Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/849.fb2
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
<description>
<title-info>
<genre>antique</genre>
<author><first-name>Heinlein,</first-name><middle-name>Robert</middle-name><last-name>Anson</last-name></author>
<book-title>Sesta kolona</book-title>
<lang>cs</lang>
<keywords>The Sixth Column</keywords>
</title-info>
<document-info>
<author><first-name>Heinlein,</first-name><middle-name>Robert</middle-name><last-name>Anson</last-name></author>
<program-used>calibre 2.55.0</program-used>
<date>16.8.2019</date>
<id>28c95137-ed66-4638-8081-226e8ffacc5f</id>
<version>1.0</version>
</document-info>
<publish-info>
<year>2003</year>
</publish-info>
</description>
<body>
<section>
<p><strong> <image xlink:href="#_0.jpg" /></strong><strong>Robert Heinlein</strong></p>
<p><strong> </strong><strong>Šestá kolona</strong><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Obsah</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>Obsah 2</p>
<p>Kapitola 1 3</p>
<p>Kapitola 2 14</p>
<p>Kapitola 3 28</p>
<p>Kapitola 4 42</p>
<p>Kapitola 5 55</p>
<p>Kapitola 6 71</p>
<p>Kapitola 7 84</p>
<p>Kapitola 8 99</p>
<p>Kapitola 9 108</p>
<p>Kapitola 10 121</p>
<p>Kapitola 11 135</p>
<p>Kapitola 12 142</p>
<p><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola 1</strong></p>
<p>„Co se tady k sakru děje?“ dožadoval se odpovědi Whitey Ardmore.</p>
<p>Jeho poznámku ignorovali stejně, jako ignorovali jeho příchod. Muž u televizního přijímače řekl: „Zmlkni. Posloucháme,“ a přidal na hlasitosti. Hlasatel zrovna vyřvával: „Washington úplně zničený dřív, než mohla vláda utéci. Manhattan je v troskách, nezbývá nic –“</p>
<p>Ozvalo se cvaknutí vypínaného přijímače. „A je to,“ řekl muž vedle něj. „Spojený státy jsou na sračky.“ Pak dodal: „Má někdo cigáro?“</p>
<p>Bez čekání na odpověď si začal probíjet cestu kroužkem seskupeným kolem přijímače a prohraboval se kapsami tuctu postav zhroucených u stolu. Díky začínajícímu rigoru mortis to nebylo nic snadného, nakonec však našel z poloviny prázdnou krabičku, vytáhl z ní cigaretu a zapálil si.</p>
<p>„Odpovězte mi někdo!“ rozkázal Ardmore. „Co se tady stalo?“</p>
<p>Muž s cigaretou si ho poprvé prohlédl. „Kdo jste?“</p>
<p>„Ardmore, major, rozvědka. Kdo jste vy?“</p>
<p>„Calhoun, plukovník výzkumu.“</p>
<p>„Dobře, plukovníku – mám naléhavý vzkaz pro vašeho velícího důstojníka. Poslal byste, prosím, někoho, aby mu sdělil, že jsem zde, a dohlédl na to, aby mne k němu zavedli?“ Mluvil se špatně zakrývaným vyčerpáním.</p>
<p>Calhoun zakroutil hlavou. „Neposlal. Je mrtvej.“ Zdálo se, že mu to oznámení poskytuje jistým způsobem zvrácené potěšení.</p>
<p>„Hm?“</p>
<p>„Jo, jo – mrtvej. Všichni jsou mrtví, všichni, co zbyli. Koukněte se před sebe, můj drahý majore. To je všechno, co zbylo ze zaměstnanců Citadely – možná bych měl říct z nouzové výzkumné laboratoře při ministerstvu obrany, jak to stojí v oficiálním hlášení.“ Rty se mu roztáhly do něčeho podobného úsměvu, zatímco oči přelétly hrstku živých mužů v místnosti.</p>
<p>Ardmoreovi chvilku trvalo, než mu to došlo, načež se otázal: „Panasiati?“</p>
<p>„Ne. Panasiati ne. Pokud vím, nepřítel o existenci Citadely neví. Ne, to jsme si udělali sami – experiment, který proběhl příliš dobře. Dr. Ledbetter se zabýval pokusem, jak objevit význam –“</p>
<p>„To je jedno, plukovníku. Na koho se převádí velení? Musím splnit rozkazy.“</p>
<p>„Velení? Vojenské velení? Dobrý bože, člověče, o tom jsme nepřemýšleli – zatím. Počkejte chvilku.“ Očima bloudil po místnosti a počítal nosy. „Hmmm – Já jsem nadřízený všech tady a jsou tu všichni. Předpokládám, že tím pádem jsem velící důstojník.“</p>
<p>„Žádní řadoví důstojníci tu nejsou?“</p>
<p>„Ne. Všechno zvláštní pověření. Takže je to na mně. Podejte hlášení.“</p>
<p>Ardmore se rozhlédl po tvářích půl tuctu mužů přítomných v pokoji. Ti rozhovor poslouchali s apatickým nezájmem. Ardmore přemýšlel, jak by měl vzkaz předat. Situace se změnila; možná by ho neměl předávat vůbec</p>
<p>„Dostal jsem rozkaz,“ řekl a opatrně volil slova, „informovat vašeho generála, že byl uvolněn z vrchního velení. Měl operovat nezávisle a pokračovat ve válce proti narušiteli podle vlastního úsudku. Víte,“ pokračoval, „když jsem před dvanácti hodinami odjížděl z Washingtonu, věděli jsme, že nás mají. Koncentrovaná síla mozků zde v Citadele byla snad jediným zbývajícím vojenským aktivem.“</p>
<p>Calhoun pokývl. „Chápu. Nefunkční vláda posílá rozkazy do nefungující laboratoře. Nula od nuly pojde. Bylo by to opravdu k smíchu, kdyby se člověk mohl ještě smát.“</p>
<p>„Plukovníku!“</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Teď jsou to vaše rozkazy. Co s nimi uděláte?“</p>
<p>„Co s nimi udělám? Co se tady ještě dá dělat? Šest mužů proti čtyřem stům miliónům. Myslím,“ dodal, „že bychom všechno měli pěkně po vojensku uklidit, já podepíšu propušťák z armády Spojených států všem, co zbyli, a políbím je na rozloučenou. Nevím, co mi pak zbude – snad harakiri. Možná to nechápete. Tohle je všechno, co zbylo ze Spojených států. A zbylo to jen díky tomu, že to Panasiati nenašli.“</p>
<p>Ardmore si navlhčil rty. „Zjevně jsem ten rozkaz nesdělil jasně. Zní: Převzít úkol <emphasis>a pokračovat ve válce!“</emphasis></p>
<p>Než odpověděl, pořádně si Calhouna přeměřil. „To vlastně není vaše věc. Vzhledem ke změněné situaci ve válečných podmínkách přebírám jakožto nejvyšší přítomný řadový důstojník tento oddíl armády Spojených států!“</p>
<p>Dvacet vteřin se to vznášelo ve vzduchu. Nakonec se Calhoun postavil a pokusil se narovnat nahrbená záda. „Máte naprostou pravdu, pane. Jaké jsou vaše rozkazy?“</p>
<p><strong>*</strong></p>
<p>„Jaké jsou tvoje rozkazy?“ zeptal se sám sebe. Přemýšlej rychle, Ardmore, ty pitomče. Přestřelil's – tak co teď? Calhoun měl pravdu, když se zeptal: „Čím?“ – přestože nedokázal stát v pozoru a neviděl, že se zbytky vojenské organizace rozpadají na kousky.</p>
<p>Musíš jim něco říct a musí to být dobré; alespoň tak dobré, aby je to udrželo do doby, než přijdeš na něco lepšího. Rychle, kámo, rychle! „Myslím, že bychom měli nejprve prověřit novou situaci. Plukovníku, prokažte mi laskavost a soustřeďte sem zbylý personál – řekněme k tomuhle velkému stolu. Ten bude vhodný.“</p>
<p>„Jistě, pane.“ Ostatní, když slyšeli rozkaz, se přesunuli ke stolu. „Grahame! A ty – jak se jmenuješ? Thomas, že? Odtáhněte někam tělo kapitána MacAllistera. Zatím ho dejte do chodby.“</p>
<p>Rozruch při odstraňování jednoho z všudypřítomných mrtvých těl a při usedání živých ke stolu prolomil atmosféru neskutečnosti a byl něčím, na co bylo možné se zaměřit. Když se Ardmore opět obrátil ke Calhounovi, cítil se sebejistěji. „Snad byste mne mohl představit. Chci o každém vědět, co dělá,<emphasis> </emphasis>a rád bych znal i jejich jména.“</p>
<p>Byla to tělesná stráž, její osiřelý zbytek. Čekal, že zde v bezpečí a v utajení neoznačeného místa Skalistých hor najde největší seskupení výzkumných mozků, jaké kdy bylo sdruženo pro jeden účel. Dokonce i tváří v tvář úplnému vojenskému zničení pravidelné armády Spojených států zůstávala slušná šance, že dvě stě ukrytých podivínských vědátorů, o jejichž existenci neměl nepřítel ponětí, a vybavených všemi moderními výzkumnými zařízeními, by mohlo dokončit a spustit nějakou zbraň, která by nakonec Panasiaty převálcovala.</p>
<p>Byl vyslán, aby sdělil velícímu generálovi, že má jednat podle svého a že se už nezodpovídá vyšším autoritám. Ale co mohl dokázat půltucet mužů?</p>
<p>A byl to ubohý půltucet. Byl zde Dr. Lowell Calhoun, matematik, kvůli válce vytržený z univerzitního života a jmenovaný plukovníkem. Dr. Randall Brooks, biolog a biochemik, zvláštním zplnomocněním major. Ardmoreovi se líbil; byl tichý a mírný, ale vyzařovala z něj klidná síla převládající u extrovertnějších lidí – poslouží a jeho rady budou užitečné.</p>
<p>Roberta Wilkieho si Ardmore v duchu přejmenoval na „zelenáče“. Byl mladý a vypadal ještě mladší, měl v sobě neohrabanost přerostlé kolie a jeho vlasy odmítaly zůstat na svém místě. Ukázalo se, že jeho oborem je radiace a doprovodné obory fyziky, které byly pro laika příliš tajemné na to, aby jim mohl rozumět. Ardmore neměl žádnou možnost odhadnout, zda je ve své specializaci dobrý, nebo ne. Možná je to génius, ale jeho vzhled tomu nenasvědčoval.</p>
<p>Žádní další vědci nezbývali. Byli zde tři odvedenci: Herman Scheer, technický seržant. Býval mechanikem, výrobcem zápustek, nástrojářem. Když si ho armáda vyzvedla, vyráběl precizní nástroje pro laboratoře Edison Trust. Jeho hnědé, hranaté ruce se štíhlými prsty toto zařazení potvrzovaly. Díky přímé, vyrovnané tváři a silným lícním svalům ho Ardmore odhadl jako dobrého chlapa, na kterého se může ve vypjatých situacích spolehnout. Bude dobrý.</p>
<p>Zbýval Edward Graham, vojín první třídy, specialista na vaření důstojníkům. Totální válka ho přetáhla z práce uměleckého a pokojového malíře k další věci, na kterou měl talent, k vaření. Ardmore nedokázal pochopit, jak se mohl na takovou práci hodit, až na to, že, samozřejmě, někdo vařit musel.</p>
<p>Posledním mužem byl Grahamův pomocník Jeff Thomas, vojín – minulost: žádná. „Jednou se sem zatoulal,“ vysvětloval Calhoun. „Museli jsme ho zapsat a držet tady, abychom tohle místo uchovali v tajnosti.“</p>
<p>Seznamování Ardmorea s jedinci pod jeho „velením“ trvalo několik minut, během nichž polovinou mysli zuřivě přemýšlel, co dalšího by měl říci. Věděl, čeho musí dosáhnout, něčeho na způsob injekce do žíly, která by téhle silně demoralizované skupině zvedla morálku, nějakého starého dogmatu, podle něhož muži žijí. Na dogmata věřil, protože veřejně činným člověkem byl z obchodních důvodů a vojákem jen z nutnosti. Uvědomil si další potíž – má jim říci, že není o nic víc profesionálem než oni, přestože má náhodou v rukou frontové velení? Ne, to by nebylo zrovna chytré; zrovna teď by na něj měli pohlížet s vírou, kterou obvykle mají amatéři k profesionálům.</p>
<p>Posledním na seznamu byl Thomas: Calhoun přestal mluvit. Tady je tvá šance, synu, tak to nezpackej!</p>
<p>Tak do toho – naštěstí bude potřebovat jen krátkou předehru. „Bude nezbytné, abychom ve svých pracovních úkolech pokračovali nezávisle na časovém určení. Chci vám připomenout, že naše rozkazy nepocházejí od nadřízených důstojníků zabitých ve Washingtonu, ale prostřednictvím ústavy od občanů Spojených států. Tato ústava nebyla ani zajata, ani zničena – to ani nejde, protože není jen kusem papíru, ale společenskou smlouvou amerického lidu. Jen Američané nás z ní mohou vyvázat.“</p>
<p>Měl pravdu? Nebyl právník a nevěděl to – věděl však, že oni tomu potřebují věřit. Otočil se ke Calhounovi. „Plukovníku Calhoune, vezměte mne nyní pod přísahu jakožto velícího důstojníka této jednotky armády Spojených států.“ Nato dodal, jako by ho to zrovna napadlo: „Myslím, že bude dobré pro všechny, když obnovíme přísahu najednou.“</p>
<p>Téměř prázdnou místností se rozezněl zpěvný chór. „Slavnostně přísahám – že budu vykonávat povinnosti svého úřadu a udržovat a chránit Ústavu Spojených států – proti všem nepřátelům, domácím i cizím!“</p>
<p>„K tomu mi dopomáhej Bůh.“</p>
<p><emphasis>„K tomu mi dopomáhej Bůh!“</emphasis></p>
<p>Ardmorea překvapilo, když zjistil, že jím režírované představení vehnalo slzy do očí i jemu samotnému. Pak si jich všiml i v Calhounových očích. Možná v tom bylo něco víc, než si myslel.</p>
<p>„Plukovníku Calhoune, vy se samozřejmě stáváte ředitelem výzkumu. Jste sice druhý v pořadí velení, ale já si zastanu povinnosti výkonného důstojníka sám, abych vám umožnil pokračovat ve vědeckém bádání. K vám jsou přiděleni major Brooks a kapitán Wilkie. Scheere!“</p>
<p>„Ano, pane!“</p>
<p>„Budete pracovat pro plukovníka Calhouna. Pokud nebude plně využívat vašich služeb, přidělím vám později dodatečné povinnosti. Grahame!“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>„Vy budete pokračovat v současných úkolech. Jste zároveň stravovacím seržantem, proviantním důstojníkem, zásobovacím důstojníkem – ve skutečnosti jste celým intendančním oddělením. Později od vás očekávám hlášení odhadující dostupné příděly a stav potravin podléhajících zkáze. S vámi pracuje Thomas, jenž však může být kdykoliv odvolán kterýmkoliv členem vědeckého týmu, když to bude třeba. Tím se může jídlo opozdit, ale jinak to nejde.“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>„Vy, já a Thomas si mezi sebe rozdělíme všechny povinnosti, které se netýkají přímo výzkumu, a budeme asistovat vědcům kdykoliv a jakkoliv nás budou potřebovat. To se týká zejména mne, plukovníku,“ zdůraznil a otočil se na Calhouna. „Jestliže se bude jakkoliv hodit pár nezkušených rukou, nařizuji vám, abyste mne zavolal.“</p>
<p>„Dobře, majore.“</p>
<p>„Grahame, vy s Thomasem budete muset uklidit všechna těla kolem dřív, než začnou podléhat rozkladu – řekněme do zítřka do noci. Dejte je do nepoužívané místnosti a tu pak hermeticky zapečeťte. Scheer vám ukáže, jak na to.“ Pohlédl na zápěstí. „Dvě hodiny. Kdy jste obědvali?“</p>
<p>„To… ehm… dneska ne.“</p>
<p>„Dobře. Grahame, za dvacet minut servírujte kávu a sendviče.“</p>
<p>„Jistě, pane. Pospěš si, Jeffe.“</p>
<p>„Už jdu.“</p>
<p>Když odešli, otočil se Ardmore zpět ke Calhounovi. „Zatím pojďme, plukovníku, do laboratoře, kde celá katastrofa začala. Stále<emphasis> </emphasis>chci zjistit, co se tady stalo!“</p>
<p>Zbylí dva vědci a Scheer váhali; kývl na ně a skupinka vyšla v šiku ven.</p>
<p>„Říkáte, že se nic zvláštního nestalo, žádná exploze, žádný plyn – přesto zemřeli?“ Stáli kolem posledního zařízení dr. Ledbettera. Vědcovo zmučené tělo pořád leželo tam, kam dopadlo, jako bezmocná, rozkládající se hromádka. Ardmore od ní odvrátil pohled a pokoušel se přijít na význam aparátu. Vypadal jednoduše, ale v mysli nic důvěrně známého nevyvolával.</p>
<p>„Ne, nic než malá krátkodobá modrá záře. Ledbetter jen uzavřel tento přepínač.“ Calhoun na něj ukázal, aniž by se jej dotkl. Teď byl otevřený, byl to samootvírací typ na pružinu. „Najednou jsem pocítil závrať. Když se mi hlava pročistila, viděl jsem, že Ledbetter upadl, a tak jsem k němu došel, ale už jsem pro něj nemohl nic udělat.“</p>
<p>„Mne to položilo,“ oznámil Wilkie. „Nepřežil bych, kdyby mi Scheer nedal umělé dýchání.“</p>
<p>„Vy jste byl tady?“ zeptal se Ardmore.</p>
<p>„Ne. Byl jsem v radiační laboratoři nahoře na druhé straně dílny. Mýho šéfa to zabilo.“</p>
<p>Ardmore se zamračil a přitáhl si od stěny židli. Když si sedal, zaslechl cupitavý zvuk, něco malého a šedého se mihlo na podlaze a vyběhlo otevřenými dveřmi ven. Krysa, pomyslel si a pustil celou věc z hlavy. Ale dr. Brooks na to hleděl s úžasem a sám vyběhl dveřmi také, volaje: „Chvilku počkejte – hned budu zpátky!“</p>
<p>„Co ho to popadlo?“ otázal se Ardmore. Hlavou mu probleskla myšlenka, že na mírného malého biologa už bylo toho vypětí příliš. Aby tomu přišli na kloub, nemuseli čekat ani minutu. Brooks se vrátil stejně rychle, jako odešel. Díky vynaloženému úsilí těžce oddechoval a obtížně artikuloval. „Majore Ardmore! Doktore Calhoune! Pánové!“ Odmlčel se a lapal po dechu. „Moje bílé myšky žijí!“</p>
<p>„Hm? A co z toho?“</p>
<p>„Nechápete? To je důležitý údaj, možná životně důležitý. Žádnému zvířeti v biologické laboratoři se nic nestalo! Nechápete?“</p>
<p>„Ano, ale – Ó! Možná chápu – ta krysa žije a vaše myši to nezabilo, ale pozabíjelo to všechny lidi kolem.“</p>
<p>„Jistě! Jistě!“ Brooks zuřil.</p>
<p>„Hmmm. Věc, která zabije pár stovek lidí skrz kamenné a ocelové zdi, bez hluku a bez příčiny, ale vyhne se myším a podobným tvorům. Nikdy dříve jsem o ničem, co by zabilo člověka, ale myš nechalo na pokoji, neslyšel.“ Kývl směrem k přístroji. „Vypadá to, Calhoune, že v té hračičce máme účinnou medicínu.“</p>
<p>„To ano,“ souhlasil Calhoun. „Pokud se ji naučíme ovládat.“</p>
<p>„Máte nějaké pochybnosti?“</p>
<p>„No – nevíme, proč to zabíjelo, a nevíme, proč to ušetřilo nás šest, a také nevíme, proč to neškodí zvířatům.“</p>
<p>„Nuže, tohle vypadá na problém.“ Znovu se nad tou obyčejně vypadající záhadou zamyslel. „Doktore, nerad bych hned od začátku zasahoval do vaší práce, ale byl bych raději. kdybyste s tím přepínačem nehýbali, dokud mne předem neupozorníte.“ Pohledem sklouzl na ztuhlé Ledbetterovo tělo a rychle se odsunul.</p>
<p>Nad kávou a sendviči pronikal hlouběji do celé situace. „Takže nikdo vlastně neví, na čem Ledbetter dělal?“</p>
<p>„Dá se to tak říci.“ souhlasil Calhoun. „Já mu pomáhal s matematickými úvahami, ale on byl génius a tak nějak neměl s lidmi s nižším intelektem trpělivost. Kdyby žil Einstein, možná by spolu hovořili jako rovný s rovným, ale s námi probíral jen ty části, u nichž potřeboval pomoc, nebo detaily, které chtěl přesunout na asistenty.“</p>
<p>„Takže nevíte, čemu se dostával na kloub?“</p>
<p>„Nu, ano i ne. Jste obeznámen s obecnou teorií polí?“</p>
<p>„Je to trestuhodné, ale ne.“</p>
<p>„Tedy – tím hůře se o tom bude hovořit, majore Ardmore. Doktor Ledbetter prověřoval teoreticky pravděpodobná přídavná spektra –“</p>
<p>„Přídavná spektra?“</p>
<p>„Ano. Víte, většina pokroku ve fyzice za poslední půldruhého století měla co do činěni s elektromagnetickým vlněním, světlem, zářením, rentgenovými paprsky –“</p>
<p>„Ano, ano. Tohle vím, ale co s těmi přídavnými spektry?“</p>
<p>„Právě se vám to pokouším říct,“ odvětil Calhoun s jemným náznakem podráždění. „Obecná teorie polí předpokládá možnost dalších nejméně tří celistvých spekter. Víte, existují tři ve vesmíru známé druhy energetických polí: elektrické, magnetické a gravitické čili gravitační. Světlo, rentgenové paprsky, všechna tahle záření jsou součástí elektromagnetického spektra. Teorie naznačuje možnost analogického spektra mezi polem magnetickým a gravitačním, mezi elektrickým a gravitačním a nakonec třífázový druh mezi polem elektrickým, magnetickým a gravitačním. Každý typ by představoval zcela nové spektrum, celkem tři nová pole k prostudování.</p>
<p>Pokud nějaká taková existují, pravděpodobně mají stejně pozoruhodné vlastnosti jako elektromagnetické spektrum, a přitom zcela odlišné. My však nemáme prostředky, s jejichž pomocí bychom taková spektra detekovali, dokonce ani nevíme, zda tato spektra existují.“</p>
<p>„Víte,“ poznamenal Ardmore a trochu se zamračil, „v těchto věcech jsem jen laik a nechtěl bych svůj názor stavět proti vašemu, ale vypadá to jako hledání něčeho, co tady není. Předpokládal jsem, že je tato laboratoř zaměstnána hledáním zbraně, která by se mohla postavit cyklónovým paprskům a jaderným raketám Panasiatů. Jsem trochu překvapený, že jsem objevil muže, jehož podle všeho považujete za jedničku mezi badateli, který se zabývá pokusy objevit věci, o nichž si ani není jist, zda existují, a jejichž vlastnosti jsou zcela neznámé. To moc rozumně nevypadá.“</p>
<p>Calhoun neodpověděl; jen se povýšenecky podíval a způsobem jdoucím na nervy se usmál. Ardmoreovi bylo, jako by strkal nos do věcí, po kterých mu nic není, a uvědomil si ruměnec, jenž se mu rozléval po tváři. „Ano, ano,“ řekl kvapně. „Vím, že se mýlím – ať už Ledbetter objevil cokoliv, zabilo to pár stovek lidí. Proto je to potenciální zbraň – ale nestřílel jen tak naslepo?“</p>
<p>„Ne tak úplně,“ odvětil Calhoun jedním dechem. „Velice teoretické úvahy předpokládající přídavná spektra připouštějí určitou dostatečnou pravděpodobnost obecné povahy jejich vlastností. Vím, že se Ledbetter původně zabýval hledáním prostředků na ustavení tažného a přítlačného paprsku – ty by byly v magnetogravitačním spektru – ale posledních několik týdnů to vypadalo, že je ve stavu neustálého rozčilení a radikálně změnil směr svých experimentů. Byl to tajnůstkář; nemám než několik náznaků z transformací a rozvoje, které jsem pro něj dělal. Přesto –“ Calhoun vytáhl z vnitřní kapsy objemný zápisník s volnými listy – „ohledně svých experimentů si vedl kompletní zápisky. Měli bychom být schopni pokračovat v jeho práci a možná vyvodit závěry z jeho hypotéz.“</p>
<p>Mladý Wilkie usazený vedle Calhouna se k němu naklonil. „Kde jste to našel, doktore?“ zeptal se rozčileně.</p>
<p>„Na lavici u něj v laboratoři. Kdyby ses podíval, našel bys to.“ Wilkie tohle rýpnutí ignoroval; už totiž louskal symboly napsané v otevřeném sešitku. „Ale tohle je radiační rovnice –“</p>
<p>„Jistě že je – myslíš si, že jsem blázen?“</p>
<p>„Ale je celá špatně!“</p>
<p>„Z tvého úhlu pohledu možná ano; ale můžeš si být jist, že pro dr. Ledbettera nebyla.“</p>
<p>Začali se hádat o pro Ardmorea naprosto bezvýznamných věcech; po několika minutách využil odmlky a řekl: „Pánové! Pánové! Počkejte chvilku. Chápu, že vás jen zdržuji od práce; zrovna jsem se dozvěděl vše, co potřebuji znát. Jak tomu rozumím, vaším bezprostředním úkolem je dohonit dr. Ledbettera a odkrýt, co vlastně tenhle aparát provádí <emphasis>– bez toho, </emphasis>abyste se přitom zabili. Je to správně?“</p>
<p>„Řekl bych, že tak je to řečeno jasně,“ opatrně souhlasil Calhoun.</p>
<p>„Velmi dobře, takže – pokračujte a informujte mne o tom, jak jste pokročili.“ Vstal; ostatní jeho příkladu následovali. „Ach – ještě jedna věc.“</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Jen jsem ještě o něčem přemýšlel. Nevím, zda je to důležité, či nikoliv, ale přišlo mi to na mysl díky významu, který dr. Brooks přikládal těm krysám a myším.“ Na prstech vypočítával: „Mnoho lidí bylo zabito; dr. Wilkie byl knokautován a málem zemřel; dr. Calhoun zažil jen chvilkový neklid; zbytek těch, co žijí, viditelně netrpěl vůbec žádnými účinky jakéhokoli druhu – nebyli si vědomi, že by se něco přihodilo, až na to, že jejich spolupracovníci záhadně zemřeli. Takže, není tohle určité faktum?“ Dychtivě očekával odpověď, přičemž se podvědomě obával, že vědci budou jeho poznámky považovat za hloupé nebo samozřejmé.</p>
<p>Calhoun se chystal odpovědět, ale dr. Brooks ho předběhl. „Jistěže ano! Proč jsem na to tedy nepomyslel? Kristepane, asi jsem dnes pěkně zmatený. To vytváří gradient, posloupný vztah v návaznosti na neznámé dění.“ Zastavil se a zamyslel, pak téměř okamžitě pokračoval. „Majore, opravdu musím získat vaše povolení, abych mohl vyšetřit mrtvoly našich zemřelých kolegů, pak bych také chtěl prozkoumat rozdíly mezi nimi a živými, zejména silně zasaženými tím neznámým děním –“ Najednou se odmlčel a hloubavě si prohlížel Wilkieho.</p>
<p>„Ne, to ne!“ protestoval Wilkie. „Ze mne morče neuděláš. Ne když o tom vím!“</p>
<p>Ardmore nebyl schopen říci, zda byla Wilkieho obava skutečná nebo jestli vtipkoval. Rychle to uťal.</p>
<p>„Detaily jsou na vás, pánové. Ale pamatujte si – žádné riskování životů, aniž byste mne upozornili.“</p>
<p>„Slyšel’s to, Brooksi?“ trval na svém Wilkie.</p>
<p><strong>*</strong></p>
<p>Té noci šel Ardmore do postele z pouhého pocitu povinnosti, nikoliv proto, že by se cítil připraven ke spánku. Bezprostřední práci ukončil; sesbíral kousky organizace známé jako Citadela a sloučil je ve svým způsobem fungující záležitost – zda se to nějak zúročí, to nedokázal posoudit, na to byl příliš unavený. Ale aspoň to bylo v chodu. Dal jim model, podle kterého mohli žít, a tím, že převzal vedení a zodpovědnost, jim umožnil přenést základní starosti na něj a získat tak jistou míru emoční jistoty. To by je mohlo ochránit před tím, aby se z nich stali šílenci v šíleném světě.</p>
<p>Jaký ten nový šílený svět bude – svět, v němž se nadřazenost západní kultury zcela ztratí, svět, v němž hvězdy a pruhy spolu s holubicemi nebudou létat nad každou veřejnou budovou?</p>
<p>Což v mysli vyvolalo novou obavu: pokud má udržet nějaké zdání vojenského záměru, bude muset mít nějaký druh informační služby. Byl příliš zaneprázdněn tím, jak je všechny vracel k práci, než aby o tom přemýšlel, ale bude to muset promyslet – zítra, řekl si a pak se tím trápil dál.</p>
<p><strong>*</strong></p>
<p>Výzvědná služba byla stejně důležitá jako nová tajná zbraň – důležitější; nezáleží na tom jak fantastická a výkonná ta zbraň objevená na základě výzkumů dr. Ledbettera může být, nebude k ničemu, dokud nebudou přesně vědět, kde a jak ji proti slabým místům nepřítele použít. Primární charakteristikou Spojených států táhnoucí se celou jejich historií byla směšně nedostatečná vojenská rozvědka. Nejmocnější národ, jaký kdy na zeměkouli byl – ale do válek se hnal jako slepý obr. Vezměte si ten současný zmatek: atomové bomby Panasie nejsou o nic silnější než naše vlastní – ale byli jsme zastiženi v nedbalkách a nikdy jsme se nedostali k tomu, abychom je použili.</p>
<p>Kolik jsme jich měli v zásobě? Tisíc, slyšel Ardmore. Nevěděl to, ale Panasiaté ano, věděli přesně kolik a kde jsou. Válku pro ně vyhrála vojenská rozvědka, ne tajné zbraně. Ne že by panasijské tajné zbraně byly něčím směšné – zejména když byly skutečně „tajné“. Naše vlastní takzvané výzvědné služby svou práci nezvládly.</p>
<p>O.K, Whitey Ardmore, teď je to všechno tvoje! Můžeš si postavit jakýkoliv druh výzvědné služby, který si tvé srdce žádá<emphasis> – </emphasis>za použití tří krátkozrakých vědců z laboratoře, staršího hlavního seržanta, dvou vojínů z kuchyně a chytráka, jímž byl on sám. Na kritizování jsi kadet – „Když seš tak chytrej, tak proč nejseš bohatej?“</p>
<p>Vstal a vášnivě zatoužil po dávce barbiturátů, která by mu přinesla spánek, místo toho vypil sklenici teplé vody a vrátil se do postele. Předpokládejme, že vyhrabali opravdu účinnou a novou zbraň.</p>
<p>To Ledbetterovo udělátko vypadalo dobře, kdyby se s ním naučili zacházet – ale co pak? Jeden člověk nedokáže ovládat válečný křižník – on ho neumí ani odlepit od břehu – a šest mužů nemůže napráskat celé říši, dokonce ani kdyby měli sedmimílové boty a paprsky smrti. Jaká byla ta stará Archimédova průpovídka? „Dejte mi dostatečně dlouhou páku a bod, o který bych ji mohl opřít, a pohnu zeměkoulí.“ Co dodat k opěrnému bodu? Zbraň není zbraní bez armády, která by ji mohla použít.</p>
<p>Upadl do lehkého spánku, kdy se mu zdálo, že se houpe na konci nejdelší myslitelné páky, která je ovšem na draka, protože se o nic neopírá. Nějakou dobu byl Archimédem, nějakou dobu stál Archimédes vedle něj a se silně asijským výrazem se na něj šklebil a křenil.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola 2</strong></p>
<p>Příštích několik týdnů byl Ardmore příliš zaměstnaný na to, aby si dělal starosti s něčím jiným než s prací, kterou měl teď na starosti. Základní předpoklad jejich existence – tedy že <emphasis>ve skutečnosti </emphasis>byli vojenskou organizací, která jednou bude muset předložit účty civilním orgánům – vyžadoval, aby se přizpůsobil, nebo to alespoň věrně předstíral, nařízením týkajícím se kancelářské práce, hlášení, záznamů, mzdových seznamů, inventarizace a podobně. Uvnitř v srdci cítil, že je to mrhání silami, nerozum, ale jakožto veřejný činitel byl natolik schopným psychologem-amatérem, aby si intuitivně uvědomil, že člověk je tvor žijící podle symbolů. V tuto chvíli byly symboly vlády nejdůležitější.</p>
<p>A tak se zahloubal do manuálu o předpisech patřícímu zemřelému pokladníkovi a opatrně uzavřel účtování mrtvých, u každého případu zaznamenal částky náležející jednotlivým pozůstalým jako „zákonné peníze od Spojených států“, dokonce i když smutně přemýšlel, zda ta strohá fráze bude ještě někdy něco znamenat. Ale udělal to a menší administrativní práce přidělil také všem ostatním, aby si nepřímo uvědomili, že se ve zvyklostech pokračuje.</p>
<p>Pro jednoho člověka bylo té kancelářské práce příliš. Zjistil, že Jeff Thomas, kuchařský pomocník, umí zručně používat psací stroj a že má hlavu na počty. Tak ho touto prací pověřil. Na Grahama, který protestoval, tím sice připadlo více práce, ale pro něj to je jenom dobré, pomyslel si – pes potřebuje i blechy. Chtěl, aby všichni jeho podřízení chodili každý večer do postele unavení.</p>
<p>Thomas měl ještě další práci. Ardmoreova povaha vyžadovala někoho, s kým by mohl mluvit. Thomas se ukázal být inteligentní a pasivně soucitný, až Ardmore zjistil, že s ním hovoří stále otevřeněji. V povaze velícího důstojníka sice nebylo svěřovat se, ale instinktivně cítil, že Thomas jeho důvěry nezneužije – a potřeboval ze sebe setřást nervozitu.</p>
<p>Calhoun předložil záležitost, díky níž byl Ardmore nucen upustit od předešlé rutinní činnosti a obrátit pozornost ke složitějším věcem. Calhoun požádal o povolení aktivovat Ledbetterův aparát, teď už modifikovaný tak, aby vyhovoval současným hypotézám, ale přidal další a svízelnou otázku.</p>
<p>„Majore Ardmore, můžete mi říci něco o tom, jak zamýšlíte použít ,Ledbetterova efektu‘?“</p>
<p>Ardmore nevěděl; odpověděl tedy jinou otázkou. „Jste už natolik blízko řešení, aby byla tato otázka na pořadu dne? Pokud ano, můžete mi říci něco o tom, co jste dosud objevili?“</p>
<p>„To bude těžké,“ odvětil Calhoun akademickým a lehce blahosklonným stylem. „Protože jsem nucen nehovořit matematickým jazykem, který je nezbytně jediným možným k vysvětlení těchto věcí –“</p>
<p>„No tak, plukovníku, prosím,“ přerušil ho Ardmore podrážděněji, než by si byl ochoten připustit, navíc bržděný přítomností vojína Thomase. „Buď s tím dokážete zabít člověka, nebo ne, a zároveň s tím buď dokážete kontrolovat, koho zabijete, nebo ne.“</p>
<p>„Tak je to přespříliš zjednodušené,“ nesouhlasil Calhoun. „Přesto si myslíme, že nové nastavení bude mít směrový účinek. Výzkumy přiměly dr. Brookse předpokládat mezi účinkem a organickým životem, na nějž je účinek aplikován, jistý asymetrický vztah, takže základní charakteristika životní formy vymezuje efekt účinku stejně jako základní charakteristiky samotného dění. Je třeba říci, že daný efekt je funkcí souhrnu faktorů tohoto procesu, včetně životní formy, které se to týká, stejně jako je původní dění –“</p>
<p>„Klid, plukovníku, klid. Co to znamená jako zbraň?“</p>
<p>„To znamená, že to můžete otočit proti dvěma lidem a rozhodnout, kterého chcete zabít – při náležité kontrole,“ odpověděl podrážděně Calhoun. „Nebo si to aspoň myslíme. Wilkie se dobrovolně nabídl, že to bude ovládat, objektem budou myši.“</p>
<p>Ardmore povolil, aby se experiment za důsledných bezpečnostních opatření a omezení uskutečnil. Když Calhoun odešel, vrátil se v myšlenkách k problému, jak zbraň použít – pokud vůbec nějak. A to vyžadovalo informace, které neměl. Sakra! – musí mít informační službu; <emphasis>musí </emphasis>vědět, co se děje venku.</p>
<p>Vědci byli ze hry ven, jistě. A Scheer, jeho schopnosti byly pro vědecký personál potřebné. Graham? Ne, Graham byl dobrý kuchař, ale nervózní a popudlivý, emočně nevyrovnaný. Opravdu ten poslední člověk, kterého byste vybrali pro nebezpečnou špionážní práci. Tak zůstal jen on sám. Na takové věci byl cvičený; bude muset jít. „Ale to nemůžete udělat, pane,“ připomněl mu Thomas.</p>
<p>„Hm? Cože?“ Nevědomky vyjadřoval myšlenky nahlas, návyk, který měl, když byl sám, nebo jen s Thomasem, jeho chování mu dodalo odvahy k tomu, aby jej používal jako ozvučnou desku.</p>
<p>„Nemůžete opustit velení, pane. Nejenže je to proti předpisům, ale, pokud mohu vyjádřit svůj názor, všechno, co jste doposud vykonal, se rozpadne na kusy.“</p>
<p>„Proč by mělo? Za několik dní budu zpátky.“</p>
<p>„No, pane, možná se to pár dní udrží – i když si tím nejsem jist. Kdo bude za vaší nepřítomnosti velet?“</p>
<p>„Plukovník Calhoun – samozřejmě.“</p>
<p>„Samozřejmě,“ konstatoval Thomas se zvednutým obočím a pohotovým souhlasem názor, který kvůli vojenské ordonanci nemohl říci nahlas. Ardmore věděl, že má Thomas pravdu. Mimo svou specializaci byl podle Ardmoreova mínění Calhoun špatně naladěný, povýšenecký, ješitný starý blázen. Ardmore už musel zasahovat, aby urovnal problémy, které Calhounova arogance způsobila. Scheer pro Calhouna pracoval jen proto, že si s ním Ardmore promluvil, uklidnil ho a zapracoval na jeho silném smyslu pro povinnost.</p>
<p>Tato situace mu připomněla dobu, kdy pracoval jako tiskový agent pro slavnou a úspěšnou kazatelku. Nechal se najmout jako ředitel pro vztahy s veřejností, ale dvě třetiny času strávil urovnáváním zmatků způsobených špatnou náladou té svaté semetriky.</p>
<p>„Ale vy si nemůžete být nijak jistý, že se za několik dní vrátíte,“ nenechal se odbýt Thomas. „Je to velice nebezpečný úkol; jestliže vás během něj zabijí, není tady nikdo, kdo by to po vás mohl převzít.“</p>
<p>„Ale no tak, Thomasi, to není pravda. Nahraditelný je každý.“</p>
<p>„Teď není čas na falešnou skromnost, pane. Může to platit obecně, ale vy víte, že v tomhle případě tomu tak není. Je zde naprosto omezený počet lidí, z něhož se dá čerpat, a vy jste jediný, od koho přijmeme rozkazy všichni. Pro přesnost, jste jediný, od koho přijme rozkazy dr. Calhoun. A to jen proto, že víte, jak s ním jednat. Nikdo jiný by toho nebyl schopen, natož aby je všechny uměl zpracovat.“</p>
<p>„To je pěkně silné prohlášení, Thomasi.“</p>
<p>Thomas neřekl nic. Po dlouhé chvíli Ardmore pokračoval. „Dobře, dobře – předpokládejme, že máte pravdu. Já ale musím mít vojenské informace. A jak je dostanu, když nepůjdu?“</p>
<p>Thomasovi chvilku trvalo, než odpověděl. Nakonec tiše řekl: „Já bych to mohl zkusit.“</p>
<p>„Vy?“ Ardmore si jej prohlédl a divil se, proč Thomase nevzal v úvahu. Asi proto, že na něm nebylo nic, co by naznačovalo možné schopnosti takovou práci zvládnout – to dohromady se skutečností, že je vojín, a člověk neposílá vojíny vykonávat úkoly vyžadující nebezpečnou samostatnou akci. Ale možná –</p>
<p>„Dělal jste někdy něco podobného?“</p>
<p>„Ne, ale moje zkušenosti mohou být za jistých okolností pro takovou práci specializací.“</p>
<p>„Ach ano! Scheer mi o vás něco řekl. Než vás armáda uhnala, tak jste byl tulákem, že ano?“</p>
<p>„Tulákem ne,“ opravil ho jemně Thomas. „Vandrákem.“</p>
<p>„Promiňte – jaký je v tom rozdíl?“</p>
<p>„Tulák je flákač, parazit, člověk, který nepracuje. Vandrák je kočovný dělník upřednostňující neformální svobodu před jistotou. Na živobytí si vydělává prací, ale nenechá se uvázat na jedno místo.“</p>
<p>„Chápu. Hmmm – ano, a začínám rozumět tomu, proč byste měl být specializovaný na výzvědnou činnost. Předpokládám, že proto, abyste jakožto vandrák přežil, musíte mít pěknou dávku přizpůsobivosti a vynalézavosti. Ale počkejte minutku, Thomasi – asi vám tu práci dám; ale pokud jí máte být pověřen, potřebuji toho o vás vědět mnohem víc. Víte, vy se jako vandrák <emphasis>nechováte.“</emphasis></p>
<p>„Jak se chová vandrák?“</p>
<p>„Cože? No, víte, přeskočme to. Ale povězte mi něco o svém původu. Jak jste k vandrování přišel?“</p>
<p>Ardmore si uvědomil, že poprvé pronikl přirozenou málomluvností tohoto muže. Thomas hledal odpověď a nakonec odvětil: „Předpokládám, že to bylo proto, že se mi nelíbilo být právníkem.“</p>
<p>„Co?“</p>
<p>„Ano. Víte, bylo to takhle: od práva jsem přešel do sociální administrativy. Během této práce mě napadlo, že chci psát o potulných dělnících, a rozhodl jsem se, že abych to mohl pochopit, musím projít podmínkami, za jakých takoví lidé žijí.“</p>
<p>„Chápu. A během laboratorní činnosti, protože nic jiného to nebylo, jste se dostal do spárů armádě.“</p>
<p>„Ach, ne,“ opravil ho Thomas. „Na cestách jsem byl déle než deset let. Nikdy jsem se nevrátil. Víte, zjistil jsem, že se mi líbí být vandrákem.“</p>
<p>Detaily byly zařízeny rychle. Z vybavení Thomas nechtěl nic než oblečení, které měl na sobě, když přišel do Citadely. Ardmore navrhoval karimatku, ale Thomas nic takového nechtěl. „To by nebylo vhodné,“ vysvětloval. „Nikdy jsem nebyl vagabund. Ti jsou špinaví a žádný vandrák se sebeúctou s nimi nechce být spojován. Všechno, co chci, je dobré jídlo v žaludku a trocha peněz.“</p>
<p>Ardmoreovy instrukce byly velmi obecné. „Téměř vše, co uslyšíte nebo uvidíte, budou pro mne data,“ řekl mu. „Prozkoumejte co nejrozsáhlejší terén a pokuste se vrátit do týdne. Jestliže budete pryč mnohem déle, budu předpokládat, že jste mrtvý nebo uvězněný, a pak budu muset vyzkoušet nějaký jiný plán.</p>
<p>Dívejte se po nějakých prostředcích, s jejichž pomocí bychom mohli ustavit permanentní informační službu. Nedokážu říci, co byste měl v této souvislosti hledat, ale myslete na to. Teď detaily: cokoliv a všechno o Panasiatech, jak jsou vyzbrojeni, jak jejich policie okupuje území, kde postavili velitelství, zejména ta kontinentální, a pokud budete schopen nějakého odhadu, kolik jich tam je a jak jsou rozdělení. To by vás dokázalo zaměstnat na rok, nejméně; nicméně, buďte za týden zpátky.“</p>
<p>Ardmore Thomasovi ukázal, jak obsluhovat vnější dveře Citadely; dva takty z „Yankee Doodle“, krátká odmlka a v tom, co se zdálo být stěnou z pevné skály, se objevily dveře – jednoduché, a přesto myslím Asiatům cizí. Pak si s ním potřásl rukou a popřál mu hodně štěstí.</p>
<p>Ardmore zjistil, že Thomas pro něj má ještě jedno překvapení; když mu potřásal rukou, použil stisk deků, což bylo Ardmoreovo vlastní bratrstvo! Ardmore zůstal zírat na zavřený portál a horlivě přemýšlel.</p>
<p>Když se otočil, stál za ním Calhoun. Cítil se podobně, jako by jej nachytali, jak krade marmeládu. „Ach, zdravím, doktore,“ řekl rychle.</p>
<p>„Jak se máte, majore?“ odpověděl uvážlivě Calhoun. „Mohu se zeptat, co se děje?“</p>
<p>„Jistě. Poslal jsem poručíka Thomase na průzkum.“</p>
<p>„Poručíka?“</p>
<p>„Titulárního poručíka. Byl jsem nucen použít jej pro práci vysoce přesahující jeho hodnost; zjistil jsem, že je prospěšné jmenovat ho do této hodnosti a převést na něj nové povinnosti.“</p>
<p>Calhoun v tomto bodě dál nepátral, ale lehce kritickým tónem hlasu odpověděl otázkou: „Předpokládám, že si uvědomujete, jak vyslání kohokoliv ven ohrožuje nás všechny? Jsem trochu překvapen, že jste v takové záležitosti jednal sám, aniž abyste to konzultoval s ostatními.“</p>
<p>„Je mi líto, že to cítíte takhle, plukovníku,“ odvětil Ardmore ve snaze si staršího muže udobřit. „Ale na mně je, abych učinil konečné rozhodnutí v jakékoliv záležitostí a při našem úkolu je nejdůležitější, aby nic nemohlo narušit vaše soustředění při plnění mimořádně důležité výzkumné práce. Už jste dokončili experiment?“ pokračoval rychle dál.</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Výsledky byly pozitivní. Myši zemřely.“</p>
<p>„Co Wilkie?“</p>
<p>„Wilkie je nezraněn, přirozeně. V souladu s mými předpoklady.“</p>
<p><strong>*</strong></p>
<p>Jefferson Thomas. Bakalář umění <emphasis>magna cum laude, </emphasis>Kalifornská univerzita, bakalář práv, harvardská právnická fakulta, profesionální vandrák, vojín a kuchařský pomocník a nyní titulární poručík, rozvědka, armáda Spojených států, strávil první noc venku tak, že se třásl na jehličí v místě, kde ho přepadla tma. Brzy ráno druhého dne našel ranč.</p>
<p>Nakrmili ho, ale viditelně chtěli, aby už šel. „Nikdy nevíte, kdy bude někdo z těch neznabohů šmejdit kolem,“ omlouval se mu hostitel. „A já si nemůžu dovolit, aby mě zavřeli za přechovávání uprchlíků. Musím myslet na ženu a děti.“ Ale dovedl Thomase k cestě, přičemž stále mluvil, přirozená upovídanost převážila nad opatrností. Zdálo se, že je pro něj chmurným potěšením naříkat nad katastrofou.</p>
<p>„Bůh ví, do čeho ty děti vychovávám. Někdy v noci to vypadá, jakoby jedinou rozumnou věcí bylo otrávit je a jejich trápení tak ukončit. Ale Jessie – to je moje žena – říká, že je hřích takhle mluvit, že Pán se o všechno postará, až přijde Jeho čas. Možná jo – ale já vím, že pro dítě není dobrý, když vyrůstá jen proto, aby mu poroučely a panovaly tyhle opice.“ Odplivl si. „Není to americký.“</p>
<p>„Jaké jsou tresty za přechovávání uprchlíků?“</p>
<p>Rančer na něj zíral. „Kde’s byl, kámo?“</p>
<p>„Nahoře v kopcích. Ještě jsem to všechno nestačil obhlídnout.“</p>
<p>„Však uvidíš. Ale to pak nemáš číslo, že ne? Asi by sis měl nějaký sehnat. Ne, to by ti nijak nepomohlo; kdyby ses o to pokusil, skončil bys rovnou v pracovním lágru.“</p>
<p>„Číslo?“</p>
<p>„Registrační číslo. Takový.“ Z kapsy vytáhl kartičku v průhledné fólii a ukázal ji. Byla na ní přilepená špatná, ale rozpoznatelná farmářova fotografie, jeho otisky prstů a příslušná data týkající se povolání, manželského stavu, adresy a tak dále. Nahoře bylo dlouhé, čárkami oddělené číslo. Rančer na něj ukázal prstem poznamenaným prací. „Tahle první část je moje číslo. Znamená, že mám od císaře povolený zůstat živej a užívat si vzduchu a slunka,“ dodal hořce. „Druhá část je moje sériová klasifikace. Říká, kde bydlím a co dělám. Když chci přejít přes hranice okresu, musím si ji nechat změnit. Když chci jet do jinýho města, než ve kterým mám přidělený obchodování, musím mít speciální denní povolení. Takže se ptám – je to snad způsob, jak by měl člověk žít?“</p>
<p>„Pro mne ne,“ souhlasil Thomas. „No, myslím, že bych se měl vydat na cestu dřív, než tě dostanu do nějakých potíží. Díky za snídani.“</p>
<p>„O tom nemluv. V těchhle dnech je mi potěšením udělat laskavost bližnímu Američanovi.“</p>
<p>Hned se rozběhl po cestě, protože si nepřál, aby ten milý farmář viděl, jak s ním pohled na jeho ponížení zacvičil. Jednotlivé části registrační karty zatřásly jeho svobodnou duší způsobem, jehož prosté intelektuální vědomí porážky Spojených států nebylo schopno.</p>
<p>První dva nebo tři dny šel pomalu, vyhýbal se městům, až o nových uplatňovaných zvycích získal dostatečné vědomosti a byl schopen chovat se tak, aby nevzbudil podezření. Bylo naléhavě nutné vstoupit alespoň do jednoho většího města, v němž by mohl slídit, přečíst si vývěsky a promluvit si s lidmi, jimž jejich zaměstnání umožňovalo cestovat. Byl by ochoten tím, že by neměl identifikační kartu, riskovat svou osobní bezpečnost, ale vzpomněl si na Ardmoreovy příkazy: „Vaší hlavní povinností je vrátit se! Nedělejte ze sebe hrdinu. Neriskujte, když nemusíte, <emphasis>a vraťte se!“</emphasis></p>
<p>Města budou muset počkat.</p>
<p>V noci se Thomas potuloval po okrajích měst a vyhýbal se hlídkám stejně, jako se kdysi vyhýbal železniční policii. Druhou noc venku našel první z cílů, džungli vandráků. Byla přesně tam, kde ji podle vzpomínek z předešlých cest po tomto území očekával. Přesto ji málem minul, protože neodmyslitelný oheň se před náhodným pozorovatelem skrýval v kamínkách z olejového barelu.</p>
<p>Vklouzl do kruhu, bez hlesu, tak jak to vyžadovala zvyklost, si sedl a čekal, až si ho prohlédnou.</p>
<p>Zanedlouho nějaký žalostný hlas řekl: „To je Gentleman Jeff. Páni, Jeffe, tys mě vystrašil. Myslel jsem, že je to nějakej placatej ksicht. Co pořád děláš, Jeffe?“</p>
<p>„Ále, to i ono. Furt na cestách.“</p>
<p>„A kdo v těchhle dnech není?“ řekl hlas. „Kdekoliv to zkusíš, tak ti šikmoocí –“ Přešel do vypočítávání atributů týkajících se předků a osobních zvyků Panasiatů, o kterých určitě nemohl nic vědět.</p>
<p>„Drž hubu, Moe,“ přikázal jiný hlas. „Řekni nám, co je novýho, Jeffe.“</p>
<p>„Je mi líto,“ odmítl Thomas vlídně, „ale byl jsem nahoře v kopcích, tak nějak jsem se snažil držet dál od armády a trochu jsem rybařil.“</p>
<p>„Měl’s tam zůstat. Všude je to zlý. Nikdo se neodváží dát nějakou jednodenní práci neregistrovanýmu a je to fuška, aby ses udržel z dosahu pracovních táborů. Proti tomuhle vypadá velká rudá smečka jako piknik.“</p>
<p>„Řekni mi něco o pracovních táborech,“ navrhl Thomas. „Možná budu tak vyhládlej, že bych to v nějakým na chvilku zkusil.“</p>
<p>„Ty nic nevíš. Nikdo není <emphasis>tak </emphasis>hladovej.“ Hlas se odmlčel, jako by si jeho majitel promítal to nepříjemné téma v hlavě. „Znal’s Seattle Kida?“</p>
<p>„Asi jo. Malej šilhavej chlapík, dost zručnej?“</p>
<p>„To je on. No, tak ten v jednom táboře byl, asi tejden, a dostal se ven. Nedokázal nám říct jak; mozek měl pryč. Viděl jsem ho tu noc, co umřel. Celý tělo měl samej bolák, asi otrava krve.“ Odmlčel se, pak zamyšleně dodal: „Ten smrad byl fakt hnusnej.“</p>
<p>Thomas chtěl toto téma opustit, ale musel se dozvědět víc. „A koho do těchhle lágrů posílaj?“</p>
<p>„Každýho chlapa, kterej nepracuje v nějakým schváleným zaměstnání. Kluky od čtrnácti nahoru. Všechno, co zbylo z armády potom, co jsme se složili. Každýho, koho chytěj bez registrační karty.“</p>
<p>„To ale není všechno,“ dodal Moe. „Měl bys vidět, co dělaj s nepřiřazenýma ženskýma. Teda, zrovna nedávno mi jedna ženská říkala – taková hodná stará holka; dala mi přednášku. Vykládala mi o svý neteři, která bývala učitelka, a placatý ksichty nechtěj žádný americký školy nebo učitele. Když ji zaregistrovali…“</p>
<p>„Sklapni, Moe. Moc mluvíš.“</p>
<p>Bylo to čím dál rozkouskovanější, takže byl sotva schopen pokládat konkrétní otázky týkající se věcí, které chtěl opravdu vědět. Přesto si nakonec sestavil obrázek toho, jak jsou lidé systematicky a důkladně zotročovaní, obrázek bezútěšného národa, zcela paralyzovaného, obranné systémy zničené, komunikace v rukou vetřelců.</p>
<p>Všude vřel odpor, vášnivá touha bojovat proti tyranii, ale bylo to bez řízení, nekoordinované a podle moderních měřítek neozbrojené. Sporadické rebelie byly stejně marné, jako když utíkají mravenci, jejichž mraveniště bylo napadeno. Panasiaté mohli být zabiti, ano, a byli muži, kteří si přáli střílet, když je měli na dohled, dokonce i tváří v tvář jistotě vlastní smrti. Ale ruce měli svázané ještě větší jistotou brutální mnohonásobné odvety proti celému druhu. Stejně jako v případě Židů v Německu před konečným uspořádáním Evropy odvaha nestačila. Za jednu násilnou akci proti tyranům by zaplatili jiní muži, ženy a děti, a úroky by tak byly nemyslitelné.</p>
<p>Ještě mučivější než mizérie, kterou viděla o níž slyšel, byly zprávy o plánované likvidaci americké kultury jako takové. Školy byly zavřené. Anglicky nesmělo být napsáno ani slovo. Bylo otázkou času, vzdáleno jednu generaci, kdy angličtina bude nepsaným jazykem šířeným jen ústně bezmocnými venkovany, kteří pro naprostý nedostatek komunikačních prostředků v širším měřítku nebudou nikdy schopni revolty.</p>
<p>Nebylo možné zformovat nějaký rozumný odhad množství Asiatů nyní přítomných ve Spojených státech. Podle neověřených zpráv přijížděly každý den na Západní pobřeží transporty s tisícovkami civilních administrativních úředníků, z nichž většina byli veteráni z pohlcení Indie. Bylo těžké říci, zda-li je bylo možné brát za rozšíření ozbrojených sil, které dobyly a nyní kontrolovaly celou zemi, bylo však zjevné, že nahradí menšinu bílých úředníků. Ti jim teď v civilní administrativě pomáhali s pistolí u hlavy. Jakmile budou tito bílí úředníci „eliminováni“, bude o to obtížnější organizovat odpor.</p>
<p><strong>*</strong></p>
<p>V jedné z vandráckých džunglí Thomas objevil prostředky pro vstup do města.</p>
<p>Finny – příjmení neznámé – nebyl, popravdě řečeno, rytířem silnic, ale člověkem hledajícím mezi nimi úkryt, který si poskytováním svého talentu platil cestu. Byl to starý anarchistický soudruh sloužící své představě svobody rytím opravdu excelentních dluhopisů Federálních rezerv, aniž by se obtěžoval s takovou formalitou, jakou bylo získání povolení od státní pokladny. Někteří říkali, že se jmenuje Phineas; jiní jeho přezdívku spojovali s tím, že nejraději vyráběl pětidolarové bankovky – „dost velké na to, aby byly užitečné; ne dost velké, aby vzbudily podezření.“</p>
<p>Na žádost jednoho z vandráků vyrobil pro Thomase registrační kartu. Zatímco jej Thomas pozoroval při práci, vykládal: „Jediné, nač si musíme dát pozor, je registrační číslo, synu. Prakticky žádný z Asiatů, na něhož narazíš, neumí anglicky, takže opravdu nezáleží na tom, co o tobě řekneme. Asi by stačilo: ,Marie měla jehňátko.‘ To samé s fotkou. Jim připadají všichni bílí stejní.“ Ze své soupravy vytáhl náruč promíchaných fotografií a krátkozrace se na ně zahleděl skrz tlusté brýle. „Tady – vyber si jednu z těchhle, které nevypadají úplně jinak než ty, tu pak použijeme. A teď to číslo –“</p>
<p>Ruce starého muže se třásly, byly téměř ochrnuté, přesto, když přenášel indický inkoust na kartón v úžasné simulaci strojového písma, se uklidnily a byly obratně jisté. Přitom to dělal bez náležitého vybavení, bez precizního nářadí, za primitivních podmínek. Thomas pochopil, proč z jeho uměleckých výtvorů pracovníky bank bolela hlava. „Tady!“ oznámil „Dal jsem ti sériové číslo konstatující, žes byl zaregistrován brzy po změně, a klasifikační číslo, které ti dovoluje cestovat. Také říká, že nejsi fyzicky zdráv, abys mohl vykonávat manuální práci, a je ti dovoleno podomně obchodničit nebo žebrat. Pro ně to znamená to samé.“</p>
<p>„Mockrát děkuju,“ řekl Thomas. „Teď… ehm… co ti za to dlužím?“</p>
<p>Díky Finnyho reakci se cítil, jakoby se dopustil nějaké nemravnosti. „Nemluv o placení, synu! Peníze jsou špatné – jsou prostředkem k tomu, aby člověk zotročoval svého bratra.“</p>
<p>„Omlouvám se,“ řekl upřímně Thomas. „Přesto bych byl rád, kdyby existoval nějaký způsob, jak se ti odvděčit.“</p>
<p>„To je jiná. Pomáhej bratrovi, pokud můžeš, a pomoc přijde k tobě, až ji budeš potřebovat.“</p>
<p>Thomasovi zprvu připadala filosofie starého anarchisty zmatená, matoucí a nepraktická, ale už jí začínal pomalu přicházet na kloub a navíc se zdálo, že o Panasiatech ví mnohem více než kdokoliv jiný, koho potkal. Finny vypadal, že se jich nebojí, a byl si zcela jist svou schopností umět si s nimi poradit, bylo-li třeba. Ze všech lidí, které Thomas potkal, vypadal Finny celou změnou nejméně vyvedený z rovnováhy – ve skutečnosti zcela nevyvedený a zcela bez emocí, jako jsou nenávist nebo hořkost. Tomu nejprve nedokázal u osoby, jako byl Finny, porozumět, ale nakonec to pochopil, jelikož anarchista věřil, že celá vláda je špatná a všichni lidé pro něj byli <emphasis>skutečně </emphasis>bratři, byl to pro něj rozdíl pouhého jednoho stupně. Při pohledu na Panasiaty Finnyho očima nebylo co nenávidět; byly to jen další svedené duše, jejichž zhýralost je politováníhodná.</p>
<p>Thomas to z takových olympských výšek neviděl. Panasiaté vraždili a utiskovali kdysi svobodné lidi. Dobrý Panasiat je mrtvý Panasiat, říkal si, dokud se poslední z nich nevrátí zpátky na druhou stranu Pacifiku. Pokud je Asie přelidněná, tak ať omezují porodnost.</p>
<p>Nicméně Finnyho lhostejnost a nerozčilování se Thomasovi znemožňovaly zhodnotit blíže podstatu problému. „Pleteš se, když si myslíš, že jsou Panasiati <emphasis>tak </emphasis>špatní – nejsou – ale <emphasis>jsou </emphasis>jiní. Za tou jejich arogancí je komplex rasové méněcennosti, masová paranoia, která je tím, že to budou vnucovat nám, nutí dokázat si, že žlutí jsou stejně dobří jako bílí, a zatraceně schopnější. To si pamatuj, synu, abychom je navenek respektovali, chtějí víc než cokoliv jiného na světě.“</p>
<p>„Ale proč by měli mít vůči nám komplex méněcennosti? Byli jsme od nich zcela izolovaní po dvě generace – od Smlouvy o nevměšování.“</p>
<p>„Ty si myslíš, že rasová paměť má tak krátký život? Kořeny sahají až do devatenáctého století. Vzpomeň si, jak dva vysocí japonští důstojníci museli spáchat čestnou sebevraždu, aby smazali hanbu, kterou jim způsobil komodor Perry, když otevřel cestu do Japonska. Teď jsou tyto dvě smrti spláceny životy tisíců amerických důstojníků.“</p>
<p>„Ale Panasiati nejsou Japonci.“</p>
<p>„Ne, a nejsou ani Číňani. Jsou smíchanou rasou, silnou, hrdou a plodnou. Z amerického pohledu mají vady obou národů a ctnosti ani jednoho. Ale z mého úhlu pohledu jsou to jen lidské bytosti, které byly oklamány tím starým bludem ohledně státu superbytostí. <emphasis>Ich h</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>be einen Kameraden. </emphasis>Až pochopíš povahu –“ Zahájil dlouhou přednášku, směs Rousseaua, Rockera, Thoreaua a dalších. Thomas zjistil, že je to sice inspirativní, ale nepřesvědčivé.</p>
<p>Ale diskuse s Finnym byla pro Thomase v porovnání s tím, před čím stáli, opravdu užitečná. Smlouva o nevměšování zabránila Američanům dozvědět se cokoliv důležitého o nepříteli. Ve snaze vybavit si, co věděl o historii, svraštil Thomas obočí.</p>
<p>V době, kdy smlouva nabyla platnosti, byla jen <emphasis>de jure </emphasis>uznáním <emphasis>de facto </emphasis>stavu. Sovětizace Asie západní národy, zejména Američany, z Asie vyhnala efektivněji, než by dokázalo jakékoliv nařízení Kongresu. Obskurní důvody, které v tomto období vedly Kongres k domněnce, že schválením zákona potvrzujícího vše, co nám dosud komisaři provedli, získaly Spojené státy na důstojnosti, Thomase vyváděly z míry; bylo to podobné protizlodějské politice seržanta Dogberryho. Předpokládal, že je levnější chtít neexistující Rudou Asii než vést válku.</p>
<p>Půl století to vypadalo, že je politika Smlouvy správná; nebyla válka. Příznivci tohoto opatření tvrdili, že Čína je velkým soustem ke strávení dokonce i pro sovětské Rusko a že během tohoto trávení se Spojené státy nemusejí obávat <emphasis>žádné </emphasis>války. Potud měli pravdu – ale v důsledku Smlouvy o nevměšování jsme byli obráceni zády, když <emphasis>Čína </emphasis>strávila Rusko… a Amerika čelila systému pro západní myšlení ještě cizejšímu, než byl ten odsunutý sovětský.</p>
<p><strong>*</strong></p>
<p>Díky moci padělané registrační karty a Finnyho výcviku v nevolnické etiketě se Thomas odvážil vejít do středně velkého města. Finnyho zdatnost byla téměř okamžitě podrobena testu.</p>
<p>Zastavil se na rohu ulice, aby si přečetl vylepenou vyhlášku. Bylo to nařízení všem Američanům, aby byli přítomni každý večer před televizními přijímači, kvůli tomu, aby mohli zaznamenat instrukce, které by pro ně jejich vládci mohli mít. Nebyla to novinka; nařízení platilo několik dní a už o něm slyšel. Už se chtěl otočit, když ucítil ostrou bodavou ránu přes lopatky. Prudce se obrátil a zjistil, že se dívá do tváře Panasiata oblečeného do zelené uniformy civilního úředníka s rákoskou v ruce.</p>
<p>„Ustup z cesty, mládenče!“ Mluvil anglicky, ale s lehkým, zpěvavým přízvukem postrádajícím obvyklý americký akcent.</p>
<p>Thomas uskočil do stoky – „Rádi se dívají dolů, ne nahoru“ – a požadovaným způsobem sepjal ruce. Sklopil hlavu a odvětil: „Pán mluví; sluha poslouchá.“</p>
<p>„To je lepší,“ kvitoval to Asiat, viditelně trochu obměkčený. „Lístek.“ Přízvuk toho muže nebyl špatný, Thomas však okamžitě neporozuměl, zřejmě proto, že emoční dopad zkušenosti v roli otroka byl mnohem větší, než čekal. Říci, že uvnitř zuřil, by bylo slabé.</p>
<p>Rákoska ho šlehla přes obličej. „Tvůj lístek!“</p>
<p>Thomas vytáhl registrační kartu. Čas, který Orientálec věnoval jejímu zkoumání, byl pro Thomase příležitostí dát se jakž takž dohromady. V tu chvíli mu nezáleželo příliš na tom, jestli karta projde, nebo ne; kdyby nastaly problémy, rozerval by toho chlapa holýma rukama.</p>
<p>Ale karta prošla. Asiat ji neochotně vrátil a pyšně odkráčel pryč, přičemž si neuvědomil, že ho právě minula smrt.</p>
<p>Ukázalo se, že ve městě je toho k zaznamenání málo, většinu už se dozvěděl zprostředkovaně v džunglích vandráků. Měl možnost odhadnout poměr vládnoucích a ovládaných a přesvědčit se, že školy jsou zavřené a noviny zmizely. Se zájmem zaznamenal, že se stále konají bohoslužby, přestože jakékoliv jiné sdružování bílých je striktně zakázáno.</p>
<p>Ale byly to mrtvé, kamenné obličeje lidí a tiché děti, co se mu dostalo pod kůži a díky čemuž se rozhodl spát raději v džunglích než ve městě.</p>
<p>V jednom z vandráckých úkrytů narazil Thomas na starého kamaráda. Frank Roosevelt Mitsui byl stejně Američan jako Will Rogers, a více než ten anglický aristokrat George Washington. Jeho dědeček přivezl babičku, napůl Číňanku a napůl wahini, z Honolulu do Los Angeles, kde si otevřel školku a pěstoval květiny, byliny a malé žluté dětičky, které neuměly ani japonsky, ani čínsky a ani je to nezajímalo.</p>
<p>Frankovu matku, Thelmu Wang, částečně Číňanku, ale z větší části Kavkazanku, potkal jeho otec v Mezinárodním klubu na Jihokalifornské univerzitě. Odvezl ji do Imperial Valley a nechal na hezké farmě s pěknou hypotékou. Jak rostl Frank, rostla i hypotéka.</p>
<p>Thomas pro Franka Mitsuiho tři sezóny okopával salát a melouny a znal ho jako dobrého šéfa. Měl se svým zaměstnavatelem téměř důvěrný vztah, protože měl rád hejno hnědých dětí, které pro Franka představovaly nejdůležitější úrodu. Ale při pohledu na plochý žlutý obličej ve vandrácké džungli se Thomasovi zježily vlasy na hlavě, díky čemuž starého známého málem nepoznal.</p>
<p>Bylo to trapné setkání. Přestože znal Franka dobře, nebyl Thomas v náladě Orientálci věřit. Přesvědčily ho Frankovy oči; byl v nich zmučený pohled který byl ještě výraznější než v očích bílých mužů, pohled, který se nezmírnil ani při úsměvu nebo potřásání rukou.</p>
<p>„Teda, Franku,“ improvizoval hloupě Thomas, „kdo by čekal, že tě tady najdu? Myslel jsem, že se s novým režimem lehce srovnáš.“ Frank Mitsui vypadal čím dál nešťastnější a zdálo se, že hledá slova. Zasáhl jeden z ostatních vandráků. „Nebuď blázen, Jeffe. Copak <emphasis>n</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>víš, </emphasis>co dělají lidem, jako je Frank?“</p>
<p>„Ne, nevím.“</p>
<p>„No, ty jsi na útěku. Když tě chytěj, je to pracovní tábor. Frank je taky na cestách. Ale když chytěj <emphasis>jeho, </emphasis>je to popravčí četa hned. Z fleku ho zastřelí.“</p>
<p>„Jo? A co’s udělal, Franku?“</p>
