlaží to bylo rovných 320 metrů, kolmo vzhůru. Rychlovýtahem to bylo něco přes minutu.</p>
<p>Po cestě jsem si ještě stačil koupit pět hamburgerů a karton piva. Bylo přesně půl jedenácté, když jsem zasedl k domácímu terminálu a poslal vzkaz do počítače Lowetrans, že jsem přišel o hardwarový klíč a proto potřebuji okamžitě nový. Až si to přečtou tak se zblázní.</p>
<p>Hodil jsem do sebe tři plechovky piva. Ještě že mě napadlo s tím diskem od Briana zajet domů. Kdybych přišel i o něj bylo by to na mrtvici. Pak mně zbývá přesně hodina na to, abych se dostal včas do Napoleon baru a spustil Brianův program do monopollistických stok. Snad alespoň Charlie sehnal toho Darkmana.</p>
<p>Dostal jsem se tam o půl dvanácté. Renata mě vítala rozzářeným úsměvem a říkala, ať se okamžitě stavím vzadu za Charliem, protože mu dovezli všechno, na co už přes týden čekal, což jeho podnik zachránilo od jistého bankrotu. Taky říkala, že Lowetrans je nejlepší firma, jakou kdy znala a že je pyšná na to, že je moje kámoška. A že až to náležitě oslavíme, tak spolu hupnem do postele a bude to děsně bezva.</p>
<p>Charlie už byl pod párou a bylo mu dost těžké rozumět.</p>
<p>„Hele…, vole… to je absolutní vodvaz… Cvakni si se mnou.“</p>
<p>„Jsem rád, že jsem ti mohl pomoci, Charlie…, ale máš pro mě to co jsem chtěl?“</p>
<p>„Vyser se na nějaký blbosti a pojď si připít… Dneska je můj nejlepší to… no…, den, sakra.“</p>
<p>Pokoušel se mi nalít skleničku, ale všechno to lil vedle…</p>
<p>„Máš to, Charlie?“</p>
<p>„Osmdesát beden té nejlepší monopollistické whisky, třicet francouzského koňaku…, hergot, tak dej si se mnou loka…“</p>
<p>„Snad později, teď mám práci…“</p>
<p>„Hovno…, teď si musíš dát… seš můj nejlepší kámoš, jakýho jsem kdy měl, ty vole…, cvakni si, ať nám to vydrží…“</p>
<p>Hodil jsem do sebe skleničku nejlepší monopollistické whisky ze zakázaného území.</p>
<p>„Jseš skvělej, Charlie…“ Začal jsem být nervózní. „Ale já bych potřeboval ten terminál…“</p>
<p>„Ty se z toho jedou posereš… V tomhle je pravda…, a ne v nějakejch pitomejch terminálech… Dej si ještě jednu…“</p>
<p>„Mám děsně důležitou práci, Charlie, fakticky.“</p>
<p>„Jakou práci, když Charlie má nejšťastnější den?“</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>XLIV.</emphasis></strong></p>
<p>Nemělo to cenu. Nebyla s ním žádná řeč. Rozhodl jsem se zavolat Brianovi, že akce se odkládá až na dobu, kdy šéf Napoleon baru vystřízliví… Otočil jsem se.</p>
<p>„Tak hele, tu krabici máš tady v koutě, abys neřekl, že Charlie je kurva a neplní svý slovo…“</p>
<p>Pod stolem ležela nevelká lepenková krabice s obrovským černým nápisem Darkman.</p>
<p>„Ještě bych potřeboval nějakej kumbál, kde bych mohl být třeba do rána absolutně sám a nikdo mě neotravoval…“</p>
<p>„Vem si Renatu na pokoj a máš to…“</p>
<p>„Skvělej nápad.“</p>
<p>„Hele vem si klíče od nějakého pokoje a jdeme na to.“</p>
<p>„A to se ani nenapijem?“</p>
<p>„Vem nějakou flašku sebou.“</p>
<p>„Co to máš za krabici?“</p>
<p>„To je má noční hračka. A mrskni sebou, mám děsnej fofr.“</p>
<p>„Doufám, že neodflákneš všechno…“</p>
<p>„To jako co?“</p>
<p>Šibalsky se usmála a mně už bylo jasné na co myslí a bylo mě taky trochu líto, že ji budu muset zklamat. Za chvíli byla zpátky s klíčem od šestnáctky a se dvěma lahvemi šampusu pod paží.</p>
<p>„Jde se na to supermane…“</p>
<p>„Skvělý.“</p>
<p>Pokoj byl malý, neútulný, ale za to tu byl klid. Rozbalil jsem krabici, zatímco Renata šla do koupelny. Když pustila sprchu, měl jsem přístroj vybalený na stole. Byl překrásný. Po odklopení horního víka, které zároveň tvořilo guardový displej, se objevila klávesnice. To snad není možné, jak to všechno nacpali do tak miniaturní krabičky. Na bocích spodního byly dva páry štěrbin pro optické disky. Všechny pro libovolný formát i jeho záznam. Bylo to neuvěřitelné. Ta hračka mě fascinovala víc jak superluxusní vůz… Snad víc jak pohled na pěknou ženskou.</p>
<p>Vytáhl jsem ze saka dva disky. Brianův a můj. Oba zasunul do mechaniky a dal se do práce. Nejprve jsem aktivoval pomocí mých programů Trojského koně v Brucklerově počítači. Reagoval bezchybně. Pak jsem navázal spojení po klasické síti s veřejnou databází v Roxas. Brian tam už byl napojen taky.</p>
<p>Renata zahalekala z koupelny:</p>
<p>„Nechceš mě umejt záda?“</p>
<p>„Promiň, miláčku, ale teď nemůžu.“</p>
<p>„Co tam děláš?“</p>
<p>„Připravuju se…“</p>
<p>„Aha…, tak se připravuj, za chvíli jsem tam.“</p>
<p>Potěš pámbu, řekl jsem si a čekal na dvanáctou hodinu. Přesně za minutu dvanáct Renata vyšla z koupelny. Neměla na sobě nic kromě ručníku omotaného kolem boků. Nevěřícně zůstala stát u dveří a nechápavě na mě zírala.</p>
<p>„Neskočila bys mi dolů pro pár plechovek piva?“</p>
<p>„Cóóóó? Hele…, nejseš ty náhodou impotentní?“</p>
<p>„Myslel jsem, že včera jsem tě přesvědčil o tom, že ne…“</p>
<p>„No…, jestli jsi třeba dneska neutrpěl nějakej úraz…“</p>
<p>„Ne…, neutrpěl…“</p>
<p>Přestal jsem ji vnímat.</p>
<p>„No to snad není pravda…,“ přerušila moje soustředění znovu…</p>
<p>„To pivo by mi ale fakt pomohlo.“</p>
<p>„Ty ses zbláznil.“</p>
<p>„Hele, kočičko…, teď budu potřebovat chvíli absolutní klid. A pak na to vlítnem, jo? Potřebuju počítač jako afrodisiakum, chápeš?“</p>
<p>„Ne…“</p>
<p>„Tak si zatím pěkně lehni a buď hodná kočička, jo?“</p>
<p>„Ne…“</p>
<p>Naštvaně přešla k posteli a odhodila ručník na křeslo. Lehla si na záda. Čekala, co to se mnou udělá.</p>
<p>Dvanáct nula nula.</p>
<p>Přes Trojského koně v Brucklerově počítači jsem do celé sítě pustil Brianův program.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>XLV.</emphasis></strong></p>
<p>Monitor jsem rozdělil na tři window. První jsem vyhradil pro zprávy od Briana, které ke mě šly z databanky v Roxas. Druhé pro komunikaci s Trojským koněm a třetí pro hlášky systému. Pro tyto účely byl monitor poněkud malý, ale teď už bylo na podobné úvahy pozdě. Nastal blázinec. Měl jsem za to, že pustím Brianův program a tím až na nějaké maličkosti moje práce končí. Brian mě však bombardoval množstvím příkazů.</p>
<p>Snažil jsem se v rychlosti sestavit program, který by Brianovy požadavky posílal víceméně rovnou Trojskému koni. Záda úplně propocený. Pocítil jsem třes celého těla a napětí. Dobře jsem ten pocit znal. Teď byla chvíle, kdybych mohl udělat chybu. Proti tomu existuje jediná protizbraň. Ještě větší soustředění. Hlava se mi skoro rozskočila.</p>
<p>Skončil jsem o půl čtvrté. Absolutně vynervován, vyčerpán na doraz. Ještě asi deset minut jsem nehnutě seděl na židli a pitomě zíral na monitor. Nejraději bych se okamžitě rozběhl k Brianovi a zeptal se, jak to dopadlo. Jestli to všechno bylo vůbec k něčemu…</p>
<p>Byl to zatím můj nejrušnější a nejvyčerpávající den v Monopollis. Víc takových a jsem za půl roku na infarkt. Ohlédl jsem se. Renata samozřejmě spala. Přešel jsem opatrně k posteli a doufal, že se mi podaří zalehnout, aniž bych ji probudil. Nepodařilo se. Závěrečná pointa toho šíleného dne mě dorazila s konečnou platností. Renata byla lačná jako osmnáctiletá panna…</p>
<p>Vstoupil jsem do kanceláře Lowetrans.</p>
<p>„Dobrý den, slečno Rostandová. Jak se vede?“</p>
<p>„Dobře…, a vám?“</p>
<p>„Skvěle…“</p>
<p>„Ráno tu byl jakýsi chlápek a nechal vám tu tohle.“</p>
<p>Podávala mi hodinky, tytéž, o jaké jsem přišel v podzemí. Hardwarový klíč číslo dvě.</p>
<p>„Hmm…, to sebou mrskli. Nové kódy, klíče… Nejsou to žádní vometáci.“</p>
<p>Zasedl jsem k terminálu a nechal si vyjet vzkazy. Samozřejmě že si nenechali ujít příležitost k pokárání.</p>
<p>Buďte opatrnější. Ohrožení naší věci. Možné následky. Nezodpovědnost…</p>
<p>Polibte si…</p>
<p>„Jak to šlo s tím KT Round?“</p>
<p>„Jo…, šlo to…“</p>
<p>„V pohodě?“</p>
<p>„Jo…, v pohodě. Přišel jste o jednoho muže.“</p>
<p>„Ale…“</p>
<p>„No co ale… Já vám hned říkala, že je to celý blbost. A to můžete být rád, že jich tam nezařvalo víc. Softwarové vybavení je opravdu skvělé, jenže polovinu akce jsem musela řídit ručně odsud.“</p>
<p>„Střílelo se tam?“</p>
<p>„Kdyby jenom střílelo…“</p>
<p>„Dostanete zvláštní prémii.“</p>
<p>„To není třeba. Už jsem pochopila, že tohle asi bude mou denní náplní.“</p>
<p>„No…, snad to nebude pořád tak horký. Máme tu ještě nějaký pivo?“</p>
<p>„Pivo není v mý kompetenci…“</p>
<p>„Promiňte.“</p>
<p>Další vzkaz od nich byl už poněkud závažnější než to pitomé vyloupení skladů.</p>
<p>MĚSTSKÁ VLÁDNÍ ZAKÁZKA / REKONSTRUKCE ZÁKLADNÍHO PATRA 14 ČÁST NORTHBILLY / OBJEM INVESTICE 260 MILIARD / ZADAVATEL: VLÁDNÍ ODBOR PRO VÝSTAVBU / ROZHODNUTÍ ZE DNE 26. 3. Č. J. 3487 BN. ZJISTĚTE, KOMU BYLA PŘIDĚLENA TATO ZAKÁZKA JAKO DODAVATELI. TERMÍN: 48. HODIN / KONEC.</p>
<p>A hele, tady už půjde do tuhého. Tady už půjde o krk. Zakázka za 260 miliard. To není jenom tak. Tady už se budu pohybovat v poněkud vyšších sférách… Tohle už tedy pěkně smrdí zatuchlinou. A toto je asi taky ten pravý důvod, proč si dali takovou práci a vytáhli mě až z Chembry. Za proniknutí do tajných vládních materiálů je ten nejvyšší trest. Hmm. Budou to asi pěkní mafiáni. Pravděpodobně nějaká stavební firma. A nebo tu informaci potřebují jenom proto, aby s ní mohli dál kšeftovat. Tohle by mě mohlo stát hodně. To by mě mohlo zlomit. To už je příliš tenký led. Dva dny. To je směšné. Za dva dny nepořídím ani základní údaje, ze kterých bych mohl vycházet. S hrůzou jsem si uvědomil, že slečna Rostandová mi hledí přes rameno na obrazovku.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>XLVI.</emphasis></strong></p>
<p>Mrknul jsem se, jaké výsledky v pročesávání sítí měl za tu dobu program Select. Nepokročil. Tudy asi cesta nevede. Všechny výsledky byly bezcenné. Vstupní údaje jsou asi příliš obecné. Tiskárna mi sice vychrlila tuny potištěného papíru, ale pokud nebudu mít nějaký výchozí bod, nemám ani tu nejmenší šanci se v tom orientovat. Potřebuji se nutně něčeho chytit. Brian Nadier. Jedině ten už asi něco má. Zavolal jsem mu a dohodnul si s ním oběd.</p>
<p>„Poklona uctivá, Správče stok… Jak se vede?“</p>
<p>„Jsem na dně. Nechme těch pitomostí a spusť.“</p>
<p>„Hmm.“</p>
<p>„Máš něco?“</p>
<p>„Něco možná jo.“</p>
<p>„Tak dělej.“</p>
<p>„Neobjednáme si prvně?“</p>
<p>Písknul jsem na vrchního. Byl to padesátiletý burš, notně zervaný a otrávený. Asi mu nepouštěli žádnou rajskou pocitovku. Spíš vypadal na dělníka z kamenolomu.</p>
<p>„Jedno kuře po čínsku a rulandské modré…“</p>
<p>„Mně totéž.“</p>
<p>Odkráčel lámat další skálu.</p>
<p>„No…?“</p>
<p>„Výsledky jsou pozitivní. Byl jsi skvělej.“</p>
<p>„To vím taky, že jsem byl skvělej. To ti pak ještě řeknu, co se děje pod tímhle morbidním městem… Ale teď k věci.“</p>
<p>„Je to celý jakýsi divný… Mamut sám komunikuje ve stokách.“</p>
<p>„To myslíš vážně?“</p>
<p>„Smrtelně. Mamut je prostě jedním z uživatelů stok…“</p>
<p>„S kým komunikuje?“</p>
<p>„To prostě nevím. Ale rozhodně to jsou informace klíčového významu. A rozhoduje sám za sebe, ne z nějakých vládních pokynů.“</p>