<p>Mitsui zbídačeně zakroutil hlavou.</p>
<p>„Nic neudělal,“ pokračoval ten další. „Císařství nejsou američtí Asiati k ničemu. Takže je likvidujou.“</p>
<p>Bylo to celkem prosté. Japonci, Číňané a podobné národnosti z pobřeží Pacifiku do vzorce s nevolníky a pány neseděli – zejména poloviční kříženci. Byli nebezpečím pro stabilitu. S chladnou logikou byli štvaní a zabíjení.</p>
<p>Thomas naslouchal Frankově příběhu. „Když jsem přišel domů, byli mrtví – všichni. Moje malá Shirley, Junior, Jimmy i miminko a Alice.“ Zabořil hlavu do dlaní a rozplakal se. Alice byla jeho žena. Thomas si na ni pamatoval jako na hnědou, korpulentní ženu v kombinéze a slamáku. Mluvila málo, ale hodně se smála.</p>
<p>„Nejdřív jsem myslel, že se zabiju,“ pokračoval Mitsui, když se zase dostatečně ovládal. „Pak jsem přišel na něco lepšího. Dva dny jsem se schovával v zavlažovacím kanálu, pak jsem se vydal do hor. Potom mě nějací bílí málem zabili dřív, než jsem je mohl přesvědčit, že jsem na jejich straně.“</p>
<p>Thomas dokázal pochopit, jak se to mohlo stát, a nedokázal přijít na nic, co by řekl. Frank byl zatracený dvěma způsoby; nebyla pro něj naděje. „Co máš v úmyslu dělat teď, Franku?“</p>
<p>V mužově tváři spatřil náhlý návrat touhy žít. „Proto nedopustím, abych umřel! Deset za každého –“ odpočítal je na prstech „deset těch ďáblů za každé moje dítě – a dvacet za Alici. Pak ještě možná deset za sebe a můžu umřít.“</p>
<p>„Hmmm. Měl’s štěstí?“</p>
<p>„Zatím třináct. Jde to pomalu, protože si musím být zcela jistý, že mě nezabijou dřív, než skončím.“</p>
<p>Thomas přemítal a pokoušel se zasadit tuto novou vědomost do svých záměrů. Tak pevné odhodlání by mohlo být užitečné, pokud bude pod kontrolou. K Mitsuimu se však vrátil až o několik hodin později.</p>
<p>„Jak by se ti líbilo,“ zeptal se jemně, „zvýšit si kvótu z deseti na tisíc za každého – a dva tisíce za Alici?“<strong>Kapitola 3</strong></p>
<p>Vnější alarmy přivolaly Ardmorea k portálu dlouho předtím, než Thomas zapískal melodii aktivující dveře. Ardmore dveře sledoval od televizoru ve strážní místnosti, palec položený na ovladači a připravený zlikvidovat jakéhokoliv neočekávaného návštěvníka. Jakmile spatřil, že vstupuje Thomas, palec uvolnil, avšak při pohledu na Thomasova společníka znovu ztuhl. Panasiat! Málem je oba naprosto reflexivně odstřelil, pak se však ovládl. Bylo možné, stěží, ale možné, že Thomas přivedl k výslechu zajatce.</p>
<p>„Majore! Majore Ardmore! Tady Thomas.“</p>
<p>„Zůstaňte, kde jste. Oba.“</p>
<p>„To je v pořádku, majore. Je to Američan. Ručím za něj.“</p>
<p>„Snad.“ Hlas, který se k Thomasovi donesl přes reproduktor, byl stále zlověstně podezřívavý. „Přesto – svlékněte si veškeré oblečení, oba.“ Učinili tak. Thomas si z ponížení kousal ret a Mitsui se třásl vzrušením. Nechápal to a cítil se být v pasti. „Teď se pomalu otočte, ať si vás mohu prohlédnout,“ nařídil hlas.</p>
<p>Ardmore, spokojený s tím, že nejsou ozbrojení, jim řekl, ať stojí bez hnutí a čekají, nato zavolal interkomem Grahama. „Grahame!“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>„Okamžitě se hlaste u mne ve strážní místnosti.“</p>
<p>„Ale, majore. Nemůžu. Večeře bude –“</p>
<p>„Čert vem večeři! Pohyb!“</p>
<p>„Ano, pane!“</p>
<p>Ardmore ukázal na obrazovku. „Jděte tam dolů a oběma jim spoutejte ruce za zády. Nejprve zajistěte toho Asiata. Ať je k vám zády a dejte na sebe pozor. Jestliže se na vás pokusí skočit, budu vás jistit.“</p>
<p>„Tohle se mi nelíbí, majore,“ protestoval Graham. „Thomas je dobrej. Ten by žádnej hokus pokus nezkoušel.“</p>
<p>„Jistě, chlape. Já taky vím, že je v pořádku. Ale může být zdrogovaný a ovládaný. Tahle situace by mohla být podobná triku s trojským koněm. Teď jděte dolů a udělejte, co jsem řekl.“</p>
<p>Zatímco Graham opatrně plnil nepříjemnou povinnost – za což byl fakticky způsobilý na medaili Kongresu, kterou nikdy nedostane, protože díky své umělecké představivosti si až příliš uvědomoval potenciální nebezpečí a byl nucen soustředit veškerou odvahu – zavolal Ardmore Brooksovi.</p>
<p>„Doktore, můžete nechat toho, co děláte?“</p>
<p>„Proč? Snad ano. Ano, řekl bych, že ano. Co si přejete?“</p>
<p>„Tak přijďte do mé kanceláře. Thomas je zpátky. Chci vědět, zda je pod vlivem drog.“</p>
<p>„Ale já nejsem lékař –“</p>
<p>„To vím, ale jste tomu ze všech nejblíže.“</p>
<p>„Dobře, pane.“</p>
<p>Dr. Brooks vyšetřil Thomasovi zorničky, vyzkoušel jeho kolenní reflexy a prověřil mu puls a dýchání. „Řekl bych, že je v naprostém pořádku, i když je vyčerpán a zmáhán rozrušením. Přirozeně se nejedná o konečnou diagnózu. Kdybych měl více času –“</p>
<p>„Pro teď to bude stačit. Thomasi, věřím, že to nebudete brát osobně, když vás dám pod zámek, zatímco budeme vyšetřovat vašeho asijského kámoše.“</p>
<p>„Jistěže ne, majore,“ řekl mu Thomas s pokřiveným úšklebkem. „Protože byste to udělal tak jako tak.“</p>
<p>Když do Franka Mitsuiho vpravil Brooks jehlu, tělo se mu třáslo a z tváře mu stékal pot, ale neucukl. Zakrátko se pod vlivem drogy, jež vylučuje tlumící látky a látky, které z řečových center odstraňují ochranu v podobě kortikální cenzury, uvolnil. Jeho tvář získala mírumilovný výraz.</p>
<p>Ale nebyla mírumilovnou o několik minut později, když jej začali vyslýchat, stejně jako nebyl mír v jejich tvářích. Tohle byla pravda, kterou nedokázal unést žádný muž, tak byla drsná a velmi brutální. V Ardmoreově tváři se vyhloubily od nosu po čelist hluboké vrásky, když naslouchal bídu vyjadřující historce malého mužíčka. Bylo jedno, kde začali, on se vždy vrátil ke scéně s mrtvými dětmi a zničenou domácností. Nakonec to Ardmore zastavil.</p>
<p>„Dejte mu protilátku, doktore. Víc už toho nesnesu. Zjistil jsem všechno, co jsem potřeboval vědět.“</p>
<p>Poté co se vrátil k plnému vědomí, potřásl si s ním Ardmore rukou. „Jsme rádi, že vás tu máme, pane Mitsui. A dáme vám práci, která vám umožní dostat zpět něco z vašich drahých. Teď chci, aby vám dr. Brooks dal nějakou uspávací drogu, díky které budete moci spát asi šestnáct hodin; pak bychom mohli uvažovat o tom, že vás vezmeme pod přísahu, a o tom, v jaké práci byste byl nejužitečnější.“</p>
<p>„Já nepotřebuji spát, pane… majore.“</p>
<p>„Tak jako tak budete. Stejně tak Thomas, jakmile podá hlášení. Vlastně –“ zarazil se a prohlížel si zdánlivě netečnou tvář. „Vlastně chci, abyste si bral prášky na spaní každou noc. To je rozkaz. Budete si je vyzvedávat u mne a spolknete je přede mnou každý večer, než půjdete do postele.“ Vojenský absolutismus má jisté výhody. Ardmore nemohl tolerovat, aby ten mužík lehával v bdělém stavu a zíral do stropu.</p>
<p>Brooks s Grahamem by očividně celkem rádi zůstali a poslechli si Thomasovo hlášení, Ardmore však tento viditelný fakt odmítl zaznamenat a propustil je. Chtěl všechna data zhodnotit sám jako první.</p>
<p>„Nuže, poručíku. Jsem zatraceně rád, že jste zpátky.“</p>
<p>„Já jsem rád, že jsem zpátky. Řekl jste ,poručíku‘? Měl jsem za to, že se má hodnost vrátí do původního stavu.“</p>
<p>„Proč by měla? Ve skutečnosti se pokouším vymyslet přijatelný důvod pro povýšení Grahama a Scheera. Tím se tady věci zjednoduší a eliminují se sociální rozdíly. Ale to je vedlejší. Poslechněme si, co jste dělal. Předpokládám, že jste se vrátil se všemi našimi problémy vyřešenými a svázanými stužkou?“</p>
<p>„Ne tak úplně.“ Thomas se zazubil a uvolnil se.</p>
<p>„To jsem nečekal. Ale <emphasis>vážně, </emphasis>mezi námi, musím vytáhnout něco z klobouku a musí to být dobré. Vědecká osádka už na mne začíná tlačit, zejména plukovník Calhoun. Ty jejich laboratorní zázraky nebudou mít žádný zatracený smysl, dokud nevykoumám způsob, jak je aplikovat ve strategii a taktice.“</p>
<p>„To už opravdu došli tak daleko?“</p>
<p>„Byl byste překvapen. Vzali ten takzvaný ,Ledbetterův efekt‘ a protřepali ho stejně, jako když třepe teriér s krysou. Dokáží s ním dělat cokoliv až na škrábání brambor a vyrábění koček.“</p>
<p>„Opravdu?“</p>
<p>„Opravdu.“</p>
<p>„Jaké věci dokáží?“</p>
<p>„No –“ Ardmore se zhluboka nadechl. „Upřímně, nevím kde začít. Wilkie se mě snažil průběžně informovat pomocí zjednodušených vysvětlení, ale mezi námi, rozuměl jsem každému druhému slovu. Jedním ze způsobů, jak to postavit, je říci, že objevili atomovou kontrolu – ach, tím nemyslím rozbíjení atomu nebo umělou radioaktivitu. Podívejte – mluvíme o prostoru, času a hmotě, že?“</p>
<p>„Ano. Je zde Einsteinovo pojetí časoprostoru, samozřejmě.“</p>
<p>„Samozřejmě. Časoprostor je dneska na středních školách běžnou věcí. Ale tihle chlapi to opravdu myslí <emphasis>vážně. </emphasis>Opravdu si myslí, že prostor a čas a hmota a energie a záření a gravitace jsou všechno jen různé způsoby přemýšlení <emphasis>o stejné věci. </emphasis>A když už jednou přijdete na to, jak jen jediná z nich funguje, máte klíč ke všem ostatním. Podle Wilkieho si fyzici až doteď, dokonce i po objevení atomové bomby, jen hráli na okrajích tohoto problému; měli počátky unifikované teorie polí, ale vlastně v ně nevěřili; většinou se chovali, jako by všechna pole byla stejně různorodá jako jejich názvy.</p>
<p>Ledbetter zjevně narazil na skutečnou podstatu záření, což Calhounovi s Wilkiem poskytlo klíč ke všemu ostatnímu ve fyzice. Je to jasné?“ dodal s úšklebkem.</p>
<p>„Ne zcela,“ přiznal Thomas. „Můžete mi nějak naznačit, co s tím dokážou <emphasis>dělat?“</emphasis></p>
<p>„Nuže, nejprve původní Ledbetterův efekt – ta věc, která zabila většinu zdejšího osazenstva – Wilkie nazývá náhodným vedlejším účinkem. Brooks říká, že základní záření mělo vliv na koloidní rovnováhu živé tkáně; ti zabití tím byli koagulováni. Stejně tak mohli nastavit, aby to uvolňovalo povrchové napětí – tohle ve skutečnosti udělali druhý den, nechali explodovat půlku hovězího steaku, jako by to byl dynamit.“</p>
<p>„Co?“</p>
<p>„Neptejte se mě jak; jen opakuji vysvětlení, která mi byla poskytnuta. Ale důležité je, že podle všeho zjistili, jak to že hmota tiká. Mohou ji nechat explodovat – někdy – a použít jako zdroj energie. Dokáží ji transmutovat na jakýkoliv prvek. Zdají se být přesvědčení, že dokážou zjistit, jak funguje gravitace, takže ji budou schopni ovládat tak, jako nyní ovládáme elektřinu.“</p>
<p>„Já myslel, že gravitace už podle moderních teorií není považována za sílu.“</p>
<p>„Také že není – ale pak také ,síla‘ není podle obecné teorie polí silou. Hrome, nechal jste mě zabřednout do jazykových obtíží. Wilkie říká, že matematika je pro tyhle myšlenky jediným dostupným jazykem.“</p>
<p>„Potom si myslím, že se s tím budu muset srovnat bez toho, abych tomu rozuměl. Ale na rovinu, nechápu, jak se mohli tak rychle dostat tak daleko. Tím se mění skoro všechno, o čem jsme si mysleli, že to známe. Upřímně, jak to že trvalo sto padesát let, než jsme došli od Newtona k Edisonovi, a přitom tihle hoši spíchnou takovýhle výsledky za pár týdnů?“</p>
<p>„Sám nevím. To samé napadlo i mne a zeptal jsem se Calhouna. Ten mne tím svým učeneckým způsobem informoval, že průkopníci neměli tenzorový počet, vektorovou analýzu a maticovou algebru.“</p>
<p>„Tohle neznám,“ poznamenal Thomas. „Na právnické fakultě se tyhle věcičky neučí.“</p>
<p>„Ani já,“ přiznal Ardmore. „Pokoušel jsem se prohlédnout si některé z jejich pracovních archů. Umím jednoduchou algebru a nějaké to počítání, i když jsem to už roky nedělal. Ale ty archy mi vůbec nedávaly smysl. Vypadalo to jako sanskrt; většina znaků byla jiná, a dokonce ani ty staré nevypadaly, že by znamenaly to samé. No – myslel jsem, že <emphasis>a</emphasis> krát <emphasis>b </emphasis>se vždycky rovná <emphasis>b </emphasis>krát <emphasis>a.</emphasis>“</p>
<p>„Ne snad?“</p>
<p>„Ne když to začnou hoši převracet. Ale dostáváme se pryč od tématu. Informujte mne.“</p>
<p>„Ano, pane.“ Jeff Thomas hovořil klidně velmi dlouho a snažil se poctivě vykreslit detailní obrázek všeho, co viděl, slyšel a cítil. Ardmore jej s výjimkou otázek směřujících k vyjasnění některých bodů nepřerušoval. Když skončil, bylo chvíli ticho. Pak Ardmore řekl:</p>
<p>„Myslím, že jsem asi podvědomě věřil, že se vrátíte s kouskem nějaké informace, která by zapadla přesně na své místo a řekla mi, co mám dělat. Ale v tom, co jste mi řekl, moc naděje nevidím. Jak vyhrát zpátky kompletně paralyzovanou zemi a tak dobře hlídanou, jak popisujete, to nevím.“</p>
<p>„Pochopitelně jsem neviděl celou zemi. Nejdál jsem se dostal na dvě stě mil odtud.“</p>
<p>„Ano, ale máte zprávy od ostatních vandráků, kteří prošli celou zemi, ne?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„A všechny zprávy byly přibližně stejné. Myslím, že můžeme spolehlivě předpokládat, že to, co jste slyšel, potvrzené tím, co jste viděl, nám dává ucelený a pravdivý obraz. Jak myslíte, že byly ty drby, které jste tichou poštou dostával, staré?“</p>
<p>„Tedy – z Východního pobřeží možná tři nebo čtyři dny – víc ne.“</p>
<p>„To zní rozumně. Novinky vždycky cestují tou nejrychlejší možnou trasou. Jistě to není příliš povzbudivé. Přesto –“ Zarazil se a evidentně zmateně se zamračil. „Přesto mám pocit, že jste řekl něco, co je klíčem k celé záležitosti. Ruku do ohně za to ale nedám.</p>
<p>Během toho, co jste mluvil, jsem už začínal dostávat nápad, pak se objevilo něco jiného, tu myšlenku to odsunulo a já ji ztratil.“</p>
<p>„Snad pomůže, když začnu znovu od začátku,“ navrhl Thomas.</p>
<p>„Není třeba. Zítra si přehrajem kousek po kousku záznam, pokud na to mezitím nepřijdu.“</p>
<p>Přerušilo je rázné klepání na dveře. Ardmore zvolal: „Dále!“ a vstoupil plukovník Calhoun.</p>
<p>„Majore Ardmore, co to má s tím panasijským vězněm znamenat?“</p>
<p>„Není to úplně tak, plukovníku, ale opravdu zde teď máme Asiata. Je to rodilý Američan.“</p>
<p>Calhoun odhodil distingovanost. „Proč jsem nebyl informován? Upozornil jsem vás, že pro testy nutně potřebuji muže s mongolskou krví.“</p>
<p>„Doktore, s tak bídnou posádkou, kterou máme, je těžké vyhovět veškerým formalitám vojenské etikety. Měl jste se to dozvědět obvyklými cestami – ve skutečnosti to vypadá, že jste nějakým způsobem <emphasis>byl </emphasis>informován.“</p>
<p>Calhoun zafuněl. „Díky neformálním klepům podřízených!“</p>
<p>„Promiňte, plukovníku, ale jinak to nešlo. Zrovna teď se snažím obdržet Thomasovo hlášení z průzkumu.“</p>
<p>„Jistě, pane.“ Calhoun byl ledově formální. „Byl byste tak laskav a okamžitě mi poslal toho Asiata?“</p>
<p>„To nejde. Spí, je pod drogami a nelze ho k vám dodat dříve než zítra. Mimoto, přestože jsem si celkem jist, že s vámi bude při jakémkoliv užitečném experimentu plně spolupracovat, jedná se o amerického občana a civilistu pod naší ochranou – nikoliv vězně. Budeme ho s tím muset seznámit.“</p>
<p>Calhoun odešel stejně rychle, jako přišel. „Jeffe,“ uvažoval Ardmore, dívaje se za ním, „teď naprosto mimo záznam – naprosto! až jednou přijde doba, kdy nás už nebude zavazovat vojenská nutnost, pak toho starého kreténa nakopu do prdele!“</p>
<p>„Proč proti němu nezakročíte?“</p>
<p>„Nemůžu a on to ví. Je nedocenitelný, nepostradatelný. Jeho inteligenci potřebujeme pro výzkum a tu nelze zrekvírovat jen vydáním rozkazu. Ale víte, bez ohledu na jeho brilantnost, někdy si myslím, že je trochu potrhlý.“</p>
<p>„To není nic nového. Na co tak hrozně potřebuje Franka Mitsuiho?“</p>
<p>„Nu, má to nějakou spojitost. Dokázali, že původní Ledbetterův efekt závisí na charakteristice druhu, kterého se týká – můžete tomu říkat přirozená frekvence. Zdá se, že každý má svou vlnovou délku nebo vlnové délky. Bylo to pro mne jako španělská vesnice, ale dr. Brooks říká, že to není žádná konsekventní informace; dokonce to není ani nic nového. Ukázal mi papíry od chlápka jménem Fox z Londýnské univerzity, už z roku 1945 – Fox prokázal, že každý králík má hemoglobin se svou vlastní vlnovou délkou; tato vlnová délka je pohlcena spektroskopickou analýzou, právě ta jedna a ne jiná. Podle spektra hemoglobinu můžete od sebe rozlišit dva králíky nebo králíka od psa.</p>
<p>Tenhle dr. Fox zkoušel udělat to samé s lidmi, ale nefungovalo to – žádný rozpoznatelný rozdíl mezi vlnovými délkami. Ale Calhoun s Wilkiem nastavili spektroskop na spektrum, se kterým si hrál Ledbetter, <emphasis>a to </emphasis>ukazuje jasně oddělené vlnové délky u každého vzorku lidské krve. Naopak, kdyby nastavili projektor tak, jak ho naladil Ledbetter, a začali běhat po stupnici nahoru a dolů, pak kdyby došli k vaší individuální, unikátní frekvenci, vaše červené krvinky by začaly pohlcovat energii, proteiny hemoglobinu by se zbortily <emphasis>a prásk! </emphasis>jste<emphasis> </emphasis>mrtvý. I když stojím hned vedle vás, mně by se nestalo nic; nedošli by k mé frekvenci. Brooks si teď myslí, že se tyhle frekvence týkají skupin v závislosti na rase. Myslí si, že to dokáží vyladit tak, aby rozlišili rasy, aby dokázali zlikvidovat všechny Asiaty ve skupině a bílých se ani nedotkli a naopak.“</p>
<p>Thomas se otřásl. „Fíha! To by<emphasis> </emphasis>ale byla zbraň.“</p>
<p>„Ano. Byla. Zatím je jen na papíře, chtějí ji však vyzkoušet na Mitsuim. Pokud jejich úmysly chápu dobře, nechtějí ho zabít, ale pro Mitsuiho to stejně bude nebezpečné jako peklo.“</p>
<p>„Frankovi nebude vadit, když to riskne,“ podotkl Thomas.</p>
<p>„Ne, to ani nepředpokládám.“ Ardmoreovi připadalo, že pro Mitsuiho by asi byla laskavost, kdyby mu poskytli čistou, bezbolestnou smrt v laboratoři. „Teď o něčem jiném. Zdá se mi, že bychom měli být schopni vypracovat něco jako stálou tajnou službu a využít vašich vandráckých kamarádů a jejich informačních zdrojů. Promluvme si o tom.“</p>
<p>Ardmore dosáhl několikadenního odkladu, během něhož hlouběji zvažoval problém vojenského využití zbraní, které měl k dispozici, zatímco výzkumný tým testoval teorie zabývající se návazností mezi rasami a zdokonaleným Ledbetterovým efektem. Přestávka mu však nijak neprospěla. Ano, měl mocnou zbraň; vlastně mnoho mocných zbraní a vypadalo to, že nové principy, které naťukli, měly celkově stejné proteinové možnosti jako elektřina. Bylo velmi pravděpodobné, že kdyby před rokem měly obranné složky Spojených států stejné nástroje, které nyní byly k dispozici v Citadele, Spojené státy by nikdy nepodlehly.</p>
<p>Ale šest mužů nedokáže zlikvidovat celou říši – ne hrubou silou. Císař by v případě nutnosti mohl poslat šest miliónů mužů, aby porazili šest. Císařské hordy by k nim mohly přijít s holýma rukama, a přesto by vyhrály, přehnaly by se přes ně jako lavina, až by byli pohřbení pod horou mrtvého masa. Ardmore potřeboval armádu, která by s pomocí báječných nových zbraní bojovala.</p>
<p>Otázka zněla: jak takovou armádu naverbovat a vycvičit? Panasiaté pochopitelně nebudou stát se založenýma rukama, až bude u silnic a silniček shánět dohromady své jednotky. Díky důkladnosti, s jakou zorganizovali policejní dohled nad celou populací, bylo jasné, že si jsou vědomi nebezpečí revoluce a že potlačí jakoukoliv podobnou aktivitu dříve, než by mohla dosáhnout pro ně nebezpečných rozměrů.</p>
<p>Zůstala jedna tajná skupina, vandráci. S Thomasem konzultoval možnost jejich organizace pro vojenské účely. Thomas zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Nemůžete rozumět temperamentu vandráka, šéfe. Neexistuje ani jeden ze sta, který by dokázal dodržovat striktní osobní disciplínu nutnou pro takový podnik. Předpokládejme, že byste je mohl všechny ozbrojit projektory – neříkám, že je to možné, ale předpokládejme, že byste mohl – přesto nebudete mít armádu; budete mít jen nedisciplinovanou chátru.“</p>
<p>„Cožpak by nebojovali?“</p>
<p>„Jistě že by bojovali. Bojovali by jako jedinci a udělali by nějaký ten masakr, dokud by je nějakej plochej ksicht nepřekvapil a nesestřelil je.“</p>
<p>„Přemýšlím, zda na ně můžeme spoléhat jakožto na zdroj informací.“</p>
<p>„To je něco jiného. Většina dětí cest nebude mít tušení, že je využívána k získávání vojenských informací. Nevyberu více než tucet, aby mi podávali hlášení, a také jim neřeknu nic, co nemusí vědět.“</p>
<p>Ať se na to podíval jakkoliv, použití nových zbraní prostě a jednoduše nebylo účelné. Surový frontální útok byl pro velitele, který mohl vyslat nějaké muže. Americký generál Grant si mohl dovolit říci: „Vybojuji to na této linii, i když to bude trvat celé léto,“ protože mohl přijít o tři muže na jednoho protivníkova, a přesto vyhrát. Taková taktika nebyla pro velitele, který si nemohl dovolit ztratit <emphasis>žá</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>ného </emphasis>muže. V jeho případě to musí být podvod, něco zavádějícího – úskok a sek a útěk ven – „a přežít pro boj příští den.“ Dětská říkanka se mu sama v myšlenkách dokončila. To je ono. Musí to být něco zcela nečekaného, u čeho si Panasiati ani neuvědomí, že je to válka, dokud tím nebudou přemoženi.</p>
<p>Musí to být něco na způsob „pátých kolon“, které v těch tragických dnech vedoucích ke konečnému zatmění evropské civilizace zničily evropské demokracie zevnitř. Tohle však nebude pátá kolona zrádců se sklonem k paralyzování svobodné země, ale její protiklad, šestá kolona patriotů, jejichž hlavním cílem bude narušit morálku vetřelců, vystrašit je, aby si nebyli jisti sami sebou.</p>
<p>A zavádějící činnost je k tomu klíčem stejně jako umění pobláznit!</p>
<p>Jakmile Ardmore došel k tomuto závěru, cítil se mnohem lépe. Bylo to něco, čemu rozuměl, práce vyhovující reklamnímu pracovníkovi. Snažil se to rozlousknout jako vojenský problém, nebyl však polním maršálem a bylo od něj hloupé, že se choval, jako by jím byl. Jeho mysl takto nepracovala. Zejména se jednalo o práci na veřejnosti, o záležitost davové psychologie. Bývalý šéf, u něhož se naučil všechny triky, mu říkával: „Zdravotnímu úřadu s řádným rozpočtem a volnýma rukama dokážu prodat i mrtvé kočky.“</p>
<p>Nuže, volné ruce měl a rozpočet problém nebyl. Samozřejmě nemohl použít noviny a reklamu, ale způsob se najde. Nyní bylo třeba vyčíslit slabé body Panasiatů a rozhodnout, jak by mohly být na tyto slabé body použita Calhounova udělátka, dokud nebudou mít Panasiati z celé věci bolení hlavy a nebudou donuceni vrátit se domů.</p>
<p>Doposud neměl plán. Když člověk neví, co má dělat, obvykle svolá konferenci. Ardmore ji svolal.</p>
<p>Načrtl jim současnou situaci včetně všeho, co se dozvěděl Thomas, a toho, co přicházelo z televize přes „výuková“ vysílání dobyvatelů. Pak hovořil o silách, které jim poskytl výzkumný tým, a o různých zjevných způsobech jejich použití jakožto vojenských zbraní s důrazem na potřebnou posádku, která by každý typ zbraně mohla efektivně využít. Když skončil, zeptal se na návrhy.</p>
<p>„Rozumím tomu dobře, majore,“ začal Calhoun, „že poté, co jste nám celkem ostře sdělil, že vy učiníte veškerá vojenská rozhodnutí, tak po nás teď chcete, abychom rozhodli za vás?“</p>
<p>„Vůbec ne, plukovníku. Stále mám zodpovědnost za veškerá rozhodnutí, toto je však nový stav vojenské situace. Nápad jakéhokoliv druhu by se mohl ukázat jako cenný. Nelichotím si, že bych měl monopol na rozum nebo na originalitu. Rád bych, aby se tohoto problému chopil každý a dovolil ostatním zkritizovat jej.“</p>
<p>„Můžete nám nabídnout nějaký plán?“</p>
<p>„Své názory si schovávám, dokud nepromluví ostatní.“</p>
<p>„Dobře tedy, pane“ – dr. Calhoun se narovnal – „sám jste si o to řekl, takže vám povím o tom, co si myslím, že by mělo být za této situace učiněno – je to vlastně jediná věc, která může být udělána.</p>
<p>Jste si vědom strašlivé moci sil, které jsem dal k dispozici?“ Ardmore si všiml, že Wilkiemu při tomto rozdělení zásluh ztuhly rysy, nikdo však nepřerušoval. „Ve svém resumé jste je podcenil, jde-li to vůbec. Zde v Citadele máme tucet rychlých hlídkových vozidel. Pokud je vybavíme pohonnými jednotkami Calhounova typu, mohou být rychlejší než cokoliv, co dokáže nepřítel dostat do vzduchu. Přimontujeme na ně nejtěžší projektory a zaútočíme. S nepřekonatelně lepšími zbraněmi bude jen otázkou času, kdy panasijské císařství srazíme na kolena!“</p>
<p>Ardmore přemítal, jak může být někdo tak zaslepený. Sám si nepřál s Calhounem se hádat; řekl: „Děkuji, plukovníku. <emphasis>Žádám </emphasis>vás, abyste tento plán předložil detailně sepsaný. Mezitím, přeje si někdo rozšířit nebo zkritizovat plukovníkův návrh?“ S nadějí čekal, pak dodal: „No tak, žádný plán není dokonalý. Musíte mít alespoň drobnosti, které byste chtěli dodat.“</p>
<p>Graham se na to vrhl. „Jak často očekáváte, že se budete přicházet najíst?“</p>
<p>Calhoun mu skočil do řeči dřív, než ho mohl Ardmore vyzvat. „Jsem to ale hlupák! Musím říci, že nepovažuji tuto chvíli za vhodnou k žertování.“</p>
<p>„Počkejte,“ protestoval Graham. „Nechtěl jsem žertovat. To je vážná věc. Jde o mé oddělení. Ty hlídkové vozy nejsou vybaveny k tomu, aby v nich vydržel dlouho vzduch, a mně se zdá, že znovu dobýt Spojené státy s tuctem hlídkových vozů zabere dost času, dokonce i kdybychom nalezli dostatek mužů a celou dobu je drželi ve vzduchu. To znamená, že se musíte vracet na základnu, abyste se najedli.“</p>
<p>„Ano, a znamená to, že základna bude muset být chráněna před útokem,“ vložil se do toho najednou Scheer.</p>
<p>„Základna může být bráněna dalšími projektory.“ Calhounův hlas zněl opovržlivě. „Majore, opravdu musím požádat, aby byla tato diskuse držena v rozumných mezích.“</p>
<p>Ardmore se podrbal na bradě a neřekl nic.</p>
<p>Randall Brooks, který zamyšleně poslouchal, vytáhl z kapsy kus papíru a začal čmárat. „Myslím, že má Scheer pravdu, dr. Calhoune. Pokud se na moment podíváte sem – tady, v tomto bodě, je vaše základna. Panasiaté ji mohou obklíčit loděmi ve větší vzdálenosti, než je dosah projektorů. Vyšší rychlost vašich hlídkových vozů nebude důležitá, protože nepřítel může použít tolik lodi, kolik bude nutné, aby zajistil, že se náš letoun přes blokádu nedostane. Jistěže, hlídkové vozy budou mít projektory, s jejichž pomocí mohou bojovat, ale nedokážou bojovat se stovkou lodí najednou a nepřátelské zbraně jsou také silné – na to nesmíme zapomenout.“</p>
<p>„To máte pravdu, že jsou silné!“ dodal Wilkie. „Nesmíme si dovolit základnu prozradit. S odstřelovacími raketami by mohli stát ve vzdálenosti tisíce mil a přitom odpálit celou horu od základu, <emphasis>kdyby </emphasis>věděli, že jsme pod ní.“</p>
<p>Calhoun vstal. „Nezůstanu tady, abych slyšel pochyby bojácných bláznů. Můj plán předpokládal, že jej vykonají <emphasis>muži.“ </emphasis>Upjatě vyšel z místnosti.</p>
<p>Ardmore jeho ochod ignoroval a rychle pokračoval: „Díky námitkám proti návrhu plukovníka Calhouna se mi zdá, že bych teď měl u každého plánu vyžadovat otevřenou, přímou diskusi. Už jsem jich zvážil několik a odmítl je z přibližně těchto důvodů, nebo alespoň z důvodů logistických – tedy kvůli problému s vojenským zásobováním. Přesto jsem nemusel pomyslet na určité nejpříhodnější řešení. Má někdo návrh přímého vojenského zásahu, který by neohrozil posádku?“</p>
<p>Nikdo neodpověděl. „Dobře tedy, pokud si na něco vzpomenete, předneste to později. Mně se zdá, že musíme bezpodmínečně pracovat zavádějícím způsobem. Jestliže <emphasis>tentokrát </emphasis>nemůžeme s nepřítelem bojovat přímo, musíme jej vodit za nos tak dlouho, jak jen můžeme.“</p>
<p>„Chápu,“ souhlasil dr. Brooks. „Býk se unaví muletou, ale nikdy neuvidí meč.“</p>
<p>„Přesně. Přesně. Jen bych si přál, aby to bylo tak snadné. Takže, má někdo nějaký nápad, jak bychom mohli použít to, co máme, aniž bychom jim dali vědět, kdo jsme, kde jsme nebo kolik nás je? Já si teď dám pauzu na cigaretu, vy o tom zatím popřemýšlejte.“</p>
<p>Zakrátko dodal: „Mohli byste mít na mysli, že máme dvě skutečné výhody: nepřítel zjevně nemá ani tušení, že existujeme a naše zbraně mu připadají cizí, dokonce tajemné. Wilkie, nepřirovnal jste snad Ledbetterův efekt k magii?“</p>
<p>„Začínám to vidět nadějně, šéfe! Lze bezpečně říci, že mimo nástrojů v naší laboratoři prostě neexistuje způsob, jak detekovat síly, s nimiž nyní pracujeme. Dokonce se ani neví, že <emphasis>jsou. </emphasis>Je to jako poslouchat rádio a nevnímat, že vysílá.“</p>
<p>„Přesně to mám na mysli. Mystické. Jako Indiáni, když se poprvé setkali s bílými muži a jejich střelnými zbraněmi, zemřeli a nevěděli proč. Přemýšlejte o tom. Zmlknu a nechám to na vás.“</p>
<p>První návrh přišel od Grahama. „Majore?“</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Nemohli bysme je unést?“</p>
<p>„Co tím myslíte?“</p>
<p>„Tedy, vy na ně chcete pouštět hrůzu, že jo? Co takhle překvapivá přepadová skupina používající Ledbetterova efektu? V noci bysme mohli jet jedním z hlídkových vozů a dostat fakt velkou rybu, možná samotnýho Vládnoucího prince. Projektorama zlikvidujeme každýho, s kým se potkáme, vkráčíme rovnou dovnitř a chňapnem po něm.“</p>
<p>„Máte k tomu nějaké připomínky, pánové?“ řekl Ardmore, přičemž své vlastní si schovával.</p>
<p>„Má to něco do sebe,“ podotkl Brooks. „Navrhoval bych nastavit projektory tak, aby vyvolávaly několikahodinové bezvědomí, ne aby zabíjely. Mně se zdá, že psychologický efekt se zvýší, jestliže se prostě proberou a zjistí, že jejich šéf je pryč. A na to, co se za těchto podmínek děje, si pak člověk nevzpomíná, což mohou Wilkie a Mitsui potvrdit.“</p>
<p>„Proč skončit Vládnoucím princem?“ chtěl vědět Wilkie. „Mohli bychom ustavit čtyři nájezdnické skupiny, dvě na jeden vůz, a vykonat až dvanáct nájezdů za noc. Tak bychom mohli zlikvidovat dostatek jejich velitelů, abychom je doopravdy dezorganizovali.“</p>
<p>„Vypadá to jako dobrý nápad,“ souhlasil Ardmore. „Možná nebudeme schopni vyslat tyto nájezdy více než jednou. Pokud budeme moci vykonat dostatečné škody na vrcholu pyramidy na jeden zátah, mohli bychom je jak demoralizovat, tak vyvolat všeobecné povstání. Co se děje, Mitsui?“</p>
<p>Všiml si, že Orientálec v průběhu vytváření plánu vypadá nešťastně. Mitsui neochotně řekl: „Obávám se, že to nebude fungovat.</p>
<p>„Vy myslíte, že je takto nemůžeme unést? Víte snad něco, co my ne, o jejich strážních metodách?“</p>
<p>„Ne, ne. Se silou procházející zdí, která skolí chlapa dřív, než zjistí, že tam jste, věřím, že je můžete zajmout, jasně. Ale výsledek nebude takový, jaký předvídáte.“</p>
<p>„Proč ne?“</p>
<p>„Protože nedosáhnete žádné výhody. Oni nepřijmou, že držíte jejich vůdce jako vězně; budou předpokládat, že každý z nich spáchal sebevraždu. Výsledek bude strašlivý.“</p>
<p>Byl to čistě psychologický bod, u něhož se naplno projevila rozdílnost názorů. Bílí muži však nedokázali věřit tomu, že by se Panasiaté odvážili k odplatě, jestliže jim bude zcela jasné, že jejich nedotknutelní lídři nejsou mrtví, ale vydaní na milost věznitelům. Mimoto se jednalo o plán nabízející okamžitou akci, a tu chtěli. Ardmore nakonec souhlasil s tím, že plán je schválen, přestože měl zlou předtuchu.</p>
<p>Po několik dalších dní byla veškerá snaha zaměřena k přípravě hlídkových vozů na projektovaný úkol. Scheer pracoval mechanicky jako Herkules osmnáct až dvacet hodin denně a ostatní mu s radostí pomáhali. Dokonce i Calhoun slezl z výšin a souhlasil, že se nájezdu zúčastní, přestože při „otrocké“ práci nepomáhal. Thomas vyšel na krátkou průzkumnou výpravu a zaměřil s jistotou dvanáct doopravdy roztroušených sídel panasijské vlády.</p>
<p>Při velikosti myšlenky vyplývající z plánu tažení, <emphasis>jakéhokoliv pl</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>nu</emphasis>, si Ardmore nevzpomněl na rozhodnutí, že je potřeba šesté kolony, podzemí nebo alespoň utajené organizace, která by nepřítele demoralizovala zevnitř. Současný plán nebyl takový, byl v podstatě vojenský. Začal o sobě přemýšlet když už ne jako o Napoleonovi, tak aspoň jako o moderní Bahenní kryse nebo jako o Sandinovi, který v noci zaútočí na profesionální vojáky a zmizí pryč.</p>
<p>Ale Mitsui měl pravdu.</p>
<p>Televizní přijímač byl užíván pravidelně i s nahráváním, aby mohli zachytit vše, co vládci vysílají k otrokům. Schůzky v osm večer ve společné místnosti k poslechu pravidelného vysílání, v němž byly oznamovány nové rozkazy obyvatelstvu, se staly tak trochu zvykem. Ardmore to podporoval; „sezení nenávisti“, která to inspirovalo, byla, jak věřil, dobrá pro morálku.</p>
<p>Dva večery před plánovaným nájezdem byli jako obvykle pohromadě. Ošklivá, široká tvář propagandistického umělce byla rychle nahrazena starším Panasiatem představeným jako „nebeský opatrovník míru a pořádku.“ Starší muž se dostal hned k věci. Američtí sluhové provinční vlády se dopustili ohavného hříchu, protože rebelovali proti moudrým vládcům a zajali posvátnou osobu guvernéra, jehož drželi v jeho vlastním paláci jako vězně. Vojáci nebeského císaře ustoupili šíleným rouhačům z cesty, na níž se guvernér bohužel vydal za svými předky.</p>
<p>Bylo vyhlášeno ihned začínající období smutku, které bude zahájeno tím, že lidem provincie bude dovoleno odčinit hříchy svých bratranců. Televizní scéna se střihem přesunula z místnosti, v níž mluvil.</p>
<p>Spočinula na obrovských masách schoulených lidí, mužů, žen, dětí, napěchovaných za ostnatým drátem. Kamera se přiblížila tak, že umožnila i osazenstvu Citadely vidět slepou bídu obličejů v davu, vyplakaných dětí, matek držících nemluvňata, bezmocných otců.</p>
<p>Tyto obličeje nemuseli sledovat dlouho. Kamera panoramaticky zabrala napěchovaný dav, akr za akrem bezútěšných lidských zvířat. Pak se vrátila ke stacionárnímu detailu jedné ze sekci.</p>
<p>Použili na ně epileptigenické záření. Teď už na nich nebylo lidského nic. Vypadalo to, jako když desítkám tisíc obludných kuřat najednou sevřete krk a hodíte je do ohrady, dokud se nepřestanou škubat ve smrtelných křečích. Do vzduchu vylétala těla zmítaná kosti lámajícími, páteř drtícími záchvaty. Matky od sebe odhazovaly děti nebo je drtily v nekontrolovatelném sevření.</p>
<p>Obraz se střihem vrátil ke klidné tváři asijského hodnostáře. Hlasem, v němž se zdála být lítost, oznámil, že pokání za hříchy nebylo dostatečné, bylo to pouze nezbytné ponaučení, v tomto případě v rozsahu jednoho z každého tisíce. Ardmore rychle učinil v hlavě výpočty. Sto padesát tisíc lidí! To bylo neuvěřitelné.</p>
<p>Ale brzy už to uvěřitelné bylo. Kamera se znovu střihem přemístila, tentokrát do ulice v nějakém americkém městě. Sledovala jednotku panasijských vojáků vbíhající do obývacího pokoje rodiny. Ta byla shluknuta u televizního přijímače, zcela omráčena tím, co právě spatřila. Matka si tiskla malou holčičku k sobě a pokoušela se ji utišit. Když k nim do domu vtrhli vojáci, vypadali spíše otupeně než vystrašeně. Otec bez protestů ukázal kartu; zatímco ji velitel jednotky porovnával se seznamem, vojáci ho hlídali.</p>
<p>Evidentně byli instruováni, aby použili nehezký způsob zabití. Ardmore vypnul přijímač. „Nájezd je odvolán,“ oznámil. „Jděte do postele, všichni. A každý si vezme prášek na spaní. To je rozkaz!“</p>
<p>Odešli ihned. Nikdo nepromluvil. Když byli pryč, Ardmore znovu zapnul přijímač a díval se až do konce. Pak seděl dlouhou dobu sám a snažil se soustředit. Ti, kteří přikazují vzít si prášky na spaní, si je sami neberou.<strong>Kapitola 4</strong></p>
<p>Následující dva dny se Ardmore s ostatními příliš nestýkal, jídlo si bral na pokoj a odmítal vše s výjimkou kratičkých rozhovorů. Teď svou chybu viděl dost jasně; bylo pro něj malou útěchou, že k masakru vedl omyl někoho jiného – symbolicky se cítil vinen.</p>
<p>Problém ale zůstával. Teď věděl, že měl pravdu, když se rozhodl pro šestou kolonu. Šestá kolona! Něco, co se naoko zcela přizpůsobí vzoru určenému vládci, co však v sobě bude mít prostředky k jejich konečnému zániku. Může to trvat roky, ale nesmí se opakovat strašlivý omyl přímé akce.</p>
<p>Intuitivně věděl, že kdesi v Thomasově hlášení je nápad, který potřebuje. Přehrával si ho znovu a znovu, ale pořád na to nemohl přijít, dokonce i když to podvědomě věděl. „Systematicky potlačují vše, co je v kultuře typicky americké. Školy jsou pryč, stejně jako noviny. Hrdelním zločinem je vytištění čehokoliv v angličtině. Oznámili, že brzy vejde v platnost systém překladatelů veškeré obchodní korespondence do jejich jazyka; mezitím musí být všechna pošta schválená jako nezbytná. Jsou zakázána jakákoliv setkání s výjimkou náboženských.“</p>
<p>„Předpokládám, že je to výsledek jejich zkušeností z Indie. Otrokům to zavírá pusu.“ To byl jeho vlastní hlas, který zněl z reproduktoru divně.</p>
<p>„Také si myslím, pane. Není snad historickým faktem, že všechny úspěšné <emphasis>říše </emphasis>tolerovaly lokální náboženství bez ohledu na to, co jinak potlačovaly?“</p>
<p>„Mám ten dojem. Pokračujte.“</p>
<p>„Věřím, že opravdová síla jejich systému spočívá v metodách registrace. Zjevně jim bylo uloženo, aby registraci uvedli v život a trvali na ní přednostně před ostatními záležitostmi. Tím se Spojené státy staly jedním velkým vězeňským táborem, v němž je téměř nemožné pohybovat se nebo komunikovat bez povolení věznitelů.“</p>
<p>Slova, slova a další slova! Už si je přehrál tolikrát, že skoro ztratila smysl. Možná v tom hlášení nakonec nic nebylo – nic než jeho představivost.</p>
<p>Odpověděl na zaklepání na dveře. Byl to Thomas. „Požádali mě, abych s vámi promluvil, pane,“ řekl ostýchavě.</p>
<p>„O čem?“</p>
<p>„No – všichni se sešli ve společné místnosti. Rádi by s vámi hovořili.“</p>
<p>Další konference – a tentokrát ji nesvolal on. Nuže, bude muset jít. „Řekni jim, že jsem za okamžik tam.“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>Jakmile Thomas odešel, chvíli seděl, pak přešel k zásuvce a vytáhl služební zbraň. V samotném faktu, že se někdo opovážil svolat všeobecnou schůzi bez jeho svolení, cítil vzpouru. Obracel zbraň v ruce, vyzkoušel závěr a zásobník a pak se na ni díval. Zakrátko ji zajistil a vložil zpět do zásuvky. Ta teď v tomhle zmatku nepomůže.</p>
<p>Vešel, posadil se do křesla v čele stolu a čekal. „Nuže?“</p>
<p>Brooks se rozhlédl, aby se přesvědčil, zda chce někdo odpovědět, odkašlal si a řekl: „Ehm – chtěli jsme se vás zeptat, zda máte nějaký plán, podle kterého bychom se mohli řídit.“</p>
<p>„Nemám – dosud.“</p>
<p>„Pak ho máme my!“ To byl Calhoun.</p>
<p>„Ano, plukovníku?“</p>
<p>„Nemá smysl potácet se tady se založenýma rukama. Máme nejsilnější zbraně, jaké kdy svět viděl, k jejich obsluze jsou ale potřební muži.“</p>
<p>„Tedy?“</p>
<p>„Chystáme se evakuovat a odjet do Jižní Ameriky Tam můžeme najít vládu, která bude mít zájem o kvalitní zbraně.“</p>
<p>„Jak to poslouží Spojeným státům?“</p>
<p>„To je zřejmé. Císařství se nepochybně snaží rozšířit moc na celou tuto polokouli. My je můžeme připoutat k preventivní válce. Nebo můžeme postavit armádu z uprchlíků.“</p>
<p>„Ne!“</p>
<p>„Obávám se, že sám to nezvládnete, majore.“ V hlase mu znělo škodolibé zadostiučinění.</p>
<p>Otočil se k Thomasovi. „Ty jsi v tomhle s nimi?“</p>
<p>Thomas vypadal nešťastně. „Doufal jsem, že budete mít lepší plán, pane.“</p>
<p>„A vy, dr. Brooksi?“</p>
<p>„No – vypadá to proveditelně. Cítím to dost podobně jako Thomas.“</p>
<p>„Grahame?“ Ten mu odpověděl mlčením. Wilkie vzhlédl a pak uhnul pohledem.</p>
<p>„Mitsui?“</p>
<p>„Půjdu zpátky ven, pane. Musím dodělat nějaké věci.“</p>
<p>„Scheere?“</p>
<p>Scheerovy lícní svaly se třásly. „Pokud tady zůstanete vy, pane, tak já taky.“</p>
<p>„Díky.“ Otočil se ke zbytku. „Řekl jsem: ,Ne!‘ a myslím to vážně. Jestliže odsud někdo z vás odejde, bude to přímé porušení přísahy. To platí i pro vás, Thomasi! Není to má svévole. Věc, kterou navrhujete, je úplně stejná jako ten nájezd, který jsem zrušil. Dokud jsou občané Spojených států rukojmími vydanými na milost Panasiatům, nemůžeme uskutečnit přímou vojenskou akci! A nezáleží na tom, zda útok přichází zevnitř nebo zvenku, tisíce, snad milióny nevinných lidí za ni zaplatí svými životy!“</p>
<p>Byl velmi rozrušený, ale ne natolik, aby se nerozhlédl a neviděl efekt, jaký jeho slova mají. Měl je v hrsti – anebo je bude mít během několika minut. Všechny až na Calhouna. Vypadali zmateně.</p>
<p>„Předpokládejme, že máte pravdu, pane –“ to byl Brooks hovořící velmi tvrdě – „předpokládejme, že máte pravdu, je něco, co <emphasis>můžeme </emphasis>udělat?“</p>
<p>„Už jsem to jednou vysvětloval. Musíme vytvořit něco, co jsem nazval ,šestou kolonou‘, předstírat pokoru, studovat jejich slabá místa a pracovat na nich.“</p>
<p>„Chápu. Možná máte pravdu. Možná je to nezbytné. Ale vyžaduje to trpělivost, která vyhovuje spíše bohům než lidem.“</p>
<p>Už to skoro měl. Co to bylo?</p>
<p>„Takže, co nevidět tu bude modré z nebe,“ poznamenal Calhoun. „Měl jste být kazatelem, majore Ardmore. My dáváme přednost akci.“</p>
<p>To je ono! To je ono!</p>
<p>„Máte skoro pravdu,“ odpověděl Ardmore. „Poslouchal jste Thomasovo hlášení?“</p>
<p>„Slyšel jsem nahrávku.“</p>
<p>„Vybavujete si jediné místo, kde je bílým stále ještě dovoleno sdružovat se?“</p>
<p>„Tedy, ne. Na žádné si nevzpomínám.“</p>
<p>„Žádné? Místo, kde je jim dovoleno scházet se?“</p>
<p>„Já vím!“ vskočil jim do toho Thomas. „Kostely!“</p>
<p>Ardmore počkal, až se to vsákne, pak velmi jemně řekl: „Napadlo někoho z vás přemýšlet někdy nad možností <emphasis>založit novou církev?“ </emphasis>Chvíli bylo překvapené ticho. Přerušil je Calhoun.</p>
<p>„Ten chlap se zbláznil!“</p>
<p>„Uklidněte se, plukovníku,“ řekl Ardmore mírně. „Nemám vám za zlé, že si myslíte, že jsem se zbláznil. Opravdu zní bláznivě, když hovořím o zakládání nové církve, když tím, co chceme, je vojenská akce proti Panasiatům. Ale zvažte to – co potřebujeme, je nějaká organizace, která může být vycvičena a vyzbrojena k boji. Tohle a komunikační systém umožňující nám koordinaci celého dění. A celou věc musíme uskutečnit Panasiatům pod nosem, aniž bychom vzbudili jejich podezření. Kdybychom byli náboženskou sektou namísto vojenské organizace, bylo by to všechno možné.“</p>
<p>„To je absurdní! Já s tím nechci mít nic společného.“</p>
<p>„Prosím, plukovníku. Strašně vás potřebujeme. Na tu záležitost s komunikačním systémem – představte si chrámy ve všech městech v zemi pospojované komunikačním systémem a to celé soustředěné sem do Citadely.“</p>
<p>Calhoun zafuněl. „Ano, a Asiaty poslouchající všechno, co řeknete!“</p>
<p>„Proto vás potřebujeme, plukovníku. Mohl byste navrhnout systém, který by nemohli zachytit? Něco jako rádio, snad, ale operující v jednom z těch přídavných spekter, aby to jejich zařízení nezachytila? Nebo nemohl?“</p>
<p>Calhoun znovu zafuněl, ale s jinou intonací. „Tedy, jistěže mohl. To je elementární problém.“</p>
<p>„Přesně proto vás potřebujeme, plukovníku – abyste mohl řešit problémy, které jsou pro muže vašeho génia elementární –“ Ardmoreovi bylo uvnitř trochu nevolno: tohle bylo horší než psaní reklamních sloganů – „ale které jsou pro nás zázrakem. To je to, co církev potřebuje – zázraky! Budete povolán k výrobě efektů, které budou namáhavé dokonce i pro vašeho génia, věcí, jimž Panasiaté nebudou třeba rozumět a budou je považovat za nadpřirozené.“ Když viděl, že Calhoun stále váhá, dodal: „Dokážete to, že ano?“</p>
<p>„Jistěže dokážu, můj drahý majore.“</p>
<p>„Fajn. Jak brzy mi dodáte komunikační metodu, která nemůže být ani narušena, ani detekována?“</p>
<p>„To není možné říci, ale nebude to trvat dlouho. Sice ve vašem plánu stále nevidím smysl, majore, ale obrátím pozornost k výzkumu, který, jak říkáte, potřebujete.“ Vstal a vyšel ven v jednočlenném procesí.</p>
<p>„Majore?“ žádal o pozornost Wilkie.</p>
<p>„Co? Ach ano, Wilkie.“</p>
<p>„Já pro vás mohu takový komunikační systém navrhnout taky.“</p>
<p>„O tom sakra ani trochu nepochybuju, ale na tuhle práci budeme potřebovat veškerý talent, který dokážeme vyždímat. Pro tebe toho bude taky hodně. A teď ke zbytku návrhu, tohle mám na mysli – jen hrubý nápad a chci po vás, abyste ho prokopali skrz naskrz, až bude tak neprůstřelný, jak jen to je možné.</p>
<p>Projdeme vším tím hnutím, které souvisí s ustavováním evangelické církve, a zkusíme přilákat lidi na naše bohoslužby. Když už je budeme mít tam, kde s nimi můžeme mluvit, vybereme si ty důvěryhodné a odvedeme je do armády. Uděláme z nich církevní diákony nebo něco takového. Zaměříme se hlavně na charitu – do toho vstoupíš ty, Wilkie, s procesem transmutace. Vyrobíš množství drahých kovů, zejména zlata, takže budeme mít k ruce hotovost, se kterou budeme moci pracovat. Nakrmíme chudé a hladové – těmi nás Panasiati zásobují dostatečně! – a všichni se k nám pěkně brzo pohrnou v houfech.</p>
<p>Ale to ještě není všechno. Opravdu se ve velkém vrhneme na zázraky. Nejen abychom udělali dojem na bílou populaci – ta je vedlejší – ale abychom zmátli naše pány a vládce. Budeme dělat věci, kterým nerozumí, z nichž budou nesví, nejistí si sami sebou. Nikdy nic proti nim, rozumíte? Budeme loajálním subjektem Císařství ve všech myslitelných ohledech, budeme však schopni dělat věci, které oni dělat neumí. To je rozruší a znervózní.“ V hlavě se mu to formovalo jako dobře promyšlená reklamní kampaň. „Ve chvíli, kdy budeme připraveni zaútočit na ně silou, měli by být demoralizovaní, měli by se nás bát a být napůl hysteričtí.“</p>
<p>Začínali být nakažení něčím z jeho nadšení; ale plán byl koncipovaný z úhlu pohledu, který byl jejich zaběhanému myšlení víceméně cizí. „Možná to bude fungovat, šéfe,“ namítl Thomas. „Neříkám, že nebude. Ale jak navrhujete, že by se to mělo rozjet? Copak asiatské úřednictvo neucítí v náhlém objevení se nové církve nějaký háček?“</p>
<p>„Možná ano, ale nepovažuji to za pravděpodobné. Všechna západní náboženství jim připadají stejně praštěná. Tuší, že máme desítky církví, ale o většině z nich nevědí nic. To je jeden z aspektů Období nevměšování, který nám bude užitečný. O naší společnosti toho od Dohody o nevměšování mnoho nevědí. Tohle bude prostě vypadat jako jeden z tuctu bláznivých kultů, které raší v Jižní Kalifornii přes noc.“</p>
<p>„Ale co se týče toho rašení, šéfe – čím začneme? Nemůžeme prostě vypochodovat z Citadely, odchytit nějakého žluťáka a říct: ,Jsem Jan Křtitel.‘“</p>
<p>„Ne, nemůžeme. To je bod, který musíme propracovat. Má někdo nějaký nápad?“</p>
<p>Ticho, které následovalo, bylo ztěžklé intenzivním soustředěním. Nakonec navrhl Graham: „Proč se prostě neusadit a nepočkat, až si nás všimnou?“</p>
<p>„Jak to myslíš?“</p>
<p>„No, máme tady dost lidí schopných operovat v malém měřítku. Kdybychom měli někde chrám, jeden z nás by mohl být knězem a ostatní žáky nebo tak něco. Pak stačí jen čekat, až si nás všimnou.“</p>
<p>„Hmmm. Na tom něco bude, Grahame. Ale my se zpřístupníme v tom největším možném měřítku. Všichni budeme kněží a oltářní služebníci a tak dále. Thomase pošlu ven, aby pro nás mezi svými kámoši posháněl kongregaci. Ne, počkat. Ať přijdou jako poutníci. Nastartujeme to šeptandou mezi vandráky a stejně to pošleme dál. Necháme je, ať říkají: ,Přichází Řád!‘“</p>
<p>„Co to znamená?“ dotazoval se Scheer.</p>
<p>„Zatím nic. Ale bude, až přijde čas. Teď, podívejte – Grahame, ty jsi umělec. Několik dní budeš muset zvládat večeře levou rukou. Pravou budeš mít zaneprázdněnou náčrtky návrhů rób a oltářů a vůbec těchhle podpůrných prostředků – kněžských věcí. Hádám, že interiér a exteriér chrámu bude taky z větší části na tobě.“</p>
<p>„Kde bude chrám umístěn?“</p>
<p>„Tedy, ovšem, to je otázka. Nemělo by to být příliš daleko odsud, pokud neopustíme Citadelu úplně. To by nebylo účelné; potřebujeme ji jako základnu a laboratoř. Ale chrám nemůže být ani moc blízko, protože si nemůžeme dovolit přilákat na tuhle stranu hory přílišnou pozornost.“ Ardmore si poklepával prsty na stůl. „To je složitá záležitost.“</p>
<p>„Proč,“ nabídl dr. Brooks, „neudělat chrámem tohle?“</p>
<p>„Co?“</p>
<p>„Nemyslím tuhle místnost, pochopitelně, ale proč nepostavit první chrám přímo nad Citadelou? Bylo by to výhodné.“</p>
<p>„To by bylo, doktore, ale jistě by to přitáhlo příliš nezdravé pozornosti – Počkat! Myslím, že chápu, co máte na mysli.“ Otočil se k Wilkiemu. „Bobe, mohl bys využít Ledbetterova efektu ke skrytí Citadely, pokud by mateřský chrám seděl přímo na ní? Šlo by to?“</p>
<p>Wilkie vypadal zmateněji a smutněji než jindy. „Ledbetterův efekt by to nezvládl. Chcete ho použít výhradně? Protože jestli ne, nebude monitor typu sedm v magnetogravitačním spektru těžké obalamutit, takže zařízení elektromagnetického typu budou zcela zakrytá. Víte –“</p>
<p>„Samozřejmě je mi jedno, co použiješ! Dokonce ani neznám jména těch věcí, které vy kluci z laboratoře užíváte – chci jenom výsledek. OK – postarej se o to. Chrám kompletně sestrojíme tady, všechen materiál rozložíme a připravíme ke kompletaci dole, pak se probouráme na povrch a tam ho postavíme tak rychle, jak jen to bude možné. Má někdo tušení, jak dlouho to bude trvat? Obávám se, že mé zkušenosti se stavby budov netýkají.“</p>
<p>Wilkie se Scheerem se zabrali do šeptané porady. Za chvíli Wilkie řekl: „Nedělejte si s tím starosti, šéfe. Bude to práce pro síly.“</p>
<p>„Jakého druhu?“</p>
<p>„Na stole máte o celé věci memorandum. Ovládání tahu a tlaku jsme vyvinuli z dřívějších Ledbetterových experimentů.“</p>
<p>„Ano, majore,“ dodal Scheer. „Můžete na to zapomenout; já se o všechno postarám. S tažnými a tlačnými zařízeními v agravitickém poli to nebude trvat déle než sestavení lepenkového modelu. Ve skutečnosti si to na lepenkovém modelu nacvičím, než to rozjedeme naostro.“</p>
<p>„O.K, jednotko,“ souhlasil Ardmore s úsměvem a s optimismem pocházejícím z vidiny množství těžké práce. „Mám radost, když mluvíte takhle. Povykování se zatím odročuje. Do práce! Thomasi, pojď se mnou.“</p>
<p>„Chviličku, šéfe,“ připojil se Brooks, který se zvedl a šel za ním. „Nemohli bychom –“ Vyšli ze dveří, přičemž stále hovořili.</p>
<p><strong>*</strong></p>
<p>Přes Scheerův optimismus přinesl úkol postavit chrám na hoře nad Citadelou nečekané problémy. Nikdo ze skupinky neměl opravdovou zkušenost s velkým stavitelstvím. Ardmore, Graham a Thomas o těchto věcech nevěděli zhola nic, přestože Thomas už rukama udělal hodně práce a něco z toho byla i tesařina. Calhoun byl matematik a povahově nebyl disponován tak, aby se jakkoliv obtěžoval s manuální činností. Brooks byl sice velmi ochotný, ale byl to biolog a ne inženýr. Wilkie byl brilantním fyzikem a kromě oborů vztahujících se k jeho specializaci zvládal slušně i inženýrství; dokázal celkem zručně navrhnout kus zařízení, který ke své práci potřeboval.</p>
<p>Ale i tak, Wilkie nepostavil žádný most, neprojektoval přehrady, nedohlížel na tlupy potících se chlapů. Přesto ta práce připadla podle Hobsonova výběru na něj. Scheer nebyl schopný postavit velkou budovu. Myslel si, že je, ale přemýšlel v dimenzích malých věcí, nástrojů, šablon a ostatních složek zámečnické dílny. Uměl postavit měřítkový model rozsáhlé budovy, ale těžkým konstrukcím prostě nerozuměl.</p>
<p>Bylo to na Wilkiem.</p>
<p>O několik dní později se ukázal v Ardmoreově kanceláři s rolí nákresů pod paží. „Uf, šéfe?“</p>
<p>„Co? Ach, pojď dál, Bobe. Sedni si. Co tě žere? Kdy začneme se stavbou chrámu? Koukni sem – uvažoval jsem nad dalšími způsoby, jak zakrýt fakt, že je Citadela pod chrámem. Myslíš, že bys dokázal zařídit oltář tak, aby –“</p>
<p>„Promiňte, šéfe.“</p>
<p>„Hm?“</p>
<p>„Do projektu dokážeme zahrnout skoro všechny kličky, které chcete, ale nejprve musím vědět něco o vzhledu.“</p>
<p>„To je tvoje starost – tvoje a Grahamova.“</p>
<p>„Ano, pane. Ale jak chcete, aby byl velký?“</p>
<p>„Jak velký? Přesně to nevím. Musí <emphasis>být velký.“ </emphasis>Ardmore rozpřáhl obě ruce tak, že zahrnul podlahu, zdi a strop. „Musí být monumentální.“</p>
<p>„Co takhle třicet stop v nejvyšším bodě?“</p>
<p>„Třicet stop? Tedy, to je směšné! Nestavíš stánek s občerstvením; stavíš mateřský chrám mocné církve – jistě, ty ne, ale musíš o tom takhle přemýšlet. Musí jim to vyrazit dech. Co je za problém? Materiál?“</p>
<p>Wilkie zakroutil hlavou. „Ne, s transmutací Ledbetterova typu není materiál problémem. Na ten můžeme použít samotnou horu.“</p>
<p>„Tohle jsem si myslel, že chcete udělat. Vykrojit velké špalky žuly a za pomoci těch vašich tažných a tlačných paprsků je poskládat jako obří cihly.“</p>
<p>„Ach, ne!“</p>
<p>„Ne? proč?“</p>
<p>„Tedy, mohli bychom, ale až bychom skončili, nebylo by to moc pěkné – a nevím, jak bychom to zastřešili. Měl jsem v úmyslu použít Ledbetterova efektu nejen k řezání a dolování, ale taky abych vyrobil – transmutoval – potřebné materiály. Víte, žula je vlastně oxidem křemíku. To věci trochu komplikuje, protože oba prvky jsou v periodické tabulce dost dole. Pokud se ovšem nepustíme do problému a nezbavíme se množství přebytečné energie – obrovského množství; to se zatraceně blíží energii, kterou produkuje memphiský reaktor – jak říkám, dokud nevymyslíme, jak všechnu tu energii vypustit, a zrovna teď prostě nevím, jak bychom to mohli udělat, pak –“</p>
<p>„Jdi k věci, chlape!“</p>
<p>„Už se k ní dostávám, pane,“ odpověděl ukřivděně Wilkie. „Transmutace seshora nebo zespoda periodické škály směrem ke středu vylučuje energii; opačným směrem ji pohlcuje. V polovině minulého století zjistili, jak to udělat tím prvním způsobem; na tom jsou založeny atomové bomby. Ale při transmutaci stavebních materiálů přece nechcete vylučovat tolik energie jako atomová bomba nebo reaktor. To by vadilo.“</p>
<p>„To si myslím!“</p>
<p>„Takže využiji ten druhý postup, ten, který energii pohlcuje. Vlastně je oba vyvážím. Vezměte si například magnézium. Leží mezi křemíkem a kyslíkem. Obsažené vázané energie –“</p>
<p>„Wilkie!“</p>
<p>„Ano, pane?“</p>
<p>„Prostě předpokládej, že jsem nevychodil třetí třídu. Takže, dokážeš vyrobit potřebné materiály, nebo nedokážeš?“</p>
<p>„Ano, pane. Dokážu.“</p>
<p>„Takže, jak ti mohu být nápomocen?“</p>
<p>„No, pane, jde o tu záležitost, jak na to dát střechu – a o velikost. Říkáte, že třicet stop ve všech rozměrech není dost –“</p>
<p>„Vůbec to není dost. Viděl jsi severoamerickou expozici? Pamatuješ na výstavu všeobecné atomiky?“</p>
<p>„Viděl jsem obrázky.“</p>
<p>„Chci něco stejně okázalého a impresivního, jenže větší. Proč jsi tedy omezen třiceti stopami?“</p>
<p>„Nuže, pane, panel šest krát třicet je největší, jaký může protlačit dveřmi tak, abych ho mohl v chodbě vytočit.“</p>
<p>„Vyzvedni je výtahem pro hlídkové vozy.“</p>
<p>„Už jsem na to myslel. Vejde se do něj panel třináct stop široký, což je dobré, ale maximální délka je jen dvacet sedm stop. A mezi hangárem a výtahem je roh, kolem kterého se musíme obtočit.“</p>
<p>„Hmm – podívej, jde tím magickým udělátkem svařovat? Myslel jsem, že bys mohl chrám tady dole postavit po částech a pak ho nad zemí sestavit.“</p>
<p>„Taky mě to napadlo. Ano, předpokládám, že bychom mohli svařit tak velké zdi, jak chcete. Ale podívejte, majore, jak velkou chcete budovu?“</p>
<p>„Tak velkou, jak jen dokážete zvládnout.“</p>
<p>„Ale jak velkou ji <emphasis>chcete?“</emphasis></p>
<p>Ardmore mu to řekl. Wilkie pískl. „Předpokládám, že je možné vám tak velké zdi dát, ale neznám způsob, jak to zastřešit.“</p>
<p>„Mně se zdá, že už jsem budovy s tak velkou klenbou viděl.“</p>
<p>„Ano, jistě. Dejte mi k ruce stavební inženýry a architekty a těžký průmysl k výrobě podpěr nesoucích klenbu a postavím vám tak velký chrám, jak si budete přát. Ale já a Scheer to sami nezvládneme, dokonce ani s tažnými a tlačnými zařízeními obstarávajícími všechnu dřinu. Je mi líto, pane, ale odpověď neznám.“</p>
<p>Ardmore vstal a položil ruku Wilkiemu na rameno. „Chceš říct, že zatím neznáš odpověď. Nebuď smutný, Bobe. Vezmu cokoliv, co postavíte. Ale pamatuj si – tohle bude naše první prezentace na veřejnosti. Záleží na ní hodně. Nemůžeme čekat, že na naše pány nějak zapůsobíme se stánkem na párky v rohlíku. Udělejte to tak velké, jak budete moci. Chtěl bych něco stejně impozantního, jako je Velká pyramida – ale ať vám stavba netrvá stejně dlouho.“</p>
<p>Wilkie vyhlížel ustaraně. „Pokusím se, pane. Vrátím se a pouvažuji o tom.“</p>
<p>„Fajn!“ Když byl Wilkie pryč, otočil se Ardmore k Thomasovi. „Co si o tom myslíš, Jeffe? Žádám snad příliš?“</p>
<p>„Jen jsem uvažoval,“ řekl pomalu Thomas, „proč na ten chrám kladete takový důraz?“</p>
<p>„Nuže, za prvé poskytne Citadele perfektní krytí. Jestliže budeme dělat něco jiného, ne jen tady sedět a čekat, až zemřeme stářím, pak přijde čas, kdy hodně lidí bude muset chodit dovnitř a ven. Za takových okolností bychom neudrželi naši skrýš v tajnosti, takže potřebujeme důvod, krytí. V kostelích pořád někdo chodí dovnitř a ven – k bohoslužbám a tak. Chtěl bych krytí pro to a tak.“</p>
<p>„Tomu rozumím. Ale budova o maximálním rozměru třicet stop dokáže zakrýt tajné schodiště stejně dobře jako něco na způsob konferenčního sálu, který chcete, aby mladý Wilkie vytáhl nahoru.“</p>
<p>Ardmore byl dotčen. K sakru – cožpak nikdo kromě něj nedokázal pochopit význam reklamy? „Podívej, Jeffe, celá tahle záležitost závisí na vytvoření správného dojmu hned na začátku. Kdyby Kolumbus přišel a chtěl čtvrťák, z paláce by ho vyvedli za ucho. Ale udělal to tak, že dostal korunovační klenoty. Musíme mít impozantní fasádu.“</p>
<p>„Asi ano,“ odvětil nepřesvědčivě Thomas.</p>
<p>O několik dní později zažádal Wilkie pro sebe a pro Scheera o povolení jít ven. Když Ardmore zjistil, že nemají v úmyslu jít daleko, vštípil jim nutnost být extrémně opatrní a potom jim to povolení dal.</p>
<p>Po nějaké době se s nimi setkal, když šli hlavní chodbou směrem k laboratořím. Nesli obrovský žulový balvan. Z dosahu zdí a podlahy jej Scheer udržoval pomocí tahů a vztlaků generovaných přenosným Ledbetterovým projektorem, který měl připásaný na ramenou. Wilkie kolem obřího skalního bloku uvázal lano a vedl jej, jakoby to byla kráva. „Propánakrále!“ řekl Ardmore. „Co to tam máte?“</p>
<p>„Uf, kus skály, pane.“</p>
<p>„To vidím. Ale proč?“</p>
<p>Wilkie vyhlížel záhadně. „Majore, mohl byste později obětovat nějaký čas? Možná vám budeme moci něco ukázat.“</p>
<p>„Když nechceš říct, tak nechceš. Dobře.“</p>
<p>Wilkie mu později zatelefonoval, o hodně později, poprosil ho, aby přišel, a navrhl, aby přišel i Thomas. Když do dílny dorazili, byli tam všichni až na Calhouna. Wilkie je přivítal a řekl: „S vaším dovolením začneme, majore.“</p>
<p>„Nebuď tak formální. Nepočkáme na plukovníka Calhouna?“</p>
<p>„Pozval jsem ho, ale odmítl.“</p>
<p>„Tak tedy do toho.“</p>
<p>„Ano, pane.“ Wilkie se otočil ke zbytku. „Tenhle kus žuly představuje horu, která je nad námi. Pokračuj, Scheere.“</p>
<p>Wilkie zaujal postavení u Ledbetterova projektoru. Scheer už byl u jiného; ten byl speciálně vybaven mířidly a dalšími součástkami, které Ardmore nedokázal určit. Scheer zmáčkl pár tlačítek; vyskočil nitkový svazek světla.</p>
<p>Pak jím, jakoby to byla pila, uřízl vršek balvanu. Oddělenou část zachytil Wilkie kombinací tlaku a tahu a odsunul ji stranou. Nastavil ovladače tak, že visela ve vzduchu; na odříznutém místě byl rovný a zrcadlový povrch. „To je základ chrámu,“ řekl Wilkie.</p>
<p>Scheer pokračoval pomocí nitkového paprsku v řezání a podle nutnosti pohyboval projektorem. Plochý povrch měl nyní čtvercový tvar; čtverec byl vrcholem čtyřstranného komolého jehlanu. Když byl hotov, začal na jedné straně modelu vyřezávat schody. „To stačí, Scheere,“ přikázal Wilkie. „Udělejme zeď. Připrav povrch.“</p>
<p>Scheer udělal něco s projektorem. Nebylo vidět žádný paprsek, ale hladká svrchní plocha se zbarvila černě. „Uhlík,“ oznámil Wilkie. „Pravděpodobně technický diamant. To je náš ponk. OK, Scheere.“ Wilkie odsunul oddělený odřezek z „ponku“; Scheer kus odkrojil; ten se roztavil, odkapal na hladkou plochu, rozlil se až ke krajům a zastavil. Nyní bíle kovově zářil. Zatímco chladl, uštípl Scheer rohy a pak je za použití dvou tlaků zvedl. Jeden roh ke kameni pevně přitiskl a druhý působil jako pohyblivý klín. Nyní byla z kamene mělká, otevřená krabice o ploše dvou čtverečních stop, hluboká jeden palec. Wilkie ji odsunul stranou a nechal viset ve vzduchu.</p>
<p>Tento postup se opakoval, tentokrát byl ovšem namísto krabice vytvořen jen plát. Ten Wilkie odstrčil a zpátky na podstavec postavil krabici. „Teď dáme do krocana nádivku,“ oznámil.</p>
<p>Odříznutý skrojek přemístil zpět do pozice nad otevřenou krychlí. Scheer z něj vyřízl kousek, který snesl do krabice, pak přes něj přejel paprskem. Tím jej roztavil tak, aby se rozlil po dně. „Žula je vlastně sklo,“ poučoval Wilkie. „A my chceme pěnové sklo. Proto při tomto kroku použijeme transmutaci – s výjimkou nejmenšího kousku, který plynům vytvoření pěny umožní. Scheere, dáme dávku dusíku.“ Hlavní seržant přitakal a na zlomek sekundy celý ten zmatek osvítil; napěnilo se to jako zběsilé, pěna až po okraj naplnila mělkou krabici a pak ztuhla.</p>
<p>Wilkie stáhl ze vzduchu jednoduchý plát, který přiměl vznášet se nad naplněnou krabicí, a pak ho snesl, takže ležel tak nějak nerovnoměrně, jako příklop. „Vyžehli to, Scheere.“</p>
<p>Plát rudě zazářil a jakoby přitlačený neviditelnou rukou se pevně usadil na své místo. Scheer jej obešel s projektorem a pořádně příklop ke krabici přivařil. Jakmile byl hotov, posadil Wilkie naplněnou krabici na kraj podstavce. Nechal ovladače projektoru nastavené tak, aby ji tam udržely, a přešel na druhý konec místnosti, kde byla na lavici plachtou zakrytá hromádka čehosi.</p>
<p>„Abychom vám ušetřili čas a abychom si to natrénovali, udělali jsme už dříve čtyři další,“ vysvětlil a strhnul plachtu. Objevila se hromada sendvičových panelů přesně stejných jako ten, který právě vyrobili. Nedotkl se jich; namísto toho je Scheer po jednom vyzvedl projektorem a postavil krychli, přičemž čerstvě vyrobený panel použil jako průčelí a podstavec jako dno. Wilkie se vrátil ke svému projektoru a držel celou strukturu bez hnutí, zatímco Scheer svařoval všechny švy. „Scheer je mnohem přesnější než já,“ vysvětloval. „Všechno to nepříjemné je na něm. Dobře, Scheere co takhle dveře?“</p>
<p>„Jak velké?“ zabručel seržant, který promluvil za celou dobu poprvé.</p>
<p>„To je na tvém úsudku. Osm palců na výšku bude stačit.“ Scheer znovu zabručel a vyřízl obdélníkový vstup ve stěně, která byla čelem ke svahu, v němž už předtím začal vyřezávat schody. Když skončil, Wilkie oznámil: „Zde je váš chrám, šéfe.“</p>
<p>Balvanu nebo jakékoliv jeho části se od začátku do konce nedotkla lidská ruka.</p>
<p>Potlesk zněl, jakoby jej vydávalo mnohem více než jen pět lidí. Wilkie se červenal; Scheer naprázdno pohyboval čelistmi. Všichni se shlukli kolem. „Je to ,horké‘?“ tázal se Brooks.</p>
<p>„Ne,“ odpověděl Mitsui. „Dotkl jsem se toho.“</p>
<p>„Takhle jsem to nemyslel.“</p>
<p>„Ne, není to ,horké‘,“ ujistil ho Wilkie. „Při Ledbetterově procesu ne. Všechno jsou to stabilní izotopy.“</p>
<p>Ardmore se po důkladné prohlídce narovnal. „Jestli tomu rozumím, tak to celé chcete udělat venku?“</p>
<p>„Je to v pořádku, majore? Jistěže bychom na tom mohli pracovat pod zemí a nahoře to sestavit z malých panelů – ale jsem si jist, že by to trvalo stejně dlouho, jako kdybychom s velkými panely začínali od nuly. A ohledně sestavení střechy z malých částí, tím si nejsem jist. Sendvičové panely, jako jsou tyto, jsou nejlehčí, nejsilnější a nejtužší strukturou, kterou můžeme použít. Tenhle systém jsme vypracovali kvůli problému s velkou plochou střechy, kterou po nás chcete.“</p>
<p>„Udělejte to po svém. Jsem si jist, že víte, co děláte.“</p>
<p>„Samozřejmě,“ přiznal Wilkie, „že to nemůžeme za tak krátkou dobu <emphasis>d</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>končit. </emphasis>Tohle je jen skořápka. Nevím, jak dlouho zabere, než to nastrojíme.“</p>
<p>„Nastrojit?“ otázal se Graham. „Jestliže máte jemný, nádherně prostý tvar, proč ho chcete znevážit dekorací? Krychle je jedním z nejčistších a nejkrásnějších možných tvarů.“</p>
<p>„Souhlasím s Grahamem,“ přidal se Ardmore. „Tady to před vámi je přesně ten chrám. Nic nepůsobí účelněji než obrovská, neporušená hmota. Pokud máte něco prostého a účelného, nezvorejte to.“</p>
<p>Wilkie pokrčil rameny. „To jsem nevěděl. Myslel jsem, že chcete něco pestrého.“</p>
<p>„Tohle je pestré. Ale podívej, Bobe, jedna věc mě mate. Upozorňuji tě, že to není kritika – to bych raději kritizoval dny stvoření ale řekni mi jedno: proč jsi riskoval tím, že jsi šel ven? Proč jsi prostě nezašel do jedné z neobsazených místností, neseškrábal malbu ze zdí a nepoužil ten kouzelný nůž k vykrojení žulového špalku přímo ze srdce hory?“</p>
<p>Wilkie vypadal, jakoby do něj praštil blesk. „Nato jsem nikdy nepomyslel.“<strong>Kapitola 5</strong></p>
<p>Hlídková helikoptéra pomalu křižovala jižně od Denveru. Panasijský poručík, který jí velel, se poradil s nedávno vytvořenou mozaikovitou leteckou mapou a naznačil pilotovi, ať se vznáší. Ano, tady je to, <emphasis>obrovská krychlová budova tyčící se z úbočí hory. </emphasis>Byla zachycena kartografickou inspekcí nové Západní říše Božského císaře a jeho poslali, aby to prozkoumal.</p>
<p>Poručík na tuto práci pohlížel jako na jednoduchou rutinní záležitost. Přestože se budova neobjevila v administrativních záznamech okresu, v němž se nacházela, nebylo v tom nic překvapivého. Nově dobytá území byla svou rozlohou enormní a domorodci tím svým nepořádkem a nedisciplinovaností – tak charakteristickými pro všechny podřadné rasy – nevedli u ničeho pořádné záznamy. Bude možná trvat léta, než se vše v léta divoké nové zemi řádně sepíše a zaarchivuje, zejména proto, že zdejší bledí anemičtí lidé téměř dětinsky odmítají výhody civilizace.</p>
<p>Ano, bude to dlouhá práce, možná delší než pohlcení Indie. V duchu si povzdechl. Ráno obdržel dopis od své první manželky, v němž jej informovala, že jej jeho druhá žena obdarovala mužským potomkem. Mohl by tedy požádat o reklasifikaci na stálého kolonistu tak, aby se k němu mohla jeho rodina připojit, nebo by mohl zažádat o déletrvající dovolenku?</p>
<p>To však nebyly myšlenky hodné muže ve službě Božskému cíli! Odříkal si pro sebe Sedm zásad rasy bojovníků a ukázal pilotovi pastvinu, na níž má přistát.</p>
<p>Ze země byla budova ještě impozantnější, ohromná hranatá kompaktní hmota, nejméně dvě stě yardů napříč v každém rozměru. Průčelí před ním zářilo jedinou čistou barvou, smaragdovou zelení přesto, že bylo na odvrácené straně od odpoledního slunce. Zahlédl kousek stěny napravo; byla zlatá.</p>
<p>Pracovní skupina sestávající z jedné čety se vysoukala z helikoptéry za ním a následoval ji horský vůdce, jehož pro odvedli tento úkol. Anglicky tomu bílému muži řekl: „Viděl jsi tuto budovu už dřív?“</p>
<p>„Ne, pane.“</p>
<p>„Proč ne?“</p>
<p>„Tato část hory je pro mne nová.“</p>
<p>Muž pravděpodobně lhal, bylo by však zbytečné jej potrestat. Nechal toho. „Veď nás.“</p>
<p>Neměnným tempem se plahočili po svahu nahoru směrem k obrovské krychli, na místo, odkud vedlo široké rameno schodů, rozlehlejší než samotná krychle, k nejbližšímu průčelí. Než po nich začal stoupat, poručík na moment zaváhal. Uvědomoval si všeobecný pocit neklidu, lehkého znepokojení, jakoby ho nějaký hlas varoval před neznámým nebezpečím.</p>
<p>Položil nohu na první schod. Kaňonem se rozezněl jediný hluboký čistý tón; pocit neklidu se vzedmul v iracionální hrůzu. Viděl, že i jeho muži jsou tím nakaženi. Rezolutně vystoupil na druhý schod. Mezi kopci se znovu rozezněl tón, tentokrát jiný.</p>
<p>Ztuhle pochodoval po dlouhém schodišti nahoru, jeho muži ho neochotně následovali. Pomalé, těžkopádné a nekonečně tragické largo udávalo jeho lopotným krokům rytmus – lopotným proto, že každý schod byl příliš široký a příliš příkrý na to, aby byl pohodlný. Pocit hrozící katastrofy, nevyhnutelné zkázy byl tím větší, čím více se blížil k budově.</p>
<p><strong>*</strong></p>
<p>Jakmile poručík vystoupal nahoru, dvojitá vrata heroické velikosti se pomalu houpavě rozevřela. V takto vytvořeném vstupu stála lidská postava, muž oděný do smaragdové róby dosahující až na podlahu. Laskavě důstojnou tvář lemovaly bílé vlasy a splývající plnovous. Majestátně vyšel ze dveří kupředu a k vrcholu schodiště dospěl právě ve chvíli, kdy jej docílil i poručík. Ten s úžasem zaznamenal, že kolem hlavy starého muže bliká nehmotná svatozář. Měl však málo času se nad tím zamýšlet; starý muž pozvedl pravou ruku k požehnání a pravil:</p>
<p>„Pokoj nechť je s tebou!“</p>
<p>A<emphasis> tak </emphasis>se stalo! Pocit děsu, iracionální hrůzy, z Panasiata spadl stejně náhle, jako by někdo otočil knoflíkem. Při tom, jak se mu ulevilo, zjistil, že na tohoto příslušníka podřízené rasy – který byl evidentně knězem – pohlíží s vřelostí vyhrazenou rovnocenným. Vybavil si Výstrahu k jednání s podřadnými náboženstvími.</p>
<p>„Co je tohle za místo, Svatý?“</p>
<p>„Stojíš na prahu Motova chrámu, Pána Pánů, Pána všech!“</p>
<p>„Mota – hmmm.“ Nedokázal si takového boha vybavit, na tom však nezáleželo. Tahle bledá stvoření měla tisíce podivných bohů. Otroci musí mít jen tři věci: jídlo, práci a své bohy, a z této trojice se nikdy nesmíte otírat právě o bohy, jinak se otroci stanou nepříjemnými. Tak praví Zásady vládnutí. „Kdo jsi?“</p>
<p>„Jsem jen prostý kněz, První služebník Shaama, Pána pokoje.“</p>
<p>„Shaama? Myslel jsem, že tvým bohem je Mota?“</p>
<p>„Bohu Motovi sloužíme v šesti z jeho tisíce podob. Vy mu sloužíte svým způsobem. Dokonce i Božský císař mu slouží svým způsobem. Má oddanost náleží Pánovi pokoje.“</p>
<p>Tohle je nebezpečně blízko velezradě, pomyslel si poručík, když už ne rouhání. Přesto, může to být tak, že bohové mají mnoho jmen a domorodec nevypadal na to, že by způsoboval potíže. „Dobře tedy, starý světče, Božský císař ti dovoluje sloužit bohu v podobě, ve které ho vidíš, ale já musím pro císařství vykonat prohlídku. Ustup stranou.“</p>
<p>Stařec se nepohnul, ale lítostivě odvětil: „Je mi líto, pane. To nelze.“</p>
<p>„Musí. Ustup stranou!“</p>
<p>„Prosím, pane. Zapřísahám tě! Není možné, abys vstoupil. Mota je v této podobě Pánem bílých lidí. Musíš jít do svého vlastního chrámu, do tohoto vstoupit nesmíš. Znamená to smrt pro všechny, kdo nejsou jeho stoupenci.“</p>
<p>„Vyhrožuješ mi?“</p>
<p>„Ne, pane, ne – sloužíme císaři tak, jak to naše víra žádá. Ale toto Pán Mota osobně zakazuje. Jestliže zhřešíš, nemohu tě zachránit.“</p>
<p>„Z úřadu Božského císaře – ustup stranou!“ Pevně vykročil přes širokou terasu ke dveřím, jeho oddíl jej tupě následoval. Když pochodoval, popadla ho panická hrůza, která s tím, jak se blížil k velkým dveřím, získávala na síle. Jakoby se mu sevřelo srdce a řvala v něm šílená touha utéct. Jen fatalistická odvaha nabytá výcvikem jej nutila pokračovat. Dveřmi viděl rozlehlý prázdný sál, v němž byl na vzdálené straně oltář, sám také velký, ale vzhledem k mamutím rozměrům místnosti trpasličí. Vnitřní zdi zářily, každá svým vlastním světlem, červeným, modrým, zeleným, zlatým. Strop byl dokonale a bez poskvrnky bílý, podlaha stejně dokonale černá.</p>
<p>Není tam nic, čeho bych se měl bát, říkal si, ta nelogická, ale strašlivě skutečná hrůza je jen slabost nehodná válečníka. Překročil práh. Chvilková závrať, záblesk děsivé nejistoty a zhroutil se.</p>
<p>Jednotka, jdoucí mu v patách, nedostala žádné varování. Ardmore vyklusal z úkrytu. „Dobrá práce, Jeffe,“ zvolal. „Měl bys vystupovat v divadle!“</p>
<p>Starý kněz se uvolnil. „Díky, šéfe. Co bude dál?“</p>
<p>„Budeme mít čas si to rozmyslet.“ Otočil se k oltáři a zvolal: „Scheere!“</p>
<p>„Ano, pane!“</p>
<p>„Vypněte ten čtrnácticyklový tón!“ Směrem k Thomasovi dodal: „Ten zatracený infrazvuk naplňuje plíživou hrůzou dokonce i mne, přestože vím, co se děje. Jaký to asi mohlo mít účinek tady na našeho kámoše?“</p>
<p>„Mám za to, že se zhroutil. Nikdy bych si nepomyslel, že to zvládne až ke dveřím.“</p>
<p>„Nemám mu to za zlé. I mně se z toho chtělo kňučet jako psovi, a přitom jsem já sám nařídil zapnutí. Chlap se z ničeho tak nesesype jako ze strachu z toho, čemu nerozumí. Nuže, držíme medvěda za ocas. Teď přijít na způsob, jak uvolnit –“</p>
<p>„A co s ním?“ Thomas trhl hlavou směrem k horalovi pořád ještě stojícímu na úpatí velkého schodiště.</p>
<p>„Ach ano.“ Ardmore na něj zapískal a zakřičel: „Hej, ty – pojď sem!“</p>
<p>Muž váhal, načež Ardmore dodal: „K sakru – my jsme bílí! Cožpak to nevidíš?“</p>
<p>Muž odpověděl: „Vidím, ale nelíbí se mi to.“ Přesto pomalu přicházel.</p>
<p>Ardmore řekl: „Tohle je malý podfuk na naše žluté bratry. A protože už jsi v tom, jsi v tom! Hraješ?“</p>
<p>V tuto chvíli už se shlukli ostatní členové posádky Citadely. Horský vůdce se rozhlédl po jejich obličejích. „Nezdá se, že bych měl na výběr.“</p>
<p>„Možná ne, ale raději bychom měli dobrovolníka než vězně.“</p>
<p>Horal si přehodil tabák z levé strany úst na pravou, rozhlédl se po neposkvrněném dláždění, kde by si mohl odplivnout, rozhodl se neplivat a odvětil: „Co je to za hru?“</p>
<p>„Bouda na naše asijské šéfy. Máme v úmyslu dát jim za vyučenou – s pomocí boží a velkého Pána Moty.“</p>
<p>Průvodce si je znovu prohlédl, pak najednou vystrčil ruku a řekl: „Jdu s váma.“</p>
<p>„Fajn,“ souhlasil Ardmore a vzal jej za ruku. „Jak se jmenuješ?“ „Howe. Alexander Hamilton Howe. Přátelé mi říkají Alec.“</p>
<p>„O.K, Aleku. Takže, co umíš? Umíš vařit?“ dodal.</p>
<p>„Trochu.“</p>
<p>„Dobře.“ Otočil se. „Grahame, prozatím je tvůj. Později si s ním promluvím. Teď – Jeffe, nezdálo se ti, že jedna z těch opic šla k zemi trochu pomaleji?“</p>
<p>„Možná. Proč?“</p>
<p>„Tenhle, že ano?“ Botou se dotkl jedné z tichých, svinutých postav.</p>
<p>„Myslím, že jo.“</p>
<p>„Dobře, chci ho prověřit, než je oživíme. Pokud je to Mongol, měl se složit rychleji. Dr. Brooksi, vyzkoušel byste reflexy tohohle mládence? A nebuďte přitom moc jemný.“</p>
<p>Brooksovi se povedlo vyvolat rychle za sebou nějaké záškuby. Když to Ardmore viděl, sklonil se a pevně přitiskl palec na obnažený nerv pod uchem. Voják si se svíjením klekl. „Dobře, kámo vysvětli to.“ Voják na něj apaticky zíral. Ardmore si chvilku prohlížel jeho tvář a pak udělal rychlé gesto, které před zraky ostatních chránil svým tělem.</p>
<p>„Proč jste to neřekl hned?“ zeptal se panasijský voják.</p>
<p>„Musím přiznat, že je to výborný make–up,“ podotkl obdivně Ardmore. „Jaké je vaše jméno a hodnost?“</p>
<p>„Tetování a plastická operace,“ odvětil druhý. „Jméno je Downer, kapitán, armáda Spojených států.“</p>
<p>„Já jsem Ardmore. Major Ardmore.“</p>
<p>„Rád vás poznávám, majore.“ Potřásli si rukama. „Velmi rád, musím říct. Hájil jsem měsíce pozici a přemýšlel jsem, komu a jak bych měl podat hlášení.“</p>
<p>„Nuže, nám budete jistě k užitku. Jsme narychlo poskládaná organizace. Teď musím jít něco udělat – promluvíme si později.“ Otočil se. „Na místa, pánové. Druhé jednání. Ověřte u všech ostatních, jestli nemají make–up. Wilkie, dohlédni na to, aby Howe a Downer byli z dohledu. Vrátíme naše ospalé hosty zpátky k vědomí.“</p>
<p>Začali jeho rozkaz plnit. Downer se dotkl Ardmoreova rukávu. „Ještě moment, majore. Neznám váš plán, ale dříve, než budeme pokračovat, jste si jistý, že nechcete, abych zůstal ve svém současném určení?“</p>
<p>„Co? Hmmm – něco na tom je. Přejete si to dělat?“</p>
<p>„Přeji, pokud to bude užitečné,“ odvětil klidně Downer.</p>
<p>„Bylo by to užitečné. Thomasi, pojď sem.“ Všichni tři si udělali krátkou poradu a zajistili Downerovi způsob, jak podávat hlášení. Ardmore mu řekl o celé situaci tolik, kolik bylo nutné. „Nuže, hodně štěstí, starouši,“ uzavřel to. „Vraťte se a hrajte mrtvého, my zatím oživíme vaše spolubojovníky.“</p>
<p>Thomas, Ardmore a Calhoun dávali pozor na asijského poručíka, který pomalu otvíral oči. „Velebme!“ zanotoval Thomas. „Pán žije!“</p>
<p>Poručík se rozhlédl kolem sebe, zakroutil hlavou a sáhl pro zbraň. Ardmore, vypadající v rudé róbě Dise, Pána ničení, působivě, pozvedl ruku. „Opatrně, pane, prosím! Snažně jsem prosil svého pána, Dise, aby vás k nám navrátil. Neurazte ho znovu.“</p>
<p>Asiat zaváhal, pak se zeptal: „Co se stalo?“</p>
<p>„Pán Mota jednající skrze Dise, Ničitele, vás vzal k sobě. Modlili jsme se a plakali a zapřísáhli Tamaru, Paní milosti, aby se za nás přimluvila.“ Rozhodil rukama k otevřeným dveřím. Wilkie, Graham a Brooks, příhodně oblečeni, stále horlivě poklekali před oltářem. „Naše modlitba byla milostivě vyslyšena. Jděte v míru!“</p>
<p>Scheer, u ovládacího panelu, si zvolil tento moment k tomu, aby zvýšil hlasitost čtrnácticyklového tónu. Poručík se s nevýslovným strachem svírajícím mu srdce, popletený a zmatený, vydal ven. Shromáždil kolem sebe své muže a sešel po širokém schodišti dolů, přičemž ho stále provázela kolosální varhanní hudba jako hrůzný, nevyhnutelný doprovod.</p>
<p>„Tak, a je to,“ podotkl Ardmore, když skupinka zmizela v dálce. „První kolo pro děti boží. Thomasi, chci, aby ses hned vydal do města.“</p>
<p>„Prosím?“</p>
<p>„V róbě a s veškerou parádou. Vyhledej okresního šéfa a vznes formální stížnost, že poručík Smradlavej Ksicht k velkému rozhořčení bohů bezprávně znesvětil naše svatá místa a žádej záruku, že už se to nebude opakovat. Chceš celou záležitost nějak vyřešit – spravedlivé rozhořčení, však víš – ale, ach, velmi uctivý ke světským autoritám.“</p>
<p>„Oceňuji důvěru, kterou ve mne vkládáte,“ řekl Thomas se sardonickým úšklebkem. Ardmore se na něj zazubil.</p>
<p>„Vím, že je to těžký úkol, kamaráde, ale hodně na tom záleží. Pokud dokážeme využít jejich vlastních zvyklostí a pravidel k tomu, abychom hned teď ustavili precedens poukazující na nás jakožto na skutečnou církev mající právo požívat všech běžných výsad, máme bitvu z poloviny vyhranou.“</p>
<p>„Co když po mně budou chtít identifikační kartu?“</p>
<p>„Pokud se budeš nosit s dostatečnou arogancí, nikdy je nenapadne o ni žádat. Prostě si vybav typickou členku dámského klubu a zkus se stejně naparovat. Chci, aby si zvykli na myšlenku, že každý s berlou, v róbě a se svatozáří má svou identifikaci jen díky vzhledu. Později nám to ušetří nepříjemnosti.“</p>
<p>„Pokusím se – ale nic neslibuju.“</p>
<p>„Myslím, že to dokážeš. Každopádně jdeš ven vybaven dostatkem věcí na to, abys byl v bezpečí. Měj zapnutý štít, kdykoliv kolem tebe bude některej z nich. Nepokoušej se jim to jakkoliv vysvětlovat; ať se prostě odrazí, když tě budou chtít obklíčit. Je to zázrak – netřeba vysvětlovat.“</p>
<p>„O.K.“</p>
<p><strong>*</strong></p>
<p>Poručíkovo hlášení nebylo pro nadřízené uspokojivé. Koneckonců nebylo uspokojivé ani pro něj samotného. Měl ostrý pocit ztráty cti, který slova přímého nadřízeného nijak nezmenšila. „Vy, důstojník armády Božského císaře, jste dovolil, abyste vypadal hloupě před zraky poddané rasy. Co k tomu můžete říci?“</p>
<p>„Vaše odpuštění, pane!“</p>
<p>„Nejde o mne – je to záležitost, kterou byste si měl vyřešit se svými předky.“</p>
<p>„Rozumím, pane!“ Pohladil krátký mečík, který mu visel u boku.</p>
<p>„Nemusíte spěchat; chci, abyste svou pohádku sdělil osobně císařskému Zástupci.“</p>
<p>Místní Zástupce císaře, vojenský guvernér oblasti zahrnující Denver a Citadelu, nebyl o nic víc potěšen než jeho podřízený. „Co vás to popadlo, že jste vstoupil na jejich svaté místo? Tihle lidé jsou jako děti, popudliví. Váš čin by mohl být politováníhodnou příčinou zabití mnoha dalších, kteří jsou cennější než vy. Nemůžete pořád plýtvat otroky, abyste jim dal lekci.“</p>
<p>„Jsem hanebný, sire.“</p>
<p>„To nepopírám. Můžete jít.“ Poručík odešel, aby se připojil ne ke své rodině, ale ke svým předkům.</p>
<p>Císařský Zástupce se otočil na svého adjutanta. „Pravděpodobně budeme tímto kultem žalováni. Dohlédni na to, aby byli žalobci upokojeni a ujištěni, že jejich bohové nebudou vyrušováni. Zaznamenej charakteristiky sekty a rozešli obecné varování, aby s nimi bylo zacházeno jemně.“ Povzdechl si. „Tihle divoši a jejich falešní bohové! Už mne začínají nudit. Přesto jsou nezbytní; kněží a bohové otroků vždy bojují na straně pánů. To je zákon přírody.“</p>
<p>„Promluvil jste, sire.“</p>
<p>Ardmore byl rád, když viděl, že se Thomas vrátil do Citadely. I přes důvěru v Jeffovu schopnost poradit si v nepřátelském prostředí, i přes ujištění dané mu Calhounem, že ochranný štít, je-li s ním náležitě zacházeno, ochrání nositele před čímkoliv, co by mohli Panasiati vymyslet, byl nervózní už od chvíle, kdy Thomas vyrazil, aby u panasijských úřadů nahlásil stížnost. Koneckonců postoj Panasiatů vůči místním církvím může být spíše jen tolerance než zvláštní podpora.</p>
<p>„Vítej doma, starouši!“ zvolala poklepal ho po zádech. „Jsem rád, že tě vidím – pověz mi, co se stalo?“</p>
<p>„Dejte mi čas, abych se mohl vysvléct z tohohle zatracenýho županu, pak vám to povím. Máte cigáro? To je odvrácená strana toho, když jste svatým mužem; ti nekouří.“</p>
<p>„Jistě. Tady. Měl's něco k jídlu?“</p>
<p>„Poslední dobou ne.“</p>
<p>Ardmore zapnul interkom do kuchyně. „Aleku, schrasti nějaké jídlo pro poručíka Thomase. A řekni jednotce, že si můžou poslechnout jeho příběh, pokud přijdou do mé kanceláře.“</p>
<p>„Zeptejte se ho, jestli má nějaké avokádo.“</p>
<p>Ardmore se zeptal. „Říká<emphasis>, </emphasis>že v mrazáku pořád ještě jsou, jedno rozmrazí. Tak, teď jsi na řadě ty. Co řekla Červená Karkulka vlkovi?“</p>
<p>„Tedy – tomu sotva uvěříte, šéfe, ale neměl jsem vůbec žádné potíže. Když jsem se dostal do města, napochodoval jsem přímo k prvnímu panasijskému policajtovi, kterého jsem našel, sestoupil jsem z obrubníku a vystřihl tu žehnající pózu – berlu v levé ruce, pravou rukou jsem máchl ve vzduchu; žádný to spínání rukou a sklánění hlavy, který by měli bílí provádět. Pak jsem řekl: ,Pokoj s tebou! Zavede pán svého služebníka k sídlu vlády Božského císaře?‘</p>
<p>Nemyslím, že by moc rozuměl anglicky. Vypadal, že ho moje chování překvapilo, tak odchytil dalšího plochýho ksichta, aby mu pomohl. Ten uměl anglicky líp a já požadavek zopakoval. Něco žvatlali v tom svým zatraceným zpěvavým jazyce a pak mě odvedli do paláce císařova Zástupce. Bylo z nás pěkný procesí – každý na jedné straně a já v rychlé chůzi, takže jsem šel zároveň s nima nebo kousek vepředu.“</p>
<p>„Dobrá propaganda,“ pochválil ho Ardmore.</p>
<p>„Tak jsem to myslel. No, dovedli mě tam a já svůj příběh odvykládal nějakému nižšímu úředníkovi. Výsledek mě ohromil. Okamžitě mě zavedli k samotnýmu Zástupci.“</p>
<p>„Ale nepovídej!“</p>
<p>„Počkejte chvilku – vyplatilo se to. Přiznávám, že jsem měl strach, ale řekl jsem si: „Jeffe, starouši, jestli se teď začneš plazit, nikdy se odsud nedostaneš živý.“ Věděl jsem, že běloch má před tak vysokým úředníkem padnout na kolena. Já to neudělal; dal jsem mu stejné požehnání vestoje jako těm jeho poskokům. A on mě nechal být! Prohlídl si mě a říká: „Děkuji ti za požehnání, svatý. Můžeš přistoupit.“ Mimochodem, mluví skvěle anglicky.</p>
<p>Tak tedy, řekl jsem mu přijatelně přesnou verzi toho, co se tady stalo – oficiální verzi, chápete – a on se mě zeptal na pár otázek.“</p>
<p>„Jakých?“</p>
<p>„Nejprve chtěl vědět, jestli moje víra uznává autoritu císaře.</p>
<p>Ujistil jsem ho, že ano, že naši stoupenci jsou naprosto zavázáni podrobit se světské moci ve všech záležitostech, že nám však naše učení přikazuje uctívat skutečné bohy naším vlastním způsobem. Pak jsem mu dal dlouhé teologické kázání. Řekl jsem mu, že všichni lidé uctívají Boha, ale že Bůh má tisíc podob, z nichž každá je kultem. Bůh ve své moudrosti byl schopný ukázat se různým rasám v různých podobách, <emphasis>protože není slušné, aby pán i sluha uctívali stejným způs</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>bem. </emphasis>Proto je šest podob Moty, Shaama, Mense, Tamary, Barmaka a Dise rezervováno pro bílé stejně, jako je Božský císař podobou rezervovanou pro rasu pánů.“</p>
<p>„Jak to přijal?“</p>
<p>„Pochytil jsem, že je to podle něj velmi zdravá nauka – pro otroky. Zeptal se mě, co naše církev dělá kromě bohoslužeb. Já mu řekl, že naší hlavní touhou je poskytovat pomoc chudým a nemocným. Zdál se tím být potěšen. Získal jsem dojem, že pro naše laskavé vládce je výpomoc velmi vážným problémem.“</p>
<p>„Výpomoc? Oni nějakou poskytují?“</p>
<p>„Ne tak úplně. Ale když nacpete vězně do koncentračních táborů, musíte je něčím nakrmit. Vnitřní ekonomika se zhroutila ve velkém a oni ji ještě nepostavili na nohy. Myslím, že hnutí, které jim odlehčí od přílišných starostí týkajících se nakrmení otroků, přivítají.“</p>
<p>„Hmmm. Něco dalšího?“</p>
<p>„Nic moc. Znovu jsem ho ujistil, že nám, jakožto duchovním vůdcům, je dogmaty zakázáno mít cokoliv společného s politikou a on mi řekl, že v budoucnu nebudeme obtěžováni. Pak mě propustil. Zopakoval jsem požehnání, otočil se k němu zády a odkráčel ven.“</p>
<p>„Zdá se mi,“ řekl Ardmore, „že jsi ho pořádně napálil.“</p>
<p>„Tím bych si nebyl tak jistý, šéfe. Ten parchant je chytrý machiavelista. Asi bych mu neměl říkat parchant, protože to on není – podle svých standardů. Je státník. Musím přiznat, že na mne zapůsobil. Podívejte – tihle Panasiati nemůžou být hloupí; podrobili si a drží půlku světa, stovky miliónů lidí. Jestliže tolerují místní náboženství, je to proto, že zjistili, že je to chytrá politika. Musíme je držet při tom i v našem případě, navzdory chytrým a zkušeným úředníkům.“</p>
<p>„Máš nesporně pravdu. Určitě si musíme dát pozor, abychom je nepodcenili.“</p>
<p>„Ještě jsem úplně neskončil. Na cestě z paláce mě vyzvedla další eskorta a zůstala se mnou. Šel jsem dál a nevěnoval jim pozornost. Cesta z města mě zavedla k centrální tržnici. Byly tam stovky bílých, seřazených ve frontách a čekajících na možnost koupit si na potravinové lístky jídlo. Dostal jsem nápad a rozhodl se zjistit, jak daleko sahá moje imunita. Zastavil jsem, vyšplhal na krabici a začal jim kázat.“</p>
<p>Ardmore pískl. „Páni, Jeffe, takhle riskovat jsi neměl!“</p>
<p>„Ale, majore, my to musíme vědět a já si byl dost jistý, že to nejhorší, co mi můžou udělat, je donutit mě přestat.“</p>
<p>„Tedy… ano, myslím, že ano. Tahle práce stejně vyžaduje, abychom riskovali, a ty musíš použít vlastní úsudek. Drzost by mohla být nejlepší taktikou. Promiň to přerušení – co se stalo?“</p>
<p>„Eskorta nejprve vypadala zaraženě a nebyla si jistá, co má dělat. Já jsem pokračoval a koutkem oka je sledoval. Hezky brzo se k nim připojil nějakej chlápek, co vypadal jako jejich nadřízený. Udělali si poradu a ten nadřízenej policajt odešel. Asi tak za pět minut se vrátil a jenom tam tak stál a pozoroval mě. Domyslel jsem si, že telefonoval a obdržel instrukce, že mě má nechat na pokoji.“</p>
<p>„Jak to přijaly zástupy?“</p>
<p>„Myslím, že nejvíce na ně zapůsobil zřejmý fakt, že bílý porušuje jedno z nařízení pánů a prochází mu to. Nepokoušel jsem se jim toho říct nějak moc. Vzal jsem: ,Přichází Řád!‘ a ozdobil to mnoha zářivými frázemi. Řekl jsem jim, ať jsou hodní kluci a holky a ať se nebojí, protože přichází Řád, aby nasytil hladové, vyléčil nemocné a utěšil nešťastné.“</p>
<p>„Hmmm. Takže když jsi začal dělat sliby, měli bychom se asi usadit, abychom je mohli plnit.“</p>
<p>„K tomu jsem chtěl dojít, šéfe. Myslím, že bychom asi měli v Denveru postavit pobočný kostel.“</p>
<p>„Ale na to, abychom začali s pobočkami, máme sotva dost personálu.“</p>
<p>„Jste si jistý? Nechci stavět svůj názor proti vašemu, ale nevím, jak máme získat množství rekrutů, když nepůjdeme tam, kde jsou. Teď jsou na to všichni připraveni; můžete si být jistý, že každý běloch v Denveru mluví o tom nosálovi se svatozáří – se <emphasis>svatozáří, </emphasis>všimněte si! – který kázal na tržišti a Asiati si ho netroufli zastavit. Pohrnou se!“</p>
<p>„No… možná máš pravdu –“</p>
<p>„Myslím, že mám. Přiznávám, že stálou posádku Citadely nemůžeme postrádat, takže to můžeme udělat takhle: půjdu s Alekem do města, kde si vyhlédneme budovu, kterou můžeme změnit v chrám, a začneme s bohoslužbami. Zprvu nám budou stačit energetické jednotky v berlách, pak může přijet Scheer, přestavět interiér chrámu a postavit pořádnou jednotku v oltáři. Když už to bude v chodu, může rutinu odkázat Alekovi. Ten bude místním knězem pro Denver.“</p>
<p><strong>*</strong></p>
<p>Zatímco Ardmore a Thomas hovořili, ostatní proudili po jednom dovnitř. Teď se Ardmore obrátil na Aleka Howea.</p>
<p>„Co ty na to, Aleku? Myslíš, že dokážeš jako kněz dělat hluk, kázat, organizovat charitu a tyhle věci?“</p>
<p>Horský vůdce si dal s odpovědí na čas. „Myslím, majore, že raději zůstanu u práce, kterou mám teď tady.“</p>
<p>„Nebude to těžké,“ ujišťoval ho Ardmore. „Thomas nebo já ti ta kázání můžeme napsat. Zbytek bude sestávat zejména z toho, že budeš mít zavřenou pusu a otevřené oči a že budeš sem nahoru posílat slibné adepty, které bychom mohli naverbovat.“</p>
<p>„Nejde o kázání, majore. Dokážu kázat – v mládí jsem byl kostelním zpěvákem. Já jen nedokážu tohle falešné náboženství srovnat se svým svědomím. Vím, že to děláte s ušlechtilým záměrem, a já souhlasil, že mu budu sloužit, raději bych však zůstal v kuchyni.“</p>
<p>Než odpověděl, zvážil Ardmore jeho slova. „Aleku,“ řekl po chvíli tlumeným hlasem. „Myslím, že tvé stanovisko dokážu ocenit. Nikoho bych nežádal, aby udělal cokoliv proti svému svědomí. Ve skutečnosti bychom se neschovali pod pláštíkem církve, kdybychom znali jiný praktický způsob, jak bojovat za Spojené státy. Zakazuje ti tvá víra bojovat za svou zemi?“</p>
<p>„Ne, nezakazuje.“</p>
<p>„Tvá práce kněze v kostele bude většinou sestávat z pomoci potřebným. Slučuje se to s tvým vyznáním?“</p>
<p>„Přirozeně že slučuje. Přesně proto to nemohu dělat ve jménu falešného Boha.“</p>
<p>„Ale <emphasis>je </emphasis>to falešný Bůh? Opravdu věříš, že Bůh se nějak stará o to, jakými jmény Jej nazýváš, pokud práce, kterou vykonáváš, je pro Něj přijatelná? Takže pozor,“ dodal chvatně, „neříkám, že tento takzvaný chrám, který jsme postavili, je nutně Domem Božím, není však uctívání Boha spíše záležitostí toho, co cítíš v srdci, než verbální podoba a užívané ceremoniály?“</p>
<p>„To je pravda, majore, každé vámi vyřčené slovo je evangelium – ale já to prostě necítím tak úplně <emphasis>správně.“</emphasis></p>
<p>Ardmore si všiml, že Calhoun diskusi poslouchá se špatně skrývanou netrpělivostí. Rozhodl se ji proto ukončit. „Aleku, chci, abys teď šel a o samotě si o tom popřemýšlel. Zítra přijď za mnou. Jestliže nebudeš schopen tuhle práci sloučit se svým svědomím, dám ti nepředpojaté propuštění z důvodu rozporu se svědomím. Dokonce nebude ani nutné, abys sloužil v kuchyni.“</p>
<p>„Tak daleko bych nezašel, majore. Mně to připadá –“</p>
<p>„Ne, opravdu. Pokud je špatné jedno, je i to druhé. Nechci být zodpovědný za to, že budu po někom vyžadovat něco, co by mu mohlo připadat jako hřích. Teď jdi a přemýšlej o tom.“</p>
<p>Ardmore jej popohnal ven, aniž mu dovolil cokoliv dalšího říct.</p>
<p>Calhoun už se nedokázal déle ovládat. „Tedy, opravdu, majore, musím promluvit! Je snad vaší taktikou dělat ústupky pověrám tváří v tvář vojenské nutnosti?“</p>
<p>„Ne, plukovníku, není – ale tato pověra, jak tomu říkáte, je v tomto případě vojenským <emphasis>faktem. </emphasis>Howeho případ je prvním příkladem toho, s čím se budeme muset vyrovnávat – s postojem ortodoxních církví vůči té, kterou jsme vymysleli.“</p>
<p>„Možná.“ navrhl Wilkie, „že jsme měli napodobit běžnější církve.“</p>
<p>„Možná. Možná. Přemýšlel jsem o tom, ale nějak to nejsem schopen pochopit. Nedokážu si představit, že by jeden z nás předstíral, že je pastor, řekněme, v jednom z běžných protestantských kostelů. Já moc do kostela nechodím, ale nemyslím, že bych to spolkl. Když už na to přijde, možná mě trápí stejná věc jako Howeho. Ale musíme se s tím vyrovnat. Musíme vzít v úvahu přístup ostatních církví. Nemusíme jim šlapat na paty v případě, že budeme schopni pomoci.“</p>
<p>„Možná pomůže tohle,“ navrhl Thomas. „Jednou ze zásad naší církve by mohlo být, že zahrneme a budeme tolerovat, nebo dokonce povzbuzovat, jakoukoliv jinou formu zbožnosti, které dají lidé přednost. Mimoto, každá církev, zejména v těchto dnech, má mnohem více sociální práce než si může dovolit. Poskytneme ostatním finanční pomoc bez jakýchkoliv závazků.“</p>
<p>„Obojí pomůže,“ rozhodl Ardmore. „Ale bude to choulostivá záležitost. Bude-li to možné, naverbujeme skutečné kněze a pastory. Můžeme se vsadit, že každý Američan bude s námi, jestliže pochopí, kam směřujeme. Problémem bude rozhodnout, kterým bude možno svěřit celé tajemství. A teď k Denveru – Jeffe, chceš se tam vrátit a začít hned, řekněme zítra?“</p>
<p>„Co Howe?“</p>
<p>„Myslím, že změní přesvědčení.“</p>
<p>„Ještě moment, majore.“ To byl dr. Brooks, který jako obvykle seděl tiše, zatímco hovořili ostatní. „Myslím, že je dobrý nápad, abychom den dva počkali, až Scheer udělá v energetických jednotkách berel patřičné změny.“</p>
<p>„Jaké změny?“</p>
<p>„Pamatujete, že jsme experimentovali s Ledbetterovým efektem jakožto sterilizačním činitelem?“</p>
<p>„Ano, jistě.“</p>
<p>„Proto jsme mohli bez obav prorokovat, že pomůžeme nemocným. Abych pravdu řekl, podcenili jsme potenciál této metody. Na začátku týdne jsem sám sebe nakazil antraxem –“</p>
<p>„Antraxem! Bože můj, doktore, proč jste pro všechno na světě na sebe bral takové riziko?“</p>
<p>Brooks vrhl na Ardmorea pohled svých mírných očí. „Zjevně to bylo nezbytné,“ vysvětloval trpělivě. „Testy s morčaty byly pozitivní, to je pravda, ale lidské experimenty byly nutné k tomu, aby šlo metodu zavést. Jak jsem říkal, nakazil jsem se antraxem a nechal nemoc propuknout, pak jsem se vystavil Ledbetterovu efektu na všech vlnových délkách s výjimkou frekvenčního pásma smrtelného teplokrevným obratlovcům. Nemoc zmizela. Za méně než hodinu přirozená rovnováha anabolismu nad katabolismem uvedla do pořádku zůstatky patologických symptomů. Bylo mi dobře.“</p>
<p>„Ze mne snad bude šilhavý internista! Myslíte, že to bude stejně rychle fungovat i u ostatních nemocí?“</p>
<p>„Jsem si tím jist. Nejen proto, že takové byly výsledky i u jiných chorob při experimentech se zvířaty, které jsem prováděl, ale díky dalšímu neočekávanému, i když experimentálně předvídatelnému závěru. Nedávno jsem trpěl celkem silným nachlazením dutin, jak si mohli někteří z vás všimnout. Expozice nejenže vyléčila antrax, také zcela odstranila ono nachlazení. Virus nachlazení zahrnuje více než tucet známých patogenních organismů a pravděpodobně stejné množství neznámých. Expozice je zabila všechny bez rozdílu.“</p>
<p>„Jsem potěšen, že takové hlášení dostávám, doktore,“ odpověděl Ardmore. „Tento objev může být dlouhodobě pro lidskou rasu mnohem důležitější než jakékoliv současné vojenské využití. Ale jak se to týká ustavení filiálního kostela v Denveru?“</p>
<p>„Nuže, pane, možná se ho to netýká. Ale dovolil jsem si pověřit Scheera modifikací jedné z přenosných energetických jednotek tak, aby mohli všichni naši agenti běžně uzdravovat, i když budou vybavení jen berlou. Myslel jsem, že byste mohl počkat, až tu samou modifikaci Scheer udělá na berlách navržených k použití Thomasem a Howem.“</p>
<p>„Asi máte pravdu, pokud to nebude trvat příliš dlouho. Mohu tu modifikaci vidět?“</p>
<p>Scheer předvedl hůl, na níž pracoval. Na povrchu se nijak nelišila od ostatních. Šest stop vysoká tyč završená hlavicí ve formě ozdobné krychle okolo čtyř palců v průměru. Strany krychle byly vybarveny tak, aby odpovídaly stranám velkého chrámu. Základ krychle a celá berla byly pokryty složitými ornamenty vyvedenými válečkem, vytvarovanými arabeskami a jemným basreliéfem vše dovedně zastíralo ovladače energetické jednotky a projektoru umístěné v krychlové hlavici.</p>
<p>Povrchový vzhled berly Scheer nezměnil; jednoduše přidal k pohonné jednotce v krychli vnitřní dodatečný okruh, díky němuž mohla oscilovat jen mimo frekvenční pásma smrtelná obratlovcům. Tento okruh ovládal energetickou jednotku a projektor poté, co byl stisknut určitý list na dekoraci hole.</p>
<p>Scheer a Graham se společně lopotili s vytvářením vzhledu hole tak, aby bylo dosaženo integrovaného celku, v němž bude mechanika skryta za uměleckou kamufláží. Byl z nich dobrý tým. Ve skutečnosti nebyly jejich talenty zase tak vzdáleny; umělec je ze dvou třetin řemeslníkem a řemeslník má v podstatě stejné kreativní nutkání jako umělec.</p>
<p>„Navrhuji,“ dodal Brooks poté, co bylo nové ovládání vysvětleno a předvedeno, „aby byl tento nový efekt zasvěcen Tamaře, Paní milosti, a aby se zapnulo její světlo, když bude používán.“</p>
<p>„Tak jo. Dobrý nápad,“ schválil to Ardmore. „Nikdy nepoužívejte berlu k nějakému účelu bez zapnutí světla spojeného s bohem, jehož pomoc máte přivolávat. To je neměnné pravidlo. Ať si zavaří mozky, až se budou snažit přijít na to, jak může prosté monochromatické světlo způsobovat zázraky.“</p>
<p>„Proč se otravovat s nesmysly?“ dotazoval se Calhoun. „Panasiati pravděpodobně nebudou schopni detekovat námi používaný efekt tak jako tak.“</p>
<p>„Jsou pro to dva důvody, plukovníku. Doufáme, že tím, že jim dáme falešnou návnadu, za níž půjdou, zajistíme, aby své vědecké snahy zaměřili špatným směrem. Nemůžeme si dovolit podcenit jejich schopnosti. Ale ještě důležitější je psychologický dopad na nevědecké myšlení, bílé i žluté. Lidé si myslí, že kouzelné věci také kouzelně vypadají. Průměrný Američan je zcela neohromen vědeckými divy; očekává je, bere je jako samozřejmost s přístupem, který lze vyjádřit jako: „No a co? Za to jste vy, hoši, placení.“</p>
<p>Ale přidejte dostatečné množství nesmyslů a dogmat <emphasis>a nedejte </emphasis>tomu nálepku ,vědecké‘, a udělá to na něj dojem. Tomu se říká báječná reklama.“</p>
<p>„Tedy,“ řekl Calhoun, zamítaje celou záležitost, „bezpochybně to víte nejlépe – zjevně máte značné zkušenosti s oblbováním veřejnosti. Já jsem se o podobné záležitosti nikdy nezajímal; mé zájmy jsou čistě vědecké. Jestli mne tady už nepotřebujete, majore, mám nějakou práci.“</p>
<p>„Jistě, plukovníku, jistě! Jen jděte, vaše práce má nejvyšší důležitost…“</p>
<p>„Přesto nechápu,“ dodal zamyšleně, jakmile byl Calhoun pryč, „proč by masová psychologie neměla být vědeckým oborem. Kdyby si nějací vědci dali tu práci, aby zformulovali věci, které obchodníci a politici už znají, nemuseli bychom se dostat do té šlamastyky, ve které jsme.“</p>
<p>„Myslím, že na to dokážu odpovědět,“ řekl ostýchavě dr. Brooks.</p>
<p>„Cože? Ach ano, doktore – co jste to chtěl říct?“</p>
<p>„Psychologie není vědou proto, že je příliš komplikovaná. Vědecká mysl je většinou systematická, s přirozenou náklonností k řádu. Neschvaluje a má tendenci ignorovat odvětví, v nichž není řád ihned viditelný. Kloní se k oborům, kde je řád snadno k nalezení, jako jsou fyzikální vědy, a komplexnější odvětví ponechává těm, kteří hrají podle ucha, jak se <emphasis>říká. </emphasis>Tudíž máme přísně termodynamickou vědu, ale nevypadá to, že bychom ještě dlouho mohli mít vědu psychodynamickou.“</p>
<p>Wilkie se prudce otočil, takže byl k Brooksovi čelem. „Tomu opravdu věříš, Brooksíku?“</p>
<p>„Jistě, drahý Bobe.“</p>
<p>Ardmore poklepal na stůl. „Je to zajímavé téma a rád bych v diskusi pokračoval – ale vypadá to na déšť a seno pořád ještě není pod střechou. Takže k záležitosti týkající se vyhledání kostela v Denveru – má někdo nějaký nápad?“<strong>Kapitola 6</strong></p>
<p>Wilkie řekl: „Jsem rád, že se tím nemusím obtěžovat. Nemám totiž ponětí, kde bych měl začít.“</p>
<p>„Ale Bobe; možná se tím budeš muset obtěžovat,“ odporoval Ardmore. „Možná se tím budeme muset obtěžovat všichni. Sakra – kdybychom jenom měli několik set lidí, na které bychom se mohli spolehnout! Ale nemáme; je nás jen devět.“ Chvíli seděl bez hnutí a bubnoval na stůl. „Jen devět.“</p>
<p>„Plukovníka Calhouna nikdy nepřinutíte, aby vyřvával jako kazatel,“ podotkl Brooks</p>
<p>„Dobře tedy – osm. Jeffe, kolik je ve Spojených státech velkoměst a měst?“</p>
<p>„A nemůžete použít Franka Mitsuiho,“ trval na svém Brooks. „A když už jsme u toho, i když bych moc chtěl, nevím, jak byste mohli použít mne. O rozjezdu falešné církve toho nevím o nic víc než o baletu.“</p>
<p>„Nerozčilujte se, doktore, ani já ne. Budeme muset improvizovat. Naštěstí tady neexistuje příliš pravidel. Můžeme si to ušít na tělo.“</p>
<p>„Ale jak chcete být přesvědčivý?“</p>
<p>„Nemusíme být přesvědčiví – ne ve smyslu konvertitů. Skuteční konvertité by se mohli ukázat jako obtíž. Musíme být přesvědčiví jen natolik, abychom vypadali jako opravdová církev před našimi vládci. A to příliš přesvědčivé být nemusí. Všechna náboženství vypadají navenek stejně hloupě. Vezměte –“ Ardmore zachytil pohledem Scheerův výraz a řekl: „Promiňte! Nechtěl jsem nikomu šlápnout na kuří oko. Ale je to fakt, který my vojensky využijeme. Vezměte si kterýkoliv náboženský obřad, jakékoliv teologické tvrzení: vyjádřeny běžnými termíny budou lidem zvenčí připadat jako úplný nesmysl, od rituálního, symbolického konzumování lidského masa a krve, což je praktikováno všemi křesťanskými náboženstvími, až po otevřený kanibalismus prováděný některými divochy.</p>
<p>No tak, počkejte!“ pokračoval. „Ničím po mně neházejte. Nevynáším soudy nad <emphasis>žádnými </emphasis>náboženskými vírami nebo praktikami; jen poukazuji na to, že můžeme dělat úplně cokoliv, pokud to budeme nazývat náboženskou praktikou a pokud nebudeme opičákům šlapat na paty. Musíme rozhodnout, co vlastně budeme dělat a co říkat.“</p>
<p>„Blábolení mi starosti nedělá,“ řekl Thomas. „Jen jsem se držel toho, abych velkými slovy nic neřekl, a ono to vyšlo. Jde o to efektivní zaháknutí se ve městech. Na to prostě nemáme dost lidí. Nato jste myslel, když jste se mne ptal, kolik je v zemi velkoměst a měst?“</p>
<p>„Hmmm, ano. Nemůžeme <emphasis>jednat – nesmíme </emphasis>jednat, dokud nebudeme pokrývat Spojené státy jako deka. Budeme se muset rozhodnout pro dlouhou válku.“</p>
<p>„Majore, proč chcete pokrývat každé velkoměsto a město?“</p>
<p>Ardmore vypadal, že jej to zaujalo. „Mluv dál.“</p>
<p>„Nuže,“ pokračoval nesměle Thomas, „podle toho, co už o víme, Panasiati neudržují skutečné vojenské síly v každé vesničce. Existuje něco mezi šedesáti a pětasedmdesáti místy, která obsadili posádkou. Většina měst má jen něco na způsob kombinace výběrčího daní, starosty a šéfa policie dohlížejícího na plnění příkazů Zástupce. Tenhle místní papaláš není dokonce ani vojákem v pravém slova smyslu, přestože je ozbrojený a nosí uniformu. Je něco jako poslanec, civilní služebník vystupující jako vojenský guvernér. Myslím, že si můžeme dovolit ho ignorovat; jeho moc by se neudržela ani pět minut, kdyby neměl za zády vojáky a zbraně ve městech s posádkou.“</p>
<p>Ardmore přikývl. „Rozumím, co máš na mysli. Myslíš si, že bychom se měli soustředit na posádková města a zbytek nechat na pokoji. Ale Jeffe – nesmíme nepřítele podcenit. Jestliže se velký bůh Mota ukáže jen na obsazených místech a nikde jinde, nějakému zpravodajskému důstojníkovi mezi Panasiaty to může ve chvíli, kdy bude šmejdit ve statistikách o obsazenosti země, připadat ohromně zábavné. Myslím, že se <emphasis>musíme </emphasis>ukázat tu i onde.“</p>
<p>„A já uctivě oponuji, že nemůžeme, pane. Na to, abychom to spustili, nemáme dost mužů. Už tak budeme mít dost problémů s rekrutováním a vycvičením tolika mužů, aby založili kostel v každém z posádkových měst.“</p>
<p>Ardmore si cucal nehet na palci a vypadal zklamaně. „Asi máš pravdu. Takže, čert to vem. Když tady budeme sedět a dělat si starosti s těžkostmi, nikam se nedostaneme. Řekl jsem, že budeme muset hrát podle ucha, a přesně to uděláme. Nejprve musíme postavit velitelství v Denveru. Jeffe, co k tomu budeš potřebovat?“</p>
<p>Thomas se zamračil. „Nevím. Peníze, předpokládám.“</p>
<p>„S těmi není problém,“ řekl Wilkie. „Kolik? Dokážu ti vyrobit půl tuny zlata stejně snadno jako půl kila.“</p>
<p>„Nemyslím, že by mohl snadno utratit valoun,“ podotkl Ardmore. „Mělo by to být v mincích.“</p>
<p>„I valoun se dá použít,“ oponoval Thomas. „Jediné, co musím udělat, je zanést ho do Císařské banky. Vyrýžované zlato je vítané; naši milostiví páni účtují za tvrdou měnu hotovej majlant.“</p>
<p>Ardmore zakroutil hlavou. „Nedochází ti propagandistický aspekt. Kněz v dlouhé róbě a se splývajícím plnovousem se nevytahuje s šekovou knížkou a plnicím perem; to nepatří k roli. Nechci, abys měl jakýkoliv bankovní účet; ten by nepříteli poskytl detailní záznamy všeho, co děláš. Chci, abys za věci platil krásnými, třpytivě zlatými mincemi, hromádkami mincí. Ty udělají obrovský dojem. Scheere, jste dobrý v padělání?“</p>
<p>„Nikdy jsem to nezkusil, pane.“</p>
<p>„Někdy se začít musí. Každý potřebuje alternativní zaměstnání. Jeffe, asi jsi neměl možnost vzít císařskou zlatou minci, že? Potřebujeme vzor.“</p>
<p>„Ne, neměl. Ale myslím, že bych nějakou mohl dostat, pokud mezi vandráky vyšlu hlášku, že nějakou potřebuju.“</p>
<p>„Nesnáším čekání. Ale aby ses mohl pustit do Denveru, potřebuješ peníze.“</p>
<p>„Musí to být císařské peníze?“ zeptal se doktor Brooks.</p>
<p>„Co?“</p>
<p>Biolog z kapsy vylovil zlatý pětidolar. „Tohle je mince pro štěstí, kterou nosím už od dětství. Myslím, že je šťastná chvíle na to, abych ji dal do oběhu.“</p>
<p>„Hmm… Co myslíš, Jeffe? Udáš americké peníze?“</p>
<p>„Tedy, americké bankovky dobré nejsou, ale zlatá mince – odhaduji, že pokud jde o zlato, nebudou ty pijavice nic namítat – alespoň za cenu ryzího zlata. Jsem si jistý, že Američani ji přijmou.“</p>
<p>„Nezáleží na tom, kolik si srazí.“ Ardmore minci vzal a hodil ji Scheerovi. „Jak dlouho vám bude trvat, než toho uděláte čtyřicet, padesát liber?“</p>
<p>Hlavní seržant si minci prohlížel. „Ne dlouho, pokud je budu namísto ražení odlívat. Chcete je všechny úplně stejné, pane?“</p>
<p>„Proč ne?“</p>
<p>„Nuže, pane, jedná se o datum.“</p>
<p>„Ach! Chápu. Tedy, tohle je jediná matrice, kterou máme; odhaduji, že musíme doufat, že si toho buď nevšimnou, nebo jim to bude jedno.“</p>
<p>„Pokud byste mi poskytl jen o trochu více času, pak myslím, že bych to mohl dát do pořádku, pane. Udělám přibližně dvacet s touhle jako se vzorem, pak na tom trochu ručně zapracuji a dám na každou jiné datum. Tím dostanu dvacet různých matric namísto jedné.“</p>
<p>„Scheere, vy máte duši umělce. Udělejte to tak. A když už v tom budete, tak na každé raději změňte i škrábance a známky opotřebení.“</p>
<p>„Na to už jsem myslel, pane.“</p>
<p>Ardmore se zazubil. „Tenhle tým ještě přivodí Jeho Císařské Ohavnosti pěkné bolení hlavy. Nuže, co ty na to, Jeffe? Ještě nějaké body, které bychom měli vyřešit, než tuhle sešlost rozpustíme?“</p>
<p>„Jen jeden, šéfe. Jak se dostanu do Denveru? Či spíše, jak se tam dostaneme, když předpokládám, že Howe pojede také?“</p>
<p>„Věděl jsem, že se zeptáš. Je to případný dotaz; nemůžeme čekat, že ti Zástupce poskytne helikoptéru. Jak jsi na tom s nohama? Něco polámaného? Kuří oka a puchýře?“</p>
<p>„Na to se fakt těším, že půjdu pěšky. Je to daleko.“</p>
<p>„Nevyčítám ti to. A nejhorší na tom je, že tenhle problém už teď budeme mít pořád, pokud se budeme usazovat v celé zemi.“</p>
<p>„Nechápu, v čem je obtíž,“ vložil se do toho Brooks. „Myslel jsem, že obyvatelé stále ještě mohou řídit cokoliv s výjimkou letadel?“</p>
<p>„Jistě – s cestovními povoleními a nekonečnou byrokracií. Nevadí,“ pokračoval Ardmore. „Přijde den, kdy kostým kněze Moty bude jediným cestovním povolením, které budeme potřebovat. Pokud to uděláme dobře, budou z nás oblíbenci se všemi druhy speciálních privilegií. Mezitím musíme nějak vymyslet, jak dostat Jeffa do Denveru, aniž bychom přilákali nepřiměřenou pozornost a aniž by si úplně sešlapal nohy. Pověz, Jeffe, nikdy jsi mi neřekl, jak jsi cestoval. Nějak jsme se k tomu nedostali.“</p>
<p>„Stopoval jsem. Taky trochu nádeničina. Většina tiráků se příliš bojí tajné policie, než aby to riskovala.“</p>
<p>„Ty's stopoval? To's neměl, Jeffe. Kněží Moty nestopují. Nepasuje to k dělání zázraků.“</p>
<p>„Takže co dělají? Přemýšlejte, majore, kdybych šel pěšky, byl bych pořád ještě na cestě – nebo spíše zatčený nějakým poskokem, ke kterýmu se ještě nedostaly novinky.“ Na Thomasově tváři bylo patrné podráždění, což u něj bylo velmi neobvyklé.</p>
<p>„Promiň. Neměl jsem se s tebou hádat. Ale budeme muset vymyslet lepší způsob.“</p>
<p>„Proč ho tam nemůžu prostě odvézt v jednom z hlídkových vozidel?“ zeptal se Wilkie. „V noci, samozřejmě.“</p>
<p>„Noc pro radar nic neznamená, Bobe. Sestřelili by tě z oblohy.“</p>
<p>„Nemyslím. K dispozici máme téměř neomezené množství energie – někdy mě až straší, když si uvědomím kolik. Myslím, že můžu sestavit majákový efekt na radary, který odpálí každou radarovou soustavu zaměřenou na nás.“</p>
<p>„A dát nepříteli zprávu, že je tady pořád ještě někdo schopný dělat čachry s elektronikou? Nesmíme se prozradit tak brzy, Bobe.“ Wilkie schlíple zmlkl. Ardmore uvažoval. „A přesto musíme riskovat. Sestav ten svůj zázrak, Bobe – pak naplánuj přízemní let po celé trase. Uděláme to kolem tří nebo čtyř ráno, kdy je šance, že vás vůbec nezachytí. Použij ten svůj trik, pokud budeš muset, ale jestli to uděláš, pak se <emphasis>všichni </emphasis>vrátí na základnu. Incident nesmí být spojován s kněžími Moty, dokonce ani časově. To samé platí, až vás tam Wilkie usadí, Jeffe. Pokud budeš přepaden, použij Ledbetterův efekt tak, abys pozabíjel všechny nepřátele ve své blízkosti – a pak přejdi do utajení. Jdi tábořit. Žádný Panasiat nesmí mít za žádných okolností podezření, že by kněží Moty nebyli tím, čím se zdají být. Pozabíjejte svědky a zmizte.“</p>
<p>„Dobře, šéfe.“</p>
<p>Malé hlídkové vozidlo se vznášelo nad horou Lookout, několik metrů od hrobu Buffalo Billa. Otevřely se dveře a na zem seskočil kněz, který pod tíhou opasku s penězi, jenž mu visel od ramen k pasu, klopýtl. Následovala jej podobná postava, ta přistála poněkud jistěji. „Jsi v pořádku, Jeffe?“</p>
<p>„Jasně.“ Wilkie přepnul vozidlo na automat na tak dlouho, aby se mohl vyklonit a říci: „Hodně štěstí!“</p>
<p>„Díky. Ale už zmlkni a jeď.“</p>
<p>„Dobře.“ Dveře se zavřely a vozidlo zmizelo do noci.</p>
<p>Když Thomas s Howem došli na úpatí hory a zamířili k Denveru, už se rozednívalo. Pokud jim bylo známo, nebyli objeveni, i když jednou se museli několik minut krčit mezi keři, kdy se báli i nadechnout, zatímco kolem procházela hlídka. Jeff měl berlu v pohotovosti, palec lehce položený na zlatém listu v dekoraci pod krychlí Moty. Ale hlídka přešla, aniž by o namířených osedlaných blescích věděla.</p>
<p>Když už byli ve městě a za denního světla, nepokoušeli se nadále vyhýbat pozornosti. Tak brzy bylo vzhůru jen několik Panasiatů; po ulicích pospíchali za prací příslušníci rasy otroků, ale panská rasa ještě spala. Američané, kteří je viděli, se na ně letmo zahleděli, ale ani je nezastavili, ani na ně nepromluvili; rodilí Američané už se stačili naučit první zákon policejního státu: starej se o své a nebuď zvědavý!</p>
<p>Jeff se chtěl záměrně setkat s nějakým panasijským policistou. Spolu s Alekem sestoupili z obrubníku, zapnuli si štíty a čekali. V blízkosti nebyli žádní Američané; přítomnost okupantů je naučila, jak splynout se zdmi. Jeff si navlhčil rty a řekl: „Já obstarám mluvení, Aleku.“</p>
<p>„To se mi hodí.“</p>
<p>„Už jde. Ach, můj bože, Aleku, zapni si svatozář!“</p>
<p>„Cože?“ Howe zajel prstem pod turban na místo za pravým uchem; nad hlavou se mu náhle objevila svatozář, zářivé duhově zbarvené světlo. Byl to pouhý ionizační efekt, salónní trik s přídavnými spektry, mnohem méně záhadný než přírodní aura – ale vypadalo to dobře.</p>
<p>„To je lepší,“ kvitoval Jeff koutkem úst. „Co se děje s tvým vousem?“</p>
<p>„Nechce držet. Potím se.“</p>
<p>„Ať se ti teď neodlepí! Už jde –“ Thomas vystřihl žehnající pózu; Howe ho následoval. Jeff zadeklamoval: „Pokoj s tebou, pane!“</p>
<p>Asijský policajt se zastavil. Jeho znalost angličtiny byla omezena na <emphasis>zastavit, pojď se mnou a ukaž kartu; </emphasis>aby udržel psy v lajně, spoléhal na svou hůl. Na druhé straně však ten postoj poznal; byl totožný s obrázkem na vyhlášce, kterou zrovna poslali do kasáren – tohle byla jedna z mnoha hloupých věcí, které otroci mohli dělat.</p>
<p>Přesto je otrok pořád jen otrokem a musí být držen zkrátka. Všichni otroci se musí klanět; to tihle neudělali. Zamířil holí na bránici bližšího otroka.</p>
<p>Obušek se odrazil předtím, než se k postavě v rouchu dostal; policajta brněly prsty stejně, jakoby praštil do něčeho dost tvrdého. „Pokoj s tebou!“ zamumlal znovu Jeff a podíval se na něj zpříma. Muž byl ozbrojený vortexovou pistolí; té se Jeff nebál, nebylo však součástí plánu, aby ta kreatura zjistila, že jsou imunní vůči císařovým zbraním. Mrzelo ho, že musel použít štít proti ráně holí, a doufal, že Panasiat nebude schopen uvěřit svědectví svých smyslů.</p>
<p>Muž byl určitě překvapený. Podíval se na obušek, rozmáchl se, jakoby chtěl znovu udeřit, pak se však zdálo, že si to rozmyslel. Uchýlil se ke své skrovné anglické zásobě. „Pojď se mnou!“</p>
<p>Jeff znovu zvedl ruku. „Pokoj s tebou! Nesezdává se, aby sluhák parákoval podpaložníka před zraky velkého pána Moty! Krleš!“ Ukázal na Howeho.</p>
<p>Policajt vypadal nerozhodně, načež přešel několik metrů na roh ulice, podíval se nahoru a dolů a zapískal na píšťalku. Alec zašeptal: „Proč jsi ukázal na <emphasis>mne?“</emphasis></p>
<p>„Nevím. Vypadalo to jako dobrý nápad. Sleduj!“</p>
<p>Přiklusal další policajt; duo pak přistoupilo k Howemu s Thomasem. Nově příchozí vypadal, že je nadřízeným prvního; měli krátkou debatu v monotónní řeči, která nedávala smysl, pak se ten, co přišel, přiblížil a vytahoval pistol. „Teď hned, vážení, pojďte se mnou!“</p>
<p>„Pojď, Aleku.“ Thomas se zařadil za policisty, přičemž si vypnul štít. Doufal, že si toho Alec všimne a přizpůsobí se, asi bude dobré, když existenci štítů utají – alespoň prozatím.</p>
<p>Panasiati je vedli na nejbližší policejní stanici. Jeff kráčel svižně kupředu a rozdával svatá požehnání na všechny strany. Když se ke stanici blížili, nadřízený policista poslal toho druhého napřed. Jakmile skupinka dorazila, sloužící důstojník, viditelně zvědavý na ty podezřelé rybky, které jeho muži ulovili, už čekal ve dveřích.</p>
<p>Byl jednak zvědavý, ale také nervózní; věděl, za jakých okolností odešel nešťastný poručík, jenž tyto podivné svaté muže objevil jako první, za svými předky. Byl rozhodnutý neudělat chybu, díky níž by ztratil tvář.</p>
<p>Jeff k němu připochodoval, nasadil pózu a řekl: „Pokoj s tebou! Pane, musím si stěžovat na tvé služebníky. Přerušili nás při výkonu svaté práce, posvěcené osobně Jeho Jasností, císařským Zástupcem!“</p>
<p>Důstojník poklepal prsty na vycházkovou hůl, načež promluvil ve vlastním jazyce ke svým podřízeným. Otočil se zpět na Jeffa. „Kdo jsi?“</p>