<p>„To je nesmysl…“</p>
<p>„Není.“</p>
<p>„Mamut nemůže samovolně s nikým komunikovat.“</p>
<p>„No vidíš… A přesto to dělá.“</p>
<p>„S kým?“</p>
<p>„S někým úplně mimo Monopollis.“</p>
<p>„Vole…“</p>
<p>„To není všechno…“</p>
<p>Trhač kamene přinesl kuře.</p>
<p>„Ještě nějaké přání?“</p>
<p>„Kdyby jo, tak se přihlásím. Teď neotravuj. Tak co máš ještě?“</p>
<p>„Většina vládních úředníků jsou buršové, napojení na Mamuta.“</p>
<p>„Hmm…“</p>
<p>„Takže příkazy, které dávají Mamutovi, si vlastně dává Mamut sám jejich prostřednictvím… Chápeš to?“</p>
<p>„Ani trochu.“</p>
<p>„To na věci nic nemění.“</p>
<p>„To je obludné. Nevěřím tomu.“</p>
<p>„Já jsem se s tím vyrovnával celý zbytek noci a ještě dnešní dopoledne. Nespal jsem ani hodinu. Dnes v noci pokračujem.“</p>
<p>„Musím se z toho vzpamatovat. A taky bych se potřeboval trochu vyspat.“</p>
<p>„To můžeš až potom, jak skončíme. Teď už to nemůžeme jen tak pustit. Tady máš další disk s novým programem.“</p>
<p>„Seš děsně rychlej.“</p>
<p>„V Monopollis to jinak nejde.“</p>
<p>„Já mám ještě jeden problém…“</p>
<p>„Ale…?“</p>
<p>„Potřebuji zjistit, kdo dostane státní zakázku na výstavbu 142. patra v Northbilly a nevím jak na to.“</p>
<p>„Tvý problémy bych chtěl mít.“</p>
<p>„Asi máš pravdu. V kolik hodin to spustíme?“</p>
<p>„Jako včera.“</p>
<p>„To by šlo.“</p>
<p>Přes Recklets Boulevard zpět do kanclu. Všechny eskalátory přecpaný lidmi, většinou buršema. Absolutní nezájem o cokoliv. Vše je v naprostém pořádku. Firmy bankrotují, nové vznikají, buršové jezdí do práce a na simscreen, banky provádějí denně miliardy transakcí z nichž víc jak polovina je státem nekontrolovatelná…</p>
<p>A Mamut, který to má všechno pod kontrolou si v tajných sítích komunikuje s někým, o kom nikdo nic neví a přijímá instrukce od imaginární vlády. Přeběhl mi mráz po zádech.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>XLVII.</emphasis></strong></p>
<p>Slečna Rostandová seděla za terminálem a popíjela svou snad třicátou coca-colu. Připadala mi od ní strašně ulepená.</p>
<p>„Nějaké novinky?“</p>
<p>„Téměř nic. Přišlo několik objednávek na další zakázky. Začíná to vypadat nadějně. Je docela možné, že se dokonce i uživíme.“</p>
<p>„Kybergcomp jste zvládla?“</p>
<p>„Ano… Já ano.“</p>
<p>„To má být nějaká narážka na to, že se tu jenom flákám?“</p>
<p>„Ale pane Lowe, nebuďte tak vztahovačný. Dnes jste se opravdu nevyspal nejlépe…“</p>
<p>„To opravdu nevyspal.“</p>
<p>„To byla pouze narážka na to, že zatímco já jsem to zvládla, tak Kybergcomp ne.“</p>
<p>„To mám chápat jak?“</p>
<p>„Asi hodinu po té, co od nás převzali zásilku, zbankrotovali.“</p>
<p>„Prosím?“</p>
<p>„Slyšíte dobře. Prostě se položili.“</p>
<p>„To jste si ani před tím neověřila jejich hotovost?“</p>
<p>„Jste pořád stejně naivní. To víte, že ověřila. Všechno bylo v nejlepším pořádku. Ale tohle je v Monopollis zcela běžné. Udivuje mě, že vás to ještě překvapuje.“</p>
<p>„Takže ani nestihli zaplatit.“</p>
<p>„Bohužel…, to už opravdu nestihli. Všechna jejich konta jsou zablokovaná.“</p>
<p>„A to říkáte, že to vypadá jako že se uživíme?“</p>
<p>„Samozřejmě, že pokud budeme obchodovat jenom s Kybergcomp, tak ne. Chci vás jenom upozornit, že toho zákazníka jste sehnal vy.“</p>
<p>„Aha…, tak díky za zprávu. Těším se už na ty vaše. Co jejich počítač? Je v činnosti, nebo ho taky odstavili?“</p>
<p>„Ten je už opět v provozu. Kybergcomp převzal nový majitel, samozřejmě se vším vybavením, tedy i s počítačem. Máte strach o svého Trojského koně?“</p>
<p>„Pochopitelně.“</p>
<p>Sedl jsem si za terminál. Ani jsem pořádně nevěděl, co vlastně chci dělat. Namátkou jsem jen tak bezcílně projížděl sítí Monopollis s tím, že mě snad něco napadne. Bezvýsledně. Nenapadlo mě vůbec nic. Jen jsem cítil stále větší a větší ospalost a měl jsem co dělat, abych udržel otevřené oči. Krize. Byl jsem totálně vyčerpán. Nemělo to cenu.</p>
<p>„Nedáte si kávu? Vypadáte, jako když nejste v nejlepší formě.“</p>
<p>„Ne, díky… Jsem jenom nějak přešlej. Asi se pojedu domu vyspat.“</p>
<p>„To byste měl, ale sám.“</p>
<p>Zvedl jsem se znaveně od terminálu.</p>
<p>„Co se týká firemních zakázek, nechávám vám zcela volnou ruku. Spoléhám na vaši intuici.“</p>
<p>„Můžete být zcela klidný. Tohle zvládnu. Počítám, že příští měsíc bychom mohli nakoupit pár dalších buršů a kamion.“</p>
<p>„Nechám to na vás… Kupte třeba celé Monopollis.“</p>
<p>„Kdy přijdete?“</p>
<p>„Zítra dopoledne.“</p>
<p>„Budu se těšit.“</p>
<p>„Já taky.“</p>
<p>Po cestě jsem se zastavil v Lightmarket a nakoupil něco k jídlu a karton piv. Nebyl jsem si jist, jestli doma ještě něco mám a prožít další krizi bez piva jsem si netroufal. Všude byly miliony lidí a nikde nebylo k hnutí. Protlačit se ke kreditboxu byl téměř nadlidský výkon. Začal jsem ty lidi nesnášet. Najednou jsem na ně byl alergický. Na všechny. Jak si klidně nakupují, konzumují tuny žrádla a alkoholu, skladují ve svých bytech metráky spotřebního zboží a řízení Mamutem chodí do práce, která je totálně uspokojuje. Nikomu nic nechybí a tak tráví den co den ve své rajské nevědomosti a tuposti.</p>
<p>A Mamut je vnitřně rozežírá a spotřebovává, vyplivuje zpět jen jakési ubohé organické zbytky bez jakéhokoli osobního vědomí a myšlení. Mamut… krvežíznivá bestie usazená v břiše Monopollis. Zákeřné zvíře vymknuté z rukou člověka a komunikující nezávisle na něm s NĚKÝM… S někým zřejmě ještě příšernějším než je on sám… A na nebi opravdu existuje někde nějaký Bůh, který to má všechno pod kontrolou? Tomu nevěřím.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>XLVIII.</emphasis></strong></p>
<p>Na dvěstěmetrovém eskalátoru mezi tisícem mumií napojených na Mamuta se ke mně přitočili čtyři výrostci. Mastné vlasy jim zakrývaly většinu obličeje a na krku se jim houpaly pestrobarevné korále.</p>
<p>„Hele…, tady se někdo jede zchlastat…“</p>
<p>„Dej si pohov a odprejskni k těm svejm screenům, burši…“</p>
<p>„Ale, ale… pánovi se snad nelíbíme? Nedáš poctivě pracujícím jednu plechovku?“</p>
<p>„To jsi uhod… krasavče.“</p>
<p>Rozhlédl jsem se kolem, ale nikdo nám nevěnoval tu nejmenší pozornost. Ani nemohl. Vypadalo to, jako by všichni na tomto prokletém eskalátoru byli napojení buršové a Mamut měl zřejmě jiné starosti, než ochraňovat ty, kteří na něj napojení nejsou…</p>
<p>„Netvař se, jako bys měl čtyři hodiny screenu a naval plechovku…“</p>
<p>Sáhnul po krabici a já instinktivně uhnul.</p>
<p>„Ještě jednou po mě sáhneš tou svou upocenou pařátou a zpřelámu ti ji…“</p>
<p>Nefungovalo to. Byli asi pod drogami a jen taktak se drželi na nohou.</p>
<p>„Tak von se bude ještě vztekat…“</p>
<p>Znova jsem se ohlédl po lidech na eskalátoru. Nic. Najednou mi jeden z výrostků vyrazil krabici z rukou a plechovky se vysypaly na zem. Feťáci se rozesmáli zvířecím smíchem a začali rozdupávat jednu po druhé. Pivo stříkalo na všechny strany a za chvíli jsem ucítil v botách lepkavé vlhko. Dostal jsem příšerný vztek, ale okamžitě jsem si uvědomil, že jsem bezmocný. Lidi buď nečině přihlíželi a nebo se snažili uhýbat před plechovkami kutálejícími se dolů eskalátorem. Ti grázlové se výborně bavili a jeden z nich spadl o tři stupně níž, k nohám jakési staré aristokratky. Vystoupil jsem hned na první plošině a hledal obchod, ve kterém bych mohl zakoupit nový karton. Došlo mi, že v Monopollis už má svůj civilizační vrchol dávno za sebou…</p>
<p>V bytě jsem si hned v předsíni otevřel jedno pivo. Boty hodil do kouta a vrhnul se v šatech na postel. Byl jsem totálně vyčerpán. Pivo jsem ani nedopil. Usnul jsem okamžitě.</p>
<p>V Napoleon baru bylo opět rušno. Renatu jsem nikde nezahlídl, asi měla zákazníka. Charlie se ke mně měl jako ke starému známému a obsloužil mě ještě než jsem si stačil sednout k rezervovanému stolu.</p>
<p>„Tak jak to jde?“</p>
<p>„O. K…, Renata je nahoře?“</p>
<p>„Jo… Chceš ji?“</p>
<p>„To počká.“</p>
<p>„Stačí říct.“</p>
<p>„Já vím… Kterej pokoj máš volnej?“</p>
<p>„Chceš jinou?“</p>
<p>„Blbost…, vezmu si zas tu svou krabici a budu makat.“</p>
<p>„Doufám, že to není na kriminál…“</p>
<p>„Asi tak, jako všechno tady…“</p>
<p>„Volná je šestka. Tu kraksnu si vyzvedni u mě v kanclu.“</p>
<p>„Seš skvělej.“</p>
<p>„Mám pak poslat Renatu?“</p>
<p>„Nejdřív až tak ve tři ráno…“</p>
<p>Přisunul jsem si stůl k posteli, sedl si na ni a oživil Darkmana. Zkontaktoval jsem svého Trojského Koně. Byl v pořádku. Založil jsem opťáky a čekal na nultou hodinu. Zapálil jsem si jednu Monarch. Poprvé, co jsem tady, jsem si uvědomil, že tohle nemůže dopadnout dobře.</p>
<p>Čas 00:00. Spustil jsem první program a už jsem v tom byl zase až po uši. Orientoval jsem se v Brianových programech mnohem lépe, než včera. Vše šlo hladce. Renata přišla kolem druhé, zrovna když jsme byli s Brianem v nejlepším. Jen jsem zaregistroval, že vešla, sedla si vedle mě na postel a zapálila si. Unaveně mě objala kolem krku a položila si hlavu na mý rameno. Nevěnoval jsem tomu pozornost. Práce postoupila do své závěrečné fáze a jakákoliv chyba by mohla být nenapravitelná.</p>
<p>„Budeš ještě dlouho blbnout?“ Zašeptala mi Renata do ucha. Neřekl jsem nic a dál se soustředil na práci. Až po pěti minutách, kdy bylo trochu volněji, jsem řekl:</p>
<p>„Ještě asi tak čtyřicet minut. Zapálíš mi cigaretu?“</p>
<p>„Ty seš asi fakt blázen. Bude z toho alespoň nějakej balík?“</p>
<p>„Jo…, to bude. Ještě něco většího, než balík.“</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>XLIX.</emphasis></strong></p>
<p>Přinesla mi zapálenou cigaretu a lehla si na postel. Cítil jsem její horké tělo, ale snažil se na ně nemyslet. Brianovy programy zatím bloudily systémem sítí, kanálů a stok a to, co se tam dělo, si normální smrtelník nedokázal představit. Snažil jsem se nemyslet na nic. Nemyslet na možné důsledky toho všeho, na Renatino horké tělo, na svět… Soustředil jsem se jen na obrazovku před sebou a na to, co je třeba udělat.</p>
<p>Skončil jsem deset minut po čtvrté. Vypnul jsem Darkmana. Renata spala. Zapálil jsem si další Monarch a tupě čuměl do zdi. Byl jsem vyčerpán, ale ne ospalý. Cítil jsem se docela dobře a věděl jsem, že teď bych stejně neusnul. Na milování s Renatou jsem neměl ani pomyšlení a tak mně tedy zbývalo jediné. Jet za Brianem. Potřeboval jsem nutně vědět, k jakým závěrům přišel a co se dozvěděl. Mamut mi nedal spát. Bylo mi jasné, že dokud se nesetkám s Brianem, nebudu mít klid. Típl jsem cigaretu v půlce a hodil na sebe sako.</p>
<p>K Brianovi jsem dorazil ve 4:40. Byl už trochu nalámaný.</p>
<p>„Čau…, pojď dál. Já se oblíknu a vyrazíme někam ven.“</p>
<p>„Co blbneš?“</p>
<p>„Jo…, asi fakt blbnu. Ale potřebuju se něčeho napít a doma už nic nemám.“</p>
<p>„Jak to dopadlo?“</p>
<p>„Skvěle… Pokud to lze vůbec tak nazvat. Absolutně skvěle. Potřebuju whisky.“</p>
<p>Zatlačil jsem ho do dveří a zavřel je za sebou.</p>
<p>„Co je s tebou? Víš něco?“</p>