<p>„Kněz velkého boha Moty.“</p>
<p>Stejnou otázku položil Panasiat i Alekovi; Jeff zasáhl. „Pane,“ řekl kvapně. „On je tím nejsvětějším a přijal přísahu mlčení. Donutíš-li ho ji porušit, padne tento hřích na tvou hlavu.“</p>
<p>Důstojník zaváhal. Bulletin týkající se těchto bláznivých domorodců byl velmi jasný, neposkytoval však žádný zřejmý precedens, jak s nimi nakládat. Nesnášel, když musel ustavovat precedenty. Ti, kteří tak činili, byli někdy povýšeni, častěji se však připojili k předkům. „Nemusí svou přísahu porušovat. Ale oba mi ukažte karty.“</p>
<p>Jeff vypadal překvapeně. „Jsme pokorní, bezejmenní svatí muži sloužící velkému bohu Motovi. Co bychom s něčím podobným dělali?“</p>
<p>„Dělejte!“ Jeff se snažil vypadat spíše smutně než nervózně. V mysli si tuto řeč nacvičoval; hodně na ní záleželo, aby se dostali dál. „Je mi tě líto, mladý pane. Budu se za tebe u Moty modlit. Teď však musím trvat na tom, abys mne zavedl k Zástupci císaře – ihned!“</p>
<p>„To nejde.“</p>
<p>„Jeho Výsost už mne viděla; uvidí mne znova. Zástupce císaře je vždy připraven setkat se se služebníky velkého boha Moty.“ Důstojník se na něj podíval, otočil se a vešel zpět do budovy stanice. Čekali.</p>
<p>„Předpokládáš, že nás opravdu zavede k Princi?“ zašeptal Howe.</p>
<p>„Doufám, že ne. Nemyslím.“</p>
<p>„Takže co uděláš, až nás tam zavede?“</p>
<p>„Co budu muset. Zmlkni – máš být pod přísahou mlčení.“ Důstojník se vrátil za několik minut a úsečně řekl: „Můžete jít.“</p>
<p>„K císařskému Zástupci?“ otázal se Jeff škodolibě.</p>
<p>„Ne ne! Prostě jděte. Vypadněte z mého okrsku.“</p>
<p>Jeff o krok ustoupil a učinil poslední požehnání. Oba „kněží“ se odvrátili. Koutkem oka Jeff spatřil, že důstojník pozvedl vycházkovou hůl a surově sekl staršího z policistů; dělal, jako že nevidí. Obešli asi jeden blok, než na Howeho promluvil. „Tak! Na chvíli bychom neměli mít potíže.“</p>
<p>„Jak's na to přišel? Určitě jsi ho podráždil.“</p>
<p>„O tom to není. Nemůžeme připustit, aby si on nebo kterýkoliv jiný policajt myslel, že nás může postrkovat jako ostatní. Až obejdeme tři bloky, po celém městě už se roznese, že jsem zpátky a volný. Právě to potřebujeme.“</p>
<p>„Možná. Pořád si myslím, že je nebezpečné, aby nad námi bděli policajti.“</p>
<p>„Nechápeš to,“ řekl Jeff netrpělivě. „Neexistuje jiný bezpečný způsob, jak to udělat. Policajti jsou policajti, bez ohledu na barvu kůže. Jednají ve strachu a strachu rozumějí. Jakmile pochopí, že se nás nesmí dotknout, že obtěžovat nás má velmi neblahé účinky, budou k nám stejně zdvořilí jako ke svým nadřízeným. Uvidíš.“</p>
<p>„Doufám, že máš pravdu.“</p>
<p>„Mám. Policajti jsou policajti. Hezky brzo je budeme mít na naší výplatní listině. Ó, ó! Sleduj, Aleku – tady jde další.“ Za nimi cupital panasijský policista. Ale namísto toho, aby je honil nebo aby je vyzval k zastavení, přešel a držel se na jejich úrovni na druhé straně ulice. Odhodlaně je ignoroval.</p>
<p>„Co se podle tebe děje, Jeffe?“</p>
<p>„Máme garde. To je dobré – zbytek těch opičáků nás teď nebude otravovat. Budeme prostě pokračovat v práci. Ty tohle město znáš dost dobře, že jo? Kde si myslíš, že bychom měli umístit chrám?“</p>
<p>„Hádám, že to záleží na tom, co hledáš.“</p>
<p>„Nevím přesně.“ Zastavil se a setřel si z tváře pot; v róbách bylo horko a opasek s penězi to ještě ztěžoval. „Když už jsem tady, připadá mi celá záležitost hloupá. Asi se nehodím na tajného agenta. Co takhle v západní části, v bohaté čtvrti? Chceme udělat velký dojem.“</p>
<p>„Ne, nemyslím, Jeffe. V bohatých čtvrtích jsou teď jen dva druhy lidí.“</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Panasiati a zrádci – obchodníci z černého trhu a další kolaboranti.“</p>
<p>Thomas vypadal šokovaně. „Asi jsem už dlouho mimo. Až doteď mě vůbec nenapadlo, že by Američan <emphasis>– kterýkoliv </emphasis>Američan – mohl spolupracovat s vetřelci.“</p>
<p>„No, já bych tomu taky nevěřil, kdybych to neviděl. Odhaduji, že někteří lidi udělají cokoliv, jsou to děvky.“</p>
<p>Dohodli se na prázdném skladišti v centru města u řeky, v lidnaté, chudé čtvrti. Tato oblast už byla dlouho sešlá; teď byla v krizi. Tři ze čtyř obchodů byly zabedněné; trh stagnoval. Skladiště bylo jednou z mnoha prázdných budov. Thomas si jej vybral, protože mělo téměř krychlový tvar a odpovídalo tak mateřskému chrámu a krychli na berle, a díky skutečnosti, že od ostatních budov bylo odděleno alejí na jedné straně a prázdným pozemkem na druhé.</p>
<p>Hlavní dveře byly vylomené. Nakoukli dovnitř, vešli a rozhlíželi se. Všude byl nepořádek, ale rozvody byly netknuté a stěny důkladné. Přízemím byla jedna místnost se stropem ve výšce dvaceti stop a s několika pilíři; ty poslouží při „bohoslužbách“.</p>
<p>„Myslím, že to bude stačit,“ rozhodl Jeff. Z hromady odpadků nakupených u zdi vyběhla krysa. Téměř jakoby duchem nepřítomen na ni zaměřil berlu; zvířátko vyletělo vysoko do vzduchu a dopadlo mrtvé na zem. „Jak to zařídíme s koupí?“</p>
<p>„Američané nesmí vlastnit nemovitosti. Budeme muset zjistit, který úředník má na to tady práva.“</p>
<p>„To by nemělo být těžké.“ Vyšli ven; jejich policejní doprovod čekal na druhé straně ulice. Díval se opačným směrem.</p>
<p>Ulice teď byly slušně zaplněné, dokonce i v této čtvrti. Thomas zachytil procházejícího chlapce – dítě, kterému nebylo více než dvanáct, ale mělo ostré, vědoucí oči cynického muže. „Pokoj s tebou, synu. Kdo pronajímá tuto budovu?“</p>
<p>„Hej, pusťte mě!“</p>
<p>„Nechci ti nijak ublížit.“ Podal chlapci jeden ze Scheerových nejlepších pětidolarových výtvorů.</p>
<p>Chlapec se na něj podíval a očima z něj sklouzl na asijského hlídače na druhé straně ulice. Ten však nevypadal na to, že by se díval; mladík nechal minci zmizet. „To byste se měli sejít s Konskym. On má tyhle věci podchycený.“</p>
<p>„Kdo je Konsky?“</p>
<p>„Každej zná Konskyho. Řekni, dědo, co maj tyhle srandovní hadry za význam? Šikmovocí ti budou dělat potíže.“</p>
<p>„Jsem knězem velkého boha Moty. Pán Mota se o své stoupence stará. Zaveď nás za tím Konskym.“</p>
<p>„Ani náhodou. Nechci se zaplýst se šikmovokejma.“ Chlapec se snažil vykroutit; Jeff ho držel pevně za paži a vytáhl další minci. Ale nepodal mu ji.</p>
<p>„Neobávej se. Pán Mota ochrání také tebe.“</p>
<p>Kluk se na minci podíval, rozhlédl se kolem sebe a řekl: „O.K. Pojďte.“</p>
<p>Zavedl je za roh a do kanceláře, do které se šlo po schodech v budově nad pivnicí. „Jestli je doma, tak je tady nahoře.“ Jeff dal chlapci druhou minci a řekl, ať zase přijde do skladiště, protože Pán Mota má pro něj dárek. Když stoupali do schodů, zpochybňoval Alec moudrost tohoto rozhodnutí.</p>
<p>„To děcko je v pořádku,“ řekl Jeff. „Jistěže z něj věci, které se mu staly, udělaly hajzlíka. Ale je na naší straně. Dá o nás vědět – a ne Panasiatům.“</p>
<p>Konsky, jak se ukázalo, byl mírně podezřívavý muž. Brzy bylo zřejmé, že „má konexe“, ale než spatřil červeně zlatou barvu peněz, bylo s ním těžké pořízení. Poté mu přinejmenším nevadil divný hábit a zvláštní chování klientů (Thomas mu poskytl celý výklad s připojeným požehnáním, přičemž mu bylo jasné, že to Konsky bude brát s rezervou, ale bylo třeba zůstat v roli). Ověřil si budovu, kterou měl Thomas na mysli, usmlouval nájemné a úplatek – říkal tomu „poplatky za zvláštní služby“ – a opustil je.</p>
<p>Thomas s Howem byli rádi, že zůstali sami. Být „svatým mužem“ mělo svá mínus; od chvíle, kdy opustili Citadelu, neměli nic k jídlu. Jeff z pod róby vydoloval sendviče, které sežvýkali. Nejlepší však bylo, že u Konskyho kanceláře byla i koupelna.</p>
<p>O tři hodiny později byli majiteli dokumentu, anglického překladu udávajícího, že Božský císař s milostivým potěšením poskytuje svým věrným poddaným atd, atd – pronájem splatný na skladiště. Výměnou za další nesmyslně vysokou částku Konsky souhlasil, že ihned popožene dostatek pracovních sil, aby to místo vyčistili, ještě ten samý den, a že zajistí nutné opravy a materiál. Jeff mu poděkoval a s kamennou tváří jej pozval na první bohoslužbu konanou v novém chrámu.</p>
<p>Plahočili se zpátky do skladiště. Když už byli mimo Konskyho doslech, Jeff řekl: „Víš, Aleku, naše role budeme hodně využívat, ale až přijde ten den, nuže, pak mám takový seznámek a on je hned nahoře. Chci se o něj postarat sám.“</p>
<p>„Rozděl se o něj se mnou,“ byl jediný Howeho komentář. Když došli ke skladišti, vynořil se odněkud pouliční výrostek. „Nějaký další úkoly, dědo?“</p>
<p>„Buď požehnán, synu. Ano, několik.“ Po další finanční transakci chlapec odešel, aby pro ně našel lůžka a přikrývky. Jeff sledoval, jak odchází, a řekl: „Myslím, že z toho kluka udělám ministranta. Může chodit, kam my ne, a dělat věci, které my nemůžeme a policajti budou sotva kontrolovat někoho jeho věku.“</p>
<p>„Nemyslím, že bys mu měl důvěřovat.“</p>
<p>„Nebudu. Bude vědět jen tolik, že jsme párek hlupáků, a bude skálopevně přesvědčený, že jsme kněžími velkého boha Moty. Nemůžeme si dovolit někomu důvěřovat, Aleku, dokud si jím nebudeme jistí. Pojď – pozabíjíme všechny místní krysy dřív, než dorazí uklízeči. Chceš, abych na tvé berle zkontroloval nastavení?“</p>
<p>S příchodem noci začínal být První denverský chrám Pána Moty skutečností, i když ještě pořád vypadal jako skladiště a neměl žádnou kongregaci. Páchlo to tam desinfekcí, odpadky byly pryč a vstupní dveře se daly zamknout. Byly tam dvě postele, které sice vypadaly jako z vetešnictví, ale stačily, aby na nich mohli dva muži čtrnáct dní přespávat.</p>
<p>Doprovod z policejní stanice byl pořád ještě na druhé straně ulice.</p>
<p><strong>*</strong></p>
<p>Strážník s nimi zůstal čtyři dny. Dvakrát přišly policejní jednotky a místo prohledaly. Thomas je nechal: zatím nebylo co skrývat. Berly pro ně stále byly jediným zdrojem energie a díky jedinému Ledbetterovu komunikátoru, který s sebou měli, Howe během dne vypadal tak trochu jako hrbáč. Nosil ho na sobě, zatímco Thomas měl zase opasek s penězi.</p>
<p>V mezidobí získali přes Konskyho rychlé a silné pozemní vozidlo – a povolení k tomu, aby ho mohli řídit, nebo si ho nechat řídit kdekoliv pod jurisdikcí Zástupce. „Poplatek za zvláštní služby“ byl dost vysoký. Řidiče, jehož si najali, <emphasis>nezařizovali </emphasis>přes Konskyho, ale nepřímo přes Mrňouse Jenkinse, chlapce, který jim pomohl první den.</p>
<p>Jejich hlídka byla odvolána kolem poledne čtvrtého dne. To odpoledne nechal Jeff Howeho, ať dohlédne na budovu, a autem odjel nazpět do Citadely. Vrátil se se Scheerem, který se v kněžském rouchu a s plnovousem tvářil nesmírně znechuceně a ne ve své kůži, ale který s sebou přivezl krychlovou bednu vybarvenou v šesti posvátných barvách Moty. Když byli uvnitř skladiště za zamčenými dveřmi, Scheer bednu velmi opatrně a speciálním způsobem zabraňujícím explozi, která by vyhodila do vzduchu jak je, tak budovu, otevřel. Pak byl velmi zaneprázdněn stavbou nového „oltáře“. Skončil krátce po půlnoci; ještě další věci bylo třeba udělat venku, kdy Thomas a Howe stáli na stráži, připravení podle nutnosti kohokoliv omráčit nebo zabít, aby zabránili tomu, že by byl seržant vyrušen.</p>
<p>Ranní slunce dopadlo na smaragdově zelené průčelí, ostatní zdi měly červenou, zlatou a nebesky modrou barvu. Motův chrám byl připraven na konvertity – a na ostatní.</p>
<p>Nejdůležitější bylo, že teď nemohl beztrestně projít dveřmi nikdo s výjimkou lidí kavkazské rasy.</p>
<p>Hodinu před úplným rozedněním se Jeff postavil do dveří a nervózně čekal. Náhlá proměna jistě přiláká další prohledávací oddíl: pokud to bude nutné, musí je zastavit, omráčit, nebo dokonce zabít – k žádné prohlídce však nesmí dojít. Doufal, že je odradí; chrám musí být zavedený jako enkláva užívaná jen otrockou rasou. Ale mírný nadbytek horlivosti na straně úřednictva by ho přinutil k násilí, čímž by zničil naději na pokojnou penetraci.</p>
<p>Howe k němu přišel zezadu tak, že poskočil. „Uf. Ach – Aleku! Tohle nedělej. Už tak jsem nervózní jak prvnička.“</p>
<p>„Promiň. Major Ardmore je na drátě. Chce vědět, jak ti to jde.“</p>
<p>„Musíš s ním promluvit ty. Nemůžu odejít ze dveří.“</p>
<p>„Taky chce vědět, kdy bude Scheer zpátky.“</p>
<p>„Řekni mu, že ho pošlu nazpátek ihned, jakmile si budu jistý, že je bezpečné od těchhle dveří odejít, ale ani o minutu dřív.“</p>
<p>„O.K.“ Howe odešel. Jeff se podíval zpět na ulici a cítil, že se mu na zátylku ježí vlasy. Na budovu zvědavě hleděl nějaký Panasiat v uniformě. Na chvíli zůstal stát, načež s tím psím poskakováním, které napodobovali všichni Asiati ve službě, odcupital.</p>
<p>„Moto, chlape,“ řekl si Jeff pro sebe. „Je čas na ty tvoje nesmysly.“</p>
<p>Asi o deset minut později dorazil oddíl vedený stejným důstojníkem, který už budovu prohledával předtím. „Ustup stranou, svatý.“</p>
<p>„Ne, pane,“ řekl Jeff stroze. „Chrám je nyní zasvěcen. Nesmí do něj vstoupit nikdo, kdo není Motovým následovníkem.“</p>
<p>„My tvému chrámu neublížíme, svatý. Ustup stranou.“</p>
<p>„Pane, jestliže vstoupíte dovnitř, nebudu vás moci uchránit před hněvem Pána Moty. Ani vás nebudu moci uchránit před hněvem císařského Zástupce.“ Než měl důstojník čas nechat si to projít hlavou, Jeff rychle pokračoval: „Pán Mota tuto vaši návštěvu očekával a vítá vás. Přikazuje mi, svému pokornému služebníkovi, abych ti dal tři dary.“</p>
<p>„Dary?“</p>
<p>„Pro tebe –“ Jeff mu dal do ruky těžký měšec. „Pro tvého nadřízeného důstojníka, budiž požehnáno jeho jméno –“ následoval druhý váček „– a pro tvé muže.“ Byl přidán třetí měšec; Panasiat musel použít obě ruce.</p>
<p>Chvíli tam stál. Nebylo pochyb, už podle váhy, co váčky obsahují. Bylo to více zlata, než kolik měl v rukou za celý svůj život. Brzy se otočil, vyštěkl na své muže nějaký rozkaz a odkráčel pryč. Znovu se objevil Howe. „Povedlo se, Jeffe?“</p>
<p>„Alespoň tohle kolo.“ Thomas sledoval, jak oddíl odchází nahoru ulicí. „Policajti jsou všichni stejní, na celým světě. To mi připomíná jednoho hňupa od železnice, kterýho jsem kdysi znal.“</p>
<p>„Myslíš, že se rozdělí tak, jak jsi mu to navrhl?“</p>
<p>„Jeho muži nedostanou ani ň, to je jasný. Možná se rozdělí se svým šéfem, aby mu zavřel pusu. Pravděpodobně najde ještě dřív, než dojdou na stanici, způsob, jak třetí díl kořisti schovat. Ale nad čím přemýšlím: je to <emphasis>p</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>ctivý </emphasis>politik?“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Poctivý politik je ten, který zůstává koupený. Pojď, připravíme se na zákazníky.“</p>
<p>Ten večer měli první bohoslužby. Z církevního hlediska nebyly nic moc, protože se do toho Jeff stále ještě nedostal. Podřídili se starému dobrému principu potulných misionářů: zazpívat hymnus a sníst jídlo. Tím jídlem však bylo dobré červené maso a bílý chleba – a jeho příjemci takhle dobře nejedli už celé měsíce.<strong>Kapitola 7</strong></p>
<p>„Haló? Haló? Jeffe, jsi tam? Slyšíš mě?“</p>
<p>„Jistě že vás slyším. Nekřičte, majore.“</p>
<p>„Kéž by tahle věcička byla jako normální telefon. Rád bych <emphasis>viděl </emphasis>člověka, s nímž mluvím.“</p>
<p>„Kdyby to byl běžný telefon, mohli by nás naši asijští kámoši odposlouchávat. Proč nepožádáte Boba a plukovníka, aby vám vykouzlili obrazovou linku? Vsadím se, že to dokážou.“</p>
<p>„Bob už to udělal, Jeffe, ale Scheer má tolik práce s instalací oltářů, že se mi ho nechce prosit, aby mi to vyrobil. Myslíš, že bys mohl pro Scheera naverbovat nějaké pomocníky? Jednoho nebo možná dva mechaniky a rádiového technika? Zpracovatelská část tohohle překvapení se nám začíná trochu vymykat a Scheer se hroutí z přepracování. Každou noc za ním musím jít a přikázat mu, aby šel do postele.“</p>
<p>Thomas se zamyslel. „Mám v hlavě jednoho muže. Býval hodinářem.“</p>
<p>„Hodinář! To je skvělý!“</p>
<p>„Nevím. Je trochu rozhozený; celá jeho rodina byla vyvražděna. Smutný případ, skoro stejně smutný jako u Franka Mitsuiho. Povězte, jak se má? Cítí se o něco líp?“</p>
<p>„Zdá se. Ne uvnitř, pochopitelně, ale při práci vypadá dost šťastně. Převzal kuchyň a administrativu, kterou jsi pro mne dělal ty.“</p>
<p>„Pozdravujte ho ode mne.“</p>
<p>„Pozdravím. A teď ten hodinář – při verbování zaměstnanců do Citadely nemusíš být tak opatrný, jako při vybírání pracovníků do terénu, protože když už budou tady, nedostanou se ven.“</p>
<p>„To vím, šéfe. Když jsem vám posílal Estelle Devensovou, nepoužil jsem žádné zvláštní testy. Pochopitelně bych ji neposlal, kdyby neměla být odvezena jako děvče pro potěšení.“</p>
<p>„Udělal's to dobře. Estelle je fajn ženská. Pomáhá Frankovi v kuchyni, s Grahamem šije roucha a Bob Wilkie ji zaškoluje jakožto operátora paravysílačky.“ Ardmore se zachichotal. „Trochu nám tu do toho začíná kecat sex. Myslím, že Bob je na ni milý.“</p>
<p>Thomasův hlas byl najednou vážný. „A co s tím, šéfe? Mohlo by to něco zvorat?“</p>
<p>„Nemyslím. Bob je gentleman a Estelle je ta nejmilejší holka, jakou jsem kdy viděl. Jestli jim začnou hormony zasahovat do práce, tak vstanu a z pozice hlavního kněze superkolosálního boha Moty je oddám.“</p>
<p>„Bob tak daleko nezajde. Je trošku puritán, pokud vím.“</p>
<p>„Tak potom je to z mého pohledu jakožto šéfa magistrátu téhle vzkvétající vesničky v pořádku. Nebuď nabručený. Nebo mi pošli opravdového kněze.“</p>
<p>„Co kdybych poslal více ženských, majore? Estelle jsem poslal víceméně impulzivně, je tady ale mnohem více mladých žen, které potřebují pomoc stejně jako ona.“</p>
<p>Ardmore si dal s odpovědí na čas. „Kapitáne, to je velmi složitá otázka. Jsem velmi neochotně nucen říci, že jsme vojenskou organizací ve válce, ne misí pro záchranu osob. Pokud nebude žena verbována do vojenské funkce, k níž je způsobilá, nesmíte ji odvést, i kdyby ji to mohlo zachránit před panasijskými místy potěšení.“</p>
<p>„Ano, pane. Přizpůsobím se. Neměl jsem Estelle posílat.“</p>
<p>„Co se stalo, stalo se. Dobře se zapracovává. Nerozpakuj se verbovat vhodné ženské. Tohle bude dlouhá válka a myslím, že s promíchanou organizací udržíme morálku lépe než s čistě mužskou sestavou. Muži se bez žen hroutí; ztrácejí cíl. Ale zkus zajistit, aby tou další byla starší žena, něco mezi matkou představenou a gardedámou. Tím správným typem bude starší vycvičená sestra. Mohla by dělat Brooksovi asistentku v laboratoři a maminu klukům.“</p>
<p>„Podívám se, co budu moci najít.“</p>
<p>„A pošli sem toho hodináře. Fakt ho potřebujeme.“</p>
<p>„Dnes večer mu udělám zkoušku pod injekcí.“</p>
<p>„Je to nutné, Jeffe? Pokud mu Panasiati zabili rodinu, můžeš si být jeho smýšlením jistý.“</p>
<p>„To říká on. Budu se cítit mnohem bezpečněji, když to řekne pod drogama. Víte, že to může být udavač.“</p>
<p>„O.K, jako vždycky máš pravdu. Oba si dělejme to svoje. Kdy budeš schopen přenechat chrám Alekovi, Jeffe? Potřebuji tě tu.“</p>
<p>„Alek by to mohl vzít hned, alespoň provoz. Ale pokud tomu dobře rozumím, mou hlavní povinností je vyhledat a naverbovat další ,kněze‘, kteří budou schopní jít do terénu a sami začít s novou buňkou.“</p>
<p>„To je pravda, ale nemohl by to dělat Alec? Poslední zkoušky se koneckonců dělají tady. Dohodli jsme se, že pravá povaha toho, co děláme, nebude za žádných okolností odhalena nikomu, koho nebudeme mít uvnitř Citadely a pod palcem. Jestliže Alec při výběru lidí udělá chybu, nebude osudná.“</p>
<p>Jeff si promýšlel to, co chtěl říci. „Podívejte, šéfe, z místa, na němž sedíte, to může vypadat jednoduše; odsud to tak jednoduše nevypadá. Já –“ Odmlčel se.</p>
<p>„Co se děje, Jeffe? Znervózněl jsi?“</p>
<p>„Asi ano.“</p>
<p>„Proč? Mně se zdá, že operace postupuje v souladu s plánem.“</p>
<p>„No, ano – možná. Majore, říkal jste, že to bude dlouhá válka.“</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Tak tedy, <emphasis>nemůže </emphasis>být. Pokud bude dlouhá, prohrajeme ji.“</p>
<p>„Ale <emphasis>musí </emphasis>to tak být. Nesmíme se opovážit pohnout, dokud nebudeme mít dostatek prověřených lidí, kteří by udeřili po celé zemi najednou.“</p>
<p>„Ano, ano, ale musí to být v nejkratším možném čase. Co byste řekl, že je největším naším nebezpečím?“</p>
<p>„Cože? No přece riziko, že nás někdo může prozradit, ať už omylem nebo záměrně.“</p>
<p>„Nesouhlasím, pane – vůbec ne. Tohle je váš názor, protože se na to díváte z Citadely. Já odsud spatřuji zcela jiné nebezpečí a dělá mi starosti celou dobu.“</p>
<p>„Nuže, co je to, Jeffe? Pověz.“</p>
<p>„Nejhorší hrozbou pro nás je – a visí nám to celou dobu nad hlavami jako Damoklův meč – že panasijské úřady nás můžou začít podezírat. Můžou se usnést, že není možné, abychom byli tím, co předstíráme – jen další nepravou západní církví dobrou k tomu, aby udržovala otroky v klidu. Jestliže je napadne něco takového předtím, než budeme připraveni, je s námi konec.“</p>
<p>„Nenech se tím vyvést z rovnováhy, Jeffe. V kostce – máš dostatek materiálu, aby ses probojoval zpátky na základnu. Nemůžou na tebe hodit atomovou bombu v jednom ze svých vlastních hlavních měst – a Calhoun tvrdí, že nový štít na Citadele zastaví dokonce i atomovou bombu.“</p>
<p>„O tom pochybuju. Ale jak by nám posloužilo, kdyby ano? Předpokládejme, že můžeme být zalezlí uvnitř, dokud nezemřeme stářím. Když se neopovážíme vystrčit nos ven, nemůžeme vyhrát zemi zpátky!“</p>
<p>„Hmmm… ne – ale získali bychom čas k vymyšlení něčeho jiného.“</p>
<p>„Nelžete si do kapsy, majore. Pokud uspějí, budeme vyřízení a americký lid přijde o svou poslední šanci v téhle generaci, to nejméně. Pořád je nás velmi málo, bez ohledu na zbraně, které pro nás Calhoun s Wilkiem dokážou spíchnout.“</p>
<p>„Předpokládejme, že tvou námitku uznám: když jsi odcházel, tohle všechno jsi věděl. Proč ta panika? Bojové vyčerpání?“</p>
<p>„Můžete to tak nazvat. Ale chci si promluvit o nebezpečích, která vidím odsud z terénu. Kdybychom byli skutečně náboženskou sektou bez vojenské síly, nechali by nás na pokoji, dokud by peklo nezamrzlo. Že?“</p>
<p>„Potvrzuji.“</p>
<p>„Pak nebezpečí spočívá ve věcech, které musíme dělat proto, abychom zamaskovali fakt, že máme plno věcí, které bychom mít neměli. Všechna tahle nebezpečí jsou tady v terénu. Prvním –“ Thomas vypočítával na prstech, zapomínaje na skutečnost, že ho velící důstojník nemůže vidět, „– je štít chrámu. <emphasis>Musíme </emphasis>ho mít; tohle místo při prohlídce neobstojí. Ale skoro stejně zlé by bylo, kdybychom ho museli použít. Jestliže dostane nějaký vyšší panasijský úředník nápad udělat tady i přes naši imunitu inspekci, bude určitě po legraci; neodvážím se ho zabít a neodvážím se ho ani pustit dovnitř. Dosud jsem je byl díky laskavosti Boha, mnoha blábolů a liberálnímu rozdělování úplatků schopen odehnat.“</p>
<p>„Už vědí, že máme na chrámu štíty, Jeffe; vědí to od prvního dne, kdy jsme tady navázali kontakty.“</p>
<p>„Opravdu to vědí? Nemyslím. Když zpětně přemýšlím o svém rozhovoru se Zástupcem, jsem přesvědčen, že důstojníkovi, který se pokoušel probít si cestu do mateřského chrámu, nevěřili, když podával hlášení. A můžete si vsadit poslední cent, že už je teď mrtvý; to je způsob, jak fungují. Běžní vojáci, kteří tam byli, se nepočítají. Druhým rizikem je osobní štít, který nosíme my ,kněží‘. Já ten svůj použil jen jednou a mrzí mě, že jsem to udělal. Naštěstí to byl taky jen běžný voják. Ten by to nehlásil; nevěřili by mu a ztratil by tvář.“</p>
<p>„Ale, Jeffe, ,kněží‘ musí nosit štíty; nesmíme připustit, aby zařízení padlo nepříteli do rukou – a to už nemluvím o faktu, že ti opičáci by byli schopni nezaštítěného ,kněze‘ nadrogovat dřív, než by mohl spáchat sebevraždu.“</p>
<p>„Neříkejte! Musíme je mít; nesmíme si dovolit je použít – to zní jako rychle vymyšlené blábolení. Dalším rizikem je svatozář; to byl omyl, šéfe.“</p>
<p>„Proč tohle <emphasis>říkáš?“</emphasis></p>
<p>„Jistě, dělá to dojem na pověrčivé. Ale ti zpropadení Panasiati nejsou o nic pověrčivější než vy. Vezměte si Zástupce – měl jsem ji v jeho přítomnosti. Na něj to dojem neudělalo; bylo mým velkým štěstím, že to zjevně nepovažoval za nic důležitého, jen za nějaké udělátko, které má zapůsobit na moje stoupence. Ale předpokládejme, že by o tom opravdu přemýšlel a rozhodl se, že zjistí, jak to dělám?“</p>
<p>„Možná,“ řekl Ardmore, „bychom efekt svatozáře měli v dalším městě, do něhož pronikneme, vypustit.“</p>
<p>„Příliš pozdě. Naše oficiální označení tady je ,svatí muži se svatozáří‘. To je naše obchodní značka.“</p>
<p>„Takže? Jeffe, myslím, že jsi vykonal opravdu vynikající práci při vytváření krytí.“</p>
<p>„Je tady ještě jedno riziko. Je to pomalá, časovaná bomba.“</p>
<p>„Co?“</p>
<p>„Peníze. Mám příliš mnoho peněz. To je podezřelá okolnost.“</p>
<p>„Ale peníze potřebuješ, abys mohl fungovat.“</p>
<p>„To já dobře vím. Zatím je to jediná věc, která nám umožnila dostat se tak daleko. Tihle lidi jsou ještě více naklonění korupci než Američani, šéfe; u nás je to prohřešek, nad nímž ohrnujeme nos; u nich je to esenciální součást kultury. To je taky dobrý – teď máme vážené postavení slepice snášející zlatá vejce.“</p>
<p>„Tak proč tomu říkáš časovaná bomba? Proč je to vůbec riziko?“</p>
<p>„Vzpomínáte si, co se stalo se slepicí v pohádce? Jednoho dne začne nějakej chytrolín dumat, kde ta slepice všechno to zlato bere, a rozřeže ji, aby to zjistil. Zatím všichni příjemci našich milodarů zavírají nad podezřelými okolnostmi oči a berou tolik, kolik je možné, protože je to fajn. Vsadím se, že každý bude ohledně svých příjmů mlčet, pokud mu to bude procházet. Pochybuji, že by Zástupce věděl, že máme neomezený přísun amerických zlatých mincí. Ale jednou na to přijde; to je ta podstata časované bomby. Pokud nebude moci být také podplacen – pochopitelně že zdvořilým způsobem – začne s velmi trapným vyšetřováním. Někde na vrcholku pyramidy narazíme na úředníka, který se bude zajímat více o znalost faktů než o to, jak si ušpinit ruce. Až tento den nadejde, měli bychom být připraveni k úderu!“</p>
<p>„Hmmm…Asi ano. Nuže, Jeffe, udělej, co můžeš, abys nám sem urychleně dodal nějaké ,kněžské‘ rekruty. Kdybychom měli stovku spolehlivých mužů, stejně nadaných pro jednání s lidmi, jako jsi ty, den ,D‘ by mohl být už za měsíc. Může to však trvat roky a jak říkáš, okolnosti nás mohou dostihnout dřív, než udeříme.“</p>
<p>„Chápete, proč mám problémy s hledáním ,kněžských‘ rekrutů? Loajalita nestačí; na balamucení veřejnosti je nezbytné zvláštní nadání. To jsem se naučil jako vandrák. Alec ho skutečně nemá; je příliš upřímný. Přesto teď ale možná mám jednoho rekruta – chlápka jménem Johnson.“</p>
<p>„Ano? Jaký je?“</p>
<p>„Býval prodejcem realit a má velmi přesvědčivé způsoby. Panasiati ho pochopitelně z obchodování vyhodili, takže se dychtivě snaží vyhnout pracovnímu táboru. Proklepl jsem si ho.“</p>
<p>„Takže, pokud si myslíš, že bude dobrej, pošli ho sem. Možná si ho prohlédnu.“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Zatímco jsem poslouchal, přemýšlel jsem. Jeffe, já toho o situaci v terénu <emphasis>nevím </emphasis>dost; musím přijet přesvědčit se sám. Jestli mám tohle představení režírovat, musím mu rozumět. Nemůžu to dělat z díry v zemi; dostávám se mimo realitu.“</p>
<p>„Já myslel, že tohle už bylo vyřízeno dávno, šéfe.“</p>
<p>„Co tím myslíš?“</p>
<p>„Chystáte se zanechat Calhouna jako výkonného velícího důstojníka?“</p>
<p>Ardmore zůstal nějakou chvíli zticha, pak řekl: „Sakra, Jeffe!“</p>
<p>„Takže, chystáte?“</p>
<p>„Dobře tedy! Zapomeňme na to!“</p>
<p>„Nebuďte podrážděný, šéfe. Snažím se vám poskytnout ucelený obraz; proto jsem tak dlouho mluvil.“</p>
<p>„To jsem rád. Chci, abys to mnohem detailněji zopakoval. Dám ti Estelle a nechám ji, ať udělá záznam všeho, co máš na srdci. Z tvojí přednášky pak vypracujeme instruktážní manuál pro ,kněžské‘ studenty.“</p>
<p>„O.K, ale dovolte mi, ať vám zavolám zpátky. Za deset minut mám bohoslužbu.“</p>
<p>„Cožpak Alec nedokáže ani odsloužit mši?“</p>
<p>„Dokáže a je dobrý. Má lepší kázání než já. Ale je to nejlepší doba pro verbování, majore; prostuduji zástup a potom si se všemi jednotlivě promluvím.“</p>
<p>„Dobře, dobře – vypínám.“</p>
<p>„Nashle.“</p>
<p>Na mši už bylo plno. Thomas si nedělal iluze o tom, že by učení velkého boha Moty bylo pravou pozvánkou; dokonce i v průběhu bohoslužby byly na stoly u stěn sálu nakládány hromady jídla nakoupeného za Scheerovo ryzí zlato. Ale Alec předváděl výborné představení. Jeffovi připadalo, když ho při kázání poslouchal, že starý horal nějakým způsobem usmířil svou novou práci se svědomím, a to tak důkladně, že skutečně věřil, že káže vlastní víru, pochopitelně symbolicky a s podivnými rituály – jeho hlas však v sobě přesvědčení měl.</p>
<p>„Pokud to bude takhle pokračovat,“ říkal si Jeff pro sebe, „začnou nám tady v uličkách ženské omdlívat. Možná bych mu měl říct, aby trochu ubral.“</p>
<p>Alec však bez jakýchkoliv incidentů dospěl až k závěrečnému chorálu. Kongregace zpívala s vervou, pak se nahrnula ke stolům. Církevní hudba byla nejprve problém, až Jeff vymyslel malý trik a vložil nová slova do nejběžnějších amerických vlasteneckých písní. Sloužilo to dvojímu účelu; kdo poslouchal pozorně, slyšel původní slova, ta skutečná, která někteří odvážnější opravdu zpívali.</p>
<p>Jeff se procházel mezi svým stádem, zatímco jedlo, hladil děti po hlavách, dával požehnání – a poslouchal. Když procházel, nějaký muž vstal z místa a zastavil ho. Byl to Johnson, bývalý prodejce realit. „Na slovíčko, svatý.“</p>
<p>„Co se děje, můj synu?“</p>
<p>Johnson naznačil, že si chce promluvit v soukromí; přemístili se do stínu oltáře. „Svatý, dnes večer se neodvažuji vrátit do svého pokoje.“</p>
<p>„Proč ne, můj synu?“</p>
<p>„Stále jsem ještě nebyl schopen nechat si potvrdit pracovní kartu. Dnešek byl posledním dnem mé lhůty. Jestliže půjdu domů, čeká mne tábor.“</p>
<p>Jeff se tvářil důstojně. „Vždyť víš, že Motovi služebníci nezvěstují odpor vůči světským autoritám.“</p>
<p>„Přece byste mě nevydal zatčení!“</p>
<p>„Neodmítáme poskytnutí azylu. Možná to není tak zlé, jak si myslíš, můj synu; možná kdybys tu dnes zůstal, našel bys zítra někoho, kdo tě najme a potvrdí ti kartu.“</p>
<p>„Můžu tedy zůstat?“</p>
<p>„Můžeš zůstat.“ Thomas rozhodl, že by Johnson mohl zůstat ještě déle; pokud se osvědčí, bude poslán do Citadely na poslední zkoušku. Pokud ne, může zůstat jakožto neosvícený pomocník v chrámu – chrám potřeboval každým dnem více pomocníků, zejména v kuchyni.</p>
<p>Jakmile dav odešel, zamkl Jeff dveře, pak si osobně prošel budovu, aby se ujistil, že nikdo, kromě stálé výpomoci a těch, jimž bylo na noc poskytnuto útočiště, nezůstal uvnitř. Byl tam více než tucet uprchlíků; některé z nich si Jeff prohlížel jako možné rekruty.</p>
<p>Když byl hotov s inspekcí a vše bylo uklizeno, popohnal Jeff všechny s výjimkou Aleka do pokojů ve stylu ubytovny ve druhém patře; zamkl za nimi dveře ke schodišti. To byla každovečerní rutina; oltář s množstvím báječných přístrojů a vlastním štítem ovládaným vypínačem v přízemí byl před slídily v bezpečí – přesto chtěl Jeff zabránit pokusům dostat se k němu. Oficiálním důvodem nočního zamykání bylo samozřejmě něco na způsob „svatosti“ dolního podlaží.</p>
<p>Alec a Jeff sešli do přízemí, kde za sebou zamkli těžké, ocelí zabedněné dveře. Jejich pokojem byla velká místnost, v níž byla uskladněná energetická jednotka oltáře, komunikátor se základnou a ta dvě lůžka, která jim sehnal Mrňous Jenkins, když byli v Denveru první den. Alec se svlékl, vykoupal v přilehlé vaně a připravil se do postele. Jeff ze sebe shodil róbu a turban, ale ne vousy; ty už byly jeho vlastní. Navlékl si kombinézu, vzal si cigaretu a zavolal základnu.</p>
<p>Tři následující hodiny přes Alekovo chrápání diktoval. Pak šel také spát.</p>
<p>Jeff se probudil s nepříjemným pocitem. Světla se nezapnula; takže to nebyl ranní budíček, co ho vzbudilo. Chvíli ležel bez hnutí, pak hmátl po podlaze vedle postele a vytáhl berlu.</p>
<p>Někdo byl v místnosti, někdo jiný než Alec, který pořád ještě chrápal na druhém kavalci. Věděl to, přestože v tu chvíli neslyšel žádný zvuk. Jen po hmatu opatrně nastavil štít tak, aby zakrýval obě lůžka. Zapnul světla.</p>
<p>Před komunikátorem stál Johnson. Oči měl zakryté nějakými velmi komplikovanými brýlemi; v ruce držel projektor černého světla.</p>
<p>„Zůstaň, kde jsi,“ řekl Jeff potichu.</p>
<p>Muž se prudce otočil, načež si posunul brýle nahoru na čelo. Chvíli stál a mrkal ve světle.</p>
<p>Ve druhé ruce se mu náhle objevila vortexová pistole. „Nedělej žádné prudké pohyby, taťko,“ odsekl. „Tohle není hračka.“</p>
<p>„Aleku!“ zvolal Jeff. „Aleku! Vzbuď se.“</p>
<p>Alec se posadil, okamžitě bdělý. Rozhlédl se a skočil po berle. „Mám nás oba kryté,“ řekl rychle Jeff. „Teď ho chytni, ale nezabíjej ho.“</p>
<p>„Jediný pohyb a schytáte to,“ varoval je Johnson.</p>
<p>„Nebuď blázen, můj synu,“ odvětil Jeff. „Velký bůh Mota své lidi chrání. Dej dolů tu zbraň.“</p>
<p>Aniž by mařil čas mluvením, nastavil Alec na holi ovládání. Chvilku mu to trvalo; nacvičoval jen používání tažných a tlačných paprsků. Johnson ho nervózně sledoval, zatvářil se nejistě a pak na něj vystřelil.</p>
<p>Nic se nestalo; Jeffův štít energii pohltil.</p>
<p>Johnson vypadal udiveně; vypadal tak i o chvíli později, kdy mu Alec pomocí tažného paprsku vyrazil zbraň z ruky. „Teď,“ řekl Jeff; „nám pověz, synu, proč jsi byl připraven narušit Motova tajemství?“</p>
<p>Johnson se kolem sebe rozhlédl, v očích měl sice strach, ale také vzdor. „Už toho s tím Motou nechte. Mě jste neobalamutili.“</p>
<p>„Pán Mota není uražen.“</p>
<p>„Říkám vám, nechte toho. Jak vysvětlíte tuhle věc?“ Ukázal palcem na komunikátor.</p>
<p>„Pán Mota nemusí nic vysvětlovat. Posaď se, synu, a usmiř se s ním.“</p>
<p>„Posadit se, ale to ne. Odejdu odsud rovnou pryč. Pokud nechcete, lidičky, aby se to tu hemžilo šikmovokejma, nepokusíte se mě zastavit. Já bílým nic nedělám, <emphasis>pokud </emphasis>mi nezpůsobujou problémy.“</p>
<p>„Naznačuješ, že jsi jen obyčejný zloděj?“</p>
<p>„Pozor na to, jak mi říkáte. Hoši, rozhazujete všude kolem zlato; každej by se do toho chtěl zapojit.“</p>
<p>„Sedni si.“</p>
<p>„Odcházím.“</p>
<p>Odvrátil se. Jeff řekl: „Čapni ho, Aleku – ale neubliž mu.“ Tento příkaz Aleka zpomalil. Johnson už byl v půli schodiště, když mu podrazil nohy. Johnson ztěžka dopadl a udeřil se do hlavy.</p>
<p>Jeff se beze spěchu postavil a oblékl si roucho. „Aleku, drž ho berlou. Já se jdu porozhlédnout.“ Vyšel nahoru, několik minut byl pryč, pak se vrátil. Spící Johnson ležel natažený na Alekově kavalci. „Žádné velké škody,“ hlásil Jeff. „Zámek na horních dveřích byl otevřený jen paklíčem. Nikdo není vzhůru; znovu jsem zamkl. Zámek na spodních dveřích se bude muset vyměnit; použil něco, co ho rozleptalo. Ty dveře by fakt měly mít štít; musím si o tom promluvit s Bobem.“ Pohlédl na ležící postavu. „Pořád mimo?“</p>
<p>„Ne tak úplně. Probíral se; dal jsem mu penthotal sodný.“</p>
<p>„Dobře! Chci ho vyslechnout.“</p>
<p>„To jsem si myslel.“</p>
<p>„Anestézie?“</p>
<p>„Ne, jen dávka pro žvanění.“</p>
<p>Thomas zajel nehtem na palci Johnsonovi do ušního lalůčku a pomstychtivě s ním otočil. Oběť se pohnula. „Zatraceně blízko k uspání – musel dostat do hlavy pořádnou ránu. Johnsone! Slyšíš mě?“</p>
<p>„Mmm. ano.“</p>
<p>Thomas ho trpělivě vyslýchal hodně dlouho. Nakonec ho Alec zastavil. „Jeffe, opravdu to musíme ještě poslouchat? Je to jako pohled do žumpy.“</p>
<p>„Taky se mi z toho chce zvracet, ale musíme využít těch drog.“ Pokračoval. Kdo ho platí? Co Panasiati čekají, že objeví? Jak podává<emphasis> </emphasis>hlášení? Kdy se má ohlásit příště? Kdo další je v organizaci? Co si Panasiati myslí o Motově chrámu? Vědí jeho šéfové, že je dnes v noci tady?</p>
<p>A konečně: co ho přimělo k tomu, aby šel proti vlastním lidem? Droga už vyprchávala. Johnson už si sice téměř uvědomoval okolí, ale autocenzuru měl pořád ještě vypnutou a mluvil bez ohledu na to, co si o něm budou posluchači myslet. „Člověk na sebe musí dávat pozor, ne? Když jste chytří, uspějete kdekoliv.“</p>
<p>„Asi prostě nejsme chytří, Aleku,“ podotkl Thomas. Několik minut seděl bez hnutí a pak řekl: „Myslím, že nám pověděl všechno, co ví. Pokouším se rozhodnout, co s ním uděláme.“</p>
<p>„Když mu dám další injekci, možná nám toho řekne ještě víc.“</p>
<p>Johnson řekl: „Nepřinutíte mě mluvit!“ Zdálo se, že si není vědom toho, že už mluvil.</p>
<p>Thomas ho hřbetem ruky uhodil do tváře. „Drž hubu. Budeš mluvit, kdykoliv ti dáme injekci. Ale právě teď budeš zticha.“ K Alekovi pokračoval: „Když ho přemístíme na základnu, existuje malá šance, že by z něj mohli vytáhnout víc. Ale nemyslím si to a bylo by to složité a nebezpečné. Kdyby nás s ním chytili nebo kdyby utekl, začal by tanec. Myslím, že nejlíp s ním můžeme naložit tady a hned teď.“</p>
<p>Johnson vypadal omámeně a pokusil se posadit, Alekova berla ho však přibíjela k lůžku. „Hej! O čem to mluvíš? To je vražda!“</p>
<p>„Dej mu další dávku, Aleku. Ať nám tady nenadává do Kainů, když pracujeme.“</p>
<p>Howe neřekl nic, jen mu rychle vpíchl injekci. Johnson se snažil vykroutit, pak ještě trochu bojoval, než se droze poddal. Howe se narovnal. Výraz v obličeji měl skoro stejně rozrušený jako Johnson. „Myslel's to tak, jak to znělo, Jeffe? Jestli ano, já to nepodepsal, abych vraždil.“</p>
<p>„To není vražda, Aleku. Popravujeme špióna.“</p>
<p>Howe si kousal ret. „Asi by mi ani trochu nevadilo zabít člověka v rovném boji. Ale svázat ho a porazit jako vepře, z toho se mi obrací žaludek.“</p>
<p>„Popravy jsou vždycky takové, Aleku. Viděl jsi někdy umírat člověka v plynové komoře?“</p>
<p>„Ale to <emphasis>je </emphasis>vražda, Jeffe. My nemáme pravomoc ho popravit.“</p>
<p>„Já<emphasis> </emphasis>tu pravomoc mám, Aleku. Jsem velícím důstojníkem jednajícím v době války nezávisle.“</p>
<p>„Jeffe, rozmysli si to. Vždyť jsi mu neposkytl ani formální polní soud.“</p>
<p>„Soud slouží k určení viny, či neviny. Je vinen?“</p>
<p>„Ach, dobře, je vinen. Ale člověk má právo na soudní proces.“</p>
<p>Jeff se zhluboka nadechl. „Aleku, býval jsem právník. Celkovým smyslem složité struktury západního trestního práva, jak bylo budováno po staletí, je zabránit tomu, aby nevinní byli omylem odsouzeni a potrestáni. Někdy díky tomu vinní při procesu vyváznou bez trestu, ale to není záměr. Nemám ani dost lidí, ani dost času k tomu, abych vytvořil vojenský soud a poskytl tomu muži formální proces – jeho vina však byla určena s mnohem větší jistotou, než by to dokázal soud, a já se nechystám ohrozit své velení a riskovat konečný výsledek války tím, že mu dám prostředky obrany vymyšlené k ochraně nevinných.</p>
<p>Kdybych mu mohl odříznout paměť a pustit ho, aby nahlásil, že jediné, co našel, byl praštěný kostel a množství hodujících hladových lidí, udělal bych to. Ne abych se vyhnul těžkostem s jeho zabíjením, ale abych zmátl nepřítele. Pravděpodobně ho nemůžu propustit –“</p>
<p>„Nechci, abys to udělal, Jeffe!“</p>
<p>„Zmlkni, vojíne, a poslouchej. Kdybych ho pustil s tím, co se dozvěděl, Panasiati by to z něj dostali stejně, jako jsme ho přinutili mluvit my, i kdyby si to chtěl nechat pro sebe. Nemáme vybavení, abychom ho tady mohli držet; přesunout ho na základnu je nebezpečné. Mám v úmyslu ho hned popravit.“ Odmlčel se.</p>
<p>Alec ostýchavě řekl: „Kapitáne Thomasi?“</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Proč nezavoláš majoru Ardmoreovi, abys zjistil, co si o tom myslí on?“</p>
<p>„Protože k tomu není důvod. Kdybych ho žádal, aby za mě rozhodl, nebyl bych dobrý v tom, co dělám. A můžu už dodat jedinou věc. Ty jsi na tuhle práci moc mírný a dobrosrdečný. Zjevně si myslíš, že Spojené státy můžou tuhle válku vyhrát, aniž by byl někdo zraněn. Dokonce ani nemáš žaludek na to, aby ses díval, jak umírá zrádce. Doufal jsem, že ti budu moci předat zdejší velení; namísto toho tě zítra pošlu zpátky do Citadely s hlášením pro velícího důstojníka, že jsi zcela neschopen toho, aby ti bylo možno důvěřovat při činnostech, kdy jsi tváří v tvář nepříteli. Mezitím budeš poslouchat rozkazy. Pomoz mi odtáhnout tělo do koupelny.“</p>
<p>Howemu se třásly rty, ale neřekl nic. Oba pak odvlekli bezvědomého muže do sousední místnosti. Než byl chrám „vysvěcen“, nechal Thomas mezi toaletami správce a přilehlým prostorem vykopat příčku a nechal na tomto místě postavit klasickou vanu. Tělo hodili do ní.</p>
<p>Howe si navlhčil rty. „Proč ve vaně?“</p>
<p>„Protože tu bude plno krve.“</p>
<p>„Cožpak nepoužiješ berlu?“</p>
<p>„Ne, trvalo by mi hodinu, než bych ji rozmontoval a vyndal tlumivku pro pásmové frekvence bílých. A nejsem si jistý, že bych to pak zase správně složil. Dej mi břitvu a vypadni.“</p>
<p>Howe šel pro břitvu a vrátil se. Nepodal mu ji. „Porážel jsi někdy prase?“ otázal se.</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Pak vím o tom, jak na to, víc.“ Sklonil se a zvedl Johnsonovu bradu. Ten těžce vzdychl a zachrčel. Howe udělal jeden rychlý pohyb a Johnsonův krk byl rozříznutý. Pustil mu hlavu, vstal a zíral na rozlévající se rudý proud. Plivl do něj, postavil se k umyvadlu a vyčistil si břitvu.</p>
<p>Jeff řekl: „Asi jsem mluvil moc prchlivě, Aleku.“</p>
<p>Alec nevzhlédl. „Ne,“ řekl pomalu. „Ani trochu. Myslím, že chce nějaký čas, než si člověk zvykne na to, co je to válka.“</p>
<p>„Jo, asi jo. No, pojďme se téhle věci zbavit.“</p>
<p>I přes velmi krátkou noc byl Jeff Thomas vzhůru nezvykle brzy, protože chtěl Ardmoreovi podat před ranní bohoslužbou hlášení. Ardmore pozorně poslouchal, načež řekl: „Pošlu tam Scheera, aby nainstaloval na dveře v přízemí štít. A něco podobného bude odteďka pro chrámová zařízení standardem. Co Howe? Chceš ho poslat zpátky?“</p>
<p>„Ne,“ rozhodl Thomas. „Myslím, že už překonal krizi. Je přirozeně hodný, ale má dost morální odvahy. Sakra, šéfe, někomu věřit musíme.“</p>
<p>„Chceš mu chrám přenechat?“</p>
<p>„Nuže… ano, chci – teď. Proč?“</p>
<p>„Protože potřebuji, aby ses prakticky okamžitě přesunul do Salt Lake City. Skoro celou noc jsem byl vzhůru a přemýšlel o tom, co's mi včera říkal. Ty's mi dal, Jeffe; až jsem z toho přemýšlení zblbnul. Kolik máš teď potenciálních rekrutů?“</p>
<p>„Třináct, když je Johnson ze hry. Ne všichni jsou to kandidáti na ,kněze‘, pochopitelně.“</p>
<p>„Chci, abys je sem všechny hned poslal.“</p>
<p>„Ale, šéfe, ještě jsem je neprověřil.“</p>
<p>„Dělám radikální revizi celé procedury. S výjimkou Citadely vypustíme prověřování pod drogami. Nemáš zařízení k tomu, abys to udělal dokonale. Pověřuji tím Brookse; odteďka to bude všechno dělat on a já pustím dál ty, kteří projdou jeho eliminací. Primární povinností ,kněžích‘ teď bude vybírání vhodných kandidátů a jejich odesílání do mateřského chrámu.“</p>
<p>Thomas se nad tím zamyslel. „A co typy jako Johnson? Určitě nechceme, aby někdo takový pronikl do Citadely.“</p>
<p>„To jsem předpokládal – a proto budou prověrky probíhat tady. Kandidát bude nadopován, než půjde do postele, ale nebude o tom vědět. Bude mu dána injekce, povzbuzující, a během noci bude prověřen. Pokud projde, skvěle, výborně. Pokud ne, tak se nikdy nedozví, že byl vyslýchán pod drogami, ale bude si moci myslet, že prošel.“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„To je na tom to krásné. Bude přijat do služeb velkého boha Moty, vzat do přísahy jakožto nekněžský pomocník – a pak z něj sedřeme kůži! Spát bude v holé cele, drhnout podlahy, jíst špatné jídlo, kterého bude zatraceně málo, a denně stráví hodiny na kolenou při motlitbách. Usměrníme ho tak důkladně, že nebude mít nikdy možnost předpokládat, že je pod touhle horou něco jiného než přirozená skála. Když už toho bude mít po krk, s lítostí mu umožníme vzdát se přísahy, aby mohl odcupitat zpátky za svými pány a říct jim, co je mu libo.“</p>
<p>Thomas vypadal potěšeně. „To zní skvěle, majore. Zní to jako legrace – a zní to tak, že by to mohlo fungovat.“</p>
<p>„Myslím, že bude a jejich agenty to změní v naši výhodu. Až bude po válce, seženeme je dohromady a postřílíme je – tím myslím ty skutečné špióny, ne manipulovatelné slabochy. Ale to je vedlejší záležitost; promluvme si o kandidátech, kteří projdou. Chci rekruty a chci je rychle. Chci jich okamžitě několik set. Z těchhle několika stovek chci alespoň šedesát uspokojivých adeptů na ,kněžství‘. Chtěl bych je cvičit současně a hned je všechny poslat do terénu. S tím nebezpečím ohledně čekání jsi mě pěkně dostal, Jeffe; chci ve stejný okamžik proniknout do všech hlavních panasijských center. Přesvědčil jsi mě, že tohle je jediná šance, jak ten cirkus spustit.“</p>
<p>Thomas pískl. „Nechcete toho zrovna moc, co, šéfe?“</p>
<p>„Jde to stihnout. Tady máš nové principy pro verbování. Spusť nahrávání.“</p>
<p>„Je zapnuté.“</p>
<p>„Dobře. Posílej jen takové kandidáty, kteří ztratili nejbližší členy rodiny jakožto důsledek panasijského vpádu nebo kteří mají jiné vnější <emphasis>prima facie </emphasis>známky toho, že by mohli být pod tlakem loajální. Vyluč zjevně nestabilní osoby, ostatní psychologické eliminace však nechej na zaměstnancích Citadely. Posílej jen kandidáty z následujících kategorií: pro ,kněžství‘ – obchodníky, reklamní a propagační pracovníky, novináře, kazatele, politiky, psychology, karnevalové dohazovače nebo vyvolávače, osobní manažery, psychiatry, právníky od soudu, divadelní manažery; pro práci bez kontaktu s veřejností nebo s nepřítelem – zkušené kovodělníky všeho druhu, techniky přes elektroniku, zlatníky, hodináře, zkušené dělníky z přesného obrábění ve všech strojírenských oborech, kuchaře, stenografy, laboratorní techniky, fyziky, švadleny. Kdokoliv z posledně zmíněného může být žena.“</p>
<p>„Žádné farářky?“</p>
<p>„Co myslíš ty?“</p>
<p>„Jsem proti tomu. Tihle hajzlíci považují ženy za nuly nebo ještě méně. Nemyslím, že by bylo možné, aby s nimi byla ženská ,kněží‘ v kontaktu.“</p>
<p>„Vnímám to stejně. Takže, dokáže Alec převzít verbování s těmito principy?“</p>
<p>„Hmmm… šéfe, nerad bych ho už teď házel do vody.“</p>
<p>„Však on neuklouzne a neprozradí nás, ne?“</p>
<p>„Ne, ale taky nemusí mít výrazné výsledky.“</p>
<p>„Takže ho prostě budeš muset strčit, ať se utopí anebo plave. Potom uspíšíme pohyb, Jeffe. Předej chrám Alekovi a hlas se tady. Ty a Scheer ihned odjedete do Salt Lake City, veřejně. Kup další auto a použij svého současného řidiče. Alec může přijmout jiného. Chci, aby se sem Scheer vrátil do osmačtyřiceti hodin, a chci, aby sem tví rekruti mířili už několik dní poté. Za dva týdny někoho pošlu, aby tě vystřídal, buď Grahama, nebo Brookse –“</p>
<p>„Co? Ani jeden z nich na to nemá náturu.“</p>
<p>„Můžou tě nahradit poté, co prolomíš ledy. Jakmile to bude možné, vystřídáme toho, kterého pošlu, někým pořádným. Ty se vrátíš sem a začneš se školou pro ,kněží‘ – nebo v ní spíš budeš pokračovat a vylepšovat ji. Až budu mít po ruce lidi, hned s ní začnu. To je tvoje práce; neočekávám, že bych tě znovu vyslal do terénu, výjimkou je urovnávání problémů.“</p>
<p>Thomas vzdychl. „Určitě jsem se do té práce prokecal, že?“</p>
<p>„Samozřejmě. Pohni se.“</p>
<p>„Jen moment. Proč Salt Lake City?“</p>
<p>„Protože si myslím, že je to dobré místo pro verbování. Tihle mormoni jsou chytří, praktičtí lidé a nemyslím, že bys mezi nimi objevil zrádce. Pokud na tom zapracuješ, myslím, že bys mohl jejich Starší přesvědčit, že je dobré mít velkého boha Motu na návštěvě a že to není žádná hrozba jejich víře. Oficiální církve jsme zatím nevyužili ani z poloviny; měly by být páteří dění. Vezmi si mormony – provozují misie; jestli to provedeš dobře, můžeš mezi nimi nabrat množství zkušených, odvážných, zvyklých organizovat na nepřátelském území, dobré řečníky, chytré. Jasný?“</p>
<p>„Jasný. No, určitě to zkusím.“</p>
<p>„Ty to dokážeš. Co nejdřív pošleme někoho, aby nahradil Aleka, kterého necháme vyzkoušet si, co umí, v Cheyenne. Není to velké místo; pokud to zvorá, nebude to moc vadit. Ale já se vsadím, že Cheyenne dobude. Ty teď jeď dobýt Salt Lake City.“<strong>Kapitola 8</strong></p>
<p>Denver, Cheyenne, Salt Lake City, Portland, Seattle, San Francisco, Kansas City, Chicago, Little Rock. New Orleans, Detroit, Jersey City, Riverside, Five Points, Butler, Hackettstown, Natick, Long Beach, Yuma, Fresno, Amarillo, Grants, Parktown, Bremerton, Coronado, Worcester, Wickenberg, Santa Anna, Vicksburg, LaSalle, Morganfield, Blaisville, Barstow, Wallkyll, Boise, Yakima, St. Augustine, Walla Walla, Abilene, Chattahoochee, Leeds, Laramie, Globe, South Norwalk, Corpus Christi.</p>
<p>„Pokoj s vámi! Pokoj je báječný! Přijďte, vy všichni nemocní a s těžkým bříměm na bedrech! Přijďte! Přineste své problémy do chrámu Pána Moty. Vstupte do útočiště, kam se vás páni neodváží následovat. Zvedněte hlavy jako bílí lidé, protože ,Přichází Řád!‘“</p>
<p>„Umírá vaše malá dcerka na tyfus? Přineste ji! Přineste ji! Nechť ji zlaté paprsky Tamary opět uzdraví. Přišli jste o práci a čeká vás pracovní tábor? Přijďte! Přijďte! Spěte na lavicích a jezte u stolu, jenž není nikdy prázdný. Bude pro vás přehršle práce; můžete být poutníky a přinášet slovo ostatním. Musíte jen prospět při výuce.“</p>
<p>„Kdo to všechno platí? Pán tě přece miluje, člověče, zlato je darem Moty! Pospěšte! ,Přichází Řád!‘“</p>
<p>Hrnuli se dovnitř. Nejprve přicházeli ze zvědavosti, protože tahle nová překvapivá a podivná církev byla vítanou kratochvílí v bolestné a monotónní skutečnosti jejich otrockých existencí.</p>
<p>Ardmoreova instinktivní víra v okázalou reklamu se ve výsledku osvědčila; konvenčnější, uctivější kult by nikdy nezískal takové „obecenstvo“ jako tenhle.</p>
<p>Přicházeli, aby byli obveseleni, vraceli se však z jiných důvodů. Jídlo zdarma a žádné otázky – komu by vadilo zazpívat několik neškodných chorálů, když je možné zůstat na večeři? Vždyť tihle kněží si mohli dovolit kupovat přepych, který Američané vídávali na svých stolech zřídka, máslo, pomeranče, dobré libové maso a v císařských skladech za toto zboží platili těžkými zlatými mincemi přinášejícími na tváře asijských trhovců úsměv.</p>
<p>Mimoto bylo vždycky dobré být s místním knězem ve spojení, pokud měl člověk nouzi o nezbytnosti. Proč dělat kolem víry zbytečný povyk? Tady byla církev, která po člověku nežádala, aby se víře upsal; mohli jste přijít a užívat si výhod a nikdy po vás nechtěli, abyste se vzdali původního vyznání – dokonce se vás ani neptali, jestli nějaké máte. Kněží a jejich ministranti pochopitelně vypadali, že berou toho svého boha se šesti podobami pěkně vážně, ale co? To byla jejich věc. Nevěřili jsme snad vždycky v náboženskou svobodu? Mimoto jste museli uznat, že odváděli dobrou práci.</p>
<p>Vezměte si třeba Tamaru, Paní milosti – možná na ní něco bylo. Když jste viděli, jak se dítě se záškrtem smrtelně dusí, a pak jste viděli, jak ho služebník Shaama uspal, načež vytryskly zlaté Tamařiny paprsky a pak jste už viděli, jak dítě o hodinu později zcela zdravé a bez poskvrnky odchází, začali jste přemýšlet. S polovinou doktorů mrtvou, s armádou a mnoha dalšími poslanými do koncentračních táborů musel být každý, kdo dokázal léčit choroby, brán vážně. A co na tom, že to vypadalo jako žvatlání pověrčivých bab? Nejsme snad praktičtí lidé? Hodnotí se výsledek.</p>
<p>Ale při pohledu sahajícím hlouběji než materiální výhody byl psychologický užitek. Motův chrám byl místem, kde mohl mít člověk hlavu zvednutou, aniž by se bál, což bylo něco, co nemohl udělat ani ve svém vlastním domě. „Cožpak jste to neslyšeli? Říkají, že žádnej plochej ksich nikdy nevstoupil do žádného z jejich chrámů, dokonce ani na inspekci. Dokonce se ani nedostanou dovnitř v přestrojení za bílé; něco je úplně zmrazí, hned ve dveřích. Osobně si myslím, že se ti opičáci Moty k smrti bojí. Nevím sice, co to mají, ale v chrámu můžeš volně dýchat. Pojď se mnou – uvidíš!“</p>
<p>Reverend dr. David Wood navštívil svého přítele, reverenda otce Doylea. Starší muž jej pustil dovnitř. „Pojď, Davide, pojď,“ vítal ho. „Je milé tě vidět. Už je to tolik dní, co jsem tě viděl naposledy.“ Zavedl ho do malé pracovny, usadil ho a nabídl mu tabák. Wood roztržitě odmítl.</p>
<p>Jejich rozmluva těkala od jednoho nedůležitého tématu k druhému. Doyle viděl, že Wood má něco na srdci, starý kněz byl však zvyklý na to být trpělivý. Když začalo být zřejmé, že mladší muž nedokáže, nebo nechce téma navodit, navedl ho. „Vypadáš jako člověk, kterého něco žere, Davide. Mohu se zeptat, co je to?“</p>
<p>David Wood se konečně rozhoupal. „Otče, co si myslíte o té partičce, která si říká Motovi kněží?“</p>
<p>„Co si myslím? Co bych měl?“</p>
<p>„Neuhýbejte, Francisi. Cožpak je vám jedno, když si kacířští pohani rozloží stánek přímo nám pod nosem?“</p>
<p>„Takže tedy, zdá se mi, žes vyslovil nějaké body do diskuse, Davide. Jenže, co je to pohanská církev?“</p>
<p>Wood zafuněl. „Vy víte, co myslím! Falešní bohové! Róby a bizarní chrámy a – maškary!“</p>
<p>Doyle se mile usmál. „Právě jsi se chystal říci ,papeženské maškary‘, že ano, Davide? Ne, nemůžu říci, že bych měl na těch výstřednostech zvláštní zájem. Ale co se týče definice slova ,pohanský‘ – ze striktně teologického úhlu pohledu jsem nucen kteroukoliv sektu neuznávající autoritu Zástupce na Zemi považovat –“</p>
<p>„Nehrajte si se mnou, člověče! Nemám na to náladu.“</p>
<p>„Já si s tebou nehraji, Davide. Chystal jsem se dodat, že i přes striktní logiku teologie najde Bůh ve své milosti a nekonečné moudrosti nějaký způsob, aby vpustil dokonce i někoho, jako jsi ty, do Svatého města. A teď k těm Motovým kněžím, nehledal jsem chyby v jejich hlásání víry, ale zdá se mi, že dělají užitečnou práci; práci, které jsem já nebyl schopen dosáhnout.“</p>
<p>„To je přesně to, co mi dělá starosti, Francisi. Ve své kongregaci jsem měl ženu trpící nevyléčitelnou rakovinou. Vím o podobných případech, kterým podle všeho bylo pomoženo… těmi šarlatány! Co jsem měl dělat? Modlil jsem se, ale odpověď jsem nenašel.“</p>
<p>„Co jsi udělal?“</p>
<p>„Ve chvíli slabosti jsem ji poslal k nim.“</p>
<p>„A?“</p>
<p>„Vyléčili ji.“</p>
<p>„Pak bych si s tím přílišné starosti nedělal. Bůh má více možností než ty a já.“</p>
<p>„Počkejte chvilku. Ke mně do kostela se vrátila jen jednou. Pak zase odešla. Vstoupila do svatyně, jde-li to tak nazývat, kterou zařídili pro ženy. Je pryč, zcela odevzdána těm modlářům! Mučí mě to, Francisi. Čemu prospěje, když vyléčí její smrtelné tělo, ale ohrozí její duši?“</p>
<p>„Byla to dobrá žena?“</p>
<p>„Jedna z nejlepších.“</p>
<p>„Pak si myslím, že Bůh na její duši dohlédne bez tvé nebo mé pomoci. Mimoto, Davide,“ pokračoval, přičemž si znovu naplňoval dýmku, „tihle takzvaní kněží – nepovyšují se nad tvé nebo mé hledání pomoci v duchovních otázkách. Víš, nedělají svatby. Kdybys chtěl použít jejich budovy, jsem si jist, že by bylo snadné –“</p>
<p>„To si neumím ani představit!“</p>
<p>„Možná, možná, ale ve zpovědnici jsem našel ukryté odposlouchávací zařízení –“ Farářova ústa se na moment stala tenkou zlobnou čárkou. „Od té doby propůjčuji v kostele jeden roh, aby naši asijští páni mohli poslouchat vše, co by je mohlo pravděpodobně zajímat.“</p>
<p>„To ne, Francisi!“ A pak mírněji: „Ví o tom biskup?“</p>
<p>„No, víš, biskup je velmi zaneprázdněný člověk –“</p>
<p>„Francisi, opravdu –“</p>
<p>„Ovšem, ovšem – napsal jsem mu dopis vysvětlující celou situaci tak jasně, jak jen to bylo možné. Brzy již najdu někoho, kdo pojede tím směrem a může mu ho doručit. Nerad bych převáděl církevní záležitosti na veřejného překladatele; mohl by to překroutit.“</p>
<p>„Takže jste mu to neřekl?“</p>
<p>„Neřekl jsem snad, že jsem mu napsal dopis? Bůh ho viděl; biskupovi neublíží, když si počká, až si jej bude moci přečíst.“</p>
<p>O téměř dva městce později složil David Wood přísahu do tajné služby armády Spojených států. Byl jen mírně překvapen, když zjistil, že jeho starý přítel, otec Doyle, byl schopen vyměňovat si s ním rozpoznávací signály.</p>
<p>Rostlo to a rostlo. Organizace – a komunikace – pod každým z okázalých chrámů zaštítěná před jakoukoliv možnou detekcí ortodoxní vědou, byli operátoři neustále na stráži u pararádiového vybavení, které pracovalo v jednom pásmu přídavného spektra; operátoři, kteří po celou dobu nespatřili denní světlo a po celou dobu nespatřili nikoho jiného než kněží svého chrámu; muži, kteří byli v podkladech asijských vládců zapsáni jako nezvěstní; muži, kteří svou namáhavou rutinu přijali filozoficky jako nezbytnou válečnou potřebu. Měli vysokou morálku, protože byli opět svobodní, svobodní a bojující, a těšili se na den, kdy jejich snaha osvobodí všechny lidi od jednoho pobřeží k druhému.</p>
<p>V Citadele ženy se sluchátky umně přepisovaly všechno, co jim hlásili operátoři pararádia; přepsaly to, roztřídily, zhustily, podtrhaly. Hlídkující komunikační důstojník položil dvakrát denně dvanáctihodinový výtah na stůl majora Ardmorea. Během dne neustále proudily z půldruhého tuctu diecézí zprávy adresované přímo Ardmoreovi a vršily se mu na stole. Navíc k tomuto bezpočtu archů z tenkého papíru, kdy každý z nich vyžadoval jeho osobní pozornost, se u něj hromadila hlášení z laboratoří, protože Calhoun teď měl dostatek asistentů, kteří zaplnili všechny ty přízračné místnosti, a nechával je pracovat šestnáct hodin denně.</p>
<p>Personalistika ho zaplavovala dalšími hlášeními, klasifikacemi osobností, žádostmi o autorizaci, upozorněními, že to nebo ono oddělení požaduje takový nebo makový doplňkový personál; byla by odváděcí služba tak laskavá a zajistila jej? Personál – to byl pořádný bolehlav! Kolik lidí dokáže udržet tajemství? Existovaly tři hlavní personální skupiny: podřízení pro běžnou práci jako třeba ženské sekretářky a úřednice, které byly drženy zcela izolovaně od kontaktu s vnějším světem; místní církevní pracovníci pro styk s veřejností, jimž bylo sdělováno jen to, co potřebovali vědět, a nikdy jim nebylo sděleno, že slouží v armádě; a sami „kněží“, u nichž byla nutnost, aby věděli.</p>
<p>Posledně jmenovaní přísahali udržení tajemství, byli jmenováni důstojníky armády Spojených států a bylo jim umožněno zvědět skutečnou podstatu celé struktury. Ale dokonce ani jim nebylo svěřeno tajemství skryté pod povrchem, vědecké principy předváděných zázraků. Byli cvičeni v používání jim svěřeného zařízení, cvičeni s pečlivostí až pedantskou, aby bylo zajištěno, že se smrtonosnými symboly svého úřadu budou zacházet bezchybně. Ale pamětliví vzácných výpadků původní sedmičky neumožnili nikomu, kdo věděl o Ledbetterově efektu a jeho účincích, opustit Citadelu.</p>
<p>Kandidáti na kněžství byli jakožto poutníci posíláni ze všech kostelů do mateřského chrámu blízko Denveru. Tam byli dočasně ubytováni v klášteře umístěném v podzemí mezi budovou chrámu a Citadelou. Tam také byli podrobováni veškerým osobnostním testům, které bylo možné vymyslet. Ti, kteří odpadli, byli posíláni zpět do svých místních chrámů, aby sloužili jako nevysvěcení pomocníci, přičemž nebyli o nic chytřejší, než když opustili domov.</p>
<p>Ti, kdož prošli a přestáli testy, které je měly rozčílit, rozpovídat, vyzkoušet jejich loajalitu, pocuchat nervy, byli vyslechnuti Ardmorem v jeho <emphasis>personě </emphasis>Hlavního kněze Moty, Pána všech. Více jak polovinu z nich vyloučil bez jakéhokoliv důvodu, jen z nejistoty, díky nějakému nejasnému tísnivému pocitu, že to nejsou ti praví.</p>
<p>Navzdory všem těmto opatřením už nikdy nejmenoval nového důstojníka a neposlal ho kázat, aniž by neměl zlé tušení, že možná existuje tenká vazba, která je všechny zničí.</p>
<p>Dohánělo ho vyčerpání. Na jednoho člověka to bylo příliš mnoho zodpovědnosti, příliš mnoho detailů, příliš mnoho rozhodnutí. Zjistil, že je pro něj stále těžší soustředit se na projednávanou záležitost, bylo těžké učinit byť jednoduché rozhodnutí. Začal si být sám sebou nejistý a příslušně podrážděný. Jeho nálada ovlivnila všechny, kdo s ním byli ve styku, a rozlezla se po celé organizaci.</p>
<p>Něco se muselo udělat.</p>
<p><strong>*</strong></p>
<p>Ardmore byl k sobě dostatečně upřímný na to, aby rozpoznal, ne-li přímo diagnostikoval svou vlastní slabost. Zavolal si do kanceláře Thomase a prozradil mu to. Když skončil, zeptal se: „Co si myslíš, že bych s tím měl dělat, Jeffe? Začala pro mne ta práce být příliš náročná? Měl bych se pokusit vybrat si někoho, aby to vzal za mě?“</p>
<p>Thomas pomalu zakroutil hlavou. „Nemyslím, že byste to měl udělat, šéfe. Nikdo nedokáže pracovat tvrději než vy – den má jen čtyřiadvacet hodin. Mimoto, ať už by vás nahradil kdokoliv, měl by bez vaší dokonalé znalosti celého pozadí a imaginativního chápání věcí, které se pokoušíte provádět, ty samé potíže.“</p>
<p>„Ale <emphasis>něco </emphasis>udělat musím. Chystáme se přejít na druhou fázi téhle šou, v níž začneme systematicky zkoušet Panasiaty nervově zlomit. Až dojde ke krizi, musíme mít kongregace ve všech chrámech připravené jednat jako vojenské jednotky. To znamená více práce, ne méně. A já nejsem připravený to dirigovat! Můj ty smutku, člověče – myslel by sis, že někdo někde vymyslel nauku o systémové organizaci tak, aby mohla být velká skupina zvládána, aniž by se člověk na vrcholu zbláznil! V uplynulých dvou staletích ti zatracení vědátoři ze svých laboratoří tahali jeden výmysl za druhým, výmysly, pro jejichž použití je prostě potřeba mít velkou organizaci – ale ani slovo o tom, jak tyhle organizace přinutit fungovat.“ Surově rozlomil zápalku. „To není racionální!“</p>
<p>„Minutku, šéfe, počkejte.“ Thomas nakrabatil obočí v intenzivní snaze vzpomenout si. „Možná se něco takového dělalo – zdá se, že si vybavuji, co jsem kdysi četl, něco o Napoleonovi, který byl posledním generálem.“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Má to souvislost. Myšlenka toho chlápka byla, že Napoleon byl poslední z velkých generálů, který vykonával přímé velení, pak už to byl moc velký úkol. O několik let později Němci vymysleli princip štábního velení a podle toho chlapa byli generálové prostředníky – jako generálové. Myslel si, že Napoleon by neměl proti armádě vedené generálním štábem šanci. Co asi potřebujete, je štáb.“</p>
<p>„Do prkenný vohrady, já štáb mám! Tucet sekretářek a dvakrát tolik úředníků a poslíčků – zakopávám o ně.“</p>
<p>„Nemyslím, že by tohle byl ten druh štábu, který měl na mysli. Napoleon měl určitě taky takovýhle štáb.“</p>
<p>„A co tedy myslel?“</p>
<p>„Přesně to nevím, ale zjevně to byla standardní představa moderní vojenské organizace. Vy jste negraduoval na válečné akademii?“</p>
<p>„Sakra dobře víš, že ne.“ Byla to pravda. Thomas si velmi záhy po jejich vzájemném setkání domyslel, že Ardmore je samouk, který cestou improvizuje, a Ardmore věděl, že to ví; přesto o tom mlčeli.</p>
<p>„Nuže, připadá mi, že by nám absolvent Válečné akademie mohl být schopen poskytnout nějaký návod ohledně organizace.“</p>
<p>„Nulová šance. Buď zemřeli v boji, nebo byli po kolapsu zlikvidovaní. Pokud někdo unikl, drží se teď hodně při zemi a dělá, co může, aby zakryl svou skutečnou totožnost – což jim nemůžeš mít za zlé.“</p>
<p>„Ne, nemůžu. Tak na to zapomeňme – asi to nakonec nebyl úplně nejlepší nápad.“</p>
<p>„Neukvapuj se. <emphasis>Byl </emphasis>to dobrý nápad. Koukni – armády nejsou jedinými velkými strukturami. Vezmi si velké korporace jako třeba Standard Oil a U.S. Steel a General Motors – ty musely nějaké principy vypracovat.“</p>
<p>„Možná. Určitě některé z nich – i když někteří výkonní pracovníci u nich dohoří ve velmi mladém věku. Generálové musí být zabiti sekyrou, myslím si já.“</p>
<p>„Přesto někdo z nich musí něco vědět. Zkusíš jich pár pochytat?“</p>
<p>O patnáct minut později selektor děrných štítků rychle projížděl osobními svazky každého muže a ženy, o nichž byla organizaci napsána zpráva. Ukázalo se, že několik mužů s obchodními exekutivními zkušenostmi v té době pracuje v Citadele v zaměstnáních s větší či menší administrativní důležitostí. Ti byli přivoláni a následně byly odeslány depeše povolávající další přibližně tucet, aby „vykonal pouť“ do mateřského chrámu.</p>
<p>První poradce se ukázal být zahořklým. Byl to muž zvládající enormní stres, který provozoval vlastní podnikání spíše propojené s osobním dohlížením, což Ardmore dělal do této chvíle. Jeho návrhy se týkaly více pracovních postupů a uspořádání a úspory osobní námahy než jakékoliv základní změny principů. Ale časem bylo nalezeno několik klidných neuspěchaných mužů, kteří instinktivně a díky praxi znali principy teoretické administrace.</p>
<p>Jeden z nich, bývalý generální manažer komunikačního trustu, byl také studentem a obdivovatelem moderních metod vojenské organizace. Ardmore jej učinil náčelníkem štábu. S jeho pomocí Ardmore vybral několik dalších: bývalého personálního manažera ze Sears&Roebuck; muže, jenž byl stálým podtajemníkem oddělení veřejných prací v jednom z východních států; výkonného tajemníka pojišťovací společnosti. Další byli připojováni s tím, jak se metoda vyvíjela.</p>
<p>Fungovalo to. Ardmore měl nejdříve trochu problémy zvyknout si; celý život dělal jen „one man show“ a uvádělo ho do rozpaků, když sám sebe objevil rozpolceného do několikanásobné podoby, z níž každá část hovořila jeho jménem a podepisovala se „z rozkazu“. Ale časem si uvědomil, že tihle muži byli skutečně podle situace schopni aplikovat jeho politiku a dojít k rozhodnutí, které by učinil i on sám. Těch, kteří to nedokázali, se na návrh náčelníka štábu zbavil. Bylo však zvláštní mít dostatek času na sledování mužů dělajících JEHO práci JEHO způsobem podle jednoduchých, ale mocných vědeckých principů velení generálního štábu.</p>
<p>Nakonec byl volný natolik, že mohl svou pozornost věnovat vylepšování téhle politiky a svědomitě se zabývat příležitostnými novými situacemi, které mu štáb postoupil k vyřešení a k rozvíjení nové taktiky. A spal hluboce, protože si byl jist, že jeden nebo více jeho „ostatních“ mozků je v pohotovosti a pracuje. Teď věděl, že i kdyby byl zabit, jeho prodloužené myšlení bude pokračovat, dokud nebude úkol dokončen.</p>
<p><strong>*</strong></p>
<p>Bylo by chybou předpokládat, že panasijské úřady sledovaly růst a rozrůstání nového náboženství s naprostou spokojeností, ale v kritické rané fázi jejího rozvoje si prostě neuvědomily, že mají co do činění s něčím nebezpečným. Varování v podobě zkušenosti zesnulého poručíka, který přišel s Motovým kultem poprvé do styku, prošlo bez povšimnutí, prostým faktům z jeho vyprávění nebylo uvěřeno.</p>
<p>Když už si zajistili právo cestovat a pracovat, zdůrazňovali Ardmore s Thomasem na každé misi, jak je důležité být taktní, pokorní a ustavit přátelské vztahy s místními orgány. Zlato kněžích bylo Asiaty, kteří vyžadovali, aby deprimovaná a vzpurná země platila dividendy, velmi vítáno a byli díky němu ke knězům Moty shovívavější než jinak. Cítili, ne bezdůvodně, že otrok pomáhající, aby byly účty v rovnováze, musí být dobrý otrok. Nejprve proto Motovy kněží přispívající ke konsolidaci země povzbuzovali.</p>
<p>Pravda, někteří z panasijských policistů a příležitostně i nižších úředníků měli při jednáních s kněžími velmi znepokojivé zkušenosti, ale od chvíle, kdy tyto incidenty znamenaly pro Panasiaty, jichž se to týkalo, ztrátu tváře, raději s nimi ani nemluvili.</p>
<p>Nějakou dobu trvalo, než se nashromáždil dostatek nesporných dat, která vyšší úředníky přesvědčila, že Motovi kněží, všichni, mají několik znepokojivých – ano, dokonce neodpustitelných charakteristik. Nesměli jste se jich dotknout. Nemohli jste se k nim dokonce ani moc přiblížit – bylo to, jako by je obklopovala hladká průzračná skleněná zeď. Vortexové pistole na ně neúčinkovaly. Sice se pasivně podvolili zatčení, ale ve vězení nikdy z nějakého důvodu nezůstali. Nejhorší však bylo, že nabyli jistotu, že Motův chrám nemůže být nikdy, za žádných okolností podroben panasijské inspekci.</p>
<p>Tohle se nesmělo tolerovat.<strong>Kapitola 9</strong></p>
<p>Nebylo to tolerováno. Vládnoucí princ osobně nařídil Ardmoreovo zatčení.</p>
<p>Ale nebylo vykonáno takto hrubě. Do mateřského chrámu byla zaslána nóta, že si Vnuk nebes přeje, aby jej Hlavní kněz Pána Moty navštívil. Vzkaz Ardmorea zastihl v kanceláři v Citadele, kdy mu jej doručil náčelník štábu Kendig, který poprvé za dobu jejich vztahu projevil známky neklidu. „Šéfe,“ vybuchl, „před chrámem přistál válečný křižník a velící důstojník říká, že má rozkaz vás odvést!“</p>
<p>Ardmore odložil papíry, které studoval. „Hmmm,“ řekl. „To znamená, že se dostáváme do pohybu. O trochu dřív, než jsem počítal.“ Zamračil se.</p>
<p>„Co s tím hodláte dělat?“</p>
<p>„Znáte mé metody. Co si myslíte, že udělám?“</p>
<p>„No – asi s ním půjdete – ale dělá mi to starosti. Přál bych si, abyste nešel.“</p>
<p>„Co mi jiného zbývá? Na otevřený střet ještě nejsme připravení; odmítnutí by nezapadalo do role. Ordonanc!“</p>
<p>„Ano, pane!“</p>
<p>„Pošlete mi sem pucfleka. Řekněte mu, ať donese úplný hábit a vše, co k němu patří. Pak předejte mé pozdravy kapitánu Thomasovi a požádejte ho, aby za mnou okamžitě přišel.“</p>
<p>„Ano, pane.“ Ordonanc už zápasil s videofonem.</p>
<p>Když jej pucflek oblékal. hovořil Ardmore s Kendigem a Thomasem. „Jeffe, nechávám ti kořist – opatruj ji.“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Jestli se stane něco, díky čemu bych ztratil spojení s velitelstvím, stáváš se velícím důstojníkem. Jmenování najdeš u mne ve stole, s podpisem a pečetí.“</p>
<p>„Ale, šéfe –“</p>
<p>„Neříkej mi ,Ale, šéfe‘. O tomhle jsem rozhodl už dávno. Kendig o tom ví; stejně jako zbytek štábu. Rád bych tě měl ve štábu už předtím, ale jako náčelníka rozvědky jsem tě tam nepotřeboval.“ Ardmore pohlédl do zrcadla a pročesal si kudrnatý světlý plnovous. Všichni si nechali narůst vousy, všichni, kteří se objevovali na veřejnosti jako kněží. Záměrem bylo dát ve srovnání s nimi holým Asiatům pocit ženské podřadnosti a zároveň vyvolat nejasný nedefinovatelný odpor. „Možná sis všiml, že žádný z důstojníků ti nebyl nikdy nadřízen. Na tuhle eventualitu jsem myslel.“</p>
<p>„Co Calhoun?“</p>
<p>„Ach, ano – Calhoun. Tvé jmenování řadovým důstojníkem z tebe automaticky dělá jemu nadřízeného, samozřejmě. Ale myslím, že to na něho moc neplatí. Prostě se s ním musíš vypořádat, jak nejlépe umíš. Máš k dispozici <emphasis>force majeure, </emphasis>ale nepřeháněj to. Ale to ti říkat nemusím.“</p>
<p><strong>*</strong></p>
<p>Přispěchal poslíček převlečený za ministranta a zasalutoval. „Pane, chrámový strážní důstojník říká, že panasijský velitel začíná být velmi netrpělivý.“</p>
<p>„Dobře. Chci, aby byl. Je zapnutý infrazvuk?“</p>
<p>„Ano, pane, všichni jsme z něj velmi nervózní.“</p>
<p>„Však to vydržíte; vy víte, co to je. Řekněte strážnímu důstojníkovi, ať nechá technika ve službě měnit proměnlivě úroveň s občasnými úplnými přerušeními. Chci, aby ti Asiati, až k ním přijdu, byli zralí na pověšení.“</p>
<p>„Ano, pane. Nějaký vzkaz pro velitele křižníku?“</p>
<p>„Ne přímo. Ať mu strážní důstojník poví, že jsem na pobožnostech a nemohu být rušen.“</p>
<p>„Jistě, pane.“ Poslíček odcupital pryč. <emphasis>Tohle </emphasis>bylo něco! Bude se potulovat někde, kde uvidí tomu skunkovi do obličeje, až tohle vyslechne!</p>
<p>„Jsem rád, že se podařilo sluchátka upravit včas,“ podotkl Ardmore, když mu pucflek nasazoval na hlavu turban.</p>
<p>Turbany byly původně zamýšleny jen k zakrytí mechanismů vytvářejících svatozář, která se vznášela nad hlavami všech Motových kněží. Díky turbanu společně se září vypadal kněz, že je vysoký sedm stop, což mělo následně nepříjemný efekt na asijskou psychiku. Scheer však přišel na možnost, jak pod turban ukrýt také vysílač a přijímač s krátkým dosahem; nyní to bylo standardní vybavení.</p>
<p>Usadil si turban rukama, ujistil se, že má kostí vodivý přijímač upevněný na kostním výčnělku za uchem, a zdánlivě do prázdna řekl přirozeně slabým hlasem: „Velící důstojník – testuji.“</p>
<p>Odpověděl mu tlumený, ale jasný hlas, patrně uvnitř v hlavě. „Hlídkující komunikační důstojník – ověření testu.“</p>
<p>„Dobře,“ potvrdil. „Ať jsou na mne namířeny křižující vyhledávače směru, dokud nedám další zprávu. Zajistěte, aby mne okruhy převáděly z nejbližšího chrámu sem na velitelství. Kdykoliv mohu požádat o okruh A.“</p>
<p>Okruh A byl hlavním vysílačem do všech chrámů v zemi. „Nějaké zprávy od kapitána Downera?“</p>
<p>„Právě jedna přišla, pane; zrovna jsem ji poslal k vám do kanceláře,“ informoval ho vnitřní hlas.</p>
<p>„Tak? Ano, rozumím.“ Ardmore přistoupil ke stolu, stiskl tlačítko, které vypnulo červeně svítící průhledný nápis „prioritní“ a z faxu odtrhl arch papíru.</p>
<p>„Řekněte šéfovi,“ stálo ve vzkazu, „že něco visí ve vzduchu. Nedokážu zjistit, co to je, ale všichni důstojníci se tváří velmi nafoukaně. Všechno sledujte a buďte opatrní.“ To bylo vše a i ta troška byla pravděpodobně ústním přenosem zkomolená.</p>
<p>Ardmore se zamračil a zatahal se za rty, pak mávl na ordonance. „Pošlete pro pana Mitsuiho.“</p>
<p>Když se Mitsui dostavil, podal mu Ardmore vzkaz. „Předpokládám, že jste slyšel, že mě mají zatknout?“</p>
<p>„Rozneslo se to všude,“ přiznal Mitsui klidně a podal mu vzkaz zpátky.</p>
<p>„Franku, kdybyste byl Vládnoucím princem, čeho byste chtěl mým zatčením dosáhnout?“</p>
<p>„Šéfe,“ protestoval Mitsui s bolestí v očích, „chováte se, jako bych byl jedním z těch… z těch vraždících –“</p>
<p>„Promiňte – přesto stále chci vaši radu.“</p>
<p>„No – asi bych měl v úmyslu dát vás k ledu a pak vám zarazit to vaše náboženství.“</p>
<p>„Ještě něco?“</p>
<p>„Nevím. Nemyslím, že bych tohle udělal, kdybych si nebyl úplně jist, že mám nějaký způsob, jak obejít vaši ochranu.“</p>
<p>„Asi ne.“ Znovu promluvil do vzduchu. „Komunikační oddělení, priorita pro okruh A.“</p>
<p>„Přímo nebo přeneseně?“</p>
<p>„Pošlete to ven. Chci, aby se všichni kněží vrátili do svých chrámů, pokud jsou venku, a chci, aby to udělali <emphasis>rychle. </emphasis>Priorita: naléhavé, potvrdit a nahlásit.“ Otočil se k těm, co s ním byli.</p>
<p>„Teď něco zakousnu a půjdu. Náš žlutý přítel tam nahoře by už měl být každou chvilku zralý na oběšení. Měli bychom probrat ještě něco, než odejdu?“</p>
<p>Ardmore vstoupil do hlavního chrámového sálu dveřmi v zadní části oltáře. Jeho příchod k hlavním dveřím, nyní dokořán otevřeným, byl vznešený. Věděl, že ho asijský důstojník vidí přicházet; těch dvě stě yardů urazil s pomalou vznešeností doprovázený zástupem služebníků oděných v červených, zelených, modrých a zlatých róbách. Jeho vlastní roucho bylo bez poskvrnky bílé. Když došli k velkému vchodu, doprovod se rozprchl; ven k zuřícímu Asiatovi vyšel sám. „Tvůj pán si mne přeje vidět?“</p>
<p>Panasiat měl potíže dostatečně se ovládnout natolik, aby mohl promluvit anglicky. Nakonec se mu podařilo ze sebe dostat: „Bylo ti přikázáno hlásit se mi. Jak se opovažuješ –“</p>
<p>Ardmore mu skočil do řeči. „Tak přeje si mne tvůj pán vidět?“</p>
<p>„Rozhodně! Jak to že jsi –“</p>
<p>„Pak mne k němu můžeš přemístit.“ Prošel kolem důstojníka a scházel dolů po schodech, čímž dal Asiatovi možnost buď se za ním rozběhnout a dohonit ho, anebo se za ním vléct. Velitel křižníku uposlechl prvotní impuls pospíšit si, málem na širokých schodech upadl a za doprovodu stráží pokračoval potupně na chvostu.</p>
<p><strong>*</strong></p>
<p>Ardmore už ve městě, které si Vládnoucí princ vybral za své hlavní, kdysi byl, ne však od doby, kdy se do něj Asiati nastěhovali. Jakmile se vylodili na městské přistávací plošině, rozhlédl se se skrývanou dychtivostí kolem, aby se podíval, jaké byly udělány změny. Zdálo se, že visuté dálnice jsou v provozu – pravděpodobně díky mnohem vyššímu procentu přítomné asijské populace. Jinak zde bylo málo viditelných změn. Napravo byl v dálce vidět dóm státního kapitolu; věděl, že je to palác vládce. Něco provedli s jeho exteriérem; nedokázal tu změnu popsat, ale už to nevypadalo jako západní architektura.</p>
<p>Dalších několik minut byl příliš zaneprázdněn, aby se rozhlížel po městě. Jeho stráže, které s ním teď držely krok a obklopovaly jej, s ním došly k eskalátoru a dolů do městského podzemí. Prošli mnoha dveřmi, u všech stála vojenská stráž. Každý strážný při průchodu zvedl k Ardmoreovu vězniteli ruku. Ardmore vážně každé zasalutování vracel gestem požehnání, jakoby byl pozdrav myšlen jen a jen pro něj. Jeho průvodce byl rozhořčený a bezmocný; brzy se z toho stal závod o to, kdo si salutování všimne dříve. Velitel vyhrál, ale cenou za to bylo, že salutoval podřízeným jako první.</p>
<p>Ardmore využil dlouhého nerušeného průchodu k prověření spojení. „Velký Pane Moto,“ řekl, „slyšíš-li svého služebníka?“ Velitel se na něj podíval, ale neřekl nic.</p>
<p>Tlumený vnitřní hlas ihned odpověděl: „Mám vás, šéfe. Jste propojený přes chrám v hlavním městě.“ Byl to Thomasův hlas.</p>
<p>„Pán Mota hovoří, služebník naslouchá. Pravdivě jest napsáno, že malé džbánky mají velké uši –“</p>
<p>„Tím myslíte, že vás ti opičáci můžou odposlouchávat?“</p>
<p>„Ano, vpravdě, teď a navždy. Bude Pán Mota rozumět ochlupacené atinle?“</p>
<p>„Jasně, šéfe – latině chlupatých. Mluvte pomalu, jestli můžete.“</p>
<p>„Kat je bodře. Zovu se opozděj.“ Spokojeně toho nechal. Možná jej Panasiati i teď odposlouchávali. Doufal, že ano, protože předpokládal, že je z toho bude pořádné bolet hlava. Člověk musí v jazyce vyrůst, aby mu rozuměl, když je zakódovaný.</p>
<p><strong>*</strong></p>
<p>Vládnoucí princ, když nařídil zatčení Hlavního kněze Moty, byl hnán stejně tak zvědavostí jako zájmem. Bylo pravdou, že se věci nevyvíjely zcela k jeho spokojenosti, ale měl pocit, že poradci jsou hysterické staré báby. Kdy otrocké náboženství dělalo něco jiného, než že pomáhalo dobyvateli? Otroci musí mít zeď nářků; chodili do svých kostelů, modlili se ke svým bohům, aby je osvobodili od utlačování, a vraceli se do zaměstnání na polích a v továrnách, díky emoční katarzi motliteb uvolnění a neškodní.</p>
<p>„Ale,“ podotkl jeden z poradců, „vždy je předpoklad, že bohové neudělají nic, aby tyto motlitby vyslyšeli.“</p>
<p>To byla pravda; nikdo od boha nečekal, že sestoupí ze svého piedestalu a bude opravdu konat. „Co, pokud vůbec něco, tenhle bůh Mota udělal? Viděl ho snad někdo?“</p>
<p>„Ne, Jasnosti, ale –“</p>
<p>„Tak co potom udělal?“</p>
<p>„To je těžké říci. Do jejich chrámů není možné vstoupit –“</p>
<p>„Nedal jsem snad příkaz nevyrušovat otroky v jejich uctívání?“ Princův hlas byl nebezpečně příjemný.</p>
<p>„Pravda. Pravda, Jasnosti,“ byl spěšně ujištěn, „a ani nebyli. Ale vaše tajná policie byla zcela neschopná vstoupit dovnitř, aby to pro vás mohla prověřit. Bez ohledu na to, jak chytře byli přestrojeni.“</p>
<p>„Takže? Možná byli nešikovní. Co je zastavilo?“</p>
<p>Poradce zakroutil hlavou. „V tom to je, Jasnosti. Nikdo si nemůže vzpomenout, co se stalo.“</p>
<p>„Co to říkáš? – ale to je směšné. Přihrajte mi jednoho z nich k výslechu.“</p>
<p>Poradce rozhodil rukama. „Je mi to líto, pane –“</p>
<p>„Cože? Jistě, jistě – klid jejich duším.“ Pohladil zdobený hedvábný vzor, který měl vyšitý na hrudi. Zatímco přemýšlel, zachytil pohledem šperky vykládanou a nádherně vyřezávanou šachovou figurku postavenou na stolku vedle své ruky. Lenivě zkusil přesunout pěšce na jiné políčko. Ne, tohle nebylo řešení; bílý je na tahu a mat ve čtyřech tazích – tohle by vyžadovalo pět. Obrátil se zpět. „Mohlo by být dobré chtít po nich daně.“</p>
<p>„To už jsme zkusili –“</p>
<p>„Bez mého svolení?“ Princův hlas byl milejší než předtím. Na tváři druhého bylo vidět pot.</p>
<p>„Kdyby to byla chyba, Jasnosti, přáli jsme si, aby byla naše.“</p>
<p>„Ty si myslíš, že jsem schopen omylu?“ Princ byl autorem standardního textu týkajícího se administrace podřízených ras, který napsal, když byl mladým guvernérem provincie v Indii. „Dobrá tedy, přejděme to. Uvalili jste na ně daně, doufám, že tvrdé – co pak?“</p>
<p>„Zaplatili je, pane.“</p>
<p>„Ztrojnásobte je.“</p>
<p>„Jsem si jist, že je zaplatí, protože –“</p>
<p>„Udělejte je desetinásobné. Nastavte je tak vysoko, že je <emphasis>nebudou </emphasis>moci zaplatit.“</p>
<p>„Ale, Jasnosti, v tom to je. Zlato, kterým platí, je chemicky čisté. Naši doktoři se světskou moudrostí tvrdí, že toto zlato je vyrobeno, transmutováno. Neexistuje daňová sazba, kterou by nemohli zaplatit. Vlastně,“ pokračoval uspěchaně, „jsme toho názoru, který může být kdykoliv předmětem úprav ze strany nadřízené moudrosti“ – rychle se poklonil – „že to vůbec není církev, ale vědecké síly neznámého druhu!“</p>
<p>„Naznačuješ snad, že tihle barbaři mají lepší vědecké znalosti než vyvolená rasa?“</p>
<p>„Prosím, pane, <emphasis>něco </emphasis>mají a to něco demoralizuje vaše lidi. Rozsah čestných sebevražd se vyšplhal do alarmující výše a objevilo se příliš mnoho žádostí o návrat do země našich otců.“</p>
<p>„Nepochybně jsi našel způsob, jak podobné požadavky zastavit?“</p>
<p>„Ano, Jasnosti, ale výsledkem byl jen ještě větší počet čestných sebevražd mezi těmi, kdo byli přinuceni setkat se s Motovými kněžími. Bojím se to říci, ale podobná setkání se zdají oslabovat duše vašich dětí.“</p>
<p>„Hmmm. Myslím, ano, myslím, že se s tím Hlavním Motovým knězem setkám.“</p>
<p>„Kdy se s ním Jeho Jasnost sejde?“</p>
<p>„To ti teprve řeknu. Mezitím přikazuji, že učení doktoři, <emphasis>pokud </emphasis>už nežili příliš mnoho let a nepromarnili svou užitečnost, budou schopni napodobit a zmařit jakoukoliv dovednost, kterou by barbaři mohli mít.“</p>
<p>„Jeho Jasnost promluvila.“</p>
<p>Vládnoucí princ se díval s velkým zájmem, jak k němu Ardmore přichází. Ten muž šel beze strachu. A ten muž, jak byl princ nucen přiznat, měl v sobě určitou důstojnost, na to, že byl barbar. Tohle bude zajímavé. A co to měl kolem hlavy za svítící věc? – zábavná domýšlivost.</p>
<p>Ardmore se před ním zastavil a s vysoko zdviženou hlavou vyslovil požehnání. Pak – „Požádal jste mne, abych vás navštívil, pane.“</p>
<p>„To ano.“ Cožpak si ten muž nebyl vědom toho, že by měl pokleknout?</p>
<p>Ardmore se rozhlédl. „Přiměje pán svého sluhu, aby mi přisunul křeslo?“</p>
<p>Opravdu, ten muž byl báječný – politováníhodné, že musí zemřít. Nebo by snad bylo možné držet si ho pro rozptýlení v paláci? Jistě, to by zapříčinilo smrt všech, kdo tuto scénu sledují – a možná ještě další podobně vhodná úmrtí později, pokud by tyto rozkošné vrtochy pokračovaly. Princ došel k názoru, že by to nebyl jednorázový náklad, ale trvalejší stav.</p>
<p>Pozvedl ruku. Dva pohoršení sluhové přispěchali s židlí. Ardmore se posadil. Pohled mu spočinul na šachovnici vedle prince. Princ jeho pohled sledoval a otázal se: „Hraješ bojovou hru?“</p>
<p>„Trošku, pane.“</p>
<p>„Jak bys vyřešil tento problém?“</p>
<p>Ardmore vstal a postavil se nad šachovnici. Chvilku ji studoval, zatímco jej Orientálec pozoroval. Dvořani byli stejně tiší jako figurky na stole – čekali.</p>
<p>„Jel bych tímhle pěšcem – tak,“ ohlásil nakonec Ardmore.</p>
<p>„Takto? To je velmi neortodoxní tah.“</p>
<p>„Ale nutný. Odtud je to mat ve třech tazích – ale pán to pochopitelně vidí.“</p>
<p>„Pochopitelně. Ano, jistě. Ale nepřitáhl jsem tě sem kvůli šachům,“ dodal a otočil se. „Musíme hovořit o jiných záležitostech. Se smutkem se dozvídám, že na tvé následovníky byly stížnosti.“</p>
<p>„Smutek pána je i mým smutkem. Může se služebník zeptat, jakým způsobem jeho děti pochybily?“</p>
<p>Princ však opět studoval šachovnici. Zvedl prst; vedle něj klečel sluha s psací tabulkou. Namočil štětec do inkoustu a rychle vytvořil skupinu znaků, načež dopis zapečetil prstenem. Sluha se odklaněl pryč a posel s depeší odspěchal.</p>
<p>„Co to bylo? Ach ano – je hlášeno, že jim chybí zdvořilost. Jejich chování je při jednání s Vyvolenými neslušné.“</p>
<p>„Pomohl by pán pokornému knězi a řekl mu, které z jeho dětí se provinily chybami ve slušnosti a v jakém ohledu by je mohl napravit?“</p>
<p>Tento požadavek, přiznal si princ, byl trapný. Téhle neotesané kreatuře se nějak povedlo dostat ho do defenzívy. Nebyl zvyklý, že ho někdo žádá o podrobnosti; bylo to nepatřičné. Kromě toho zde neexistovala odpověď; chování Motových kněží bylo bez poskvrnky, bezchybné v každičkém možném ohledu.</p>
<p>Přesto tady byl jeho dvůr, čekající, aby si vyslechl, jakou odpověď vymyslí na tuhle hrubou nestoudnost. Jak byly ty starodávné verše? „…Kung F’tze se vyslýcháním tupce zmýlil!“</p>
<p>„Není přijatelné, aby se sluha ptal pána. V tuto chvíli děláš chybu stejně jako tví následovníci.“</p>
<p>„Promiňte mi, pane. I když se otroci nesmí ptát, není snad psáno, že se mohou modlit za smilování a pomoc? Jsme prostí sluhové, nevlastnící moudrost Slunce a Měsíce. Nejste snad naším otcem i matkou? Cožpak nás nepovedete ze svých výšin?“</p>
<p>Princ upustil od kousání se do rtů. Jak se tohle stalo? Ten barbar ho nějakým překroucením dostal zase na špatnou stranu. Nebylo bezpečné nechat toho muže otevřít ústa! Přesto – tohle musí být splněno; když otrok prosí o milost, čest si žádá dát mu odpověď.</p>
<p>„Souhlasíme, že tě v jednom detailu poučíme; dobře si tu lekci zapamatuj a ostatní aspekty milosti k tobě přijdou samy.“ Odmlčel se a zvážil svá slova. „Způsob oslovení užívaný tebou a tvými nižšími kněžími při zdravení Vyvolených není náležitý. Veřejně kazí morálku všech, kdo jej vidí.“</p>
<p>„Mám snad uvěřit, že vyvolená rasa pohrdá požehnáním Pána Moty?“</p>
<p>Znovu to překroutil! Současná politika vyžadovala, aby vládce uznal, že bohové otroků jsou autentičtí. „Požehnání není odmítáno, ale způsob pozdravu musí být takový, jaký náleží pánovi od sluhy.“</p>
<p><strong>*</strong></p>
<p>Ardmore si náhle uvědomil, že jej někdo naléhavě volá. Tím zvoněním v hlavě byl Thomasův hlas. „Šéfe! Šéfe! Slyšíte mě? U každého chrámu je policejní oddíl dožadující se kapitulace kněžích – dostáváme hlášení z celé země!“</p>
<p>„Pán Mota slyší!“ To bylo adresováno princi; porozumí tomu také Jeff?</p>
<p>Jeff znovu – „Bylo to na mne, šéfe?“</p>
<p>„Dohlédni na to, aby jeho následovníci porozuměli.“ Princ odpověděl moc rychle, takže Ardmore nedokázal vymyslet další dvojsmysl, kterým by promluvil na Thomase. Ale věděl něco, o čem princ nevěděl, že to ví. Jak to teď použít –</p>
<p>„Jak mohu své kněží instruovat, když je zrovna teď zatýkáte?“ Ardmoreův přístup se náhle změnil z poníženosti na obviňování. Princův obličej byl nehybný, jen oči prozradily údiv. Vyvodil si snad ten muž povahu vzkazu? „Hovoříš vzrušeně.“</p>
<p>„To ne! Zrovna v době, kdy jste mne nabádal, že musím instruovat své kněží, klepali vaši vojáci na vrata Motových chrámů. Počkejte! Mám pro vás od Pána Moty vzkaz: Jeho kněží se nebojí světské moci. V zatýkání jste neuspěl a ani neuspějete, pokud jim Pán Mota nepřikáže, aby se vzdali. Za třicet minut, až se kněží duchovně očistí, <emphasis>opáší se k těžké zkoušce, </emphasis>každý se na prahu svého chrámu vzdá. Do té doby, běda vojákovi, který se pokusí znesvětit Motův příbytek!“</p>
<p>„Povím jim to, šéfe! Povím! Myslíte tím, aby to každý kněz odkládal dalších třicet minut a pak se vzdal – je to tak? A ať na sebe naloží celý náklad: pohonné jednotky, komunikátory a všechny ty poslední vymoženosti. Potvrďte, jestli můžete.“</p>
<p>„Jeff je v kondici.“ Musel to riskovat – pro Prince to je pět slabik bez významu, ale Jeff to pochopí.</p>
<p>„O.K, šéfe. Nevím, co máte za lubem, ale my vás budeme z tisíce procent provázet!“</p>
<p>Princův obličej byla zmrzlá maska. „Odveďte ho.“</p>
<p>Několik minut poté, co byl Ardmore pryč, zírala Jeho Jasnost na šachovnici a tahala se za spodní ret.</p>
<p>Ardmorea umístili do podzemní místnosti s ocelovými zdmi a masivními zámky na dveřích. A to nebylo vše, protože ještě nebyl ani pořádně uvnitř, když uslyšel mírně syčivý zvuk a viděl, jak se místo na hraně dveří barví do ruda. Svařování! Zjevně měli v úmyslu zajistit, aby žádná možná lidská slabost stráží nevedla k jeho útěku. Zavolal Citadelu.</p>
<p>„Pane Moto, poslyš služebníka!“</p>
<p>„Ano, šéfe.“</p>
<p>„Mrknutí je stejně dobré jako přikývnutí.“</p>
<p>„Chápu, šéfe. Pořád jste někde, kde vás můžou odposlouchávat. Zkomolte to. Já vás pochopím!“</p>
<p>„Hlavní čarodějná doktorka touží žvýkat koberec se zbytkem nebeských pilotů.“</p>
<p>„Chcete okruh A?“</p>
<p>„Nejtělesněji.“</p>
<p>Nastala krátká pauza, načež Thomas odpověděl: „O.K, šéfe, máte ho. Zůstanu na drátě, abych mohl překládat – asi to nebude nutné, vzhledem k tomu, že se kluci v těchhle dvojsmyslech cvičili. Do toho – máte pět minut, pokud se mají vzdát včas.“</p>
<p>Kterýkoliv kód může být rozluštěn nebo ohrožen. Ale ani nejexaktnější akademická znalost jazyka nedává klíč ke slangu, k jeho hovorovým narážkám, polovičním vyjádřením, přehánění a opačným významům. Ardmore si byl logicky jist, že mu Panasiati umístili do cely mikrofon. Dobře tedy, protože byli nuceni poslouchat jeho části konverzace, ať jsou z ní popletení a zmatení a ať si nejsou jistí, zda blábolí hantýrkou ke svému bohu nebo zda přišel o rozum.</p>
<p>„Podívejte, cherubíni – maminka chce, aby děťátko odešlo k hodnému člověku. Je to všechno žůžo, dokud má mimčo pěkné nové chrastítko. Ano, vpravdě, chrastítko je heslo – ty ne a oni ano. Zacházej s tímhle studeným balíkem, jakoby byl hezký, a mládenci s jídelníma hůlkama budou ukamenovaní a diskombobulovaní. Pevný horní ret to zvládne.“</p>
<p>„Zkontrolujte mě, jestli to mám správně, šéfe. Chcete, aby se kněží vzdali a aby Panasiaty zmátli svým zjevným nezájmem. Chcete, aby to udělali stejně jako vy, neteční jako okurka a drzí, jako by tu byli pány. Taky to chápu tak, že po nich chcete, aby si podrželi berly, ale aby je nepoužívali, dokud jim neřeknete. Je to správně?“</p>
<p>„Jak prosté, milý Watsone!“</p>
<p>„Co se stane potom?“</p>
<p>„Žádných třicet.“</p>
<p>„Co je to? Ach, ,Žádných třicet‘ – více se dozvíme; řeknete nám to později. Dobře, šéfe – je čas!“</p>
<p>„Dobře bobře!“</p>
<p>Ardmore počkal, dokud si nebyl dostatečně jistý, že všichni Panasiati, kterých se přímo netýkalo hlídání vězňů, spí, nebo že jsou alespoň v ubytovnách. To co se chystal udělat, bude zcela účinné jen tehdy, pokud nikdo nebude přesně vědět, co se stalo. Šance byly vyšší během noci.</p>
<p>Zapískáním několika veršů z „Anchors Aweigh“ zavolal Thomase. Ten odpověděl okamžitě – neodešel ze služby, ale zůstal u pararádia, aby mohl s vězni občas bojově pohovořit a přehrát jim nahrávky vojenské hudby. „Ano, šéfe?“</p>
<p>„Přišel čas na zásyp. Holá, holá, svoboda volá!“</p>
<p>„Únik z vězení?“</p>
<p>„Podle zvyku příslovečného Araba – určitého zvyku.“</p>
<p>O téhle technice už mluvili dříve; Thomas předal podrobné instrukce a pak řekl: „Řekněte kdy, šéfe.“</p>
<p>„Kdy!“ Skoro viděl, jak Thomas přikývl. „PÓ–zor! O.K, vojsko, vpřed!“ Ardmore vstal a protáhl si ztuhlé údy. Přešel k jedné zdi svého vězení a postavil se tak, že prosté světlo vrhlo na stěnu stín. To bude asi ono – tady! Nastavil ovladače na berle na maximální dosah primárního Ledbetterova efektu, zkontroloval, zda frekvenční pásmo pokrývá celou mongolskou rasu, a upravil je tak, aby omráčilo a ne zabilo. Pak zapnul energii.</p>
<p>O několik okamžiků později ji vypnul a znovu si prohlédl svůj stín na zdi. Tohle vyžadovalo úplně jiné nastavení, přímé a s jemným rozlišením. Zapnul červený paprsek Dise, aby jej při práci vedl, dokončil nastavení a znovu zapnul energii.</p>
<p>Atomy kovu se tiše a bez rozruchu přeskupily a vyšly jako dusík, který se neškodně smíchal se vzduchem. Tam, kde byla solidní stěna, byl teď otvor o velikosti a tvaru vysokého muže oblečeného v kněžském hávu. Podíval se na něj a jako dodatečný nápad pedantsky načrtl nad hlavou podobizny elipsu, která měla tvar i velikost jeho svatozáře. Když byl hotov, přenastavil ovládání berly tak, jak bylo předtím, zapnul energii a prošel otvorem. Byl to těsný střih; po stranách se musel vytočit.</p>
<p>Venku bylo nutné, aby překročil nakupená těla více jak tuctu panasijských vojáků. Tohle nebyla strana, na níž byl svařený vstup; domníval se, že stráže nalezne za každou ze čtyř stěn, pravděpodobně i za podlahou a za stropem.</p>
<p>Bylo tam více dveří, jimiž musel projít, více těl, přes která musel přelézt, než zjistil, že je venku. Když se tak stalo, zjistil, že je naprosto dezorientován. „Jeffe,“ zavolal, „kde jsem?“</p>
<p>„Chviličku, šéfe. Jste – ne, nedokážeme vás zaměřit, ale jste v linii mířící skoro jižně od nejbližšího chrámu. Jste pořád ještě u paláce?“</p>
<p>„Před ním.“</p>
<p>„Pak zamiřte severně – je to asi devět bloků.“</p>
<p>„Kterým směrem je sever? Jsem celý přetočený. Ne, počkej právě jsem našel Velký vůz, je to dobrý.“</p>
<p>„Pospěšte, šéfe.“</p>
<p>„Jasně.“ Dal se do rychlého poklusu, běžel tak pár stovek yardů, pak polevil na rychlou chůzi. Sakra, pomyslel si, při téhle kancelářské práci člověk vyjde z kondice.</p>
<p>Ardmore potkal několik asijských policistů, ti však nebyli ve stavu, aby si ho všimli; měl stále zapnutý primární efekt. Nikde kolem nebyli bílí – zákaz vycházení byl přísný – s výjimkou páru vyplašených metařů. Napadlo ho, že by je mohl přimět, aby s ním šli do chrámu, ale rozhodl se, že to neudělá; nebyli v o nic větším nebezpečí než sto padesát miliónů dalších.</p>
<p>Tady je chrám! – jeho čtyři stěny zářily barvami podob. Dal se do běhu a vtrhl dovnitř. Za patami měl místního kněze přibíhajícího z jiného směru.</p>
<p>Srdečně kněze přivítal, přičemž si náhle uvědomil, jak je příjemné promluvit si s člověkem svého druhu – se soudruhem. Oba zalezli zezadu za oltář a sešli dolů do kontrolní a komunikační místnosti, kde byli operátor pararádia a jeho protějšek štěstím z toho, že je vidí, téměř hysteričtí. Nabídli mu černou kávu, kterou vděčně přijal. Pak řekl operátorovi, ať zruší okruh A a nastaví přímé dvojsměrné spojení s velitelstvím s obrazem konvertovaným na tomto okruhu.</p>
<p>Thomas málem vyskočil z obrazovky. „Whitey!“ zaječel. Bylo to poprvé od Zhroucení, kdy někdo Ardmorea oslovil jeho přezdívkou. Dokonce ani nevěděl, že ji Thomas zná. Ale to přeřeknutí ho zahřálo.</p>
<p>„Ahoj, Jeffe,“ zvolal na obraz, „rád tě vidím. Už jsou nějaká hlášení?“</p>
<p>„Něco ano. Přicházejí celou dobu.“</p>
<p>„Přejdi na přenos přes úřady diecézí; okruh A je moc nemotorný. Chci rychlé hlášení.“</p>
<p>Už bylo na cestě. Poslední diecéze se ohlásila do dvaceti minut. Všichni kněží byli zpět ve svých chrámech. „Dobře,“ řekl Thomasovi. „Teď chci, aby každý vlastník chrámu vyrazil do protiakce a ty opičáky probudil. Měli by být schopní použít mířenou koncentraci po dráze, po které se každý kněz vracel, a dosáhnout čistě až do místního vězení.“</p>
<p>„O.K, když to říkáte, šéfe. Můžu se zeptat, proč je prostě nenecháte probudit se, až efekt odezní?“</p>
<p>„Protože,“ vysvětloval, „když prostě přijdou k sobě dřív, než je kdokoliv najde, bude výsledkem mnohem větší záhada, než kdyby byli objeveni zdánlivě mrtví. Cílem všeho toho skotačení bylo zlomit Asiatům morálku. Tohle ten efekt zvyšuje.“</p>
<p>„Pravda – jako vždycky, šéfe. Rozkaz už jde.“</p>
<p>„Fajn. Až to bude hotové, ať si zkontrolují štíty na chrámech, zapnou čtrnácticyklové tóny a jdou do postele – všichni, kdo nejsou ve službě. Dokážu si představit, že zítra budeme mít nabitý den.“</p>
<p>„Ano, pane. Nevrátíte se sem, šéfe?“</p>
<p>Ardmore zakroutil hlavou. „Je to zbytečný risk. Přes televizi na to můžu dohlížet stejně účinně, jako kdybych stál hned vedle tebe.“</p>
<p>„Scheer je připravený zaletět za vámi a vyzvednout vás. Může to posadit přímo na chrámové střeše.“</p>
<p>„Poděkuj mu, ale zapomeňte na to. Teď to předej štábnímu důstojníkovi ve službě a jdi se vyspat.“</p>
<p>„Jak poroučíte, šéfe.“</p>
<p>S místním knězem si dal půlnoční oběd, trochu si promluvili a pak knězi řekl, ať ho zavede do podzemního soukromého pokoje.<strong>Kapitola 10</strong></p>
<p>Ardmore byl probuzen operátorem pararádia mimo službu, který s ním prudce třásl. „Majore Ardmore! Majore! Vzbuďte se!“</p>
<p>„Uhh… Hmmm… S…se děje?“</p>
<p>„Vzbuďte se – volá vás Citadela – naléhavě!“</p>
<p>„Kolik je hodin?“</p>
<p>„Kolem osmé. Rychle, pane!“</p>
<p>Když došel k telefonu, byl už dostatečně vzhůru. Na druhém konci byl Thomas, který okamžitě po spatření Ardmorea začal mluvit. „Nový vývoj, šéfe – a špatný. Panasiati provádějí zátahy na každého člena naší kongregace – systematicky.“</p>
<p>„Hmmm – domnívám se, že to byl zjevný další tah. Jak daleko se dostali?“</p>
<p>„Nevím. Zavolal jsem vám, když přišlo první hlášení; teď už chodí plynule z celé země.“</p>
<p>„Dobrá, myslím, že bychom se měli dát do toho.“ Pro kněze, ozbrojeného a chráněného, bylo nebezpečí zatčení něčím jiným; tihle lidé byli zcela bezbranní.</p>
<p>„Šéfe – vzpomínáte, co udělali po první revoltě? Vypadá to špatně, šéfe – bojím se!“</p>
<p><strong>*</strong></p>
<p>Ardmore Thomasův strach chápal; sám ho cítil. Ale nedovolil, aby se projevil.</p>
<p>„V klidu, synku,“ řekl milým hlasem. „Našim lidem se ještě nic nestalo – a nemyslím, že dovolíme, aby se jim cokoliv stalo.“</p>
<p>„Ale šéfe, co s tím hodláte dělat? Není nás dost na to, abychom je zastavili dřív, než pozabíjejí mnoho lidí.“</p>
<p>„Možná ne dost, abychom to udělali přímo, ale existuje způsob. Drž se sbírání dat a upozorni všechny, aby nevěšeli hlavu. Zavolám ti zpátky asi za patnáct minut.“ Než mohl Thomas odpovědět, zmáčkl tlačítko přerušující spojení.</p>
<p>Bylo třeba nad tím trochu zapřemýšlet. Kdyby mohl každého člověka vybavit berlou, bylo by to snadné. Štít z hole by člověka teoreticky ochránil před skoro čímkoliv; snad s výjimkou atomové bomby a otravou jedovatým plynem. Ale konstrukční a opravárenské oddělení bylo už tak velmi vytíženo výrobou dostatečného počtu berel pro vybavení každého nového kněze; o jedné pro každého člověka nemohla být ani řeč, vzhledem k tomu, že jim chyběla masová tovární výroba. Přesto je teď potřeboval – dnes ráno.</p>
<p>Kněz mohl rozšířit svůj štít, aby zahrnul jakékoliv území nebo množství lidí, ale na velké vzdálenosti byl tak tenký, že by jím prošla i dobře mířená sněhová koule. K sakru!</p>
<p>Náhle si uvědomil, že o tomto problému zase přemýšlí v přímé rovině, přestože si byl vědom, že takový přístup je bezvýsledný. Co chtěl, bylo psychologické džiu–džitsu – nějaký způsob, jak proti nim obrátit jejich vlastní sílu. Zavádění – to byl ten nápad! Ať už očekávají, že udělá cokoliv, on to neudělá! Udělá něco jiného.</p>
<p>Ale co jiného? Když nabyl dojmu, že nalezl na tuto otázku odpověď, zavolal Thomasovi. „Jeffe,“ řekl ihned, „dej mi okruh A.“ Chvíli mluvil se svými kněžími, pomalu a detailně, přičemž některé body zdůraznil. „Nějaké otázky?“ zeptal se pak a dalších několik minut strávil jejich zodpovídáním, jak k němu přicházely z diecézních stanic.</p>
<p><strong>*</strong></p>
<p>Ardmore a místní kněz upustili chrám společně. Kněz se ho snažil přesvědčit, aby zůstal vzadu, on však tuhle námitku smetl ze stolu. Kněz měl pravdu; v hloubi srdce věděl, že by neměl osobně riskovat, když se tomu šlo vyhnout, bylo však luxusem dostat se zpod kontrolující autority v podobě Jeffa Thomase.</p>
<p>„Co plánujete, abyste zjistil, kam naše lidi odvedli?“ zeptal se kněz. Byl to bývalý obchodník s nemovitostmi jménem Ward, muž se značnou přirozenou inteligencí. Ardmore jej měl rád.</p>
<p>„Tak co bys udělal ty, kdybych nebyl s tebou?“</p>
<p>„Nevím. Asi bych vešel na policejní stanici a pokusil se tu informaci vytřískat ze sloužícího plochýho ksichta.“</p>
<p>„To zní dobře. Kde je nějaká?“</p>
<p>Ústřední policejní stanice panasijské policie stála ve stínu paláce, něco mezi osmi a devíti bloky na jih. Na cestě potkali mnoho Panasiatů, nebyli však obtěžováni. Asiati vypadali zaraženě, když viděli dva kněží Moty, kterak si vykračují se zjevným nezájmem. Dokonce i ti, kteří byli oblečení jako policisté, se zdáli být nejistí tím, co by měli dělat, jakoby pro podobné okolnosti nedostali instrukce.</p>
<p>Přesto je na ně někdo upozornil; na schodech byli přivítáni nervózním asijským důstojníkem, který nárokoval: „Vzdejte se! Jste zatčeni!“</p>
<p>Šli přímo k němu. Ward zvedl jednu ruku k požehnání a zaintonoval: „Mír! Vezmi mě k mým lidem.“</p>
<p>„Nerozumíte, co říkám?“ vyjel Panasiat, hlas začínal být ječivý. „Jste zatčeni!“ Rukou nervózně sjížděl k pouzdru na zbraň.</p>
<p>„Svých pozemských zbraní nepoužiješ,“ řekl klidně Ardmore, „při jednání s velkým Pánem Motou. Nařizuje ti, abys mne zavedl za mými lidmi. Varuj se!“ Přistupoval stále blíž, až jeho osobní clona narazila do mužova těla.</p>
<p>To – beztělesný tlak neviditelné clony – bylo více, než dokázal Panasiat snést. O krok ustoupil, uvolnil zbraň a vystřelil přímo před sebe. Vortexový kruh neškodně narazil do štítu a byl jím absorbován.</p>
<p>„Pán Mota je netrpělivý,“ poznamenal mírným tónem Ardmore. „Veď jeho služebníky, než ti Pán Mota vysaje duši z těla.“ Přepnul na jiný efekt, který nikdy dřív při styku s Panasiaty nepoužili.</p>
<p>Jeho princip byl velmi prostý; byla promítnuta válcovitá tažnětlačná stáze, která vytvořila efekt trubice. Ardmore jej nechal spočinout na mužově obličeji, načež aplikoval tažný paprsek procházející trubicí dolů. Nešťastný Panasiat lapal po vzduchu ve vakuu a drápal si po obličeji. Když mu začala téct z nosu krev, Ardmore ho pustil. „Kde jsou mé děti?“ zeptal se znovu stejně mírně jako předtím.</p>
<p>Policejní důstojník, pravděpodobně čistě reflexivně, se pokusil utéct. Ardmore ho přimáčkl tlačným paprskem ke dveřím a znovu na chvilku aplikoval sací trubici, tentokrát na bránici. „Kde jsou?“</p>
<p>„V parku,“ lapal muž po dechu a mohutně chrčel.</p>
<p>S pomalou vážností se otočili a zamířili po schodech dolů. Ty, kteří se k nim dostali příliš blízko, pomocí tlačného paprsku nedbale odhazovali z cesty.</p>
<p>Park obklopoval budovu dřívějšího státního kapitolu. Kongregaci objevili natlačenou do narychlo vystavěné ohrady, kolem níž bylo mnoho asijských vojáků různých šarží. Na blízké plošině instalovali technici televizní přenos. Bylo snadné si odvodit, že nevolníkům bude dána další veřejná „lekce“. Dost objemný přístroj na epileptogenické záření Ardmore neviděl; buď ještě nebyl přivezen, anebo měla být použita nějaká jiná metoda – možná byli přítomní vojáci obrovskou popravčí četou.</p>
<p>Momentálně měl nutkání použít berlu k tomu, aby zlikvidoval všechny přítomné vojáky – stáli v pohovu se založenýma rukama a snad by bylo i možné to tak udělat, než by mohli způsobit újmu, ne Ardmoreovi, ale bezbranným příslušníkům kongregace. Ale rozhodl se proti; měl pravdu, když dával rozkazy kněžím – tohle byla hra blufování; nemohl porazit <emphasis>všechny </emphasis>vojáky, které by sem mohly panasijské úřady dopravit, přesto musí tenhle zástup dostat bezpečně dovnitř chrámu.</p>
<p>Lidé nahromadění v ohradě poznali Warda a možná také hlavního kněze, když ne jeho, tak alespoň jeho autoritu. V jejich tvářích mohl číst náhlou naději nahrazující beznaděj – v očekávání se zavlnili. Ale prošel kolem nich jen s požehnáním, Warda v patách, a naděje uvolnila cestu pochybnostem a rozčarování, když jej viděli, jak kráčí k panasijskému veliteli a dává mu to samé požehnání.</p>
<p>„Mír!“ vykřikl Ardmore. „Přišel jsem vám pomoci.“</p>
<p>Panasiat vyštěkl rozkaz ve svém vlastním jazyce. Dva Panasiati přiběhli k Ardmoreovi a pokusili se ho popadnout. Sklouzli po Štítu, zkusili to znovu a pak zůstali stát a čekali na instrukce svého nadřízeného, jako psi zmatení nesplnitelným příkazem.</p>
<p>Ardmore je ignoroval a postupoval v cestě, až stál přímo před velitelem. „Bylo mi řečeno, že mí lidé zhřešili,“ zvolal. „Pán Mota se s nimi vypořádá.“</p>
<p>Aniž by čekal na odpověď, otočil se ke zmatenému důstojníkovi zády a zakřičel: „Ve jménu Shaama, Pána pokoje!“ a zapnul na berle zelené světlo.</p>
<p>Přejel s ním po vězněné kongregaci. Padali, jakoby to záření bylo silným vichrem podtínajícím obilné lány. Za několik sekund leželi všichni muži, ženy i děti bezvládně na zemi, podle všech známek mrtví. Ardmore se otočil zpátky k panasijskému důstojníkovi a uklonil se. „Služebník žádá, aby bylo toto pokání přijato.“</p>
<p>Říci, že byl Orientálec vyvedený z konceptu, by bylo jazykově značně nepřiměřené. Věděl, jak si poradit s odporem, ale tahle nadšená spolupráce mu všechny nápady vzala; to v pravidlech nebylo.</p>
<p>Ardmore mu neposkytl žádný čas, aby vymyslel nějaký plán. „Pán Mota není spokojen,“ informoval ho, „a nařizuje mi, abych tobě a tvým mužům dal dar – zlatý dar!“</p>
<p>S tím zapnul oslnivé bílé světlo, kterým přejel po založených rukách vojáků po své pravici. Ward ho napodobil, obraceje svou pozornost k levému křídlu. Malé založené ručky pod paprsky zářily a jiskřily. Kdekoliv se dotkl, svítil kov s novým třpytem, bohatě a zrzavě. Zlato! Ryzí zlato!</p>
<p>Běžný panasijský voják nebyl o nic lépe placený, než jsou normální vojáci. Jejich zástup se neklidně vrtěl jako závodní koně na startu. Seržant přistoupil ke zbraním, jednu prozkoumal a zvedl ji. Zavolal něco ve svém jazyce, v hlase měl vzrušení.</p>
<p>Vojáci se utrhli ze řetězu.</p>
<p>Křičeli a hemžili se a tančili. Bili se mezi sebou o nepoužitelné, drahocenné zbraně. Důstojníkům nevěnovali pozornost; ne že by důstojníci byli od zlaté horečky osvobození.</p>
<p>Ardmore pohlédl na Warda a kývl. „Ať si to nechají!“ nařídil a otočil uspávací paprsek na panasijského velitele.</p>
<p>Asiat se překotil, aniž by věděl, co jej zasáhlo, protože veškerou svou agonizovanou pozornost věnoval demoralizované jednotce. Ward odešel pokračovat v práci na ostatních důstojnících.</p>
<p>Americké vězně Ardmore probudil protiefektem, zatímco Ward rozložil velká vrata ohrady. Zde se objevil nejméně očekávaný oříšek celého úkolu – přimět na tři stovky omámených a dezorganizovaných lidí poslouchat a pohnout se společně jedním směrem. Ale dva silné hlasy a soustředěné odhodlání to zvládly. Bylo nezbytné uvolnit mezi zápasícími, z bohatství zblázněnými Orientálci cestu pomocí tažných a tlačných paprsků. Ardmoreovi to vnuklo nápad; používal paprsky na své stoupence jako husopaska popohánějící proutkem hejno hus.</p>
<p>Devět bloků do chrámu zvládli za deset minut, pohybovali se poklusem, díky čemuž mnozí lapali po dechu a nadávali. Ale povedlo se, povedlo se jim to bez nějakého zásadního přerušení, i když Ward s Ardmorem považovali za nutné zlikvidovat po cestě nahodilé Panasiaty.</p>
<p>Když konečně vklopýtal do chrámových dveří, otřel si Ardmore z tváře pot, který nebyl úplně zaviněn spěšným postupem. „Warde,“ zeptal se s povzdechnutím, „máš tady něco k pití?“</p>
<p>Znovu ho volal Thomas, a to ani neměl čas, aby si stihl dokouřit cigaretu. „Šéfe,“ řekl. „Začínáme dostávat nějaká hlášení. Myslel jsem, že byste to chtěl vědět.“</p>
<p>„Pokračuj.“</p>
<p>„Vypadá to úspěšně – zatím. Dosud se přes své biskupy ohlásilo asi dvacet procent kněžích, že jsou i s kongregacemi zpátky.“</p>
<p>„Nějaké oběti?“</p>
<p>„Ano. Přišli jsme o celou kongregaci v Charlestonu v Jižní Karolíně. Zemřeli dřív, než se k nim kněz dostal. Vrhl se na Panasiaty s berlou nastavenou na plný výkon a pozabíjel těch opičáků dvakrát až třikrát víc, než oni zabili našich, pak si probil cestu do chrámu a nahlásil se.“</p>
<p>Ardmore nad tím zakroutil hlavou. „Moc špatné. Jeho kongregace je mi líto, ale více je mi líto, že ztratil nervy a zabil hejno Panasiatů. Moc mi to nepomůže, protože ještě nejsem připravený.“</p>
<p>„Ale, šéfe, nemůžete mu to mít za zlé – v davu byla jeho <emphasis>žena!“</emphasis></p>
<p>„Já mu to za zlé nemám. Každopádně, stalo se – dříve či později budeme muset sundat rukavičky; tohle znamená jen to, že budeme muset pracovat o trochu rychleji. Nějaké další potíže?“</p>
<p>„Nic moc. Na několika místech se při cestě do chrámu potýkali s něčím na způsob zadního voje a ztratili nějaké lidi.“ Ardmore na obrazovce viděl poslíčka předávajícího Thomasovi svazek průklepáků. Thomas na ně pohlédl a pokračoval: „Další várka hlášení, šéfe. Chcete je slyšet?“</p>
<p>„Ne. Až přijdou všechna, dej mi jejich výtah. Nebo až přijde většina z nich, ne později než za hodinu. Končím.“</p>
<p>Výtah ukázal, že přes devadesát sedm procent členů Motova kultu bylo bezpečně dopraveno do chrámů. Ardmore svolal schůzi štábu a načrtl bezprostřední plány. Schůze probíhala tváří v tvář, protože Ardmoreovo místo u konferenčního stolu zaujala kamera a monitor přijímače. „Teď jsme nuceni jednat,“ řekl jim. „Jak víte, neočekávali jsme ještě další dva týdny, že bychom měli z vlastní vůle začít s akcí, možná tři. Teď však nemáme na výběr. Já to vidím tak, že musíme jednat, a to tak rychle, abychom byli vždycky o krok před nimi.“</p>
<p>Otevřel situaci všeobecné diskusi; v tom, že je okamžitá akce nezbytná, existovala shoda, mírná neshoda však panovala, co se metod týče. Poté, co si vyslechl několik názorů, vybral Ardmore Dezorganizační plán IV a řekl jim, ať se dají do příprav. „Pamatujte si,“ varoval je, „když už jednou začneme, bude příliš pozdě to otočit. Tohle se pohybuje stále rychleji. Kolik bylo poskytnuto základních zbraní?“</p>
<p>„Základní zbraní“ byl ten nejjednodušší Ledbetterův projektor, který byl zkonstruován. Byl velmi podobný pistoli a měl být také podobně používán. Vysílal přímý paprsek primárního Ledbetterova efektu ve frekvenčním pásmu, které bylo smrtelné jen těm, kdo měli mongolskou krev, a nikomu jinému. Po tříminutové instruktáži jej mohl používat i amatér, protože stačilo zbraň namířit a stisknout spoušť, byla téměř blbcům odolná – uživatel s ní doslova nemohl ublížit mouše, o to méně člověku kavkazské rasy. Pro Asiaty znamenala okamžitou smrt.</p>
<p>Problém s výrobou a distribucí velkého množství zbraní, které měly být použity v rozhodujícím konfliktu, byl složitý. O berlách užívaných kněžími nemohlo být řeči; každá byla precizním nástrojem srovnatelným se švýcarskými hodinkami. Scheer většinu z jemných součástek každé berly pracně modeloval vlastníma rukama, a přesto potřeboval pomoc mnoha dalších zkušených obráběčů a nástrojářů, aby udržel s požadavky krok. Všechno to byla ruční práce; hromadná výroba nebyla možná, dokud nebudou Američané opět ovládat své fabriky.</p>
<p>Mimoto bylo nezbytné dát knězi detailní instrukce a houževnatý trénink pod dohledem, aby byl při používání pozoruhodných sil své berly ještě obratnější.</p>
<p>Základní zbraň byla pragmatickým řešením. Byla jednoduchá a hrubá a neobsahovala žádné pohyblivé součástky s výjimkou aktivačního spínače nebo spouště. I tak je nebylo možné ve velkém množství vyrábět v Citadele, jelikož neexistoval způsob, jak zbraně distribuovat do široce rozdělených částí země, aniž by to přilákalo nezdravou pozornost panasijských úřadů. Každý kněz měl v kostele jeden vzorek základní zbraně; pak už bylo na něm, aby u sebe v komunitě našel a naverboval pracovníky s nezbytnými dovednostmi v kovodělné práci, kteří by vyráběli shodně jednoduché zařízení.</p>
<p>Na tajných místech v podzemí každého chrámu na tomto úkolu tvrdě pracovalo mnoho lidí po celé týdny – brousili, vyhlazovali, tvarovali a ručně kopírovali řady a řady těch smrtících malých vynálezů.</p>
<p>Požadovanou informaci Ardmoreovi poskytl zásobovací důstojník štábu. „Dobře tedy,“ kvitoval to Ardmore. „Je to sice méně zbraní, než máme v kongregacích členů, ale bude to muset stačit. Stejně bude hodně odpadu. Tenhle zatracený kult přilákal každého cvoka a pomatence v zemi – všechny ty dlouhovlasé chlapy a krátkovlasé ženské. Až je vyeliminujeme, možná nám několik základních zbraní zbude. Což mi připomíná – pokud něco zbude, v každé kongregaci by měly být nějaké ženy, které jsou dostatečně silné a psychicky odolné na to, aby byly v boji užitečné. Vyzbrojíme je. A co se týče těch pomatenců – v hlavním ideologickém plánu najdete upozornění, jak má každý kněz svému stádu šetrně oznámit zprávu, že celá věc je opravdu jen smyšlenka pro vojenské účely. Chci k tomu dodat: devět z deseti lidí bude uchváceno radostí, že slyší pravdu, a bude velmi spolupracovat. Ten desátý může způsobit potíže, zhysteričtět, možná se pokusí upláchnout z chrámu. Varování každému knězi: proboha, buďte opatrní; tu novinku jim sdělujte šetrně v malých skupinách najednou a buďte připravení zasáhnout uspávacím paprskem každého, kdo vypadá jako zdroj problémů. Toho pak zamkněte, dokud zábava neskončí – nemáme čas, abychom ty slabší přeorientovávali.</p>
<p>Takže pojďme na to. Kněží budou potřebovat zbytek dne, aby proškolili své kongregace a zorganizovali je do něčeho, co aspoň trochu připomíná vojenské jednotky. Thomasi, dnes večer chci, aby průzkumné vozidlo určené na práci týkající se Vládnoucího prince zastavilo nejprve tady a vyzvedlo mne. Ať jsou v něm Wilkie a Scheer.“</p>
<p>„Dobře, pane. Ale já jsem počítal, že budu v tom autě taky. Máte proti této mírné změně námitky?“</p>
<p>„To víš, že mám,“ řekl Ardmore suše. „Pokud se podíváš do Dezorganizačního plánu IV, uvidíš, že je nutné, aby velící důstojník zůstal v Citadele. A když už jsem já tady, mimo Citadelu, zůstaneš na mém místě.“</p>
<p>„Ale šéfe –“</p>
<p>„Nebudeme dávat v sázku nás oba, ne v téhle fázi hry. Teď zavěs.“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>Později toho rána byl Ardmore zavolán ke komunikátoru zpátky. Z obrazovky na něj zíral hlídkující komunikační důstojník z velitelství. „Ach – majore Ardmore, Salt Lake City se k vám pokouší dostat s naléhavou zprávou.“</p>
<p>„Dejte mi je.“</p>
<p>Obličej uvolnil místo knězi ze Salt Lake City.</p>
<p>„Šéfe,“ začal, „máme velmi neobvyklého vězně. Jsem toho názoru, že byste ho měl asi vyslechnout vy sám.“</p>
<p>„Mám málo času. Proč?“</p>
<p>„Nuže, je to Panasiat, ale prohlašuje, že je běloch a že vy ho znáte. Legrační na tom je, že prošel naší clonou. Myslel jsem, že to není možné.“</p>
<p>„Taky že není. Nechejte mě se na něj podívat.“</p>
<p>Byl to Downer, jak Ardmore předpokládal. Ardmore ho představil místnímu knězi, kterého ujistil, že clony nezklamaly. „Takže, kapitáne, ven s tím –“</p>
<p>„Pane, rozhodl jsem se přijít a nahlásit vám to osobně, protože se něco blíží.“</p>
<p>„To vím. Řekni mi veškeré podrobnosti, které <emphasis>znáš.“</emphasis></p>
<p>„Ano, pane. Přemýšlím, jestli máte ponětí, kolik škody už jste nepříteli způsobili – morálka se jim hroutí jako tající led. Jsou celí nervózní, nejistí sami sebou. Co se stalo?“</p>
<p>Ardmore v krátkosti načrtl události uplynulých čtyřiadvaceti hodin, své zatčení, zatčení kněžích, zatčení celého Motova kultu a následné vysvobození. Downer přikývl. „To to vysvětluje. Opravdu jsem nedokázal určit, co se stalo; obyčejnému vojákovi nikdy nic neřeknou – ale viděl jsem, jak se všichni hroutí, a myslel jsem, že o tom budete něco vědět.“</p>