<p>„Vím už skoro všechno, vole… Ale teď se musím napít.“</p>
<p>Popadl pruhovaný svetr. Na první pokus si ho oblékl naruby a tak to musel opakovat. Sedl jsem si na bednu od pravěkého počítače Total Optical a čekal, až se Brian obuje. Bylo mi jasné, že teď z něho nic nevytáhnu.</p>
<p>„Kam půjdeme?“</p>
<p>„Do U klubu.“</p>
<p>„Co to je?“</p>
<p>„To je skvělej studentskej klub, kterej jede pod správou studentskýho spolku. Patří to naší fakultě. Je to smršť. Uvidíš.“</p>
<p>Brian byl konečně hotov. Pečlivě zamknul byt a sjeli jsme dolů na ulici. Bylo k páté hodině ranní, ale všude byly spousty lidí, jako by byla denní špička. Monopollis nerozeznávalo den ani noc a jelo nonstop dvacetčtyři hodin denně. U klub byl docela blízko. Přestupovali jsme jenom třikrát.</p>
<p>Nějaký burš u vchodu dělal drahoty. Nechtěl nás tam pustit. Prý je plno. Brian si nechal někoho zavolat a pak už to bylo všechno v pořádku. V klubu bylo impozantní prostředí. Ze stropu se vznášely jakési pestrobarevné dráty. Jednu stěnu tvořilo obrovské akvárium s elektrickými rybami, které se navzájem požíraly a zase vyplivovaly a k samotnému baru se šplhalo po provazových žebřících mezi spoustou drátů a příhradových konstrukcí, na kterých byly zavěšeny ty nejnepravděpodobnější věci.</p>
<p>Zahlídl jsem preparovaného pterodaktyla, bělostnou kostru klokana a něco, co připomínalo telefonní ústřednu z minulého století. A mezi tím vším se proplétaly holografické obrazy předpotopních příšer. Sem tam přeletěl pod stropem mimozemský létající talíř s odpornými živočichy na palubě. Neuvěřitelné. Vylezli jsme s Brianem po žebříku na další podlaží a našli si volné místo u jednoho ze stolů. Sotva jsme usedli, stolní deska se rozzářila a já pochopil, že je to vlastně jakási obrazovka. Udiveně jsem zíral na stůl, na kterém probíhaly nejrůznější sekvence od horrorových až po dráždivě erotické. Vrchní nám přinesl pití a položil láhev na dvojici v milostném objetí zrovna v tom nejlepším. Scéna se změnila v záběry slavné zátopy v Wallu s uragánovou smrští. Bylo to tak věrohodné, že jsem se bál aby mi ten uragán neodnesl sklenici.</p>
<p>„Tohle všechno jsme dávali dohromady sami. Není to veřejnej bar, funguje to jako studentskej klub.“</p>
<p>Brian do sebe hodil skleničku na ex a poručil si další. Ke stolu přišla nějaká kočička v děsně přiléhavých šatech, pod kterými prokazatelně nic neměla. Objala Briana okolo ramen:</p>
<p>„Já už myslela, že tě v těch tvejch stokách sežrala nějaká krysa. To je dost, že se taky ukážeš…“</p>
<p>„To je Lilian Waughanová… Můj přítel, Steve Lowe.“</p>
<p>„Těší mě, Steve. Ty se taky cachtáš ve stokách?“</p>
<p>„Zatím se v nich jenom topím.“</p>
<p>„A nechtěl by ses topit v něčem lepším?“</p>
<p>„To máš na mysli sebe?“</p>
<p>„Děsně rychle ti to myslí…“</p>
<p>„Díky…“</p>
<p>„Necháš nás na chvíli samotný, kočičko? My tu se Stevem proberem pár maličkostí a dáme ti vědět, jo?“</p>
<p>„Prosím panstvo, kdykoliv k službám.“</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>L.</emphasis></strong></p>
<p>Číšník přinesl další pití a položil je s ledovým klidem do upířího reje na stole. Brian to do sebe hodil bez přemýšlení.</p>
<p>„Tak spusť.“ Vyzval jsem Briana.</p>
<p>„Nesmíš na mě tak spěchat, vole. Až ti to řeknu, tak pochopíš proč. A možná bude vůbec nejlepší, kdybys to ani raději vědět nechtěl…“</p>
<p>„Nekecej blbosti. Nečumákoval jsem celou noc u počítače jenom proto, abys mi teď řekl, že se na to mám vykašlat.“</p>
<p>„No jo… No jo… Vypadá to všechno daleko složitěji, než jsme si představovali. Vlastně je to nepředstavitelné.“</p>
<p>„Tak povídej.“</p>
<p>„Hmm…, je to totiž děsně komický. Představ si například, že všichni státní úředníci jsou obyčejní buršové napojení na Mamuta.“</p>
<p>„To už jsi říkal…“</p>
<p>„A když říkám všichni, tak myslím opravdu všichni. Tedy včetně naší řádně zvolené vlády. Starosta tohoto města je obyčejný burš. Možná má deset hodin simbrainu denně, nicméně v zaměstnání je to ten nejobyčejnější burš, neschopnej jakéhokoliv samostatného rozhodování.“</p>
<p>„Takže rozhoduje kdo?“</p>
<p>„Kdo? Mamut…“</p>
<p>„No jo…, ale Mamut je počítač.“</p>
<p>„Správně…“</p>
<p>„Odněkud musí dostávat příkazy… Nebo snad rozhoduje o všem sám? Obyčejný stroj rozhoduje o celém kontinentu?“</p>
<p>„Tak jednoduchý to zase není. Ale počkej. Teď ti něco ukážu…“</p>
<p>Brian vstal. Hodil do sebe ještě jednu skleničku a řekl:</p>
<p>„Pojď. Něco uvidíš.“</p>
<p>Začínal mít docela v hlavě.</p>
<p>„Tak mi to snad dopovíš, ne?“</p>
<p>„Jo…, to dopovím, ale předtím si ještě trochu pročistíme mozek.“</p>
<p>Vstal jsem a šel za Brianem. Museli jsme po těch příšerně kymácejících se žebřících vylézt ještě do dalšího podlaží, kde byl jakýsi taneční parket. Brian zamířil k bedně, která zdánlivě připomínala klavír. Otevřel horní desku. Byl to skutečně klavír. Brian se otočil dozadu a křikl:</p>
<p>„Mike…, zapni nám tu kraksnu.“</p>
<p>Pak vzal z horní desky přílbu se spoustou drátů ústících z klavíru.</p>
<p>„Tohle si nasaď na kebuli a ničeho se zatím nedotýkej.“</p>
<p>Sednul jsem si na otočnou stoličku jako klavírní virtuoz a čekal na další pokyny. Brian mi připevnil na hlavu motoristickou přílbu s dráty.</p>
<p>„Tááák…, je to něco jako simbrain. Ale daleko důmyslnější. Dráždění různých mozkových center vyvolává pocity, které jsou ovládány tady tou klávesnicí. Každá klávesa je jinej pocit, nebo jinej odstín pocitu. Můžeš to spustit a vyvolávat si nejrůznější pocitové kombinace, třeba sexuální rozkoš s příšernou hrůzou, přesycenost se sžíravým hladem či alkoholickým opojením. A vůbec úplně všechno…“</p>
<p>Brian namátkou stiskl jednu z kláves a mozek mi zalil pocit volného pádu do té nejhlubší propasti.</p>
<p>„Tak si to zkus… Já si zatím dám panáka.“</p>
<p>Ponořil jsem ruku do kláves a myslel jsem, že se mi hlava rozskočí. Příšerný nápor slasti a úzkosti zároveň. Bylo to ďábelské. V prvních okamžicích, než jsem alespoň trochu pronikl do toho satanášova systému, jsem utrpěl několik psychických šoků, ale pak to už šlo. Byla to ta nejlepší věc na promytí mozku, se kterou jsem se kdy setkal. Seděl jsem u toho snad hodinu.</p>
<p>Nebýt holky, která mě od toho šílenýho stroje vytáhla k tanci, tak bych u něj snad strávil zbytek dne. Tu holku jsem nikdy neviděl, nicméně byla děsně příjemná a měla nádherně měkký a poddajný tělo. Příjemně mne vzrušovala. Bylo to přesně to, co po té mozkové vichřici mé tělo potřebovalo. Dal jsem si s ní dvě kola a pak zamířil k našemu stolu.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>LI.</emphasis></strong></p>
<p>Brian byl už docela sťatej.</p>
<p>„Tak jaký to bylo?“</p>
<p>„Skvělý. A ty?“</p>
<p>„Nestěžuju si.“</p>
<p>„Takže můžeme pokračovat.“</p>
<p>„Jo… do prdele…, kde jsme to vlastně skončili?“</p>
<p>„U vlády řízené Mamutem. A dál?“</p>
<p>„Dál už nic… Dál bude jenom konec světa, protože až tomuhle odpornýmu městu dojde šťáva, tak Mamut zhebne a s ním celý Monopollis a všechno… a všichni… Ty i já půjdem do hajzlu, protože…“</p>
<p>„No dobře, dobře…, všechno půjde do hajzlu…, ale Mamut se přece neřídí sám, nebo jo?“</p>
<p>„Hovno sám… Je to daleko složitější… Ta bedna organické chemie je totiž daleko vychytralejší, ona na nás totiž vyloženě kašle. My jí můžeme být ukradení. Ona ta svině totiž komunikuje se svýma přítelkyněma…, a kafrají nesmysly a jinak na všechno serou…“</p>
<p>Číšník donesl další láhev.</p>
<p>„S kým komunikuje? Zjistil jsi, s kým komunikuje?“</p>
<p>„To víš že jo, ty vole…“</p>
<p>„No a?“</p>
<p>„Z jinejma Mamutama.“</p>
<p>„S kterýma?“</p>
<p>„Na celým světě je jich jenom pět…, tak s těma, vole…“</p>
<p>„Takže jestli to dobře chápu, tak všechno tady, a vůbec všechno jinde, řídí pět Mamutů, pět obřích biologických počítačů, kteří se spojili a vytvořili tak jakousi nezávislou nadsvětovou vládu bez jakékoliv možnosti ovlivnění z naší strany… Vládu, která si dělá co chce, rozhoduje za nás…, a my o tom nemáme sebemenší tušení.“</p>
<p>„Seš bystrej, jak říká Lilian…, děsně bystrej…“</p>
<p>„Nevěřím tomu, že o tom nikdo neví…“</p>
<p>„Ale ví, co by nevěděl… To víš, že o tom někdo ví. Já a ty…“</p>
<p>„Blbost…“</p>
<p>„A víš, co je na tom úplně nejlepší? Že ten Mamut s tou svou biologickou smečkou je chytřejší, než my všichni a taky mu to už došlo.“</p>
<p>„Co mu došlo?“</p>
<p>„Došlo mu, že jsme se mu nějak dostali do té jeho mamutí sítě a pravděpodobně začne dělat problémy…“</p>
<p>„Teď vůbec nevím, o čem mluvíš…“</p>
<p>„Mluvím o tom, že nás má dokonale v hrsti.“</p>
<p>„Myslíš, že by nás jako mohl nějak…“</p>
<p>„Jo…, přesně takhle to myslí… Prostě nás může zrušit.“</p>
<p>„Seš opilej…“</p>
<p>„Jo…, jsem opilej. Já vím…, ale to na situaci nic nemění. My tady klidně kafráme o blbostech, a Mamut, kterej ví o každým našem kroku, nás pozoruje a baví se tím, jak si myslíme, že jsme mistři světa. A až se tady dneska úplně zkárujem, a to teda zkárujem, na to můžeš vzít jed, tak ráno vyjdem do těch skvělých a báječných ulic Monopollis a tam už nám nedá ani tu nejmenší šanci. Protože chlapečci zlobili, chlapečci nevěřili tomu pískovému hradu, a tak budou tímto pískem zasypáni…“</p>
<p>Hodil jsem do sebe sklenku whisky na ex. Už se mi taky začala točit hlava. Brian asi fakt přebral. Měl jsem v hlavě děsný zmatek a zatoužil znovu si sednout k tomu šílenýmu piánu a vrhnout se celým tělem do kláves.</p>
<p>„To je blbost… Co hodláš podniknout?“ Zeptal jsem se Briana.</p>
<p>„Zchlastat se jako svině. A udělat si to snažší.“</p>
<p>Brian zavolal na Lilian u baru:</p>
<p>„Lásko…, houkni ještě na jednu stejně božskou kočičku a pojďte si sednout.“</p>
<p>Přišly zrovna ve chvíli, kdy se pod skleničkami na stolní desce promítala pornoscéna z Havajských ostrovů.</p>
<p>Přítelkyně se jmenovala Susan a já za chvíli ucítil její ruku na své.</p>
<p>„Jo… a ještě než začnem, abych nezapomněl…,“ blábolil Brian. „K tý smečce Mamutů, jak jsme o ní mluvili…, někdo nebo něco je nad ní, nad tou mamutí sítí… A teď si už lámej hlavu sám…“</p>
<p>„Co to meleš?“</p>
<p>„Je to něco, co dává příkazy pro změnu zase Mamutům…“</p>
<p>A pak se zhroutil Lilian do klína.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>LII.</emphasis></strong></p>
<p>Když jsem se probudil, nevěděl jsem chvíli, kde jsem. Mrknul jsem na hodinky. Bylo půl dvanácté. Ležel jsem v děsně pomuchlané obrovské posteli. Sám. Vzpomněl jsem si na včerejší, vlastně dnešní ráno. Znova jsem pohledem projel pokoj. Po Brianovi ani památky. Po Lilian a Susan taktéž. Posadil jsem se. Bylo mi, jako bych projel lisem na vraky. Sebemenší pohyb mi dělal potíže. Hlava se mi chtěla rozskočit. Mozek mi zase plaval v něčem hnusném a odporném.</p>
<p>Svalil jsem se znova bezvládně do postele a snažil se přemýšlet o tom, co mi Brian včera řekl. Ale nešlo to. Potřeboval jsem s ním mluvit. Co nejdřív. Teď hned. Bez alkoholu a kočiček. Potřeboval jsem zopakovat znovu všechno, co mi dnes v noci řekl. Potřeboval jsem to zopakovat pomalu a srozumitelně.</p>