<p>„Co se stalo?“</p>
<p>„No – domnívám se, že bych vám měl spíše říct jen to, co jsem viděl, a nechat vás, ať si uděláte vlastní obrázek. Druhý prapor Dračího pluku v Salt Lake City je zatčený. Slyšel jsem zvěsti. že všichni jeho důstojníci spáchali sebevraždu. Předpokládám, že se jedná o tu partu, která nechala místní kongregaci utéct, ale nevím to.“</p>
<p>„Pravděpodobně. Pokračuj.“</p>
<p>„Všechno, co vím, je to, co jsem viděl. Nad ránem byli nastoupeni se svěšenými zástavami a uvězněni do kasáren se silnými strážemi kolem budovy. Ale to není všechno. Jde o víc než jen o prapor pod zámkem. Šéfe, vy víte, jak se celý pluk rozpadne, když se začne plukovníkovi vymykat z rukou?“</p>
<p>„Vím. Chovají se tak?“</p>
<p>„Ano – alespoň velitelství umístěné v Salt Lake City. Jsem si setsakra jistý, že se ten lampasák tam bojí něčeho, čemu nerozumí, a jeho strach už nakazil i jednotky až k obyčejným vojínům. Sebevraždy, hodně, dokonce i mezi obyčejnými vojáky. Chlap se asi na den zachmuří, pak se posadí čelem k Pacifiku a rozřeže si střeva.</p>
<p>Ale je tady varování, věc, která dokazuje, že je morálka špatná po celé zemi. Vládnoucí princ vydal jménem Nebeského císaře hlavní rozkaz, kterým zakazuje další čestné sebevraždy.“</p>
<p>„Jaký měl dopad?“</p>
<p>„Příliš brzy na to, aby to šlo zhodnotit – přišel teprve dneska. Ale šéfe, vy nehodnotíte, co to znamená. Abyste to ocenil, musel byste mezi těmi lidmi žít, jako já. U Panasiatů je tvář <emphasis>všechno. </emphasis>Starají se mnohem více o to, jak co vypadá, než můžou Američani asi rozumět. Říci muži, který ztratil tvář, že nemůže bilancovat a spácháním sebevraždy se vyrovnat s předky, je jako vyrvat mu srdce z těla. To ohrožuje to nejvzácnější, co má.</p>
<p>Taky nemůžete počítat s tím, že je Vládnoucí princ vystrašený, protože on by se nikdy k podobnému hodnocení nesnížil. V poslední době musel přijít o neuvěřitelné množství důstojníků, aby na takovou věc vůbec pomyslel.“</p>
<p>„To je uklidňující. Než skončí tahle noc, myslím, že jejich morálku poškodíme alespoň tak, jak se nám to povedlo dosud. Takže myslíš, že jsme s nima vyběhli?“</p>
<p>„To netvrdím, majore – nikdy jsem si to nemyslel. Tihle zatracení žlutí paviáni“ – mluvil celkem vážně, evidentně zapomínal na svou vlastní dokonalou fyzickou podobnost s Asiaty – „jsou při současném stavu mysli asi čtyřikrát vražednější, než když byli těmi, kolem kterých se točil svět. S malou pomocí by mohli snadno zešílet a začít mlátit všude kolem sebe – děti, ženy – bez rozdílu!“</p>
<p>„Hmmm. Doporučuješ něco?“</p>
<p>„Ano, šéfe. Co nejdříve je zasáhněte vším, co máte k dispozici, než začnou s velkým vyvražďováním. Teď je máte zdemoralizovaný – nandejte jim to! – než budou mít čas přemýšlet o obyvatelstvu. Jinak budete mít takový krveprolití, že Zhroucení proti němu bude vypadat jako čajový dýchánek.</p>
<p>To je další důvod, proč jsem přišel,“ dodal. „Nechtěl jsem, aby mi dali rozkaz a já musel vraždit svý vlastní lidi.“</p>
<p>Díky Downerovu hlášení měl Ardmore o čem přemýšlet. Uznal, že Downerův úsudek týkající se orientálské mysli bude asi správný. Věc, proti níž je Downer varoval, odplata na civilním obyvatelstvu, byla celou dobu klíčem celého problému – proto byla založena Motova církev; protože z obavy ze systematické likvidace bezmocných se neodvažovali udeřit přímo. Teď – pokud to mohl Downer posoudit – při nepřímém útoku se hysterická odveta zdála být skoro stejně pravděpodobná.</p>
<p>Má snad odvolat Plán IV a zaútočit dnes?</p>
<p>Ne – prostě to nebylo proveditelné. Kněží musí dostat alespoň několik málo hodin, aby mohli muže ze svých stád zorganizovat jakožto guerrillové bojovníky. V takovém případě mohli v Plánu IV pokračovat a zdecimovat válečné magnáty ještě více. Až to bude v chodu, budou Panasiati příliš zaneprázdnění, než aby plánovali masakry.</p>
<p><strong>*</strong></p>
<p>Malé elegantní hlídkové vozidlo sestoupilo z výšky a posadilo se jemně a bezhlučně na střechu chrámu v hlavním městě Vládnoucího prince. Když se jeho široké dveře otevřely a vylezl z nich Wilkie, přistoupil Ardmore k němu. Wilkie zasalutoval. „Jak je, šéfe?“</p>
<p>„Ahoj, Bobe. Přesně načas, vidím – je právě půlnoc. Myslíš, že vás zachytili?“</p>
<p>„Nemyslím; alespoň na nás nikdo nenamířil radar. A křižovali jsme vysoko a rychle; tohle ovládání gravitace je skvělá věc.“ Když se vyšplhali dovnitř, počastoval Scheer svého VD krátkým kývnutím doprovázeným: „Brej večír, pane,“ přičemž ruce měl stále na ovladačích. Jakmile měli zapnuté bezpečnostní pásy, vystřelil s vozidlem vertikálně do vzduchu.</p>
<p>„Rozkazy, pane?“</p>
<p>„Střecha paláce – a buďte opatrný.“</p>
<p>Bez světel, za vysoké rychlosti, bez zdroje pohonu zaměřitelného nepřítelem se malé vozidlo sneslo na určenou střechu. Wilkie začal otevírat dveře. Ardmore ho zarazil. „Nejdřív se rozhlídni kolem.“</p>
<p>Asijský křižník na rutinní obhlídce nad rezidencí královského zástupce změnil kurz a rozsvítil prohledávací světlo. Radarem naváděný paprsek se usadil na hlídkovém voze.</p>
<p>„Můžeš ho zasáhnout na tuhle vzdálenost?“ otázal se Ardmore, přičemž zbytečně šeptal.</p>
<p>„Není nic jednoduššího, šéfe.“ Na cíli se seběhly nitkové kříže; Wilkie zatlačil palcem. Vypadalo to, že se nic nestalo, ale paprsek světla z nich sklouznul pryč.</p>
<p>„Jsi si jistý, že’s ho trefil?“ pochybovačně se zeptal Ardmore.</p>
<p>„Jasně. Ta loď bude pokračovat na automatické řízení, dokud jí nedojde palivo. Ale u kormidla je mrtvola.“</p>
<p>„O.K, Scheere, zaujměte Wilkieho místo u projektoru. Nestřílejte, pokud nebudete zaměřeni. Jestliže se do třiceti minut nevrátíme, zamiřte zpátky do Citadely. Pojď, Wilkie – trochu si zahrajeme.“</p>
<p>Scheer sice vzal rozkaz na vědomí, ale ze způsobu, jak se pohybovaly jeho silné čelistní svaly, bylo zřejmé, že se mu nelíbí. Ardmore s Wilkiem, oba odění v kompletním úboru kněžích, vyšli napříč střechou a hledali cestu dolů. Ardmore měl berlu nastavenou a vysílající ve vlnovém pásmu, na něž byli Mongolové citliví, ale bylo to spíše energetické anestetikum než smrtící zbraň. Celý palác byl ozářen kuželem těchto frekvencí ještě předtím, než přistáli, na což byl použit silnější projektor přimontovaný k vozu. Dalo se předpokládat, že všichni Asiati v budově jsou v bezvědomí. Ardmore zbytečně neriskoval.</p>
<p>Našli přístupové dveře na střechu, a proto nemuseli vyřezávat otvor. Po ocelovém schodišti jen pro údržbáře a opraváře slezli dolů. Když už byli uvnitř, měl Ardmore problémy s orientací a bál se, že bude nucen najít nějakého Panasiata, oživit ho a velmi nevybíravým způsobem z něj vytřískat umístění princových osobních komnat. Ale přálo jim štěstí; ocitli se ve správném patře a díky velikosti a druhu stráží zhroucených venku správně odhadli vstup do princova apartmá.</p>
<p>Dveře nebyly zamčené; princ se spoléhal více na držené vojenské hlídky než na klíče a západky – nikdy v životě klíčem neotočil. Našli ho, jak leží v posteli, kniha mu vypadla z ochablých prstů. V každém ze čtyř rohů rozlehlého pokoje ležel zhroucený jeden osobní sluha.</p>
<p>Wilkie si prince se zájmem prohlížel. „Tak tohle je Jeho Vrchnost. Co uděláme teď, majore?“</p>
<p>„Jdi z jedné strany postele; já půjdu z druhé. Chci, aby muset rozdělovat pozornost na dvě strany. A postav se tak blízko, aby k tobě musel vzhlížet. Já to celé odmluvím, ale ty chvilkama nahoď jednu dvě poznámky, abychom ho přinutili roztříštit pozornost.“</p>
<p>„Jaké poznámky?“</p>
<p>„Jenom nějaké kněžské blábolení. Působivé, ale bez významu. Dokážeš to?“</p>
<p>„Myslím, že ano – kdysi jsem prodával předplatné časopisů.“</p>
<p>„O.K. Tenhle chlap je tvrdej oříšek – opravdu tvrdej. Pokusím se ho dostat na dvě základní vrozené obavy, které mají společné všichni: strach z rozmačkání a strach z pádu. Dokázal bych to sice jen s pomocí své berly, ale bude snazší, když to uděláš ty tou svojí. Myslíš, že svedeš sledovat mé pohyby a zachytit, co dělám?“</p>
<p>„Můžete to o trochu víc objasnit?“</p>
<p>Ardmore to podrobně vysvětlil a pak dodal: „Dobře – dejme se do toho. Zaujmi místo.“ Zapnul čtyřbarevná světla na své holi. Wilkie to udělal rovněž. Ardmore prošel napříč pokojem a zhasl světla.</p>
<p>Jakmile se panasijskému Vládnoucímu princi, vnukovi Nebeského a vládci Západní císařské říše vrátily smysly, spatřil v temnotě nad sebou stát dvě impozantní postavy. Ta větší byla oděna do třpytící se jemně světélkující róby. Také její turban zářil měkkým bílým světlem – svatozáří.</p>
<p>Berla v jeho levé ruce vyzařovala světlo ze všech čtyř stran krychlové hlavice – rubínové, zlaté, smaragdové a safírové. Druhá postava byla jako ta první, až na to, že její róba planula červeně jako železo na kovadlině. Tváře obou byly částečně osvětlené paprsky z jejich holí.</p>
<p>Postava v zářivě bílé zvedla pravou ruku v nikoliv laskavém, ale ve velitelském gestu. „Opět se setkáváme, ó nešťastný princi!“ Princ byl vycvičen správně a dobře; strach mu nebyl vrozený.</p>
<p>Chtěl se posadit, ale neviditelná síla mu zatlačila na hruď a postrčila jej zpět na postel. Chtěl promluvit.</p>
<p>Z krku mu něco vysálo všechen vzduch. „Mlč, dítě hříchu! Přese mne promlouvá Pán Mota. Budeš naslouchat v klidu.“ Wilkie odhadl, že je načase odvrátit Asiatovu pozornost. Zanotoval: „Pán Mota je velký!“</p>
<p>Ardmore pokračoval. „Tvé ruce jsou potřísněny krví nevinnosti. To musí skončit!“</p>
<p>„Pán Mota je spravedlivý!“</p>
<p>„Utlačoval jsi jeho lid. Opustil jsi zemi svých otců a přinesl s sebou oheň a meč. Musíš se vrátit!“</p>
<p>„Pán Mota je trpělivý!“</p>
<p>„Ty jsi však jeho trpělivost podrobil zkoušce,“ souhlasil Ardmore. „Teď se na tebe hněvá. Přináším ti varování; hleď je mít na zřeteli!“</p>
<p>„Pán Mota je milosrdný!“</p>
<p>„Vrať se na místo, odkud jsi přišel – vrať se okamžitě a vezmi s sebou všechny své lidi – a už se nevracej!“ Ardmore vystrčil ruku a pomalu ji sevřel. „Neuposlechneš-li tohoto varování – bude ti dech vytlačen z těla!“ Tlak na Orientálcových prsou nesnesitelně narůstal, oči měl vyvalené a lapal po dechu.</p>
<p>„Neuposlechneš-li tohoto varování – budeš svržen ze svého vysokého místa!“ Princ se najednou cítil lehký; byl vyzdvižen do vzduchu a přitlačen k vysokému stropu. Stejně náhle jej to, co jej drželo, pustilo; ztěžka dopadl zpátky na postel.</p>
<p>„Tak praví můj Pán Mota!“</p>
<p>„Rozumný jest člověk, který mu naslouchá!“ Wilkiemu už docházely repliky.</p>
<p>Ardmore byl připravený skončit. Pohledem přejel po pokoji a všiml si něčeho, co už viděl dřív – princova všudypřítomného šachového stolku. Byl postaven v hlavách postele, jakoby se měl princ šachy obveselovat za bezesných nocí. Ten muž hře zjevně přikládal velkou váhu. Ardmore ještě přidal doušku: „S mým Pánem Motou je konec – ale pamatuj si radu starce: muži a ženy <emphasis>nejsou </emphasis>figurkami ve hře!“ Neviditelná ruka smetla drahé, nádherné šachové figurky na podlahu. I přes kruté zacházení měl v sobě princ dostatek života na to, aby vrhl zlostný pohled.</p>
<p>„A teď tě můj Pán Shaam vyzývá ke spánku.“ Zelené světlo se rozhořelo jasněji; princ znehybněl.</p>
<p>„Fí!“ vydechl Ardmore. „Jsem rád, že je to za námi. Dobrá spolupráce, Wilkie – nikdy jsem nepřestal chtít být hercem.“ Pozvedl jednu stranu hábitu a z kapsy u kalhot vydoloval balíček cigaret. „Raději si jednu dej,“ nabídl. „Čeká nás pěkně špinavá práce.“</p>
<p>„Díky,“ řekl Wilkie, přijímaje nabídku. „Heleďte, šéfe – je fakt nutné všechny je tady pozabíjet? Moc se mi to nelíbí.“</p>
<p>„Nebuď zbabělec, synu,“ pokáral ho Ardmore ostrým hlasem. „Tohle je válka – a válka není žádná sranda. Neexistuje nic takového jako humánní válka. Teď jsme ve vojenské pevnosti; pro naše plány je nezbytné zcela ji zredukovat. Nemohli jsme to udělat ze vzduchu, protože podle plánu má princ zůstat naživu.“</p>
<p>„Proč stejně tak nepostačí, když je necháme jen v bezvědomí?“</p>
<p>„Moc oponuješ. Součástí dezorganizačního plánu je ponechat prince naživu a ve velení, ale odříznout ho od obvyklých pomocníků. Tím vznikne mnohem větší zmatek, než kdybychom ho prostě zabili a nechali velení přejít na jejich muže číslo dvě. Ty to víš. Takže do práce.“</p>
<p>Se smrtícím zářením z holí zapnutým na maximum přejeli po stěnách, po podlaze a po stropě a zapříčinili tak smrt Asiatů na vzdálenost stovek stop – skrz skálu i kov, omítku i dřevo. Wilkie vykonával svou práci se semknutými rty.</p>
<p>O pět minut později už se hnali stratosférou k domovu – do Citadely.</p>
<p>Nocí pospíchalo dalších jedenáct hlídkových vozidel. V Cincinnati, Chicagu, Dallasu, v hlavních městech po šířce celého kontinentu vyplouvala ze tmy, tlumila odpor tam, kde na něj narazila, a vyloďovala malé jednotky dychtivých a rezolutních mužů. Procházeli kolem spících stráží a protahujících se místních asijských vyšších úředníků – guvernérů provincií, vojenských velitelů, mužů ve vedení. Každého uneseného bezvědomého Orientálce hodili na střechu místního chrámu, kde byl přijat a za ruce odvlečen knězem v róbě a s plnovousem.</p>
<p>A pak do dalšího města všechno to zopakovat, dokud noc neskončila.<strong>Kapitola 11</strong></p>
<p>Calhoun odchytil Ardmorea téměř okamžitě po jeho návratu do Citadely. „Majore Ardmore,“ oznámil se zakašláním. „Čekal jsem, až s vámi budu moci probrat pro vás důležitou záležitost.“</p>
<p>Tenhle chlap, pomyslel si Ardmore, si dokáže pro porady zvolit tu nejpitomější dobu. „Ano?“</p>
<p>„Věřím, že očekáváte rapidní kulminaci událostí.“</p>
<p>„Věci se dávají do pohybu, ano.“</p>
<p>„Předpokládám, že o výsledku bude velmi brzy rozhodnuto. Z toho vašeho Thomase jsem nebyl schopen dostat žádné detaily, které jsem chtěl – příliš nespolupracuje; nepochopil jsem, proč jste ho protlačil do pozice, kdy za vás mluví ve vaší nepřítomnosti – ale to sem nepatří,“ zakončil Calhoun s velkodušným gestem. „Chtěl jsem říci toto: přemýšlel jste už o formě vlády, až vytlačíme asijské nájezdníky?“</p>
<p>K čemu se to, u všech ďáblů, chtěl ten chlap dostat? „Nijak zvlášť – proč bych měl? Samozřejmě, že bude muset být nějaké prozatímní období, jistý druh vojenské vlády, dokud nenajdeme všechny původní vládní úředníky, kteří zůstali naživu, nedostaneme je zpět do jejich funkcí a nezorganizujeme národní volby. To by však nemělo být těžké – cestu budou razit místní kněží.“</p>
<p>Calhounovo obočí vyletělo vzhůru. „Opravdu mi chcete říct, příteli, že vážně uvažujete o návratu k nemoderní neúčinnosti s volbami a vším tím podobným?“</p>
<p>Ardmore na něj zíral. „Co jiného navrhujete?“</p>
<p>„Zdá se to být zjevné. Máme jedinečnou příležitost vyrovnat se s těmi nesmysly minulosti a nahradit je skutečně vědeckou vládou vedenou mužem vybraným spíše pro jeho inteligenci a vědeckou výchovu než pro zdatnost zásobovat majetek davu.“</p>
<p>„Diktatura, což? A kde bych takového muže našel?“ Ardmoreův hlas byl nebezpečně milý.</p>
<p>Calhoun nepromluvil, jen samolibým sebeodmítavým gestem naznačil, že Ardmore nemusí toho pravého člověka hledat. Ardmore si raději Calhounem naznačené ochoty posloužit nevšímal. „Nevadí,“ řekl a hlas už neměl mírný, ale ostrý. „Plukovníku Calhoune, nerad vám připomínám vaše povinnosti – ale pochopte jedno: vy i já jsme vojáci. A úkolem vojáků není šaškovat v politice. Oba jsme důstojníky díky laskavosti ústavy a naší jedinou povinností je této ústavě sloužit. Pokud si lid Spojených států bude přát svou vládu zmodernizovat, dá nám vědět! V mezidobí máte vojenské povinnosti stejně jako já. Pokračujte v těch svých.“</p>
<p>Calhoun už už vypadal, že mu skočí do řeči. Armore ho utnul. „To je vše. Splňte rozkaz, pane!“</p>
<p>Calhoun se stroze otočil a odešel.</p>
<p>Ardmore si k sobě povolal šéfa rozvědky. „Thomasi,“ řekl. „Chci těsné, ale diskrétní sledování pohybu plukovníka Calhouna.“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p><strong>*</strong></p>
<p>„Poslední z hlídkových vozů jsou zpátky, pane.“</p>
<p>„Dobře. Jak jsme na tom s úspěšností?“ zeptal se Ardmore.</p>
<p>„Momentík, pane. Bylo to asi šest nájezdů s každým vozidlem s tím posledním se to rovná… uf… devět a dva je jedenáct sedmdesát jeden vězeň na šedesát osm nájezdů. Někteří z nich se složili.“</p>
<p>„Nějaké oběti?“</p>
<p>„Jen Panasiati –“</p>
<p>„Sakra – to je to, co jsem myslel! Ne, samozřejmě jsem měl na mysli naše muže.“</p>
<p>„Žádné, majore. Jeden muž si zlomil ruku, když ve tmě spadl ze schodů.“</p>
<p>„Myslím si, že to přežijeme. Zanedlouho bychom měli dostat nějaká hlášení ohledně místních demonstrací – alespoň z měst na Východním pobřeží. Dejte mi vědět.“</p>
<p>„Dám.“</p>
<p>„Byl byste tak laskav a řekl mému ordonanci, aby přišel, až budete odcházet? Chci si poslat pro nějaké kofeinové tablety taky byste si měl jednu dát; tohle bude dlouhý den.“</p>
<p>„Dobrá rada, majore.“ Komunikační pomocník odešel.</p>
<p>V šedesáti osmi městech po celé zemi byly v chodu přípravy na demonstrace ustavené fází 2 Dezorganizačního plánu IV. Kněz z chrámu v Oklahoma City pověřil částí svého místního úkolu dva muže, taxikáře Patricka Minkowskiho a obchodníka v malém Johna W. (Jatka) Smythe. Bylo jim přiděleno upevňování legované oceli na kotníky Zástupcova hlasu, panasijského administrátora pro Oklahoma City. Bezvládné nahé tělo Orientálce leželo na dlouhém stole v dílně pod chrámem.</p>
<p>„Tak tohle,“ prohlásil Minkowski, „je to nejlepší nýtování, které zvládnu bez zahřívacích nástrojů. Stejně mu bude nějakou dobu trvat, než to sundá. Kde je šablona?“</p>
<p>„Vedle tvého lokte. Kapitán Isaacs říkal, že až skončíme, svaří mu ty spoje berlou; moc starostí bych si s nima nedělal. No řekni, zní to divně říkat knězi kapitán Isaacs, že jo? Myslíš si, že jsme fakt v armádě – teda legálně?“</p>
<p>„Po tom bych nepátral – a pokud mám díky tomu možnost těm opičákům s plochejma ksichtama zavařit, tak je mi to jedno. Přesto si myslím, že jsme – když připustíš, že je Isaacs armádní důstojník, tak si myslím, že může nabírat rekruty. Heleď – dáme mu tu šablonu na záda nebo na břicho?“</p>
<p>„Já bych ji dal na obě strany. Ale to s tou armádou, to není sranda, fakt. Jeden den jdeš do kostela, druhej ti řeknou, že je to vojenský zařízení a vezmou tě do přísahy.“</p>
<p>„Osobně se mi to líbí,“ poznamenal Minkowski. „Seržant Minkowski – to zní dobře. Kvůli srdci mě dřív nevzali. Co se týká té věci s vírou, nikdy jsem stejně tomu humbuku s velkým bohem Motou ani za mák nevěřil; přišel jsem se zadarmo najíst a za možností svobodně dejchat.“ Odstranil šablonu z Asiatových zad; Smyth začal načrtnutý obrazec ideografu vyplňovat rychleschnoucí nesmazatelnou barvou. „Nevíš, co ty pohanské čmáranice znamenají?“</p>
<p>„Copak jsi to neslyšel?“ zeptal se Smyth a pověděl mu to.</p>
<p>Po Minkowskiho obličeji přeběhl potěšený úšklebek. „To mě teda podrž,“ řekl. „Kdyby mi takhle někdo řekl, vůbec by mu nepomohlo, kdyby se přitom na mě usmíval. Neděláš si srandu?“</p>
<p>„Ne, fakt. Když ten nákres dostávali z mateřskýho chrámu tedy z hlavního velitelství, byl jsem zrovna v komunikační kanceláři. Je tu ještě jedna legrační věc. Na monitoru jsem viděl toho chlápka, kterej posílal náčrt, a byl to stejnej Asiat jako tahle opice“ – Smyth ukázal na bezvědomý Zástupcův hlas – „ale říkali mu kapitán Downer a zacházeli s ním jako s jedním z nás. Co si o tom myslíš?“</p>
<p>„To ti nepovím. Musí bejt na naší straně, protože jinak by ho nenechali volně chodit po velitelství. Co uděláme se zbytkem barvy?“</p>
<p>Mezi sebou pak našli způsob jejího využití, kterého si kapitán Isaacs všiml okamžitě, když se přišel podívat, jak jim to jde. Potlačil úsměv. „Vidím, že jste trochu zapracovali na instrukcích,“ podotkl a snažil se udržet rozvážně oficiální hlas.</p>
<p>„Byla by škoda tu barvu promrhat,“ vysvětloval bezelstně Minkowski. „Mimoto, tak jak byl, vypadal moc nahatě.“</p>
<p>„To je věc názoru. Osobně bych řekl, že naze vypadá teď. Nechejme toho; pospěšte si a oholte mu hlavu. Chci co nejdříve skončit.“</p>
<p>O pět minut později čekali Minkowski se Smythem u dveří chrámu, mezi nimi ležel na podlaze zabalený do prostěradla Zástupcův hlas. Viděli, jak k obrubníku před chrámem přirazil hladký dvoukolový stejšn a na místě zastavil. Zatroubil a v okýnku na straně řidiče se objevila tvář kapitána Isaacse. Minkowski odhodil špačka cigarety a popadl zahalenou postavu ležící mu u nohou za ramena; Smyth ji vzal za nohy a oba nemotorně a těžkopádně pajdali k autu.</p>
<p>„Hoďte ho dozadu,“ nařídil kapitán Isaacs.</p>
<p>Udělali to, a zatímco se Isaacs se Smythem s objektem probíhající demonstrace krčili vzadu, Minkowski se chopil volantu. „Chci, abyste někde našel důležité shromáždění Panasiatů,“ přikazoval kapitán. „Pokud tam budou přítomni také Američani, bude to jen dobře. Jeďte rychle a nikoho si nevšímejte. O potíže se postarám berlou.“ Usadil se, aby mohl Minkowskimu přes rameno sledovat ulici.</p>
<p>„Rozkaz, kapitáne! Ale že je to pěkná buginka,“ dodal, když auto vystřelilo kupředu. „Jak jste ji tak rychle sehnal?“</p>
<p>„Zlikvidoval jsem několik orientálských přátel,“ odvětil stručně Isaacs. „Pozor na signalizaci!“</p>
<p>„Jasně!“ Auto uhnulo a přejelo před nosem blížící se městské dopravě. Za sebou nechalo marně mávajícího panasijského policistu.</p>
<p>O několik vteřin později se Minkowski otázal: „A co to místo nahoře před náma, kapitáne?“ a pokynul bradou daným směrem. Jednalo se o náměstí městského centra.</p>
<p>„O.K.“ Naklonil se nad tichou postavou na podlaze auta a něco udělal berlou.</p>
<p>Asiat sebou začal mlátit. Smyth se do něj pustil a připevnil prostěradlo kolem hlavy a ramen oběti mnohem pevněji. „Vyberte si místo. Až zastavíte, budeme připraveni.“</p>
<p>Auto zastavilo se zakymácením, z něhož se zhoupl žaludek. Smyth s bouchnutím otevřel přední dveře; on a Isaacs popadli prostěradlo za rohy a vykutáleli asijského úředníka, který už byl při vědomí, na ulici. „Jedeme, Pate!“</p>
<p>Auto vyskočilo kupředu a nechalo na polekaných a pohoršených Asiatech, aby se se zcela potupnou situaci vyrovnali nejlépe, jak budou moci. Za dvacet minut byl Ardmoreovi přinesen do kanceláře v Citadele krátký, ale sdělný popis jejich činu. Přelétl ho pohledem a podal jej Thomasovi. „Tohle je posádka s představivostí, Jeffe.“</p>
<p>Thomas si hlášení vzala přečetl si je, na to souhlasně přikývl. „Doufám, že to všichni udělají stejně. Možná jsme jim měli dát detailnější instrukce.“</p>
<p>„Nemyslím. Detailní instrukce znamenají smrt iniciativě. Takhle je alespoň necháváme namáhat se při vymýšlení nějakého opravdu rozčilujícího způsobu, jak se našim šikmookým pánům dostat pod kůži. Očekávám některé velmi veselé a duchaplné výsledky.“</p>
<p><strong>*</strong></p>
<p>V devět hodin ráno velitelského času byl každý ze sedmdesáti a něco hlavních panasijských úředníků vrácen svým rasovým bratrům živý, ale navždy a nesnesitelně ponížený. Ve všech případech, jak sdělovaly informace, které měli k dispozici, neexistoval důvod, proč by Asiati spojovali své nejnovější potíže přímo s Motovým kultem. Byla to prostě katastrofa, psychologická katastrofa nejhoršího druhu, která v noci udeřila bez jakéhokoliv náznaku.</p>
<p>„Majore, pořád jste ještě neurčil čas pro fázi 3,“ připomněl Thomas Ardmoreovi, když už přišla všechna hlášení.</p>
<p>„Já vím. Neočekávám, že by se to mělo venku odehrát za více než dvě hodiny. Musíme jim dát trochu času, aby ocenili to, co se jim stalo. Síla demoralizace bude ještě mnohokrát větší, pokud budou mít čas na porovnání zpráv z celé země a až si uvědomí, že <emphasis>všichni </emphasis>jejich hlavouni byli veřejně poníženi. Tohle a skutečnost, že jsme jejich kontinentální velitelství skoro úplně ochromili, by mělo vytvořit nádherný příklad masové hysterie. Ale musíme jí dát možnost se rozrůst. Je tady Downer?“</p>
<p>„Je na příjmu v hlídkové komunikační kanceláři.“</p>
<p>„Řekněte jim, ať mi ho dají na přenosovém okruhu do kanceláře. Chci si poslechnout, co má.“</p>
<p>Thomas zavolal interkomem a krátce něco řekl. Velmi brzy se na obrazovce nad Ardmoreovým stolem objevila Downerova pseudoasijská podoba. Ardmore na něj promluvil. Downer si z jednoho ucha sundal sluchátko a tázavě se na něj podíval.</p>
<p>„Ptal jsem se, jestli už něco máš?“ zopakoval Ardmore.</p>
<p>„Něco ano. Mají v tom celkem slušný zmatek. To, co mám, je promíchané.“ Palcem poklepal na mikrofon, který mu visel před obličejem. V očích se mu objevil zaneprázdněný, naslouchající pohled, a dodal: „San Francisko se pokouší vzbudit palác –“</p>
<p>„Nebudu tě přerušovat,“ řekl Ardmore a vypnul vysílač.</p>
<p>„– je hlášeno, že císařský Zástupce je mrtvý. San Francisko chce nějakou autorizaci – počkejte minutku; komunikační chce, abych zkusil jinou vlnovou délku. Tady je to – používají signál Vládnoucího prince, ale je to na frekvenci guvernéra provincie. Nedokážu zjistit, co říkají; buď je to kódované, nebo dialekt, nevím. Hlídkový důstojníku, zkuste jiné vlnové pásmo – na tomhle jen marním čas…To je lepší.“ Downer zpozorněl, pak se najednou rozzářil. „Šéfe, poslechněte si tohle: někdo říká, že guvernér zálivu přišel o rozum a žádá, aby byl nahrazen! Tady je další – chce vědět, co se děje s palácovými obvody a jak se do paláce dovolat – chce nahlásit zvedající se –“</p>
<p>Ardmore mu do toho znovu skočil. „Kde?“</p>
<p>„Nedokázal jsem to zachytit. Všechny frekvence jsou přehlcené a asi polovina je nesouvislá. Nedávají si navzájem dost času na to, aby se to vyčistilo – přichází další zpráva.“</p>
<p>Ozvalo se jemné zaťukání na dveře Ardmoreovy kanceláře. Otevřely se na několik palců a objevil se dr. Brooks. „Mohu vejít?“</p>
<p>„Ach – jistě, doktore. Pojď dál. Posloucháme, co dokáže kapitán Downer zachytit z rádia.“</p>
<p>„Škoda, že nemáme tucet takových – tím myslím překladatelů.“</p>
<p>„Ano, ale nezdá se, že by zachytil něco víc než jen obecný dojem.“ Větší část hodiny poslouchali, co dokáže Downer zachytit, což byly většinou vytržené z kontextu nebo částečné zprávy, bylo však stále jasnější, že sabotáž v palácové organizaci společně s obrovským emočním dopadem způsobeným zneuctěním klíčových úředníků si pořádně pohrály s normálním, hladkým fungováním panasijské vlády. Nakonec Downer řekl: „Vydávají všeobecný rozkaz – počkejte – nařizují rádiové ticho u všech čistě mluvených poselství; všechno se musí kódovat.“</p>
<p>Ardmore pohlédl na Thomase. „Hádám, že tohle bude asi ono, Jeffe. Někdo rozvážný se zdravým rozumem se pokouší dostat je zpátky do formy – pravděpodobně náš starej kámoš princ. Čas, abychom ho zahnali do úzkých.“ Zavolal do komunikačního. „O.K, Steevesi,“ řekl obličeji hlídkového důstojníka, „dejte jim plnou moc!“</p>
<p>„Budeme je rušit?“</p>
<p>„Jasně. Upozorněte všechny chrámy na okruhu A, ať to ihned udělají.“</p>
<p>„Už jsou připraveni, pane. Provést?“</p>
<p>„Dobře tedy – proveďte!“</p>
<p>Wilkie vyvinul jednoduchý prostředek k usměrnění strašlivé síly chrámových projektorů, pokud je to třeba, na nediferencované elektromagnetické záření na rádiových frekvencích – na statiku. Tato síla se teď uvolnila, podobná slunečním skvrnám, elektrickým bouřím a polární záři dohromady.</p>
<p>Bylo vidět Downera, jak si strhnul sluchátka z uší. „Pro lásku, proč mě někdo nevaroval?“ Opatrně přiblížil jedno sluchátko zpět k uchu, nato zakroutil hlavou. „Hluché. Vsadím se, že jsme vypálili každý přijímač v zemi.“</p>
<p>„Možná ano,“ poznamenal Ardmore k přítomným v kanceláři. „Přesto budeme v tom rušení pokračovat.“ V tu chvíli v celých Spojených státech nezůstal žádný všeobecný komunikační systém, jen pararádio Motova kultu. Asijští vládci se dokonce ani nemohli vrátit ke kabelovým telefonům; zastaralé pozemní vedení bylo už dávno kvůli mědi rozebráno.</p>
<p>*</p>
<p>„Jak dlouho ještě, šéfe?“ zeptal se Thomas.</p>
<p>„Už ne moc. Nechali jsme je mluvit dostatečně na to, aby zjistili, že se po celé zemi děje něco pekelného. Pak jsme je odstřihli. To by mělo vytvořit pocity strachu. Chci téhle panice dát čas, aby uzrála a rozlezla se ke každému Panasiatovi v zemi. Až usoudím, že už jsou dost zralí, praštíme je!“</p>
<p>„Jak to budete vědět?“</p>
<p>„Nebudu. Mezi námi, bude to nahnutý. Necháme ty miláčky, ať chvilku běhají po zdech, ne déle než hodinu, a pak jim to dáme sežrat.“</p>
<p>Dr. Brooks se nervózně pokoušel vést konverzaci. „Určitě to bude úleva, až tuhle záležitost vyřešíme jednou provždy. Chvilkama to bylo velmi vyčerpávající –“ Jeho hlas odezněl.</p>
<p>Ardmore se k němu otočil. „Nikdy si nemysli, že můžeme věci vyřešit ,jednou provždy‘.“</p>
<p>„Ale jistě – pokud Panasiaty porazíme na hlavu –“</p>
<p>„To je to, v čem se mýlíš.“ Nervové vypětí, pod nímž byl, se projevilo jeho příkrým vystupováním. „Takhle jsme si to zavařili proto, že jsme si mysleli, že dokážeme věci vyřešit jednou provždy. Vůči asijské hrozbě jsme se postavili Smlouvou o nevměšování a mohutnou obranou Západního pobřeží – tak na nás vlítli od severního pólu!</p>
<p>Měli jsme to vědět; v historii je mnoho poučení. Stará Francouzská republika se pokusila události zmrazit Versaillským mírem. Když to nefungovalo, postavili Maginotovu linii a uložili se za ní k spánku. Co jim to přineslo? Konečné zatemnění!</p>
<p>Život je dynamický proces a nemůže být statický, – a žili šťastně a spokojeně až do smr-‘“ Přerušilo jej zvonění zvonku a blikání nouzového ukazatele.</p>
<p>Na videofonní obrazovce se objevil obličej hlídkového komunikačního důstojníka. „Majore Ardmore!“</p>
<p>Jeho tvář nahradily rysy Franka Mitsuiho sužované obavami. „Majore!“ vyhrkl. „Plukovník Calhoun – on se zbláznil!“</p>
<p>„Klid, chlape, klid! Co se stalo?“</p>
<p>„Vyklouzl mi – šel nahoru do chrámu. Myslí si, že je bůh Mota!“<strong>Kapitola 12</strong></p>
<p>Ardmore Franka utnul tím, že přepojil na hlídkového komunikačního důstojníka. „Dejte mi ovládací panel velkého oltáře – rychle!“</p>
<p>Dostal ho, ale nebyl to hlídkující operátor, koho Ardmore spatřil. Místo něj tam byl Calhoun naklánějící se nad ovládací konsolou. Operátor ležel zhroucený v křesle s hlavou svěšenou na pravou stranu. Ardmore spojení okamžitě ukončil a vydal se ke dveřím.</p>
<p>Thomas s Brooksem závodili o druhé místo, nechávajíce ordonance beznadějně čtvrtého. Trojice vyjela s maximální akcelerací gravitační propustí do chrámového patra a rozplácla se na chrámové podlaze. Oltář stál sto stop před nimi.</p>
<p>„Dal jsem Frankovi za úkol, ať ho hlídá,“ snažil se objasnit Thomas, když Ardmore vystrkoval hlavu nad horní obrubu oltáře. „Zůstaňte, kde jste!“</p>
<p>Zůstali. Brooks zašeptal: „Míří na nás silným projektorem. Opatrně, majore!“</p>
<p>„Já vím,“ odpověděl Ardmore a nechával slova vyklouznout koutkem úst. Odkašlal si. „Plukovníku Calhoune!“</p>
<p>„Já jsem velký Pán Mota. Dávejte si pozor, jak se mnou mluvíte!“</p>
<p>„Ano, jistě, Pane Moto. Řekni však něco svým služebníkům – není snad plukovník Calhoun jednou z tvých podob?“</p>
<p>Calhoun se nad tím zamyslel. „Někdy,“ odpověděl nakonec, „někdy si myslím, že je. Ano, je.“</p>
<p>„Pak si přeji mluvit s plukovníkem Calhounem.“ Ardmore o několik kroků postoupil.</p>
<p>„Zůstaň stát!“ Calhoun se za projektorem strnule přikrčil. „Mé blesky jsou nastaveny na bělochy – opatrně!“</p>
<p>„Pozor, šéfe,“ zašeptal Thomas, „tou věcí může vyhodit do vzduchu celý tohle místo.“</p>
<p>„Jako bych to nevěděl!“ odvětil bezhlesně Ardmore a pokračoval v chůzi po verbálním provazochodeckém laně. Něco však odvrátilo Calhounovu pozornost. Viděli, jak obrací hlavu, pak chvatně otáčí těžký projektor a oběma rukama mačká ovládání. Téměř okamžitě zvedl hlavu, zdálo se, že provádí na projektoru nějaké úpravy, a znovu mačká ovládání. Skoro souběžně jej zasáhlo nějaké těžké těleso; upadl z dohledu za obrubu.</p>
<p>Našli ho bojujícího na podlaze podstavce oltáře. Ale ruce měl drženy a nohy obtočené končetinami malého zavalitého hnědého muže – Franka Mitsuiho. Frankovy oči byly skelné a bez života, svaly ztuhlé.</p>
<p>Bylo třeba čtyř mužů, aby Calhouna dostali do improvizované svěrací kazajky a odvedli na ošetřovnu. „Jak tomu rozumím,“ řekl Thomas, pozoruje pracovní četu odklízející psychotické břemeno, „měl dr. Calhoun nastavený projektor na zabíjení bělochů. První zásah Frankovi neublížil, proto se musel zastavit a přenastavit ovládání. To nás zachránilo.“</p>
<p>„Ano – ale Franka ne.“</p>
<p>„No – znáte jeho příběh. Ta druhá rána ho musela zasáhnout, když už byl ve vzduchu – plnou silou. Sáhli jste mu na ruce? Okamžitě zkoagulovaly – jako vajíčka natvrdo.“</p>
<p><strong>*</strong></p>
<p>Nebyl však čas, aby prodlévali u konce tragického života malého Mitsuiho; uplynuly další minuty. Ardmore se svou společností pospíchal zpět do kanceláře, kde našel Kendiga, náčelníka štábu, jak s klidem zvládá hustý provoz depeší. Ardmore si vyžádal rychlé slovní resumé.</p>
<p>„Jedna změna, majore – pokusili se svrhnout atomovku na chrám v Nashvillu. Těsně vedle, ale rozmlátilo to městský obvod na jihu. Už jste určil hodinu nula? Několik diecézí se dotazovalo?“</p>
<p>„Ještě ne, ale už velmi brzy. Pokud pro mne nemáte nějaké další informace, dám jim hned teď konečné instrukce na okruhu A.“</p>
<p>„Nemám, pane, můžete se do toho pustit.“</p>
<p>Jakmile bylo ohlášeno, že je okruh A připraven, Ardmore si odkašlal. Najednou se cítil být nervózní. „Pánové, akce za dvacet minut,“ začal. „Chci si znovu projít hlavní body plánu.“</p>
<p>Přelétl je; dvanáct hlídkových vozidel bylo určeno dvanácti největším městům, čili, což bylo vlastně to samé, dvanácti místům s největší koncentrací panasijských vojenských sil. Útok hlídkových vozů bude signálem k pozemnímu útoku na tyto lokality.</p>
<p>Hlídková vozidla byla s jednou výjimkou, i v průběhu jeho projevu, držena ve stratosféře nad svými objekty.</p>
<p>Silné projektory namontované na vozidlech měly za úkol způsobit pokud možno co největší okamžité poškození pozemních vojenských objektů, zejména kasáren a letišť. Kněží, téměř nezranitelní, je budou podporovat ze země, stejně jako projektory v chrámech. „Jednotky“ sestavené v kongregacích budou ničit a štvát. „Když se budou zdráhat vystřelit, přesvědčete je a vystřelte první. Nečekejte, až uvidíte bělmo v očích. Základní zbraně stačí na tisíce aktivací bez nabíjení a vlastně jimi není možné ublížit bělochovi. Střílejte po všem, co se hýbe!</p>
<p>Taky,“ dodal, „jim řekněte, ať se nepozastavují nad ničím zvláštním. Pokud to bude vypadat jako nemožné, je za to zodpovědný někdo z našich; specializujeme se na zázraky!</p>
<p>To je vše – dobrý lov!“</p>
<p>Jeho poslední varování naráželo na speciální úkol pro Wilkieho, Grahama, Scheera a Downera. Wilkie s Grahamovou uměleckou výpomocí pracoval na nějakých zvláštních efektech. V bitvě ten úkol vyžadoval čtyřčlenný tým, nebyl však součástí řádného plánu. Sám Wilkie nevěděl, jak dobře to bude fungovat, ale Ardmore jim přidělil hlídkové vozidlo a dal jim v celé záležitosti volnou ruku.</p>
<p>Když mluvil, pucflek ho navlékal do róby. Nasadil si turban, zkontroloval propojení osobního pararádia s komunikačním a otočil se, aby se rozloučil s Kendigem a Thomasem. Všiml si zvláštního pohledu v Thomasových očích a cítil se velmi nesvůj. „Ty bys chtěl jít, že, Jeffe?“</p>
<p>Thomas neodpověděl. Ardmore dodal: „Jasně – jsem sketa. Vím. Ale na tenhle večírek může jít jenom jeden z nás a budu to já!“</p>
<p>„Špatně jste mne pochopil, šéfe – nerad zabíjím.“</p>
<p>„A? Nevím o tom, že já bych to rád měl. Přesto jdu ven dokončit za Franka Mitsuiho jeho účetnictví.“ S oběma si potřásl rukama. Prováděcí signál Thomas vydal předtím, než Ardmore doletěl do panasijského hlavního města. Pilot ho vysadil na střeše místního chrámu poté, co začal ve městě boj, načež s vozidlem odletěl za vlastními přidělenými úkoly.</p>
<p>Ardmore se rozhlédl. V bezprostředním okolí chrámu byl klid; na to dohlédne velký chrámový projektor. Zatímco přistávali, viděl spadnout jeden panasijský letoun, ale které malé rychlé hlídkové vozidlo to spáchalo, už si nestačil všimnout. Vešel do chrámu.</p>
<p>Vypadal opuštěně. Vedle dvoukolového auta zaparkovaného garážovým způsobem na chrámové podlaze stál nějaký muž. Ten k němu přišel a ohlásil: „Seržant Bryan, pane. Kněz – teda poručík Rogers – mi řekl, ať na vás počkám.“</p>
<p>„Dobře tedy – pojďme.“ Vylezl do auta. Bryan přiložil ke rtům své malé prstíky a ostře zapískal.</p>
<p>„Joe!“ zvolal. Zpoza vrchu oltáře se vynořila mužská hlava. „Jedeme ven, Joe.“ Hlava zmizela; velké dveře chrámu se otevřely. Bryan vylezl dovnitř vedle Ardmorea a zeptal se: „Kam?“</p>
<p>„Najděte nejtěžší boje – nebo raději Panasiaty, hodně Panasiatů.“</p>
<p>„To je to samé.“ Auto se převalilo přes široké chrámové schody, odbočilo doprava a nabralo rychlost.</p>
<p>Ulice vedla na širokou silnici posázenou keři. Za nimi se krčila čtveřice nebo pětice postav a jedna se plazila čelem k zemi. Když auto zpomalilo, uslyšel Ardmore ostré <emphasis>cink! </emphasis>vortexové pušky nebo pistole – to nedokázal určit – a jedna z krčících se postav nadskočila a padla.</p>
<p>„Jsou tam v té kancelářské budově,“ zaječel mu Bryan do ucha. Nastavil berlu tak, aby vyzařovala úzký, tenký klín a přejel jím nahoru a dolů po budově. Cinkavý zvuk ustal. Jeden Asiat vyrazil dveře, kterých se Ardmore ještě nedotkl, a prchal ulicí. Ardmore paprsek zrušil a použil jiné nastavení, kdy na utíkající postavu namířil tenkým jasným světelným paprskem. Světlo se muže dotklo; ozvalo se tupé, silné zadunění a muž zmizel. Na jeho místě zůstal velký olejnatý mrak, který se zvedl a rozptýlil.</p>
<p>„Panenko skákavá! Co to bylo?“ zeptal se Bryan.</p>
<p>„Koloidní exploze. Uvolnil jsem povrchové napětí jeho tělesných buněk. To jsme si schovávali na dnešek.“</p>
<p>„Ale proč vybuchl?“</p>
<p>„Díky tlaku buněk. Ten může dosáhnout i několika stovek liber. Ale pojďme.“</p>
<p>Několik následujících bloků bylo s výjimkou těl pustých; přesto měl Ardmore projektor stále zapnutý a přejížděl po budovách, které míjeli, tak systematicky, jak jen to rychlost dovolovala. Klidu využil k tomu, aby zavolal na velitelství. „Nějaká hlášení, Jeffe?“</p>
<p>„Zatím nic moc, šéfe. Je moc brzy.“</p>
<p>Vyrazili k otevřenému prostranství a Ardmore si uvědomil, kam jej Bryan veze. Byly to koleje Státní univerzity na okraji města, v současnosti využívané jakožto kasárna císařské armády. Přilehlý atletický ovál a golfové hřiště byly přeměněny v letiště.</p>
<p>Tady si poprvé zřetelně uvědomil, jak bídně málo je Američanů, které vyzbrojil, aby zničili Panasiaty. Vypadalo to, že napravo je nějaká potyčka: viděl oběti z řad Asiatů. Ale byly jich tam tisíce, dost na to, aby Američany pohltili jen díky svému množství. Sakra, proč určené hlídkové vozidlo tohle místo ještě nezredukovalo? Mělo snad nehodu?</p>
<p>Došlo mu, že posádka hlídkového vozidla byla asi zaneprázdněna letectvem, příliš na to, aby tahle kasárna vyčistila. Nyní si pomyslel, že měli bojovat město po městu, použít všechna dostupná vozidla ve formě jednotky a věřit rušení rádia, což by jim dovolilo to tak udělat. Bylo už příliš pozdě to změnit? Ano – rukavice byla hozena, bitva probíhala po celé zemi. Teď musí být vybojována.</p>
<p>Měl napilno, když se pomocí berly snažil otočit výsledek. Vletěl do řad Asiatů s primárním efektem nastaveným na maximum, čímž způsobil dostatečná jatka. Pak se rozhodl změnit taktiku – koloidní exploze. Byla sice pomalejší a neohrabaná, ale dopad na morálku by měl být výhodou.</p>
<p>Vynechal doprovodný paprsek, který činil celý proces záhadnějším, a namířil přímo hlubokým otvorem hole. Tam! A z krysy zbyl kouř! Teď je měl na dostřel – dva! Tři! Čtyři! Zas a znovu tucet nebo ještě víc.</p>
<p>Na Orientálce to bylo příliš. Byli to odvážní vyzrálí vojáci, ale nemohli bojovat s něčím, čemu nerozuměli. Vzali nohy na ramena a utíkali zpět do kasáren. Ardmore uslyšel od roztroušených Američanů provolávání slávy, jemuž dominoval nefalšovaný odbojný pokřik. Z úkrytů se vynořovaly postavy vybíhající za dezorganizovanými Asiaty.</p>
<p>Ardmore opět zavolal velitelství. „Okruh A!“ Několikavteřinová odmlka a dostal odpověď: „Máte ho.“</p>
<p>„Všichni důstojníci, pozor! Používejte v co nejvyšší možné míře organické exploze. Děsí je to k smrti!“ Zopakoval vzkaz a odpojil okruh.</p>
<p>Nařídil Bryanovi, aby se více přiblížil k budově. Bryan přejel přes obrubník a učinil tak, proplétaje se mezi stromy. Ozvala se strašlivá exploze; auto vylétlo několik stop do vzduchu a kymácivě dopadlo na bok. Ardmore se sebral a pokusil se vstát. V té chvíli si uvědomil, že má berlu pořád zapnutou.</p>
<p>Dveře nad ním byly zaseknuté. Holí si vypálil cestu a vylezl ven. Ohlédl se na Bryana. „Jsi zraněný?“</p>
<p>„Moc ne.“ Bryan se otřepal. „Možná jsem si zlomil levou klíční kost.“</p>
<p>„Tady – chyť se mě za ruku. Dokážeš to? Musím se opírat o berlu.“ Společnými silami ho vytáhli ven. „Musím tě opustit. Máš zbraň?“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>„Dobře. Hodně štěstí.“ Když odcházel, podíval se na kráter. Je dobře, pomyslel si, že měl zapnutý štít.</p>
<p>Mezi budovami se opatrně pohybovalo několik tuctů za chůze střílejících Američanů. Na Ardmorea dvakrát vystřelili ti, kterým bylo řečeno, ať střílejí první. Hodní hoši! Střílí na všechno, co se hýbe!</p>
<p>Přes okraj koleje si to pomalu namířilo nízko letící panasijské letadlo. Vleklo za sebou chochol těžké žluté mlhy. Plyn! Otravovali plynem vlastní jednotky, aby mohli zabít hrstku Američanů. Mlžná hradba pomalu sedala k zemi a valila se jeho směrem. Náhle si uvědomil, že tohle je vážné, pro něj i pro ostatní. Proti plynu znamenal jeho štít malou ochranu, protože bylo nezbytné, aby jím procházel vzduch.</p>
<p>Pokusil se letadlo zaměřit, i když dospěl k závěru, že už na něj přišla řada. Letoun zakolísal a zřítil se dřív, než na něj mohl vypálit. Takže hlídkové vozidlo se nakonec vrhlo do práce – dobře!</p>
<p>Plyn se přiblížil. Mohl by ho oběhnout? Ne. Možná by mohl zadržet dech, proběhnout skrz a ve všem ostatním důvěřovat štítu. Nepravděpodobné.</p>
<p>Nějaký závit v podvědomí mu poskytl odpověď – transmutace. O několik vteřin později, s berlou nastavenou na široké kuželovité vyzařování, vypaloval do smrtícího mraku díru. Přejížděl kuželem sem a tam, jakoby kropil proudem vody z hadice, a mlhové částice se měnily v neškodný životodárný kyslík.</p>
<p>„Jeffe!“</p>
<p>„Ano, šéfe?“</p>
<p>„Nějaké problémy s plynem?“</p>
<p>„Dost. V –“</p>
<p>„To je jedno. Tohle odvysílej na okruhu A: nastavit berly na –“ Pokračoval v popisu toho, jak s touto naprosto nehmotnou zbraní bojovat.</p>
<p>Hlídkový vůz se s jekotem snesl z nebes, vznášel se a začal sem a tam přelétávat nad ubytovnami. Kolej se náhle velmi utišila. Bylo to lepší; pilot toho měl zjevně na práci příliš mnoho najednou. Ardmore se najednou cítil opuštěný, boj se dostal za něj, když zápolil s plynovou hrozbou. Rozhlédl se po dopravním prostředku, který by zabavil, aby to mohl dokola prozkoumat a zkontrolovat boje ve zbytku města. Problém s touhle zatracenou bitvou, pomyslel si, je v tom, že nemá žádnou soudržnost; je všude najednou. Tomu se nedá pomoci; tak už to s problémy chodí. „Šéfe?“ volal ho Thomas.</p>
<p>„Do toho, Jeffe.“</p>
<p>„Wilkie míří vaším směrem.“</p>
<p>„Dobře. Měl úspěch?“</p>
<p>„Ano, ale počkejte si, až to uvidíte! Letmo jsem to zahlédl na monitoru při přenosu z Kansas City. To je prozatím vše.“</p>
<p>„O.K.“ Znovu se rozhlédl po dopravním prostředku. Chtěl být v blízkosti Panasiatů, nějakých <emphasis>živých </emphasis>Panasiatů, až Wilkie dorazí. U obrubníku, asi blok od koleje, stál opuštěný monocykl. Přisvojil si ho.</p>
<p>U paláce bylo, jak zjistil, mnoho Panasiatů – a bitva se pro Američany nevyvíjela příliš dobře. Přidal výkon své hole, a když přijel Wilkie, měl hodně práce s odchytáváním a explodováním jednotlivců.</p>
<p>Obrovská, neuvěřitelná, gargantuovská, člověku podobná dokonale černá postava – více než tisíc stop vysoká, přikráčela přes budovy a její šlépěje zaplňovaly ulice. Bylo to, jako by si Empire State Building vyšel na procházku obr, trojrozměrný stín Motova kněze, v róbě a s berlou dokonalý.</p>
<p>Mělo to hlas.</p>
<p>Mělo to hlas, který se dunivě valil a byl slyšitelný a jasný na vzdálenost několika mil. „Američané, povstaňte! Ten den je blízko! Přišel Řád! Povstaňte a ztrestejte své pány!“</p>
<p>Ardmore nechápal, jak mohou lidé v autě ten hluk vydržet, a také přemýšlel, jestli poletují uvnitř projekce nebo někde nad ní.</p>
<p>Hlas se změnil na panasijský jazyk. Ardmore sice slovům nerozuměl, znal však obecnou linii, kterou se ubírají. Downer válečným pánům říkal, že nad nimi visí pomsta a kdo si chce zachránit svou žlutou kůži, bude od něj chytré, pokud ihned uteče. Tohle jim říkal, ale s mnohem větším důrazem a citem pro detail a s pronikavou znalostí jejich psychologických slabin.</p>
<p>Ohromná a děsivá pseudonestvůra se zastavila v parku před palácem, předklonila se a mohutným prstem se dotkla prchajícího Asiata. Ten zmizel. Nestvůra se zase napřímila a znovu promluvila k Panasiatům – ale na náměstí už žádní Panasiaté nebyli.</p>
<p>Boj sporadicky pokračoval ještě hodiny, ale už to nebyla bitva; spíše se to podobalo hubení hmyzu. Někteří Orientálci se vzdali; další zemřeli vlastní rukou; většina jich zemřela cíleně rukama bývalých nevolníků. Thomasovo sjednocené hlášení Ardmoreovi týkající se stupně pokroku při pročišťování celé země bylo přerušeno komunikačním důstojníkem. „Naléhavé volání kněze z hlavního města, pane.“</p>
<p>„Dejte mi to.“</p>
<p>Pokračoval druhý hlas. „Majore Ardmore?“</p>
<p>„Ano. Pokračujte.“</p>
<p>„Zajali jsme Královského prince –“</p>
<p>„Co neříkáte!“</p>
<p>„Ano, pane. Žádám vaše svolení, abychom ho mohli popravit.“</p>
<p><emphasis>„Ne!“</emphasis></p>
<p>„Co to, pane?“</p>
<p>„Ne! Slyšel jste mne. Setkám se s ním na vašem velitelství. Varuji vás, nedovolte, aby se mu cokoliv stalo.“</p>
<p>Ardmore si dal načas, aby si oholil plnovous a převlékl se do uniformy. Pak si nechal předvést Vládnoucího prince. Když už stál panasijský panovník před ním, vzhlédl a bez formalit řekl: „Všichni vaši lidé, které mohu zachránit, budou naloženi a převezeni zpět tam, odkud přišli.“</p>
<p>„Jste laskavý.“</p>
<p>„Předpokládám, že už víte, že jste byl oklamán, obalamucen díky zručnosti, které se vaše kultura nemůže vyrovnat. Mohl jste nás kdykoliv vyhladit skoro do posledního.“</p>
<p>Orientálec zůstal netečný. Ardmore vroucně doufal, aby ten klid byl jen povrchní. Pokračoval: „Co jsem řekl o vašich lidech, se vás netýká. <emphasis>Vás </emphasis>budu držet jako běžného zločince.“</p>
<p>Princovo obočí vylétlo nahoru. „Za způsobení války?“</p>
<p>„Ne – z toho byste se mohl vyhádat. Za masovou vraždu, kterou jste nařídil na území Spojených států – za vaši ,výchovnou‘ lekci. Budete souzen porotou jako každý jiný běžný zločinec a jak tuším pověšen, dokud nezemřete.</p>
<p>To je vše. Odveďte ho.“</p>
<p>„Ještě chvilku, prosím.“</p>
<p>„Co je?“</p>
<p>„Vzpomínáte si na ten šachový problém, který jste viděl u mne v paláci?“</p>
<p>„Co s ním?“</p>
<p>„Mohl byste mi říct to řešení ve čtyřech tazích?“</p>
<p>„Ach, <emphasis>tohle.“ </emphasis>Ardmore se od srdce zasmál. „Vy uvěříte všemu, že? Nemám žádné řešení; prostě jsem blufoval.“</p>
<p>Na okamžik bylo zřejmé, že alespoň něco nakonec prolomilo princovo chladné sebeovládání.</p>
<p>Nikdy se před soud nedostal. Druhý den ráno jej našli s hlavou zhroucenou na šachovém stolku, o který požádal.</p><empty-line /><p><strong>Spojené státy americké jsou okupovány!</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>Žlutá záplava asijských dobyvatelů plení a pustoší vše,</p>
<p>co je americkému lidu svaté. Bílí obyvatelé jsou násilně</p>
<p>převychováváni, zavíráni do koncentračních táborů,</p>
<p>nebo – pokud se agresorům znelíbí – bez milosti zabíjeni.</p>
<p>Jedinou záchranou může být malá jednotka amerických</p>
<p>vojáků. Skrytá v horách tak dokonale, že o ní nemá nikdo</p>
<p>ani tušení…</p>
<p>Brilantní dílo jednoho z nejlepších světových spisovatelů,</p>
<p>autora HVĚZDNÉ PĚCHOTY, VLÁDCŮ LOUTEK</p>
<p>a CIZINCE V CIZÍ ZEMI.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>Robert A. Heinlein</strong></p>
<p><strong>ŠESTÁ KOLONA</strong></p>
<p>Z amerického originálu „The Sixth Column“</p>
<p>vydaného nakladatelstvím Baen Publishing Enterprises,</p>
<p>260 Fifth Avenue, New York, USA roku 1988</p>
<p>přeložila Eva Nováková.</p>
<p>Jazykový redaktor Jiří Popiolek.</p>
<p>Odpovědný redaktor Robert Pilch.</p>
<p>Obálka Petr Willert.</p>
<p>Technické zpracování a litografie obálky René Balický.</p>
<p>Vydání první.</p>
<p>Vydalo nakladatelství <strong>BROKILON</strong></p>
<p>U Dvoru 1096/8, Ostrava – Mariánské Hory</p>
<p>roku 2000 jako svou 9. publikaci.</p>
<p>Tisk Printo s.r.o., Gen. Sochora 1379, Ostrava – Poruba.</p>
<p>Cena 148,– Kč</p>
<p>ISBN 80–86309–08–8</p>
</section>
</body><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAKfAZcDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD0ewJ+XJB4GBitSRz5fJGR
1+WsewBITlulacmQmOQM9M17XQ3ihjZHIPGOeKpTJgkgDB74q4w3YBwfeo3iDoVBPABAxWE
1dHXTlZmawOOnPanAcjIGSOaJIzwCD9c0xRtbnn0rlZ6ESRTsPUdavROcDHTtmqG3IHIJqa
NyCDxg+9QNo2IGYnGQfWrQOTkdu/FZ0P8AeznPvV6Mhht59q3jK6OeUbO5KWIPbj2po69AD
nn5ad1BPXHekUZOCeKhsaAs2cHBx7Uodie3scUhUbScnj0oH3cgEUBYkGcEZA7/AHaCcngL
ke1NVflxk57ihOowCMdahjsP3ZGeBj2p2SMnauKYQ2MY/I0MSSFyenSs2y0gBOQABTi7gAg
c/SmjIzgEfj1ppfIOSSOwqB2AsV7rnv8ALURm+fpn8KCflJGc/Wqskm3jnP1qTSMbkssjgA
HGD2xVeSUkcAA/Somk3ckkmq7SjkAmmkdUKZKzsRk/yqKWRsYBHHtUTTM4OST7ZqrJN8p5/
OrSN1EdM7rzke3FVPObOQv6VHNLgZOc+lUmmYvn1962jEuxeEpcjIA/DrSmRt5J21nCVuMy
HP1p4lc8kmq5RMkmlZicf5FUJJjyA36U6WYnOc8d81QlkOSBkit4RuYTkkLLOc8kZ+lVnkb
PGB68VFI7Bu5pFOBznntiuyMbHnzldkm98nBH5UhJ64yfpQMnLZ6cUwn61qkYtiklR1H5VC
0jM/XPrTzgKT5hYnn6VC2Scg8VaRlJgGZsFht/CkIY5wfzFIMnBIPvxT2BA4x7DPWrMrClm
CKoAz1zikDEZI/lTCCT94H8KfkBjyKAY4u2P/rUzc+NxPPuKQ7iOpIFIynBPc+1AJDsuVyc
D8KNwA559OKaM4H+cUAEnPp2qQsSLIxIBxj6VMrtu3A/SoFHzfh6VOudvAOBxmhglqWYy+3
kj8qeHkx1/DFQqOMDPHtUwOcjgGs2aJaAZJAjEORkenvRSgrh85HHB9eRRSsOx3WmZwp9ut
aci5TtnPrWLpjkKM46VsSH90Dz1/z/AFrmvc5YxaQBSWH+NATDYwCPr2pq8ninquSSSPSoZ
aKk8W1yV6darmLcPvfL61fmBOMjpVYggkgDmuaa1O6m9CAxvvxxyetSJGRjmpACGwSTntSh
MkY4wOeaxZsmWI+UJAHXuauREhwdxz2OapxKduBjmrKg4G4gDsKqLsS1cuDkfe/DNOXg5/r
VQE8g807eR0HHc5obJ5S1144xjpmmAMyfMRg+9Qh2zwB+fWnLIQTnHHrS5kPlZZAIbPHsKQ
DnBz+dM80inDGN27r71DYWHbdoxyc+lIQQwIzn61Na2E14SYgoVBlpXbCqPcms688S+CtNu
Zra68VwXN1bxtLPa6cjXckSL1JCAkAepFcNXGU6bcW7tdErkupGOjZYY/Md3b361E7gE/Oc
+1cVL8bvg2r7Y9T1q7YLvzFZOMg89wKfp/xh+Duq3EdpHr2pafPK4RWvbZ1jDE4G5sYAzjk
msXjHu4O3oSsRT2bOpeQgHkHPvVMsxJYZ6VYu7eW3u5YHcO0ZG5geGHqP0qhI7Z2jPvzXbC
SmlJPRnqU4LcJJCqbckHvzVKRmUctz7U9y4wuDuPbv9KbqdnfadDA95CYjcKWRGI3Y9SOoq
ueKkoN6vZdzoTirIgkuCo+b+dU5bhthA/Amq8spIJzn8arSSkgZzj612wpjlJIe0sm352O7
uRULOTnn8c1FJJzg7fwqtLISMD8ea6YwOWVUsmRsj5uM0CVixwxHqM1QaQ+o4o80gZz+NV7
NGbrFppmwcAkduapSyHOSevfNNZ8tgZ/PvUb5359ua2jCxzTncPm5O79KQbu/J9aYzEDdyT
0xitbTdMt5PEOmaFq17JZ32osPIsIo/NupFI++UH+rUD+J8e1TVr06Eeabt+f3HJKVtygGK
g8k/hQGyeMjj0q/4i02HRPEt9pVvdm6jtnx5hGMnuPwrJ7Z5OK2pyjOKnHZq4m2OLZOTxj2
prZL9Tj9KCTt96Np27iQK1IABiFwTz+lKRyM/jzTCeBzwKCzBQc/hmqEP2jOVbpQAS2ATTU
HcZH4045B5B96CRpBwTk/nS/PjIwaXqM47ULyByce9FihADtpfnBzg05gQOmPxowdvXPHPN
AAAd+Oc/Sp13bQSCKYqZYAA9ODUy5A+bOPrSYIkUMMEc4704biSWU9aaAc5XP0zUgX3K5rM
0HZIRsHt/WinYypUE4C+nvRSEdRp+9Y0PXitRmdV3ZOM4ArJ0zBjX6DvWjKcIAa83m1NIx9
2xYik34wcdiDVoK2w/Lt5zWSjFXBGOK0o3zDvDD3qk7kShbYlZNw2k/UVVIbJGBkcA1aJOc
N0x1qKdDlWXGO5zUyVy6bGFBjLHJHXmmnOegPPIqQJgBeMnrg1GVIbBwPT5q5ZaHUthyAh8
nqe1WRliMcNn1qAbep5pwORk5qbhYmJOcZH1pWfGfLOBjrUAZlb29M0rPyT0/GpbKSH+aBg
q2fpR5jBuqjPaqplUNtLZz05pgkXaeenvQaqDNJZD5hBYZ9M1Jvy4HUD371neb8xwR7c1f0
ixl1S7ba5ht4hummbhUXr1P41hVqxpxcpOyRMlyK7MDxt4P1vx54b/sTT9VOnWQk33rvKUi
VMcsxH3toyQpOPWuai0iXw/4Jfwx8GtAmOkXQ233iR2iV9T/hZYndgMdfm6YztHesn4ofEm
y8QWU3hXw/fGz8LxsY57iN9kuosODz/wA8v/QselS6v4fg8Q/sqeCtMiJdVaQ2wLbQXAk2Z
9q+eqVZSam1ypva34vXVnmSTnNWW97HBx/AvxXHqfnzavoGgWMZbYNQ1OPIQ/wkJu9+9aMG
gfA7wHef21r/AIxfx1fwMPI0rSYv3DyDpvYEg846sB7GvHbLw9eXmhXN1FpodNPQfaZMDar
ZPyBu8n+yOeK9y8KeE4fhpoOla7qWkDXfH+uKZtK0t03x2MZHErIBy/T8TjjrXdiJOMfem2
3pZJK/z1OOMbytY9a8JW/iPxJp82s69p6aBNqdyZYIbuTaXUgbUjU88ADqB34phjle+a1t2
F1IHMa+SdwZgcHBHvmvIL7ULbw1qlx4s+InjF7/AOIk+Y9O0+JPtZ0oNwTsVhGspzgLkBc9
zXolzf2vwp+GumaTCdQn8W6shaHT4IxNeojnLBduQhJJy5zyT1NYwxFSj7u91ZK1l569Uu5
6lLFygmpfI0L2/vtC8TNpnhC0l8U+NTAEexWQfYNJH/PSd+z9cDOT6Vx83hvxv4Y8dT3fj3
W4NWv9bszKs0ErFYyjcxhSBsAyMEDFGnQN4ftI9S+LHiC38I6Tv+02nhDSpm+0XLnkPdsmZ
ZCTjO4nn06VJoniPSNYsfFHxm8S3d/q2n6cfslrbm1EEUpzxDGNzNtBIyTjPJIpUq06VX2j
1Wzdt2+if+Rzwrv2qqTZv6d4f1bVbdrmKFLezT5mvLpxHEPxPX8KzfEWk3mgXlvb3M0Nwlx
H50Mtu25ZR6isnU9atfGOlJ408ZaHq1hpsIX7LpevXSWejxOBwyIv7259QAnPIrV8CQL4iF
58Utc8S3K6Toz+ZBcPbixs7lVX5Yo0JYiJD9CxruWY1oS9pK1lpZd+ivrr3NXjJSepDqPh/
WdLtNNmvINkmosVgtQMznHfZ15q5f8AgbxFp8Fk1xFbJcXzbI7Y3CiTPbIJH6V5in7QYi+L
MPiNLWa+tQ+Ly+KBZpIVz+6gDcRRdOPvNjk16Zp1hr40rVvjt4juLCXW74FdBTU5vKtdGtn
zskIYfe9lyTnvk06mZYuCXPZX8t23ov8AMx+syexY1C00TwZoc0Wq654YXxmwDJa6vfbIbJ
SM7mUAlzjtjmuKglnltY5pbpLuV/madE2LKT/EowML6DHpXlV7Y2mrXqm21rUfEerajP58l
79lKQXDbv3js7tuwOcfKB0r1ORo7OymkeTyra0iDPI3REHHP16CvVy9NOVWtJtvvol5LyCl
OUrt7E8MMs91FbQgb5nWNAWxlzwBk11yfDfxpJP5P9jhBnDO8yBAPXINUNG8G6pq1hFr99e
xeHdAtv8ASZdSuvlZVAyrKrd+TyfbrXmXjv4vWs+mt4B8Btf23hhQWub+adzc6m57sxO5Yz
6Dr7CssTmFWdb2WFaaW7aul8wqVVFeZ6f4s8M+O/DNstr4H0exvdUePfNrl7fW6R24PUQRO
/Uf89GGfQUz4U+Cr74aeGde+I/jfVrCPxPq4NvZT32oRuu087hNuILN14PYCvnTwV4Rn8ae
MtK8I28LA6hMPNnI/wBVAvzSEc9cccV7N8d7a88T/EPQ/hl4X014tH8OWyqXSM+VCWX5nJx
hQqAD6mvKrKrOqqM5Jt6t26L5nLfmfNuOMqTtJPFf29+rtua4t5hMjN3+Ycdc005C5WorHT
GttJEGm2sjWNkixmSNDsQepI4Gf60Bs/xfTmvtqDXLyp3a3OltkoZsc0gJ29utMDfLjP6U0
nCnmt0TclJUfNkj8aaznBYZPpzUW47cenSmiQ4wHzz+dOxLZYVgDnk+2alVwfnJP51VQ9zj
B5609SdvH8qZSLQJ2k8daTqzUwE7ODyPegE7sZFSMmHMg4HT1oycjPfvTScYBP0waUAhuce
1CBolQHPQ8e9TDODgZwfWoY1OQQ+B/Kp1GRg/nSY4oeoGehFSgnHfj2pkYwc4/WpAAc9ueP
es2aCrv2MCOcf1op8aZDHJ6evvRUgbmmS4hUMAP6VpOymMAMD8/rWDplyNijmtVpA0QwBnP
SvJ1R2KnoThsNjj86tQSspIGCKzhxyB+tSqxUDDD3FJSaE4XNtZVbBBAHTrSyDIADAZ7Vnr
KMA8DIqwjAgfMCfrVOehChZmXruvweH4rZpoJbg3DlFWMjjAySc/h+dZcPjzSZnja5gurSP
oZXUOinOBkg8VzXjSWfUPF62kLB1s41iUdt7nJ/TaKxtTYWOjXDpkus3lAICd21T0+pI/Ov
nMRjqkazjTtZH2+DyihLCRq1bqTTd/Lpoe52+mX93paajZwi5tJEDRzQMHDj1GD9aqMWUsH
yrA9GFdz8PNAbw38O9G0hwEmjtw8oB4Dt8zYHbLE1xus3ZvvE+o3IYeXHJ9nT0IQc/+PFvy
rjpZw+dqqtL7o+Pw8ZV6soR6GbqWo2+maXcX9wW8qBd5WMcn2H14rnT4905o972N6q5wcIG
x7nBqLx/diPw9b2cbENdXCqR32r8x/kK8/BJZ2U/dH6104jHSUl7Jpqx9nlOS0cRRlUrXTT
svuPZbZ4b3R4tZtZoprCdvLSYOMFu646568Viaj4r07T9Sm0+aC5kmiA3mJARyM4yT6Yqj4
aszb/C3SbZ0AOp3s+oSAnIwCEB5/OuKvJzdapdz7twaZghz/CPlH8q5FmlVtxSWj3McqyyG
KqyU2+VX28nZHfR+NNLIwbe7X28v/wCvWf4s8cS6r4etvDOiWM8elyEtqUhfy5Lr0jBHITp
n6YrioY9d1CTUDpcFitnpsKzXc99c+SsQZsDnpzTI01SQgx6j4WkXvt1uPNOpVq1knK2jv8
/MvFYXJ4TdGtNppkRhuAIraw0O0tRI2ySZ+RFH3baBlsD+GvTr7UtD+H3w80LQNa0rWL3w0
JRLZ6nYurSJLknaQ3AVskD64rgre21B5vmutCcdQI9VjOP1FekeEZ7dvCV14d1+80wi4unS
2t0ukm3pIvI4J6Ngisqs5uNqkbpa6Xv8jw8dh8uhFfVKl231evyPL9T8QHxbcxSaFoy6b4Q
t4pI7bTlAR4rhm+d3PeQ/U4/GtfV/H/xZ8QxWGgWcNuiFVt5JNNBW7vEzjbvb7nHXaeeeaw
7Hw5/wi+nS6LNcGV/tU8rrnmM7gAD6njr3q3ZJPFrmhCyZo5BqcL5B5wDk8npUSqx5/dSaW
1z1aOQUpZeq878yTe6tfocDJoOt6xcS6BaaXdW+o2Epla1CbGiZG+8c9c4ByfQ816vrnxL+
KmqaTALN9F0m8aBYZruwUtcyYA/jdcJn2/A12uvaiLbX7UNKF860uJCFOSTzjPr3rzCF7dE
Z7pSIghyQcbPf3pyxaqqL5VouuutzLK+H6GKU515N8tlpZHnUvhvxRJd3s1xbXN/cajJ5on
WQ3D+YP+ejnkZ9TxXaeFvH/jb4LeHLnSpNN03ULfVJmngtZ5C5tZe7fKMMCcHGe3WteMyWj
rLbzACUbhJG2RIp/mD6VW13SdO8U2UUN6XguIX3xtC2GHrgHqK9bDVqeKXsayV+i6P/AIJy
5vw19Vg62GblH8vU8n8R6p4t8f8AiFrzVL661jV7p/LijWLcYgeixIDhF5r0fxNqvxB1Xw3
ovg298NLpek6Hb/ZpLKOXYZpNvEjg+nUD3JrovCdhpegazp0dvCEiFxGZZD8zPyACT1rV8a
zNL441WRzkmTsMdsf4VOYzWGqRpqK0V15HDkWTQx1Vxqt6Lp8jyVPhvLHo8d7qcyW93cMlw
WlQrCYVOSOmTnHJra+JOu/EL4jNYm+8PS6Xo1vEjabaYaOBlHHm7mxvzx24GMV3/iBmbw/4
deXEqNbC3+cDEY3DA9+tWviYZJtZ0KzmmLwxaSiKPT5jnn3rCtj4y9nPlV7P5W/zLoZLGpj
Pqzfu67aPy1PNvCmgXVncrLKIma3tfLSGIs5UZ+dySP5V6VonxC+G3hjw1caV420uS+u5ro
3dtALfzftOwfIT2GDnGeO9c74aj+y6nfRWzNHv0+cfL/FgDj+dcZq/hW/13X4ru9vIobCKM
RxiInzGTuMH7p65NepR5swpeyask73Whz5xl8cDU9jDf+upc8ZePfEHxnuGiaSSysoJsQ6T
Ef8ARrRB0knf/lq5HRR0rU0PwjDouiPeWGmTTQpzNqDxFgT0+9jjntTrXS7aytY9L0i1EKF
hhF74wXJPUnGea9x+KepWrfBEpoRWG1hkthLEi7dsZI6gfgaMTiYZW40aSTcvuR5uGwzqTh
FrRtJs4L4e+LdH8N+LjqepzZgFs0WViYtGS2eOOc1S8V+O11/xDf2uiWU2k6A8nmTSuhE+r
Snu/cRr2Hfqa5hc/wBoLKeQGGFJ6npVs6X4x3Lu0FXJPUXcfT868hV3LEPEuzk/PT7j7bFc
P4LDWlXqOKe3maOlfE3XbfwLP4M/4Rm30y3YsJb8yGRroFuyAfKTxyT9Kw4biOQ7Y3IIGcE
EcfjVz+zvFgbA0AE/9fkQ/m1aGj+G/EV9qlg99FpulW8E4mmmvL6Hgd8IpO7Iz7V34fMqmH
u1FWbbeurZ5mIy/LI05ShWd+nqVYNN1O6sWvLfT7qS2jBZp1jLIAOuTjHFZpu4tv3mYP0wp
r6a+IFvLP8ACHX4NNuAE+wF4zEAAFHJwF4xgGvmC1zc2FpOHI3RgY/CqpcSVKuqikr+bOfJ
cnp5hz88neNti9aWl3fyiCytprqWQbhHEhY49wOlJe2l3p159j1C2ltLggHypVIYA9OK9s+
Bk0Q0fWbAIgmhmDh9o3FWHc9+c15j47gnsvjB4iguHZ/PaO5UsTkqyjgZ7Cm+JKsqjhGKVl
56kYbKKc8xlg6jaSb9fIwBFLj5hn271PtKgLkjI9f5U4t5UbPJyRgYzQHE2GA+UMCyHv6gk
cjPqK2o5/U5v3kVy+W/4n0WK4Tpqm3h5PmXe1mS2sFxczCG1gkuJW6Rxgs35CprnT9Rs7m3
t7uwuLea4OIo5YyHkPsCOa92+HfijwteWiadp2n2+j36r89twDJ7hv4xXmPxPuX0v4q6bfz
TO73cXlLJIMBJYm4x2AIPb1rJ8R1J1XCELLz1Z8jh8vk8Q6FdcrX9f0znLmwu7O5NtcxmG5