<p>Opatrně jsem vstal, rozhodnut, že okamžitě zajedu za ním domů. Když jsem si bral ze židle košili, spadl dolů útržek papíru. Zvedl jsem jej. Byl popsán Brianovým kostrbatým písmem.</p>
<p>ZAJDI SEM DNES VEČER V ŠEST. NA TVOJÍ KARTU TĚ SEM PUSTÍ, PŘINESU TI DALŠÍ PRÁCI – UŽ POSLEDNÍ.</p>
<p>ČAU BRIAN.</p>
<p>Zmačkal jsem papír a hodil ho do koše. Představa další noci strávené v Napoleon baru u Darkmana mě nijak nepovzbudila, nicméně jsem věděl, že tuhle šanci teď nesmíme pustit, a musíme pro to udělat všechno.</p>
<p>A jakou šanci vlastně? Šanci, že se dozvíme, že všechno je to jenom přelud. Že všichni jsme vlastně superburšové v rukou neurotické sebranky pěti biologických počítačů, kteří s námi hrají Člověče, nezlob se? Přeběhl mi mráz po zádech. Pak jsem si vzpomněl na poslední Brianovu větu. NĚKDO JE JEŠTĚ NAD TÍM. Někdo přece jen celý ten blázinec řídí. Bůh? Cizí, mimozemská civilizace? Jsme pokusnou zoologickou zahradou v rukou příšerných mimozemšťanů… Copak to asi udělá, když se vezme 60 miliónů lidí, mrskne se do jednoho města a pak se tím zatřepe? Obul jsem si boty, uvázal vázanku a vyšel ven.</p>
<p>Domů jsem se dostal kolem jedné. Dal jsem si sprchu, která mě dokonale oživila. Pak ještě tři včerejší chlebíčky a plechovku piva. Vzal jsem si čistou košili a nakonec i celý kvádro, protože tohle bylo strašně pomačkané, a slečna Rostandová by ze mně asi radost neměla. Zdržel jsem se asi půl hodiny a pak šel do kanceláře.</p>
<p>Slečna Rostandová neměla radost ani tak. Kde se prý celý den courám a že musela udělat několik zásadních rozhodnutí a že mně potřebovala. Prý jsem absolutně na nic. Omluvil jsem se jí s tím, že se to nebude víckrát opakovat, a že mám spoustu problémů. Zároveň jí řekl, že je největší poklad, který mám a že jí za všechno moc děkuji. Vzala to.</p>
<p>„Došly nějaké vzkazy, ale nechápu je. Budete si je muset rozluštit sám.“</p>
<p>„Aha. To budou moji tajemní přátelé…“</p>
<p>Spustil jsem dekódovací program, a nechal jím zpracovat vzkaz od zaměstnavatelů.</p>
<p>VELKÁ NESPOKOJENOST S VAŠÍ PRACOVNÍ MORÁLKOU: V PRŮMĚRU JSTE V ZAMĚSTNÁNÍ 1.5 HODIN DENNĚ. VÝSLEDKY ZATÍM ŽÁDNÉ. PROSPERITA VAŠÍ FIRMY NENÍ DŮKAZEM O VAŠÍ PRÁCI. POKUD SE TO NEZLEPŠÍ, BUDOU PŘIJATA OPATŘENÍ, KTERÁ BY PRO VÁS MOHLA BÝT NEPŘÍJEMNÁ.</p>
<p>Nahlas jsem řekl do obrazovky:</p>
<p>„Strčte si ta vaše opatření do prdele…“</p>
<p>Až pak jsem si všimnul, že slečna Rostandová stojí za mnou.</p>
<p>„Hmm… nějaké problémy?“</p>
<p>„Ne. Všechno je v nejlepším pořádku.“</p>
<p>„To jsem ráda. Tady máte zprávu ze včerejších transakcí. Čistý zisk dělá dvacet tisíc.“</p>
<p>„To je skvělý. Nepotřebuju to číst.“</p>
<p>„Jak myslíte…“</p>
<p>Uraženě odešla. Vstal jsem a šel za ní.</p>
<p>„Vás se to nějak dotklo? Promiňte, nejsem ve své kůži…“</p>
<p>„Býváte vy vůbec někdy ve své kůži?“</p>
<p>„V Monopollis jsem to štěstí ještě neměl. Proto potřebuji vaši plnou podporu a důvěru. Od zítřka vám zvedám plat. O tisíc.“</p>
<p>„Jste milý, ale to není nutné.“</p>
<p>„Přesto jej máte.“</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>LIII.</emphasis></strong></p>
<p>Usedl jsem utahaně za terminál a začal bloumat v sítích Monopollis. Neměl jsem žádný cíl, ani představu, co vlastně chci. Jen jsem si ověřoval svoje teorie. Ale na takové ověření bych potřeboval strašně moc času a soustředění. Obojí mi chybělo. Opět na mně padla má monopolliská tíseň. Ne. Mamut nikdy nemůže udělat chybu. Mamut nikdy chybu neudělá… na rozdíl od nás s Brianem. Pravděpodobně na naši chybu čeká. A my jí uděláme. Určitě jí uděláme. Dřív, nebo později.</p>
<p>Bloudil jsem dál sítěmi Mamuta a zvažoval své šance. Došlo mi, že od této chvíle, se v žádném případě nesmím napojit na simbrain či simscreen. Nesmím dopustit, aby měl Mamut třeba jen vteřinu možnost dostat se do mého mozku jakýmkoliv způsobem. Mohu s ním komunikovat výhradně pomocí své identifikační karty, telefonu a Darkmana v Napoleon baru. Přemýšlel jsem o dalších možnostech, jak se na mě Mamut může dostat. Bylo jich nekonečně mnoho, což mně ještě více znervóznilo.</p>
<p>Pak mě napadlo, jestli celou situaci příliš nedramatizuji… Brian byl včera přece jenom příliš opilý a jeho závěry příliš náhlé a kategorické. Ve skutečnosti je možná všechno jinak. Zmítal se mnou děsný neklid, a tak jsem si musel otevřít plechovku piva, přestože mně po dnešní noci brněla hlava.</p>
<p>V pět hodin jsem usoudil, že to nemá cenu. Zvedl jsem se od terminálu a rozloučil se se slečnou Rostandovou. Hodila po mně pohledem plným pohrdání a ponořila se zpět do operací na terminálu.</p>
<p>„Zítra přijdu brzy…,“ řekl jsem, abych alespoň nějak omluvil svojí dnešní práci.</p>
<p>Nereagovala na to.</p>
<p>„Fakt…, zítra se bude makat…“</p>
<p>„Nechte toho pane Lowe…“</p>
<p>„No dobrá, bavte se tu dobře…“</p>
<p>„Spolehněte se.“</p>
<p>Monopollis dýchalo svým normálním každodenním životem, který mi začal nahánět hrůzu. Pochyboval jsem už úplně o všem, včetně toho, jestli tohle všechno je opravdu skutečnost, nebo prožívám jen nějaký dlouhý simbrain, na který nemám nárok a který jsem si zmanipuloval tak, že na něj budu napojený až do smrti. Na rohu Velvet Avenue mi zase nabízeli drogy, reklama Starbird se opět tříštila o fermitovou konstrukci, aby zanikala a posléze vznikala jako Fénix. Štětky byly dotěrné jako tropičtí pavouci a denní zprávy, zaplavující ulice z nespočetných monitorů plné bankrotujících firem a podniků, aby za pár vteřin oznámili vznik nových, ještě lepších a báječnějších.</p>
<p>Monopollis se svou absolutní přesností a bezchybností budilo dojem hrůzného a obludného soustrojí, odlidštěné mašinerie, řídící se zákony psychopatického počítače, který kdysi někdo instaloval a o kterém snad už nikdo neví co dělá, čím se zabývá.</p>
<p>Do U klubu jsem dorazil za deset šest. Brian tam ještě nebyl. Zasedl jsem k našemu včerejšímu stolu, a hned jsem měl před sebou láhev whisky a spoustu nejmorbidnějších výjevů. Lilian ani Susan jsem nikde nezahlédl, a tak jsem jen pomalu upíjel a pozoroval střídavě okolí a stolní desku, kde Malajské tanečnice předváděly tanec smrti kolem kotle s nějakým nešťastníkem.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>LIV.</emphasis></strong></p>
<p>V šest nula pět jsem dopíjel další skleničku, a Brian nikde. Přisedla si ke mně docela milá kočička. Řekla, že se jmenuje Angie a že studuje historii a že se děsně nudí. Objednal jsem jí skleničku a nalil whisky.</p>
<p>„Vy učíte?“</p>
<p>„Proč bych učil…? To vypadám tak zkostnatěle a nezáživně?“</p>
<p>„To ne…, ale na studenta taky nevypadáte. A nikdo jinej sem přístup nemá.“</p>
<p>„Jsem přítel Briana Nadiera.“</p>
<p>„To je ten počítačovej mág, ne?“</p>
<p>„Tak nějak. Nevím, jak se představoval vám.“</p>
<p>„Brian byl jedním z těch, kteří tenkrát dávali dohromady tady ten blázinec. Spousta firem pak od něj chtěla licence, ale nedal nikomu nic. Většina věcí, které tady jsou nenajdete nikde jinde v Monopollis. Kdyby nebyl blbej, tak na tom vytřískal milióny.“</p>
<p>„Asi je nepotřebuje.“</p>
<p>„Ten že je nepotřebuje? Tak to je jedinej v tomto městě.“</p>
<p>„Co budete dělat, až skončíte školu?“</p>
<p>„Učit…, co bych dělala.“</p>
<p>„Myslíte, že ještě bude koho?“</p>
<p>„Ano… alespoň v to doufám. Zastávám teorii nevyhnutelných revolucí. Monopollis není věčné, jednou musí přijít krize, revoluce, potopa, nebo něco podobného a pak se pojede znova od začátku. A někdo bude muset lidem vysvětlit, jaké to bylo před Monopollis, jaké to bylo v Monopollis a dát jim nějaké perspektivy, jaké by to mohlo být po něm.“</p>
<p>„Tuhle teorii, jste si ale nevytáhla z žádné databanky Monopollis, co?“</p>
<p>„Ne…, ta je má vlastní.“</p>
<p>Dolil jsem jí skleničku, a sobě taky. Bylo půl sedmé a Brian nikde.</p>
<p>„Vy nemáte ráda tohle město…“</p>
<p>„A vy snad ano?“</p>
<p>„Že bych se samou láskou zbláznil to říct nemohu.“</p>
<p>„Co vy vůbec děláte?“</p>
<p>„To bych taky teď rád věděl. Stručně by se to dalo charakterizovat tak, že prostě spolupracuji s Brianem.“</p>
<p>„Už vám Brian alespoň říkal, s jakou teorií přišel ve třeťáku? Skoro ho tenkrát vyhodili ze školy.“</p>
<p>„Myslím, že mi to neříkal.“</p>
<p>„Asi už ji překonal. Tehdy ale tvrdil, že lidi nemají takovou nadvládu nad Monopollis, jak si myslí. Pustil se na idealistickou půdu a říkal, že v počítačové síti operuje jakýsi Satanáš či Lucifer, nevím teď přesně jak to nazýval, ale že je tam prostě NĚCO, co je nekontrolovatelné, a co nás jednou zničí. Říkal, že Monopollis zmizí, stejně jako kdysi bájná Atlantida, nebo civilizace Mu.“</p>
<p>„Takže tu svou teorii, máte od něj.“</p>
<p>„Má teorie není tak radikální. Já nepotápím města ani světadíly.“</p>
<p>„Ale něco z ní máte…“</p>
<p>„Něco možná jo… Nevíru v Monopollis.“</p>
<p>Mrknul jsem na hodinky. 18:50. Začal jsem mít obavy. Pociťoval jsem svíravý strach. Vzpomněl jsem si na Brianův včerejší monolog a začal jsem mít opravdový strach. Zavolal jsem vrchního.</p>
<p>„Nenechal mi tu Brian Nadier nějaký vzkaz?“</p>
<p>„Ne, pane, nenechal.“</p>
<p>„Víte to jistě?“</p>
<p>„Všechny vzkazy evidujeme a předáváme je okamžitě. Pokud jste žádný vzkaz nedostal, tak do tohoto klubu nikdy nedorazil.“</p>
<p>„Děkuji.“</p>
<p>Dolil jsem Angie další skleničku.</p>
<p>„To je u Briana normální. Nikdy si příliš nelámal hlavu s časem,“ řekla a usmála se.</p>
<p>Hmm… jak to včera říkal? Mamut ví o každém našem kroku. Stejně jako o mém. Pískový hrad. Kdo mu nevěří, toho Mamut zahrabe do písku.</p>
<p>Vstal jsem a omluvil se Angie. Moc to nechápala, ale já neměl na nějaké zdlouhavé vysvětlování náladu. Zaplatil jsem a sešplhal po provazovém žebříku do vstupní haly. Venku jsem se vtlačil do nejbližšího rychlovýtahu.</p>
<p>Odemkl jsem byt a hodil sako na židli. Zapnul jsem počítač a lokalizoval v síti ten Brianův. Nepracoval. Doma tedy nebyl. Zavolal jsem zpět do U klubu, jestli tam už Brian nedorazil. Ne. Někde hluboko uvnitř jsem měl hrozný mrazení a začal jsem se příšerně potit. Říkal jsem si: tak teď jde opravdu do tuhého. A na druhé straně: ty vole, vždyť se nic neděje. Tak se asi někde zdržel, nebo vyspává opici. Jenže Briana by Mamut zdržet nenechal. Briana ne.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>LV.</emphasis></strong></p>
<p>Přestože jsem ani v nejmenším nečekal, že budu mít úspěch, zavolal jsem mu. Ozval se mi automatický příjem vzkazů. Zapálil jsem si.</p>
<p>Zkusil jsem to jinak. Trvalo asi deset minut, než jsem se dostal do interní sítě městské policie a vytáhl si odtud seznam všech zatčených dnešního dne. Brianovo jméno tam nebylo, přestože poslední zatčený byl evidován 19:58. Mělo mě to uklidnit, ale znervóznilo mě to ještě víc.</p>