TG5GPIBGR+lVzk9c49c16F8UbVG1LSvENqf3Go2q5I/voP8K8/cHzNiMSDyK97LsdLEuUZ2
TXbsVjMJCnQp16V/e3v0a3RIgJQZP4VZUNjhhx15qtEDkrVkAhRz16ivWZ5USRVJ6E59Qae
oAyGAz9etMG7Hyke3NOB9RmosaXJYycN8nb+tFLEzHcAnmfL0Y8jkUUrBcoaddYjUg56d62
1uwyD5hnPNcRptwTEpUjgDrWstyyhQVGPWuRwuj0YTTR1S3XIBw2atxyI2MAce9czFc5HLD
NX47gAhg2feuaULGySZvBxtwGXjtU63EccLyykKiAsxzjoKxIrgE8n8RVTxFfGPQpYoJB5t
wwiHHbv+gNcdaXs4Ob6G1DDutUjTXVnLW1476jJqbqGmlkacKT0z938uPyprugTTVeESLY3
H2llJx5/IJU+n3a6my0GI/D6bXrlQkX2wIvOMxohJAPu3FchZ2Wv6jY6pqdrBYRaZprqk11
dzeWoYjJ/Acc+9fHyUn7ze/6n6E8Xg1ScKukYvl+aWx60vx1vBHsfwzHnG3K3J/qtcp/wnl
ou5RpF187MxP2heSSSe3qTXCC4BBB8QeFsYydmrxmlEjbyx8S+FgmOD/asfWs1hJLoeXSjk
dFv2bSv5v8AzNbxFrR125s3WF7eK1VsKzBiWbHORjsMfjWHdM0Hh+4uIw3mOxRRjrx/+qiP
e0UskhRpGc4MZyCM4GPUVu2Wn/2pr/hHQEUM11drNMPVA4J/8dU/nSSS9EfQYmdPCYJumrK
zf3o9C12OPQ9IsrJ2CjSNJjRh/tbMn9TXk1nEx8pM5c47d/8AOa9F+Id3u0/VWJyby68lf9
3dj+QrzoBAryGYRqnJJPGK5KCbXM+rOHh+lyYeU32/4c9d+AGmWd/pXjDULqBJ4r28+xESD
IkRF5GPTLGvnn4pQWngLx5qNhoOnR3GkxXPlRSMeYnIDNH/ALozwa6G18Q2FsjR2OuJapnJ
SC4aMZ9cA0susafeDZd6jZXWDkLO4f5vXnqa9KhOVGq52bT6HzWL4dWLqzqyrr3nf0/E4LS
fiJIbvyZbSzs4uQJH3OMjpnjgH1rf/wCE9k2f6zTHRuflZgQa7/wNaaPf/EPw3pVjpOmapH
diSfUY3t0mSOPoBz90jr+NdT8d/h78O9P0azbS9FttI17UZmS3ltiY1VEG52MY+U9h0HWvR
eYR9pGDTV16/efFYvLY4av7DSXnqjgItUvNZ06x1C/aNriWBWYxnII5wSe5IxmrekxtP4s0
ZMAqkjykk8DahIzVNLQ2Nra2J2loLeOMlOmdvOMe9XdBDHxjbEY/dWM78+pGK8abTnKS8z9
kkvZZXGL35UjoPEk0reL7GMupaHRXdw3B+bv9elcRqg3aHeLgOXiCY9csBXVeJmZviRrSGJ
HWy0q2hDbuYy2M8d+tczeqGsXTdjfJHH+bioiuXl9P+Cebkzvg68+7f5G7d6NbeHLie0tJh
qOi2yxpdhOZtLkKg7sHkxnPX61W1Cwa0kTLia2mG6GeI/LIO2D2NW/HV6vhT4paRqVzefYr
XV4DavOTlAygYEg6MvT6Zq4qpYLdJHZm40w4kvtLRtz2mek9tx8yHrxXUrWjJvVrRnnYLNp
UpSpVfejt95S8PRi51+whunR/9Jj5PBcbhxj1FWfFz/8AFY6sAQF8044qlqWltYLBfWdx9r
0yfDW95F39AxHRhVCeee5meWeRpJSOWY8moxFWpVknUeqVj6LLsuw9Os8Vhn7slt2d/wCtD
Q8avt8JeFjyAZoARn/pp7VtfEoAeJNGJxltLU/+PVkeN40/4QXwvIx3ZuIBknuHrU+JT51n
w5gD59Mxn6NWb1hD5nzWEf8AwqX82ZnhgH/hJosAMHgmjx77P/rVjeZhAG7Zre8HqX8Y2CK
TuLPjn/YaubbA3hjnDkfrX1nD8r88fJHBxauXFJ90dT4UhjmOozl/3kcLRxjHTI5Oa7nxKn
2n4Fa3KdrMthDOT1BKkDP6Vw3gf/kKXkWR80at169RXodtbfb/AIS67ZsQzNpdxCRnoyEkD
6183nDksc+bo19x5NF8tCnJd/1R4pA/mxQSqQd6K4NcbqmrQJq9/btp1ivlTMMyzBGPvjb3
rq9HzNoFjL3Eag8VHeWfh5ruU39vYyXD/M/nbNx+uRmt8JiHQnJLr5XPuc9yxZphqS5kra6
u26PPbzVLG2R5W06xmCjlY5wfx+5WTHqFpqd4NPg0NfPmbyVWJg0h3A8qNo6e5r1Iaf4WAy
NO0zHphK0tG0/SE1iGTRbGz+3RtuR4FXeo6HkfXH416LzB8r9139EfE1OFHTTnKquVa2Tf9
XPqjwzFBrfwqsLaInyJ9MFsCRg42bcfga+VNKWSPTY4ZR+8t5HgIz3ViP6V9Q/Cmfd4Cjs3
GJLC5ltiM5xtY+nsa+d9YsG07x14v0wrhLXU2mQf7EvIr5Sj8c4rvf8AE9LhWsqWMnS6P/M
9C+DF+LfxrcWRPy3lpgfVDn+Rqj8bdOa0+J2haoqApfWjWp92Vsj9CKx/Al6LD4gaPcb8I0
/lN7huP54r0H9oKwd/B1prUKlpdLvY5SfRWO0/rtqrqOIi+6sdGar6rnMKuykl/keQXFvIy
tGGAaRSAc8A9v1qgn2+0uzperWx0/VUGRHJwJR6o3Rs+1dNqdqG0e2v4vuSHazj0YcH867i
z0DSPG/gS1j1GEzNEMBt2HjcdCj9j+hruiuW8ZI9rMs2eDVPEL4W7M8vjnbKA/upVOVKnDK
/qCOhqz4m1fUfEGj2dvffv9QsJxJDeE4JXbghh68Dn2qPxBoWq+E32asj32mE4j1BUw0Xos
o/hP8AtdDWfbyukIZ5jdW7D5JR1Ue9EYqLUtzspzwmZRjOG/R9V/wD1xQfFHwBivEBFzpEu
8oee+GH6/pXmqBgq56KSuf1H860/D/iC90E3As2E1hexmO4tmY7JAR1A/hYZrPjUhXQEAEZ
UY7j/wCsa9rLcSqeJj2en+R8/jsrqwwtaDs0nzR+e6/UfGuG3Measrxg4GD61UjBweTke1T
KTgc9K+8aPztOxOcdume1JkDOP50znJwR9KaXJUbcc+lKw7lyInc2cZ2+vuKKrR8hujcevv
RSsM5OwBEC9M4GKvmUoNx7GqNmQEC5PTrVyRVKryOtQoqxrGdkWFuCc4kwR39avwXe1B83O
KxSoALAino5XqePrWUoHRCr3OlhuQ5+8OTnrWdq12z6jHAAWSCPecf3m/8ArZ/OqsE+JM5A
/CizkRbuO7uWKpJMHbI/hB4FfO5xNU6Sh/M/wPq8hp+1rue6ir/Podj44u00zwJ4d8OK+Ni
NPMoPBOO//Am/SvRfgh4fTTvhkklyiyvqkj3cm9chw54BB7bdorwfxhcS6/rdvYQTZlupob
KNgezHkj/von8K+vdCsItO0Szs4lCJDEqBR2AFfI153St1/Q4s/l7CjDD311k/Vu58dfGfw
n4Xsfjpovg7wrpsNmmpoLvUIUVQiEkn92cZTKqcgHHI4rwmBrq98bR6EioYPtph2hFOVDYO
Tjngda9f1jXV1f43/Ejx95nnw6LFJb2ufUDylI9vlb86474Z6esivqF1FuaNvNicjne2cnP
0H6ivbU/ZU23rZL73qeHl+D+s1aMOrf4K35npskUayYiUDZwAB+FdV4Kt0m+MFxeKwMHh/S
2fP+2V2j9Wb8qwdPiF3qVrAckSToh45xnmuu+GyibTvHmvldv27UFsYj/sIxyB+dfPybVKU
vl95+lZ/VcaUaC62XybRjePJyP7Js2I3Ozzv+AwP1NcTrDC08GanfRgGUbYY0A6s1dV4xfz
/EshzuEESxjHbPJ/pWFcwRX1hpFgXCxyatG92WGPKiXB3E+h5pYRJRV+mp2wU6OWvk3d9lc
9G+IHw31/R/hxpWt+CZNPgl0rTlGoWdxZxP56qoLShmGd454J5r5zi+JGq/aNjano7qoySN
KiPX/gNfYnxD8Z6BqHw61PTNC1i3ubydEgEUT/ADFCwDY/4Dmvkr4k/DjU012PWfD+nvEt+
dtxArKoV/7wAP3T39DXo5fWhJ8lZLybt+J+Tzo4/k5lzJ321vbyRreGPjFr3hvWYNVtrrSZ
YlYCSBNPWLzo8/ModRkH09xXZfEDxrB491K58T6KzvpiRR2GnrKmGLswMmVPcscc/wB2vFL
fwX4skuIdPt9GnnumUKI4yDk+2DXUaB4R+IGga/Zwal4T1KCxlmWSaO5jIRQv/LX2Irvr0c
M7TptKS81qjkw6rrEpVotuWmt7rz16HdzW3lyOgcMFJ5A75q94Mt/O8balIT/q9NjhA/35R
+VXpbA4lIPCqzHj0FSfDmBZvFeprxmRrOIn/gW6vAknyyfkfr+ZVUsGox2jb7kij4hDSeNv
G12VUhLiG2Dg+ijA/Q1z10ITHYrLnEt/BH1/281tXckd3qHi26VGUXOskDjKyBMjr7Yqmls
z3Xh7y13b9WjBGOu3JxzVr4kuyRx5ZJQyqT7tlb9oXTrrVrfw7ZWwDP57jdj+8cKPxrgvA3
jTUdLWDRfEUzQJaOUtNQbmSwboY3B5MZ7qa90+IVk1/YwRRld1vIlyc88CTtXlHi7wtHrTN
e6fth1IdeMJcD0b/a9DX0GV4ZYrCNNbN/5n53jJTo4p1YPtp0aOuM95DFdyaVbrFcMBJf6O
rb4LpTz58H16jFVbj7I1zvsmZrZlUpv+8MjofQiue+C82pXnxAsvD15CJIbNJbhUnJ8y2wu
Cgz1XOOPyroLg7tQuG3f8tW/ma8fFU3Sn7OW6P0HhfFvExm1ol08/6Rf8eSv/AMKn8KzqRt
F2hbHUjzABit34mIBd+FGyfmsJB19xWL4sj3fBTw6S4PzE/d9JlrovibgQ+EWOARbSj9BWM
tIx9WeRhG3mEZd2/wBTA8MT/Z/GWkSso/14XB/2gwrnbtDDqV1CQwKTPx+JrW091i1jT7kE
kwXMb9cYXdyfw5qLU9Mup9Vv7m28t4WuGKnzVycknOM19BkdaFKUnUklddXbZmvFOFq1a0Z
U4t6LZXNHwS//ABP5UH8UBxk+hr2PwlbrNpeq2OB+989D7ZTvXjPhyC+0vXIrme2kaHYysI
8N1+leweAdTgOvTwSbrY3FwvlJKMM2U54/KvKzu1TF+1pu8dNUfOwhOnhLTi01fdWPn/w3t
OjGIAjyWZME+jEVQ8Sa6mlajHbHTNDn3ReYJb+3LyNz0zuHStrTYBba94k08kg22oXCjcOg
35/rXN+PNEvNRGmXVlbzXDRl0lESFvLXqpOPWjC8ka/vq6fc+vziVSplKnRbUlbYypPGMjn
CaN4Xf0zZnr/38re8LeOdY1HVLbwnapoltbajMRcDT7UJNtRd2PM3EgbgK5XS/C+rTXiW8V
hcRO43SXM8RAjH+yD3NdD4J8EaxpvxWDf2VfpYQrNIl00ZKyEr8oz05Oa9qv7BUZSiknZ21
6+h+cUY4yVSPtXJxur3vbc+pfgzcxnS9a00ho7mG8MrxnoA44xXm3xQsvsfxyvVAKrqmkpM
PQuhx/Suz+Gsj2vjS6a7t5bb7XZKjPImxd6twDnq2DWZ8d7b7P4s8G62o+UyTWUpx1BGRn8
c18bS92v/AIke3gpewzRNbN/mebQ3DWzx3MZKvCwkBx/dIavorx9ar4j+FOoJF8/2zT2kTH
dgu9f1FfOrKBI0ZIK5wa+ivA121/8ACrTZpSGeBfLfv0baR+WaVW6tJdGfTcV07exxK6O33
6o8R8MbtY+EEuB/pFoN3v8AK3/xJrmYfGXi/wAHeJ7abRLJtY0i8jzcacT02H76H+B8Eexr
rfACx6X4j8UeE5yFSKeVMN6Fiv8ALbXm3jW9vtB0l9TsoIpZbGbbIkykrtyR2I9q+gg1KUZ
WumrHLjKaxOX1YvpaS+7X7j6N03W9B8a6K1zaGRHA8ue3uExNAe6uh6j6/hXl/iPwFfaNeN
eeHQCkpJawziKTudhP3T/sn8K868D6j8R/E19/a+naXFpUVuu6HUljaJGIP3DuPzrjdxjiv
q3wJY2/irwtbatrwFzdMzRT2yHbAjo3UL17ZrmrKFCT975b/efFYLEYnA2q078rfX9D5stL
iIzTTW4lt54sCW2l7dsYPSt2Jt6pKIym4biG9O9aPxX0c6X49tbwD93dQtBLwApeNsgke4I
qbWL2PUPsdxGFA8oLhQAAPTAqIy2qJ66NH6thcV9boRvHSV03/wADzMnZsfCk5BPanArnkj
I6nNOlGUhkLB2Iwx9x/kVGNoXsPxr9Pw1RVqUZ91c/KMZSdCvOk+jY8j0YfTPSkBAznA45x
TCTxjH1pDjkbgc963scfMWIHwrA46f1opkKMN5B3AjqD70UhnL2jHYpPXA71ckkG0cg+9ZV
qwMYYn071PJJxwcY7VKjoNS0LqnB4YU5WBOTjHQ8VRWQYzx7VOsykbTxScRqRNKQISQ23cd
mT2z1P4DNW7l43jRYTmMc7gvUY4xTNO0+XV9YstLtdomuJREquPl+bjJ9hk1pat8Orq3um0
/UPGUN5Gk237HpKEbIx/flPQ9to/Ovjc5pyqV4wv0/pn12T5zhcuoydV+83+Wxa+HemJr/A
MV9NiAEkGnRG5kxg7XOVA/Ik/hX0p4411PDHw91/XidpsbGWVD/ALW07R+eK+fbOPR/Blmb
qwuI9AtYRkzJNsZvdnPLnrXA/FL45Xfi7wVdeCNPm+2Ws8iNJqUkZjMio2dmP4gSBzgDFeS
sBOVSLXw6fcfLZnm0cwxDqRTseXhm034IS3Egb7Z4l1DG7dy8cfJz9W/nXfeBNO1G40WXT9
JsHupLLZPNGpAL7xtGM9cbTx7157rOp2Wp2/hHSrQSJZaVb7J3kUhVmY5f8Mjr711VnDPqe
qxRWmoNFHOrDdbysoIUbUJ2kdGIP4muyrSlKPLJWbbf42X4HoYPFvD1o1aFm4pJfdd/id3p
GqSWHiCC5n0nWGW3Zh5cdkx3tggf+PYr1Dwdpc2jfCXw9YXMLQ3M7S3Vyr/eDl+M183azB4
s8Po0t7YandQL/wAvdpqUrp+IzkfjWTo/xP1bQ777Xpkl45OPMgurozxyAdQQ3IPXkVyYnL
Kkqfs4O3U3xGf1MRXjLERat/wf8z27xXonijR9Uub+70ee7tLp1dLm1AkUAgYU85BA9q5r7
TOwYtpOpAqeQLdua821Hxy+qalcaoz6tFNdSNJJFFfOscJJ4A+b7uMDp2p//CcWwgVWt9aQ
n+JNSfn/AMepwy1qKvv/AF5nZT4uxFFciSaR6E126jB0fVv/AAFb/CmC/MZGzR9WGeD/AKI
3+Fef/wDCZRuMJca3EfT+0ZP/AIqopPEt0T+71HWhu7m/k/8Aiq0WXI1XGVb+T+vuPSktNR
8S32n6Pp+m6hC893GZJp7do9iKc4B+tfQHjBLu81w6Za7p76W1aG2UEAySrGWPXj0/OvjEe
J9ZSdXj1zWo2jIKsL52IIPB5bHWt/xd8Vdc8ULpNxfzz2VzpcTIbnT5TG07Ngec20gg4Cgg
HHBrOpl05TjytcqueViM+eIquu42klZfgekXfirVYkubG+8N3lpdKuyaNrJw65645612Hwu
gWXXJdR+z3FtDdagDGt1EY3CJGeoP0NfNB8T6s+fN8Q645bBLC8Z8+hyW5rZ8O/EzXfDGtJ
q0V/f6qUSRPs99OXjIZSpPJ4Ydq0rZdN02oPVmtTiFVqfJKNtOj62tex6dpdpq9z4W1DX7e
znvLA6zcLP5KEiNuocgducZo0S5/tDxZ4bs4La8Xy703MxkgIWMCMgEHvmvIl8ZXWnRz2dj
rOr2tozBnhtZ2SMllBJ25xnOe1M/4TfW5Awj8Qa0qMu1j9pOf51r/Z0uVu6TaMKGfzpUHh5
K8bs+jPGF1Cu22Jw7RL+pyK4WQgk56j2qjoviS+8Y2x1K8mQ3dnHFZzIRgsq5xLj/AGuOnp
V+ZQG6nNe7kdB0KDhLe+pyYnELET51szc+HFjat8ToNRVAt21rLDuH8S4zzXMatq1jY65d2
tzY3ltKs7Dy1jZ93PUcd6wvFGvX+gaZFNp9xPaSXUnlGe3bbJGMZ4Pv3rjG8ba3I/mtrmqP
Jn77SAn8yK4Mwy51cU6jas0jqy/PJZbdU1dvc9u8fxyW/wABPDlz9nngZ2d/LuIzG6jzVIy
pro/iesUei+Dr2QSFDHKjFFJ25Uc8V88N4z1vWbW7sNW1jUNStTbEgXcm8Q7GU5T09Ku6r8
U/Emp6nJdDWtRs7bgQ2sDKI4lAwFUEdf8AGvO/syo+VOSsnf8A4BNPOY05xr2bfb5v/M6eD
V7S2l3C11ByON5t5GU/pWrF4wtIgSNKu5O3NtIP6V5qfH3iU4U+IdXyOxdP8Knj+IHjOZgi
+LdSiB/vhDn8lraWVrdtfez1f9bpyVuU9Vt/iKilYodBmLOQihoZMnPb7td9o+qXFp4x8LL
f2cltqFykmpPbOCnlxl/KTOeenQGvm9/G/jmNhnxnfiQHK/KoOevHy8Utl8QPFP2rVtXudT
udR1PULZbC21G7fMkCK25inH4A1E8vbjZNfecOIz5YhqDjZa37vTY9P8UTx6D8RfFEV5bXW
6a6eSPELOrIwBPI75rDXxFp8ZwttfR7uTm3kI/UVw7eM/GzgzS+OL95DxiSQMT9SVqo3jrx
pFNgeLNQcg8EMv8AVaSy5tWbX3s7KHFUqNONNQ27no48R6ewPF3+Ns/+FKPEdjjh7tV7fuJ
B/SvNpPiJ45B/5GzUckdMp/8AE0z/AIWJ4528eKtQz/vJj/0Gj+yv6udP+uU/+faPePBK3u
teKdKe3s7ySziukeW4kifyo+DwSeNxNesfH2xe5+G0V/DC0k2nXkVwoVSxH8J4H1r5D8P/A
BT8V2niHTrvUfEmqX2l2NyLyW08wCOd16IAAB689K1/GXxv8c+MNXkvf7SudEsF4gsLNhtR
exYkfO1cU8qq+2i42SX9WPDxeePE4mGJlG3Lsl2Ogk1rTp7jyxHdPK7AYW3k+Zj2AxX0X8G
rbVf+EJ1CPUbCa0tJ7hjbLcJsk2sMNlTyPmz1r4r/AOE58WLKjN4l1RD/AAkEbifwGc16J4
b+PPifwf4OvtLtLifV9Yv5hMt9qTb1sRtwV2/xNkZ9Oa1xGWTlFKNtX3OjMeIp4+h7JxSSa
fmd34vkk8MfFm+1d45Y7W+thKHETOu/AB6f7S/rWVp5uvEd6NTTSkmsGnDXDzQHyD/s/MOe
a8kfxz451W9fPiLXLuaZiSiMMZPPAAwK9S+G9p4t1HU3fxJrt+bO1hDxWEk4IZyTy4Axgdh
mnVwNWjh+aTuo9dTqwWeSaVCnBWas2+3U9TCyblBIVQMbQPlA9K6f4VypbX+v6IW581btBn
sw2nH4iubupLOwgNzqF5FbQDq8rCNf1rzmb42eGPCfjSPV9CM2uMLZoJobb5Y2Y8jLt2BHa
vBw1CrWb5Ve5eZzpPDuLaT0aPTfjnpMsmlrqltG0k1rLFdKipuLj7kgx9CK8hm1vSJDaW9l
cN9qK+W9v5bbvM9AMc5FcX4n+Nfj3xlrPnvrdxpkSn91Y6WuBGD6nkuelO02X4iXxE/9r6r
ZZP8Ar7hkQg+o43V9Hh8prOPK9X5HBl+fzwlNU4q9u+x3Kx3cDTx3sLW5cqyxSgh/u8nB6U
5cYye/aoES4W3jW71CfUJlGDPO292981IBnBBGK+8wWHdChGm90jzMbi5Yus60lZvsSjHIy
MfWmgcdKQKS2ScZp4X68dBiuw40TQgBW3en9aKkt1BD7cdP6iipKOFtyBEAvHFKzYXqKSAD
qOTjinSqMZI5zyMVC2BbEYfA+8evFTLL83Xn1xVXaA2do+lOBIJJBOKaJuaME/lbJVc7geo
JB/MVd13x1rFhZRxeH/DpuJtvzXEgBjiPsg5Y/kKx1bnofap1fOByfU5rkr4SFdpy3MqlGN
Rpy6HlOtatq+uXwn16/mu515RJRtWP/dToKzSH6nOPWvbJore5G25t47jjH7xAf51mr4V8N
mRXbTf4smMOdp/CuKWAlHSL0J9h2Z5jpmlaprFx5Wl2kk/rIDtjT6seK9U8J+DI/D841C61
A3F6QMpCNsY/qe3p0rbj8uGFYYI1hjX7scagAfgKmDANndW8cLGO+p2UIRpvm3ZqJcMMsJA
Cev8A+qq1t8MtN8cXxNt4YWeZTtkuYv3Kj/eI4/rU/h3SJdf8RWWkwMwM7/O/9xRyx/AZru
/i78X7P4NaLY+HPDGkxz6ncwt5TSf6mADjc+OXY9cfnXi5li3SmqNGKc5d9ku501a6cXdXs
VtN/ZT8GAh9UeXIH3beRh/48a0pPgN8BdKjddSNupxgm61LaQfXG4c18d+JPi58RfFdw0uu
+Lr50zuEFvIYYl9gqYFZVhYXOrRj7Lpd1dzP96UKX/HJ/wAa8d4XES96rVt6LQ81zU3okfa
Z+HX7MkUghafQxIB0OqHPp/eqQfDr9mrAxNouOo/4mh/+Kr4m1DwzeQxsGtkEkZG8llXGen
FYD2UsbmN/KBB5+cU44ByWlVkOTXQ++D8OP2amOTc6Lx/1Ff8A7Kmr8Nv2aTOY1utH8wLkj
+1ex/4FXwOlvubbhM/74q0umyNHvCxEenmrmqeAn/z9ZPM+x95n4Vfs5yRCNZ9JADEgrqoB
+n3ulRj4Qfs6M3F5p+en/IWH/wAVXwpDpM8oLRxq23k/vV6UySxkSNlKIrA8Zdc0/qNT/n8
w5vI+8I/hD+zwhkIutOfenl86qDtXOePm4pg+CX7PkPzm7tAs/wA67tWGMf7PPSvgoWkhk2
7R/wB9VpQaLNdW8hhjIZVzl3UKMdeaHgpresxqV+h936d8K/gVpN39rsNVtIpNuwkaqCCPc
bq1T4I+EGcnXbPn/qJp/jX51NZTpL5e1SevEmajeCUHG3GP9qiOCqx+Gs1/XqCqySskfoPq
3wM+G/jXS1t9M1mcQxSBnksrtZcEds84rMb4AfAqAi3n1DbLF8r+Zqih8/7Q9a+GNOvtb05
mXSr29tDL8rC1mZd/1APNJLpWpgCWeBxv5yz8nPc85qZYPESetd2/H8wc76tH3ZD8C/gPAJ
fK1GP99GYj/wATVfu5zxzUA/Z++A3bVOn/AFFlr4XXSrxv+WLnP+1StpV4jbWhfI6/PR9Sq
/8AP5/18w5tNj7n/wCFB/AVTn+1lB7n+1kqzb/A74HW04mj1ZS+MKW1RDj6V8CvbTo21kIP
+9TfKk9G/wC+jQ8BVf8Ay+Yue3Q+/JPgd8CpJjK+rKWbIJ/tZec/jSv8DfgcwA/tVU4Cjbq
iDA9BXwF5Uh6Kf++jUsVlczE+XGxx/tUvqFT/AJ/P+vmNT8j70X4BfA3GBqpOP+oolJ/wz7
8DBy2rP+OqpXwmNKvgeYHP0ekGmXTSrG0bqCygnf0zTWCqL/l8/wCvmLm8j7pb9n74D/xaw
31/tZKkj+AvwGiDf8TNG3DB3aohzntXwteaTdWryKFRlTuJc1V+zzRQpPJA7xSghGDcEg8n
ir+p1X/y9Yc1nsfdv/DK3w1t7o6lc63qh0xBuSKS5RUUdvnx0qZvgJ8CVXjVdnfjVUr4ek1
jxLfaZDpE2sahNZJgJayXTGNfQBScVDHYXaTNE8KnYMnLrml9UrP4qz+QlJdEfcafBX4DQo
YkvoDI5wWOrrvb8c1nX/7MnhN7c3Ph7Wb1gfmWOeZZIZPbeoyK+MJ9Jv4YzdPYTfZlwWl27
gufUjgV03hP4i+KfAV/BfeGNcuEhVh5lnI5aCYDqGU8c88jFVHDVoWlCo2132NIzitJRPc5
vDc3he7fSrjTVsHHZOQ/oQe4qS1ubuyLPZXj2sjp5ZdAN2PbNemaVq+lfGb4Wx67p8XkX0e
7dF1aCcD5o891Pb8K8wVSo2suGBwRjoa+nwVeOLpOnVirrRrodTXs7SpvR7HOan4KsNbn+0
a3q+sag7HJ8+5HX2GMD8qit/h54XgkVmS7nT/nnNNkfoBXWKpx1HHegL8hzjI/2a7oYSlHR
RRm9XdkFlp+n6bF5Wn2kFqvrGgyfqepqZzzkkH2oJGzIxz61Gw+bBNdaSWiEA5yTmn7QBwB
+dMPoT+VPGAuQP0qrAOBB4zUqEkldw+tQAjIzgAVIpHvn0xSsO5ctud/3en9aKbbsfn2nPH
9aKmzHdHDWwwgIxjHYVPJ0/U4FR2o2opyD6VNMoIOM9fWpS0BMqjCy5AGe+R1oIAJIJqZVH
BJ60hQ4Jz+NMREuM/ex+FTRHDYyPfjioyNsgzzmlU84GefagpFw9c/lzUivg5GT+FVlYYAJ
5qUHkANj2oJLQxkHNPDq30xVdWGcEmnB1/jz154qGi1I9e+D9nHAmr+ILjCRwoIUcjoANzn
8gK+QPiz46k8d+PLvUlP+hxMY4FB4xnk/jx+lfVOqaifDP7K+uajBIUluIJFVuhBkfyxj8K
+GVXcVTpk4r4qEVVxVStLo7L5E4ibjFRXXVnRaNBJA1ulvo/9parfkC0hMZk2jOMhB94k9M
8cGvafDv7PXxq8SW6SapdJ4ftCvEd3OUIHp5UfT8a3f2TzbXXjnxNqLW8RntLKGG2fbkxpu
w20npnAzj1NfXySktnPXrXmZjmE6E3TppX7vX7iKdLmjdPQ+VV/ZKY7bbVvHoM5XeUs9N3H
GcZ69KbJ+yFpaoXk8c3yKvJZtK6D1PNfR3iC4ubDWdM1i11GOzWLct2sxxHNDgnB9GBxg+5
r5C1j9pX4r397di11HTrO0eSRYkW3yyqCRyfX61GFxGIxEfclrbXRJFSp8qTktGdxF+xpYy
RrJF8QJJEcBlP2EYIPQ/eqRf2MbdBz49kI9fsI/wDiq6Hwh+0V8NrbwLo8PiXxJqMGrpAsd
0iws3zjq2VGMHrx610SftF/CJk/eeJ9VhGcDzLSQZ9/u1nKpmEW1f8AAhKL2Plrxr8JIPCX
xH0rwfDqMl2NTlSGK7ntzGMs2CQO4Feut+xlhiP+E8yfezH+Ncp8RvG2h+NPjV8Pb7QtS/t
G1tryOPzmhaNs+apAYMOtfcjZLmjF4/EUKNNvSTvfTzCUY87UdtD421X9kCPStMu9Un8ckw
2sbTOqWJZiqjOAAetfNX2OC81u2060dwJrlLZXkTDDLBQSv49K/VS5f9w4KgjHQjOeK/Ma+
RYvjZPED8o14AfTz8/WunK8dVxDmqjvZJompBRgml1Pfh+xdd7QR46hGecfYz/jVTVv2Qpd
L0e71G48dxtHaQPOyrZHJCjJA5r7NVxgKPQfyrH8TRifwtq0bRiQNZTL5Z/i+Q8V5KzXE+0
5W/wKVNNq6PymA8qUtBKy8kB1JUkV6h8IvhJP8Vr/AFW1j16PSzp8SSkyxGQvvry85VnUDB
Dn/gPPSvqv9kKCJX8ZXezM4jto93+zycfnX1WLqypYd1I7oxhHmmoiR/sc3Y/5n23IPpaN/
jQf2ONRLY/4T21x/wBebf419Zwk7hnPNcF8R/ibpvw3v9Km1W1nvo9SDpDbwEAhk5ZyT2wR
ivl4ZljKklCLV35HbOlGJ4QP2MNSbn/hO7XP/Xo3+NB/Yw1f/oerT8bRv8a9SX4/afa6ZZ6
tqnhC6h0q7fYl3FcK4HzADjr3Fe1aU1xJpcT3TI8rDduQ5BB5H6Yp1cwxlNK7X3djF00uh8
if8MXarj/kerXP/Xo3+NOT9i/Ul5bxxase3+it/jX2QB0+teD3/wAcb7RFvftfw413UoLSd
0OoRMqxSANgOPQVdDH4uq7KS/ASgnrY8wX9jXWVGP8AhOLPGf8An1b/ABpzfsaaqR/yO1mM
9f8ARW/xr1vwx8efDXi2+fRLXw9q+n6nLbSy26TgCORkXJVXBxXrmlS3Fxo9pNdgefJCrOB
2Y06+OxVF2k1f0DkVr2PkCX9jLVVilkbxxZ4VS+Bat2Gcda+YnsmtZ5oi5+R2jJBxnacV+s
dyP9Dm/wCubfyNflNfuWvb9zwFuZAP++jXqZXjKmI5nUd7WMpxSSaPVfhp8Az8TNBXVLHxd
bWTs7obd7ZyV29cnpXcH9j2/jYFvHllgetm3+Nd9+zhHBbeBdDkt41RrizneUp0dg+Mn39a
9ncSOf3hwPQVhiMZWjWlGL09D0KWGjNJvsj4n+I3wz1n4MadpmuWHi2O9F5cNbyQxQFEbaA
SHU/K6nPevKNeksr2dNU022W0t7wZktkPywyj7yj0UnkfWvqj9rBI/wDhXGgcfMNRfbzx/q
xmvkCNyLWWM5PIcc9McGvWwknUpqb3OTEQUJOK2PfP2W/FkulfEC78KSzAWmsQlkUnpMnIx
9RkfhXq3jXSRpXjO8gRNsUxE8fphh/jmvkbwRq82g/EDQNYgcK9rfQtn/Z3YP6E192/F+zi
/tLR9Qi6SwsuT3x8w/Q11Yap7LGxXSSf3oqlPmg4dtTy1F4OSMilZMnOPrU6w9+TSNGVOM5
x7V9VcvlZVIB6LUbqAc5GPSrTKCAMgelRyKAAAcY6EirTJasVyQD2P1pu7vzmnsozuwefao
iMHqSPSrSIbsOXJI5HHtUnIO5TnHaouAMgnjg1IoBUZJ9cetMRat5F+dmUAkf1opIVUb9pG
Mf1oqSjjrDPkqpxuxVyRCAFII9qoWJ3Rqf9n0q6z9AWzg4rNLQFIYAoGP6UFcnGTgmnAnGD
g08srJgH8aC7lZkwepNN2nI5AFWPLBGRIp/CmNFx1H0oHcYCAD19RU6kFcnrUAU7PlAP1qQ
Ag+3bFArkq8DnNSdBknpUS4PUn86ccE4BqWB2nxcbyf2TIolHDtb5/wC+ya+NIx84FfZXxI
ia+/ZKnZWaRrbynOOwWYA/kDXxzDlJ1IHOa+Ow65ZTT/mZOLXvR9EfSP7Il7bR+MPEtlJOi
XFxZI0MbHBfa/OPXGRX2IsnPHFflzod7d6Xq0OoWF5LaXdufMimhbDI1fRvhD9qDVLAR2Xj
SxN/GANt5agB/wDgSH+leVmGAnWm6tP7jTD1YwjyyPon4hXFvHp9tDdQpcwyxTb4pBwQoyD
+BxX5z3UjtNJK0qtIX3HPBBLZ49a++NI+Mnwi8WaOY9b1+ytYZkaM22oxtDMmRg4PTB55Br
yvWPg/+zi/27UbL4ntFDFC032W3vI5WAAzhc8n2FTgG6CcakWvkKvNVEoxex84aD4ju9E1a
K/+x2t4EyDBPHmNz6kevT8q9LPxy1baRe+GtJusjBDR8AewxXqln+yt4H1bSrPVtG8b6rFb
3sK3EJmt0f5HXcM9O1cj4j/ZX8c6Mj3nh6/svEtshyI1PkzY+h4J+hrpqVsHWl72673RlB1
Ka0Zydt8RrnxR458L2EuiWVlAdTt+IxnB3jkelfogRgmvzC8NWdxY/Fvw9Y3lrLZ3cGq26S
wTLteNhJyCDX6eEjJ+tePnMIQjBU1pqJSlKTctzM1aQRWUjtwiqxJxX5jardJH8U77UnbEd
vq5mYgZO0SZOB+Ffpxr17HpujT6hKfktx5jGvzE8SSC88Waxdu5865uZJJAAABlieK0yNfG
/KxrVd6SXmfoz4U8aaB4v0waloGrQanbkDd5JxJFx0kjPK1tXjPcWVxAkiYmieMOeQCVIBP
tX5i+Hdf1DQdVh1Cw1CexmiIImhlKN9Mj+tfd3wO8ReN/Fuh3eqeK7Nf7PGwWN20XlSXX94
le+OBuH3qzxmA9g3UTuhwqp7o+MPF/wp8deEfE/wDZep+H7mZ7qY/ZpbOMyxz5PGwj+Rr6q
/Z2+GPibwFoutX3iiBLK41cw+XZ79zxqnOXxwCc9K+iB5cWF3hcngMf5Vka4L4aPfPpVutx
fRxM8ELtgSyDnYT2z0qKuaTxFNUbJX3ZMIJT5hstxHBFLK8sccUYzJJIwRI/qx4FfG37S/j
jQPE2raKugao98+kmWCeWJCIdxGfkf+I9iaf8TPF3jDWPCrS+P9Si0RJpm+z+GYFMbpg4Hm
D7zD0zxXz1e3j3ZSPYFjj+6K9HLsCoy529r/1cqvUsrdzp7bxpqL+GxocgD28sqf6wltuCu
MZPGPav0g8E3k9/4F0a8uNnmy2ylvL6cDHFflkwKwbj25A9ec4r9RfhyYW+GHhowQ+TGbCI
rGD935azzmlGNOLiramMJSd7nVqMsPrX57eI/ilqFh4s13TdkjWkd/MhVZjggP8A3ScV+hS
kbl+tflJ4vbd478Qtk86jOc/8DNc2T0YVXLnV7WG6koK8T034feOZ7r4haXqkllHJdWcU+y
JV2q6uu3t/dzX3/pIxolju6+Sn8hX5i/DQn/haGggs2GnIOD/snr6jiv070450u1PT90v8q
edQjBwUUVGTlC77/oT3P/HnN/uN/I1+T98rNquoKMHNxL3/ANo1+r7yopJ7LyxxwOO/4V4L
D8B/gl4n1GfVbOwad7qRpjDBqe0HJ5+UHKjPas8oxEaXOpJ622InFtJGd+zhIJvAfh6MfeS
0uFO0f7Y617xHp2UxK2faqeiaNpPhLTbHw/pekxaXYxgpAiOGzjk89c962XmCkgHNceMrSl
VbStf/ADOyNSVko9vyPmb9r6OOPwF4YBUqDqEnQf7Ar4rTJdlHOQa+0v2vLqI+D/C0RYFjf
zE/98CvjCPYt0S3Ay2Pyr6rK01h1fzOGu3fUhLFRkEhhzkHp3FfoJ4t1W01nwZ4ajil3XEc
Ebtz38tc1+fZBCMMcV9gaRcPcW1gkhYlbVOv+6BXu4fCqtUVRv4P10IpVOSSVtzW2KUwMew
pvkggjdip4sBT0x34ppAA5ySfavYT1PTKMsShQHwT61VkiAJ5J9K1HUMuO/c1Vl4GOa1jIz
lEzZFwuc81AynGeOausqkcZB78VCY0PY4rZM53ErhflBXGakVcnI57VIsIxwM/WrCQblHy4
NPmBRCFMIxBzgYzj3oq/bwgK2fmO3r+IoqeZFcrPN7TAQdRxU5f5R81V7cAp15x09KkYDbg
k9apbGKZKHIHcg1KCNvUVRVyD94iplfJyCfzqWilJk4kAXp+lBII6frUQPow9qcAHAG7HBP
NKxXMAxluaQsQ+M9PalJGPvCoS+07tw/Oi4rllZAWyCc/SpVcEZPFZ4m2nBcADrzUyTpt++
pH1qbjTPUbG2k174B+ItGiO9/s1wip6tjev8q+KbVMXUBY/wAag84r7T+FF2kkup6cxDRyb
Xxu7HKkV8d6/aR6Z4o1bTl+UWt5NEo9AGOP5V8lKDp4ipHu7/eaYhqUIS9UU9hg1GaHursn
X3NLMx3g5PSu08FfDjxH8RtY1BfD5skNlGk073Uvlp83AA45JNd5/wAMw/EGYh/7T0NMDj/
SSR+YFRKtTg7TlY5o0pyV4q6PJfDWtXmi63BqFv5Mrw8+VdRCSNvYqa7bV/iZZ6gjm8+H/h
/zDzvgi8vJ+gFdNN+zF440/SbnVb3WNJWGCNpMW7STM20ZIAUda8XuRHBM0MkjK6ggrLGY2
H4Gs/3FaXMtWvU0TqU1bZM/RfwDdvefDbw5cyIIzLp8T7VHC5HQfSuqt7hopdylhgE5I46V
wXgEzRfDLwogIBGlw5VuCPlzXUR3ILLDIrLI4KhRyWOOwr5PEUW6krd2e1GF6Sb7HzX8TdT
0nUvjZ4F1K6hjj1g30AkEMYVJY/MGGJ6k9RX2A06h3A4+avhTx/Hdw/H7wVDc200LQ3EKES
RlcnzecZ619svMDcS7WOdxq8fT/c015P8AM4FDnqPTaxX8Xwzal4Pv9PtQnnXUYhj3naMtx
ye1fm02hzReKtQ0OYAXkd0bQLI/VzJtBLflzX6J+LJR/wAIZqTFj9xfunnrX51W0uPiLnlf
+JvHjB/6bCu7JoyjCfYyrx5El6/kfZHwz/Zi8KeE2g1XxYyeItYXDiNx/osJ9lP3yPVvyr3
e8l+xaY8kMXESjaiJgKvsPYfyoM4D4zwAP5VkeK73yfBesTK2ClrIeD2xg814davWxFVKbv
qKFO1j558e/tF3un3sS+D9NtbnTstm/vDu+1FGwVA/gGc+9el/Cj4s23xK0+8WOwks7/T1U
3UDNvRd33Srdwa/Pm7Zpp7qJZSYEmdokLZHLHkfpX1F+xrMTqfjC3kJbMUDHJ9yK+ixOBpU
8M5JXaM1VfN5Hv8A4y8A+F/iRph03xPpiylVxBeRjbPbnthu49jXw38YPhNefCjxJbWU2px
ajaXyGW1mUbXCg4+dfX6V+j++JCAE/HFfHX7ZA3+MPCRUHP2KXP8A33XDlOKqSrKlf3XfQq
qk1ex8tySyeWQT0HFfp78KDL/wpzwr5+7zf7PjzuGD09K/MNhLG6t9xgwIfHQ5zn8K/T/4b
30178LfDd7c3H2iaWyQvKBjfx1xXdnl/Yx9TGkrtnZKMuv1r8pPE+0+NdeJP/L/AD/+hmv1
WjmzMq+p/pX5U+Jlkl8X6yyxkf6bMP8AyIa5si+2/QdVNWTL3w/+X4i6Gyk5E/r7Gv0/01l
GlWjE/wDLFP5V+XngfMfj3SSwPE3r7V+mVjcD+x7HH/PFeM+1XnsbqD9S6EeaNvM0ryYJYX
JGDiFzjtwpr8x7m+00apqEtrNJbuXf95HO0So2TyMHLZr9INUdn067Kt/y7ycDqTsbgV+W1
0rfaZjg8yP/AOhGjJqS5Jt+RVdcll3Pt74N+Lp9a0XQLzUZJ5pNI0toZZ55t/myYDFgOxAI
Wu11bx4WiItE8oEcZ614r+z4jzeAGjXJeVLj654rt7jw7dkKZFm+m3mvZoYPCyrN1umyLlK
rGCdKN9NzyL4+atNqeg6NJPJv23chAznGVFfObYMrHr1r6K+Oukmy8IaRMMKftrggnn7gr5
3iHErkgAcV6M/ZqTVP4TglzX9/cW2hNxdw2w6yusf5kCvsGxtRA0ajIEUapn8K+Yfh/p0Wq
fEHR7WUbo1m81x6hPmH619WWSCUzSjIR24Fejg3ywk+4Uo81WPkTqAE28j0pGDdTk4q0qRq
uWO0ntTWRMAZFaqqj2uQqFSQFYgj0pJYPmBOQRwfer4RSBjHNOaHIBP4GtFVSJ5GzEeDrg8
+lRi1YnoM9zW2YF9x7YpywR45U57cVqqqsQ4GSlrhARnJqzHbEsQy8+uK01gAGR/OpVhUdR
9frS9pcaplO2tyEbHy/L6+4orTigGZAxwdvT8RRWftC+Rnh0K8AgVLIAEIwOaZb5KgkjBqd
03epr0FseUmUyDtHAPrT84Ixn/epwXaOc/lXaeBvDEWqTS6veiNrS3baiSHALAZLH2Arnr1
lQg5y2NacJTfLHcy9K8I6zqMK3Jt3trZukrryfoK6uPwx4P0iMNr9z8w53XdwIB+AJzXlfj
b423j393pXgO/+wWcOQdQkOZLk5wfLDcIvp34rxq7TWNcvJbueae+ZF8yWeWUvsBOMsT0ye
35V87UxdarvKy8tDX2kYP3Vd+ex9bN4k+B1m7RSaxpishwQrNJz9cUDxZ8EZhx4g0Zf9+Jg
f5V89eFPg94t8RWrXUPhu8KE/u5J2W2ib8W+b8hXT2v7NvjWeVll1Dw7YgAEB7kucntwpri
lJLeb+81jXqtXUF9x6+fFXwRXn+3tDcY/wCecmf5UxfGnwTTj+2NIXHcQsff0rzZ/wBmjxR
tVW8T+GFY/wC04/XFSf8ADKXi2aHdYeJ/Dl27DIjSZlP0GRWDqwtd1H+IOtVX2EjvtQ+Mnw
u8L6bc3Wg3dvqN8VJit7SBlEj4+Uux6KDivkO9uptW1We8lBa5u5mkfnq7Ek/qa9P8R/s9/
FPwxA1xc+GftkC9ZLJhN+g5rz270jUtJmMWoaTd2UqjlZoWQ/nitqM6V24yu/XU5a051UuZ
WS7bHrXwO8YeGfA/jDWtN8SagYLK9tVQXUS+Yvmod23nseQD6gV7VcfHX4aWMqKkuvXSsoc
NBYLtHqME9q+XfDHgjxP4uQJ4d8O3V6i8NME8uJPq7YFelaZ+zd47ul3ap4n0fQ+ipE9yZn
f14Qdqwr0qUpc038jSnVqwjaC0PdbL4/fDTTrdHh8XyxLMokaF7PlSexGOD61j6h8ZfgXqN
/JLqBs7m5lwHuJNJRySOhLEV5jH+y54lkPzfEPRePu/LIc/pUn/AAyv4qePNp4/0Cc/3SXX
8ORXKqOGvdTf9fIp1Kl2+XfyPQ9Q+OHwhsm3jWtT1JtvEduvlRqB0AwOO1chr37SU+ptDon
wx0ZtNvZZ1/0+4IZnTPIy/TPOTXC+Iv2bvi7o1sZf7Nt9at0+bfYThzj/AHSAa8iuLC+sb+
W0vLWe0uF4aOVSje+Qea6KeGoS2d2vP8zKVapL4tj1vxX4gkvvjpZa74j1W2l8m7twpifck
ShhlgQcfWvpfUfjN8OdL1jULK88XpI9tIEd44AVYkZypGdw96+bPAn7P2o+PvB9r4oh8U6Z
pcNxI6pb3CEvhTjJx6muvtP2avG1hhdP+ImgQgfwhW49uRWNWFCVqcpbabf8AuEqibnFPX5
npurfG/4Xalo13pi+K/KknjwryW7ld3YHA6V8cpDPF44jmeM4kv1mjZBxKvmZBQng57V2fx
I07xP8P9ah0a98Zw6vcOnmP9lhAWPnpkjk1wAv769O6+upJgmTHv8A4c+npXThqEacf3ez/
rsRUqSk7T3R90r8ePCb6kbKDSvEU90pw0cNjvxgc55rP1H43eDdc03UfDcSazY3F9BJb+dd
6eVSEspAZ8chffFfFtl4t8RWUzTW2u3sDMMExynPtWx4b1vxV4j8a6XpR8V3VpNqE6W4upT
uEZfoSOpFcv8AZsIvm00/rsX9YWhzn2VYTLCW3vFIy7weGwcZHsa91/Zw8ZeF/h/d+ItS8T
60mnperHBBF5ZZ3KkktwOF7VvX/wCyz4xur2R5PHOi3T4wZpFYMfwFUdT+AXjrwf4UvtVm8
faPDptjE88qxIzN+A28kmumeIo1o+yvv6/5GSg1K9j6KtvilZXdtFcx6FqkUMqb4nuY0iEq
9iAW79q+Z/2hvF3h7x3eeHNX0XUBNJZxzWd1aOpSW3fdwWHTB56V41favrurBLm61m8ujtA
G+Uggeld58Nfhbr3xS0e9m03xRY2z6bMI5LO8UhgCMiQMOtctHBRwsvbSaVuyfU0nPm92K3
PLJrd3McceC0jeWM8AZ4yT2FfZ3hn44eAPB3g/QfC97rUl7Lp9nHG9zYWzSQiTuufb6V523
7K/imM+ZceONCtFH8ZDn8DXl3xK8Bax8M9RsLK48T2mrm+haUNp7ErGA2Oc966qnscWlC91
8/8AIzXNTbdj7S0r42fDLUb60ii8WqJp5ljRZbOSMAnpliMAe5NfBfipBH4z1yOOZZUF9Pi
SI5VvnPIPoa6HwjN8TPFYfQfDJ1TU1dRFJFGv7tEPHzsRhfzr0i2/ZT+IEy77vUdKsB/dlY
/0Nc9GFHBSackr9NypOVRK36I8a8CxRS+ONMnutQt9OtYZfMmurliEiXHU4557AV9oQfHr4
WQWMUJ8WLIYVEe4QsM7e+Md68jt/wBlrxvY7v7N8d6GGcfvE2tge3Q1Tl/ZZ8ZbN0vjrw8n
POS4A/HbVV5YfEW55aLbf/IIe0pq0Ue9Wvxg+HerW+pmPxfZQPYQs7xyjHm5Q42H+L04r8/
br/SLi4miVmDyvJwM8FuK+gv+GX9cDIs3xC8NuOcrlvk+nFWYv2cvEiSxCL4j6FEkPzxuoc
8/QCqw3scPdQle4VPaVEuboXPgr4p8J+DPB9mPE/imz067cyMlqqNJKFbkbsDA+lekWnxT8
E67N5MGua1BESQbmXTNsS++Se9eWXn7OvjC9mV5PiTos7dSzxSKR/47WXqf7Ovju2tS9h40
0zViDhreOaSM89vmGKcvZylzc1m/67GkZ1FHkV7FP44+MfCPiLSdN0zw1q15qFzBdSvObi3
ESgYABGDznmvKNC0fTb8XNte6lHaPJA7W8rn5RKgyFPswyPritbXfAHirwmxbxDoN3bwA8z
xr5qY7ncv9ag0HRf8AhI9bs9M0uDUJhPOIvOitd/l57kD05P0rsTSh8XzOZpuWq+RS8O6zp
/hrVbHWI4LifU7aYl4WIWIp0I9c4zX0BpHxk+FL2wm1Q61azEfNCsIfB7jdmsmX4B6zexOL
HxnpWoW0ZC7pYGjkX6gj+tVz+zbr8qkf8JPo8OR2Rj/Sn9YSTjzNFqlOLTUbs9Gtvj38GrV
MQz36sTyXsST/ADq2vx/+ETgkXl57j+zzn+deT237OHjC3uAyeIdHII4OCT+WK0Jf2d/G7Q
uqeKdHyVxtO5c/U4xXHKNK93N/eztVfEJWS/A9Fb9oP4Q5VVu7sA9S2nnj9a17D4pfCXXds
UPiWxjkk4VLmNoCPbkY/Wvm/U/gN8S7CFpxolpq6L2sZ1Z8euODXn134W1W31B9Pk066t79
T/x5XERSY+u0EfMOO1axow3jN/eQ8XXj8UfwPvQaNYX9sl5pN1HPC33ZInEkbfiKz5rCWGY
JPGyN6gcH3r4y8K+IvFfgq6bUfD/iEWmz/WQeYSknqrIeDX1t8NPiVpfxJ0SVJ4Baa1aqDd
WqZK47Sx5/hPQjtXTCvVo/E+aP4o6KWIjV91q0jWFuo+8MgdeMc0q2qn7wJGcitg2aqxwx+
mKgaPyxiQn6gV6XtU9UdLjYqxwY8zIYnHpnuKKtoqeWeCPl9fcUVPtAPnK0JES5I7Zq2fmA
INVbMgIBuHTpVmUbU3Ad6+jjseAhgAyQT+Ndjq+rPoP7OuszWakTtDgnPaSUI36E1xsTHry
cH0rpfFwX/hm7VmI/5YJ3/wCnha8XNVenFPujqw8pRcnHsz5PUrjGOe3NfUv7POk6FL8Prz
Ubu0Rrw6kwV3jEmNqLjAPpuPX1r5ZUc8V9Wfs9Kp+F9zuB/wCQnJzj/YWvDrfAyMJ/FWlz2
eRo5SGa7aT/AHjz0p0njubwfoUhj0S31COGN5t2/azHrycfh+Aqt5UJBxleOuaxfEEcUtpL
A4MkT25R/cYOa81RjKVpK6PZqRUo2aPGde/ad8Z6z4gNpZW9vYaTcTxoLbyUeSNdwyN+Oc8
19CXMMcd28cYysbcHGO1fBWqf2bbaqj6bc3DtFJuJnjAwwOccda9sf9p26ZAz+ANLe4OC8v
2iXDEdSBnjNdU8PGMUqa/r5nl0K6g5KbPqTRvFF/pKMk7Pe2oU4jdvmU9sE1yes+OdA8T+M
rLw4+hLHetFK7PcQpKjqi5OD1GCRj1rwmP9pm4ZMN4F0sA/eAlkGfoc1sfD/wAaaH4z+MNn
f6fpl9pl2lpcZgeZZogCnODjd271xvBJy55rVbM1VSnKScXZto9lNgxhjgjvWjhTpCo2IPo
o4qfT7+48KLdalb2tvqE6xlY1lyAMcnB7Z4qTJO0dD3OKq6owTS5fkGM4x+FU5Sl7stjteH
p72PnTxd+0t8Q9W1i+j0/UpNBsg+1La0jjJjxwfnIycnNeufCHxBfeJPhlb6prd3Je3TXEs
bTyjLtjnJI7818feIAqeJNUVQABdSY/76NfVvwD5+DNl0/4/p+M/wC7XTWpQhS91W2PPwbf
t2r9z1+y1a6051a0vGjPHyE5Rh6EGvF/2n/E+k6hoVnay6CsWoxzBkvVK5YEcjIGcV66XCr
xg5r50/aQJMVhwD86cjt8prioU06iv0d0duLhFRc+p6V8GFin+C/h6bzZomAljOw5HEnpXo
iXMSALK8ikdJGirzf4JFE+CmhK0IfLTHO/BHzmu+lgSRTl5Vz6PkCqrxTnK/cui7U4yitbI
+Tf2gZGb4uXhySPsseMj2rza3YSwlVAUqvPPWvSP2gsf8LauB2FpEOteXwcRA5PNetR/hxP
Fr/xZepXA74rovAzlfiJ4cIzxqMJ/wDHqwQRtzgmug8D/wDJRPDgA/5f4v51rLZnOtz77k8
Q6YLqUSCVTvPOK5j4k6xp158JfFdrGW8xtPYrkdcEV0c0MEs7nyYm+c9Rg1y3xEitl+FPip
UhjQrpzkFB7ivn4Qp+0i0nf1Pope05Gm1b0Pi22vrSWyt4pIh8gCk454r379mm7gtLXxfJl
lVpoUU4zjjvXzRChSNHORx619I/sypDLpXiwTxCVDNDgE98V6+IS9lK+x5GHk3Vjbc+gb66
sbu22y3u4/7K/wBK+XP2lI4LTWPDcNsxJFnLITj1kNfUjR2kKgQ2yIx+/sx1r5e/ag3f8JN
4cBQxgae2Of8Apoa8/CO1RRjt/wAA9HGRfJKUrX02Pon4T6hptt8LNHtPDOnnSovIBuZCo3
zPj7xPvzXTXccEyE3t3Nz1O88/lXAfCSQxfC3SPLBz5fJzXdGcnILbSPUZrjq07VH6nZhoQ
VJaas+U/iv8S/FOifFnU9I0XX77TtOsHWKFLd9oUYGW6ckn1rpvhN8b/F2s66/hjXJ31y3m
jKRSXpUeUvUsxUfM3pXlvx3Vl+NviEsvDSoR/wB8CrHwKjU/EMs6jHkjGT717So03STceh4
c+b27V+p9oW9vDDbrmwReBlyBk1hePdUuNC+G/iPVNNMUN1aWTSQsg5VsqoI+mTWo9vAXYy
Syuc/dEhxXJfEmOOP4ReLxDGBmwOWJyfvrXkQinNX7nuTXLB27Hz9oP7R/xB0iwIuPEV/f3
ATbGs8UTxj3OV3Hv3r6Y8L+PLrx1pGm6jdabHau1tuZ1OWf39PX86/P0giM8jivtn4VYi8H
afgDCWiY4r1K9CmoOSWp4uDbdQ9FlZZEaJ4keMjlZVyCPQivO9e+Iul/B7xFo2m6Z4atJYN
Y33DxQxhGEhk2bt/boeK7wsMl8nP0r56/aEbPjnwIAASIGyfX98a86FGNa1Oaut/uPSxSSg
5Lc9t8PSRXMt9PAjwLO4kRC2Sikk4P0reEQB3GVyD7VzPhVwNPMiHBMcfNbjysQczuR9a1q
q02b0dYJs8q+K3xW1v4aeKdNg0S4mha4sVlMflJJHL85zksN2eO1dD8N/2gNY8T6LdR3+hQ
3N1A+1p5WVAwPOCqjsPzrxP9pg58c6Blix/steSf9s1e+B6gaFqjZGTMueK7KWGpShztas8
mo3LEOL2Ppe2l8y2SfAjaT5tsZ2AZ5471jeLtC0rxNoFzbatHHJLbxPNbXWT59rKillZHHP
BAPoa0YCDZwsNvyxqMUy5kVNPvGwEjW1mJ/wC/bVxJ2loew7OFpHwl4m1yLVvEEmpx6fHbS
XEaG4WP7rygYdwO248ke9dr8B/ElzpHxZs7CCLzV1lTZSMx+aNeWyMfSvLrxkNyCrDBWuy+
Dwz8avCuCf8Aj87dfuNXsOK5LW0sfNxk/aJ+Z92LGixkZkOSR+85NQSxqxPv1Bq0GUwrlj1
NQHBJwxOetXRd4R9D6CRSMaLvUfKoHT8RRSSbSXyxVccA/UUVqQfONopCADOAKtShRH15+l
Ot4yq4YceuKmkRfLODgnFfUxeh4Nigg5Vq6Xxcu39mvVyCc+Smf/Aha58IN3yHAzXUeL4D/
wAMxaxcAnBiQDj/AKeFrxs3/hx9UdNCLfNbsz5GBzX1f+zxj/hVlx6/2pL/AOgJXyf0b8a+
uf2bbX7R8K7sgnK6rKDj/rnHXh4h2gwwMW6ySPWiqY6GsXWEL5QAn9wx4Hsa6o6awJ/eE8c
DFU10yO4l1IyuEWK3ZC7HCxjBJJP0ryVVjBOT6H0EqTXxbH59XED3GsXaBSxDs5x2HWmNCr
YGOgrd8QWun6Z4nvls9QW/gd2CvEGCgH1LcnHFa2kfDvxlr9tFqGkeG717GRf3d1NGUR/Uq
ccj0wK9n2sFFSk7Lz0PlpQbk0tziGQp0zivVv2fCR8XYeM/6FcZOenyVlXnwo8Z26bprCPd
n7gc5/IrXoPwX8B+J9C+JdlqOsacLS1mtJ0i81wGlyvVVPJA7nFYyrUpRdpL7zWjRn7RadU
fQwbG3O32JqC8i860aKPPOWPHQBSa210yMKvynig6aF+0uc7UtJpD9duB/OvIlWgr2ex9K4
OOstj87dfO/wAR6kwPW5c9fevq34C7V+DViWBy13Pz6dK+XPFNuYfFGoJjpJn8wDX1n+z5Y
/afgvYMxIAupsYH+0K9XEVIxopt6aHi4OL+syj6noYYBMKD6187/tGhvL08noXVh+R/+vX0
4dJjIGA2B2FfO/7S+nNFYWE38K+UufqXrzqFeDqxSe56WLpv2Mjsvg0QPgz4eUcE+bj/AL7
Nd9uyScg++a5L4H6X9o+CHh6Z1bgTYI9PMavRl0QYLbJPyrOvWpqpJOXUrDwbpRd1sj40+P
sRHxTkc9JLVCOa8yjH7pRjoK90/aQ0ie28dadI1tsintcxser+p69K8ZhsHaNSAeelerhqi
nRjI8TEw/fS5StBaly3yj863PAsMi/Erw6rgYGoxd/epLPSZJ/lGxj2GetdP4K8OTJ478O3
CsCRqUXQ8HLHpWs60Undkxw8naVtD69lf95ICRnJrlviHIG+FHijkjOnPj8xXosmgtuk/wB
FbOTnmuV+JGhtH8KvEzmIhRp8hzXz9PE0udWl1Pfmk4NcyPgBVlaNRxjaMc19IfsyArpHig
nH/HxEMZ/2TXz9DZsYovoK+mP2XdMe78P+LEClgt9EDj/cr3MVUjGi3LbQ8PDR5a0b6bntB
Kq3I/EGvmT9p3B8TaARzjTn5z/tmvrg6FNj/VN04r5V/ai077N4n0NShUjTXYgn/pocV5eD
r05Vkou7/wCAeri0vZOzTPWfhYPK+F+iKUyTbgnmuyLqUKn8M1R+HOgmP4aeHSISQ9lG5I9
xXTHRSF/49nFYVMTTc2+Y6KMbQS5kfF/x0VP+Fwa0DtJ3Ifw2CmfA2Pf8Riq9BCvQe/8A9a
mfHizaP41a4WcDfLHxnp8grX/Z101rv4hXQBztgD5B6ctXte1jHD872sjw0nLE28z6r3Fmy
D9TXKfEkj/hUfi7LH/kHEj/AL7Wu+XSx5Y/dueOtcf8UbAR/Bzxc7K27+zyeT/trXj06sHO
NpdT3KitBu/Q+BXbdEMHqK+3/hnEF8FaQ7Z3PaYz9Ca+HxHkEAdhxX394AsPM+HfhiQA5a3
cNz7162NqqEVF9WeNl699mu+NmMdK+ef2gxjxz4FPI/0du3/Tc19NNpqZ4D49M184/tCWoj
+IngSNQT+5fPP/AE1NceFlF1FZnpYyH7r5o9c8LK/9mRNyokgRh71uE8Zx39P1qv4dsQNI0
dSCqzWKOMexrZOn8HLMaipUjOXNfc3pQbguXY+Tv2mAg8d6GwBBOlqT9d5rT+BwJ0DVODw4
Ofwqh+09F5Xj7w8uTj+zF/8ARjV1P7Pth5/h/Vvk3Db3+pGa9KNSMKKk9jyVBzxbj/Wx7jb
Y+ww4PPljP5VBqeDoGpng/wCg3Hb/AKZNV7T7My6fC+ei46VFqli66Fqn7zkWdxgY/wCmTV
5y5ebV9T1nTfJfyPzlbqPpXffBvn41eFcnH+mdf+ANXBOPnI6H/wCvXe/Bpd3xq8Lf9fh/9
AavcfwM+XgrzS80feMChrYpv6Mw/WoXTa2ASB2NW4YzBCFJOSSaSUhuMEVnRfuo+kcXd3M2
aGNhIWBBx6+4oqd1BWRSSWA7fUUV0XJPnlI08vmmSlfLYYOR0qxtwn8hUE5AjJ6fSvqY7Hg
SKRkRQC8ip6biAM/jXpet+H77WP2VNQgs0Bllg3ru4GFnBP6A15bf6fbahZNZ3Ckow+8Oqn
1FT6brvjzQPBGq+Epbzdouq20ltZNMm5ckkEo2eDnOR2zmvBzilVrRjGna6aevW26N6Dtfz
Vvkz5sIye3tX23+yvpHn/Bq6uVfPmatLkAdMJGK+L73T7nT7l7S8iaGdOqsOg7EH0r0z4Xf
FTxf8OUlufDkBvdOiO7UbGQFopQTxJkcoR0yPbNeJjqNSpRcKbtLzMKNSVKfMtz7/GiNxnp
6Vy2r2CJ4P8VRBlaadJY44wRuY7cYAJ71xPhr9rL4b6vFEuuRX/h+4YHeJY/OiU+zLyf++a
72x+Inw7aFdVtNStrmO5zKk/2WQlgTnqFNfIKjiYNxrJpadL7M9JYqdRNbnyBrHwc8Tz61Z
aglr9qSe8Xz7dU2JDHkDlzhTx1wa+8VsrmCCO3trzyYIkVI40jUCMAYAAx0FcVP8Y/hdNGY
rnxJppRHOVMUhwR7betVrz45+AYkzpr6nrb4yE0+xkbPpgvtH61riquLqpRS0Xlb77nPG7l
eMdX5XO4ura+SHK3zuWYKcxqSATg4444ryOLwnd2v7ROm6rqV1bRrMl0LWCa43TSx7FGUXq
AOc1yHir9prxPHqD6V4Z8FxaTKD/x8a1LubGM/6tOh+pNeT6J4pu9b+Ilr428X+LtQGuK2L
Wa22xRxhc/J/ucnI7963oYOtGnKVSW6ei139DaLqN8tkm++h92LpNoFxt4rO1TT4o7K8eEd
bWRMZHJP1ryXw5+0NYy3g0zxLZxRy+Z5SXVtcx4lOM5KMRt/OutHxh+F19d+XNrkS3UGQYL
mCQFT+CkV5CwmIU0p3t3Q3Oqn71z5K8WfC/WrrxxqttaRr86rcM7kERE/wls7R+Zr6p+Avh
a68N/B7T9L1eGEXIllk/dOHXDNkYIq1ffEb4PalJjUdS0i4dRj95E5wPxWoYvjD8IPDGniz
tPEESxJuZYLS2lYcnPHy4/WvSxcsTVpKildadH0MZNXc0mmz00WlsP+WS182/tS6NG3gqGQ
MqyzXUMdrApzJM2GzheuBnk1o6x+05Y3Mn2PwN4YuL+5dvLS51RhbwqxOAdoyzL+VeVeN/D
/AIs8Qa3L4l8aapDeXluqqshIgtbRTyBHk849TmssHg50K0aleVn0XVm1FV5p8qumrP5n0L
+zzamD4AeG4J49siCUMGHQ+a1eq+TEP+Wa/lXxx4N+Ktx8LLW20m0urfXdMuHMjWT3ADxkn
JaN/f06V7jov7Qvw11SH/S7650eccPDe27ZU9xlc1hjcBXnVlVgrqTb/pGEoypvkf4HlH7R
ui3Nz450S9vFmltMPDDBGBvf5f4BnnB6k1xOmfDyOfUdA0S9tprad7lIZ48K/wArHO7IPTp
X0xcfEb4K3sobUfEGl3kqj5XnRnYD6leKrT+NPgjPeWc0XiDT4bqCVJIniV1YkdF4HI9q76
c8RTpxp20S8zaNdJNW1atsYrfs+6Uk+9dUgLL3+yKMVYsvguukavpeoadqNrKbW8jmaOS22
AIDk7SP4q7yb4neB7eMyz64IkHVmt5QP/Qa5rxP8cfAmneFdTv9D1611TVYIGa2swH/AH0n
YdP84rjhLFVXyq+unkZOpK1mj1Q/ezgVy/xBtBffDbxHaEFhLYTDAOOduRXz94N/ag1hYiv
jjw6l0u4n7Rp37t1HvGxwfzFerxfGb4XeINMNvca41olyux4LmB1JU9QSoI5+tZPLq9Gadr
2fQhNqzaPkWx8NaSbKCK5lks7lYlyCUcbvc7q+if2W9I/s7wd4juGGZbnUuTkdAoAziui/t
/8AZ6jXyyND+Xgj7Mx7Y/u1p2fj/wCEvhuB5NL1K3s4JQGMdrbSYcjvgKBmvUxNSrVpOnyv
WxpOftEly7eR6bgdcCvj39rcxL4q01SR5j6QwXjpiU5Nem69+0p4dtreX/hG9Gu9SkXgSXJ
EEeexHUsPyrxPxJqF54+8OzeMPELRzaks0sEESj5fLx/q1HYDn865cvws8NVjWqaLb7yqVK
c7+h9eeBLRbT4d+HbfCtt0+HkdD8growkec7R+VeK/BfxlZaT8GvD2m+Jru7j1KCFlZJLWV
mRNx2AkKQflx3rs5/i98ObWTyrnxIsMn92S3lU/+g159bCzdaShrZsy9/dp6nyL+0HpU3/C
1tb1F4x5ctyqocdcIK6D9k3TWm8b65dNF+7S2QZxx99qZ8WJrPxZ4k1XUrO7J08TGWCfaRu
wB2PODU/7POrx+EvHN89/GYdMvrEma5dmCRMrkjbhTvJB6dsV9LNyngXSj8VvyZ0Tg4SU4r
p+lj7M8iHA/drx7VwXxliQ/BHxeFjXd9hbt/tCrtv8VPAd0WFrrckxXg7LSY4/8crk/id46
8Ka18LvEOjWGqu15d2piiQ20i5JYdyoH6181h6VSNaLfRowUajtoz8+UQltqpl3wgAHckCv
0v8AAWkLB4H8PwyJ/qLbBB7EgGvz9m8LNaXs0T6nHFPBGZI5FRiDIMEDABOeK+8/CfxG8Jz
+B9FmuNUSG4ezj82HaztG4UbgcA85r6HOOepCDhqlf8hwU6d421f6HdnTrXH+qFfLX7RVnG
3xv+HtrGvDwPx7+Y1e/v8AE/wDHuEniWFNvXdG/H6V4V8TvEfg7xV8ZPBOq2V3NqGm6dGyT
39jGXFu7OdgkXGdvfjpXl5fGvCo5yTtZ/fbQac3JKd7XR7p4b0uNtE0hJU/1NgiH65roDo1
t26VzyeOfBOkW0VnNrsYMKBS3luRj6gYpq/FT4fSJ5i+JoSvr5Un+FcMo4iTukzSVSpF2V0
uh8n/ALXMCW3xP0CJOB/Zg5/7aGvRv2ZdOEvhbWNykF0AAI77jXm/7SOu6L4x+I+l6h4Y1W
O7FlYqjyBDsSQSEgHI68jtXrnwR8f+CYvB91c6zqVloOpxSC2uYpZBGlwQM+bGD8xDZ549a
+jxDq/UIxim5aX77mcHyylOT10t6nr+kaMH0i3boxXn86j1zRlTw7qj/wB2yn/9FtWda/Ff
4aw26wp4vtJDH8p2K55P0FZGu/HD4SyeHtUhTxrYSStaTIsYD5YlCMdOueK8inHFSqX5Xa/
Y0niqmuuh+ctyu2b6gH+dd78E18z45eEE5y18AP8Avhq4zU0iE8LRE/Nbo5Hua7z4CKr/AL
QXg1MnBvc/lG9fcVdKUmuz/I8u9p+jPvPU4Ps94sPTK9KosRkYOSOD71teJBt1ZTuAzH61j
Z7kHjrXNgpOVCMn2PpKc+aKb6jXRNr7VP3fX3FFI+HRyCF46H6iiu00sfPyqPLJ7+lVZ1Pl
n6810jadlcqDWZd2jCE7gRk8ccV9PSqxktDwp0mjCAAGCT716F4Ji0PxZoN18PPEMwhLubn
SronDQzHgqD78HHfmuEkhZWIzULA5VlYgjHIOCD65/KpxWHWJpcqdmtU1umtjlTcXcoeJfB
iaXrh0XxZbx+ZayHybiQYUt2Un+63FcBr2u3ei3rWFvpMGjHBw1qMGZDxye6nnIr1TxZreq
eKbS1j1ZI9QlsoivmMMPcRjkqx7sBuwfUCmeGNG8Nald6ZH4q06PXLFR5Lbyd/lN9xwQchs
fyr5rFuUWlWXvJa22foe3DCOpQdWm/66q585XNxbTTuxt1QvniP5QPoOlbvhvxv4g8KAppV
8xtn+9bTfPGf+AnofcV9pP+zN8D7uPzLVLmAZ/wCWWpE49vmJxUf/AAyz8GSMC5vv/BgP8K
8yWNoSXLKLa7NHjxc6cuaLsz4pk8RJPcvPNahGdyx2OccnJ616L4D+KFjoEdxYRabf6lPO3
7mKEBjnHQDk/pX05bfs5/AfSWWe7tEl8vBJvNSbafqNwFbltr/wX+H0Tp4etNLgmB/1enWw
aRj7vj+tZTqQxEeSFKTv5NHRSxNWlLni1c8RsPg58Q/iCX8Rto9p4WSVd0K6tI0k0xIyDsU
DYP8Ae59q8T8Z/Drxv4S17yvG9jcWkLybVvkTfA3urjgDpwcV9U6v8dtfu70f2JZQWFqDwJ
x5jyfXsPwrp9F+Nfh7VrIWHi7S/szuNrkJ5sD/AFB5H5GuiGFx9GPM6aceyd2iKtZ1JXm7n
wdq0NjaxQ2U9i/2jO/7aj8yL2A/hI75FN0/xDeWjoGuo7qGHlYbsE8egI5FfeN58MfgH40Q
SRWmlxux3D7HdG3Yk/7II/lWVN+y78FZiXBu4ieu3Uc/zpLExS5akGn5ozu0+aLsfGNz4qs
ruVnbTntlk+8I5iw98ZpV8R6TFAVDXW7pnA6fnX2VH+yt8GAc+bfyKOqtqAx+grUsvg1+z5
4UZnuNL0qZ15Jv7vzz/wB8sx/lSVam9IRb9EX7ao92j498DyeKtW1iK28EeFrnWrlXG0sha
Ne/znhV/E17v4r/AGefit4t0SPU9Z8X6dd6lEhddFjjZIIzj7qvnBbtkj8a9gu/it4C8L6f
/Z/hWwjuFThIbKEQw/nj+lcD/wALm8WnxAuoB4BaDK/Ydn7vb/vdc+9bRwWLry9pTgo26vd
+XlcPbT5eVy07HyF4ps/E/h4xeG/E+mXVhJauSsNzFt2/7jdx9DiqNt4iu44Utpyl3CO0v3
h9GHNfoSnj34aeOtMXT/GGm20e4YMOowiSPP8Asvj/AArEvf2e/gNrmbq0sobcYJ/0C/IH/
fIJqnKVP3a0Gn+H3mScr+6z4w8N3N1q+sw6Ro2kzXd7dybYoYmDE+vJHAHUk19MN4a8IfCn
wVdXfiZbXVvEEsSNK0iAx2o6hVH+STWtp/grwb8K7u6h8JWE8mq3xCRtcPvlRf7mewJ9Pxr
rbv4FaJ428Px/8JrqV7LeSS+fILWcKAccL05xXJUnGo7R2/E9+FH6rQVfEO7ey7vu/I8d8S
fHb4e6z4Uk04f2p5rxhR+4Uc4/3q8Kk8U6QodkExc9DsAr7C/4ZH+FLKA8ursQMA/awD/Kl
H7I3wnBB8zVzg8A3Yx/Kow2HoYdNQvr3PLqYyrUte33HxldeMNNjQfY7N5ZGHJlbAB+g60+
HxjYso+0afIhGB+6fj3PNfcun/CD4GeA7GW31DTNMnkuztaXU2WWRvYZHyj6AVn3P7PHwG8
QTm6sLKKIv1Ww1Bgv/fOSBXb7qV3F27mLrVO/4Hxd/bvhoXIl82/5PP7sf41vat4y8G/2bb
w6dHqs8yR4zMVjUHr0Gc19S/8ADJXwfz/rtU/8DR/hU0X7KHwciG6WK/mA/v3xAH5Vm1Tk0
9dCo4icU0ra+R8R3XjCYp5dnax2+f4z+8c/n0/Cux0Tx34l0nwYyXmkT3WmzzETStakIo7M
kmMBvxr7M074W/AnwigeDQtH8yL+O4f7RICP94k10kXi3wXqefDzxRCwmjMeyWFUgcHgrg9
KKkOeNuRtIIVKyfMmz5p0r9pDwnZ6XbWkuiaiTEgXcsiHOBXm/iv4k+EfEHiVL+Gz1K2gLB
pV3KT1yccV9SyfsxfBueV5o7G5hV2LbIb5gi+w56VB/wAMrfBstn7Lf7s5z9vauClg8JRm6
ijJN+bN5Y2s1Zv8D5p1P4iaNrk0kFvZx2WmWluYllunfzZT2GFGPqaxtM+I2k2mnWulX2m3
kMaKd/lSA727EEjpX1l/wzB8JsOqvqnzjaR/aDHitWD4CfBNNIOgDw3ZSsy8zNMTcfXfnOa
3SoRXKouxLxVZvmv+B81eCfjx4d8PreW9/pF88MhBiaJlJ/HijxZ8W7LxXFs8P6QfLj+b/T
ptmD3GF6mvfP8AhlT4N7Nn2G++v21s/nTov2WvhLbkm3XU4c9Qt+wrm9hg1U9oou/zLWMr2
5W9PQ+OtZ1422rrNc2SSJMgcyWcxZBx0yR2969Q8HfGzwXo/h5bXUY75riPgeTbKcj67q94
P7MPwoJBkTUpow24xvftsb647GtHWv2f/g74jsI7SHw5b2L24wJtNk8qT0+Yj7341df6vWg
oTi7LsKni61OTlF/gfLfij4jaB4s1O5l0i1u9/wBn8tIZNke4+uc81y+geONI0DVhcSWt4z
FgJUwBj1wM19Vf8Mk/CwbWWbWQ4Od/2wZ/lVlP2VvhkFKyy6tMp/56XQbH044ojLDQh7NXt
8wli60pc7tc8Nvfj14aa4K2ul3clqo+5KgDHjHJzXLWnjaGDwwJNH0b7dIkrPLLcXAQRc9N
mdx+tfTB/ZP+E7MWkXVpGIwM3nT8hRb/ALKvwys5vNt7rWUfGMi7HT06VnCODpL3U/xLlj6
83eT/AAPjbWPFn2hiLnTY4XaQzAwyblbcPWmQeJdKnj/4mUMylY9qCNFOD25r7Pl/ZX+GM4
xLLrDH1+14/pRYfsq/CWwv1uprW/vUU7jFcXWUb64xmumOMw6Vkn9zOX2tTmve58gaF4s0b
S7W6mjhlnu9waCJ1wjMF4YnPb0rgpILiaV5GVAzksfxr9Cta/Zy+DniUJNBog00x/Lu02Yx
A/UcjP4Vjr+yb8LARi61rI6f6YP8Kqnj6EW3ZpvuiZynNKMtkfDmraTeW9wgPlzBYkBMRyB
8v6123wDjdf2hvBodGX/TG6j/AKZPX1sv7LPwyB/4/NaI7g32c/pXSeD/AIMfD34d6z/b+m
RXD3kaFY5by4MvlA9SoPQmlPMISg4RTbatt3M/Z3d0dD4kCtq65JGEBrEJUMW557Zq1qN59
u1CWcBgucL9OlVy3YYHsa7cJTlToxhLdI9+iuWCTEwhjfcrDjr68iimtlUYE7V28D8RRXUb
XOJg06OSMFMcj0qpfaITGfkHJGOK27Bd0IOc8cmrxUS2+GDe3Fdyk4u6OCLutTzG70ZozkD
OegrEuLAoWJUj2xXrs+mpNlo0Zj14FYd7ohlRikLFR14zXdSxTWkjKeHi9UeVz2z7SI8o/V
WHY9v6VH4fgvrOcGOBI4WJBEhxiN/vKR/st8wPoxrsbvRgpKgEHqBWU9ncQanEoUDzflQvy
Nw5GfrwD7Gs8bThXip9t/Q68BOdHmo99V6lrxd4dktLO28QwArBcuIbgKSRHNtznP8AtD9a
4wkq3yyP9MmvorwjFpfijwfcaPfyBIbhfL2yLnCkEYH/AE0RgMH2FeE6tot/omsXGk6hE0V
zbNtZfUdQfoQQfxrfAThJeze6/I8TEp+0bZmEo2WZmfPcmnfdygYD6U8oSD1qPBA6f/Wr1O
SPQ5B6uAQC+cdxU0bDd3PrzVZFwe+anUHIUkCqsO5MVjIwoxn0pCyo2Czc+5pARg469uacD
hgNp49T3rNwiUnccrYy5Zx77jTSFJxtz75zTSDuOeh6HNDZwOcfjR7OPQLkm4bQDnPtSK4L
DJHSm5OCu/8AHNMIxwoHv61Vh3LSyKSAwP510vg82trqba1cJuitc+Wmf9ZJjPTviuRycHb
nnjkV6L4d0VNQmtLRmK2kChGBGNzH5mBPvj8q8POK6pUeVbvT5dT3clwqr1nOp8MVd/ojof
D6Gze88UawnnXCK92Q5zsz93HpXlUupXdxcTXcl3OrzyNIw8w9zmvT/GEkdn4R1PUoI9h1B
o7RFHHA4JH4ZxXkZHbkYrkyKinCVRrd2+41zyv7Sskui27eRaF7OxGbub8ZD/jVmO4mdsfa
Z/8Av4f8aymX5lIJzVqNyr55z6V9G6UD56L1NEADqxJ9WOaYCgfdHlOeqnFEcgYZU8inHkg
nJP0qOVG1y5BOI2B85vT75rXhnIxtdvxesJdvUdRVyB9oB5INZOnFm0XY2UdcfMoDetSxv8
wO4nnkYqkkyjaM9sCrMUyh8E7vSuepDQ6oS13NiBjsxub6bqmZ3yQHY475qtBcJgL39c1O7
REYBHArz5ROrcfGWzne444Gav2atg7sqR71nRyRg4B6itS1aJuMkeozWEooqJcXfg/Mwz0O
6q8gbdlndPxNXwEA+8OnftTHQZ7EduaysjWytuLalmRcuT9a0YiqcDIz1wcVRiCqwOc4FWz
L8oyRz1rFrUbjdE+4k7SzAjvupVkOeHZRUG9Tnpz+VSIQASCcdMGqiooxlAuJOGOHZiBx1q
KSTnClj+JqMYVFx8v9ajc/Njecd66YuJg4khlYnaXZfxpxkc8FmbPvUBcbjgEkepo3/JyW/
Km+VAoj2kIyFJjA6jPWoJJz8o3MMjrmgvwcnP8ASq0sh8sZ79BnpWEoxZtGJOsrDIAOR6mg
TAgbnOD1BqtGyhSxPPagSJ5Tbs9etL2cTRKxa8xdwyfwpPMUnJBPHrzVSO5TIXJPuRUjzKP
vE9OCD1quULkvnKI3BBIxx+YorPedmRtzAcdPxFFVyjuUtP2+WpPZf1ql4k8Saf4X8PT6te
BpDkLDAn35ZDwABV2x2rFnHGK8d+I2oHUvifa6LIW+zafbrMoBGC78DIPXnHftXXCPNJR7n
BKfJByZn3ep+MfGTM2q6jPptuelhZyGFEH+2epP41DF4KELM8E13CVIImhnkBPoc5zWxb+K
/Cem2zrNeSW8ikRRyvDuR2zgs/JPGP51fh1Q6xfrNa3bz+ZD5cr2oPkMeqlT0PfI6jOK9ST
pUfcUbnlxVSq7uRmW+ueJ/DZie+d/EWkbvnV2BuIl/wBlz1PThvzrtbqwtPEPhZdU0ibz4n
HnW0mMEOP4SOxHIIrFnSJAsEqKs4XauBkyY6kjp60nw7ml0X4hXmhSZew1iE3ESkkrHOmMk
dsspP8A3zXPWpxcPaU9O6OyhWnSqezm79mdN4C1hrPXLa7ErDzAHjXHVs/OmP8AaBP0YV0f
xX8GNdWMnjaxl863iMYZQBkQkY+uVbH4H2rjtUtItF8WrGWe3tZZfOtpVOBG5O47fcMM496
9fsZv7Y8H63btMPKvY3GyQjEUwT5k+jcMPqa8xVHRn7SP9LsbYqjecZX0bs/8z5mkt8FhjG
O1QmMAYYHr6V0uoW9nplk91dzC3tBgJNMp2OCMgA45I5B+lS2HhfUtY0y01OwtlNld4+zyy
yCPzc8DAbnn6V76xlLkU3KyZy1MJUhNxtqjlPKXO4A5pfLAZT2716TP8MbrT9LmvNXu3ieN
QyxQRgxn2Lk/yFY0fhq0kQbFuNw6lSD+Fa08RCom4u6OScHB2kccyYzk+9NAO45zzXZzeG7
NbmG3Zbv95GXMnZMHoeKhn8K2oTf591uwDhQueuO9aKojK/Y5MEZGSOfamk/PnIrqpPB2y4
kgF8wKsm0FRnBGecHioU8IyyzbEvQcyNHkwnjHrzxVKpERzmRwWpQVPyHg/Sukl8E6ij+WN
Qtm9C4IqMeDdVAyJrRl6ffP+FHPF9RptGdo+nSanrcFrChYg72DHoB617RbWNvp2mm0Mm2W
ziad3H3t7jjHv/8AWrkfClpZeHtMnN/G76nfShZCmCI4R/dPv3rqZ9c0xzJAGdJbmZJMlSW
8vjj9OPrXxOaQr16zcYtxWi0f3n1+AxFGlh1C6u9Xqt/+GOR+JLLZ2Ph/R5CS8aGZ+e57/m
a8/BGzOT7V2Hj6aXWfGVxNbwvJb28SxqQPxJx2/wDrVypt3CbvLcr6kV9NltL2OHjCWj3fq
z53F1VUrSknoRZU4Jxj2qdNvv8AnVdo1zxRKZEgCxORJI21flzt9Wx7V6EtEcqfcvyXNjYR
q99exWiv91pnC7vpmlt9R0u8ZVsdStbiX+5FKGb8hzWfDoOlresuoTRz3bgO0lw5fP1x0NQ
654FhkhS4hUxSgblkjOCB6gj09DWD5ns16FqpbdHSBlDAAZFWkO4joM9s1wvhTXrmfUJvDe
tShtQthmGbGPtCD+o4rtozzjnPbmpjJNXR0KVy2xUADuKI5/LPzZphZCP3oIPrTVA8wrvwP
XNKUS1LsaiXsCRySyOwjjiMhOeyqT/SvNfAHxZ1Hxb4vfRNQsrSCCSN2heAMGO08A5JHSuk
8WXg03wDrl6pwy2rIpJ7sQMfzrw7whJZaJ4v8E31rewtJdArchGyUZmK4b0PSvMxDtNLoOV
WUZRSeh9VRMNwOeO1altIQN3OazI4gWII6e9a1tGAoGSfbNYTsenG5W8R61Po3g7WNZt0R5
rC1adEkBKMRgc457149a/HfXrr4S6j4p/s/Thq1lqEdp5W1vKMbqTnbuznjHWvVvHsan4U+
Knxgf2c+PzFfFHnXmmeGbixlQ/ZtXjinjJ6fuyeR+ZFcknqcWKqThJWfQ+/dEvW1HQNP1Gd
BHLd20czBegJXJxXm/xT+Ker+ENf0rwp4T0mLUdc1FFkPmqXUBjhEVQRyepJruvC0mPBmhj
LY+ww/wDoFeFeNZMftieHGJyqra4z/wBczU21OmrUlGmrdbI734UfFLVvGOr6n4Z8TaXFp+
uaeCzBEKBgCQwKk/KwNd7401nUvD3gHWdf0iCG4vdPg89IZ1LI2GG7IBB4BrwDwXclP2u/F
MqHAZ7vP5ivfNTkXU9C1LTJACLyzlg+m5CB+uKFBtXFSnKVNpvXU8xufjhrEPwAsvHy6fp5
1i41JrH7OQ3lBRkk7c56Y7969c8Majfar4N0bV9Wjjhv721SeaOFTsViM4Gea+GE1GS98Fa
T4EZjmPXHcgejhE/mDX3Xay29tZ21mMKLeJIhj0C4os7aGOGm5yd+34njfxK+MHjDwn8Tv+
EN8N6JY6mXgikiEsbvK7Om4jhhnFd18NPFHjDxPo19deMtCXQ7uG5EUMSwtHvQrycMSevFe
C/F+61yL9pi1uPCik6ylvbGzAVTmTy/RuPXrXvXw11Dxtd+FppPiIjR6uLhtpZET5O33OKe
oUm5VZJt6N+hW+LXjfUfAHgRNb0i1t7m4e7W3xdBmXaVJzwRzxXQ+HNUk1vwvo2sXcSxz3t
rHO6xDCBmHbNeY/tKTpJ8JbdBjJ1KM/8AjjV2HgW5x8N/DQLdLCLA/CrimzdTftnG+ljrWk
jSTPOe+DUbzIw68fWs+acEknOPTNRicKDxz3rZU2buZpI6fKST26mpHmjJbr9CayvtGQPkO
B2zSeY23ofzp+zdyeZFrzcb8FjkZ557iiqaSMXbBz1/mKK09mRzF21H7pdvoM815z4y0v7L
4/j1YQRst7AsRkkRTjac4BI9hXotoAYU+Y8Cma3pFtq2l+VLgSI4aOQj7h5qKc+WSkzKUOe
Dj3OAbwjoniASrfaHb3NwjCVH2CNZR74wD17+tZv9iPpGope6NLDaWhTy3t0YjIHy8j2AwB
9a6ObXodLYafq75voiNkcZALEn5cfU9OKqeINevJplhewsWnxtQczO5AwRgDnBJ6CvRf7xq
aPPg1SThJXMS5uLi71kscjZw2w8dMDB79/pzUnhOyvNW+N3h6O0iZxH9pnLBsrtERXkjpyR
+tammaDqmp3HlXGpjS7a3fbLJPELccjlfmGSenAH1qzLFofhS/l1CPVrOwkm2wfbRdNkgEk
YIGecnOAO1ROvRVOVKMlzGv1evUkqii+VeR6X4r+H+r6vp0cFgbSa9jYGM3EpSKA+vygs/w
BPl+tc1qfh7xb4J0GFb3xJo8l/cScPDa4dQFwDmRznA9qbY+J5I7ZGsvHk9yoz88ETyDPXH
zH+dc94lmm8Q3QuLjxNqckgG2NzbJmP1ABYj9K+e54xlapNNejZ7FPB42o01B2t0sjNi0u9
8Va1p+k6z41urkXE4HlFnIxnLABUCjIr6BuZfDtlZxafc6ddTRWyhYmGntKIwOmDgjpXzz4
UjvdA8WRarea9LcJAreUws0JUkYJIJ54J6HvXvOpeNdNT4fG9tLwaleSkW8YiQxsZD3K/w4
HPvjisZzjVqRhTlfyWmpnjMJiMMlKrBpd9zzzULHSrTV75NKint4ZZTLN5s7SAk8g4Y4TH9
0cDivLvErapLdJdC4ksbRD5ccwjbbIOzkgg5PX8q6nU57yO1vYTbyX0t3cfvIyGXdGApJDD
1Oelc9dvcM620eiS2qBeSxdgRxgANxW2ZVatGMcPQTdtW/M9LIsHQrSliMS0k9Enay7srWF
7qsmjapcjXHlazg3RJGZEG4kDJ+Y5FV9P1jxzPNH5DjLgoHkvCqnHuenetj5I9C1O0ljSG4
ngXYr7V3/MDiuW8QSQt4WvtNS7lF6Ii8SW65EnPKBh6ivKWIxPLFK6bbXoe7PAYKEqsrJqK
TVtbvyNfw9r2va1exwL5qQpdeU9ytwsnluPQFefzrZXxBrEF5defqwC287oX+zJzjv0rzv4
eafqtvqVle3Ed1BDDcDZazkEKmMFiQM5Hv2FemT+Hr+X+05VhsbpLmR2hhlumjyW6FsL09g
auricRCMlGbvdW16dTnwuAwk1GpWpaWb23fTbYcfEWqm2FwL6Awyf6t2tFKsPqG9jUra9qS
TWkNzPpifaIDcKxiYdDjGA3NZkPgvxDB4Ya21D7HevPOZJRbTmQRLjCqF25I96qeI7G5WXS
UlgMX2a1MTmS3Z0znOAeMfWopZhiVzRlPVLTbfQqrlOBqxpzp07Xlqk9UvmXX8U6nN4jt7N
9Lgd44zLG6+YUx74BwPc1Zm124g1CTVJLK2l2KiFYZjhd2cdV/pXm11aeJ5dXuP7F1K+i05
1XYUO5VlGNyNtGdvoK62CO0n0W53u11M8MSyskRiLENhsjHFdtLMMVzRTldNPp1tpc86tlW
C9nOSg001a7smr2du5uJrsjXc0os490zDKJNzn0Py81W03xDpuqxNZ2yTwNdOYt0gXajKSC
CPrXJaJranxRqOgNc6bC0IYysXb5gpwuzIwGwR0rM0KRoYL6NSUMN/Oq88j5sjn8RXXhcxx
Tk1UtpZ7bnnY7LsHHl+r31unrezVjvdV02e1kSSVid5IyePyrOune0sjOqqvk25cOTgqehO
R0rqoNQhu7O11M2yXMasBIsoBXphgR39fWm614dmEa6rHo0kVlJGbcxwyCeOVG5BGOQMeoy
K+pdeL5U9OZaP5HzKpO0v7r1RxMif2L4TTV47mNmVFkRZRnzSTgjP9a6L+3dRS10yzsbPTL
iTUt7G2RJJZbUAcmR2IxnsNtQaV4aVYDaztHcxxyeZE1ySGjz0GD6diK6WS6Gn6ZNAT5166
fNcMmN4/qa5o05OSa0t+J01JRcO9zyDXRZWPjzQ7mJJBP5/ltxnIzjrmvTGVQxOe/TNcJDp
66z4wttQEDrbaYd/mM3+skPoDXaNKN27B/OuqCvKUls2YxTjFKQ+QgHGcZ680sbAnDYP41W
cocbjz9aYjhZioY4471u4gpWZmfEbStW1rwDLpmiWjXVzcTpuRXC7UGTzkgdcVwer/AAl1D
TdL8K3/AIc0uefVExLqMZmX5ZFYEYyQB6cV7JaXqrxya10nVhkMDXm1sOptt7msYRnqzVhA
by3kXYzKpYZ+6cdK0oSqqcEnFYcVxyCSCBWjDJlSVYjFcU4NPU9SEkU/GVvdap4A8QaZYR+
dd3Nm0caZA3MSMDJ46A188az8KvFt38M/DMEOjM+r2UlzFPb+agKxs25GyTjqT3r6XDDGd3
XmomcM3D9f881i4JmVSlGpuLoAltfDOlWtwNk8NpHG6Z6EAAivJvi34S8UTePNG8e+D7QXt
1ZIiyRcZDJ904JG5SDj1r1pVwdzMRzRIdi5z9Kfs0yqkVOPKzx34XeEfElv4t1nxz4vhFlf
6jvCRHALFjljgHgeg9q9aFwI5MsT8u0mopP9rdn69KgdlzgYwe9dVKktjOMVTjZHgekfDPx
BZ/GhNSk0pm0OLUXnFwXTaUySpxnPUjtX0SLzDsNxye1ZxYZ24PTrUauAc7SPfNbxw0UrGE
Gqd7Hj/wARvDnj66+MCeLfCemvKbaGHybkOmAyptPDn+Yr0n4c6j49l0W+Hj4kXnngQErH9
zAz9zjrWsZSRg549qsRSqVGT09Kj6ok73CEkpuSb1OO+Mui6v4o8A2+naHaG9uUvFkaMMql
VCkE/MR7VgfDhvilZaraaV4oga30C2tmWMFYvlIxtGV5P416nuQoSuCKYB6//qoWGXNe45R
vPnTJy7E5yTnvmnl2xlT165qurLjaeg96a04yQMgVu6Zpz2LYkYYI496es4wF3DP+9Wf5gY
hcnOKATncFP/ATR7NE+1ZrCYYcrn7vf6iiqcLbN5k6FePzFFZ+zH7QbbXMqQj5yMj1rUjeR
7YSzypaWrSpH58uQC54CgDJYn0ArK0q1a8uhD5saW0Ox52dudnoo/mT0wetdBrfivSdPtYp
bZI7i6A/0VHUokan+IE4zx/d6189icXGHuQV3+R6tDCVKslGC32NvUPDvgSDS4LrxLIl+6D
MIlXDBuv7tR82fx+tcLb62mhwS2/h6Oa280kvd3KqZm/3RjbGvoMGvO9d8bXFzrbW1jBNre
tMw3iM7UhHoxAwoHoK2rKPU5bUPqjRLI3WGDO1fbJ5NeXOrXa1ej6f8A+lwGT4aNR+0fNJb
6aJ9vMk1PXdPt7sPq+qIk83IM8mWf3ya5vxHF4X1Kzt9T1V5byCI+XElq7Py3favfFOa9vD
ql0YNc0aS3ifYbWSIlo/YsGznrVhzcXV5bPba/Dawxod9vbIHErHuSeRjipXuWlezPba9qn
TUU47JWXTr6FBPDGgvg2q6nCoGcLLJH2/n0oHhKwYebDqerpzni7bg/jW3MzQQNB9rd7qVW
EbOpOTjrgCuQ0fwz4j0K4nmttSsZvOHzeeknrkkc4H1qFUlJNuVu1+pc6UKcoxhSUl1a0t8
jr7O3lgj8qa9lucfdaUDIH1A5q6gcH5HAXOSCOtZ9kNSYlrxrV1I4MAbn861Iw3Qn61zRlK
M7p/cem4wqU+VrTsx0sH2iIxM8q8dUcrj6YNZkWgadFMZSJZnJyTNIX/AJmtGzN3dXj29vC
9yxbiONSWAz7f1rt9M+HviDUNrTQx2ETd5jlv++R/jXXevNWTdjyK1TA4bWoor7rnBRWVhD
bCOO1UKSXIZQec+4zUqQWwgdPs0aqOV+UDH0r2vT/hVo0ZH9o3c96V6quIgPy5/WumtfBfh
6xC/wBneHrLkcvMNzfmQTS+r1HvI8OvxLg6fu0oOX4L/P8AA+foo5rpRHZ2El0o+6I4i4Gf
THFaJ8C+Nb+3aXT/AA8ZGYdLqRYVz7k5P6V9H2thHaIERVwB0C4FZ19YeJJb1ZNO1u1tbUY
zDLaFyw9N4cfyrSnhf5jxq3FNV3jRgo+buz5pn+Fnx2iuFms9O8Oqc5AF02U/HAJrt9J8He
OU0SGTxJqNxp+qkkPFFIssLAfxDOfyr2iCW5tbWMateRNcISHNvEyo3pwSx6e9ZOtajYTRL
i5nBDALtUBVPqeM4qqyw6XK0ro8ujmuMqVE5u681f8AM8l1Hwd4iywEdnctMNgkSIRO2Rzn
HH4k1yd94c1DSpz5ml3dgzfI0kROD9SuRX0NDo+rqVdNQiK90ljDj8xg0j6VqaE5sbSVSMF
o5WT8cH/Gop0la8JW+Z61PP3D3JxjKP3f8A+VbrSIo76B7e4ge4BYp9qtfNC9vvgEj8a5zU
ND1KKaaa3treDed0n2VFKO3dscHJ719eyeC9Cv5WfVLGK4O0Dci7WB9cjn9a4rV/AOjW88y
2dxqdmF4Ek9v50R/wCBD5gPrXTGVfo7+u5vHG5ZWn70XF+S019P8jwjRrz7FHLFexO6SgHC
Nsw3c4z0qrJrnivRNQuJdO1SX7CWDRwDGUGOR0+bn15r1XUfA2om3JhtrPWI0X/WWkoY/ke
RXCahpgtw9ubC5hZc5VnDFfwbBrqeMqOKpyVrHRDLMHUk6tKSd+36om0v4sxeaia7pFhqMf
XcCYpPxGSP0FdRJrfw38VWbWkkV7pzOPk+zzgsp9QCef1ryLVYzZQtdfYzLHgrISmSo9cH+
lVrc2txGPsk0U6fxY6g+hq41qiV4ya/I554Ghzcsopv7n8j0i50m1023ijstSjvbeM4z5Rh
k+rKRg/UGqpG45zXN6brV3aj7NIzzBOqupK/g1bKX0LfvbYGM5Ja2kb5H/3W7H68V6uFx84
2hVWndfqjjxeT05R9phpO/VPf5MmlLAjGACO1VxMQ2SzcUttqFjqMkkFvLtuI/vwNw6fh3+
vSneUQc4OT2r6CEoyV0fIVIShJpk0E2xuckH3rXt7vbGAQcZ44rItgokJYEntV9HiwozyKJ
RT6DhJrqb0UyHnGffNXorohhgn6VjQXEeMZNX45OM8+9cM6ae6O6FTzNZCGXdkZ+tIWAPJ4
qkknH3mXA6U12LDgn1zmuT2DudPtFY0vNUqAScZpDMoBJP41no2x9287T2zSvNGzYMhJ7Ad
DTVEHNdR88u47VyTULbemTuOM8UjSDZwP1qvLcIp+cj2rphCxhOdydnIOABx15qLKFgOcno
KqG7QuCCTUscquo6k9zmt+Vo5+a7J2Ukk5KH+dIpVDzkE1IgJAyBThDvO5FP51FzRRI/NAx
gnrxTlcnOA3Pf0pzRKhA2570gG0/Lmno9g1T1F6x54GBg80mxSNhJxTgM43KachUt8wPtQJ
6kZQeZ8wOO3FSBcDODxwKQnJ7YqRORgKSaTYrdhAHeNlA6D09xRVmKMnzMD+H+oorJtFcrO
a0/xDoPg2NtO1K5S21q9gF2I5GyTGPuqz9AfvMQKotfx3du2rT3sZikO9p5jsQ/n29K+epN
R13xL4mbUJUa61S5fzAI1yR/CMDnAAx+Vdlc/D/wAV6lYWl+9xJdWkw/4+bl8RKc4wuSSeh
7DpXzFTL4Jc8p2XW/fyPp8uzycJOFKnzSe3p5npQ1PwroySMNU0638795IY5kLMTzkgHJp1
p4j0rVYriXTLo3EEBCySFCo59MjmuK0r4ZWVkIryW7S/ukO9VkUrEW6joc/n+Va3i0yQaXa
aTHost+l6wSYWxMYj5GMkDoT615s4UXJRjJt99j6uhWxcYSqV4qKWyWrbfoaWmw2Kafcf2f
4fxIpdgWKHzXz1LZzkml0248RYWHV7fT7ec/Pttgxwv1xjP40+Hw1bwWthZKAtpYKwCCUky
OerMRjnk/nWglvb2kWI0WKNeSWP+Nc1Sad0tT06NKWkm7W6K1jl7/XNIuNbOnXcerLJB8pl
t0lEZPcfIefrirr28CaY0MEOoXtvOfKMTykMATktlznj61ZudatojiJnnb1HA/M1Ysnmubf
zp12szHaMY47VlOVktLfM1p0uaUuaSbfZWsu1+pNZ2VtaWyRQ2whjiXaiE52j866Dw5ZWuq
axDaXdw0UectgHLD0FYbLLFGZEiM2BwqnBP50/SZ9UktluLnTzYXIO7asu4oO3IFFNa80tU
ViVeDpQdm1o+iPpfSB4W0OzFvptqsCgciOBix9yQMk1NceM9AgYJL9rZuwFlMf/AGWvJtH+
I3ibTURLpYb+BRjDna+PqK7Kz+L+kuAL7Trq1buRiQfoc/pXpQq0nvf8D8pxmR4+nNy5efz
Tv/wTof8AhN9IQnfaahFnnLWbLn86tWfi3Rr+byYrzy5j0WdDHn6ZqlbfEPwdeuEXUlQkZ/
fRsg/MjFa6aj4bvhlLuwmz6Mprb929E/xPGnh6lPScGvVf8A14zuHOOPSn8VXgNqBi3aLC8
EIRx+VWNy461pFNKzORrUCAR0rN1LVdI0iISapfWtmjdDM4XP51onnuRx1FchZfDvwpZ3t3
ffYZru7vOZp7y5kndvYF2OB7DirioX98SKUvi7wtNrUcWl+K9NuZpeDbx3il8+oXPSups7l
bgbVcSDHY5xXH6l8G/AWpsZn0preZW3rLDKysjeorCs/AdsY7rTH8aaxJCrEb7aZFA9jgdR
U1KVFPmjJq/dHXBqcGnuj1bycSZ2go3Ueh9RTZLUnGwBh3BrE8PeFtN0KxWDT9Qv5WHWea5
aRmPuD8v6V0q5VAGYsR1OOtZ8i+y7o5+ZxehlTaFptxIs5t0WZej4ww/GuZ1vwDaajfRXT3
ICL9+3kjR4pfqGBI/Aiu0vbaG7tXhmiEqMOUJxn8e1eaa14VvBr51CLWNaitXQR/ZJYRdQo
B/cIO9c/jVRhzO17fib0a04tWkYes/A7RLtJJ7DUrjSXIyIoi08B/4AwJUfQ14d4k+G11ol
5LPPp1vq0KPuNxZn58eoCkMD+FfSGpeGdOvdNgnfWL2ykiGFvSHtpY8eucZFS6Z4Y8+LJ8V
f8ACTW6nJjufLmIPs3UfnVr2aVpOz+aPWo4+tTkuaSlHpdHy7aWvhvUbNrG01ApcHvJJ+/j
9iG5/MU2fQJIZofKe7lVeBL5ijGfUAjP5GvbfHvwQ8O+KI2ntLEaRq6/Mk6A7GPo4/wrwSS
8k8Ka9N4X8Y2Asyn7vzopGkt39yrdAfUGsHGUFz05Nrt1Pq8LmNHFvkrRUX0aen/AIbmHdc
qlwt1YajbkrFcNHsb8HA2sD6Vo6R4gMzJaaqFiuiSsc6AhJyOxz9x/9k/hWtbWF7bvv07Xp
jp7qCkMqrcKv+4zc7fbNZ/ibRi1i2qW9t9ruYwDdRxfJ56D+ILyNwruweZck1FvRmOY5K6l
OVWK1Xo7rvoa4RWkLZ/CrKqcA5/OuV8MeJrDVTHZG43TBcxiQbZMf3SO5HtXWYPGcj8a+xh
NTjdH53KPK7FiELnBOz0Oa0I7iBRtZz+dZcfzNwKk8sk8gj0pNJ7lKTWxr+bHsG1wM9TmlE
4AwW4+tZCxuFBUnH0pxLjnJxmpdNGiqs2S4AwMjucGq8lyiMQB7iqAlkDAHd9c0jbie5x7U
KmEqrZc+0CToxAPaq7wl3B38n3qCNtrkkN7VcjkVzgKSc9apx5diFLm3Gw2ql2Lg8VcWNAu
FzjPpUsQXBxkZ708GPPJ5x1xWUpM3jFDQDgcHnpViMyDK87cDjFNEyggYHA4oMxTjJPTms7
NmqaXUlZQzDJPvURChiAfpxSSTqwUjNRyyqFODjHvVKLIlJE4cEYJ7/nTMDOR9Bk9KrLcrH
IjjtyeO9I93ubpjPPSr5GZc8epcQKTtB5PWr8MSKPvD61hrdAHO0kA9zWhDd70yFP51hUhK
xtCrG5rRLGquAobjr17iioLZ1YSEKSNvXOe4ork9mzf2iOT+HPiTwDa+IJNA0vRbbTNVhlM
TJFCGeRVGT8/U45ya7Txf4afxH4Rn0LS76PSIrjahfyt/lxA9FUEYJrwL4UafcX3iPW/Fli
zLNbufLHXfubLD3wAPzr6P0tovFFlaR21x9muvNCNxkxsQc+nBA4r4vFx9jUtFtvS99dT6W
jFSofWbKMW2tOi6eZ4s3hPVLHxnCNWeH7DpdskVlHESBI2MeZg+3r61D4r1bVbG50ex0Nk+
2Xtzs2SDIKAHOR1wOv4V9B+JPA8SadBFcahJPctkRzMgGwj2HJB9Ca8nvdNNrqXk3sKrcw5
2NgHjpuU+hrP2vvpyV7Lb5H0GX1qeKoOFGTUm7t9d1sNI8uNpCfu8k4rzHxR4hlsrCS9mdp
5GfEKM5C5P+AzXpF/tGk3KFio8tgCvWvH9c0S+1fXdHgMWNOJO9wc7T1OfTIAA+ta4aMLuU
+h2ZnOsqfJSV5PRfNpX+RJ4f8AGl9BOEvfC15L55HlywqWOD6AivUoiJAr/N8wB2sMEfWsz
TtOj89L4KwkRSsYH93p/n8a2o1UENn9K469SFSd4xsejgKFbDwcas+btokTx4VVweK8qls/
F8Xj6TWBpd01sLjcEWXAkUdOATXqwZNpXms7Vdb0vRbaO41O5+zxSyCNW2k8/QVvh6jptpR
vfQwx+HjWjGUpuKi73/zIre+1+4G46RHAM9JZef0rUhFw0ebhYwx6iMn+tM0/UdE1VA+nap
DdA9Akgz+XWtHbaqDnGB1JOcVE5a25bGtKS5bqTl56foZd9pVnqXM892nTm3uHj6fSprPTL
e0jWG3MzIvI82QufzOTVy0vNPu42ks7iK4VCULRsDgjtxU7SIAT1rJzklytkpQk+eMdX1I7
YSWsstxbvJA0v3yjlSfToa0I9Z1mLmLWL5R1/wCPh/8AGsozqSMMKPMAPOacaj6CnhKdT44
p/I6YeNfE1nCJBrlw2DzvIYH8xWlbeP8AxVdQJLBqjS7vREwD6H5a4aXy54XhclVfglDg/n
Utm9vpFmltat5cUf3QMn8z61ftJd2cFXLMM9qSb9Ed5eeIvFmp6TNa6jHHcWrcSIvBPpwAD
j8aZZ67eaRotrBotjYWlnASxs4bYBc/xYx/F3965r/hJlsbd57mV1UDAIQuc9uFBNcrL8Qr
/ad1grAsCrqrKePUFfzoc6klaLdvU8uWW0k7OnFW8u56T/ws3xKszm1kj8ongPbjI/Kt7T/
iFr81rmWO3LjHzmBwMenUVwmjarYPapf2sBRpuWQnlD3BHQ+1ak/i51haD5pAeqLB/WpVeo
tGya2W4edo06C9dvyRvXXxL8RwuQIbJSDyDFJz+NIfir4geANFYWLnHQ7xzWVp+uXojaZbm
2htnGVgkg3FT7knj6Vl6lrdrdSLb3N/ZFi2dqYjLfrWscRO+5jTyvDOXLKitOt3/X4mlqHx
X8YzWrxRaZpkbjpLvZ9v1U/415drnxD1TVrzd4m8JRw3EZKJqulbiyr2OUIbj8a1NT1iLTn
xea3Y2ttMCsKzxD8t+7msm5W51Aq9jrGliUxYVreNQD6NgHB963VafxNnbHKcI3ywgk103+
+/f1L8XjT4nJpcFrpXjZdRtHX919vtNsgX0aVRnP1Ga5jUr3Vb+OW08X+DhqEBJLXNpJ52D
69m/Klt7vxHp90sOoXOgTSH/lks5gkceoDcfpTNVvNWsb0am2kX01iRtk+xXG54vqnKuPpi
qi3J3dr976l/V6FCDdKLj3Vk/v30OMn1iDwfdpHo13cfYJfn+w3oJUeoBwGQ/wDASK6fRvi
F4e1ZQPtZsbkfein4x9COCKn0+0ubq2e80S+kNi4/eadrdkZMHvsJ5Gf9k8Vz2vfDibUHbU
NItodK1KH5vJim3xSf7mQCv0IxWrhRm7N2fc5qdTH4dc9GN472tdW8v8iDxb4dt0mj13QpR
9nZt04gfJhfPDjHQV6H4Vup9U8K2N7ekmdgUZj/AMtccb/xrynStW02G/8A7G8X6VJo96p8
s3kRMSt6eYvTn16Gva7SGM2Fulm1uYwuxYwwUkY/g9fwr6TLsVb9zN6rZvqvU+SzLDRm5Yu
ilZv3ordP07FhEjJ7ZqaOMg8kdOBms8uByWIqaGZ+jOcV7vKzwedF/wApCDgFT9KrMmQQqk
nvSm5kwcc++elRfaJTuAyDQoyG5RJxCGUMWHFK0a4wSDiq/nyFcEjFN8+foeg6+tNRZPOiY
Ww7knPvUyQoFzkrj3qmszk8uQR0qQSPkbjkemaHFvqNSijSRQwyWBP1pCAHJJ46VSjfDcEj
vipkmBBBBNZuDRammShwrEnqe+aUupOS5HtSR7W+YAn8al+zhiG+Y8etToty7NrQpzSIThQ
2R15ppeNx8u4N34rQSzWQ4WN2b6VZXS5WAxF9Rim6kIh7OcjFEeWOXp6Rxhud2QPWtkaZI3
IjYfhT/wCz5ASPLwo74pOvG24lh5dTDEW5uFIzWnZ27hMMfwxVuOz+bIU56ZNaS6dKUJ459
q5qmIWx0U8O9ynDlEcbSeOhOcciitCPTZirhtuSM9fcUVz+2h3NvZvscL8OrKKx066ihhih
bzQWEYAzlQQTj8fyr1fRrnS9Nu4boWiRssm5to27iRgnPQ9e9eSeCpzB45l0mfKfabHzfLY
Y+ZGwf0YflXfW0GrrM0FvA+oKGOAgywFfG5lBxxUl818z6LCyhXwajJ2SVn0PQvFF3FcT6c
0MoaNldgVOQRxXnmo2Wn61MdOmJt7vazQTDnDEH8x6it2OG4giMd1bSW7qN3lvwR9K43WJ7
uO6unsI1lu1jIhDPsw2OOa4Yxc5voXhI/V6aUJbbNfeedzXV2vh6T+1YxbXEcjwSYHykq5X
cPY4z+NZFs0M1uslrMJYjkLIp69q7nSvDOt618Nn8PeNLKVb7UTLLZ3qEOXLZIBI+6eBwfv
CvM9KtNT0RF06/ieGW3l2TxSrgrk8EjqM9vXFdrppwlyPZ/Kx7+CzZVZwjVVrrfre51umfb
nvJZN8P2JECJAFO4N1LE5578Vo27efALnEi7skxuuCBmm6fEYkdWTaC5wc9R61buBIio6/M
nQ15Let0fUNJSaixu9NpwBXL+KrODVYraymtzPh8qgHf1ramkEEBmwXQH5ucFPTP+NUzqMQ
bITnH94VvSqTjJSj0Jq0YVYSpz2ZR0TwZpOkXKagINt8uduw8IMYP1rqFVtjKXO08E1j/wB
pxr/Awz7igakmeFfg+oqp1KknzPUijhqVGHs4WSMr/hCF0y5e/wDC2sz6bdklmWU+ZDLk5w
yn+lWdJ8T6jPqs+ha9pf2HUoo/NUxvmKdM43KfrV8aihwu2T9P8aqXkcd1c29yFxPBkRuR2
PUH9Kpzc01NXffqc8MEqc1Ki7K+q6NeS6M2opNzfMTz71c28A4PTFc+WDx4F20Lf3gn9Kuw
3SpAEe7MpA5ZxjP6VhHRHpTg76Fm+guptNnt7S5NrcspEcwXOw9jgisCykuVDW2p+P8ATZZ
l4ZBEiNn/AL6rfS8iGP3yf99VmyaV4elke6bSdOec5O9olJJPvW8KiStL8keZXw9STU4PVe
bS+4vWULfZzLHqcd0uCBIgGM/gcVxOr634ostT+w6f4k0S4n6PFcL5LIf7uNxrpbVIbOMpZ
W1pbROckRDAJ9eKy9Q8P+G9Yujd6nY28t0wG+UyEZx06GtaU4Rk3LVehli8JWq0oqDtL1tp
6mXpeqfEeTUlNw+lS26/637Oyk4x6VtaX4g8T3xMaappImBx5WGVvyzWQfD3hrRHbUtOglg
uV/59p2fI9CpOCKxtQsbG5vTez6f5t0pBDJwR6YwR0rW0KrbS/Cx5/s6mGglN80r9W3p62P
Vbe81UQj7bJC0vfyicfhmo5by5do4fPs0kbkeecFvpXHabrqWyLFNp1xHGBgNnP581uXml6
PrltD9vsYrpByhPVR7EVyODhL39j2IyjUp/ubOXnobZsZ7iDy76O2lwcjA3Afgax7y5sbO8
ht3vNPtJ2HypNhWb6U+LRNHt7iO6ggaCaMbVaNyMj0I6EfWote8PaT4jsBZ6khYIcpInDoe
+CaqLjdXbt6Ez9soNxS5unZ/Mu/YBcLvu4LS7lUfIxUHH4kVSM1xbz/ZIZdLt7iQblhMuwt
74xzWfpngvR9HaN7Ge/SWPu1wfm+o6fpVvX/DOk+JLZINShYshys8RCuvsDjpWnuKVr3XoT
/tDpOXKlPtfR/OxsRx3xiH2yGPcFz+7bIJ/KuVudd0HUL8aVrN5e+Hb+FiEDttV88Ahxw2e
2avWHhey0ySKSxvNRDxjHzXTMGA9QeKsa7oOm+I7I2WqwblwfLkz88Z9j/Sri4c2r077W+R
nUhip0fdSUl0bumUdX8IDVbY2erv/AGxb4AhuowguovqcAMK4H+zvGPg+/eLw5qUWs28B3G
xkGJIx7RP8wPoVzXTadpfj/wAMxvBY3FprWnwtmJJmIlA7AE/4mjVtXt9XgS08X+FNQs51G
6O9tgXaI+oYc1305zjJcslJLtY+XxuFp1oc0ouM7We/5rdepv8Ah/XLPVfD91qdnolyjwLu
kgD4bzf412YADflmun0G0/t7b/Zs8BZ1DbZn8o/7p34w49K8Ssdb1nwpqRuv7WOvaFIwWaR
GIljHYsR8wIFel3eqSXDRatbO50SaEGW2mhMmfQxMOckevQ19fh68q1P3dJH5/WpKjU5Zpt
Hok3gzxDbQtI+nC4HrDKkh/IHNc/dQz2T+Vd2c9u3/AE0jINO8LjRNSlFpd6/eabPOvm2we
JAoj/2nz17GutvPCUvk/wCh+NknRuivISv5KTXG8biKM+SpC/poevTwOCrR5o1reTT/AOCc
YskIXJHXpzTWePGU49K3pfh3rljIrtqmn3BcZEe6V2Yd8AKantvAGv3Nv51takKDgCVtp/I
4NdkMxov4rr8TingJ25oSTX3fmckZAD8qsfwqSMtghgRnmtjUPCfiCwXzbmxOwdTG4f8Akc
1Tgi3nkFiDgiu+NWE480GmjzvZVIytJWI41ySTn2qxDBvxlzg1owWyfe2/lWpa6dBIA5bY/
p61z1cRGKOqnQcmZsNqq5G0k/Stiws/OY70OMDAxWraWVpGcooOe9XFKxrmOMDH6V5VTEuW
iPUhQUdxkVpAn8AyB6VM0cRO9lAA96TLsMFcevNABZQCT9PWuO7e50WQ4omMBMen0pPLjBx
tGD05xUqgFO49OaaygOGx9aAK5ghVx8gyOlSooBJ5Ge1PO0cA/hQXULzigVxwjiAdueV7H3
FFQyz2u1lkk2gLyAe+RRT5H2Juu54hYeJIj8SfDTvaCN2aazMm/PDxZAJx/eUV9B+Bmt/7Y
uCZh5nk8I3BPPJHqOnSvla9TTNN0zRNWBlkvU1WBjNJMSUAJ3ewyB6V7yl8+kXdtOkpXLlo
pMfLn0P1rzs8pezrxkluvyHlsXicJOmnZtnWeK5yfEdzEp6Rov8AWvNtJu7DxX4k1G6tddh
ltbKxeFrSJNk8UquQCTg7wdjYzXVa3rEcy6hrcjR2bmIvumcLGhCgDLHjGQK5b4eRam/gfx
Nrt9odno2vMv2Ge9jcRiUouUnP8OCzH5hXi0k/emt9vv3O2pejRhStZ6X9fU9E8A3iaz8P9
GvL+zCJeWqtLbSLu2nuCCKi8W/Cqw8TrFNHqt1aXUAIgkOJCoP8JJwzL/ss2PStXwhFqf8A
wiOkDWZVm1OO2RLyRCMGXbyeOOT+Fdjbt8gQjgDiuV1ZU5vl01foeLUqzpy54vXr/wAMeLT
fDcEnT7XUrdNWjXzPsjnaJVP8a91yc8HOK5a80+70mVrXVLKW2kH8Mi8MPUHow+lfQeraHZ
as0U06mO6gO6C4TAeJvUH+YPBqjePJJB/ZniTS0v7Fhj7ZGuV+rp1X6jI+laR5JJvZnuYTi
GvCyqe8uq2a9H1PnqTT45Iy9uy4YYKtyrD0rktT8PuCxsZGhI6Iy5A9s9a+jL74Xabcp9q0
LUTbJINyxt+9jYdsHOR+dcvf/DfxOqFIreC775jfH6HFKE3GXu7n1NHPMFiI8s529dGvmfO
0ltrcMhWTT5TjgkJkfnSBNWAybCXHrsNet3+i6npdwttqNq1rKwyiSuoLjpkc8/hSnwtrE8
W6PRrmQEcmNCw/SvRU52TcPwZty4ZrmVf8UeNPqhhVpJWSNV4Ys2APxzXT6Iv2rThc29zHc
q55aN8gH0qXW/hoYNM1O51CyvrWwSJjM/lHEYzktkjtXL+FfA/hfVhLb+H/ABjciYctClws
ZYdmxxmtqkI1I+7dfJs4qWMq4arq4yTXdJndLAwGdrcDpnNRqEZtgbLemas6f8KdcjtCLLW
9UuIQcmRZN+PqQa47xFoGh6Z4hS78R6rfaLPLgADMQl28FunJ6Z5rjWH1au/uZ7Dzlcl0l0
vdq33nV+U2MeUT9KiniZrWZQdjGNhnHQ461q6P4ZtzZxXNjrE2o2tx80Lrch1ceg5JzWjqH
hrUooW+zaRfGXniSJyMflUOlOMrW/Cx0xzKhUh70lr2aZ5loc3iDSVdJNahvom5VJLQDafw
Na7a5qpGTHZfjAf8a4u28YQ22vy6T4i0m5sBFL5DNCxYxvnHKkA4PHT1r1OHwd52RFDqcgU
YwsZ/wrtq0uV3lHfyPCwuKpVYtUajstHd6r7zmxrmoZ5tLBvbyTz+tQX1yL0xSLZx2zrwfK
HDfhiqniwaj4P2Xd/od8bJ5fLWUDZjPTkjgnmt3w7J4b8UWT3emS3zGJgksMpw8RPQHjH5U
3ScUpxjdeQRxdOpN0JVNV3/AEMBfNjkR4ygKnOJE3A/UZrWGu3sWFhtLNFH8KIw/ka2Nc8H
apaWwurLRtQkKgl0MTEkdsZFcf4e8S+EtUuRp18Luw1EsYsT5UO2emRnB9jSlDnjdRb+Q1i
adGooe0Sb210fzO407WYrxBlVWYdUYf41ptOWjKuiEH0qhF4PW+tnl02C/n8v5d8WXAb04F
cnrHirUfBV7Ba+JtBv1glOI7kLjcB1GD1I9K5lh5NtRTv2ejPSlmNClG9aSXmtV87bHZADO
Tke1KBg7hkU3RbnT/EulR6lozXN3byEqpERyGHUH3HpTfEVp4j0vSJbzTvD9zftENzxNG6E
r3IIB5rNUKl+W2vmdbzHDqHtOa6tfTt5EgOPvZNGN33fw5rkPDXj7S9fZLaWCTT74qSUk+4
2Ou1v6Hmuwjtb27s3uNNga7JB2FVJXPoSAacsPUi7OLQ6WY4atDnhNNf10ABt3Q4PanF8fx
H8q4OP4gyafr8mh+LdDn0W6VgBIclCD0JyAQD2PSvQreCW+Q/Y4nuWAyRCu/8AlWjoVYfZM
aOY4XEXcZrTRp6NP5mFqnh7StWt3WeAQTMpUXEHyuAexPcfWuO0K3vPA2txadrd5MPDk8mI
7+JN3kMeitk/Kpr0e/gu9OtZLu7069SGNd0hFu5wPUgDNcw/iLQNYsniivLe7tZBtdGOePc
HkV3YPE16MlKMW0ePmuX4HGRs5xjLdO6/EsxalK13d20wtMyTY068gO9bjuPk5b2P51o6Jd
anqFqbiKQ27xymOaI7QY3HG0jGa5tNHtr1rJ4J2nlsD/ojRS+XNGvpnqwFbNlql3p/iOKS9
iH2a6AimLDDLJ2Pvmvu6MlWgqnfvuflOJpSw1SVJ2uuzujurMeIEj2tq8kEbcFYpWQfoa3L
TSfEKR/a7fULyeDGSZpmlT8j/jVBI7MHzbsxx56s77OPxOK6cfEnT7LQxpFtcwXYCeWogBd
j+QxTnFKKUYJ33ueVOrU57qTVtrHPXOu39o5NzpmnzYPeJ1yPfBpB4w8OzKIbnwlaHPU20x
VvwyM/rWJcazf3cskVlo0ccnU/bLwL+JTBaqUljr07q934gS3U9YrC1UH/AL7fn9K5p4akn
pG3o7HpUa9acVzNv1OiW/8AD8ymRIdS04/9NQssY+pU5/Sq7eJfDlrciIeJNNkk6+Ws4Uj6
g15h4ztI4ry2tEnmuCq7nlvJWlDsegIztGB7VnaeqWhY3OipcxYzvsmCEf8AASCP5VhWouM
eaCv8/wDM9fDWnNRqPl9Fc9/07WtOv/ntbiGfacHy3DD9K34hviDEbVfjOOM18+2/h+01G3
GoaHqMlpdyfNHFMjRc+hK5H8q0bf4keNvCsUen+IbKeSwVsh2AkGfUOBn8xXic/tJJQdn1T
/Q+gq4OdBXfvLvZ7Ht5xGMHkj3poeMPzn8K4TTviJpupok1tG8+5SzCNTmP1znjI+tbdp4m
0O+lECX8azN0jkOxjXW6M10PL549zojLGWyc/nTWlXHB4PtUIdSowOvvTZGIjZhn1BNQo3G
3YJ7xY0zls9hWdcXcsoyMhSelQS3jgjPP4VVe+D/8syv41206D3scNSstrjpZl3ybg4OP6i
iq/wBs8xpE2g8Zz+Iors9m+xwuor7nzXqmpQ3mkyWgtZ0LAbMkYUg5HevarLx6+peGNM1G1
sYr6GO3CXtnkrMJgMEqT8rDI6cH0rgbjSNPjibePKI5ABB/MVztteX3h/Um/sSBpg75ZJBw
TjrweO35V5eYUXiVGVtY7X0R2ZXXp0KjU2+WW9nqn0dj2bVdW0y6+Cl1quowy31hdDZPHaS
/OitLt+UnptwOD6VpxaNa+HPhNa6Q+oX0lxKscE0bEBrmOXlHw2eRkcduRXn1zq091psdto
91DaX8ksQurNiuCCQZAVPDg/N9a9gtfGFhr9pDpHiGC0EYZlFyFwvXCrkcpjHXsRXytWTje
6tdt2Pqa2DqXU6T5opK76nV6qbmw8NaVeWs72rSTxW5VR37c+me2O1alz4xtNF8SWWjaoUj
t9RJW2uSdoRwMkOTxg44P4V5XrOp+INH1aDRruWbUvD9lcJqCXxG6e1O0gI6gfPGSRhh+Na
d54fsPiXojtDchXild96tuDgLt4z2JHSsvZU20qjsrav12Pn6lBzjKo9dbI91Q8ZByrcgg5
B+lc78QJTD8MvE8o4K6bcEH/tma85+BbazHJrml3Wsve6XabI7e2kbebZwWDrk844HFdn8X
Z0h+CvjJic40yZSAeRlcf1rBUHSrqF7q61PJacZWZzH7O2qi/8AhDb2zSZOn3MluAWzgcOB
/wCPV0fjrw54y1C4tdd8EeKG07VLBTs0+5AayvAeqyADIJ6BgeK+Ufgd401rwVq+pyvBNe+
E08k6gYwWNqW4EuB/DjOfpX3BaXNrqFlb3tlcJcWs6LLDNE2VkUjIII6git8bF0cQ5W3fy1
C1kpLqfGHiHV9d8aftJaNpPivSLrwvdXccVlJFKwkWNgDkxHoyMcEV9A6V8N18NO8Mfja/i
I5wHWPA9cZrs/FPg3Q/F0Np/a1oDdafOt1aXafLLbSKcqVbr25HQ18O/FLX7vx38Tdb11Ve
a1jmNlZLuyojjO0kc45O5q9zBYipikqUHypLXr6CUuS7Pt+dLO70CbSrnU7e6M1s8DvJIv7
wlSNxGa+W7L9nnVNOvobuXxR4cla3VlRVutvJ7nivEG0mYR7vswQd6ni0DWwSR4ddo8cN5L
EkflXoU6bwzu5pX7ocFUr6Ri3btf8AQ+pvC/hXxZ4UnkisfE3hyGCbmRftqHB9cGtT4i+E1
+IHw/sbTUPEPhe21+wvPMjn+1KIWixhgTknJ/pXyN/Yergsf+EeYYUsc27dByTyOw/lU1ro
Go3NhDd2+hSXKSH928dq5SRPUELyeD+VFSpCTU5SjddbIv2dZPk5X6WZ7To/whvtAt3hi8c
eFBI0xmVl1NVC5PbjNel6JqWt2qwDUvi74cVosA41RJhIPTB+lfJB0vUo7hIG0Vo5pjtjja
1YM2PQEZNTtoutWe+8uPC1zDHGMySPaMFQep3LgVpKvGcVCU4+Wi/Az9jWTb5X9zPbviP8M
fDnjT4gXfijSPiT4b0yO9jjM1vLcKSZAMFgQcc4H5VZ0zwrf6JcxzWHxW0BJI0AJGqMpce+
K8QTRNRvoFuoNEvJkbBWSKybY30IXFD+H9YY4PhfUjnkH7E3X8qiNWFNciqL52NVSqP3lB6
+p9O6nDb+JvBmseFfFXjvQdQtL23/ANGma+QvbzDlXyRkjNeTeGfhJcaR5/m/E7wszTqA0c
N91I78jrXnkunahp9n5uoeHr20t16zT2xVB+JFOTTr24tle28O3VxGw4dYCR7Hhea0hKMX7
RTS+6xLhPSPI9PU+mNEn1/RoI4Zvi5okyJhUWa684Y9CGP9a4nxr8K/BPinxtJ4ksPiPo2i
PdKklzbROrhph951+YbQeteN/wBlazL+7Hhm45/6c35/8dqC40i+tI995oNzFhC5Z7VlUAd
ecdBUt05S5vaJPysXyztbkbXzPoXTdBj0C6afSPjBpNuDjePtWwSccZwcVqeIIvD3jDwpe+
HfFvxE8P6jDIm+1uVuU860uB0cHuvY18xQ6ZrF9bpcWWgz3UJXIeG1coffIGKfD4f8RyoJF
8M30kRzzHZv/PFRUqwbtOav8kwhTqNc0YO3zsegeH/h9DopnSf4veFPJkwRHBfkAP8A3+nB
r0jStbttGRBN8ctHYQ42lLp5AcfwlScEV843Wja7ZW/nXXh2/tIFzmWW2ZRx7kVXs9N1DUo
DNpmmy3MSHaZI14z3rVVoOHxpr5EqnV5uVQd+2p7b4r8M/BjX/Er6zbfFaw0Iz7Zp7a1Teh
m6s6c/Jk9ver2nj4Y6PIZbP43RxFuqxowH6GvCW8Ma+WLDRZkUc/dGTVe/8MeJNPt4bm+0S
5s7a4fyopJYyBI55wP0rGFaHwxq/K6Zc6WIp+/Km1fumj6I8U3Hwc8ceH00zX/ida3N5bNu
tNUMWLiFe6En76n35FYOlaR8L9FhjFh8b0WSHlZdmGA9OD0rxM+F/EUjiCPSLjzXOFPlk89
8CrLeB/FUVg1y/h2/MEf3p/I4GPXFEa1OD/iJX80EqVdb0380z6q0Hxz4Q0ieJ5PjHY6lDj
a8Nx0I6cEkkfypiw/s+yalPfRXvh+K6uWJlkiu9mTnJ6HAr5RTw1ruyOYaDfASdG+zN84/E
U9IBaXJiubWSGaM7SAQCPbFaxpqo+aEtfKxnKvUpq046eaZ9YT6d8CblOPEWnQOOjw6gM/r
mvNvF72Npqkljok1t4g0SKPz4ryGcO0Yz9xznIYGvMrKzkuti2wmUH+8w3D8u1dhp9lc2UT
FSJllj8uQOD8/4+td1KFWGsW36nOq1Ocv3iSXkUo9Tj82O5urNbuY8hpZmLqfTDcGtFvF88
e3daeXGAQpAQ7v0GKzlsI3kjt5Ek5J27ACQT9ev41k3OmOtylvcpJHHgsflYOgHfaT/KvXp
zbjZ7o46kY811sz0bQLS88TxNPoeq6Wtwg3SQvCVkjHrz1z+Neh6Tot7b2At9Zuo7yZPlV4
RjA98gc189+FtavfC/iKDVNNcXqITHLC+6MmN+uVI3EDjkV7b4K+IFj4slnsbhbax1GJ+Io
5siZPbcAa87Fqre6en4nqYKVJe7Lf8DK+I2i3Ntb2+qWNu09ivyXcaHLRnGA+PyzXmsN/DG
DsLKejMD79T7V9MYVWK7SDk5HasHVPCXhvWlIvtLjSVvvTW58uT8dvX8RXLTxCUeSa+Z6Uq
clJTg9jjND1+wFiEeWFnDDOTjgcZB71d1XVtIls3gvYxIkjbFI5IyPbpWfqXwjCFpdE1QSh
RgQXP7s8f7a/KT9RXGa14f8AFWgMjSWd2kCfOXkAkjz9RkH9K5Y5fRqVOaMj2HndaEPfhd/
10Ki63d2Ml/aaTcOdPjk8mMIoeQ+rbjzVNre7ikdJLpxMybXcjGec5+tWoZre7sor62itzJ
byNLMgJQqgHzMMct6Yoe8tVjWdLdiSdoTccqTyN47DpX0NOCpxUUj5GtUdWbm3v9yPY/hpr
0+r+HXtLySR7mwYITLjdt7ZI612zoJEzlvpmuH+F+iTab4env7y2S1mv5N/lpngAcHnnnrX
dBmHAPy/WvDxPL7V8p62H5vZrmKr2sP8Qbkcj0qrJZxyHakZPtitMBQRg8DsTSqygnGc9+K
zjVlHYqdKMtzFTR0Yybm2YHT8RRW4soAceWD8vX8RRV/Wancy+q0+x4udJge23Qwece5DZr
EvbYxIu2HyPnGflxkd81qnU4LcLNbNIrjpJ0Jpj/ECZVCatYJdQF9paNV3AfQ8V2VqE0r7n
zeExDUkkjk/EUVjcQxG2m26hA4aGQAgD15/Cqej+NdSTVBZtbxXMFzIIl3sVZM8A5xg9fSu
g8SX/haTw7c6vHp0cEZXEVy7kPI/TYEB/MnpXEQ3Gh+HdY0xtTEl08flTXcUKD9znBIyTyQ
D+grxvZUqi5Gr/I+0jiMTQ/fXUdm7Pdeh9ST/ABBtbTQ9Gh0qzW7tYNNMV0jxZdJMYCZIwR
lTx3zXIHUdf0bQrDxZ4K0+1jv9ZsPNmsTKTBBMDlgqZz6ZHbNeweCtC8PT+DtJvbDUoZ7eW
NZUlk24mQnOGUn8vrWJ4z+DWieIGTU/C/iqfwzqyKQsltKrW7ZxkNHnjPAyp4rzamEh7R6a
PdP8jhlj6Sg4wTUtdeju76ryPJ/h98XrbQdM8WalrWmro/iaeSBpIliZ7eXqDIoHTPcZ9K+
nNS0ex8a/D+XRtXZjBqtoqztbttOGAJ2nnFeS+EPATWuna74L8fWMM1jqU6XdtqtvOrRyOp
HAJ5R84YAjBya9nvrmKwDO0sduIk3O0h2qyDqc+1YYqUaXwR1b3308jzW3UaS37nkHgX4V6
b8NvG1zFCt1c2GtQ/ZJGuGEkTgAlVIxwTz1rV1TwnqfhHS72y8P6hqEXheclzDZt/pOktnd
vgyDvjz1Q++PSvUbS7gureOWKVJEkUMjKchh6g1aCjb715NTESqSTnr387Am4O1tD538ZfF
zXvCngLUtL1uBbzUb2yb+yddsQPst4pwgZhnKSDdkr044r5NjtbJI4ovtY+RMY8tj831r6M
+N+gW+ueM10zS3ksbGwPmyRrEXjkuGGWwB93jGcdSc15F/wgN7FcE/2lAqjkb4ZFJP0xX2O
W0lTpKXLrLX/IwqtN+7sc3a6XaXWp21q2pLCZm5fyuQFGT1/Cur1O61vSzZk+Lbhp570Wqx
ZG7bgEPx0HI61ysOvaZo3iG50iTS49VlEqwpexXLJtPQ4BBzyeenSr/xEXUtM8fGRdQitLq
CGL7FH5QJnRgOpGQec9fSvLx7lVxPK1ZJO3W59VltSnRwbnFvnur2007eZ6Fqf9o6forrc6
zNqM2JgJnAyBsIKHHpzVrwy2uWXgvRZbGaWOeC2UpEoXDAkkc444NYM0N7pfgW5sNQ2PebZ
WkuEXakuRkMCP4vUcdK6GwFynhbTIklkikNtFh45CpPy5rwaumHto7t/Ox9jQSq4xJxt7uz
3W2j7l74gWX9o+LLGSfVbmzltrRAphAyGJJLDPeuX8b+KrGWS20++1nVE1OaHydiEeTeIFw
sky5IV+xx1q9HDeyX10dTf7Q28CNnfeQmBwT+dcB48j0uPx3pjrcLbyC2/wBSELDknAyemQ
TzTwEVKrGEne3YwzmisNglVgve21dvXT8jp7ka7Foel3MetXsNqY0jWFZcBAI85AHqasXGi
61H4b0zV5/EmoBr+URiNpf9UOeTxnt+tZkl9rl3LHpE4bUIrezge2BP3IyvTgYx1qn4n1qw
sryy025utTglns4xdRWzrhSCRjLd8Y6VrOMpVLK27e3Q5aFWMcPCcrpWS8rm94lsZdP+H/i
InxFcaiUjRJY5Z1fYc9MCuj0trvTvDdp5TkwiBD8jMM/Jk9K5vxfa6fZfCG9hsGcSM8EbNK
gBZN3HI5Y+uea0NV1WTwz4UsJYrR74SiKGKLy2O9Qq+ZIQP09awledJRWt36bI6qdaFLGSl
U0tHb17dyrrfjzTbHQ7aS9uruCW/wAx7YnJNuD0ZxnPuMVTj1DTYvhnq2nWHiYaxqEVnJLP
sQhY426DeSRn261iam/hm88N69JAbybWIjFLDJcQEqG3cQqu3gdcc1U8LSiX4SeMpbnSI4r
nYAsoixs+YZHPr04rrhRhGCautV+L/I8jFY2pKpJOz0e3RW1Wh2Hge6v9O8H2VtDFcNaTKj
kh9qZYngDPpiukl1aU65/ZtvDLI7Mw38hRtHPf6VjfD/S4prC2dI55HhtjMwZyFcIu7YF/v
EkDNcJovjPUbz4kXeoTaJOs925hh3K4SBOhBC/eC4/xNc1Sj7WpUa6XZ6OGzCGFw9CnLeSV
9On+Z6P4nE48Oai9ycwx2srOEySeBjr9a4rR7r+yfhtpdtc3KWM2qoXscHyjKd5y7Pgge2e
tdd4xOpW3hDV2kti7NYsvmA8MjMPnAHfivP8AxKn9n/D7w1cWmipd3JhSKQmB3UBQSODxk5
5IrTCQUqKi+r/JHJmOI5cdKrTekYq78r9D1Fb3RNSTbo159oa2jAuYwm4q3AzkDGPf3rN+I
gnuvA3g/T9Wkkc3OsSbiH5CAAAD0xVP4cnWP+ENtblbN7YyySO6RwlQ3PcAcj2q54i0nVJm
8KWy28sgW+uLl0VS2zsMk+vasqUFDEPXa56eLqOvg6Tlrdp/K+zIrvU/s8QsotSgtbpU327
3MuMgHBO4DrXT6bqEA8LaojauLmO8gQJEZd5JP3yuTyPevP8A4iaXqht9Ji03w5Jdz5cysL
bzMZ7Y6Zro4dLuX0iw1D+zpNIe2tWzCYQAihCPmOPvdal0VKEHfd/qa1cVGpXnRa0ir36aa
nH6/wCIr6JYVS7LJEoSNfNPHbpWJpTuitxE+47iZEDnOeeTXPtcSXDh3II4xk5PWu/8IWGu
a3PI9uZLi2gYIwjVVBb0HHbjNfoGDpwwtG8nY/LMbVq42u1BX/y7nX6LpEssMck0abpOmxA
MZ+ldtL4RuTZxzLZMIhHycZBPc1Y8O+EdcjubZJ7HaWcuu6UdBye9e9pe6LaeHtty8McaxY
ZDjOcdhXUsZGLjye832PBqUKilKMvdS7nyfqGnGzdbiJTuQgjjr6iuwuPDei67oUFwYhBLK
v8Aro8Mrn3U8flis3xJNb+dPLEcRhiQCe1dJoMP2TwnpkRXH7oOw6dTmvSqw+3HRlYOrJrk
lqjynxJ4LvdPt5Ge1e6soB5qzwZYxADn/aH05riZorYusd1iSVkRoVaYLIwPRlfsR7mvpOS
ZcHPXuCOvsa898XeCTqkv2jSbS3cOcvbEhCD3KH/69ZRq62kem6N9YP7zndD8beONGvhplt
djW4lDEWeo/LMqAc4k6H8a7yy+LPh1nhtdXsr7SLtuGSZd6qOxBHXPtXk2q6LJo9zDDKk0q
u4hMOooUwP4dsg46569cVj/ANo20t7LDYxXEy2wKTR3BykZ9Y2HI9s1E6NGdn3HGvXpPl6f
1sfSNj438I6lqP8AZ9rrMa3Z6QToY2f6bgM10n2mNRsaQ8jkAZFfMF94ht4bG2stS33Migt
FBcxBmJPpIvORxXR6D8Qr3R7AJfz/AGu1ibLJJneqHuHGfyNYSwcd4M6qeOk3y1FY9c1Pwj
4V1eUT3GkqlwDkXFs3luPy4P4iq1j4D8LWd59tSwluZ92S1zLu59xjB/GrGj6zZ6zpFvq+l
3Hm2typMb46Y9q0hK5wQw5rnvUS5bu3zO393L3rI0UkyoJIXPAVe1NLEAtvHWqqzuADkdOO
ajebcch/w6Vl7PyNPaLuXgVBDHPPvQXGdoznvzVDfhcmQ8+9G5HIJLD8etP2bJdVGgJEQOe
MFe/PcUVTQK3mZBK4749R60UuRh7VHz39sAjyHycfWsm8kmmBSCIyuWxhBk/pXovhn4dQrG
lx4huzM2dwtYTwPZ27/QV6DDa6dptqsenWMFnGD/yxQL+Z616csRFbas+epYST30Pni0+H/
inWZVMGmSQQNyZbseWoHp83Jrv9C+EWk214l74muV1W7HzrCmRFx1yTy/b9K9Tt4Ipz9qvp
ylqilnbdl/YY9zWbr+s6dH4gtFiQQWkUJiSNSSOSDu59cc1wqo6s7RR6jpeySc9jlfHHhO2
1rwndw6XapBexEPGIgY94XqnHtnFfPdtarZ+KoJJo5Vhkkf8AcK2QZFHPBOOv8q+tVMbjes
mVByCDmvn74raDBF4onvdNEgSErPcKB0L8syY9NoJ+pNGy16ahXpqSUkdDYGbT7IR6QkJ1H
Z59u0mRHcRkfMg9GGDj3GK7PRvipNqGhy6Hr95Nq1uIhFHNsUSwP0+pUjrnqK4bQZtP1fRZ
rN3k8pMyQYJEiEqCSD+IB/A1j65ql5DqEUejpcqIU2vJ5ITzE6Y/29vt71lVqUqkeSaTT7/
p1FDDTjL2kW009Gv62Pa/Cnjh/B+qSWCyNPoeQZIhlxaFhkSIOoU91/EV7reeJrK28KXWui
eJhBbeahZgFkJHyYPQgkjFfCxvb2eK/MskvntmyZ4ZPLGNwZCe+CrH867ua50658I6T4I8Q
apdXuh3uJFRTsa3dGyEJA5UZzXh1ctouUZ0nZN638jecZ1nLmSurPTTfyGC58eT3D3N5FY3
tzO5ml2XS/fJycc+9X473xMEkWfQpUbacNFKj846gA1SPwW8Cyxxy20uoLGwykkN1kEeoOK
P+FKeHEYG313XIPQLcV76TS6HA6M+xx0Vlpuk3Szar4SgDfea6ubWRnd85LHDYyTVuS68J6
/fw39zbaU9yoCo7xOGAByMr5mOtWde+G8Oh3Nk58X63Hp07GOebJk8knpkbuR1q/qXwEs9I
05dTfxi7RvsMTm1+STeeDkN9K5Z4an8cor738ynXrU2qak9WtLaX6GjNIdXtJLK5ltJoJQQ
VitwpP47q9DsvCVw3g+K/a6t4JLVG3xTwL+8jVfl2c8kYAIrzOz8C2+npK1l4yhv5Lc4EXl
lfMOR0OSMc9fY11PxHfxL4F0jSzF4qn1cXMRP2dFV2gPHGPTn9K51g8PUguSKtd7r7zaWPx
dGs+eT5rLW55tdeM9dhmeFfsMfOf8AjxAx7dazLrXNQurgXVzbaZPcKAvmNZRkgdhnGfWt/
VNO+IenpLPe+NfD8YSNZdsxQnDDIGCnJHArg9R8deKtKvPJ1FbBn4Kn7EjoQehBHrVUaWFV
+SK08jTEYjGOK9rJ692dGvjfXYQRE1jH5abQyWUYIQdBkisi58W65cXfnzSWckxA3O1lCTg
dOq5rU0weP/EGgjXNP0Dw/dafLkCV0SPocEEFhg1o+HvDmq6hOsuo6LoknJYxW4Luf++Wqq
dPByk1GKuvIiVXFuK9529XYg0zUfGnidfsMt0t1YSOPMWW1i2cdCML1FeoaJ4T8a3FyYbO9
up+AAqxq+0f7xHA/Guk8M2MEcdtZw+GrmLHA8uBlH06V7t4Yt5LbSRbyaebIqe5B3+5961n
Sw9OGlNeljzKmKxE6tudrzu7nj4+FvjyaFGk1KCMryqHZwfwXGa878beFfHWl28lpeajPEk
oOVKL5co+oGDX1pfanZaeqG7m8vf0wCc/lXGeLtQfXdBfTdJ0+6upGcZkMBC474J9aVCEJy
SdNJd7Wt5mdTEVYJ2qNvte9z4bn8UeLtEmXS5NfnSCP5UW2YAoe3OK1tT8R+K9H8KpfXXiK
/W+vHC2w8wAxr1J6da6bXvh/JdeN4YxYy2cltKj3EWQpZfYE1zPj7w94l1LUH1Mab9k0iym
FjaJkyFiTyx2jr612VMPh6SleKd/RnbRqYirFNN/ezj5/GXi+5iaK48TahNCx5VpOv6VBb+
IPEqqIoPEGpJGvAUXTgD6AGtSz8HXM+sCxubtIoGB8u7jXdG5HbOeuatW/gy/tZGbUbWQLn
IKtwv+8QD161wxlhk+VJeiSO54PGuPO727t7eo2z1DxRdKqHxFqrL1x9rkq6LXW9k8s3iO6
twkfmZmvXy/oqgck11HhVdO0rUopdS0iO8tWYbRO/DeuCpr3S48QeANce2Wy0axsZ0j2Iks
Sjd9D0NdyhSVlGH5HmyddS5ZS/M+QJL/AFyRti6lqjkngCeQn09asQi6spBd+IdL1rUtMYY
MLTywpIe25znj2r6yaGC3fFvDFFgf8s4wP5Cq0riaPbNiVcfMrDcCPcGk6cf5TqjSlJXcj5
Q03TJtd1ryLMW1ik8o2oZwqQJn1Y5bA7V9D6bc2PgfTYtH0ywtbmVgCXcnLd95x61na58MP
DGtMZ7ZH0m4Y7maBcx5/wB09Pwrkrj4Y+L9LYvpGoRaohPRZijn/gLVvyU6seSS08zJRq0J
OVN690etWvxDvU8tn063aWM5BR2AHGCMVT1nxi9/BGssEcRDZCxk+nvXm8Oj/EC2O6XSr5i
vHG18flW5Y+CvE+pBG1W6j02FeRv+eXH0HT8TXRRoUKLUoJI8yuq9d++2/UsWcc/iXXIdOi
jLQlg9wwHESDn8z0r065CbdkYURoNq+mO1YUL6H4L0OxsY2ZTcyM0rkfO3YOx9Ov5VJHrdt
cazLpsfz7IhKJEOQ4PpVVKsp+8lpqdOGw8aejepNLGxwUA464NQmNyzYb8qssIwRl9hPQZ6
is+61TTrO6W2u7lIZCAQkhxwelc8ZSb0R6bhFK7YtwEMaRXagxTfLskAYSfQGq2qWWneDdK
cizs7ae8G8WUaDMnPDSEcAY7e9ZPiqexvrK1+zamPIAeQSKcAOB90d81zmtakNUt7GaSTNw
kXlyjGOn+RW8KbqOL6a30MZyVO/V20+YscmjyeJU1waXZL9nOdgXcE3dSgPFdTeeEPDGtwP
JLpiBJ1BMlu3llvTOOK89iYg7QevUV2ng/Vo7KSbTbojZK3mRknofSuupS5YXj0OOnU5pe9
1Op03S7PTNOt9PsIVgtrcbEiT+EetX0Rgcb+e1OVstkKOnY08hjg4zz1rznPmPSjTsgBChe
vvTmwQSGGfpTTz9/IxTs44bGccmk2h2bIzkHGSDSbwJCrA+pOOKexBXOTnsaUEHgk5I9Kly
XYOV9x0cgKSLuZcD09xRREJiz4YD5e/wBRRUcy7Fcj/mMu3kwnfIA74rf0qBzG2pypG0Vvk
oJWH3x3x3x78Vyy3ccMaecVXe2xQe59Kdc6heJ4djM7tl2+RQm0Y55J7/SuetTlJKEeppSc
d5bDNf8AElrO1z59lIJ5yA2SB0wMjHHp09K4W/uXnnaRmIzgBc9qfqt3PqOoDzJSxzwjHoS
earalE0UwjkHIHavbwtCNKCilqeVi60qknrojuvDV/Jd6WttIQGhQBT3wDj/CuP8AGlt5Hj
e0uTGWgvISAT912VSCn4gj9a2tHQx6bbyHOYmB+U9RkHFbmt6VB4g0F4YZRHPt861kI/1Ug
6H8eh+prirRSlJx8zuoybhFS8jx3SXi8PeNH01WV7WfbNbBz/qRnOPUckj3GK3/AB3aR6rY
Wt/o7qps5hJPFnYVOOcD8T+NcJqz213rksesWzR3cMYjLxNhxjIIweDyenFbkeuHTtAZRAL
8Q2xl+1OdjuQM8j8ACK8pYFSkqkmejHMvZ0pUVG6f4djl4praeO7Ewe3FydrSvJsKAdD7ng
c1uprNrcRTXF5dxwfZE2JMzjEmVwRx3IA6V5FqF3cajdPeXRDSOc7QMIo9AOwFW/DVpLqPi
Oz0uKVYTduYwxTzAnHUD14roU4cvI4qx4yrT504vU+kvgqJr7wUbcXokEbSTxwyuAY4weQM
9VHB/GvQlw6bxkg15n8IfDVroc+uSXmpPfXFxbG3tHiBJiDEZAAOAS4XPsDXeWN7cW8l1Z6
lGUv7JuIwv+s7j9aULtPbSx3020kpXu2WPES2Gmac1jrVk91NeQ7o7QPt2r2Zz1GecD2rwr
xVJ4pguYtK066uzYWG2e4QzMYn3cohHbAx37mvRbRdU8Sa5qM07S3F2EzOOrAL14PQCtGXw
rNqa21550YjulMckbsMXCEDaR/tZyK1qJUo2m7t72/Qz9k8R70Vtsefx+J9U0yKKz8T6aBb
QxMYblovntuONuzqG7Z9a1fFekkeBD4rt7aeWO4s0uGhaUpLanGePXn9DWnc6LPBpWo2Fwj
X2nq7W9vHO+6USLj5GHcKOhrh9e0HT2hF6+pXlxMIVzFNdPggfdQegwNp/CiUfYQ9pC7T6H
nKftayoVrKS63/AFMbRvGviGy1M6JbaZYQ3N2Y5H+3wiQyKBwh39OPenRaW/jjVL3T9NUWW
tmOR7rT5lEQDBsFIyeCSM4/nVXRL3SdW142HiC3Cw3oVrS5jlxJayNwAWYneucZ+vFdJqng
DWLa8sdJu5BI5YyWusRMUktZByVL9SPQHmuOnDnqKcFrsejOcqdKUZyut7enVdjkNNGpeDN
Ym0jVtNuLy0twLk6fdsyxr2zsztLZ59KvzfFa0vTEJdLj065t33291YR+UYlH8BGeffPvU2
r6O95dyyeJfEF7e3ywj7LczLnnrswOCM9R75pLrwXpyaOlzq9q9vDcwrtuETd5LnrJ6mMn8
RXPXUYVOWUeVpnXgY16tJyw8k1bVX6eh9TeAfEX9rWmkajHINtzGsrbGyAccivY4tShaMFj
+JOP51+fPh3TvHvw98SaW9vrFyumXMoEN5auJLeXIwOTxj/Cu0m1nxPrV9Jaap4smuzHcCB
I42OzeSecDAx0612OE6sedpWXY86VCnKootuLffufa7X1uqBuGB6elZ1/qqBGjWTGfSvllt
Q8WeE9Zjs9K8RZuIvlRfM86yuCeTGc8qTXqXgj4iaT41jltHjbTtctjtudOnbDhu5TP3lrl
VPs7l1MGqTTbun1/Rm9r2j6dr5X7ahW5iOYrqM4eP2yOo9q4G8v4dH1fUPD+sxxuioksUuP
klDd+ORXqotmIy2OvcVyPjnwc2u28V3p5RNRtQUXJx50fXZn19KuMotcstjqoVPZyTPK9X8
I6ab1pIXYPHm6itF43kdHOOHA9ufUVi2V1caNoMEfiRU+36rM7xrExdZF6AuO2fSumsLi6s
rxbW4iZvJZhLZSHbKme6Z649qo+INMsBqNprUty5t0lRXErYfH9w9iM9+DWToR1jJXdrqx7
ixEnacHZXs09rPS4tt4IijsW1ezt3v7t181LbefJYDkoq9mx+dcJcavcTa1JY3UJQMPtFgA
gj+XuuPVT1FexQataNLHfQX8pVFPmeWwzhefmH8WO3evFvH+rrI994pWWG4+1uYLW3tgBJE
vckdR7n3rDCUas6jbei69V5DzGpSw8FzRWuyXXvcv6L8QNW0nxEItTuRdaVeHJjc/PbNnnY
e698H0r2UlJCkicqw3KR/GPWvkjw94tsotXSHULVoIZR5RYNv56c5Gea+kfAur2mp+HDBFI
7Np7+SxI52nkfpX0MWnG6dz5SnUUnY6PPOCTu75FSggLxkkcdKD5eMmQ49xSMo8vIYjHUet
Kx0XJVYYOwDJ6nNXLC3e5uWDxgxxRtJJzxjHy/r/ACrOwXwyBmBPTHOelawsWtZYtOmv5In
Obi9EQzsUL8qA9DWNafKrJ6mlKKlLVaHj/ivXrrWHt47tt01ruibaML14xj2qh4d1NdO1+G
5mLNFtdJAOuMf44p2sxG31q9toI5fJ8xpFGOSOxOKz73TrzSzFJcxqgkXcCrZ/A47179KMF
SUVszwqrl7Ry6o1bfxBczN5V4WmRZC8bK+x1bPHP5cVT1C+udUvjPdHdODtbAwPyrKib96p
z0cc1YkOdzrkEnPWtVTindIydSUlZsdNuizExOM8D3p28GJSeTn19hT41juEG6RYWhQktIf
9YfQe9V8D7OSM8PVAOQcF8H6+ntWxa6lJZPHNFHEZUkLgleeBjH6VjRlNijnrzVmPBvI0LA
AnaCaUoqW44ycdjtZfFaW+uWsS26xWbpH5oJyQSOXBrt8Lu+RzyMq2eteS6hp8tpPEZF3oS
A5A6DFdf4S1yCW3TSLyUCWAfuXY8SL2GT3FefVox5VKB3U60lPlnpc60n+IDJ70gYYxz9Km
XaPmKZB96FMUkywoVEzfcXPJFcDtFXZ3xUm7IiGCTheamhgln3eRBJJ5YyxQdKS4+x2UNzP
dajDDBbkCV+TtJ6cDqah1/wAapoXhXyrcRpfSbVWEHLJGehbH8WK5pVJNqNNXbfyNOTl1qa
CwzRSyzQL808QxJHjDDkdaK8ctdeu7HV7nUbaXyZJsghixBBPvRXqfVJdzznio9jttStVhF
rd6ts8+Mgx2Cv6c7nPp04qbW7qDUWhjsbPyIzjEcWT8xGDgHvnHFcFfa7PLevJE528DLDJb
sTn3rtbe6hjminhy4tYlnTnj5gQCT3xiuedGVNRk9X+B2UakasnFaRKurW9vpViJdKzvtnR
pGnQb95AyhHsc59K5y4ka9KXEjMWZSWPbrjj9K3rydbrRtVLsrXHnHMmckqDnANY0Fs76aX
aOYfL+7ZV4HJz/AErvoPlj7255+Jh79obPUtaXf3MMsOlOoMbvjOeQT059K7+2uLFNNkiaM
Jdx4WNN+Ex6k+vWuL8PeGL7WroTyRy2WnWuZJbt0Kghedik9WOOK2F1+1j8RmGxge1jYDyT
KwbBKklX+o/rXHiVGpJxp7rV2OzCTcYfvO9lc4r4q+FYJY18WafGpto8Rag+0sQ/aUDGcHg
GsXwm3hq60C5h1aQXG2MxPGjnGGyAw79PyxXslzKt+sfmW0zjaEdNoYbe4I9MZrjbv4WeGN
Q1OXUPCWoXmhXEeSVmUSRSevHUA+lcPO1DlldefbyZ1yofvFKCT8u/oeBS/D3xSsxGm2A1O
0dgIriMgZUnAJB6V1vg3wR/YviXd4gnePUJI3ggjsj5htZGGN5I4Jweg9TXsdnoGrXCWGmX
t7ZyNI4jEkUBj+VeScZ7DJrY0q28P6PfS6mkrS6iJyDIY95kAB/Bfw9K5LSd1+RUMHFS5u3
c1fhFo9toOmzQ6q0BuHcGWdU5YLnYAeg25JPqSasarc6dp8o8V6gRc2UjkQQA7ZJ8HGT7dK
m0iFbjQ44QrRR3M7h585JXGRx2xzXEeJZba60m51GZjFDaL9ntYVOQZG4z+QzU0KXPWfM9G
7O3bsb1EqdPmhvbr5dShe+INMTxM13ods1tHIWMn7w5w3JXI6it6G7u5dIjxJ5dtDILiH5A
PLTqenbJryaN2CkAnbnOM969D8NayI7OxRbpTPbzcJJ91kPUH1GM8V7uLw6jBOKvY8rBYhu
coye+xPd6lFoviqATmH7Ldq8KyXQ2R+aUyM/7w4zXH+IbeOOa9gsbC5mVrff5Uo/1X97D/w
ASjrn6V694o0jTvEsM0F1BHJavGoZA4LRjs2f9mvMbrwD4r0vQb6G11N28MSxy2y6jLJmSJ
iNuMdQpGOnHFeVHF3ioy7bMMVlvv+36N9+p8++ItW8LyyzWei2949mhR7e4kYBomwDIFX+6
WyRnpXsd1reo+J/g3Z6rp97JNfaZcRC/a2YFmQDGcHqcYOD6GvEJPAfiyO4MK6NPKinAuI1
zEw6bg3cV9PfDTwpbeGvBv2VY1867w9weoc4xzn8aqhzO7jojGMZN8s+vc8HuvFvimOdZxq
MV3GzNuieAAgDvgdDjFaOpeMdZj8KQ3d4Li30y/Yta2yqfKcjILIx6E87gfwr1jxB8K7a/8
6bRJ4LZ5MssFwnG72ccgexryPxX4M8bR6BY6PqOm3jHTpGFukeZLYo/PysOAfrRiFzq8tfX
X7gp0nh3zUtH5aDPCPj+V9RvtDljig0C8iYRWE7+YlvISNpRsZznP51twW+qaNrLyWUzrcx
zeSkTndsP901U+Dvwq1jXfHqLq1hJbWNniWUsPQ5xmvqvxR8NPDfiuRrm4RrK6IC+fbqAXH
bI6H610YerCEEp9bmXvzd76rueCadHrWn+NrGyW01DS9dCq6LLEHgvJOoAB+U5GcHrVfxx8
Qby48XrMttJHq1iPJlmKrELd85KptGTj1NekX3wp8c6Nc29z4c1f+0LKCQOLfzij4HQgHuP
avP9d+DXjm81C+1jTrJWtrmXfJHcvtlVj19zz6VpB04+82n0vbU1qSqTVkmvJbHvPwb8fTe
OvCM76owl1GyYB2AwZEPQkeo716LIgKY6n0rzv4P/AA7/AOEA8MTLdM76lqBV58n7oHYDtX
o7qOf4sdK8mvy+0fJsb03LkXMc9rHh7Tdeh8q+gHmr9yYfeQ9jnvXlfjfQL3T7Jku7SSeJ8
AzRHInI6ZP979a9sZ1B/doSR1qGRYriGSG4iWWNh86yDINOnNxkpdjeNVxTj0Z8qLayWd7D
JbSXIVeZNq5MaEdx1Fc54105ttleqQbYIYpJBGAQxOcnHTNfR/iHwRePMb3w3HaXSkfvLK8
4zj+64H6Gs+xsdalZ/wC1PAiW0ZTy5Zogs0RHuD1+tep9aT95JGDpxklFy+++h8qQeGodZ1
GCKK2aYl1JaIcxqDy7HoB9a+iPhl4KvbDR9V1OCX7TbXU+2IEYYhO+O/NdtofhOy0jcEEAs
NRiaOeO3g2Flb+FuPyrvbLR7XStKhhATTLKFRHEh6gDpgVjUxUdbRsZxpKm1Z3Z5rLaLHL5
cpZW7gjvSPCq/Mc9PvA16dd2Gj3BCXN5DNuB2noSfY1zSaFb3d0ot5wkAOZBKPuj+pNTCsp
JtnQpXsjn71YtA8PR61NG091Og+zwHlUU/wATf0rgpvFXiG5CQW8jiJixdY0G6Vm7Z616Fr
xt5NVaNRIsCbVCuKWLTdMTVE1K5t4II7eMmJUyNxA9B3ya6acqcI3qRu3r/kiJKpOVoSske
feHoYRDqSaxLHp90kAMPnqd59AB/dOf0qv46j09rqKxsAgjtYAgkh5Ejjl5Dj16V0HjXSW3
RandSNBdMyhLfdvMQ68k/hXMvHF9nWNw0Uxz5jJwX45Irpppzkqye/TojGTUYulL7zjREEC
uCSznd7YqeMLJAyFRubBDdwK6LUvC93ZWSss0L+aonC7xv2t0rCgjMXmq4IPuO1enGSmrpn
lTi4S5WrFCYEXBWM8Z4Iq1bwPdJNHFncg8w+wFV5FAc4zj60RuySqUJBIweccehq7O2gJpP
Uuw2FzOoaFBIu5gTnHQdabL5UN5w+7DDntV6C+n+wrZlVSNFYB8fwHr+J9aoSlXYGOMKi/d
GOfxqUm9y3yq3KdNe3AuLJJgNwAX5eyjOMmmWGlieZJpJ40jhGGOc7voO9WfDsBvtOEcjCP
aSjSOOqHnH61f0TSLmW7WP+zLqWGPed0SnBccDBPG2vNqVVSUo3tY9dUlWlGb1uPj8Wpo00
ltdaa1y4G1D5pAAx16V1Hgu5Gpa/8Ab7e1WZ/KKfaGyAg9BUGmeCrrWNVSHUIBFBasjSycE
Muc7AfXpmvR7Kxs4VawsYURY8hIkUBPxPevExuLpuHLBavfsd9Ci6Unzu6W3l6lW28PWa+d
c3csV86yeckBH7tHHf3I968Z+J100viCS3xGPLRWOxcbs8812nxA1HW9HiAg1FYYZzt8qPG
8D+Lp7Vx1lpesa9Z3ksywykBUjnkcBnRTkgjrnHeqy6nKDWIm010IxLupUkm2+u+x59GMu2
wkDHT8aK247Sx3kgbVG4F84yc0V9Tzo+c5JGHb+U77Zp/KXBwcZye1aizPDDHFLKdrLt65G
O2Pas1bWZYTIiGSL+8o6fUVZiikmtwFVtozgkcZ9KLJkptHRafpkdvDb3811GWkziINnHYZ
rqLrxPJpenfYtKktH+yugeXb1JALgZ654/I15xHcDZFEyltnAO7tnpUXnqr4JbaTyFrnnh4
1GubVHXDFOn8Ksz10fFDTtU0lbfXfPgkO5dkceYwvQEAe1ecXUMt9cEWDm654kHBwCcE56c
YrHaUsMsSfQVd0yISea3Kk9MHj3qIYanhoylDS/wBxX1iVdxpy2XbQ9c8Axy6Zp2oXd9KLm
K5CwEl8hWPyja3TrnP1FYtvpmspfNoYt0ne1fyZp2uViQcZwSfQECuq0vw9qMEVtYtFusoI
IbhAxChZNxO7nrx/KsX4m6JPcaJb60F+1G2ch7mJDhYsgcnudxP4Yr52lWU67V1739I9qtF
UaalB7HTLYWmlxJHFLHe3pQpNKjArGncJ684ya8sv9Yj05gssYlkYnhDyo9/esS21K/02Nj
aXskQbnBaoFtLi/MskSG5lJ+Y55yep969bD4L2MpSqSumcNXHupBRgnzHsMcsQ8CaP9mISW
8QyMd3Iye5+lcX4ng3eELRUG5Jrp3XB5baME4/E12+l2RurLTLaSxuWgVFiM+AAkSjsT/eO
fwFbeux+G08PXarpyxXFpEwgZjuKZzkgenP614lOuqNZJK7buerV5nRUN9LNnzQ6srYx79a
nglaGQGNmDL6HvVrVXS4v3liTaJMYUDhO3H5VnkKHJRs57d6+y3R8o/dejPSfCutXElrOAw
W4iYSeaRuznjBHfvXp3iOJLz4fXkcVrObe4dCqEA8sOcAdB1rxfQZrTT9InmS53XdwduzH3
B2x9f6V9C+G7a7tNAs7ERIplRXkhcHLg4yCT04zXx+Z8tCtGol1++259BCq50FFu9lr/Xc+
bphdaXj7NK0Qgcjy8nAHToeB3rS0rUru8gO3cxV+fJHtnJr1vx98Phe2keoaTarFciRvMTd
kSDOQxP0zXnVpb6l4cEsMtqUhk+8hj4cj3r18PjKVenzQtzdjz3Tbd03buWrTxpqmgxxTtB
DfWZJR96gjpwCetX7XxXq1/Zi2ur5ZIvvqI0CBc9AeOce9c+L+zu7lI7GMoFzuhm6Oc8n8e
1R29u9tc/ZpIpFUOGznjHcCulYenJ3aSZlKtNbO6PQ/DWoNF9olabafQLgGuvgu0QIbueN1
cCQOD932NcXo2nXH2O41CC3Jt9+PlPTAq9MXeCQLgmKNS+ByAfWuatSpyfusyhUnd8x3kTw
TxLJC6yjPDg8VMQysu1iCfSuO8Kan5UstlKNkTkuGz9w//XrtXWMQo6xsWfnexwSPYdhXj1
6bpz5Wd1OfNG4wuoOCoA9aYwG3npT3EY4IPsKryuMbiCorKxoiCR0bp396iLfLxgj6d6UlX
jycnPSiMZcKAWJ+6BWiQD4nt1lT7SSF34244Prk1qXviDRraxfF1EYOIwEGRk8AYrNsrNjc
3MtxE1yIDhUU4A4ycn2riZNW8y8maCxUiUFUhdcj6gdqunS9rL0Mqsopo6dbtNOuVii1GzZ
ThJM8tu7HHr2qqdcuWllgubg3EIfaGUAl/Y+i1n6N4YF1pv8Aa11qoi3g8eVyp9cntV4+G9
J0nRDqNzrCEshO/wDv/Rfet5Rp3snd7bEKUtG1ZDLuCWS3hlNxaiPPlgx9Rzzgfpms3Ury1
3hbeSQQJlVDdc+p+tNkGlWmjNexap9pG4ER+UVYE89T6VkxqNQbzrfzHiHJIGfrW9OFveey
+RbldWW7JGkAvUilbzGOGJJ7n3q9M8jFREVfBLbZB+I5qncx20WsQmXebclM7V5x6it7V7C
yg0s3WnsGETZkZichDVTnFuOm5dJSgpRT0OIvbfzZ3a8LM8rbyWOcGuWvdMZZgGJAPAPoPa
u0a7R7slgrR4OBj8qo3VslxKoQESFfuk55r1aD5NGeVXfNqjlZNLu9RUKXEgUfIzngKo61h
XNlJG4lbaysnBzXc39jNYoFn8xSy4IHT6GqNxbx3VuqsqkRj+Ec4rri01dbHLKTTtLc4Awl
Sdw6VFLHg+YMrnrXZ6lokMEEU1tM0wYcgjlfrWHdWRNuSAcjt7VonfUfMMtE+16O8MD/AL+
I5dCfvJ6iqWxkBdgQBxgnmtvwl4evdd10WtpcpZBEy9w44HoMdya6rWPAUNn5MWo6wbi7lb
ZHHaw9T7muGpi6VKbjJ6nfSw1SrHmhHQ5vw4LzULtra0gb5fnaQcJGMV6h4f8AG62CXGhap
qayX0ETPEzgIsgA4U+9YNylloPhGIPYNHp8RMBJOx5Jv7/HO0dOa8o16YSXLXA++2PNJPRu
2K8+0cc2pKyW3/DnqypLB04yTu+q/wCAd9p/im8uNQlEV3LbqgYoEPHJzn8a0U/tzy47pmu
YrdCzblJG7OMkn0NZPw00/Q/EFw8F5cSpe4G6KPjOO+fQ16//AGDeebKiTxmAKY2DkneMYC
kH09utefi506NTkUbeq/I9LCVeeneb3PGtbnuWP262t2Fsjblk3kiIt/Dz7isyfU3mukljn
I3sMzZwRxyMV3N9oc19a3+nXOsW8V0qlDbRR4VQOQT9K5O48JXMF01rNHJFb5CxTY3LKxHb
2r1cJUpuPJK11+R5GNpVFP2kL2fpuYmpNFPelbJpJYI4lC7hyzZ+ZjRQsU1v5kUZbcygt/e
Ug4waK9DQ8xuR2Nr4X0lNBn8QWOo3UEZhae3tnTcZQmN+D3wcjHtTLbxF4ca1gj1/TQsRUu
JoV56ccDr/APXrSuf7Lu/h/Dr2n6wbe58keVbkb0gkVm8xB6bg5/AV5PJLu06GMs24Ocg9A
OgrzMJGdZS9q3o7Lo18+p2VakaLi6dnffs/kzcn1Hw9PO0tjYz2pR9wy2fM/wAM1Nex6BtH
kT3RYjJGwFevAyK5yzbyriMjaTnjPT8a3ItZhSVmlgDSKOWjPBPuOleryctrfmcDnzNtr8B
P7LTz4oYEeV5jtQZ4JPArrLnwzHoGgme5gcXJZlc5+UnrwD26flXPP4jii2PDbbW6g9844I
Psa3LaD/hNZrNf7ZvIJBC6ssnzrGykcevzZ/ziuHGOenM7RW56GB5FzJRvJ7HpWkavo91Ya
Is0zJLPABDJcsQJsdVGeN3WtLXvE39naELFNPi+w7xA0RUvhGyoJHoMjmvONK1bS9U8A33h
3VYW3WAby5WzgNzjB7EGkS18SXPhLT01IFQ6PElxJIA8yYABI7Z4PNfLfVYqq5N2s+vbdNH
uJe1SjKN21p69TmI720knCXVkkckTFJCo6EHBAHr1rsNFt7XVtctbS201RC+WKA7SfTJ+uK
p2HhS7u9VdbS0NxcXJ3ATOE8zGNxQ+oHOPrWxZeD9X0bWodRimgcyZiSf7STHGT/AwHK9D8
3TkV7FfF0502o3TtocNPCzoztKStfXXX5noyaPp+lpJq3iHUowyqGWMtiKHHZRnBOAAK8q1
/wAWHxBHcLodi8kau2Xzgsp4IKnr1FbXizStfvvDstjNCnyXEf2m4tpPMEMXUBV6+hJFQW+
jWsM1hpmh29wpW2lVywxJNLgnzCTwQPb1FeXhowh+8qO8+nZW/wAze03JwjK8bav/ACPK9Z
8P6vokogv7d4fMjVw7+h6f1qjaaTqF+QNPtZblmcRhY1zya9W1XSNX17UGhhsJJLhLeONkd
shSGAzk9jk/TipJbl/h/ps0OlBIL0Nhyw8zIB569ia9xZg3FRjZyfTp6nnvAXm3e0UrmXHo
Oj+DEtm1eOXVdZTZL5EfEMR67SOpr0G3+LcMuv8A9nmxQsyqoIBHOMnPoBXlT3l3qdxd3d5
lrnzCxbOcjtj6VqWmkw2jXuvTXESoIGjjEjcu3c/lmuGvRhON6+stvn5HVGkpJKnFW637dT
2O41nU4hHNHAXknVmRyflQDqxHoBWfLrejTaPHLNbPezXBEcSxIdkhPTnp71gahrj6L4ae4
k1bF9fFRDH5e8KCuBheyhetbNl4mlstI057yO3luLaAvIbWPEYHAQoMcsxI4FeE6MoJSiuv
pc6naLcUl8na3a/kzznxVpC6fr0UzaENMhYKZSGJxn17DmtSO5SeOOGSONtvIkIwenFdvDq
81zayx+KLdAbhQYrcR7p2PbKjoB71zlz4R1q8uyLWyS3Un5RKwU49cZ+le7hccpRVOro11v
c4KuFkryjbX7n5q5f0vV7iLSDaJCqAuSSB8/v+ddNZW+mNBCZBJLdSQE71TAVf7retXPD3h
m+0WwFxK0V9dtgbGGAg74PrVo3l2t7aRrC9vIszJJHIoxJF/fyKivWjN/u9u559Pmi7y1I7
fwvaRQRXMzqkajICkDHoc96u7LGcxbNWDyFcgs2dwFUNW0rTL3ZqI1SS1eAllRXzGffbWOd
RGm31vJpt7Z3MMkmydmcYHHYVzck5q6dzpTUr3dn6WOgllg6QXcU+Dg7Tzn6VTkfBAbcQOo
pL7VbW+tv38NuhOUinjYHYf8faqVmr2cNw2mSxrcv89w94+VwBxtB6YpqEraod0lvr11RM0
m88qB7YqSzdluzIxEYjj3H1yewFYsfjG2l82DUtPScQAZlgb5JT7HtUcviCzubS8vrTTIrO
ZBsWQyFnI7cdK09lO1mhqcbpHVx+I7G3tkt1aR/MBDYQKE9evXFYSnw9DFcXRS5WSdipuXx
vx6KOwrn5Zbl7VL2/kJlZPMY+3biiwuxcJceZE1zeFQkcmzdsGMHj8qao8qbT9SrQvfruHi
DWorwAwq0ENqqYhkbG7HsKqT6gNbunur+BGaODKQjhB6DHtVW+sZnSdpn875QS+ec9DU3h+
C0lSVNQneG3m4SZBkj6+1eilCNPmj0OP3pT5WJBEb7Sr+71K2lnWJRtRPkVG7YA9B1rKsNV
ksL6EJL5NuxxJ5fGAa7Vdc0Kw0Y20cFxd+UHG2Q4DD1/GvPr67jv78zCBYlPybMcCtcNepz
KS90VeSp8ri9TV1a+R5vNRi3O0MD/ACqzLftdwIv7shU2MFXkt7+tcorPsMTn7hPIrpkurG
28NW0tg7LqYYhzImQx9M1pVpKCiktSKdVzcm2ZUt0joqmER3MeRLLn7/PHHanLMpv4lc4Jw
rFeo9xVOaXzXWVoys02Wf0PPYdqdBG0kgIBZg3Qelb2SjcwV3KxveIUgiMSxXS3DAfOgXlf
rnrWTb2sV3lYQUlxkntWr9g+0wwhlaBWwemfl7njt1ram0WztNPu5ltZ4ollVIX3ZEqY+/X
NHFxpxUOp0VMLKcnLZHFT6dLb27SyQF89HXkfjWS1iskgUgLvwgOM4J613KXTiAIqBpTnBx
kIueKbcWFrPcJIqGKQfPIUHccV1/WbRd9zkWHvNRvoZ2naZb6V9lVbNHaAGRMtje3d39+nF
Wra5aXU01Nbe5aPJkWKJMhH5DEZ9O1TG2gDK1wHeIr2Oc4PP5VdhlsXng06aaWGFHDRrECD
Jnn/AL59a8Osk7u12z6rDT6LRLocX8QdSuL6yRmgeIRxkeTKeWyep9yK8juEfam0GVJow3P
bFex/EF9MurprrTg5cuY5jnKDsMV5otkzXSQ7WK849s16+Bp8lJO1jyMdXVSryrpoYlhe3O
nXQubaVo2PUxkgkfhXtPg/xde3ItGu70zxIPkJGXbrwT6ivHJbRonbcMhTjJFX9Gvf7OunL
rJJEfmKRtg59RXTicNCvC0kcmHxMqU7rbqj3HxTHZiV9etZfJkkCCWBcbm+vocVk3slvevb
yRxyyvZYCuJT5ZXrjj+IcY+lco3i60RTmCKcTLvcSxnfxxzzjNRW+u6TNZJA15NZbXYyeWo
xg+gry44ScIpa3XXyPVWLpt6bPp5nX2uhwrr8t3d2qXNvfxbypXzMFSAOR75orT0rxf4V0f
QIPsc012WUkFlw2d3OR26UVxutXv8AC/xOn2dF9fxR4vo942kyvbOAtlcH5wVyFfGA2P0NJ
qcCW7DysMuQcY6f49v0p5igu45MyKgD+Vjvnt/WpZI9mlxRXaB1V8K+e2O/6V9HGy1PnZXl
ZGbEsW1Mbt2Ocjvmo5AVupA6ld3UGrStZcbUcKCCQHzVm6jsruMPZyTCde04yJBx0I9OaHN
LcqNOUtjPn25REJxWlod3qWn63C2khpLs52xBS3mDHOQKfa+HdZvruO1tLCaaVmAzGhI57k
46V6RpNrp3hrw/q9hKosPEtsPOOpFcrGyHcsWeytzz7nNc2JxNKMeV2k3pbf7zWjQrXc4Jr
l17FezvPEsWgzafoXh6a2vLyRjdWj22co2SCrN6dq7CD+z4NQto/Hsz2rWcCpbxzxfJKoHJ
JHG7INVPF2r6jFofhvxVpNnJpURmjVHiudyXfmYYIw/u53Dn1re1HRbTx6lxoOpz3Vnc2J3
tCGwLdiFbIP8AF7fjXztdc/LeyWu26t3PQp4px5m931vrr27EWoeL/C2q29wmiQQaheQt+7
uYP3TRMn3RnGQVzg/jXOXHi/XLyGZdKay0zU5CCHkXzIwmMNwBycjIFZc3gG68M6s2mQXLT
28cry3F1AMSbmG5DICcEH1+tc7qk1/baZbTaTA0d0WWQXDj93knJQnqOo59qmphnpKEk159
D08BVwjhJVE1K2vW/mj1xH+JUek2xub2ISyOPMvHgjjjjXbj5lPZifwrMvpPH+h2Uo8VWdr
rdrKSplgjMbwqRjKFPu4FZkHjvxB/ZBhmlS7LQh54JMPwfvDkcr1wafH8Rbq6/wCJTHqLqp
QGMRpmROM+nK4xXJGLs3E0+ruElzKNvVpl3RvHWi+F9PFnMkkkaq0iTMcsTjjJ79hXmWqa9
beJjf6lC8kUSH7OIZF+eRySS3HGOv6VvaVb6JqHiy1shKLjzy7tCyn7xz8wBH3c9RUr+Ent
5p7OzhdY3J2eSFJGfQdz2r08LRhSftWvee5w4iUFUlSpNJeu/bUxdHVpNPlmUCKFEBYqMmM
f1ya7aDSdOultLudZ0trN828EihxJnB3uPT0FZFp4O13TLloP7OuDpz7Xmmuj5QwvY9sE4r
orqSb7QlmktuLqV/M8pZlISLvkg8d6jFzdSS9mdeD5eXlm/wAnexWgvEvtVm1Ge6Pm2cjva
LIo2j5ccjHcZ4qvBo3iK81i3u7XxXHbziH7XPbdBt7KnbOOvpVLw5p+sazq17JDaXI0+5mZ
0unX5VTgZXPXGK9UtPBiafaFLm7F7CBwzoBIc9RntmuLE1vq7tdX2ta9ialShJXvZv8AGzO
a8PTeI5NZWK00+C2ErlvPP7xzEeSXY85Jp3jPRrrXbuK1uY/JC5W2urdysynvznpXbT6jYx
Ws+m6HJaTamibfs0T8qcdyOnFYf2yx1Pw/d2+2S7nhLBpYAeXHGB/X6Vy0K0va87ja2n39T
lc/aXut++/r6HO+HbLVNA0i2sp9UmucO6bpJSSVz79Km1fUdSgJuFu7hWT5AQ/VT2rUazNv
pVrFcxGB3i+4x5U+hrHnFvcR/YrmQRzgcSZzkV9LBqdpNXPGnHkbUWT6Zf3MJFxBdK0brtI
K549Dmse70xWV7l7lIcklggyB7Ctqz021t7QxGXdGTzmtebwpbTaW9213C1uiFsR5J9gabr
Rpy8vQjk53d7szfB9jp15ZoupqJYlcyxeadoyOM49ah169jukk00RD7OZd5kU57Y4NS6Vsj
05ZHQHY5xGRkDj0rKnmVp5Nv7wHJ2gd+grnUnKq5JnoOhCMEmuxlafZRzzyxtcG3sYf9dMe
w9h6mtXUri0g0aK0s7T/AEfcXRsYZ+f4x2HpVjTQkOizefbiQBuUwcyHt+tYjvLqFy0JV45
O6RjJY10xfPNylsjGcfZRSW7Ktxqc1xbx2/zLGowctnIznmuz8PLe6T4Mu/EMMa/6Q/BPP7
scHjtmoYPCS2NtZX2pBlilkGbbq0g9DW3rvjXTrONNNtrAeRtClSvEf4Dis69SNS1OjG6vq
YxjOP7yb0ZhR6tpl1oZvri0aa5imxHCo25GM8kdSOaju9Q023i+06XZxxq0eFDPuwSOfxqe
ytoporT7FNGWnnFzKmOY+cAge9dLr3h3TjbW39k2Mc8ttJmW2QgFgepPuKxqSp05Jam1Nt6
fiedXr6aPD7rH5n23eN5LZVxjt6c1ziyeXEcojgnkOa9A8aRaLY6LBp+nbPtMUm5yOqk9s9
8V5442khgxOetetgrSp81t31OLFO0yV1WRd6RDd0JQnFdFYSXC6Eto8YaGR96naCAR3H1rl
4POLmO3D59K7LwzoWrahHKj3CxRxKN65zx1FVi7RhdvYWGd527meYIHtZALUPcByivgkxZ6
8DrTE025sit0UdID8/mLwXGe31r1LQbSDR9Kup54Y3mjJfznX26CvI/iH8TXTyYToSXFur4
JiAV17kflmvFjjV7RUr7no+xk05KOkep1ujRfbNTSdPPd1AeJ4MbRjghwe5FbOtS+J2t5jH
a24t2+RQwwIh25p+lww3nhixvtFuGjtbuJZQoBVvmHc96h1m2uIlXS57ieWCPEoyx+fnOPe
seZSqaW07m8pJRueda1Hq2leGdS16yuLe9msYTIsFo++WRgw6J3xzn6V0kEl5NAmpyCJlmg
WZzG64XcOhGa526kfTPE1xaK7Jt3Ov8AulSa898DWU2qa7PdeZIba1y7AMcFsnA/ma5cPjq
uJrShJJNafia5jh4YD2ai3JVFdM9bjmK3EbSg4CE4J9T/AIUOUuJ45pASyDy0JP3R2GKlGn
me9J3FIreMFvpjpTDDKbGWdlOWXdH+fAr17rmM4JxhdHJ6rp0kLTBVEyNg/KOfyrm3i8uTf
HlSO2P0NdvrDGKRDk7iB2rFl8iclZkI/wBoDBr3aEuamr9TwMRFwqO3Q5S7sllnaURlAxzs
zWc9hIkm9BgDqPWuxk07GDE4k5PHeqUtsCSCpDDr8tdVkcym9zlp7Fwwcp/rRwQc4FQS2LJ
BnHyuCVOfSura1BeJ4iVK98dqlm06DUAGRUtkXg7Wzz6/jWbVjaM7oxNGja2E0rTLkqFwec
89aK3rbw5cCZWcbIHU7XzjOMUVzucD0KdObinYytN0DxD4k8q7s9Oi0zTIjt+2XZMcZOMZx
1c/QV6BYaD4c0q0Cand2t5IV+e61JvJhXjqkI+Zvxrz7U9T17UHjfUdSuQUUKFU7VA9h2rB
uYphbyvGpmYIDJJI29xz1BP+ea454evXXvS5Y9lv95pCth6XwJyl3ei+7qe1RL8MklEb+IY
ZBjLC3tfLTPtxW9Y6/wDBexKK+o2gkbs6MSOcc8fSvmmDUbuMrmT/AFLFgfX61qNbz63CLh
AoueRjPEmP69ayeVQespN/MqWZVmuVO3orH1DB8UvhpZKILXWoY48fPsiYBOeCTisrWL34P
+JtPu9TuLyC6lkjIcxyPEZuOK+bBJtupVuk8iRAPMEh7dgPypxvRZL5IVvLYAoSdw/3ePr+
lSsqpRfNGTv6nMsRO+vXffU9Fsb3w5JdAWOtnT7C0QFLKaZ5E+XlVwR1zitvQ/G+VtLKfUb
mZWiPmOEwd2epP8WAT19q8eTURDKjWyxmMcucfe7YIq+/iMQTR3NrCIl4DLnP1q45fHmTlJ
tLuzsq41uDVOKTfZf1qenePrqVr1ptH1+W586EM07sR9UYd+g4rz601XxFqdpdaWNXR4c5a
OSIAkc9CO1Xm1fw7q4CyNdWM4PLxN+7cd8g9P8A61ZyXek6ddStb3b3DAjG9cA+h4/WuqMI
pcqjt3SOSmppe9Lfs7fgLqGteKITHZ6rcPNZxxRwZhUf6sfwkgZ/OrU/ih5/Edpe6ebjS7Y
RKh+yqCcKAM4PUHvWZHrGoSJKqAbJ8oV69epp1lpFhPI4vbpooWQ+YF4246EHtzWrVOCtKK
+SMvYzqS92TfTV9DtLm6abxNpEkT2TxwQoxktH3HYefnH9455FdfrHiKe0ED6NazWdyqhnT
G4mRuhXjjNeFaU6WWuLLbXE1vGrjey+gPUjpX1J4f1fwzc6Yiw3cUUgUSO8jCWQk8jPoR6V
5mOxKw3K3Dm8/wDM1o4N1Phk0uy1/wCCchf/AA78T+M/Dh1e48QXq6scn+z7qYiFh26dM/l
Xk3iHwt4k8PanFYarZTQXMYDQum4pID1Cuowcehr6guNc0S2K3Ta1FDa2ygzbzy+egI6/lV
tPFfhvU4zAl5HKcoDE4wfm6YHrXg0s1r0m5OHNHta1vmdU8I7pJP8AVHmHwY1bU7ddQsdUO
oyW9yd1qJ4WMClQfM+YjjtxXY67ca7c2b38cnk2Mke2OPO0t/tH0rS8Va0mmwxWKZQyKWCj
ADD0P171i6Trt/qcEtxeXsC6fH+4MezB3fT09K8+rVlXqvEKKSfQ9LB4eVOCq2Tv33+XmeK
aFql9pPiQahYyypcGQ7vlJ4J6Eele96dq3mWpNtLFNPGNzCKPYhbGSR/KqNzqvhrRBJJY2c
VxqDDMjAA7eOMn8uK8zbxlrVzOAZ4oVRz+7hQKp5zyB+Fe/Gm8fqo8tu/U5pzjh9al2ne2h
6Br9/qN5LDHfoEITIAXGa5JnlEhKZDFsA+laF3qVzdi2uLqdpMjr6GqNvOFvmyWwc55r2qV
P2cOW2x4cpqc20aVrskI3XEuYh88meMdq17KzaOeW2Gr/ZrW4GZRI3G7HGa5W/uJZFSCKRY
4WBG2P+RqzbrJeac9yLhS1uPLaGTjp3rKrSco3bsmawnZ6bo2BmASpt6HYNvIYf3sj2qOy0
y7vpmhsogZMGTeeAIx0BNZGk60dL1BJRALq3fKtBKeOa7fVNX83RpIbFYrXzwABDxlj2J9q
8+rCdJpW36npQqe1V10M6NWtVtIon3NKSQQRkduR2zVrwfbWEGrT+aDJqDlgc8JAn97Pcmo
La3sdMtbS+tQ015sO+NzkM2cbvpWp4X0aS81aTUCSsEUmXZufNbuPwNc0pWjJJ7l1F7qlLS
xpaglhpmiTXU6TyKrERtMfu+4+teWXzWs0kMluWeNid0b9uele1a/p0etWE2msjfNxx/CcZ
Brkrf4eG1jSK5Y3JBzvRtpP1qsJWp0k5SepzTk5pR+ZW8K6fFK6a20CxxRMFGOeB0xXdyW9
nbzXGqoggleLLzHnAHPSsu7ks/DGgW9jbW32dmJ8tFbfhu5JNZ+ka+00M+m61PgTgrG7Lkc
+prGfNVbqLb9BLSKPNvFmp6XqusM+mn90y8/Lt3N3P41jQRm5bO3cB0zV/xFoY0rXWtrVmm
VmIUuuMj1zT9Ks/Iuoo58MjLk7W5z7V9JTcYUlybWOCd5TfNuQw6dMHVoshmrd0mPVbW4kj
jmIMo8sknHfiums9DmFhHcMpiBOQSudwqHxVrFr4MsLbzbSG6nn/eM0o+76AV5OKx8YR97W
+h0QpNO6F1++1pvDkmlR6dPNeSDdLNGB+7XOAw/vYHWvlrxxa30niPTdAa+uRe3c4Wa8jib
CxsQpcr03YJ616J41+M/iGbSpLC10a3Gn3AwLmGRhIE/3h6HgivGbfxC8XiG3uobyAB8oft
IcjH1U8/hXiQpKVdVU9zeePcKTowj877n6A6LoyaP4e07RoGEltZQpFHI4+ZgB1pmrabJIT
KhDjbtC7ckDPavDfA/xwh0WCbQvE0Fzc29iitFeQJuYLjkFevH8q940/XNN1PTotTsLuOa0
nhE6TZ+UKfu1rKEqcrnPRrqa0+48J+P1tP4X8JWnimwtU+1kfZZJJAf3aldq8L3ya1/hR4J
k0f4ZW02p2s8OoXhEsiSFWOWGV5HbFUv2g76+u/CVjHb2Mk8Ly/N5ak7xuHIH6+teneHbbU
W0HTEN0VQxoZAyHJGPU1x4aVqs5J2dz2K/NOlTlVd7aLyV+hzy6ZdbZooYfOM3ynb2Ppn2r
oI/Dd5BZpA8CS7sKcN93j+VdNHpyW1u/2dm3dev44rJ1bWbSzmggfVVhvQBhOu7/ex0r0Pa
zm7JHMqrvaD08zyfxXpd1aakRcwLEoHyFPy4rmXgkWXkB1HUYrs/FNzd3UyPJcRmOZi4APM
Zzyp9s9PrWHG7vsQlWIODgc19HhZyVJNnDXinUZgSFo5g4BUdqn3xSApMobI4Pf866xtLgk
sreVniHmIzfN1YjjFZkugzeSk8MDCNs5IGdpz0NdUcTF76HLKhLoY0elyyEG2IfjmMnn8Kc
umzF4lhgYSbvLAPf3ruLHwu9xLYoG8iWSMOC6lQOffvXXWWgWMd6VM4kW35f5eAfrXNVzCE
FpqyqWFk5a7dTy+2tLr7SYC4d4UK/MMDqOlFeiQeGYtc1a8kXENnFlSu3JkfI5zRXkvEpu5
9FGrGmuS+x8565dCadJLO3ZkUCMLnqo4/liuXA8ufF1I8UhjOwA9M/wH9akstalj8lbgmdS
CCP4lHap47G1vnN3JcSKHyccEivqox5VZbHzDk+bmluV7xrCVla0haPKYkDn+LpkU7S9UNg
PJdFK8845Bxx/SmSxwXEiRaWjuFXkueWPcmqUds8rlI0Mki5yuapLSwm7nTtq2n6vBi6t0L
ADex4KfSuSnCI/yFjHk43HkVbsLeOa9WOYlVH395xz6V0r6NZX8X2df3RHRlPX/ADxU2sro
rm1szmYFDE/N8rcYqRrcuhREPzjgAd+1b2naRBB8s4jmKN84LdDjjnvWtH/Zdls1CGHLdCq
ckevFRJ9kaJnLQw+Wir5TJkYG4fnVV4cXxhSRWyvJLcD2rrbx7e9VCNMnaIOwEhXAXvx+NY
d/d2lnbbUto/NGAA4+97/hQndBezKFrdMH2qPmQ4IJ/Ct9h9n0m4imJEflIgJGCSev9Kx21
fY1nLbWkMTRPk4XiQ9Oa0G8S3DYSa2hcowYvjr7EflWFSMm1Y7KNWMVK5m2AD3Mg+Z9/GUB
IxXceBZYbfVbhZi0XmoNpPA4+tc5H4raQSAWsMDYyNowPxpdN8RXM6mG4kHmu2BtHUf/AFq
wxFF1oOD0udGFxEaNRTWrR1HijU1mZ7QBpF8/ekijqoGOT9TU/hieGKEzPeKtw0m8ozfMce
nua5iTVBHmZrjMBxzjOT0xUtwFhsGvYCLsesR5U++O1ZfVYOkqV7Gjxs413Wtzfodxda5Fq
t1aPcLJI5kPMj5IxnHP51XufFV1o+gTrKCJZsqwXsMkA/liuX0rWzDpjTpHGXAL4k/vdhn0
5NYOqaleT38k1zMkjzx7NinIjGelc0Mvip8slojvqZlel7j1flsa2jauRb3en/OjTp8jknn
mtq3iLRxyFsZxXH2jrEI1zujB3Y75xXfWEouoFPyx+YFYDH517EY8mqW583XqOcUm9tEdGQ
Wswmfm65zTLaMFJC8ZJ24GD900S4jjUc+9SiTyrWOeNW6ncccexrOTdtOpzwsb1joc1/ai4
EXoOFx5eOp+prLu4LjTLmeKaPbBOANwHU9q2PBzatfak1vavMbVMmZs8A9utbGr+HbieN3u
DIcnK4/5ZkV5M8Q6dVwk1Y9GNOM4c0dzziSMq/lgbjkYxXS2gMtjFbwKzuHJCDqSfaoYfDO
pTFDakzXLnHlYxj3Jr0bw34NGk2ZkvZVmvWBIIHyxZHQetPF4iHIrO7FQ/dyfMYGkeG/EEy
lJ4fscHJ+dhk+nSu+sLRtM0+O2iiTag52nAJ7nmuEur46Hf/ZIL2Ry6kyy5LkdyBnoK4jWf
EGr3lxNGupzNb8gR7+3WuCnhZ4h3vZGtabStJ3PaLrWLOG93yahFGttGXmQNnI7HjvXM3Hj
6KdXTTQZGySGZeAOmPrXktndFLkGdmZHGDuPSu68P6TfXdytvHEI7WdDIJtvTH+NbVsFGhG
8nczoTjKWq0KWuT3uo2MN1NNK7Rv865+UA1mT7UKpb3FxNAQPMDcYPf8AKuk1K3xplxHIzR
GBvMEZX+EcYrlGugMiMHac4rrwvvwSXQvFJRl6mnqUFhPYBotUZ3iHyIWz/wDqqhZxwWy4L
hmPIYHPNZ8U+6ZyF2kr0HelswbkqVcqDwTnGCK7FBxi4t6HA5Ju6R6ToWpySQtZ+Y/l8fKz
Zrzz9oLUSIU0+HaZJVRN2eU5HI+h5rtPCeizy3o1B5SlpCNzuT1xzgV498Z9bi1Hxvpcdts
+zm7QMz8mYj+QGDXyWYKDrwpJ7tNnZGT9nKVujPOre8gaz1TTpVd3t55ZUkzwh2DeuO2SAR
9a56GwRb3StR0u8ks5HkuluWhIBYRruDjPQ/NjiuT/AOEkuF1XW7hnAacyRqM9S75J/IVXj
8STRIkUal32SRrjtvbJx9flFdaUI7f07nlKE2eg+H72Kxtb3XdQmaSOztyhLE/vZJOg9z1/
OvoP4KeJAvwytIprdJpVBaNmG4Jk5wRXz9f+E9RvfhXbSWVysq294s12M8TM/wAuR/socD8
a7H4Y389jpd5YMSGhPlEZ6Z9P1rtp01KSpS7XCk/Zz9p3uv8AI9v8T6suqx2dpeai0Pl6ih
t5EUYmx8xTB7Y4r0O58WRwWEE1siuHZYwrDGD3/KvCdRea4j8NCKC4mFreyu0gGVg4yD7Z9
67Gz1u2uvDj6YIAl6JPMaUtncB/EPSvPp4VOrUklonb8D6LnjKFNS1vd/ia2qfEPVsSWMCR
wyq5V5AOcdvpiuWEN5c3qTebvkOTuJ79etY2uRt/aTSRlv3oDDAq/p7S+V5ckpwANvOPwr6
OGHhGneCSueU5uNRxfRkutpKNSGYmVXUMBn15qvp9lqN5NP8A2fbtMIArSHcBsB6da1pVZ7
WEytzFlPXjNaOlKbS13eUXiuHYEDjtgE1E63sqastdjanT9tUd3ZEaaXr5jjM2jyhY4/3YB
XB9zzxXf6JeaTBBY6TciL7e8Rkf5g4B9CR3ridWu7hoIprWaVZdrW5XeSChHT8Ks2Wg2uq2
ds2i3ax30XMoZsMOPT615lWXtIpy09OnqdTouLdmejS32lXiYMsTxRjLktgIO3WsWye2u47
iW3V4bCaUMZCf9bjsB2Wq13ZWemaNFczQJJc71DyEnDtnnipbrWrRvDEs82yN4cAoh5AzgH
HpXn8ulo63ZcIWSfT8jn9a8V3FzFJZ6dFJaLE2V8s4Mi8c+1Fc5LaSWOqSLeTLJcXCeb5Qy
di5G3P4UV6KoU7Etq54FHpVvCUn3G4jA2umOQfX+dPjnghlit7KIy7x+9Lenr+P9KjtNT8m
NZHIMrvgBfT3q299aABfMCTKctgdeQMV9YtDwG2y3EY4sJHCBk5xj1qleRTpJ5lpEQw3ZCj
nnvWlHqGn+TKzR5SL/VvnHmcZNVdT1yFrFfsMZWaQFi3GQOmKOa3Qai2c/MrIzo6HeMn3zi
vP9OaS90LUYRfXM9zEYRDNFdOA8kh2gEH0J5HtXX6rrVzp0ul+Vp73kt5OYwxYIrYxxuPGT
njPoaueF/EOnSeJr+1n0mGGKzaQEZDOWDbd23GPXnNeZXkqk1Hm1V1950qNjnL9TpfjPV7J
tWujZ29vLDI+4mYhIUOdp4ALE7W7k1iW2p6jZXmkSC+llgAEscMVwc/NIB5YYffcA859TXW
J8U0bTbx20qFruQLFbBypMqF25kYjjAXp7ir7+JbW/h0ZxokPn3gd43jAUrhN54A6nGK4Yq
7dp6fPubaMyvEvifVX1OANd6hpyXeUv4C+dkG9R5nH3cnjI7GuhuWcwiRkLbTgHHrVDXNUm
svCthrf9h7oNVSIt5jcIOflZ8cAkcfhXUKXt9DSOazEYv4llUyNlovlBIOOOD3ruozjzO0r
t2YnCT1tsc5Gm65VeePaprgeWCOeeetWIEOZC21JBnIJwearTsrORuJPpXcZoiBBXCenHFS
2l5NYvKYduW65GcfSo1Cg5GfQjNMYmR+VGOgpSQ4PW5Ys5oopN1zGZohyYs960YLm6+0XF/
pJkih3eWw7c9iPzrGR2hDBcHIweM1bW/uhZm1aQCFyCQOMn3qbXNOYvJO9s0d3FLucErJCf
TpUskK6jA13a2nkzQ58xVPLj1xVS3kiJDOpYA4YA8mt6zbR4pBcwGSzlSNZFcuWBPdMGqex
mtJaGTZAnbwDXoXhrEgWE5JVgBx+Nc2ljp8shntL4ea4DNC4x1GeDW/4eZodUjZVOwkbs+l
EneLsZTaTOuvkO0ZGccAVu+HtWtLKx239vvtjk5A5LdgM1stpPhqGFJpppb4uAViU4wfc1g
a6/wBquQYU8uJAI0RR91R2rx3VjW/d2du51Rpez95vU6w+PtC02NobHTHWNgC20Bck9fyqS
9+IOnS2U0enQyiYIPLkkUYyfavOksGLgljweB61Lpdl9r1hIbgiOF2HmMx6KOoArmqYSklz
djWnJuSVj0K28cRfZY3ljWKSNcT7F+Vz22mpNB8e2WoXy2FxvQeUXM0g289810MFnoV9DHF
ZRW80NowAVMYVsdCPyrMuvBumF3vWlZJArFtuAp+orzealqpJpmt4yklsvxPPn1eCLxldCd
XktgpQEJu+UnOTj1rG8SyWEd1HFYWhiDLuZifv1taNpbTazdw2dzDF5r5Mk7Y3duB70a94L
udMsp7m7uYpW3fIqtzt9a9fDVKcZpXtol6ixMJWd3du79DkrVFmnRMqjZyCR+legR69JY2C
wxzFLyEhlVeA6egP9K4q1spNyuPkIrtdKu7SDTyL63Wd1QuoK5yfUmtsalK2lzmw7tdPS51
0pt/EmmJcxXUK2csOJyMFlbuK8w1nSI9Kvzax3cc8TjdER12+/oa6G017SbGBoD522TJKom
EU9wMVyGozx3F7LNGjJGP9WGOSB9a58FRnCbW0S60o8iV7tFKM7LgMq7jnbitXw/4Z1PV9Q
eCOJooA2WldThR9e9S+E9d0vR9befUtPadfKykqgHaT2A9fU10Gt/Eaa/txp+i2Ulmk2Vlm
cgNGP9kD19a3xFerzOnSj5X6GEKSaUpPTcxfiF8RdI8KeFV0+3l2woDEij70zA4JwPU14tb
eENZ8WeHtX8ca9LJYLBA32cKc+WWBAPPfH86m1Dwvq2veP7O51Szb+ztNRkRi3yzHOQ+Pxr
1XxTENJ/Z/1CTBH2p2KD/ZVDXzCws6NKeJq/G3b016HbWknWVGn8O/r6nwo9iqbA9xIFYF4
2MWdy9zVmPTI5XaK1vJftMa+ayyREBV45457iul8SJBYnw1bKwKppbGUhcHc4Y8/nWfpOqy
P4js7hkG9lML47psxWtNc6Tucs6vLf3Uz6Q8O6Zbjw1aaXbNHJDNaCNBngkrkf8Aj2K4/Rr
uK3+IF3bJmNL2MPtP/LOUfeU/iDXX+DrgvodpKhCFT8p9Bnj+lcn8WIYfC3xK0vxZari11R
Fu3iA6P0kUfU/zr38QlCVOsvR+h5zvKNl129T1K2EiWQ3Eg3IkZFDH5sEA5HpUCStDcxzov
zr2zjI7il0Zo7/w/o2otCyyJBNFcuTykrNkj+XFE8TjGQfl9utGW1fbqq2utvkj08TH2Uad
nrb8bl29u0unicEBGT5TjGPY1ZsTK9wNuCvvWQiiPcGj4I49q0dLbZMApPvXqOCjDlXQ5Of
mlzPqdXpsdgb1P7QjaSLPyJGeXbsMd/er91JJcXixalbyWEscgfZCozj+FQOmCK5W9n+z3k
YDH5AACD0PetrTL67MF5BIxnbKmKZzkxL/AHQa8avBv94erhmoy5fvJNSknliiWSIxeSCgG
McVteCtOsryZrt5pFnhwZIwMD25/pVq1utH1OGNtbt5JbhAULgYVwOhOD1roNJsbWXRkitb
b7JauRIyoTuPPQ968+dT3OW1jWq3e+39dDA8VI17q4Z5T9lswGcAcA4z+eMVzsEVlqN2s2q
sun28kW1UdvnkHY4HQd69Q1O3tTpsxZEUIC4J4wexrw7UdVuLnUbi9vmVpcBVIGOBwK0wlK
Va6WliHiVGmlbQ2NZ8N3UGoC/tHS4spo8JIG+Y9KKxE1K5XTBbm5ciGR9vOFAJHAor1oUJq
KV0cjrwetj5t3MXAOQPXPSpCwUD5vmz1qMSBoUXbyCcn2pJPl2gkc8ivYRxJEhnbeFLEjnH
pWhaGJoiGx1OOayWBV1IzzVxWwoUevWmhjte0uHXtLstMa6ms1tnO/y8FJVJB5B/iGOD9ap
NoMdnq13f22r3CBiUi8zaTGhYOwyRzkgjntXS2elq0Sajqt2NL052+SVl3Sz/APXNO/1PFE
vjbStEONA0ext3Bz9t1MLcTsfUBvlX8BXHOnTUnJK79TWKk0YOhfCpdctL2/uNTktNOlmCm
5S08xm+8cKgHzdRlqu6p4TtNBh0RNP1e8tdStAfLnntwqx5BUrtYYJI5z71WuvjJ4qkPy+M
7zYv3UhnSNB9ACP5Vp2Hxj8eC3V5Naub+0fki9t0uo2/MGvP5E20rWfS/T7jeLt0OeurC/1
bSLbRm1+4NlaoIoI9qlQm05yMfNnrz0xxXQ26pZTWtrLqEtzaWtrHDHFKo+RQmOo65ODzWn
B4r8I65hdf8Lxafcnj+09BPlOD6tAflb3xik1zwve6XpT63FfQ6todyEWHUrX7o5B2SL1jb
joePQ10QVOLvy2ewRlLa/8ASMi8fMpiaMOseACRznHPP5VCn2cO7XKkq0ZCYP3W7GrN81sI
LaaJlw8e8gt74qjKMhVBOfrXfB3ijKqrTY0HDZTt70xpGI8sgHLZx70xmC55OaQdRnPXmqZ
EXqLnccEEHqKUE8vwPxp20AY5pgGRyaRdy5avh9jg4PBNSRSvgxvuIXpTbWCW4mjggBaRjx
zxWidNmjSSdkJOB+6x82acSJPYu6WpbeVyeOK9D0PSfMSGcXHOw5XHKN6Vxmn6TcR20dyk0
ZBXcRnkV6b4bt4o1t5twaUgOwz09cVFVtQujJWcrM7bw3p7X2m+TMyiZQDHn+IVpSeGbqW4
RAqjC5LE8fSsIhodk1s7oN2QR/B3rrtK8T2s6eTfuscw6OPuv/8AXr5itKpGTlD/AIY9OKX
LysyrnwpNaadJc3EkSLEmcA81iW+kW2t3tvDFqP2aCIZjSQYeYnq+ew7AV0WsXEWrXLwXpk
WyRPkjjP3m7ZIrlrxBGNvKMuP9X29qdKU5rV6mvKox949O0ewg0TTmt7aAKSS+0sMyH1rH1
W71xNrpbLceYp+UNtSP1J9TXIaXeXr3y3jv50qf6pZXOB711c+rj7IPNC3U6jnYf3T+orlq
UZwlrqOi025WOCnWabUw0p2SSNyx7H1ovVt4ryQXl01xDEpRCrHDH6HtV+7CS3jz8oJm+VV
/hNZSacRBIjsTskJHOT716dBa3bsTiZ3ukWNPsYptUtbeScQwOofczY3DuAfWunuvDVs0Mk
tlfEb+I8njFcesDRujckKwI+lb1xJf3mQkexCoRRGuMjtVYhSunGVjlpSik01cwLyyW2ikt
kuTK6HMgIx83qKqx2bSxMZ5GBAG0Y6it86cYdxuVczk4Ht65rRs9CedFO3AUdzWyxChHVmT
g5PQ4iHTn80x5I3cA4rVg0h3cBUJKj566+Lwy/mqW2gd8H+VaTabp2nWTz3skjHqNo5PpXP
UxyekS40Gci9hpzTQWTW7giPzZI8njsBWF+0C0emfCGDToeFhXyygPcrj+tdlZwXN9qyXE0
TpJdShVLDG2NeR+led/tITq3gy4G7lb9R+Ax/hXiY+q2lFvdr8zqcFFJ+TPkbxtJG/iUJET
iKAL16YUViWoeK5DoPnVHPT2q5qeb7VrmY5yy81ZS1SFgzkg/ZZT09wBV0o2SR505HvXw1v
odT8I2zxHD42ke461t+LPDdv4p0q3tL6Zs2j+dEM8Bwc9f7p4zXA/Bed10e7tyciG5ULz0y
uf8a9qt7I3UgXawU4NfT0+SrQXOrr/I56babUehhWV5pd1cRpbW89rqRCiW2YMgYgYZ+mCM
dCK6IW811HEuNu35QSa6qy02KbFuYBmFVJk64zzj+VbsmgwhFYKM4z0rho4yKi7K2rX3f5n
oVKblb0X4nER6bEYgsi/OvBNMjjsY4Hkt5Czo/KFe31rrprVYrWWcRhWVCvT2xXI20TQrcR
FRhuhrrp1PaJu5jJcjQXaCS43qAyyEHOe1dB4T0/7fcXsEkoiWVg0fGeccj2ostOgsdCi1X
ULbzoXUukAfaWUep+tZ1v8Qrq1gMen6TZ2AJyDAmSfrmuWXPWThSW2lzrU1StN7tHV6tpY0
G0e58x7mVmCrEiE/icVteFtYvLy2SGaym3omZJHBQZz2Brl9N+KclyY4rqxh35wzKevuKpa
74/vhrKw2U+y29EXv2+tcbwtaXuSjr3G8Spx949U1FI5NLnS4KoChyx6L2zXh3ifQLzR7tl
cebE/wAyybevvXb6R41lIFpq8BkR8EOy87D1z9Kl8bapZXdmthYOJLqJldTH82E25yMU8L7
TD1bNaMxaU42+Z5jp6lllVucjPP1FFNt3B809cj+oor3Xe5yqx89LGVI4Iqy0MRtZMki4Ug
oMcEd6dEzEENzvxk1YkhiRUYEk8cYruS0EylJEscajeGON/FdDp2n2tjpA8R6tb+ZbFylja
k4+1Sjuf+ma9/U8UeGtA/tnWLW0kISK4kZOvQY5b8Bk/hVHxzrqarq7DT4ilpbr9ksYRxth
ThR9X+8frWE5W91GkFzO5x/i3xXIbiS7vLkzXMnHynBA7Ig/hUVq/CTxpNd+NtM0278LR6x
ZXNxFBcobT7SsaMcbiSDtx1z7GuFh04X2vm2TTbrXtXlPFvEv7tBn+Q9TxXq2mwa34Kisx4
h8Ynw+srgPpejYMsaf3nb7q8dB715M3UqSaTsu2/3m/U+z18G+Fo9Kd9K8IaGtyE/dK9ogQ
ntkgZxWU/gbV9QgaG8m0HTYGGGisdLRiR3+Zyf5V4z4W+Muh6RoqS6JBqmt+J7iMxm3vrpn
jT5uDuJPX5flUZJJroYfB3xa+I9ra3njjxqPDthNKGk0jTAI3WHk8uP4j05zjNeZKjOm7t2
Xf/Ip6vQ6Oy+AHwtn1Ca+lSfVJlbbKv2zCKw7FUIAPPSp/Et98JfhFo1xZy6TaRzamnlnTI
VDyXQ7ZB4A9zXM/FH4neHPgT4Lg8K+CbO3Ou3CE29v94QA9Z5u5J7Z6n2r4kbXNc1rxZNrW
qXs+pX94xaeSYk789h6e3pxSg5VJpTk3EVmt9z6O8e65Nq+h6dqHgyw07RfDt0n2eVYrRDc
20w5MTvjjIwVIxnmuBjhMSANNLOecyStlifWt74f38F48ugX7gWeroLaYyHoesUv+8rY/Wq
h0rUxK9n9gmllt5mgkaNCQJFONua+koqNPT+rEScpu5mmPnJ7frV7S7G3uLtobgskZXJION
pHPWtnR/Cuq6pcBZbWS1tYR5k88yFVQenu3tWzJpWlRPLaWEMjRyfeeQ5ZwDW7qRbcUxRhK
K5pI5f+xJ3tGuEwVc/ID1xnHNWYNBjSJTPudwwYjHGO4rqUAKCJIz8vYU82smwkk47nFZyn
Y1jBS2MuzihgEggt1gaTvjnitGPRTN+/tmJc/e3Hqfas+W3Zp1MxbaOmCa6bSJhIDCV2913
H9KiU3FXiaezjLSRSht/siyG4tj5rDZgnrXReF5UknkMsb7h90E8Cquop9piWEL8qNksO59
q0tIt8JKVPK461rGopx1POr0+SejujqlvNwEBHBqaOCASyRSAn0FctJqHlT85yPer9trs0x
8vZuY90Xn8K82tQa1idVCpfRm9bX7WknkSxs8XY45FTG0gvJJCJwd/IJOBmswakU+WSCWMN
1Eg7fjVfUtW0/S7MTRK7TOcDmuaFNuS5Vqzecklq9jFvdcmh1KW1s38mKOTCy7fmOOPyJre
8M6zHJ9osr6URDf5iHHBPQiuVZLjU9SmlSBhIAH8oDkg11Gh6RFHavcXhCXEnARj0A969DE
Qpqna2px0py5tzpk06ImOMAny23DB71bTwzeOsj/Zs7/mVS44rCjltCfszOm5ACWDZIB6Zx
W7pl3NCv2f7cki4OyOVzt5/HnHpXjSVSKumdralpYpXGiS26qJ4fKyOoYH8OK39Ikje0S1e
NVnhAA46j1rkmtrk6rM9vcNdSW8mXEbfKfcCuqtYlcLcoGUsOMjBFKtrBJsmn7sro05LCCd
leaJSR0OKtRW0WdqBV9RimRuShBz6Djp71HLDPJHsy2f7wP8AWvNd9mzdtjbq5s7dpI97SS
KM4XAH0B9aoLI0sFyJChDDd8w5iHUD3pRZCFt7As2P1qGbylkSIBsFcyYP6Vdl0HC6+IZYu
/8AakEjAOAQBuzxk9q8D/aWu3j8PNbRk7XvHckDuOOa+grV0F7AxyG8wbR2x04r50/aXjb7
G6ZPzM7H/vo15+Kb9pT9Qq639D5shsWe/niOfkijYnH41pzwjz7xDGT/AKGREMcDpmr0lqp
vrqSHoYYOn+5WpdWJkvbaAKV3WXPvx/8AWr1eXlbPnvaXaNL4MyoNZ/s9o8ef8/X0GK+pNJ
sYyEcjnpXyd8Iz5XxU0yBidpRxj8a+yNJgOfung4Fd9Oo/YWOqjH3ma+g6fBNqeqwyBl8h4
06/e+Qc11P2K3MZQpwevNY2hkNqGqvE+8/aNjjP3SoAxWxIkzxcNx14rxabbje++v3no1L8
1r9jn9e0yKDTz5G7Dt82T0rkYtBlvbpYoflEpwZG6Dua7HUYSlu2/c284Geeap3F6/8AZax
CAiTO3ei4AA7D39a9OnWlCGjJjS55qJyHii8MOlXMNuDJEuIdxHGO+K8yhcGdV3kck/QV6T
4iiSXSVWJisrMSRj75rzaSMxyMCpB5r28u5fZ+dyMwUlNdrG1avpsVrazwpL9p3Hzix4J9h
6Gn25gezkvHVg8bnvxz0rJtJVSJVUfOC3B9K09PXdp7y7GCykqARwSOuK65w5Thi7l3T9bu
pIYLWbai7iBLjkfWtTQ7qPS9cWeeUMRLyT3bv+BBrkQPKjRwd21iOtaZYvabwNxOGHHIrGp
Qi7pbMuM39xsRDTLzxFcTLaS2sJVj5KtuAO4ciis7SbsxXUzwjadmBvGe4oqfZuOlxc1z5+
jiaUFokPQD5fWtW30i7kt1nUx4dchSec+lJbWdwZ/sKyKscbiRnA712yeH7uz00Xkm23jz8
0jjJYnnoPWuydWNJXm7GlOjUrS5aauZOhRT2dlrGoPF5H2TT3CnHO+Uhd35E15y2m3+qeJL
XTdNINzdPsjL9Ixjlj7AZP4V7ktst18MvFbtbsktu1rhnHzsGbnPt+HeuI+Gljr0/iXVLvR
/Dh1ya2ge2li81U8sScBskj0PT1rjjiFUjKptZ2OmpRdF8jepe0tdI8HaZa6Z4e0e51TU9V
iaVZrUjzbleQJHYnKIeSOwGK8vg0S58ReLrPRpLC4gc3Hk3U0LG4YHPzO8hypx9e1e+LpXj
bRfBkml6j8PZN4tHtW1KG6RZTFyQMAnJAJx64rH0HxxFf2dr4V8HeFoo9RMXlWoWXjcq/eI
IA9TyetZxqRkny6oySkl6nhzR3fh/wARTxWF00N3p9yyRXKcNlWIDCvbV+Ol1O2ihBPCLKA
3eqv0N1IikLCmOis20n64rzrXPC174b1hrXxKz2moOv2giXkyBifmyDg85rci+DXjPUbWG9
stFmmt7hRLHKjphlPIP3qc+RxXNaxq49f1R5X4gub7xNrV5rmrTtcX99KZJWJ6Hso9gMAD2
rJtLIwXe9eCpBFewXHwd8YWt1a21zpE8U147RwI7J85VckDnsM1Qn+G+t2viy18LXVnNHrN
0u+C0cKPNHqGJ2+ves1GjdSTQPm3ZgaFcvFeLLHkEZOc9+tfXOl3ugroK3L29vGLpFvbrP8
Ay0dkXc5FfMOr+FNU8H62mk6tZSWly8PnmN2U5GcAjaSMda9S8W6bPaadoFzHaytG2j2+/B
wpYgkjP0xWOPhGrCMOa13ujrwWlVtq+jE+JXiyGe5sbHQr4G2K7jDCMJjqM+/WqHhLWtIlv
JpNTV4kUBUkxkJn1rgd0csz+WdiKxKD0z2/CtJZJY7OCEsqrH1Qf8tD6mu6nhlCgqSb9epz
zr3re0stOnQ9wTQNMupYXtpwIHztaM5Pr1qtJax6dfi1udPEsgyNrNxInYg9mrg/DniXVdF
s3uY5swAHbGy5wfasi+17V7suk2oSuszeaxycg/X0rgp4Wu5yjOV49O56VTE0VGMoRtJndX
lnYb2iBlDdY2H8iD6VhTC8tpAVUyxjPzDrXN6nqc39kWKi8la6ikzIdx6ds12Hh+8mvLOKW
9iUtJggBcBh0rqlSlCN27nPGvGpJJKxs6FLb37w2r3G15cbHIwN/oa1kjnsvPE8bJ83UjA+
ua7jwp4a02EfabqzgSQn92oHI963L9NNNtLbyxxeUxxsIzkE46V5EMzUavIo3QYnDRm+VPV
dbaHiVy4lfOep65rX8Mq0msAqSViBJ46GpfFegxaXqPmWQK27ts2p0jb09qteELRhDc3Lgr
vwoP0r3KlWE6PPHqeNGEoVOV9C74kvktbeB5UJDvsYgdOK4bU763muFMXzjIOX7D+6B2r0b
UrP7TZTRXCFgVwOMkEV5vPZNaSshUP5i4jI7HvU4Rxt5l1ub5E8c8qQpew3BSZmMYVG+ZAK
2bnVZbvTY0KGOSPO6UH71Y1rZNEgdwI2UZUMOTViY7w6hT6AV1OMW0zBXKiSSNNIVJzwAc/
kK6HShe3yra3cskOG/Er7VlRxC0ZhcwhmeL5MH7h9a6fRXhvIILSYyLebT5cmOmOvPvXNXf
LG6RrSV3Zs6GxgmMq3GkzJcm3AE0QByR6Gu7gewjthI6GDgbg4PFcXos0GlYt4nME7n52b/
lp+NdJH4jtLeJzqEqnaeCoBJ9sV85XUpS0R3tWWhLJr2kqm6FvOYHBAGMc981ugIUUgfeGR
Xns/jDTbiSWGfSCyliwKgAkdjn1rqtBvUmsUTzC27lA3XHp+FZVKMoxu1Yzbvsy/Pb71yox
7VkzwYuQSp9ziuhNRPCrnJFc0ZOJpGdtGc4sDi6ibHG9e/vXzn+0iWeAbTjDyADtwxr6oFo
gcMAPlIxxXyz+0Y6vZOytysjjp/tGuTFS5p0/U0umpNdjxa2haRXcrhvKiyc/7NdDdxiDUN
FumGV2BD/n6GmaBahrW6Q9RFDu/75rY1i1/0CzlYY2k/wD6699w9xs+WcveOAtry48LfEO3
1OLhYbja2R0Qnn8uK+6/C9zFqumW2oREMlwinIHQ9xXw74qtDLezl8fOgcHHqOa+sf2cdYO
p/DYwykM9u64P1Uf1zWCnanJdj0aErTXmvxPSvDIBj1SUqBu1CXoOuDiuhHpWL4d502WTs9
zK447bjVvULlo7RhESGbgHHavOw+tNeh6U4uU2kUtXv9Ngkjt7qT1Z8dvTOKzteeCCxtpC/
wC7GWwOAc8jis+/ihKoGAcgEkkd65+5jmnKXNxKSgwx5/kK9KnSUranQl7FprUffWy3ZUru
+b5056MDWF4yt9MN1ZjT7XyJzGVnQdGPrWg93LJMZCSsGd6g9cjtUP2KbV9Qj8wxxv8AfYk
5wAM8/hXo0IzpTUm9ETiasK0bW1OAlRopgACcZHAqxDeTtZwW+WWOI/Iue/U1sXFn+/kdF3
KGPzAdarJbYX7pBB54r3uZSR4mqdjPmL7wUj4PNaUTOlmcA8dfpTntN0nIP5/596vwW4MX7
xQB06VlKSsXFalC1UtcmVJCCY+o57iityz05EmcFSfk/qKKj2iHY8LWzMGZXiZe4yMfpXpG
o3Mx0TTfs2FW0jVRx/rJcZZsd+9av/CCXWrW0F6Lm2jCsHByTuA7Gqc0Mgs0VoWaK1mK+YB
nLY5H8v1rx8di6dZqMXez1PpsroSpKU5dSsbe5+2XkN1KgGuWZX5Xz8wwR+o/Q1znw4d9Iv
vEhfzFhuvJEm3qQN24Afn+dLHeyxAaWkSpNZymVpU6FeoQZ9z+PNXZZ20+A63oOnm+juZRI
8BcK0Ug5KYIIOTyK7MNB06fJL+uxxY1qrPmW/6rcseHr/QY/EWoW/g/xTfXGpXIK/Z769eR
IDu4wCMLg4HtXH+B7LWPB1j4q8R6vGsF/bmeEOTnb5ZJkcY7FiB74p2qfFuUSyRz6E8cxc7
DlIwz9gcKDwe3tWNL8UdXjtLc6Tp6RXifLNPOwlEpOSzBCByWJ+lbxi+nY4HF7NdTb+Jsze
Kvhzo/iyMNNcWQTzDjnypQAfycD8zXcarq8Fv4e0u3u/Fmo+G1tookS4sjjdmMfIcgjnr07
V5M3xJ1G40y+sta0mO7/tGCS3meJhGNrDggDjIIB/CtC1+L97aqRBoeSYkRyZAwO0AA4I9s
0OD1QnF2V+h0llrMbfErShb+NtU8SwCzuLhvtLA/ZpFUBSMAdi2a6yTVLfxD40t11GaM6lp
E4ns5GBB8tk+dCe46n8K8wufi3cX89rPPoxDW5kyIiilldSpHC+9Yx8TtfeO01m00u6RXWN
fsqTZk3JnDZxjnJB46ZoVNW1Q7PdHYeO7a58S/FHS1QlpJLZIFP9wbyT+QzW94k8Tt4qt28
I2Ef2eeBxBBLI+FmCgBRnsTjvVKS6RbV/FN7ai3vngNtYwrJu+Yn5pDx0AyPxrI0awfVHlt
wwjknl3wStn5XXBPIHHHf1IrOtGChzT2jqn2Z04eU+blhu1b5dTP/wCEV1TSo47jV9Pms5n
LbY5h156kdu9Mm06abUYreCNmZwEVQOSTXqqXT3k11f63Gt5ZvCQqyFiIymPmLd+ce3NZul
eENavfM1HR1lkuIDl2CbWjY8jv75rkpZnGS95pP52OqtglTS0bV9zC0jQ7tpBczQtcWNu/2
eRATj5eoJ7d66ibR/B98Z5Ii9jJJD+4gCZ8tlPCe5NWoNB1vR9Ik0yG/QzyTB7q1G53Bbk7
lUcZHeumsnVYj9i0Bbd5lMUc5fD5A/hcngfr2rir4yUp80Jfc7fedNKFONOzjr95wfgbwS+
oG4vtWi2pPI0Qik4b369BXUXPhU6RqzTxyJPaoF2wlh8mOigDtU7yC5uLibU9HvpmihQCG0
kUKx6F3w3T6fiav6dbeEdRn3fZpLJUU4tIlbzDgf3j1J/KsKmMqyk5yej0sthwjTglGMdtb
9bmv4UvVt4JJNRuykru6xpK2Sc84A6nFdWbfTZrFZL5zG2SyOAcqPY4rldN8FabfSG+V7q3
IYGIykGROODz3+lbZt002Cd5NWa7ljTyTLIozGWPB4GCfbrXlyknUc4/hoRVmpOydnoQ+L7
W21LTrdbFUkaR9znOD0wCQeaxtDinGlPFHpar5chHnRvgOfcGr0GqwxSwpJbzJFcTNCswUK
wI4yfqf51oXHiCC0ikgaMtGn3mIU85wFxjjPau+njoqCpr8TkeFmpcyM+SHUXH+jabK+c7n
wMKawZfDOs3k5jXS8tG25SGA+vevQkvYJY7dvtsVpKy7hGFI/A/pUyiCZo1muI0YZfNu+0n
3PtXRDHqHw2OedCTve55p/wiuu37iaWyxtPlqWcJ+GKkbwRrW0xnTmZj/wBNB/OvUpZrZFS
dbczO2PuNn6EmoLrVo7KFJntZ5mbAWO3y557nOBgVr/adTokY+w9TzFPA2ugLK9ooPo0nP4
itceDte8xp0hgDBdo8ubGPbpXfSzQRB5ZGuVVgGJGcD6UW0/miQw3bsrHKsy9B6DtUSzCrL
XQSo2WlzkbXwlqqQ4uJYn6ZBbOD+VK3hDUZWJK22M8ESHB/Su0EsyIoWJpiSQcuBgevvSG5
ZBkxhEVtpI5GfoK5/rdS99DXl0scPB4L1L7RG83kbM/3znH5V08Ok3aSxjCRxRHqGOT+VXG
1aEtMiRSSNF6IcN649cUz+2I/PSKSOVA3PmvHsQe2SetE8ROfxCjFx2NRS2MkUhdx0jLc9i
Kqi73TYjt5ZE/56KQV/D/61OnuhFne8cY5IDdXx6cjmuW6CzJw7bsFDjjnNfJf7Q0b7JkgB
+aXjkd3r3eTxxHNqEtomyzVGEbzXUgjA3cDZ0LHHt+Nc58Y/Cuhat4G1HXLliLizVHR4xne
qsCQR9MnNclWKnOEk9EzpjCUE4tatW+Z89aJCN+rxfxBoYsAddqgVs6nbh9Gtic8SZ/CvXN
N+Evg+SePVLPU9QMGqRpdm2LjByvJD4yBVofCnRHuBDe+IZRZRMWWEbEeQdhvzXvfWI2seB
9TqXvY+a/E1uqy2bquFYbCcV7x+zWJLDwVqkzQtJCLny1ZTgfL9ak8b+E/DHg/RW8RW+k3l
1HHA8MSTyGVIpnGBIRzkD19ayPgt47vL/wzr3h+8KIVt2exKEJvk24ZU3YGSecVwyneM+VX
aR6NHByglUk9L2PbvDmqr/wj1p/o08ocFy0a5HJOMVdvL5ZFBa2uVBGeU7fnXnXwp8VHTvA
1tp/jK7bT9UikaNItQVYSEydvKjHSvSF1TS5Rvt7uKVivDxyB198YNRTi4wimraI7pOKqNx
V9TNntvMRjsmYN0IQf41UbSo54AmyeMjs6L+PQ10FvdpfAi3YMFHzYU8e3XGalM8JLb+YkH
7zeuCv6c5rZVZQ2E5qWjRy8/hWJQga4YL2Owf41Avhq0hnLnUJA8gJ2+STn8q6hkFxcfaoF
DQKmAfJzk+xzk1bjt1eNNyhdvIBznB9a1+t1EtzLlhu0cKPDFq0ahb1w2ThXjxxR/wAIlau
DL9tHlk8krggetdvNp8LIxZlMh6YwM1GtkMM8oVFxgHAyPyqvrtW3xD9nRfQ5P/hE9OKCRb
6RlzzlduR7HGKVvClsgJ8+UL2xtOB710lzCsSRkNle7KP16VFBJYuxt3njk6Z3AqxPv2qPr
lW3xD9jT3SMuPQdPigeQXruqjZwoPcUVqTNFEs4iVTLx3A4yPcUVH1qr3LVGHY83t9f03Tt
Lkhs1UorAJEGJcnuTmsO6mvY7K8nuLdYYM+co3Z25442nqcnr6VHNpVhaRzQ/aXEzALC+M7
jjJJ9+CPxFQq0M1mIdzZkYOQe6jouPc+tW6ML88dbvW576nKK5dE/LucrLZrYXl7vjO6QCQ
knsByM/lSabdTWWptFEizWdxGPNjccMM/fHow7Gtm7tbq6kmt5kP2lmcSIDnbz3xUsGiMkA
k86PzFwDDg78dvx6cV7ca0YQ956s8edGVSaUVoYmr+ErbWLWbULS1W8tnb96rL3HHzY+6w/
vV5pqfw91KG683RLqKUsebS+fym/4DIvyt+P4mvcNN06/le4m0+Wa2itVJkkQHEjdduO/PW
t+KxTWtM8+fSbee5V/Lka3Jhf/eIPyn8qzeIit3/wPUn2U37trnyTeaF42tB+98E3v1hkEi
j6bSaoyW3iqDmXw09oTn57mXbj8M19a3ngi3CyPa2t0u3Lu29FAx7hhWUvgyzMGn3suj3mL
0/uQ0SmQ+pYEkgY9RU/Wopcznp8jJ0Xfks7+h856b4e17VY1EjkxY58vMcY/wCB9W/CvWfD
PgaPRIFubuGeSR0DBNh8yZfYAfKvTk9a9FSys7Gzu/s+jta30KhYGuZfMyx4V8AYRe/TPSr
Rm1SJL2ez+ztiMIb6NjI0jr8vkRo3ctn5v0rjq5pFK1PV92dlPASbXPojzC/v/tt5PZ6hZ3
NvcRIBCNihY0B+6oJ7V1mla3JY2Hk+H49Na5kcG4lu5gHIK42jA+XAzwO5rWn8P3ekwTXE8
e3UWtBcf2TvydiYLvcTDhQeflHXoM1loJJPt97qljb+UVT/AEpYFHkjarYhU9fvYzzXnVsZ
OceWpselRpUW/wB3r+BJNq0CeJLXV9UsYUjtkZI44Zi46DCAcd8E5HYV22h+O/t2lSaXao1
vNKHaW9JCLAD/AHV5YsB0461w+leAoG1Syv7me4WG7nXy4d7eazNnhmBwFAx0Getauq+FMe
LZdI0DUrqSGCDzLrdMXjjO7AUOc4PXI5PHauROD1jsVUjCX7ua13O58M6homm219cx+dcTa
jPtV2w00+BtDuR0yc9enpVy01PSl15G1C9tw1pEUW3V8RRMey5HznHU15DBYatqOuagbWaa
5sbACOa8Z2jikIBLqgJ5I4G7p1pGaG+s7KWLIgnJRZJMERoxwq8KS5bnp0A61SjFv4rfI4Z
0dXLV303+R6efEEHiXWbqDStThtdK05M3DQqjmTn7pJ+7x0rh9ZuoIriDSdWtJZpriZrgxW
0rI8dufubn/Ldg0zTPCWm3ejpNZ6jbE6juUxW4eFf3fXeRgYXHU1mxaTqc94sGm6x9vjuyy
MI2lkaQLjOGYgY4A/KmoJ7SNIcsXa2hr6Vp2lWelPNdXE9vKQ2xLOQN64G5gT6Vp+dbXi6X
by316JLeAzh5YSywOOmABgn/AGqst4f1K/meW7tMyRRrGtvDgJABzlucFyPX1qfUzqr28up
aRdrp2ozbV3XLlYoYVGCTgYLD8qiE6kZatMdaNGUfdTT9SKLQItES51GfxTdahJdZP2ZoiZ
PM7MmTlcZ46Crel2EkNuv2q7lXYXdElb5nODvZznLEZGewrOvda0DTtJs7xNZl1a2lvFaby
UGJZAOfnY8jNWfB+uWXiyzu5oCpuIpZ4LmEj/j2U5OzJ654O4DFY4iE0udqyZFKaSspXt3/
AKuWkvDEpu57qI6fFEQsrN198+5rNguxFqS3l+6y3qR7nMfARCMpGp6c9qdYWdvqt1YwQOD
p1srxMpHys4H3voOKa+nWc2q2MMO6dwxk87c2HGO4/wAemK5OZJa/15HfyqTsun9XEhvr3+
wZdTS6mSdJfOuUfP7tGP3E7cVd0LXNYu7jy7lWBKNIokYOkCZ+TI+nNV9VZtU09hZz7NMtv
ldRjM8m7B7cAHpzXK30l5feLEtVT7FBLCYJHjY/vYx6/Xmq9rKzsyo0YzSUl36Hf23jS4WZ
omt9wQ5z9wcjjAweKt2HxAGpTKLeKCSAcNMrELH9eAK4GW8k083VxK0Ejwpm3gL4JQLgAjq
Tis34e6HNr8IlmvJYrN5sm2U4WXud3rVrESjHnktCKmGoO7krNHt1vrUU8+Ege7TOC8OxgP
xBzVxbyRJfLNq1sp53MVxn068mvKdS0c+H0/tRdT1e71O8Y+VZWbnZlThAEyNqj1785rVvL
m50uC2OrajHFGkbzXV3dKAECruPI4yM44pU8dGdtNzgWEjJvllprv5HevqcS3a27ak0MvU+
ZGdrfQg4qaFppZHmTV1uon+6hiG1foRz+deRaT4+imsrnVrW0EGjiL7St/cMWa4QdWVB+n8
qn0X4nw300KzCG289fMAuImtZCp6YHPau9STV7mMsM07RPVbie+ijb7LAoYjBKNnH0zxms2
a58QtYBIrWKSYcb7peT7kDj8qz7LxHatdSL5trGdo8s/aQzN9ckVbk1iKa8CSxMo27gxZXU
fTBpoy9k4v4TmL6xtdXvpNO1vw9ZSBkJaQS7eT/ABAMoH61yXinwRM+nf2LaXN6dNdWzExV
lUf3SwO7B9M16VdW+oTI0lrdedxkRAKPzyCKw30a6lhkM0Xk3Ei8sjQqwP8AsMADVp2d9Pz
OqLT8jziz8XeI9Fi/si4sbfVba1URJ5obESr0AKkcdOvpWtb/ABTeVBa3/hizktVGPKgmKc
enJNbstpe21oEe+u9PhHEUphMxY+pI5rmb3TLvU8m/1GynjAwrJYN5h9CxAz+tdka9N61F9
xk8LfSEizN8Rrbywmn+GltT/EJbnzF2nsAeK4/W72yvLsXFppRs0fBaPO4Z7kYAxVO88D65
E0kljqdpfSIS3leVIj47dsfhWFHDcwSmDUFjiuDxjBH55FehQdF+9B/j+Zx1aVWGkkd3o/i
i90pJ4HjiudOuRiW2mHmHHqpP3TW3Y6l4L1Fnguo5tGkkGEnWTdj6rnFeZuiwR7jM+zqdkY
NTxP8AuVNtdRyBugMIz/OtpU4N3TszCMZJHp1n4Y8QvE934d8Qi8tQ2dtpc+XLxxkru/rTY
/EnjLQ7zy9S1K5aIHhLncwPtvBNeZK+qwzCSE7Qf4k/dn9K3NN8YeItN3Qy6Umq2pXaYrhg
ePY4yKxlTk1rZ/LU2io9dH5Hq+nfFOKK6VbtBFERyfNZ/wCnFdJb/EbTLmQqZYFHYpNyfwI
rxE+LPDMkaLfaNdaW/OWtrnao/MGkGreHmUGPU7/J6SOFf8/lrklQhfVNGqpuSvo/nZnvdv
rthcIJ0drv5/vRqrmMe+BxipJNZEwAgjV492DjGQPp618+Ra/HaXDf2f4thjm6Y+WN/wAsj
NWbPx1fI3mDxe8siN/DAJAD6EZNR9Xi/hkHK4/FE9/Gs2NnH/yELW2izyZExj2I4q2NUgu0
EthqNhcpnBKEN/WvBx47126bzItQtJk4yH0plJ/EirsXi2RIiktoElbnMFkoA+h21zyws1s
ONOMtbnsT2ml3l3JPcS28kyrtjzKRhcjI+960V53pHiy2kT7NLJPuKltpjRVGCPYUVj7KfZ
m/sV/Mcvb6ydStrdIbSGRBhBIOWPbk+ua1ZPDN5LdeeJkWIR4GSeuc5OK5rQ/BuuaHcahcw
XAW/iQBLdJAwOeTuHvxitS28SeLABay2MFxM/COBt785I49M16tWS19i1bqdFJO16t/L5Gl
daJdaTolxf2Ze4nB3uzcL9Sfz4rPPicWK2Vrp9rJfXHkNcXdxAqCO3IxhSzDC5yep4APeuq
1p7LxB4Kt/BWn6pHc318QuoS20vEK/wDLX5x0wMgfhWdZ+Hr7w9q/9jadEltpuo3UdvaSKo
mmkRAGZ2VgQqDB69fyrxqlao3d6o6I1KfI7qz6b7EFl4vjmtpNyXd00IHnyW8wCxseoO1cD
BwKwPGmlXEGtTpJ4luVitoFu57Qq8hAbgKZF2qpHXr0r07xnZ6PpXhdvDtjpK3x1STy5rSO
QRvclzjO/IwSTnPtxXmWt/2ppHhiPw3ds8Kq3m/ZpF3KxzwHkALFQM5Zs9qwVecW0i6SVdx
lBcq66u7XexgafFcR3hW0FtqkaKJ8Wd677BjJLuTsXt3zVmTxdNcxuLe01BIU+9d298txCC
Tym9fXB4FdCR4f1G4sPD2nadNLocsLO0Fmh2zSBwqq5X7qlt33iMhTSaZ4Y03T/GC+HPHNq
L6CB5dWi+zxv9ljwwEUe1RgEAgBec8mqU+bWSHUqqF1f8DA07xAklg13Z6Ub2WZz5cj+awY
46KSBzjNPuL5ibe9h0bVrWXyfK/0a5VY1OcbskblbtXoV613JqzyxRW7aWtq9vFDJAILPTG
LKF3nO53OccYUYPSk1M674Suo40Wxn0y1ijijury4SKOW6kPCKn5HOc4PFZyqxsnFXv5ihi
7rlk2pLo9jztfFHitZr0Qal5STGNrh76IzyMqNwny84PT3pdIv9QGp+ZrHhy71y4upmdbmJ
9yx7sNgRsV8sHA47Yrvde1a1mu9S1G7ubK2tLaK1txdSw/KZZHwxU/dHp0z+dU9Yto7173V
dCs1s9Dt18peHW5u7kgCPCtgRp8x/wBpsitVJSjdbMFUip+9dPTorLYWy8VLfeJJLPxN4fG
i6NBAXhmecmR5PbYMDC5796o6hq/hW8xfaHq6WKrKBDpwQvHdKo+XcFPylmPOTnAq5cWcXh
6e2ttY8OeUzQ73khkGZZehYt/d68Vjak17qWtpLpE3l2EW3dFLbRtvYnAzleOSBxWUp09no
+x1Qwzm/aQbt3urW9TrJdGuL/4bzR3uqyacZJWuFgsR+8LbskEn769cDGMYqjaNpzQtqUHn
fbvNit4be3dDPdIinKSgjbGrHBO0ZFcxa6jDH4yfTy0rzQFobqWC48prUqMncqjHHGBXQWN
hpt/DbXWheIriZbyfy0ljUOA5OCCzfxcHI68VaSatf7zlqU+W/Ne127q39M0/El7pGq+I9N
0/VrM6fbWlo9ykEMxALcApIU4K5PAPXGa4/SdS1XQ/FtlpPiDUbO3m8wsi24YBopH4Ls3cA
Be1bHiPwHPo73ep3vjBUuZosuXlZSQjblCRDhiD2A79KytP8NeIG8N6lqXiibyYJZTMbrVk
UbFxw2CVwPQfpVul53uRRq00rLRW6/1udIur6PNqF4X1WWDQfMkd/KkI89vQ+ua82+NPxD/
4RHxJZ+F7q4kGmf2V5kaQ5zI7dFcfQ1T8SfFfwTp3h2fwvY3Ud9dOBbSSwQuvlAgfvuRggc
dD6V47rdhaa78Q7241bV7vVoLGGOM3N0+DnACAsMD3wK6MFg3GpztarRX8zjzHEU3FKm9Ov
y6+rMibVdXtvDlp4YELWX2tROslzchWXnOFxwi/WvdfgmJLKe+jTVbiXUNWt9k7TT+YwRcc
g9McnmvFFsj4g8aT+fBu0vyxbx3G35iExkIT3J4JrvfhF4h0vwZ4z1q3ucnT4nGwIrSO24Y
WNe3XHf1rtx1KUqL9dPkcGCnH2q5u3U+hFmj0UWxt3l8rD2qW6rkzdyx9gcZNMsbq9a804b
stcFoyP7wP3smstv7Ut7i4vJSXm1CCSWNNygWq9DjOSePwqXRbuV/EOltGQohkCoXHBGOSa
+YlB2TbvbqfUwlFRkktzqNVi/snwXcQ24MrhmhHG3jf1x6ds1z92tza3Cam1t57LEu5EbAi
VRz16iuj8aKt7p1tqtlcfIijzS0hSMJvwSV9z0rmryWbWNVh0+wnMVlbKXmn28XHqg9vepS
ur7J7mdCaspPV32MfS44PEOqy61DZp5Yfzdwwd8nQMD6YwK6TSr3TPCum3RluY0lkkaKKMv
8AN5j8c/0q14bgtbGfWY/sILqRLb20BHzjGe/Arm7DT9Ml8VS6i2kPbSO33bpPmMjfebqfw
NZc6lzXei0OqSjOTp8vZ/hc9B0dItJ0GXW9YvXkkIVcsPuqPuxxr6n9c1yHiJ/+Ene31nXJ
JNN0qCYJHYTrhFQnlpVAOWOB16V09rp5+0Wuo63eSPbW0pitbbZkB/75A6n3qDxI1nqtkIb
FpZrSaRXujH1ZQceWPr3rzqElGbd/n+iPPjG1Vu199eiPK/FtjfeItT02+8MX1tbaVp8cjC
BRiOWJPvoUA5LYOG7Vw2uR+Lb7UIPEej3Iv5r+EXa6cVwLOGLjC9+nHPU17Pr0tlYeJY7CG
3bz7mFVfyxxEqjof0FVYdO0qxubzVnto4roxLDLMR8yoT8qj246V78Ky5b26GvsZNqz3/C5
p+G/HVl4n+HN3q1ppFnPdadbNFNBfrsZp8YCEEZX3rndD1CeGzP9iQgS3ABullbeqyHqF9E
HPSs7xFrvhm01xo1mt7OW4ZfMJGDK/TJ9zWt4MWEz8n5VmbJ/rWHtZpdUunmejDC0aUXJtN
vddtPmdIwmmikCzz21xBDuZoJW2PjrlSau6fp8d7aLJJrcb71G2Oa1AA/Fef1raTw2+naVq
2rTzq8RtWEe09jzmqOhQq2lxF1J+UVnUxVSjBXOCUKNZSlHo0tP+Calj4eu40DW4sLoKORF
MygfgTxVxYp7R3uLqweEDq8M0bbh9Cc1zmq+J9C8GaVql5rouEWeMRkRQtJ5KnhXfH3QSRX
AWFzp1vpt9qF1dRyF12hJTuHTCkZ4wc11wxEpKN1qzClhXUUm5aRt03T+Z6ZNaeHLy9+3re
6nY3Y4MsMpXP1A4qhNo+g3iXSXfijU9UMgwI5kR2jP+yQoP6151p1lC8aXM6SJL28mZ4gPo
FOK6Wzv7xZFij1u8txjaoeNJl/MrmumV4u/NaxnHDxk/duc94g8Gy2zGPR11u+TH3JLIAfm
Dg/lXGyaZcWjrb31re2zjjEsLR/TAGP0r1XU/BuqeJHj8zxeoA6LFmA/gVxVN/gpfunmXGp
ateSAfKx1WRwPoGzXpUMdBpc0rnFVw6i7bPz0OHjtJEjJEBkOOBn/ABFNS31KbcY9LkQ9iX
Qk10118N9YsUdpda1FNvMavtf8zmuanZtLkNvrljeTk4/fBE/mpr0YV6c9ISMZYepFczWnf
dDDpeoyROlzorsp/vlcEe+KdDoTIHWCwa1kIztQdvw5/WrNhe6BdxGOO+u4lXOVuN6Dn6jn
FAfSLMrFCY5iTiSdJJDn1xzVOVjHlvuQSaC8iCKW2icHqJ4Zgcf7wNFrpFvaAQWxsoI1PzJ
JmXP0LDOfxragbQZJVa2Y7iOEmnlUH/gLCtGWDSJIQNRtLR4sZwMfl94VDcXuhrmSumc0Lv
TbOaOJNZtoyTjZsKZ+hI5q6Xu4QW/4SBnQk4WSZBj2A21s2l9oMSrBZo1tH322oIH5k/oKs
XcWnXcTNbG3vZ8cLNaKOfrtp3ZKRiafdaq2pI0VzK8exs5jL5PHdVxRXUaXbyWdsslxbfZZ
mU5W3mCJ1HbIoqOcNO5zbRmTXI5NTbVbe5uk89wsjCNu331ZeDxgHrWs8eueHLm2NndR2UF
ychZ75FMpxnAVhmurh1LQIvBEt5pli9y+jwRyRLd8gSMuFJ5+bGazPA/h+zjvIPEWqBL2Rb
OS48x4gWjO/DhfTPT6V4csbZbaHfGEZQc7tW/F9jlNTm1k38s0+nfaHUh2ighCsT65GCxNI
dd1LT/Ml019Ti1ZSA6XPl7kDc7QGw2047enevaNQW31uFtQgLqLQlIozwv3QcnHfBxXmd78
QNvipLLTtLtpLoDYZLiJSQduVIbrxUQximm7bGtKE6sVyvysQRareWN+NVvy8WoXUYVcDzJ
FPXocgY9RVC7u9Wube71C6vtQuf7Qh8mSe008mSJFJACZbaOpya6O68O67pcUvjDWvEMuqy
yYMNlIgWC1B6bQuMn1z1rIsfiNo+seHXvp9Mea0tibeUsSm6U/eAVSML6c1r7SDtZG6jOC5
076tfccvZ63qnhPW7N/D+nagzQQlduYylxGGJyQuQXJJyxy3JrY03xxeXMl/pXinUrNrbUZ
Rdx/Z5ylzI3GIzwCgUgEbc/WkstU/wCEpOhWOg6Raadp8jGa5ky3mQwjIRY+fvE8kk8e9R+
KtG8GaJp0mtSWl/LdqPs8czzBjgkcHjOPxq3CEvdWjFJP46kfyL9tq8aanpOnQ2U17cSsz3
EupTsliAz5wFckuyjoDgcnvXrF7N4KtbCTUby1t7uKJmnyv78mQgAsq8/NwBx9K+fBayeHd
ck8O6tet9gubdrm3+yhgzIeobLdfcVu+FbPVdQsGvPDJt1sg4Um7L+Y59eGwP1rkeGSd7j9
jCuk7vQ7e4udPTw/ba/FYTQQpL9oNjqIAJUH5S65I3d/UZrm/wDhKJrvwN4iFpfPc34vE1S
ynvw0Syv5qZjAIB8sEYGOwp+oQ6lcvaw6hdwJyVhkWHeyMep6imXGln+1La31ENqbWagxtK
+0jPoecVLapx5or5HU8KqsdXr36ndfFK51G6TS7PQLWK81KbarxFgAI2ZQ5z7DNaknhC6t7
F4rd0RBHG4cDLGQNnkegIFcDZa3pNpqpjOlSPexMVEk05lKjtgmugTxF4wvp5Y9PsbFIQdo
8yZt2cdeOP0rnVNVqnPJbf8AAMnRqwpqlTfure/XqZfhbw9pd14+aPywdSunub3VW2kCVvl
Ce3f9KranaaauuXXh9LU6hplpfxXkdjbuYpfOHzAhgQdo6+hxWBcx6tb6xD/bKT6ZfXMbs8
mnXx/fwE8qxxx07V6Fouq2+i3N/r19Z22bkRpG8cOZhGgwA7k5bHbpXVKF4q2jIquUZcy96
D2Wx5/Df2q6/oK+KZ9Q1W4vZ5ona4tdscIBY7c9cAYG7+Lip/jT8RPDVr4X/s3VGt7s3SMI
Y3HmRqwHGR9M4zW3pmqLrvja88S+QItN2mG2j6s0hOCSP4Rwa+fvjHb2K+Ir3z7FZbprT7V
aszHZErOVb5emfetsNBuor+v3BitKPtFukl6X3PHrzWVv759SFkqDYkTKE/1gHAx+nHtW3p
sVjf8AhjSNCG4vPM090qHlQuc7j26AVy1nJHY6rb24YyxiQMFZRjOOv1rRfUEh8OLb2G+2k
1G9Pmup52dAua92nLeTPk5G1fSTyR2N/ojPaaLp8y2zOrnJLthth6kD1966fwetu3jfxBMz
CCzsG3+SXwnTG8/T+tZfiuePRfDUNpawqVRkjjBHA2EMT+OD+dQeCTZ614vvbu5R4/7StnB
jB3LuPrnqKeKTUHG+ujNsLrVR9fW0CXw0W9HlJBJpxjhjRc7gRnfk9B7fjWfDZj7bBaM7yW
NvKkQBXc9y5GeD2Xt0qWycXvhXQ/DweS3u0tzBNLEcYRAOF9M1qWGmJmW6+2SqscfloQOUh
Vcvjn7zetfIPRu7Pq4Sajf1NLxHvuPDFzBZxRxXZUtOSAwhjHAjyvBOBx6Vi6Aj/YYSGLEr
gDHb0rV1K8F34KgsdNLWgniaYsqjIjycLk55Pc1V8NbHSyjGTtXnNcsW3T16sWGXKn5XNMS
af4f12TULuz+yQ3NsqfaVO4zMO2Oox2rlbrVoINSbWdenh02zjYTBZGCmKEfdDc/eP9a9Qu
/D1jfa2l3cyTSeTEAsDHMYx3A9a8Q177LruqapLLaxw2jXcdqwdBL5xzjawPG2s6MIyqSv/
VhYarzNyjvaz+ex2Oj30njT/TtN1CSDTQzTC4gfJKtx5aHt7kVma1qMHhC0vtO0OAzaqLcT
xi4ZjHGAeWJHUnnpyTXU+EIdNs4NT07SrVba2gkCpCihVTK5IAHbNWriyhstR1y8mbzzdRx
LGrIP3XygAD23c15vMozafwp/eVJ8s3FLt+h47Z614Fu/E1h4htPELzXGoWRModmY/K+WUg
8B85FVWn1fxJaXt1JIsVjBKSkYGZJsHjcfQdq5/wCJmrWXw70/+ztK0e3El7eCe3kx2UZlL
f7RNdr4dji/sVJlyPtK+cR7nmvp6cUoc619ew4zc5KEXZrex0On+HNIbwr/AKVaRzz3I3zO
4yTxWJptt/wjetSWLhvIKLJHuPODXX2wDaREhJ2mPB/KuK8Rfa4NTn1y+vDNa3ARbeEIAYQ
oCke4J5rzOacuZN7s9nDwjzpNaanRa34ivHsRp8F2wtXA3Jnitfw7rF5/Z8MdvIsMMTAO20
F3ORxkjpivCbzx3HFrK2n2NmthOIWk3c7unT0/GtwfFHxH4H0C41qw0XT7q0aZZfJu2L+ZA
OrDGNr/AJitI4Wba5jnxeJwX1aSpu7T22uz1fXriCbWL1r7ZJbrKWuFA34TupHv6H1ryPw1
qek+I/EFwuqacumRWs8gSyvFwISPu9ucDBH1rt/7QtvEmiS33723utYeOWXyjtwjkMuD1z0
FcF8Qby50LxUNV1SCEaa6QLAYRmV2PysX7de9ddGC1a33/Q45zcIqD2tb9TvU8lQVh+4Pun
1FWLUg3UeWJBqK0VLi1DqCFZelWrZFS6hAzhuTxRiJe7IeGT5k+x2NvCpt1Oz863LaFZdIu
leSZY0XeREx3cc4FZdrtNsp5ziur0lFWyfP3jXyDqyU7mGOn7t/M+ftZtvE93rM2oPqlxod
vDLhbBpN0twCeGzk7ABW1N5E9ssV3PfTQNww84P/ADFWtQsBqHiu7cysrpJtz7GqRXypXt3
GUBxxX0+Hxbai0d/1bmp73ehjP4O0Ke6L2ep3sHOSkm0/hytakPhyK2s0jkuI5Im5QXFum1
vcH/CraWkc0wiy2Wxyfeuf1nTbLWPGOnvqUbXNtptsY7S3Y4SOQt8z49cYr26eOlJ8jPGq4
NRXOu5ffR9Kspt9vfafZyNyGSRo+f8AvrBptwdUhtpPLuVuuOGRkfP1wuaoXWmadH4g063f
IthC07goGbghcDPavMrLWr3XvGDaToc72lxZ3Mkd5cMkal4wfl2FVBU46812U66locVSk4a
9z0W0j1DVy8N/NNZOOI3tZIyT9QUUita58L6lHbB4dc1GYLxsltRKD+AYfzqtF4Xk1I2v/E
8urrzeI4bxd6kj1KkGttvBWu2aLJeiK2K/L/oE3l7gfXINaxqprQynRcdzK0vRGinM8mlOo
KYMkjzQ7jkfwEtiitWMw6dftJtu42AaNgt0WDEY55FFO8u5lZdj/9k=
</binary>
</FictionBook>
Mini Shell