<p>Dostat se do Central Hospital k evidenci přijatých pacientů, bylo jednodušší. Brian mezi nimi nebyl. Opřel jsem se otráveně do křesla a přemýšlel o dalších možných variantách, jak zjistit, kde Brian je. Jestli je to fakt vážné, tak změnil bydliště i se svou identifikací a nemám nejmenší naději ho najít. Jestli k tomu opravdu došlo, tak to musel udělat tak, aby ho nenašel ani Mamut. A proti Mamutovi já nemám ani tu nejmenší šanci.</p>
<p>Otevřel jsem plechovku s pivem. Byla to bezvýchodná situace. Mohl jsem jen čekat, až se mi Brian ozve sám. Pokud to vůbec udělá, protože by to bylo příliš riskantní. Uvažoval jsem, co bych dělal na jeho místě, ale nic, vůbec nic mě nenapadlo.</p>
<p>Už jsem se chtěl zvednout, když jsem si vzpomněl ještě na jednu možnost. Pohřební služba. Jejich databanka nebyla vůbec blokována a tak to byla hračka. Dnešního dne evidovali přes patnáct tisíc mrtvých. Počítač mi vyhledal jeho jméno okamžitě. Zahynul ve 14:08 při havárii expresního rychlovýtahu GMO 8/D ve čtvrti Kongroad. A s ním dalších padesát devět lidí.</p>
<p>Udělal jsem asi šestou plechovku piva a cítil, jak se mi začíná točit hlava. Tak ho přece jenom dostal. Uvažoval jsem o motivacích a pohnutkách umělého mozku. Jestli je možné mluvit ještě o svobodě a spravedlnosti ve světě řízeném pěti Mamuty. O mých možnostech a perspektivách. Nenašel jsem žádné ani pro sebe, natož pro celý svět. A co má vlastně ještě vůbec cenu, když v tomto případě ztrácí všechno, ale opravdu všechno, smysl? A pokud to nějaký smysl má, je to smysl pro lidský mozek nepochopitelný. Brian neměl tu nejmenší šanci a měl to tušit hned od začátku. Stejně, jako ji teď nemám já. Jenže Brian to tušit měl. Byl dál. Sedmá plechovka piva a snad šedesátá Monarch.</p>
<p>Jediným východiskem, jak zničit ďábla v útrobách Monopollis, bylo zničit Monopollis samotné. Dostat se k tomu centrálnímu mozku a zničit jej. Ale dnes už nikdo asi přesně neví, kde vlastně je a kam ho tehdejší projektanti ukryli. Mamut určitě veškerou dokumentaci zablokoval a nebo zničil. Odříznout ho tak od zdroje. A kdo ví, jestli nelétá po oběžné dráze kolem Země a nečerpá energii přímo ze Slunce. Nikdo taky neví, jaké důsledky by výpadek Mamuta způsobil… Jestli by zařvalo jenom Monopollis, nebo celý kontinent. Osmá plechovka.</p>
<p>Přemýšlel jsem o svých šancích. Byly nulové. Proti počítači, řídícímu všechno kolem, počítači, spolupracujícímu se čtyřmi dalšími, kteří ovládají celý tento svět… Ne, nemám žádné vyhlídky. Divil jsem se, že mám ještě vůbec do bytu puštěn proud. Klimatizace, vadný kontakt… Mamut mě mohl kdykoliv zlikvidovat. Celé město je přímo přehuštěno kamerami, pomocí kterých Mamut vše řídí a organizuje. Ví o každém mém kroku. O každém mém pohybu. Je to beznaděj a znovu jen beznaděj. Jsem již vlastně mrtvý. Absolutně odepsaný.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>LVI.</emphasis></strong></p>
<p>Zapálil jsem si další cigaretu a vrátil se k poslední myšlence. Jsem mrtvý. No dobrá…, ale pokud jsem po smrti, nemám už co ztratit. V tom, že už vlastně neexistuji, je skryta spousta možností a svobody. Jestliže neexistuji, nemám o co přijít. A taky nemá cenu sedět tady, tupě zírat do zdi a čekat, až se na mě zřítí strop.</p>
<p>Uvědomil jsem si, že v tomto okamžiku jsem ten nejsvobodnější člověk ve městě. Ano…, mohu vyjít ven a může se se mnou urvat eskalátor…, ale to už se defakto stalo. Jako by se stalo. Musí vycházet z toho, že ten eskalátor se opravdu utrhl a já nejsem… Když jsem se po další plechovce piva opravdu ujistil, že už neexistuji, hodil jsem na sebe sako a vydal se do ulic.</p>
<p>Nejprve do Napoleon baru. Pro DARKAMANA. Nevěděl jsem, co s ním chci vlastně dělat, jenom jsem tušil, že je to moje jediná zbraň. A já musím bojovat. Musím pro Darkmana a pak se uvidí. Určitě mě něco napadne. Proti počítači se dá bojovat zase jenom počítačem. Musím přijmout jeho hru. Hru, ve které nemám žádné šance.</p>
<p>Jel jsem oklikou. Přesto, že jsem si celou cestu sugeroval, že jsem mrtev, byl jsem stále víc nervózní a roztěkaný. Zásadně jsem vynechával všechny výtahy, lanovky, railroad a podobné expresní prostředky. Cestoval jsem výhradně pomalými eskalátory a vzdálenosti jsem mezi nimi zdolával pěšky. Díval jsem se po kamerách. Nebyly samozřejmě vidět, přesto, že musely být úplně všude. Těch pár míst, které Mamut neregistruje, je zcela nepodstatných a pro nějaký pohyb bezcenných.</p>
<p>Celou cestu jsem se rozhlížel kolem sebe jako štvané zvíře. Lidi se lhostejně tlačili do obchodů, do zaměstnání, na simscreen. Mamut to všechno zvládal. Perfektně. Brzy jsem nabyl dojmu, že mě chce ještě trochu podusit. Že to zasypávání do písku nebude zdaleka tak rychlé, jak jsem si představoval. Že si se mnou ještě pohraje. Tygr s myší. Pořád jsem si musel opakovat: Jsem mrtev a tady na eskalátoru stojí pouze mé mrtvé tělo, převážené do márnice. Jsem totálně mrtev.</p>
<p>Sledoval jsem všechny monitory, jestli někde nehlásí požár, či jinou katastrofu a jestli nejedu přímo do jejího centra. Ale všechno bylo v naprostém pořádku. Nic se nedělo.</p>
<p>Cítil jsem na zádech propocenou košili. Stále se nic nedělo. Byl to obyčejný, tuctový monopolliský den, jako tisíce dnů před tím. Vůbec nic se nedělo a to bylo daleko horší. Uvažoval jsem o tom, jak dlouho ještě můžu takhle vydržet. A jak dlouho může vydržet čekat Mamut, než udeří. Cesta do Napoleon baru, která by mi normálně trvala patnáct minut, mi teď zabrala dvě a půl hodiny. Dorazil jsem absolutně vyčerpán a psychicky na dně. Charlie mě vzpamatoval dvěma cloumáky.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>LVII.</emphasis></strong></p>
<p>Ty dvě decovky od Charlieho mě vzpamatovaly nejen fyzicky, ale i psychicky. Dobrá, když bojovat, tak do posledního dechu. Pouze jsem v tom blázinci zapomněl, že všechny zbraně jsou vlastně u Briana. V Brianově bytě, mezi pánvemi a hrncemi se sto let starými zbytky od jídla. Tam v tom marastu. V tom slizském svinstvu jsou dva Brianovy optické disky. Jeho největší poklad zabalený v obyčejném igeliťáku od mrkve, jeho celoživotní dílo… Jed, který může Mamutovi pěkně zahýbat žlučí. Rozežrat jeho vnitřnosti. V Brianově bytě. Jak jsem na to mohl zapomenout?</p>
<p>„Hele, Charlie, potřebuji nějakou plastickou trhavinu, nálož, nebo pistoli…, máš tu něco?“</p>
<p>„Co blbneš?“</p>
<p>„Tak máš, nebo nemáš?“</p>
<p>„Oč jde?“</p>
<p>„Potřebuju se dostat do bytu mého kamaráda…“</p>
<p>„Loupež?“</p>
<p>„Hovno… Dnes odpoledne zakalil ve výtahu…, jenže mám u něj nějaký věci který bych teď potřeboval zpátky.“</p>
<p>„Ty se do Monopollis nehodíš. Od prvního dne mi bylo jasný, že skončíš v kriminále.“</p>
<p>„No dobře…, máš něco, nebo ne?“</p>
<p>„Na tu trhavinu zapomeň. To je ptákovina. Hmmm…, moh bych s tebou poslat profíka.“</p>
<p>„Ne…, pojedu tam sám.“</p>
<p>„Jak myslíš. A co takhle laserová pilka? Ta je bezhlučná…“</p>
<p>„Máš?“</p>
<p>„To víš že jo…“</p>
<p>Charlie zmizel vzadu za barpultem.</p>
<p>Bez těch disků se nehnu dál. Jde o tom, jestli už je nějaký horlivec neodnesl. Ale kdo by je odnášel? Mamut? Jeho jedinou nevýhodou je totální nemobilnost. Ostatně, ani ji nepotřebuje. Je všude. Je všude, ale na to, aby dostal Brianovy disky nemá… Pak jsem si s hrůzou uvědomil, že má. Jediným nepatrným elektrickým impulsem mohl ve vteřině zničit celý Brianův byt…</p>
<p>Charlie se vrátil s pilkou.</p>
<p>„Hele… tak tady si nastavíš sílu…“</p>
<p>„Dej mi tam maximum.“</p>
<p>„Neblbni. To je volovina. Dělal jsi s tím už někdy? Víš co to dokáže?“</p>
<p>„Tak mi to nastav, jak myslíš. Ale aby to prořízlo i ty nejtlustší dveře.“</p>
<p>„Pancéřovaný je snad nemá.“</p>
<p>„To nevím, ale snad ne.“</p>
<p>Pak mi Charlie ještě ukázal spoušť a zabalil přístroj do krabice.</p>
<p>„Uvidím tě ještě?“</p>
<p>„To doufám. Jedu hned zpátky. Mám tu práci.“</p>
<p>„Jsem ti kdykoliv k dispozici… Ale kdyby k něčemu došlo, tak tě neznám…“</p>
<p>„Jasně… Díky.“</p>
<p>Tak znovu v ulicích města, ve spárech Mamuta. S laserovou pilkou pod paží jsem se prodíral mezi davy a kontroloval situaci mozkem se čtyřicetistupňovou horečkou. Mamut vyčkával. Mamut vyčkával jako obrovské hladové zvíře jisté si svou kořistí. A kořist balancovala na ostří jeho tesáků a jela si pro ten nejprudší jed, aby mu ho pak nasypala do chřtánu. Celou cestu, jejíž větší část jsem urazil pěšky, jsem si opakoval, že nemám co ztratit. Na Bigsea Cross mě vyděsil nějaký rozruch kolem obchodu s konfekcí a já už čekal konec, ale nebyla to žádná z Mamutových akcí.</p>
<p>Bylo půl dvanácté v noci, když jsem se dostal k Brianovu bytu. Hlavní domovní uzávěr mě odmítl pustit dovnitř, a já nechtěl rozřezat hned vstupní dveře, které jsou určitě napojeny na policii. Čekal jsem tři čtvrtě hodiny, než šel dovnitř nějaký obejda a otevřel mi svou identifikační kartou. Byl nalitý, což mě zachránilo, protože jinak bych mu to asi těžko vysvětloval.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>LVIII.</emphasis></strong></p>
<p>U Brianových dveří jsem ještě asi deset minut nehnutě stál a čekal, jestli se tu někdo nepoflakuje, ale vypadalo to, že je všechno v pořádku. Vybalil jsem laser a namířil jej kousek vpravo od bezpečnostního zámku. Pak to spustil. Fungoval dokonale.</p>
<p>Brian měl v bytě ještě větší nepořádek, než jaký jsem viděl při své poslední návštěvě. V předsíni jsem musel překročit nějaké dvě krabice s ještě nevybaleným novým počítačem. Nechápal jsem, kde na to všechno bral Brian prachy. Určitě musel sem tam udělat i nějakou nelegální černotu pro jakoukoliv firmu, protože z oficiálních příjmů tohle určitě nebylo. Zamířil jsem okamžitě ke kuchyňské lince a doufal, že Brian mezi tím nevymyslel novou skrýš.</p>
<p>Sundal jsem zašlý kastrol s jakousi hnijící hmotou a slupkami od pomerančů a pak ještě jeden s rozkládajícími se zbytky knedlíků. Pod nimi už byl modrý synthyový hrnec s bramborami a párky… Štítivě jsem rozhrnul páchnoucí zbytky jídla… Byly tam. Optické disky zabalené do igelitu. Vytáhl jsem je ven. Zaprášený igeliťák jsem mrsknul na zem. Byly dva. Přesně, jak Brian říkal. Nacpal jsem si je do kapes saka a ještě jednou se rozhlédl po bytě. Měl jsem hroznou chuť sednout si k terminálu za Brianův počítač a podráždit Mamuta. Ale naštěstí mě to rychle přešlo. Hrát s ohněm si můžu i jinde než ve skladu výbušnin.</p>
<p>Když jsem dorazil zpět do Napoleon baru, začaly mnou zmítat nové pochybnosti. Cesta proběhla opět normálně bez nějakých příhod a mě nahlodal pocit, že všechno jsem příliš zdramatizoval a zveličil. Pořád ještě existovala možnost, že Brianova nehoda byla opravdu pouhou náhodou, na které se Mamut ani v nejmenším nepodílel. A teprve já jsem z toho udělal drama. Zatím jsem neměl sebemenší důkaz o Mamutově averzi proti mně. A nebo mě chce ukolébat? Tyto pochybnosti byly téměř horší, než kdybych měl jistotu, ať už je jakákoliv. Na druhé straně mi to ale zase dávalo určitou šanci. Šanci, že je všechno v pořádku a vůbec nic se neděje. Ale…</p>
<p>Vyzvedl jsem si od Charlieho svého Darkmana a zavřel se na šetnáctku. Odklopil jsem víko s monitorem a vytáhl z kapsy Brianovy opťáky. Zasunul jsem je posvátně do mechaniky Darkmana. Nejdříve jsem si musel ujasnit, kde a k čemu jsou určeny jednotlivé Brianovy programy. Díky nočním sedánkům u Darkmana jsem se orientoval velmi rychle. Dále bylo třeba rozluštit, čeho jsou schopny programy, které Brian sestavil v posledních hodinách. Jediná cesta, jak se to v rozumné době zjistit, bylo každý program spustit a sledovat, co se bude dít. Jenže k tomu bylo nutné vytvořit jednoduchý program, který tuto činnost obstará.</p>
<p>Trvalo mi to asi hodinu. Pak jsem postupně spouštěl programy, které jsem neznal. Byly opravdu nelidsky dokonalé. Nebýt předchozích Brianových instrukcí a informací, nezvládl bych to. Takto se celý problém jevil jako velice jednoduchý. Část programů zabezpečovala nabourání a komunikaci v té části sítě, kterou Brian nazýval STOKOU, tedy sítě, kam měl až do té doby přístup pouze Mamut. Další část programů hlídala informace mezi jednotlivými Mamuty. A nejnovější část programového vybavení měla za úkol cosi filtrovat, podle klíče, který mi byl úplně nesrozumitelný. Asi po hodinovém úsilí jsem začínal tušit, oč jde.</p>
<p>Mamut komunikoval ve stokách s dalšími čtyřmi a pak ještě s někým. S tím NĚKÝM vlastně Mamut nekomunikoval, ale jen přijímal informace. Filtrovací programy měly tedy za úkol vybírat z těchto Mamutem přijímaných informací to, co Briana zajímalo. Nyní to samozřejmě zajímalo mě. Zbývalo tedy jediné: Spustit tyto programy a na jejich základě zjistit, co tak zajímavého Mamut dostává do svého biologického mozku.</p>
<p>Do dveří vtrhnul Charlie.</p>
<p>„Zmizni… hoří! Dělej, nebo se odsud nedostaneš. Nefunguje ani požární automat, ani signální systém…“</p>
<p>„Dělej!“</p>
<p>Z otevřených dveří se do pokoje vevalila oblaka dýmu.</p>
<p>„Tak dělej ty vole a nečum!“ Zařval Charlie a zmizel v chodbě.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>LIX.</emphasis></strong></p>
<p>Instinktivně jsem sbalil Darkmana. Díval jsem se ještě po krabici, když jsem uslyšel praskání stropu nade mnou. Vyběhl jsem na chodbu zahlcenou neproniknutelným dýmem. Poslepu jsem se vydal k výtahu, ale už po pár krocích jsem slyšel hysterické výkřiky:</p>
<p>„Nefunguje!… Ten křáp nefunguje…“</p>
<p>„Utíkejte na céčko… tam je další!“</p>
<p>A pak už mi bylo všechno dokonale jasné. Věděl jsem bezpečně, že ani na céčku výtah nefunguje. V této budově v tomto okamžiku totiž nefunguje vůbec nic. Protipožární zařízení, evakuační šachty, automatické protipožární stěny… to všechno Mamut vyřadil jako první. Mamut byl schopen kvůli jedinému nepohodlnému člověku zničit celou čtvrť. Lidi pro něj byli zcela bezcenným materiálem. Měl jich v Monopollis k dispozici šedesát milionů a na nějaké té stovce či tisícovce nezáleží.</p>
<p>Vrhnul jsem se zpátky do pokoje s Darkmanem pevně sevřeným pod paží. Strop už zpola povolil, ale zbytky fermitových nosníků ho ještě držely v dostatečné výšce, aby se pod ním dalo proběhnout. Popadl jsem nejbližší židli a mrštil jí proti oknu, které vlastně nebylo oknem, ale velkoplošnou obrazovkou. Sklo se vysypalo a za ním se objevila tmavá instalační šachta se spoustou drátů, kabelů a vodičů. Můj odhad byl správný. Vykopal jsem z rámu ostré zbytky obrazovky a vsunul hlavu do šachty. Nebylo vidět nahoru ani dolů, jen jsem cítil, jak po kabelech stéká voda. Někde nahoře asi prasklo potrubí. Dlouho jsem na rozmýšlení neměl, protože se mi za zády opět ozvalo zlověstné zapraskání fermitových nosníků. Z možností nahoru nebo dolů jsem si vybral tu dolů podle úvahy, že oheň se bude šířit nahoru. Vlezl jsem do šachty právě včas. Polovina stropu nevydržela a zřítila se.</p>
<p>Sestupovat po mokrém žebříku a Darkmanem bylo děsně nepohodlné a pomalé, ale ta věc byla mou jedinou zbraní a šancí. Požár v Napoleon baru byl toho dostatečným důkazem. Teď už mě tedy konečně nemusel nikdo přesvědčovat, že Brianova smrt byla nějakou pitomou náhodou. Nevím, kolik pater jsem mohl zlézt, ale ve chvíli, kdy jsem nad sebou uviděl plameny, které do šachty pronikly z mého pokoje a voda kapající mi na záda začala být vařící, jsem vykopl nejbližší obrazovku.</p>
<p>Dostal jsem se do pokoje, který snad už ani k Napoleon baru nepatřil. Byl daleko luxusněji zařízen. Nikdo v něm nebyl. Pod nohama jsem cítil slabé dunění a ze šachty se ozýval hukot ohně kdesi nade mnou. V žádném případě jsem neuvažoval o tom, že bych byl zachráněn. Pokud byly vyřazeny požární hasící automaty, byla pro oheň hračka jakákoliv vzdálenost. Zkusil jsem dveře, ale byly samozřejmě zablokovány. Ohlédl jsem se znovu k šachtě. Pozdě. Padaly jí hořící trámy. Prošel jsem v rychlosti celým bytem a našel schodiště vedoucí někam dolů. Byl to mezonet ve třech úrovních. Uvědomil jsem si, že na policii už určitě mají hlášení o vloupání do bytu a popadla mě nová hrůza…</p>
<p>Dostal jsem se až do garáže, kde byl zaparkován Dixty MK. Auto si v tomhle městě mohli dovolit jen opravdoví magnáti, protože dostat se systémem speciálních tunelů z centra Monopollis na dálnice za městem stálo šílený prachy.</p>
<p>Situaci jsem zhodnotil velmi rychle. Kusem traverzy, který ležel v rohu, jsem umlátil zámek od kufru a vyndal hever. Stojku jsem zapřel o stěnu a thalmiový držák kladivem narval do škvíry v posuvných dveřích. Šlo to snadněji, než jsem předpokládal. Kov zaskřípěl a z ovládací hydrauliky vystříkl olej. Někde nade mnou se rozezvučela siréna.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>LX.</emphasis></strong></p>
<p>Popadl jsem Darkmana a třiceticentimetrovou škvírou se dostal na ulici. Monitory i reproduktory upozorňovaly na požár, zuřící o pár pater výš. Vlastně to ani nebyla ulice, jen široká chodba se spoustou červenobílých závor, která musela ústit někam ven z města. Mohla být dlouhá padesát metrů stejně jako padesát kilometrů. Vsunout svou identifikační kartu do ovladače monitoru a požádat o lokalizaci místa jsem nemohl, protože by jsem tam Mamutovi udal svou přesnou polohu, což by v tomto případě byla holá sebevražda.</p>
<p>Uvědomil jsem si, že svou kartu v tomhle městě už nikdy potřebovat nebudu. Jsem odtržen od všeho a dokonale vyčleněn z celé společnosti. Můj konec je jen otázkou času. V nejlepším případě pak zahynu hladem a žízní. Žádný automat mi nic nedá. A jinak než pomocí karty platit nemůžu.</p>
<p>Vydal jsem se naslepo chodbou a při první příležitosti zahnul do postranní ulice. Samé garáže. Vůbec jsem nevěděl, kam se chci vlastně dostat, ale sednout si tady na zem a čekat, až se něco stane mi připadalo primitivní. Přemýšlel jsem o tom, jak si změnit identifikaci, ale kdyby se mi podařilo napíchnout se na Centrální evidenci obyvatelstva a změnit všechny své kódy totožnosti, Mamut mě na ulici okamžitě pozná. Vyhodnotit během několika sekund šedesát milionů obličejů je pro něj školní úloha. A pohybovat se tu s katovskou kápí na hlavě by asi taky nebylo nejšťastnější řešení. Opět jsem propadl depresi a beznaději. Jsem mrtev, mrtev a mrtev a nemám co ztratit. Narazil jsem na výtah.</p>
<p>Asi deset minut jsem před ním stál a bojoval s vlastní nerozhodností. Nikde jsem nezahlídl žádnou kameru, ale to ještě neznamenalo, že tu nejsou. Nastoupil jsem na plošinu a pneumatické dveře se za mnou nenávratně zavřely. Zvolil jsem patro G16 a monitor mi oznámil, že v této oblasti je právě lokalizován veliký požár a výtah tam nestaví. Zvolil jsem G5 a výtah se neslyšně rozjel. Mohlo to trvat tak tři vteřiny.</p>
<p>Vystoupil jsem na malém náměstíčku, které se hemžilo lidmi. Instinktivně jsem pohlédl nahoru na rampy. Kamery mně zíraly přímo do obličeje. Moc dlouho jsem se nerozmýšlel a zazmatkoval. Chtěl jsem přestoupit na další výtah a vydat se odsud co nejdál, ale v poslední chvíli se přede mě vtlačily nějaké dvě obstarožní tlusté ženské. Než jsem se vzpamatoval, ozval se ostrý jekot poplašné sirény a plošina se zřítila někam hluboko dolů. Vstupní dveře zůstaly otevřené a několik nejbližších lidí, kteří nestihli nastoupit, zatlačil dav do prázdné šachty. Na místo se začaly sbíhat další lidi a já v šoku zapadl do nejbližších otevřených dveří, hned vedle výtahu.</p>
<p>Byl to druhořadý lokál a já se zhroutil na židli k jednomu ze stolů. Hosté od výčepu se zvědavě zvedali a tlačili se ven, aby z té hrůzy taky něco měli. Ozvaly se policejní sirény. Položil jsem hlavu vyčerpaně na stůl polepený pivem. Nedostal mě. Na druhý pokus a nedostal mě.</p>
<p>Bar byl téměř prázdný, jen nic nechápající buršové, napojení na Mamuta, postávali na place. Otřepal jsem se a snažil se vzpamatovat, ale moc to nešlo. Věděl jsem, že třetí Mamutův pokus bude úspěšný. Je to sice jen stroj, ale třetí chyba nepřipadá v úvahu. Mráz mi běhal po zádech a třásl jsem se horečkou.</p>
<p>Přistoupil ke mně jeden z buršů a zeptal se, co budu pít. Řekl jsem, že nic, přestože jsem měl žízeň k zbláznění. Ale neměl jsem čím platit. Nemohl jsem si dovolit strčit jim do kreditboxu svou identifikační kartu. A proč vlastně ne? Mamut o mně stejně ví, tak oč jde? Uvědomil jsem si, že teď si mohu poručit cokoliv, že těch osmdesát táců, co ještě mám, teď mohu v pohodě roztočit. Mamut o mně ví!</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>LXI.</emphasis></strong></p>
<p>Ví o mně určitě? Nepředpokládá náhodou, že jsem se zřítil s plošinou na kterou jsem chtěl nastoupit? Existovala určitá možnost, že místo těsně před nástupem na plošinu nebylo v záběru kamer. V tom případě bych měl určitou šanci. Přímo životní šanci. Mamut mohl registrovat, jak se blížím k plošině, ale už ne ten okamžik, kdy na ni nastupuji. Protože kdyby ho registroval, tak neudělá takovou chybu… No jasně. To, jak se přede mě vtlačily ty dvě prdelaté ženské už žádná kamera nezabírala. Vlastně mi zachránily život. Dočasně… Mamut bude mít za chvíli jména všech obětí. Teď jde o čas…</p>
<p>Zvedl jsem se a zamířil do rohu výčepu. Přisunul jsem si stůl, odkryl víko Darkmana a začal v monopollistické síti hledat nejbližší policejní okrsek, který bude evidovat oběti z tohoto neštěstí. Trojský Kůň v KyberComp pracoval neustále bezchybně.</p>
<p>Bylo to jednodušší, než jsem předpokládal. Celou havárii převzal okrsek v Resthamu. Napíchl jsem se přímo na terminál, na kterém pořizovali seznam obětí. Celkem jich zaznamenali čtyřicet dva. Zapsal jsem se jako oběť číslo dvacet tři.</p>
<p>Nezbývalo než doufat, že to Mamut sežere. A jedinou možností, jak to ověřit bylo vylézt ven a pokusit se sjet dalším výtahem. Když jsem skládal Darkmana, všimnul jsem si, že se mi třesou ruce. Psychické vyčerpání během posledních čtyřiadvaceti hodin bylo nelidské. Napadlo mě, jak dlouho to ještě mohu vydržet. Na rozumnou odpověď jsem nepřišel. Všechno to budu muset ponechat náhodě.</p>
<p>Snažil jsem se trochu uklidnit a zapojit do hry opět svůj mozek. Všechno musím založit na základním předpokladu, že Mamut mě registroval jako mrtvého a v tomto okamžiku pro něj neexistuji. V případě, že bych se ale dostal do záběru kterékoliv z jeho kamer, je všechno na nic a zbytečné. Ale teď už opravdu nezbývalo doufat, v nic jiného než v náhodu. Výtahy byly hned vedle vstupu do restaurace. Celkem byly čtyři. Nyní už jen tři. Do baru se pomalu začali vracet hosté a sedat si na svá místa. Vzal jsem Darkmana pod paži a odšoural se ke vstupu. Prvního přicházejícího jsem se zeptal, jestli zbylé výtahy už jsou v provozu.</p>
<p>„Jo…, jsou. Ale já bych teď nevlezl do žádnýho ani za hodinu screenu.“</p>
<p>Ještě jsem se chvíli rozmýšlel a zvažoval všechny své možnosti. Po velmi krátké analýze jsem došel k závěru, že mám stejně jenom jednu a se skloněnou hlavou vyšel ven. Nastoupil jsem téměř poslepu do nejbližšího výtahu. Bylo to nezvyklé, protože na plošině byli jenom čtyři lidé. Ještě před čtvrt hodinou bych se tu mačkal se šedesáti dalšími. Stoupnul jsem si do rohu. Dva chlápkové v kvádrech si s hořkým cynismem vyprávěli o havárii. Další dva stáli zaraženě v opačném rohu a neříkali nic. Pravděpodobně to byli buršové v zaměstnání, takže napojeni na Mamuta neměli o ničem ani potuchy. Když Mamut usoudil, že už nikdo další nenastoupí, dveře se zavřely a výtah se rozjel. Dolů.</p>
<p>S hrůzou jsem si uvědomil teprve teď, že jsem nastoupil úplně naslepo, bez toho, že bych se přesvědčil, jestli nastupuji nahoru nebo dolů. Tentokrát však stálo štěstí při mně. Ukecaní chlápkové se nechali vyhodit o čtrnáct pater níž na D42 a další dva jeli se mnou ještě níž. Během dalších asi šedesáti pater jsme jeli úplně mlčky a na C39 vystoupili.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>LXII.</emphasis></strong></p>
<p>Osaměl jsem. Výtah se dal opět do pohybu a na displeji se míhala čísla pater. Neměl jsem nejmenší tušení ani plán, kde vystoupit, ale zcela mechanicky jsem věděl, že to musí být někde hluboko dole, někde, kde už nejsou automaty, kamery a civilizace vůbec. Někde hluboko, ale ne tak hluboko, abych se musel prodírat mezi bestiálními krysami a lidskými kostrami.</p>
<p>Risknul jsem to na B8. Nevím, kolik má Monopollis podzemních pater, ale jestli jsem správně pochopil systém číslování, mělo by pode mnou být ještě asi sedmdesát pater sekce A. Dveře se neslyšně otevřely a já vystoupil.</p>
<p>Odhadl jsem to téměř správně. Ocitl jsem se v obrovské vykachlíkované hale, která vypadala, že je pravidelně udržovaná. Díval jsem se po kamerách, ale nic jsem nezahlédl. Vydal jsem se napříč vysokou halou s jeřáby pod stropem. Mé kroky se rozléhaly prostorem jako v nějakém hrůzostrašném screenu. Za rohem jsem narazil na čtyři burše v oranžových kombinézách s nápisem KIRKHALL na zádech. Nesli někam nějakou bednu a nevšímali si mě. Byla tu spousta nejrůznějších pustých ulic bez obchodů, pouze s obrovskými pneumatickými vraty. Předpokládal jsem, že jsem někde ve skladovém prostoru. Podlaha se jemně třásla, což způsobovalo určitě kotvení výtahů, kterých tu musela být spousta. Kolem mě téměř neslyšně projel automatický překladač. V další hale bylo stejně pusto jako v té první, ale zdaleka nebyla prázdná. Byla až po strop zarovnána kontejnery s kódovanými nápisy.</p>
<p>Potřeboval jsem si odpočinout. Vyhlídl jsem si malý kout za kontejnery firmy ABRAX. Posadil jsem se na zem a opřel se o stěnu. Z kapsy jsem vytáhl pomačkaný balíček Monarch. Ještě čtrnáct cigaret. Čtrnáct Monarch C do konce. Znova jsem přemýšlel o tom, jak si úplně změnit identifikaci a vrátit se nahoru do Monopollis. Ale znova jsem na nic nepřišel. Potřeboval jsem pivo. Nutně jsem potřeboval pivo. To mě postaví na nohy a pak to znova zkusím s Mamutem a jeho informacemi. Jenže možnost výčepu v těchto skladovacích prostorách byla nulová a tak jsem to musel zkusit hned. Odhodil jsem zbytek hořící Monarch na zem a odklopil víko Darkmana.</p>
<p>Spustil jsem filtrovací programy. Teď mi zbývalo jediné. Čekat. Čekat na to, až některá z informací vyhoví Brianovým podmínkám. Proud dat neustal ani na okamžik. K čemu je Mamut asi využívá? Bylo by nutné vniknout přímo do Mamutova mozku a sledovat, co s těmi daty provádí. To se však vymykalo lidským možnostem. Čím se ale proboha může zabývat?</p>
<p>Mamut je napojen paralelně na čtyři ostatní… Podle Briana těchto pět největších světových počítačů, kteří mezi sebou komunikují, vytvořilo supermozek bez jakékoliv lidské kontroly, který teď řídí absolutně všechno a vytváří ještě přitom iluzi, jakoby dostával pokyny od řádně zvolených vlád… ze kterých ve skutečnosti udělal pouhé kašpárky na svých nitkách.</p>
<p>Uvědomil jsem si, že jsem na pokraji horečnatého spánku. Hlavou se mi honily úplné nesmysly. Taky mi došlo, že Mamut by mohl mého Darkmana zaměřit. Vypnul jsem počítač a přiklopil víko. Tělo jsem měl úplně ztuhlé. Musím být v neustálém pohybu, jinak usnu. Vydal jsem se k nejbližšímu výtahu směrem dolů. Dveře se za mnou zavřely a já začal opět klesat. Klesat do hlubin Monopollis, snad blíž k Mamutovi.</p>
<p>Nechal jsem se vyhodit na patře A34. Prostředí mně připadalo důvěrně známé. Hrubá neotesaná skála po které se plazily miliony kabelů, chátrající fermitové nosníky a hyaritové panely. Tady někde začínaly základy Monopollis. Tady někde, ale možná ještě trochu níž, žijí smečky krvelačných krys, které jsou schopny rozsápat člověku během několika málo sekund a nechat jen ohryzanou kostru. Tady někde žijí lidské trosky definitivně vyčleněné z Monopollis, vyhnanci z civilizačního ráje… Tady někde bude konec mé cesty. Nechtělo se mi chodit moc daleko od výtahu, který v člověku budil alespoň určitý pocit jistoty a naděje. Tady už byl výtah jediným záchytným bodem, jedinou nadějí dostat se zpět do normálního světa.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>LXIII.</emphasis></strong></p>
<p>Horečka se stupňovala a začala mi být zima. Rozhlédl jsem se. Jeskyně byla obrovská, snad padesát metrů vysoká a skrz propletenec fermitových nosníků nebyl vidět na její druhý konec. Budila dojem nekonečnosti a závratnosti.</p>
<p>Sednul jsem si unaveně na zem. Světla bylo málo, opět jen několik staveništních svítidel omotaných bezpečnostními dráty. Zapálil jsem si další Monarch. Ještě jedenáct. Odklopil jsem víko Darkmana a spustil přerušené programy. Nezbývalo než opět čekat, až Brianův program zachytí informaci, kterou měl získat.</p>
<p>Znovu jsem všechno rekapituloval. Takže Mamut si nedělá co chce, přece jen neovládá svět počítač, ale něco, co je ještě nad ním. Alespoň tak to tvrdil Brian. Ale jestliže to není ani vláda, kdo potom? Další počítač? Jako jedno z řešení mě napadla možnost řízení Země mimozemskou civilizací, což ale bylo příliš přitažené za vlasy. Mám horečku a asi začínám vymýšlet úplné bláboly. Nicméně na nic jiného jsem nepřišel.</p>
<p>A najednou mi bylo úplně jedno, jak to všechno skončí, zda se z toho dostanu či nikoliv… Prvotní a nejdůležitější bylo zjistit, čím je celý tento svět vlastně řízen, kdo jej ovládá a kdo jím manipuluje. A za tuto pravdu jsem byl ochoten obětovat hodně.</p>
<p>Další hodina a stále se nic nedělo. Začal jsem ztrácet víru v Brianovy programy. Ano, i on mohl udělat chybu. V rychlosti, v jaké to musel dávat dohromady, by ani nebylo čemu se divit. Zbývala mi poslední šance. Trpělivost a čas. Na prozkoumání a případné předělávání Brianových programů jsem teď už neměl. Bylo to vyčerpávající. Rozhodl jsem se, že se minimálně každou hodinu přesunu a dám si cigaretu.</p>
<p>Po třetím přesunu jsem na půldruhé hodiny usnul. Měl jsem vztek sám na sebe a pak jsem jel dvě hodiny bez přestávky. Stále žádný výsledek. Brianovy filtrovací programy propouštěly úplně všechno, s čím se dostaly do styku.</p>
<p>Podíval jsem se na hodinky. Byly dvě hodiny, ale ani za nic jsem si nemohl uvědomit, jestli odpoledne nebo v noci. Nebyl jsem schopen spočítat, kdy jsem naposledy spal kromě toho zaspání tady dole. Zbývalo mně šest Monarch C a sžíravý pocit hladu už ustoupil. Žízeň byla nesnesitelná a tělo začalo trpět dehydratací. Cítil jsem se zesláblý a prožíval záchvaty malátnosti. Nebyl jsem schopen kontrolovat, jestli ještě vůbec uvažuji logicky, nebo jestli jsem už propadl šílenství.</p>
<p>Ve 2:56 se na monitoru objevila zpráva. Tělem i mozkem mi projel elektrický náboj. Byla to objednávka pro firmu Foodmarked na sto dvacet langustových chlebíčků a tři bedny šampaňského.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>LXIV.</emphasis></strong></p>
<p>Opřel jsem se o mokrou a studenou skálu, porostlou slizským lišejníkem a zahleděl se někam nahoru. Po tvářích mi stékal pot, přestože tu byla hrozná zima. Tu informaci jsem pokládal za Mamutův nejkrutější žert. Znova jsem si uvědomil, že mě má dokonale v hrsti a teď mi to dal jemným způsobem najevo. Nikdy na něj nebudu mít. Žádný člověk nebude mít na supermozek složený z pěti obřích biologických počítačů. Všechno bylo k ničemu. Všechno. Celý lidský život je vlastně zbytečný. Uvědomil jsem si, že vlastně teorie o zániku civilizace, které jsem kdy četl, byly pouhou fraškou ve srovnání se skutečností.</p>
<p>Myslí mi prolétla myšlenka, jestli se také nejedná o žert Brianův, ale nenašel jsem pro ni žádné opodstatnění. Položil jsem si Darkmana na kolena a bez jakéhokoliv logického důvodu a úvahy jsem si nechal vyhledat firmu Foodmarked. Můj mozek pracoval automaticky bez sebemenší známky logiky.</p>
<p>Zjistil jsem, že Foodmarked je obrovský distribuční koncern, který chrlí denně do Monopollis tisíce tun potravin nejrůznějšího druhu. Objednávka sto dvaceti chlebíčků a tří bas šampusu byla registrována a zboží právě přebírala přepravní firma Lucy Expres. Vůbec to nedávalo smysl. Alespoň já jsem jej nechápal.</p>
<p>Nebylo vůbec těžké, vytáhnout z Foodmarked cílovou stanici: Nextburry Station H36 1268… V Brianově filtrovacím programu musela být nějaká pitomá chyba. Tohle přece není možné. Nevěřil jsem, že sledování tohoto nákladu bude mít nějaký výsledek, nicméně sedět někde v podzemí a čekat, až člověka sežerou krysy, řešením nebylo. A pořád tu ještě byla slabá jiskérka naděje, naděje jedna k milionu, že se stane něco šíleného a nepravděpodobného.</p>
<p>Lucy Expres převezla zboží na udanou adresu, kde bylo přeloženo do soukromého výtahu firmy Downround. Ještě jsem se nesetkal, že by nějaká firma měla svůj vlastní výtah, nicméně u Downround tomu tak skutečně bylo. Downround vůbec musela být nějaká speciální společnost. V databance Mamuta o ní nebyla ani zmínka, což samo o sobě bylo dost neobvyklé a podezřelé. Firma sice byla na seznamu, ale figurovalo tam jenom její jméno bez jakékoliv další specifikace. Kódové jištění počítačů bylo téměř dokonalé, nicméně pro Brianovy programy na discích to byla hračka. Downround chlebíčky dál nikam neexpedovala…</p>
<p>Nechápal jsem to. Zajímavým zjištěním však bylo, že jejich výtah protínal 380 pater dolů. Prolétával všemi sekcemi A až H, což neobsáhnou ani ty nejvýkonnější a největší monopollistické výtahy. Tento rychlíkový superexpres končil v A39 a pak se bez zastávky vracel na H36. Neuvěřitelné. Povzbudilo mě to víc jak plechovka piva. Intuitivně jsem cítil, že tady není něco v pořádku. Všechno to mohla být pouhá shoda náhod…</p>
<p>Ale na co potřebuje firma, o které ve firemním rejstříku Monopollis není skoro vůbec nic, vlastní výtah až někam do nejhlubších základů Monopollis? A proč pro tuto firmu někdo objednává chlebíčky přes zvláštní a dobře utajovaný kanál Mamuta? Něco tu nehrálo.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>LXV.</emphasis></strong></p>
<p>Z databanky Hlavní městské zprávy jsem si nechal předložit podrobný plán města, část Nextburry H/36. Downround tam byla zakreslena i se svým výtahem. O 380 pater níž, na konci tohoto výtahu nebylo vůbec nic. Zapálil jsem si cigaretu. Přemýšlel jsem o tom, jestli je už můj mozek tak unavený, nebo je to opravdu celé nesmysl. Ale mohou vůbec existovat v tak racionálně projektovaném městě jako Monopollis nesmysly?</p>
<p>Nechal jsem si udělat zvětšeninu A39. Výtah opravdu končil v prostoru, který už nebyl zmapován. V prostoru, kde měly být pouze základové konstrukce města. Podle všeho výtah sloužil jenom revizním a opravárenským účelům podzemí. Teprve teď jsem si všiml, že u značky výtahu jsou malá písmena r. t. Nechal jsem si okamžitě v rejstříku vyhledat, co to znamená… Stálo tam: r. t. = překládka.</p>
<p>Vypnul jsem na chvíli Darkmana a snažil se přemýšlet. Jestliže výtah končí v A39 a existuje nějaká překládka na další, může tento jet opět jenom dolů, protože nahoru by to nemělo smysl. Jenže kam níž může jet výtah z A39? Jestliže já se nacházím na A34, kde je jenom hrubá vystřílená skála a jinak ani živá duše, k čemu slouží výtah jedoucí ještě níž?… Byl jsem tak unaven, že jsem nebyl schopen posoudit, zda-li uvažuji správně, či ne. Pokud ale má dedukce byla správná, tak Brianův program zachytil informaci, kterou hledal a bylo teď na mně, abych po ní šel.</p>
<p>Zapojil jsem znovu Darkmana a nechal si předložit řez celou sekcí A v místě výtahu Downround. Překládka tam sice byla zaznačena, ale dál už nic, pouze poznámka, že nižší patra nejsou mapována. Složil jsem Darkmana.</p>
<p>Stačilo vyjet pět pater, abych se dostal na A39.</p>
<p>Byl jsem na správném patře. Teď už zbývalo jenom určit místo, kde se právě nacházím a pak nejbližší cestou k překládce. Třicáté deváté patro vypadalo úplně stejně jako třicáté čtvrté, stejně pochmurné a depresivní, stejná voda kapající ze skály, stejná zima a nouzové osvětlení.</p>
<p>Vzhledem k tomu, že jsem si zapamatoval jméno baru, u kterého jsem nastoupil do výtahu, nebyl problém tento výtah na městské mapě najít. Pak už stačilo promítnout jej do 39. patra a měl jsem se na monitoru. Situace se ukázala lepší, než jsem vůbec doufal. K překládce výtahu Downround to bylo pouhých 1900 metrů.</p>
<p>Celé podzemí bylo opuštěné. Nebyli tu lidi ani zvířata. Pouze obrovské kvantum deprese. Našel jsem to docela snadno. Všechno šlo příliš hladce a ve mně sílily pochybnosti, že to nebude zas tak snadné. Místo překládky bylo ve skále hermeticky uzavřeno elektronicky ovládanými vraty, které v městském plánu vůbec nakresleny nebyly.</p>
<p>Jednal jsem zcela automaticky. Znovu procedura s oživením Darkmana. Znovu napíchnutí na Downround. A pak zklamání. Firma Downround tyto dveře vůbec neovládala.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>LXVI.</emphasis></strong></p>
<p>Žízeň a celkové vyčerpání začínalo být nesnesitelné. Věděl jsem, že teď už mám jenom hodiny. Mozek vypovídal poslušnost. Beznaděj a znovu beznaděj. Přitom pocit, že jsem blízko cíle… O to větší pocit bezmocnosti a frustrace. Předposlední cigareta. Napojil jsem se na mamutovu stoku a dal příkaz k otevření dveří. Infantilní hra naivního dítěte.</p>
<p>Těžká pancéřová vrata se rozestoupila. Vyšlo to. Místnost mohla mít tak dvacet na dvacet metrů a člověka by nikdy nenapadlo, že za ní není nic jiného než skála. Podlaha dlážděná litingovými panely, stěny vykachlíčkované do dvou metrů, zbytek bíle omítnut. Úplně jiné prostředí. V rohu dva malé překladače Capillar. Teď už jsem vůbec nepochyboval o tom, co udělat…</p>
<p>Objednal jsem přes záhadný kanál, kterým Mamut dostával objednávky, pět kartonů piva u Foodmarked. Trvalo to přesně 47 minut, kdy mé kartony vyneslo pět buršů z výtahu. Nevšímali si mě. Ani nemohli. Neměli to v programu. Jejich program pravděpodobně nepočítal s tím, že by se někdy mohli setkat s jinou živou bytostí. Nehýbal jsem se, protože jsem nechtěl riskovat zkoušku jejich softwarového vybavení. Druhý výtah se otevřel a buršové přenesli kartony do něj. Vešel jsem tam za nimi. Buršové se vrátili do svého výtahu a odjeli zpět nahoru. Nahoru do Monopollis. Za mnou se zavřely dveře a já sjížděl dolů do Luciferova pekla nejpekelnějšího.</p>
<p>Výtah jel asi jenom necelých deset vteřin, přesto jsem stačil vyžahnout jednu plechovku. Byla božská a byla posledním přáním odsouzencovým. V hlavě se mi honily ty nejfantastičtější domněnky. Za poslední dva dny už jsem toho prožil tolik, že jsem nevěřil, že by mě ještě něco mohlo překvapit. Přesto: Prostor, který se objevil za otevřenými dveřmi výtahu bych nečekal ani v tom nejšílenějším snu.</p>
<p>První co mně došlo, byla skutečnost, že výtah se nemohl pohybovat směrem dolů, ale naopak nahoru. Zmateně jsem se ohlédl po dveřích výtahu, vedle kterých byl identifikační displej patra. Nevěřil jsem mu. Svítilo na něm A4. Jenže to, co jsem viděl před sebou odpovídalo tak K50 a ne čtvrtému nejnižšímu.</p>
<p>Prostor připomínal reprezentativní halu zámků dávného století, vybavenou tou nejmodernější technikou. Bylo to nevkusné a dokonalé zároveň. Uprostřed prostorné haly stříkala do výšky devíti metrů fontána a nad ní se vznášel teplovzdušný balón z počátků 20. století.</p>
<p>Buršové vynosili z výtahu kartony mého piva. Stačil jsem si vzít ještě plechovku. Položil jsem Darkmana na mramorovou dlažbu. Ve stěnách haly byla spousta oken, za kterými kvetly dlouhé záhony versaillských zahrad a poletovali ptáci. Velkoplošné obrazovky vyvolávaly tak věrnou iluzi, že člověk měl chuť jít a ta okna otevřít. V hale kmitala spousta buršů v lokajských oděvech z archívních celuloidových filmů. Nikdo si mě nevšímal. Těsně kolem mě prošel burš s vozíkem plným nalitých skleniček. Bezmyšlenkovitě jsem si jednu vzal a hodil ji do sebe. Odhadoval jsem to na francouzský koňak. Nebyl jsem schopen pohybu a už vůbec nějakého rozumného uvažování. A tak jsem tam jen stál a zíral. Můj mozek nebyl vůbec připraven tyto tak fantastické a groteskní obrazy vnímat a já podlehl dojmu, že mé vyčerpání dosáhlo již takového stupně, že blouzním.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>LXVII.</emphasis></strong></p>
<p>Honosnou chodbu lemovaly antické sochy a na stěnách renesanční obrazy. Křišťálové lustry visící z dřevěných stropů vyzařovaly světlo v duhových spektrech. Ne… tohle už není Monopollis… Tohle je něco za hranicemi světa. Za hranicemi chápání.</p>
<p>Nikdo mně v ničem nebránil a nikdo se mě nepokusil zastavit. Buršové pendlovali sem a tam, s plnými tácy jedním směrem a s prázdnými druhým. Vydal jsem se tam, kam nosili všechno to jídlo a pití, protože tam se daly předpokládat živé bytosti. Bytosti, které by mně mohli podat vysvětlení… A nebo zničit. Teď už to bylo jedno.</p>
<p>Sál byl obrovský. Odhadl jsem ho na takových osm set metrů čtverečních. Ze stropů visel trs kamer, snímajících gigantický stůl o rozměrech šest krát deset metrů. Na tom stole nebyla ani jedna sklenička či jediný chlebíček. To všechno bylo na daleko menších stolcích všude okolo. Na tom stole bylo MĚSTO. Byla to fantastická maketa města s tisíci nejrůznějšími pomalovanými a popsanými políčky a desetitisíci hracími žetony, označující hotely, banky, pozemky, formy, nemocnice, úřady, policejní stanice, simscreeny, bary…</p>
<p>Hráčů mohlo být tak třicet až pětatřicet, vesměs starci nad hrobem. Několik z nich se pohybovalo na invalidním vozíku, z některých čišela senilita a někteří nebyli schopni zvednout sklenici k ústům. Okolo kmitalo snad šedesát buršů a dohlíželo na to, aby každému hráči bylo splněno jakékoliv přání.</p>
<p>Jeden z těch stoletých kmetů s nedopnutým poklopcem a skvrnami na kalhotách hodil na stůl dvě hrací kostky. Jako fascinován jsem přistoupil blíž. Všichni zhypnotizováni trhavým pohybem kostek mezi žetony měli vytřeštěné oči a skoro nedýchali…</p>
<p>Šestka a devítka.</p>
<p>Z protější strany stolu se ozvalo:</p>
<p>„Tak jsem tě přece jen dostal, Ronnie… Dlužíš mi dvacet milionů.“</p>
<p>Skřípavý hlas se zajíkal a bylo vidět, že stařec trpí silným astma.</p>
<p>„Tolik nemám… Prodám Chemical Industry…“</p>
<p>Z levé strany se ozvala rozcuchaná mumie na invalidním vozíčku:</p>
<p>„Koupím za dvaadvacet milionů…“</p>
<p>A z protější strany vrásčitá tvář s pomuchlanou vázankou:</p>
<p>„Dám dvacet pět…“</p>
<p>Skvrnité sako zareagovalo:</p>
<p>„Dá někdo dvacet osm?“</p>
<p>Tisíciletá rakev s třesoucíma se rukama z čela stolu zaskřehotala:</p>
<p>„Jo… Integral to kupuje za dvacet osm…“</p>
<p>„Integralu v žádném případě neprodám… Další nabídky, pánové?“</p>
<p>„Má nabídka za dvacet pět trvá…“ Ozvala se pomuchlaná vázanka.</p>
<p>„Dobrá…“</p>
<p>Stařec znechuceně hodil na stůl kartu Chemical Industries a pomuchlaná vázanka se na ni s dětskou radostí vrhla.</p>
<p>„Chemical Industries přebírá Petroleum Oil Comp., vážení…“</p>
<p>Díky kamerám, které od stropu snímaly dění v sále, měl Mamut tuto informaci během zlomku sekundy. A já v duchu viděl monitory na ulicích, v bankách, barech a celém městě, jak oznamují, že Chemical Industries se právě položila.</p>
<p><strong>KONEC</strong></p>
<p><strong><emphasis>Sítě, kanály a stoky</emphasis></strong><strong><emphasis> – </emphasis></strong><strong><emphasis>informace o autorech</emphasis></strong></p>
<p><strong>VEVERKA Karel, Ing.</strong></p>
<p>Narodil se v roce 1959 a žije v Českých Budějovicích. Vystudoval stavební fakultu ČVUT v Praze. Je ženatý a má dvě děti. Pracuje jako ředitel CAD Studia spol. s r.o.</p>
<p>Fanoušci sci-fi ho znají už z Ceny Karla Čapka 1987, kde získal šesté místo za povídku Nečistá hra, kterou napsal společně s Petrem Hetešou. Tato autorská dvojice získala další ocenění v následujících letech, a to 2. místo za novelu Těšíme se na vás! (1988) a 3. místo za dílo Sítě, kanály a stoky (1989).</p>
<p>Od roku 1988 začal každý z autorů tvořit sám. Karel Veverka pak zvítězil v Ceně Karla Čapka (1990) s povídkou Adapt. Od revoluce nepíše, neboť se plně věnuje své profesi.</p>
<p><strong>HETEŠA Petr, Ing. arch.</strong></p>
<p>Narodil se v roce 1959 a žije v Českých Budějovicích. Vystudoval architekturu v Brně. Je ženatý a má dvě děti.</p>
</section>
</body>
</FictionBook>
Mini Shell